Pro nemám rád referenda

P ed asem jsem v Odrazu ozna il lo ské roztocké referendum za a kárnu a setkal se kv li tomu s jistým nepochopením. Mo ná, e je dobré se u p íle itosti Äp lro ního jubilea³ je t k v ci vrátit. Nechám pon kud stranou svéráz konkrétního prob hnuv ího plebiscitu, i kdy n které momenty byly vskutku pozoruhodné. Za v echny nap . ten leták distribuovaný do schránek, zvoucí k referendu a placený evidentn z prost edk da ových poplatník , který zárove v podstat otev en radil, pro co hlasovat. Skv lá inovace! Doufám, e na podzim rovnou dostaneme p edvypln né volební lístky. K p ímé form demokracie mám, p iznávám, vztah rezervovaný. Ne e by ta nep ímá byla dokonalá, k tomu má daleko. S referendy se ale p ece jen pojí nejmén t i dosti zásadní problémy a v tom roztockém byly, obávám se, tak i onak p ítomny v echny. Prvním je iluze, e p i lidovém hlasování je moc ve voli ových rukou. Ten má zpravidla mo nost vybrat jen mezi dv ma jednoduchými odpov mi, zatímco v echno ostatní ur uje ten, kdo referendum vypisuje (p esnou formulaci otázky, as hlasování, atd. a hlavn rozhodnutí, k emu bude referendum v bec vypsáno a k emu nikoliv). Výsledky hlasování jsou dnes v t inou p edem slu n odhadnutelné, tak e nez ídka lze jít na jistotu a nechat si odmávat p esn to, co chci protla it. A pokud se to náhodou p ece jen zbabrá, je mo né plebiscit opakovat podruhé, pot etí« (Irové s tím mají bohaté zku enosti). Ne svátkem demokracie, m e se stát mazan provedené referendum solidním nástrojem manipulace. Vychytralá formulace dotazu m e podstatn ovlivnit výsledek hlasování. ekn me, e by n koho napadlo po ádat v Roztokách referendum s prostou otázkou: ÄMá m sto vybudovat ve ejné koupali t ?³ Nepochybuji, e zde ije dost lidí, kte í si jsou v domi, e stav t koupali t v sedmitisícovém m st , které je v dojezdové vzdálenosti desítek bazén a dvou akvapark , by p edstavovalo ekonomickou absurditu, která by m stskou kasu ruinovala dlouhá léta, ne by byl areál kone n slavnostn uzav en a p em n n na asijskou tr nici. P esto je se bát, e by takový plebiscit dost pravd podobn dopadl kladn . Co neznamená, e v t ina lidí jsou tak íkajíc blbci. N kte í prost jenom up ímn odpov dí, na co byli tázáni. Konec konc , na náklady se jich nikdo neptal. Stejn tak asi málokdo reaguje negativn na otázky jako: cht li byste Rolls-Royce? Být stále mladí? Mluvit plynn mongolsky? «kdo by necht l, e? Dal í ertík je schován v tom, e n které v ci p edm tem ve ejné volby prost být nemají a nesmí, proto e ± by by si je v t ina mo ná tisíckrát p ála ± odporují n jakým vy ím princip m, a psaným i p irozeným. Nemusí být lov k zrovna stoupencem dnes tolik populárního Ämulti-kulti³, aby uznával, e nap . jakékoliv hlasování cílené selektivn na lidi se zelenou barvou pleti, je nep ijatelné, i kdyby bylo nakrásn legální. Stejn tak plebiscit o tom, co si kdo smí i nesmí postavit na svém pozemku, rovná se hlasování o hodnot jeho majetku (hodnota nemovitosti zpravidla za jinak stejných podmínek klesá p ímo úm rn se zu ováním kály mo ností jeho vyu ití). Co pova uji za moráln naprosto zavr eníhodné. Jsou samoz ejm situace, kdy je referendum namíst . Jde o principiální a hodnotov neutrální otázky, kterými se m ní samotné noty, podle kterých se hraje, jako byla nap . Lisabonská smlouva (by by to nakonec bohu el sotva dopadlo jinak) nebo v municipálních m ítcích nap . p i slu ování m st (a tedy i jejich samosprávy). Rozdíl mezi Äsouhlasíte se smlouvou«³ a Ächcete ve m st «³ je ov em asi z ejmý. oural by se zeptal, pro to v takovém výcarsku jde a u nás ne? ekl bych, e referendum m e být skv lým nástrojem ve vysp lé demokracii, kde politici berou voli e vá n a up ímn do jejich rukou vracejí moc k rozhodnutí. Voli i na druhou stranu, u v domí si své odpov dnosti, p istupují k hlasování uvá liv a p i zohledn ní v ech okolností a d sledk . Nejsem si jist, nakolik to funguje ve výcarsku, asi slu n . Jen e my nejsme výcarsko s dlouhou demokratickou tradicí. Jsme ve Východní Evrop a k vysp lé demokracii a vysoké politické kultu e máme zatracen daleko. Dopracujeme se k ní n kdy? Tomá alamon

Odraz 6/2010