Laboratorní práce z metrologie MH

Metrologie hmotnosti
Teoretická část
Hmotnost jako základní fyzikální veličina je vlastnost, kterou se projevuje hmota (nositel této vlastnosti). Hmotnost se projevuje setrvačností a gravitací. Metrologie se zabývá měřením konstantní klidové hmotnosti ve smyslu speciální teorie relativity. Hmotnost je vlastnost, kterou můžeme dostatečně přesně měřit (stejně jako délku, čas ovšem mnohem přesněji) a tak valná většina přesných měření v chemii je založena na měření hmotnosti. Měření hmotnosti se skládá ze tří operací: 1. určení zdánlivé hmotnosti měřeného tělesa na základě údajů vah, tj. vážení, 2. určení hodnot ovlivňujících veličin (teplota, tlak a vlhkost vzduchu), 3. výpočtu hmotnosti z naměřených údajů. Vážení je tedy určení zdánlivé hmotnosti měřených těles. Výsledkem vážení je hodnota zdánlivé hmotnosti měřeného tělesa, která se na indikačním zařízení vah vyjadřuje v jednotkách hmotnosti. Metody vážení: • metoda přímého vážení je vážení přímým srovnáním, při které se výsledek vážení určuje pomocí vyvažovacího zařízení, zpravidla bez zjišťování chyb vah i závaží, metoda nekompenzuje nerovnoramennost vah, nejčastější metoda vážení, nejrychlejší, vhodná při poměrovém vážení (tj. výsledek (např.složení) závisí na poměru dvou hmotností, ale zatížená chybami, v metrologii nepoužitelná, • metoda dvojího vážení (Gaussova) je metoda vážení přemísťováním na rovnoramenných pákových vahách, při které se vážené těleso vyvažuje závažím, potom se vymění strany a znovu se vyvažuje, metoda kompenzuje a zjištuje nerovnoramennost vah, je nejpřesnější, • metoda substitučního vážení (Bordova) je metoda vážení nahrazováním (substitucí), při které se vážené těleso vyváží tarou a pak se vážené těleso na nosiči zatížení nahradí závažím a vyváží; hmotnost závaží se volí tak, aby údaje indikačního zařízení byly v obou případech blízké, kompenzuje, ale nezjišťuje nerovnoramennost vah, • metoda konstantního zatížení (Mendělejevova) je metoda vážení nahrazováním, při které se všechna vážení provádějí při konstantním zatížení blízkém horní mezi váživosti vah, kompenzuje, ale nezjišťuje nerovnoramennost vah, má výhodu při určitých rutinních činnostech. Váhy jsou měřicím přístrojem pro určení hmotnosti těles. Pro určení hmotnosti měřených těles je možné využít jejich gravitační nebo setrvačné vlastnosti. V metrologii i v laboratorní praxi využíváme výhradně gravitačních vlastností měřených těles. Údaj vah je úměrný korigované tíze měřených těles, korigovaná tíha je výsledná síla působící na měřené těleso, které je v hmotném prostředí a je v relativním klidu vzhledem k Zemi. Skládá se ze tří složek : z gravitační síly (přitažlivosti), z odstředivé síly vznikající v důsledku rotace Země kolem své osy (i pohybem sluneční soustavy ve vesmíru) a ze vztlakové (aerostatické) síly. Vzhledem k použitému principu lze váhy využívající gravitace rozdělit na pružné váhy a pákové váhy. Pružné váhy se používají ve zvláštních případech, buď jako mikrováhy nebo pro vážení ve vakuu, ale také pro vážení velkých hmotností, sila sypkých materiálů, vagóny. U těchto vah je údaj přímo závislý na místním tíhovém zrychlení a je nutno s ním počítat, většinou kalibrací na místě. Pákové váhy jsou váhy používané jak v metrologii, tak také v laboratorní praxi. Nejčastějším případem jsou rovnoramenné váhy a to ve formě laboratorních vah označovaných jako „praktikantské“(též „přesné“), váhy analytické a váhy etalonové. Závažové váhy jsou pákové váhy, na kterých se měřené těleso vyvažuje kladením potřebného počtu závaží na nosič závaží. U rovnoramenných vah je zdánlivá hmotnost tělesa rovna hodnotě závaží. U pákových vah není údaj přímo závislý na místním tíhovém zrychlení. Váhy s řadivými závažími jsou pákové váhy s vyvažováním měřeného tělesa řadivými vyvažovacími závažími, vestavěnými v odvažovacím zařízení. Běhounové váhy jsou pákové váhy, na kterých se měřené těleso vyvažuje změnou působiště tíhy jednoho nebo několika neměnných závaží, tzv. jezdců (nebo běhounů) na vahadle. Váhy využívají metody kompenzační (moment měřeného tělesa je vyvážen momentem závaží, ukazovatel váhy slouží pro určení míry kompenzace) nebo metody výchylkové (hmotnost se určuje podle výchylky ukazovatele váhy). Různé konstrukce analytických vah využívají nebo kombinují uvedené možnosti. Dále váhy dělíme na váhy s automatickou činností, tedy na váhy, na kterých se vážení a s ním spojené operace provádí bez účasti obsluhy a na váhy s neautomatickou činností, tedy váhy na kterých se provádí vážení nebo alespoň jedna s ním spojená operace zásahem obsluhy. Nepočítáme-li operace spojené s vážením a uvažujeme-li jenom vyvažování, pak váhy třídíme na váhy s automatickým vyvažováním (rovnovážné polohy se dosahuje bez zásahu obsluhy), váhy

váhy pro vážení drahých kovů. Klasifikace vah: • Třída přesnosti I. užívaná pro klasifikaci a ověřování vah. váhy vysoké přesnosti. váhy se stupnicí s pomocným indikačním zařízením e je zvoleno výrobcem. technologické váhy a váhy pro domácnosti. pro analogovou indikaci nebo b) rozdíl mezi dvěma po sobě jdoucími indikacemi. • váhy „střední přesnosti“. metrologické váhy jsou etalonové váhy nejvyšší stálosti při vysoké citlivosti. maximální počet není určen. vyjádřené počtem ověřovacích dílků Největší dovolené chyby Třída I Třída II Třída III ±0. dříve „váhy třídy přesnosti 3“ nebo „váhy běžné“. Ověřovací dílek (e) je hodnota vyjádřená v jednotkách hmotnosti. že e = 1 mg! U vah vyšších tříd je doporučeno výrobcům určení ověřovacího dílku pomocí výrazu: d < e ≤ 10d. Váhy bez stupnice jsou váhy nevybavené stupnicí očíslovanou v jednotkách hmotnosti.1 g ≤ e.je-li 0. .je-li 0. pak minimální počet ověřovacích dílků je 5 000 a maximální počet je 100 000. kde e = 10k kg. Pomocné indikační zařízení může být jen u vah tříd I a II a je to buď zařízení s jezdcem. Z hlediska přesnosti dělíme váhy do čtyř tříd přesnosti: • váhy „zvláštní přesnosti“. Určení ověřovacího dílku. U vah třídy I s d < 1 mg platí. Rozsah váživosti je rozsah mezi horní a dolní mezí váživosti. jsou zásadně rovnoramenné a netlumené. 0. „technické váhy“. označují se značkou II v oválu. sem patří obchodní váhy lepší jakosti v obchodech. kde k je kladné nebo záporné celé číslo nebo nula. což je maximální statické zatížení. Váhy se stupnicí jsou váhy dovolující přímé čtení celého nebo dílčího výsledku vážení. označují se značkou I v oválu (nebo v elipse. sem patří analytické váhy a etalonové váhy. dolní mez váživosti je 100e. Hodnoty největších dovolených chyb při prvotním ověřování: Pro zatížení m. pak minimální počet ověřovacích dílků je 100 a maximální počet je 100 000.001 g < e ≤ 0.5e 200 000 < m 20 000 < m ≤ 100 000 2 000 < m ≤ 10 000 Hodnoty největších dovolených chyb při používání jsou dvojnásobkem největších dovolených chyb při prvotním ověřování. označují se značkou IIII v oválu. . • váhy „vysoké přesnosti“. • Třída přesnosti II. sem patří „praktikantské váhy“. dolní mez váživosti je 20e. od které lze na vahách zjistit a číselně vyjadřovat hmotnost měřeného tělesa s chybou nepřesahující dovolenou chybu správnosti. Počet ověřovacích dílků (n) (váhy s jedním rozsahem) je podíl horní meze váživosti vah (Max) a hodnoty ověřovacího dílku e: n = Max/e . Dolní mez váživosti (Min) je hranice. které mohou váhy unést bez trvalé změny svých metrologických vlastností. na dálku ovládané. Dále je u vah uváděna nosnost (Lim). dříve „váhy třídy přesnosti 2“ nebo „váhy přesné“. nikoliv v kruhu!). Pro rozdílné typy vah se ověřovací dílek určuje různě.001 g ≤ e. dolní mez váživosti je 50e. Proto je třeba o jejich třídě rozhodnout podle dále uvedených vlastností. nebo doplňkové indikační zařízení nebo indikační zařízení s odlišeným dílkem (viz norma). váhy zvláštní přesnosti. Skutečná hodnota dílku (d) je hodnota vyjádřená v jednotkách hmotnosti a) rozdíl mezi hodnotami odpovídajícími dvěma po sobě jdoucími značkami stupnice. minimální počet ověřovacích dílků je 50 000.s poloautomatickým vyvažováním (obsluha mění rozsah vyvažování) a váhy s neautomatickým vyvažováním (rovnovážné polohy se dosahuje činností obsluhy). pro číslicovou indikaci. dříve „váhy třídy přesnosti 4“ nebo „váhy hrubé“. sem patří obchodní váhy horší jakosti na tržištích a váhy ve ztížených pracovních podmínkách.05 g. do které lze na vahách zjistit a číselně vyjadřovat hmotnost měřeného tělesa s chybou nepřesahující dovolenou chybu správnosti. zejména podle skutečných a dovolených chyb. označují se značkou III v oválu.5e 0 ≤ m ≤ 50 000 0 ≤ m ≤ 5 000 0 ≤ m ≤ 500 ±1e 50 000 < m ≤ 200 000 5 000 < m ≤ 20 000 500 < m ≤ 2 000 ±1. Váhy dříve vyrobené nejsou označeny nyní používanými značkami I až IIII. dříve „váhy třídy přesnosti 1“ nebo „váhy jemné“. váhy v lékárnách a váhy pro technické analýzy. podle následujícího předpisu: váhy se stupnicí bez pomocného indikačního zařízení e = d. . • váhy „běžné přesnosti“. Horní mez váživosti (Max) je hranice. zařízení pro interpolaci čtení (nonius). váhy bez stupnice e je zvoleno výrobcem.

12 0.10 0.2 5 1g 0.030 0.Metrologické vlastnosti vah: Citlivost k je pro danou hodnotu měřené hmotnosti podíl změny pozorované proměnné l a odpovídající změny měřené hmotnosti M daná vztahem: k = ∆l/∆M. 1. (1.3 10 mg 0. mg 1 kg 1. Dovolené chyby hmotnosti závaží jsou uvedeny v následující tabulce.025 0.10 0. 4 III.010 0. III 4. Práh pohyblivosti (dříve necitlivost) je pro dané zatížení hodnota nejmenšího přívažku.25 Jak je vidět z tabulky. který při jemném položení nebo odstranění s nosiče zatížení (tedy s misky vah) způsobí rozeznatelnou změnu indikace.06 0. I.6 2.5 25 100 200 g 0. I 2. kde n je celé číslo.050 0. Závaží mohou být jednotlivé nebo v sadě. Závaží je zhmotnělá míra (ztělesněná míra). které se navzájem shodují.04 0. jako výchylka hrotu jazýčku (v mm) nebo výchylka hrotu jazýčku v dílcích pomocné stupnice. 5)· 10n kg.025 0. Nákres vahadla klasických analytických vah je na obr. Vhodné přiřazení třídy váhy a závaží je uvedeno v tabulce: třída závaží: třída váhy: 1 I je-li n ≥ 200 000.8 200 mg 0. 2 I je-li n < 200 000.6 100 mg 0.015 0. Justování je takové seřízení vah. tzn. Toto seřízení provádí obsluha. také rozmezí hustot použitého materiálu.12 0.08 0. Jmenovitá Dovolené chyby hmotnosti pro uvedené třídy přesnosti závaží hmotnost 1. třídy. Opakovatelnost vah je jejich schopnost poskytovat výsledky.5 20 10 g 0. mg ±.5 50 mg 0.08 0.25 0.75 2. porovnáváme-li větší počet . při kterém se může měnit i geometrie vahadla.080 0. 3 II. U vah se stupnicí s kontinuální indikací je citlivost rovna podílu délky dílku i a hodnoty dílku stupnice d.20 0. III a IV ovšem bez umístění v oválu. Závaží v sadě se může skládat z jedné nebo několika dekád (tj.25 0. Jsou možné i jiné způsoby obsazení dekády.4 1.15 0.10 0. Složení dekád sady může být např. podobné dovolené chyby jako pro závaží platí i pro sekundární etalony hmotnosti. Protože citlivost může záviset na zatížení. uvést do definované vodorovné polohy pomocí libely nebo olovnice. nula nebo záporné.040 0.0 20 5g 0. U některých vah je třeba seřídit i nulovou polohu a případně i rozsah (nebo citlivost). mg ±.4 20 mg 0. které jsou rozděleny také do pěti tříd s označením: Ia. II 3.5 1.012 0.5 10 2g 0. Substituční metoda je zvlášť výhodná.008 0. Před použitím je třeba váhy seřídit.5 7. IV 5 závaží ±. desítkových násobků nejmenšího závaží).060 0. mg ±. 5 IIII. pokud je tatáž zátěž položena několikrát a prakticky stejným způsobem na nosič zatížení za poměrně stálých zkušebních podmínek. kladné.3 1. Podle ČSN 17 7805 se hmotnostní etalony a provozní závaží rozdělují do 5 tříd přesnosti. mg ±. 2. Zkoušení závaží jednotlivě: Zkoušení jednotlivých kusů závaží porovnáním s etalonem můžeme provádět některou ze tří uvedených metod (nikoliv metoda přímého vážení).0 5 500 mg 0. změřenou závislost citlivosti na zatížení pak nazýváme křivkou citlivosti vah. II.20 0.5 1. Pohyblivost je schopnost vah reagovat na malé změny zatížení. Závaží dělíme podle přesnosti do 5 tříd.5 5 15 50 200 500 g 0. toto provádí autorizovaná firma a nikoliv uživatel.5 5 30 50 g 0.05 0. 2.8 2.30 1 3 10 50 100 g 0.15 0.020 0. drsnosti povrchu i jiné charakteristiky) odstupňované podle tříd přesnosti.15 0. Norma určuje technické požadavky těchto závaží (hlavně dovolené chyby hmotnosti). Pozorovaná proměnná může být udána jako: úhel (ve °). Dovolená chyba hmotnosti etalonu I řádu je stejná jako dovolená chyba hmotnosti závaží 1. která v průběhu používání reprodukuje jmenovitou hodnotu hmotnosti.03 0.30 1 3 30 20 g 0.

• chyby závaží vmontovaného ve váze (zvláště vypadnutí vmontovaného závaží ze závěsu!). Odtud lze odvodit vztah pro výpočet hmotnosti měřeného tělesa:    Z = + G −  ⋅ vz G Z  G Z   m m m m ρ ρ ρ kde je: G . Nyní se k údaji hmotnosti nebo údaji chyby připojuje ještě i údaj jejich nejistoty. V tomto případě naměřené hodnoty zpracujeme na základě vyrovnávacího počtu. aby na základě známé hmotnosti největšího závaží bylo možno stanovit hmotnosti ostatních závaží sady.skutečná hmotnost závaží. Vážení provedeme opět jednou ze tří doporučených metod.skutečná hmotnost váženého tělesa. Přesnost výsledku měření hmotnosti je ovlivněna: • systematickými chybami váhy. tření pohybujících se částí. např.hustota váženého předmětu. • dělení stupnice sklonného rozsahu. Souborná zkouška závaží: Při souborné zkoušce porovnáváme závaží nejen mezi sebou. Mendělejevova metoda je zvlášť výhodná. Podle způsobu zpracování výsledků rozlišujeme dva typy souborných zkoušek: • počet nezávislých porovnání (rovnic) je stejný jako počet neznámých hmotností (tzv.závaží stejné hmotnosti. Určení hmotnosti ze zdánlivé hmotnosti (redukce vážení na vakuum. ρvz . • prach na miskách a na vahadle. Před vážením (i po vážení) si zapíšeme údaje teploty. mZ . • počet nezávislých porovnání (rovnic) je větší než počet neznámých hmotností. chyba hmotnosti jezdce. porovnáváme-li jednotlivá závaží sady se sadou etalonů. Celkovou chybu závaží vypočítáme jako součet jeho odchylky od etalonu a systematické chyby etalonu. Z rovnováhy na vahách plyne: G = Z. • nestálostí a náhodnými vnějšími vlivy. uvolněná součást vah). prasklý břit. Z . rychlé uvolnění aretace. dostaneme skutečnou chybu hmotnosti zkoušeného závaží. kdy je třeba navázat násobky a díly na jednotku hmotnosti kg a vytvořit tak etalony větších nebo menších hmotností. do protokolu zapisujeme body obratu (tří nebo čtyř). Jestliže hustota etalonu je stejná jako hustota závaží.hustota vzduchu. • rozdílem zemské přítažlivosti. poškozené nebo znečistěné lůžko. je nutno ve zkušebním listě použít formulace: Zdánlivá hmotnost zkoušeného závaží (uvést hustotu) při porovnání s etalonem o hustotě (uvést hustotu) a při hustotě vzduchu (uvést hustotu vzduchu) je: 100 g + 2. Jednotlivé kusy závaží musíme přesně identifikovat. nutný počet vážení). korekce na vztlak): Na rovnoramenných vahách porovnáváme jen tíhy a dostaneme údaj zdánlivé hmotnosti (tedy hmotnost zmenšenou o hmotnost vzduchu. . chybná aretace. • dělení a poloha jezdce. Odchylky tohoto závaží od nominální hodnoty budeme označovat (2) a (2)*. mG . ale i v účelně zvolených skupinách.hustota závaží. Hlavní zdroje systematických chyb vah jsou: • nedodržení převodu vahadla. nečisté závaží). do protokolu uvedeme identifikační (tj rozlišovací) znaky obou kusů závaží. Princip souborné zkoušky se používá v etalonáži hmotnosti. Jinak dostaneme jen zdánlivou hmotnost. ρG . dvě závaží stejné nominální hmotnosti 2 g budeme označovat [2] a [2]*. který těleso vytlačuje).5· 10-4 g.tíha váženého předmětu.tíha závaží. ρZ . atmosférického tlaku i vlhkosti. Nestálost a náhodné vnější vlivy vážení: • nestálost nulové polohy a nestálost rovnovážné polohy při určitém zatížení (chybná instalace vah a jejich seřízení. • chybami skutečné hmotnosti závaží (zvl. Pokud výsledky nekorigujeme na vztlak vzduchu. • vztlakem vzduchu působícím na závaží i měřené těleso. Postup volíme obvykle tak. Není-li zkušební váha tlumená. přesnost výsledku bude větší než v předchozím případě a zjistíme i nejistoty jednotlivých hmotností. kterou musíme korigovat na vztlak vzduchu.

průvan. 0550-82. nastavení nuly. Řídicí veličinou je rovnovážná poloha vahadla. výrobce AND.č. Mechanická část vah je regulovaná soustava. Max: 500 g. paralaktická chyba. přichází do elektronického regulátoru PID. výrobce Chirana Strašnice. Chyby způsobené rozdíly zemské přítažlivosti: ovlivňují hlavně měření na elektronických vahách. Na tyto váhy lze nahlížet také jako na regulační obvod. magnetické a elektrostatické vlivy. výrobce ZPA Košíře (dříve Meopta).2. 3520. Nosič misky tvoří s vodicími rameny paralelogram. vymezená štěrbinou vahadla vzhledem ke snímači polohy (6 a 7). Důsledkem použitého principu (na rozdíl od dvouramenných vah) je závislost údaje na tíhovém zrychlení. Snímač polohy vahadla 14 se skládá ze světelného zdroje 6. e = d. Vodicí ramena jsou k nosiči misky a k základu vah přichycená pomocí pružných kloubů 12. • chyby hmotnosti závaží. v. výrobce Meopta Košíře. • Váhy typ HF-2000G-EC.1 g. závaží a vážení. Umožňují též přenos digitálního signálu a přímé napojení na PC. • Předvážky CHIRANA P3/200. Chyby ovlivňující korekci na vztlak: • nepřesnost stanovení hustoty vzduchu (teplota. Proto používáme i váhy horších jakostí. kterým je vahadlo spojené s nosičem misky 9. typ 397. přetlumené váhy. Na levém konci vahadla je koncový závěs 8 (pružný kovový pásek).č. protizávaží 4 a štěrbinu 5 snímače polohy 14. • nerovnoměrný počáteční rozkmit vah (malý nebo velký). vlhkost). třída přesnosti II (v oválu). Nosič misky přenáší zatížení z misky 10 na vahadlo (přes koncový závěs 8). Tato odchylka je zobrazena signálem z fotodiody. Cívka vahadla 3 se nachází ve vzduchové mezeře permanentního magnetu 13. v. Pokrok vědy a techniky (i metrologie) je právě založen na znalosti a důvtipu. citlivost 5 mg (není udáno na jakou indikaci. • neznalost přesné hustoty závaží. Laboratorní zařízení: Výuka metrologie hmotnosti neznamená nutně pracovat jen se zařízením nejvyšší přesnosti (na to ani namáme finanční prostředky). A&D INSTRUMENTS Ltd. nicméně se stále více používá v obchodě i v laboratořích. kdy lepší zařízení se konstruuje pomocí zařízení běžných vlastností. Min: 0. • neznalost přesné hustoty váženého předmětu. Analytické váhy pak mají misku MAV a vnitřní kalibrační závaží KZ. • Váhy analytické typ Meopta A1/200.. chyba čtení. 0103077. d = 0. d = 0. Max: 21000 g. n=2000.1 mg. ceny). ale i v případech nahodilých změn tíhového zrychlení v důsledku vlivů z okolí. v. včetně moderních analytických vah. Určení (nebo ověření deklarované) přesnosti vah. 129 133 18. • Technické váhy T1/500. čímž je možno měřit i časové závislosti procesů na základě změny měřené hmotnosti. Kompenzační proud je tedy mírou zatížení a tím i měřené hmotnosti. regulovanou veličinou je poloha vahadla. který mu umožňuje jen svislý přímočarý pohyb. dýchání na váhu. asi dílek). Vahadlo 1 je zavěšené na pružném závěse 2 k základu vah (šrafované části obrázku).č. Zadání práce: 1. štěrbiny vahadla 5 a fotosnímače 7. Vahadlo nese kompenzační cívku 3. kýváni misek vah při vážení. typové číslo 154 03. Proto se váhy musí kalibrovat na pracovním místě. měření rozdílu hmotnosti i výpočet hodnot veličiny vázané na hmotnost známým vztahem (např. který je uchycen ke kostře vah. Pak by totiž mnohé z důležitých vlastností vah a závaží nebyly pozorovatelné nebo průkazné. jehož akční veličinou je proud procházející kompenzační cívkou 3 a také rezistorem Rz. Znalý dokáže i s horším a lacinějším měřicím zařízením více. Tyto váhy umožňují provádět s naměřeným údajem matematické operace. . Princip těchto vah je zřejmý z obr. Pákové váhy s elektromagnetickou kompenzací zatížení Tento druh vah označovaných jako elektronické váhy nepatří mezi metrologické váhy.č.5 g. Napětí na rezistoru Rz (úměrné proudu) se převádí v A/D převodníku na digitální údaj a po zpracování v mikroprocesoru je zobrazeno na displeji D. než neznalý se sebelepším zařízením. v. Max: 200 g. Max: 200 g. tárování. přesné váhy mají vnitřní kalibraci. Poloha nosiče misky je v prostoru zabezpečená pomocí vodicích ramen 11a a 11b. tlak. která se musí použít nejen při přemístění vah. aby byly deklarované vlastnosti a jevy pozorovatelné a měřitelné. Regulační odchylka je rozdíl mezi skutečnou polohou vahadla a polohou vymezenou snímačem.• změna teploty. Min: 5 g.

pak po aretaci sundejte závaží a zjišťujte nulovou polohu. Pro určení přesnosti vážení použijte vztah pro výpočet celkové nejistoty typu B. vyvážení vah. mezitím vždy provádějte aretaci. Měřením zjistěte citlivost vah pro zatížení 0 g až 100 g s krokem 10 g. pravé čtení p a druhé levé čtení l2. Spočítejte také směrodatné odchylky pro jedno měření. 7. zjištění nulové polohy vah a její nejistoty pro různý počet stanovení nulové polhy. • určete počet ověřovacích dílků (n). pak hodnota nulové polohy se počítá podle vzorce ((l1 + l2)/2 + p)/2. počítané ze dvou zdrojů. Odaretování vah provádějte opatrně. příliš odchylné hodnoty nulové polohy eliminujte a nahražte novým měřením. vah a závaží. že rovnovážná poloha bude mimo rozsah pomocné stupnice. zjistěte jejich dovolené chyby a proustým součtem pak dovolené chyby pro celé závaží (absolutní i relativní). 4. Tyto směrodatné odchylky odpovídají nejistotě typu A. (seřízení analytických vah). totéž pro tři měření a pro deset měření. zda dva údaje odečítáte vlevo nebo vpravo. tj. • z přesnosti vah a závaží určete nejistotu vážení (tj. Přestože nezáleží na tom. Prověďte měření rovnovážné polohy třikrát vždy s aretací a průběžně počítejte hodnotu rovnovážné polohy. Zjistěte citlivost vah v rozsahu zatížení 0 g až 100 g a citlivost vyjádřete graficky. 2. Pro obojí váhy určete přesnost vah. Postup při vážení. Spočítejte průměrnou hodnotu nulové polohy. Proveďte vyvážení vah podle olovnice nebo libely a seřízení nulové polohy (u analytických vah i seřízení rozsahu). závaží a vážení na základě deklarovaných vlastností: • určete skutečnou hodnotu dílku vah (d) z experimentálně zjištěné citlivosti. misky by se neměly kývat do stran. doporučuje se uvažovat nulu vlevo. Rozkyv vah by měl odpovídat výchylce jazýčku o 5 až 10 dílků na každou stranu. Bude-li označeno první levé čtení vah l1. Všechna měření zapisujte. Vzhledem k nepravidelnosti kyvů po doteku nebo po odaretování se doporučuje pominout první rozkyv vlevo a uvažovat až rozkyv druhý nebo další. Zjištění (ne)rovnoramennosti vahadla. Nulovou polohu zjistěte celkem desetkrát. nutný počet měření (jen výpočet). v případě potřeby je možno u těchto vah tento rozkyv vhodně upravit jemným dotekem ruky na misku vah. rovnovážná poloha vah není totožná s polohou nulovou. Pak doplňte jedno ze závaží (na stranu s menší hmotností) o určitý přívažek tak. Nulové polohy z kyvů počítejte průběžně. Praktikantské váhy jsou váhy netlumené. odaretujte a nechte chvíli kývat. • určete ověřovací dílek vah (e) podle informací v teoretické části. Zkouška jednoho závaží. vzhledem k menší pravděpodobnosti chybného odečtu a počítání diferencí. že máte těleso o hustotě 1000 kg/m3 a jeho zdánlivá hmotnost byla zjištěna vážením. Údaj praktikantských vah byl 97. měření zdánlivé hmotnosti). (jen výpočet) . Polohu jazýčku vah odečítejte na pomocné stupnici. 8. seřízení vah. 3.46 g. aby se břity usadily do lůžek. • určete přesnost odpovídajícího závaží. • určete dolní mez váživosti. 6. Do středu obou misek vah budete vkládat příslušná závaží. Pracovní postup: 1. Protože hmotnost obou závaží stejné nominální hodnoty nemusí být stejná. 9. aby se rovnovážná poloha změnila asi o pět . V případě potřeby použijte i závaží z další sady (mosazné závaží). vzhledem k čtení o nižších hodnotách se doporučuje použít dvoje čtení vlevo. 3. Přestože nezáleží ani na tom. Příprava vah k měření.redukce vážení na vakuum). rozpisem na jednotlivé kusy. 5. Souhrnná zkouška sady závaží s etalonem. údaj analytických vah byl 97. Kdyby se hmotnosti lišily tak. Měření hmotnosti (oprava vážení na vztlak . zejména označení třídy vah a hodnoty ověřovacího dílku e. • určete horní mez váživosti (Max).4580 g. zda nulu stupnice uvažuje uprostřed nebo vlevo (pro všechny úkoly!).2. Předpokládejte. Váhy jsou bez stupnice (ve smyslu stupnice opatřené údaji hmotnosti). Nulovou polohu vah zjisťujte metodou tří kyvů. Při nákupu potravin v samoobsluze se prohlédněte váhy. • určete třídu přesnosti vah. • určete největší dovolenou chybu vah (absolutní a relativní). doplňte závaží malými zlomky pro změnu rovnovážné polohy do pomocné stupnice. Před zjišťováním nulové polohy zatěžte váhy hmotností 100 g na obě misky.

Z rozdílu obou průměrných rovnovážných poloh a přívažku počítejte citlivost. Tím si ověříte opakovatelnost vašeho měření. Výsledek vážení (zdánlivá hmotnost závaží Z) se pak vypočte metodou lineární interpolace z obou hmotností. tyto údaje porovnejte s chybou dovolenou. spojte je lomenou čarou jako u korekčního grafu. jejichž nominální hodnoty považujte za hodnoty konvenčně pravé. U vah musí být známá nulová poloha. Tímto způsobem se přesvědčíte o stálosti vah. Graf závislosti citlivosti vah na jejich zatížení zpracujte běžným způsobem. 6. interpolací získáte hodnotu závaží Z2. Proveďte vážení se zkoušeným závažím M (tj. Pro nesprávné váhy (s chybou nerovnoramennosti) platí z podmínky rovnováhy pro první vážení vztah: M ⋅ l1 = Z 1 ⋅ l 2 takže M = l 2 ⋅ Z 1 = k 21 ⋅ Z 1 l1 Podobný vztah platí i pro druhé vážení (s kalibrovaným závažím M na pravé misce vah a etalonovým závažím Z2 na levé misce vah). Pro obě rovnovážné polohy počítejte průměry ze tří měření. pak musí platit buď a’ < a0 < a’’ nebo a’ > a0 > a’’. Toto měření nové rovnovážné polohy opakujte také třikrát. Vhodně se využívá metody půlení.lesklé. Pak proveďte vážení se zkoušeným závažím M na pravé misce vah a s etalonovým závažím na levé misce vah. Je-li nulová poloha a0 a první rovnovážná poloha a’. Porovnejte graficky hodnotu původní nulové polohy vah (průměr z 10 měření) s její rožšířenou nejistotou (ku = 2) s nově zjištěnou hodnotou polohy vah (průměr ze 3 měření) s její odpovídající nejistotou (lze použít nejistotu z měření v bodě 1 zadání). Toto měření proveďte současně s bodem 5. které bude zkalibrováno) na levé misce vah a s etalonovým závažím na pravé misce vah. Výsledná zdánlivá hmotnost zkoušeného závaží M bude: M = Z1 ⋅ Z 2 ≈ Z1 + Z 2 . 2 Výsledkem kalibrace bude skutečná hmotnost závaží a jeho chyba. Pak se provede změna hmotnosti závaží (přidáním nebo ubráním) tak. Jako etalon použijte závaží ze sady niklované . z obou rovnovážných poloh a z polohy nulové. Proveďte zkoušku jednotlivého závaží 100 g ze sady mosazného technického závaží na základě Gaussovy metody vážení. jaké chyby se dopustíte nahrazením geometrického průměru průměrem aritmetickým. závažím. Vypočítejte také. Velikost závaží Z se vypočte na základě lineární interpolace ze vztahu: Z = Z ′ + ( Z ′′ − Z ′) a0 − a ′ . Jako předmět vážení M bude 100 g mosazné závaží. odpovídající závaží Z’ a druhá rovnovážná poloha a’’. 4. jako závaží Z použijte 100 g a další závaží ze sady niklované . a ′′ − a ′ 5. nicméně bude stručně popsán. nebude-li závislost zřejmá. Z obou vztahů lze odvodit vztah pro výpočet zdánlivé hmotnosti (uvedený v předchozím bodě pracovního postupu) a také vztah pro výpočet korekčního součinitele nerovnoramenných vah: .lesklé. tj. Po proměření citlivostí až do hodnoty 100 g změřte znova jeden údaj ze středu rozsahu. odpovídající závaží Z’’. nebo je třeba ji zjistit. ve zhodnocení uveďte chybu opakovatelnosti (rozdíl) hodnoty citlivosti ve vybraném bodě. Na levou misku se klade vážený předmět. Do grafu pak uveďte průměrnou hodnotu z obou měření v jednom bodě. Pro zatížení 100 g zjistěte (ne)rovnoramennost vah. experimentální body proložte vhodnou závislostí. v případě velkého rozptylu je nespojujte a vypočítejte jen průměrnou hodnotu citlivosti (tuto použijte pro výpočet skutečné hodnoty dílku vah v bodě 1). na pravou misku závaží. čímž se dosáhne vyvážení s nejmenším počtem úkonů. Po proměření citlivosti znovu zkontrolujte nulovou polohu vah jejím trojím zjištěním.dílků a zůstala v rozsahu pomocné stupnice (doporučuje se přívažek 5 cg). interpolací získáme hodnotu závaží Z1. Vyvažování se provádí buď ztotožněním rovnovážné polohy s polohou nulovou (což je pracnější) nebo dosažením rovnovážné polohy v blízkosti polohy nulové. aby nová rovnovážná poloha byla opět v blízkosti polohy nulové ovšem na opačné straně než předchozí rovnovážná poloha. další závaží (nebo přívažek) bude dvojnásobné nebo poloviční. Váhy se opatrně a jen do určité míry odaretují a zjistí se směr výchylka jazýčku a podle toho se závaží přidává nebo ubírá. Pracovní postup při vážení by měl být známý.

Informační zdroje: 1. 8. 10. ČSN 17 7805: Závaží s hmotností do 50 kg. 2. 10. 7. ČSN EN 45501+AC: Metrologické aspekty vah s neautomatickou činností. vážicích zařízení a závaží. 2 a 1 g. teplotu vzduchu 25 °C. 5. 20. ČSN 17 7001: Názvosloví vah. 3. Vypočítejte příklad na kalibraci sady závaží podle zadání. zanedbáte-li vztlak vzduchu. atmosférický tlak 740 Torr a relativní vlhkost 40%. . Jaké chyby (absolutní i relativní) se dopustíte. 2. sadu doplňte závažím 1 g z analytického závaží. Uvažujte hustotu závaží 8000 kg/m3. proveďte výpočet korekce na vztlak). Použijte Gaussovu metodu vážení. Výsledky porovnejte s hodnotami deklarovanými.k 21 = Z2 Z1 Tento korekční součinitel klasifikuje nerovnoramennost vah a používá se pro korekci hmotnosti při vážení s váženým tělesem M na levé misce vah. Pro zdánlivou hmotnost zjištěnou vážením na analytických vahách v bodě 1 pracovního postupu vypočítejte jeho hmotnost (tj. Proveďte souhrnnou zkoušku sady technického závaží (nutný počet vážení) pomocí etalonu 100 g (analytické závaží) a sadu 50.

Sign up to vote on this title
UsefulNot useful