You are on page 1of 125

....

SVETLA eM EJ RKOV A FRANTISEK DANES JINDRA SVETLA



JAK l\TAPSAT~ ODBORNr TEXT

LEDA PRAHA 1999

Tato publikace vznikla v Ustavu pro jazyk cesky AV CR jako jeden z vysledku projektu Grantove agentury Ceske republiky Cesky odborny diskurs v mezikulturnfm kontextu (grant c. 405/95/0712) ana jejf vydan! pi'ispela tataz agentura (grant c. 405/96/K096).

Jednotlive kapitoly zpracovali: S. Cmejrkova (kapitoly 1-6), F. Danes (kapitoly 7-10), J. Svetla (kapitoly 11-12)

Obalka a qraficka uprava: Marek Jodas Sazba: Svoboda, a. s., Praha

Tisk a vazba: Ales Ptacek, Progrestisk, Hradec Kralove

Vydala Leda, spol, s r. 0., 263 01 Voznice 64 http://www.leda.cz

Odpovedna redaktorka: PhDr. Svatava Matouskova Vydanf prvnf, 1999

256 stran

© PhDr. Svetla Cmejrkova, CSc., prof. P_hDr. Frantisek Danes, DrSc.,

Mgr. Jindra Svetla, 1999 1(JfD'J[ri~~[~{mOV~A~

© LEDA, spol, s r. 0., 1999 F&J;,liiLTY \

I'UHVElUliKT"ll

ISBN 80-85927-69-1 ll.nu~ 0

SJJ.q-Oo

OBSAH

1.

1.1 Variabilita a normy vedeckeho vyjadrovanf 17

1.2 Psanost a mluvenost ve vede 18

1.3 Vliv cizich jazyku a norem 19

1.4 Zajem 0 retoriku vedeckeho vyjadfovani 20

1.5 Spolecenstvi jazykovea spolecenstvl diskursni ;21

1.5.1 Diskursnf spolecenstvl a jeho funkce 21

1.5.2 Experti a zasvecovanf novych denu spolecenstvl 23

2.

2.1 Jazykove a kulturni rozdily ve vedeckem vyjadfovanl 25

2.2 Kulturne odlisne intelektualnf styly 26

2.3 Cesky vedecky diskurs v mezikulturnim kontextu 28

2.4 Charakteristicke rysy ceskeho intelektualniho stylu 28

2.4.1 Modalizovanost 28

2.4.2 Autorska skromnost 29

2.4.3 Kornpozicnl volnost 30

3.1 Vedecke vyjadrovanf v ceske stylistice 31

3.2 Vedecke vyjadrovani v pohledu anqlosaskem 32

3.3 Psani vedeckych textu jako pedagogicka disciplina 33

3.3.1 Psanf kognitivnf a psanf komunikativnf 33

3.3.2 Je vyuka psanf na skolach dostacujkf? 34

4.1 Typy vedeckych textu a rozruznenost disciplin 37

7

4.2 Obory prlrodovedne a obory humanitnl 38

4.3 Texty vedecke, nauene, popularizacnl a ucebni 38

4.4 Obecne pozadavky kladene na vedeckou komunikaci 39

4.5 Ruzne jazykove k6dy a registry vedeckeho

vyjadrovanl 40

. . .

5.1 Socialnl a interakcnf charakter vedeckeho textu 43

5.2 Autor 44

5.2.1 Autorsky plural a plural inkluzivnf 45

5.2.2 Neosobnf vyiadrovan: 46

5.2.3 Autor v 1. osobe sinoularu 47

5.3 Ctenar 48

5.3.1 Ctena!' zasveceny a laik 49

5.3.2 Popularizacnf zarnerenl textu 50

5.4 Interakcnl povaha vedeckeho textu 52

5.4.1 Strategie zdvol'ilosti 53

5.4.2 Ohled na tva!' vedecke obce 56

5.5 Dalsf subjekty v textu 57

5.6 Strategie krltlcke a polemlcka 58

5.7 Obraznost ve vedeckem textu a jine strategie uvolnsnt 60

6.1 Titulek a jeho typy 63

6.1.1 Titulky naznacujfcf/specifikujfcf terna 64

6.1.2 Titulky formulovane jako otazky 69

6.1.3 Titulky obsahujfcf rematickou informaci 70

6.1.4 Titulky specificks - obsahujfcf citace a vyroky 71

6.1.5 Strategie titulku: zobecnsn], zpl'esnenf, obraznost

a nazornost -: 72

6.2 Abstrakt " 72

6.2.1 Smysl a funkce abstraktu 72

6.2.2 Obsahova struktura abstraktu a jeho typy 73

6.2.3 Nektere charakteristicke jazykovs a slohove jevy '" 80

6 3 Komp' vd k 'h VI' k

. oztce ve ec e 0 c an u 83

6.3.1 Proces psanf a jeho produkt 83

8

1

6.3.2 Kompozicnl struktura vedeckeho danku . . . . . . . .. 84 6.3.3 ModellMRAD (Introduction - Methods - Results

- Discussion) 88

6.3.4 Analyze kompozice ceskych odbornych danku 92

6.4 Shrnutl 100

7.

K 0 HER E N C E T EXT U A J E J f P RD 5 T RED K Y

7.1 Podstata a druhy koherencnlch vztahu 105

7.2 Clm zacrt a jak pokracovat 109

Vztahy temeticke

7.2.1 Rozvfjenf ternatkke linie 109

7.2.2 Ternaticke posloupnosti a jejich typy 111

7.2.3 Konkretizace typu ternatickych posloupnostf v textu 118

7.3 Vzajemne souvislosti mezi udalostmi nebo deji 121

Vztahy obsahove-/ogicke

7.3.1 Podstata a druhy obsahove-loqickych vztahu ..... 121 7.3.2 Vztahy povahy pl'icinne: pl'fcina/duvod, podmfnka,

pl'fpustka, ucel 123

7.3.3 Vztahy casove: soucasnost. pledcasnost. naslednost 133 7.3.4 Vztahy charakteru souradneho: slucovacl,

odporovacf, konfrontacnl, alternativnf 138

7.4 Opakovany vyskyt tehoz predrnetu reci 145

7.5 Jak vyklad usporadat a jak pf nem postupovat 148

Vztahy (funkce) kompozicnf

7.5.1 0 kompozici obecne 148

7.5.2 Kompozicnl funkce na ruznych urovnkh textu 149

7.5.3 Typy kornpozicntch funkcf 149

CLENENf TEXTU NA ODSTAVCE A v v s s t CELKY

8.1 obecna charakteristika odstavce 162

8.2 Principy clenenl textu na odstavce 162

9

8.3 Ternaticka vystavba odstavce 164

8.4 Pocatky a konce odstavcu 168

8.4.1 Pocatky odstavcu 168

8.4.2 Konce odstavcu 171

8.5 Vystavba odstavcovych skupin 173

8.6 Sff orlentacnlch vyrazu v textu. Mezititulky . . . . . . . . . .. 174

8.6.1 Orientatory : 174

8.6.2 Mezititulky 175

8.7 Celkova linearnf segmentace textu a jejf hierarchie 177

9.

9.1 Jake zamery spojujeme se svym sdelenim .. , 181

Komunikacnf (ilokucnf) funkce

9.1.1 Komunikacnl funkce proste sdelovac! (oznamovaci

a formulacnf) a jeji modifikace 181

9.1.2 Komunikacnf funkce tazacl 183

9.1.3 Kornunikacnl funkce vyzvova 185

9.2 Jakou platnost prlplsujerne sve vypovedi 186

Modality vYpovedi

9.2.1 Co by (neirnelo nebo (ne)mohlo byt. (Modalita

deonticka ci voluntativni) 187

9.2.2 Jak jste si jisti svym tvrzenim? (Modalita epistemicka

ci jistotni) 189

9.2.3 Oslabovanf platnosti vypovedi ("hedging") 195

9.2.4 vysoka modalizovanost ceskycb vedeckych textu .. 196

9.2.5 vyjadiovan! zajmu a hodnoticich soudu 199

10.1 Uspornost versus rozvitost

Explicitnost versus implicitnost 201

10.1.1 Uspornost vs. rozvitost 201

10. "1.2 Explicitnost vs. implicitnost 202

10.2 Zhustenost versus uvolnsnost textove stavby

Hierarchizace 205

10.2.1 Zhustenost vs. uvolnenost 205

10

10.2.2 Hierarchizace obsahovych slozek sdelent . . . . .. . 209

10.3 srozumitelnost. jasnost, prehlednost 211

10.3.1 Myslenkove zpracovanl obsahu 211

10.3.2 Gramaticka (syntakticka) stavba 212

10.3.3 Usporadani sdelovane informace 213

10.3.4 Relativnost srozumitelnosti 215

10.3.5 Odborna terminologie 216

10.4 Jadnoznacnost. urdtost, pfesnost - vtceznacnost,

neurcltost, vagnost ..........................•... 217 10.4.1 Kdy maji nepi'esnost nebo nejednoznacnost sve

opravnenl 217

10.4.2 vyrazove prosti'edky pro nepi'esnost, neurcitost,

prlbliznost apod 217

10.5 Objektivnost, neosobnost, vecnost - subjektivnost,

osobitost, obraznost 219

10.5.1 uloha subjektu badatele ' 219

10.5.2 Vyjadl'ovani obrazne. metaforicke 219

11 •

11.1 Druhy doplnujlclch slozek textu a zpusoby jejich uvadenf 223

11.2 Poznamkovy aparat 224

11.3 Citace v textu 226

11.3.1 Citat 226

11.3.2 Bibliograficky odkaz 227

11.4 Bibliograficke citace 228

11.4.1 Citace knihy 229

11.4.2 Citace danku ve sborniku 229

11.4.3 Citace casopiseckeho danku 229

11.4.4 Citace novinoveho danku 229

11.5 Odkazy v textu 232

11.6 prfklady 232

11.7 lIustrace 233

11.8 Pruvodnf aparat 233

11.8.1 Pl'flohy 233

11.8.2 Rejsti'iky 233

11.8.3 Seznam literatury 234

11.8.4 Seznam tabulek a vyobrazeni 234

11

=

12.1 Uprava rukopisu 235

12.2 Graficke zvyraanovan! slozek textu 236

12.3 ~ypograficka uprava textu 237

12.4 Uprava nadpisu (titulku) 238

12.5 Odsazenf textu 238

12.6 Prezentace vyctu 239

12.7 lnterpunkcnl znarnenka 240

12.7.1 Tecka 241

12.7.2 Carka 241

12.7.3 Otaznfk 242

12.7.4 Vykricnfk 242

12.7.5 Strednfk 243

1276 D it vk

.. vOJ ec a 243

12 77 Tr· t vk

.. n ec y 243

12.7.8 Apostrof 244

12.7.9 Uvozovky 244

12.7.10 Pornkka 245

12.7.11 Spojovnfk 246

12.7.12 Zavorky 246

12.7.13 Lomftko 247

12.8 Vyznacovanf castf textu 247

12.8.1 Cfselne oznacovant castf textu 249

12.8.2 Abecedne-dselns oznacovanf castf textu 249

12

PREDMLUVA

Zeptate-li se absolventa ceske vysoke skoly, zda navstevovalna univerzite kursy psanf, shovlvave se na Vas usme]e a vysvetll varn. ze psat se naudl v prvnf tFfde. Zeptate-li se na totez studenta americkeho, urcite Vam odpovf, ze ano. To proto, ze psanfm se tu rozumf nejen elementarnl schopnost zaznarnenavat pfsmem rnluveny jazyk, ale predevsim dovednost dobre se plsernne vyiadtovat a tvorit nejruznejsf texty, at uz administrativnf, publkisticke, umelecke. anebo odborne. ci dokonce vedecke. Schopnostpsat je povazovana nikoli za talent, dar, s nfmz se dovek bud' narodl, anebo ne. nybrz je chapana jako dovednost, kterou Ize cvidt. zdokonalovat, a take testovat. 0 takto pojate kursy psanf jsou cestf studenti vetsinou ochuzeni a setkavajl se s nimi teprve v poslednfch letech, a to prevazne prostFednictvfm kursu cizojazycnych. Jeden z arnerickych lektoru si nedavno posteskl:

.Ucil jsem anglictinu ve stiedni Europe a v ramci toho jsem ueil take psani. Dobie si pamatuji, jak me piioadeli k zoufalstvi studenti, kteii tordostjne odmitali rozdelit text do odstaocii, pstit tak, aby jedna veta logicky oyplyuala z druhe a aby text oyjadroval hoherentni stanovisko, a hteii se citili dokonce dotceni, ze po nich nehdo neco tahoueho oubec chce. "

(ANDREW J. HORTON, CZECH AND ENGLISH WRITING, THE ELECTRONIC NEW PRESENCE 51, 14. 12; 1998)

Trebaze mnoha ceskym studentum. a nejen jim, je vrozena jista skepse k navodum typu .jak psat dobre. snadno a rychle", a z teto skepse koneckoncu vysli i autori teto knfzky, nelze popnt. ze stojf za to se seznarnit se zakladnfrni principy, na nichz nejruznejsf praktkke navody spodvajt Jakkoli se cesky student rnuze cftit rozhorcen. ze by mel svuj individualnl styl psanf, na nemz si zaklada. podifdit jakymsi svazujfcfm pozadavkum a normam, jako pozdejs! profesionalnf autor odbornych ci vedeckych textu se bude - zejmena v mezinarodnl konkurenci - setkavat s autory, kteFf takove zvyklosti a normy zcela samozrejme ovladli a naucili se je vyuzfvat ke svernu prospechu i ku prospechu ctenaru.

13

Chceme vsak touto knfzkou oslovit nejen studenty, ale i zkusenejsf odbornfky a vedce. dosud zvykle psat predevslm pro okruh ceskych ctenaru. Chceme se s nimi podelit 0 sve poznatky 0 tom, jake znaky majf texty ceskych autoru. a jake" psanl" se doporucuje v kontextu rnezinarodnfm. Vzdyt' v kontextu mezinarodntm s naprostou sarnozrejmosu zvftezila anqlictina a jejf normy dnes ovladly svetovou odbornou a vedeckou produkci. Jake jsou to normy ajak se s nimi vyrovnat? Mnozf z nas se setkava]f (napr, pii psanf technickych a vyzkumnych zprav) s doporucentrnl typu "piste tak, jako byste psali pro renomovany mezinarodru casopis". Abychom do tohoto rnaqickeho kruhu pronikli, tomu rna pomoci tate knlzka.

Otazka, nakolik se mezinarodmrn pozadavkurn na formulaci prizpusobit, je dnes aktualnl v mnoha oborech, zejmenaprfrodovednych, ale i nekterych oborech humanitnfch a socialnlch. Svedef 0 tom diskuse v tisku odbornern (casopis Vesmfr, Bulletin AV CR aj.) i v dennf publicistice. Diskuse 0 tom, jak pfsf eestf autori ve srovnanl s autory anqloarnerickymi, se v poslednf dobe objevujf stale easteji take na Internetu (odtud pochazf rovnez prvnf citat). Uvedrne z Internetu i nazor jineho autora, tentokrat nikoli udtele, ale redaktora:

"Mluucicestiny a anglictiny nepisi stejne. Cesti a angloamericti autoii ner?_zuijeji stejne argumentaci a jejich analyticke pristupy se list ... Cesky text se angloamerickemu oku muze jeuit tak, ze nema zddnot: strukturu, uypada jako chaos. Casto je tezko iict, jakym smerern. se autor ubira, a to i kdyz si prectete jeden nebo dua uoodni odstauce. Odstauce, htere obsahuji ulastni oyhlad, se nedaji odlisit od uoodu. Jen zNdkakdy ruisleduje zauer, ktery pospojuje uyfcene argumenty. Nekdy se neda niceho u textu chytit a editor citi, ze text muze zacinat a honcit kdekoli. "

(ANDREW STROEHLEIN, THE WAY OF WRITTEN ARGUMENT, THE ELECTRONIC NEW PRESENCE 50, 7. 12. 1998)

Je dokonala struktura odborneho danku a dodrzen! pararnetru vyzadovanych redakcemi renomovanych rnezlriarodnkh casopisu zarukou uspechu? Mahou byt tyto parametry samy 0 so be kriteriem hodnocenf elanku a prfnosu jejich tvurcu? Odpoved' je nasnade: samy 0 so be tyto parametry jiste nestad. Prvnfm predpokladem pro napsanl textu na dobra urovni jsou nepochybne odborne znalosti vedce. ale nelze popnt. ze ze

14

socioloqickeho hlediska je nezbytna i kompetence kornunikacnr, pri nfz by autor mel mft neustale na rnysli sveho prfjemce a text formulovat s neustalym ohledem na nej.

Uvedene postrehy americkych autoru se mohou jevit jako jednostranne.

Myslfme si vsak, ze pohled toho. kdo posuzuje eesky diskurs odma nositele odlisnych kulturnfch tradic, zvyklostf a norem, nas svyrn zpusobern upozornuje na osobite vlastnosti ceskeho vykladoveho stylu. Knfzka, kterou dostavate do rukou, varn napovf, jak s ternito vlastnostmi zachazet a jak prtpadne svuj vykladovy styl zdokonalit. Vzdyt kdo z nas 0 sobe muze tvrdit, ze nerna s formulovanlm svych myslenek zadnou potlz?

Autofi

15

1

00 JAZYKA VEOY KE KOMUNIKACI VE VEOE

.Ukazuje se zretelne, ze oedecke zieh/uuini poznatkil je veskrze a od pocathu. do konce homunihacnim. procesem, na nenii trui jazykooe uchopeni podstatny podil. ((

(WEINRICH 1995, 163)

Iradicnt zajem 0 jazyk vedy je v poslednfch letech vystndavan zajmern o komunikaci ve vede. Pro tento obrat, ktery zdaleka nerna jen charakter terrninoloqicky Ize uvest hned nekolik duvodu.

Nekdejsf pojem vedeckeho jazyka, tak jak s nfm pracovala napi'. prazska funkcnl linqvisticka skola, vyvolava pi'edstavu urdte homogennosti tohoto jazyka a jednotnosti jeho stylu, zatfmco dnes se stavarne spfse svedky variovanl a heterogennosti vedeckeho vyjadtovanl. Oblast toho. co Ize dnes termfnem vedecka komunikace oznadt. je bohate vniti'ne diferencovana a zanrove rozruznena. Jednfm z nejvlivnejsfch srneru analyzy jazyka ve vedeckern prosti'edf je zanrova analyze (srov. napi'. Swales 1990). Take u nas v poslednfch letech vznikly a vlastne stale vznikajf velmi ruznorode druhy a typy vedeckych textu. rnonoloqickych. dialoqkkych, pfsernnych, ustnlch i smfsenych, Vedle klasickych rnonoloqickych vedeckych zanru, jako je monografie, stat, recenze, diplornova prace, disertace aj., se soucastl vedeckeho diskursu stavajl takove typy textu. jako jsou formulace qrantovych projektU a nasledne zpravy 0 prubeznych a zaverecnych vysledoch. rozruzfiu]' se typy prezentace vedeckych experimentU a vysledku vyzkurnu a na vyznarnu nabyvajl tzv. sekundarnl dokumenty, jako jsou abstrakty, anotace a resume.

Menf se obraz vedeckych konferencf, nebot referaty na konferencfch mfvajf jen zi'fdka charakter cetby napsaneho textu. stale castej vyuzfvajl

17

ruzne techniky projekce nebo alespon odkazujf k handoutUm a stave]! se tak jakyrnsi komentarem k textum jine sernioticke povahy (Danes 1995). Objevujf se tzv. "vyveskove" (poster) konference, vedecke debaty majf charakter panelovych (paneO diskusf, diskusf u kulateho stolu (round-tab/e) a dflen (workshop) a setkanl vedcu se stale casteji odehrava]' v nahradru podobe konferencf pootacovych. Klasickou vedeckou korespondenci obstarava e-mail (Cmejrkova 1997) ai vyhledavaru a studium prarnenu v knihovnach nahrazujf sluzby internetove sfte.

Mluvit v tete situaci 0 homogennfm vedeckern jazyce a kanonicke podo be jeho stylu je takrka nernozne, nebot mnohe z zanru, z nichz nektere jsme tu namatkou uvedli, se opfrajf i 0 zanry stylu administrativnfho, publicistickeho. bezne dorozumfvacfho nebo i urneleckeho. Jazykove prostredky, ktere autof volf, jsou nutne ruznorode, a stejne tak se setkavarne s nejruznejsfmi zpusoby jejich kornbinovant. Tyto zpusoby jsou ovsern v nekterych zanrech vedeckych textu zaroven ve vetSf ci mens! rnffe normovany jistyrni zavaznymi modely ci vzorci vystavby a ovladnutl tech to norem a vzorcu je jednfm z dulezitych predpokladu uspesne vedecke komunikace a podflu na vedeckern (ci jak se dnes pod vlivem anqlictiny

stale caste] uvadl - akadernickern) diskursu. .

1.2.

Jazyk vedy byl donedavna shledavan domenou psanosti, nebo alespon jednou z nejspecifictejsfch funkcnfch sfer psaneho jazyka, at uz se na tuto spojitost dlvame z historkkeho ci synchronnfho hlediska, a paralele vedeckeho jazyka a vyvo]« psanosti byla venovana v jazykovede i jinych discipllnach znacna pozornost. I dnes muzerne jazyk vedy oznacit za funkcn! oblast, v nfz jsou rysy psane normy jazyka vyvinuty v maximalnf rnrre a v nfz se psanost manifestuje v nejmarkantnejs] podobe. Ieto oblasti vedecke komunikace se budeme ostatne v tete studii venovat predevslm.

Zaroven se vsak ve vedeckem diskursu nebyvals zvysuje podil mluvenych kornunlkatu, a prave ty narusujl a popfrajf jakoukoli predstavu homogennosti, ktera by vzesla z analyzy psaneho vyjadrovanf. "Od zakladu se zacal menit typ vedecke komunikace: od tradicnt komunikace psane se postupne prechazf k typu, v nernz mluvene forrny komunikace - diskuse, seminate, konference, postcradualnt a postdoktoralnl kursy, vedecke projekty atd. - jsou podstatnym, nekdy nejdulezitejsfm kompo-

18

nentem. Tento trend je zcela zakonitym jevem ve vyvoji lidskekornunikace a nenl omezen na komunikaci vedeckou, Primarnf dulezitost majf dnes zverejnenl rnluvena .... Nove informace, poznatky zijf povetSine ve forme rozmnozenych materialu z takovych shromazderu, pifstupnych na zaklade ucasti na nich nebo osobnfch styku s autory ci ucastnlky; knizn! nebo casopisecke publikace pfichazejl vetsinou az v debe. kdy vysledky techto shrornazdent jsou v podstate jiz prekonany dalsfrn vyvojern" (Neustupny 1969).

Dodejme, ze se prornenuje i zanr vysokoskolskych prednasek a seminaru (Kraus 1995).

Jazyk ceskeho vedeckeho vyjadrovan! ztracl svou nekdejs! homogennost take v dusledku rostoucfch moznostl ceskych vedcu komunikovat na poli mezinarodnirn. Rychle se rozvfjejfcf kontakty se svetovou vedou, potreba pisernne i ustne komunikovat v cizfch jazycfch, prevazne vanglictine, ovlivriuji jazykove, stylove a kompozicni normy a zvyklosti ceskeho vedeckeho vyjadtovani. To vede k tomu, ze jazyk ceske vedy je konfrontovan s jazyky cizfmi a jsou zvazovany jeho moznosti a perspektivy (Danes 1995,1997, Cmejrkova 1994, 1996, Cmejrkova - Danes 1997, Danes - Cmejrkova 1997). Vedeckou cestinu. nejen v oblasti terminologie a lexika vubec, ale i v kornpozicnl vystavbe, textovych vzorcfch ave stylu vyjadrovan' dnes silne ovlivriujl svetove jazyky, pjedevsfrn ovsern anqlictina, veda se dnes neobejde bez studia vedecke literatury zahranicnl provenience, at uz v prekladu nebo v oriqinale, a cizojazycne prvky pak vkernene automaticky prechazejt do cesky psanych textu, Jeste napadnej byvajl anqlictinou ovlivnena vystoupenf vedcu v lmprovizovanych diskusfch a besedach ve vedeckych spolecnostech. nebo i v rozhlase a televizi. Stava se, ze adekvatni cesky vyraz skutecne chybf, jindy autor jako by prfslusny cesky vyraz zapomnel. a tak nap! mfsto aby .zaplnil mezeru" - "zaplnf gap".

Zdaleka vsak nejde jen 0 prlpady podvedomeho prejlmanf nahodnych m6dnfch slov. Ve vetsine pnpadu byva volba anqlickeho vyrazu motivovana snahou usnadnit identifikaci uziteho termfnu s jeho mezinarodne prijatou podobou. V pifpade pievzetl celeho textoveho vzorce jde caste o snahu pflzpusobit se zvyklostem a norrnam mezlnarodnim, a zapojit se tak do kontextu svetove vedy.

19

1.4.

M,luvfme-li 0 vedecke komunikaci namfsto 0 jazyku vedy, je to znak zasadruho obratu v tom, jak pohlfzfrn« na jazyk v procesu piedavan! znalostf a v~ vytv~r~nf solidarity vedecke obce. Po dlouhern obdobf pl'ehlfzenf _ ne-II odn:ltanf -: "prfton:nosti doveka" ve vedeckych textech vstupuje do obrazu vedecke kornunikace autor, pisatel, mluvd, puvodce, V souvislosti s tim dochazf k prehodnocenl teze 0 antiretorickern charakteru vedeckeho vyjadfovanl.

Retorika byla povazovana po dlouhe obdobl za neslucitelnou s vedecko.u pracf, nebot vedeckost implikuje pravdu, vedenf, poznant, objektivitu. o Jazyce vedy, uvezne~em mezi sacrum pravdy a profanum lidskeho zprostredkov~te,le, s~ s?ud,"~' ~e lep; plnf sve funkce tehdy, kdyz funguje jako neosobru nastro] predavan' faktu a potlacovan! subjektivnfch nazoru, Pred~okladalo se, ze autor neovlivriuje ctenare jinak, nez svyrn racionalrnm usudk~m. .Zatimco pusoberu na intelekt bylo posveceno, pusobenf na cit bylo stiqrnatizovano" (Ouszakova 1998).

. Na rov!ne diskursu prispelo toto pojetf vedeckeho jazyka k pfedpokladu unlf~~mnlho ~ty!u ~~deckeho vyjadrovanf, ktere nerespektovalo rozdily mezi jednotiivyml [azykovyml, kulturnimi a etnlckyrnl oblastmi. Presvedce~f o. uniforrnite vedeckeho stylu bylo silne naruseno, ne-li vyvraceno, vyvojern modernf textove lingvistiky, analyzy diskursu a kontrastivnf r~toriky. ~~ vedecke texty se zacalo pohhzet jako na socialnl ciny a aktiVI~y, .kter~ J~~u ve ,~z~!e~nem ,vz~ahu a pusoberu s aktivitami a texty jiny~l, s rurruz vytva reJ I vedecky diskurs, Do centra pozornosti se dostala o~az~a, autorskych strategif, ctenarskych ocekavaru, interpretacf a komu~Ikv~.cnlch her. Iextove rysy byly interpretovany v souvislosti s rysy autora I pnJe~ce ? vzta~~ny. k syst~mvu ,hodnot zdvorilostl a socialniho jednant, ke zpusobum leqitimizace vedenl a piesvedcovant 0 jeho pravdivosti.

. .Ddborny diskurs se retorizuje - ztraci suou nezaujatost, oblek~wnos:, zrcadli se u nerri snaha 0 pochopeni oteufenosti a plu=: su<;ta, 0 oyjadreni osobniho postoje a osobni odpooednosti ~a :ese_ny problem. sai pozruini, ze objektiunost uedecheho pozruini le. iluzi. Je pozoruhodne, ze s timto ruizoreni piicluizeji i predstaoitele oed prirodnich, exaktnich, stejne jako spolecenehych: "

(KRAUS 1998, 12)

20

Obecny zajern 0 retoriku vedy je podminen kontextem postmoderny, ktera prinasf rnyslenku. ze zdrojvedeni je interkulturni, tudfz komunikativnf, a z toho duvodu take retoricky.

Ze vsech techto a dalslch duvodu, 0 kterych jeste budeme pojednavat zejrnena v souvislosti se socialnfrn, interakcnlrn a mezikulturnfm pohledem na vedecke dorozurnfvanf, se tedy do centra pozornosti linqvistu dostava namfsto jazyka vedy otazka kornunikacnl kompetence vedce. osvojovanf tete kompetence a jejf rozvfjenf, a to jak v ramd narodnfrn. tak i rnezinarodnlm. Jde 0 schopnost vedecke poznatky formulovat a predat akademicke obci: "Veda je totiz ... ve sve podstate zalezitostl komunikativnf. Vzdyf nejaky poznatek nenabyva sve pravdivostnf hodnoty tfm, ze zazart v nejake hlave, nybrz vedecke platnosti rnuze dosahnout teprvetfm, ze se jistym rfzenym postupem rozsfrf ve vedecke verejnosti a tfmto zpusobem je vystaven kritice" (Weinrich 1995, 158). Napsat a publikovat vedecky text znamena zasahnout do vedeckeho diskursu existujfdho nejen v kulture narcdnl, ale treba i v diskursnf komunite presahujfc! hranice jednoho jazykoveho spolecenstvt. Tato knlzka 0 norrnach vedeckeho vyjadrovant v cestine by proto rnela byt i prfspevkem k poznan! odlisnostt i spolecnych rysu vedecke a odborne komunikace v jednotlivych jazydch a kulturach, a rovnez krokem k osvojenf norem komunikace mezikulturnf.

Socioretoricky pojem diskursnfho spolecenstvi je utvoren analog icky k pojmu jazykoveho nebo recoveho spolecenstvl, ktere sdruzuje mnozinu rnluvdch tehoz narodniho jazyka. Zatfmco k jazykovernu spolecenstvl - v nasern pifpade mluvCfch cestiny - pati'fme od narozenf a od rnalicka si osvojujeme jeho kornunikacnl normy, diskursnf spolecenstvl si vybfrarne na zaklade sve orientace profesnf a zajrnove.

1.5.1 DISKURSNi SPOLECENSTVi A JEHO FUNKCE

Pojem diskursnf spolecenstvi (diskursnf komunita), pod nfmz si v nasern pifpade predstavrne vedeckou obec, je v socialnlch vedach pornerne novy, Swales (1990) odkazuje pfi jeho formulaci k arnerickym teoretikum socialntho pohledu na vedecke psanf (Faigley 1986) a dale k takovym pradm soudobych filozofU, sociologu a teoretiku vedy, jako jsou napr.

21

Olbrechts-Tyteca(1969), Kuhn (1970), Fish (1980), Foucault (1972), Rorty (1979), Geertz (1973), a konecne az k Wittgennsteinovu (1958) pojetf "jazykovych her".

Herzberg definuje pojem diskursni komunity napi'. takto:

"Uiivani terminu diskursni komunita potvrzuje stale vice domnenhu, ie diskursje rizeti konvencemi urcooanymi komunitami, at ui jsou tooreny skupinami oedcil urciteho oboru nebo socialnimi skupinami: ueioan: jazyka ve shupine je formou jejiho socialniho chotuini, diskurs konstituuje, udrzuje a rozsiiuje oeshere oedetu skupiny, jeho prostiednictotm. dochazi k zasoecouani nouych. elena skupin, k jejich iniciaci. c

(HERZBERG 1986, 1)

Pokud jde 0 aplikaci pojmu diskursnf komunity pf analyze vedecke komunikace, je samozrejrne dulezite zamyslet se nad nekterymi otazkami, napi'. zda je komunita tvoi'ena spfse vedci sdflejfcfmi stejny objekt vyzkurnu (zde se nabfzf napi'. clenenf na spolecenstvi vedcu oboru humanitnfch a socialntch a vedcu oboru prfrodovednych a technickych), anebo vedd sdflejf~~n:i nap!'. stejnou ci podobnou vedeckou metodologii (jako je napi'. pozrtivrsmus nebo strukturalismus, funkcionalismus ci formalismus apod.); zda se pri vytvarcn! diskursnfch komunit uplatriujt kriteria orqanizacnf (jako jsou nejruznejsf vedecka sdruzenf zajisTujfcf pravidelne kontakty vedcu. vedecke casopisy vytvarejfcf kolem sebe skupinu sympatizantU - pisatclu i ctenalu), anebo tu hrajf roli stylove a zanrove konvence (jez na jedne strane uzfvajf napi. vedo vyznavajki klasicke formy vedecke komunikace a na druhe strane treba uzivatele Internetu a ucastnki podtacovyd: konferencf).

Ackoli pojem diskursnf komunity nenf dosud uspokojive definovan a nezaklada se na pevne stanovenych rysech komunit, ktere pod toto oznaceru mohou v jednotlivych prfpadech spadat, je inspirativnf a Ize jej pouzlt jako pornocneho nastroje pfi uvazovani 0 charakteru vedecke komunikace. Prestoze si jsou linqviste. kterf pojem diskursnf komunity uzfvajf, vedorni mozne ~romenlivosti naplne a sfre tohoto pojmu, povazujr jej za uzitecny, i kdyz jeho rozsah se vetsinou nepokousejl specifikovat. Podobne je tomu ostatne se sarnotnyrn pojmem diskurs (Hoffmannova 1997, 8).

Podle Swalese (1990, 24-27) Ize obecne funkce diskursnf komunity formulovat takto: Diskursnf komunita obecne uznava jisty soubor verej-

22

nych cflu, ktere mohou byt ~xplicitne z~k?tv:ny ~ jejich do~umentech, anebo jsou ptijrnany micky jake sarnozrejrne. ma vypracovany mechanismy vzajernne komunikace svych denu, ~yuziva p~rticip.acn~ch ,mechanismu, aby poskytla svym denum inforrnaci, a funquje tu .1 z~etna, v~zba, vytvarf jista ocekavanf. rna k disp?zici zanry, jimiz k~~~nlkuje ~v~ (lIe,. a navfc si vytvaf svuj jazyk, psany I mluveny. Je usporadana bud vice hierarchicky, anebo vice rovnostarsky Pi'eziti diskursni komunity zavi~i na ~ozumnem porneru mezi nove zasvecenyrni denydiskursnl kornunity a je.-, jimi experty. Experti vytvaiejl uznavane retoric~e vz~rce a .ta~ st~n?vujl (a pozdeji take svobodneji porusujl) standard vedeckeho vyjadfovanf.

1.5.2 EXPERT. A ZASVECOvANi NOVYCH CLENU

SPOLECENSTVi

Siova 0 expertech a novych denech nas mohou ponekud zaskocit - jsou ovsern zcela v souladu s trendy zapadnl. zejmena an,glosaske, vedy, ktera venuje zasvecovanl mladych ve~c~ do ~boru ved:cke~o ?sanl .(~ca~ demic writing), jak jeste ukazerne. stejne tak jake psaru pro jme specificke ukoly (writing for specific purposes) velkou pozornost. Tento phstup vychaz! totiz z nazoru, ze zatfmco do recoveho spolecenstvl se dovek rode v diskursnfm spolecenstvi se ocita na zaklade zajrnu a profese a musf byt ve sve kompetenci kvalifikovane trenovan. Podfvejme se napr, na .tuto odezvu, jfz se pri trenovanl psacfch dovednostf jednomu studentovi dostalo od lektora psanf:

.Podioej, takhle vypada standardni zpusob, jak se to deloa v tuerri oboru. Muies to prosim te pro me udelat standardnim zpusobem, aby ses pocvicil? Jakmile mi ukaies, ie znas a ovladas standardni (a jisty) zpiisob, jak to udelat, muieS pak hlidne postupovat jinak, kdyi chces, tj. kdyi to lepe vyhovuje tcemu indioidualninui intelektu a tuytri ambicim, pokud jde 0 psani tohoto uholu. «

Diskuse kolem otazky norem vedeckeho psanf je ovsern v teorii psanf velmi ziva, vedle silneho pojeti zavaznosti normy existujf i pojeti oslabujid jeji zavaznost a zcela otevrenou otazkou zustava otazka asimilace jinojazycnych mluvCfch, pi'evzetf cizojazycnych vyjadi'ovacfch schernat a kulturnfch zvyklosti.

At tak ci onak, rozlisenl recove a diskursnf komunity implikuje, ze ne-

23

jen rnluvd jednoho jazyka, ale i rnluvd ruznych jazyku a kultur maji potrebu sdllet sve poznatky a spolecne prispfvat k jejich rozvijenf. Predstava jazykove komunikace uvnitr diskursni komunity, Ii nasern pripade vedecke, tak prochazl napi'ie jazyky a kulturami. Podminkou uspesne mezijazykove a mezikulturni komunikace je uvedomenf si norem vlastniho reeoveho spolecenstvt v jejich vztahu k norrnarn jinych reeovych a kulturnich spolecenstvi, a z toho plynoucf osvojeni norem, na jejchz zaklade mohou pi'islusnici ruznych reeovych spolecenstvl komunikovat. Proto se zkoumaji procesy a mechanismy, jimiz jsou diskursni komunity stmeleny:

"Vedecky uyklad je strukturouan. podle urcitycb. modelii retoriche uystauby, htera pii trose tolerance pro indioidualni stylooe uariooani stmeluje cleny oedecheho spolecenstoi, bez ohledu na to, jaky jazyk zrouna uzioajt. «

(WIDDOWSON 1979,61)

Studuji se ovsern i prekazky, ktere vzajernne interakci mezi deny diskursniho spolecenstvi brant Jak uvadi Widdowson na jinern mfste, vedle zasadnkh principu kooperativnich se v komunikaci uplatriu]! i dulezite principy teritorialnt

"A by byl uyznam. jak pristupny, tak prijatelny, musi dojit ke sladeni duou potencialne protihladnycb. sil: kooperatiuniho imperatiuu, ktery piisobi u zajmu efektiuniho piedacant sdeleni, a teritorialniho imperatiuu, ktery piisobi u zajmu uspokojioeho pocitu sebe sama. c

(WIDDOWSON 1990, 108-109)

:z

MEZIKULTURNf KOMUNIKACE

"Kdyby se ueiclini, kdo ke suemii dorozumioani ueioaji jako cizijazyk (dejme tomu) anglictinu, chovali naprosto .anglicky', taleze by jejich recove projevy byly plne standardizooane a nicim. se od sebe nelisily, siejne jako hamburger, svet

by byl mnohem jednotoamejsi. (( .

(lrrnewooo 1983, 187)

2.1.

Jednotliva kulturni spolecenstvl si v prubehu historickeho vyvoje vypracovala sve normy odborneho a vedeckeho vyjadrovanf nejen v oblasti lexikalnl, ale i syntakticke, kornpozicnl a stylisticke. Francouzstt vedci vedl, ze pisi jinak nez jejich nernectl koleqove. a vedecke psanf rna jine postaveni v anglofonnf vede nez v odpovidajicf nernecke tradici. Uvadl se dokonce, ze vedecke psani upevriuje narodnl tradice (Raible 1994, 9). Prislusnki urdte kulturni oblasti mohou byt take citlivi na porusovant retorickych norem sveho intelektualnlho stylu pifslusnlky jinekultury. Zajimavy prlklad uvadi Kretzenbacher (1995, 27): Matematik Benoit Mandelbrot, zakladatel fraktalnl geometrie, .byl sice americkyrni pifrodovedci povazovan za brilantniho vedce. avsak kvuli castemu vyskytu prvni osoby sinqularu ve svych spisech byl pokladan za mlrnotadne arogantnfho". Vedec Mandelbrotova rangu "si rnuze prehnane ptekracovaru je-tebu dovol it, ale nejaky mene vynikajicf vedec by tim narazil na podstatne tvrdsl sankce". Americky recenzent jednoho rakouskeho sborniku napsal: "Aekoli W. pise jako rakousky akademik, da se jeji kniha eist" (citovano podle Clyne et al. 1989, 457).

Lze predpokladat, ze normy vedeckeho vyjadrovan! se budou ve smrstujicfm se svete sblizovat a vyrovnavat. Tim zajimavejsi je studovat, s jakymi predpoklady jednotlive jazyky do procesu vyrovnavani vstupujf.

25

Mrrohym badatelum se zda, ze ruznost norem, ktere si jednotliva jazykova a kulturnf spolecenstvt vypracovala, dovoluje hovorit dokonce 0 jednotlivych intelektualnfch stylech. Jejich studium je naplnr kontrastivnf textovs lingvistiky, stylistiky, retoriky

Protoze mezinarodru diskursnf komunity jsou v poslednfch desetiletfch ovlivneny zejmena anglosaskymi normami vedeckeho vyjadiovan! rada kontrastivne ladenych pracf se zabyva tfm, jak zvyklosti jinych jazyku v ob!asti vedy odpovfdajf prave norrnam anqloseskym. Existujf studie 0 tom, jak se od techto norem odlisujf normy nemciny, finstiny, rustiny, bulharstiny, polstiny apod. S nekterymi z porovnavanych jazyku sdflf cestina terito!ialnf blfzkost ve strednf Evrops, s jinymi spolecny slovansky zaklad, s nemeckou oblasti sdflf cestina kulturnf dejiny tvorens ovlivnovantm a vyrovnavanrrn. Situace vedecke cestiny v mezikulturnfm kontextu je posu~ovana v pracfch F. Da~ese (1997), S. Cmejrkovs (1996) a spolecnych publikactch obou autoru (Crnejrkova - Danes 1997, Danes - Cmejrkova 1997).

. ~ed~f~ z vychodrssk pro kontrastovam jazyku v oblasti vedeckeho vyjadtovan: je Galtungovo (1981, 1985) roztisern kulturne rozruznenych intelektualmch stylu, "teutonskeho", "saskeho", "galskeho" a "nipponskeho ". Prinasf radu socioloqickvch postrehu 0 struktuts vedecksho diskursu v prfslusnych kulturach. Ke svyrn postrehum autor pozna menava. ze jsou "z~lozeny na dojmech a intuicfch". Pro teutonskou (tj. nemeckou) oblast je podle Galtunga pl'fznacna vysoka prestiz vedce. velka ucta k teorii (te odpovida v anglosaske kulture ucta k ernpirickym udajurn) a dumyslna hierarcbknost teoretickeho konstruktu, pl'ipomfnajfcfho svou stavbou pyramidu. Prestoze Galtungovy postrehy vychazej: vfce nez z analyz~ vedeckeho diskursu z analyzy vedecke diskursnf komunity, k analoglckym zaverum dospfvajf jinf bacatsls i analyzou sarnotnyrh vedeckych textu.

Clyne (1987) uvadf ze zpusob, jfmz je prezentovann vedecke poznan, v nerneckych textech, je pro ctenare dosti narocny, zatfmco anglicke odborne texty jsou z hlediska srozumitelnosti podobns textUm neodbornvm K podobnym zaverum dochazf v navaznosn na Clyna take A. Duszakova (1994, 1998). Podle nf rna anqlosaska vedecka kultura rovnostarstejsf vztahymezi cleny vedeckeho spolecenstvf, a proto je tu vetSf prfbuznost

26

ve stylu a registru obecnern a vedeckern. Nemecka, a take polska a ceska vedecka komunita je nalezite odstupnovana (Duszakova pro nerndnu uzfva termfn "high context academic culture", na rozdfl od termfnu "low context academic culture" charakterizujfcfho anqlictinu), Nernecky vedecky styl zduraznuje vedeckost a intelektualnost, a to vede k hlubsim rozdflurn rnezi jazykem pro vedecke ucely a jazykem pro ucely bezne:

V nemecke tradici je oeden: idealizooano. Texty psane nemechy jsoii mene orientooany k tomu, aby se snadno cetly. Diiraz je na tom, aby poskytly ctetuiii znalost, teorii a latku k uoazooani. V obou kulturnich tradicich existuje spoluprace mezi auto rem a ctenarem. ... Vanglicky mluuicich zemich pada oellui tuiha biemene na autory, aby napsali sue texty ctio«, zatimco u nemechy mluuicich zemich jsou to naopak cteruiii, kdo museji uynalozit maximalni usili, aby text desifrouali. a

(CLYNE 1987, 238)

Nemecky odborny diskurs tedy klade na prfjemce a jeho porozurnenl textu pornerne vysoke naroky. I jinf autof analyzujfcf vedecke vyiadrovan! konstatujf, ze nernecky odborny diskurs je spjat s piedstavou ctenarske zodpovednostl za desifracl textu, za porozurnenl autorovym intencfm, zatfmco anqlktina patif k jazykum poCitajfcfm s autorskou odpovednostl za jasnost vYkladu. Predpoklad, ze zalezi na ctenarl, zda textu porozumf, se zda byt zakorenen i v ceske stylisticke tradici.

Jednu z prfcin rozdllneho zpusobu formulace a predavanl vedenl spatiuje Clyne take v tom, ze psanf vedeckych textu je v anqlosaskych zemfch predmetem pedaqoqickeho nacviku. Normy pro "essay writing" zahrnujf .pozadavek linearity vykladu a -relevance: (tj. uzke vazby k urciternu vyseku problematiky, vyrnezenernu formulacf otazky a vyloucenl vseho, co tento vysek problematiky piekracuje, i kdyby informace byla spravna), vysledkem je linearnost anqlickeho textu" (Clyne 1987, 212).

Rysy nerneckeho vedeckeho vyjadrovanl, na nez Clyne v porovnanl s anqlictinou upozornuje, totiz v textove rovine digresivnost (tedy mnohost odbocek. porusujroch linearnost textu). v syntakticke rovine slozitost. velky pocet nominalizacf a slozenin: hojnost pasiv, neosobnfch konstrukcf, cetne modalni vyrazy, vytvarejfcf slozitou hypotetickou modalitu textu, jsou typicke i pro jazyk a styl ceske vedy: nektere z nich v omezenejsi rnfre (syntakticka komplexnost, nominalizace a slozeniny), jine, jak se zda, v mfie jeste vetSf (modalizace).

27

Cesky vedecky diskurs je kontaktni zonou, v nfz se setkavaly a setkavaji ruzne filozoficke, kulturnf a jazykove normy. Ceske vedecke a odborne vyjadrovanl se rozvfjelo jednak ze svych vlastnfch zdroju, jednak v prfmem kontaktu s nerneckyrn vyjaofovanfm. Do znacne mfry patrf do sfery vlivu zrnfneneho teutonskeho intelektualnfho stylu. (Na tomto mfste bychom chteli upozornit. ze termfn .teutonsky: nerna v Galtungove pojetf zadne zaporne konotace, je pouze kulturnehistorkkou nalepkou pro soubor urcitych distinktivnfch rysu, hodnocenych veskrze neutralne.) Tento vliv byl zprostjedkovan i ruskou tradicf vedeckeho a odborneho vyjadrovanl, ktera rovnez zasahla jazyk ceske vedy. Vzhledem ke svernu slovanskernu puvodu je cestina s to sdflet obdobnou terminologii a vetne a textove struktury napf s rustinou, evsak typologicky je cestina disponovana i k analoqickemu tvorenl slov a prejfmanf vetnych a textovych struktur, jez jsou prtznacne pro nerndnu. Nejde vsak jen 0 slova, vety a textove struktury, ale 0 celkove ladenl vedeckeho textu, jeho textovou vystavbu a komunikacn! zamerenost. Vzhledem k mnoha historickym kontaktUm s nerneckyrn lntelektualnlm stylem je cesky vedecky styl, jak jsme uvedli, charakterizovan rysy, jez Clyne vytycuie pro nernecky cdborny diskurs v jeho protikladu k anqlosaskemu,

Pokusfme se strucne (a kontrastivne) charakterizovat tradicnl "intelektualnf styl" ceskych vedeckych textu.

2.4.1 MODALlZOVANOST

Ceske vedecke texty se vyznacujl vysokou mfrou modalizovanosti, predevsim episternicke (iistotnf). Znarnena to nfzky stupen formulacnl asertivnosti, pozitivnosti a persvazivnosti (pl'esvedcivosti), a tedy jistou skromnost a opatrnost ci zdrzenlivost. Zjisfujeme vysokou frekvenci vyrazu s funkcf oslabovat asertivnost tvrzeni a omezovat jeho obecnou platnost, tj. s funkcf tzv. "hedging" (Myers 1989). Iernito vyrazy autor vedeckeho pojednanl napt predjfma vytky rnozneho oponenta, pripoustt

28

U lnost. resp. predbeznost sveho tvrzenf, rezignuje na definitivnost

ne p , v •• ,

svYch zaveru a jejich obecne ptijetl. . 'v '

Muzeme v tom spatrovat motivaci evro~skeh~?o~~tl vedeckeh~ P;o~

pfse [akozto spoluprace nez jako tvrde souteze CI konkurence, byv~ cesu s . v " t nad aSI zaujfmana pozice jakoby defenzivnf, v_YJad.rovana vyraz:y ypu, s r r

mozna, zde se nem, patrne se tu projevuje: podle naseho nezoru, =: strukturu by snad bylo moine mterpretovet leko ... apod. (srov. podrobne

v odd. 9.2 0 modalite).

2.4.2 AUTORSKA SKROMNOST . 0 v ' . 0 '

Oslabujfcf funkci rna jiz formulace tltulku vedeckyc~ t:xt~. Moder~1

I· ky' titulek rna ve vetSine pifpadu podobu substantivn: fraze v norru-

ang IC . 'f'· difik

nativu, zatfmco cestf autof caste uzfvajf substantlvni raz: mo I '. o~ano~

predlozkami 0 (pfsf-li anglicky, pak on, about),. ne~o k(e) (~,an~llck,; vanante towards). Autor naznaruje jiz v nazvu. ze jde jen 0 "pnspevek k ur-

Cite problematice. . . .

Tak napi'. v anglickem sbornfku "Coherence a~d Grounod~ng In DIS-

course" (Tomlin 1987) obsahujfcfm 20 clanku ruznych autoru Jsou.pouze dva (10 %) nadepsany on: On the status a On the =: ,Napro~1 to~u v ceskem svazku "Siavica Pragensia IV" (1963):. o~sahuJICIm 65 ceskych

v, pevku zadna 34 titulku pi'edlozkou k a tn predlozkou 0 (vice ne~

pns , ., ' h ' h v k' ml

50 % I). Tato tendence se projevuje i v ~ngll~kyc~ ~ta;~c psanyc v, c~~ y

autory. V "Prague Studies in Mathematlca~ unouisucs (1983) zacma jedna ti'etina titulku pi'edlozkou On a dalsf 2 titulky maji pO,d~bu Some .not~s on a A note on, v jinern svazku teze serie (1990) nalezame polovinu ti-

tulku zaCinajfcfch On. "v '

Uvedeny cesky zpusob utulkovant statf v zasade .odpovlda nemeckym

zvyklostem - uzitf pjedfozek aber a zu (Zur semantlschen Stru~tur '.' r Zu

.. A ekten Zum Forschungsstand ... r Zur SprachsltuatlOn ... ,

emtqen sp ... r h ··1 .

Oberlegungen zu den Grundlagen ... r Untersuchungen zum V~rv ~ trus ... ,

Ober Destandardisierung ... ) i ruskernu uzit! ptedlozek o(b) a zvlaste k (k vo-

prosu 0 .. .). " . k

Cest! puriste dokonce povazoval"~ tu:o po~obu nazv~ za no;en;n', ja 0

vyraz autorovy skromnosti. V ceske vedecke produkci se zda byt tent? zpusob tltulkovant castejsf nez v nemcine, kde se aut~rova, s~romnost skry-

vala zase napt za slovo Versuch (Pokus) v nazvu ~oJednanl. .

Nizsf stupen asertivnosti, skromnost az defenzivnost v~ ~or~ul~cl tvrzenf, hypoteticnost a deliberativnost jazyka vykladu vynlka zeJmena ve

29

I

srovnanf s anglickymi zvyklostmi, jak konstatujf i jine kontrastivnf studie zamei'ene na srovnarn s anqlosaskym, normami vedeckeho vyjadi'ovanf.

Zpusoby formulace svedcf 0 pi'fstupu k vlastnf povaze vedecke pracs a ~Ioze individua v ~f.. Mohli bychom tu obrazne uzft protiklad "cooperation versus competition". Nedavno jeden z ceskych vedcu s uznanlm citoval vyrok slavneho botanika A. Lbveho: "Wdec se v diskusi s kolegy nesnaz! pi'esvedcit, ale vylozit a dospet k lepsfmu pochopenf." Obdobne zakladate.1 Prazskeho lingvistickeho krouzku Vilern Mathesius (1982, 448) charaktenzoval vedeckou atrnosforu skupiny takto: "V nasern souzitf se vyvinulo v nejkrasnejsfm zpusobu oboustranne pi'ijfmanf a davanf, kteryrn se rna vyznacovat kazda vedecka spoluprace."

2.4.3 KOMPOZICNi VOLNOST

Kompozicnf vzorce a uspoiadaru vykladu byvaj! v ceskern vedeckern textu pomerne volne. Take tento rys se projevuje prave ve srovnanr s vedeckymt a odbornymi texty uvei'ejnovanymi v mezinarodnfch sbornfcfch a casopisech, respektujfcfmi clenenf textu na kanonicke casti, pocfnajfcf abstraktem. V dusledku toho byva cesky text rnene pi'ehledny (mezititulky se .vetS.ino~ neuzfvajf a prubezne cfslovanf textovvch cast! se soustavneji objevujs az v poslednf debe). Kontrastivnf studie take zjistujf, ze cesky au~or p,~s~ytuje ctenari rnene metatextovych orientacnfch signalu, jimiz by ctenare informoval 0 tom, co prave v textu dela, Je na ctenari, aby si tuto informaci sam z textu vyvodil.

To vse souvisf s tfm, ze cesky vedecky text nenf orientovan primarne na ctenai'e. Neznamena to vsak. ze je autor orientovan na sebe. Je orientovan na obsah sdeleru, na jeho predrnet, na samu vee. Chce podat log icky usp~i'ad~ny, form~l~vany, a pokud rnozno uplny, nenapadnutelny vyklad daneho jevu, povedet svou pravdu a ovsern tez ctenai'e seriozne poudt. Je t_? y~onolog bez dial~gi~keho zi'e~ele a pusobl patrne _ to si pi'iznejme - vets: radost a uspokojan: autorovi nez ctenari. Jake jsou zdroje tohoto pi'fstupu k vedeckemu psanf?

30

3

ZfSKAvANf DOVEDNOSTf VE VEDECKEM VYJADROVANf

"Jste posuzouani podle soych. schopnosti p~at a mluvit a vase hodnota nezaoisi jen na uasich. znalostech ve svete vedy a techniky, ale take na oasich. schopnostech svou znalost a myslenhu. komunikovat. ((

(BARRASS 1977, 5)

3.1.

Charakter ceskeho vedeckeho vyiadrovan! je dan historickyrni a kulturnfmi souvislostmi jeho stredoevropskeho vyvoje, ale urdtym zpetn~vazebnyrn ovlivnujldm faktorem tu muze byt i samo j~h? ~oj,etf v ceyske Ii~pvistice, stylistice, teorii textu a aplikovanych discipllnach. predevsfm

v pedagogice. ,.

Ceska stylistika rna v popisu vedeckeho a odborneho stylu velm~ bohatou tradici vychazejkt ze zazerni prazskeho funkcnrho str~kt~rallsmu (z pozdejskh pracf jmenujme alespon: Jedlicka a ko~. 1970" Mistrfk 1974, Chloupek a kol. 1991, Becka 1992, Jelfnek 1995, Cechova a ~ol. ~ 9~7); Cesky vedecky a odborny styl se vymezuje na poza~f ~be,cne sty"stl,c~~ teorie peti funkcnich stylu a vytycujl sejeho, cha!akytenstlcyke, rysy, kt?re !eJ konstituujfv protikladu k funkcim ostatnlch ctyr funkcnfch styl~. TI~ je zdnraznena jeho vylucnost, Konstitutivnf f~n~~f vedeck~ho .st~lu Je byt nastrojern rozvoje lidskeho poznan! a po~ouvanl Jeh~ hranl,c. SIIn.e se z~~raznuje intelektualizacnl funkce vedeckeho styluj v:decky. stYI)e k~allflkovan jako nejnarocnejslze vsech vzhle~em k~ sve p.r:s~osy., urcitosti. po~ jmovosti. Zatfmco kognitivnf stranka vedeckeho vYJ~drenl Je ta~to ve}ml silne zduraznena. ponekud se nechava stranou fakt, ze funkce ved~ck:h? stylu ma rovnez velmi vyznamny rozmer socialnf, interakcnf, komunlkacnl,

31

jimz je vedecky pifpadne odborny funkcn: sty I spojen s dalsfrnl funkcnlmi styly- bezne rnluvenym, jednadm, administrativnim, publicistickyrn i urneleckym. Prvnim predpokladem pro rozvoj poznan! je nepochybne kognitivnl kompetence vedce. ale ze socioretorickeho hlediska je (jak jsme jiz uvedli) nezbytna i kompetence proceduralnl, lnterakcnl, komunlkacnl a sire soclalnt. kterou rnusl vedec vladnout v obdobne mire jako uzivatel kterehokoli jineho funkcnlho stylu. Co by tedy bylo v soucasne ceske stylistice zadoud? Aby zretel funkcnl doplnila 0 zretel socialru, [inyml slovy interakcnl. Pro parametry souvisejfd s timto pohledem caste nernarne v cestine odpovldajkf pojrnove kategorie a zavedene terminy (srov. angl. terminy cognitive competence versus interactional/transactional competence, declarative competence versus procedural competence). Porovnejme nynf ceskou stylistickou tradici s tradid anglosaskou.

i

Anqlosaska teorie textu, diskursu, komunikace, vcetne vedecke. rna sve koreny v praqmaticke filozofii jazyka a vzhledem k takto orientovanernu pnstupu k jazyku odedavna smeruje k uchopeni textotvornych postupu v lnterakcntm ramci. Navic se tate teorie vyvijela v uzkern propojeni s lingvistikou aplikovanou, jak 0 tom svedci konstituovanl discipliny zvane writing, pnpadne reading (produkce a interpretace textu ve smyslu kognitivnim i interakcnim). jez je zaroven oborem teoretickym i didaktickyrn (Cmejrkova 1992). V jejfm rarnd pak vznikla podrobne propracovavana disciplina zvana academic writing, a konecne i analogicky zamerena disciplfna academic reading.

Zatfmco ceska stylisticka tradice rna povahu spfse deskriptivnf, anglosaska teorie writing (coz je vlastne oznaceni pro retoricky vycvik) smeruje k praktickemu nacvkovanl forrnulacnkh dovednostf.

Myslenka 0 potrebe kultivace psacich dovednostf byla u nas vyslovena jiz davno Vilemem Mathesiem (1942), nepcchybne v souvislosti s jeho anglistickou orientad, ale do ucebnlch proqrarnu vtelena nebyla. Nacvik psani odstavcu (paragraph writing), jenz je velmi charakteristickou soucast! disciplfny zvane psanf, nerna v ceskem stylistickem vycviku obdobu. Odstavec byva popisovan v ceskych stylistikach jen velmi zbezne a pozornost stylistu pritahuje spise odstavcovanl v krasne pr6ze, a to vzhledem ke sve specificnosti a nepfedvfdatelnosti (Becka 1992).

32

Zakonitostem v psanf odstavcu se venuje jen velmi malo pozornosti.

Byl to opet Mathesius (1942), kdo toto tema zpracoval ve stati nazvane umenf psat odstavce (srov. tez Vachek 1994): Tato studie nicmene zustala v ceskem kontextu pocinern spfse ojedinelym a teprve 0 mnoho let pozdeji na ni navazal F. Danes rozsahlou studil 0 ternatickych posloupnostech a odstavdch ve vedeckern textu (Danes 1994).

Psany text exteriorizuje sdelenl a oddeluje je od individuality mluvdho.

Vlastnf napsany text zpusobuie. ze zalezitost je autorovi mnohem jasnejsf, nez mu byla pi'edtfm. Ma pocit, ze "vic vi". i kdyz pii tom nepouzil cizf znalost. To je take jeden z duvodu. proc stredoskolstt a vysokoskolstl studenti pisf referaty, serninarnl a diplomove prace. Psany text - neco pomalu, uvedomele a prornyslene produkovaneho - napomaha rozvoji osobnosti a jejfho myslen! Zapadni instituce proto venujl tomu, aby zasvetily sve mlade generace do umenl psat vedecke texty a orientovat se v zanrech vsdecke komunikace - zejmena v psanf eseju, ale i i'ady zanru dalsich -, soustavnou peci na skolach sti'ednich, a ovsem tez vysokych.

3.3.1 PSANi KOGNITIVNi A PSANi KOMUNIKATIVNf

Zeptate-li se ceskeho studenta, zda navstevuje kurs psanf, pravdepodobne se na vas shovivave usrneje a vysvetl! varn. ze psat se naucil uz v prvnf tl'fde. Polozlte-!i tutez otazku studentu americkemu. temei' jiste se dozvfte, ze se takoveho kursu ucastnl. Nemame-li jej podezirat z negra-

motnosti, kde hledatwsvetlenf?

Terminem psanf v cestine tradicne rozumfme ptsernne zaznamcnavanl (SSC 1994), zatfmco v pojetf anqlosaskern je skutecnost oznacovana termfnem psanf(writing) mnohem sirsf a to, co mfnfme ceskym slovem psanf, pi'edstavuje nejelementarnejsf uroven tohoto procesu nebo snad spfse jeho

nutny pi'edpoklad.

.Psani je zpusoberri ieeeti: problemu, pii nemz se pisatel vypofad{wa s dvojim ukolem: (a) generoutinini myiilenek v jazyce a (b) uspoiad/uiim. tech to myslenek do psane struktury vyhovujici potiebam. ctenaie a zamerum autora."

(HAMP-LYONS A HEASLEY 1987)

33

· Obvykle se v teto souvislosti rozlisuje kognitivni psaru, pl'i nemz je kladen duraz na qenerovanl rnyslenek. a komunikativni psani, pri nemzautor anticipuje potencialn! potfze ctenare s desifracl textu.

Disciplina psani (writing) zahrnuje jazykovou vychovu od pocatku skolnl vyuky az po psani akadernicke (Basic writing, Writing across the curriculum, College-level writing, University-level writing). Psani je deneno podle ucelu, jimz slouzl (tzv. Writing for special purposes), a jeho vyznarnnou odnozl jepsani odborne a vedecke (Writing for academic purposes). Psani v tomto slova smyslu se dovolava soudobe teoreticke i aplikovane lingvisticke discipliny, "linguistics of writing", ktera do sebe vstrebala poznatky soudobe lingvistiky textu, komunikace a socialnl interakce. Pri takto chapanem psani nejde samozrejrne 0 zvladnuti qrafickeho zaznarnu textu, nybrz 0 procesualne chapanou vystavbu textu: projev je postupne promyslen, nacrtavan, koriqovan, prestylizovavan a dotahovan do konecne podoby (srov. napl'. Adams 1982), a to po strance kognitivnf i interakcnl. Grafkke ztvarneru textu neni vlastne nezbytnou podminkou, projev muze byt zrovna tak pl'ednesen ustne.

Lingvistika psani tak svym zahrnutfm produkcnkh aktivit pfsemnych i mluvnich navazuje na tradice retorlky. nebot i retorika. ac se v nasern povedorni silne asociuje s projevem mluvenyrn, zahrnovala zl'etel k oberna podobarn jazyka. Mohou byt pro nas rnyslenky .Iinqvistiky psanl" inspiracf?

3.3.2 JE VYUKA PSANi NA SKOLAcH DOSTACUJiCi?

vyuka psani na ceskych skolach spoleha na to, ze zna-li zak zakiadn! qrarnaticka a pravopisna pravidla, bude urnet komponovat vyssi celky, odstavce a cele texty. Urnenl psat je u nas vnimano spise jako individualnf nadant. talent, dar, coz vynika prave ve srovnanl s tradicf anglosaskou, ktera chape psani jakozto dovednost, kterou Ize udt, cvicit a zdokonalovat, a pak take soustavou pevnych kriterif testovat. Pisatel napl'. absolvuje vycvik v psani odstavcu. s durazern na jednoznacnost tzv. ternaticke neboli narnetove vety (topic sentence) a na naslednou pnrnocarou vystavbu odstavce az po vetu zaverecnou. s durazern na pi'esnost a jasnost. Seznamuje se ovsem i s radou dalskh hledisek, ktera rna brat pl'i psani v uvahu.

R. Clarkova a R. lvanicova (1991, 176) uvade]! napi'. 17 rnornentu procesu psani, ktere maji studenti discipliny psani respektovat: shromazdovan! znalosti, stanoveni zameru, analyza zadani. planovant, vybaveni si ve-

34

domosti 0 typech psani, zvazovanl casovych a prostorovych lirnitu, piedbezne rozvrzenl latky, formulace myslenek, revidovanl, zakousenl paniky a hruzy, vyjasnenf si upl'fmnosti rnyslenek. stanovenl vlastni identity, ohled ria ctenare. zakousenl radosti a uspokojenf, rozhodnuti 0 tom, zda prevzlt odpovednost, pi'iznat pozici, ci ji zamaskovat a konecne uplatneni jazykove kompetence. Pi'edposledni bod zaroven ukazuje, co rnuze patrit k nacviku retorickych dovednosti a Cfm byva pojem retorika v nasern povedomi zatfzen a diskreditovan. Je ovsern treba mit zaroven na parneti. ze vycvik v produkci textu je i vycvikern v interpretaci textu. Vede nejen k rozvinuti argumentativnich dovednostf a k ovladnutl pi'esvedcovacfch prostl'edku, jimiz chce autor na pl'fjemce pusobit, ale vede i k reflexi toho. v cern spodva persvazivnost (pl'esvedcivost) ciziho textu, jak byt vuci persvazivnosti ciziho textu rezistentni a jak jej brat s urdtou rezervou.

U nas piiprava v odbornern psani do te miry rozvinuta neni a vysokoskolst! studenti a doktorandi, stejne jako mladi vedectf pracovnici, maji-li napsat diplomovou ci disertacnl praci, resp. vypracovat vedecky danek. pripravit si referat ci napsat recenzi, byva]' ponechani sami so be a v nejlepsim prlpade odkazani na cizojazycne nebo prelozene prlrucky (srov. Umberto Eco, Jak napsat diplomovou praci), Nezfldka vyuku vedeckeho psani supluje vyuka na katedrach anglistiky.

Z poznan! tohoto stavu vecf prave vznikla myslenka zpracovat pi'ed-

kladanou pitrucku.

Zasady, k jejichz osvojeni vycvik v psacfch dovednostech srneiuje, neni sarnozfejme nutne bez rozpaku a bez vyhrad prljmout, ale je tteba s nimi podtat. Muzeme je pak treba i porusovat - je v tradici ceske stylistiky uvazovat 0 tom, ze dodrzovanl norem vede k jejich ustrnutl (petrifikaci) a vysledkem jejich virtu6znlho ovladnutt je prazdny manyrlsmus, Na druhe strane je dobre vedet. ze mnozi zahranicnl autori. s nimiz se ve vedeckych nebo odbornych diskursnich kornunitach setkavarne. jsou k psani clanku a prezentaci vysledku sve prace dobie pl'ipraveni a jejich podnani je efektivnf. Prave proto, ze je od zacatku prornysleno v rarnci praqrnatickeho interakcniho pristupu k jazyku a vedeckernu psani zvlasf.

35

4 Z~NRov4 DIFERENCIACE VEDECKEHO DISKURSU

"Zanry autora neomezuji, ale poskytuji mu pozitivni podporu. Nabizeji prostor, relatione neutralni prostiedi, cestu, htera usmertiuje zhusenost, kdyz autor tooii. Tim, ze autor prijme pozoani zanru, neni problem jeho oyrazu uyiesen, ausal: dostaoa se mu oedeni, jak lze mnozirui pruhu. ohodne usporadat. A zanr konecne nabizi oyzou. a provokuje svobodnou volbu prekrocit meze piedchozich. piipadu. ((

(FOWLER 1982, 31)

Z dosavadnfho vykladu je patrne. ze soucasny pohled na uzlvanf jazyka se vyznacuje nejen velmi dynarnickym a pruznym pojetrm jeho norem, ale podobne dynamickya pruzne jsou vyrnezovany i zanry, ktere v jazyce postupne vykrystalizovaly a ktere stale nove vznikejt Podle Todorova (1976, 161) je zanr spfse nez jako tnda textu chapan jako norrnovane ocekavani. vzhledem k nernuz jsou produkovany dals! texty a na jehoz pozadl jsou interpretovany.

4.1.

Stanovit, kolik je vlastne druhu (typu, zanru) vedeckeho diskursu, nenl dost dobre mozne. Za prve zalezl na volbe klasifikacnlho kriteria, za druhe hranice mezi jednotlivyrni druhy jsou ncostre, za tretr cela soustava typu textu je nepevna, ve stalem pohybu, nektere typy se vytracejl a jine vznikajf (do velke rnlry v dusledku promen ve vede same i zrnen v organizaci vedy), resp. men! svuj raz, a za ctvrte by zalezelo na tom, pro jakou hloubku detailu bychom se pri one klasifikaci rozhodli.

Nasnade je kupitkladu trrdenr "horizontalnr", podle jednotlivych vedec-

37

ky~h .oblasti a podo?l?stf. oTec~ je ovs~n: znacny P?cet(v literature bYvajf uvadeny stovky, ba trske ruznych specializao). Hranice ternatickych oblastf !ze st.anovit do znacna mfry libovolne a zaroven nenf nikdy mozne stanovit je stnktne, mj. i vzhledem k rnezioborovym kontakturn v soucasne vede.

Vyrazne· relevantnf je bezpochyby rozdfl mezi obory (asi lepe nez vedaml)vpi'fro?o~ednymi, l~k~rs.kYmi a technickyrm na strane jedne a obory s~olecenskyml a hurnanitrumi na strane druhe, i kdyz dnes nenf tato hranice zcela ostra, jednak v dusledku pi'fstupu mezioboroveho i nadoborove~o, j:dnavk pi'fs~upu zdu~a~nujfcfho relevanci poznavajfoho subjektu ve veskerem vedeckem poznaru, A konecne ke sblizovaru obou oblastf dochaz: i proto, ze se v nekterych oborech ci smerech spolecenskovodnkf a humani~n!~h uplatnui' statisticke a experimentalru metody vyzkumu. snaha,o vets: e~aktnost a formalizaci, coz se ovsern obraz: i ve vyberu jazy~ovych prostredku a celkove vystavbe textu. Je tedy zapotrcbt polozit si otazku, co spolec~eho ~ajf -: pres zrejme rozdfly co do stylu a celkova vystavby - obory pnrodovedne 5 obory spolecensko-humanitnfmi co nas tedy opravnuje k tomu, subsumovat obojf badanl pod hlavkku veda"

(viz dale v odd. 4.4). n

. P~z~am~~ ter~inologi~ka: Jak je,:namo, v anqlosasks tradici pFfslusel termin science(s) Je~ ved~m pn:odnl~ \zv~nym dnes tez natural sciences: fyzice, chemii, biologii, geologii aj.). Vyvo] ve~eckeho ,badanl vedl vsak k aplikovanf tohoto oznacsnf na dalsi obory: medical sci:nce(s! ~CI me,d/~m:), engmeenng sciencets) (technicke vedy) a tez social sciences (spolec~nske CI socialru v~dy: socioloqie, ekonomie, politologie aj.). Naproti tomu obory filologickeho ~ f~l~zoflc~eho char~kteru oznacujs anqlictina tradicnlm nazvern humanities ~odpovl~aJlc,lm nasemu ozn,acenf obory humanitni). Bohuzel rozlisovanr mezi obory spolecenskovednrmi a hun:.anltn~ml. je dosti vaqnf, napr. historie a jazykovsda byvajf razeny nekdy mezt obo,ry spolecenske, jindy mez: humanitnf. Proto v nasich vykladsch uzfvame vetS inou podvojneho terrmnu obory spolecensko-humanitnf.

Jin~u kla.sifik~ci ved~ckY~h .. textu v nejsirsfm smyslu slova zfskame, pfistupuJeme-11 k ru Z hlediska jejich celkovsho zamerenf a ucelu, Tak dosta-

38

vame: 1. Texty vedecke ve vlastnfm, uzsfm smyslu. Ty pfinasejf nove poznatky urcene primarne vedeckym pracovmkum v dane uzsf specializaci. _ 2. Texty naucne. jejichz adresatern jsou pine vzdelanl pracovnfci v danem sirsfm oboru, jejichz zarnerenl je rnene specializovane a/nebo kterf se zabyvajf praktickyrni aplikacemi. - 3. Texty popularizacnl, jez byvajl ruzneho stupne popularnosti (mluviva se 0 pyramidalnl strukture popularizace). Jde 0 prezentovaru poznatku obecneji pnstupnou formou, zalez: vsak na tom, zda autorem popularizujfcfho textu je vedec sam, anebo publicista, a zalezf take na tom, na jaky okruh adresatu je dany popularizacnl text zameren. Popularizujfcf texty, ktere jsou psany specialisty a jsou urceny sirsf vedecke obci prfbuznych. popnpade i jinych oboru, Ize jiste radit mezi texty povahy vedecke. Tato popularizace byla a dosud je pro ceskou situaci dulezita i tim. ze nahrazuje piece jen u nas obtfzneji dostupnou cizf literaturu, resp. pornaha k snazs! orientaci v jejf zaplave. a tfm k leps! informovanosti. Popularizacnl texty vyzadujl sice vykladovy sloh rnene narocny (zejmena v oblasti terminologie, rnaternatickeho aparatu apod.), avsak toto jiste zjednodusovanl by nemelo jft na ukor vecne spravnosti. -

4. Texty ucebni (skripta, ucebnice apod.).

Jinym vyraznym stylisticko-kompozicnrm faktorem je ta okolnost. zda jde 0 text 5 obsahem prevazne teoretickym (pl'fp. uvahovym). nebo rnaterialovym a/nebo experimentalnim.

Znarny italsky vedec Umberto Eco se ve sve pifrucce pro diplomanty .Jak napsat diplomovou praci" jednoznacne vyslovil pro jednotne chapant vedy (" vedeckou praci je mozno napsat i bez pouzitl loqaritrnu a zkumavek, bez vzorcu a diaqrarnu ") a uvedl soubor kriteru pro vedecky charakter nejakeho zkournanl. Prvnf z nich se tyka predmetu vyzkurnu: musf to byt poznatelny ci identifikovatelny objekt - nikoli nutne fyzicky, hrnotny (napi'fklad v matematice) - a oznaceny i definovany tak, aby byl poznatelnyrn a identifikovatelnyrn i pro ostatnf. Druhe kriterium si vsfrna vysledku vyzkumu: vyzkum by mel 0 svern predmetu sdelit veci. ktere nebyly dosud reseny, respektive se podfvat novyrn pohledem na veci. ktere jiz reseny byly. Za tret! by mel byt vyzkum uzitecny, prospesny pro ostatnf a prinaset poznatky, ke kterym bude muset v budoucnu kazdy pfihllzet. A konecne by mel vedecky vyzkum poskytovat podklady propotvrzenf

39

~e?o vyvracen! pl'edpokladO, z nichz vychazt, a tak urnoznit, aby kdokoli jrny mohl v danem vyzkurnu pokracovat.

Vyklady v nasf prfrucce vychazejiz tohoto sirokeho pojfrnan' vedy a snazf se pl'inaset pouceni, pokynya rady pro autory textu ze vsech vedntch disciplfn a pl'ihlfzet zaroveri jak k jevurn spolecnyrn, tak k relevantnfm diferencfm mezi obory a podobory. Pl'itom se ukazuje, ze na rozdf od oboru spolecensko-humanitnfch vetSina badatelu z oboru pfirodovednych lek.al's.kYch a technickych tezf uz dnes z poznatku zfskanych ze studia t~xtU CJZ?J~zycn~ch, popnpade z cizfch stylistickych pl'frucek, a postupne pl'echaz: ve svych .pr:zent?cfch vfce mene na ten zpusob vystavby textu, ktery se dnes v mezlnarodnlm styku do znacne mfry ve svetove vede ujal.

Je ovse~ .:apotrebf ~odvat, ze zatfmco vzorce (modely) celkovs vystavby textu Ize prejtrnat pomerne snadno - i kdyz bychom nernef nektere v nasf vede t;adicnf p,?stu~y zcela ~po~fjet =, musf kazda volba konkretnkh jazykovyc:h prostr:d~u pochopltelne vychazet z norem spisovne cestiny a pi'itom o~sem ~,ruzne r~agova~ na nove se objevujfcf vyrazovs potl'eby (tyka se to predevslm slovn.ku, zejmena odborneho nazvoslovf, tvol'enf slov i nekteryrh jevu syntaktickych).

V~decky nebo techn!cky obor a zvoleny zanr klade urcite pozadavky n~ vyst~vbu a kO,mpozlcl textu, ale pozadavky zanru se tykajf i jazykoveho kod.u (tj. znako~ych ~~stemu) a ~zv: reqistru (tj. jednotlivych stylovych vrst~v jazyka), Zatrmco zanr se reaiizuje teprve v rovine sarnotneho textu re-

glstr Je zatezitost: jazyka, kodu, mnoziny prvku, z nfz se vybfra. '

Dulezitym aspektem vedecks komunikace - ovsem nejen vedecke - je dnes nepochybns pomer mezi vyjadrovanfrn v jazyce spisovnom (neboli ~e standardu) a v nespisovnych varietach cestiny (tedy v tzv. obecne cestine n~bo v jinych varie~ach ~eske~.o jazyka). Co se tyka jazyka spisovneno. ukaz~J.e se, ze _ana stale vyrazneji se uplatnujfcf stylisticka rozruznenost (spe~lflkace) splsovnehovyjadl'ovanf v ruznych oblastech spolecensks ko:nunlka:e (r~z~eh? rozpetf), spolu s ruznorodymi, nekdy az protikladnym:

Jazykove stylistkkyrn: potl'ebami a pozadavky ruznych druhu textu vede na,konec k jak~musi rozrnelnovanr, ne-li rozplyvaru jeho hranic, k j~ho jiste "decentrallzaci". Klasicka pl'edstava (a pozadavek) "jednotnosti" spi-

40

sovneho jazyka neodpovfda dnesnl skutecnosti, Respektive jeji treba chapatjinak, diferencovaneji, relativizovane k jednotlivyrn typum a podtypurn komunikace, tedy jako shodny zpusob vyjadrovanf ve shodnych (analogickych) komunikacruch situadch. Pokud jde 0 samo vyjadrova~f ve v~de, je treba vzft v uvahu piedevsfrn situacne danou a nevyhnutelne rozplyvavou, snadno pruchodnou hranici mezi oblasti toho, co Ize nazyvat pracovnf, profesnf slang ci mluva, a vyrazivem standardnfm, spisovnym. Platf to zejmena 0 vedach pnrodnkh a rnediclnskych s jejich rozsahlou dnnostl experimentalnf, laboratornf, anebo napt 0 vyjadiovan! podtacovych odborntku.

Uvedene skutecnosti zaroven ukazujf na jeden obecnejsl aktualnl jev, totiz na roll, jakou ma dnes ve vede vyjadrovanf ustnt otevfrajfd ovsern dvel'e k uzfvanf prostiedku jazyka bezne rnluveneho. Pine spisovne byvajf dnes vlastne jen prednasky a pripravene referaty; v rozhlasovych a televiznfch reladch se prlrozene objevujf - byt v male mfre a nestejne u ruznych mluvclch - prvky jazyka bezne mluveneho, podobne jako v rnene tormalnkh diskusfch po prednaskach a v neklasickych prezentadch vedeckych poznatku (v pifrodnkh vedach v dnes prevazujfckh prezentacfch s diapozitivy, v panelovych diskusfch apod.). Silne pak prevazuje nespisovne vyjadrovanl v diskusfch a rozhovorech na pracovistkh. konferendch, v kuloarech apod. Ovsern i tyto situace jsou soucastt - a zda se, ze dnes erninentne dulezitou - procesu vedeckeho poznavant, Lze rfci, ze hlavnf domenou ciste spisovneho vyjadiovan! ve vede jsou dnes texty tistene.

Je tl'eba upozornit i na to, ze ve vyiadrovanr vedeckern se stlra hranice mezi "pl'irozenym" jazykem spisovnym a .urnelyrru" jazyky ved. Specificke potreby dnesnlho odborneho vyjadlovanl v tesne souvislosti s vlivy cizojazycnymi (vetsina rnezinarodni ci nadnarodnl vedecke produkce je ovsern dnes v anglictine) nejenze pusobl jiste adaptacni zrneny v ceske gramatice (u jazyka dosud tak vyhranene flektivnfho to nutne vede i k adaptacntrn zrnenarn dotykajkfrn se nekterych jeho typoloqickych charakteristik - srov. nap!'. vyrazy jako RNA-viry, pH-metr, ATPflza, n-tice, nesklonnost nekterych substantiv ap.). nybrz vede i k vytvarenf textu "smfsenych". obsahujfdch nejen prostl'edky vyslovene "umele" (vzorce, schemata, tabulky ap.). ale i vyrazy stojfd na pomezf rnezi, rekneme. slovem a vzorcem, jako napl'.: 1-12,3,5-trimethy/-4-acetoxyphenoxy/I-3-isopropy/amino-2-propano/um. Akronyma, tj. inicialove zkratky typu DNA, HIV, se stale rozmnozujl, majf vysokou frekvenci a Ize je chapat jako spe-

41

cif~ck?u sloz~u systernu prirozeneho jazyka - srov. jejich prechod v normaln.1 s~ov~, jake napt AIDS - aids, aidsu, ... Termfny jsou nepochybns velmi zavaznou slozkou vedeckeho textu (srov. Postolkova Roudny Tej-

nor 1983). ' ,

v~ .~ane studii se zamerujeme na principy vystavby textu jako celku. Za~enll J:.me se na ~ektere typy textu a na nekters zanry, protoze nechceme predlo~lt s~h,ematlcky prehled disciplinarnkh kultur, ale pomoci rozvinout komunlkacnl kompetenci tfm, ze upozornfme na obecnejsi principy vystavby vedeckeho textu.

42

5

AUTOR, CTENAR A DALSr SUBJEKTY V TEXTU

.Pracujete-li se strojem, vase schopnost oyjadfit se neni tak dulezita. Ale cim. sirsi je okruh lidi, pro htere pracujete, tim dilleiitejsi je, abyste oedeli, jak sdelit eoe myslenky slovem ei pismem. Tato schopnost sdelit je snad nejdideiitejsi ze osech. schopnosti, jake potrebujete. "

(BARRASS 1977, 5)

f

Socialn! a interakcnl pohled na jazyk vedy, jernuz se v poslednfch desetiletfch venuje velmi mnoho pozornosti, je rnotivovan zcela prostymi predstavami, ktere jsme naznacili citatern z jedne z mnoha praktickych pnrucek, ktere se socialnfrn aspekturn vedy venujl. Jejf vychodiska jsou velmi jedncducha. takrka banalnl. ovsern analyzy socialnlch aspektu vedecke komunikace prinase]! radu pozoruhodnych kriterit. ktera vedou autora k reflexi komunikacnfch dovednostl, svych i cizfch. V duchu praqmaticke orientace je autor nabadan k tomu, aby mel neustale na mysli pFfjemce textu a formuloval text 5 neustalym ohledem na nej. (0 pojmech autorska zcdpovednost vs. ctenarska zodpovedriost jsme se zrninovali v kapitole 2.2 0 intelektualnlch stylech.) lnterakcnl, takrka dialoqicke zamereni pisatele vedeckeho textu vyjadiuje napt tento vyrok:

"Kdyz pisu, uoazuji 0 cteruiroovch. moznych. reahcich, anticipuji osechriy tezkosti, htere by mohl mit s porozumenim memii textu a sledoucnim. mych. myslenek, vedu zhratlta skryty dialog se svym piedpohladanyni protejskem. "

(WIDDOWSON 1979, 176)

43

Dotykarne se tu struny, kterou by bylo rnozne v dornact teorii vedeckeho textu rozehrat, Socialnf aspekt psanf vedeckych a odbornycn textu rozsiruje totiz klasicke ceske pojetf vedecksho stylu, v nernz je ohled textu ~a ctenare interpretovan velmi slabe. Je to proto, ze tomuto stylu byl, jak jsrne jiz uvadeii, pripisovan rys monologicnosti a psanosti. Predpokladalo se, ze vedecky styl se konstituuje jen pod tlakem typkkych rysu psane podob~ jazyka \pr!cemz psanost byla vfce mene ztotozriovana s monologicnostf), a profilujs se skrze typicke rysy monoloqknosn

o a.utor~ke textove strategii orientovane na ctenare se uvazovalo pouze v s~uvisiostl s rnetatextovyrni komentari doprovazejlomi rozvfjenf ternatu, zanmco 0 sarnotnsm vykladu se soudilo, ze vyplyva z internfch potreb rozvfjenf ternatu. Situacru a kontextova podmfnenost produkce a interpretace textu, intence pisatele, jeho vztahy k jinym autorurn vedeckych statf a take vztahy produkovansho textu k jinym textum zustavaly mimo pole analytickeho zsjrnu. vedecky styl byl definovan jako styl verejny a byl kladen do.protikladu k tern, ktere majf znemsho a bllzkeho adresata, Uvadeja se, ze je urcen neznarnsmu a vzdalensmu adresatovi a ze verejne zamerenf pritom neznarnena obecnou srozumitelnost vedeckeho textu nebot vedecky text nenf pro svou narornosr urcen kazdemu a vsern. 5 tf~ souvisel i predpoklad, ze verejne zamerenf vyzadujs formalnost a objektivitu, pricemz subjektivnf prvky jsou potlaceny nebo zcela vylouceny Ved.ec.ky :tyl se kladl z hlediska sve objektivity do protikladu ke stylu publiclstlc~e~u, charakterizovanemu apelativnostf. Jazyk vedy byl naopak povazovan za neosobnf nastroj prcdavan! faktu a potlecovanr subjektivnfch nazoru a byl vmrnan jako "gn6micka konstrukce znalosti".

Vedecky text je ovsern zasazen do urdteho socialnlho kontextu a nese jeho stopy; prozrazuje svuj interakrru rarnec, nebo - jak se take rrka - participacnf ramer, Partidpacm ramec vedeckeho textu je kategorie pomerne velmi siroka. Zahrnuje predevsfm autora, ktery text produkuje, a ctenare, kteif text interpretujf a k nimz se autor obracf. Krome toho ovsem v textu zaznfvajf i jine hlasy. Jsou to hlasy jinych vedcu, ktere autor cituje, z nichz vychazf, jejichz t~rz~nf prijfma s vetsfmi ci mensfrn: vyhradami, s nirniz polemizuje, ktere kritizuie apod. Podfvejme se nejprve na to, jak se v textu projevuje autor.

Az dosud jsme se 0 autorovi vedeckeho textu vyiadrovaf nediferencovane jako 0 vedci, ktery predklada ctenarske obci svuj text. Pro zpresnenf

44

uvedrne. ze v nekterych pFfpadech rnuze byt dulezite rozlisit kategorii vedce a kategorii pisatele vedeckeho textu. Hlas vedce se nemusf kryt s hlasem pisatele ornezeneho treba peti stranami textu. Navfc jeden a tentyz vedec muze 0 ternz ternatu napsat texty forrnulovane naprosto odlisnyrn zpusobern, jednou pro ucely pFfsne vedecke, jindy pro ucely popularizacnl. Je tedy dobre si uvedomit. ze ten subjekt, s nfmz se pri cetbe vedeckeho textu setkavarne. nenf vedec (se vserni svyrni osobnostnfmi charakteristikami a odbornymi rysy), ale pisatel, nebo chcete-li, autor.

5.2.1 AUTORSKY PLURAL A PLURAL INKLUZIVNi

Podmlnenost ztotoznenl vedce s pisatelem se projevuje jiz 'tfm, ze pisatel sam sebe ve vedeckern textu velmi caste oznacuje 1. osobou mnozneho (Isla. Je to konvence zvana autorsky plural:

Nekterti fakta tykajici se produkce a diagnostiky fullerenii byla jiz uvedena v piedchozich. hapitolach: Zde se pokusime je.eumarizovat ...

Pro jednoduchost uluizeme vee na jednom prihlade ...

vyjadruje-li se autor v 1. osobe mnozneho cfsla, rnuze jft v mnoha pnpadech take 0 plural inkluzivnf, zahrnujfcf autora i ctenare do [edne spolecne kategorie, jiz Ize vztahnout na celou diskursnf komunitu:

Pokusme se tedy skloubit doposud zruime biologicke a geologicke udaje a vyjde ruuri ruisledujici obraz.

Venujme se nyni podrobneji fyzikalni podstate vzniku obrazu v optichem mikroskopu.

Proto je tento zpusob vyjadrenf obvykly v definicnlch procesech, ktere autor predklada cele vedecke obci:

Geologicka historie zioota byla poznameruina iadou krizi. Ty, ktere vynikaji mimoiiidnoii silou, oznacujeme jako katastrofy.

Uzijeme-li pro "vetu jako jednotku jazyhooeho systemu" terminu veta a pro "vetu jako soucast jazykoveho projevu" terminu

45

uypoued: dosahneme toho, ze pro kazdy z obou aspektiiminitruilniho komunihata budeme mit oznaceni zulastni (coi je uYhodne).

5.2.2 NEOSOBNI VYJADROVANI

Nejcasteji voli ovsern autor vyjadrenf neosobni. Nepfse 0 tom, co dela on sam, jak vidf problem on sam, pifpadne jak by jej mel videt ctenar, nybrz pfse 0 tom, jak je vee v danku nebo ve vedecke obei videna. jakse problem v danku nebo ve vedecke obci resf, tj. uzfva konstrukce pasivni, v nichz je subjekt odsunut do pozadf. Uvedme nejprve doklad, v nemz autor pfse 0 tom, jak v danku vee resf (iak je vee resena):

V ruisledujicim. clanhu. jsou nejprue piipomenuty zahlady teorie rozlisooaci schopnosti opticheho mikroskopu a kontrastu zobrazeni, doplnene 0 vyklad nejdulezitejsich metod pozorooani fazouych. objektii. Treti, zaverecna cast je oenooana principialne nooym. metodam, jako jsou videomikroskopie a konfokaln: mihroskopie. Kuiili piijatelnemu rozsahu byly z piehledu vypusteny hezne metody inferencni a polarizacni mikroskopie, nebot lze piedpohladat, ze mezi fyzihalni vefejnosti by mely byt dobie zruuny,

v M.f?to toho, aby autor volil vyjadrenf dnnostnl (pfipomfnam, dop/nuji, venujt, vypousttm, pfedpok/adam, znajl), volf opisne pasivum bez uvedenf cinitele deje (jsou pfipomenuty, dop/nene, je venov{ma, by/y vypusteny, by me/y byt znamy), prfpadne konstrukei neosobnf (lze pfedpok/adat).

Neosobnf vyjadrenf (tez zvratnym pasivem) je velmi bezne tam, kde autor uvadl poznatky obecne pfijate v diskursnf komunite. Casta je formulaee vseobecnetobvykle se me za to, ie ... (po nfz caste nasleduie zpravidla nejake avsak ... ):

Vseobecne se pohlada za mozne, ze se zive organismy mohou piizpusobit zmeruuri ve tmejsim prostiedi tak, ze se stanou odolnejsimi. Pro tento ruizor vsak donedaona chybelo exaktni uysoetleni.

Obvykle se mezi .ruispecificke" elementy imunitniho systemu iadi i tzv. NK-bunky, htere vsak podle soucaenych. tuizorii ruilezi epiee mezi velmi nehonoencni antigenne specifiche bunky ... Nespecificke a aniigenne specificke mechanismy oosem. nelze strihtne

46

oddelit, nebot pii haide imunitni odpooedi jsou uzajernne prooazany a do znacne miry se nauzajem podminuji.-

Caste jsou i formulaee typu Donedevne se soudi/o ... apod.:

Jeste na pocatku stoleti se obecne oeiilo, ze zloutenha je onemocneni, ktere ...

Zatim je velmi malo zruuno 0 zivote teto skupiny - byf velmi cenny material snesla k tomuto problemu monografie ...

5.2.3 AUTOR V 1. OSOBE SINGULARU

Stava se, ze autor volf vyjadten! v 1. osobe slnqularu (Cfsla jednotneho).

V ceskych texteeh je to caste zejmena v uvodnkh partifeh clanku a knih, v nichz autor vystupuje se svymi osobnfmi nazory, prlpadne tez formuluje subjektivnf pohnutky a individualnl zaujetf, ktere jej vedly k napsaru textu:

I kdyz, jak jsem naznacil, sleduji vsechny tii roviny struhturace syntaktickych jednotek a jejich ozajernnou souhru, ustupuje v pritomne me praci ztetel gramatichy ponehud do pozadi.

Piizruini se bez rozpohii, ze podobneho unitiniho sotirti jsem byl usetien, zaujal me totii hned zkraje problem, ktery se zdal byt - jakkoliv stal v samem. jtulru. problemooeho okruhu "narodniho obrozeni" - dosud nedoieseny,

V teto recenzi se pokusim pouedet neco 0 syetemu Windows 98.

Obvykle se uvadt. ze frekvenee 1. osoby jednotneho cfsla je vyssf v pracfeh anqlosaskych autoru a klesa spolu s tim. jak se pohybujeme srnerern k vychodu - v nerneckych a napt i ceskych texteeh se s nf cas od casu setkava me, zatfmeo v rusky psanych vedeckych texteeh je spfse ojedinela. Toto pozorovanl je vsak treba brat s rezervou, nebot s tzv. autorskyrn pluralern se setkavarne i v texteeh anqlosaskych. normy vedeckeho vyjadrovanl jsou v soucasne debe vseobecne v pohybu, a krome toho uzit! 1 . osoby jednotneho Cfsla zavisl i na idiolektu autora a jeho individualnlch preferencfeh.

I autor, ktery nevaha v urcitych kontexteeh uzft vyjadrenf velmi osobnt,

47

zive a individualizovane, uchyluje se v jinych pasazfch k autorskomu pluralu a samozfejme take k Fade vyjadrenf neosobnfch, pro vedecky text typickych:

Presto, ze byly easteene popsdny formalhf ulastnosti biologickych hodin, jejich synchronizace a umisteni u organismech, dosud malo toho bylo receno 0 praoe podstate dennich oscilaci u hodiruich, Bylo zrejme, ze podkladem cyklickych zmen. by mohl byt zpetny, seberegulujici, zhruba 24hodinouy cyklicky se opakujici proces, ale nedarilo se tento problem rozresit.

Jak je z uvedeneho uryvku patrne, neosobrnm vyjadrenfm (malo bylo ieceno, bylo.riejme, ale nedeiito se rozresit) a uzitfrn pasivnfch konstrukd (byly popsany, otezks se resila) pronikajf do autcrsksho textu nazory a vyzkurnns vysledky mnoha jnych vedcu tvorkrch diskursnf komunitu a jejf dosavadru znalost. Nez se ternto jinyrn hlasurn budeme venovat podrobneji, podfvejme se, jak se do textu prornita kategorie druheho nejdulezitejsfho ucastmka participacnmo rarnce textu, kategorie ctenare.

Je pravda, ze ctenare publikovansho textu neznams. Nenf proto snadne identifikovat, jaka setkaru autora se ctenarsrn mohou nastat a kdo vsechno se jich zucastnl, Autor vedeckeho textu nicmene se ctenarem podta. muze s nfrn i vyjednavat, pokud ptedpoklada jeho tezkosf pri desifraci textu:

Jsem si oedom. toho, ze piedhladarui prace nepredstaouje pro ctenaie uzdy snadnou cetbu.

Muze se snazit zfskat souhlas ctenare castyrn nepifmym oslovovanlm:

Pozruimlza by mohla u cteruire uyuolat - uefim, ze mylny - dojem ... Abych tento etenaNlu pripadny dojem rozptylil ...

Zcela v rukou ctenaie teto stati, popi: i .jinyeh. mych. praci, nechaoam. rozhodnuti 0 tom ...

48

Aby autor navazal kontakt, muze se dovolavat spolecnych znalosn:

Jak asi rada cteruiiu. tusi, je Geska republika oblasti, kde se elouek miize citit oicemene bezpecne, neohrozeri tropiekymi parazity.

Autor se obrad ke ctenari celou stylizad sveho vykladu, vyberern tematu a jeho zpracovanlm, jeho zakotvenfm v domacl ci cizf vedecke tra-

dici. I h Kd v v kv

Uvedeme nekolik dokladu strategif interkulturmc. yz ces y ro-

manista seznamuje ceske ctenare s francouzskou teorif vedeckeho stylu, zakotvuje ji v ceske tradici:

GeskY cteruii: si tu bezpochyby pripomene praiskou tradici stale zioou, B. Haoranka ...

Podobne plse-] cesky lingvista 0 ceske situaci pro zahra~icnfho cten,are (nap!'. anglicky), snaz! se dfvat se na ni optikou ctenare ~:Informovaneho o nl tak, jak to Ize piedpokladat u ctenare dornaciho. Plse:

Zulastnim rysem, ktery je pfiznaeny pro male jazyk:;:" ale je je~ tezko pochopitelny pro usioatele anglictiny, je obaua z cizich. pruku importooanycli do slouniku.

To jsou jen drobne ukazky koment~ru zakotvu~fdc~ v!nfo!mace v v?~rnacim ci cizfm linqvistickem povedornf. Ohled ke ctenan ovsem spocrva, jak bylo receno, i v sarnotnern vyberu ternatu a zpusobu jeho prezentace domacimu ci zahranicnfrnu publiku.

Zcela specifickou problematiku rna nap!'. interak~n! sit~ace, pri ~fz tex! putuje do socialnlch kontextu zcela nezna~ych, CI~ICh, Ja~o kdyz na?r. posilame abstrakt na zahranicnl konferen~1 a n:,mame tusenl, v Jake~ kontextu se ocitne, s jakymi ctenaii se setka. V pnpadech ta~oveto mezl~ kulturnl komunikace je pak 0 to vfce potreba odhadnout moznou recepo textu.

5.3.1 CTENAR ZASVECENY A LAIK , , v 'V"

Autor vedeckeho textu se zdaleka neobrad ke svemu ctenan jen nepi'fmymi oslovenfmi, retorickymi otazkami, jimiz rozvfjf spolecnou znalost,

49

a metatextovymi komentari. jimiz provazl ctenare strukturou sveho textu. I kdyz autor ctenare v textu vubec nejmenuje, stylizuje svu] vyklad s ohledem na nej, Kdo je tedy ctenar, jehoz bere autor v uvahu? Podobne jako Ize rozlozit pojem posluchace u ustnl komunikace (pi'fmy adresat, neprtrny mozny posluchac. nahodny svedek rozhovoru), Ize rozlozit i pojem ctenare a ctcnaru. Je tu vedecka obec, jfz je vedecky danek pffrno adresovan, aby mu .neslouchala". a krorne toho tu jsou vedci, ktel'f ctou vedecky danek treba nahodou, jako kdyz nahodny svedek vyslechne rozhovor, ktery mu nebyl urcen. (Casopis Nase I'ec si muze koupit kterykoli cesky ci zahranicnl mluvCf cestiny a zadny z nich nebyva osloven adresne. Lze predpokledat, ze adresaty jsou linqviste. ale mohou jimi byt i laictf uzivatele cestiny)

U vedeckeho textu se tak rozlisuje uzce odborne. ezotericke auditorium, zasvecene do vedeckeho probiernu. a sirsf, exotericke publikum, ktere se zajfma jen 0 nektera zjisten', z textu si odnese jen neco apod. Nekdy text poena jen s auditoriem vedecky zasvecenyrn, jindy vykazuje respekt i k tvari publika vzdalenejslho, Autor by si mel byt pri formulaci vedeckeho clanku vedorn obou moznych sku pin ctenaru, a to ptedevsfm kdyz se rozhoduje, ktere pojmy ma definovat a kterou zakladnl literaturu uvadet, Bude-li autor velmi explicitnf, rnuze vyvolat dojem, ze ctenare podcenuje, Bude-li autor malo explicitnf a spolehne se na to, ze ctenar bude vedet. oc jde, nemusf ctenar jeho intenci vubec pochopit nebo nemusf nap!'. pochopit, Cfm se autorova zjistenf odlisujf od kontextu dosavadnfch znalostf.

5.3.2 POPULARIZACNi ZAMERENi TEXTU

Zcela zvlastnt problematiku pak piedstavuje text popularizujfci urcity vedecky poznatek. Pak pisatel volf i vyjadren], ktere nenf pl'fsne vedecke. nybrz muze byt i velmi obrazne, Prirovnanl nebo metafora, predvedenf vedeckeho poznatku na nazornern pl'fkladu z bezneho zivota umozriuje vedeckernu poznatku putovat do sirslch interdlsclplinarnlch kontextu. Uvedrne pl'fklad z C1anku Pravidla provozu na bekterielnim chromoz6mu aneb kterak nezahynout z casopisu Vesmfr:

Vzpomeiime si nyni na americkou lidovou piseii, jejiz hlavni postavu V + W piehrtili na strojoudce Piihodu, a zauoazujme, co se stane, kdyz se nejahou nahodoii replihacni uzel a RNA-poly-

50

meraza ocitnou eoucasne na stejnem. miete bahterialniho chromoz6mu. Pokud redupliluiza dohoni pomalejsi transhriptazu zezadu, nenastane zrejme zadny vaznejsi problem: DNA-polymeraza proste pocka, az RNA-polymeraza dospeje na konec genu, odpadne a uvolni drahu. Jina vsak je situace v pripade celniho ruirazu, Neholil: nepiimych. dilkazil ukazuje, ze asociace oyoolarui zminenou pisnichou nebyla tak zcela nemistna, protoze ruieledky tahooe srazky jsou ziejme zhoubne bez ohledu na to, zda na sebe polymertizy ekutecne fyzicky narazi, nebo (coz je praodepodobnejs£) zda pnuti rozpletane DNA zabrani jejich dalsimu. pohybu, a zablokuje tudiz jak prepis, tak i replikaci.

uvedeny uryvek je jiste zajimavy z mnoha duvodu. napl'. spojenfm terminu pi'fsne vedeckych s vyrazy z zanru popularniho. vsirnnerne si vsak v uvedenern uryvku jedne zajfrnave strategie, uzite s ohledem na ctenare. Autorka v uvodnirn textu, jehoz diem je formulovat problem atraktivne. zamerne volf vyjadrenf pornerne vaqnf: Nekolik nepffmych dukazu ukazuje ... Zasveceny ctenar se muze tazat: Jake dukazy rna autorka na mysli? Proc 0 nich hovof tak nsspecifikovane? Lze odpovedet, ze dana pasaz je urcena spise ctenaf nezasvecenernu. ktereho nechce autorka hned na zacatku odradit velkymi podrobnostmi. Teprve kdyz se autorce podarilo (pod Ie jejfho predpokladu) ctenate svym efektnfm uvodem, zalozenym na tzv. strateqicke vaqnosti, zfskat, pokracuje jiz zpu-

sobem klasickyrn:

Z ceho se na to olastne da usuzovat? Zminene nepiime dilkazy zvefejnila pied casem. dr. B. Breuieroiui v elegantnim clanku v celosvetove tizruuianerri casopiee Cell. Podioejme se nyni na nehtere zaoery jeji prace podrobneji.

Pocatecnf navazovanl na spolecnou znalostje velmi rozsfrenou strategif popularizacne zarnetenych danku. Autor se od zacatku snazf nepolekat laickeho ctenare pFflisnou exaktnostf vykladu a snaz! se naopak aktivizovat to, co rna se ctenarern spolecneho. co pisatele i ctenare spojuje. Podfvejme se na nekolik typickych zacatku popularizacnrch statl, jez majf ctenare prilakat nejakym necekanyrn pocatecrum tahem, konkretnfrn prfkladem, zazitkern, vzpomfnkou nebo se dovolavat obecne zkusenosti laickeho ctenare:

51

Clanek Luminometrie - analyza pomoc! svetle zadna slovy:

Ex oriente lux - siietlo pfiehaziz uychodu: Nebo take z ehemichych: reakei. Piijde na to.

Clanek Rozpty/ emisf v etmosieie zaCina takto:

Snad kazdy z ruis si pamatuje ze skoly, ze oozdusi nasi planety je u preuazne mire tooieno dusikem a kyslikem u zahladnim. pomerii 4:1.

Clanek Z ceho se sklfJdfJ povrch pevnyd: letek? zadna slovy:

Piedstaome si dohonaly monokrystal kuehynske soli ue tuaru kryehlicky 0 hrane 1 em.

Ne ovsern ve vsech typech textu si Ize piedstavit takovou ohleduplnost ke ctenari. Texty prtsne vedecke si nemohou dovolit mft kriteriurn snadne desifrace jako kriterium primarnl a nemohou byt konstruovany tak. aby jim rozurnel i laik. Ohled ke ctenaii, i kdyz jineho druhu, se tu vsak projevuje take. (A je-li tento ohled podcenen, je to chybou autora a vadou textu).

Prestoze psanlvedeckych danku nezahrnuje tentyz bezprostl'ednf kontakt ucastnfku. jaky je pl'fznacny pro ustnl komunikaci tvatf v tvar, je formou interakce.

lnterakcnl struktura vedeckeho textu je velmi bohata. Ve formulacfch vedeckych tvrzenf jsou vyslovovana uznanf, dfky, zadosti a vyzvy, ale i kritiky, zpochybneni a obvinenl. Autor vedeckeho danku muze, jak jsme v predchozt kapitolce videli. vystupovat vuci ctenarurn vstrfcne, ale muze svymi rnanyrarni. narocnosn, ale i spekulativnostf vykladu take vyvadet ctenare z mfry. Ve vedeckern textu jsou zkratka dodrzovany ci porusovany urcite normy interakce, vcetne zasady ohleduplnosti ke ctensri. zdvofilosti (Myers 1989), jez teorie komunikace zachycuje napt v termf-

52

nech - u nas nepfflis obvyklych - strategH zachovavejfcich a ohrozujicich tvar adresata (v nasern prlpade ctenafe). ale i samotneho autora.

5.4.1 STRATEGIE ZOVORILOSTI

Podle teorie zdvorilosti, kterou vypracovali Brownova a Levinson (1978), rna osoba autora i adresata negativnf tvar a pozitivnl tvar, coz je obrazne vyjadrenf pranf, aby a) jf nebyly kladeny prekazky a b) dosahla souhlasu. Kazdy autor rna racionalnl schopnost vybrat si takovou strategii, aby dosahl maximalnlho efektu pri rninirnalru ztrate tvare. Do volby strategie pritom vstupujf tl'i kriteria:

1. Socialnl distance mezi autorem a prfjemcem - ta je v prlpade vedeckeho textu velka, Na tom nic nernenl fakt, ze mezi vedd existujf osobnf kontakty. Jakmile zacnou psat vedecky danek, osobnf blfzkost ustupu]e sodalnl vzdalenosti. coz se projevuje mj. tfm, ze se oslovenf a druha osoba nahrazuje osobou tl'etf (tj. autor se ve vedeckem textu, napt v polemice, neobracf k jinernu autorovi pnmo - v druhe osobe. nybrz mluvf 0 nern jako 0 osobe tretf).

2. Pomerny rozdfl v mod mezi autorem a pl'fjemcem - ten je ovsern ve vedecke obci zpravidla rnaly

3. Druh a stu pen pozadavku kladenych autorem na pl'fjemce, tj. na vedeckou obec.

Podle tete koncepce jde 0 to, ze kazdy vedecky danek obsahuje tvrzenf, ktere je pifspevkern k veden], a rnnohe vedecke danky svym tvrzenfm popfrajf anebo nejak piekraruj. tvrzenf predchozl, jina, z nichz mnoha jsou vedeckou obcf pfijata. Nove tvrzenf sl cinf narok na obecne uznanl, na kredit, a tfm vlastne ohrozuje tvar obce, tva] jinych vedcu. nebot jim klade prekazky a omezuje jejich kroky. vznika tak napetl, jez byva tlumeno strategiemi smefujicimi k zachovaru tvafe obce nebo alespori zrnirfiujlclml jejl ohrozeni. Podfvejme se na tyto strategie podrobneji.

Upozornovali jsme jiz, ze autor velmi caste uvozuje svu] vyklad variantami slov Obvykle se me za to, ze ... Avsak ... - Casto se uvedl ... Avsak ... Jiz tento fakt svedcf 0 tom, ze popfranf nebo alespon ptekracovanl starsfch zjistenf a zjisten' obecne prijatych je pochopitelne zasadnim postupem vedeckych statf, ktere chtejf prinaset nove poznatky:

Shlenikouy efekt spojujeme nejcasteji s pritomnosti oxidu uh-

53

liciteho v oozdusi. . Ukazuje se vsak, ze urcitou roli truiie hrat i druhy oxid uhliku, oxid uheinaty.

Podivejme se dale na tento uryvek:

Obvykle sejako hlaoni podoby (variety) narodruho jaeyka oznacuji spisoony jazyk a rtizrui mistni ruireci. Tento tradicni ruizor predpoklada, ze spieoona varietdjazyka, htera plni jeho vyssi hulturni funkce, je na celem. uzemi jazyka jednotna a postupne zatlacuje do pozadt rozruenena mistni ruiieci, popr. je uplne vytlacuje i z bezneho kazdodenniho hovoru. Je to vsak ruizor zastaraly, ktery neobstal a byl uz v nasi i v meziruirodni lingvistice nahrazen pfistupem ohodnejsim:

Tim, ze autor ve vedeckern textu popfra nazory sters; jez povazuje za piekonene, zastaraJe (srov. tez eufemismus tradicm), nazyva je nezory; ktere neobsta!y a byJy nahrazeny pffstupy vhodnejsfmi, vystavuje se nebezped, ze vstoupi do konfliktu se zastand nazoru "tradicnich" a ohrozi jejich tvar. Autor uvedeneho uryvku se toho nemusi pl'flis obavat, protoze patrns vetsina denu vedecke obce bude 5 jeho "vhodnejsim" pifstupern souhlasit. Proto muze volit vyjadreni pomerne prfrnocere.

V mnoha jinych prfpadech je ale autorem navrhovane reseni diskusnejsi, nebo to alespon autor predpoklada, a proto se proti moznyrn vytkam predem ohrazuje. V odborne literature venovane socioretorice vedy se hovoi'i 0 tzv. ohrazovanl se (hedging) (Myers 1989), tj. podrnmenem zavedeni tvrzeni, jeho pfipusten: v omezene mire, jeho hypoteticnosti, Autor dava najevo, ze jde 0 rnozne tvrzeni (srov. kap. 9 0 rnodalite), jez navrhuje k zvazent, ale netrva na jeho bezvyhradnem pi'ijeti:

V nedtume dobe vznikla rada historickych studii usilujicich piesnymi analytickymi metodami postihnout slozeni teto spoleceneke vrstvy a jeji socialni hoieny. Jakkoliv by pro zavaznost doeazenych. poznathii bylo tieba prooest kontrolu zishaneho statisticheho materialu, usech.no napootda, ze legenda.jez se v obecnem. pooedomi dodnes udrzuje, bude v mnohern. otiesena. Zatim ziskane udaje nasvedcuji tomu, ze se casto znacne preceiiuje sepeti vlastenecke spolecnosti .s oesnici a ze bude obtizne ji nadale oysuetlooat jako ideologicky hreberi vlny ceskeho venkova upadaji-

54

ciho do silne ponemcenycli velkych mest, nebot z mest vetsina olastencil pochazela.

Autor predklada k uvaze poznatek, jenz se mu zda byt }asad~i a verohodny (byl dosazen presnym_i anaJytickymi rr;etodar;J/)'v.pr~st_o 51 P?nechava urcitou rezervu, pokud jde 0 jeho bezvyhradne prijeti (jakkoJiV by pro zeveinost dosazenych pozrietki) bylo trebe proves! k?nvtro/~ zfskaneho stetistkkeho materialu). Nkmene poznatek se mu jev: prece jen dostatecnyrn dukazern (vsechno napovfda) pro vyvracenl nazoru starsiho. tradicnfho (legenda, jez se v obecnem povedotnl dodnes udrzuje. bude v mnohem otiesenei. Znovu vsak autor pripoustl. ze data, ktera k tomuto poznatku vedla, nemuseji byt definitivni (zatfm ziskene udaje nasvedcujf

tomu, ie ... ). .

Po tete pasazi. v niz autor pfedjlma rnozne vyhrady a pripoustr, ze nova zjistenf nemuseji byt definitivni, vystupuje jiz smele na jejich obhajobu:

Pres znacnou 'prehnapioost podobnycli zjisteni z hlediska ustalene piedstauy je s nimi moine polemizovat opet jen cestou statisticke analyzy a presnym. ooeienim. shutecnosti, v jake mire zkoumany etatietichy soubor skutecne obrtizi podstatne rysy vlasteneche spolecnosti.

Zatimco v prvnim uryvku uplatrioval autor spfse zdvofilost pozitivnl (zarnerenou na zfskanl souhlasu), v druhern postupuje jiz cestou zdvofilosti neqatlvnl (zamerenou na to, aby autorovi a jeho tvrzeni nebo jim citovanernu tvrzeni nebyly kladeny piekazky):

Prostredkem podrninovan! a ornezovani vlastniho tvrzeni jsou rnodalnl vyrazy typu snad, prevdepodobne, pone~u?, r:!0~na, 0 modalru slov~sa, mohli bychom, meli bychom, bylo by mozne a jme zpusoby o~evzovanl platnosti vlastnich tvrzeni (0 nich podrobneji viz 9. kap. 0 modalite):

Je patrne sotva moine vyslovovatjakekoliv globalni piedstaoy . nebo generalizace 0 tech subsystemech. racionaln.e inic~~lizov~neho a ooladaneho dialogu, htere jsme charahterizooali jaho CLlove struktury, tematiku a potencialni ucastniky. V tech to okruzicli je spektrum moznosti i variant takiha neomezene.

55

Na druhe strans se tyto prostt'edky kombinuji s takovyrni vyrazy navozujiefmi solidamosr se ctenarem a jeho predstavarni, jako je prave inkluzivni my (vedecky styl muzeme charakterizovat), neosobni konstrukee (platf, te ... , soudi se, te ... ), odvolavam se k obecne platnyrn soudum (je obecne znemo, te ... ) apod.

5.4.2 OHLED NA TvAR VEDECKE OBCE

Respekt k tvari vedecke obee se tedy projevuje predevslm

1. eitaeemi a odkazovanjm k tern tvrzenim, ktera jsou prijata a sdflena vedeckou obef:

Stale plati charakteristika prakticky odborne a teoreticky odborne sdelouaci funkce jazyka ... , surlj aktualni oyznarri neztratily ani zasadni poznatky 0 odbornem. stylu ... ;

2. formulaef vlastnfeh tezf a jejieh uvozenfm:

Praue tento uycet uede k zamyslen: a nekdy i k pochybnostem ... , pokusime se obsah a rozsah zkoumonehn tematu, to je odbornych. projeoti, uymezit ponekud presneji;

3. usouvztaznenfm vlastnfeh tezf s kontextem dosavadnfeh znalostf:

Je pochopitelne, ie usechny titoary oedecheho stylu neposkytuji autoroue indiuidualite stejnou moinost. Presto se usak domnioame, ie soucasny uyooj oedecheho stylu je timto odklonem od neutrtilniho, objektiuniho a neosobniho projeuu zretelne poznamenan.

Formulaee Obecne stale plat! '" avsaklpfesto chceme zapochybovat, zpfesnit, dodat neco novebo je pro vedecky text, ktery svou povahou rozvfjf dosavadnf stu pen poznam, typicka a caste prochazr eelou strukturou textu.

lnterakcnf a sooalnr pohled na jazyk vedy nepl'inasf nie, eo byehom o vedeckem textu nevedeli ci intuitivne pri psanf vedeckeho textu sami nedelall. Vyraznym dokladem je psanf 0 diskusnfeh tematsch, kdy se autor zpusobem argumentaee, uvaderurn dokladu, predkladanjm jinyeh resen], diskusf 0 nieh apod. preventivne ohrazuje proti moznyrn vytkarn ze

56

vsech stran. Takto obezretne si caste podnarne spontanne. intuitivne, i bez sociolocickehorozboru jazyka vedy. Nicrnene prace z oboru sociologie vedeckeho psanf vedou k sebereflexi vlastnlch interakcnlch postupu a urnoznujf identifikovat postupy druhych. Umoznujl "po.nek~d zpr~sni~" :a~o~e pl'edstavy 0 odbornern stylu jako: .vystavba textu Je dana objektivnfrni zakonitostmi rozvfjenf ternatu". .vedecky styl stojf v protikladu ke stylu publkistickernu z hlediska rysu apelovosti", .vzhledern ke vzdalenosti adresata rna formalnf raz". "je neosobnf a konstituuje se pod tlakem faktoru monoloqicnosti". Ne ze by tyto eharakteristiky neplatily, ale vsechny uvedene rysy jsou vysledkem toho, ze dialoqicky interakcni rarnec, v nemz dochazl ke komunikaci vedee s vedeckou obcf, se promrta do vedeckeho textu urcityrn zpusobern. pro vedecky styl specifickym. Autor vedeckeho pojednant si zpravidla nepodna jako boxer v ringu, jehoz cfle~ je k~okautovat sveho partnera pied ocirna divaku. Partnerem autora vedeckeho textu je publikum - tedy vedecka obee, 0 jejfz uznanl a pl'ijetf mu jde.

Osoby, ktere jsou do interakee zahrnuty, jsou nejen autor a ctenar. Svym zpusobern jsou v textu prltomne i dals! subjekty a jejieh hlasy. Do vedeekeho textu se promftajf nazory mnoha dalsich vedcu. jez autor eituje nebo k nirnz odkazuje, souhlasne ci nesouhlasne:

Dieudonne rrui za to, ie nedbala argumentace je detshou. nemoci matematickvch. oborii a fika: » ••• obecne ahceptooany standard toho, co znamerui platny drlkaz u topologii, se objeuil po roce 1910 a od te doby se nezmenil." Ve shutecnosti se usak odehrala iada epizod. Rane prace Rene Thoma 0 diferencooatelnycli oarietach. byly brilantni a obecne solidni. Pozdejsi prace tykajici se singularit jii tak nesporrui nebyla. Jeho turzeni 0 C hustote topologicky stabilnich zobrazenf bylo podpoieno detailnim, ale neuplnym. nacrtem. argumentu,jeni byl pozdeji oprauen Johnem Matherem ... Jinym. piihladem jsou rane prace Dennise Sulliuana. Po solidnim zaaithu. se u sedmdesatych. letech dal do brilantniho a siroce choaleneho, lee " teoreticheho " pruzhumu topologie uariet. Detailni argumentace byla slaba a pokusy zaplnit logicke mezery uazly.

57

Autof prehledu jednotlivych vedeckych koncepcf si v uvedenern uryvku potfnaj! velmi pi'imocare, seoejste a vyslovujf sve souhlasno i kriticka soudy o jinych vedcfch takl'fkajfc bez obalu (iedna se 0 preklad z anglictiny). Videli jsme vsak jiz, ze zpravidla si autor pocfna - zejrnena v oborech humanitnfch - mnohem obezretneji a zastreneji:

I kdyz 0 zcela pfesnou explikaci pojmu .umela inteligence"jsou dosud vedeny spory a stanoveni pfesnjch a zcela jednoznacnjch hriterii je patrne velice obtizne, nesporrui je zde podstatrui uloha komunikacntch. procesu, a tedy take "zjazykoveni" vztahil clovek - inteligentni technickj system.

Nejzajfmavejsf prfklady strategif soudu 0 jinych autorech nachazfrne v zanr~ recenze, kritiky a jeste vyraznejsf v zanru polemiky. lanr osobnf polerniky anebo koneckoncu i recenze, majf zylastn! partkipacru rarnec, Jsou to zanry, v nichz zaroveri vstupuje do interakce i velmi konkretnf osoba adresata, napi. autor recenzovansho dfla, s nlrnz autor recenze vede dialog.

Pfse-li autor recenzi nejake knihy, rozdelujs svou pozornost mezi auto.ra ~ec~nzovane knihy, s nfmz vede mfsty souhlasny, mfsty i trochu polemicky dialog, mezi ostatnf odbornfky v dane oblasti, pred nimiz vlastno ~rgume~tuje, a mezi nahocns ctenare recenze, ktere 0 tete knize proste informujs. Hodnotfcf vyroky mohou mft ruznou podobu a vyiadrovat ruzny stu pen kriticnosti.

Kritika s opatrnym vyslovenfm vlastnfho soudu:

K clanku truirn. nekolik dopliiujicich pozruimeh,

Je asi dobre si pfipomenout ...

Kritika zdvorila:

Clovek by vsak mel bjt opatrnejsi a zdrzenlivejsi pfi posuzovanijevil.

58

Kritika rnfrna a rozvazujfcl;

Ale i tak se mi koncept kontextooe potciitelnosti FSP jeoi jako tezko interpretooatelny: vzdyt FSP je piece svou podstatou prave zalezitosti toho, co se s oetou. deje, je-li ji ueito jako vypovedi v jiste promluoooe situaci, a tedy tez v jisteni kontextu.

Kritika pripoustejkf jen castecnou opravnenost tvrzenf:

S autorem zcela souhlasim v tom, ze .chorobna" veda existuje a ze mide znamenat znacne nebezpeci nejen pro laickou, ale i odbornou vefejnost. Nemohu vsak piijmout jeho mlhaoe oymezeni teto oblasti a zmatene piirczooani jevil a pojmil.

Kritika eufemisticky upozornujlcl na castecne nedostatky:

Johnsonova kniha obsahuje mnozstoi drobnjch chyb nebo spiie neruipadnycli (a oeiim ze nezamernych) misinterpretaci.

Kritika postupne gradujfcf:

To nejdulezitejsi na Johnsonovi oosem. nejsou vecne omyly, ale celkovj piistup .... Zavaznejsi je oosem. to, ze Johnson jasne nedeklaruje svou pozici: je potom tezke mu ji vyvracet.

Kritika rezolutnf:

Kazda z tech to discipliti rrui svilj system pojmii a svilj zpusob .uchopeniiehutecnosti, ktery je tfeba respektovat .... Tyto piedpoklady vsak v uoedenem. clanhu. nejsou zdaleka splneny, ba dokonce v nem. miczeme zietelne identifikovat znacnou ozdelanostni omezenost.

Kritika ironizujfcf:

Autor teto vety si ziejme neuoedomuje, ze pochybnost ohledne prechodooych. forem naprosto a vilbec neni argumentem specialne proti darwinismu. . .. Pokud autori takooychto argumentil zaro-

59

ve~ tv:~i, = nej~o~,!ni zastanci nauky 0 stnoreni, pak asi nezbyiui nez v:rlt, ze o~z ver~ v postuprui uysazooani nooych. biologichych. druhu na zemekoulzufony, popripade radou sionskyeh mudrcii.

Vide!i js~e, .ze i v pitpadech vyslovene kritickeho pnstupu k druhernu

aut,?rovl, v~11 ~lsate.1 zpra~i?la zdvorilostn! formu vyjadren', kdy alespon s nekteryrn: vycnodisky kntlzovaneho autora souhlasj, dava druhernu aut~;u.sanci obhvajit s~ apod. I to je projev zdvorilostnfch autorskych strategil. J.md_Y se ov~em pisatel rozlftf do te mfry, ze popfra veskera tvrzenf sveho protl.vnlka, na jeho tvar prestava brat ohled a nevaha jej zcela knokautovat, jako tomu bylo v pFfpade poslednf uvedens kritiky ironizujfcf protiv-

nfka pred tvai'f cele vedecke obce. '

Zkoumani interakcnfho ramce vedeckeho textu vede rovnez k diferencova~emu pOj:tf ta~ovych. rysu vedeckeho textu, jako je presnost, urdtest, Iednoznacnost I termlnologicnost.

,V~deli jsrne ji~, .ze pf zarnerenl textu na publikum mene inforrnovans, mene zasvecene, jake v pFfpade popularizacf, ale i ruznych vedeckych navrhU; ~pra~ a zadostr urcenych sirokernu okruhu vnfmatelu, ovsern i v prfpa~e ~stn~ch referatu a prednasek, prichaz! v uvahu i zamerna, tzv. strateqicka vagnost (stojfcf v protikladu ke zmfnene presnosti urCitosti jedn~:n~,c~osti i termi~ologicnosti) jakozto vhodny a efektivnf ~rostredek uomoznujlcl.textu prornknout okruhem zasvecenyrn adresatu ke vnfmatelum exoter~cvky'';l: stojfcfm mimo dany obor. Uvedli jsme jiz, ze je to vag~ost umozvnujici textu putovat do novych socialnlch kontextU (srov. oddli 10.4 0 presnosti).

Velkou. ~I~hu, tu ma ~a~e _?braznost vyjadrenf (srov. oddfl 10.5.2). Obraznost vyiadroru samozrejms nepam k centralnfm rysum vedeckeho dis~ursu. Ozvl~st,nuj:. st~1 diskursu a osvezuje vyklad. Autor nasledujfcfho ury.vk~ zakla.da svui vyklad na rade obraznych prvku, a to v rovine metafonckych pojmenovanj, frazeologickych spojenf i phrovnan]:

H_ne~a ,tu~ova tkan je doslova napechooann. mitoehondriemi a oxz~aenunvzv e~zymy .... Nekontrolovane uznihle teplo by mohlo poruszt buneene membrany a mohlo by dojit i ke koagulaei telnieh

60

bilkovin. Organismus by se mohl doslova uoarit .... Mnozstui oznihleho tepla potom zaoisi na pfisunu substratu, podobne jako kdyz ptihltulame uhli do kamen .... Rikame, ze v buiikach. hnede tuhoue tkane je oxidaee odpraiena od fosforylaee.

Pisatel se snazf, aby jeho jazyk byl barvitejsl a zivejsf. Musf samozrejme volit vhodnou mfru, aby vyklad uvolnil, ale na druhe strane jej pi'flis netrivializoval a nebyl pFflis familiarnl (coz by znamenalo, ze nebere ctenare vazne).

uvolnujkt argumentacf se rozumf retoricke prostredky, ktere porusujf ocekavanl prosteho vecneho stylu akademickeho vykladu: vtipy, anekdoty, postrannf poznamky, prfslovl, kolokvialismy a dals: prostredky citovosti a obraznosti, jez mohou byt proneseny spfse jen na okra]. anebo tvorit celou osu vykladu. Strategie uvolnenl nelze posuzovat mimo zavislost na specificke oblasti vedy, a take na specifice kulturnfho prostredr. Sance pro uzitf uvolnujrckh arqurnentacnkh strategif jsou vetSf ve vedach humanitnfch a jsou tu mozna castejsf nez ve vedach pitrodnkh, jsou plirozenejsl ve sdeleruch ustruch a v soucasne debe pam k ozivuikfm strategifm konterencntch vystoupenf, zejrnena pf jejich zahajenl. Citujeme ze zpravy 0 zahranicnfrn kongresu, uverejnene v ceskern vedeckem casopise:

Vysuetlit tyto objeuy nezasuecenyrri je jiste nesnadne. Pohledte, jak se s timto problemem oyporadal pied trttisicooyni publikem v curysshem. Kongresshausu princetonehy matematik John Conway. Objevil se na jasne osoetlenem p6diu u eorthach; sondalecli a oetrovce. .Nihdo nevi," rehl, ,Jak zaplnit nas obycejny tiirozmerny prostor totoznymi koulemi tah. huste, jak je to jen moine. Piedpohliula se, ze nejlepsi je poshladat koule do rad a vrstev,jak uam. ted' ukdZi." Vytahl z kapsy vetrovky neco zeela zmackaneho jako kapesnik. Uluizalo se, ze je to kus nejake umele hmoty, kterti se ryehle roztahla a uytoorila modry mit velikosti detske hlavy. .Polozme vedle nej neholik dalsich. kouli, " iehl Conway a oytohl nejakyeh deset dalsich. micu z kapsy. Poshladal je na stul tak, ze oytooiiiy mrizhu. rounostrannych. trojuhelnihu. "Ted:" fika piedruisejici, "polozme dalsi urstvu nahoru" - a z dalsi kapsy loot ceroene mice. Kdyz umistil treti vrstvu (zelenych) micu (ze tieti kapsy uetrouhy), poehopil kazdy orstoene zaplneni celeho prostoru. "Ted' uz ty mice nepotiebuji, « fika Conway a bere mii: z vreholu a hazi

61

jej do. stilu. nekarn. mezi doanactmi a ctrruictcu. radu. "Tyto take nepoirebuji, « a pokracuje u hazeni bareonyeh. micu do usech koutu salu: Kdyi hodil usechn» mice (chytane posluchaCi s uykriky radosti), poznamenal: ,,A ted' ui· nepotrebuji ani uetrouku, « solekl ji a odhodil na podlahu. Sortky si po dobu prednasky nechal. Pres suou uystrednost patrila Conwayoua prednaska na kongresu k nejsrozumitelnejsim.

Funkcf uvo"lujfcfch strategif byva pl'ipravit ctenal'e nebo publikum na vnimanr - casto komplikovaneho - vedeckeho problernu a ootrebns jej naladit. Je pravda, ze s podobnvm uvedenfm do problematiky, jake jsme pl'edstavili vyse, se setkavame casteji na konferencfch zahranicnfch nez tl'eba na konferencfch dornackh. Prave tento fakt vede mnohe badatele o stylu vedeckeho diskursu k tomu, ze uvazujf 0 mezijazykovych a mezikulturnfch rozdllech v kompozici vedeckeho diskursu i ve struktul'e vedecke diskursnf komunity v pl'islusnych zemfch. Uvadf se (s odvolanim na klasifikaci zdvol'ilostnfch systernu pod Ie Brownove - Levinsona 1978), ze vedecks kultury se rozpadajf do ruznych zdvol'ilostnfch systernu. Zatfmco anglictina smel'uje k solidarn] zdvol'ilosti a zmensuje parametr vzdalenost. mezi cleny akademicke obce, a take mezi funkcnfmi styly, jine evropsks jazyky se orientujf na hierarchicky zdvol'ilostnf system s asymetrictejsfmi vztahy mezi pl'islusnfky akademicke obce. Mene svobodne pl'ekracujf hranice prosteho vedeckeho stylu a mene odvazne se pouste]: do obraznejsfho zousobu vykraou (nejedna-f se 0 zanry vyslovene popularizacnO.

Mfra obraznosti a uvolnujfcfch strategif obecne tedy ovlivnuje interakcnf rovinu komunikatu, jak mluveneno. tak csaneno. Relativizuje pl'edstavu pl'fsne racionalnosti vedeckeho diskursu. Je ovsern tl'eba mft na pameti, ze obraznost byva v tech to pl'fpadech podl'fzena zamerum vedeckyrn a nejedna se (nebo by se nernelo jed nat) 0 obraznost, vtipnost a zabavnost sernoucelnou, vyjadl'ujfcf jen autorovo vlastnf sebeuspokojenf.

62

6 KANONICKE CASTI VEDECKEHO TEXTU

"Nekdy se trui za to, ze fakta rnluoi sam_a za =. a ze vedecky popis reality,je-livypra_covan poctwve a detailne, je 'proste odrazem reality. .Th sk.utecnosti je tieba vypracovat si retorihu, tj. vy~m.out presved6ivy styl pro vedecky clanek. Zda se, z:Jevy nabyuaji statutu faktu jen dfky konse/nsu_ a ~e -:0- hoto konsensu nelze dosahnout bez retoricke p:esved6ivosti. Umeni sp06fva v tom, vyvolat ve ~tetuiii piesoedceni, ze tu nejde 0 .zadnou ;etorl~~( a ze 6lanek 0 oedechem vyzkumuJe ,nulove psaru.

(BARTHES 1975, CIT. PODLE SWALESE 1990)

Zda autor vedeckeho textu vyvola zajern ~ten~!e ? ,:;vuj danek ne?o knihu, to zalez! uz na volbe titulku. Tit~lek SI.,t?tIZ precte mnohem VIC~ lidl, nez ktert se pustl do cetby celeho nasledujlcl~,~vtex~u. :r?to se ~ypl~~~ venovat formulaci titulku nalezitou pozornost. Pnlls ~~atky tlt~lek ~~enan v rozhodovanl moc nepomuze a pi'flis mnoho slov. r_nuze_z~se, ct~nare ~dradit. vetsinou se uvadl, ze titulek by mel s pouzitlm m.lnlmalnlho ~o~tu slov adekvatne a presne vyjadl'it tema textu. Toto h~ed~sko v~hovuje jak ctenari. tak nejruznejslrn referativnfm sluzbarn, k~~re, ve~eck~v~ext z~r~covavajf a tlm mu nachazejl cestu k dalsfrn potencialnfrn ctenaru~. M~:e se stat ie nevhodne nazvany danek zapadne a nikdy nenalezne :=te,nare, ktery~ byl urcen. vetsina titulku danku i ,kn~h s~ ,P~?to u~e?ene :asa~y

d v, nazv'l se hned v titulu terna adekvatne vyiadflt. Uvidlme vsak, ze

rZI as. . k v "

caste autor usiluje 0 neco vlc - vlozit ~o tltul~u l,tO, , cemu ve svem vy-

zkumu dospel, Pak titulek vyjadl'uje nejen to., jakym t:ma~::n ~e au~or ~e svern vyzkumu zabyval, ale i novou informaci. ~terou ,cten~~1 z~roven sdeluje, tedy obsahove jadro neboli rerna sveho vedeckeh~ pns?~vk.u. ,A k.o-

v e jsou i titulky. ktere se snazf ctenare upoutat nelruznelslml retonc-

necn 63

kymi strategiemi, z ruchz nejcastejsf je polozeru retoricke otazky anebo jina retoricka figura, jako je napt para lela, paradox, kontrast aj. Tato strategie rna sve mfsto zejmena v textech popularizacnfho zamefern, v nichz se snaha upoutat sirsf ctenarskou obec projevuje uz od pocatecruch fazf tormulacruho procesu. Objevuje se tu i hra se slovy a jejich nezvyklyrni spojenfmi. Obraznost vsak nenf vyloucena ani v titulech teoretickych. Podfvejme se nynf na jednotlive moznosti podrobnsji.

6.1.1 TITULKY NAZNACUJiCi/SPECIFIKUJiCi TEMA

Ierna byva zpravidla vyjadreno jmennou frazf v 1. pade jednotneho ci rnnozneho cfsla:

Strukturalniprojeny uceni a pameti v mozku

Protiruulorooe a jine uCinky TNF Ekologieha funkce ficni nivy

Infekcni iloutenky oyuolane hematotropnimi viry Nove metody optiche mikroskopie

Elektronova struktura kovovjch a emisenych. nestechiometrickjch klastril

Odstraneni polutantil z plynnych. a kapalnjch medii radiacnimi technologiemi

Cislicove iizeni servomechanismil

Vjpocet hustoty proudu na symetrickem trioodicooem pashooerri oedeni

Vlastnosti stavebnich prvkil optoelektronickjch clenil Reseni rooinneho turbulentniho tekutinooeho proudu

Nektere titulky oznacujl terna jednoduchou jmennou fraz! v 1. pade, jlne rarnu]! terna abstraktnfmi vyrazy typu otazky, problemy, vlastnosti, zvlastnosti, soucesny stall, nove trendy, ieieni, nevrh apod., a vetsinou pak v dusledku toho dochazi k hrornadent jmennych frazf.

64

Niuirh. pruchodoueho izolatora elektrostatickeho homorooeho odlucooace popilku

Autor by mel pri formulaci titulku dbat na to, aby titulek neobsahoval prflis mnoho vyrazu v 2. pade jednotneho (fsla a prflis mnoho podstatnych jmen slovesnych. titulek je pak tezkopadny a mene prehledny:

Modelootuii procesil feseni problemii

Jiz v odd. 2.4, venovanern charakterlstkkym rysum ceskeho vedeckeho vyjadrovani, jsme upozornovali. ze urcita zdrzenlivost a skromnost vede ceskeho autora k tomu, ze terna sveho prlspevku neformuluje jmennou frazl v 1. pade, ale ze titulek byva - v pradch autoru humanitnfch oboru pornerne caste - forrnulovan pomod predlozek 0, k, prlpadne na okraj.

0:

o pilvodu tvaril

o [yzihalni terminologii

o jazyce a spolecnosti

o jednom modelu rozlozeni delky slov

o pfejatjch slovech v cestine z hlediska kvantitativniho

o vztahu mezi delkou slova a jeho polohou ve vete

K:

K nehterym. [yziluilnirn. piistuptini v biologickjch systemech.

K problematice symbolu a metafory

K trojimu pojeti intuice

K tzv. pronikani obecne cestiny do spisouneho jazyka

65

K nekterym zahladnim. pojmuni funhcn: mluvnice cestiny

K vedeckym a technichyrn. moinostem rozvoje ceske lexihografie

K vztahu mezi psanou a mluvenou cestinoa

K vyznamovemu rozpeti Jakobsonovy poetiche funkce

Kjazykovedne analyze komunikace v hromadnycli sdelouacich. prosttedcicli

Na okraj:

Na okraj konkurence slouotoornych. proetrediu;

Na okraj nooeho prtstupu k teorii tlumoceni

. ~~itf .techto predlozek rna jiste v mnoha pl'fpadech sve opravnenf, vyJadruJe-11 se autor skutecne jen k nekteryrn aspektUm uvedeneho ternatu al~ v I'a,dev pl'!padu se jedna .spfs~ 0 UZUS, ktery jsme se pokusili jiz na ji~ nem rnlste pnpomenout a historicky vysvetlit.

Nektere titulky se snazf zpl'esnit terna danku doplnenfrn aspektu, z nehoz je dane tema zkournano:

Jazykova otazha v sociologichych. oyzhumecb. interetnickych. vztahu dvou ruirodne smisenych. oblasti Ceske republiky

Vyuziti jazyka pri rizeni pracovnich kolektivu v ostraoshe priimyslooe aglomeraci se zamerenim. na zhourruini cesko-elooensho-polshe interference

, Tako~ zpresnujfd titulek rna casto podobu dvoidennou - spojujldm vyrazem Je tu napl'. spojka a, pomlCka, dvoltecka:

Kvantove jevy v peunycli ltitluich. a jejich oyuzitt k mereni elehtrichych. oeliciti

66

Strukturni parametry orsteonateho poloprostoru a jeho chooan: ve ozdalenych. bodech

Vyuziti "semifosilnich « zdrojii energie ~ uspesna strategie pii krizich bioty?

Modelooani procesii ieseni problema - srouruini hlasicheho a eoolucniho piistupti

Grafika a fonologie: korelace a asymetrie

Ke zpresnenl a zapojenf dodatecne informace Ize uztt i podtituly:

K formouani dlouhodobe nezamestnanosti v Ceske republiceo Zhodnoceni vysledku srouruuiaci studie z tfi lokalit

nebo:

Modernizacni hesla a myty v sociologii pooalecne periody. Strucny ruistiri problematiky

Autorska snaha vlozit do titulku vfce dynamiky, nez jakou rna staticke vymezenf ternatu. se projevuje i jinymi typy tormulacnl podvojnosti v titulcich, vyuzfvajkfch retoricke figury kontrastu, paralelismu, analogie a srovnaru:

Ehologicka katastrofa: co oime a co nevime

Sue versus cizi: zakladni problem imunologie

Kulturni cizina a rekonstrukce skolstvi. Lekce z irshe zkusenosti pro stredni Evropu?

Teorie vseho aneb konec fyziky Stephena Hawkinga

Vstficnost a hamenna tvar-sfingy aneb uyraz toaie v mezilidske komunikaci

o smyslu nasi ziootni orientace aneb ekologie neni etika

67

"Teoretick6 matematika" aneb Jak smiiit matematiku s teoretickou fyzikou

Titulky byvajf ozvlastneny i paralelismy vyuzfvajfcfmi hru se slovy, nezvyklost jejich usouvztaznenf, hru se slovosledem, a dokonce i zvukosledem (tak tomu byva v clancfch esejistickeho a popularizacnfho zamerenf):

KomenskY. a morfern.

Ledviny a dejiny

Strom a Iuimen. - dub a shale

Nepfesnost v presnem.

Jazyk metafory a metafora jazyka

Nekolik intuici 0 intuici v matematice

Esejisticky a rafinovany nazev pritom mohou mft nejen pi'fspevky populanzacnj, ale i teoreticks:

P6d padu aneb kam s ptulem. v komunikativne orientovane gramatice

Kam se vlna obraci aneb nikoli anti-Beaugrande

Ryze popularizacne zamerene titulky pak nevahajf sahnout k obraznosti zalozens na metafore, paradoxu, rcerucn, prfslovfch:

Mikroskop, ktery ohmat6v6 atomy

Hromadn6 oymirant borici a toortct

Pravidla provozu na bakteri6lnim chromoz6mu aneb kterak nezahynout

Taxonomicky spor 0 rajce

68

Dychejte zhluboka, abyste lepe oideli

Ranni ptace d61 doshace

Dve plus dve je pet

61 2 rlTULKY FORMULOVANE JAKO OrAZKY , 'V

. Otazka, ktera je v titulku, rnuze byt otazkou zjlstovaci, na ruz odpovidarne ano, ci ne:

. k "2 Je cesk6 spolecnost anomie a.

d V't v '2

Unicode - nouy k6 pro POCl ace.

Vzdel6ni kontra specializace?

Kdo se nepiizpusobil, vyhynul?

M6 virologie budoucnost?

Piezije matematika?

Potordi sondy zioot na Marsu?

Titulek muze mft ale take podobu otazky doplfiovacl, vyzadujic! od-

poved rozvi n utejsf:

Co tedy (nemuune jist? Jak stary je geneticky k6d?

Kolem jaltych. hoezd by Zeme mohla obihat?

Otazky obsazene v titulcfch byvaj~ ota:~ami .recnickymi, na nez caste autor odpovlda hned prvnf vetou sveho clanku.

Jak stary je geneticley k6d? , . v' ,

Geneticky k6d je nejspise tak stary jaho zwot sam.

69

Kolem jakyeh. huezd by Zeme mohla obihat?

Odpooed' na otazlu: v nadpise se zda byt jednoducha: Kolem jaheholi hoezd», az na to, ze v nehteryeh. pfipadech by se dostala na chaotickou draha ...

Jindy na otazku odpovlda teprve vlastni text

o cem je eemantihai

K cemu logika?

Pi'ipadne autor na polozenou otazku explicitne odpovida v zaveru:

Blizime se k pozruini biologichyeh. hodin?

Nyni ziskavane poznatky 0 molekulami podetate biologickych. hodin ruim. umoziiuji pribliiit se pochopeni cyhlicheho biologicMho toku casu.

Sehriily symboly svou roli v imunologii?

Domnivam se, ze jsem pouhazal ... na neholi]: uzlouych. bodu, v nicliz sehrala svou roli obraznost, metaforicnost a symbol.

Titulky uzivaji take otazku rozvazovact, na niz jednoznacne odpovedet vubec nelze, jde tedy 0 otazku diskusni:

Koherence, koheze, konexe ... ?

Jindy rnuze jit take 0 otazku obraznou:

Proc to fikat jednoduse, kdyz to jde slozite?

6.1.3 TITULKY OBSAHUJiCi REMATICKOU IN FORMACI

Titulky uvadejici vysiecok, k nemuz autor dospel nebo 0 nemz informuje, mohou mit ve vyjimecnych pi'ipadech dokonce podobu vety zvolad:

Fermatova veta platil

70

Vetsinou je ale titulek prinasejici rematickou informaci torrnulovan jako proste sdelenl:

Ceska spolecnost starne

Chrupavky nemaji ceoy

Seroo« koncentrace inzulinu oolioiiuji telesruni stavbu, krevni tlak, serooe lipidy i srdecni rozmery

Kreonichy napadaji clooeka i v Cechach.

Rekombinantni bakterie oyrabi indigo z gluk6zy

Zijeme na kosmiche strelnici

I jine hvezdy maji planety

Reklama je naoonena zdechlina

6.1.4 TITULKY SPECIFICKE - OBSAHUJiCi CITACE A VYROKY Titulky vyuzfvajlc! citaci mivaji podobu infinitivnich frazl vytrzenych z celkoveho kontextu, a tim upoutavajkfch pozornost k celku danku:

Naucit se vedeckemu iemeslu

.Balancouat v nepiedstauitelnych. situacich"

Titulky mohou obsahovat sloveso v tvaru urdtern, a to dokonce i v 1. nebo 2. osobe jednotneho cisla, jako by byly vynaty z dialoqicke reci. Tento typ titulku se v poslednich letech pornerne rozsfril v linqvistickych pracfch zkoumajfcfch autentickou ree, a to nejprve v dancich cizojazy~nych, p~stupne vsak i v ceskych. Tyto titulky vyuzfvaj! utrzky realne recl, exemplifikujicf terna. 0 ktere v textu jde:

Je to asi tak nak ... aneb 0 nepiesnosti v jazyce

71

Ichweiss es nicht - J6 neoim

Ty mi proste nerozumis. Jak s:polu mlu / v V'

Vl zeny a muet

... protoze ja bavfm spolu vypr t (IG .

ceskych neslysicich) avova omunikace v dopisech

6.2. ~ ~~Y~L A FUNKCE ABSTRAKTU

Temer kazdy vedecky t t t v'd v ,

knihu, byva provazen stru~~ /~ s~z J ~ 0 cianek, pi'ednasku (referat) nebo

dnes nejcasteji nazyvan ab%trak/(~~~~ ~bsal~~·,~ento textovy utvar byva "vYtah"), v ceske tradici pak shrn ti. h ng IC e 0 vzor~, tedy doslova popnpade tez v nekte 'h v, U I, sou rn. nebo resume (pod Ie franc.). kterym autorum se m~~ pnp,ad~ch sy~~ps~s (p~~h~ed, nastin). I kdyz neradi (a dodavajl J'e nekdyPaSZ~ndl ad Sttr~k~u jevit sprse jake zatez a pisi je ne-

v 0 a ecne po odevzda kooi .

skutecnosti 0 velmi dulezitou slozku ': d k' h a~1 ru 0pISU), jde ve

kach. (esti autof (podobne iako ii , ve v~c. ~~ 5extu ~~. mnoha stranlictina, popl'fpade jiny sveto/ iaz J~I.auton, JeJI:hz mat:~s!I.~?~ neni angtoze jak v casoplsech CiZOja; J v ~ hJSOUk v pon:~~dv s~ozlteJsl situaci, prozapotl'ebf koncipovat abstradcn~c, ,~a ve vetsl~e cavsopisu ceskych je (pl'edevsim anqiickyrn) texto ' v ozrm l,azy::e, popnpade se oodrfdit cizfm

vym normam CI zvyklostem. Najdou se ovsern

72

i pl'flezitosti pro sepsanl abstraktu v ceskem jazyce, at v nasich easopisech nepoCitajicfch se zahranienfmi, eestiny neznalyrni etenari, nebov u nas vychazejfcfch easopisech nebo sbornfcfch s pi'fspevky cizojazyenymi, v nichz byva zvykem otiskovat vedle abstraktu v cizfm jazyce i jeho verzi ceskou .

Jak uz jsme uved\i, rna abstrakt funkcf nekolik. Uvazfrne-li. zeabstrakt rna pl'edstavovat podstatne jadro neboli sukus daneho danku nebo prednasky, je nasnade. ze podava potl'ebnou strucnou informaci pro kohokoli, k'do se muze z toho ei onoho duvodu zajfmat 0 dane terna. V dnesnt zaplave vedeckych informacf umoznuje dobre napsany abstrakt rychlou orientaci ocborn'ku z daneho okruhu. Na zaklade abstraktu se rozhodujeme, s Cim se chceme podrobneji seznarnit. podle pl'edem dodaneho abstraktu organizatol'i kongresu a konferencf vybfrajf a zal'azujf referaty, abstrakty hrajf vyznamnou ulohu v referativnfch easopisech. Existuje tedy mnoho duvodu pro to, aby vedeetf autof venovali koncipovanf abstraktO nalezi~

tou pozornost.

6.2.2 OBSAHOvA STRUKTURA ABSTRAKTU A JEHO TYPY

Je-li abstrakt jakousi kratkou. zestruenenou verzf celeho danku. popi'fpade knihy nebo jednotlivych jejfch oddflu, musf jeho autor resit dva textove formulaenf problemy: jednak v jakern vztahu rna byt abstrakt k zakladnfmu textu, a za druhe jakych procedur pl'i zestruenovanf uzft. (Jen na okraj poznamenavame, ze abstrakt je mozno nakonec chapat i jako rozsfrenf nazvu elanku, pokud je ovsern tento nazev vystizny.)

Pokud jde 0 ony mozne operace zestruenovanf, rna autor k dispozici pl'edevsfm vypoustenf ei vynechavanf nekterych informacf (obecne reeeno tech, ktere se mu nejevf jako podstatne. dulezite ei relevantnf - coz je ovsern volba do jiste mfry subjektivnf), generalizaci (zobecnujfcf shrnovanl). kombinovanf a konstruovanf (na zaklade vysuzovanf). Ze by se podafilo jen pouhym vyskrtavanfm vet nebo jinych useku zakladnfho textu (neboli vyjmutfm a pospojovanfm nejdulezitejsfch formulacf) zfskat souvisly abstrakt. je malo pravdepodobne. Je treba mft na mysli, ze abstrakt je samostatny a relativne nezavisly celek, vnitine koherentnf a zretelne strukturovany. Samozrejme zalez! i na tom, jak je strukturovan zakladni text a je dobre na to pamatovat uz pl'i jeho stylizovanl. Nekdy se ovsern stava. ze z technickych nebo casovych duvodu koncipuje autor abstrakt di'ive nez vlastnf text. V takovYch prfpadech se pak leckdy stane, ze oba texty si ve vsern neodpovfdajf (k lltosti etenaru ei posluchacu). Dodejme jeste, ze zrntnene operace probfhaji jak na rovine obsahove, tak zcasti

73

i na rovine jazykovs formy zakladmho textu (piejfmanl nekterych formulacl).

Pokud jde 0 porner textu abstraktu k textu zakladnfmu, je tu nekolik moznosn. Obecne receno, zalezf tu mimo jine na druhu (zanrovern typu, resp. podtypu) textu, na jeho celkove vystavbe, na ternatu apod., takze se tu projevujf rozdfly mezi vedeckymi obory.

Nekdy se chaps a bstrakt jako jakasi miniatura, zmensehina celeho za~Ia~nfho textu. Casteji to byva v oborech prfrodovednych a lekarskych, jejlchz texty byva]' stale casteji rozderiovanv na kanonicks casti, o nichz se podrob~eji zrninujems nfze. V tom pi'fpade je abstrakt usporadan tak, ze obsahu!e p.~~tupne zhruoba tyto body: problem, metody, vysledky, zavery. (U rozsahlejslch abstraktu mohou tyto body narust v sarnostatne odstavce.) V kazdern pi'fpade by mel takovy abstrakt vzdy obsahovat informaci 0 cfli a ~o:~a~~, vyz~.~~u: 0 uzitych metodacn ci technikarh a rnaterialu, 0 nejdulezltejslch zjlstenlch a vysledcfch a konecns by mel vysledky zhodnotit, popt naznadt dalsf moznosti,

v Lze si napi'fklad predstavit abstrakt danku z oboru medicfny, ktery by mel tuto kompozicnt strukturu (cfslovanf neru nutna):

I. Problem:

1. Formulace daneho terapeuticheho problemu

2. Naurh. na jeho reseni pomoci nove, autorskou skupinou vyoinute techniky

II. Metodicky postup:

~ber a charakteristika zuolenyeh. pacienta, popis prtibehu. aplzkace nove techniky

III. Vysledky:

1. Nova metoda predstavujejistou pomoc v terapii danehojevu

2. Nektere terapeutiehe problemy vsak ztlstauaj; nevyreseny

IV. Zavery:

Pres omezene vysledky piinast nova metoda pacieru.tirn. zretelnou uletni

T?to schen::? predstavuje ovsern idealnt pi'fpad a existu]] dobre abstrakty, ktere takto pnsne strukturovane deneni nemajf, V kazdem prfpade jde

74

vsak 0 abstrakty, ktere rnuzeme nazvat jednak llnearnf. nebot sledujl, rekapitulujf postup vykladu v zakladnlm textu, a zaroven inform~tivnf (ci rematicke). nebot sdelujl ctenari nejen terna a dflcf ternata prace (tedy o cern prace je, ceho se tyka). nybrz zaroven i vysledky, k nimz badatel dospel, tedy vlastnf myslenkove jadro (rema).

I kdyz v oborech spolecenskovedruch a humanitnfch byv~jf ,u nas t~xty vetsinou deneny jinym zpusobern, i v nich se leckdy setkavame s Imearne-informativnlml abstrakty. Napi'fklad:

Claneh je prtspeoheni k funkcn: analyze mluueneho jazyha: Autorka zkouma vztah mezi strukturni sloiitoeti gramaticheho piedmetu, jeho funkci ve oetne perspehtioe a jeho prozodichymi rysy. Vjsledky analyz», prooedene v textu opatienem. zapiseni prozodicliych. rysii, podaoa ve forme tabulek a vyvozuje z nich tyto zavery: Vypovedni dynamicnost (VD J i prozodicka zducdnost (PZJ predmetii uzce souviseji s jeho strukturni slozitosti. Predmety s jednoduchou unitini strukturou maji nizhou VD a malou PZ. S rostouci slozitosti onitmi struhtury se zvysuje VD i PZ piedmetu. Nejvyssi [unhcn: a prozodickou zaoaznost vykazuji piedmetne vety. Stupeii PZ odpooida stupni YD. Vlastni tema je ve vetsine piipadi: nepiizuucne, diatema nese vsechny rysy prozodicke hrome nuhlearniho t6nu, tema je nositelem plneho pfizvuku a nuhlearniho t6nu, vlastni rema vzdy doprooazi nuhletirni t6n.

Vedle linearruch abstraktU povahy informativnf (rematkke) existujf i linearru abstrakty, ktere bychom nazvali nejspise tematlcke (oznacovane nekdy jako indikativnf neboli naznacujkf). Ty sice sledujf postU? vYkl.ad~ zakladnfho textu, avsak uvadejl jen sled jednotlivych ternat prace, nikoli vsak zaroven jejf vysledky, tedy to, k cernu autor dosel, co noveho zjistil. Abstrakt tohoto typu ovsern nernuze potencialnlrnu ctenari usetrit nutnost danek prodst, pokud shleda, ze ternata jsou pro ne] relevantnt

(AJ Piispeoeh je oenootui nooym. piistupuni ke zrychleni cislicooeho zpracoutini signalu pomoci paralelismu. Zabyva se zakladnim pohledem na tuto problematiku a snazt se klasifikovat jednotlioe pristupy, Jtulro prispeohu se honhretneji zabyva vl.astnostmi serioovch. a paralelnich algoritmu, vcetne jejich uzajemneho vztahu.

75

(B) V uoodnt casti se uoadi prehled 'v v'v,· .

bertovy transformace Tev'VtV , . ne~castejslch aphkaci Hit-

Vsechny jsou voleny t~k, ~t e .:~ace je vvenovan~,rade pfikladu. radioelektronice V zaver ~! k y~O mozno pouzwat v prakticke plaine mezi real~ym a a::a~yatl~ck~ jS0Z: p~ldrobne uvedeny vztahy

'ym. slgna em.

(C) Tato kniha predst . b 0

nych. tah, aby prozkoum ' aVUje so,z: ~r pruzkumnych sond zvole-

oblasti jazykove komun~~alY ;las~\cha.rakteristicke, relevantni zuje soucasnou situaci a stace. ~vhm ~Pltola celkove charakteri-

l d ., v nase 0 narodnihoja k P , ,

s e uji dva roeeahle oddfly material' , zy a. 0 nt na-

pruzkumnych sond v deseti aktualn~~~·:rvm p_rez;n,tuje ~ysledky druhy pak zpracovava vysledky sond 'v o~umk~cmch situoctch, diferenciace hezne mluvy v d ti bazm, 0 pru~kumu vyvojove tach na ceskem jazykovem ' ese ~ vY. ranych regionech. a lokali-

ristikou tohoto oyco]« Nast~err:.l ,ije ~vozen. obecnou charaktetiny a jinych jazyku ; cely S:ui:~~l apltola ,Sl, ostm« vztahu cesjazykove d v, • h . pak ueauirti pohled na dnesni

em a je 0 perspektwy.

~a~ovyt~ ~bst~akt.;r:a blfzko k casti knihy zvane "Obsah"

, oneene eXlstuJI I tematieke abstrakt h 0,0,

kove, ktere nesleduj( (alespon nikoli dOl d YV)pova y nelmearnl, tedy ta-

textu, Jde opravdu jen 0 shrnutr ktus: n: P?stup vykladu zakladnfho

M 0 v "I, ere ma sve samostatn ' v'd

uzeme je nazyva! abstrakty global ' A ° 0 v e uspora anI.

rematieke (respektive tematieko-remat'ko ') I tybJSOU ov~em povahy bud'

NeO Ie e, ne 0 tematleke

Jprve uvedeme dva pffklady povahy rematicke: °

(A) Autor kritizuje dualist' k ..

nich ued kt "0 . v v .lC. ou metodologll dnesnich pfirod-

, era jim znemoznuje mtegrovat ',. .

do jejich deskriptivnich »zorca M' t bsemlO~l mezi organismy jako oyuoje stale komplexn v 'V, h'fi lS 0 0 vykleho pojett euoluce

ejSlC orern orga ° 0

studovat evoluci jako vyvoj stale kom r:l:n:U =: navrhuje

pretace zivotniho prostredi hterri v p_leX~e!Sl~h zpusobu interdividua. ' era zvysuje semlOtlckou svobodu in-

(B) S prihlizenim k empirick im. . il 0 •

gie a neuropsychologie se tento y v, n~ e~um k'!gmt!vni psycholokvatnimu modelovani m t ,fr:hspeve snazz, ukazat, ze k adeen a ni 0 zpracovavani vizurilnich

76

znaku jsou nutne specifiche informacni moduly. Doklada, ze pokud jdeo prostorovou informaci, neni jeji mentalni reprezentace ani homogenni, ani zcela anologicka fyzikalnimu vstupu. Pokud jde 0 senzoriche pfiznaky, claneh. dokazuje, ze je treba lisit mezi reprezentaci senzorickou a pojmovou a ze fyzikalne koherentni priznaky mohou byt reprezentooany v samostatnycli mentalnich. oblas tech. A honecne se predhlddaji argumenty ve prospech. predpokladu existence modalne specifiche objehtooe reprezentace. Krome toho se poukazuje na to, ze mentalni reprezentace, htere lze uysuzovat ze znahooeho chooani nejake osoby, se mohou zcela lisit od onech. reprezentaci, ktere jsou dane osobe pristupne v uoedomooanem. prozitku. Z toho vyplyva nutnost odlisouat existenci nejake informace v nejakem. mentalnirn. syetemu. od jejiho uuedomouani st.

Nasledujfcf pi'fklad je spfse povahy rernaticko-tematicke:

v ptispeohu je pojedtuui vliv sumu tranzistoru JFET na olastnosti optickeho piijtmace v GHz casti spektra. Dane uvahy a souvislosti jsou aplikouany na tranzistor NE 20200, prostrednictoim ktereho byl realizoutui ostupni zesilooac optickeho piijimoce. Prislusne modelooane zaoislosti byly sledooany pro dva typy fotodetektoru, a to pro fotodiodu lavinovou a pro fotodiodu PJN. Jejich poroimani (za stejnych. podmineh) daixi moznost a) usuzovat na volbu ohodneho typu detektoru, b) zvazit podminhy, za kterychjiz typ detektoru nehraje roli z hlediska doeazitelneho minimalniho detehtooatelneho vYkonu.

A nynf pi'fklady povahy tematicke:

(A) Piispeoek informuje 0 sociolingoistichych. vyzkumech ve dvou narodnostne smisenych. oblastech Geske republiky, a to Cechu, Slovaku a Polaku v ostravske oblasti, a Cechii, Slouahi: a Nemcii v severnich Cechach, Vyzkumy se soustiedoualy na ruisledujici tematicke okruhy: volba urciteho jazyha v soucasnych homunihacnich. situacich, stupeii znalostijazyka a rozsahjejich udiotini, pomer mezi ruirodnim. a jazyhooym. pooedomim. Cflem clanhu je predstaoit metodiku zuoleneho poetupu.jeji primeienost,

77

vy_po~~dacki siz,: !ednotlivych otaeek a roonez faktory htere urc ., uyuo] jazy ooe suuace. ,UJl

(B) v , ..

1 praci jsem. se pokusila najit pro diZN uyznamy cVesk ih.

s ovesa mit a li k' k . . J e 0 stredky v cesti~ tc e e ~LValenty srovnatelne s uyrazooymi pro-

dii P. Adamec. :~ ~!o. ~yznar:zy s~rnul ,a popsal v syntetiche stufinuje zaklad~i se:alnlntl~cak~la::tnklho vYkznamu obligatornosti de-

e I un ce tery ch bv d ' ,

sloveso mit v r 0 lch. k ' na yva mo alni

uznyc ontextech Tato ' v d .

pokus 0 konfrontaci cestiny a angZ.Vt. pr~ce pre s~avuJe prvni uoed ·t v • v • lC my v teto oblasti. Je tieba si

by pO~1;a~; ~;;;~~;n::;;:::v?;~~~~~~';;%~~~~~~~;S~h kt~re ~:~~e~~~~ V;::~~:h'e ~:~:~s:':u~;~d~:~d po~azuji ~ama :~ i:

stavovat jisty pokrok. ,ane oblasti mohou pied-

(C) Zda se, ze uvtuaren: udrzovani b d k

identity ve vztahu k mistu'se tti , .: da, 0, once obnovovani

k s ava cim al tim. vyz v ·v,

aspe tem mysleni a chovani v Evro e i..· . namnejetm.

~~::;~~abn:z~ ~~~~;yp' ~~laa,sdPetktech sl:Uca:~~~~· b~~~~!~:~~~~~~~

. a za re evantmpro u v , , ·d

tite ve vztahu k ist M·. vazovam 0 t en-

bodu a pak si b ":is "': eJpr~: chci formulovat nekolik obecnych. u u oeimca tti romann z ni h v • d . prevazne, druhe dva pak zcela do Londyna. c z je en je umisten.

jest~~~~~ ~~~~~~O~:I~~~ua~~~~~~~~~~;aa:!~~~~e~~~matiCky,m je ~?zne

"Modlflkace komunikativnfch (ilokucnfch) funkc;": ho a tehoz clanku

(a) abstrakt tematicky

V autenticke konverzaci (u nasern. r dV ., .,

dileni se na konfliktu a v h' bti p lP~ e anglzcke) maji podou k modifiha . . y ~ am se mu vyznamnou ulohu a ve-

covych aktu. Vec:V~o;::;i:k:tLV~ (~~o~ucni) (unkcejednotlivych remodifikace nazyvaneho he~;: UJ~ sen:~ntl(;k~~ interpretaci typu dypfitomnym pri . 0 "k mg zmlrnovani) , vzhledem k vsu-

ncuiarn ooperace a zdvofilosti.

78

(b) abstrakt rematicky

Tato studie pojedruioa 0 semantiche interpretaci modifikace homunikacni (ilohucni) funkce v neformalni anglicke konverzaci. Predbezrui analyze: textii z London-Lund Corpus ukazuje, ze beznou modifihacni kategorii je tu zmiriiotuini (hedging). Piestoze repertoar pfislusnych prostiedhii rrui pomerne omezeny rozsah, tyto prostiedhy umoziiuji v relevantnich kontextech velmi jemnou diferenciaci. Dichotomie referencni funkce versus afektivni funkce se ukazala ueitecrui v tom smyslu, ze jiete uyznamy (nejistota, domnenka, uvedeni nove myslenk», uagnost) maji spise charakter referencni, kdezto negativni zduoiilost, odstup, sebehodnoceni, depersonalizace, sarkasmus a kontrast jsou primarne postojooe ( 'afektioni).

Za povsimnutl stojf, ze ternaticke abstrakty mfvajf blfzko k uvodnl casti zakladnfho textu, kdezto abstrakty rernaticke odpovfdajf zhruba casti zaverove.

Uvedene ctyi'i typy abstraktu jsou ovsern rntneny jako idealnl prototypy, ktere byva]: v konkretnlch textech abstraktu ne vzdy ve vsern dodrzovany, Byvajf ruzne modifikovany a muze nekdy dochazet i k mfsenl typu.

Odpoved' na otazku. v kterych pi'fpadech se hod! uzft ten ci onen typ, je zavisla na nekolika faktorech objektivnfch i na faktoru subjektivnfm. Volba typu je podrninovana predevslrn druhem, obsahem, strukturou vystavby a zameienlm resumovaneho textu, na tom, v jakem casopise bude danek publikovan. ci zda jde 0 ustnl reterat. s jakym ctenarstvern ci publikem Ize pootat atp. Jsou take rozdfly podle vednlch oboru: v oborech pifrodovednych se objevujf spfse typy llnearnt, v oborech spolecenskych a humanitnfch spfse qlobalnl nebo i srnfsene, Uplatnujl se ovsern i individualnl sklony autora, popifpade i ta okolnost, zda je abstrakt piipravovan pi'edem, kdy autor nerna dosud zakladnl text zpracovan (v tom pjfpade volf, pochopitelne. splse typ qlobalne-tematicky). a leckdy ito, zda podtuje, ze pro ctenare bude predevstrn atraktivnf pojednavane terna.

Pokud jde 0 delku abstraktu, Ize doporudt, aby autor usiloval 0 strucnest. jak to vyplyva ze sameho ucelu abstraktu, ovsern urnernou deice ci radeji obsaznosti zakladntho textu. vetsinou Ize vystacit s jednfm odstavcem (pokud ovsern nejde 0 souhrn cele knihy). - Nektere casopisy uvadejf u svych danku strucny abstrakt na zacatku danku a na jeho konec pi'ipojujf rozsahlejsl resume. Nenf to vee. neuzitecna, avsak v jistern smeru

79

narocna. V nekterych prfpadech se setkavarne i s tim, ze obsahlejsfrn resume je vubec nahrazen abstrakt. Dnes se vsak uplatnuje dosti vyrazna tendence pracovat se strucnyrni abstrakty, vetsinou umfstenymi v eele danku,

6.2.3 NEKTERE CHARAKTERISTICKE JAZYKOVE A SLOHOVE JEVY

Text abstraktu je vzhledem ke sve povaze a sve strucnosti do jiste miry standardizovan. obsahuje rnnohe stereotypy, i kdyz ovsern pritom nechava autorovi volnost volit z jisteho repertoaru vyberovych prostredku, Vysokou rnlru standardizace majl piedevslm abstrakty z oblasti ved pifrodntch a lekarskych. koncipovane podle jistych mezinarodnkh norem, uzitecnych pri podtacovern zpracovanl pro ruzne inforrnacnl prenledove casopisy V oblasti ved spolecenskych a humanitnich se uplatriuje pomerna volnost.

6.2.3.1 Pornerne stereotypni raz miva predevslm zacatek abstraktu. Nejcaste] abstrakty zadnejf substantivnim vyrazem (ten to) C!(mek / piispeve« / referat / esej / tato prece / studie a pokracujl slovesnyrni frazerni jako zabyva se / zamefuje se na / pojednava 0/ sleduje / zkoume / popisuje / zjiStujc / ukazuje / analyzuje / rozebire / hodnotf / vyhodnocuje / vsfma si / informuje 0 / polemizuje s nezorem, ze / uvadf vysledky vyzkumu / je pokusem 0 / vyslovuje nezot; ze / dokled« a zduraznuje, ze / usiluje 0 / sneii se dokezet, ze / pfedstavuje pokus 0 ... Varianty takovychto zacatku piedstavujl obraty jako cflem / smyslem tohoto C!anku je / zakladnfm / ustiednlm / hlavnfm / vlastnfm ternetem teto piece je / v teio preci se podava vystedek. / v teto preci se zkoume ...

Jinyrn typem zacatku je zacatek. ktery bychom mohli nazvat "autorsky": autor tohoto ptispevku sleduje / autor navazuje na svuj dffvejsf pokus / eutoruv pilspeve« pfedstavuje srovrevec! studii / v tomto ptisoevku autor pojednava 0 ... Vedle tohoto podtypu explicitnfho existuje i podtyp, v nernz je autor vyjadren jen osobnf koncovkou slovesa v clsle jednotnem (v preci jsem se pokusila) nebo mnoznern (v pnpade. ze nejde 0 skupinu autoru. je to tzv. autorsky plural): v tomto reieretu zduraznujeme ... Nekdy byva autor anonymizovan uzitlm konstrukce neosobni (v preci se zkouma vztah ... ).

Dodejme pro uplnost, ze poslednl tri vyjadrovacl zpusoby ma ovsern autor k dispozici i pi'i forrnulovanl zakladnlho textu a uziva jich podle sveho uvazenl, zvyklosti a sklonu. Ruzne prlrudcy doporucujl ten neb onen zpu-

80

sob, v podstate jsou vsak vsechny tri rovnocenne. i kdyz jsou ovsem spojeny s jernnymi stylistickymi rozdily.

Krome techto zacatku .holych" uziva sepodle okolnostl i zacatku jinych. Jednim z nich je zacatek "pripravnY", v nemz se uvadl ncjaka okolnest, ktera je pro vznik nebo charakter prace relevantni. Nap]: v souvislosti s ... / v navazanf na ... se autor pokusil ... - opfraje se 0 vysledky dosavadniho vyzkumu v tete oblasti, snaZf se autor teto stati ... - pfedkladana piece vznikla ve spolupreci s... / v remci qrentoveho projektu 6sI0 ... Nekdy autor dokonce predem charakterizuje danou problernovou oblast apod. Napr.:

Deleni slov v anglictine se lisi od deleni slov v jiriycli jazycich.

Piitom existuje velrni malopopisii pravidel pro deleni a hlaonini voditkern je naznaceni sylabifikace v heslech slovnikil (ptedeosini americhych). V piispeokti se sleduje ...

Na opacnern p61u nachazfrne pak abstrakty, kterepristupujt rovnou k ved ("in medias res"), bez nejakeho uvodruho stereotypu. Napf.:

Normouarui hustota podelneho proudu vlny TEM na oodicich. symetricheho tiioodicooeho pashooeho oedeni je oypocitana ze soustavy linearnicli nehomogennicli rovnic, na kterou se nestejnou meroti diskretizaci pfevedou dve ixizane integralni rovnice popisujici okrajovou podminku ulohy.

Sloootoorna pravidla museji prihlizet nejen k syntahtiche kategorii zakladu. a k vyznamu sufixu, ale roonez k uyznanui (vyznamiim) zakladu. Semanticha kompatibilita sufixu a zakladu je nejen prostou zaleiitosti shody v odpouidajicich. rysech, nybri vyzaduje semanticko-pragrnaticlee zhodnoceni.

Nektere torrnulacnl stereotypy se objevuji i v zaverech abstraktU, ale caste abstrakt kond jen prostyrn vycerpanfrn relevantni informace. Uvedeme zde nekolik prikladu zaverecnych formulacf: reieret je zekoncen tvrzenfm, ie ... / autor konCf svuj C!anek typologickym shrnutfm postojU k ... / autor uzevir« svuj reieret pfesvedcenfm, ze ... / vysledky. ktere jsem pfedlozile, ukazuj!. .. / piece potvrzuje, ze ... / vsechny tyto rozdfly ukazuj! na to, ie tato obtest nabizi moinost dalsfho vyzkumu.

81

6.2.3.2 Vzhledem k tomu, ze abstrakt piedstavuje strucne shrnutf zakladniho textu, Ize pravem ocekavat, ze bude forrnulovan stylem zhustenyrn, ze se v nem bude projevovat tzv. textova komprese a komplexni kondenzace (srov. kap. 10). Tyto jevy se tykaji vyberu k tomuto cili adekvatnkh jazykovych prostiedku. Ukazuje se vsak. ze dosazeru zadouci strucnosti a zhustenosti se odehrava nejen na teto forrnalne vyrazove rovine, nybrz i, ba splse. na rovine vYberu obsahoveho, tedy na vyberu takovych skutecnost: a myslenek, ktere jsou podstatne. ve vysoke mire relevantni, a tedy - videno z druhe strany - ve vypousteru. vynechavaru ci pomijeni toho, co se takto relevantni nejevi.

Je ovsern pravda, ze rozhodnout 0 tom, co je podstatne, dulezite. relevantni, neni vec jednoducha a nevyhnutelne implikuje subjektivni rnomenty. Autor muze subjektivitu sveho hodnoceni minimalizovat tim, ze bude pi"ihlizet k nekolika aspektum. Pi"edevsim se bude snazit odhllzet od kladnych i zapornych pocitu a postoju spojenych s praci na problemu. vyzkumu a s dosazenyml vysledky, a voditkem mu bude skutecna novost, ci presne]! mira novosti danych jevu vzhledem k soucasnemu stavu poznan! daneho ternatu v pnslusnern vednlm useku (coz by mel autor umet do velke mfry objektivne posoudit), Dale je treba prihlfzet jednak k tomu, s jakyrn konkretrurn zarnerern ci urnyslern autor svou prad spojuje, a jednak pro jaky ctenarsky, respektive posluchacsky okruh je dana prace zamyslena. 5 tim ovsern souvisi i povaha a zarnerenf konkretruho casopisu. pro nejz je danek urcen.A konecne je tu i aspekt vnitrnf: v abstraktu by se mely objevit ty skutecnosti nebo rnyslenky ktere jsou relevantni pro pochopeni smyslu danku. ktere v nern nejsou izolovane, nybrz jsou do rnyslenkove struktury zakladnlho textu zapojeny a hraji v jejfm rozvfjenf relevantni ulohu,

Na prvni pohled by se tedy mohlo Nci, ze do abstraktu nepatrf vselijake podrobnosti, vnejsi okolnosti, zalezitosti technkkeho razu, ruzne dodatky, odbocky pnklady pro zpesti"eni, poznarnky na okraj apod. Neplati to vsak docela. Z hlediska principu relevance, jak jsme jej vyse nacrtli, rnohou se nekdy jevit pro Ctenare dulezite napi". nektere technicke udaje (predevslrn v pracich experimentalnfho a statistickeho razu, a to i ve vedach spolecenskych a humanitnfch). Pokud jde 0 uvaden! prfkladu ci dokladu. je treba s nimi v abstraktech maximalne setrit. ale nekdy mohou byt potrcbne. ne-li nezbytne,

vratme se nakonec k zalezitosti vyberu jazykovych prostredku vhodnych pro zhustene vyjadrovan'. Pi"edevsim je to uzfvani prostredku tzv.

82

komplexnf kondenzace. Ta spodva ~ tom, = se veta (nejcast~j~ v~d.l~js~ nahradf nejakym vyrazern povahy jrnenne anebo konstrukd lnfinitivnl nebo prechodnfkovou. Je vsak treba poznamenat, ze text tfm sice nabYva jiste zhustenosti (coz vsak klade na ctenare v~tSf naroky p~i porozumeni textu) avsak vyraznejslho zkraceni textu se tim nedosahuje. Obdobnou situaci pi'inasf i uzfvanf slozitejsfch souveti podradnych. Zvasa~~u by ~elo byt psat sice strucne. usporne, ale j~s,ne,v: vohl:dem na ctenarve: Je treb~ se tez vyhybat zbytecnemu opakovanf, pn cemz bychom nemeli zaporrunat ze mu muzerne nekdy celit uztvanlrn zajrnen. Pri vsf snaze 0 strucnost byc'hom se rneli vyhybat zkracovant slov. _Vyj~mku tvo!f .ustalene zkr~tky (nebezna akronyma, tj. inkialove zkratky, Je yeba v~svet~:!. Roz~?dne Ize doporucit nevyjadi"ovat se obrazne, ozdob~e a "kvetna!e : neuzl~at nadbytecnych adjektiv a adverbif a drzet se jsdnoho a tevhoz tern:'lnu, b~z snahy po stylistickem rozruznenl ci varlovani. Abstrakt predstavuje text vy-

razne vecneho charakteru.

6.3.1 PROCES PSANi A JEHO PRODUKT .

Pokud autor napsal svuj abstrakt di'ive, nez pristupuje k tormulaci vlast-

nfho clanku, nezbyva mu uz vlastne nic jineho nez "jen" rozvest a dokumentovat teze vyslovene v abstraktu a predvest svoji argumentaci. Pokud pi'istupuje k psanf bez pi"edchozfho - do znacne mfry zava:~eho.- p!a~u, ceka jej textacnl ukol. ktery muze trvat dny, tydny ~ ~e~ndka I mesice. Soucastf procesu psanf je promyslenl struktury, nacrtavaru os~ov~, za:namenavani tezf, a zpravidla i nekolikere prepisovani. Proces vzniku Je ovsem nakonec ve vyslednem textu skryt a text uz mluvf jen sam vza se~e. Podl~ oki'idleneho vyroku Murrayova, ktery byva v literature 0 ~edeckem ps~n~ s oblibou citovan. "proces uz nelze z vysledneho produktu I~ferovat, stejne tak jako nelze inferovat prase ze salarnu" (1982, 1,8) .. ~? Je h?d,n?c;:eno, je prave jen vznikly produkt. TvurCf postup, pi"edchazeJlcl n~p:anlvclanku, uz nezna ani redaktor, ktery danek pi"ijfma (rnuze vsak svyrrn pozadavky na upravu jeste pisatele potrapit). ani ctenar, ktery dostava do rukou vy-

tisteny danek. . v 0 v·,

Uvedomenl si rozdilu mezi procesem a produktem Je ovsem dulezite

z hlediska volby autorske strategie. Autor muze form~lovat text, jak~ cestu - hledanl zvazovant alternativ, vyslovovanl hypotez a nachazenl odpovedf, aneb~ jej formuluje ze zpetne perspektivy, z pozice toho, kdo uz

83

tuto cestu abs?lv~val a ohlasuje jejf vysledek. V prvnfm pi'fpade bude mft te~t podo~,u vice uvahov?u, ve druhern vfce konstatarni. Vedecky diskurs z~a ~?a pnstupy a ukazuje se, ze zatfmco vedci pi'frodovednych oboru inkli~,UJI ~ druhernu zpusobu psanf vedeckych textu, humanitnf vedci inklinUJI s.plse ~ prvnfmu, i kdyz existujf i pi'esahy mezi obory. Variovanl model~ Je. ~vsem zpusobeno nejen prlslusnost' k urcite diskursnf komunite ~ ramo jednoho i'ecoveho spolecenstvl, ale je podmlneno; jak uvidfme I kulturne. '

6.3~2 KOMPOZ.CN. STRUKTURA VEDECKEHO CLANKU

v ~eska stylistkka dop?rucenf adresovana pisatetum odborne literatury ~etslnou nereqlernentujl strukturu vedeckeho clanku nicfm vfc nez poz~davvkem, abX ~ylo respektovano kompozkn' clenenf na uvod. stat a zaver. ,Pr~dp?,k~ada :e,v z~ v uvo,du vymezf auto~ pole sveho zajmu na po~adl eXI:tuJlcl~~ ve~~n~ 0, danem tematu a zaujme postoj k prostudovane Ilte~at~re. Dal~1 P?clnanl au.tora, souhlas s tradicnlm i'esenfm otazky ci zaujen . ~olemlckeho postoje, zpusob jeho vykladu. vyslovovanl tezf, ex~mpliflka:~, s.hrnovanf, vysuzovani, argumentace apod. je pak ponech~no na vull pisatele. PoCita se s tfm, ze vysledky, k nimz badatel dospel, ?udou !?rmul~v~n~ v zaveru: v nemz mohou byt naznaceny i perspektivy da~slho badaru. Tento jednoduchy model Ize oznadt jako Problem - Resent.

Rozs~i'enfm teto kompozice je model (srov. nap!'. Kinneavy 1971), ktery zachycuie pr?c~: ,dospfvanf od probiernu k resenf dynarnickym schematem, pnporrunajrorn strukturu dramatu:

Do~~~ - Nesoulad - Krize - Hledanl - Novy model.

Lze JeJ ilustrovat nap!'. tfmto schernatickyrn formulacnfrn postupem:

Obecne se rna za to, ze ... / Byla vyslovena teze, ze .

Tato teze vsak netruize dost dobie oysoetlit pripady .

Pokusy / analyza / pfiklady / material naopak ukazuje, ze ... Jak tento nesoulad vysvetlit?

?os~vadni ?oznatky 0 tomto jevu je treba v uoedenem smeru zpresnit / tyto Jevy je tieba definovat zcela jinak.

S ta,kto ~~stavenym dankern, nebo lepe i'eceno s prvky takto komponovaneho clanku, se setkavarne ve vede pornerne casto.

84

1

Typicke zacatky ceskych vedeckych danku variujf formulaci Obvykle/obecne se ma za to, ie ... Avsak ... :

Obvykle pokladame "nespecificke", fylogeneticky starsi systemy za relatione primitivni. Je vsak pozoruhodne, jak dobie s nehterytni z nich vystaCi vsichni bezobratli ...

Vseobecne se poklada za mozne, ze se zive organismy mohou. prizpusobit zmeruuri ve vnejsim prostiedi tak, ze se stanou odolnejsimi. Pro ten to ruizor vsak donedavna chybelo exaktni vysvet-

leni ...

Sklenikovy efekt spojujeme nejcasteji s pritomnosti oxidu u1- liciteho v ovzdusi. Ukazuje se osah, ze ureitou roli muze hrat i druhy oxid uhliku, oxid uhelnaty,».

Uved'me phklad kompozice lingvistickeho danku. vystaveneho podle daneho kornpozicnlho principu: Clanek rna titul Svuj, nebo muj?

Dogma:

Pravidlo cesk« gramatiky zni: Privlastnujeme-li podmetu vety, poidioame tzv. zvratne neboli reflexivni zajmeno svuj,

Nesoulad:

Kdyzjsem ned/unto procitala. seminarni prace, ve hterych. studenti psali 0 soem. vysokoskolskem studiu, zaujala mne v nich vysoka frekvence zajmena muj namisto ocekavaneho zajmena svu]. Uvedu nekolik pfikladu: Chtel bych se zamyslet nad moji odbornou kvalifikovanosti. - Behem meho studia jsem mel problemy se shanenim odborne literatury. - Z techto knihjsem vybrala material, ktery nyni pouzivam pro testovani moji diplomove prace. - V moji diplomove praci se budu zabyvat nekolika soucasnYmi ceskYmi autory.

Krize:

Ve vsech uoedenvcb pracich - a chtela bych pripomenout, ze

85

!~~O~Upd~~::po:aoVr~dlces~Ykj~ZYk, tedy_ budouci uCitele cestiny _ • aces e gramatlky na 'tV ,.

ocekavali za'J·meno svuj D t 'li mts e zaJmena muj

, . opus L L se snad stude ti , . ,

zav~ine gramaticke chyby? Jejich vyroky svedv~ t :vym~ vyroky rrtez; zajmenem mui o· , v, . ci 0 om, ze volba

gramatickemu pravtd~u s:u~;~~~ po~nzena =: jednoduchemu se pravdepodobne v cesti;e dusl~dve:y. PraVl~lo 0 refl~xivnosti v soucasne cestine nejen ml ' . ne r:edodrzovalo nilzdy, ale hoto pravidla hodne osl b ~ve;e, ~le t psane, se pusobnost tosobi jine tendence. a uje. roti tomuto pravidlu totiz pu-

Hledan] - varianta 1:

Napf. ta, ie miuoa chce iitt. V·

~~j podtrhnout sve vlastnict~io:;::i l: :;;l:;r:t~ovaoc.iho. zaj,!:en~ zajem na ni, sutij citovy vztah k n/apod Tak ~l, svu~ mllmoradny nych. studentskych pracich. . omu y 0 v uoede-

Hledanf - varianta 2:

Uved'me si vice pfikladu, tentohrat z fec· .. 0 •

Podrobiljsem se te nejteVv, k v 'v. t POhtlku a literatii; v merri projevu ve snem~SI Zv ousce "::ho Zlvota. - Jakjsem rekl

dfeni. - Poctilajsem ho m:ne. :- ~~vazu na me pfedchozi vyjaurcite obdobi meho zivota u~~~~tevou. ::-.Prozilajsem v te zemi je vee kterou bych rad v·. - e vlsem mUJ byt vystehovany. - To pfipadeeh uyhrtuui za'J·;::~pom~~ Pdro n:~ kolegy. Ve vseeh techto

bi. 0 mUJ na zaJmenem svui tv.

su ,]ektivnejsi, silnejsi a duraznejsi. UJ pro 0, ze Je

Hledanf - varianta 3:

Ale do ueioan: zajmena o· h.' .

podil na vytlacovani zajmenS:~~:~~ ~J~ ~ ~al!i okolnosti. Velky setkavame v SOucasne cestine t ti v ~ e ftna !~ndence, s nii se reeata napf v nooi ' ' v 0 tz ~na a zdvonle oslovovat advazuj:te za Vasi prvn~vY~h a easoplseckyeh rozhovoreeh: Co po-

. . . m vyznamnou zakazk? Kt V.

kmh mate nejradeji? _ M ° v t ' v ~. - erou z Vaslch

z YaSi prace? . uze e uvest nektere konkretni vysledky

86

c

I

'I

J ! )

Hledanl - varianta 4:

Se zdooiilostnim. uzittm. zajmena 2. osoby mnozneho ciela na miste zajmena svuj se setluuuime take v nejriiznejsich. pokyneeh a inetruhctch: Uhaste prosim Vase cigarety. - Zadejte Vase cislo. - Odeberte Vasi kartu. - Zavaznou prihlasku vyplnte a poslete spolu s anotaci Vaseho prispevku nejpozdeji do konce cervna 1998 na uvedenou adresu.

Hledanl - varianta 5:

Nejcasteji se s uzittm. zajmena 2. osoby mnozneho cisla na miste zoratneho zajmena svu] setluiotune v rehlamach. a texteeh reklamniho typu. Napfiklad: Chcete dosahnoutYasieh zivotnich ciIll? - Nejste spokojeni s vynosy Vasieh bankovnich uctu? - Nejste spokojena s VaSi postavou? - Chcete zpracovat informace podle Vasieh predstav? - Podrobnejsi informace ziskate pfi Vasi navsteve u nas. - Oslovte Vasi cilovou skupinu za odpovidajici cenu.

Hledanf - varianta 6:

Uziti zajmena 2. osoby v reklamnieh textech rna so« oduoodneni uyzuooe, apelationi, ale je tu take oelmi praodepodobny olio anglictiny, ktera zoratne zajmeno nerrui, a zajmeno Vas se v cestine objevuje take jako pfeklad anglo your.

Novy model:

Gramaticke pravidlo 0 uzuian: zajmena svuj bylo odvozeno z analyzy oypooed: neutralniho oznamovaciho typu, v nich.i rna nepochybne svou platnost. Analyzujeme-li texty ladene subjektione ci texty s vyraznou orientaci k odresatooi, zjistujeme, ie pravidlo gramaticke je tu potlaceno tendencemi dishursnimi, ktere mohou byt interpretooany v terminecli expresioity, zduorilosti a apelationosti.

Uvedeny makrokornpozicnl model Dogma - Nesoulad - Krize - Hledani - Novy model je pornerne vol ny, jak pro autora, tak pro pi'fjemce,

87

protoze autorovi umoznuje for I 0 " , "', • • jednotlivych davkach a ctenai" mu o,v~t, prubezna zJlstenf postupne, po

za krokem, Sleduje t~tiz jedn~du~znuJ~ sledova,~ autorsky postup krok problemu k jeho i'esenf. Je tak' u~ °du ~ ron~l~g" autorovych kroku od merenf (z popularizacnfho kont e ~ ~ ? ~ro c1anky ~opularizacnfho za-

Ponekud narocnejsf je naslede~,u, y y prevza~ ,take nase ukazky), porucovan nejcasteji v Pi'frodovel~r: ~o~el, ktery J~ v soucasne dobe doratui'e anglo-americke provenien nyc 0 orech, zeJmena v odborne litece.

6.3.3 MODELIMRAD (lNTRODU

- DISCUSSION) CTION - METHODS - RESULTS

AkronymumlMRAD je zkratko I"

Results, and Discussion, ktere v Pi'~k~:~ 'CdYC~ :I?v /ntr?~uction, Methods, sledkya Diskuse, Pro uplnost je tr' b dUd 0 c:stlny zn. Uvod, Metody, Vy-

" 'kd' e a 0 at ze M v tomt d I

cUJe ne Y jen slovo Methods 'i d ,.,' 0 mo e u ozna-

Ma se za to ze v tomto 't' J'ln y :poJenl slov Materials and Methods

b' k ' " c yrc ennem modelu dom'" , '

o Je, t~vlty a rozumu Tento model se d ' , In~1 r~sy loglcnosti,

mezlnarodnfch casopisu zejmena " 2es ypl~tnuJe v rade uznavanych se postupne v druhe p~lovine 20 prrro ?vedneho zame,i'enf. Vypracoval vzrostla, kdyz jej American Natio~a~t~~etl da t~nden:e k jeho prijet( jeste a pozdeji v r. 1979 za standard 'f ' a~ ar s Institute uznal v r. 1972

t' d' ru ormat vedeckych clank 0 V' k'

s re I se s nfm take setkavam ", u. ces em pro-

a medicfnskych, e, zeJmena ovsem v oborech pi'frodovednych

Pi'ednostf tohoto modelu ie iecn d '

sahuje odpovedi na zakladn; Jt, k 0 uc~o~~, prehlednost a logicnost. Ob-

nar k posUzovanf clanku Pi'ist~p:~/ s nlmlz redaktor a pozdeji take cte-

Jak' ble.

y pro em byl studovan? Odpoved'pfinasi'oddil Uvod.

Jak byl problem studovan? Odpoved' pfinasi oddil M, t d eo y.

Co se zjistilo? Odpoved'pfinaSi oddil Vjsledky.

Co tato zjisteni znamenaji? Odpoved' pfinasi oddil Diskuse. vedecky clanek tohoto typu j d f "

sledc(ch nejakeho puvodnfho J~kledln?hvan J~ko Publiko~ana zprava 0 vy-

za a nl 0 vyzkumu N ' '" b

monstrovan a ilustrovan na pi'll d h 0,,; eJcasteJI yva de-

I a ec textu lekarskych, chemickych, bio-

88

logickych, technickych. ale nekdy tez na pnkladech danku z oboru psychologie nebo lingvistiky, Je treba jej chapat v kontextu uvedene definice. Pfseme-li danek jineho typu, nenf pro nas tento standardizovany model samozrejme zavazny,

Jeden z duvodu. proc model IMRAD uvadlme, je ten, ze na analogickern schernatu je zalozena rada jinych zanru vedecke literatury, s nimiz se i ten vedec. ktery se nechce vtesnat do uvedeneho standardizovaneho forrnatu. ve vedeckem zivote setkava. Obdobna schemata se objevujf v autoreferatech disertacf, v zadostech 0 qrantove projekty a ve zpravach o techto projektech. Ponekud volneji sleduje tuto strukturu i vetsina referatu a koneckoncu i disertacl.

6.3.3.1 Uvod

Napsat uvodru pasaz vedeckeho danku je zfejme pro kazdeho autora to nejtezsf, protoze je treba se rozhodnout, z ktereho konce terna uchopit. Moznostl se na zacatku nabizf velmi mnoho: autor se musf rozhodnout, kolik dostupne informace 0 ternatu do uvodu zaradit. co je relevantnf a co jiz je fakultativnf, co bude ctenar v uvodu postradat. jake pojmy definovat, jaky vstupnf modus zvolit, zda vystupovat autoritativne, ci skrornne. jak ctenare zfskat a jaky stupen souhlasu u nej hledat. Je treba zduvodnit. proc se autor danym vyzkurnem zabyval a co bylo jeho cllern.

V odborne literature venovane vedeckernu psanf nachazfrne nekolik variant schernatu, ktere toto zapojenf danku do intelektualnlho kontextu a vymezovanl aktivity autora v nern modelujf. Tyto modely majf mnoho spolecneho ana tomto mfste uvedeme nejvlivnejs! a nejcitovanejsl z nich. Je to Swalesuv tzv. CARS model uvodnl pasaze clanku (Swales 1990, 141), Pam, jak znarno, mezi zvyklosti anqlo-arnericke vedy, ze sve nove teorie vypoustl na obeznou drahu vedeckeho zivota v doprovodu zkratek. Tyto zkratky fungujf jednak jako nalepky teorif, jednak fakt, ze teorie byla opati'ena zkratkou, implikuje jejf vyznarnnost a vseobecnou znarnost - clenove dane diskursnf komunity tuto zkratku uzfvajf na miste plneho nazvu, cfmz se vlastne 5 danou komunitou identifikujf a davajl to uzfvanlrn zkratky pine najevo.

6.3.3.1.1 Model uvodnl paseze danku CARS obsahuje zkratku anglickych slov Create a Research Space, neboli Vytvor si vyzkumny prostor. Vytvorenf vyzkumneho prostoru se pak deje ve trech fazfch, z nichz kazda sestava z nekolika/alternativruch kroku,

89

Vytvor si vyzkumny prostor:

Faze 1 Vytyceni teritoria Krok I Teze 0 eentralnosti

alnebo

Kroh 2 Zobeenenf tematu

alnebo

Krok 3 Prehled predehozfho uyzkumu

Faze 2 Vymezeni mista

Krok IA Protikladne turzenf

nebo

Krok IB Poukazanf na mezeru nebo

Krok tc Polozenf otazky

nebo

Krok ID Pokracouanf u tradiei

Faze 3 Zaujeti mista

Krok IA Vyznacenf cilt:

nebo

Krok IB Ohlasenf aktualnfho uyzkumu Krok 2 Ohlasenf zasodntd; objetni Krok 3 Naznacent struktury Clanku

Ve fazi 1 jsou kroky sel'azeny od tV h k ,. .

retorickym vypetfrn, k tern ktere .,ec.' .vt:re)so~ spojeny s nejvyssfm

jsou kroky sel'azeny od n~Silne;j~f~J~v~:~~~~ ret~ncki stupen. Ve fazi 2

jsou sel'azeny podle ZVYSUJ'I'CI' se e I"t . neJslabslmu. Kroky faze 3

v xp IC/ nest, .

Je treba zduraznit, ze Swalesuv model CA'RS b '

analyzy uvodnfch cast! clankuo v, d 'h yl vypracovan na zaklade

, . v pnro nlc ved,kh

Pokuslme-II se parafrazovat sm I' d " '"

ze autor must pl'ipoutat pozornost~' Je notuvvch f~zl a kroku, jde 0 to,

nernu ternatu, ucinit jej v je'fch 0 v, I~k~rsnl ~omunlty ke s~emu vyzkumbude svoji pozici hajit. J c/C odnym pozornostl a ukazat, jak

, ~nozstvf retorickeho usilf poti'ebneh k . v, ,

zavrs: na dosavadnf konkurenc' - 11 o. vYotv~~enl ~akoveho prostoru

ta (niche) a na mnoha dalsfch If ~~ ve I hos;tl a dulezitosf stanoveneho rnfsa orec, jako Je autorova reputace apod.

90

6.3.3.1.2 Jina pojeti uvodnlho oddflu vedeckeho danku (napl'. Day 1988) rnene zduraznuj! aktivitu autora zarnerenou na kontext vedecke komunity, zato kladou jeste vetSf narok na obsaznost uvodnlho oddllu, (Zatfmco model CARS vznikl na zaklade analyzy kroku v uvodnkh pasazfch vedeckych danku. Dayuv model rna sptse proklamativnf hodnotu). Autor rna v uvodu:

1. Vylozit podstatu problemu.

2. Zhodnotit dosauadnf literaturu.

3. Popsat metodu uYzkumu.

4. Uoest zahladni uysledky oyzleumu,

5. Konstatouat zauery uyplyuajfei z uysledkil uyzkumu.

Podle tohoto pojetf rna autor vlastne vylozit v hrubych rysech vse hned na zacatku a nenechavat ctenare na pochybach. Povazuje se za chybu formulovat nejdulezitejs! zjisten' az v dalsich castech danku. skryvat je v nadeji, ze jich pouzijerne v zaveru jakozto efektnfho drarnatickeho vyvrcholenf. Nechavat si prekvapenf na konec se nedoporucuje. protoze ctenar se unavf, nez dojde k cfli. Podle tohoto doporuceni je tl'eba hned v uvodnf casti zmapovat cestu od problernu k resenf.

6.3.3.2 Material a metody

Druhy oddfl seznamuje ctenare s procesem shrornazdovanl dat, s rnaterialern. ktery byl podkladem pro vyzkum. Seznamuje s prubehem a zpusobem ernpirkkeho vyzkumu i zpusobern jeho vedeckeho zpracovaru.

6.3.3.3 Vysledky

Tento oddf predstavuje jadro danku, zatfmco odd fly Ovod, Material a metody vysvetlujl, proc a jak autor k vysledkum dospel. vysledky se zpravidla predstavuji vyberove. vybfrajf se ty, ktere prinasejf nove poznatky. Pl'i prezentovanl vysledku se v nekterych oborech hojne uzfva tabulek, grafu a statistik. V tete casti autor vysledky sveho badanl pouze konstatuje, pricemz interpretace vysledku. uvaha 0 tom, co tyto vysledky v sirsfm vedeckern kontextu znamenajf, nasleduje az v poslednf casti.

6.3.3.4 Diskuse

Podle nekterych nazoru je nejnarocnejs! prave napsanl poslednfho oddflu. Teprve zde se ziskanym vysledkurn pripisuje vyznarn. zhodnocujf se

91

a interpretujC a je ti'eba dat pozor na to b ,,',

nebyl interpretacf zaterrman Autor s· t t'~ ! opravd~v~ vy~n~m vysledku obava se pi'fmocare prezentace svyC~ ~,IZ c~sto n~by~a ,svyml zavery jist, mracno inkoustu (podrobneji b d azoru a sc ova va se za ochranne kap. 0 modalite). Autor se mnou eme t:,nto rys a~alyzovat zvlaste v 9. very tak dlouho mlzit az z nich n~~~ ~naz~ c~ovatv dlplomaticky a sve zajak uvad] Day. Dopor~cuje tyto krOk~ d~S~I~S~~ nez trapne zdvoi'ily usmev,

Je treba:

1. Ueoucetasnu a zobecnit vYsledky.

2. Konstatovat vyjimky, chybejCcC Clank a . ,

3. Porovnat nove zCskane v' l d y netosne body.

nymi vYsledky. ys e ky s dosavadnCmi publikova-

4 Zb .

'. av;t, se ost,!chu a probrat teoreticke .

t mozne praktLCke aplikace. impiihcee prace

5. Jasne formulovat zavery.

6. Shromazdit dukazy pro kazdy ztuier,

Jvestlize si ctenal' po pl'ectenf diskuse I'ekne A co rna '7" ,

to, ze autor pro stromy nevidel k 11 . "v. a byt. ,znamena

A jiny teoretik vedeckeho psanr i'f~al. j~~~e~ev~~etl:, jak. t~ for~uluje Day. hudba, musf mit vrchol. Mnoho clank:' r~ c ~ne ,stejne tak jako dobra diskuse kon(( v bahne deity" (A d u postrada efekt, protoze jasny proud porucen( tu uvad(me roto z n e:so~ -:-: Thistle 1947). (Tato obrazna dopsanf. Mohou narn prFpada~ t~v~aYIJa,d~ujl vchar~~ter americkych pl'frucek

. 'v nl, jenze mejme na pamer v vd'

s rurruz se na poli mezinarodnfm setkava . v. I, ze ve CI,

a efektivnf vykony pl'ipravovani.) vame, jSOU ternito navody na efektnf

V duchu pragmatismu jsou ale take a t V' • v ,.

majf v zaverecne diskusi inter retace sv,u on upozo~n?v~nl na to, ze nedo kosmickych rozmeru Zl'fdfa I ~~~ pOzorovanl prehnat a zvelicit vrhnout svetlo prave jen ~a kouse~e o?vet It celou pravdu a caste je lepsf usek, nez jaky pokryvajf zfskane ud~~e pra~?y. Extrapola.c~ zaveru na vetSf tenf. je, muze zpochybnlt I pi'edchozf zjis-

6.3p:d~N.ALYZA K?~P~ZICE CESKYCH ODBORNYCH CLANKU

V· f Ivejm~ se ,nynl, jak Sl pocfnajf cestf autol'i ruzny' ch ved tch b 0 pn ormulaCi svych statf. Ab chom ZOO .. . v., rue 0 oru zUj( zvyklosti nekterych me/' d )lhst~l, ja~ dodrzujl nebo nedodrmarc rue casoplsU, budeme analyzovat

92

uvodnl pasaze jejich statf na pozadf CARS modelu uvcdnlho oddflu clanku.

Uvedeme nejprve ukazku uvodnl casti jednoho danku z Casopisu lekaru ceskych. V tomto casopise se dusledne dodrzuje model Introduction - Method - Results - Discussion, a to jak v danctch publikovanych anglicky, tak cesky. Jako pitklad jsme zvolili danek publikovany cesky (pruvodnf abstrakt je publikovan v ceske a anqlicke podobe). Clanek rna nazeva podtitul

Serooe koncentrace inzulinu oolioiiuji telesnou stavbu, krevni tlak, seroue lipidy i srdecni rozmery

Pozorooani u klinicky zdraoycli potomhii hypertenznich rodin

a dale pokracuje uvodern:

Uvod

V fade studii z poslednicli let je uotulena hypertenze do patogeneticheho vztahu se zvysenymi koncentracemi inzulinu v krvi, resp. je pouazouana za ruisledek inzulinooe rezistence (5-9). U uelhe vetsiny osob s esencialni hypertenzi lze ehutecne zvysene inzulinemie proluizat (14), avsak pii neuplnych. uedomoetecli 0 mechanismech, jimiz inzulinooa rezistence s hypertenzi souoisi, objevuji se i pochybnosti 0 hauealnim vztahu, neboi jak choroba sama, tak i ptidruzene faktory mohou vyvolat inzulinovou rezistenci (4, 11, 13).

Na druhe strane je zruimo, ze existuje familiarni vloha k hypertenzi a podle vysledku genetickych. studii muze byt az 50% rodinnycli pfislusniku postiieno hypertenzi (4,7). Jeste pied mani[estnirri onemocnenim. je moine ocehcuxit urcite zruimky porusene lathove piemeny, htere by mohly byt podobne tern, htere jsou zjisfovany v rodiruicli ci piedchorobi diabetilui, obeznich. a nemocnych. po infarktu (2,7,13). Proto jsme si polozili otazky tykajici se hlinicheho a metabolicheho stavu potomhii probandi; s esencialni hypertenzi, vyzadujicich dlouhodobou lecbu. Zameiili jsme se na ukazatele telesneho slozeni, koncentrace inzulinu v krvi a jejich vztahy k serouym. hladiruim, i k nekterym ukazatelUm beztuhoue scolooe hmoty. Vyuzili jsme moznosti echohardiograficheho vysetfeni, jehoz pomoci jsme stanovili rozmery erdecnich oddtli: a tlouetku. svaloviny.

93

~ tete uvodrn pasazi nachazfrne priblizne ty kroky, ktere se ve Swalesove modelu CARS uplatnujr

Tvrzenf centralnosti a aktualnosti:

V fade studii z poslednich let je uoadena hypertenze do patogenetichehi, uztahu se zuysenymi koncentracemi inzulinu u krui.

Podlozeru tvrzenf evidencf:

U uelke uetsiny osob s esencialni hypertenzi lze skutecne zuysene inzulinemie proluizat.

Prehled predchozjbo vyzkurnu:

je prubezne rozlozen. do usech. kroku, cisla u zaoorhach. odkazuji k ocielouanemu seznamu referenci uuedenemu u zaoen: clanku.

Poukazani na mezeru:

~vsa~ ph. neuplnych, uedomostech. 0 mechanismech, jimiz inzulinoiui resistence s hypertenzi souoisi,

Protikladns tvrzenf:

objeuuji se i pochybnosti 0 kauzalntm. vztahu.

Polozeru otazky:

Proto jsme si polozili otazky tykajici se hlinickeho a metabolickeho stavu potomlui probandii s esencuilrii hypertenzi vyza-

dujicich dlouhodobou lecbu, '

Vymezenf cflu a ohlasenf aktualnfho vyzkurnu:

94

. Za.mefili jsme se na ukazatele teleeneho slozeni, koncentrace mzulmu v krvi a jejich vztahy k serovym hladinam, i k nekterym

uhazateliim. beztukoue soaloue hmoty. Vyuzilijsme moznostt echohardiograficheho vysetfeni, jehoz pomoci.jsme stanovili rozmery srdecnich. oddilii a tlousthu. svaloviny.

Je zrejme. ze autoi'i v uvodnl pasazi postupujf zhruba podle kroku, ktere model CARS predpoklada. Vidfme, ze v uvodu nejsou konstatovany vysledky, ale je pozoruhodne. ze ty jsou konstatovany jiz v nadpisu danku. ktery ma vlastne formu tvrzenf, a tedy zaveru, k nernuz autof dospe!i:

Serooe koncentrace inzulinu oolioiiuji teleenou stavbu, krevni tlak, serooe lipidy i srdecni rozmery,

Za povsimnutt stojf take fakt, ze autof danku sice formulujf cfl sveho vyzkumu prubezne v celern zneru uvodru pasaze. ale explicitnf formulaci typu Cflem vyzcumu je ... tu nenachazfrne. Takova jasna formulace pam spfse k formalnfrn nalezitostern danku anqlo-arnericke provenience, protoze autoi'i jsou k takove explicitnosti vedeni. Pro uplnost je ti'eba dodat, ze tuto explicitnf formulaci dodrzujl autori v abstraktu, a to jak v anglickern. tak ceskern znenl:

V souvislosti s temito pohledy na patogenezi hypertenze i jeji [amiliarnt vazbujsme stanooili cil teto studie: ooeiit klinicky i metabolichy stav potomhii probandii s esencialni hypertenzi, vyzadujicich jeji systematickou lecbu.

Ve srovnanl s danky tohoto typu jsou ceske danky z oboru humanitnfch a i z nekterych oboru prlrodovednych stylizovany volne a jedinyrn spojujfcfm kompozicnlrn principem je to, ze danek rna cast uvodnl, sti'ednf a zaverecnou. Uvodnf pasaz pak obsahuje nektere z kroku tvoi'fcfch model CARS, maji vsak podobu strategif mene urcitych a spfse implicitnfch. Uvedrne si nekolik ukazek,

6.3.4.1 Faze 1 - Vytycenl teritoria rna v danctch ruzne variace: tvrzenf o dulezitosti ternatu. ruzna obecna tvrzenf, prehled dosavadnfho stavu badanl 0 ternatu a uvadenl poznatku, ktere jsou relevantnf pro nasledujrct vyklad,

95

Krok 1 - Teze 0 centralnosti, aktualnosti a dutezitost' je apelem k diskursnf kornunite. jejfz denove majf uznat, ze vyzkumny ukol, 0 nemz se bude referovat, je zivy, dobre stanovsnv a nosny. Jazykovyrru signaly tohoto kroku jsou vyrazy jako:

s/nedevne dobe vznikl zejem 0 ...

V soucesne dobe se setkeveme se zvjsenym zajmem 0 ... V souvislosti 5 ... se stava ektuetnt otazka ...

S tim, jak ruim. technicky pokrok umoznil merit jednotlioa sveteltui kvanta (fotony), nabylo na vyznamu meieni svetelkovani ...

Ztijem. velkych elektronickych. spolecnosti a miniaturizaci soucastek oytooril podminky pro rychly rozvoj nooych. technologii. Metoda epitaxniho rtistic z molehulrimich. svazku umoziiuje oytoaret ...

Krok 2 - Zobecnenf ternatu byva jednak tvrzenlrn 0 znalosti nebo zku-

senostl, jednak tvrzenim 0 jevech sarnych:

Je znemo, ie prumerna delk» iivota ..

V mnoha gramatikach se uved: ie .

vsechny iive organismy, od nejjednodussich po nejsloiitejsi ...

Je obecne zruimo, ze slova piejata, na nez se v tomto clanku omezuji, piedstaouji relatione vyznamnou a znacne pohyblivou cast slovni zasoby, jejii postizeni neni vzdy snadne ani jednoznacne.

Jednou z oblasti materruitiche informatiky, ktera se v tomto stolett nejdynamicteji rozvinula, je teorie paralelnich procesu.

Reseni tech to otazek na osech. uroontch. - ad molehularni pres bunecnoa az po organisrruilni - je v popiedi zajmu nejen soucasne vyvojove biologie, ale patri k zakladnini problemum. biologie obecne.

Sbirky piisloot i soubory kulturni frazeologie a slaonych. citatu dohladajt generacemi potvrzovanou zhusenoet, ze clovek by mel umet jak mluvit, tak i mlcet.

Imunitni system brant organismus proti cizorodym latkam

96

a mihroorganiemum. Zneshodiiuje abnorrruilni vlastni buiiky, ktere by pro organismus mohly byt nebezpecne.

Krok 3 - Pl'ehled piedchozlho vyzkurnu usouvztaznuje to, co je znamo nebo zjisteno, 5 informad, kdo to zjistil:

Niels E. Skakkebaek a jeho spolupracovnici z nemocnice Rigshospitalet v Kodani (Dansko) publikovali v ~:itis~vMedi~a~ =: nal (Vol. 305, 1992, s. 609) statistickou studii, z ritz vyplyva, ze se behem minulych. padesati let ...

Piejatym. elouum v cestine byla dosud venova_na pozornost z mnoha aspehtii kvalitativnich (srov. Filipec - Cermak 1985, drioe napr. Smilauer 1972, Havranek 1966) ...

6.3.4.2 Faze 2 - Vymezenf mfsta tu rna take radu variad. Jsou tu vyu~ zity strategie uvadejcl protikladne tvrzenl, poukazujkl na mezeru, kladenl otazek nebo pokracovanl v tradici.

Krok 1A - Protikladne tvrzenl:

Struhturalni lingvistika byla casto pojimana jako studium imanentnich jazykooycli struktur, jako fornializooarui algebra idealizooaneho izolouaneho abstraktniho systemu. Zatfmco tahooe pojeti mude byt castecne ospraoedlneno ~zhledem, k nektery~ trendum. deskriptivismu nebo glosematihy, neni rozhodne sprtume, pokud jde a praci Romana Jakobsona.

nebo

Krok 18 - Poukazanl na mezeru:

Na rozdil ad nekterych vyzivovych faktoru, hterym. se piipisuje pri vzniku srdecne-ceunich. onemocneni jednoznacne negativ~i uloha (napr. nasycenych. zivocisnych tuhu, cholesterolu, kuchynsM soli), neni uloha alkoholichych. ruipojii tak jednoznacna. Mechanismus ochranneho piisobeni mirnych. dacek alkoholu nezruime.

97

Etika prace s laboratornimi zvifaty je tema, htere u ruis zatim neni zdaleka dishutouano tak, jak je tomu v zemich ...

nebo

Krok 1C - Polozenl otazky:

Jednou z klicovych otaeek pri studiu krizi bioty je i tato: Jake zivotni strategie jsou uspesne v obdobi velkych krizi a v tuisledujicich obdobich oziveni?

nebo

Krok 10 - Pokracovant V tradici:

Otazha, jak dlouha jsou slova Ci slovni utuary, z niche se ehladaji vety, stejne jako otazha, jak dlouhe jsou vety, z niche mluoci tv off text, patti k tradicnim. otazkani kvantitativni lingvistiky.

6.3.4.3 Faze 3 - Zaujeti mista je zpravidla silne oslabena. (estf autof v uvodnl casti clanku zrfdka ohlasujf dl danku. vlastnf vyzkurn ajeho vysledky, ktere by byly ekvivalentnf srnelyrn anqlickyrn tvrzenfm typu:

This paper reports on ...

The aim of the present article is to give ... This study was designed to evaluate ...

Iakove presne vymezenf je prfznacne spfse pro danky autoru zvyklych publikovat v casopisech mezinarodnlch.

Krok 1A - vyznacen! diu:

Cilem me prace je ruuirh. metody pro rozdelooani inoesticnich. prostfedkil na zahlade dishretnich. zaoisloeti zisku na inoesticnich. ruihladech,

V tomto pffspevku chceme aplikovat teorii valence rozpracovanou v 70. letech (Paneuotui, 1974-75, 1977, 1978; Hajicooa, 1979, 1983) na jevy necentralni povahy (odd. 2), na dalsi slovni druhy (odd. 3) a na nekteredilci problemy s valenci spojene (oddil 4). Chceme tim ovefit platnost zahladniho teoreticheho rtimce pro popis valence, oychrizejiciho z funkcniho generativniho popisu, a zjistit nosnost tohoto rarnce.

98

nebo

Krok 1 B - Ohlaseni vlastnfho vyzkurnu:

Konhretne na [ilozofickem. dile J ana Patocky bych chtela - vedle upozorneni na nehtere zvlastnosti Patochooa autorskeho stylu, zvlaste na ty, ktere souviseji s fenomenologickou orientaci jeho filozofie - pouhazat zejmena na nektere charahteristicke rysy textooe a pojmosloone vystavby filozofickeho textu obecne. Jako vychodisko jsem zvolila Patochooy Kacifske eseje 0 filozofii dejin, orcholny spis Patochoua pozdniho filozofickeho obdobi.

V tomto clanku je strucne popsana teorie umoziiujici modelovat paralelne probihajici procesy, ktere v hazdem stavu prooadeji volbu nasledujict akce s jistou praodepodobnosti.

Krok 2 - Ohlasenl zasadnkh objevu:

Ucelem. tohoto clanku je podat piehlednou informaci a uoest dnesni stav oyudit; optichych. difrakcnich. mrize]: piiprauenych. holografickou cestou pro vazbu mezi svazky siffcimi se oolne v trojrozmernem prostoru a soetelnym polem uuniti plaruirni optiche struktury. Ve sroonani s piedchozi praci uoeiejnenoti diioe v tom to caeopise zahrnuje tento clanek dalsi pokrok v oblasti.

Krok 3 - Naznaceni struktury danku:

Podrobnejsi rozbor jednoho terminu chce piispet k osoetleni nekolika linguistickych. otazeh, Piedne piljde 0 uttuiienost odvozenin s post- a 0 produktivitu teto prefixace (oddil 3). Na hranici mezi slovotvorbou a semantihou je motivace (slouotuorny oyzruim) a motioacni mnohoznacnost terminu. Tem bude oenootin. oddil 4, v nemz bude dilraz zvlaste na rozdilu mezi praoymi a nepraoymi pfedponami, mezi endocentrickou a exocentrickou motivaci. Dalsi vyklad shrne problematiku definooani v terminologii (oddil 5). V oddilu 6 navrhneme zpusob, jak semantichy uchopit elastiche terminy jako poststrukturalismus.

99

Cestf vedci (ale jak ukazujf kontrastivnf studie v oblasti vedeckeho psanf, i autori polstl, finst! apod.), zvli3Ste v oborech humanitnfch, se nehodlajf zahy uchylit k ohlasen! cfle studie a davaj. hlavne prcdnost velmi neprtrnym deklaracfm: je teike iici ... , tato otezks vznika znovu a znovu ... r je zfejme, ie toto tvrzenf ma jen podminenou platnost ... , kaide ieien! teto otazky mus! brat v uvehu ... , at bylo iesen; jakekoli, zbyvelo vysveilit ... r Ize to vysvetiit jen tez! o ... ?

(lanky inklinujl ke kladenf otazek, zvazovant alternativ a podmiriovanl tvrzenf mnoha jestliie ... - pak ... , zalei! na tom, zda ... , obvykle platf, evse« ... :

Obuykle pokladame .nespecifiche", fylogeneticky etarst systemy za relatione primitioni. Je usak pozoruhodne, jak dobre s nehterymi z nich oystaci osichni bezobratli ...

Obuykle se mezi .neepecificke" elementy imunitniho systemu radi i tzu. Nls-buiih», ktere usak podle soucasnych. ruizorti naleii spise mezi uelmi nekonoencni antigenne specifiche bunky ... Nespecifiche a antigenne specifiche mechanismy oosem nelze strihtne oddelit, nebot pfi kazde imunitni odpooedi jsou uzajernne prouazany a do znacne miry se ruuizajem. podmiiiujt.

Na otazku, proc pisatel neformuluje na zacatku danku jasne cfl, prfpadne zaver, k nernuz dospel. slycharne cdpovedi:

.Nebudu piece uoadet na zacathu. to, k cemu chci dospet na konci.'

"Chci, aby ctenar sledoual chad mych. mysleneh. «

.Kdybyeh. mel formulouat cit soeho clanhu, musel bych zopakouat suuj uyklad slouo ad sloua. «

"K cemu jsem dospel, to formuluji az u ztuieru: «

"Glanek by se mel cist tak trochu jako detektiuni pribeh, rna analogicky princip. «

K poslednfmu vyroku uvedrne pro srovnanl citat z amerlcke prtrucky psanf:

100

Cteni oedeckeho clanku neni totez jako cteni detektiuky.

Chceme uedet hned na zacathu, ze to byl zahradnik. «

(RATNOFF 1981)

Nechu1' k formulaci hlavnf teze, ktera rna nejvyssf inforrnacnl stupen, na zacatku danku je ovsern charakteristicka nejen pro ceske texty vedecke, ale i pro danky publicisticke. Arnericky editor prazskych novin Prague Post uvadt

"My u prunich duou nebo tiech. uoodnicli odstaucich odpouime na otazhu. kdo, co, kde, proc a jak. Cesti nooinati pisi jinak. Co uoadeit u poslednim odstauci, to bych ja dal na zaaitel«.'

(LEVY 1993, ;1)

Je treba uvest. ze stejnou tendenci, ktera vynika pri srovnanl ceskych vedeckych textu s texty anqlo-arnericke provenience vyzadujfcfmi jasnou a zretelnou formulaci erie na pocatku danku. vykazujf i vedecke texty jinych narodrnch kultur. Kontrastivnf analyze tuto tendenci oznacuje jako strategii odlozene formulace erie (Hinds 1990, 98).

Dodrzovani jakehokoli doporuceneho schernatu vedeckeho danku nenf nikterak zarukou jeho vedecke urovne. Ba prave naopak, z lingvisticke zkusenosti vfme, ze autornaticke dodrzovanl normy vede k jejl petrifikaci a muze svadet i k prazdnernu rnanyrisrnu, Na normu je treba pohlfzet jako na dynarnicky nastroj. ktery marne k dispozici, abychom jej pouzi!i podle sve chuti a zamerent

Ve vedach socialnich a humanitnfch se ostatne norma, 0 nfz tu informujeme, dosud dusledneji neprosadila (zalez! ovsern hodne na konkretnfm oboru a na ternaticke povaze prace i na autorskych individualitach). Pokud jde naprlklad 0 danky v oboru lingvistiky, jez rnuzerne nejspfse posoudit, mfvajf jasnou kompozicnl vystavbu, ktera ovsem nenf podifzena zadne uniforrnite. Vzdy1' ne vsechny jazykovedne danky majf raz shrornazdovant. analyzovaru a vyhodnocenf nejakych novych fakt ci zjistenf a nasledneho referovanlo teto cinnosti. Jazykovedne studie (a obdobne je tomu v mnoha jinych spolecensko-humanitntch oborech) mfvajf casto raz spfse uvahovy: Autor chce z jisteho aspektu posoudit nejaky uz znarny problem a zaujmout k nemu nove, do velke mfry i subjektivnf stanovisko,

101

anebo otevrlt problem novy a naznacit jeho rnozne resenf. Podfvejme se na tento uryvek:

Je patrne sotva moine vyslovovat jaheholio globalni pfedstavy nebo generalizace 0 tech subeystemecli racionalne inicializovaneho a ooladaneho dialogu, ktere jsme charakterizovali jako cilove struktury, tematiku a potencialni ucastniky. V tech to okruzich je spektrum moznosti i variant takfka neomezene. Na velice zajimaoe problemy vsak narazime, oclenime-li mezi ucastniky dialogu take technicke artefakty, predeusim. pak ty technicke eystemy, htere se vyznacuji prvky umele inteligence. I kdyz 0 zcela pfesnou explikaci pojmu "umela inteligence" jsou dosud vedeny spory a stanooeni presnych. a zcela jednoznacnycli hriterii je patrne velice obtizne, nesporrui je zde podstattui uloha komunihacnicli procesu, a tedy take "zjazykoveni" oztahii clovek - inteligentni technichy system.

Zpravidla tu vfce vyhovuje model Dogma - Nesoulad - Krize - Hledani - Novy model.

V zadnern prlpade se nepiiklanfrne k nazoru, s nfmz se obcas v cizojazycnych studifch 0 vedeckern psanf setkavarne, ze totiz jakykoli jiny nez prave doporucovany model psanf ptedstavuje nejaky prekonany starom6dnf, nedostatecne vyvinuty apod. stu pen psanf a ze je jen otazkou casu, kdy autor, zatfzeny dornacl kulturne-vedeckou tradicf, prejde k modelu vyzadujlclmu prfrnocarost. jasnost a jednoduchost. Ruzne zpusoby psanf nelze povazovat za ruzne vyvojove stupne psanf.

Z vedeckych danku nelze vyloucit napt digresivnost (odbocovani) s poukazem na to, ze linearnost je pro ctenare snaze prehlednutelna: rozvinute esejisticke vyjadren' nelze potladt ve prospech vyjadrenf lapidarmho. expresivnf ve prospech ryze racionalnfho. metatoricke ve prospech exaktnfho (kolik terrnlnu vedeckeho jazyka ma rnetaforicky zakladl). (Je ostatne zajlmave, ze i kdyz autori zjednodusujfclch navodu na vedecke psanf doporucujl uzivat mfsto barviteho jazyka jazyk suchy, sami hyrf, jak jsme vide!i, bonmoty, obrazy a historkami, jak je to v kontextu anglo-americke vedy velmi bezne.) Berme proto nektera prohlasent s rezervou:

.Nekteii moji staromodni holegooe soudi, ze vedecky clanel: by

102

-7~:jj

----~

mel byt literaturou, ze by mel byt pfedveden autoruo styl a elegance a ze stylistiche oariooani zvysuje cteruiiehou. atraktivnost. S tim nesouhlasim. Komunikace vedeckych vysledku je prozaictejsi procedura. "

(DAY 1988, 12)

Touto diskusf uzavlrarne oddf venovany kompozici vedeckeho danku.

Na tomto pnkladu jsme chteli ukazat, jake momenty muze pf psanf brat autor v uvahu. Do znacne mfry jsou to momenty, ktere sleduje i pf psanf jinych, rozsahem sirsfch zanru. V neposlednf rade jsou to i momenty, ktere by mel sledovat pri psanf qrantovych prihlasek, v nlchz je nabadan. aby je formuloval tak, jako by psal danek pro renornovany rnezinarodnl casopis,

103

7

co DRZf TEXT POHROMADE A DAvA MU SMYSL

KOHERENCE TEXTU A JEJI PROSTREDKY

"Text neni pouhym ietezcem. vet. Pro jakykoli text je typiche, ze kazda veta, s vyjimkou proni, jeoi jistou formu koheze s nejahoti oetou. piedchazejici, obvykle s tou, ktera ptedchazi bezprostiedne. Jinymi slovy, kazda veta obsahuje alespoii jedno anaforiche pojitho, htere ji spojuje s tim, co bylo predtim. Nektere vety obsahuji tez pojitko kataforiche, ktere je spojuje s tim, co bude nasledooat. "

(HALLIDAY - HASAN 1970, 293)

Texty jsou vytvareny z jednotlivych vetnych celku (z vet jednoduchych nebo slozenych cili souvetf). Tyto celky majf svou gramatickou (syntaktickou) strukturu a po strance obsahove je chaperne jako vypovedi. Text jako celek rna svuj smysl a ctenar/posluchac je schopen mu porozumet, tj. pochopit rnyslenkovou napln, kterou autor do textu vlozil, Linearru povaha lidske reci (tj. postupne narustanf a interpretovani promluvy ci textu) a stejne tak povaha myslen], psychologie vyjadiovanl a porozumenl vedou k tomu, ze promluva ci text jako celek vznika postupnyrn pfipojovanfrn, skladanfrn dflcfch obsahove-vyrazovych useku (utvaru), tj. vetnych (pop! nevetnych) vypovedi,

Rozumf se, ze ma-li toto spojovanl vypovedl davat nakonec nejaky smysluplny komplexnf celek, nernuze byt lhostejne, v jakern potadl vypo-

105

vedi po so be nasleduj, jak jsou serazeny Musi totiz nejak na sebe svou obsahovou strankou navazovat. Zpravidla tak, ze kazda nasledujkl vypoved' navazuje, tak ci onak, na vypoved' predchazejkf (popifpade na delsi usek predchazejtclho textu) a nekdy rnuze naznacovat svu] vztah k tomu, co bude nasledovat, Timto zpusobern vznika vlastne retezec navaznostl ci souvztaznostl vypovedl v textu, ci jeste lepe cela sif vztahu (nazyvana tez textura).

Jinak receno, pf vytvaren! (produkovanl) textu jako celku a jeho dilcich slozek sledujeme nutne ten cil, aby vznikl text vnitrne souvisly, soudrzny neboli koherentnf. Pritom potrebna navaznost. spojitost vypoved! byva caste vyslovne (explkitne) vyjadrena, siqnalizovana, anebo se jen vyrozumiva z obsahu vypoved! Ue irnplicitnf), Napr.:

Tento fakt oslabil celou kvantovou elektrodynamiku. Uhazal, ze v jejich oychozich. pfedpokladech je neco nesprtumeho.

Tento fakt oslabil celou kvantovou elektrodynamiku. Uhazal totiz, ze v jejicli oychozich. pfedpokladech je neco nespraoneho (druhou vetou autor vysvetluje tvrzeni obsazene ve vete prvnl).

Tento fakt oslabil celou kvantovou elektrodynamiku, protoze uhazal, ze v jejich uychozich. pfedpokladech je neco nesprtuineho (kondenzovane vyjadrenl v rarnd jednoho qrarnatkkeho souvett v nemz veta vedlejsl uvadl pricinu faktu vyjadreneho vetou hlavnl).

Vnitrotextove vztahy jsou nekolikereho druhu a uvniti techto druhu se vyiadiuj' i ruzne odstiny daneho vztahu. Ukazerne to nejprve obecne na rozboru jednoho textoveho uryvku:

(1) Lidshe starnuti je jevem biologichym. (2) Starne cely organismus, jeho funkce fyziologiche i psychologiehe. (3) Slabne zrak i sluch, latkova vymena se zpomaluje, pamet hilfe pracuje, zmensuje se celkooa adaptacni schopnost atd. (4) Avsak sttirnuti neni jenom jevem biologickym: (5) Naopak, je dulezitym. jevem spolecenshym. (6) Z toho plyne, ze je i zavaznym faktorem ehonomichym: (7) Proto mu epolecnost musi oenooat ruilezitou pozornost.

Spojitost a soudrznost (koherence) tohoto uryvku je zalozena predevsfrn na navaznosti tematlcke, Iematern tu rozumime tu cast vypovedi

106

(tu driCi informaci), 0 niz se dale v tete ~~ovedi .ne::o pro c;enarel??sluchace noveho sdeluje (tzv. jadro vypovedi neboli rema). (Tema muzeme identifikovat pomoci obratu typu pokud jde 0 ... , co se tyee ... ) Za terna voli autor zpravidla takovou dilCi informaci,o niz predpoklada, zeje ctenari/posluchaci aktualne znama. predevslrn z ~re~chazej~ci~o t~xtu ~vi~ odd. 7.2). Terna je ovsem pojem sirsi, netyka se jen jodnotlivych vypovedl. podle Hausenblase (1971, 60) je terna nejaka slozka obsahu (neboli dilci informace) ktera je autorem textu polozena do popredl, do centra .zorneho pole:' uvazovanl a sdelovanl. a je zaroven podkladem zprac.ovani v danern textu. Tema tedy chaperne jako specifickou textovou funkci, kterou autor piiplsuje jim vybranyrn obsahovym slozkam, ktere se mu jevi jako dulezite, relevantni z hlediska vystavby smyslu textu. Timto zpusobem autor organizuje cely myslenkovy obsah sveho sdelenl.

Sve celkove, obecne terna rna kazdy danek. prednaska i kniha (byva zachyceno v jejich nadpise) a sva specificka ternata m~jf.! jednotl.i~e oddily textu (kapitoly, podkapitoly i nizssi oddlly - srov. J~~IC~ mezl~ltulky: a ovsern rovnez i oddily nejnizsf. odstavce (VIZ kap. 8). Om Je dany oddll nize v hierarchii denen! (segmentace) textu, tim je jeho terna specifictejsi, uzsi, vzdy ovsern kazde z techto tamat nejak vyplyva z temat.u celkoveho:

Tak jako segmentace textu na oddrly (viz kap. 8), tak ovsern I vztahy mez: jejich tematy maji hierarchickou povahu (hyperterna - hypotemata, temata ruzneho stupne),

vratrne se vsak po teto odbocce zpet k nasi vychozi ukazce. (ely ury-

vek rna spolecne terna (neboli hvperterna), a to u1idske star.n.uti:'. Toto tema vyslovne spojuje vypovedi (1) a (2), pricemz vyp, (2) sp~Clfl~uJe (~ar~ tikularizuje) rerna vypovedi (1): IIjev bioloqicky" - IIjednotilve bioloqicke funkce". vyp. (3) uvadl pFiklady (exemplifikuje) starn uti ve zmlnenych tunkcnich oblastech. vyp. (4) sice opakuje spolecne terna. ale zaroven ptedstavuie jisty zlom v linii vykladu: spolovaom vyrazern =: (ne?i j:_n) uvadl nove dilci terna. ktere poukazuje na neuplnost podaneho vymeru starnutl. Vyp. (5) pak uvadl jednu doplnujk! slozku (dals! aspekt starnutf). kontrastne ji zduraznuje (naopak) a vyp. (6) uvadl na zaklade loqickeho vztahu vyplyvan' (z toho p/yne) jako konkluzi tret: aspekt starnuti. A konecne vyp. (7) upozorriuie na prakticke spolecenske dusledky (proto) to-

hoto aspektu.

Ukazuje se tedy, ze vedle vztahu ternatickych nachazfrne v tomto text~

pi'inejmensim jeste dva dals! druhy navaznosti slouzki textove koherenci.

Prvnim druhem techto vztahu jsou navazany tyto vypovedi: (4) - vztah

107

odporovacf ci adverzativni, explicitne siqnalizovany vyrazem avsak (nenf jenom); (5) - vztah opaku, kontrastu k obsahu vyp. (4); (6) - vztah logickeho vyplyvanl, vyjadreny explicitne slovesem (z toho) plyne a (7) ~ vztah dusledkovy (proto: odkaz k obsahu vyp. (6)). - Tento druh vztahu bychom mohli oznacit jako vztahy obsahove-loqicke (viz odd. 7.3);

Dalsi druh koherencnlch vztahu nalezarne u vypovedl (2) a (3): v prvnim prlpade jde 0 partlkularizacnt specifikaci obsahu rematu vyp. (1), ve druhern pak 0 exemplifikaci (formou neuplneho vyctu) tehoz rematu. Takoveto vztahy maji povahu stylistickou (retorickou), presne] kompozien! (viz odd. 7 .5). Nereflektujl ani takvztahy ve svete a autorovo poznant, nybrz autoruv plan vystavby (kompozice) textu, usporadanl vykladoveho postupu. Jde tedy 0 funkce, ktere autor pridelu]e jednotlivym slozkarn textu. Tak naprfklad nejaka slozka textu, jejfzkompozicnl funkd je vysvetlit nejakou jinou slozku. muze byt zalozena na obsahove-loqickem vztahu pricinnosti. Funkce kornpozicnt se lisi tez od funkd kornunikacnfch (otazka. narnitka atp., srov. jejich vyklad v kap. 9), ktere se neobracejl do textu, nybrz yen z neho. prfrno k ctenari/posluchaci.

Za pozornost stojl jeste jeden dalsf vztah koherencni povahy. Jde 0 opakovani tehoz slova, resp. nejake jeho alternanty oznacujkf a identifikujfcf jeden a tyz predrnet (osobu, vee, udalost atd.), 0 nemz je v textu rec (viz podrobne v odd. 7.4). Takovych pitpadu je jiste mnoho, nebot jednotlive predmety reci byvaj! v textu zrniriovany na nekolika mistech, ba nekdy na mnoha mistech (jde-li 0 neco, co pam do obsahoveho centra vykladu, caste je to jeho tema), Ukazerne to na prfkladu prvniho odstavce danku " Velke povodne na vlteve v Praze".

Loiishe ste oyroci jedne z poslednich uelkych ultauskych pouodni ruis nuti zamyslet se nad uelkymi pooodnemi na nasi ruirodni ieee u do bach minulych. Vyuzilijsme usechny dostupne historiche prameny a ehromazdili pres 16 000 informaci hlimaticheho charakteru. .Souiiasti tohoto souboru jsou pochopitelne i zprtioy 0 pouodnich, Vetsi pouodne totiz zasahly relatione uelkouplochu pouodi Vltauy a projeuily se rounez na Labi u Nemecku.

Predmety reci povodne a VIta va jsou v tomto kratkem uryvku zrnineny nekolikrat. Pfedevsim v titulku (navozujidm tema), Ve vlastnlm textu se predrnet reci .povodne" objevuje 4krat a je vyiadren pokazde slovem povodne (byt v ruznych padech), Pokud jde 0 predrnet reci .Vltava". ten se

108

objevuje celkem 3krat, ale jen jednou v poj.menova.ni v!astnim jmenern VItava. V uvodnl vypovedi je identifikovan nejprve adjektivern vltavskya dale pak synonymnim opisem nase nerodt)! feka. Ukazuje se tedy, ze opetneho zminovani tehoz predmetu reci v textu se dosahuje nejen opakovanlm zakladniho pojmenovanf, ale i zpusoby jinymi. V kazdem pilpade nicrnene platl, ze opakujkl se zmlnenl (pojmenovanf) nejakeho piedrnetu reci vyrazne slouzl koherenci textu.

Je ovsern treba dodat, ze jednotlive druhy koherencnlch vztahu (te-

maticke. obsahove-Iogicke atd.) se leckdy na sebe navrstvuji. Tak nap! zakladnl tsmaticky vztah mezi dverna vypoved'mi muze byt zaroven vztahem pi'lcinne-nasledkovym a vztahem wsvetlovacnn (tj. autor vysvetluje dany

jev na bazi pricinne).

7.2.1 ROZVfJENf IEMAlleKE LlNIE

Kategorie ternatu se uplatnu]e na vsech trech urovnlch textu: ve vnitrn!

vystavbe jednotlivych vetnych vypove.di, n~ urov~i ,nav~~o~ani ~y?ov~di i na urovni vystavby textu jako celku a jeho jsdnotlivvch casn (oddilu), pre-

devsim odstavcu.

Na urovni jednotlivych vypovedl plat! tato zasada: Chceme-li utvorit

jasnou a srozumitelnou vypoved, musime dbat na to, aby v nl ctenar/posluchac snadno rozpoznal na jedne strane. 0 cern se v ni rnluvl (tedy co je jejim tematem, T), a na druhe strane. co se 0 tomto tematu rika (iadro vypovedi neboli rerna, R). V klidnem, vecne~ sdeleni (a ? .~akove narn prave jde) umistujerne T na pocatek vypovedi a R pak na JeJI konec. Tak

kupt ve vypovedi

Vsechny uoedene postupy maji usak spolecrui omezeni platnosti z hlediska modelooani meznich stault shutecnvch. konstrukci.

nalezame tsma .vsechny uvedene postupy" (Ize je parafrazovat slovy pokud jde 0 vsechny uveoene postupy) a rematern (jadrem sdelenl) je poukaz na to, ze majf spo/ecna omezenf platnosti ...

Nyni prejdeme k podrobnejsimu vykladu 0 tom, jak se toto cleneni na

T - R projevuje a uplatnuje ve vystavbe textu.

Mame asi vsichni tu zkusenost, jak dobre se cte ci posloucha text,

109

v nernz rnuzerne pornerne snadno sledovat postup vykladu. Jinyrm slovy receno, dobre srozurnitelny je nam takovy text, ktery rozvljl svou tematickou linii ztetelnyrn. pevnyrn, prornyslene usporadanym zpusobem a postupem.

Neexistuje ovsern jen jeden jediny, "spravny" postup rozvijeni tematicke linie. Je jich vetSi pocet a zavls! do jiste miry na slohovem druhu, obsahu daneho textu a tez na individualnfch sklonech autora. V nasern v)ikladu rnuzerne venovat pozornost jen zakladrum postupum uzfvanyrn v odbornych a vedeckych textech.

Abychom si udelali konkretnejsl predstavu 0 zpusobech rozvijeni ternaticke linie v konkretnfch textech, rozebereme jasne stylizovany uryvek pornerne jednoducheho textu z popularizacmho vykladu 0 metalurgii. (Temata jednotlivych po sobe jdoucfch vypoved' budeme znadt T1, T2, T3, ... a pi'fslusna rernata R1, R2, R3, ... Spojeni T - R v jedne vypovedi budeme pak dale znadt pomkkou a vlastni tematickou linii, tj. navaznost vypovedl, svislou sipkou.)

(1) Abychom takto zishane surooe zelezo piemenili na ocel dobre jakosti ITl I, musime z neho odstranit skodliue prtmesi, zmensit obsah uhliku a pfidat specialni legujici pfisady I Rl I. (2) Tato operace I T2 I se prooadi u dalsich. zaiizenicli I R2 I. (3) V jednom z nich I T3 I se suroue zelezo zbauuje siry I R3 I. (4) Do zeleza I T4 I se piioadi prashooane palene otipno I R4 I. (5) Vapno I T5 I reaguje se sirou a uhlikem suroueho zeleza I R5 I. (6) Vznikajici pii tom I T6 I sirnik uapenaty oyplouua lehce na pourch zeleza ... I R6 I. (7) Suroue zelezo zbaoene siry I T7 I postupuje dale nepretrzitym tokem do otacio« tuilcooe pece, kam se piioadi kyslik a dodaua uapno I R7 I. (8-9) Zde I T8 I probiha ohyslicooarii ostatnich primesi zeleza I R8 I a suroue zelezo I T9 I se promeiiuje u ocel IR91.

Zkoumame-li nyni podrobneji. .odkud se berou" jednotliva dflci temata (T1, T2, ... ), shledavame. ze vetsinou to jsou vlastne rernata tesne predchazejkt vypovedi. Plati to zrejme 0 T1 (srov. vyraz .tekto zlskane ... "), o T2 (uvodnl vyraz .teto operace" vyslovne shrnuje jadro piedchozl vypovedi R1), podobne jako vyraz "v jednom z nich" fT31 vychazt z piedchoziho R2 (povsirnnete si, jak vyznamnou ulohu navazujicf tu maji zajmena tato a z nichf). Rovnez T4 C,zelezo") vyplyva zretelne z predchoz!

110

souvislosti, i kdyz je tentokrat nelze prfrno ztotoznit s ptedchazejctrn R3:

"Zelezo" je sice prvkem ternatickym. alepatrf k nadtazenernu celkovemu tematu celeho uryvku. totiz "vyroba oceli ze suroveho zeleza", V dalsl vete se T5 zrejme rovna rernatu R4 a rovnez tak vyraz pfi tom /T61 odpovida ptcdchazejclrnu R5. (Ponekud nezvykly slovosled v pocatku vety se slovesnym adjektivem je ospravedlnen tim, ze alternativnf stylizace, totiz: "sirnfk vapenaty, ktery pri tom vznika ... ", by postavila v celo vety v)iraz pati'icf zrejme k rematu, coz by nebylo vhodne.) Terna T7 vlastne navazuje na R3 a shrnuje cast textu az do konce odstavce. Zajmenne prlslovce mistni zde rr81 opet jasne reprezentuje piedchozl R7. A konecne T9 C,surove zelezo") vyplyva opet z celkoveho ternatu.

Muzeme tedy shrnout, ze v uvedene ukazce jsme se setkali s dvema moznostmi rozvfjenf ternatickellnie: nove terna je bud' jakymsi opakovanfm rernatu z vety tesne predchazejlct (tento postup bychom mohli riazvat navaznou tematizacf rematu), anebo vyplyva z celkoveho ternatu odstavce nebo delsiho useku textu.

7.2.2 TEMATICKE POSLOUPNOSTI A JEJICH TYPY

Kdyz jsme si takto ujasnili zakladru jevy z oblasti ternaticke vystavby textu, muzeme pod at strucny a neuplny vycet nejtypictejskh a nejbeznejstch zpusobu rozvijeni ternatkke linie. Budeme je nazyvat typy tematickych posloupnosti (TP).

Tematicka posloupnost 1

Schema: T1 - R1

J,

T2 (= R1) - R2 J,

T3 (= R2) - R3 J,

Jde 0 zakladnl, elernentarnl typ, ktery jsme pi'i rozboru nasi ukazky nazvali typ s navaznou tematizad rematu: rerna prvni vypovedi se stava ternatem druhe vypovedi, rema tete druhe vypovedi ternatern treti vypovedi atd. I kdyz bychom asi stezi nasli text konstruovany vyhradne timto zpusobern. neni pochyb 0 tom, ze jde 0 zpusob zakladnf casty zejrnena v prostern vykladu ucebrucoveho typu, v popisech ruznych technickych postupu, udalostl, pri referovanl. v elementarnfch vykladech apod.

111

Povsirnneme si, ze rozvljenl rnuze byt pak zalozeno na vztazlch mistnlch, casovych, pricinnych apod., tedy na vztazich obsahove-loqickych, ktere probereme v nasleduiklm oddrle (7.3).

Uvedeme dva prlklady na TP 1. Prvni z nich, popis technickeho procesu, najdete v odd. 7.2.1. Nasledujkl textovy uryvek predstavu]e popis jistych procesu v atrnosfere a nazorne ukazuje ruzne mozne zpusoby, kteryrn: Ize vyjadfit zvolena ternata (tj. ternatizovana pledchazejkl rernata):

(1) Tepelne uzduchooe hmoty se pri pohybu nad pevninou odspodu ochlazuji. (2) Toto ochlazotuini vede ke stale se zmensujictmu rozdilu teploty v riiznych. vyskach. (3) Nazyoame jej teplotni gradient. (4) Tento gradient se v takouych. piipadecli pohybuje zpravidla v mezich. 0,2 - 0,4 DC na 100 m vysky.

R 1 je vyjadreno slovesem (ochlazujl) a je ve vyp. (2) ternatizovano odvozenyrn slovesnym substantivem ochlezoveni, doprovazenyrn odkazovaelm zajmenem toto (rna funkci identifikatoru). Ve vyp, (3) je R2 C, rozdil. .. ") ternatizovan pouhyrn osobnfrn zajmenern jej (bylo by rnozne uzft i zajmeno ten). Ve vypovedi (4) je pak R3 C, teplotnf gradient") tematizovane opakovanlm pnslusneho substantiva, opet s identifikatorem ten to. Vzhledem k tomu, ze v cestine je mozne podrnet vety vynechat, pokud se vyrozumlva ze souvislosti, je tu rnoznost ve vyp, (4) vyslovne pojrnenovanl ternatu neuvest: (4) Pohybuje se ...

Jine zpusoby tematizace rernatu najdete v nasledujkfrn textu, pojednavajkfm 0 podstate srdecruho infarktu:

Srdecni infarkt pfedstavuje nekr6zu myokardu. Toto ischemiche postizeni buneh. je uysledkem. procesu, ktery zacina obvykle tromb6zou nektere z vetsich vencitych tepen. V oblasti danou tepnou zasobooane vznikaji nejprve reoerzibilni zmeny, htere ...

Tematicka posloupnost 2

Schema: T1 - R1 J,

T1 - R2 J,

T1 - R3 J,

112

Tema zustava totez (opakuje se) a pi"ii"azujf se k nernu vzdy nova remata. Tento typ - mohli bychom jej oznacit jako TP 5 prubeznym te~ matem - je casty naprlklad pi"i vykladu, charakterizaci nebo popise jednotliveho jevu, predrnetu. lokality, osoby ap. (Iernatern zustava dany jev a postupne se uvadejl jeho jednotlive vlastnosti, aspekty, rysya podobne udaje.)

Tento typ rozvfjenf vyzaduje. z hlediska stylistickeho, jistou vynalezavost ve zpusobu uvadenl prubezneho tematu. nebot je tu nebezped jiste stereotypnosti. Existujf predevslrn dva krajnf zpusoby, jak ukazujl nasledujfer urvvky A a B:

(Al) Profesor Eduard Albert byl oyznamnou. osobnosti. V cele Europe byl pohladati zajednoho z nejozdelanejsich. chirurgii a soucasne byl ztuun. neobycejnou siN suych. zajmu. Byl pritelem. Jaroslava Vrchlickeho a vedle sue olastni basniche cinnoeti preklodal dila ceskych baentkt: do nemciny a naopak nemechych. basnikt: do cestiny.

(A2) Za prudke letni ci podzimni boure po zvlast silnem. uderu. blesku objevuje se nahle nizko nad zemi mala jasne zaiici ohnioa koule. Je oelka asijako pomerene nebo detsky mic, sviti bile, zlute ci ceroene, muze vsak zaiit i duhooymi barvami. Pohybuje se pomalu, se slabym. bzukotem nebo i bez neho, nekdy se jakoby kutali, jindy oolne pluje vzduchem nebo se pohupuje. Nekteryni piedmetum se vyhne, jinych. se jen zlehka dotkne a zasrsi proudem jisker. Smer sue pouti meni podle podiouhodneho rozmaru - mide se nechat uruiset oetrem, ale dovede se pohybovat i za bezoetri, nebo dokonce proti uetru.

v techto ukazkach autori vyuzili vyse zrninene rnoznosti pod met nevyjadfit, takze ternata .profesor E. Albert", resp. .ohniva koule " (rozumej kulovy blesk) nejsou v dalsfrn prubehu textu vyslovne pojrnenovana ani jednou.

(B) William Shakespeare se narodil r. 1564 ve Stratfordu na ieee Avone v mestanske rodine a ucil se v .gramaticke skole". R. 1585 piisel Shakespeare do Londyna hledat stesti. Byl hercem ve shupine lorda admirala a pozdeji byl ve shupine homoiiho her-

113

cem a podilnikem. Shakespeare z pocatku ptepracouaual hry od jinycli autorii, avsak brzy zacal vytvaret vla_stni inscenace novel a hietorichych. kronik pro divadlo "GI6bus". Cinnost Shakespeara jako dramatika trvala od r. 1590 do r. 1612. Zemiel r. 1616.

Caste opakovanl jmena Shakespeare pusobl ponekud tezkopadne. Autorovi se ovsem nabfzely pestrejs! rnoznosti. Napr.: "R. 1585 prisel tento nadany mladfk ... ", "einnost tohoto dramatika ... n nebo prostej .Jeho cinnost ... " .

Leckdy se vsak doslovnemu opakovanl ternatu nevyhneme, a pokud nejde 0 opakovanl mnohonasobne. nenf to na zavadu. Srov. nasledujkl ukazku:

Ricni nivy jsou znaiine specifiche ehosystemy, oyznacujici se piedeosini vysokou otevfenosti toku energie, pohybil hmoty a toku informaci. Touto oteoienosti se odlisuji od ostatnich nasich. piirozenycli ehosystemii a blizi se az nehterym. ehoeystetruim. umelym. Otevfenost systemu je patrrui z jednoducheho blokoueho schematu na obr. 1.

Nejeastejsfmi a prfznaenymi vyrazy uzfvanymi pf uvadenl opakovaneho ternatu jsou, jak jsme pozorovali, ukazovacf zajmena a dale prlslovce take, tet, rovnet, ani. Potrebne vyrazove variabilnosti navazanl Ize dosahnout take drobnymi upravami slovoslednymi.

Pam sem i prlpady majfcf povahu uplneho nebo neuplneho vyetu (uvadenl prlkladu, dokladu. jsdnothvych pllpadu apod.):

V onecli le tech se technika i teorie automatickeho rizeni pocaly rozvijet primo bourlioe. Tak napi: byly silne rozvinuty stroje a soustavy stroju, ktere jsou schopny automaticky prooadet az stovky operaci v piedepsaneni sledu. Vysoke technicke uroone dosahly programooe iizene stroje, htere jsou schopne s vysokou presnosti obrabet automaticky soucaeti i velmi sloiiteho tvaru. Byla v podstate zoladnuta konstrukce i technologie ruirocnych. fidicich systemii i matematickycli strojil analogooych. a cislicouych: V teoreticke oblasti byla oypracouana obecne platna teorie iizeni, zejmena na usehu. linearni teorie regulace.

114

Vsimnete si, jak se zakladnf terna "bourlivy rozvoj automatizace" objevuje v kazde z vypovedl, ovsern slohove vynalezave v ruzne slovnf podebe (byly siln« rozvinuty. .. , vysoke tedmicke urovn« dosahly. .. , byla v podstate rvlednute ... , byla vyptecovene ... ). Po strance qrarnaticke stojf za povsimnutt ze autor uzil vetsinou slovesa ve tvaru trpneho rodu, coz umoznuje ponechat substantivnf nazvy vynalezu v 1. pade v platnosti podmetu a ten umfstit az na druhern rnlste ve vete.

Tematicka posloupnost 3

Tento typ tematicke posloupnosti je zalozen na odvozovanl ternat jednotlivych vypoved' z celkoveho ternatu (hyperternatu) nejakeho nadi'azeneho oddflu textu. Jde 0 osvetlovanl daneho ternatu (veci) z ruznych stran, 0 vyklad jeho jednotlivych aspektu. Toto odvozovanf ei derivace, tj. volba a sled dlkfch ternat. nejsou nahodne. jsou nejakym zpusobern usporadane. Zpusobu (principu) tohoto usporadant je nekolik,

Casto byva ternatizacnl postup dan chronologif, casovyrn sled em udalost! Iypickym pi'fpadem takovehoto razenl je napr. zivotopisny pi'ehled:

Vyznamny rusky fyzik Peter Leonidooic Kapica se narodil r. 1894 a zemrel r. 1984. Vysokoskolska studia vykonal na Vysoke polytechnicke skole v Petrohrade. Zde zacal take uspesne pracovat pod vedenim A. F. Ioffeho. Od r. 1921 pracoval v Anglii v Cauendishoue laboratofi u E. Rutherforda. R. 1934 se oratil do Sovetskeho svazu a zalozil zde Ustav fyzihalnich. problemu. R. 1978 ziskal za objev supratekutosti hapalneho helia Nobelovu cenu.

Zakladnfrn ternatern je zivotopis P. L. Kapici. Z tohoto hypertematu vyplyvajl vecne drlef temata jednotlivych vypovedl a jejich sled, totiz casove etapy jeho zivota.

Jindy rnuze byt volba drlefch ternat dana stabilnfmi prvky hyperternatu a jejich sled muze byt vfce nebo rnene - v danern oboru - ustaleny Napr. v lekarstvt

Zaskrt (diphteria) je infehcn: onemocneni. Piisobi je Corynobacterium diphteriae. Sifi se hapenhooou infekci primym. stykem s nemocnym, casteji vsak s bacilonosicem, nebo neprimo piedmety potiisnenymi hlenem. Inkubacni doba je 2 az 5 tYdnil.

115

Obdobne treba v zernepise ve vykladech mlstopisnych se naprfklad pji popise hranic nejakeho statu postupuje obvykle tak, ze se vyjmenujf jeho sousedi na jednotlivych svetovych stranach (tedy kupt: Na zapade sou-

sed! ... Jeho jizn!m sousedem je Severn! hranici ma spcleaiou s ... Na

vychod« tvoff jeho hranici feka ).

Pozornernu ctenaii patrne neusla jista obdoba tohoto typu (3) s typem (2), tj. s TP s prubeznyrn tematern. Rozdrl mezi oberna typy je zrejme v tom, ze u TP (2) se zakladnt terna vzdy znovu v jednotlivych vyoovedlch uvadl. Protoze se vsak v cestine. jak vfme, pomerne caste uzfva vet s nevyjadrenyrn podrnetern (a podmet, stojf-li v cele vety, vetsinou vyjadruje prave terna vypovedi). rozdfl mezi oberna typy TP se leckdy sura a v mnohych textech se oba typy prostrfdavait Srov. napt nasledujlcl ukazku:

Platina (Platinum, Pt) se v prirode vyskytuje jen uolrui. Je to sedobily kov, tazny a kujny, h = 21,45, b. t. 1773°, na vzduchu a v kyseliruich. dokonale stalY. Pt se zisluuxi bud'ryzovanim, nebo sejako rozmelnena ruda louz; hrdlouehou lucaohou a ziskany roztok se zpracuje v Pt kovovou. Z platiny se vyrabeji dratky, misky a keUmky pro chemiche laboratofe, elektrody ap. Zhotoouji se z ni tez sperky a umele chrupy. V chemickem. prurnyslu. se Pt uziva jako hatalyzator. Ze sloucenin platiny je nejdulezitejS£ PtCl4, tizivany ve fotografii, a BaPt (CNh uzivany k natirani stinitek rentgenooych. piistroju:

Mnohdy zalez! na slovosledu nebo na volbe konstrukce. Srov.: Zhotovuji se z n! sperky (typ TP 3) proti Z platt"ny se zhotovuji tez sperky (typ TP 2).

Ternaticka posloupnost 4 - rarncova

Schema: T1 - R1 (= R1' + R1")

T2~ - R2' 1

T2" - R2"

Tento typ TP predstavuje obecnejsiramec pro slozitejsf rozvfjenf tematicke linie, nenf vsak nijak vzacny. Mohli bychorn ho charakterizovat jako rozvtjenl rozstepeneho rematu, Jeho podstatu tvor! to, ze R 1 je (skryte

116

nebo vyslovne) dvojnasobne (R 1 = R l' + R 1 "), popitpade i vtcenasobns. V dalsfm postupu se pak nejdrfve rozvfjf prvnf slozka tohoto rernatu a po ukoneenf teto prvnf linie se postup vracf k druhe slozce vicenasobnaho rernatu a rozvfjf se druha ternaticka linie.

Nekolik prtkladu:

(A) Na pocatku 17. stol. polozili zaklad nooemu. rozvoji astronomie dva veld mudooe. Jan Kepler zalozil teoretickou astronomii. Ukazal, jak je mozno z pozorotuini odvodit ... Galileo Galilei zalozil mechaniku. Svymi pokusy ...

(B) Znecistootui; vod a zamoiouani oozdusi rrui na jedne strane progresioni, na druhe strane regresioni tendenci. Progresioni tendenci rrui proto, ze: Regresioni tendence zamoienosti spociva v tom, ze ...

(C) yYroky mohou byt praodioe, nebo nepraodioe. Je-li oyrol« praudioy, riluune, ze jeho pravdivostni hodnota je .praodioost". Je-li nepraodioy, pakjejeho praodioostni hodnota .riepraodiuoet".

Podle potieby je mozno zvyraznit jak dvojdennost (vkedennost) vychozfho rematu (napf pomocf vYrazu (bud) - nebo, jednak - jednak, tak - tak, na jedne strene - na druhe strane), tak rovnez pocatky obou linif, coz je dulezite pro lepst orientaci ctenare. a zejmena posluchace. V tomto druhern pnpade se uzfva hlavne obratu, ktere vyslovne signalizujf uvedenf tematizovane slozky vkenasobneho vychozfho rernatu: pokud jde o ... , v pf!pade ... , v prvn!m pf!pade - v druhem pffpade, za ptve - za atune apod.

Ve slozitejsfch a rozsahlejskh vykladech mohou narust jednotliva rozvfjenf dflefch linif na samostatne odstavce. Kup].:

V morfologickych. vyzkumech je mozno nalezt dva zakladni smery, Proni oycluizi ze shutecnosti, ze ...

Druhy pristup je oypracoutui ...

Prechod (skok) od prvnf slozky rozstepeneho rernatu k druhe Ize provest i jinak, a to tak, ze se pred druhou slozkou (uvadenou jako druhe drlef terna) zopakuje slozka prvnf (aby etenar/posluchae .neztratil nit"), ale zaroven se naznaCf (napf slovem krome), ze bude nasledovat nove drlef terna. Kuprlkladu:

117

Ekonomie casu pii udrzb« ztuiisi na mnoha cinitelich: Predeusim. na iiuotnosti materialu, z niche je byt postauen. Parkety oydrzi dele ... Krome iiuotnosti materialii oolioiiuje ekonomii casu pri udribe i technologie ulastni uystauby. Panelooe domy uybaoene ...

Tento zpusob rozvfjenf vyzaduje zvlas1 pedivou stylizaci. Zejrnena v pi"lpadech rozsahlejslho komplexu a slozitejsi vystavby by mel autor nejen dbat na to, aby byly pl'echody k jednotlivyrn dflCfm tematum zietelne signalizovany (vystiznou formulacf ternatu a pomocf ruznych odkazovacfch a podobnych vyrazu), ale mel by tez zvyraznit cely komplex jako celek tim, ze v uvodnl casti jasne naznad nekolikanasobnost (denitost, rozstepenost) postupne ternatizovaneho a rozvijeneho rematu: poprfpade ze jednotlive slozky vyslovne uvede. Leckdy neuskodi pod at na zaver (po rozvedeni vsech dlklch ternat) strucne shrnuti.

Tematicka posloupnost 5 - modiflkacnf

Za zvlastnl modifikaci ternatickeho rozvijeni muzerne pokladat "tematicky skok", Ten zalezl v tom, ze napl'. u retezce utvoreneho podle typu TP 1, tj. na zaklade navazne tematizace rernatu. se jeden danek vynecha, protoze je samozrejmy Tak tl'eba v pojednanl 0 vyrobe hedvabi (ve vykladu z hospodarskeho zernepisu) se vypusti veta vypovidajicf 0 tom, ze 'surovina se pl'ede, takze se terna "pl'adelny hedvabl" (ve vypovedi Pfade/ny hedvebi jsou h/avne v mested: P. a K.) objevi bez uvozeni, skokem (ihned po vykladuo tom, jak se zlskava surovina k vyrobe hedvabf).

Takoveto ternaticke skoky jsou na mfste jen tam, kde muze autor predpokladat. ze si ctenar/posluchac chybejrct spojovacf danek snadno doplni. Autol'i vsak leckdy piihlfzejf jen k svym znalostem, hodnoti podavany vyklad jen ze sveho hlediska a zapominaji, ze to, co je samozrejrne (a tedy v textu nadbytecne) pro ne, nemusi se jevit jako nadbytecne pro ctenaie/posluchace.

7.2.3 KONKRETIZACE TYPO TEMATICKYCH POSLOUPNOSTi V TEXTU

Uvedene typy rozvijeni ternaticke linie se v konkretnkh textech pochopitelne kombinuji podle ternaticke a slohove povahy textu i podle zameru a sklonu daneho autora. Take se mnohdy neobjevuji v dste forme a stejne vyrazne. V teto souvislosti je tl'eba upozornit alespon na dve sku-

118

tecnosti. Za prve na to, ze terna nemusi byt - jak uz jsme naznadli - vzdy vyjadl'eno doslovnyrn opakovanlm pfedchazejklho pojrnenovanl a byva pak doprovazeno odkazujicfmi ztotoznujldmi vYrazy typu tento, to, tim, takovy, tu, zde, proto, a tak. Za druhe jde 0 to, ze ternaticka linie muze byt komplikovana ruznymi odbockami nebo vsuvkami. Uvedeme nekolik pl'ikladu:

(A) Zdroje zajmi: 0 znaky, jejich uloh.u u procesech komunikace a poztuuuini nelze ouseni redukouat na ulastni filozoficke proudy. Pro rozuoj analyzy znakil mely uelky uyznam take dalei oedni oblasti. (Prubezne terna je vyiadreno volnou parafrazl jeho uvodni formulace.)

(B) Hlauni piicinou poruseni koster je oylupooani hrobu. Vyhradaci hrobii meli zajem. ...

(C) Tento ostrou byl dosud predmetem nejozdalenejsich. a nejmlhaoejsich. tuzeb Europanil. Kolumbus usak byl peone piesoedcen, ie je mozno k nemu priplout. (V tomto, stejne jako v predchazejicim pifklade, je terna log icky obsazeno v pl'edchozim rernatu, vyplyva z neho.)

(D) Studium uenkoua bylo od pocathu podnecooano sptse prahtichymi zteteli. Socialni, kulturni a oseobecna zaostalost uenkoua ue srooruini s mestskym obyuatelstuem budila zajem nejen 0 zhoumani priciti rozdilu ... (Tema je sice irnplikovano v pl'edchazejlclm rernatu. avsak malo zretelne. takze vznika dojem tematickeho skoku.)

(E) Spojitost eemioticke problematiky s jazyhouedoti rna pomerne dlouhou tradici. Zatimco u tradicni linguisticky orientouane semiotice bylo u popredi pozornosti slouo a jeho uyznam, u soucasne dobe tato problematika zahrnuje pomerne siroke a znacne riiznorode pole. (Jde 0 implicitni terna kontrastni.)

V tete souvislosti je vhodne upozornit i na to, ze tema nebo rerna, popl'ip. i cela vypoved. mohou byt formulovany .podvojne", tj. parafrazo-

119

vany z~ P?moci VYf.aZU typu jinak feceno, jinymi slovy: Smyslem takove parafraze je danou informad osvetlit z jineho aspektu apod.:

" ~onstato~ani, ze technicke"':_u art:faktu jsou vzdy delegovany ~~st~ ~nal~stl a h~dn~ty, nebo jlnak ieceno, ze je do neho vtelena jistc. inteligence, je treba chapat tah, ze ...

Nynr uvedeme pl'lklady na odbocku a na vsuvku:

. (~) ': nooejsi sociologii se projevily tendence k ustaoent zvlastni dl~Clplz~y, .~ter~ by se.zabY~ala "abnormalnimi«jevy ve spoleiien, skem ~YVO!l, asi tak, jako je studuje lekarska patologie u zivych orgaruemu, Podle ~oh~ by byla sociologie tez oedou 0 jeuech, jez vedou .k ,,~e~organzzacl spolecenskych forem", piiceme samu dezorga_nz~aClje tieba cluipat jaho vysledek vzajemneho ptisobeni jed. no_,tl~vFu. nebo ~polecen~kYc~ ~kupin. (Odbocka s charakterem vysvetlivky je zapoj~na do vypovedi formou vedlejs: vety vztazns (pficemz san;u dezorgr::_~lzaci ... ), crmz vznika kornplexru vypoved. Tfrn, ze od- . b~cka nevytvan samostatnou vypoved. mene narusuje tematickou linii.)

(B) Tento ostrov, lezici podle Marka Pola na vychod od Ciny a to!ozn!.v~ dnesnin: Japonskem, byl doposud piedmetem. nejvzdalenejslch a nejmlhavejsich tuzeb Evropanu. (Rozpracovanj vsu~ky na. ~~mostatnou vypoved' by se nehodilo pro tematickou podruznost jejlho obsahu.)

(C) P~o:o -. na rozdtl od dNvejSich uoali Eigena a jeho spolupracovn~k~ - jsme vypracovali model, kde obe inovace - tedy gen. p.ro ~:p!lkazu. tRl!~ potiebny pro dehodooani genu replikazy a definujici geneticley kod -jSOU zahrnuty v jedine molekule RNA v/ v

v '" h ,Clmz

je ~a_~~cenajejlC v so~b,~znaselekce. (Jde 0 vsuvky, ktere podava]: do-

~I~ujici nebo vysvetlujici inforrnaci. Ovsem jejich pocet a rozsah narusUje plyn~lou linii. vykladu, Je vsak nutne priznat, ze na druhe strans vhodne diterencuit hierarchlzo]! jednotlive obsahovs slozky.)

120

7.3.1 PODSTATA A DRUHY OBSAHOVE-LOGICKYCH VZTAHU

Zatfmco pomoci vztahu ternatickych autor vhodne organizuje svoje sdelenr tak, aby je ctenar/posluchac mohl snadno sledovat a pochopit, ty vztahy, ktere jsme nazvali obsahove-loqicke, se tyka]l vecne struktury sdelovaneho obsahu. tedy struktury nasich poznatku, Jde v prvnf rade 0 reflektovanf vztahu mezi vecmi a udalostmi ve svete, jak je dovek poznava a zpracovava ve sve zkusenosti: zcasti a ve zjednodusene a schematizovane podobe jsou prezentovany v log ice (srov. zakladnf schema "jestlize p, pak q"). A je ovsem ptirozene. ze obdobnymi vztahy byvaj! spojovany i jednotlive vyroky obsazene v textu, vyjadruj(d autorovy nazory, naprfklad pri argumentaci:

Bylo vysloveno nekolik neooeienych. hypotez, a proto zustaiime radeji ufaktu.

Protoze se zde zabyvame koherend textu, zajfmaj( nas predevslrn vztahy mezi sousedicfmi vypovedmi, at uz samostatnymi (Tato lecba je velmi narocna. Proto neni moine rozsiiovet] donekoneaie) nebo spojenymi souradne, paratakticky (Tato lecba ... r a proto neni ... ), velmi caste vsak podradne, hypotakticky: jedna z vet rna gramatickou formu vety hlavnl, druha pak vety vedlejst, zavisle iProtoze je tato lecba ... , neni moine ... , anebo Tuto lecbu neni moine ... , protoie je velmi narocna). V techto i v nasledujkich pi'fkladech je dany vztah vyjadren ci siqnallzovan spojovadm vyrazem (proto, protoie). Muze vsak i zustat nevyjadren a jen se z obsahu obou vet vyrozurruva: Tato tecba je velmi nerocn«. Neni moine rozsifovat ji doneconecn«.

Casto je vsak mozne jednu z obou vet nominalizovat (tj. transfermovat na vyraz jmenne povahy). takze pak je dany obsahove-loqicky vztah vyjadren nikoli souvenrn. nybrz uvnit! vety jedine. Napr.: Ptotoze je tate tecbe velmi narocna -+- Vzhledem k velke nerocnosti II Pro velkou narocnost II Pfi velke narocnosti teto lecby tieni moine rozsifovat jf donekoriecne. (Jak je videt, dany vztah je tu vyjadren vyrazy piedlozkovymi vzhledem k, pro, pfi.) I k takovyrnto formulacfm budeme ovsern v nasledujlckh

121

vykladech prihlfzet, abychom pfedvedli bohaty vyber vyrazovych rnoznosu, v podstate rovnocennych, lisfcfch se ovsern stupnern zhustenosti/volnosti vyjadren', a tedy ruznostl slohoveho vyuzitl.

Vztahy, 0 nez tu jde, jsou rozrnanite a objevujf se v ruznych vyznarnovych modifikacfch. My si zde vsimnerne pochopitelne jen tech nejdulezitejsfch, nejreievantnejsich ve vyjadiovanf vedeckern. Pro nazornost zacneme rozborem dvou uryvku z jednoho danku z oboru biologie.

Protoze bezerizymotui replikace zakladni molekuly RNA byla velmi nepresna, vznikal castymi mutacemi ceiy soubor molekul RNA, htere zachouaoaly piiblizne svou delhu. i konformaci, ale lisily se nuhletidooymi sekvencemi. V souboru molekul RNA dochazelo tedy k nahodilyni {luktuacim.

V dusledku nekolika mutaci miize nastat pripad, kdy RNA polymeraza kodouana 11 katalyzuje replikaci 12 lepe nez vlastni rnatrice h a naopak enzym k6dovany 12 se lepe hodi pro replikaci h Za techto podminek se integruji vsechny slozky v nouy, ctyfclenny hypercyhlus.fehoz informacni kapacitaje tedy doojnasobna. Cely dej se mide nekolikrat opakovat, cimz vznikne tzv. katalyticky hypercyklus. Timto zpusobem se puoodni polyfunhcni RNA rozruznila na tRNA a robozomalni RNA, kdezto funkci substance prevzalaDNA.

Setkavarne se tu s ternito vztahy: s ruznyrni modifikacemi vztahu prfdnne-dusledkoveho/nasledkoveho tprotoze, v dusledku, tedy, Cfmz, timto zpusooem, za techto podminek), se vztahem odporovacfm (ale) a konfrontacnfrn (a naopak, koezto;

Nektere dalsf vztahy nachazfrne v nasledujkrrn uryvku z dfla historickeho:

Byl-li Titus citankovym vzorem dobreho cisare, jeho nastupce Vespasianus se stal naopak vzorem tyrana. Yladl patnact let a aby pfevysil sue pfedchildce diietojnosti, dal se titulovat "pan a bilh (c. Spolupraci se seruitem pierusil, protoze byl toho ruizoru, ze dovede oladnout sam. Pro kontakt s vefejnosti si vybudoval sit! placenycli donasecu. Aby se proslavil ixilecnymi ciny, vypravil se proti Dahtim; Bojil se sice zticastnil jen zdali jako pozorovatel, ale pies-

122

to se dal oslavovat jako vitez a genialni vojevildce. Od doby, kdy se stal cisarem, necetl nic nez uredni spisy. Ackoli nikdy nevynalozil ruimahii sezruimit se s dejepieectotni a baenictoim, zakladal si na tom, ze je oynikajicini znalcem literatury. Jeho teror se postupne sifil a neustale zostfoval. Kdyz se mu staly rozsudky smrti a popravy bez rozsudkil dennim programem, spikli se proti nemu. nejblizsi piatele v cele s jeho manzelhoii a v zaN r. 96 ho odpra-

vili.

Nalezame zde tyto vztahy: kontrastivne srovnavad (byl-li - naopak), ucelovy (aby, pro), duvodovy (protoze), casovy (od doby, kdy, kdyz), odporovacf (sice - ale) a prtpustkovy neboli koncesivnf (acko").

Muzeme duvodne soudit, ze rozdfl mezi obema ukazkarni souvisf s rozdflnostf ternatickych oblasti a slohoveho charakteru techto textu: v textu z oboru biologie prevazujf vztahy povahy pl'fcinne mezi materialnrmi jevy, zatfmco pro druhy z nich, z oblasti ved spolecenskych. jevf se jako typicke vztahy casove. ucelove a duvodove (jde 0 lidske chovanl a jednani).

7.3.2 VZTAHY POVAHY PRicINNE: PRiCINAlDUVOD, PODMiNKA, PRipUSTKA, OCEL

At uz se chape a hodnotf pojem prfcinnosti z hlediska fllozofickeho jakkoli, je nspochybne. ze zjistovanl pi'fcinnych souvislostf mezi pozorovanyrni jevy je stale jednfm z hlavnfch diu vedeckeho badani, I kdyz shledavarne skutecnost jako neco znacne sloziteho a komplexnfho, snaztme se ji redukovat na mnozinu vztahu, ktere se nam jevf jako relevantnf vzhledem k cfli naseho pozorovanl. popisu a vyhodnocovanr. Mezi nimi zaujrna prednl mfsto vztah prfcinny v ruznych svych modifikacfch. Jako jedna z kategorif naseho rnyslen! je zalozen na lidske zkusenosti a z nf plynoucfho presvedcent. ze je-li nejaky jev provazen obvykle nejakyrn jevem jinyrn, pak jed en z techto jevu vyvolava jev druhy, po nern casove nasledujfcf: prvnf z nich predstavuje prfcinu, druhy je jejfm nasledkern. Toto poznan! narn urnoznuje nejen skutecnost interpretovat, ale i v praxi dane poznan! vyuzfvat a jiste jevy predikovat.

Pro tak centralnl pojem vedeckeho poznan! rna jazyk mnoho ruznych vyrazovych prostredku. jednak vfce mene synonymnfch, jednak vyjadiujfetch ruzne jeho praqrnaticke a komunikativnf odstfny a modifikace.

Zakladnlrni vyrazy jsou pochopitelne substantiva pffCina a neslede«, pop!'. ucine«, a dale sloveso zpusobitlzpusobovat. Nap].:

123

Kardiouashularni choroby jsou hlaoni piicinou umrtnosti ve stiednim a vyssim veku.

Primarni ticine]: tohoto zcsahti zalei; v oolioneni aktivity bunek.

Slozitost mesicni dralty je zpiisobena tim, ze ...

Dnes se vedle tohoto slovesa pornerne heine uziva sloveso zapffCinitlzapffCinovat, drive nedoporucovane, protoze bylo utvoreno podle nemecke pl'edlohy.

Vedle slova nesledek se nekdy uziva slovo dostede): Proti tomu Ize namitnout, ze toto substantivum oznacu]e vlastne neco jineho, totiz log icky zaver, to, co z neceho logicky vyplyva. Avsak vzhledem k tomu, ze pred!oz,kovy vyraz v dusledku se dnes bezne uziva pro vyjadfen! priciny, jevi se I vypoved' Toto snfzenf umrtnosti je dusledkem prevence a lecby jako prijatelna. Vsirnnete si, ze slovo nesledkem by se do tohoto pozitivniho kontextu malo hodilo, narnlste by tu bylo splse slovo vysledkern, oznacujk! bezne to, co vzeslo z nejake dnnosti.

Presvedceni badatele 0 pl'icinne souvislosti nejakych pozorovanych jevu rnuze byt ovsern ruzne silne, respektive autor muze toto presvedcenl vyjadfit vice nebo rnene urcite a ruznym zpusobern. Uvedeme vetSi pocet prfkladu:

Na jejich vzniku se podili rada faktoril, htere piispioaji k rozvoji onemocneni.

Tento efekt lze piiciet zvysene koncentraci stabilizouanych. nabojooycli poruch.

Tyto komplikace jsou projevem rozsahleho lozisha odumrte srdecni svaloviny.

Tohoto snizeni umrtnostibylo dosazeno zaoedenim. kororuirnich. jednotek.

Nektere vady jsou podmineny dedicne.

124

Zodpovedne za to budouasi zmeny rychlosti rotace Zeme.

Ozarenim gama-paprshy daohou. 1 MGy ve vode dojde k poklesu katalyticke aktivity.

Horecku mohou vyvolat take pyrogenni l6tky nehterych. rahouinnych buneh,

Z diagramu je patrny neprizniuy uliu atmosfericke koroze na unavoue vlastnosti.

I zde hraje svou roli cela fada ulivil.

Tuto frekuenci vyznamne ouliunuji betablokatory.

Tyto studie se snazi ovliunit nemocnost a umrtnost prave pil· sobenim na jednotlioe faktory.

Horecka nastaoa pilsobenim endogennich pyrogenil na termoregulacni centra.

V dilsledku koroze uznikaji mistni vruby.

Hodnota informacniho prahu zaoisi na delce zprtury.

Nektefi daoali do souuislosti zvyseny obsah olahnin» v potraoe s uyrazne snizenym uyskytem anemocneni zaziuaciho traktu.

Je to zejmena ruisledkem uprauyzkusebnich ozorkii podle CSN 420363.

Pod vliuem cytomegalouiru uznikaji bilkooinne produkty. Nasledkem toho docluizi k zvyseni krevniho tlaku.

K dilsledkilm poruchy funkce endotelu patti snizerui produkce l6tky urychlujici uznik tkanoueho plazminogenu, coz uede k uetsi pohotouosti tooiit kreuni srazeniny (ide 0 celou serii ci l'etezec kauzalnkh vztahu rozmanite vyjadl'enYch).

125

Jak jste si jiste vsirnli. jde zejmena 0 vljrazy vyjadl'ujicf vliv, zevislost, souvisenf(toto je ovsern nejmene urdte. z hlediska pl'icinnosti nejslabsf). A ukazuje se, ze na rozdfl od 'klasicke .naivne realisticke" pl'edstavy jednosrnerneho vztahu dvou elementu, dnesnf vedecke rnyslenl pracuje s kauzalrum vztahem v rarnci sirsiho pojetr site zavislostl a vzajemneho pusobenf.

Dl'ive nez pl'ejdeme k podrobnejsfrnu a soustavnejstrnu vykladu 0 jazykovych prostl'eddch vyjadrovanl vztahu kauzalnl povahy, musime upozornit na jeden dulezity pojmove-terminoloqkky rozdfl. Totiz na rozdfl mezi kauzad a motivad, tedy mezi pffCinou a motivem ci duvodem. Napfse-Ii autor Kerdioveskuteml choroby jsou hlavnf pffCinou umrt! ve stfednfm a vyssfm veku, vyjadl'uje tfm kauzalru. zakonity vztah mezi dverna materialnfmi jevy. Nemusf jit ovsern vzdy jen 0 jevy pl'frodnf, nybrz i 0 udalosti jine povahy. Napl'.: Svetova velk» byla pffCinou nesrntmych utrep mnoha milionu lidf. Naproti tomu vyrok Svuj tvrdosijny odpor proti tete teorii neutnel vysvetlit zadnym rozumnym duvodem vypovlda neco 0 psychickern stavu nejake osoby, 0 motivech ci pohnutkach jejiho chovani ci jednanl apod. V praxi se vsak tyto dva pojmy casto prekryvaj! na pl'fcinu i rnotiv/duvod se ptame touz otazkou ProC? a odpovldame na ni vyroky obsahujfcfmi vyrazy typu protoze, ci presne] l'eceno, tyto dva svou podstatou ruzne vztahy se vyjadl'uji stejnyrni jazykovyrni prostl'edky a nekdy se i vecne piekryvaj! (rozdfl mezi nimi je neutralizovan). Vzhledem k uvedenym okolnostem budeme v nasleduifctch vykladech probfrat oba vztahy zaroveri. nediferencovane.

Pokud vsak jde 0 samy terminy pffCina a duvod (motiv), nemeli bychom je v jasnych pl'ipadech zarneriovat. Napl'. ve vypovedi Pokousime se zjistit hlavnf duvod, pro: je vyskyt techto chorob tak vysoky meio byt uzito terminu pffCina (jde 0 kauzalnl vztah mezi dverna rnaterialnimi jevy). Naopak v nastedujkfrn uryvku je obou vyrazu uzito vhodne diterencovane:

Pffcinou osteoporozy byua nedostatek uapniku. u tele nebo jeho spatne uhladani. Tento nedostatek oznilui nejcasteji nizkyni priuodem u potraoe, predeosini u tech. osob, ktere nesruiseji mleho nebo mlecne uyrobky, nebo je nepozioaji z rilznych duvodu, jako jsou jejich neobliba, rodinne nebo hrajooe zuyklosti. Daliii pficinou nedostatku uapnthic je spatne ustiebtuiani z traoiciho traktu.

.Duvod". 0 nernz jsme ted' hovol'ili, pl'edstavuje okolnostprfcinne po-

126

vahy. ktera vede k vedome dnnosti doveka. je jejim podnetem, motivem. Jinak je tomu vsak ve vypovedi Tento vulkan (patrne) obnovf svou cinnost, pro tote vcera byly pozotovenv otfesy pudy. Zde veta se spojkou protoze uvadf nikoli motiv k jednaru. nybrz zduvodnuie. ospravedlriuje tvrzenf obsazene v prvnf vete: Protoze autor vi ze zkusenosti. ze otl'esy pudy byvajl zpusobovany vulkanickou dnnostl. dovolf si tento prfcinny vztah obratit a chapat pozorovany jev (otl'esy pudy) jako duvod k svernu tvrzenf, ze vulkan obnovf svou cinnost. Jde ovsern jen 0 jisty dohad, pl'edpoklad, proto se v prvnf vete caste objevuje nejaky vyraz nejistoty (patrne, asi, velmi prav-

depodobne aj.).

7.3.2.1 Vztah pl'iciny/duvodu ve vlastnlm, uzsfm smyslu se vyjadl'uje pl'edevsfm spojenfm dvou vet z nichz jedna vyjadi'uje pi'fcinu, resp. duvod. a druha nasledek. Nejtypktejslm vyrazem. kterym se tento vztah vyjadi'uje, je spojka protote:

Telesa padaji suisle k zemi, protoze grauitace pusobi timto smerem.

Jak videt. vedlejsl veta uvozena touto spojkou zde vyjadl'uje pl'fcinu, zatfmco veta hlavnf nasledek. Pol'adf obou vet je vetsinou rnozne i obratit a zadt vetou pl'fcinnou:

Protoze etatt uesmiru je samoziejme casoo« zaoisle, milzeme usoudit, ze casoo« promenrui je i grauitacni konstanta.

Uzitf toho Ci onoho zpusobu se l'idf hlavne potl'ebami ternaticke vystavby textu (zavisl na volbe tematickeho vychodiska).

Vedle spojky pro tote marne k dispozci i kniznf spojku ponevadt a tez zastarale spojky jelikot a jeito. Nekdy se hodf podobu protoze rozlozit

na vyraz proto, ie : Je tomu tak proto, te ... , poprfpade uzft obdobnych

vyrazu: z toho, ze , od toho, ie ... , kvuli tomu, ie ... apod. Dalsf spojo-

vacf vyrazy pl'fcinneho typu v dusledku, nasledkem, vlivem, pusobenim, z toho duvodu II z te pffCiny, ze ... , .vzhledem k tomu, ie ... byly uvedeny v pl'fkladech na pocatku tohoto oddflu. Uzitecny rnuze nekdy byt spojovacf vyraz tim spfSe, ie (Tento zekro« bylo nutne pro vest tim spiSe, ie jinak hrozilo .. .), kterym zduraznujeme. ze nasledek se narn jevf jako evi-

dentnf.

127

Nevetnernu (nominalizovanernu) vyjadrovan! pricinnych vztahu slouzt predlozky pro, z, ne, od:

Pro nedostatek potiebneho pristrojooeho vybaveni nebylo moine prooest ...

K uybuchu. doslo z nepozornosti ...

Na toto onemocneni umirti rocne ...

Tyto potize jsou od pateie.

Pozornost zasluhuji predlozkovc vyrazy (od puvodu podstatna jmena) diky, zesluhou, vinou. Z vyznarnu prislusnych podstatnych jmen vyplyva, ze tyto vyrazy zaroven danou pricinu/duvod hodnotl, prvni dva kladne, tretl z nich zaporne (diky povrdiovym mefenim a zesluhou druiicovyct: metod, vinou castych zeplev). Dnes jsme vsak svedky toho, ze se z vyrazu diky stava neutralnl. univerzalnl prostredek pro vyjadrenf prfciny, jak ukazuji pifklady typu:

Diky spatne pripraoe se experiment nezdafil.

Diky zhorsenym. podminluuri doslo k poklesu produkce.

Vnfrnavejsfrn a pozornejsfrn ctenarurrvposluchacum.pfipade takoveto uzfvanf vyrazu diky jako protismyslne. ale zaroven se ukazuje, ze se velmi sir! a ze se patrne ~ bohuzel - stava obvyklyrn. vtipne si s ternito vyrazy pohral autor vety Zesluhou Ci vinou rozptytenosti Internetu ... nelze pfesne zjistit pocet jeho ucastniku.

Poznarnky:

1. Pl'edlozka kvuli rna ponekud hovorovy raz a slouz! k vyjadfen! duvodunebo tez ucelu,

2. Vety uvozene spojovacimi vyrazy nebot, totiz, vzdyf uvozujl rovnez pricinu/duvod, ale uzfvarne jich ve smyslu vysvetlovactm.

Spojovaci vyrazy typu protoze signalizujf vetu (resp. jrnenny vyraz) vyjadrujici pricinu/duvod. Marne vsak i rnoznost signalizovat nasledek, dusledek ci rnyslenkovy zaver (konkluzi). Tomu slouzl hlavne spojka proto:

128

Dosud marne malo primych. detailnich meieni, a proto definovat priibeh. Golfsheho proudu neni jednoduch.y uhol. / / ... detailnich meieni. Proto definovat ... (ide o soutadne spojeni vet at v souvetl, anebo sarnostatne).

Misto (aJ proto je rnozne uzit i dals! vyrazy: (aJ tedy, (e) tudfz, (aJ tim, a tak. Existuje i rnoznost uzft vyrazu tekie (s odstfnem udnkovyrn) nebo 6mz (v podradnern vetnern spojenl):

Obe inovacejsou zahrnuty v jedine molekule RNA, takie / / cimi je zarucena jejich soubeirui selekce.

7.3.2.2 Velmi dulezitou modifikaci kauzalnlho vztahu je vztah podminkovy, V textech odbornych se s nim shledavarne pornerne caste. totiz tehdy, kdyz potrebuieme rfd, ze uskutecnenf nejakeho deje nebo nastanf nejakeho stavu zavisl na jiste okolnosti (ta predstavuje prave podminku). Na rozdfl od vet pricinnych nevypovldajivety podmfnkove (zalozene ovsern rovnez na vztahu pricinnem/duvodovem) 0 tom, ze se darry dej uskutecnil nebo uskutecnl, nybrz vyjadruji jen uvazovany pfedpoklad. Podminka se vyjadruje predevslm vedlejs! vetou uvozenou spojkami jestliie a -Ii (ve spojenich se slovesem vetvaru zpusobu oznamovaciho neboli indikativu) nebo kdyby (nasleduje sloveso ve tvaru zpusobu podrninovaclho neboli kondicionalu). napr.:

Jestliie je / / Je-li rizihouych. [aktori: vice, muie se jejich nebezpecnost posilovat.

Nebezpecnost rizikooych. faktoru se miiie posilovat, jestlize je jich vice.

Kdyby doslo k poruse primarniho chlazeni, zacala by tepla voda stoupat (cela situace se prezentuje jako rnozna).

Kdybychom byli v uplynulych. letech publikovali opahooane informace 0 sifeni radioaktivity po haoarii, pak by byla na udalosti reagovala vefejnost podstatne klidneji (v kondicionalu rninulern se situace prezentuje jako nerealna).

129

Jazyk rna k dispozici i nektere dals! spojovacf vyrazy podrnfnkove platnosti: paklize (kniznl). kdyz (5 odstfnem casovym: Kdyz badatel dojde k urcitetnu vysledku sve rinnosti, vznik« otezk», zda dosezene vysledky jsou pravdive), pokud (5 odstfnem omezovacfm: Pokud neehamestranou 10- qicke znaky, pak sementizece mUte byt ehapana jako pfifazenO, za pfedpokladu, ie II v pffpade, ze (V pffpade, ze lozisko nenf ulozeno melee pod povrchem, opiraji se nase znalosti 0 novem lozisku 0 udaje z vrtu), za podminky, ze ... r v pffpade, kdyby. .. - Potiebujerne-li polozit duraz na omezenost dane podmfnky, uzijerne vyrazu jen kdyz, popifpade tehdy a jen tehdy, kdyz (v textech z oblasti matematiky, logiky a sernantiky). vyrazern take kdyz pl'ipojujeme dalsf podmfnku.

Podmfnku vyjadrenou v podobe nominalizovane rnuzerne signalizovat predlozkovymi vyrazy pii, za, v pffpade, bez:

Pti respektooani Poissonova rozdeleni by tento ukazatel ...

Za omezujicicli podminek dosahuji jednoduset hypercykly ustaleneho stavu.

Toto pravidlo ztrtici platnost v pripade nedostatku ...

Bez dostatecne pripraoy nelze tento pokus realizovat (nasledek nesplnene podmfnky).

7.3.2.3 Leckdy potl'ebujeme vyjadiit tu okolnost, ze jisty, obecne predpokladany vysledek nenastal, prestoze pl'fslusna pl'fcina nebo podmfnka existovala, resp. byla splnena:

Prestoze vysledky vyzkumu oeiejneho mineni nejsou nijak presvedeive, piece jen hoooii do jiste miry ve prospech. druheho mozneho vysvetleni.

Jde tedy 0 .neucinnou" prfcinu nebo podmfnku. Tato situce byva tradicne oznacovana termfnem pffpustka. Takoveto pifpustkove (koncesivnl) situace jsou ve vedeckern diskursu pornerne caste, jak 0 torn rnimo jine svedCf i hojnost ruznych vyrazu pro prfpustku: ptestoie a pfesto, ze (Plat! to i pfesto, ze .. .), tiebeie, ackoli(v) (v druhe, hlavnf vete rnuze byt pifpustkovy vztah jeste zvyraznen sluvky pfeee nebo pfesto: Piestoi« II '

130

I kdyz tyto systemy neobsahovaly prave enzymy, mely pfeee II pfesto velkou selekcnf vyhodu), l kdyz, i kdyby, byf (i) (kniznf): I kdybyehom se sebeviee snazili, bez vnejsiho pfispeni se nem to nepodaff realizovat.

Explicitneji Ize pak pifpustku vyjadfit vyrazy v rozporu s tim, ze nebo bez ohledu na to, ze. Ponekud tezkopadne a dnes uz i trochu neobvykle pusobf vyrazy navzdory II vzdor tomu, ie.

Protoze prlpustkovy vztah je vlastne zalozen na rozporu mezi ocekavanfm a skutecnostl, je rnozne jej vyjadrit i formou jakoby odporovacf:

Tyto metodiky dovoluji dynamicky studovat mozhoue funkce, presto vsak samy poskytuji neuplny obraz.

Bojii se sice zucastnil jen zdali jako pozorovatel, ale presto se dal oslavovat jako genialni oojeuiidce ("zklamane ocekavani" je tu predem siqnalizovano sluvkern sice).

V nevetne. nominalizovane podobe se pl'fpustka signalizuje hlavne predlozkou pfes (ktera je obsazena tez ve spojce piestoze a ve vyraze pfesto, ze), popnpade v zesflene forme i pfes:

Pres cetne snahy 0 zlepseni se dosud neprosadily dosti ucinne ekonomicke tlaky, ktere by ...

I pres nektere pochybnosti 0 shutecne iuize uzdelrui; prevlada v zapadni literature ruizor, ze ...

Teprve nyni se ukazuje, ze i pres riiznorodoet zemshych. planet se v jejich evoluci uplatiiooaly nehtere pochody spolecne povahy.

Z dalslch predlozek je to pfi:

Pii vsi peci, hteni byla pacientovi oenouana, doslo k oyraznemu. zhorseni jeho stavu.

Chceme-li rozpor rnezi ocekavanim a skutecnostl postavit vyrazne do protikladu, rnuzerne uzft predlozku proti:

Proti oceluioanemu rustu. produktivity doslo naopak k jejimu mirnemu poklesu.

131

7.3.2.4 l.ide pri sve cinnosti zpravidla sledujf jisty ol, ktereho touto cinnostf chtejl dosahnout, Tento zamysleny vysledek jejich zarnerne cinnosti se chape jako jejf ucel. Gcel je ovsern nejen zarnyslenyrn vysledkern teto dnnosti (ve smyslu prfciny a nasledku), ale zaroveri i jejfm motivem, tfm, co doveka k tete cinnosti vede. Prostej receno. neco delarn. abych tfrn neceho dosahl. neco zfskal. Tato formulace zaroven ukazuje, ze zakladnfm prostredkern pro verne vyjadrenf ucelu je spojka aby.

Autor muze ve svern vykladu uvestv prvnlvete pnslusnou dnnost a v na" sledujfd vedlejsf vete uvozene spojkou aby pak vyjadrit, k cernu smeruje, tedy jejf ucel:

Ohaneli se platnymi, nebo dokonce i emyslenvmi zaminhami, jen aby ziskali tolik potrebne penize do statni pokladny (piidane sluvko jen zduraznuje nalehavost daneho usilf).

Muze vsak postupovat i opacne. tedy zadt ucelern a pripojit dnnost, jfz rna byt uvedeneho die dosazeno, Napr.;

Abychom pochopili moznosti teto preuence, musime nejprue uoest jeji rizihooe faktory.

Domitianus kuuli tomu, aby preuysil sue piedchudce diistojnosti, dal se titulouat "pan a buh. ".

Spojka aby byva nekdy ruzne doplnovana: k tomu, aby. .. r 5 tim, aby. .. , za ucelem toho, aby. .. r z toho duvodu, aby. .. , kvUli tomu, aby. .. - Pri nevetnern. norninalizovanern vyjadrenf ucelu se uzlva nekterych obdobnych obratu. za ucelem ziskfmf. .. , v zajmu ekonomickeho rozvoje ... , 5 cifem zjistit puvod. .. V ucelovern vyznamu se uzfva tez predlozka pro:

Pro kontakt s oeiejnosti si uybudoual sit! placenych. donasecu.

Pro dosazeni tohoto cile je zapotiebi ...

v urcitem kontextu tez pied:

Citliuou plet je tieba chranit pied ucinky ultrafialooeho zaieni.

132

S vyjadrovanfm ucelu se setkavarne dnes i mimo oblast lidskeho jednanl. princip ucelnosti (teleologie, finality) shledava soucasna veda v cele zive pi'frode, srov.:

aim je genom delsi a na informace bohatsi, tim piesneji musi byt replikooan, aby se neznehodnotil.

As formulacemi kvaziucelovymi se spojkou aby se setkavarne i ve vykladech 0 vztazfch v oblasti nezive prfrody a technickych funkcnlch systernu _ jde vlastne 0 jistou antropomorfizaci, 0 snahu piiblfzit se lidske piedstavivosti, resp. 0 analogii:

Aby doslo k zatmeni Slunce, musi Mesic ...

Poznamka: Zmfnili jsme se uz 0 tom, ze ucel pFedstavuje vlastne neco. co doveka motivuje k nejake cinnosti. Proto je leckdy rnozne uzft mfsto vety ucelove vetu duvodovou: Ohanefi se ruznymi zaminkami, protoie chteli ziskat. .. V nekterych jinych pifpadech muze mft veta ucelova blfzko k vete podmlnkove: Abychom pochopifi moznosti teto prevence, musime nejprve ... ---+ Chceme-fi pochopit moznosti ...

7.3.3 VZTAHY CASOVE: SOUCASNOST, PREDCASNOST, NAsLEDNOST

7.3.3.1 Mezi dverna jevy, udalostmi nebo stavy ved mohou existovat dva ruzne casove vztahy. Bud' jsou nejake dva deje A a B vzajernne soucasne, sirnultannl, soubezne. paralelnf (at uz zcela, nebo jen zcasti). anebo soucasne nejsou, tj. dej B nasledoval / bude nasledovat po dej A, nebo - coz je vecne totez - dej A piedchazel / bude predchazet pred dejern B (zalez! na tom, z hlediska ktereho z obou deju autor celou situci v danem kontextu nahllzf). Podle toho mluvfme 0 naslednostl, resp. predcasnostl deju atd. - Casove vztahy se v textech vyjadruj! v podstate trerni zpusoby

Prvnim, nejjednodusslm zpusobern je uvedenf dejovych vet proste za sebou (at uz jako vet sarnostatnych. oddelenych teckou. nebo tesnej spojenych souradicl spojkou ci oddelenych carkou), pricemz jejich vzajemny casovych vztah se bud' jen vyrozurnlva ze souvislosti, nebo je vyslovne naznacen nejakyrn casovvrn prfslovcem apod. Uvedeme ctyri prfklady:

133

R. 1565 tu Ercker piee a vyd{wa prirucku. 0 mincovni a 0 dva roky pozdeji popis a dejiny olooeneho reviru v Rammelsbergu. R. 1566 se oratil do Drtizdan, ale zahratho odesel do Freibergu.

Zpocatku se vysledky zdaly byt ponehud problematiche vzhledem k projevujici se toxicite vuci ledoinam. Pote, co se podafilo tuto toxicitu ponekud potlacit, zacal pocet publikaci 0 dosazenych. pozitivnich oysledcich. rychle narustat.

Cisar vyslechl zprtuni 0 dobyti Male Strany s velkym uspohojenim a ozapeti projevil nezoykle veseli.

Nesyntetizooany kolicin se zprvu akumuluje v cytoplazme, nacez je exprimotuui gen jeji lyze.

Jak tyto ukazky naznacuil, s casovym: vztahy pracujf autori hlavne ve vy_ praveckh partifch textu, tedy v pracfch z oblasti histone, tez literarnr, a vsude tam, kde se informuje 0 nejakern n prfbehu U (napf strucne vylfcenf historie objevu, zivota vynikajfcfho badatele, postupu pri experimentu apod.),

Pri dalslm zpusobu uvadenl casovych vztahu se jeden z deju vyjadi'f vetou hlavnf, druhy pak vetou vedlejsr, na nf zavislou (je to tzv. veta casova). Ta byva uvozena nekterou z casovych spojek. V tomto piipade se oba deje nechapou jako rovnocenne, dej vedlejsl vety casove se prezentuje jen jako okolnost deje vety hlavnf, je jakoby odsunut do pozadf, takze oba deje jsou hierarchizovany:

Dne 1. rijna se cisar Maxmilian vracel do Prahy, ale necelealy ho tu zadne zulastni pocty. -+

Kdyz se cisar Maxmiliati vracel1. iijna do Prahy, necehaly ho tu zadne zvlastni pocty.

veta casova obsahuje sloveso nedokonave a je tu uvozena podradid spojkou kdyz, ktera je typickyrn prostredkern pro vyjadlenf toho, ze jde o deje vzajemne soucasne.

Na prave uvedenern prfklade muzerne demonstrovat i tretf zpusob vyjadrovant casovych vztahu:

134

Kdyz se cisar Maxmiliati vracel ... , necehaly ho ... -+ Pfi ruuiratu. ... necehaly cisare Maxmiliana ...

Vedlejsf casova veta je tu norninalizovana a casovy vztah siqnalizovan predlozkou pf~ .. Povsimnete si, z~ kdyb~~hom ,::fsto sloves~, ne~oko~aveho vrace/ uzlll slovesa dokonaveho vretil, musili bychom uzrt predlozku po (po navratu), ktera vlastne signalizuje, ze navrat predchazel tomu, co nasledovalo po nern, Obdobne. ale pro opacny casovy vztah. se uzlva predlozka pfed.

7.3.3.2 Jak uz bylo naznaceno. typickou spojkou pro vyjadrenf dvou soucasnych deju je spojka kdyz, po nfz nasleduje sloveso nedokonaveho vidu. Prubeh dvou soucasnych deju rnuzerne posunout i do budoucnosti, a to pomocf spojky ei: Az se budeme zebyvet vyvoietn tohoto jevu, povfme si neco 0 ... - Leckdy se nespokojujeme s pouhym konstatovanlm soucasnosti dvou (popt i vfce) deju a vyjadtujerne i nektere momenty s ternito deji spojene. ktere narn pripadajl v dane souvislosti jako vyznarnne. Uvedeme nekolik pltpadu:

Chceme-li zduraznit moment koincidence dvou deju, rnuzerne uzft obratu prave (tehdy) kdyz nebo v oksmiiku, kdyz.

Je-ll vhodne zvyraznit, ze jeden dej probfhal na pozadf deje jineho. marne k dispozici spojovacf vyrazy mezitfmco a zatfmco:

Mezitimco rimsti oojaci plenili do byte mesto, Scipio cekal na ruuirat soych. poslii.

Leckdy zase potFebujeme vyjadiit, ze nejaky dej A nenastal drfve, nez nastoupil dej B, tedy pozdeji. nez se ocekavalo. a tak uzijerne obratu teprve (az) kdyz:

Teprve az kdyz se pocaly objevovat nehtere vysledky obrousheho rozvoje experimentalni fyziky, bylo mozno tyto jevy piesneji mefit.

Potiebujeme-li naopak rfci, ze dej A nastal proti ocekavanl difve. zvoIfme obrat jeste kdyz:

135

Jeste kdyz se predpokladalo, ze ... , dospel tento myslitel k myslence 0 ...

A konecne obratem .uz kdyz muzerne naznacit, ze dej A platil proti ocekavani v debe platnosti deje B:

Uz kdyz toto jedruini zacinalo, bylo jasne, ze jeho prubeh. bude ...

Nekdy je zapotrebf uvest, ze se dva soucasne deje pravidelne opakujf.

K tomu jsou k dispozici vyrazy vzdy(cky) II pokazde kdyz, kdyko/i(v):

Pohazde kdyz se tahooeto priznaky zacinaji objevovat, je nutne uzit ...

Nektere dals! vyrazy uzlvane k vyjadfenf soucasnych deju najdete v nasledujfcfch pi'fkladech:

V dobe / / v case, kdy se podle rimskych pouesti potulovali na Palatinu vlci, stale uz po mnoho staleti mesto Jertizalem.

Pii studiu teto problematiky zjistil, ze ...

Behem. pokusu se uluizalo, ze ...

Za panooani tohoto cisaie doslo k neholika. vyznamnym udalostem.

7.3.3.3 Pokud jde 0 nesoucasnost dvou deju, Ize uvest toto: Predcasnost deje vyjadreneho vetou vedlejsi pred dejern vety hlavnf se vyjadiuje, jak uz jsme se zmfnili, opet spojkou kdyz, avsak ve spojenf se slovesem dokonavym. Dalslmi spojovacfmi vyrazy jsou cote, kdyz nebo pote, co, take az (pro piedcasnost v budoucnosti):

Pote, co monocyty vstoupily do ceoni steny, jsou diferencooany na mahrofagy.

Specialnl spojkou (ihnedlokamziteluz) jakmi/e se vyjadruje bezprostrednl nastoupenf deje B po de] A:

Jakmile se ujal tiiadu konzula, predlozil ruuirh. zakona 0 pozemhooe reforme.

Jakmile se ozdeian: stalo zahladnini pfedpokladem pro dosazeni profesionalni pozice, nabyva stale zietelneji povahu unioerzalniho hriteria.

Zduraznenl rychleho nastupu deje Ize dosahnout vyrazy (byt ponekud hovorovymi) sotvetze), hned jak, jen co.

Dej, ktery piedchazel. se caste vyjadtuje i nevetne, vyrazern jrnennym, a to pomocf predlozky po, jak uz jsme se 0 tom vyse zmfnili:

Po sue porazce se Kartago pomerne rychle vzpamatovalo.

Po sjednoceni zeme nastala doba jejiho rozhoetu.

Po nezdaru prvniho experimentu bylo piikroceno ...

Tyto buiiky mohou po nasyceni tuky i po soem. zaniku uvolnit oelhe mnozstoi oxidooaneho cholesterolu.

Nektere jine moznosti:

Za par let nato se vsak roztrhl pytel s nooymi teoriemi a hypotezami.

Od piistoni v Barcelone uplynulo mnoho mesicu, nez ...

Je ovsern tez mozne uzft pifmo slovesa pfedchazet:

Stadiu poshozeni ceoni steny piedcluizi zvysena expozice chemickyni ci biologickym. patogenilm.

Naslednost deje vyjadreneho vetou vedlejsl (coz je prlpad rnene casty) Ize signalizovat spojovacfmi vyrazy (dffveljeste) nei, Oeste) pfedtfm nez:

Drive nez tato jedruini zacala, sesel se Bockaj s turechyni velkym vezirem Mahmedem.

137

Jeste nez pristoupime k vlastnimu oyhladu, musime pfedeslat nekolih. uysoetlujicich. pozruimeh.

Doe ste let predtim, nez se podle mytu narodil Romulus, uladl nad Izraelem a Judskem David a Salamoun.

Nominalizace: ?fed pokusem jezapotfebf ...

7.3.4 VZTAHY CHARAKTERU SOURADNEHO: SLUCOVACr (KOPULATIVNi), ODPOROVACi (ADVERZATIVNi), KONFRONTACNI, ALTERNATIVNi (DISJUNKTIVNi C. VYLUCOVACi)

7.3.4.1 Se vztahem slucovadm, tj. v podstate s prezentovanfrn polozek v porneru sounalezitosti, jsme se zcasti setkali v rarnci vykladu 0 vztazfch casovych a prfcinnych. Iypickym spojovacfm vyrazern je tu spojka a, popifpade proste razenf jednotlivych polozek za sebou beze spojky, at uz po carce. stFednfku nebo po tecce. Napt:

V tomto stadiu se zhorsi moznost rozsiii: prusuit tepny a zvysi se pfilnavost okrajii endotelouycli buneh. Dtisledheni tohoje sklon k stazeni tepen, k toorbe destichooe krevni srazeniny a honecne k proniknuti zanetlioych. buneh do ceoni steny .... Z dalsich. fahtori: pak poshozeni endotelu piisobi vyssi hladina homocysteinu, tabakovy kouf, nedostatek kysliku v organismu, cytostatika a ionizujici zareni. K poshozeni piispioa rovnez vysoky krevni tlak, turbulentni proudeni v tepruich. a poruchy oznihle nadmernym. hromadenini organickych. kueh.

Socialni portrety nositelic jednotlioycli ozorcii statusoue stability / mobility jsou obsazne a maji raz informativni.

Z ostatnfch prfpadu slucovanl stojf za upozornenl uvadeni ruznych paralelnfch vypoved: ci skutecnosti (nekdy rnfva povahu vyctu). Jde 0 vyrazove prostFedky dulezite pro ctenarovu orientaci: jednak - jednak, zcasti - zcasti, dilem - dilem, na jedne strene II z jedne strany - na druhe strane II z druhe strany, nejprve - potom - nakonec. Alespon jeden pFfklad:

138

Jednak lide podceiiujisue pfijmy, at z nedostatku evidence, nebo Z obav pied zneuzitim, jednak penezni prijmy pfedstavuji jen urcity podil celhouych. zdroju.

Velmi uziternyrn prostFedkem jsou dale spojovacf vyrazy (a) take, tez, rovnez, kteryrni platnost nejakeho tvrzenf rozsirujeme (nekdy proti ocekavanf) i na dals! prlpad. Mohlijste si povsimnout, ze caste se v uvadenych vyrazech objevuje - fakultativne - zakladnl slucovacl spojka a nebo jejf zesilena varianta i, ktera rnlva tez vyznarn blfzky vyrazum typu rovnez i sama 0 sobe:

Z biologickvcn faktoru to mide byt cytomegalovir6za a snad i nehtere bakterialni infekce.

Spojka a spojuje obe polozky jakozto rovnocenne (Ieda jen zvolene jejich poiadl rnuze nekdy naznacovat odstupnovant jejich zavaznosti. dulezitosti). Napr6ti tomu spojka i naznacuje jiste zduraznenl ci stupen Zc3- vaznosti. V zapornych vetach jf odpovlda spojka ani:

Dotazooany nezmenil ani profesi, ani jinou charakteristiku pracovniho zaiazeni.

Uzfvanf spojky ani v poslednf do be v jistych kontextech ustupuje - srov.:

G. Maxwell je velmi obratnym. experimentatorem a neboji se uzit i / / ani riehontnejsich. postupu.

K vysunutf do popredl, resp. odsunutf do pozadf spojovanych polozek slouzl vyrazy typu ved/e, krome, mimoto:

Na pocathu. onemocneni nalezame vedle ateroskler6zy hypertenzi / / Krome ateroskler6zy nalezame tu i hypertenzi.

Krome celhooych. zmen. ziootni urooru: dorruicnosti jsme se zabyoali predeosim. jeji potlminenosti ...

Geska spolecnost trui urcity hodnotooy system. Krome toho rrui obecne sdilenou zhusenost, htera ...

139

Mimoto byly u neddone dobe objeueny nekterejednobunecne organismy, htere ...

7.3.4.2 Ve vedeckych textech se caste stava, ze musfme ci chceme konstatovat nesouhlas mezi dvema vypovedrn: nebo fakty A a B. Tento vztah byva nazyvan odporovaci: nejaka vypoved' B je v rozporu s ocekavanfm plynoucfm z vypovedi A. Jde 0 to, ze v textu autor uvedenfm B (po)opravuje, koriguje one ocekavanr spojene s A. Zakladnfrn] spojovacfmi prostredky jsou tu ale, (a)vsak, nicmene (vsak), ovsem (to se dnes sirf v tomto odporovacfm vyznarnu, i kdyz mnozf uzivatele jazyka s nfm stale spojujf odstm puvodmho vyznarnu samozrejmosti, srov. odd. 9.2.2). Leckdy byva ve vypovedi A vyraz sice, ktery predjfma a signalizuje one "zklamane ocekavaru" vyjadrene v nasledujici vypoved: B:

Sdeleni tech to pozorooani ueiejnosti miize sice oolionit jeji postoje, niholi usak zmenit celkouou situaci.

. Katalyticke hypercykly mohou sice neomezene obohacouat suuj informaeni obsah, ale nepiipouetejt koexistenci uetsiho poctu hypercyhlt;

Tato tabulka byla sice oduozena od profesniho postaueni, je usak spise charakteristikou stratifikacni (sluvko eptse nesoulad ponekud oslabuje).

Onen odporovacf vztah byva leckdy spojen s ruznymi momenty ci vyznamy pragmatickeho razu Castyrn prfpadem je vyznarnovy odstfn kompenzace: Uhelne bohatstvf je v tete panvi podmtnenc. nekolika desftkami sice vetsinou tenkych s/oj!, zato (vsek) vyvinutych na velkych plochach. S kompenzacf je spojen i vyraz ale a(le)spon, naznacujk: moment jiste .utechy", Naopak v pnkladu Tyto studie prinesly sice cetne cenne vysledky, ale jeste nadejnejsf jsou trendy poslednfch let vyjadruje vypoved' B vyssf stu pen pozitivnosti.

Necekanou platnost obou vypovedf vyjadrujeme vyrazy ale take, take vsek, evsek i, ale ani apod., napt: Existuje castecna zkffzena reaktivita mezi vajfcky ruznych drutn), ale take mezi alergeny bflku a perf. Jindy zase chceme vyjadrit nikoli kompenzaci, nybrz substituci, nahrazenf skutecnosti A skutecnost] B: Ocekavali jsme, ze dojde k t1stupu choroby, a(le) mfsto toho II mfsto toho vsek ...

140

potrebujeme-li sdelit, ze skutecnost A se ukazuje proti vsernu ocekavanf jako nevyznamna, irelevantnf vzhledem k B, marne k dispozici.vyrazy dvojfho typu a vyznamoveho odstfnu: stejne viek, ale stejne, i tak viek; respektive ale II avsak presto, pfitom vsek: Nap].: Lze sice ocekevet pokracujfcf rust poptavky, i tak vsak II avsak pfesto zustava obrovske nepet! v oblasti stavebnfch zakazek.

Pro nektere da lsi vyzna move odstfny existu j f zvlastn f vYrazove p rostred ky: jen(om)ze (omezenf oc~kavanych d.usledku))en(om))edine~ pv~~~e (se sk~tecnostf uvedenou v A je v rozporu jen polozka (polozky) uvadejk: B). Napr.:

Takto zasifrovanou zptevu Ize pieclst jiz jen s tajnym klfcem. Iente ve skutecnosti i tekoveto zpravy mohou byt, v principu, rozlusteny

A konecne omezenf platnosti A poukazem na nutnost platnosti B Ize vyjadt'it pomocf spojek ale, (a)vsak spolu s modalnlm slovesem =: nebo jeho ekvivalenty: Zadoucfho t16nku Ize sice tfmto zpusobetn dosahnout, avsak musf se II je zapotfebf II je nutne zerovet; pfitom ...

Zvlastnl druh odporovacfho vztahu piedstavujl pifpady, kdy ve vypovedi A se explicitne poplra platnost nejakeho deje, stavu apod., jeho nesplnent, a vypoved' B pak uvadl dej/stav jiny, platny jakozto nahrada. substituce za neexistenci A. Pro tento vztah existuje v cestine zvlastnl spojovacf prostredek. totiz spojka nybrz. Ve spojenf nejen - nybrz i uvadi ci doplnuje nutnou slozku situace:

Vede se zioot nejeui jako fyzikalne-chemicka anomalie, nybrz spise jako shrytii ulastnost piepracooane hosmiche latky (sluvko spise dany rozpor oslabuje).

Cisar neproruisledooal jen / / proruisledooal nejen / / autory, nybrz i jejich zruime a pribuene.

Avsak uzivani tete spojky v poslednl dobe ustupuje a rrusto nf nastupuje zakladnl odporovacf spojka ale:

Ve uede nestaci jen stimulujici iniciatioy, ale dulezity je zde soubor piedpohladic zahrnuty u pojmu .epistemiche hompetence".

7 .3.4.3 K vztahu odporovacfmu rna bllzko vztah konfrontacnl. Jde viastne 0 porovnavant dvou odlisnych deju/stavu se zarnerenrrn na jejich rozdllnost. neboli jde 0 jejich postavenf do protikladu ci kontrastu.

141

Kbnfrontovat rnuzerne dve vypovedi tfm, ze je proste postavfme vedle sebe, aniz na jejich protiklad vyslovne upozornfme nejakym spojovacfm vyrazern:

Kulturni diferenciace rna blize k meritohratiche diferenciaci, diferenciace materialne-moceneha rrui uyrazne tiidni aspekty.

WtSinou se vsak konfrontacnl vztah signalizuje nekterym vhodnym vyrazem (v uvedenern pifklade by to mohl byt obrat naproti tomu). Nasledujfcf prfklady uvedou nejvyraznejsi zpusoby tete signalizace:

Tyto vykony mohou ovlivnit spotiebu kysliku v kontrahujici se soalouine, kdezto vlastni loiisko oolioneno byt nenuize.

Zatimco kriteria pro zjisten: totozne denotace jsou podstatne jednodussi, jsou hriteria pro zjisteni smyslu mnohem obtiinejsi.

Byl-li Titus citanlunrym. vzorem dobreho cisare, jeho nastupce Domitianus stal se naopak vzorem tyrana na trune.

-Iestlize v loiishem skolnim race bylo na vysoke skoly prijato necelycli ... tisic nooych. posluchacii, nastoupilo jich letos ... tisic.

Vosmdesatyeh letech.preoladala rovnost ve spotiebe u pfevaine casti populace. Pro soucasny stav plati vsak zjisteni opacne, tj. vetsi difereneovanost.

N a rozdil od oypocetni tomografie umoziiuje pozitronooa tomografie sledovat i zmeny metabolicke.

7.3.4.4 \/elmi hojne se ve vedeckych textech vyuzfva vztah alternativnr neboli disjunktivnt pro jehoz vyjadrovanf je typkka spojka nebo. Tento vztah patif, jak znarno. k zakladnlrn vztahum. s nirniz pracuje logika. V te se rozlisuje disjunkce .silna". vylucovacl (jen jedna z alternativ je pravdiva), a "slaba", nevylucovacl (alespon jedna z alternativ je pravdiva). I kdyz toto rozlisovanl neztrad svou platnost ani mimo logiku, prece jen je ve vyjadrovanl vedeckern i odbornern situace ponekud jina, a to predevstrn proto, ze se v nern uplatnu]' nektere dals! momenty, vztahy casove. mfstnf

142

apod. Tak kuprfkladu ve vypovedi Timto postupem Ize cetne vady zcela nebo do znecne miry odstranit jde sice logicky vzato 0 disjunkci silnou (pro jednotlive konkretni pnpady muze platit pouze jedna z obou alternativ), avsak v dane vypovedi jde autorovi 0 celkove vysledky onoho postupu a v tete souhrnne. komplexnf charakteristice se obe alternativy nestave]! proti sobe. nybrz vedle sebe.

Ukazuje se tedy, ze se pf uzfvanlspojky nebo uplatnuje predevstrn eelkova souvislost (kontext) a kornunikacnl zarner autora. A rnuzerne dodat, ze pokud jde 0 kladenf carky pred tuto spojku, pfserne ji jenom tehdy, chceme-li ci potrebujeme-li postavit obe alternativy proti sobe, vytknout jejich neslucitelnost (inkompatibilitu). (Prototypem takovychto spojenf je Hamletova otazka ,,8y1, ci nebyt?") Ve vedeckern vyjadrovan' jsou vsak frckventovanejsl spfse vety jine. jako:

Dosud nedovedeme jednoznacne iici, zda jsou tyto proeesy vyvolavany rozptylooanymi skodlivinami, nebo zda jde a proeesy pfevaine prirozene.

K dukazu. tahooe piicinne souvislosti by byla nutrui bud' perspektivni epidemiologiclui studie, nebo duhaz » klinicheho vyzkumu.

Mahto se tak dit doema zpusoby: budrozriiznenim. onitiniho prostiedi, anebo trvalou agregaci (postavenf do protikladu je tu zdurazneno nejen carkou. ale i doplnenlm spojky bud' u prvnf alternativy a uzitlm vyraznejsf podoby anebo u alternativy druhe).

Druhy zpusob. proste kladenf dvou (nebo i vfce) alternativ vedle sebe, je ve vedeckych a odbornych textech castejsf. Napr.:

Chirurg dovede tei oymenit poshozene srdecni chlopne a castecne nebo stoprocentne korigovat cetne orozene vady.

Objevuje se v praoidelnycli nebo (i) nepraoidelnycli intervaleeh.

Krome tech to pitpadu typu .nekovtek. jindy onak" jevf se jako dulezite i pnpady typu "jednou tak, jindy onak, nekdy i obojf zaroven" (ktere tedy odpovfdajf disjunkci "slabe"). Napr.:

143

S poruchami sekrece nebo distribuce endorfinii souoisi snad i schizofrenie.

Vyznam kazde nove metody je tieba posuzovat z hlediska pritneho nebo neprimeho ueithu. pro nemocneho.

Chce-li autor vyslovne upozornit na to, ze nevylucuje rnoznost pusobenf obou taktoru zaroven, muze tak ucinit pomocf podvojne spojky alnebo (srov. odd. 12.7). Napj.:

V pripadech, kdy jde 0 text komplikovanejSi. a/nebo z{waznejsi ...

Nekdy byva takoveto presne, jednoznacne explicitnf vyjadren! dokonce zadoud, Castecne podobnou platnost muze nekdy mft tez kombinace spojek nebo i:

Docluizi pak k fyzicke nebo i psychiche depresi.

Spojka nebo se nekdy uzfva i ve vyznarnu oslabenern, a pak ji Ize nahradit slucovacl spojkou a. Byva tomu tak caste ve vyctech:

Vyskytuje se tam napfiklad acetyldehyd, dimethyleter, propin nebo akrylnitril.

Hodf se upozornit znovu na to, ze v nekterych pnpadech zalez! na autorovi, jak dany vztah chape. zda chce v danern kontextu prezentovat obe alternativy jako stojfcf vedle sebe, nebo naopak proti sobe. V nasledujcl ukazce je to patrne:

Kardiooaskularni chirurgie tu nahrazuje nebo piemostuje poshozene useky ceo bud' biologichymi transplantaty, anebo umelymi ceonimi protezami.

To ovsern neznarnena uplnou autorskou libovu!i, Tak naprlklad ve vypovedi Stoupajfcf nebo setrvele tendence umrtnosti je zfejma jen v peti zemfch nelze dost dobre chapat ony dve tendence jinak nez .vedle sebe" (kupt v pfislusne tabulce by byly obe tendence surnarizovany v ternz sloupci). Naproti tomu v kontextu vypovedi Bud' jde 0 tendenci setrvalou (nap! v lrsku), nebo stoupajfcf (nap! v Bulharsku) jde 0 kontrastovanl.

144

Nakonec jeste dve doplriujk! poznarnky:

Prvnf se tyka toho, ze vedle spojky nebolanebo marne k dispozici tez spojku Ci (drive se jf uzfvalo hlavne ve vylucovackh otazkach), Obdobnou platnost majf i v)irazy popffpadelpf/padne a eventualne. Protoze pnslusnou alternativu omezujf (naznacu]! naprfklad jejf mens! pravdepodobnost, okrajovost apod.). psavarne prod nimi carku, Pam sem tez v)iraz respektive (resp.), uzfvany nekdy ve smyslu .nebo spfse ", .vlastne". Nynf se leckdy uzfva tohoto vyrazu (celkem vhodne podle anqlktiny) i v prlpadech typu

Univerzita Karlova a Univerzita Masarykovajsou na prtmim, respektive druhem. miste co do velikosti. (Vzajemne priiazenf pod Ie poradf.)

Carku je vhodne psat tez pred vyrazern nebo dokonce, nebof jde 0 platnost stupnovad.

Druhe nase upozornenl rika, ze od spojek nebo, Ci je treba odlisovat spojky neboli, cili. Ty majf funkci zcela jinou: Jestlize autor uzije dvou ruznych pojrnenovanf, popisu nebo v)ikladu, rna moznost spojkami neboli, (iIi vyjadrit, ze oba tyto nazvy ap. majf stejny vyznam, oznacujl totez, Tyto spojky majf tedy funkci v)iznamove ztotozfiujld. Nap]': krystalicke shluky neboli agregaty, lschemkx« choroba srdecnf Cili postizeni tepen zasobujfcfch krvf srdecn! sval. V takovych prfpadech by uziti spojky nebo, ktera rna funkci alternacnt, mohlo byt pifrno zavadejkf, Tak· treba formulace Chalkopyrit nebo kyz medeny patff mezi dUiezite rudy med'nate viastne rika, ze jde 0 dve ruzne rudy. Nalezity (a autorem zamysleny) vecny obsah vsak vyzaduje znenf Chalkopyrit nebolilCili kyz medeny patff ... (Spojky nebolilCili majf tu tedy obdobnou platnost jako obraty jinak zvany, znamy tez jako apod.) - Neco jineho ovsern je vyslovne uvadenf dvou synonymnfch (tedy alternativnfch) nazvu pro nejakou vec, ktera byla uz predtfm uvedena, identifikovana. Kupr. ve vete Pro tuto rudu se uzfva nezev chalkopyrit nebo kyz medeny jsou narnlste jedine spojky neboki. V pnpadech jako Tento pffstroj ma dva nazvy, tlekomer a barometr hodf se uzft slucovacr spojku a.

Jednfm z jevu, ktere prispfvajf k soudrznosti, koherenci textu, je ta skutecnost, ze mnohe predrnety (v nejsirsfm srnyslu), 0 nichz je v danern textu

145

ree, se objevujf, tj. byvajl v jeho prubehu zrninovany ci pojrnenovavany, nekolikrat. ba nekdy i mnohokrat na ruznych mistech. Mohli bychom rici, ze text prostupujl a vytvarejl retezce pojmenovanl jednoho atehoz pjedmetu reci (PR). (Nekdy se tyto vztahy nazyvajl koreferencnl nebo izoto-

picke.) .

Z hlediska autorskeho je tu treba mit na zreteli nekolik veci, Prvnf zml-

nenl nejakeho PR neboli jeho "uvedenf na scenu" seobvykle uskutecnu]e _ ve vedeckych textech - jeho zakladnlrn (" tsrminoloqickym" nebo nej· beznejsim) nazvern. V celern nasledujklm textu se pak ukazuje jako_rele· vantni ta okolnost, ze existuje nekolik dalskh zpusobu, jak dany PR pojmenovat ci obecnej receno zminit. (Zcasti jsme tyto ruzne zpusoby uvedli uz v oddfle 7.2.1 0 rozvijeni tsmaticke linie.)

Piedevsirn je to ovsern opakovanl tehoz slovniho pojmenovant leckdy v ruznych qramatickych tvarech (napt.: Shakespe?1re - Shakespeare, cerna dira - cernou diru, hlavni mesto Ceske republiky - do hlavniho meste Ceske republiky, operovat - operace), dale pak synonymum (zaskrt - diiterieldiphteria, kyselina sirova - H2S04 dramatik - autor dramat - drematicky spisovatel) nebo ruzne synonymni opisy (Praha - hlavni mesto Ceske rep ubliky) , popifpade prllezitostne nazorne pojmenovani metaforicke (caste uvadene v uvozovkach). napt kdyz se ohon komety nazve je· jim zevoiem.

Caste jsou take prfpady, kdy je nejaky PR pojmenovan nazvern obecnejsim, vyznarnove nadrazenym. V tomto prlpade musi byt ovsern tento nazev opatren tdentifikacnfrn zajrnenern tento:

Pronim. ceskym nositelem Nobelovy ceny byl Jaroslav Heyroiisky. Tento nas vyznamny cesky {yzik obdrzel toto prestizni vyznamenani v r. 1959.

Machiu: Maj - toto zahladni dilo ceske poezie.

Dalsi rnoznostl je dany PR (uz v textu drive pojmenovany) znovu nepojrnenovavat, nybrz jen na ne] odkazat nekterym zajrnenern (osobnim nebo odkazovacfm tenltalto nebo vztaznyrn): Hipokampova formace je mozkove struktura, ktera hraje dulezitou ulohu v pemetovyd: procesech. Poskozeni hipokampu nebo jeho !ecebne odneti vede k ... Navic si postizeny ucboveve pamer ptocedurelnl. Ta je potiebn« pro ziskavanf dovednostf.

146

A je tu konecne jeste dalsi rnoznost. totiz pojmenovani PR vynechat, elidovat. Tato elize je ovsern v cestine bezna v pozici qramatickeho podmetu v pifpadech, kdy se vyrozumfva ze souvislosti. zcasti tez z tvaru pffsudkoveho slovesa. Napi.:

Drive oytoorene pametooe stopy vsak ziietaoaji neporusene, protoze jsou praodepodobne ulozeny v jine mozhooe struktufe.

Volba toho ci onoho zpusobu identifikace opakovaneho PR zavisf na ruznych kontextovych okolnostech. Autorum je rnozno poradit, aby jich uzfva!i zpusobern vynalezavym. tak, aby se na jedne strane vyhnuli nezadoucf stereotypnosti (napt stalemu opakovanl zakladnfho pojmenovanl - v tom nam muze dobre slouzit uzlvan! zajmen. na coz se leckdy zapomfna). na druhe strane aby dany PR zminili vzdy takovyrn zpusobern, aby ctenar/posluchac jej mohl snadno a jednoznacne identifikovat.

K nejednoznacne identifikaci PR ze strany ctenare/posluchace dochazlva zejrnena v nekolika typickych prfpadech. Jednim z nich je rnoznost nejednoznacneho vztazenl zajrnena k prislusnemu pojmenovanl. V norrnalnfch prfpadech se tento vztah pozna podle tvaru uziteho zajmena, nebot ten se shoduje s tva rem podstatneho jmena. k nemuz se vztahuje. Avsak napt ve spojeni chybejfcf soucastky diagnostickych pffstroju, ktere ... neni jasne. zda se zajmenny tvar ktere vztahuje k substantivu soucastky, nebo pffstroju. Ponekud osidne byva tez uzlvanl odkazovacf zajrnenne dvojice tento - onen v prfpadech jako 0 rozvoj astronomie se tehdy zaslouzili dva bedetele, Johannes Kepler a Galileo Galilei. Tento tim, ze ... , onen zase svyml pokusy. Pravidlo sice rfka, ze tento se vztahuje k blizsfrnu (tj, druhernu v poradf), onen ke vzdalene]slrnu (prvne jmenovanernu), avsak leckdy tu pflchazfme jako ctenaii i jako autoi'i do rozpaku. a proto Ize doporucit uzivat mene kniznlho a pi'itom jednoznacneho zpusobu s cislovkami radovymi, tedy: Prvnf z nich ... , zatfmco druhy. ..

Dulezite je ovsern nejen zretelne uvest dany PR do textu, ale i jasne signalizovat zrnenu PR, prechod k jinemu.

Vedle tete identity PR ve vlastnfm smyslu, tj. identity totalru. koherenci textu napornaha take - byt mene vyrazne - identita castecna, tj. prfpady, kdy jeden predrnet reCi je pojrnove zahrnut v jinern. Napf.: Tfmto preblemem se zabyvali mnozi bedetel». Nekteii z nich II jeden z nich ...

147

7.5.1 0 KOMPOZICI OBECNE

Kompozicf rozumfme usporadant (a usporada~anO ei orqanizovanl jednotlivych slozek textu podle urdteho planu (zcasti vypracovaneho pred,em, zcasti dotvareneho a ptetvareneho v prubehu produkce textu). Stara latinska rada spisovatelum rfka: "Rem tene, verba sequentur" nevbo~i. ,,~e~i se dobre chop, slova uz sama prijdou" . Je to pokyn nepochybne uZltecny, pokud marne na mysli to, ze autor jakehoko!i textu by mel predevstrn dobre znat a promyslit to, 0 cern chce etenare/posluchaee inforrnovat, co jim chce sdelit.

Relevantnf vsak nenf jen otazka "C07", nybrz take "Jak7". A odpoved' na tuto otazku se nedostavf sama od sebe, nybrz autor ji musf dukladne promyslet, musf si prodern vypracovat, prinejm~~sfm v hrub~ch rysech, j,a~ bude svuj vyklad, sve sdelenl koncipovat neboli jak bude pn produkovanl

textu postupovat.

Mel by si rozvrhnout celkovy plan textu, jeho myslenkovy, vecny obsah vhodne rozdenit a jednotlive casti zkombinovat, zorganizovat tak, aby vznikl prehledne a logicky uspoladany, smysluplny celek, ktery by ctenar/posluchae mohl bez vetskh potlzl sledovat a jeho obsah a smyslva?ekvatne pochopit. Tato kompozicnl vystavba textu nenf od onoho .veo se dobre chop" nejak odtrzena. nybrz naopak obe slozky, ~,b~ druhy ~sy~ diickych procesu (rnyslenkoveho zpracovani) se prostupujl, jsou do jiste

mfry na so be vzajernne zavisle. 0 v 'v., v

Na jedne strane platf, ze ,,0 nicern nemuzeme vykladat pnlehave

a jasne. co dobre neznarne" (V. Mathesius 1942, 39), z~r~ven vsak ~va druhe strane z celeho rnnozstvl poznatku. ktere autor 0 vee nashromazdil, musf provest jisty vyber, pri nernz se nepochybne i'fdf ohled~~ ~a svuj sdelny zarner, na ctsnare nebo posluchace. a ted~ i n~v~omp~~lc.nl uspo~ radanf sveho projevu. Sarnozrejme, zejmena zkuseneJsl auton Sl mnohe z naznacenych rnyslenkovych procesu ani neuvedornuil, provadejl je rutinne, automaticky. Avsak mene zbehll autof a stejne tak i zkusenl autof v pi'fpadech, kdy jde 0 vecny obsah komplikovanejsf a/nebo text zavaznejsf, rozsahlejs! ap., nemohou si hlubs! a podrobnejsl prornyslenl kompozicnl vystavby odpustit. Do jake mfry si svuj kompozicru plan pfsernne

148

fixujf, anebo do jake mfry se spolehnou na svou pamet nebo pohotovou invenci, je LIZ zalezitostt individualnl. V kazdern phpade se vsak promyslena kompozice na textu pozna a vyplatf se.

7.5.2 KOMPOZICNi FUNKCE NA ROZNYCH UROVNicH TEXTU

Kompozienf vystavba textu se projevuje na ruznych jeho urovnkh. Na nejvyssf, nejobecnejsl urovni jde 0 vkernene stabilnf elenenf textu na castl typu uvod - teoreticke pozadi, procedury, zkournany material - analyza dat - diskuse, zaver. (Viz podrobny vYklad 0 nich v kap. 6.) V ramo techto "makrofunkcf" nalezame pak radu kompozicnlch funkcf 0 neco nizsf urovne, z nichz nektere se mohou objevit i nekolikrat. na ruznych mfstech textu. Jde napi'fklad 0 takoveto funkce: stanovenf cfle prace. vysvetlenl a zduvodneni zvoleneho pnstupu. definovanl dane problernove oblasti, uzsf vymezenf re; seneho problernu, odkazy na dosavadnf prace v dane oblasti, kriticke zhodnocenf tech to pracf atp. Tyto funkce mohou byt spojeny s delsuni nebo kratsfmi useky textu, s odstavcem nebo nekolika odstavci apod.

My se vsak v tomto oddfle budeme zabyvat kompozkntrni funkcemi na nejnizsf urovni ("mikrofunkcemi"), ktere autor piipisuie jednotlivym vypovedfrn. popnpade nejakernu jejich kratSfmu sledu ve vztahu k ostatnfm eastern textu nebo textu jako celku. To vse ovsern v rarnci kompozicnkh celku/funkct vyssfch. Nemuzerne zde pochopitelne podat jejich uplny vycet. omezfme se jen na ty, ktere se podle nasl zkusenosti jevf jako nejtypietejsf, nejdulezitejsf a nejfrekventovanejsl. Jejich vymezenf je pochopitelne ponekud vaqnf, coz je dana jak povahou veci same, tak i skutecnostl, ze tate oblast nebyla dosud teoreticky dukladneji zpracovana. (Rozkolfsana je ostatne i terminologie, a to jak na urovni obecne - vedle termfnu funkce ,,kompozienf" objevujf se termfny .retoricke". .obsahove" aj. -, tak pokud jde 0 funkce jednotlive.)

Podame nynf nutne neuplny a doplnitelny vyeet jednotlivych kompozirruch funkcf (mohli bychom je chapat i jako ukony ktere autor provadl pri vytvarenr. konstruovani textu) a budeme jej nakonec ilustrovat rnnozinou vicemene nahodne vybranych prlkladu. ktere take ukazou nektere typicke vyrazove zpusoby a jazykove prosti'edky, kterych se k tomuto cfli uzfva.

7.5.3 TYPY KOMPOZICNicH FUNKCi

Jak bude podrobnej vylozeno v kap. 9, pojednavajkl 0 funkcfch komunikacnkh. je zakladnl, obecnou funkcf vedeckych a odbornych textu

149

funkce proste sdelovacl a formulacru. Pri konstruovanl textu se ovsern tate kornunikacnl funkce ruzne specifikuje a modifikuje, a hlavne se transformuje na ruzne funkce kompozicnl. Tak napt nejakou svou vypoved' muze autor uzft pf kornponovant textu jako tezi, respektive antitezi, jako argument v polemice nebo diskusi, jako hypotezu (a pokusit se podat jejf verifikaci ei falzifikaci), anebo ji prezentovat jen jako dornnenku.

Existuje ovsern dulezity rozdfl mezi prezentacf poznatku, badatelskych vysledku a nazoru autora sarneho. a poznatky a nazory jineho badatele (jinych badatelu). 0 nkhz autor referuje, odvolava se na ne atp. (Leckdy jde i 0 celkovy vyvoj a dosavadnf stav badaru na danern useku, ktery autor popisuje a shrnuje.) Dulezite pri tom je, aby autor tyto dve oblasti ve svern textu vzdy zretelne odlisil. aby ctenarzposluchac pokazde jasne poznal, kde kond prezentovanf cizfho zjistenf nebo rnmeru. a kde uz jde 0 poznatky nebo nazory autora sarneho. Bohuzel se to nekdy ke skode veci nepozna.

Zcela neutralnl, nespecifickou kornpozicnl funkcf je pedant proste vecne informace, tvoifcl podklad ci .prostredl" vlastnfho vykladu, Prfklady:

V beine reci uziname termin "znak" ve velice sirokem smyslu a v souvislosti s rozmanitymi funkcemi. Tak rruizeme elyiet, ie dym je znakem ohne, ureita barva nebo zuiie znakem jiste politicke strany, kyvnuti znakem souhlasu atd. (Druha vypoved' rna zaroven funkci blizsfho vysvetlenl pomocf prfkladu.)

Na obr. 4 je uvedeno blohooe schema elektronickeho traktu pro detektor tepelnycli neutrorui.

Mezi obliqatnl funkce pam uvozovanl ternatu a podavant definic. Nejprve pifklady na uvozent tematu:

Vysetrovani poruch v hyslicnihoue urstoe tranzistoril MOS toori dalsi komplex otazeh, ktery jsem ieeil v ramci teto prace.

Prestoze 0 biosynteze a struhtuie glykoproteinil hodne vime, zakladni otozka, jak glykosylace prisptoa k jejich etruktuie a funkci, zilstava nezodpouezena.

Pokusme se ted' odpooedet na otazku, proc ...

150

V tomto clanku posoudime jeden z piistupii k ...

Hlavni problem spociva v tom, co si ulastne pod tuizoem. "rizikovy fahtor" chceme a miizeme piedstaoooat:

Ani uoedene zideni problematiky neiesi vsak otazhu, ktera je s mezigeneracni mobilitou spojena, tj. otazluc vymezeni generaci. (vyraz uvozeny zkratkou tj. rna navfc funkci vysvetlovacl.)

Nynf nasledujl pnklady ruznych podob definic:

Demence jesyndrom, ktery Soetoix: zdraootnicha organizace definuje jako ziskanou celkovou poruchu vyssich duseonich. funkci bdeleho pacienta.

Mikropnutim je tieba rozumet zbythooe napeti v ruznych. krystalcich rilzne oelhe, aosah. ve vsech castech. tehoi krystalu stejne.

Mluvime-li 0 socidlni dynamice, marne tim na mysli zmeny socialnich. pozic jednotlivcil nebo malycli skupin v socialni struktuie, tedy piechody socialnich. jednotek z jedne skupiny nebo kategorie do druhe. (Tato definice obsahuje i blizsf vysvetlenl.)

Lomooa dynamika popisuje pohyb rychle trhliny v telese.

Vlastnf, specificke jadro vedeckeho a odborneho textu predstavu]l autorova tvrzenl tykajkl se jistych faktU nebo idejf, k nimz autor dospel pri sve badatelske dnnosti. Autor se pochopitelne snaz! jejich proklamovanou pravdivost, spravnost, opravnenost atp. prokazat. dokazat a dolozit a caste k nim pripcjuje vysvetlenl nebo zduvodnenl. popnpade je podle okolnostf obhajuje (nap! v polemice). Jak ukazou nasledujkl prfklady. autori formulujf sva tvrzenf leckdy s ruznou mfrou jistoty, pravdepodobnosti ci presvedcenosti (srov. odd. 9.2.2 a 9.2.3):

Proto - na rozdil od dfivejsich uoah. Eigena a jeho spolupracovnikil - jsme vypracovali model, kde obe inovace jsou shrnuty v jedine molekule RNA.

151

Rozbor empirichych. ndaji: prohazal, ze urcite generacni predely v pooalecnem. oyuoji ceske spolecnosti existuji, i kdyz nejsou tak oyrazneho charakteru, jak by bylo mozno oceluiuat. Mozna je to tim, ze datoue soubory z let 1984 a 1993 vypovidaji piedeosim. o prumeru populace.

Nechame-li stranou vliv statusu rodiny a nebudeme-li brat v uuahii vliv ozdelani, lze pooazouat za faktory, ktere roonet vyznamne oolioiiuji socialni stratifikaci, zejmena tyto ...

Domnioame se proto, ze ruimi odoozene modely jsou pro popis kinetiky sorpce ohodne a pouzitelne a ze je lze alespoii orientacne pooazouat za oerifihooane.

Je praodepodobne, ze se uplatnily oba zpiisoby, V kazdem pripade se tim zioot dostal na vyssi urooeii.

Konecnou odpooed na tuto otazhu dosud nezruime.

Prfklady na kriticky pffstup k cizfm vysledkum nebo nazorum:

Poznani rizihouycli faktoru vzbudilo pied lety veliky optimismus, ktery je oosem. tieba postupne verifikovat (a nekdy i vyvracet) v laboratornim a klinickeni oyzhumu.

Stejne neprijatelne je ostre rozhraniceni technichych. oborii a humanitnich oborii.

Avsak tyto uuah» jsou nedohonale a nedostatecne a nepostihuji podstatu oeci. Pii sireni trhliny totii ozniha rozhmitani celeho pole dynamiche napjatosti ... (Kritika je zaroven zduvodriovana.)

vyjadlovan! pochybnostf a nejistot:

Ackoli se eoucasrui biochemicha hypoteza procesu uceni zda byt radoic experimentu potvrzena u saucu, nemohla by asi zcela stejne fungovat u studenohreonych. zioocichu:

152

Sporne vsak je, zda pro tuto participaci lze nalezt jedine schema.

Proto je otazka, do jake miry lze vyuzit experimentalne vyskyt hodnot We na absolutni hodnoceni pevnosti teles s ostrymi vruby.

Dlouho se soudiio, ze pacemaker je synchronizoutui socialntmi faktory. Ai s objevem A. Leuyho se pocalo uuazouat, ze ...

V nekterych oborech byva pomerne caste proste prezentovanl ruznych pozorovanf, zjistovanych poznatku apod.:

U tech to materialii bylo pozorooano, ze mereni zbytkoue mfizkoo« deformace nevedlo ke stejnyrri hodnotam. ...

Zkousky ukazuji, ze takoue hodnoceni daixi prilis nepiiznioe zavery. To proto, ze ... (Zarovef se podava vysvetleru.)

vyznamnou slozku kompozicnl vystavby odbornych textu ptedstavujl diskusnf rozbory nejakeho jevu nebo situace:

Existuji nektere ruizruihy, ze gravitace by mohla velmi pomalu klesat s casem. Chyby nejpieenejsich. meieni jsou vsak tak velke, ze na empiriche urooni miiieme mluvit jen 0 zcela nepoturzene hypoteze, jejii potvrzeni nebo oyoraceni oyiaduje tadii piesnejiiich. meieni. Jasno neni ani na teoretiche urouni. Podle obecne teorie relativity by gravitace nemela ubyoat s casem: Podle alternativni Brausovy-Dickovy teorie se vsak zmeny gravitace piipousteji. Poneoadi "svet" se dnes piihlani (a trui pro to dobre duood») k teorii relativity, iehneme i my: Gravitace se nejspise s caseni nemeni, ale co kdyby ...

Autof leckdy hovorl 0 predpokladech. a to ve dvojfm kontextu: bud' jim jde 0 nejakou skutecnost nebo ideu, z nfz ve svern badanl nebo uvazovanl vychazejl, anebo.o to, 0 cern se dommnfvajf, ze nastane, co ocekavajl:

Predpohladam, ze relativizace v uoedenem smyslu zahrnuje ...

153

Je moine piedpohladat, ze i v nove utuaienych. podnihatelsltych. ehupinacli postupne dojde k autoprodukcnini tendencim.

Vychazi se z piedpohladu, ze iniegralni meiitho turbulentnich viril je konstantni v celem priiiezu proudu.

Dale je mozno predpohladat, ze je v krystalech pritomeri kysui.

Pak lze oceluuxit, ze napeti, ktere namerime rentgenograficky na povrchu vzorku, bude souhlasit s hodnotou napeti uypoctenou z prilhybu a parametric pouziteho uspottulani.

Dulezitou kornpozicnl funkd v textech naseho typu je ovsern vysvetlevant. Muze byt zalozeno na nejakem vztahu povahy kauzalnl, anebo na loqicke uvaze, a muze byt zcela strucne. nebo i dosti obsahle. (Vysvetlivky v trochu jinern smyslu predstavujt explikace nekterych terrnlnu ci pojmu, caste v zavorce za slovem, a vysvetlivky typu kornentare.) Na nekolik pifpadu vysvetlovan! jsme upozornili uz v pifkladech, ktere jsme uvedli vyse. Nynf piipojfrne nekolik dalslch (povsimnete si ruznych tormalnich zpusobu uvozovani vysvetlujfcl formulace):

Jaderna energetika rna proti energetice na bazifoeilnich. paliv nehtere nesporne vyhody, nepiispioa totizh chemickemu znecistouani:

Tato neoyhoda byla do jiste miry hompenzouana mnohosti tech to sekvenci: v souboru uelkeho poctu. nahodilych. sekvenci se praodepodobne nasly vzdy nehtere molekuly schopne oazat hoenzytny a tim udrzooat dostatecnou intenzitu metabolichych. premen.

Spolecnym jmenooateleni tech to procesu je multifahtoralnost= najejich vzniku a rozvoji se podili iada rilznych endogennich i exogennich faktoril.

Vznik zbythooych. napeti oyoolanych. v heterogennich latluich. deformaci je mozno kualitatione oysuetlit pomoci modelouych. schemat ...

154

Rozdil mezi systemem. s nevratnou a vratnou reahetspoctoa v tom, fie v piipade oratne reakce se na mezifazooem. rozhrani ustavi koncentrace c I AS, htera je vetsi nez nula.

Vazodilatacni latky, to jest Zatky se schopnosti rozsirooat ceuy,

Z hlediska loqicke vystavby textu jevf se jako dulezite vyvozovani zaveru (konkluze):

Ukol pracovnikil ve uyzhumii je tedy, jak vyplyva z naseho vykladu, dvoji.

Z uoedeneho vykladu plyne, ze nova mechanika nahradila hlasickou mechaniku v piipade, ze ...

To znamerui, ze bychom meli preferovat ty procedury, ktere ...

Odtud je oidet, ze piipadrui zmena graoitacni konstanty lezi hluboko pod hranici chyb meieni.

Ukazuje se tudiz, ze ...

Uoedene ehutecnosti ukazuji II naznacuji I I dokladaji I I dokumentuji I I svedci 0 tom, ze ... I I vypovidaji 0 tom, ze ...

Z dalslch kompozicnich funkcf hodf se uvest zejmena:

specifikaci, atribuci (pripsan' vlastnosti predrnetu reci) a partikularizaci (rozdenenl neiakeho celku ci komplexu na jeho slozky) a rovnez generalizaci. V nasledujiclch dvou odstavdch z jednoho danku rnuzete najft prvnf Hi:

Polooodice jako zvlastni skupina peonych. latek jsou stale velmi ohtualni jak z hlediska 6yuzivani jejich technickych. moznosti, tak z hlediska pozruuxini stavby hmoty. NejdillezitejSim ze usech. polooodicouych. materialii se jeoi ktemik, ktery jako elemeniarni polooodic se oyznacuje iadoti optimalnicli vlastnosti umoiiiujicich. realizaci riiznych. eoucastek. a ktery ve forme monolitickych. integrooanych. obvodil stavi elektroniku na nouy, sirsi zaklad.

155

Nejduleiitejsi ulastnostt je na jedne strane moznost trvale zmeny elehtriche vodivosti a jinych. parametric, a na druhe strane moznost reoerzibilni zmeny fyzikalnich olastnosti externimi ciniteli, jako je elektricke a magnetiche pole, teplo, tlak, soetlo a zarent oseho druhu.

Partikularizaci s naslednou exemplifikacf (ktera mfva k partikularizaci blfzko) nachazlme v uryvku z jednoho uz drfve uvedeneho odstavce:

Sterne cely organismus, jeho funkce fyziologicke i psychologicke. Starne zrak i sluch, uymena se zpomaluje, pamet hure pracuje, zmensuje se celkooti adaptacni schopnost atd.

Jako prfklad na generalizaci Ize uvest treba tuto vypoved:

Pro zpracouani vysledku zkousek uzorki: tohoto materuilic obecne plati, ze jde 0 nejvetsi problem mechaniky deformovatelnych. teles.

Zmlnena exemplifikace (uvadenf pffkladu) je velmi frekventovanou kornpozicnl funkcf. Mnoho spolecneho s nf rna pak uvadent vyctu (tez seznarnu apod.) a s tfm i klasifikace:

PNkladem truize byt tieba teiba uhli.

Napr. u erytrocytii salui glykokalyx do uzdalenosti 10 nm.

Na druhem obrazhi: je ilustrooati efekt tohoto procesu.

Ntizornou ilustraci zmeti v ziootni urooni donuicnosti je jejich rozlozeni podle souhrnneho statusu. Viz graf 1.

ArcCAD piedstaouje uzitecny nastroj pro projehtooani inzenyrskych i hornunihacnich. siti, tizemni planouani, analyzu ziootniho prostiedi, vyMr lokalit, evidenci nemooitosti, tvorbu cenooych. map, ieeeni uloh. dopraoniho inzenyrstut, sprtuni mestskych infrastruktur a obcanske vybavenosti, tuuirhy ochrannych. opat-

156

reni a mnohe dalsi ulohy pracujici s daty, ktera se tykaji objehtii realneho soeta.

Jako pNklady uziti teto sondy je mozno uoest

1. monitorotuuii toku pomalych. neutronu,

2. meieni prostoroueho rozlozeni tepelnych. a pomalych. neutronu,

3. mapooani svazku pomalych. neutrorui,

4. oyueitt k analytichym metodam zalozenym. na moderoooni

neutrorui,

5. pouditi ve spektrometrii rychlych. neutrorui vyuzivajicich

Bonnerouycli sfer.

V dnesni dobe delime veskere organismy do tri skupin: eukarionta, eubakterie a archebakterie.

Jednotlioe patogenni faktory lze shrnout do tii skupin:

• faktory oseobecne .

• faktory oolitelne .

• skutecne alarmujici faktory.

Z tohoto hlediska je clovek

- tvorem racionalnim .

- tvorem spolecenskym .

- tvorem, ktery je charakterieooon jietymi standardy nebo typy

chooani

- bytosti uytoarejici artefakty.

Musime se ortuit k moinosteni prevence. Proc?

• Protoze pres veskery pokrok .

• Protoze rozsah a zauaznoet .

• Protoze to jsou postupy velice narocne.

Odbornf autorl rovnez pornerne caste srovnavaji a vsfrnajf si tez prfpadnych korelacf (souvztaznostl, souhlasnych nebo nesouhlasnych):

Podobne jako u soustavy Cu-Fe oyuolaoaji posun difrakcnich. linii i termicha napeti v slinutem. karbidu We-Co.

157

Vjchozipfedpoklady a postup odvozeni jsou v podstate s temi, ktere byly poueiiy pro system neoratne reakce.

~im vetsi je rozmer.ittm. vetsi lze ocekavat defekty a genity,

Specifiekym ukonom, byt' spise okrajovyrn, je korekee ci rektifikace (~prava ~ebo p~?praveni). Muze se tykat vlastniho autorova vvroku, nebo vyroku nekoho jineho a muzo jit bud' 0 zalezitost spise forrnulacnt nebo c'_:;te formalru (poopraveni drobns ehyby nebo nepl'esnosti), anebo 0 nepresnos,t nebo ehybu razu vecneho ("uvedeni na pravou mfru").

Me:, ko~pozicni fun kee, ktere prostupuji praktieky eely text, pam hod~oce",. Najdets je v mnoha pl'ikladeeh uvedenych v tomto oddile a muzeme snadno pfipojit dalsf:

Je-li velice obtizne, ne-li nemozne ostre vymezit hranice humanitnich ved od ... , je stejne obttzne zcela zretelne oymezit tmitrnt strukturu tech to oed.

Pro mene ruirocne vypocty se vystaCi s klasickymi resenimi ruipr, Tollmienovym, ktera jsou zalozena na algebroichych. mode~ lech turbulence. Je vsak 0 nich jiz dlouho znamo, ze maji zaoasn« nedostatky zpueobene prtioe nedokonalosti algebraickych modelu. V '?_~edkladane praci je odvozeno nove reseni oyueioajtct dokonal~JSl model turbulence zalozeny na transportni rovnici pro kinetlckou energii fluhtuaci.

Za nejdulezitejsi lze pohladat nasledujici hriteria.

Nemene zavazna je vsak dalst shutecnoet,

Vjsledky nejsou nijak presvedcive.

Vysledek oypada velmi nadejne.

v ,Ne~ostatkem tohoto typu detektoru neutronu muze byt radiacni poskozovani kremikoveho detektoru rvchlymi neutrony.

158

Hodnoeeni byva caste soucastt ruznych shrnutt, at uz na konei danku, nebo nektereho oddflu. (Tez kratka shrnutf v prubehu vykladu mohou byt leckdy uzitecna.)

Proto dnes Kaluzovu-Kleinovu teorii nemiizeme zavrhnout.

Soucasne na rozvoj fyziky v tomto smeru pusobi piipraoenost matematickeho jazyka. Je praodepodobne, ze potreba hlubstho pohledu na interakce v prostorocase piinese potiebu jeste dokonc:lejsiho matematickeho aparatu. Zda to ~ude je~te si~si v::r:Zlt~ teorie grup, topologie nebo nekterri z dalsich. moznosti, ukaze az budoucnost.

Nakonee uvedeme Hi typy zaverecnych shrnutf. Prvni z nieh je ciste vecne a shrnuje vysledky jedne z kapitol knihy, druhe je doplnen,o pr~covnim vyhledern, trett pak pl'edstavuje zaver obsahlejst monoqrafie. pn-

nasi hodnoeeni a vyhled a je neseno osobnim t6nem: .

Mtiieme shrnout: Rozdily mezi texty MaP se ve zkoumanem. obdobi prilis silne neprojevovaly. Take di(erenc~ v jazykove st~~~ce textii spolecenshooednich. a piirodouednych. nejsou podstatnejsiho razu, i kdyz repertoar syntaktickych prostiedhic byl ve ~?~lece~shouednicli oborech peetiejsi. Excerpooane texty byly otisteny behem tiiceti let. Lze konstatovat, ze casovy aspektse v jejich charakteru neprojevil.

Zaverem lze konstatovat, ze byla prohazana moznost studia a ooerooan; funkce hombinouanych. struktur pomoci hybridniho zapojeni v obr. 5. Jelihoz nebylo mozno vycerpat odpooedi na vsechny predlozene otazky, predpokladame v budoucnu dalsi rozpracooani uoedene tematiky.

Celkovy smysl piedhladane knihy spocioa v tom, ze jsme chteli celit dezintegraci, htera je podle ruiseho soudu pro pochop_eni evropske kultury a uzdelanostinejehodliuejsi. Je to opomijeni nehterych. teritorii, autoru, ruizorooych. proudii a praci, ktere s~ mohoujevitjako ohrajooe jeti z velmi omeze~eho pohle~u: ~kute,cnost, ze umeni formulovat a interpretovat myslenky, k nimz h~sky duch dospel, se ucilo temei: stejne na unioerzite v Salamance jako v Ky-

159

jeoe, v Bologni jako v Praze, v Oxfordu jako v Coimbre; je pro evropshe kulturni dejiny hodnotou natolik uyznamnou, ze bychom ji nemeli ztracet ze zretele. Piedeusim tady nachazime na prahu nooeho tisicilett duood, pro ktery se budeme k retorice vracet.

160

8 OD VYPOVEDI

K ODSTAVCI A KE KAPITOLE

CLENENf TEXTU NA ODSTAVCE A VYSSf CELKY

"Vjklad ... uetsich rozmerii netcori celek jednolity, nybrz cleni se u mensi casti, u odstaoce, popiipade u kapitoly a odstauce. I kazda kapitola a kazdyodstauecjsou celky pro sebe, tiebaze oradene do sirsi souuislosti, a prauidla, ktera iidi jejich oyetaobu, jsou podobrui praoidlum. urcujicim. uystaubu celku. ((

(MATHESIUS 1942, 97)

I jen letmy pohled na jakykoli text ukazuje, ze po strance qraficke nepredstavuje text homogennf, kompaktnf, neprerusovany utvar, nybrz ze je rozdelen ei rozdenen (seqmentovan) na jednotlive casti (oddfly, celky) pomod ruznych qrafickych technik. Bylo by ovsern naivnf predpokladat. ze toto denenl (oznacovane tez jako segmentace linearnl nebo horizontalnr) je nahodne nebo libovolne. Ono sarnozrejrne operuje na obsahove rovine textu a jednotlive oddfly predstavujt nejen utvary qraficke, forrnalnf. nybrz i celky obsahove. Reeeno presneji a urdte]i, qraficka segmentace textu reflektuje jeho tematickou organizaci a do jiste mfry i kompozicnl vystavbu.

Clm je nejaky text delsl a obsahove slozitejsf, tfm je ovsern jeho segmentace bohatst Zcela jednoduchy a relativne kratky text se denl zpravidla jen na odstavce (segmentace jednostupnova), kdezto texty dels! a/nebo slozitejsf mfvajf deneni vlcestupriove. Napr.: celek - dfly - kapitoly - oddfly kapitol (podkapitoly) - odstavcove skupiny - odstavce.

Cfm je dany oddfl textu hierarchicky vyse postaven, tfm je ovsern obsahove a tematicky samostatnejst (kuprfkladu kapitola je rozhodne samostatnejsl nez odstavec). Je nejen volneji spjat s utvary na teze urovni. ale

161

jeho terna byva tez sirsf, obecnejst jde 0 "hypertema", a temata oddtln jemu podnzenych ("hypotemata") byvajl z neho odvozena, vyplyvaj! z neho. jsou jeho specifikacf ci konkretizacf.

Nejnizsf jednotkou textu jsou. jak vfme, jednotlive vypovedi, Pro ne si jazyk vytvoi'il jiste qrarnaticke formy, zvane, jak znarno. vety (at uz vety jednoduche. nebo vety slozene neboli souvetl), Nejbllze vyssf, nadvypovednl jednotkou ci celkem (z hlediska analytickeho oddflem) textu je odstavec. Z hlediska syntetickeho jde 0 seskupenf nekolika vypovedl spjatych spolecnym tsmatem. popilpade tez spolecnou kompozicnl funkcf. (V krajnfm pi'fpade muze fungovat v platnosti odstavce i jen jedina vypoved.) Pro odstavec jako celek uz nerna jazyk k dispozici zadnou gramatickou formu, je to utvar jen qraficky a obsahovy, Po strance qraficke je odstavec vyznacen tim. ze zaCina na nove radce. zpravidla dale od kraje (odtud nazev .odstavec" - je odstaven od kraje) a vetSinou nekonCi az na samem konci i'adky.

Odstavec pi'edstavuje zakladnl a v jistern smyslu centralnl utvar segmentace i obsahove vystavby textu, a proto je zapoti'ebf venovat mu nalezitou pozornost nejen v nasern vykladu. ale tez, a to hlavne, pi'i promyslenf a psanf textu.

Nektei'f autoi'i pokladajl deneni textu na odstavce za zalezitost spfse vnejsf, grafickou, nevenujl mu pi'i psanf valnou pozornost a prenechava]l je redakci nebo dokonce tiskarne. Leckdy byva tento postoj vychodiskern z nouze, projevem bezradnosti nad tfm, podle jakych pravidel se vlastne

"delajf odstavce".

Zpusob denenl na odstavce zavisf na mnoha cinitelrch objektivnfch

i subjektivnfch (povaha ternatu a druh jazykoveho projevu, autorsky zamer i osobnf sklony autora) a tezko je Ize postihnout nejakym jednoduchym vseobecnym pravidlem.

Z hlediska ctenare je denenl textu na odstavce potrebne proto, aby

162

mohl bez velke namahy a nejistoty sledovat .rnyslenkovy postup" (pre?evsfm. rozVfjen~ tevmatu). V ~omto srneru odstavce vydatne napomahajl Jasnostl a hlavne prehlednosti vykladu. Kazde denenf pi'edstavuje vlastne jisty rytmus - v nasern pi'fpade rytmus rnyslenkovy - usnadriuik! sledovanl postupne se vyvfjejfcf i'ady.

Z hlediska autora toto denenl nutne vyzaduje jistou myslenkovou praci. kazen a schopnost davat myslenkarn potrebny a vhodny tvar. Ne marne nadepsal V. Mathesius jednu z kapitol sveho skveleho pojednanf Rec a sloh (1942) slovy "Umenf psat odstavce". Vhodne clenenf na odstavce je tedy svedectvtrn myslenkoveho usill autora a jeho stylizacnlch schopnosti. Ovsem umenl v pravern smyslu to nenf, je to spfse dovednost - ate se Ize naudt.

Zpravidla se radlva nedelat odstavceani pi'flis kratke. drobne (rozdrobuje se tfm tematicka linie vykladu, prrlis se zduraznujl jednotlive vypovedi), ani pi'flis dlouhe. Vznikajf pak rozsahle rnyslenkove komplexy, kterych se ctenar musf zmocnovat "jednfm dechem". Jsou to pro ne] pi'flis velka sousta, chybejl orientacnl body, ktere by mu usnadriovaly sledovat rozvfjenf a usporadaru tematicke linie. (Pokud jde 0 situaci u nas. zda se, ze mnozf autoi'i majl tendenci tvorit odstavce prflis rozsahle, zejmena ve vedach humanitnfch.) Bohuzel vymezenf "pi'flis dlouhy" a "pi'flis kratky" je dosti neurcite a relativnf, a tak nas tato dobi'e rntnena rada nechava caste na holickach. Dulezitejsf je pochopit vlastnf obecny princip denenl na odstavce a podle neho se pak i'fdit v konkretnich situacfch. Musfme mft ovsern na parneti, ze v tete oblasti nelze stanovit vfce rnene striktnf pravidla (jak je to rnozne napi'. v pravopise a v mluvnici). ze zde jde vetsinou sptse 0 rozdfly stupnovlte (denen! A je lepsl nez denenl B a rnene vhodne nez denenl C), nikoli 0 protiklad spravne - nespravne.

Kazdy autor, redaktor ci ucitel vl, ze segmentace textu na odstavce je ukol, ktery nerna zcela jednoznacne Iesenl. Pi'edlozfme-li nejake skupine pokusnych osob krats! text v pcdobe. v nfz bylo puvodni rozdenenf do odstavcu zruseno. a pozadarne-li je, aby jej rozclenili do vhodnych cdstavcu. budou vysledna resenf nejednotna. To svedc! 0 tom, ze text nabfzf nekolik alternativnfch prijatelnych resenf. Obecne by bylo mozno rfci, ze v textu jsou jednak mfsta (tj. predely mezi dverna sousednfmi vypovedrni), ktera se k utvorenf odstavcoveho predelu nablzejf, ale nevynucujf jej (jsou po tete strance .neutralni"), dale pak mfsta, ktera takovyto predel nutne vyzadujl, a konecne takova mfsta, na nichz by se utvoi'enf cdstavcoveho predelu jevilo jako nevhodne,

163

ba neprijatelne (cdtrhavalo by od sebe to, co k so be nepochybne tesne patrf).

Jakou konkretnl, praktickou radu dat tedy autorurn? Jedna prakticka americka prlrucka rfka velmi jed nod use - ale bohuzel znacne zjednodusene =, ze delenl na odstavce slouzi k tornu, aby se odlisila jedna hlavnf myslenka od jine hlavnf myslenky Mnohem prornyslenej a vystizneji se na vec diva lingvista R. de Beaugrande (1980, 94). Ten soudi, ze marne sklon klast hranici mezi odstavci v mfstech, kde je jisty prechod (nebo i predel) ve sdelovanern rnyslenkovern obsahu. Jinak receno, s novyrn odstavcem ctenar ocekava nejaky zretelny posun funkcnl povahy: nove terna, jiste vyvrcholenf nebo obrat. nove stadium nejakeho procesu, presun centra pozornosti, zrnenu perspektivy, zduraznenl ci vytcenf apod. (srov. Lindeberqova 1991). Takoveto momenty jsou tedy srnerodatne pro autory textu,

Z te skutecnosti. ze odstavec tvoif celek a zaroven je slozkou nejakeho celku vyssfho, nadrazeneho. plyne, ze odstavec rna vniti'nf soudrznost a sve hranice (zacatek a konec). ktere ho od ostatnfho textu oddelujl, ale zaroveri s nfm spojujf.

Soudrznost odstavce je dana jeho zakladnlrn ternatern, ktere byva na jeho pocatku nejak uvedeno, formulovano (ide 0 tzv. "topic sentence") a projevuje se tak ci onak v jednotlivych vypovedlch, z nichz se odstavec sklada. V. Mathesius, ktery se u nas prvnf podrobneji zabyval tematickou vystavbou odstavce, rozlisil ti'i zakladnl typy tete vystavby:

Terna odstavce je bud' stale cili stabilnl, nebo se rozvfjf (tj. postupne nabyvajl platnosti jeho ruzne stranky nebo se rozpadne v nekolik ternat vedlejslch), anebo se vyvfjf (tj.vniti'nf logikou se promenu]e v terna nove).

Uvedeme nejprve prlklad denenl na odstavce jednoho oddflu delslho odborneho vykladu, Tento oddfl rna nazev Metabolismus.

Bunecny metabolismus zahrnuje procesy zisluuxui; energie i procesy, pii nich.i se za spotfeby energie syntetizuji organicke latky.

Pro synteticke procesy je klicovy zejmena zdroj uhlihu, nebot zahladem. organickych. molekul je vzdy uhlikovy retezec. Podle zdroje uhlihu delime organismy na litotrofni, htere zisluuiaji

164

uhlih Z CO2, a organotrofni, htere zisluiuaji uhlik z organickych. sloucenin: Krome toho se organismy casta znacne liSi ve soych. schopnostech uyueiuat riizne zdroje ostatnich biogennich proku.

Podle zpusobu ziskaoon: energie delime organismy na fototrofni, htere dovedou pieoadet energii slunecniho zaieni na energii chemichych. vazeb, a chemotrofni, htere energii ziehaoaji oxidad organickych. ci anorganickych. lateh.

Pii oxidaci je elektron postupne ptedaoati z molekuly na molekulu, piicems: se uooliiuje oyueitelrui energie, ktera je tim vetsi, cini vetsi je energetichy rozdil mezi molekulou donoru (primarniho zdroje elektronu) a akceptoru (honecneho piijemce). Donorem a akceptorem elektronu mohou byt riizne organiche ci anorganiche molekuly. Pri oxidaci se molekuly donoru i akceptoru pochopitelne meni: donor odeozdanirn. elektronu, akceptor jeho prijetim. Yznikle produkty buiika bud' vyuziva v dalstch. procesech, uhlada v cytoplazme, nebo uylucuje do onejiiiho prostredi.

Metabolicky proces fototrofieje oznacooan jaho [otosynteza. Pii fotosynteze probiha take predaotini elektronii mezi molekulami pfenasecu, elektron se vsak ziekaix: [otoiyzou (rozstepenini molekuly prostfednictvim energie fotonu), nikoli oxidaci. Rozlisujeme dva znacne rozdilne typy [otosyntezy, rostlinneho (sinicooeho) typu a bakterialniho typu.

Odst. 1 uvadi zakladnl terns celeho oddflu (tedy hyperterna) a priiazuje k nernu jeho vyklad (rerna). ktery obsahuje dve slozky: ztskavanl energie a procesy syntetizacnt Odst. 2 zpracovava (ponekud nezvykle) slozku druhou a odst. 3 slozku prvou (jde 0 dve hypoternata). pricemz zavadl a strucne charakterizuje distinkci fototrofnfch a chemotrofnfch orqanismu. Odst. 4 tematizuje (iako hypoterna nizsfho stupne) chemotrofii (pres pojem oxidace) a toto hypoterna rozvfjf, pricemz se objevujf a jsou zpracovavana dais!, vedlejsl hypoternata. "donor" a .akceptor". (Vzhledem k rozsahu tohoto zpracovanl bylo by rnozno pornyslet na to, osamostatnit je do zvlastruho odstavce.) A konecne odst. 5 zpracovava one druhe hypoterna. fototrofii.

Pri denenl na odstavce muze autorum dobre pomoci jedna prakticka rada: Je-li kazdy odstavec zalozen na jed nom zakladnfrn ternatu (hyperternatu). znarnena to, ze .obsah" kazdeho odstavce by melo byt rnozno vyjadrit zcela strucnou formulacf tohoto ternatu. Neco podobneho pred-

165

stavujf marqinalnf hesla (na okraji stranek) uzivana v nekterych ucebnicich a prtruckach a urcena k tomu, aby usnadnila pjehled latky a snadnou orientaci v ni tern. kdo z nich budou studovat. Lze proto doporucit vsern torum, aby obcas prezkouseli vhodnost nebo potrebnost deneru na stavce tim, ze se timto zpusobern pokusi shrnout jejich prislusna temata.

Prfklady na odstavce se stalyrn ternatern nemusfme zde zvlasT uvadet najdete je ve vykladu 0 ternatickych posloupnostech (TP) s prubeznym te~ matem (odd. 7.2.2). V ternz odd fie si rnuzets vyhledat i pitklady na odstavce s tematickyrn rozvijenim - jde 0 TP s navaznou tematizaci reman, a TP s ternatickym odvozovanfrn. Pokud jde 0 odstavce, v nichz dochazr k vyvoji ci prechodu ternatu v terna jine, poslouzr narn za pifklad nasledujfci uryvek z jedne prace literarnehistoricke:

Lope de ~ga nevystupuje sam, nybrz je prooazeti celou skupinou dramatihu. Jednim. z nich byl Gabriel Teller (1571-1648), zruimv pod jmenem. Tirso de Molina. Tirso se zaradil do soetoo« literatury predeosim svou homedii "Svudce sevillsky a kamennv host", v niz uytooiil postavu prosluleho soiulce zen Dona Juana. Hrdina Tirsovy hry nerrui jeste ono kouzlo, htere ruis uchvacuje v postaoe Dona Juana u pozdejsich. spisouatelu: Don Juan je prostopa,gny slechtic, ktery rrui na pameti feudalni prauo proni noci, je to suudce, ktery se honi za rozkosi a nestiti se zadnych prostredku, aby dosahl soeho. Je to piedstaoitel doorni kamarily, ktery cini piikoii zeruim. vsech staoti,

Jde tu o· prechod od ternatu .drernatikove skoly Lope de Vegy" k tematu "Don Juan". Povsirnnete si vsak. ze z hlediska rozvfjenf ternaticke linie (navazovaru vypovedl) nenf tento prcchod nijak siqnalizovan, jde 0 typ s plynulym navazovarum. Iematicky prechod zalez! v tom, ze se v nektere z vypovedl zvoli takove jadro, ktere po sve tematizaci v nasledujtcr vypovedi vytvori dalsf zakladru terna. Je ovsern pravda, ze zpracovanl ternatu "Don Juan" by docela dobre mohlo byt oddeleno jako samostatny odstavec.

Pomerne caste se ternaticky prechod uzfva v odstavcich stojfcich na sarnern pocatku textu, zejmena v danckh razu popularizacmho, Jde v podstate 0 prechod od pocatecn! informace aktualnf povahy, majici ctenare upoutat, k vlastnfmu ternatu. (Viz 0 tom podrobneji dale.)

Df'lve nez prejderne k vykladu 0 pocatku a konci odstavce, upozornfme

166

na nektere nedostatky v clenenf na odstavce, s nimiz se casteji setkavame. VetSinou jde 0 to, ze autor bud' roztrhne jedno tema, ktere melo byt zpra(Ovano v rarnci jednoho odstavce, neustrojne mezi dva odstavce (tj. utvort predel mezi odstavci na nevhodnern rnlste), nebo jindy naopak nevhodne spojf dve sarnostatna ternata do odstavce jednoho. Nekdy se muze dopustit i obou techto chyb zaroven. Obdobny nedostatek v denenl predstavuje nasledujlcf odstavec z kapitoly 0 renesancni kulture v Anglii:

v XV. a XVI. stoleti piijizdi do Anglie mnoho vlamskych i francouzshych. maliiii. Na dooie Jindticha VIII. pracoval genialni nemecliy malir Hans Holbein mladsi, jehoz ruisledounihy byli Anglicane Smith, Brown a Bossam, miniaturiete otec a syn Oliverovi a Hilliard. Vytvarne umeni ee v Anglii omezuje takiha. oyhradne na portret. Neexistuje tu ruirodni malitelui skola, kterou by byl6 moine postavit vedle italskeho nebo nemecheho umeni z obdobi renesance. Velkych uspechu dosahla anglicha hudba. Tato hudba, oyznacujici se intimnosti uyrazti a jemnou eleganci, proslavila se soymi madrigaly a cirheonimi sbory ...

Je ziejrne. ze poslednf veta prinasf zcela nove terna, a nernela byt proto prilepena k tomuto vnitme tematicky soudrznemu odstavci.

A jeste na jednu chybu chceme upozornit. Muzeme ji nazvat "nezapojenou cdbockou" a jejf pod statu ozfejmlrne naslcdujrctrn prtkladem:

Malirstvi bylo po literature oblasti, v niz Spanelsho oytooiilo hodnoty soetodejneho vYznamu. Sponelske umeni oosem. nerrui takova harmonicha dila jako itolske malirstoi XV. a XVI. stol. Jiz v druhe polooine XVI. stoleti dala spanelska kultura soetu mallie prekoopioi: originalniho. Je to Domenico Theotocopuli, pocluizejici z Krety, zruimy pod jmenem El Greco (1542-1614). El Greco zil dlouho v Italii ... Jeho umeni je ...

Druha vypoved' (Spane/ske umenl ovsern ... ) navazuje sice svym tematem na rerna vypovedi prvnf (a tfm na zakladnl terna odstavce). avsak jejf vypovednl jadro (rerna .nedostatek del harrnonicke povahy") zustava v dalslrn kontextu nevyuzito, izolovano: nasledujk! vypoved' na ne nenavazuje (prinasf terna jine. vyplyvajfci ze zakladnfho ternatu odstavce). Tato

167

odbocka (srovnaru s itaiskyrn malfistvrm) rna zrejrne spfse povahu doplrlujfef vsuvky, a proto, pokud ji vubec uzijeme, musfme jejl nezapojenosj do kontextu nejak signalizovat (napt tim, ze ji dame do zavorky). Nejlepe by vsak bylo nevytvaret z nf samostatnou vypoved, nebot ta rusf plynule rozvfjenf kontextu.

Pokud jde 0 pocatek a konee odstavee, je zrejrne, ze zvlastn: postavenf rna pocatck prvnfho odstavee knihy, danku atp. (muzeme jej nazvat pocatkem absolutnfm ci naprostyrn) a konee poslednfho odstavee (absolutnf ci naprosty konee). Tyto pocatky a konee se lisf od pocatku a koncu vniUnfeh tfrn. ze jsou bez textove souvislosti, zadny text pied nimi nepredchazf, resp. na ne nenavazuje.

8.4.1 POCATKY ODSTAVCU

8.4.1.1 Pocatek naprosty muze byt v podstate dvojfho druhu. Prvnf druh byehom mohli nazvat pocatkern holyrn nebo strohyrn: autor bez jakehokoli uvodu nebo prlpravy vstoupf "in medias res", doprostred problemu, ci presneji, zacne ihned vlastnfm ternatern. Napt danek nazvany .Nebezped nakazy leptospirami" zacfna takto:

Leptospir6zy jsou horecnata onemocneni; jejich.z pilvodci jsou drobni mikrobi - spirochety, ruilezejici do rodu Leptospira. Vypadaji jaho ...

Je ovsern zreime, ze zadny pocatek nenf zeela absolutnf: predchaz! pred nfm nadpis, titul. ktery uvadt obecne terna, takze terna holeho absolutnlho pocatku rna prece jen nac navazat,

Casto vsak autof zacfnajf svuj vyklad ponekud jinak: nevpadnou hned d~.prostred, nezacnou vlastnfm tematem, nybrz toto tema napted piiprav! nejak uvedou. Takovy odstavee byehom mohli nazvat odstavee s pocatkem rozsfrenym. Autor zacne neCfm obecne zajrnavym nebo veef prave aktualru a pak provede ternaticky piechod k vlastnfmu tematu. Ono navozujkl terna rnuze byt bud' sirsf, obecnejsl, nebo naopak uzsf, konkretnejsf (treba jedina udalost). Jak uz jsme uvedli vyse, aktualizacn] pocatek byva nejcastejsf v literature popularizacnf, avsak i v texteeh ryze odbor-

168

nyeh a vedeckych se setkavarne s jistyrn druhem rozsfi'eneho pocatku. VedeW autoi'i se totiz caste snaz! zapojit svuj vyklad do kontextu soucasns vedy, navazat na to, co uz bylo zpracovano, pfispet do vedecke diskuse. Proto vedecke stati caste zacfnajf vetami jako:

v clanku otisteneni v casopise ABC oylozil X. Y. sue pojetf ... Pokusim se ve eoem. piispeohu. uhazat, ie toto pojeti neni jedine moine ...

Je dobre zruuno, ie dosavadni ruizory na tento problem piedpohladaji, ie .•. Chceme se vsak pokusit 0 dilkaz, ie je mozno ...

Existuje nekolik typu rozsfreneho pocatku:

S ohledem na predpokladaneho crenate se zapocne necfm pro ne] praktieky dulezitym, avsak ihned v prvnf vypovedi se objevf vlastnf terna jako jejl obsahove jadro (rerna), - Zmfnf se nejaka konkretnl udalost, pifhoda, objev. - Uvede se sirs!, obecne zajlrnave terna. Napi'.:

V soucasne dobe se plaruirni prenosooe struktury nejcasteji pouzuxiji ke konstrukci rnihroolnnych. integrooanych. obvodil. 'Iransportuji-li vlnu TEM, pottebujeme stanooit pouzejejich olnouy odpor a merny utlum. Obe tyto ueliciny lze zjistit pomoci zruuneho rozlozeni hustoty proudu v jejich uodicich: Vetsinou se k tomu ticelu. pouzioaji zjednodusene bazooe funkce.

V tomto clanku uvedeme normooane hustoty proudu na poorchu symetrickeho tiioodicooeho paskoceho oedeni (obr. 1) metodou, ktera je uhodna i pro slozitejsi konfigurace uodici),

Nekdy rnuze narust uvodnl rozsfreny zacatek i na sarnostatny odstavee, takze se pi'eehod k vlastnfmu ternatu provede az na sarnern konei tohoto odstavee anebo na pocatku odstavee nasledujfclho (srov. predchazejkl pl'fklad).

Jiny typ zacatku, ktery byehom mohli nazvat "pi'edjfmajfcf", je jistou obdobou zaveru: autor pi'edem naznaci celkove terna (napi'. kapitoly), povl, co vse bude probfrat (tedy dflcf ternata), popr. tez strucne eharakterizuje zavery, ke kterym dojde:

Cilem. teto prace je podat piehled 0 dosavadnich zaoerecli rent-

169

genografickeho mereni napeti v kouooych. materialech. plasticky [ormouanycli jednoosyni napetim. (tlahem). Uuedene experimen. talni vysledky byly zvoleny tak, aby ohodne reprezentovaly urcity soubor meieni, ktery se stal zahladem pro oytooieni nehtere z predstav 0 vzniku zbytkouych. napeti oyoolanych. takovou zhoushou, Priici ueauira namet reeen: vztahu mezi teplotou popusteni a povrchovou mezi kluzu oceli pomoci rentgenograficheho meieni napet; na vzorcich elasticky a plasticky deformooanych. ohybem.

Nasledujict oddil popisuje blohooe schema ochrany, htera jii byla oyzkousena na pulznim mefici na obr. 1. Princip funkce ruulproudooe ochrany spociua ve sledooani napeti U AK v sepnutem. stavu na tyristoru. Blokooe schema nadproudooe ochrany je na obr.2.

8.4.1.2 Take pocatek vnltrnf rnuze byt dvojf: bud' odstavec zadna ihned vlastnfm ternatern, anebo obsahuje na pocatku prechod od odstavce piedchazejkfho. (V tomto druhern piipade odstavce zadnajf nap! takto: Ztoho,

co jsme si preve povedeli, vyplyva, ie - 5 tfm ovsem souvisf i ... - Ne-

smfme vse« zapomfnat ani na to, ie ) Avsak v obou prlpadech musf za-

catek odstavce tematicky navazovat na odstavec predchozl. - Muzeme tedy I'fci, ze odstavce na sebe navazujf bud' pitrno (implicitne), anebo 5 prechodem (explicitne). Nekolik pifkladu osvetll, oc v podstate jde.

Pl'fme navazant

Tato operace se prooadi v dalsicli zarizenich,

V jednom z nich se suroue ielezo zbavuje siry. Do zeleza se pfioad: ...

Navazanl 5 prechodern:

Prvnf vypoved v odstavci navazuje na terna predchozfho vykladu Caerodynarnicky ohrev") a vypoved' nasledujcl pak zadna uz vlastnfm ternatem odstavce ("meteory"), ktere se objevilo nejprve jako rerna ve vypovedi prvnf, navozujfcf:

Tento problem aerodynamicheho ohreou je astronomum. zruuri jiz dlouho ze studia meteoric. Meteory vnikaji totii do zemskeho oozdusi ...

170

Navazanf 5 piechodern a 5 vyuzinrn vyrazu krome ... take:

Sttuxi se, ze trichodiny prekryvaji malou rybichu v neholiha orstotich. na sobe. Na zabrecli zije hrome trichodin take oyhranerui skupina teto celedi, jejiz rody Trichodinella, Tripartiella jsou biologicky charakterizootuiy tim, ze ...

Navazanl 5 prechodem a 5 pouzitim odporovacfch vyrazu evse); riejen ... i:

Moznoet oyueiti energie more neni vsak omezena jen na mechanickou silu moieke vody uotidene do pohybu prilioem. a odlivem. Pro teple pasmo lze vyuzit i energie tepelne, dane rozdilem teplot mezi poorchooymi a spodnimi vrstvami morsk« vody.

8.4.1.3 Pocatecnf odstavce vyssfch tematickych celku (napt kapitol) majf podvojnou povahu: bud' se chapou tak, jako by staly na naprostern pocatku. anebo se chovajf jako odstavce vniHnf, tj. navazujf bud' na predchazejkl kapitolu jako celek, kupl'fkladu takto: V pfedesle kapitole jsme se zabyvali otezkou ... Venujme nynf pozornost jine slozce tohoto vyzkumu, totii ... , anebo na nektere jejf dflcf terna: lii v pfedchozf kapitole jsme se zmfnili 0 moinosti zevest ncktere zakladnf semsnticke pojmy, nap!. "pravdivy", "splftovat" atd. Vezmeme-li za zaklad pojem "pravdiv'/", muieme definovat fadu dalSfch duleiitych pojmu ...

8.4.2 KONCE ODSTAVCO

Konec odstavce (at uz koncoveho. nebo vnitrnfho) muze byt v podstate opet dvojf: bud' skond (relativnfm) vycerparum sveho tematu ("jako kdyz dojdou hodiny", jak I'fka v. Mathesius), anebo je uzavren shrnutfm, poprfpade (u odstavce koncoveho) zaverem a/nebo vyhledern. (Shrnutf, zavery nebo vyhledy mohou ovsern narust i na sarnostatny odstavec, popifpade i skupinu odstavcu.)

Shrnutf u vnitrnlch odstavcu je vhodne hlavne tam, kde se terns rozvfjf nejakym slozitejsfm a mene ptehlednyrn zpusobem. je denite. kernplexnf apod., anebo kde se terna rozvfjf v nekolika po sobe nasledujlclch odstavcfch (tvorfclch tak skupinu). Zalezf take na celkove zavaznosti tematu (chce-li je autor zduraznit, strucne zopakovat pro poucenl atp.). Uvedeme pnklady;

171

Rozbor empirichycli udaju prohazal, ze urcite generacni predely v poualecnem. oyuoji ceske spolecnosti existuji, i kdyz nejsou tak uyrazneho charakteru, jak by bylo mozno oceluunit na zaklade ' citooane uvahy 0 doacetilete periodicite historickych. zuratii. Mozna ze je to tim, ze ...

Pro soucaeny spolecensky pohybje podstatne, ze postupne docluizi ke stale vetsi autoreprodukci zohladnicli socioprofesnich skupin. Je moine piedpohladat, ze i v nove utoaienych. podnihatelshycli skupinacli postupne dojde k oyrazne pieuazujicini autoreproduhcnim. tendenctm. Nepujde jen 0 to, ze dospioajici synooe budou pokracovat v zionosti otcu, ale ze rodinny kapital umozni syruirn. rozvijet olastni podnikatelske aktivity. V dueledlui toho, ze do podnikatelske sfery vstoupili lide z ruznych generaci, nebude mit spolecensky zlom v roce 1989 v teto oblasti vyrazne generacni charakter.

Zvlastnf postavenf mfvajf opet odstavce na konci kapitol, poprfpade jinych celku. Jednak kapitolu zakoncujl, jednak mohou pi'edstavovat i pi'echod ke kapitole nebo kapitolarn nasledujkfm:

... Mezi nooymi kritiky a jejich pohracooateli, pfislusniky chicagske skoly, je nekolik autoru, kteii retorice oenooali iadu cennych. studii. Vyklady v nasledujtci kapitolce se proto oztahuji k nim.

A nynf alespon dve ukazky zaverecnych odstavcu ruzneho typu. Nejprve pi'fklad na zaver obsahujfcf autorovo upozornenf na neuplnost vykladu a jisty naznak vyhledu;

Tento clanek zdaleka neuycerptioa tento tak bohaty a slozity problem, ale i tak je zrejme, ze v tomto smeru zacina nova epocha, jejii honecnou fazi nemtizeme dnes ani dohlednout.

Nasledujki pi'fklad pi'inasf zase shrnujfcf hodnocenf:

Nas clanek popsal novou metodu meieni sumu operacnicli zesilouacii. Hlaonim. prinoeem teto metody je v poroutuini s diioe popsanymi metodami relatione kratka doba mereni. Mefeni je

172

urychleno rozdelenini sumooeho signalu do dvou frekoencnich. pasem, htera jsou zpracouatui paralelne. Uuaiime-li, ze sum je stochaeticky signal, miizeme predlozene vysledky pouazooat za velmi dobie opahouatelne a oerohodne.

Jako pi'fklad zaverecneho shrnutt, ktere vypointovava celkovy smysl a ell stati, uvedeme poslednf odstavec zakladnf prace J. Mukarovskeho "Obecne zasady a vyvo] novoceskeho verse":

Koncime prehled dejin. nooocesheho verse. Hlaonim. nasim zamereni bylo uluizati, ze jednotlice pfestavby oersoue struktury,jak za sebou nasledujt, nezaoisi na liboinili jednotliocii ani na jejich umelosti nebo neumelosti, jak se domnival J. Kral, nybrz ze toori ehutecnou oyuojooou. iadu; jejtz jednotlioe cleny jsou spjaty dialekticltymi shodami a protiklady. Tento piehled, byf strucny, chce byt narysem. dejin ceskeho verse, nikoli katalogem nahod.

Uz jsme se zmfnili 0 tom, ze ternaticke denenl textu nebyva jednoduche. jednostupnove. vsechny odstavce nebyvajl vzdy na ternz stupni, nektere si jsou tematicky blizsf, jine vzdalenejsl (tedy predely mezi nimi mohou byt ruzne hloubky). takze vznikajf odstavcove skupiny. Pod tfmto termfnem rozumfme seskupenf odstavcu tematicky tesne] spjatych, tedy takovych. ktere rozvfjejf jedno spolecne terna (hyperterna). Tak napt uvodni ukazka v teto kapitole 0 segmentaci (viz s. 164-165) pfedstavuje ztejme jednu odstavcovou skupinu, jak to ostatne ukazuje podany rozbor.

Odlisnou strukturu rna nasledujkf odstavcova skupina, nadepsana mezititulkem "Nove rnoznosti v kardioloqicke diagnostice". Budeme ji prezentovat jen schematicky:

Zaoedeni katetru do stehenni tepny bez jeji preparace polozilo jeden ze zahladnich. kamerui budouci interoencni radiologie.

Druhym takooym. kamenem se stal rozvoj samotne rentgenooe techniky ...

Skutecny pieorat vsak zpiisobily az zesilooace rentgenooeho obrazu, ...

173

. Dalsi vyvoj techniky pak pfinesla moznoet snimat riizne oblasti srdce i tepenneha feciste soucasne ve dvou priimetech, Zcela novou kvalitu piinesla elektronika ...

Diky tomu osemu jsme postupne ziskali moznost ...

Spolecne tema skupiny je forrnulovano v mezititulku. Jednotlive odstavc~ p~k uv~dejf.v c.h~~nologickem sledu jednotlive nove se objevujfcf t~chnlcke moznosti a jejich hodnocenr. (Jde tedy v podstats 0 partikulanzacnf vycet. Zavereeny odstavec pak pi'inasf shrnujfd zhodnocenr.)

v v Pon;erne ~aste jsou skupiny budovane na principu tzv. rozvfjenf rozstepeneho rematu, ktery byl probran jakozto rarncova ternaticka posloupnost 4 v odd. 7.2.2.

8.6.1 ORIENTATORY

UZ jsme se zminovali 0 tom, ze (1m slozitejsf je tematicka hierarchie odstavcu, efm komplikovanejq je vedenf celkove vykladovs linie tlrn vfce je ti'eba dbat na odkazovarn a na siqnalizovan! nejdulezitejsfch, orientacnfch bodu teto linie. Zejmena to ovsern plat! 0 vserh odbockach od hlavnf li~~e. Je?nak je zapotrebl vzdy signalizovat jejich pocatek i konec (nekdy tez .graflcky)" za druhe se doporucujs uzfvat jich v omezens rrure. aby nevznl~ala. sp!et o~?oee.k, v nichz by se hlavnf linie ztracela. (Toto nebezped hrozi zejmena pn projevech ustruch, predevsim improvizovanych nebo ne pine prlpravenych.)

. Proto by mel kazdy text s ponekud slozitejsf stavbou obsahovat (a zpra~Idl~ ob:>ahuj;) sit' orivent~~oru (orientacnich vyrazu, nevetnych i vetnych), jakehosi :,pruvodce .ctenare po textu". Jde 0 vyrazy nekolikereho typu. Jedny z nich odkazujl mfstne (vyse, nfte, dale, v nasledujfcf kapitole v zaveru), jine casovs (dosud, jit, dffve net, nynf, .. .), tez procesualns (:rafme se, zakoncili jsme, .. .). Uvedeme konkretnt pi'fklady:

V~sejsme uvedli duvody pro ... - Vdalsim ukazeme, jake moznosti ... - Musime si vsak v ztuieru. polozit jeste otazhi: ... - 0 orne~enosti tohoto pfistupu se zmfnime na konci clanku. - Zbyva ruuri Jeste naznacit prakticke uplatneni poznatkii 0 ... - V nasledujicich

114

odstavcich shrneme vysledky pohusu, ktere ... - Dosud uoedene uoahy akcentovaly spise globalni pristup, - Jiz jsme uvedli, ze ... - Vime uz, ze angiografie ... =Pouhazali jsme na to, ze ... -Prvnim krokem piisobeni kolicinu na citlivou bakterii je, jak uz jsme se zminili, vazba jeho molekuly na receptor. - Jeste diioe nez pristoupime k vlastnimu oyhladu, mueime pfedeslat nekolil: poznamek. - Nyni pricluizi na fadu ... - K teto problematice se jeste oratime. - Vrafme se vsak po teto odbocce zpet k nasemii zohladnimu tematu. - Na zaoer nezbyva nez se oratit k tomu, 0 cern. jsme hoooiili na samerri pocathu: - Tim jsme zahoncili vyklad 0 prvni z cest a nyni si poosimneme cesty druhe. - Vracime se nyni, po predchozi uoaze zahladniho razu, k ottizce jiz vyse nadhozene, totii zda... - Dospeli jsme ke konci eoe strucne pfehlidky nejoyznamnejsich. ... - Jak jsme se 0 tom zminili jii v proni kapitole, pri tomto priizhumu se casto poueuxi ... - Po rozboru objektivnich udaju 0 promenacli ucinime prvni krok k jejich zacleneni do sirsiho kontextu.

Do teto souvislosti se i'adf vlastne i dvojice (trojice, ... ) vyrazu, ktere byly uvedeny v odd. 7.3.4 0 slucovaclch vztazfch: jednak - jednak, na jedne strane - na druM strane, za ptve - dale pak - a konecne atd. Napr.:

Jiz z tohoto prosteho vyctu jsou patrne dve oeci. Piedne ...

Druha vec je pak nechut ...

Je ucelne rozlisit dva okruhy pristupii. Jde 0 profesne orientovany pristup na jedne strane a epistemologicky piistup na druhe strane.

Take piflezitostna shrnuti uvniti' textu majf svou hodnotu, stejne jako uz zmlnena marqinalnl hesla, ktera mohou odpovfdat odstavcurn nebo i odstavcovym skupinam.

8.6.2 MEZITITULKY

Sarnostatnejsl a zpravidla i rozsahlejs! odstavcove skupiny (popi'. i skupiny tvorene nekolika rnenslmi skupinami, ale nekdy zase i jen jediny odstavec) vytvarejf v rozsahlejsfcn pradch oddfly vyznacene graficky, tj. oddelene od sebe vetSf mezerou, pop!'. nejakou grafickou znackou. kupi'.

175

hvezdickou, Nekdy mfvajf takoveto oddfly i sve nazvy, kteryrn se dla i'fka - na rozdfl od nazvu ci titulu cele prace - mezititulky. jadi'ujf ternata jednotlivych oddflu a slouzt k snazsl orientaci k zpi'ehlednenf textu. Mezititulky byvajf tisteny bud' na c:'rY'l,",'o+.,~"~ i'~dku (:pravidl~v z~raje): ane~.~, na pocatku prvnfho odstavce skupiny, vzdy ovsem odlisnym, vyraznejstrn typem pfsma. Uvedeme nekolik ukazek ruzneho typu.

Tak napi'. v I. kapitole Krausovy knihy .Retorika v evropsks kultui'e" nesoucf nazev (vlastns tez mezititulek) Recke pocatky retoriky, nalezam~ tyto mezititulky jejfch sedmi oddnu: Hledent tecnns - Protagorova agogalnf retorik« - Prvnf ucitete - Antick« retorike jako model presvedCive komunikace - Platonuv nekonCfcf spor s retotikou - Isokratova vychova k ument retotiky - Aristotelovo dovrseni retorickehc. systemu.

Mezititulky ze sociologicke studie M. Iucka Generecni premeny a mezigenveracnf mobilita (otistene v kolektivnfm souboru materialovych studif "Ceska spolecnost v transformaci ") majf ovsem trochu jiny charakter, dany tematickou a zanrovou povahou studie: 1. Ovodnf poznamky- 2. Generecn! zmeny v trfdne-profesnf struktuie - 3. Mezigeneracnf zrneny ve slozitosti prece - 4. Generace a Clenstvf, popt. funkce v komunisticke strane - 5. Iiidne-proiesn! mezigeneracnf mobilita - 6. Zavery

Jiny pi'fklad (z odd. IV Aplikace TIL v teorii informacnfch systemu v kolektivnf publikaci "Logicka analyze pjirozeneho jazyka "): 1. Data - 2. Zpracovent dat na poCftaci - 3. Detebezove systemy - 4. Atributy - 5. Konceptueln! schema - 6. Dotazy - 7. Externf schema - 8. Internf schema.

Mezititulky nalezarne vsak dnes pomerne casto (a vhodne) i v kratSfch casopiseckych danckh, Tak ti'eba nedlouhy clanek .Podf infekce na vzniku a rozvoji ateroskler6zy" rna ti'i mezititulky: Ateroskleroticky proces _ Vliv infekce na proces ateroskler6zy - Soucesn« moinosti prevence a ovlivnen! ateroskler6zy

Pro ctenare byva]! zajfmave mezititulky ve forme otazek, Hojne jich uzil kupi'. autor casopisecke eseje ,,0 ucelnosti a stabilite v zive pffrods": Je vyMr z rcreelizovenyct, moznost! take prirozenyvyber? - Jak souvisf ucelnost se stabilitou? - Jsou tropicke pralesy stabilnf? - Prirozeny vyMr a sobecke geny - Co z toho plyne?

$ve nazvy mfvajf samozi'ejme i jednotlivs kapitoly kniznlch publikacf, zvlaste pokud v nich autor (anebo tym autoru) nepodava systematkky vyklad, ny~rz vol!lejsf soubor kapitol k sirsfmu ternatu. Tak napi'. knfzka prof. J. Charvata "Clovek a jeho svet" obsahuje tyto kapitolky: Predmluva _

176

Vesmfr a vznik zivota - Clovek a zakladnf prvky v zivote - Energie - Voda - Nas vnitinl svet - Informace - PoCftace a medicfna - Veda - Sternut! a smrt - Zechoveven! zivotnfho prostiedi - Zayer.

Poznarnka: Od mezititulku je ti'eba odlisovat podtituly, 0 nichz byla zminka v kapitole 6.

Pro vsechny rnoznosti bohate hierarchie linearnl (horizontalru) segmentace (clenenf) textu nernarne ani vypracovano podrobne a jednotne nazvoslovi. Postupujeme-li .odshora". dochazlme nejprve (pf denenl rozsahlych prad) ke svazkum a dflurn (nebo tez, hlavne v literatui'e urnelecke, ke kniharn jakozto utvaru ternatickemu). Zatimco svazek (jak naznacuje nazev) predpoklada samostatnou knihu (a je spfse projevem deneru vnejsfho, technickeho), pi'edstavuje dfl utvar pine ternaticky (vzdyt denenl na drly nernusl odpovfdat technickernu. vydavatelskemu rozvrzeni na svazky, leckdy byva v jednom svazku nekolik dflu). Nejblfze nitSi ternaticky utvar je kapitola, ale nekdy se objevujl i "meziutvary", jako nap! cast (tedy napr.: ctvrta kapitola druhe casti prvnlho dllu), Jinyrn mezistupnem je oddfl (at uz mezi dflern a jeho kapitolami, nebo uvniti' kapitol). Ierrnfn paragrafjako oznacenl odstavcove skupiny, popi'. nekolika takovych skupin (zpravidla jsou paragrafy cislovany a znaceny §) se v cestine dnes uziva ridceji, vetsinou spfse v textech jistych typu, ptedevsrm povahy normativni nebo systematicky deskriptivnf. MezistupM rnuze byt ovsern vice. a mnohdy se ani nijak v danern dfle neoznacujl (nenl to take zapoti'ebf). Nejcasteji se jeste objevuje nazev kapitola, jinak se autoii vetsinou spokojujf titulkem pi'fslusneho oddrlu a oznacerum cfslicemi a pismeny (srov. kap. 12), popi'. jen cfslovanfm (napi'. u kapitol).

Napi'fklad autori "Stylistiky soucasne cestiny" (M. Cechova a kol, 1997) uzili v tete obsazne pifrucce cleneni trojstupnove: Oddrly prvnfho poradl (kapitoly) oznacujl i'imskou cislid s teckou, oddrly druheho potadl (tedy casti kapitol) arabskou cisUd s teckou a oddfly tretfho poradl malym pismenem se zavorkou:

177

II. DIFERENCIACE A STRATIFIKACE NARoDNiHO JAZYKA.

1. Spisovny jazyk

2. Nespisotme utvary

a) Tradicni teritorialni dialekt

b) Interdialekt

c) Obecrui cestina

3. Polotitoary narodniho jazyka

a) Profesni mluva

b) Slang

c) Argot

Je ovsern samozrejrne, ze i uvnitf odduu na nejnizsfrn poiadl muze pod Ie potreby dochazet k dalslmu denenl (a cfslovanQ. A rovnez tak je nasnado, ze one trojstupriove clenenf nemusf byt dodrzenove vsech kapitolach, zalezf na povaze a strukture ternatu,

Takoveto denenl je hierarchicke. tj. naznacuje vzajemnou podi'azenost (resp. nadrazenost), anebo naopak souradnost jednotlivych cddllu textu. To rna jiste sve piednosti proti zpusobu. dnes uz opoustenemu. pfi nemz se k tete hierarchii neprihllzf (prubezne cfslovanf oddflu bez ohledu na jejich ruzny stupen), Nejhorsi ovsern je, uzfva-li se nekolikereho. vzajernne se propletajklho denen! zaroveri. To pak crenate spfse jen mate.

o tom, jak oznacovat cfslicemi a pfsmeny oddfly textu podle soucasnych norem, je podan vyklad v kapitole 12. Ruzn! autori uzivaji cfslovanf v ruzne mire. Nektei'f ternef vubec nedslujl a radeji uzlvajl jine, jazykove a qraficke prosUedky: hojne mezititulky, qraficke vyznacenl kllcovych slov, explicitnf formulace s pomod sfte orientacmch vyrazu. Text takto deneny je rnene strohy a je "ctivejsf", "Iiterarnejsf", ovsern mene prehlcdny K autorurn tohoto typu patril nap!'. zesnuly jazykovedec V. Mathesius. Jinf autori (napf jiny zesnuly jazykovedec. V. Smilauer) naopak cfslujf dusledne. leckdy dost detailne, takze text je graficky vyrazne denen. V krajnfm pifpade muze byt text at roztifsten (napomaha tomu leckdy i stndanl ruznych typu pfsma apod.), Existuje ovsem cela stupnice mezi ternito dverna krajnostmi a zalezf nejen na sklonech autoru, nybrz i na cinitellch objektivnfch: na druhu textu a tematu. na jeho zarnerenf apod. Clm narocnejsf a slozitejsf je vykladova linie, tfm vfce vystupujf potrebnost zretelneho clenenf a jeho forrnalnl prostredky do popredl, coz byva caste v ucebnickh a ruznych kompendifch.

Domnlvame se, ze odslovanl je z hlediska autoru uzitecne, vychovne,

178

I;"

nebof vede k soustavnernu a logicky udenenernu podaru. Lze doporucit provest je alespon v konceptu, v definitivnfm znent Ize pak tuto nekdy pfflisnou strohost podle potreby nebo sklonu stylisticky zastrtt, zaobalit, aniz tfm ovsern poskodfrne zadoucl jasnost a prehlednost pro ctenare. V. Mathesius (1942) vystihl podstatu veri velmi trefnym obraznym prirovnamm:

V kazdem vykladu .rnusfrne cftit pevnou myslenkovou kostru, ktera vsecko ostatru nese, jako u dobreho aktu tusfrne pod liniemi tela pevne skloubene kosti",

179

9 MODALITY SDELOvANf

Vedecke a odborne texty jsou prostredkern komunikace, tj. sdelovanl, vymeny informacf. Jednotlive promluvove (fecove) akty, tedy vypovedi, z nichz se text sklada. jejich skupiny, resp. i text jako celek, majf nejen svu] vecny obsah a svou jazykovou formu, ale mluvd/pisatel je produkuje s jistym kornunikacnfrn zamerern vzhledem k posluchaci/ctenafi. piipisuje jim jistou komunlkacnt (ilokucnl) funkci (KF). Obecne by bylo rnozne rid, ze u kazde vypovedi je dulezite nejen to, co narn jejf autor ffka a jak to ffka, ale tez proc to ffka.

(flu ci zameru. ktere autor svou vypovedl sleduje, je ovsern v beznern zivote velky pocet: muzeme oznamovat, ptat se, vyzyvat a dale tez prikazovat I zakazovat I dovolovat, zavazovat se k necernu nebo vyiadrovat sve city. V nekterych prlpadech dokonce pouhym vyfcenfm jiste vety realizujeme urcity vecny ukon (kupt kdyz pnsaharne nebo slibujeme). Ty KF, ktere jsme uvedli, jsou velmi obecne: v jejich rarnci pak nachazlme mnoho funkcf specialnejskh: svyrni vyroky rnuzerne radit, varovat, prosit, omlouvat se, dekovat. vyhrozovat, vydtat, nabfzet, zarucovat se, odsuzovat atd. atd.

9.1.1 KOMUNIKACNi FUNKCE PROSTE SDELOVACi (OZNAMOVACi A FORMULACNi) A JEJi MODIFIKACE

9.1.1.1 V textech vedeckych je ovsem repertoar funkcf vyrazne omezen a jednoznacne v nich pochopitelne dominuje KF, kterou bychom mohli nazvat proste sdelovact (tradicnlrn termfnem oznamovao), Byva nazyvaria tez konstatacnl, prezentacnr. vypovfdacf nebo asertivnf. Zavazny aspekt vedeckeho diskursu vystihuje pak Mathesiuv termfn (1982, 37) funkce formulacnt ("presne a podrobne zachycovanl kornplikovaneho myslenl"), Zcela obecne Ize zakladni KF vystihnout poukazem na to, ze autor proste chce, aby se ctenar dany obsah (0 jehoz pravdivosti nebo

181

spravnosti je autor vfce ci mene presvedcen - viz odd. 9.2.2) dozvedel neboli mu sdeluje, jak se veci majf, a zaroven predpoklada, ze podavan~ informace bude pro nej nova a ze ho bude pravdepodobne zajfmat.

V textech nebyva tato KF nijak specificky siqnalizovana, oznamovacf vypovedi obsahujf proste slovesa ve tvaru indikativu (oznamovacfho zpusobu) ruznych casu, popt kondicionalu (podrninovaclho zpusobu). Napr.:

V soucasnern. biologichem. uyzkumu maji oyznamne misto tzu. genomooe projekty. AZ dosud byly uspesne dokoncouany pouze projekty, jimiz se ziskala uplrui dedicrui informace oirii.

Tento postup by mohl mit nezadouci oedlejsi ucinky.

Oznamovacf KF se objevuje v ruznych odstfnech, jako je konstatace, tvrzenf, zprava, referovaru. hlasenl, zrnlnenl se ap. Dany funkcni odstfn se vyrozumfva z obsahu vypovedi a/nebo ze souvislosti (napi.: Dlouhodobe ut!vanf techto farmak je spojeno s nekterymi netedo ucfmi jevy) , ale muze byt i vyslovne siqnalizovan (napr.: Je vsek tfeba poznamenat, ie uzfvanf techto farmak ... nebo Ve sve zprc!JVe 0 experimentu se zmfnfme tez 0 tom, ze .. .).

9~ 1.1.2 Vedecky text rruva - alespon v jistych partifch - charakter interakcnl, tj. autor reaguje svou vypoved: na necf nazor, na nejake tvrzenf atp. (srov. odd. 5.4). Iypicke jsou reakce negativnl, v nichz je zakladni funkce oznamovacf nejak modifikovana. Jde 0 modifikace typu nesouhlasu (narnitky, protestu, odrrutnutf). V narnitce - coz je argument, v nemz se uvadl neco, co je v rozporu ci nesouhlase s oponovanyrn tvrzenfm - zamyslf autor platnost tohoto tvrzenf oslabit, omezit, popt vyvratit. Narnitku Ize signalizovat ruznyrn] zpusoby. napt explicitne slovy Proti tomu je moine namftnout, ie ... - V rozporu s tfmto tvrzenfm je vsek: ta okolnost, ze ... - Proti tomuto nezotu mluvf nektere novejsf poznatky. .. - 5 takto formulovanou domnenkou Ize stezf souhlasit, vzdyf pfece vfme, ze ... atp., nebo proste jen pomocf vyrazu s platnostf odporovacf ienie, evsek; ale. - Ve vypovedlch s funkcf odmftnutf jde 0 silnejsf a jednoznacne neqovaru nesouhlasneho tvrzenf a Ize je opet uvest explicitne. napt slovy Tento nezor odmitem, ptotoie ... Ue zadoucl duvod odmftnutf uvest) - 5 tfmto tvrzenim (zasadne) nesouhlasim... - Pro pfijetf tohoto tvrzenf neshledevem zadny II sebemensi duvod. Vzdyf. .. - Mezi namitkou a odmftnutfm je

182

ovsem plynuly prechod. Tak napt formulace typu obevetn se, ze s tfmto nazorem je moine stet! souhlasit je vlastne spfse zdvorllostnl forrnou odmftnutf nez namitkou.

Protoze jde 0 vyjadrovanl postoje negativnfho, je vhodne formulovat jej nejakou zmfrnujfcf formou, projevovat ohled na pocity ctenaie/posluchace, zdvorilost k nernu (srov. odd. 5.5). Jde vubec 0 situace emocionalne citlive, ovsern na rozdfl odsituacf v beznern dorozumfvacfm styku (v nichz se leckdy ozyva rozhorcenr, vysrnech. pohrdavy t6n, napr.: ,,Jak muiete. prosfm vas, tvrdit neco tak nesmyslneho?"), je v komunikaci vedecke zahodno projevy negativnfch emocionalnkh postoju tlumit (v duchu zdvorilosti a ohleduplnosti). Kupnkladu: Bylo by bvvslo asi vhodne, kdyby byli autofi zvefejnili svuj nele: jiZ dfive.

Existujf ovsern i reakce pozitivnL Predevsfm to je KF souhlasu (schvalent). napi.: Souhlasfm s tim, ze by se v tomto vyzkumu melo potrecovet II aby se pokracovalo - 5 tfmto zemerem nelze nez souhlasit (zjemnene vyjadrenf pomocf dvojfho zaporu) - Proti tomu nememe namitky - Jsem stejneho II tehoz II souhlesneho II podobneho nezoru.

9.1.2 KOMUNIKACNi FUNKCE TAzACi

9.1.2.1 uruha obecna KF, funkce tazaci, nenf ve vedeckych kornunikatech sice prirnarnl a dominujfcf, ale prece jen v nich majf otazky (iistych typu) sve mfsto, prave vzhledem k interakcnfrnu aspektu teto komunikace, k tomu, ze pri vytvarenl textu jeho autor se ctenatem/posluchacern poena (resp. by mel podtat). Ovsern zatfmco ve skutecnern dialogu v zlve reci, ktera predstavuje dornenu otazek, dava odpoved' na polozenou otazku tazany partner, v komunikaci vedecke (ovsern se zrejrnou vyjimkou diskuse) dodava odpoved' autor sam. Leckdy byvajt tyto "odpovedi" i znacne rozsahle. Napr.:

Polozme si hned na pocathu. otazhu: Byla hlauni pricinotc neuspechu teto hoepodarshe politiky opraudu jen nepiipraoenost reformatoru? Odpouea na ni se pokusim podat u tuisledujicich. odstavcich.

K tomu je ovsem zapotrebl poznamenat, ze po forrnalnl strance jde sice o skutecnou vypoved' tazad, avsak jejfm vlastnfm smyslem nenf tazanl se, nybrz navozenf problernu, uvedenf ternatu, tedy .otazky" ve vyznamu "vec

183

vyzadujlcf zkoumani nebo i'eseni" (coz je postup ve vedeckych textech pornerne casty - srov. odd. 7.5). UZitim tazact formy se autor jakoby obraci k ctenari. zapojuje ho do diskursu a dodava vykladu interakcnt raz.

Je tedy mozno i'ici, ze se ve vedeckych textech uziva tazaclch spise jen jako stylistickeho (retorickeho) prosti'edku pro ozivenl a zpesti'eni vykladoveho postupu nez ve funkci skutecnych dotazu, Pekne to ukazuje i nasledujkf odstavec z popularnej zarnerene zpravy 0 jednom vyzkumnern projektu:

Netrpelioe se cehalo, az dedicru: informaee jedne z tech to dvou bakterii bude prectena. Co se asi dozvime? Budeme sehopni iici, ze jeme porozumeli zivotu? Ze v dedicne informaeije zakodouano usechno, co dela organismus zivym objektem? Nebo budeme zklamani a zjistime, ze bud' prectene informaei nerozumime, nebo ruuri stale chybi neco pro zioot duleziteho, co v DNA neni?

9.1.2.2 Stoji za povsimnutl, ze se v prave uvedene ukazce objevuji oba zakladnl druhy otazek: otazka doplriovao. kterou mluvCi zada 0 doplneni neznarne slozky informace (takova otazka obsahuje tedy tazacl slova jako co?, kdo?, komu?, jak?, kde?, procr), a otazky zjistovacl, jimiz se tazatel snazf zjistit pravdivost anebo nepravdivost nejake informace (vyzaduji tedy odpoved' ve smyslu ana - ne), popifpade zada adresata. aby rozhodl mezi nejakyml dverna alternativnimi informacemi (tzv. otazky vylucovad: bud' - anebo). Jenze zadna z onech otazek v nasi ukazce nerna platnost skutecneho dotazu, nybrz jen formou tazacl uvadl jednotlive ternaticke body a jakoby dramaticky navozuje v Ctenai'i ocekavanl. co se dozvi. A protoze snaha neco se dovedet tvoi'i podstatu otazky, jde tu vlastne o to, ze autor danku jako by pi'edem kladl otazky jmenern ctenaru, napovidal jim.

9.1.2.3 Jeste je ti'eba uvest nektere dalsf pi'iznacne pi'ipady uzivani etazek v odbornych textech. Jsou to predevsfrn nadpisy (titulky) danku nebo i knih (viz odd. 6.1.2). Byvajl to jak otazky zjistovac' (napi'.: Je ekonomie naukou 0 choveni? - Je proti biotoqkkym zbranfm nejaka obrana? - Vede mizenf dia/ektu k pcalovent, nebo k osleboveni standardu?), tak doplriovaci (napi'.: Pro: zbytecne umireme? (kniha) - Kdo vlestne objevi/ kys/fk? - Jak /ze Cinnost pfenasecovych systemu ov/ivnit? (mezititulek)) anebo, ojedinele, i kombinace obou (Teorie vseho? Ceho vseho?).

184

Funkce techto titulkovych otazek je taz jako jinych titulku, totiz uvest terna stati nebo knihy. - Je ti'eba dodat. ze nadpisy, ktere maji povahu otazek doplnovaclch. ztracejl caste svou tazact povahu a uvadejl se pak bez otazniku na konci. Napr.: Kam jsme dospe/i v jazykozpytu (tak0vY titulek chaperne zhruba ve smyslu .tato stat' podava vyklad 0 tom, kam jsme dospeli v jazykozpytu", pi'icemz se nadbytecny uvozovaci vyraz "tato stat'. .. " ovsern neuvadi, protoze jcsarnozfejmy).

Okrajove se ve vedeckych textech objevuji nekdy i tzv. otazky deliberativni (rozvazovacl), vyjadi'ujici autorovu nejistotu nebo pochybnost. Na pi'.: Neik: snad ve skutecrost. 0 pffCinu zce/a jinou? - Neby/o by vhodne v tecbto vyzkumech pokrecovet? (V tomto pifpade jde vlastne 0 skryty navrh ci vybidnuti.) - Jak by se asi me/o za techto oko/nostf v pokusech pokrecovet?

Tzv. otazky i'ecnicke typu Kdo moh/ tento necekany zvrat ocekavat? nebo Moh/ snad nekoho za danych oko/nost! tekovy vys/edek pfekvapit? se ve skutecnosti na nic neptajr, nybrz vyjadi'uji spfse tvrzeni opacneho vyznamu, nez je otazka sama, spcjene ovsern s citovym zabarvenim (s podivem, narnitkou. nebo i rozhorcenrrn). Jejich piflezitostne uzit! prinasi do jinak vecne zarnereneho textu ozivujkl subjektivni prvek.

9.1.3 KOMUNIKACNI FUNKCE VYZVOVA

Treti zakladnl KF je funkce vyzvova. (Pi'esne vzato, vyzvu k posluchad, zadost 0 pedant informace piedstavuji i otazky.) vypovedi s ruznyrn] odstiny nebo modifikacemi teto funkce nemaji ve vedecke komunikaci valnou pfflezitost se uplatnit. Nejspfse jeste se v ni pouzfva vypovedl vyjadi'ujfcfch navrh. doporuceni ci vybidnutf (napi'.: V tekovychto pffpadech je moino doporuCit ... .: Proto navrhujeme, aby ... - Posudte sami, zda ... ) a vypovedi s funkci varovanl (napr.: Tekovyto postup ne/ze pro jeho tiskantnost doporuCit - Kdyby se tfmto zptssobem pokrecovelo, moh/o by to ohrozit ... ).

Bezne je ovsern uzlvan! imperativu (rozkazovaciho zpusobu) jakozto kompozicnfho prosti'edku, specificky pak v oborech rnaternatickych a experirnentalnlch:

Venujme nynf pozornost dalSfm nedostetkum. - Pfedpok/adejme neoi, ie ... - Uvaiujme krysta/y We rovnomerne obk/opene pojfc! iez'. - Mejme konecny poce: objekW a], a2, ... an. Autor jako by tim vyzyval ctenare ke spoluprad na nejakern myslenkovem procesu ci ukonu.

185

Stejne jako kazdy jiny text ci promluva rna i text vedecke povahy nejenom svu] vecny obsah, ale vyrusta tez z jiste situace a v kazdern textu se obrazf aktualnt postoj mluvCfho ke skutecnosti, kterou text vyjadl'uje, a jeho vztah k posluchad, konkretnfrnu nebo pi'edpokladanemu (srov. Mathesius 1942, 15). vecna slozka je ve vedecks komunikaci nepochybne slozkou zakladnt nebof olem teto komunikace je pi'edanf/zfskanf poznatku (informed), na ktere Ize spoiehat, 0 nichz je autor presvedcen, ktere Ize pokladat za overene, zduvodnona nebo oveiltelne, zduvodn]. telne (srov. Tondl 1997, 14). Z tohoto hlediska by pak "idealnf" vedecke sdelern melo podavat jen jednoznacne tvrzenf (at uz pozitivnl, nebo negativnf) na zaklade piedlozene nebo dostupne evidence. Takovato idealru "objektivnost veoy" je ovsern do znacne mfry fiktivnf, nebot v procesu poznavaru, jehoz je vedecky diskurs vyznarnnou slozkou, hraje nutne a nevyhnutelne svou ulohu i faktor subjektivnf, onen vztah badatele/mluvdho ke skutecnosti a k pi'fjemci sdelent. Ze se tato skutecnost reflektuje v jazykovs strance textu, je ovsern sarnozrejrne. Tento subjektivnf faktor byva nazyvan modalita a projevuje se pi'inejmensfm dvojfm odlisnym zpusobem.

Pi'edevsfm to je ruzna mfra pi'esvedcenl mluvclho 0 platnosti (pravdivosti) nejakeho nazoru ci tvrzenf, 0 stupni jeho jistoty ci pravdepodobnosf nebo frekvence. Tento druh modality byva nazyvan modal ita jistotni nebo eplstemlcka ci asertivni. Jako textovy pi'fklad Ize uvest ti'eba tyto vyroky:

Tento vykled se mi jevf jako nejmene ptevdepcdobny. - Soudfm, ze jde petrne 0 poruchu letkove vymeny.

Druhy druh modality je podrnmsn tlm, ze se ve vedeckern diskursu nejen piedkladaj], resp. vyvracejf nazory nebo tvrzenf, nybrz ze v nern autor tez podava navrhy, dava rady ci pokyny, vyslovuje jiste zarnery a vyjadi'uje se k moznosti nebo nutnosti neceho, Tento druh modality odpovlda zhruba tornu, co se v log ice nazyva modalita deonticka (nekdy tez voluntativnO. Dva pi'fklady: Je nutne vzft v uveiiu, ze ... - Tato chyba by se riemele opako va t.

Pro vyiedrovant techto druhu modality majf autoi'i k dispozici bohate repertoary jazykovych prostredku vniti'ne diferencovanych a vyznarnovs

186

. rnne odstupnovanych. Podrobne budou probrany v nasledujktch oddlr h a budek nim pi'ipojen vyklad 0 nekolika dalskh. pi'fbuznych jevech (~Cjevu zvanern "hedging" a 0 preferencnlch a. ho~~~tf~fch P?st_ojfch!. Obecne je ti'eba i'fci, ze v ceskern vedeckern stylu je uzivam rnodalnkh vypovedi caste a je pro nej typicke.

9.2.1 CO BY (NE)MELO NEBO(NE)MOHLO BYT _ MODALITA DEONTICKA CI VOLUNTATIVNI

Tato modalita se tyka podavanl navrhu a vyjadrovanl ~e 0 n~tnosti n~b~ rnoznosti neceho. popi'. vyjadrovan! zarneru. Ma nekolik vaneto ~ ods~lnu a vyjadi'uje se jazykovymi prosti'edky nek~l.ika druhu, Auto~. n:uze ovsen; takto modalizovat jak vyroky 0 nazorech. cinnostech apod. jinych, tak sve vlastnl, vcetne vypovedi v danern textu, anebo tez, a to ca~to, fo.~n;ul~vat rnodalizovane vyroky platnosti vseobecne. ukazou to nasledujrcl pnklady, uspotadane podle jednotlivych odstinu modaln~ho ~yznamu a uvniti' nich podle ruzne povahy uzitych jazykovych prostredku:

9.2.1.1 V ramci rnodalnfho vyznamu nutnosti se caste vyjadi'~je odstfn nezbytnosti neceho: tyto zavery nemuzem~ pfijrr;out - musl'!! poznamenatlprohlasitlffci, ie.: - nesmfme zapommat, ze... - n~muze~e pominout snahy o ... - to ovsem nez~~rn_ena, !e bych~m muse~1 ~~va~o~ vat. .. - nelze pfipustit, aby. .. - neru JIna moznost ~ez ... :1 zbyva Jed/~a tnoinost, totiz ... - nezbyv« nei pokus opakovat - J~ nrnl na .. v~douCJch projektu, abylzda ... - poveiujeme za nezbytre .... -:- Je treba ZjISt/t, z?a ... - bylo nutne dale zkoumat. .. - pti tekov« tinnost! Je nezbytna vysoka od-

bornost. . . 'h d

Jinym odstfnem nutnosti je zahodnost neceho: Jel?u~~ ~a vO n? vy-

svetlit pticinu ... - je vnodne pfipomenout, ze - Je dulezlte presne for-

mulovat - netnel! bychom zapomfnat na to, ie - z tohoto faktu bychom

meli vychazet - tato staf si zeslouil nasi =r= 'v' ,

Take ocekavanost realizace neceho predstavu]e zvlastnl odstin nutnosti: meta by se dostavit jist« uvolnen;

9.2.1.2 Modaln! vyznam moznosti se vyjadi'uje hlavne ternito ,zp~soby: tuto skuteaiost si muze kazdy snadno ovefit ~ mohto by se zdat, ze ... - muzeme se tedy domnfvat, ze ... - komisi bylo umozne~~, ab~ ... - nemusfme proto v pokuse pokracovat - prave zde se naskyta moznost tes-

187

to va t. .. .:... uvezuie se 0 moznosti vyuiiti. .. - je velmi obtiinc, ne-li vUbec nemozne ... - Ize snadno zjistit - nelze poCitat s ... - ten to pokus je snadno uskutecnitelny II je neotovedttelny - Ukazalo se riemoine takto dale pokrecovet.

Jindy je moznost forrnulovana splse jako dovolenf: tyto metody dovolujflumoznujf pfesne rozpoznat. .. - Jako expert v oboru smfmlmohulmam prevo tvrdit, ze ... a opet jindy jako schopnost: podafilo se mulbyl scho: pen dokezet - nestihl pohotove reagovat na novou situaci.

9.2.1.3 TIetf z deontickych modalmch vyznamu je modalita zameru ci umyslu. Napr.: meli v plenu II umys! II chystali se II chteli II jsou rozhodnuti dokonCit pokusy jeste letos - byl jsem naklonen II ochotny tomu uvefit - ted byeh k tomu poznamenal - snazili se dosehnout efle diive, nei ...

9.2.1.4 Uvedene pnklady ukazujf, ze deonticka modal ita se vyjadruje takovymi jazykovyrni prostredky jako jsou slovesa ((ne)moei, (ne)muset, ... ), substantiva (moznost) a velmi hojna adverbia, popnpade adjektiva (/zelnelze, jelbylolbudelbylo by trebe, nutnoi-ne, moinot-ne, zehodnc: vhodne, zadouef, ... ) i nektere dalsf obraty. - Nezndka se v tech to vyrazovych prostrcdcch objevujf slovesa ve tvaru kondicionalu (podrniriovaciho zpusobu), Napr.: bylo by tiebe, bylo by Ize, bylo by velmi rozumne, povezoveli bychom za nezbytne, z teto skutecnosti byehom meli vyehazet, to by ovsem znamenalo, ie byehom museli povezovet, ... Tfmto zpusobem autof jako by zmlrriovali sflu ci presveddvost sveho vyroku. S podobnyrn efektem je spojeno i uzit! tvaru futura (budouciho casu): bude tfeba zjistit, zda ... Jde tu v podstate 0 to, ze modalita deonticka je tu modifikovana modalitou jistotnf (episternickou - viz dale 9.2).

9.2.1.5 Je zrejrne, ze deontkka modalita souvisf tak ci onak 5 nekteryrni da'sfmi jevy vystavby vedeckeho textu. Na prvnfm mfste je to zrejmy vztah ke k~munikacnf vypovednf funkci vyzvove (viz odd. 9.1.3). Za druhe je to s?uvisiost 5 denenfm textu na jeho kanonkks casti (uvod, metody atd. _ VIZ kap. 6): pl'flezitost ci potieba uzft deonticks modality se projevuje predevsfm v zaverecnem odd fie textu (namety pro dals! praci) a v oddfle uvodnfm (zhodnocenf dosavadnfho vyzkumu), podle okolnostf ovsern i v diskusi, poor ve vykladu 0 metodach: Za tretf uzitf deonticke modality je nasnads nejspfse v takovych pasazich textu, ktere jsou povahy argumentativnf nebo vykladovs.

188

9.2.2 JAK JSTE SI JISTI SVYM TVRZENiM?

MODALITA EPISTEMICKAcl JISTOTNi

9.2.2.1 Ve vedeckych pracfch autor prezentuje vysledky sve badatelsks Cinnosti, sva piesvedcenl ci nazory, informuje 0 ruznych zalezitostech a 0 vysledcich ci nazorech jinych badatelu a vyjadruje se k nim. 0 platnosti, spravnosti, pravdivosti obsahu svych vyroku muze byt autor pine ptesvedcen, muze se 5 nimi ztotoznovat, pokladat je za zcela bezpecny fakt (napi. naplse-!i Je mimo jakoukoli poehybnost, ze ptivodcem teto ehoroby je ... nebo Stezf se muzeme vyhnout zeveru, ie ... ), anebo pripisuie jejich platnosti jen vetSf nebo mens! stu pen pravdepodobnosti. (ne)jistoty ci verohodnosti, projevuje jiste pochybnosti 0 nich, at uz jde 0 zavery ci nazory vlastnf, anebo ciz! (a pak napfse napt U nekteryeh pffpadu Ize opravnene poehybovat 0 tom, ze ... nebo Tuto moinost pokledem za (malolvelmi) prevoepodobnou).

Jistotnf modalita predstavuie celou souvislou skalu, poclnaje jed noznacnym presvedcenlm 0 platnosti a konce presvedcentrn 0 neplatnosti (v tomto prfpade jde pak 0 poprenf, zapor, napi, Rozhodne nelze souhlasit s tfm, ze to je uskutecnitelne, anebo (5 "vymenou znamenek") Rozhodn« Ize souhlasit s tim, ie to je neuskutecnitelne). Onu skalu ruznych stupnu jistotnf modality mezi .ano" a .ne" Ize exemplifikovat kupr. touto radou vyrazu: zeela jiste - velmi pravdepodobne - pravdepodobne - moin« - snad - sotva (- nikoli).

Existence jistotnf modality nenf jevem subjektivnfm v tomsmyslu, ze by zalezela hlavne na osobnfch sklonech a naladach ci nekontrolovanych individualruch zarnerech daneho autora (i kdyz vliv techto faktoru nelze nikdy vyloucit), nybrz je podmlnena primarne samou povahou procesu (vyvoje) vedeckeho poznavaru, To je, jak vfme, rnozno zhruba charakterizovatjako hledanl, vytvaienl hypotez (a jejich potvrzovanl, resp. vyvracenf na zaklade ernpirickych zjistenf), vypracovavanl alternativ ajejich vyhodnocovaru, prekonavanf starych (relativnfch) jistot jistotami novyrni (opet ovsern relativnfmi). A to vse problha v kontextu vzajernnych diskusf jednotlivych vedcu a jejich skupin. Jsou tedy episternicke postoje subjektivnf jen v tom smyslu, ze v nich plichazejl ke slovu badatelovy osobnf znalosti a vedornosti. vedecka zkusenost a jeho celkovy pnstup a nazlranl. A prave proto predstavuje tato modalita neodmyslitelnou slozku vedeckeho vyjadrovant (srov. odd. 10.5.1).

189

9.2.2.1.1 Obecne receno je s ruznym stupnern presvedcent 0 platnosti (pravdivosti) toho, co sdelujeme. spojen vfce rnene kazdy vyrok. Ovsem caste tato modalita nebyva expllcitne vyjadrena (siqnalizovana) nejakyrn specifickyrn jazykovym prostredkem. vetsinou ctenar predpoklada, ze vyroky v nkhz autor jistotnf modalitu nesignalizuje, ma automaticky chapat v tom smyslu, ze obsah daneho sdelenl poklada autor za platny pravdivy, ze je v souhlase se skutecnostf. Uvedeme nekolik souvislych ukazek:

(A) Holandsko se vyrazne odlisuje od usech. zemi vysokym procentem osob jak s uplnym. ettedosholshvni ozdelanim, tak s obema stupni vysokoskolskeho ozdelani (vice nez polovina oyberouelu, souboru). Podil vysokoskolaku je vysoky i ve Velke Brittinii (temef ctortina souboru). Na druhe strane je mezi Brity temei: polovina osob pouze se zahladnim ozdelanim. Yzdelanostnt struktura spolkovych zemi Nemecka se oyznacuje 0 ctortirui vyssim podilem vysokoskolaku nez v Geskoslovensku a nizsini podilem oyucenych:

Jinak je ceshoslouenshe ozdelanostni struktufe podobna. Rozdil uyuceni / stredni ozdelani je dan skolskym systemem.

(B) Labe je nejdelsi a nejoodnatejei tok Geske republiky na uzemi GR (370 km delky, ploch a pooodi 51392 hmi', prumerny priitok na statrii hranici 308 m/'! s, maximalni priitoh 4 462 m/'! s, podle vodnosti 23. feka v Europe). Odvodiiuje 65 % plochy GR, ale 97 % plochy Cech. Shutecne monumentality nabyva v "Brane Gech" - Porta Bohemica u Zernoseh, a zejmena v Labskych. piskoucich, Udolf Labe je mezi Litomeiicemi a Decineni na jednu stranu chraneno v ramci Chranene krajinne oblasti Geske stiedohoii, na druhou stranu je praoe v monumentdlnim usehu piilehajicirn. k Brane Cech. niceno tezbou kamene na Deblihu a Trabici.

(C) Nedaone studie prohazaly, ze nejcastejsi piicinou akutniho infarktu myokardu a dalsich. akutnich koronarnich. syndrorrui jsou mime az stiedne velke ateroshleroticke leze, uyznacujici se velkym obsahem tuku ulozenyni mimobunecne ve stiedu platu, ktery je pokryt tenhym. oazioooyni krytem. Tyto platy obsahuji jen male mnoistoi oazioooe mezibunecne hmoty, proto mohou snadno podlehnout pasionimu roztrzeni. Krome toho byva plat destabili-

190

zootin. aktione. K deetabilizaci zietelne piispioaji chemiche a biologiche faktory. Rysuje se fada terapeutickych. piistupti, ktere vyplyoaji z porozumeni vzniku a oyuoji procesu ateroskler6zy. Zahladnim preoentionim, ale i lecebnvm. opatrenini zustava oolioneni ziootoepraoy: dieta, zaluiz koureni a telesny pohyb. Mnozstoi prosttedhii pouzitelnych. k ooliimeni rizikooych. faktoru ateroskler6zy se vyrazne zvysilo.

(D) Informace. Informaci muze neet jakykoli podnet, ktery prioodi v miste dopadu urcitou zmenu lohalnich. oztahu, funhcnicli nebo prostorouych: Vyvola tedy diferenci potencialu mezi doema body, tj. pohyb neboli v Shannonooe slova smyslu negationi. entropii. Proto je nositelem informace napr. slunecni zareni: jeho vlivem se pieskupuji atomy a molekuly na zemshern. povrchu. Vstup a prenos informaci v systemech. rna nekolile slozeh: Shannon (1948) to oyjadiil matematicky.

(E) Provoz jaderne elehtrarny v regulacnim rezimu vede ke zoeteooan: tuihladii na palivo. Ztriity je moine snizouat prodluzoixinirn. halendaini delky kampane, nelze ji vsak prodlouzit az do miry odpooidajici vyuziti paliva pri provozu elehtrarny v zakladnim pasmu zatizeni. Mininuilni velikost paliuouych. ndhladic je urcena jednak ztratami vlivem zhorsene ucinnosti vyrobyelektricke energie pii provozu na nizsich. vykonovych hladiruich, jednak ztratami vlivem hroceni palioooe hampane z duvodu xenonooych. procesii ...

Jak videt. jde tu 0 zakladnl, neutralnl ci bezprtznakovou hodnotu jistotnf modality, tj. 0 proste, nekornentovane intormovanl 0 .stavu vee!". Byva tomu tak zejmena pri podavanl zakladnlch udaju, pri vykladu (definovanl) pojrnu, v popisech statickych i dynarnickych (dejovych). ve vysvetlovanl pracovnfch metod nebo procedur atp. Proto autol'i uzfvajf teto hezpifznakove jistotnf modality hlavne v uvodntm oddfle textu a v casti materialove-technicke.

9.2.2.1.2 Explicitni vyjadreni (siqnalizovanf) stupnu jistotnf modality se tyka jednak zesflenf, zduraznenl pozitivnf jistoty, jednak jednotlivych stupnu (ne)jistoty. Tedy napi, Isem pevn« pfesvedcen,ze ... a naopak kie

191

mozrejme, pfirozene, podle vsebo, podle ocektwani, jak Ize ocekavatlpredvfdat, kupodivu, prekvapive. Nekolik pnkladu: Opadek zemedelstvf zrejme nebude znamenat jeho uplne vymizenf. - Imigracnf omezenf nebudou podle vsebo zrusene. - Kupodivu pruznost se tfmto postupem zvysuje.

Mezi uvedene v\jrazy se radl i castice ovsem. Ta se v cestine uzfva velmi hojne a se specifickym vyrazovyrn efektem, nebot v sobe spojuje vyznamovy rys sarnozrejmosti s rysem odporovacfm ("ale"). Uzitf castice ovsem urnoznuje tak mluvCfmu oslabit nebo znacne omezit platnost piedchazejfcfho tvrzenf. Napr.: Muzeme tedy formulovat pravidlo, ze ... Ovsem toto pravidlo platf pouze tehdy, jestlize ... (V soucasnern uzu prevazuje nynf silne vyznam odporovacf.)

9.2.2.3 Vyjadiovanf jistotnf modality v konkretnich textech budeme nynf ilustrovat radou pifkladu, v nichz se objevujf i nektere dalsf, vyse neuvedene vyrazove prostredky (za povsirnnutl stojf zejrnena uzfvanf sloves v podrninovadrn zpusobu. naznacujclm hypoteticnost):

Jednim z nejpodstatnejsicli argumentii by mohl byt antropichy princip.

Mohlo by se tak dit rozriiznenim. homogenniho onitrniho prostiedi jednoho protobionta, anebo trvalou agregaci neholika protobioritu, jez by pak byly homologiche bunecnym organelam:

Je praodepodobne, ze se uplatnily dva zpiisoby, V kazdem pri-. pade, at tak ci onak, se tim zioot dostal na vyssi organizacni urooeii.

Existuji nektere ruiznahy toho, ze gravitace by mohla velmi pomalu klesat s casem: Chyby mereni jsou vsak dosud tak oelhe, ze na empiricke urooni rruizeme mluvit jen 0 zcela nepotorzene hypoteze, jejti potorzeni nebo oyurticeni vyzaduje fadu pfesnejsich meieni.

Jasno neni ani na teoreticke urotmi. Podle jedne alternationi teorie se zmeny gravitace piipousteji.

Poneoodz svet se dnes piihiani (a ma pro to dobre duood») k teorii relativity, iekneme i my: Gravitace se nejspis s casem. nemeni, ale co kdyby ...

194

Tyto tuilezy by mohly byt vysvetleny do urcite miry tim, ze ...

Nalezani mnoha tech to latek rruiie b.yt zcuuulejici. Tyto latky mohou byt ... , ale mohou byt i ...

Konecnoa odpooeddosud nezruime. Je mozne, ze ...

Tato otazha neni zatirri definitions objasnena a zustava stale otevfena.

Piipustme vsak, ze by, podle nehterych. ruizorii ...

Lze si zcela dobre pfedstavit, ba je to vysoce praodepodobne, ze pfevazna oetsina by se rozhodla pro ...

Neni neemyslne oceluuxu, ze to povede k oolnemu trhu prace.

Muzeme byt presuedceni, ze ma-li se tato politouanihodna skutecnost napravit, bude zapotrebi ...

Je nespornou pravdou, ze soetooe zdroje teto latky nejsou neoycerpatelne.

9.2.3 OSLABOvANi PLATNOSTI VYPOVEDI ("HEDGING")

9.2.3.1 Epistemicka (jistotnl) modalita se tyka. jak jsme uvedli vyse, poznavact, kognitivnf stranky vedeckeho vyjadiovant, sfly autorova pjesvedcenf 0 stupni pravdivosti ci pravdepodobnosti jeho tvrzenf, v podstate bez zretele k tomu, jak budou jeho formulace pusobit na prfjemce. Avsak ani tuto stranku mozneho pusobenl, tedy zfetel praqrnaticky, nenechava autor vetsinou zcela stranou a tento jeho postoj k forme ci zpusobu vlastnfho vyjadren! ho vede k tomu, ze volf takovy formulacnl ton, ktery poklada v dane souvislosti za vhodny ci vYhodny. V anglicky psane lingvisticke literature se tento jev oznacuje termfnem hedging (nekdy tez "attenuation" nebo "mitigation"). Siovo hedge znarnena v anglictine .ohradu". "ohrazenf se" a zaroven tez .opatmickou vyhradu". Jde tedy o to, ze se autor leckdy (a v cestine pomerne dost caste) snaz! formulovat sve vyjadienf s jistou rezervovanostf:

195

Snad bych si mohl nyni dovolit podat ptedbetnou formulaci eoych. zaveru, aniz bych tim chtel trvat na usech. jejich. bodech.

Napada mi, ze by snad mohlo byt ohodne uoest neholil: myslenek, ktere jeoii spise jeti hrsti shromnycli pozruunek na okraj teto pozoruhodne prace.

Prfklady tedy ukazujf, ze autor volf takove formulace, ktere jeho tvrzenf a podobne vyroky zmfrnujl, oslabujf a zcasti jsou neseny jakoby tonem zdvorilosti. Autor je opatrny jako by se ohrazoval, nechce se (alespon navenek) se svymi tvrzenfmi pine, bez vyhrady ztotoznit. projevuje jiste vahanl a rezervovanost, oslabuje mfru jednoznacne urcitosti. zavaznosti svych vyroku, sve odpovednosti za ne, projevuje zdrzenlivost a jistou skromnost. To vse ovsern v ruzne mfre. podle obsahu, druhu textu, situace i osobnfch sklonu,

I kdyz tate praqmaticka ohrazenf typu "hedging" jsou svou podstatou necfm jinym, nez je episternicka modalita, v konkretnlch jazykovych projevech byvaj! oba jevy spojovany. Vyjadtenl jednotlivych jistotnfch stupnu episternicke modality byva prostoupeno onerni praqrnatickyrni ohrazenfmi, takze leckdy Ize stezf rozhodnout, co v dane formulaci marne pricfst objektivne podmfnene epistemicke modalite. a co naopak spada na vrub subjektivnf opatrnicke zdrzenlivosti. Lze si to snadno overit na pocetnych prfkladech uvedenych vyse v oddfle 0 jistotnf rnodalite anebo tl'eba na formulaefch Nejsem si zcela jist, zda neslo snad spfSe 0 ... nebo Tuto strukturu by snad bylo moine pokusit se interpretovat popffpade i jako ... - SteZf bylo by mozno tvrdit, ie ...

9.2.3.2 Je jeste tl'eba doplnit, ze uzlvanf "hedging" se objevuje i ve spojenf s modalitou deontickou. Napt: Bylo by, jak se zoe, dUleiite, aby. .. - Podle meho mineni by se pokud moine nemelo zapominat na to, ie ...

9.2.4 VYSOKA MODALlZOVANOST CESKYCH VEDECKYCH TEXTO

9.2.4.1 Na zaver vykladu o rnodalite je zapotl'ebf upozornit na to, ze ve srovnanl s texty anqlickyrni (anqlo-arnerickyrni) je pro cesky vedecky styl prfznacne, ze byva, zejrnena v oborech spolecenskych a humanitnfch, vy-

196

razne rnodallzovan. V textech prevazuje leckdy uvazovant a rozmyslent, zvazovani nekolika moznostl a jejich vyhodnocovanr, autori projevujf nfzky stupen rozhodnosti a uvadejf postupno kroky sledujfef dosazeni optimalnfho resenf. Proto v ceskych vedeckych textech nachazfrne pomerne caste tyto vyrazy a postupy:

z jedne strany sice ... , z druhe strany ovsem. .. - do jist« mfry snad ... , evse): ... - Hypotetknost spojena s uzfvanfm sloves v podminovaorn zpusobu (kondicionalu): kdybychom, .. , pak by ovsett: .. - Caste uzfvan! konstru kef neosobn fch: Neni moine podat zde vycerpavajfci VYklad. - Dalo by se proto namitnout, ie ...

Rovnez hojny je vyskyt sloves typu jevit se, zdat se; myslim, soudfm, domnlvem se apod. nebo konstrukce typu pokusili jsme se ukazat. Oslabujfef funkci mohou nekdy mft i vyrazy v podstete. v zasade, spfse snad aj. Pro ilustraci uvedeme texty dvou ruznych autoru (z oboru jazykovedy):

(AJ Tento postup je pak mozne rozsiiit i na jednotky dalsi, u kterych. uz nejde 0 jednoznacny vztah. U nich bude patrne na miste uzioa: tehoi symbolu pro funkci a formu spojene vztahem pritruirnim. Tak by bylo moine napr. konatele, subjekt a nominativ rozlisooat jen podle toho, zda jde 0 jednotku roviny tektogramatiche, pourchooe syntahtiche nebo morfematiche. Nebylo by pak nutne pracovat s oicemene redundantnimi pravidly pieotidejicimi konatele na subjekt, subjekt na nominativ apod. tam, kde jde o formu sekundarni, ziistala by oosem. pravidla 0 zmene jednotky v danem. kontextu.

(BJ Piedeosim. je tieba iici, ze jsme v tomto piispeuhu nemohli podat definitioni reseni, ale spise jen ruimety k tomu, jakymi cestami by se mela v teto oblasti semantichy orientooarui syntax ubirat. Uluizalo se snad, ze semantichy aspekt poskytuje ohodne ajednotici vychodisko, ktere nuize prinest nejen nove pohledy, ale ktere micie dobie integrovat iadu velmi cennycli poznatkii. '" Snad take z techto poznamek vyplynulo, ze duslednejsi uplatiiouani semanticheho hlediska na oblast souoeti je badatelsky oprtumene a ze to muze obohatit nase poznatky. Autor sam by si pitil, kdyby z jeho piispeoleu vyplynula take obecne metodologicka potreba piesneho rozlisouani roviny syntakticke a semanticke ...

197

9.2.4.2 Protoze se soucasne vedecke vyjadrovan! v cestine nevyhnutelne must do jiste rntry vyrovnavat 5 vedeckyrn stylem anqlosaskym vzhledem k uplatriovanl anqlictiny jako mezinarodruho jazyka vedy, dochazl k tomu, ze V poslednl debe zejrnena ve vedach pifrodnich a medkfnskych, V pradch experimentalne zalozenych zmlnena vyrazna modalizace V ceske vedecke komunikaci vcelku ustupuje, aniz ovsern mizf: vyskytuje se. pochopitelne. i V textech anqlickych jako jejich samozrejrna soucast. ovsern V omezenejsf mlre.

Nejprve uvedeme prlklad na umfrnene modalizovany text z oboru medidny (ide 0 uryvek z oddrlu .Diskuse "):

V danem. pripade jeste nebyly prehroceny vztahy fyziologiche, i kdyz by bylo moine spekulovat nad predilekcnimi vztahy mezi inzulinem a levou sini. Ta miiie byt pri hypertenzi casne postizerui. Zvetseni tloustky septa a zadni steny, zjistouane u deti hypertenznich rodicu, zatim nemiizeme potvrdit ani oyoratit, protoze nemame v kontrolni sestaoe hompletizouane udaje.

Nasledujkl ukazka je z oboru ved socialnlch. Jejl autor se obesel bez vyraznejsr modalizace (jde 0 praci zalozenou na vyhodnocenr vysledku anketnlho vyzkurnu) a text je forrnulovan asertivne a vecne:

Protoze celkoue udaje 0 zmeruicli ve vybavenosti a bydleni vypo v idaji prinejmenstm 0 zachouani dosazene uroone z konce osmdesatych. let, znamenaji nase zjisteni, ze dfivejsi prumerna zivotni urooeii se vlivem vyssi prijmooe diference a bohatnuti nekterych skupin domacnosti stava podprumernou. V hodnoceni dotazanychje tato zmena onimana velice ostre. Jde piedeosim. 0 relativni deprivaci a 0 deprivaci plynouci z poklesu realnycli piijmii. Pieoazujici pocit dotazanych, ze doslo ke zhorseni ziootni uroone jejich domacnosti, zjeone plyne z onimani omezenych. moznosti spotfeby. Toto uysuetleni podporuje zasadni zjisteni, ze hodnoceni zmeri v celkooe ziootni urouni domacnosti je vyrazne unimano ve oazbe na hodnoceni zmeti financni situace, a ze lide tudiz nevnimaji v dostatecne mire setruacnost pomerne dobre situace domacnostt z hlediska materialnich. podminek a svou ziootni uroueii spise spojuji s moznosti ohamzite spotfeby.

198

9.2.5 VY JAOROVANi ZAJMO A HOONOTicicH souoO

I kdyz zaujlmanl a zejmena vyiadrovanl techto postoju nenl pro vedecky diskurs charakteristicke vzhledem k subjektivnosti, resp. emocionalnosti techto postoju, nachaze]f i zde sve misto.

Postoje preferencnl zalez! V tom, ze autor vyjadfuje svuj zajern, resp. nezajem na realizaci neceho, svou (nelpfipravenost nebo (ne)ochotu neco vykonat, anebo sdeluje, ze neco poklada za zadoud. resp. nezadouct, PrIslusne vyiadrovacl prostredky se nabfzejl samy. Napi'rklad: V nesteduikl kapitole bych (ad povedel neco 0 ... - Postupovat dale uvedetiytti zpusobetn se mi nejevf pffliS zedouci.

V postojkh evaluativnich autor vyjadiuje bud' sve hodnocenl neceho z hlediska etickeho (tj. i'rka, ze to a to poklada. resp. nepoklada za spravne, rozumne. nalezite, ze by se sluselo, aby ... , ze bylo stestr, ze k necernu nedoslo. ze by se neco melo ci nernelo delat atp.), anebo emocionalntho. tj. dava vyraz ruznyrn stupnurn sve libosti, resp. nelibosti (ze ho neco uspokojuje, ci naopak rnrzf. ceho lituje, anebo z ceho rna naopak radost atp.). Je sarnozrejrne. ze tyto citove postoje vyrazne] prkhazej! ke slovu V jazykovych projevech ustnlch. V nichz je jejich vyrazovyrn prostredkem zejmena intonace a dalsl prostredky zvukove. popt i mimojazykove (neverbalnl: mimika, gesta ap.). Nekolik pifkladu;

Uziuani tech to prostiedlui lze jen doporucit.

Muzemejen litovat, ze onen slibnyvyzkum nemohl byt ocas dohoncen.

Je nemile pfekvapujici, ze tyto oyznamne nove poznatky nebyly dosud uvedeny do praxe.

199

10· JE vA? VYKLAD JASNY, SROZUMITELNY,

PREHLEDNY

A NEPRETfZENY?

.Nemohu. uenat za dobry zadny vykladovy sloh, ktery pracuje s uetarni, jimz porozumirne teprve po duojim nebo trojim precteni, a to nikoli pro potize oecne, nybrz jen pro nejasnoii stylizaci. ((

(MATHESIUS 1942, 379)

10.1.

Kazdy autor vedeckeho sdelenf (at rna formu jakoukoli, od strucneho referatu po nekolikadflnou monografii) stojf pied dverna zakladnfmi ukoly, pred dvojfvolbou: Za prve musf rozhodnout, co z toho vseho. co 0 danern predmetu nebo ternatu vl, rna vybrat pro sve sdelenl, a za druhe, jak rna vybrane poznatky usporadat. Tyto dva principy, respektive jim odpovidajkf rnentalnl procesy probfhajf na dvou rovinach, na rovine rnyslenkovych obsahu a na rovine jazykovych vyrazovych prostredku. Ve skutecnosti ovsern obe roviny spolu tesne souvisejf a pfi koncipovanf. forrnulovan! a stylizovanl konkretnfho textu se oba procesy ruzne propleta]l a vzajernne podminujl, a nelze je tedy chapat izolovane.

10.1.1 OSPORNOST VS. ROZVITOST

Nejprve se budeme zabyvat procesem vyberu. Tento vyber probfha na ose, jejfmz jednfm p61em je to, co bychom mohli nazvat uspornost. a druhyrn je rozvitost. V prvnfm prlpade autor uvede jen ty informace, ktere

201

poklada za nutne, v druhern pak je ve svem vyberu mene prfsny ci .skoupy a uvede informacf vfce nez ono predpokladane minimum. Existujf ovsern i extrernnl moznosti, Nepochybne vsak Ize pootat s rozumnou hranicf na obou stranach. kterou by zadny text nemel prekracovat. aby se nestal na jedne strane neuplnyrn. a tedy defektnfm, a na druhe strane abundantnfm, obsahove nadbytecnym. presycsnyrn C, upovfdanyrn" ci rozvlacnym), V ruznych prfruckach 0 slohu se nachazejl rady, aby autor uvadel jen veci podstatne. respektive jen to, co je relevantnf. Jenze podstatnost nebo relevanci Ize jen stezf objektivne stanovit, a autor musf tedy tak jako tak rozhodovat nakonec podle sveho vlastnfho hodnocenf. Uplatnujl se pri tom ruzne okolnosti. Vedle osobnfch sklonu a zvyklostf daneho autora je to ohled na ty adresaty, jimz je text predevsrm urcen (lake znalosti a zkusenosti Ize u nich predpokladat). druh (zanr) daneho textu (dulezity je zejmena rozdfl mezi textem pfsernnym a ustnlrn), povaha tematu atp.

10.1.2 EXPLICITNOST VS. IMPLICITNOST

S dimenzf uspornost/rozvitost je propojena jedna dals! dimenze, totiz explicitnost versus implicitnost.

10.1.2.1 V prlpade explicitnosti autor dany jev, situaci, udalost. ideu ci vztah vyslovne pojmenuje, vyjadrf odpovfdajfcfm jazykovym vyrazern, kdezto pti vyjadrenf implicitnfm tomu tak nenf a je ponechano na ctenari/posluchaci, aby z toho. co bylo vyslovne receno, a z jazykoveho kontextu, verne souvislosti i z celkoveho smyslu textu vysoudil, domyslil si nejakou informaci dals! (ide 0 proces zvany inference) - at uz s tfm autor podtal. nebo nikoli. (Mnozstvl informacf zlskanych pomocf inference se ruzn! podle okolnostf, zejmena individualnlch. a nemusf odpovfdat tomu, co mel autor na mysli.) Je ovsern prirozene a sarnozrejme. ze vedecke vyjadrovanl tfhne k explicitnosti (a tfm k jednoznacnosti).

Uvedeme nynf nekolik pnkladu:

(A) 1. Podoba maxirnalne usporna. nikoli vsak s deficitnf mfrou informacf:

V Zemi jsou tri zahladni zdroje energie: a) rozpad radioaktivnich prvku, b) potencialni grauitacni energie, c) tepelny obsah Zeme.

202

(A) 2. Podoba rozvitejsf, s explicitnlrn vyjadierurn nekterych informacf implikovanych v textu 1. Napr. vyraz "zfJkladni zdroje " implikuje existenci nejakych zdroju vedlejsfch, ktere jsou v podobe explicitnf uvedeny vyrazem .ostetnl zdroje ":

Obecne vzato jsou v Zemi tii zakladni zdroje energie, htere ji udrzuji "pfi zioote": a) rozpad radioaktivnich prohu, ktery se hlaone uplati'iuje asi v kufe, popripade v plasti, b) potencialni graoitacni energie, ktera hlesa tehdy, kdyz tezSi slozky miii ke stfedu Zeme, a c) tepelny obsah Zeme. Ostatni zdroje energie maji v zakladni energeticke bilanci patrne podruiny uyznam. Napi: pri slapoueni treni se teplo uvoli'iuje na uhor rotacni energie Zeme.

S texty velmi uspornyrni a s nfzkou mfrou implicitnosti se caste setkavarne v matematice a tez v oborech fyzikalnlch. chemickych a technickych.

(B) Hypotezou kontinua se jako proni zabyual Georg Kantor.

V jedne ze eoych. forem teorie mnoziti tvrdi, ze kazdo' mnozina X reo'lnych cieel je budto honecrui, nebo spocetna, nebo velikosti kontinua, tj. existuje ozajemne jednoznacne priiazeni f: R - X mezi realnymi eisly a prvky mnoziny X. Platnost hypotezy kontinua byla na prvnim miste Hilbertova seznamu dulezitych. oteuienych. otazek predlozeneho na Druherri rnezinarodnim. kongresu matematihii v Paiizi r. 1900. Prace Godelooy, Cohenovy a Vopenkovy z let tiicatych. a sedesatych uluizaly, ze hypoteza kontinua je nerozhodnutelrui v teorii mnoziri s axiomem vYberu.

Obdobne texty se najdou i v oborech spolecenskovednich a humanitnlch, jak ukazuje nasledujkl pifklad:

(C) Veta se do' vymezit jako pole eyntahtickych. uztahii. Syntahtiche vztahy jsou obecne forrruilni vztahy souruileiitosti slov v rooine jazykooeho projevu. Jsou bud determinacni, nebo nedeterminacni - kopulativni. Syntakticke vztahy nepresahuji uetu. Slovo bez syntaktickeho vztahu k elouum predchazejicini nebo ruisledujicim se rootui vete. Vety zpravidla obsahuji hlavni vztah determinacni, tj. vztah predihacni, i oedlejsi determinacni vztahy.

203

Hlaoni determinacni vztah piedpohlada hlaoni clen. determinevany a hlaoni clen. determinujici. Hlaoni clen. determinooany je clen nezaoisly a hlaoni clen determinujici je takovy, ktery miiie determinovat jen nezaoisly clen. Gramaticha forma hlaoniho clenu determinujiciho muze ve vete suplovat hlaoni clen. determinooany. To jsou vety doouclenne, se subjektem a predihatem: neni-li subjekt pritomny, je aspoii mozny, Proti nim stoji oety s jedinyni hlavnim clenem, ktery nedeterminuje a nemuze determinovat jiny cleti uety, ale sam muze byt determinooan. K hlaoni a uedlejsi determinaci pak miiie jeste piistoupit mezistupeii, tzv. polopredikace.

Ve jmenovanych oborech vsak celkove pievazujf explicitnf texty majfcf charakter vyladrenl rozviteho. Nasledujkf uryvek je toho vyraznyrn prfkladem:

(D) Pozorujeme sice, ze urcite kategorie myslenhooe se vyjadfuji casta .prirozene" (nebot je to zahladni, dominantni zpusob jejich oyjadreni) urcitymi kategoriemi syntahticltymi (napi: cinitel deje se vyjadfuje "pfirozene« podmetem), mohou se vsak oyjadtovat i jinak (napr. cinitel deje mide byt oyjadieti i ptislooecnyni urcenim. nebo priolastkem) a na druhe strane miize taz kategorie syniahticka poukazovat k riiznym. kategoriim obsahooym. (napi: podmet muze oznacooat cinitele deje i nositele vlastnosti nebo stavu i piedmet cinnoeti - v pasioni a reflexioni vete). Syntakticke kategorie jsou tedy - vzhledem k oyjadiouanym. obeahurn. - zarooeii synonymni i homonymni. Nejde tu, oyjadieno v terminecli moderni logiky, 0 ozajemne jedno-jednoznacne priiazeni, nybrz o vztah mnoho-mnohoznacny,

10.1.2.2 Pokud jde 0 implicitnost, uplatnuje se typicky zejrnena mezi vetnymi celky v textu v prlpadech. kdy jejich vzajemny obsahovy vztah nenf vyjadren nejakyrn spojovacfm vyrazern. Napr.:

Mefime-li spektrum, monochromatiche spektrum se projeoi jako uzlui cara. Zhustme-li zmeiit spektrum treba roztoku molekul pii pohojooe teplote, nikdy uzke cary neuoidime.

204

Mezi obsahy obou vetnych celku (souvetl) je zi'ejme vztah .odporovacf", ktery lze explicitne vyjafit spojovacfmi vyrazy jako eviek, ale, ovsem, jenie. Take vetu Nedsenci kolem charizmatickych vudcu nejruznejsfho zamefenf se vyskytovali ve vsech dobach Ize zexplicitnit doplnenlrn dvou rozvfjejfcfch vyrazu, v prave uvedene podobe jakoby vypustenych: Nedsenci seskupenf kolem cherizmetickych vudcu majfcfch nejruznejsf zamerenf se vyskytovali ve vsecb dobech.

10.2.1 ZHUSTENOST VS. UVOLNENOST

Myslenkovy obsah, ktery je pjedmetern nejakeho sdeleru, musf jeho autor zpracovat a usporadat mimo jine tak, aby ho bylo rnozno vhodne jazykove vyjadi'it, Tl;ka se to nejen stranky lexikalnl (pojrnenovavacf), ale i syntakticke (usouvztaznovacl). Zakladnl, elernentarru jednotka sdelenf se nazyva vypoved' a jejf obvyklou gramatickou formou je veta. Autor tedy usporadava myslenkovy obsah, ktery zarnysl! sdelit. tak, ze jej artikuluje a organizuje do takovych dfldch strukturnfch rnyslenkovych utvaru - nazyvarne je propozice -, ktere jsou vhodne pro vyjadren! nejakym gramatickym typem vety. Napt: Obecns teorie relativity je zelozen« na tfech principech. - Tyto komplikace se vyskytovaly zffdka. - Jedno z ieienl pfedstavuje spektroskopie. - Vysledek byl neocekavany. Vsirnnete si, ze pro ceskou vetu je typicke, ze jejfm organizacnfm centrem neboli predikatem (a to i na rovine obsahove. propozicnf) je sloveso v tzv. tvaru urdtem (vyjadrujfclm mluvnickou osobu, cfslo, cas, zpusob a rod): je zeioiens, vysky to va Iy se, pfedstavuje, by/.

10.2.1.1 Take nasledujkl ukazka piedstavuje jednu jedinou vetu, jejfmz predikatem je sloveso vyzvala:

Meziruirodni konference 0 hodnote a zhodnocooani prirodovednych sbirek konana v Manchesteru ve Velke Britanii v dubnu 1995 vyzvala vsechny vl'ady k podpore muzei a jinych. instituci zajistujicich peci 0 prirodooedne sbirhy, jejich uzfvani a dalsi rozVOJ.

205