ARCHEOLOGICKÝ SLOVNÍK

Redaktor: Karel Sklenář

Část

1. a r t e f a k t y

K a m e n n é

1.1 Kamenné š t í p a n á i n d u s t r i e (Karel Sklenář) 1.2 Kamenné broušené i n d u s t r i e ( J i ř í Hartl)

1.3 O s t a t n í kamenné výrobky ( J i ř í H a r t l - Karel Sklenář)

Praha 1989

Úvod Otázka pevné a Jednoznačné t e r m i n o l o g i e jako neodmyslit e l n é h o a t r i b u t u dokonale konstituovaných v ě d n í c h oborů bud i l a odedávna pozornost archeologů. Amatérská povaha, k t e r é se a r c h e o l o g i e J e š t ě po počátku našeho s t o l e t í J e n nesnadno zbavovala, k l a d l a však sjednocovacímu ú s i l í značné překážky. V h i s t o r i i oboru můžeme sledovat celou ř a d u pokusů soukromých i o f i c i á l n í c h , pokusů J e d n o t l i v c ů i celých komisí - p r a k t i c ky vždy se stejným negativním výsledkem (a to n e j e n u n á s , nýbrž i v Jiných zemích nebo v mezinárodním m ě ř í t k u ) . Archeol o g i c k á t e r m i n o l o g i e s e nakonec vyvinula víceméně ž i v e l n ě J a ko ne z c e l a závazný, s p í š e zvykový soubor pojmů velmi r ů z n o rodého původu, Jehož d o d r ž o v á n í , výběr a l t e r n a t i v n í c h a t v o r ba nových termínů z á v i s e l y vždy do značné míry na r e g i o n á l n í c h z v y k l o s t e c h , na subjektivním názoru J e d n o t l i v c ů . Tato s i t u a c e se n e p ř í z n i v ě projevuje zejména v muzejní p r á c i s archeologickými sbírkami. Tak, J a k s t o u p a j í požadavky na komplexní povahu i n f o r m a c í , vědeckou úroveň evidence s b í r e k , sjednocení evidence & cílem s o u s t ř e d i t informace z v í c e ústavů a zpracovat Je s t r o j o v ě , r o s t e zejména v o b l a s t i a r c h e o l o g i c k é muzeologie vědomí nutné potřeby sjednocení a závazn o s t i t e r m i n o l o g i e i způsobu popisu. Zavádění automatizované evidence s b í r e k v současné době n a s t o l u j e t u t o o t á z k u s d e f i n i t i v n í n u t n o s t í a neodkladnou n a l é h a v o s t í . Je tedy p o c h o p i t e l n é , že i n i c i a t i v a musí v y j í t od a r c h e o logů p r a c u j í c í c h v muzeích. Oborové komise muzejních a r c h e o l o gů ČSR p ř i Ústředním muzeologickém k a b i n e t u Národního muzea v Praze se s vědomím t é t o potřeby zabývala t o u t o p r o b l e m a t i kou J i ž od počátku osmdesátých l e t : na návrh a u t o r a t é t o předmluvy (Jenž b y l pověřen k o o r d i n a c í c e l é akce) bylo z muzejn í c h archeologů Cech a Moravy sestaveno n ě k o l i k komisí pro d í l č í zpracování t e r m i n o l o g i e j e d n o t l i v ý c h období od pravěku do středověku. V p r á c i t ě c h t o komisí se bohužel o d r a z i l y t y t é ž o b t í ž e , k t e r é způsobily konečný neúspěch předchozích a k c í t o h o t o druhu. J e d i n o u , k t e r á s p l n i l a s v ů j ú k o l , byla komise pro p a l e o l i t a m e z o l i t ( d r . Karel V a l o c h , CSc., 3

d r . Martin O l i v a , C S c . ) , j e j í ž dodané podklady byly integrovány d o č á s t i 1 . 1 . tohoto svazku. Protože však s p l n ě ni daného úkolu je neodkladné, p ř i s t o u p i l k o o r d i n á t o r po dohodě s ř e d i t e l s t v í m Národního muzea - Historického muzea k pokusu o s e s t a v e n í terminologického slovníku na u ž š í , a l e e f e k t i v n ě j š í p e r s o n á l n í základně. Určitým konkrétním vzorem se s t a l a nedávno zahájená obdobná ř a d a E t n o g r a f i c k é h o s l o v n í ku, vydávaného rovněž Národním muzeem v Praze. Předkládaná p ř í r u č k a nemá být a n i d e t a i l n í vědeckou t e r m i n o l o g i í č i t e o r e t i c k o u k l a s i f i k a c í archeologického m a t e r i á l u , a n i k l a s i f i k a č n í m klíčem pro jeho chronologické č i k u l t u r ní určování* Je pokusem o p r a k t i c k é sjednocení dosud n e j e d n o t ného a často s u b j e k t i v n í h o popisu sbírkových předmětů v muz e í c h v r o z s a h u potřebném pro e v i d e n c i 2. stupně. Nemá a n e může ovšem n a h r a d i t p r á c i archeologa-odborníka; měla by být hlavně pomůckou pro archeology mimo rámec j e j i c h u ž š í s p e c i a lizace.

Protože p ř i chronologickém uspořádání m a t e r i á l u by nutně docházelo k častému opakování a pro funkční nejsou vždy d o s t a t e č n é podklady, b y l zvolen systém založený na p o u ž i t é s u r o v i n ě , přičemž každé t a k t o vymezená skupina je pojímána diachronicky* Termíny n e j s o u vzhledem k praktickému používání řazeny abecedně, nýbrž podle p ř í b u z n o s t i t v a r u a opracování. D a l š í svazky budou věnovány keramice a s k l u , kovovým výrobkům a předmětům z o s t a t n í c h m a t e r i á l ů , pokud j s o u běžně ji z a s t o u p e ny na našem území a v našich muzejních s b í r k á c h . Chronologicky půjde o a r t e f i c i á l n í m a t e r i á l pravěký až středověký ( p ř í padně a n t i c k ý ve výběru odpovídajícím možnostem nálezů na n a šem území) s výjimkou mincí. V tomto časovém rámci se s l o v n í k soustřeďuje na běžný, podstatný m a t e r i á l - p ř i u r č i t é nutné g e n e r a l i z a c i typových znaků - a pomíjí u n i k á t n í t v a r y ; výrazně zjednodušuje spektrum s u b a l t e r n í c h t v a r ů ( r e s p . t e r m í n ů ) , uváděných do odborné l i t e r a t u r y různými autory v nadměrném množství. Nezahrnuje t a k é předměty opracované č i u ž i t é , a l e nevýrazné či nesnadno k l a s i f i k o v a t e l n é (v tomto svazku n a p ř . tvarované s t a v e b n í kameny), a r t e f a k t y povahy umělecko historické s vazbou na nemovité pa 4

či předměty, j e j i c h ž povaha se b l í ž í nemovitým památkám ( n á hrobní kameny, t z v . s m í r č í k ř í ž e , m i l n í k y , mezníky) a d í l a umělecké ( s k u l p t u r y , r e l i e f y ) . Ke kamenným nádobám bude p ř i hlédnuto ve svazku o keramice. Č l e n ě n í s l o v n í k u t e d y z p r a k t i c k ý c h důvodů klade h l a v n í důraz na t v a r a v n ě j š í v l a s t n o s t i , t ř e b a ž e do u r č i t é míry r e s p e k t u j e i c h r o n o l o g i i . Funkce vzhledem k problematickému u r č e n í či polyfunkčnosti různých typů má zde význam j e n d r u hotný. Toto hledisko se týká i volby termínů samých: v n a p r o s t é v ě t š i n ě nejde o tvorbu nových pojmů, a l e o sjednocení a k o d i f i k a c i zavedených a běžně užívaných názvů, pokud v y s l o veně neodporují l o g i c e a n e s u g e r u j í funkci v r o z p o r u s prokázanou s k u t e č n o s t í . Je samozřejmé, že názvy t r a d i č n í , s p o j u j í cí předmět s určitým druhem pracovní č i n n o s t i , j s o u často j e n konvenční a jako takové j s o u chápány i zde. Není pochyby o tom, že předkládané t e r m i n o l o g i e , ač vyc h á z í podle možností z názvosloví obvyklého a zavedeného, n e bude odpovídat subjektivním zvyklostem všech odborníků. Bez ohledu na t o , že a n i n e l z e v y t v o ř i t systém vyhovující všem beze zbytku, je však v současné době - zdůrazňujeme znovu j i ž bezpodmínečně nutné vybrat ze současných termínů jeden jako závazný a vzájemnou dohodou přijmout j e d e n u r č i t ý systém za p l a t n ý a respektovaný základ. Předkládaný s l o v n í k je t e dy míněn jako návrh normy závazné přinejmenším pro muzejní evidenci. Předpokládáme, že archeologové z a i n t e r e s o v a n í na t é t o problematice se k návrhu v y j á d ř í a p ř i s p ě j í t a k k jeho zdokon a l e n í p ř e d t í m , než z í s k á s v o j i d e f i n i t i v n í formu. K. S. P r a k t i c k á i n f o r m a c e

Obě h l a v n í skupiny - š t í p a n á a broušené i n d u s t r i e - j s o u uvedeny nástinem systematiky hlavních pojmů. Následuje názvos l o v í a r t e f a k t ů v r o v i n ě obecné a s p e c i á l n í . Každé h e s l o s t r u č ně c h a r a k t e r i z u j e t y p po s t r á n c e t v a r o v é , což s p o l u s p ř i p o j e 5

nou kresbou (měřítko není ovšem jednotné) slouží 1c i d e n t i f i kaci typu pro účely katalogizace; ve zkratce je připojeno rámcové datování typu. Text doplňují zásady měření artefaktů (sjednocení udávaných rozměrů) a zásady j e j i c h zobrazování, zejména pro katalogizační účely. Průběžně jsou užívány tyto zkratky a značky: a) d. - délka, š - š í ř k a , v. - výška; max. - maximálně, min. - minimálně;—> termín podrobněji vysvětlen na jiném místě pod heslem, na které šipka ukazuje; b) (syn. ....) - za termínem, považovaným za nejvhodnější a závazný, se v závorce uvádějí d a l š í pojmy - synonyma pro týž t y p , z různých důvodů méně vhodné a k dalšímu užívání nedoporučené. c) P = paleolit st. = s t a r š í stř. = s t ř e d n í ml. = mladší pozd. = pozdní mezolit 5 500 N = neolit s t . = starší stř. = s t ř e d n í ml. = mladší 4 000 E = eneolit s t . = starší s t ř . = střední ml. = mladší 2 000 B = doba bronzová st. = starší hranice zhruba 250 000 p ř . n . l . 40 000 10 000 8 000 M=

6

Č á s t

1.1

KAMENNÁ ŠTÍPANÁ INDUSTRIE

A. SYSTEMATIKA Kamenná š t í p a n á i n d u s t r i e zahrnuje a r t e f a k t y ( t j . výrobky l i d s k é ruky, ať už v z n i k l é Jako cíl pracovního procesu nebo jako odpad v jeho průběhu) vyrobené z kamene technikami š t í p á n í (otloukáním, přitloukáním přímým či n e p ř í mým, t l a k e m ) , případně i dále opracované jemnější technikou (retuší). (Od a r t e f a k t ů nutno o d l i š i t pseudoartefakty - přirozené t v a r y , j e j i c h ž podoba s a r t e f a k t y je náhodná.) Výchozím materiálem pro výrobu j e s u r o v i n a v neupraveném s t a v u , zpravidla amorfní (úlomek horniny) nebo tvarovaná prostředím vzniku (konkrece, h l í z a ) Si pohybem ve vodě (valoun, pod 6 cm délky oblázek)• Kus, který začal být využíván pro výrobu, případně byl k tomu i záměrně upraven, je —> j á d r o , o d něhož s e o d š t ě p u j í — > ú š t ě p y . Jádro i ú š t ě p může být jak cílovým výrobkem, t a k i polotovarem pro výrobu — > n á s t r o j ů prostřednictvím d a l š í úpravy polotovaru (zejména r e t u š í ) . P ř i úpravě j á d r a i polot o v a r u vzniká — > o d p a d , zpravidla dále nepoužitý. Kamenná š t í p a n á i n d u s t r i e zahrnuje tedy 4 základní skupiny a r t e f a k t ů : 1. j á d r a , 2. ú š t ě p y , 3. n á s t r o j e , 4. odpad.

B . 1.

N á z v o s l o v í J á d r o

a r t e f a k t ů

Kus kamenné s u r o v i n y , s l o u ž í c í jako z d r o j pro výrobu p o l o t o v a r ů pomocí odštěpování. Jsou na něm p a t r n é stopy t é t o č i n n o s t i , zejména, úderové plocha a konkávní negativy o d š t í p n u t ý c h ú š t ě p ů na povrchu ( t ě ž n é p l o š e ) . Tvar se ř í d í zejména 7

druhem těžených úštěpů. Rozeznáváme zejména; a) n a č a t é - valoun č i h l í z a a povrchem dosud j e n zčásti porušeným ne četnými očišťovacími úštěpy; b) d i s k o v i t é - těžené po jedné či obou stranách směrem od obvodu ke středu ( k r a t š í a š i r š í úštěpy); c) k u l o v i t é (syn. polyedrické) - b e z obvodové hrany, těžba nepravidelná po celé či po většině plochy; d) h r a n o l o v i t é (syn. prismatické) - plošší i masivnější hranol s podélnými negativy po těžbě č e p e l í . Může být da) jednopodstavové (syn. jednosměrné) , když je odštěpováno j e n z jednoho konce, t j . má jednu úderovou plochu; db) dvoupodstavové (syn. dvousměrné) - z obou konců, dvě úderové plochy; dc) se změněnou o r i e n t a c í - ventrální strana těžena jiným směrem než d o r s á l n í ; e) j e h l a n c o v i t é (syn. pyramidální, konické) jednopodstavové hrotitého tvaru; f) n e p r a v i d e l n é g) z b y t e k j á d r a malý, vytěžený n a t o l i k , že původ. ní tvar už nebývá patrný.

8

1

2.

Ú š t ě p

Základní p o l o t o v a r , z p r a v i d l a plochý a o s t r o h r a n n ý , v z n i k l ý o d š t í p n u t í m ( s y n . odrážením, sbíjením) o d j á d r a . S t á vá se a) odpadem, neby1-1i vhodný k dalšímu u ž i t í (očišťovací ú š t ě p y , zejména pokud mají d o r s á l n í s t r a n u z č á s t i nebo z c e l a pokrytu původní kůrou kusu s u r o v i n y ) , b) nástrojem bez d a l š í ho o pracování (makroskopicky l z e poznat nanejvýš p o d l e — > u ž i t kové r e t u š e ) , c) polotovarem pro výrobu n á s t r o j ů . Kromě t v a r ů — > odpadu rozeznáváme dva h l a v n í t v a r y ú š t ě pu: a ) ú š t ě p ( v užším smyslu) - d . = max. 2 x š . ( j e s t l i ž e d. = š., jde o krátký ú š t ě p , p ř i š. > d. o široký ú š t ě p ) ; b) č e p e l - z v l á š t n í t v a r ú š t ě p u , jehož d . = min. 2 x š . , t e d y ú š t ě p p r o t á h l ý , jehož hrany a z p r a v i d l a i d o r s á l n í hrany j s o u víceméně souběžné a příčný p r o f i l n e j s p í š e t r o j ú h e l n í k o vý ( s t ř e c h o v i t á č e p e l ) nebo lichoběžníkový ( t y t o r y s y j s o u d ů l e ž i t é pro určení zlomků č e p e l í , i když neznáme původní délku) . P ř i o d p o v í d a j í c í d é l c e , a l e menší p r a v i d e l n o s t i h r a n i p r o f i l u l z e kus o z n a č i t jako č e p e l o v i t ý ú š t ě p , č e p e l o š . menší než 1 c m jako č e p e l k u . 9

Celkový t v a r popisujeme jako h r o t i t ý , zaoblený, n e p r a v i d e l n ý . Obě hlavní plochy označujeme Jako s t r a n y (syn. l í c e ) ; podélně m á ú š t ě p b o k y ( b k ) , v l a s t n í obvod s e označuje jako h r a n a ( h ) , v přirozeném stavu obvykle ostrá. V - v e n t r á l n í (syn. spodní) s t r a n a je tvořena Jedinou p l o chou (Štěpnou p l o c h o u ) , na n í ž jsou stopy v z n i k l é p ř i výrobě ú š t ě p u : p - patka (zbytek úderové plochy jádra) bú - bod úderu ( v r c h o l bulbu) b - bulbus (úderový kužel) a s ním někdy spojená úderová jizva kv - k o n c e n t r i c k é v l n y , r o z b í h a j í c í se od bulbu; pop - podélný p r o f i l ú š t ě p u přp - příčný p r o f i l ú š t ě p u D - d o r z á l n í s t r a n a (syn. h ř b e t n í , h o r n í ) o dvou a v í c e plochách z p r a v i d l a l e h c e konkávních - negativech předchozích ú š t ě p ů , ohraničených d o r s á l n í m i hranami (dh). Úštěp s e p ř i popisu d ě l í n a č á s t i : bč - b a z á l n í (syn. základnová, = proximální) č á s t ( r e s p . konec) , tvořená bází ú š t ě p u včetně b a p ; resp. bazáln í polovina ( b p ) ; 10

cč - c e n t r á l n í ( s y n . m e s i á l n í , s t ř e d o v á ) t č - terminální (syn. d i s t á l n í , h r o t o v á ) , r e s p . t p . Těmito termíny se o z n a č u j í i zlomky ú š t ě p u . Obvod ú š t ě p u se d ě l í na č á s t b a z á l n í (bčo) a t e r m i n á l n í ( t č o ) , úseky mezi nimi j s o u l a t e r á l n í ( l č o ) - levý ( s i n i s t r o l a t e r á l ní) a pravý ( d e x t r o l a t e r á l n í ) - určené p ř i pohledu na D ú š t ě pu orientovaného bází d o l ů .

Základní p ř í č n é p r o f i l y ú š t ě p u a n á s t r o j e ; a) trojúhelníkový (syn. s t ř e c h o v i t á ) , b) lichoběžníkový, c) kosodélníkový, d) plankonvexní, e) b i k o n v e x n í .

3.

N á s t r o j

Úštěp ( č e p e l ) , a l e i jádrovitý kus či přirozený úlomek, Jehož hrany č i s t r a n y jsou upraveny r e t u š í . (Hranu, k t e r á J e určena k výkonu funkce n á s t r o j e , označujeme jako pracovní*) Podle toho Je n á s t r o j jádrový - m a s i v n ě j š í , upravený s p í š e h r u b š í t e c h n i k o u do t v a r u potřebného k výkonu u r č i t é pracovní č i n n o s t i , b) úštěpový ( r e s p . čepelový) - upravený s p í š e Jemnější r e t u š í * Nejběžnějším způsobem opracování n á s t r o j e J e tedy r e t u š o v á n í - úprava hrany č i s t r a n y n á s t r o j e odštěpováním drobných šupinovitých odštěpků ( p ř i t l o u k á n í m přímých či s p í š e nepřímým - pomocí ú d e r n í k u , tlakem; výsledek má podobu souvislého č i nesouvislého pásu (na hraně) č i plochy (na s t r a ně úštěpu) n e g a t i v ů po drobných o d š t ě p c í c h * R e t u š dělíme a ) podle stupně záměrnosti n a z á m ě r n o u (viz výše), u ž i t k o v o u ( v z n i k l o u v důsledku pracovního u ž i t í n a hraně neopracovaného ú š t ě p u nebo na neopracované hraně n á s t r o je - obvykle n e p r a v i d e l n o u , nesouvislou a nevýraznou) a p s e u d o r e t u š ( v z n i k l o u n a p ř . t e p l o t n í m i změnami nebo 11 a)

pohybem kusu ve vodě, přirozeným a nezáměrným o t l u č e n í m ) ; b ) podle r o z s a h u n a o b v o d o v o u n a hranách r e s p . bocích ( l a t e r á l n í , s i n i s t r o - , d e x t r o - č i b i l a t e r á l n í , v e n t r o č i d o r z o l a t e r á l n í ; b a z á l n í , t e r m i n á l n í ) , p ř i opracování c e l é h o obvodu oběžnou, a p l o š n o u , pokrývající z č á s t i nebo zcela jednu či obě s t r a n y ( d o r s á l n í , v e n t r á l n í , bifaciální); i obvodová r e t u š může vybíhat od hrany dále do plochy boků a J s o u - l i negativy p r o t á h l é směrem od hrany kolmo či šikmo k podélné ose kusu, označuje s e jako l a m e l á r n í ; c ) podle návaznosti n a s o u v i s l o u (po c e l é h r a n ě ) , n e s o u v i s l o u nebo j e n m í s t n í ; d) podle ú h l u svíraného v e n t r á l n í plochou n á s t r o j e a plochami negativů obvodové r e t u š e n a p l o c h o u (pod 45°) a s t r m o u (nad 4 5 ° ) ; e ) podle v e l i k o s t i a provedení s e o d běžné o d l i š í č i naopak d r o b n á (syn. p e r l i č k o v i t á ) ; h r u b á

f) podle t v a r u opracované hrany ( v i s o b r . ) na fa) rovnou, fb) konvexní až fc) vyčnělou, fd) konkávní až fe) vrubovitou, r e s p . ff) zoubkovitou; u t e r m i n á l n í r e t u š e fg) p ř í č n ě rovnou. fh) p ř í č n ě šikmou, prohnuté tvary jako u l a t e r á l n í r e t u š e .

Kromě r e t u š e v pravém smyslu rozeznáváme d a l š í způsoby, hlavně - v y š t i p o v á n í při úpravě—> dláta a dlátka - r y d l o v ý ú d e r při úpravě—>rydla. Z á k l a d n í t v a r y ( t y p y ) n á s t r o j ů kamenné š t í p a n é i n d u s t r i e n á s l e d u j í v přibližném chronologickém pořadí. Mohou se vyskytovat samostatně i jako k o m b i n o v a n é n á s t r o j e - dva typy n a témže kusu, hlavně na p r o t i l e h l ý c h koncích ( n e j č a s t ě j i šrabadlo-rydlo, škrabadlo — vrták). 12

S e k á č

Masivní n á s t r o j z p r a v i d l a jádrový(obvykle valounový). Bazální část nebývá opracována, terminální (zhruba t ř e t i na až polovina kusu) upravena hrubým otlučením (jedním či několika málo údery) do n e p r a v i d e l n ě k l i k a t é pracovní hrany víceméně konvexního průběhu v nárysu. ( J e - l i h r a na p ř í č n ě r o v n á , vzniká méně častý p ř í č n ý sekáč.) Odštěpování může být provedeno p o jedné straně ( s . j e d n o s t r a n n ý , syn. j e d nolící - o b r . j) nebo po obou stranách (s. oboustranný, s y n . d v o u l í c í - o b r . d). U kusů P s t . mohou být hrany i plochy negativů o broušeny činností větru. P s t . (- s t ř . ) , ale i později.

H o b l í k

Sekáčovitý n á s t r o j na masivním ú š t ě p u , kde je j e d n o s t r a n nou r e t u š í vyznačena t e r m i n á l n í pracovní h r a n a . P stř.

13

P ě s t n í

k l í n

Jádrový (případně i masivní úštěpový) n á s t r o j t v a r u n e j s p í š e kapkovitého č i hruškovitého se zesílenou bazální č á s t í (někdy neopracovanou - j e š t ě s kůrou valounu); terminální část je č a s t o vypracována do h r o t u , od něhož p r o b í h a j í v í c e či méně p r a v i d e l n é pracovní hrany po obou bocích směrem k b a z á l n í m u konci. Retuš je jemnější než u s e k á č e , z obvodu se š í ř í na p l o chu, n e j č a s t ě j i oboustranně ( o b r . a). Podle t v a r u se rozeznáv a j í klíny p r o t á h l é , t r o j ú h e l n í kové, o v á l n é , mandlovité a j . , kus k r a t š í než 6 cm bývá označován jako k l í n e k ( o b r . b ) . Pokud k l í n nemá průřez bikonvexní, a l e t r o j úhelníkový č i lichoběžníkový ( " v e n t r á l n í " strana plochá, s p í še neopracovaná), nazývá se š p i č á k . P s t . - s t ř . (-poč. ml.). N á s t r o j h r o t i t é h o t v a r u , proved e n í jemnějšího než p ě s t n í k l í n , vesměs úštěpový ( č e p e l o v ý ) . P ř í klady: 1) h r o t y úštěpové (P s t ř . - poč. P ml.): la) l e v a l l o i s k ý zhruba t r o j h r a n n ý s upravenou patkou ( r e t u š úderové plochy patka se v tom p ř í p a d ě k r e s l í ) , na obvodu nanejvýš j e n místně r e tušovaný, d o r z á l n í hrany t v o ř í často vzor převráceného Y; 14

H r o t

l b ) m o u s t i e r s k ý (syn. pěstní hrot) - podobný, ale silná laterální retuš, sbíhající se do hrotu lc) 1 i s t o v i t ý - hrot i t ý na jednom či obou koncích, oboustranně zčásti i zcela plošně retušovaný, výrazně tenčí než pěstní klín; baze rovná, zaoblená, h r o t i t á , příčný prof i l plankonvexní či spíše bikonvexní; řada podtypů. 2) hroty čepelové (P ml., i pozděj i ) - čepel s terminál. koncem přirozeně hrotitým nebo retušovaným do hrotu. Retuš a) l a t e r á l n í (rovná či lehce konvexní, b) bilaterální (do hrotu), c) příčně šikmá (hrot vzniká na průsečíku terminální a delší l a t e r á l ní hrany). V drobném provedení d. pod 2 cm se označuje jako m i k r o l i t i c k ý (syn. hrůtek), obvykle na zlomku čepelky (četné formy v M, hlavně s retuší typu c). Podtypy s úpravami v bazální části: 2d) h r o t s vrubembazální čtvrtina až polovina jednoho boku je strmě vrubovitě od- retušována; 2e) h r o t s řapem totéž provedeno na obou bocích (vrubovitě nebo jen zúžením čepel e ) ; někdy i plošná retuš na část i ventrální strany Hrot šípu - viz šipka.

15

D r a s a d l o

Úštěpový (jen vzácně čepelový či jádrový) n á s t r o j spíše masivn í , jehož jedna hrana (případně i dvě) je opracována výraznou hrubší r e t u š í ; jako podtypy r o zeznáváme zejména a) j e d n o d u c h é - má jen jednu pracovní hranu, a to boční nebo příčnou (když pracovní hrana l e ž í p r o t i bulbu), podle tvaru aa) rovnou, ab) konvexní, ac) konkávní, U kusů se dvěma hranami rozeznáváme podle vzájemného vztahu hran drasadlo b) d v o j i t é (hrany protilehlé) c) ú h l o v é (hrany s e sbíh a j í , bulbus úštěpu l e ž í p r o t i jedné z nich) d) h r o t i t é ( t o t é ž , ale bulbus l e ž í p r o t i j e j i c h průsečíku - hrotu). P s t ř . (- poč. P ml.). Nástroj na úštěpu ( č e p e l i ) , kde jedna hrana je ponechána bez úpravy jako pracovní ( o s t ř í ) , druhá (hřbet) může být rovněž p ř i rozená, a l e tupá (kůra valounu, neupravená plocha) nebo je otupena strmou r e t u š i . Vyskytuje se v řadě podtypů a) v P s t ř . v hrubších, obvykle úštěpových formách s hřbetem r e tušovaným (aa) i přirozeným(ab); b) v P ml. převážně jako čepelový n á s t r o j , který lze označit i jako čepel s otupeným bokem, 16

N ů ž

s l a t e r á l n í (obvykle mírně konvexní) č i p ř í č n o u r e t u š í ; c) v P pozd. zejména jako o b l o u k o v i t ý n o ž í k - čepel (ka) a jedním bokem l e h ce konvexně otupeným ( t a t o strmá r e t u š o d l i š u j e nožík o d h r o t u obloukovitě retušovaného), druhý t v o ř í p ř i r o z e n á hrana bez r e t u š e ; t e r m i n á l n í konec j e (asymetricky) h r o t i t ý .

Š k r a b a d l o

Jemnější obdoba d r a s a d l a ; p r a covní h r a n a , upravená strmou r e t u š í , j e víceméně konvexní. 1) č e p e l o v é ( s y n . koncové) - hrana umístěna p ř í č n ě na terminálním konci č e p e l e , k t e r ý se pak nazývá h l a v i c e ; ta může být a) p ř í č n ě r o v n á , b) p ř í č n ě šikmá, c) konvexní ( s y n . obloukovité škrabadlo) - n e j č a s t ě j š í , d ) lomená a ž e ) vyčnělá ( t j . p ř i bocích v r u b o v i t ě v y b r a n á ) . D a l š í r e t u š může být na h r a n á c h . Čepel o v é škrabadlo může být i f) dvo17

j i t é (na obou protilehlých koncích čepele). 2) úštěpová škrabadla se d ě l í podle podílu retuše na obvodu v zásadě na a) n e h t o v i t é - krátký úštěp s terminální r e t u š í (může však být i na bazálním zlomku čepele); j e - l i baze úštěpu zúžená či h r o t i t á , lze je označit jako podkovovité, resp. vějířovité; b) p o l o k r u h o v é zhruba terminální polovina obvodu strmě retušována do výrazně konvexní hlavice; c ) o k r o u h l é - celý obvod retušován. d) k ý l o v i t é (syn. člunkovité, vysoké) škrabadlo vyrobeno vysokou r e t u š i na masivním úštěpu; v. hlavice je větší než j e j í š. Úpravou uvedenou p o d l e ) vzniká z 2d) škrabadlo v y č n ě l é . P ml. - E. V r t á k Nástroj zpravidla čepelový, jehož jeden konec (obvykle terminální) je strmou r e t u š í b i l a t e rálně vybrán tak, že vybíhá v úzký, protáhlý, souměrně široký výčnělek (obr. a ) ; mimořádně protáhlý j e k r č k o v i t ý (aa). Více než 1 výčnělek má vrták v í c e n á s o b n ý (obr. b ) . Hrubší variantou je vrták zob á k o v i t ý (syn. ozub, 18

zobec), vybíhající do silného trojúhelníkového retušovaného hrotu (obr. c ) . P ml. (-N).

R y d l o

Dlátovitý nástroj vyrobený zpravidla z čepele jednoduchým Si vícenásobným rydlovým úderem odražením - rydlového odštěpu z hrany tak, aby se vytvořila krátká ploška a pracovní hrana víceméně kolmá na strany čepele (zejména na ventrální stranu). Kromě toho je častá i retuš na hranách kusu. Častá jsou rydla vícenásobná na protilehlých koncích a hranách téhož kusu (a to i různého typu na témž kusu). Hlavní podtypy: a ) h r a n o v é - n a čepeli buď zlomené (aa) nebo příčně (rovně, šikmo,...) retušované (ab); pracovní hrana vzniká na průsečíku této příčné hrany s rydlovým odštěpem na laterální hraně; b ) k l í n o v é - 2 i více rydlových úderů formuje 1 (terminální) konec klínového tvaru; podle umístění klínu vzhledem k ose čepele je ba) středové, bb) zakřivené, bc) boční; 19

c) o b l o u k o v é (syn. kýlové) - polyedrická pracovní hrana vytvořena větším počtem stejnosměrných rydlových úderů, hlavně ventrálně; d ) p ř í č n é - podobné, údery kolmo na podélnou osu; e) p l o c h é - více úderů vedle sebe rozloženo po ploše (vesměs na ventrální straně). P ml. (- M).

D l á t o

(syn. nůž typu Kostenki) - t e r minální konec čepele zeslaben ventrálně (nebo bifacialně) plošnou r e t u š í (resp. vyštípáním). P ml.

D l á t k o

(zčásti syn. odštěpovač, stíradlo) - nástroj vyrobený na zbytku jádra (dlátko v užším smyslu slova) nebo na drobnějším úštěpu zeslabením a zaostřením, u úštěpů jedné nebo i obou příčných hran (terminální, případně i bazální) , pomocí jednostranné či spíše oboustranné zeslabující 20

retuše (vyštípání - zalámané negativy). Ostří dlátka bývá na čelním průmětu prohnuté obloukovitě, pracovní hrana podstatně š i r š í než u dláta (poměr k d . kusu zhruba l : l - 1,5). P ml. Vrub Nástroj na úštěpu (čepeli, zlomku) s vrubem vyretušovaným s t r mou či plošší r e t u š í na jedné hraně (podélné či příčné) na straně dorzální či ventrální. Může být i vícenásobný. P s t ř . - ml.

P i l k a

Čepel(ka)

s víceméně pravidelnou zoubkovou r e t u š í na jedné l a t e r á l n í hraně; druhé bývá někdy otupena strmou retuší (tzv, otupený bok). P ml. (- N).

Č e p e l k a

a

o t u p e n ý m bokem Čepelka s jednou l a t e r á l n í hranou otupenou strmou r e t u š í v přímé l i n i i . Konce čepelky bývají odlomeny. P ml. (- M).

21

G e o m e t r i c k é

m i k r o l i t y Skupina typů drobných a r t e f a k t ů o d. a s i 1-2 cm, vyrobených z čepelek či malých ú š t ě p ů drobnou ( p e r l i č k o v i t o u ) retuší. P ml. - M ( - N). a) o b d é l n í k (syn. p r a voúhelník) - čepelka a otupeným bokem a p ř í č n ě přímo retušovanými k o n c i ; b) k o s o č t v e r e c , k o s o d é l n í k (syn. rhomboid) - čepelka bez l a t e r á l n í r e t u š e , konce r e t u š o v á n y p ř í č n ě šikmo ve stejném směru; c) l i c h o b ě ž n í k (syn. t r a p e z , p ř í č n á šipka) - s t ř e d o v á č á s t č e p e l e ( - k y ) , j e j í ž souběžné l a t e r á l n í hrany nejsou r e t u š o v á ny, zatímco odlomené konce j s o u retušovány p ř í č n ě šikmo, a l e n e souběžně ( t a t o r e t u š může být přímá nebo konkávní). Lichoběžn í k je symetrický nebo a s y m e t r i c ký; délkové extrémy se o z n a č u j í jako p r o t á h l ý (d. přesahuje d v o j násobek š . ) , nebo krátký ( d . = š . ) . d) t r o j ú h e l n í k drobný h r o t vyrobený z čepelky t a k , že j e j í konce j s o u odlomeny a c e n t r á l n í č á s t opracována do trojúhelníkového t v a r u , obvykle se 2 retušovanými hranami; n e j d e l š í se označuje jako přepona, k r a t š í jako odvěsny ( l e v á , pravá). V P m l . bývá r e t u š o v á n a s p í š e přepona a l odvěsna (otupený bok a p ř í č n á přímá nebo šikmá r e t u š ) , 22

v M spíše obě odvěsny (přeponu tvoří neretušovaná laterální hrana). e) k r u h o v á úseč (syn. segment) - centrální část čepelky s odlomenými konci, jejíž jedna laterální hrana je retušována výrazné konvexně drobnou r e t u š í , druhá (tětiva) zůstává neopracována (pouze v P ml. bývá retuš i na n í ) . Š i p k a Artefakt vypracovaný na krátkém úštěpu či čepeli jemnou retuší nejen obvodovou, ale zčásti až zcela i plošnou. Hlavní formy: a) trojúhelníková s bází aa) přímou či ab) konkávní; ac) při silně konkávní bázi se dolní hroty protahují v křidélka; b) trojúhelníková s řapem (syn. trnem), který je vypracován, retuší - vrubovitým vybráním boků v bazální části; c) trojúhelníková s řapem a křidélky; d) trojúhelníková s vruby bočními při bázi; e) l i s t o v i t á , příp. f) l i s t o v i t á s řapem. E - B st.

23

K ř e s a c í

kámen

Artefakt užívaný k získávání ohně od pravěku do novověku, ale většinou bez určité typické formy (obr. a - raný středověk), nápadné bývají hrany, olámané a odrcené užíváním. Poměrně typickou formu mají kameny užívané ve střelných zbraních do 19. s t o l . , vyrobené nejspíše z cent r á l n í č á s t i silné čepele ( č i ze silného úštěpu) plošně rozsáhlejší retuší celého obvodu na obou či jen na dorzální straně; jejich tvar je víceméně čtvercový. Mohou být zaměněny za pravěké formy, zejména škrabadla. (obr. b.) srp, půlměsíc, nůž) Větší a silnější úštěp, oboustranně plošně retušovaný, ve tvaru kruhové úseče s jednou l a t e r á l n í hranou výrazně konvexní, druhou rovnou nebo konkávně lehce prohnutou. U nožů z deskovité suroviny bývají retušovány jen hrany - výrazně, často bifaciálně - plochy stran mohou být pokryty původní kůrou kusu suroviny. Typ mohl být užíván v podobné funkci jako—>srpová čepelka. E - B st.

S r p o v ý

nůž

(syn.

24

S e k e r k a

( š t í p a n á ) Artefakt z masivního úštěpu či jádra, upravený hrubým oštípáním do válcovitého až hranolovitého tvaru, na koncích někdy zúžený (na b ř i t u i jemnější r e t u š í ) . Mohl sloužit i jako nástroj, ale zpravidla byl polotovarem k dalšímu (i jen částečnému) opracování broušením a hlazením. E ml. - B s t .

D ý k a

Oboustranně plošně opracovaná zbraň, zejména a) l i s t o v i t á - připomíná—>lisl i s t o v i t ý hrot, ale obvykle jen 1 konec hrotitý; b) dýka s rukojetí - rukojeť vypracována plošnou r e t u š í buď jen konkávním vybráním boků, nebo zúžením jednoho konce do delšího tyčinkovitého řapu o souměrné s í l e a oválném až čtyřbokém průřezu. c) Úštěpová dýka - trojúhelníkovitý široký úštěp větších rozměrů, neopracovaný plošně, ale jen na hranách retušovaný (spíše místně). E - B st.

25

4.

Odpad

vzniká a) při očišťování jádra při výrobě jádrového nástroje před výrobou úštěpů — polotovarů, b) při výrobě úštěpů (úštěpy nevhodné jako polotovary, obnovování jádra), c) při výrobě nástrojů retuší polotovarů. Odpad v obecném smyslu (což nevylučuje použití ve funkci nástroje, prokazatelné však jen studiem pracovních stop)tvoří zejména: úštěpy nesoucí dorsálně původní zvětralou kůru suroviny úštěpy nepravidelného tvaru a povrchu (amorfní) úštěpy (čepelovité úštěpy) z hrany jádra odštěpky (drobné úštěpy, jejichž d. ani š. nepřesahuje 1 cm) třísky (drobný odpad, který nemá charakter úštěpu). Tvarově výraznější kategorie odpadu: V r c h l í k j á d r a Útvar podoby nepravidelného kulového vrchlíku, vzniklý při prvotní úpravě valounu či hlízy suroviny na jádro; klenutou plochu tvoří kůra suroviny, základnu štěpná plocha. Dále už není opracován. Čepel (ovitý úštěp) vyšší, strmějí střechovitého (trojúhelníkového) příčného průřezu, jehož dorzální hrana je nepravidelná a otlučená. Odpad p ř i úpravě jádra odštípnutím nevhodné hrany.

H r a n a

j á d r a

26

R y d 1 o v ý

o d š t

ě

p

Odpad p ř i výrobě rydla - t r o j boká t ř í s k a odlomená z hrany čepele. Ventrální strana s bulbem je odlišná od původní ventrální strany čepele. Odštěp mívá někdy retuš na původní hraně čepele.

M i k r o r y d l o

Odpad p ř i výrobě —>lichoběžníku (geometrického mikrolitu): bazální či terminální zlomek čepelky šikmo přelomené v místě vrubu, vyretušovaného na jedné hraně j e j í centrální č á s t i . "Rydlová ploška" ventrálně, polovina vyretušovaného vrubu dorzálně na opačném boku. (P ml.-) M.

C.

S t o p y

u ž i t í

na

n á s t r o j í c h

Zjišťují se zpravidla jen mikroskopicky a nemají význam pro morfologickou klasifikaci. Výjimku tvoří s r p o v á č e p e l k a - kus užitý jako vložka do žacího nože (skládaného nástroje a rukojetí z organické hmoty). Není to typ, ale funkce; typově jde zpravidla o geometrický mikrolit, nejspíše protáhlý—>lichoběžník nebo—>kruhovou úseč, také a l e jen o čepelku příčně šikmo retušovanou. V podobné funkci se užíval (zřejmě samostatně) i —> srpový nůž. Funkce se projevuje t r o j úhelníkovými ploškami vysokého lesku po obou stranách kusu, zpravidla šikmo přes jeden roh - t a k , jak šikmo zasazená čepelka zubovitě vyčnívala z rukojeti; ostřím byla neretušovaná hrana. Ploška vznikla stykem pazourku s kyselinou křemičitou 27

p ř i řezání stébel. N - E (-B s t . ) .

D . 1 . díme:

Z á s a d y Z á s a d y

e v i d e n č n í h o p o p i s u

z p r a c o v á n i

P ř i běžné muzejní k l a s i f i k a c i pro e v i d e n č n í účely u v á a) název t y p u ( r e s p . podtypu); b) označení p o l o t o v a r u , v případě n e ú p l n o s t i kusu označení jeho zachovalé č á s t i ; c) d r u h , způsob a l o k a l i z a c i o p r a c o v á n í ; d) stopy p o u ž i t í a j e j i c h l o k a l i z a c i ; e ) s u r o v i n u : d r u h , barvu, s t a v povrchu ( p a t i n a c i ) ; f) rozměry: U nástrojů vždy min. d. x š. x v . , jinak údaje potřebné k c h a r a k t e r i z a c i objemu, min. vždy d. (vše v mm). P ř í k l a d : škrabadlo čepelové (terminální zlomek čepele) s konvexní h l a v i c í strmě retušovanou, l o k á l n í užitková r e t u š b i l a t e r á l n ě ; pazourek tmavošedý, bělavě patinovaný, 47 x 18 x 7 mm. 2. Z á s a d y m ě ř e n í d.= d é l k a měřená u ú š t ě pů (čepelí) dvojím způsobem: a) po ose vzniku, tj. od bodu úderu přes bulbus, kolmo na p a t ku; b) po morfologické ose, tj. mezi dvěma nejvzdálenějšími body na obvodu kusu. Tento druhý způsob používáme p ř i evidenci s b í r e k pro jeho jednoznačnost a použitelnost ve všech případech (i u neúplných kusů); š. = š í ř k a - maximální vzdálenost hran ve směru kolmém 28

na podélnou o s u ; v. = v ý š k a - maximální vzdálenost mezi v e n t r á l n í a d o r z á l n í s t r a n o u ve směru kolmém na v e n t r á l n í stranu. (U nástrojů se p ř i k l a s i f i k a c i udávají minimálně t y t o 3 rozměr y , u o s t a t n í c h a r t e f a k t ů minimálně d . )

3.

Z á s a d y

z o b r a z o v á n í

Kamennou š t í p a n o u i n d u s t r i i zobrazujeme z p r a v i d l a v měř í t k u 1 : 1 . Možné aspekty z o b r a z e n í : A - d o r z á l n í n á r y s , B - p ř í č n ý p r o f i l , C - podélný p r o f i l , D - s i n i s t r o l a t e r á l n í bokorys, E - d e x t r o l a t e r á l n í bokorys, F - v e n t r á l n í n á r y s , G - b a z á l n í průmět, H - t e r m i n á l n í (syn. č e l n í ) průmět. A + B, r e s p . + C t v o ř í základní s e s t a v u , minimální pro zobrazení každého n á s t r o j e ; d á l e se podle potřeby p ř i p o j u j e F (v případě v e n t r á l n í r e t u š e - s t a č í však j e n výřez r e t u š o 29

vané p a r t i e ) , p ř í p . D + E; G v případě úpravy patky, H v p ř í padě potřeby zachycení podoby t e r m i n á l n í r e t u š e (zejména u h l a v i c e š k r a b a d l a ) . Zobrazení jednoho a t é h o ž kusu j s o u pro zachování s o u v i s l o s t i propojena vodorovnými (v případě B, G, H i kolmými) čárkami. Základní poloha kusu (A) je s v i s l á , bazálním koncem d o l ů ( r e s p . retušovanou pracovní hranou nahoru, j e - l i u r č e n í baze n e j i s t é ) . Bokorysy D, E j s o u vzhledem k A umístěny t a k , jako by se kus A o t á č e l kolem své podélné (na obrázku s v i s l é ) osy: l e v ý bok D umístěn napravo od A a naopak. V e n t r á l n í s t r a n a F následuje t e p r v e po bokorysu D nebo E kromě p ř í p a d ů , kdy se bokorys nezobrazuje). P ř í č n á zobrazení B, G, H j s o u o r i e n t o vána na s v i s l o u o s u A (H je v e n t r á l n í s t r a n o u n a h o r u ) ; poloha p r o f i l u B je na nárysu A vyznačena p r o t i l e h l o u d v o j i c í k r á t kých čárek ( p r o f i l je v o l e n na takovém m í s t ě , aby c h a r a k t e r i zoval objem předmětu). L i n i e obvodové i v n i t ř n í s e k r e s l í s t e j n o u s i l o u č á r y . Plochy (zejména d o r z á l n í ) mohou být pokryty obloučkovým s t í n o váním naznačujícím l e h c e prohnuté plochy, především u pazourk u , přičemž se p o č í t á se světlem z pravého horního rohu k r e s l i c í plochy. Retuš je vyznačena obloučkovitým průběhem h r a n negativů po šupinovitých o d š t ě p c í c h ; j e j í plošky mohou být rovněž s t í n o v á n y , pokud nejsou t a k malé, že by s t í n o v á n í s n i ž o valo č i t e l n o s t r e t u š e . Na bokorysech a průmětech se n e s t í n u j e , s t í n o v á n í se tedy t ý k á j e n A, r e s p . i F. Značky užívané p ř i k r e s b ě :

a - kůra původního povrchu suroviny ( u ž í v á se na A, p ř í p . D, E); o b l i n u valounu l z e n a z n a č i t stínováním (zhuštěním t e ček) b - l e s k na srpové č e p e l c e (A, F) c,d - vyplnění p r o f i l ů (c vhodné s p í š e pro menší plochy) (B,C) e - původní kůra suroviny na p r o f i l u valounu (B, C) 30

f - plocha zhmožděna opakovanými údery g,h - poloha bulbu (g) dochovaného, (h) nedochovaného, a l e polohově u r č i t e l n é h o ( n a p ř . j e - l i odretušován) (A) j - směr rydlového úderu (A, F)

31

Část

1. 2.

K A M E N N Á

B R O U Š E N Á

I N D U S T R I E

A.

S y s t e m a t i k a

Označení kamenná broušená i n d u s t r i e zahrnuje soubor a r t e f a k t ů vyrobených z h o r n i n nebo n e r o s t ů u r č i t ý c h rozpoznaných f y z i k á l n í c h a technických v l a s t n o s t í , vhodných pro zamýšlenou funkci výrobku. Na počátku procesu výroby kamenné broušené i n d u s t r i e s t o j í tedy s u r o v i n a (jeden z nejvýznamnějších aspektů r o z v o j e m a t e r i á l n í k u l t u r y ) ať už t ě ž e n á z primárních geologických výchozů anebo nalézaná na povrchu jako u p o t ř e b i t e l n é v a l o u n y . ( J e j í t e c h n i c k é a fyz i k á l n í v l a s t n o s t i j s o u určeny ponejvíce minerálním složením užitých hornin, j e j i c h texturou a strukturou; jsou to např. h u s t o t a , p o r é z n o s t , pevnost v t l a k u a t d . ) K výrobě kamenné broušené i n d u s t r i e bylo užíváno s p e c i á l ních — > v ý r o b n í c h t e c h n i k , a t o jak velmi jednoduchých ( n a p ř . p ř i t l o u k á n í ) , t a k s l o ž i t ě j š í c h ( ř e z á n í , v r t á n í , b r o u š e n í a d a l š í c h ) . V průběhu výroby prochází kamenn á broušená i n d u s t r i e z p r a v i d l a stadiem — > p o l o t o v a r u (jímž je kus suroviny se zřejmými stopami i n t e n c i o n á l n í úpravy t v a r u do p ř i b l i ž n é podoby zamýšleného a r t e f a k t u ) , r e s p . sekundární úpravy poškozeného předmětu k novému p o u ž i t í . P ř i výrobě vzniká výrobní —> o d p a d, k t e r ý je však u kamenné broušené i n d u s t r i e s jednou výjimkou (—> vývrtek) těžko p r o k a z a t e l n ý a s l e d o v a t e l n ý ; proto t a k é nelze prokázat jeho možné následné p o u ž i t í . Kamenná broušená i n d u s t r i e zahrnuje tedy 4 základní skupiny: 1. p o l o t o v a r y , 2. výrobní n á s t r o j e , 3 . zbraně, 4. odpad. 33

B .

P o s t u p

v ý r o b y

1 - Hrubé v y t v a r o v á n í p o l o t o v a r u š t í p á n í m na t e n č í desky souběžné s " l é t y " suroviny; 2 - p ř i t l o u k á n í , e v e n t . ořezávání deskovitými vápencovými (snad i dřevěnými) p i l a m i podsypávanými vhodným abrazivem - n e b o přímo p i l a m i pískovcovými; 3 - odlomení v m í s t ě z á ř e z u ; 4 - t v a r o v á n í p o l o t o v a r u odbíjením (s výjimkou vhodných p ř í r o d n í c h t v a r ů k výrobě—> závaží,—> p ř e s l e n ů , — > d r t i č ů , některých — > s e k e r a t d . ) ; 5 - hrubá r e t u š ke s n í ž e n í hmotnosti a r t e f a k t u , k vytvarování p ř i b l i ž n é podoby J e d n o t l i v ý c h jeho č á s t í , např. zúžen í t ý l u , z t e n č e n í b ř i t u před vybroušením a p o d . ; 6 - event. jemnější r e t u š ; 7 - obrušování povrchu na s t a c i o n á r n í m —> brusu; 8 - v l a s t n í b r o u š e n í , p ř i němž v z n i k a l výsledný t v a r předmět u ; r y c h l o s t a hrubost byla dána použitým abrazivem, r e s p . brusem nebo—> brouskem; n e l z e v y l o u č i t u ž i t í brusné pasty - směsi a b r a z i v a s vodou, anebo polévání pracovní plochy b r u s u ; 9 - v y h l a z e n í povrchu (zejm. u —> sekeromlatů) jemnozrnnými kamennými h l a d i d l y ; 10 - z v l á š t n í t e c h n i k o u opracování povrchu některých—> seker je t z v . oklepávání ( r e s p . p i k e t á ž ) , tj. o d b í j e n í drobných č á s t í suroviny z p r a v i d l a v ě t š í z r n i t o s t i ; 11 - v r t á n í a) za p o u ž i t í dutého v r t á k u podsypávaného a b r a z i vem, b) plnou podsypávanou t y č i n k o u (zjevně mnohem méně ú č i n n é ) ; r e l a t . vzácně se vyskytuje i d v o j í v r t á n í s n á sledným prorážením h r á z e mezi oběma p r ů v r t y a dobroušením ve směru kolmém na podélnou osu a r t e f a k t u , čímž (zejm. opět u —> sekeromlatů(vznikne e l i p s o v i t ý t v a r " o t v o r u " pro n a s a z e n í t o p ů r k a ; 12 - vybroušení f a s e t k y — > výstružníkem po v y v r t á n í p r ů v r t u , aby se poněkud z v ě t š i l průměr o k r a j e a aby nebylo ostrým okrajem p r ů v r t u po vyražení—> vývrtku poškozováno topůrko;

34

13 - vyleštění povrchu (zejm. u honosných —> sekeromlatů) do vysokého lesku snad i za použití popele a tuku.

C.

N á z v o s l o v í

a r t e f a k t ů

1 - břit, 6 - báze,

2 - ostří, 3 - hřbet, 4 - bok, 5 - týl, 7 - průvrt, a - týlová č á s t , b - břitová část

35

1.

P o l o t o v a r

Kus kamenné suroviny s e z ř e t e l nými stopami i n t e n c i o n á l n í úpravy t v a r u do hrubé podoby a r t e f a k t u , k t e r ý mohl být do žádané podoby j e š t ě dopracován; j e d n o t l i v é f á ze výroby, jak právě n ě k t e r é pol o t o v a r y u k a z u j í , nebyly vždy od sebe n i j a k s t r i k t n ě oddělovány: vedle hrubého o ř e z á n í , r e s p . o š t í p á n í může nést p o l o t o v a r už i stopy b r o u š e n í , v r t á ní atd.

2 . Skupinu v ý r o b n í c h n á s t r o j ů tvoří artef a k t y , k t e r é byly záměrně vyrobeny k následnému u ž i t í ve v ý r o bě. (Kamenné broušené výrobní n á s t r o j e byly z v e l k é č á s t i u ž i ty k obrábění d ř e v a . ) Spolehlivého o d l i š e n í t é t o skupiny od o s t a t n í c h druhů kamenných broušených produktů, tj. především z b r a n í l z e dosáhnout pouze prozkoumáním mikroskopických p r a covních s t o p n a b ř i t o v ý c h p a r t i í c h a r t e f a k t u . P ř i evidenční p r a x i J e však nutno s e spolehnout j e n n a j e j i c h m o r f o l o g i i , a t o s vědomou r e z i g n a c í n a přesnost c o d o skutečného u ž i t í n á s t r o j e ( v i z např. problém označení nevrtaných —> t e s l i c ) . Cílem je p o s t i h n o u t tvarovou s t r á n k u předmětů. Proto jsou kamenné broušené n á s t r o j e členěny t a k t o : v ý r o b n í n á s t r o j s l i n e á r n í m i pracovními s t o p a m i , p r o c h á z e j í c í m i oboustranně diagonálním směrem v p a r t i i b ř i t u , tj. k l i n i i o s t ř í v nárysu; š.> v.; t v a r (v porovnání s kopytovitými " k l í n y " ) výrazně k r a t š í a š i r š í ; b ř i t zbroušen symetricky nebo asymetricky,—> příčný průřez oválný, čočkovitý, bikonvexní až obdélníkovitý. Pod t o t o označení ( s t e j n ě Jako do s k u p i n y — > plochých s e kerek) Je nutno zahrnout morfologicky n e r o z l i š i t e l n é nevrtané 36 S e k e r a -

t e s l i c e , l i š í c í se většinou od nevrtaných seker, r e s p . — > p l o chých sekerek právě jen uspořádáním a směrováním pracovních s t o p . Ani s y m e t r i e , r e s p . asymetrie b ř i t u není spolehlivým ukazatelem. Název sekera je tedy u ž i t pro evidenční p r a x i s m l u v n ě výhradně v e významu morfologickém. Mezi kamennými broušenými sekerami l z e r o z e z n a t : R u b a c í s e k e r a n e v r t a n á (syn. mlatovité s e k e r a ) - výrobní n á s t r o j u r č e ný z á k l a d n í c h a r a k t e r i s t i k o u s e kery co do umístění a směru p r a covních s t o p , příčného p r ů ř e z u , — > nárysu l i n i e o s t ř í a t d . ; pro rozlišení rubacích a —> štípacích seker j e r o z h o d u j í c í v e l i k o s t —> b ř i t o v é h o ú h l u (α), k t e r ý u r u b a c í c h seker nikdy nedosahuje takových hodnot ( v i z — > š t í p a c í s e k e r y ) ; p a t ř i sem i t v a r y t z v . s e k e r těžkých (KŠK), k t e r é se vyznačují j e n zběžně modelovaným, z p r a v i d l a hrubě opracovaným t ě lem (výjimkou n e n í a n i p o u ž i t í v ě t š í h o ř í č n í h o valounu) avšak dokonale vybroušeným o s t ř í m ; z technologického h l e d i s k a b ě ž í o jednu ze dvou p r o k a z a t e l n ě s p e c i a l i z o v a n ý c h forem kamenných broušených seker. N - E.

37

R u b a c í

s e k e r a

v r t a n á ( s y n . kopytovitý sekeromlat) - výrobní n á s t r o j souměrně nebo nesouměrně vybroušeného b ř i t u a t ě l a (někdy i zhruba h r a n ě n é h o ) , zaobleného nebo rovného (i mírně sešikmeného)—> t ý l u ; p r ů v r t je umístěn z p r a v i d l a b l í ž e t ý l u . Základní t v a r t ě l a nazýván někdy s r d c o vitým, " ž e h l i č k o v i t ý m " , v e j c o vitým a pod. Maxim. š. v r o v i n ě průvrtu;—> č e l n í průmět l i n i e o s t ř í kolmý na r o v i n u baze. N - B st. n e v r t a n á - výrobní n á s t r o j o d l i š i t e l n ý o d nevrtaných r u b a c í c h seker výrazně větším — > b ř i t o v ý m úhlem ( α ) , dosahuj í c í m v ě t š i n o u 60 - 70°; t v a r t ě l a v nárysu j e v e j č i t ý a ž trojúhelníkovitý, šířka se b l í ží délce; od velice univerzáln í c h r u b a c í c h seker s e č a s t o odl i š u j e i méně dokonalým vybroušením b ř i t u . N - E. v r t a n á - výrobní n á s t r o j shodné z á k l a d n í morfologie s předchozím tvarem: nárys t ě l a vějčitý až trojúhelníkovitý, šířk a s e b l í ž í d é l c e , r e l a t . velký b ř i t o v ý ú h e l , k t e r ý t y t o sekery nápadně o d l i š u j e od vrtaných s e ker r u b a c í c h ; průvrt v ě t š i n o u r e l a t . velkého průměru je umíst ě n zpravidla b l í ž e s t ř e d u ná38

Š t í p a c í

s e k e r a

Š t í p a c í

s e k e r a

K o p y t o v i t á

stroje. (N ml.) - E. s e k e r k a s e s v i s l ý m o s t ř í m - výrobní n á s t r o j protáhlého tvaru, klenutého hřbetu a zpravidla rovné báze; výška vždy výrazně přesahuje šířku, l i n i e o s t ř í je v příčném průřezu kolmá na rovinu báze. E.

P l o c h á

s e k e r k a

-

výrobní nástroj více č i méně protáhlého tvaru, většinou rovné nebo mírně konvexní báze a hřbetu, symetricky nebo asymetricky vybroušeného b ř i t u ; p ř í č ný průřez artefaktu je oválný, čočkovitý, bikonvexní až obdélníkovitý; l i n i e o s t ř í je v č e l ním průmětu konvexní, přímá v rovině báze i hřbetu, event. šikmá k rovině báze. Týl je p ř í mý, zaoblený nebo zahrocený, u některých typů postupně se zužující. Pro t o t o označení p l a t í poznámka uvedená u seker; p ř i běžném evidenčním popisu je nezbytné rezignovat na určení mikroskopických pracovních stop a zahrnout mezi ploché sekerky smluvně (a v morfolog. smyslu označení) i drobnější tvary nevrtaných — > t e s l i c , jež nejsou r o z l i š i t e l n é např. symetrií, r e s p . asy39

metrií b ř i t u či velikostí b ř i tového úhlu. N - E. ( s y n . t e s l a ) - ploše plankonvexní výrobní n á s t r o j v ě t š i n o u symetrického t v a r u , oválného, č o č k o v i t é h o , bikonvexního až obdélníkového příčného průřezu s pracovními stopami rovnoběžnými s p o d é l nou osou t ě l a , k t e r é jsou ( j d e — li o t v a r v bokorysu asymetr i c k ý ) vždy p a t r n ě j š í na h ř b e t n í s t r a n ě n á s t r o j e . (Název předmětu je d á n způsobem jeho u ž i t í ve výrobě, tj. p ř i o p r a cování d ř e v a , a p r o t o k t e s l i c í m plným právem n á l e ž e j í i t v a ry s asymetricky zbroušeným b ř i t e m a z u ž u j í c í se t ý l o v o u č á s t í , k t e r é byly donedávna zcela v r o z p o r u s j e j i c h funkcí n a zývány motykami či dokonce motykovitými s e k e r o m l a t y . Naopak však n e v r t a n é t e s l i c e j e p ř i evidenční p r a x i n u t no ř a d i t bez ohledu na j e j i c h funkci mezi n e v r t a n é r u b a c í s e k e r y , r e s p . ploché sekerky.) T e s l i c e v r t a n á (syn. motyka, motykovitý s e k e r o m l a t ) - výrobní n á s t r o j c h a r a k t e rizovaný především průvrtem, jehož osa j e k o l m á na l i n i i o s t ř í , a značným rozpětím rozměrů (d. 70 - 200 mm), r e s p . masivnosti. Lze r o z l i š i t : a) konvexní obdélníkový t v a r s mírně zaoblenou l i n i í o s t ř í a t ý l u , rovnou bází a průvrtem umístěným b l í ž e t ý l u , p l a n k o n v e x ního či oble oválného nebo h r a n ě ného příčného průřezu; N ml. - E st. b) lichoběžníkový t v a r se zúženým zaobleným týlem a v ě j í ř o v i t ě rozšířeným b ř i t e m ; h ř b e t je mírně k l e n u t ý , průvrt b l í ž e s t ř e d u ; N ml. - E s t ř . 40 T e s l i c e

c) lichoběžníkový tvar zúžený směrem k břitu (ostatní morfolog. prvky jsou obdobné). N - E stř.

K o p y t o v i t ý

" k l í n " - výrobní nastroj výrazně protáhlého tvaru, štíhlého, zpravidla plankonvexního, trapezovitého, obdélného či oble trojúhelníkovitého příčného průřezu; d.> š.; vzácnější variantou jsou tvary s příčným průřezem kvadratickým, stejně jako formy se souměrně zabroušeným břitem. (Běží o zcela tradiční, velmi rozšířený název nevyjadřující nikterak způsob u ž i t í artefaktu. podle něj měl by být řazen mezi t e s l i c e , je však zachován jako samostatný typ mezi kamennými broušenými výrobními nástroji především z hlavního hlediska evidenční praxe - pro velmi výrazné odlišení morfologické.) N - E st. - souhrnný název pro výrobní nástroje, resp. zbraně působící tupým úderem; z morfolog. hlediska lze je dělit na:

Mlat

41

N e v r t a n ý

m l a t

(syn. d ů l n í mlat) - výrobní n á s t r o j p r o t á h l é h o t v a r u buď s oblým zakončením na obou s t r a nách nebo krátkým zaobleným h r o tem na jedné s t r a n ě a tupým k l a divovitým koncem na s t r a n ě o p a č né; někdy je a r t e f a k t o p a t ř e n žlábkem pro upevnění t o p ů r k a , vymodelovaným vybroušením nebo odbíjením. N - B st.

K l a d i v o v i t ý

m l a t - výrobní n á s t r o j protáhlého nárysu; směrem k oběma zaobleným nebo mírně zahroceným koncům se v ě t š i n o u z ř e t e l n ě zužuje; průvrt je umístěn zhruba d o p r o s t ř e d n e bo b l í ž e k t ý l u . N m l . - E. ( O s t a t n í podtypy - dvojramenný, d i s k o v i t ý , kulovitý a mlat se žlábkem - j s o u řazeny mezi z b r a n ě . )

K l a d í v k o

- výrobní n á s t r o j ( č a s t o vyrobený z poškozených kamenných broušených t v a r ů přibroušením d e f o r movaných konců původního n á s t r o je či zbraně do oblého zakončení) v ě t š i n o u obdélníkového n á r y s u , ploché baze a mírně klenutého h ř b e t u . (Mohou být vyrobena i z vrtaných a r t e f a k t ů . ) N - E. Zvláštním tvarem j s o u t z v . k o v o t e p e c k á k l a d í v k a (KZP), k t e r á s e l i š í 42

od velmi podobných sekerek (resp. teslic) zejm. tím, že nemají vybroušené ostří. E ml.

D l á t o

- výrobní nástroj většinou pravidelného, mírně konvexního čelního průmětu linie o s t ř í , v bokorysu zřetelně asymetrického vybroušení břitu, tvořícího výraznou jednostrannou pracovní plošku; v Čelním průmětu je zpravidla dobře patrný pravošikmý úklon; dláta vykazují obecně jen velmi malý úhel sbíhavosti boků. Pracovní stopy jsou kolmé k l i n i i o s t ř í v nárysu, otluky a výštěpy v krajině týlu mají specifický charakter (kratší tvary vykazují zpravidla menší počet otluků, s délkou nástroje počet deformací roste; odštěpy hran se soustřeďují při patě a špičce břitu). Výjimečná jsou dláta oboustranná. Z morfologického hlediska lze rozeznat: a) dlouhé ploché dláto (N ml. -E) b) ploché dláto typu Slánská hora (E s t ř . ) c) dláto čepovací. (E) Popis uvádí základní tvar, rozměry, charakter deformací pracovní č á s t i , tj. o s t ř í , event. břitu. 43

Nůž

-

podlouhlý,

plochý výrobní nás t r o j ( d . > š . ) s charakteristickým o s t ř í m souběžným s l i n i í zesíleného hřbetu; r o z l i š u je se: 1) n ů ž s v r u b e m a) polokruhovitým (E s t ř . ) b) obloukovitým (E) c) klínovitým (E) vrub je umístěn vždy na b ř i t o v é straně v blízkosti týlu nástroje; hřbet je zřetelně z e s í l e n a k l e s á postupně anebo p r u d č e j i k ostří; 2) n ů ž s k r á t k o u o d d ě l e n o u r u k o j e t í , oddělenou o d b ř i t u mělkým prožlabením; l i n i e a z e s í l e n í h ř b e t u j s o u obdobné; (E s t ř . ) nůž s k r á t k o u n e o d d ě l e n o u r u k o j e t í , s t e j n ě širokou jako je č e p e l nože nebo se zužuj í c í směrem k t ý l u ; l i n i e a z e s í l e n í h ř b e t u jsou obdobné (E) 4) n ů ž z ř í č n í h o v a l o u n u s oběma konci p ř i r o z e n ě oblými, obloukovitě klenutým hřbetem a z p r a v i d l a i souhlasně prohnutým b ř i t e m ; r u k o jeť není vytvarována. (E) 3)

44

Sekáč

- výrobní nástroj morfologicky podobný noži, a to zejména zesíleným hřbetem a způsobem sklenutí k o s t ř í ; odlišuje se však vesměs většími rozměry a nápadnou masivností; má zřetelně odsazenou a výrazně modelovanou rukojeť, l i š í c í se od rozměru břitu jak výškou, tak celým profilem. (E s t ř . ) - většinou plochý deskovitý výrobní nástroj z abrazivního mat e r i á l u ; základní tvar v nárysu je protáhlý, pracovní hrana vrubovitě upravená štípáním, hřbet mírně klenutý, čelní průmět ve tvaru úzkého rovnoramenného t r o j úhelníku postaveného na vrchol o nejmenším úhlu. Při popisu se uvádějí rozměry, tvar a morfologie řezných ploch. N - E.

P i l a

3. Skupina z b r a n í (které mohly být i atributy moci nebo společenského postavení) je tvořena předměty vyrobenými zpravidla s velkou pečlivostí, ať už běží o tvarovou stránku či o úpravu jejich povrchu. Rozhodně je nelze směšovat s intencionálními výrobními nástroji (a to ani přes mnohou morfologickou podobnost např. mezi vrtanými sekerami a sekeromlaty), při jejichž výrobě dbal člověk zcela jiných hledisek.

45

D v o j r a m e n n ý

m l a t je zbraň podlouhlého, zhruba obdélníkovitého n á r y s u , jehož d e l š í s t r a n y se někdy směrem k zaobleným břitům z u ž u j í , a p l a n konvexního až bikonvexního bokor y s u ; konický p r ů v r t je umístěn ve středu a r t e f a k t u , t j . v místě n e j v ě t š í výšky, a je kolmý k liniím "ostří". N.

D i s k o v i t ý

m l a t

- zbraň (?) víceméně p r a v i d e l ného kruhového nárysu s ú s t ř e d n ě umístěným konickým průvrtem, p l o ché b a z e , d i s k o v i t ě klenutým "hřbetem" a tupou obvodovou f a s e t o u namísto vybroušeného o s t ř í , N.

K u l o v i t ý

m l a t

( s y n . bulava) - zbraň (?) zhruba kulovitého průřezu o nevelkém průměru s konickým průvrtem umístěným víceméně do s t ř e d u předmět u ; povrch v í c e Či méně p e č l i v ě ohlazen. E ml.

46

M l a t

se

ž l á b k e m

(syn. s e d l o v i t ý sekeromlat) - zbraň (?) se zřetelně modelovaným žlábkem pro upevnění t o půrka, člunkovitým nárysem, nevybroušeným břitem a zaobleným t ý l e m , klenutým hřbetem, rovnou bází a oválným příčným průřezem; povrch z p r a v i d l a je zběžně o h l a zen. (E -) B st.

S e k e r o m l a t

- zbraň (event. i výrazný symbol společenského postavení v l a s t n í ka) značné variační š í ř e , v zásadě charakterizovaný jednak základní morfologií a průvrtem umístěným víceméně kolmo na bázi a rovnoběžně s l i n i í o s t ř í , jednak zpravidla velmi pečlivě zpracovaným povrchem. Sekeromlaty jsou (s výjimkou zvláště honosných typů, které se odlišují jak zpracováním t a k tektonikou) namnoze základními morfologickými prvky podobné vrtaným sekerám, k t e r é jsou však dřevozpracujícím i výrobními n á s t r o j i a n i k o l i intencionálními zbraněmi (a naopak). Sekeromlaty se 47

o d l i š u j í od seker ovšem zejména absencí pracovních stop na (mnohdy dokonce nevybroušeném) b ř i t u . Eneolitické sekeromlaty d ě l í se na řadu typů a v a r i a n t ; nejvýr a z n ě j š í jsou: a) sekeromlat s o k r o u h lým t ý l e m a p o d é l n ý m ž e b r e m ( E st.) b ) plochý sekeromlat t y p u X s šestiúhelníkovým průmětem (E s t . ) e ) f a s e t o v a n ý sekeromlat, event. s bočními žebry nebo rozšířeným břitem (E ml.) d ) č e p c o v i t ý sekeromlat (E st.) e ) sekeromlat č e s k é h o t y p u (E ml.) a další.

48

4. O d p a d , který vznikl p ř i výrobě kamenné broušené industrie, je z j i s t i t e l n ý prakticky pouze v jediné formě: V ý v r t e k - nevelký kamenný komolý kužel (připomínající zátku), Jehož délka Je dána výškou vrtaného artefaktu (sekery, t e s lice, mlatu nebo sekeromlatu), průměr bazální i dorzální základny průměrem použitého vrtáku; plášť komolého kužele nese zřetelné stopy rotačního vrtání; při užší straně bývá někdy zachována ostrá hrana, jež vznikla nedovrtáním artefaktu a vyražením vývrtku v závěru průvrtu. N - B st.

49

D . l .

Z á s a d y Z á s a d y

e v i d e n č n í h o p o p i s u

z p r a c o v á n í

P ř i běžné muzejní k l a s i f i k a c i pro účely evidence 2. stupně se uvádí; v jednom výrazu (v r u b r i c e "předmět") a) název typu a r t e f a k t u , r e s p . podtypu b) stupeň zachování ( n e n í - l i uveden, je zřejmé, že jde o celý předmět; jinak je uvedeno, o kterou část celku běží) c) surovina ( n e l z e - l i ji kvalifikovaně u r č i t , uvede se pouze rámcově) Příklad: kamenné dláto čepovací; v místě pro v l a s t n í popis se uváděj: T - doplnění morfolog. údajů, pokud zřetelně nevyplývají z kresby Z - podrobnější údaj o stupni zachování, včetně event. makrodeformací P - údaj o úpravě, resp. zpracování povrchu B - barva (a to vše heslovitě v závazném p o ř a d í , na samostatných řádcích uvozených uvedenými písmennými zkratkami, s možným vynecháním údaje, který není třeba zařazovat, např. T nebo Z); následují údaje o rozměrech - minimálně délka ( d . ) , šířka ( š . ) , výška (v.), event. oba průměry průvrtu ( p r . 1, pr. 2 ) ; všechny míry se uvádějí zásadně v milimetrech. 2. Z á s a d y m ě ř e n í

d. = d é l k a - vzdálenost mezi tečnami vedenými kolmo k podélné ose a r t e f a k t u v rovině o s t ř í a t ý l u ; u diskovitých a kulovitých mlatů je rovna průměru ( 0 ) , r e s p . rozmezí hodnot <v mm), které jejich průměr t v o ř í ; š. = š í ř k a - n e j k r a t š í vzdálenost mezi tečnami k bokům a r t e f a k t u rovnoběžnými v nárysu s podélnou osou; v . = v ý š k a - n e j k r a t š í vzdálenost mezi tečnami vedenými rovnoběžně s podélnou osou a r t e f a k t u v rovině báze a hřbetu. 50

šo.= š í ř k a o b l o u k u o s t ř í nejkratší vzdálenost mezi patou a š p i č k o u ostří; α = ú h e l b ř i t u svír a j í tečny k rovinám vybroušených břitových p l o c h ; ø p . = p r ů m ě r p r ů v r t u s e uvádí v e dvou hodnotách: průměr p r ů v r t u na b a z á l ní s t r a n ě (ø p. 1) a na s t r a n ě h ř b e t u ( d o r z á l n í ) (ø p. 2 ) ;

p ř í č n ý p r ů ř e z : 1 - trojúhelníkový 2 - 3 oválný a ž kruhový 4 - čočkovitý 5 - trapezovitý 6-8 bikonvexní a ž o b d é l n í k o vitý 9 - plankonvexní 10 - profilovaný s žebry 11 - š e s t i ú h e l n í k o v ý 12 - vícenásobně hraněný

51

n á r y s l i n i e o s t ř í 1 - souměrně zaoblená, kolmá na podélnou osu a r t e f a k t u 2 - vějířovitě symetrická 3 - úběžná 4 - v ě j í ř o v i t ě úběžná 5 - zaoblená, šikmá k podélné ose a r t e f a k t u 6 - přímá, kolmá na podélnou osu artefaktu 7 - přímá, šikmá na podélnou osu a r t e f a k t u

č n 1 2 3 4 5 6 7 8

e l n í p r ů m ě t i e o s t ř í - konvexní - přímá - konkávní - v r o v i n ě báze - v rovině hřbetu - šikmá k r o v i n ě báze - kolmá na r o v i n u báze - výrazně konvexní

l i -

52

b o k o r y s o s t ř í k o l m é h o na r o v i n u báze 1 - mírně zaoblené, kolmé na podélnou o s u a r t e f a k t u 2 - přímé, kolmé na podélnou osu artefaktu 3 - souměrně z a o b l e n é , šikmé k podélné ose a r t e f a k t u 4 - nesouměrně z a o b l e n é , šikmé k podélné ose a r t e f a k t u n á 1 2 3 4 5-s r y s t ý l u přímý zaoblený zahrocený se zúženým čepcem rozšířeným čepcem

3.

Z á s a d y

z o b r a z o v á n í

P ř i muzejní evidenční p r a x i zobrazuje se kamenná b r o u š e ná i n d u s t r i e v nejvhodnějším m ě ř í t k u vzhledem k v e l i k o s t i a r t e f a k t ů ( v ě t š i n o u zřejmě 1 : 2, r e s p . 1 : 3; měřítko 1 : 1 u p l a t n í se jen zřídka - buď n a p ř , u p ř e s l e n ů či menších d l á t anebo u zlomků jiných druhů kamenné broušené i n d u s t r i e ) . S t e j nou s i l o u čáry zobrazuje se obrys a r t e f a k t u v n á p y s u ( a t o h ř b e t n í s t r a n a předmětu), přičemž t ý l směřuje vzhůru, v b o k o r y s u ( h ř b e t n í s t r a n a směřuje doprava) a v č e l n í m p r ů m ě t u s vyznačením průběhu l i n i e 53

o s t ř í , k t e r á ( s t e j n ě jako průběh p r ů v r t u ) s e k r e s l í t e n č í č á r o u . J e - l i t o účelné, kreslí s e i p ř í č n ý p r ů ř e z a r t e f a k t e m , a to zejména u hraněných sekeromlatů a pod.

54

Č á s t

1.3

O S T A T N Í

K A M E N N É

V Ý R O B K Y

Tato skupina zahrnuje velmi různorodý materiál, z něhož lze uvést pouze výběr tvarů umožňujících určitou typizaci. Kterých kategorií se tento výběr výslovně netýká, bylo řečeno v úvodu. Z ostatních lze pro účely slovníku uvést t y t o : 1. Předměty užívané při výrobě štípaná industrie p o d l o ž k a (syn. kovadlina) - různě velký, ale zpravidla nejméně jednou plochou stranou charakterizovaný kus horniny v přirozeném stavu či na č á s t i (na celém) povrchu oštípaný do vhodného tvaru; na horní (pracovní) ploše makroskopicky patrné deformace vzniklé údery kamene. (syn. retušér) - kámen méně štěpné horniny, nejspíše valoun či oblázek (někdy i jádro suroviny, zvláště znehodnocené), s makroskopickými stopami úderů (poškození, deformace povrchu) na užším konci či hraně, na jednom i více místech.

P r a c o v n í

P ř i t l o u k a č

2.

Předměty užívané při výrobě broušené industrie a opracování organických hmot - kámen (nejspíše valoun) jednostranně plošně o broušený používáním. 55

Hladítko

B r u s

- masivní, stacionární (snad i upevněný) kamenný výrobní nás t r o j sloužící k opracování kamenné (i dřevěné a kostěné) broušené industrie, což dosvědčuje jak charakter materiálu, t a k i zachované pracovní stopy, t j . brusné rýhy a plochy. Tvar je přirozeně neustálený. V raném středověku se vyskytne i brus rotační. - výrobní n á s t r o j , jehož tvar není nijak ustálen, většinou s konkávními brusnými plochami, resp. rýhami oblého průřezu. Brousky byly vyráběny z různě zrnitého abrazivního materiálu, nejčastěji pískovce celé škály drsnosti. Vyspělejší formou j s o u brousky dvojdílné , většinou o b l e obdélníkové, půlkruhového p r ů ř e z u s podélným žlábkem (k b r o u š e n í r a t i š ť š í p ů a pod.) na bázi.

B r o u s e k

56

V ý s t r u ž n í k

- většinou roubíkovitě opracovaný výrobní nástroj s charakteristickým čepem, vyrobený rovněž z abrazivních hornin, zpravidla jemnozrnného pískovce. Pracovní část - čep nese obvykle charakt e r i s t i c k é stopy kruhového broušení. N - B st. (syn. retušér) - viz předměty užívané při výrobě štípané industrie. K těmto nástrojům se řadí i sekundárně použité poškozené kamenné broušené artefakty, jejichž příslušnost ke kladívkům může být sporná. K obvyklému popisu třeba uvést charakter makrodeformací. i

P ř i t l o u k a č

3.

Předměty jiného určení - artefakty morfologicky i velikostí značně rozmanité; jejich společným znakem je vymodelovaný žlábek, průvrt, event. průraz pro uvázání; různé bylo zřejmě i upotřebení - jako závaží ke tkalcovským stavům (vedle hliněných komolých jehlanů), k rybářským sítím atd.

Z á v a ž í

57

P ř e s l e n

- většinou drobný předmět kruhového nárysu s průvrtem uprostřed; bokorys zpravidla plochý, diskovitý, čočkovitý až dvoj konický; povrch je vesměs velmi dobře vyhlazen.

K a d l u b

- forma k odlévání kovových předmětů, vyrobená vybroušením negativu odlitku z pískovce. Tvar je zcela podřízen potřebě, tj. tvaru žádaného výrobku: vedle podélných kadlubů jsou známy i tvary víceméně okrouhlé nebo čtvercové a t d . , vyspělejší jsou formy vícedílné. K běžnému popisu je třeba připoj i t právě u vícedílných forem způsob připojení, event. upevnění jednotlivých dílů, morfologii negativu odlitku, konstrukční prvky související s funkcí (otvory k l i t í kovu, vzduchové kanálky) a pod. (E ml. -) B a dále.

58

Drtidlo ( s y n . r u č n í mlýnek) - kombinovaný výrobní n á s t r o j s e s t á v a j í cí ze dvou č á s t í . a ) d r t i c í p o d l o ž ky (syn. d r t i d l o ) , což j e v ě t š í s t a c i o n á r n í plochý kamen, upravený do potřebného t v a r u v ě t š i n o u z hrubozrnné horniny, se š i r o k o u (zpravidla konkávní) plochou; b) d r t i č e (syn. t ř í k ) , pohyblivé č á s t i n á s t r o j e , v ě t š i nou kamene (uchopitelného d l a n í ) s výrazně obroušenou t ř e c í p l o chou. ž e r n o v - dvoudílný d i s k o v i t ý výrobní n á s t r o j , s k l á d a j í c í se ze spodní (stacionární) a vrchní ( r o tační) části ( t j . l e ž á k u a b ě h o u n u ) , která j e o p a t ř e n a otvorem k sypání r o z t í r a n é h o , r e s p . drceného z r n í . Na obou pracovních plochách v z n i k a jí průběžně mnohočetné makrodeformace. K něžnému popisu se p ř i p o j u j e označení způsobu o s a z e n í o s y , t v a ru a průměru násypného o t v o r u a způsobu s p o j e n í obou č á s t í . L a dále. R o z t í r a c í p o d l o ž k a - plochý kámen č i kamenná d e s t i č k a víceméně neupraveného t v a r u , c h a r a k t e r i z o v a n á stopami r o z t í r a n é h o barviva ( z p r a v i d l a okrového, v o d s t í n e c h ž l u t é až červené) na h o r n í víceméně r o v n é 59

(či l e h c e konkávní) a užíváním někdy obroušené p l o š e . Roztírač užívaný v kombinaci s n í l z e o d l i š i t o d přirozeného kamene č i p ř i t l o u k a č e , h l a d í t k a rovněž především podle s t o p min e r á l n í h o barviva. N á t e p n í d e s t i č k a - součást v ý s t r o j e ( o c h r a na v n i t ř n í strany zápěstí) tvaru podlouhlého o b d é l n í k a , jehož d e l ší s t r a n y j s o u někdy prohnuty d o v n i t ř ( š í ř k a d e s t i č k y j e tedy u p r o s t ř e d n e j m e n š í ) , jindy j s o u víceméně rovnoběžné, někdy se mírně k oběma koncům s b í h a j í . Většinou j s o u vybroušeny z b ř i d l i c e do tenkých (v příčném p r ů ř e z u konvexních) d e s t i č e k o p a t ř e ných na obou koncích jedním až t ř e m i průvrty k uvázání k zápěstí. Vzácně jsou zdobeny rytím. E ml.

4.

Ozdoby - o k r o u h l ý , v e l i k o s t i přiměřené k n a v l e č e n í na z á p ě s t í , vyrobený z měkčí horniny (z vápence v neol i t u - s y n . mramorový, v l a t é n u ze s a p r o p e l i t u - syn. švartnový) broušením, p ř í p . soustružením (už v l a t é n u ) a hlazením. ( P ř i výrobě laténských s a p r o p e l i t o v ý c h náramků - obr. a - vzniká jako odpad vyříznutím v n i t ř k u okrouhlý, na obvodu hrubě ořezaný d i s k d v o j 60

N á r a m e k

kónického průřezu - obr. b . ) P r ů ř e z t ě l e m náramku je n e j č a s t ě j i okrouhlý ( o b r . c ) , úzce plankonvexní ( d ) , š i r o c e p l a n konvexní (e) či nesouměrně b i konvexní (f). K o r á l - ozdoba určená k n a v l e č e n í n a šňůru spolu s jinými ve formě náhrdelníku; tvar je zpravidla okrouhlý a poměrně plochý, opat ř e n ý průvrtem buď úzkým (obr. a) nebo širokým ( o b r . b). Předmět v ě t š í h o průměru, u něhož poměr celkového průměru 1) k průměru p r ů v r t u a 2) k s í l e p ř e d mětu je z ř e t e l n ě nevyrovnaný, označujeme jako p r o v r t a n é k o l e č ko. ( s y n . p e r l i č k a ) - k o r á l , jehož příčný p r ů ř e z nepřesahuje 1 cm. Vždy je o p a t ř e n průvrtem, u podélných předmětů podélným. Má n e j č a s t ě j i t v a r k u l o v i t ý (obr. a ) , soudkovitý (obr. b) s konci zaoblenými nebo p ř í č n ě s e ř í z n u t ý m i , v á l c o v i t ý (obr. c; pokud průvrt zaujímá v í c e než polovinu p r ů ř e z u , je r o u r k o v i t ý - obr. d ) ; h r a n o l o v i t ý (obr. e ) , někdy se zkosenými rohy ( o b r . f ) . S u r o v i nou bývá j a n t a r , vzácné či ozdobné kameny.

K o r á l e k

61

Závěsek

-

podobný

předmět, který Je buď provrtán, ale výrazně mimo střed (obr. a ) , nebo opatřen opracovan m výčnělkem k upevnění na šňůý ru apod.

R o z d ě l o v a č

- zařízeni ke spojení šňůr vícenásobného náhrdelníku v jeden celek a jejich udržení v daném rozestupu; obvykle jde o hranolovitou destičku dvakrát či t ř i krát provrtanou napřič souběžně s plochými stranami. Materiálem je nejčastěji jantar.

Pozn.: zásady popisu předmětů v částí 1.3 a jejich zobrazování odpovídají v podstatě zásadám uvedeným pro skupinu 1.2. Pokud není u předmětu uvedeno časové zařazení, není jejich výskyt kulturně a chronologicky úzce vymezen.

62

HESLÁŘ

vychází ze zásady, že p o p i s má p r e f e r o v a t p o d s t a t n á jména (názvy typů apod.) před přídavnými (podtypy, c h a r a k t e r i s t i ky) a v tomto p o ř a d í je uvádět. S u b s t a n t i v n í uspořádání h e s l á ř e je p r a k t i č t ě j š í pro o r i e n t a c i , dovoluje u každého typu okamžitý přehled a možný výběr se souhrnu podtypů. Heslář s l o u ž í zároveň jako věcný r e j s t ř í k . artefakt báze bod úderu bok
- otupený

7,33 10,35 10 10,35
16-17, 21-22

čepelka 9 - s otupeným bokem 16-17,21 - srpová 27 čepelovitý úštěp dlátko 9 12,20

brousek - dvojdílný broušení brus břit břitová část bulbus část obvodu úštěpu - bazální - dextrolaterální - laterální - sinistrolaterální - terminální část úštěpu - bazální - centrální - terminální čepel

34,56 56 33,34 34,56 35 35 10 11

dláto 12,20,43 - dlouhá ploché 43 - ploché typu Slán.hora 43 - čepovací 43 drasadlo - dvojité - hrotité - jednoduché - úhlové d r t i c í podložka drtič drtidlo dýka - listovitá - s rukojetí - úštěpová 16

59 34.59 59 25

10 11 11 8,9, 11 63

geometrický mikrolit 22-23 (viz kosočtverec, kosodélník, kruhová úseč. lichoběžník, obdélník, trojúhelník)

hladítko hlavice hlazení hoblík hrana - dorsální - jádra - pracovní hrot - čepelový - levalloiský - listovitý - mikrolitický - moustierský - a řapem - s vrubem - úštěpový hřbet

34,55 17 34 13 10,12 10 26 11 14-15 15 14 15,25 15 15 15 15 14 35

kombinovaný nástroj konkrece kopytovitý klín korál korálek - hranolovitý - kulovitý - rourkovitý - soudečkovitý - válcovitý kosočtverec kosodélník kruhová úseč křesací kámen kůra suroviny leštění lichoběžník - asymetrický - krátký - protáhlý - symetrický linie ostří mikrolit mikrorydlo mlat - diskovitý - dvojramenný - kladivovitý - kulovitý - nevrtaný - se žlábkem náramek 64

12 7 41 61 62

22 22 23,27 24 9,16,26 35 22,27 22 22 22 22 52 22 27 41-42 46 46 42 46 42 47 60

jádro 7-8,9,10,11,26 - diskovité 8 - hranolovité 8 (dvojsměrné, jednosměrné, se změněnou orientací) - jehlancovité 8 - kulovité 8 - načaté 8 - nepravidelné 8 kadlub kladívko klín - kopytovitý - pěstní klínek 58 42-43 41 14 14

nástroj - čepelový - jádrový - úštěpový - valounový nátepní destička

7,11-12,36 11 11 11 13 60 17

pilka plocha - štěpná - těžná - úderová polotovar pracovní podložka

21 10 7 7,10 7,9,33,36 55

nožík (obloukovitý)

nůž 16-17,24, 44 - s krátkou neoddělenou rukojetí 44 - s krátkou oddělenou rukojetí 44 - s vrubem klínovitým 44 " obloukovitým 44 " polokruhovým 44 - srpový 24,27 - z říčního valounu 44 - žací 27 obdélník oblázek obloukovitý nožík obvod úštěpu odpad odštěpek odštěpování oklepávání ostří otloukání otupený bok patka pěstní klín pila 22 7 17 11 7,9,26,33,49 11,26 7,9,11 34 35,52-53 7 16-17, 21-22 10,14 14 34,45 65

průřez (štípaná industrie) - bikonvexní 11 - kosodélníkový 11 - lichoběžníkový 9,11 - plankonvexní 11 - podélný 10 - příčný 10,11 - trojúhelníkový . 9,11
průřez (broušená industrie)

- bikonvexní - čočkovitý - kruhový , - obdélníkovitý - oválný - plankonvexní - profilovaný s žebry - šestiúhelníkový - trapezovitý - trojúhelníkový - vícenásobně hraněný průvrt přeslen přitloukač přitloukání pseudoartefakt pseudoretuš

51 51 51 51 51 51 51 51 51 51 51

34,35 34,58 55,57 7, 33-34 7 11

retuš - drobná - hrubá - konkávní - konvexní - lamelární - místní - nesouvislá - oběžná - obvodová - plochá - plošná - p ř í č n ě rovná - p ř í č n ě šikmá - rovná - souvislá - strmá - užitková - vrubovitá - vyčnělá - záměrná - zoubkovitá rozdělovač r o z t í r a c í podložka roztírač rydlo - hranové - klínové boční - klínové středové - klínové zakřivené - obloukové - ploché - příčné - vícenásobné rydlová ploška rydlový odštěp

7,11 12 12 12 12 12 12 12 12 12 12 12 12 12 12 12 12 9,11 12 12 11 12 62 59 60 19-20 19 19 19 19 20 20 20 19 19,27 19,27 66

rydlový úder řap řezání sekáč - jednostranný - oboustranný - příčný

12 15,23,25 33 13,45 13 13 13

sekera 34,36-39 - r u b a c í nevrtaná 37 - r u b a c í nevrtaná těžká 37 - rubací vrtaná 38 - š t í p a c í nevrtaná 38 • š t í p a c í vrtaná 38 sekerka 25,39 - kopytovitá se svislým ostřím 39 - plochá 37,39 - štípená 25 sekeromlat 34,35,47-49 - čepcovitý 48 - českého typu 48 - fasetovaný 48 - s okrouhlým týlem
a podélným žebrem 48

- typu X srpová čepelka srpový nůž strana - dorzální - ventrální surovina šipka - listovitá - trojúhelníková

48 27 24,27 10

7,33 23

škrabadlo 17-18,24 - čepelové 17 - dvojité . 17 - kýlovité 18 - nehtovité 18 okrouhlé 18 podkovovité 18 polokruhové 18 úštěpové 18 - vějířovité 18 - vyčnělé špičák teslice trojúhelník 18 14 36,37,39-41 22-23

vrták - krčkovitý - vícenásobný - zobákovitý vrtání vrub výstružník vyštipování vývrtek závaží závěsek zbraň zbytek jádra zlomek - čepele - úštěpu žací nůž žernov - běhoun - ležák

18-19 18 18 18 33,34 21 34,57 12 33,49 34,57 62 33,36,45 8 9 11 27 59

tříska 26 týl 35,53 - přímý , 53 - s rozšířeným čepcem 53 - se zúženým čepcem 53 - zahrocený 53 - zaoblený týlová část úderník úderová jizva úderová plocha úderový kužel úštěp - čepelovitý - krátký - očišťovací - široký valoun vrchlík jádra 53 35 U 10 7,10 10 7,9-11,26 9 9 8,9 9 7,13,37,44 26 67

V ý b ě r č e s k é l i t e r a t u r y

t e r m i n o l o g i c k é

BUCHVALDEK, M.: Základní t v a r o s l o v í e n e o l i t i c k é kamenné i n d u s t r i e ; Zprávy Čs. s p o l . a r c h e o l o g i c k é p ř i ČSAV V I , 1964, 25-26. FRIDRICH, J.: Typologie s t ř e d n í h o p a l e o l i t u ; Zprávy Č s . s p o l . a r c h e o l . p ř i ČSAV X I I , 1970, 5 7 - 8 6 . FRIDRICH, J.: S t ř e d o p a l e o l i t i c k é o s í d l e n í Čech. Praha: ARÚ ČSAV, 1982. HARTL, J . : Výrobní n á s t r o j e a j e j i c h úloha ve vývoji společnosti e n e o l i t u v Čechách; Sborník Národního muzea v P r a ze, ř. A (v t i s k u ) . KLÍMA, B.: S t a t i s t i c k á methoda. Návrh české t e r m i n o l o g i e mlad o p a l e o l i t i c k ý c h kamenných n á s t r o j ů ; Památky a r c h e o l o g i c ké 4 7 , 1956, 193-210. KOŠTUŘÍK, P.: U ž i t í kamene v pravěku. Mikulov: Okresní muzeum, 1984. MALINA, J. - VELÍMSKÝ, T.: K metodice výzkumu archeologických kamenných památek pravěkého až p r o t o h i s t o r i c k é h o období. Brno, bez d a t a (rozmnož.), 3 8 s t r . ŠTELCL, J. - MALINA, J.: Základy p e t r o a r c h e o l o g i e . Brno: UJEP 1974. VENCL, S.: Kamenné n á s t r o j e prvních zemědělců ve s t ř e d n í Evropě; Sborník Národního muzea v P r a z e , ř. A, XIV, 1960, 1-91. VENCL, S.: Zásady zobrazování š t í p a n é i n d u s t r i e ; Zprávy Čs. s p o l . a r c h e o l . p ř i ČSAV V I , 1964. 6, 11. VENCL, S.: Základní t v a r o s l o v í p a l e o l i t i c k é š t í p a n é i n d u s t r i e ; t a m t é ž , 8-10. VENCL, S.: Základní t v a r o s l o v í n e o l i t i c k é kamenné i n d u s t r i e ; t a m t é ž , 17-18, 2 3 - 2 4 .

68

OBSAH Úvod P r a k t i c k á informace Část 1.1 K a m e n n á ...... š t í p a n á i n d u s t r i e 7 7 7 9 11 26 27 28 28 28 29 33 34 35 36 36 45 49 50 50 50 53 .. 55 55 57 60 63 ...... 68 ...... 3 5

A. S y s t e m a t i k a ...... B. N á z v o s l o v í a r t e f a k t ů ...... 1. Jádro ...... 2. Ú š t ě p ...... 3. Nástroj ...... 4 . Odpad ...... C. Stopy u ž i t í na n á s t r o j í c h ...... D. Zásady e v i d e n č n í h o z p r a c o v á n í ...... 1. Zásady popisu ...... 2. Zásady měření ...... 3. Zásady zobrazování ...... Část A. B. C. 1 . 2 K a m e n n á b r o u š e n á Systematika ...... Postup výroby ...... Názvosloví a r t e f a k t ů ...... 1. Polotovar ...... 2. Skupina výrobních n á s t r o j ů ...... 3. Skupina zbraní ...... 4 . Odpad ...... Zásady e v i d e n č n í h o z p r a c o v á n í ...... 1. Zásady popisu ...... 2. Zásady měření ...... 3. Z á s a d y z o b r a z o v á n í ...... O s t a t n í k a m e n n é v ý r o b k y 1 . Předměty u ž í v a n é p ř i výrobě š t í p a n é i n d u s t r i e 2. Předměty užívané p ř i výrobě broušené i n d u s t r i e a o p r a c o v á n í o r g a n i c k ý c h hmot ...... 3. Předměty j i n é h o u r č e n í ...... 4. Ozdoby ...... Heslář (rejstřík) ...... Výběr č e s k é t e r m i n o l o g i c k é l i t e r a t u r y 69

i n d u s t r i e

D.

Č á s t 1.3

Sign up to vote on this title
UsefulNot useful