You are on page 1of 8

K

ŽIVOTNÍMU JUBILEU PROF .

MUD R . P H D R . E UGENA S TROUHALA , D R S C .
Jubilant se narodil 24. 1. 1931 v Praze v rodině lékaře – a zřejmě jak ze strany svého otce, tak i dědečka prof.PhDr. Čeňka Strouhala, který byl zakladatelem české fyziky na UK a též rektorem této univerzity (1903– 1904) – získal do vínku nadání, píli i hluboký zájem o vědeckou činnost v oblastech, v nichž se medicína snoubí s historií. Po ukončení středoškolského vzdělání pokračoval Eugen Strouhal ve studiích na Karlově Univerzitě v Praze, kde vystudoval na Lékařské fakultě všeobecné lékařství (1956) a na Filozofické fakultě prehistorii (1959). Již jako externí aspirant se po dobu pěti let věnoval antropologii na Přírodovědné fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Lékařskou praxi zahájil jako lázeňský lékař ve Státních lázních Františkovy Lázně (1956–1957), poté jako odborný asistent působil v Ústavu lékařské biologie LF UK v Plzni (1957–1960), v roce 1960 se vrátil k praktické medicíně a stal se sekundárním lékařem ve Výzkumném ústavu endokrinologickém v Praze Motole. Od šedesátých let se u jubilanta plně prosadil zájem o historii, zvláště období starověku. V letech 1961–1968 působil v Čs. egyptologickém ústavu UK nejprve jako odborný, později jako vědecký pracovník. Spolupráce s tímto ústavem nadále v externí podobě pokračuje i po odchodu na jiná pracoviště. Od roku 1969 až do roku 1992 byl vědeckým pracovníkem a vedoucím oddělení pravěku a starověku
1

Náprstkova muzea v Praze. Spolupráce s 1. lékařskou fakultou UK v Praze byla završena působením ve funkci přednosty Ústavu dějin lékařství v letech 1992–1998. Ale i po penzionování od 1. 1. 1999 pokračoval do 30. 6. 2004 ve spolupráci na poloviční pracovní úvazek s původním pracovištěm, přejmenovaným na Ústav dějin lékařství a cizích jazyků. Během své bohaté vědecké a pedagogické činnosti získal v oborech, kterým tolik své přízně věnoval, postupně řadu vědecko-pedagogických hodností: kandidátem věd (CSc.) se stal v roce 1968 v oboru antropologie, doktorem věd (DrSc.) v oboru historických věd v roce 1991, Dr. habil. v oblasti humanitních věd na Varšavské univerzitě v roce 1991, docentem v oboru antropologie v roce 1992, profesorem v oboru historie medicíny v roce 1995. Pedagogická činnost profesora Strouhala je velice bohatá nejen na našich, ale i zahraničních univerzitách. Je vhodné připomenout alespoň jeho působení na Lékařské fakultě UK v Plzni, Filozofické fakultě UK v Praze, Univerzitě 17. listopadu, ale zejména pak na 1. lékařské fakultě a Přírodovědecké fakultě UK v Praze a též na Fakultě humanitních studií Západočeské univerzity v Plzni. V zahraničí pak působil na univerzitách v Káhiře a Alexandrii. Jako výborný řečník dovedl zaujmout přiblížením odborných poznatků i širší veřejnost v řadě míst České i Slovenské republiky, ale též v Berlíně, Hannoveru, Vídni, Paříži, Helsinkách, Londýně, Káhiře, v USA pak např. v Ithace, Dallasu, Los Angeles, Tempe a Normanu. I v současnosti je v pedagogické práci jubilant stále aktivní, např. přednáší v rámci cyklu o historii

2

starověké a středověké medicíny, pokračuje též v přednáškách pro oba ročníky Univerzity 3. věku 1. LF UK. Vědecká aktivita profesora Strouhala je velice rozsáhlá a její podrobnější výčet bohužel přesahuje rámec možností daného textu. Dokládají ji však údaje o počtu 347 vědeckých článků, 202 populárně vědeckých článků, 13 vědeckých monografií a 3 cestopisy, 292 referátů z vědeckého života a na 250 recenzí. Byl úspěšným řešitelem výzkumného úkolu GAČR „Historie a paleopatologie zhoubných nádorů“. V roce 1973 se stal jedním z 10 zakladatelů mezinárodní Paleopatologické asociace v Detroitu (USA). Od té doby se účastnil řady konferencí této společnosti a podílel se i na jejich pořádání v Praze a Plzni. Publikoval výsledky výzkumu v oblasti paleopatologie, např. nález benigního neurilemmomu ze starého Egypta, který se podařilo v paleopatologii poprvé doložit nejen morfologicky, ale i histologicky a histochemicky. Ve spolupráci s Ladislavou Horáčkovou a Lenkou Vargovou napsal první českou monografii „Základy paleopatologie“ (edice Scientia nadace Universitas Masarykiana, Brno 2004) V oborech archeologie a antropologie se účastnil samostatných čs. archeologických výzkumů v Egyptě v roce 1961 a čs.-egyptských expedic do Núbie v letech 1965 a 1967. V oblasti antropologie Starého Egypta leželo těžiště práce na identifikaci historických osobností – králů Džosera, Džedkare, Isesiho, Menkaurea a Neferra, dále kněze Iufay a členů jeho rodiny, řady velmožů z dob krále Tetiho (Nikauisesi, Merinebti, Hefi, Iries, Šepsipuptah) a nálezů princezen a dalších osob z

3

mastab 5. dynastie v Abusíru i egyptské mumifikované hlavy nalezené nedávno na Slovensku. Kromě toho přispěl svými kapitolami do monografií o hromadných nálezech kosterních pozůstatků z hrobů vysokých úředníků Nové říše – Ramoseho, Chaje a Pabese, Maji a Merejety a Paje z anglo-nizozemských výkopů v Sakkáře. Stále se aktivně účastní vědeckých kongresů a sympozií u nás I v zahraničí (např. v Egyptě, Portugalsku, SRN, Velké Britanii, Itálii, Francii). Nejen účast na vědeckých kongresech a sympoziích, ale I vědecké expedice a výzkumy jsou důvodem, proč také strávil ne nevýznamnou část svého života prof. Strouhal v zahraničí. V popředí stojí zejména cesty do Egypta a Núbie, kterých uskutečnil na tři desítky jako expert našich i zahraničních institucí. Zpracoval přitom rozsáhlé antropologické nálezy mj. ze Sakkáry a Abusíru. V letech 2001–2002 spolupracoval v Sakkáře na výzkumech expedice Muzea a Univerzity v Leidenu (Nizozemí), na vyšetřování historických osobností, odkrytých australskou expedicí, účastnil se expedic Českého egyptologického ústavu v Abusíru. V roce 2002 podnikl studijní cestu do muzeí New Yoku a do archeologických oblastí v Mexiku. Svoji erudici uplatnil jako člen redakčních rad v řadě odborných periodik: Zprávy Čs. společnosti orientalistické (Praha), Journal od paleopathology (Chieti, Itálie), International Journal of Osteoarcheology (Londýn), International Journal of Anthropology (Florencie), dlouholeté členství v redakční radě vydávaného mezinárodního časopisu Anthropologie (Brno).

4

Úplný výčet funkcí spojených s vědeckou a pedagogickou činností jubilanta je stěží možný. Patří k nim mj. čestné členství Švédské společnosti historie medicíny a Španělské antropologické společnosti, funkce dopisovatele Rakouského archeologického ústavu a řádné členství mnoha domácích, zahraničních i mezinárodních vědeckých společností. V roce 2000 byl již po sedmé zvolen na období 2001–2002 členem rady Evropské antropologické asociace. V letech 1992–1998 byl členem vědecké rady 1. LF UK v Praze, v letech 1999–2003 byl členem vědecké rady Pedagogické fakulty Univerzity v Olomouci. Od r. 1999 je členem vědecké rady Fakulty humanitních studií (nyní Fakulty filozofické) Západočeské univerzity v Plzni. Od r. 1999 je členem oborové rady egyptologie na Filozofické fakultě a oboru antropologie na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. V roce 1999 byl na návrh 1. LF UK kolegiem rektora a vědeckou radou UK nominován na mezinárodní Bolzanovu cenu. V roce 2001 obdržel stříbrnou pamětní medaili Lékařské fakulty v Hradci Králové a medaili Bernarda Bolzana za dlouholetou činnost ve Společnosti pro dějiny věd a techniky v Praze a bylo mu uděleno čestné členství její plzeňskou pobočkou. V roce 2005 byl na návrh 1. LF UK profesor Strouhal jmenován rektorem UK profesorem – emeritem Karlovy Univerzity. Veřejnosti je však známá zejména knižní tvorba profesora Strouhala. K ní náleží naše i cizojazyčná vydání, mj. Do srdce mauretánské Sahary (Praha 1974), Setkání s Aljaškou (Praha 1981), Sedmkrát do Núbie

5

(Praha 1989) Egyptian Mummies in Czechoslovak Collections“ (spolu s prof. L. Vyhnánkem, Praha 1979), Begegnungen mit Alaska (Leipzig 1990), Die anthropologische Untersuchung der C-Gruppen und PanGräber-Skelette aus Sayala, Ägyptisch-Nubien (Wien 1984, spolu s J. Jungwirthem), Wadi Qitna and Kalabscha South. Late Roman – Early Byzantine Tumuli Cemeteries in Egyptian Nubia, vol. I, Archeology (Prague 1984), Secondary Cemetery in the Mastaba of Ptahshepases (Prague 1993, spolu s L.Barešem). Kromě těchto monografií se podílel i na řadě publikací kolektivních (např. Vývoj pravěkých kultur Afriky v knize: Dějiny Afriky. Hrbek a spol., Praha 1982), Vznik a vývoj člověka, in: Dějiny pravěké Evropy (M. Buchvaldek, Praha 1985/, Vertebral tuberculosis in Ancient Egypt and Nubia, in: Human Paleopathology (D. R. Ortner, ed. Washington, D. C. 1991). K nejznámějším publikacím patří Život starých Egypťanů (do dnešní doby na 19 vydání bylo publikováno v českém, anglickém, francouzském, německém, španělském, portugalském, italském, holandském a japonském jazyce ve 12 zemích světa), dílo bylo prohlášeno za nejlepší knihu roku amerického nakladatelství Oklahoma University Press v roce 1992. Následují monografie Antropologie egyptských núbijských mužů (2007), kniha E. Strouhala a A. Němečkové Trpěli i dávní lidé nádory? Historie a paleopatologie nádorů, zvláště zhoubných (2008), nejnověji E.Strouhal ve spolupráci s egyptology B. Vachalou a H. Vymazalovou publikoval Lékařství starých Egypťanů I. Staroegyptská chirurgie. Péče o ženu a dítě (2010). Stručný a neúplný výčet údajů, týkající se odborné, pedagogické, vědecké a publikační činnosti

6

profesora Strouhala, je třeba doplnit alespoň krátkou charakteristikou jeho osobnosti. Ve své práci je vždy přesný a pečlivý. Pokud je to možné, snaží se získané výsledky vyšetření nezávisle ověřit. Právě z iniciativy prof. Strouhala v roce 1993 proběhla zajímavá mezinárodní srovnávací studie paleosérologických vyšetření kosterních nálezů zkoumané populace z křesťanského období Sajály (Nubie). Studie měla za cíl posoudit validitu získaných výsledků skupinových vlastností systému A, B, 0 na základě nezávislého vyšetření fragmentů kostí stejných jedinců, současně dvěma univerzitními sérologickými laboratořemi v Praze a v Pise, a to při použití shodných metod (absorpčně eluční a hemaglutinačně inhibiční). Přes značný časový odstup sérologického vyšetření od zániku sledované populace, prokázala studie poměrně významnou shodu ve zjištěných skupinových vlastnostech systému AB0 u obou sérologických laboratoří. Bezesporu nadání, ale též nesmírná píle, pečlivost a pracovitost prof. Strouhala přispěly k vytvoření rozsáhlého díla, zejména v oblasti antropologie, paleopatologie, historie medicíny i literatury faktu. I přes stálé velké pracovní zaneprázdnění překvapuje profesor Strouhal milým, společenským přístupem, se smyslem pro humor. Je klidný, rozvážný a vždy tolerantní k ostatním. Jsem vděčný osudu, že mi dopřál po řadu let úzce s prof. Strouhalem spolupracovat při řešení některých výše zmíněných výzkumných úkolů, během nichž mezi námi vznikl i přátelský vztah.

7

Našemu významnému jubilantovi Prof. MUDr. PhDr. E. Strouhalovi, DrSc. upřímně přejeme pevné zdraví, stálý a pro něho již příslovečný životní elán, ale také radost z mnoha dalších publikací a vědeckých úspěchů. Ad multos annos! Doc. MUDr. Přemysl Klír, CSc.

8