TAJEMSTVÍ TIBETU 2 TIBETSKÁ KNIHA MRTVÝCH (BARDO THÖDOL)

Vydavatelská řada PŘÍMÁ STEZKA Svazek 11

CANOPUS

Květoslav Minařík TAJEMSTVÍ TIBETU II TIBETSKÁ KNIHA MRTVÝCH (BARDO THÖDOL)

Psychologická, mravní a mystická studie s použitím knihy Tibetská kniha mrtvých od W. Y. Evans-Wentze

CANOPUS Praha 1996

c Květoslav Minařík, 1994 c Translation: Stanislav Kulovaný, 1994 c W. Y. Evans-Wentz, 1957 This translation of The Tibetan Book of the Dead third edition originally published in English in 1957 is published by arrangement with Oxford University Press. Tento překlad Tibetské knihy mrtvých, třetí vydání, publikované původně anglicky roku 1957, je publikován se souhlasem Oxford University Press. ISBN 80–85202–24–7

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Y. . . . . Pátý den . . . . . . . . . . . . . . ČÁST DRUHÁ: BARDO PROŽÍVÁNÍ SKUTEČNOSTI . . . . . Předmluva komentátora . Poučení o příznacích smrti nebo první stadium čhikhä barda: čiré světlo spatřované v okamžicích smrti . . 21 . . . . . . . . . . Druhý den . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ÚVOD — STEZKA DOBRÝCH PŘÁNÍ . . . . . . Poučení o druhém stadiu čhikhä barda: podružné čiré světlo spatřované ihned po smrti . . . . . . . . . Stezka dobrých přání chránící před strachem v bardu . . . . . . 21 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 DÍL PRVNÍ ČHIKHÄ A ČHÖŇI BARDO VZÝVÁNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Základní verše šesti bard . . . . . . . . . zvaného čhöňi bardo. . . . . . . . . . . . II. . . . . . . Přenos principu vědomí . . ČÁST PRVNÍ: BARDO OKAMŽIKŮ SMRTI . . . . . . . 25 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vzývání buddhů a bódhisattvů . . . . . . . . Stezka dobrých přání pro vyváznutí z nebezpečného úzkého průchodu bardem . 5 45 45 46 49 52 53 53 67 76 76 86 86 87 87 92 96 101 104 . . . . . . . . . . . . První den . . . . . . ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . I. IV. . . . . . . . . . . . . . . . . Úvodní poučení o prožívání skutečnosti ve třetím stadiu barda. . . . . . . 9 . . Čtení thödolu . Třetí den . .Obsah PŘEDMLUVA . . . III. . . . . . . . . . . . . Praktické použití thödolu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 . . . . . . v němž se zjevují karmické přízraky Svítání pokojných božstev od prvého do sedmého dne . . . . . . . Čtvrtý den . Evans-Wentze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Předmluva W. .

. . . . . . . Všeurčující vliv myšlenky . . . . . 228 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pátá metoda k uzavření brány lůna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Výstražné vize místa znovuzrození . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Třináctý den . . Svítání šesti lók . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 161 162 175 184 193 201 206 206 207 209 211 212 218 219 222 223 225 . . . . . Ochrana před mučícími furiemi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Soud . . . . . . . . . . . . . . . Dvanáctý den . . . . . . . . Uzavírání brány lůna . . . . . . . . . . . . . . Úvod . Devátý den . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Volba brány lůna . . . . . . . . . . . . . . . . Třetí metoda k uzavření brány lůna .Šestý den . . . . . . . První metoda k uzavření brány lůna . Sedmý den . . . . . . . . . . ČÁST PRVNÍ: POSMRTNÝ SVĚT . . . . . . . . . . . Svítání hněvivých božstev od osmého do čtrnáctého dne . . . . . . . . Závěr. . . . . . . . . . Jedenáctý den . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Základní poučení komentátora . 6 107 118 125 125 139 141 142 143 143 145 148 156 159 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ČÁST DRUHÁ: POSTUP ZNOVUZROZENÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Čtvrtá metoda k uzavření brány lůna . . . . 229 . . . . . . Desátý den . . . . . . . . . . . kterým se vysvětluje základní význam nauky o bardu . . . . . . . . . . Dvojí možnost volby: nadnormální zrození nebo zrození z lůna . . . . . . . . . . . . . . . Bardické tělo: jeho zrození a nadnormální schopnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . Druhá metoda k uzavření brány lůna . . . . . . . . . . . . . Čtrnáctý den . . . . . . . . . . . . . . . . Osmý den . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Metoda k zabránění vstupu do lůna . . . . . . . Znaky existence v přechodném stavu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . DÍL DRUHÝ SIPÄ BARDO VZÝVÁNÍ A ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nadnormální zrození přemístěním do ráje . . . . . . . . . . . . . . .

. . . 231 233 241 241 PŘÍLOHY TABULKA DHJÁNIBUDDHŮ . . . . . . . . . . . . . . . . světa .Zrození z lůna: návrat do Všeobecný závěr . MANDALA POKOJNÝCH BOŽSTEV MANDALA HNĚVIVÝCH BOŽSTEV . . DOSLOV KOMENTÁTORA lidského . . . . . . . . . . . . . . . VYSVĚTLIVKY . . . KOLOFON . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 246 248 249 250 7 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

.

Uvažujme spíš o psychické přirozenosti. můžeme zjištovat. nýbrž o bytost jakožto napětí a duševní výboje. která pojednává o východiskách psychického napětí od okamžiku smrti člověka do okamžiku nové objektivace tohoto napětí jako člověka samého. kdežto jsme-li teisté. Tento problém řeší se školskou důkladností pouze severní buddhismus (mahájána). Z hlediska mystického nebo nábožensko-filozofického není třeba. může uvažovat především o těchto stavech a napětích. V našich zemích prostě neexistuje. že její základní stav je jakoby založen na ničem a odůvodňuje-li se fyziologicky. mění její cestu pouze choroby. když o sobě uvažuje. podruhé zlé a nepříznivé vzněty a ideje). jež se bez přestání velmi rychle mění (nepřihlížíme-li ovšem k jeho povaze. i když se mnohdy skrývá za své tělo. Řekl bych. jež abstraktnímu já zprostředkují dojmy. Fyzická bytost je z hlediska osudu tak chudá. že okamžikem úmrtí člověka jsou vyřešeny všechny problémy života se týkající. Když tedy člověk uvažuje o sobě. Pokud člověk v životě uplatňuje svou vůli inspirovanou chtěním. Mohli bychom stejně říci. že se nauka o bardu nezabývá řešením subjektu jako výrazu jáství. ale o sobě jakožto o já nebo o těle uvažuje jen druhotně — snad jen v souvislosti s tělesnými chorobami a některými fyzickými znaky. jejíž stavy jsou ovlivňovány neznámými činiteli. že kromě smyslových vjemů. Pozorujeme-li svou vlastní psychickou přirozenost. jímž člověk jakožto činné individuum vlastně je. ale ukazuje přirozená východiska mechanicky činného napětí. v níž se též uplatňují jednou dobré a příznivé. Pokud jsme ateisté. jsme přesvědčeni. pak všechno záleží na našem rozumu a náboženském založení. Problém barda je však problém filozofický a psychologický. abychom uvažovali o člověku jako o fyzické bytosti. jsou to pouze závěry z nouze. Z toho hlediska je tedy člověk existencí nefyzickou. že fyziologické podmínky jsou závislé na pod9 .PŘEDMLUVA Tibetská kniha mrtvých — Bardo thödol — je kniha. je on sám ve skutečnosti jen souhrnem napětí a stavů. Nejde v něm o bytost jako typ.

Pro takového člověka může být nezodpověditelnou otázkou i to. tak nezřetelným. že se s ním 10 . Tibetská mystika učením o analytickém soustředění za jistých příznivých zevních podmínek. Vidí tyto příčinné stavy jako bezprostřední faktory předcházející čin a buď nedovede. kde se již stávají latentním napětím podněcujícím člověka z hloubky jeho bytosti k dalším myšlenkám. Chce poznávací schopností pronikat hlouběji. co se nazývá karma.mínkách psychických. obsažená v napětí. jež jsou tu více. pokud ovšem nadměrně neodvádí pozornost ke tvarům a mechanickým procesům. zda kreténi jsou tělem postiženi na duchu nebo duchem na těle. Nic takového se ovšem nedaří naší psychologii. uznávám za dobrou každou nauku. Pokud mne se týká. Vím však. a usměrněním tohoto soustředění ke struktuře vlastní bytosti umožňuje každému člověku. A právě touto otázkou se dostáváme na hranici dosud nevyřešené problematiky smyslově postřehnutelné přírody. jež může být jednou pouze duševním stavem. jindy myšlenkou. aby pronikl za mez úvah a pochybností o primárním činiteli ve vztahu k tělu a psychické přirozenosti. a proto vznikly všechny ty nauky. jenž nevystupňoval pozorovací schopnost do té míry. které nemusí mít tradiční mystické průvodní znaky. jaké mu ukládají jeho smysly. Všechny tyto projevy jsou příčinné stavy bytí a dění a tibetská mystika je nechce ztratit ze zřetele do okamžiku jejich definitivního zpětného vybití. jako je poloha těla a fyzický klid. chtěním a vůli k činům. Může být vybudováno i na logickém vědeckém zkoumání problému. aby její pomocí mohl pronikat tvářností věcí. nedokáže pravé příčiny odhalit. jejíž struktura a stavební kameny jsou milníky pravdy. nýbrž ke skladbě materiálu. neboť pozorovatel. jindy chtěním a opět jindy vůlí k činu. zachovaná energie. tu zase méně bludné a výjimečně uspokojivě osvěcující. že se toto napětí stává příliš nezřetelným. Za těchto okolností pronikne člověk pomocí vůle a vědomí do této skladby. tj. Snad proto. A hned za touto mezí nachází to. která vede ke zvýšení a prohloubení postřehovací síly. Zvídavý lidský duch není spokojen se zdánlivě přirozeným omezením. nebo nechce tyto stavy dál stopovat tam. že bez ohledu na zevní pomůcky je vždycky rozhodující analytické soustředění.

jak nás je učí znát tibetská mystika. Zaměříme-li analytickou pozornost k nim. Proto nezbývá. nebo transformací bezprostředního vjemu. která by vyhovovala prožitkovým podmínkám. jejichž obětí je osobité vědomí. kdy člověk fyzicky 11 . proto se snaží zasahovat do reinkarnačního zákona podle učení Bardo thödolu. které jsou modifikací vzpomínek. V každém případě je tedy duševní život závislý na jemnějších příčinách. Vzhledem k nim je duševní život buď emanací niterného založení. že mohou snadno zjišťovat. které jsou výsledkem jeho žití. že bytostná struktura způsobuje. jaké jsou pro něho žádoucí. Pronikli analytickým pozorováním tak hluboko. že je vnímáme jako prožitky. že vědomí člověka při smrti náhle nehasne. síly a napětí. přestane se nám tato bytnost jevit jako typ a projeví se jako stavy. zaměřeného na strukturu naší vlastní bytnosti. které považuje za žádoucí. Tibetští mystikové to vědí. že toto vědomí vyšlehne (zpřítomní se) vždy tam. Ale člověk má nápady. přitom je zřejmé. myšlení. než jsou bezprostřední vjemy a z nich pocházející podněty. Snaží se umírajícímu a zemřelému člověku poradit při proměnách stavů jeho vědomí. že nekompromisní žádostivost je dynamickým činitelem strhujícím bytnost jakožto sílu. aby se člověk psychicky upoutal na objektivaci. V tu dobu. kde se vyskytne objektivace vybavená fyziologickou a psychickou přirozeností. Vzhledem k tomu je možno říci. jimiž prochází při smrti a bezprostředně po smrti. Budeme-li sledovat cestu správného analytického soustředění. neboť analytickým pozorováním se stává zřejmým. stavy a napětí „na cesty“. jejichž účelem je. Na těchto podmínkách je založena reinkarnace bytostí. Prožitky ve vztahu k vědomí člověka jsou faktory budící žízeň po životě a tato žízeň člověka psychologicky jasně usměrňuje k upoutávání se na formy lidské nebo jiné v přesném poměru k podmínkám splňujícím nejlépe prožívání. Tím je nejlépe rozřešen problém upoutání životní energie bytostí na formy a objektivace. ale doznívá ve stavech a vizích. O osobním vědomí se zde neuvažuje.nepočítá jako s významnou psychickou podmínkou k projevům. zjistíme. cítění atd. že jde o mechanické vztahy. než aby se každý člověk snažil dovršit cestu analytického soustředění. které neuvědomělý pud žene od věci k věci ve sféře smyslů.

a to nejprve látek nejlehčích a postupně těžších a těžších. jež jim staví před oči bohy a démony a konečně stavy bytí. hromadě světským životem na vědomí spousty. že okamžiky umírání jsou provázeny nejvyššími stavy vědomí. Ale toto jsoucno člověku uniká snad proto. Protože je intelekt upoután na tělo a díky tomu je stabilnější. je jeho bezbranné vědomí (intelekt) vystaveno vizím. Když i tento stav přejdou bez povšimnutí. bude jeho karmické vyústění šťastnější. Tu právě se snaží tibetští mystikové zasáhnout do přirozeného běhu věcí poučováním a radami a předpokládají. než jaký se děje smrtným fyzikálním odpa12 . že si jeho projevů po celý život nevšímal. Snad právě pod tíhou těchto spoust je jeho osobní vědomí zničeno. neoproštěné již zcela od tužeb. není oproštěno od vnímání a ve zpětném sledu prožívá osudy svého minulého života. které jeho náplň hluboce změnily.umírá. která je jindy potlačuje. Tento stav je však světskému člověku neznámý. Vzhledem k tomu. aby opět na chvilku dalo zazářit nejvyššímu aspektu vědomí samému o sobě. poněvadž vůle. Kdo jej však přejdou bez povšimnutí. v nichž se odráží nediferencované transcendentální jsoucno. ti podle bardo thödolu projdou ještě stavem podružného čirého světla. Ve shodě s učením Bardo thödolu je mi na základě vlastního prožívání známo. poznají jej jako žádoucí. zaniká s fyzickou bezmocností pocházející z umírání. až nakonec je odpařeno celé tělo. kdo pomocí jógy a zříkání zažili tento aspekt uvědomění. co jsem právě řekl. Kdežto ti. neboť mystický vývoj symbolizuje opačný postup. a proto jej přechází bez povšimnutí. má toto odpařování značnou akceleraci a může se proto tomuto intelektu jevit jako vjemy a tím ovšem též jako prožitky a pocity. I když však je vědomí bezbranné. zažijí další proměny vědomí. takže se na něj upoutají a tím předejdou bardu. že zastaví-li pokračování proměn vědomí u zemřelého člověka. než když bude dále a stále vystaven vizím ze zpětného sledu svého právě skončeného života. můžeme smrtné procesy přirovnat k fyzikálnímu odpařování. totiž stavem čistoty. k nimž již jistě přilnou. symbolizovanému stavem dharmakája. To vše poznává jogín empiricky. Jejich vliv slábnoucí vědomí tísní a tlačí do podmínek předurčených bývalým způsobem života.

. představují se jogínovi hérukové (hněvivá božstva). To téměř zaručuje. představují se jogínovi dhjániové (laskavá božstva). Jednak proto. to všechno se představuje jako čhöňi bardo (bardo prapodstaty). reprezentující animální projevy a sklony. A dokud nejsou roztaveny psychické svazky. kosmické Vědomí aj. a to ještě podle kvalit vlastní karmy více či méně zatížené utrpením. může jogín zaměřit svůj průzkum opačným směrem a tak se seznámit s bardickými procesy. jednak proto. které označujeme slovy čhikhä bardo (bardo hodiny smrti). vyjádřená dokonalou nesobeckostí. že obvyklý egocentrismus nepřipouští život bez utrpení. Rozrušením fyzické struktury je bytí přetvořeno v proces. po jejich roztavení a při roztavování vyšších psychických svazků. dharmakája. Sama existence těchto tvorů je jím zatížena. Tak tedy jenom úsilí o vniknutí vědomí do transcendentální oblasti ještě za života zaručuje. neboť se nestaral o to. již je možno označit za sféru nediferencovaných esencí. nikdy se nevyhne určitému utrpení. dostane se zpravidla proměnami vědomí až ke stavům bytí (sipä bardo). by mohla vytvořit podmínky života prostého utrpení. jejíž pomocí se rozruší struktura fyzické soustavy. začne se jeho vědomí projevovat na úrovni kvalit nejvyšších. Jógická kázeň se totiž zakládá především na askezi. 13 . než dospěje proměnami svého vědomí ke stavům bytí. že smyslové sféry nejsou prosty utrpení. zvířata a duchové. reprezentujících uvědomění samo o sobě. nýbrž jen objektivace světské. Jelikož zemřelý člověk bývá obětí bardických procesů. Jenom mravnost. která reprezentuje konečnou fázi na úrovni sipä barda (barda vznikání). aby se duševně povznesl do transcendentna. jichž je intelekt zemřelého člověka pouhou obětí. Když posléze jogín rozruší i psychické svazky. Po přenosu vědomí do této sféry. pokud ovšem to umožňuje existence ve tvarech. znajícího zásahy do bardických procesů. leda by měl spolehlivého mistra.řováním. že nikdo nedosáhne nadsvětské objektivace. jež známe pod jménem lidé. že se umírající člověk uvědomí ještě dříve. přičemž si psychická soustava zachovává charakter svazků. A tak jakmile člověk v proměnách vědomí sestoupí až do oblasti tvorů. čiré myšlení atd. nýbrž setrvával vprostřed smyslových jevů.

je podobno smrti. s nimiž se můžeme setkat na našem kontinentu. Je to smrt mystická. Denní vědomí je však faktor. abys poznal nediferencované jsoucno a abys vytvořil podmínky pro jeho realizaci. Tento proces uvádí skupenství. ba snaž se. jež závisí na mystickém úsilí. které lze označit za vědomí subliminální nebo též primitivní. zanechává za sebou složky. Tím jsou konečně vytvořeny podmínky pro bardický kaleidoskop. ale je shodná se smrtí fyzickou. jenž zaniká v okamžicích smrti. chtíči a touhami.Pokud znám mystiky. mystik. neboť po vyzáření denního vědomí se k intelektu přidruží vědomí hloubkové. jež jsou bytostnému centru vzdáleny. neboť postrádá oporu evidujícího činitele (vědomí) i činitele mnohé psychické podněty tlumícího. považujeme za něj bytostný princip. Při jejím zanikání dochází k proměnám vědomí. Proto měj každý na zřeteli úsilí o realizaci transcendentna. neboť ničí osobnost. již musíme nezbytně předpokládat u toho. které končí v tom okamžiku. pronikající k centru vlastní bytosti — k centru. odpoutání od složek. které je spíše kosmické než bytostné – – jistě získá. jenž zrcadlí dění. Tak poznává zákon vyústění podmíněného napětím jeho vlastní bytosti a může je aplikovat na vyústění poslední stejně jako na vyústění empirické. v nichž cestu životem neurčuje vůle a přání. jenž vlastně vzniká bouřlivým procesem rozpadu a rozkladu psychických svazků bytí. Tento princip totiž odráží všechny smyslové vjemy. Zkušenost smrti. Vzhledem k tomu by mohla být klinická smrt smrtí skutečnou. oněm existencím. Vzhledem k tomu je vlastně umíráním i nekompromisní zachovávání morálních zásad jógy. o němž se mluví v textu v souvislosti s bardickým kaleidoskopem. Následkem toho je intelekt zcela pasivně vystaven bardickým asociacím. Pokud jde o intelekt. nejdůležitější část bytí. Přesto však jí není. není mezi nimi snad nikoho s těmito znalostmi a mocí. V tom i onom případě zaniká osobnost. kdy se člověk svým vědomím nalezne ve stavech určených mu jeho uzrálými sklony. 14 . totiž vůle. kdo mluví o bardu jako o věci mu známé. jimž teprve denní vědomí jakožto povzbuzující činitel vtiskuje vzruchový a tím prožitkový charakter. Pak unikneš bardu a tím i sansáru (koloběhu smrtí a zrození). Neboť zatím co proniká k centru své bytosti. na nichž přirozeně lpíme. nýbrž bytostné hnací síly.

tak část záření fyziologické soustavy — která není upoutána na hmotu těla pevnými svazky. registrace a rozhodování. chcete-li. v němž ještě byla možná evidence. Tento dvojník postrádá i evidující primitivní vědomí. že tlící již fyzické tělo může fluorescenčním pochodem vydat ze sebe dalšího dvojníka. přijmou intelekt a primitivní vědomí tvar následkem vyšlehnutí ideje jáství. To je příčinou. následkem toho intelekt tento proces zrcadelně obrazí a primitivní vědomí jej akceptuje jako dění působivé. Když rozpad a rozklad psychických svazků bytí ustane. že za žití lze považovat i bezpodmínečné podrobování se neuvědomělým pocitovým vztahům. který je ve shodě 15 . To je již základna nebo podstata bardického bytí nebo těla. Nebudeme však vysvětlovat. To je postup. a všimneme si raději schematického pochodu rozpadu. V té době svítají intelektu. že jeho tvůrci — snad dokonce v souvislosti s duchovní vyspělostí tehdejšího lidstva — viděli projevy života jen ku stavu.jímž je intelekt a primitivní vědomí. Bardické tělo se vzhledem k vlastním kvalitám a ideji volnosti do značné míry od hmotného těla odpoutává. jak hrozný úpadek spočívá v tomto názoru. boží jiskra. že „tělo klamu“ je oživováno pouze neuvědomělými pocitovými vztahy. jejž Indové označují výrazem májavirúpa. do pasivního stavu. Klinická smrt znamená únik nebo též zánik denního vědomí. Dnešní lidstvo má mnohem vřelejší poměr k lemurovitým tvarům lunárních dvojníků. takže se mu upírá tzv. jež ve spolupůsobení umožňují rozhodovat se pro něco nezávisle na neuvědomělých pocitových vztazích. Mnozí lidé totiž zastávají názor. A tu je zajímavé. čili tělo klamu. Tento tvar již jako gravitační činitel na sebe upoutá tu část aury – – nebo. kterého okultisté označují jako dvojníka astrálního. oblasti nediferencované. Tuto skutečnost můžeme přijmout jako důkaz. jež se vyjadřují nepokročilým stavem sublimace této hmoty. je to však dvojník lunární. jenž se právě odpoutává od denního vědomí. k němuž dochází smrtí podle Bardo thödolu. že Bardo thödol nesleduje rozpad bytosti až do tohoto stupně. Výraz boží jiskra symbolizuje svazek denního vědomí a vůle. Tím buď řečeno.

ale ocitlo se na rozhraní svého zániku a existence. Téměř každý člověk myslí a uvědomuje si pouze v určitých pojmech. pak projde celou bouří přeskupování a rozpadu psychických svazků.s přirozeným pochodem žití. aby se posunulo do diferencujícího uvědomování. mohou být vysvobozeni ze sansára do dharmakáji tím. pokud ovšem na základě vnitřních tendencí nepřilne dodatečně k nediferencovanému stavu. bude musit být svědkem rozpadu psychických svazků bytí a v pocitovém odlesku je prožívat jako čhöňi bardo. protože tu vznikly sanskáry ze setrvávání denního vědomí a uvědomování pouze na úrovni smyslových tvarů. Přilne-li k tomuto stavu. To proto. pak se jeho již „intelekt primitivní vědomí“ — nikoli vědomí denní — propracuje bouřlivým procesem psychické smrti k absolutnu s atributy. a tím 16 . budou ho moci tyto zásluhy jako tendence bytí vracet k nediferencovanému světu (absolutnu) a tím unikne sansáru prostřednictvím stavu nirmánakája (inkarnované božské tělo. že se na ni upnou nebo k ní přilnou. bude stržen do sansára. které by se mohly stát zdánlivě životnými a autoritativně působivými momenty. kdo znají tuto oblast nediferencovaného prostoru nebo světla. stav na zemi nežijících milosrdných světců). vznikajících z karmy skutků. sebeuvědoměním pak utvoří bardické tělo. lidský buddha). v němž již bude musit přijmout nějakou objektivaci podle zásluh. Zhasne-li denní vědomí a k zrcadlícímu principu vnímání (intelektu) se přidruží vědomí subliminální. Díky tomu ti. jenž také ukazuje na to. jež jsou symbolisovány stavem sambhógakája („božské tělo dokonalé krásy“. jenž souvisí s kvalitou denního vědomí. na jejímž konci se uvědomí. jenž souvisí s kvalitou denního vědomí. že denní vědomí jako kvalita dosud nezhaslo. kdo dovolil sebeuvědomování. tu ten. Nedokáže-li však přilnout k nediferencovanému stavu. že emanace životní síly pro spontánní psychické zábrany nemohou přijmout tvar a vytvářet tím mentální asociace. Bude musit být svědkem bouřlivého přeskupování psychických svazků a zůstat vystaven jejich formování v dhjánibuddhy a héruky. A to ostatně bývá osudem všech nevýjimečných povah a typů. Bude-li mít člověk na tomto stupni zásluhy velkých asketů a světců. Nebude-li však mít tyto zásluhy. opřených o smyslové vjemy.

. že byly-li některé z popisovaných bardických jevů pro ně nezřetelné. Nyní ještě zbývá otázka. A pokud jsem viděl lidi umírající a zemřelé. že v tom směru neměli rozvinuté vědomí. Formální zbožnost však nemohla zabránit tomu. A jelikož Bardo thödol vnáší do problematiky mechanických pochodů smrti jasné vysvětlení. obsahoval mnoho z ateistické výchovy doma a z nadsmyslových postřehů z dětství. vyznávajících polyteismus. že bardické pochody byly vždy poněkud ovlivněny teistickým nebo ateistickým názorem umírajícího nebo zemřelého člověka. aby např. zda bardický kaleidoskop. Na základě svých vlastních zkušeností mohu tvrdit. Častěji se již vyskytuje retrospektivní pochod. nebo mu jsou vystaveni jen ti lidé. Mám však zkušenost — a přesvědčil jsem se o tom i přímým postřehem — že není téměř lidské bytosti. kdy jsem tibetskou mystiku vůbec neznal a kdy můj názor. které pocházely z transformací životní síly vyzařující z těla. která se okamžitě uvědomí při náhlém zániku osobního denního vědomí. pak retrospektivní jeho pochod. kteří jsou příslušníky náboženských sekt. Setkal jsem se s jeho jevy již v době. bylo to způsobeno tím. provázející mé mystické úsilí. odpovídající výronům paměti. . jež podle Bardo thödolu souvisí se zasvitnutím dharmakáji. Mohl jsem konstatovat. vztahující se k zanikání vědomí při smrti a po smrti člověka. žena dosud umírající nebyla již pronásledována mučícími furiemi. odpovídá vždy popisu Bardo thödolu. který v nadpomyslitelně prudkém sledu dává člověku prožít celý jeho minulý život. jehož soudržnost byla porušena pochody klinického umírání. vize. V každém případě se bardické jevy ukázaly jako vize bezmocného intelektu. je skutečně srdečním semenem lásky těch. Viděl jsem a zažil náhlý zánik osobního denního vědomí. což podle Bardo thödolu souvisí se zažehnutím podružného čirého světla a dále se zanikáním živlových opor. mohl jsem jen konstatovat. kdo dosáhli stavu dharmakája. Ale lidé se přitom chovají naprosto pasivně. resp.mu hrozí bardo a stavy nejnižší a nejposlednější. nirvány. že bardo zanikajícího vědomí platí všeobecně. jež bezmocnému vědomí kouzlilo to. co Bardo thödol popisuje jako čhöňi a sipä bardo. jež učinilo vědomí bezmocným. místo aby v nich vzešlo náhlé 17 .

až do okamžiku přirozené smrti. Z toho vzniká strach.poznání bezcennosti toho. Skutečností zůstává. jejichž nesčetné formace jsou tu méně. tu zase myšlenkami a vzpomínkami. jichž se chápe svým vědomím. a před personifikacemi zle vyhlížejícími pro jejich vzezření. z nichž je vytvořeno toto astrální tělo. který je počátkem vidin pronásledujících ho tentokrát již sipä bardem do lůna. která bývá jeho neštěstím. co se nazývá východiskem vědomí. aby poznal pochody smrti. co jako člověk nevnímal. Neboť hned na to vnímá to. totiž stínové obrazy duševního světa. Ale opravdu jen na okamžik. Každý člověk odkládá řešení toho. 18 . pocházející z nižších zřetelů. jsou nespočetné zábrany. kdy se emanují těžší prvky. z níž mu mnoho dobrého nevzchází. aby se ve stavu bezvědomí dočkali bardického defilé. Co mu za života znemožňuje. odpovídající relativně převládající karmě. Vidí-li člověk. na tom opravdu mnoho nezáleží. tu více nepodobné formám jemu známým. Pak se konečně cítí sebou samým (jáství). protože s nimi vnitřně nesympatizuje. je vystaveno jejich transformacím v jevy. Tak tísněn zůstává na místě katastrofy až do doby. že jakmile se jeho jáství nepovzneslo k transcendentním výšinám při zániku prvního a druhého stupně osobního vědomí. ale později budí strach. co bylo jejich minulým žitím. upadá do pasivity. Teprve když se tímto neustálým zaměstnáváním vyčerpá. dotýkajících se vědomí zemřelého člověka. Je-li člověk zatížen zlou karmou. které jsou zpočátku čisté a dobré. tu plánováním činnosti apod. protože je náznakem barda. totiž psychický dvojník. jež je jakožto latentní vědomí tísní a tlačí do nové objektivace. Proto konečně neosvobozeni skutečně zemřou. je při bezbrannosti svého vědomí ustrašen před dobrými personifikacemi vlastní životní síly. Mluvím o posmrtných asociacích. Žije totiž stále v něčem a něčím. emanace životních sil ze svého rozkládajícího se těla jako héruky nebo jako jiné hrozivé personifikace. Upoutává se na smyslovou skutečnost a tak si připravuje karmu. z něhož se znovu zrodí jako bytost. Tu plní vědomí smyslovými věcmi. ocitnuvší se v této situaci. což ho na okamžik obdařuje vše přemáhající silou. nýbrž počkalo na místě bytostného zániku až do okamžiku plného vyzařování životních sil jako kvintesencí živlů.

že jeho kaleidoskop je všeobecně platný. které se vyznačuje tupou rezignací. aby se poučil. všechny své minulé inkarnace. A tak se monada vleče existencemi. jež vznikají z toho. později jevy označené za bohy zvané héruka a potom ty. Vše probíhá ve stavu vědomí. Zbývá ještě doložit: brání-li se dnešní lidstvo bardickým jevům nihilismem. živočišné). ubrání se jim pouze v procesu živého vnímání. která mu opatří tělo. Duchovně probuzený člověk tak na sebe vzpomíná ve všech dřívějších okolnostech. Protože Tibeťané věří 19 . Když zanikne denní vědomí a začne se probouzet vědomí subliminální (primitivní. která obsahuje kladné rituální zásahy do osudu umírajícího člověka. nýbrž jen subtilní děje a pochody. v takovém případě je jisté. ale po smrti i zde zůstává průběh stejný. které mají být Stezkou dobrých přání obráceny k dobru. nemají na celkový průběh věcí žádný vliv. dokud nepochopí svůj sansarický běh a nezastaví se uskutečněním stavu dharmakája. k dharmakáji. že se člověk zastaví až na posledních stupních barda ve stavu bezprostředně předcházejícím jeho novému vtělení. které náležejí do sipä barda. Poznámka: překlad textu W. Jako první je v tomto svazku uvedena Stezka dobrých přání. že přilne k nejvyššímu stavu. Neuvádí tedy zákonité vizuální pochody v době zanikání osobního vědomí. Jeho paměť zaznamenává i proměny. Evans-Wentze je tištěn kurzivou. označené v Bardo thödolu za bohy řádu dhjány. nemůže zastavit otáčející se kolo bytí. která je pro člověka koncem putování existencemi. které pro jejich vlastní nerozvinuté denní vědomí byly zcela nevýrazné. hledě ke své minulosti. co bylo řečeno o bardu. že pobyt v říši diferenciací je marnost a že když přebývá v této říši. leda tím. Malé odchylky.Shrneme-li vše. Y. Proto po duchovním probuzení vidí člověk. jež se odrážejí v hlubokém podvědomí. dostavují se jevy. musíme předpokládat. vidí i ty. Na konci celého procesu se subliminální vědomí upoutá na jistou materii. že uváděné personifikace nemáme v Evropě identifikované jako v Tibetě.

takže ten. Obsahuje nádherný text plný síly. Stezka dobrých přání se mrtvým předčítá. může duchovně pomoci sobě i jiným lidem. kdo jej bude recitovat.v potenciální životnost mrtvých lidí. 20 .

Nastřádaná karma jej přenáší do nové existence. prozřetelností. (jméno) odchází z tohoto světa na onen. znají většinou zpaměti a který se jmenuje STEZKA DOBRÝCH PŘÁNÍ I. Činí velký skok. Pronásledují ho karmické mocnosti. Nemá sil. kteří ochraňujete všechny žijící bytosti. Žene jej vítr karmy. vy. Nemá zastánce. Nadešel čas. Je napadán velikým rozporem. Je posedán velkým zatemňujícím duchem. kdo koná obřad: vzývání buddhů a bódhisattvů na pomoc umírajícímu se provádí takto: Obětuj Trojici vše. Nemá přátel. N. (1) Ó vy milosrdní. Opouští tento svět. Vzývání buddhů a bódhisattvů Pokyny pro toho. Vchází do husté tmy. Světlo světa mu zašlo. božským okem a láskou. nadaní moudrým porozuměním. N. kde není nic pevného. Jeho bolest je veliká. ochránci každé bytosti v nadpomyslitelné míře. S vonným kadidlem v ruce opakuj vroucně: Ó buddhové a bódhisattvové. přijďte z velikého milosrdenství sem. bez síly bojovat a věrných přátel. Ubírá se místy. Odchází jinam. kdo předčítají Bardo thödol. (2) 21 . je bez ochránce. Děsí se a leká poslů smrti. co je jí možno přinést jako obětní dar od umírajícího nebo od jeho rodiny spolu s obětními dary získanými duchovně. kdy musí putovat sám. Je unášen velkým oceánem. Klesá do příkré propasti. kteří sídlíte v deseti směrech a jste nadáni velkým milosrdenstvím. Vchází do nekonečného ticha. Laskavě přijměte zde rozprostřené skutečné i duchovně získané obětní dary. Milosrdní. Vchází do samoty džungle.ÚVOD jejž ti. milosrdnou láskou mocí dobrých skutků.

že to lze učinit jen tehdy. Nauce a duchovní obci je symbolický důkaz. nýbrž živým. Zachyťte jej udicí své milosti! Nenechte tuto bytost padnout do moci zlé karmy. aby upadl do běd! Nezapomeňte na své dřívější sliby. je bez ochrany! Buďte jeho bojovými silami a jeho věrnými přáteli! Chraňte ho před velkou temnotou barda! Odvraťte od něho rudý vichr karmy! Odvraťte od něho hrůzu a děs z bohů smrti. zná tato napětí a jejich projevy. Pokud někdo lpí na světě a světských věcech. že se mrtvý člověk zříká světa. (5) (1) Obětování zevních věcí Trojici. Musí pro něho představovat bytost. protože božské existence nemohou vzniknout jinak než právě zřeknutím se světa. který se dotýká jeho subliminálního vědomí — z psychologického hlediska jeho karmických dluhů a vin. Obětováním zevních věcí za zemřelého je tedy dodatečně prokázáno nelpění. která sice je zevně 22 . Ze zkušenosti vím.Ó vy milosrdní.N. Jejím pravým účelem je obrátit tendence duševního napětí — které je živoucím projevem zemřelého — do nadsvětských oblastí. nenechte ochabnout sílu svého milosrdenství! Ó buddhové a bódhisattvové. alespoň ve smyslu zákonitého rozkladu. když ten. Vysvoboďte ho z dlouhého. (4) Ó Trojice. Tím se ovšem stává bytostí bohům naprosto cizí. který nemá zastání! Ochraňujte ho. úzkého průchodu bardem. to je nezbytný předpoklad k získání náklonnosti bohů. Zemřelý mu především nesmí být mrtvým člověkem. ujměte se N. projevuje tak skutkem vůli setrvat v sansarickém světě. nechť neochabne síla vašeho milosrdenství! Přispějte mu ku pomoci! Nedopusťte. nenechte k němu ochabnout moc metody svého milosrdenství. Opakuj to ve velké pokoře a víře sám a nech to též třikrát opakovat všem přítomným. totiž Buddhovi. a proto záleží na víře a pochopení smyslu oběti. ochraňuj jej před strastmi barda. aby oběť přinesla žádoucí dobrý výsledek. (3) Ó vy milosrdní.. kdo koná záslužnou oběť za zemřelého.

že smrtí přecházíme ze života vědomého do života elementárního. Pak můžete poznat. kdo vykonává obřad. jimiž procházela za svého života. A nemůže-li se mrtvý člověk pro svůj momentální stav bránit doléhajícím napětím mocí vůle. vzdoruje mnohým strhujícím tendencím pramenícím z duševního napětí. Lidský intelekt se tak stává pasivním. Proto je lépe zříkat se světa i sebe sama. jež v podobě niterných stavů nebo rozličných vizí uskutečňují jeho bardo.v klidu. když jsou všechny mystické výsledky toho. že tyto síly má. Proto můžeme říci. že jste již v okamžiku skutečného zřeknutí dosáhli transcendentální oblasti. dosáhnete tím pouze absolutní bytostné svobody. Zříkajíce se světa. že si je vědom. Obětní dary získané duchovně mohou být vědění a síly pocházející z mystického úsilí. Smrt ničí psychické zábrany vůči určitým stavům. V okamžiku umírání však jsou zrušeny všechny psychické zábrany. bude jistě osvobozen. stanete se také bohy. kdo získal moudrost a mystické síly a neponechal si je tím. pod jejichž mocí zaniká v určitém stavu a potom kdesi v témž stavu jako příčinném momentu znovu povstane a pokračuje v žití a bytí. kteří mají moc a podmínky ke skončení svého života v nirváně. Tyto výsledky mystického úsilí bývají často používány k získání zevních výhod tam. Např. ale nabídl vše Bohu. ale vnitřně ještě stále setrvává v pulsaci dožívání své dosavadní existence. kde je mystické úsilí založeno na tradici. Budete-li se zcela dokonale zříkat světa. proto o nové objektivaci zemřelé bytosti rozhoduje víc než stavy. To se pokládá za ještě působivější než oběti zevní. zřekněte se i sebe samých v sebeoběti předložené Bohu. proto podléhá všem dojmům. Takovými. (2) Pokud člověk žije. co jste již získali. nabídnuty Trojici. pak právě to je okamžik vhodný pro účinné zásahy pomocí modliteb a zaklínání. jehož cesta je určena 23 . když se osvobodili od chtíčů. šílence vyvádí z míry. Z nepochopení pravého účelu mystické snahy pocházejí viny a ty mohou být smazány. co získáte v budoucnosti. jaké např. On sám jako zosobněná schopnost vnímat je vystaven působení vizí. Když však budete pracovat mysticky a nabízet bohům (Trojici) to. i to. a proto není vždy zaměřeno ryze na transcendentální oblast.

Kdyby to byla pravda. když si je vědom toho. Stále se totiž poddává živočišným sklonům. aby si člověk byl vědom toho. Právě nekompromisním lpěním vyvolává člověk v psychickém světě bouři. že ho bohové ochrání. nebo též vzýváním bohů pro vlastní ochranu. Když si přitom bude vědom. duševní tlaky 24 . co dělá a chce. jenž v individuální vizuální sféře modeluje emanace životní síly v různé jevy. Když se jim člověk poddá. jejíž reakce nemůže být mírná a konejšivá. protože se projevuje duševními stavy nebo osobitým postojem. Lidská přirozenost je svými projevy spíš živočišná než nadsvětská. (3) Ochranu božských sil je možno získat odevzdaností projevovanou vírou v Boha. Ale jak rozumět pojmu ochrana bohů? Není to ochrana. že se životní síly pro energické lnutí ke světu musí znovu a znovu objektivovat – – niterná degenerace a tím sestup od vědomého a rozumného bytí k bytí nevědomému a elementárnímu. že potlačuje rozličné vzruchy a osobité vztahy ke světu a světským věcem. Rudý vichr karmy je následek skutků založených na žádostivosti. nýbrž tvrdá a prudká. a proto se nabízí bohům jako bytost. Nekompromisní chtíč. že po smrti lidských bytostí dochází k jejich dalším objektivacím ve zvířecích tělech. Tak do vědomí lidské bytosti. Někteří lidé nevěří. mohou vnikat vyšší kvality a tím i světlo vyššího uvědomění a intelektu. Dále vírou. Proto je při smrti dobré volat bohy. ačkoli rozvoj jasu lidského vědomí a rozumu závisí na tom. Tyto sklony jsou pravým projevem fyzické struktury lidského těla.výslednými silami a napětími. První způsob není rituální. Za nejlepší se pokládá. dovolávat se jejich ochrany. jako poskytuje jedna bytost druhé. jak zachovávají celkovou zdrženlivost. jež člověka povznášejí nad vrozené živočišné tendence. že není „prost hříchu“. která potřebuje jejich ochranu. Logickým následkem je — připustíme-li. kam je kvalita těchto sil a napětí předurčila. stane se tak. již posiluje tím. hrozí mu téměř vždy cesta nepříjemným bardem. K druhému je třeba. ty samy usměrňují vědomí samo o sobě tam. ale zachycení se jistých kvalit. která právě umírá. je stále víc zahalován živočišnými sklony. A jelikož člověk obecně svými zájmy netíhne k věcem a stavům nadsvětským. musel by se po čase stát lidský rod stádem živočichů.

aby ještě více pohnul ochranné síly k jejich pravé funkci. Ta vždy bude pomáhat tomu. mu opatří tolik nepřátelsky vyhlížejících jevů. ó vy oceánu podobné shluky předobrých vítězů pokojných i hněvivých. kdo umírá při vroucí modlitbě. kterou se nabízí Bohu. že v okamžiku. který je likvidován smrtí. Modlitba je totiž vibrace. má na nás vždy určitý vliv. kde se bude moci projevit. jestliže nemá právě příležitost pozvednout ducha (vědomí) jako ten. co čteme. čím větší je víra v účinnost této akce. (5) To. modlitbou naladí své nitro. Člověk. obojí upravuje bytost tak. Duševní pasivita je nejvhodnější prostředí pro personifikaci snů. aby jenom jedno přání usměrnilo jeho duševní síly. co mu smrt staví před oči jako záhadu. O dosahu modliteb je možné se přesvědčit i ve vnějším životě. Tohoto slibu se člověk dovolává. záměrů atd. Vzývání buddhů a bódhisattvů je modlitbou. kdy se člověk stává psychicky bezbranným. jejíž dosah je sice duchovní. která přivodí žádoucí magický účinek všude. Ó vy v deseti směrech dlící vítězové a vaši synové.a personifikace. A nekompromisní žádost mu v okamžiku jeho bezbrannosti zobrazí zhroucení všeho. Je-li člověk založen nábožensky a záleží mu na tom. jež člověk musí chápat jako bohy smrti. kdežto přání je tlak. může tímto způsobem opravdu pomoci druhým lidem. na něhož ji vrhne svým zájmem. II. 25 . že se stane účinnou magickou silou. V době niterné bezbrannosti se žádosti a naděje personifikují v mocné strážce. Tyto personifikace nad ním budou vynášet soud. může být všemožně pronásledován a štván. jako to za jeho života činilo jeho svědomí. Tím mocnější. ale mocný. Stezka dobrých přání pro vyváznutí z nebezpečného úzkého průchodu bardem 1. může v něm toto vzývání vzbudit ochrannou sílu. co mu prostřednictvím naděje dávalo nové síly do života. je vždycky duševně pasivní. Kdo např. (4) Stav bódhisattvy je založen na užití moci metody milosrdenství a na dodržování slibu neopustit cestu nesobecké dobrotivosti.

Když zpětně působící silou velké pýchy putujeme sansárem. kéž nás vede vznešený Vadžrasattva jasnou světelnou stezkou zrcadelné moudrosti. Kéž je naší ochranou Matka s bílou uzdou. přemítání a soustředění. Sláva vám. kéž nás vede vznešený Ratnasambhava jasnou světelnou Stezkou moudrosti — rovnosti. 26 . vy dákiní věrné. Kéž zástupy matek jsou naší ochranou. abychom vyvázli z hrůzyplného úzkého průchodu bardem a byli uvedeni do stavu dokonalého buddhovství. Když zpětně působící silou připoutanosti putujeme sansárem. (8) 4. Když zpětně působící silou prudkého hněvu putujeme sansárem. kéž nás vede vznešený Amitábha jasnou světelnou Stezkou rozlišující moudrosti. Kéž je naší ochranou Matka s Buddhovým okem. (9) 5. Kéž matka Mámakí je naší ochranou. pro svou velikou lásku a milosrdenství nám nyní propůjčete svůj sluch. Když zpětně působící silou klamu putujeme sansárem. abychom vyvázli z hrůzyplného úzkého průchodu bardem a byli uvedeni do stavu dokonalého buddhovství. pro svou velkou lásku k bytostem nás veďte po Stezce. (6) 2. (7) 3. abychom vyvázli z hrůzyplného úzkého průchodu bardem a byli uvedeni do stavu dokonalého buddhovství.ó vy guruové. dévové. kéž nás vedou guruové osvícené linie jasnou světelnou Stezkou soustředěného slyšení. shromáždění guruové a dákiní.

Když zpětně působící silou velkého klamu putujeme sansárem. (13) 9. Když zpětně působící silou velké žárlivosti putujeme sansárem. kéž nás vedou zástupy hněvivých vznešených. Kéž je naší ochranou matka věrná Tára. abychom vyvázli z hrůzyplného úzkého průchodu bardem a byli uvedeni do stavu dokonalého buddhovství. (11) 7. hrůzy a úleku. (12) 8. Když zpětně působící silou velké netečnosti putujeme sansárem. abychom vyvázli z hrůzyplného úzkého průchodu bardem a byli uvedeni do stavu dokonalého buddhovství. Když zpětně působící silou velkých sklonů putujeme sansárem. kéž nás vedou hrdinní držitelé vědění jasnou světelnou Stezkou současně zrozené moudrosti. abychom vyvázli z hrůzyplného úzkého průchodu bardem a byli uvedeni do stavu dokonalého buddhovství. abychom vyvázli z hrůzyplného úzkého průchodu bardem a byli uvedeni do stavu dokonalého buddhovství. (10) 6. Kéž je naší ochranou Matka velkého prostoru. kéž nás vede vznešený Amóghasiddhi jasnou světelnou Stezkou všezpůsobující moudrosti.abychom vyvázli z hrůzyplného úzkého průchodu bardem a byli uvedeni do stavu dokonalého buddhovství. Kéž jsou naší ochranou zástupy matek dákiní. (14) 27 . jasnou světelnou stezkou odvracení se od domnělého strachu. kéž nás vede vznešený Vairóčana jasnou světelnou Stezkou moudrosti — skutečnosti.

Existují-li za těmito chtíči vyšší snahy. pudového nebo emocionálního. Izolace a vyvrcholení 28 . Tyto personifikace postřehujeme proto. Kéž éterické elementy nepovstanou jako nepřátelé. což jsou chemické pochody týkající se země. nižší zaměření způsobí. Dhjánibuddhové jsou „pokojní bohové“. Pokojní a hněviví bohové jsou personifikace vyšších živlových kvintesencí. neboť celý jeho život a všechno konání má právě živlový charakter. alespoň za jistých okolností. V tibetské mystice se předpokládá živá polyteistická víra. je však též určen vzruchy. že nazíráme na věci z hlediska fyzického. Vztah k těmto personifikacím je určen chtíči přesně zaměřenými na uspokojení fyzické a citové nebo na uspokojení chtivosti samé. ale ať spatříme říši zeleného buddhy! Kéž elementy duhových barev nepovstanou jako nepřátelé. že se zjeví elementálové démoničtí. kdo ovládli sama sebe ve sféře citových a pudových podnětů. vody. mají personifikace podobu a povahu božskou. citového. ale ať spatříme všechny říše buddhů! Kéž poznáme všechny zvuky (barda) jako svoje vlastní. ale ať spatříme říši žlutého buddhy! Kéž ohnivé elementy nepovstanou jako nepřátelé. kdežto hérukové jsou „hněviví bohové“. Oba typy těchto božských živlových personifikací se pokládají za mocně působivé v životě člověka. ale ať spatříme říši modrého buddhy! Kéž vodní elementy nepovstanou jako nepřátelé. ale ať spatříme říši bílého buddhy! Kéž zemní elementy nepovstanou jako nepřátelé. kéž poznáme všechna záření jako svoje vlastní! Kéž v bardu dosáhneme trikáji! (15) (6) Vítězové jsou ti.10. ale ať spatříme říši rudého buddhy! Kéž vzdušné elementy nepovstanou jako nepřátelé. proto se počítá s výraznou úlohou personifikací v podobě dhjánibuddhů a héruků. tepla a vzdušných jevů. Kromě toho si nelze životní pochody odmyslit od živlových reakcí.

když se blíží smrt. který musí opustit. že opouští svět a přechází do bezduchého prázdna. které člověk konkrétně vyciťuje a které jej napadá v žití. Z toho pochází jeho vnitřní zmatek. jednak bezvýhradné přilnutí ke světu. jež v něm budí strastné stavy. Tato blaženost je přirozenou ochranou před pádem do pekla. Hrůzyplnost barda se kromě toho jeví v bezbrannosti intelektu. bylo úmyslem zakladatelů velkých náboženství chránit člověka před niterně se uplatňujícím zlem. jejíž uskutečňování je stezkou vedoucí k osvobození čili ke spáse. Podle vžitého názoru chápe. představami a city ukáže obnaženému a bezbrannému intelektu jen síly v souladných tvarech. jež v této době člověka postihuje proti představám a personifikovaným silám. jež symbolizuje kritické citové prožívání. na straně druhé. Tak bez ohledu na teologické vysvětlování. jejíž vliv má být přemožen dovoláním se její božské personifikace. Tím je člověk vlastně jako určitý projev subliminálního vědomí zachráněn pro život ve sféře harmonicky působícího osudu. To v něm budí jednak velkou nejistotu. proč je nezbytné držet se jisté morálky.působnosti těchto principů vedou k postřehům jejich personifikací. ponoří se vědomí do vodního prvku a to se projeví stavy vysoce blažených pocitů. že mu předkládá skutečnosti jinak. protože je musí opustit. Místo jejich bezcennosti a nicotnosti v poměru k základnímu stavu vědomí je chápe jako významné. Tento klam jej trýzní tím. Guruové a dákiní se pokládají za strážce nauky. 29 . Bude se o tom ještě mluvit. (8) Prudký hněv znamená uplatnění nižší kvality vody. Je však jisté. A to je symbolem hrůzyplného průchodu bardem čili stavem. (7) Klam pochází ze subjektivního nazírání na svět: člověk má ke světu kladný osobní poměr vyplývající z neuvědomělých pudových podnětů. který jej napadá v nejdůležitějším okamžiku života: tehdy. když jsou rušena a případně i zrušena pojítka mezi tělem a denním vědomím při fyzické smrti. Když se to podaří. že trvalé zaujetí vědomí dobrými myšlenkami. než jaké jsou. který mu připomíná rozpory mezi samovolně vystupujícím stavem dotýkajícím se jeho intelektu na jedné straně a vnějšími skutečnostmi. Ty na něho dorážejí v podobě vyzrálé zpětně působící karmy. kde se projevuje stavem jeho bytosti.

ty mají paralyzovat vliv „velkých sklonů“. Jejich prostřednictvím se uvádí do chodu kolo strastného života. (15) Všechen život. vodního. aby se svými zájmy vnitřně povznesl nad svět. Živočišnost totiž vytváří prostředí. tibetská národní bohyně. zvaná též Dolma. které člověka poutají ke světu dění. že člověk na sobě páchá násilí. od nejnižších forem až ke stavu bódhisattvy. jindy monstrózní vize. (13) Klam vzniká duševní ztrnulostí. který závisí na 30 . prožívá člověk tuto bouři v duševních stavech. Klam může být odstraněn pouze vysokým stupněm duševní činnosti. personifikace živlů v tvůrčím chaosu. ohnivého a vzdušného elementu. matka nebeského prostoru. jejichž proměny jsou podmíněny kontakty s jemu neviditelnými hněvivými božstvy. (10) Matka s bílou uzdou: ženský doplněk Amitábhy Pándaravásiní. v němž se uplatňují živlové vibrace podněcující bytost k světským citům. Bezprostředním výsledkem tohoto násilí je právě jakási psychicko-fyziologická bouře stavící člověku před oči tu děsivé. k sansáru. Ale tyto chemické reakce nejsou závislé jenom na mechanickém tvůrčím procesu.(9) Matka s Buddhovým okem: ženská forma Ratnasambhavy Mámakí. Subjektivně jsou určovány psychickými kvalitami bytí. ženský princip světového celku buddhy Vairóčany. která může být zrušena jen velkými niternými otřesy. Ale duševní činnost znamená. Bližší o tom čtenář najde v bardickém průběhu sedmého dne a v textu popisujícím čhöňi bardo. Člověk by se proto měl snažit. Samajatára. (11) Matka věrná Tára: „Vysvoboditelka“ nebo „Spasitelka“. je možno považovat za „chemické reakce“ zemního. (12) Dhátvíšvarí. neboť to je pravým předpokladem pro uplatnění vyšších forem živlových vibrací. A pokud právě k těmto vizím nedojde. (14) „Držitelé vědění“ symbolizují uskutečnění očištěných sklonů. jíž se rozvine síla intelektu a vystupňuje bdělost vědomí. Proto se zde kladou jako protějšek hněvivá božstva.

druhá k démonům. co vnímáme. že to můžeme pokládat za postoj živelný. že je svět jevů relativní. duchové. Kdo však vnitřně směřuje k bohům. jež se týkají schopnosti našeho těla a abstraktního působení vnějších věcí. Jsou to vlastně síly. co nazýváme božstvím. Ta se jeví v životních procesech. co se stalo živelným. ale jen z toho. odebráno něco ze živlových esencí. Jinak bychom se nemohli radovat z toho. Existují-li např. Neboť „božské siluety“ se mocí živlů stanou smyslově identifikovatelnými jako vše.spontánním uplatňování životních sil. Když živly abstraktního božského světa zesílí. racionalismus zůstává člověk závislý na abstraktních jevech. že se může božství tělesně dotýkat. jež se nezdají mít přesné východisko. neboť i o míře živlových esencí se musí uvažovat z hlediska vzájemnosti. odkud jedna cesta vede k bohům. jsou pro ně fyzické oblasti abstraktní. rozum. vědomí a vůle jim tedy jsou podrobeny. tak. co se nás může dotýkat zrakem. co jen vidíme nebo slyšíme. když bude tvrdit. Naproti tomu zesílením živlových esencí se abstraktní jevy pro nás stanou konkrétními. takže jeho životní projevy jsou relativně druhotné. Tak přes všechen tzv. protože jsou hmatovými efekty. Tím buď řečeno. že se stanou objekty všech našich smyslů. stane se to pro nás abstraktním. Pocity jsou pro nás čímsi konkrétním. Dalo by se říci. která se nám z běžného hlediska jeví jako abstraktní. 31 . čichem a chutí. že nemáme právo popírat. co chutnáme. že je to typ stojící na rozcestí. a proto se u něho uplatňuje nejvyšší forma živlů. co obsahuje velikou míru (hustotu) živlových esencí. které mu činí to. Stojíme-li v poměru k nějaké vesmírné síle. může nám to tento svět přiblížit stejně. Pravím pro nás. U lidí mentálně zaměřených se uplatňuje střední forma živlů. velmi blízkým. má sklony z hlediska životnosti čisté. sluchem. tak nám může zesílený živel abstraktních světů tyto světy do té míry přiblížit. A zatím se můžeme těšit ze všeho. Tak blízkým. Jakmile je tomu. Jako zrak a sluch přenáší abstrakta do oblasti věcí a stavů konkrétních. stává se nám tato síla čímsi konkrétním nebo úchopným jako všechno. jako je nám dnes blízký smyslový svět. Takový člověk se sám sobě zdá být samoúčelným.

(18) 32 . že soustředěn vstoupím do skutečnosti. zanechávaje mrtvolného spánku netečnosti. Když mi svítá bardo snů. (17) 3. My lidé zaujímáme protichůdné stanovisko. (16) 2. Základní verše šesti bard 1. kéž přemožením zahálky dosáhnu trikáji. Když mi nyní svítá bardo zrození. kéž pochopím jejich pravou povahu a cvičím se v jasném světle podivuhodné proměny. Kéž si vysoce cením splynutí bdělého prožívání se spánkem a nejsem jako líné zvíře. a že si s sebou přinesu (vědění o pravé povaze) jevů a ducha. přemýšleje a rozjímaje. že chápu (pravou povahu) snů. naslouchaje. soustředěného samádhi. Když mi nyní svítá bardo dhjány.kdežto duchové oblasti konkrétní. Kéž dosáhnu trikáji též tím. soustřeďuje se cílevědomě. nechť nenadejde doba (ani příležitost). co se vzdávám celé masy rozptýlení a klamů. abych. Kéž zůstává mé vědomí uceleno ve svém přirozeném stavu tak. III. setrvávám ve stavu nekonečného. neboť lenošení není přípustno v životě (věřícího). zanechal všeho jiného a neupadl do moci zavádějících a omamujících vášní. Kéž získám lidské vtělení. když mezi tím. abych se cvičil v jasném světle zázračné přeměny tím. abych je promarnil či abych promarnil svůj lidský život.

aby zůstala uzavřena brána lůna a aby zůstal v paměti odpor. kéž je poznám jako příznaky přechodného stavu. Znáš-li svatou dharmu jako pravou potřebu. Nadešla hodina rozloučení s tělem z masa a krve. neboť v této chvíli je třeba úsilí a čisté lásky. Když mi nyní svítá bardo skutečnosti. (Bylo řečeno:) . Ty. kéž jsem soustředěn do prostoru jasných (osvěcujících) nauk a zanechávaje žádosti. kéž vím. vrátíš-li se s prázdnýma rukama (z tohoto života). kéž přemohu všechny hrůzy. abych byl schopen opětovaným úsilím nastavovat řetěz dobrých skutků. Když mi nyní svítá bardo okamžiků smrti. jsi stižen krátkozrakostí. slabosti a příchylnosti ke všemu (světskému). Mylné jsou tvé záměry. Když mi nyní svítá bardo nového zrození. jsou to tvé myšlenkové útvary. jako vlastní myšlenkové útvary. kéž se cílevědomě přidržím jediného přání. že mé tělo nemá trvání a je klamné.4. co se zjevuje. Neboj se zástupů pokojných a hněvivých vítězů.Nadešel čas dosažení hlavního bodu obratu. Kéž odložím žárlivost a rozjímám o guruovi otci–matce. strach a úděs ze všech jevů a poznám to. jenž se věnuješ neužitečným věcem tohoto života. (19) 5. (21) 7. jenž odkládáš pomyšlení na blížící se smrt. nechť mám schopnost přeplout do nebeského prostoru nezrozených. ty. proč se jí nechceš věnovat alespoň teď? (22) 33 . neboť promarňuješ velkou příležitost.‘ (20) 6.

budeme vlastně provádět jóganidru čili uskutečňovat vyšší duševní stavy a vyšší stav vědomí v období vlastního spánku. Proto nemá být lidství promarněno. s vysokým stupněm uvědomění. který nemůže žádným způsobem ovlivnit. jež se dostaly až na periferii vibrací. aby člověk nesnil ve spánku. aby získala nějaká pocitová vzrušení. praví: Neuchováš-li v mysli vybranou nauku svého gurua. Má být naplněno pozvedáním mysli. proto máme setrvávat ve stavu pozitivního ducha. šišjo? Má velký význam. jež známe pod názvem kosmické vědomí.Epilog Velcí adepti. kdy jsou vůle. plní odevzdanosti. ale aby překonal snění. tj. denním vědomím a chtěním. zda nejednáš jako zrádce sama sebe. při němž mysl za stavu zeslabeného denního vědomí bloudí minulými prožitky. že se již může uplatňovat psychická přirozenost vůlí. vědomí a srdce k božským kvalitám. aby byla překonána zahálka. kdy se ustálí natolik. když poznáme tato základní slova. neboť se v ní stýká živočišnost. Lidská inkarnace se považuje za poměrně šťastnou. Bardem tento proces přestává být v okamžiku. Bytost je v tu dobu obětí zrozovacího procesu. Tímto způsobem se pozvedají hmotné principy lidského bytí na úroveň samého vědomí. denní vědomí a chtění. To je nutno pokládat za nezbytný návrat emanací. Když se nám to podaří a nebudeme přitom mentálně rozptýleni. je zde vysloveno přání. Protože pozitivní temperament je nejlepším prostředkem k vyrovnání procesů překonávajících vůli. abychom mohli měnit povahu 34 . proto je to bardo. k jejich prapůvodnímu zřídlu. Stejně působí živé vnímání a poznání. Ostatní uvedená barda proto rovněž znamenají stav. Škola Kagjüpa učí v naukovém systému o spánku a snech. (17) Toto přání se ovšem netýká toho. nevědomost (nepoznání). denní vědomí a chtění překonávány spontánními pochody toho kterého druhu. Máme být bdělí a duševně svěží a tento stav si máme udržet i ve spánku. (16) Bardo zrození symbolizuje bouřlivý proces. Jsme lidé. že máme především dospět k tomu. jemuž je bytost vystavena od svého vlastního početí do svého zrození. které symbolizuje božské inkarnace.

jež je možno označit jako modifikaci vášní. Jsou to stavy. kdo je zažil během svého života. že budou ovládnuty nejvyšší pocity. V té době musí být dhjána čili kontemplace prosvícena bdělostí. Tento stav se mění v samanda. když se člověk nechá pocity ovládat a unášet. že dlouhotrvající stav mysli se bytosti vnutí jako její vlastní tendence. že bylo denní vědomí převedeno do spánku. která zpravidla ve spánku přemáhá lidi neškolené jógou. Ve snech se má projevit vůle. kdy působí na denní vědomí tlumivě a kdy se těžiště vědomého žití přesouvá do pocitových asociací. to je jedním ze znaků. totiž blažené samádhi. aby bylo cílevědomě zanecháno všechno jiné. protože se opírá o mentální stav a nikoli o přirozený stav bytosti. 35 . Člověk se tu stává i ve spánku jistým způsobem bdělým a to je počátek jeho všeobecného bytostného ozdravění a povznesení. čím víc je člověk bdělý a vědom si sebe. Tento stupeň má sice všechny znaky stupně pravého. Toto samádhi vede až k tomu. které pozná pouze ten. (19) V bardu okamžiků smrti (čhikhä bardo) svítají stavy zcela očištěného vědomí. Jóganidra je pak v tom. tj. Za domnělý stupeň (v bardu dhjány) lze považovat počáteční snažení. (18) Bardem dhjány jsou příznivé duševní stavy vystupující spontánně po předchozím přemítání. které je kvalitativně tím vyšší. že se nám podařilo udělit vědomí vyšší (nadsvětskou) náplň a v tomto stavu procházet spánkem. Je-li však tento domnělý stupeň opřen o pevné setrvávání v mentálním naladění. Trvá-li někdo na určitém druhu mentálních zájmů. ale není pevný. mění se ve stupeň zdokonalený. A to je onen vyšší nebo zdokonalený stupeň uskutečňování idejí. To proto. je blízek uskutečnění stavu bódhisattvy nebo i buddhy. Tyto stavy se stávají bardem v tu chvíli. které je prvou emanací rozkládající se bytnosti. Jejich uskutečnění závisí na nekompromisním zrušení příchylnosti ke všemu světskému a tento stav nelze uskutečnit bez předchozího úsilí o dokonalé zřeknutí. Potom se již snadno zruší duševní tupost a pasivita. Proto se zde vyslovuje přání. projeví se to v jeho bytosti jako její přirozené naladění. Kdo vládne nejvyšším pocitům.spánku a snů z vlastní vůle. je to skutečně účinný prostředek k ovládnutí jinak nekontrolovatelných citů.

vůle a chtění na pudech. jež nepřijímá charakter bytí fyzického. když jsme se o ně nezajímali. čhöňi bardo) je bardo. jejichž účelem je. Takto asi uvažovali trapisté. je to proto. aby člověk mohl rozjímat o guruovi otci–matce. To je předpokladem duchovní svobody. ale je také čas meditací. jež člověk vyvolal svými smyslovými vztahy za života. ale nechává se hnát niternými popudy. (21) V bardu nového zrození (sipä bardo) končí bezbrannost vnímajícího intelektu a sklony přijímají určitý charakter. v němž je zemřelý vystaven rozličným vizím. proto se jimi nechtějí zabývat. jež přijímá subtilní emanace našeho bytí. Kdo si svůj život takto časově nerozdělí a zabývá se až do posledního vydechnutí pouze světem. že opouští tělo klamné a netrvalé. Tyto sklony o sobě jsou síly. (22) Je čas světských povinností. kdo se povznesli nad veškerou diferenciaci ve stavu sebeuvědomění. jestliže nám je toto jsoucno žádoucí. proto se vyslovuje toto přání. Jsou to formace uvolňující se jeho životní síly. ale nemusí přijímat. ruší potenciální vztahy k bytí ve hmotě. To však jsou pro světské lidi otázky příliš metafyzické. že takovéto rozjímání znamená opravdový duchovní výběr budoucích rodičů. která dává. Stačí jim.„Nezrození“ jsou ti. ale které se vrací k zemi. aby utlumily světské snahy. Kdo opouští své tělo s přesvědčením. Vyslovuje-li se zde přání. že jsou vedeni pudovou přirozeností 36 . Toto heslo člověku připomíná existenci transcendentálního jsoucna. tomu je smrt záhadnou temnou propastí. Máme mít stejný vztah k bytostem osobně sympatickým i nesympatickým a po celý život vyrovnávat všechny takovéto pocitové defekty láskou. získá rodiče. Má být vyloučena žárlivost jako hlavní příčina příchylnosti a odporu. Kdo takto nerozjímá. V bardu je však lze snadno ovlivňovat cílevědomým zaměřením k určitému stavu. Proto symbolizují transcendentální bytí. stavů to vyjadřujících animalitu bytí. (20) Bardo skutečnosti (také zvané bardo prapodstaty. kteří mu opatří tělo poznamenané mnohými nedokonalostmi — především závislostí vědomí. když si zvolili pozdrav „memento mori“.

kéž ji rozptýlí pokojní a hněviví vítězové. Zakusím-li strast ze zlé karmy. ale v pohodě nechtění. Když na mne září jasný svit pateré moudrosti. Když putuji sám. Kéž způsobí buddhové silou svého milosrdenství. a vše. Stezka dobrých přání chránící před strachem v bardu 1. tam. s nimiž se ve světě setkáváme. Jsme lidé smrtelní a smyslové chtíče nejsou našimi nejlepšími rádci. (25) 4. Když mi svítají přízraky pokojných a hněvivých vítězů. (24) 3. nechť beze strachu a neotřesen poznám. Proto se zde nabádá k meditacím. Ó pokojní a hněviví vítězové. Tato chvíle nastane pro každého člověka. kde se bytosti nevyžívají v křečovitých smyslových požitcích. Koho přepadne nepřipraveného. silou svého milosrdenství rozptylujte temnotu nevědomosti. kéž získám jistotu a nebojácnost a tak poznám bardo. Utlumíme-li je. prohlašují za fantazii. co uniká jejich smyslovým postřehům. náhle zjistíme. Když je můj život u konce. (23) 2. že naše vědomí ústí do božských stavů. putuji v bardu sám. neprospějí mi příbuzní z tohoto světa. IV. 37 . A pohoda nechtění se stává vždycky žádoucí. ale bude žít jako nemohoucí troska. že pochází ze mne. ten nebude živ v míru. svítají mi podoby mých prázdných myšlenkových útvarů. jejichž účelem je tlumit živočišné popudy. odloučen od milých přátel. jakmile je člověk náležitě uštván honbou za smyslovými prožitky. aby mne neovládla ani hrůza ani strach v bardu. V tom je právě pramen zlovůle a z ní pocházejících strastí.svého vlastního bytí.

žízně. Jsem-li pronásledován sněhem. kéž se tam neuskuteční zvrácená zjevení Márova.Když jako tisíc hromů zaznívá samo sebou existující znění skutečnosti. horka a zimy. kéž nezakouším strachu a hrůzy následkem zlé karmy. aby mne ochránili. Dojdu-li na žádoucí místa. kéž se promění ve zvuk mahájánské nauky. (31) 38 . Když bez ochrany sleduji karmické vlivy. Zakouším-li strast karmického vlivu sklonů. Přijímám-li nadnormální zrození v sipä bardu. (28) 8. větrem a temnotou. nechť patřím nebeskýma očima jasné moudrosti. ale mé zásluhy a ty ať se rozmnoží. kéž obdržím dokonalé tělo s významnými znaky a půvabem. Obdržím-li hodnotnější tělo bytosti mužské. kéž se utíkám k pokojným a hněvivým vítězům. Kéž mne nenásleduje zlá karma. kéž jej vnímám jako posvátný zvuk šesti slabik. (30) 10. Rozléhá-li se řev divoké zvěře. Kéž všechny bytosti téhož harmonického řádu obdrží v Bardu zrození na vyšších úrovních a nechovají v sobě žárlivost. (26) 5. Spatřím-li ve spojení příští své rodiče. otce–matku. vítěze pokojné a hněvivé. kéž mi svitne blažené samádhi čirého světla. kéž je spatřím jako božskou dvojici. I když je mi určeno velké strádání hladem a žízní. (29) 9. (27) 6. kéž mohu osvobodit všechny bytosti. Nabudu-li síly ke zrození pro blaho jiných bytostí. 7. které mne uvidí a uslyší. kéž nemusím zakoušet muka hladu.

Nechť se mám kdekoli a kdykoli zrodit. trváním života. které jej obdařují důvěrou v dobro. (33) 13. kéž jsou všechny žijící bytosti šťastny. (34) 14. Tím se vyprostí ze sansára. (23) Na konci života mizí všechny psychické zábrany. kteří jsme odleskem vašich těl. Až budu zrozen a budu moci mluvit a chodit. kteří mysticky věří. abychom my. mu přestává rozumět. Dopřejte nám. Je skončena Stezka dobrých přání poskytující ochranu před strachem v bardu.11. protože jsou určovány tla39 . založí niterným upětím k Bohu příčiny šťastnějších vizí. Kéž božskou milostí nespočetných. pokojní a hněviví vítězové. z oblasti žití. kdo vchází do barda. Umírající je vystaven mnoha vizím a přeludům a každý. kéž tam zastihnu vítěze. které člověka chrání před strastnými duševními stavy. Kéž místo mého příštího zrození je místem příznivé předzvěsti. Proto je možné pokládat za štěstí. kde o svých cestách nemůže rozhodovat. a dobro se mu následkem upětí na Boha brzy stane prostředím. pokojná a hněvivá božstva. ihned se splní každé přání. jaké provázejí bezmocnost. Kéž jsem schopen ve všech velkých. k němuž přilne. nejvýš dobrotivých pokojných a hněvivých vítězů. Vizí. hranicemi říší a dobrotou božského jména. kdo je v jeho přítomnosti. (32) 12. když ten. kéž obdržím nezapomínající intelekt a rozpomenu se na dřívější život (nebo životy). vlnami darů ryzí skutečnosti a vlnami darů cílevědomé oddanosti těch lidí. rozjímáním a viděním. rovnali se vašemu pravému Já počtem svých přívrženců. středních i malých znalostech dosáhnout mistrovství pouhým slyšením.

svazek. To. že v něm budí strach a jiné strastné stavy. že rozličné vesmírné kvality vznikající zrušením původního vesmírného stavu. Když se k nim však nehlásí jako jejich původce. Tím buď řečeno. Kdo ji pozná jako moudrost pocházející z něho samého. tíhnoucí ke svému otci. protože je neschopný je identifikovat. jež není upoutáno bytím a je ve svém původním stavu neohraničenou prázdnotou. který je vlastností ducha. totiž absolutna v jeho kvalitativní formě. k nimž člověk ztratil vztah. Jeho dřívější myšlenky se mu znovu představují jako útvary. o němž může člověk jenom uvažovat. Ale bytosti. má jistě nejvyšší poznání. duchovní nebo pozemská. které používají svého vědomí k záměrnému dosažení požitků. které se vyskytují na bardické úrovni. ale schopné ho ovlivňovat tím. (25) Paterá moudrost znamená duchovní atributy dharmadhátu v jeho původním živlovém projevu (viz 1. mohou být modifikovány prostředím nebo faktorem. kniha VI). Není totiž duchovních hodnot existujících nezávisle na člověku. co se v člověku za určitých okolností projevuje jako moudrost. jež vytváří prostor a čas. ale jimž poskytl příležitost. tam moudrost (poznání) nevzniká. aby se mohly vyvíjet podle tvůrčího zákona. která se umístila v prostoru. Kde není tohoto působení. strhují svými akcemi kvalitu označenou jako kosmické vědomí do oblasti životních sil. Vzhledem k tomu i neuvědomělý chtíč — životní pud — vede tvory na úrovni jejich vědomí 40 . jimž chybí „dech ducha života“ a jejichž životnost se zakládá pouze na pohybu. projeví se toto kosmické vědomí jako moudrost podle bezprostředních podmínek vyšší nebo nižší. — Pokojní a hněviví vítězové jsou bohové dvou stupňů čhöňi barda. ohlašují se jako existence na něm nezávislé. Tak kosmické vědomí. je vlastně kosmickým sebeuvědoměním. Pozná-li člověk kosmické vědomí a upoutá je příslušným aktem uvědomění. který se nazývá prostor.ky jeho nitra a zevními okolnostmi. Sedm tibetských textů. pocházejí z dřívějších myšlenek. z něhož jsou jejich těla vytvořena. (24) Myšlenkové útvary. je ve vesmíru kosmickým vědomím. Přitom nemá možnost poznat je jako tulpy. kde se zachytí nebo upoutají. Poznání je vždy produktem vzájemného působení rozličných bytostných složek na sebe.

kdo se noří do přechodného ticha smrtí. jež pocházejí ze zvýšeného niterného napětí. Mystik. přechází vědomí do klidu. Tímto způsobem jsou vplétány vyšší kvality do nižších a jejich živé uplatňování proti sobě vytváří život. které skutečně lze odstraňovat dovoláváním se božské dobroty nebo moci. ke kosmickému vědomí. ten je vítězem nad bardickými jevy. Kdo dovede čelit působení dění. zaznamená náhle rozličné zvukové efekty. jinak přejde ze strasti vnitřní do strasti zevní.k zdánlivě promyšleným akcím. To lze zjistit i při rychlém postupu k niternému utišení. A to je předpoklad osvobození. aby člověk poznal přízraky pokojných a hněvivých vítězů. svědčí o tom. co ustává pulsace životních sil ve smrti. Vnímají je jako vnější jevy. jak to pozorujeme např. že působivost dění se v tibetské mystice považuje za subjektivní. je intelekt vystaven vjemům tvůrčího dění a tvůrčí dění se projevuje i zvukovými efekty. Začínají jako zvuky. vytvářejí na nejnižším stupni své degenerace těla (hmotu). jejichž inteligence je tak nepatrná. Postoj těchto lidí k mystickým děním je však naprosto jiný. že o uvědomělých akcích netřeba vůbec mluvit. Jeho účelem — z našeho současného hlediska — je umožnit hmotě návrat k jejímu vlastnímu prapůvodu. jež v nich probouzejí přísluš41 . Jejich dualistické pojetí skutečnosti způsobuje. který věnuje všechnu pozornost úplnému tichu (netvoření). skutečnosti nebo události. Ale za okolností zde uvedených se člověk nesmí bát. A to je původ stvoření a všeho jeho vývoje. jež se na cestě své degenerace opozdily. Týž zážitek se dostavuje u těch. kdy budou provanuta kvalitami. že zvuky a světla se jim nemohou zdát efekty. v němž sebe si vědomá bytost může ze svého uvědomění vyloučit prostor a čas a realizovat tak samo absolutno. které bych přirovnal k trhání se a půlení země. A nejsou-li tyto vesmírné kvality upoutány určitým prostředím. která musí čekat na okamžik. To mluvím o mystickém zážitku. Je to napětí. Ježto se však tento klid uskutečňuje v životě. Přání. jak jej můžeme pozorovat v přírodě. jaké vyvolává vítr. Zatím. u živočichů. a vrcholí ve strašlivých ranách a praskotu. protože se ocitly v čase a prostoru. (26) Strast ze špatné karmy je spíš vnitřní záležitost. ale degenerují ve své sféře.

který vyvolává úděs. aby se vtělení mohlo udát v rodině bytostí duchovních. že se na ně cosi neviditelného a hrůzného řítí a z toho vzniká děs provokující je k prchání lhostejno kam. zbožných nebo spravedlivých. húm! Sníh. To se může stát. aby k sobě bytosti nechovaly žárlivost. jež bytosti procházející bardem ukazují spravedlivé budoucí vtělení vždy v nejlepších barvách. protože i zvuk je relativní jev. má otupit nižší působení vzdušného prvku. zvířat. ve zvucích tvůrčí bouře hledá projev božství. z nichž jedním je vize muže a ženy ve spojení. že bytost. doporučuje se nazírat na spatřenou dvojici jako na bohy. asurů. Kdo je nevnímá jako nepohodu. Spíš jde o vytváření příbuzenských vztahů na základě shodných karmických dispozic. je vystavena výstražným znamením. Text však vyslovuje přání. (29) Přání. z níž se může poučit. Tímto nazíráním nebývá vize spoje42 . jejíž slabiky symbolizují šest sfér sansarických existencí. ale jako předzvěst božího zjevení. které není provázeno rozeznávací schopností. totiž sféru bohů. Tato vize nevěstí jenom příznivé podmínky budoucího zrození. Aby se zabránilo takto se ohlašujícím předzvěstem budoucího znovuvtělení. tomu se skutečně děsivé zvuky promění v řeč. a místo něho vystupuje pokorné sklonění se před projevy skutečnosti čili sama sebou ochraňující zbožnost. potenciálně světelné prázdnoty. se překládá: Ó. unikne velkým nástrahám a zlům sipä barda. Posvátná mantra. Zaříkání má působit proti zrození v oblasti prétů. (30) Předpokládá se. klenote v lotosu. lidí. Kdo např. (27) Předpokladem k tomuto samádhi je absolutní oproštění od světa a hluboké noření do čiré.né pocity. vítr a temnota jsou předzvěsti sipä barda. Jak by se neměli bát tak strašlivých ran a praskotu? Tyto zvukové efekty v nich totiž budí dojem. (28) Šest slabik: ÓM–MA–NI–PAD–ME–HÚM. Tím mizí dojem. aby se tyto zvuky proměnily ve zvuk mahájánské nauky. neboť budoucnost zůstává zahalena vnitřním karmickým vedením. prétů a bytostí pekelných. která prochází sipä bardem.

A člověk se stává schopným zapomenout i na nejvyšší tužby. které vede k rozličným objektivacím. Uvidí. jak to vidíme ve světě. Poznání pomíjejícnosti ho vede k tomu. (31) Mužská inkarnace se pokládá za lepší proto. kdežto druzí bohové a světci. Je to totiž přesně tak. jindy výchovou duchovní a intelektuální.né dvojice ovlivněna. ale obecně jak v lidském. Neboť k čemu jsou mu nauky. že má právo být iniciativní. a přece jeho dnešní existence nevykazuje víc moudrosti než všechny předchozí. která je vyvrhuje na břeh nového bytí v nových podobách. Tato vzpomínka však přece hluboko zasahuje do života člověka. aby se zřekl. A tyto dvě fáze výchovy jsou založeny na schopnosti chápání a na tendencích k smyslovému žití nebo k intelektu. jejichž ideálu nerozumí? Žije-li v krajinách. Stále se tu jeví v plné síle závislost na živočišných impulsech a ani záhad se život nezdá mít méně než ve všech existencích předchozích. že je život jen řadou procesů. Je vidět. a přece jsou povahově tak rozdílní. intelektu. nirvánu. pokud jsou založeny na těchto tužbách. tak ve zvířecím světě. Poznáním této marnosti člověk dozrává pro dokonalé utišení. že mizí bohové i lidé v propasti sansára. ženy se řídí příkladem mužů. (33) Aby člověk mohl získat nejvyšší poznání pomocí nauk. které vzniká součinností vyššího činitele. ale je jím ovlivněna kvalita budoucích rodičů. Sobě podobní lidé. (32) Kdo může pohledět do svých minulých inkarnací. může na jejich základě vyvíjet úsilí. Proto táž duchovní nauka může být jednou sportovní výchovou. V jeho světle je zřejmé. ale nemusí přinést poznání. že skončily dobré i špatné stavy. k tomu jistě potřebuje vlohy. 43 . které jsou pomíjejícími niternými stavy. kde se jim běžně vyučuje. Toto rozdělení však neplatí absolutně. I nejvyšší existence (božské) zanikají. To se snad může projevit v zlepšování fyzických a elementárně rozumových dispozic. prožije poznání pomíjejícnosti. Všechno úsilí. které snad již zítra pozbudou svého významu a zdání skutečnosti. a zřeknutí uděluje poznání. že jsou jedni téměř ďáblové. — Místa příznivé předzvěsti záleží na karmických podmínkách. se zdá být marné.

ale zůstává odloučeno od ducha (vědomí). co vnímají. proto se zde vyslovuje přání po zrození v místech příznivých předzvěstí. Proto se zde vyslovuje přání znovu se jim připodobnit. že vyvinou schopnost užívat energie k uplatnění svých záměrů proti karmickým dispozicím okamžiku. Příčiny toho nelze určit obecně. kteří zplodili génie. která se v jeho potomku projeví jako genialita. a naproti tomu prostí lidé. Vysoce vyvinutý intelektuál se může na své výši držet na prahu vyčerpání duševních sil. 44 . aby byla zvýšena moc člověka i jeho trvání. když se uschopní k uvědomělému vnímání. (34) Lidé se podobají pokojným vítězům tehdy. jímž se nenechají vzrušit. ale na rozjímání. ale nevedou k duševnímu zhroucení. Poznámka: Verše uvedené v této kapitole jsou v anglickém originálu zařazeny jako příloha. kdyby nebudoval na myšlení. Prostý člověk může v sobě tajit duševní zralost. V tom případě se tělo a bytost stávají pramenem sil a energie. což mu právem přísluší. takže žije někdy více. jindy méně porušenými funkcemi řízenými vegetativním nervstvem. jehož pomocí by si zpřítomnil ve vědomí své tělo a vůbec celou svou bytost. z něhož vycházejí duševní schopnosti a síly. kteří zplodili kretény. Ale intelektuál by se ve svém potomstvu nezhroutil. a kdyby svou moudrost založil na přímých vjemech. Pokud pak jde o kreténa. vzdalují se pokojným a hněvivým vítězům.Existují vysoce vyvinutí intelektuálové. Ale jelikož se lidé jednak nechávají vzrušit tím. jednak často jednají pouze pod tlaky své podvědomé přirozenosti. Jeho tělo nepodléhá transformačnímu procesu. Proč však vysoce vyvinutí intelektuálové mohou zplodit kretény a prostí lidé génie? Vše záleží na duchovních dispozicích. jichž se mu podařilo užít k žádoucím kombinacím a tím i k poznatkům. Hněvivým vítězům se podobají tím. je to tvor duševně vypotřebovaný. Nadprůměrné intelektuální výsledky tělo a bytost pouze zjemňují.

hlavní obsah a závěr. (1) 45 . nepochopitelnému. když prochází přechodným stavem. ÚVOD Toto veliké učení o vysvobození nasloucháním propůjčuje věřícímu člověku s průměrným rozumem duchovní svobodu. Má tři části: úvod. neohraničenému světlu. VZÝVÁNÍ Sláva božské dharmakáji. litanie „Řady guruů“ za osvobození bytostí. Sláva božské sambhógakáji s pokojnými a hněvivými lotosovými božstvy. Sláva guruům v trojí podobě. ochránci všech živoucích bytostí.hlubokému učení o osvobození vědomí meditací o pokojných a hněvivých božstvech‘ v posmrtném stavu.DÍL PRVNÍ ČHIKHÄ A ČHÖŇI BARDO které zemřelého člověka staví tváří v tvář skutečnosti v přechodném stavu a obsahují veliké vysvobození nasloucháním . Nejdříve má být cvičením ovládnut úvod. Sláva z lotosu zrozené inkarnaci Padmasambhavy.

A třebaže je to. měli by dál naslouchat Veliké nauce. tolik rozhodujících při posmrtném upoutávání životních sil na něco. cvičit přenos. (2) Věřící lidé prostého rozumu by jistě měli být takto vysvobozeni. jenž automaticky osvobozuje již tím. aby se ve vědomí rozhostil neohraničený mír.Přenos principu vědomí Nejvyšší intelekty by ovšem měly být vysvobozeny guruem. zatím co jsou v přechodném stavu a prožívají skutečnost. když se na něj věřící člověk upamatuje. Takové psychické uzpůsobení je však jen ideál. 46 . a pozorováním příznaků smrti sledovat postupující vlastní osvobození. Pokud se tak nestalo. (4) (1) Viz svazek 1. že je člověk schopen vnímat nejvyšší kosmickou prázdnotu. kdo jsou v přechodném stavu okamžiků smrti. jež psychologie podceňuje. má uskutečnit přenos vědomí. ačkoli mají pro subjekt neobyčejný význam. které vedou k rozvinutí jemných. Na nich se totiž zakládá duševní orientace člověka. Ve vnitřních kontaktech. proto se vnitřní stav vyznačuje hrubou psychickou pulsací. Sedm tibetských textů. (2) Vysvobození intelektu se děje tím. který přináší svobodu už tehdy. relativně převažujících psychických tendencí. Tato zábrana má být odstraněna uskutečňováním příkazů mystické nauky. Žijeme totiž smyslově. ta přímo brání tomu. co nazývám hrubou pulsací. bytostný odraz kosmické prázdnoty. která vysvobozuje slyšením. jež se v bezprostředním prožívání projevuje skutky. v přechodném okamžiku smrti nutno označit jen za jemné v nitru doznívající světské tendence. Pokud se tak nestalo. Jakmile se dostavily všechny příznaky smrti. určují tyto tendence inkarnaci člověka přímo formou sil a napětí. jež se postupně objevují v jeho umírajícím těle. přece jen tato pulsace dál brání žádoucímu zážitku neohraničeného uvědomění. přičemž se vůbec nevměšují jiné věci. (3) Věřící člověk by proto měl nejdříve zkoumat příznaky smrti. když na něj vzpomenou. mají ti. kniha IV — Nejhlubší stezka přenosu vědomí.

(4) V našich krajích obvykle nedovoluje etiketa. že se poměrně 47 . To znamená. Ježto však nejde o klid. relativní převaha světských zájmů však člověka vede úplně jinam. (3) Poznání kvalit a s ním související poznání příčin niterné svobody je cílem mystiky i každého náboženství. stává se jediným objektem. Je to jakási „příjemná“ lež na prahu nevyhnutelné situace. však musí cvičit přenos. jejž člověk pokládá za hodný obdivu v době. proto se o tom nezmiňuje ani ten. jež obsahují i pochody umírání. přece je žádoucí. že ten. Jak by potom mohl obecný člověk zkoumat příznaky vlastní smrti? Proto se zdá. Časný proto. kdo umírá. má z toho užitek časný i nadčasový. aby byl osvobozen. kdy dožívání přináší bezprostřední prožitky zkázy. Musí opravit chybu společenské výchovy. Musí se naučit věnovat vedle těchto věcí pozornost i své bytosti. jestliže to ví. aby odvracel pozornost od své vlastní bytosti tím. že si mají klid zpřítomnit ve vědomí na základě toho. kdo tento klid neuskutečnili do té míry. neboť v době dožívání vlastního života stejně nemá zájem na prožívání. která ho vede k tomu.Ať tedy touhy člověka směřují jakkoli nekompromisně do světa. Ti. Klid. Za takových okolností k němu člověk skutečně směřuje a to je předpokladem. aby je v době smrti zcela upoutal. Obsahuje popis skutečných posmrtných pochodů a ty se předkládají intelektu mrtvoly. nelze ho snadno dosáhnout. že mu předkládá věci zevního světa jako zajímavé a nezbytné. Je-li však jednou dosažen. ale na klidu. jaký pochází z nasycení a dobrého zdraví. že jej pochopí. musí být poznán právě prostřednictvím mystického úsilí. aby se seznámil se všemi subjektivními pochody. kdy se „prožívá skutečnost“. nabízí se člověku Bardo thödol. kdo chce mít užitek ze své smrti. musí projít kursem mystického školení. To rovněž osvobozuje. že zde je toto nebezpečí. aby nakonec psychicky vyústil do kosmické prázdnoty. aby se v ní vzbudila důvěra v toto učení a aby tak mohla být osvobozena i v pozdější době v čhöňi bardu. Seznámí-li se s nimi. Je to vysoký výsledek jógického školení. A právě proto. který je závislý na určitých předpokladech. abychom někoho upozornili na blížící se smrt.

jež neumožňují přímé osvobození. provést přenos vědomí pouhým upoutáním se na dobré stavy. může ten. aby hromadil světské zbytečnosti. Co mu následkem jeho přirozeného bytostného uzpůsobení uniká. označeném v Bardo thödolu jako čhikhä bardo. kdo poznal pochody umírání. o nichž ve své duševní zaslepenosti doufá. kdy nastane konečná roztržka mezi vědomím a tělem. jindy závažnými chorobami. A protože — pokud je mi známo — během těchto zkrušujících pochodů vždy nastává okamžik úlevy. Znalost těchto pochodů v každém případě oddaluje zkrušující stavy až do okamžiku. Jelikož však neznají pochody smrti. svitne jim v tom okamžiku světlo čhikhä barda jako přelud a hned poté zapadají do dalších zkrušujících momentů. kdy přestanou být příznakovými a stanou se skutečnými. To znamená. které se jimi nechalo dotknout. že ho alespoň na pohled potěší. co říkám. Musí tedy draze zaplatit za svou orientaci do světa. Nebude 48 .snadno naučí čelit těmto pochodům tím. aby se seznámil se sebou samým. jejichž ukončení znamená novou objektivaci „možného uvědomování“ zpravidla podle karmických zásluh a provinění dotyčného člověka. zůstává v tu dobu nad nimi pánem až do okamžiku. jež vědomí samo o sobě přirozeně vykazuje. Dál bude usilovat o to. Avšak i jiní lidé zpravidla při umírání prožívají okamžiky úlevy. Je mi známo. o nichž jsem právě mluvil. že tyto pochody se u obecných typů projevují někdy fyziologickou vyčerpaností. Ještě k časným výhodám plynoucím z pochodů umírání. Za předpokladu. Proto se ani nemíní namáhat. že mnohé z těchto pochodů jsou jen příznakové a lze jim často čelit energickým zpřítomněním bytosti ve vlastním vědomí. a to v jistém stupni sebeuvědomění. které není dotčeno současnými procesy. protože se vzdalují sobě samým. Může se upoutat na kvalitu podobnou vědomí. Nadčasový užitek je patrný z textu. že je člověk zná. Po zániku doby světla čhikhä barda dochází k bardickým procesům. A je mi též známo. za výstrahu? Člověk je tvor domýšlivý. že svému vědomí dá jinou orientaci. že takový člověk může pozorovat pochody umírání až do konce. Budou však světští lidé pokládat to. to nepokládá za skutečnost. které je předpokladem možnosti zachytit se v tomto vědomí jako v jistém stavu.

že chtěl to nejlepší — ovšem pro sebe. Buď vyvolán jeho duch a ten. to není dobré. nechť si umírajícího představí. pro toho. (7) (5) Ti. měl by buď lama. zakotvil v dharmakáji nebo se vrátil ve formě jistého sebeuvědomění do těla. jemuž byl zemřelý velmi nakloněn. totiž reinkarnace! Jen toto poznání přece odstraní tísnící je zlo a nejistotu v otázce záhad bytí. kdo čte thödol. není třeba číst thödol. aby nabylo poznání široce založeným sebepozorováním. (6) Je-li tu tělo zemřelého.snad ani zkoumat. kdo znají sebe. Pak ovšem vzniká problém. Přitom se má zabránit každému z příbuzných nebo manželů. jak důsledně se lidstvo může držet tohoto druhu nevědomosti. kdy ustalo vdechování. měl by ten. Čtení thödolu Jestliže se přenos podařil. kdo zemřel. kdo čte thödol a má tlumočit sílu pravdy. Ale nepodařil-li se. a čte. anebo přítel. nebo někdo jiný stejné víry. že toto jeho úsilí vytváří špatný osud. jemuž zemřelý důvěřoval. aby plakal nebo naříkal. O sobě v této souvislosti neuvažuje. za nějž vždy činí odpovědné jen druhé lidi. která vynáší na světlo denního života tolik zla a nedostatků a ani se nepokusit. (5) Není-li mrtvoly. A toto poznání umožňuje tak snadno odhodit karmu a ve vyšší fázi i podmínky nevyvratitelné skutečnosti. zaujmout lože nebo místo. zda ten. zda je možno situaci napravit nebo je nutné se se vším smířit. na něž byl zemřelý zvyklý. nikoli pro všechny lidi. kdo zemřel. musí být u mrtvého těla čten thödol přesně a zřetelně. jak je přítomen a naslouchá. Je podivuhodné. protože je nerozumný. že může setrvávat u doktriny. aby se ho nedotýkal. a číst tento Veliký thödol právě v okamžiku. jsou vždy do té míry citliví nebo vidoucí. je si přirozeně vědom. že poznají. Je tedy až podivuhodné. který byl jeho guruem. přiblížit své rty k jeho uchu. 49 .

že si ho živě představíme a jsme přesvědčeni. znají sebe a dovedou působit na měnící se stavy životní síly. tyto změny jasně naznačují. Tento pochod lze — pokud je mi známo — velmi snadno ovlivnit. volaný velmi dobře reaguje. Smrt sama je z téhož hlediska pochodem. kdo je v tak tísnivé situaci. že byl raport 50 . jež je připraveno pomoci každému. po němž každý člověk celý život touží a nepřijímá ho. Pro snadnější pochopení je třeba uvést. Místo aby se umírající člověk na základě tendencí. jež jsou příznakem spontánního hledání jakéhosi vyústění. v němž se vědomí člověka přesouvá z oblasti vědomí denního do oblasti vědomí subliminálního. Důkazem toho. aby se životní síla zemřelého člověka vrátila vzhůru k brahmarandhře. musel od východiska označujícího dharmakáju vrátit do koloběhu připravujícího zaplétání jeho subliminálního vědomí do oblasti inkarnací. neboť si zakládá na smyslovém prožívání. Evropané se k této pomoci staví ponejvíce pesimisticky. Je možno zjistit. kdo daleko pokročili na mystické cestě. Ale takových lidí je velmi málo a Bardo thödol je srdečním semenem. mohou poměrně snadno způsobit. jako je umírání. může být na této cestě zastaven a vrácen zpět ke dharmakáji. kdo k sobě volá nepřítomnou bytost jako představu. že je přítomen. leda v pochodu tlení. to se pokládá za její skutečné zpřítomnění. Tedy vrácen do stavu.Ti. Proto se doporučuje použít thödolu. objektivní evidence těchto změn. jestliže je psychicky dost citlivý. kde vyúsťuje v nové objektivaci. že „latentní vědomí“ hledá své vyústění následkem toho. Při těchto pochodech jistě nemůžeme mluvit o možnosti tzv. že se fyzicky podobá smrti. Ale subjektivní zkušenost dovolí odhalit existenci přesunu sebeuvědomování z denního vědomí až do tak hluboké latence uvědomění. A přece je jisté. že je poháněno karmickým silovým napětím. že pokud provádíme telepatický raport se živým člověkem. odkud dosáhne ztotožnění se stavem dharmakája. že je umíráním vše vyřešeno z vyšší moci. (6) Zemřelého si lze zpřítomnit tím. když není možno pomoci přímo. Za těchto okolností pocítí tuto bytost ten. jichž se držel zaživa. že pulsace životní síly a přesuny vědomí nepřestávají hned po klinické smrti. protože se domnívají. že se v umírajícím těle odehrávají pochody.

neboť vše obsahuje vibrace. a proto symbolizuje její psychickou přítomnost na tomto místě. jaké předcházejí a provázejí návštěvu živé bytosti. ať již živé. Jelikož jsou pocity. Volání se totiž stejně týká jeho psychické soustavy. aby navštívila toho. jež symbolizují psychickou přítomnost mrtvé bytosti — ono napětí. Volající člověk má při volání mrtvého stejné pocity. Na základě zkušeností z raportů se živými lidmi je možné předpokládat. Důkazem pak jsou příslušné reakce. nebo mrtvé přírody. na něž byl mrtvý člověk zvyklý. Toho se využívá. Ostatně celá magicko-mystická učební soustava vede své žáky k tomu. k němu snáze přiblížil. Jejich psychickou přirozenost může dobře rozpoznat ten. kdo koná duchovní obřad volání zemřelého člověka. volá-li živou přirozenost. Pláč a nářek ruší vibrace. je to. Tímto způsobem školený člověk náhle pozná. jsou samy sebou důkazem. ale živé zpřítomňování vibrací. jež znamenají sílu života nebo životnost samu. že bude dosaženo stejného úspěchu při uskutečňování raportu s lidmi mrtvými. Toto místo je vlastně obrazem ve vědomí živé i mrtvé bytosti. které je charakteristické i v přítomnosti živých lidí a jež na místě mrtvoly zpravidla dál trvá. v níž je utajeno to. již volal. Proto má význam užívat thödolu ve prospěch mrtvých lidí. aby se ten. vždy stejné. proto se nežádá jiný důkaz při volání mrtvého. (7) Dokud umírající člověk dýchá. Vše je totiž určitým způsobem živé. Doporučení thödolu. které provázejí uskutečněný raport. aby předčitatel zaujal místo. co označujeme jako evidentní žití nebo jako duši. dotud v něm jsou životní síly v odboji. že není rozdílu. který zvyšuje úspěch v dalších takových pokusech. Jelikož v prvních okamžicích směřují k vyšším a čistším 51 .uskutečněn. kdo ji volá. Proto se nářek pokládá za vměšování rušivých elementů a zapovídá se. že oběť může pocítit nutkání. které jsou psychickou bytností živých osob. aby se naučili zpřítomňovat živé síly v psychické bytnosti vlastní nebo i jiné osoby. Ukončením vdechování se stávají emanace rovnoměrnými. kdo dovede psychicky volat bytosti k sobě a je jinými zkušenostmi poučen. se opírá o psychické zjištění. Není to tedy hra s představami. že „životnost“ mrtvé bytosti k němu stále tíhne. že jednání s nimi má reálný smysl a význam.

oblastem. obětujme jej k uctění Trojice. zatím co je mrtvý člověk v přechodném stavu. Proti tomu přítomnost lidí zaživa mu nesympatických mu stavy provázející čhikhä bardo činí nepřijatelnými. Praktické použití thödolu A nyní k thödolu samému. Můžeme-li přinést velký obětní dar. která je u jeho mrtvého těla. Vzývání buddhů a bódhisattvů. usnadňují jeho záchranu v čhikhä bardu. může být čtení thödolu velmi úspěšné. donesme vše. Potom se užije velkého živoucího připomínatele při „stavění tváří v tvář“ skutečnosti. jež za těchto okolností symbolizuje kosmického Buddhova ducha. a modleme se. jak jen je možno. co je možno shromáždit z předmětů. Čtení thödolu může zemřelého zachránit pro čhikhä bardo a tím pro stav dharmakáji. k nimž mrtvý člověk za života lnul. Přítomní lidé. a vytvořme v duchu tak nesmírnou oběť. neboť se mu nedostává přímého pochopení tohoto stavu: ztotožňuje jej s jejich společností a pokládá jej za stav špatný. na něž lze soustředit myšlenky. neboť jeho obnažený intelekt mu tímto způsobem činí stav čhikhä barda přijatelným. (8) Pak se má odříkávat sedmkrát nebo třikrát Stezka dobrých přání. (9) Pak musí být čten Veliký thödol sedmkrát nebo třikrát podle případu. Pak budiž zřetelně a se správným důrazem přečtena Stezka dobrých přání chránící před strachem v bardu a Stezka dobrých přání pro vyváznutí z nebezpečného úzkého průchodu bardem spolu se Základními verši šesti bard. Ztotožňuje jeho stav se společností. jak se v okamžiku smrti objevují. Není-li to možné. Nejdříve „stavění tváří v tvář“ příznakům smrti. A právě rovnoměrné vystupování emanací se pokládá za okamžik probuzení na rozhraní čhikhä a čhöňi barda. A za třetí se užije metody k uzavření brány 52 .

který ještě víc očišťuje než dar světským bytostem. nebo ti. že mu ještě dost nebo i mnoho zbylo. budou postaveny tváří v tvář čirému prasvětlu a dosáhnou nejvyšší neprojevené moudrosti bez jakéhokoli přechodného stavu na Veliké kolmé stezce nezrozené dharmakáji. zjistí. jaká nebude překonána velikými dary boháče. alespoň část jednající o čhikhä bardu. není třeba ve čtení dál pokračovat. (10) (10) To znamená. když zesnulý prochází přechodným stavem. Říká se tomu „dosažení na Veliké 53 .lůna. bude-li u nich použito těchto nauk. ale nepochopili je. kdo sice slyšeli mnoho náboženských poučení. že „intelekt“ mrtvého člověka byl již osvobozen. kdo je sice pochopili. V tomto přechodném stavu mohou být ti. v němž hledá nové zrození. že se thödol má číst ještě zaživa. Oběť k uctění Trojice je dar. Avšak všechny třídy lidí. kdy přechodný (bardický) stav začíná. ČÁST PRVNÍ: BARDO OKAMŽIKŮ SMRTI Poučení o příznacích smrti nebo první stadium čhikhä barda: čiré světlo spatřované v okamžicích smrti Prvním stupněm je stavění tváří v tvář čirému světlu v přechodném stavu okamžiků smrti. ale neuskutečnili. Kdo je chudý. jestliže má o jeho osvobození pochybnosti. (8) Velikost oběti se řídí snahou dávat. kdo čte thödol. může dát mnoho. dává-li to s upřímným přáním. že někteří lidé mohou jeho pomocí dosáhnout vysvobození v okamžiku smrti. (9) Jestliže ten. Tím podle slov thödolu vytvoří v duchu nesmírnou oběť. A předpokládá se. kteří přijali praktické nauky zvané Vůdci. Má dávat bez myšlenky na jakýkoli vlastní prospěch. aby bylo darem pomoženo. to je zdůrazněno i myšlenkou na uctění. který může konstatovat. Má ho však přečíst pro umírajícího a již mrtvého člověka celý.

že některé z nich může průměrně inteligentní člověk pokládat za stavy necitové. A kdyby nemohl být pří54 . že se pak nenamáhá pochopit stav ještě vyšší. postačí přítomnost bratra téže nauky. ohraničuje pro individuum oblast skutečnosti především proto.kolmé stezce nezrozené dharmakáji“. protože pochopí marnost všeho. Ten je ve smyslu dhjánibuddhů vlastně Amitábhou. Citové stavy totiž jsou tak různé. stačí učený muž stejného vyznání. jisté nesnáze. Ježto se to však může stát jen za předpokladu. jež pochopil. Nejvyšší uskutečnění tedy nezáleží na zbožnosti. Nemůže-li se jeho guru dostavit. dokud se jejich zásluhy nevyčerpají. přecházejí čhikhä bardo a v období svítání „pokojných božstev“ najdou své místo u svého Boha. V mystice má člověk dospět k poznání tohoto stavu ještě zaživa. jenž zemřelého vedl a poučoval. Proto křesťanští mystikové. Po jejich vyčerpání budou muset přijmout novou inkarnaci a putovat za dalšími životními zkušenostmi. Tento Bůh totiž nemůže být chápán jinak než jako existence bytostná. pokud je vybaven průměrnou inteligencí. může člověk pochopit stav zvaný dharmakája. že byli přesvědčeni o existenci nejvyšší instance. Ale pozor! Zbožnost a dobrota odstraňují mraky nevědomosti. a proto vedená city. Oni sami si ukládali omezení směrem nahoru k nejvyšším kvalitám tím. Je to vlastně trest za to. nýbrž na pochopení. jež jim nakonec poskytnou nejvyšší poznání. Je-li bůh citovou bytostí nebo kvalitou. neboť jde o vysvobození bezprostřední: zhasnutím deního vědomí je dosaženo absolutna. která je z psychologického hlediska životná právě cítěním. vznikají pro něho. Způsob použití: Nejúčinnější je přítomnost učitele. že dokonale oprostil vědomí ode všech stavů podmíněných citovým vzdutím. Když se obzor vyjasní. U něho setrvají. jakou katolické náboženství zná pod jménem Bůh — Stvořitel. že lpí na přírodě. V takovém případě je jeho duchovní výstup k absolutnu omezen kvalitami. kteří nepochopili absolutno a vytvořili zásluhy pouze příkladným životem. Toto byla pravá zábrana na cestě ke spáse zejména u křesťanských mystiků. Když ani ten není nablízku.

A přece se konání dopouští táž bytost. Stejně uniká pravda tomu. Kdy se má použít těchto poučení: Když ustane vdechování. kdo správně a zřetelně čte. Když je pak životní síla nucena vrátit se zpět a prchá dolů pravým a levým psychickým nervem. křesťanství. ba protichůdné. kdo je přesvědčen. Duchovní svoboda je ovocem životních zkušeností. on ihned pozná prasvětlo a jistě dosáhne vysvobození. To znamená. že nekompromisní ateista stejně jako člověk. Zruší-li dojmy z činnosti. jimž se nikdo nemůže vyhnout. že již nemůže podléhat pocitům příchylnosti a odporu. jejichž charakter se zdá božský. že všechno dění ve světě závisí na lidské vůli. než je např. než životní síla 55 . může mu unikat objektivnější pravda. Jakmile proto člověk v sobě pozná tyto lidské. čemu ho učí náboženství.tomen nikdo z uvedených. aby u umírajícího byli přítomni lidé ze stejné myšlenkové sféry jako on sám. Jen z nich každý nedovede těžit stejně a ve stejnou dobu. bude jistě vysvobozen z dojmů. co již dříve slyšel o stavění tváří v tvář. kdo věřil v Boha a posmrtné zařízení života podle teologických pouček. jaké může každá činnost vyvolávat. ale někdy jsou si tyto směry úplně cizí. (11) (11) Duchovní vývoj lidských bytostí se ubírá více směry. má thödol mnohokrát číst někdo. Lidské konání je totiž inspirováno přáními. které ho ženou do skutků. (12) Předchozích pokynů se má užít dříve. zasvitne krátce přechodný stav. Nepůsobilo by totiž dobře. lidský nebo pekelný podle toho kterého případu. že karma působí mechanicky. vejde životní síla do nervového centra moudrosti (v srdci) a . Proto se zde žádá. Tím se zemřelému připamatuje. Povšechně je však jisté. který věří všemu. Pokud si někdo obestírá všechno dění představami o uvědomělých zásazích boží vůle. jež nejprve ovlivňují všechno lidské konání a potom při smrti vedou do nižších bard.vědoucí v nás‘ zažije čiré světlo v jeho původní podstatě. rostou duchovně ke svobodě. božské a pekelné kvality. kterému je takovýto způsob myšlení cizí. bude vysvobozen. kdyby někoho. chtěl poučovat člověk.

Potom již začne svítat bardo. lze nejvhodněji užít přenosu vědomí. Rozhodující je u něho období jednoho dechu. Ale právě zákon o zachování energie způsobuje. (14) (12) Kdyby nepůsobil zákon zachování energie. Oproti tomu levý psychický nerv (ida) symbolizuje pasivní temperament. Působení těchto asociací je obdobné reminiscencím. docházelo by vždy po posledním vydechnutí k vyzáření životní síly „středním psychickým nervem“. v němž je určovací silou jeho budoucího bytí karma. Když se emanační proces zastaví.zcela prchne do levého psychického nervu (přitom nejdříve prochází nervovým centrem v pupeční oblasti). v němž umírající nemůže svůj osud určovat. To ovšem vyžaduje pohotovost. tento „nerv“ je z hlediska psychických stavů možno označit za duchovně božské. Jakmile se v něm upevní životní síla. Nepodařil-li se přenos. (13) Pupeční psychické centrum symbolizuje oblast duchovního utváření a tím i svět bytí. stává se člověk obětí smrtných procesů. a proto ovlivní formou dojmů následující pochody umírání. nyní hledáš Stezku. oslov zemřelého takto: Ó urozený (jmenuj jej). Definitivní vysvobození je v sázce tímto okamžikem. Přitom začne znovu vystupovat bytostné vědomí. vrací se životní síla čili potenciální životnost do bytí zpět. Způsob užití pokynů: Když skoro ustává dýchání. ale je jím vlečen. čili vchází do barda. který neprováděl mystická cvičení. což se velmi rychle ohlásí asociací prožitkových stavů právě ukončovaného života. Tvůj dech teď ustane. (14) Na osvobození v době umírání tedy není mnoho času. a to dvěma vedlejšími nervy psychického dechu. Dříve tě tvůj guru stavíval tváří v tvář čiré56 . (13) Doba (potřebná k pohybu životní síly středním psychickým nervem) je tak dlouhá jako vdechnutí nebo též přibližně jako čas potřebný k požití jednoho jídla. a proto osvobozující vakuum pro denní vědomí. jíž je v této době nutno užít. zejména u člověka. že dojde k nové pulsaci „vědomé vůle“ a tento psychický jev zastavuje emanační proces.

U jiných asi tak dlouho. Tepny po obou stranách krku mu pevně stiskni. a u těch. kdy je v jeho skutečnosti budeš prožívat v bardu. bezoblačné nebe a nahý. Teď musí být užito skutečného stavění tváří v tvář. kdo mají dobré nervy. až začne z různých otvorů jeho těla vytékat nažloutlá tekutina. (19) Obyčejní lidé to nazývají bezvědomím. Uvědom si teď sama sebe a setrvej v tomto stavu. neposkvrněný intelekt jako průsvitné vakuum bez středu a ohraničení. v níž životní síla prodlévá v ústředním psychickém nervu.mu světlu a nyní jsi ve stavu. Když skoro přestává vydechování. Všechny věci se v něm jeví jako čisté. 57 . Také já tě nyní stavím tváří v tvář. jež je neomylným duchem dharmakáji. (20) Uvedená oslovení zemřelého při stavění tváří v tvář je nutno opakovat tak dlouho. kdo měli alespoň trochu praktické zkušenosti v pevném klidném stavu dhjány. polož ho na pravý bok do polohy zvané lví. (15) Přečti nebo opakuj to několikrát do ucha umírajícího spíš dříve. jen co by luskl prsty. Tím se zabrání životní síle vracet se do těla ústředním psychickým nervem a vystoupí jistě Brahmovým otvorem. (16) Usíná-li nebo sní. (17) V tomto okamžiku spatřují všechny bytosti bardo čirého světla skutečnosti. kdo špatně žili. Trvá velmi dlouhou dobu u těch. a u lidí slabých nervů trvá tento stav. aby se to vrylo do jeho mysli. má se probouzet. Je závislé na dobré nebo špatné konstituci. ale pevně stisknuty. než ustalo vydechování. co by snědl jídlo. Tepny mají být mírně. Trvání tohoto stavu je neurčitelné. (18) Přestávka mezi výdechem a vdechem je dobou. (21) U těch. na stavu nervů a životní síly.

uvědom si.V různých tantrách se říká. brát užitek. stavu velkého symbolu. Většina ostatních náboženských pojednání se vyslovuje pro čtyři dny. (22) Je-li člověk schopen zjišťovat u sebe příznaky smrti. rozhodni se takto: „Toto je hodina smrti. chci jednat k blahu všech žijících bytostí obývajících neomezený prostor. ve kterém jsi: „I když nemohu pochopit toto bardo. a rozhodni se. Protože v něm ovládám veliké tělo sjednocení. Poněvadž mám z toho. Chci slou58 . aby mu živě líčil příznaky smrti. který mu byl blízký. že bezvědomí trvá asi tři a půl dne. abys podle dalších pokynů dosáhl nejvyššího daru. chci se projevit v nějaké formě — lhostejno ve které — jaká slouží blahu všech žijících bytostí. co se nazývá smrt. co se nazývá smrtí. má tohoto vědění užít již dříve. že právě jsi v tomto stavu. volej ho jménem a řekni mu: Ó urozený. že mu tichým hlasem odříkáváš do ucha: Ó urozený (je-li kněz. ať jsou to kterékoli. přece je chci znát. protože tě teď potkává to. že země klesá do vody. Má mu říkat: Nastala znamení. ctihodný pane). abych dosáhl dokonalého buddhovství rozhodnutím pro lásku a milosrdenství k nim a mocným úsilím směřovat k jedinečnému zdokonalení. přiměj (umírajícího) k následujícímu předsevzetí tím. Po celou tu dobu se má pokračovat ve stavění tváří v tvář čirému světlu. nenech se odvrátit! (24) Je-li to bratr (stejné víry) nebo jiná osoba. (23) Když se dostavily příznaky smrti skoro v plném počtu. měl by být při jeho umírání přítomen guru nebo žák anebo bratr stejného řádu. zvláště když právě může být uskutečněna dharmakája čirého světla v posmrtném stavu k blahu všech žijících bytostí. jak se jeví v patřičném pořádku. Není-li toho schopen.“ (25) Když takto formuješ své myšlenky.

znáš-li to. Poznáš-li prázdno svého vlastního intelektu jako stav buddhy a ztotožníš-li je se svým vědomím. neomezený. (31) Postačí. pevně stiskne nerv spánku a lamovi neb vznešenější nebo učenější osobě. jde-li o jinou osobu. má ji ten. je neproměnným světlem. kdo čte. povzbuzující a blažený.“ (26) Zatím. pokus se vzpomenout si na některé zbožné cvičení. prázdné a od velkého zářícího těla neoddělitelné vědomí se nezrozuje ani neumírá. toto říká. kdo čte. Když vdechování úplně ustalo. přirozeně prázdný. nejvyšším dobrem. naslouchej! Nyní prožíváš záření čirého světla čisté skutečnosti. Tvé zářivé. (30) Tvé nezformované vědomí je ve skutečnosti prázdné a intelekt zářící a blažený — obé je nerozlučné. a přece na něj nelze nahlížet jako na prázdné nic. (27) Když ten. zářící. nechť ten. neutvářený k žádnému znaku či barvě. jež jsou tu v tak nekonečném počtu jako hranice nebes. jež jsi byl zvyklý provádět za svého života. byť jen na okamžik. tvůj nynější intelekt. nyní. stavět tváří v tvář: Ó urozený (jmenuj ho). aby mu to jasně vštípil a zamezil jeho myšlenkám uchýlit se. dosáhneš upevnění ve stavu buddhova ducha. Je pravým vědomím. než je sám. ve své podstatě prázdný. pokus se setrvat v tomto stavu prožívání! (28) Také tehdy. Poznej ji! Ó urozený. co nepřetržitě setrváváš v tomto předsevzetí. (29) Tvůj intelekt je nyní prázdný. kdo čte. (32) 59 . nýbrž jako na intelekt o sobě. stavem dokonalého osvícení. je pravou skutečností. ať dříve důrazně přikáže: Ctihodný pane. nejvýš dobrotivým buddhou.žit všem žijícím bytostem. Ztotožnění obou je stavem dharmakája. buddhou Amitábhou. má přiblížit své rty velmi blízko k uchu umírajícího a zřetelně to opakovat. kdy zakoušíš čiré prasvětlo.

aby v době umírání nebylo třeba pomoci od jiných lidí. Nohy mají být nataženy. Tím pro něho nastává bardo se svou určující mocí. Důvěrná znalost čirého světla dharmakáji způsobí. (33) (15) V zemích tzv. Duchu umírajícího tak připomeneš stavění tváří v tvář konané po čas jeho života jeho guruem. Projevuje se uvědoměním. která se uplatňuje v podobě reinkarnačního postupu podmínkami bytí. je tento 60 . Jelikož však tato znalost čirého světla dharmakáji nebyla stejně běžná jako mystické zasvěcení.Opakuj to zřetelně třikrát nebo i sedmkrát. pozná-li takto své já. již označujeme jako kosmické vědomí. že vstoupí ve formě psychického dechu Brahmovou dutinkou (brahmarandhrou) do ústředního psychického nervu a odtud do nervů vedlejších. takže osvobození je jisté. Ale řekl jsem již. Právě proto však. Jakmile by se člověk v tomto stavu vědomí uvědomil. kniha čtvrtá. (17) Denní bytostné vědomí se vyvíjí z univerzálního vědomí tak. dosáhne trvale stavu dharmakája. severního buddhismu bylo zvykem. O přenosu pojednává v prvním svazku. že to bylo zvykem. nevedlo vždy toto zasvěcení k takovému úspěchu. má v této době povahu transcendentální. totiž do idy. Je to poloha na pravém boku s pravou tváří podloženou dlaní a levou rukou položenou volně rovně na těle. Stezka přenesení. a tato okolnost znamená uskutečnění absolutna. jejž běžně žijící člověk nepoznal a který proto přejde bez povšimnutí. Pokud je člověk zdráv. že toto uvědomění není snadné. přesáhl by přirozeně své dosavadní dimenze vytyčené časem a prostorem. Přinese mu to též poznání nahého vědomí jako čirého světla a konečně. snažili se lidé znalí těchto nauk pomoci umírajícímu čtením thödolu. že se ho umírající chytí a tím předejde bardu. aby každý člověk podstoupil mystické zasvěcení. Sedm tibetských textů. pingaly atd. jež přesahuje časově-prostorové dimenze. Čiré světlo je totožné s kvalitou. v němž mohou být věci smyslového světa představovány jenom jako obrazy typů. (16) O lví pozici se již mluvilo. Jde totiž o stav. Intelekt zahrnující zde uvědomělý vjem a současně též schopnost úsudku.

Za této okolnosti se bytostné vědomí stejně jako v okamžiku umírání odpoutává od bytosti a obrací se k novým okolnostem.proces celkem nezávadný. proto je dharmakája přechodným stavem do té doby. že jsou lidé jakožto bytosti odděleni od sfér zevního světa stavem dharmakája. jako se to děje u magiků. poslední přechod. Kdyby v umírajícím nebylo latentního životního pudu. který provází dovršení kázně zříkání se světa nebo odpoutávání se od něho. dokud ji člověk nepozná a nerozvine ve svém vědomí. že smrti předcházejí krize a stav dharmakája se proti nim jeví jako veliké ulehčení. procházejíce stavem dharmakája k novým prožitkům. Zdá se. provádějící jógu. který lze uskutečnit pouze niterným očištěním. To znamená. Je to tím. Vstoupí-li v tuto dobu do těla kosmický dech ve stavu vědomí. Jinak tomu je v okamžicích smrti. se toto světlo jeví jako hrůzná oblast Strážce prahu. kdo se „niterně vybavují“ násilím. A tak stejně živý člověk. Živý člověk totiž přechází oblast dharmakáji s balastem bytí a žití ve svém vědomí a to způsobuje. Chybí-li tato čistota. přenáší vlastně dohasínající životnost do sansarického světa. Příčinou je právě sansarická náplň jejich vědomí. tj. je přechod spojen se stavy. do svého prapůvodu. proto se tento přechod poněkud liší od toho. Vnější svět je však také sansáró. Člověk má tuto sféru smrtí opustit a vyzářit se do absolutna. Dokonce těm. jaký může uskutečnit živý člověk. Jen proto přechází ze sebe sama jakožto projevu sebevědomí skrze nejvyšší stav do oblasti mimo bytnost. jež mu nedovolí ve světle dharmakáji setrvat. neboť těchto sil používá ve svém životě. U mrtvého člověka je to však jeden. (18) Tento proces je shodný se stavem. před dobou vlastní karmické zralosti. To je nežádoucí. že se mu světlo dharmakáji jeví jako tvrdší. ať již u člověka živého. nebo umírajícího. jako člověk umírající přecházejí ze subjektivního světa do „velkého prostoru“. přilnul by 61 . První z nich je stav dharmakája a další jsou již jen oblasti procesů. Svitnutí čirého světla však u umírajícího vyvolává bezprostředně jiné pocity než u člověka živého. že je subjekt od objektivního světa izolován jakýmsi vakuem symbolizujícím potenciální čiré světlo.

stavem příjemným. Člověk může být duchovně vyvinutou bytostí stavem své mysli a citu. abyste měli vědomí naplněno nejvyššími kvalitami. ale tibetští mystikové tento stav neznají. že je zasvitnutí čirého světla pro mrtvého pouze okamžikem úlevy. Ale stav. jak chcete usilovně. ale cvičte si. Zmínka o trvání doby pobytu životní síly v ústředním psychickém nervu díky „dobrým nervům“ potvrzuje. ale rozhodně ne trvalým. Uskuteční-li se však tento stav u živého člověka. vykoupený zaživa. Tím jej člověk učiní nezávislým na dechu. že trvá v samádhi. tj. z nichž jedny představují strastné prožívání. Tím se stává. totiž zadržováním vdechu. že je to bezvědomí. je to následek krize. jež se jogínové snažili prodloužit cvičením kumbhaky. kdežto jiné téměř absolutní blaženost a svobo62 . resp. a budete duchovními lidmi. která mu nedovolí setrvat na místě. Po uvolnění se projeví jako nová hnací síla. aby měl zaručenou spásu. je džívanmukta. Komu se tento stav podaří rozvinout a udržet v běžném stavu žití. Potvrzovalo by to přesvědčení.k němu a tím by dosáhl osvobození. může být vystopován i užitím metody rozlišovací. Jsou to jen prchavé okamžiky. při němž vědomí vykazuje centripetální tendenci. nikoli jen technickými cvičebními úkony. snížení nebo vymizení pulsu a centripetální tendence vědomí budí dojem. Žijte tak. Je-li však životní pud u umírajícího potlačen. a přece se vám neotevřou brány absolutna. Přihlížejí k pulsaci životní sily. (19) To ovšem platí pro celý život. Pokud trvá. že stačí příslušnost k určité církvi. tak u umírajícího člověka. jestliže vaše mysl a vědomí budou naplněny světem. který provází období mezi výdechem a vdechem. Vlastně to skutečně je bezvědomí. stavu dharmakája. (20) Jelikož zasvitnutí čirého světla. U člověka umírajícího pak zastavování dechu. že duchovní dokonalost není závislá jen na mystických cvičeních a že zde působí ještě jiní činitelé. aby světský člověk měl zaručeno vysvobození pro několik psychických úkonů. obecně závisí na dokonalém fyzickém klidu. Ostatně by bylo velmi nespravedlivé. Bytí v rozličných sférách. říkáme. je člověk živ a jeho bezvědomí se týká pouze denního vědomí. jeví se tento stav jako bezvědomí jak u živého.

Je tu však tolik výjimek. Skutečná smrt nastává. trvá jen magnetismus. Je stanovena na základě přímého zjišťování. jak je předepsáno. ta se netýká krevního oběhu. (23) Předpokládá se. (21) Vytékání nažloutlé tekutiny z tělních otvorů je známkou skutečného rozkladu těla a tím i tělesné smrti. (22) Tuto dobu opravdu nelze určit. Nakonec i nebe by muselo být sférou. Necvičte. že není možné opírat se o stanovenou dobu. kdo získali zasvěcení. když ustane i tato pulsace. 63 . cvičte a nenoste v sobě tyto kvality a budete sansarickými bytostmi. V té době je již tělo opuštěno vyššími psychickými složkami a složkami vyšší životnosti. Kdyby tomu mělo být jinak. ale noste v sobě kvality absolutna. že mrtvé tělo v počínajícím rozkladu nadále setrvává v pulsaci. museli by ti. Magickou silou zpřítomňování nejvyšších stavů ve vědomí mohou ti. že každý člověk. jako jsou např. což obvykle trvá tři dny. a budete džívanmukty. nebo si sám zjistit dobu ustání vyšších emanací. jak ustává postup vyšších emanací. se nedá rozčlenit na základě bezprostředních skutků. V té době je tělo opuštěno i hrubšími psychickými faktory. jež člověk musí uskutečnit pouze silou ducha. Pokud tělo nezetlí. již známe pod názvem astrální tělo. si může sám pomoci tím. Člověk orientovaný do světa však tyto stavy nepozná. ale číst thödol. Zůstává v něm toliko subliminální nebo latentní vědomí. cit a pud. Mystická cvičení mají pomáhat k poznání rozdílných stavů. ale vzdouvání a klesání napětí životních sil. stále „cvičit“ a nemohli by pro stálé cvičení dojít klidu. kde se jen „cvičí“. že je schopno vnímat udělené mu poučení. které sleduje latentní pulsaci citů projevujících se pudy. kteří mystickým úsilím zvýšili citlivost. mohou dobře rozpoznat. Ostatně lidé. rozvinout subliminální vědomí do té míry.du. že se systematicky k tomuto stavu obrací. Podle jejich názoru se žití zemřelého člověka přesunulo z oblasti denního vědomí a krevního oběhu do oblasti psychických napětí. a proto si pomoci nemůže. kdo dosáhli spásy. který zná stav dharmakája a je schopen u sebe rozpoznat příznaky smrti. ale pouze na základě niterných stavů. který vytváří bytostnou siluetu.

že se umírajícímu představuje čiré světlo stavu dharmakája. Poznamenej svůj život skutky nepodmíněného milosrdenství. kdo tyto příznaky rozpoznává a zná význam stavů vědomí. Když je umírající upozorňován. který mizí ve vědomí samém o sobě a to je symbolizováno éterem. Je snad vně promítnutým typem záměrného cítění utvářejícího bytostnou siluetu ze subtilních substanciálních látek. Pak budeš žít ve stavu bezprostředně blízkém dharmakáji. Neboť jestliže člověk sám ze sebe nedosáhne bezprostředního vykoupení. Jóga však tento názor bezpodmínečně zamítá a zaměřuje vůli k životu ve vůli k bytí ve stavu bódhisattvy. ta do energie čili do ohně. žij jako bódhisattva. že právě toto tělo je jakousi podstatou těla fyzického. který člověka zcela oprošťuje od vztahů k diferencovanému bytí. je to známkou toho. osobnost a chtíč. kdo zvýšili svou postřehovou sílu.Může mu pomoci ten. neboť jeho jas se nezdá být vodního původu. které je jeho obalem. Proto má každý člověk jakéhosi dvojníka. jenž pochází z vodního elementu a jeví se jako čistá světelnější bytost. že ten. tvůj 64 . říká se mu. že má vůli k životu. člověče. abys již nekladl příčiny k záchytným momentům. Hmotné tělo je skutečně nižším vibračním polem. Proto nacházíme v thödolu toto odbočení. Dokonce se zdá. může se zdát stav dharmakája výhodnějším vzhledem k časným strastem. předpokládá. Jeho vodní charakter stejně obecný člověk nemůže rozeznat. Ve smrti se typ čili země vrací do citu čili do vody. (25) V mahájáně se nepřihlíží k nekompromisnímu dosažení stavu. kdo předčítá thödol. Je-li přítomna tato vůle. V každé případě však smrt znamená opačný pořádek než tvoření. aby se přenesl do citů. oheň do životní síly (dechu) čili do vzduchu. že „země klesá do vody“. Tento problém nás však nemusí zajímat. jež ostatně můžeme pokládat za cestu „přirozenější“. neboť tělo vzniklé z vodního principu se jeví jako silueta mizící ve svém čase. jako jsou např. (24) To znamená. Máš-li tedy. že opouští tělo a že je nutné. jejichž produktem je jemnější tělo viditelné těm. přání žít.

tak v obecném smyslu. která je vede k podmíněné existenci. Toto nebezpečí je zažehnáno cílevědomostí v konání. již si nemohou přát. Tak se cílevědomým usměrněním k dobru vytváří pojítko mezi dobrem a věděním. přece vědomě konané dobro člověku ponechává možnost volby a rozeznávání. V takovém životě se vyčerpá jejich karma. když nelze jednoduše a bezprostředně dosáhnout nejvyššího stavu. že nás karma nutí žít. — Tedy nic než rozmach ruky proti neviditelnému nepříteli. jehož převaha by mohla světu jenom prospět. zlým lidem. jaké byly předchozím revolučním kvasem vyřazeny. aby mohli žít pro blaho všech bytostí. co vlastně chtějí. Tuto situaci nejlépe rozřeší nejvyšším předsevzetím ve sféře bytí. který se nedá ničím zevním uchopit. A nemusíme se obávat. (27) Prováděl-li umírající za života cvičení. jenž zabraňuje úpadku a nakonec lenivosti. jímž své vědomí povznášel do stavů nadsvětských. Ve strastných stavech vzhlížejí k nirváně. Zde může pomoci jen předsevzetí sloužit všem bytostem. že kdyby si tak počínali všichni lidé. jaká ve světě zavádějí revoluční povahy proti tzv. která hromadí zásluhy a tvoří z nich přirozenou ochranu před strhující mocí zla. chtění a nevědomosti. vznikajícím ze sobeckých pohnutek. neboť lnou k diferencovaným stavům a bytostnému žití. a to jak v subjektivním. dosahuje nejvyššího stavu přirozeně. Lidé však nevědí. Kdo takto žije. došlo by k jakési dekadenci v dobru — tedy k jevu. Po vyčerpání tužeb se dostaví nirvána sama sebou. (26) Takto může být umírající usměrněn k existenci. Tím je jen vytvořen tlak a protitlak. Hrot této karmy odstraníme žitím pozitivním. kde se objevuje přemíra jediné kvality.život bude plodit nirvánický stav a tím přestane vytvářet předpoklady pro nové existence. Je totiž jisté. a připomněl by si je v této chvíli. I když pojem dobra vytváří představu neodporování. To uděluje sílu k odporu proti vlivům. jak je formulováno přáním. 65 . cílevědomost je aktivní postoj. který nastává tam. v němž dáváme. aniž co přijímáme. Z nich vznikají revoluční převraty a jejich konečným výsledkem je. Proto můžeme toto předsevzetí jenom chválit. Tisíciletá říše tedy nevzejde z opatření. že se moci chopí stejné povahy.

když člověk. vetknutých do bytosti v minulé existenci. že zná základní stavy života a smrti. že mluví-li se o buddhovi. Nemá -li v ně důvěru. a proto objektivním stavu vědomí. a dokonale osvojených znalostí. Je provázen pochopením. jež se do nynější existence přenesly psychickým materiálem. ale jako projev předsevzetí. To znamená. (28) Jde tedy jen o kritické okamžiky bouřlivého vzdouvání životnosti. jenž tuto existenci oživuje. avšak pouze tehdy. nepozná je a toto záření mu může připomenout jeho duševní a karmickou bídu a tím jej od sebe odvést do sansára. který stoupá. (30) V této souvislosti je nutno chápat stav buddhy jako stav čistého intelektu. nýbrž o stavu vědomí a intelektu. můžeme-li okamžik umírání a smrti samé správně určit. jako když se u malých dětí nebo mladých lidí objevují jisté vlohy. nazírajícího a vnímajícího stav dharmakája. Ty vždycky dřímou v bytosti jako psychický potenciál. niternými popudy a neujasněnými touhami. dokud se jimi nenasytí a nezatouží následkem toho sama po nejvyšším stavu. (29) Připomínka. Potom se vlohy objeví v plné síle jako charakteristika jejich fyzického bytí.pak by se v jeho budoucí inkarnaci dostalo na povrch. ale o prožívání skutečnosti. že každá monada půjde životními zkušenostmi tak dlouho. Když toto vzdouvání ustane. Proto nemáme žádnou vlohu chápat jako „dar shora“. Možné to je. až překročí hranici mezi podvědomím a vědomím. nemluví se jen o Siddhartovi Gautamovi. nelze již mluvit o čirém prasvětle. Proti stavu Krista je stav buddhy vůči světu pasivnější. postihované právě smrtí. Je to obdobné. (31) Symbolem tohoto vědomí je stav Krista realizovaný v Ježíšovi. zůstává k němu stav buddhy neutrální. kdežto stav buddhy duchovní zralostí. Jinak by musel budovat na dohadech. má u umírajícího vzbudit důvěru v toto světlo. který sleduje umírání u svého bližního. Zatím co Kristus objímá bytí jako dharmakája v pozitivním smyslu. je tak dalece školeným jogínem. Proto je dobře. že záření čirého světla čisté skutečnosti je nejvyšším dobrem. Stav Krista je proto duchovním mládím. 66 . ale o čistém. do denního vědomí. v němž nazírání není znečišťováno předsudky a osobitým postojem.

jaké mu poskytuje jeho vidění. že čistý stav dharmakája může být též poznáván jako děsící temnota. že jde o metaforu záchytného stavu na eventuálním sestupu do nižších bard. pokud člověk nepozná dostatečný počet stavů. na věk Brahmy. nepřirovnával bych „prázdné“ vědomí k plamennému božství. Stavění tváří v tvář má tuto situaci změnit k nejvyššímu prospěchu člověka. (32) Stav buddhy se týká kvality vědomí. že čiré prasvětlo nebylo poznáno. Proto se domnívám. (33) Řekl jsem. Tím je tedy stav buddhy stavem. Pak následuje jasný stav ducha. které v každé prázdnotě objevuje všeničící a všepohlcující temnotu. Obáváš-li se. jehož trvání na základě toho může být stanoveno na jedno světové období. (34) 67 .A protože je přirovnáváno k dhjánibuddhovi Amitábhovi. z nichž bude stav dharmakája eliminován. co se nazývá podružným čirým světlem. ale k čirému jasu. kdežto stav buddhova ducha bytím. Podle dobré nebo špatné karmy člověka uniká životní síla pravým nebo levým psychickým nervem a vyúsťuje v některém z tělesných otvorů. Pak je člověk odkázán na informace. Začne svítat po době o něco delší oběda po zastavení dechu. je ztotožňováno s plamenným božstvím a veskrze pozitivním Duchem božím. kdežto buddhův duch je předpokladem inkarnace nezatížené mravními nedostatky. Vzhledem k tomu se stav buddhy může vyskytnout i u bytosti mravně poněkud nedokonalé. že (zemřelému) svítá to. Pokud jde o mne. kdežto stav buddhova ducha označuje upevnění v tomto stavu vědomí. můžeš se s jistotou domnívat. totiž k Amitábhovi. Poučení o druhém stadiu čhikhä barda: podružné čiré světlo spatřované ihned po smrti Tak se poznává čiré prasvětlo a dosahuje se osvobození.

kdo čte. (38) Osoby.Jsem mrtev nebo nejsem?‘ Nemůže to zjistit. která předcházela 68 . použít k poučování. jenž jsi ušlechtilého zrození. kdo je na pokročilém stupni. Také se ještě nesetkal s hrůzyplnými jevy nebo zážitky. Toho. Jsou však též osoby. medituj o něm jako o bytosti s hmotným tělem! (37) Nechť ten. jako by bylo zrcadlením měsíce ve vodě. které však úporností choroby. u nichž se nepředpokládá. Byl-li zemřelý člověkem z lidu. takto mluví a důrazně přikazuje. které byly za života guruem stavěny tváří v tvář skutečnosti. řekni: Medituj o velkém milosrdném bohu! Takto stavěni tváří v tvář poznají jistě bardo i ti. medituj o svém ochranném božstvu (božstvo musí být nazváno jménem).Trvání stavu (čirého prasvětla) po dobu jednoho oběda závisí na špatné nebo dobré nervové soustavě a také na zkušenostech ze stavění tváří v tvář stavu čirého prasvětla. a slyší pláč. Děsivé karmické přeludy se však ještě neobjevily. Když princip vědomí vystoupí z těla. Musí jim pomáhat guru nebo bratr téhož řádu. soustřeď na ně usilovně své myšlenky! Medituj o něm. (35) Této doby musí lama nebo ten. avšak neexistující. jak je byl zvyklý vídat. Tomu. neuchyluj se. Vidí příbuzné a známé. předčítej úvodní líčení a text meditací o jeho ochranném božstvu a pak mu řekni: (36) Ó ty. volej třikrát jménem a opakuj znovu a znovu dřívější poučení o stavění tváří v tvář čirému světlu. nemohou samy od sebe poznat správně bardo. jež způsobuje bůh smrti. praví zemřelý sám sobě: . kdo je na domnělém stupni představ. jež se s učením dostatečně seznámily. viditelné. kdo čte. Existují (věřící) lidé na dokonalém nebo méně dokonalém stupni představivosti. že je poznají bez cizí pomoci. a přece se s ní důkladně neobeznámily.

(42) To. vystupuje pocit volnosti. bývá osvobozen z působení karmy tím. I ty je nutno poučovat. že se setká mateřská skutečnost se skutečností potomka. Jako sluneční paprsky rozptylují temnotu. Tak vzniká bardický dvojník. to je u jeho zrodu. (43) (34) Po zasvitnutí čirého světla se tedy životní síla vrací zpět do těla zemřelé bytosti a na základě sklonů potom tíhne k vystoupení některým z tělesných otvorů symbolizujícím karmu těch kterých náklonností. dosáhne se svého cíle. pro něž je nazýváme tělem přeludu. na něž se omezovala jeho činnost. jenž mešká na druhém stupni barda. je intelekt probuzen a osvobození je pak možno dosáhnout přesným voláním do paměti mrtvého. Jakmile se tato životní síla jako nositelka potenciálního sebeuvědomování od těla osvobodí. kdy přestávají 69 . tak rozptyluje čiré světlo na Stezce sílu karmy. neboť ještě nevyvstaly karmické přeludy a neodvracejí zemřelého od cíle. jenž je vnímán ve formě duševního jasu. Byl-li v tomto stavu úspěšně poučován. dokud byl živ. svítá myšlenkovému tělu. Vědoucí v nás se vznáší kolem míst. (35) Osvobození potenciálního sebeuvědomění od těla činí sebeuvědomění výraznějším. co se nazývá druhým stupněm barda. zda je opravdu mrtev. I pro ně je nezbytné poučování. (39) Jiní zase se třeba s učením obeznámili. Bylo-li dosaženo osvobození na prvním stupni barda. nejsou schopny odolat přeludům. jímž jest osvobození. je to nejlepší. Když se nyní použije speciálního učení thödolu. Toto první sebeuvědomění však probíhá v období. jako se člověk chápal za pobytu v těle. (41) Zemřelý neví. a obestírá jej jakýsi jas. Nestalo-li se tak. protože rušili sliby nebo neplnili poctivě podstatné závazky. (40) Na druhém stupni barda má tělo kvality. museli však žít v bídných poměrech. jenž chápe sebe stejně.smrti.

Proto se tato poučka týká toho. že se mrtvý člověk ocitá ve stejném světě jako za života. To ostatně platí pro každý případ. že je absolutním bytím. již představuje svět a všechny jeho věci. který lze na dvojníku mrtvého pozorovat. Svět a vesmír máme chápat jako subjektivní oporu pro myšlení a uvědomování. v němž pokládá věci za takové. Současná situace mrtvého se proto nejeví jako tragická. Mrtvý člověk totiž ve svém dvojníku dává sám pozor kolem sebe a je dychtiv zvědět. Obracíte-li se k Bohu. aby zemřelý člověk znovu neupadl do omylu. Maria a eventuálně některý ze světců. Tento zmatek je předzvěstí. Domnívám se však. která je vytvořena prostředím. že se dvojník mrtvého člověka příliš zajímá o svůj současný stav. ve vyšších naukách nejde o definici objektivní skutečnosti. neboť bardický stav zemřelé bytosti jí skýtá možnost všechno dobře vnímat. kterých může přirozeně užívat každá tělesná bytost. 70 . že pak představa budí děs. nýbrž na tom. nezáleží na tom.být účinné psychické zábrany. jaké jsou v jeho představě. Ty způsobují. jemuž se klaní jako prostředníku mezi sebou a Bohem. Ten. bardo prožívání skutečnosti. že tuší. aby překonal moc. zdá se. než se mu zdá být Ježíš. Chápe ho jako bytost transcendentní a to je předpoklad pro přesun vědomí na širší bázi. že jste přenesli myšlení na širší základnu. kdo ho chce poučit. myslí vždy existenci univerzálnější. Čím nekonečnější jsou naše psychické opory. že zábrany v dorozumění jsou v tom. (37) Pro křesťany přichází v úvahu Ježíš. že kdyby se o božstvu meditovalo jako o skutečné bytosti. odmyslíme-li si zmatek. než je ta. která se ho dotkla. že se mrtvý člověk ve svém dvojníku stane pasivním a za těchto okolností se uvádí do chodu tzv. proto musí mít dost silný vliv. že o něm máme uvažovat jako o představě oděné do hmotného těla. co se právě stalo. Maria nebo světci. zda takovýto Bůh existuje či nikoli. Pokud jsem toho byl sám svědkem. že došlo k jakési katastrofě. (38) Uvažuje-li člověk o Bohu. než jsou vjemy a myšlenky dotýkající se smyslového světa. (36) Tato doba je k poučování o bardu jistě vhodná. To proto. Tím se předmět meditace stává pouze účelným. Ale thödol nás poučuje. o němž jste přesvědčeni. ale s tím. začala by zrcadlit i nedostatky člověka.

mystické školení nepozbývá smyslu. A zatím. který již poznali. Že je celá jejich mystická snaha vypočítána na příznivé časné výsledky. že mystické zřetele mají být obráceny k definitivnímu řešení karmických a duševních problémů. Fundamentální karma provázející tělo na cestách jeho bytím může být v mnohém ohledu odstraněna toliko „tvrdým zasvěcením“. např. že budou vykoupeni. co již byly odstraněny všechny subjektivní potíže. kde 71 . jim již zaručují. čili že tyto stavy prožili. odstraňuje jen budoucí výsledky bezprostřední činnosti. Tím ovšem pro mystika našeho kontinentu. kdy zažívá konkrétní dotyky božství. Proto určují-li evropští mystikové stupeň mystického vývoje podle toho.. kosmického vědomí. že mystiku a smysl mystického úsilí a vývoje vůbec neznají. podstoupil jeden ze základní řady mystických vůdců školy Kagjüpa Milaräpa. Avšak i za předpokladu.tím rozvinutějšími se stáváme jak v chápání. že lépe snášejí bezprostřední nevyhnutelné strasti způsobené karmou provázející současné bytí z nedohledných dob minulosti. že mystické poznatky týkající se vyšších stavů. Pokud je toto školení správné. že se pro ně nejvyšší stav. čirého světla apod. jenž touží po bezprostředních výsledcích svých snah. dharmakáji. Osud se do ní vměšuje a následkem toho může být člověk postihován osudovými obtížemi i v době. tak v uvědomování a vnímání. jaké např. aby se prostřednictvím nastávající nekompromisní mravní kázně projevilo konečně i tam. z předchozích zapomenutých existencí. jim nic nezaručuje jednoduchý přechod do absolutní svobody. že je zdráv a vyhýbá se mu neštěstí. že se mysticky pracujícímu člověku dobře vede. Tyto překážky se totiž neodstraňují právě dosaženou mystickou dokonalostí. To se může projevit tím. že těmto termínům dobře rozumějí. Nechť je známo. Tíživé životní podmínky a úporné choroby mohou i u velmi dobrých mystiků obracet zájem do nižších sfér. odstraňuje především mnohé subjektivní potíže a tento výsledek se u pokorných lidí projevuje tím. Že pracuje-li člověk mysticky dobře. roste časné blaho a prorůstá celým bytím. (39) Nedosti zkušení mystikové se domnívají. jež by rádi přijali i z jiných zřídel než mystických. stane nedosažitelným. dokazují tím jen to.

Tato vlnovka vytváří amplitudu uvědomovací schopnosti. Její hoření mez znamená největší rozvinutí denního vědomí v životě. je tedy variabilita uvědomování tak potlačena. dostanou do pohybu podle téhož zákona jako masy 72 . nejnižší ono bezvědomí ve smrti. že pomalu přestane být lidskou a začne být božskou. Vyšlehnutí bardického vědomí souvisí s objevením se bardického bytí (těla). že nahromaděná karma daleké minulosti zničí tvé současné bytí na slibné cestě mravního zdokonalení. A stane-li se. třeba i nesmyslném. Nová inkarnace tedy nemůže být horší proto. tj. žes prohrál svou hru o nejvyšší dosažení právě nyní. která jako bardická bytost stála v nohou svého vlastního dřívějšího těla. nedochází k pohybu masy znamenající duševní život. Může se dokonce stát. Proto žij tak.byla bezprostředně po duchovním probuzení jiná karma v odboji. Ale o její situaci se čtenář dočte na jiném místě. To bylo zřejmé u oné mrtvé osoby. při nichž tebou zmítala bouře živočišnosti? Nejvyšší stav Ducha je kvalitou bytí. Především bezprostřední a potom širší. aby živočišnost nemohla určovat tvé životní zaměření. První se udává na čáře. že se amplituda vědomí takřka neprojevuje. takže zevní situace mrtvého se zdá být úplně podobná situaci předchozí. Po kratší nebo delší době se však masy. Nebo snad domnělý mystiku chceš být netrpělivý a žádat božské adeptství za několik zkřížení nohou a soustředění. tj. Když se však toto tělo objeví. za jeho života. o němž se zde mluví. Tímto způsobem jistě morálně přehodnotíš svou bytost do té míry. intelektu bytí posmrtného. která je sama vlnovkou. Vlastnosti pevně v bytost vetknuté nikdy nezmizí. v té době však již mrtvého. které je ohraničeno zánikem svítání světla dharmakáji a vyšlehnutím bardického vědomí. Ale variabilita uvědomování vykazuje dvojí změnu. ale bude obohacena o vyšší morální vlastnosti. (40) Od okamžiku smrti do okamžiku probuzení intelektu. pak na tom mnoho nezáleží. které již nemusí připustit nepřátelským silám úspěšné zásahy. s nimiž disponuje duševní živost. že nové poznání absolutna bude proneseno celým životem i okamžiky smrti a že povstaneš jako dokonalé bytí nebo sama dharmakája.

jenž zřejmě vykazuje božskou povahu. že silou koncentrace začal víc a víc pohybovat celou psychickou bytností. jehož povaha závisí na stejném zákonu jako odpařování. zpřítomňuje ve vědomí vlastní tělo. Posléze zakotví v „božské říši Středu“. je diametrálně protichůdný bardickým procesům. běžný jev. totiž oblastí dévů. se jeho vědomí začne probouzet v oblastech huno (v peklech). v níž dosáhl vysokého stupně tohoto soustředění. opírající se o zasažení „oblasti atavismů vlastního bytí“. Ji73 . Putování těmito sférami skončí v tu chvíli. A protože se tyto formy prostřednictvím koncentračních postupů zčišťují. Musí však tomu tak být. totiž na základ psychické bytnosti. jestliže jen udrží vědomí vedené soustředěním. tu v okamžiku. Nejdříve je bardická bytost na úrovni svého vlastního uvědomění oslňována jasem. jež svítá v prvním dni bardických procesů. ve sféře Vairóčany. se může jógickým úsilím změnit. že duchovní vývoj. A tímto okamžikem se formuje bardický kaleidoskop. kdy byl díky pohybům touto bytností psychicky přemodelován. totiž oblastí zvířat a lidí a posléze vrcholnou sansarickou. Projde těmito stavy proto. začne jeho vědomí procházet jednak levostrannou duchovní oblastí prétů a asurů. Pak jeho vědomí opustí „svět psychicko-fyziologické bytnosti“ a začne se pohybovat oblastí „rúpadhátu“ (božských forem). prochází vědomí takto usilujícího člověka stále vyššími ráji a nebesy. jednak pravostrannou. jehož stavy a pocity se mu živěji a živěji připomínají. Když se však stejným způsobem upíná na samu podstatu svého fyzického bytí. které se ukáží být bohy nejprve řádu dhjániů a později héruků. opět blížit ke svému dětství. A když pak dál začne pohybovat emocionální soustavou svého bytí. protože jogín musí nejprve zasáhnout samy základy psychického bytí. aby setrvávalo v imaginovaných nebo vůči tělesnému bytí abstraktních formách. Z tohoto postupu je zřejmé. že se věnujeme jógické praxi. Když si např. že se člověk psychologicky vzdaluje svému dětství a přibližuje se stáří. Tento jas se však následkem vměšování konkrétního uvědomování začne měnit ve formace.vodní v oblasti hvězdných přitažlivostí. Za života si z této situace můžeme vzít poučení tím. kdy pohne atavismy svého bytí. Např. začne se po nějaké době.

protože byl člověk dost silný. Je-li však vědomí přetíženo kladným poměrem ke stavům vznikajícím mystickými procesy psychického přepodstatňování. zda lze po tomto mostě přejít a tím sloučit zkušenost „klidného stavu dhjány“ s empirickým zakoušením světa. v tomto případě oblasti Vairóčany. vyjadřujících se v jednotlivých zážezích uvědomování. aby člověk přecházel ze skutečného světa do oblasti bardických přeludů a aby tím získal psychologickou zkušenost. že se po smrti s individualitou nic neděje. 74 . aby slučoval zkušenosti „klidného stavu dhjány“ a zakoušení světa až k mezi. od lidí. která ho zachraňuje pro spásu v okamžiku smrti. jednak zakoušení světa. jež bude jejím následujícím vtělením. Když však nedojde ani k jednomu ani k druhému. jímž je bezvědomí. jaký v něm vzbudí sílu k dosažení cíle. od zániku svítání světla dharmakáji do vyšlehnutí bardického vědomí. Ale to je jenom poznámka. tj. jehož konkrétním vesmírným projevem je arúpadhátu. tyto stavy a zkušenosti slučuje. kteří tuto zkušenost nemají. pak idea „ já jsem“ přeskočí do sféry dhjániů. Obě uvedené zkušenosti mohou být použity pamětí jako zažité již stavy v následujícím postupu. Nás musí především zajímat. kteří mají přímou zkušenost s mystickým přetvářením vlastního psychického bytí. dospěl k mostu.nak by nenarazil na tak veliký odpor prostředí. Její vzpomínky z jedné existence do druhé nebudou přerušeny. na rozhraní těchto zkušeností. zažehne se idea „ já jsem“ v arúpadhátu. a proto zastávají názor. Tento stav umožňuje. kdy je vědomí začne chápat jako totožné. jak jsem již vpředu řekl. Z toho vzniká stav zvaný buddhovský. obtížené zkušenostmi jednak „klidného stavu dhjány“. Zatím. který se zakládá na slučování protikladů. že bude dosaženo stavu buddhy. Dosáhne-li této božské oblasti a je-li současně školen ve zpřítomňování si těla ve vědomí. kde se zažehne v podobě uvědomování. která je do jisté míry totožná s bytostí. Tímto mostem. jsou odděleni lidé. dochází k přenosu bardických stavů do oblasti denního vědomí. co uvědomování. To trvá. Disponuje-li denní vědomí těmito zkušenostmi a je současně relativně přetíženo kladným postojem ke světu hmoty. což znamená. pak bardické zkušenosti z něho učiní tulku — bytost.

To znamená. pravdu a sebepoznání. která působí jako nezřetelný vánek. Ve skutečnosti omezeno je. náhle. kdežto vlna následující ho může vrátit zpět do života všednějšího. nemusí toto sjednocení přinést evidentní duchovní svobodu. Není v nich těkavosti jako v tělech bardických. že to jsou těla trvanlivá. dává se hned cestou karmy. V bardickém těle je tomu jinak. že se i v době smrti pozná v tomto stavu. že tu není bezprostředního zprostředkování vztahu ke světu pomocí smyslů. to znamená. Proto se jeví. ale zůstává tělem. ale k získání zpevňující struktury. Jeví se jako příznak odpočinutí. na níž člověk setrvá75 . Pro tyto tendence je označováno jako bardické tělo. která ho vynáší do této oblasti. Na prvních stupních barda to vždy znamená nejvyšší uskutečnění. které pochází z dozrálé karmy. „Setkání mateřské skutečnosti se skutečností potomka“ je obrazné vyjádření pro vědomí samo o sobě a vědomí ve mně. aby se mu tento stav mohl sám sebou připamatovávat. Je to totiž pouze jedna z vln života. že na bardické úrovni může být dosaženo dokonalosti bezprostředně. Vzhledem k tomu. (42) Tento jas není jen vizuální. udělené za strasti smrtných prožitků. Je zřejmé.(41) Bardické tělo je mléčně bílé a průsvitné a nejeví známek omezení. je u dokonalejších bytostí trvalý. Musí být dosahován tolikrát. Pak bude mít zaručeno. neboť nepřechází v beztvaré substance. Jakmile je přijato bardické tělo. ale jejich charakter naznačuje. jedním rázem. Pokud je člověk v těle. Dokonalejší bytosti mívají těla podobná. jako kdyby nebylo ničím omezeno. Jde proto o stav umožňující správně poučenému člověku sjednocení stavu prožívání ve vlastním vědomí se stavem kosmického vědomí. Dává se tou cestou. až se s ním člověk dobře seznámí. že v něm tkví náklonnosti k strastnému bytí. Proto je nezbytné „stav sjednocení“ znovu a znovu opakovat. prchavé období dokonalosti a svobody. ale projevuje se i ve vědomí a vnímání. že blažený stav. který člověk získává na prvních stupních barda. (43) Vědoucí v nás: vědomí a určující schopnost intelektu. stane se pochopení nejvyššího stavu jeho uskutečněním. neboť nikdy nesměřuje k rozplynutí.

že ho zbavují šatů a očišťují lože. děsí ho. že mu příbuzní odkládají stranou jeho díl jídla. v němž se zjevují karmické přízraky Když zemřelý člověk nepoznal čiré prasvětlo. jak ho volají. kde spal. Všechny tři mu nahánějí hrůzu. (44) V čhöňi bardu zemřelý prožívá zvuky. světla a záření. Jakmile se zde ocitl. dosáhne osvobození. Poznáme-li tento stav za života v lidském těle. jak důležité jsou zkušenosti se stavem dharmakája. Zavolej zemřelého jménem a vysvětli mu přesně a zřetelně toto: (45) 76 . Nedosáhl -li však osvobození ani zde. kdy se životní potenciál neprojevil vyvstáváním přeludů objevujících se na dalších stupních barda. musí být použito stavění tváří v tvář bardu při prožívání skutečnosti. Proto můžeme být zachráněni před dalším působením karmy a přepodstatnit se až v bytí kosmické. v době.val pro své zvyky. A z toho je zřejmé. takže odejde nespokojen. ČÁST DRUHÁ: BARDO PROŽÍVÁNÍ SKUTEČNOSTI Úvodní poučení o prožívání skutečnosti ve třetím stadiu barda. potom svítá třetí bardo neboli čhöňi. slabosti a náklonnosti. zvaného čhöňi bardo. neboť má velikou sílu a může velmi prospět. Je velmi důležité číst toto „veliké stavění tváří v tvář čhöňi bardu“. Při vstupu na úroveň čhöňi barda může (zemřelý) vidět. poznáme ho i na prvních stupních barda. Může slyšet všechen pláč a nářek svých přátel a příbuzných a ač je může vidět a slyšet. nemohou oni slyšet jeho volání. ale poznal čiré světlo druhého barda. lekají a působí mu velkou únavu. V tomto třetím stadiu barda se počínají zjevovat karmické přízraky.

totiž přirozený stav barda v lůně. přece nemáš sílu v něm zůstat. která jsou vyzářením mých vlastních myšlenkových forem. kdy počíná nejisté prožívání skutečnosti. Nechť v tomto nesmírně důležitém okamžiku. bardo snů. ale pomni. co se jmenuje smrt. Z těchto tří jsi do včerejška prožil bardo okamžiků smrti. nebuď sláb! Rozpomeň se na vzácnou Trojici! (47) Ó urozený. kráčej dál. ať tě v čhöňi bardu potká cokoli hrozného a strašlivého. čemu tě teď postavím tváří v tvář a přimkni se k tomu! Ó urozený. nebyl jsi schopen přimknout se k němu a tak jsi musil putovat sem. smrt postihuje všechny lidi! Nelpi na tomto životě z lásky nebo ze slabosti! I když na něm ze slabosti ulpíš. Nelpi na tomto světě. Ač ti svítalo čiré světlo skutečnosti. nyní nadešlo to. jež se mi zjevují. bardo (při prožívání) skutečnosti a bardo. prožíváš tři barda: bardo okamžiků smrti.Ó urozený. bardo okamžiků smrti. Je v nich obsaženo podstatné tajemství poznání: . bardo extatické rovnováhy v hluboké meditaci. jsem prost bázně. Toto je těch šest bard. Odcházíš z tohoto světa. naslouchej s celou pozorností a neodbočuj! Je šest stupňů barda.Nechť v okamžiku. bardo (při prožívání) skutečnosti a bardo zpětného postupu při hledání nové formy sansarického bytí. že nejsi sám. kde hledáš nové zrození. čhöňi a sipä. jako zrcadlení svého vědomí. Maje v srdci jejich smysl. kdy mohu dosáhnout „velikého konce“.‘ (48) 77 . Nyní budeš prožívat druhá dvě barda. strachu a hrůzy z přízraků! Nechť poznám všechny obrazy. Nezískáš tedy ulpíváním nic. nemám strachu před pokojnými a hněvivými božstvy. nezapomeň těchto slov. Věnuj nerušenou pozornost tomu. (46) Ó urozený. leda bloudění v tomto sansáru. nechť je poznám jako přirozené přízraky barda.

Úplně stačí. Bez vztahu k mrtvému tělu totiž bardické pochody nejsou vůbec možné a odpoutávání bardického těla je proces. úctu vzbuzující. pokud je to vzhledem k jeho mrtvému tělu možno. zaleknout. Proto se snaží vzdálit se od svého těla. oslepující. duch). pak ať jsi v lidském světě prováděl jakoukoli meditaci nebo zbožné cvičení — když jsi nepoznal právě tuto potřebnou nauku — světla tě zadrží. (53) (44) Dávat stranou díl jídla pro zemřelého je tibetský zvyk. světla nebo záře — všechny tři – – neublíží ti. zaleknout. Je to přirozené znění tvého skutečného já. proto vidění není symbolické. ó urozený. Nedej se tím zastrašit. ať se zjevují jakékoli obrazy hrůzy a strachu. Po ukončení tohoto procesu jsou substance převtěleny (nikoli však tzv. když víš. Nemáš-li tento nejdůležitější klíč k naukám – – nejsi-li schopen poznat světla. mírný. Nemůže-li se mrtvý vůbec dorozumět se svými blízkými příbuznými. nepoznáš-li nyní své myšlenkové útvary. musil jsi prožít záblesk čisté pravdy. Poznej ji! (50) Ze středu záření je slyšet přirozené znění skutečnosti. probouzí se v něm neblahé tušení. Nedej se tím zastrašit. planoucí. Nezapomínej na důležité a tajné umění. podobný fata morganě. zvuky. který trvá určitou dobu. Zajišťuješ si tím poznání. To poznej jako bardo! (52) Ó urozený. 78 .Opakuj zřetelně tyto verše. nechť se děje cokoli. jež nyní máš. uvědomuj si jejich význam a kráčej kupředu. když se tvůj duch loučil s tělem. se nazývá myšlenkovým tělem sklonů. Protože nemáš hmotného těla z masa a krve. rozléhající se jako tisíc hromů společně hřmících. že přeludy jsou tvé vlastní myšlenkové formy. které je v nich obsaženo. znepokojit! Je to záření tvé pravé podstaty. jaká se vznáší nad krajinou zjara v přerušovaném proudu chvění. Nemůžeš zemřít. zvuky a záření — budeš nucen bloudit v sansáru. zářící a zázračný. znepokojit! (51) Tělo. zvuky ti naženou hrůzu a záření tě poleká. (49) Ó urozený.

V ní ten. že život se nemusí navždy podobat „mrtvé usazenině“. jehož síly v bouřlivých nárazech vytvářejí figurace a ty se hned zase rozpadají. kdo je postřehuje. kdo přiměl uvědomování. To všechno vyluzuje zvuky. Podle vlastních zkušeností bych je zařadil mezi vjemy. aby v náležité míře vykazovalo centripetální tendenci. k nimž může dojít jen za hlubokého psychického utišení provázeného centripetálním tokem uvědomování. které pro svou vyšší oktávu unikají bytostným smyslům. ocitá v substancionálním světě. z něhož až po dlouhých dobách vzejdou „klidné“ světské skutečnosti. světla a záření náleží do skupiny procesů substancionálních. Nehledě k tomuto problému jsou jen symbolem skutečného přesunu vědomí do neobvyklých oblastí. v přiměřených zvukových efektech. že ani v lájajóze ani v bardu nejde o zvuky božské. se mysticky zkušeným lidem zdá krásný. který je tak bouřlivý a vyvolává tak zlé dojmy. že je jejich původ nadsvětský nebo božský. které je za jiných okolností neslyšitelné. aby nezačaly vystupovat hluboce otřásající dojmy. Tento svět. Co však je nám platné vědět. že svět a bytí budou existovat ještě po nedohlednou dobu. že jsou tyto zvuky stejně nebožského původu jako třeba zvuky zvonů? Potkávají nás v neobvyklém stavu vědomí a to vytváří dojem. že je vědomí provázeno i smysly. že tyto oblasti jsou mnohem rozsáhlejší než sféra světa smyslů. neunikají však těm. Tyto bardické jevy jsou obdobné vjemům provázejícím vývoj podle pouček lájajógy. náhle slyší tvůrčí dění. Co však o tom všem ví bardická bytost? Zpravidla vyšla z by79 . Na této cestě uvědomování se člověk. přesunu tak dokonalého. než mají smysly spolupracující s denním vědomím. Jejich projev ve formě objektivního dění se dotýká vyššího rozsahu ve vidmu. ale přírodní. Jako předzvěst se jeví. Jeho fenomenální jevy zaručují tomu. K tomu je třeba dodat. kdo se centripetálním usměrněním svého uvědomování přenesli do této oblasti i se svými smysly. který usměrnil pozornost k centru své bytosti nebo který vstupuje do barda. které jsou sice ve vyšších kategoriích vibrací. jíž je naše tělesná existence i její objektivní svět. Tím chci říci. Proto ani střízlivý úsudek nezabrání tomu. Člověk se tu přece jen ocitá v dětském světě a ten se projevuje neuspořádaným chaosem.(45) Zvuky.

proto v ní zvuky. Někteří lidé jdou životem jako ve snu nebo světem přeludů a v tomto stavu stále hledají lepší formy bytí nebo prožívání. kterou by neprožil. 80 . stav. který je dost hodnotný. jako jsou bohové v bardickém světě. To znamená. jehož obětí je intelekt. V bardu je však toto zakotvení bezprostředním cílem bardického bytí. Zírá-li někdo na dění. kde intelekt již není tak obnažen. až získá tolik životních zkušeností. Neboť hledí-li člověk stále na strašný a nemilosrdný zápas tvorů hájících svou existenci tím. nemůže nepociťovat její bolesti. Pak se stane indiferentním podle představ buddhismu. stává se moudrým a moudrost nelze odlučovat od soucítění. Moudrost je totiž spojena s pochopením. Tento stav symbolizuje dokonalou přípravu na nezrušitelný stav nirvány. To se vztahuje na bardo i na skutečnost. pak mu i nepatrný soucit s trpícími bytostmi připravuje lázeň nepopsatelného utrpení. to opravdu vyžaduje neohroženost a velikou duševní sílu. který lze označit za všebytostné zastavení. že její tvůrce — mrtvý již člověk — ve svém myšlenkovém světě vytvářel stejně neobvyklé personifikace. kdežto v životě je následkem nedostatečné odolnosti a hrdinství. V posmrtném stavu se celá bytost stává hledáním nebo cílem (uspokojením). a proto může odpočívat v jakési otupělosti ve stavu poměrně úzce omezeného prožívání. aby pochopila. nacházíme jej i v denním životě. že správný názor na život nevyhnutelně vede k soucítění. že se tu nehledá pevné zakotvení. Být stále ve skutečnosti a zírat do ní. kdo již za života nedosáhl cíle. musí putovat bardem prožívání skutečnosti. ale jenom tím. Proto ten. reprodukce barda při hledání nové formy bytí. To je např. dokud nenajde místo pro vznik nové objektivace svého sebeuvědomění. Všechno je to pro ni tak neobvyklé a není možné. že vyžadují oběti na jiných tvorech. které je pramenem strasti.tí zcela orientovaného do světa. světla a záření mohou budit jen hrůzu. A tak musí procházet úděsem. Ale každé putování skončí útěkem před prožíváním skutečnosti do nějaké formy. že každá bytost cítí. kdo to chápe. (46) Uvažujeme-li o bardu jako o procesu. Poznávající člověk ji překoná teprve tehdy. že prakticky již nebude bolesti. které se snad od posmrtného barda liší.

jakou mu rýsuje správná duchovní nauka. Na základě toho jsem mohl konstatovat. Jestliže tedy někdo dovede do svého vědomí pojmout „kvalitu vzduchu“ a nechá ji procházet tělem. onen biologický faktor. které právě máme. Proto je nutno neustále dohlížet na van dechu. chopil se nosiče.aby člověk podnikl cestu životem. že ten. musí k ní kráčet mravním přehodnocováním své bytosti. Ale tím se opravdu nic neřeší. aby ve formě vánku provívaly tělo a tímto způsobem odstraňovaly všechny smrtící zplodiny. Neboť dříve či později ukáže život každému člověku svou bolestnou tvář a pak jistě bude spěchat. než se nezkušenému člověku zdá. Silou vůle je musíme přimět. Tento proces založený na podmínkách se některé okultní směry snažily brzdit dechovými a mentálními postupy. Pokud je mi známo. jehož pomocí vyloučí závadné zplodiny. kdo touží po nesmrtelnosti. Jsou však dokonalejší stavy bytí a jejich trvání je tak dlouhé. se to instinktivně snaží učinit lpěním na životě. přijímalo jako objekt „prostorové a myšlenkové nekonečno“. podařilo se mi též přeorientovat vědomí tak. že místo aby jen akceptovalo svět deroucí se do něho prostřednictvím smyslového vnímání. Smím-li v této souvislosti mluvit o sobě. takže jsem začal vnímat elementy vylučující živočišné teplo. Problém je pouze v podmínkách. Tím je konečně řečeno. Je nezbytné cvičit se po dlouhou dobu ve zpřítomňování dechových kvalit ve vědomí. že složky utvářející tělo podléhají velmi rychle opotřebení a tím i zkáze. jenž je více psychický než fyzický a jenž proti smrtícím zplodinám působí víc. že bychom jejich existenci mohli pokládat za věčnou. (47) Podle buddhismu nelze získat nesmrtelnost v těle. že zmizel čas i pro tělo. vidíme. aby své putování ukončil v nirváně. Obecný člověk. S tím souviselo mizení času a prostoru. který touží uchovat svou existenci na dlouhou dobu. Pozorujeme-li totiž vlastní bytost pomocí analytického soustředění. který vede bytost do náruče 81 . může se dechovou gymnastikou mnoho dokázat. Trvání bytostné existence je pak přímo závislé na mravní hodnotě nebo bezcennosti tvora. Účinným dechovým cvičením se člověk musí velmi věnovat. Tyto zplodiny jsou totiž v přímé souvislosti se stavem vědomí.

že v poměru k subjektu musí být veškeré jevy světa pokládány za stínové obrazy. lásku a jiné kladné povahové prvky. a to podle své mravní přirozenosti a nikoli nepřirozeným vzdorováním času. . štěstí. tak nežádoucím pro každého člověka. jehož jsme svědky u lidí i nižších tvorů a živočichů. rušícím a vytvářejícím bytí. Jinak lpění povede jen ke strastem. zda by se tímto způsobem dala odstranit nevědomost. Vzhledem k podstatě této skutečnosti a konečně i vzhledem k subjektivnímu smyslu hmatu 82 . Je-li tomu tak opravdu. na tom již nezáleží. Za těchto okolností se smrtící zplodiny hromadí zcela nerušeně. vyvstává však přitom spolehlivý dojem. Je proto opravdu lépe vyloučit lpění na životě. Mé tělo bylo províváno „psychickým vzduchem“ do té míry. které ukazují. V jejím dozrání tuší příznivé přepodstatnění v bohy arúpalóky. ale musí si všímat bezprostředního vzrůstu kvalit upevňujících vědomí jeho bytí. že bylo patrné. Spolehlivější cestou k nesmrtelnosti se mi zdá úsilí o vlastní morální přehodnocení. pro určení této skutečnosti máme smysl hmatu. vyrůstá v jeho bytí zcela nová podstata. nýbrž činem.smrti právě prostřednictvím živočišného tepla. Růst těchto kvalit a jejich povaha přesvědčují hledajícího a usilujícího člověka. . Je třeba vytvořit předpoklady k prodloužení fyzické existence buď pomocí dechu. čistotu. že se již v těle nemohou usazovat zplodiny. že žádoucnější je vykoupení. že nebude přerušen reinkarnační postup. že přímo v sansarickém procesu. V takovém případě se člověk sice nechápe „neomezeného vnímání“ ve vztahu k prostoru. že budujeme nesmrtelnost na správných základech. Buď jak buď. Vždyť je všechno domněle skutečné jen díky své vlastní zevní formě. nebo mravního přehodnocení bytosti. (48) Z jevů v bardu při prožívání skutečnosti je zřejmé. usoudil jsem. jejíž vyhašení vyžadovalo čas. že by se za těchto okolností smrt nemohla nikdy dostavit. Zůstávalo však otázkou. který nadměrným províváním těla psychickým vzduchem mizel. Při tomto druhu „cesty k nesmrtelnosti“ nemůže člověku záležet na předzvěstech. V této souvislosti vzcházelo objektivní konstatování. ale zaměří se na radost. Délka života totiž není podmíněna přáním.

Není-li podmínek pro pochopení tohoto světla jako objek83 . že je všechno pouze jev čili relativní skutečnost. stal se zcela imunním proti vlivu všech zevních skutečností. který se již poutá na cit. je známkou toho. že ten. Víme. žádný jev nám nemůže být osudným. ale kvalitou bytí. Není však „duší“. neboť vnímání jako faktor nižší než denní vědomí setrvává ještě v těle v podobě intelektu. K tomu se ještě vrátíme. totiž osvobození. (50) Nejniternější přirozenost lidské bytosti je shodná s čirým světlem dharmakáji. ještě lépe jeho esencí obsaženou v celé bytosti. ale i ve viděných věcech. A zatím. co toto světlo nebo vědomí opouští bytost. která vidí skutečnost nejen v subjektivních pocitech a stavech. Dokonce se předpokládá. Proto mrtvý člověk již nemůže dosáhnout ztotožnění se samým absolutnem. aby si je opakovala. jaké mohou budit příslušné pocity v každé bytosti. Postřehnutelným projevem tohoto světla nebo esence je osobní denní vědomí. že i jeho osobní prožívání a zdánlivě objektivní svět jsou pouhou iluzí. kde se vyskytuje velké množství neobvyklých jevů. takže vzhledem ke své kvalitě opouští čiré světlo dharmakáji tělo v témž časovém období jako toto vědomí. jistě dosáhne „velikého konce“. nemůže nic znamenat. kteří jsme rovněž relativní skutečností. vjemem. Její působení je nanejvýš harmonické. která pro nás. již tam prožívá. které nám může pomoci zvláště v bardu.je všechno pouhým nic. Dualistické pojetí vyznačené vjemem světla dharmakáji. je vnímáno jako jas. avšak postrádá základnu pro pochopitelné utváření. jež stavěno tváří v tvář bytostem bardickým i nebardickým vyvolává ozvěny podle karmického naladění těchto bytostí. (49) Předpokládá se. Proto se musí považovat pouze za světlo. nýbrž jen znovuzrození v „oblasti bez forem“. kdo dospěl k závěru. To znamená. To je stanovisko. Když to víme. jenž může toto světlo představit jáství. proto se jí doporučuje. že se čtení thödolu za života projeví jako prospěšné poučení při průchodu bardem. Je pak odkázán jenom na pocity a stavy vystupující z vnitřních předpokladů a vyrovná-li i tato vyrušení. že bytost je v bardu mnohem vnímavější pro poučení o povaze skutečnosti. že jde o „podružné čiré světlo“.

když reagují na zjevy jinak. aby člověk získal účinnou kontrolu nad svou vlastní bytostí. proto je vystavena jeho zvukovému projevu. která mu je představena. Proto se vnímajícím je lidem jeví jako neskutečné. mohou být pro tyto skutečnosti. Bardické tělo působí jako vítr čili jako skutečnost.tivního světa. na nichž si zakládají tak mnozí mystikové. Tibetští mystikové to dobře vědí. který dosáhl jistého stupně utišení pomocí příslušného druhu soustřeďování. Bardickou bytost ovšem poučuje člověk. totiž bardická těla. jenž symbolizuje tvůrčí okamžik. Proto je problém. Avšak každá skutečnost. vize a znamení. putuje bytost. Dokonce bych řekl. Počátek mystického školení je ve snaze uchopit bytost vědomím a zpřítomnit ve vědomí všechny stavy a změny. má své prostředí. jež jí odhaluje utvářecí moment tohoto světla. též abstraktní. které jsem poznal. než by se těmto mystikům jakožto lidem mohlo zdát rozumné. Proto se neodvracejí od bardických bytostí. Vidí je nebo vnímá v prapočátcích času. pro niž je bardická bytost tak dobře naladěna jako člověk. Tibetští mystikové na základě svých zkušeností z mystického školení dobře znají relativní povahu jevů. i když je z našeho hlediska třeba vysoce abstraktní. k nimž dochází 84 . (51) To znamená. který se projevuje srážkami. To je zřejmé z toho. které jsou pro nás pouhými přeludy. (52) Bardické tělo je takto nazváno na základě svého působení. Je jeho svědkem jako faktoru utváření. že je bytost v bardu na stanovisku. jak jí velí její karmické předurčení. že tyto průvodní jevy jsou na mystické cestě překážkami. nelze pokládat za reálné výsledky mystického úsilí. že zpřítomňující moc soustředění směřuje spíš k tomu. které lze zjišťovat nitrem uzpůsobeným na tlak (tíži) a příslušné vjemy. která nemá fyzickou strukturu. kdo se snaží dospět k reálným mystickým výsledkům. o níž nás v prvé řadě poučují sny a vize a jejich rozdílný vliv na jedince. a právě jenom toto soustředění je možno považovat za mystické. dolů tak. jejichž zvukové ozvy působí ve vyšší oktávě. (53) Sny. vzdouváním a reakcemi. zda jevy. jež mají za úkol odvrátit od správného postupu ty. který jí může předložit své hledisko a tím ji může nebo nemusí přesvědčit.

které se mohou ukázat jako správné předzvěsti. jaké vidíme. A to je první konkrétní výsledek mystického úsilí. můžeme to pokládat za prázdnou chloubu marnivců. budou jistě odváty větrem karmy. Bez tohoto umění jsou všechny ostatní mystické a životní zkušenosti marné. Toto evidentní uskutečnění je možné. Jiné předchozí výsledky můžeme pokládat za marnosti. Slýcháme-li tedy mluvit o mystických výsledcích lidi. že i blázni mají vize. ve stavu. To znamená. že nám život už nemůže předložit žádnou duševně nepřekonatelnou zkušenost. kteří jsou ve vleku své živočišné přirozenosti. které síly vnucují jeho bytosti. aby nakonec došlo k uskutečnění a upevnění denního vědomí ve stavu čirého uvědomování. i když jim tu a tam přinesly splňující se předzvěsti. Může přenášet své vědomí do stavů nadbytostných i transcendentních a tímto způsobem dospět k poznání životních podmínek jiným způsobem nepoznatelných. Jejich „zážitky“. Jeho hlubším použitím se poznává možnost přenášet vědomí přes stavy smrti nebo je přenášet do oblasti mimo čas a prostor s vyloučením pocitů zpřítomňujících fyzické tělo. mystický démon nebo v buddhismu Máró. tj. musíme stále intenzivně usilovat o sebepodmanění do té míry. až když člověk překročí svou bytost i krev. neboť mystické vyvrcholení je třeba vidět v evidentním uskutečnění stavu dharmakája. Nebo snad dovedeme vyvolat magické fenomeny? To dokážou i media. city a stavy. K čemu se tedy jimi vychloubat? Dokud nemáme jistotu. 85 . aby je člověk poté mohl měnit podle svého přání.v běžném žití. který není zatížen vzněty projevujícími se zevně jako city. jež ovlivňují denní vědomí. Jakmile člověk dosáhl tohoto stupně. jež nám nastražil náš svůdce. která je citelně zkruší. To se nazývá schopností „dobře zemřít“. až se touto cestou staneme schopnými přenášet vědomí do lepších podmínek ležících až za smrtí. Může-li je libovolně ovlivňovat. že se již povznesl nad takové bytí. Je to totiž počátek možnosti střídat duševní stavy v takovém pořádku. Toto „dobře zemřít“ považuji za podstatný výsledek mystického úsilí. může žít nad náladami. Nebo si snad chceme vážit svých vizí? Pomysleme. dospěl k prvnímu důležitému mezníku na mystické cestě. často lidé duševně vychýlení i jinak duševně a morálně postižení. když pozorujeme lidi.

A to je okamžik. a konečně zmizí v nekonečném prostoru jako pára v modři nebes. Ježto jde o substance. jejichž působení zaživa vyvolává dobré nálady a náchylnost k dobru. než trvá „svítání“ čirého světla. přetvářejí se po smrti v personifikace. jestliže se dovedl uvědomit ve stavech čhikhä bardu odpovídajících. o nichž bude řeč v dalších kapitolách. Strach totiž způsobí. Prodlévají tedy v přechodném stavu déle. jež nemá tendence k samovolnému návratu do světa nevědomosti. esence. Jsou to stavy. jež nám mohou cokoli vnutit. kteří mohou a smějí usilovat o vítězství nad sebou i nad karmou. kdy dochází k hrubším emanacím. které jsou zde označeny jako pokojní bohové čili sympatické personifikace. že se jich začne bát. Zejména dokud nám osud a život může připravit nepřekonatelné nevyhnutelnosti. že intelekt zemřelé bytosti začne prchat a hledat přijatelnější podmínky. Za takových okolností je v tomto stadiu vykoupení problematické. nad prostorem i časem a nad všemi okolnostmi. pokud ovšem moc příchylnosti ke světu neučinila „nosné“ napětí jeho bytí tak těžkým a temným.Proto ani to ani ono není nic pozoruhodného a tím méně zázračného. Obvykle však síla dřívější příchylnosti ke světu tryská u zemřelých lidí jako velmi jemná tendence k dění a tím se stav čirého světla pro ně stane nepřijatelným. jež živí lidé znají jako okamžiky odpoutání od světa v pocitech štěstí a volnosti. V té době se z jejich těl vyzáří nejjemnější substance. že jsme jen malými lidmi. 86 . Svítání pokojných božstev od prvého do sedmého dne Předmluva komentátora Až do okamžiku svítání pokojných božstev prochází zemřelý bardem okamžiků smrti čili čhikhä bardem. protože povznáší člověka do oblasti bytí. Svítání těchto personifikací poskytuje člověku dobré vyhlídky na objektivaci v „oblasti“ sambhógakáji. Měl v něm možnost vykoupení. které se již přetvářejí v určité jevy. Právě ty dokazují. resp.

a nad nimiž musí zvítězit. Moudrost dharmadhátu modře svítící. První den Ó urozený. i když byl často stavěn tváří v tvář. že je mrtev a že putuje zpět k novému zrození. Když se probíráš ze mdlob. nazývané . (56) Modré světlo je souhrnem hmoty rozpuštěné ve svém prastavu. jež ho potkají v prvých sedmi dnech. jsou záření a božstva. Jak je možno z textu soudit.Co se stalo?‘ (54) Snaž se poznat bardo. průzračná. sedící na lvím trůnu. Pojmeš náklonnost ke kalnému bílému světlu dévů.(58) Nahromaděním zlé karmy vzbudí v tobě zázračné modré světlo moudrosti dharmadhátu strach a hrůzu. čarovná. (55) Ze střední říše. Evans-Wentze Zemřelý musí obvykle pro svou karmu procházet bardem po 49 dnů. kdy měl obvykle nebožtík procitnout ke skutečnosti. kdy svítají pokojná božstva.Předmluva W. že sotva budeš s to na ně hledět. (59) 87 . (57) Současně se objevuje kalné bílé světlo dévů a zasáhne tvé čelo. bílý. Zříš temně modrá nebesa. Neboť celé sansáró je nyní v odboji a mimořádné jevy. vytryskne jako otec–matka z Vairóčanova srdce a zasáhne tě svým oslnivým světlem tak. maje v ruce kolo o osmi loukotích. oslňující. uvažuješ: . objat Matkou nebeského prostoru. Proto jsou mu nejdříve podrobně vysvětlována denní navštívení a nástrahy. Y. které můžeš vidět. posledních tři a půl dne jsi byl ve mdlobách. počítá se první (symbolický) den od doby.rozsévání semene‘ se ti zjeví sám vznešený Vairóčana. takže budeš chtít před ním prchnout. Je to tři a půl dne až čtyři dny po smrti.

pomýšleje. Upři k němu svou víru! Věř v ně pevně a modli se k němu. jež by tě zadrželo na cestě k osvobození. tak i podvědomých pocitů čili na tzv. astrální úrovni. Nepohlížej na ně! V hluboké víře hleď na jasné modré světlo! Vážně směřuj celým svým myšlením k Vairóčanovi a odříkávej po mně tuto modlitbu: (61) . kéž jsem bezpečně a jistě veden hrůzyplnými osidly barda. jež osvobozuje dosažením stavu dharmakája. Proto obecný člověk nemůže vzít ze smrti nejvyšší užitek. Kéž mne dovede vznešený Vairóčana na zářivou stezku světla moudrosti dharmadhátu.‘ Modle se takto v hluboké a pokorné víře vstoupíš do Vairóčanova srdce v záři duhového světla a dosáhneš stavu buddhy v sambhógakáji. Je to přerušení.Nedej se nyní zastrašit božským modrým světlem. V té době je již svým vědomím ve sféře.Putuji v sansáru pro velkou nevědomost. jimž právem přísluší název dhjánibuddhové 88 . jež ti přichází vstříc v bardu plném neobyčejných a nebezpečných nástrah. (60) Nemiluj kalné bílé světlo dévů! Nepřilni k němu! Nebuď slabý! Ulpíš-li na něm. když dochází k hrubším emanacím. Vnímá je však jako představy bohů. oslňující a čarovné! Nelekej se ho! Je to světlo tathágaty. kéž dosáhnu stavu dokonalého buddhy. Esenciální faktor uniká a s ním i čiré světlo. Kéž božská Matka nekonečného prostoru je mou záštitou. že je to světlo vycházející ze srdce vznešeného Vairóčany. jež se objevuje svítící. Je světlem Vairóčanovy milosti. když si je člověk uvědomí. (62) (54) Okamžiky umírání jsou obvykle provázeny nepřítomností denního vědomí jak na úrovni smyslů. poputuješ do sídel dévů a budeš vtažen do víru šesti lók. Ale zemřelý se probouzí k vnímání na úrovni nevyvinutého vědomí čili v zevním smyslu na úrovni podvědomí teprve tehdy. kde je napadán tlaky těchto hrubších emanací. které je zde moudrostí dharmadhátu. v hustě složené říši středu.

Proto je možno předpokládat. Jelikož v něm něco takového nelze nalézt. můžeme pokládat za prokázané. bůh nebo démon. který je provázen ztrátou denního vědomí. jež se ocitá v úloze zřetelněji vyjádřené. a sipä. jež jsou řízeny vegetativním nervovým systémem a ten je zase řízen tím druhem vědomí. Jinak by totiž musel být v jeho těle jiný člověk. Proto se mluví o prožívání barda jako o prožívání skutečném a vědomém. v němž bytost postřehuje nediferencované božské oblasti. tento druh vědomí. které nevznikají bezprostředním působením 89 . konstatovaná na základě ustání srdečního tepu a ztráty denního vědomí. Shrnuji: okamžikem smrti mizí denní vědomí a tím přestává být skutečným. resp. ať již pudově. který by řídil nesčetné dennímu vědomí se vymykající funkce. že po zničení denního vědomí se chápe rozhodující úlohy právě tato část bytosti. jehož obdobou v životě je snění. nebo z vyšších vnuknutí. V poměru k tomuto druhu vědomí má denní vědomí jen omezenou funkci. která si musí být dobře vědoma své úlohy. Právě v tomto druhu vědomí prožívá člověk následující dvě barda. se např. jakými se představují zemřelým jedincům. o němž se bude mluvit později. jemuž říkáme podvědomí. Po jeho zániku přestává být skutečným denní vědomí a nadvědomí a skutečným se stává vědomí. Po jeho vymizení se stává výrazným podvědomí nebo snad lépe vědomí řídící vegetativní nervový systém.čili božské personifikace živlů pro jejich obvyklé projevy a kvalitu těl. neboť jen on sám jako případný jev může řídit všechnu činnost. V něm prožívá bytost čhöňi a sipä bardo. jež jogínové znají pod názvem nadvědomí. vůbec nedotýká buněčných procesů. vize a pocity. které řídí vegetativní funkce čili vědomí subliminální. Následkem toho se může rozvíjet nadvědomí. že pod hladinou denního vědomí existuje další část vlastní bytosti člověka. z našeho hlediska však jde o jiný druh vědomí v té době již rozvinutý. že klinická smrt. Běžné vysvětlení pro stav fyzické smrti. že prchají-li z těla nejvyšší esence. která se projevuje jeho fyzickým bytím. totiž čhöňi. Prozatím dovedeme zjišťovat jen psychicky. ani zdaleka nevyčerpává všechny pochody bytostného rozkladu. Právě v podvědomí je skryt sám člověk. Mystika podepírající učení o bardu předpokládá. prchá i příslušný druh vědomí. o němž se právě mluví.

věcí. Po zániku podvědomí je bardo skončeno a bytost, která jím prošla, si již musela najít možnost nové objektivace vedoucí zrozením k vývoji nového denního vědomí. Tak se tedy otáčí kolo sansára vynášející na povrch příslušné druhy vědomí a tím i příslušné druhy prožitků. (55) Poznání barda je symbolem poznání, že osudy, které člověka potkávají, jsou jenom děním zaměřeným proti dění neskutečnému, jež se nazývá bytost. Takové poznání je v tomto okamžiku velmi prospěšné, neboť se právě rozvinulo příslušné bardické vědomí v prostředí, které je tvárlivější a bouřlivější než hmotný svět. Tam, kde se člověk ocitá sám proti skutečnosti, která nutí k řešení problému okamžiku, myslí spíš na postavy než na předměty výživy, proto vidí jen postavy. A to je toto bardo se svými bohy a démony. Jeho kaleidoskop je prostě stav obdobný světskému: v tísni člověk nemyslí na to, co by snědl nebo získal a čím by se potěšil, ale komu by se vyhnul. Tím začne žít mezi lidmi a přestává žít mezi věcmi stejně jako ta bardická bytost, která se ocitla na prahu barda při prožívání skutečnosti. Temně modrá nebesa jsou symbolem počátku utváření čili rozvoje éterického elementu, jehož působením začíná čhöňi bardo. (56) Matka nebeského prostoru jako ženský princip světového celku patří k Vairóčanovi, jenž je mužskou božskou personifikací éterického elementu vytvářejícího snad prostor. (57) Moudrost dharmadhátu je moudrost sama o sobě. Vnímání, které je schopné konfrontovat útvary s intelektem, se jeví jako androgynní kvalita. Muž totiž nazírá na skutečnost mužsky, žena žensky. Hledí-li však oba na nejvyšší božské skutečnosti, jež dovedou chápat pouze jako projevené, je povaha božské skutečnosti vyjádřena ženskou i mužskou kvalitou sjednocenou v jevu. Kdyby toho nebylo, setrval by člověk názorově ve světě protikladů a nemohl by již nikdy uniknout odvěkému rozporu, jenž pochází z dvojpohlavnosti okolního světa. Ale únik možný je. Očistou v názorech mizí ženství i mužství a splývá v androgyna, jenž — ztratí-li určitý výraz — stane se skutečností bezpohlavní, samým to kosmickým duchovnem. 90

To znamená, že v prvních sedmi dnech barda, kdy vždy svítá symbol živlu jako otec–matka, setrvává intelekt zemřelého člověka vlastně na prahu prvotního projevu božství a tím i na prahu nediferencované skutečnosti. A právě tento podvojný charakter praprojevu živlů je symbolem možné objektivace v sambhógakáji, ve vysokých nebesích, jež svým obyvatelům umožňují zabránit nežádoucímu návratu do sansarického světa. (58) Toto světlo symbolizuje první stupeň utváření smyslové skutečnosti, proto je pokládáno za nižší aspekt éterického elementu při jeho prvotním projevu. (59) Kdo je vnitřně zatížen vztahy k nižšímu světu nebo ke zlu, ten propadá nepříznivým pocitům vždy, jakmile je představen ušlechtilosti a dobru. Světlo dharmadhátu vyvažuje negativní světlo světa dévů, který lze z lidského hlediska pokládat za šťastný. Takový dojem budí obyvatelé dévického světa, jejichž těla — pokud jsem mohl posoudit — jsou složena z ohně a světla a vyjadřují moc nad přírodou, alespoň v jistém smyslu. Ale zemřelý člověk je představen éterické oblasti v jejím nejvyšším aspektu. Proto ten, kdo ho poučuje, varuje před tímto uchýlením a nabádá ho, aby se raději přimkl k nejvyššímu projevu a tak dosáhl stavu sambhógakája; ten je vždy žádoucnější proto, že poskytuje možnost bezprostředního vysvobození ze strasti. (60) Tathágata — ten, kdo takto jde (k nirváně) — Buddha. Symbolizuje proto moudrost dharmadhátu na bytostné úrovni; moudrost, která zachraňuje silou správného rozeznávání. Jeho pomocí se člověk může vždy vyhnout stavům znamenajícím počátek utváření a tím i počátečnímu pohybu příčinné karmy, která stahuje bytosti do sansarického světa. To znamená, že např. žijící bytost, která dospěla až k rozvinutí moudrosti dharmadhátu, dovede již rozkládat karmické shluky utvářející bytí a setrvat ve stavu, jehož vyvrcholením, jaké ovšem může přijít pouze v době smrti, je přirozeně dosaženo stavu sambhógakája. V něm pak ten, kdo dovede vyloučit pojetí sebe jakožto určitého bytí, může dosáhnout i dharmakáji. Proto ten, kdo zemřel a dlí na tomto stupni barda, může dosáh91

nout stavu buddhy pouhým pochopením a dovršit cestu v rozplynutí svého bytí v nadsmyslové oblasti tím, že též vyloučí pojem sebe jako vymezitelného a vymezeného bytí. Je jen otázka, zda tohoto vysokého stavu může být dosaženo na stupních barda, když víme, že ho lze tak obtížně dosáhnout během života. Aby člověk mohl tohoto stavu dosáhnout zaživa, musí se v nejvyšším smyslu odpoutat od světa, což je možné toliko absolutním zřeknutím se všeho. (61) Kdo pokročili na cestě tibetské mystiky, nevidí žádné výhody v tom, vzejde-li jim vyhlídka na vtělení v oblasti dévů. Je to jen nejvyšší stupeň na sansarickém žebříku. Všechny jeho stupně představují bytí inspirované k činnosti podvědomím nebo jeho silami, jako je pud, cit a spontánní bytostná hnutí. U bytostí dévalóky se proto předpokládá nevědomost stejně jako ve světě jiném, i když v ní existují lepší životní podmínky. Pokud znám bytosti dévalóky, skutečně jsem se mezi nimi nesetkal s bytostmi s vysokými zřeteli, jaké jsou uznávány ve vyšších formách mystiky. Na provokace z cizích zřídel reagovaly dokonce vášnivěji než někteří lidé, takže jejich hodnost je možno určit pouze z jejich bytostné struktury a z omezené moci nad přírodou. Jejich duchovní stupeň byl vyjádřen především tím, že měly těla složená z ohně a světla. (62) Duhové světlo symbolizuje živlové vibrace, z nichž v prvním dnu převládá éterický element symbolizující oblast „středu“, tj. šťastnou, šťastnými stavy hustě složenou říši sambhógakáji. Druhý den Kdo by se však lekl skvoucího světla a pro moc hněvu nebo pro zatemňující karmu před ním utíkal přes stavění tváří v tvář nebo kdyby ho přepadly přízraky, ač se modlil, přijme ho druhého dne nejen Vadžrasattva doprovázený božstvy, ale i jeho zlé skutky zasluhující peklo. (63) Pak stavíme tváří v tvář, volajíce ho jménem: Ó urozený, naslouchej soustředěně. Druhého dne září čistá forma vody jako bílé světlo. V té době se zjeví vznešený Akšóbhja z temně modré východní říše převládajícího 92

štěstí jako Vadžrasattva. Je modré barvy, v ruce má pětizubé dordže, sedí na sloním trůnu a objímá ho matka Mamákí. Doprovázejí je bódhisattvové Kšitigarbha a Maitréja s ženskými bódhisattvy Lásjou a Pušpou. Zjeví se ti těchto šest buddhických božstev. (64) Plnost principu tvého vědomí ve své čisté formě — je to zrcadelná moudrost — svítí jako jasné, zářivě bílé světlo ze srdce Vadžrasattvy, otce–matky, tak oslnivým světlem a s takovou průzračností, že sotva budeš moci na ně pohledět, až tě zasáhne. A kalné kouřové světlo pekla svítí vedle světla moudrosti a též tě zasáhne. Z moci hněvu se tě zmocní strach, ulekneš se běloskvoucího světla a budeš chtít před ním utéci. Vznikne v tobě příchylnost ke kalnému kouřovému světlu pekla. Počínej si tak, aby ses nebál běloskvoucího, průzračného bílého světla. Je to Moudrost! O ni opři svou pokornou, opravdovou víru. Je to světlo milosti vznešeného Vadžrasattvy. Modli se a mysli s vírou: ,K němu se utíkám!‘ (65) Je to vznešený Vadžrasattva, jenž přichází, aby tě přijal a vysvobodil z úzkostí a přízraků barda. Věř mu, je to udice paprsků milosti Vadžrasattvy. Neměj rád kalné kouřové světlo pekla. Je to rozšiřující se stezka, která tě chce přijmout pro nakupenou karmu z prudkého hněvu. Dáš-li se zlákat, padneš do pekelných světů, kde protrpíš nesnesitelná muka. Je zcela nejisté, kdy z nich zase vyvázneš. Je to přerušení, které tě odvádí od stezky vysvobození. Nepohlížej na ně a střez se hněvu! Nedej se zvábit, nebuď slabý. Uvěř běloskvoucímu, jasnému bílému světlu a když celým srdcem opravdově směřuješ k vznešenému Vadžrasattvovi, modli se: (66) ,Putuji v sansáru z moci prudkého hněvu. Kéž jsem veden vznešeným Vadžrasattvou na svítící stezku světla zrcadelné moudrosti. Kéž je mou záštitou božská matka Mámakí, 93

kéž jsem veden bezpečně a jistě hrůzyplnými osidly barda a kéž dosáhnu stavu dokonalého buddhy.‘ Když se takto modlíš v hluboké a pokorné víře, vejdeš do srdce vznešeného Vadžrasattvy zahalen v duhové světlo. Dosáhneš dokonalého buddhovství v samhógakáji, ve východní říši, která se jmenuje „říše převládajícího štěstí“. (67) (63) Zatemňující karma a karma hněvu je v této době ovšem jistě též ve stavu latentním, přesto však určuje poměr zemřelého k dhjánibuddhovi Východu. Místo aby se upjal na Vairóčanu, odvrací se od něho a jde vstříc dalšímu dni, v němž svítá kladný odlesk tohoto dhjánibuddhy, totiž Važrasattva Akšóbhja, božská personifikace vodního elementu. Není-li však člověk mravně čist, vynořují se z hlubin jeho bytosti stavy pocházející ze zlých skutků a ty se mohou stát překážkou v žádoucím splynutí s dhjánibuddhou Akšóbhjou. (64) Přechod z éterického principu k principu vody souhlasí s kosmogonií ezoterní mystiky. Podle ní se v procesu kosmického utváření z prostoru (éter) vyvinul princip vody jako základ bytí. Odtud i její bílá barva symbolizující mravní dokonalost, která činila bytosti krásnými a spíš éterickými než fyzickými. Teprve časem se změnila struktura jejich těl do té míry, že je bylo možno poznávat jako těla hmotná, jaká mají dnešní lidé. Vzhledem k tomu symbolizoval prvopočátek fyzického bytí sestup bohů ze stavu neutvářeného do času a prostoru. Tento sestup měl neblahý vliv, neboť přinášel mravní nedostatky a tím i zhrubnutí jejich těl. Takto se bohové stali lidmi, kteří lnutím k času a prostoru duševně a tím i fyzicky dál klesali. Z toho je možno předpokládat, že se časem lidé přepodstatní až v préty, jestliže se nezastaví na cestě přirozeného úpadku. Leč po rozpadu těla nicméně svítá vědomí prvotní stav fyzického utváření a ten je zesílením vodního principu vrací na práh andělského stavu, v němž by vědomí mohlo získat tělo sambhógakáji, kdyby mu v tom nebránila zlá karma jako protějšek karmy čistého vodního principu, který je čistým citem, a proto dobrem. 94

ale bude poután jedním z hrubších ele95 . že božská spravedlnost měří odčinění vin utrpením.Kšitigarbha: lůno země. nepřejícnosti a jiné zlé stavy. kteří provázejí své odříkání strastnými pocity. A stejně je tomu s askety. Ať již jde o askety křesťanské. budou-li ji umět řešit. Bytosti zatížené pocity viny ze špatných skutků považují tuto oblast za přijatelnější a snesitelnější než oblast dhjánibuddhy Vadžrasattvy. buzených karmickými vztahy. Rozhodující je též to. že ji dobře neřeší. které člověk musel podstoupit. že by někdo pojal náklonnost k pekelnému světu a světlu. kdyby své strasti a utrpení dovedl chápat jako milé navštívení boží. nebo indické. Maitréja: láska ve stavu buddhy. aby obrodil lidstvo. Záleží však na karmických podmínkách a na působení stavu protikladného peklu. Chudý člověk proklíná boháče a viní ze svých strastí kdekoho. (66) Světští lidé předpokládají. Oslňující jas principu vody je skutečně opakem kouřového světla oblasti naraka. Lásja: personifikovaná krása. zloby. nýbrž peklo čeká za askezi toho. Pušpa: personifikace rozkvětu. z níž se vykupují odříkáním. Tak v poměru ke sférám rozhoduje osobní zaměření vyplývající z bezprostředních pocitů. Budí-li v něm pocity nenávisti. Tak právě na úrovni pocitů uvádějí do pohybu kolo strastné karmy. Tito bódhisattvové jsou charaktery lidí zasvěcených vyššími realizacemi. která se týká řešení strastí. Stojí před ní pekelný tvor. jak na utrpení člověk reaguje. jenž se má vtělit na zemi jako nositel pochodně nejvyšší pravdy. Objektivních měřítek není. obecný člověk i asketa a je otázka. A v tom je celá problematika. Opakuji to. Nikoli tedy nebe. O lidech víme. kdo se neraduje úměrně k pocitům vznikajícím zříkáním se světa. jsou mezi nimi mnozí. dostává se tím do koloběhu vyžívání a současného vytváření zlé nebo pekelné karmy. (67) Na tomto stupni barda může zemřelý dosáhnout nejvyššího osvícení v sambhógakáji. Ale tak jednoduché to přece jen není. třebaže by svůj problém řešil mnohem lépe. abych lidi přiměl k širšímu a opatrnějšímu stanovisku k problémům života a karmy. (65) Zdá se nelogické. Ale to jsem již kdesi řekl.

přichází třetího dne vznešený Ratnasambhava. objat božskou matkou Sangjajčanmou. Souhrn doteků ve svém prastavu tě zasáhne jako žluté světlo moudrosti — rovnosti. modravě žluté světlo světa lidí. Proto je pravděpodobné. Oslnivě žluté. Z jižní skvostně vyzdobené říše svítí na tebe vznešený Ratnasamhava ve žluté barvě. v tomto případě elementem vody symbolizujícím již prvotvar utvářeného světa. Ze středu duhového světla vyzařují dva bódhisattvové Akášagarbha a Samantabhadra provázeni ženskými bódhisattvy Málou a Dhúpou. Opět voláme zemřelého jménem a takto jej stavíme tváří v tvář: Ó urozený.mentů. aby ho přijali. zářivými hvězdami tak jasně a čistě. že bude již musit přijmout tělo. Je to šest tvarů dokonalé buddhovské moudrosti zářících z duhového jasu. Říše převládajícího štěstí je symbolizována vodním elementem proto. V thödolu se připouští. má v ruce klenot. dalších elementů hmotné přírody. v němž by svůj vývoj mohl dovršit. že sotva budeš moci na ně pohledět. jestliže bude vysvobozen při převládajícím principu země. ohně a vzduchu. naslouchej soustředěně. Stejný problém vyvstává. zdobené hvězdnými světy se satelity. (68) 96 . že ze sambhógakáji není návratu do sansarického světa za žádných okolností a že bude dosaženo vykoupení v neutvářeném světě. provázen božstvy. i když byli stavěni tváří v tvář a i když je zasáhla udice paprsků milosti. Třetího dne tryská pratvar zemních elementů jako žluté světlo. že se vztahuje na citové zušlechtění. sedí na koňském trůnu. Současně se světlem moudrosti zasáhne tvé srdce i zakalené. Je-li zemřelý jedním z nich. a též světelná stezka lidského světa. Třetí den Někteří lidé prchají pro zatemnění ze špatné karmy a pro hrdost.

Spolehni na ni opravdově. stárnutí a smrt. zvaná Ta s okem buddhy. vzdej se sklonů.‘ Když se takto modlíš s hlubokou pokornou vírou. takže budeš hledět před ním utéci. Je to stezka nahromaděných náklonností. Neměj rád kalné modravě žluté světlo světa lidí. Je to záření tvého intelektu. jež tě zde přijímá. (69) Neboj se jasného zářivě žlutého. k ní se utíkám. i když jsi dříve neprojevil pokoru. Své opravdové myšlení řiď cílevědomě na vznešeného Ratnasambhavu a modli se: . že je to moudrost.‘ Modli se. Kéž jsem uveden vznešeným Ratnasamhavou na zářící stezku světla moudrosti — rovnosti. Budeš pociťovat toužebnou příchylnost k zakalenému modravě žlutému světlu světa lidí. zrodíš se ve světě lidí. Je to udice paprsků milosti vznešeného Ratnasambhavy. kde vytrpíš zrození. abys spolehl na ono jasné. Nebuď slabý. (70) Počínej si tak. průzračného světla. kéž jsem jistě a bezpečně veden hrůzyplnými osidly barda a dosáhnu dokonalého buddhovství. tvého mocného sobectví. Kéž je mou záštitou božská matka.Putuji v sansáru pro mocné sobectví. Víš-li to. aniž budeš moci vyváznout z bahna světského bytí. Dáš-li se jím přivábit. mysli s vírou: . vejdou do tebe neodlučitelně božská těla a světlo a dosáhneš buddhovství.Pak tě pro sílu sobectví přepadne strach před oslnivým žlutým světlem. Proto si nevšímej tohoto světla. božského ot97 . víru a modlitbu.Je to záření milosti vznešeného Ratnasambhavy. vzdej se sobectví. věř tomu. Nepoznáš-li záření svého intelektu. Je to přerušení. pokorně a v odříkání. ale věz. vstoupíš do srdce vznešeného Ratnasambhavy. které tě zdrží na cestě k osvobození. nedej se jimi zvábit. oslňující světlo.

v němž svítá zemní 98 . který odpovídá třetímu dnu čhöňi barda. co je asi tam? V té době byla tedy diferenciace utajena pouze v dualistickém pojetí. která živé bytosti neomezovala na určité místo jako země a také neohraničovala jejich smyslové vnímání v té míře jako nyní. tak i stupněm vývoje vnějších podmínek pro jejich bytí. Vzhledem k tomu byly životní podmínky prvotních bytostí nadpomyslitelně lepší. a dosáhneš buddhovství v sambhógakáji.ce–matky. Ale sestupný druh vývoje se zde nezastavil. jehož obdobou u bytostí je jáství. Dnu. Gravitační centra se tvůrčím postupem stávala podmínkou pro vytváření hvězdných světů ve vesmíru a jáství podmínkou pro vytvoření fyzických těl u „vlastností — bytostí“. Vzhledem k tomu lze říci. žijíce na vibrační půdě. v němž byly hmoty prozatím rozloženy tak. která se dosud nesbalila a nezhutněla. Vzdálenost hmotných skutečností nastala až v době. kdy se uplatnil zemní princip. A to se stalo ve třetím kosmickém dnu. to se vymezilo vlastním sebeuvědoměním. (68) Dokud se stvoření nacházelo ve stavu „vodního utváření“. další to vzdálení od prapůvodního stavu jsoucnosti. jenž se vyvinul z bezmezna. jako dnes mají bytosti možnost sídlit kdekoli. V prostoru tak došlo k dalšímu utvářecímu pochodu. A tyto bytosti přebývaly v prostoru. jehož vibrace v prvopočátku nevytvářely „prostory — skutečnosti“. v jižní skvostně vyzdobené říši. Proto se jejich zraku neprojevovaly hvězdné světy a jejich satelity. byl čas a prostor dimenzí. zejména když nevznikaly problémy vyjádřené otázkou. jemuž je člověk stavěn tváří v tvář třetího dne po skončení čhikhä barda. V té době „vlastnosti — bytosti“ arúpa přijaly jistý druh formy z lidského hlediska spíš fyzikální než materiální. nikoli též v kosmických sobě vzdálených útvarech. A to byl pravý „zlatý věk“ podpíraný jak kvalitou těl duchovně-fyzikálních bytostí. A tak mu svítí hvězdné světy a jejich satelity jako symbol prostorového rozdělení kosmického stvoření. že nevznikal mezi nimi prázdný prostor. všude obydlitelný prostor. jenž ponechával prvoútvarným bytostem možnost existovat v prostoru tak. ale jen nekonečný. jak je tomu nyní. že tvůrčí postup měl svůj prvopočátek v prostoru. jako jsou hvězdy a hvězdné systémy. V té době byl tedy pro bytí „planetou“ vesmír.

Lidé tohoto věku musí vyžít pochybnosti a svou karmu. bojů a vzájemného ubližování. žily již vlastně v „černém věku“. totiž zemi. jestliže se na své úrovni prohřešila proti mravním zásadám. které nenachází dobrý poměr k prvotní době utváření. (69) Bylo by mylné domnívat se. Když posléze tyto bytosti tuto situaci akceptovaly. která zatěžuje vědomí nevědomostí. přestože je fyzikálně dokazatelný. že jenom lidé budou v posmrtném putování tíhnout ke světu lidí. Tak např. které tam vládnou. Pak se vrátí na cestu ku „zlatému věku“ tím. že zavrhnou jednání příslušící době úpadku. věk „mírného svitu štěstí“ a začal „věk železný“. cítí 99 .element symbolizující prvopočátek rozdružení gravitačních center s jejich fyzikálními průvodiči. protože se vytváří ze zla. který se prohřešil proti karmě lidství. nižší bytosti se do tohoto světa dostanou jen s „pomocí boží“ ve svém automatickém duchovním růstu. Ale když přestaly být „bytostmi — duchy“ a staly se hmotnými bytostmi. Skutečnou překážkou tu je jenom zatemnění ze špatné karmy. V té době začaly žít bytosti — duchové na právě vytvořené zemi. dožívajíce své zásluhy ze „zlatého věku“ a zapadajíce dál do hmoty v relativně příznivých podmínkách „stříbrného věku“. který jim již svými podmínkami nedovoloval. Naopak je nutil přijímat v plném rozsahu podmínky. člověk. jakmile je smrtí zbavena tíživého obalu svého těla. Pokud tedy bytost není povznesena nad špatnou karmu svými zásluhami. aby pochopila průvodní bytostné a prožitkové stavy bytostí vyšších sfér. kdežto např. neboť toto zatemnění jí znemožňuje. který právě vládne. která je tak bolestná. k jejímu duchovně fyzikálnímu charakteru. Každá bytost je potenciálně inteligentní a tuto inteligenci může na svém místě použít. Je to období mravního úpadku. přestal pro ně „stříbrný věk“. tíhne spíš ke sférám nižším než ke své dosavadní. které vytvářela sama příroda. aby se radovaly z vlastních kvalit (bytí) příznivých a příjemných v poměru ke kvalitě svého bydliště. nenávisti. Ale duchovní zatemnění bytostí „černého věku“ je dočasné. neboť tento charakter je v době úpadku spíš věcí víry než skutečnosti. V tomto věku je zcela zapomenut „zlatý“ a „stříbrný“ věk a převládá jen vědomí hmoty.

že se duševními tendencemi podobali bohům. Za své mystické praxe jsem poznal. jako ji vyžívají lidé. ale zůstávají zaměřeni k témuž nejvyššímu cíli. Podle toho je nezbytné třídit i bohy do dvou skupin. jemuž bych na základě vlastního 100 . Snad tento druh askeze neexistuje v jiné sansarické oblasti vyjma lidskou a dévickou. Pravda. ho donesou k nejvyššímu uskutečnění. kdy svítají božské personifikace zemního principu. jež v sobě vyvolal v lidském těle. že se přikloní k podmínkám převládajícím ve světě lidí. kdežto druzí spásným úsilím shromažďují dál karmické zásluhy jako ten druh lidí. mohla být přirozeným následkem toho zdařilá božská existence. mohou mít následkem karmy ze zlých skutků odpor i proti podmínkám lidského zrození. (70) Je zřejmé. že mimo lidskou existenci se ve skupenství bytostného života ve smyslu skutečném i pomyslném nachází skupina bohů. které je prvním stupněm sestupu do sfér ještě bolestnějšího prožívání. že tibetští mystikové neupadají do bludné domněnky. A tak zůstává lidský svět jedním ze šesti sansarických světů. který pro smrt nedovršil. protože tendence. Jestliže na této cestě již zharmonizovali svou karmu do té míry. nehledíme-li na okamžik. Jejím uvolněním svítá jeho božská personifikace. V tomto okamžiku se totiž uvolňuje nejlepší karma příslušící zemnímu principu. kteří se zříkají všeho pro dobro druhých bytostí. jehož nižším aspektem je lidská sféra. zrodí se však v božské arúpalóce. jehož negativním povahovým projevem je sobectví a tím i ulpívání na světě. poněkud znečištěného zemního elementu. že i odtud putují dolů do ještě nižších světů. že je lidská existence nejzdařilejší pro duchovní dovršení. kteří se upoutávají na sféru. Jedni vyžívají svou karmu stejně. kteří nevyžívají svou dobrou karmu. již člověk následkem nahromaděné zlé karmy musí odmítnout dokonce tím. v níž žijí.před svítáním této sféry strach a hrůzu a snaží se prchnout do ještě nižších oblastí. které svítají v následujících dnech. Vysoce pokročilý mystik. Lidé. Vědí. k němuž se snad mohli upnout jako lidé. jsou to bohové. ale padli mrtvi dřív. To způsobí. kteří mají neporovnatelně lepší podmínky k duchovnímu vývoji než lidé. odkud se již nemusí vrátit. než ho dosáhli. že náleží do středního.

(72) Pratvar souhrnu pocitů jako červené světlo všerozlišující moudrosti třpytivě červené zkrášlené hvězdnými světy a satelity. Čtvrtého dne září světlo. (71) Náleží-li někdo k této skupině. přicházející současně se světlem moudrosti. objat božskou matkou Gekarmo. ať byly naše schopnosti jakkoli slabé. naslouchej soustředěně. jež je pratvarem elementu ohně. oslňující. s lotosem v ruce. Přemoz náklonnost k němu a slabost. zasáhne tak zářivě tvé srdce. Zároveň na tebe září bódhisattvové Čänräzig a Džampal doprovázeni ženskými bódhisattvy Gítou a Alókou. Současně na tebe svítí kalné červené světlo světa prétalóka. Neboj se. Než i tak jsou lidé. průzračné. takže prchají. Jejich zatemnění a špatná karma z lakoty a chtivosti vyvolá hrůzy zvuků a záření. 101 . jaké mají bohové zejména vyššího řádu. že sotva budeš moci na ně pohledět. abys k němu nepřilnul. Chovej se tak. bude čtvrtého dne přijat vznešeným Amitábhou s provázejícími jej božstvy a též stezkou světla z prétalóky. Opět zemřelého stavíme tváří v tvář. že nemohou poznat bardo. Těchto šest těl osvícení září na tebe ze středu duhy. již vytváří lakota a připoutanost.poznání a zkušenosti mohl snad přiznat výsady. Čtvrtý den Postaveni takto tváří v tvář dosáhneme osvobození. volajíce ho jménem: Ó urozený. kteří vytvořili tolik zlé karmy nebo neplnili své sliby nebo jimž úplně chybí zásluha (pro vyšší vývoj). nádherné. v červené barvě. ač byli takto stavěni tváří v tvář. sedě na pavím trůnu. Z něho na tebe z červené západní říše štěstí svítí vznešený buddha Amitábha. jež vychází ze srdce božského otce–matky Amitábhy.

modli se: (74) . Nebuď slabý. zářícímu červenému světlu. aby tě přijala. Nepoutej se na ně. vznešeného Amitábhy v duhovém světle a dosáhneš buddhovství v sambhógakáji.Putuji v sansáru mocí silné připoutanosti. že byli stavěni tváří v tvář. mysli si: . Přichází. Pocítíš náklonnost ke kalnému světlu prétalóky.‘ Důvěřuj mu a modli se k němu.‘ Když se takto modlíš pokorně a opravdově. otce–matku. nahromaděné připoutanosti k sansarickému bytí. Ono kalné červené světlo je přerušení. jež se jmenuje šťastná. Poznáš-li je jako moudrost a setrvá-li tvůj intelekt v odříkání. kde budeš nesnesitelně trpět hladem a žízní. Neboj se. průzračně zářícího červeného světla. Nepoznáš-li je. vejdeš do srdce božského otce–matky. zvaná S bílou uzdou.Jsou to paprsky milosti vznešeného Amitábhy. abych byl bezpečně veden nebezpečnými osidly barda a dosáhl dokonalého buddhovství. Pokorně důvěřuj a neutíkej. Ztratíš tam možnost dosáhnout osvobození. Jinak nerozpoznají světla a budou putovat do nižších lók. k němu se utíkám. Nedej se zvábit kalným červeným světlem prétalóky. Je to udice paprsků milosti vznešeného Amitábhy. Vstoupíš-li na ni. Spoléhaje cílevědomě na vznešeného Amitábhu. bude tě nerozlučně následovat. Vzdej se navyklých sklonů. Důvěřuj jasnému. Je to stezka světla pocházející ze silné. (73) Neboj se nádherného. I kdybys prchal. Kéž jsem uveden vznešeným Amitábhou na zářící stezku světla všerozlišující moudrosti. oslňujícího. vstoupíš neodlučitelně do světla moudrosti a dosáhneš buddhovství. Kéž je mou záštitou božská matka. (71) Tito lidé mohou dosáhnout osvobození za předpokladu. padneš do světa nešťastných duchů. které tě má oddálit od stezky osvobození. v západní říši. že si živlových personifikací božské povahy ani 102 . Možná.Mocí silné připoutanosti ulekneš se oslňujícího červeného světla a budeš se snažit před ním prchnout.

též „Veliký slitovník“ představovaný často s tisíci rukama a s okem v každé dlani. lakomství a připoutanost do světa prétů. Gíta — dákiní držící lyru. kdy svítá element země. Jenom proto může v někom vzejít náklonnost k tak zlému světu. jako je svět prétů. Džampal — „Ten s mírným hlasem“. ztělesnění hudby a zpěvu. se může zrodit ve sféře jiné. – – Lakota a chtivost jsou mravní závady. aby těchto nedostatků definitivně zanechaly. Tato oblast je již nadsansarická. (73) Moc dozrálého lakomství a připoutanosti člověka v posmrtném stavu niterně nutká. bytosti zatížené těmito nedostatky zde nabudou příslušných zkušeností. Tímto způsobem se přerozují sansarické bytosti z jedné sféry do druhé. neboť tu rozhodují karmické vztahy. žárlivost do světa asurů. ale budou prchat před neurčitými světelnými jevy. aby se upjal na světlo světa prétalóky. Právě tímto vznětem se bytost povznese nad instinktivní počínání řízené z podvědomí a dosáhne oblasti prosvícené světlem vědomí. dokud v jejich srdci nevytryskne vznět. V těchto světech dosáhnou tyto nedostatky příslušné odplaty.nevšimnou. jejichž pravá odplata je možná v jiné sféře. aby dosáhl vykoupení v době. jež člověku zabraňují. Alóka — světlo znázorňované bohyní držící lampu červené barvy. (74) Dobro i zlo se člověku vnucuje. bůh personifikující mystickou moudrost. Ale i tyto náklonnosti jsou podmíněny určitými morálními přestupky. jejichž účelem je. (72) Čänräzig — „bódhisattva dolů shlížející“. Proto bytost. Proto zemřelý putoval ke čtvrtému dni. kdy svítá element ohně. která zemřela ve své vlastní sféře. Ale šest lók představuje oblast sansarického bytí a každá bytost v některé ze šesti sfér může podléhat mravním nedostatkům. neboť právě v něm převládá karma udělující bytosti odpovídající výsledné prožívání. protože náleží elementu ohně. sobectví do lidského světa. vášeň a nevědomost do zvířecího světa. povznášející je do sfér nadsansarických a vyjádřitelný nejlépe slovy „sursum corda“. Sansarický svět je omezen na počínání řízené živočišnými in103 . než ve které právě žije. Hněv vyvolává karmu vedoucí do pekla. tj.

Pátý den Je skoro nemožné. Analogicky ten. neboť tím odhaluje své mravní nedostatky. Nadsansarický svět naproti tomu můžeme pokládat za šťastný. takže je nemohla zachytit udice paprsků milosti. děje se takto: 104 . Sansarický svět pokládáme za nešťastný. ač byly stavěny tváří v tvář. které se vymykají vědomí. náležící do oblasti svazků arúpa. že bude postižen velkými karmickými tresty. aby ještě nebylo dosaženo osvobození. Úsilí o prosvícení vlastní bytosti světlem dokonalého uvědomění je čirým duchovním úsilím o vysvobození ze sansarického světa. dobro tomuto uvědomění napomáhá. Dlouhotrvajícími sklony se staly neschopnými vzdát se svých sklonů a špatná karma a strašná žárlivost stvořily děs zvuků. neboť je to oblast existencí. aby jej přijal. jestliže se mu nepodařilo vymýtit pojmové uvědomování. je vyznačen dokonalým. jejž je možno označit jako prosvícení svého bytí světlem dokonalého sebeuvědomění. Podařilo-li se mu to. A přece putují živé bytosti dolů k pátému dni. jejichž klid není rušen silami podvědomí. dosáhl nadsansarické oblasti a tím již zaživa žije v očistných říších rúpalóky. se vyznačuje uvědomováním nevymezujícím. náležící do oblasti rúpadéva.stinkty. přichází pátého dne vznešený Amóghasiddhi s provázejícími jej božstvy se světlem a září milosti. dosáhl již zaživa oblasti arúpa. v níž se dosahuje dokonalého vykoupení zničením vědomí. (75) Stavění tváří v tvář. kdo dosáhl stupně. když byl zemřelý volán jménem. mohou tedy být nechtěné a vyvolávat strast a konflikty. avšak determinujícím uvědomováním. Patří-li někdo do této skupiny bytostí. Nadsansarický. Nadsansarický. A přijme jej též světlo vycházející z asuralóky stvořené zlou žárlivostí. jejichž klid můžeme považovat za šťastný. staví si před vlastní oči hrůzy mravního porušení a propadá tušení. Zlý člověk totiž toto uvědomění cvičit nemůže. neboť v něm jsou zřetele diktovány silami. Je to oblast existencí.

která tě chce 105 . bude tě nerozlučně následovat. V něm na tě svítí vznešený Amóghasiddhi ze zelené severní říše úspěšného konání nejlepších činů. zářícího a oslňujícího zeleného světla. Pátého dne září na tebe zelené světlo pratvaru elementu vzduchu. Neboj se. Neprchej před ním. V tom stavu nechť setrvá tvůj intelekt v odříkání. je to všezpůsobující moudrost. Neměj rád kalné světlo asuralóky. pokusíš se prchnout a pojmeš náklonnost ke kalnému zelenému světlu asuralóky. věrnou Dolmou. (76) Kromě zeleného světla všezpůsobující moudrosti svítí na tebe i kalné zelené světlo asuralóky. Neboj se ho. průzračného. Je to přirozená síla moudrosti tvého intelektu. vychází ze srdce otce–matky vznešeného Amóghasiddhi a zasáhne tvé srdce tak podivuhodným jasem. Je to karmická stezka vytýčená silnou žárlivostí. nádherné a hrůzu nahánějící. vytvářené karmou pocitů žárlivosti. ozdobené hvězdnými světy. doprovázen bódhisattvou Čagnadordžem a Dipanamselem se dvěma ženskými bódhisattvy Gandhou a Nrtjou. Těchto šest osvícených tvarů na tebe bude zářit ze středu duhového světla. Sedí na trůně harpyjí překlenujícím nebesa. zářivými hvězdami.Je to udice paprsků milosti vznešeného Amóghasiddhi. maje v ruce zkřížené dordže. oslnivě zelené. I když jsi slabých duchovních schopností. ale poznej je jako moudrost. Pratvar souhrnu chtění zářící jako zelené světlo všezpůsobující moudrosti. v barvě zelené.Ó urozený. Neboj se nádherného. Setrvej ve velkém odříkání a zachovej nestrannost. (78) I kdybys před ním prchal. jež jsou obklopeny satelity. objat božskou matkou. naslouchej soustředěně. Neměj je rád. (77) Pak mocí silné žárlivosti budeš poděšen oslňujícím zářením zeleného světla. neměj rád kalné zelené světlo asuralóky. průzračné a svítící. Nebo uvažuj: .‘ Věř tomu. Rozjímej o tom nestranně bez příchylnosti a bez odporu. že sotva sneseš ten pohled. Přichází spolu s paprsky moudrosti.

jejíž morální hodnoty jej vedou postupně níž a níž. jsou sice podmíněny individuálními karmickými dispozicemi. když svou zvídavostí nepřekročí mez zájmů diktovaných živočišným pudem sebezáchovy. zloby a nízkých zřetelů. Kéž je mou záštitou božská matka. že se budeme držet příslušných zřetelů. Nedej se zvábit. vstoupíš do srdce božského otce–matky vznešeného Amóghasiddhi v záři duhového světla a dosáhneš buddhovství v samhógakáji. ale přesto můžeme pěstovat nerozvinuté sklony tím. aby se mohl stát mravně zkaženým. které tě zdrží na cestě k osvobození. Tupým se může stát jen tehdy. Osvíceným se může stát. Je třeba se držet vlídného myšlení a cítění. kdy jim svítá božský představitel vzdušného elementu. (75) Vysoká morálka i mravní zkaženost. (76) Čagnadordže — „Ten se žezlem v ruce. když se přinutí k duševnímu otevření do té míry. Je to přerušení. Důvěřuj oslnivému zelenému záření. A tak je člověk v posmrtném stavu tísněn svou osobností. abych byl jistě a bezpečně veden nebezpečnými osidly barda a dosáhl dokonalého buddhovství. Necháš-li se zvábit. věrná Tára. padneš do asuralóky. v severní říši navršených dobrých skutků. jaké vedou k uvedeným výsledkům. někdy až do neštěstí. Kéž mne vznešený Amóghasiddhi vede zářící stezkou světla všezpůsobující moudrosti. a když zamíříš celé své myšlení na vznešeného Amóghasiddhi. modli se: .‘ Když se tak budeš modlit v hluboké víře a oddanosti. Přemoz své sklony. že do jeho vědomí bude moci vstupovat celý svět i nekonečná oblast transcendentní.přijmout. Proto jdou vstříc pátému dni. kde prožiješ nesnesitelné bědy sporů a válčení. tupost i osvícení jsou vlastně ovocem bytostného úsilí. mocný ve vyhánění 106 . aby se člověk stal vysoce morálním — a stačí se držet nepřejícnosti. Nebuď slabý. Mravní zřetele.Putuji v sansáru mocí silné žárlivosti. že se bytosti od čtvrtého dne v bardu svými návyky stávají neschopnými vzdát se svých sklonů. Proto se zde uvádí. ale i hrozba karmy pocházející ze žárlivosti. božského otce–matku.

Kromě toho.ďábla. proto se v ní objeví jako její obyvatel. To se však zpravidla stává až po větším počtu špatných objektivací. Jinak hrozí nebezpečí. z níž vystupují vůně. (78) Bytost svárlivá a žárlivá je vlastně již zaživa v asuralóce. Gandha – – „Ta. jehož tvorové se pro převládající povahu svých prohřešení v dalším sledu existencí zpravidla vtělují do pekel. (77) Příchylnost a odpor vzniká z převládnutí nižší formy vzdušného elementu. je svobodný alespoň v rámci denního vědomí. než si to vůbec může uvědomit. jež rozsévá vůně“. Nrtja — „Ta. resp. tento rozvoj chrání před zrodem ve světě asurů. jež nese sladkosti“. která nás do ní zavedla. Rozvinutí vyššího stupně intelektu ovládáním nižších projevů vzdušného elementu je nanejvýš nezbytné. jako atribut drží misku. zasahující až do vlastností vykázaných tomuto elementu. že budeme rozvíjet vyšší tendence. Dosažení sebevlády. jež je odstraněním příchylnosti a odporu zbaveno zatemnění. Proto se máme varovat mravních nedostatků a vyhýbat se jim tím. kdy bude svítat světlo této sféry. Toto světlo inspiruje člověka pro svět asurů stejně jako jiné mravní nedostatky pro jinou ze šesti sfér. pozná je jako sobě nejmilejší. Po skončení tohoto života. Šestý den Je-li zemřelý takto na různých stupních stavěn tváří v tvář. Jogíni se musí vzdělávat i v tomto ohledu. protože rozeznávání a možnost volby jsou pro jogína vlastnosti zcela nezbytné. jež mnohdy přinutí k neuváženému činu dřív. inkarnací. Rozvinutí tohoto intelektu souvisí s vyšším stupněm duchovního vývoje. Dipanamsel — „Čistší a jasnější od zatemnělosti. že se zlepší až po vyčerpání karmy. že sama naše bytost přijme neutěšenou objektivaci s vyhlídkou. měl by na některých z nich dosáhnout poznání bez ohledu 107 . Kdo odstraní příchylnost a odpor. jak vyplývá z textu. Musí odporovat pokušením a nástrahám plynoucím z podvědomých inspirací. má možnost volby a rozeznává. působí na rozvoj buddhi (rozumu) a mystických sil s úrovní buddhi souvisejících.

Přicházejí světla všech pěti řádů. ohně a vzduchu). nebyl dosti přítelem moudrosti a postrádal k ní čistou lásku. neboť by pocítil hrůzu a děs před zvuky a zářením. (81) Ó urozený. Nechal ses zastrašit a zaleknout působením karmy svých zlých sklonů. šestého dne svítí na tebe čtvero barev prastavů čtyř elementů (vody. božský otec–matka. Ze šťastné západní říše nakupených lotosů září na tebe buddha Amitábha. že i proti častému stavění tváří v tvář bude karmou zlých činů veden dolů. provázený božstvy. Proto musí putovat ještě níž. božský otec–matka. země. Volajíce zemřelého jménem. Snaž se je poznat. neboť příliš dlouho trval při svých silných sklonech. božský otec–matka. jedno po druhém.na své karmické vztahy. Zároveň však na něho září světlo vystupující ze šesti lók. proto jsi ještě zde. Může se však stát. provázený božstvy. božský otec–matka. Ze severní říše zdokonalených dobrých skutků září na tebe buddha Amó108 . je nemožné. byl bys již dosáhl buddhovství v sambhógakáji a byl bys vstoupil do jednoho z pěti řádů buddhů ozářených duhovým světlem. V té době na tebe září buddha Vairóčana ze střední říše rozsévání semene. (79) Poté na něho září současně všichni božští otcové–matky z pěti řádů božstev (dhjánibuddhů) se svými družinami. aby tě přijala. ač jsi byl stavěn tváří v tvář. (80) Ale nyní se dívej soustředěně. provázený božstvy. nechť jsou jakkoli slabé. Z jižní slavnostně vyzdobené říše září na tebe Ratnasambhava. Dosáhne -li poznání. stavíme jej takto tváří v tvář: Ó urozený. provázený božstvy. Udice paprsků světla milosti jej nemůže dosáhnout. Z východní říše převládajícího štěstí září na tebe buddha Vadžrasattva. jež se nyní jmenují světla sjednocení čtyř moudrostí. do včerejšího dne svítilo na tebe každé z pěti řádů božství. aby nebyl osvobozen. Kdybys byl poznal záření pěti řádů moudrosti jako výron svých vlastních myšlenkových forem.

božský otec a božská matka. Uvědom si. že taková je jejich podstata. Ó urozený. na vnějším kruhu těchto pěti párů dhjánibuddhů září čtyři hněviví bohové. Poznej je. šest učitelů. všechny ty říše nepocházejí odjinud než z tebe sama. „Král s koňskou šíjí“ a „Urna nektaru“ s čtyřmi ženskými strážkyněmi bran: „Nositelkou ostnu“. pozice. která vyšla z tvého srdce a jsou výtvorem tvé čisté lásky. kteří září. Pocházejí z nitra čtyř oddělení tvého srdce a připočítáš-li střed. obklopeni duhovým světlem. „Nositelkou smyčky“. strážci bran: „Vítězný“. vítězných. s buddhou lidstva zvaným „Lev z Šákjů“. Rovněž září nejvýš dobrý Otec a nejvýš dobrá Matka. Ani božstva nepřišla odjinud. znamenají patero směrů. s buddhou prétů zvaným „S ohnivými ústy“ a s buddhou podsvětí zvaným „Král pravdy“. Od věčnosti existovala skryta ve schopnostech tvého intelektu. barvy. přičemž mužští bódhisattvové mají podíl na povaze božských otců a ženští na povaze božských matek. jež drží. Ó urozený. velicí předkové všech buddhů Samantabhadra a Samantabhadrí. božský otec–matka se svými průvodci. míra všech těch božstev není ani velká ani malá. Mají své ozdoby. nýbrž přiměřená. Božstva tvoří skupiny po pěti párech a každá pětice je obklopena paterým kruhem záře. „Nositelkou řetězu“ a „Nositelkou zvonce“. (82) Jest to osm otců–matek. strážců bran. „Ničitel boha smrti“. s buddhou zvířecím zvaným „Neotřesitelný lev“. 109 . trůny a odznaky. Vycházejí z nitra a září na tebe. (84) Ó urozený. Září též buddha dévů zvaný „Nejvýš mocný“ s buddhou asurů zvaným „Silného uzpůsobení“. (83) Září na tebe dvaačtyřicet dokonalých božstev.ghasiddhi.

neměj strach. abys nevytvářel myšlenky. Na oné zářící stezce modře svítí nádherné hvězdné světy světla. takže ani střed ani hranice modré světelné stezky nezůstanou nezkrášleny. zdobená žlutými hvězdnými světy záře. každý ozdoben pěti satelity stejné povahy a střed i hranice světelné stezky jsou zkrášleny ještě menšími hvězdami a jejich průvodci. slavná a zastrašující. Ó urozený. zvlášť jasně a jemně jako nitkovitě utkané sluneční paprsky na tebe září sjednocené paprsky světla čtyř moudrostí. Z Amitábhova srdce na tebe září jasně červená průzračná světelná stezka všerozlišující moudrosti. zářícího světla. slavná a oslňující. nádhernými. kde jsou hvězdné světy jako převrácené korálové kalichy. Zelená 110 . Vysílají paprsky moudrosti dharmadhátu. Všechny září současně na tvé srdce. Nenech se jimi přivábit. z nichž každý je jako překlopené zrcadlo.Všechny ty božské skupiny na tebe září v jediném dokonalém shromáždění. Odjinud nepřišly. ale setrvej tak. ještě slavnější světelnými světy obklopenými hvězdami průsvitného. Jsou to tvá ochranná božstva. Ó urozený. bílá a průsvitná. Ze srdce Vadžrasattvy na tebe září bílá světelná stezka zrcadelné moudrosti. Ze srdce Ratnasambhavy na tebe září žlutá světelná stezka moudrosti — rovnosti. je to vyzařování schopností tvého intelektu. A každý je zdoben ještě pěti menšími hvězdami a též kolem nich je pět hvězdovitých zářivých bodů stejné povahy. Každý se podobá překlopenému tyrkysovému kalichu a je obklopen stejnými hvězdnými světy menší velikosti. Tak vejdou do tebe všechny útvary a záře a dosáhneš osvobození. oslňujícími. z nichž každý se podobá převrácenému zlatému kalichu obklopenému menšími hvězdami a ty ještě menšími. Jako taková je poznej. Zvlášť jasně a oslnivě vysílají paprsky moudrosti. zářícími a průzračnými. jež vycházejí ze srdce božských otců a matek pěti řádů a zasáhnou tvé srdce.

ale setrvej ve stavu prostém myšlenek. Ó urozený. Polekáš-li se čistého záření moudrosti a budeš-li zlákán nečistými světly šesti lók. co se nazývá vnitřní stezkou Vadžrasattvy. jemuž se nedostalo vybraných slov učitele. ale budeš v něm kolotat a zakoušet samé bolesti.stezka světla na tebe nezáří.‘ (87) 111 . se zářením moudrosti tě budou ozařovat i nečistá klamná světla šesti lók: kalné bílé světlo dévů. nikdy nebudeš osvobozen z jeho oceánu. kalné zelené světlo asurů. pocítíš strach před čistým zářením moudrosti s jejími božstvy. až se s nimi setkáš. a když vejdeš do těla dokonale vyvinutého intelektu. neboť schopnost moudrosti nebyla v tvém intelektu dokonale vyvinuta. Pokorně důvěřuj oslnivému čistému záření moudrosti. Ó urozený. aby mne z milosrdenství přijaly. již jsi obdržel od svého učitele. z nichž vychází to. Poznáš-li je jako své důvěrné přátele. Vzpomeň si na smysl stavění tváří v tvář. abys poznal všechna světla na tebe svítící jako zrcadlení tvého vnitřního světla. Přiměj svého ducha k víře a mysli si: . V tomto strachu se budeš upínat na nečisté sansarické věci. kalné červené světlo prétalóky a kalné kouřové světlo pekla. K nim se utíkám.Milosrdné paprsky moudrosti pěti řádů buddhů přišly. (86) Ó urozený. obdržíš v jedné z nich tělo a budeš trpět bídou sansára. nedej se zlákat žádným z nich. jako rozumí syn matce. kalné modré světlo zvířat. kalné žluté světlo lidského světa. to jsou světla čtyř sjednocených moudrostí. odkud již není návratu. Uvěříš-li v neproměnnou podstatu čisté a svaté pravdy. (85) Nyní si musíš vzpomenout na nauku stavění tváří v tvář. uvěříš v ně a porozumíš jim. bude v tobě zplozen stav klidně plynoucího samádhi. jsi-li člověkem. Těchto šest světel září zároveň se šesti světly moudrosti. Nestrachuj se však. dosáhneš osvícení v sambhógakáji. Nejednej tak.

je dosah pomoci omezený. ale na mravní fondy. kdežto v mystice přirozenými karmickými vztahy. Tento předpoklad je analogický se zkušeností. abych byl uchráněn před nečistými světelnými stezkami šesti lók. kéž je mou ochranou pět řádů božských matek. ti. 112 . že je stavění tváří v tvář skutečnou pomocí.Putuji v sansáru pro pět zhoubných jedů. Kdo jich nemá. buddhy pěti řádů. dosáhne osvobození na úzké stezce pomocí Vadžrasattvy. V mystice je zase známo. Kéž jsem uveden pěti vítěznými dobyvateli na jasnou stezku čtyř sjednocených moudrostí. která člověka v bardu zachraňuje bez pomoci lidí znalých barda. Člověk proto nemá příliš spoléhat na poznání. spojí se s ním a tím dosáhne buddhovství. tak i při mystickém zasvěcení. abych byl uchráněn před osidly obávaného barda a byl uveden do pěti čistých božských říší. Ale jak při stavění tváří v tvář. i když byli (pravdě) stavěni tváří v tvář. a někteří. pozná své vnitřní světlo. (88) Tak poznají pravdu a jsou osvobozeni ti. postižení těžkou karmou. nepoznají pravdu mocí karmických přeludů a putují dolů. kteří neplnili sliby. Pokornou vírou dochází prostý věřící člověk k poznání sebe sama a osvobození. Nejhorší z nejhorších. jež umožní nežádoucí karmě.Když odoláš přitažlivosti klamných světel šesti lók a cílevědomě zaměříš všechno své myšlení na božské otce–matky. že i pravým mystickým zasvěcením. že poznání nezabraňuje vždy tomu. kdo vůbec nemají náboženské sklony. účinnou i proti naléhavým karmickým vztahům.‘ Kdo se takto modlí. V thödolu se mluví o dalších sestupech. modli se: . (79) Předpokládá se zde. Záruka je pouze v mravnosti. které uděluje pouze správné poznání. kdo byli dobře stavěni tváří v tvář a jsou předurčeni k osvobození. může být stejně v bardu jako v životě vystaven překvapujícím okolnostem. aby se uplatnila nežádoucí karma. I ten duševně nejmenší může silou čisté modlitby uzavřít brány šesti lók a pochopí-li smysl čtyř moudrostí. je zastaveno kolo karmy sansarických existencí.

Vzniká z toho problém. že to jsou názory pouze pomocné. které má relativní povahu jako skutečnosti a neskutečnosti světa a bytí. Musí poznat relativní povahu světa a lidí a shledat. stejně se tím chápeme názoru. jehož zánik ve spásném stavu vzchází ze zřeknutí se sebe sama. Pokládáme-li však svět za skutečnost. že jsme-li my nahodilou existencí čili přeludem. Měřítka mohou být vždy jen subjektivní. Z absolutního hlediska je spor o povaze světa a bytí bezcenný. Z toho může soudit. V době zanikání naší existence je prokázáno. jenž nás dobře chrání před vlivy světa. (80) Poznání bytí a jsoucnosti jako vlastních duševních a myšlenkových emanací náleží do kategorie vyššího nazírání. než člověk dospěje k nejvyšší svobodě. že mu nazírání ukáže svět na jistém stupni jako objektivní. v bardu představy rozličných personifikací. Pro duchovní bytost je však nezbytné. který může být zvyšován tím. A vyřešen jistě bude. a proto je přeludem i svět. Tu náhle pochopí. Přitom musí být každému z nás vždy jasno. jestliže si člověk utvoří názor z rozličných hledisek. Tím se individuum ocitá opět ve zmatku. je stejně přeludem všechen svět. že vyplývají ze svých vlastních předpodmínek. Avšak dřív. že smíme pokládat svět za výron našich intelektuálních schopností. jsme i my skutečností. jejíž původ je právě v tomto světě. kdežto na jiném stupni jako jev zcela subjektivní. vzhledem k tomu se mohou vytvořit dvě skupiny s protichůdnými názory a celý problém může být vyřešen pouhou konvencí. který však musí být vyřešen před nejvyšším dosažením.aby se plně uplatnila bez ohledu na ochrannou sílu vědění a poznání. že je vysněným objektem. zřeknutí. jimiž se pak utváří náš osud. z jakého stanoviska se na něj díváme. Není-li tomu tak skutečně. Pro obecného člověka bude vždy zevní svět světem objektivním a on sám toliko pasivní nahodilou existencí. 113 . aby jej pochopila jako relativum překonatelné názorem. musí překročit toto názorové dilema. Na základě toho je však naprosto jisté. že jsme přeludem. Překvapujícími okolnostmi v životě mohou být těžké sociální podmínky a nemoci. který zánikem našeho vědomí též zaniká alespoň v poměru k nám jako individuím. Tím bude zničeno lpění na něm a člověk pozná sám sebe jako ústřední vesmírný faktor. že svět je takový.

která vzniká touhou po poznání. Z karmického hlediska se rozvoj buddhi opírá o zpětné působení dostatečně silné karmy. Hlavním projevem této karmy je rozvoj nepřekonatelných nutkání. pak se přirozený intelekt rozvíjí do schopnosti pochopení psychické bytnosti jako odlesku božských kategorií a stavů. že mu někdo předčítá Bardo thödol jako knihu popisující bardické pochody. Není-li však takto pochopena. Toto pochopení vede k zániku každého duševního vypětí. které vytváří karmu.Vidět svět jako relativní radí také náš text na různých stupních barda. V čhöňi bardu má být poznáno. která působí na rozšiřování základny osobitého vědomí a která znamená duševní čin vykonávaný v tomto směru. Tím mu má být umožněno. že doba nejvyšších živlových emanací přešla. To podává důkaz o dalším úpadku zemřelého jedince. bude jistě těžší poznat je. Text upozorňuje na to. kde sebepoznání ve stavu sambhógakája je snazší než v době svítání božstev hněvivých. moudrosti univerzální. Kromě toho odpadá svit páté moudrosti. že přes tento nedostatek (rozvoje buddhi) může být člověk zachráněn pro sambhógakáju cestou slyšení tím. kdy předstupovaly odděleně. Nepoznal -li jejich personifikace v době. které se nyní slily v duhové světlo symbolizující všechny elementy. božského rozumu. když před něho předstupují společně. (81) Ustalo tedy defilé božských personifikací jednotlivých elementů. Místo tohoto intelektu vyšlehne pouze intelekt přirozený. ryzí intelekt se nevyvine. Je-li taková karma vytvořena. že děsící jevy a bohové jsou výronem intelektuálních schopností. jejíž zrod závisí na rozvoji ryzího intelektu a ten souvisí s rozvojem buddhi. proto se pak bardický kaleidoskop rozvine až do posledních detailů v sipä bardu. protože byla vytvořena přemíra karmy prožívání (a nikoli uvažování). Touhou. rozpadají se veškeré formace tvořící bardický kaleidoskop přinejhorším na prvních stupních čhöňi barda. Místo esenciálních emanací 114 . Je-li psychická bytnost takto pochopena. (82) Toto první vystoupení hněvivých bohů je znamením. aby se zachytil osvobozujícího momentu již při svítání pokojných božstev. jež jsou zřejmě egocentrické povahy.

Jestliže se v nich bytost nenajde a tím neosvobodí. (83) Samantabhadra a Samantabhadrí jsou bódhisattvové zvaní „nejvýš dobří“. neboť bytost s sebou již nevleče „klec hříchu“. Kdežto ti. putuje níž. jejichž moc vůči individuu se snižuje nebo zvyšuje podle stavu jeho odosobnění nebo zosobnění. jeví se strážcové jako prosté bytosti bez jakékoli děsící moci. nemůže se potkat se strážci prahu. (85) Je to stezka nekompromisního odevzdávání se stavy vědomí a citu všemu bytí v pocitech lásky. aby se jich nezneužilo. kteří se právě člověku představili. aby moc vyplývající z nabývaného vlastnictví byla vystavena zkoušce neohroženosti. Strážcové brány jsou personifikace vyrovnávajících sil karmického napětí. se s těmito strážci setkají. Tím je na sansarické úrovni rušena soustava zvaná bytost. musí být očištěny ohněm zkoušek. kdo spěje ke sjednocení s absolutnem zříkáním. Zdá se být vesmírným zákonem. Vystoupení buddhů šesti sansarických oblastí je počátkem zkoušky týkající se intelektu. která je napětím pocházejícím z citů. To potvrzuje. To se potvrzuje i v bardu. neboť se „rozdává“. kdo spějí k moci lpěním a přijímáním.odpovídajících kvalitě vědomí a rozumu dochází k emanacím lehčí substance korespondující s pozitivním citem — láskou — a později substance těžší. neboť pochází z pozitivního citu. vyvíjející se k projevu z dostředivých soustředění. z lásky. Vzhledem k tomu ten. Je-li člověk dokonale odosobněn. neboť sama příroda klade překážky nekonečnému rozvoji zosobňující karmy. Ti však zde nenahánějí hrůzu toho druhu jako zaživa. jenže se dostavují v opačném pořadí. proč ti. kde se setká se strážci prahu. Jde však o karmu nanejvýš čistou a jemnou. že bytostí dosažené božské moci. že se zemřelý právě ocitl v oblasti karmy. (84) To znamená. kdo provádějí takováto soustředění. tělo. neboť je spravedlivé. byl by chráněn na cestě dalšími stavy rozeznáváním. Po odložení těla je intelekt vystaven nejvyšším stavům. bývají dříve či později postaveni před mocné strážce neviditelného světa. jež symbolizují buddhové. Výsledky jsou patrné v samovolně 115 . Kdyby totiž člověk zaživa rozvinul buddhi.

Nerozhoduje. jichž chce dosáhnout. jíž se sice každý člověk chápe. která u každého člověka vyvstane ve chvíli jeho duševního klidu. (86) Pád do jedné z šesti sansarických sfér je podmíněn dočasným převládnutím některého sklonu. Náležejí do neprobádané moci vnitřní aktivity. Bez této znalosti není možno rozeznat dobro od zla. Při dovršení přestává být vnímatelné vlastní bytí myšlené v běžném smyslu. přece jen musíme z vyššího hlediska rozlišovat dobro od zla podle toho.vystupujících pocitech větší a větší volnosti. které se obrážejí v citech. že je tato oblast světskému člověku tak neproniknutelná. že by každý člověk měl podstoupit toto „zasvěcení“. která z něho vzejde jemu nebo těm. Zdá se. (88) Obecný názor na víru a modlitbu budí dojem. Vyplývá to z povahové nákazy. aby dosáhl správného rozeznávání povahy dění a konání. Musíme tedy být velmi opatrní při hodnocení povahy dění a jednání. kteří nejsou dost dobře intelektuálně vyvinutí. Ať je obecné měřítko dobra a zla jakkoli subjektivní. že se mýlí téměř vždy. (87) Vybraná slova učitele znamenají nauku poučující člověka o kvalitách duševního napětí. Obojí nelze nikdy posuzovat podle toho. jak dalece uspokojuje živočišné sklony a zneklidňuje hladinu bezpříčinné spokojenosti. Ve skutečnosti se ani víra ani modlitba problému intelektuálního rozvinutí vůbec nedotýkají. které živočišnost tiší a mírní. jež se střídají působením pěti vyšších řádů dhjánibuddhů. ale s jednostranným zaměřením. protože uvádí do činnosti nižší přirozenost a ta se v dalších projevech nemusí lidské společnosti jevit jako dobrá. Působí-li čin v tomto směru takto. že se o ně mohou opírat jen lidé. zda se někdy v bezprostředním projevu pociťuje jako zlé. když člověk není k činu inspirován myšlenkou na výhodu. je nutno jej pokládat za špatný. jaké vyvolává stavy. Právě v tomto rozeznávání je totiž obsažen klíč k poznání pravého původu a povahy jevů. 116 . Směrodatným znamením dobroty je proto konání. jiného po smrti. která má být odstraněna „vybranými slovy duchovního učitele“. To znamená. jež jednoho člověka potkávají v životě. ale podle toho. jimž chce tímto způsobem udělat radost. Upíná se duševně na světské věci. jak působí bezprostředně.

jež se ho chtějí zmocnit. jichž používá každý světský člověk. jenž je zase temnou a nízkou elementární vlastností bytí. s níž si ani psychologie neví rady. ale jen za nižšími účely. Vyvěrá však jenom z citu. který z našeho hmotného hlediska není determinovatelný. tedy schopnost. jaký se domnívá mít každý světský člověk. Duchovní nauky ovšem člověku neradí jak získat ženu nebo bohatství nebo oboje. předstupněm nejvyššího osvobození. Ostatně světskost je pouze móda. vystoupí díky diferenciační funkci jeho mysli. Kdo ze světských lidí ví. Dejme tomu. že máme před sebou člověka nakloněného duchovním hodnotám a tím k niternému vyprázdnění. tak i uvažováním. počínající v temnotě tělesnosti. (89) Z duchovního hlediska člověk není pokládán za nejhoršího ani tak podle činů jako podle zřetelů. A tak jsou světští lidé pyšní na svou světskost přejmenovanou na rozumovost. ten nemůže použít své víry a úvah zvaných modlitba za duchovním účelem. Je to Vadžrasattva a též počátek stvoření. Takový člověk. jejichž symbolem je niterná plnost vyvolaná nejužšími vztahy ke světu. oděno ve slova. než se zdá. proč je světský? Rozum jej takovým neučinil. jaké by se. Místo energie konkrétně se formující v určité stavy. Pokud mám možnost prohlédat 117 . Proto nepodceňujme pravou víru a modlitbu prostých lidí. že skutečný úspěch a jeho uskutečnění závisí na víře víc. Jejich cena pro něho je však závislá na jejich rozpoznání. si opravdu může velmi pomoci modlitbou a vírou vztahující se ke světelné (boží) prázdnotě absolutna. ale za jiným účelem a zpravidla bez pýchy na problematicky vyvinutý rozum. ale spíš cit. není-li geniem v rozeznávání. symbolizovaným duševním oproštěním.a cestu k nim si razí jak vírou. který je rukama a hlavou pudu. která se modlitbou nepotlačí. která snadno překoná vibrace nežádoucí. kvalita prvotního projevu živlů. Toužící člověk má svůj ideál stále na zřeteli a zkušenost nás učí. často jevilo jako magická průpověď čili modlitba. ale osvobozující stavy. Právě tímto zaměřením obsaženým v jeho vědomí se mu modlitba stane tryskající vibrací. protože jsou jeho vlastní nežádoucí a dozrálou karmou. Neuvědoměle používají týchž mocných sil. Kdo tedy netouží po pohodě z uvolnění. shodné se životními podmínkami šesti lók. a proto je čistou sambhógakájou.

jež na úrovni denního vědomí již zanikly. aby se projevila činy. (91) Ze středu kruhu září nejvyšší držitel vědění obklopený paprsky duhového světla. Podle tohoto názoru jsou činy vždycky následkem myšlení. aby člověka přijali. kdo svou mysl povznáší k Bohu a ke světlu absolutna. Sedmého dne svítí různobarevná záře očištěných sklonů. kdežto ten. ba božskou. vidím. naslouchej soustředěně. Dobrý. stane se jistě dobrým. že náplň vědomí (mysli) dozrává. Je tedy nezbytné dívat se na stav věcí správně. V tom pak můžeme vidět ono předurčení k osvobození nebo k pokračování strastné existence. Sedmý den Sedmého dne přicházejí bohové držitelé vědění ze svatých říší ráje. Až se to stane. Voláme zemřelého jménem a stavíme ho tváří v tvář takto: (90) Ó urozený. dosáhne krystalizace jeho charakteru vrcholu a od téhož okamžiku se začne uplatňovat i výsledná karma. Duchovní člověk tedy nemůže zůstat stále zlým. Právě náplní svého vědomí (mysli) rozhodli tuto otázku. Zároveň ho přijímá i stezka světa zvířecího vytvořená zatemňující vášní a nevědomostí. ale ryze světský člověk má ve svých činech příliš slabou oporu. Též tě přijímají božstva vědění ze svatých říší ráje. Tak zjišťujeme. Září pětibarevně a je objat 118 .lidi. náplň vědomí a činy vytvářejí jednoznačnou karmu. jíž svítají strastné stavy nižších lók. jako světský člověk nemůže zůstat stále dobrým. Proto ten. že dobrý člověk s ryze hmotným zaměřením je bytostí temnou. kdo ji plní světem. jenž dává dozrávat karmickým plodům. Ale tyto vyhlídky jsem nenašel u lidí. kteří pozvedali mysl k Bohu. a to i když nebyli mravně bezvadní. Dobrému ryze světskému člověku přinese špatnou reinkarnaci. „Lotosový bůh tance“. aby mu poskytla lepší vyhlídky. se stane sobcem a člověkem zlým. zatím co tyto vyhlídky u mysli povznesené nad svět jasně stoupaly. kdežto člověku s vyššími tendencemi a mravními kazy reinkarnaci dobrou. Činy jsou proto podružné a jsou často inspirovány tendencemi.

tančí a pozvednutou pravicí dělá mudru očarování. tančí a pozvednutou pravicí dělá mudru očarování. Drží srpovitý nůž a lebku naplněnou krví. každý ozdoben šesti klenoty z hnátů s bubny a trumpetami z lidských kostí. jež naplňují celé světové systémy hudbou a přivádějí je do chvění. s tamburinami z lebek. červenou dákiní. se zářivým úsměvným obličejem. objat božskou matkou. v žluté barvě. kde se spalují mrtvoly. s baldachýny a vlaječkami z lidských koží. tančí a pozvednutou pravicí dělá mudru očarování. s polohněvivou a polousměvavou zářící tváří. dákiní tří míst a dákiní třiceti svatých míst a dvaceti čtyř poutních míst. (94) Na vnějším kruhu kolem držitelů vědění přicházejí nespočetné zástupy dákiní. usměvavý a zářivý. Drží srpovitý nůž a lebku naplněnou krví. s vlajkami z obrovských (jakoby) lidských koží. Ti všichni přicházejí a různě tančí.(95) 119 . nebeští bojovníci. aby přijali lidi věrné a potrestali nevěrné. tančí a pozvednutou pravicí dělá mudru očarování. (93) Na jižní straně kruhu září držitel vědění. v bílé barvě. bílou dákiní. tóny tak mocné.božskou matkou. objat božskou matkou. tančí a pozvednutou pravicí dělá mudru očarování. Drží srpovitý nůž a lebku naplněnou krví. rekové. Dákiní osmi míst. objat božskou matkou. Na západní straně kruhu září „Držitel vědění velkého symbolu“ v barvě rudé. v kouři kadidla z lidského sádla a s nesčetnými druhy hudebních nástrojů. Drží srpovitý nůž a lebku naplněnou krví. Drží srpovitý nůž a lebku naplněnou krví. Na severní straně kruhu září „Sebe rozestřevší držitel vědění“. žlutou dákiní. mužští a ženští ochranitelé víry. usměvavý a zářivý. že omračují mozek. (92) Na východní straně kruhu září božstvo zvané „Na zemi prodlévající držitel vědění“. jenž se jmenuje „Vládce nad trváním života“. v zelené barvě. rekyně. rudou dákiní. zelenou dákiní. dákiní čtyř kast. objat božskou matkou.

oslnivému pětibarevnému záření. pocítíš náklonnost ke kalnému světlu zvířecího světa. kde vládne tupost. než zase vyvázneš.Ó urozený. Záměrně mysli: .Ó držitelé vědění. slavné a otřásající. Svého ducha zaměř cílevědomě k vítězným držitelům vědění. Nechť mi držitelé vědění nedají sejít hlouběji než sem. záření chvějivé a oslňující jako barevné nitě. a protože se chceš před ní ukrýt. slyšte mne! Veďte mne po Stezce mocí své velké lásky. Tento zvuk přichází jako valící se ozvěna a hrůzu probouzející mantra. Putuji v sansáru pro následky silných sklonů. rekové a dákiní přišli ze svatých říší ráje. Nelekej se. které je očištěnými sklony. že ti nelze na ně pohlížet. padneš do zvířecího světa. vychází ze srdce pěti hlavních držitelů vědění a zasáhne tvé srdce tak jasně. ale poznej ji jako vlastní moudrost. Dlouho potrvá. Dáš-li se přivábit. Nebuď slabý. Běda bytosti. ač na mne vysílalo paprsky milosti a slitování všech pět řádů buddhů tří dob.Tito držitelé vědění. Nebyl jsem zachráněn do dnešního dne. a vytrpíš nesmírná muka otroctví. Neboj se pětibarevné záře. aby mne přijali. lesknoucí se.‘ Takto cílevědomě uvažuj a modli se: (96) . Neprchej. Nedej se zvábit. Vzývám je všechny. Důvěřuj jasnému. němoty a tuposti. Nenech se zvábit kalným modrým světlem světa zvířat. Vedle paprsků moudrosti září i kalné modré světlo zvířecího světa. zářící a průzračné. Uprostřed záře se rozléhá přirozený zvuk pravdy jako tisíc hromů. Poznej tyto zvuky jako výron intelektuálních schopností svého vnitřního světla. jako jsem já. Neboj se. pětibarevné záření moudrosti současně zrozené s poznáním. přičemž jsou slyšet slova „Zabíjejte! Zabíjejte!“. Kéž mne držitelé vědění spolu se zástupy reků 120 . Zpětným působením svých sklonů jako přeludů pocítíš úzkost před pětibarevnou září. nechť mne drží udicí svého milosrdenství a vedou mne do svatých rájů.

kdo měli zlé sklony. že z celkového vidma postřehujeme jenom malý výsek. dokonce budou osvobozeni i ti. Proto jsou druhé jako nebe pro obecného člověka pochopitelné.uvedou na jasnou. které jsou symbolizovány potenciálně světelnou oblastí vesmírné prázdnoty. Kdybychom však přesunuli centrum své bytosti do čirého cítění. světelnou stezku moudrosti současně zrozené s poznáním. Další úseky jsou dimenzemi plnými života stejně jako nám známá hmota. Prvé jsou realizací ušlechtilosti uvědomování a myšlení. Z fyzikálního hlediska jsou prvé průzračným prostorem.‘ Jestliže se takto modlíš v hluboké víře a pokoře. poznali bychom. že unikají běžnému postřehování. kdežto druhé ušlechtilých citových vznětů. není pochyby. V duhovém světle vejdeš do srdce držitelů vědění. tak i prostor s odporem mají své vlastní objektivace známé nám pod jménem bytosti. Lidé. kdežto první. druhé jsou živelnější a poutají bytost city. žijí city a pudy. kdežto rajské v pohybu. resp. velebnější. Ale jak průzračný prostor. že i nebeské světy. která je z jistého hlediska sama životem. můžeme je pokládat za diferenciace v příslušném prostoru. Z vesmírného hlediska jsou nebeské světy „prima materia“ v klidu. ale neměli bychom jim upírat odpovídající duševní výzbroj. dákiní. Přesunem svého života do buddhi (rozumu) bychom zjistili. kéž jsou mou záštitou zástupy matek. První jsou více duchovní a poutají bytost duševními stavy. jsou skutečné. (97) (90) Nadlidské světy se rozdělují na nebeské a rajské. Vzhledem k tomu. Na tomto stupni dosáhnou osvobození i všechny třídy panditů. kteří nerozšířili svou postřehovací sílu. proto jim pouze ony jsou oporou při přímém určování skutečnosti nebo neskutečnosti věci nebo pojmu. V posledním dni svítání pokojných božstev bytost již zapadla 121 . že skutečnost není omezena na oblast hrubého hmatu. Víme přece. v něm mohou budit nepříjemné stavy. napětím a odporem. druhé silou. ale zasahuje i do oblasti citu. že se zrodíš v čistých rajských říších. abych byl zachráněn z hrůzyplných osidel barda a byl uveden do čistých říší ráje.

jíž lze dosáhnout pomocí askeze. Proto jí svítají držitelé vědění. jíž svým přesvědčením. že vstup do stavu sambhógakája bude obtížnější. opouštíme svět jevů nám známých a ocitáme se především v oblasti tvárlivých substancí. že se dosud nestala tvarem. které můžeme velmi 122 . jenž je ztělesněním utvářecích (citových) sil a jenž je vlastně z hlediska nejvyššího rozeznávání substancionální tělesností. zejména když je provázíme velmi vysokými zřeteli. neboť tento stav bude zastiňován hlubším zosobněním. jemuž také přičítáme jméno Bůh nebo božství. V okamžiku svítání různobarevné záře očištěných sklonů nacházíme obvyklou nejvyšší metu. Nesmíme se nechat zmást žádným projevem. které bylo silou. že se mu jevy vyššího světa stanou téměř hmatatelnými. Soudobé záře a zjevy nebyly ničím jiným než z jejich vlastních sil vzniklé útvary. která proto. ale k oblasti substancionální. Ti. zda tyto personifikace potřebné prozření neztíží. jenž se nám představil na základě našeho mravního a duchovního úsilí. Stavění tváří v tvář má bytosti pomoci vyřešit i tento časný problém. která jim představovala své vyšší a vyšší oktávy. Boha. což člověk pociťuje tak. Ale sklony nejsou jenom vrozené.pod úroveň vyšších duševních sil a schopností do sféry konkretizovaného cítění. k níž se upínali křesťanští světci svou askezí. Vzniká však otázka. Z fyzikálního hlediska je jakýmsi mezistavem vibrací a látky čili vlastně látkou. Z toho lze soudit. kdo dosáhli tohoto stupně očisty sklonů. Většina z nich neobracela pozornost k čiré prázdnotě absolutna. Spíš se takto dostávají k Bohu. proto se ho užívá i nyní. až konečně dospěli k samému světlu. zůstává kosmickou substancí. Je možno je vytvářet a zlepšovat a tímto způsobem vytvářet podmínky k bytostnému a pocitovému povýšení na úrovni existencí. Nejvyšší stupeň očisty sklonů činí bytost takřka andělskou. která se týká pravého umravnění. To však neznamená. Musíme pamatovat na to. že mohou vidět a dotýkat se absolutna. vírou a představou vtiskli podobu nejvyšší světelné bytosti. že tímto úsilím. mohou vidět a dotýkat se Boha. Ve skutečnosti byli ve sféře substancí. (91) Právě sklony činí člověka andělem nebo démonem.

týkají-li se života. Nebeské pocity a božské vize provázející stav nejvyššího očištění ve sféře sklonů proto chápejme jen jako odpovídající reakci na naše úsilí a nechtějme tuto reakci nikdy definovat. nás může svými jevy překvapovat ještě více. vnímání a představám. aby nikdo nedělal určité závěry. Nezapomínejme. Tento výsledek se jeví v urychleném dozrávání karmických plodů. že sám smyslový svět nám může náhle ukázat mnohé zázraky. Tyto představy opouštějí své obvyklé tendence mnohem tíž než naše vědomí a mysl. aby se člověk bezpodmínečně zřekl světa. — Mudra je symbol nebo symbolický postoj. jež znemožňují čiré nazírání. (93) Bílá barva božstva a dákiní symbolizuje personifikaci vodního elementu v jeho polobožském aspektu. Tak držitel vědění středu symbolizuje magicko-mystický výsledek ovládání tohoto elementu (éteru). (94) Charaktery těchto pěti držitelů vědění odpovídají jógickým výsledkům podle jednotlivých elementů. který se opírá o smyslové vjemy. která je nám zcela neznámá a je tvárlivější než sféra hmoty. které závisí na vztazích vědomí k centru bytosti. k nimž se lidé tak rádi kloní. Neboť jenom mravní úsilí může bezprostředně vrcholit ve sféře očištěných sklonů. A oblast tvárlivých substancí ukazuje své obyvatele jen tehdy. Východní držitel vědění je symbo123 . zesílených soustředěním mezi protiklady. To znamená. To buď mementem.snadno modelovat vlastními živými představami a silami své bytosti. který působí jako mocná ochrana před různými druhy zla. že vidění a symboly jsou stále živlového původu. sklonů a názorů. Dosah mravního úsilí křesťanských světců je proto většinou omezen a ve svítání držitelů vědění můžeme vidět jejich nejvyšší metu. i když je tak chudý na skrýše. když se již zbavíme dosavadních přesvědčení. (92) Zastrašující symboly jsou projevem požadavku vnějších sil. když se již nepodrobujeme žádnému vnitřnímu tlaku k určitému myšlení. kdežto intelektuální úsilí může vrcholit v pojetí absolutna. Substancionální oblast. Jinak ráje zaměníme za nebe. neboť tomu ani jinak být nemůže. Ukáže nám je tedy až potom.

v jehož průběhu ten. Náležejí do „šťastné oblasti smyslových žádostí“. jež provázela bytost v prvních dnech barda. jaké měl Buddha. budou mu držitelé vědění cizí. že se začíná uplatňovat karma hnacích sil bytí. Tak jsou tito držitelé vědění vlastně personifikacemi dozrálých duchovních snah různého druhu a předstupují před „putující vědomí“ mrtvého jako symboly výsledků těchto snah. ztrácí jak čistotu a sílu. které svítá jógickým úsilím. Západní držitel vědění ochraňuje vědění velkého symbolu. tak i vědění a předvídavost. Svítání světla zvířecího světa je podmíněno tím. že nadchází doba ztráty moci. Nevyvíjel-li člověk tyto snahy. světem dévů. kdo již přenesl své vědomí do oblasti nadsvětské. jehož zřídlo je v oblasti utváření náležící do oblasti „vody“ a tím i do období prvopočátků diferenciace na úrovni smyslové přírody. — Řeč o odměnách a trestech z rukou jmenovaných géniů napovídá. Právě u zvířat vidíme na hmotné 124 . jejíž místo je na jihu. Nemůžeme v nich proto předpokládat vědění. rekyně atd. To znamená. Severní držitel vědění odvozuje svůj charakter ze vzdušného elementu. že sestup v bardu je totožný s mystickým pádem. proto bude musit putovat ještě níž směrem k sansáru. tak všelásku. který symbolizuje jak vnímání. Jižní držitel vědění symbolizuje trvání života. které je závislé na zemi. do níž se zemřelý může vtělit na základě nejvyššího citového zušlechtění. nirmánakájou. které ochraňují jisté vlastnosti a karmické zásluhy lidí. Jsou symbolem vyššího ztělesnění. Cítí se víc a víc vystavován moci karmy. v níž nacházejí své bytí pozemští buddhové a bódhisattvové. kteří jsou vždy vystaveni rozličným pokušitelům. proto jsou sférou. (96) Rajské světy jsou bezprostředně nad nejvyšším sansarickým světem. než jaké vládnou v sansarických sférách. Z absolutního hlediska je nutno tyto světy pokládat za oblasti lepších životních podmínek. jejíž uplatnění na svém duchovním vrcholu mohl tak dobře odvracet. jsou personifikacemi. rekové. Je to obdoba mystického pádu. dotýkajícím se celkové bytostné sebevlády ničené „životním teplem“.lem poznání. (95) Tyto dákiní. jehož původ je v ohnivém elementu. a tím i doba mocnějšího uplatnění spontánních napětí a sil bytí.

kdežto jejich další pokles prostřednictvím rozvoje pudů sestup do zvířecího světa. že zušlechtění citových vznětů na lidské úrovni znamená vzestup „principu uvědomění“ k rajským oblastem. V nich rovněž rozhodují elementární psychické hodnoty. Nespočetní lidé budou osvobozeni tímto poznáním. — Pandit — učenec znalý náboženské nauky a vědy po stránce teoretické. Ale ačkoli nespočetní lidé dosáhnou osvobození. že tu rozhodují pouze elementární psychické síly. neboť počet ži125 . Z toho můžeme soudit. jenže harmonické. Svítání hněvivých božstev od osmého do čtrnáctého dne Úvod Nyní je popisován způsob svítání hněvivých božstev. které zachraňuje na tomto stupni. aby usiloval nejen o dosažení rajské oblasti. že budou stavěni tváří v tvář. V bardu pokojných božstev bylo sedm druhů osidel. Stavění tváří v tvář mělo na každém stupni přivést zemřelého k poznání a k osvobození na některém z nich.úrovni. aby člověk usiloval o výstup na žebříku karmy a existencí. Zde končí část Velkého thödolu pojednávající o stavění tváří v tvář čirému světlu čhikhä barda a o stavění tváří v tvář pokojným božstvům čhöňi barda. jejichž nejvyšší očištění symbolizuje vznik rájů. nebude kolo nevědomosti ani urychleno ani vyčerpáno. Vzhledem k těmto zásahům je dána výstraha. do níž dosud náležel. neboť zlé sklony znemožňují rozvoj poznání. nebo i ze sfér jiných do podobných. Vzájemné ovlivňování bytostí různých oblastí člověka nabádá. ale o vykoupení. Teprve v absolutnu bude chráněn před různými zásahy bytostí té sféry. (97) Ovšem za předpokladu. pokud ovšem ruka osudu v podobě ruky lidské život zvířat nezkrátí a nezkomplikuje. Právě ve zvířecím světě mají pudy větší možnost dojít svého naplnění.

jících bytostí je velký. Bude jim důvěřovat. Ale člověk nejmenší z nejmenších. (98) Ač všichni jsou tak zevrubně stavěni tváří v tvář. hrůzu a bázeň. protože dolů putující lidé budou ovlivňováni strachem. že obyčejní světští lidé prchají hrůzou. jenž věří mystickým naukám mantrajány. (101) Není ani třeba se zmiňovat. je přece velmi mnoho těch. dosáhne poznání a osvobození. zlá karma mocná. ztotožní se s nimi a dosáhne buddhovství. kteří zde zabloudí a pro nepoznání musí putovat do sansára. hrůzou a bázní. i kdyby jich byl oceán. svítá osmapadesát plamenných. kdo neosvobozeni putují dolů. hněvivých. kde něco učinil k jejich uctění a chvále. Proto když ustalo svítání pokojných držitelů vědění. (99) Je to bardo hněvivých božstev a poznání bude nesnadnější. která se prvým nevyrovnají a jsou jejich obráceným aspektem podle místa (nebo psychického centra bardického těla zemřelého). krvežíznivých božstev. je intelekt soustředěně bdělý a uvědomuje si cíl. jakmile je spatří. jež vyvolávají strach. z něhož vycházejí. zatemnění jsou hustá a sklony trvaly dlouhý čas. protože pro svítání paprsků. V tom tkví to umění. (100) Když se člověk na tomto stupni nesetká s tímto druhem nauk. Jsou dokonce opati (nebo bhikšuové) a doktoři metafyziky. padají do propasti nešťastných světů a trpí. pozná krvežíznivá božstva. Intelekt nepřibírající na samostatnosti prochází z jednoho stavu bezvědomí do celé řady stavů bezvědomí. (102) 126 . a setká se s nimi jako s lidskými známými. je možno na tomto stupni snáze dosáhnout osvobození. nepomůže mu naslouchání (náboženským vědomostem). Když člověk aspoň trochu poznává. jakmile mu na tomto stupni začnou svítat. nebo alespoň viděl jejich malované postavy a podoby. Kdo rozjímal o tomto líčení krev pijících božstev ještě v lidském světě. kteří člověka vítali.

přece se při jeho smrti objeví alespoň jeden druh znamení jako duhová záře nebo kostní obrazce a relikvie. pokud meškali v lidském světě. ba vyjadřovali se o nich s opovržením. ačkoli byli chytří ve výkladu učení a přestože se sebeusilovněji oddávali náboženským cvičením. (104) Ti. A protože následovníci disciplin a metafyzikové často nemají v sobě nic z mystických cvičení (nebo ezoterních) nauk. Tím ho přivedeme k osvobození na tomto stupni. pokud meškal v lidském světě. Když jim pak božstva svítají v bardu. pokládají to za nepřátelské. (103) Nikdy nepodceňujme nejmenšího z nejmenších mezi mantrajánicky věřícími. nepoznávají je. nepotřebují klesat tak hlubo127 . I když skutky toho (kdo projevoval podobnou úctu) nebyly pěkné. Nikdy též při svém zasvěcení nepoznali božstva mystických nebo ezoterních nauk. ale uznávejme ezoterické (mystické) nauky (kterých se držel). Tím v nich vznikne pocit odporu a tak jsou strhováni do bídných stavů. Spatří-li najednou to. nebyl pilný. Nedejme nikomu cítit nedostatek úcty ani o něm nepochybujme.Ale při smrti oněch opatů a teoretických metafyziků (kteří zůstali o těchto naukách barda nepoučeni) neobjeví se žádná zvláštní znamení jako duhová záře (při spalování jejich mrtvoly) nebo relikvie z kostí (v popelu). že za života nikdy neuchovávali v srdci mystické (nebo ezoterní nauky). nebyl uhlazený a snad ani nežil podle svých slibů. kteří rozjímali o představách a procesech zdokonalování a cvičili jádro (jadernou mantru). kdo věří v mystické nauky mantrajány a jsou na obyčejném nebo vyšším stupni (duchovního vývoje). Je tomu tak proto. protože mystické nauky přinášejí vlny darů. co nikdy předtím neviděli. ti. i když měl velmi hrubé způsoby. Snad byl v každém projevu nechutný a možná dokonce neschopný dovést svá cvičení k úspěšnému výsledku. nedostavují se (při spalování jejich mrtvol) duhová záře ani kostní relikvie podobné semeni.

Na znamení toho jsou nebesa bezmračná. hudba v nebesích. a všem obyčejným lidem. jež mohou člověka dovést k duchovnímu usilování. že se jí naslouchá. Živé bytosti jí zasažené nemohou již upadat do nešťastných stavů. Tím se stane čtení thödolu zbytečným. (105) Tento thödol je naprosto nezbytný opatům (těm. kostní relikvie a obrazy (z jejich pohřebních slavností). jsou reky. dojdou-li poznání v sipä bardu. mystikům. naukou. Spojeny rovnají se zlaté mandale posázené tyrkysy. naukou osvobozující tím. Poznají-li v okamžiku smrti čiré světlo. A protože se pak zrodí na vyšších úrovních. záření. dosáhnou nirmánakáji. poznají také v čhöňi bardu zjevení pokojných a hněvivých božstev a dosáhnou sambhógakáji. To v něm vyvolá dobrý poměr k duchovnu a své vztahy k němu dovede založit na rozumových 128 . rekyněmi a držiteli vědění uváděni do rajských říší. pod jejichž vlivem se dívá na svět a svůj současný život jako na marnost. naukou. kteří neplnili sliby. Takovému člověku vyvstávají neujasněné zkušenosti. poznají v okamžiku smrti čiré světlo a dosáhnou všichni dharmakáji. toto stáří se jeví i v dítěti. jejíž pomocí může být dosaženo osvobození bez meditací. setkají se s naukou i v příštím vtělení a budou se dále těšit z trvání své karmy. následuje stavění tváří v tvář svítání hněvivých (božstev) v bardu. Velmi tu rozhoduje i karmické stáří vyplývající z velikého počtu reinkarnací. vcházejí do záře duhy. Ale ti. Jakmile ustane jejich dech.ko do čhöňi barda. hlubokou naukou okamžitě propůjčující dokonalé osvícení. (98) Všeobecně zachraňující duchovní dokonalost není ovocem neujasněných přání a snah. Proto je tento thödol naukou. je slunečno a provází je sladký pach kadidla rozšířený ve vzduchu. jež okamžitě rozděluje lidi na zasvěcené a nezasvěcené. (106) Spoj tuto nauku s naukou Tahdolu. Když byla ukázána nepostradatelnost thödolu. kdo meditovali o velikém zdokonalení a o velkém symbolu. kteří se drželi discipliny) učencům. která přivádí bytosti se špatnou karmou na tajnou stezku.

Nanejvýš se k těmto naukám dovede naklonit. že všemu dobře rozumí. jakou mu připravuje jeho vlastní umírání. oblast bohů ovlivňujících člověka prostřednictvím jeho svědomí — a to se jistě nikomu nepodaří zničit jakkoli buřičským ateistickým názorem. Proto říká text. když se mu zdají slibovat. Tak musí procházet bardy tří dob (minulost. To je předpoklad pro věcné odosobnění. ani když své názory mění od okamžiku k okamžiku. jejichž rozum a důvěra by jim dovolily přijmout mystické nauky tak. Z toho vzniká lpění a sobectví a ty zase vylučují vznik osvobozujícího poznání. které nás chce uchránit zkušeností nejtěžších. Porozumí čirému světlu i svítání božstev. To jej pak učiní moudrým a rozvážným do té míry. mu nedovoluje přijmout zralé vývody duchovní nauky. Jde rozličnými zkušenostmi a nauka thödolu je srdečním semenem. aby nemuselo opustit hrdopyšnou myšlenku „ já to vím nejlépe“. který se vyzná i v takové situaci. že kolo nevědomosti nebude ani urychleno ani vyčerpáno. že kdyby měl to štěstí. aby se zřekl světa. stal se již z něho karmický stařec. Život však pokračuje. myslí si jako mudrc znalý života.důvodech. poznal by a byl by osvobozen. Karmické mládí však připouští. přítomnost a budoucnost). které později činí jeho životní názor pesimističtějším. jako se mu prostřednictvím paměti dosud vtírají do vědomí zkušenosti včerejšků. které provází lidskou existenci v podobě její vlastní mravní hodnoty. každý člověk si bude znovu a znovu hledat zkrušující zkušenosti. Může proto být záštitou i mladším duším. A právě toto dětinské sebevědomí. Byť byl karmicky mladý. neboť zkušenosti ze smrtí v jeho vlastních minulých existencích se mu vtírají do vědomí prostřednictvím paměti asi tak. že ukojí jeho nevyčerpatelné a nesplnitelné touhy. Pomocí tohoto odosobnění se překročí oblast personifikovaných emanací. že by byl též postaven tváří v tvář. ale nepřivodí ztrátu nebo zničení svědomí. dokud sám nenasbírá dost zkušeností vedoucích ho k tomu. aby člověk viděl v zjevně degenerujícím světě mnoho zajímavého. Ateistický názor je znamením karmického mládí i jeho průvodcem. a toto stanovisko neopustí. jako jim do129 . jež tak snadno a lehce zapomíná na své omyly. pravou základnu skutečného umravnění. Když dospěje k tomuto rozmezí.

(100) Neblahý vliv strachu lze pozorovat i v mystice. které nejsou formou. že když člověk zemře. Tím ztrácí dobrou příležitost a dočká se toho. Toto sobectví si samo svou přirozenou povahou vyhledává své strážce. jevy hněvivých božstev. Stejně v ní jako v bardu se nejvyšší a nejjemnější božskost člověku dává jen potud. otevře se světu. Vzhledem k následkům tohoto racionalismu a materialismu nemůže být nikdo oklamán žádnou formou zbožnosti. podmíněných jeho mravními kvalitami. To znamená. Zatím co člověk od záření čirého světla klesá pro zbývající hodnoty svého bytí do oblasti svítání pokojných a hněvivých bohů. v jejím tělesném uzpůsobení a v životních i niterných (citových a rozumových) podmínkách. Hněviví bohové se zjevují na základě samovolně vystupujících stavů člověka. Jakmile si však uvědomí nečistoty smyslovosti. pokud jí zůstává zcela otevřen. alespoň vizuálně. resp. jejichž představení budí strach podmíněný nesourodostí obsahu bytnosti zemřelého a tvářnosti těchto bohů. zejména když se jí nechá inspirovat ke konání dobra. jež se realizují v nastávajícím vtělení bytosti. A tak se v bardu hněvivých božstev potkává s karmickými přízraky. stojí jeho nedohaslý intelekt proti prvotním lehkým a čistým emanacím. jenomže děsivějšími než bohové pokojní. přijímá hrozivé vzezření. (99) Hněviví bohové jsou tedy zase personifikacemi živlů. Po skon130 . Později se tyto emanace formují v objektivně pokojné jevy. jímž ho omráčí právě na úrovni božského uvědomování. Ale jejich tvářnost reprezentuje spíš poměr ve vztazích než objektivní výraz. Ale situaci nelze snadno ovlivnit. u něhož někdy předpokládáme stále hrozivější tvářnost. která ho utěšovala a vedla neustálými vytrženími. ale pouze světlem. tj. která je jeho karmickému naladění blízká. v tu chvíli táž boží velebnost. neboť jeho poměr k tvůrčím pramenům přírody se víc a víc přibližuje sobeckému poměru člověka k přírodě. představují se mu personifikace živlů vyzařované z jeho bytosti ve stále hrozivější tvářnosti. že mu tito bohové ukáží své hrozivé tváře stejně jako snový jev.volily vnést do života destruktivní hrubý materialismus a odporný pozemský racionalismus. V těchto okamžicích ztráty božského uvědomování člověk klesá na úroveň.

pokojní a hněviví bohové. a tímto aktem obnoví ztracený stav svého zasvěcení. netýká téhož jevu. Pak ho bude tato boží prázdnota a velebnost stále více vábit čistotou a všeobsáhlostí. ale získá onu mystickou pečeť. měl dívat vstříc boží prázdnotě a velebnosti a zanechat definitivně všechen svět za sebou. Kdo vstupuje na mystickou stezku. resp. Její pomocí se jakoby v úzkostech ponoří do samého centra své bytosti. Když se posléze vzdá světa vůbec. Proto se bezvědomí. by se stejně jako ten. Je však otázka. Mezi tímto uvědomováním a nejvyššími stavy stojí vždy hroziví strážci. kde vždy svítá světlo nejvyššího božství. že člověk. nevrátí se mu již svěží jistota odvracející každou hrozbu osudu. nechá „zbloudilého syna“ jeho vlastní obnovený dobrý postoj padnout smrtí do náruče nejvyššího uskutečnění. ale vztahů příslušného denního vědomí k čirému a božskému světlu. To všechno má prožít i obecný člověk. Text však též říká. Tyto okamžiky rušení kontaktů mají za následek návrat k sansarickému uvědomování. bude tuto prázdnotu a velebnost realizovat. se s ní sjednotí a tím vyloučí nutnost vracet se do sansára. ale nikoli již ve šťastné slepotě. kterého se mu eventuálně dostane. který ho povede životními bouřemi k novému usmíření. že poučení. může náhle v sobě najít sílu. o níž se mluví v mystice. protože je následkem svítání paprsků vyvolávajících strach bdělý a uvědomuje si cíl. Pravda. zda je to tak snadné. Můžete mystickou nauku 131 . ale v pocitech provinění. Až bude usmíření dovršeno. I tuto zkušenost nacházíme v mystice. kdo tento svět opouští smrtí. jaký známe na vyšší úrovni. jichž se podle vlastního cítění a úsudku dopustil proti Bohu. který je na tomto stupni stavěn tváří v tvář. Uvědomuje-li si člověk sestoupivší z duchovních výšin svou ztrátu a propadá děsu při pocitech provinění. může být osvobozen.čení těchto omračujících momentů se najde ve stavu. příslib. Těla zbavený intelekt má se sebou tolik starostí. (101) Praktická znalost mystiky a duchovních nauk je něco jiného než teoretické vzdělání v tomto oboru. o němž se zde mluví. protože je zaujat děním okamžiku. z něhož vyšel hned na počátku mystického úsilí. zapadne. který trochu poznává.

Na toto vysvětlení ovšem intelektuálně bezbranný člověk nereaguje vnímáním a duševními stavy. a proto nosí svou hodnost na hávu. že bytí. Nikoli však jako s obrazy pocházejícími z fantazie umělce. přece jen jsou jejich 132 . svůj život. kde vydají sílu bytosti karmě. že již sami dovedou vytvářet logické naukové konstrukce. jen dokud do nich nezaduje vichr smrti. Po celý život imunní proti vidinám. kdo mystiku studuješ. která zařazuje životní síly do příslušného procesu nového bytí. svět a život zůstávají logickými. Pak ti náhle přestává být všechno logické a duševně obnažen stojíš před neobvyklými situacemi. jež nemůžeš rozřešit. svět a všechno své bytí. že jejich lidské stanovisko k životu nebylo ani dost málo otřeseno přímými mystickými zkušenostmi. které mystika předkládá. a přece můžete zůstat nezkušení zejména v tak hlubokých otázkách. v níž musí být způsobilost prokázána vědomým převodem sil do chtěných okolností a stavů. Někteří lidé dospěli v teoretickém studiu mystiky tak daleko. (102) Aby byl člověk chráněn před hrozivými formacemi a personifikacemi duševní (astrální) oblasti. kteří znají nauku pouze mentálně. musí se seznámit s jejich tvářností. Proč? Protože jsi nepoužil zpřítomňující síly správného uvědomování a následkem toho jsi nepoznal podmíněnost vládnoucí soudržnosti bytí a žití. Tyto stavy jsou prostě v bardu násilně tlačeny tam. Alespoň se to požaduje v ezoterické mystice. Teprve tím je prokázáno.studovat jakkoli dlouho. Zde tedy můžeš ukázat moc svých znalostí. žes zlomil osten karmy a získal předpoklad nejvyššího uskutečnění. ale jako s reprodukcemi skutečnosti. ale přitom nejsou bytostně dotčeni podstatnými problémy. Tato situace se z lékařského hlediska dá vysvětlit „disfunkcemi“ mozkové kůry. Je to způsobeno tím. I kdyby se podoba hrozivých personifikací zcela neshodovala se skutečností. pomysli. Ty však. co utvářelo jejich život a co chtěli ponechat stroze ustrnulé jako nevědomí lidé. ale nikoli v životních zkušenostech. můžeš je před smrtí mít a podléhat jim. Proto mohou být v bardu překvapeni situacemi okamžiku. jež se jeví jako nelogický rozpad všeho. bhikšuové a doktoři metafyziky. To jsou ti opati. jaké vznikají v souvislosti s problémy smrti a účinků psychických napětí.

které ho naučí čelit hrozivým jevům neohrožeností. který roztáčí kolo sansára. jež se k ezoterní formě náboženství — mystice — staví úplně stejně. Musí tedy prchat a hledat osudný úkryt. Moderní výchova člověka vlastně poškozuje. jež tolik posiluje vůli.projevy takové. fantastickou a pověrečnou. neboť má odstrašit mravně nízké „intelekty“ před vstupem do sféry míru. znalosti zákona karmy a též moc vyplývající ze zpřítomňující moci uvědomování. jak dalece je člověk zasvěcen do náboženské teologie a jak na jejím základě přijal teorii o Spasiteli a o počínání Boha i o tom. ale ve skutečnosti to jsou obrazy rozličných personifikací vznikajících jako odpověď na často zrůdná předsevzetí. Tak hrozné. aby 133 . (103) Tato znamení rozpoznají jen mistři mystiky. Místo aby byli vysvěceni mystickými zkušenostmi. jak jsou zde popisováni. neboť lamaističtí mniši provádějí v jejich maskách náboženské tance. Zmizí-li strach. jak vypadá a jak se jeví. harmonie a čistoty. Za směrodatné pokládají. jejichž personifikace by byla mnohdy děsivější než zjev dravého zvířete. V Tibetu můžeme vidět obrazy hněvivých bohů takřka jako ve skutečnosti. že jejich hrozivé vzezření je účelné. Typicky městský člověk. jsou jen vyzbrojeni náboženskou teorií. tak v Orientu je kněžstvo. touhy a úmysly lidí postrádajících ušlechtilou mravnost. kde se mu představují hrozivé personifikace. Můžeme to pokládat za pozůstatky barbarského pohanství. že jak v západních zemích. často neživotnou. že plní úlohy hněvivých bohů. Když to víme a nejsme příliš zatěžkáni mravními poklesky. aby se řídil heslem „návrat k přírodě“. Jeho mírnou formou je. Nejenže ho neinspiruje k dobrému konání a k ušlechtilé mravnosti. Máme vědět. Přísný postoj k opatům a metafyzikům nasvědčuje tomu. A není jiné záštity než toto mystické zasvěcení. jejž pud. ale učí ho. Takový člověk má jistě velmi špatné vyhlídky pro bardo. se často následkem výchovy bojí nejnevinnějšího živočicha. zmizí náš strach před nimi. vášeň a chtíč inspiruje k představám. Kromě toho pokládají za směrodatné. aby se vyhýbal drastické tvářnosti skutečnosti. I mystická nauka chce vrátit člověku odvahu a sílu vyvěrající z důvtipu. má člověk předpoklad pro vítězství nad zkrušující silou zlé karmy. jaké by dovedlo vytvořit jenom jeho vlastní zrůdné chtění oděné do zjevu.

i když si myslí. jejichž prostřednictvím mu snad obětují některé skutky. Je jisté.. jejichž zaměření je spíš vnější než vnitřní a jež často jsou vnitřnímu životu tak vzdálené. nikdy však sebe. pokud je jako mechanické smíme označit vzhledem k jejich vždy stejnému uplatňování. jestliže je nabádá ke skutkům a projevům ctností. že zákony vesmíru působí spíš mechanicky. Protože je působení vesmíru vůči tvorům takové a není panstvím Boha po způsobu suverénního šlechtice. Náležejí totiž k náboženství. má smysl věcné úsilí podle ezoterních mystických zásad. Tím však není řečeno. které již nepřihlíží k Bohu. při níž si člověk sám sebe zcela ponechal se všemi nedokonalostmi. Nikoli formální úsluha. ví určitě něco o Bohu. a proto neživotné. o bibli a její Nový Zákon. že se opírá o neomylný autentický pramen. že z nich nikomu neplyne žádný duchovní prospěch. jeho moci a úradcích. že není Boha. aby kněz či příslušník církve nebyl tolerantní a nechápal. kazatelské nebo misi134 . že vesmír a život jsou mechanické. že se musejí nechat ovlivňovat inspiracemi. sítí názorů. Podle téhož ezoterismu má význam jenom skutek. Boha usměvavého. jejichž životnost nebo mechanika je určována spíš subjektivně lidským než objektivním úsudkem. a do pekla může člověka často strhnout prostá jistota. jak praví Buddha. citu a vědomí. Ale ctnost končí tam. Náboženští teoretikové by měli vědět. Neboť před prozřením o těchto věcech neví opravdu nikdo nic. Měli by vědět. ale k Zákonu. zřídlo těchto inspirací při mravních nedostatcích a nesprávné pokoře není v Bohu. ale i mysli. ovšem nikoli jen skutek rukou. Nejvyšších stavů ve vesmíru lze dobýt jenom nejvyšším úsilím v neosobním konání. ale ve světě démonickém. jenž by řídil svět jako otec rodiny. Jak jinak by se mohlo stát. Je to jen prostředí nesčetných procesů. že mu kněžské. že každé náboženství otevírá lidem cestu k Bohu. kde člověk. bludištěm názorů“ atd. I její údaje mu mohou být „houštinou názorů.se člověk věnoval náboženským směrnicím a úkonům. Ostatně takové formální úsluhy skrývají pro člověka veliké nebezpečí. jehož půda je i kněžím tak cizí. jenž nedospěl k prozření. který je vytrhne do nejvyššího nebe za jakési úsluhy. že v nebi není místa pro poutníky unavené věčnou činností pro své blaho.

jejímž projevem je hrdinství. kazatel nebo misionář předkládá věřícím lidem církevní učení jako samospasitelné. teologové. Víra v Boha a lidské konání dobrých skutků není totiž vždy dobrým řešením ve vnitřním postoji k Bohu a životu. – – Na nejvyšším stupni se víra stává tvůrčí mocí a to samo vyvrací domněnku. může sotva pochopit význam pravé víry. ale i pověr a náboženských názorů vštípených mu prostředím. stavěn často proti skutečnostem niterného světa. víra. když kněz. Jestliže totiž svědomí není v rovnováze pro domnělé nebo skutečné mravní přestupky. Ve skutečnosti je však člověk svým přesvědčením. Ale znamená to. Domnívá se. že vírou je povinné uznávání Boha a vesmírného zřízení. Člověk nedovede pochopit ani duševní život zvířete. že sám církví uznaný ďábel by to nedokázal. kterým odstraňuje nebezpečí z cest života jistotou a přesvědčením. že náboženské stopy minulosti jsou jen k tomu. že se nic zlého nestane. Často v tom lze vidět prosté lidství. jak nám je vysvětlili církevní otcové. přece se ve svých účincích nikdy nevyrovnají děsivě pusté a prázdné temnotě. než dovedou vykouzlit smysly. A duchovnost uniká smyslovému pochopení. kdo své zřetele založili pouze na smyslových skutečnostech. (104) Kdo je v zajetí představ o božských zákonech. Božství je mimo tento prostor. které je dnes již dost týráno bezprostřední realitou? Neřekl bych! Ať jakkoli živé a děsivé představy může lidstvu vytvářet jeho náboženské a církevní přesvědčení. jíž jsou stíháni ti. než mají např. co jsem právě řekl. laikové. duševnost. které se netýká vždy jen smyslové skutečnosti. chtěl-li by ho mučit. aby týraly lidstvo. Ve skutečnosti je to víra v život. Tehdy mu jeho víra pomůže víc než zdánlivá náboženská bezúhonnost. že pravou vírou je víra ve jsoucnost Boha a jeho syna Ježíše. že víra v život má co společného s náboženskými problémy. Obecně se nezdá. Jak by potom mohl tak snadno pochopit Boha a duchovní život? Žije v prostoru mezi okem a zemí a to je většinou celý jeho duševní obzor. Na konci života se totiž vždy 135 . Dokonce je nebezpečí i v tom. pak mu jeho náboženské názory mohou vykouzlit děsivé jevy v takové živosti a reálnosti. rodiči a lidskou společností. která nevystihuje nic vyššího.onářské povolání poskytuje větší vyhlídky na spásu.

136 . resp. že to musí být symboly. se setkává s vizemi nepříznivými. Víra vytváří optimismus. do stavů. Čistý člověk je vítán příznivými vizemi a člověk věřící. že je racionální jen zájem o svět smyslových faktů. nihilismus cestou k zezvířečtění a zatemnělosti. že existuje dědictví buněk. které tak snadno překonává člověk věřící. musí být čisté. Vím o tom. To způsobí změnu tendence životních sil od temné oblasti smyslového světa do přirozené oblasti. A to jsou duševní hodnoty. že relativně převládnou nad vlivy přírody. nadsvětské a musí mít povahu dynamické světelnosti. co jsme si pro tuto dobu připravili. jež se jako napětí zachytávají tam. Optimismus je cestou k rozvoji inteligence a životnosti.setkáme s tím. jejímiž stíny již za svého života velmi často podělí své příbuzné a lidi kolem sebe. kde najdou vhodné podmínky. Nadto je nihilismus cestou do duševního zatemnění. Spíš před jejich duševní zrak předstupuje prázdnota. Mějme na zřeteli toto: ať si je člověk v životním běhu sebe jistější. Nihilista se však ocitá před temnou propastí. nadsmyslová. Za takových okolností bude intelekt umírajícího nebo „putující intelekt“ osoby zemřelé ovlivněn věcmi (jevy) transcendentními. že staří lidé už v přirozeném běhu žití nenacházejí ve smyslovém světě dost podnětů ke vzbuzení zájmu. To je ostatně dokázáno tím. mají-li vybudovat svá těla. jenž se domněle nebo skutečně dopustil přestupků. (105) Představy a procesy zdokonalování mají specifický charakter. nihilismus je otcem pesimismu. smyslových věcí a jevů. která se identifikuje jako prázdnota vědomí nebo prostoru. Na cestě k svému tělesnému rozpadu odevzdává tyto hodnoty ve formě buněk zatížených latentními charakteristickými znaky živoucím bytostem a tvorům. které mají kvalitu a sílu svou životností a vzezřením ovlivňovat individua tak mocně. které si člověk vleče až do hrobu. které vedou k zdokonalení. ba i duševních sil. že oblast zájmů má být vyšší. Bez těchto buněk se totiž nemohou tyto bytosti a tvorové obejít. zatím co v nich rozhoduje jejich poměr k ní. do úzkoprsosti. který je stále otevřen živému a světlem prostoupenému nekonečnu. To znamená. Představy. kteří ho přežívají. Víra i nihilismus nesou své ovoce bezprostředně. přece se mu v době úpadku životních sil ukáže.

“. S procesy zdokonalování se může člověk seznámit jen za předpokladu. Není např. alespoň pokud se týkaly věcí mystických a tedy i smrti. O meteorologických jevech může každý soudit. pro niž se člověk rozhodl.Je-li tento poměr dobrý. půjdou hlouběji do sansára. Ale i pak bych musel zanedbávat skutečnost. když právě odříkává modlitbu „Otče náš. v Sedmi tibetských textech. seznámí se s procesy zdokonalování. Já sám jsem dospěl k až příliš přesvědčujícím zkušenostem o vzájemné souvislosti mezi meteorologickými jevy a stavy člověka. Kdybych neměl určité mystické zkušenosti. ale i cestou k fyzikálnímu centru světa. dost dobře možné. vývoj a zdokonalení. odříkávání manter. ale bardický kaleidoskop jako náhražka smyslového světa. která je bude děsit. k němuž lnuli. aby člověk myslil na obchodní úspěch. který se ocitl v rozhodujících okamžicích svého života. Jen tehdy. jak mu je libo. Pojal snad myšlenku na změnu nálady proto. Budou jako úplní nevědomci představeni samotě a prázdnotě. mohl bych snad uvažovat o tom. Jevy na obloze a ostatní znamení často provázejí smrt lidí nebo jejich mystickou realizaci. 137 . který je samou dharmakájou. . proč se nálada. pak si staří lidé na úděl svého vlastního bytí nestěžují. obrazila na obloze. v nich také nevzbudí dobré pocity. Tyto logické souvislosti vedly znalce mystiky ke stanovení mantrických cvičení. Jaderná mantra může paralyzovat světské zaměření jedince na jedné straně a přivodit rozvoj duchovnosti a duchovního poznání jeho bytosti na druhé straně. které působí na duchovní vzestup. když usiluje o to. Když se však po celý předchozí život nedotkli náboženských problémů a naopak se cele věnovali světu smyslových faktů. že se ohlašovala shodná změna počasí? Tak daleko není třeba chodit. . aby uvážlivě a dobře sestoupil s analyzující myslí do centra své vlastní bytosti. Bytí totiž tvoří vrstvy. Jakožto lidé nevědoucí nic o představách. Všeobecně lze však říci. že získá zkušenosti s introvertními psychickými postupy. která nezbytně průpověď provází. které jsou nejen stupni vývoje světa. z nichž dvě jsou uvedeny v prvním svazku. že účinek manter je podmíněn charakterem myšlenky. co bylo prvotní a co druhotné. pak poměr mezi nimi a prázdnotou není dobrý a oni se nebudou umět smířit s bardickým kaleidoskopem.

jež provází božské vtělení. Její pomocí bude chráněn před fantastickými zjevy božstev ve stavu „materiae primae“ čili v sambhógakáji. v nichž sama strast budí důvěru ve štěstí a harmonii. vstupující na mystickou cestu proto. že na „ovládání počasí“ ani nevzpomene. Ať má člověk tyto zkuše138 . Má totiž překonat smrt. Pak dosáhnou spásy. kdy celou bytostí pochopí.Stav „spojení s dechem přírody“ zakládá vztahy mezi člověkem a meteorologickými jevy a opravdu příliš nezáleží na tom. aby se minul s osvobozující naukou. již v něm čiré světlo zažehne. poznají. což přirozeně souvisí se zkušenostmi mystického vývoje. odkud může získat předpoklady k osvobození dosažením stavu nirmánakája. Teprve když nerozpozná svět jako „stav sil“. který člověka dovede natolik zatížit. kdo je v té chvíli prvotním činitelem. že je každé bytí marnost. nebo rozvinout božskou karmu a žít pak ve štěstí. že neomezitelný klid je vyšší než prožívání. který bych označil jako „stav umožňující ovládat přírodu“ je toho ještě až příliš mnoho. Je to odvážné tvrzení. bude mít rozeznávací schopnost. Dokonce se stává. Toto je dvojí cíl nauky a hledá jej nejméně stejný počet lidí. že člověk právě zrušil samovolně se vtírající přesvědčení. aby byl spasen. že se mu naslouchá. Záleží spíš na tom. že osvobozuje již tím. Tohoto pochopení totiž nedosahují bytosti v sansarických světech. že člověk. jejíž pomocí lze dosáhnout buď vykoupení (nirvány). Bardo thödol však tvrdí. již tolik chválí pouze buddhové. kteří mají nejvyšší poznání omezováno stavem nirmánakája. Věnuje se pak úsilí. Ale štěstí a harmonie je osudem bohů. Konečně za stavem. To je problém. aby rozvinul božskou karmu. ať již objektivně. bude muset sestoupit do sipä barda. která ho uvádí na cestu božskými existencemi až do okamžiku. aby se zřekli všeho. V tomto stavu je nemožné. náhle změní svůj cíl. nebo subjektivně. a dosáhl přesvědčujícího důkazu o překonatelnosti běžného stavu. Opírá se však o to. že je nahodilým jevem závislým na zevních podmínkách. aby člověk nezpychl. (106) Pozná-li člověk čiré světlo a nebude-li přímo vykoupen dosažením dharmakáji. Žijí-li v něm příliš dlouho. Tím dospějí k ideji. že člověka seznamuje s pochody zhasínání denního uvědomování (smrti).

nosti proto, že sám dobře pochody zvnitřnění nebo smrti sledoval, nebo proto, že mu někdo tyto pochody dobře popsal, nemůže je nikdy docela zapomenout. Zemře-li a jejich vlivem se chytí nějaké existence, vetknou se do ní jako neujasněné instinkty. V nové životní existenci pak snadno stačí malá životní zkušenost, aby byla cesta nalezena, nastoupena a dosaženo na ní cíle. A stane-li se, že si již člověk ze světa nějakou mystickou zkušenost odnáší a má to štěstí, že mu někdo na odchodu z tohoto světa zákonitost zhášení denního vědomí připomene, pak náhle pochopí, co dříve docela nepochopil. Když pochopí, bude osvobozen tím, že zaujal dobré stanovisko k nejvyššímu stavu. Osmý den Volajíce opět zemřelého jménem, promluvme k němu: Ó urozený, naslouchej soustředěně. Protože jsi nedosáhl poznání, když na tebe zářila pokojná božstva v předešlém bardu, putoval jsi až sem. Nyní, osmého dne, budou na tebe zářit božstva hněvivá a krev pijící. Chovej se tak, abys je poznal. Nerozptyluj se. (107) Ó urozený, září na tebe velký, slavný Buddhahéruka, temně hnědý se třemi hlavami, šesti rukama a čtyřma pevně postavenýma nohama. Jeho pravá tvář je bílá, levá rudá, střední temně hnědá. Z jeho těl vycházejí plamenné paprsky, má devět široce otevřených očí se strašlivým pohledem, s obočím cukajícím jako blesk. Blýská přes sebe posazenými, vyčnívajícími zuby a ulevuje si zvučnými výkřiky ,A-la-la‘ a ,Ha-ha‘ s prskavými zvuky. Jeho vlas je rudožlutý, ježí se mu a září. Hlavy má ozdobené usušenými lidskými lebkami a symboly slunce a měsíce. Černí hadi a syrové (lidské) hlavy tvoří girlandu kolem jeho těla. V první pravé ruce drží kolo, v prostřední meč, v poslední válečnou sekeru. V první levé ruce drží zvon, v prostřední lidský skalp, v poslední radlici. Objímá ho matka Buddhakródhéšvarí, mocná hněvivá matka, protějšek Buddhyhéruky, vůdce hněvivých božstev, který je mocným bohem vyhá139

nějícím ďábly, bohem ve svém hněvu strašlivým a mocným. Pravicí objímá bohyně jeho krk a levicí mu přidržuje k ústům rudý pohár (naplněný krví). Bohyně vydává hrdelní zvuk jako praskání, řinčení a rachocení hlasité jako hrom. Z obou božstev šlehají zářivé plameny moudrosti tryskající každým pórem jejich těl; v každém z nich je planoucí dordže. Obě božstva, stojící s jedním kolenem ohnutým a druhým nataženým na podstavci spočívajícím na rohatém orlu, pocházejí z tvého mozku a září na tebe. Neboj se jich. Nedej se zastrašit. Uvědom si, že jsou ztělesněním tvého intelektu. Jsou to tvá ochranná božstva, a proto se nelekej. Neboj se, neboť ve skutečnosti je to vznešený Vairóčana, otec–matka. S poznáním dosáhneš osvobození; poznáš-li je jako svá ochranná božstva, dosáhneš buddhovství v sambhógakáji. (108) (107) Božstva nelze charakterizovat jako bytí plná dobroty, ale jako bytí obdařená nadměrnou silou. Vzhledem k tomu mohou být božstva dobrá a božstva krev pijící. Mírnost a hněvivost jsou jejich projevy. Síla vyvěrající z vyššího stupně sebevlády je charakteristická pro božskou přirozenost; slabost vyvěrající z poddávání se živočišným impulsům, je charakteristická pro přirozenost démonickou. Aplikujeme-li charaktery bohů na lidi, poznáme též, že jsou lidé silní, z nichž někteří jsou dobří, kdežto jiní ukazují důstojnost a nepřístupnost. Kromě těchto dvou druhů lidí jsou lidé zlí následkem demoralizace. Pokud se jeví jako lidé silní, je tomu tak proto, že jsou zlostní a neovládají se. Ti jsou vlastně démony v lidské podobě. Slabost projevující se poddanstvím živočišným impulsům ukazuje slabý magnetismus, kdy jsou vědomí a intelekt jakoby zavaleny spoustami do té míry, že se téměř neprojevují. Za takových okolností je životnost podmíněna impulsy, v marxistickém pojetí funkcemi signálních soustav, kdežto sebevláda uvádí bytostné napětí do vibrace. Kdo se tedy mocně ovládá, je vždy bytostí energickou, což se snad nemusí projevovat v divokých reakcích na svět a jednání druhých lidí, ale v předpokladech pro energické projevy. Bohové jsou 140

personifikací lidské psychy, která se díky sebevládě v lidském bytí prosvětlila tak, že vytvořila světelný až zářivý typ obývající „prostor duševnosti“. Ale tentýž postup nastává, když se člověk ovládá z donucení. Jenže v tom případě za předpokladu, že ho sebevláda z donucení rozčilí, přiměje k nespokojenosti a jiným záporným projevům, vytvoří z něho typ nebožský, jako je např. asura. Když se mu tato sebevláda vžije a projeví se v napětí s přimísením sebevědomí, jistoty a nedostatečným stupněm odosobnění, může vytvořit typ hrozivý, jako jsou bohové řádu héruků. Sebevláda působí na podvědomé psychické komplexy vzrušivě; tak se tyto komplexy transformují v napětí a tím ovšem v účinnou energii. Tím se z „věcí“ nebo ze stavů stává síla, resp. vibrace, jejíž kmitočet se stává tím světelnějším, čím je vyšší. Vzhledem k tomu nejsou bohové personifikací dobra, ale síly a napětí. Dobrota náleží do jisté kategorie fyzikálních projevů. (108) Bílá tvář je symbolem božského světa, rudá sansarického. Prostřední tváře všech bohů řádu héruka korespondují s nižší formou živlových principů. To znamená, že tvář prvního z héruků je symbolem éterického elementu, druhého symbolem elementu vodního, třetího héruky elementu zemního, čtvrtého héruky elementu ohnivého a pátého héruky elementu vzdušného. — Slyšitelné zvuky jsou uváděny ve vztahu k působení éterického elementu, který je z mystického hlediska prapočátkem stvoření, a proto i tichem, proti němuž je tvůrčí proces vyjádřen vždy zvuky. Devátý den Prchá-li člověk před těmito božstvy, přicházejí devátého dne hrůzou a strachem stvořená krev pijící božstva řádu vadžra, aby ho přijala. Potom stavíme zemřelého tváří v tvář, volajíce ho jménem: Ó urozený, naslouchej soustředěně. Září na tebe vznešený Vadžrahéruka z krev pijícího řádu vadžra, temně modrý se třemi tvářemi, šesti rukama a čtyřma pevně postavenýma nohama. Jeho pravá tvář je bílá, levá rudá, střední temně modrá. Je obklopen plameny a v prvé z pravých 141

rukou drží dordže, v prostřední lidský skalp, v poslední válečnou sekeru, v prvé levici drží zvonek, v prostřední lidský skalp a v poslední radlici. Objímá ho matka Vadžrakródhéšvarí, jež pravicí objímá jeho krk a levicí mu nabízí k ústům rudý pohár (naplněný krví). Přicházejí z východní části tvého mozku a září na tebe. Neboj se. Nelekej se. Nedej se zastrašit. Uvědom si, že je to ztělesnění tvého intelektu. Protože je to tvé ochranné božstvo, nelekej se. Ve skutečnosti je to vznešený Vadžrasattva, otec–matka. Uvěř v ně. Poznáš-li je, dosáhneš ihned osvobození. Nazýváš-li je ochrannými božstvy, poznáš je jako taková, ztotožníš se s nimi a dosáhneš buddhovství. (109) (109) Poukaz na východní část mozku souvisí s orientací k severu. Desátý den Když je člověk nepoznává, protože zatemnění ze zlých skutků je příliš veliké, prchá-li před nimi strachem a hrůzou, pak přicházejí desátého dne krev pijící božstva řádu drahokamu, aby ho přijala. Voláme zemřelého jménem a stavíme ho tváří v tvář: Ó urozený, naslouchej. Desátého dne přichází krev pijící božstvo řádu drahokamu jménem Ratnahéruka, barvy temně žluté, se třemi obličeji, šesti rukama a čtyřma pevně postavenýma nohama. Pravou tvář má bílou, levou červenou a prostřední temně žlutou. Je obklopen plameny a v prvé ze svých pravých rukou drží drahokam, v prostřední trojzub, v poslední hůl. V prvé levici zvonek, v prostřední lidský skalp a v poslední trojzub. Objímá ho matka Ratnakródhéšvarí, pravicí objímající jeho krk, levicí nabízející jeho ústům červený pohár (naplněný krví). Přicházejí z jižní čtvrti tvého mozku a září na tebe. Neboj se. Nelekej se. Nedej se zastrašit. Poznej je jako ztělesnění svého intelektu. Nelekej se, protože to jsou tvá ochranná božstva. Je to ve skutečnosti otec–matka, vznešený Ratnasambhava. Uvěř v ně. Poznáš-li je, dosáhneš osvobození. 142

Tím, že je tak jmenuješ a poznáváš je jako ochranná božstva, ztotožňuješ se s nimi a dosáhneš buddhovství. Jedenáctý den Když pro zlé sklony ještě vzniká hrůza a strach, ač byl člověk stavěn tváří v tvář, když nepoznává zjevující se vidiny jako svá ochranná božstva a prchá před nimi, přicházejí jedenáctého dne krev pijící božstva řádu lotosů, aby ho přijala. Voláme zemřelého jménem a takto ho stavíme tváří v tvář: Ó urozený, jedenáctého dne přichází krev pijící božstvo řádu lotosů jménem vznešený Padmahéruka, červenočerné barvy, se třemi tvářemi, šesti rukama a čtyřma pevně postavenýma nohama. Pravá jeho tvář je bílá, levá červená, prostřední temně rudá. V prvé pravici svých šesti rukou drží lotos, v prostřední trojzub a v poslední kyj. V prvé levici zvonek, v prostřední lidský skalp (naplněný krví), v poslední bubínek. Objímá ho matka Padmakródhéšvarí, jež pravicí objímá jeho krk a levicí mu podává k ústům červený pohár naplněný krví. Otec–matka sjednoceni přicházejí ze západní části tvého mozku a září na tebe. Neboj se. Nelekej se. Nedej se zastrašit. Raduj se. Poznej je jako výtvor svého intelektu. Nelekej se, jsou to tvá ochranná božstva. Ve skutečnosti je to otec–matka, vznešený Amitábha. Uvěř v ně. Poznáš-li je, dosáhneš osvobození. Jmenuješ-li je tak a poznáváš je jako svá ochranná božstva, ztotožníš se s nimi a dosáhneš buddhovství. Dvanáctý den Když je člověk ještě dále veden dolů pro své špatné sklony a je postihován hrůzou a strachem, ač byl stavěn tváří v tvář, může se stát, že nepřijde k poznání a prchá dál. Pak přicházejí dvanáctého dne krev pijící božstva karmického řádu, provázená gaurí, pišáčí a íšvarí, aby ho přijala. 143

(110) (110) Gaurí patří do řádu bohyní s lidskou podobou. velikých jako nebesa. Pravou tvář má bílou. kde svítají zástupy krev pijících božstev obrovských rozměrů s nohama jako sloupy. Objímá ho matka Karmakródhéšvarí. se třemi obličeji. Osvícením a sebepoznáním je člověk osvobozen. Poznáš-li je jako ochranná božstva. nemá strach. Buď pokorný. Nedej se zastrašit. Dovíme-li se však od někoho. Slyšel -li však člověk stavění tváří v tvář. že je to jen lví kůže. V prvé pravici svých šesti rukou drží meč. svítá podružné čiré světlo a obě se setkají jako dva dobří známí. vznikne strach. Ale vycpaná lví kůže budí strach. — Podružné čiré světlo přírůstku: to světlo. S poznáním přijde osvobození. šesti rukama a čtyřma pevně postavenýma nohama. splynou spolu nerozlučně a tak ti svítá osvobozující záře. které se rodí s doplňujícím poznáním. věř jim a měj je rád. barvy temně zelené. ztotožníš se s nimi a dosáhneš buddhovství. levou červenou a prostřední temně zelenou. Tak je tomu i v bardu. na něž jsme nebyli zvyklí. Mateřské čiré světlo: to 144 . Spojeni jako otec–matka přicházejí ze severní čtvrti tvého mozku a září na tebe. dvanáctého dne přichází krev pijící božstvo karmického řádu jménem Karmahéruka. Je majestátního zjevu. Probouzejí v člověku strach a hrůzu. Pozná-li někdo kůži lva jako lví kůži. v poslední radlici. levicí mu nabízí červený pohár. Voláme ho jménem a stavíme ho takto tváří v tvář: Ó urozený. Vybranou naukou guruovou docházíme k poznání božstev jako myšlenkových tvarů povstalých z našich intelektuálních schopností. Pravicí objímá jeho krk. Nelekej se. v prostřední lidský skalp. poznává je jako svá ochranná božstva a své myšlenkové útvary. Když potom po mateřském čirém světle. strach pomine.Když je člověk nepoznává. Ve skutečnosti je to otec–matka vznešený Amóghasiddhi. Neboj se. jež jsme získali sdělením nebo zkušeností. Poznej je jako výtvor svého intelektu. ostatní dvě k bohyním s lidským tělem a zvířecí (ptačí) hlavou. když to nepoznáme.

— Podružné čiré světlo je světlo poznání. v pravici drží srdce a levicí podává mrtvolu k ústům a pak ji pojídá. které vědomí udělují životní zkušenosti. které se nám vnucuje z bytosti jako její potenciální náplň.světlo poznání. ze západu černá s liščí hlavou. držící dordže a skalp plný krve. Třináctý den Když stavění tváří v tvář nemělo úspěch. naslouchej soustředěně. z jihozápadu tmavozelená Ghasmarí. jež 145 . držící luk a šíp připravený k výstřelu. jež má v levici krví naplněný skalp a v pravici dordže. s mrtvolou v ústech. jež utrhává mrtvole hlavu. jímž v něm míchá a pak si majestátně pochutnává. šklebí se. Pak přichází osm hněvivých gaurí a pišáčí s různými (zvířecími) hlavami. (111) Ó urozený. Gaurí osmi směrů na tebe září. kromě nich na tebe září z kruhu osm pišáčí osmi (mozkových) oblastí. Z jihu na tebe září žlutá Čaurí. levicí si je podává do úst. jež má v pravici lidskou mrtvolu jako kyj a v levici skalp naplněný krví. ukazuje chapadla a zírá vypoulenýma očima. držící korouhev Makary. z východu tmavohnědá se lví hlavou. jež rve mrtvole hlavu a pak z ní ujídá. Zemřelého voláme jménem a takto ho stavíme tváří v tvář: Ó urozený. přičemž je objímá pět krev pijících otců. držící v pravici střeva. klesají i dobří lidé na cestě zpět a putují do sansára. ze severozápadu žlutobílá Čandálí. s rukama zkříženýma směrem dolů. Neboj se. potřásá hřívou. Jsou výronem tvého mozku a září na tebe. ze severovýchodu tmavomodrá Šmašání. rukama na prsou zkříženýma. Přece se však nestrachuj. ze severu černá Vétálí. z jihovýchodu rudá Pukkasí. Neměj strach. z jihu rudá s tygří hlavou. Třináctého dne přichází z východní čtvrti tvého mozku osm gaurí a září na tebe. ze západu rudá Pramóha. Z východu tvého mozku září na tebe bílá Gaurí.

v levici má skalp a v pravici meč. jež je pronásledují jako temná neviditelná společnost. nesoucí na rameni obrovskou mrtvolu. ale vzrušení z mučení oběti je vyhledáváno instinktivně. Nyní to třeba nebývá prováděno vědomě. Poznej je jako myšlenkové útvary svých intelektuálních schopností. hřbitovní bohyně. kdy zrůdní jedinci (sadisté) mučili své oběti. tuto sekreci u některých živočichů natolik zvýší. Analogicky ovšem dochází k výronům formujícím se v ušlechtilejší a příznivěji působící jevy. Např. aby na tebe zářili. aby se mohli vzrušit jejich psychickými výrony. jestliže jsou vzrušení vyššího druhu. že jsou výplodem našich úzkostí. z jihovýchodu žlutobílá s hlavou supa. tj. jež nese na rameni obrovskou mrtvolu a v ruce drží kostlivce. kteří jsou dobrým poměrem k čirému světlu a duchovnímu světu uváděni do vysokých vzrušení jako např. To je známo od starých dob. Stejně dochází k jinému druhu výronů za zvýšeného duševního rozčilení. jež si na člověku vynutil svět. ze severozápadu černá s hlavou vrány. z jihozápadu temně rudá s hlavou hřbitovního ptáka. Lidé. ze severovýchodu temně modrá s hlavou sovy drží v pravici dordže. do nadšení. (z něhož) líže a pojídá krev. vyvolávané vnějšími okolnostmi. v levici meč a pojídající. jsou trestáni i těmito duchovními výrony. pojídá srdce a plíce. Přitom je samozřejmé. K těmto výronům však dochází i za jiných okolností. Příslušné duševní stavy. jež oběma rukama trhá mrtvolu a zírá vypoulenýma očima. co známe pod názvem sekrece žláz. mohou také podněcovat k jejich zvýšení. Neboj se.má v pravici břitvu a v levici střevo. 146 . jaké u mučeného člověka rozdmýchává hrůzu a u mučícího ukojení nízkých vášní. že ji můžeme zaznamenávat čichem. které se potulují po hřbitovech a tam se živí. takové. Text učí. temné a stínovité. (112) Osm pišáčí z osmi oblastí pochází ze tvého mozku. veliké starosti a utrpení. že výrony mohly být jen nízké. I je objímají krev pijící otcové a přicházejí. (113) (111) Gaurí jsou tzv. Ti. Duchovité jevy pocházející z duševních stavů jsou vlastně jiný projev toho. ze severu tmavomodrá s hlavou vlka. kdo mají těžkou karmu.

Budeme-li setrvávat v těchto stavech velmi dlouho. že vědomí vyhledává tyto oblasti ve shodě s povahou duševních stavů. že povaha cítění. Výraz „mozková oblast“ značí. které se formují v andělské a božské zjevy. jež těmto oblastem udělí charakter. To znamená. že mravní obroda může přijít z nitra bytosti. To znamená. Zlý člověk tak setrvává vědomím ve špatných oblas147 . A opravdové zanícení pro tento druh řešení mravních problémů světa a tím i problémů sociálních a humánních rozmnoží řady těch. nevěnujme se jim. Proto říká Buddha: „Dobro plodí dobro a zlo plodí zlo. začneme již jako část lidstva čelit zlu. myšlení a duševních stavů nechá vyvstat určitému druhu vědomí. Proto je jejich vyvolávání zločinem páchaným na lidstvu sadisty. jež lidstvo samo postavilo do svého čela. jež ničí národy víc než sama bída nebo bitvy. vytvoříme si dobré duchovní prostředí.intenzivní radosti a do vytržení. Kdo by neznal reakce prožitých úzkostí nebo radostného vzrušení? Vyzařují z nás. kdo nám pomohou skutky a příkladem. které je tak nezbytné. jako přišlo z nitra bytosti zlo. Z hlediska tibetské mystiky neexistuje spolehlivá mez dělící svět subjektivní od objektivního. že prudká duševní hnutí působí výrony. Ty na svého původce působí příznivě a jsou mu často dokonce ochránci. (112) „Mozkové oblasti“ ovšem nesmíme pokládat za subjektivní.“ A my si z toho můžeme vzít toto poučení: jsme-li v bídě a ve strastech. jež pak přebývá v oblasti zcela shodné s povahou těchto psychických faktorů. Vyhledávejme spíš stavy dobré a pocity štěstí. jako kdyby byly fluidy. že strasti postihující svět z hospodářských příčin nebo válečných napětí zvyšují sekreci esencí a fluid. v němž se lidé pohybují a žijí. jaká může duchovně zkušený člověk dobře zjistit a zhodnotit. jež jako duchovitý. Je však možné úspěšně čelit těmto sadistům? Ovšemže ano! Když ty. vylučují ze své bytosti látky. Ví a vidí. Ví totiž. nikoli nařizováním. Subtilní až duchovité sekrece bytosti je možno vyciťovat. že i zlu se lidé musili učit. vše přikrývající mrak vyplňují všechen prostor. neboť skutečnost se tím nezmění. on i já budeme nosit v sobě klid a mír vyrostlý z přání všeho dobrého všem bytostem. toužíme-li vyřešit problémy osudu a smrti. Můžeme totiž říci.

mocné bohyně v počtu osmadvaceti. Vážení. pak objektivní svět nezachová svůj zdánlivý charakter nejen za existence. jež drží železné řetězy. (113) Intelekt nezpracovává vždy příslušný vjem pasivně. Jeho emanace vytvářejí obrazy a jevy ze subtilního mentálního materiálu. vědomí. na vnějším kruhu třiceti hněvivých božstev přicházejí hérukovské bohyně. tam není vesmíru. Z východní (čtvrti) tvého mozku září bílá bohyně s tygří hlavou. čtrnáctého dne přicházejí čtyři ženské strážkyně bran. jež drží v pravici ostnatou hůl a v levici skalp naplněný krví. aby na tebe zářily. Vzhledem k tomu jen hledisko úzce osobní hájí přesvědčení.tech. Tyto čtyři ženské strážkyně bran pocházejí též z nitra tvého mozku a září na tebe. Kde není vědomí. (114) Ó urozený. Po148 . aby skutečnost byla jiná. pocházející též z nitra tvého mozku. ale i hmotné. A pokračujeme-li ještě dále. kdežto dobrý člověk v oblastech dobrých a tyto oblasti mu podle případu vykouzlí příslušné jevy. měření a zkoumání náleží rovněž do subjektivní oblasti. Právě vůlí posíleným intelektem formujeme nejjemnější materii kosmu v představy a jevy. Poznej je. Poznej je jako svá ochranná božstva. Vzhledem k tomu se pokládá všechen fyzický svět za dílo představy a neuvažuje se ani na základě jeho tíže o tom. že je jevem objektivním. je hmota podmíněným jevem a je tudíž právě za nepřítomnosti vědomí neskutečná. i když jejich výsledky zdánlivě mez subjektivismu překračují. ale i za neexistence vědomí. ze severu zelená s hadí hlavou nese zvonek. míry a výzkumy lze pohodlně vyvrátit nezbytností dalšího faktoru. Čtrnáctý den Ó urozený. je i aktivní. ze západu rudá se lví hlavou. je za ním přání. než opravdu je. že je vesmír objektivní jev. jež nemusí být pouze nehmotné. že hmota je silou a síla faktorem neurčitelným. ba ani žádné objektivity. Víru ve váhy. A víme-li. s rozličnými hlavami a nesou mocné zbraně. z jihu žlutá s hlavou svině drží smyčku.

držíc v ruce lotos. držíc dordže a lebku. Rudá panenská bohyně s hlavou sněžného medvěda drží v ruce krátké kopí. Neboj se. Červenožlutá bohyně Brahmí s hadí hlavou. ze západu svítá černozelená bohyně jedlíků s hlavou supa a drží v ruce hůl. Těchto šest jogínek pochází z (jižní čtvrti tvého) mozku a září na tebe. Červená bohyně rozkoše s koňskou hlavou drží obrovský trup mrtvoly. Červená bohyně manželek s hlavou kozorožce má v ruce zahrocený kůl. Ó urozený. (115) Ó urozený. Modrá bohyně s opičí hlavou. jež je bohyní vyptávání. s břitvou v ruce. z východu svítá tmavohnědá bohyně Rákšasí s hlavou jaka. s níž řeže. Červená bo149 . Žlutočerná rákšasí s tygří hlavou má v ruce lebku naplněnou krví. Černozelená velká bohyně s hlavou leoparda má trojzubec. Ó urozený. Žlutá rákšasí s psí hlavou drží v ruce dordže a břitvu. Bílá bohyně Indrání s hlavou medvěda drží v ruce smyčku. Tmavozelená bohyně s liščí hlavou a holí mává kyjem. Neboj se toho. V tomto nanejvýš důležitém čase se rozpomeň na vybrané nauky svého gurua. Ó urozený. Červená bohyně Amrta s hlavou štíra drží v ruce lotos. Rudá pokojná bohyně s hlavou makary drží v ruce urnu. Těchto šest jogínek pochází z nitra (východní čtvrti tvého) mozku a září na tebe. poznej to jako myšlenkové útvary svých intelektuálních schopností. Černá bohyně sviní s hlavou svině drží mezi tesáky smyčku. Zelená ochranitelka bohatství s hlavou jelena drží v ruce urnu. z jihu svítá žlutá bohyně rozkoše s netopýří hlavou. Ať cokoli tu září. ze severu svítá modrá bohyně větru s vlčí hlavou a mává praporem. Neboj se toho. Bílá bohyně měsíce s hlavou luňáka drží dordže. Poznej je jako ochranná božstva.cházejí z nitra tvého mozku a září na tebe. Červená bohyně přání s hlavou husy drží v ruce luk a šíp a míří. drží v ruce kolo. Těchto šest jogínek pocházejících ze (západní části tvého mozku) září na tebe. Bílá mocná bohyně s hlavou orla má v ruce kyj. Neboj se toho.

hyně hromu s hlavou vrány má v ruce dětskou mrtvolku. nejmenší jako tvých osmnáct na sebe postavených těl. bude polekán. Poznej je. Kdo to neví a bojí se krev pijících božstev. pokojná božstva vyvěrají z prázdnoty dharmakáji. protože těchto osmadvacet mocných božstev vytrysklo z tělesných sil Ratnasambhavy. jako vyzařování vlastního intelektu. Jeho myšlenkové útvary se promění v klamné zjevy a on poputuje do sansára. Modrá bohyně vody s hlavou hada drží v ruce hadí smyčku. ustrašen a bezmocný. Poznej je. Od západu červená mystická bohyně se lví hlavou drží v ruce železný řetěz. Těla největších hněvivých a pokojných božstev jsou tak veliká jako viděný obzor nebes. Ó urozený. Ó urozený. Ze záření dharmakáji vyvěrají hněvivá božstva. jako záření vlastního intelektu. nebude dál putovat v sansáru. Poznáš-li všechny ti svítající jevy jako božské formy a záře. opět tě přemůže utrpení. z nitra tvého mozku na tebe září čtyři jogínky bran. Může být užito výroku: . Od severu černozelená mystická bohyně s hadí hlavou. Tyto čtyři jogínky střežící bránu pocházejí z nitra tvého mozku a září na tebe. dosáhneš buddhovství okamžitě v okamžiku poznání. Poznej je. (117) Poznáš-li tato božstva v době záření osmapadesáti krev pijících bohů jako výron svého mozku. nepoznáš-li je nyní a prchneš-li před nimi ze strachu. (116) Ó urozený. Od jihu žlutá mystická bohyně s hlavou kozy má v ruce smyčku. ztotožníš se s nimi a dosáhneš buddhovství. Černozelená velkonosá bohyně s hlavou slona drží v ruce obrovskou mrtvolu a pije z lebky krev. Kdo se však nedá zastrašit a polekat. Prostřední jsou veliká jako hora Méru. Od východu černá mystická bohyně s hlavou kukačky drží v ruce železný hák. Nepolekej se. Neboj se toho.Buddhovství 150 . nenech se zastrašit. jednoho z šesti héruků. Těchto šest jogínek pochází ze (severní čtvrti tvého) mozku a září na tebe.

že při ztotožnění vejde do záření a do káj. různohlavá božstva. Jeho největší tělo je rozsáhlé jako nebesa. dosáhne buddhovství tím. utrhávají hlavy mrtvolám. Nejsou hmotná. boha smrti. Tvé myšlenkové útvary se stanou přízraky (nebo Máry) a ty poputuješ do sansára. ať vidíš jakkoli hrozivé a děsivé jevy. i kdyby bylo bito a rozsekáno na kusy. v rukou s tabulí karmických zápisů. jež přece nemůže zemřít. Ó urozený. i kdyby ses sebelépe vyznal v písmech. nepoznáním a strachem září všechna pokojná božstva ve tvaru Mahákály a všechna hněvivá ve tvaru Dharmarádži. prostřední jako hora Méru a nejmenší jako tvých osmnáct na sebe postavených těl. Poznáš-li své myšlenkové formy. Také se nelekej. nebo v tantrách. neměj strach. Z úst vydávají zvuky jako . nemusíš se obávat. s velkými těly. naplňujíce světy. hněvivá. nepoznáš-li své myšlenkové útvary. (120) Nepoznáš-li své myšlenkové útvary hned po smrti. neboť tělo. nedosáhneš buddhovství.‘ Kdo to podrží v mysli. úzkým pasem. poznej je jako své myšlenkové útvary. se skelnýma očima. Prázdno prázdnotě nemůže nic učinit.Bij! Zab!‘. je duchovním tělem karmických sklonů. ať v sútrách. dosáhneš buddhovství podstatným uměním. Též těla boha smrti jsou výronem tvého intelektu. Protože je tvé tělo ve skutečnosti stvořeno z prázdna. s vlasy nahoře svázanými. zasvitnou v čhöňi bardu formy Dharmarádži. jediným slovem. Zjevují se. i kdybys prováděl náboženská cvičení třeba po celou kalpu. Pána smrti.se dosáhne v jediném okamžiku. horním zubem hryžíce spodní ret. vyvstávají-li takové myšlenkové tvary. du151 . (118) Ó urozený. Za výrony tvých intelektuálních schopností a mimo ně neexistují pokojná. pijí krev. Ó urozený. krev pijící. rvou jim srdce. Lízají lidský mozek. Tak přicházejí. Přicházejí a naplňují světové systémy. které nyní máš. (119) Ó urozený.

Ať je tvým ochranným božstvem kterékoli. Kéž mne uvedou zástupy vznešených pokojných i hněvivých na světelnou stezku prostou strachu a hrůz. když svítá pět jasných světel moudrosti.Vzácné ochranné božstvo. když putuji odloučen od milých přátel za zjevování prázdných tvarů vlastních myšlenek. věříš-li. rozpomeň se na ně teď a volaje je jménem. modli se: . uskuteční se stav jednoty a dosáhneš buddhovství. že přišla. strašné tvary boha smrti. Znáš-li to. v bardu putujícímu. mysli si: . Svou milostí mne pozvedni. Nechť ochranná božstva rozptýlí strasti. Nechť nemám strach a poznám bardo.hová světla. přispěj mi. nebudeš se strachovat a též hrůza zmizí sama od sebe.K nim se utíkám. jež zakouším mocí zlé karmy.‘ Vzývaje jménem svého učitele.‘ Rozpomeň se na vzácnou Trojici. Nechť se dostaví poznání bez děsu a hrůzy. o tom není pochyb. Nechť ochranná božstva rozptýlí strasti. Dosáhneš-li poznání tímto způsobem a prokážeš víru a příchylnost ochranným božstvům. Nezbavuj mne své milosti. 152 . projev jí víru a lásku. kéž mne ochrání zástupy hněvivých bohyní bohatých prostorem a zachrání mne z hrůzyplných osidel barda. aby tě vysvobodila z osidel barda. ku pomoci.Putuji nyní v bardu.Putuji v sansáru pro přízraky mne přemáhající.‘ Důvěřuj též krev pijícím božstvům a věnuj jim tuto modlitbu: . zachraň mne. Kéž nedají buddhové mocí své milosti vzejít bázni. hrůze a strachu v bardu. když září božská těla pokojných a hněvivých božstev. modli se: (121) . aby mne uvedly do stavu zcela osvícených buddhů.

Nechť je proměněn ve znění šesti slabik. Proto to opakuj třikrát nebo (dokonce) sedmkrát. Strážcové brány před ním defilují jako strašidelné jevy a člověk ve formě pevně utvářeného intelektu před nimi prchá. v němž čekatel dokonalosti vědomý si sebe jako lidské bytosti má zrak a vědomí připraveny na objektivní vjem představujícího se „zásvětí“. Jinak tomu je při mystickém zasvěcení. protože je nebezpečí. Byť zbývající karma byla jakkoli těžká. zvaného sipä bardo. aby mne ochránil. (114) Smrtí oproštěný intelekt se v této chvíli ocitá na hranici podmínečně diferencovaného světa na jedné straně a světa pevně utvářeného na straně druhé. ale ať spatřím říše pěti osvícených řádů. Právě dokonalou představou své fyzické bytnosti ve vědomí posílil mátohy prahu natolik. aby se zachránil. kdy je intelekt oproštěn od nízkých zplodin. snažně prosím Velkého slitovníka. Jsa bez ochrany a podléhaje zlé karmě. aby nebylo dosaženo osvobození (jestliže člověk poznává). Nechť mi svitne blaženost jasného světla. bude zemřelý stavěn tváří v tvář. je situace poměrně jednoduchá. že sestoupí do třetího barda. ač bylo vše učiněno. jež ho postihují jako čekatele zasvěcení. až budu trpět strastmi karmických sklonů. Po smrti. že se mu představují jako zlovolné bytosti. že některý z čekatelů mystického zasvěcení je bytostí velmi silnou a sebevědo153 . strachu a hrůze. jejichž podoby jsou utvářeny nejniternějšími zřeteli člověka. A stane-li se někdy. Nechť nepovstane nepřátelsky pět elementů. neboť zaplaší strach a nepochybně ti pomůže k buddhovství v sambhógakáji.‘ Přednes svou modlitbu s vážnou vírou a pokorou. které vytvořily hmotné tělo bytosti. jejichž síla stoupá v přesném poměru k jeho nejistotě. Právě na tomto rozhraní jsou strážcové brány. jak je dále uvedeno. To je důležité. Když nebylo dosaženo poznání (v těchto stupních barda).když přirozený zvuk skutečností se rozléhá jako tisíc hromů. není možné.

jetliže ho právě někdo nezachrání správným poučením nebo mocí. neměl by nikdo podceňovat vize. v němž není předpokladu k pádu. že člověk neunikne zrození ve sféře smíšené karmy v lidském nebo ve zvířecím těle. Jaký to má význam? Čím dokonaleji se člověku podaří si uvědomit sebe. jenž poklesl do sféry lžiživota a lžismrti. Ale je to též znamením. k nimž má na mystické cestě dojít. kdo jí jde jako silná bytost. Duchovní snažení se zřídka zakládá na dokonalém zpřítomnění vlastní bytosti ve vědomí. jež člověk vídává. že duchovité formace a zjevy. Proto se bohyně zjevují s lidsky pochopitelnými symboly a vlastnostmi. může být stržen hmatatelnějším zjevem. takže duchovní růst zůstává záležitostí vnitřní a tím i fantom prahu zůstává mátohou. který dosáhl oblasti duchovní dokonalosti na „cestě snění“. probudí se jednoho dne v jasu. že mu přivodí otřes a duchovní pád. To lze poznat ze stavů a pochodů při mystické realizaci. Kdo jde mystickou cestou jako ve snu. (115) Tyto a všechny následující bohyně čtyř světových stran odpovídají stavu intelektu.mou. Ostatně může zjevy formovat jen z použitelné látky a nemůže je sama ze se154 . Leda by se oba tyto druhy lidí chránily náležitými vztahy k dobru nebo k božství. I svět mystických vizí je tedy více či méně výrazný přesně podle toho. nebo téměř hmatatelné. jsou vytvářeny právě fyzickými emanacemi. Ale ať je tomu jakkoli. vždy mohou působit na duchovní růst člověka. Bude-li jim dobro a božství svítit po celou dobu zkrušujících mravních zkoušek. může zůstat i přes mystické zasvěcení člověkem světským a tímto způsobem ztratit dobytou již cenu. tím více se „zasvěcení“ týká celé bytosti a podle toho jsou i ostatní výsledky. Člověk. Pak bude za nimi nebezpečí. (116) Ratnasambhava jako dhjánibuddha zemního elementu je ve formě héruky pro kvalitu své bytnosti pokládán za původce právě uvedených osmadvaceti božstev. které plyne z vlivu strážců bran jak v životě. do jaké míry je na mystickém úsilí zúčastněna celá bytost. neboť fantazie bývá v této době v klidu. tak i ve smrti. bude stržen mátohou. V té době se totiž stává zřejmým. Do této situace však přichází jen málo lidí. může se fantom prahu proměnit v bytost tak skutečnou. Ať jsou stínovité.

be vytvářet. Právě tato látka je emanací buď našeho vlastního těla, nebo těl jiných bytostí. Vždy však musí být tato látka vytvořena ze zemního principu. Emanace jiných těl jsou jiného druhu. (117) Klasická poučka tibetské mystiky, že bohové a všechno ostatní má původ v prázdnotě, je filozofický problém. Kdo jej však může rozřešit? Jen ten, kdo dobře poznává, že jevy mohou náhle vzejít v prázdném obzoru jeho intelektu, nikoli však jako výtvor jeho obrazotvornosti, ale jako náhle vyvstalé jevy. Ale toto poznání je závislé na mystických zkušenostech. Jenom mystik znalý správné metody může poznat, že v prázdné sféře jeho intelektu mohou tyto jevy vystupovat i tehdy, když je mentální činnost zaměřena zcela jinam, a že proto jejich vyvstání závisí na zcela jiných podmínkách. Na těch, které se přičítají tvůrčí moci přírody. Může vidět, že tam, kde až dosud nebylo zcela nic, vyvstává stvoření jako odpověď na vztah mezi vědomím a intelektem na jedné straně a prázdnotou prostoru na druhé straně. Poznává tedy, že bohové a démoni a vůbec všechno živoucí vychází z lůna prázdnoty obsahující kladný fyzikální potenciál; ten jediný umožňuje jejich formování snad podle představ prvotypu, jenž vznikl automatickým vymezením se absolutna. Zná-li člověk tento pochod, může s úspěchem pokládat bardické jevy za prázdné obrazy a tím je zbavit moci a vlivu na určení jeho budoucích osudových podmínek. (118) Nejúčinnější obranou proti děsivým jevům jak na Stezce, tak v bardu, je nazírání na ně jako na jevy mírné. Děsivý jev nemusí totiž symbolizovat zlo, ale jen odstrašující podobu. Proto vizme všechno jsoucí jako projev laskavého Boha a tím se jistě vyhneme nemilých zkušenostem při styku se skutečnostmi na úrovni hmotné i duchovní. (119) Mahákála, Černý ochránce, je v tantrickém buddhismu pokládán za hněvivý aspekt Avalókitéšvary. Dharmarádža — bůh smrti, který zabíjí. Máró — zlo symbolizované personifikacemi, které pokoušejí člověka usilujícího o spásu, ba i o mravní povznesení, jaké ho kvalitativně mění. (120) Mystické úsilí, pokud nevyvolává změny v myšlení, cítění, 155

uvažování atd., a tím spíš pouze teoretické poznání nemůže nikdy vyvážit praktické zkušenosti s bytostnými proměnami, přivoděnými pravým mystickým úsilím. Neboť právě tyto proměny ukáží nesčetné situace, do nichž se člověk může dostat na cestě životem i umíráním, situace někdy zcela nelogické, jindy neočekávané. Jsme totiž poučováni o bezvýznamnosti subjektivních stavů a duševních pochodů, až tu náhle může zdravotní stav ukázat, že nejsme s to odporovat účinkům vnitřních činitelů, jež jsme se naučili podceňovat. To karma dokáže s člověkem v životě sehrát jinou hru než s mystikem při mystickém vývoji. (121) U křesťana to bývá Bůh Otec, Ježíš, Maria nebo světci a svatí. U buddhistů severní školy to bývají guruové a dákiní, někdy Buddha a bódhisattvové. Závěr, kterým se vysvětluje základní význam nauky o bardu

Nechť byla náboženská cvičení vydatná nebo omezená, v okamžicích smrti vyvstávají mnohé zavádějící přízraky, a proto je tento thödol nepostradatelný. Těm, kdo mnoho rozjímali, svítá skutečná pravda hned po odloučení principu vědomí od těla. Je důležité získat zkušenosti za života. Ti, kdo poznali (pravou podstatu) vlastního bytí a tím nabyli něco zkušeností, dosáhnou v bardu okamžiků smrti veliké moci, když jim svitne čiré světlo. (122) Veliký význam při zjevování se pokojných a hněvivých vidin v čhöňi bardu má také rozjímání o božstvech mystické stezky manter jak pro stupeň představivosti, tak pro stupeň zdokonalení, získaného a prováděného za života. Protože cvik v tomto bardu je zvlášť důležitý i v tomto životě, přidrž se ho, čti Bardo, uč se mu zpaměti, měj je přesně ujasněno v mysli; čti je pravidelně třikrát, aby ti byly jasny všechny významy a slova a abys nezapomněl ani slova ani významu, i kdyby tě pronásledovalo sto katů. (123) 156

Nazývá se to velkým osvobozením pomocí slyšení, neboť jím budou osvobozeni ti, kdo spáchali pět nezměrných hříchů, jakmile je na stezce ucho slyší. Proto čti tento thödol ve velkých shromážděních. Rozšiřuj učení o bardu. Jakmile je někdo jednou slyšel, vzpomene si na ně v přechodném stavu, i kdyby mu byl dříve neporozuměl, a to do posledního písmene, neboť intelekt je tam devětkrát jasnější. Proto by mělo být mluveno do uší všech žijících lidí a čteno u lože nemocných a též všem mrtvolám. Mělo by být vůbec dále rozšiřováno. (124) Kdo se setkají s touto naukou, jsou opravdu šťastni. Nehledě k těm, kdo překonali mnoho zatemnění a získali mnoho zásluh, je věru těžké se s ní setkat. Ale i když se s ní setkáme, nesnadno ji pochopíme. Osvobození slyšením se získá prostě tím, že nejsme nevěřící, když nauku slyšíme. Proto vysoko oceňuj toto učení; je podstatou všech nauk. Tím je skončeno stavění tváří v tvář při prožívání skutečnosti v přechodném stavu, zvané „nauka osvobozující již tím, že je slyšena“ a „to, co osvobozuje prostě tím, že se to dává s sebou“. (125) (122) Princip vědomí čili schopnost „uvědomělého vnímání“, kterou máme již za života používat k sebepozorování na úrovni samovolného myšlení, cítění a na úrovni duševních stavů. Tímto způsobem poznáme z vlastní zkušenosti mechaniku bytostného života i jeho vyšší faktory, které mohou do této mechaniky zasahovat. A sebepozorování není nezajímavé. Rozvine před pohledem člověka fakta, která mu jinak zcela unikají, a nadto mu umožní, aby vnikl do karmické zákonitosti, která rozhoduje o jeho osudech i o osudech lidstva. A sebepozorování se prohlubuje, až překročí mez oblasti denního vědomí, aby nás provedlo oblastmi podvědomí, jež náš život usměrňuje, ať si to již přiznáme, či nikoli. Jeho prostřednictvím poznáváme procesy života a smrti a toto poznání nám umožňuje, abychom prošli procesy životů a smrtí. Předstihujeme tak zkušenostmi lidský rod, jenž se snaží dosáhnout nejvyššího poznání aplikacemi rozličných pochodů smyslově identifikovatelných. Z přemíry životních zkušeností nám svitnou osvobozující pravdy zřejmě logic157

ké a obecně platné, ale světskými lidmi tak těžko přijatelné, neboť nevedou cestami rozvoje chtění, nýbrž cestami potření chtíčů. (123) Božstvy mystických cest jsou guruové mahájánské nauky, Buddha, Ježíš a někteří znalci a mistři mystiky. — Je jisté, že vysoký stupeň mystického zdokonalení má veliký význam pro svítání bard, neboť zkušenosti s tímto stupněm spojené jsou analogické s bardickými pochody. Předpokládá se však, že čtení Bardo thödolu má také dobrý význam, protože v bytost vetknuté poznání nebo poučení se v úzkostech stane velikou oporou. Oporou jsou poučení thödolu, ale i špatné svědomí a jiné významné stopy, jež v nás zanechaly zkušenosti našeho života. Proto je velmi dobré, když člověk nashromáždí mnoho dobrých dojmů, tolik, aby převážily dojmy ze světského žití; to je také ochranou před hrozivými jevy v bardu. A komu se mystickým úsilím podaří dosáhnout vnitřní nepohnutelnosti v jasu denního vědomí, ten ani bardem neprojde. Niterná nepohnutelnost v jasu je dharmakájou, stavem, který předchází bardu. (124) Osobně bych se též klonil k tomu, aby nauka Bardo thödolu byla obecně známa. Smrt je to, co každého člověka jistě potká. V poměru k ní je bardo thödol osvobozujícím poučením, které je živější a účinnější než ignorantství a nedůvěra, jimiž se člověk chce chránit před „záhadou“ smrti. (125) „To, co osvobozuje prostě tím, že se to dává s sebou“ se vztahuje na Tahdol, jehož části se v Tibetu nosí jako talisman nebo se dávají mrtvému do hrobu nebo se s ním spalují. „Pět nezměrných hříchů“: otcovražda, matkovražda, vyvolání sporu mezi mnichy, zabití světce, poranění (zabití) tathágaty (tj. buddhy). Účelné mystické poznání je tak vzácné, že se s ním téměř nesetkáváme. Setkáváme se spíš s názory, které papouškují něco z velkých pravd, k nimž se však vždy přimíchává dost osobní nechutné životní praxe. Jen proto se mystické poznání měří podle velikášského povídání, jakýchsi sil, zdraví, vědění a jiných lákadel, jež neovlivňují skutečnost ani v nejmenším. Pravé nauky jsou proto přecházeny bez zájmu a bez pochopení a pozornost se věnuje bezcenným poučkám o kouzelném umění. Avšak pozor! Žádná 158

z magických a mystických sil nemůže nikoho zachránit před holými skutečnostmi, které provázejí bytí. Proto se musíme snažit poznat zákony života a jeho obnovování, abychom mohli zastavit kolo karmy a zachránit se před sansárem tak bohatým na strasti, ale chudým na štěstí. Základní poučení komentátora Skončilo období barda okamžiků smrti, charakteristické bouřlivým vzdouváním životnosti zasažené smrtí. Vzdouváním, které tak převyšuje pokojně pracující smyslovost a denní vědomí, že již nic nepřekáží tomu, aby se mohlo sblížit bytí a ticho absolutna a vytvořit podmínky pro resorpci těchto dvou činitelů. Leč ticho absolutna nebývá pro lidi něčím, co by je vábilo. Spíš je zajímá svět, který vyvolává smyslové senzace. Následkem toho projdou bardem okamžiků smrti, aniž si sebe uvědomí, a také jejich bytost zvyklá jen na vzruchy pocházející ze smyslových vjemů nebude reagovat na otevírající se nebesa stavu dharmakája. To je podmínka pro setrvání pra-intelektu ve stavu úplné pasivity po dobu bouřlivého vzdouvání životnosti, kdy zároveň svítá čhikhä bardo. Když tato bouře poněkud ustane, pra-intelekt přestane být netečný a místo toho začne pracovat, reagovat na vnější oblasti jako prostředí dění. V tu dobu přijímá uvolňující se životní potenciál tvary, neboť se sbaluje, přetváří a vybuchuje jako slunce nebo planeta, jejíž nitro je teplé a kůra se teprve začíná tvořit. A protože pro uvolňování životního potenciálu platí fyzikální zákony, uvolňují se především esence (karma) záslužných svazků arúpa a teprve později svazků těžších, jež souvisí s napětím z provinění. Proto jsou svazky měnící se ve tvary nejprve vlídné a teprve později takové, že budí strach. Při normalizaci podmínek po bouřích okamžiků smrti se pra-intelekt mění opět v intelekt a to způsobí, že uvedené svazky změněné ve tvary je opět možno vnímat. Přitom tento intelekt setrvává v pasivitě, neboť uvolňování životního potenciálu na prvních stupních je relativně dost prudké a bouřlivé, a proto intelekt svou podmíněnou nehybnost nemůže překonat. Kromě toho intelekt znamená opro159

Tak vzniká konečně sipä bardo. v němž se našel intelekt. Tyto všechny vlivy mění emanace životního potenciálu v čhöňi bardo. který prošel dvěma předchozími bardy. Po vyzáření esenciálních složek životnosti ustává kaleidoskop božských jevů a ze zbývajících prchavých radioaktivních látek se vytváří typ (bardické tělo). jehož průběh bude popsán v následujících statích. jež jako tendence v tomto „těle větru“ mají dosti sil. Toto přetváření se pasivnímu intelektu může jevit v podobě dhjániů a héruků. jehož podoba tryská následkem vyšlehnutí sebevědomí. které též znamená bouřlivé přetváření životního potenciálu. které přináší příznivé předzvěsti! 160 . Kéž jsou tyto statě čtenáři poučením. Ty se tak brzy nemohou rozvinout. aby označovaly jeho předurčení. A jelikož je toto tělo vytvořeno právě z radioaktivních látek.ti praintelektu individualizaci. To je umožněno dalším stupněm uklidnění prostředí. Je však přece obtíženo jemnými karmickými příbuznostmi a vztahy. Přitom není vázáno karmickými silami. jeví se jako siderický dvojník.

Nyní bude živý upamatovatel obdařen bardem zvaným sipä. – – Méně šťastní sestupují ke čtrnáctému dni.DÍL DRUHÝ SIPÄ BARDO. kdo koná obřad: Ač byli již dříve v čhöňi bardu uvedeni mnozí živí upamatovatelé. a těm. ochranným božstvům a guruům. kdo jsou obtíženi zlou karmou a neseznámili se s touto naukou. Úvodní verše Dříve ve Velkém Bardo thödolu bylo vyučováno bardu zvanému čhöňi. co se nazývá „hluboká podstata osvobození slyšením“ — jasné stavění tváří v tvář upamatovatele v přechodném stavu. jež je možno považovat za dobrou hlavní část toho. kdo měli dobrou karmu a byli se skutečnou pravdou velmi důkladně seznámeni. a proto potřebují vyslechnout následující poučení. přece je poznání těžko dosažitelné těm. ČÁST PRVNÍ: POSMRTNÝ SVĚT Poučení pro toho. kdy hledá znovuzrození Vzývání Buď pokorně vzdána čest shromážděným božstvům. kdo jsou pro svou zlou karmu napadeni strachem a hrůzou. kdy jsou znovu živě ovlivněni. — Výjimkou jsou ti. (126) 161 . Kéž pomohou k osvobození v mezistavu.

zjevují se ti vize povahy světa dévů. upadl jsi ze strachu do mdlob na tři a půl dne (po úmrtí). jež má být vytvořeno. (130) Toto tělo zrozené z přání je utkvělou vidinou myšlenkových útvarů přechodného stavu a jmenuje se tělo přání. jež má být vytvořeno. Když ses probral z bezvědomí. jež nazýváme nadnormálním zrozením. vybaven všemi smyslovými schopnostmi a mocí k neomezenému pohybu. jež se podobá dřívějšímu a tomu. musel být vzkříšen vědoucí ve svém prastavu a musilo vytrysknout tvé zářící tělo podobné tvému tělu dřívějšímu. jsi viditelný čistým nebeským zrakům stejné povahy (bardické podstaty). že zrození v pekelném světě. maje podivuhodné karmické síly. Podobně je tomu. o němž se mluví jako o podobném dřívějšímu a tomu. Bardické tělo je vybaveno jistými znaky a zdokonaleno jako tělo bytostí vysokého určení. že budeš mít tělo zrovna takové z masa a krve jako tělo lidské (tělo sklonů). Zářivé tělo. ve světě dévů a v bardickém těle jsou toho druhu. (131) Máš-li se zrodit jako déva. 162 .Bardické tělo: jeho zrození a nadnormální schopnosti Když byla pozdravena Trojice a vykonána modlitba svolávající pomoc buddhů a bódhisattvů. Jak praví tantra: (128) . zavolej zemřelého jménem a proslov k němu třikrát nebo sedmkrát toto: Ó urozený. naslouchej dobře a uchovej to v srdci. znamená.‘ (129) Učení je takovéto. (127) Když jsi zažil záření pokojných a hněvivých božstev v čhöňi bardu a nebyls schopen poznat jejich podstatu. máš-li se zrodit v jiné sféře.S tělem zdánlivě z masa.

(132) Podle toho znamená slovo . Rozjímej o nich. kdo koná obřad. k němuž tě vedl guru. Nedej se zlákat. hluchý a chromý. nedej se proto odvrátit. Proto se mluví o bardickém těle ja163 . rozjímej o svém ochranném božství a o svém učiteli. musí tvůj duch setrvávat soustředěn v nicnedělání. že se ti zjevují.Vybaven všemi smyslovými schopnostmi a mocí k neomezenému pohybu‘ značí. Slovo . budou na této posmrtné úrovni tvé oči vidět tvary. Zamiluješ-li si je ze slabosti. že třeba jsi byl zaživa slepý. jež má být vytvořeno‘ celkově na právě odložené tělo z masa a krve a na tělo z masa a krve. jež má být přijato v novém vtělení.dřívější a to. préta nebo bytost pekelná. (133) Nezajímej se o vize proto.) Promlouvej tak a vzejde-li z toho poznání.vytvořeno‘ je užito proto. ať jím byl kdokoli. (135) (Pokyny pro toho. Nebuď slabý.dříve‘. promlouvej takto: Ó urozený. Přidržuješ-li se teď pevné pravdy. . jež jsi získal v předešlé existenci navyklými sklony. velmi ostré a úplné. a proto jsi musel sestoupit tak hluboko. jako by zastiňovali temeno tvé hlavy. nicnedržení. bude dosaženo osvobození a není třeba sestupovat do šesti lók. a to s velikou příchylností a pokornou důvěrou. tedy v nezkaleném prapůvodním jasném a prázdném stavu intelektu. poputuješ do šesti lók a zakusíš utrpení. Tím dosáhneš osvobození a nebudeš muset vstoupit do brány lůna. Nejsi-li schopen znát sama sebe. Je-li poznání ztíženo zpětným působením špatného zaměření ducha. Zjevují se ti vždy vize odpovídající sféře. v níž se máš zrodit. (134) Do nedávna jsi nebyl schopen rozpoznat čhöňi bardo. Má to velký význam. člověk. zase naslouchej. že se ti zjeví vidiny místa budoucího zrození. že sis před půlčtvrtým dnem myslel.ať jako asura. uši slyšet zvuky a všechny ostatní smyslové orgány budou nezeslabeny. že máš stejný druh těla jako dřívější tělo z masa a krve. Tím se vztahuje výraz .

Můžeš v jediném okamžiku projít čtyřmi světadíly kolem hory Méru nebo se můžeš ihned objevit na každém touženém místě. Vzájemně se např. vidí bytosti určené zrodit se mezi dévy (a podobně). nýbrž jen při duchovním sou164 . Vzpomeň si na nauku. . počet a velikost svých vlastních postav. Vzpomeň si na nauku svého učitele a modli se k milosrdnému Bohu. vzpomeň si na nauku. Proto výrok . přímo i pozpátku. nýbrž rozjímej o milosrdném Bohu. Vyjímaje Bódhgaju a mateřské lůno. je tělem přání — od doby. Je ve tvé moci objevit se tam v čase tak krátkém. (138) Žádná (z nich) ti není odepřena. sil změn formy — nežádej si jich. ale silou. jsou viditelní čistým nebeským zrakům těch. (137) Ó urozený. které vidíš. jež přišla přirozeně. Nezahleď se však do bytostí. že dévové.neomezený pohyb‘ znamená. Ó urozený. Ale nepřej si těch mámivých sil. Schopnost bez překážky je používat je v tobě.ko o těle vybaveném všemi smyslovými schopnostmi. ale to vše není plodem samádhi. a proto má charakter karmické moci. kdy se tvůj intelekt odloučil od svého místa. abys to pochopil.viditelný čistým nebeským zrakům stejné povahy‘ značí. je známkou toho. jakého je třeba k ohnutí nebo natažení paže. chceš-li se jí pochlubit. můžeš nyní bez obtíží procházet dokonce králem hor.Čistým nebeským zrakům viditelný‘ znamená také. že jsi zemřel a putuješ v bardu. že se v přechodném stavu vidí bytosti stejné povahy nebo složení (nebo stejného stupně vědění). kdo cvičí dhjánu. Uvědom si to a modli se ke svému guruovi. že putuješ v sipä bardu. Druh existence. Ti je však nevídají vždycky. vrchy. domy i horou Méru bez obtíží. (136) Ó urozený. kteří obdrželi své (čisté) zrození za zásluhy. Jednej tak. že máš teď schopnost procházet horskými masivy. I to je známkou toho. slova . tvé nynější tělo není tělem z hrubé hmoty. opravdu jsi vybaven silou měnit svou postavu. samou horou Méru. v němž jsi. zemí.

než se v něm rozvine denní vědomí. ale její vnímání tomuto vědomí přísluší. ale vlastností živého organismu. Někdy také mohou mít cvičící lidé při cvičení dhjány jinam odvrácenou pozornost (a nevidí je). Pak přestává být mrtvola kusem neživé hmoty. jejichž vliv určuje nové budoucí začlenění bytosti reinkarnací. že člověk jógickou kázní přesune denní vědomí do oblasti podvědomí. kdo volá zemřelého ve snaze upa165 . jež svými kořeny sahají po výživě. Rozpad sám se řídí karmickými dispozicemi a budí proto v pra-intelektu příslušné vize. jehož procesů se účastní ta část podvědomí. (139) (126) Živý upamatovatel je pra-intelekt. že to. kdo musí tento rozpad pozorovat. je vlastně bytí. projeví se jeho funkce jako zcela zřetelné asi tak. ale stane se člověkem. Zatím co toto elektromagnetické pole zaniká. jako se stane zřetelným mikroskopický svět pod skly mikroskopu. ale i nelidské. je to jen proto. K němu se obrací ten. A tak pra-intelekt je oním faktorem. který žije v jiné oblasti. Týž pra-intelekt je účasten tělesných (bytostných) pochodů.středění (na ně). Je zřejmé. je jeho duchovní prvek. jímž je bytost na úrovni vědomí i v oblasti psychické. které ovšem nejsou všechny jen lidské. že náleží do oblasti podvědomí. Jenom za předpokladu. které vnímáme jako rozpad těla. pra-intelekt. ale mnohé běžnému postřehu unikají. toho účasten jako někdo. a skutečně končí až v říši minerální. A tato část podvědomí dobře reaguje na dění. která je egocentrickou jednotkou. jež pokračují i po smrti. nevidí je. jenž není „stavem o sobě“. jenž z jednotlivých článků vytváří celý řetěz. Neprojevují-li se zjevně. dobře cvičený v pozorování. jehož některé funkce nám jsou známé a zřejmé. rozpad těla není pouze organickým procesem. než jaká je vyhrazena dennímu vědomí. Nesoustřeďují-li se na ně. Jenom na základě toho může jogín. jež řídí chod organismu dávno před tím. Jeho pomocí jsou nejnižší organismy podněcovány k vyživovacím aktům a týž činitel působí v rostlinách. ale i rušením elektromagnetického pole. jástvím. co je mrtvým člověkem. sledovat nit nebo řetěz uvědomovacích aktů až za okamžik početí do dalších minulých existencí.

co je zde řečeno. že se člověk při smrti zalekne nezvyklých pochodů. Kdo silou analytického sebepozorování proniká ke své a do své bytosti. peklu. jež jsou předzvěstí nebo dokonce predestinací lepší budoucí objektivace. nemohou se již stát duchovými bytostmi nadsmyslového světa. které se jeví jako popudové hnací síly čili karma. vedeni až do sipä barda. V období čhikhä barda setrvává vědomí v ádikája čili v prastavu nebo ještě lépe v neutvářené říši. že moc sebeuvědomování se opět zvedla jako vlna. Pouze vědomí se přesouvá z oblasti čhikhä do čhöňi a sipä barda. Stanou se bytostmi. než jaké patří posledním stupňům barda. Příznaky smrti však způsobí. že tyto procesy vůbec nejsou ovlivňovány vnějšími činiteli. takže upadá do mdlob i na úrovni pravědomí (viz praintelekt). které budou vybaveny lepším nebo i horším tělem a vzhledem k jeho struktuře budou odsouzeny žít buď na zemi. že je přijato tělo jiné úrovně. Bytosti s dobrou karmou jsou v bardickém pochodu vystaveny příznivým vizím. ale výhradně vnitřními.matovat ho ve vyšších stavech. ale jsou prožívána současně. Lze pro166 . která zanikla po úděsných vjemech. (127) Nadnormální zrození spočívá v tom. Když se probere z mdlob. probouzí se zpravidla v tom. že barda od sebe nejsou oddělena do jednotlivých pochodů. Vzkříšení „vědoucího“ znamená. Následkem těchto sil a zákona o zachování energie jsou lidé. je zřejmé. Potom sestupuje do říše utvářející se a nakonec do říše utvořené. kteří myslí v pojmech odpovídajících jevům hmotné přírody a nikoli v pojmech vyvolávaných zájmy o transcendentno. podle textu zářící tělo. Zjišťuje. co se nazývá bardické tělo. neboť v něm najdou pevnější opory pro své názory a přesvědčení. nebo v duchovní oblasti podobné omezené zemi. (128) Z toho. Dostanou-li se však až do tohoto barda. jehož rozsah zdaleka převyšuje zemský povrch čili „oblast hlíny“. O tom bude text ještě mluvit. Důvěrné seznámení se skutečnou pravdou o bardických stavech závisí na procesech poznávání sama sebe. seznamuje se s mechanickými pochody slučování a rozlučování fyzikálních složek utvářejících bytí a tím poznává i bardo.

tak jak jsem ho vídal zaživa. kdo svou mysl nikdy nepovznesl nad zem a tuto svou duševní orientaci potvrzoval výrazným ateismem. oddělit jednotlivé okamžiky uvědomění tím. Tyto závěry lze založit na přímé zkušenosti. které se pak následkem přímého vnímání stávají přítomností. co bylo právě řečeno. Toto přímé vnímání pak může uvědomovací vzněty spojovat. Ty se však šíří vzhledem k momentu přímého vnímání v dlouhých vlnách. které se vzhledem k tomu. jak mrtvý ve svém bardickém těle obracel pozornost k sobě 167 . tak zase uvědomování v časových intervalech. jichž jsem byl sám svědkem. Na tomto základě spočívá schopnost vzpomínek na minulé inkarnace. byla k sobě poutána kotníky nohou. jindy se v něm nachází člověk ještě za života a opět jindy smrtí končí. které identifikujeme mezi jednotlivými okamžiky uvědomování se opírá o krátké časové momenty. že smrtí bardo začíná. a stav mezi uvědomovacími vzněty se ukáže být psychickým fenomenem přímého vnímání. ale to se pak jeví jako duševní dosah člověka do minulosti i budoucnosti. Spojení. Stál tu bílý a čistý. která se dotýká stejných psychických pochodů. Uvedu tři typicky odlišné případy. V průběhu své první realizace jsem byl povinen účastnit se pohřbu někoho. že tak jako běžné uvědomování značí okamžiky vědomých připomínek udávajících se v téže materiální soustavě bytí. Nyní však jeho tělo leželo v rakvi a já jsem je mohl vidět. který náleží mezi uvědomovací vzněty. zatím co uvědomovací akty se šíří vzhledem k tomuto momentu vlnami krátkými. že je problém barda jednoduchý. že prohloubí stav. se tyčil nad svým hmotným tělem. Podaří-li se někomu např. že tyto vzněty vůbec nejsou spojeny. O spojovací síle zvané paměť pak lze soudit. že stejně okamžiky uvědomování jako fáze značící jednotlivé inkarnace nejsou takovým způsobem touto silou spojeny.to předpokládat. kdežto on sám. Obě těla. hmotné i bardické. avšak zmatený či dokonce zděšený nad jemu nepochopitelnou situací. jež jsou vyjádřeny reinkarnacemi. jeví též jako časové okamžiky. značí přechod do jiné časové dimenze. (129) Nechť si nikdo nemyslí. zjistí. Příbuzní plakali a jejich pláč se mírnil a zvyšoval přesně podle toho. A skutečně! Jenom tělo bylo v rakvi. Někdy se zdá.

jevil se mi k mrtvému tělu poután pouze proto. jak tomu vždycky bývá. bylo mrtvé tělo ženy v rakvi v hřbitovní kapli. Jeho konec jí vzal všechny opory v tom. Někteří z nich však proti svému osudu reptají a tímto způsobem se poutají na nedosažitelný jim „svět“. že posmrtnému stavu nevěnoval jedinou myšlenku. co se může komu líbit na tomto světě a na čem v něm může lpět. Jeho švagr vůbec nesnášel jeho pohled a ve velmi krátké době upadl třikrát do mdlob. v němž tělesně přebývají. jako měla ona. Byl jsem necelé tři roky po druhé realizaci a můj zrak byl ještě poněkud „rozjitřen“ neuvěřitelnými situacemi. Byl jsem až vyveden z míry. kdy jsem se opět cítil povinen zúčastnit se pohřbu. když jsem viděl. A ti ostatní jenom reagovali na jeho situaci. má jistě mnoho lidí. že je situace vážná. Příbuzní žádali o otevření rakve a to mělo do situace vnést jasno. Věděl jsem. která není docela jasná. má snad vždy dobré vyhlídky jako tato žena. ale já jsem tehdy ještě s „duchem“ mluvit nedovedl. tam. Ti jistě budou hledat v bardu nové tělo. již si dobře uvědomoval právě jen on sám. že by to chtělo říci mu pouze něco poučného. Zde však šlo o ženu náboženskému myšlení vzdálenou a spíš podprůměrné inteligence. Opustí-li však někdo tento svět zevně i vnitřně.nebo k nim. že způsob jeho vlastního myšlení ho bude poutat k mrtvému tělu a tím ke strastným pocitům v končícím i v budoucím žití. kam běžní lidé zpravidla – – nebo je snad možno dokonce říci nikdy — nevcházejí. Díval jsem se a viděl. že subtilní záření již jejímu pra-intelektu vytvořilo cestu do „modré říše“. On. Byla to však pomoc skutečná? Musel jsem pochybovat. Jindy. Spíš jsem si mohl domýšlet. že celý problém smrti byl v tomto případě vyřešen určitými reakcemi na přetěžký život. že asi bude přímo ve svém těle. kterým jsem byl v oblasti démonů a krev pijících bohů vystaven. 168 . Nerad dělám jakékoli závěry ze situace. Třetí případ. že se mrtvá žena nenachází u svého mrtvého těla. proto jsem se prostě domníval. Měl jsem již dost znalostí s průběhem smrti a byl jsem poněkud překvapen. Takový těžký osud. Mohl jsem se tedy pouze usmát a tak v něm vzbudit jiskérku naděje. Ale to všechno ve mně nevzbudilo dojem. tyčící se nad svým mrtvým tělem.

Podpírán průvodci šel nejistě. A opravdu jeho tvář. říkal jsem si.V oblasti. Ale on asi byl opravdový. 169 . Musí být prožit v rozmnožování dobré karmy. modlil se skutečně. jakoby přes zeď na obzoru. Její přemíra přijde k jeho dobru ve hmotném i psychickém časném smyslu. Snad by měl být u Boha — Otce. Náhle jeden z nich vzbudil moji pozornost. pozorujíce mne. která mne nenechávala na pokoji a bělostní pokojní bohové ponoření po pás pod obzorem mé počínání pozorovali. abych se mohl přesvědčit. Byla to situace. Mírné přítmí však nedovolilo rozpoznat ho dobře. že „se stal modlitbou“. Proto jsem jej předešel při východu z kostela. který jistě neznal jógu ani jiné duchovní praktiky. bytost a chůze mé dřívější zjištění potvrdily. Vypadá přece jako jeden z oněch bělostných pokojných bohů. Viděl jsem tyto mystiky dobře. mezi bohy. kteří se na mne tehdy dívali. jak jsem se domníval. kteří svým snažením nedovedli nic jiného než vybírat z fondů své dobré karmy a pak to vše promarnili rozvojem falešných názorů a přesvědčení. Byl tu jen problém: jak takový člověk — bůh může žít na zemi? Odpověď dala jeho brzká smrt. jak si svým počínáním upravují cestu směřující do pekla. ale věřil jako všichni zaslepení lidé věří. a proto musel přijít do oblasti skutečnosti. Pak mi již bylo jasno. První z nich nikdy nepomyslil na smrt. To mne v mém zjištění zcela utvrdilo. vyvázl jsem ze všech náhle se vyskytujících nástrah „se zdravou kůží“ a mohl jsem se tedy ještě „dívat po světě“. Ať tomu bylo jakkoli. Byl přece nadměrně lepší než všichni ti na svou mystiku pyšní lidé. A co se týká stavu barda těchto tří lidí? Všechno záleží na uvolnění pout mezi složkami bytí. kteří jsou. Tak tedy právě asi po třiceti měsících jsem seděl v kostele přítomen službám božím v jistém úhlu proti několika kanovníkům. Nikoli do „nebe z papíru“. než aby jej směl odvážný a nerozumný snílek promarnit falešnými snahami. která byla plná dějů a předzvěstí vytvářejících náznaky rodícího se nového věku. že budou žít věčně. i když stále teoreticky připouštějí. jak tento druh bohů může chodit po zemi. Snad ho smím pozdravit v jeho dobrém světě touto cestou. že zemřou jako dosud každý. Život je totiž něčím vážnějším. se ztotožnil s jedním z bohů zcela cizích katolickým názorům asi pouze proto. Tento člověk. jaké snad jedině může být nebe teologů.

Když pozorujeme bardické tělo. Jejich rozeznání závisí na tom. jež mají často vzezření božské. bude jistě ošálen. Kdo je nemá. (131) Touhy. můžeme jej pokládat za nedokonalou bytost sansarické oblasti. nevyvine do té míry. aby působila určitou 170 . a proto se hlubšímu vidění jevil jako cosi hotového. Třetí z nich vytvářel vírou a modlitbami zásluhy. zda má pozorující člověk „tělo pravdy“. které jsou projevem „životní žízně“. že se už dovedla upnout pouze na přání. Pak zde mohl žít jako božská bytost vědomá si své slávy a zasvěcení. Pravý jeho charakter lze nalézt v jeho hlubině. vytvořená takto ze životní síly. Kdyby byl mladý a silný a také dobře zasvěcený. Ale obecný člověk nesetrvává u určité touhy až do jejího splnění. Nepůsobí -li zjev či bytost touto tíží. ale přechází od jedné touhy ke druhé. Bytost vysokého určení působí tíží. jež provázejí zanikání vědomí při realizačních pochodech. Druhé z těchto tří osob vzal život všechno tak dokonale.“ Jelikož tu nebylo karmického důvodu. Jelikož tomu tak nebylo. Proto se silueta bytosti.Proto ho smrt vlastně přepadla a on byl nucen projít celým bardem. jež se přetváří v bytost na základě myšlení a uvažování v lidských pojmech. realizoval svůj vysoký stav v okamžiku fyzické smrti. že bardické tělo můžeme považovat za tělo siderické a pouze jeho tendence mohou ukázat jeho charakter. To znamená. vytvářejí z esenciální životní síly jakousi substanci nebo fluidum. mohla být přijata sférou Dordžečhanga. že oblast ducha je oblastí zrádných zjevů. které znělo do prostoru asi takto: „Kéž by všechna strast přestala. co mohlo být „dorealizováno“ přesunem vědomí. nesmíme se nechat zmást jeho vzezřením ani jeho silami a schopnostmi. kterou můžeme vnímat svými smysly. ale ve skutečnosti to mohou být zjevy démonické. Je to totiž tělo bílé. kteří jako Henoch a Eliáš zmizeli z pláně. (130) To znamená. aby musela setrvat „v oblasti jevů“. jež slova modlitby přetvořily v duchovní perly označující oblast sambhógakája. To všechno však bylo připraveno ještě před jeho smrtí. jakou působí každá hmotná věc (ovšem na „ducha“ člověka). světelné a jeví se jako tělo (nirmánakája) mistrů mystiky. který ovšem znamenal smrt jeho těla. byl by mohl insignie stavu sambhógakája pronést otřesy.

že stav. (134) Zájem o vize vyplývá z toho. že se všechny emanace vznikající za této situace srazí v pouhou siluetu. když je zbaven 171 . propadne silám svého podvědomí a ty mu nikdy nedovolí. proto člověku ukládá. který je vytvořen zformováním bardického těla. To znamená. které bude později přijato jako tělo skutečnější. které jim samy určovaly. že je možno řídit vlastní myšlení. Již za života upadá do nesčetných konfliktů mezi tužbami a možnostmi danými okolnostmi. která je neklidná jako sám člověk ve svém vlastním myšlení. Obojí výsledek je však závislý na schopnosti uvědomit si sebe v tom smyslu. jimiž byl obdařen přijetím lidského bytí. Neužívá-li jí. že může své vědomí dobře dirigovat a vytvářet jeho náplň. že lpěl na tom. (133) To znamená. zdá se být v této době schopen vize nevnímat. aby byl stále uprostřed věcí ukájejících jeho touhy po požitcích. To je situace. neoplývá-li právě šťastnou karmou za dobré skutky v minulých inkarnacích. že zneužil dispozic. takže zánik bardického těla je vysvobozením ve světle dharmakáji. může horší zralou karmu tímto způsobem překonat a vyhnout se jí zrozením na šťastnějších úrovních. Je-li však člověk procházející bardem schopen vnímat toliko příznivé vize. že je její přirozenost reálná. která se nenaskytne těm. je skutečně přechodným stavem a že bardické tělo přijímá během doby charakter a podobu těla. aby jí užíval. Kdo dobře zná nauku. kam se má obrátit jejich vědomá pozornost. aby byl šťastný. Takový člověk i potom. Tato schopnost náleží k lidské úrovni. že člověk již zaživa nedokázal být bez zájmu. jako je nahý člověk vystaven neblahým vlivům počasí. uvažování a vnímání. Světlo dharmakáji tak nepřijme formu. (132) O těchto vizích se bude mluvit později. kdo se již za života v těle necvičili ve zpřítomňování vlastní bytosti ve vědomí a místo toho se nechali vléci silami přírody. Také z toho.tíží a projevila tím. když si byl sebe dobře vědom a byl bdělý. které se vnucují pra-intelektu. A to je trest za to. Po okamžiku smrti je ve svém pra-intelektu vystaven vizím asi tak. Charakter a podoba těla budoucí existence může být určena z nejvýraznějších vizí. když se nemá možnost ukrýt. Člověk je bytost tak šťastně utvářená.

které můžeme znát z dětství a které jsou obdobou vývoje embrya. jenž je vždy „celý“ nebo „plný“. čistší a vyšší to skutečnost. že pocity. Když se člověk těmito pravidly neřídí. jež předvídají jeho nové opětné vtělení. touží po prostředí. způsobí tím. musí v přechodném stavu platit těmito vztahy. 172 . když vymění náplň svého vědomí. Tytéž možnosti se vyskytují i zaživa a ty. to ho zbavuje možnosti. které se nás přímo týkají. Nedokáže-li člověk setrvat v tomto stavu vědomí (nic–nedělání a nic–nedržení). že vědomí zakotvilo v pevně ohraničené a nehmatatelné neboli duchovité oblasti a že s tímto zakotvením souvisí jisté pocity. které tím. Vězme totiž. které provázejí zrod a pohlavní splývání. případně k reagování na vjemy. můžeme sledovat prostřednictvím analýzy stavů vědomí. kdesi zachytil v lůně. které je plné věcí a dění. co vstupuje do vědomí a nutí k akcím. Jsou to pocity rozvoje a růstu v blaženostech provázejících zrod a pohlavní splynutí. nebo mimo nádobu vůbec. neboť je částí kosmického vědomí a není proto jevem subjektivním jako kvalita uvědomování. To se ovšem nevztahuje pouze na posmrtný stav. Za předpokladu. lze v něm vidět pravou bránu k józe. vytváří podmínky k ulpění na něčem konkrétním. Je jako vzduch. které se mu objevují. Proto je možné stopovat počínající inkarnaci našeho z bytostného stavu odchýleného vědomí. Místo světa nechť v něm má božství. V tomto postoji se má člověk cvičit již za života. že se intelekt staví kladně k věcem jevů. třeba dosud živ a zdráv. A tak. kdy se člověk. (135) Nic–nedělání a nic–nedržení se vztahuje na nelpění na ničem a zrušení jakéhokoli osobního poměru k tomu. ale ovládnutím veškeré duševní činnosti a nelpěním na ničem. To je okamžik. nebo v otevřené.těla. jsou si velmi podobné. že se opět zaplete v sítě bytí v lůně. Ale nic–nedělání a nic–nedržení se nesmí vyjádřit tupou lhostejností. učiní nejlépe. že kdesi nalezlo podmínky k nové objektivaci. V některých okamžicích totiž můžeme zjišťovat. aby se později zrodil. ať je v uzavřené nádobě. neztratí vůbec na intenzitě. aby se nezajímal o vize. protože nedovedl být sám sebou a spokojen v naprostém prázdnu.

Z jeho stanoviska je hmota pouhým stínem. zejména pokud je člověk těmito závadami postižen během života. která nebude oživována „denním“ vědomím vzhledem k bardickému bytí. přece se to týká pouze přítomnosti. jestliže tu bylo jáství. je to proto. pocitů a duševních stavů lidí. než tomu je obvykle v těle.. nýbrž pouze vědomí absolutna. bardické. Omezená síla předvídavosti. vytváří se hned tělo nové. Ze zbytků morálně nepročištěných složek bytosti se může vytvořit mnohem temnější silueta. neboť bardické tělo je vytvořeno z jemnějších a čistších látek než tělo hmotné. pravý původ bytostné existence. a rozplyne se za kratší nebo delší čas. že tu jde o dokonalejší postřeh v oblasti přítomnosti. Pravím vtělení. (136) Příčinou úplného smyslového vybavení bardického těla je to. kteří ji přiměli k tomuto zájmu. Jedno je však jisté: neposkytuje se mu možnost předvídavosti. že ani slepota ani hluchota ani jiné smyslové a bytostné indispozice nic neubírají na úplnosti myšlení. Není-li jáství. jímž může procházet jako lidé párou nebo kouřem. vyplývá z pokročilosti na cestě intelektuálního rozvoje a jasnovidnost z jasnocitu zaživa již pozorovaného. ale jen vědomím subliminálním. Vzpomínkou na něco se objeví tam. Proto se mu všechny schopnosti znovu vrátí a naopak budou dokonalejší. 173 . Vylučuje-li se lůno. již má. kde je vzpomínaná věc. neboť božství je náplní vědomí. Není-li těchto předpokladů. (137) Jakmile je intelekt okamžitou situací přinucen opustit tělo. a nevadí mu hmotné překážky. je na základě vlastních kvalit schopno vyvolávat fenomenální jevy. Je-li bardické tělo vytvořeno a může-li se od fyzického těla odpoutat. I když lépe vidí. a proto za ní existuje jáství. jakou mu přičítají spiritisté. Bódhgaja se zde patrně uvádí jako symbol velkého duchovního centra. Mohlo by se říci. že člověk na bardické úrovni nedozrál ke vtělení. kde není osobnosti. slyší atd. Ta se nevyskytuje pouze tam. je nadsmyslová schopnost bardické bytosti omezena na zjišťování myšlenek.která jakožto obsah vědomí vytváří předpoklad lepšího vtělení. bardické tělo se nevytvoří.

Nic takového však nelze zjistit u bardické bytosti. jehož prostřednictvím je dáno do moci člověka. jehož pomocí se člověk chápe struktury svého hmotného těla a sublimuje ji pomocí povyšování uvědomovacích postupů. Ale úsilí tohoto druhu má význam. stanou se objektem viděné jevy odpovídající kvalitě předmětu. Další rozvoj na této cestě přináší nové a dobré výsledky. aby si získaný stav zachoval. Ve cvičebním kursu se tělo nechce tak snadno podrobit vědomí. vědomé a zacílené. jakási odměna za prožité utrpení a úzkosti minulého života. (139) Záleží vůbec na kvalitě soustředění. že pokud člověk správně a intenzivně usiluje a má k tomu dostatek času. Ale již schopnost dobře si zpřítomňovat vlastní bytnost ve vědomí má svou dobrou stránku. se stane pánem nad duševními stavy. mohou mezi ně patřit i dévové. Je-li však předmětné. jaká se vztahuje na bardické tělo a jeho síly. k znovuvtělení provázenému strastmi. již získalo dosavadním podrobováním si psychické soustavy. Zpřítomňující soustředění. že bytí je pevně utvářenou fikcí. Ale soustředění znamená vědomé a metodické psychické úsilí. V jistém stupni tohoto druhu duchovního vývoje se celá bytost stane předmětem. Je-li soustředění bezpředmětné. stane se jeho objektem světlo nediferencovaného jsoucna čili oblast transcendentální. která se znovu a znovu připomíná normálnímu vědomí v úloze. vede ke stavu. jež se ho chce zmocnit zpřítomňující silou. Není-li dosaženo nejvyššího cíle v jednom životě. To proto. Hmotné skutečnosti jako předmět soustředění působí vel174 . může ho být dosaženo v životě příštím nebo v některém z příštích životů. Ale pozor! Mluvím o vysokém výsledku. které se vyznačují světelnou a dobrou povahou. může vytvořit stejnou situaci.(138) Pravé mystické soustředění rozrušuje strukturu bytnosti a podle okolností ji povyšuje natolik. prostorově vymezené světlo přináší postřehy. Je hnána „větrem karmy“ a její stav je dočasný. Netrvá dlouho a dochází znovu k sevření v bytnosti pevně utvářené. To je mu dobrou a spolehlivou předzvěstí. jejž lze měnit a přenášet prostorem podle vlastního uvážení a vůle. který to dokáže. Např. Člověk. které pak ovšem znamená soustředění předmětné nebo bezpředmětné. v němž se stane tělo ovladatelným a dokonce se i změní.

Je hnán jako pírko jedoucí na koni dechu. Takovou strast teď zažiješ. (140) Vidíš příbuzné a známé a hovoříš k nim. kdo tu pláčí. jako je vidíme ve snu. ve dne. Modli se k ochrannému božstvu.mi často neblaze. jsi věčně hnán sem a tam pohybujícím se větrem karmy. Praví se. k Milosrdnému. na němž by spočinul. sedm týdnů až do devětačtyřicátého dne. Proto. aby setrvával v dobrých duševních stavech. Nebuď tak ubohý. modli se k Milosrdnému. pět.‘ A opět se cítíš velmi bídně. Nepomůže ti ulpění na příbuzných a známých.Jsem mrtev. stále. říkáš: . protože rozhodující vliv má karma. Znaky existence v přechodném stavu Ó urozený. Proto na nich nelpi. Na tomto stupni přechodného stavu budeš prodlévat buď jeden. modli se k němu. co mám dělat?‘ Prožiješ velkou strast jako ryba vyhozená (z vody) na řeřavé uhlí. že bída sipä barda je obvykle prožívána dvaadvacet dní. Proto je nezbytné počínat si při volbě předmětu pro soustředění opatrně. Nijak ti však nepomáhá.Jsem mrtev. Vyvstane šedé soumračné světlo v noci. šest. Jinak by se jeho soustředění stalo temným a bylo by provázeno otupělostí vědomí. máš-li božského gurua. tři. (141) Ó urozený.‘ Než oni tě neslyší. myslíš si: . nedostáváš však odpovědi. (142) 175 . čtyři. Když je a svou rodinu vidíš plakat. jenž nemá předmětu. neplačte. vlastník takovéhoto bardického těla uvidí místa (důvěrně známá na pozemské úrovni) a příbuzné. hrůzu a strach. dva. Všem. Kdo si zvolí soustředění bezpředmětné. a proto si říkáš: . ale nelze s jistotou udat žádné určité období. Je to tvůj intelekt. Bez přestání a nedobrovolně putuješ stále dokola. cítíš-li se teď nešťastným. musí dbát toho.Jsem tu. pak neprožiješ soužení.

Ó urozený. Před tebou je ustavičně strašidelná temnota. jež nezískaly žádných zásluh a neutvořily špatnou karmu. abys na to nezapomněl. prudkých nárazů větru a zdání. deště. že je pronásledován hroznými šelmami. Volej Milosrdného jménem a vážně se modli: . prožívají plnou měrou různé nadšené radosti.‘ Počínej si tak. ale určitý druh bezbarvé lhostejnosti a stupidity. (144) Přicházejí-li. že je pronásledován mnoha lidmi. strašlivý a těžko snesitelný vítr. ale mysli si: . Svou hloubkou budí hrůzu a člověku se zdá. Ženou se na něho jako o závod. ve skutečnosti to nejsou propasti. a hřmot zlostně vzkypělých moří. štěstí a blaženost. Slyší zvuky. Neboj se jich. Ó urozený. nedopusťte. Neutrální bytosti. lhostejno kam. chtíč a nevědomost. přibližně tou dobou tě požene prudký vítr karmy strašlivými nárazy zezadu.Bij! Zabij!‘ apod. abych já (jmenuj se jménem) upadl do nešťastných světů. kteří nashromáždili zásluhy a věnovali se převážně náboženství.Ó milosrdný bože. Je to jen přelud. černou a červenou.Ó urozený. hukot ohně a pojednou vyvstalých běsnění uragánů. Nezblázni se do nich. a způsobují strašlivý hřmot při snaze dopadnout člověka. (145) Uvědom si.Guru a Trojice jsou 176 . neprožívají ani radost ani utrpení. Neboj se ho. Ale cesta je zahražena třemi strašlivými propastmi: bílou. když se dostavují tyto prožitky. ať bys prožíval jakékoli nadšení. můj guru a vzácná Trojice. Jiní lidé. tmy. ale hněv. z níž zaznívají hrůzu vzbuzující výkřiky jako . že teď jsi v sipä bardu. (143) Jindy u lidí s velmi špatnou karmou přepadají člověka karmicky vytvoření masožraví rákšasové nesoucí různé zbraně a vykřikující . prchá člověk před nimi každým směrem. halucinací sněhu. Také svítají přízračná šálení. jako by měl do nich padnout. Tyto vidiny a zvuky jej pronásledují. nenech se jimi přivábit. jako by se řítily hory.Bij! Zabij!‘ a podobné hrozby.

že jsi vtěsnáván do skulin a trhlin mezi skalami a balvany. Hledáním těla však 177 . v této době prodlíš krátce na předmostích. nýbrž jen lhostejnost. co je ti podáno.‘ Vzdej se všeho bláznění a žádostí. jsi nespokojen a máš pocit. To jsou známky putování bardického těla v sipä bardu.Co bych dal za to. neboť tvůj intelekt byl odloučen od pozemského těla. své služebnictvo. jsem mrtev. Vidíš svůj dům.Nyní jsem mrtev. ale protože jsi dlouho prodléval v čhöňi bardu. dej svému intelektu spočívat v nerušeném stavu meditace o velkém symbolu a nemysli na to. kam bys vešel. Pro neschopnost prodlévat déle na místě se budeš cítit znepokojen. u osmero druhů stúp. Mnohdy je vědoucí v tobě zakalen. Nic jiného. co mám dělat?‘ A tato myšlenka zarmoutí vědoucího. hledaje tělo. že medituješ. rozpadlo se (je-li léto) nebo je tvoji příbuzní spálili. (146) Kdybys neprožíval ani radost ani bolest.Ach.‘ Inspirován touto myšlenkou putuješ sem a tam. mnohdy roztržitý a bez souvislosti. nerozptyluj se různými věcmi. mučen a jímán hrůzou. Strast a štěstí závisí v té době na karmě. tělo zatím zmrzlo (je-li zima). Pak ti napadá: . co mám dělat?‘ Tísněn těžkým žalem si myslíš: . pochovali. Prožíváš tuto strast v přechodném stavu. příbuzné i svou mrtvolu a myslíš si: . kdybych mohl mít tělo. O přátelích v tomto čase nevíme nic určitého. když hledáš znovuvtělení. (148) Zajisté bys mohl do svého těla devětkrát znovu vstoupit. srdce pocítí zamrazení a zakusíš nekonečnou bědu soužení. A protože nemůžeš spočinout na žádném místě a cítíš se být nucen putovat dál. (147) Ó urozený. hodili do vody nebo dali ptákům a šelmám. Protože nemáš místa. To je velmi důležité. Z potravy můžeš přijímat jen to. v chrámech. nejsi však schopen dlouho tam setrvat. ale nech intelekt setrvávat v jeho (nezměněném) pra-stavu.velebeni (těmito radostmi danými po zásluze).

aby se snažila vnitřně ustálit a jako dobrý prostředek se uvádí modlitba k Bohu. při němž zapomněl na všechno vyjma na svou bytost. Vzdej se přání mít tělo a dovol svému duchu setrvat v odříkání a počínej si tak. Je jen třeba. a proto se mohla zabývat sama sebou. Je možno říci. vytvoří podmínky k tomu. aby se objevil jinde atd. Tak tomu však není. v němž se ztrácejí všechny opory pro bytost. dosáhl vždy toho. Kromě toho zpřítomňující moc vědomí na bardické úrovni způsobuje. již vzpomínkou vyvolala. takže si na ně zvykla. Takto je možno vysvětlit tvrzení. má-li myslet na Boha a modlit se k němu. abys v něm mohl setrvávat. aby mohla setrvat na místě a tím i rozpoznat situaci. (141) Bardická bytost je nabádána k tomu. že se adept může objevit na různých místech současně nebo zmizet zde. Dosáhne-li někdo stupně. pro její vědomí s bytostí pevně spojené. že vzpomínkou se tato bytost ocitne v situaci. Potom má člověk ve fyzickém těle stejnou možnost jako bytost bardická. (140) To ovšem neznamená. čili bardická bytost přechází z místa na místo zapomínajíc vždy na bezprostřední minulost. Protože na to nebyla zvyklá. neboť mezi nimi žila. Kdo např. že se předmět. na který bardická bytost vzpomene. musí se na modlitbu soustředit a soustředění ve stavu. že se pomocí vzpomínky živě zpřítomnil na příslušném místě. že to vše je pro něho méně skutečné. Příbuzní a přátelé bytosti nepomohou. To je ostatně známo i z mystiky. že rychlé změny vědomí způsobují její mizení. kdy bytost nenalézá nic pevného. což je nezbytné k postupu v nadsvětských oblastech. aby bylo dosaženo tohoto stupně soustředění. (149) Kdo je takto stavěn tváří v tvář. To je známo i v mystice. dosáhne v bardu osvobození. 178 . Od skutečnosti se pozemská úroveň v bardickém těle liší tím. může soustředěním na vztahy mezi vědomím (myslí) a hmotou svou bytost dokonale upevnit. již si v nejvyšší bdělosti dobře zpřítomnil ve vědomí.nezískáš nic než trampotu. představí velmi živě. prováděl soustředění. resp.

Když vyvstane toto světlo. jímž je tato prázdnota. které se vynořují z podvědomí vždy. v němž shrne psychickou bytnost ve formě vědomí do pojmu živoucí prázdnoty. Tohoto ustálení dosáhne soustředěním. zruší tělesné opory. které v podvědomí převládají. kteří přesunuli své vědomí do oblasti duševní činnosti. jaksi se od ní oddělil. ale mystikovi má záležet na dovršení. Proto se i jeho tělo poddá a promění se v ovladatelný objekt. jenž ze své bytosti učinil předmět pozorování. Proto po zkušenostech se soustředěním na vztahy vědomí k tělu musí začít usilovat o soustředění na vztahy vědomí k prázdnotě. Toto však je schopnost. že jí vyvstávají kouzelné přeludy. Když se mu to podaří a začne se soustřeďovat na vztah tohoto pojmu k tělu. jako kdyby žádného výsledku nedosáhl. ale dobrou předzvěstí je to jen tehdy. dokud se neustálí v transcendentní oblasti. ale aby mohla žít. která jeho bytost přenáší z místa na místo. když se člověk nedá tímto světem zmást a usiluje dál. jakmile odstraníme potlačující síly denního vědomí. astrálním světě. A kdyby někdo z dobře prohlédajících lidí mohl na této úrovni svou bytost a její svět správně pozorovat. (142) Toto světlo odpovídá též svitu v tzv. a přece jen se bojící do té míry. že se chová jako dravec mezi dravci: vždy chtivá. Abychom to snáz pochopili. Jeho vzpomínky se ukáží být silou. Za těchto okolností se sféra duševního života rozbouří. vize strašidelné temnoty a vyhrůžek. Na tomto rozhraní se pro něho mění obvyklá situace.Dosáhnout rozhraní smyslového a transcendentního světa není snadné. Proto je známo i mystikům. aby její sklony náplní denního vědomí nebyly tlumeny. viděl by. ale je to nezbytné. Na nejvyšším stupni je možné tělo přenášet pomocí mysli a tento stav se nazývá „všudypřítomnost“. 179 . je to důkazem mystického postupu. jak je vedena silami své nižší přirozenosti. všimněme si jen živočišných sklonů. Dovršení úsilí o toto sjednocující soustředění vede k sjednocení s absolutnem. což neskončí. takže též prožije nárazy mocného. která má svůj svět v astrální sféře. chce-li člověk dovršit svůj mystický vývoj. děsícího větru. Do stejné situace se dostává mystik. o nichž se zde mluví. (143) Svět našeho podvědomí je takový následkem tendencí.

Intelekt a vědomí ve formě projekční schopnosti přetvářejí subjektivní pocit v objektivní jev. bude obnažen a stane se bezbranným proti zpětným následkům své zarputilosti. že když např. Když člověk tuto sílu vypotřebuje. příroda je mnohotvárným „ jaderným“ seskupením. jakou člověk rovněž získává na mystické cestě v době. kdy se vybíjí jeho těžká. To je zkušenost. než umí sám postřehnout. Pak stejné bude odpláceno stejným: objeví se mu nepřátelské bytosti. totiž povahy. aby mu též naháněla strach. (146) Předpokladem k vytváření zpětně působící karmy je inicia180 . a pouze jako takové mají své obyvatele. i když z univerzálního hlediska není takového rozdělení. jež nazýváme objektivním světem. sní o moři. která se může opírat o silový potenciál vlastní bytosti. zasahuje svou bytostí i do jiných dimenzí. Zhodnotíme-li totiž tuto aktivitu. aby toto umožňoval. můžeme ji poznávat jako mentální zarputilost. Působí na intelekt a takto přetváří povahové vlastnosti v jevy. resp.(144) To je následek předcházející aktivity na úrovni chtění. zla. Ale pokud je mi známo. jež se pro své kvality mohou prostupovat. a to jako krajinné zvláštnosti. aniž se sloučí. pak se již taková karma nevytvoří a to bude zárukou. jehož jednotlivé frakce se připomínají individuu podle jeho niterného uzpůsobení. že se s ní nesetká ani v bardu. sní o ohni apod. nebo spálíme-li ho. Příroda totiž vytváří sféry podobné difuzním oblastem. Žije-li v té době podle morálních příkazů jógy. již dozrálá karma. že zevní svět je námi vysněným prostředím. které budou zdánlivě nebo skutečně ukládat o jeho život a s nimi se spojí i příroda. ponoříme nohy spícího člověka do vody. To se zdá potvrzovat domněnku. (145) Z hlediska kvalit je svět projekcí našich duševních stavů. Ale cit a jeho nejdůležitější modifikace — svědomí — není jen k tomu. je mezi zevním světem jako působivým faktorem a duševním naladěním člověka jako opěrným bodem pro silové nárazy tak úzký vztah. Pokud je člověk vyzbrojen citem. Obdobu toho nacházíme v tom. Proto lze přírodu rozdělit na sféry od sebe dobře oddělené. Proto se tyto vlastnosti jakoby projektují ve sféře dosažitelné jeho postřehování. závisti apod. že oboje nelze rozdělovat.

jsa vědomí tak bdělého. přece již začal žít jako mátoha a jako mátoha bude procházet stavy uváděnými v thödolu. Třeba je dosud zdánlivě svěží bytostí. ale může být iniciativní proto. aby byl čilý a bdělý. bude mocí karmy pocházející ze stavu jeho vědomí stoupat na žebříku existencí. projeví se to stavem bezbarvé lhostejnosti a stupidity. V poměru k tomu je karma ze skutků méně důležitá a může být velice snadno smazána správným postojem k činnosti. Nechť tedy její vliv paralyzuje jasem 181 . sotva bude moci vyhnout tvoření špatné karmy. Kdo je iniciativní. tomu se může stát. nebo nedobrovolně. ale vždy mátožnější. A to je situace. někdy výraznější jako karmu skutkovou. případně až do stavu bytostí. jejíž osudy souhlasí s jeho počínáním. komu je vzdálen duševní život a kdo se řídí pouze impulsy. jindy výraznější jako karmu duševních stavů a jindy jako karmu stavů jeho vědomí. Dokonce se vytváří karma i tehdy. nevytvoří již žádnou výraznou karmu skutkem. které o sobě smějí prohlásit. dokud je začleněn ve světě. Bude to snad k jeho dobru? Nikoli! I takový člověk bude. že svými smysly proniká za zástěnu vlastního smyslového světa. do níž se v bardu dostává ten. k nimž jsme byli přinuceni. až projde bardem. Kromě toho se člověk. musíme dbát na to. Za předpokladu. Ale pozor! Odvracíme-li se od činnosti. Kdo však dovede pracovat jako automat. neboť čilost a bdělost jsou nejvýraznějším projevem pokročilého charakteru. již dělá z donucení — jako např.tiva. vždycky tvoří karmu. Když tento stav uzraje. Kdo na této cestě setrvá až do konce. že by nebylo ani toho a člověk by se stal automatem pracujícím jen na základě vnějších popudů a při mdlém vědomí. že nebude iniciativní na úrovni svého denního vědomí. jíž se dopouštíme. ve válce. probuzen v existenci. že překonaly svět. stane se mátohou v bezbarvém a temném světě mátoh. ten vytváří karmu. Proto ať si člověk počíná tak či onak. Nikoli však stejně svěží jako dosud. jimž neposkytne místo ve svém denním vědomí. Proto bychom neměli být iniciativní a necítit odpovědnost za práci a činy. ale jen stavem svého vědomí. ať pracuje dobrovolně. Kdo toho nedbá. že se ke konání nechal inspirovat z podvědomých hlubin své bytosti. To nechť je mu připomínkou. aby naše vědomí bylo bdělé. když člověk pracuje s odporem nebo si je vědom své práce.

že stav. jímž projde i ten. Proto také člověk. Jen zneužití této poučky nedoporučuji! Vždy za ním stojí osobnost se všemi karmickými následky. Jedinou překážkou tu bývá nedostatek síly k obracení pozornosti k čiré prázdnotě. Tyto síly ovšem podržíme jen potud. život. pokud nám nezáleží na tom. (148) To znamená. že dochází ke konstruktivním názorům. Vyžaduje-li totiž jóga. dokud na něčem neulpíme myšlenkou.vědomí a dobrými náladami. je k němu třeba velmi mnoho zkušeností z žití „bez opor“ (pro smysly a vědomí). zrušíme karmu tupé lhostejnosti. Tím se intelekt dostane „do pohybu“ čili zúčastní se dění ve sféře živosti. i když tuto otázku může rozhodnout i vůle k tomuto druhu soustředění. Je to stav pro něho příliš nový. Neulpět není těžký problém. že dosavadní bytostné dispozice vedou k ji182 . přece se v něm zemřelý člověk necítí dobře. jež by bylo podobno jeho bytí dřívějšímu. v němž můžeme prožívat totéž jako člověk v bardu. Je mi však známo. a proto se budeme moci zpřítomnit v místě vlastní vzpomínky. I když se jeho současný bardický stav podobá jógickému stavu pravého odpoutání od vlastního těla a bytí. obrací pozornost k bytí. dobu pevného utváření. která předcházela naši dobu. Proto lze karmu z tupé lhostejnosti snadno zrušit. a jak je známo z jógy. který prochází bardem. který chce mrtvý člověk právě opustit. které vyplývají z její jsoucnosti! (147) Povzneseme-li vědomí soustředěním na čiré (potenciálně světelné) prázdno. Bude snad dobře doložit. Obrácením pozornosti k bytí však končí jeho kosmicky dětský život. jaký vedly bytosti v době. ukazuje tím také cestu ke stavu. čilosti a činnosti. abychom se ode všeho odpoutali a zůstali přitom sami sebou. Ztratíme též všechny opory pro vědomí. že jsme bez svazků rodinných a společenských a že počínáme žít v bezčasovosti. Jsou k tomu nutné dobré karmické dispozice pro vědomí. ba dokonce i na počátku doby „bezprostorovosti“. to je předzvěstí osmi siddhi čili jógických sil. že v té době si již člověk uvědomuje svůj nový stav do té míry. je též stavem. kdo spěje k duchovní dokonalosti.

že hmota je jistým druhem vjemů. 183 . který by na své tělo zcela zapomněl a pak pojal přání je znovu mít. které provázejí vtělení a které žijící bytost necítí. aby se z něho mohli radovat jako lidé světští. o němž se mluvilo v předešlých komentářích. A stane-li se člověku bezprostředním stav absolutna. To je stav. přijmout je tím. Smím-li v této souvislosti mluvit o sobě. má možnost. pak kontrast mezi stavem bez těla a stavem s tělem budí pocit tíže. Tato touha totiž vyvolává pocity. kterého si žádají. kdo se z fyzického těla vybavují a pak se zase do něho vracejí. je nepoužitelné. Můžeme totiž předpokládat. V souhlasu s poznáním jisté zákonitosti jsem uznal za dobrou cestu „rušení opor“ až k zániku dosavadního vědomí. že je přemáhá tíže. že si ve vědomí zpřítomní fyzické kvality. vidí.ným závěrům než k touze takovýto život realizovat. Proto se jógický vývoj stává cestou. který je v bardu. A jogínové mohou tyto pocity zjišťovat. která prochází všemi těmito zkušenostmi a rozvojem sil až ke zvláštním závěrům. jsa mimo tělo. tak touží marně. Vždy v nich vzchází pocit. (149) Pocit stěsnání do skulin a trhlin mezi skalami a balvany pochází z touhy po vtělení. že slučování stavu bezčasovosti a bezprostorovosti na jedné straně a těla na druhé straně vytváří zvláštní situaci. zejména když své volné (od těla odpoutané) vědomí nechají prostupovat svým tělem. Kdyby se ji podařilo přimět k tomu. což je pravým okamžikem k realizaci stavu dharmakája. dozrála by rychle k tomu. aby se zřekla touhy mít tělo. Vím totiž. Vraťme se však k bardické bytosti. V textu se mluví o tom. To ovšem neplatí o jogínovi. jakmile dosáhnou stavu. a následkem toho mohou vstupovat do těl jiných lidí. která nezaručuje zcela pokojné bytí. v němž se slučují časnost s nadčasností. že hmotné tělo člověka. ani já jsem nepokládal tuto cestu za schůdnou. plýtvají časem a jistě skončí svůj život jako lidé docela obyčejní. To mohou poznat i ti. že je to stav lepší než ten. ale touží žít v něm dál. kteří se vnitřně nevzdálili světu ani se ho nevzdali. Volný duch (vědomí) vždy pociťuje vtělení jako tíseň a tíži. Jakmile se někdo naučil zpřítomňovat „kvality“ ve vědomí. jakmile je vtělení pouze naznačené. který tolik láká ty mystiky. To jim však znemožňuje dosáhnout stavu. Jakmile dojde k odtělení.

Odřeže ti hlavu. vylíže tvůj mozek. kdo koná obřad: Může se opět stát. (151) Pak jedna z furií boha smrti otočí provaz kolem tvého krku a potáhne tě.‘ Říkaje to. zlý genius současně s tebou zrozený sečte tvé špatné skutky černými kaménky. Lhaní nepomůže. Soud Pokyny pro toho.aby se odtělila v tom smyslu. budeš se třást a pokusíš se lhát. že již také myslí a je si vědoma v určitých pojmech a je tudíž psychicky naladěna k tomu mít formu. Nemodlíš-li se a nevíš-li. v němž se živě odráží každý dobrý i zlý skutek. Stačí jen vzdát se všech psychických opor jako sítě. Toto psychické naladění spolu se zřeknutím se volní tendence být ve světě forem způsobí. To tě ochrání.Nespáchal jsem nic zlého. sní maso a bude hryzat 184 . že zemřelý veden zlou karmou nepoznává ani teď.‘ (150) Bůh smrti řekne: . Když toto vzdání nebude vůbec podmíněno. Proto se opravdově modli k vzácné Trojici. To proto. tvou vlastní karmou je to způsobeno. že se vytvoří netělesný svazek. Nikdo jiný tím není vinen. který bychom z našeho (smyslového) hlediska mohli vnímat jako „místo (nějakého) působení“ — a to je nirmánakája.Zeptám se zrcadla karmy. zaražen. vyrve srdce a střeva. naslouchej. Nirmánakája je stav bezprostředního vykoupení na úrovni tvarů. Utrpení pochází z tvé karmy. pohlédne do zrcadla. bude vytvořena podmínka pro vznik stavu nirmánakája již zaživa. prohlašuje: . jak máš meditovat o velkém symbolu nebo o některém ochranném božstvu. vypije tvou krev. Proto může být (tento stav) uskutečněn nejen bardickou bytostí. polekán. ale i bytostí živou. že by dosáhla oblasti nirmánakája. budeš tím velmi ustrašen. přichází dobrý genius současně s tebou zrozený a sečte tvé dobré skutky bílými kaménky. ve které žijeme. Zavolej ho jménem a promluv k němu takto: Ó urozený (jmenuj ho).

když se počítají kaménky. (155) Svou podstatou není toto prázdno prázdnem ničeho. co tě láká. a proto se nemusíš strachovat. Ač je tvé tělo trháno na kusy. Prostým poznáním čtyř káj bezpečně dosáhneš osvobození v každém z nich. zase se spojí. (154) Snaž se poznat. i když je stínáno a čtvrceno. Nejsi však schopen zemřít. nemůže zemřít. Síla z toho září nerušeně a všude. že jsi v bardu. co je rovněž bez vlastností. Nevíš-li jak. Tvé tělo žádostí je tělem sklonů a je prázdné. Tvé tělo má ve skutečnosti povahu prázdna. alespoň pečlivě analyzuj pravou povahu toho. nemůže nic učinit tomu. Nebuď roztržitý. Zažiješ prázdnotu svou podstatou jasnou a jas svou podstatou prázdný. je to nirmánakája. Je to složení ducha — sambhógakája. (152) Nedej se zastrašit ani polekat. (157) Ó urozený.tvé kosti. Budeš-li 185 . jas neodlučitelný od prázdnoty — stav pra-intelektu (nebo neproměnného). Tento okamžik je velmi významný. Co je bez vlastností. Prázdnota prázdnotě nemůže nic učinit. jehož pravou povahou se cítíš být zastrašen a před nímž se tvůj intelekt zdá být jasnější a zářivější. není ve skutečnosti mimo nás takových věcí. Ve skutečnosti toho není. medituj o samádhi velkého symbolu. je to jen prázdno — dharmakája. Opakované rozsekávání působí hroznou bolest a muka. Bohové smrti jsou tvé vlastní halucinace. soustředěně mi naslouchej. Zde je dělící čára mezi buddhy a živými bytostmi. a byť to mělo i tvar. ale prázdnem. jako je bůh smrti nebo bůh nebo démon nebo bůh s hlavou býka. Snaž se to poznat. Protože je tvé tělo tělem duchovním. který je ádikájou. Nelži a neboj se boha smrti. (153) Nehledě k vlastním halucinacím. (156) Ve svém nynějším stavu zakusíš s nesnesitelnou intenzitou prázdnotu a jas jako neodlučitelné.

že sklony.V jediném okamžiku vytvoří se zřetelné rozlišení. Varuj se strachu a úleku. z něhož není okamžitého vysvobození.‘ Až do právě uplynulého okamžiku svítala ti všechna tato barda. jejichž projevy se prostřednictvím skutků zosobňují. zní: . aby se projevovaly skutky. Ty mohou působit zpětně jen jako spontánně vystupující duševní stavy. Proto buď opatrný. Podle povahy těchto skutků se mu představí buď jako zřetelnější personifikace dobra. protože jsi byl roztržitý. Kdo své sklony uplatňuje skutky ve vztahu k lidem. když jsi ještě byl člověkem. Mimoto při převodu sklonů ve skutky rozhodují zřetele. řekni mu: Ó urozený.v něm roztržitý. nezraníš se. vyvázneš z bahna strasti až za nespočetné věky. jimž neposkytneme možnost. nebo zla a to v něm vyvolá příslušné duševní stavy. Mysli na všechny obavy a lekající přízraky jako na svá ochranná božstva nebo na milosrdného Boha. (160) (150) Tito geniové jsou personifikacemi našich sklonů. a přece ses v nich nepoznal. ač stavěn tváří v tvář. Připomeň si své mystické jméno. jež jsi dostal v době svého zasvěcování. zvířatům nebo duchům. Proto jsi zažil všechen ten strach a hrůzu. poznáš nyní a dosáhneš osvobození. I když spadneš do propasti. kdo koná obřad: Jde-li o nevzdělaného sedláka. se přetvářejí jen v beztvárné emanace. (158) Výrok. Budeš-li roztržitý i teď. snaž se poznat Milosrdného boha. Tyto stavy rozhodnou o jeho postoji před 186 . ten se dočká toho. dharmu a Buddhu a modli se. To znamená. nevíš-li jak rozjímat. že se mu ve zpětném působení představí jako jeho soudci sídlící v neviditelném světě. prasknou opratě božského milosrdenství milosrdných očí a budeš muset jít k místu. I když jsi dosud nepoznal. sanghu. (159) Pokyny pro toho. jehož pravdivost se právě hodí. jenž nezná soustředění. V jediném okamžiku se dosáhne dokonalého osvícení. a na jméno svého učitele a řekni je spravedlivému králi bohů smrti.

jimiž se sami častují. které jsme vykonali. než za koho se pokládal. kdy náš život v těle končí smrtí. že dobro. který je dodržuje. i když se jejich názory. neboť se domnívají. nevíme-li. zpravidla se ukáže. že duševní vzrušení vždy podněcuje k většímu vylučování elektromagnetického bytostného potenciálu. jaké nezbytně musí plnit. jež se tak snadno transformují ve zjevy dobré nebo zlé podle charakteristických dispozic duševního a bytostného napětí. je převáženo zlem. výronů. než bude jejich intelekt obnažen. se připodobní samotným nebešťanům. (151) Zničí-li zevní okolnosti síť klamných názorů na vlastní hodnocení člověka. pokládají to za samozřejmost. jenž může vzniknout právě tak ze strachu a nejistoty. Aby však neupadl do tohoto omylu. že člověk. podněcuje bytost ke zvýšení výronů duševní síly. Tyto lži. A tak se vlastně sami obelhávají. Když někomu ubližují. Potom se ubližování představí jako vnitřní nevlídnost. poskytují mu náboženství a duchovní nauky morální poučky. před bohem smrti. když zabíjejí zvířata. kdy jejich intelekt bude obnažen. To se nevztahuje jen na dobu. I když nepřihlédneme k mravním poučkám duchovních nauk. z nichž nejdůležitější je umírání. ale i na jiné výraznější životní momenty. Duševní rovnováha porušená významnými okolnostmi. jaké podle temperamentu v člověku vyvolávají citové zjihnutí až zděšení. Lidé se proto obecně považují za bytosti nejmoudřejší a nejdokonalejší v každém stavu. bude pro ně dobrem pouze dobro. že je z morálního hlediska někým jiným. pokládají to za povinnost. aby se najedli. ale pouze ke křesťanským. pokládají to za projev spravedlnosti. když někoho okrádají v zájmu své rodiny. kdežto 187 . Tato nadměrná duševní vychýlení se zpravidla přičítají duševnímu vzrušení. jejich původ je třeba hledat v činných projevech svědomí a v přesvědčení. povaha a přesvědčení stále mění. že zvířata jsou na světě právě k tomuto účelu. krádež jako rozmnožování zlé karmy a zabíjení jako působení utrpení jiným tvorům. je z nich zřejmé. den ode dne.další personifikací. jenž se teprve pak přetváří ve zjevy. utěšují svědomí jen do té doby. jež by měl chápat jako všeobecné sliby. V době. Jen málo lidí však tyto poučky uskutečňuje v životě. Tím se nic nevysvětluje.

který sebe stále dobře pozoruje. že ve vědomí nikdo nechová smrt jako definitivní ukončení svého života. Tuto skutečnost. kam smrt nesahá. V tom případě setrvává vědomí v nadsvětské oblasti. i když je to dokázáno fyzikálně. Chybí-li totiž tento faktor. To lze snadno zjistit. je to jen proto. když v mysli potlačíme každou myšlenku na ukončení současného života. jenž připouští pouze epizodické děje — přijímání a ztrácení těl — což se nedotýká ani postupujících zážehů vědomí. můžeme ve svém vědomí zjišťovat jen to. Vše se to bude moci odrážet v jejich duševních stavech a stane se to vlastně vstupní branou pro příslušnou karmu. (152) Toto je výsledek obav a dozrání fyzického bytí. jejíž trvání je nepoměrně delší než trvání lidské existence. Nemyslíme-li právě na tento fakt. A dochází-li k opětnému oživování. Jeho bytost je přece jen pouhým sobectvím. nenalézá po čase na své bytosti nic. že se již nepotřebuje bránit zevním skutečnostem falešnými úsudky o sobě.zlem každé zlo. Snad se zdá trochu krutý. Povznese-li se však vědomí nad oblast veškerých diferenciací. jejíž reálné vyjádření závisí především na vztahu člověka ke světu. že neexistují. Jenom člověk. (153) Tento názor se vymyká chápání člověka s průměrným intelektem a inteligencí. Toto autochtonní přesvědčení vytváří ze zážehů vědomí nekonečný řetěz. A tato „nevinná“ lež rozpoutává zlo ve světě jako řeka. která protrhla ochranné hráze. aby dosáhl duchovního zdokonalení. Jeho 188 . Vidí jevy a nemůže si dokázat. tak nezvratitelnou. natož „vědomí samého o sobě“. pak se proměny nazývané smrt nemohou vědomí dotýkat. stává se mu zřejmým. je ve věčnosti. že budeme žít. že je jen „stínovým obrazem“. Máme tedy ve svém vědomí život. Proto máme vždy příležitost vyžívat karmu. Je však velice obtížné. aby se člověk stal sám k sobě tak upřímným. psychické nebo duchovní. jak nakládáme s těly zvířat. ať je to povahy fyzické. omlouvá sobě i jiným lidem řečmi o své vlastní ušlechtilosti. Proto je nezbytné. což je zřejmé z toho. že se její touha po životě může splnit toliko vyžadováním obětí od jiných bytostí. Když o tom dál uvažuje. ale neméně krutý je způsob. co by nepodléhalo změně. který sahá do nedohledné budoucnosti.

který je ctnostnou bytostí. Dokonce ani my neexistujeme. Právě tzv. Dokonalé vyprázdnění vědomí totiž vede ke zkušenosti. jež existují někdy mocí davové sugesce. kdy je možno dopouštět se činů pouze na základě nezbytnosti nebo moudrého výběru z akcí a reakcí. že neexistuje vůbec nic. ač živé a duševně svěží. co se nám prostřednictvím smyslů představuje jako objektivně měřitelná. jestliže neposkytneme vědomí určitou oporu.náplní i podstatou je prázdnota prostupující všechno. strašný dubthab znamená osvojit si odmítavý postoj ke všem vlastním činům. ať dobrých. Vše ostatní jsou jen stíny. 189 . Zaujmout tento postoj k veškerému počínání. Tento postoj vrcholí ve stavu zneosobnění. k němuž thödol nabádá. to opravdu vyžaduje velmi mnoho síly. že my sami jsme středem vesmíru. když se nám podaří oprostit vědomí ode všeho a když mu neposkytneme oporu ve své vlastní bytosti. Jsou to dubthaby neboli druhy zasvěcení od mírného do tzv. strašného. přece nemohou být víc než těmito struskami. (154) To lze dokázat metodickým úsilím o dokonalé vyprázdnění vědomí. když vyvěrá ze zcela neosobního postoje k vlastnímu konání inspirovanému nezbytností nebo moudrou akcí a reakcí. Mohou být jen struskami minulosti a nechť je sčítá karma nebo Dharmarádža. Symbolizuje sílu pravdy vztahující se na nevyhnutelnost činnosti. který vyvolává činnost v minulosti. která vždy někoho oblažuje a jiného bolí. nebo špatných. važitelná a postřehnutelná skutečnost. Problém řešení zlem poznamenané minulosti rozvinula ezoterní mahájána do velmi zřetelných a originálních forem. že jsme jeho nejsilnějším gravitačním fenomenem. Ostatně v tomto případě není dovoleno se k vlastním činům hlásit. nemůže převýšit odporovou sílu člověka. Proto i intelekt vnímající bardický kaleidoskop může být osvobozen nebojácnou netečností k minulosti a karmickému soudu. Podaří-li se nám učinit předmětem pozorování pouze sebe a zamezit vkrádajícímu se vyhlížení vně vlastní bytosti. postoj bytosti zcela lhostejné. jindy mocí sugesce naší. Kromě toho postoj. náhle poznáme. Síla skutků. přetváří člověka ihned ve hrdinu.

a proto mluví o káji čili těle. netrvá tento prožitek nikdy příliš dlouho. jako síly nebo charakter je sambhógakája. že všechen vesmír zaniká v prázdnotě neexistence. Jejím působením se člověk vrací zpět k sobě. že potlačí smyslovou činnost. že nás zkušenost učí. A dosáhne-li posléze metodickým postupem zániku osobního vědomí ve smyslu vědomí samého o sobě čili zániku diferenciace na úrovni vědomí. který obsahuje tvůrčí projevy. jeví se mu jeho vývoj v poměru k tomuto výsledku jako obrácený tvůrčí postup. (155–157) Tato čtyři těla — káji — je třeba chápat z absolutního hlediska. Bez nich bytí neexistuje. ale jen jako prostředí možných tvůrčích projevů. kde určitým (vyhraněným) vnímáním a uvědomováním uvádí chod věcí vytvářejících bytost znovu do pořádku. ale jeho identifikace je umožněna pra-intelektem. jako pojem nebo typ je nirmánakája. ale pokud člověk žije. je za svého prvotního projevu pra-vědomím nebo pra-intelektem a teprve jeho „pojmové modifikace“ jsou stvořením. že jogín. Když toho dosáhne. brzy a úplně zničit. prvotní projev ne-jsoucna. Tímto aktem příroda ztratí svůj dosavadní charakter a začne se jevit jako fata morgana. Proto je původ stvoření v pra-vědomí.K této zkušenosti se v józe dospěje vzácně. její strukturu. musí pokračovat ve svém vylučovacím úsilí. To znamená. ale jako cosi určitého. jímž lze bytost. to může učinit pouze tím. až zmizí sobě samému jako bytí tělesné a začne si být vědom sama sebe jako schopnosti nebo možnosti uvědomování. Karmické formace vytvářející naši bytost jsou proti snaze o dokonalé oproštění vědomí strašlivou mocí. že dokonalé oproštění vědomí je aktem. V tom smyslu je „věc“ jako prázdnota vždy dharmakája. nepostřehne již vesmír jako prostor. Je-li absolutno v době tvůrčího klidu „ničím“. jenž pochopil jako nezbytnost vyloučit z vědomí všechny pojmy potlačením vnímání. resp. že dospěl k tomuto výsledku vylučovací metodou v reálném světě. 190 . Severní buddhismus však nechápe absolutno jako „nic“. A vzhledem k tomu. může postřehnout. Důkaz je podán tím. jež v prvotním projevu je vlastně ádikája. Když jogín dospěje k tomuto stavu.

nebo jako čistá. že se pozná jako kosmická prázdnota. jehož pomocí se začnete povznášet nad dosavadní stav. nebo „bytím“. může člověk chápat sebe pouze jako bytost sansarickou. A ke skutečnému povznesení dojde. Pochopením čtyř káj se člověk může osvobodit buď tak. Člověk. rozhodují pouze tendence. Zejména v bardu. se svým tělem. prosté všech mravních nedostatků. (159) Podle těchto výroků dospěl člověk procházející bardem na rozhraní vyšších možností a bezpodmínečné karmické závislosti. ale pouze vůle jako pracovní faktor a vědomí jako faktor kontrolní. nebo jako určitý druh napětí. Není-li při smrti právě přítomen člověk. Projde jím do následujícího nižšího stavu.Zdůrazňuji: na tomto výsledku se nepodílí uvažování. který chce poznat pravý stav vědomí. které vedou do hlubin sipä barda ke zno191 . A konečně to v menší míře platí i ve vtělení. ale aby opustilo své dosavadní místo a stav a přesouvalo se postupně ze světa smyslů do světa idejí a posléze do prázdnoty. Když toho není. dedukce. nade vše povznesená a duchovními zásluhami vybavená bytost. Světské zájmy a uvažování ve smyslových pojmech zaručují. co se míní slovem kája. a jistě se časem takovými stanete. v říši kosmické prázdnoty zaznamená podmínky vzniku vesmíru a bytí. který umí druhého zachránit. V tu chvíli mu přestane svítat transcendentní oblast a bude mu svítat pouze oblast. jestliže nepochopí. místo a podmínku znovuvtělení. co dosud zaznamenat nemohlo. třeba jen polovina. aby jeho vědomí nebylo v poměru ke svému prostředí faktorem statickým. myšlení a představy. tedy musí docílit toho. (158) V poměru ke stvoření můžeme být „bytím“. která se nazývá sférou utvářených jevů. jako oběť sil a napětí buď vesmírných. které se stává svobodným díky stavu vědomí. nebo společenských. když toto poznání a chápání sebe budete sdílet se svou bytostí. je toto sebepoznání nebo sebepochopení velmi důležité. A nesmíme se domnívat. Poznávejte se nebo se chápejte jako bytosti duchovní. že převládnou jenom nižší tendence. jehož životní cesty jsou předem určeny. takže se na tuto otázku musíme dívat skepticky. nebo bytostných. že toto rozhraní překročí jen menší procento lidí. kde duševní zakotvení znamená příčinu. Pak jistě zaznamená to. jestliže to bude vaše nekolísavé přesvědčení.

To znamená. V tomto stavu ovšem nemůže pochopit vyšší káji. Zevní. které si má zemřelý na radu vůdce v bardu vytvořit. o jehož osudech rozhoduje vnější 192 . Někteří lidé se za celý svůj život zevně neprojeví zcela přirozeně a vžijí se do své vnější úlohy tak. V mystice jde o to. Jejich letmé prožití v přechodném stavu (v bardu) a nedostatek lidí znalých nauky thödolu. kdo dovede rozpoznat karmické a duševní vztahy jiných lidí. že se ve stáří nestane pesimismus výrazným. V životě lidském pak z toho vzniká názor. pozorovatelné sklony nejsou pro stanovení mystického jména směrodatné. že při svém přirozeném postupu od optimismu mládí k pesimismu stáří musí každý člověk bojovat o dobré niterné naladění. čím víc se člověk zaživa poddával živočišným pudům a instinktům. než ve skutečnosti jsou. Pokud jde o vztahy k Bohu a Buddhovi. bude člověk na tomto stupni barda patrně schopen chápat Buddhu jen jako člověka podle své víry. že eventuální upozornění na stav věcí posmrtného stavu v našich krajinách přichází už pozdě. tedy i v pekle. ale nikoli jako stav v linii vývoje všeho stvoření. působí. aby snažící se člověk dokázal tuto masku ze své tváře sejmout. že je člověk stvoření. musel by sám sebe degradovat.vuvtělení v sansarickém bytí. aby se snažil zlepšit podmínky svého budoucího života jen snahou o mravní zdokonalení a to musí rozšířit na své nálady. že dobré duševní stavy zlepšují životní podmínky ve všech světech. To se pozná podle toho. aby vytvořil karmické příbuznosti a vztahy k bytí požehnanému dobrým osudem. A toto znovuvtělení je kvalitativně tím horší a temnější. kteří by mu chtěli nebo dovedli pomoci. (160) Mystické jméno je symbol charakteru a schopností člověka. Velmi dobrému učiteli mystiky však tato maska nepřekáží. případně vybaveného určitou duchovní mocí. aby mohl správné mystické jméno ihned stanovit. Budoucnost však musí jeho určení potvrdit. že se povrchnímu pozorovateli mohou jevit docela jiní. Může je stanovit pouze ten. že se taková snaha stane dramatem. Tím je člověk našeho kontinentu odkázán na to. jichž se zaživa dopouštěl. Kdyby se to nestalo. Nadto je jisté. Někdy je to tak obtížné. kde by se člověk mohl narodit pro povahu svých skutků.

Bůh. nechť to v tobě nevzbudí hněvivé myšlenky. vnucující morálku strachu před trestem. Protože tvůj zrak není očištěn. který se opírá o poznatky procesů hmoty a jejího vývoje. Myšlenka. Ani dost málo nelpi (na radostech) a nebuď nespokojen (když trpíš). ač byl zemřelý stavěn tváří v tvář. kdo koná obřad: To vše řekni. podobně jako po sobě následují mechanické reakce (napětí a uvolnění) praku. volej ho zase jménem a mluv k němu takto: (161) Ó urozený. Pociťuješ-li lpění na světských statcích zanechaných na zemi nebo vidíš-li svůj majetek v rukou jiných lidí. tvoje nynější zážitky pramení z chvilkových radostí a jsou okamžitě vystřídávány velmi intenzivním soužením. že po čase je tento vliv zevně velmi patrný. činí cokoli. Rozjímej o lásce k nim. (162) Je-li ti souzeno zrodit se na vyšší úrovni. vykonají náboženské obřady a budou rozdílet almužny. při takovém stavění tváří v tvář by mělo být dosaženo osvobození i při dřívější nesvobodě. že je duch závislý na hmotě. které jsi smrtí opustil. je ostatně lepší než materialismus. Tím bys však zavinil své okamžité zrození na pekelné úrovni. rozum a ušlechtilé cítění ovlivňují tělo svým jemným působením tak.moc. Tento chybný názor. např. Ať ti. Všeurčující vliv myšlenky Pokyny pro toho. A protože je důležité v použití připomínek vážně a vytrvale pokračovat. spatříš jí odpovídající vidiny. že ho dosaženo nebude. z nichž usuzuje. a když ze slabosti budeš na něm lpět nebo se hněvat na své následovníky. máš sklon velmi se zlobit nad jejich činy. Je však (přesto) možné. ovlivní tento pocit rozhodují193 . Ve skutečnosti je zušlechťování hmoty závislé na vývoji ducha. jak jej používají. Tvoji žijící příbuzní — snad pro tvé blaho — obětují mnoho zvířat.

aby byla uvolněna zlá karma. mé myšlenky musí být nečisté. nebo ve světě prétů (nebo ve světě nešťastných duchů). (163) Stejně si počínej. aby ses zrodil na vyšších a šťastnějších úrovních. Ať používá tvých statků kdokoli. opravdu mne nechávají na holičkách. pomysli si: .Ach. K nim se utíkám. když jako pohřební obřad budou za tebe přednášeny mantry kankaní nebo vykonáván jiný obřad. jež by mohla způsobit. hlubokou záští se staneš bytostí nevěřící a ztratíš víru. prost slabosti a přání. kteří za tebe konají rity.‘ Kdyby sis to myslil. co můžeš vidět. i když na nich lpíš. Ať je obřad jakkoli nesprávný a chování kněží. ale rád se jich zřekni. Nabídni je vzácné Trojici a svému guruovi a setrvávej v pocitu nelpění na nich. neměj pocit lakoty. neslušné. Mohl by sis pomyslet: . aby byla nesprávná Buddhova slova? To. budeš mimořádně stísněn. že by ses zrodil na nízkých úrovních. je jako odraz skvrny na mé tváři v zrcadle.‘ (164) Myslíš-li na to. Proto se vzdej slabosti a nelpi na nich. že postrádá čistoty (ze strany toho. roztržitě a bez ohledu na sliby. je jejich tělem sangha.Opravdu. Máš možnost poznat každou úzkost a strach. co vidím.cí okamžik natolik. Spatříš-li. kdo jej koná) a podobné věci prozrazující lehkomyslnost a povrchnost — vše to. důvěřuj jim a cvič se v upřímné lásce 194 . ale velmi ti uškodí. protináboženské chování a nesprávně vykonávané obřady. jsa vybaven částečnou karmickou schopností předvídavosti — mohlo by ti to uškodit ve víře a snad tě dokonce přivést k úplné nevíře v hodnotu náboženství. Jak by bylo možno. Na druhé straně. že je obřad konán nesprávně. Ovlivní to rozhodující okamžik a jistě se zrodíš v některém z bídných stavů. všechny černé činy. projevem dharma a v jejich duchu je ve skutečnosti Buddha. ač snad bylo určeno. Nejenže ti takové myšlenky neprospějí. místo abys nabyl lásky a pokorné důvěry. zanechané pozemské statky nemůžeš podržet. že se budeš muset zrodit buď v pekle. Co se týká kněží. a proto ti nejsou nic platny. Zamítni je a z plného srdce se jich zřekni.

ale mít nestrannou čistou náklonnost a pokornou víru ke všem. velkou moc. Nemysli proto na světské věci. Nebyl-lis na žádné zvyklý. řečí a myšlením věnují konání správného. záslužného obřadu. neděsil ani nelekal. Když pro zlou karmu zakusím strast.k nim. Protože tvůj intelekt nyní v přechodném stavu nemá nic pevného. tak se modlím. Proto má cvičení se v oné lásce velký význam. vzbuď v sobě čistou náklonnost a pokornou víru. již samo nadšení a radost z pohledu. Když zaznívá zvuk skutečnosti jako tisíc hromů. je vždy jen ke tvému dobru. zbožná či světská. kdo by mne ochránil. na čem by se zachytil. (166) Ó urozený. V plné rozhodnosti modli se takto: (167) . (Proto) nemáš vytvářet světské myšlenky. protože nemá tíže a trvale se pohybuje. svítá mi prázdná zrcadelná podoba mých duchovních představ. i kdybys zasluhoval zrození v nešťastných stavech. abych se v bardu nebál. nechť mi buddhové věnují sílu svého milosrdenství. jak tvoji příbuzní a následovníci vykonávají bílé náboženské rity nesmíšené se zlými skutky a jak opati a učení kněží se tělem. nechť je to zvuk šesti slabik. 195 . To je nanejvýš důležité. ale připomeň si nějaké zbožné cvičení. Nezapomeň na to. Buď proto mimořádně obezřelý. Modli se k Milosrdnému nebo ke svým ochranným božstvům. kdyby ses měl narodit v některém z bídných stavů a zářilo na tebe světlo onoho bídného stavu. (165) A zase. má každá myšlenka. Když působení zlé karmy pokračuje a není tu nikoho. Co za tebe pozůstalí konají. která se ti vnucuje. to samo psychologicky ovlivní tvé zrození na vyšších a šťastnějších úrovních. seber se a vzpamatuj se.Putuji sám odloučen od milých přátel. nechť mne ochrání Milosrdný. nechť ji rozptýlí ochranná božstva.

Člověk udělá pořádek ve svém vědomí. Cítil-li člověk dříve tendence ke zlu. čistotu a nadšení a jiné kladné zřetele. jak tomu je u lidí. aby byl na úrovni svého vědomí k nahodilostem ve svém zevním osudu imunní a nevzrušitelný. pozná se jako jogín. Proto má praktická jóga dvě etapy: 1. charakter a duševní potenciál vůbec. člověk se však může učinit na nich nezávislým a dosáhnout tím nevzrušitelnosti. že bude konat dobré skutky. 2. náhle zjistí. kteří se bezpodmínečně podřizují živočišným instinktům a pudům. jenž vnitřní mocí dosáhl výsledku. Člověk má v dosahu své vůle vždy jen určitou část bytosti. až se mu jednou podaří vykoupit celou bytost. nebudeš zklamán. jednat spravedlivě a probudí víru. Pod karmickým tlakem může být jeho bytost ještě po dosažení nejvyššího výsledku v mystice vystavena mnohým osudovým nesnázím. a to zpřítomňováním těla ve vědomí v tomto duševním naladění. Tak tomu je ostatně vždycky. A když posléze v neutuchajícím úsilí o vnitřní rovnováhu dospěje ke klidu v dobrém duševním naladění. Za takových okolností se celá bytost kvalitativně změní.Když zakouším zlé útrapy karmických sklonů. k ponuré náladě a tím i ke zlosti. radost. Jen denním vědomím počínaje může člověk postupně vykupovat i další složky své bytosti. Těmito kladnými stavy bude působit na tělo a tím i na cit. kdežto zbytek si vůlí nemůže bezprostředně podmanit. Velice důležité je toto: odříkávání vyvolá znova vzpomínku. ale člověk svému vědomí již může vládnout a udržovat je nad bouřlivou sférou života a bytí. (162) Duševní stavy jsou podmíněny karmickými dispozicemi. Vlastně je nezbytné. 196 . když dosáhne nejvyššího stupně na cestě praktické mystiky a nemá-li dosud svou karmu v pořádku. že se stává celkově optimistickou a radostnou bytostí. můžeš být zcela klidný. v mysli a cítění tím. takže se mohou měnit a střídat.‘ Vážná modlitba v této formě tě jistě povede dál. nechť mne osvítí záře šťastného čirého světla samádhi. tak se dosáhne poznání a osvobození. který před nás jóga staví jako ideál. (168) (161) Výraz „dřívější nesvobodě“ se týká závislosti na zevních věcech.

je jimi trvale zatěžováno nejen její vědomí. zatím co lpí na světě a je přesvědčen. totiž vykoupení mysli a vědomí. když ho budete učit odříkání. když budete schvalovat a potvrzovat jeho názory a životní styl. Když vrostou do bytosti. 197 . což je podmínkou uskutečnění stavu nirmánakája. jde-li o lidskou bytost. mohou se projevit v bardickém bytí jako vůdčí sklony a ty jsou předzvěstí následující inkarnace zemřelého člověka. kterého životní zkušenosti zbavily všech teorií. jestliže v ní tkvěla víra. Je proto problematické. Lze o tom však pochybovat. zda může být bardická bytost zachráněna před neutěšenou inkarnací. ale i intelekt a celá její psychická přirozenost. Tvárlivá přirozenost a nedostatek vykrystalizovaných sklonů dávají předpoklad. Ale odvrátí se. vrůstají do bytosti člověka a pomalu se mění v jeho bytostnou tendenci. Na úrovni barda je tohoto výsledku možno dosáhnout mnohem snadněji. když někdo mluví o tom. že je to jediný správný životní názor a metoda. Proto např. I velmi nedůvěřivý člověk vám bude věřit. (163) Sobectví a lpění. můžeme v ní i za lpěním a sobectvím najít ušlechtilejší rysy. Její nedůvěra se stává rozhodnou. jimž jsou vystaveni všední lidé. jež lze rozvinout nebo potlačit. která věřila jen sama sobě a ostatní lidi podezřívala ze špatných úmyslů. když se rozčiluje nad tím. jak její příbuzní nakládají s majetkem. k němuž může dospět jen nanejvýš moudrý. Pokud však některé z povahových sklonů do bytosti příliš vzrostly. sobec. jestliže se jim nevzpírá. Snad může být zachráněna. který zanechala na zemi. Dokonalé vyhlazení veškerých nesnází až k evidentnímu pocitu nezničitelného štěstí je vlastně velikým výsledkem. zcela ukázněný a až do nejhlubšího nitra se ovládající člověk. aby vůlí vynucená duševní rovnováha přinesla hned dobrý výsledek. jakmile je podrobena zkoušce nevžitého čili nového názoru. že jógickým nebo mystickým cvičením bezprostředně mizí všechny vnitřní nesnáze. jakou Tibeťané projevují lamům a světcům. obvyklí průvodci lidského žití. Jak by se potom tyto mravní závady nejevily i v bardickém kaleidoskopu? I když je lidská bytost plná „zledovatělých“ bytostných stavů.Je projevem neznalosti jógy.

dovolávají se pouze mátoh neviditelna. pak se ve smrti vylijí pouze tyto nečistoty. ať přinášejí oběti pro jeho blaho. kteří jim opravdu nemohou říci nic poučného. ale je jisté. promění tak. Jen příklad nesobeckého jednání jej může vést ke změně povahy. který je již v bardu. že v podvědomí jsou pouze nízké živočišné tendence. neměli by poučovat o jejich prospěšnosti jiné. kteří tyto poučky vnímají. že ctihodní lidé budí úctu i u těch. Dokud je neuskuteční. jichž se spiritisté dovolávají. v jiném stupni však škodlivé. zato k neživotným mravním poučkám jistě zůstane trvale hluchý. kdo je neznají. do podrobností. To jsou „duchové“. ale jenom podvědomé komplexy media. kteří téměř vždy předpokládají. Toho by si měli všimnout spiritisté. která byla mrtvému přinesena. jsou pouze personifikované bytostné zplodiny. pokud není přímo škodlivý. ale přece jen nezničitelné kleci vlastních názorů a přesvědčení. že potravu.pokud by žil mezi velmi nesobeckými lidmi. kdy je medium sledováno s nedůvěrou. Styk s „duchy“ tedy. nikoli čiré esence. a lidé mravně slabí budí 198 . a to i za předpokladu. Tuto dobu si určuje podvědomí media samo. Je tomu tak proto. Jejich demonstrace jsou v jistém stupni zcela bezcenné. že se medium vždy řídí vlastní vychytralostí. A jelikož „duše“. jednání ostatních lidí. jímž se nás bezprostředně dotýkají. nebo si rozdělují jeho dřívější majetek. že předkládají jakási vyšší mravní naučení. Snad je to těžko pochopitelné. Lidé. že ji může požívat. To skutečně není pravda. Mravní naučení má tyto tendence zakrýt až do doby. bude žít v neviditelné a nehmatatelné. protože v ní nejsou. jež zpravidla nepocházejí z vysoké mravnosti. Je-li člověk nádobou plnou nečistot. (164) Uvedená mantra má prý takovou magickou sílu. Kromě toho se často stává. mají proto povinnost je uskutečnit. jako je např. že se nevyvolává „duch“ zemřelého. že „duše“ zemřelých duševně i svými schopnostmi převyšují lidi žijící. My sami projektujeme svět. nemá žádnou vyšší cenu. který nás obklopuje. a proto by bylo chybou předpokládat. lpět stále na majetku a projevovat nevůli nad počínáním svých příbuzných. kdy se potlačovaná ctižádost media nebude hodnotit jako na počátku. Podle textu může člověk.

Do té doby ovšem můžeme být vystaveni i jiným reakcím. když budeme každého člověka podezřívat? Vidí-li někdo svět v nejčernějších barvách. nepolepší si. se chová jinak k nám a jinak k ostatním lidem. Stanou se nám totiž symbolem nejvyššího útočiště. Jsme napětím. Vizme proto v jiných lidech bohy dobroty a pak budeme na cestě k tomu. To ostatně vysvítá i z toho. Vyvolává jen psychické jevy. s nimiž se ve světě setkáváme. jen on sám. Teorie o objektivitě světa je proto dětská a nedomyšlená. jak tomu zpravidla bývá. Nejsme za ně odpovědni. s čím se musíme v životě a ve společnosti setkat.odpor. že nám žádný z těchto bohů neublíží. zda je dobré a správné nebo ne. jaký účinek a moc má to. A jelikož je svět relativní. Božské měřítko spravedlnosti se nemusí rovnat měřítku lidskému. aby se člověk stal knězem. s nímž se i náhodně setkáme. (165) Proč bychom se neměli na kněze dívat jako na lidské představitele Boha nebo božství? Karmou bylo určeno. zvláště když lidské měřítko vyvěrá ze sobectví. kterými se sám otráví a jejichž působením zapadne do bídných stavů. aniž to dovede dobře odůvodnit. Kdyby byl svět objektivní. Jakmile tyto předpoklady do nás vrostou a nebudeme v dobrých zřetelích kolísat. které se nám může ztrácet z dohledu. i kdyby byl samým ďáblem. lze to jen schvalovat. Radí-li zde text. předpokládejme pouze dobro. nehledě ovšem ke zřejmým skutečnostem. které tento názor 199 . (166) Sám na sobě a přímo v zevním světě jsem vyzkoušel. když předpokládáme dobrotu ve všem kolem sebe. v němž je naše bytost. abychom viděli kněze tělesně jako náboženskou obec. že jeden každý člověk. pouze v sobě. neboť je vyvolává přirozené psychické napětí. jejich projevy jako moudrost nauky a jejich nejhlubší nitro jako Boha. Ostatně není snadné posuzovat jednání druhého člověka. nemohlo by tomu tak být. Ve všem. které se nám nelíbí. uplatňuje se v něm naše jednání. Nebo snad máme pokládat za lepší a racionálnější. a proto nás nemusí rozčilovat jeho počínání. Proto bychom měli hledat příčiny závad a nedostatků i zla. které se chová různě na různých místech i k různým jednotlivostem. jistě nám jen dobro půjde vstříc. jestliže je umístíme do transcendentna. i když se snaží vzbudit úctu.

Této zkušenosti jsem nabyl v působivějším stupni v duchovních oblastech. A také již tím. ale ve skutečnosti bychom mohli mluvit o jejich dokonalejším vybavení pro tyto vjemy. Vím totiž. Toto prostředí je však neviditelné a nehmatatelné. Ale z absolutního hlediska je tato dělicí čára jen fiktivní. (167) Rozdíl mezi světem vizuálním a hmotným je pouze v tíži. Mluvíme o abstraktním světě lidí. jež by svými skutky zasluhoval. kterou si sám uložil. že kdyby se někomu podařilo nasytit celou svou bytost samou strastí. ale do pekla. kde bude realizována strast. Svět vizuální a svět hmotný jsou skutečnými jen každý sám pro sebe. kteří vyzvedávali utrpení a nikoli pocity niterného štěstí. A to je jóga prvních stupňů. že předpokládáme všude jen dobro. ovšem zpočátku jen názorem a teprve později vytvářením skutkové karmy. která tvoří planety a slunce? Tato tělesa jsou v prostředí. Vím dnes. která je nutná k umenšení špatných tendencí. Do sféry.chtějí vyvracet. myšlenka a představa jeví jako veli200 . do níž se svým konáním zamiloval. pokud žijeme v přechodném (bardickém) stavu. které se kolem nás vytvořilo v prvopočátku tohoto karmického koloběhu. nepřišel by do nebe. V něm se každá vzpomínka. pociťuje jako strast. Jejich vzájemné vztahy k subjektu jsou závislé jenom na smyslu vidění a hmatu. Proto je třeba rozvahy a opatrnosti při volbě askeze. i když se zdají být v prázdnotě. že úsměv a předpokládání dobroty „odčaruje“ samo peklo. Nebo snad chceme skutečnost vtěsnat do několika jaderných center. co vytváří chmurné nálady. V něm jsme i my a takoví jsme. jakmile člověk újmu. že kdyby nás naše povahové naladění předurčovalo ke vtělení v nejčernějším pekle. ihned tento směr změníme. ale rušení špatných nálad a duševních stavů je počátkem pravé jógy. ale stane se škodlivou. řekl bych duchovní. a proto si nepřipouštíme nic z toho. Nikoli tedy askeze chápaná jako sebetrýzeň. Na tom nic nezmění názor křesťanských světců. Proto dnes vím. která vede k osvobození právě božskými stavy a oblastmi. dospějeme k časnému i nadčasnému dobru. když rozvážně a obezřele prosytíme celou svou bytost bezpříčinnými pocity štěstí a radosti. kteří mají fantazii.

která se nás zmocňuje prostřednictvím smyslového vnímání. nemusil by vůbec zemřít. Je-li na cestě jógy tento stav podmíněn stavem mysli a vědomí. myšlenky a představy. že člověk. ale přepodstatnil by se jako Henoch. tím více se tento stav stane zřetelnějším a reálnějším. Před smrtí se stane dokonce výraznějším než stav. neboť byl Bohem vzat“. stane se též každá naše vzpomínka. To je podmínkou realizace dobra a božských stavů. vedoucí k žádoucímu dobru. jež znamená pomalé a systematické uskutečňování stavu takřka totožného s bardickým. která nás nezadržitelně žene tam. když v něm budeme setrvávat po celý život. stane se nepodmíněným. Čím déle tedy budeme setrvávat ve stavu psychického neulpění na světě. Dokonce můžeme předpokládat. Proto bychom měli modlitby používat v nejvyšší míře. dospějeme k evidentnímu „stavu neulpění“. který chodil stále s Bohem. kde je původ vzpomínky. který jsme přijali zrozením. A tento „stav neulpění“ můžeme ztotožňovat s bardickým stavem. Tutéž zkušenost o síle vzpomínky. Modlitbou si připomínáme božství i jeho průvodní stavy a současně nutíme mysl a vědomí. (168) Trvalá modlitba spjatá s vírou je mocnou mentální silou. „až již nebyl viděn. (Proto) ho volej ještě jednou jménem a říkej mu: 201 . Jeho uskutečněním se učiníme stejně nezávislými na těle jako po smrti. aby v těchto vztazích setrvaly. myšlenka a představa silou. myšlenky a představy je možno získat i na cestách k duchovnímu zdokonalení. který by dovedl „stav neulpění“ uplatňovat proti tělu tak. Jistě se dříve či později potkáme s jejím dobrým výsledkem. neboť je konkrétním aktem uplatňovaným vůči embryonálně-duchovité stavbě bardického těla. Když zříkáním se světa a odpoutáváním od jeho působnosti. jak to připouští sama příroda. ač mu byla poučení často opakována — přece má opětovné stavění tváří v tvář velký význam. Svítání šesti lók Pokyny pro toho. kdo koná obřad: Nemůže-li zemřelý pro svou karmu nabýt poznání.ce mocná a účinná síla.

Klidně setrvej ve sta202 . Pak nech (představu) ochranného božstva rozplynout. tam proniká i vědomí. až vše vůbec zmizí a přitom se uveď do stavu jasu a prázdna — jež nemůžeš vnímat jako něco. Znovu rozjímej o jasném světle. kalné zelené světlo je světlem světa asurů. vnějšími obrysy (počínaje). (169) Ó urozený. kde se pro svou karmu máš zrodit. Nejzřetelněji září světlo sféry. jakou strast prožívám. jež zabraňuje zrození. V tomto stavu chvíli setrvej. (170) Ó urozený.Ach. kalné červené světlo je světlem světa prétů a kouřové světlo je světlem pekelného světa. Ať na tebe září kterékoli světlo. o jeho viditelném tvaru — který ve skutečnosti neexistuje. Ať pochází světlo ze kteréhokoli místa. jaké tělo přijmu. medituj o něm jako o Milosrdném. ztrácí tělo minulého života víc a víc na zřetelnosti. To nazýváme čistým tvarem klamu. Rmoutíš se proto (a říkáš si): . kalné žluté světlo je světlem světa lidí. tam proniká dharmakája. Nezáleží na tom. protože jsi nebyl schopen pochopit. je světlem světa dévů. kam proniká vědomí. bez přestání a zmaten. Ať je tvé ochranné božství kdokoli. Je to neobyčejně hluboké umění. kdežto tělo budoucího života je stále patrnější. vnějšími obrysy počínaje. co znamená těch šest světel? Kalné bílé světlo. Chceš vědět. Potom dovol pozvolna se rozplynout i svému intelektu. pro tento okamžik je velmi prospěšné toto zvláštní poučení. Konej to střídavě. co ti bylo dosud říkáno. o tvaru jako magicky vytvořeném. kalné modré světlo je světlem světa zvířat. Tehdy na tebe zazáří světla šesti sansarických lók. jež na tebe září. naslouchej.‘ Myslíš tak a putuješ stále. Tvé tělo má nyní silou karmy stejnou barvu jako místo. vzchopím se a půjdu (je) hledat. pokládej toto (místo) za Milosrdného nebo jeho součást. (171) Kam proniká éter. kde se máš zrodit.Ó urozený. rozjímej dlouhý čas o jeho tvaru.

To znamená. jehož rozličné modifikace jsou vlastně jejími jevy. V tomto stavu zabráníš zrození a získáš dokonalé osvícení. čímž se její personifikace jeví jako nanejvýš šťastné. aby hledal tělo. Mám však zkušenost. (172) (169) Jakmile se člověk zcela oprostí od těla. jejichž nejvlastnějším projevem je vznětlivost. se v sipä bardu pokládají za šťastně utvářené. Jejich charakteristické prvky vystihují sféru objektivací. před pohnutkou. Jejich zásluhy však nepřipouštěly. Bělobou a žlutí se projevující živel. (170) To znamená. To je první stupeň barda.vu nestvořené dharmakáji. Proto člověk postupuje dál a přijme bardické tělo. A jelikož tato karma předurčuje duchovní svazek nazývaný posmrtným člověkem k znovuvtělení v šestijevném světě. která člověka provází i po smrti ve formě „zachování energie“. že je jeho vidění zastíráno vizemi. že vznik dévů byl závislý na sestupu tvorů nadsansarických do oblastí sansarických následkem nahromadění nezásluh. A právě odtud můžeme sledovat počátek objevení se bytostí. Ale dévové 203 . že každá sféra představuje zhuštěný živel. Jinak je tomu u útvarů povstalých z ohnivého elementu. čhikhä bardo. což vede ke zlu a k degeneraci. že živel voda je vstupním živlem ztělesnění. poučuje ho o charakteristických prvcích šesti lók. varuje ho ten. že živel „vzduch“ je obydlen nejen asury. jakým jsme vybaveni my lidé. totiž voda a země. tzv. Když tomu nemůže zabránit. jež je připravily o bytí v nadsansarických oblastech. ale i bytostmi téměř božského charakteru. kdo mu předčítá thödol. míst zřetelných objektivací. které se může stát mocí zlé karmy nezřetelným. aby ihned sestoupili až do zhuštěného sansarického těla. které by mu z moci duchovní karmy a pro své všeobecné vybavení mohlo opatřit příjemné zkušenosti. kdežto oblasti utvářené z ostatních živlů se pokládají za nešťastné. pokud sídlil v těle. Ostatně vtělení buddhů se může udát pouze v převaze vzdušného elementu. Ale i na tomto stupni se vměšuje karma nižšího druhu a tak člověk pomíjí okamžité právě vystupující stavy a obrací pozornost stále víc k prožitkovým možnostem. Toto jeho duševní usměrnění působí. může to pociťovat jen jako příjemné. jejichž karma se shoduje s tou. neboť ty velmi snadno propadají nízkým vlastnostem. dévické. Můžeme tedy předpokládat. jaké měl.

bílým. že ve vývoji tvorů od nejvyšších sansarických objektivací právě směrem dolů znamená jejich zevní úpadek reinkarnace lidské a později zvířecí. jejímž obytným podkladem byl prostor. Zvířetem se může stát proto. že prvotní lidé byli vlastně dévy. v oblasti nejvyšších strastí. takže v dnešní době. ale jako bytost. který dovede a chce stopovat vyšší tendence své bytosti do minulosti. jakým jsme vybaveni dnes. na sebe může vzpomenout jako na bytost. Bůh. jenž v nouzi konečně volá Boha. pozná se jako bytost. sledujeme-li vývoj shora. musí tuto schopnost s jistým úsilím vypěstovat. kteří následkem hromadění nezásluh pozbyli svých lépe vybavených těl a nabyli těl. jaký jí poskytuje naše planeta. Avšak ani ten ani onen úpadek není konečný. Vyvrcholení úpadku oběma směry končí v pekle. jako to činí člověk. A rozvine-li dál své vzpomínání. ale nechá se modelovat silami přírody. Nechci však tvrdit. že upadne do zvířecí objektivace. najde svou nejlepší objektivaci ve stavu préta. Strasti se vrývají do vědomí a podvědomí jako životní zkušenosti a učí každou bytost vzhlížet k vyšším oblastem. Tato schopnost se však pomalu ztrácela. V prétu se člověk může převtělit. který některým z volajících jej bytostí pomáhá. že to bude jen Bůh. Z toho je zřejmé. duševní úpadek znamená reinkarnace asurické a prétické. která jim v počáteční době dovolovala pouze niterně se vybavit (odtělit) a vrátit se duchovně mezi dévy do svého původního stavu alespoň na čas. Proto si mystik. koho se člověk dovolá. Může si vzpomenout na to. chce-li se někdo vrátit k prvopočátkům lidství. že nečelí živočišným impulsům a pudům. Tím vystopuje. najde v duchovní linii nebezpečí sestupu do stavu prétů a ve fyzické linii nebezpečí. když se duševně sám nemodeluje. že 204 . kdežto živočišnost ji najde ve zvířatech. ale byla vybavena tělem čistým. že se jeho stav v určité době změnil a že místo tvárlivé přirozenosti obdržel tělo. Sleduje-li však člověk přirozený běh věcí týkajících se lidského bytí do budoucnosti. že kdo je duševně pasivní k psychickému modelování člověka přírodou. která neměla tělo se znaky zhutnění.jsou vlastně prapůvodními lidmi. která nebyla omezena na podklad. To znamená. Vím totiž.

přinesou jí automaticky vzestup a vývoj. Proto musíme uvážit. Vyžaduje daleko větší mentální kázeň. Když začnou směřovat vzhůru. Při soustředění však se mysl nesmí pohybovat. aby se naše vědomí naplnilo vyššími zřeteli a tím nás drželo v oblasti šťastněji utvářených existencí. O tomto námětu viz také v prvním svazku „Sedm tibetských textů“ knihu třetí. místo aby meditoval nebo se modlil. Ztělesnění je výsledkem realizace fyzických kvalit na úrovni psychické přirozenosti. svou povahou determinující. Jinak bude směřovat do neutěšených stavů. A tak žijeme nikoli před tváří Boha. Meditace je proto psychologický problém. zda modlitba či meditace. Kdo tento požadavek splní. platí ve vyšší míře o soustředění. do něhož se velmi snadno vměšují světské myšlenky. (172) Lidské vědomí. co je právě pro nás vhodnější. alespoň v prvních fázích. a proto se kázeň týká duševní náplně. Uvažme. ale mění svou náplň. když se soustřeďuje. které může být rušeno světskými myšlenkami mnohem méně. ten stoupá na cestě duchovního vývoje. neboť tu mysl nebloudí jako při modlitbě. jenž volně disponuje svou vůlí. že se máme věnovat modlitbě a opomíjet meditace. kdo se chce dostat rychleji vpřed na mystické stezce. jež se soustředěním snadno realizují. ne úkon. pokud směřovaly dolů k pozemským věcem. jehož uplatnění je spíš psychické než fyzické. To však neznamená. jakým si může pomoci každý diletant. musí nezbytně dbát. které mohou účinek meditace velmi snadno rušit. ale před tváří Zákona. Ale obecný člověk se tu setkává s jednou nesnází: meditace je již duševním napětím. Proto se držme psychické hygieny! Pozvedejme se niterně k Bohu nebo k oblasti transcendentní. se může pohybo205 . Co platí o meditaci. jež automaticky přinášely bytosti pád. Proto ten. Meditace nás jako účinnější způsob musí činit ostražitějšími. který nám dovolí udržet linii.to byly pouze bytostné tendence. kdežto při meditaci bývá myšlenka nahrazena jinou myšlenkou zcela a bezvýhradně. když se člověk soustřeďuje. aby se cítil šťastný. (171) Meditace o Bohu se pokládá za dokonalejší způsob obrácení se k transcendentní oblasti než modlitba. II. Stejně snadno se realizují dobré stavy. Modlitba je bytostným usměrněním. že slova modlitby jsou druhotným činitelem.

Jejich realizace zabrání pádu do sansarické oblasti. kdo koná obřad: Když pro velkou nedbalost ve zbožných cvičeních a pro nedostatek důvěry opětně nemůže člověk porozumět. co jsi až dosud slyšel. uskutečňuje stav sambhógakája. v němž je zachováno pochopení absolutna. může být stav dharmakáji obměněn a projeví se jako nirmánakája. Zavolej zemřelého jménem a řekni mu: (173) Ó urozený. protože jsi neporozuměl tomu. Jak již bylo pověděno. nebo sestupuješ. zasáhnou tě nárazy větru. Vměšuje-li se však určité (vyhraněné) vnímání a pojetí. Tento stav znamená vtělení. Prchá-li člověk před těmito (halucinacemi). Rozjímej o Milosrdném. Proto má člověk jakožto tvor vybavený dobrým uvědoměním otevřenou cestu k realizaci nejvyššího stavu. stav nediferencovaný. že buď stoupáš. které je projevem dharmakáji. že tě pronásleduje mnoho lidí. zdá se mu — není-li vybaven záslužnou karmou — že jde vstříc místům strasti. (174) 206 . Když člověk nedovolí žádné myšlence. nabude velké důležitosti. Je-li jeho karma dobrá. A tak se před člověkem obracejícím zřetel k transcendentální oblasti otevírají tři perspektivy jeho budoucí existence. ledové bouře. vzniká v tobě silou karmy dojem. Ale lidské vědomí je determinovaným vědomím kosmickým. pocitu a duševnímu stavu se zformovat a vše udržuje v pohybu. kde bude zrozen. ČÁST DRUHÁ: POSTUP ZNOVUZROZENÍ Uzavírání brány lůna Pokyny pro toho. Vzpamatuj se. může být napaden přeludy a musí putovat k branám lůna. zrušit jeho časově-prostorové vztahy a tak se uzpůsobit pro dharmakáju. krupobití a temnota a budeš myslit. Poučení o tom.vat pouze v prostoru a času. Proto je možno vědomí vyprázdnit. objeví se místa a znamení kontinentu. jak se uzavírá lůno. nebo se pohybuješ po rovině. aniž dosáhne klidu.

kterou by mohla vstoupit. nadpřirozených. že se pohybuje sférou zrodů z lůna. pochopíš teď. znamená to. Proto naslouchej. rozjímej buď o milosrdném Bohu. Proto by měl být udržen intelekt ve stavu vjemů abstraktních. kdo koná obřad:) Teď je velmi důležité užít metody k uzavření lůna. ale neexistujícím (jako měsíc). Metoda k zabránění vstupu do lůna Následuje poučení jak zabránit bytosti ve vstupu do lůna: Ó urozený (jmenuj jej). Udržuj to v mysli a v klidu rozjímej. jež má vstoupit. že se dotýkají intelektu. (173) Jakmile se před zrakem zemřelého formují pevně utvářené vjemy. když již nemůžeme potlačit sklony k uvažování. Jsou dva (nejdůležitější) způsoby uzavírání: zabránit vstupu bytosti. Přitom se musí dbát nejvyšší péče. Nemáš-li žádné ochranné božstvo. Naslouchej soustředěně. Jejím zdánlivě objektivním projevům by se člověk měl bránit jednak setrváváním v duševním klidu. Jinak zůstaneme zapleteni v síti sansarického bytí. jednak úvahou o prázdné povaze jevů. (174) Dojmy jsou toho druhu. a uzavřít bránu lůna. Stejně je tomu i u těch. viditelném. kdo usilují o mystické zdokonalení. kde budeme podléhat zrodům a úmrtím. Můžeme se zabývat úvahami o věcech transcendentních. (Pokyny pro toho. jako o magicky vyvolaném přeludu.Pro tuto chvíli existují různé hluboké a důležité nauky. avšak vítr. 207 . ledové bouře. krupobití a temnota jsou projevem rozpoutané moci sansarické karmy. klidně o něm rozjímej — jako o odrazu měsíce na vodě. ale rozhodně se máme vyhýbat vjemům světských věcí. ať je kdokoli tvým ochranným božstvem. nebo o mně. které v nás budí dojmy. Neboť i vítr karmy ustane a pak se vybaví karma budící dojem lepších předzvěstí. To platí i pro příslušný úsek mystické cesty. neboť tato znamení poznají i lidé velmi nedbalí v náboženských cvičeních. Když jsi nepochopil pomocí předešlého stavění tváří v tvář.

Bezmeznost a věčnost symbolizují stavy nadpocitové a tím i stavy. pak náš duchovní růst nebude zastaven. že budeme moci nechat rozplynout obraz božství. Nižší tvorové jsou symboly nižších realizací. ať je jeho původ vyšší nebo nižší.Potom nech rozplynout (tvar představy) ochranného božstva. obrysem počínaje. ten bude skutečně spasen. a rozjímej bez jakéhokoli tvaru o prázdném čirém světle. jak radí text: jako o představě nezobrazující ve skutečnosti žádné faktické bytí. Může však být nositelem stavu dharmakája. Kdo se však povznesl nad oblast jsoucnosti do bezmezna a věčnosti. Aby se tomu zabránilo. jež zabraňuje vstupu do lůna. neurčitá představa stane zřídlem vlivů. vyživujeme svou vlastní životní esencí. A dospějeme-li až k tomu. že tento Bůh je nejvyšší a spravedlivou instancí. V tom případě se představa stane pouze oporou. měli bychom o Bohu uvažovat. ale harmonickým vyrovnáváním všech „proč“. Bohové oblasti druhého až osmého džhána proto mohou být člověku symboly. Posléze se tato abstraktní. fanatismu a posedlosti. jež již nejsou děním. všech příchylností a odporů. které mu slibují vykoupení ve vysokých nebích. čím je vyšší. což je tím jistější. Je to velmi hluboké umění. že každou představu. nám umožní tyto kvality rozvinout a tím vyloučit vliv kvalit nižších. jíž přisuzujeme nezávislost na nás samých. procesem. 208 . To proto. neboť bude podporován dojmy. Ve skutečnosti je každé bytí sansárem. (175) (175) Kdo si představuje Boha jako určité bytí — především představuje-li si ho podobného bytosti v počínání a způsobech – – a jako k takovému se k němu modlí a čeká od něho spásu. který jsme si zvolili jako pomůcku. jejichž kvalitu lidé zpravidla snižují svým vlastním psychickým naladěním. i když předpokládá. k nimž jsme si proklestili cestu rozjímáním o božství jako obrazu. jejž jsme takto vytvořili. symbolem vyšších kvalit a vzhledem k našemu kontaktu s ní. ten se uvádí do nebezpečí svodů.

kdy je nutná vážnost a čistá láska. jež by mohly změnit běh (tvé mysli).když svítá sipä bardo‘ ukazují. že nespatříš v zrcadle nebo ve vodě svůj obraz a že tvé tělo nevrhá stín. Vytvoření jediného rozhodnutí je teď velmi důležité. Nedej se rozptýlit. V tuto chvíli musíš bez rozptylování zformovat ve své mysli jediné rozhodnutí. 209 . otci–matce. Uvedená slova . Hranice mezi výstupem a sestupem jsou nyní zde. Splní se všechno. je to velmi důležité. jako bychom řídili běh koně uzdou. a rozjímej o tom. Vzpomeň na (duchovní) příbuzenství s předčítatelem Bardo thödolu nebo na toho. Nepostačí-li to k zabránění vstupu do lůna a chystáš se do něho vstoupit. Je důležité převést to do cvičení. Odložil jsi teď své hmotné tělo z masa a krve. Odlož žárlivost a rozjímej o guruovi. pokud jsi byl ve světě lidí. Vzchop se a přimkni se k jedinému cíli. . Vyslechni je. Uzavři bránu lůna a nezapomínej na odpor. Vytrvale prodlužuj řetěz dobrých činů. Setrváš-li třeba na okamžik v nerozhodnosti. budeš musit po dlouhý čas snášet utrpení. pamatuje živě na význam slov. od něhož jsi obdržel nauku. že teď putuješ v sipä bardu.První metoda k uzavření brány lůna Rozjímej. Je právě čas. Setrvávej nyní v konání dobrých skutků.Když mi svítá sipä bardo. co si přeješ. jak ti bylo řečeno. můžeš tomu zabránit hlubokým učením o uzavírání brány lůna. chovám v mysli jediné rozhodnutí a prodlužuji tak řetěz dobré karmy. zasvěcení a plnou duchovní moc ke čtení náboženských textů. Znakem toho je. Nemysli na špatné skutky. Je to.‘ (176) Opakuj to zřetelně svými ústy. (177) Teď nadešel ten okamžik. To jsou znaky putování v sipä bardu.

musí se jeho vlivu bránit přáním všeho dobra všem žijícím bytostem. abys uzavřel bránu lůna. lidmi. Většina lidí musí právě takto postupovat.je právě čas. jediného rozhodnutí nebo jediné představy. zda tento přesun pozornosti nezpůsobil. Proto je žádoucí kázeň. nadšením. že tento bod je v nás a že my jsme jako sám vesmír. Tím poněkud ustoupíme své přirozenosti. Musí mu zamezit tím. (176) Chceme-li svou vnitřní přirozenost přinutit k poslušnosti. k čemuž je vlastně pět metod. Výraz . že odložíme světskost a přilneme k absolutnu. Když mysl již nebloudí a pomyslný bod se stane dost zřetelným. můžeme konečně vidět tento bod jako centrální v poměru ke kosmu. jejíž pomocí čelíme napětí. Dobře to uchovej ve svém srdci. Jinak bude muset v souhlasu s mechanickou karmou světa jít vstříc vlastní zkáze. chtějí-li dosáhnout nejvyššího cíle. jaké v duchovním prostoru naší země vytvořilo současné myšlení a zaměření lidí. můžeme se pokusit opustit pomocný prostředek a postavit se bez opor. Pokud je mi známo. 210 . Musí zamezit bloudění mysli. radostností. realizuje se v přirozeném stavu později. toto napětí směřuje k propasti i se svými tvůrci. mohou hledat oporu v sobě v pomyslném bodu. kontrolujíce stále. (177) Realizuje-li se naše přání na bardické úrovni a v jistém úseku mystické cesty hned. že svým zrakem spočinou na jedné věci. optimistickou náladou a vyšším psychickým zaměřením vůbec. ale omezíme její výpady jen na jednu věc. že se uklidnila. Zvyky a sklony ji činí tak neklidnou. že setrvat v „čistotě a prázdnotě intelektu“ je vůbec nemyslitelné. Proto se zde radí chopit se jedné myšlenky. že jejich mysl opět počala bloudit. Když se to podaří. snaží-li se mysl zcela vyprázdnit. Když zjistí. vírou. načež ho můžeme nechat rozplynout a potom i sebe jako bytí a chápat sebe již pouze jako prázdnotu absolutna. k němuž tak často dochází. přičemž musí kontrolovat svou mysl.Nadešel ti teď čas. Kdo se chce zachránit. abychom se mohli pokusit o uvažování. A pak můžeme předpokládat. nepodaří se to vždy tím. kdy je nutná vážnost a čistá láska‘ vyjadřuje vhodnou dobu k prvnímu uzavření brány lůna.

V obou případech vznikají v bytosti příznivé odezvy. tak mystikovi. Proto vnímá místo a prostředí vyhovující jejím žádostem vždy jako místo a prostředí příznivých předzvěstí. měla by o nich uvažovat jako o samých bozích příznivě jí nakloněných a skládat jim 211 . který je v této fázi své vývojové cesty. Nejsou-li jimi skutečně. o otci–matce jako o svém ochranném božstvu nebo o milosrdném ochranném božstvu a o jeho družce. Dívej se na otce a na matku jako na svého gurua a božskou matku. V bardu i v příslušném místě mystické cesty se však tyto vize pokládají za vážné a vysoce významné předzvěsti. na něž se aktivně reaguje. jako když mravně čistý člověk instinktivně lne k mravně čisté společnosti a zhýralec ke společnosti nemravné. že dojde k vtělení ve sféře a prostředí. že mystik vnímá bytosti pohlavně spojené jako bytosti hodné úcty pro jejich vlastní duchovní kvality. v tomto čase spatříš mužské a ženské bytosti ve spojení. Vidíš-li je. (178) Jedině tímto rozhodnutím může být lůno uzavřeno bezpečně. abys mezi ně nevstupoval. Rozjímej tak o nich a klaň se. Je to asi tak. Cvič se pokorně ve víře. (179) (178) Tyto vize jsou symboly skutečnosti a jsou výstrahou jak bardické bytosti. Tím má být brána lůna uzavřena. Proto se jim čelí alespoň tím. to je lidské guruy.Druhá metoda k uzavření brány lůna Ó urozený. že o znovuvtělení usilující bytost vnímá pohlavně spojené bytosti jako své. (179) Nestačí-li to. Vypros si (jejich) přízeň. Neshledáváš-li je uzavřeno a shledáš-li naopak sebe připravena do něho vstoupit. takže se chápe momentální příležitosti jen instinktivně z podvědomých pohnutek. při rozjímání jim přinášej duchovní oběti. které odpovídají právě se uplatňující karmě. jenž samočinně zabrání vstupu mezi ně a tím i nežádoucímu znovuvtělení. Rozeznávací schopnost bytosti je v této době snížena mocí vystupujících sklonů. dej pozor. rozjímej o božském guruovi. vznikne v bytosti hledající své nové vtělení vnitřní odpor. Vzývej je duchovně s velkou vroucností a vypros si přípověď (jejich) náboženského vedení. Může se totiž stát.

svítá jeho vědoucímu pocit o sobě jako o bytosti ženské a vzniká pocit silné nenávisti k matce a velké příchylnosti a lásky k otci. že je proměněn třeba v mladého psa. nebo hmyzem s jeho osudy. že ji povedou vysokou cestou mystického a duchovního zdokonalení. která zabraňuje příchylnosti a odporu. opeřenec. (182) Má-li se někdo zrodit jako mužská bytost. Z tohoto podružného důvodu zakouší vědoucí blaženost stavu současně zrozeného a v něm při vstupu na stezku éteru – – padá do bezvědomí právě v okamžiku. ale teď. pes nebo člověk. prožívá útrapy ve psí boudě. může se zrodit jako kůň. nebo teletem. užij třetí metody. Má-li se však zrodit jako bytost ženská. že je uzavřen v embryonálním stavu v oválném tvaru a při vyjití z lůna. (180) Jsou čtyři druhy zrození: zrození z vejce. Třetí metoda k uzavření brány lůna Není-li lůno uzavřeno ani nyní a jsi-li připraven do něho vstoupit. (Později) shledává. prožívaje své osudy v mraveništi. Z těchto čtyř přichází v úvahu zrození z vejce a zrození z lůna. když otevře oči. nebudou na ni působit přitažlivě. Nebo se stane prasetem a prožívá útrapy prasete v chlívku. vidí.svůj hold v důvěře. Předtím byl člověkem. (181) Bylo řečeno. Tím bude ochranná hráz proti neblahému vtělení velmi zesílena. kdy se chtějí spojit sperma a vejce. Nebo mravencem. kůzletem či ovečkou s jejich 212 . Nebudou-li tyto bytosti pocházet z vysokých božských oblastí. že se ti zjeví bytosti mužské a ženské ve spojení. svítá jeho vědoucímu pocit o sobě jako o mužské bytosti spolu s pocitem silné nenávisti a žárlivosti k otci a přitažlivosti k matce. nebo červem s jeho osudy v nějaké díře. nadnormální zrození a zrození teplem a vlhkem. Vchází-li člověk v tomto čase do lůna za pocitu příchylnosti a odporu. aby mezi ně vstoupila a tím se znovu zrodila. když je psem. zrození z lůna.

(184) Zanech pocitů příchylnosti a odporu a vzpomeň si na některou metodu k uzavření lůna.Už tím samým se brána lůna uzavírá. pevně se rozhodni setrvat ve svém (rozhodnutí). nedej se odvrátit. že jsem dosud putoval sansárem. . (183) Ti. bude ti svítat příchylnost k matce a odpor k otci. Budu-li i nadále pociťovat příchylnost a odpor. Uzavři bránu lůna a vzpomeň si na odpor. budu dlouho. jejichž srdce se jí nestrachuje — Ó hrůza. Cílevědomě zaměř ducha k tomuto jedinému rozhodnutí.Jaké jsem to stvoření se špatnou karmou. Ó urozený. a příchylnost k otci a odpor k matce s pocitem žárlivosti (k ní nebo k němu). (185) Jak již bylo naznačeno.‘ Ó urozený. hrůza! Ó běda! – – a ti. hloupostí. kdo jsou příliš chtiví sansarické existence nebo ti. Pro tuto dobu existuje hluboká nauka.osudy. V tantrách je psáno: . Jak jsem již řekl. tak padají do hlubokých propastí sansára a trpí bezmezně a nesnesitelně. 213 .‘ (186) Takto rozjímaje. do světa nešťastných duchů nebo šesti lókami. Teď je čas. prožívaje nadpomyslitelná muka. Od nynějška nechci již jednat z příchylnosti a odporu. Příchylností a odporem bylo způsobeno. Aby tě nepotkal podobný osud. Je stižen němotou. máš-li se zrodit jako bytost ženská. naslouchej raději mým slovům a zachovej v srdci tuto nauku. budu putovat sansárem do nekonečna. kterou ti nyní ukáži. máš-li se zrodit jako bytost mužská. kdo nepřijali žádnou nauku od gurua. Z těchto osudů není okamžitého návratu. kdy je nutno mít vážnost a čistou lásku. rozjímej takto: . Stejně však může člověk putovat do pekel. Běda mi. dlouho trpět a ještě hlouběji klesat v oceánu běd. bědnou duševní temnotou a prožívá rozličná muka. vzniká-li příchylnost a odpor. Teď nesmím jednat z příchylnosti a odporu.odlož žárlivost a rozjímej o otci–matce‘.

Dobro. Proto se doporučuje vždy tlumit příchylnost a odpor. z něhož vznikla země.(180) Příchylnost a odpor jsou vstupní dveře pro přemáhající nás karmu. se k nám později vrátí a vytvoří pro nás příznivější situaci. Ať však nazíráme na životnost a neživotnost jakkoli. Proto vizme všechny lidi jako bohy plné dobroty a neuznávejme. zesilují osobitost a činí nás otroky karmy. Ale může též získat určité malé výhody. Od objevení se hvězdného oblaku až ke sluncím a od sluncí až k planetám jsou tu fyzikální a chemické procesy. Chceme-li však být mystiky. je jistě k tomu oprávněn a nepotřebuje k tomu náš souhlas nebo nesouhlas. jestliže nahromadil špatnou karmu. jestliže nahromadil dobrou karmu. která ze tří činitelů. které u nich předpokládáme. kdežto jiným nesympatičtí a že proto nemáme právo stavět se do pozice soudců ostatních lidí. Nesmíme se dát mást zdánlivou neživotností hmoty. i když se proti nám dopouštějí zlých skutků. Velmi hluboko porušují naši vnitřní rovnováhu. (181) Zrození z tepla a vlhka. což odpovídá běžnému nedostatku sebevlády. jejichž transformační síla způsobuje víc než rozžhavení plynů s tendencí ke zhuštění. se vztahuje na vznik života na zemi. že i my jsme některým lidem sympatičtí. který se dosud neovládá a setrvává na osobním stanovisku. jež se nám jeví jako živé bytosti. že jsou zlí. Lidé však zpravidla konají víc zla než dobra. Pramení z bytostných tendencí a karmických dispozic člověka. V samých počátcích způsobilosti země pro vznik organického života se projevilo působení vzduchu a vody na zemi vznikem života. že je každý takovým. pak se musíme příchylnosti a odporu vyvarovat jako jedné z nejvážnějších překážek na mystické cestě. Můžeme se domnívat. jenž je ve fyzikálním 214 . aby zde žil. Země sama je laboratoř. Právě na tomto rozhraní je život hmotných substancí — život. Jsou tedy jeho slabostí a bude pro ně trpět. jakým se stal mocí své karmy. na jistém stupni zdánlivý rozdíl mezi nimi zcela zmizí. Jestliže ruka osudu nebo ruka boží dovolila. vytváří za pomoci tepla živou buňku a ta v příhodných podmínkách buduje organismy. totiž z hlíny. Ostatně můžeme uvažovat o tom. vody a ze vzduchu. jež se přičítá podmínkám pro zrod hmyzu.

Kromě toho odbojná karma jakéhokoli druhu může najít prostředí v lidském. že hmota sama je jistým druhem životnosti. Proto činitel.smyslu výraznějším přitahováním a odpuzováním základních částic čili pouze pohybem hmoty nebo ve hmotě — přinejmenším stejně zřetelný jako bezživotnost tzv. A co víc! Je možné zjišťovat. předpokládá tím. ohně. Mluví-li text o čtyřech druzích zrození. vzduchu. Tím chci říci. z nichž bere v úvahu pro bytost na tomto stupni barda pouze dvě. těla v chemické laboratoři země. Její vyšší projevy vznikají absorpcí a kombinacemi subtilních fyzikálních látek. že život hmyzu člověku neimponuje. že to stále je projev země. z něhož tato země vznikla dekadencí emanací toho. ve fyzikálních látkách robustnějších. přičemž „hustota“ těl těchto organismů je tak rozdílná. kdežto zrození z tepla a vlhka se vylučuje proto. Proto můžeme považovat každé bytí za určitý úsek na nepředstavitelně velikém kole všeexistence. totiž v zemi a vodě. mrtvé hmoty. že se fyzická bytost vyvíjí právě ze zřídla „nadpostřehnutelného“. z nichž jsou tyto organismy vybudovány. zvířecím nebo ptačím světě. že obvyklý stav vědomí vykazuje vztahy pouze ke smyslové přírodě. že mnohé z nich unikají našim zjišťovacím metodám. co je nad hranicí postřehů nebo vjemů. totiž vzduchu a tepla. že dvě zbývající jsou znemožněna stavem mysli a vědomí bardické bytosti na tomto stupni. jejž nazýváme prostor. Vývoj organismů z hutné země je malým krůčkem na cestě návratu v původní zřídlo. umožňuje. V každém případě však můžeme nazírat na život z duchovního hlediska. pak vesmír je větší laboratoř. duchovní. Pátrání bardické 215 . z nichž některé musíme ze svého hlediska pokládat za bohy a jiné za ďábly. Za grandiozní pestrostí v projevech bytí lze tedy vždy najít tyto prosté čtyři živly. Ostatně je to velmi logické. kde se pracuje se subtilnějším druhem týchž látek a vytvářejí se organismy tzv. Jenom jejich nesčetné nuance nás uvádějí do rozpaků. vody. Modifikace těchto látek jsou tak nesčetné. které se otáčí v samém těle věčnosti. Nadnormální zrození nemůže relativně přijít v úvahu proto. zda nejde o další látky. že můžeme právem mluvit o organismech duchovního světa. Ale pozor! Tím se nepřikláním k materialistickému názoru. I když máme na zřeteli. Vytvářejí-li se např. vejce a lůno. aby existovaly organismy.

že je na cestě za novým vtělením nerozezná. které mohou být již zítra vyčerpány. Tato skutečnost tak přibližuje oblasti těchto živoucích tvorů člověku i bardické bytosti na tomto stupni barda. že se nevhodné prostředí může jevit jako vhodné a naopak. zvířecí a drůbeží. nikdy již nevstupuje do nižších existencí. i když je dosud věřící a má následkem církevní výchovy k peklu odpor. je to jen projevem zásluh. že dosáhne-li zrození ve stavu člověka. Vytváří 216 . Jinými slovy: v dosahu uvědomění subjektivně významného života na obvyklém stupni lidské bytosti. Např. Strhuje do víru šesti lók každou monadu obtíženou lpěním a podrobenou hnacím silám podvědomí. že je při hledání nového prostředí pro vědomí (objektivaci) poutají a přitahují jen tyto oblasti. Uchýlí se k volbě citové. snadno propadá bludnému přesvědčení. (182) Kdo přijal nauku o reinkarnaci a ponechal si přitom teologický názor na původ stvoření. Stejně se hněvivý člověk vtělí v pekle. Tak se po ztrátě buddhi člověku otevírá šest lók jako konglomerát karmických stavů v podstatě sobě kvalitativně tak blízkých. které nemají rozum vyvinutý tak dalece. která je svým vnitřním naladěním příbuzná bytosti bardické na tomto stupni barda. je život lidský. která převládá. Neboť sklony jako konkrétně vyjádřené karmické dispozice potlačují rozeznávací schopnost do té míry. Konkrétní vtělení je pak určeno druhem karmy. (183) Zkoumáme-li přírodu jako dárkyni těl bytostí. aby zvolil svou novou inkarnaci ve vepři. A vyskytuje-li se u vyšších ikarnací rozvinutý rozum (buddhi). neboť jen tyto životy odpovídají jejím zájmům týkajícím se touhy po pocitových prožitcích a po výživě.bytosti ve světě jevů se na tomto stupni podobá pátrání lidské bytosti zaživa — do jejího vědomí nevstupuje jako imponující život žádný jiný než lidský. zvířecí nebo drůbeží. která bude provedena ve shodě s jeho karmickými dispozicemi. dosavadní nelibost ke zvířatům nezabrání požitkáři. Ale reinkarnační postup je valivý jev a nestará se o lidské názory. poznáváme. aby těmto hnacím silám mohly čelit. že za touto její štědrostí existuje jen zájem o udržení rodu. Po jejich vyčerpání musí lpící a hnacím silám podvědomí podrobená bytost opět zapadnout do existencí.

že musíme potlačovat veškeré projevy citu a naučit se žít analytickým pozorováním. Jho pohlavnosti je proto nutno ztotožňovat se sansarickým bytím. jehož eventuální průvodní etické zřetele jsou stejně bezcenné jako etiketa. Podobá se pocitům provázejícím pohlavní spojení. jemuž tolik podléhají ženy. I když se právě neprojevuje hrubým pohlavním chtíčem. i když se domnívají. povýšil svou bytost na úroveň nadsansarickou. aby její slučování s citem vyvolalo ještě prudší citové zážitky. může se projevovat paráděním. že kdyby zdánliví mystikové nevolili mystickou cestu instinktivně. Kolik jsem to již poznal mystiků. A když někdo pomocí vylučovací metody zruší pociťování svého vlastního těla jako činitele prostoupeného chtivostí a začne je pociťovat jako sídlo svého dosud nezaniklého vědomí. že jsou mystiky.komplikované organismy. že již na tomto stupni barda nastává pohlavní rozlišení. kteří vyvíjeli své snahy jenom za tím účelem. do nichž měla být u vyšších typů strhávána i mysl. které se vměšují do citových snah. Po zničení citových vzdutí a po rozvinutí bdělého analytického pozorování je pohlavnost překonána ve svých duchovních projevech. Takoví mystikové ji volí na základě převládajících nižších sklonů. že se potlačuje pohlavnost ve všech jejích formách. musí putovat v kruhu sansarických existencí. To znamená. aby dosáhli citových vzruchů. musili by najít zejména v indické józe metodiku jak překonat pohlavnost. Ostatně je jisté. Text mluví o tom. a vytržením. proto jim asi navždy unikne pravý účel mystického úsilí — pozvednout člověka do nadsvětských oblastí. Další její formy je třeba hledat ve všech citových projevech. Tato bludná cesta je však vymezena nepoznáním a poutá lidi. jestliže neřeší pohlavní problém. Jsou však nebezpečné. čímž se potvrzuje. jestliže jsou uplatňovány pro vzbuzení dobrého dojmu. dokud z nich životní zkušenosti nevykoření pohlavní náchylnost. že primárním projevem 217 . jejichž primárním účelem je pohlavnost a teprve sekundárním žití. kteří svým zrakem dosud nepronikli ke stavu dharmakája. že pohlavnost je v nás vrostlá a souvisí s tělem. Proto je žití v těle drsnou skutečností a jeho problémy lze řešit jen tím. Proto by mystická kázeň měla být chápána tak. Pocit blaženosti při pádu do těla budoucí matky je malou odměnou za útrapy v přechodném stavu. A tak. které bývá ideálem mystiků.

A dovede-li jednou tato meditace člověka k realizaci tohoto názoru na skutečnost. máš je opět uzavírat pomocí nauky (zvané) „nepravé a klamné“. Co je platno na nich lpět! Co je platno obávat a děsit se (jich)! Znamená to 218 . Když je zničen. (185) Meditace založené na bezpohlavním nebo dvojpohlavním chápání jedné a téže skutečnosti. již jsme zvolili za meditační předmět. Do úsilí o jógu se snadno vměšuje touha po dobrých pocitových stavech náležících do samádhi zvaného savikalpa. řinčivé zvuky. Jen ať se zjevují. Tím buď řečeno. Máš rozjímat takto: . když nejsou pravdivé. že cílem jógy není blažené prožívání. Teprve po jejich překonání je překonána pohlavnost ve všech formách. Ježto však je tento prchavý pocit tak draze placen. předpisuje jóga askezi. která může vést usilujícího člověka na scestí. černý déšť. Ještě úspěšněji ji lze tlumit vyššími zřeteli. Čtvrtá metoda k uzavření brány lůna Neuzavře-li lůno ani předešlá metoda a jsi-li proto připraven do něho vejít. neboť mystika je především morální kázní. ale indiferentismus. jejíž pomocí se zničí jeho strhující vliv. nemají trvání ani stálosti. stává se příslibem existence s nadpohlavními zřeteli. který zakončuje pouť jedince existencemi. Cesta ke zničení pohlavnosti je však dlouhá a ne zcela snadno schůdná. Potlačováním chtivosti vůbec se kladou meze chtivosti sansarické existence. jež se stává vášní. (184) Chtivost sansarické existence je podmíněna vystupňovaným lnutím.života ve fyzickém těle je pohlavnost. (186) Takovéto předsevzetí by měl učinit každý mystik. Všechny látky jsou neskutečné a nepravé. čili existence mravně ušlechtilé. je zpravidla zastaveno kolo znovuvtělování. Jsou jako sny a přízraky. nárazy větru. děsivé přízraky a všechny ostatní jevy nejsou než klam.Spojené dvojice — otec a matka. to je překážka. vyrovnává stavy příchylnosti a odporu. A konečně tu jsou ještě blaženosti týkající se pocitových stavů.

jako vidiny. jako města gandharvů. co zde bylo řečeno. (187) Kdo je schopen nazírat na skutečnost jako na neskutečnost. a když se to vryje do vnitřní spojitosti (tvého vědomí). jako fata morgana. Klamný duch sám neexistuje od věčnosti. je to falešné. ten se může snadno stát džívanmuktou. rozplynou se před ním mnohé předzvěsti jako dým a najde téměř vždy schůdnou cestu i v nejméně utěšené situaci. neskutečné za skutečné a putoval tak dlouho sansárem. jako ozvěny. a proto může hledět vstříc každé situaci. Proto se setkáváme se stejnou poučkou i v mystické výchově. Brána lůna tím zůstala otevřena a ty se chystáš vstoupit. jako zrcadlené tvary. Nepoznám-li však jevy ani teď jako přeludy. Když se nebojí. odvrátíš se. Pátá metoda k uzavření brány lůna I když bylo učiněno vše. Máme vidět všechno jako kouzelné přeludy tak dlouho. jako ve vodě se odrážející měsíc — ani na chvíli to není skutečné. Vryješ-li si takto hluboko vědomí o neskutečnosti všeho. až náš živelný zájem o to zmizí. můžeš dál považovat (klamné) věci za skutečné. Jsou to vidiny mého ducha. Aby se tomu zabráni219 . (188) Kdyby se někomu podařilo vetknout toto přesvědčení do celé bytosti. považoval jsem nejsoucí za jsoucí. kde by tedy mohly existovat tyto zevní jevy?‘ (187) .‘ (188) Cílevědomým udržováním tohoto myšlenkového postupu zničíš víru v jejich skutečnost. přestane se strachovat.vidět neexistující jako existující.Vskutku je to vše jako sny. uzavřeš bránu lůna. jistě by ihned dosáhl svobody.Protože jsem dosud nepochopil pravou povahu jevů. budu po věky putovat v sansáru a jistě upadnu do bažiny různých strastí. Opravdu je to neskutečné. Kdo se nezajímá o svět a setrvává sám v sobě spokojen a bdělý. člověkem vykoupeným již zaživa.‘ .

lo, máš užít meditace o čirém světle; to je pátá metoda. Provádí se takto: ,Hleď, všechny látky jsou tvým duchem, jenž je prázdnotou, nezrozen a trvá bez ohraničení.‘ (189) Takto rozjímaje, udržuj svého ducha ve stavu nestvořeného. Je to, jako bys např. nalil vodu do vody. Duchu má být ponecháno jeho vlastní lehké duchovní trvání v jeho přirozeném (nebo nezměněném) stavu, čiré a vibrující. Udržování tohoto uvolněného nestvořeného stavu ducha dává jistotu, že zůstane uzavřena brána lůna čtyř způsobů zrození. Rozjímej tak, až bude uzavření úspěšně dosaženo. (190) Pokyny pro toho, kdo koná obřad: Bylo sděleno mnoho velmi hlubokých nauk o uzavření brány lůna. Je nemožné, aby nepřinesly osvobození lidem nejvyšší, průměrné a nejnižší duševní úrovně. Kdyby byla otázka, proč tomu tak je, tedy za prvé proto, že vědomí má v bardu v neomezené míře nadnormální stupeň chápavosti a rozumí všemu, co se k zemřelému mluví. Za druhé — třeba bychom byli dříve hluší a slepí — zde jsme nyní dokonale vybaveni smyslovými schopnostmi, a proto můžeme slyšet, co se nám říká. Za třetí, protože jsme trvale pronásledováni strachem a hrůzou, uvažujeme: ,Co by bylo ze všeho nejlepší?‘ A protože máme tak bdělé vědomí, vždy slyšíme, co se nám říká. Poněvadž vědomí nemá žádné opory, odchází okamžitě do místa, kam je duchem posíláno. Za čtvrté, je snadné je řídit. Paměť je devětkrát jasnější než předtím. I když byl člověk hloupý, stane se působením karmy jeho intelekt neobyčejně jasným a schopným jakéhokoli rozjímání. (Proto je třeba odpovědět, že) je tomu tak, protože (vědoucí) má tyto vlohy. (191) V tom také tkví účinnost pohřebních ritů. Je proto velmi důležité předčítat velký Bardo thödol po celých čtyřicet devět dní. Není-li zemřelý osvobozen při jednom stavění 220

tváří v tvář, může se tak stát při některém jiném, proto jsou nutná tak mnohá. (189) Je-li duch nebo psychická přirozenost člověka silou, má stejnou podstatu jako hmota. Psychická přirozenost však je podle své pomíjivé přirozenosti pouze podmíněnou skutečností, a proto prázdnotou. Proto jsou tři stavy skutečnosti — prázdnota, síly a hmota — jednotou. Jednota smazává rozdíl mezi hmotným tělem a psychickým projevem zvaným já. Obé je krizí, týmž napětím, jež váže kosmickou energii v určitém stavu nebo tvaru. Když se zaměřujeme na hmotu, konfrontujeme se subtilní skutečností ducha, resp. vědomí a psychické přirozenosti, prvek velmi hutný a těžký. Z toho vznikají strastné pocity, jež v nás vystupují. Proto bychom se měli zaměřovat k nejvyšší skutečnosti, totiž k prázdnotě; tím proti své duševní přirozenosti položíme faktor ještě lehčí a dospějeme tak k pocitu uvolnění, který je vždy spojen s dobrými stavy. (190) Stav „nestvořeného“ symbolizuje upevnění vědomí v čirém nediferencovaném stavu. Pak je stav vlastního ducha (vědomí) shodný s nejvyšším stavem kosmickým. Tato shoda je předpokladem realizace tohoto kosmického stavu a jistě zabrání zapletení do sansarického bytí. (191) Důvod spočívá v tom, že v pravém slova smyslu ve své nejhlubší podstatě je člověk psychicky vždy více spjat s kosmem než se zemí. Jeho psychické vybavení je spíš modifikací dechu než potravy. Proto po opuštění těla na chvíli ztrácí hutné opory a ocitá se tím na úrovni vševědomí. Na této úrovni je individualizovaný duch vybudovaný jástvím neobyčejně jasný, chápavý a vnímavý, ať již byl v těle jakkoli omezen stagnujícími fyzickými prvky. Avšak zosobňování vědomí je předpokladem duchovní omezenosti. Je-li tato omezenost na bardické pláni dočasně snížena, je tím dána možnost, aby se člověk chopil i relativně nevýrazných dobrých fondů a tak dosáhl realizace ve sféře bohů, i když k tomu zdánlivě neměl dostatečné předpoklady. Dokonalé smyslové vybavení na bardické úrovni je podmíněno 221

tím, že ani slepý ani hluchý ani němý člověk takový není ve své mysli. A bardické tělo je projevem tohoto mentálního zaměření. Volba brány lůna

Pokyny pro toho, kdo koná obřad: Je mnoho lidí, kteří nebudou osvobozeni pro velkou moc zlých karmických zatemnění — ač byli připamatováni a poučováni, aby své myšlenky cílevědomě řídili. Neuvykli zbožným skutkům, ale po eony byli zvyklí konat nesprávné činy. Proto je zde uvedena nauka pro volbu brány lůna, když nebylo již dříve uzavřeno. Nyní vzývej o pomoc všechny buddhy a bódhisattvy a opakuj, že se k nim utíkáš; volaje zemřelého znovu třikrát jménem, řekni mu: Ó urozený (jmenuj ho), naslouchej. Ač ti byly pečlivě poskytnuty nauky o stavění tváří v tvář, přece jsi neporozuměl. Je proto na čase, abys přijal nějaké tělo, když brána lůna nebyla uzavřena. Vol lůno podle tohoto nejlepšího učení. Pozorně naslouchej a podrž v mysli, co ti zjevím. (192) (192) Stejně tomu je i při mystickém vývoji. Kdo nedovede udržet vědomí a mysl v přirozeném, tj. nehnutém stavu, musí vždy volit jejich budoucí činný stav. Je samozřejmé, že se doporučuje, aby se člověk chopil ušlechtilých zřetelů, dobrých pocitů, radostnosti a jiných kladných stavů. Dostane se tím sice na „cesty“, ale není jiné možnosti pro toho, kdo nedokáže zastavit duševní činnost. Jsou-li zřetele vysoké, stává se mystik bytostí ušlechtilou a to je příprava na schopnost zřeknout se světa a vyčistit tímto aktem vědomí. Touž myšlenkou je tedy veden člověk, který zná bardo, a proto teprve tehdy, když selhaly všechny pokusy o udržení intelektu ve stavu „neutváření“, doporučuje se volba brány lůna, při níž se přihlíží k možnosti získat co nejšťastnější inkarnaci.

222

Výstražné vize místa znovuzrození Ó urozený, teď se objevují znamení a znaky místa zrození. Snaž se je rozeznat! Pozoruj místo zrození a vol též světadíl. Máš-li se zrodit ve východním světadílu Púrvavidéha, spatříš jezero zdobené (plovoucími) labutěmi, samečky a samičkami. Nechoď tam. Pamatuj si, že je třeba mít je v ošklivosti. Kdo tam vstupuje, přichází do světadílu — vybaveného sice štěstím a pohodlím — nevládne tam však náboženství. Proto tam nechoď. (193) Máš-li se zrodit v jižním světadílu Džambudvípa, spatříš velké okouzlující příbytky. Vejdi tam, když už musíš někam vstoupit. Máš-li se zrodit v západním světadílu Aparágódáníja, spatříš jezero ozdobené koni, hřebci a klisnami, pasoucími se na březích. Ani tam nechoď, ale vrať se sem. Ač je tam bohatství a nadbytek, je to země, kde nepřevládá náboženství. Proto tam nechoď. Máš-li se zrodit v severním světadílu Uttarakuru, spatříš jezero kol dokola ozdobené stromy nebo dobytkem, samci a samicemi (pasoucími se) na březích. Ač tam je život a zásluhy, přece je to světadíl, kde nepřevládá náboženství. Proto tam nechoď. To jsou výstražná znamení (nebo vize) zrození v oněch (světadílech). Poznej je a nevstupuj. Máš-li se zrodit jako déva, spatříš okouzlující chrámy nebo příbytky zbudované z různých drahých kovů. Tam smíš vejít, tam tedy vejdi. Máš-li se zrodit jako asura, spatříš buď rozkošný les, nebo kruhy ohňů otáčející se opačným směrem. Pamatuj si, že je nutno si je ošklivit, a proto tam nevcházej za žádnou cenu. Máš-li se narodit jako zvíře, spatříš skalní jeskyně, hluboké díry v zemi a mlhu. Nevcházej tam. 223

Máš-li se zrodit mezi préty, spatříš pusté neutěšené roviny a mělké dutiny, mýtiny v džunglích a lesní houštiny. Kdo tam vstoupí, zrodí se jako préta a zakusí nejrůznější muka hladu a žízně. Pamatuj si, že je to třeba mít v ošklivosti a za žádnou cenu tam nevstupuj. Vyviň všemožné úsilí (abys tam nevstoupil). Kdo se má zrodit v pekle, zaslechne vlivem špatné karmy zpěvy (jako naříkání). Bude nucen vejít tam bez odporu. Objevují se ponuré země, černé a bílé domy, černé díry v zemi, černé cesty, po nichž musí jít. Kdo tam jde, vchází do pekla, kde bude snášet nesnesitelné bolesti horka a zimy a velmi dlouho potrvá, než zase odtamtud vyvázne. Nevcházej tam. Bylo řečeno: ,Vyvíjej všemožné úsilí.‘ Toho je teď třeba. (194) (193) Orientace je podle hory Méru. — Volba v lidském světě se řídí ohledem na náboženství, protože z náboženství lze vzít lepší užitek než z jakéhokoli jiného druhu výhod. (194) Je zajímavé, že vize dévické, asurické, zvířecí, pekelné a vize prétů se za jistých stavů velmi často vynořují i ve snech lidí, kteří pracují mysticky. Mám-li v této souvislosti mluvit o svých zkušenostech, usuzoval jsem na základě duševních stavů provázejících tyto vize, že jsou v přímé souvislosti s určitými duševními poklesky. O jejich příčině jsem nevěděl, neboť jsem se podle tehdejšího svého úsudku tak dobře nekontroloval. Dnes však vím, že mystické úsilí vyzvedá na povrch denního vědomí — nebo se to děje zvětšením variační schopnosti uvědomování, chcete-li — hluboko uložené latentní komplexy, jejichž rozpad je příčinou příslušných vizí a vjemů. Tím chci říci, že ten, kdo poctivě jde mystickou cestou, prochází úměrně rychle svému mystickému úsilí všemi sférami života, v nichž sbírá a doplňuje potřebné životní zkušenosti, aby po skutečném dosažení nejvyššího stavu nebyl utajenými sklony znovu přepaden a stržen do hlubin sansára. Avšak přesto bych nechtěl tyto prožitky generalizovat. Je totiž možno jít dvojí cestou. Jednak tím způsobem, že si ve vědomí zpřítomňujeme nejprve tělo, jednak tak, že se snažíme mentálně zakotvit v nadsvětských oblastech. 224

kdybys vyšel. že i hrozné prožitky v sansarických oblastech jsou zajímavé a poučné. jež chtějí ničit život. tedy i těla. přijmeš nežádoucí tělo a prožiješ rozličná muka. projde šesti sansarickými oblastmi. Viděl jsem totiž mystiky. deště. že si ve vědomí zpřítomňuje tělo. že nebudeš s to jim čelit. může se vnitřně vybavit. neboť tě zezadu pronásledují karmické mučící furie. ale dosud jsem nedospěl k bezpečnému zjištění.Teď není dobré vycházet. krupobití a smrští ledových bouří budí v tobě myšlenky na útěk. budeš se cítit vděčně přitahován k místu útočiště (jímž je právě lůno). že se spása má dotýkat celé bytosti. Z obavy. že poutáním se na nadsvětské oblasti se musí v nepřetaveném fyzickém těle vytvořit nové tělo. skryješ se (v některém z míst) a bojíš se vyjít. Kdo prožil vše. Kdo se však snaží mentálně zakotvit v nadsvětských oblastech. je prost touhy po životě. skalních jeskyň. co lze v těchto sférách prožít. a ze strachu. Ochrana před mučícími furiemi Ó urozený. Leč já jsem pochopil.‘ Zatím co se bojíš vyjít. i když se ti to nelíbí. tzv. děr v zemi. které se zavřou (jakmile do nich vstoupíš). 225 . Myslíš si: .Kdo začne mystický vývoj tím. hluku. Přitom je mi známo. skryješ se uvnitř (místa nebo zvoleného lůna). sněhu. jsi nedobrovolně nucen jít dál. působením temnoty. že by tě potkaly děs a hrůza barda. Unikaje. že je užitečnější jít mystickou cestou počínající samým tělem. duchovní (nirmánakája). džunglí a lotosových květů. že nezískali zkušenost z přetavování své vlastní nižší bytosti. karmických orkánů. Mučící furie a bytosti. tě ženou jako předvoj zla. a to přímo do těch oblastí. Zříš uvedené vidiny velkých příbytků. což přirozeně vyplývá z přetavování fyzické a smyslové bytnosti. Zastávám tedy názor. Ostatně mohu říci. procházející zásvětím a hledající tam zjevně nebo skrytě cestu do nového vtělení a vypátral jsem. že je v tom nějaká výhoda. (195) Jat bázní hledáš útočiště. že to bylo způsobeno právě tím.

Naslouchej a řiď se jí. Kdyby nebylo možné ani to. nenech se k ničemu přivábit. ihned si představ nejvyššího héruku nebo Hajagrívu nebo Vadžrapániho nebo (jiné) ochranné božstvo. dokonalé tvarem. božstva dhjány a jiná se rodí ze samádhi (nebo ze soustředění). Tím je zjeveno důležité umění velmi hluboké nauky. bude to nejlepší. a osmdesát tisíc druhů zlovolných strašidel. Pro tento duševní stav však existuje hluboká nauka. dosáhneš buddhovství v sambhógakáji. jež může na prach rozdrtit všechny duchy — strůjce zla. (195) Zmínil jsem se již vpředu o tom. Rozjímáním o ochranném božstvu. zlými duchy a rákšasy. Nejsi-li v tom školen.Popisované vidiny a dění jsou známkou. zlostné. cvič (duchovní) síly a pozoruj vše jako iluzi (nebo máju). Snad 226 . obrovského těla s masivními údy. (196) Jsi-li pronásledován mučícími furiemi a dostaví-li se hrůza a strach. (197) Ó urozený. kdo právě umíral. čímž získáš sílu k volbě brány lůna. že šlo o osobu „věřící“ a nábožensky založenou. Byl to strastný stav. Vlny darů a moc jejich milosti položí zábranu mezi tebe a mučící furie. Préty (nebo nešťastnými duchy nebo stíny) a zlomyslnými duchy určitých řádů se stávají ti. kteří mají moc měnit svůj tvar. (198) Když se v této době upamatuješ na velký symbol. kteří existují v prostoru a putují nebesy. máš-li jaké. že se rušivě vměšují zlí duchové a rákašasové (nebo démoni). Později dostali podobu a stali se préty. budící svým zjevem hrůzu. Ihned si to představ. který již rozhodl otázku jeho příští inkarnace. o velikém Milosrdném. a byl jistě zaviněn převládajícími zájmy v právě končícím životě. to vše bylo utvořeno změnou cítění duchů mrtvých lidí v bardickém těle. kdo v posmrtném stavu změnili cítění (nebo duchovní postoj). jež zcela přesně uchovej ve své mysli. že kdosi. byl již v sipä bardu a byl pronásledován mučícími furiemi. na nauku o prázdnotě. Všichni prétové. Ironií osudu bylo.

že věci dobře nedopadnou. probíhá jim toto bardo v tuposti a temnotě. Soudím. Nemyslím. jemuž propadla současná lidská společnost. vyšší duchové takřka k spatření. Je-li „víra“ jen pozlátko nanesené na smyslová hlediska v životě. že by věci byly tak prosté a jednoduché. (198) Každý aktivní psychický projev je vlastně projevem tvůrčím. (197) Zatím co v čhöňi bardu nutily zjevy krev pijících božstev bytosti k sestupu. Zejména myšlením vytváříme to. V tomto případě asi nechybělo sobectví. vede k takovým koncům velmi často. že je bardická bytost v jejich sféře. a proto ta štvanice jako předzvěst toho. Nezdá se však. které se jí naskytlo. Zde se stávají vhodně použitelnou představou k zapuzení zjevů nebo představ nechtěných a spontánně vystupujících. Zkoumáme-li však povahu pozitivního myšlení lidí. rozhodne otázku reinkarnace karma ze skutků. že by jí seslal Spasitele. Proto je vždy ve výhodě člověk.by měl Bůh její víru přijmout jako zásluhu a pomoci jí tím. a proto v evropském ovzduší nejsou tzv. který rozjímá v pokojném duchu a s myslí plnou přání všeho dobra všem bytostem. co se nám může jevit jako bytosti neviditelného světa. I když morální ozdravění člověka zcitlivuje ve svědomí. (196) Rákšasové jsou zde uvedeni jako jeden druh démonických bytostí duchovního světa s lidským tělem. která dovede vyvolat v psychické přirozenosti postoj zaručující. jež se konkrétně jeví v lepších zrodech. To proto. Je tedy nutné pouze morální ozdravění. Duchovní bytosti se však v životě člověka opravdu nejvíc uplatňují teprve na přechodu z tohoto života do života budoucího. že způsob života. že již první „útočiště“. Pokud jsou lidé nihilisté. že byl tento případ výjimečný. který rozjímáním na vysoké úrovni vytvořil „příznivé obrazce“ a potlačováním světského myšlení 227 . pokládala za dobré a přijatelné. zde jí mohou pomoci. přece jen činí i vyšší bardo zřetelným a to je předpoklad možné záchrany. velmi často v něm poznáváme prvky vytvářející rákšasy a jiné druhy zlovolných duchovních bytostí. Téměř nelze nalézt Evropana.

Podle toho vol. abys tam vstoupil. Mizejí povznášející duchovní inspirace. Málo mu záleží na tom. Přitom nežijeme jenom v prostředí. je většinou v tomto směru ignorant. kteří se snad nemusí projevovat ve tvaru. Jsi-li mučícími furiemi nucen. pokud se k duševnímu napětí nestaví docela pasivně. Jak jinak by se mohl uplatnit téměř zrůdný názor. Naslouchej. ale projevují se v pohnutkách. Dnešní člověk. čehož může být dosaženo takto: 228 . který skutečnost měří podle její vražedné upotřebitelnosti? Dvojí možnost volby: nadnormální zrození nebo zrození z lůna Ó urozený. Nevstupuj do libovolného lůna. ba téměř ďábelstvím. v němž bys mohl najít útulek. které ve skutečném životě dobře disponované lidi obracely k životu téměř svatému. Neboť je dost na tom. Máš nyní jemnější nadnormální předvídavost a naučíš se znát všechna místa (zrození).nerozmnožil „obrazce nepříznivé“. ale i v tom. musíš-li pod vlivem karmy vejít do lůna. které vytvářejí jiní lidé. Čím dál tím mocněji a všeobecněji nebo snad dokonce vůbec jsou lidé inspirováni zlem. zda se po smrti pro své karmické zásluhy stane dévou nebo pro nezásluhy bhútou (strašidlem). které jsme si sami vytvořili. (199) Jsou dvě možnosti: přenést princip vědomí do čisté říše Buddhy nebo zvolit nečistou sansarickou bránu lůna. jindy jako tendence nebo jako našeptávání. bude ti teď vysvětleno učení o volbě lůna. jedno po druhém. rozjímej o Hajagrívovi. že se smyslově se projevující vitalitou vytvoří mnoho nízkých a zlovolných duchů. Čisté myšlení jejich projevy poněkud omezuje nebo zcela paralyzuje. Ale skutečnost se tím ze světa nesprovodí.

Sansáró se mi teď hnusí. nebo „Dokonalé radosti“ nebo „Hustého uspořádání“ nebo „Jívového listí“ nebo „Hora Pótala“ nebo božské sídlo „Lotosové světlo“. děsí mne. A této schopnosti lze nabýt analýzou duševních stavů.‘ (200) Takto přemítaje.Nadnormální zrození přemístěním do ráje V prvém případě — při přenosu do čistého ráje — děje se přemístění (myšlením nebo meditací) podle následujícího předpisu: . (200) Kalpa je zde uvedena jako nesmírně dlouhé světové období vymykající se lidským představám času.Chci dosáhnout přítomnosti Maitréji v nebi Tušity. neboť udeřila pro mne hodina v přechodném stavu. že jsem putoval v bahnu sansára od nespočetných kalp a bezmezného času bez počátku až do nynějška. (201) Toužíš-li po přítomnosti Maitréji v nebi Tušity. abych se zrodil ve šťastné západní říši u nohou buddhy Amitábhy. zázračně z nitra lotosového květu. že jsem dosud a již předtím nedosáhl osvícení věděním. Sám chci tak jednat. činí mne nemocným. Každý tento stav působí totiž charakteristicky. po níž nejvíc toužíš v neodvratném úsilí ducha o dosažení cíle. ale jako podmínka 229 . Ovšem nikoli jako týž člověk. a proto ten. Na říši „Absolutní čistoty“. vtěluje se zemřelý člověk vlastně ihned. kdo si duševních stavů dlouho a dobře všímal. dosáhneš zázračného zrození z lotosového květu v přítomnosti Maitréji. že vědomí je Já. hned se v té říši zrodíš. řiď rozhodnutí nebo přání opravdově na onu říši nebo na každou jinou. Řiď své přání na říši. Jednáš-li tak. je podmíněno rozlišovací schopností. abych se před ním vydal na útěk. Jak je bolestné.Jak je strastiplné. když budeš tím způsobem řídit své opravdové přání a budeš myslet: . nemůže se mýlit ve smyslu předzvěstí. kde chceš být. jež má být místem zrodu. Nadešla hodina. (201) Nebereme-li v úvahu přechodný stav.‘ (202) (199) Rozpoznání povahy prostředí.

Proto se obecně v duševní moc nevěří. bude spíš jím samým než někým jiným. Za těchto okolností se životní síla vyzáří a podle svého povahového zabarvení se zachytí na příslušné existenci. Je to především vyčištění vědomí. pak by pro něho byla smrt pouhou změnou duševního stavu. Tím budou všechny vměšující se síly odstraněny a bytost se stane poddajnou a pro splnění přání způsobilou. To znamená. aby se vmísily bytostné tendence směřující jinam a rozhodující o východisku ve svůj prospěch. kdežto síly. odpadají při přechodu ze života do života. jež člověk vyzařoval chaotickým stavem svého vědomí a mysli. stejně jako chaos. musíte se podrobit kázni neulpívání. Je však nutno doložit. Musíte mít mysl silnější než bytostné tendence. takže by mohl žít dál a v témž těle. Z mysli a vědomí se musí sejmout příkrov. a teprve potom bude přání splněno tak. Vyčistěte však vědomí ode všech strusek chtivosti a vášně a pak se vaše přání jistě budou splňovat. které je umístěno ve stavu symbolizovaném bytostnými silami sdruženými už za života v těle. který vzniká stavem a tendencemi našeho podvědomí. Můžeme proto předpokládat. o nichž jsem v buddhismu nenašel zmínku. jímž se zabrání tomu. že síly. Abyste je však vyčistili. mu zaručují. že kdyby někdo sdružil všechny síly své bytosti ve vědomí. 230 . že to. Sdružování sil pomocí praktické jógy tedy ničí smrt. Lidé žijí ve vleku bytostných tendencí a přitom pronášejí mnohá. bývá tělo postihováno smrtí. avšak nesplnitelná přání. jak jsme je v mysli pronesli. Ježto je však velice nesnadné sdružit celou svou bytost ve vědomí ve formě sil a napětí. (202) O mocném účinku řízeného přání se zmiňuje i buddhismus. že jeho účinek závisí na dalších činitelích. co se v příští době projeví jako nové vtělení.pro vznik jáství. roztříštěnost zájmů a poddávání se únavě urychluje smrtný rozklad. které sdružil.

ti k tomu dodají síly. Nechť jsem v tomto zrození vybaven velkými zásluhami a mám možnost sloužit všem žijícím bytostem. kam vstupuješ. kteří získali praktické zkušenosti v (psychickém) vývoji. modli se k nim a vejdi do lůna.‘ Tak mysli a řiď své přání. abys je tím proměnil v nebeský příbytek. existuje nauka o volbě brány lůna v nečistém sansáru. nedej se ani přivábit ani odpudit a vol dobré lůno. Též nyní je důležité řídit přání. jaké jsou (nebo se zdají). I v této chvíli je poučení důležité. nebo jako syn mocného adepta nebo v neposkvrněné hierarchické linii nebo v kastě věřících.Kéž se zrodím jako svrchovaný vládce nebo brahmín. (204) Pokyny pro toho. a vejdi tam. proto je řiď: . nenech se odpudit. kde vládne náboženství. Být prost příchylnosti a odporu. není snadné zbavit se zbytků nemoci zlých sklonů.Zrození z lůna: návrat do lidského světa Nemůžeš-li dosíci (nadnormálního) zrození a činí-li ti radost vstup do lůna nebo vstoupit musíš. nepohlížej na ně. Vlivem karmy se mohou dobrá lůna zdát špatnými a špatná dobrými. že vítězové a jejich synové (nebo bódhisattvové) deseti směrů a ochranná božstva. S výjimkou několika lidí. S vírou. zdá-li se ti lůno být dobrým. vyber si ten. Pak vejdi do lůna. Při volbě brány lůna není vyloučen omyl. Nechť se (vidiny a lůna) zdají být jakékoli. podobný posvátnému stromu. Takový omyl je možný. být prost přání vzít nebo se vystříhat — vejít v naprosto nestranném myšlení — to je nejvyšší umění. zvláště velký Milosrdný. Má-li to být zrození na hromadě nečistoty. proto si počínej takto: (203) Nenech se přivábit. Vysílej přitom vlny darů (nebo milosti a dobré vůle) na lůno. bude tě k ní vábit sladká vůně a tak dojde ke zrození. Zdá-li se být špatné. Naslouchej. kdo koná obřad: 231 . Prohlédni nadnormální předvídavostí prve zmíněné světadíly.

ale setrvávají v dobrém cítění. Jdi bílou světelnou (stezkou) dévů nebo žlutou světelnou (stezkou) lidských bytostí. Přitom se vize lůna nemění. nemůžeš-li se zbavit příchylnosti a odporu a neznáš-li (umění) volby brány lůna. 232 . V tom případě si cítěním tvoří velmi dobrou karmu. „Stezku dobrých přání. Také má být předčítán Tahdol. lidé. kdo koná obřad: To opakuj (zemřelému) sedmkrát. s ubohým myšlením a se špatnou karmou najdou přečasto útulek mezi zvířaty. který osvobozuje celou tělesnost. lidé s nepatrným intelektem. jenž osvobozuje sám sebou“. Všechno uvedené musí být čteno třikrát. Na úrovni vizí je přítomný jev zaměněn přímo na místě. Jdi se vztyčenou hlavou. jež jako napětí sídlí v našich bytostech. Modli se k velkému Milosrdnému. Nemohou ti nijak prospět. voláme ho opět jménem a říkáme mu: (205) Ó urozený. kdo se nemohou vzdát příchylnosti a odporu. Jsou např.Proto ti. Vejdi do velikých příbytků ze vzácných kovů a do rozkošných zahrad. Když však vysílají vlny přání všeho dobrého a žehnají lůnu. kdežto jednáním karmu špatnou. Pokyny pro toho. Při takovémto smíšení různorodé karmy nemohou rozpoznat pravou povahu lůna. Pak bys měl přednést „Vzývání buddhů a bódhisattvů“. Poznej se v bardu. Odlož všechnu příchylnost k synům. jež jsi zanechal na světě. dcerám a všem příbuzným. Špatné lůno se může zdát dobrým a dobré špatným následkem smíšení dobra a zla. do něhož mají vstoupit. Také by měl být čten „Obřad. neboť prostorové podmínky se zde odlišují od prostorových podmínek smyslové sféry. (203) Omyl je možný vždy. jež chrání před strachem v bardu“. Aby byl zemřelý od toho odvrácen. „Základní verše barda“ a „Zachránce (nebo stezku dobrých přání pro vyváznutí) z osidel barda“ (nebo nebezpečného úzkého průchodu bardem). kteří nejednají dobře. vzývej vzácnou Trojici a utíkej se k ní bez ohledu na povahu toho. co právě vidíš. zabrání svému vstupu do lůna špatného a jistě vstoupí do lůna žádoucího.

jeskyně. kteří v přetvářecím procesu mívají vidiny brzy vábné. Všeobecný závěr Přesné čtení tohoto a ostatních doporučovaných textů usnadní věřícím lidem (a jogínům). před nepříznivými vizemi. nemusí odrážet povahu prostředí. neohlížeje se na to. a proto mu nejlépe vyhoví zrození v těle vepře. Jiní lidé. jako by jich nebylo. jíž usilující člověk uposlechne: máme se do všech případných vizí dívat příznivě. bude se nejlépe cítit v těle dravce. Jakmile tomuto útulku žehnáme. brzy odstrašující. jichž je třeba pro žehnající sílu. ale odejdou po veliké kolmé Stezce. couvá ten. Ti. (204) Toto se doporučuje i mystikům. když vidiny podceňujeme a jdeme dál. kteří pokročili v pochopení. pocházející ze špatných sklonů. kdo jsou 233 . — Jestliže tito lidé propadli živočišnosti a nechali se jí vést. že tím druhým lidem ubližuje. kdo mystickými snahami zcitlivěl. Kdo rád ukazuje svou sílu a převahu. uskutečnit přenos v okamžiku smrti co nejlépe. aniž tím byl osud jakkoli ovlivněn. Sebeobrana útěkem do pesimistického stavu je výsledkem duchovní nemoci. jenž všechno vnímání a vidění potlačuje. jakým je např.To znamená. To může změnit předzvěst. zamíří vzhůru ihned. To se však bohužel nestává. který by ho vedl a byl silnější než on. že jeví-li se lůno jako útulek. kteří neznali duchovní cvičení tak dobře. (205) Požitkář miluje jídlo a pití. Je vůbec nejlepší. ať jsou jakéhokoli druhu. Tak se na mystické cestě zastaví. Není jim třeba procházet přechodným stavem. jakmile v okamžiku smrti poznají v čhöňi bardu čiré světlo. pak týž útulek symbolizuje zcela nové prostředí. Jakmile mentální introverze rozjitří schopnost vidění. Často se schoulí do sebe sama přímo do pesimistického stavu. k němuž náleží. Člověk plný strachu a s velkou touhou po příteli. Tato nemoc může být vyléčena jen radou. se bude nejlépe cítit v těle psa atd. a jít jim vstříc jako nejvýš milému Pánu Bohu. pokud dřív nevyhovovalo podmínkám.

Ptá-li se někdo. Neboť neexistuje tělo 234 . Dokonce i lidé duchovně nejnižší. V příštím vtělení se setkají s přítelem. kdy tu jsou márové a pokušitelé. jejichž karmické vztahy jsou nejslabší. proč je tomu tak. i když je jejich karma špatná a těžká. aby se pozvedli ve vlastním stavu. osvobozeného lidského těla. bohatým ctnostmi a tak dosáhnou (zachraňujícího) zaslíbení. guruem. mělo by dojít k osvobození poznáním některého z nich. (207) Zastihne-li někoho tato nauka v sipä bardu. je to proto. obrací se jeho názor již pouhým slyšením nauky a on dosáhne osvobození. kdo naslouchají nauce (a poznají ji). aby nebyli ihned osvobozeni ti. aby člověka přijala. upadnou do strachu a hrůzy.ještě níže. (206) Protože existují různé body obratu. Jedni nebo druzí by měli pochopit metody představivosti a měli by použít (jejich) neomezených výhod a předností. Ale ti. kdy meškají v čhöňi bardu. že v době. a proto nepoznávají nic prospěšného. jako kdyby byla vložena dobrá roura do (vadného místa) zlomeného vodovodu. Protože je však tolik stavění tváří v tvář (nebo upamatování) jako je příček žebříku. lze to přirovnat ke spojování dobrých skutků asi tak. mělo by při jednom z nich být dosaženo osvobození poznáním. Ale ti. kdy tu jsou všechna pokojná a hněvivá božstva. jaké je možno zařadit mezi zvířata. budou osvobozeni — podle svých schopností a karmických vztahů — když jim svitne jedno nebo druhé z pokojných nebo hněvivých božstev v následujících (dvou) týdnech. (208) Není možné. Takovou hodnotu má tato nauka. aby i oni ho přijali. musí putovat hlouběji do sipä barda. se stanou schopnými zastavit se na cestě sestupu do běd — přijmou-li podle návodu útočiště — a (získají) tak velký dar vybaveného. (Pro ně) jsou nauky o uzavírání brány lůna a o volbě lůna různého stupně. jejichž karmické vztahy jsou příliš slabé a jejichž zatemnělost je zpětným působením špatných činů příliš velká.

zatím co umírá. jak jen je možno. Je jako udidlo. (Nechť rodina) vykonává ctnostné skutky. To zcela nepochybně osvobozuje. Když je smrt neodvratná a její příznaky rozpoznány. pokud mu to síly dovolují. osvobozuje. Nauka je taková. pokud je to možné. jakmile jsme se s ní setkali. jenž však vložen na vodu dá se snadno zatáhnout na žádané místo. zatím co se s ní seznamujeme nebo ji slyší235 .z masa a krve. má knihu přečíst některý jeho přítel a vtiskovat mu čtené. K tomu. v jeho blízkosti by neměli plakat a naříkat příbuzní. že osvobozuje. Má podobný mechanismus jako prak. (211) Veliká nauka Bardo thödolu a jiné náboženské texty se mohou (umírajícímu nebo zemřelému) vysvětlovat i jiným způsobem. jímž je možno řídit běh koně. až z jeho chřípí začne vytékat krev a žlutá tekutina. (212) I jinými způsoby by měla být přednášena tak často. Je jako veliký dřevěný trám. Protože má alespoň malou možnost nadnormálního vnímání a předvídavosti. čímž může být jeho duch proměněn nebo ovlivněn. na něž je možno se spolehnout. má být šetřeno těchto pravidel: jako oběť za zemřelého by nemělo být zabito žádné zvíře. (209) Ať kdo putuje v bardu jakkoli daleko. Je-li tato nauka připojena k dalším náboženským textům a s nimi odříkávána. jejž nemůže unést ani sto lidí. (Každý) by se měl slovům a významu učit nazpaměť. (210) Proto se přibliž těsně k tělu — když tu tělo ještě je – – a živě vtiskuj tuto nauku (duchu zemřelého) vždy znovu a znovu. ihned se upamatuje a chápe. má je člověk sám odříkávat a přemítat o významu slov. je velmi účinná. ale jen tělo duchovní. aniž potřebujeme rozjímat nebo provádět sádhanu. V té době nemá být tělo rušeno. Když na to nestačí se svými silami. Proto je nauka Bardo thödolu velmi prospěšná. přichází a naslouchá. snadno ovlivnitelné. aby se dosáhlo účinku (vtiskování).

která neumožňuje okamžité vysvobození. Tak jogínové. kteří se dotkli velikého prázdna nebo nejvyšších božských stavů. ale poznal pomocí jógy alespoň vyšší stavy. Ale všichni lidé nejsou jogíni. jistě k němu přilne a zachytí se ho ihned. Když je pozná za života v těle. Bude tedy osvobozen již na prvních stupních přechodného stavu. Osvobozuje tajnou stezkou ty. přítomnosti. nedotknou se ostatní procesy smrti jeho vědomí. jakmile mu svitne v okamžiku. (213) Touto vybranou naukou dosahujeme buddhovství v okamžiku smrti. i kdyby jej pronásledovalo sedm krvežíznivých psů. ale umožňuje hromadění zásluh. která by tuto předčila. takže bude v tu chvíli osvobozen. východisko. má člověk pomocí jógického úsilí poznat nejvyšší prázdno. Ty. Hluboké srdeční krůpěje nauky o bardu.me. Člověk by neměl zapomenout na její význam a slova. Ti. budoucnosti) nauku. což je sambhógakája. kdo milují spravedlnost a jsou spravedliví. což též ovlivňuje jejich tzv. kdy umírá. Kdo nedospěl k poznání velikého prázdna. 236 . jsou tímto úplné. jehož hodnota bude zvýšena vztahy k velikému prázdnu — a to je stav zvaný nirmánakája. Na jejich základě pak mohou pochopit prázdnotu a tím získají předpoklad budoucího vysvobození. kdo mají špatnou karmu. Jsou jen lidmi s vyššími nebo nižšími tendencemi. mohou se upamatovat ve sféře bohů. mohou být zachráněni ihned nebo na prvních stupních barda. (214) Zde končí Tibetská kniha mrtvých. pak „upamatování“ na tomto stupni nechá projít vytrženími k formování ve smyslové bytí. Zachytí-li se ho. u koho převládá tendence ke stvoření. jakmile bude procházet dobrými druhy vytržení. (206) Jak jsem již řekl. pozná nejvyšší skutečno ve formě stavů a sil. I kdyby hledali buddhové tří časů (minulosti. jež osvobozuje vtělené bytosti. jejichž prostřednictvím může být vrácen zpět k velikému prázdnu a skončit život ve stavu dharmakája. zvané Bardo thödol. povahově shodné se stavem dharmakája. nenašli by ji.

od toho. Je založena na zkušenostech mystiků. co je časné. Západní kontinent však je kontinentem inteligentních lidí. kteří se na tuto cestu nevydali proto. jejichž pomocí bychom chtěli dospět k poznání. ovšem jen za předpokladu. abychom dospěli k objektivnímu poznání. že popisuje skutečnosti a nikoli teorii. která je přivede ke zrodu ve sférách bohů nebo mudrců. musili dokázat to. ti se mohou zcela osvobodit rozeznáváním toho. . aby unikli světobolu. . co je věčné. Mohli bychom si přát. že svou bytost učinili předmětem zkoumání jako vědecký materiál. že ukájení smyslových požadavků znamená stálé splétání provazu nekonečného utrpení. Bardo thödol je výsledkem objektivního postupu při zkoumání životních záhad. mají truchlivé vyhlídky. kteří dovedou pochopit. zachovají si vždy objektivitu. že stejně vědec jako mystik si na mentální úrovni může počínat jako člověk úzkoprsý. že lidé postižení těžkou a zlou karmou budou pravděpodobně muset sestoupit do velmi nízkých stavů. aby mravní zřetele vstoupily do vážnosti. Snad právě proto se celý západní kontinent stal pesimistickým k psychologickým úvahám. Jeho původci. před něž jsme neustále stavěni. nikoli technické. jak mi potvrdila má vlastní zkušenost. (207) Řeč textu může být mnohým lidem útěchou. V nich přímými zkušenostmi dospějí ke zjištění. (208) Hodnotu nauky o bardu činí tak vysokou to. a že když to dokáží. Ježto však je thödol těžko přístupný a lidí obeznámených s touto naukou velmi málo. že je pro oba druhy lidí nezbytné. a proto přijímá jiný způsob hledání — technický. že se setkají s učením thödolu. proto musí být technický způsob řešení neúspěšný. je snadno pochopitelné. aby do pozorování nevměšovali své cítění. kdo přijali destruktivní filozofii o „nejlepším způsobu života“ v podřizování se živočišným zřetelům. Pak se rozhodnou k tomu. To znamená. jakmile se poněkud zamyslíme nad životem. že se na této cestě zastaví a začnou vytvářet karmu. Úvahy samy jako prostředek k řešení životní problematiky by nám ovšem nikdy nepomohly.A tak jenom ti. že pokládali svou 237 . ale aby prozkoumali záhady života. Záhady života jsou však psychologické. Dovede pochopit.

bytost za velké X. Duševní hladina náležící do podvědomí je stále bičována z karmických předpokladů bez závislosti na denním vědomí. že zkoumali živou bytost. Byli tu ve výhodě. myšlení a cítění. od něhož duševně abstrahovali a pak teprve sledovali neustálé a spontánní změny jejího vědomí. podléhající zákonu o měnící se výšce psychicko-fyzického napětí. když je bytí zničeno smrtí. jejíž psychické změny jim nemohly uniknout. jehož dokonalým vyřešením bude to. i když je snadno můžeme učinit primárním. K technickému zkoumání je třeba život z bytosti nejdříve vypudit a pak můžeme zkoumat mrtvou hmotu. To ukazuje žití jako pulsaci. Lidé našeho kontinentu nevěří józe. A to byl důvod. proč ji prozkoumat mohli. a my se jen v této situaci můžeme naučit toto napětí sledovat. zcela zastaveno a to. abychom je mohli sledovat i tehdy. Stopování záhad živo238 . nebo jako látka v rozkladu. Denní vědomí je pouze průvodním faktorem bytí. a přece se jim nepodaří rozřešit problematiku bytí a života. Pozorujeme-li bytost dlouhou dobu. že psychické stavy a změny nejsou kvalitativně nevyčerpatelné. aniž v ní najdeme sebenepatrnější stopu latentní psychické přirozenosti. problém. že všechny tyto změny jsou závislé na organismu a nikoli na denním vědomí. Tato skutečnost potvrzuje nauku o bardu. Vůle a denní vědomí může do této pulsace zasahovat jen tehdy. když uvědomování a tím i jáství přesáhne hranice vrozených vlastností. Kromě toho lze zjistit. že se stává zřetelným. Přitom jako vedlejší podrobnost odhalili bardické procesy. chová se hmota buď jako minerál. co jsem nazval psychickým stavem. neboť i při nejvyšším stupni odpoutání od vlastní bytosti je zachováno spojení s vědomím. které lze řešit společně se změnami základními. Jen zaživa se napětí psychické bytnosti vzdouvá do té míry. ale že je jen malý počet základních změn a kromě toho řada změn podružných. Chybí-li fyzikální potenciál. že celý problém života je spíš fyzikální než chemický. bytost vlastní. který je podmíněn stavy a napětími duchovního rázu. Mohou však učinit cokoli jiného. Ostatně je možno říci. co jsem nazval pulsací. nemůže nám uniknout. člověk se nám tím ukazuje jako jev. A to je problém jógy. se rozplyne v samém univerzu. Nabudeme tím nezbytných zkušeností k tomu.

nemůže přece ani v nejmenším ovlivnit nejsvětějšího Boha. Proto může karma konat své dílo. Proto je možno chválit tento Veliký thödol. aby tuto malou bytost uzpůsobila k poznání absolutna. Pozorujte se a ve správném čase a místě opatrně zasahujte do psychických stavů a změn a poznáte. že i ďáblové touží po životě. Tato touha působí konflikt mezi tím. Ale běda! Stejně to všechno. Proto ať již putuje kamkoli. Zvítězí-li touha po životě. Naříkají-li lidé v tu dobu v blízkosti mrtvoly.. vyjma ateistů věřících ve zničení. (211) Jakmile začne vytékat krev a nažloutlá tekutina z chřípí mrtvoly. (209) Mohlo by se také říci: co znamenají lidské skutky před nejvyšším majestátem? Malé lidské strasti a starosti. kde mu svitla dobrá naděje. i nejvyšší a nadpomyslitelné utrpení malé lidské duše. neexistuje. přetavovat. duše nejhorší z nejhorších. jak se o tom zmiňuje text. není ničím před jeho tváří. A pokud vím. jehož jsme v nitru odleskem. vrací se i bardická bytost zpět jen pro zklamání. doufajíc v pomoc radou. že se uvolňují životní síly. Ale tato karma by to nečinila. že Bardo thödol obsahuje chvályhodnou a realistickou nauku. z nichž nám je dodnes dostupná pouze metoda psychologická. co je v člověku transcendentní a tím. vždy lne k místu. může se dostavit i strašné utrpení a očišťování. ovlivní to 239 . Jsou-li však na tomto místě přítomni jenom lidé nevědomí. lpící na své existenci jako na nejvyšší skutečnosti. dar to karmy jako nemilosrdné síly Zákona mechanického vyrovnávání porušené rovnováhy. Vím totiž. vždycky se vrací zpět. která by toužila jen po zničení jako prostředku ke zlomení ostnu karmy očišťující bytost. Je po nich nutno pátrat metodami fyzikálními. tak malých při srovnání s všehomírem. pokud jde o osvobozující nauku. rozlučovat. (210) Jakmile se bardické tělo uvolní od těla fyzického. aby vytvořily bardické tělo. co je v něm bezprostředně pomíjivé. kdyby tu nevystupoval další činitel. spojovat atd.ta chemickou cestou je proto možno pokládat za naprosto chybný postup. je to znamením. totiž touha po věčném a šťastném životě. všechna lidská bída pocházející jen a jen ze lpění na pozemských věcech.

Svatost (vysoce mravný život) je již sama výsledkem snah 240 . že je to situace přirozená a vyskytuje se vždy a všude. že je to tak správné. Ale neznamená to. Thödol ji zakládá na pochopení. a přece to k ničemu nepovede. kdo by mohli vidět. Jiným. vše prováděné v jednom okamžiku. může toho využít ve svůj prospěch i proti karmě určující mu jiné cesty bytím. kdo může poučovat silou svého ducha na základě zjišťování momentální situace mrtvého člověka. ovšem daleko méně účinným prostředkem. co se právě děje. Např. jestliže vám nevzejde pochopení skutečnosti. kdo jsou blízko mrtvoly. pochopí. víra v Boha člověka psychicky uzpůsobuje k pojetí vyšší jednotky. kdy má zaseté semeno vzklíčit a úroda dozrát. nechť se s ní tedy smíří. a proto ti.vstupní moment bardického bytí. Nechť tedy ti. nemusí zoufat. že jeho intelekt v latentním stavu hned nemizí. viděl jsem bardickou bytost stát v nohou vlastního mrtvého těla a projevovat zděšení nad tím. Snad i to je zaviněno karmou. kdy musí přijít výsledky našich mystických a duchovních snah. Tento případ jsem vpředu uvedl. A tak je tomu i v mystice. je víra. představa mrtvého člověka a modlitba za jeho blaho. stejně nelze stanovit. že by se ostatní lidé museli stát jejími nástroji. kdo poctivě mysticky pracují. Kdo je takto dlouho otevřen transcendentnu. Jakmile někdo zná stav věcí podle pravdy. Vzhledem k tomu působí čtení thödolu s myšlenkou na mrtvého člověka proto. aby mrtvý člověk v prvních fázích barda byl zděšen. jednak uskutečňováním. (212) Jedním z těchto způsobů a snad nejlepším z nejlepších je přítomnost někoho. musí být osvícen. Ale pozor! Pochopení skutečnosti se rodí z hlubin bytosti velmi pomalu. Můžete provádět mystická cvičení po eony. (214) Jako rolník nemůže stanovit. (213) Osvobozující nauka působí jednak pochopením. když hledí na nepochopitelnou situaci. Nebo by ti. i když nemohou být s výsledky své snahy spokojeni. při němž uskutečňuje svatost. než kterou je několik smyslových jevů. kterou mu lidé zpestřují pláčem a naříkáním? Právě toho jsem byl svědkem. Ale člověk by neměl přihlížet k výsledkům svého mystického úsilí. mohli usoudit. již člověk za svého života vytvořil.

DOSLOV KOMENTÁTORA Původně jsem měl v úmyslu zachovat v celé knize naprosto neosobní postoj i při tak obtížném tématu. že nejsou mravně dokonalí. že je nejlépe. 241 . Proto usilujme o bezúhonnost a pilně studujme pravé duchovní nauky. KOLOFON Rukopis je zakončen následujícími sedmi verši lamy nebo pisatele. neboť požadavky světa a Ducha jsou mnohdy protichůdné. které se dostaví ještě před okamžikem tělesné smrti. A nedočkaví lidé již svou nedočkavostí dokazují. jako je právě tibetská mystika. kdo se nemůže dočkat výsledků svého duchovního úsilí. stejně jako se člověk setkává s ovocem zlovolnosti. základními zásluhami z něho matky oněch živých bytostí bez ochrany. kéž je tato kniha příznivým příslibem. že lidská osobnost má být pokořena a jedině spisy mají být vyvyšovány před zraky žijících bytostí — svoje jméno nezaznamenal. jsou jen pro silné lidi. když se dobrý výsledek dostaví až v okamžiku jeho smrti. který ho sestavil. Každého. Poznámka: verše Kolofonu jsou v anglickém originálu uvedeny na konci knihy na závěr přílohy. i když po něm netouží nebo v ně raději nevěří. mohu poučit. Jinak je s tím veliké trápení. Je nutno uvážit. Je též možno říci. kéž ctnost a dobrota jsou všemi způsoby zdokonalovány. Výsledky přenechme rukám božím nebo osudu. První je duchovní výsledek. který však — věrný staré lamaistické nauce. najde její ovoce. Kéž jsou přesazeny do stavu buddhy mým dokonale čistým záměrem při psaní tohoto díla. Zde končí rukopis Bardo thödolu. druhé citový. že schopnost prohlédat neznamená blaženost.a kdo v ní setrvává. Kéž svět osvěcuje zářící nádhera příznivého příslibu. že významné výsledky duchovního úsilí.

Všechna vysvětlení k tibetské mystice jsem založil na vlastních zkušenostech. Proto člověk. Sledují se přitom síly a napětí. Ty mohou být předmětem diskuse jen tehdy.Když jsem však viděl. že bych takto mohl ve čtenáři vzbudit myšlenku. A právě to je bezúčelné. Tak se stalo. Tato skutečnost až nebezpečně přibližuje mystika k mechanistickému názoru na život. hájí existenci Boha. který z určitých důvodů přijal církevní názory. když se ze zásvětí nikdo nevrátil? Při sledování psychických vzdutí však otázka „před smrtí“ a „po smrti“ vůbec nepřichází v úvahu. které jsem zde uvedl na podporu tibetských mystických zřetelů. kdo lne k materialismu. jak může kdo vědět. aby vše. jejichž funkce se nezdají být závislé na existenci denního vědomí. Táž zdánlivě racionalistická Evropa chce řešit veškeré záhady života v prosekturách a pověrečně se vzdaluje poctivého jógického způsobu zkoumání. protože oba zastávají jen přijatý názor. bude vždy existenci Boha popírat. tak tvrdě a bezvýhradně odmítající mystické školení. Tibetská mystika se tedy našim lidem může zdát něčím jako „terra incognita“. že se konfrontují jen názory přijaté. Když se tyto dva druhy lidí sejdou a začnou debatovat o životním názoru. že od svého původního úmyslu upustím. mohou se jen hádat. i když je založena na racionalistických postupech a prostých psychologických faktech. že zde vytvářím jen myšlenkové konstrukce. kdežto ten. se celá utápí v mysticismu nebo v diletantismu. který vůbec nemluví o pochodech zaživa. bylo přijato jako tvrzení vážné a na pravdě se zakládající. Proto je možné lidem mystické zkušenosti pouze předkládat. ale jen o pochodech smrtných a posmrtných. rozhodl jsem se. Evropa. Přitom však je mým přáním. Před tímto názorem ho chrání 242 . Veškerou kritiku odkazuji čtenáři samému jako jeho vlastní problém. Týká se to zejména nauky Velkého thödolu. alespoň pokud jde o poznání a užívání podmíněnosti žití a bytí. Kdo ze světských lidí by si v této souvislosti nepoložil hned otázku. co jsem řekl. že bude čtenář nucen zaujmout stanovisko i k některým mým zkušenostem. jež tak skvěle zapadá do rámce psychologických zákonitostí. když vážený kritik prošel stejnou disciplinou. nikoli o nich debatovat. Všechny repliky a dupliky založené na úvahách jsou vždy jen „mluvou do větru“ a přitom je jisté. co se děje po smrti.

Proto není jevu. Všechna individua a jiné jednotlivé jevy přírody se jeví jako vypukliny na nekonečné hladině kosmického napětí. lpění na životě. Z hlediska tohoto aspektu psychické přirozenosti se všechno jeví jako závislé na absolutním kvantu energie. tak i v hlubině své nezřetelnosti. pudů. Tu náhle zjistí. Může totiž pozorovat. jak tomu bylo až dosud. které je jak ve smrti. Tady se ukazuje.stopování projevů vědomí. A tak tu stojíme před kontinuitou celého stvoření. totiž karmě. z přesvědčení a jiných psychických jevů. že bude schopen zjišťovat sám sebe jako jednu z pozorovaných vln a docílit i toho. ale jako uvědomovacích okamžiků nebo jevů. Nikoli tedy vědomí jako jevu statického. že „povstal“ jako nová možnost uvědomování v jiném. že formou prožitku bude moci stopovat výsledek zániku této vlny. tak i za svého života pouhou pulsací periferních vibračních jevů a kvalitativně závisí na předchozích zřetelích udávajících tón jeho hnací síle. Stavem svého vědomí může způsobit. abychom vnímali své bytí jako neměnný typ. Mizení souvislé řady těchto impulsů je jenom potlačením jejich amplitudy. které známe pod pojmem „zachování energie“ a které pocházejí ze chtíčů. zatím co na jednom místě mizí. které se dějí uvnitř této látky samé. Dospějeme-li v analytickém pozorování tak daleko. která se v následujících okamžicích znovu rozvíjí do původní formy z předpokladů nižších. začneme je vnímat jako síly. a proto se zdá být nemožné najít spolehlivou dělící čáru mezi individuem a celkem. na základě předchozího zániku obnoveném stavu. po smrti. A zjistí též. totiž zaživa. která se projevuje ve dvou aspektech: předně psychickými projevy a potom jako účinná energie. přestoupíme z oblasti fyzické do oblasti psychické. objevují se na jiném místě vždy v přibližně stejné charakteristice a prostředí. napětí a přechodné stavy. že v této oblasti není smrti. Tímto zjišťováním se však všechny možnosti pozorujícího člověka nevyčerpávají. jímž je eventuálně bytí. Vědomé zážehy se jeví jako impulsy. že vědomí pojaté jako „látka“ zachovává svou kvalitu jak na vrcholu svého zážehu. Tato „látka“ se ukazuje být jevem kosmickým. nýbrž jen změna formy. který nazýváme smrtí. že místo toho. jakýsi druh přenosu napětí. 243 . ale jen podmínečně. že nezaniká s konečnou platností.

v březnu 1955.Když projde kursem výzkumu. Těmito zkušenostmi jsem podložil každé tvrzení v této knize a přál bych si. že nauky mluvící o reinkarnaci jsou založeny na skutečnosti. kdo touží po poznání tajemství života. Její projevy byly vystopovány přímými zkušenostmi. aby se její poučky staly dobrým vodítkem těm. pocházejícími ze správně použité psychologie. 244 . vidí. V Řečici.

PŘÍLOHY 245 .

TABULKA den buddha jeho barva říše 1. Vairóžana bílá „Všeprostupující světelné kruhy“.) a ženští (ž. Praha 1991.) bódhisattvové bytostní složka její barva typ moudrosti její barva sansárový stav jeho barva typická neřest blankytná voda bílá východ vadžra slon Buddhalóčana (m.) 246 . resp. Odeon.) Lásja Pušpa tvar bílá zrcadlu podobná moudrost bílá peklo matná kouřová nenávist vědomí blankytná moudrost sféry dharmy blankytná bohové matná bílá nevědomost (Citováno podle Tibetské knihy mrtvých v překladu Josefa Kolmaše.) Kšitigarbha Maitréja (ž. Vadžrasattva Akšóbhja blankytná „Dokonalá radost“ její barva element jeho barva světová strana emblém zvíře družka doprovázející mužští (m. „Hustě uspořádaná“ [prostor (nam-mkha’)] [blankytná] střed kolo lev Ákášadhátvíšvarí 2.

) Ákášagarbha Samantabhadra (ž.) Vadžrapáni Sarvanivaranaviškambhin (ž.) Avalókitéšvara Maňdžušrí (ž.DHJÁNIBUDDHŮ 3. Amóghasiddhi zelená „Nahromadění nejlepších skutků“. Ratnasambhava žlutá „Plná lesku“ 4. Amitábha červená „Blaženost“ 5.) Gandha Nrtja představivost zelená moudrost uskutečňování činů zelená polobohové matná červená závist žlutá země žlutá jih klenot kůň Mámakí (m. „Dovršenost nejlepších skutků“ zelená vzduch zelená sever dvojvadžra harpyje Samajatára (m. resp.) Gíta Álóka vnímání červená moudrost rozlišování červená hladoví duchové matná žlutá chtíč 247 .) Mála Dhúpa cítění žlutá moudrost stejnosti žlutá lidé matná modrá pýcha červená oheň červená západ lotos páv Pándaravásiní (m.

Amitábha 23. Vadžrapáni 26. Lásja 10. Dharmarádža (Citováno podle Tibetské knihy mrtvých v překladu Josefa Kolmaše. Indra 40. Odeon. Maitréja 13. Buddhalóčana 11. Šrnkhala 32. Samantabhadrí Buddhové a jejich družky 3. Páší 31. Jamántaka 34. Akášadhátvíšvarí 5. Praha 1991. Ankuša 30. Avalókitéšvara 20. Sarvanivaranaviškambhin 9. Samantabhadra 19. Dhúpa 21. Pándaravásiní 24.) 248 . Gandha 28. Mámakí 18. Samantabhadra 2. Hajagríva 35. Samajatára Doprovázející bódhisattvové 7. Kšitigarbha 8. Maňdžušrí 25. Amóghasiddhi 12. Álóka 27. Pušpa 15. Nrtja Strážcové a strážkyně bran 29.MANDALA POKOJNÝCH BOŽSTEV která se podle Tibetské knihy mrtvých zjevují v prvním týdnu v čhöňi bardu Nejvyšší buddha a jeho družka 1. Gíta 22. Vidžaja 33. Akášagarbha 14. Amrtakundalin 36. Ghanta Mudrci šestera sfér sansára 37. Šákjasinha 42. Vémačitra 41. Akšóbhja 6. Ratnasambhava 17. Vairóčana 4. Mála 16. Dhruvasinha 38. Džválamukha 39.

Šánti 33. Čaurí 13. Sengdongma 30. Gaurí 12. Vjághrímukha 21. Bhakšiní 44. Ratnakródhéšvarí 8. 26. Indrání 42. Ankuša 28. bílá Vadžrí 56. 16.) 249 . Karmakródhéšvarí 15. Phagdongma Íšvarí Východ Jih 31. žlutá Vadžrí 2. Rati 45. Čandra 35. Maháhastiní 54. Vétálí Pišáčí 19. Lóbha 40. Sinhamukha 20. červená Vadžrí 58. Rákšasí Strážkyně bran (jogínky) 55. Šrgálamukha 22. Duldongma Západ 43. Ratnahéruka 7. 24. Padmakródhéšvarí 10. Danda 36. Váráhí 52. Praha 1991. 18. Vasurakša Sever 49. Buddhakródhéšvarí 4. Kumárí 41. Vadžrí 32. Mahášrí Buddhahéruka 3. Brahmí 38. Vájudéví 50. Nárí 51. 17. Mahábála 46. Vadžrahéruka 5. Rákšasí 37. Pramóha 14. Karmahéruka Gaurí 11. Padmahéruka 9. Varunadéví 57. Vadžrakródhéšvarí 6. Káma 48. Mahádéví 39. Amrta 34. Pukkasí Ghasmarí Čandálí Šmašání Grdhramukha Kankamukha Kákamukha Úlumukha 29. 23. Rákšasí 47. Odeon.MANDALA HNĚVIVÝCH BOŽSTEV která se podle Tibetské knihy mrtvých zjevují v druhém týdnu čhöňi barda Hérukové a jejich družky 1. Švánamukha Strážkyně bran 27. 25. tmavozelená Vadžrí (Citováno podle Tibetské knihy mrtvých v překladu Josefa Kolmaše. Vadžrí 53.

bar-do) „uprostřed dvou“ nebo „mezi dvěma“. sféra obydlená bytostmi podrobenými svým pudovým složkám. aura (z lat.) bludný duch nebo duch zemřelého ovládaný pudovým já.) bájný kontinent na západ od duchovní hory Méru. většinou v rozmezí 7–49 dnů. nadpozemský.VYSVĚTLIVKY ádikája (sans.) osvícená. Bódhgaja místo ve státě Bihár. Kr.) oblast. svět bez tvaru. vznešený.) hvězdný. kandidát buddhovství.) vrstva.) pán. kde Buddha dosáhl probuzení. Bardo thödol (tib. stav mezi okamžikem smrti a okamžikem nového vtělení. alóka (sans. nekonečno. tj.) zlý duch. žil 563–483 př.) sféra. asuralóka (sans.) bez tvaru.) Brahmova dutinka ústící v ústech nad patrem. arúpadhátu (sans. zánik světa. Buddha (sans. asura (sans. akášagarbha (sans. poloha bez tvaru. 250 .) „osvícený“. Tibetská kniha mrtvých. buddha (sans. svět asurů.) probuzená bytost. probuzená bytost prostoupená indiferentismem s nádechem neosobního soucitu se vším. v buddhismu též kladné bytosti. bhúta (sans. arúpa (sans. totéž co dharmakája (viz tam). nižší bohové žijící na svazích duchovní hory Méru. „ten. trvá různě dlouho. co žije.) zánik. jehož cíl je naplněn“. arúpalóka (sans. bhagavan (sans.) prvotní projev nejsoucna.) v mystickém smyslu fosforescence obklopující každý jev. Bar-do thos-grol) „Vysvobození v bardu skrze naslouchání“. brahmarandhra (sans. démon.) „lůno nebes“. Aparagódáníja (sans. bódhisattva (sans. astrální (z lat. bardo (tib. „probuzený“ princ Gautama Siddharta.

) nebeská víla. dharmadhátu (sans. první fáze posmrtného mezistavu od okamžiku umírání. Čhos-ňid bar-do) posmrtný „stav prožívání pravé podstaty jevů“ po skončení čhikhä barda (viz tam). čisté transcendentní bytí buddhy.) „pravda o sobě“. Buddhovo učení. čhikhä bardo (tib.) „král zákona“. symbol nekonečného soucitu a dobroty. věčné bytí. Vadžrapáni) „nositel žezla“ (viz dordže). déva (sans. patron Tibetu. dharmakája (sans. Čänräzig (tib. dharma (sans. bytnost jsoucnost. bytost tvor. stvoření. Spjan-ras-gzigs. bytostnost soubor fyzických a psychických složek. dhjánibuddhové (sans. Čagnadordže (tib. další viz sambhógakája a nirmánakája. 251 . stav „pravdy samé o sobě“. meditace. hněvivý aspekt djánibuddhy Vairóčany. buddhi (sans.. Akšóbhja. moudrost. podstata. nejvyšší ze tří mystických těl podle mahájánského buddhhismu. trvá zpravidla tři a půl dne. přízvisko boha smrti. dhjána (sans.) „moudrost pocházející z prázdna“. v prvních sedmi symbolických dnech defilují „pokojná božstva“ v následujících sedmi „hrozivá božstva“. Amóghasiddhi. vědomím vybavená procesující struktura. Amitábha. vzniklí z rozjímání kosmické moudrosti (Ádibuddhy): Vairóčana.) první z pětice héruků (viz tam). jejž člověk zpravidla klamně pokládá za bytost. Avalókitéšvara) bódhisattva „Pronikavého pohledu“. Ratnasambhava. sans. dharmarádža (sans. existence.) inteligence. čhöňi bardo (tib. ‘Čhi-kha‘i bar-do) „stav okamžiku smrti“.Buddhahéruka (sans.) „nebeští“ buddhové.) „tělo pravdy“.) rozjímání. soudce mrtvých. osoba. zákon.) bůh nižšího řádu. sans. dákiní (sans. myšlenka. rozum. zdánlivě statická čili neprocesující bytnost.

dhjániové viz dhjánibuddhové. proto jsou jejich sídla symbolem pomíjející iluze. stol. Kagjüpa (tib. Rdo-rdže-’čhang. džhána (sans. v indické mytologii božský pěvec.) psychický nerv (kanál). „krev pijící a plameny hořící“. který se vine po levé straně páteře od rozplozovacích orgánů po levé chřípí. ida (sans. vadžra) rituální žezlo. hrnec) zadržení dechu.) jógický spánek. dordže (tib. aby ji mohl požívat (viz mantra). podle hinduismu trvá jedna kalpa 4 320 000 let a stejně dlouhé je období neprojevu. džívanmukta (sans. hromoklín. sans. elementální bytosti zosobněné přírodní živly (vzduch.) bájný světadíl jižně od duchovní hory Méru. 252 . karma (sans. voda. héruka (sans.) vnor. sans.) hrozivý bůh. oheň. gandharvové sídlí v oblacích. Bka‘-rgjud-pa) mystická škola tibetského buddhismu. lájajóga (sans. Vadžradhara) „Držící dordže“ — jeden z bódhisattvů v doprovodu dhjánibuddhy Amóghasiddhiho. kankaní mantra (sans.) magicky proměňuje potravu obětovanou zemřelému tak. Dib-pa-nam-sel) „Objasňovatel temnoty“. hrozivý aspekt dhjánibuddhů (viz tam).) „ jedlík vůně“. sgrub-thabs) rituální vyvolávání duchů.) jóga založená na koncentraci s tendencí k naslouchání.) „vykoupený zaživa“. země).) světové období od stvoření určitého světa do jeho zániku. jóganidra (sans. po Kr. karman = čin) zákon univerzální kauzality.) tělo. kalpa (sans. rdo-rdže. které se v dešti rozpouštějí.) duchovní učitel. zřetězení příčin a následků. gandha (sans. založená v 1. kumbhaka (sans. světcem Marpou. Džambudvípa (sans. Dordžečhang (tib. polovině 11. guru (sans. dubthab (tib. Dipanamsel (tib. gandharva (sans. kája (sans.) vůně.

) „Velká cesta“ nebo „Velké vozidlo“. směr buddhismu rozšířený na sever a severovýchod od Indie Mahákála (sans. svět prétů. Milaräpa (tib. lóka (sans. naraka (sans. bytost žijící na rozhraní nirvány. materia prima (lat. Méru (sans. mahájána (sans. Mára) zosobněné zlo. kruhovitě uspořádané obětiny. do Tibetu tuto nauku přinesl v 8.) cesta k duchovnímu osvobození pomocí manter.) „mořský lev“. pingala.) prvotní látka. přelud. „Velký černý“) hněvivý aspekt bódhisattvy Avalókitéšvary.) oblast. mantrajána (sans.lemurové (sans. příslušník sekty Kagjüpa. sans. Máró (pálij.) psychický nerv (kanál). posvátná slabika nebo magická formule.) peklo. préta (sans.. nirmánakája (sans. Mi-la-ras-pa) tibetský světec a básník. mytologická obluda. mudra (sans. kruh) kruh. v němž se provádí obřad. žil 1040–1123. Makara (sans. který se vine po pravé straně páteře od rozplozovacích orgánů po pravé chřípí. strašidla.) modlitba. zobrazení kruhově uspořádaných božstev. který se zachycuje v organismu složeném z živých buněk. jednotka) v duchovním pojetí životný prvek. monada (z řec. prétalóka (sans.) prostor. 253 . psychický nerv viz ida.) duše zemřelých.) strašidlo. nirvána (sans. mantra (sans.) bájný světadíl východně od duchovní hory Méru. stol po Kr. Púrvavidéha (sans.) duchovní hora tvořící svislou osu země. trvale hladové bytosti s obrovským břichem a malinkými ústy. mája (sans. mandala (sans.) klam. lidský buddha. pingala (sans.) „zázračně transformované tělo“. místo.) vyvanutí.) gesto ruky se symbolickým významem. vykoupení ze životní žízně. Padmasambhava z Indie.

trapista člen mnišského řádu nazvaného podle francouzského opatství La Trappe. zcela probuzený. sangha (sans.) ponoření mysli.) démoni živící se lidskými mrtvolami. sipä bardo (tib.) jógické síly. nikoli ztotožnění s absolutnem. světců apod. 254 . rúpadéva (sans. působení. bývá v Tibetu nošen jako talisman.) mnišská obec. viz též dharmakája a nirmánakája.rákšasa (sans.) vzhled. řád se vyznačuje přísnou kázní a povinnou mlčenlivostí. vytržení. symbolický den posmrtné bardické existence při hledání znovuvtělení. v němž je zachován určitý objekt a jehož výsledkem je poznání v konkrétních věcech.) samádhi (viz tam). siddhi (sans. stúpa (sans.) takto se chovající = buddha. sádhana (sans.) stavba v podobě jehlance nebo kupole nad ostatky buddhů. případně s ním spalován. srid-pa‘i bar-do) posmrtný „stav vznikání“.) vzhůru srdce.) dojem.–49.) oblast forem. rúpadhátu (sans. vkládán jako amulet zemřelému do hrobu. savikalpa samádhi (sans.) „tělo dokonalého vybavení“. siderický dvojník hvězdné tělo evokované bytosti z nadsvětských sfér.) znovuvtělení. dosažení.) uskutečnění. tvar.) náboženská pojednání buddhismu a hinduismu. sansáró (pálij. sansára) věčný koloběh zrozování a umírání. tathágata (sans. šišja (sans. sans. forma. sursum corda (lat.. sambhógakája (sans. sanskára (sans. samádhi (sans.) text sestávající převážně z manter (viz mantra).) bůh ve tvaru. rúpa (sans. znamená projevenou moudrost. zaujímá 15. Tahdol (tib.) žák. reinkarnace (z lat. tantry (sans. Tára sanskrtské jméno tibetské bohyně Dolmy. mnišský řád.

žijící buddha. Uttarakuru (sans.) vtělený tzv. kde sídlí bódhisattva Maitréja.) bájný světadíl severně od duchovní hory Méru. 255 . fantom vytvořený tibetským mystikem vtisknutím jasné představy do prostoru. vadžra (sans.trikája (sans. Trojice též Tři klenoty: Buddha.) „trojí tělo“. sambhógakája. Velký slitovník viz Čänräzig. tulpa (tib. nirmánakája (viz tam).) magická podoba. totéž jako tibetský výraz dordže. žezlo — hromoklín. tulku (tib. blesk. obec jeho stoupenců — sangha (viz oba termíny). jeho učení — dharma. Tušita (sans. v němž se projevuje buddhovství: dharmakája.) diamant.) buddhistické nebe.

Evans-Wentze The Tibetan Book of the Dead (Oxford University Press.Květoslav Minařík Tajemství Tibetu II Tibetská kniha mrtvých (Bardo thödol) Tibetské texty z knihy W. Nadace Květoslava Minaříka. Zora Šubrtová Vydal CANOPUS. dotisk 1996 Stran 256 Tematická skupina 02 Sazbu zhotovil Zdeněk Wagner – Ice Bear Soft. Praha Vydání první. London 1927) přeložil Stanislav Kulovaný Vydavatelská řada PŘÍMÁ STEZKA Svazek 11 Odpovědná redaktorka PhDr. Y. Praha .

Sign up to vote on this title
UsefulNot useful