Byrokracie

LIBERÁLNÍ INSTITUT

děkuje za podporu tohoto projektu Liberty Fund

Ludwig von Mises
■ ■ ■

Byrokracie

Ludwig von Mises

Byrokracie
Praha 2002 Překlad z anglického originálu Bureaucracy, Center for Futures Education, 1983 [1969, 1944]. Vydal: Liberální institut, Spálená 51, 110 00 Praha 1 jako svou 44. publikaci Český překlad: Tereza Urbanová (vedoucí překladatelského týmu, souhrnná revize textu) (Na překladu se dále podíleli: Lenka Buňatová , Miloš Ducheček, Ivan Fritz, Daniela Kratochvílová, Bronislava Kumpeová, Lucie Machová, Miroslav Němec, Simona Oberreiterová, Libuše Princová, Josef Šíma, Ondřej Šulc, Petr Vymětal) Překlad dodatku: Štefan Paluba (část I), Alena Benešová (část II), Petr Mach (část III) Česká předmluva: Josef Šíma Rejstřík zpracovala: Tereza Urbanová Odborná korektura: Josef Šíma Jazyková korektura: Ivana Mergerová, Zdeňka Talábová Sazba a grafická úprava: Proxima Studio s. r. o., Velehradská 19, 130 00 Praha 3 Obálka: Daniel Purmann ISBN 80–86389–22-7

. . . . 95 2. . . . . . . Základní znaky byrokratického managementu . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 2. . . . . . . . . . . . . 79 5. . . . 42 4. . . . . . . . . . . . . . . . . . . Byrokratický management soukromých podniků 1. . . . . . . . . . . . . . . . Byrokratický management státních podniků 1. . . 52 2. . . . . . . . . . . . . . . . . . Ziskový management 1. . . . . . . . . . . . . . . . 76 4. . . . . . . . . . Byrokracie v rámci demokracie . . . 71 2. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 I. . . . . . . . . 9 Předmluva k vydání z roku 1962 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 2. . . . . . Byrokracie pod despotickou vládou . . . . 67 II. . . . . . . . . . Problém byrokratického managementu. . . . . . . . . . . . 83 III. . . Státní podnik v rámci tržního hospodářství . . . Hanlivý význam pojmu byrokracie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 3. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Personální říze ní v prostředí svobodného pracovního trhu . . . . . . . 29 Úvod 1. . . . . . . . . . 46 5. . . . . . . . . . . . Fungování tržního mechanismu. . . . . . . Zásahy týkající se výše zisku . . . . . . . . . . . . . 72 3. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 . . 54 3. . . . . 27 Předmluva k vydání z roku 1944 . . . . . . . . . . . . . . . . . . Neuskutečnitelnost úplné státní regulace . . . . . . . . . Byrokratismus z pohledu „pokrokářů“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Řízení v podmínkách ziskového systému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Byrokratismus a totalitarismus. . Dvě alternativy: ziskový management. Jak vládní zásahy a narušení ziskového motivu vedou podnikání k byrokratizaci . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 4. . . . . . . . . . Obžaloba byrokratismu z pohledu amerického občana . . . . . Byrokratický personální management . . . . Byrokratický management 1. Ekonomická kalkulace. . . .OBSAH Moc argumentů proti argumentu moci (Josef Šíma) . . . nebo byrokratický management . . . . . . . . . . . . 90 IV. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . Laissez faire. . . . . . . 151 Dodatek: Tři Misesovy eseje I. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ekonomická svoboda a intervencionismus . . . . . . . . . . . . . . . . 168 III. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189 . Cíle ekonomického vzdělávání . . . 100 4. . . Vymizení kritického ducha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Byrokratizace myšlení . . . . . . Volba diktátora. . . . . . Byrokrat jako volič . . Osud dospívající generace v byrokratickém prostředí . . . . . . 123 2. . . . . Minulá selhání . Existuje nějaký lék? 1. . . . . . . Filozofie byrokratismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 4. 112 5. . . . . 134 VII. . . . . . . . . . . . Neomezená závislost na rozhodnutích státních úředníků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Byrokratická úslužnost . 105 2. . . Prostí občané versus profesionální propagátoři byrokratizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . 133 5. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Autoritativní opatrovnictví a pokrok . . . . . . . . . . 127 3. . . Psychologické následky byrokratizace 1. . . . . . Kdo by měl vládnout? . . . . 145 Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ekonomie versus plánování a totalitarismus . . 107 3. . . . . . . . . 140 3. . . . . Zasahování do výběru pracovníků .3. . . . . . . . . . . . . . . . anebo diktatura . . . . . . . . . . . . . . . . 111 4. . . . . . . . . 157 II. . . . . 118 VI. . . . . . . . . . . . . . . . 139 2. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Německé mládežnické hnutí. . 102 V. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Sociální a politický význam byrokratizace 1. .

které se vydají na cestu socialistického experimentu.“ Ludwig von Mises Ludwig von Mises (1881–1973) patří mezi největší světové ekonomy. letech.“ Věděl totiž. jak dopadá hospodářství. 9 .2 V době. Ludwig: Economic Calculation In The Socialist Commonwealth. díky vlastní originální teorii hospodářského cyklu. kdy – stejně jako v 90. kdy té1 2 Mises. když mu bylo nabídnuto místo v představenstvu jedné z největších evropských bank – banky Creditanstalt.MOC ARGUMENTŮ PROTI ARGUMENTU MOCI Ludwig von Mises na „politickém trhu“ ■ ■ ■ Josef Šíma „Kdo není schopen svým spoluobčanům sloužit. Tento přístup vynikne obzvláště v porovnání s životními osudy Misesova kolegy. kterou centrální banka zajišťuje. ale i dnes – se většina ekonomů rozplývala nad stabilitou a prosperitou. V roce 1924. aby moje jméno bylo spjato s krachem této banky. odmítl se slovy: „Nechci. V roce 1920 ve svém slavném článku „Ekonomická kalkulace v socialistickém společenství“1 teoreticky zdůvodnil. a později slavného harvardského profesora Josepha A. ten se jim snaží vládnout. které je inflační politikou centrální banky hnáno do umělého boomu. Schumpetera. rodáka z Třešti. Mises Institute. proč nutně musí dojít k rozvratu hospodářství socialistických ekonomik a proč obyvatelstvo zemí. 1990 [1920]. skončí v chudobě. a byl proto schopen předpovědět příchod velké hospodářské krize v době.

V době. píše Mises monografii Liberalismus3. rozvíjí a dále upřesňuje apriorní zakotvení ekonomické vědy. Rothbard. 1998. osamoceně hájí principy svobody a ukazuje jejich aplikaci na široké spektrum společenských aktivit – ukazuje na nenávist a nepřátelství. 2. 159. který v roce 1948 publikoval první vydání své základní učebnice ekonomie a později se přiznal.. Liberální institut. Pouhý zdravý rozum stačí k tomu. č. Co ale znamenalo být centristický v době. Viz smutný příklad Paula Samuelsona. str. a Skousen. sv. píše jedno z nejucelenějších pojednání o ekonomii „v širších souvislostech“. jaro 1997. Ludwig von: Liberalismus. Proti veškeré této šílené agitaci existuje jen jedna dostupná zbraň: rozum. Liberální institut. Journal of Economic Perspectives. 11. či skrytého socialismu a socialistické propagandy. 11. Podrobné pojednání o základních pilířích Misesova učení a jeho přínosu lze najít v Hoppe. V době. doslov ke knize Mises. Millem a také ukazuje na nemožnost existence stabilní „třetí cesty“. aby zabránil člověku propadnout klamným představám a prázdným frázím. jaro 1997. Paul: „Credo of a Lucky Textbook Autor“. 2. že byl pod velkým tlakem jak silných levicových. Ludwig von: Liberalismus. S. Viz Samuelson. Edward Edgar. kdy světem zmítala vlna socialismu a etatismu? Proto padala vřelá slova o plánování a úspěších Sovětského svazu. odhaluje skrytý socialismus v dílech „liberálních“ myslitelů v čele s J. (str. 1998. kdy autoři hlavních učebnic ekonomie koketují se socialismem a opěvují úspěchy plánování v Sovětském svazu4. že budu eklektický a centristický. Mark: „The Perseverance of Paul Samuelson's Economics“.5 Mises neplul s proudem – byl ryzí vědec usilující o poznání pravdy bez ohledu na módní podobu otevřeného. Journal of Economic Perspectives. 10 . „Mohl jsem dosáhnout úspěchu pouze tak.měř všichni autoři odsuzují principy laissez faire klasického liberalismu a hledají přinejlepším třetí cestu mezi kapitalismem a socialismem. Hans-Hermann: „Ludwig von Mises a Liberalismus“. 1997. které kdy spatřilo světlo světa – Human Action. kdy metodology věd svedlo „kouzlo“ pozitivismu. The Logic of Action II. Murray: „Paul Samuelson's Economics“ v idem. jež ovládala jeho dobu. 154) 3 4 5 Mises. č. které pošlapání liberálních zásad vytváří mezi národy.“ píše Samuelson. tak i konzervativních kruhů. sv.

Touto nadčasovou tezí Mises končí knihu. Analýza povahy politických vztahů byla logickou součástí Misesovy praxeologie – ekonomie. sv. aby nám vysvětlila. nebyla pouze o dělnících či o kapitalistech. politiků a ministrů.) – bude se jednat.. Irving: „Economists in Public Service: Annual Address of the President“.. „demokratizaci“ rozdělování bohatství. Pouze dobrý úmysl (je-li vůbec dobrý) nestačí. že samotná byrokratizace s sebou nese jisté problémy (a přesto byrokratickou správu jistých oblastí – např. že vláda bude konat dobro a zjedná nápravu všech nepříznivých jevů (zabrání hospodářským krizím. tedy včetně úředníků. co ekonomové ve své většině zavrhli laissez faire a vyslovili se pro aktivní politiku státu. která navzdory své útlosti a „populárnosti“ představuje jeho další primát. jež se od ní čekají. č. Mises dobře věděl. Uvědomoval si však také. že jakmile se byrokratizace dá6 Podstatu „nového“ přístupu skvěle vystihuje výroční přednáška prezidenta Americké ekonomické společnosti I. aby ukázala. Jeho praxeologie. knihu. že ekonomie je vědou o lidském jednání. Mises ale na rozdíl od těchto lidí znal ekonomii a věděl. 9. a předpokládat konání dobra je neuvěřitelně naivní. Fisher chválí regulaci cen. jenž je pokládán za velikána „tržní“ ekonomie. již právě držíte v ruce. 11 . tak jako o mnoho let později činili ti lepší z mainstreamových ekonomů. Ekonomické zákony platí stále bez ohledu na barvitost rétoriky. březen 1919.6 začali z jakéhosi důvodu předpokládat. Předmětem jejího zkoumání byli všichni lidé. Tato doba se vyznačuje tím. odstraní nezaměstnanost. zda jisté opatření povede k bohatství. zdanění dědictví. Fishera. Mises proto nemusel. Viz Fisher. o „vládu ekonomické aristokracie“. zda předkládaná politika bude mít následky. Ekonomie nám umožňuje zachovat si celistvý obrázek o vzájemných společenských souvislostech. doplňovat analýzu chování lidí na trhu o speciální pohled na jednání v politice. či chudobě. jak říkával Keynes. Ekonomie je zde. 1. Knihu Byrokracie Mises vydává v roce 1944. která v sobě zahrnovala i ekonomii. ani výlučně o lidech v nestátním sektoru. The American Economic Review. policie – považoval za nutnou). která dané opatření doprovází. Zkrátka ekonomové se měli stát konečně „přáteli lidstva“. že poté. vyzývá k socializaci průmyslu.

které jsou dány omezením uspokojení jiných druhů potřeb..7 V této situaci 7 „. a neví proto nic o tom. zda vůbec prospívá ostatním lidem (zda jim nebere víc. jen kdyby měl k dispozici potřebné prostředky. V žádné oblasti lidských přání nemůže být dosaženo úplného uspokojení takovým způsobem. podzemní dráhy či vodovodních služeb by manažer vždy dokázal tyto služby zdokonalit.každá služba může být zlepšena pomocí zvýšení výdajů. Chybí-li mu vazba na ostatní společenské procesy. Pakliže je řeší. řeší je izolovaně (a nikdy nemůže jinak). nebo jím plýtvá. co má dělat. který by mu umožnil poznat. abych to zajistil. Jak poeticky vysvětluje Mises: Podnikateli v kapitalistické společnosti vydává výrobní faktor prostřednictvím své ceny varování: Nedotýkej se mě. Je sám a neví – nemůže vědět. (str. Není úkolem ředitele nemocnice vzdát se zlepšení městské nemocnice v případě.. 61) Jelikož byrokrat své služby neprodává. že by žádné další zlepšení již nebylo možné Odborníci se zabývají zvýšením uspokojení potřeb pouze v jejich konkrétním druhu činností. Jelikož neví a nestará se o to. Řešení těchto problémů úředníky je univerzální – více peněz.“ (str. Je na mně. aby neplýtval. Ale v socialismu jsou tyto výrobní faktory němé. jaké ztráty působí. Byrokrat totiž nemá nástroj. Nemůže pracovat tak. Ztrácí tolik důležitou vazbu na zbytek společnosti. jsem vyčleněn pro uspokojení jiných.le rozšiřuje. 92–93) 12 . které z rozpočtu utratí. když využívá zdroje z donucení odevzdané lidmi ve formě daní. aby neškodil. Problém v jeho očích vypadá následovně: V odvětví X je potřeba zvýšit výdaje na službu Y. Snaží se hledat problémy ve svém poli zájmu a těm se věnovat. naléhavějších potřeb. zda svou aktivitou bohatství tvoří. že toto zlepšení by zabránilo zdokonalení systému podzemní dráhy a naopak. než dává). stává se sama zdrojem své další expanze. Bez ohledu na možný skvělý stav nemocnic. soustřeďuje se na svůj malý výsek světa a nezajímá se o zbytek. jak jen to bude možné. si nedělají a ani nemohou dělat hlavu. S hranicemi růstu jim svěřeného podniku. Právě důkladný a poctivý manažer bude usilovat o zlepšení služby svého zařízení. Argument o nemožnosti racionální ekonomické kalkulace za socialismu zde ukazuje svou platnost v oblasti analýzy byrokracie. je připraven o měřítko své užitečnosti ve vztahu k aktivitám ostatních lidí. neví nic o nákladech své činnosti.

Ministerstvo práce se domáhá vyšších mzdových sazeb a nižších životních nákladů. aniž by se starali o další souvislosti té které politiky. které jsou pro vznik monopolu potřebné Každý úřad se přitom zaštiťuje názory expertů se specializací v daných oborech. (str. aby pomocí cel.ale úředník nemůže konat dobro. patentů a jiných prostředků vytvořily podmínky. Naproti tomu vlády požadují takové specialisty. na rozdíl od zaslepených obhájců státních zásahů. Ve většině zemí dnes každé ministerstvo sleduje jiné cíle a brání tak jiným ministerstvům v jejich snahách. jiné úřady jsou posedlé tím. ale vykladači státních aktivit v rámci jednotlivého úseku státní správy. Pryč jsou dny. kdy bylo ještě možné o nějaké vládní politice hovořit. Teoretik trhu práce se zabývá pouze bezprostředními výsledky politiky zaměstnanosti. Z tohoto důvodu je ekonomie byrokraty tabuizována. která bude z daných opatření bezprostředně těžit. předpověděl. 115–116) 13 . Podrobné zkoumání takové politiky z hlediska ekonomické teorie musí nutně prokázat její bezvýslednost. Oba dva sledují problematiku pouze ze zorného úhlu té zájmové skupiny. Nejsou ekonomové. Ministerstvo zemědělství téže vlády však usiluje o vyšší ceny potravin a ministerstvo obchodu se pokouší ceny tuzemského zboží prostřednictvím cel zvednout. Některé úřady potírají monopoly. Pod vlivem zásahů vlády do soukromého podnikání se jednotnost vládní politiky už dávno rozpadla do špatně sladěných částí. kteří své bádání omezí na úzkou sféru. i kdyby chtěl! Jak může ekonom něco takového předpokládat! Mises. teoretik v oblasti zemědělství zase jenom navýšením zemědělských cen. co v této situaci nastane. a nedbají celkových společenských dopadů.

Kdo chce obhajovat byrokratické řízení namísto trhu. a následkem toho neexistují ceny. Proto se bude dále plýtvat a problémy se budou řešit stále většími výdaji z veřejných rozpočtů To se však postupně začne líbit podnikům. které pohání všeobecnou byrokratizaci kupředu. kam údajně trh nepatří.. Jak jsme řekli. musí se s ním vypořádat. aby si spoluprací pomohli uspokojit více svých potřeb. Vzpoury vyvolané takovýmito prostoduchými experty jsou jednou z největších sil. ať již podnikatelům či ostatním. Misesův argument o nemožnosti kalkulace se zde vynořuje na povrch a čeká na vyřešení. Hospodářství se rozpadá na oblasti. kde nevládne trh – moderními příklady jsou zdravotnictví. že omezují plýtvání. Nevládne-li někde trh. ale donucení. cítí takové „nevolnictví“ jako ponižování a chtějí být osvobozeni. kteří základní společenské otázky opomíjejí. 120) V zestátněných systémech se totiž problémy budou množit. je potřeba. pak tam nevládne dobrovolnost. aby se v jednotlivých odvětvích neplýtvalo a aby existovala možnost porovnání naléhavosti potřeb v jiných odvětvích. To však bez cen není možné. které ze všeho nejraději připravuje lidi o práci a plodí chudobu. tedy oblasti. Každodenní zkušenost je učí. školství. tady je třeba uspokojovat důležité lidské potřeby. že jsou závislí na přáních spotřebitelů. které slaďují veškeré lidské aktivity takovým způsobem. silnice atd. které se stanou součástí státního byrokratického systému.Jak snadné je říci: Sem trh nepatří. Tato spolupráce dává vzniknout penězům a cenám. Všem odborníkům. Trh je pouhým označením pro mírumilovné dobrovolné aktivity lidí. kteří vzájemně směňují plody své práce. Ty zajistí stát! Trh ale není zdivočelé zvíře. že v kapitalismu je jejich hlavní úlohou sloužit zákazníkům. Takoví specialisté. je zcela jasné. dobrý úmysl nestačí. jelikož budou žít ze státních zakázek 14 . (str. a proto dochází k plýtvání a chaosu.

kterou by nebyli připraveni podřídit autoritativní kontrole. že finanční úřady mají právo stanovit. (str. Finanční úřady začínají rozhodovat o tom. Vlivné politické strany a zájmové skupiny v rozsáhlé míře žádají státní regulaci všech ekonomických aktivit.8 podniky se začínají starat 8 „Je-li jednou přijat princip. 46) Tím se však podnikání dále dostává do područí byrokratického managementu. Pak se management. nezbytně bude muset ujistit. srážky či ztráty jsou oprávněné. Firmy začínají volat po státní regulaci a mnohdy také po vyšších daních. Jejich cílem je plná vládní kontrola vzdělávání a socializace zdravotnictví Neexistuje sféra lidské činnosti. úplné vládní plánování a zestátnění podnikání. Výběrčí daní se stanou lidmi. clech apod. být vždy jen malým podnikatelem.v prostředí. zda jisté náklady. Inherentní problém byrokracie začíná vytvářet podmínky k dalšímu zvýšení byrokratizace. Daň z příjmu jim zabraňuje nahromadit více kapitálu. (str. které hrozí ze strany vynalézavých začátečníků. zda daňové úřady požadované výdaje schválí. kteří budou mít hlavní slovo ve věcech výroby. 100) 15 . Je tedy odsouzen k tomu. než se pustí do jakékoli změny. zatímco začátečníkovi brání nahromadit vůbec nějaký kapitál. omezí se tím též moc podnikatelů nakládat s ostatními nákladovými položkami. před tím. Charakteristickým rysem nynější politiky je trend k nahrazení svobodného podnikání vládní regulací. Velké firmy jsou tak chráněny proti nebezpečí. Samy tyto skupiny začnou požadovat další a další regulaci. kde neexistuje trh – tedy konkurence a tlak na zvyšování kvality a snižování nákladů.“ (str. V jejich očích je státní regulace všelékem na jakoukoli nemoc. 36) Tím státní. Nejsou ohrožovány konkurencí. co jsou oprávněné náklady. případně státem regulovaný sektor roste. či nikoli.

Na základě demokratické ústavy je současně voličem a jako takový součástí státu. nýbrž za představitele příjemců platů. neboť mnohem více peněz z veřejných zdrojů pobírá. A situace se zhoršuje. Jeho hlavní snahou je co možná nejvíce nafouknout objemy výplat… Žádná zastupitelská demokracie nemůže obstát. Byli navyklí na byrokratický management a podle toho měnili styl fungování firem. můžeme-li se spolehnout na podporu ze strany vlády? Zajímali se především o státní zakázky. a jmenují na nejvyšší posty osoby spřízněné s lidmi u moci. Tento zdvojený vztah se stává tím významnější. Proč se trápit uváděním lepších a levnějších produktů. jestliže velká část voličů stojí na výplatní listině státu.“ (str. kteří zase přinášejí svou špetku byrokratismu do soukromých firem. 111–112) 9 „Tito lidé se ani trochu nestarali o prosperitu firem. Byrokrat jako volič usiluje mnohem více o zvýšení platu než o udržení vyrovnaného státního rozpočtu. než kolika sám na daních přispívá. a tím více sílí moc státu. (str. účinnější celní ochranu a jiné výhody ze strany státu. tak i zaměstnancem. Za takováto privilegia platili příspěvky do rozpočtů politických stran. podpor v nezaměstnanosti a jiných dobrodiní z daňového hrnce. 101–102) 16 . tím silněji začíná ve společnosti převažovat byrokratické myšlení. čím více lidí se na výplatní listině státu nachází.více o to. do fondů určených k šíření státní propagandy a dopomáhali ke jmenování lidí sdílících sympatie s vládnoucími stranami do vysokých postů. Stále je tu totiž proces. Byrokrat není jenom zaměstnancem státu. mezd. A jeho finanční zájem jakožto zaměstnance převyšuje jeho zájem jakožto zaměstnavatele. pak je s demokracií amen. tedy svého zaměstnavatele.9 Čím více lidí se do těchto vztahů zapojuje. pomocí něhož jsou voleni vládci – dnes je jím demokracie. Nachází se ve zvláštní situaci: je jak zaměstnavatelem. Jestliže se poslanci nepovažují více za věrné zmocněnce daňových poplatníků. než o zákazníka. aby si zajistily přízeň státních úředníků. subvencí.

Vzdělávací systém. firmy při svém srůstání se státem volají po nových regulacích. Tak končí svět na doporučení profesorů ekonomie. „Univerzity dláždily diktátorům cestu“ (str. Byrokraté dobře znají jeho význam. o potřebě vyjmout zdravotnictví a výstavbu bytů z působnosti trhu. který má napravovat „selhání trhu“. Intervencionismus a státní regulace nenastolí řád – stejně jako jej nemůže nastolit přímý socialismus. 111) 17 . Nastolují pouze „plánovaný chaos“. 118). „dolaďovat ekonomiku“. která si nezadá s utopií marxistickou. že jsme se ocitli v systému. 10 „Žádný kandidát na post v parlamentu. který vybavuje studenty poznatky o světě.. jim neukazuje alternativu. Politici jejich požadavkům rádi vyhoví. Nejrůznější politické strany se snažily vzájemně se předhánět ve velkorysosti. Motivace uvnitř tohoto systému jsou nastaveny tak. Je totiž také v rukou byrokratů – centrálně řízen a financován.10 Nade vším trůní „sektoroví experti“. kteří trousí rady o nutnosti „stabilizační“ politiky v zemědělství i průmyslu. Kruh se uzavřel. zemské nebo obecní radě nemohl podstoupit riziko postavit se proti touze zaměstnanců veřejného sektoru po zvyšování platů. v němž žijí.. obhajují státní dotace při zakládání podniků a přesvědčují veřejnost o nutnosti boje monopolní centrální banky proti inflaci regulací úrokových měr a tištěním peněz. jak to navrhují Misesovi kolegové – uznávaní a oslavovaní profesoři ekonomie? V co se proměnily jejich zářné zítřky.. sociální dávky apod. voliči chtějí větší přerozdělování a usilují o zaměstnání ve státní správě. který sám dále degeneruje. že se jednalo od samotného počátku o utopii.“ (str. že obrat k lepšímu nelze očekávat. Společnost se zcela byrokratizuje. které jejich „ekonomická aristokracie“ měla zařídit? Mises svou logickou a srozumitelnou analýzou ukazuje.. Od občanů přes firmy k demokratickému politickému systému – vše jen plodí další a další státní regulaci. podotýká Mises. Vidíme.V co se nám přetvořil onen zbožštělý stát. Smutná podívaná. Státní úředníci požadují další regulace. kteří Misese označovali za doktrináře.

Že existují zájmové skupiny. že vláda je omylná. jejž užívá ekonomie hlavního proudu. Násilný vznik moderního státu byl nahrazen neudržitelným a ahistorickým konceptem společenské smlouvy. samotný stát. nebo státní regulace. Ten. nese velký podíl na zamlžení některých konceptů a vystavení mylných a zavádějících paralel mezi státem a trhem. Teorie veřejné volby ale bohužel přes svůj pozitivní přínos k popularizaci poznatku. a nikoli andělé. dobrovolností) a státní regulací (tj. Principiální rozpor mezi trhem (tj. teorie veřejné volby. se musel jen usmívat nad „objevností“ tohoto poznatku a „radikálností“ učení teorie veřejné volby.Mises a teorie veřejné volby Ludwig von Mises tak daleko dříve než ostatní ukázal na plytkost a nebezpečí naivního technokratického pohledu ostatních ekonomů. kdo četl Misesovy knihy a knihy ostatních rakouských ekonomů. V důsledku těchto tvrzení byla zařazena na okraj názorového spektra a označena za projev „extrémního liberalismu“. aby „ekonom“ mohl rozhodnout. Ta „překvapivě“ sdělila světu. Až několik let po jeho zásadních příspěvcích k ekonomické vědě se začala z ekonomického mainstreamu vydělovat tzv. Misesův jedinečný přístup k jednotlivým státním aktivitám skrze argument nemožnosti kalkulovat byl přetvořen teorií veřejné volby do argumentu „vládního selhání“. že úředníci jsou lidé. snahu dostat se do privilego18 . označila teorie veřejné volby za firmu. které prosazují prostřednictvím státu své zájmy. donucením) je navíc zamlžen novátorskou terminologií teoretiků veřejné volby. zda v konkrétní situaci je „lepší“ trh. a obě tato „selhání“ jsou poté poměřována. který v důsledku svých mocenských nástrojů získává zdroje konfiskací majetku (zdaněním). To je následně stavěno do protikladu k nesmyslnému pojmu „tržní selhání“. kdy hovoří o „ekonomickém trhu“ a „politickém trhu“. a při svých rozhodováních sledují vlastní zájmy.

Vždyť přece daný znárodňovací dekret odhlasovali demokraticky poslanci v parlamentu. Jestliže je totiž všechno trh („ekonomický“ nebo „politický“).). Ve světle těchto „novátorských“ myšlenek jsou ostatní analýzy zájmových skupin.“ Buchanan. jednalo se o výsledek vzniklý na politickém trhu. „Radikální liberální ekonomové“ vše řekli za něj. University of Chicago Press. Doslova si „vyměňují“ vstupy při zajišťování společně sdíleného výstupu. což znamená. politika je trh. 1975. 19.. to. více přát. 11 12 „Jak trh. Jakoukoli pravomoc. ze které má jedinec na druhé straně tohoto smluvního vztahu přímý prospěch.11 jež je obyčejnou součástí (politického) trhu. James Buchanan tak například píše. Co si může státní úředník a jakýkoli etatista. a. že šlo o svobodnou vůli lidí. pouhými nevýznamnými technikáliemi. Jakoukoli existující situaci je možné označit za to. tj. zvýší daně atd. str. tak i stát představují způsoby. 84–85. 19 . které jsou určeny statem quo. str. tj. i když taková smlouva.i tehdy. když původní smlouva nebyla nikdy uskutečněna. Důležité již bylo vyřčeno: stát je firma. Status quo je výsledkem smlouvy.. sleduje svůj vlastní zájem. University of Michigan Press. Jednotlivec vstupuje do směnného vztahu a tím. zmonopolizuje měnu.vaných mocenských pozic označila za produktivní aktivitu.. hlasování. a Tullock. Lidé spolupracují prostřednictvím směny zboží a služeb na organizovaných trzích a tato spolupráce je pro všechny vzájemně prospěšná. že je pro ně vzájemně výhodné spojit své síly za jistým společným účelem. James: The Limits of Liberty: Between Anarchy and Leviathan. veřejných financí. a to „. i když současní členové komunity necítí žádnou morální či etickou povinnost dodržovat její podmínky. jejichž prostřednictvím je umožněna a organizována spolupráce.“ Buchanan. byla mnohokrát porušena. co si lidé přáli. že instituce statu quo vždy zosobňují existující implicitní společenskou smlouvu. které do velkých detailů teoretici veřejné volby rozpracovali. jako kdyby vznikla jako výsledek smluvního vztahu. …Při politickém či kolektivním jednání dochází v podstatě k témuž. že poskytuje zboží či službu. která existuje. Bez ohledu na její minulost s ní musí být nakládáno. každý úředník je přesně na tom místě.. co si lidé přáli!12 Jinými slovy.. Gordon: The Calculus of Consent. pak i jakékoli opatření je produktem trhu. znárodní banku. Dva či více jedinců zjišťují. lze označit za „produkt trhu“. 1962.. kterou se mu podaří jakýmkoli způsobem uchvátit (začne regulovat nájemné. který se snaží obhájit své místo ve státní mašinerii. James M.

(str. je rázem – v novém pojetí – jeho zastánce. prostě chtějí. 122) Diktátorský expert na výživu chce své spoluobčany krmit v souladu se svými vlastními představami o zdravé výživě. každá daň. Nevšímá si. Cílem neefektivního odborníka bude vždy domáhat se nadřazeného postavení byrokracie. odvěký odpůrce „klasického“ trhu. že on. Který byrokrat a politik by poté s radostí neudělil teoretikovi veřejné volby Nobelovu cenu?! Vždyť najednou zjistil. Je mu úplně jasné.kde si ho lidé svobodně přáli mít. je nezískal. Ale sloužit veřejnosti vyžaduje inteligenci a pečlivost. povinná vojenská služba. které vymýšlí.“ Co s tím? Každý polovzdělanec může použít bič a přinutit ostatní lidi k poslušnosti. každý neplatič daní je z rozhodnutí svobodných lidí ve vězení. že v tržním hospodářství nemůže uspět. aby byly šťastnější. každé vyvlastnění ve „veřejném zájmu“ stejně jako euro a Evropská unie jsou produktem svobodné vůle lidí – výsledkem hladkého fungování trhu. že stát je trh a lidé můj úřad a všechny regulace. Obdařen úřednickou mocí bude za pomoci policie prosazovat svá nařízení. každé clo. neboť si to lidé přáli. každý zákaz prodeje určitého výrobku. Sedlák nekrmí své krávy. Chce s lidmi zacházet jako krmič dobytka s kravami. každý cizinec. že jídlo není cíl. Kdo by poté s maximální rozkoší neprohlásil v reakci na výtku ohledně fungování svého úřadu: „Vždyť i ti extrémní liberální ekonomové chápou. ke 20 . ale kvůli dosažení cíle. Pro něj je všeobjímající byrokracie útočištěm. Jen několika lidem se podaří vyrábět boty lépe a levněji než jejich konkurentům. který nezískal pracovní povolení. ale prostředek k dosažení jiných cílů.

že všemohoucí stát jejich utopie by mohl usilovat o takové cíle. není cestou. které oni sami odmítají“ (str. Kterou zvolí. nemůže používat žádných ekonomických kalkulací. navzdory přesvědčení mnoha lidí a univerzitních profesorů. jak krmit dobytek. 79) Vláda nutně selhává. že je jejich byrokratičtí správcové „drezírují jako sedlák svůj dobytek“. kde nemají co dělat. Proto je třeba vyhnat státní úředníky z oblastí. Každý diktátor plánuje chovat své spoluobčany. Musí řešit takové problémy. postavit jej na úroveň dobytka.kterému dobře vykrmené krávy slouží. Úřad není ziskovým podnikem. Mises vysvětluje: To. Chce národ ovládat. diktátora. Musí poznat. že státní úředníci nemohou konat dobro kvůli problému kalkulace. Jeho cíl není učinit národ šťastným. aby si lidé uvědomili. že i kdybychom ponechali stranou skutečnost. (str. Nedostaví se totiž samo. 21 . co se nazývá nedostatky a chybami administrativy. masa nebo něčeho jiného. že svěření některých problémů do „péče“ státu není cestou k jejich vyřešení. jestli chce získat co nejvíce mléka. 121) Odstranění všudypřítomného byrokratismu není jednoduché. ale uvést lidi do takového stavu. 138). který udělá šťastným jeho. záleží na tom. jsou její nezbytné vlastnosti. Jsou různé metody. tak jak to činí teorie veřejné volby. které jsou podnikovému vedení neznámé. K tomu je ale nutné. Mises nám přesvědčivě ukazuje. krmit je a drezírovat jako sedlák svůj dobytek. lidé si vůbec „nepřipouští možnost. (str. Poukazování na nedostatky byrokratického systému a na „selhání vlády“. Svým vlastním fungováním si vytváří nový prostor pro své účinkování. tápe a plýtvá.

že panovník je dobrý. (str. kteří říkají: „Nejsem proti kapitalismu. jsou právě produktem této nešťastné. Ve věku demokracie je však k uskutečnění změny potřeba. tj.Stát. odtržená od skutečnosti našeho světa. Aby to však bylo možné. jen má špatné rádce. ale také masy. jsou výsledkem myšlenek lidí. údajné „pokrokářské“ politiky. všeobecná omezení produktivního ekonomického úsilí. ale. ekonomický nacionalismus a války jsou nevyhnutelnými důsledky vládních intervencí. „Pro systém 22 . vyumělkovaná. musí se setkávat s nejvyššími byrokraty při svých každodenních záležitostech. Jejich neznalost plodí katastrofy. ekonomické krize. které jsou vodou na mlýn radikálních socialistů. ale jejichž příčinu nejsou schopni identifikovat. který zasahuje do takového množství lidských aktivit. jako je tomu dnes. Nezaměstnanost velké části těch. aby teoretické poznatky mohly být ilustrovány na příkladech z každodenního života.“ Tito lidé ve skutečnosti udávají krok socializaci a důkladné byrokratizaci. Obyčejný člověk musí mít možnost zblízka vidět a porovnávat. které hlásají obhájci třetí cesty. kteří chtějí pracovat. jež nebude naivní. musí se lidé zbavit své představy o zbožštělém státu a myšlenky. byrokratická správa nesmí být centralizovaná. Katastrofy. které lidé pociťují. plodí spoustu problémů. Proto je třeba šířit ekonomické vzdělávání. aby si skutečné příčiny problémů a následky byrokratizace společnosti osvojily nejen elity. Všechna tato zla. 149) Objevit skutečné příčiny hospodářských problémů může objevit jen obecná ekonomická věda. Byrokraté nesmí být příliš daleko. se prodlužuje rok od roku. tj. Tou byla a zůstává Misesova praxeologie. za která socialisté obviňují kapitalismus. K tomu je nutné. monopoly.

vládní regulace podnikání je přirozené, že směřuje ke konečné centralizaci“ (str. 38), varuje Mises. Čím centralizovanější vláda, tím méně lidé pochopí důsledky regulací. Vše jim bude připadat příliš složité a vzdálené. Teoretické poznatky bude složité podpořit srozumitelnými příklady. Odstranění byrokracie bude proto komplikovanější než kdy předtím. Před ekonomy a všemi, kdo si uvědomují rizika byrokratizace, stojí dva úkoly: (1) pomocí ekonomického vzdělávání rozkrývat logiku komplexních ekonomických jevů a ukazovat lidem, jaké jsou skutečné důsledky vládních aktivit;13 a (2) stavět se všemi prostředky proti politické centralizaci (tj. dnes např. proti projektu Evropské unie), která zatemňuje skutečné dopady státních intervencí, znemožňuje srovnání a vzdaluje úředníky od míst a lidí, na něž jejich rozhodnutí dopadají. Věřím, že Misesova Byrokracie pomůže oživit kritického ducha, který se vytrácí pod vlivem milionů korun věnovaných na státní propagandu byrokracie, jež je v poslední době rozšířena o propagandu Evropské unie. Jak nám sám Mises praví, „vytrácení kritického ducha představuje vážnou hrozbu pro zachování naší civilizace. Kdekdo pak může tahat lidi za nos.“ Kvalitní kniha, což Misesova Byrokracie dokládá, nám má oproti jiným „moderním“ knihám tolik co říci i po více než padesáti letech po svém sepsání, přestože je z oblasti dynamicky se vyvíjejících společenských věd. Mises věděl, že ekonomické zákony jsou nadčasové – neustále platné. Moderní počítače a ekonometrické modely na nich nic nezmění. Jen evropští zastanci socialismu za padesát let změnili jména a praktiky. Již se svým socialismem tolik nehonosí, ale schovávají se za jiné nálepky. Chtějí stále totéž. A stejně se bojí pravdy, jako jejich odvážnější soukmenovci, kteří
13

Viz Misesův článek „Cíle ekonomického vzdělávání“, který je uveřejněn v dodatku této knihy.

23

se ke svému socialismu hlásili otevřeně. Mises nám ukazuje, jak je rozpoznat, a vysvětluje, k čemu jejich myšlenky vedou. Snad nám Misesova klasika přinese do současnosti alespoň špetku starých dobrých časů.

„Tyto staré časy ale nebyly tak dobré, jak by se mohlo zdát našim současníkům. To, co bylo dobré, byla důvěra v postupující pokrok zabudovaný v systému svobodné tržní ekonomiky. Lidé tehdy nevěřili v božskou povahu státu. V tom byla jejich sláva.“ (str. 147) listopad 2002

24

Literatura:

Buchanan, James M. a Tullock, Gordon: The Calculus of Consent, University of Michigan Press, 1962 Buchanan, James: The Limits of Liberty: Between Anarchy and Leviathan, University of Chicago Press, 1975 Fischer, Irving: „Economists in Public Service: Annual Address of the President“, The American Economic Review, sv. 9, č. 1, březen 1919 Hoppe, Hans-Hermann: „Ludwig von Mises a Liberalismus“, doslov ke knize Mises, Ludwig von: Liberalismus, Liberální institut, 1998 Mises, Ludwig von: Liberalismus, Liberální institut, 1998 Mises, Ludwig von: Byrokracie, Liberální institut, 2002 Mises, Ludwig von: „Cíle ekonomického vzdělávání“ v idem. Byrokracie Mises, Ludwig von: „Ekonomická svoboda a intervencionismus“ v idem. Byrokracie Mises, Margit von: My Years with Ludwig von Mises, Libertarian Press, 1984 Mises, Ludwig: Economic Calculation In The Socialist Commonwealth, Mises Institute, 1990 [1920] Samuelson, Paul: „Credo of a Lucky Textbook Autor“, Journal of Economic Perspectives, sv. 11, č. 2, jaro 1997 Skousen, Mark: „The Perseverance of Paul Samuelson's Economics“, Journal of Economic Perspectives, sv. 11, č. 2, jaro 1997 Rothbard, Murray: Ludwig von Mises: Scholar, Creator, Hero, Ludwig von Mises Institute, 1988

25

PŘEDMLUVA

K VYDÁNÍ Z ROKU
■ ■ ■

1962

ze nalézt dva způsoby organizace lidských aktivit ve společnosti, tj. dva způsoby mírové mezilidské spolupráce. Jedním je byrokratické řízení (byrokratický management) a druhým je řízení vedené za účelem dosažení zisku (ziskový management). Je všeobecně známo, že v dnešní době je ziskový management velmi nepopulární. Lidé se usilovně snaží nahradit přednostní postavení spotřebitelů, kteří jsou těmi, kdo rozhodují, co se bude v tržní ekonomice vyrábět, za všezahrnující plánování centrálního úřadu (tj. za socialismus). Zároveň si ale titíž lidé velmi stěžují na nedostatky byrokratického řízení. Nevidí, že když volají po potlačení podnikání vedeného úsilím o dosažení zisku, sami ve skutečnosti požadují další a další byrokracii a v konečném důsledku usilují o úplnou byrokratizaci všech sfér lidského života. Existují oblasti lidského života, kde se nelze spoléhat na ziskové motivace a kde musí být využito byrokratického managementu. Policejní oddělení nemůže fungovat a používat metody řízení, které jsou typické pro běžné podnikání za účelem zisku. Například pekárna slouží omezenému počtu lidí (svým zákazníkům), kterým prodává své jednotlivě výrobky. A právě důvěra těchto zákazníků dodává jejich podnikání společenskou legitimitu (ziskovost). Policejní oddělení ale své „výrobky“ nemůže prodávat. Jejich přínos, bez ohledu na to jak je hodnotný a možná i nezbytný, ale na trhu žádnou cenu nemá, a proto jej nelze srovná27

L

Dále se v knize lze dočíst o tom. 44.1 Tato kniha byla sepsána a poprvé publikována v roce 1944. New York City leden 1962 1 Srovnej s Lenin. 83 a 84 [1917].vat s celkovými náklady. Mohutný dějinný konflikt mezi individualismem a kolektivismem rozděluje lidstvo do dvou nepřátelských táborů stejně jako před osmnácti lety. Pouze se snaží vysvětlit. Další vývoj se v jistých ohledech změnil a některé z osobností roku 1944 již ztratily svou aureolu. se však nezměnila. International Publishers. str. učinit z celé společnosti „jeden úřad a jednu továrnu“ a přeměnit všechny občany „na placené zaměstnance státu“. Proto i zkoumání rozdílů mezi byrokratickým řízením a svobodným podnikáním na trhu je stále naprosto klíčové. 1932. o kterých jsme hovořili. V. Proto také odkazuje na okolnosti a osobnosti té doby. Podstata politických problémů. co byrokratický management znamená a v čem se od ziskového managementu liší. ke kterým nutně vedou současné pokusy vlád a politických stran nahradit soukromé podnikání státní regulací a k čemu tyto aktivity povedou v budoucnosti. Tento text byrokracii neodsuzuje ani neobviňuje. ve kterých oblastech je byrokratický management jediným možným způsobem organizace lidských aktivit. Pochopení těchto problémů nám poskytne základ pro kvalifikované posouzení dvou zmíněných systémů ekonomické organizace ve společnosti – tržní ekonomiky a socialismu.: State and Revolution. Pomůže nám také odhalit význam Leninova programu „zorganizovat celé národní hospodářství jako poštovní systém“. Nakonec se pokouší vysvětlit důsledky. které na jejich dosažení byly vynaloženy. I. 28 .

jakým směrem se vydá celé lidstvo. Rozhodnutí. jež byla svého času kolébkou moderního pojetí svobody. str. O kontinentální Evropě platí samozřejmě totéž. Spojené státy stále ještě stojí na křižovatce. který bude podřízen všezahrnující armádě nuceně pracujících. určí. jež s sebou nese rozpor mezi socialismem a kapitalismem. platí téměř dokonale. soukromé iniciativy a individuální odpovědnosti a podřídit se poručnictví gigantického aparátu útlaku a donucení.PŘEDMLUVA K VYDÁNÍ Z ROKU ■ ■ ■ 1944 Hlavním problémem současných společenských a politických konfliktů je to. Problémy. které svobodně učiní Američané. Londýn. poněkud předčasný. již jsou povinni bezvýhradně poslouchat příkazy svých nadřízených? Měl by být člověk připraven o nejcennější privilegium. 510. které má. G. V. lze analyzovat z řady úhlů. alespoň co se týče Velké Británie. V současnosti se 2 Srovnej s Trevelyan. Před půl stoletím pronesl přední britský politik sir William Harcourt: „Dnes jsme již všichni socialisty“2 V té době byl ale tento výrok. Ovšem dnes to v této zemi. 29 . který je představován socialistickým státem. zda by se člověk měl či neměl vzdát svobody.: A Shortened History of England. 1942. jež mu umožňuje volit prostředky a cíle při cestě vlastním životem? Dnes jsme svědky vítězného tažení socialistických myšlenek. Měly by být individualismus a demokracie nahrazeny autoritativním totalitarismem? Měl by se z občanů stát pouhý předmět.

Příležitostné odvolání se na situaci v Evropě ale nemá za cíl zamlžit základní rozdíl. co zahrnuje německý termín Obrigkeit a co je to Obrigkeit-Staat. Pojednání o byrokratismu v této zemi by proto nebylo úplné. kde se byrokratismus rozvíjí po delší dobu. Zkušenosti z klasických byrokratických zemí. jež lze zatím pozorovat pouze v zemích. že nejvhodnějším způsobem. jako je Francie.zdá. O půlstoletí později byl německý liberalismus zcela mrtev a nahrazen etatistickým systémem vládního zasahování do 30 . Lze v nich nalézt pouze několik málo rysů byrokratického řízení. co se týče byrokratizace. jak k této úloze přistoupit. mezi politickou a sociální mentalitou ve Spojených státech a v kontinentální Evropě existuje. Analýza byrokratismu totiž nabízí skvělou příležitost uvědomit si základní problémy tohoto rozporu. Snad nám následující dva citáty pomohou tyto koncepty objasnit. ledna 1838 prohlásil v odpovědi na petici občanů jednoho pruského města pruský ministr vnitra G. nám pomohou mnohé věci osvětlit. jež není odvozena od přání lidí. kdy německý liberalismus zpochybňoval absolutismus a veřejné mínění neslo velmi nelibě tuto ukázku byrokratické namyšlenosti. nejsou jím Spojené státy v porovnání s ostatním světem stále příliš postiženy. Ústava a Gettysburské prohlášení. jehož zdrojem politického vzdělání jsou texty Miltona a Peineho. bude zkoumat rozrůstání byrokratických institucí. kdyby se nezabývalo některými aspekty a následky tohoto vývoje. von Rochow: „Člověku nenáleží používat svého nedostatečného intelektu k posuzování činů státníka a osobovat si ve své povýšené nestoudnosti právo na hodnocení jejich spravedlnosti. 15. tedy existence vládnoucí moci. Prohlášení nezávislosti. Přestože vývoj byrokratismu byl v posledních letech velmi rychlý. Je dokonce značně obtížné vysvětlit člověku. Americkému myšlení byla a je cizí myšlenka tzv. Obrigkeit (vrchnosti). R. který. A. Německo nebo Rusko.“ Toto prohlášení bylo učiněno v době.

května 1891. že to tak zůstane. císařovou Socialpolitik. Zde by takový výrok zaznít nemohl. když rektor Imperiální univerzity ve Štrasburku v poklidu označil německý systém vlády takto: „Naši úředníci nikdy nedopustí. Tento projev byl mnohokrát otištěn na řadě míst. Žádné nařízení není tak bez problémů strpěno a přijato tak vřele jako nařízení přicházející od úctyhodných a vzdělaných státních úředníků.podnikání a agresivním nacionalismem. a obzvláště ne nějaká většina v parlamentu. 31 . Nikdo nic nenamítal. Uvedenou citaci lze nalézt na str. 3 Georg Friedrich Knapp ve svém prezidentském projevu předneseném 1. neboť s nimi si umíme skvěle poradit. aby jim někdo vyrval z rukou moc. 86 Die Landerbeiter in Knechtschaft und Freiheit ve vydání z roku 1909. kde vládne úřednictvo – doufejme.“3 Něco takového by žádný Američan nikdy nevyslovil. Německý stát je státem.

.

institucí nebo postupů. že ti „pokrokáři“. Pokaždé znamenají opovržlivou kritiku osob. jestliže by někdo měl tu drzost nazvat ho byrokratem. Hanlivý význam pojmu byrokracie Pojmy byrokrat. Byl naplněn ideou své důležitosti a neomylnosti. byrokratický a byrokracie jsou jednoznačně nadávkami. On sám o sobě neuvažoval jako o byrokratovi. kterou vzbuzoval u podřízených a veřejnosti. Ale považoval by za nestydatou urážku.ÚVOD ■ ■ ■ 1. Urážlivý smysl těchto pojmů se neobjevuje jen v Americe a dalších demokratických státech. státním funkcionáři neochvějně sloužícím dnem i nocí pro blaho národa. Na druhou stranu se při zavrhování by33 . ale jako o služebníkovi občanům. a v dokonalém světě by proto neměla existovat. Tato slova jsou vždy spojena s hanlivým významem. že byrokracie je veskrze špatná. Je pozoruhodné. Nikdo nenazve sám sebe byrokratem nebo nepoužije pro svoje metody řízení a správy přívlastek byrokratické. Jeho sebevědomí podporovala vážnost. kterým kritici byrokracie dávají za vinu její rozšíření. se neodvažují byrokratický systém hájit. Vrchní vládní rada (Wirklicher geheimer Ober-Regierungsrat) pruského krále byl hrdý na svoji ctihodnost a na moc. Dokonce i v Prusku. Nikdo nepochybuje. které je prototypem autoritářské vlády. zmocněnci jeho Veličenstva. nikdo nechtěl být nazýván byrokratem. kterou disponoval. Jde o univerzální jev.

rokracie spojují s těmi, kterými jinak opovrhují jakožto „zpátečníky“. Tvrdí totiž, že tyto byrokratické metody jsou zcela nepodstatné pro ideál, o jehož dosažení usilují. Říkají, že byrokracie je jen nepříliš vhodný způsob, který kapitalistický systém používá k vyrovnání se s existencí trendu k jeho vlastnímu vymizení. Neodvratným konečným triumfem socialismu nebude pouze odstranění kapitalismu, ale také odstranění byrokracie. Ve světě světlých zítřků, v ráji prostoupeném všezasahujícím plánováním, již nebudou žádní byrokraté. Nejdůležitější bude obyčejný člověk. Lidé budou sami dohlížet na všechny své záležitosti. Pouze úzkoprsí maloměšťáci mohou propadnout omylu, že byrokracie je ukázkou toho, co má pro lidstvo připraven socialismus. Vypadá to tedy, že každý souhlasí s tím, že byrokracie je zlo. Ale stejně tak platí, že se dosud nikdo nepokusil použitím jednoznačného pojmosloví stanovit to, co byrokracie skutečně představuje. Slovo byrokracie je všeobecně užíváno velmi neurčitě. Mnoho lidí by uvedlo do rozpaků, kdyby se jich někdo zeptal na přesnou definici a vysvětlení. Jak tedy mohou odsuzovat byrokracii a byrokraty, když ani nevědí, co tento pojem znamená?
2. Obžaloba byrokratismu z pohledu amerického občana

Američan, kterého požádáte, aby specifikoval své výhrady vůči zlu postupující byrokratizace, odpoví nejspíše něco jako: „Náš tradiční americký systém byl založen na oddělenosti zákonodárné, výkonné a soudní moci a na spravedlivém rozdělení soudních pravomocí mezi unii a jednotlivé státy. Zákonodárci, nejvlivnější představitelé výkonné moci a většina soudců byli vybíráni prostřednictvím voleb. Lidé, voliči, tedy hráli hlavní úlohu. Kromě toho, žádné z těchto tří ramen státu nemělo právo zasahovat do soukromých záleži34

tostí občanů. Občan dbající zákonů byl svobodným člověkem. Nyní se již ale několik let, a zvláště od dob New Dealu, vlivné instituce chystají nahradit tento původní a ověřený demokratický systém diktátorskými pravidly nezodpovědné a arbitrární byrokracie. Byrokrat není do úřadu zvolen voliči, ale jmenován jiným byrokratem. Osobuje si tak množství zákonodárné moci. Vládní komise a úřady vydávají nařízení a regulace, čímž přebírají řízení a usměrňování všech stránek života občanů. Nejen že regulují věci, které byly až do dneška ponechány úsudku jednotlivce, ale nevyhýbají se ani nařizování toho, co je ve skutečnosti řádně přijatými zákony zakázáno. Prostřednictvím této kvazilegislativy si úřady přisvojují moc rozhodovat o mnoha důležitých otázkách podle svého vlastního mínění o tom kterém případu, což je naprostá svévole. Rozhodnutí a nařízení úřadů jsou vynucována federálními úředníky. Údajné justiční přezkoumání je ve skutečnosti pouhou iluzí. Každý den byrokraté uchvacují více moci; velmi brzy budou spravovat celou zemi. Nemůže být pochyb o tom, že tento byrokratický systém je v podstatě neliberální, nedemokratický a neamerický, že je v rozporu s duchem a zněním Ústavy a že se jedná o kopie Stalinových a Hitlerových totalitních metod. Je naplněný fanatickým nepřátelstvím vůči svobodnému podnikání a soukromému majetku. Ochromuje podnikání a snižuje produktivitu práce. Marnotratnými výdaji mrhá národním bohatstvím. Je neefektivní a představuje plýtvání. Ačkoliv se tváří, že plánuje, nemá žádný závazný plán ani žádný cíl. Postrádá ucelenost a konzistenci, různé úřady a agentury svou činností usilují o protichůdné cíle. Výsledkem je rozdrobení celého společenského fungování výroby a rozdělování a v konečném důsledku chudoba a rozvrat.“ Tato silná obžaloba byrokracie v podstatě odpovídá, i přes dosti emotivní vylíčení, současnému trendu v americké vládě. Zapomíná však na to podstatné. Činí totiž byrokracii 35

a byrokraty zodpovědnými za vývoj, jehož příčiny musejí být hledány někde jinde. Byrokracie je pouze důsledkem a příznakem skutečností a změn, jejichž kořeny nalezneme mnohem hlouběji. Charakteristickým rysem nynější politiky je trend k nahrazení svobodného podnikání vládní kontrolou. Vlivné politické strany a zájmové skupiny v rozsáhlé míře žádají státní regulaci všech ekonomických aktivit, úplné vládní plánování a zestátnění podnikání. Jejich cílem je plná vládní kontrola vzdělávání a socializace zdravotnictví. Neexistuje sféra lidské činnosti, kterou by nebyly připraveny podřídit autoritativní kontrole. V jejich očích je státní regulace všelékem na jakoukoli nemoc. Tito nadšení obhájci všemocné vlády jsou velmi mírní v hodnocení své vlastní role, kterou ve vývoji směrem k totalitě hrají. Tvrdí, že trend socialismu je neodvratný. Je to nezbytná a nevyhnutelná tendence historického vývoje. Spolu s Karlem Marxem hájí názor, že socialismus jistě přijde jako „neúprosný přírodní zákon“. Soukromé vlastnictví výrobních prostředků, svobodné podnikání, kapitalismus a tržní hospodářství jsou odsouzeny k záhubě. „Vlna budoucnosti“ nese člověka směrem k pozemskému ráji plnému vládní kontroly. Zastánci totalitarismu nazývají sami sebe „pokrokáři“ právě proto, že dělají, jako by pochopili poselství této předzvěsti. A zesměšňují a znevažují jako „zpátečníky“ všechny ty, kteří se snaží vzepřít působení sil, jež – jak říkají – žádné lidské úsilí nedokáže zastavit. Díky této „pokrokové“ politice vyrůstají nové úřady a vládní agentury jako houby po dešti. Byrokraté se množí a starostlivě, krůček za krůčkem, omezují svobodu jednotlivých občanů. Mnozí občané, zejména ti, kterými „pokrokáři“ pohrdají jako „zpátečníky“, cítí odpor k takovým zásahům do svých záležitostí a vyčítají byrokratům nekvalifikovanost a rozhazovačnost. Ale těchto odpůrců byla dosud pouze menšina. Důkazem toho je, že neuspěli v minu36

lých volbách. „Pokrokáři“, neoblomní nepřátelé svobodného podnikání a osobní iniciativy a fanatičtí zastánci totalitní vládní kontroly podnikání, je přehlasovali. Je skutečností, že politiku New Dealu voliči podpořili. Ani zde není žádných pochyb, že tato politika by byla zcela opuštěna, kdyby přišla o jejich přízeň. Spojené státy americké jsou stále demokratické. Ústava je stále nedotčená. Volby jsou stále svobodné. Voliči neodevzdávají své hlasovací lístky pod nátlakem. Proto není správné tvrdit, že byrokratický systém vítězí pomocí neústavních a nedemokratických metod. Právníci mají možná pravdu, když pochybují o zákonnosti některých druhořadých bodů. Ale jako celek byl New Deal Kongresem podpořen. Kongres vytvořil zákony a vyčlenil peníze. Amerika samozřejmě čelí jevu, který tvůrci Ústavy nepředvídali a nemohli předvídat: dobrovolné zřeknutí se Kongresu svých práv. Kongres v mnoha případech předal úkoly legislativy vládním agenturám a úřadům a uvolnil svoji rozpočtovou kontrolu, a umožnil tak rozsáhlé příděly na výdaje, o kterých poté do detailů rozhodovala vláda. Právo Kongresu dočasně delegovat některou z jeho pravomocí na jiný orgán je nepopiratelné. V případě National Recovery Administration to Nejvyšší soud prohlásil za protiústavní. Ale delegování pravomocí prováděné obezřetnější cestou je běžné. Při jakékoli míře delegování však takto jednající Kongres až dosud nejednal v rozporu s deklarovanou vůlí většiny suverénních lidí. Na druhé straně si musíme uvědomit, že delegování pravomoci je hlavním nástrojem moderní diktatury. Vždyť na základě delegování moci se stalo, že Hitler a jeho ministerská rada vládnou Německu. Je to právě delegováním moci, že britská levice chce ustavit svoji diktaturu a přetvořit Velkou Británii v socialistické společenství. Je zřejmé, že delegace moci může být užita jako kvaziústavní maska diktatury. To ale rozhodně není současný případ Spojených států. 37

ale o důsledek toho. a ne jednotlivé státy. Pro systém vládní regulace podnikání je přirozené. jednota domácího trhu by se rozpadla. Rovnováha v rozdělování moci mezi federální vládu a jednotlivé státy. kteří se zásadně staví proti jakémukoliv předávání moci mimo Kongres. jedině pokud by byl každý stát schopen oddělit své území od zbytku národa pomocí obchodních a migračních bariér a pokud by také měl autonomní monetární a úvěrovou politiku. byla však vážně narušena. jako nikdo vážně nenavrhuje rozpad hospodářské jednoty národa. Voliči mají stále právo a moc dosadit zpět senátory a zástupce. protože nové pravomoce získala z velké části Unie. že Spojené státy jsou hospodářský celek s jednotným měnovým a úvěrovým systémem a s volným pohybem zboží. Bylo by nemožné nechat ji na jednotlivých státech. tak jak je zakotvena v Ústavě. Pokud by měl každý ze států volnost v regulaci podnikání podle vlastních záměrů. prahnoucích po potlačení států a utužení centralizace. hlasují pro větší centralizaci. že směřuje ke konečné centralizaci. Při hlasování pro vládní regulaci podnikání voliči nepřímo. Nejedná se o následek hrozivých intrik části tajemných washingtonských klik. V takovéto zemi musí být regulace podnikání centralizována. Není správné považovat za protiústavní ani pokročilé soustředění jurisdikční pravomoci v rukách centrální vlády a z toho vyplývající snížení důležitosti jednotlivých států. Autonomie států. kapitálu a pracovní síly mezi jednotlivými státy. Ve Spojených státech amerických tedy byrokracie vychází z ústavních základů. Washington si otevřeně nepřisvojuje žádné pravomoci.Kongres má nepochybně stále zákonná práva a ve skutečnosti může všechna jím delegovaná práva převzít zpět. je uskutečnitelná pouze v systému svobodného podnikání. Regulace podnikání ze strany jednotlivých států by byla uskutečnitelná. 38 . je také potřeba pověřit regulací podnikání Unii. Stejně tak. tak jak je garantována Ústavou. byť nevědomky.

jestliže by byli nuceni při uzákoňování těchto stropů získat souhlas Kongresu. jaký přitom vládní orgány využívaly. Nezáleží na tom. kteří byrokracii kritizují.Ti. jejichž náplň by přesahovala rozsah jeho schopností. svobodného podnikání a spotřebitelské suverenity. či komisí nebo vládním výborem. dělají chybu. zda je nespočet rozhodnutí ovlivňujících všechny stránky ekonomických aktivit občanů vydáván přímo zákonem. Vliv Kongresu na jeho byrokraty by ale nebyl podstatně narušen. Jakmile je regulace cen vyhlášena za úkol vlády. s jakou běžně rozmýšlejí o politice a zákonech. Nezbyla by jim jiná možnost než důvěřovat vedoucímu úřadu a jeho zaměstnancům a hlasovat en bloc pro návrhy. a nikoli na technický způsob. kterému byla pravomoc svěřena zákonem je doprovázena vybavením peněžními prostředky. Pro členy Kongresu by bylo nemožné prozkoumávat tyto návrhy se stejnou pečlivostí a svědomitostí. z nichž řada musí poté být dle změn okolností znovu a znovu upravována. náležitě schváleným Kongresem. musí být stanoveno blíže neurčené množství cenových stropů. že se vláda do této totalitní politiky pustila. Členové Kongresu by neměli dostatek času ani informací na seriózní prověření návrhů vypracovaných různými pododděleními OPA. kdyby Kongres nevybavil tyto výbory funkcí kvazi-legislativců a měl vyhrazena práva vydávat veškerá nařízení požadovaná pro jejich funkci pro sebe. Kongres by však byl zaplaven spoustou návrhů zákonů. Byl by v tom jen malý rozdíl. Tato pravomoc je právně dána Úřadu pro správu cen (Office of Price Administration – OPA). Parlamentní postupy jsou přiměřené pro vytváření rámců zákonů potřebných pro společnost založenou na principech soukromého vlastnictví výrobních faktorů. Lidé si ve skutečnosti stěžují na to. když zaměřují své útoky pouze proti jejím příznakům a ne přímo proti „sídlu zla“. nebo zrušit zákon dávající administrativě pravomoc tyto ceny regulovat. Jsou však nevhodné 39 .

které si jejich preferovaný kandidát vybral za poradce. když tvrdí. zda řádně zvolený prezident nebo guvernér navrhne všechny své spolupracovníky. Při vládní kontrole podnikání parlamenty nemohou být nic jiného než shromážděním lidí hlasujících „pro“. V takových volbách by voliči neměli na výběr. nebo zda budou voliči hlasovat pro seznam obsahující jména všech těch lidí. V podstatě není rozdíl mezi tím. Situace v Německu a v Rusku by nevypadala jinak. že se byrokraté rozhodují svobodně podle svého vlastního uvážení a řeší otázky podstatné pro život jednotlivých občanů. Odpůrci totalitních trendů mají pravdu. Totalita a vláda lidu jsou vzájemně neslučitelné. kravat a papírových ubrousků. Bylo by absurdní užívat stejnou metodu pro jmenování spousty neznámých lidí. že úředníci byrokratických úřadů nejsou voleni. Volby výkonných činitelů jsou rozumné pouze v případě vrcholných pozic. že socialistické země jsou spravovány diktátorským způsobem. Zde si mohou voliči vybrat mezi kandidáty. Není pouhou nešťastnou náhodou. zda tyto regulace mají být vydávány Kongresem. fotoaparátů a žiletek na holení. když občané hlasují pro prezidenta. Stejně tak nelze hledat chybu v tom. Bylo by nesmyslné nechat je hlasovat pro stovky a tisíce druhořadých úředníků. 40 . guvernéra nebo pro starostu. že vládní regulace podnikání je jednoznačně neslučitelná s jakoukoliv formou ústavní a demokratické vlády. kdyby Hitler a Stalin předkládali všechny své výnosy k rozhodnutí svým „parlamentům“. Toto má smysl. ale podpořili by seznam navržený jejich stranou. Tvůrcům Ústavy se nikdy ani nezdálo o vládním systému. že pak již držitelé úřadu nejsou služebníky občanů. Ale kdyby je tato možnost napadla. Měli by jednoduše za to. nebo byrokratickým úřadem.pro spravování záležitostí pomocí všemohoucí vlády. jejichž politický charakter a názory znají. Je pravda. ve kterém by úřady musely určovat ceny paprik a pomerančů. jistě by považovali za bezvýznamnou otázku.

To ale není selhání byrokracie. veřejného nepřítele. jsou na ni pyšní. čemu lidé říkali demokracie. že musí vyústit v odstranění toho. Usilují o plnou kontrolu podnikání vládou a vidí v každém podnikateli.ale bezohlednými a svévolnými pány a tyrany. Viníkem není byrokrat.4 Americký systém je odsuzován jako pochybná „demokracie postavená na Listině práv“ a Stali4 Woodward. bystrým podvodníkům. že byrokracie je naplněna nesmiřitelnou záští vůči soukromému podnikání a tržní ekonomice.: A New American History (New York. že ti. než Lincolna. ale politický systém. co je nazýváno „individualismem“ v americkém jazyce. 1938). Dívají se na minulost jinýma očima než jejich kritici. Zastánci tohoto systému ale považují právě tento rys za chvályhodný. To. Je to výsledek nového systému vládnutí. W. Pro ně jsou dějiny celé společnosti až do dnešních dnů záznamem lidského ponížení. 41 . E. ačkoliv z čistě formálního hlediska není protiústavní. kteří jsou živi z rozkrádání národního důchodu“. str. dobře obeznámený se všemi fakty. že nová politika. A konečně je pravda. Ale ani tato výtka neznevažuje „pokrokové“ tendence v očích jejích zastánců.“ Je zřejmé. 808. Svrchovaní lidé ale mají stále dost svobody na to. aby tento systém zavrhli.“ Úmyslem bylo „dát volnou ruku peněžním dravcům. jde proti duchu ústavy. Na přebalu knihy čteme: Každý správně smýšlející současný rodič. je podle nich „honosný termín pro lačnost po penězích proměněnou ve ctnost a stavěnou na odiv. by pravděpodobně shledal Benedicta Arnolda většinou daleko více přijatelnějším vzorem pro svého syna. který se chce této kontrole vyhnout. a že je v tomto smyslu neamerická. utrpení a bezohledného vykořisťování lidu vládnoucími třídami. kdo zastávají tento názor neobjeví žádné selhání v ne-američnosti byrokracie. burzovním spekulantům a ostatním zlodějům. co bylo vzácné starší generaci Američanů. Ani zdaleka se nestydí za svou protipodnikatelskou politiku. Je také pravda. který omezuje svobodu jednotlivců rozhodovat o jejich záležitostech a ukládá více a více úkolů vládě. že je překonáním všeho.

nův ruský systém je pak přehnaně uctíván jako jediný opravdu demokratický. Socialismus znamená plnou státní kontrolu všech oblastí života jednotlivců a neomezenou převahu vlády. zda by společnost měla být organizována na základě soukromého vlastnictví výrobních prostředků (kapitalismus. která funguje jako ústřední rada pro řízení výroby.5 Občané si musí vybrat mezi kapitalismem a socialismem nebo. Byrokratismus z pohledu „pokrokářů“ „Pokrokoví“ kritici byrokratismu vedou svůj útok v prvé řadě proti zbyrokratizování velkých firem. nebo na základě veřejné kontroly výrobních prostředků (socialismus. Musí podporovat soukromé vlastnictví a svobodné podnikání. mezi americkým a ruským způsobem života. tržní systém). Hlavní otázkou současných politických snah je. Jejich argumentace je následující: „V minulosti byly podniky většinou malé. Je zbytečné potírat pouze doprovodné fenomény. musí tak činit otevřeně a přímo. Nestačí spokojit se s napadáním některých opatření navrhovaných k přípravě půdy pro nástup socialismu. Oproti hojně se vyskytujícímu omylu zde neexistuje žádná střední cesta. 3. Nelze se proto zabývat pouze kritikou byrokracie. Kdokoliv je v tomto sporu na straně kapitalismu. žádný třetí systém myslitelný coby model trvalého společenského řádu. a ne vývoj směrem k totalitě jako takový. Kapitalismus znamená svobodné podnikání. suverenitu spotřebitelů v hospodářských záležitostech a suverenitu voličů v politických otázkách. jak říká mnoho Američanů. Mezi těmito dvěma systémy neexistuje žádná možnost smíru. Podnikatel mohl mít přehled o všech částech svého podnikání a činit tak 5 Viz dále strana 146–149 42 . komunismus. plánované hospodářství).

Stát se poté stává pouhou loutkou tohoto všemohoucího klanu. Osobně byl zainteresován na úspěchu svého podniku. Je to prý univerzální jev. když mamutím podnikům přisuzují přednosti. Je nezbytné držet moc této manažerské oligarchie na uzdě prostřednictvím státních regulací. Podniky jsou tak velké. To je přenecháno profesionálním správcům. „pokrokáři“ a zastánci New Dealu odpovídají.“ Apologetičnost takovéhoto způsobu argumentace je zřejmá. Snažil se proto ze všech sil hospodařit co možná nejefektivněji a vyhnout se plýtvání. že jejich činnost a fungování musí být svěřeno jednotlivým oddělením a podřízeným jednotkám. S příchodem nezadržitelného trendu hospodářské koncentrace se však podmínky radikálně změnily. Námitky proti státním zásahům jsou neopodstatněné. které měly kdysi malé a střední podniky. Správa podniku se tak stává byrokratickou. Jejich zákonní vlastníci – akcionáři – se ale nikdy na vedení společnosti neúčastní přímo: nemají žádný bezprostřední vliv na řízení společnosti. se změnili v dědičný aristokratický klan. O rozštěpení velkých koncernů na malé jednotky nemůže být ani řeč. obdobně jako ti. Jsou zcela na omylu. tak ve státě.všechna důležitá rozhodnutí osobně. Dnešní zastánci svobodného podnikání jsou prý romantici. 43 . kteří nejsou nikomu odpovědni. Co se týká všeobecné kritiky rozšiřování státní byrokracie. kdo opěvují středověké umění a řemesla. který se objevuje současně jak v hospodářství. Monopolizovaný velkoprůmysl se přeměnil v byrokratismus. Jeho manažeři. Za daného stavu věcí existuje pouze volba mezi vládou nezodpovědných manažerů – byrokratů – nebo vládou zvolenou lidem. Naopak prý vítězí tendence k další koncentraci ekonomické moci. že byrokracie se neomezuje pouze na stát. Náležel mu veškerý investovaný kapitál nebo přinejmenším jeho největší část. Dnes v hospodářství dominují velké korporace.

Byrokracie. 11. loc. Howard K. V oblasti politiky si na nedostatečnost řízení stěžují všichni zastánci diktatur.7 Je prý třeba „kreativní řízení“. Úspěšným obchodníkem je pouze ten. nebo podnikání opustit. že žádný podnik. není náchylný k tomu. cit. str.Jeho všeobecná příčina spočívá v „nesmírné velikosti organizace“. jež hraje motiv zisku v rámci hospodářské organizace společnosti. Těmito úvodními poznámkami chceme zdůraznit pouze jeden aspekt populárních výhrad proti rostoucí byrokratizaci hospodářství. říkají lidé. který se orientuje na dosažení zisku. aby 6 7 Srovnej s Dimock. TNEC Monograph No. 44. V jejich očích spočívá největší nedostatek demokratických států v neschopnosti zplodit velké „Führery“ a „Duce“. Ta je výsledkem státního vměšování se do hospodářství. Mohli bychom ho považovat za vůdce. str. V oblasti hospodářství se kreativní řízení projevuje tím.6 Jedná se proto o nevyhnutelné zlo.: Bureaucracy and Trusteeship in Large Corporations. protože nutí své konkurenty iniciativou a podnikavostí buď následovat jeho vzor. aby se v něm prosadil byrokratismus. Jedná se o následek politických opatření. 36. kdo vyrábí více zboží. a články jimi citované. jež jim byly dosud neznámé nebo se nacházely mimo dosah jejich možností. které je lepší a levnější. Podnikání nemusí ve svém vývoji nutně směřovat k byrokratické strnulosti. že se výroba a rozdělování a technická zlepšení se přizpůsobují potřebám lidí měnícím se vztahům mezi nabídkou a poptávkou a přizpůsobením technických zlepšení potřebám lidí. který lidem jako pionýr pokroku nabízí zboží a služby. 44 . ten. Marshall E. která spočívají v odstranění role. Srovnej s Dimock a Hyde. Jeho neúnavná vynalézavost a sklon k inovacím brání všem hospodařícím subjektům v tom. a Hyde. bez ohledu na svou velikost.. vzniká z „nedostatku kompetentního a efektivního řízení“. Tato kniha se snaží ukázat. pokud jeho management nemá ruce svázané státními zásahy.

a nutil je přizpůsobit chod jejich podniků podmínkám. by jistě bylo přehnané. Stal se konkurencí. Génius je přesně ten člověk. Aby bylo možné správně ocenit jejich výkony. Stal se nejúspěšnějším v celém odvětví. které ke kapitalismu a svobodnému podnikání patří. Bylo by ale ožehavé vyjádřit názor o kreativitě těch mladších. že v dnešní Americe je takovýchto kreativních osob nedostatek. Takto jeho podnik rychle vzkvétal. ale investoval většinu zisku zpět do podnikání. které ochromují úsilí o rozvinutí kreativních schopností a odrazují takové lidi od toho. které byly vyvolány jeho inovativností. která ohrožovala staré. Laskavosti mocných nic nedluží. Nachází vždy svou vlastní cestu. Tvůrčího génia nelze vychovat. kdo by mohl s tím45 . byl chudý. Když nedokázaly v managementu firmy najít nikoho. který vybočuje z tradičních rutinních cest a otevírá nové cesty do dříve nepoznaných oblastí. Génius je vždy učitelem. Před takovýmito nebezpečnými novátory se musely mít dnem i nocí na pozoru. jeho finanční prostředky byly malé a většina z nich byla vypůjčená. Říci. měl do začátku jen skromný peníz. Ve své osobě ztělesňuje ustavičnou dynamiku a pokrokovost.propadly těžkopádné byrokratické rutině. je potřebné zachovat určitý časový odstup. Skutečný génius je totiž svými vrstevníky uznáván jen velmi zřídka. Na druhé straně může stát vytvářet takové podmínky. Neexistují žádné školy tvořivosti. nezvýšil svoji spotřebu. Když zaznamenal první úspěchy. velké a bohaté firmy či společnosti. Podívejme se na jeden případ – daň z příjmu. Když kdysi někdo začal podnikat. Ke vzniku a rozvoji vynalézavého člověka nemůže společnost ničím přispět. aby poskytovali užitečné služby. A přesně to se dnes v podnikání děje. Nemohly ho ignorovat a nemohly si dovolit utápět se v byrokracii. který vzdoruje všem školám a pravidlům. nikdy žákem. Mnoho hrdinů amerického hospodářství stále žije a drží nadále otěže svého podnikání pevně v rukou.

Nepřetržitý odliv jejich zisků kvůli daním znemožňuje rozšířit jejich podnikání nad to. 46 . když si stěžují na nedostatek kreativního řízení v podnikání. Daň z příjmu jim zabraňuje nahromadit více kapitálu. Naproti tomu jsou výše popsané účinky daně z příjmu nedávným jevem. musely s ním zfúzovat a podrobit se jeho vůdcovství. dokud jejich podnik zachovává tradiční výrobu a tradiční velikost.to nováčkem soutěžit. Tak vzniká tendence ke strnulostem. Nechybí lidé. Nemůže tak nahromadit žádný kapitál. Dnes však daň z příjmu pohlcuje 80 a více procent počátečních zisků takového podnikatele. které by vznikly. Nedokáže konkurovat stávajícím velkým firmám. aby lidem umožnily využít jejich talent. že byrokracie a byrokratické metody jsou velmi staré a že jsou nutně přítomné ve správě každého státu. Nepotřebujeme se zde zaobírat účinky dědické daně. zatímco začátečníkovi brání nahromadit vůbec nějaký kapitál.8 Jejich další rozvoj je přirozeně omezen. Nejsou ohrožovány konkurencí. 8 Toto není esej o společenských a hospodářských následcích zdanění. co sami mají. V podstatě požívají privilegia. Ve všech zemích jsou dnes daňové zákony psány tak. „Pokrokáři“ se mýlí. ale instituce. Staré firmy a společnosti již značný kapitál vlastní. Byrokratismus a totalitarismus V této knize si ukážeme. 4. jejíž následky můžeme ve Spjených státech již řadu let pozorovat. Je tedy odsouzen k tomu být vždy jen malým podnikatelem. Jeho podnik se nikdy nestane velkou firmou. Velké firmy jsou tak chráněny proti nebezpečí. Moderní politika nováčkům svazuje ruce a má stejné následky jako středověký cechovní systém. jako by hlavním cílem daní bylo zabrzdit hromadění nového kapitálu a zabránit zlepšením. jehož moc se rozprostírá na velkém území. nemůže své podnikání rozšířit. která by mohla být tímto dosažena. které hrozí ze strany vynalézavých začátečníků. Stejná tendence se objevuje v mnoha jiných oblastech veřejné politiky.

že pruský správní systém. zákon postavila na nejvyšší místo v oblasti správy a omezila oblast záležitostí. Feudální pánové byli původně držitelé úřadů a jako takoví podléhali pouze centrální vládě. co již započali absolutističtí králové. jak se bourbonští králové neochvějně snažili odstranit nezávislost mocných poddaných a oligarchických aristokratických skupin. V tomto ohledu dosáhla Francouzská revoluce jen toho. Alexis de Tocqueville ukázal. které – kromě oblasti anglosaského Common Law – dbaly na to. V tomto úsilí naprosto selhal. soudů a práva. která mezi sebou skoro stále bojovala a popírala úlohu krále. Poté se ale stali – v podstatě nezávislými – knížaty. Fridrich II. století byl pokusem co možná nejvíce pomocí zákonů zkrotit svévoli byrokratů. který je velmi obdivován obhájci silné státní moci. které byly závislé na výlučném úsudku držitelů úřadů. Sloužil jako model pro všechny ostatní liberální národy. převzal od královské Francie nejen metody. aby zákony a zákonnost byly hlavním způsobem vedení státní správy.Již faraóni starého Egypta a čínští císaři zřídili obrovské byrokratické mašinérie. „velký“ král. století se stalo nejdůležitějším úkolem různých evropských králů udržet na uzdě troufalost jejich poddaných. Od 15. Středověký feudalismus byl pokusem zorganizovat správu velkých oblastí bez byrokratů a byrokratických metod. nebyl ve svých raných počátcích ničím jiným než napodobeninou francouzských institucí. Moderní stát je zřízen na troskách feudalismu. ale dokonce i personál k vykonávání správy. Odstranila svévoli králů. Vedl k úplnému zničení politické jednoty a k anarchii.. Všichni ostatní vládci udělali totéž. Nejdále byli v tomto vývoji francouzští králové. Svěřil správu daňových a celních po47 . Francouzský správní systém 19. Nahradil nadvládu nesčetných malých knížat a hrabat byrokratickou správou veřejných záležitostí. Neodstranila ale byrokratický management: jen jej postavila na zákonnou a ústavní bázi. Není příliš známé.

práci a volný čas jednotlivce nařízení těch. že preventivní opatření nejsou nikdy natolik silná. že jeden jediný člověk byl svobodný 48 . Znamená ponižování lidí na úroveň jakéhosi ozubeného kola ve všezahrnujícím stroji donucování a útlaku. tak Američané byli zcela přesvědčeni. kteří jsou u moci a zastávají veřejný post. k tomu. stejně jako ho dnešní Američané nazývají neamerickým.platků štábu několika stovek francouzských byrokratů. které postavilo dvacet anglosaských generací proti přílivu svévolné vlády. Populární opatření jako zásahy vlády do hospodářství a socialismus prolamují hráze. kterou stát neschvaluje. Zcela viditelně se od zemí kontinentální Evropy odlišuje správní činnost v zemích anglosaského Common Law. Touží přejímat ruské metody. Jak Britové. jejž přináší mocná ideologie. V každém případě to znamená zlom ve způsobu života. Zkušenosti posledních desetiletí jasně prokázaly. na kterém lpěly v minulosti civilizované národy. Znamená přeměnu společnosti na přísně disciplinovanou armádu pracujících (jak říkají zastánci socialismu) nebo na káznici (jak tvrdí jeho odpůrci). Totalitarismus je víc než jen pouhá byrokracie. Ministrem pošt jmenoval Francouze a dalšího Francouze dosadil na místo prezidenta Akademie. Nejedná se o pouhý návrat lidstva k orientální despocii. Znamená podřídit život. Nutí jedince zříci se každé činnosti. Prusové v 18. aby kladla odpor trendu. že jejich systém poskytuje nejúčinnější ochranu proti svévolným zásahům státní správy. jak poznamenal Hegel. století měli ještě lepší důvody nazývat svůj byrokratismus nepruským. znevažuje tradiční americký státní systém a označuje jej za „plutokratický“. které jednotlivci nezaručují vůbec žádnou ochranu před svévolnou mocí úřadů. Netoleruje žádný odlišný názor. Mnoho intelektuálů a nesčetně voličů. kteří jsou organizováni v zájmových seskupeních zemědělců a v odborech.

Nicméně obecné námitky proti byrokratickým metodám a způsobům práce mají jisté opodstatnění. nýbrž proniknutí byrokracie do všech oblastí lidského života a činností. ne jeho podřízení. Boj proti útlaku byrokracie je v podstatě vzpourou proti totalitní diktatuře. To. obživu a jeho přátele. Jednotlivým rolníkům. je určitá míra byrokracie nezbytná. Když důkladně prozkoumáme problémy byrokracie. jak to někteří lidé dělají. Požívali jisté autonomie uvnitř vlastních domácností a svých rodin. Od kolébky až k hrobu drží jednotlivce přísně na uzdě. A protože společenská spolupráce nemůže fungovat bez občanského státu.a ostatní byli otroci. není existence byrokratismu jako takového. Je nevhodné označovat boj za svobodu a demokracii jako boj proti byrokracii. Nejsou oběťmi nového způsobu života o nic méně než všichni ostatní. Každou minutu svého života je „soudruh“ udržován v bezvýhradné poslušnosti vůči nařízením nejvyšších úřadů. Vina neleží na mužích a ženách. kteří sídlí na úřadech a v kancelářích. Je nespravedlivé obviňovat jednotlivé byrokraty z nedostatků systému. chovatelům dobytka a řemeslníkům zůstala činnost. Špatný je systém. Stát určuje jeho práci. musíme nakonec odhalit. na co má myslet a čemu má věřit. Stát mu říká. Proto je studium byrokracie dobrým východis49 . Stát je mu ochráncem i služebníkem v jednom. proč jsou socialistické utopie zcela neproveditelné a v praxi vedou nejen k všeobecné chudobě. při jejímž výkonu je král ani jeho stoupenci neobtěžovali. S moderním socialismem je to jinak. Stát nemůže bez úřadů a byrokratických metod existovat. neboť tito asijští králové nezasahovali do každodenního života svých poddaných. co se lidem nelíbí. Jejich chyby totiž ukazují na podstatné nedostatky každé socialistické a totalitní metody. ale také k úpadku společenské spolupráce – k chaosu. Je totalitní v pravém smyslu tohoto slova. Byrokracie k realizaci takových plánů přispívá.

5. co byrokracie opravdu znamená. prezentují kapitalistický systém zcela zkresleně. nadšeně jásají nad rozedraným a bosým ruským proletariátem a oslavují svobodu. V kapitalistických zemích je počet obyvatel vyšší než na začátku „průmyslové revoluce“ a každý občan těchto zemí se těší mnohem vyšší životní úrovni. které požívají pracovníci v Rusku. jak socialismus přinese hojnost a blahobyt. Chceme vědět. Předáci odborů. které škodí převážné většině národa a které podporují jen sobecké třídní zájmy malé skupiny vykořisťovatelů. nebo byrokratický management Abychom zjistili. musíme začít s analýzou účinků motivu zisku v rámci kapitalistické společnosti. že věci vykonávají občané. které byly rozšířeny mezi lid demagogickou propagandou. že věci lze dělat dvěma způsoby: tak. Falešné legendy. Politici. kapitalismu a socialismu. Podstatné rysy kapitalismu nejsou o nic méně známé než rysy byrokracie. podle kte50 . než měli zámožní lidé v minulých dobách. jejichž jedinou zásluhou je omezování zemědělské výroby a kladení překážek technickým zlepšením způsobů výroby. jaké jsou stávající systémy. že principy. kde odbory byly zrušeny a stávky se staly trestným činem. Nechceme nic vychvalovat. jejichž členové jezdí v luxusních autech. Velká část veřejného mínění přesto vidí svobodné podnikání a soukromé vlastnictví výrobních prostředků jako ponuré instituce. Dvě alternativy: ziskový management. ani odsuzovat. Nikdo nepopírá. označují kapitalismus jako „nedostatkové hospodářství“ a hovoří o tom. Přes všechny nejasnosti kolem termínu byrokracie existuje shoda. nebo že jsou vykonávány státními úřady či městskou správou. Kapitalismus umí zvýšit bezpříkladným způsobem materiální blahobyt mnoha lidí.kem pro studium obou systémů společenské spolupráce. Není nutné tyto lži zevrubně rozebírat. jak fungují a jak slouží potřebám lidí.

způsobu fungování a zacházení může být porozuměno pouze tehdy. když bude porovnávána s fungujícím systémem. Byrokracii. jsou zcela a radikálně odlišné od těch. které používají podniky orientující se na zisk. založeným na motivu zisku v kapitalistické tržní společnosti. jejím přednostem a nedostatkům. 51 . a porovnat je s ostatními.rých funguje policejní oddělení. Bude proto vhodné začít s objasňováním metod. které oba typy těchto institucí používají.

To určují spotřebitelé. jedinci či skupinami jedinců. nebo si je vypůjčili či pronajali od původních vlastníků. Hmotné výrobní faktory jsou vlastněny individuálními občany. 52 . Nevelí. podnikatelé a farmáři hrají klíčovou roli při řízení ekonomických záležitostí. Cílem každého účastníka – ať již podnikatele nebo zemědělce – je vytvořit zisk. který je založen na soukromém vlastnictví výrobních prostředků. Svobodné podnikání je charakteristickým rysem kapitalismu. Stojí u kormidla a řídí loď. Kapitánem je spotřebitel. Kapitalisté. bude brzy ze svého významného postavení u kormidla odsunut. podnikatelé a ani farmáři neurčují. Podniky a farmy jsou řízeny podnikateli a farmáři. ale pro trh. podnikatel nemůže vynaložené náklady získat zpět. Nahradí ho jiní. kapitalisty a vlastníky půdy. kteří vlastní kapitál a půdu sami.I. Jestliže spotřebitelé nekupují nabízené výrobky. jsou pouze kormidelníky povinnými bezvýhradně uposlechnout kapitánových rozkazů. Je-li při přizpůsobování svého podnikání přáním spotřebitelů neúspěšný. Fungování tržního mechanismu Kapitalismus či tržní hospodářství je takový systém společenské kooperace a dělby práce. kterým se dařilo lépe uspokojovat poptávku spotřebitelů. Jsou odhodláni prodat své výrobky. Nejsou ale svobodní při určování kurzu. Ani kapitalisté. co se má vyrábět. tj. Výrobci neprodukují pro svoji vlastní potřebu. ZISKOVÝ MANAGEMENT ■ ■ ■ 1. Ztrácí své peníze.

Spotřebitelská poptávka slouží jako nástroj k alokaci různých výrobních faktorů mezi různá odvětví vyrábějící spotřební statky. co dříve kupovali. kolik surovin a práce by mělo být užito na výrobu komodity A a kolik na výrobu jiného zboží. Jestliže by podnikatel nebyl přinucen řídit se motivem zisku. Rozhodují o tom. Co znamená. Ani trochu je nezajímají minulé zásluhy. tak i k jejich ztrátám. mohl by vyrábět více komodity A. Spotřebitelé takto rozhodují. kteří ztratí svou práci. v jakém množství a kvalitě. Jsou nároční. Motiv zisku je přesně tím faktorem. Nekalkulují s ničím jiným než se svým vlastním uspokojením. Jejich postoje vedou jak k ziskům podnikatelů. Motiv zisku nutí podnikatele dodávat spotřebitelům takové zboží. Kapitalistický systém výroby je tudíž ekonomickou demokracií. v níž každý haléř s sebou přináší právo volit. kdo by měl vlastnit kapitál a řídit podniky. zatímco v té samé době jiní výrobci budou získávat příjmy převyšující jejich výrobní náklady. Svým nakupováním či zdržením se nákupů rozhodují. Jsou plní rozmarů a vrtochů. co se jim líbí více nebo je to levnější. že spotřebitelé nejsou ochotni platit výrobcům komodity A dost na pokrytí ceny potřebných výrobních faktorů. Dělají z chudých mužů bohaté a z bohatých chudé. jež nutí podnikatele poskytnout nejefektivnějším způsobem komodity. opouštějí své staré dodavatele. Jsou proměnliví a nepředvídatelní. když spotřebitelé nebudou dále kupovat to.V kapitalistickém systému tržního hospodářství mají hlavní slovo spotřebitelé. když řekneme. Jakmile je jim nabídnuto něco. které spotřebitelé chtějí spotřebovávat. přestože spotřebitelé preferují získání některé jiné komodity. Nezajímají je otázky politického vlivu podnikatelů ani osudy dělníků. Spotře53 . co by se mělo vyrábět. Je tudíž nesmyslné rozlišovat mezi výrobou pro zisk a výrobou pro užití. které žádají nejnaléhavěji. že výroba určité komodity A nevynáší? Ukazuje to na skutečnost.

že pouze on je systémem společenské kooperace a dělby práce. prostřednictvím nichž spotřebitelé udržují na uzdě všechny obchodní aktivity. Při řízení ekonomických záležitostí řešíme následující problém. jejichž realizace by přispěla více k uspokojení naléhavých potřeb? 54 . 2. kapitálových statků a lidské práce při výrobě spotřebních statků dosaženo. a tudíž ani tržní ceny těchto faktorů. tak místem. Kapitalisté. Technologie nám poskytuje informace o nesčíslných možnostech toho. Ekonomická kalkulace Přednostní postavení kapitalistického systému vyplývá ze skutečnosti. Jestliže neuposlechnou a nedokáží vyrábět při nejnižších možných nákladech to. který umožňuje užívání metod účtování a výpočtů při plánování nových projektů a oceňování užitečnosti operací vyrábějících podniků. ztrácí své posty. farem a dílen. Jejich úkolem je sloužit spotřebitelům. Které z těchto potenciálních postupů a plánů jsou nejvýhodnější? Který plán by měl být realizován. Zisk a ztráta jsou nástroje. ve kterých neexistuje soukromé vlastnictví výrobních prostředků. Existuje nespočetně druhů materiálních výrobních faktorů. podnikatelé a zemědělci jsou zmocněnci těchto lidí. kteří se od sebe velmi odlišují svou schopností pracovat. Existují miliony a miliony pracovníků. protože přispívá nejvíce k uspokojení nejnaléhavějších potřeb? Který by měl být odložen či zavrhnut.bitelé jsou naprosto suverénní lidé. Neuskutečnitelnost všech systémů socialismu a centrálního plánování je třeba spatřovat v neproveditelnosti jakéhokoli druhu ekonomické kalkulace za podmínek. protože jeho provedení by odvedlo výrobní faktory od jiných projektů. co spotřebitelé žádají. na němž jsou dostupné. Uvnitř každého druhu se od sebe tyto výrobní faktory odlišují jak svými fyzickými vlastnostmi. čeho by mohlo být využitím zásob přírodních zdrojů.

zda realizace projektu P vynese více. zda by realizace určitého projektu opravdu zvýšila materiální blaho. kde „vládlo“ zisk hledající svobodné podnikání. tj. V kapitalistickém systému je veškeré plánování a projektování založeno na tržních cenách. Ekonomické plánování je možné jen díky existenci tržní ceny. se nestaraly o neziskové zpracování tak drahých náhrad. které za potřebnější považují spotřebitelé. co by mohlo být uděláno a jak. že orientace ekonomické aktivity na motiv zisku. Německo za vlády nacionálního socialismu rozvíjelo výrobu umělého kaučuku. Zastánci autoritativního řízení prohlašují. či by ho snížila tím. protože požadované výrobní faktory jsou použity na provedení projektu P. Takto zanedbávaly důležitou položku vá55 . Ukázali by. takových potřeb.Je zřejmé. které jsou odlišné a často i v rozporu se zájmy národními. Bez nich by všechny projekty a plány inženýrů byly pouhými akademickými kratochvílemi. zatímco Velká Británie a Spojené státy. které nemohou být uskutečněny. tj. Často bylo namítáno. zda výnosy převýší náklady. řízené výhradním cílem tvorby zisku. Do výpočtu nelze zahrnout různé věci. než on sám stojí. Tato myšlenka je základem pro veškeré plánování v totalitních státech. že tyto otázky nemohou být zodpovězeny žádnou kalkulací fyzického množství. tj. zatímco svobodné podnikání. národní zájmy ohrožuje. neklade zřetel na zájmy národa jako celku. zda bude užitečnější než realizace jiných možných plánů. orientace podle měřítka. Ale nebyli by schopni rozhodnout o tom. aniž by pro ně existoval společný jmenovatel. že státní regulace podnikání pečuje o národní prosperitu. ale počítá pouze se sobeckými zájmy jednotlivce. že by přetáhla vzácné výrobní faktory z jiných oborů. Takový případ lze v současnosti ilustrovat na problému umělého kaučuku. a neohrozila uspokojení naléhavějších potřeb. Tržní ceny samotné mohou odpovědět na otázku.

na většině voličů. nemohli si dovolit příklad Němců napodobit. kdy by spoléhaly na kaučukové plantáže Malajsie a Holandské Indie. Je úkolem vlády být připraven pro případ války. byly v pozici. když vláda v těchto snahách neuspěje. Nikdo nikdy netvrdil. To je přesně ta skutečnost. Žádný jednotlivý občan ani žádná skupina či třída občanů nemůže za to. že vedení války a příprava národních armádních jednotek na nebezpečí války je úkol. V každém případě nepovažovaly za nezbytné naplnit domácí sklady přírodním kaučukem. který by mohl nebo měl být ponechán na aktivitě jednotlivých občanů. Nic nemůže být pokrytečtější než takovéto uvažování. v demokracii. Německo zbrojilo na válku. rozhodl se podporovat domácí produkci umělého kaučuku. Není třeba se ptát. kte56 . zda byly či nebyly britské a americké vojenské instituce přesvědčené. nebyli připraveni platit ceny umělého kaučuku. která dělá spotřebitele suverénními a nutí podnikatele vyrábět to. Žádný podnikatel nemůže investovat peníze do projektu. který nenabízí perspektivu ziskovosti.lečné připravenosti a vystavovaly svou nezávislost vážnému nebezpečí. Někteří američtí a britští podnikatelé sledovali rozvoj ve výrobě umělého kaučuku v Německu. že by bylo pro válčící Německo nemožné dovážet přírodní kaučuk. že by jejich země. co spotřebitelé nejnaléhavěji žádají. tj. tak domácích zločinců. tak by nebylo potřeba žádné vlády. americká a britská veřejnost. Vina spočívá vždy na vládě a v důsledku toho. či se pustit do výroby umělého kaučuku. soudů a vězení. policistů. jak ze strany cizích nepřátel. žádných armád a námořnictev. Spotřebitelé. Protože však byly náklady umělého produktu mnohem vyšší než u přírodního kaučuku. je první povinností každé vlády. co patří jinému. a to i v případě nové světové války. Jestliže by všichni byli mírumilovní a počestní. Obrana národního bezpečí a kultury proti agresi. jestliže by nikdo nebažil po tom. Protože německý generální štáb věděl.

Vyčítat některým chemickým korporacím. žádný kapitalista či podnikatel tuto mezeru nevyplní. jejich prodej do zahraničí a následný dovoz zahraničního přírodního kaučuku.ré by učinily jeho produkci ziskovou. Jestliže vláda neuspěje ve svém úkolu vyzbrojit národ k odražení útoku. kdo skutečně vládne – voliče – v proslovech. Vlády nejsou vševědoucí. Jestliže vláda neučiní opatření nutná k obraně země. individuální občan nemá žádnou jinou možnost. Pro problém je nepodstatné. Pouze ten člověk. byly by obrátily svou pozornost k opatřením zajišťujícím domácí výrobu umělého kaučuku. než se odehrály. jak by nám plánovači chtěli namluvit. při které by se byla domácí produkce umělého kaučuku stala ziskovou. jak jejich spoluobčané utrácí své peníze naprosto hloupě a v rozporu se svými 9 Tyto připomínky nenaznačují žádnou kritiku předválečných politik prováděných britskými či americkými institucemi. jak napravit zlo. než kritizovat úřady pomocí oslovení toho. To bychom pak mohli obviňovat vědce. Mohly by subvencovat zainteresované podniky nebo by prostřednictvím cel mohly zvýšit domácí cenu kaučuku na takovou úroveň. aby věnoval veškeré své úsilí na trénování sebe sama pro svou budoucí funkci v expediční armádě. článcích a knihách9. že plýtval časem na psaní knih o americké historii či filozofii namísto toho. že nezvýšily výrobu umělého kaučuku. který by měl znalosti o válečných událostech v letech 1941–43 mnoho let předtím. Mnoho lékařů popisuje způsoby. aby londýnská a washingtonská vláda předvídaly události z prosince 1941 a ledna a února 1942. kterou metodu by byly vybraly pro financování této části obranných nákladů. V každém případě by byli lidé donuceni platit za to. Nejlevnější cestou k zajištění kaučuku pro anglosaské země byla výroba jiného zboží. že ihned po vzestupu Hitlerovy moci nepřeměnily své podniky na letecké závody. 57 . například motorových vozidel a jiných strojů. Kdyby bývalo bylo možné. by měl právo vinit ostatní lidi z nedostatku předvídavosti. co by bylo vyrobeno. není o nic rozumnější než obviňovat automobilové závody za to.

tj. Nejsou ochránci svých zákazníků. nehledě na fakt. Můžeme předpokládat. ne méně náchylné k chybě a nezdaru než většina. že se nazývají „autoritou“. se musí uchýlit k přesvědčování. Ten. že tržní ceny mají být považovány za vyjádření nějaké trvalé a absolutní hodnoty.skutečnými potřebami. Tito lékaři mají pravděpodobně pravdu. že neexistuje možnost nahradit lidskou plytkost rozumem vševědoucí instituce. Jestliže veřejnost preferuje alkoholické nápoje před nealkoholickými. Říkají. Netvrdíme. Úkolem vlády ale není zlepšit chování svých „poddaných“. Odrážejí všechny nedostatky a slabosti jejich autorů. Jestliže člověk neuspěje ve svém úsilí přesvědčit ostatní lidi o hloubce svých myšlenek. zda jsou stanoveny rozhodnutím diktátora nebo vyplývají z volby všech spotřebitelů – veškerých 58 . omezit spotřebu alkoholických nápojů a tabáku a věnovat svůj volný čas rozumnějším aktivitám. nezávislé na subjektivních preferencích chybujícího člověka. Z charakteru lidské povahy bohužel plyne. Nicméně jedinou alternativou k určení tržních cen reprezentujících všechny spotřebitele je určení hodnot vycházejících z úsudku malé skupiny lidí. po nátlaku a přinucení prostřednictvím policie. Neexistují takové věci jako absolutní hodnoty. Odhady hodnoty jsou výsledkem lidské libovůle. že kdyby byli lépe informováni. Konečným základem ekonomické kalkulace je ocenění veškerého spotřebního zboží všemi obyvateli. že tito spotřebitelé jsou omylní a že jejich úsudek je někdy zavádějící. Neměl by volat po vytvoření zákona. Nezáleží na tom. ocenili by různé komodity odlišným způsobem. kdo chce polepšit svého krajana. tak podnikatelé musí zabezpečit splnění jejich přání. měl by z toho vinit svou vlastní neschopnost. že lidé by měli změnit svou výživu. jak jsou hodnoty spotřebního zboží určeny. Není to ani úkolem podnikatelů. Je pravda. To je demokratický způsob vyvolání změn.

že v tržní společnosti organizované na základě svobodného podnikání a soukromém vlastnictví výrobních faktorů se ceny spotřebního zboží věrně odrážejí v cenách různých faktorů potřebných na jejich výrobu. Hodnoty jsou vždy relativní. Tam. jaké se vyráběly včera. musíme pochopit charakter a původ zisku. minulý rok a před deseti lety. V takto nehybném světě.lidí. předevčírem. Ceny placené za materiální výrobní faktory. subjektivní a lidské. že v takovém systému by nebylo třeba podnikatelů a zisk by neměl žádnou ekonomickou funkci. ve kterém se nic nového nepřihodí a veškeré ekonomické podmínky zůstávají stále stejné. nemáme žádné prvky kalkulace. Je zřejmé. by zisk ani ztráta neexistovaly. „Více výhodné“ znamená v tomto spojení: použití výrobních faktorů takovým způsobem. mzdy a úroky za investovaný kapitál by absorbovaly celou cenu konečného výrobku. Na druhé straně v jakémkoli druhu socialismu ústřední státní plánovací komise ekonomickou kalkulaci provádět nemůže. Ekonomická kalkulace umožňuje ekonomice přizpůsobovat produkci poptávce spotřebitelů. kde nejsou trhy a následkem toho ani tržní ceny výrobních faktorů. by celková částka. objektivní a božské. které spotřebitelé žádají méně naléhavě. které za své výrobky získají. a bude-li toto pokračovat donekonečna. Tak je možné zjistit prostřednictvím přesné kalkulace. nikdy ne absolutní. Na zisk by nic nezbylo. Jsou-li dnes vyráběny pouze takové věci. převáží nad produkcí komodit. v němž neprobíhají žádné změny. Uvnitř hypotetického systému. Musíme si uvědomit. které z neurčitého množství myslitelných výrobních postupů jsou více výhodné a které méně. byla shodná s cenami. že produkce spotřebního zboží. které spotřebitelé žádají naléhavěji. Abychom zcela pochopili problémy s tím spojené. neobjeví se žádné změny v nabídce a po59 . již výrobci musí utratit za požadované výrobní faktory.

ani v technických postupech. Zisky jsou trvalým jevem pouze proto. dosáhnou zisku. Každý z nich ale reprezentuje odlišný aspekt spotřebitelských potřeb. jež musí přelicitovat. Výsledkem zahajování nových projektů je. neexistuje žádný prostor pro jakoukoli podnikatelskou činnost. Existuje potřeba nepřetržitě přizpůsobovat výrobu změněným podmínkám. její potřeby a preference. Jestliže byl jejich odhad všech skutečností správný. jsou ve stejné situaci.ptávce ani spotřebitelských. Ale skutečný svět je světem neustálých změn. Všichni tito nabízející jednají jako zástupci spotřebitelů. kdo usilují o dosažení zisku a stále takovou příležitost hledají. že v tržních podmínkách a v metodách výroby existují změny. které jedincům slouží ke zvýšení jejich uspokojení. že ceny příslušných výrobních faktorů rostou a na druhé straně ceny výrobků začínají klesat. Okamžitě však začíná působit tendence směřující ke zmizení takových zisků. Jakmile objeví. Podnikatelé jsou nabízejícími. nebo určitý způsob výroby stejné komodity. Konkurence mezi různými podnikateli je v podstatě soutěží mezi různými možnostmi. musí stále objevovat nové příležitosti. která mění svou strukturu spotřeby. neboť všechny ceny jsou neměnné. ani producentských statků. u nichž očekávají. Při tomto hledání ziskových příležitostí přizpůsobuje výrobu poptávce společnosti. Nejvyšší nabídky jsou omezeny cenami. pustí se do díla. kdo chce dosáhnout zisku. jestliže nechtějí odejít s prázdnýma rukama. ty. že je spotřebitelé budou ochotni za výrobky zaplatit. Na celý trh výrobních faktorů a práce můžeme nahlížet jako na veřejnou dražbu. nabídka výrobních faktorů a technologických metod je v neustálém pohybu. To se děje prostřed60 . že poměr mezi cenami výrobních faktorů a očekávanými cenami výrobku takovou příležitost nabízí. A právě zde je místo pro podnikatele. buď nějaký výrobek. Spolunabízející soupeřící s těmi. Velikost populace. Ten.

zda je či není to. které jsou mezi sebou z důvodu nevyhnutelné vzácnosti výrobních faktorů v rozporu. Technologie mu nabízí mnoho různých možností řešení téhož problému. který se nejlépe hodil k uspokojení nejnaléhavějších potřeb. Nedávají plánovači žádné pokyny. naléhavějších potřeb. Podnikateli v kapitalistické společnosti vydává výrobní faktor prostřednictvím své ceny varování: Nedotýkej se mě. kde není kalkulace. V socialismu by nebyl rozeznatelný zisk ani ztráta. ale i nezbytnou. Není výhodou nevědět.nictvím získávání spotřebních statků. Tam. kteří nekalkulují nebo neberou výsledky kalkulace v úvahu. co dělám. Uvnitř socialistické společnosti. jsem vyčleněn pro uspokojení jiných. ve které je pouze jeden manažer. neexistuje prostředek k získání odpovědi na otázku. Jedná se naopak o základní vadu jakéhokoli socialistického managementu. považují-li absenci zisku či ztráty za znak dokonalosti. které činí ekonomickou kalkulaci nejenom proveditelnou. ani ekonomická kalkulace. Rozhodnutí určitého člověka o koupi ledničky a o odložení nákupu nového auta je určujícím faktorem při formování cen automobilů a ledniček. vhodným prostředkem k dosažení požadovaného cíle. Podnikatelé. Ale v socialismu jsou tyto výrobní faktory němé. by velmi brzo zbankrotovali a ze své manažerské funkce by byli odstraněni. který z nich je nejvýhodnější. jsou reprezentovány na trhu různými soutěžícími podnikateli. Obhájci socialismu se vážně mýlí. Úspěch a nezdar zůstávají nerozeznány ve tmě. Ale socialistický manažer je nemůže převést na společný jmenovatel a nemůže zjistit. zda byl naplánovaný či uskutečněný projekt ten. Socialistický management 61 . Tato skutečnost má za následek vznik cen faktorů. Konkurence mezi podnikateli odráží tyto ceny spotřebního zboží při tvorbě cen výrobních faktorů. však neexistují ani ceny výrobních faktorů. Každý z nich vyžaduje náklady různých druhů a množství různých výrobních faktorů. Různé potřeby jedince.

bylo by pro vládu nemožné získat veškeré potřebné vybavení. pak by byli všichni nuceni drasticky omezit svou spotřebu. které paralyzovaly čin62 . Nicméně velká část válečných výdajů se financovala zvýšením množství peněz v oběhu a výpůjčkou od komerčních bank. potřebné pro produkci výzbroje. Chyba v takovém uvažování spočívá v neuvědomění si. Protože výrobci jsou řízeni motivem zisku. Namítá se. nyní v důsledku přílivu daní největší kupující na trhu. ba dokonce za luxusní a neúčelné. Jestliže by byl ponechán pouze tržní mechanismus. že nutnost předat plnou moc vládě v otázkách rozhodování o tom. že zvyšování cen komodit je nelegální. protože předchozí vládní zásahy. připravena koupit. přerušili by výrobu takového civilního zboží a přesunuli by výrobu na produkci zboží. Abychom se tomu vyhnuli. které je ve válce považováno za méně důležité. Na druhou stranu. ale zvyšovali nákupy zboží pro svou vlastní spotřebu. Z toho prý vyvstala nutnost uchýlit se k systému vládně stanovovaných priorit a k vytvoření nezbytného byrokratického aparátu. S vyššími peněžními příjmy a s neměnnými cenami komodit by lidé nesnižovali. bylo nezbytné zavést přídělový systém a vládou uvalené priority. cenová regulace způsobí. by byly vyplýtvány pro civilní užití. na jaké typy výroby by měly být rozličné suroviny použity. Vzácné výrobní faktory. které ještě před válkou kupovali.by byl něco jako člověk přinucený strávit život se zavázanýma očima. že tržní systém je zcela nevhodný v podmínkách rozsáhlých válek. S peněžním příjmem (po zdanění) o mnoho nižším než předtím by spotřebitelé přestali nakupovat řadu statků. není výsledkem války. Jestliže by celá částka peněz potřebných na vedení války byla vybírána na daních a vypůjčením od veřejnosti. Tato opatření byla potřebná. které bude vláda. ale výsledkem metod využívaných při financování válečných výdajů.

Údaje z hlavní knihy slouží jako vodítko pro řízení celého podniku a každé z jeho divizí. Pomůcky jako vedení účetních knih a účetnictví jsou podnikateli natolik známé. Podrobné metody moderního účetnictví a podnikové statistiky poskytují podnikateli důvěryhodný obraz všech jeho operací. vedly k paradoxním a vysoce neuspokojivým podmínkám. jak úžasným nástrojem jsou. Jsou rovněž podnikatelovým kompasem. Řízení v podmínkách ziskového systému Všechny obchodní transakce jsou přezkoumávány přesným vyčíslením zisků a ztrát. které nabízejí. které přinášejí zisky. jsou rozšiřovány. Každý krok směrem k jejich realizaci se odráží v zápisech do účetních knih a na účty. jsou zrušeny. pokud neexistuje v nepříliš vzdálené budoucnosti šance. Výkaz zisků a ztrát ukazuje. S pomocí těchto výkazů může v jakémkoli rozsahu prověřit aktivity všech oddělení. S výjimkou toho ale údaje poskytují věrohodný obraz všeho. 3. vidí byrokraté v selhání svých předcházejících opatření důkaz. Nepochybně existuje možnost do určité míry volně rozdělit režijní náklady. které se nevyplácí. že se tato odvětví stanou ziskovými. Má možnost se dozvědět. Nové projekty podléhají pečlivé kontrole šancí. Pobočky. zda byl či nebyl celý projekt nebo některá jeho část zisková. aby ocenil jejich pravou hodnotu. Nepřichází v úvahu držet se neziskových odvětví podnikání. jak byla každá z jeho transakcí úspěšná či neúspěšná. co se děje v každé pobočce či oddělení. V tomto. jako i v jiných příkladech. Účetní knihy a rozvahy jsou svědomím podniku.nost trhu. Nikoli nedostatky tržního mechanismu. Goethe nazval podvojné 63 . ty. Bylo zapotřebí velkého básníka a spisovatele. že ani nepozoruje. že další zásahy do tržního mechanismu jsou nezbytné. ale neadekvátnost opatření předchozích vlád vměšujících se do tržního systému učinila systém priorit nezbytným.

A kontrola účtů mu ukáže.10 Goetheho charakteristika ukázala na jádro věci. že může určit roli. jakoby hypoteticky nezávislý podnik. že tato sekce „vlastní“ určitou část celkového kapitálu podniku. oddělení a poboček. že manažerovi poskytuje metodu zkoumání celku a všech jeho částí bez toho. Pro veřejnost je každá firma či korporace nedělitelnou jednotkou. V rámci systému podnikové kalkulace reprezentuje každá sekce ucelený subjekt. je: Dosahujte co největšího zisku. jak úspěšní či neúspěšní při plnění tohoto příkazu byli. že pomocí něho může podnikatel v kterémkoli okamžiku zkoumat celek bez toho. který generální manažer dává lidem. Vypozoroval. Ve velkém podniku produkuje mnoho sekcí pouze části výrobků nebo meziprodukty. X 64 . Jediným příkazem. Ovšem v očích jejího vedení je složena z různých sekcí. které pověřil vedením různých sekcí. kap. Přednost komerčního řízení spočívá právě ve skutečnosti. Podnikatel je schopen oddělit kalkulaci každé části svého podniku takovým způsobem. kterou tato část v rámci celého podniku hraje. Takto může generální manažer celého podniku ponechat vedení každé sekce velký díl nezávislosti. Manažeři různých sekcí mohou mít volnou ruku při řízení „interních“ záležitostí svých sekcí. Není zapotřebí. aby se musel nechat mást detaily. Předpokládá se. které nejsou přímo prodává10 Viléma Meistera léta učednická. odděleně od výsledků dosažených ostatními sekcemi. že její jednání vyúsťuje v zisk či ztrátu. z nichž na každou je nahlíženo jako na oddělenou entitu a je oceňována podle podílu.účetnictví „jedním z nejúžasnějších vynálezů lidské mysli“. aby se utopil v detailech a maličkostech. aby se generální manažer zabýval malými detaily vedení každé sekce. kniha I. že kupuje od jiných sekcí a prodává jim. kterým přispívá k úspěchu celého podniku. která je připisována jejímu vlastnímu řízení věcí. že má vlastní výdaje a příjmy.

pokud ne škodlivé. pokud ukazují ztrátu. kdyby je musel kupovat od jiných podniků. Jeho osud je rozhodně úzce spojen s osudem jeho oddělení. Každý manažer na nižší úrovni řízení je odpovědný za chod svého oddělení. Pokud skončí ve ztrátě. že jeho neúspěch byl způsoben nevhodnými instrukcemi jeho nadřízeného. které by za ně musel zaplatit. Pouze by mu to poskytlo chabou výmluvu. zaznamená růst svého příjmu nebo mu alespoň nebude hrozit jeho pokles. takovéto zasahování by v lepším případě bylo zbytečné. ale také pro sebe. Bylo by neuskutečnitelné omezovat rozhodování takto odpovědného manažera na nižší úrovni řízení příliš mnoha detailními zásahy. a je jeho nevýhodou. Jediná žádaná instrukce je po65 . nepracuje pouze pro svého nadřízeného.ny. Generální manažer srovnává náklady plynoucí z výroby těchto částí výrobků a meziproduktů s cenami. že bude úspěšnější. zda manažer oddělení je či není oprávněn podílet se na zisku svého oddělení vzhledem k osobnímu zájmu. Bojuje o něj. Není ani tak důležité. V každém případě bude propuštěn a ztratí své zaměstnání. Jeho vlastní sobecké zájmy ho tlačí ke krajní opatrnosti a vypětí při řízení záležitostí jeho sekce. Bude vyměněn jiným člověkem. Vždy stojí před otázkou: Vyplatí se produkovat tyto věci v naší vlastní provozovně? Nebylo by přijatelnější kupovat je od jiných podniků specializujících se na jejich výrobu? Takto může být v rámci podniku usilujícího o zisk rozdělena odpovědnost. bude její obětí. o kterém generální manažer předpokládá. neučinilo by to jeho aktivity úspěšnějšími. jejž na výsledcích činnosti svého oddělení má. svazování jeho rukou. Pokud není výkonný. Pokud bude úspěšně dosahovat zisků. Pokud je výkonný. Tato skutečnost nemění popsané podmínky. nebo bude celá sekce zrušena. ale jsou užívány jinými sekcemi k výrobě konečného produktu. Je mu ku prospěchu. pokud účty ukazují zisk.

Jestliže newyorská firma zřídí pobočkové obchody nebo továrny v Los Angeles. 66 . Není jednoduše najatým úředníkem. Navíc. Toto v žádném ohledu neomezuje odpovědnost generálního manažera. jehož jedinou povinností je svědomité uskutečnění určitého zadaného úkolu. rovněž obchodní domy a řetězce jsou všechny postaveny na principu odpovědnosti podřízeného manažera. Pokud by chtěl utratit příliš mnoho za běžné operace nebo opomenout příležitost k ziskové transakci. Neosvobozují ho od povinnosti nalézt toho pravého člověka pro každou práci. Budapešti a Kalkatě. jakmile se objeví něco neobvyklého. jakoby mladším partnerem podnikatele bez ohledu na to. Jsou přijímána opatření zabraňující nevratnému plýtvání kapitálem investovaným v pobočce. Tento systém se zasloužil o rozvoj moderního podnikání. většina detailů může a musí být ponechána vedoucímu každého oddělení.chopitelná a nemusí být zvlášť zmiňována: dosahovat zisku. se kterou je spojen. Podřízení jsou odpovědní pouze jemu. ohrozil by nejen zisky koncernu. Velkovýroba ve velkých výrobních celcích a zřizování dceřinných společností ve vzdálených částech země a v zahraničí. oddělení nebo sekce. Oddělení auditu centrály bedlivě zkoumá finanční transakce pobočky a informuje generálního manažera. Je sám obchodníkem. poškození dobrého jména a reputace celého koncernu a střetu politik pobočky a centrály. Buenos Aires. jaké jsou smluvní a finanční podmínky jeho zaměstnání. Ovšem v ostatních ohledech je lokálnímu vedení ponechána volná ruka. Je možné dát důvěru šéfovi pobočky. hlavní manažer stanoví pomocný vztah k centrále nebo k mateřské společnosti jen v dosti obecné rovině. Všechny vedlejší otázky mají spadat do rozsahu povinností lokálního manažera. protože jeho zájmy i zájmy celého koncernu se shodují. ale i svou pozici. Musí všemi svými schopnostmi přispět k úspěchu firmy.

s jehož přispěním jsou podnikatelé směrováni k tomu. nebo ne. Neúspěšný manažer oddělení je ztracený bez ohledu na to. aby je nahradil nekompetentními osobními přáteli nebo známými. V obchodě je jen jedna věc. aby dosáhl uspokojivějšího výsledku. Odpovědnost vůči spotřebiteli je zdrojem životní síly podniku a podnikání ve svobodné tržní společnosti. Dává systému svobodného podnikání onu mnohostrannost a adaptabilitu. není nebezpečné ponechat důležitá rozhodnutí v jeho pravomoci. Nebude plýtvat penězi na nákup výrobků a služeb. jejímž výsledkem je neochvějná tendence ke zdokonalování. aby sloužili spotřebitelům dle svých nejlepších schopností. na které záleží: úspěch. Personální řízení v prostředí svobodného pracovního trhu Zaměstnance velkého moderního podniku někdy tvoří mnoho stovek tisíc úředníků a pracovníků. nepropustí schopné spolupracovníky. je zároveň prvořadým principem vnitřní organizace jakéhokoli komerčního nebo průmyslového celku. oddělení a pomocných sil. Jeho chování je předmětem nezkorumpovatelného úsudku neúplatného tribunálu: výkazu zisků a ztrát. uvádí do shody úplnou odpovědnost centrálního řízení a vysoký stupeň zájmu a pobídek podřízených manažerů sekcí. Spojuje maximální centralizaci celého koncernu s téměř úplnou autonomií jeho částí. Zacházení s takovýmto ob67 . Nezisková pobočka podniku musí být – dříve nebo později – zrušena a její manažer ztratí své zaměstnání. poslíčky a učně. 4. zda neúspěch zavinil on. Tvoří vysoce diferencovaný útvar od generálního manažera nebo prezidenta po uklízečky. Proniknou do všech oddělení a poboček. nebo zda bylo možné. Nezaměstná nekompetentní asistentky a pracovníky. Ziskový motiv. Svrchovanost spotřebitele a demokratické fungování trhu se nezastavují přede dveřmi velkého podnikového koncernu.Protože tomu tak je.

centrální vedení jedná pouze se sekcemi. Samozřejmě. Žádný člověk není neomylný. dle kterého je hodnocen on hlavním manažerem. Ukazují pouze. a stejně tak mistr aplikuje podobné metody při hodnocení svých podřízených. co může být v sekci špatného. pobočkami a dceřinnými společnostmi. jež poskytují účty a statistiky. A působení kapitalistického systému nutí podnikatele uposlechnout požadavky dané spotřebiteli. že nadřízený chybuje při hodnocení podřízeného. Jednou z vlastností po68 . Podnikatel nemá moc rozdělovat dotace na náklady spotřebitelů. že je něco špatně. že v jednodušších podmínkách nižších jednotek nejsou vyžadována žádná komplikovaná účetní schémata pro stanovení peněžní hodnoty každého člověka.rovským tělesem vyvolává mnoho problémů. V dlouhém období pracovník nikdy nemůže dostat více. Spotřebitelé jsou nemilosrdní. na níž na trhu záleží. které takto vynáší. Odhalují peněžní hodnotu každého oddělení. Nicméně. vedoucími jednotlivých sekcí. Jediný rozdíl je v tom. aby prospěli méně výkonnému výrobci a aby ho ochránili proti následkům jeho neschopnosti provádět lépe řízení. Stejný vztah. prostupuje hierarchií celého podniku. Často se stane. jsou neodvolatelné. že ne vždy účty ukazují. jak nejlépe to jde. Rozsudky. Nezáleží na tom. Nikdy nenakupují. který existuje mezi generálním ředitelem a jeho přímými podřízenými. ty mohou být vyřešeny. jejichž role může být přesně určena podle důkazů. že se něco nevyplácí a musí to být změněno nebo zrušeno. odděleními. zda jsou vypláceny úkolové mzdy nebo hodinové mzdy. Vyhodil by své finanční prostředky. jak velký koncern může být. Chtějí být obslouženi. A je to právě peněžní hodnota. než spotřebitel dovolí. kdyby použil své vlastní peníze k takovému účelu. Každý vedoucí sekce hodnotí své přímé podřízené podle stejného principu. Bez ohledu na to. Jednoduše nemůže zaplatit nikomu více. než je schopen realizovat z prodeje svého výrobku.

kterou jsou spotřebitelé za její produkty ochotni zaplatit. Trh poskytuje soudy o produktech. podnikatelé a zemědělci závislým na libovůli spotřebitele. jejichž výkonnost podcenil. v podmínkách svobodného ziskového systému. a nikoli pouze ústavy a listiny práv. nákup výrobního faktoru. Ale spotřebitelské volby se netýkají lidí podílejících se na výrobě. že v kapitalismu je práce komoditou a že je jako komodita prodávána a kupována. ne lidí. tak zájmy těch lidí. není třeba hledat zvláštní ochranu pro zaměstnance proti svévoli jeejich zaměstnavatelů či zaměstnavatelových zástupců. Ocenění producenta je automatickým výsledkem ocenění jeho výrobku. a tedy nemůže obsahovat ani předsudky. který udeří zpět na svého iniciátora. Zaměstnavatel není v pozici. Není to laskavost ze strany zaměstnavatele. kdo v tomto ohledu neuspěje. útokem. osvobozuje mzdu vydělávajícího člověka od jakékoli osobní závislosti. Samotný fakt. Platy a mzdy nezávisí na svévolných rozhodnutích. Týkají se věcí. Každý spolupracovník je hodnocen podle výše svého přínosu do procesu výroby statků a služeb. Vydělávající člověk je stejně jako kapitalisté. aby si liboval v klientelismu nebo v předsudcích s ohledem na zaměstnance.třebných pro vyšší pozici je právě schopnost správně odhadnout lidi. Ten. Na trhu práce je každé množství a kvalita práce oceňována částkou. V prostředí neregulované tržní ekonomiky je ocenění úsilí každého jednotlivce odděleno od jakýchkoli osobních úvah. je to obchodní transakce. skutek sám přinese svou odplatu. činí příjemce platů a mezd v rámci svobodného kapitalistického 69 . Protože je tomu tak. Poškozuje jak své vlastní zájmy. že platí mzdy a platy. Cena práce je tržním fenoménem určovaným spotřebitelskou poptávkou po zboží a službách. Pokud tak činí. Právě tato skutečnost. Svévole je při jednání se zaměstnanci. ohrožuje své šance na úspěch. ani antipatie. Prakticky každý zaměstnavatel vždy hledá levnější pracovní sílu a každý zaměstnanec hledá lépe placené zaměstnání. nikoli o producentech.

neriskují své postavení. Zaměstnavatel na druhou stranu nehledá sympatizující lidi. které jim platí. Tyto skutečnosti ale nevyvracejí celkovou charakteristiku tržního systému. na trhu za tržní cenu každému. Je to systém. kteří stojí za peníze.systému svobodnými lidmi. tím více sem zasahují osobní faktory. Čím blíže je úloha člověka ke spotřebitelům. Ve skutečnosti to omezuje osobní svobodu podnikatele a jeho zaměstnanců. ale výkonné pracovníky. svým spoluobčanům. bezpodmínečně předmětem zákonů trhu. 70 . stejně jako jiní občané. Vlastník malého krámku. tj. tedy svého potu a dřiny. holič. V obchodě službami hrají určitou roli sympatie a antipatie. Při prodeji výrobního faktoru. Nedluží svému zaměstnavateli poděkování a podlézavost. Dluží mu určité množství práce určité kvality. hospodský a herec nejsou tak svobodní ve vyjadřování svého politického a náboženského cítění jako vlastník přádelny nebo dělník v továrně na výrobu oceli. který automaticky oceňuje každého člověka podle služeb. Neústupní doktrináři a neoblomní štváči proti kapitalismu jsou připraveni toto nazvat výhodou. jež poskytuje mase suverénních spotřebitelů. Jako spotřebitelé jsou suverénní a jako výrobci jsou. vztahy jsou více „lidské“. samozřejmě. Tato chladnokrevná racionalita a objektivita kapitalistických vztahů není. kdo je připraven jej koupit. realizována ve stejné míře na celém poli podnikání. kteří se mu líbí.

a tak je nucen přesunout část své moci na své podřízené. Ve skutečnosti se stávají vůči mocnému panovníkovi. Nově jmenovaný správce se většinou stane nejnezávislejším na centrální moci. které mu umožňuje koncentrovat veškerou legislativní. který je na jejich místa dosadil. Mocný panovník má sice pravomoc nahradit neposlušného podřízeného jiným. kde král je na svém území suverénní pouze v den.II. Jeho vůle je zákon. ale ani jmenování nástupce není lékem na neposlušnost. že lidé jsou suverénní pouze v den konání voleb. V čem se liší pozice správce provincie od manažera pobočky soukromé společnosti? Manažer soukromé firmy předává určitý úsek nově nastupujícímu manažerovi pobočky 71 . Je ztělesněním výkonné i soudní moci. správní a soudní moc v jeho rukou. To je pravda pouze v případě takového despotického systému. Postupně přestává být schopen efektivně řídit své území. Na svých územích vládnou dle své vlastní vůle. Role náčelníka se mění spolu s růstem velikosti jím ovládaného území. Byrokracie pod despotickou vládou Náčelník malého primitivního kmene je v postavení. BYROKRATICKÝ MANAGEMENT ■ ■ ■ 1. kdy jmenuje nového vladaře. Někteří kritici zastupitelské demokracie mylně prohlašují. podřízenými jen naoko. Ti pak v rámci jimi spravovaných území jednají jménem panovníka.

“ slovo zmocněnec pak na tomto území představuje nejvyšší zákon. dosadí správce do určitého správního celku svého území se slovy: „Buď zmocněncem mé vlády na tomto území. odůvodněné. pro kterého jsou jeho arbitrární rozhodnutí jedinými principy vládnutí. vede k situaci. Pravda je. Zákony. Dodržování tohoto pravidla. Ale jestliže vládce. Manažer pobočky tak následuje cíle shodné s cíli podniku jako celku. dekrety a ostatní nařízení předepisují správci a jeho podřízeným. Všeobecně se říká. vydává za tímto účelem řadu nařízení a instrukcí. 2. Už není motivován k hledání nejlepšího řešení pro každý vzniklý problém. Aby vládce omezil dosud neomezenou moc svého zástupce nad jím spravovaným územím. že svévole správce je nyní omezena v rozsahu. v jakém jsou panovníkova regulační opatření aplikována. nebo naopak v rozporu s tím. kdy se naše pobočka stává užitečnou součástí celého podniku. že byrokratický management je neslučitelný s demokracií a demokratic72 . jeho prvořadou povinností je plně vyhovět regulačním opatřením panovníka. proč byly vydány a k čemu byly určeny. Tak se ze správce stává byrokrat. V tomto okamžiku je volnost rozhodování správce omezena. Prvořadou ctností správce se tak stává pouhé slepé dodržování dekretů a nařízení. zda jsou přiměřené. co a jak mají dělat v případě vzniku určitého problému. které je navíc průběžně kontrolovatelné podnikovým účetnictvím.s jediným příkazem: Ať je pobočka zisková. Jeho hlavní starostí se stalo úzkostlivé dodržování pravidel a regulací vydaných panovníkem. Byrokracie v rámci demokracie Pro demokratickou vládu v zásadě platí výše zmíněný proces vzniku byrokracie. Panovník se dočasně zřekne vlastní moci ve prospěch svého zmocněnce. bez ohledu na to. Současně se ale mění charakter správcova jednání: Už není motivován vynakládat maximum svých schopností v každém okamžiku a v každém případě.

11 Nadřazenost práva. Jestliže voliči nesouhlasí s metodami a návrhy prosazovanými jejich zástupci. 73 . Je ale špatné. jež je kvalifikuje jako antidemokratické hnutí. nebo nepřímo ve volbách ovlivnit provádění moci zákonodárné.kými institucemi. ve kterém jsou občané schopni přímo v referendu. Je to především neschopnost nacistů pochopit důležitost tohoto základního principu. kteří budou lépe vědět. Pokud legislativci uznají nedokonalost zákona. nestálí soudci a vrtošiví hulváti. jež oni sami po11 Toto není definice demokratické vlády. jak své činy přizpůsobit vůli většiny. kteří jsou v tomto smyslu nadřízení a odpovědní voličům. V porovnání se svévolí soudce se ale jedná o menší zlo. I v této oblasti existuje alternativa mezi svévolí vlády despotických úředníků a vládou lidí nucených dodržovat ustanovení zákona. ve smyslu kladení nejvyššího důrazu na zákon. Nulla poena sine lege. Definice demokratické společnosti je: Systém vlády. pokud nejsou nařízeny ze zákona. mají možnost v příštích volbách zvolit jiné zástupce. Totéž platí o výkonné moci. co to jsou zdravé pocity lidí. je při svém rozhodování suverénní obdobně jako náčelník primitivního kmene. ve kterém panovníci mohou přijímat taková opatření. mohou jej zdokonalit. se zdravými pocity lidí. když kvůli nedokonalým zákonům zločinec ujde trestu. pak by státní úředníci byli nezodpovědní a svévolní despotové. To je ale omyl! Demokracie ctí zákon jako nejvyšší moc. výkonné a výběr nejvyšších úředníků. ale popis správních technik v demokratické společnosti. aniž by ho k takovým krokům opravňoval zákon. Dva pilíře demokratické vlády jsou nadřazenost práva a rozpočet. lidmi. Je pouhým eufemismem nazývat státem blahobytu stát. tj. Protože soudce musí sám rozhodovat o tom. V totalitním systému hitlerovského Německa musí soudci rozhodovat v souladu s das gesunde Volksempfinden. žádné tresty. znamená absenci moci jakéhokoli soudce či vysokého státního úředníka rušit zájmy jedince. Jsou zmocněnci panovníka. Pokud by tomu bylo jinak.

co jim přikazuje rozpočet. Soudy. ale i v období mezi volbami. ale řádně volení zástupci lidu mají rozhodovat o tom. je. že dokonce ani despotická vláda nemůže fungovat bez regulací a byrokratických nařízení. Byrokratický management v demokracii znamená řízení v přísném souladu se zákonem a rozpočtem. že jejich vláda je lidem prospěšná. Ani haléř nesmí být utracen bez souhlasu parlamentu. Nikoli oni. Díky tomuto systému mohou být lidé nezávislí a jejich práva na sebeurčení jsou chráněna. zda jsou takové výroky Hit74 . Tento takzvaný stát blahobytu je ve skutečnosti tyranií panovníků. co by mělo být vykonáno pro veřejné blaho a jak by mělo být naloženo s veřejnými prostředky. ale také rozpočtem. Zástupci lidu mají klíče od státní pokladny. že jejich vláda je vládou pro lidi. než pro jaké je určil parlament. To je úkol pro suverénní lidi a jim odpovědné zástupce. ve srovnání se státem. že nikoliv autority. Lidé žijící v tomto systému jsou suverénními nejen v den voleb. tyranů a diktátorů je upřímně přesvědčena. ale pouze nezávislí občané pomocí svých zástupců vytvářejí politiku. Není třeba zjišťovat. nemá-li se zvrhnout v chaotický režim místních politických vůdců a rozpadnout se v bezpočet bezvýznamných despocií. Charakteristickým znakem. Demokratická kontrola je kontrolou rozpočtu. co nejlépe slouží obecnému blahu. jenž odlišuje ústavní stát od despocie. Vláda v demokratické společnosti není omezena pouze zákony.važují za nejlepší ve jménu veřejného zájmu.) Cílem ústavního státu je také veřejné blaho. různé stupně administrativy. (Mimochodem nesmíme zapomenout. ve kterém jsou pravidla výkonu moci vymezena legislativou a občané mohou svá práva proti nelegálním státním zásahům vymáhat u soudu. Většina despotů. armáda a loďstvo vykonávají pouze to. Je nelegální užívat veřejné fondy pro jiné účely. Nemůžeme se dotazovat soudců a lidí pracujících v administrativě.

ale naopak za nejhoršího nepřítele svobody a demokracie. Mnozí budou protestovat proti tomuto výroku. ve kterých jsou byrokratické metody nezbytně vyžadovány. ani vládou pro lidi. ale autoritářský. V Americe byla byrokracie vždy. v rámci kterých je byrokratický management prováděn. Řízení celních úřadů a zahraničních služeb bylo vždy podřízeno byrokratickým principům. K těmto námitkám musíme dodat. Co ale dnes mnoho lidí považuje za zlo. že byrokracie sama o sobě není ani špatná. jenž může být užit v rozličných sférách lidské činnosti. směřujících k potlačení osobní iniciativy a nahrazování této iniciativy vládními zásahy. Co je ale typické pro současnou dobu. či nikoli. není byrokracie jako taková. Stalina a Franka opodstatněné. dále pak následkem vnitřních trendů ekonomických a sociálních politik. Tato expanze je nevyhnutelným následkem postupujícího omezování osobních svobod. Je pouze prostředkem vlády. je paradoxní. Každopádně jejich systém není ani vládou lidí. Lidé viní byrokracii. především efektivní řízení vládního aparátu. ale expanze sfér. Existují oblasti. Jsou totiž zvyklí považovat demokratickou vládu za nejlepší systém vlády a byrokratický management za jedno z největších zel. je úsilí změnit svobodný stát ve stát socialistický a totalitní. Není demokratický. ale co mají skutečně na mysli.lera. Tvrzení. ani dobrá. Jak mohou být tyto dvě protikladné věci spojeny? Nicméně Amerika je zemí s dlouhou tradicí demokracie a řeč o nebezpečích byrokracie je v této zemi novým fenoménem. 75 . A právě to vede k nahrazování ziskového managementu managementem byrokratickým. Až v posledních letech si lidé začali uvědomovat hrozbu byrokracie a začali považovat byrokracii nikoli za nástroj demokratické vlády. že byrokratický management je nepostradatelný nástroj demokratické vlády. je pronikání sféry vládní do oblasti podnikání. do sféry soukromé a do sféry občanské.

3. Základní znaky byrokratického managementu

Právníci, filozofové a politici pohlížejí na nadvládu zákona z jiného úhlu pohledu než tato kniha. Podle jejich názoru je hlavní funkcí zákona omezovat moc autorit a soudů za účelem omezování zel páchaných na jednotlivci a za účelem omezení svobody jedince. Jestliže je určité autoritě dána moc věznit nebo zabíjet lidí, pak tato moc musí být také omezena a jasně vymezena. V opačném případě by se úředník či soudce změnil v nezodpovědného despotu. Zákon vymezuje, za jakých podmínek by měl mít soudce právo a povinnost vynést rozsudek a policista střílet. Zákon chrání občany proti svévoli úředníků. V této knize na daný problém nahlížíme poněkud odlišně. Zacházíme zde s byrokracií jakožto s principem správních technik a organizace. Na pravidla a regulace hledíme nejen jako na opatření na ochranu lidí a uchování práv a svobod občanů, ale jako na opatření výkonu vůle nejvyšší autority. Potřeba omezit svobodu podřízených je přítomna v každé organizaci. V případě absence takových omezení by se jakákoli organizace rozpadla. Naším cílem je zkoumat zvláštní charakteristiky byrokratického řízení a jeho odlišnosti od řízení uplatňovaného v tržním hospodářství. Byrokratický management je řízením, které spočívá v podřízení se podrobným pravidlům a regulacím, jež stanovuje nadřízený orgán. Úkolem byrokrata je činit to, co mu tato nařízení a pravidla přikazují. Jeho vůle chovat se dle svého nejlepšího přesvědčení je těmito pravidly silně omezena. Management v podnikání neboli ziskový management je managementem vedeným ziskovým motivem. Jeho cílem je dosažení zisku. Míra dosažení tohoto cíle může být zjišťována prostřednictvím účetnictví, zpracovávaného nejen za celý podnik, ale také za každou jeho část. Tak je možná decentralizace managementu a účetnictví, aniž by byla ohrožena jednota operací a dosažení cíle. Odpovědnost mů76

že být rozdělena. Neexistuje potřeba omezovat svobodnou vůli podřízených jakýmikoli pravidly či regulacemi, s výjimkou běžného podnikatelského omezení – učinit podnikání ziskovým. Cíle veřejné správy nemohou být měřeny peněžními ukazateli a nemohou být měřeny účetními metodami. Jako příklad uveďme národní policejní systém F.B.I. Neexistuje dostupné měřítko, na základě kterého bychom mohli zjistit, zda peníze vynaložené tou kterou pobočkou nebyly nadbytečné. Výdaje vynaložené policejní stanicí nejsou placeny těm, kdo stanici řídí, a neliší se podle míry dosažených úspěchů. V případě, že by vedoucí celého úřadu ponechal svým podřízeným vedoucím jednotlivých poboček volnou ruku v nakládání s peněžními výdaji, výsledkem by bylo značné zvýšení nákladů způsobené snahou každého z nich co nejvíce zlepšit služby svojí pobočky. Pak by bylo pro nejvyšší výkonnou moc nemožné udržet výdaje v rozmezí centrem přidělených prostředků či vůbec v jakémkoli rozmezí. Není to kvůli puntičkářské přesnosti, s jakou regulace stanovují, kolik může každý úřad utratit za úklid, opravy nábytku, osvětlení či topení. V rámci obchodních koncernů mohou být takovéto věci bez váhání ponechány na rozhodnutí místních manažerů. Neutratí více, než je nezbytné, neboť utrácí své peníze. Jestliže plýtvá podnikovými penězi, ohrožuje dosahování zisku té části podniku, s jejímiž penězi hospodaří, čímž nepřímo ohrožuje své vlastní zájmy. V případě místního vedoucího vládní organizace je to však jiné: Utratí-li více peněz, může, přinejmenším velmi často, zlepšit výsledky své činnosti. Šetrnost tak na něm musí být vynucována dozorem. Ve veřejné správě neexistuje pojítko mezi příjmy a výdaji. Veřejné služby pouze utrácejí peníze. Nevýznamný příjem odvozený ze zvláštních zdrojů je víceméně náhodný. Např. prodej tiskových materiálů vládním vydavatelstvím. Daňové a celní příjmy nejsou výsledkem „produkce“ správního aparátu. Jejich zdrojem je zákon, ni77

koli aktivity celníků a výběrčích daní. Není to zásluha výběrčího daně z příjmů, že jsou rezidenti náležející do jeho okrsku bohatší a platí vyšší daně než třeba jiní v ostatních okrscích. Čas a námaha vynaložené na administrativní vyřízení vratek daně z příjmu nejsou přiměřené objemu zdanitelných příjmů. Ve veřejné správě neexistuje tržní cena za dosažené úspěchy, a tak je nezbytné provozovat veřejné úřady na základě principů naprosto odlišných od těch, jež se aplikují v podmínkách ziskového motivu. Nyní můžeme poskytnout definici byrokratického managementu: Byrokratický management je metoda řízení uplatňovaná v oblasti správních vztahů, jejíž výsledek nemá na trhu peněžní hodnotu. Pamatujte, že neříkáme, že úspěšné nakládání s veřejnými záležitostmi nemá hodnotu. Říkáme, že nemá hodnotu na trhu, že jejich hodnota nemůže být zjištěna tržními transakcemi a následně nemůže být vyjádřena v penězích. Srovnejme podmínky dvou zemí, řekněme Atlantis a Thule. Můžeme zjistit mnoho důležitých statistických charakteristik: rozlohu země, počet obyvatel, míry porodnosti, míry úmrtnosti, počet negramotných, počet spáchaných trestných činů a mnoho dalších demografických údajů. Můžeme určit sumu peněžních důchodů všech obyvatel, peněžní hodnotu společenského produktu za rok, peněžní hodnotu zboží dovezeného a vyvezeného a mnoho dalších ekonomických dat. Ale nemůžeme stanovit aritmetickou hodnotu systému vlády a administrativy. To ale neznamená, že popíráme důležitost či hodnotu dobré vlády. To pouze znamená, že neexistuje měřítko, kterým bychom byli schopni tyto věci měřit. Nelze je vyjádřit pomocí číselných údajů. Je možné, že ta nejlepší věc v Atlantis je dobrý systém její vlády. Může být pravda, že Atlantis dosahuje prosperity právě díky ústavním a správním institucím. Nejsme ale schopni tyto instituce porovnat s thulskými takovým způ78

sobem, jakým můžeme porovnávat ostatní věci, např. úroveň mezd nebo cenu mléka. Byrokratický management je řízení vztahů, které nemůže být ověřováno ekonomickou kalkulací.
4. Problém byrokratického managementu

Prostý občan srovnává práci úřadů s činností ziskového systému, který je mu více známý. Zjišťuje při tom, že byrokratický management je nehospodárný, neefektivní, pomalý a zatížený zbytečnou administrativou. Nemůže jednoduše pochopit, jak rozumní lidé mohou existenci takového škodlivého systému dovolit. Proč nepoužívat prověřené metody soukromého podnikání? Takovýto způsob kritiky nicméně není rozumný. Překrucuje charakteristiky, které jsou pro veřejnou správu typické. Nebere v úvahu základní rozdíly mezi státní správou a soukromým podnikáním, jehož cílem je dosahování zisku. To, co se nazývá nedostatky a chybami administrativy, jsou její nezbytné vlastnosti. Úřad není ziskovým podnikem, nemůže používat žádných ekonomických kalkulací. Musí řešit takové problémy, které jsou podnikovému vedení neznámé. Byrokratickou správu nelze zdokonalit tím, že ji přetvoříme podle vzoru soukromého podnikání. Je chybou srovnávat schopnost ministerstva s činností subjektu podnikajícího na trhu. Ovšemže jsou ve veřejné správě každé země zřejmé nedostatky, které oko každého pozorovatele upoutají. Lidé jsou občas šokováni rozsáhlostí špatné správy. Když se ale někdo pokusí zjistit původ těchto nedostatků, často zjistí, že nejsou výsledkem trestuhodné nedbalosti nebo nedostatkem schopností. Občas vznikají jako důsledek specifických politických a institucionálních podmínek nebo jako pokus dospět k rozhodnutí o problému, pro který nemůže být nalezeno uspokojivější řešení. Hloubavý badatel se při podrobném zkoumání všech překážek může 79

než je následné snížení tržní ceny produktu. že by ani on sám za daného stavu politické situace nemusel vědět. Pokusy reformovat byrokratickou správu dosazením podnikatelů do vedoucích pozic různých resortů jsou marné. Tady je nejdůležitější výkaz zisků a ztrát. Kvalita podnikatele není dána jeho osobností. než je požadovaný růst nákladů. Tento úkol má plnit třicet hlídek ve službě. Nekupuje se ani neprodává. jak záležitost řešit méně problematickou cestou. Vymezení činnosti úřadu je však určováno pravidly a předpisy. Jeho úkolem je snižovat náklady bez poklesu tržní ceny produktu nebo redukovat náklady více. V oblasti ziskového podnikání je cíl aktivit inženýrského řízení primárně určován ziskovým motivem. je i inženýrské řízení postaveno na možnosti využívat metod kalkulací. Takovéto plány však vycházejí z mylného výkladu účelu státní správy. Velmi rozšířená je myšlenka. Jako vedoucí úřadu může mít pravomoc měnit některá drobnější pravidla a některé záležitosti týkající se vnitřních postupů. nebo zvýšit tržní cenu produktu o více.přesvědčit. 80 . ale stává se byrokratem. že efektivnost vládních úřadů by mohla být zlepšena vedením inženýrů a jejich metodami vědeckého řízení. nýbrž postavením. které v rámci tržní společnosti zastává. že zde takovéto metody kalkulací chybí. které nespadají do jeho pravomoci. Problémem byrokratického managementu je ale právě to. ale dodržování pravidel a předpisů. Takové metody se používají v podnikání za účelem dosažení zisku. který je dosazený do vedení vládního úřadu. Tak jako jakýkoli druh inženýrství. již v této funkci není obchodním manažerem. Vezměme si nyní tři příklady: Úkolem policejního oddělení je ochrana vládních budov proti sabotáži. Bývalý podnikatel. Jeho cílem už nemůže být zisk. V oblasti státní správy ale produkt na trhu žádnou cenu nemá.

více žádoucím zaměstnancem než ten. služebně starší úředníci mají takové zkušenosti. Nejlepším úředníkem není ten. může vznést u soudu žádost. jak přidělí požadované dotace. Není to pouze úřednická práce. který s výkladem zákona nesouhlasí. že rozhodnutí nechají na nezodpovědném poradci. Každý daňový poplatník. Otázkou ale je: Vyváží tato úspora zvýšení rizika? V sázce jsou závažné věci: národní obrana. Hlavním problémem je ale kvalita výkonu. kdo udělá nejvíce objednávek za hodinu. je to druh justiční činnosti. jež se týkají správného použití zákona. Odpovědnost leží plně na parlamentu a na výkonném odboru vlády. kterou zaplatil. K čemu může být pro řízení těchto záležitostí užitečný podnikový ekonom či inženýr s jeho studiemi časového a pohybového managementu? Kanceláře úřadu nejsou pro jeho činnost tím nejvhodnějším místem. A nakonec uvažme případ. které jsou nutné pro technické zabezpečení kancelářských prací. aby se dozvěděl. který je pomalejší. V žádném případě to ale není práce mechanická. Jedná se o poměrně jednoduchou práci. Je zřejmé. ani ty. Duševní práce nemůže být měřena a hodnocena mechanickými nástroji. ve kterém se neobjevují ani problémy „vyšší“ politiky. ale ten.Zodpovědný komisař nepotřebuje radu odborníka na efektivnost provozu k tomu. odezvy v oblasti zahraničních záležitostí. Tyto hodnoty nemohou být oceněny penězi. kdo nakoupí nejvhodnější materiál za co nejnižší cenu. Nemohou se jí vyhnout tím. kdyby zredukoval hlídky pouze na dvacet mužů. morálka ozbrojených sil a civilistů. Jen zkušení. že za jinak nezměněných okolností je úředník. které jim umožní hodnotit výkony jejich spolupracovníků. Úřad je odpovědný za kupování veškerých zásob. Povinností tohoto úřadu je vyložit a použít platné zákony. aby částku. jenž pracuje rychleji. Jedním z úkolů finančních úřadů je konečné určení splatných daní. dostal zpátky. 81 . že mohl ušetřit peníze. životy mnoha pracovníků.

Nemůžete „měřit“ doktora podle času. J. 1944. Povolení. loc. neboť je nemůžeme vztáhnout na kvalitu provedené práce. str. a Challenge to Better Management. snaží se snížit počet pracovních hodin. který potřebuje k vynesení rozsudku jednoho případu.M. Bylo by nevhodné „vydávat licence. 34. „které s přiměřenou přesností ukazují. A nemůžete „měřit“ soudce podle času. marketingu a přepravě tohoto zboží nijak nepodílí. které se stráví při výrobě různých částí tohoto výrobku. str. J. které byly odmítnuty nebo o které nebylo zažádáno. Z pohledu vlády jsou licence. oč vláda usiluje. která povolení vydává. než ty. a tudíž „mohou ukázat... který věnuje kontrole jednoho případu. Jestliže se v průběhu výrobního procesu výrobek zničí nebo ztratí. však není součástí zboží.Není tudíž správné prosazovat časové a pohybové studie či jiné nástroje vědeckého managementu. je pomocí poskytování vývozních povolení omezit vývoz. Vydávání licencí není účelem.: Bureaucracy. To. které je požadováno pro přepravu tohoto zboží do zahraničí. Vláda. New York. které z možných metod a postupů vyžadují nejméně času a úsilí. které uděleny byly. Juran. kolik času a úsilí je třeba pro každou z možných metod“.. cit. 75.. ale technickým prostředkem k dosažení těchto cílů. Samotná rychlost není měřítkem intelektuální práce. je výsledkem určitý přes12 13 Juran.“12 Všechny takovéto činnosti jsou téměř zbytečné.13 Najdeme i jiné odlišnosti. jako na výrobní lince“.M. se na výrobě. Proto by nebylo účelné zavést „celkový počet pracovních hodin strávených při vydávání licencí“ jako standard výkonu úřadu. Chce snížit celkové množství vývozů nebo množství vyvážené nežádoucími vývozci či množství zboží prodaného nežádoucím kupujícím. Její úřad není dílnou. Vyrábí-li podnikatel nějaký výrobek určený na vývoz do zahraničí. mnohem důležitější. 82 . 76. ve které se vyrábí jedna z částí potřebných pro dokončení výrobku.

Ti. jakkoli je tento „výstup“ hodnotný a důležitý. kteří ale chtějí správu úřadů porovnávat s managementem v továrně. 5. že si vezme za vzor policejní oddělení. Ve vládní administrativě je mnoho věcí. Tento poznatek musí být základem pro jakoukoli léčbu problémů byrokracie. že pracuje v oblasti. usvědčování a odsuzování vrahů liší od pěstování kukuřice či výroby bot. Ovšem. které je třeba změnit. Řízení státních záležitostí se liší od průmyslových procesů asi tak. Žádná reforma ale nemůže státní úřad transformovat na nějaký typ soukromého podniku. že převezme metody automobilového závodu. Byrokratický personální management Byrokrat se od nebyrokrata liší právě tím. skutečnou škodu nese občan. jako se soudní stíhání. na mzdy a výplaty a na nákupy veškerého potřebného vybavení a materiálu. se mýlí úplně stejně. když dal průmysl vládním úřadům za vzor. Její výkon nemůže být měřen penězi. Vláda není podnikem vytvářejícím zisk. nicméně je tady ale stále politický a morální závazek vlády s těmito žádostmi nakládat velmi obezřetým způsobem. Vládní efektivnost a průmyslová efektivnost jsou zcela jiné věci. Ale to. Když se ale ztratí žádost o licenci na úřadě. co za vynaložené výdaje získá – vykonanou službu. ve které není možné hodnotu lidského úsilí ocenit penězi. nemůže být oceněno penězi. Jeho ocenění závisí na úsudku vlády. a daňový úřad se nemůže stát výkonnějším tím. všechny lidské instituce musí být znovu a znovu přizpůsobovány novým změnám podmínek. Národ vydává peníze na údržbu úřadů. 83 . Lenin byl na omylu. Zákony sice mohou postiženým jednotlivcům bránit žalovat úřad o náhradu škody.ně vymezený nárůst výrobních nákladů. Vedení závodu se nemůže zdokonalit tím. Správa jejích záležitostí nemůže být kontrolována pomocí výkazu zisků a ztrát.

ne na své práci. jsou jejich rozhodnutí zmražena do neosobního jevu – tržní ceny. Je to obchod. Existovalo zde nepřetržité přelévání personálu mezi zaměstnáním ve státní správě a v soukromém sektoru. Vztah mezi prodávajícím a kupujícím. Prakticky jen pár výjimečných lidí se mohlo vrátit do neúřednického života. Podmínky služby ve státní správě umožnily vznik kariérních úředníků. Američané ještě před pár lety neznali byrokrata jako zvláštní druh lidské bytosti. Podřízený je závislý na osobním úsudku nadřízeného. Jmenování do úřadu muselo být podloženo zkouškami a nezáviselo již na politické příslušnosti uchazečů. Jedná se ale o úsudek spotřebitelů. A co víc. Obě si navzájem vylepšují své živobytí. Podrželi si ale svou osobní nezávislost. a jsou tudíž oddělena od jejich svévolného původu. Nebyla zde ale žádná početná třída lidí. neboť se vždy mohli vrátit do soukromé sféry. S byrokratickou organizací je to ale jiné. Vždy zde byly úřady a nutně byly řízeny byrokratickými způsoby.Je pravda. Za současného vývojového trendu k všeobecné byrokratizaci je tomu ale jinak. nebude závislost na nadřízeném natolik tíživá. Zde byrokraté po dlouhou dobu tvořili jednotnou skupinu. V kontinentální Evropě to bylo jiné. Mnoho lidí zůstalo ve státních úřadech po celý život. ne k jejich vykonavatelům. Většina byla s úřady spjata na celý život. je v ziskovém podnikání pouhou neosobní skutečností. Osvojili si vlast84 . že ocenění různých komodit prodaných a koupených na trhu nezávisí o nic méně na úsudku. ceny se vztahují k výrobkům a službám jako takovým. anonymní a beztvaré. ze kterého čerpají výhody obě strany. Dokud úředník může doufat. aby poznamenala úředníkův charakter. že má zároveň šanci získat práci v soukromém sektoru. Vztah mezi nadřízeným a podřízeným je osobní. stejně jako vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Protože jsou ale spotřebitelé ohromné masy různých lidí. která považovala práci ve státních úřadech za své výlučné poslání.

Očekávalo se. Rakousko a Rusko. Takové regulace vyžadují.nosti. které panovalo v době. Není třeba ukazovat. Jejich svoboda v jakékoli míře podporovat opoziční stranu byla citelně omezena. Zapomínají však. Pro postup do vyšších funkcí a získání vyšších platů je požadován určitý počet let strávených v nižších funkcích a složení dalších zkoušek. V této oblasti má mnohem méně zkušeností. že navštěvování školy. které byly příznačné pro jejich trvalé odtržení od světa ziskového obchodu. Amerika je na poli byrokracie nováčkem. ale jediným dosaženým výsledkem bylo. Bylo pochopitelné. že všechny tyto požadavky se týkají věcí. že hlavním zájmem úředníků se stala snaha vyhovět těmto či jiným formalitám. než získaly klasické byrokratické země jako Francie. absolventy určitých škol a aby složili určité zkoušky. Je zřejmé. zkoušky a roky strávené v nižších pozicích nutně člověka nekvalifikují k lepší práci. která se vztahují na Staatsbeamter nebo fonctionnaire. Německo. Postupný vznik velké třídy takovýchto lidí se stal skutečnou hrozbou zachování ústavních institucí. Ve Spojených státech stále převládá trend přeceňovat užitečnost regulací státní správy. Jejich intelektuální perspektivou byla hierarchie. Jejich osud byl úplně závislý na přízni jejich nadřízených. které jsou více či méně povrchní. že budou schvalovat politické stanovisko ministerského kabinetu. aby byli žadatelé určitého věku. Tato mašinérie výběru občas překáží v činnosti schopnějším lidem. Ale tím nejhorším důsledkem je. kdy byli ve funkci. Byly učiněny pokusy ochránit jednotlivého úředníka před libovůlí strany jeho nadřízených. Podléhali jejich moci i mimo službu. že došlo k uvolnění disciplíny a neustálému zhoršování ve výkonu pracovních povinností. její pravidla a regulace. že jejich soukromé aktivity – a také aktivity jejich manželek – musely být náležité důstojnosti jejich postavení a zvláštním – nepsaným – zákonům chování. 85 . a ne vždy zabrání jmenování do funkce naprosto neschopných lidí.

jejichž potomci si vybrali byrokratickou kariéru. Na ministra nahlížejí jako na nezkušeného laika. že by se v řadách vládních zaměstnanců nenalézalo značné množství schopných lidí. kteří vědí. Prestiž a sociální postavení vládních úředníků zdaleka překonaly ostatní třídy populace. ztratili ráznost a iniciativu. který chtěl dosáhnout lepšího postavení v životě. jak je to jen možné. že za několik let půjdou do důchodu. Jejich strnulý konzervatismus maří všechny snahy ministra přizpůsobit práci změněným podmínkám. Tím.“ Bylo by chybou přičítat frustraci evropského byrokratismu intelektuálním a morálním nedostatkům personálu. Mnoho státních zaměstnanců publikovalo znamenité spisy řešící problémy administrativního práva a statistiky. Někteří z nich byli ve volném čase skvělými spisovateli nebo muzikanty. Mnoho nadanějších a vznešených členů inteligence pracovalo na úřadě. Byl to výsledek nevyhnutelné slabos86 . s výjimkou armádních důstojníků a členů starších a bohatších aristokratických rodin. protože byli vážně oddaní službě svému národu. byl připojit se ke správnímu personálu. Jiní vstoupili na pole politiky a stali se významnými politickými lídry. Převážná část byrokratů byla ovšem spíše průměrnými muži. Na každý plán reformy se dívají jako na narušení jejich klidu.že jejich prací je splnit stanovený úkol nejlépe. Vedoucími úřadů jsou obvykle starší lidé. Ve všech těchto zemích bylo mnoho dobrých rodin. že strávili větší část života v podřízených pozicích. Ve všech zemích s trvalou byrokracií lidé říkávají: „Vlády přicházejí a odcházejí. ale byrokracie zůstává. Selhání evropské byrokracie určitě nebylo způsobeno neschopností personálu. Nemůže být ale zpochybněno. V řádně uspořádaném státním systému výkonu státní služby závisí postup do vyšších funkcí primárně na počtu let strávených ve službě. Vyhýbají se inovacím a zdokonalování. Ideál chytrého chudého chlapce.

vyvolává neřešitelné problémy. Nedostatek standardů.ti jakékoli správy veřejných záležitostí. ničí iniciativu a podněty dělat více. nikoli podstatný a skutečný úspěch. Nutí byrokrata sledovat instrukce. než je minimálně požadováno. Zabíjí ambice. které by nesporně mohly zajistit úspěch nebo neúspěch výkonu oficiálních úkolů. 87 .

zda jsou zvažované projekty výhodné. je neuskutečnitelný. „Vědečtí“ socialisté se musí ukájet myšlenkou. Marxistická tabu bránila po dlouhé roky poznání této pravdy. Socialismus musí vést k úplnému chaosu. Taková studia byla v pojetí Karla Marxe a jeho přívrženců znakem tzv. úplná státní kontrola veškerých hospodářských činností. klamného „utopismu“. BYROKRATICKÝ MANAGEMENT STÁTNÍCH PODNIKŮ ■ ■ ■ 1. Nikdy nebude vědět. Samotná myšlenka centrálního plánování prostřednictvím státu je vnitřně rozporná. nebo zda by jejich realizace měla za následek plýtvání dostupnými prostředky. Neuskutečnitelnost úplné státní regulace Socialismus. „Vědecký“ socialismus – jak Marx a Engels nazývali svou verzi socialismu. že socialismus nevyhnutelně přijde a že 88 .III. tj. Státní plánovací komise by při plánování výroby vzhledem k řešenému problému byla zcela bezmocná. se nesmí takovémuto neužitečnému zkoumání oddávat. Socialistické společnosti by totiž chyběl nepostradatelný intelektuální nástroj ekonomického plánování: ekonomická kalkulace. Jedním z hlavních přínosů marxismu k úspěchu socialistické propagandy byl zákaz studia hospodářských problémů v socialistické společnosti.

Socialisté úplně ztroskotali při svých zoufalých pokusech odmítnout důkazy o tom. 125–149.nastolí ráj na zemi. že socialistický management by také usiloval o zásobování společnosti zbožím v takovém množství a kvalitě. Nesmí být tak pošetilí. nebylo bráno vážně a brzy upadli v zapomnění. Economica. 516–521. New York. že ekonomická kalkulace je nejvážnějším problémem socialismu a že byla ostuda. Hayek: Collectivist Economic Planning. 131–142. 188–223. že najít uspokojivé řešení bude snadné. str. 1940. 634–645. Těch pár ekonomů. kterých dle 14 Podrobnější analýzu tohoto základního problému lze nalézt v Mises: Socialism. aniž by tušili. aby se ptali. Teprve před přibližně pětadvaceti lety se okouzlení vytratilo. jaké bylo možné vyrobit při existujících podmínkách nabídky výrobních faktorů a technologických znalostí. tak v západních zemích skutečně předložili návrhy ekonomické kalkulace v socialismu. Podařilo se nevyvratitelným způsobem prokázat nemožnost ekonomické kalkulace v socialistickém systému. Londýn. že ekonomickou kalkulaci nelze v žádném socialistickém systému provést. 1935. Tyto návrhy se ukázaly jako naprosto scestné. Mises: Nationalekonomie. Pro ekonomy nebylo složité odhalit jejich omyly a rozpory. Museli sice připustit. jak bude socialistický systém fungovat. kteří se odvážili zákazu vzdorovat. an Economic and Sociological Analysis.14 Je zřejmé. 1936. str. že socialisté během osmdesáti let fanatické propagandy mařili svůj čas maličkostmi. v čem spočívá hlavní problém. Jednou z nejpozoruhodnějších skutečností intelektuálních dějin devatenáctého a začátku dvacátého století je naprosté uposlechnutí tohoto marxistického verboten. Ženeva. Hayek: „Socialst Calculation: The Competitive Solution”. Socialistická vláda by také usilovala o využití dostupných výrobních faktorů na výrobu takových statků. Někteří neústupní marxisté samozřejmě vznesli námitky. Své znepokojené přívržence ale ujišťovali. Různí socialističtí profesoři a autoři jak v Rusku. str. VII. 89 . 113–122.

jejího názoru bylo nejvíce potřeba. nebo dokonce utrpět ztrátu. Státní podnik v rámci tržního hospodářství Obdobná situace nastává. Situace by se zcela změnila. Ani jim nečiní ekonomická kalkulace problémy. kde většina ekonomických aktivit je řízena na tržním základě. omezuje tím rozpočet. kterého by mohl dosáhnout. v jehož větší části stále funguje tržní hospodářství. Nemusíme si klást otázku. které metody výroby potřebných statků jsou nejhospodárnější. Neproveditelnost ekonomické kalkulace ale znemožní nalézt. které cíle sledují. kdyby se výhradně orientoval na zisk. zda by bylo. že ji90 . Když státní podnik pracuje ve ztrátě nebo dosahuje jen části zisku. Je totiž pravda. 2. Socialistické vlády Ruska a Německa působí ve světě. Bez ohledu na to. Pouze v důsledku znalosti těchto cen jsou schopny kalkulovat. jež považovala za méně potřebné. že úřady se většinou od řízení na základě zisku odklánějí. vést účetnictví a plánovat. nebo nebylo možné řídit takový státní či městský podnik stejným způsobem jako soukromý podnik. Nechtějí své podniky provozovat za účelem dosažení co největšího zisku. Pak by již neexistovaly žádné ceny výrobních faktorů a ekonomická kalkulace by nebyla možná. Když například městem vlastněný dopravní systém stanoví zákazníkům tak nízké přepravní ceny. a chtěla by ukončit výroby takových statků. Mohou proto ve své ekonomické kalkulaci využívat zahraničních cen. státem či místní vládou provozovaný podnik působí v zemi. kdyby byl socialismus přijat ve všech zemích. Dosažení jiných úkolů považují za důležitější. Jsou ochotny se kvůli jiným cílům zříci celého zisku či jeho části. což má vliv na daňové poplatníky. když státem vlastněný popř. je výsledkem této politiky vždy dotování jedněch lidí na úkor druhých.

musí být řízen jiným způsobem. která je v očích spotřebitelů nejdůležitější. Tržní podniky využívají ziskový motiv jako vodítko. že výrobní faktory využívané při poskytování této služby nejsou odejmuty z ostatních způsobů využití. V knize věnované problémům byrokracie se ale nemusíme těmito finančními hledisky zabývat. kdy by další zvýšení odejmulo výrobní faktory z odvětví. Městské úřady nemohou vedoucím jednoduše nařídit: nestarej se o zisk. jejichž výrobky spotřebitelé poptávají intenzivněji. že spotřebitelé považují služby poskytované pekařem za užitečné. ve kterých by mohly vykonat hodnotnější službu? V případě soukromého podniku usilujícího o zisk je tento problém řešen skrze chování veřejnosti. do kterých výrobních odvětví mohou investovat. tj. kteří městskou dopravu používají. Jsou připraveni platit za chléb požadovanou cenu.mi nepokryje ani provozní náklady. do doby. Každý podnik má jediný cíl. zda je daná služba potřebná? A co je mnohem důležitější: jak zjistíme. Vidina zisku žene každého podnikatele k poskytování takové služby. tj. Ceny na trhu jim ukazují. než dosáhne nasycení trhu. Důkazem užitečnosti poskytnutých služeb je. Nelze pochybovat o tom. Co ale tento výraz znamená? Kdo rozhoduje v případě státního podniku. Při této ceně se výroba chleba zvyšuje do doby. dle kterého přizpůsobují své aktivity přáním veřejnosti. Musí mu dát konkrétnější a přesnější příkazy. že cena poskytnuté služby není vysoká. poskytovat potřebné služby. Budeme analyzovat jiné důsledky. daňoví poplatníci v podstatě dotují ty. Ale problém není tak jednoduchý. 91 . Jakmile podnik není provozován v souladu se ziskovým motivem. Jaké příkazy to budou? Zastánci státních a městských podniků mají tendenci odpovídat na tyto otázky velmi naivně: povinností státního podniku je poskytovat společnosti potřebné služby. že dostatečné množství lidí je ochotno za ně platit požadovanou cenu.

popř. popř. že každá služba může být zlepšena pomocí zvýšení výdajů. že se ztráta stává nevyhnutelnou. jmenoval poctivého a výkonného manažera a že morální klima země. Vycházíme z toho. V případě státního podniku je situace odlišná. že spotřebitel tento podnik nepotřebuje. že se schodek nemůže zmenšovat. Kdyby ale vláda přestala stanovovat prodejní ceny a nechala veškeré rozhodování na manažerovi. Tyto omluvy mu však nijak nepomohou. místní úřady jsou ochotny dále pokračovat v činnosti. Nemohou nijak zabránit ukončení neúspěšného projektu. která by zlepšila toto jeho postavení. Manažer ztrátového podniku může vysvětlovat a omlouvat příčiny neúspěchu. Soukromý podnik nijak nemůže čelit verdiktu veřejnosti a dále pokračovat v činnosti. neposkytuje chování veřejnosti žádné kritérium jeho užitečnosti. aniž by se hodnota služby zhoršovala? Soukromý podnik je odsouzen k zániku. Je důležité si uvědomit. Bez ohle92 . když státní popř. Vyvstává ze skutečnosti. že stát. město. zda deficit není příliš velký s ohledem na množství poskytnutých služeb? A jak může člověk odhalit. dala by mu do rukou neomezenou moc dostat se k penězům ze státní pokladny. Jeho neziskovost je důkazem skutečnosti. když jeho provozování přináší jen ztrátu a není možné nalézt cestu. Objevení ztráty zde není považováno za důkaz neúspěchu. Náš problém leží někde jinde. že náš problém nemá co do činění s nutností zabránit manažerům zneužívat jejich pravomocí. Kde můžeme hledat kritérium potřebnosti poskytovaných služeb.Funguje-li státní podnik bez ohledu na zisk. Je úmyslem jeho nadřízeného – vlády – prodávat za tak nízkou cenu. Manažer nenese za tuto skutečnost žádnou zodpovědnost. města a organizace daného podniku poskytuje uspokojivou ochranu proti záměrnému porušování povinností. přestože provozní náklady převyšují obdržené platby od spotřebitelů? Jak můžeme zjistit.

V žádné oblasti lidských přání nemůže být dosaženo úplného uspokojení takovým způsobem. že by žádné další zlepšení již nebylo možné. jen kdyby měl k dispozici potřebné prostředky. městské správě. Není úkolem ředitele nemocnice vzdát se zlepšení městské nemocnice v případě. které jsou dány omezením uspokojení jiných druhů potřeb. tj. S hranicemi růstu jim svěřeného podniku. si nedělají a ani nemohou dělat hlavu. Domnívá-li se manažer. Jelikož výkaz zisků a ztrát není považován za kritérium úspěchu či neúspěchu způsobu řízení. Stal by se člověkem. než tyto pokyny umožňují. že toto zlepšení by zabránilo zdokonalení systému podzemní dráhy a naopak. jelikož takový manažer není omezován úvahami o finanční výhodnosti. který se musí řídit nejrůznějšími předpisy. popř. jediným prostředkem.du na možný skvělý stav nemocnic. podzemní dráhy či vodovodních služeb by manažer vždy dokázal tyto služby zdokonalit. Dále musí vydat detailní návody týkající se metod. že je účelné utratit více prostředků. jak učinit manažera odpovědným jeho nadřízenému – státní pokladně – je omezit jeho svévoli pomocí pravidel a předpisů. úředníkem. jež mají být používány při nákupu materiálních výrobních faktorů a při najímání a odměňování pracovníků. Náklady s projektem spojené by se staly značným břemenem pro veřejné rozpočty. musí vláda věnovat pozornost mnoha detailům vedení podniku. vládě. Odborníci se zabývají zvýšením uspokojení potřeb pouze v jejich konkrétním druhu činností. V takovém případě je rozhodnutí přenecháno jeho nadřízenému. Právě důkladný a poctivý manažer bude usilovat o zlepšení služby svého zařízení. Musí přesně stanovit kvalitu a množství poskytovaných služeb a prodávaných komodit. Kritériem dobrého managementu není schválení 93 . který nezodpovědně utrácí peníze daňových poplatníků. Protože toto nepřichází v úvahu. Manažer v žádném případě není výkonným ředitelem firmy. musí podat žádost o zvláštní příděl peněz. jak jen to bude možné. ale byrokratem.

94 . nýbrž přísné podřízení se množství byrokratických pravidel. popř. Manažer nemůže být hnán k odpovědnosti. Jeho postavení neodpovídá pozici výkonného pracovníka v podniku orientovaném na zisk. jehož následkem jsou vyšší příjmy než náklady. Bylo by zcela neproveditelné dát jakémukoli člověku či skupině moc čerpat neomezeně veřejné prostředky. Je nutné omezit moc manažerů státních nebo městských podniků byrokratickými nástroji. aby kvalita poskytovaných služeb a výše deficitu dosahovala jimi požadované úrovně. byla-li jeho rozhodnutí v souladu s těmito předpisy. Jeho hlavní úkol nemůže být efektivnost jako taková. řediteli policejního oddělení. že management se musí podřídit vydaným předpisům. ale vykonavateli veřejné služby.zákazníky. nýbrž efektivnost v mezích dodržování těchto nařízení. nemají-li začít nezodpovědně utrácet veřejné prostředky a nemá-li jejich činnost rozvrátit celý rozpočet. Uposlechnutí těchto pravidel je nejdůležitějším pravidlem byrokratického managementu. Jedinou alternativou podnikání orientovaného na zisk je byrokratický management. Rozhodující stále zůstává. tj. To však neodstraní byrokratickou povahu řízení a rozhodování. radní se budou samozřejmě snažit tato pravidla a předpisy sepsat takovým způsobem. Vláda.

bez ohledu na svou velikost. že při existenci ziskového motivu se každý podnik. Žijeme ale ve věku všeobecného útoku na ziskový motiv. V nacistickém Německu již neexistuje soukromé podnikání. Již neexistují soukromí podnikatelé. co nazývají „službou“ veřejnosti a co ve skutečnosti je byrokratický management.IV. čeho v tomto ohledu dosáhli nacisté. Veřejné mínění jej zavrhuje jakožto vysoce nemorální a pro společnost nesmírně škodlivý. aby jej duch kapitalistického zisku prostupoval od střechy až po podlahu. Nacisté uspěli v úplném odstranění ziskového motivu z vedení podniku. snaží organizovat celý podnik a každou jeho část takovým způsobem. Není nutné se detailně zabývat tím. jestliže usiluje o jediný cíl – dosažení zisku. Při výkonu své práce nejsou svobod95 . Jak vládní zásahy a narušení ziskového motivu vedou podnikání k byrokratizaci Žádný soukromý podnik se nikdy nestane kořistí pro byrokratické metody managementu. Již jsme si ukázali. Dřívější podnikatelé se stali pouhými Betriebsführer (vedoucími podniku). Politické strany a vlády prahnou po jeho odstranění a chtějí jej nahradit tím. BYROKRATICKÝ MANAGEMENT SOUKROMÝCH PODNIKŮ ■ ■ ■ 1.

Přebytek je buď odevzdán úřadu. se liší pouze technickými jednotlivostmi. což z něj vlastně činí placeného státního zaměstnance. jež jsou účtovány zákazníkům. A je to samozřejmě. než jsou jeho skutečné náklady plus při96 . nebo je rozdělen na prémie zaměstnancům. Ve zbytku světa nešel vývoj věcí až tak daleko. Ale obecná tendence dnešní doby je nechat vlády. III. které je možné z určitých činností získat. musí bezvýhradně poslouchat příkazy vydávané Říšským ministerstvem průmyslu. až na stejné názvosloví. např. 2. co nazývá nadměrnými zisky. Zisky.ní. Vláda nestanovuje jen ceny. jsou omezené. městu. tj. anebo musí být odstraněn snížením cen. vykonavatele veřejné služby. stejně jako ruský systém. jež si podnik smí účtovat za prodávané statky či vykonané služby. V anglosaských zemích soukromé podnikání stále existuje. které se mají při výrobě používat. aby omezila zisky. Úřad je oprávněn stanovit ceny. Reichswirtschaftsministerium. zápůjční a výpůjční úrokové míry. tj. výši platů a mezd. Od ruského modelu socialismu. II. Úřad využívá své moci k ochraně před tím. režim socialistické organizace. a jeho podřízenými krajskými zastoupeními a pobočkami. jež mají být vyrobena. systému úplného zestátnění veškerých podniků. Tento systém nemá. aby zasahovaly do soukromého podnikání. který je čistě autoritářský. kterých podnik může dosáhnout. Podnik si nemůže za prodávané zboží a vykonané služby účtovat víc. A tyto zásahy v mnoha případech vnucují soukromým podnikům byrokratický management. Jedná se jednoduše o německý typ socialismu. nic společného s kapitalismem ani s tržní ekonomikou. Zásahy týkající se výše zisku Vláda může uplatňovat různé metody. množství. Zwangswirtschaft. Nejčastější metody jsou: I. a metody. Každému obchodníkovi přiděluje určitý příjem.

Armády jsou dozajista nejideálnější a nejdokonalejší byrokratické organizace. kde existují jen omezené možnosti dosažení zisku. ukvapeně obviňuje soukromé podnikatele. Podnik si může vydělat tolik. i když nemůže za dobře vykonanou práci očekávat žádné osobní výhody? Těžko si lze představit něco absurdnějšího. než takto dávat byrokrata podnikateli za příklad. Tvrdí se. že podnik již nemá zájem na zvyšování svých zisků. Riziko spojené s využitím nových úsporných opatření dopadá na podnikatele. usilovali by neochvějně podle svých nejlepších schopností o zlepšení služeb a nestarali by se sobecky o pouhé dosažení zisku. Proč by se člověk neměl snažit pracovat co nejlépe. Ale pohybuje-li se nad určitou částkou. kterou určí úřad buď jako procento z nákladů. Ve většině zemí jsou řízeny důstojníky. nebo jako fixní částku. Na druhou stranu veškeré překážky zdokonalování výrobních postupů a pokusů snižovat náklady zůstávají. Úkolem byrokrata není usilovat o zdokonalení. Všechny tyto příklady spojuje skutečnost. jestliže tato činnost není schválena jeho nadřízenými. Jeho povinností a jeho ctností je poslušnost. kteří jsou oddáni jen jednomu cíli – zajistit co nejefektivnější fungování státních 97 . Jeho povinností je řídit se pravidly a nařízeními jeho nadřízených. Veřejné mínění. Kdyby podnikatelé byli tak svědomití a oddaní podpoře veřejného blaha. Pouze jejich chtivost a lakota ohrožuje funkčnost podniků. jako jsou nesobečtí státní úředníci. Vezměme si příklad armády. Nemůže se pustit do inovací. daně pohltí celý zisk. Stále musí řešit spory související s požadavky zaměstnanců na vyšší mzdy a platy. ovlivněné falešnými báchorkami socialistů. že je to právě jejich nemorálnost. nebo jeho větší část. Ztrácí motivaci snižovat náklady a vykonávat svou činnost co nejefektivněji a nejlevněji.rážka. kolik umožňují tržní podmínky. která má za následek snižující se efektivnost. IV.

přičemž většinou nejsou otevřeni novým myšlenkám. Nikdo nemůže být správným byrokratem a inovátorem zároveň. kteří mají dar plánovat nové věci a rozpoznávat jejich přínos. V byrokratickém systému je nezbytné přesvědčit nadřízené. jehož projekt má omezenou naději na dosažení zisku: „Chovej se jako svědomití byrokraté. neboť jsou každému známy. V kapitalismu se inovátor může pokusit uskutečnit své plány i přes neochotu většiny ocenit přínos těchto plánů. Nicméně pro řízení vojenských záležitostí je typické tvrdošíjné nepřátelství vůči každému pokusu o zlepšení. nelze očekávat žádný pokrok či reformu. a proto také s předpisy.ozbrojených sil. že generalita je vždy připravena na minulou válku. V situaci. lpění na zvycích a zažitých praktikách. Pokrok jakéhokoli druhu je vždy v rozporu se starými a zaběhlými postupy. Není třeba se těmito skutečnostmi dále zabývat. Pokrok je přesně to. aby mu do začátku půjčil. jako mu říci. jimiž jsou většinou lidé staří. Říci podnikateli. aby se vyhýbal jakékoli reformě. s čím předpisy a nařízení nepočítají. Říká se. Je jen pár lidí. Pro byrokratickou mysl je nejvyšší ctností poslušnost zákonům. Stačí. Každá nová myšlenka naráží na neoblomný odpor ze strany lidí odpovědných za řízení. které na jejich základě vznikly. Nevyhnutelně tedy stojí mimo okruh byrokratických aktivit. Důvod tohoto neuspokojivého stavu je zřejmý. Každý krůček kupředu je formou změny přinášející velká rizika. Průkopníci nových metod jsou pokládáni za rebely a je s nimi také tak jednáno. zvyklí dělat věci předepsanými způsoby.“ je stejné. obdařených mimořádnými a nevšedními schopnostmi. tj. kdy prvním krokem je získání souhlasu takovýchto lidí. nikoli na válku budoucí. Lidé přinášející nové myšlenky do byrokratických struktur mají ty nejhorší zkušenosti. 98 . když se mu podaří přesvědčit nějakého člověka.

kolik podniků neuspěje. ale zrovna tak nutně sníží budoucí zisky. pokrok přestává připadat v úvahu. To je klíčové. aby motivovala k vysoce rizikovým aktivitám. usiluje o vyšší zisk buď cestou snížených nákladů nebo zdokonalování svých výrobků. Nižší zisky poté ovlivní výši státních příjmů. protože touží po ziscích pramenících z nových výrobních metod. Veřejnost spatřuje pouze úspěšnou inovaci a ani si neuvědomuje. Vláda nedovolí podnikateli riskovat to. se vláda snaží přijít si na své nejen dohledem nad tím. zda smluvní stranou 99 . kdyby se mohl následně těšit z dosaženého zisku. Vláda se domnívá. V případě smluv. pak by jejich větší část odtekla do státní pokladny. Omezí podnikatelovu svobodu rozhodovat o „jeho“ záležitostech. co ona považuje za své vlastní příjmy. že za zlepšení přináší odměnu dost vysokou na to. které ve skutečnosti již jeho nejsou. co jsou v podstatě peníze státu. Je zde však něco důležitějšího. že je neospravedlnitelné ponechat podnikateli právo vystavit riziku ztráty něco. kteréá by býval zavedl.Předností ziskového systému je. Je-li tato odměna odstraněna nebo výrazně snížena. Zvažování rizika ztráty vlastních peněz oproti možnému zisku vlády či ostatních lidí zcela mění úhel pohledu. Svobodný podnikatel rozhoduje na základě důkladného a opatrného prověření všech kladů a záporů a na základě zvážení nadějí na úspěch. Neboť ztráta či zisk dopadnou na něj samotného. Nesprávná inovace určitě nepostihne pouze investovaný kapitál. Zvažuje možný zisk oproti možné ztrátě. Kdyby bylo dosaženo zisků. Je zbytečné žádat podnikatele. protože přijetím nových postupů učinily chybu. Něco takového již můžeme vidět. jejichž cena je stanovena přirážkou k nákladům. Má je pod kontrolou stát. Každý podnikatel vždy hledá zlepšení. aby se při neexistenci ziskového motivu pustil do všech zlepšení. Velké podniky utrácejí značný obnos za výzkum.

Tato omezení se v současnosti týkají pouze vyšších platů. že finanční úřady mají právo stanovit. Ochromuje iniciativu a plodí byrokratismus. vláda mu tyto jeho výdaje nenahradí a on opět dosahuje ztráty. Ale sotva se na tomto bodě zastaví. výsledkem při použití metody přirážky k nákladům je snížení jeho zisku. Není-li úspěšný. nezbytně bude muset ujistit. Pak se management. vybereme-li si jeden obzvláště škodlivý příklad. Je-li jednou přijat princip. století. v době vrcholného evropského liberalismu. kteří budou mít hlavní slovo ve věcech výroby. které nejsou dle názoru jejích zaměstnanců – úředníků – nezbytné. nebylo soukromé podnikání nikdy tak svobodné jako kdysi ve Spojených státech. 100 . zda jisté náklady. Postačí. V kontinentální Evropě každý podnik a obzvláště každá korporace byla v mnoha oblastech závislá na rozhodnutích státních orgánů. ale neuznává výdaje. Je-li úspěšný. 3. a o nic méně i nad tím. než se pustí do jakékoli změny. zda byly za smluvních podmínek přípustné. Zasahování do výběru pracovníků Každý vládní zásah do fungování soukromého podnikání má za následek stejně katastrofické následky. V oblasti zdanění jsou omezení uvalená na mzdy počátkem sledu dalších událostí. Dokonce i v 19. jak se vyhnout trestu. Nebudeme se zabývat všemi používanými způsoby. srážky či ztráty jsou oprávněné.vykazované náklady byly skutečně vydány. Výběrčí daní se stanou lidmi. Jediná cesta. před tím. zda daňové úřady požadované výdaje schválí. Každý pokus podnikatele cokoli v tradičním způsobu výroby změnit se musí obrátit proti němu. Výsledek je následující: Podnikatel utratí určitý peněžní obnos se záměrem snížit výrobní náklady. je nic neměnit. či nikoli. omezí se tím též moc podnikatelů nakládat s ostatními nákladovými položkami. Každé snížení vykazovaných nákladů považuje za samozřejmé.

byli v těchto radách hojně zastoupeni bývalí ministři a generálové. kterým se nepodařilo na ředitelské funkce dosáhnout. účinnější 101 . Se vzrůstajícími státními zásahy do podnikání bylo nezbytné vytvořit nové pozice. ve které nebylo zastoupeno několik šlechticů. jejichž držitelé měli za úkol urovnávat problémy s úřady. který by nevyhovoval vládě. Později se hlavním úkolem prezidenta a všech viceprezidentů stalo být zadobře s vládou a politickými stranami. Nejvhodnějšími kandidáty na výkonné pozice se stali bývalí státní úředníci. švagrů. Přítomnost takovýchto ignorantů byla v radách ředitelů celkem vzato neškodná.Úřady mohly vážně poškodit jakýkoli podnik. spolužáků a jiných přátel vysoce postavených lidí. Pro ně zde byly placené pozice v nižších funkcích. Byli navyklí na byrokratický management a podle toho měnili styl fungování firem. Proč se trápit uváděním lepších a levnějších produktů. Tito lidé se ani trochu nestarali o prosperitu firem. náměstci a radové nejrůznějších ministerstev. V kontinentální Evropě. musel dobře vycházet s lidmi u moci. včetně bratranců. Nejpoužívanějším způsobem bylo vyhovět přání vlády ohledně složení rady ředitelů. můžeme-li se spolehnout na podporu ze strany vlády? Zajímali se především o státní zakázky. a obzvláště ve východní a jižní. Aby se management tomuto nebezpečí vyhnul. odborům a velkým politickým stranám. nebyla považována za hodnu uznání. politici. Po těchto ředitelích nebyly požadovány žádné obchodní schopnosti nebo zkušenosti s vedením podniku. Nejprve to byl pouze jeden viceprezident „ve věcech týkajících se státní administrativy“. Byli zde však jiní příbuzní a přátelé lidí u moci. Ve Velké Británii dokonce rada ředitelů. Většinou jen pobírali své peníze a podíly za zisku. Nakonec si žádná korporace nemohla dovolit „luxus“ mít ve výkonné funkci člověka. Tito lidé byli mnohem větší přítěží než přínosem.

že jak výrobní neefektivnost.“15 Pokud má ministr pravdu. ledna 1944. Není-li podnikatel občanem silného zahraničního státu. Nechává však stranou skutečnost. Neomezená závislost na rozhodnutích státních úředníků Každý americký podnikatel. 9. který měl možnost poznat ekonomické podmínky jižní a východní Evropy. pak se nejedná o výsledek vývoje soukromého podnikání. „zaostává“ Amerika taktéž ve sféře byrokratizace soukromého sektoru. V takovém systému má vláda neomezenou moc zničit každého soukromého podnikatele nebo jej učinit terčem své přízně. Úspěch či neúspěch každého podnikání závisí zcela na vůli lidí u moci. shrnul své poznatky do dvou bodů: Podnikatelé v těchto zemích se nestarají o efektivnost výroby a vlády jsou v rukou zkorumpovaných skupin. nebo alespoň si lze jeho výrok tak vykládat. Bývalí členové politicky spřízněných studentských klubů měli často lepší šance na zaměstnání a kariérní postup než schopní experti. Je otázkou. zda měl ministr Ickes pravdu. tak korupce jsou výsledky provádění státních zásahů do soukromého sektoru v těchto zemích. 16. když řekl: „Každý velký podnik je byrokracií. Za takováto privilegia platili příspěvky do rozpočtů politických stran. ale o nárůst státních zásahů do podnikání. 4. jehož diplomatický či konzulární zástupce 15 The New York Times Magaine. do fondů určených k šíření státní propagandy a dopomáhali ke jmenování lidí sdílících sympatie s vládnoucími stranami do vysokých postů. Tato charakteristika je celkem vzato správná. Tak jako v každé oblasti byrokracie. Americké podmínky jsou velmi odlišné. str.celní ochranu a jiné výhody ze strany státu. kdy personál velkých německých korporací byl vybírán dle obchodních a technologických schopností. Pryč jsou doby. 102 .

Nová výrobní odvětví zahajují svou 103 . které se mohou jednoho dne chopit žezla. mohou z něj učinit boháče. strojů. Tento systém samozřejmě nenabízí příliš podnětů k technologickým zdokonalením. Vláda stanovuje výši cel a přepravní sazby. Mohou mu odebrat veškerý majetek či jej zatknout. Být v roli dlužníka společnosti z některé západní země je považováno za výhodu. Každý občan či rezident je povinen prodat vládě veškeré devizy za jí stanovenou cenu. Parlament je loutkou v rukou vládnoucích sil. V Evropě. Uděluje či odnímá dovozní a vývozní licence. Konečné stanovení daňové povinnosti je ponecháno prakticky na libovůli úřadů. V takovém prostředí se podnikatel musí uchýlit ke dvěma prostředkům: diplomacii a úplatkářství. že příslušní diplomaté zasáhnou a věřitele ochrání. Tyto praktiky musí používat nejenom ve vztahu k vládnoucí straně. může-li si koupit zařízení na úvěr od zahraniční firmy. se neobejdou bez pomoci lidí znalých místních poměrů. neboť lze očekávat. kde vládne zákonnost a korektnost. V takovémto prohnilém prostředí mohou přežívat pouze lidé zbavení strachu a zábran. Jedná se o nebezpečný způsob dvojího zacházení. čímž pomohou také dlužníkovi. znamená takové odmítnutí uzavření továrny. Soudy nefungují. Vláda může použít jakoukoliv záminku pro zabavení jakéhokoliv podniku či obchodu.mu poskytne ochranu. Na druhé straně je vláda jediným prodávajícím deviz a je oprávněna ad libitum odmítnout komukoli devizy prodat. zvyklí na prostředí. je dán na milost státní administrativě a vládnoucí straně. Podnikatelé. kde skoro každá výroba závisí na dovozu zařízení. Západoevropští a američtí podnikatelé. Podnikatel uvažuje o dodatečné investici pouze tehdy. surovin a polotovarů ze zahraničí. ale o nic méně také ve vztahu k pronásledovaným a mimo zákon postaveným opozičním skupinám. kteří vyrostli v liberálnější době. Na druhou stranu chtějí-li. se neuplatní a jsou nahrazováni dobrodruhy.

které zajistí dosažení ohromných zisků. že jim vláda udělí takové výhody. který zdegeneroval do podoby systému založeného na vydírání. že tyto země by se tomuto zlu vyhnuly. Máme zde co do činění s byrokratismem. Musíme si ale uvědomit.činnost pouze v případě. který ovládají amorální a zkorumpovaní politici. 104 . Poválečná hospodářská obnova těchto zemí musí začít radikální změnou prováděných politik. kdyby se bývaly nepřipravily o systém svobodného podnikání. Bylo by chybou vinit za tuto korupci systém státních zásahů a byrokratismus jako takový.

SOCIÁLNÍ A POLITICKÝ VÝZNAM BYROKRATIZACE ■ ■ ■ 1. Pokud Němec říká „der Staat“ nebo když marxista říká „společnost“. Dobro ztělesňuje zbožštělý stát.V. byl prostý a každému srozumitelný. a zlo představuje neotesaný individualismus sobeckých lidí. V tomto sporu je právo vždy na straně státu a jednotlivec se vždy mýlí. Jak jen vůbec může někdo být tak zvrhlý a zpochybňovat úlohu této Nejvyšší bytosti? Ludvík XIV. Oproti tomu jednotlivec je ubohý lotr a zlomyslný hlupák. To moderní etatista je uvědomělý: Jsem služebník 105 . Filozofie byrokratismu Odpor. Politické konflikty byly představovány boji různých skupin o převahu. zhmotnění věčné ideje morálky. nebo větší množství lidí? Despota. Stát je zosobněním všeobecného blahobytu. vyslovuje tato slova s hlubokou úctou. nebo oni? Několik málo vyvolených. který lidé vyjadřovali v dřívějších bojích za svobodu. Politické konflikty jsou spíše než boji dvou skupin lidí bojem dvou principů – dobra a zla. nebo lid? Dnes je tato otázka pitvána módní filozofií – statolatrií. kultury a vyšší moudrosti. šlechta. byl velmi otevřený a upřímný. Otázky byly: Kdo by měl vládnout? My. Na jedné straně byli tyran a jeho pomocníci a na druhé zastánci vlády lidu. spravedlnosti. když říkal: Já jsem stát.

zákony. pokud držitel úřadu podle státem přijatých zákonů jedná ve prospěch „státu“. Jednal by v zájmu své osobní výhody. Nelze se však bouřit proti božskému státu. ale nejednal proti zákonům božským. Je zcela naplněn ideou. parlament ani soudy! Žádné noviny a žádní právníci! Jaký by to byl krásný svět. úslužným lidem. že jeho svatou mocí je bojovat za svoji modlu. Je možné revoltovat proti bourbonskému králi a Francouzi tak činí. Podle názoru „reakčního“ soudu by mohl. Ve svých vlastních očích je průkopníkem věčných zákonů. Psané zákony jsou v očích funkcionářů překážkami vybudovanými na ochranu lotrů před oprávněnými požadavky společnosti. která jsou upřímným. lidská práva. viděno čistě technicky. kdyby bylo jen na „státu“ všechny zlořády napravovat! 106 . se necítí být morálně spjat. na blaho lidu zaměřeným činnostem státních úředníků ukládána zákony? Kdyby tak jenom neexistovala ústava. Pokud by jednotlivý občan porušil zákony své země. S pozemskými zákony. být obviněn z přečinu. jehož záměry jsou dobré. že jsou v daňových zákonech mezery? Proč by si měli právníci vydělávat na své živobytí radami lidem o tom. Neptejme se na upřímnost držitele úřadu. že „stát“ při jeho pronásledování porušil několik nevýznamných formalit? Proč by měl člověk platit nižší daně jen proto. Proč by měl ujít kriminálník potrestání jen proto. ale – míní – stát je bůh. jak využít nedokonalostí psaných zákonů? K čemu slouží všechna ta omezení. Člověk přece nemůže opravdové božské zákony – zákony státu – nijak měnit. Porušil sice pozemské zákony. stal by se zločincem a byl by potrestán. proti těmto pokorným. které byly do zákoníků vloženy obhájci individualismu. Ale podle vyššího principu mravního jednal správně. proti byrokratům.státu. Toto je jádrem byrokratické filozofie. a to proti sobeckosti chátry. Ale je něco zcela odlišného.

Pokud by byl zákon odstraněn. Vaším úkolem není zákon kritizovat a už vůbec ne jej překračovat. Ale alternativou k vládě zákonů je vláda despotů. Jste služebníky zákonů. abyste dodržování zákonu vynucovali. To je úkolem zákonů. Občan může odpovědět: Můžete být vynikajícími a vznešenými lidmi. že překračujete zákony. ať by se již cítili jakkoli kompetentní nebo chytří. Nezpochybňujeme vaše schopnosti a inteligenci. Držitelé úřadů ani úředníci nejsou stát. Jsou to lidé vybraní pro aplikaci zákonů. I ten nejhorší zákonů je lepší než byrokratická tyranie. mnohem lepšími. Podstatný rozdíl mezi policistou a vrahem dětí nebo mezi daňovým úředníkem a zlodějem spočívá v tom. Stát je jediné zřízení. Nejste ale na zem sesláni bohem jménem „stát“. než jsme my ostatní. hájeni a placeni. ať už byly vaše úmysly jakkoli dobré. Vykonáváním svých povinnos107 . Člověk by mohl tyto názory nazývat ortodoxní a doktrinální. zatímco vrah dětí a zloděj je porušují. Je zřejmé. 2. že policista a daňový úředník jsou poslušni zákonů a sjednávají jejich naplnění. Byrokratická úslužnost Úkolem úředníka je služba veřejnosti. Za zřízení svého úřadu vděčí – přímo či nepřímo – legislativnímu aktu a poskytnutí nutných prostředků k činnosti z rozpočtu. které je oprávněno používat nátlak a moc a jednotlivce poškozovat. jste škodlivější než většina zločinců. Používání této moci je za všech okolností omezeno. Je vykonavatelem zákonů své země. Ve skutečnosti jsou vyjádřením staré moudrosti. Tím. Neboť vy jste jmenováni.Takovou mentalitu dělí už jen krůček od naprosté totality v podání Stalina nebo Hitlera. a ne je obcházeli. Tahle silná moc nemůže být přenechána libovůli několika lidí. jaká odpověď musí být těmto byrokratickým radikálům dána. bude společnost zničena anarchií. řádně přijatých zákonů naší země.

a ne ti. a tím zachraňuje životy mnoha lidí. svářeči. On není odpovědný za jejich kvalitu. nezavazuje to zbytek národa k větší vděčnosti policejním úředníkům než jiným občanům.tí se osvědčuje jako užitečný člen společnosti. kteří altruistickým a zcela nezištným způsobem poskytují své služby společnosti. že společnost by bez služeb policistů. Je pravda. Na druhé straně není zásluhou byrokratů. pokud by je dělba práce neosvobodila od zajišťování mnoha maličkostí. železniční inženýři. Jsou samozřejmě muži a ženy. Velvyslanec ani strážce majáku nemají větší nárok na označení opora společnosti než vrátný nebo uklízečka. že jejich jednání je v mnoha ohledech blahodárné. kteří svědomitě naplňují vůli lidu. loupežím a krádežím. kteří vykonávají užitečné činnosti. Dopravní policista nemá větší důvod k ješitnosti než výrobce semaforů. Tak jako paliči kořalek nejsou odpovědní za opilost. dokonce i když jím realizované zákony neslouží k všeobecnému blahobytu. Pokud činnost ministerstva vnitra způsobí. námořníci nebo výrobci libovolného užitečného zboží. že velká škoda by plynula také z toho. Není jeho zásluhou. V rámci společenské dělby práce závisí každý občan na výkonech všech ostatních. že občané jsou dobře chráněni proti vraždám. že mu jeho nadřízení uložili úkol. že by nebyli žádní metaři. výběrčích daní a soudních úředníků nemohla fungovat. Na vině jsou suverénní lidé. Neboť při existenci dělby práce spočívá struktura společnosti na ramenech všech mužů a žen. Stejně tak je ale pravda. nemohou být ani státní úředníci obviňováni z nežádoucích následků nedokonalých zákonů. Policisté ani hasiči nemají větší nárok na vděčnost veřejnosti než lékaři. Výborný chirurg a vynikající hudebník by nikdy nemohli všechno své úsilí koncentrovat na chirurgii a hudbu a stát se vynikajícími specialisty. kominíci nebo umývači nádobí. při jehož vykonávání denně hodinu co hodinu zabraňuje dopravním nehodám. Bez 108 .

Staatsbeamte nepracuje za plat. Svou činností pro vládu se ničeho nezříkají. Němečtí metafyzikové a obdivovatelé státu zcela záměrně všechny lidi ve státních službách oděli aureolou takového altruistického sebeobětování. sloužili své věci až do smrti. Každý krok kupředu na cestě ke zlepšení duševně-morálních podmínek byl zásluhou lidí. Tito lidé nepracovali kvůli odměně. zdraví a život obětovat pro věc.. než jaké mohli očekávat v jiných zaměstnáních. Konali to. I. Ve všech zemích jsou lidé státními úředníky většinou proto. vyd. nyní Vůdci. který si odříká všechny pozemské radosti a všechno osobní štěstí.16 Tento špatný výraz používají pouze liberálové. 1911. jako druh mnicha. které si od něj společnost bere. kteří jsou prý zabráni do předsudků a chyb komercialismu. kterou považovali za spravedlivou a dobročinnou. Nazývat tento příjem platem je špatnou volbou slov. Ve spisech německých etatistů se objevuje státní úředník jako svatý mudrc. bylo by jenom správné a přirozené zajistit držitelům úřadů vyšší příjmy než komukoliv mimo oficiální hierarchii. Pokud by Beamtengehalt (příjem poskytovatele státní služby) byl opravdovým platem. kteří byli připraveni své vlastní blaho. Státní 16 Viz Laband: Státní právo německé říše. pouze příjem úředníka. Tohle vše byl čirý nesmysl. Při vykonávání svých povinností je prý každý úředník místodržitelem svrchovanosti a neomylnosti státu. Společnost mu nedluží žádnou odměnu.hrdinství a sebeobětování ze strany elit by lidstvo nikdy nedosáhlo současného stavu civilizace. aniž by se ohlíželi na to. zda nebudou šikanováni. protože žádný plat není přiměřenou odměnou neocenitelných a bezplatných dobrých skutků. který je vyměřen jeho pozicí v rámci oficiální hierarchie. 500. jen aby sloužil ze všech sil zástupci boha: kdysi Hohenzollernům. 5. že plat a penze úředníků byly větší. str. co považovali za svou povinnost. 109 . Jeho svědecké výpovědi platí více než výpovědi neúředníků.

že takový cíl je pro ně nedosažitelný. sloužili třicet nebo čtyřicet let a poté odešli do důchodu. Kromě toho jmenování do funkce platilo doživotně. a nikoli ti nejlepší. Rozdíl mezi společenskou prestiží zaměstnání ve státních službách v kontinentální Evropě a v Americe může být ozřejmen na jednom příkladu. než předepisoval zákon. domovníci). listonoši. která nevyžadovala žádné zvláštní schopnosti nebo vzdělání (jako hlídači. soudní zřízenci. jaké mohli najít. stupeň středoškolského vzdělání. nikdy by se její členové nemohli odvážit o taková zaměstnání ucházet. získali zaměstnání v některém z mnoha úřadů. Rusku a Francii nastupovalo každý rok mnoho tisíc mladých mužů. kteří aktivně dobrovolně sloužili v armádě déle. že osobám z těchto skupin byl odepřen přístup ke všem státním zaměstnáním. V Německu. Rakousku-Uhersku a mnoha dalších zemích byla všechna podřadná zaměstnání. Pokud by v Německu byla skupina svým statusem odpovídající postavení amerických černochů. Školu dokončili. ač šlo třeba o málo významné pozice s nízkým platem. Podnětem pro vstup do státní služby nebyla v Evropě jen výše platu a penze. Státní zaměstnání je zpravidla méně náročné než v privátním sektoru. zákonem rezervována pro bývalé vojáky. na 1. jejichž život byl zcela naplánován. Zaměstnanec mohl být propuštěn jen tehdy. 110 . V očích veřejnosti byla práce vrátného v kanceláři privilegiem. Věděli by. V Německu. V Evropě nabývala společenská a politická diskriminace menšin takové podoby. Tato zaměstnání byla brána jako vysoce hodnotné odměny pro poddůstojníky. Život pro ně nepřipravil žádná překvapení ani senzace. Mnozí uchazeči.služba pro ně bylo nejziskovější zaměstnání. byli přitahováni nenáročností práce a jistotou. vše bylo předem jasné a známé. pokud byl v soudním řízení shledán vinným ze zanedbání své povinnosti.

tedy svého zaměstnavatele. spravedlnosti. Tento zdvojený vztah se stává tím významnější.3. Nejrůznější politické strany se snažily vzájemně se předhánět ve velkorysosti. zemské nebo obecní radě nemohl podstoupit riziko postavit se proti touze zaměstnanců veřejného sektoru po zvyšování platů. neboť mnohem více peněz z veřejných zdrojů pobírá. pošty. tak i zaměstnancem. Jejich hlavní úsilí směřovalo k tomu. Nachází se ve zvláštní situaci: je jak zaměstnavatelem. tak i opozice se štědrostí do111 . Na základě demokratické ústavy je současně voličem a jako takový součástí státu. která předcházela pádu jejich demokratických ústav. že pro značnou část voličů byl stát zdrojem příjmů. čím více lidí se na výplatní listině státu nachází. Byrokrat jako volič usiluje mnohem více o zvýšení platu než o udržení vyrovnaného státního rozpočtu. Jak strana u moci. Žádný kandidát na post v parlamentu. to bylo vše. aby obdrželi více veřejných prostředků. jakož i rolníků a některých jiných skupin. ve velké míře ovlivněna okolností. ale také příjemců podpor v nezaměstnanosti a plateb ze sociálního pojištění. Nestarali se o „idealistické“ otázky o svobodě. Byrokrat jako volič Byrokrat není jenom zaměstnancem státu. Politická struktura Německa a Francie byla v posledních letech. které stát přímo nebo nepřímo dotoval. století se jednotlivé parlamenty snažily veřejné výdaje co možná nejvíce omezovat. Jeho hlavní snahou je co možná nejvíce nafouknout objemy výplat. než kolika sám na daních přispívá. nadvládě zákonů a dobré vládě. telegrafní a telefonní úřady). Bylo zde nejen ohromné množství zaměstnanců ve veřejném sektoru a těch. V 19. Nyní se ale spořivostí opovrhuje. Chtěli více peněz. A jeho finanční zájem jakožto zaměstnance převyšuje jeho zájem jakožto zaměstnavatele. kteří byli zaměstnáni v zestátněných odvětvích národního hospodářství (železnice.

Nestanovuje žádné konečné cíle. Chtějí-li lidé při sledování společenských cílů uspět. mezd.máhají popularity. Ekonomie je teoretická věda a jako taková neříká nic o tom. Byrokratizace myšlení Moderní trend směřování ke státní všemoci a totalitarismu by byl v zárodku potlačen. pak je s demokracií amen. směrem k více úřadům s více zaměstnanci a k větším podporám v nezaměstnanosti a subvencím. Zde je ekonomie jediným spolehlivým vodítkem jednání. Dopustil. 4. Žádná zastupitelská demokracie nemůže obstát. nemohli nic jiného než ztratit důvěru ve vládu lidu. Avšak jinak je tomu v případě prostředků. aby mladým lidem vnutili svoji doktrínu a zamezili jim důkladně se obeznámit s ekonomickým učením. Jestliže se poslanci nepovažují více za věrné zmocněnce daňových poplatníků. Věda je produktem myšlení. jestliže velká část voličů stojí na výplatní listině státu. že mnoho lidí nad budoucností demokracie zoufá. Vytváření nových úřadů s novými zaměstnanci je označováno jako „pozitivní“ politika a každý pokus zamezit rozhazování veřejných peněz je hanlivě nazýván „negativismem“. mu112 . V míře. kdyby se jeho zástupci nepostarali o to. jaké hodnoty by měl člověk mít a o jaké cíle by měl usilovat. to je úloha jednajících lidí. jednání je produktem vůle. Toto je jeden z rozporů dnešního chápání ústavních práv. podpor v nezaměstnanosti a jiných dobrodiní z daňového hrnce. V tomto smyslu můžeme říci. které mají být k dosažení stanovených společenských cílů použity. subvencí. nýbrž za představitele příjemců platů. To není úloha myslitelů. že ekonomie – jakožto věda – je neutrální vzhledem ke konečným cílům lidského snažení. ve které jsou přesvědčeni o nevyhnutelnosti vývoje směrem k větším zásahům státu do hospodářství.

sí své chování přizpůsobit výsledkům ekonomického myšlení. Nejvýznačnějším rysem intelektuálních dějin v posledních sto letech je boj proti ekonomii. Obhájci státní všemoci se nepouštěli do žádné diskuse o věcných problémech. Uráželi ekonomy, podezírali je z nekalých motivů, zesměšňovali je a proklínali. Není úkolem této knihy zabývat se tímto jevem. Omezíme se pouze na popsání role, kterou v tomto vývoji sehrála byrokracie. Ve většině zemí evropského kontinentu jsou univerzity řízeny státem. Podléhají dozoru ministerstva školství, případně ministerstva vzdělávání, stejně jako je policejní stráž podřízena vedoucímu policejního oddělení. Docenti jsou zaměstnanci státu, tak jako jimi jsou pořádkoví policisté a celníci. Liberalismus 19. století se pokoušel omezit právo ministerstva školství na zasahování do svobody univerzitních profesorů. Přesto když vláda jmenovala profesory, jmenovala toliko důvěryhodné a spolehlivé osoby, tzn. osoby, které souhlasily s názory vlády a byly připraveny zavrhnout ekonomii a vyučovat doktrínu státní všemoci. Stejně jako ve všech ostatních sférách byrokratizace bylo Německo 19. století také v tomto ohledu daleko před ostatními zeměmi. Nic nevystihuje ducha německých univerzit lépe než jedna pasáž z proslovu, který přednesl fyziolog Emil du Bois-Reymond, zastávající dvě funkce – rektora Berlínské univerzity a prezidenta Pruské akademie věd, v roce 1870: „Umístěni v dohledu královského zámku, jsme my, Berlínská univerzita, od dob našeho založení intelektuálními strážci rodu Hohenzollernů.“ Představa, že takový věrný služebník krále by mohl dávat najevo názory, které by odporovaly zásadám vlády, jeho zaměstnavatele, byla pruskému myšlení nepochopitelná. Obhajování teorie, že existuje něco jako ekonomické zákony, bylo považo113

váno za způsob povstání. Kdyby totiž ekonomické zákony existovaly, nemohly by být vlády považovány za všemocné a jejich politika by nemohla být úspěšná, pokud by se těmito zákony neřídila. Proto němečtí profesoři společenských věd usilovali o odsouzení skandálního „bludu“, že v ekonomických jevech existuje určitá pravidelnost. Výuka ekonomie byla dána do klatby a na její místo byly dosazeny wirtschaftliche Staatswissenschaften (ekonomické aspekty politických věd). Jediné kvality, které byly od učitele sociálních věd požadovány, byly podceňování působení tržního systému a zanícená podpora státního dozoru. Za císaře nebyli radikální marxisté, otevřeně hájící revoluční povstání a násilný pád vlády, jmenováni řádnými profesory. Tato diskriminace byla Výmarskou republikou v podstatě odstraněna. Ekonomie se zabývá působením celého systému společenské kooperace, změnami všech jeho pohnutek a vzájemnou závislostí různých odvětví národního hospodářství. Nemůže být rozbita na oddělené části, jimiž by se zabývali odborníci a zanedbávali části zbylé. Je prostě nesmyslné studovat peníze nebo práci nebo zahraniční obchod se stejným způsobem specializace, který používají historikové, když rozčleňují lidské dějiny na různé oddíly. Dějiny Švédska mohou být zpracovány téměř bez vztahu k dějinám Peru. Ale není možné zabývat se mzdovými sazbami bez současného braní zřetele na ceny zboží, úrokové sazby a zisky. Každá změna, která se objeví v některém z elementů hospodářství, ovlivňuje všechny ostatní elementy. Člověk nikdy neodhalí, jaké účinky určitá politika nebo určitá změna přináší, jestliže zkoumání zůstane omezeno na jeden speciální výřez z celého systému. Právě tuto vzájemnou závislost nechce vláda vidět, když se vměšuje do ekonomických vztahů. Vláda předstírá, že je obdařena mystickou mocí rozdávat z bezedného koše hoj114

nosti. Prý je nejen vševědoucí, ale také všemocná. Umí prý kouzelnou hůlkou vytvořit štěstí a nadbytek. Pravda je, že vláda nemůže dát nikomu nic, co by někomu jinému nevzala. Žádná subvence není nikdy placena vládou z jejích vlastních prostředků. Stát poskytuje subvence vždy na úkor daňových poplatníků. Inflace a zadlužování – dnes upřednostňované metody státní štědrosti – na množství použitelných zdrojů nepřidají. Některé lidi obohacují, ale jen v míře, v níž jiné ochuzují. Zásahy do trhu, cen zboží, mzdových a úrokových sazeb určovaných nabídkou a poptávkou, mohou v krátkém období směřovat k tomu, o co vláda usiluje. V dlouhém období ale přivádějí taková opatření vždy stav, který je – z hlediska vlády – méně uspokojivý než předchozí stav, který hodlala změnit. Není v moci vlády udělat každého zámožnějším. Může zvýšit příjmy zemědělců tím, že násilně omezí vnitřní zemědělskou produkci. Avšak vyšší ceny za zemědělské výrobky jsou placeny spotřebiteli, nikoli státem. Protikladem k vyšší životní úrovni zemědělců je snížení životní úrovně ostatních lidí. Vláda může chránit maloobchod před konkurencí obchodních domů, ale také zde za to zaplatí spotřebitelé. Stát může zlepšit podmínky části zaměstnanců vydáním zákona údajně příznivého pro pracovníky, nebo tím, že dá volnou ruku tlaku a moci odborů. Avšak pokud tato politika není provázena odpovídajícím nárůstem cen výrobků – čímž reálné mzdové sazby opět klesnou na tržní úroveň – tak způsobí nezaměstnanost značné části těch, kteří si prací chtějí vydělávat. Podrobné zkoumání takové politiky z hlediska ekonomické teorie musí nutně prokázat její bezvýslednost. Z tohoto důvodu je ekonomie byrokraty tabuizována. Naproti tomu vlády požadují takové specialisty, kteří své bádání omezí na úzkou sféru, aniž by se starali o další souvislosti té které politiky. Teoretik trhu práce se zabývá pouze bezprostředními výsledky politiky zaměstnanosti, teoretik v oblasti země115

dělství zase jenom navýšením zemědělských cen. Oba dva sledují problematiku pouze ze zorného úhlu té zájmové skupiny, která bude z daných opatření bezprostředně těžit, a nedbají celkových společenských dopadů. Nejsou ekonomy, ale vykladači státních aktivit v rámci jednotlivého úseku státní správy. Pod vlivem zásahů vlády do soukromého podnikání se jednotnost vládní politiky už dávno rozpadla do špatně sladěných částí. Pryč jsou dny, kdy bylo ještě možné o nějaké vládní politice hovořit. Ve většině zemí dnes každé ministerstvo sleduje jiné cíle a brání tak jiným ministerstvům v jejich snahách. Ministerstvo práce se domáhá vyšších mzdových sazeb a nižších životních nákladů. Ministerstvo zemědělství téže vlády však usiluje o vyšší ceny potravin a ministerstvo obchodu se pokouší ceny tuzemského zboží prostřednictvím cel zvednout. Některé úřady potírají monopoly, jiné úřady jsou posedlé tím, aby pomocí cel, patentů a jiných prostředků vytvořily podmínky, které jsou pro vznik monopolu potřebné. Každý úřad se přitom zaštiťuje názory expertů se specializací v daných oborech. Studenti tak již nejsou zasvěcováni do ekonomického učení. Studenti se učí protichůdná a nesouvisející fakta o nejrůznějších vládních opatřeních, vzájemně se křížících. Jejich doktorské práce a jejich výzkumy se nezabývají národním hospodářstvím, ale různými tématy z hospodářských dějin a různými typy příkladů vládních zásahů do hospodářství. Takovéto detailní a dobře dokumentované statistické studie podmínek bezprostřední minulosti (které jsou často chybně nazývány jako studie „dnešních“ podmínek) mají velkou cenu pro budoucí historiky. Neméně důležité jsou pro profesní úkoly advokátů a úředníků. Určitě ale nejsou náhradou za chybějící výuku ekonomie. Je zarážející, že se Stresemannova doktorská práce zabývá podmínkami obchodu s lahvovým pivem v Berlí116

H. nebo marxistického typu. str.ně. Toto byla intelektuální výzbroj. W. Nejpřednější institucí francouzského vzdělávacího systému byla École Normale Supérieure v Paříži. v politice a na vysokých školách. 117 . kdo byl podezřelý ze zastávání liberálních idejí „západní“ ekonomie. V podmínkách učebního plánu německých univerzit to znamenalo. buď nacionalistické varianty. bylo nemožné se na říšských univerzitách cokoliv o ekonomii dovědět. co studenti sociálních věd od svých učitelů získali.: Collektivism. protože se snažili tato – z jejich pohledu kacířská – učení vyvrátit. jsou patolízalští obhájci neospravedlnitelných třídních zájmů buržoazních vykořisťovatelů. kteří své studenty obeznamovali s principy a učením jiných církví a sekt a s ateistickou filozofií. Její absolventi obsazovali nejdůležitější místa ve veřejné správě. kterou dal vysoce vychvalovaný německý univerzitní systém muži. Podmínky v jiných zemích byly obdobné. kteří získali svá místa na katedrách v krátkém období rozkvětu německého liberalismu. Vše. 1937. že značnou část své práce na univerzitě věnoval studiu prodejních technik piva a pitných zvyklostí obyvatel. New York. a False Utopia. jak říkal Marx. Už nebyli žádní němečtí ekonomové a díla zahraničních ekonomů nebyla v univerzitních knihovnách dostupná. Profesoři sociálních věd nenásledovali příkladu profesorů teologie. kteří jsou připraveni prodat lid velkým podnikům a finančnímu kapitálu. Absolventi opouštěli univerzity jako přesvědčení stoupenci totalitarismu. Na druhé straně jmenovala na tyto posty mnohé marxisty „loajálního“ kříd17 Citováno podle Chamberlin. bylo. Carská vláda v Rusku nenechala na univerzitách pracovat nikoho. Po smrti starých profesorů. který později – v kritických letech německých dějin – působil jako říšský kancléř. že ekonomie je špatná věda a že takzvaní ekonomové. 43. Tato škola byla ovládána marxisty a jinými zastánci úplné státní regulace.

Univerzity dláždily diktátorům cestu. která lidé mají. kdyby nepovažoval přání veřejnosti za vodítko. umění a literatury jsou sjednocovány a usměrňovány. 118 . Neexistuje třetí možnost. Sami Sidney a Beatrice Webbovi – ač jinak naivní a nekritičtí obdivovatelé sovětů – byli šokováni. Tímto způsobem přispěli sami carové k pozdějšímu triumfu marxismu. co má dělat a jak to má dělat. že Journal für marxistisch-leninistische Naturwissenschaft stojí za hesly: „za stranu v matematice“ a „za čistotu marxisticko-leninistické chirurgie“ a že časopis Sowjetische Bote für Venerologie und Dermatologie se snaží všechny jím diskutované problémy pojímat z hlediska dialektického materialismu. podle kterého lze koordinovat činnosti mnoha specialistů. tzn. V tržním hospodářství je hlavním principem motiv zisku. V totalitě je to disciplína.la marxismu. Ve skutečnosti jsou ze společenského ohledu důležitější povinnosti než práva. Kdo by měl vládnout? V každém systému dělby práce je nutný princip. když objevili. takové. tak i v Německu jsou dnes univerzity nejdůležitějšími baštami systému jedné strany. Samozřejmě jediným cílem výroby je sloužit spotřebitelům. Evropský totalitarismus je výsledkem mocnějšího postavení byrokracie v oblasti výchovy a vzdělávání. dějiny a filozofie. Jak v Rusku. pak mu musí být předepsáno zákonem. Nejen sociální vědy. ale také všechny ostatní oblasti vědy. kteří šli revolučním fanatikům z cesty. Pokud člověka nebude hnát přání vydělat na trhu peníze. 5. Úsilí specialisty by bylo bezcílné a neúčelné. Lidé trvají na svých právech a zapomínají na své povinnosti. že tento systém zdůrazňuje pouze práva jednotlivce a že zanedbává jeho povinnosti. Velmi často je proti liberálnímu a demokratickému kapitalistickému systému vznesena námitka.

Je to nástroj. Je nucen souhlasit s každou cenou diktovanou podnikateli. pro kterého pracují všichni kapitáni průmyslu a jejich pomocníci. letadla. Lidská práva. většina lidí utrpí ztrátu. pokud zákon omezí jeho právo zbohatnout. že toto bude platit jen do doby. kterých se někdo dobrovolně zhostil. Můžeme dokonce opomenout skutečnost. který vyrábí boty za nejnižší náklady. Tak by ceny bot neklesaly. lodě. že ostatní dopravní prostředky jsou pro železnici konkurencí: autobusy. která nejsou spojena žádnou jinou železniční tratí. že ten podnikatel. To ale nijak nezmenšuje 119 .Není žádný důvod na tomto místě podrobně přetřásat politické a ústavně-právní aspekty této protidemokratické kritiky. Velkopodnikatelé již prý nebudou dodavateli ani nabízejícími. nýbrž stoupaly. bude nucen za železnici platit. Je to princip. než se začne jednat o velkopodnikatele. musí sloužit spotřebitelům. Bez nich by byli všichni lidé otroky despotických tyranů. kdo si přeje cestovat. který umožňuje masám vládnout. Nic je nebude nutit zlepšovat a zlevňovat své služby. tím větší budou jeho příjmy. Takový zákon by zvýhodňoval pouze jeho méně výkonné konkurenty. Je výhodou každého. Čím lépe se někomu podaří postarat se o spotřebitele. Uvažme případ železnice. Zisk je odměnou za nejlepší splnění povinností. Za těchto předpokladů je jasné. zbohatne. V ekonomické sféře není právo vlastnit a vyrábět statky žádným privilegiem. byla proklamována na ochranu jednotlivců proti státní zvůli. auta. nebo se vzdát uspokojení základních potřeb. že každý. který zaručuje nejlepší uspokojení přání spotřebitelů. Bylo namítáno. Kdokoliv by chtěl majetek získat a vlastnit. jež spojuje dvě města. Spotřebitel prý nemá žádnou jinou volbu než takové podnikatele podpořit. tak jak jsou v různých listinách lidských práv zákonně určena. ale pány. jak učinit z veřejnosti nejvyššího arbitra. Obyčejný člověk je zákazníkem. Touha po zisku je prostředkem.

kteří základní společenské otázky opomíjejí. Protože tihle lidé neví. Není třeba zkoumat. odpověděl by. že jsou závislí na přáních spotřebitelů. Takoví specialisté. Architekt musí přizpůsobit své návrhy těm. musí za daných podmínek cestu uskutečnit. že budou vybaveni lepšími domy. že ví lépe než neznalý laik bez vkusu. Vzpoury vyvolané takovýmito prostoduchými experty jsou jednou z největších sil. Jiní pojedou jen tehdy. ať již podnikatelům či ostatním. Má jediná touha. kvalitou a nízkou cenou. Touží po ideálním stavu. kteří chtějí vlastnit stavbu odpovídající vkusu budoucích obyvatel. v případě nájemních domů jejich majitelům. jak má takový pěkný dům vypadat. je dělat lidi šťastnými tím. jejichž dům staví. Počet jak obchodníchj tak ostatních cestujících závisí na efektivitě a ceně služeb. Všem odborníkům. kdo o cestování uvažují.zájem podnikatelů na dobrých a levných výkonech. Může pěnit vztekem. co by zajistilo jejich vlastní blaho. pak naše argumenty o to více platí o jakémkoliv jiném odvětví podnikání. když věří. Pak by navrhoval byty podle vlastního vkusu. je zcela jasné. jestli se architekt nemýlí. Někteří z nich pojedou v každém případě. 120 . Každodenní zkušenost je učí. Ne všichni. že v kapitalismu je jejich hlavní úlohou sloužit zákazníkům. jaké jsme nastínili výše. pokud by jej někdo nazýval rádoby-diktátorem. když je přinucen zkazit své báječné představy. Tedy právě zájem této druhé skupiny způsobuje rozdíl mezi dobrým a špatným způsobem podnikání. které pohání všeobecnou byrokratizaci kupředu. cítí takové „nevolnictví“ jako ponižování a chtějí být osvobozeni. v němž by mohl stavět domy podle svých uměleckých měřítek. aby vyšel vstříc zákazníkovi. pokud pro ně cesta bude atraktivní svou rychlostí. a tím také lépe pronajatelnou. Tento architekt by byl nanejvýš uražen. Pokud tyto argumenty platí pro železnici a příklad s takovými extrémními předpoklady. Dychtí po státním stavebním úřadu a ve svých snech vidí sám sebe na jeho špici.

Jsou různé metody. kte121 . Pokud člověk nutí své spoluobčany podřídit se jeho vlastním uměleckým měřítkům. masa nebo něčeho jiného. Každý diktátor plánuje chovat své spoluobčany. který by chtěl vidět Abie’s Irish Rose. Bude se muset klanět vkusu svých byrokratických představených a ti zase naslouchat rozmarům vrchního diktátora. ke kterému dobře vykrmené krávy slouží. aby byly šťastnější. že tento architekt – dokonce ani v podmínkách byrokratické diktatury či totality – nebude svobodně stavět podle svých nápadů. Tím. kdo o svém vlastním uspokojení může rozhodnout. ale prostředek k dosažení jiných cílů. Jeho cíl není učinit národ šťastným. Můžete se smát jeho ubohému vkusu. záleží na tom. odborník. Ještě důležitější je následující: V oblasti estetiky neexistuje – stejně jako ve všech ostatních oblastech lidského snažení – žádné absolutní kritérium pro to. co se týče stylů a umělecké hodnoty. Nechceme zdůrazňovat. jestli chce získat co nejvíce mléka. Přesto ale on je tím hlavním. krmit je a drezírovat jako sedlák svůj dobytek. co je krásné. Směle pohrdá skutečností. že dokonce i mezi architekty jsou značné názorové rozdíly. Diktátorský expert na výživu chce své spoluobčany krmit v souladu se svými vlastními představami o zdravé výživě. Ani v nacistickém Německu nejsou architekti svobodní. Musí se podřizovat plánům frustrovaného umělce Hitlera. neudělá je to šťastnějšími. Sedlák nekrmí své krávy. a který špatný? Náš architekt odpoví: Samozřejmě já. ale uvést lidi do takového stavu. Ale zeptejme se: Kdo by měl rozhodovat o tom. Měl by tudíž vydat zákon zakazující ošklivé stavby. Oni sami se dokáží rozhodnout. Nevšímá si.a odborník se o ně – pod dohledem státu – musí starat. co je činí šťastnými a co se jim líbí. jít na Hamleta. nezvětšíte jeho pocit štěstí. že přinutíte člověka. ale kvůli dosažení cíle. Kterou zvolí. a co ne. Chce s lidmi zacházet jako krmič dobytka s kravami. že jídlo není cíl. jak krmit dobytek. který architektonický styl je dobrý.

který si je vědom své neschopnosti uspět v konkurenci. že v tržním hospodářství nemůže uspět. 122 . ten se jim snaží vládnout. diktátora. že většina lidí se při hledání štěstí chová nerozumně. opovrhuje tímto „bláznivým konkurenčním systémem“. Obdařen úřednickou mocí bude za pomoci policie prosazovat svá nařízení. Kdo není schopen svým spoluobčanům sloužit.rý udělá šťastným jeho. pouze maří naše dobré úmysly. Podstata celé této fanatické obhajoby plánovitého hospodářství a socialismu neleží na ničem jiném než na uvědomění si své vlastní méněcennosti a neefektivnosti. Je mu úplně jasné. aby učinil šťastným sebe samotného? Rádi bychom dodali. Cílem neefektivního odborníka bude vždy domáhat se nadřazeného postavení byrokracie. Člověk. Ale člověk nemůže udělat nikoho šťastným tím. že mu bude poroučet. nebo byrokraté? Každý polovzdělanec může použít bič a přinutit ostatní lidi k poslušnosti. Otázkou je: Kdo by měl vládnout? Měli by si lidé svobodně volit svoji cestu ke štěstí? Nebo by měl diktátor své lidi posouvat jako figurky na šachovnici. Ale jediná otázka je: Kdo by měl vést zemi? Voliči. K čemu reprezentativní vláda. Pro něj je všeobjímající byrokracie útočištěm. ptají se. Také sedlák je shovívavý despota. Ale sloužit veřejnosti vyžaduje inteligenci a pečlivost. Odborníci z různých státních institucí jsou určitě ušlechtilí lidé. Chce národ ovládat. že někteří specialisté souhlasí s názorem. když legislativa nebude odpovídat jejich pečlivě vypracovaným plánům. Jen několika lidem se podaří vyrábět boty lépe a levněji než jejich konkurentům. Ale nemají žádné právo cítit se uraženi. postavit jej na úroveň dobytka.

VI. ani cechy. Bystrý mladý člověk má otevřeny všechny dveře. Dokonce i v dobách rozkvětu liberalismu usilovaly šlechta a vládní kruhy o udržení svých privilegií. Život má smysl. Německé mládežnické hnutí Mnozí intelektuálové ohrnují nos nad filozofií Horatia Algera. Každý má neomezené možnosti. V tomto smyslu byly Spojené státy mladou zemí – a zemí svobodnou. V Americe ale takovéto pozůstatky temného středověku nenajdeme. Thomas Alva Edison a Henry Ford se nemuseli potýkat 123 . Ve staré Evropě stále přežívaly mnohé překážky tomuto vývoji z ancien régime. Neexistovaly zde ani sektorové regulace. Nemá však důvod si zoufat. proč by neměly uspět tam. Tento přístup byl typický pro Spojené státy. že řadu z jeho plánů se mu nepodaří uskutečnit. neboť je plný naděje. Jeho děti začnou znovu a on nemá důvod se domnívat. ve kterém má každý příležitost zbohatnout. Je optimistický při vědomí si své vlastní síly. že houževnatá práce a nic jiného než houževnatá práce nepřináší plody. Ne každý má samozřejmě v životě štěstí. Kapitalismus je systém. PSYCHOLOGICKÉ NÁSLEDKY BYROKRATIZACE ■ ■ ■ 1. Je sebevědomý a plný naděje. Nicméně právě tento člověk nejlépe ze všech identifikoval klíčový prvek kapitalistické společnosti. Každý ale ví. Jen pár lidí se stane milionáři. kde se to jemu samotnému nepodařilo. Časem dospívá a uvědomuje si.

Krátce před 1. Zaběhlé byrokratické postupy otupí jeho mysl a svážou mu ruce. Nastupující generace ale není ochotna trpět 124 . který funguje více méně automaticky. Nechvástají se vlastní „dynamičností“. o němž rozhodují jiní lidé. Mladý člověk od své budoucnosti moc neočekává. Bude se těšit jistotě. Divoké gangy neupravených hochů a dívek se potulovaly zemí. přetvářet ho dle vlastních představ. Rodí se do rozvíjející se společnosti a je si vědoma toho. jenž spoléhá na vlastní síly. Jsou mladí a dynamičtí. Bombastickými výroky ohlašovali příchod nové doby. Ví. které bylo zemí. Navždy bude člověkem. světovou válkou došlo v Německu. Při sílící vlně byrokratizace je tomu však zcela jinak. ke vzniku dosud nevídaného jevu – mládežnického hnutí. Zbytečně nemluví o svém mládí a o právech mladých – jednají přesně tak. co ho čeká. Dostane práci v jednom z nesčetných úřadů. Tvrdili. Chtějí ji porazit svými činy. v jejichž útrobách nalezne svůj hrob. Budou svět měnit. v níž byrokratizace postoupila nejvíce. jak mladí jednat musí. jež na ně čekají. Zaměstnání ve státní správě nenabízí příležitost pro uplatnění osobního talentu a nadání. že jejím úkolem je čímsi přispět k rozvoji lidstva. Předpisy a poslušnost iniciativu ubíjejí. Nikdy nebude moci činit svobodná rozhodnutí a utvářet svůj osud. Patří jim zítřek a musí se připravit na všechny ty velké věci. Dospívající generace je v těchto podmínkách hnána kupředu průkopnickým duchem.s žádnými překážkami vytvořenými krátkozrakými vládami a veřejným míněním pod vlivem předsudků. že všichni z předchozích generací byli prostě idioti a jejich neschopnost přeměnila zem v peklo. Nevymezují se vůči starší generaci arogantními řečmi. Nemají času nezbyt. tropily hluk a ignorovaly školní docházku. Nikdy se nestane skutečným člověkem. Tato jistota se však bude podobat spíše jistotě vězně ve vězeňské cele. a proto tuto vlastnost nemusí zdůrazňovat. bude pouhým kolečkem velkého stroje. Třese se při pohledu na velké budovy státních úřadů.

Ti z nich. Úkolem nové generace je vždy usilovat o změny. Ve skutečnosti však od svých rodičů program převzali zcela. A našel-li se někdo. Mnozí z nich byli postiženi chorobnou sexuálností – byli buď promiskuitní. Měli jen jeden jediný cíl: získat co možná nejdříve zaměstnání ve státní službě. že nemělo ani nové myšlenky. Nabubřelá mluva těchto adolescentů byla jen slabou náhražkou nedostatku idejí a neschopnosti zformulovat konkrétní program. kdo měl odvahu se zeptat na jejich plány. Zničí vše. co je drahé jejich rodičům. Jedinou stopou. Typickým znakem mládežnického hnutí však bylo. V čele mládežnického hnutí stáli duševně nevyrovnaní neurotici. Jejich revoluční radikalismus nebyl ničím jiným než nestydatostí let přerodu dítěte v dospělého. a tedy vyvolení. který by jejich hnutí mohl dát název. co je staré a nepotřebné. že neměli žádný program. Nedokázali nic víc než říci: Jsme mladí. měli jen jednu odpověď: Naši vůdci vyřeší všechny problémy. Zastaralé a mylné ideologie kapitalistické a buržoazní civilizace nahradí novými. nebo homosexuální. ani ničím k lidskému rozvoji nepřispěl. Jsme nepřáteli na život a na smrt prohnilé buržoazie a filištínských. Jejich následovníci však již byli jiní. Své hnutí nazvali mládežnickým právě proto. skutečnými a zásadními hodnotami a ideologiemi. kteří nezahynuli ve válkách a revolucích. Nikdo z nich v ničem nevynikal. již zanechali. v němž nelze hledat ideologický obsah. jsou dnes pedantskými a bázlivými úředníky v nesčetných úřadech 125 .gerontokracii – nadřazenost impotentních a slabomyslných starců. Odmítnou vše. ani plány. Přijde doba vlády úžasného a skvělého mládí. Dnes už jejich jména nikomu nic neříkají. je pár knih a básní propagujících sexuální perverzi. Vybudují novou společnost hrdinů a supermanů. Nepostavili se trendu vedoucímu k vládní všemohoucnosti a byrokratizaci. Šlo o jev zastydlé puberty. My neseme na svých bedrech budoucnost.

Všichni občané jsou od kolébky do hrobu podřízeni systému vlády jedné strany. Jejich Duce. Německu a Itálii jsou děti a adolescenti důkladně začleněni do všezahrnujícího aparátu státní kontroly. ale ze všeho nejvíc si přáli získat teplé místo ve státním úřadě. V Rusku. Chceme dobýt francouzské a britské kolonie. Netroufla si totiž postavit se vážně proti rostoucímu nebezpečí úplné vládní kontroly a totalitarismu. se i ve věku blížícímu se šedesátce vychloubal svou mladickou svěžestí a tajil svůj věk jako koketná dáma. která mají nyní v držení francouzští a britští byrokraté“. Oddávali se buřičskému žvanění a zpěvu ohnivých písní. jelikož byli v područí totalitárních předsudků. Jejich stranická hymna „Giovinezza“ je mládežnickou hymnou. či lidé dosazení Stalinem. že „Itálie nenabízí dostatek míst pro inteligenci. Italský fašismus se skrýval pod označením mládežnické hnutí. „Soukromá“ sdružení a spolky 126 . Nebudou však o nic méně poslušní a věrní služebníci Hitlerových následovníků. abychom v jejich správě mohli získat místa. jež jim nabízel všeobecný trend k byrokratizaci celé společnosti. kterou mladí lidé pociťovali s ohledem na chmurné vyhlídky. Šlo však o předstíranou rebelii.německé Zwangswirtschaft. Musí poslouchat. V době etiopské války žádal autor tohoto textu po studentech jedné proslulé italské univerzity vysvětlení jejich nenávisti vůči Francii a Velké Británii. Děti jsou od útlého věku členy politických organizací. které nejvíce pokročily na cestě k totalitarismu. Jsou poslušnými a věrnými Hitlerovými otroky. kašpar stojící v čele. Na otázky není prostor. Říkali. Divocí rádoby vzbouřenci nemohli ničeho dosáhnout. Jedinou starostí prostého fašisty bylo získat místo ve státní správě. Mládežnické hnutí se z Německa rozšířilo do ostatních zemí. Dnes je mládežnické hnutí mrtvé v zemích. ať již to budou němečtí nacionalisté. Odpověď byla zarážející. jež byla odsouzena k nezdaru. Mládežnické hnutí bylo výrazem nejistoty.

že jednoduše nevěděla. který se narodil 127 . Nemělo nosnou myšlenku ani konkrétní plány. Před nástupem moderního liberalismu a jeho potomka kapitalismu byla po staletí ve všech státech a civilizacích společnost založena na statutu. Jsou ve skutečnosti „ztracenou generací“. neboť neútočilo na zdroj zla – nastoupený trend byrokratizace. co chce. např.nejsou trpěny. Země byla rozdělena na kasty. 2. Člověk. přičemž stále musí přesně dodržovat pravidla stanovená jejich staršími nadřízenými? Z jejich pohledu znamená byrokratizace podřízení mladých diktátu starších. zůstal v ní po celý svůj život a odkázal tento kastovní status svým dětem. To je realita byrokratické utopie. Člověk se do nějaké kasty narodil. Jde v podstatě o návrat kastovního systému. Oficiální státní aparát netoleruje žádnou konkurenci. nevolníci a otroci. např. když nemají naději něco změnit a zdokonalit a jejich jedinou vyhlídkou je pomalu postupovat od nejnižšího stupínku byrokratického žebříku vzhůru. Je zřejmé. že mládež se stala první obětí vývoje vedoucího k byrokratizaci společnosti. králové a šlechta. Oficiální ideologie nepřipouští možnost jiného názoru. a nerovnoprávné kasty. Heslo Lidstvo dosáhlo stavu dospělosti pro ně představuje zhoubu. jelikož se jim nedostává nejvzácnějšího práva každé nastupující generace – práva přispět civilizaci něčím novým. Co je to za mladé lidi. Existovaly privilegované kasty. Nebylo v podstatě ničím jiným než zmateným projevem nespokojenosti. Ztrácejí naději. Muselo skončit neúspěchem. Mladí lidé jsou tímto vývojem připraveni o možnost utvářet své osudy. Revoltující mládež byla zcela pod vlivem vábivých socialistických myšlenek. Osud dospívající generace v byrokratickém prostředí Mládežnické hnutí představovalo nepodařenou a k nezdaru odsouzenou revoltu proti nebezpečí byrokratizace.

zda třídění na základě zvoleného rysu přispívá ke zvětšení a rozší128 . V Komunistickém manifestu jsou pro vysvětlení třídního boje použity příklady konfliktu mezi kastami. jež byla vyhrazena privilegovaným. Přes svou neúnavnou snahu psát knihy a články plné sofistikovaných definicí a scholastického hnidopišství Marx nikdy jednoznačně nevysvětluje. co to třída je a co má na mysli. Ten vymizí pouze v budoucí socialistické beztřídní společnosti. byl navěky zbaven práva dosáhnout kvality života. když hovoří o třídách a třídním antagonismu a přirovnává třídy ke kastám. Nikdy ale neřekne. Liberalismus a kapitalismus veškerou tuto diskriminaci odstranily a zrovnoprávnily všechny lidi před zákonem. Po jeho smrti. třicet pět let po vydání Komunistického manifestu. Proto je nevyhnutelný třídní boj. Kapitalistická společnost je prý rozdělena do tříd. Odlišně se na úspěchy liberalismu dívá marxismus. Celé jeho učení se točí okolo těchto nespecifikovaných termínů. Je příznačné. že v moderní buržoazní společnosti vznikly třídy nové. že tento rukopis končí právě v okamžiku. jejichž zájmy jsou antagonistické. a už vůbec ne. že nebyla nikdy explicitně objasněna. nedokončený. zda takové společenské třídy skutečně ve společnosti hrají úlohy. Otázkou pouze je. Takže ani Marx. čím se vyznačují ekonomické třídy.do jedné z nižších kast. Kapitálu. zůstává rukopis třetího svazku jeho hlavního díla. Nosnou myšlenkou učení Karla Marxe je nesmiřitelný konflikt mezi ekonomickými třídami. Z pohledu logiky je samozřejmě přípustné klasifikovat věci dle jakéhokoli zvoleného rysu. Nejpozoruhodnější skutečností ohledně této teorie je. kdy měl Marx vysvětlit základní koncept celé své filozofie. ani nikdo ze spousty marxistických autorů nám není schopen říci. Poté Marx dodává. o nichž hovoří. jež jim marxismus přisuzuje. co společenská třída znamená. Nyní má v podstatě každý možnost usilovat o každý post ve společnosti.

Společenské třídy. který si chce polep129 . které Marx označoval za podnikatele? A co asi dělali za Marxova života předkové dnešních podnikatelů? Každý v moderní kapitalistické společnosti má otevřený přístup na jakýkoli post. Marxovi se nepodařilo přesně definovat koncept společenské třídy. Budeme tedy moci opět hovořit o třídách o nic méně smysluplně. Bylo by však mylné přirovnávat je ke kastě dědičných monarchů. V souladu s logikou lze nazvat senátory Spojených států třídou. Každý je v něm strůjcem svého osudu. Budou existovat jiné rozdíly ve společenských funkcích. kdo v ekonomickém systému obsadí vysoké posty. Spotřebitelé svými hlasy určují. Ve struktuře těchto tříd dochází neustále ke změnám. kteří je musí bezpodmínečně poslouchat. že anonymní síly působící na trhu neustále znovu určují. jejž jim Marx přisoudil. ani kapitalisty. Jeho přesná definice by totiž odhalila neupotřebitelnost a bezvýznamnost tohoto konceptu při vysvětlování ekonomických a sociálních problémů a prokázala absurdnost přirovnávání marxistických tříd ke společenským kastám. kteří sestavují plány. třebaže někteří senátoři mohou být potomky dřívějších senátorů. V tomto marxistickém smyslu třídy skutečně nebudou existovat. Najdeme zde lidi vydávající příkazy a lidi. ale zda mají ten význam. Nejde tedy ani o to. Budou existovat lidé. a lidé.ření našeho poznání. zda marxistické třídy ve skutečnosti existují. podnikatelé a příjemci mezd. kteří je naplňují. Již jsme pečlivě vysvětlili. V socialismu nenajdeme ani podnikatele. než to činil Marx. jež Marx označoval jako kapitalisté. se naopak vyznačují flexibilitou. a proto lze hovořit o beztřídní společnosti. Kapitalismus se ale odlišuje jednou zásadní věcí. Mládenec. kdo by měl být podnikatelem a kdo kapitalistou. Kde je dnes konec potomkům těch. který ve svých dílech používal velmi volným a neurčitým způsobem. Typickým znakem kasty je její strnulost. To nám ale v ničem nepomůže.

Přicházející generace je odkázána na milost a nemilost generací starších. A je prostě lidské. Dochází ale k nesmiřitelnému konfliktu mezi zastánci Stalina a Hitlera a mezi jejich odpůrci. ale vládne-li rozhodnutí spotřebitel. Hodnotí se výsledek. Po kvalitě výsledku se nikdo neptá. V socialismu je tomu naopak. 3. Jediné právo. a nikoli jeho osoba. že italští fašisté si za svou stranickou hymnu zvolili hymnu mládeže a že rakouští socialisté učili děti zpívat: „Jsme mladí. pokorný a oddaný. V socialistické společnosti nejsou marxistické třídy. se musí spolehnout na vlastní síly a dovednosti. (Nelíbí se ani již zavedeným podnikatelům. Autoritativní opatrovnictví a pokrok Paternalistická vláda ctnostných a moudrých mužů. Nemluvíme zde o pouhé krizi mládí. kteří jsou ve svých pozicích již po nějakou dobu. Nijak nepomohlo. když diktátor upřednostňuje lidi se stejným názorem.“ Není vůbec báječné být mladý v byrokratickém systému. je lidstvo odsouzeno k záhubě. Je-li mládež zbavena možnosti pozměnit společnost dle vlastního uvážení. Mladík je zcela závislý na dobrém rozpoložení starších. elity vznešených byrokratů. Spotřebitelé vynášejí rozsudky bez ohledu na konkrétní osoby. a to je báječné. nemohou se takové konkurenci vyhnout.) V socialistické byrokratické mašinérii může přízeň nadřízených zajistit úspěch.šit. má jednoho významného obhájce: Platóna. který člověk vytvoří. Jedině dobře provedená práce a úspěšně vykonaná služba jsou cestou k úspěchu. Tuto skutečnost si nemá smysl zastírat. je být poslušný. 130 . před svými odpůrci. kteří oceňují jeho práci. které v tomto systému mladí mají. Neexistuje prostor pro vzpurné inovátory s vlastními myšlenkami. Těm se ale nováčci s dobrými nápady příliš nelíbí. Začátečník se musí zalíbit těm. Máme tu co do činění s krizí pokroku a civilizace.

kteří se striktně drží věčných a neměnných zákonů spravedlnosti. Mezi preláty najdeme mnoho potomků šlechtických a zámožných rodin. dokonalou byrokracií. opati a učitelé katolických univerzit tvoří skupinu vynikajících mužů. Platónův ideál vlády elity uskutečnila katolická církev. jelikož změna představuje úpadek. co jsou takto vybráni. rozvoje technologických metod. věřili stejným způsobem v neměnnost lidských záležitostí. kterým je výběr nejvyšších funkcionářů. závisí jejich kariéra zcela na jejich charakteru. Dokonce i ve vyspělých zemích jsou vážnými soupeři nejlepších učenců. Společenské a hospodářské instituce jsou strnulé. způsobů hodnocení a společenské organizace jsou Platónovu myšlení cizí. V zásadě každý chlapec má zcela volný přístup k nejvyšším církevním hodnostem. filozofů a politiků. Představa vědeckého pokroku. A také všichni pozdější utopisté. kterou získala po tridentském koncilu. Musí soupeřit se syny chudých rolníků. dělníků a nevolníků. nastolit dokonalou společnost a následně ji chránit před každou změnou. Řešení problému spočívá tedy jednoduše v tom. vědců. kteří formovali koncepty svých pozemských rájů podle Platónova příkladu. 131 . Místní farář se vynasnaží připravit nejinteligentnějším mladým lidem své obce cestu k výchově – vyškolení v biskupském semináři. Za svou funkci však nevděčí svému rodokmenu.Platónův ideální a dokonalý stát má být ovládán nesobeckými filozofy. Podle něj existuje neměnný vzor dobrého státu a každé odchýlení podmínek od tohoto ideálu nemůže znamenat nic jiného než rozklad a úpadek. Odstranila úspěšně nejchoulostivější problém každého nedemokratického vedení. Knížata katolické církve. Římskokatolická církev je ve své protireformační podobě. Poté. píli a intelektu. To je totiž zvláštní znak Platónovy filozofie: nevěnuje pozornost rozvoji společenských a vědeckých podmínek a změnám lidského chápání prostředků a cílů. Jsou neúplatnými soudci a nestrannými správci.

Síly. Žádný podobný případ dokonalé hierarchie kromě katolické církve nelze nalézt. Metody výběru převzaté od církve jsou velmi vhodné pro vedení společnosti. Tato vrozená hnací síla změnila potomky primitivních jeskynních lidí v civilizovanější lidi naší doby. ačkoliv ze zřejmých důvodů nepoužívali jako model církev. Toho lze dosáhnout jmenováním budoucích hlavních představitelů prostřednictvím starých a osvědčených současných vládců. Je postaveno na trvalém a neměnném učení. Ale do značné míry se to týká právě tak většiny ostatních socialistických autorů. která lpí na nepopiratelném a neměnném souhrnu pravidel a předpisů. Víra je určena navždy. Křesťanské království. Nehledá žádné novátory a reformátory. kdy by další vývoj nebyl možný. nejsou mrtvé. Jsou dokonalými metodami pro volbu strážců věčného pokladu nějaké doktríny. Existuje pouze poslušnost zákonů a dogmat. Zvlášť zřetelné je to u dvou předchůdců současného socialismu: hraběte Henri de Saint-Simona a Augusta Comta. V případě lidské společnosti a státního řízení je tomu však jinak. budou fungovat dále a přinášet další zlepšení. Ale právě tento neo132 . žádné průkopníky nových idejí radikálně se stavící proti starému. Byrokratický systém nemůže uskutečnit nic jiného. nepodléhá žádné změně. Neexistuje žádný pokrok a vývoj. je neochvějná odevzdanost náboženské víře a jejímu dogmatu. které příroda staví proti lidskému životu a blahu. podle kterého katolická církev určuje své budoucí vůdce. které spravuje papež a ostatní biskupové. Pokud nejsou spojeny se strnulým systémem společenské organizace.Na tento zářný příklad se odvolávají autoři veškeré moderní socialistické utopie. Nejcennějším lidským privilegiem je neustále usilovat o zdokonalování a bojovat stále lepšími metodami proti překážkám. Lidstvo ale ještě nedospělo do stavu dokonalosti. Odkaz na církev je však zavádějící. Výběrovým kritériem. které vytvořily naši současnou civilizaci.

který byl podle jeho mínění pro tuto funkci nejvhodnější. že byrokratické metody jsou naprosto nevhodné pro vedení společenských a hospodářských záležitostí. Neuvědomují si. že stabilita a bezpečnost jsou nejoblíbenějšími hesly dnešních „zastánců reforem“. Alternativou k demokratickému volebnímu principu všeobecných voleb je uchopení moci nemilosrdnými dobrodruhy. ani jimi ovládaní lidé nadále skutečnými lidmi. Nerozhoduje-li se mezi různými uchazeči na základě většinové volby. Byrokratizace je nutně strnulá. Nezpozorovali. že mnozí lidé a mnohé skupiny by si pak sami mohli dělat nárok na nadřazenost. Ve druhém století po Kristu byla Římská říše spravována na základě podobně rozpracovaného vůdcovského principu. Kdyby si pravěcí lidé vytvořili principy stability podle svého. Tento systém zajistil říši 133 . pak nezbývá jiný volební princip než občanská válka. že změní-li se lidská přirozenost. ale volil za svého nástupce muže. Svou císařskou hodnost neodkazoval členovi své rodiny. Císař byl jedním z nejschopnějších a nejskvělejších mužů. kdo by měl být oním vznešeným vládcem nebo vládnoucí třídou. Volba diktátora Všichni obhájci spasení pomocí vlády ušlechtilých despotů se v dobré víře domnívají. nikdy by se nedočkaliy bezpečnosti. že nemůže být pochyb o tom. Je velmi příznačné. a že všichni lidé se nechají dobrovolně vést vznešeností tohoto nadlidského diktátora. protože následuje existující pravidla a praktiky.třesitelný konzervatismus způsobuje. člověk přestane být člověkem. Němečtí marxisté tvrdili: Je-li socialismus proti lidské přirozenosti. popř. Dávno by již byli vyhubeni dravou zvěří a mikroby. Ve všeobsáhlém byrokratickém systému by nezůstali ani byrokraté. musí se lidská přirozenost změnit. Avšak ve společenském životě vede strnulost ke zkostnatění a smrti. této nadlidské aristokracie. 4.

dokud je nepřemohli další dobrodruzi. 5.sled čtyř velkých monarchů: Trajana. protože upustil od zkušeností svých předchůdců a – místo nejvhodnějšího muže – dosadil na úřad svého syna Commodia. Byl vinen. říkají. neustálé občanské války. jakmile bude existovat více uchazečů o nejvyšší funkci. Všichni nynější diktátoři dosáhli své funkce pomocí násilí a později museli své mocenské působení bránit proti úsilí svých soupeřů je na tomto postu vystřídat. Antonia Pia. že takový vůdcovský systém musí nutně vést k trvalé občanské válce. Marka Aurelia. bratrství a přátelství se stanou charakteristickými 134 . je ale špatný systém. posledního z dobrých císařů. Socialismus však opět obnoví ctnosti lidské přirozenosti. Volebními principy se stala zrada. který přecenil charakter a schopnosti své ratolesti. Poté následovalo období pretoriánství. Vymizení kritického ducha Socialisté tvrdí. vzpoura a vražda. S podporou žoldáků se chopili moci ctižádostiví generálové a vládli. že kapitalismus je ponižující a neslučitelný s lidskou důstojností. Hadriana. Vrozené lidské instinkty přízně a přátelství se tím mění v nenávist a bezohledné úsilí o osobní prospěch na úkor ostatních lidí. Historikové z toho obviňují Marka Aurelia. který lze zničit chybou jednoho jediného člověka. Následníci těchto diktátorů se dostávají k moci stejným způsobem a používají k jejímu udržení stejnou krutost a nemilosrdnost. i kdyby byla chyba méně odpustitelná a méně pochopitelná než chyba otce. které byrokratický systém domněle přináší. říkají. Vlídnost. anarchie a rychlého úpadku. má podobu nekonečné občanské války. V kapitalismu. musí každý nahlížet na své bližní jako na konkurenty. že oslabuje duchovní schopnosti člověka a ničí jeho mravní poctivost. Je jasné. Politická mluva má pro taková jednání jeden příznačný pojem: Nazývá je „čistkami“. Namísto nejlepších vládli nyní nejhorší. Systém. Konečným principem všeobsáhlého byrokratického systému je násilí. Bezpečí.

Na dvorech všech despotických vládců jsme nacházeli poměrně hodně pochlebování. přátelského. Neriskují pokles své popularity tím. kdo nabídne lepší a levnější zboží. New York. Zůstává pouze otázka. Byrokratická varianta spočívá v intrikách na „dvoře“ těch. Politici a spisovatelé se vzájemně předhánějí ve vychvalování „obyčejného člověka“. Na sjezdu komunistické strany byl Stalin osloven spisovatelem jménem Avdějenko těmito slovy: „Uplynou staletí a komunistické generace budoucnosti nás budou považovat za nejšťastnější ze všech smrtelníků. Ať tak či onak je nutné se rozhodnout.H. Chtěl jsem zpívat. jeho magnetismus a jeho velkolepost. Avšak vždy šlo najít alespoň pár lidí. Zdá se. kteří se nebáli tyranovi říci pravdu. Dvořané Ludvíka XIV.“17 Byro17 Citováno podle Chamberlin. křičet. jaký druh soutěže by měl existovat. Kdykoliv jsem Stalina viděl – dokonce i z dálky – pulzovala ve mně jeho síla. Neboť my jsme spatřili Stalina. Není důležité. str. když vychvalují Fürery a masy jejich obdivovatelů. kterých si lidé cení více než ostatních.rysy budoucího člověka. anebo ne. W. že by pronášeli neoblíbené názory. plakat radostí. 135 . o kterou se uchází. skromného mudrce. a False Utopia. Především je nutné odstranit to nejhorší ze všech zel – konkurenci. 1937.: Collektivism. budou o ně usilovat a pokoušet se předstihnout své soupeře. Konkurence však nemůže být nikdy odstraněna. zda by člověk měl získat pozici. žijících kdy na této planetě. jako by naši vrstevníci ztratili všechen zdravý rozum a sebekritiku. nazveme-li toto soupeření rivalitou nebo konkurencí. Neboť vždy se budou vyskytovat taková postavení. usmívajícího se. našeho geniálního vůdce. patolízalství a podlézavosti. nezašli nikdy tak daleko jako dnešní lidé. V případě kapitalistické varianty soutěže se budou lidé na trhu předhánět. V našich dobách je tomu jinak. kteří jsou u moci. 43. Stalina. mocného.

Otázkou je. na kterých závisí jeho příjem.krat. Haydn. Beethoven a Schubert skládali nesmrtelnou hudbu. Vlivem podmínek. že cigarety vyráběné řeckým státním monopolem byly mezi kuřáky oblíbené. nebo systém ekonomické svobody. zatímco na jeho počátku jich měla mnohem méně. že klimatické a fyzikální podmínky jejich země způsobily. aby Francouze přiměly přestat kouřit. Není zásluhou řeckých byrokratů. smála se veřejnost tomuto kousku patolízalství (a pravděpodobně i císař sám). zda je efektivnější systém byrokratické kontroly. který bude nejspíš za několik let zapomenut. když bylo možné žít bez policejně řádně vystaveného a ověřeného pasu. Když při diamantovém výročí císaře Františka Josefa připsal jeden statistik císaři jako zásluhu to. Každý Němec považoval za dané. nezdůvodníme prospěšnost státního řízení. které se vytvořily během 136 . že zemědělci vypěstovaný tabák je lahodný a aromatický. Nikdo nikdy nevěřil. jenž se obrací na své nadřízené. je méně poetický. Totéž platí i pro tvrzení. železnic. Ale symfonie současného ruského skladatele. bude citována jako potvrzení předností sovětského totalitarismu. o čtvrt století později již tento americký vynález napodobovalo. že Mozart. Nikdo se ale nesmál. že země po 60 letech jeho panování disponuje mnoha tisíci kilometry železnice. že cigarety vyráběné tabákovým monopolem francouzské vlády nebyly tak špatné. telegrafních a telefonních systémů. že zatímco carské Rusko nepoužívalo vůbec žádné traktory. Pouhým tvrzením. avšak nikoliv méně podlézavý. když se sovětská vláda na světových výstavách v Paříži a New Yorku vychvalovala. že paternalistický absolutismus Marie Terezie a jejího vnuka Františka byl ospravedlnitelný skutečností. že podstata a přirozenost věcí vyžadují státní řízení univerzit. Rusovi vždy přišlo paradoxní. Na tuto otázku lze odpovědět pouze ekonomickými úvahami.

Kdekdo pak může tahat lidi za nos. Pro potírání zločinu a pronásledování zločinců má však samozřejmě jen malý užitek. Ve většině evropských zemí nemůže člověk svobodně zůstat přes noc na jakémkoli místě. aniž by musel ihned místní policii hlásit změnu své adresy. To. nacismu a fašismu byli intelektuálové. To. že porotci mnoha evropských soudních líčení musí odpovídat na otázky následujícího druhu: Za prvé. Bezplatný a vyčerpávající to pramen pro životopisce. Ptají se veřejnosti. Intelektuálové nikdy vážně neusilovali o to nacházet ve svém učení zjevné rozpory. Ziskově orientované podnikání existuje díky dobrovolné podpoře veřejnosti. Konec konců skutečnost. Nemůže vzniknout bez plateb zákazníků. Úřady ale získávají své „zákazníky“ násilně.posledních třiceti let. Nadšení stoupenci marxismu. že existuje několik bídáků. že by je mohl najít schopný detektiv.19 Při obhajobě svého systému jsou byrokraté melodramatičtí. že se vměšují do záležitostí. se stali občané kontinentální Evropy pouhým přívěskem svých osobních dokladů. je obžalovaný vinen. je obžalovaný vinen z vraždy oběti? Za druhé. Nezmíní. jak by mohly chudé opuštěné děti znovu nalézt své nesvědomité rodiče. které jsou důležité pro život každého člověka. že úřady uspokojují jejich neodkladné lidské potřeby. který vyžaduje oznamování změny adresy. že mnozí lidé přicházejí na úřady. Američanům se zdá zvláštní. Vytrácení kritického ducha představuje vážnou hrozbu pro zachování naší civilizace. že řádně nenahlásil změnu své adresy? 137 . V mnoha zemích bylo bez těchto dokladů nebezpečné opouštět dům. že Mussolini ve stejném projevu oslavoval Italy jako představitele nejstarší 18 19 Tak policejní spisy mnoha evropských měst poskytují úplné informace za posledních sto nebo dokonce sto padesát let o místě pobytu a všech změnách adresy každého obyvatele nebo hosta. nikoli hrubiáni. neznamená.18 Možná přináší reglementace tohoto druhu někdy určité výhody. Vraha na útěku nezastraší porušení zákona. nemůže být dostatečným důvodem pro omezování svobody převážné většiny slušných lidí. Vinu ale nesou více vzdělaní než prostí lidé. Ukazuje to pouze.

světlovlasé a hrdinské árijské rasy. Žádný z německých nacionalistů se nepohoršoval nad tím. obézní Göring a kulhavý Göbbels byli oslavováni jako zářní představitelé urostlé. že vládní režim sovětů je demokratický. že všemohoucí stát jejich utopie by mohl usilovat o takové cíle. že tmavovlasý Hitler. že mnoho milionů ne-Rusů je pevně přesvědčeno o tom. Stále se mlčky domnívají. ve kterém jsou všechny prostředky ve vlastnictví státu a ve kterém je stát jediným zaměstnavatelem. které oni sami odmítají. nesnížilo oblibu fašismu ani v nejmenším. štíhlé. Nepřipouští si možnost. Není zvláštní. že diktátor bude dělat přesně to. dokonce demokratičtější než v Americe? Tato absence kritiky umožňuje vyprávět lidem. Lidé si představují systém. jako říši svobody. co by podle jejich přání měl dělat. 138 . že ve vládním systému všeobsáhlé reglementace se stanou svobodnými lidmi.západní civilizace a poslední z civilizovaných národů.

EXISTUJE 1. Právníci publikovali skvělá pojednání jež vyzdvihují postupující nahrazení právního řádu administrativní libovůlí. Někteří z nejvýznamněj20 Snad postačí citovat ze dvou nejbrilantnějších knih tohoto druhu: New Despotism od Lorda Hewarta z Bury. Je pozoruhodné. 1929) a Our Wonderland of Bureaucracy od Jamese M. jak podkopání samosprávy zbavuje jednotlivé občany veškerých práv a spěje k hyperdespotismu orientálního stylu. Becka. Minulá selhání NĚJAKÝ LÉK? ■ ■ ■ Musíme si uvědomit. začíná demokracie čím dál tím víc ztrácet pevnou půdu pod nohama. která uplynula od doby. které před několika desítkami let sama pohrdavě označovala jako „pruské“.20 Vylíčili příběh. Dokonce i Amerika přijala politiky. Lidstvo prokazatelně směřuje k totalitarismu. že posledně jmenovaná kniha byla publikována před přijetím New Dealu. britského státního prokurátora (New York. Despotismus vítězí v mnoha evropských zemích. Během posledních 27 let. že až dosud byly všechny snahy zastavit další rozrůstání byrokratizace a socializace marné. 139 . kdy prezident Wilson vedl Ameriku do války s cílem učinit svět bezpečnějším pro demokracii. Ale socialisté se ani trošku o svobodu a soukromou iniciativu nestarají. 1932). Ani satirické knihy nebyly úspěšnější než stohy učených textů publikovaných těmito právníky. Nastupující generace touží po plné vládní kontrole všech sfér života. dřívějšího nejvyššího soudce USA (New York.VII.

století – Balzac. nebo socialismus? Který z nich? Zastánci socialismu tvrdí. Maupassant. aby mohli zažádat o místo ve státní správě. Gogol. Courteline – zasadili byrokracii ničivý úder. komunismu. že hlavní problémy současných politik jsou čistě ekonomické 140 . že vláda jedné z nejsilnějších a nejbohatších zemí světa založí úřad – Úřad pro domácí ekonomiku amerického ministerstva zemědělství – jehož jedním z úkolů je navrhnout kalhoty „pro velmi malé děti. Žádní učení kritikové ani vtipní satirici nepřinesou změnu. Někteří lidé si dělají legraci hlavně z výstředních rysů byrokracie. nebo ne. Ať se to někomu líbí. že za terč své cynické kritiky si zvolil vysněný socialistický ráj. Ekonomie versus plánování a totalitarismus Jedná se o čistě ekonomický problém. Nesprávné narážky a klamné doktríny obhájců státní regulace. ponižování a narůstající zbídačování značné většiny. Nemůže být rozhodnut bez podrobného ekonomického zkoumání. které se je ještě nenaučily samy oblékat“. Ve skutečnosti je překvapující. či nikoli? To je otázka. Dickens. je skutečností. Na druhou stranu vyzdvihují své socialistické utopie jako zaslíbený svět hojnosti. plánování a totalitarismu nemohou být odhaleny na základě jiných než ekonomických úvah a důvodů. Hlavní otázkou je: kapitalismus. socialismu. protože nevystihují jádro problému. Nicméně i tito čtenáři spěchali. Byrokratizace je jen podružným znakem socializace. Aldous Huxley měl tolik kuráže. při němž by produkce hadic. ve kterém bude každý šťastný a bohatý. Ale pro mnoho našich současníků na tom není nic směšného. Usilují o zavedení takového způsobu vlády. 2. Mají pravdu. že je extrémně škodlivý pro blahobyt mas a ústí v bídu. Veřejnost byla nadšená. spodního prádla a mnoha jiných užitečných věcí měla být úkolem vládních orgánů.ších spisovatelů 19. že kapitalismus je nespravedlivý systém vykořisťování.

že na trhu práce bez jakýchkoli bariér. Jsou proto snadnou kořistí pro demagogické podvodníky a slabomyslné šarlatány. Ale všichni ostatní inteligentní lidé nejsou jen lehkomyslní. Hlavním trikem zastánců údajné „pokrokářské“ politiky státních regulací je obviňování kapitalismu za všechno. který není ochromen ani tlakem odborových svazů. Jejich důvěřivost a naivita jsou nejvážnější hrozbou pro zachování demokracie a pro západní civilizaci. Všichni ostatní jen opakují to. která se rok od roku zvyšuje. Občan plně pohlcený svou vědeckou prací v jiných oborech anebo povoláním umělce může. „Pokrokáři“ ji vysvětlují jako zlo vlastní kapitalismu.a nemohou být pochopeny bez znalosti ekonomické teorie. a velebení darů. Lidé nepozorují. Naivní veřejnost je připravena tomuto vysvětlení uvěřit. Bohužel průměrný občan nedokáže jejich lsti prohlédnout. Nikdy se nepokusili dokázat oprávněnost svých mylných dogmat nebo ještě méně vyvrátit námitky přinášené ekonomy. Vezměme si například problém masové nezaměstnanosti. ale povinností a morální odpovědností. pokud ve své roli sebevzdělávání selže. jeho úřad je nejdůležitější a zahrnuje v sobě i nejvyšší závazky a povinnosti. když zanedbávají vzdělávání a informovanost sebe samých. Vše. bylo vyvolávání jmen protivníků a zpochybňování jejich pohnutek. co se v současnosti nedaří. První povinností občana demokratické komunity je vzdělávat se a získávat znalosti potřebné pro běžné občanské záležitosti. žádat polehčující okolnosti. co někde zaslechli. které má socialismus pro lidstvo nachystané. ani vládou stanovenou minimální 141 . Poté totiž dostatečně dobře nemohou splnit svou povinnost suverénních voličů. co dělali. že mají na práci mnohem důležitější úkoly. Takoví lidé snad mají právo říkat. tedy trhu. Volební právo není privilegiem. Pouze člověk dobře obeznámený s hlavními problémy ekonomie je schopen si nezávisle utvořit na danou problematiku názor. Volič je prakticky funkcionářem. ale též darební.

Pokud jsou vládní výdaje financovány neinflačním způsobem. které nový kapitál přináší. že odbory nemohou být úspěšné ve snaze zvýšit mzdy všech zaměstnanců. Pokud jsou financovány inflačně. S tímto vysvětlením se ale neztotožňují ti ekonomové. Karel Marx byl sám o sobě přesvědčen. V podmínkách svobodného kapitalismu je nezaměstnanost poměrně nedůležitým dočasným jevem. Pochopení ekonomických problémů netkví v nekritickém vstřebávání více či méně vzájemně souvisejících skutečností 142 . Marxistické doktríny se po mnoho let stavěly příkře proti všem snahám o stanovení minimální mzdové sazby. kolik se jinde vytvoří. nezaměstnanost postihuje jen malou skupinu populace a jen na krátkou dobu. nebo výpůjčkami od komerčních bank. že tato opatření odporují zájmům většiny zaměstnanců. ale na konkurenčním trhu práce se konstituuje mzdová sazba a každý. nezaměstnanost se sníží jen za předpokladu. Bylo by mylné domnívat se. nebo výpůjčkami od veřejnosti. které „pokrokáři“ nazývají „zpátečníky“. existuje tu dlouhodobá tendence k tomu.mzdou. bude někde zničeno právě tolik pracovních míst. tj. buď zvýšením peněz v oběhu. Existuje jen jediná cesta. tedy buď daněmi občanů. pokud reálné mzdové sazby klesají. Naopak se domnívaly. jak zvýšit reálné mzdy pro ty. že vládní výdaje mohou vytvořit pracovní místa pro nezaměstnané. Nezaměstnanost jako masový jev je výsledkem vládních „politik zaměstnanosti“ a nátlaku a donucení ze strany odborových svazů. tedy pro ty. kteří chtějí vydělávat: pokračující akumulace nového kapitálu a zlepšení technických metod výroby. tj. že peněžní mzdy zaostávají za růstem cen zboží. nakonec nějakou práci najde. aby nezaměstnanost vymizela. kteří nemohou získat práci kvůli odborům nebo vládním politikám. kdo se snaží vydělat. Ekonomické změny mohou způsobit novou nezaměstnanost. Zájmy pracujících jsou pak skutečně shodné se zájmy zaměstnavatelů.

cenzorů a katů nepřežily. překladatele 143 . Nástupce Čeky. Propaganda je jedno z největších zel byrokracie a socialismu. Pravda nepotřebuje žádnou propagandu. hlavní politická správa. jak to dělají oni. Spočívá spíše v důkladné analýze a vysvětlení podmínek pomocí lidského rozumu. projevu a tisku a proč uzavřeli své hranice všem svobodným myšlenkám ze zahraničí. Ale obhájci pravdy stavějí své naděje na skutečnosti. Jejich systémy by bez koncentračních táborů. Propagandisté mohou pokračovat v šíření svých bajek a manipulovat mládeží. tj.či dat a grafů. která měla neomezenou moc. Nejvíce je tedy třeba zdravý rozum a logická jasnost. anebo ne. Proto nechme špatné proroky pokračovat v jejich snažení. co je nepravdivé. předchůdce OGPÚ. Pravdivost myšlenek je dána jejich vlastní pravdou. Umí obstát v jejich konkurenci. 21 Rusky glavnoje političeskoje upravlenije. že tato doporučení ekonomie mají za cíl nahradit propagandu různých vlád a stran jiným druhem propagandy. a z toho důvodu potlačují jakýkoli náznak jejího projevu. proč omezili svobodu myšlení. Jejich hlavním nástrojem bylo GPU21 a gestapo. mylné závěry a pověry. Uznání a prohlášení. Propaganda bude vždy jen rozšiřovat lži. Stejně skončí špatně. Pravda se lhářů nebojí. od července 1934 začleněna v NKVD. která tu je a existuje. Bylo by vážnou chybou se domnívat. ať už ji někdo bere na vědomí. od roku 1953 v KGB – pozn. Nepřijímat povrchní vysvětlení a řešení. název sovětské politické policie (únor–prosinec 1922). Nepokoušejme se napodobovat jejich politiky. Lháři se musejí pravdy bát. Lenin a Hitler velmi dobře věděli. byla hlavním nástrojem Stalinových represí a čistek. že je něco pravda. ale užívat síly vlastního rozumu a schopností kritického myšlení. že prosazují pravdu. Důležitou vlastností pravdy je její správné zachycení reality. je tak odsouzením všeho. Nepokoušejme se umlčet a postavit mimo zákon opozici tak. je pravdivá sama o sobě. Základním pravidlem je dojít až k jádru problému. skutečnost.

vydavatelství. který by byl velmi obecný a nechával všechny „detaily“ na kabinetu.22 Sir Stafford Cripps. navrhnul „Plánovací a zmocňovací zákon“. 87. ale neméně i svobodných divadel a filharmonických společností. The Crisis of Democracy (Chicago. například ji politicky paralyzovat odnětím právní subjektivity. ledna 1944. by nemohl být dále diskutován a byl by pak obtížně zrušitelný. 213–216 Srovnej s vynikajícím článkem Jamese Truslowa Adamse: „Planners See Where Planning Leads” v Barron‘s National Business and Financial Weekly. 1933. „Pouze tam. Všechny úřady by byly obsazeny „věrnými členy strany“ a „osobami s prokázaným socialistickým přesvědčením“. Podle jejího názoru „jsou představy o svobodě zrádné“. lze umožnit plnou svobodu projevu. že pro zřízení reálného a trvalého socialismu je nutné „zlikvidovat celou opozici.Britští zastánci socializace a byrokracie si nejsou o nic méně než bolševici a nacisti vědomi skutečnosti. který. univerzit. Londýn. Předností tohoto zákona. že by nikdy nedosáhli svých cílů. Profesor Harold Laski otevřeně tvrdí. prohlašuje. Podle jejího 22 23 24 Laski: Democracy in Crisis. str. není o nic tolerantnější ve svém nadšení ze zavedení socialismu.23 Britská „Rada duchovních a ministrů pro veřejné vlastnictví“ v pamfletu. ke kterému napsal předmluvu biskup z Bradfordu. Její nařízení a výnosy by nikdy neposuzoval parlament a neexistovala by ani možnost soudního přezkoumání. ani uvnitř. oblíbený samozvaný kandidát liberálů na post předsedy vlády. vzdělávacích společností. popřípadě i hrozbou vězení“. pokud by byl schválen parlamentem. Pro mistrovské vyvrácení Laskiho nedemokratických myšlenek viz Rappard. by pak byla ohromná a neodvolatelná moc vlády. kde není vážný nepřítel ani vně. str. 1938). 144 . 31.24 Profesorka Joan Robinsonová z Cambridgeské univerzity.“ Paní Robinsonová se neobává jen nezávislých církví. že omezení moci parlamentu je nutným krokem přechodu k socialismu. pokud by existovala svoboda projevu a myšlení. str. 3 Ibid. po samotném lordu Keynesovi druhá vůdčí osobnost keynesiánské školy.

3. ať se jedná o jakkoli malicherné téma.tvrzení by všem těmto institucím měla být dovolena existence. Konflikt mezi kapitalismem a totalitarismem. Je to válka myšlenek. aby obstál vůči kritice“. 331. že zde stále zůstává několik svobodných zemí. že se Stuartovci nedožili tohoto triumfu svých principů! Nejvýznamnější obhájci socialismu tedy implicitně připouštějí.: Social Relations of Science. G. aby diskutovali záležitosti svého města. G. str. příručka pro diskuzní skupinu. ve kterých ještě někdo věří ve vzkříšení pravdy. Crowther. o čem se mluví nebo co se děje v transakcích mezi prodávajícím a kupujícím.26 Je škoda. Prostí občané versus profesionální propagátoři byrokratizace Záměrem popularizace ekonomie není udělat z každého člověka ekonoma. 25 26 Joan Robinsonová: Private Enterprise or Public Control. že jejím cílem je instruktáž občanů „z hlediska rovných práv a svobody druhých“. Crowther se nezříká možnosti výslechů a vyšetřování. se veřejný názor dostává do procesu vývoje a změn. Kdykoli a kdekoli se lidé setkávají. 333. publikováno pro Asociaci pro vzdělávání v občanských právech a povinnostech. Veřejný názor určí vítězství. nebo porážku. Je štěstím. že v úvodu knihy Asociace deklaruje „my hájíme demokracii“ a ukazuje . Macmillan. výborů a komisí. 1941. Jde o to připravit občany pro výkon jejich občanské funkce ve společnosti.25 Ani další význačný obhájce britského kolektivismu J. na jehož výsledku závisí osud civilizace.. nebude rozhodnut občanskou válkou a revolucí. English Universities Press Ltd. státu. 145 . že jejich principy a plány nemůžou obstát proti kritice ekonomické vědy a jsou v systému svobody odsouzeny k zániku. str. 13–14. jen „až bude režim dostatečně odolný. národa. asociací a klubů. zaměstnancem a zaměstnavatelem nebo dlužníkem a věřitelem. Veřejné mínění je formováno při nesčetných debatách zastupitelských orgánů. Je zvláštní. J. Veřejné mínění je ovlivňováno vším.

že jejich knihy jsou jen velkým humbukem plným nesmyslů a že se problémem. Neví. Do diskuzí přichází odpočati a dobře připraveni. která plně věří v profesionální neomylnost. Nikdy neslyšel o jménech těchto prominentních německých profesorů. Ve všech těchto diskuzích mají profesionálové navrch oproti laikům. Müllerem a Schmidem.články z prvních stran novin. o nějž se jedná. V současnosti je většina těchto profesionálů horlivými zastánci byrokratismu a socialismu. Předně je tu velké množství vládních zaměstnanců a zaměstnanců mnoha jiných stranických propagandistických úřadů. Výhody jsou na straně těch. Navíc jsou tu učitelé v různých vzdělávacích institucích. které překvapivě považují hlášení se k radikálním byrokratickým. ve skutečnosti nezabývají. Jen tupci mohou lpět na tak zastaralých a již vyvrácených myšlenkách. Laici mohou své argumenty brilantně obhájit. že jsou v postavení specialistů. přední představitelé odborů a organizací a nakonec také ctižádostiví lidé se spoustou volného času. Tudíž ani nemůže vědět. Možná to zjistí 146 . Ačkoli experti nemusí být vždy chytřejší než laici. Jejich technika i jejich trénink je lepší. je jim dopřáno výhod z toho důvodu. Ale k ničemu to není. kteří věnují své úsilí pouze jedné věci. obhajobami právníků a názory soudců. kteří dychtí proslavit se jako zastánci radikálních názorů. Jsou tu editoři a přispěvatelé do „pokrokářských“ novin a časopisů. Protivník oděný v celé důstojnosti svého úřadu nebo profesury však volá: „Klamné závěry úvah tohoto pána byly dávno odhaleny známými německými profesory Mayerem. Obyčejní obchodníci.“ Laik je zdiskreditován v očích veřejnosti. právníci a další výdělečně činní nejsou pro věc tolik zapálení. socialistickým nebo marxistickým myšlenkám za známku vědecké dokonalosti. zatímco ostatní se těmito problémy začínají zabývat až po skončení své únavné každodenní práce. jak odpovědět.

Ale profesionálové tyto knihy jednoduše odsuzují tím. aby vůdčí osobnosti občanského života byly připraveny na setkání s profesionálními kazateli byrokratizace a socializace. Je zoufalé pokoušet se zastavit trend postupující byrokratizace pouze tím. Nejnešťastnějším výsledkem reakce průměrného občana na vážné ekonomické problémy je jeho připravenost podpořit program kompromisů. Vrcholným argumentem profesionálů jsou samozřejmě odkazy na Rusko. Uklidňujícím faktem může být jen to.později. To. byla důvěra v postupující pokrok zabudovaný v systému svobodné tržní ekonomiky. Nahlíží na konflikt mezi kapitalismem a socialismem jen jako na hádku mezi dvěma skupinami – prací a kapitálem. z nichž každá o sobě prohlašuje. Profesionálové většinou jen odseknou: „Tento pán je takový ignorant. Lidé tehdy nevěřili v božskou povahu státu. Během třiceti let bylo dovoleno do Ruska vstoupit jen fanatickým komunistům a sympatizantům.“ Náš laik je opět utišen. že jejich autory označí za „fašisty“. Laik také může jasně prokázat neuskutečnitelnost zvažovaných projektů. To ale nemůže změnit fakt. jak by se mohlo zdát našim současníkům. ráj dělníků a rolníků. zbylé dětinsky naivní. V tom byla jejich sláva. Je bezpodmínečně nutné. Jak by mohl vědět. že většina knih o Švédsku a Vídni vyšlých v Anglii jsou propagandistickými produkty překrucujícími skutečnost? Neměl možnost získat správné informace z původních zdrojů. Jejich zprávy jsou nekritickou glorifikací Sovětů. že vyjádříme rozhořčení a budeme nostalgicky oslavovat staré časy. Tyto staré časy ale nebyly tak dobré. že z tohoto sporu odchází poražen. že 147 . některé jsou zcela nepravdivé. že neví. že někteří sympatizanti v Rusku opustili své prosovětské učení a prosovětskou orientaci a po návratu domů publikovali nepřikrášlené zprávy. že obdobné projekty uspěly v socialistickém Švédsku a rudé Vídni. co bylo dobré.

že kapitalismus a svobodné podnikání jsou jediným životaschopným systémem prospěšným pro celou společnost a všechny její členy. podporují systém intervencionismu. Pokud jej tak vidíme. ani úplný socialismus. aniž by to vedlo k potlačení všech aktivit podnikatelské sféry. protože každá ze stran může mít částečně pravdu. Popírají tezi. kteří se staví proti jakýmkoli vládním zásahům do cen. že by férovým řešením bylo ukončit diskuzi smírnou dohodou. Pokud není sám o sobě schopen ocenit přednosti všech argumentů z obou stran. A tak tedy programy vládních zásahů do podnikání získaly podporu. jakási třetí cesta. Argumenty obhájců této střední cesty jsou však zcela mylné. že by se pracujícím dařilo lépe v socialistickém společenství. a tedy že jim je v kapitalistickém systému ubližováno. že by se jakékoli třídě nebo skupině dařilo lépe v socialismu než v čistém kapitalismu. Měly by být omezeny na odstraňování některých zvláště nežádoucích nedostatků kapitalismu. Tento třetí systém. Dnes je tu jen hrstka těch.ona tvoří celý základ problému. pak dochází k závěru. a všechny vlády. Ale takovéto vládní zásahy by neměly představovat plnou vládní kontrolu všech ekonomických aktivit. pak rovnou plně akceptujeme principy marxistů a ostatních socialistů. Konflikt mezi kapitalisty a socialisty není jen bojem mezi dvěma stranami o větší podíl na produktech společenské výroby. mzdových a úrokových sazeb a zisků a nebojí se bojovat za myšlenku. také zastávají politiku ekonomických intervencí. Téměř všichni lidé. a budou zachovány výhody obou systémů a odstraněny jejich nevýhody. kteří bezvýhradně neobhajují čistý socialismus. Nedoporučují kapitalismus kvůli sobeckým zájmům podnikatelů 148 . které nejsou zcela prosocialistické. Společenský řád bude tedy stejně tak vzdálený od čistého kapitalismu jako od čistého socialismu. Neměl by existovat ani úplný kapitalismus. ale něco mezi. jak tvrdí jeho zastánci. by měl nabývat podoby kapitalismu regulovaného vládními zásahy do podnikání. Odpůrci socialismu popírají.

tato rezignace by přinesla i úplné vzdání se občanů a přenechání zisků pro profesionály. Všechna tato zla. všeobecná omezení produktivního ekonomického úsilí. kteří tomuto úkolu věnovali celé své úsilí. které byly zamýšleny. údajné „pokrokářské“ politiky. monopoly. kteří chtějí pracovat. ekonomický nacionalismus a války jsou nevyhnutelnými důsledky vládních intervencí.a kapitalistů. Na velký historický spor týkající se problému ekonomické organizace společnosti nelze nahlížet jako na hádku mezi dvěma obchodníky o určistý pěněžní obnos. Pro občany by bylo ovšem osudnou chybou přenechat zájem o ekonomickou vědu výhradně profesionálům. kterou chtěli změnit. jsou výsledkem myšlenek lidí. Existence jednotlivých skupin vědců. se prodlužuje rok od roku. ale…“ Tito lidé ve skutečnosti udávají krok socializaci a důkladné byrokratizaci. Ekonomický intervencionismus je politikou. kdo se na ekonomii specializuje. Dělba práce a specializace jsou základními rysy civilizace. Jejich neznalost plodí katastrofy. Použitá opatření nevedou k dosažení výsledků. kteří říkají: „Nejsem proti kapitalismu. které hlásají obhájci třetí cesty. nelze jej vyřešit rozdělením zbytku peněz. je specialistou jako všichni ostatní. učitelů a vědeckých pracovníků je výsledkem dělby práce právě tak jako existence ostatních specializovaných skupin ve společnosti. která ničí sebe sama. ze kterých socialisté obviňují kapitalismus. ale v zájmu všech členů společnosti. Protože hlavní současné politické problémy jsou v zásadě ekonomické. Vzniklou situaci samotní obhájci těchto opatření považují za méně uspokojivou než situaci původní. nebyl by materiální blahobyt a intelektuální pokrok možný. Nezaměstnanost velké části těch. Další pokrok v ekonomické vědě bude v budoucnu také úspěchem lidí. které jsou vodou na mlýn radikálních socialistů. Nebýt jich. Ten. jsou právě produktem této nešťastné. Pokud voliči a členové 149 . ekonomické krize. Katastrofy.

nebo ne. Demokracie znamená sebeurčení. Pokud ale většina lidí včetně zvolených zástupců prohlásí: „Tyto měnové problémy mohou být pochopeny jen specialisty. Byrokratizace pokračuje dál. co říkají Ústava a další zákony. pokud jsou příliš lhostejní k ziskům. ochrana před nemocemi dobytka nebo stavba nové budovy úřadu. Všechny technické a právní detaily musí nebo by měly být přenechány expertům. Prostí občané se mýlí. Jsou důležité.“ pak se skutečně vzdávají své suverenity ve prospěch expertů. Je poté jedno. V této záležitosti musíme věřit expertům. Naopak je pokladem.parlamentu řeší problémy. Pokud jsou občané ovládáni byrokratickými profesionály. kterého si lidé mohou bez obtíží užívat. které jim přináší jejich vlastní myšlení a nezávislé posouzení základních politických a ekonomických problémů? Demokracie není zbožím. Jak ale mohou lidé ovlivňovat své vlastní záležitosti. když si stěžují. Tak jako tak je specialisté předčí. Jejich neznalost základních ekonomických problémů umožnila nadvládu profesionálních specialistů. mohou lidé nechat diskuzi o detailech na expertech. Tyto veterinární a inženýrské problémy nenarušují základy společenského a politického života. Oni sami a jejich zástupci se vzdali své nezávislosti. Demokracie se ale stává nefunkční. si netvoří ani své vlastní názory na základní sociální. intelektuální vůdci komunity. 150 . nemáme zájem je studovat. ale ne životně důležité. když významní občané. jako je např. Pak se rodí despotismus navzdory tomu. který musí být denně chráněn a usilovnou snahou znovudobýván. ekonomické a politické principy daných politik. že si byrokraté uzurpují moc. zda formálně delegují svou moc vydávat zákony. společnost se rozdělí na dvě kasty: vládnoucí profesionály (bráhmany) a důvěřivé občany.

již peněžní kalkulace prováděná podnikateli usilujícími o dosažení zisku bez problémů poskytuje. Je zbytečné stěžovat si na skutečnost. a tím ochránit občany před despotickou zvůlí. 151 A .) Jelikož ale neexistuje nezpochybnitelné měřítko úspěchu. ziskového managementu. nám poskytuje vodítko pro vyvážené a nezaujaté zhodnocení obou systémů organizace společnosti založené na dělbě práce. jejichž nadšená horlivost nabývá dokonce podoby sebeobětování. kde veškerou moc budou mít v rukou podřízení úředníci. jak nadřadit výkonu veřejné správy zákon. musí být nutně formalistická a byrokratická. pečlivost a usilovnost práce u průměrného úředníka je zpravidla nižší než u průměrného zaměstnance v soukromém sektoru. Žádná reforma nemůže odstranit byrokratické rysy vládních úřadů. Tato pravidla jsou kromě toho jediným prostředkem. či neúspěchu je pro většinu lidí téměř nemožné nalézt motivaci k vynaložení ohromného úsilí. Nemá smysl kritizovat úřednické pedantské dodržování rigidních pravidel a regulací. která spočívá v zajišťování vládního aparátu donucení a útlaku. nemá-li veřejná správa vyklouznout z rukou vysokých státních úředníků a zdegenerovat do systému. Tato pravidla jsou nevyhnutelná. Státní správa.ZÁVĚR ■ ■ ■ nalýza technických vlastností byrokratického managementu a jeho opaku. Nemá smysl je obviňovat pomalosti a lenivosti. že píle. (Konec konců najdeme mnoho úředníků.

Člověk může snadno obvinit úřednický aparát z rozhazovačnosti. 44. již popisujeme pomocí zavádějící terminologie jako nahrazení ziskového motivu principem vykonávání potřebných služeb. Vládní úředník. celníků či policistů nebo snižovat jejich úspěchy. Je zřejmé. jejichž kvalitu nelze poměřovat peněžními toky. se na celou věc dívá z jiného úhlu. Je však nutné vysvětlit. Skutečnost. v jakých klíčových rysech se liší ocelárna od velvyslanectví a továrna na výrobu obuvi od matriky a proč není schůdné organizovat pekárnu podle vzoru státní pošty. Nechce přijímat riziko a raději si vše dvakrát ověří. kdybychom nemohli porovnávat fungování byrokratického systému s fungováním soukromých podniků. jež určí výsledný zisk či ztrátu. Pohledem člověka fanaticky se snažícího přeměnit celý výrobní aparát a rozdělování v mamutí úřad však celá věc nabývá zcela jiného rozměru. Nechce se mu příliš riskovat. Cílem tohoto zkoumání není zajisté zneuctít práci výběrčích daní. 152 . jako je policie nebo výběr daní. Všechny tyto vady jsou vlastní fungování služeb. 1935 (1917). jenž nám umožňuje racionalitu a kalkulaci při vý27 Lenin: State and Revolution. by nutně vyústila v odmítnutí jediného způsobu. Leninův ideál vzít si za vzor ekonomické organizace společnosti státní poštovní úřad a přeměnit každého člověka na pouhé kolečko ohromného byrokratického soukolí27 před nás staví velký úkol – odhalit podřadnost byrokratických metod ve srovnání se soukromým podnikáním. str. Musíme se smířit se skutečností. Tento systém „hanebného“ usilování o dosažení zisku umožnil lidem efektivnost hodnotit a poměřovat a přivedl je k úporné snaze o racionalizaci. Tuto situaci ale nelze vyřešit. jenž má na starosti dodání kvalitní služby. že osvědčené způsoby soukromého podnikání nelze použít v oblastech. že bychom nikdy nemohli rozpoznat tyto neefektivnosti.

Ostatní by byli pouze povinni vydané příkazy provádět. všem lidem. Nejmocnější reformní hnutí. V jakémkoli socialistickém systému by příkazy k uskutečnění výroby vydával pouze ústřední výbor. ale systémy společenské organizace. Státní poštovní úřad je modelem stavbě Nového Jeruzaléma. nýbrž je podporován lidmi všech ras. na přeměnění všech lidí na byrokraty a na odstranění soukromého podnikání. náboženství a civilizací. Je potřeba si jen 153 . jako je dnes cesta od čtenářské reakce v časopisu nebo článku navrhujícího změnu zákona k schválení této změny v parlamentu. Dosažení zisku podnikatelem vyjadřuje skutečnost. Lidé bojovali za svá náboženská přesvědčení. že dobře sloužil zákazníkům.robě nutných zboží a služeb. Netvrdíme. V této knize jsme se nezabývali jednotlivými lidmi. které svět kdy viděl. Všichni lidé s výjimkou ekonomického cara by se museli bezpodmínečně podřídit příkazům. jehož dosah se neomezuje jen na část lidstva. pravidlům a regulacím sepsaným nadřízeným orgánem. Dnes jsou miliony lidí fascinovány plány na přetvoření celého světa na úřad. Občané klidně mohou mít v tomto systému všudypřítomných předpisů právo navrhovat změny. Poštovní úředník je prototypem budoucího člověka. za spravedlnost a nezávislost soudů. za svobodu. V dějinách najdeme mnoho hnutí nadšeně a fanaticky požadujících reformu společenských institucí. instrukcím. Kvůli uskutečnění tohoto ideálu byly prolity potoky krve. za nezávislost. usiluje o úplnou byrokratizaci. V případě hodnocení užitečnosti služeb úřadu však žádný způsob zjištění úspěšnosti či nezdaru pomocí kalkulace nemáme. za zachování své civilizace. Ale cesta od navržené změny k jejímu přijetí kompetentním nadřízeným orgánem je přinejmenším stejně dlouhá a obtížná. že poštovní úředník je méně důležitý než někdo jiný. národů. za zrušení nevolnictví a otroctví. tj. Budoucí ráj je představován jako všezahrnující byrokratický aparát. první ideologický směr.

154 . za kterou je hodno bojovat! Proti veškeré této šílené agitaci existuje jen jedna dostupná zbraň: rozum. že bolševici převzali od Američanů nejrůznější inovace. V Americe se nazývají liberály. Pouhý zdravý rozum stačí k tomu. aby zabránil člověku propadnout klamným představám a prázdným frázím. Nazývají se demokraty. Z této skutečnosti ale nelze vyvodit.uvědomit. Navrhují však systém. Kapitalismus je pokrokový. že všechny civilizované země musí kopírovat ruské způsoby společenské organizace. že svěrací kazajka byrokratické organizace paralyzuje soukromou iniciativu jednotlivců. Usilují však o zničení svobody. Usilují ale o vytvoření všemocného státu. Slibují požehnání rajské zahrady. socialismus nikoli. pro nějž je typické strnulé dodržování zaběhnutých postupů a odpor vůči každému pokusu o změnu. Tento argument nelze odbýt tvrzením. Totéž udělaly i všechny orientální národy. Všichni až na jednoho budou podřízenými úředníčky – jakážto svůdná utopie! Jakážto ctnostná myšlenka. Byrokratizace vede ke stagnaci a k zachování zastaralých metod. Tržní hospodářství na druhou stranu podporuje rozvoj a zdokonalení. zatímco v kapitalistické tržní společnosti má inovátor stále šanci na úspěch. Zastánci socialismu se označují za pokrokáře. Nazývají se revolucionáři. Plánují však přeměnu světa v gigantický poštovní úřad. Touží však po diktatuře.

anebo diktatura .DODATEK TŘI MISESOVY ■ ■ ■ ESEJE Cíle ekonomického vzdělávání ■ Ekonomická svoboda a intervencionismus ■ Laissez faire.

.

svobodou a totalitou. vítězství socialistů v ostatních částech světa nebude příliš významné. jestliže jsou ti. Někteří lidé. infikováni sympatiemi k totalitnímu programu. ale. mezi nimi mnoho nadšených intelektuálů. Pokud se tato země nestane socialistickou.. očekávají buď revoluční převrat komunistů. Z dnešního pohledu se zdá. Jakkoliv k tomu může dojít. když budou zcela podporováni občany a bezvýhradně zavázáni ideálům svobody. bude v demokratických zemích rozhodnut ve volbách.I. Zastánci svobody mohou zvítězit jen tehdy. že konečný výsledek závisí na ideologických faktorech. Lidé bojují až do posledního dechu za své přesvědčení. CÍLE EKONOMICKÉHO VZDĚLÁVÁNÍ ■ ■ ■ ápas mezi dvěma systémy společenské organizace. Ti. jež říkají: „Já nejsem komunista.“ ne157 Z . Nikdo ale nebude věnovat úsilí něčemu. co sám považuje za polopravdu. že výsledek ve Spojených státech ovlivní výsledek ve všech ostatních státech. je zřejmé. Budou však poraženi. kdo utvářejí veřejné mínění v jejich táboře.. válku s Ruskem a jeho satelity nebo kombinaci obojího.

mohou být počítáni mezi oddané bojovníky za svobodu a proti komunismu. Neexistoval žádný autor ani učitel. že ve Francii a Itálii [1948] je nebezpečí komunismu veliké. Praktické aplikace teorie Lidé zaměstnaní na vedoucích místech v obchodu. je svoboda bez byrokratického sešněrování. politici. jsou šance komunistů mnohem větší. kterým musí čelit. Všichni lidé souhlasí. odborníci. časopis nebo noviny. která by obhajovala ekonomickou svobodu. než by odpovídalo velikosti členstva komunistické strany. jak mohou ruští lidé dosáhnout nejvyšší možné prosperity. Z pohledu matematiky byly jejich síly bezvýznamné. že opomíjejí věnovat pozornost velkým ideologickým konfliktům současnosti. Praktický člověk. bere v úvahu jen krátkodobé důsledky alternativ. Přesto dokázali uchvátit moc a dosáhnout úplného podrobení celého národa. Kvůli tomuto ideologickému infiltrování komunistických protivníků ve Francii a Itálii. že jediným způsobem. Neodkladné úkoly spojené s každodenní rutinou na ně uvalují enormní množství naléhavé práce a nezůstává čas pro důkladné a svědomité prozkoumání naznačených principů a doktrín. zmatený obrovským množstvím detailů a maličkostí. odpor těchto většin je slabý. Podlé158 . V celé rozsáhlé carské říši nebyla žádná skupina ani strana. Nicméně. že většinová část společnosti obou zemí se staví ke komunismu nepřátelsky. vydavatelé a pisatelé novin a časopisů a představitelé dalších významných povolání jsou natolik pohlceni rozličnými problémy. protože se nestřetli s žádnou ideologickou opozicí. Přesto je skutečností. které by prohlašovaly. z nichž si musí v daném okamžiku vybrat. a neláme si hlavu s důsledky dlouhodobými. V Rusku bychom v roce 1917 napočítali pouze několik tisíc bolševiků. kniha. protože z velké části obhajují socialismus a zastávají marxistickou kritiku kapitalismu.

že chybná filozofie nemůže způsobit vážné škody.“28 Lidé. zabývání se zásadními otázkami je toliko zábavou autorů a čtenářů zbytečných intelektuálních knih a časopisů. S. ale fakta a argumenty musí být. úspěšně přispívajícího k pokroku a blahu. že pouhé záznamy amerických úspěchů ekonomického individualismu ochrání mládež Spojených států před vlivem idejí Karla Marxe. jakkoli je nějaký „ismus“ zrádný a nebezpečný. že důkazy samy mohou vyvrátit (realita může vyvrátit) klamné interpretace. se šeredně mýlí. realita je silnější než pohádky a mýty. Není potřeba začínat se zkoumáním gnoeologických otázek souvisejících s tímto obecně přijímaným názorem. že tento postoj sám je hodný činného občana.“ říká Mill. předneseny již před tím. I velmi málo faktů může sdělit svůj vlastní příběh. J. aby ukázala. kteří věří. které Napoleon Bonaparte používal při zesměšňování a urážení „teoretiků“. str. „je schopen napravit své chyby diskuzí a zkušeností. Betranda Russella a Harolda Laskiho.: On Liberty. Musí být přítomna diskuze. Thorsteina Veblena. 1864. V demokratické Americe mají v současnosti nejvýznamnější lidé obchodu.há zhoubnému vlivu iluze. 28 Mill. Johna Deweyho. 38–39. není důvod dělat si starosti s propagandou apoštolů lži. Nedokáží rozeznat roli. 159 . kterou hraje marxistický polylogismus v současné filozofii. vyjevit bez vysvětlivek svůj význam. pravda automaticky zažene lež. jak je zkušenost interpretována. že důkazy dané zkušeností hovoří samy za sebe. aby měly nějaký vliv na rozum. Možná bude stačit ocitovat několik řádek od Johna Stuarta Milla. Pohrdání teorií a filozofií je způsobeno především chybnou vírou v to. Vítězí představa. „Člověk. Ne zkušeností samotnou. odborníci a politici stejný postoj k „teoriím“ a „abstrakcím“. Špatné názory a metody postupně ustoupí faktům a argumentům.

představám a věc160 . Tito lidé jsou imunní vůči myšlenkám.Podle doktríny marxistického polylogismu odrážejí lidské ideje třídní pozici. dokonce mnohými autory. literatury a umění. Dokonce na univerzitách. nebo buržoazní „patolízal“. říkají marxisté. aby odstranila všechny třídní rozpory a přinesla trvalou spásu celému lidstvu. politikem nebo jiným občanem podezřelým ze svazků s buržoazií. stejně jako dějiny filozofie. jsou proletáři dobří a buržoazie špatná. V takto důsledné a radikální formě je polylogismus přijímán jen ruskými bolševiky. o to více je přijímán. protože je buď buržoa. nejsou ničím. je jen potřeba odhalit jeho buržoazní profil a ukázat jeho falešnost a pomatenost. biologii a medicíně. fyzice. Pokud je významná část národa prodchnuta (mnoho z nich nevědomě) polylogistickou doktrínou. Zásady lidí svázaných s marxistickým polylogismem nemohou být zviklány žádným argumentem předloženým autorem. Zájmy proletářů. kteří sami sebe důrazně nazývají antimarxisty. Engelse a Lenina. vybraly pracující „třídu“. je obecná historie. jen maskou sobeckých zájmů vlastní třídy a jsou neslučitelné s protikladnými zájmy všech ostatních společenských tříd. Ale o co umírněnější typ polylogismu se jedná. které radikální marxisté hanobí jako pevnosti buržoazní mentality. aplikující „buržoazní“ nebo „proletářský“ metr pouze ve společenských a historických oborech. nakonec splynou se zájmy všech. Z důvodu nevyhnutelnosti osudu člověka. proletariát. ovlivňující běh lidských dějin. „Materiálně produktivní síly“. kteří dnes tvoří významnou většinu. je bezúčelné diskutovat s nimi o specifických teoriích (pojetích) různých vědních oborů nebo o interpretaci konkrétních faktů. Není potřeba odmítat autora. Ti dokonce rozlišují „buržoazní“ a „proletářské“ teorie i v matematice. který nesouhlasí s „pokrokovým“ učením Marxe. často vyučována z pohledu marxistické materialistické metodiky.

který pochází ze 17. Nicméně. století. britského fabianismu a pruské historické školy. „měnová klika“. odlišuje od každé z těchto doktrín. které pocházejí z tak ubohého zdroje. z pout „nekonvenční“ indoktrinace (nekonvenčních názorů) musí začít na filozofické a gnozeologické úrovni.ným informacím. Základní prvky byly vypůjčeny i z učení měnových reformátorů. buržoazní mysli. jak jinak. že pokus osvobodit lidi. jejichž mentalita determinuje obsah zjednodušení. kromě merkantilismu. Všichni pokrokáři hanobili 19. Důležitý je i odkaz merkantilismu. Proto je zřejmé. Je pravda. obzvláště intelektuální mládež. že masy mají pouze hrubé a zjednodušené vědomosti o dialektickém materialismu a jeho odnoži. Významná většina pokrokářů je umírněná a opatrná při hodnocení 161 . takzvané sociologii znalosti. Neochota zabývat se „teorií“ je srovnatelná s pokornou poddajností vůči Marxovu dialektickému materialismu. století. kteří se nazývají pokrokáři. základní přísady progresivismu. je zcela určitě část zásadových marxistů. inflacionistů. z nichž část každé byla včleněna do progresivismu. Mezi těmi. století. Hlavní komponenty tohoto celku byly převzaty z marxismu. Progresivismus a marxismus Sociální a ekonomické nauky „nekonvenčních progresivců“ jsou směsí několika překroucených částí heterogenních. na nichž lpí „nevzdělanci“. „intelektuálůsw“. Ale progresivismus se. vzájemně neslučitelných teorií. ale změnit nejdříve ideologii vzdělané vrstvy. jeho ideje a politiku. kteří byli dlouho známi jako tzv. Intelektuální konflikt mezi svobodou a totalitou nebude rozhodnut v diskuzích o významu konkrétních statistických čísel a historických událostí. Podstatou není změnit ideologii mas. ale důkladným výzkumem základních otázek teorie poznání a teorie znalostí. se formovaly právě v tomto hanobeném 19.

musí provádět stále další a další regulace. že rozpory a zlo jsou údajně neodmyslitelnou součástí kapitalismu. která tvoří základ intervencionistické troufalosti a tvrdí. Jednalo by se jen o nepatrné přehánění. mezd a úrokových měr. který by zanikl. Obhajují intervencionismus jako trvalý systém ekonomické organizace společnosti. kdyby bylo řečeno. které ho vidí jako způsob postupné realizace socialismu.Marxe. Není zapotřebí začínat s analýzou intervencionismu. Bylo nevyvratitelně prokázáno. kdyby nebyl zdokonalen a reformován. Tyto praktické politiky jsou rozdílné u různých skupin. Avšak mým záměrem není zabývat se politikami doporučovanými zastánci intervencionismu. dokud není celý systém tržní ekonomiky nahrazen všudypřítomným plánováním a socialismem. Jestliže nejsou pro vládu a politiky dostatečnou lekcí tyto neúspěchy a nechtějí se vzdát toho všeho vměšování do cen zboží. Ne jako umírněné marxistické skupiny. Zastánci 162 . ale to se týká i profesorů. Mnozí významní zastánci progresivismu deklarují otevřeně. kritizují doprovodný fenomén revolučního hnutí. že všechna intervencionistická opatření s sebou nesou důsledky. Každý je posedlý myšlenkou vyvrátit nedostatky všech konkurenčních názorů. jež se k nim uchylují) jsou méně uspokojivé než předchozí stav věcí. které (z pohledu vlád a stran. že jejich cílem je s konečnou platností nahradit svobodné podnikání socialismem. Jiní pokrokáři naopak znovu a znovu ohlašují svůj záměr zamýšlenými reformami zachránit kapitalismus. Přesto je teorie. který se rozhodly změnit. jeho anti-křesťanskost a „železnou oponu“. například diktátorské metody sovětského režimu. Ačkoliv víceméně souhlasí s materiálními cíli (materialistickým objektivismem) bolševiků (bolševismu). přijímána všemi odrůdami progresivismu a všeobecně akceptována téměř bez odporu. že každá nátlaková skupina má svůj vlastní druh intervencionismu.

vrozenými rozpory a nedostatky kapitalistického způsobu výroby. také ignorují skutečnost. a poté. nelítostných vykořisťovatelů a „loupeživých baronů“. 2. 163 . které jsou s tím v rozporu. Nastupující generace o nich nic neslyší. co byly vymýceny poslední zbytky kapitalismu. jak Marx a Engels opakují stále dokola. Nedostatečné uspokojování užitečnými předměty je způsobeno pouze. jejichž nadřazenost je minulostí. Marx a Engels si nikdy nevšimli existující neúprosné vzácnosti materiálních výrobních faktorů. ale jen potěšení. je teze. článcích a novinách. kromě toho. Inflacionistické křídlo pokrokářství. pamfletech. Tento omyl vede k závěrům. Akademičtí pokrokáři jsou při výběru termínů více obezřetní. Hlavní teze progresivismu Teorie vyučované v současnosti pod označením „pokroková ekonomie“ se dají charakterizovat následujícími deseti body. přesto však všichni přijímají socialistické teze. že jsou teoriemi ekonomických reakcionářů. Společnost se dostane do takového stádia. nastane prý období hojnosti. se stávají psanci. 1. že materiální výrobní faktory jsou vzácné. Z jejich pohledu se úvěrové expanzi staví do cesty jen sobecké třídní zájmy bankéřů a lichvářů. že úroková míra a podnikatelský zisk může být odstraněn prostřednictvím úvěrové expanze. Jakmile by byl jednou přijat socialismus a dosáhl svého „vyššího stadia“. Základní ekonomickou tezí. že existuje potenciální nadbytek díky technickým vymoženostem posledních dvou set let. která je společná všem socialistickým skupinám. Práce nebude již více představovat námahu. Antipokrokářské ideje jsou karikovány na univerzitních přednáškách. stejně jako nejbigotnější marxisté.teorií. že bude dávat „každému dle jeho potřeb“. v knihách.

kde v důsledku inflace rostlo množství peněz v oběhu více než v ostatních zemích. Teorie vysvětlující opakování období ekonomické krize jako nutný výsledek umělých pokusů o snížení úrokových sazeb a zvýšení množství úvěrů je buď pominuta mlčením nebo zkreslena za účelem jejího zesměšňování a hanění jejích autorů. jsou následující: a. důsledkem této inflační politiky. Až na několik málo posledních let bylo pod pojmem inflace myšleno významné zvýšení množství peněz a peněžních substitutů v oběhu. že znehodnocení měnových kurzů není v zemích. Předpokládá se. ale neukojitelnou hrabivostí podnikání. a ne domácí vládou. 164 . Teoretické a významové posuny. „vzácností“ cizích měn a obchodních bariér vytvořených cizími vládami. Takový růst nutně vede k všeobecnému zvýšení cen zboží. Proto lze již dnes bez větších problémů tvrdit. že politika „levných úvěrů“ vede nevyhnutelně k ekonomické krizi. ale jde prý o důsledek jiných činitelů. co bylo dříve nazýváno inflací. například: nepříznivého vývoje platební bilance.Ohromující úspěch zastánců inflace se projevuje v měnové a úvěrové politice všech zemí. že zvýšení množství peněz v oběhu prý neovlivňuje ceny a že všeobecné zvýšení cen. c. má moc a sílu podle libosti manipulovat s úrokovou mírou. která má kontrolu nad bankovním systémem a jejíž měna funguje v rámci zlatého standardu. nebylo způsobeno vládní měnovou politikou. ve smyslu jejího snížení. Vehementně je odmítán názor. že vláda. nekalých machinací spekulantů. aniž by to způsobilo nežádoucí důsledky. které předcházely tomuto vítězství a které toto vítězství umožnily a nyní zabraňují přijetí zdravých měnových politik. Předpokládá se. b. Dnes je ale termín inflace používán k označení nevyhnutelných důsledků toho. kterého jsme v posledních letech svědky.

kromě toho se jedná pouze o přechodný jev. Nebýt prý zásahů vlády a odborů.3. Kapitalistický technologický vývoj. 5. Toto zlepšení se týká pouze zemí. Tvrdí se. Marx měl prý naprostou pravdu. je tedy pro nejpočetnější třídu bičem. když předpovídal nevyhnutelnost postupného ožebračování proletariátu. střední třída mizí. podmínky pracující třídy by byly stejně špatné jako v období průmyslové revoluce. že kapitalistická společnost nemá dostatek síly k zvládnutí vlastního osudu. Zlepšení materiálních podmínek pracujících. neměla údajně větší význam. které je kapitalismu vlastní. zvýšení reálných mezd. Skutečnost. Značná část bohatství je koncentrována v rukou několika rodin. která se rok od roku zvyšuje. že nepředvídatelné okolnosti přechodně zajistily nepatrné zlepšení životní úrovně amerických pracujících. Bohatí jsou prý stále bohatšími. 4. To. zkrácení pracovní doby. přisluhovači těchto rodin ovládají nejdůležitější státní úřady a řídí je za účelem získání výhradního prospěchu „Wall Streetu“. Poté je již snadné popsat opakování období ekonomických krizí jako zlo. Navzdory úsilí lidových vlád a odborů si všichni pracující zoufají. lstivá maska vládnoucí třídy vykořisťovatelů. což je údajně vyvoláno neschopností svobodného podnikání poskytnout dostatek práce. Nejhorším důsledkem ekonomické krize je masová nezaměstnanost. jejichž populace nedosahuje ani 7 % světové populace. chudí jsou stále chudšími. Lidé následkem kapitalismu pak prý hladoví. to je řeč faktů. co je buržoou nazýváno demokracií. 165 . je ve skutečnosti „pluto-demokracie“ (demokracie v rukou bohaté vládnoucí třídy). 6. který by mohl být pro všechny požehnáním. odstranění dětské práce a všechny další „sociální výhody“ jsou úspěchem vládního pracovního zákonodárství a odborů.

■ ■ ■ 166 . aby bohatí byli bohatšími. ale pro zisk. Stejně jako není kapitalistická produkce vytvářena za účelem užití. nemá prý důvod zříkat se výdajů. Jiné podnikatelské skupiny otravují těla a duše mas návykovými drogami. tabákem. Výsledkem je. Jejich úsilí o získání výhradního postavení na světovém trhu vede k imperialistickým válkám. 9. omamnými nápoji. chlípnými knihami a časopisy. převládla by údajně tendence k poklesu reálných mzdových sazeb. Lidová vláda.7. Dnes je ale takový popis údajně zcela nevhodný. Kdyby schopné odbory nebyly odhodlané zastavit machinace zaměstnavatelů. která se nebojí zdanit bohaté podle jejich schopnosti platit. neuspokojují prý ani zhotovené věci nejefektivněji reálné potřeby. že může být prakticky považován za nevyčerpatelný. že zisky prý pohlcují stále více národního důchodu. Popis kapitalismu jako systému konkurenčního podnikání byl prý možná správný v jeho počátečních stádiích. V případě neexistence minimální mzdové sazby a kolektivního vyjednávání by prý zaměstnavatelé manipulovali podobně i se mzdami.Podíl národního důchodu připadající majetným třídám je tak obrovský. Na druhé straně mohou být prý zisky bez omezení přiškrcovány za účelem zvýšení mzdových sazeb a snížení cen spotřebního zboží. ale jsou vytvářeny s cílem maximalizovat zisk. ve kterých chudí krvácejí. 8. hloupými filmy a slabomyslnými komiksy. z nichž by měli mít prospěch voliči. 10. „Obchodníci se smrtí“ vyrábějí ničivé zbraně. V případě neexistence vládní regulace cen jsou prý ceny zboží svévolně manipulovány podnikateli. Kartely mamutích velikostí a monopolistické koncerny ovládají národní trhy.

jejich úsilí bude marné při setkání s lhostejností a apatií ze strany spoluobčanů. Dokonce i když budeme mít k dispozici takové průkopníky. kteří se snaží splnit tento úkol. führerů a duceů. jíž se musí dnešní vzdělávání zbavit. Úspěch či neúspěch snahy o nahrazení nesprávných představ správnými bude záviset na schopnostech a charakteru lidí. Přežití civilizace může být ohroženo zločiny diktátorů. je osud naší civilizace zpečetěn. 167 . nesprávné představy. Její ochrana.To jsou hlavní principy „neortodoxní doktríny“ dneška. obnova a udržování vyžaduje společné úsilí všech lidí dobré vůle. Jestliže není v rozhodující chvíli dostatek správných lidí.

tj. Sociální filozofie a ekonomie 18. hraje hlavní roli soulad mezi správně chápanými dlouhodobými zájmy všech jednotlivců i skupin. EKONOMICKÁ ■ ■ ■ SVOBODA A INTERVENCIONISMUS Ekonomická svoboda v současném světě Program liberalismu (v původním smyslu slova. že existuje nesmiřitelný konflikt zájmů 168 . V minulosti vládla mylná představa. nebo častěji pro socialismus a komunismus) byl založen na vědomí. století. aniž by tím zároveň ostatním nevznikala ztráta. Úpadek liberalismu v jeho původním smyslu slova se přesně odráží ve skutečnosti. nikoliv jak je chápán v současné Americe – jako synonymum pro radikální intervencionismus.II. jak byl chápán v Evropě 19. že žádný člověk nebo skupina lidí nemůže na trhu získat. uvnitř společenského systému založeného na soukromém vlastnictví výrobních prostředků a na dělbě práce. že politika všech národů je znovu vedena ideou. že uvnitř tržního hospodářství. čímž vydláždila cestu pro bezprecedentní vymoženosti moderní západní civilizace. století vyvrátila tento omyl.

který v konečném důsledku určuje – buď tím. Průmysl slouží především tak často zmiňovanému obyčejnému člověku. kteří na oplátku uspokojují potřeby spotřebitele nejlépe a nejlevněji. že kupuje. Je podstatou této historie. musíme si položit otázku: „Kde je zkušenost. Úpadek liberalismu není pouze jednou z řady stejně důležitých událostí. Charakteristickým principem kapitalismu je masová výroba pro uspokojení potřeb mas. Výnosný obchod. co se událo během těchto desetiletí. kapitalistů a vlastníků půdy. Všechna hlavní odvětví průmyslu. že nekupuje – co se bude vyrábět. všechny podniky. které závistivci a ignoranti hanlivě nazývají „nadnárodní korporace“. mezi národy a rasami. Kapitalismus umožňuje nárůst populace a poskytuje průměrnému člověku životní standard.mezi třídami v marxovském pojetí. v jaké kvalitě a v jakém množství. Samozřejmě jsou lidé. že žádný jiný systém sociálně-ekonomické organizace nemůže dosáhnout takového stupně produktivity jako kapitalismus. kteří se nechtějí podvolit verdiktu ekonomické teorie. Vše. dobrá služba V tržním hospodářství je to spotřebitel. vyrábějí pro masy. která může dosvědčit výhody socialismu a špatnost kapitalismu?“ 169 . Ekonomie ukazuje. bylo nepřetržitou aplikací filozofie nesmiřitelného konfliktu. který se ve srovnání s minulostí jeví jako skvostný. Luxusní zboží pro malé množství zákazníků vyrábějí jen malé nebo střední podniky. Pokud přijmeme jejich tvrzení. že důvěřují pouze své zkušenosti. Zcela vyvrací všechny argumenty zastánců socialismu a intervencionismu. Je to její klíčová součást. Neustále přesouvá kontrolu nad materiálními výrobními faktory do rukou podnikatelů. Odmítají ekonomické úvahy jako zbytečnou ztrátu času a prohlašují. jak je to možné. nebo tím. která může být vyňata z kontextu nedávné historie a nazírána odděleně.

Pokud nás může historie poučit. Současná situace Spojených států. Německa a dalších zemí znovu ukázala. že toho může být dosaženo pouze intenzivnější výrobou. Trochu jiné je stanovisko západních teologických a filozofických moralistů. Ale přesto lehkomyslně až bezmyšlenkovitě schvalují všechny socialistické klamy a doporučují metody. Velké Británie. kteří tvrdí. že žádný národ nikdy nedosáhl prosperity a civilizace bez instituce soukromého vlastnictví. Antikapitalistické postoje mnohých současných náboženských vůdců i kazatelů světské morálky jsou diktovány rozmrzelostí a ignorancí. Požehnání kapitalismu Znovu jsou tu lidé. které je dostupné i pro tyto chudé lidi. to znamená intenzivnějším kapitalismem. že jsou stále lidé. úspěšný boj proti chorobám a hla170 . kterým požehnání kapitalismu nepřineslo žádný prospěch a kteří stále žijí v neuspokojivých podmínkách. protože svádí člověka ze správné cesty. Tito vidí chybu kapitalismu v tom. Vědí. Takové ideje jsou jistě totožné se světonázorem budhistického mnicha. které sníží celkové množství výrobků upotřebitelných pro živobytí a tím sníží celý životní standard. tak jen o tom. V jeho očích má život ve špíně a chudobě pozitivní hodnotu a pozemské statky jsou nebezpečné. že zrušení každého intervencionistického opatření – opuštění inflační politiky a dokonce i znovunastolení vlády trhu – okamžitě zlepšilo celkovou hospodářskou situaci. že nazírat na problémy společenské organizace pouze skrze množství různých výrobků a služeb je projev zkažené mentality. Jejich přáním by bylo. Odmítají takovýto „nízký materialismus“ z pozice morálky a chtějí prosadit pohled odvozený od toho. Vymoženosti kapitalismu – například pokles dětské úmrtnosti. co nazývají vyšším a vznešenějším úhlem pohledu. aby se zvětšil objem zboží.

domoru. Omyl umírněných Bezútěšné podmínky. ale ve skutečnosti museli upustit od dalšího rozvíjení své doktríny. Vrátili se k plánu. ale i lidi z jejich vlastních řad. Opatření. Představa „sociální revoluce“. jsou to v podstatě jediné myšlenky. Přestali hovořit o potřebě „dokončit nedokončenou revoluci“ a obrátili se k programu prosazení socialismu krok za krokem v sérii intervencionistických opatření. který načrtli Marx a Engels v Komunistickém manifestu. socialistické profesory a byrokraty. prohlašují. poněkud přitlumily zápal. jimiž Komunistický manifest vysvětluje a ospravedlňuje desetibodový program postupné realizace socialismu. která prosazuje společenský systém. v němž je hodnota vstupů vždy vyšší než hodnota výsledné produkce. Byl to obrovský šok pro komunisty. která navrhují. Několik rysů. je to nejlepší. které přinesl bolševický „experiment“ jako následek politováníhodných nezdarů všech pokusů o částečné znárodnění. co kdy Marx a Engels napsali o ekonomických otázkách. celkové zvýšení životního standardu – by měly být vysoce ceněny i z pozice učení jakéhokoliv náboženského přesvědčení a jakéhokoliv systému etických nauk. kde je tento poměr obrácený. ztratila mnoho na své přitažlivosti. Žádná náboženská ani etická zásada nemůže obhájit politiku. za zničení všeho. která společnost rázem přenese do země hojnosti. neboť byla v rozporu se základními dogmaty dialektického materialismu a Marxovým schématem filozofie dějin. nazývají „despotickým zásahem do práva na soukromé vlastnictví a do podmínek buržoazní výroby“. že tato opatření se jeví „ekonomicky nedostačující a neudrži171 . „pochlebníky buržoazie“ a kulaky. s nímž několik generací fanatiků bojovalo za ideu George Sorela. že revoluční moloch pohlcuje nejen kapitalisty. oproti sociálnímu systému. když zjistili. kterými přispěli k ekonomii. co zničit lze.

dokud pod svou autoritu neshrne všechny aspekty lidské činnosti a tak neustaví společenský systém známý pod názvy socialismus. Takovýto nátlak nutí podnikatele a kapitalisty. Tato teorie zdůrazňuje. napsal Engels k textu dodatek.“ Později. kteří usilují o nahrazení tržního hospodářství socialismem. co znamenala poněkud nejasná slova „předbíhají sama sebe“ (über sich selbst hinaustreiben). v němž chtěl vysvětlit. aby zaměstnávali lidi za úplně jiných podmínek. jako jsou například odbory. obhajují intervencionistická opatření. V těchto osmi slovech Engels shrnul učení klasické ekonomie dotýkající se efektu zásahů do trhu. znamená 172 . ještě třetí a tak pořád dál. potom je nucena přidat k prvnímu zásahu ještě druhý. Mezi slova „předbíhají sama sebe“ a „a jsou nevyhnutelná“ vložil slova „vynutí si další zásahy do starých sociálních pořádků“. který vyvolala. 5 let po smrti Marxe. kdy byl vydán „autorizovaný anglický překlad Manifestu. Když lidé. Pokud vláda není ochotna ani zrušit své zásahy. kterým vláda v podstatě dala právo uchýlit se k násilí. komunismus. plánované hospodářství.telná“ a že „v průběhu hnutí předbíhají sama sebe a jsou nevyhnutelná jako prostředek úplného převratu ve způsobu výroby. totalita. který měl tento zásah změnit. ani se smířit s neuspokojivým stavem věcí. obhájců a zastánců tohoto opatření – více nežádoucí než předchozí stav věcí. že důsledky takového zásahu jsou – z úhlu pohledu samotné vlády. který editoval a opatřil poznámkami Bedřich Engels“. než by činili v případě. a protože výsledek je z pohledu vlády opět neuspokojivý. čímž anticipoval moderní ekonomickou teorii intervencionismu. Tato teorie intervencionismu se zabývá důsledky donucování a nátlaku části vlády nebo institucí. 40 let po prvním vydání německého textu Manifestu. že by se podrobovali pouze diktátu spotřebitelů a zákonům trhu.

letech. nebo na přání policie. železnice a další služby neohrozily rozpočtovou rovnováhu mnoha zemí. Intervencionismus nemůže být považován za trvalý systém sociálně-ekonomické organizace. nebo státem – společenským aparátem donucení a nátlaku. je pouze zpomalování tažení směrem k socialismu. prosazovali by samozvaní „pokrokáři“ svou politiku se stále stejnou energií jako jejich předchůdci o několik let dříve. Kdyby neselhal New Deal v boji s masovou nezaměstnaností ve 30. jako by byli liberály v klasickém smyslu slova. Je chybou dívat se na tyto „umírněné“. že jsou důslední ve svém úsilí. kdyby německý nacionalismus a italský fašismus nezničil vše. V několika příštích letech pravdě173 . co optimisté vidí jako obnovení pravého liberalismu. telefony. Stále ustupují. co je na nich obou „dobré“. Konkrétní výrobní faktor – například ocel – může být používán buď na přání zákazníka. Není nic mezi tím. která se projevuje tím. které bylo zahájeno po zjevném neúspěchu všech pokusů o socialistické plánování. Republikáni v Americe ani britští Konzervativci nejsou zastánci tržní ekonomiky a ekonomické svobody. přicházejí s opatřeními. ale míra jejich reformačního zanícení a rychlost jejich tažení směrem k větší moci státu. Ale velice se mýlí lidé. nejsou principy.to jen. jako systém. kteří berou intervencionismus jako třetí možnou cestu řešení problému sociálně-ekonomické organizace. má stejně daleko k socialismu jako ke kapitalismu a kombinuje to. co zničit šlo. proti nimž před časem sami brojili. Je to metoda realizace socialismu po částech. a vyhýbá se tomu. kdyby nacionalizace britské těžby uhlí a výroby oceli měla nějaký smysl. co je na nich „špatné“. To. To. Výroba může být řízena buď poptávkou zákazníka. který. kdyby státem řízené poštovní úřady. telegrafy. jak říkají. kdyby se Tennessee Valley Authority nestalo jen velmi drahým fiaskem. co je odlišuje od demokratů New Dealu a od labouristů. co kupuje a co nekupuje.

„si vynutí další zásahy do starých společenských pořádků“. Německý Ordo-liberalismus se pouze v detailech liší od Sozialpolitik Schmollerovy a Wagnerovy školy. je velmi výhodné. Všechna intervencionistická opatření. a za pravý prostředek k dosažení tohoto cíle považuje úvěrovou expanzi. Oba byli obhájci sociální reformy. Přestože jsou si plně vědomi toho. Přesto není žádný podstatný rozdíl mezi více či méně umírněným intervencionismem. komolí ji nebo se jí vysmívají. obcházejí ji v tichosti. 29 30 Gustav Schmoller (1838–1917) a Adolf Wagner (1835–1917) byli ekonomové. státu blahobytu a státního socialismu. odpovědný za mnohé sociální a ekonomické reformy této éry. Potřeba pevné měny Intervencionismus věří. Z tohoto vysvětlení hospodářského cyklu musí každý vyvodit. že nelze vyvrátit ani zdiskreditovat peněžní teorii hospodářských cyklů. jíž by dosáhla na svobodném trhu. Ale intervencionisté nejsou připraveni zříci se své hýčkané politiky.podobně sami přijmou opatření. jak trefně poznamenal Engels.29 Po epizodách výmarského radikalismu a nacionálního socialismu je to návrat k principu „státu blahobytu“ (Wohlfahrtsstaatu) Bismarcka a Posadovského. 174 . a to zdržet se snahy vyvolat úvěrovou expanzí období umělé prosperity. že snížení úrokové sazby pod míru. Musí zákonitě skončit a přivodit celkový pokles trhu a ekonomickou krizi. která uspokojuje lidi na krátkou dobu zdáním iluzorní prosperity. jak se vyhnout návratu periody ekonomického úpadku. Arthur Posadovsky (1845–1932) byl významný státní úředník v německé vládě od roku 1897 po dobu 1. Ale rozmach uměle vyvolaný úvěrovou expanzí nemůže vydržet. která v nich dnes vyvolávají odpor. že existuje jen jeden způsob.30 Všechna tato hnutí jsou samozřejmě umírněná ve srovnání s důkladností diktátorů. Světové války.

pokaždé o něco hrozivější než předtím tak dlouho. Potom. interpretuje periodický návrat průmyslových krizí jako nezbytný plod kapitalismu. jelikož tím byla nevyhnutelně způsobena 175 . která. Inflace je také jediným opatřením. které intervencionisté navrhují pro řešení masové nezaměstnanosti. Intervencionisté připisují vládě moc krizi předcházet nebo ji alespoň zmírnit a zkrátit její trvání pomocí opatření. že je jen jediný prostředek použitelný pro tento záměr. Socialisté a intervencionisté souhlasí s tím. a to bezpodmínečné a úplné přijetí sovětského typu socialistického řízení. Ortodoxní marxisté prohlašují.Místo této zavržené teorie úřady a univerzity propagují doktrínu. Vesele odmítají vzít na vědomí jak teorii. tak historii týkající se konečných důsledků donekonečna protahované inflační politiky. Pod tímto vznešeným názvem doporučují na jedné straně snížení daní a na druhé straně obrovský nárůst státních výdajů skrze gigantické programy veřejných prací a zvýšení podpory v nezaměstnanosti. že krize jsou nezbytným důsledkem samotné činnosti tržního hospodářství. odkrývá neschopnost kapitalistického způsobu výroby. která je vyšší než potenciální tržní hodnota. dokud nebude kapitalistická „anarchie výroby“ nahrazena socialistickým plánovaným hospodářstvím. kterým říkají „anticyklická“. intervencionisté ji chtějí řešit další inflací. soukromého vlastnictví a svobodného podnikání. Přestože krize je nevyhnutelným důsledkem vytváření stále nových peněz a peněžních substitutů. vláda odborů vyhlásí a prosadí minimální výši platů. Osudné propojení všech pokusů zasahovat do fungování trhu opět přináší pohromu. stejně jako Marxova. prohlašuje Komunistický manifest. Hospodářské krize jsou základním rysem buržoazního sytému a budou se vracet ve stále kratších intervalech. Krize. Za prvé. Prosazují ale jiné metody prevence příštích period ekonomického poklesu.

masová nezaměstnanost na dobu neurčitou. že Orient nevyvinul ideologický. právní a politický rámec. že pevná měna je jedním ze základních principů liberalismu. které chrání jednotlivce a jeho majetek před jakýmkoli násilníkem. vděčí „proletáři“ za všechno. v němž by se dařilo vlastnickým právům a jejich účinné ochraně proti svévoli skupiny vládců. vláda pokračuje v inflaci. práv. A tak dále. V těchto podmínkách nemohl vzniknout žádný velký kapitál a nemohly se uskutečnit žádné velké investice. Zásadní princip liberální ústavy je nezávislost soudnictví. nebo nového. ať už starého. že vláda a odbory zasáhnou. který vytvořil koncept práv jednotlivce. je ve skutečnosti fakt. je duch svobody. To. Těmto institucím. aby se zvedla výše platů znovu nad potenciální tržní úroveň. Přírodní podmínky pro výrobu byly ve velkých částech Asie uspokojivější než v Evropě na severu od Alp. V předvečer „průmyslové revoluce“ byly Indie a Čína považovány za bohatší než nejvíce vzkvétající evropské země. Liberální (v původním slova smyslu) hnutí nesmí nikdy zapomenout. Co odlišuje Východ a Západ. což způsobí. Inflace vede k vyšším cenám zboží a k vyšším nákladům na živobytí. V technologických dovednostech a talentu potřebném pro vědecký výzkum se asijští studenti evropských metod rozhodně nezdáli být na nižší úrovni než evropští. kterým se „pokrokáři“ snaží vysmívat a nazývají je „božskými právy kapitálu“. do nichž nikdo nesmí zasahovat. 176 . které by vedly k rozvoji průmyslových závodů a továren. ať už králem nebo místním lupičem. co je odlišuje od nuzných mas v Asii a Africe. Klamy mohou vyvolat válku Právní základy západní civilizace a prosperity byly položeny institucí soukromého vlastnictví. co scházelo a stále schází na Východě.

tak dovozu kapitálu ze zahraničí.Obyvatelé „nerozvinutých“ zemí touží po hmotném majetku západního kapitalismu a tím implicitně přiznávají nadřazenost západních metod ekonomického řízení. západní „pokrokářství“ se trápí pocitem viny ohledně podmínek na Východě. v tomto ohledu plně podporované „intelektuály“. kanálů a jiných dopravních a komunikačních zařízení v „nerozvinutých“ zemích. pokud se tomu nebrání. Jejich politika dosud zamezuje jak akumulaci domácího kapitálu. že tato konfiskační opatření byla entuziasticky schvalována „pokrokovými“ krajany kapitalistických obětí tohoto vyvlastnění. Velká část. co tyto země potřebují. Jeden z hlavních paradoxů moderního světa je tento: Úspěchy liberalismu a kapitalistické tržní ekonomiky nakonec vštípily všem lidem na Východě přesvědčení. sabotují jakékoli pokusy o zintenzivnění výroby a následné zvýšení životního standardu. Ale zatímco Anglie si musela shromážděním dostatečného kapitálu a akumulací technologických zkušeností pomoci sama. a to. Mnoho vlád nejenže neprotestovalo proti těmto krokům. Podivuhodné je. co západní politika prakti177 . objevili jejich přírodní zdroje. tyto země mohou využívat již existující technologie Západu. Zmatené komunistickými výmysly. To. postavili továrny. Také dostaly a stále dostávají. je v první řadě více investic většího množství kapitálu. Podmínky v Anglii a jiných evropských zemích v předvečer „průmyslové revoluce“ nebyly o nic méně žalostné. možná většina kapitálu takto investovaného v „nerozvinutých“ zemích byla vyvlastněna pod různými záminkami. že to. ale dokonce povzbuzovalo jejich pachatele. které popisují zahraniční investice jako růst predátorského imperialismu. hmotnou pomoc skrze investice zahraničního kapitálu. než jsou dnes v mnoha asijských a afrických zemích. co západní ideologie hlásají. Ale jejich vlády. Západoevropští a později také severoameričtí kapitalisté postavili většinu železnic.

které dnes používá ve svém boji proti Západu. To platí také o ruském komunismu. Z těchto domněle moderních a pokrokových amerických a západoevropských doktrín získal Východ inspiraci pro své pokusy o válečná dobrodružství. které odsuzují všechny věci označené nálepkou „buržoazní“ jako nejhorší ze všech zel. periodika. knihy. periodika. kteří se domnívají. Fouriera. existují intervencionistické školy. Existují socialistické školy.kuje. Chtějí jen. je správná věc. že tržní ekonomika a kapitalismus je jediný systém. Ale v době. ideologie a politika socialismu a intervencionismu v Evropě a Americe liberalismus opět nahradila. který je z ruského úhlu pohledu viděn jako západní ideologie přinesená stoupenci Hegela. Východ zamýšlel přijmout ideje stvořené pro západní prosperitu a civilizaci. Role odpůrce intervencionismu Obhájci socialismu (komunismu a plánování) chtějí nahradit soukromé řízení veřejným (vládním) řízením výrobních prostředků. s úmyslem „pozápadnění“ jejich zaostalého národa. který vede 178 . kdy si Východ vybudoval důvěru v západní způsoby. vykládány v knihách. jak říkají. časopisech a novinách. Existují také nemnozí odpůrci. Z pohledu západních národů je jejich fanatické protizápadní smýšlení politováníhodným faktem. hlásány politickými stranami a praktikovány vládami. věří národy Asie a Afriky ve svůj zápas za osvobození se od „jařma kapitalismu“. strany a vlády. Marxe a Sorela. zlepšit její fungování pomocí vládních zásahů do hospodářství. že nechtějí úplně zrušit tržní ekonomiku. Přijetím doktrín. Tyto dvě doktríny jsou dnes učeny ve školách. Obhájci intervencionismu prohlašují. Vedeni sovětskou mocí. strany a vlády. knihy. Ale přitom poškozuje zásadní zájmy Východu mnohem vážněji než zájmy Západu a mohlo by roznítit novou – atomovou – světovou válku.

mohutné státní výdaje a konečně – inflaci. Jak by na to mohli přijít. co padlo.k prosperitě a civilizaci a sám o sobě chrání Západ před návratem do chaosu a barbarství. nebyl kapitalismus. cel a další protekcionistická opatření. nezbývá nám nic. 179 . Slovo „liberální“ v dnešní Americe znamená socialistický nebo intervencionistický… Stav věcí. Ale skoro žádný politik ani úředník nevěnoval pozornost jejich myšlenkám. Politický slovník Spojených států nemá ani výraz pro označení těchto lidí a jejich zastánců. když je tolik skupin horlivých obhájců státu. mezd. mírně řečeno. Protože veřejné mínění bude mylně považovat intervencionistickou politiku za kapitalistickou a komunisté nebo domnělí antikomunisté za „poslední zoufalou snahu zachránit kapitalismus“. jemuž musíme čelit. které obhajují vládní zásahy do cen. Veřejnost neví o tom. Někteří tito odpůrci uveřejnili knihy a články. zisků. že to. lidé pak prohlásí: „Nyní kapitalismus padl. ale právě státní intervencionismus. než zkusit ruské metody. který obhajuje svobodnou tržní ekonomiku.“ Tito lidé si neuvědomí. a různými intervencionistickými stranami. systém neomezené tržní ekonomiky. úrokových sazeb. velmi neuspokojivé podmínky. než osvítit názor veřejnosti a ukázat na základní rozdíly mezi ryzím liberalismem. kteří představují politiku intervencionismu jako politiku zachování ekonomické svobody a tržní ekonomiky? Proto tedy není v dnešní době nic důležitějšího. že tyto myšlenky existují. je tento: Intervencionistická politika přijatá všemi vládami a podporovaná všemi stranami na této straně železné opony dříve nebo později přinese.

H. Za reprezentanta doktrín vyučovaných americkými a britskými univerzitami a středními školami lze považovat Encyklopedii společenských věd. Její devátý svazek obsahuje článek Laissez faire z pera oxfordského profesora a autora detektivek G. Taková interpretace nutně znamená popření ideologických základů systému soukromého vlastnictví výrobních prostředků a implicitně demonstruje dokonalosti antiteze laissez faire. FAIRE. ANEBO DIKTATURA LAISSEZ ■ ■ ■ 1. Zásada laissez faire „nestojí za vyzkoušení“. Na pěti a čtvrt stranách svého příspěvku profesor Cole hojně používá odsuzující přívlastky. je rozšířena jen v „lidové ekonomii“.III. laissez passer na hlasatele totalitního despotismu jako rudý šátek na býka. Colea. D. „teoreticky zkrachovala“. je „ana180 . Co o Laissez faire říká Encyklopedie společenských věd Již více než sto let působí doktrína laissez faire. Podle nich v sobě tato doktrína koncentruje všechny hanebné principy kapitalismu. tedy komunismu a socialismu.

Za účelem dosažení tohoto cíle obhajovali zrušení všech zákonů. Když ekonomové osmnáctého století občas slova laissez faire. Právě toto mělo slavné heslo laissez faire vyjadřovat. Quesnet. Tento výraz pochází ze Španělska. Profesor Cole není kvalifikován k tomu. aby se těmito problémy zabýval. Turgot a Mirabeau. co tržní hospodářství je a jak funguje. Nehodlali organizovat platformu či stranu a hledat pro ni jméno. Jejich cílem bylo ustanovení ničím neomezované tržní ekonomiky. laissez passer věnovali vzdělaní historici mnoho úsilí. neměli v úmyslu takto svoji sociální filozofii pojmenovat. kde označoval zastánce ústavní vlády a nábo181 . Jenom se zadostiučiněním registruje. 2. laissez passer používali.“ Uchýlení se k těmto a mnoha dalším podobným urážlivým pojmenováním nemůže zakrýt skutečnost. Zaměřovali své úsilí na vypracování nového systému sociálních a politických idejí ku prospěchu lidstva. že ve druhé polovině osmnáctého století do tohoto hesla shrnuli pro lepší srozumitelnost svůj program vynikající francouzští bojovníci za hospodářskou svobodu – zejména Gournay. že argumenty profesora Colea nejsou naprosto k věci. že koncepce odmítající laissez faire stojí „za mnoha projekty státního plánování.chronismem“. které bránily pracovitějším a schopnějším lidem v překonávání jejich méně pilných a méně schopných konkurentů. Termín označující celý komplex politické filozofie svobody – liberalismus – se objevil až ve druhé dekádě devatenáctého století. ovšem „jako doktrína hodná teoretického uznání je mrtvá. protože prostě neví. a zákonů zabraňujících pohybu zboží a lidí. Laissez faire znamená hospodářství svobodného trhu Otázce původu doktríny laissez faire. jež se mnohdy pod ruským vlivem nyní stále více uplatňují na celém světě“. přežívá jen jako „předsudek“. Je každopádně jisté.

Prestiž liberálních institucí byla v anglicky mluvícím světě tak obrovská. že si žádná strana nemohla dovolit vzdorovat jim přímo. Neexistoval žádný termín. Naprosto bezohledně slovo liberalismus ukradli a začali označovat svá vlastní hesla a politiku jako liberální. slova a tisku. kteří věří. a jak docí182 . a že svobodu tisku nejlépe zaručuje vládní monopol na tisk a vydavatelskou činnost. jak učinit lidi svobodnými.ženské svobody. Dnes je v Americe termín „liberalismus“ poměrně často používán spíše jako synonymum pro komunismus. kterou socialisté a intervencionisté provedli. že demokratické instituce mohou uspokojivě fungovat pouze tehdy. že všestranná státní kontrola je pouze prostředkem. svobody myšlení. že útočit na liberalismus a myšlenky svobody otevřeně je beznadějné. či vlastně jediným způsobem. Jedinou nadějí antiliberalismu bylo vydávat sebe sama za pravý a ryzí liberalismus a postoje všech ostatních stran odsuzovat jakožto pouhý předstíraný liberalismus. Postupem času ovšem socialisté a intervencionisté anglosaských zemí přišli na to. Tvrdili. Otcové socialismu a novodobého intervencionismu si byli neslučitelnosti svých programů s politickými postuláty liberalismu plně vědomi. zůstali obhájci svobody beze jména. Nerozlišovali mezi jeho politickými a ekonomickými aspekty. soukromého vlastnictví výrobních prostředků a svobodného trhu. mají-li vlády plnou kontrolu nad všemi výrobními aktivitami a je-li individuální občan zavázán bezpodmínečně poslouchat všechny příkazy vydávané ústřední plánovací komisí. Brzy se pak začal používat po celé Evropě jako označení pro úsilí zastánců demokracie. Socialisté směle prohlašovali. Hlavním cílem jejich vášnivých útoků byl liberalismus jako celek. Kvůli této sémantické inovaci. jímž by bylo možné označovat lidi. že soukromé vlastnictví výrobních prostředků je nejlepším. jak učinit národ i všechny jeho jednotlivé občany co nejbohatšími.

„reakcionáři“ atd. žádná střední cesta neexistuje. že to nebyli jen politici a demagogové. že si takoví lidé žádné jméno nezaslouží. Cairnesův argument proti laissez faire Dnes již není pro inteligentní lidi těžké si uvědomit. zvyk. Je politováníhodné. co by měly dělat podle svých skutečných zájmů. Lidé si mohou vybrat mezi těmito dvěma systémy ekonomické organizace společnosti.lit. Socialisté a intervencionisté si myslí. jež lidi odvádějí od sledování jejich vlastních zájmů v nejvyšším smyslu“. Žádné třetí řešení. anebo příkazy státu. Je smutnou skutečností. kteří podléhají lidským nedostatkům? 183 . aby fungovala zastupitelská demokracie. Produkce může být řízena buď nakupováním či nenakupováním ze strany všech lidí. že jsou odkázáni jen na takové posměšné přívlastky jako „ekonomičtí royalisté“. a proto si někdy neuvědomují. kteří obhajují ekonomiku svobodného trhu proti vládnímu plánování a státní kontrole. kteří tuto prazákladní pravdu neviděli. že bychom se mohli vyhnout katastrofálním následkům těchto lidských slabostí tím. proč začal být výraz laissez faire stále častěji používán k označování myšlenek lidí. ale že v analýze těchto problémů chybovali dokonce někteří ekonomové. Lidské bytosti jsou omylné. zda je možné lidstvo nějak před poškozováním špatnými soudy a záští lidí ochránit. předsudky. Tento stav vysvětluje. Podle ekonoma Cairnese navíc na světě existují „takové věci jako vášeň. že necháme za jednotlivé občany rozhodovat vládu? Jsou vlády obdařeny intelektuální a morální dokonalostí? Nejsou snad vládci také jen lidé. Není chybné předpokládat. že alternativami jsou tržní hospodářství nebo komunismus. „přisluhovači Wall Streetu“. Musíme se ovšem ptát. skupinové zájmy a třídní zájmy. 3. že je realita taková.

ale spontánní jednání každého jednotlivce versus výlučné jednání vlády. a nebo by měla paternalistická vláda sama plánovat za všechny? Otázkou není automatismus versus vědomý zásah.. spoléhání se na automatické procesy je evidentně čirá hloupost. Takovýto argument rozvíjený na obhajobu plánování je kompletně odvozen z nepřijatelného výkladu metafory. že nevolíme mezi neživým mechanismem a automatismem na straně jedné a vědomým plánováním na straně druhé. musí ze stejných důvodů odmítnout každý typ vládního jednání. Plán jakožto projev vědomého jednání je absenci jakéhokoliv plánování nesrovnatelně nadřazený. Podle Websterova akademického slovníku automatický znamená „neřízený vůlí. Pravda je. Jak tvrdí dále. 4. pouze mechanický“. Je to svoboda versus všemocnost vlády. Jaký triumf pro zastánce plánování. Žádný racionální člověk nemůže vážně doporučovat nečinnost a nechat věci jít bez jakéhokoliv zásahu prostřednictvím cílevědomého jednání. Nemá žádný jiný základ než významový posun termínu „automatický“. nevědomý. Má každý člen společnosti plánovat za sebe. kdo má plánovat. vykonávaný bez aktivních myšlenek a bez vědomého záměru nebo řízení“. 184 . Laissez faire znamená: nechte zlo trvat a nepokoušejte se osud lidstva zlepšit rozumným jednáním. Nejde o to. Automatický znamená podle Stručného oxfordského slovníku „nezáměrný. zda plánovat či neplánovat. To jsou naprosto falešná a klamná slova.Pokud někdo laissez faire nepřijímá kvůli lidské omylnosti a morální slabosti. který je k popisu tržního procesu obvykle používán v metaforickém smyslu. Vědomé plánování versus automatické síly Podle názoru samozvaných „pokrokářů“ jsou alternativami „automatické síly“ nebo „vědomé plánování“. Otázkou je..

kteří vynesli labouristy k moci. Pak měl být ale natolik upřímný. aby uplatnil svůj vlastní soubor hodnot na masy podřadných lidí. měli přestat navštěvovat filmy a utrácet více za komfortnější bydlení. Profesor Laski se zaměřil na pohrdání přáními spotřebitelů a zaměnil je za svá vlastní přání. Všechna ta vášnivá chvála nadřazenosti vládních zásahů je ze strany jednotlivých intervencionistů jen ubohé předstírání vlastní bohorovnosti. Uspokojování „opravdových“ lidských potřeb V systému laissez faire není podle plánovačů produkované zboží takové. že má pravdu z „vyššího“ pohledu a že byl jako nadčlověk povolán k tomu. co jsou ty „opravdové“ potřeby? Tak například bývalý předseda britské Labouristické strany profesor Harold Laski definoval smysl plánovaného řízení investic tak. Mohl předstírat. aby to řekl na rovinu. že spotřebitelé tím. Pokud by obyvatelé Velké Británie. Plánování znamená: nechte vybírat vládu a nechte ji uplatňovat svá rozhodnutí donucovacím aparátem. ať si vybírají. zda někdo souhlasí či nesouhlasí s profesorovým osobním názorem. Znamená: nechte jednotlivce. činí jinou volbu. Chtěl odstranit demokracii trhu a zavést absolutní vládu diktátora produkce. že „úspory investorů se zužitkují spíš v bydlení než v biografech“. Nejde o to. které lidé „opravdu“ potřebují. z jehož prodeje je očekáván nejvyšší zisk.Laissez faire neznamená: nechte fungovat bezduché mechanické síly. a nechte podnikatele určovat. Smyslem plánování je řídit produkci k uspokojování „opravdových“ potřeb. Kdo má ale rozhodovat o tom. stejní lidé. s kým chtějí ve společenské dělbě práce spolupracovat. 5. Skutečností je. že utrácejí část svých peněz za návštěvu filmu. Ten Skvělý božský stát je skvělým 185 . že lepší domy jsou důležitější než filmy. ale takové. podnikatelé usilující o zisk by byli nuceni investovat více do výstavby domů a méně do výroby filmů. co by měli vyrábět.

Na každý důkaz zřejmých a nesporných vad intervencionistických politik reagují zastánci intervencionismu vždy stejně. aby zvážil možnost. Politici. Není překvapující. „Pozitivní“ versus „negativní“ politika Zabýváme-li se moderním etatismem – socialismem a intervencionismem – nesmíme opomenout důležitou roli. co si přeje jednotlivý obhájce intervencionismu. Všechny ostatní plány jsou nesprávné. že zpočátku neměla ohlas jinde než u státních zaměstnanců. jenž by se měl přijmout. Žádný plánovač nebyl nikdy dost chytrý na to. říkají. Autoři knih o přínosech plánování mají samozřejmě na mysli vždy jedině svůj vlastní plán. že dobrý intervencionismus je pouze vlastní odrůda konkrétního autora. Fabiánská společnost začínala jako „naprosto nevýznamná reprezentace státních zaměstnanců“. to jest svobodného rozhodování ve volbě a v jednání. které vede k růstu státních výdajů. se kterým se jednotlivý plánovač plně ztotožňuje. že bude dělat výlučně to. Samozřejmě. Z hlediska partikulárních skupinových zájmů byrokratů je pokrokem každé opatření. Jediný správný plán je ten. již hrají nátlakové skupiny a lobby státních zaměstnanců a absolventů univerzit čekajících na státní zaměstnání. Hlavní roli v pokroku Evropy směrem k „sociální reformě“ hrály dvě organizace: Fabian Society v Anglii a Verein für Sozialpolitik v Německu. se může od jeho vlastního plánu lišit. že plán. 6. že se od něj očekává. profesor Lujo Brentano. jsou hříchy nesprávného intervencionismu.jen proto. Nikdy se však neshodnou na výběru konkrétního plánu. Tyto chyby. O organizaci Verein für Sozialpolitik jeden z jejích zakladatelů a nejprominentnějších vedoucích činitelů. kteří taková 186 . který vláda uvede do praxe. Různí plánovači se shodují jenom v odmítání laissez faire. přiznal. že se mentalita státního zaměstnání odrážela v poslání nových uskupení. My obhajujeme dobrý intervencionismus.

jsou totiž negativní. kteří chtějí být nazýváni liberály.opatření propagují. To samozřejmě implikuje. „Negativní“ návrh Jsem proti cenzuře je shodný s „pozitivním“ návrhem Jsem pro to. který přeměňuje všechny lidi ve státní zaměstnance. že odmítá socialismus. kterým se každý ohání. To. který přinese pracovní místa pro celníky. vysvětlují. je stoprocentně pozitivní. že toto je všechno nesmysl. Závěr Laissez faire znamená: nechte jednotlivce. Čím více se bývalý liberál odklání od liberalismu a přibližuje se socialismu. závisí jedině na formě. Není nutné zdůrazňovat. Intervencionisté. kdo obhajuje cla. zatímco ti. Zastánci laissez faire nejsou proti státním zásahům do podnikání proto. zaměstnance odboru kontroly cen a měnového kurzu. že jsou samozřejmě se svým pozitivním programem liberální. podporuje pozitivní program. že žádá soukromé vlastnictví výrobních prostředků. Takže ten. 187 . nebo kvůli tomu. Velice brzy tato lingvistická inovace zevšeobecněla. Podstatné na této doktríně je. čímž se odlišují od negativního programu „ortodoxních“ zastánců laissez faire. toho běžného občana. že lpí na „negativním“ programu. aby každý měl právo zveřejňovat své názory. že „stát nenávidí“. 7. jsou negativní. tím se stává „pozitivnější“. nebo negativně. zda je myšlenka vyslovena pozitivně. Laissez faire není ani formálně negativní – to spíš opak laissez faire by zněl negativně. Laissez faire je ztělesněním negativismu. jakou se ji autor rozhodne podat. Zastánci volného obchodu a obhájci svobody projevu jsou ovšem špatní občané. Jsou proti proto. vybírat si a jednat podle sebe a nenuťte ho podléhat diktátorovi. že je to neslučitelné s jejich vlastním pozitivním programem – ekonomikou svobodného trhu. kdo proti tomu namítají. cenzory. pozitivně příspívají k blahobytu. regulaci měnového kurzu a regulaci cen. cenzuru. zatímco socialismus.

154. 141. 123 Avdějenko. Horatio.. 165. 50–51. 174 Byrokracie – a příležitosti. 40–42. 138–139.183 189 . 123–130 Byrokracie – a univerzity. 144 Crowther. James Truslow. 26–46.REJSŘÍK A Adams. 29–37. G. 182. 105–112 Byrokrat jako volič. 132 Cripps. Sir Stafford. 71–87. 56–58. 112–118 Byrokracie – historie. 52–54 Demokracie – vládní. 95–104 Byrokracie – podstata.144 Akademická svoboda . 139 Bismarck. 111–112 C Cairnes. 145 D Demokracie – ekonomická. J. 135 B Beck. 100–104 Byrokracie – politické implikace. Auguste. 113 Alger. 42–46. 150. 183–184 Comte. 33–42. J. 107–110.. 111–112. 83–87 Byrokracie – podniky a. 71–72. O.. 71–75.. 118. E. 157. James M. 133.

143. 46. 154. 151–152 Ekonomická kalkulace – a socialismus. 135 I Ickes. 161. 57. 139 Hitler. Johann Wolfgang von. J. 181 H Hayek.E Ekonomická kalkulace – a kapitalismus. 95–104 Ekonomie a vzdělávání. 170. 128. 166 Kreativita. 164–165. 54–67. 157–167. 88. 145. 186 G Goethe. 129. 88–91 Kalkulace ekonomická – a vládní zasahování. 123. 175–179 K Kalkulace ekonomická – a socialismus. 160. 138. 102 Inflace. 54–67. 172 Engels. 161–164. 163. 126. F. 42. 142. 143 CH Chamberlin. 130. 60–61. 179 Katolická církev. Harold L. 121. 35. 134. 89 Hewart of Bury. 178–179 Ekonomie. Adolf – viz také Německo. 73.. 163. B. 115. 112–115. 37. 140. 171. 45 Krize. 168–169. 117. 174 F Fabian Society. 50. 169. 131–132 Konkurence. 52. 135. William Henry. 140.. 122. 143. 88–91 Ekonomická kalkulace – a vládní zasahování. 107. 36. 63–64 Gournay.. 151–152 Kapitalismus. 112–118. Lord. A. 175 190 . 40. 172. 95–104 Kalkulace ekonomická – kapitalismus. 148. 162. 149.

187 M Marx. 99. S. 118. 109–111. 185 Lenin. I. 109 Laissez faire. 118–122. 181–182.. J. 90. 178 Mill. 118–122. 173.. 180–187 Laski. 73. 105–112. 148–149 191 . 181 Mises. 88–89. Paul. 127–130 Myšlenky – a inovace. Ludwig von. Harold. 152. leninizmus. 145. 113. 130. 187 Myšlenky a veřejné mínění viz také Propaganda. V. 89 Mládežnická hnutí. 117. 146. 154. 133. 9–26. 159 Mirabeau.L Laband. 15. 67–70. 127–128. 40. 36. Karel a marxizmus. 171–173. 158–165. 137. 96–96.. 123–126.. 138. 42–46. 95–104 Posadovsky. 37. 159. 83. 146. 117–118. 160 Liberalismus. 176–179. 157 N Německo (nacistické). 143. 168–169. 130. 128–129. 30. 174 Práce a zaměstnanost – byrokratická. 80–87. 173 O Ordoliberalismus. 131 Podniky. 30–31. 114. 148. 170. 123–130 Myšlenky – a byrokracie. 142. 30. A. 55–56. 123. C. 151–154 Práce a zaměstnanost – tržní. 10. 108–110. 144. 174 P Platon. 169. velké – byrokratické zasahování do. 118. 95–97. 105.

88–89. 136. 181 R Rappard. 175. 174 Socialismus a centrální plánování. 33–42. 73. G. 176. 75. R. Henri de. viz také Německo. 88–90. 55. 22. 54. A.. evropské. 75. 133 S Saint–Simon. Joan. 171–174 Univerzity. J. 146–147. 157–167. 144 Robinsonová. 148–149 Turgot.. 160. 48–50. 144. americká a byrokratismus. 50–72 Svoboda projevu. 29. 168–179. 116 Suverenita spotřebitele. 112. 180–187 Spotřebitelská suverenita. socialismus. 96–97. 139–145. 126. 27–29. 181 U Účetnictví. 186 Ústava. diktatura. 126. 46–51. 161.. tisku a slova. 10. 63–67 Umírněnost. 35–42. 180. 42. 159 Průmyslová revoluce. 127–138. 112–118. 61. 163. 132 Schmoller. Gustav. 107. 165. William E.Propaganda. 145 Římská říše. 160–162. 150 192 . 172. 180 Třetí cesta. 117–121. 177 Q Qusnet. 139–154. 50–72 Stresemann. 142–145 T Totalitarismus. 50. 34–37. 102. 143. 40. 59. 157. 50. totalita.

170. 112–118. 55. 187 Vzdělávání a ekonomie. 39. 54.. 118–122. 138. 169–170 Zisk a ztráta – zasahování do. 118–122 Vlastnická práva. 101. 176. 118 Woodward. 37. 55–58. 76–79. 42–46. 63–67 Vládní regulace a zásahy. 41 Z Zisk a ztráta – jako vodítko výroby. 182. 36. 114–115. 42. vlastnictví. 157–167. 174 Webbovi. 52–54. 62–63 Velká Británie. Sidney a Beatrice. 170–171. 95–104 Velké podniky – dosahování zisku. 180. 33–42. 52. 185 Velké podniky – byrokratické zasahování do. 59. 59–67.. 178–179 W Wagner. 50. 144. A. 126. výroba pro. 29. William E.V Válka. 96–104 193 .

A. metodologicky ukotvena a také opatřena reakcemi na výhrady oponentů. Pavlík teorii spontánního řádu věnoval. Cena ani počet stran není zatím znám 195 .KNIHY NABÍZENÉ LIBERÁLNÍM INSTITUTEM Připravujeme Rothbard. jež je představena jako společenská věda založená na logické dedukci (a nikoli matematické formalizaci a budování nerealistických abstraktních modelů). Cena ani počet stran není zatím znám Ján Pavlík Teorie spontánního řádu Systematické pojednání o teorii spontánního řádu. Tato kniha završuje mnohaletou vědeckou práci. Cca 1000 stran. Hayeka v této oblasti. cena zatím nebyla upřesněna Josef Šíma a Dan Šťastný Ekonomie v rukou politiků Kniha ukazuje na politizaci ekonomické vědy a dokazuje. To proto. že celá řada ekonomů by měla být spíše označena za politiky. jako je například problematika monopolů či teorie hospodářského cyklu. která ze základních axiomů dokáže vyvodit závěry týkající se složitých společenskoekonomických jevů. kteří se vydávají za ekonomy. které staví na epochálním příspěvku F. Hayekova teorie je dále rozpracována. kteří ekonomii pouze zneužívají k zištným cílům. kterou doc. Murray Ekonomie – Pojednání o lidském jednání a harmonii trhů Toto dílo je klenotem mezi učebnicemi ekonomie. Vysvětluje. že se jedná o systematické a komplexní pojednání o ekonomii. že řada nejpoužívanějších konceptů v ekonomii je produktem právě takovýchto politiků.

že jejich (možná) dobře míněné úmysly k ničemu dobrému nevedou. text o konstituční smlouvě a také úvahu nad tím. 80 stran. Asi 160 stran. Kniha amerického ekonoma R. Robertse zábavnou formou odhaluje rozporuplnost a nesmyslnost populární doktríny protekcionismu.. 136 stran. která mu nenáleží. jak zkrotit stále rostoucí stát. Jde o jedinečnou syntézu náboženství s liberální tradicí.Rusell D. ekonomických systémů a chování institucí. jak se „jeho“ myšlence svobodného obchodu daří. které dokumentují jeho přínos k ekonomické vědě. Součástí knihy je fotodokumentace Novakovy návštěvy Prahy. doporučená prodejní cena 420 Kč James Buchanan Politika očima ekonoma Kniha obsahuje čtyři zásadní Buchananovy eseje. Když to vypadá opravdu špatně. Ukazuje na jeho teoretická východiska i na možnosti aplikace liberálních principů v dnešní praxi. Roberts O věčné hlouposti aneb Příběh o mýtech protekcionismu a svobodném obchodě Klasický anglický ekonom David Ricardo je považován za jednoho z nejvýznamnějších zastánců svobodného obchodu. 464 stran. tzv. sestupuje z nebe a snaží se ukázat zastáncům protekcionismu. doporučená prodejní cena 100 Kč 196 .. teologii ekonomiky. doporučená prodejní cena 200 Kč Jiří Schwarz (ed.) Křesťanský filosof a ekonom Michael Novak Kniha představuje originální přínos věhlasného křesťanského filosofa a ekonoma Michaela Novaka ke zkoumání hospodářské reality. jenž si uzurpuje moc. kapitolu o povaze ekonomického zkoumání. Této své pověsti se snaží dostát i po své smrti: pozorně sleduje. prodejní cena ještě nebyla stanovena Tituly roku 2002 David Boaz Liberalismus v teorii a politice Kniha představuje liberalismus a velké postavy tohoto bohatého myšlenkového směru. Najdeme zde esej po povaze nákladů.

Zneužívání této ohromné moci nad penězi a celou ekonomikou je jen dalším logickým krokem. Profesor Rothbard popisuje mechanismus uchvácení peněz a popis ničivých vládních intervencí a zhoubné politiky centrálních bank do rozpadu brettonwoodského systému. doporučená prodejní cena 420 Kč 197 . protekcionismem a vysokými daněmi.Tituly roku 2001 Murray N. 986 stran. aby se čeští čtenáři mohli opět seznámit s nestárnoucí Smithovou obhajobou „neviditelné ruky trhu“ a varováním před nárůstem moci státu. že jejich společnou vlastností je snižování lidského blahobytu. Rothbarda. 160 stran. Rothbard Ekonomie státních zásahů Ekonomie státních zásahů je první do češtiny přeložená kniha světoznámého libertariánského ekonoma M.) a dokazuje. Celá kniha prokazuje. doporučená prodejní cena 135 Kč Adam Smith Bohatství národů Nejznámější dílo zakladatele ekonomické vědy není třeba představovat. kterým stát ovládá peníze. pevná vazba. že ke zvyšování blahobytu všech lidí je nutný svobodně fungující trh bez existence vládních zásahů. Bohatství národů vychází v češtině po dlouhých desetiletích. že za inflaci a hospodářské krize jsou odpovědny centrální banky – nástroj. to je téma proslulé Rothbardovy knihy sepsané velmi působivě pro nejširší okruh čtenářů. licencování povolání atd. která rozebírá všechny myslitelné způsoby vládních zásahů do svobodné směny (jako jsou nejrůznější druhy daní. Dokládá. 464 stran. Vývoj od 70. let až ke vzniku eura zachycuje a vysvětluje v obsáhlém doslovu Guido Huelsmann. Rothbard Peníze v rukou státu Vývoj peněz na svobodném trhu a jejich úplné ovládnutí státy. doporučená prodejní cena 690 Kč Murray N. vládní výdaje.

kterou G. na jejichž rozpracovávání se významně podílel i nositel Nobelovy ceny za ekonomii F. teorie peněz.) Hayek Semper Vivus Hayek stále živý je sbírkou esejů. Najdeme zde zásadní názory na úlohu soukromého vlastnictví při ekonomické transformaci.Tituly roku 2000 Josef Šíma Trh v čase a prostoru: hayekovská témata v současné ekonomii Kniha představuje několik nosných témat rakouské ekonomie. Jedná se o ucelenou kombinaci náročnějších filozofických textů i populárnějších přiblížení některých aspektů Hayekova díla. Profesor Armen- 198 . 168 stran. doporučená prodejní cena 70 Kč Josef Šíma (ed. doporučená prodejní cena 130 Kč Dominick T. A. doporučená prodejní cena 100 Kč Jiří Schwarz (ed. Toto poznatky jsou kladeny do protikladu s pohledem ekonomů hlavního ekonomického proudu. 64 stran. Hayek. kterou ocení každý začínající i pokročilý „Hayekovec“. soukromého vlastnictví.) Liberální ekonom Grigorij Javlinskij Kniha obsahuje Výroční přednášku Liberálního institutu. Armentano Proč odstranit protimonopolní zákonodárství Protimonopolní zákonodárství je prostředkem likvidace úspěšných podnikatelů za pomoci politických prostředků a moci státu. hospodářský cyklus a analýza Velké deprese. Tato publikace je dostupná i v anglické verzi. které rozebírají přínos jednoho z největších myslitelů tohoto století a nositele Nobelovy ceny za ekonomii Friedricha Augusta von Hayeka. konkurence a vlády zákona v praxi“. teorie kapitálu. Jsou jimi ekonomická metoda. charakteristiku ruského „nomenklaturního puče“ a alibismu západních politiků. Javlinskij přednesl při přebírání ceny „Za přínos k rozvoji liberálního myšlení a naplňování idejí svobody. 112 stran. a také pohled na válku v Čečensku.

jakou roli může sehrát zákonný rámec při ochraně životního prostředí.tano to vyvozuje ze studia ekonomické teorie i historie protimonopolního zákonodárství. 48 stran. Publikace je vydávána ve spolupráci se Společností pro právní a ekonomické vzdělávání. Neopomíjí ani případ Microsoftu ani ostatní velké případy. století Světoznámý teoretik centrálního bankovnictví a prezident Federal Reserve Bank of Cleveland diskutuje chyby standardních měnových politik. jak silná právní tradice umožňovala běžným občanům ochraňovat vzduch. V průběhu 20. 136 stran. smysluplnost teorií svobodného bankovnictví. Tato publikace je dostupná i v anglické verzi. 56 stran.) Jerry Jordan – Změněná úloha centrálních bank v XXI. příčiny a řešení krize v Japonsku a představuje základní principy sociálně-tržního hospodářství. Popisuje vliv eura na země v transformaci. doporučená prodejní cena 60 Kč Tituly roku 1999 Josef Šíma (ed. doporučená prodejní cena 150 Kč Roger E. vliv nových technologií na postavení centrálních bank. doporučená prodejní cena 65 Kč Josef Šíma (ed. století však bohužel méně efektivní regulace nahradila kdysi tak obvyklá právní řešení a navíc přinesla řadu dalších problémů. které potvrzují jeho tezi. půdu a vodu. doporučená prodejní cena 100 Kč 199 . Na rozboru konkrétních případů ilustruje. Meiners a Bruce Yandle Jak common law chrání životní prostředí Publikace ukazuje.) Hans Tietmeyer – Euro a ekonomiky v transformaci Prezident Bundesbanky ve své přednášce u příležitosti udělení Výroční ceny Liberálního institutu hovoří o nutnosti podporovat konkurenceschopnost všech sektorů ekonomiky jako nutné reakci na vytvoření jednotné evropské měny. důležitost postavení zlata a nutnost privatizace zlatých rezerv. často proti mnohem silnějším protivníkům. 64 stran.

která se stala celosvětovým bestsellerem. Hayek Soukromé peníze – Potřebujeme centrální banku? Věhlasná kniha nositele Nobelovy ceny za ekonomii ukazuje. a 60. která trpí nesvobodou. doporučená prodejní cena 135 Kč Henry Hazlitt Ekonomie v jedné lekci Ekonomie v jedné lekci je klasické dílo slavného ekonoma. 168 stran. a základech moderního amerického libertariánského myšlení. filosofa a žurnalisty Henry Hazlitta. které se stalo bestsellerem v mnoha zemích světa. a nikoli teritoriálním státním monopolem. Všechny tři přelomové práce jsou doplněny studií Josefa Šímy o vývoji francouzské laissez faire tradice.) Právo a obrana jako zboží na trhu Kniha se skládá ze tří esejů. doporučená prodejní cena 90 Kč F. a přesvědčivě dokazuje. Tato zem má všechny neduhy moderního státu blahobytu a hlavní hrdina postupně odhaluje všechny jeho vnitřní rozpory. letech Hans-Hermann Hoppe. bezpečnosti a vymáhání spravedlnosti budou poskytovány trhem. Rothbard a detailní fungování celého systému ryzího tržního hospodářství rozpracoval v 90. Na průkopnický esej Gustave de Molinariho z roku 1849 navázal na přelomu 50. která vyústila v Molinariho práci. je smyšleným příběhem o putování hlavního hrdiny Jonatana Gullibla po zemi. že je na čase vrátit i produkci – pro hladké fungování ekonomiky tak nenahraditelné komodity – peněz z rukou státního monopolu v podobě centrální banky zpět do rukou trhu. doporučená prodejní cena 110 Kč Ken Schoolland Podivuhodná dobrodružství Jonatana Gullibla Kniha Kena Schoollanda. let 20. jak se vyvíjela myšlenka ryze tržní společnosti. 120 stran. které ukazují. jakým způsobem funguje vydávání peněz ve svobodné společnosti. A. století Murray N.Josef Šíma (ed. ve které všechny služby včetně poskytování obrany. 200 . 176 stran.

století Kniha zachycuje pražskou návštěvu sira Rogera Douglase. Kniha je vhodná jako středoškolská učebnice ekonomie nebo jako úvodní vysokoškolský ekonomický text. Kniha je obhajobou svobodného trhu a dokazuje nesmyslnost argumentů politiků. nalezneme mimo hlavního eseje Co je vidět a co není vidět. Jana Pavlíka. 180 stran. přesvědčivě ukazuje. doporučená prodejní cena 199 Kč Josef Šíma (ed. jak se má provádět reforma. kterou nemá potkat stejný osud jako nepovedenou reformu českou. bývalého ministra financí Nového Zélandu. který dal název celé sbírce.) Roger Douglas – Tvůrce nejúspěšnější hospodářské reformy XX. která je uvedena obsáhlou studií doc. jak je možné obhajovat omezení role státu a státních zásahů v soudobé společnosti. Obchodní bilance a výňatek z Bastiatovy hry Protekcionismus aneb Tři konšelé. který byl tvůrcem jeho úspěšné liberální reformy v druhé polovině 80. filosofa a žurnalisty. který otevírá další možnosti. Profesor Kirzner. Dva systémy etiky. kteří hovoří o možnosti efek- 201 . kteří se snaží regulovat a přerozdělovat. Tato publikace je dostupná i v anglické verzi. také slavné eseje Petice výrobců svící. doporučená prodejní cena 165 Kč Israel Kirzner Jak fungují trhy Přední současný teoretik Israel Kirzner ve své knize představuje pohled rakouské ekonomické školy na úlohu podnikatele a fungování trhů. let. jak mylné a scestné jsou argumenty těch.Jasným a srozumitelným jazykem jsou v knize představeny základní principy ekonomie. Přednášky. jejich aplikace do oblasti hospodářské politiky a reakce na kritiky tržního hospodářství z řad většinové keynesiánské obce. 100 stran. 224 stran. diskuse a rozhovory s Rogerem Douglasem ukazují. který navazuje na myšlenky velikánů rakouské školy Misese a Hayeka. doporučená prodejní cena 100 Kč Tituly roku 1998 Frédéric Bastiat Co je vidět a co není vidět Ve sbírce esejů slavného francouzského ekonoma.

Jde o texty. která nejsou striktně ekonomická a která ukazují na šíři liberálního přístupu k obecným společenským jevům. které Friedmanova návštěva vyvolala v českém tisku. Becker Teorie preferencí Kniha představuje reprezentativní průřez tvorbou nositele Nobelovy ceny a slavného chicagského ekonoma Gary S. tvorby cen v rybích restauracích 202 . Kniha je doplněna obsáhlým doslovem profesora Hoppeho. Beckera let sedmdesátých až devadesátých. 103 stran. které se již stačily zařadit do zlatého fondu ekonomické literatury. ve kterém je popsána Misesova profesionální dráha a nastíněn vývoj rakouské školy. o potřebě protimonopolního zákonodárství. o škodlivosti reklamy nebo o nespravedlnosti kapitalismu.) Milton Friedman v Praze Kniha zachycuje návštěvu Prahy jedním z největších ekonomů tohoto století a nositelem Nobelovy ceny Miltona Friedmana. 90 stran. doporučená prodejní cena 99 Kč Ludwig von Mises Liberalismus Misesův Liberalismus je klasickým dílem. doporučená prodejní cena 100 Kč Tituly předcházejících let Gary S.tivního fungování socialismu. v oblasti vnitřní politiky vícenárodních států a i v oblasti zahraniční politiky. jíž byl Mises předním představitelem. doporučená prodejní cena 168 Kč Jan Pavlík (ed. výběru životního partnera. ve kterém autor obhajuje myšlenky svobody a míru. 186 stran. Knihu doplňuje série barevných fotografií a přehled polemik. v oblasti školství. myšlenky liberalismu. Nejedná se o striktně ekonomickou analýzu. a proto můžeme sledovat důslednou aplikaci liberálního přístupu např. rozhovory a zamyšlení nad tématy. proč Becker bývá označován za ekonomického imperialistu: ekonomická analýza žebrání. Obsahuje Friedmanovy přednášky. Tato publikace je dostupná i v anglické verzi. Souhrn témat je velmi rozmanitý a potvrzuje.

Beckera s Václavem Klausem. 20 stran. že se zlato stalo hlavním měnovým kovem. V knize. Jiřím Schwarzem a Tomášem Škrdlantem (režisérem filmu o Gary Beckerovi „Homo economicus“). jak politické ústupky jedné úzké zájmové skupině v několika státech USA přivodily nástup komunismu v Číně. výročí založení Liberálního institutu. 203 . centrálních bank) a politickými událostmi. Friedman ukazuje. Na příkladech z nedávné doby jasně vidíme.nebo např. diskuse prof. Beckera v Praze v březnu roku 1995. V Beckerově pojetí je ekonomie skutečným impériem. jak znehodnocování zlatých mincí přivodilo rozpad Římského impéria. empirická analýza cigaretového návyku. Gary S. která je psána velmi čtivě. doporučená prodejní cena 25 Kč Milton Friedman Za vším hledej peníze Kniha vychází z více než 50 let Friedmanova studia peněz a peněžních institucí a ukazuje na řadě historických epizod z různých období na velmi překvapivé souvislosti mezi chováním měnových autorit (panovníků. sledujeme. Dušana Třísky. které pokrývá prakticky všechny sféry lidského chování.) Gary Becker v Praze Publikace zachycuje návštěvu prof. doporučená prodejní cena 170 Kč Jan Pavlík (ed. jak nezodpovědné vlády mnoha zemí světa pomocí inflace ožebračily své občany a jak bezprecedentní je současná situace světového měnového uspořádání. jakou shodou náhod došlo k tomu. doporučená prodejní cena 190 Kč Milton Friedman Metodologie positivní ekonomie Studie představuje základní metodologický přínos Miltona Friedmana. který ovlivnil zásadním způsobem vývoj ekonomické vědy ve druhé polovině 20. Beckera při příležitosti udělení hodnosti Doctor honoris causa Vysoké školy ekonomické v Praze. se dovídáme. století. Karla Dyby a Tomáše Ježka při příležitosti 5. Obsahuje projevy Gary Beckera. 368 stran. 262 stran. slavnostní projev prof. Václavem Havlem.

monopolech. Milton Friedman zde také představuje několik svých originálních konceptů. kdo jen na chvíli uvažuje o možnosti nahrazení spontánního řádu sociálním inženýrstvím. Hayek. Hayek se v této knize zabývá poněkud obecnější otázkou zneužívání a úpadku lidského rozumu ve společenských vědách. společenském blahobytu a chudobě. doporučená prodejní cena 89 Kč Milton Friedman Kapitalismus a svoboda „Tato kniha je jednou z nejvlivnějších knih o kapitalismu a svobodném trhu ve 20. doporučená prodejní cena 119 Kč 204 . Hayek hovoří o „otrockém napodobování metod a jazyka Vědy“. která jsou propojena jedním společným motivem. A. který proslul svou knihou Cesta do otroctví. o školství a vzdělávání. 182 stran. a tím je svoboda jednotlivce. Každý takový romantický snílek se po přečtení Hayekovy knihy ocitne v konfrontaci mezi utopickými sny a tvrdou realitou. jako protikladu důkladného a nezaujatého vědeckého zkoumání.Kniha také obsahuje mnoho barevných fotografií a dodatek o díle Gary Beckera a činnosti Liberálního institutu a Centra liberálních studií. jako je negativní důchodová daň nebo kupony na vzdělávání.“ (Gary Becker) Kapitalismus a svoboda je knihou. obdržel Nobelovu cenu za ekonomii v roce 1974 a opět přivedl do centra pozornosti myšlenky rakouské školy jako alternativy hlavního proudu světové ekonomie. udělování státních licencí. jež se dotýká velkého množství témat.“ (Miroslav Ševčík) F. Napomohla k názorovému posunu mnoha mladých lidí od socialismu směrem ke svobodnému trhu. Hovoří se zde o moci státu a úloze peněz. přerozdělování příjmů. nutnost omezení nadměrné úlohy státu v mnoha oblastech lidské činnosti. Hayek Kontrarevoluce vědy „Hayekovu Kontrarevoluci vědy by si měl přečíst každý. které jsou způsobeny přejímáním vědeckých metod přírodních věd. zákonech na podporu zaměstnanosti. doporučená prodejní cena 98 Kč F. 212 stran. 100 stran. O příčinách a následcích tohoto vývoje se čtenář doví v této světově vysoce oceňované knize. Tato publikace je dostupná i v anglické jazykové verzi. které nazývá scientismem. A. století.

Edmund Burke.“ (Jiří Schwarz) Kniha je antologií statí velikánů světového liberálního myšlení. které jim pomůže identifikovat vlastní názory..cz. doporučená prodejní cena 45 Kč Publikované projekty Liberálního institutu Konkurence – cesta k efektivní výrobě a spotřebě elektrické energie (1998) Konkurence v českém plynárenství (1999) Železnice jako součást dopravního trhu (2001) Studie jsou dostupné na adrese http://www. který byl způsoben mnohaletou násilnou izolací českého čtenáře od prací liberálních autorů. chce čtenáři přiblížit hlavní etapy a mezníky ve vývoji ekonomického světového názoru.. 87 stran. ale spíše širší veřejnosti.Detmar Doering (ed. že nedoceňujeme jejich odkaz. David Hume. vývoje a zániku nejvýznamnějších ekonomických škol. Mnoha lidem nastaví zrcadlo. Hayek. že mají k liberalismu velmi blízko. Rozpracované projekty: Deregulace a konkurence v telekomunikacích Privatizace a konkurence ve vodárenství Privatizace České pošty 205 . jak se mylně domnívali. Ludwig von Mises. Kniha alespoň částečně snižuje deficit. doporučená prodejní cena 59 Kč Robert Holman Vývoj ekonomického myšlení „Tato knížka není určena ani tak historikům nebo ekonomickým odborníkům.) Liberalismus v kostce „Tento reprezentativní soubor statí liberálních autorů umožní čtenáři konfrontovat své myšlení a názory s přístupy klasického liberalismu.“ (Robert Holman) 56 stran. John Locke.. které vytvářejí podobu soudobého ekonomického myšlení. Liberalismus v kostce si klade za cíl přiblížit širokému okruhu čtenářů základní myšlenky liberalismu a vyvrátit mnohá přežívající klišé. Chceme-li pochopit ekonomii dneška. Frédéric Bastiat. John Stuart Mill.libinst. Karl Popper a další. A. mezi kterými najdeme jména jako Adam Smith. F. že vůbec nejsou liberály.. musíme se vrátit ke starým autorům a čerpat z jejich moudrosti. Řada našich dnešních omylů pramení z toho. od těch dávno minulých až po dnešní. jiní s překvapením zjistí. Po přečtení někteří poznají... Na přehledu vzniku.

Sign up to vote on this title
UsefulNot useful