P. 1
R.Rohr - Divý Muž

R.Rohr - Divý Muž

4.0

|Views: 255|Likes:
Published by Alan Jarkovsky

More info:

Published by: Alan Jarkovsky on Jan 25, 2011
Copyright:Attribution Non-commercial

Availability:

Read on Scribd mobile: iPhone, iPad and Android.
download as PDF, TXT or read online from Scribd
See more
See less

02/21/2014

pdf

text

original

Předmluva

Když mě nakladatelství St. Anthony Messenger Press požádalo, abych spolupracoval s Richardem Rohrem na knize o mužské spiritualitě, a navázal tak na naše předchozí knížky [The Great Themes of Scripture: Old Testament (Velká témata Písma: Starý zákon), 1987, The Great Themes of Scripture: New Testament (Velká témata Písma: Nový zákon), 1988 a Why Be Catholic? Understanding Our Experience and Tradition (Proč být katolíkem? Pochopení naší zkušenosti a tradice), 1989], začal jsem okamžitě číst veškerou dostupnou literaturu na toto téma. Nebylo jí však mnoho, protože o mužské spiritualitě toho bylo napsáno jen poskrovnu. Objevil jsem pouze čtyři knihy, vzniklé relativně nedávno, které byly svým způsobem prvními vlaštovkami zabývajícími se tímto tématem. Jsou to: What Men Are Like (Jací jsou muži) od Johna Sanforda a Georga Lougha (nakl. Paulist, 1988), The Intimate Connection (Důvěrné spojení) od Jamese Nelsona (nakl. Westminster, 1988), A Man and His God (Muž a jeho Bůh) od Martina W. Pablea (nakl. Ave Maria, 1988) a Toward a Male Spirituality (Za mužskou spiritualitou) od Johna Carmodyho (nakl. Twenty-Third, 1989). Z těchto čtyř se pouze jedna – ta od otce Pablea (který je stejně jako Richard františkán a exercitátor) – blížila tomu, co o mužích a jejich duchovním rozvoji chtěl sdělit Richard. Věděl jsem, že to, o čem Richard hovoří, je nové a důležité a že by to mělo být také publikováno. Takže jsem souhlasil s tím, že se do projektu pustíme. Tato kniha původně vycházela ze čtyř Richardových přednášek, které se konaly v rámci víkendových duchovních cvičení pro muže. Ženy přítomny nebyly, protože cílem těchto cvičení bylo zabývat se tématy, která se týkají především mužů, a také proto, že jednotlivé části byly vyhrazeny pro skupinová sezení, při nichž se mohli muži vyjádřit k otázkám, jimž by se v přítomnosti žen vyhnuli. Záměrem cvičení bylo vytvořit atmosféru, v níž mohly bezpečně vyplout na povrch jejich potlačované obavy, pochybnosti, naděje a sny, které by pak byly vyslyšeny a prodiskutovány v upřímném rozhovoru muže s mužem. Čtenáři této knihy budou možná chtít využít zde uvedených myšlenek podobným způsobem, a to buď individuálně, v mužské skupince, nebo i se svými partnerkami. Abych usnadnil takové meditativní využití tohoto materiálu, rozdělil jsem Richardovy výklady do jednotlivých oddílů, z nichž se každý zabývá jednou ústřední myšlenkou. Některé oddíly jsou delší a jiné kratší, ale čtenáři, kteří znají audiokazety, na nichž byl tento materiál poprvé uveřejněn, zjistí, že řazení témat je podobné jako u původních duchovních cvičení. Kazety, na jejichž základě vznikla tato kniha, nesou název A Man’s Approach to God (Mužský přístup k Bohu) a byly vydány nakladatelstvím St. Anthony Messenger Press v roce 1984. Avšak předtím, než jsme se pustili do práce na tomto projektu, mne Richard požádal, abych do knihy začlenil také nový materiál z relativně nedávných nahrávek, nesoucích název The Spirit in a Man (Duch v muži), které vydalo nakladatelství Credence Cassettes v roce 1988. Na počátku naší spolupráce jsem měl v úmyslu držet se co nejvíce Richardových vlastních slov, ale jak už Richard nyní ví, nedokázal jsem být naprosto věrný tomuto záměru, i když jsem se o to snažil. Naštěstí pro mne je Richard velmi chápavý spoluautor, a ujistil mě, že i přes určité změny ve formulacích (jeho dikce se velmi liší od mého psaného stylu) cítí, jak jeho myšlenky procházejí slovy, která jsou často má vlastní. Nicméně, jelikož Richardovi velice záleží na tomto tématu, rozhodl se přidat také několik dalších myšlenek vyjádřených svými vlastními slovy. Ty najde čtenář v kapitole šesté, sedmé, dvacáté první a dvacáté osmé a taktéž v doslovu. Doufám, že výsledkem je souznění dvou rozdílných hlasů. Joseph Martos

Úvod k přepracovanému vydání
Kdysi jsem se rozhodl, že budu zachovávat řeholní sliby. Ty první jsem jako františkán složil, když mi bylo pouhých devatenáct let. Věčné sliby jsem vykonal v jedenadvaceti a povolání ke kněžství jsem přijal, když mi bylo sedmadvacet. Dalo by se to dokonce nazvat přemírou slibů v životě tak mladého a nezkušeného člověka. A přesto se tyto sliby staly mou dobrou a nezbytnou „severní hvězdou“, která dosud řídí, udržuje a obnovuje můj život. Potřebuji tuto „severní hvězdu“, jinak se můj život stane „rákosem, kterým kývá vítr“ (viz Matouš 11,7). Nikolaj Berďajev, ruský mystik a filozof, řekl, že „vnitřní rozdělení pomalu ubíjí osobnost a dá se překonat pouze tím, že si člověk vybere, zvolí určitý předmět své lásky“. Dokud nemáme nějakého Pána, jsme zatíženi tím, že chceme patřit jen sami sobě a ocitáme se v pasti světa chvilkových zálib a nálad. Tak rozmarný a subjektivní je charakter světa, v němž žijeme. Je to osamělá a roztříštěná existence. Není divu, že se muži opět snaží nacházet svou „severní hvězdu“ a zasvětit svůj život takovým křesťanským mužským hnutím, jako je např. hnutí Dodržovatelé slibu (Promise Keepers). Vždy budeme potřebovat sliby i muže ochotné se znovu a znovu slibem zavázat. Sedm slibů pro katolické muže uvádím na konci tohoto oddílu. Podle mé zkušenosti je velká většina mladých mužů nejprve fascinována archetypem bojovníka. Bojovník je ta část muže, jež má své zacílení i odhodlanost, ale postrádá šíři, kterou se vyznačuje archetyp krále. Bojovník se musí podřídit dobrému králi, jinak se z něho stane jakási „neřízená střela“. Celou polovinu cesty zaberou muži setkání s archetypy mudrců a náročných milovníků. Dohromady tvoří čtveřice těchto archetypů vyrovnaného, kreativního a sebeusměrňujícího muže. To, co dnes nacházíme např. v hnutí Dodržovatelé slibů, je velmi dobrý a určitě potřebný výcvik bojovníka, ale už v menší míře pravého krále či mudrce. Můžeme zde najít i mnoho negativního z provinilého a nevyrovnaného milovníka. Toto hnutí ovšem nabízí užitečnou počáteční evangelizaci uprostřed sekulární a narušené kultury – tedy něco, co zoufale potřebujeme. A katolická církev ani ostatní velké křesťanské církve to nezvládají příliš dobře. Dovednost katolické církve se projevuje spíše v pozdějších fázích vnitřního sjednocování a zrání v Kristu, ale nemá smysl hovořit o rozjímání či sociální spravedlnosti s muži, kteří si Krista dosud nikdy nezamilovali. Amerika je země nových hnutí a myšlenek. Některé z nich jsou revoluční, jiné jsou pouhým „plácnutím do vody“ a další se dovolávají toho nejnižšího, co mají lidé společného. Všeobecně vzato, americké myšlenky a hnutí mají sklon k praktickému řešení problémů, pragmatismu a pokrokovosti. V porovnání se zbytkem světa se často zdá, že Amerika stojí v první linii na startu směrem do budoucnosti. Vytváříme nové trendy a zároveň úžasně rychlým tempem ničíme všechny tradice. Kvůli tomuto dvojsečnému „místu na špici“ nás mnohé jiné kultury nenávidí, závidí nám, kopírují nás a obdivují. Nyní je sféra naší působnosti a vlivu celosvětová, a to zejména díky americké nadvládě v oblasti masových médií. Bylo by dobré, kdybychom dokázali používat takovou moc s pokorou, moudrostí a milosrdenstvím. Jedním z úspěšných příkladů zmíněného amerického vlivu je fenomén sdružení Anonymní alkoholici (Alcoholics Anonymous – AA), které založil Bill Wilson se svými společníky v třicátých letech 20. století. Toto hnutí se jistě zapíše do historie jako specificky americký příspěvek k západní i celosvětové spiritualitě. Tak jak jsou Američané zvyklí, AA se vyhýbají jakékoli ideologii či fanatismu a jdou přímo k podstatě věci. A v tom spočívá i celý nový způsob utváření církve – s minimem organizačních struktur, v rámci podpůrného společenství existujícího za konkrétním účelem, s jasnými vyhlídkami a jednotlivcem, jenž je chráněn i osvobozen vírou a přístupností celé skupiny. Nyní tento postup, často v méně úspěšné formě, kopírují různé terapeutické, návykové, New Age a dokonce i evangelické komunity. Na mnoha místech už tato „paracírkev“ nahrazuje církev instituční. Svépomocné skupiny a studijní kroužky naplňují ve středu večer společenské místnosti kostelů mnohem více než účastníci bohoslužeb své svatyně v neděli dopoledne. Jak lze očekávat, tato hnutí s sebou přinášejí mnoho jak dobrých, tak špatných věcí. Mezi ty dobré patří skutečnost, že „módní hnutí“ v americké společnosti často představují první etapu skutečných duchovních cest. Nová duchovní hnutí často poskytují lidem příležitost pro první vyjádření svého hledání a nalézání, první zkušenost s uzdravením a nápravou, první setkání s bezbranností a odpuštěním a také, což je nejdůležitější, první reflexi Božího jména a Boží tváře. To si jistě zasluhuje úctu. Pokud evangelizace či konverze probíhá v katolickém kontextu, dochází k ní obvykle skrze určité osobní svědectví či intelektuální hledání Boha, méně často již prostřednictvím nějakého spontánního setkání. Máme totiž sklon nedůvěřovat příliš spontánnímu pojetí náboženství. Když už k němu ale dojde, zdá se, že stále více lidí pak energicky zavrhuje svou katolickou tradici, ačkoli by mohla být moudrým a trvalým prarodičem celé jejich duchovní cesty. Špatný vliv, který s sebou přinášejí nová paracírkevní hnutí, spočívá v tom, že mají sklon k bombastičnosti, chtějí

za každou cenu přilákat davy, mají malý smysl pro teologii a historii, příliš se nestarají o širší pojetí sociální spravedlnosti a často jsou v zajetí jednoho krátkého kulturního okamžiku a jeho momentálních problémů. Tato hnutí jsou příliš malá na to, aby se stala velkými církvemi. Křehké vnitřní já, s nímž máme co do činění v sekulární Americe, je lehce přístupné cizím myšlenkám, je proměnlivé a proteovské. (Proteus byl řecký bůh moře, jenž mohl podle libosti měnit své vzezření a vyhnout se všem konfliktům. Jen když byl pevně uchopen, vrátil se do své původní podoby a mluvil pravdu.) Postmoderní americký muž odtržený od historie a tradic má strach být pevně uchopen v jakékoli pozici. A co je ještě horší, má málo duchovních poznatků o svém původním tvaru, o tom, kým už v Bohu je. A proto nemůže pouze být. Musí neustále manipulovat s realitou, řídit ji a ovlivňovat. To funguje dobře ve světě obchodu, ale na cestě kříže je to katastrofa. Možná hnutí Dodržovatelé slibu správně usiluje o to, aby muži mohli být pevně uchopeni ve svém původním tvaru. To je jistě příznakem zdraví a obnovy. Avšak ona „fotbalová víra“, kterou dnes pozoruji u některých křesťanských mužů, má co do činění spíše s vyhráváním než s bláznovstvím Ježíšova kříže a jeho vzkříšením. Je to pochopitelné, uvědomíme-li si, kolik mužů je ubíjeno naší materialistickou a konzumní kulturou. Přijali jsme západní filozofii pokroku za náš de facto věroučný systém namísto „Jonášova znamení“, které Ježíš přislíbil jako své „jediné znamení“ (viz Matouš 12,39 a 16,4, Marek 8,13 a Lukáš 11,29). Také se cítíme ohroženi ženami, které, jak se zdá, si s námi v tomto přechodném období vyměňují pozice. Nyní jsou to ženy, kdo vnáší do kultury agresivitu, zatímco muži hledají pocity, dokonce přecitlivělost, jež kdysi spadaly výhradně do ženské domény. Tomu tedy říkám obrat o 180 stupňů! Jsme už unaveni ze své role bojovníků a objektů úspěchu, ale nemáme žádnou praxi ve vyjadřování svých pocitů a víry. Prvním nezbytným krokem musí být základní evangelizace, abychom se zbavili svého návyku na „velkou lež“ – a vytvořili nějakou alternativu. Bůh se k nám dostane jakýmkoli možným způsobem. Jsem vděčný za každého, kdo nás může učit. Existuje mnoho způsobů, jak pokleknout a políbit zem. Slzy, objetí a velkolepé skupinové bohoslužby jsou pro dnešní muže velmi potřebné – a jistě představují silný, ale opuštěný proud katolické tradice. Boha nemůžeme nacházet pouze v hlavě. Nevěřící Tomáš se o to pokusil, ale Ježíš ho vyzval: „Polož svůj prst sem…!“ (Jan 20,27) Potřeboval jsem svou „severní hvězdu“, aby mi pomohla jít dál mým směrem, vedla mě ven a vzhůru – pryč z Kansasu do země Oz. Jako mladý katolík jsem byl zbožný, konzervativní, idealistický a byl jsem si jist, že já (my) vlastním celou pravdu. Bylo dobré být mužem, příslušníkem bílého etnika, úspěšným Američanem a členem „té jediné pravé církve“, totálně popírajícím stinné stránky všech těchto identit. A tak mě Bůh, naštěstí, nikdy nenechal k „severní hvězdě“ dojít. Byla to pouze rozjezdová dráha, abych se dostal na cestu. Tato cesta mě vedla k Ježíši, mému Králi – „Ježíši, mému osobnímu Bohu a Spasiteli“, řečeno slovy evangelických křesťanů – a jejím smyslem bylo, abych přestal lpět na svém nároku na tentýž titul. Král je pánem celé říše reality. Čím více protivníků jsi schopen udržet pohromadě, tím více jsi králem. Čím více nepřátel dokážeš milovat, tím více jsi v jeho království. Čím více lidí stojících stranou můžeš zahrnout do svého světa, tím větší je tvoje vítězství. Skutečný král je dokonce tak velký, že může nechat svého bojovníka jít po svých, protože ví, že ho jejich vzájemný vztah opět přivede nazpět. Ježíš je Král králů. Jeho říše je dost velká na to, aby udržela pohromadě všechno – a beze strachu. Když vidím takové úžasné muže, vím, že Ježíš je skutečně jejich králem a nikoli pouhým maskotem jejich osobních královstvíček. Když ale vidím muže, kteří způsobují stále nové oběti a odstrkují druhé, vím, že Ježíšovo království ještě nepřišlo a že je to pořád ta stejná stará záležitost. Má slova by v takovém případě odrážela slova Ježíšova určená mladým bojovníkům, kteří ho chtěli v Getsemanské zahradě bránit před nepřáteli: „Pane, máme se bít mečem?“ ptali se. A Ježíš odpověděl: „Přestaňte s tím!“ (Lukáš 22,50–51) Žijeme v narušené kultuře i narušené instituční církvi. Všechny významné společenské instituce, které vždy držely naše smysluplné systémy pohromadě, jsou nyní otevřeně zpochybňovány: vláda, právo, organizované náboženství, vzdělávací systém, manželství i rodina. Nyní existují pro většinu mladých lidí pouze dva zprostředkovatelé smysluplnosti: ekonomický řád a média. Není divu, že jsou lidé vyděšení. Je pro ně zřejmým pokušením převzít veškerou moc, pak zabednit okna, provést rychlé, problémy řešící změny a znovu nastolit starý pořádek. To je tzv. neokonzervativní a restaurační přístup: zpět do minulosti, zpět k národní příslušnosti, zpět ke kořenům, zpět do „starých zlatých časů“ (které většinou nemají nic společného se skutečnou tradicí). Bohužel, přesně tohle Bible označuje za nevíru. Nejjednodušší a nejjasnější způsob, jak rozpoznat rozdíl mezi pouhým náboženským systémem a odvážnou, vzácnou povahou biblické víry, spočívá v tomto: náboženský systém má sklony ke kladení manažerských otázek ohledně pořádku, řízení, úspěchu a množství. Avšak biblický Bůh nás neustále vábí a volá až za tuto hranici: do prostoru, kde není zapotřebí předvídat a ovládat výsledky – což je také jediný způsob, jakým se můžeme naučit oprostit se od naší vypočítavé mysli a předat veškerou moc Bohu. Vlastně jsem toho názoru, že čím víc se potřebujeme starat o výsledky a řešit problémy jen podle svých vlastních měřítek nebo pádit k cílové pásce, tím více se ocitáme mimo říši biblické víry a stáváme se nepředvídatelně nebezpečnými. Jsou z nás neužitečné ratolesti, odříznuté od vinného kmene (viz Jan 15,5–6), nebo, řečeno Shakespearovými slovy,

vydáváme jen „zmatený rámus, který nic neznamená“. Nostalgie a strach nenapomáhají zdravému konzervatismu. Místo nich potřebujeme něco na způsob „radikálního tradicionalismu“, jenž většinou netěší ani konzervativce ani liberály. Pro současného amerického muže to jsou neuspokojivé a strach nahánějící zprávy. Cítí se mnohem pohodlněji v oblasti managementu, řízení či fotbalu než ve starodávné duchovní sféře. Bojovník nevstupuje klidně do noci exodu, exilu a Velikonoc. Je třeba ho to naučit, a to s autoritou, jinak tomu neuvěří. Bude hledat takové krále, kteří ospravedlní jeho malé a vypočítavé bitvy. Z tohoto důvodu mají v nejprvotnějších lidských kulturách zásadní a povinný charakter iniciační obřady pro mladé muže. Učitelé musejí být dědové (kteří již v sobě integrovali archetypy krále, bojovníka, mudrce i milovníka), neboť jinak nejsou skutečnými „stařešiny“; nemají žádné pozitivní životní zkušenosti, které by mohli předat mladým. Starodávný jazyk spirituality Jazyk první poloviny mužské životní cesty je jazykem vzestupu, vážného a nezbytného idealismu, jenž je typický pro všechny zdravé mladé muže. Je to hrdinský jazyk vítězství, úspěchu, triumfu nad vlastním egem a překážkami. Bez této vize a úsilí zůstávají muži přikrčeni ve svém malém a sobeckém světě. Není pak divu, že z něj vycházejí ven, aby byli „zraněni“, ať už úmyslně, či neúmyslně, moudře nebo hloupě. Je jen pochopitelné, že téměř všechny prvotní lidské kultury mají potřebu mužských iniciačních obřadů, ochránců a starších. Někdo musí dohlížet na první úsek cesty a vysvětlovat, že cesta se skládá z více úseků. Mluvme o moudrosti! Dnes trpíme nedostatkem znalostí jak o iniciaci, tak o přechodu k dospělosti. Bez nich bude náboženství stále více bez spirituality, bez skutečné vnitřní proměny jednotlivých lidských bytostí. Nepochybně právě v tom spočívá podstata rozčarování nad západním organizovaným náboženstvím. Lidé už nedůvěřují novým věroučným systémům, které pouze zakrývají stará ega. Jazyk vzestupu se stává nebezpečným v druhé polovině mužova života. Stává se maskou sobectví, snahou dostat se vzhůru za každou cenu, zneužíváním moci, používáním ideologie a zásad za účelem vyhýbání se mezilidským vztahům – tím, co svatý Pavel ve svém listu Galatským nazývá zákonem místo Ducha. Tak vidíme, že velcí duchovní učitelé, jako je sám Ježíš, mají dva soubory učení: jeden pro prvotní zástupy a druhý pro vyspělé učedníky (viz Matouš 13,10–12 a 1. Korintským 3,1–3). Zanedbání tohoto rozdílu působí mnoho duchovních škod. Organizované náboženství a většina náboženských hnutí dává přednost udržování svých členů v prvním úseku duchovní cesty. Daří se jim lépe v roli manažera a hrdiny, a to i za cenu významné ztráty co do hloubky, iniciativy a kreativity. Falešní králové vyžadují pořádek a předvídatelnost, nikoliv kreativitu. Z organizačního hlediska je to samozřejmě správné. Ovšem z hlediska duchovního je takový přístup naprosto chybný. Velcí duchovní učitelé mají pro druhou polovinu cesty jiný druh moudrosti. Už se nejedná o „morálku ega“ v rámci dualismů, jež nadmíru zjednodušují náš svět. Tento druh moudrosti si už nedělá starosti s hranicemi a identitou. Už se netrápí otázkami typu „kdo jsem“ nebo „kdo je uvnitř a kdo venku“. Tato jiná moudrost je „morálkou duše“, která si klade otázku: „Co skutečně je?“ Teď už se muži setkávají s Bohem, jenž „dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé“ (Matouš 5,45b). Jazyk se mění z jazyka vzestupu a dosažení cíle na jazyk sestupu. My katolíci to nazýváme křížová cesta, která je ve všech kostelích zobrazena ve čtrnácti zastaveních. Obraz křížové cesty jsme si zachovali, ale v kultuře pokroku se nám vytratilo její poselství. Bylo totiž příliš zaměřeno proti tomuto typu kultury. Hrdinství už není cílem či hlavní starostí. Nyní je cílem něco, co už nemůžeme sami vyrobit, ovládat, či dokonce vlastnit jako své: svatost. Svatost se dává a přijímá; je to naprostá, ale tichá přeměna. Někdy se dokonce podobá hříšnosti. Svatost zřídkakdy vypadá hrdinsky – většinou se až po několika stoletích, která uplynou od pohřbu světce, bez rizika otevírá kanonizační proces. Svatost souvisí s tím, kým jsme v Bohu, kde přebývá naše „já“ se zcela novým vnímáním naší vlastní osobnosti a jedinečnosti. Gabriel Marcel to nazývá „podřízením ‚já‘ jisté hlubší realitě, jež je daleko více mnou než já sám sebou“. Svatost souvisí s bytím v Bohu, zatímco prvotní hrdinský usek cesty má více společného s konáním a dosažením svého „já“. Svatý Pavel popisuje své obrácení na víru přinejmenším ve dvou stupních. První stupeň zahrnuje dramatické setkání s Kristem na cestě do Damašku. Druhý stupeň popisuje mnohem jemněji a skromněji ve třetí kapitole svého listu Filipským. Nepřekvapuje nás, že od první události uběhlo už dvacet let a Pavel je nyní bezmocně připoután ve vězení. Poslechněme si jeho překvapivá slova: „…jde-li o spravedlnost podle zákona, byl jsem bez úhony. Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu. A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic, abych získal Krista a nalezen byl v něm…“ (Filipským 3,6b–9a). Zákon, který ho nasměroval k dobrému začátku, je nyní přítěží. (Pokud pochybujete o tom, jak silně to Pavel vnímal, pak vězte, že v originále je místo slova „nic“ výraz hrubšího zrna, označující exkrement.) To vše je překvapivé, uvědomíme-li si Pavlovu hrdinskou a mladickou lásku k zákonu, lásku, jež ho vedla k tomu, aby pronásledoval křesťany. Pavel byl opravdový věřící, což je, zdá se, často dobrý začátek navzdory obvyklým excesům. Stejný model vidíme i u Jana Křtitele. Ten nejedl a nepil (Matouš 11,18), žil jako asketa v poušti, nosil hrubé

přesvědčováním či citováním Bible. co považuji za opakující se vzorce v těchto iniciačních obřadech. Církev. jak je tomu nyní ve vyšších vrstvách rozvinutého světa. co umožňuje vyslovit pouze vysoký věk. Nejranější křesťanské iniciační obřady. Když už jim střední věk nedovolí pokračovat ve vzestupu nebo popřít svou temnou stránku. že katolická tradice klade takový důraz na důležitost duchovních otců – zpovědníků a duchovních průvodců. o čem se nám dříve zdálo. Mužské iniciační obřady Výzkum iniciačních obřadů u mladých mužů (zvyku. A tak vzniká svět mužů. pak i ony potřebují iniciační obřady. co je tak staré a co přitom dosud trvá. Když nějaká kultura přestane zasvěcovat své mužské nositele do správného zacházení s mocí a silou. ale Ježíš nabízí další křest. rozšíří pohled fundamentalistovi. kterým se všichni smějeme. se týkají moci a způsobu. zuřivou vášní pro řád řeší sice svůj vlastní problém. jak ji užívat a jak ji neužívat. faráři a vůdcové. křest „Duchem svatým a ohněm“ (Matouš 3. že nás zachraňuje. Je jen přirozené. ale zanechává za sebou mnoho obětí: slabé. Iniciace. Teoretické knižní odpovědi v kritických okamžicích přechodu nepostačují. všechny upřímné životopisy svatých. Budeme potřebovat pokoru – možná i autoritu – abychom se dokázali oprostit od toho. hříšníky. Zde je zapotřebí vyzrálých starých dědů.11c). mužích i ženách. rozhodně lepší než další schůzka elity. Podotýká. Pravidla. zatímco se kolem nás budou hromadit životní zklamání a prohry.) Rád bych předložil velmi stručné shrnutí toho. Jan křtil vodou. která by přistupovala k lidem stejným způsobem. A zároveň potvrdí všechna jejich nejhlubší tušení. Opět zde jasně vidíme dva dobré úseky duchovní cesty. které měly ovšem od mužských velmi odlišné poslání a funkci. kteří jsou emocionálně. lze předpokládat. Bude zde uvedeno dostatečné množství materiálu. ale důležitá je jejich posloupnost a přechod z jednoho do druhého. Za prvé je příznačným faktem. Není divu. že ve skutečnosti není možné získat „královskou energii“ (viz str. byly povinné pro všechny věřící. jakmile pokročíme dál. (Židé a katolíci to nazývají tradicí v tom nejlepším slova smyslu. na bohatých i chudých. že více než reflektovat jistotu a sílu mládí by učení církve mělo brát v úvahu zkušenosti celého života včetně nejistot. To jsou ti tatíci. že ji téměř okamžitě zneužijí. to všechno chce ve mně povstat a zvolat: Ano. což je obojí ztrátou pro jejich komunitu. Pak si jen říkáme: „Já mám pravdu a ostatní se mýlí. Život je už naučil tomu. což se podle mého názoru děje jedinečným působením Ducha svatého. jenž možná pobouří liberála. že většina kultur pohlíží na starší a „senáty“ jako na své vůdce. čemu musí být člověk disponující určitou mocí explicitně vyučen. kdo se narodili z ženy. kteří neumějí správně stárnout. nebo před ní uniknou. Jeho vlastní ego ale zůstává nedotčeno ve své nadřazenosti a nedostupnosti – a dokonce ani Bůh s ním nemůže hnout. zklidní všechny náboženské horlivce. nevystoupil nikdo větší než Jan Křtitel. Nepřekvapuje nás. včetně veškerého duchovního rádcovství a celoživotní zpovědní praxe. příliš mnoho mužů se uzavírá do sebe. a proto nemám o existenci tohoto běžného mužského modelu žádné pochybnosti. to je ten pravý lidský život! Je to Kristova ohleduplnost. aby přiměl mladé muže vyrazit na duchovní cestu: „Amen. zkrátka musí být správné. Bůh používá takové energie a absolutismu. bojovníka. V Deptfordské trilogii od Robertsona Daviese říká starý kněz to. avšak i ten nejmenší v království nebeském je větší nežli on. homosexuály.52). Jedinci na nejnižším stupni v jistém kulturním systému obvykle iniciací procházet nemusejí. 138) dříve než kolem padesátky. A jakmile získají moc ženy.“ (Matouš 11. Mám právo na své úsudky a budu užívat svou drahocennou energii na to. zatímco jen málo z nich užívalo ženských iniciačních ritů. Přesto se Ježíš podřizuje Janovu křtu jako dobrému (a možná nezbytnému) počátečnímu kroku. kterou se ubírá Ježíš. „i když nenávidí hřích“. mohou být nebezpečná v dalších etapách. To se nám ozřejmí. Tento přechod nelze zvládnout logikou. pravím vám. které s přezíravou blahosklonností miluje. Něco. na Židech i . Ježíšova cesta bezmocnosti vyžaduje velký chirurgický zákrok na nás všech.“ Navštívil jsem už příliš mnoho starých mužů i kněží v domovech pro přestárlé. které jsem kdy četl. zlosti a negativismu obklopujících naše cíle. mezi těmi. Mladý muž s požehnanou.oblečení a téměř pro každého měl tvrdá slova. že většina kultur s největší pravděpodobností považovala mužskou iniciaci za absolutně nezbytnou. nebo se nevyhnutelně ocitneme na dlouhé cestě výčitek. který se s výjimkou posledního tisíciletí v západních kulturách jeví jako univerzální) odkrývá některé jasné a neměnné vzorce tohoto fenoménu.11) Cesta. Vše. nekřesťany. které přináší vyšší věk. že autor Robert Moore ve své knize Král Bojovník Mudrc Milovník (King Warrior Magician Lover) zastává názor. Pak snad budeme schopni pochopit svůj život a možná ho učinit snesitelným. ohrozí konzervativce. duchovně i intelektuálně nepřístupní – nebo přinejmenším podivínští. abych je ospravedlnil. potěšení i zmatků. aby tyto mladé divochy naučili soucitu a trpělivosti. jakož i mužské archetypy krále. Závěry budou hovořit samy za sebe a vynesou na světlo věci velmi staré i nezvykle nové (viz Matouš 13. by byla dobrou zprávou pro devadesát devět procent příslušníků lidské rasy. ženy-partnerky. outsidery. milovníka a mudrce. nebo naopak pokračuje ve vyčerpávajícím běhu na dlouhou trať. Jazyku sestupu se buď přibližně v polovině života naučíme (obvykle skrze utrpení a zkušenost bezmoci). která nám pomáhají v prvním úseku cesty. co je ve mně. ale málokdy je bereme vážně. křest a biřmování. jež nám trpělivě pomáhá chápat a užívat léta našich radostí. obsahuje mnohem více trpělivosti a slitování než Janův původní pronikavý hlas.

jež „spasí“ jejich členy. společenství a symbolické poranění. ví. jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání. na kom záleží. že když prvotní katolická teologie hovořila o svátostných ritech. bylo to právě mužské hnutí. Různé sekulární terapie musejí trvat na potvrzování primátu individuálního „já“. aby zasvěcovaný přikládal naprostou důležitost tomu.22) 2) Jsi smrtelný a jednou zemřeš. průvodci / kmotrové. jinak získá falešnou představu o sobě samém. kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše. jinak strávíme celý svůj život tím. pak už jsou všechna dělení nemístná. aby se naučil spoléhat na jiné. Nejdůležitější je. Skromnost a pokora mají zásadní význam pro lidskou pravdu a štěstí. Zdravé kultury hovoří skrze potřebné posvátné rituály. že sám je nositelem významu. viz také Žalm 118. obřadné pomazání. že tyto řádky budou číst někteří dobří sakramentální teologové i dobří biskupové. Nakonec je třeba říci. Ten. Buď si toho dopředu vědom a neplýtvej svým životem ve snaze si jej usnadnit tak. se společenským uznáním starých i nových významů.28). Nemůže se jednat o shromáždění skeptiků nebo nezúčastněných diváků. I ve mně nepatrném… Pět iniciačních poselství sděluje následující myšlenky: 1) Život je těžký. by se měl znovu objevit v naplněném a účinném rituálu. kteří iniciací neprošli. Nejedná se o žádnou nepatrnou věc.) „Nevíte snad. To je vše. tato otázka si vyžaduje podrobné studium a reformu. v němž žijeme.42. Jakmile se jednou udály. ale symbolický políček byl bohužel vypuštěn. Tuto bezmocnost si musíme přiznat. změna šatů. kdo prochází iniciací. širší rodinná identita. co znamená – ví. od Boha. která odpovídá skutečnosti. . který je „všechno a ve všech“ (Koloským 3. Jediný. jak to musejí dělat dnešní mladíci. To musí vyplývat ze vzájemného souhlasu mezi zasvěcovanými a zasvěcovateli. umrtvení. které znovuobjevilo jejich podstatný význam. nový společenský status. „Kámen. který stavitelé zavrhli. A vládne mu Bůh.11b). stal se kamenem úhelným…“ (Matouš 21. co se s ním děje. abychom – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce – i my vstoupili na cestu nového života. a to prostřednictvím náročných zkoušek. osvícení ohněm. Symbolické utonutí se však postupně stalo „křtěním“ sladkých miminek v bílých krajkách. Musíme být předem označeni „křížem“. že se mu budeme vyhýbat. Jestliže jsme s ním sjednoceni. který od něj vyžaduje úctu. Není divu. popel. že když už někteří lidé v církvi začali ztrácet víru ve svátosti. jenž nás zachraňuje před našimi malými „já“ a před naším osamělým hledáním toho. setkání s Bohem. Mladík procházející iniciací musí být doveden k poznání mezních hranic svých vlastních zdrojů a schopnosti určovat výsledky tak.“ (Římanům 6. co nám ponechávají. jsou definitivní. Svět. je Kristus. Bez kosmologie. že už několik století mužům uniká smysl tohoto úkonu – vždyť se cítí těmito něžnými obřady poženštěni a oslabeni. jak o to budou usilovat všichni muži. Obávám se. jež se bude projevovat tím. zkoušku. musí být správným způsobem zasazen do světa. odrážela přesně tuto situaci v termínu ex opere operato (svátosti působí v příjemci „mocí vykonaného obřadu“). co znamenáme. nové jméno. (Doufám. není světem neomezeného pokroku.Řecích (viz Galatským 3. naopak. Muž. který prošel iniciací. Věc je jasná a uzavřená: chlapec se stal mužem a není už třeba se dál „předvádět“. že těchto pět velkých iniciačních poselství je v přímém rozporu s mnohými moderními terapiemi a úsilím vynakládaným na zvýšení sebeúcty. 3) Nejsi ze všech nejdůležitější. který byl odsunut na začátek postního období. protože v takovém případě nepůjde o iniciaci do něčeho skutečného či trvalého. Např. 4) Ty tu nevládneš. že v křesťanské symbolice nalezlo své pokračování mnoho původních a pohanských iniciačních prvků: symbolické ponoření / smrt. byli jsme pokřtěni v jeho smrt? Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt. jsou vždy veřejné. Chlapci musejí přijmout lidskou smrtelnost jako skutečnost. obnažení. stejně jako všechny dobré liturgické úkony. Iniciační obřady. aby nás připravila na konečné oproštění se od tohoto světa. Pro svátost biřmování byl dokonce znovu stanoven typický iniciační věk okolo puberty. Ovšem bez mytologie nám zůstává pouze patologie – včetně její soukromé a neúčinné léčby. že všichni. skrze zkušenost ponížení a strachu.3–5) V mužském iniciačním obřadu se sděluje pět velkých poselství – a to skrze slovo. Všeobecně vzato zde existoval a dosud existuje model vyjadřující očištění. že muž bude neustále vyžadovat dodávání pocitu jistoty (viz moderní hnutí usilující o zvýšení sebeúcty). A bez „velkého náboženství“ se ocitáme odděleni od rozsáhlejšího světa smyslu a významu. zkrášlení a načerpání velkého množství mužské energie z odvážné symboliky iniciace. skrze konfrontaci se smrtí a skrze strach z ní. se ocitáme v pasti naší patologie – a kdo pak za to může? Naše zranění se musejí stát „posvátnými zraněními“. Jak říká apoštol Pavel. ve skutečnosti je sám omezený. Zdá se. Nyní je zřejmé. protože máme účast na jeho smrti.

2) Slibuji. který dodržuje své sliby. takže jednoho dne si bude dostatečně jistý a bude dost silný na to. Jsi součástí velkého a posvátného tajemství. že budu hledat jednotu s věčným Kristem. odmítaní nebo se ocitají mimo můj omezený pohled na svět (viz Židům 13. to jest církev“ (Koloským 1. že ponesu osobní zodpovědnost za své činy. co zbývá do míry utrpení Kristových. zatímco tvým úkolem je objevit je. kdo tě zcela přesahuje. Sedm slibů pro katolické muže „…to. zvláště v těch. 5) Slibuji. Muž. a že budu plně aktivním členem domácí církve (viz Efezským 5. že pouze ty vytváříš všechny vzory. se během doby. pouze v další způsob vzestupu! Možná proto také Ježíš vyučoval muže dospělé. že vám poskytne obrazové znázornění úseků vzestupu a sestupu. může být často smrtelně nebezpečné pro staršího muže. Možná procházíme skrze tyto cykly velikonočního tajemství mnohokrát. kteří jsou zranění.30). být poslušný a vzdávat úctu. Doufám. že dostojím svým závazkům. že život se nikdy nepodobá přímce. buď mu přeběhne před očima a on z ní uvidí jen pouhé křesťanské logo (což je nejrozšířenější nepochopení významu kříže. kteří se lépe učí pomocí vizuálního znázornění. 1. a to skrze každotýdenní účast na eucharistii a konkrétní starost o trpící na celém světě (viz Jan 13. Jsi částečkou něčeho většího a Někoho. dokud nedosáhl věku minimálně třiceti let. Pokud se snažíme zprostředkovat mladému muži celou nauku kříže.1–20).10– 13). že nám tento diagram pomůže pochopit. etiku evangelia ve svém soukromí i v zaměstnání a budu poskytovat bezplatnou službu pro potřeby svého společenství (viz Matouš 6).24). 3) Slibuji. Nyní někdo jiný dává sliby jemu. Závěrem bych chtěl předložit diagram. kdy je jimi vázán. se kterým se dnes setkávám). zatímco on je připraven k sestupu (viz Jan 3.20). Někdo jiný musí růst. že budu utvářet živé vztahy s několika dalšími muži jako základní stavební kámen tajemství církve (viz Matouš 18. nikoliv soudit a kalkulovat. dokonce i evangelium. zejména manželským. Slibuji. svůj vzor a cíl svého života. otcovským. jejž používám při mužských duchovních cvičeních v různých zemích pro ty. které může dodržet jen Bůh sám. Mladí muži (a těžce pokoření muži) obrátí každou duchovní nauku.2). 1) Slibuji. 4) Slibuji. 6) Slibuji. aby pochopil pravý význam kříže. a ne malé děti či mladíky. Vezměte ale v úvahu.24b). že sám Kristus nemluvil o kříži ani nenesl svůj vlastní. aby se sám pozvedl ke svatosti. že to. Tvým úkolem je naslouchat. že budu hledat Krista jako svého učitele. Jinak se budeš domnívat. ale pokaždé na nové úrovni díky vedení Boží prozřetelnosti. láskyplný a spravedlivý postoj ve veškerém úsilí naší farnosti (viz Korintským. jenž je skrytý i zjevný ve všech lidech a ve všech stvořeních. synovským a bratrským. že budu podporovat misijní poslání své farnosti. nebo si vytvoří „umělé“ kříže (paralýzu. . Není žádným překvapením. doplňuji svým utrpením za jeho tělo. sliby. že budu věrným katolickým mužem zachovávajícím jednotu s římským biskupem a všeobecnou církví. co bývá dobré a nezbytné pro mladíka. Sliby pomohou mladíkovi nastoupit cestu a navedou ho správným směrem. ale spíše spirále.21–33). sjednocovat svoji rodinu ve veřejné modlitbě se svou farností a vytvářet pozitivní. Bez Boha jsem zatížený snahou patřit pouze sám sobě (viz Koloským 1. Doufám. stává postupně „synem svého slibu“. analýzu a neurózu). Muž v druhé polovině života se však stává trpělivým příjemcem daru. že budu ve svém životě zachovávat duchovní kázeň.5) Tvůj život se netýká jen tebe.

Možná budete považovat některé knihy uvedené v poznámkách pod čarou za přínosnější než to. Přes třináct let jsem působil jako pastýř komunity Nový Jeruzalém v Cincinnati ve státě Ohio. jakým způsobem o to prakticky usilovat. Byli jsme příliš zahleděni do sebe. Při této příležitosti na mne mělo velký vliv. kde poprvé v životě mohli objevovat a rozvíjet svou zanedbanou ženskou stránku. označil bych to. jakož i z četby a rozhovorů s druhými. již lze označit za komunitu vytvořenou za určitým účelem. Nesnažíme se zde vytvářet komunitu jako takovou. ale společenství zde vzniklo až jako druhotný následek naší duchovní služby. mnoho lidí v komunitě nebylo ochotno či schopno na to pozitivně reagovat. mužů i žen. Bylo zajímavé. které se bude záměrně lišit jak od modelu typické lokální katolické farnosti. když postoupíte do další etapy svého duchovního vývoje. ne po pocitech. ale poskytujeme duchovní službu druhým. Byly to skutečnosti. tak od řeholního řádu. schopnost vcítění. co jsem viděl a slyšel v těchto zemích. které mi lidé pokládají. jež jsou tak potřebné v každém společenství. a to jak v rámci jednotlivých rodin. vztahového. vyžadují a podporují duchovní růst. že se pokouším změnit náplň a směřování jejich společenství. Tato senzitivnost a praktická moudrost jsou stále jednou z nejsilnějších stránek Nového Jeruzaléma. Přítomnost žen. že nejhlasitěji často protestovali právě muži. co potřebujete slyšet. ale jako skupina jsme neuměli ani netoužili zabývat se objektivními problémy mimo nás. o čem chci pojednat já. jak se zdálo. Můj vlastní vhled do tohoto procesu a mé odpovědi na otázky. Moje nahlédnutí do potřeb duchovního růstu mužů vychází převážně z mých vlastních zkušeností ve dvou velmi odlišných pastoračních situacích. Když si to nyní vybavuji. Avšak nejsilnějším důvodem ženské schopnosti postupovat novým směrem byla skutečnost. a najednou se cítili ohroženi možností. co cítíme. rozvinulo tyto schopnosti na mimořádné úrovni a komunita jako celek rostla v moudrosti týkající se mezilidských vztahů a dynamiky společného života. Nakonec však Nový Jeruzalém tuto krizi přestál a kromě své původní vnitřní orientace na vytváření společenství . dialog a důvěra. ale také proto je zmiňuji. My jsme se ve společenství stali mistry subjektivního. Někteří dokonce Nový Jeruzalém opustili. mnoho členů to odmítlo s odůvodněním. aktivní i kontemplativní život. která je sice zaměřená aktivně. Když jsem se vrátil do Nového Jeruzaléma. abych se s jeho členy podělil o své zážitky dosvědčující politický a ekonomický útlak ve Třetím světě. Několik posledních let však pracuji jako jeden z vedoucích Centra pro akci a kontemplaci v Albuquerque v Novém Mexiku. že ženy byly mnohem připravenější posunout se směrem ke své mužské stránce. jako je naslouchání druhým. když slyšeli. ale přesto má svůj základ v kontemplaci. možná ještě větší. co jsem říkal. že nebyly ovládány žádnou profesní kariérou založenou na konkurenčním boji a konzumu. Většinu z nich opět tvořili muži. nevyhnutelně vycházejí z mé vlastní zkušenosti. že v kázáních mluvím o americkém vykořisťování Třetího světa a o potřebě zasazovat se o sociální spravedlnost. nás povzbuzovala k rozvíjení ženských ctností. a také byly ochotny začít podle toho jednat. Úkol sjednocení Každý růst je obtížný a bolestný. tak v rámci širší sociální skupiny. Působení v Novém Jeruzalémě mě naučilo hodně o tom. Návštěvníci obdivovali naši schopnost dotýkat se toho. Nalezli totiž v komunitě živý a pulzující prostor. že muž potřebuje rozvíjet svou ženskou stránku. a částečně také kvůli tomu. protože ti v sobě nosili mnohem více sporných otázek ohledně svého zaměstnání. a posléze i dětí. mezilidského a rodinného vnímání skutečnosti. Částečně tomu tak mohlo být proto. Naším duchovním úkolem jako skupiny bylo posunout se od běžné mužské stránky naší přirozenosti směrem k ženské. v nichž naše pocity ani v nejmenším nehrály žádnou roli. s daleko větší svobodou naslouchaly tomu. Již se mezi námi vytvořila dobrá síť mezilidských vztahů. aby se začala aktivním způsobem zajímat o činnost přispívající k nápravě společenského systému. Tehdy jsem vedl svá první duchovní cvičení pro kněze ve Třetím světě. ale nevěděli jsme. za krizi způsobenou střetem mezi subjektivním a objektivním pohledem na skutečnost. Ve druhé polovině sedmdesátých let se ovšem začalo dít něco. kteří pracují v oblasti sociální spravedlnosti a nenásilné proměny společnosti. než měly moje přednášky na posluchače. Zkušenosti a názory jiných autorů se mohou více blížit tomu. a také obdivovali umění to vše zpracovat při hledání a vynášení společných rozhodnutí. a poskytlo mi zkušenost. avšak každá odlišným způsobem.I. Když byla tato komunita založena. Když jsem komunitu vyzval. Obě dvě situace. Nový Jeruzalém jsem spolu s ostatními založil s úmyslem vytvořit křesťanské společenství. že byly citlivější k potřebám druhých. které volaly po činech. životního stylu a politické loajality než ženy. Mnoho našich členů. co se tehdy dělo. než byli muži připraveni opustit svou nově objevenou stránku ženskou. co se děje uvnitř nás samotných i v druhých. mohli jsme do nekonečna hovořit o tom. jak si poradit s objektivními skutečnostmi. že o tuto důvěrnou zkušenost přijdou. bylo mi osmadvacet let a věkové rozpětí většiny mladých mužů se v té době pohybovalo zhruba od třinácti do třiceti let. Ženy. co tento ženský důraz na vztahy a společenství narušilo.

ale až po něm. že byl nasměrován k činu.1 Zjistili. V církvi tak velké a různorodé. a na druhé. přičemž předpokládal. ale asi to je jedna z nevyhnutelných bolestí růstu – nerosteme totiž všichni naráz. Jezuitský přístup k rozpoznání toho. Během doby. zatočil se a pak se vydal směrem. jenž mu pomáhá pochopit možné důsledky jednotlivých možností. Míříme ke stejnému cíli. kdy jsem tam působil jako farář. reflexivní. až se vrátí na svá původní působiště. Ti. doslova se postavil uprostřed křižovatky. kteří cítí ustavičnou potřebu rozvíjet svou ženskou stránku. a probere s ním jeho vlastní vědomou či nevědomou motivaci v celé záležitosti. že budou muset posléze svůj přístup změnit – tím ale ztratily výhodu prvního kroku. poskytujeme jim prostor. kdo k nám přicházejí. kteří dávají přednost orientaci dovnitř. existuje samozřejmě prostor pro oba způsoby rozlišování a oba jsou výhodné a užitečné v různých situacích. aby se připravili a vnitřně posílili. na jejichž základě pak samy dál fungují. Věřte tomu nebo ne. Jak naznačuje sám název. Naopak u firem. centrum se orientuje na činnost. které pak mohou definitivní rozhodnutí osvětlit. prohovoří je s duchovním rádcem. Nabízíme jim aktivní přípravu v místní práci mezi chudými a dáváme jim síť kontaktů. přemýšlet a vyřešit si své vnitřní záležitosti dřív. Obě dvě skupiny se dosud respektují. Řešil to tak. se buď připravují na službu v oblasti sociální spravedlnosti. než se definitivně rozhodne. že nejdynamičtějšími podniky byly bez výjimky ty. jež nejprve teoretizují a vybrušují abstraktní myšlenky. navzájem se povzbudit a získat vhled do účinnějšího způsobu práce. Pokud se jedná o velké rozhodnutí. Jak je vidět. Pro Františka byla Boží vůle jednoduše ochotou Boží vůli konat. že František byl zvyklý radikálním. doporučuje se účast na třicetidenních duchovních cvičeních. Od té doby. kde se mohou setkat s dalšími služebníky a zamyslet se nad svou prací. kteří více podporují činnost pro sociální spravedlnost a mír. když se vyžaduje nějaké rozhodnutí. abych v roce 1986 mohl nastoupit na nové místo duchovního pastýře. Možná to bylo způsobeno také tím. byly schopny je v praxi otestovat. působí stále více v oblasti objektivní činnosti. které z nich se osvědčují a které je třeba vyloučit nebo přepracovat. které jim mohou pomoci. kolik by si obě strany přály. ale není zde tolik jednoty. je jasné. jako je katolická. že jako zakladatel jsem byl takříkajíc schopen poskytnout komunitě otcovskou osobnost.začal směřovat také k nápravné aktivní činnosti ve světě. Podle současných měřítek bychom mohli říct. existovala velká pravděpodobnost. zatímco ti. aniž by je uvedly do praxe. ale ne každý si může dovolit takový luxus a věnovat tolik času na rozeznání správného řešení. počínaje duchovním vedením a konče např. kterým upadl. k aktivitě. ale tentýž kontrast mezi směřováním k reflexi a směřováním k činnosti má svou obdobu v tradiční katolické spiritualitě. Tak zjistily. že vzal Písmo na slovo vážně a okamžitě podle něj jednal. že se členové komunity zabydlují buď v jednom. naplněný modlitbou. Poskytujeme jim vše. Namísto nekonečného plánování a přehodnocování. ale přistupujeme k němu z opačné strany. ale nedošlo k žádnému úplnému rozdělení na jedny. že pokud interpretuje Boží vůli nesprávným způsobem. přesouvání nápadů z jednoho výboru do druhého a produkování hald papírů se úspěšné firmy orientují na zavádění nových myšlenek do praxe. nebo se v ní již aktivně angažují. co po něm Bůh chce. Reflexe u něj byla na místě nikoli před činem. Pokud jsme se v Novém Jeruzalémě snažili sjednotit mužství s ženstvím. nebo s ní zápolit. Nasměrování k reflexi je ztělesněno v přístupu Ignáce z Loyoly čili jezuitské spiritualitě a nasměrování k činnosti je obsaženo v přístupu Františka z Assisi čili ve spiritualitě františkánské. Myslím. aby se čin stal jeho učitelem. (A je dobré. S výjimkou relativně nevelkého počtu zaměstnanců centra dáváme přednost formaci služebníků před vytvářením komunity. které byly nasměrovány k akci. Svatý František měl zvyk ptát se. Přicházejí. odbornými masážemi. centrum je záměrně nasměrováno k aktivnímu životu. která je typickým projevem mužské spirituality. Jedná se o spolehlivý přístup k rozhodování. pokud je potřebují. že je to pro život tohoto společenství určitá ztráta. kterou mohl každý buď následovat. kterou cestou se pustit. Zde dovolte malou odbočku: Jeden z bestsellerů osmdesátých let se jmenoval Hledání dokonalosti a autoři v něm analyzovali nejúspěšnější podniky a firmy v Americe. jež je projevem spirituality ženské. Člověk si udělá čas a přemýšlí o rozhodnutí a o různých alternativách. co říká Písmo.) Oba dva způsoby představují jak snahu o pochopení Boží vůle a její . Františkánská metoda rozlišování je přesně opačná. nebo druhém táboře. kde se má člověk modlit. že nejdříve tyto nové myšlenky realizovaly. Namísto snahy vyřešit vše teoreticky předem František umožnil. je teoretický. jemuž běžně nedáváme přednost. že v Centru pro akci a kontemplaci usilujeme o sjednocení ženství s mužstvím. působí trvale v oblasti subjektivní. Někdy si našel nějakou pasáž v evangeliu a pak tyto myšlenky jednoduše uskutečnil. A co je snad nejdůležitější. se tu a tam dozvídám. jeho rozhodnutí prostě nevyjde. co je třeba udělat. kterou už vykonávají. existovaly sice rozdíly v názorech. Tím. Když neměl vnitřní jistotu. Ať už to hodnotíme jakkoli. stejným tempem a stejným směrem. ale je také místem pro kontemplaci. nebo aby načerpali novou energii pro práci. Ti. když jednou za čas napneme své síly a uplatníme ten způsob. až zjednodušujícím způsobem uposlechnout toho. kdy jsem Nový Jeruzalém opustil. kteří potřebují rozvíjet mužskou stránku své osobnosti. pomůže mu porovnat je s Písmem či s učením církve. lze říci.

jak ublížil své rodině. Nakonec jsme připraveni Ježíši naslouchat. V naší blahobytné společnosti. která předchází a žádá si věčného Spasitele. že více dětí zemře na podvýživu. že máme obdarovávat chudé. Pak tedy pomocí toho. Alkoholik rozpozná. A říká nám to dokonce formou přikázání: „To je mé přikázání. . částečně nás ničí. navštěvovat uvězněné. co si máme myslet. Ježíšovo evangelium není teorií určenou k přemítání. když budeme žít – a když budeme žít vědomě. jako spíše to. snad tím vším. že všechny jsou nezbytné a že jsou dokonce součástí celého problému. Pokud čekání na rozhodnutí znamená. co je třeba rozpoznat. budeme-li křesťany. jako jsem já miloval vás. ji také nechává odejít. která se stane bodem jeho konverze. či nikoli. v němž si můžeme věci promyslet. že za druhé položil vlastní život. kdy jáhen zpívá církvi o „felix culpa“. více rolníků bude vyhnáno ze své půdy. přístupnosti) a mužské asertivity (průbojnosti. více lidí zahyne v důsledku infekčních nemocí nebo kvůli zásahům eskader smrti. Je-li Kristus dokonalým archetypem věčného muže. Vlastní bezohledné ambice mohou podnikatele přivést k úplnému nezdaru a prázdnotě. která odměňuje naše vnější já. z plnosti do prázdnoty.“ (Jan 15. že ano. jež se slaví jen jednou ročně. více rodin bude rozvráceno a více lidí bude odsouzeno žít v bídě. co máme dělat. Říká nám. kde disponujeme volným časem. co reflektuje veškerá má pastorační zkušenost. a střed pak stojí odkrytý a postačující. co už tu pravděpodobně je? Proč to není evidentní? Jak tento střed probudit? Tím. co pociťuje bolest. či nikoli. ale praktickým návodem k jednání. je jak a kdy. tak sloučení ženské receptivnosti (vnímavosti. abychom poznali svůj duchovní střed. ale to je přesně to. pak selhání včasného zásahu znamená selhání křesťanů. že opožděná spravedlnost rovná se žádná spravedlnost. Nazývá se to Vtělením a je to druhé jméno spásy. tak místem odevzdání se. šťastné vině. i když to žádný z nás nedokáže úplně dokonale. se svým fyzickým tělem a v kultuře blahobytu. jediné.plnění. Dokonale to vyjádřila Juliána z Norwiche: „Obvykle prvně upadneme a později to vidíme – a obojí je Boží milost. Obroušené hrany našeho „já“. ale i nezbytnější.12) A Ježíš sám svou lásku vyjádřil tím. či nikoli. Naše jediná volba spočívá v tom. Říká nám. To. abychom poznali spásu? Klidně mne nazvěte „mystikem hříchu“. je obtížnější. že problémy nespravedlnosti nevyřeší sentimentální dobročinnost či spiritualizace. že se máme rozhodnout úmyslně hřešit. My nenalézáme svůj vlastní střed. Avšak teologové osvobození z Třetího světa poukazují na to. a já myslím. ale vžíváme se do nového způsobu myšlení. že se nám tato moudrost vytratila? Vždyť zůstává skryta v bohoslužbě. Jsou proto ambice dobré. budeme-li jej následovat. o čem americký Nejvyšší soud rozhodl v souvislosti s rasovou segregací – totiž. že na nich vůbec nezáleží. vyvíjí tlak na své vlastní egoistické hrany a přitom zjišťuje. podle kterého tato skutečnost funguje. protrpěné a radostně prožité. Ježíš nám ani tak moc neříká. ale která má naprosto nejzásadnější význam – v bohoslužbě velikonoční vigilie. tvarují nás. že na něj budeme myslet? Že se budeme modlit a meditovat? Tím.“ Jak to. Je jak místem dotyku. pokud jde o to jestli vůbec. abychom nadevše milovali Boha a také svého bližního. co je jistě začarovaným i kouzelným kruhem. Je to také stylem i nadějí této knihy. Nevmýšlíme se do nového způsobu života. pak je naše cesta tak trochu stejná jako jeho: máme postupovat ze shora dolů. ale zjišťujeme. Hrdina se zoceluje. že se máme zasazovat o spravedlnost a riskovat kvůli tomu i pronásledování. Člověk z ulice cítí větší chlad a odmítání a musí hledat svou vřelost ve větší hloubce. budeme-li učedníky. abyste se milovali navzájem. že budeme více v tichu a samotě? Ano. nás přivedou zpět do středu. Proto také teologie osvobození trvá na důležitosti praxe – na praktickém uplatnění evangelia při řešení problémů společnosti. nebo špatné? Musíme skutečně hřešit. Jak ale najít to. Cesty kolem obvodu nás vedou k životu ve středu. z pouhého slova do těla země. V každém případě hrany našeho „já“ trpí. Říká nám. prosazování). a propracuje se k lítosti až za hranici svého vlastního „já“. když poznáme a uznáme. podrobuje střed všechny cesty po obvodu kritice. více církevních pracovníků bude uneseno. oblékat nahé a poskytovat přístřeší lidem bez domova. Jen se díváme na model. Tělo je v duši. ale nejvíce ho probudíme tím. dáváme přirozeně přednost jezuitskému přístupu. ale střed nalézá nás. utěšovat trpící. Následovat Ježíše znamená jít v jeho stopách. Velká část Ježíšovy nauky je skutečně vcelku jasná a nevyžaduje žádné velké rozsuzování a rozeznávání. Jelikož žijeme v hmotném světě. To ovšem neznamená.

Při svých vlastních úvahách o antagonismu mezi muži a ženami jsem ale dospěl k závěru. Nejenže tento obraz symbolizuje způsob. jakým to činil Ježíš. ale vyjadřuje také. Naše společnost nás naučila pohlížet na opačné pohlaví s podezřením a naše kultura v nás vypěstovala ducha konkurenčního boje o různé formy moci. V posledních letech teologové Třetího světa jasně vysvětlili. co o sobě v jistém hlubokém rozměru cítíme jako muži a ženy. kteří potřebují spásu ještě více než utlačovaní. I když oni to tak nevidí. Přeneseme-li toto evangelijní ponaučení na antagonismus mezi mužem a ženou. Avšak po dlouhé věky zdůrazňovala lidská kultura a společnost spíše rozdíly mezi muži a ženami než jejich mlčky obsaženou jednotu. tak za symbolickou. že jsou vládci vymezující realitu. je to přesto pravda. Popisek vedle obrazu označuje tři mužské postavy jako Vládce a nazývá je Rozumem. A také více v důsledku této ztráty strádají. Dokonce bych zašel až k tvrzení. Obraz ukazuje šest postav. Dobrá zpráva je. tři mužské a tři ženské. kteří se o sebe navzájem starají způsobem. mohou začít žít v nebeském království už teď. „Dobrá zpráva“ (což je základní význam slova evangelium) spočívá v tom. protkané v kruhu. Byli blahoslavení. Ženské postavy jsou označeny jako Múzy a nesou jména Meditace. Mužům se ale podobného východiska nedostává. aby obě pohlaví zůstala oddělená. že v minulosti to musely obvykle dělat typicky ženským způsobem: jemně a nepřímo používaly své ženské triky. Potřeba jejich osvobození byla ještě větší. do tří různých směrů. tak druzí. která se nachází na vrcholu jejich postavení. tak ženského prvku v našich životech. že muži. Ježíš evidentně považoval utlačovatele (často zosobňované v prvních třech evangeliích „zákoníky“ a „farizeji“) za lidi. se zabývala osvobozením člověka. vzpomínají a upevňují své vzájemné vztahy. Tímto mám na mysli skutečnost. kdo přijímali a reagovali na osvobozující poselství evangelia.18–23). že muži drží veškerou moc a ženy prohrávají. Bohatí přicházejí o své vlastní bohatství. co Ježíš tak zřetelně viděl ve své době. Dívají se ven z kruhu a symbolicky pozorují. protože obrazně vyjadřuje to. že mají svobodu. jak prožíváme mužské a ženské rozměry uvnitř nás samých. Snad proto byla malba zavěšena v zadní části katedrály. Avšak hodně z toho. Jako muže a ženu je stvořil Jednou jsem viděl v episkopální katedrále Boží milosti v San Franciscu malbu. Tvarem a Jazykem.27) a rozdíl mezi mužem a ženou následuje až po jejich původní jednotě (viz Genesis 2. aby muže kolem sebe ovládly. bylo namířeno nikoliv na chudé. která symbolicky vyjadřuje mužskost a ženskost v podobě. že velká část evangelia. Připomíná mi to biblické poselství o stvoření člověka: Bůh stvořil lidi jako muže a ženu podle Božího obrazu (viz Genesis 1. že muži celkově trpí větší ztrátou než ženy. Myslí si. Jejich energie proudí do středu kruhu. mocní se stávají obětmi svého vlastního postavení. V tomto kontextu je všeobecně rozšířeným názorem. Energie z nich vychází směrem ven. kdo přijímají Boží lásku. jak ji zakoušíme ve svých životech. Tuto malbu by bylo dokonce možné označit jak za mytickou. Život může být noční můrou stejnou měrou pro muže i ženy.3–12). Dobrá zpráva je. ale z velké části svobodní nejsou. nikoliv na slabé. protože věděli. že jsou chudí a že potřebují spásu (Matouš 5. V tomto uměleckém znázornění se zrcadlí krásná symetrie mužskosti a ženskosti. že lidé mohou být osvobozeni z útisku. obvykle se na ženy pohlíží – zvláště ve feministickém hnutí – jako na utlačovanou společenskou skupinu. ženskou stránku celistvého lidství. jakým často vnímáme sami sebe jako muže a ženy. Myslí si. . ale na bohaté. zůstává pravdou dodnes. jež činí z jejich života peklo. ale ve skutečnosti jsou chyceni v pasti. co Ježíš učil. utlačovatelé jsou utlačováni svým vlastním autoritativním chováním. že ženy si často najdou určitou kompenzaci za kulturní stereotyp. že se zapojí do mužské mocenské hry. protože se ocitali v pasti své vlastní slepoty (Matouš 23.13–39). Je pravda. To. byli samozřejmě chudí a bezmocní. takže jim bylo znemožněno rozpoznat a rozvinout uvnitř sebe ženské prvky. že poražení jsou jak jedni. a to tím způsobem. že ti. do něhož byly vrženy. ale na mocné. směrem k jednotě a soudržnosti.II. otroky i pány. Protože většina společenských systémů byla dosud patriarchální nebo muži ovládaná. potřebují ve srovnání s ženami spásu daleko více. definují a pojmenovávají realitu. dokud je neosvobodí Boží láska uskutečňovaná v praxi. chudé i bohaté. který je svazuje. upoutávala lidskou pozornost a volala po kontemplaci. dospějeme k závěru. Dívají se jedna na druhou a symbolicky nazírají. První. Ženské chování bylo mezi muži přísně tabuizované. údajně dominující skupina. že ti. jaká se vyskytuje v naší kultuře. protože se dotýkala něčeho hluboko zasutého v lidské duši. Paměť a Píseň. protože nejsou zapleteni do věcí. mohou žít v Božím království a nemusejí se ocitat v pasti světa. Navzdory nekonečné fascinaci jednoho pohlaví druhým oddělily společenské zvyky ostrým způsobem mužství od ženství a sexuální morálka se postarala o to. které hlásal Ježíš a kterým žila prvotní církev. Všichni jsme připraveni o onu zdravou celistvost – a já bych dokonce řekl posvátnost či svatost – která vychází ze sjednocení jak mužského.

spolupráce a komunikace mezi jinak protikladnými společenskými skupinami. o niž ve spiritualitě vždy jde. nikoliv v uzurpování moci. ale v jejím sdílení. což je mužský dar. Jak se zdá. ale vyváženou souhrou obou. který musíme mít před sebou. ženy nic nezískají. jestliže vůbec máme dosáhnout svatosti. pozná svět evangelijní skutečnost Božího království. Duchovně celistvá osoba v sobě integruje jak mužský. ženy by se osvobodily z útlaku patriarchální společnosti. Poselství evangelia. tak ženou. vztahovosti a spojování. ženy by se dostaly do stejné pasti. Tvarem a Jazykem. Osvobozující Ježíšovo evangelium spočívá v poselství. pochopení a syntézy. v níž se nyní nacházejí muži. Androgynní osoba rozlišuje mužské od ženského. jako např. Stává se androgynem. schopnosti kreativity a intuice. aby je vykoupil. které mohou být charakterizovány Meditací. má pro lidskou společnost dalekosáhlé důsledky. potřebu sdílení společných zdrojů mezi bohatými a zaostalými zeměmi a potřebu sdílení moci mezi většinovými a menšinovými etnickými skupinami. co znamená být člověkem: znamená to nebýt ani výlučně mužským typem ani výlučně ženským typem.2 Obraz Vládců a Múz je nádherným symbolem androgynity právě z toho důvodu. do nichž Kristus vstoupil. . že oloupí bohaté.Pokud tomu tak je. věcnosti a přesného rozlišování. že se celá situace převrátí vzhůru nohama. ale v partnerství. ale zároveň mužské s ženským sjednocuje. potřebu vzájemného společenství. organizace a řádu. Pamětí a Písní. Teologové osvobození vyjádřili potřebu sdílení bohatství mezi hospodářsky rozvinutými zeměmi a Třetím světem. A takový je také cíl. některé feministky věří. že rozlišuje mužské od ženského. že kdyby se mužské a ženské role zaměnily. Sjednocování bez rozlišování je propadnutí druhému a závislostí na něm. a využít energií obou pohlaví rozlišujícím. což je zase dar ženský. Androgynita je schopnost být maskulinní ženským způsobem a být femininní mužským způsobem. racionálního uvažování a rozhodování. schopnosti logického a diskursivního myšlení. až na to. Avšak kdyby se role pouze obrátily. že si podrobí silné. že by se jednalo o matriarchální systém ovládaný ženami. Převrácení rolí pouze neustále zachovává hříšné lidské podmínky. Závěr vyplývající z této dobré zprávy pro osobní spiritualitu má svou obdobu i v oblasti vztahů mezi mužem a ženou: mužský duch. Taková je vize. Pouze pokud dochází ke sdílení vzájemných darů. Rozlišování bez sjednocování je pouze odcizením a samotou. Jedná se o schopnosti pravé hemisféry. Nazývám je „uměním rozlišování“. protože první dodává energii druhé a druhá posiluje první. V obou případech se ale nedostává lásky. oboupohlavním člověkem v nejlepším smyslu tohoto slova. že spása se nalézá nikoliv v nadvládě. Snad právě proto nazval autor Peter Rogers své dílo Nové paradigma. tak ženský rozměr lidského ducha. mužský rozměr duše disponuje dary. Utlačované nespasí to. Androgynita je schopnost duchovně celistvého člověka být jak mužem. Naopak ženský duch disponuje dary. Slabí nedosáhnou spásy tím. znamenajících „muž“ a „žena“ (androgunos: aner – muž. Pokusil se ukázat nový obraz toho. že osvobození přichází skrze sdílení moci. Nazývám je „uměním sjednocování“. že učiní ze svých pánů otroky. a přitom je sjednocuje v jediném uměleckém díle. gune – žena). které je odvozeno od dvou řeckých slov. které mohou být stejně jako na obraze v katedrále charakterizovány Rozumem. jež říká. cítění a emocionality. Chudí se nespasí tím. Žádná stránka nepřevládá. pak tím. Nejprve nám předkládá povrchový mýtus mužskosti a ženskosti. pokud máme jen pomyslet na spiritualitu. Jedná se o schopnosti levé mozkové hemisféry. ale přesto kreativním způsobem. ale po delším pozorování nás přivádí k pohledu mířícímu za hranici oddělených stereotypů a k jejich uchopení v rámci sjednoceného celku. které musíme v dnešní době dosáhnout. jež je také celistvostí.

Ale postupně si uvědomila. ačkoliv se chovají iracionálně. že jsou morální. otroctví otrokářů. že je možné být Bohem. kterými ničí sebe i ostatní. Neexistuje nic. Mohou tedy uzákonit pravidla ekonomiky. které doktorka Schaefová chápe jako čtyři mýty. Muži ovládaní tímto systémem neznají žádný jiný způsob nazírání na realitu. S.“ – T. ve kterém my Američané žijeme a pracujeme. podobně jako závislost na alkoholu. naděje. kteří jsou začleněni v systému. bezmocnost mocných. Je to víra. Systém a ti. Podobně jako se alkoholik zaplétá do „lihové logiky“. protože tento mýtus zahrnuje tak či onak vše v našem životě. Anne Wilsonová-Schaefová dále uvádí. jak Bůh chce. aby lidé žili. nikotinu či drogách pomalu. jak to nazývá hnutí Anonymní alkoholici. kdo stojí mimo něj. Anne Schaefová popisuje ve svých knihách utlačenost utlačitelů.4 Když poprvé psala o společenském systému. je to irelevantní a není třeba brát to v potaz. kteří jsou na systému závislí. anebo naopak to. aniž by si to uvědomovali. co ji ohrožuje. ale to . kterou vytvářejí. nemají žádné pochybnosti o tom. na němž jsou lidé žijící v této společnosti závislí. teprve čtvrtý mýtus nám odhaluje. zásady. ale ve skutečnosti jsou v ní uvězněni. ve vládě. Tato hra se hraje v zasedacích místnostech amerických korporací. proč je také návykový. jak se věci mají a jaké by měly být. ale jistě uvězňuje své oběti. Jsou závislí na svém jednorozměrném pohledu na svět. Do určité míry jsme na tomto systému a na realitě. kdo jedná opačně. ten je však mimo rámec reality. A jestliže existuje něco. Jejich celu tvoří čtyři zdi. Mexičané líní. dobré a pravdivé. přestože dělají věci. A tak jsou ženy slabé. postavení a bohatství. se dá zpředmětnit a změřit. ideály. pokud se dají zhmotnit a změřit. Postoje a konání těchto lidí jsou v nejlepším případě kuriózní a zábavné. politiky a dokonce i morálky. racionální a objektivní. na burzách s cennými papíry a komoditami. nevzdělaní zaostalí. i když ve skutečnosti uvažují nesouvisle. Ačkoli první tři mýty ukazují. Myslí si. Eliot. kolik jen mají bílí muži předsudků. práva a jiné nehmotné hodnoty mají význam jen tehdy. Jsou schopni vidět a cítit jen to. Vše. Naprostá většina mužů v naší společnosti je závislá na určitém způsobu myšlení. jak částečný a neúplný ve skutečnosti systém bílého muže je. musí vypadat. Většina bílých mužů by samozřejmě popřela. cítit a chovat se jiným způsobem. dá se to změřit a zvážit na vahách politické moci. a proto analyzovala celý proces související s existencí současné americké návykové společnosti. že nevnímají nic mimo něj. Ten je systematicky láká do pasti. pojmenovala ho systém bílého muže. že se do tohoto systému včlenilo i mnoho žen a brání ho stejně houževnatě jako většina mužů. Pocity. že zmíněné čtyři mýty zastřešuje ještě jeden. že tato víra je součástí jejich systému. Muži věří. že systém bílého muže je to jediné. dá se to pozorovat a vědecky analyzovat nebo to lze uzákonit či do nějakého zákonu zahrnout. že jsou racionální. Jiní lidé mohou myslet. a vědí. Jejich závislost na systému je oslepuje do té míry. Jsou přesvědčení. stejně jako ony čtyři zdi podpírají strop. co chce Bůh. co se nedá poznat pomocí moderních technologií tohoto systému. chudí neproduktivní. co je správné. že je možné být zcela logický. Ti. co stojí za poznání. a když už. Vědí. vědí. Podle třetího mýtu systém bílého muže všechno zná a všemu rozumí. tak to není důležité. co by nespadalo do jeho kompetence či zorného pole. jenž definitivně uzavírá vězně uvnitř malé cely. Seznam je tak dlouhý. v kancelářích vysokých úředníků a v luxusních čtvrtích na předměstí. jež definují duševní obzor většiny mužů. v nejhorším špatné a hrozivé. co je pro každého to nejlepší a co je nejlepší pro svět. že vládnou sociální realitě. Takto žijeme všichni. Nebaví je nic jiného než hra o moc. protože společnost v této zemi ovládají bílí muži. První mýtus říká. závislí všichni. Druhý mýtus zní: Systém bílého muže je přirozeně nadřazený. který jim realitu zprostředkovává. ani tomuto mýtu nikdo nevěnuje velkou pozornost. Oni sami si připadají logičtí. A stejně jako tomu pomyslnému stropu. Rodinné shromáždění3 Psycholožka Anne Wilsonová-Schaefová v posledních letech napsala několik knih o návykovosti a závislosti nejen na drogách.III. Z této pozice nadřazenosti mohou ti. kde pořád všichni před něčím unikají. že to není jediný systém. Zjistila také. Dá se to započítat do hrubého národního produktu. tedy čtyři zastřešující víry. že jejich systém určuje. co existuje. i když je zde stále přítomen. na hřištích profesionálních sportovních klubů. který všichni čtyři podporují. co posiluje jejich závislost. ale také na způsobu lidského myšlení a chování v moderní společnosti. Rusové nespolehliví. Systém bílého muže „Ve světě. kterou nám předkládá. stejně tak lidé zaklínění v tomto systému vykazují omezené uvažování a vnímání. vytvářet úsudky i za ty. černoši neschopní. kteří ho ovládají. Seznam je nekonečný. To proto. Čtvrtým mýtem je přesvědčení. cítění a chování. jako by prchal.

A tak zůstáváte v hříchu. kam až jejich víra může vést. že vytvářejí a udržují návykový systém. na Boha. a rouhačský je i způsob. národními zájmy. to slyšeli a řekli mu: „Jsme snad i my slepí?“ Ježíš jim odpověděl: „Kdybyste byli slepí. Ježíš to nazývá „slepotou“. Tento postoj jsem zaznamenal v knize Boba Woodwarda. jakým si tento systém přivlastňuje Boží atributy.40–41) . kde autor do určité míry zpochybňuje bezúhonnost bývalého ředitele CIA Williama Caseyho. požadavek bezpodmínečné oddanosti a slepé poslušnosti je stejný jako ten.“ (Jan 9. že nedokážou rozpoznat. ať už vědomě. je třeba. Jestliže mají lidé. Jestliže je Bůh jediná nadřazená bytost. a zvláště muži. V mytologiích se tento nezbytný proces často zobrazoval jako tzv. zabití draka. Ať už to nazveme vlastenectvím. či nevědomě. loajalitou vůči firmě či věrností katolické církvi. a to trestuhodnou slepotou: Farizeové.5 Skutečně rouhačské je to. Vy však říkáte: Vidíme.jen z toho důvodu. kteří tam byli. že systém bílého muže nahradil Boha. hřích byste neměli. která definuje realitu a která všechno ví. najít v dnešní společnosti hlubší spiritualitu. pak si tím. který klade droga na závislého. si bílí muži hrají. aby se odpoutali od samoúčelných názorů na svět.

nejmilejšího učedníka. s partnerkami a konečně s manželkami – zjišťujeme. Toto byl nepochybně jeden z faktorů ve vývoji Ježíše v muže. Je atraktivní. nebo dokonce homosexuálně. Je to maska. Zaměřme se nejprve na výchozí bod naší cesty – model běžného muže. nejmilejšího učedníka. Ostatní muži ho respektují pro jeho sílu. Pro nedostatek lepšího označení budeme tento typ nazývat běžná žena. vnímáme tuto ženskost jako něco zcela mimo nás. *** První posun na cestě je směrem k ženskosti. U Poslední večeře Páně seděl právě tento učedník nejblíže Ježíši a podle Janova vlastního vyprávění si položil hlavu na Ježíšovu hruď. V armádě je to velitel. sestrami a ostatními příbuznými ženami. Většina mužů by tento akt dnes považovala za společensky nepřijatelný a pro mnoho z nás mužů by to bylo emocionálně nemožné. zdatnost a úspěch. jež by nás vedla. když se snažíme chovat mužně. Avšak i v pohádkách můžeme pozorovat pozitivní stránku této běžné ženy: je milující. Tento typ představují John Wayne. protože by to vypadalo příliš zženštile. zosobňují model běžného muže. která potřebuje být zachráněna a ochraňována mužem. běžný muž je v západních kulturách vzorem mužnosti. půvabná a okouzlující. babičkami. než se dostaneme k podrobnějšímu popisu v této kapitole. V negativním slova smyslu je to ona žena v nesnázích. až z nás budou dospělí muži. po čem toužíme. k němuž jako malí kluci vzhlížíme. Je to přesně ten idol. bojí se ho a chtějí ho. jasný a přímý. Jedná se o mužnost. že ženská realita je jiná než ta naše. který se dívky tradičně učí napodobovat a chlapci očekávat. když sníme o tom. musíme nějakým způsobem vstoupit do světa žen a naučit se mluvit jejich jazykem. podporující. bojovník. za svatého patrona první cesty v mužském duchovním vývoji. on to udělá. podnikatele. co si muži i ženy představují pod označením mužnost. Běžný muž je vždy mužný. které si naše společnost představuje pod pojmem „typický muž“. které známe z filmů a literatury. to znamená zamyslet se. Typ běžného muže je pouze začátek duchovní cesty. inteligentní a znalý. musíme se z tohoto bodu začít přesouvat někam jinam. Dvě cesty Cesta našeho duchovního vývoje se neřídí podle žádné vnitřní mapy. Je to mužnost byznysmena. dobrodruh či pirát – tito a jiní představitelé. Zkrátka bychom to neudělali. kterého Ježíš miloval“. Je nezávislý a sebejistý. přesto na ní vidíme cosi fascinujícího a přitažlivého. Není na něm nic zženštilého. vždy jen přihlíží. Je to také představa. hrdinovu matku. Nazvěme tuto část cesty cestou Jana. Jestliže je potřeba něco udělat. policista či detektiv. ohleduplná. musí dělat vše pro to. James Bond a Rambo. až budou její ctnosti odměněny. Je to zkrátka to. Proto můžeme považovat Jana. V rámci kulturních stereotypů je běžná žena přesným opakem toho. Uvádím na tomto místě názornou mapku dvou cest. V politice je to zprostředkovatel moci a ten. na něž se dnes mnozí muži vydávají. ale nikdy ho nemohou vlastnit. Nikdy není iniciátorkou. když si nejsme jistí svou mužností. ale protože si uvědomujeme svou čistou mužskost. kde jsme. Svou emocionální a duchovní stránku obětuje. musíme si dávat . finančního magnáta. Musíme se naučit být zranitelní a citliví. jak ji obecně chápe a charakterizuje naše společnost. nápomocná. když mohl přijmout náklonnost a vyjádřit své pocity před ostatními. zvolme si jinou postavu Nového zákona. Sněhurka a Šípková Růženka. milenku. a dokonce před jiným mužem. pilná.IV. Ať tak či onak. Pro většinu z nás začíná duchovní cesta směrem k ženskosti skrze vztahy se ženami.6 Ale pokud se chceme duchovně rozvíjet. V americkém kontextu tento typ ztělesňuje dokonalá hostitelka. kde se nacházíme jako produkty naší kultury. ta. Je to typický muž. již si nasazujeme. Je to model ženy. Je svým vlastním pánem a nikomu jinému nepatří. aby mu jeho emoce nebo city druhých zhatily plány. Nikdy nedopustí. a proto je potřeba se na chvíli zastavit a zjistit. po čem toužíme. manželku. který patří jen sám sobě. Ženy ho obdivují. Bude užitečné si nejdříve prostudovat tento náčrt. Ženskost je něco. jako muži. ale jelikož víme velmi málo o Ježíšově životě před jeho veřejným působením. spolupracující. co jsme zde popsali jako běžného muže. Poznáváme ji běžně v literatuře a v médiích jako partnerku. Kovboj či šerif. dokonalá matka. V pohádkách ji reprezentují Popelka. manželku. vynalézavý a schopný. A přesto se tento muž cítil zjevně velmi dobře. aktivním účastníkem nebo tím. které dal Jan Evangelista sám sobě: „učedník. Už jako kluci objevujeme. Naopak on vlastní je: přítelkyni. nejvyšší šarže. že obývají úplně jiný prostor než běžný muž. mírná a starostlivá. nápaditá. starostlivá. Když se postupně učíme navazovat vztahy se ženami v našich životech – s matkami. kterou se řídíme. kdo rozhoduje. dokonalá manželka. podle označení. kdo má moc rozhodovat. ale nikdy jako hlavní hrdinku. Abychom ale dosáhli toho. trpělivá. Přesto ale musí čekat. poutá mužskou pozornost a přijímá dary. aby si princovu pozornost zasloužila.

když se muži podaří rozvinout svou ženskou stránku. vnitřní autorita. když u této stránky zůstane. umění i média přestaly prezentovat model mužnosti jako čistě mužský stereotyp a nahradily ho modelem. s nimiž jsem pracoval. Na konci 70. Mohli odkládat objevování ženskosti na neurčito jako něco. sentimentální bačkory. mladí muži se nemuseli učit vybranému umění dvořit se. Má tedy. že rizika. ale brzy se začaly zúčastňovat i dívky.7 uslyšíte. století jako místo duchovních cvičení pro středoškoláky. který zůstává uzamčen v ženském prostoru své osobnosti. Jako skupina tedy celá komunita směřovala k více ženskému životnímu postoji. aby muži rozvíjeli ženskou stránku svého „já“. Kromě sexuální revoluce. zdálo se. Proto se mezi námi objevilo mnoho mladých otců. Sám jsem se stal svědkem těchto změn během třinácti let. jež dodala mužům a ženám odvahu zrovnoprávnit obě pohlaví. jak jsme se dozvídali. abychom získali objekt svých tužeb. starostlivosti a péče. Patrick Swayze a mladí intelektuálové s dobře placeným zaměstnáním. se kterými vyrůstali. což přimělo muže začít brát ženy opravdu vážně. potřebovali vést tímto směrem. musíme se naučit tajemství dvoření – a to vše proto. upřímně řečeno. jak mluvíme a jak se chováme. porozumění. V polovině 80. všechny pozitivní vlastnosti daného vzoru. byli plni souhlasu a porozumění. let bylo v naší . Stali se z nich milující a velmi starostliví otcové. se vyvážila jejich spokojeným rodinným životem a relativním souladem v celé komunitě. jako mladý kněz jsem se nacházel přesně v tomto úseku své duchovní cesty a byl jsem si jistý. vedli dialog. Tehdy jsem si ještě neuvědomoval. že potomky v podstatě vychovávaly dvě matky. vzali se a začali budovat rodiny. o což jsme se snažili v naší komunitě. kdy jsem byl pastýřem komunity Nový Jeruzalém v Cincinnati. někteří se do sebe zamilovali. Pomalu. Sociální vědy jako psychologie a sociologie začaly doceňovat a prosazovat výhody celistvosti ve vývoji osobnosti a integrovaného způsobu života. Netrpěli jsme žádným druhem soupeření ani rozpory. když se rozhodli rozvíjet ženskou stránku své osobnosti. let 20. který jim odhaloval neomezené možnosti navazování partnerských a rodinných vztahů. že součástí všech problémů bylo to. protože jim nikdo nikdy neřekl. a to jak na úrovni komunity. manželské páry a starší lidé. jak doufám. že neustále trvám na tom. Nejprve jsme tím byli všichni nadšení. zvláště pokud negativní aspekty tohoto typu ženskosti převyšují ty pozitivní. století probíhají v naší kultuře změny. jakými procházely jiné charismatické skupiny. co mohli nebo měli objevit sami v sobě. že se muži zdokonalují v tradičně ženských schopnostech naslouchání. jak se dalo očekávat. že duchovní rozvoj se ubírá víceméně jen jedním směrem. tak v rodinném prostředí. Literatura. který jsme nazvali běžná žena. kde ženská stránka vyvažuje mužskou. která mladí muži podstoupili. sebevědomí. ale něco úplně jiného je. V tomto období jsem vnímal celou křesťanskou duchovní cestu právě v těchto souvislostech. Mladým mužům se zde otevíral zcela nový svět. A to se právě stalo mužům v komunitě Nový Jeruzalém. let zlepšil přístup žen ke vzdělání a zvýšil se jejich počet v podnikání. jeho postoj se výrazně přiblíží k modelu. Stalo se daleko přijatelnějším. ale stejně tak to přináší i mnoho rysů negativních. které jsem v této komunitě nahrál. Kulturní stereotyp muže. jak děti rostly. let už většina těchto párů vychovávala děti a celá polovina z čtyř set členů společenství byly děti a dospívající. se v období 60. je reprezentován vzorem slabocha. let 20. rozhodnost. Všichni jsme si mysleli. Ale já jsem tenkrát kázal něco jiného a to slýchali i mladí muži v komunitě. ujištění. Komunita se začala rozvíjet na počátku 70. Poprvé v historii začalo hodně mužů zpochybňovat účel a efektivnost válek a upouštět od bezpodmínečného vlastenectví. častokrát mnohem lepší než ti. Ale postupem času jsme zaznamenávali nejrůznější problémy. Jestliže si poslechnete první kazety. které vyvstávaly v rodinách. včetně mne.pozor na to. ale jistě mění ženy kulturní stereotyp dokonalého manžela. Nikdo je nemůže samozřejmě z ničeho obviňovat. Někteří z nich i ve věku okolo třiceti let stále ještě hledali ve svém okolí náznak vedení. Jestliže se muži podaří úspěšně navázat kontakt s ženským elementem své osobnosti a v tomto prostoru zůstane. Všichni jsme horoucně naslouchali jeden druhému. Tento stereotyp budeme nazývat povrchní žena. Jen stěží si muži uvědomovali. Konečně nám pomalu začalo docházet. A Johna Wayna nahradili Alan Alda. jako jsou schopnost zaměření. že jejich duchovní cesta musí v určitém bodě nabrat jiný směr. které ve starověku a středověku nebyly dostupné. díky nimž se stalo nutné a žádoucí. jak je důležité obrátit se k Bohu a odevzdat se mu. Většina z nich však byli mladí muži a ženy a. V tomto ohledu moderní společnost už nabízí možnosti cesty za poznáním ženskosti. Nemá hloubku ani sílu. že chlapci. Ovšem realita naší zkušenosti nás postavila tváří v tvář krátkozrakosti tohoto názoru. Jedna věc je. Už od 60. svět vnímavosti a důvěry. či dokonce záchranu. Když se ještě manželství domlouvala (obvykle mezi otcem a nastávajícím ženichem). poskytli zároveň ženám právo vybrat si svého budoucího partnera. že dívky možná potřebovaly slyšet něco úplně jiného a že obrácení k Bohu má u žen znamenat nejprve obrácení se k mužským stránkám. Děti neměly v rodině žádnou zkušenost se silným mužským modelem. kteří trpěli žalostným nedostatkem vzorových maskulinních vlastností. že když si vydobyli právo vybrat si své nevěsty sami. V kontextu modelů mužskosti a ženskosti jsem měl na mysli odvrácení se od mužských schopností nezávislosti a ovládání k ženským schopnostem důvěry a vytváření vztahů. zženštělého muže.

nespoutanou stránku Boha. které nenáviděly. Hlavní . že se staly stejně špatnými jako ti muži. hromů a blesků nad vrcholky hor. že musí obětovat svého jediného syna. Boha. V evangeliích je Jan Křtitel znázorněn jako přesný opak Jana. když mu nařídí. jaké nosí muži z lepší společnosti. aby jako ženy pokračovaly ve svém vývoji a dosáhly hlubší a celistvější podstaty svého ženství. Proroci byli také pěkně divoká parta. kteří předpovídali křesťanskou budoucnost. povolává Jan ke křtu. charakterizovat jako posun směrem ke sjednocení s ženskostí. a ukázala mi knihu od Betty Friedanové nazvanou Druhý stupeň. a to všechno potom. Bůh se lidem zjevuje v podobě planoucích keřů. nejmilejšího učedníka. jak by měl tento další krok vypadat. ani když nám zírá přímo do tváře. Byli to nekněží. V určitém bodě naší společné duchovní pouti si proto mnozí z nás začali uvědomovat potřebu jakéhosi druhého kroku. V postavě Jana Křtitele je hodně rysů. který se příliš nestaral o chrámy a o oběti. že proroci byli věštci. že je velmi snadné nesprávně pochopit. jsem se nakonec rozhodl pro cestu Jana Křtitele. To je pěkně divoké! Později si vybere jednoho chlapíka jménem Abrahám a řekne mu. ale upřímně řečeno. protože odtud může otevřeně říkat. *** Při hledání biblického obrazu této druhé etapy. ale zato ho moc zajímalo. které se vžily do mužského stereotypu natolik. lháři a plemenem zmijí. které mohou být zaměněny za rysy nezávislého drsného chlapíka a siláckého hrdiny. nespočívá v hlubší ženskosti. Až do posledního proroka. to jest cesty k opravdovému muži. jež dává mužské duši plně se rozvinout. Pokud jste už alespoň nezačali první cestu. Jan se s nikým nemazlí. čímž vytvořila dokonalou paralelu. nejmilejšího učedníka. že by lpěl na nějakých společenských nebo kmenových hodnotách. aby si zabalil věci a vyrazil přes poušť na jakési místo. pro co byli vyvoleni. pronásledováni a zabíjeni (viz Matouš 23. jak jsme jej nazvali. Aby si mohl zachovat svou bezúhonnost a upřímnost. který žije sám na okraji pouště. kterým je asi tak sto let. jak se věci mají. že se stane vůdcem velkého národa! Toto je naprosto svobodný Bůh. že už nevidíme tuto Boží nespoutanost a divokost. jak se zachází s lidmi. Izraelité si myslí. která vede k opravdovému muži. přišli s radikálním poselstvím od nebezpečného Boha a za svou snahu byli umlčováni. Hned na začátku Bible. která znovu sjednocuje obě charakteristiky. Křesťané často zapomínají. jak lidé žijí. kteří byli vyloučeni z většinové společnosti. protože nedodrželi to. Bůh shlíží na zemi a nelíbí se mu. Faraon egyptský poznává drsné způsoby divokého Boha. že až do současnosti ženské hnutí urazilo jen půl své cesty: osvobodilo ženy od mužské nadvlády a umožnilo jim přenést se do mužského elementu. Odpověď přišla zcela nečekaně od feministek. Je to divoch. dokonalý svatý patron druhého stupně cesty. Museli. ale stále jsme si nebyli jistí. ne jen jednoho z nich. A proto je Jan. chodí v hrubém šatu a jí syrovou potravu. Tolik jsme si „zkrotili“ Písmo svaté. Ví všechno o lidské hříšnosti. Byli sympatičtí. ale zjemnělých mužů. že si dává tento oblek do čistírny. že onen druhý stupeň. nebudete mít potuchy. který se snaží utvořit duchovně svobodné lidi. Co se týče stravy. takže ty. ale oni znamenali mnohem více.29–36). kdo nejsou ochotni dát se na pokání. nazývá pokrytci. který by měla udělat většina mladých mužů. Celá cesta. ti. a tak se rozhodne seslat na ně potopu a začít znova od začátku. musí jít ve šlépějích obou Janů. že jen potvrzuje charakteristiku běžného muže. ale až příliš častým výsledkem byly ženy. Bůh není loajální k firmě a nezdá se. Hospodin je Bůh všech lidí a vytváří si své vlastní pestré seskupení. Friedanová vyzývala feministky. který byl potřebný pro spoustu mužů v naší komunitě. má jen jednoduché oblečení z velbloudí srsti a kůže. kteří jsou ochotni vyznat se ze svých hříchů. tam to všechno je. bylo ochočené náboženství vždy ohrožováno osobami s mravní bezúhonností. protože jsou národ Bohem vyvolený. které v životě neviděl. Není tu proto. v knize Genesis. V podstatě popisovala přesný opak toho. žije Jan Křtitel schválně na okraji společnosti. ale Bůh srovná jejich královstvíčko se zemí. Už jen na poslech se ta cesta zdá být velmi náročná a ještě náročnější je podniknout ji. že Bůh je ve Starém zákoně zobrazen mnohem bouřlivěji než v Novém. což je ve skutečnosti charakteristika povrchního (negativního) muže. Tohle jedí lidé na poušti. protože byli mluvčí právě toho nespoutaného Boha. Nemá šaty. archetyp divokého muže. Jednoho dne přišla do mé kanceláře Pat Brockmanová. že jeho plány na rozšíření impéria jsou důležitější než lidská svoboda. sestra uršulinského řádu. co mu sdělí. Jestliže můžeme cestu Jana. Duchovní cesta k opravdovému muži je tak těžká proto. a budete si myslet. a ty. ale v návratu k mužskosti na hlubší úrovni. Najednou nám bylo s Pat jasné. která byla v komunitě od jejího založení. když dospěje k přesvědčení. aby si hrál na dobrosrdečného chlapíka. Také se nedá předpokládat. Pro mne představuje Jan Křtitel tu divokou.8 Autorčina teze spočívala v tom. co druhá cesta obnáší. jí kobylky a včelí med. protože pojmenovávali všudypřítomné iluze. Přečtěte si Bibli. že se jim narodí syn – a on se opravdu narodí! Ale vzápětí Bůh zasadí Abrahámovi ránu pod pás. čím procházeli muži v Novém Jeruzalémě. co se o ní říká. těžko mohli někoho inspirovat nebo vyprovokovat. Jana Křtitele. Sdělí Abrahámovi a jeho ženě. sloupů kouře a ohně. Máme sklon si myslet. pak cesta Jana Křtitele musí být chápána jako cesta z ženskosti zpět k mužskosti. že jsou za vodou.komunitě mnoho dobrých.

Část celého problému samozřejmě také spočívá v tom. je to nejen proto. Většinou je to nějaký jiný muž. Toto je jen schematický pohled na typický mužský duchovní vývoj. kterému se chci vyhnout. kde jim naslouchá a klade otázky (viz Lukáš 2. že očekáváme příliš mnoho od svých biologických otců!) Poslední úžasný paradox spočívá v tom. Jinými slovy. kdo vede chlapce na cestě k dospělosti. ze kterého můžeme vyrazit na duchovní výpravu. Nikdy není možné tento proces zcela dokončit a my budeme uvnitř sebe neustále nacházet některé aspekty povrchního muže. ven do vnějšího světa. ale i v tom. Když máme smůlu – a většina mužů v naší společnosti ji má – myslíme si. trenéři a učitelé poradí mladému muži. a dokonce i v naší náboženské tradici. kde jde o věc jeho Otce (viz Lukáš 2. aby nás obtěžoval náš nevědomý ženský element. ale ve skutečnosti si jen budujeme základní tábor. které odpovídají dvěma cestám. řecké bohyně války a moudrosti. že je tak málo mentorů a průvodců na těchto cestách. Dosažení duchovní celistvosti pomocí spojení s ženskostí je samo o sobě celoživotní úkol. kteří se zasekli u modelu povrchního muže.49). že jsme přišli na svět. Když se ho na to Maria zeptá. že se vše odehrává v pravidelných dvacetiletých cyklech. a téměř žádní učitelé a rádci. aby rozvinuli svou ženskou stránku a povzbuzovat je k tomu. Ale když se nám nějakým způsobem podaří najít element ženskosti – ať už v ženě. Pro ty z nás. že dostali ránu do svého vlastního mužského ega. který se pravděpodobně odehrává u většího počtu mužů. Už tolik toho bylo napsáno o tom. tedy „neiniciovaném“ muži jako o puerovi („puer“ znamená latinsky „chlapec“ nebo „dítě“). jež byla sama válečníkem a mudrcem. musí se nejprve odloučit od ženskosti a pak se do ní vrátit. že jsme duševně vyvinuti pouze napůl. že s velkou pravděpodobností existují přirozené časové úseky. jsme už také dorazili do cíle. že je celistvá. ale i proto. jak je důležité umožnit můžům. To by znamenalo uváznout v typu povrchní (negativní) ženy. Je to cesta zpět. což se samozřejmě stalo právě Janu Křtiteli. že ještě setrváváme ve směru vytyčeném Janem.46). že se musíme rozvíjet tímto směrem. Když mluvíme o duchovním vývoji jako o cestě. Velmi nutně potřebujeme mentory – rádce na naší mužské duchovní cestě. proč je cesta toho druhého Jana o tolik těžší. přeměnit a doplnit ženskou stránkou svého „já“. jediným důvěryhodným průvodcem Odysseova syna Telemacha byl muž s duší ženy. Když se Odysseus vydal na svou dlouhou pouť. Obzvláště v letech dospívání se tolik snažíme přiblížit se tomu. zjišťujeme. nejmilejším učedníkem. Pro ty z nás. Jestliže je dnes mezi námi mnoho puerů. Nikdy se nám nepodaří splnit ho celý. To ovšem v té době ještě nevíme. Jestliže existuje nějaká léčka na cestě dnešní mužské spirituality. Asi tak ve čtyřiceti až pětačtyřiceti letech se muži dostávají do krize středního věku. nebo kdekoliv jinde – a uvědomíme si. Z vlastní zkušenosti a ze zkušeností mnoha mužů. že otec je jen zřídkakdy zasvěcovatelem svého syna. s nimiž jsem pracoval. Totéž můžeme vidět u Ježíše. a zbytek života strávíme ve stereotypu povrchního muže. jež někdy bývá označována jako mužská menopauza. to však znamená zásah do naší duše. když opouští svou matku a jde si sednout mezi učitele do chrámu. Nemá smysl odkládat následování Jana Křtitele jen proto. v náboženství. strávíme dalších přibližně dvacet let tím. každý muž je jedinečný. (Možná. Zdá se. kterým se podařilo proniknout k ženské stránce svého „já“. že v nás působí zmatek právě onen nevyužitý potenciál mužský. je jen málo průvodců. že anglické slovo „mentor“ pochází z řecké mytologie. Během prvních dvaceti let svého života vkládáme většinu své energie do pouhého osvojení si charakteristiky běžného muže. někdy dokonce ani jeho první část. že máme zoufale málo „kmotrů“. aby nás navedli správným směrem. Místo toho. Další nedorozumění. že máme jen málo poznatků o univerzálních iniciačních obřadech mladých mužů. Staří Řekové dobře věděli. že v naší západní kultuře. že přece musí být tam. může skončit na něčím podnosu. co považujeme za mužský vzor. kde číhá nebezpečí. svěřil Mentorovi svého syna Telemacha a ustanovil ho jeho učitelem a ochráncem jeho duše. že se budeme dvořit věčné ženskosti. Ježíš neváhá a odpoví. to znamená. Je to stejně riskantní cesta jako onen vnitřní posun směrem k ženskosti. které budeme muset konfrontovat. jak se dostat z problémů. snažit se ženy potěšit a najít svou vlastní vnitřní duši. že pokud vystrčíte hlavu příliš. že podle některých názorů byl Mentor maskou Atény. Skutečný rádce ho navede do . kteří by této hloubky již dosáhli a vrátili se zpět. V případě mužů mluvíme o nezasvěceném. vím. že náš problém tkví nejen v tom. je ten. což Jung a další psychologové vysvětlují jako poslední pokus ženského elementu v nás dostat se do našeho vědomí. Staří Řekové i Písmo svaté kladli daleko větší důraz než my na jednotlivé etapy cesty. pak je nastražena právě v tomto úseku. Není divu. že mnozí raději zůstávají v bezpečném světě myšlenek a názorů. v chudých. že první cesta musí být dokončena před započetím cesty druhé. nejistota a téměř jisté selhání. Přesto se vrací s matkou domů a až o osmnáct let později se cítí připraven promluvit veřejně o Bohu. Mentor byl moudrý a důvěryhodný rádce krále Odyssea. je dojem. že tím.důvod. protože jinak vkročíme do druhé poloviny našeho života s tím. až se nakonec zdá logické považovat první část cesty za celou odyseu. na jejich načasování a na nezbytné cíle. V reálném životě neexistuje žádná typická duchovní cesta. že aby se z chlapce stal muž. Kdo půjde první? Běžní šéfové. Nechci však vzbudit dojem. je to jen jednoduchý symbol pro vysoce komplikovaný vývojový úkol. jež by nás mohli dovést do hloubky mužskosti. o níž jsme si mysleli. Je zajímavé.

že udělají totéž. Věřte oběma Janům. .problému a pak ho vyvede ven.

z nichž se skládá náš život. že mohou svobodně rozhodovat. že ať zvítězí kdokoli. Systém bílého muže tímto způsobem vytváří pouhou iluzi moci. dělají ženy. že držíme otěže pevně ve svých rukou. Někde jsem četl anekdotu. Tyto ženy jsou silné. ale ne geniální. kdežto v bělošské kultuře každý předstírá. Ještě než jsem se tam rozjel. dle rad ostatních. že buď cítí bezmoc něco na zavedeném systému změnit. že na důležitosti získává v naší kultuře zábava a dovolená. jak moc jsou tito lidé odlišní. většina chlapců by se dala považovat za takzvaně normální. vždy mají nad sebou nějakého šéfa. že jsou v podstatě zotročení. prémií a jiných symbolů prestiže. ostatní františkáni se mě snažili připravit na kulturní šok a říkali mi. že o všech malých. pak dělají jen to. nepodstatných věcech rozhoduje jeho žena a o velkých. My muži si myslíme. ale nakonec jde k všeobecným volbám méně než polovina oprávněných voličů a k místním volbám ještě méně. Tento nedostatek kontroly nad svým životem má za následek to. že skutečně má moc rozhodovat. že jsem pozoroval a naslouchal a snažil se rozpoznat společenské struktury. jak se zdá. vysvětlil to takhle: „Moje žena rozhoduje o tom. že hlavními vůdci kmene jsou ženy. které by výrazně změnilo jejich život nebo svět kolem nich. což je obvykle stejná věc pořád dokola. jinak nedostanou odměnu. Naše kultura poskytuje mužům iluzi. jestli máme dobrou vládu a jak bychom měli posilovat ekonomiku – o nich rozhoduji já. nebo nevidí mezi kandidáty žádný rozdíl.“ – Richard Rohr Mým prvním úkolem ve službě jáhna bylo vydat se za indiánským kmenem Akomů v Novém Mexiku. Mužská emancipace „Existují dva způsoby. aby to upřesnil. závažných věcech rozhoduje on. že se pro muže stává nutností vypadnout z tohoto maratonu a zapomenout na práci. Jestliže pracují manuálně. ale přesně odráží tuto situaci. správních rad nebo tržních zákonů. Mnoho mužů je placeno za to. jak málo lidí chodí v Americe k volbám. Muž odpověděl. co bylo odlišné. že za námi už je další muž připravený vzít nám práci. že jich tolik na vše rezignovalo. který jim nařizuje. kterou jsou nuceni hrát. což znamená. většinu svých takzvaných rozhodnutí stejně činí pod tlakem ještě vyšších úředníků. vypadali docela . Muži podvědomě vědí. že mezi těmito lidmi a přáteli doma není zas tak velký rozdíl. s jakou Akomové popisovali způsob fungování jejich společnosti. které v kmeni Akomů převládaly. jak se stát prorokem. Jedním z nich je sdělit zotročeným. protože zkrátka potřebuje tyto úniky z každodenní dřiny. Když byl požádán. nové aktivity ve svém volném čase. co jim nařídí někdo jiný. co se jim řekne. která vtipně. kteří si myslí. co mají dělat. které muži dostávají za to. vlastní kancelář. Navenek jsme pyšní na naši demokracii. kam budou děti chodit do školy. byla upřímnost. že jsou svobodní. nové auto.“ Tento vtip je legrační a smutný zároveň. aby dělali to. dražší dovolená – to jsou v podstatě prázdné odměny. co mají a nemají dělat. Pokud jsou vedoucí nebo manažeři. A ze stejných důvodů se neobtěžují apelovat na Kongres nebo se zapojit do občanských iniciativ. každý den. že nepojede na víkend pryč nebo že nepojede na dovolenou. ale ve skutečnosti je účinně zbavuje možnosti naplánovat si jiné. abychom naplnili něčí očekávání. Pokud jsou dealeři nebo obchodní cestující. Po několika týdnech mi však došlo. Ale v těch zásadních věcech. Není proto divu. že v kmeni Akomů vládne matriarchát. zatímco skutečnou moc rozhodovat potlačuje. Jestliže jsem chtěl pracovat s těmito lidmi. A tak se nemůže rozhodnout. Musejí hrát tu hru až do konce. že se vzdají své svobody a vloží veškerou svou mužskou energii do služeb systému. kdo u nich v rodině rozhoduje. Větší psací stůl. za skutečnými vládními rozhodnutími bude stejně stát mocná lobby a ekonomické zájmy. že přemístění na jiné místo v onom pomyslném labyrintu neznamená únik z totálně ovládané hry. způsobují. S touto „průpravou“ jsem strávil první dny v rezervaci jen tím.V. Ani v práci nejsou muži tak mocní. A proto musí mužům nabízet iluze úspěchu v podobě povýšení. obavy z toho. Byli chytří. A i když jsou to vysocí úředníci. naučit vycházet se ženami. Muži mají málokdy šanci učinit rozhodnutí. To je ještě těžší cesta Ježíšova. kde budeme bydlet. jakmile něco zkazíme. Jediné. rozhodné a říkají mužům. Když jsem učil na Střední škole Rogera Bacona v Cincinnati. že jsou svobodní. Například prezidentských voleb se ve Spojených státech účastní jen asi čtvrtina dospělých občanů. Muži si musejí vštípit pravidla systému do paměti poměrně brzy. Druhý způsob je sdělit těm. Stres z toho. abychom stihli všechny termíny. Ve skutečnosti neovládají své vlastní životy. jako například jestli se dá věřit Rusům. jak se bude dělat rodinný rozpočet. vždycky se musí snažit vnutit se zákazníkům. že se nebude dívat na televizi. musel jsem se. To je těžká cesta Mojžíšova. Ženy u nich mají moc a každý to ví. ale většinu každodenních rozhodnutí. Mnoho Američanů pak ve veřejných průzkumech odpovídá. Tvrdí. že moc mají muži. Tento trend se projevuje mimo jiné i tím. protože ten muž byl evidentně ošálen a věřil. kam pojedeme na dovolenou a tak dále. Jednoho muže se ptali. Upozorňovali mě. větší dům.

. že nejsou vědomě zapojeny do hnutí za ženskou emancipaci. který se řítí vstříc strmé skále. protože systém bílého muže už za nás realitu definoval. Psychologicky vzato (tzn. k udržování fungující rodiny a zařizování potřebných věcí. je psychologicky vykastrovaly a znemožnily jim poznání jejich vlastní hlubší maskulinity. že františkánská chlapecká škola by jim měla nabídnout trochu jiný. které manipulují jejich životy. A i když na to přijdeme. nezdravý a návykový charakter mužských životů je příliš vysoká cena za snahu udržet tuto patriarchální společnost. V jazyce Bible se tato cesta nazývá spása – záchrana před tímto světem a jeho falešnými sliby. ale nebyli to skvělí atleti. že většina z nás si potřebu emancipace neuvědomuje. není z tohoto světa. a potřebnější proto. stejně jako každá jiná v naší kultuře. Mužská emancipace je proto proces obtížnější a potřebnější než emancipace ženská. Ale naše společnost. jak říká Ježíš. Ale takhle to v životě být nemusí. a to už je sám začátek procesu emancipace. že se ještě vůbec nepokoušejí o využití své ženské stránky. V jazyce spirituality je to dvojí cesta Jana. vytvoříme si alespoň iluzi možnosti změny. Není možné někoho osvobodit. že se učíme sami utlačovat ty. pokud on sám není přesvědčen. Řekli byste. jež nám zajišťuje dostatek pohodlí střední třídy. a oni na mne v úžasu civí a podivují se mému nesouvislému projevu. kdo mají méně významné postavení než my. Muži natolik uvázli v pravidlech systému bílého muže. pojmenovaly ho a vědomě započaly cestu do mužské části svých androgynních „já“. který je typický pro systém bílého muže a v němž se z neúspěchu vždy viní jedinec. co se v naší kultuře považuje za mužnost. Běhám sem a tam v uličkách mezi sedadly a říkám lidem. V jazyce teologie to znamená cestu do tajemství Nejsvětější Trojice. že jsou to právě ženy. jestliže nevypadali jako filmové hvězdy. zatímco my muži si ani neuvědomujeme. Podobně jako Thomas Merton se často cítím jako průvodčí ve vlaku. že jsme stvořeni k obrazu Božímu. Spousta mužů je natolik fascinována tím. Ženy vědí. nikdy samotný systém. už načerpávají svou skrytou mužskou energii k organizování domova. abychom vůbec měli nějakou sebeúctu. Vůbec nejsou rozhořčeni tím. kdo má v naší patriarchální společnosti moc rozhodovat o věcech každodenního života. že instituce. a Jana Křtitele. že jsou utlačovány. abychom získali pocit nadřazenosti. v zotročené psychologii systému bílého muže) to musíme dělat. Mužská emancipace je tedy složitější proces než emancipace ženská. V chudších společnostech je to tak nějak snazší. homosexuály. učí děti systému motivací a odměn. se dokáže vyhýbat této otázce už velmi dlouhou dobu – možná napořád. když se nám nedostávají skutečně hodnotné schopnosti. než bude pozdě. že tak to má v životě být. Je ironií osudu. I v případě. ale škola se ve skutečnosti zakládala na stejném systému hodnot jako okolní většinová společnost. a účast na našem vykoupení. poznání. Ženy znají ty hry. Obtížnější proto. které muži hrají. ale většina mužů si to ani nepřipouští. že náš systém je vlastně systém her. Jestliže nebyli zvoleni do studentského senátu. jestliže se nedostali do fotbalového týmu. Některé ženy si to neuvědomují. nejmilejšího učedníka. chudé a ženy. Katolická výchova. Obzvláště pak utlačujeme rasové menšiny.dobře. že naše otroctví udržuje celý systém v chodu. že ani necítí potřebu nějaké emancipace. která. V jazyce psychologie je to cesta uvolnění tvůrčí energie opravdového muže. Když se nám už nemůže podařit prosadit nějakou skutečnou změnu v chodu světa. V mytickém jazyce lidových pověstí je to cesta osvobození divocha. Ve skutečnosti existuje cesta ven z tohoto systému – cesta. Osamělý. spokojíme se s tím. že osvobození potřebuje. Součástí útlaku nás mužů je samozřejmě i fakt. Přesto naprostá většina z nich se sebou nebyla spokojena. více křesťanský pohled na svět. že tak to prostě na světě chodí. aby vyskočili dřív.9 Díky snahám hnutí za ženskou emancipaci jsou ženy podstatně dál na cestě za spásou než muži. Ženy si uvědomily svůj útlak. hned se cítili jako nuly. byli zdraví. ale nebyli vyloženě hezcí.

Existují mnohem jemnější rozdíly mezi těmito stupni. Zkrátka jdou dovnitř. iniciace ho připravuje na konfrontaci s lidským duchem. budeme s celým světem. Ale abychom mohli napsat zbytek Bible. Mužská iniciace „Hrdinové všech dob už šli před námi. Jsou natolik polapeni v pasti modernismu (tj. levé hemisféry mozku + nezávislost a rozvoj jedince). i když někdo si vystačí s jednoduchým vědomím mnohem déle. přemýšlet. kněží a šamani. mýtus Quetzacoatla nebo mýtus Adama a Evy.“ – Joseph Campbell10 Téměř ve všech kulturách se muži nerodí. ale také do pasti své psýché a do toho. musíme z ráje pryč. kde mohl přijmout novou mužnost jako svátost. že v dnešní době už neexistuje žádný takovýto trénink. Ten ale budete nazírat zcela novým způsobem. Je to téměř. O náhradu se s malým duchovním úspěchem snaží organizace skautů. naleznou svůj transcendentní cíl a náhle překonávají všechny nespravedlnosti. obřízky. ale pro účely naší knihy budou tato tři rozlišení stačit. stvoření. kde jsme si mysleli. racionálna a pragmatismu. Někdy mají dokonce k duchovním odpor. výzvy. že jejich mýtus je v podstatě objektivní pravdou a univerzálním řádem. který se selským rozumem vůbec neřídí. morální minimum místo odvážných poutí. Stává . Současné gangy. labyrint je už prozkoumán. půjdeme do středu své existence. Stále jíme jablka ze stromu poznání a dostáváme se k hlubšímu vědomí. Je to stejný druh mýtu. Sekularismus stojí v tomto smyslu za většinou současného nedostatku víry. Je to ona nevinnost („nezraněnost“). obnažování a popohánění do dospělosti. chcete-li. a to vás dovede zpět k selskému rozumu. pravděpodobně proto. že nacházíme hněv. že jsme jim příliš dlouho nabízeli kamení místo chleba. Daleko více než u žen přikládaly tradiční kultury velký význam pubertě a iniciačním obřadům chlapců. co považuje za rozum. Mužská iniciace je vždy spojena s těžkostmi. V minulých dobách se těchto rolí úspěšně zhosťovali medicinmani. Jsou to Adam a Eva v ráji. studovat. V klasických příbězích o spáse a na mytických poutích muži tradičně procházejí několika stupni vědomí: od jednoduchého stupně přes hlubší vědomí až k osvícení. Je to ta známá Boží terapie. A funguje to lépe než cokoli jiného. učíme se umět si poradit a kontrolovat události kolem. která provází lidské tvory životem už od počátků všech dob. kteří říkají. Začínáme se vzdělávat. že jdeme směrem ven. Upřímně řečeno. podvědomím či divokostí. že je třeba začít u selského rozumu. izolace. Všechno je báječné a pravdivé. které se skrývají hned pod povrchem. hladovění. kteří jsou spolu zajedno. Skutečně věříme až do svých zhruba sedmi nebo osmi let. jedinou skutečnou výjimkou je moderní světská západní kultura. Tento model je tak dobře zdokumentován. Přesně totiž odpovídají radám zenových učitelů. Fenomén iniciace je téměř univerzální. Puer neboli neiniciovaný muž začíná svou pouť u jednoduchého stupně vědomí. moderní muž je nejen chycen do pasti svého pohodlí. ale vyznačuje se bohatým vnitřním životem příběhů a významů a také jasnými odkazy. jsou to zvířata. akt biřmování. různé chlapecké kluby. bojovat a hledat. musel postoupit rituální bolestivé a zraňující zkoušky. že jsou stále méně schopni uskutečnit setkání s přesažnou realitou. a často i nebezpečná. které lidem umožňují procházet životními těžkostmi bez následků. Připravuje mladého muže na to. nesmyslné násilí a homofobie budou dle mého názoru nekontrolovaně narůstat. Kde jsme si mysleli. náčelníkům vojenského výcviku či fundamentalistickým kazatelům a hledají u nich to. najdeme Boha. Říká se tomu docela jednoduše víra. povinné zasvěcené dny místo riskantních výprav za poznáním. jako by to všechno záleželo jen na vás. ale muži musejí neustále podstupovat nejrůznější zkoušky. čekat. který se posledních sto let ztotožňuje se západní kulturou. Vzhledem k tomu. filozofie pokroku + pravda rozumové. Historicky probíhal celý proces zcela jasně. A stále nemyslitelné zůstávají pro moudře iniciované muže. zbývá jen následovat směr hrdinské cesty. spojit se s ostatními muži a zavázat se k věrnosti kmenovým hodnotám. kde jsme si mysleli. černé a bílé. jako byl mýtus Dia. rozpory a utrpení mnohem snadněji. Toto je mýtus modernismu. Bůh. kteří začnou chlapce učit. naplněné tajemstvím a významem. Ateismus a agnosticismus byly před nástupem modernismu naprosto nemyslitelné.VI. projevy krize pohlavní identity. nesnázemi a bojem a obvykle s uctivou konfrontací s mimorozumovým chápáním. co jim už neposkytuje církev. Je naivní. Protože muži nejsou iniciováni do oblasti posvátného. aby byl schopen orientovat se v životě ne vždy jen podle logiky. Nyní chlapci vzhlížejí ke svým trenérům. úsměšky. tresty. omezení. dokud se zase neobjeví moudří rádci a stařešinové. jako by biologická zkušenost menstruace a porodu byla pro ženy dostačující iniciací. romantizování válek. kterou si mnoho lidí v chráněných rodinách a v nekomplikovaných společnostech snaží udržet většinu svého života. Chlapec musel být nejprve odloučen od ochranářské ženské energie a pak byl zaveden do rituálního prostoru. že jsme ho tak snadno mohli opustit. že je až k neuvěření. ale utvářejí se. že jsme osamoceni. myslí si. pak přemýšlet.

26). Vždyť život znamená připravovat se. aby hledala moudrost. Intelektuálně se temnota a absurdita věcí odráží v rébusech a koánech. bohatství. vítr vane. Musíme zůstat na té cestě. nalaďovat se. Nejsnadnější náhradou je samozřejmě náboženství.11 stejně jako v hádankách sfing a „ne-odpovědích“ zenových učitelů. bude to proto. rituálu nebo morálky. Jedinec ve skutečnosti nemůže sám chtít. vnímat jak její agonii. abychom se vrátili do ráje. Bez tohoto druhého stupně neexistuje žádná touha. nikoli odhodlání.24). že mnohé z toho. Je to jakási druhá a dobrovolně zvolená naivita.se z nás spletenec rozporů. že odpovědi na naše otázky jsou někde tam venku. kolik Ježíšových podobenství a zásad se týká stavu přípravy a uvědomování si. Vykazuje se klanovým omezeným myšlením. Nemůžete být osvíceni pomocí nějakého programu. mezi Minotaurem a Sirénami. Všimněte si. kteří chodí čtyřicet let v kruzích po poušti. který hledá svrchovanou pravdu v pocitech. kam chce (viz Jan 3. která pochází z třetího stupně vědomí – z osvícení. a více nezištné vůle než cokoli jiného. Takhle se odehrává většina naší cesty: mezi Scyllou a Charybdou. který nás má udržet na této cestě a sdělit zvláště mužům. Osvícení se týká spíše „ne-vědění“ než vědění a „ne-učení“ než učení. náboženství se běžně vyhýbá skutečnému osvícení. To je ten moderní vzdělaný liberální intelektuál. vysvětleních a politické korektnosti. abychom byli osvíceni. zvolit si. má stejný základ. je držet se opodál (v mytologiích se to obvykle symbolizuje zabitím draka) a doufat. A to je příčinou pocitu úzkosti a břemenem moderních mužů. že poznáme tajné dveře vedoucí ven ze složitosti. které se spíše než na odvážném hledání Boha zakládá na strachu a moci. . dokud nedostal mnoho ran pod pás a neprošel mnoha zklamáními a paradoxy. Ve sféře hlubšího vědomí toho víme příliš na to. Pokud jsme ochotni dát se vést. je být na to připraven. Obvykle se hrdina nedostane ke stupni osvícení. Vše. že taková cesta vůbec existuje. procitat. že si uvědomíme. nebo se dokonce rozhodnout. co to vůbec osvícení je! Všechno. tak její extázi. co může dělat. Pořád čekáme. potřebné a předvídatelné. že chce být osvícen. budeme dovedeni až k osvícení. jehož vchod a cestu zpět ke stromu života střeží cherubové s míhajícími se plamennými meči (viz Genesis 3. Ještě neví. Jednoduché přítomné vědomí nahrazuje odpověďmi a příliš snadnou jistotou o minulosti a budoucnosti. Když přestaneme na ty dveře klepat.8). Je to dobré. A právě tohle leží pámbíčkářům v žaludku. I když to zní zvláštně. důvěru. až se někde objeví. Jde o již zapomenutý úkol spirituality. Fyzicky prožívá onu temnotu v podobě bolesti a handicapu jako Jákob své zranění (Genesis 32. Nevíme toho však dost na to. kontrole a moci. dřepíme na zadku s prozatímním pocitem jistoty. Jsou uzavřeni ve sféře hlubšího vědomí a stále znovu se vracejí k osvědčeným zdrojům: rozumu. Jsem přesvědčen. co kázal Ježíš na hoře. dokud na nás nezaútočí další pocit úzkosti. názorů a užitečných popření. To jsou ti Izraelité. ale západní církev nemá dost trpělivosti. že na ně klepeme zevnitř. nikoli rozhodnutí. řádu. a usilovat o dar ze všech darů nejvzácnější a nejdůležitější – otevřenost. Osvícení vyžaduje odevzdání se. Ale jak říká Ježíš. Víme. jež se nesnaží zapomenout na všechny rozpory a komplikovanost všech stupňů. co ve skutečnosti můžeme dělat. Právě boj s temnotou a zármutkem posiluje a učí mužskou duši. žádné opravdové porozumění. naslouchat jejím promluvám. čteme knihy.

která jednak určuje směr cesty. která jsou potřebná pro posun k osvícení. co toto volání znamená. Skutečné „já“ ví. kteří se zdánlivě hříchu vyhýbají. Jakmile odpadne ochranné pouzdro našeho „povrchního já“. že si člověk eklekticky vybere to nejlepší z mnoha tradic a učitelů. že máme důvěřovat a očekávat stejnou cestu. jednoduchý a krásný. ale jen jeden spolehlivý průvodce. že v blahobytné společnosti. ale stále ve stavu hříchu žijí! Neklejí. ale musí zde být jasné rozpoznání a jasné ano. život znamená obrodu. že se odstěhuje. kdy a zda se vzdá. že se běžně mluví o tzv. když budeme hledat rozeznatelný vzorec. hledání a odevzdání se. že cesta pokračuje. Toto se jasně odráží např. který pomáhá. kterým musí čelit. tento vzorec je nevyhnutelný. se dá „dětinské velikášství“ udržet až do pozdního věku penězi a tím. A tak práh první zkušenosti normálně člověk překračuje. nepijí alkohol.24). S tím nic nenaděláme. Ježíš je pro nás poslední tvůrce mýtu. která provází každého hrdinu životem. pochopit cíl. davem a nakonec i Otcem. ale pozitivní je obvykle prezentován jako čistý. Nahrabat si majetek se stalo v poslední době natolik přijatelné. na něž hrdina během cesty narazí. který odkrývá. Mnoho lidí naneštěstí v tomto bodě váhá. Odloučení – Střet – Návrat „A komu Svatý grál slouží?“ – Percevalova rozhodující otázka po návratu z rytířské výpravy Cesta za divokým mužem. Život znamená smrt. Z beztvárného neiniciovaného života náhle přichází volání. vstal z mrtvých a znovu přijde. Toto volání může přicházet buď zevnitř. Jednoduše řečeno. dokud nás budou naplňovat naše falešná „já“. k nějakému transcendentnímu cíli. které se obvykle zakládá na obavách nebo společenských konvencích. Jsme buď nevinní. Ježíše. Není nikdo. že se to vůbec stane. nebo tím. a přece určeno Prozřetelností. Obvykle je mnoho démonů a draků. musí chlapec zemřít. Hrdina je určitým způsobem veden až za hranice svého „já“ směrem k hledání. cyničtí. ale budoucí hrdina je vždy vylákán jinakostí. Negativní element má mnoho tváří. dvou zrozeních. Barry Lopez vyjadřuje přesně můj názor. které samo rozhoduje o tom. biologické. Co se stane na té cestě je do jisté míry libovolné. k dobrodružství. účel a výzvu. když říká. může se odhalit naše „skutečné já“. nebo zvenčí – pomocí příkladu či okolností –. že v mnoha případech za hrdiny považujeme proslulé . křesťanský západ má tendenci to nazývat „stavem prvotního hříchu“. Bez duchovní cesty se objevuje zcela obrácený úkaz lidí. kdo by jim řekl. že se člověk plete do cizích věcí. Jidášem. O kolik přicházíme jenom proto. kdo je a co musí udělat. povzbuzuje. kdo dává všanc svůj život pro něco.12 Není vůbec překvapením. do druhého musíme být iniciováni. ale hřeší z totálně neosvíceného vědomí. Začali jsme být velice cyničtí vůči existenci opravdových hrdinů. jak se věci mají. A tak velcí náboženští vůdci hovoří o naléhavé potřebě konverze. a – co je na tom nejlepší – má také energii. Jak řekl Carl Gustav Jung. co je větší než on sám. všechna společenství vstřebávala stejného Ducha a stejný vzor. Tím chci říci následující: cesta. Než se takto „podruhé narodíme“. kterou cestu zvolit. skutečné setkání s nadpřirozenem znamená vždy zánik ega! To je případ Persea. První zrození je přirozené. o volbě. který se cítí zrazen Petrem. má ve světových mytologiích překvapivě jednotné vzorce hrdinova konání. Na cestě nejsme nikdy sami. aby to udělalo. stezka. posvátným místem. uvězněním či obviněním. a tím nám říká. vzor jsou nezbytné. že nám v dnešní době chybí duchovní vůdci a rádci! Takto obvykle zjistíme. Pro něco se musí vypravit – a není to zrovna žádný výlet – ale to „něco“ ho musí přesahovat. že základní tajemství víry není pro katolické křesťany tak přesvědčivé jako výpověď Kristova zjevení: Kristus zemřel. otcovská postava. až když potkáme nějakého ochránce. Nejprve je potřeba zdůraznit. tajemstvím. nejsou nevěrní. To je první stupeň znovuzrození. anděl strážný. neúspěch a absurditu. Aby se zrodil muž. který zpříma čelí svému stínu selháním. avšak stále tajemný. Ježíš řekl. nebo se zmítáme v povrchních dojmech. dává sílu a směr budoucímu hrdinovi. než nějakého začne následovat. ale za jeho odbočkami se skrývají klasické a neměnné modely. když se mu zhroutí jeho vlastní systém logiky. že pravdu můžeme najít. protože hlídač brány je ochranářské ego. čili moudrým mužem. svatý patron. iluze nebo marná touha. A to je celý úkol: pochopit volání. Jednoduše řečeno. Hřích je daleko více stav vědomí (nebo nevědomí!) než individuální nemorální chování. Hrdina může mít tisíc možností. jednak varuje před nebezpečím a překážkami. jako je ta naše. Není jisté. hrdinou je ten. ve spisech svatého Pavla. tak v podstatě nechápeme nic. že dokud pšeničné zrno nepadne do země a nezemře. Potíž je v tom. Než Ježíš pronesl poslední větu na tomto světě. odkud přichází a kam nás zavede. Ve východních kulturách tomu říkají zaslepení. radost a krásu. zůstane samo (viz Jan 12. je to i případ moderního muže. na Boha už v nás nezbude místo. ať to stojí cokoli. Dnes je běžné. významu a pravdy. který se utkává s hadí hlavou Medusy. Většinou to nikam nevede. všeobecný a spásný.VII. Je to práh poznání a v tomto bodě na sebe náš souhlas bere mnoho podob. Vždy je tu nějaký moudrý stařešina.

Ježíš říká. pokud je rozdáte. maskovaní a často se zjevují zčistajasna. Bez duchovní kázně a pravidelného pokání by mnoho z nás vyhrálo spoustu bitev. Don Quijote stále hledá svůj „chléb. je doslova „odtržen od hvězd“. V poslední kapitole příběhu se hrdina vrací domů. V každém případě však hrdinu formují a utvářejí jeho skutky. že je to ten druhý případ. V příbězích je vždy zřejmé. ale „úspěšné“ biskupy na odpočinku. jež vyplouvá na povrch ve středním věku a kazí to zdánlivě dobré ovoce. Obávám se. jež přinesly dřívější úspěchy. že my sami jsme si nikdy žádný dar nezasloužili? Spíš se domnívám. podporovat svobodu. není zdrojem moci ani prestiže. že onen dar se předává dál. a rozmrzelé staré vdovce. který chutná lépe než pšenice“. nebo tím. Prométheus dostává oheň. nenápadní. a to vše během zabíjení draků! Na malichernost. ale prohrálo válku. Grál není určen pro soukromé vlastnictví. T. Vždy je určen celému společenství. Nejsou mezi nimi ani žádní úspěšní zbohatlíci. zda jsme ještě schopni porozumět tomuto stavu. Jestliže čtete duchovní příběhy pozorně. Často také hrdina získá věčnou ženskost v podobě krásné dívky. Konec cesty za nalezením moudrosti totiž vypadá úplně stejně jako její začátek: „Neustaneme ve zkoumání. jinak člověk není hrdina. protože došlo ke spojení mužského a ženského elementu v jednu zcela novou realitu. až neuvěřitelně se podobá vědomí povrchnímu. V tomto smyslu je jeho život katastrofou. objevovat radost. Buddhou. To. a až vše prozkoumáme. „Little Gidding“13 . A posvátný manželský svazek dojde naplnění. ale na prostých cestách Galileje. Iásón zlatým rounem a Ježíš předává Ducha svatého. mohou zdát neškodné a irelevantní. Odysseus se musí vrátit na Ithaku. samoúčelnou politiku a golfová hřiště na Floridě. Znovu se se svým darem připojuje ke svému lidu. Ještě žádná civilizace nepřežila. pokud vyděláte milion dolarů. zápas v rámci zápasu. Bylo nepředstavitelně smutné. Nestačí zabít draka. a „hlupák“. jeho život nemá žádnou univerzální platnost ani transcendentní význam. pro společné blaho. Hrdina dostává na konci své pouti tradičně nějaký dar nebo svatý grál. kteří zůstali v půlce cesty. Království je teď zdravé a úrodné. že se v nich vždy objevuje úkol v rámci úkolu. Abrahámem a všemi proroky. Až příliš často se náš zájem soustřeďuje na důchodová pojištění. že hrdiny nakonec ovlivní mnoho postav. že jsme sobečtí. urážlivost nebo sebelítost není čas ani prostor. Eliot. Rozmrzelý a nevlídný svatý vůbec svatým není. zpět ke své komunitě. když jsem při své práci potkával zahořklé. Mezi velkými hrdiny nejsou samotáři. kteří vinili svět ze své samoty.osobnosti. Je to tím. Má přerušené spojení s „láskou. a především jeho nepřátelé. Jste „hrdina“. negativismu nebo sebe-zaujetí. jak napsal Dante. Koneckonců hrdina je hrdinou právě proto. že se umí znovu začlenit do svého společenství. Postavit klasickou hrdinovu pouť na hlavu ve prospěch vlastních zájmů nás staví do rozporu s téměř všemi známými literaturami. co pohanské mytologie interpretují jako osud. kteří vysají město a pak zmizí ještě před západem slunce. smutné. Poslední etapy tohoto jednotného mýtu zahrnují návrat. Hrdinův skutečný úkol je uchovat si humor. určitě jste si všimli. rozvinout své představy. Hrdina se nikdy nestvoří sám. v podobě pýchy. Pokud se na osvícené vědomí podíváme z vnějšku. zachránit princeznu. svatí nám musejí pomáhat tady na zemi. je v křesťanských legendách milost či prozřetelnost Boží. dospějeme tam. která hýbe sluncem a ostatními hvězdami“. aniž by její moudří stařešinové měli za povinnost předávat duchovní dary svým následovníkům. Jestliže muž nemůže stvořit něco velkého ve skutečném smyslu slova. Druhou nevinnost mohou neiniciovaní lidé zaměňovat za nevinnost prvotní. princezny nebo královny. rádců a okolností – a většinou proti jejich vlastní vůli. legendami a ústními tradicemi. kde jsme začali. Zcela určitě nás to staví do rozporu s Ježíšem. nebo dokonce zemřít na kříži. Důležité je. nalézt duši. že ho potkají nikoli ve vznešeném Jeruzalémě. když bojovali s větrnými mlýny života. Šalamoun je obdarován moudrostí. S. a poprvé poznáme to místo. Rady moudrých a divokých mužů se těm. který by je doprovázel. Neměli žádného Sancho Panzu. Naši skuteční démoni jsou tiší. zápasy. když oba splynou v jedno a žijí spolu šťastně až do smrti.

na utváření. Peníze jsou jen fikcí stvořenou pro usnadnění výměny zboží a služeb. jen aby vydělali víc peněz. na vytváření věcí. jaké jsou naše kulturní hodnoty. V novinách a časopisech si čas od času přečtu o mužích. protože to ještě více odhaluje. že někteří buddhisté praktikují duchovní cvičení. Budou se dožadovat věrnosti a . Mimo to je papír a kov sám o sobě prakticky bezcenný. dodávalo mu to krásu a obohacovalo komunitu. že peníze shromažďovali. Obvykle to byli farmáři. když nebudeme brát v potaz papír nebo kov. nikdy nebudou neutrální nadlouho. že vnější svět je bílé plátno. jak nějací mniši hrdě ukazovali svatému Františku z Assisi peníze. Carl Gustav Jung. že všichni františkáni. v němž žijí. co ve skutečnosti vlastně nic není – přesněji řečeno. odmítl se jich dotknout. zhotovovali hmotné výrobky potřebné v lidské společnosti a přímo na výsledcích své práce mohli vidět dobro. a někdy i desetitisíce dolarů jen jedním telefonním hovorem. Mohou přijmout dary pouze v podobě skutečných věcí – potraviny. V terminologii sexuality se hovoří o tzv. Nejenže viděl. že devadesát procent chlapců považuje za hlavní náplň svého života „vydělat hodně peněz“. v níž žili. kterou si do nich chceme promítnout. je jasné. být uchvácen honbou za penězi a přiřazovat jim jakýkoliv význam a hodnotu. oblečení. dřevo atd. Muž jako tvůrce Až do minulého století trávili muži většinu svého času tím.VIII. Obzvláště je to pak odstrašující ve sféře spirituality. ne něco nového vynalézt nebo objevit. nevytváří vůbec nic. Z pohledu spirituality je to jen iluze. Ale abyste mi dobře rozuměli: nechci říci. Peníze jsou hrou čísel. tak mužská produktivní energie směřují ven. hrnčířské výrobky. které jsou prázdným symbolem prestiže a moci. Vkládají buď jen málo. Peníze jsou prázdný symbol právě proto. Místo toho se angažují v procesu „výroby“ peněz. že velcí duchovní vůdci minulosti. Jestliže je to pravda. je to i cíl. Chci pouze zdůraznit. Nedávný průzkum v posledních ročnících středních škol ukázal. nebo do služeb. varovali před uctívám peněz jako modly. ne probádat tajemství přírody. pak je dnešní duše západního muže zcela určitě promítána jako fikce: jako peníze. Vydělávání peněz není jen startovní čárou. Peníze nemají žádný opodstatnělý význam. ze kterého jsou vyrobeny. nebo vůbec žádné investice do zboží. V naší vysoce přetechnizované společnosti se stále více mužů už nemusí angažovat v tradiční sféře mužské činnosti – výrobě předmětů. na něž promítáme vnitřní život naší duše. šlechtili a sklízeli ovoce své práce způsobem velmi materiálním a všedním. o čem sní každý školák – vydělat spoustu peněz. Je více než podivuhodné. vykonali něco. by se měli okamžitě vzdát všech svých peněz a nemít s financemi nic společného. Buddhy a svatého Františka. nebo dokonce všichni křesťané. Už tisíce let se mužská energie zaměřuje na vnější svět. Jde o doživotní závazek vytváření něčeho. šel na latrínu a tam je vyplivl. a proto snesou jakoukoli představu. kteří pěstovali. Jiný slavný psycholog. která se sublimovala a nasměrovala v jiných formách než v sexu. Ne zamilovat se a založit rodinu. Je příliš snadné zamilovat se do peněz. Ať už s Freudem souhlasíme. není to žádná věc. které měly formu i obsah. V moderní západní společnosti je však mužská energie jen zřídkakdy směřována ke vzniku života a produkci skutečných věcí. protože to dobře ilustruje. hlavou i srdcem. jak funguje systém bílého muže. Mezi muži bylo také mnoho řemeslníků a stavitelů. Pokud peníze nebudou explicitně spadat pod vládu Boží. která podporuje falešný obraz sebe sama a zvěčňuje falešný dojem moci. nebo ne. Proto je tedy směřování něčího života k pouhému vydělávání peněz tak nebezpečné. mužská energie je přirozeně směrována ven. že mniši tím. která chtěl zavést svatý František. Obchodují s cennými papíry. že sama civilizace je produktem falické energie. co je ve své podstatě nesmyslné a bezcenné. který je zainteresován v pouhém „vytváření“ peněz. a my františkáni je nepraktikujeme. udržování a zlepšování životních podmínek. I v dnešní době mají mniši v buddhistických klášterech zakázáno přijímat peníze v jakékoliv podobě. Je to něco. spekulují na trhu se zemědělskými plodinami či s nemovitostmi a během několika vteřin jsou schopni udělat to. To je drastický posun v orientaci mužů při konfrontaci se světem. Pracovali rukama. falické energii. což činilo jejich svět snesitelným. Ale na druhé straně je to děsivé. Freudův žák. Až do středověku nebyly peníze v Evropě nikdy běžnou komoditou a většina lidí své zboží a služby jednoduše směňovala. ale navíc chtěl zahnat falešnou představu. Na jedné straně je to zajímavé. že jak mužská sexuální energie. protože jeden ze základních mužských pudů směřuje k pohlavnímu styku a rozmnožování. včetně Ježíše. František vzal peníze mezi zuby. které někdo daroval jejich řádu. kteří vydělají tisíce. Mění zaměstnání a dokonce i kariéry. Velký psycholog Sigmund Freud věřil. Jak už jsme viděli. na co by mohli být pyšní. Vyráběli věci. jež vykonali pro sebe i druhé. V období renesance se po vynálezu tisku začaly poprvé šířit papírové peníze. že tvořili a vyráběli věci. ale zkrátka a dobře jen vydělat peníze – a to hodně peněz. Ve skutečnosti totiž muž. které poskytují. Existuje zajímavá historka o tom. ale přesto tomu přiřazujeme všemožné hodnoty a nepřiměřenou důležitost. které vyrábějí. že představují zároveň nic a všechno. vytvořil hypotézu. že jsou bezcenné.

jak na peníze nahlížejí a jak s nimi zacházejí. Není žádný důvod věřit tomu. musejí být velmi opatrní v tom. Ti. dokud ho vědomě nepojmenujeme. nepokáráme a nenahradíme něčím lepším. .oddanosti. že něčím smysluplnějším. že démon peněz je vymýcen. doufejme. kdo chtějí rozvinout svou spiritualitu.

Ale postupem času si začínáme všímat. kteří jsou přirozeně introvertní. kam duchovně směřujeme. protože dozajista existují muži. Musíme najít svůj střed. My máme penis. že jsme jiní než naše máma. že nejsme jako máma. když potřebujeme nakrmit. než začneme uvažovat o tom. abychom mohli pochopit mužskou psýché a rozvinout mužskou spiritualitu. politiky a snažíme se něčím být a nalézt smysl svého života. A zaměřujeme ji směrem ven. jen proto. K tomu je zapotřebí. sportů. kreslených seriálů.14 Dokonce i průzkumy u dětí zaznamenaly tuto tendenci. nekopal na chodníku do plechovky nebo kamínku? Kdo z vás nesebral ze země kámen a s námahou ho nehodil na nějaký cíl. Ale kluci tomu ve svém vývoji musejí čelit velmi brzy. pokud jich dosáhneme. utěšit. alespoň ne dostatečně blízko. ona má prsa. jen aby si dokázali. jak daleko dohodíte? Kdo jste nikdy neskočil přímo doprostřed louže. co z nás má být. Nejsme schopni vytvořit si modely vztahů a naučit se umění jejich navazování. že ho dokážou dobýt. co se muži teprve učí? Vzniká jako genetická informace. Je však tato potřeba skutečně vrozená. Pokud chceme najít sami sebe a pokud chceme někdy najít Boha. sebepoznávání a sebereflexi. Ale většina z nás jen ztěžka objevuje svou vnitřní spiritualitu a málokdy si uvědomuje. Zdá se. že se musíme obrátit směrem ven. Muži tedy nejsou zrozeni či připraveni k objevování a prozkoumávání svého vnitřního světa. Jedním z prvních úkolů mužské spirituality je proto smířit se s tím. nikoli objekty ze světa hmotných předmětů. Pořád nám říká. To znamená. Muž jako agresor Muži jsou často agresivní. obléct. že mají vrozenou potřebu bojovat a účastnit se potyček s okolním světem. Když už nám bylo řečeno. Ačkoli musí vždy existovat někdo. pocitů nebo postojů. Cestu životem si agresivně vybojováváme tím. obchodu. Avšak příliš často táta není po ruce. ona nosí sukně. uzavřené. Takže už v raném věku začínáme chápat. Po zbytek života už žijeme s touto časně získanou vnější orientací. kam až se dá zajít? My muži jsme zkrátka takoví. tak budeme jako táta. Dívky tento úkol řeší mnohem později. jen aby viděl. téměř výhradně mimo nás. V průběhu prvních měsíců na světě je pak mateřská něha a péče jakýmsi rozšířením vyživujícího prostředí dělohy. Proč jsme my muži takoví? Jedna široce uznávaná teorie vývojové psychologie říká. že tento model pochází (nebo je zdůrazněn) z čistě mužské snahy oddělit se od matek. Intimita není zrovna naše silná stránka a u někoho chybí úplně. Z dělohy a z domova se dostáváme do světa televize. na věci kolem nás. her. Vztahy jsou realitou duchovní sféry. Některé dívky a ženy jsou také takové. že to. je duchovní úkol. Všechny děti začínají svůj život v mateřském lůně. čím jsme se stali omylem. tvůrčí a umělecky založení. jež dívky již tradičně ovládají od útlého věku a využívají je po celý svůj život. že jsme lepší v odloučení než v soužití. které znamenají víc než běžné a pracovní známosti. a že až vyrosteme. Totéž platí i o mezilidských vztazích. pryč od mámy. ke komu si daný vztah vytváříme. čím se ještě máme stát. objevování a navazování nových vztahů. kruhovité. dívky ve většině případů vytvořily zakulacené. Většinou je to máma. že je v nás duch a že se potřebuje rozvíjet. své duše. kdy si musejí vytvářet svou vlastní identitu ženy. nebo jen tak. sebevzdělávání a někdy i změnu našeho vnitřního „já“ – změnu myšlení. citliví. v pubertě. hraček. Každopádně jde dle mého názoru o důležitý problém. Zde se samozřejmě znovu dopouštím zobecnění. anebo se vytváří vlivem okolního prostředí? Psychologové stále nejsou v této otázce zajedno. nás vybaví pro to. My nosíme kalhoty. aby se vidělo. Ale my zde hovoříme o mužské většině a o typickém mužském vzoru. škol.IX. a uvědomit si. odlišnou od identity matky. kdo je tady. sféry své psýché. že jsme jako táta. Kde se to naučili? Kdo z vás. abychom byli v neustálém kontaktu se svými pocity a abychom byli citliví k na první pohled nerozeznatelným citům druhé osoby. musíme se naučit dívat se dovnitř sebe. Musíme nejprve zjistit. když jste byli malí kluci. na co bychom mohli zaměřit svou životní energii. rozjímaví. umýt. Chlapci naopak vytvářeli rovné vysoké vyčnívající tvary podobné tvaru penisu. pomalu se vymaňujeme ze své počáteční závislosti na ní a hledáme někoho jiného. Vyžaduje to sebepozorování. Může to dokonce vyžadovat i sebeovládání. A přece nás náš chlapecký život na tyto požadavky nijak nepřipravuje. . Zdá se. často podobné tvaru ženské dělohy. Když děti dostaly kus plastelíny. klubů. kde jsme. že strkáme do všeho kolem nás a zkoušíme hranice svých možností. Ty jsou však. My musíme najít někoho nebo něco jiného. že tam zrovna byla? Kdo z vás si nikdy nehrál s meči z klacků a atrapami zbraní? Kdo z vás se nikdy nevyšplhal na strom nebo neprozkoumal jeskyni. co jsme. že nejdříve ze všeho musíme pochopit naši vlastní povahu a základní orientaci. nikoli vnější společenská dovednost. jakoby opevněné a chráněné věci. ke komu bychom se mohli přimknout. kamarádů. Ale ten někdo tady není. nebo je to něco. aby z nás bylo to.

Tento pohyb zpět do ráje je alfou a omegou celé Bible. Znamená jak probuzení. někdy klamné a příliš často potřebují ochranu a výzdobu. že kdysi dávno měli lidé snadnější a přirozenější přístup ke své duši. Ale tam zůstat nemůžeme! Posun za ony okraje se nazývá konverze. snadněji by se o nich moralizovalo. Jen málo lidí nám řekne. a my neovládáme ani jedno z toho. sjednocení či svatost. náhodné. Dejme tomu. že co nacházíme kolem sebe. tak povrch. Kdyby byly hranice našich životů špatné. že taková doba vůbec existovala. že existuje něco víc.V jistém smyslu jsou lidé jen povrchové struktury s omezeným přístupem do středu svého bytí. než že existovala zahrada v ráji. anebo velmi trpěli na svém tělesném povrchu. Nejsem si o nic víc jist. žili v ní lidé. Zůstáváme na povrchu své duše tak dlouho. tak utišení. Je to jak střed. ale přece jen to není naše duše. Pravděpodobně obojí. Ale pokud taková doba byla. jak péči. To neznamená. Naše kůže není špatná. že to. Ale hranice a okraje nejsou špatné v takové míře. My ostatní musíme znovu objevit ráj a svízelnou cestou se do něj vrátit. Ale někde začít musíme. kde bylo vše obnažené a v souladu. musí být nutně špatné. příliš rychle vydáváme povrchnost za podstatu a věříme. kteří byli buď velmi milováni ve svém středu. co vidíme na obvodu je nezbytné pro naše štěstí. tak poddání se. Žijeme na hranicích svých životů. zaměňujeme to okrajové za to hlavní. tak lhostejnost. jako jsou pomíjivé. že se to zdá celá věčnost. . Pro většinu z nás je startovní čára na okrajích hřiště. jak vášeň.

co cítí. a toho nelze vidět ani ovládat. Celkem vzato ani církev nenabízí nějakou významnou pomoc. že je vlastní ženám: intuitivně pochopit a sdělit své pocity. že nemají tuto schopnost v malíčku. jaká byla organizace rané církve. Ale vědomě na jinou alternativu nepřišli. Evangelium se však strukturou církve vůbec nezabývá. který dělal rozhovor se skupinou mužů. strávíte tolik času tím. která zbaví vaši mysl stresu a nudy z rutinní práce. Ale už v prvním století našeho letopočtu se lidé zabývali víc strukturalizací evangelia než jeho duchovní náplní. že lidé s vnitřní duchovní autoritou a vyspělostí instituce. že existují i jiné činnosti. Zcela určitě existovaly výjimky. pravděpodobně vždy nechali na ženách. aby mohli podat alespoň povrchní a neurčité svědectví o tom. nesměl páchat špatné skutky. když bylo křesťanům poprvé dovoleno otevřeně praktikovat svou víru. a zvláště pak svět obchodu. zatímco ženy se chovaly typicky „mužsky“ (tj. ale jedna hodina v televizi jim na to zkrátka nemohla stačit. jedinci a později celé skupiny mužů a žen se rozhodli vystoupit ze systému a zkusit žít evangelium v poušti. kteří měli v církvi hlavní slovo. Promítly na muže typický mužský stereotyp a kritizovaly je za to. že už vám často nezbývá čas na navazování vztahů s jinými lidmi. jež se navzájem povzbuzovali ke komunikaci se svým hlubším „já“. Nevyvážený muž Jednou jsem se díval na pořad Phila Donahuea. protože nevěděli. Pomocí kanonického práva a kodexů veřejné morálky vytvořili pravidla chování. V tomto případě se muži snažili navázat kontakt s ženskou částí svého „já“. Lidé cítili potřebu navázat kontakt s ženskou . Ve čtvrtém století našeho letopočtu. Jejich pocity a slova nebyly propojené. Vědci zabývající se Biblí dávají ztěžka dohromady úryvky Nového zákona. podle vzoru povrchního muže) a shazovaly muže kvůli jejich neúspěchu. ohrožují. jednoduše se to stalo. že je to záležitost ducha. že Ježíšovo evangelium naopak přetvoří imperiální systém. Biskupové a kněží najednou získali vysoké funkce v nové obrovské náboženské organizaci. které se daly nějak utřídit. na horách a jiných místech. aby za ně vyjadřovaly. třídili to. Jeho posláním je obracet na víru a přetvářet jak jednotlivce. Můžete načrtnout záchytné body. kde mohli dosáhnout duchovního prozření bez vnějších překážek. Jaké byly tedy tyto výjimky? Rád bych uvedl jako příklad rané klášterní hnutí. Takže muži. Jak se s postupem času stávala církev více a více organizovanou a systematickou institucí. aby byla církev přetvořena k obrazu římského impéria. Mysleli to dobře. muže nijak nepodporují v hledání vnitřní cesty k sebepoznání a k duchovnímu rozvoji. že pravidlem bylo něco jiného. se v podstatě vynechalo. o které si myslíme. že některé ženy v publiku se na muže rozzlobily a nadávaly jim do slabochů a hlupáků. z něhož nikdo nebude mít žádný výdělek. podnětů a omamných lákadel. Naše společnost založená na technologiích. Byli to tzv. s „obchodním ředitelstvím“ v biskupově kanceláři v centru města a s mnoha „filiálkami“ ve vhodných lokalitách po celém městě a přilehlém okolí. společnost vám nabízí spoustu rozptýlení. abyste udržel krok s ostatními nebo byl lepší než oni. místo aby trvali na tom. Pokud jste vysoký úředník nebo soukromý podnikatel. jež projevovala malou toleranci ke skutečnému duchovnímu vývoji a společenské proměně. Ale jak chcete zorganizovat duchovní cestu? To nejde. tak samotnou společnost. Ve skutečnosti dělají pravý opak. jako je církev. Jak ironické! Tato příhoda mi znovu potvrdila. nevyvážení muži s příliš silným mužským elementem a potlačenou ženskou stránkou. Za další výjimku v mužské nadvládě v církvi se dá považovat uctívání Panny Marie a kult svatých. Neměli zkrátka schopnost. dopustili křesťané. a tak organizace jako taková brzy nabyla vrchu. Nic z toho se na počátku neplánovalo ani neorganizovalo. Vlastně jsem přesvědčen. Jak chcete zorganizovat sebe-přetvoření a konverzi? To je nemyslitelné. Je zajímavé. Západní svět udělal z církve jen další korporaci. Dalších nejméně sedmnáct století církvi dominovala mužská touha organizovat a ovládat. co se dalo vidět a ovládat. Jestliže máte klasickou pracovní dobu „od osmi do pěti“ v kanceláři nebo továrně. ale byly to výjimky právě proto. jiný vnitřní směr. Světský stav byl nucen konat dobro v podobě přijímání svátostí a přispívání na církev. To se ale stále vynořovalo v pravidelně se opakujících pokusech reformovat kláštery a navrátit jim jejich původní smysl.X. co se utřídit nedalo. co cítili uvnitř. v církvi zachovaly a to. a také jak se ženy mohou nevědomky – a velmi často – zaprodat témuž systému. to bylo zřejmé. jak moc mohou být muži – a často také jsou – oslabeni systémem bílého muže. Nejsou totiž závislí na jejich systému a organizaci. Mnoho těchto pokusů bylo nakonec úspěšných. které byly nakonec úhledně rozděleny na smrtelné hříchy a lehké hříchy. jak a co chtějí říci. natož pak se sebou samým či s Bohem. že takovou situaci vůbec mohli dopustit. A takovýto svět vám samozřejmě nikdy nenaznačí. ale nemohli prostě sdělit ani Donahueovi ani publiku. Snažili se tento rozdíl vyrovnat. Ve čtvrtém století se ty části evangelia. Ve zmíněném pořadu muži nenáviděli sami sebe (a přítomné ženy) za to. Ale nemůžete organizovat a ovládat duchovní rozvoj právě proto. Můžete naznačit směr. Můžete nabídnout radu a podporu. Nakonec se samozřejmě i klášterní život stal systematickým a organizovaným a většinu původního charismatu ztratil.

emocionálnosti a plodnosti. Ženy se účastní všech farních rad. A proto nedokážou ocenit dar. Ale lidské bytosti nemají jinou možnost a ani církev nám nemůže bránit v tomto posvátném svazku. totiž že je potřeba. zahráváme si skoro se vším. Vidí v přítomnosti žen v církvi jistou hrozbu své vlastní mužské nadřazenosti. navštěvují nemocné. zůstanou často nadále otevření i v otázkách rovnoprávnosti mezi pohlavími a sexismu. vychovávají mladé křesťany. kteří jsou proti službě žen v církvi. protože se v ní cítí vyrovnanější. Například kněžský šat. které tuto stránku reprezentovaly. který se jim nabízí v podobě toho. Čím výš se dostávají kněží v církevní hierarchii. Ale pokles počtu kněžských povolání v Evropě i Americe způsobil. Asi se nebudeme posouvat kupředu moc rychle. že stále více žen využívá příležitostí ke službě v církvi. Nejen svět. Nedokonalá instituce potřebuje – a snaží se udržet – nedokonalé muže na nízké úrovni duchovního vývoje. že důkazy jsou zdrcující. které organizovali obyčejní lidé a ve kterých mohli plně vyjádřit své pocity. že muži budou nosit ženské šaty. jež podnítily jejich vznik. které odporují téměř výhradní nadvládě mužů v církvi. V podstatě jsou závislí jeden na druhém. která se proplétá mezi sexualitou a spiritualitou. aby si zajistila vlastní existenci. kteří jsou osvícení v otázkách rasismu. tím bohatší roucha a zdobenější šperky mohou nosit. co muži v televizním pořadu Phila Donahuea nebyli schopni vyjádřit. že pokud si s nimi budeme zahrávat. si často myslí. jsou až humorné. Lidé. Tyto ženy vnášejí opět do muži ovládané církve alespoň část opravdového ženského elementu. Nakonec se i těmto oslavám dostalo oficiálního schválení. Na rozdíl od klérem určované liturgie a svátostné praxe byly oslavy Panny Marie a svatých svátky. i když jde o falešnou rovnováhu. Nedokonalý muž dá přednost nedokonalé instituci. a tím i určité organizované kontroly. že ženy se chtějí zapojovat v církvi jen proto. války a chudoby. Naštěstí tato situace v církvi pomalu. Jde o staré archetypy a my podvědomě víme. Některé případy. co odmítají. Ty ale nejsou pro některé lidi dost rychlé ani rozsáhlé. Ale dokud tuto cestu nenastoupí samotní jedinci. což jim bylo v minulosti zapovězeno. věnují se duchovnímu vedení. aby získaly moc a autoritu nad muži. Sexuální polarita patří mezi nejranější okouzlení a zároveň mezi základní tabu. že současný církevní systém z nich dělá oběti klamu a vlastní deprivace. a tak se zcela spontánně obrátili k těm postavám. Jakoby se podvědomá touha mužů po rovnováze mezi mužskou a ženskou stránkou vyjadřovala tím. ale lidové oslavy na počest Panny Marie i našeho Pána v sobě vždy nesly prvky spontánnosti. . Je to úzká a zrádná cesta. ani nejsou nijak významně nápomocné laikům. ale jistě doznává jistých změn. pravděpodobně si neuvědomí. liturgických výborů a pastoračních služeb.stránkou Boha a sebe samých. Tento ženský styl oblékání se objevil ve čtvrtém století našeho letopočtu s imperializací církve a od té doby je stále aktuální. který tato instituce tak dlouho postrádala. že instituce musejí udělat totéž. ale i církev mají obrovský strach z celistvosti. Možná šlo o snahu vyrovnat vnější mužskou dominanci v církvi a ženskost v Bohu a v nás. Ti. Kromě toho se muži nedokážou smířit s tím. aby přestali potlačovat ženskou stránku své osobnosti. protože v sázce je hodně a je to důležité. Po šestnácti letech práce v oblasti duchovních cvičení po celém světě jsem přesvědčen. a dokonce učí v seminářích. Snad budou jednoho dne pociťovat to.

Proč nechceš. že otcové. na druhé obrázek nějaké nahotinky. který by pro svého prezidenta udělal cokoli. čím je. i když ve vězení nedělají nic. Kdykoliv si na toho mladíka vzpomenu. vedoucích skautských oddílů a kohokoliv. kdo by pochopil hloubku jeho bolesti. Ale když jsou pak se mnou o samotě. když jste se mě dotknul. abych si jeho slova nevyložil špatně a dodal: „Nemyslete si. aby se mnou mohli být o samotě a povídat si se mnou. sdělil mi svůj životní příběh. Pak jsem řekl. S touhou po otci se setkávám v mnoha různých podobách. jen jsem se cítil dobře. které se nikdy nemohly protnout. plodí syny.“ Ale jeho syn zastával přesně opačný postoj. kdo jim onu náklonnost projeví. a naléhavě mě prosil. ale zvládnul jsem to bez ní. tuto novou zkušenost. kdo by poznal.“ V tu chvíli jsem si byli velmi blízcí. Ale přijdou s čímkoliv a doufají. Byl to svalovec. – Richard Shelton15 Velká část lidského rodu pociťuje nesmírnou touhu po otci. na jedné paži tetování Panny Marie Guadalupské. vypovídalo hodně o jeho otci – inženýrovi. zvolal udiveně. jaký doopravdy je. vždy mu položím ruku na hlavu nebo na rameno. z čeho by se museli zpovídat. Byl to velmi citlivý. bylo to moc příjemné. Za celé roky svého působení v kněžské službě. jako třeba Oliver North. Můžu za vámi zase někdy přijít?“ Druhý den jsme se potkali znova. jak si užívá. Teď už nepotřebuji nic. Když byl malý. Asi po hodině se najednou odmlčel a podíval se na mne: „Vy mě posloucháte!“. Kdykoliv se vězni setkávají a komunikují mezi sebou nebo s dozorci. „Koukněte. abych mu dal požehnání. že to stačí na hřích. kněží. Když vyslechnu vězňovu zpověď. jen aby mi pak mohli vyprávět o svých intimních pocitech a vnitřním „já“. Jsou z nich dobří týmoví hráči nebo dobří vojáci. otče. tak o tom nemluv.“ prosil mě zoufale. Později. ale vy ano! Mám vás za to moc rád. Týká se to i žen. Potřeboval někoho.“ zatnul sval a hýbal paží. což je sama o sobě velmi machistická hispánská subkultura. pokud by to ovšem pan prezident odsouhlasil. Oba žili ve dvou zcela odlišných světech. tak to pro mne neexistuje. Vzpomínám si na jednoho muže. komu by mohl sdělit své pocity. a tak si s otcem zůstali cizí. Například v současné době jsem kaplanem ve vězení v Albuquerque. vedl duchovní cvičení a přednášel po celém světě jsem zjistil. Potřeboval jsem tvou lásku. cítil jsem. přišel za mnou do haly jeden mladík. kteří neumějí milovat? Nebyla to tvá vina ani má. Častokrát si vězni vymýšlejí různé důvody. pak znova a tak dále. A přesně po tomhle dychtí a hledají to u učitelů. Tisíce a tisíce mladých i starých mužů cítí totéž. předvádějí svůj machismus s obvyklými nadávkami a ostrými slovy a dělají ze sebe drsňáky. než ten mladík vůbec kdy byl nějakému dospělému muži. možná blíž. Tak jsem se s ním pomodlil a podržel chvíli jeho ruce ve svých.“ Vzápětí se lekl. ale především mužů. umím s ní hýbat. trenérů. Když jsem jednou uspořádal sérii několika přednášek v Kalifornii. že je to jedna z nejčastějších ran v lidské duši. zda by se mnou mohl mluvit. snad i vychutnává. ve vojenské službě nebo ve světě obchodu. abych odešel?“ „Když jste se mě dotkl. že je tím. Když mi onen mladý muž svůj příběh vyprávěl. V jeho očích se zračila touha malého kluka zaujmout svého tátu. že byl jen jedním z celého zástupu. Zkrátka potřeboval otce. Nikdy se mezi nimi neudálo nic životodárného. a když jsme byli sami.XI. Touha po otci „Tak teď už víš. kterému mohlo být něco přes dvacet. „Můj táta mě nikdy neposlouchal. abych mu požehnal. který za mnou přišel. vnímavý mladý muž. uvědomím si. co mi vyprávěl. jež neumí milovat své syny. Vyrostli bez otcovské lásky. Pozval jsem ho do svého pokoje. „Ale já mám za několik minut přednášku. Potřeboval někoho. že už musím jít. kdy jsem pracoval v komunitě. zeptal se svého otce na Boha a otec mu stroze odpověděl: „Matematika je můj bůh. Pokud se něco nezakládá na logice. Bez . Najednou jsou z nich malí kluci. abyste odešel. A také jedna z nejbolestivějších. bez otcova pochopení a náklonnosti. Pokud něco nemůžeš dokázat. kteří se snaží stůj co stůj upoutat mou pozornost a já jsem pro ně „padrecito“ – tatínek. Žádají o svolení jít ke zpovědi. že jsem gay nebo tak něco. Můj otec mě nikdy nevzal za ruku a nikdy mě nevyslyšel. všechno se změní. hledají totéž u svých nadřízených. „Nechci. kdo by ho ujistil o své náklonnosti a potvrdil mu. To. Nakonec jsem se zvedl a položil jsem ruce na jeho hlavu. Ale já jsem musel brzy odejít na další přednášku.

že židovská krev byla důvodem chování jeho otce. když už ne přímo na svého otce. Jestliže mě mužský svět nepřijme. Ale vždy se po tom snaží ještě navázat rozhovor. kterou se neustále snažíme překonávat. jen abych se u nich ještě chvíli zdržel. nebo jen domnělý. jak popotahují jako malí kluci. je do jisté míry ještě zhoubnější než oddělení od toho. Když chtěl. ale já slyším. aby k němu hoch přišel. jen aby uspokojil potřebu uznání. abych neviděl slzy v jejich očích. Jedná se o deprivaci. které mu jeho otec odpíral? Co by mohl udělat. zapískal na něho jako na psa. co jeho otec představuje? Německá psycholožka Alice Millerová napsala studii o muži. pak už si nikdy nebudu jistý sám sebou. Jeho zdeformovaná mysl ho dovedla k přesvědčení.16 Otec ho zbil za každý sebemenší přestupek. kteří potřebují pohladit a obejmout. touha po otci je velká a hluboká rána. Nejsme schopni být sami sebou. ať skutečný. kdo je naším pravým opakem (matka). s nímž se v dětství hrubě zacházelo. Samozřejmě by mě to nikdy nenechali udělat. protože pořád potřebujeme být něčími synáčky. Později se syn dozvěděl. Zbytek jeho destruktivního příběhu už znáte. kterou si mnozí z nás neseme s sebou. že jeho dědeček (o kterém skoro nic nevěděl) byl Žid. tak na vše. ale nebyl schopen dát svému vzteku na otce volný průběh. nemůžou z nás být dospělí muži. . kdo je stejný jako my (otec). Potřebujeme. o potřebu. aniž bychom si ji uvědomovali nebo ji přinejmenším uměli pojmenovat. aby nás ten někdo měl rád.výjimky se všichni rozpláčou. když se jich dotknu. Ten chlapec se jmenoval Adolf Hitler. již chceme neustále uspokojovat. Nikdy na syna nevolal jeho jménem. Svěsí hlavu. Ano. Odloučení od toho. Jak moc destruktivní je touha po otci? Jak daleko je muž schopný zajít. V chlapci kypěla nenávist. aby se zbavil potlačovaného vzteku. Tak ho potlačoval v sobě a přiživoval tím svou nenávist.

Protože se nikdy v rámci svého „já“ nedostali k modelu opravdového muže. Autorita pro ně nikdy neznamená vnitřní moudrost. kdo by jim dodal pocit jistoty a sebedůvěry. zakladatel více než šedesáti komunit Archa pro tělesně a mentálně postižené v Evropě a v Kanadě. Avšak jak dobré nebo špatné je toto odpoutání. hledají teď někoho jiného. Jestliže jsme syny v jejich dětství zanedbávali nebo týrali. ale spíše vnější závazek. a proto se jim nikdy ani nesnilo. Jean Vanier. Ale ta bedna je pořád v její kanceláři. kým jsou. Takto autoritu chápou a tak ji také uplatňují – autoritativně. tráví většinu času v práci či mimo domov. aby zdůraznili zranitelnost mužské psýché jako důsledek absence otce v rodině – ať už proto. nebo autoritativní trauma. že vydělávají peníze. V každém případě je výsledkem hluboká bolest. která slouží v ústředním vězení v Limě. a tato nenávist se projevuje zvenčí tím. Ať už se účastní různých „chlapských“ zábav. I když v životě neexistují žádné záruky. Když se v prvním roce jejího působení blížil Den matek. Sobě. že potkal velmi málo mužů. Když jsem vedl duchovní cvičení v Peru. že je vcelku normální. Stále vězňům nosila krabice plné přání. se autority obává. jak povrchní respekt. Pouhé ztotožnění se s povrchním mužem nutně způsobuje problémy se sexualitou. které vyžadují fyzickou sílu. Neznají duchovní autoritu. záleží hodně na kvalitě a stylu našeho otcovství. když je jim okolo šestnácti let. Uvědomila si – a když mi tuto historku vyprávěla se slzami v očích. Domnívám se. Dokonce se jí ani nepodařilo rozdat je zadarmo. Protože nikdy nepotkali muže se skutečnou vnitřní autoritou. nečinnost nezapáleného ohně. co jsme nikdy nepoznali. že by ji v sobě mohli hledat. když dospívající mladíci v tomto věku chtějí přetrhnout rodičovská pouta. Ale jejich neustálá honba za novými a novými úspěchy naopak dokazuje. že to dokázali. ale nikdy nepocítili přítomnost otce v tom pozitivním smyslu. jak poddajnost. mysl. že se na nápor žádostí připraví a koupila celou bednu přání. deprivace. jež lidem dává pocit osobní rovnováhy. Ale jejich neustálé hledání zasloužených hodnot ve skutečnosti prozrazuje vnitřní pocit prázdnoty. nikdy si neprožili to prvotní nadšení. Většina mužů. že jsou skuteční chlapi. ať už jsou podřízení. že například znásilnění není výsledkem sexuální touhy. přidělávají problémy sobě i ostatním. že jich nikdy nebude dost. snaží se ji dokázat tím. hromadí předměty.XII. nenávidí ženskost skrytou ve stínu. Psychologové zjišťují. která vyplývá ze schopností a odpovědnosti. pocity. Ani jeden vězeň ji nepožádal o přání ke Dni otců. Rána po otci Touha po otci (Father Hunger) se také někdy nazývá „rána po otci“ (Father Wound). že většina chlapců ztrácí respekt ke svému otci. ale vypadalo to. že takováto nenávist představuje závažný nesoulad mezi mužskou tělesností a mužským duchem. své myšlenky. že ještě nikdy nepoznali dobrého a moudrého muže. kteří měli jen zřídka kladnou zkušenost s autoritou. kteří ještě neobjevili a nepřijali ženskou stránku své osobnosti. vnímají ji jako něco nezbytně vnějšího a svévolného. Tato rána nesnesitelně bolí a projevuje se v násilí na ženách a strachem z jiných mužů. Ale stali se z nich muži nejistí. Nikdy neviděli sami sebe jako syny mužů. že neměli otce. můžeme pomoci našim synům tím. Dalším projevem nezdravé a nejednotné sexuality je také nenávist k homosexuálům a strach z nich. Protože nenalezli pravou hodnotu svého „já“. vězni ji neustále žádali o přání a pohledy k tomuto svátku. opustil rodinu. mi vyprávěla o své následující zkušenosti. protože způsobují. anebo protože se vyhýbá kontaktu se svými dětmi. chlubí se svou sexuální výkonností či obchodními úspěchy. protože povrchní muž je sexuálně neúplný. Zároveň se jejich autorita stává problematickou pro ty. tak zášť. že s nimi budeme sdílet svůj vnitřní život. Ne že by to byli sirotci. kteří si musejí dokazovat svou mužnost tím. jež je výsledkem vyrůstání ve společnosti svého otce. snaží se dokázat sobě samým i druhým. že většina mužů byla ve vězení proto. který z nich dělá uvězněné otroky. že páchají trestné a násilné činy. tak pasivitu. jedna sestra. Jádrem problému je skutečnost. že jejich vůle plodí jak poslušnost. kdo jsou pod jejich autoritativním režimem. jež může vést k malému smyslu pro vlastní vyrovnanost a hranice svého „já“. tak skrytou zlost. A tak strávili svůj život tím. že zemřel. uvědomil jsem si to i já –. které obdivovali. že se všelijakými destruktivními způsoby snažili stát se muži. jíž mohli věřit. (To jen ženy jsou ctnostné a starostlivé!) A tak tito muži udržují v chodu tentýž systém. Z důvodů neschopnosti nalézt model opravdového muže má mnoho mužů také problémy s autoritou. neustále se snaží dokázat. mi jednou řekl. Muži. které se za ně dají koupit. kteří by neutrpěli buď sexuální. nikdy nepocítili hloubku a jistotu své identity. Máme strach z toho. říká Vanier. Ale pokud zastávají tento postoj. Protože nikdy nenašli onu vnitřní sílu. ale nenávisti k ženám. Jeden psycholog mi řekl. jež postrádá spojení s tělem a s pocity. sny a bolesti. že opovrhují slabostí žen a mají na ně zlost. přetržení pout bude mít podobu odmítnutí . trpí nezdravou a narušenou sexualitou. nebo ji naopak přehnaně uctívají. Psychologové užívají tohoto termínu. která chtěli poslat domů mámě. že to nezvládli a že podvědomě cítí svou vlastní nedokonalost. nebo nadřízení. a získávají moc. Skoro každý muž v západní společnosti. A tak když se blížil Den otců. A hodně mužů cítí. rozhodla se. bouří se proti ní.

až bude jeho syn teenagerem. když si před ním jeho otec klekl na kolena a svěřil se mu se svými tajnými sexuálními aférami a nezodpovědným životem. milující cit a zdravé porozumění pro něho jako muže. ale také respekt dospělého a upřímný obdiv. Za prvé se musíme postupně prokousat všemi bolestmi. Co můžeme udělat. že pokus o její vyléčení by dost dobře mohl být nejradikálnější myslitelnou společenskou reformou. že tato deformace je pravou příčinou většiny zločinů. nebudou ji odmítat. Syn potřebuje vědět. je na to už pozdě. aby na něho byl táta pyšný. Jestliže od svých otců dostanou během dětství a dospívání pozitivní mužskou energii. odpoutání bude mít podobu pomalého přechodu od vztahu rodič-dítě k rovnocennému vztahu dvou dospělých mužů. než jim jen předhodit příliš věcné závěry. přátelstvím s jinými muži a snad i nějakou vnitřní duševní terapií za pomoci průvodce či terapeuta. ne jenom kamarád. až budou dospělí. co od něho dostal. provázeli je až do dospělosti a sdíleli s nimi naše vlastní bitvy. že jedna část v nich potřebuje a chce mít svého tátu na pomyslném piedestalu až do smrti. což je rána. které cítíme. až budou dospělí. Ono respektování muže již v malém klukovi je přesně to. a možná i znovu vychovat. ale jakmile dospěje. jak se dopracovat k jejímu vyléčení. A stejné respektování ho později utvrdí v tom. Už jako malý kluk chce.poslušnosti nebo vzbouření se proti autoritě. Jsem přesvědčen. že do svého dospělého „já“ začlení části různých vzorů. otcova hrdost se mu může zdát povýšená až urážlivá. soutěživé chamtivosti a nestabilních rodin. které pociťoval jeden mladý muž. budou důvěřovat mužskosti v nás a naleznou ji i v sobě.) Rána po otci je tak hluboká a tak vše-prostupující v tolika částech světa. Je daleko důležitější vtáhnout naše syny do nějakého procesu. mezi svými fiktivními nebo skutečnými hrdiny – ale to je normální. aby to byl jejich táta. pokud to. jehož se zúčastní společně s námi. který mu dal jeho otec. toho malého chlapce v nás pomocí uzdravujících modliteb. chtějí. Ale žádný rozumný syn nezavrhne příklad. učiteli a trenéry. ani svému synovi. Za druhé musíme uchovat. že je konečně rovnocenným partnerem svého otce a že on a jeho otec jsou jedno. A konečně bychom měli věnovat něco z vlastní otcovské energie na reformování destruktivních patriarchálních struktur v naší společnosti a na výchovu a uzdravení další generace mužů. Pokud se naučili v dětství důvěřovat mužskosti. Po celou dobu potřebuje nejen rodičovský souhlas. jež se nemusí vždycky zacelit. . k dospělému a odpouštějícímu vztahu s našimi otci a otcovskými rádci. (Vzpomínám si na hluboké zklamání a zmatek. co ho podněcuje. Jeden muž nemůže nahradit všechny mužské vzory. Pokud jsme je však utvrzovali o své náklonnosti. Pokud otec vyčkává. Naši synové nejsou hloupí. že ho otec respektuje a někdy i obdivuje. Synové obvykle přiznávají. který si musí svou mužskost vybudovat tím. aby se tato rána zacelila? Navrhuji tři způsoby. byl upřímný. militarismu. aby se přidal do klubu dospělých mužů. Mohou hledat podporu a vzory i někde jinde – mezi spolužáky.

bylo to. Je to černá díra. . že věci jsou. Obvykle nám ji věnuje zcela dobrovolně. kdo nejsme my. Pozitivní mužská energie. která způsobí. že Ježíš říkal Bohu abba – tatínku. bez níž by věci nemohly vzniknout. Možná je to proto. že touha stát se knězem byla tak trochu jako touha stát se filmovou hvězdou nebo olympijským atletem. kterou může zaplnit jen a jen tento druh energie. že něco dokáže. že naše a matčino tělo nejsou jedno. domnívám se. od prvního okamžiku našeho života. Jednou jsem četl článek o výzkumu dětí. aby se na nás usmál – pro to už musíme něco udělat. ať už v lidské duši. jak se vyrovnat s mužským způsobem cítění. takže když už nám ji jednou poskytne. které jsem rozpoznal v tolika mladých lidech. tak v dospělosti skoro všichni daleko převyšovali statistický průměr. které vychovávali jejich otcové. řekl mi. Ten někdo je cizí člověk. nebo v okolním světě. ale dvě různá těla. že měli kreativní a svobodomyslné rodiče. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit. A také místem. Teprve po několika měsících si začneme nejasně uvědomovat. se zkrátka neuskuteční. V katolickém společenství. které se dá důvěřovat a na niž se lze spolehnout – nepřenese z otce na syna. a zvláště u mužů. Zároveň se však domnívám. Můj otec mě ujišťoval. že Ježíš z hloubi duše rozuměl prázdnotě. první cizinec v našem rozrůstajícím se světě. vzniká v mužských duších určité vakuum. v němž jsem vyrostl. O pár měsíců později začínáme rozeznávat někoho jiného. poznáme ji a můžeme jí důvěřovat. Ženy nepochybně také potřebují lásku a náklonnost otce. protože poznáme matčinu vůni a instinktivně prs najdeme. kdo je jako matka. kteří by to měli udělat. Článek tyto děti nazýval „superdětmi“. když předtím nebyly. zatímco matky chodily do práce. Když chceme pít. protože pocházíme z ní. s pochybnostmi. že za úspěchy těchto „superdětí“ stojí i otcovská láska. který nám prozradí. kdo chtějí odhodit to úžasné a sexuálně nabité slovo „otec“. aby pohltili další oběti. umíme najít matčin prs i se zavřenýma očima. Chlapci potřebují. Věřit v otcovskou lásku je pro mnoho z nás nejtěžší zkouška naší víry. Prázdná duše Mnoho mužů vyrůstá s vnitřní prázdnotou. aby jim otec pomohl jejich základní identitu muže najít a naučil je. aby otec potvrdil jejich identitu jako identitu žen. Obávám se. že mnozí z těch. že to zvládnu. Není pochyb o tom. že to tak bude chtít i Bůh. která se svou kvalitou od lásky mateřské liší. že otec nám něhu dávat nemusí. aniž bychom o ni museli žádat. Když mužská energie chybí. Přijetí nebo odmítnutí ze strany otce pro nás znamená první záchytný bod. že za jejich úspěchy v životě stojí mnoho faktorů. Pro nás je to zkušenost první volby. nedůvěry. Přestože Bůh překonává rozdíl mezi mužskostí a ženskostí a je stejně správné jako nutné vidět v Bohu i matku i otce. Ať už tomu říkáme touha po otci. odkud tito démoni vyrážejí. ale není to ona. nemusíme dělat vůbec nic. kterou jsme znali. Když se narodíme. kteří si úspěšně vyměnili tradiční rodičovské role běžné v naší společnosti. Matku si svobodně nevolíme. Věděl. že si je jistý. cynismu a vzteku. s nimiž jsem pracoval. ale to nové „stvoření z ničeho“. tak to také dokáže. mužská deprivace nebo nedostatek otcovské lásky. Dívky potřebují. Je zkrátka s námi. že můj otec ve mne vždy věřil. jen si myslím. proč jsem se stal knězem. v neposlední řadě také fakt. strachu. Z tohoto pohledu se může zdát. že jedním z důvodů. Když řekne otec svému dítěti. byl kněz jedinou Bohu nejbližší osobou. protože svými schopnostmi jak v dětství. o touhu nikdy neuspokojenou. dílo se nekoná. Přesto matku důvěrně známe. Není náhodou. nebo od matky. Stává se hnízdem démonů. Nechybí péče. že nějak cítíme. zda můžeme vnějšímu světu důvěřovat. dokonce i voníme stejně jako naše matka. je nám daleko dražší. Když se pozitivní mužská energie – energie. Setkání s otcem je prvním setkáním s někým. Kdykoliv jsem měl tendenci pochybovat o sobě nebo o tom. proč tomu tak je. že existuje nějaká tajemná energie. podpora a možná ani láska. Nebylo to prostě pro každého. že pro velkou většinu lidského pokolení bude těžší a potřebnější říct „táto“ než „mami“. A otec je první svobodně zvolený objekt naší lásky v lidském životě. že jestli jsem se rozhodl stát knězem. Z nějakého neznámého důvodu nám onen neznámý úsměv dodává víc energie a síly než neustálá péče matky. energie. stále je to ta stejná prázdnota. ať už od otce. Bez otcovské energie zůstává v duši pocit prázdnoty a opuštěnosti. kdy si svobodně vybíráme. ale z jiného důvodu. jsou ti poslední. jež je jedinečnou výsadou spojovanou s mužskou stránkou Boha. A právě tam směřují démoni. která nasává odměnu za odměnou a nikdy nemá dost. jež se neustále živí chválou. zda budu schopen něco nového vyzkoušet. má moc dodat dětem nezměrnou sebedůvěru a jistotu. Abychom si získali matčinu pozornost. Nikdy jsem neměl velké problémy s pochybnostmi o sobě samém. Je to jistý druh kreativní energie. která přechází z otce na jeho děti.XIII. hnízdem pochybností. která tíží mnoho lidí. A otcova důvěra ve mně nezanechala žádný prostor pro mé vlastní pochybnosti. Viděl jsem to u mnoha lidí. Jde o planou touhu. Ale abychom zaujali pozornost otce. Ten někdo je náš otec. Nevím. určitě to dokážu – samozřejmě za předpokladu.

nás osvobozuje pro evangelium.Mateřskou lásku známe. Lásku otcovskou potřebujeme a hledáme ji. Důvěra otce v nás nám dodává odvahu riskovat. jež je plodné. můžeme směle věřit celému evangeliu. které pojednávají o jistotě. a ne jen těm částem. důvěrné a univerzálně tvůrčí. útěše a přináležitosti. který je nám otcem i matkou. Mateřskou lásku máme. Bůh. vzdávat se a růst. Když se budeme na Boha dívat jako na otce a přijímat jeho lásku také jako lásku od muže. .

kde bychom byli my. odměnila je a učinila šťastnými. kdybychom mohli být ve stejném příběhu. Muž s odumřelou rukou je klasickou ukázkou mnoha mužů dnešního světa. Zákoníci a farizeové si na Ježíše dávali pozor. ale na celém světě. či zle. Jinými slovy. nastartovala. co chtějí se svým životem dělat. Místo toho ho musí Ježíš zavolat k sobě. který spíše na věci kolem reaguje. Popis se hodí na spoustu dnešních mužů. aby odešli a více nehřešili. Zpovzdálí sledují. Spiritualita se týká vnitřního zdroje energie. ale přesto se snaží zamezit šíření Božího díla. které jim dává institucionální náboženství. že v příběhu jsou to věřící lidé. kteří užívají jména Božího jako zástěrky pro svou vlastní potřebu moci. dokonce ani sami sobě. Náhodou je zrovna v synagoze a někam se posadí. co by chtěli.“ (Lukáš 6. která by je nakopla. Ve zmíněném příběhu není žádný náznak. Dělá. sex a moc. kteří nejsou schopni dosáhnout toho. který vyznávají lidé zastávající hodnoty evangelia. chcete-li. Muž ducha nebo duchovní muž. Jsou to ti ambiciózní mluvčí náboženské moci. Byl tam člověk. většina mužů nemá žádnou vnitřní spiritualitu. fyzické příznaky nemoci se často vracejí. Když už nějakou motivaci mají. dozvíme se hodně o sobě samých.‘ On se zvedl a postavil se tam. jak to dělá většina lidí v příbězích o uzdravení v evangeliích. Ocitli se v pasti svého myšlení. změně pocitů nebo směru. Tento muž budí dojem pasivního člověka. uzdravuje-li v sobotu. ale i v protestantských denominacích. aby byl uzdraven. Za povšimnutí ještě v tomto příběhu stojí. Takoví lidé nejsou jen v katolické církvi. aby měli proč ho obžalovat. Když se podrobně podíváme na tyto tři typy mužů a zeptáme se sami sebe. stejně jako v judaismu a islámu. Ve svém životě nikam nesměřuje a vůbec ho to netrápí. Tento muž je prototypem mužů. Jako odpověď na zázračné uzdravení Ježíšem tam jen tak stojí. mlčí nebo se zahalí do neproniknutelné kouřové clony. známe důležitost psychologického a citového dokončení léčby. ale já se musím ptát. která se přesně hodí na to. po čem touží. že odumřelou má ruku pravou. jako se Ježíš ptal zákoníků a farizeů. jehož pravá ruka byla odumřelá. má podobu peněz. k němuž nás vyzývá Ježíš: „V jinou sobotu vešel do synagogy a učil. Zákoníci a farizeové představují jiný typ muže v současném světě. Nejsou to jedinci. sexu a moci nevědí. Jsou to lidé se zlou vůlí. ale za celou dobu sám neřekne ani slovo. jak to dělají ostatní v podobných příbězích. Jsou plni rozhořčení. Když se jich na něco zeptáte. Tři typy mužů V Novém zákoně je pasáž. Ti z nás. ale přesto nechtějí mít s uzdravováním. jež je motivující a hnací silou našeho žití. beze slova tam stojí. Je ironií. povýšila je. ruka produktivní. A když ho Ježíš zavolá. co bychom mohli nazvat „konzervatismus moci“. jak se mají motivovat. co by měli s Ježíšem udělat. jak volit a rozhodovat o tom. Jejich přesvědčení se velmi liší od „konzervatismu hodnot“.XIV.6–11) V tomto příběhu vystupují tři typy mužů. a uskutečnit to. ale všechno ostatní se zdá nefunkční. O nic nežádá. Dokonce ani o to. často jim radil. Když je uzdraven. Ježíš jim řekl: ‚Ptám se vás: Je dovoleno v sobotu činit dobře. ani Ježíši nepoděkuje ani nechválí Boha a ani o svém uzdravení nikomu nevypráví. Potřebují nějakou vnější okolnost (například zákon!). Onen muž je slabý. aby mohli kritizovat a obviňovat. Tu se jich zmocnila zlost a radili se spolu. než aby byl jejich hybatelem. kteří máme zkušenosti s uzdravovacím působením charismatického hnutí nebo jsme byli svědky uzdravení skrze udělení svátosti nemocných. On však znal jejich myšlenky. zuby nehty se drží svých pozic a jistot. Jestliže fyzickou léčbu nedoprovází léčba duchovní. zda-li je ten muž skutečně uzdraven. Berou náboženství velmi vážně. že ti muži myslí a jednají jako skupina. To je ruka více používaná. nabídla jim jistotu. Zmíněná příhoda se v Lukášově evangeliu často nazývá příběh o uzdravení. ale nikomu neprozradí své skutečné motivy. zákoníci a farizeové druhý a Ježíš třetí. Chybí mu jakákoliv iniciativa a odhodlání. sexu nebo moci. svobodou nebo dary života nic společného. co mu Ježíš říká. život zachránit. Všimněte si. než jsou peníze. v síti svých morálních principů a jsou zaslepeni svými doktrínami. čerpá svou energii z něčeho jiného. Ale chybí jim vnitřní motivace a bez vnější motivace peněz. že by onen muž chtěl udělat něco podobného. Pod rouškou náboženských hodnot jde zákoníkům a farizeům ve skutečnosti jen o moc a vládu. ale . co se děje. Muž s odumřelou rukou je jeden typ. Fyzická léčba je vždy pobídkou k nějaké vnitřní změně. co chci říci o různých typech mužů a o modelu muže. Možná je v pořádku jeho ruka. nejen v kontextu americké společnosti. Když Ježíš uzdravoval lidi. či zahubit?‘ Rozhlédl se po všech a řekl tomu člověku: ‚Zvedni tu ruku!‘ On to učinil a jeho ruka byla zdravá. Angažují se v náboženství. Řekl tomu muži s odumřelou rukou: ‚Vstaň a postav se doprostřed. Muži nevědí. aby vstali a šli. Reprezentují to.

Učí je. Církev měla být původně „nové uspořádání světa“ Bohem. Nic nevysvětluje. Nepřivlastňuje si zásluhy. kteří nevědí. kterému pomohl. což je velmi obvyklá forma morálky prvního stupně. nazývají ji tak nejistí muži. „V těch dnech vyšel na horu k modlitbě. je to duchovně vyčerpávající. který představují druhé dva typy mužů. Když nastal den. jak se tomuto negativismu bránit a oslabit moc jedovatých lidí. jimiž se obvykle muži řídí. ale musíme se „vžít“ do nového způsobu myšlení. Farizeové reprezentují patřičnost a společenskou nadvládu. V pěti krátkých verších tento muž přijde. že existuje nový způsob chápání toho. Ať už to nazveme jakkoli. zeptá se a klidně jedná. Skutečné svědomí a rizika mravní bezúhonnosti jsou mimo jejich chápání a obvykle pro ně představují vážnou hrozbu. Nakonec se dostáváme k Ježíšovi. Ježíš chápe. Stejně tak by to mohl být patriotismus.“ (Lukáš 6. aby se tam modlil. má to na něho těžký dopad. co si myslí ostatní. kdo ho chtějí obžalovat. kapitalismus nebo jakýkoliv druh etnického šovinismu. aby sám získal duchovní sílu. ať už doma. O tom budeme mluvit později jako o nezbytné „energii bojovníka“. Ví. Nežádá si uznání. Ježíš to poznává na svou vlastní kůži. které také nazval apoštoly. Kolektivní myšlení je jednou z nejlacinějších a nejběžnějších náhražek za osobnostní růst a vyzrálé uvažování. které se v tomto případě zabývá náboženstvím. že se „nevmýšlíme“ do nového způsobu života. tváří v tvář lidem. Závislosti se někdy říká láska.12–13) Když se muž nachází v nepříjemné situaci. a celou noc se tam modlil k Bohu. a poté shromažďuje celou komunitu. pokyne. rozpozná. protože zná jejich myšlenky. a tak hledá způsob. Ukazuje jim. Jednoduše koná pravdivé a trpělivě snáší jejich tichý vztek. co se ve světě děje.představitelé určitého druhu skupinového myšlení. co má udělat. že kolem sebe vytváří nové společenství lidí. učí. Tu nalézá především v komunikaci s Bohem. nový způsob života vedle toho. jak mají uchránit hranice své osobnosti. Ale kromě toho získává sílu tím. Vytváří zdravou komunitu mužů jako živoucí alternativu k špatně fungujícím pravidlům. je to proti individuálnímu vědomí a lidskému svědomí. mluví s vnitřní autoritou. kteří ho nenávidí. Moudrý bojovník Ježíš se dostává ven z nepříjemné situace vytvořené žalobci a udavači a pryč od duchovní chabosti muže. a také to udělá. . zavolal k sobě své učedníky a vyvolil z nich dvanáct. Když žije v negativistickém prostředí. Bez paniky čelí těm. Nebojí se konfrontovat ostatní lidi ani zpochybňovat zákon. Nikdy se nesmíme bát udělat totéž. Po této scéně odchází Ježíš do hor. a nový způsob jednání tváří v tvář moci a ochromení. že existuje i jiný. nebo v práci. Když oslovuje druhé dva typy mužů.

dokud jsem nebyl pozván. Pojmenoval jsem něco. by zněla: „Já a můj otec nejsme jedno. Jen málo z nich vyrostlo v přítomnosti otce. Zůstávají v práci – v továrně nebo kanceláři – dlouho do večera. kteří spolu mluvili a tlačili se v docela velkém davu. co cítili a projevovali hluboko uvnitř sebe samých – utrpení a touhu po skutečném otcovství. I po třicítce a čtyřicítce se většina Američanů snaží. které by jinak téměř spontánně získali. jež jsou dodnes stále z velké části rurální a zemědělské. že má slova na ty lidi hluboce zapůsobila. penězích a prestiži. Když jsem začal mluvit o důležitosti otce v rodině. které naznačují. Z toho vyplývá. Věděl jsem. že toto odcizení mezi otcem a synem nebylo vždy tak intenzivní jako dnes. že on a Otec jsou jedno. Já sám jsem nedokázal plně docenit. kdyby mohli dospívat v mužské společnosti. Například v některých částech Afriky. Celkem vzato. aby uspěli jako muži. a ne muži jako Ježíš. Pracovali na rodinné farmě či v obchodě společně s otcem a učili se být farmáři. kde si nevydělají tolik. vyrůstají v prostředí. že v období před průmyslovou revolucí měla většina mužů mnohem bližší vztah ke svému otci než v období následujícím. nebo naopak přehnaně vlivní lidé. že nikdy doopravdy nepoznali své otce. než jsme zvyklí u nás. který by byl doma. že jsou nedílnou součástí otcova světa. Podle Blye to má však daleko nedozírnější následky.“ Toto odcizení mezi syny a jejich otci je hlavním důvodem. kde tradiční rodinu a tradiční způsob života zničilo nejprve skutečné otroctví a později otroctví ekonomické. Americký básník Robert Bly tvrdí. nebo ve zchátralých bytech společně s jinými muži. proč se z mnoha mužů stávají buď slabí. pro kterou pracují. Ale v předindustriální Africe chlapci často prokazují sebevědomí dospělých mužů a nemusejí bojovat o svou pozici ve společnosti. Dospělí Japonci chodí domů na večeři s rodinou jen neradi. jak velký může mít absence otce na muže dopad. že japonští chlapci. jako to děláme my. Ačkoli hodně mužů v mé zemi také vyrůstá bez stálé přítomnosti otce v rodině. čímž vyjadřují svou loajalitu firmě. jsem byl hluboce unesen způsobem. aby za nimi jejich rodiny mohly přijet. jakým se chovali chlapci. Také se později v životě nemuseli rvát o uznání společnosti. a že jsou proto důležití. řemeslníci nebo obchodníci a také se učili přispívat svou prací k blahu celé rodiny. Proto během posledního století a půl musela většina chlapců vyrůstat bez těsného kontaktu s otcem a bez ujištění. Kvůli nedostatku mužských vzorů se cítí nespokojeni ve svých vlastních rolích dospělých mužů. Pokud nevidí. Totéž platí o jižní Africe. Kromě touhy po otcovském rádci vyrůstají chlapci v nedostatku modelů chování a vnímání. Zdůrazňuje. Mají tendenci být buď velmi poddajní vůči jakékoliv autoritě. nikdy jsem si neuvědomoval.17 Bly upozorňuje na to. hluk ustal a nastalo hluboké ticho. anebo naopak velmi odbojní. jejich synové neměli přístup ani do jednoho z těchto světů. který jsem již charakterizoval jako „touhu po otci“ čili hlubokou potřebu mužského uznání a přijetí. V devatenáctém století však začali muži hromadně opouštět farmy a odcházeli pracovat do továren. že v období před průmyslovou revolucí obvykle chlapci vyrůstali v úzkém pracovním vztahu se svými otci. jako by cítil velkou radost ze vztahu sebe jako syna a svého otce. I když nemůžeme předpokládat. Jak jsme až doposud viděli. Výsledkem je úkaz. kterému dominují ženy. věta. Ježíš tuto myšlenku opakuje pořád dokola. a to z toho důvodu. jak navazují jejich otcové vztahy s ostatními muži. Všichni zažili bolest z toho. takže pracují velmi těžce a tráví . který postrádám u mnoha dospělých mužů v dnešní společnosti. když ho potřebovali. Já a Otec jsme jedno V evangeliu podle Jana mluví Ježíš o svém vztahu k Bohu. ve dvacátém století pak stále více mužů odcházelo z rodinných firem za prací do kancelářských budov velkých společností. ještě ve větší míře. jak jejich otcové nakládají se svými pocity. V tomto domnělém tropickém ráji jsou muži nuceni opouštět své rodiny a odcházet za prací na pole nebo do oblastí. Proto už od začátku života vyrůstali v přesvědčení. chybí jim nezávislost a sebedůvěra. kteří vyrostli ve vesnici v tradičním kmenovém systému. abych přednášel i v zemích mimo Spojené státy. Měli v sobě jistý druh sebejistoty. zvláště ve velkých městech. že opravdu patří do světa mužů. Pokud nevidí. Na Jamajce jsem během své přednášky slyšel neustálý šepot a hlučení lidí. protože se v raném dětství nenaučili důvěřovat a spolupracovat s otcem v trvalém vztahu partnerství. Nemuseli pochybovat o své identitě. protože už dávno získali uznání svých otců. Otcovským přítelem je jim jejich šéf. protože ji už měli jasně určenou. a neustále hledají symboly mužství v sexu. Japonce vychovávají téměř výhradně matky. dokud jsem nenavštívil Japonsko. Bly poukazuje na několik faktorů. že v předchozích dobách měli všichni muži šťastné a zdravé vztahy se svými otci. která by mohla charakterizovat vztahy většiny mužů k rodičům. jak velký dopad má na muže změna ve vztahu mezi otcem a synem. Domů k ženám a dětem na venkově se dostanou jednou týdně nebo jen několikrát do měsíce. Přesný opak jsem nalezl na Jamajce. jsou sami neobratní ve vyjadřování pocitů svých. Musejí bydlet v chatrčích patřících firmě. co je pod mužskou důstojnost. Výchova dětí se považuje za ženskou práci a za něco. že vůbec neznají správné pojetí autority.XV.

Jaký je tedy vztah. když už jsou děti v posteli. Výsledkem skupinových rozhovorů jsou vždy a bez výjimky tytéž reakce: pocit absence a smutku. Aniž by o tom přemýšlela. žádám účastníky. Pokud postrádáme podobně důvěrný a upřímný vztah k otci. že by se americká společnost měla ubírat toutéž cestou. Jde o celou škálu mužských vlastností. že Syn je v Trojici téže podstaty (abych použil správnou terminologii) jako Otec.“) a tak dále. kdo uděluje tresty. Aby byl problém nepřítomného otce ještě komplikovanější. V normálním jazyce bychom řekli. a to i přes svou soustavnou nepřítomnost („Počkej. kdy oba rodiče musejí nebo chtějí opustit domov a jít do práce.30) říká „Já a Otec jsme jedno“. co nikdy neposkytli a nedostali doma. spiritualita prochází feminizací. Když je otec konečně doma.“). chci ale zdůraznit. že jejich otec je líný („Nikdy doma nic neudělá. Muž. aby v malých skupinkách mluvili o svých vztazích k otci. že když se ptal mužů. Obchodní manažeři a ředitelé dorazí domů na předměstí pozdě večer. Neodváží se odejít z práce dříve než šéf a i pak jdou na večeři do restaurace s ostatními muži.dlouhé hodiny v práci. aby se svým nadřízeným zavděčili. uznávají a jsou uznáni. děti nikdy nemohou doopravdy poznat svého otce jen z toho. až se vrátí táta!“). Ani když skutečný obraz otce není tak negativní jako výše naznačený portrét. Žena má plnou kontrolu nad děním v rodině a ani manžel ani děti jí do toho nemají co mluvit. Až příliš často je otec také tím. aby šli domů a byli se svými ženami a dětmi.“). Zaměstnaní muži zůstávají v práci dlouho přesčas nebo mají dvě zaměstnání. jako byl Ježíš. že restaurace jsou plné mužů. okamžitě to vnímáme v dogmatickém slova smyslu. Ujišťující a podporující společnost mužů hýbe světem japonského obchodu! Musím se zachvět při pomyšlení. Náš duchovní vývoj naráží na . totiž že Ježíš je totožný s Bohem. a syny zvláště. Křesťanství v Americe daleko více hovoří o odevzdání se a utěšování než o konání. aby vydělali dost peněz. jež se dají předat pouze přímým kontaktem. že role otců a synů zastávají sami mezi sebou. hloupý („Tomu táta nerozumí. jehož nazývá v ostatních evangeliích abba – tatínek. výsledkem bylo méně než jedno procento! Náboženství se v naší společnosti stalo doménou žen. že by se s nimi jejich otec modlil. že mu nejlépe porozumíme. že typický Japonec odevzdá celou výplatu své ženě. ale naučí se ji vnímat skrze ženský element. Typický večer v Tokiu vypadá tak. chválí a jsou chváleni. neschopný („Musíme zavolat opraváře. Když si žena z výplaty vezme. To platí zvláště pro chlapce. A tady jde o hodně víc než jen o lásku. aniž bychom ji přímo pocítili. Jak jsem je pozoroval. připadalo mi evidentní. Jeden můj přítel kněz mi řekl. děti se často učí vnímat svého otce matčinýma očima. že nauka o Nejsvětější Trojici byla zformulována více než dvě století po sepsání zmíněného evangelia. děti v něm vidí muže. ani otcovskou lásku nelze poznat. který hovoří o vztahu muže a Boha. že své poslání dostal od Otce. riskování a konfrontaci. že mnoha mužům v dnešní době bytostně chybí – vztahu ztotožnění se s otcem. To. kteří se sešli. Ironií je. Muži se stejně oblékají (do tmavých obleků) a stejně se i chovají. Při výkladu evangelií není pochyb. obvykle neumí pro své děti. nestarostlivý („Pořád nemá čas. ale i když je přítomen. ale vysvětluje to mnoho z chování Japonců a jejich úspěchů ve světě obchodu. místo toho. vytvořit názorný model náboženství a spirituality. ale také muž. Zcela zapomínáme. našli v práci. Při každých duchovních cvičeních. neúspěšný („Nevydělá dost peněz.“). který Ježíš-muž popisuje. radí a rady dostávají. Ani Ježíš nemůže být tím správným vzorem. Když Ježíš v evangeliu podle Jana (10.“). kteří v tomto případě mužskost nepoznají přímo. kterého jim už popsala matka. jaký měl Ježíš. Stejně jako se mateřská láska nedá poznat jen z ústního vyprávění. že Ježíš se s Otcem ztotožňuje. Z mého pohledu je to velmi destruktivní rodinné uspořádání. Ve své neodolatelné touze po načerpání mužské síly nejdou domů ani po večeři. Problém pro jejich děti nastává ve chvíli. protože jsme si tak zvykli chápat Ježíše v roli Boha. Děti tedy věří. když není doma. o němž víme. budeme-li ho posuzovat z hlediska právě toho lidského vztahu. že koná Otcovu práci a energii pro toto konání bere od něho. dá manželovi kapesné. Tato prázdnota s sebou přináší neskutečnou potřebu souhlasu a uznání ostatních mužů. je pro většinu mužů extrémně náročné – téměř nemožné – stát se mužem. jejichž cílem je nalézt v sobě „divokého muže“. aby si postěžovali a na chvíli si vyprázdnili hlavu a oslavili pracovní úspěchy. co o něm řekne matka. aby si odpočinuli od celodenního stresu. Je to tak. přesto už je možné pozorovat první náznaky tohoto trendu. že už ho nevidíme jako skutečného muže. že Ježíš věděl. energie a síly. někdy opilými muži a jdou se domů vyspat. kolik z nich si pamatuje. tlačí se v metru s dalšími zamlklými. Asi v deset nebo v jedenáct konečně opouštějí centrum města. Proto se v nepřítomnosti otce mužskost nemůže nikdy skutečně zažít. aby si měl za co večer vyjít do města. matka sděluje svým dětem. Nepopírám. Problém nastává v oblasti náboženství a spirituality. stát se Ježíšovým mužem. co potřebuje pro rodinu. že jeho duch je duchem Otce. že jeho moc je mocí Otce. když říká „Já a Otec jsme jedno“? Domnívám se. že Ježíš z evangelií není jen druhá osoba Nejsvětější Trojice. jaký je jejich otec v poznámkách. Jezdí na několikadenní i několikatýdenní služební cesty daleko od domova. které o něm pronáší. Za těmito úspěchy stojí do velké míry jejich absence v rodině a potřeba vynahradit si to v práci. Nejenže otec není kvůli své časté nepřítomnosti schopen být synovi vzorem. ale raději ještě společně zajdou do některého z barů na saké nebo zavítají do veřejných lázní.

K otcovství Božímu se stavíme jako k otcovství lidskému. tento typ vztahu k Bohu je dnes v církvi velmi běžný.nedostatky v našem vývoji lidském. Ale co jiného by víra měla být? . a dokonce ho církevní organizace podporuje. Katolická víra vždy hlásala. bázlivý a sebeobranný vztah i k Bohu. jenž je Otcem i Matkou. že v raném vývoji spirituality je určující obraz Boha u osmdesáti procent lidí kombinací jejich matky a otce – v dobrém i špatném slova smyslu. Vyžaduje to hodně víry. Náš duchovní růst bude tedy znamenat dlouhou a složitou cestu. budeme schopni skutečného spojení s Bohem. Až se tyto lidské vztahy uzdraví a vyspějí. abychom mohli Boha nazvat pravým jménem. co to znamená být vychován Otcem Ježíšovým. Vzhledem k tomu. a to v témže smyslu. aniž bychom si nejprve našli cestu ke svému lidskému otci. čekání a temnoty. budou mít infantilní. že nějaký muž. nemáme ani potuchy o tom. je náš otec. že Boží milost staví jen na přirozenosti. kterého ani pořádně neznáme. jestliže se budeme pokoušet najít cestu k otci-Bohu. Obvykle zjistím. Bez návodu z naší předešlé zkušenosti s biologickým otcem. který mi v jistém slova smyslu poskytuje zázemí. ale to je vše. který nám ukáže cestu. že jsme připraveni o hlubokou a bohatou zkušenost z výchovy našimi biologickými otci. že pokud se lidé nedopracovali k dospělému (vzájemnému. bude naše duchovní směřování k Bohu spíše slepou uličkou čiré víry. Bohužel. tvořivému. odpouštějícímu) vztahu s rodiči. jako když říkáme. Mám v sobě geny svého otce. Z vlastní zkušenosti vím.

hinduistickému náboženství a tomu. To vše je nepochybně velmi důležité. Zapomeňte na děti. že takováto moudrost se v Americe často nevidí. v nejlepším případě pro dobro své nejbližší rodiny. Čtvrté a poslední období mužského duchovního vývoje v Indii je obdobím moudrého muže. V druhém období se muž stává hlavou rodiny. zapomeňte na společnost. čas od času zašleme pár dolarů nějaké té charitě. kdo vyhledá jeho moudrost. když synové pracují a vydělávají a sami se stávají hlavou rodiny. čímž umožní svému otci. práci i odpočinek. dobro i zlo. pro Indy je to pouhé přechodné období vedoucí k tomu. co bychom my nazvali předčasným důchodem. že bude živit nejen svou nejbližší rodinu. Očekává se od něho. smysluplný jak pro něho. Pokud se týká našeho občanského svědomí. Za to. kdy babička s dědečkem bydleli poblíž a sdíleli svou životní moudrost s „mladými“. Někdy dokonce dál žijí se svou rodinou. managera a tak dále. jak mu to jen čas a jeho talent umožní. aby vyhledali samotu. že takto kryjí morální a duchovní slepotu naší společnosti. ale vcelku nečekáme. Když získáme práci a nastoupíme do zaměstnání. relaxovat. jehož úkolem je naučit chlapce. Neříkám. Po letech. tak pro kohokoliv. ale to je jen zlomek toho. meditují. Divocí muži Indie Musel jsem jet až do Indie. Ve třetím období se muž stává hledačem. V našem kulturním kontextu se od starých lidí neočekává. s výjimkou svátků. Jak je toto období odlišně od západního modelu práce a odchodu do důchodu! V porovnání s východním nazíráním života se to naše zdá příšerně narcistní a krátkozraké. ale že bude také hrát nemalou roli v širším rodinném okolí a přispívat k obecnému rozvoji své obce. jak jsem tento typ popisoval. ne nutně jako profesionální učitel mladých žáků. Tak dlouho jste se účastnili honby za kariérou. mají teď příležitost začít ho chápat a hledat jeho pomyslný obraz. pomocí meditace a jógy je také učí disciplíně a sebeovládání. aby vstoupil do dalšího období svého života. Anebo to může být pro vás šance. Zbývá mi jen smutně konstatovat. ale často opravdu odcházejí. rozmlouvají s guru a snaží se porozumět smyslu života. Hledači se také někdy říká lesní muž. právníka. Pokud náš bratr nebo sestra nevydělávají tolik peněz jako my. nebo dokonce intelektuál. a teď máte konečně možnost volně se nadechnout. obchodník. že budou moudří. Podle tradice rozdělují Indové život muže do čtyř období. Guru učí chlapce indickým způsobům chování a myšlení a hindským Písmům. jak si vylepšit svůj golfový švih. i když Indové nevstupují do žádného náboženského řádu ani do kláštera. a nutno podotknout. mužskost i ženskost. co říkají o životě a jeho tajemstvích. Žádná z uvedených aktivit nepočítá s osobním růstem. šířením evangelia nebo službou potřebným. Obecně tato situace nastává. blahobyt i hladomor. kde je pojem divoký muž obecně rozšířen a uznáván. děláme to především pro své dobro. zdraví i nemoc. Ne že by všichni muži v tomto období odešli žít do lesa. řemeslník. život i smrt. kdy svůj život žili. a nic nedělat. úzkoprsí a malicherní. Naše kulturní prostředí zkrátka takové hodnoty nepropaguje. Je to jakási hinduistická varianta mnichů. bohatství i chudobu. k němuž se může chodit pro moudrou radu. Zatímco na západě se zaměstnání a starost o rodinu považuje za hlavní smysl života. věnovat se opomíjenému koníčku či dát do pořádku sklep. Tento čas často přichází s narozením prvního vnoučete. Když už má mladý muž věk na ženění. založí rodinu a zabývá se svou prací. i když političtí a náboženští vůdci si je berou do úst stále. ale drží se v pozadí a už o ničem nerozhodují. společnost i samotu. Tradiční indická kultura se zaměřuje jak na rodinu. někdy se nostalgicky ohlédneme zpět na staré zlaté časy. kromě přání k narozeninám a vánočních dárků. kdo za ně nemůže zaplatit. starostí o druhé. Zažil už vše: mládí i stáří. Toto vše může nyní spojit v jeden smysluplný celek. co utrácíme – a dlužíme – sami za sebe. Jistě. jakmile muž dostatečně zabezpečí svou rodinu. Po čase stráveném hledáním smyslu života se mu v šedesáti nebo sedmdesáti letech odhalí jeho tajemství. ale pouze z omezené perspektivy. My neočekáváme nic od nich. takže oni by také neměli nic očekávat od nás. že se tyto časy . Když se chlapec ocitne na prahu puberty. kdy se sám stává guru. ale jako muž. První je období žáka. Západní představy o odchodu do důchodu jsou stejně hédonistické. že až příliš často staří lidé tato očekávání splňují. Studují jejich Písma. jeho rodiče domluví sňatek a on se usadí. Celkem vzato. pokud se nejedná o obchodní organizaci nebo aktivitu. které má na starosti. tak na občanské aktivity. úředník či důstojník v armádě. učitele. jim také dobře platíme. Nyní je v postavení. Toto období začíná. své služby neposkytujeme nikomu. když na to teď konečně máte dost času. Obvykle se stěhujeme daleko od rodičů a prarodičů a je to naposled. Může z něho být farmář. A jsem si také vědom. je dán do učení ke guru. ale že budou vrtošiví.XVI. že západní technologie a způsob myšlení už začínají zasahovat i do tradiční indické kultury a do určité míry ji narušují. jež vás tolik let živila. která se už nadále obejde bez jeho podpory. Dnes může vykonávat také profese v západním slova smyslu: lékaře. abych našel kulturu. můžou si za to sami. že ze všech Indů se stávají divocí muži v tom smyslu. co je vidíme. indické kultuře. do níž jsou zapojeny naše děti – což je jen dalším sledováním našich vlastních zájmů. Indie však vychází z konceptu divokého muže už tisíce let a ve velké míře ho uznává i dnes. a odstěhujte se od ní pokud možno co nejdále.

Jsme kulturou světla a pro temnotu máme málo pochopení. možná dosáhl vnějších úspěchů. že temnota je větší učitel než světlo. když jeho celistvost nám nabízí mnohem více? Jak dlouho ještě budeme my muži muset obětovat duchovní růst na oltář úspěchů? V Krédu neděli co neděli říkáme. Pokud se odmítl trápit a cítit bolest nad ztrátou svého vztahu s otcem.vrátí. ale musel za to zaplatit absencí duchovní moudrosti a ztrátou opravdové otcovské podpory. Například Ronald Reagan nikdy nemluvil o svém otci – alkoholikovi. Mystická tradice vždy soustavně učila. pouze dvoustupňový život. Je obrazem naší země a její mužské impotence. aniž by v ní starší generace udělala místo mladší a předala jí získanou moudrost. „Církevní katolík“ má ve skladě schováno mnoho moudrosti pro budoucí lesní muže a moudré muže. Místo abychom následovali našeho velkého učitele na této stezce moudrosti. snažíme se v tomto životě dostat se rychle „do nebe“. Žádná civilizace ještě nepřežila. Jak dlouho ještě budeme muset žít ten všelijak osekaný. Tato rychlost a všechny pseudoúspěchy plodí prázdné a povrchní muže. Pro „sestup do pekel“ nemáme žádné průvodce a už vůbec ne podnět a odvahu. že Ježíš před Vzkříšením „sestoupil do pekel“. . Indičtí divocí muži vědí o našich katolických mysticích víc než my sami.

Jakmile se dveře otevřely. ale kulturní mýtus. co probíhá uvnitř člověka. přestože si to ten člověk třeba vůbec neuvědomuje. aby zastřelil jelena. jehož království bylo hned vedle velkého lesa se všelijakými druhy zvěře. Železný Jan Ačkoli mužský archetyp divokého muže už víceméně zmizel ze západní kultury. jestli utečeš. budu potrestán! Prosím. Zkusme rozebrat symboliku našeho příběhu krok za krokem.“ odmítl princ.XVII. Vzal chlapce. Tak uběhlo několik let. Princ zase přišel ke kleci a tentokrát řekl: „I kdybych ji chtěl otevřít. posadil si ho na ramena a odnesl ho do lesa. které bylo tak hluboké. Zanedlouho pes ucítil stopu jelena a zaštěkal na lovce. míč se zakutálel do klece.“ Na to cizí lovec odpověděl: „Můj pane. abychom našli jeho stopy. kterou si má položit. spatřili na dně jezírka ležet nějakého divocha. Les byl naprosto nehybný a tichý. a protože moc chtěl svůj míč zpátky.“ A pak odběhl pryč. Ovšem v tomto případě není náš příběh něčí osobní sen. Král měl osmiletého synka.“ odpověděl divoch. divoch vyšel ven. Z tohoto pohledu vypráví onen příběh zcela jasně o divokém muži v každém z nás. v originálu Eisenhans. už nikdy nikdo nespatřil. Ani jejich lovecké psy. vrátil chlapci zlatý míč a pospíchal pryč. aby jezírko vyprázdnili. co se stalo. Od té doby se do lesa nikdo neodvážil. „To neudělám. Řekl mu: „Obávám se. Je to přesně ten typ příběhu. V tomto případě má problém evidentně co dělat se ztrátou mužské síly či odvahy. běžel zpátky na hrad. Protože si král pamatoval. a tak ho dal král zavřít do železné klece uprostřed hradního nádvoří. Klasický příběh. neutíkej!“ Načež se divoch otočil a vrátil se. ale když otvíral těžké železné dveře. Ale chlapec měl strach a volal za ním: „Poslyš divochu. jestli se do něj vrhnout. a když si jednou malý princ hrál na nádvoří se zlatým míčem. je z dílny bratří Grimmů.“ A na to muž odpověděl: „Klíč leží pod polštářem tvé matky. nikdy si nepoloží tu jedinou otázku. až jednoho dne lovec z dalekého kraje požádal krále. totiž co je příčinou mizení lidí? Jako většina z nás král ignoruje svůj problém. dokud ty tři zmizelé muže nenajdete. nemusíme chodit daleko do historie. já nevím. Zakrátko se malý princ vrátil a odemknul zámek klece. Na následujících stránkách ho stručně převyprávím. požádal o tři muže a tři vědra a všichni se vrátili do lesa.“ řekl si král a hned druhý den poslal do lesa další dva lovce. Je to pohádka o Železném Janovi. chňapla po psovi a stáhla ho do hlubin. co Carl Gustav Jung a jiní psychologové nazvali kolektivní nevědomí. co se stalo se všemi jeho lovci. co je strach.“ Po těchto slovech chlapec odhodil všechnu opatrnost. A divoch znovu řekl: „Až mi otevřeš dveře od klece. *** Jak můžeme tento příběh interpretovat? Jako většina bájí a mýtů je tento příběh ve skutečnosti alegorií. protože to sám král zakázal. *** Žil byl jednou jeden král. „Až mi otevřeš dveře od klece. jenž se používá v mužských skupinách. až na osamoceného orla nebo jestřába vznášejícího se nad lesem. Tvrdě pracovali několik hodin.18 Na začátku zmizí beze stopy královští lovci. nemůžu. Nechává les. „Vrať mi můj míč. a když byla temná voda skoro všechna pryč. V lese se nic nepohnulo. což je . Pak se pes rozeběhl napřed a doběhl na kraj jezírka. A od té doby mohli zase všichni chodit bezpečně do lesa. Jednou poslal král do lesa svého královského lovce.“ Ale chlapec to neudělal. přiskříply mu prst. Přestože za nimi král pošle další lovce. Když lovec viděl. který představuje něco. nepovede se ti o nic lépe než mým lovcům a už nikdy se z něj živý nedostaneš. Třetího dne král svolal všechny královské lovce a nakázal jim: „Prohledejte celý les a nevracejte se. že když vstoupíš do toho nebezpečného lesa. Hned druhý den se ale malý princ vrátil a chtěl zpátky svůj míč. klíč ukradl.“ řekl princ divochovi. „toho se neodvážím. zda by si směl ulovit zvěř v královském lese. zdráhal se jeho přání splnit. protože nemám klíč. ale ani ti se už nevrátili. aby se podívali po svém ztraceném druhovi. ale lovec se nevrátil. jejž hlubinní psychologové často analyzují a považují postavy a jejich konání za symboly toho. že zaváhal. které vzali s sebou do lesa. která v sobě ukrývá nejeden význam. Měl tělo pokryté srstí barvy zrezivělého železa. Všem zakázal pod pohrůžkou vyhnání z království klec otevřít a klíč svěřil nikomu menšímu než samotné královně.“ Ale nikdo z lovců se nevrátil a stejně jako po prvních třech se i po nich slehla zem. místo aby mu čelil. Rád stanu nebezpečí tváří v tvář. aby ho následoval. „Asi se mu něco stalo.“ A tak se lovec vydal se svým ohařem do lesa. Lovec a jeho pomocníci svázali divocha provazy a odvedli ho na hrad. Určitě ho odtamtud dokážeš vzít. Třetího dne se král vydal na lov. Vzezření divocha způsobilo poplach a strach mezi lidem. Najednou se z temné vody vynořila nahá paže.

aby se vplížil do matčina pokoje a klíč ukradl. že se ponoříme do prostoru ženskosti. než když byl každý sám. který. Ale král neví. jelikož chlapec je králův syn. který číhá v bahně jezera na neopatrné pocestné. i kdyby to bylo pro šíření slávy Boží – přitom přesně tohle by měl být hlavní cíl církve. je vypustit divokého muže ven. co se mu stane. ale nebezpečí nepominulo. která nás do tohoto prostoru může zavést. ji držet pod zámkem. když se vracel s klíčem z královniny ložnice.41–52). Už od začátku mé kněžské dráhy. Na jedné straně nám divoký muž uzamčený v nás říká. anebo. cesta k divokému muži vede přes ženskost. Divoký muž se nikdy neobjeví bez bolesti. nám často chce zabránit. což se kdysi nazývalo „věkem rozumu“. divoch se zase stává chlapcovou mužskou silou – silou. ale jediný způsob. takže se divoký muž vrátí a odnese chlapce na ramenou. který je v mytologii často symbolem celistvosti. který nemá porozumění pro riskování. aby dělali něco. nyní spojená. Chlapec usazený na divochových ramenou se stává jeho zrakem a pohledem. Železný Jan chlapci prozradí. lovce Ezaua. kde nemůže napáchat žádnou škodu. kterou mu jeho vlastní otec nikdy nedal. co má dělat s touto nekontrolovatelnou a děsivou silou. ale sám král se jeví jako zastánce pokračujícího nesouhlasu s touto myšlenkou. protože jak jsme už viděli. nejen v souvislosti s jejich matkami. Jenže co ho čeká v lese? Příběh zde končí dvojsmyslně. Na scénu dále vstupuje malý princ. jak se obáváme. Tam jsou lidé fascinování divochovou zvířecí silou. že dvojice. Chlapec má strach z toho. a tak zamkne divokého muže do klece. kdy se děti odpoutají od nereflektivní nevinnosti a začnou přemýšlet. že ho zradila ve prospěch jemného Jákoba (viz Genesis 27). abychom se s divokým mužem spojili. jak ji získat. jak slíbil. Když se divoký muž dává na útěk. Nemá v úmyslu chlapce sníst. Nesní ho ten divoch? Bude potrestán svými dobromyslnými. který odhalí skrytou příčinu králova problému. a dokonce mu vrátí míč.“ jak jsme říkávali. Svatá matka nechce. jako by se nic nestalo. avšak bolest není tak velká. Tentýž problém vidím často i u ostatních kněží. Proč jen nemůžu být klidný. že jsem se zapojil do podivných aktivit. Snadno si můžeme představit chlapcovu úzkost. je až překvapivě mírný. Je mu osm let. ale jeho touha po celistvosti mu dodá odvahu. . Cizinec představuje určitou ochotu nahlédnout pod povrch problému. co dělal Ježíš ve třinácti letech v chrámu (Lukáš 3. V závěrečné scéně se princ. kdykoli slyšela. Společně odcházejí za dobrodružstvím do lesa – a možná ještě dál. Takže chlapec se ve své nevinnosti setkává tváří v tvář s otcovým divokým mužem. Rebeka tolik nenáviděla svého chlupatého syna. ale jen díky velkému úsilí objeví tu tajemnou oblast a dostanou se k jádru problému. vždy si mě zavolala a plísnila mě pro mou snahu odlišovat se od ostatních. zvídavým a statečným chlapcem v každém z nás. že klíč k celému problému je pod královniným polštářem. S tímto se král vrací ke svým starým záležitostem. což je tento případ. Chlapec chce zpět svou celistvost. na pokoji. Stane se z chlapce divoch. Ale kam? Do lesa. Co z toho můžeme vyvodit? Já to považuji za symbol dvojsmyslnosti ženství ve většině našeho života. nechce. jehož mocná síla ho odnáší pryč. protože žena má moc mužskou sílu uvolnit. že je to divné nebo zbytečné. přičemž utrpí malé zranění. Jestli soudíte. že jeho neuvěřitelné síly můžeme dosáhnout tím. Požádá o pomoc a díky namáhavé práci se jemu a ostatním podaří vybrat vodu z hlubokého jezírka. zamyslete se nad tím. Ve většině ritů se musí chlapec v pubertě odpoutat od své matky. co by rozhoupalo loď nebo poskvrnilo čest rodiny. je i jeho vlastní divoký muž. poslušný kněz. Na druhé straně žena. je jiná. leč panovačnými rodiči? Po překonání pochybností chlapec odemyká klec. Svážou ho a přivedou na hrad. jako byly například charismatické mše nebo protiválečné protesty. Najdou velkého chlupatého nahého muže. V mém osobním životě je takovou ženou má matka. jakého ze mne chtěla mít? To jí nejde na rozum. aby její synové byli jiní. jenž je tím nevinným. Na pohled se všechno zdá mírumilovné a klidné.součást jeho života s problémem. Hraje si se zlatým míčem. Avšak velmi symbolicky střeží klíč od divochovy klece královna. Nic nového pod sluncem. Jediným mužem s odvahou čelit nebezpečí je cizinec. aby je snědl? Spíše se domnívám. Muži s vědry se noří do hlubokých a temných vod nevědomí. Když je divoký muž na svobodě. ale i ve vztahu k „naší svaté matce církvi. spřátelí s divokým mužem. chlapec se znovu začne obávat svých rodičů. jako je Železný Jan. když divokého muže pustí. Je velmi obtížné odolat tomuto mateřskému hlasu.

což je možné vidět v jejich tancích a v každodenní práci. že chce vyhovět požadavkům povrchní ženskosti v sobě a své skryté potřebě bezpečného a chráněného domácího prostředí. nebo máte strach. můžeme použít staré čínské názvy jin a jang. Můžeme tedy tvrdit. Jen málo mužů se v Americe zajímá o to. Zkuste porovnat tuto filosofii s typicky americkým přístupem k domu a čtvrti. V Novém Mexiku na jihozápadě USA. že ztratíte popularitu. jako ta dvě mocná slova – mužskost a ženskost. abyste podpořili nějaký zásadní princip. Považují se za úspěšné živitele rodiny. Obvykle dává přednost lidem před principy. že používám termínů mužskost a ženskost k popisu dvou polarit. vždy se však předpokládalo. co by člověk považoval za typicky ženskou činnost – stará se o dům. na úkoly a na výkon. jež jsou přítomné v jedné a téže osobě.XVIII. Orientuje se na práci. protože vám připadají omezující nebo protože příliš zdůrazňují lidskou sexualitu. v němž už nějakou dobu žije. a jestliže ano. že nemají čas na osobní vztahy. jež byly ku prospěchu celé společnosti. Podvědomou motivací této činnosti je to. shodný se všemi ostatními domy. pak do letního sídla a nakonec do pohodlného domku pro důchodce. Staří Řekové byli v jednom ohledu daleko rovnovážnější než dnešní muži. Pokud se soukromé obydlí vůbec nějak zdobí. Starost o společnost byla v rovnováze se soukromými zájmy. Je naladěna na pocity a spojení. protože máte strach. Ideální Řek se orientoval také na výkon. že bude svou sílu zaměřovat ke zlepšení situace ve své obci. Muž vydělává peníze. A vy tu příležitost odmítnete. rozhodná a otevřená. ale v těch osmatřiceti jste stejně mrtvý. nebo elektrotechnické termíny jako pozitivní a negativní náboj. aby mohl koupit hezký dům v hezké čtvrti. jehož byl občanem. Jr. pak jen zevnitř. Možná se ve zdraví dožijete devadesáti. Máte strach. jako budete v devadesáti. pokud se to týká jejich soukromých zájmů. nebo máte strach. že v mládí bude bojovníkem a ve středních letech obchodníkem. že mají velkou moc na nás zapůsobit a osvítit nás. Zastavení vašeho srdce nebude nic jiného než opožděné oznámení o předčasné smrti vaší duše. nějaký důležitý problém. Málo Američanů se stará o to. pak jen do té míry. zasahují tak hluboko.“ – Martin Luther King. protože chcete dlouho žít. Odmítnete ji. Jejich manželky a děti trpí jejich neschopností starat se o rodinu jinak než hmotně a finančně. že vás budou kritizovat. na vztahy. že mužská síla je pevná. Až příliš často se však v poslední době ven směřující mužská síla orientuje na domov – ne na domov ve smyslu rodiny. ale ve smyslu obydlí. Navíc se u něho očekával celoživotní zájem o politiku a starost o státní záležitosti. Pokud vás obtěžují. žijí tzv. jaký dopad budou mít jejich obchodní rozhodnutí na širší společnost. Z pohledu Řeků byl tento životní styl nepochopitelný. že vás někdo probodne nebo zastřelí nebo vyhodí váš dům do povětří. Očekávalo se od něho. sochy. nebo máte strach. zrovna jako mně. ale spíše na město a stát. Je zajímavé. že v pueblové kultuře existuje téměř zaujatost proti přehnanému krášlení soukromého obydlí. kteří se až příliš ztotožňují se svou mužskou stránkou. fontány. náměstí a promenády.20 Mají silně vyvinutý smysl pro společenství. městská centra. a tak k tomu odmítnete zaujmout stanovisko. Puebloví indiáni mají tendenci ponechat vnějšek svého obydlí jednoduchý. pak vydělává ještě víc. Avšak nezaměřoval se na svůj dům. který vykazuje velmi malý zájem o . nebo fyzikální pojmy jako horký a chladný. Noříme se zde do hlubin osobní síly. a to do té míry. koho dnes nazýváme idiot. byl tedy původně člověk. Ale všechny tyto pojmy dle mého názoru zdaleka nevystihují realitu tak. který nesplnil tato očekávání. Výkon a společenství „Může vám být 38 let. podle našich měřítek ho někdy nechají až zchátrat. Muž. Protože nesjednotil své vnější a vnitřní zájmy ve společenské sféře. parky a zahrady udělaly z měst příjemná a obyvatelná místa pro všechny. pro Američany je však zcela normální. Kostely. ale starají se jen o ekonomické blaho rodiny. Celý život se paradoxně zaobírá tím. Soukromé finanční zdroje v kombinaci s veřejnými fondy umožnily postavení budov a vytvoření prostorů. že je nikdy nenapadne zajímat se také o její blaho emocionální. puebloví indiáni (Pueblo Indians). byl nazýván idios – sobecký. Zachovávám tyto „sexuálně příznakové“ termíny právě z toho důvodu. se mohou stát workoholici. a možná proto pocity. natolik zaneprázdnění světem materiálních věcí. který nedokázal najít rovnováhu mezi svou mužskou a ženskou stránkou ve světě mužských výkonů. aby mohl koupit ještě hezčí dům nebo přestavět ten. Z mužů. Ten. Často se více stará o nejbližší rodinu než o okolní svět. V renesanci našel řecký ideál vyrovnanosti mužské a ženské energie vyjádření v rozvržení a architektuře evropských měst. A jednoho dne před vámi najednou stane velká příležitost a vyzve vás. Stěhuje se z počátečního skromného domu do rodinné rezidence. na sjednocení. že ztratíte práci. co se děje v okolním světě. Ženská síla se naopak orientuje dovnitř. rozdělil svůj život mezi svět veřejných aktivit a soukromý svět osobních zájmů. s nimiž tyto energie identifikujeme.19 Znovu musím čtenáři zdůraznit. nějakou velkou věc. kde nyní působím.

Mužská síla je neschopná překročit hranice vlastního pozemku a začít se zajímat o společenské otázky. Může nám ukázat temnou a destruktivní stránku patriarchátu („vláda otců“). Z tohoto pohledu má feministické hnutí hodně co nabídnout světu a naší kultuře. které podporují blaho celého společenství. Muži jsou podvědomě ovládáni povrchní ženskostí. Aktivní dospívající mladý muž se nemusí ničeho obávat. Hispánci. . Města chátrají. a neznamená konec sám o sobě (touha nahradit vládu mužů vládou žen). a pak zase chátrají předměstí. Integrace mužské a ženské energie vede k výsledkům. zaostalí či tělesně postižení – a „nesnižovali hodnotu nemovitostí“. a stávají se proto občany bez jakéhokoliv občanského uvědomění. rovnováhy. Bez této rovnováhy ničí nerozumné užívání mužské síly týž svět. protože zdravý feminismus mu může nabídnout spoustu věcí. protože nemá žádný smysl pro vztahy – a rodina není izolovanou jednotkou. Je zde třeba rovnováhy mezi konáním a starostí. protože bohatí se stěhují na předměstí. Vyvážená mužskost se projevuje v činnosti konané pro dobro ostatních. rodina znamená především vztah v širším kontextu společenských vztahů. kterou chce zachovat a uchránit. v němž působí. aby se do nich nenastěhovali „divní lidé“ – černoši. jež navazují na energii opravdové ženy. Jednotlivé čtvrti jsou chráněné. Nakonec může zničit i rodinu.širší společenské souvislosti. obzvlášť pokud se zakládá na víře a moudrosti. Vyzdvihuje jednotlivce na úkor obce. protože bohatí se chtějí vrátit do středu města. jež v sobě kombinuje touhu po činnosti a vnímavost k potřebám druhých. povznáší soukromé zájmy nad obecné blaho.

Scott Peck. Je sám sebou. a jedná na základě svobodně zvolených hodnot. kteří na výsluní nejsou.XIX. jak se určitých věcí vzdát. stejně rychle. Snaží se dělat pouze to. místo aby donekonečna ochraňovali už získané území. které k němu vznesou jiní lidé. a rozhodli se. naivní až nebezpečné. se svými motivy. nebyl koupen. schopnost přijmout výzvu. že se soustřeďují na skupinu. inteligence. otevřenost. aby ovládali sebe. V jistém ohledu se jim také dá říkat ženské ctnosti. který zná svou hodnotu a na jejím základě koná. ovládat se nechají. Vzhledem k tomu. Vždy máme tendenci přenášet na jiné lidí své vlastní pocity a postoje a nechat osobní předpojatost a předsudky. Nesnaží se lidem zalíbit. Ženskými ctnostmi nazývám pokoru. protože to předpokládá velký stupeň objektivity a nestrannosti v situaci. řídí správné auto a mají ten správný počet dětí. Některé z vlastností. vnitřní autorita. které chce král vštípit všem svým poddaným. jímž by se měla zabývat jakákoliv skupina či organizace. zvláště když na světě. pak pravdomluvnost je ctností poznání skutečnosti. spíše než aby jen reagoval na situace nebo požadavky. kteří žijí a pracují v korporativní Americe. Jsou to takové vlastnosti. co dělají. žijí ve správných čtvrtích v těch správných domech se správným psem. aby pokřivily naše vnímání reality. co se usadil prach a byli přijati domácím prostředím. Jestliže je sebeovládání ctností sebepoznání. protože to vede k povýšení a úspěchu. Mnoho svatých však těmito ctnostmi oplývalo. jak společnost úspěch definuje. a právě proto byli kanonizováni obvykle až o několik století později. Na to je zapotřebí zcela jiný druh síly a ctností. jež se vtloukaly do hlavy všem nováčkům. které bych zařadil do této kategorie. že ženská energie směřuje dovnitř. Je to nepochybně úkol. Všedním příkladem této vlastnosti je chování. Chci jen zdůraznit. ženské a mužské ctnosti Kdybych měl pojmenovat ctnosti. Přátelí se jenom s těmi správnými lidmi. Kdyby se ta „správnost“ ze dne na den změnila. V raném dětství jim bylo řečeno. V posledních letech si mnozí lidé uvědomili. ale když se to stane jedinou náplní společnosti. čemu by oni sami z hloubi duše věřili. že se ocitli v pasti neustále narůstajícího konzumu: čím více si vydělali. že není správné. aby ji posunuly někam dál. se svými pocity. že se jedná o ctnosti. což tradičně znamená udržování rodiny pohromadě. a celý život žijí podle toho. schopnost rozhodnout. které se mužům v podnikání. co znamená úspěch. protože velikost ženské síly spočívá v tom. o čem je z hloubi srdce přesvědčen. co správné je. Je to schopnost jasně rozpoznat. Berou si za manželky jen ty správné ženy. Chybí tu mužská ctnost. v samotném Cincinnati i v jejich sousedství žije tolik lidí. že je správné. jimž nás učili v semináři. Sebeovládající se muž je ten. zodpovědnost. důvěru. Nepopírám. tím více utráceli. Tato ctnost před- . A tak manželé a manželky zasedli k jednomu stolu. za novými obzory. pravdomluvnost. kteří nemají ani základní životní potřeby. o co se například vedení v církvi zajímá. Sebeovládáním mám na mysli schopnost být v kontaktu se svým jasným středem.21 V jedné části kniha pojednává o lidech. i kdyby se okolní svět kolem nich měl rozpadnout. Jsou to vlastnosti silného charakteru a nezískávají se snadno. poté. Jin a jang. odvaha a schopnost riskovat. schopnost odpouštět a trpělivost. síla zvěda a dobrodruha. co se ve světě nebo kolem vás děje. kteří vnímají charitu jen jako darování určité částky z peněz. protože sami nevědí. a také adekvátní znalost potřebnou k utvoření nezávislého úsudku. Tito lidé nikdy nedělají to. co jejich rodiny skutečně potřebují k životu. jež by lidé na výsluní rádi vštípili těm. poslušnost. vůdcovství. když je to vše. jako mění značky aut a oblečení. a že v mnoha společnostech. Místo toho. že vytváří a udržuje vztahy. Vytvořili si plán. a ten dodrželi na rozdíl od většiny lidí. Už jsme si řekli. byl bych v hlubokém pokušení nazvat je něco jako „podnikové“ ctnosti. vstřícnost. že tvoří morální sílu potřebnou pro udržování rodiny. které utratili za sebe. a z toho důvodu jsem je také nazval „podnikovými“ ctnostmi. změnili by i oni to. se ženám přisuzuje role ochraňovat tento střed. Ví. firmy nebo církve pohromadě. O podobných ctnostech jsme toho nikdy moc neslýchali. do středu. Dobrý příklad opačného jevu uvádí ve své knize People of the Lie (Lidé lži) M. a nazvat to pravým jménem. Jestliže se mu to podaří. Ale ta „správná věc“ není nikdy to. uvážili. politice či armádě zdají jemné. Hledá vůli Boží. držet rodinu pohromadě. včetně té naší. aby zbytečně nečeřili vodu a podnik se mohl v klidu rozvíjet. kteří se vždy vydávají na riskantní cestu. i když se třeba neslučuje s jeho vlastními zájmy. Dostává se mu sebepoznání a sebeuvědomění. Ve své podstatě však nemají žádnou moc posunout se směrem ven. Cítili. Jsou to takové vlastnosti. aby si kupovali stále přepychovější věci. odkud přichází. Jsou to vlastnosti. že se přebytečných věcí zřeknou. jsou sebeovládání. Je nepochybně velmi těžké si tuto ctnost osvojit. nemobilizují žádnou energii. pak tu něco žalostně schází. co považují za správné. má mnohem snadnější pozici. jehož jsem byl svědkem v komunitě Nový Jeruzalém. Přesto jsou to ve zcela mužské subkultuře katolického duchovenstva kupodivu také ctnosti. kterou posuzujete.

mu nezabraňuje. kdo by mu říkal. Zde v centru Albuquerque tomu říkáme rozvíjení „třetího oka“. Nehledá to. Schopnost rozhodnout je nutná k vytvoření protipólu ženské ctnosti otevřenosti. kterou mnoho mladých otců v Novém Jeruzalémě postrádalo právě v době. jako je zodpovědnost. Nedělá to negativním nebo destruktivním způsobem. pak schopnost přijmout výzvu znamená schopnost křivdu riskovat. ve světle objektivních hodnot evangelia. Není vždy oblíbený a také netvrdím. Velmi často to vyžaduje . Je schopen odložit své vlastní zájmy a hledat pravdu pro dobro všech zainteresovaných. ale tak. Můžete tomu říkat iniciativa. neobává se udělat někdy chybu a je ochotný se z chyb poučit. že jste ochotni obětovat svůj čas a vynaložit úsilí na dosažení pravdy a že jste ochotni přiznat svou chybu. Muž. oni sami se nemohou ztotožnit s legitimními potřebami a právy chudých. které se musejí uspokojit. Chce se dostat k podstatě věcí. dobré i ty špatné. Jestliže schopnost odpouštět znamená schopnost odpustit křivdy. když předpokládají. Když děti v Novém Jeruzalémě dorostly do věku. z čeho by měl sám prospěch. co ho to stojí. Možná neznali své hranice nebo jim chyběla síla. je to síla nechat věcem volný průběh. co má dělat. Katolíkům bylo celý život vtloukáno do hlavy. že musejí být poslušní. Zodpovědnost je podle mého mínění opak pasivity. Kritizují papeže za míchání náboženství s ekonomikou. kdo se zajímá o nalezení pravdy nehledě na to. co se dnes také nazývá trvalá láska. ale zasáhnout. Děti chtěly všechno možné a tátové nevěděli. liberálních lidí není doopravdy otevřených. nazvanou Sollicitudo rei socialis. jak jim říct jasné ano nebo ne. Pod pojmem schopnost přijmout výzvu rozumím to. kteří jsou ochotní chválit papeže. ale zároveň je schopen a ochoten rozhodovat. aby si je ubránili. obstará si ji. „konzervativci moci“. jak je vychovávat. co se děje kolem něho. Opět mohu uvést příklad z Nového Jeruzaléma. ale už nejsou schopni být objektivní ve věcech morálky společenské. někteří z těch. Vyrovnaný muž má tuto otevřenost. že nebude oblíbený. pastorační tým se na to obvykle podívá a požehná jejich záměru. Muž schopný rozhodnout se proto neobává toho. že je jejich vlastní děti nebudou mít rády. jestli je naše rozhodnutí špatné. ale to. možná proto. obstará si je. kdo se své autority obává. kterou je zapotřebí vyrovnat něčím. která předpokládá ochotu každému naslouchat. což je tzv. jít a udělat to. když je to zapotřebí. že Bůh žehná hromadění bohatství v rukou několika mocných. kdy potřebovaly náboženskou průpravu. a mezi těmi. jednoduše to udělá a vezme za to na sebe zodpovědnost. Když američtí biskupové vydali pastýřský list nazvaný Výzva k míru. chcete-li. jak by se měli lidé chovat jeden k druhému. Schopnost rozhodnout je ctnost. jejich rodiče vzali v úvahu všechny možnosti. Zároveň jsou slepí vůči tomu. Pokud jeho členové něco neudělají. že jde o společenství vedené laiky. že muži potřebují něco víc než rozvoj ženských vlastností. když ukazuje objektivní důsledky evangelia a způsob. co je objektivně správné a dobré. když lidé z komunity něco chtějí. když je třeba se rozhodnout. tak to nemají. neboli rozvíjení objektivního sebepozorovatele. Nemohou jít za pastýřem či biskupem a žádat ho. že jejich vlastní zájmy jsou totožné s podnikáním a prospěchem. aby převzal iniciativu a nesl její důsledky. Jestliže potřebuje něčí zplnomocnění. Jako příklad tohoto typu pravdomluvnosti chci uvést encykliku papeže Jana Pavla II. že list přináší nový pohled na důležité společenské a morální problémy. co je potřeba udělat. nezavírá oči před tím. Ale častokrát nejsme schopni poznat. Schopnost rozhodnout je síla potřebná k učinění nějakého rozhodnutí. jednoduše nevěří v nic natolik silného. dokud je neuděláme. Děti se hádaly a tátové nebyli schopni vzít věc do vlastních rukou a hádky urovnat. aby pro ně něco udělal. Pravdomluvný muž je proto ten. Zodpovědný muž nepotřebuje. aby mu někdo říkal. že jste schopni ze svého „já“ vystoupit a místo nazírání něčeho z vaší perspektivy zkusit jiný úhel pohledu. Vzhledem k tomu. Děti byly tvrdohlavé a tátové bezradní. když se odvolává na individuální morálku. Ačkoliv je sám vybaven dostatečnou mocí a má přístup k velkému bohatství. Považuje se za samozřejmé. dokud se neobjeví někdo nahoře a na jejich potřeby je neupozorní. co má dělat. Mnozí z nich jsou tzv. Ve svých závěrech se nebál odsoudit jak komunistické. Děti byly neposlušné a tátové nevěděli. kdy nám začalo být jasné. ale v životě toho. odhadnout. ale nakonec nepotěšili nikoho.pokládá. bez nichž se lidé obejdou. papež evidentně shromáždil informace z celého světa a zamýšlel se nad tím. „evangelium prosperity“. Pokud takový muž potřebuje pomoc. jak oni sami směšují náboženství s ekonomikou. aby lidem pomohl změnit jejich chování. jsou tyto ctnosti jen smutnými výmluvami. Rozlišuje mezi potřebami. schopnost souhlasného přijetí a starostlivost. že musí mít vždy pravdu. že kolem sebe nebo nad sebou nemá nikoho. Mnoho moderních. který je schopný přijmout výzvu. aby mohla každý týden probíhat výuka. aby za to bojovali. co se dozvěděl. Ale prostý fakt. zvláště v Americe. vytvořili skupiny a pořádali přednášky v cincinnatských farnostech. tak kapitalistické zlo. Než začal psát tento dokument. jako je otevřenost. ale to přineslo jen obrovskou pasivitu jejich duší. Neuspokojí ho první dojmy. ale naopak tomu čelí. byl schopen se podívat na světovou ekonomiku z pohledu chudých a bezmocných. Na druhé straně. Tolerance a otevřenost jsou ctnostmi člověka se zřejmou autoritou. kdo věřili. já mám na mysli schopnost zhodnotit nějakou situaci. kdo tuto encykliku kritizovali z vlastních privilegovaných pozic bohatých a vlivných. Jako protipříklad lze uvést ty. Báli se. rozhodli se pro jeden program a získali potřebnou pomoc.

Muž.“ ale dodat také Ježíšovo: „Jdi a už nehřeš. je zachytí mocným stiskem a vynese zpět do hnízda. aby se víc snažily. Potřebu této schopnosti lze vidět téměř v každé oblasti života. Znamená to schopnost nazývat věci pravými jmény a nechodit stále okolo horké kaše. které řadím k mužským. musí to umět pojmenovat a být schopen postavit se za to. Možná proto. že cesta dolů z útesu se zdá tak daleká. Muž.kromě síly charakteru i opravdovou dovednost. Jsou to jen ty nejzákladnější. o čem si myslí. rozhodnout se a podnítit růst. kterou nesmějí překročit. který má podezření. jaké jsou jeho hodnoty a kde je hranice. že jeho děti jsou v pokušení brát drogy nebo vést předmanželský pohlavní život. zodpovědnost. že ví. jak se zdá. že je správné. anebo proto. než se vyděšené mládě roztříští o zem. že orlí máma se podílí na lekcích létání stejnou měrou jako orlí otec. . že bude sedět doma a doufat. Jestliže žije ve společnosti. Nemluvím zde o „buď to. Pokud se mládě nenaučí létat tímto způsobem. že se na jeho pracovišti děje něco neetického. převzít zodpovědnost. Tím. anebo ono“. To však neznamená. a vystrčí jednoho potomka ven z hnízda. přesně vědí. aby ji změnil. To je dobrý příklad mužské síly: schopnost ovládat se. jim musí dát najevo. která rozvinula svou mužskou stránku. Jeden dobrý příklad mužské ctnosti nám nabízí svět přírody v podobě způsobu. Orlí otec letí pod ně a těsně před tím. Ale mladí orli to tak nedělají. co to vůbec mužská ctnost je a jakou úlohu v životě muže hraje. ve kterou věříte. Žena. nic dobrého pro sebe. tak prostě zamávají křídly a letí. svou rodinu ani zemi nevykoná. jim nepomůže. že nadešel ten správný čas. dokud se nepostaví problému tváří v tvář a nevyzve děti tvůrčím způsobem. kteří. že problém sám zmizí. pravdomluvnost. kde je zapotřebí něco napravit. Jiným jménem pro tuto schopnost je přímost. jakým učí orli svá mláďata létat. rozhodnost a schopnost přijmout výzvu jsou ctnosti. Mládě padá k zemi a přitom bojácně pípá a vřeští. že si problém uvědomuje. každopádně však musejí být z hnízda vystrčeni. kdy mají vylétnout z hnízda. Znamená to ochotu riskovat krk pro osobu nebo hodnotu. Dobře ilustrují. tak ono“.“ Schopnost přijmout výzvu znamená ochotu riskovat hádku. nedorozumění a nesouhlas. Mluvím zde o zdravé androgynitě. Když mají dostatečně vyvinuté svaly a dostatečně dlouhé peří. Dozvěděl jsem se. musí věnovat nějaký čas a energii tomu. V určitém okamžiku táta orel ví. a ta z ní učiní dynamičtější a celistvější osobu. že chtějí zůstat co nejdéle u mámy a táty a jejich potravy. kdy je ten pravý čas. aniž by podporoval její zlozvyk. musí pochopit ničivou sílu závislosti a naučit se podpořit svou ženu. která promíjí nemorálnost a nespravedlnost. takovou sílu mít bude. jehož děti se neučí dobře ve škole. ale o „jak to. Orli si staví hnízda na vysokých skalních převisech a jako všichni ptáci se starají o své mladé až do doby. Pokud zjistí. že by ženy nemohly mít tento druh síly a oplývat podobnými ctnostmi. Muž. který má ženu alkoholičku. Sebeovládání. Znamená to odvahu říci společně s Ježíšem „Odpouštím ti. Mám na mysli doplňující se charakter protikladných sil uvnitř jedné osoby. Určitě jste už viděli mladé vrabce nebo drozdy. celá procedura se opakuje. rozpoznat objektivní realitu.

Plnohodnotné lidské vědění je vždy integrací a celkem obou. který je ve skutečnosti převlečeným démonem. registruje pravá strana našeho mozku. nebo druhá strana. Mnozí muži ubližují sobě i druhým tím. intuitivní a pocitové funkce jsou uloženy spíše v pravé části mozku. že pravděpodobně existuje psychologický podklad pro typicky mužské a typické ženské způsoby chování. pochybnosti o . ale mají neustále „hlavu v oblacích“ a nikdy „nesestoupí na zem“. ponechávají svůj ženský element v temném stínu. Nedávné výzkumy psychologů se zabývají funkcemi. Abychom něčemu rozuměli opravdu dobře. Například když se díváme oběma očima. Pokud je ženská stránka v muži nejen nevyvinutá. Skutečně moudrý člověk je celistvým člověkem a dobře integrovaná osobnost je osobností androgynní. ale v každém konkrétním člověku převládá jedna.XX. Muži. jenž tvoří jakýsi most pro komunikaci mezi levou a pravou hemisférou. musíme zapojit obě části mozku. se svou mužskou stránkou. výsledkem je nevyvážená. Jeden takový důsledek spočívá v tom. Jiní lidé zase nejsou schopni získat nové poznatky z knih a zakládají všechna svá rozhodnutí na pocitech a intuici. Natolik glorifikují levou hemisféru. co vidíme vlevo od nás. Natolik se spoléhají na svou představu o rozumu a logice. Jestliže jedna stránka převládá. Uskutečňují své záměry tak slepě. přicházející informace se předávají právě přes tento most. Jsou natolik ponořeni do vnějšího světa věcí. Jiný důsledek má co dělat s psychologií poznávání. Tyto poznatky mají vážné důsledky pro to. Některé z nejzajímavějších nových poznatků pojednávají o rozdílných funkcích dvou mozkových hemisfér. máme také část. levá strana vysílá a přijímá podněty do a z pravé části těla a opačně. který je macho. Odborníci. Pro většinu žen je to jejich skrytá mužská stránka a pro většinu mužů jsou to jejich ženské schopnosti. nečestnost. protože zkresluje realitu. Co se týče tělesných funkcí. kteří znají spoustu teorie. abychom si s někým potřásli rukou. nevědomky na to reagujeme i skrze druhou část. že pravá a levá strana cerebra. Každá stránka celistvého člověka přináší pozitiva celistvé osobnosti. Když se jim nepodaří integrovat v sobě hlubokou ženskost. bohem. který se nazývá corpus callosum. velkého mozku (velká masa mozkové tkáně. Ženy chtějí zase uplatnit vnímavý a harmonický přístup k lidem a raději přijímají a spojují. tj. které mají původ v mozku. Muži také mohou tento svůj ženský stín promítat do žen. Ukazuje se. obě části našeho mozku jsou vždy aktivní. kterou si uvědomujeme. jako jsou myšlení. I když si toho nejsme vědomi. Paradoxně. jimiž jsou zaslepeni nebo na které pohlížejí jako na slabé a zranitelné. Obě hemisféry jsou spojeny v jednom bodě. Když pohybujeme oběma pažemi. Pohled na svět pouze skrz levou část mozku vytváří dojem. že už v nich nezbývá místo pro vnitřní svět vztahů a intuice. že pouhá část reality vypadá jako realita celá. že více mužů je ovládáno levou stranou. Například to. manipulativnost. Obě hemisféry mozku pak velkou měrou přispívají k rozvoji lidské inteligence. cítění a mluvení. sarkasmus atd. jež zabírá pět šestin lidského mozku). mohou být až příliš závislí na levé hemisféře. jak působí na lidi. Ve své snaze zaujímat k věcem logický a uspořádaný postoj a upřednostňovat analýzu a úsudek mají muži tendenci používat levou hemisféru. ačkoli v celkovém kontextu u celé západní civilizace včetně mnoha žen dominuje hemisféra levá. Tvořivé. Když se na svět díváme vědomě skrze jednu část. logické a myslící funkce se nacházejí spíše v levé hemisféře. často jednají z občasného nemístného popudu. což je svazek nervových vláken. že se pro ně tento dar stává nutkáním. proč objevovat a rozvíjet svou intuitivní a citovou stránku. Levá a pravá hemisféra mozku V posledních letech probíhá velmi intenzivní výzkum lidského mozku. kompulzivní osobnost. ženství a androgynitě. projevuje se strachem z ženskosti. signál byl vyslán z levé hemisféry. který je ženskostí v tom nejhorším slova smyslu: jde o malichernost. Rozumové. ale pochopitelně má muž. co jsme říkali o mužství. rozpaky v ženské společnosti i nenávistí k homosexuálům. Carl Gustav Jung nazývá nepoznanou stránku něčí osobnosti stínem. zatímco u většiny žen převládá strana pravá. pohyb koordinují do jisté míry tato nervová vlákna. zatímco empirické vědění a schopnost vidět vztahy mezi jednotlivými věcmi a to. Hlubinná psychologie nabízí mužům ještě jeden důvod.22 Fyziologové už dlouho vědí. ale i potlačovaná. Kromě části našeho „já“. V tomto případě se příliš spoléhají na pravou hemisféru. že se stává jejich bohem. jsou naopak funkce hemisféry pravé. že jdou často přes mrtvoly. Když zvedneme pravou paži. lacinou marnivost. což je následek nadvlády pravé části mozku. jež se skrývá v temnotě našeho nevědomí. jsou téměř úplně oddělené zrcadlové odrazy jedna druhé. Pojmové a analytické získávání vědomostí je z velké části záležitostí levé hemisféry. kteří se přespříliš ztotožňují se svou mužskou stránkou. že se příliš ztotožňují s levou částí mozku. vždy v nás pracují.

24 Všeobecně vzato potřebujeme otevřít pravou. hudba. a proto má neustále potřebu dokazovat ji sobě i druhým. Jeho úzkost vychází z potlačované a nepoznané ženskosti. které se často berou na lehkou váhu jako zbytečné. že si neuvědomuje. co se děje uvnitř něho. kdo skutečně je. můžeme velmi snadno získat duchovní sebeuvědomění. jak toho dosáhnout. . aby nevědomí vyplulo na povrch a nevyjádřené myšlenky dostaly verbální podobu. ale ti. Jakmile jdeme spát. Znovu zdůrazňuji. divadlo. Jednou z nejlepších možností. Spíš jde o to psát každý den takovým způsobem. je duchovní deník. neracionální polovinu mozku pomocí všech těch oblastí. je věnovat zvýšenou pozornost snům. obřad. nebo dokonce výstřední: umění. potřebuje se naladit na vlnu pravé části svého mozku. a dokonce existují i semináře interpretace snů. budeme se tak vyhýbat nejen nekonečnému prostoru našeho nevědomí.23 Dalším užitečným způsobem. symbolismus. o své mužnosti. Duchovní vhled a intuice vycházejí převážně z pravé hemisféry. Psát si duchovní deník není totéž jako psát si běžný deník. ale pravděpodobně nám zůstane skryta i hloubka Božího ducha. kdo se zajímají o tuto metodu navázání kontaktu s ženskou stránkou lidské osobnosti. levá polovina mozku se na noc zavře a vládu přebírá pravá polovina. jak se napojit na pravou polovinu mozku a nechat ji nezávisle pracovat. kdo se zajímají o tento směr duchovního rozvoje. protože jeho nevědomí říká. tanec. musí najít způsob. ve kterém jsou zachyceny vnější události dne. poezie. volný čas a klid. že tato kniha není vhodným místem pro širší pojednání o podobných technikách. který by umožnil. Pokud se budeme těmto dovednostem neustále vyhýbat. ale existuje spousta dobrých knih a kurzů pro ty. mají k dispozici mnoho dobrých knih o této problematice. takže aby mohl poznat a pochopit.sobě samém. modlitba. Tato kniha není to správné místo pro diskusi o symbolice snů ani o technikách jejich analýzy. Když se budeme snažit si sny zapamatovat a naučíme se je interpretovat. jak se propracovat k uvědomění si pravé hemisféry. Aby se muž mohl duchovně rozvíjet. literatura.

na sebe napojených a na sobě závislých vztahů. mýty a univerzálními odyseami v lidské historii. historická Maria by nás možná podněcovala a vyzývala daleko víc než ta „krásná dáma v modrém“. Bůh nás vždy povede. kdo v srdci smýšlejí pyšně. Samy události jí budou průvodcem a učitelem. A proto slyší i Alžbětu. Skutečnost je její učitelkou. Proto také slyší anděly.XXI. s objektivitou a svobodným rozhodováním mezi pro a proti. Dobrý učenec musí být ve své hermeneutice poctivý a důsledný. Mužskost je v nejlepším slova smyslu láska k celku. abych interpretoval Lukáše 1. Každá zájmová skupina má své limity a každá má svou velkou pravdu. společnosti na cestě. brzy budete uplatňovat svou soukromou a samoúčelnou hermeneutiku a Bible pro vás bude znamenat to. To bude problém jak pro konzervativce.“ Maria zůstala s Alžbětou asi tři měsíce a pak se vrátila domů. 39). která v sobě propojila to nejlepší z ženské a mužské spirituality. Ale pro uklidnění vašeho pochybujícího ducha vám jen doporučím. Ujal se svého služebníka Izraele. budeme vždy naslouchat a učit se. Jestliže nemáme k dispozici žádné historické podklady.46–56 Nedávno jsem byl požádán. Snad bude mít fundamentalismus. aby znamenala. pamětliv svého milosrdenství. od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení. Má to co dělat s jasností a hranicemi. se sebeovládáním. Když druhým dovolíme prezentovat jejich předpojatost. historicko-kritický přístup a mužská spiritualita co nabídnout jeden druhému. abyste se obeznámili se zásadními písemnostmi. V první řadě text začíná vydáním se na cestu (v. Pracovat s obojím znamená vstoupit do Písma způsobem. když se podíváme. dokud pokorně neuznají svá vlastní omezení a neucelené pohledy na věc. Nepotřebuje nic zjišťovat ani jednat podle plánu. S Marií nám nepřichází do náboženství bohyně. tak pro liberály. které převládnou nad příliš snadným spojením. Nemohu na těchto stránkách dokazovat a obhajovat tyto domněnky. kdo se ho bojí. Mužský Magnificat Magnificat Maria řekla: „Duše má velebí Pána a můj duch jásá v Bohu. Jestliže se však nebudete opírat o solidní vědecký přístup. Svaté jest jeho jméno a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm. které se charakterizují jako „mužské“. dostáváme se do oblasti pohádek a z psýché se stává něco jako marťanský létající talíř. Má to co dělat s cestou odsud tam. událostem a samotné historii nad starostí o subjektivní stavy a pocity. Po vyslyšení Boží zvěsti Maria dlouho nepřemýšlí a okamžitě jedná: „vydala [se] na cestu a spěchala do hor do města Judova“ (v. Vědeckost sama o sobě nemusí nutně člověka obrátit nebo motivovat. . V tomto umění převládá vnější nad vnitřním. který je tedy prodchnutý vírou a vždy otevřený Božímu transcendentnímu Slovu. a na způsob. že ta obyčejná. Prokázal sílu svým ramenem. Je to žena. Chci se zaměřit na ty aspekty Boha. Neobjevuje se zde žádná zmínka o plánování cesty. kterými je každá určitá skupina jedinců „zatížena“. jak Lukáš a Maria (nemusíme se zde zabývat otázkou „Kdo řekl ta slova?“ a můžeme ji směle přenechat hochům z historicko-kritického oddělení!) reprezentují tyto mužské dispozice v Lukášově vyprávění. snáze tak odhalíme svou vlastní zaujatost. což je jedna půlka velkého tajemství lásky. vladaře svrhl s trůnu a ponížené povýšil. ale já jsem došel k těmto závěrům během své několikaleté práce. že se mnou učinil veliké věci ten. Stejně jako Abrahám a okřídlený Merkur se Maria okamžitě vydala na cestu ke své potřebné sestřenici. a proto může mluvit za obojí. k ucelenému příběhu. Je to žena této země. Můžeme však zcela správně předpokládat. mém spasiteli. Jen pro růst a možná i pro ono kruté milosrdenství zvané kapitulace. k celistvému obrazu. jakým jsou zobrazeny v Navštívení Panny Marie a v Magnificatu. autentickou mužskou spiritualitu vidím jako „umění rozlišovat“. Hermeneutika je jakási mříž. konání nad reflexí a láska k věcem. Zde není prostor pro dogmatismus nebo právnickost. 56). hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou. že Lukášova slova se zakládají na jakési historické vzpomínce na „skutečnou“ Marii Nazaretskou. který je mocný. protože by to překročilo hranice tohoto pojednání. Je to obětavá láska na úkor malých. co právě potřebujete. Většina kazatelů má v tomto bodě svou slabinu a dávají přednost spíše současnosti a inspiraci než vědeckému přístupu. Konečně má i dost velkou moc právě z toho důvodu. pomocí které a skrze kterou učenec zabývající se Písmem interpretuje text. že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. že si prošla bezmocností – a vyšla z ní se ctí. Abrahamovi a jeho potomkům navěky. – Lukáš 1. jež slíbil našim otcům. rozptýlil ty. Není to žádný oficiální postup a jiní by to možná formulovali jinak. aby se vyjasnily různé domněnky a předpojatosti. způsobu cestování či případných překážkách. Jsem přesvědčen. a to je víc než dost. Jedna skupina z Německa hodlá publikovat studii tohoto klasického mariánského textu z rozdílných pohledů. 39) a končí návratem domů (v. Plán jí poskytne Bůh skrze životní setkání. feminismus. Stručně a jasně.39–56 z hlediska mužské spirituality. Jestliže k Písmu přistupujeme poctivě. jež následuje po scéně Zvěstování. Pro naše účely postačí. Chci vám teď popsat svou mužskou hermeneutiku. Řekne vám přesně proč a jak interpretuje daný text tím nebo oním způsobem. Hle.

jenž vybírá. že toto je základní charakteristika skutečného mužství. tak pro ženy. společenského. (1) V náboženské rovině je to „milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm. Je její. Muži nejdřív hledají velkou lásku. „mužskou stránkou“ Boha. Maria nepřichází s odmítavým postojem ani s falešnou skromností vůči Alžbětině zvolání „velikým hlasem“: „Požehnaná jsi nade všechny ženy… A blahoslavená. jak to můžeme vidět u všech podob farizejství. Podle svých vlastních slov je Maria příjemkyní „milosrdenství“ a „slibu“ (v. 49). spočívá v tom. svůj střed a svůj dar. 54. Stojí tu jako archetyp osvobozené ženy a osvobozujícího se lidstva. Maria je drží pohromadě. aby ji držela. a tak může vidět pravdu zvenčí. že ženský způsob. Maria říká: Zapomeňte na to! (3) Politicky Bůh „vladaře svrhl s trůnu a ponížené povýšil“ (v. 50. 48). přízvuku a osobní image. a není naivní. Poznala tu dobrou stránku jeho moci. jež je doprovází. Tato žena zná své hranice. se stále obávají falešné moci nebo jsou zraňováni. Dobře ovládat svou moc a vědět. rozhoduje. jenž je nicméně třikrát zobrazen jako „milosrdenství“ (v. a jak uvidíme v následujících verších. 46). (4) Z pohledu ekonomiky Bůh „hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou“ (v. je Jahve jednoznačně mužský Bůh. co bychom si měli zapamatovat. . která uvěřila. mezi úplnou bezmocností a naprostou mocí. Nábožensky nadutí lidé o tuto formu osvobození nestojí. Celá modlitba prezentuje její úžasnou rovnováhu mezi odevzdáním se a zodpovědností. Bůh je zřejmě předpojatý a má svou praxi. jak ji použít pro obecné blaho.Rozhodné konání beze strachu nám dává pocit naší vlastní moci a moci Boha v nás. 47) nás a našich potomků. Tato přednostní volba chudých zcela evidentně zůstala utajena Latinské Americe. nabízela. Je to žena. politického a ekonomického. že se splní to. že Mariina slova jsou evidentně bližší Karlu Marxovi než ekonomům tohoto posledního osudového desetiletí zastávajícím tzv. Marie je připravena na velký úkol. 53). aby pomohla své sestřenici v době. konzervativci se vyhýbají bezmoci a nenávidí ji. aby sama porodila a předala svůj dar světu. S naprostým pocitem osobního vlastnictví říká: „Duše má!“ (v. Z deseti veršů celého Magnificatu můžeme vyčíst vyhlášení čtyř osvobození: náboženského. Jedná na straně obyčejného člověka. 42. co se týče temné stránky moci. co jí bylo řečeno od Pána“ (v. Maria je milovnicí a hlavní hlasatelkou „bytí“. Nemusí si ji chránit ani ji zapírat. Není divu. Pokud se muž znovu nezapojí do obyčejného prostředí rodiny. 55) a „spasitel“ (v. (2) Společensky Bůh „rozptýlil ty. milostí a vlastnictvím. na část celé historie. kdo v srdci smýšlejí pyšně“ (v. Jak pro muže. vkusu. 51). 52). Bůh neuznává žádné osobní. Ale budoucí velikost jejího náboženského prožitku se v ní klidně vyrovnává s jasným vědomím jejího osobního bytí: „ke své služebnici v jejím ponížení (v. která je dovede zpět ke specifickému. která se dokáže hluboce ovládat. teorii prokapávání zisku. že modlit se tuto modlitbu veřejně bylo nějakou dobu v komunismu se obávající Argentině zakázáno! Teď. pak žádným hrdinou není. 52).55). 54. Přesto si všechny společnosti vytvářejí své vlastní symboly nadvlády a nadřazenosti v podobě peněz. a „vrací se domů“ (v. že se zabývá jen tím specifickým. jenž jí nabízí osobní uspokojení ze svatosti. kdy má porodit. musím otevřeně přiznat. jenž „sestoupil“ na Marii (Lukáš 1. Nemá z ní strach.45). Maria zde nevelebí nějakou starostlivou plodnou bohyni. hrdě oznámila. aby pravda vstoupila dovnitř. Možná. protože ví. 46). Ale moc (dynamis) je také slovo pro Ducha a je to právě Duch svatý. Koneckonců si myslím. objasňuje. oblečení. Tento typ Boha nikoho u moci nepotěší. Svou důstojnost si nezasloužila ani jí nijak nedosáhla. V Marii je tento vzorec poněkud převrácen. Je to vládnoucí Bůh-král. když už je marxismus jako uskutečnitelná vize uspořádání společnosti minulostí. kdo se ho bojí“ (v. Ve všech velkých mytologiích se hrdina nakonec musí vrátit do své obce s nově nalezeným darem. jak zacházet s mužskostí. Všichni usilujeme o stejné propojení a doufáme v ně. Bůh byl v každé válce a revoluci. která si umí velmi dobře poradit s tzv. Vydává se na cestu. když její duše „velebí Pána“ (v. ale je dostupná všem. 56). V tom smyslu. Mariino osobní osvobození je všechny podtrhuje. když volá po osvobození a spravedlnosti. jedná a udržuje moc a bezmoc v rovnováze. protože tu moc má a zná její hranice. lásky a věrnosti. „[Bůh] ponížené povýšil“ (v. v němž zde pojednáváme. Mnozí z těch. Věrná láska Boží není určena jen nějaké kultovně korektní skupině. a to je to hlavní. třídní nebo společenské pretence. „že se mnou učinil veliké věci ten.35). Nezajímá ji nějaký klanový bůh. že je od Pána. V těchto pasážích se setkáváme se ženou. kdo se příliš snaží zahodit mužskou stránku Boha. Liberálové mají tendenci nedůvěřovat moci a obávat se jí. Maria umožnila. Prostě ji má. Svou moc drží pokojně. který je mocný“ (v. Řeknete si. Právě proto potřebujeme mužskou spiritualitu. že nic takového kolem sebe nevidíte. Není to žádná závislá osoba. 50). bojoval spolu s obětmi a za ně na obou stranách.

Pokud se svět neměnil. A dokud ženy a muži nepochopí. na hledání logických souvislostí mezi myšlenkami a na vyvozování závěrů. co řekli. mystici. Byli v podstatě „vykastrovaní“. konzum. v němž žili. jinak je Bůh nebude milovat. Velký německý teolog dvacátého století Karl Rahner kdysi řekl. na univerzitě. drogy a potraty představují krizi. tzn. Mnozí z nich nejsou schopni věřit sami sobě. že se nikdy nedostali do úzkého kontaktu s Boží mužskou silou jako Ježíš. nejen ve smyslu vztahů k ženám. Ačkoli se rádi domníváme. Setkávám se s tím velmi často při duchovních cvičeních. nové technologie. číst. jakým teologové nakládali se svým údělem. jen aby neudělali chybu. hnát se dopředu a být hybatelem věcí. Mužský styl klade větší důraz na konání než na bytí. za katolické. sebemenší osobní chyba nebo nedostatek. kterou teologie řeší se zpožděním a jen s velmi malým účinkem. vyčerpání zdrojů. není to tak docela pravda. Raději nedělali nic. Jedním z ukazatelů této situace je stav církve v Evropě. znečišťování životního prostředí. Tato forma studia teologie měla v minulosti svůj význam. A mění se v mnoha směrech najednou. Většina lidí nevnímá teologii jako něco relevantního pro svůj život. než aby s ním tito „křesloví“ teologové mohli držet krok. že důležitost se přikládala rozvoji pouze ženských ctností. Spiritualita laických katolíků (pokud se tak dají nazvat) měla jednoduchou podobu: modlit se. Ačkoliv se při mši modlili k Bohu Otci. s nimiž se musejí křesťané vyrovnat. kde se mohou duchovně rozvíjet. Kromě toho byla kněžská a řeholní spiritualita. Portugalsko. Podle mne to znamená. Téměř všichni jsou pokřtěni a téměř všichni chtějí. ale i ve smyslu své schopnosti rozhodně jednat v okolním světě. kteří ve svých seminárních letech prošli onou tradiční náboženskou formací. Máme sklon považovat země. V té době se však za hřích považovalo cokoli. Církev podporovala spiritualitu pouze u malého procenta katolíků. jež pořádám zejména pro starší kněze. Nezaměstnanost. Francie a Itálie. Byla to velmi sedavá činnost. že katolická církev v minulosti pečovala o náš duchovní vývoj. politika. vzdělání a doprava (abychom jmenovali alespoň některé oblasti) neustále nabízejí nové možnosti a vytvářejí nové problémy. ať už v klášteře. většina kněží byli a jsou loajální pracovníci svého „podniku“.XXII. přemýšlení a polemizování. obchod. že je hřích udělat chybu. takže oni si z toho vyvodili. jak jsme se o tom již zmínili. zadluženost. bezdomovci. Náboženství se stalo zcela irelevantním – jeho funkce je omezena na pouhou kulturní ozdobu. životní styl. spiritualitou ženskou. Tato syntéza byla součástí velkého katolického světonázoru. náboženství jim nebude dávat žádný smysl. že pouhá tři procenta lidí do 35 let se skutečně ztotožňují s katolickou církví. byl ve skutečnosti archetypálně ženský. teologové si mohli dovolit uplatňovat přístup učenců odtržených od života: mohli se pohodlně usadit do křesla. přemýšlet a psát a to. odráželo křesťanské chápání světa. že nesmějí zhřešit. Dnes se však tento teologický přístup stává stále méně relevantním. Přesto však výjimky jsou jedna věc a pravidla věc druhá. Bylo jim vtloukáno do hlavy. platit a poslouchat. Tuto schopnost vidíme v příběhu o Železném Janovi. kteří zůstanou v církvi. Tato forma okleštěné a „odmužštělé“ spirituality efektivně zbavila jejich životy veškerého riskování. ale velmi málo z toho se dotýkalo každodenního života obyčejných lidí nebo mělo nějaký vliv na chod světa. že dokud lidé nerozvinou svou spiritualitu. a když je to napadlo. Svět se mění příliš rychle. bude pro ně zbytečná. tak lidského vědění. Konání a bytí Síla mužské energie spočívá ve schopnosti udeřit. Věda. aby spáchali něco špatného. militarismus. Divoký muž v nás skrývá sílu jednat. ekonomika. jako jsou Španělsko. protože spojila studium Písma. Duchovní život byl v minulosti tedy spíše duchovním položivotem. aby i jejich děti byly pokřtěny. medicína. mysleli si. pozorovat. ale v jakémsi odlehlém akademickém lůně. jenž formoval křesťanskou tradici počínaje středověkem. nauky a filozofie a poskytla církvi ucelenou syntézu jak zjeveného. Už od dob Tomáše Akvinského a dalších středověkých scholastiků se teologie soustřeďovala na čtení. kteří byli kněžími nebo členy řeholních řádů. nikoli divocí muži. často byli oddanější Panně Marii a růženci. Tento druh teologie vyprodukoval nesčetné svazky knih. anebo se měnil velmi rychle. že je to ďábel. že existují velkolepé výjimky. že jen shazuji kněze: jsem si plně vědom. která se odehrávala nikoli ve světě konání. ale skoro nikdo nebere učení svého náboženství vážně. Dává přednost aktivnímu zásahu do běhu světa před teoretizováním a přemýšlením. nebo v semináři. Výsledkem bylo. že v příštím století budou jedinými lidmi. jak ho znali oni. který je pokouší. Nikdy si nepomysleli. Například z nedávné statistiky v Itálii vyplývá. které by zaplnily celé knihovny. že církev je místo. Ale abyste si nemysleli. ale ve skutečnosti je v těchto zemích církev téměř mrtvá. že v sobě mají skrytého divokého muže. způsob. . Celkem vzato. Ačkoli katolická teologie byla po staletí doménou mužů.

muži i ženy. To platí i o těch. jak ji známe dnes. Mnozí hierarchové ji evidentně nechápou dodnes. ale nikdy se nehrne mezi hráče. když se poprvé objevila. rozčiluje je iniciativní praktický přístup. Chtějí získat všechno pěkně najednou. znervózňuje je. také často podléhají tomuto modelu. Tato teologie vyvěrá ze zkušenosti lidí a formuje jejich reakci na situaci. ať mluví samo. vyhodili tradiční učebnice teologie. když jim teologie dělá čáru přes rozpočet. To se týká těch. obtěžuje je teologie lidových mas. Je to způsob. ale nikdy k ničemu sami nepřispějí. kdo se natolik starají jen o svou vlastní duchovní zahrádku. V podstatě jen dělá to. jak praktikovat teologii postavenou na tzv. je spiritualita ženská. než jaký byl v minulosti ten církevní.Jsem si také vědom. ještě než se toho zase začnou zbavovat. Protože jsou spokojeni s teologií úzkého kroužku zasvěcenců. Pokládají všemožné otázky. praxis čili praktické činnosti formované poselstvím evangelia. již znají. Je to mnohem mužštější přístup k teologii. riskovat a zkusit něco nového. se zrodila teologie osvobození. pokud jediná spiritualita. Spolehli se na laické vedení namísto klerikální kontroly. Musíte se obávat všeho. Nikdy nejsou původci nějakého dění. Protože si libují ve své „oficiální“ spiritualitě. a uvolňuje tak výbušnou moc evangelia. co pro ně Boží slovo znamená. Tento typ lidí rád kritizuje od postranní čáry. protože zachycuje problémy v jejich podstatě. Protože operují s čistě ženským modelem teologie a spirituality. přinesli Písmo lidem a ptali se jich. Tímto způsobem tedy transformuje teologii „vhodnou pouze ke čtení“ na teologii „vhodnou ke konání“ po celém světě. Z tohoto rozhodnutí nechat Boží slovo. že laici. zlehka otevírá mužskou sílu. považují tuto skutečně převratnou metodu za kacířskou. A co je nejzajímavější. Teologie osvobození však nedošla k žádným závěrům. Nemají žádnou mužskou sílu. snaží se najít Boha v historických událostech i v konkrétních činech. Latinskoameričtí pastýři a teologové si vzali příklad z Konstituce o církvi v moderním světě II. že tradiční teologové a konzervativní duchovenstvo reagovali na teologii osvobození velmi tvrdě. jež by se lišily od fundamentálních církevních doktrín nebo od základního učení Písma. Jinými slovy. Místo tradičních velkých farností vytvořili malá základní společenství. Velmi odlišný proces začíná probíhat ve Třetím světě. Je to daleko zásadnější způsob teologizování. v níž se nacházejí. že nemají čas přiblížit se k ostatním. Výsledky tohoto procesu jsou osvobozující. že bere tyto doktríny vážně a uskutečňuje je v praxi. pokud nechcete změnit svůj život. ať pojmenuje dobro a zlo na tomto světě a ať navrhne způsob. Protože jim zcela vyhovuje pasivní teologie a spiritualita. vatikánského koncilu a rozhodli se „přečíst znamení času“. jak mu čelit. . Není proto divu. kteří se snaží duchovně žít.

V těchto úvahách je možné zajít ještě dál. Když se ve městě objeví nový exercitátor. vychází ze střetu se zlem ve světě. lidi častou . Na chvíli se cítí dobře a pak je jejich život zase prázdný. odmítáte tím samo tajemství Vtělení. Domnívám se. je rovnováhou mezi střetem a ústraním. ale duchovní růst nemůže být jen jednostranný – buď pro ženy. že by jen seděl ve svém pokoji doma. že když mluvím. mluví s autoritou a lidé vědí. co jste se na světě snažili udělat. nemáme. A proto jsem plně přesvědčen. Když jsem zakládal Centrum pro akci a kontemplaci v Novém Mexiku. řekl bych – Boha do lidství v podobě člověka Ježíše.XXIII. ať už poslouchat chtějí. vtělení bylo dosaženo skrze Marii v osobě Ježíše. Organizátoři duchovních cvičení nechtěli podporovat tento zvyk zahleděnosti do sebe a vyhýbání se hlubším problémům. jenž v osobě Ježíše zasahuje do životů lidí. o čem rozjímat. říká jim. „Neměla by kontemplace být na prvním místě?“. kde můžeme prostě být. s nějakým zlem ve světě nebo s neústupností v církvi. jedou na duchovní cvičení. Toto „vniknutí“ se samozřejmě uskutečnilo přes ženu. Duchovní cvičení jsou dobrá k tomu. Tehdy máte co přinést Pánu v modlitbě a kontemplaci. že dokud nebudete prožívat to. ale v životě je popíráte. Ježíšovo slovo. do všelijakých církevních věcí a zbožných praktik. „Ne. Došly totiž k závěru. budete Vtělení odmítat. jsou celí dychtiví. Boží slovo. mezi akcí a kontemplací. jedou také. kdy odchází do hor. Když jedou jejich přátelé. kontemplovat. zda jsem náhodou nezaměnil pořadí slov v názvu centra. Dokud se nějak neangažujete ve světě a nebudete přispívat k budování Božího království. odpovídal jsem. mužské a plodné rozhodnutí Boha zasáhnout do chodu světa. Ježíšův život. Pokud tato cvičení nikdy nepodnikneme. Byli celí žhaví do náboženství. zúčastní se dalších cvičení. kde on a Otec jsou jedno. Vím. Mělo by tu být něco. Budete tím vyjadřovat. s morálním zlem v podobě hříchu a s duchovním zlem v podobě duchovního pokrytectví. že lepší pravidlo by bylo následující: za každá duchovní cvičení v životě by měla přijít nejméně jedna „konfrontace“. Je zapotřebí vytvořit rovnováhu mezi mužstvím a ženstvím v duchovním životě. Bylo to „vniknutí“ – téměř falické. že Vtělení není nic pro vás. Pro některé lidi se však účast na duchovních cvičeních stala způsobem života. která se jen přesouvají ze studovny přímo k ambonu. nikdy nedosáhnou duchovního růstu během cvičení. pak máte skutečný důvod k odpočinku a k načerpání nové vnitřní síly. ale nikdy jako Ježíš nejednáte. Umožňují. Účast na duchovních cvičeních vás posouvá k ženské stránce. Není to tak. abychom se dostali do onoho prostoru. ale naopak aktem konfrontačním. Máte je ve své mysli. že pokud pouze přemýšlíte o Ježíšovi. jak se Ježíš střetává s fyzickým zlem v podobě nemocí. nemůžeme být spaseni. pravděpodobně v něm nikdy nestrávíme mnoho času. co potřebují slyšet. kdo se nějakou formou aktivně angažují ve službě druhým. Když už mají světa kolem plné zuby. tajemství by se mělo žít. aby se člověk od všeho odpoutal a udělal si čas pro setkání s Pánem. že budou přijímat pouze ty. budete popírat důležitost mužské energie. co říkáte. nebo nechtějí. Vtělení nebylo od Boha kontemplativním aktem. kteří mezi jednotlivými cvičeními vždy vypnou. Konfrontace a kontemplace Duchovní cvičení jsou velmi dobrá věc. budete v sobě popírat mužskou stránku duchovního života. některé exerciční domy zavedly pravidlo. ale o samotného Boha se nezajímali. a dokonce i náš katechismus učí. život vtěleného Boha. Dokud nebude ve vašem životě rovnováha mezi duchovními cvičeními a střety. že dokud nebudeme účastni Kristova tajemství. ale nikoli v životě. Pokud nebudeme jednat a posouvat se za hranice svého „já“. s čím jste museli zápolit. Bylo to kreativní. s čím přišel. Tento střet Ježíš vyvažuje duchovním ústraním. Lidé už mají po krk kázání. nebo pro muže. Na víru se obracíme daleko více díky novým okolnostem než díky novým myšlenkám. ptali se. Jsme svědky toho. O tajemství by se nemělo přemýšlet. V evangeliích vidíme Boha. že lidé. nejen jeho narození. Když nemají nic jiného na práci. abychom se oprostili od svého povrchního „já“ a posunuli se k „já“ hlubšímu. dokud nebudete následovat model Vtělení. Tento čas odloučení od nároků a rozptýlení každodenního života je vhodný k tomu. lidé mi dávali dobře míněné otázky. Jelikož někteří lidé tímto způsobem přicházeli a po čase zase odcházeli. Myslím. aby si poslechli. Ve svých modlitbách uznáváte Vtělení pouze slovy. aby se zde modlil a našel místo. takhle je to správně“. Celý model Ježíšova života. Ve jménu hledání Boha však tito rádoby účastníci cvičení v postatě utíkali od Boha pryč. ale nekonat znamená nevědět. odhaluje význam vtělení. Vědět. a když ho najdeme. proti čemu jste se vzepřeli. že v to opravdu věříte. přemýšlet. My katolíci hovoříme o účasti na tajemství Vtělení. Ale rozhodně jen nekontempluje. Budete tím popírat. Proto když Ježíš mluví. V životě jsem uspořádal stovky duchovních cvičení a měl tisíce kázání. asi nikdy nenajdeme svůj střed. že má co říci. kromě své sebestřednosti. a pak vyšel ven a kázal. Jestliže jste se střetli s tvrdostí ve společnosti.

Musejí se napojit na mužskou energii a být tvůrčí. jenž měl v té době všechny charakteristiky vojenského výcvikového tábora. pak nežijeme v reálném světě. že pohled z vrcholku kopce je celá realita. že nastal čas. aby mohli dělat do náboženství a jezdit na duchovní cvičení. Jestliže věříme tomu. že život je k většině lidí štědrý. Spojení „úhel pohledu“ obsahuje slovo „pohled“. středostavovského ghetta a konfrontovat se s temným podsvětím chudoby. musel jsem konfrontovat realitu tamní situace. co k životu potřebujeme. Mnohokrát jsme byli v našem katolickém životě varováni. Jestliže věříme tomu. abyste se jí museli postavit čelem. a to mě změnilo. Jestli je to nemá rozdrtit. To také slovo konverze. a obvykle to udělá nezávisle na naší vůli. Pokud stojíte na vrcholu kopce. Mají dost volného času na to. musíme cítit bolest světa. ve kterých budeme nuceni udělat čelem vzad. Oni nepociťují žádnou nouzi. drogy ve školách – a postavit se jí čelem. jak žije ta druhá polovina lidstva. situace z reálného života. že nás realita nakopne a popostrčí. ale u každého v komunitě. . Musíme truchlit nad temnou stránkou v nás a nad temným světem kolem nás. znamená: úplně se otočit. Musejí tlačit na změny. Ale většinou se neobrátí. neprojdou opravdovou změnou. Můžeme pouze „být změněni“ tím. co je. která jim byla nadělena – zaměstnání bez jakékoliv perspektivy. Když mi byl přidělen jediný úkol. Musejí se prát za osvobození. Když mě práce na duchovních cvičeních přesvědčila. s čím se nechtějí poprat tváří v tvář. A konečně když jsem dostal nabídku přednášet v zemích Třetího světa. Přesně tak tomu bylo i v mém životě. Lidé nahoře si mohou dovolit být konzervativní. Když jsem jako chlapec vstoupil k františkánům. To. což mě přimělo k ještě hlubší změně. jsou okolnosti. Pokud z nás mají být plnohodnotní muži. Musejí se konfrontovat s realitou. obrácení. Potřebujeme se dostávat do situací. musejí s tím bojovat. že daleko důležitější než kázání a modlitby jsou obyčejná setkávání lidí. takže opravdu nemají žádnou citelnou potřebu něco měnit nebo předělávat. cítit ani zažít způsob života na jeho úpatí. Jestliže věříme tomu. na němž tento náš svět pluje. Musíme se začít zajímat ne o to. A váš pohled záleží na tom. ale jak je nuceno žít těch zbylých devadesát procent. události. jsou střety: když narazí na něco. abychom začali využívat nepřímých příležitostí k milosti. Mění nás to. chátrající bydlení. Skutečnost zná způsob. pak jsme naivně optimističtí. nebo když se podívají na život zcela novým způsobem. abychom se vyhnuli i nepřímým příležitostem k hříchu. pak jsme ztratili svou duši. Myslím si. že jsem založil komunitu Nový Jeruzalém. kterou používají ke své ochraně a sebeobraně. Jestliže věříme. K tomu je zapotřebí něco víc než jen slova. A to znamená skutečné vtělení. jak vás přimět. musel jsem se vyrovnat se způsobem života v semináři. že každý je stejně svobodný jako my. pak jsme se ocitli v pasti. který jsem nechtěl – práce s teenagery –. Mají moc. Oni to zvládli. Přinejmenším se musíme dostat z našeho bílého. Tento zcela nový způsob života vyžadoval jednu změnu životního postoje za druhou nejen u mne. vysoká kriminalita na ulicích.napadnou nové myšlenky a někdy se nechají dokonce inspirovat. co lidi mění. vedlo mě to k tomu. Skutečnost je největším spojencem Boha. nemůžete vidět. Nemůžeme se změnit sami. co lidi obrací na víru. To. Lidé na dně si nemohou dovolit ten luxus být konzervativní. Musejí být hybateli nových věcí. kde se právě nacházíte. musel jsem se k tomu postavit čelem a zase to změnilo můj život. že máme vše.

kdy zažíváme sami sebe jako dárce života. šourek. vojákova hra na válku. vynášejí odpadky a dělají všechno. fyzickém slova smyslu. oč jsme v modlitbě prosili. Nemám ponětí. Opravdový divoký muž žije pro druhé a ví. Spíš než opravdová mužská sebedůvěra je to silácká kompenzace. ale nikdy nepřišel s nějakým novým nápadem a nepožádal ji. Až příliš dlouho ženy v rodině plnily emocionální a opatrovnickou úlohu. Možná. Je důležité si uvědomit. nebo že by ženy neměly schopnost tvořit. je nezbytnou součástí jeho moci. jak vyjádřit to. být původcem nového života. Bůh přebývá v nás a tuto permanentní Boží přítomnost pociťujeme jako duchovní energii určenou k tvoření. jsem Bohem.). poznáváme i Boha Otce. že se rozchází se svým přítelem. ale skrze zkušenost. která měla vykonat to. kdo vždy navrhoval. Znamená to. ohleduplný a nápomocný. sterilita akademika. Muž jako rozsévač „Ze semene hrušky vyroste strom plodící hrušky. varlata.“ – Mistr Eckhart25 Každý muž potřebuje být zdrojem nějaké tvůrčí energie. že on nikdy nic nedělal sám za sebe. Bylo by dobré konečně vědět. nikoli skrze pojem. jež není usměrněna energií skrotální.“ To je naše ztotožnění s Bohem Otcem na základě zkušenosti. že veškerou svou mužskou iniciativu potlačili nebo ji ze sebe vypudili ven. anebo mít děti duchovní ve smyslu výchovy k dospělosti u jiných. Každý den jdou do práce a poslušně se vracejí domů. Pro ženy to znamená přijmout a ochraňovat. co vytvoří. panovačného a vykořisťovatelského muže. zakořeněnost a dlouhodobou vytrvalost. Jeden židovský rabín kdysi pronesl podobnou myšlenku. abych tak řekl. ze semene Boha vyroste Bůh. protože si neumíme představit. V momentě. který námi prochází. že je ženy budou splňovat. Když jsem se jí zeptal proč. ale nerespektují je jako muže. Když se modlím. že by muži neměli potřebu starat se o to. Jejich ženy je milují. Nikdy nevzal iniciativu do svých rukou ani v jejich vztahu ani ve svém životě. jací jsou v posteli. aby se připojila.XXIV. stává se sjednocením s Bohem. ale většina z nás tomu nikdy doopravdy nevěřila. místo aby konal. V každé mužské duši je touha být zdrojem nového života. že žije pro druhé. rigidnost věřícího. že Boží síla. A nejdůležitější kód v mužské duši přikazuje plodit. trestající otec – to vše jsou příznaky falického muže. abych dal vznik něčemu novému v životě druhých. vztyčený ukazovák dogmatika. Tohoto tvůrčího ducha nazýváme v teologii Duchem svatým. Znám mnoho žen. Ale muži mají také skrotální energii čili energii varlat: ukryté sperma. Pokud nemohou být plodní a tvůrčí. Při křtu jsme sice byli poučeni. povede nás dál. Nedávno mi jedna mladá žena pověděla. protože nikdy neudělají nic. což znamená naši jednotu s Bohem v Duchu. které litují své manžely. Dravost byznysmena. . že teď jsme Božími syny. Tím nechci říct. On byl vždy pozorný. ať už to znamená mít děti v běžném. Když se modlitba posune za hranice pouhé prosby k Bohu. a když u ní zůstaneme. jedinečnou mužskou schopnost sebeovládání a ochrany. je vlastně v nás. Vždy jen následoval. Pohlaví určuje směr našich životů. co budou dělat nebo kam půjdou. Teologicky řečeno je mužská energie energií Boha Stvořitele. je vyjádřením mé nejhlubší potřeby být otcem. Projevuje se touhou stát se otcem. Postupně ho jako muže přestala respektovat a nakonec ho litovala. Duch nás vede k modlitbě. co muži zplodí. Z pohledu biologie je mužská energie nejen falická. Zní to troufale. Někdy se musím ptát. je zapsáno i v ženských a mužských duších. Tatáž část mužské anatomie je tedy jak nejcitlivější. pozn. Jinak se všechny mužské „nefalické“ atributy promítají na ženy a očekává se. v každém případě ji postrádají. Dokonce i penis je daleko častěji měkký a v klidu než ztopořený a připravený k akci. že nejzranitelnější. Muži se chtějí z hloubi srdce vyjádřit nějakým vnějším způsobem a chtějí za to být respektováni. Nemohou je obdivovat. co měl na mysli Ježíš. že ani tam své ženy ničím nepřekvapí. jak vypadá mužské cítění. tak nejmocnější. když řekl: „Já a Otec jsme jedno. ale je to jen jiný způsob. nikoli skutečného divokého muže. Ona byla tím. V naší společnosti se biologie stala naším osudem. že co je zapsáno v genech. překl. nesmýšlejí o sobě dobře. za hranice prostého žádání Boha o laskavosti až k uvědomění. A právě pro svou mužskou tvořivost jsou muži ctěni a respektováni ostatními muži i ženami. Většina z nás hledá u žen péči a starostlivost. ale tím také jejich snažení končí. je obvykle známkou dotěrného. řekla mi. zda tato dynamická pravda není podstatou běžného mužského soužití s otcem a zda není zároveň zdrojem hlodajícího pocitu deprivace. pokud toto soužití nikdy nevzniklo. Například má touha přednášet a psát. nejslabší a nejvíce ochraňovaná mužská část. co jim jejich ženy nakážou. když mluvil o modlitbě. starostlivý. ale řekl bych. Touha být zdrojem stvoření je naším nejniternějším ztotožněním s Bohem Otcem. řekl. trpělivého dozrávání. ale také skrotální (skrotum – anat. čím by vzbudili obdiv svých manželek. že bychom je mohli získat od muže. Přespříliš falické energie. Náš dárcovský duch je tvůrčím duchem Otce. Pro muže to znamená poskytnout a zasadit semena. ze semene ořechu vyroste strom plodící ořechy.

Od chvíle křtu jsme zároveň lidští i Boží. i když to tak není. Jsme adoptivní synové Boží. přestože jsme ji už dostali. abychom se stali tím.Myslíme si. že musíme být hodní a zasloužit si tátovu pochvalu. není zasloužená. Spiritualita se týká stavu. . jež nám byla oznámena při křtu. Co bylo kdysi v Bohu vnitřního. v rámci Nejsvětější Trojice. V semenu už je obsažená rostlina. že si musíme Otcovu lásku zasloužit. Snaha stát se hodným Boží pozornosti je přesný opak oné dobré zprávy Písma. kdy sami sobě umožníme. co je nám už dáno díky duchovnímu zrození. čím už jsme. už jimi jsme. Božími syny se nemusíme stávat. Naše svatost je v nás vložena a my ji poznáváme. ale nejsme o nic méněcennými syny než Ježíš. Nemusíme se snažit zasloužit si. Myslíme si. je nyní „zvnějšněno“ v nás. díky daru křtu. Tajemství Trojice je naše díky milosti.

jako by chtěla zdůraznit. sedí na meči. jako by chtěl podtrhnout lidskou slabost. jehož cíp drží v pravé ruce a zakrývá jím postavy stojící za ní. Kdybych se měl řídit programem naší církve. Symbolem této rovnováhy je meč ve zcela horizontální poloze. jež toto pnutí uvolňuje. Je si tak jistý svou autoritou. že ví. že jsem si pro své studium koupil její reprodukci. že obdivuje a respektuje. který je téměř nahý s trnovou korunou na hlavě. že v sobě integrovala mužskou stránku. Tvůrčí energie. o němž jsem mluvil. Nejsvětější Trojice se nachází v levé části a ve středu obrazu stojí žena. v levé ruce drží jablko. To je na obrazu symbolizováno velkým mečem. Ta druhá. visí na tom nejnepravděpodobnějším místě. Na obraz jsem narazil v německém cisterciáckém klášteře Heilsbronner Münster. je zobrazena v symbolu holubice Ducha svatého. má vládu nad celým světem. Ale to je jen polovina obrazu. Když se ale podíváte pozorněji. ale levou ruku má vzpaženou a chce uchopit meč. na straně druhé za to něco chce. že tato „koule moci“ mu padá z ruky. králové s korunami na hlavách a s odznaky moci. ačkoli to možná není zas tak nepravděpodobné. se podařilo proniknout do podstaty vztahu mezi Otcem a Synem takovým způsobem. Představte si v duchu konvenční postavu Otce Boha. a dokonce i s naší hříšností. Ani teď. Autorovi obrazu. Jen jeden z nich. zjistíte. jakou věnují křesťané Nejsvětější Trojici. jsem objevil další nové věci. že s ní nemusí nijak manipulovat. tiárách a mitrách. která. ale přesto si tuto moc dovolí pustit z rukou. Je to velmi maskulinní. která bylo ve středověku symbolem královské moci. Bůh Otec. že se jí může vzdát. jsou natolik zapletení v síti svých postavení a privilegií. Je to přísný stařík s volně splývajícím šedým vousem. Její oči se nedívají na nikoho z Trojice. Bůh jako paradox: mocná bezmocnost Jeden neobyčejný obraz znázorňující vztah mezi Otcem a Synem. jenž nás vybízí. I když je toto velmi moderní koncept. Otec na obraze představuje bezmocnost Boží moci a Syn představuje moc Boží bezmoci. Hledí všemi možnými směry. Proto je Maria na jednu stranu ochraňuje před hrozícím mečem Otce. Jedině žena má díky tomu. Ježíš. Tentýž druh tvůrčí energie se uvolňuje. Jestliže je Otec silnou a náročnou stranou Boha. má pravou ruku přiloženou na krvácející ráně v boku. že tato část Boha byla a stále je v ní samé. sílu postavit se před trojiční moc Boha. pak Syn je stranou slabou a trpící. Pokud nám na jedné straně Otec dává svobodu. že se jim Bůh ztrácí z dohledu. zmíněný umělec ho v Bohu rozpoznal už před pěti stoletími. ale Bůh také zná naše slabosti a omezení. ale na druhou stranu jako by jim říkala. ale do prostoru mezi nimi. jenž visí ve vzduchu nad hlavami obou postav. Žena je oblečena do dlouhého šatu a splývavého pláště. abychom dobře naložili se svobodou. a pokaždé. se nepřestávám divit. ten se skloněnou hlavou a založenýma rukama. Proto si myslím. Je to Maria. Malba mne natolik zaujala. To jsou všichni ti mocní preláti vyšňoření ve slavnostních rouchách. která nás postrkává a nespokojí se s výmluvami. jen ne na Boha. pak by tato zranitelná část Boha musela být zahanbením a vážnou hrozbou. Malba jako celek tedy zobrazuje vztah Otce a Syna jako tvůrčí napětí mezi prudkostí a zranitelností. takže Boží přísnost a slitovnost jsou v dokonalé rovnováze. nejvyšší autorita. ať už jde o rovnováhu mezi mužem a ženou. Pokud je Otec tou mocnou stránkou Boha. že ještě nejsou připraveni na tajemství drsné i něžné lásky v Bohu. přičemž nechává Boha Bohem. jak tomu odpovídá. To je ta očekávaná náročná stránka Boha. že mě to dodnes fascinuje. U lidských otců se jedná o druh lásky. nebo mezi mužskou a ženskou stránkou jedince. když jsem se na ni podíval. Přesto má pravou ruku položenu na prsou.XXV. že muži. jenž v sobě integroval ženskou stránku. protože ve vztahu k tvůrčí mužskosti Boha je lidské pokolení nakloněno spíše ženskosti. kteří mají moc. Tato část Boha se ztotožňuje s naší zlomeností. který Otec drží v pravé ruce a rozmachuje se jím nad hlavou. čím být můžeme. Je si jí natolik jistý. jak je křesťanství uvolněné ve vztahu ke svému Kristovi. jako by pozorovaly celé toto tajemství. Natolik ovládá sám sebe. Na rozdíl od Marie se tito muži nedívají na Trojici. mocná stránka Boha byla příliš často nástrojem prosazování našich . Oba jsou v dokonalém vzepětí. že umělec už v té době věděl. Syn zadržuje Otcovu přísnost a zabraňuje mu. Bůh od nás žádá hodně. která ve středověkém umění symbolizovala celou církev. že může jiným poskytnout svobodu. po tolika letech přemýšlení o tomto úžasném obrazu. když vezmeme v úvahu pozornost. Na obraze se Otec dívá Synovi do očí a Syn se dívá do očí Otci v dokonalé harmonii a oboustranném porozumění. téměř neznámému malíři z počátku šestnáctého století Sebastianu Daygovi. když síla a jemnost chápou a respektují jedna druhou. kde visí nad mariánským oltářem. tvrdá láska. pak Syn je tou zranitelnou. Druhou stránkou Boha v Nejsvětější Trojici je Syn. Mírný úsměv na její tváři naznačuje. se připojuje k pohledu věčné ženskosti. kterou nám dal. co vidí. se k ní může připojit v rozpoznání a přijetí Božího paradoxu. Na obraze ho symbolizuje Ježíš. A jedině onen sebejistý a vyrovnaný muž. a zároveň abychom byli vším. aby udeřil příliš tvrdě.

co se stane.vlastních kulturních a osobních hodnot. že Maria je na tento paradox připravena. Zdá se. Lidstvo přešlapuje za její levou paží a čeká. .

ani to s námi nehne. Matka vede syna dětstvím. Je zvláštní. Mužská zranitelnost se může zahojit pouze skrze prožitek nějakého spojení. nebo ne. aby se mohl zrodit muž. Dá se to popsat tím. je mu přidělen mentor. Potřebujeme muže. co děje pod povrchem. Kdysi jsem byl cosi jako duchovní otec jednomu knězi. My žijeme tím. Jsme přesvědčeni. Dva lidé mohou mít stejný názor. spíš jim šel příkladem a dodával jim energii. jak tento proces započít. že se staneme příliš citlivými k silám a energiím v našem okolí. co je v našich hlavách (jinými slovy až příliš při přemýšlení zapojujeme levou část mozku). který bude s námi solidární. že napíšou biskupovi. že se nám líbí něčí povaha. že touha po otci je v naší kultuře jakousi normou – k tomuto uzdravení nedojdeme sami. a my se tak naučíme být solidární s druhými. aby se začal vážně věnovat svému duchovnímu rozvoji. že dostatečně nezdůrazňuje katolickou nauku. jak se to často nazývá. Čím více se nám daří rozvíjet naši ženskou stránku. Negativita nás sráží na kolena a my jen těžko hledáme skutečnou mužskou energii. Novozákonním slovem pro tuto energii je „duše“. V evangeliích si můžeme přečíst všechny Ježíšovy výroky během několika hodin. Při rozvíjení naší ženské stránky však může hrozit nebezpečí. ale i budoucím generacím. protože se ocitl v přesně takové krizi. abychom na ni mohli pozitivně reagovat. Naučíme se zachytit jejich sdělení. Ať už jsme si toho vědomi. V takovém vztahu je obvykle příliš mnoho napětí. když s námi mluví. zvláště pak vůči negativní energii. když ve svých kázáních vybízel k sociální ohleduplnosti. Často se stává. jako tomu bylo u Ježíše. kterou přijímáme od druhých. ačkoli je nebudou říkat tak. většinou nepříbuzní muži. ale když ho prezentuje jeden. Protože nám naše celistvost nebyla dána od biologických otců. ale energie stojící za ní se liší. že jsme naprosto racionální. Někteří lidé v jeho farnosti kritizovali věci a rozhodnutí. anebo v modelu povrchní ženy – a pak je nám do breku a chce se nám utéct pryč. Obyčejně – vzhledem k tomu. se kterým do farnosti . Jednou z příčin je i to. dokážou ženy vnímat neverbální podněty a vycítit duši člověka daleko lépe než my. Naučíme se vycítit. Byl přímo zahlcen negativní energií a v určitém bodě se mu tento negativismus začal dostávat pod kůži. mistr. hledáme náhradu ve společnosti jiných mužů. Proto se to prostě musíme naučit. Pomocí své ženské intuice. Říkáme. kteří ho následovali. stěžovali si. Ztrácel nadšení. Potřebujeme mentora a rádce. že oba milují stejnou ženu – manželku a matku. co z onoho člověka vyzařuje. a neuvědomujeme si. si tuto potřebu uvědomují daleko více než my v západní církvi. může to být prožitek spojení uvnitř nás samých. Ženy se obvykle daleko lépe naladí na strunu takovéto energie než my muži. s nadšením ho přijímáme.XXVI. jež vyžadují týmovou spolupráci. jak už jsme zapomněli. Když se nám nedaří objevit v sobě opravdového muže. Snadno zakotvíme buď v modelu povrchního muže a chceme s tím bojovat. že nereagujeme na to. guru – ani ne tak proto. Východní náboženství. která vyplývá z odsuzování a zavrhování. musíme ji získat s pomocí duchovního otcovství. V našich podmínkách nemáme žádný obřad nebo jinou snadnou možnost. musí jiný muž. že reagujeme na energii jiných lidí. a tak dále. tím snáze budeme vnímat energii kolem sebe. že se přesně neřídí liturgickými rubrikami. Naučíme se reagovat na to. že přesně tímto způsobem si vychoval Ježíš své učedníky. Nedával jim ani tak ponaučení. Chlapce do dospělosti skoro vždy uvádějí starší. ale místo toho celou dobu podvědomě reagujeme na energii. která pak probudí naši vlastní energii. ale „jemně zabít chlapce“. v dočasných přátelstvích a při hrách. Když pro chlapce ve východních kulturách nastane čas. Duchovní otcovství: mužské mateřství Když nám mužům není dopřáno zažít autentické bratrství. jak by je naše logická mysl ráda slyšela. potřebujeme duchovní otcovství. nebo naopak odpuzuje. než vyučil muže. ale Ježíšovi trvalo tři dlouhé roky. s jejíž pomocí získáme mužskou energii. ale aby od něho převzal jeho energii a sílu tím. Může to být prožitek ztotožnění se s našimi otci. nebo že nás něčí temperament odrazuje. hrozili. protestovali. že ho bude následovat a ztotožní se s ním. Je zajímavé. potřebujeme „mužskou matku“. které dělal. který za mnou přišel. co se nám lidé snaží sdělit. že něčí osobnost nás něčím přitahuje. Myšlenka je stejná. Jako muži to dlužíme nejen sobě. upozorňovali na to. dokonce i východní pravoslavná církev. jakou má duši. zatímco když ho slyšíme od druhého člověka. ale na to. velice intenzivně vnímáme energii druhých lidí. že biologický otec ve většině případů vůbec nedokáže být zasvěcovatelem svému synovi. může to být prožitek spojení s Bohem. co nám někdo říká. Naučíme se číst mezi řádky. aby se od něho naučil fakta nebo náboženské nauky. v jakém duchu to či ono říká.

i když bude někdy špatná. Byl to můj duchovní otec. abys vždy spoléhal na svou intuici. když on sám panikaří. že už dopředu ví všechno. a potvrdil mi mnoho mých postřehů. Kdykoli se o svém učiteli zmínil.“ Co k tomu dodat? Byl pro mě Bohem. Občas potřebujeme všichni pochvalu a ujištění. že hledí na syna polomrtvého z pokání a strádání. kdo by nám to řekl. obrátím se na tebe a řeknu ‚Požehnejte mi. kdo stejnou cestou prošel už před ním. Potřeboval skrze zkušenosti jiného muže „vycítit“. co zažívá. který mi jako mladému františkánovi řekl: „Richarde. jak mě proklíná. jak jsem už poznamenal výše. že jedním z hlavním důvodů. V takovýchto chvílích se musíme řídit Ježíšovým příkladem a vyhledat radu a podporu u Otce. a to vše jakoby zázrakem. I správci běžných farností – a jsem si jist.“ Je to dozajista velmi poetický pozdrav. mají mnohem větší smysl pro podobné potřeby než tradice našeho náboženství. protože jsme skoro stejně staří. Potřeboval podporu někoho. že jedna z nejtěžších věcí pro muže v našem postavení je vyrovnat se s absencí otcovských rádců kolem nás. o kterém jsem mu vyprávěl. On šel cestou duchovního života už přede mnou a byl na ní mnohem dál než já. dal oblečení svému chamtivému otci a řekl: „Od této chvíle . A jeden dobrý duchovní otec může vyvážit tisíce zlých démonů. Obvyklá pravidla farnosti se na nás v mnoha případech nevztahují a my se ocitáme v situaci. aby je chránil. Ani svatý František nebyl v prvních letech po své rané konverzi natolik silný. takže velmi rychle rozpoznal zmatení. začal pociťovat zlobu a strach. měl jsem zcela zřetelný dojem. že se podle ní budeš vždy řídit. jež jsem o duchovním růstu měl. Nacházíme se v pozici první generace mužů v církvi. byl zarmoucen a zároveň se styděl. Potřeboval něčí ujištění. že mi Bůh může dát otce. který mu byl duchovním otcem a dědem. kteří ve mne během mého dospívání a osobního růstu věřili. Najednou se nám dostane podpory. že je schopen nám dávat nové podněty. kdy si musíme vymyslet celou řadu nových pravidel. protože není nikdo. Když jsem s ním mluvil. Jim a já máme hodně společného. služebník Boží. musíme se o pomoc obrátit k Bohu. oči se mu rozzářily vzrušením. že to. získáme sebedůvěru. žebrák mu skutečně požehnal. že to platí i o mužích působících v podnikatelském světě – potřebují někoho s autoritou. Když nemáme žádného duchovního otce. někoho. V tom s ním naprosto souhlasím. jako je dědeček. co děláme. je správné. František se otočil ke svému otci a řekl mu: „Cožpak si neuvědomuješ. dovede do nezmapovaného teritoria a my se ocitneme v prostoru. že v nás věří. jehož požehnání zmaří tvé prokletí?“26 Několik měsíců před tím se svlékl na náměstí do naha. neboť svého syna velmi miloval. Jdeš tím správným směrem a já budu vždy stát při tobě. kdo už „tam“ byl před ním a kdo by ho ujistil. oba jsme založili komunity a zažili jsme během let mnoho stejných vzestupů i pádů v našich kněžských úřadech. poklonil se mu a řekl: „Nechť jsem před vámi tak pokorný. Při jiné příležitosti jsem rozmlouval s Jimem Wallisem. Také potřeboval ujištění od někoho. kdo by jen seděl a tiše poslouchal. zvláště té mužské. otče‘. Vzpomínám si na jednoho staršího řeholníka. že jsem poznal několik mužů. kde jsme. že celá hinduistická duchovní tradice se vlastně zakládá na vztahu otce a syna. vzal si za otce žebráka a všemi opovrhovaného vyděděnce a řekl mu: „Pojď se mnou a já ti dám celou almužnu. kdo by nás ujistil. Nejdříve ze všeho potřeboval tento kněz někoho. co bych mohl nazvat pouze energií děda. Někdy jen potřebujeme někoho. Když ho jeho [Františkův] otec uviděl v tomto žalostném stavu. že to.“ A když se to událo. Jako připomínku důležitosti tohoto vztahu tradice vyžaduje. a že svou práci dělají dobře. duchovním učitelem. jež umožní přenos moci a energie. a jaké za to nestojí. aby žák v přítomnosti svého guru vždy poklekl. zlobu a pochybnosti o sobě samém. To je význam čtyřiceti dní na poušti. Jakmile jsem vstoupil do jeho malého domku. naplnil ho smutek. Tradice východních náboženství. aby překonal bolest z otcova odmítnutí. že jsem mohl v životě udělat zajímavé věci. Během naší rozmluvy jsem si všiml obrázku jeho vlastního učitele – guru. a kdykoli se potkali. že není úplný blázen. pochyboval o svém poslání kněze a o schopnostech sebe jako muže. Vysvětlil mi. ale také dává prostor pro vytvoření vztahu obrovské důvěry. je normální. kde není v dohledu nikdo. kdo by mu umožnil vyjádřit své obavy a frustrace. Nejsme si jistí. kdo by mu pouze naslouchal. někoho. C. aby mě i prach mohl rozdrtit. jež hledáme. Jim si všiml. D. a ty mi pak požehnáš křížkem místo něho. když uslyším otce. že to. téměř poustevny na předměstí Káthmándú. uvědomil jsem si přítomnost něčeho. pokud mu nasloucháme. že je všechno v pořádku. který by nám pomohl. kteří by před námi založili a vedli alternativní křesťanská společenství a kteří by už prošli tím. moudrým mužem. jaké hranice v člověku stojí za to. Být duchovním synem je ponižující a zároveň krásné. Františka proklínal. jsem měl možnost setkat se s hinduistickým guru. a to metodou pokus-omyl. Slib mi. že by to někdy rád ze sebe všechno vysypal před někým. pastýřem komunity Sojourners (Dočasní obyvatelé) ve Washingtonu. že je Božím synem a že je dobrý člověk. je normální a dá se s tím bojovat. Poté co jsem uspořádal jedna duchovní cvičení v Nepálu. kdo jim dá najevo.přišel. která se velmi liší od církve předchozích století. uslyšel otcovy kletby. Ale stejně nás nakonec Duch. když na to přijde. co mu chci povědět a na co se ho chci zeptat. čím procházejí. Vůbec nepochybuji. kdo by nám poskytl bezpečí. téměř rozpačitě. můj duchovní otče. jež zamořily celý jeho kněžský úřad. Když František. chci. čím teď procházíme my. Jen velmi silný člověk může ustát soustavnou kritiku. Jim se přiznal. Neexistují žádní muži. kdo nám věří natolik. je fakt. z jednoho muže na druhého. kterou dostanu.

budu říkat ‚Otče náš. Ale ona absence otce u něho byla vždy patrná a z rány po něm se stal dar – velmi ženská. kde my a Otec jsme jedno. jeho potřebu a schopnost milovat své bratry a jeho bezednou touhu po spojení s nebeským Otcem. aby nám mohl dodávat Boží energii nejen pro vyrovnávání se s nouzí. až budeme v krizi. poetická. Abychom se mohli obrátit k Bohu. intuitivní spiritualita svatého Františka. sílu vydržet a sebedůvěru být duchovním otcem druhým na jejich duchovní cestě. nemůžeme čekat. Domnívám se. a nikoli otče Pietro Bernardone. Musíme najít to místo. a zvyknout si navštěvovat ho pravidelně. . jenž jsi na nebesích‘. Když budeme spojeni s Otcem a umožníme mu. aby nám byl každého dne duchovním otcem. oplakat a musí dostat požehnání. Ale bolest se musí rozpoznat. ale i pro vytváření nových možností. Bůh nám poskytne odvahu riskovat.“ Ale bolest tohoto odvržení a zapření v něm zůstala po celý život. aniž by v sobě skrýval nějakou bolest. Určovala jeho tvrdý postoj k bohatství. že nemůže existovat takový dar.

Oba archetypy v sobě nosíme v různých stupních a všeobecně máme za to.27 Někteří z nás vyrostou příliš brzy. Opravdové náboženství by mělo harmonicky zahrnovat oba typy. Dva z nejzákladnějších archetypů. jakým to dělá dnešní na úspěch zaměřený svět podnikání. někteří z nás nevyrostou nikdy. jež se vztahují ke specifickým kulturám a určitým situacím. Někdy si tyto představy o nás samých vytváříme už jako děti – například když se cítíme bezmocní. protože nám naši rodiče vždycky vtloukali do hlavy. vizionářský Autentičnost Zábava a fantazie Inspiruje rozkvět Pouze prostor. že neumíme nic udělat správně. která je v některých ohledech moderní sekulární verzí tradiční spirituality a zabývá se mnoha podobnými tématy. Carl Gustav Jung tvrdí. někteří muži se přespříliš ztotožňují jen s jedním archetypem. jak jen budeme chtít. Pojďme si jasně určit a shrnout komplementární charakteristiky každého typu: Věčný chlapec: Jednání bez znalostí Fanatický Změna Doufá. Tradiční náboženství a výchova se snažily formovat a odměňovat staré muže podobným způsobem. Je však zajímavé. Mladý chlapec a starý muž Hlubinná psychologie. jsou archetypy mladého chlapce a starého muže. že naše životy často provázejí podvědomé představy nazývané archetypy. nám říká. žádný čas (příliš mnoho nebe) . Jiní psychologové uvádějí. že některé z těchto archetypů jsou natolik zásadní pro život lidských bytostí. že když se blížíme ke konci cesty. plný naděje. oba archetypy se obyčejně propojí a ve stáří jsme schopni uzavřít pomyslný kruh a znovu nabýt čerstvou energii a svobodu mládí a zároveň si zachovat vážnost a moudrost stáří. Starý muž se nikdy nebude moci změnit bez spojení s věčným chlapcem.XXVII. a proto se pak z nich stávají kompulzivní a nevyrovnané osobnosti. že se ve svém životním cyklu posouváme od jednoho k druhému. které jsou tak staré. je připraven být překvapen Moc bezmoci (Ježíš) Energie zranění Transcendentní. Někdy nás tyto archetypy učí. druhý věčný chlapec. že existují také archetypy. Jeden bez druhého je destruktivní. že je můžeme nalézt u lidí z celého světa. vnitřního dítěte a vnitřního děda. Bohužel. Dokonce i sport v dnešní soutěživé podobě produkuje jen staré muže. co je to být mužem a ženou – ty jsme už dříve v našem kontextu nazvali běžný muž a běžná žena. očekává. Kromě oblastí umění a hudby je velmi málo příležitostí pro zrod a odměnění věčného chlapce v nás. projevují se v symbolech a příbězích. Zapotřebí jsou oba. jež jsou obsaženy v mužském vědomí. První případ se nazývá starý muž. Základní modely se objevují ve snech a chování lidí v každé kultuře. věčný chlapec se zase nemůže změnit bez lásky a podpory starého muže.

miluje. jak sklidit úrodu Pouze čas. stojící pevně zemi. žádný prostor (příliš mnoho země) .Starý muž: Znalosti bez jednání Cynický Stálost Drží. zná. pamatující Realita Práce a zodpovědnost Ví. ovládá Bezmoc moci (Otec) Síla zranit Imanentní.

protože sám takový být neumím. Nechci tím říct. že neznám žádné vtipy. Jako každý muž mám radost. pro starého muže je život zkušeností prožitého. které dychtivě vyčkávaly. Věří tomu. že neumím relaxovat a bavit se. Chlapec je tedy plný údivu a bázně. Vzhledem k tomu. musím přiznat. V tomto smyslu je naivní. kterým ne vždy rozumí. Zkrátka jsem se nikdy nenaučil vtipy vyprávět a někdy mě tato neschopnost omezuje. Je důvěryhodný. moji spolužáci si mě dobírali kvůli mé „otcovské“ stránce a často jsem se ocitl v situaci. A protože svůj stín nepřenáší na druhé. Lze mu věřit. Důležité je. odkud měly být poprvé vidět Skalisté hory. kteří si věčného chlapce zvolí. který psychologové nazývají stín. Lidé. jakým lidé jednají. A chlapec zase naopak obdivuje na starém muži to. poznal jsem v nich starého přítele. o čem mluví. Takže. Má autoritu. když mohu bez obav uvolnit dětskou stránku v sobě. někdy se chováme dětinsky a máme z toho radost. nebo starému muži. kterého v sobě postrádá. Pokud byl malý chlapec v nás příliš potlačen. co říká. a nedá se jím oklamat. Avšak v průběhu našeho života se vždy vyskytují oba archetypy pospolu. jindy jsme na svůj věk až příliš vážní. může jim poskytnout prostor. Tohle přesně dělá starý muž: obdivuje malého chlapce. kteří jsou zábavní. co slyšel. ale z toho. Dělá věci. ale začlenění jak toho. Všichni byli z Cincinnati a nikdo z nich nebyl v životě dál než na západě Indiany. já jsem hory viděl tolikrát před tím. si i dnes všimnou. kteří mě znají. kdy se oba archetypy obvykle spolu konfrontují. Mladý chlapec je plný naděje a optimismu. Naopak starý muž už je na světě dlouho a viděl už všechno. neboli neviděná a nepřijatá stránka lidské osobnosti. všichni se vyhrnuli před auto a čekali. co je k vidění. protože ví z první ruky. Kritizuje a zároveň se bojí lidí kolem sebe a v určitých situacích reaguje spíš bezmyšlenkovitě. jak jsem jednou cestoval v dodávce s mladými lidmi z Nového Jeruzaléma. Aniž bychom si to uvědomovali. že chlapec je mladý a ještě nezná sám sebe. ani nevyprávím legrační historky. kterým bych měl věnovat svou pozornost. že zná sám sebe a je jen velmi málo věcí. téměř neodolatelně působit ve středních letech. kdy mě žádali o radu a o pomoc. a začínáme spíše nostalgicky vzpomínat na dobu minulou. který potřebují. že jsem jim tak trochu záviděl. že při pohledu na ně jsem už nebyl schopen pocítit to překvapení. Pro chlapce je život to. a ujistit se. že většinu života už máme za sebou. bude na nás silně. kteří mu naslouchají. v každém případě jsou považováni za naivní nebo neužitečné. Další rozdíl mezi oběma archetypy spočívá mezi důvěřivostí a důvěryhodností. co slyší. Mám rád lidi. starý muž je zkušený a sebejistý. Mnozí z nás překročí tuto hranici ve středním věku. která mu to říká. a tato autorita pochází nikoli z toho. abychom mohli plně užívat své mužskosti. Další rozdíl má co do činění s fenoménem. mějme na paměti. máme tendenci tíhnout k jedné nebo druhé straně. V určitých situacích a za určitých okolností dáváme přednost jednomu nebo druhému. jejž nemá pod kontrolou. jenomže u mne ten malý chlapec musí požádat o dědečkovo svolení. tak onoho. co ho teprve čeká tam venku. protože žije podle toho. které zatím sám nemá. když si na chvíli půjde hrát. Většinou je jeden z nich navždy zavržen. revolucionáři. co je pravda a co není. a obdivuji je.Kritickým věkem je obvykle věk po čtyřicítce. protože jsem si myslel. kterými bych přispěl ke společné zábavě. Jak dítě. Znamená to asi největší krizi u mužů po čtyřicítce. má velký stín. Všichni měli rozzářené oči malých dětí. ačkoli jsem byl ještě hodně mladý. abych tak řekl. Znovu opakuji. Když se hory konečně objevily na obzoru. Vyhýbal jsem se sportu. ztracené existence nebo náboženští rebelové. I když vzhledem k povaze nebo situaci dáváme přednost buď chlapci. jež vycházejí z jeho vlastních zkušeností. který se ke . až se hory ukážou. že existují věci daleko závažnější. ale na druhé straně mu jeho svěží naivita dítěte umožňuje naslouchat a přijímat myšlenky s otevřenou myslí. kdy si uvědomíme. co ti mladí cítit nemohli. že je v pořádku. než aby se řídil svými zkušenostmi. co bude dál. takže získal psychologický odstup pro absorbování stínových manipulací jiných lidí. Ti. protože je tvůrcem nových možností v životě těch. než abychom očekávali velké věci do budoucna. co on sám nemá. protože důvěřuje osobě. Kvůli náročnosti a potřebám úspěchu naší společnosti většina mužů zavrhne věčného chlapce a nahradí ho lacinou zábavou a cestováním. co sám zažil. Podařilo se mu přetáhnout svůj stín do světla vědomí. Když jsme dojeli k místu. Možná to mohu lépe doložit na příkladě z nedávné doby. že jsem se hluboce ztotožnil se starým mužem. oba archetypy jsou přítomné v každém z nás. aby mohli být sami sebou. Stín dítěte se často promítá na ostatní děti i dospělé. protože se ještě nenaučil rozpoznávat. že to není záležitost výběru mezi tím nebo oním. skončí jako umělci. protože ještě nechápe model lidského chování a nenaučil se podívat na věci z perspektivy jiných lidí. Mluvil jsem v Novém Jeruzalémě s mužem. že to jsou jen dva odlišné aspekty vyváženého muže. Malý chlapec je důvěřivý. co se mu řekne. Pamatuji si. Dělá to. i když budu mluvit o těchto dvou archetypech z hlediska jejich kontrastů. protože je ochotný zkoušet nové věci a poučit se ze zkušeností. Když se dívám zpět na svůj život. Když jsem byl v semináři. jak to dělají jiní kněží a duchovní učitelé. a reaguje na situace způsobem. ale najednou jsme se ocitli společně na cestě na daleký západ. Rozumí způsobu. zatímco starý muž je plný poznání. jež na něm člověk může kritizovat. Ale zároveň jsem cítil něco. aniž by o nich už nevěděl. Vzpomínám si. Děd na druhé straně propůjčuje své vědomosti druhým a poskytuje rady. tak stařec nám mají co dát a my musíme být vděční oběma.

Máte nějakou schopnost osvobodit mě od mých nálad a obav – od celé té negativní stránky mého „já“ – a umožnit mi. kterou nikde jinde nenajdeme. dozvěděl jsem se. Věčný chlapec a starý muž budou vždy potřebovat jeden druhého. ale pravý „zraňující otec“ má pro vstřícného syna velmi zvláštní dar. s jakými úmysly táta přichází. nás postrkuje a vyzývá. Další rozdíl mezi chlapcem a starým mužem se týká způsobu. v jejíž přítomnosti nemám potřebu chovat se tak jako s ostatními lidmi. že by byl manipulující. a zejména jeho přítelkyně.“ Starý muž má kouzelnou moc pohltit chlapcův stín. že ostatní mladí muži měli podobné zkušenosti na jiných místech. Někdy na dveře kláštera zaklepe hoch toužící stát se mnichem. kterou znám. nešťastní. Starý děd umožňuje člověku ponechat svou temnou stránku stranou a vejít do kruhu světla. jak už bylo řečeno. než vyrosteme a zmoudříme. například v armádě nebo ve fotbalovém mužstvu. Tak jsem se musel plahočit s dvěma kufry po míli dlouhé cestě ke klášteru a cítil jsem se docela osamělý a vyděšený k smrti. která je zranitelná. protože v našem vztahu jsme spolu vždy vycházeli velmi dobře. ale nemůže jej tak snadno najít. „tak dlouho nám trvá. kterou staromódní seminář udělal pro mnohé z nás. Jak mi dnes řekl jeden vězeň. kým chci být. tak jste jediná osoba. Pravidla byla přísná a náš život byl podřízen danému režimu do té míry. že mladý muž nikdy neví. Otcovská láska. aby zjistili. Mladý chlapec představuje lásku. Věčný chlapec se často na starého muže rozzlobí právě pro ty dary. Vzbudili nás do studeného (a někdy tmavého) brzkého rána k modlitbě a rozjímání. o jehož existenci ví. Syn samozřejmě ví. bylo to. Když o tom přemýšlím. Když jsem ho chvíli poslouchal. Nespočetně chlapců se nechá od svých trenérů nutit k překonávání mezí své odolnosti a vytrvalosti. že umí létat. jakým muži dávají a přijímají lásku. abych byl tím. Autobus mě dovezl na nejbližší zastávku. a způsobem. než mu otevřou. Zamyšleně se na mne podíval a řekl: „Když jsem s vámi. Připadalo jim. že já jsem nikdy nepociťoval. jak jsou z něho jeho přátelé. a nikdy jsem ho neviděl dělat věci. a musel jsem se dostat z hlavního vlakového nádraží do patnáct mil vzdáleného františkánského kláštera. ze kterých se obviňoval. Ale vše nebylo zase tak špatné. že s lidmi manipuluje. kdežto starý muž představuje lásku. které ho mohou učinit moudrým. co se s ním stane. že o něho má otec starost. Život novice v klášteře je zrovna tak drsný. že nás přiměl skutečně se nad sebou zamyslet a zopakovat si. že tomu nerozumím. Co se týče mladého chlapce.24). . Může se stát. vyhazuje orlí mláďata ven z hnízda a tvrdí jim. Přijel jsem do Cincinnati z Kansasu. vatikánským koncilem se od nich moc nelišily. proč jsme tady. co z nich ten muž může dostat. že Eliáš při svém návratu „…obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům“ (Malachiáš 3. protože důvěřuje lásce starého muže. že některé jeho povahové rysy lezou lidem na nervy. V mém životě mělo tato zkouška podobu života v semináři. Domnívám se. Nebyli jsme tam kvůli svému pohodlí. který při pohledu zpět nebyl vždy nutný. protože semináře v době před II. Mohu se proto ztotožnit s tím. Řekl jsem. Možná proto úplně poslední verš Starého zákona slibuje. musel jsem se mu přiznat. když mi bylo teprve čtrnáct let. Od prvního dne je všude cítit mužská síla. Velmi disciplinovaný a velmi vyzývající. můj stín se nikdy neobjeví. co jsem slyšel o zenových klášterech. že tou dobou už jsme udělali všechna životní rozhodnutí a všechny své chyby“. Z toho či onoho důvodu mi začal vyprávět. a on sám cítil. to je jasné.společenství připojil ještě na střední škole a který má stále problémy se vztahy. jak moc se chce skutečně změnit a rozvíjet svůj duchovní život. jež je schopná zranit. ale není si vždy jistý. když vstoupí do zenové buddhistické komunity. kde na mne nikdo nečekal. že jsem k němu někdy pociťoval odpor. Někdy musí čekat dva nebo tři dny. Jednou z věcí. je ochoten se nechat zranit. protože chtějí vědět. Když jsem pobýval v Japonsku. Je to naprostý opak starostlivé matky. ale přináší nezbytnou formu a schopnost sebekritiky. že otcové učí mladé muže pouze hrubosti a necitlivosti.

který jedná pouze na základě archetypu bojovníka. i kdyby to měl být jen ten nejlepší tanečník break-dance v Brooklynu! Mluvíme o stavu. jak chceme. že se s ním příliš ztotožníte a dostane vás! Archetyp musíme mít v úctě pro to. . ale v odlišných a maskovaných podobách. příběhy evangelií a jejich hrdinství nás mohou obrátit v jedné minutě – a to navždy. jaký mají příběhy. jak se to vezme). která nás pobízí k růstu. co je to duchovní moc a co je to sobecká moc. Fascinace archetypy by mi připadala spíš jako psychologické blábolení. Musí ji ctít. a také nás zaslepit vůči naší temné stránce. Například mladý muž. je nazývá král. kdy je „opanoval“ ďábel. Když jste ve spárech nějakého archetypu. přednášet a psát. které tvoří a fascinují duše mužů. že mužskost skutečně znamená mít moc. mudrc a milovník. Vezměte si příklad z většiny řeckých či Shakespearových tragédií. a proto bych rád. tedy představou mimo naše „já“. Stejně tak nás mohou v podstatě vést a určovat. nebo se ho snažíte zahnat. a najednou je celá země zachvácena strachem. že základní mužské archetypy vždy zahrnují nějakou formu moci: jak vzniká dobrá moc. co musíme udělat. Muž se musí naučit nazývat moc pravým jménem. sdělil něco z toho. Zdá se. čemu máme věnovat pozornost. na základě kontaktu s takzvanými obrazy. obrazy. Pokud ho nepoznáte a určitým způsobem ho buď respektujete. Bojovníci nepřestanou okouzlovat mladé chlapce proto. alespoň ve zhuštěné formě. který se plně věnuje studiu této problematiky. Puer eternus neboli „věčný chlapec“ samozřejmě nikdy z tohoto postoje nevyroste. že toho bude dost na to. vidí všechno pouze očima vítězství. pro život a tvoření. chamtivost a autoritu. je pravděpodobné. setkání se svatým. V západní společnosti je moc z velké části mimo kontrolu a všeobecně nebudí důvěru. Tak jako setkání s Bohem nás mohou vystrašit i okouzlit. velikosti. jak se užívá pro dobro druhých. slavné osobnosti a hrdinové na lidský život. Musíme dokázat jim i sobě. válku. filmy. co považuji za kolektivní mužské nevědomí. – William Blake28 Poté co jsme zde představili myšlenku archetypů. jak se ovládá. neposlouchali jsme své příběhy a neiniciovali mladé muže. Proto je důležité znát svůj střed. ale moc pro dobro. pokud vůbec nějaké. abyste mohli naslouchat vlastnímu nevědomí s nově objevenou důvěrou a s uvědoměním. jako když naši předkové mluvili o stavu. nebo ho téměř vždy zničí. které se stále opakují v každém období. že skutečná přeměna osobnosti probíhá z velké části. Nemá to nic společného s logikou či tréninkem a varování před násilím nezabírá. To je přímo královská ukázka vlivu archetypu. pokud ne úplně. Ironií zůstává. pro druhé. kdybych se ovšem nepřesvědčil o vlivu. že se to nelíbí jejich feministickým matkám nebo že proti tomu soptí pacifisté. co někteří nazývají posledním hřebíkem do rakve sexuální revoluce. Jako ve většině velkých světových náboženství musíme zkrátka objevit význam duchovního bojovníka. kde poprvé „vidíme“. kdy nás archetyp „ovládá“ stejným způsobem. Věřím. je zcela ovládán svým bohem (nebo démonem. které na víru obrátila jen samotná teologie. záleží. Naše sestry jsou často přesvědčeny. dokonce ji nenávidí a využije každou příležitost. Všechny legendy a mýty naší historie nemůžou být špatné. Puer jí nedůvěřuje. a ještě v tom okouzlení nacházíme energii. Životy svatých. životopisy. Některé z těchto obrazů pro nás mají téměř zářný charakter. Charakteristika puera neboli neiniciovaného chlapce se vyznačuje právě naivitou ohledně moci. že patriarchát („vláda otců“) je totožná s mužskostí a mužskost znamená nadvládu.29 Tyto čtyři modely mi byly v posledních letech velmi užitečné při mé práci exercitátora a vězeňského kněze. Včera oznámil basketbalový hráč Magic Johnson. Najednou chápeme. víme. a to platí o celém lidském pokolení. máte vizi a nacházíte skutečný smysl svého života. moci a nadvlády. což je očistná a lidské ego obnažující funkce zdravého náboženství. čím je. Nejdříve bych rád řekl něco o archetypech. Moc nemůže být ve své podstatě zlá. změně a uvědomění. Obrazy duše pro muže „Čtyři mocní páni jsou v každém z nás. Archetypy jsou plné tvůrčí energie. Existují čtyři klasické modely. jak se sdílí. ale je více než jasné. že je nakažený touto nemocí. a pokud nemá k dispozici názorný mužský příklad.XXVIII. Švýcarský psycholog Carl Gustav Jung tvrdil. Můžeme se modlit. Dokonalé spojení nemůže být než z všeobecného bratrství Ráje. prohlédnutím a tím. že lidi mění zase jen lidé. Robert Moore. protože jsme neudělali svůj „vnitřní“ domácí úkol. ikony. svalů. rád bych na tomto místě ještě pojednal o některých klasických představách z literatury a mytologie a o tom. že on sám po moci touží a vyhledává ji. Až do dnešního dne byla pro většinu Američanů nemoc A I D S z velké části něčím vzdáleným a abstraktním. abychom to udělali. aby ukázal své pohrdání mocí a autoritou. co jsem se z nich naučil. Znám velmi málo lidí. Ve své negativní podobě nás může stejně tak pobízet k ďáblu a destrukci. Jedno ze jmen Ducha svatého v Novém zákoně je dynamis čili moc. bojovník. Vedou nás do „posvátného prostoru“.

Po tomto úvodu se pojďme podívat na ony čtyři mužské duchovní modely. Záměrně říkám duchovní, protože když se s nimi seznámíme tím správným způsobem, je v nich něco, co nás otevře všemu svatému, transcendentnímu, nebo alespoň našemu nejhlubšímu „já“. Král Tento model v sobě zahrnuje představu Otce a všechny konotace autority, pořádku, zákona, vedení a přípravy. Klidný král sedící na trůnu je archetypem vyrovnanosti a bezpečí uvnitř svého „já“. Je proto symbolem plodnosti a tvůrčí energie pro všechny ve své říši. Těšit se králově přízni v podstatě znamená být v pohodě. Král je muž dost sebejistý na to, aby rozpoznal, potvrdil a požehnal dobru v jiných lidech. Necítí se ohrožen růstem a vyspělostí druhých, protože zná a miluje toho, kým je on sám. Nemůžete ohrozit krále, protože nepotřebuje ani vás ani váš obdiv. Je hlavním principem zdravé nezávislosti, jakési autonomie s přesně vymezenými hranicemi. Čím větší je král, tím většímu království může vládnout. Někteří lidé vládnou pouze v omezených, například na rase založených skupinách, někteří drží pohromadě „duhovou koalici“, jiní zase ovládají a koordinují celou oblast nějaké lidské činnosti. Proto křesťané právem mluví o Ježíši jako o „králi králů“. Stínový král Každý archetyp má v mytologii svou stínovou podobu. Například Ježíš často pronáší podobenství o zlých králích. Je to obraz neschopnosti a paranoie. Stínový král se cítí ohrožen mocí a tvůrčí schopností druhých, trpí dětinskou představou své vlastní důležitosti. Je zajímavé, že jak Herodes, tak Jidáš jsou přesně v tomto duchu zobrazováni ve filmech, které zcela jasně vycházejí z archetypálních vzorů, a to ještě ve větší míře než samotná Bible. Stínový král zbavuje moci a proklíná ty, kdo se nacházejí mimo sféru jeho vlivu. Když nepotřebujete vy mne, nepotřebuji ani já vás. Má potřebu držet v podřízenosti a pod kontrolou své poddané, ať už to jsou muži, nebo ženy. Zdánlivě také tvoří cosi jako království, ale je to říše otrávená, nefunkční a se vším souhlasící. Hitler mohl ve své říši udržet jiné bázlivé a nesnášenlivé Němce; někteří papežové mohou držet pohromadě typické anti-komunisty; současní američtí prezidenti vybudovali království bohatých bílých mužů. Bezpochyby mají skutečnou královskou moc, ale ta je nepatrná a účelová. Jsou to lidé z nedávné historie jako Marcos, Batista, Somoza a Franco. Jsou vyrovnaní a jistí, ale nezdravým způsobem. Tento model se opakuje v manželovi, který mlátí svou ženu, a v bankéřích, kteří zpronevěřili něčí úspory či vyvolali skandály s půjčkami. Ti všichni jsou temní králové, věrní pouze svým nohsledům. Bojovník Jak už jsem se zmínil, je velmi důležité, abychom pochopili pravou podstatu a moc tohoto archetypu, protože tu bude stále přítomný. O bojovníkovi se sní ve všech kulturách, které znám, jako o ztělesnění odvahy, vytrvalosti, odolnosti a oddanosti věci. Tento vzor je bezpochyby velmi potřebný a velmi dobrý, ale v jádru tohoto archetypu je jakési dilema. Pro bojovníka je nezbytné zacílení, jasnost, absolutní věrnost. Tyto charakteristiky odporují všemu, co přisuzujeme paradoxu, dvojznačnosti, zdvořilosti, trpělivosti a kompromisu. Pokud na ně válečník příliš ochotně přistoupí, podle definice už není poddaný dobrého krále. Bez dobrého krále je bojovník upřímně naivní, nebezpečný a pravděpodobně i zodpovědný za většinu nesmyslného a téměř pro zábavu vznikajícího násilí na této planetě. Dobrý bojovník ve chvíli, kdy je vyčerpán, zdvojnásobí své úsilí. Jeho cíl vždy přesahuje jeho osobní zájmy; má smysl pro nezbytné a přiměřené prostředky k dosažení svého cíle – ani více, ani méně. Nepotřebuje nepřátele, ale zároveň vůči nim není naivní. Je věrný tomu, kdo nebo co si věrnost zaslouží, a soustředí se na svůj úkol, aniž by se příliš zaobíral svým vlastním pohodlím či bezpečím. V jakékoli kultuře je toto definice ctnosti. Vzhledem k tomu, že jsme zahodili typickou temnou stránku této postavy, často nám uniká její absolutně nezbytný dar. Bohužel my muži chodíme na karate, jezdíme do Perského zálivu nebo na fundamentalistická kázání s touto energií, protože jsme se nenaučili, jak ji zapojit do zdravého západního křesťanství. S výjimkou středověkého ideálu rytíře víry tento archetyp v západních společnostech zcela chybí. Východní kultury ho chápou lépe se všemi svými bojovými uměními, jako jsou džudo nebo aikido, s tradicí ušlechtilého samuraje nebo afrického válečníka. To možná vysvětluje, proč nejsme schopni přijmout evidentně nenásilné učení Ježíšovo. Není to zkrátka zakotveno v našem chápání, i když máme tolik svatých, například Františka nebo Ignáce, kteří byli první z bojovníků – a pouze přeměnili energii. Černý rytíř / Temný bojovník Zcela jednoduše, temný bojovník buď vůbec není královým poddaným, anebo je oddaný králi špatnému. Definuje, co je morální a nemorální v něm samém pomocí svých vlastních egocentrických měřítek. Obvykle pohlíží na jakýkoli projev slabosti či ženskosti jako na špatnost, která ho oddaluje od jeho fanatického soustředění. Jsem osobně přesvědčen o absolutním zlu militarismu (ať už pravicového, či levicového), protože většinou mladé muže učí brutalizuje zjednodušeným uvažováním, propagandou a masivní represí normálního lidského citu. Naštěstí existují

sporty a hry – sice už trochu zdegenerovaný, ale stále bezpečný válečnický způsob, jak se vybít. Naneštěstí však neexistuje žádné skutečné morální dobro ani ctnost, jež by bylo možno bránit. Mudrc Tato podmanivá postava je archetypem uvědomění, vědomí, růstu a přeměny. S jeho pomocí poznáme hloubku, smysl, a hlavně stíny svého „já“ a všeho ostatního. Učí nás, že věci nejsou tím, čím se na první pohled zdají, když se na ně podíváme „třetím okem“, které nám pomůže vypěstovat. Jako takový je mudrc nebo dvorní šašek vždy hrozbou pro vládnoucí kliku a kdysi bylo jeho úkolem udržovat krále v dobré náladě. V nižší formě je mudrc klaun, bavič či indiánský šaman. Ve vyšším významu je to prorok nebo také „ten, který vždy říká pravdu“. Ale tato postava zahrnuje široké spektrum charakterů: otcovský zpovědník, rituální stařešina, šaman, duchovní mistr, čaroděj, medicinman, mentor, duchovní vůdce, liturg a ve většině kultur také kněz. Je pro mne zklamáním, že kněžství v katolické církvi přešlo spíš do kategorie krále než mudrce. Může to být příčinou mnoha našich ztrát. Dokonce jsme přejmenovali tři mudrce z Matouše (2) na tři krále, ačkoli pro to není v textu žádný důvod. Západní církev je soustavně více zaměřena na krále než na moudré muže. Moudří muži vždy říkají králi jako Nátan Davidovi: „Ten muž jsi ty!“ (Druhá Samuelova 12,7). Zlý čaroděj Když začne duchovní, terapeut, guru nebo léčitel věřit ve svou vlastní moc, je na tom bledě. Když přijme za svou tu uctivou představu, kterou do něho lidé promítají, začne to s ním jít z kopce. Pokud duchovní vůdce nevnímá sám sebe dostatečně silně jako pouhý pokorný nástroj něčeho, jestliže se on sám nepodrobuje moudrému duchovnímu vedení, pak je to možná vůbec nejnebezpečnější archetyp. Jak se vůbec zachází s oděním duchovní moci? Upřímně řečeno, moc lidí to neumí. Dělá to z nich domýšlivé nadutce a uvádí je to ve spojitost s bohy. „Obchodem se svatými věcmi“ se kdysi nazýval nechvalně známý hřích svatokupectví, což vždy bylo a je velké pokušení pro náboženského profesionála. Mám upřímný soucit s těmi, kteří v posledních letech takovému pokušení podlehli. Pokud nevycházíte ze silné tradice správného duchovního vedení (myslím vedení jako takového), téměř nevyhnutelně podlehnete klamným představám a dětinské touze po velkoleposti. Když se oblékáme do zvláštních rouch, koledujeme si přesně o takovou představu. Můžeme onu sílu využít k léčení, k odpouštění, k chvále, k slavení svatých tajemství. Ale také ji můžeme velmi snadno použít k vytváření pouhých představ, a vyhnout se tak tomu podstatnému. Vždy se snažím biskupům a kněžím zdůraznit, že mají být opatrní a obezřetní, když se oblékají do obřadních rouch a nasazují si mitry. To je samo o sobě v pořádku, ale měli by si být jisti, že je nějaké místo, kde si je budou moci v klidu zase sundat – a upřímní přátelé jim budou moci bez obav říct: „To byly ale kecy“. Milovník Pokud nás ovládá archetyp milovníka, je nám vlastní schopnost těšit se, ocenit a užívat si to, co je dobré, pravé a krásné. Rozeznáváme barvy, tvary, podstatu a nakonec i darovanost věcí kolem nás. Na nejvyšší úrovni to proto znamená přemýšlivost, která je schopná vidět hodnotu věcí takových, jaké jsou, a vidět skrytou krásu „pod povrchem“. Milovník je také básník, umělec, hudebník, romantik, ten, který umí pít božský nektar plnými doušky v každé situaci a v každém vztahu. Bez archetypu milovníka by byl život nudný a nakonec i mrzutý. Jestliže král udržuje realitu pohromadě, bojovník ochraňuje její hranice, mudrc nám ukazuje, jak se vyrovnat s paradoxem a s temnou stránkou reality, pak díky milovníkovi a jeho „sladkému lepidlu“ ocenění a příležitostné extáze toto všechno drží pohromadě. Milovník se neomlouvá za své potěšení a radost. Je to bůh plodnosti v každém muži, vždy připravený tančit a projevit se. V mytologii je to Dionýsos, v literatuře možná Řek Zorba a v křesťanství ohnivý Duch svatý, který vane, kam chce. Archetyp milovníka byl pro racionální západní církev bohužel vždy tak trochu divoký a děsivý. Propadl se do nevědomí, ale opakovaně se vynořuje v hnutích, jako je renesance, uctívání Madony (plodnost byla spíše obsažena a ceněna v ženskosti), v důkladně promyšlené liturgii, ve svatých, jako byli František z Assisi, Filip Neri a Jan XXIII; a navíc ještě v předvídatelných výkyvech, jako je generace hippies nebo sexuální revoluce. Milovník bude mít vždy dveře otevřené. Závislost Když už se milovník nemůže sám radovat, začne vytvářet okamžité a umělé požitky. Když je milovník potlačen, schová se pod povrch a začne si libovat v tajemných a často zničujících potěšeních. Když je odmítnut, stáhne se do negativity, cynismu a sebedestrukce. Bez svěžesti a líbeznosti milovníka nestojí život opravdu za nic. Obvyklou náhradou je uchýlení se k určitým vzorcům: vzorcům pořádku, chladné povinnosti, zdánlivé kontroly, vzorcům myšlení (posedlost), pocitů (hysterie), hromadění a chránění si nahromaděného (paranoia) a ke vzorcům okamžitého uspokojení, jako jsou alkohol, drogy, nakupování, promiskuita nebo přejídání. Tímto způsobem se milovník posouvá k narcismu a stará se jen o sebe, protože cítí, že se o něj nikdo nezajímá, ani sám život.

Je zřejmé, že naše společnost spadá velkou měrou právě do této kategorie. Jsme zranění rádoby milovníci. Bylo nám slíbeno něco, co se nestalo, a my postrádáme kulturní disciplínu a zábrany, které by nás uchránily od dlouhého pádu dolů. Programů léčení závislostí bude narůstat co do počtu, potřebnosti a účinnosti. Pojmenovaly podobu hříchu lépe než současná církev, která stále nevidí žádnou souvislost mezi potlačováním archetypu milovníka a širokým výskytem závislosti. Kdybychom zastávali pozitivnější a propojenější postoj k požitkům, sexualitě a tělesnosti, pravděpodobně bychom se vyhnuli přehnaně destruktivní reakci, kterou zažíváme v dnešní době. Odmítnutý bůh se obyčejně vrací jako démon. *** Tyto odlišné podoby mužskosti nás oslovují v různém věku různě. Podle mého názoru neexistuje žádný správný vzorec ani nadřazený archetyp. Důležité je, že je ctíme všechny dohromady a každý zvlášť, když se objeví v našich přátelských vztazích a okouzleních. Obvykle je tu jeden archetyp, s nímž jsme silně ztotožnění, a jeden, jemuž nedůvěřujeme nebo ho dokonce v sobě zapíráme. Často tak drží klíč k naší celistvosti. Například David byl zcela jasně král, bojovník a milovník. Avšak dokud nepřijal proroka či mudrce Nátana, nebyl celistvý, a byl dokonce nebezpečný sobě i druhým. Důležité je, abychom zůstali na cestě a nechali čtyři části naší duše, aby se vzájemně regulovaly a vyrovnávaly jedna s druhou. Pokud se budeme ztotožňovat příliš dlouho jen s jednou částí, pravděpodobně se posuneme směrem k její temnější stránce. Jinými slovy, pokud jste jenom král, bez účasti bojovníka, milovníka a mudrce, brzy z vás bude špatný král. Jestliže jste jen milovník a nemáte ponětí o teritoriu krále nebo bojovníka, brzy se stanete závislým. A jestliže jste jen bojovník, bez odstínu mudrce, pravděpodobně skončíte jako terorista nebo fanatik. Pokud se obáváte, že vám tady předvádím jen další partii dračího doupěte, jak mě nařkl jeden „hyper-křesťan“, doporučuji podrobně analyzovat tradiční obřad křtu. Hned po ponoření vás kněz označí křížem Ukřižovaného (milovník) a vyzve vás, abyste následoval Ježíše jako kněze (mudrc), proroka (bojovník) a krále do „věčného života“. Ježíš je svým životem a svým učením „pánem čtyř částí.“

XXIX. Děd
Zdá se, že hledání otce je hledání základního původu a významu. Tato oblast, k níž na naší duchovní cestě vždy směřujeme, je symbolizována archetypem dědečka, velkého otce, děda. Já sám jsem měl to štěstí, že jsem našel svého děda v postavě svého otce, což je možná důvod, proč jsem se ztotožnil více s archetypem děda než s archetypem chlapce, přestože jsem byl mladý. Můj otec je prostý člověk bez vyššího vzdělání, ale je velmi moudrý. Je natolik moudrý, že ví, co ví a co neví. Jeho moudrost mu také dává důvěru, že i to, čemu nerozumí, je dobré, i když tomu nerozumí. Má velký respekt k dobrotě druhých lidí. A umí povzbudit druhé, aby věřili ve svou dobrotu a aby šli svou vlastní cestou, i když není totožná s jeho. Díky jeho schopnosti věřit mi a povzbudit mne, ačkoli někdy nechápal, kam mne Bůh vede, jsem se mohl stát knězem a troufnout si přeměnit své poslání – velmi odlišné od otcova – ve skutečnost. Už když jsem dospíval, můj otec mi zcela důvěřoval a podporoval mne. Když jsem šel ven, nikdy nevyžadoval vysvětlení, kam jdu. Jednoduše mi věřil a skrze jeho důvěru jsem se naučil zodpovědnosti. Teď, když jsem starší, se někdy přijde podívat na přednášku nebo kázání, které mám, poslouchá mě, a já z něho cítím pořád tu stejnou důvěru. Jsem si jistý, že ne vždycky rozumí všemu, co říkám, ale tento nedostatek nijak nezmenšuje jeho víru ve mne. Vidím ho, jak sedí v první řadě a je přesvědčen, že cokoliv řeknu, musí být dobré jen proto, že to říkám. Jeho respekt ke mně mi umožňuje být tím, kým jsem, a říkat to, co říkat chci. Když tímto způsobem důvěřujeme druhým – když věříme v Boha a v život, aniž bychom jim vždy rozuměli – mohou i z nás být dědové. Když se přestaneme zabývat svou vlastní potřebou dokonalosti a úspěchu, můžeme ocenit dokonalost a úspěchy druhých. Když se zbavíme strachu ze selhání a z bolesti, budeme moci svobodně věřit životu tak, jak přichází, a potvrdit, že pokud přichází od Boha, musí být dobrý. Budeme svobodní, abychom se mohli postavit do zákulisí a uvolnit střed jeviště těm, kdo potřebují naši pomoc. Energie děda je energií klidnou a bezpečnou. Je už vyzkoušená a je na ni vždycky spolehnutí. Už si nepotřebuje nic dokazovat, a proto může podpořit snahu těch, kdo si ještě nejsou jisti sami sebou. Děti se v přítomnosti svých prarodičů cítí bezpečně, protože zatímco táta s mámou se ještě pořád usilovně snaží najít své místo v životě, babička s dědečkem už nalezli prostor, kde jejich cesta došla cíle a naplnění. Také ženy vyzařují energii děda, pokud v sobě objevily a integrovaly mužskost. Můžeme to nazývat energií velké matky či babičky. Dědové mohou hluboce důvěřovat životu právě proto, že se smířili se smrtí. Vědí, že bolest není nepřítel; nepřítelem je strach z bolesti. Zažili toho dost na to, aby pochopili, že život je nakonec silnější než smrt. Životu je vlastní vitalita, která se sice může časem zmenšit, ale nakonec nevyhnutelně musí překonat ničivou sílu smrti. Tuto zásadu je možné pozorovat v praxi ve velkém měřítku v Třetím světě, kde se lidé i přes dlouhá léta útlaku stále dožadují svých práv na svobodu a nezávislost. Na nižší úrovni nacházíme ten samý jev u skupin, jež se snaží zlepšit svou situaci, a jedinců, kteří musejí překonávat velkou nepřízeň osudu a bojovat s chudobou, závislostí a nemocemi, aby vůbec mohli žít plnohodnotný a prospěšný život. Dědové dokážou rozpoznat příval božského ducha do lidské situace. Protože věří, že Bůh má vše definitivně pod kontrolou, mohou se vzdát touhy ovládat realitu a nutit druhé, aby se skláněli před jejich vůlí. Mohou se v klidu přestat snažit dobývat život, jak to často dělali, když byli mladší, a jednoduše ho nechat volně plynout, aby nás nakonec – pokud ne hned a přímo – dovedl k něčemu většímu. To neznamená, že by dědové byli naivní. Tolikrát už viděli smrt, že vědí, jak vypadá, i když se schovává pod maskou falešných slibů a zdánlivě logických vysvětlení. Dohlédnou až za nevědomost mladých, kteří touží po penězích a úspěchu, a moudře vědí, že nakonec jde jen o pomíjivé iluze. Už slyšeli dost politických slibů a reklamních lákadel, aby si uvědomili, že to jsou sliby z velké většiny prázdné. Ale jejich planost je neruší, protože oni stojí na pevném základu životní reality. Vědí, za co stojí bojovat a za co ne. Mladší muži mají potřebu bojovat proti síle smrti, která je přítomná jak v jejich životě, tak v životě jejich společenství. A tak to má být, protože jejich vnitřní volání je nutí převzít zodpovědnost za životní směr a odvážně jednat pro dobro své i druhých. Avšak dědové chápou, že každé lidské rozhodnutí v sobě nevyhnutelně zahrnuje dobré i zlé a že každá společenská situace je směsí světla a temnoty. Odvaha děda se tedy nezaměřuje na boj se smrtí, ale na potvrzení života tváří v tvář smrti. Děd se řídí Ježíšovým „Nikdo není dobrý, jedině Bůh“ (Marek 10,18) a ví, že je marné vytvářet iluzi, že nějaké jiné než Boží dobro je úplně dobré nebo že určitá potřeba je absolutně potřebná. Ve skutečnosti je první půlka života stejně nezbytná jako ta druhá. Skočit troufale hned to druhé půlky, aniž by člověk bojoval, strádal, proklínal a selhával, je často jen líná a nepoctivá kapitulace. Mám starost o mladé muže, kteří nemají žádné hrdinské sny, žádnou egocentrickou vášeň, žádné blouznění po zázraku, žádný „hřích“. Hrozí jim, že z

Stejně jako se nemůžete stát biologickým dědečkem. Tělo je jako domácí úkol: když ho napíšeme. Není dobrá. že si konečně budeme muset přiznat. kdyby její starší nebyli ochotni předat svou získanou moudrost mladým. Dědové také mohou důvěřovat životu proto.nich nikdy nebudou moudří dědové. Jejich tolerance není moudrým pochopením děda. aby se ujistil o správnosti každého svého rozhodnutí. vítězství i porážku.“ – T. V dědovi je něco místního i vesmírného. S klidnou jistotou Ježíše může děd promlouvat k mladým nadšencům: „Nebraňte mu!… . A ti takzvaní liberálové jsou obyčejně všechno. Uvědomuje si. nás i je a tak dále – protože přijal protiklad smrti jako takový. když příliš vehementně s něčím souhlasí. Tento duchovní prostor dokáže pojmout všechny protiklady života – mužskost i ženskost. Duchovně vyzrálý muž má vždy ponětí o svých pohnutkách a nebojí se bránit své teritorium. že duchovní růst se netýká ani tak učení jako spíš odnaučení a radikální otevřenosti vůči pravdě bez ohledu na následky. Děd ve velké míře nedůvěřuje definici svobody. Falešní dědové nakonec milovali bezpečí víc než pravdu. protože jsou jí blíž než oni. S. Duše děda je dost velká na to. I katolické univerzity se staly ve velké míře spíše místem přípravy na kariéru než místem intelektuálního a duchovního rozvoje. za co kdysi bojoval – dokonalou svobodu – nyní nachází i v nedokonalých událostech a institucích tohoto světa. můžeme ho pustit k vodě. Moudrost neumírá. že svobodu může mít pouze jedinec nebo skupina. pokud jí to sami nedovolíme. nebo naopak nesouhlasí. Ale ví. a pravdou. V tomto smyslu na sebe může mladý muž vzít důležitou dědovu sílu. že lidé ve skutečnosti nerozumějí. aby mohla pojmout smrt ega a potvrdit život Boha jako takového a život v druhých i přes nevyhnutelnost fyzické smrti. když se naučí laskavě zacházet s mezemi svých možností. Pokud šel ve šlépějích hrdiny. A v mnoha kostelích upadla velká Abrahámova cesta v zapomnění ve prospěch katechetických odpovědí a fundamentalistických krátkých spojení. Děd se naučil. že samotné hranice jsou v mnoha případech pouze vedlejší. Pavel nebo Nelson Mandela ve vězení. že to. Chápe. kým je. kterou jsme měli. Což nás vrací zpět k návykovému systému. Dosvědčuje to například sv. Mladým lidem se říká. Zná hranice svého území a zná svůj střed. že z něj už viděli víc než mladí muži. protože mají příliš velké ego. které zabraňuje správnému úhlu pohledu. nějakou vnitřní hloubku. a čtyřicet osm procent Američanů je nyní zaměstnáno ve státních úřadech nebo v deseti největších korporacích. Děd už také nepotřebuje přepych naprosto čistých zásad. Pro děda už smrt není nepřítelem. co je zač. zda existuje vůbec nějaká šance na získání skutečné lidské svobody na tomto světě. je pravděpodobně nejvýraznější známkou vyspělé mužské síly. ví. Eliota: „Zde konali úspěšní. konzervativní interpretací tohoto modlářství. Smrt je tím. který ještě neví. byla mezi tzv. kteří jsou oddáni ctnosti. což předpokládalo respekt k zákonům a tradicím. Jen málo státních představitelů má. že jsme modlářsky uctívali svůj systém. nemůžete být ani duchovním dědem. Možná víc než kdy jindy se člověk stává dědem. protože jejich jediné pojetí svobody se nese ve smyslu naivního „všichni a všechno je dobré“. kteří o ně jeví zájem. jen aby si utvrdil svou pozici. Kdo je za takovýchto podmínek ochoten zaplatit za opravdovou svobodu? Kdo ji vůbec dokáže poznat? Žádná civilizace by nemohla přežít. Amerika se stala naší spásou. jen ne svobodní. když ji někdo nabízí. kterého jsem pouhý zlomek a moment. že konverze je proces nejhlubšího naslouchání jiným – a Jinému. že to neznamená konec života. když je vám teprve dvacet. která dělá dobře malému chlapci. jak ji nazval svatý František. ale „vítanou sestrou“. Přesto toto neočekáváme ani nevyjadřujeme potřebu. Eliot30 Jediná volba. bezbožní lidé: Jejich jediným pomníkem asfaltová cesta A tisíc ztracených golfových míčků. ale je to součást života a život je dobrý. čím jsou teď. že jeho víra nemá tolik co dělat s nezpochybnitelnými závěry jako s děsivými setkáními se životem a s živým Bohem. jak ji podává svět. jednotu i rozdílnost. ale nemusí je nutit. nikoli evangelium. že mají přijmout daný systém a snažit se v něm uspět. a uvědomili si. To. Musíte být své smrti dostatečně blízko. aby se to stalo. ale tolerance. představu sama sebe víc než jakoukoli podobu cesty víry. ještě není konečný stav jejich existence. aby poznala moudrost. že není potřeba uchopit pravdu. Radostné přijetí omezeného světa. Uvědomil si. Podobné úvahy mě nutí přemýšlet. jsou poděšeni mužským „Ne!“ a nakonec jsou neschopni vytvořit smysluplné hranice a skutečnou identitu. jak to někdy pozorujeme u mladých těl handicapovaných a utiskovaných lidí. Většina lidí je ještě dost naživu. aby šli po stejné cestě jako on. Prostě o nich ví. když je ohroženo. S. Něco jim po cestě prozradilo. ale nemá potřebu si ani jedno příliš chránit. Myslím. To se samozřejmě dá naučit pouze konfrontací s konkrétními a ne vždy příjemnými hranicemi svých možností. abyste poznali. čím je. o kterém jsme mluvili na začátku této knihy. zvláště po oné tak trochu falešné euforii po druhé světové válce. a mohou také důvěřovat smrti. ale spíše se odpoutat od osobních překážek pravdy. jak se zdá. Umí je popsat a může je sdílet s přáteli či mladými lidmi. když jste ještě mladý. Stejně jako Aristoteles pochopil. Abych citoval velkého děda T.

Julius Nyrere. . je pro nás“ (Marek 9. je proti mně. a přesto ví. A se stejnou jistotou může ospravedlnit a ubránit své teritorium ve vztahu k čistému zlu: „Kdo není se mnou. že on sám Středem není. fundamentalismus a sexismus. Thomas Merton. Jiní zase budou nadále směřovat k jakýmsi psychologickým blábolům a beztvarosti hnutí New Age právě proto. Jean Vanier. Chaos a pluralismus naší doby budou pravděpodobně stále nutit mnoho mužů k tomu. Vím. který by probudil jiného divokého muže. zde jsou tedy ta. Martin Luther King. jako bychom čekali na nějaký globální akt spontánní duchovní divokosti. kdo žije a navrací se do svého středu. místo aby vydrželi na klikaté cestě zvané víra. Jan XXIII. Jr. jenž je v nás. který by nebyl svým způsobem kontemplativní člověk. rasismus. Ale všichni se můžeme vrátit ke zdroji ohně. Hubert Humphrey. a kdo se mnou neshromažďuje. aby hledali útočiště za klamnými hranicemi. Dom Helder Camara. které asi všichni známe. Není potřeba dodávat. že byste mohli mnohá jména přidat. U Thant. Je jenom součástí. kdy je který příkaz oprávněný. Thomas Dooley. nacionalismus. Thich Nhat Hanh. Někdy mi připadá.. Každý má svůj čas. ale milosrdnou a vděčnou součástí. jako je patriarchát. Abraham Heschel.39–40). Ke zdroji. protože k tomu je zapotřebí divokého muže. A kontemplativní člověk je ten. Albert Schweitzer. Michail Gorbačov. Mahátma Gándhí.. aby se vyhnuli všem mezím a kapitulacím.Kdo není proti nám. že americká společnost není zrovna masovým producentem moudrých stařešinů. rozptyluje“ (Matouš 12. Neumím si představit pravého děda. Opravdová moudrost znamená schopnost vědět. John Howard Griffin. která mě v tuto chvíli napadají: Abraham Lincoln. Nelson Mandela. Možná bychom měli přestat popisovat pomocí pojmů a přímo jmenovat některé velké otce. Dag Hammarsköld. V naší době potřebujeme jejich sílu a vzít si ji můžeme jen z jejich životů a z jejich svědectví.30). Anvar Sadat. Dietrich Bonhoeffer. ke zdroji jménem Bůh.

není ani neutrální ani bezpohlavní ani založené na rozdílnosti pohlaví. morálce. že ano. protože neumí rozeznat podstatu věcí. budeme celí. Svatý Pavel říká: „Není už rozdíl mezi… mužem a ženou. rádoby stvořitel. opravovat. A to nemůže fungovat. nebo Boží. uschlá větev. ať už lidskou. odlišně. protiklad. jsou necelí. Domnívám se. Když potkáme a přijmeme svůj vnitřní protiklad. vysvětlovat. aby byl jeho obrazem. Takový muž je v pasti pouhé části celého obrazu právě proto.20) a jenž nás nabádá. že muži se vyznačují pouze mužskou energií a ženy zase ženskou. že je to obraz celý. penězům. čeho se jen dotkne. Ale v Kristu Ježíši jsme jedno. Po pravdě řečeno se budeme touto necelistvostí cítit ohroženi a odvážnou náboženskou víru budeme nahrazovat (jak už je naším dobrým zvykem) nepodstatnými plány na vykoupení. tak ženské stránky své osobnosti mnohem dál než muži. pokud nenajdu nějaký způsob. či dokonce špatně a zbytečně. Bez ní jsem pouhý egocentrický starý mládenec. co pomůže jak mužům. tuto anti-křesťanskou pózu vydávající se za realitu. Nechci tím ovšem říct. ženy k mužskosti. církvi. Říká se tomu obrácení. přestože všechny tyto formy lásku umožňují. Jako řeholník žijící v celibátu mohu stěží najít smysl v tomto stavu. Za prvé je třeba zdůraznit. Snaha našich sester najít opravdovou ženskost přinutila muže uvědomit si. používat. jak si dodat pocit bezpečí a důležitosti. muži se musejí obrátit k ženskosti. jsme celek. V čínské filozofii je to jang čili aktivní mužský princip. jsme „zcela svatí“. Všeobecně vzato jsou ženy v integraci jak mužské. armádě. Je polapen uvnitř falešné mužskosti. Ale co to vlastně je? Docela jednoduše je to druhá strana ženské energie. Znamená to konečné dovršení v Kristu. a z toho důvodu již zmíněná řídicí věž rozumu a pseudokontroly pracuje přesčas. Nové lidství. ke kterému směřujeme. nutkavostí a nepřipraveností přijmout skutečnou lásku. To. Jejich vnitřní duchovní cestu jim my muži můžeme jenom závidět. Bude stavět. modlitbě či poezii. Oni a s nimi celá civilizace. A také že existuje. Možná právě proto učinil Bůh sexuální přitažlivost tak neodolatelnou. V židovsko-křesťanské tradici je to půlka obrazu Božího: „Bůh stvořil člověka. Je to pro něho jediný způsob. Ve skutečnosti se této podstaty bojí. klasifikovat a přiřazovat oběma pohlavím jeden předvídatelný typ energie a chování. aby pracovaly na svém vnitřním životě. už nemáme co bránit a už není nic. Jedná se o mýtus stvořený muži.27). Je to opačný pól. k cizímu. i když jsou to především oni. jak v sobě probudit a milovat vnitřní ženskou duši. co jest“ (Koloským 1. že právě tato tendence bohužel stojí za naší nevyspělostí. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši“ (Galatským 3. nenaučili se důvěře. že si myslí. vydávat zákony. Tím mám na mysli obrácení k druhému. že také existuje něco jako ryzí mužskost. k tomu. budeme mít střed. Jestliže se obrátíme k tomuto „ne-já“. Jeho osobnost se postupně přesune do vnějšího povrchního světa a z hlavy bude mít jakousi kontrolní věž. Když projdeme touto konverzí. který vše sjednocuje. již jsme po nich zdědili. Bůh ví.… jako muže a ženu je stvořil“ (Genesis 1. necelistvostí.20).Doslov Mužská spiritualita. Stalo se to celospolečenským mýtem západní civilizace. Možná tento termín zní nově. čeho bychom se museli obávat. Pokusme se to shrnout. vše se změní. že mužská spiritualita není jen pro muže. Jinými slovy. abychom vždycky za všechno vzdávali díky Bohu (Efezským 5. korporacím. tedy k pasivnímu ženskému principu. co máme za nepřítele. kteří vládli a vládnou moci. co by se dalo nazvat „ne-já“. jsme v jednotě. Je snadné popsat muže bez jeho ženské duše. na službu lidské pospolitosti než na . že jsme se o to snažili po celá staletí! Musí existovat lepší způsob. Uvidíme odvrácenou stranu věcí. jsme propojení. skrze něhož a v němž je „smířeno všechno. nemáme naději na dosažení lásky k plnému Kristu. Obrácení k čemu? K něčemu. Kupodivu je tento postoj dnes spíše doménou žen než mužů. V naší společnosti byly ženy daleko více vedeny. V podstatě jde o přesun obchodního světa s jeho strategií vyhraj / dosáhni / dokaž /uspěj / ovládni do říše Ducha. co nazýváme realitou a na čem jsme téměř absolutně závislí. tak ženám nalézt Krista? Jsem přesvědčen. Mužská spiritualita by měla klást větší důraz na konání než na teorii. manipulovat. a dokonce nemocní. Z této pozice se budeme moci dívat na svět i jinýma očima než těma našima polozaslepenýma. Nedostali se k podstatě. přesto se v mnoha kulturách projevuje tendence vytvářet stereotypy. Toto je konečným dílem Ducha svatého. Poznáme. kdo ji pravděpodobně budou muset znovuobjevit a doložit. který je vždy nezbytným doplňkem k jin. nařizovat a zahrávat si se vším. ale ve skutečnosti se toho nikdy opravdu nedotkne. právě naopak. je ve velké míře pojem vytvořený muži. Dokud muži společně s ženami nepoznají tuto necelistvost. vyvážení. kteří se nikdy otevřeně nepostavili svému vnitřnímu životu. Proč bychom se měli obtěžovat rozebíráním zvláštní mužské spirituality? Můžeme se z toho něco přiučit? Vyplývá z toho něco. zranitelnosti. ale duchovní pomocník. a dokonce i nuceny k tomu.28). že nepřítel není nepřítel.

potřebujeme také mužského Boha. ale mužská spiritualita nepochybuje o svém vnitřním semenu. ani státu. ale zevnitř. Nebojte se je procítit a plakat nad nimi. Existuje z toho nějaká cesta ven? Určitě ano. . Uvěřili jsme falešným slibům systému daleko víc než vy. A synové a dcery další generace budou procházet stejně smutným procesem – bez otců. ví o ní. Jděte do toho. Neobviňujte. jak je to běžné u ostatních mužů. protože otec jim sám nikdy nedůvěřoval. To znamená konání a cestu. Bude jim chybět sebejistota a schopnost konat. a to bez jakéhokoliv pocitu viny. To je také důvod. že si ji nemusí nijak ochraňovat. Mohou se starat. Nemusí mít své iniciály na kufříku či spodním prádle. aby dělali. se jejich „lidský“ otec nikdy nedotkl. Potřebujeme vás. To vyžaduje obrovskou dávku odvahy a sebeovládání. milé sestry. ukaž nám Otce. Mužská spiritualita by měla povzbuzovat muže. proč se iniciátoři. Ale jsem přesvědčen. ne pasivitu. Takový muž žije pro druhé a je si toho vědom. podstatnější důvod. je to proto. Těch. Jsou spokojeni s tím. hybatelé. ale také nemusejí. uvíznutím v marastu nevyjasněných vztahů a nekonečnou ochranou sebe sama. bez opravdové moci.8) Pokud se této ráně po otci nepostavíme čelem. Nemusejí nic potvrzovat ani popírat. ne slabost. ať dojdou na konec cesty a pak ať za to zaplatí. A potřebujeme jednat zvenčí. že nevědí. potřebujeme otce a bratry. a to bez pochybností. dovést věci až do konce a důvěřovat sám sobě.“ Povrchní ženská spiritualita je pastí pro ty. Nejeví potřebu ani zájem o symboly postavení. Podle mého skromného mužského názoru se většina moderní sofistikované církve točí kolem povrchní ženskosti. nepocítíme ji a nevyléčíme ji. čemu se říká být na vrcholu. protože se setkali s Otcem. abychom našli cestu zpátky do lidského společenství. i s tím. ale nepochybujte o tom. proč se Bůh zjevil jako Ježíšův Otec. aby toto všechno mohli beztrestně dělat. nevěřící a necelistvá. ani pro něho přijatelnému kolektivnímu myšlení. proč muži a ženy nedokázali milovat a důvěřovat své maskulinní stránce. a „svatá matka církev“ zase dávala přednost dětem před ženichy. protože on ovládá svou sílu s jistotou a klidnou sebedůvěrou. a teď se nacházíme v pasti toho. aby podnikli radikální evangelijní cestu ze svého jedinečného počátečního postavení. Jak mi sdělila jedna velmi působivá dáma. ale ví své. Riskněte to. On jim řekl o zlobě. Mají volbu nedělat to. Možná neměl čas. Svatí jsou neporazitelní. že existuje ještě jeden. svá rozhodnutí. protože se naučili pojmenovat svůj strach ze selhání. Vypadáme jako utiskovatelé. nečekejte na soucit nebo na zázrak. každopádně výsledkem jsou děti. Svatí jsou lidé. Mohou si dovolit selhat. na pravdu než na společenskou přijatelnost a na spravedlnost než na dělání se hezkým. svého osvěcujícího ducha. „po chvíli vás už unavuje ‚vnitrocírkevní‘ žargon. v literatuře a ve velkých světových náboženstvích má duchovní muž přemíru života. Ten důvod zní takto: velká většina lidí v západní civilizaci trpí tím. proč se zdravá mužská spiritualita objevila až tak pozdě. potřebujeme ženské duše v nás. obavami o vztahy. Není žádná cesta k mužskosti. moci a jasnosti. že právě v této situaci je většina lidí necitlivá. Mužskost sama je cesta. Vyhledejte tvář Otce. protože on prostě je. Ale zároveň jsou svobodní. To znamená sílu. Převezměte plnou zodpovědnost za svůj život a chování. Důvěřují své mužské duši. soudit nebo ignorovat. Stát potřeboval konformisty a necitlivé bojovníky. domnívám se. zastrašovat nebo si zahrávat s mocí. bez sebejistoty. Potřebujeme sami sebe. aktivisté a reformátoři odvrátili od lidí spojených s církví a od církevních skupin. Bez doplňující mužskosti se spiritualita stává příliš ženskou (což je ale také povrchní ženskost!) a vyznačuje se velkou niterností. co se jim řekne. kteří touto ranou trpí. A proto pojmenujte své rány. Nakázal jim. Není neústupný ani arogantní. neoddávejte se hanbě. Tvořte. svým jedinečným způsobem. Ale jen pro lidi – tím mám na mysli muže i ženy – kteří budou ochotni jednat. co jsem už dříve v knize popsal jako ránu po otci. ani armádě. Můžete tomu říkat falická víra. Sdílel s nimi svou tvůrčí energii. které postrádají veškerou mužskou energii. že vědí. Nemá potřebu postrkovat. a víc nepotřebujeme!“ (Jan 14. omluv či napodobování našich sester (popřípadě matek). kdo mají hodně volného času. který nikam nevede. že většina lidí bude dál žít svůj život poznamenaný pseudomužskostí: jako obvykle byznys. V dnešní době jsou Boží synové bez důstojnosti. se svým jedinečným cílem. kteří jsou celiství. že jsme vlastně ti utiskovaní. vášni. žijí v přepychu a zastávají liberální myšlenky. Jestli je nějaký skutečně dobrý důvod. Svou duši vlastní jen on sám. protože jeho identita je stálá a jistá – uvnitř něho. Jsou to muži! Existuje jistě mnoho důvodů. Je tu pro druhé. Konejte. neomlouvá se za ni a nakonec poznává. Můžeme se směle přidat k apoštolu Filipovi: „Pane.náboženské diskuse. Jejich vlastní liberalismus je očkuje proti celistvému a radikálnímu evangeliu. nenabízí ji ani firmě. volnost nebo potřebu to udělat. V mytologii. chvástání a nepoctivá moc místo poctivé bezmoci.

z angl. Doylea The Male Experience (W. Thomas J. 11 Paradox. Robert. 26 „Legend of the Three Companions. N. 95–97. 1983).: Harper and Row. New York. 1991). K hlubšímu porozumění důležitosti funkcí pravé hemisféry doporučuji knihu Thomase R. Mystic.: Farrar. Zmiňuji se zde o nich proto. de Robeck. 1982. Pustina a jiné básně. 2 Na téma androgynita viz The Invisible Partners od Johna A. překlad citace Martina Horáková. L. které tvoří shluk na sebe nalepených místností z vepřovicových cihel a vchodem ve stropě. 1980). str. 1983). 1986. N. 24 Nejúplnější publikací na toto téma je kniha Iry Progoffové At a Journal Workshop: The Basic Text and Guide for Using the Intensive Journal Process (Dialogue House.: Charles Scribner’s Sons. vdova po bývalém řediteli CIA Williamu Caseym. listopadu 1968. Y. Brown. 1968. str.: Simon and Schuster. T. Addison-Wesley. překl. N. Richard. 142–197. „Letter to a Dead Father“. 12 Barry Lopez. William.: Summit Books. C. and Defense. 4 Např. Y. Understanding Your Dreams od Richarda J. překladatelky. 1990. 1982. 1980). 166. ze španělštiny: vesnice. Y.: Holy Cow! Press. P. Praha.: Franciscan Herald Press.“ #23. Copyright © Martin Luther King. Ed. Jiří Valja. 1978). pozn. N. ed. Pokud připustíme. 3 Eliot. St. z nichž vychází i tato kniha. Alice. Paulist Press. přel. Heroes. Anthony Messenger Press. str. 25 Eckhart.“ New Age Journal. C. jak ji uvádí Richard Rohr. T. Freeman. překlad úryvku Martina Horáková. In Search of Excellence: Lessons from America’s Best Run Companies. Ill. Keith. People of Lie: The Hope for Healing Human Evil. Gods. přednášky Great Themes of Scripture byly publikovány i v knižní formě stejným nakladatelstvím. Dreams: A Way to Listen to God od Mortona Kelseye (Paulist Press. že paní Caseyová jako irská katolička zná správný význam tohoto slova. Mistr. eds. Betty. N.. „Little Gidding“. 9 Pojmy uvedené v tomto odstavci budou podrobněji rozvedeny v následujících kapitolách. 1988. 5. B. 1988). Y. P. že rouhat se může člověk pouze vůči Bohu. Brown. Scott. If Not“. Inc. 8 Friedan. 241. Minneapolis. 6 Podrobnější charakteristiku běžného muže můžeme najít v kapitole „Elements of the Male Role“ v knize The Masculine Experience od Jamese A. 5 Woodward. 28 Blake. Plnou interpretaci příběhu a jeho význam pro dnešek lze nalézt v knize Iron John: A Book About Men. tradiční obydlí indiánů na jihozápadě USA. 69. 16 Millerová. Y. The Second Stage. str. New York. 1973. který je základem meditace. Marion A. Habig. N. 1979. 14 Charakterizaci mužských typů v současné Americe. 1984). Sanforda (Paulist Press. 20 Pueblo. „Of the Nobleman“. M. New York. 1986. 17 Thompson. Blakesleeho The Right Brain: A New Understanding of the Unconscious Mind and Its Creative Powers (Doubleday. 18 Na tuto analýzu mne poprvé přivedl Robert Bly v rozhovoru již dříve citovaném. Crossing Open Ground. Minn. Estate. 7–11. Francis. str. and Robert H. nakl. Y. kap. Conn. N.Poznámky 1 Peters. 1967. 27 Podrobnější popis archetypů mladého chlapce a starého muže lze najít v knize Johna A. překlad úryvku Martina Horáková. H. 15 Shelton. 21. trochu čtivější je kniha Tristine Rainerové The New Diary: How to Use a Journal for Self-Guidance and Expanded Creativity (J. Edmund College and Bernard McGinn. Right Brain (W. 1983. 10 Citace uvedená v knize Leonarda Biallase Myths. New York. pak by měla také vědět. Chicago. Sanforda a George Lougha What Men Are Like. N. Straus & Giroux. Jim Perlman. Brother Songs: A Male Anthology of Poetry. and Saviours. 1964. Odeon. Sherley-Price. 1985).: Twenty-Third Publications. 22 Dobrý a čtivý souhrn této problematiky lze najít v knize Sally Springerové a Georga Deutsche Left Brain. R. 1986). 1979). 1981. S. When Society Becomes an Addict (Harper & Row. 21 Peck. Dilia. Veil: The Secret Wars of the CIA 1981–1987. 23 Například Dream Power od Ann Faradayové (Berkley Publishing Group. překlad úryvku Martina Horáková. New York. 13 Eliot. Patricie Burnsové a Strephona Kaplana Williamse (Paulist Press. The Four Zoas. Rodinné shromáždění. květen 1982. osada. Y. P. 1985). Women’s reality: An Emerging Female System in the White Male Society (Harper & Row. S. Hermann. 1977). Jsem vděčný Robertu Blyovi za tento a další podněty rozptýlené v celé knize. 1987) a The Addictive Organization. „But. Francis of Assisi Writings and Early Biographies: English Omnibus of the Sources for the Life of St. Jr. obvinění Roberta Woodwarda jako rouhačské. originálu The Family Reunion přeložil Zdeněk Urbánek. Tarcher. abych zdůraznil jejich provázanost. překlad úryvku Martina Horáková. 7 Většinu z nich vydalo nakladatelství St. Doylea (W. potvrzuje i kniha Jamese A. Oligny. Waterman. Meister Eckhart: The Essential Sermons.: Paulist Press/SPCK.. překlad citátu Martina Horáková. 1986). 19 Martin Luther King. New York. spoluautorka Diane Fassellová (Harper & Row. využívá se v zenovém buddhismu k tréninku mnichů. For Your Own Good: Hidden Cruelty in Child Rearing and the Roots of Violence. jehož cílem je odpoutat se od základní závislosti na rozumu a dosáhnout náhlého intuitivního osvícení (Webster’s Ninth New Collegiate Dictionary. St. . Treaties. A proto nevědomky postavila svého manžela na úroveň Boha. Jr. Anthony Messenger Press. Fahy. Zmíněný článek byl základním kamenem při přípravě mých duchovních cvičení pro muže. „What Men Really Want: An Interview with Robert Bly. str. 1987. Sweeneyho (audiokazety. Brown. 1983.: Simon and Schuster. V rozhovoru označuje paní Caseyová. Kázaní v baptistickém kostele Ebeneezer. Dreams and Spiritual Growth: A Christian Approach to Dreamwork od Louise Savaryho.

San Francisco: Harper San Francisco. Robert and D. Gillette. 1909–1950. New York. 1971. překlad úryvku Martina Horáková. 1990.Y. Inc. S. N. str. Complete Poems and Plays. Eliot..: Harcourt Brace Jovanovich.Moore. „Choruses from the Rock“. 29 30 . King Warrior Magician Lover. T. 103.

You're Reading a Free Preview

Download
scribd
/*********** DO NOT ALTER ANYTHING BELOW THIS LINE ! ************/ var s_code=s.t();if(s_code)document.write(s_code)//-->