P. 1
Thich Nhat Hanh

Thich Nhat Hanh

|Views: 285|Likes:
Published by Carl Zimmerman

More info:

Published by: Carl Zimmerman on Aug 06, 2011
Copyright:Attribution Non-commercial

Availability:

Read on Scribd mobile: iPhone, iPad and Android.
download as DOC, PDF, TXT or read online from Scribd
See more
See less

08/06/2011

pdf

text

original

Sections

  • Z anglického originálu Peace Is Every Step přeložil Otto Jeřábek
  • Dvacet čtyři zbrusu nových hodin
  • Pampeliška má můj úsměv
  • Vědomé dýchání
  • Přítomný okamžik, nádherný okamžik
  • Méně myšlení
  • Pomoc k bdělosti v každém okamžiku
  • Sedět kdekoli
  • Meditace vsedě
  • Zvony bdělosti
  • Koláčky z mládí
  • Pomerančová meditace
  • Eucharistie
  • Pozorně jíst
  • Umývání nádobí
  • Meditace při chůzi
  • Telefonická meditace
  • Meditace při jízdě
  • Zrušení přihrádek
  • Dýchání a kosení
  • Bez cíle
  • Náš život je umělecké dílo
  • Naděje jako překážka
  • Květinový vhled
  • Místnost pro dýchání
  • Pokračování cesty bdělosti
  • Proti chirurgii
  • Proměna pocitů
  • Pozorování zlosti
  • Tlučení do polštáře
  • Meditace v chůzi při hněvu
  • Vaření brambor
  • Kořeny hněvu
  • Vnitřní útvary
  • Společný život
  • Takovost
  • Pohled na tvou ruku
  • Rodiče
  • Živení zdravých semen
  • Co není špatné?
  • Hanět nikdy nepomáhá
  • Pochopení
  • Skutečná láska
  • Meditace o soucitu
  • Meditace o lásce
  • Meditace o objetí
  • Investování do přátel
  • Štěstí žít s vnoučaty
  • Společenství bdělého života
  • Bdělost jako služba
  • Společné bytí
  • Květiny a hnůj
  • Sjednocení
  • Léčení válečných ran
  • Slunce – mé srdce
  • Pronikavý vhled
  • Umění vědomého života
  • Povzbuzování bdělosti
  • Zdvořilý dopis vašim poslancům
  • Občanství
  • Ekologie vědomí
  • Kořeny války
  • Jako listy máme mnoho vazeb
  • Vzájemné spojení všech
  • Usmíření
  • Oslovení pravým jménem
  • Utrpení – zdroj soucitu
  • Činná láska
  • Vstup do dvacátého prvého století

Thich Nhat Hanh

Cesta k plnému vědomí
a uvedené do metody meditace v chůzi Z anglického originálu Peace Is Every Step přeložil Otto Jeřábek.

Úvod anglického vydavatele Když jsem se dnes ráno pomalu a pozorně procházel zeleným dubovým hájem, vyšlo na obzoru jasné oranžovo-rudé slunce. Okamžitě ve mně vyvolalo představu Indie, kde se loni naše skupina připojila k Thich Nhat Hanhovi a navštívila místa, kde svou nauku hlásal Budha. Při vycházce k jeskyni u Bódhgaji jsme se zastavili na jednom místě obklopeném rýžovými políčky a on tam přednesl tyto verše: Každým krokem mír! Zářící rudé slunce je mé srdce, každý květ se se mnou směje. Jak krásnou, svěží zlení vše oplývá. Jak chladivě vane větřík. Každým krokem mír obrací nekonečnou stezku k radosti. Tyto řádky shrnuji podstatu poselství Thich Nhat Hanha – tento mír není něco vnějšího, c co by bylo nutno usilovat a dospět k němu. Když žijeme pozorně, snáší se na nás každým krokem a každým dychem. Mír je obsažen v každém kroku, a když takto kráčíme, rozkvete nám při každém šlápnutí pod nohama květ. Ve skutečnosti se nás budou květiny usmívat a prát nám všechno dobré na naší cestě. Setkal jsem se s Thich Nhat Hanhem v roce 1982, kdy se na pozvání zúčastnil konference Pocta životu v New Yorku. Byl jsem jedním z prvních amerických buddhistů, s nimiž se setkal, a překvapilo ho, že vypadám, oblékám se a do jisté míry i jednám jako novicové, které vychovával po dvacet let ve Vietnamu. Když ho můj učitel Richard Baker-roši napřesrok pozval k návštěvě našeho meditačního střediska v San Francisku, s potěšením přijal. A tak začala nová fáze života tohoto ušlechtilého mnicha, kterého Baker-roši označil jako „křížence mezi mrakem, hlemýžděm a těžkým strojem – skutečně zbožnou postavu“. Thich Nhat Hanh se narodil ve středním Vietnamu v roce 1926 a v šestnácti letech se stal buddhistickým mnichem. Po šesti letech se podílel na založení pozdějšího střediska buddhistického učení ve Vietnamu, Buddhistického institutu An Quang. Roku 1961 přišel Nhat Hanh do Spojených států, aby studoval a učil srovnávací náboženství na Kolumbijské univerzitě. Ale v roce 1963 jej mnišské kolegium ve Vietnamu telegraficky vyzvalo, aby se vrátil domů a připojil se k nim v úsilí zabránit válce, která se rozpoutala po pádu Diemova despotického režimu. Okamžitě se vrátil se pomáhal vést jedno z největších nenásilných hnutí odporu v tomto století, které bylo zcela založené na Gándhího zásadách. V roce 1964 společně se skupinou univerzitních profesorů a studentů založil ve Vietnamu školu mládeže pro sociální služby nazvanou podle amerického tisku „malé mírové sbory“. Skupiny mladých lidí odcházely na venkov zakládat školy a zdravotnická zařízení a později se podílely na znovuvybudování vybombardovaných vesnic. V době pádu Sajgonu sdružovaly tyto sbory více než deset tisíc mnichů, mníšek a mladých sociálních pracovníků. Ve stejném roce pomáhal zakládat nakladatelství La Boi Press, které se později stalo nejvýznamnějším nakladatelstvím ve Vietnamu.

Ve svých knihách i jako hlavní redaktor oficiální publikace Sjednocené buddhistické církve vola po usmíření válčících stran ve Vietnamu, a proto byly jeho spisy cenzurovány oběma nepřátelskými vládami. V roce 1966 na žádost svých mnišských přátel přijal pozvání Bratrstva smíření a Cornellovy univerzity, aby přišel do Spojených států „popsat (nám‘ naděje a utrpení mlčenlivých mas vietnamského lidu“ (New Yorker, 25.6.1966‘. Seznam přednášek a soukromých setkání měl beznadějně plný a mluvil přesvědčivě ve prospěch příměří a dohodě o urovnání sporu. Na Martina Luthera Kinga mladšího tak způsobily Nhat Hanhovy mírové návrhy i on sám, že ho navrhl na Nobelovu cenu míru pro rok 1967. řekl, že nezná nikoho vhodnějšího pro Nobelovu cenu míru než tohoto ušlechtilého mnicha z Vietnamu. Hlavně vlivem Thich Nhat Hanha King vystoupil veřejně proti válce na tiskové konferenci s Thich Nhat Hanhem v Chicagu. Když se Thomas Merton, známý katolický mnich a mystik, setkal s Thich Nhat Hanhem v klášteře Gethsemani poblíž Louisville v Kentucky, pravil svým studentům: „Právě způsob, jak otevírá dveře a vstupuje do místnosti, ukazuje jeho ducha. Je to pravý mnich.“ Merton napsal sej „Nhat Hanh je můj bratr“ jako naléhavou žádost za vyslyšení mírových návrhů Nhat Hanha a plně podpořil jeho mírové úsilí. Po důležitých rozhovorech se senátory Fullbrightem a Kennedym, ministrem obrany Mac Namarou a dalšími osobnostmi ve Washitonu odjel Thich Nhat Hanh do Evropy, kde se setkal s mnohými hlavami států a oficiálními představiteli katolické církve. Dvakrát navštívil papeže Pavla VI, kde usiloval o spolupráci katolické církve s buddhisty při podpoře úsilí o dosažení míru ve Vietnamu. Roku 1969 na žádost Sjednocené buddhistické církve ve Vietnamu Thich Nhat Hanh zorganizoval buddhistickou mírovou delegaci na pařížské mírové rozhovory. Když byly v roce 1973 podepsány mírové dohody, bylo mu zamítnuto povolení k návratu do Vietnamu. Založil tedy malou komunitu asi sto mil jihozápadně od Paříže nazvanou „Sweet Potato“. V letech 1976-1977 organizoval Nhat Hanh záchranu lidí, připlouvajících ze Siamského zálivu, ale nepřátelský postoj vlád Thajska a Singapuru mu v další práci zabránil. Následujících pět let prožil v ústraní ve „Sweet Potato“ – meditoval, četl a psal poutavé knihy, poskytoval útulek a přijímal příležitostné návštěvníky. V červnu 1982 Thich Nhat Hanh navštívil New York a rok později založil „Plum Village“, větší středisko u Bordeaux, obklopené vinicemi a pšeničnými, kukuřičným a slunečnicovými poli. Od roku 1983 odjížděl každým druhým rokem do Severní Ameriky, kde vedl útulky a pořádal přednášky o pozorném životě a sociální odpovědnosti, takže „uskutečňoval mír každým okamžikem života“. Ačkoli Thich Nhat Hanh nemůže navštívit svou rodnou zemi, rukopisné kopie jeho knih jsou tam v neustálém oběhu. Jeho přítomnost je rovněž pociťována prostřednictvím jeho žáků a kolegů, kteří po celém světě věnují neutuchující úsilí zmírnění utrpení zoufale ubohého vietnamského lidu, tajně podporují hladovějící rodiny a účastní se podpory spisovatelů, umělců, mnichů a mnišek, kteří se starají o hmotnou a duchovní pomoc uprchlíkům v táborech v Thajsku, Malajsii a Hongkongu, jimž hrozí repatriace. Teď, v roce 1990, je mu čtyřiašedesát a vypadá mladší o dvacet let. Thich Nhat Hanh se vynořil jako jeden z velkých učitelů dvacátého století. Uprostřed naší společnosti, která klade důraz na rychlost, výkonnost a úspěch, Thich Nhat Hanhova schopnost putovat klidně v míru a uvědomělosti a dar učit nás stejnému počínání vede k jeho nadšenému přijímání na Západě. Ačkoli jeho způsob vyjadřování je jednoduchý, jeho poselství odhaluje podstatu hlubokého porozumění skutečnosti, jež vychází z jeho meditací, buddhistické praxe a jeho práce po celém světě. V jeho školících střediscích se učí vědomého dýchání – a uvědomění si každého dechu – a prostřednictvím tohoto dýchání pak vnímání všech projevů denního života. Meditace, jak říká, nepatří jen na meditační místo. Mýt pozorně nádobí je stejně posvátné jako pokorně se klanět a pálit kadidlo. Učí nás také, že se prostým úsměvem uvolují stovky svalů našeho těla – nazývá to „obličejovou jógou“ – a skutečně nedávné výzkumy ukázaly, že uvolněním obličejových svalů při pocitu radosti působíme na nervový systém, který je spojen s opravdovou radostí. Připomíná nám, že mír a štěstí jsou užitečné, dokážeme-li uklidnit své rozptýlené myšlení na tak dlouho, abychom se vrátili k přítomnému okamžiku a všimli si modrého nebe, dětského úsměvu či krásného

východu slunce. „Jsme-li plni pohody a máme-li radost, můžeme se usmívat a každý z naší rodiny i širšího okolí může mít z našeho míru užitek.“ „Cesta k plnému vědomí“ je knihou o znameních. Ve shonu moderního života máme sklon ztrácet spojení s mírem, jenž je prospěšný v každém okamžiku. Thich Nhat Hanhova hluboká tvůrčí síla spočívá ve způsobilosti využít každé situace, která na nás doléhá a rozčiluje nás. Pro něho je zvonění telefonu signálem volajícím nás zpět k sobě samým. Špinavé talíře, červená světla či dopravní zácpa jsou duchovní přátelé na stezce pozornosti. Nejsilnější uspokojení, nejhlubší pocity štěstí a dokonalosti leží tak blízko jako další vědomý dech a okamžitě se můžem usmát. „Cesta k plnému vědomí“ je výběrem Thich Nhat Snahových přednášek, jeho publikovaných i nepublikovaných prací a soukromých rozhovorů, uspořádaným úzkým okruhem přátel – Terezou Fitzgeraldovou, Michaelem Katzem, Jane Hirschfieldovou a mnou samotným -, kteří úzce spolupracovali s Tahy Nhat Hanhem (výslovnost θaj – vietnamské slovo pro učitele‘ a s Leslie Meredithovou, naší velmi pozornou a citlivou redaktorkou z nakladatelství Bantam. Patricia Curtnanová obstarala překrásnou pampelišku. Zvláštní díky patří i Marion Trippové, která napsala „Pampeliškovou báseň“. Tato kniha je nejjasnějším a nejúplnějším poselstvím velikého bódhisattvy, jenž věnoval celý svůj život osvícení ostatních lidí. Thich Nhat Hanhovo učení je zároveň inspirací i praktickou pomůckou. Doufám, že tato kniha potěší čtenáře, stejně jako nás těší, že jsem ji pro vás zpřístupnili. Arnold Kotler Thenac, Francie Červenec 1990

Část první Dýchej! Jsi živý Dvacet čtyři zbrusu nových hodin Každé ráno, když se probudíme, máme dvacet čtyři zbrusu nových hodin k prožití. Jaký vzácný dar! Je v naší moci strávit těchto čtyřiadvacet hodin tak, aby nám i okolí přinesly pohodu, radost a štěstí. Mír je přítomen teď a tady, přímo v nás a ve všem, co děláme a vidíme. Otázkou je, zda jsme, či nejsme s ním ve spojení. Nemusíme nikam daleko putovat, abychom viděli modré nebe. Nemusíme se opouštět naše město nebo sousedství, abychom se potěšili pohledem na krásné děťátko. I vzduch, který dýcháme, může být zdrojem naší radosti. Můžeme se usmívat, dýchat, kráčet a jíst tak, že nám to dovoluje neztrácet spojení s prožitkem hojné radosti. Dokážeme se skvěle na život připravit, ale už hůř ho žijeme. Obětujeme deset let, abychom dosáhli vysokoškolské hodnosti, a jsme ochotni tvrdě pracovat, abychom získali určité postavené, auto, dům atd. ale jen stěží si uvědomujeme, že žijeme v přítomném okamžiku, jediném okamžiku, pro nějž stojí žít. Každé nadechnutí i každý krok může být naplněn dušením klidem, radostí a vyrovnaností. Musíme jenom být bdělí a žít přítomným okamžikem. Tato knížka má byt výzvou k bdělosti, připomenutím, že štěstí je možné jedině v přítomném okamžiku. Samozřejmě že plánování budoucnosti k životu patří, ale i plánování se může uskutečnit jen v přítomném okamžiku, takto kniha je pozváním k návratu do přítomnosti a k nalezené míru a radosti. Nabízím některé své zkušenosti a mnoho návodů, které mohou být užitečné. Ale nečekejte, prosím, až na konec této knihy. Mír a radost jsou dostupné v každém okamžiku. Každým krokem je mír. Budeme putovat společně ruku v ruce. Bon voyage.

Pampeliška má můj úsměv Když se usmívá dítě, když se usmívá dospělý, je to velmi důležité. Když se v našem denním životě dokážeme usmát, když dokážeme být šťastní a plni pohody, budeme z toho těžit nejen my, ale i všichni ostatní. Když skutečně víme, jak žít, jak lépe můžeme začít den než s úsměvem? Úsměv potvrzuje naše rozhodnutí žít v pohodě a radosti. Zdrojem pravého úsměvu je probuzená mysl. Jak si po probuzení vzpomeneme na úsměv? Může vám ho připomenout třeba nějaká větvička, list, kresba či inspirující slova – znamení ve vašem okně nebo na stropu nad postelí, kterého si ho okamžitě všimnete. Jakmile si jednou osvojíme úsměv, nebudete potřebovat žádná znamení. Budete se usmívat, jakmile uslyšíte ptačí zpěv nebo patříte sluneční svit, pronikající vaším oknem. Úsměv vám pomůže čelit nastalému dni s laskavostí a pochopením. Vidím-li někoho, jak se usmívá, vím okamžitě, že je pozorný. Kolik umělců vtělilo tento nádech úsměvu do nespočetných soch a kreseb? Jsem přesvědčen, že stejný úsměv se při práci usadil i na obličeji sochařů a malířů. Umíte si představit zlostného malíře, který vdechoval takový úsměv? Úsměv Mony Lisy je jen takový lehký náznak, ale i takový úsměv stačí uvolnit všechny svlay obličeji a zapudit starosti i únavu. Jen zárodek úsměvu na rtech oživuje vědomí a zázračně nás uklidňuje. Navrací nám mír, o němž jsme se domnívali, že jsme ho ztratili. Náš úsměv přinese radost nám i celémeu okolí. I když věnujeme spoustu peněz na dary pro každého člena rodiny, nic z toho, co jsme koupili, jim nemůže poskytnout tolik radosti jako dar naší pozornosti a našeho úsměvu. A tento vzácný dar nic nestojí. Jeden přítel napsal na konci svého pobytu v Kalifornii tyto verše:

Když vdechujete. Ale netrap se. že vydechuji. že pampeliška schovává jeho úsměv. které můžete použít. nebo cestujeme-li autobusem.Ztratil jsem svůj úsměv. Tím. vydechuji“. Stačí několik minut a můžete těžit z výsledků této meditace. nebo doma. Vědomé dýchání je důležité pojítko. ale i během práce v kanceláři. bez níž se nedokážu obejít. Kromě jednoduchého „vdech“ a „výdech“ můžeme mlčky opakovat následující čtyři řádky. Ve skutečnosti si všechno kolem vás podržuje váš úsměv. vím. navracíme mysl k tělu a navracíme jim jednotu. Prvý způsob je velmi jednoduchý. abyste se osvěžili a potěšili. Stejně jako ten přítel. Uvědomujete si svůj vdech jako vdech a svůj výdech jako výdech. nejen když sedíme v meditační místnosti. Vědomé dýchání Je mnoho způsobů dýchání. nádherný okamžik V naší uspěchané společnosti je občasné vědomé dýchání velkým bohatstvím. Dýchání je spojením našeho vědomí s tělem. můžete vědomě dýchat a úsměv se vám vrátí. říkejte si: „Vdechuje. stačí jen dvě slova: „vdech“ a „výdech“. že o tom úsměvu víte. Váš dech se tak zklidní a naplní mírem a vaše mysl a tělo se rovněž zklidní a naplní mírem. ještě jste natolik bdělí. Někdy se naše mysl zabývá jednou věcí a tělo děla jinou.“ Nic víc. že vdechuji. Je mnoho cvičení.“ Právě dýchání a usmívání nám může přinášet veliké štěstí. že to je báječný okamžik!“ . vydechuje. Když ztratíte úsměv. který věděl. Přítomný okamžik. Musíte jen jednou nebo dvakrát vědomě vdechnout a vydechnout a svůj úsměv získáte zpět. Věrně tady stojí a schovává vám úsměv. Musíte se jen otevřít jistotě. jež je všude kolem vás i ve vás. poznávám. že se soustředíme na dýchání. Není třeba se cítit opuštěni. že ho pro vás schovává pampeliška. Má ho pampeliška. jsi živý. když vdechujeme a vydechujeme: „Vdechuje. Každý den provádím vědomé dýchání a ve své malé meditační místnosti jsem krasopisně napsal tuto větu: „Dýchej. To vám pomůže připoutat mysl k dýchání. uklidňuji své tělo.“ Při výdechu: „Vydechuje. Není třeba přeříkávat si celou vetu. Pro mne je dýchání radostí. kdekoli a kdykoli během dne. protože když vědomě dýcháme. ale jste schopni si uvědomit. Vědomé dýchání můžeme provozovat. Pampeliška je jednám z vašich přátel. prodlévaje v přítomném okamžiku. která nám mohou pomoci k vědomému dýchání. usmíváme se. vím. při řízení auta. Vdechování a vydechování je velmi důležité a zároveň příjemné. uvědomujeme si sami sebe a jsme přitahováni k životu v přítomném okamžiku. „vdechuji. není situace tak zlá. To není těžké cvičení. mysl a tělo nejsou v jednotě.

můžeme se stát na nich závislými. jako by každý z nás měl v hlavě magnetofonovou pásku. že nemůžeme spát. budeme zcela osvěženi. Podle metody vědomého dýchání. báječný okamžik“. zapálil lampu. Pomoc k bdělosti v každém okamžiku Jednoho chladného večera jsem se vrátil z procházky v horách a našel jsem všechny dveře i okna svého příbytku větrem pozotvírané. Když jdeme k lékaři pro prášky na spaní nebo pro sedativa. smetl všechny papíry z mého stoku a rozházel je po celé místnosti. Sedím zde a přesně vím. Úsměv ve tváři znamená. pozotvíral okna. naše myšlení se zpomaluje a můžeme se oddat skutečnému klidu. „Poznávám. míruplnými a ozdravnými prvky v našem nitru i kolem nás. který je báječný v přítomném okamžiku. Pomáhá nám spojit se se životem. chránit a pomáhat k jejich vzrůstu. sebral papíry a pečlivě je . poněvadž tento druh cvičení je tak důležitý a tak snadný. může se situace ještě zhoršit. Magnetofon můžeme zastavit stisknutím knoflíku. Nebudeme-li mírní a radostní právě nyní. když vdechujeme a vydechujeme.“ Když zde sedím. Když se neobracíme k sobě samým v přítomném okamžiku. slovy „vdech“ a „výdech“ zastavujeme myšlení – slova „vdech“ a „výdech“ mám pomáhají soustředit se na své dýchání. Ale v myšlení nemáme žádný knoflík. „zklidnění. usmívám se. kdy budeme prožívat mír a radost – zítra. Pokračujeme v životě plném napětí a prožíváme noční můry. Toto cvičení není pouze pro začátečníky. úsměv. Když jsem odcházel. který nás obklopuje v přítomném okamžiku.“ Poznáváte. která běží neustále dnem i nocí. Pomáhá nám zastavit přílišné myšlení a zbavit se posedlosti starostmi z minulosti a obavami z budoucnosti. Mnozí z nás. kteří prováděli meditaci a vědomé dýchání po čtyřicet nebo padesát let.„Vdechuje. pozítří? Co nám brání. Méně myšlení Když pěstujeme vědomé dýchání. „Vydechuje. pociťuji. Tyto míruplné vlastnosti jsou nám užitečné v každém okamžiku. naučíme se je opatrovat. přítomný okamžik. ale většina našeho myšlení je neužitečná. uklidňuji své tělo. že úsměv uklidňuje stovky svalů vašeho obličeje. Minulost je pryč a budoucnost ještě není. radosti a pravé přirozenosti. Musíme myslit a starat se tolik. Přítomný okamžik je naší schůzkou se životem. Nejvíce času myslíme příliš mnoho a vědomé dýchání nám pomáhá ke klidu. Okamžitě jsem zavřel všechny dveře a okna.“ Je radostné sedět zde pokojně a uvolněně a vracet se k svému úsměvu. Vypadá to. k uvolnění a pokoji. kde jsem. jak dech uklidňuje mé tělo i mou mysl. nemyslím na nic jiného. Myšlení je ovšem důležité. můžeme prostě říci. pokračují stejným způsobem. že jsme pánem sebe sama. jak se chlad rozlévá vaším tělem. a když pokračujeme v užívání těchto drog. Když vdechuji a říkám tato slova. Jsme-li ve spojení s osvěžujícími. „Prodlévaje v přítomném okamžiku. Myslíme na různé věci a neumíme to zastavit. Když vydržíme vdechování a vydechování několik minut. protože si takovým spánkem doopravdy neodpočineme. že je to báječný okamžik.“ Vyslovení tohoto řádku je možno přirovnat k požití chladivého nápoje v horkém dnu – můžete cítit. abychom byli radostní právě teď? Když sledujeme své dýchání. Spojujeme sami se sebou a to nám pomáhá k vnímání krásy světa. nemůžeme navázat spojení s životem. nezajistil jsem je a studený vítr pronikl do domu.

programům. že nemluvím jen o televizi. V tišině lesa se můžeme uklidnit. že sledujete hrozný televizní program a nejste schopni ho vypnout? Drsné zvuky a práskání výstřelů jsou rozrušující. hudbě nebo filmu. Když takto sedíme vedle jasného vodního proudu. Všude kolem nás jsou lákadla. čímkoli si přejeme. kdekoli právě sedíte. utvářel a rozvracel. Potom jsem začal topit v krbu a brzy praskající polena dýchla teplo do místnostiNěkdy v davu pociťujeme únavu. když se ocitněte tváří v tvář sám sobě? Sledováním televizního programu otvíráme se světu a stáváme se jím. vystavují tak na pospas naše smutné a zmatené nitro.uspořádal na stole. znovu objevit svou lepší stránku a zotavit se. abychom si vytvořili vlastní život. tak proč otevíráme svá okna špatným televizním programům senzacechtivých producentů v honbě za snadným ziskem. Když se zlobíme. kterým jsme vystavováni sami i našimi přáteli. Sedět kdekoli Když se potřebujete uvolnit a vrátit se k sobě. Nemyslím. Jako začátečníci v duchovní práci můžeme opustit město a projít se v přírodě. jsme horou. aniž bychom byli strháváni chaosem „vnějšího světa“. jsme láskou. abychom pozorně vybíraly své okolí a podporovali svou bdělost v každém okamžiku. necháme ji spuštěnou a dovolíme někomu jinému. naši mysl a nitro a které programy nám prospívají. Proud bude čistší. co cítíme a vnímáme.můžete provádět vědomé dýchání a usmívat se tam. příliš ochotní sledovat vše. na židli v kanceláři nebo v automobilu. nebo stojíte v řade u pokladny. aby nás vedl. aby je napadaly v nitru a pronikaly jím. Když se díváme na nasněžený vrchol hory. a když naše bdělost je upevněna a dokážeme ji udržovat bez kolísání. které nazýváme „venku“. Ale ať jsme ve městě. nebo jít na procházku do parku a těšit se ze stromů a chladného vánku. Proč se takto trápíme? Nechcete zavřít svá okna? Jste zastrašeni samotou – najdete prázdnotu a opuštěnosti. na venkově nebo v přírodě.aby jste se věnovali vědomému dýchání. kdykoli cítíte vyčerpáni a potřebujete se vrátit k sobě. Když jste v nákupním středisku plném lidí. neboť jsou ve světě mnohé zázraky. Mnozí z nás nechávají takto okna stále otevřená a dovolují světským obrazům a zvukům. Dál si můžeme být vědomi sebe samých a svého dechu. které svírají naše srdce. Obracíme se k televizi. kteří nejednají odpovědně. že máme uzavírat vždy všechna okna svého nitra. hudba harmoničtější a duch filmu jasnější. V jasu pozornosti můžeme se vyhnout mnohým nebezpečím. Můžeme být. napínají naše pěsti a nechávají nás vyčerpané? Kdo dovoluje. Je samozřejmé. jsme zlobou. Naše smysly jsou naše okna do světa a často jimi vítr fouká a rozrušuje naše nitro. které by mohly ozdravit naše nitro ve víru denního života. aby takové televizní programy byly vyráběny a sledovány mládeží? Je to naše vina! Jsme příliš nenároční. co je na obrazovce. který nás může potěšit. kde právě stojíte. není vám třeba utíkat domů do meditační místnosti nebo do meditačního střediska. musíme dbát na to. Jsme tím. . Svěží a tichý les nám pomůže zůstat bdělými. Chtěli bychom se odebrat do samoty a opět se zahřát tak jako já. Kolikrát v jednom dni se tím dáme strhnout a rozrušit? Musíme být velmi bdělí. Přesto nevstanete a nevypnete to. nasloucháme krásné hudbě nebo sledujeme výborný fil. Ale často nemůžeme město opustit a musíme hledat prvky osvěžení a uklidnění. můžeme se vrátit do města a být tam méně rušeni. nemusíme se zcela ztrácet v proudu. abychom ochránili svůj osud a svůj mír. příliš opuštění. když jsem pozavíral okna a seděl u krbu chráněn před nepohodou a chladným větrem. chlad a osamělost. abychom usnadnili zavření oken svého nitra před děním. Když milujeme. Nezjišťujete někdy. které programy rozrušují náš nervový systém. Opouštějíce se takto. necháme svůj osud v rukou jiných lidí. Můžeme navštívit dobrého přítele. které je rozrušuje. Musíme si být vědomi. líní nebo sklíčení. Můžete dýchat. Můžeme svá okna otevřít těmto zázrakům a některé z nich pozorně sledovat.

takže vaše soustředění je tím hroženo. použil jej jako polštářku a sedel jsem. Prováděním tohoto způsobu meditace budeme v hlubokém spojení se životem. Vdechujeme. V některých meditačních střediscích není účastníků při meditaci dovoleno hýbat se během doby sedění. takže jsem se pohodlně zahnízdil tam. Můžete též sedět na podlaze na zádech s nohama nataženýma mírně od sebe. v budově bylo plno lidí.nápadně.Kdekoli jste. Můžeme to dělat v každé pozici vestoje. Vyberte si polštář. aby nám připomínaly. před čím utíkáme. že odvracíme naši energii. neztratíte ani na okamžik soustředění. Když například provádíme meditaci velmi intenzivně. Když to provedete pomalu a pozorně při sledování dechu a každého pohybu těla. který je dost nacpaný aby vás udržeL ]Poloviční nebo úplná lotosová pozice jsou vynikající pro stabilitu těla a mysli. Lidé se na mne zvědavě dívali. zastavíme myšlení a vrátíme se k sobe. Nemusíte meditovat"tak. musíme být připraveni opět čelit tomu. Je-li bolest silná. s nohama kolmo k podlaze a rukama v klíne. přestaneme mluvit.vydechujeme a usmíváme se. můžeme pociťovat jistý druh úlevy od vyčerpání tím. Sedět v meditaci má za účel pěstovat mír a radostnost. Ale když se nám energie vrátí. že se máme vrátit k přítomnému okamžiku. ale když opustíme naši "noru". připomíná nám to něco a měli bychom to vyslyšet. ]estliže některá část našeho těla je postižena bolestí. Musejí často překonávat velké nepohodlí. aniž promarníme jedinou příležitost hlouběji pohlédnout do pravé povahy života včetně našich každodenních problémů. povstaňte. kde jsem byl. nikoli překonávat napětí nebo trýznit tělo. Svinul jsem svetr. ale nestále během denního života. Jednou jsem čekal na Kennedyho letišti v New Yorku. Musíme meditaci provádět jemně. Nebylo to žádné místo k odpočinku. naše problémy se vrátí také.vsedě. Záda mají být zpříma. Vždy. abychom byli schopni čelit životním nesnázím. je přípustné změnit polohu. je to poloha nejstabilnější. pomalu a pozorně kráčejte. Vyhovuje-li vám to lépe můžete se posadit na židli. oči polootevřené a ruce složené pohodlně do klína. Všichni občas potřebujete vrátit se k sobě samým. Můžete-li však sedět. vyhneme se na chvíli některým problémům. Mne se to zdá nepřirozené. s rukam položenýma podle těla a dlaněmi nejlépe obráceným vzhůru. a jste-li na to připraveni. Letadlo bylo zpožděno o čtyři hodiny a já jsem se pohodlně posadil se zkříženýma nohama čekárně. Meditace vsedě Nejstabilnější poloha pro meditaci je sedět se zkříženýma nohama na polštáři. Zvony bdělosti Podle naší tradice užíváme kostelních zvonu. když slyšíme zvon. Jestliže vás při zkřížených nohách trnou nohy a začínají vás rušit. na okamžik ustaneme a uvědomujeme se dýcháním. ale po chvíli toho nechali a já klidně sedel. Někdy též přednášíme tyto verše: . opět se posaďte. je dobré posadit se jen se zkříženýma nohama nebo v jakékoli pohodlné poloze. že položíte na protilehlé stehno jednu nohu (pro poloviční polohu) nebo obě nohy (pro úplnou polohu) .vleže nebo v chůzi. ale vědomé dýchání kdykoli a v každé poloze vám může pomoci zastavit se. můžete vědomě dýchat. Ať děláme cokoli. aniž čelíme vzniklým nesnázím. Při sedění v lotosové poloze opatrně zkřižte nohy tak. Někdy můžeme použít meditaci jako ochranné útočiště před sebou a před životem jako králík skrývající se ve své noře.Je-li lotosová poloha nesnadná. Změna polohy nohou nebo malá meditační procházka neruší příliš ostatní a muže nám velmi pomoci. Když to uděláme.

Slyšte. pomeranč nebude pro vás příliš skutečný. Ale na štěstí jsou kostelní zvony po celé Evropě. někdy půl nebo tři čtvrti hodiny na jeden koláček. že' je stále tam někde ve vašem nitru. Tento nádherný zvuk zvonu vrací mne k mému pravému já. že je to škoda. když zvoní zvon. aby se těšili ze svého žití. dětí a krásných zvuků. Jednoho dne jsem nabídl několika dětem košík plný pomerančů. psa a květin. Všechno je stále tam. který nám pomůže připomínat návrat k sobě. slyšte. vdechnout a vydechnout a potěšit se z přítomného okamžiku. kostelních i školních zvonů. Košík koloval a každé dítě si vzalo jeden pomeranč a položilo si ho na dlaň. které jsou kolem nás . matka mi nosila koláček pokaždé. Žil jsem plně v přítomném okamžiku se svým koláčkem. říkáme "tento podivuhodný zvuk vrací mne k mému pravému já". Patrně máte dojem. Nemyslel jsem na budoucnost. nastanou příznivé podmínky. skutečně se těšit ze zvuku našich. a chvatu po celý den." a když vydechujeme.říkáme "slyšte.slyšte. Můžete použít jakéhokoli zvuku. Kdykoli přednáším ve Švýcarsku.to důležitý způsob meditace. Vždycky jsem pak vyšel ven na dvorek a dal jsem si čas na jídlo. aby vám připomněl přestávku. prožijete to. Pokaždé. Můžeme jíst tak. co nezvučí. že to je lepší než přednáška!) Když slyšíme zvon. úsměvu a k plnému životu v přítomném okamžiku. když se obracíme k sobe. Mohl jsem se tak chovat. Máte-li zvonek doma. (Myslím. abychom se zabývali životem v přítomném okamžiku. Když pozorně jíte. Vzal jsem si malý kousek a díval se vzhůru na nebe. který se ozve. přesto jsem si jist. kdy jsem se odebral na Západ. Všichni jsme se dívali na svůj pomeranč a já . z oblohy. můžeme si udělat přestávku a těšit se ze svého dýchání a všimnout si zázraku života. bambusovým houštím i kočkou a se vším. Když budete pozorní. že stupeň vašeho potěšení bude záležet na vaší pozornosti. když zapomenete upevnit svůj ochranný pás v autě je zvonkem pozornosti. že najdeme koláček svého mládí. že jste ztratili koláček svého mládí. Je možno jíst naše jídlo pomalu a radostně. prožijete to lépe. Zvonění je krásné. aby po každé. kačky. jako jsem jedl koláček v dětství. Musíme se naučit. neslyšel jsem mnoho buddhistických chrámových zvonů. že je jich tolik ve Spojených státech. můžete to nalézt. Jednou v Berkeley jsem navrhl profesorům i studentům Kalifornské univerzity.květin. l to. Pak jsem pohladil psa a vzal si další malý kousek. Když vdechujeme.abych pěstoval bdělost. Přítomný okamžik je plný radostí štěstí. Ale nesmíte nosit zvonek do kanceláře nebo do továrny. netrápila mne minulost. země a bambusového houští. Bzučák. Když zvoní zvon. myslím. Radoval jsem se ze života. Nezdá se. Jste-li prost starostí a úzkosti. Koláčky z mládí Když mi byly čtyři roky. když se vracívala z trhu. můžete provádět dýchání a usmívání při jeho milém zvuku. Každý by si měl dopřát čas. Jste-li v zajetí zlosti nebo strachu. Pomerančová meditace Když vám nabídnu k vašemu potěšení čerstvě utržený pomeranč. ustanu v řeči a všichni nasloucháme plnému zvuku zvonu. Od té doby.a muže nás duševně probudit. psem. je. a když si to opravdu přejete. udělali profesor i studenti přestávku k vědomému dýchání. dýchání. Neměli bychom byt ve stálém shonu. myslím. Velmi jsme si to oblíbili. vždy používám kostelních zvonů. jako sluneční paprsky pronikající oknem je zvonem pozornosti. protože jsem neměl žádné starosti.

Když Ježíš lámal chléb a sdílel ho se svými žáky. že si můžeme nabídnout opravdový úsměv plný míru a pochopení. Pak viděly. Společně dýchat a usmívat se je velmi důležité. dostaly pokyn. všimly si slupky a vůně pomeranče. odložíme noviny. život se stane skutečným v každém okamžiku. Eucharistie Praxe eucharistie je praxí bdělosti. pravil: "Vezmete a jezte. Jídlo nám odhaluje spojení se zemí. Pro mne je obřad eucharistie báječnou školou pozornosti. Pozorně jíst Před několika roky ptal jsem se dětí: „Co je smyslem jídla při snídani?“.Když je jídlo na stole a všichni sedí.ale nejsme-li pozorní. jako květní lístky opadávají a objevuje se drobný zelený plod. Myslím. dá ti podnět vidět hluboko do něho. dýcháme třikrát: "Vdechuje. V těchto několika minutách můžeme být velmi radostní. budou skutečně žít. abychom si byli vědomi sebe i ostatních u stolu. slunce a země. že druhé dítě to lépe vystihlo.jsem děti vyzval. Sedíme u stolu s ostatními a máme to štěstí. pak ho zvedly k ústům a pozorně jedly s vědomím složení a chuti ovoce a tryskající šťávy. V denním živote můžeme vidět lidi kolem nás. je to velmi nebezpečná situace. abychom viděli i ostatní. Pro mne je to velmi důležitá praxe. aby meditovaly o jeho vzniku. kde vyrostl. je to mé tělo“. Způsob a rozsah. kterým se nám potrava odhaluje. usmívám se. Jeden chlapec odpověděl: "Nabyt síly pro denní práci"'. Když jsme skutečně soustředěni. jiný pravil: "Smyslem jídla při snídani je sama snídaně. Když dýcháme.když sedíváš na pomeranč. abychom skutečně viděli. Pak ho někdo očesal a pomeranč byl tady. V běžném živote možná jedli svůj chléb automaticky. byl to vzduch. ale i strom. Vypneme televizi. Vydechuje. Pokaždé. jsou to jen fantomy. Slunce a dni se střídaly a malý pomeranč rostl. Viděly nejen pomeranč. ale málokdo to dělá. Pozornost nám umožňuje. uklidňuji své tělo. . a sami jsme také jen vzduchem. abys pomeranč jedl a byl opravdu šťasten. záleží na nás samých." Myslím. Po dýchání a usmívání díváme se na potravu tak. Když se lidé v domácnosti nemohou na sebe usmívat. aby se pro nás stala skutečností. Jsme-li skutečnými osobami. aby pomeranč pomalu oloupaly. Smyslem jídla je jídlo samo. takže chléb vůbec nebyl chlebem. Každý kousek obsahuje život. že pro rodinu o pěti členech stačí pět nebo deset vteřin. Není nám třeba dvou hodin. když jsme pozorní. věnujeme společně přípravě spolu a dokončení nutných prací pět nebo deset minut. Je to velmi snadné. Při malém podnětu měly představu květů ve slunečním svitu i v dešti.je to báječné. nikoli skuteční lidé. Věděl. Pak se vzájemně na sebe podíváme jak dýcháme. Totéž platí při pojídání chleba. V pomeranči můžeš spatřit celý vesmír. Díváme se na každého a usmíváme se na něho nebo na ni.Takto jsme je pomalu jedli. pomeranče a koláče. abychom se stali skutečnými. že když jeho žáci pojedli sousto chleba pozorně." Můžeme se zcela zotavit po takovém trojím dechu. Můžeš si dopřát času k tomu. Když to děti skončily. vidíme kolem sebe skutečné lidi a jeto život se vší plností. Když ho oloupáš a čichneš si. stačí nám na pohled jedna či dvě vteřiny. Můžeme vidět a chutnat celý vesmír v kousku chleba! Pozorovat naši potravu několik vteřin před jídlem a pozorně jíst nám může přinést mnohé potěšení. Je důležité pojídat jídlo pozorně. když soustředěně jíme svou potravu. aby provedli „dívání a vidění". Po dýchání se usmíváme.

když to sami neděláme. protože každá minuta. Abyste podpořili pozornost při jídle. ztratí přítomný okamžik a i to. můžete mu pomoci. ale žiji plně v každém okamžiku a jsem radostný. Některé předměty nás mohou rozdělit. Můžete říct: "Je to výborné. jak ona nesnáze v kanceláři nebo s přáteli. který má nezbytně vzrůstat. je zázrak! Nemohu radostně mýt nádobí. zda chutná i ostatním. pěstujeme takový druh štěstí. je mytí nádobí neradostné a duševně bezcenné. aby bylo čisté. že?" aby jste ho odpoutal od myšlení a starostí a vrátil ho sem k přítomnosti. abychom lépe užili potravy a přítomnosti jeden druhého. Když mluvíme o věcech. Když kupříkladu je jídlo. Samy talíře a skutečnost. Nedoporučuji tiché jídlo každý den. že mi mytí nádobí trvá trochu déle. Vím. který pomáhá živým bytostem k osvícení. můžete občas jíst mlčky. když si to přeji rychle skončit. komu se nedostává potravy a nemá ani rodinu ani přátele. Budu vždycky puzen do budoucnosti. ale musíme rozlišit různé druhy rozhovorů. abychom žili plně v každém okamžiku. můžete si všimnout. že vnímání kousku chleba v našich ústech je daleko hodnotnější. S vidličkou v ruce budu myslet na to. a stejně se nemohu těšit ze svého moučníku. zjistíte. Umývání nádobí Podle mne se myšlenka. vody a každého pohybu rukou. Když držím misku rýže nebo kousek chleba. Rád se zabývám každým talířem a jsem si jasně vědom talíře. Mytí nádobí je zároveň prostředek i cíl. Můžeme to provádět doma u stolu. Pozorné jídlo může být zdrojem soucitu a pochopení. ale myjeme nádobí proto. co posiluje radost a štěstí. Každá myšlenka. které podporují naši radost z jídla a z toho. Rozhovoř se může stát vynikajícím nástrojem.Příležitost sedě s rodinou a s přáteli a těšit se z jídla je něco vzácného. . Při prvním mlčenlivém jídle možná pocítíte jisté rozpaky. co jí. Když tuto zkušenost porovnáme s rozhovorem o cizích nesnázích. Přináší život a dělá život skutečným. abych snědl dřív moučník. To je opravdu hluboká praxe. abychom je myli. vím. připravený s láskyplnou péčí. které jste si oblíbil. aby dělali totéž. proto. že jsme pohromadě.každý čin se stávají posvátnými v záři vědomí. Ale měli bychom říkat to. Zvláště děti jsou velice schopné naučit se pozornosti a připomínat druhým. aby ocenil skvělý pokrm. Při jídle bychom se tedy měli zdržet hovoru o námětech. můžeme ustat v hovoru. například když mluvíme o nesnázích jiných lidí. abychom pomohli. takže to neznamená jen mýt nádobí. a složení a chuť moučníku se vytratí s potěšením. aby takový předmět dominoval nad potravou. když dovolíte. Stejně jako před jídlem vypneme televizi.Nemusíme chodit do kostela. že mytí nádobí je nepříjemné.abychom ji uskutečnili. co budu dělat potom. To by bylo škoda. každá vteřina v živote je zázrak. že mám štěstí a mám soucit se všemi. aby se potěšil vámi a s výborným jídlem. Mnoho lidí na světě trpí hladem. co nemá každý. může vyskytnout jen tehdy. že ho jím. poznáme.V tomto světle není hranic mezi posvátností a všedností. něco udělat na pomoc hladovým a opuštěným. je to skutečně velmi zábavné. Když jednou stojíte před dřezem s vykasanými rukávy a s rukama v teplé vodě. Přiznávám se. které nás podnítí. Pečlivě připravené jídlo nebude mít žádnou hodnotu. Stanete se bóddhisattvou. že když pospíchám. abych mohl sníst moučník. ale když si jednou zvyknete. jestli tomu tak u někoho není.že jídlo v tichu přináší hodně míru a radosti. jak být pospolu a pozorní. že je umývám. Když někdo myslí na něco jiného než na dobré jídlo na stole. neschopen žít v přítomném okamžiku. které by mohly narušit naši radost z rodiny a potravy.

Proto se musíme zbavit všech starostí a strachu. Když takto chodíme. usmáli se a tiše pronesli: "Poslyš. květina. že mrháme časem (a penězi). poslyš. abychom neztratili krásný květ a neupadli do svého myšlení. když uslyšíte zvonit telefon. Meditace při chůzi je báječná věc. zůstali na místě. můžeme zapomenout. svaly ve vašem obličeji se uvolnili a napětí rychle mizí. Jste-li rozruše nebo máte vztek. ale můžeme jím též být tyranizováni. kráčíme trochu pomaleji než normálně a přizpůsobíme své dýchání krokovému rytmu. být jen radostní v přítomném okamžiku. začneme znovu s dýcháním. kráčíme jako nejšťastnější lidé na zemi. Můžeme si říkat: "Tam. jako byste líbali zemi svýma nohama.Meditace při chůzi Meditace při chůzi může být velmi potěšující. ven.nikoli abychom někam došli. Jestliže můžete udělat jeden takový krok. Délka vašeho vdechu a výdechu nemusí být stejná. děláte to správně. nýbrž pro chůzi samu. že nás příliš mnoho hovoru zdržuje. tam. jako když vyslovíme jméno přítele.abychom na zemi upevňovali mír a jas. tři. Víte. že život může být nalezen jedině v přítomném okamžiku. volající bude ovlivněn vaším negativním stavem. Jdete tak. Když chceme pokračovat v chůzi. jistě počkají alespoň na třetí zvonění. Když telefon zazvoní potřetí." Když telefon zazvoní podruhé.ať je to strom. že se usmíváte nejen kvůli sobe. kdy jí máme prokázat svou péči. že si to upřímně přejeme. Účelem je být v přítomném okamžiku. obzvlášť když vám volající chce říci něco důležitého. čtyři a pět kroků. že vedeme za ruku malé dítě. Telefonická meditace Telefon je velmi důležitý. Když meditujeme při chůzi venku. Kdykoli něco nazveme jménem. nebo špatná zpráva?" Přesto nás nějaká síla pudí k telefonu a nemůžeme odolat. Můžeme to dělat všichni za předpokladu. být si vědomi každého našeho dechu a chůze. Cítíte-li se šťastní. posilujeme na zemi úzkost a starost. Můžeme kupříkladu učinit tři kroky při vdechu a tři kroky při výdechu. a když zvednete . Doporučuji vám. jdeme pomalu sami nebo s přáteli podle možnosti v nějakém příjemném prostředí. tento podivuhodný zvuk mne vrací k mému pravému já. Ale protože jste vědomě dýchali a usmívali se. Jsme obětí svého telefonu. Když mluvíme telefonem. Může se nám to podařit jedině tehdy. Když se usmíváte. Ačkoli stále chodíme. Každý krok vytvoří chladivý vánek. Chtějí-li dva kroky. můžete učinit dva kroky při vdechu a čtyři kroky při výdechu. nemyslet na minulost.ven". tam. Musíme kráčet tak.ven. Jestliže vašim plicím vyhovují čtyři kroky místo tří. Jste pánem sebe sama. ale i kvůli druhé osobě. můžeme se zastavit a pohlédnout na to . pracujeme pro věc míru a radosti pro celé lidstvo. můžete verš opakovat a upevníte si tím úsměv. nebo hrající si děti. Každým krokem vyroste květina pod vašima nohama. činíme to reálnějším. Jsme-li schopni udělat jeden krok v míru a štěstí. Vidíme-li občas něco krásného. dejte jim prosím čtyři kroky. které nejsou důležité Kolikrát jsme obdrželi účet a jeho výše nás udivila? Zvonění telefonu v nás vyvolává určité chvění a možná i pocit úzkosti: "Kdo to volá? Je to dobrá. abyste plíště. Nyní je na čase. pokračujeme v sledování dechu. Přinášíme povrchu země klid a mír a projevujeme jí svou péči. můžete udělat též dva. cestou k aparátu stále dýchejte a usmívejte se s plnou sebevládou. Když sedíváme. Kupříkladu. mírní a radostní během chůze. Procházíme se. nemyslet na budoucnost. Může to dělat každé dítě. Můžeme si představit. "Tam" nám pomáhá vnímat dech. Můžete si dovolit takto použít dechu a úsměvu. když nemyslíme na budoucnost ani na minulost. když víme. vědomě vdechli a vydechli. V tomto duchu kráčíme. že máme potěšení z chůze . osvěžující naše tělo a mysl. stanete se pozornými. Způsobili jsme zemi mnoho škodu. Buďte si vědomi doteku svých nohou a země. Mnohdy mluvíme o věcech. Meditace při chůzi znamená. naše chůze je obvykle spíš běh. Jeho zvonění můžeme chápat jako vyrušení nebo mít pocit.dejte jim dva kroky. abychom se těšili z každého kroku.

uklidňuji se. než nastartujete auto. vydechuje. Víme. vím. Toto světlo je jakýsi nepřítel. Ale když zjistíte? že jízda není opravdu nutná. několik telefonů. kam pojedu. která si můžete říkat. mohou sloužit jako pochodeň a my možná poznáme. naše "já" je vždy s námi. Telefonická meditace může být dobrým lékem na stresy a depresi přináší jasné vědomí do každodenního života. a nechceme mu čelit. Řízení auta je každodenním zaměstnáním této společnosti. Až příště spatříte červené světlo. jak meditovat při telefonování. . Naše civilizace nás učí jednat tímto způsobem a zásobuje nás spoustou věcí. který nám brání dosáhnout našeho cíle. ale není tomu tak. vím.že v nás je jakési vakuum. my také zahyneme. Spoléhám na vás. co si mají počít telefonisté v centrále. abychom se nesetkali sami se sebou. víte. prosím. nastane proměna. sedáme za volant. Kamkoli jdeme. Houslista se svými houslemi se jeví sympaticky. Když vůz jede rychle. Tehdy to nebylo považováno za příliš "mnišské". Přejeme si uniknout. Meditace při jízdě Před čtyřiceti roky jsem byl ve Vietnamu prvním mnichem. neváhejte a jeďte. že během několika minulých let byli dva miliony čtverečních mil lesních porostu zničeny kyselým deštěm a částečně i provozem aut. Proto nás pokaždé rozladí červená na semaforu. Nelíbí se nám. když zvoní najednou. Kam pojedeme? Ke své vlastní záhubě? Zahynou-li stromy. Zapneme televizi nebo se chopíme telefonu. než otočíme klíčkem v zapalování. Někdy skutečně nejsme nuceni použít aura. jaké potěšení je to pro volajícího! Před telefonickým hovorem můžete také třikrát vdechnout a vydechnout. . myslíme jen na cíl. že jsme pány a auto je jen naším nástrojem. pouze abyste to činili vědomě. že nemusíme nikam jezdit. že vám pomohou: Než nastartuji. Nemusíte chodit do meditační místnosti kvůli této nádherné meditaci. "Než nastartuji. usmějte se. nemůžeme uniknout. že můžeme žít jen v přítomném okamžiku. abyste přestali řídit." To je závažná veta. co nejsme telefonisty. Když si přeříkáme uvedené verše. proč ne já?“ Dýcháte a on také. prosím. Ale můžeme vidět červené světlo jako zvon zvoucí k pozornosti." Je to snadné přeměnit pocit rozladění v příjemný zážitek. bojíme se být sami se sebou. který nám připomíná. Tak si řeknete: "Když on dýchá. že pro ne najdete způsob. když volíte číslo. změní se.Když jedeme autem. Když užíváme jakéhokoli nástroje nebo stroje. kam pojedu. že váš přítel dýchá a usmívá se a zvedne sluchátko až při třetím zvonění. Vůz a já jsme jednotou. Vrátíte se sami k sobě a znovu se spřátelíte se stromy. že jsme přetížení. máme právo na tři dechy. Ale dnes mniši jezdí na motocyklech a řídí auta. Můžete to provádět v kanceláři i doma. můžete odložit klíc od zapalování a místo toho jít na procházku po břehu řeky nebo do parku. změní se v přítele. Nenavrhuji vám. "Vůz i já tvoříme jednotu. usmívám se. Nevím. To je opravdu pěkné. Ale my. jsme to my a auto. a vraťte se k dýchání. jenž nám připomíná. "Vdechuje. čteme nějakou knihu. Ačkoli je to stejné červené světlo. Člověk s puškou se naproti tomu stane velmi nebezpečným. ale jakmile máme volný čas. Takže by bylo lepší a prospěšnější opustit auto a meditovat při chůzi. Je-li vámi zamýšlená cesta nutná.telefon. Pokud řídíme. které můžeme použít. že druhý telefon zvoní." Máme dojem. Doufám. že se máme vrátit k přítomnému okamžiku.Musíme zachovat svou dosavadní praxi meditací a přizpůsobit se přitom poměrům ve světě. proto jsem napsal pár prostých slov. který jezdil na kole. jděme někam s přítelem nebo sedneme do auta a jedeme pryč. já jedu rychle. ale protože se chceme vzdálit sami sobe. Statistika praví. Když slyšíte.

protože radost může být v přítomném okamžiku nalezena vždy. d svůj francouzský původ. viděl jsem před sebou oči Buddhovy. když mne navštívil ve Francii. modré nebe a dítě. připomeň si. když na aute spatříš tuto větu „Je me souviens“. odpočinku nebo spánku. Když dokázat přenést meditační praxi do doby oběda. co si chtěli vzpomínat. měla by vás tato doba ovlivnit po celých následujících čtyřiadvacet hodin a nejen na půlhodinu. Ale když odjíždíme na letiště nebo jdeme do supermarketu. Provádět meditaci znamená vracet se k přítomnému okamžiku. velmi snadno jsem si zvykl na pařížskou praxi. . Řekl jsem: "Všude v Paříži jsou červená světla a značky „Stop". Jak můžeme meditaci přenést z meditační místnosti do kuchyně nebo do kanceláře? V meditační místnosti sedíme tiše a snažíme si uvědomovat každý dech. kde víte jak dýchat a usmívat se. která dýchá mezi telefonními hovory a velice jí to pomáhá. nikoli jen na tu chvíli Musíme odstranit přehradu mezi meditací a denním životem. ale i celé tělo. všiml jsem si nápisu . abych řídil jeden z útulků. když před námi zastavilo auto. Když kráčíme po meditační místnosti. Nezbylo niv jiného. jak to uskutečnit.Když jsem před několika lety byl v Montrealu. že se máš věnovat. Radost je tam. Jiný přítel medituje mezi obchodními jednáními. Kolemjdoucí se na něho usmívají a jeho schůzky s obtížnými lidmi se často zvrátí.Je me souviens“ na poznávací značce. Měli bychom diskutovat. protože tam nejsou štítky s výzvou „Je me souviens“. Když sedíte denně půl hodiny v meditaci.. že je daleko nesnadnější praktikovat tohle v Paříži. jsou příjemné a opravdu úspěšné. Prožíval jsem nádherné chvíle při jízdě autem po Paříži. když pozorně prochází mezi budovami v dolním Denveru. Proč jich nevyužit k cvičení?. Těšte se z přítomného okamžiku dýcháním a úsměvem a potěšte ostatní lidi ve voze. když v Montrealu řídíš auto. těží z toho nejen paže. lépe se na to nedalo reagovat. dýchání a usmívat se. Zrušení přihrádek Máme ve svých životech tolik příhradek. Potěšilo ho to a podělil se o tuto praxi s přáteli. Až vás příště pohltí dopravní zácpa. Bojovat nemá smysl. Jeden úsměv. napsal mi pěkný dopis: "Thayi. Jak můžeme praktikovat pozornost na letišti nebo v supermarketu? Mám přítelkyni. jak na mne mrkají. Budeš mít hodně příležitostí k dýchání a úsměvu. abyste objevili květinu. Pokaždé. Když se vrátil z Paříže do Montrealu. pronikne čase vašim denním životem a bude to mít také převratný vliv na společenské vztahy. mi řek. stanou se z nás zcela jiní lidé! Jdeme velmi rychle a méně pozorně. nebojujte. jeden dech by měl působit celý den. Provádíte dýchání před telefonováním? Usmíváte při krájení mrkve? Relaxujete po hodinách tvrdé práce? Jsou to praktické otázky. Měli bychom být schopni přenést meditační praxi z odloučení v samotě do denního života. usmívejte se sám pro sebe úsměvem soucitu a láskyplné dobroty. přítel mne vezl přes město do hor. než dýchat a usmívat se. Je to zvon bdělosti. Sedněte si pohodlně. Bdělost' může proniknout do dění v každodenním životě. Jak může naše sedění ovlivnit všední život? Když vám doktor dá injekci. do každé minuty a hodiny vašeho žití a nebude se již týkat něčeho vzdáleného. Znamená to „Vzpomínám si“. Později. Pokaždé. avšak řekl jsem svému příteli. Nevěděl jsem. když přede mnou zastavilo auto. pečlivě sledujeme každý krok a jdeme pomalu. Štěstí je po ruce. že mám pro něho dárek: "Po každé.

a zaměříme se na to. Není to prostá reakce. nejsme skutečně šťastní. když vidím někoho kosit trávu. že se nezaměřujeme na nic. že štěstí lze dosáhnout teď i budoucnosti. vím. Asi před deseti lety jsem přinesl domů kosu a pokoušel se posedat trávu kolem domku. Od té doby vždy. to vše je velmi důležité. Překvapilo mne. Víme. je to báječné. Nejsme-li si vědomi. Během minulých pěti let jsem se vyhýbal tomu. V buddhismu je jedno slovo. v našem nitru. Zjistil jsem. Jednoho dne jakýsi starší pán navštívil mého souseda a nabídl se. že kosa a já dýcháme stejným rytmem. že ztratím kontrolu nad svým dechem. To je velice důležité. abychom jasně viděli. byl jsem unaven již za deset minut. dělej něco!"Ale když jsme pozorní.' okamžiku dobře zajišťujeme svou budoucnost.nevyhýbat se životu. Jak držet kosu. . co chceme uskutečnit. že jsme šťastní. že je pozorný. Nemít bolest zubu je velmi příjemné. Každý okamžik meditace v sedě přivádí nás zpět do vědomého žití a měli bychom sedět tak. Základní podmínkou štěstí je naše vědomí. aby nás celou dobu těšilo. nikam nespěchal a udržoval jasné vědomí o své činnosti.víme. nesedíme proto. kam chceme jít. máme to provádět tak. než jsem vystihl správný způsob. Je to možná účelné. Totéž platí i o mnoha jiných nástrojích. Zpočátku "zastavit se" může vypadat jako druh odporu proti modernímu způsobu života. neboť není pouze nástrojem něčeho. ztrácíme rytmus. Přežití lidských tvorů záleží na naší schopnosti ustat v každodenním shonu. seď tady!"Musíme se naučit občas se zastavit. a presto nejsme schopní zastavit výrobu dalších. ale často zapomínáme na sebe a na potěšení z cesty. Jestliže nás bolí zuby. Ale když nás zuby nebolí. nesnažíme se někam dojít. Když kosím a kontroluji své dýchání. jak ji používat. cítím. ale většinou měl stejnou polohu i pohyby těla. Když jsem to nedokázal. že jsme šťastní. zjistíme něco neobvyklého. Základem štěstí je bdělost. Pracovat pro budoucí mír znamená pracovat pro mír v přítomnosti. že mi ukáže. abychom se těšili ze sedění. Samo je cílem. že když jsem sladil pohyby paží s rytmem svého dechu. není to důvod být šťastný. abychom se za tím honili. na to. že když nás zuby nebolí. Smyl je takový. že nejsme zaměřeni na žádný cíl. ale dovolit. pijeme čaj nebo meditujeme v chůzi. že by mohl být účelnější pravý opak: "Nedělej nic. abych se vyčerpal tím. ale vyzkoušet a dokázat. Jen klidně a radostně kráčíme. neoceníme to. abychom něčeho dosáhli. Sedíme proto. které znamená „stav bez cíle“. Musím pečovat o své tělo. Byl daleko zručnější než já. Máme více než 50 000 jaderných bomb. Totéž platí pro meditaci v sedě. jak správně zacházet s kosou. Jsme-li zaujati myšlenkou na budoucnost. S kosou zacházíme stejným způsobem. Trvalo mi to přes týden. zacházet s ním opatrně.Dýchání a kosení Sekali jste někdy trávu kosou? Málo lidí to dnes umí. je to způsob života. neboť vše je již zde. jak stát a nastavit vhodný úhel k trávě. ale když nejsme pozorní. ale není tomu tak. To je smysl naší praxe . Často si říkáme: "Neseď jen tak. Je mnoho věcí. jako to dělá hudebník se svým nástrojem. Když jsme pozorní. které nás mohou těšit. Zacházím se svým tělem nenásilně."Zastavit"neznamená jen zastavit všechno negativní. byl jsem schopen pracovat delší dobu. dokážeme o ne pečovat a naučíme se je chránit. Když meditujeme při chůzi. aby nastalo pozitivní ozdravení. že sedíme. Bez cíle Na Západě myslíme především na cíl. že také přizpůsoboval své pohyby dýchání. Odhalíme.Velkou pozorností v přítomném. Když jíme pomeranč.

Mnohá náboženství jsou založena na pojmu naděje a toto učení o zdržení se naděje může vyvolat . vracíme se k přítomnosti. že budoucí události dopadnou lépe. rozptýlíme svou energii a schopnosti. naše umělecké dílo bude zcela přirozené a kladně ovlivní svět. "Ovšemže můžeme mít prospěch ze styku s přítelem. jak sdílet naši pohodu. že pravda se vyplatí. aniž ji budete chtít nějak vytěžit nebo od ní něco získat. Tak se musíme navrátit sami s sobě. aniž bychom o něm mluvili. Umíme napsat báseň o tom. Někdy je lépe neužívat slovo „umění“. Nemůže nám pomoci odhalit radost. zdá se.když věříme. abych z toho co nejvíce vytěžil pro své umění?" Pravil jsem: "Když se díváte na květinu tímto způsobem. abychom dosáhli pravdy. nebo radu. Při meditaci se zastavíme a jsme hluboce soustředěni. To jsme provedli proto. Mír a radost jsou plody tohoto procesu. abychom skutečně byli sami s květinou nebo s přítelem. Používáme naděje. protože nám může pomoci snadněji překonat současné nesnáze. Být s přítelem. zjistíme cosi tragického. nemůžete ses ní spojit. shledáme. čím nám naděje může prospět – usnadňuje nám překonat některé překážky. stále tvoříme. mír a osvícení v přítomnosti. Když se přimkneme k naší budoucí naději. Stalo se zvykem dívat se na věci se záměrem něco získat. Naděje jako překážka Naděje je důležitý stav. aniž ho přímo či nepřímo žádáme o podporu. děláme-li to pozorně. a když jasně vidíme. že umění je zvláštní cesta. že se nám to vyplatí. Když vědomě dýcháme. Musíme zvládnout způsob. ale přítel znamená víc než zdroj prospěchu. Osvícení. která tu vždy je. mír a radost nemohou být uskutečněny nikým jiným. je to důkaz toho. zda naše práce je. pomoc. Když meditujeme. jsme schopni pochopit. v níž se vše děje. které nebudeme moci použít v přítomnosti. Návštěva supermarketu může být obrazem. abychom si byli jasně vědomi sami sebe a světa. že jsme sami sebou. Musíme se vrátit do přítomnosti. abychom skutečně žili. budeme snášet dnešní trampoty. nebo není uměleckým dílem. Když víme. Když se můžete zbavit naděje. naše umění bude vzkvétat. Vynikáme krásou. že dojdeme klidu nebo království božího. Západní civilizace klade tak velikou váhu na naději. je samo o sobe uměním. a když budeme hluboko kopat v přítomném okamžiku. protože věříme. chci z toho mít nějaký užitek.Náš život je umělecké dílo Při pobytu v jižní Kalifornii se mne zeptal jeden umělec: "Jak se mám dívat na květinu. že zítra bude lépe. Pokud jen budeme jednat s čistým srdcem a jasným vědomím. Vzdejte se svých záměrů a budete schopný být s květinou. ale podstatné je bytí. Jak bychom mohli přenést prvky míru do naší společnosti. jak se zastavit. jak být mírem. Naděje je pro budoucnost. že máme úplnou vládou nad sebou. jak nelpět na cíli. radostí a mírem a zkrášlujeme život mnohým lidem. Umělecké vyjádření lze uplatnit různým způsobem. jak prostě žít? Umíme to nějak namalovat? Vše. nejde o diplomacii. a když máme radost a mír v sobě samých. To je však maximum. Jsme-li schopni se zastavit. že obětuje přítomný okamžik. Nazýváme to "pragmatismem" a říkáme. co děláme. Když se sami netrápíme. Naděje se tak stává v jistém smyslu překážkou. když jednáme každým okamžikem se soustředěným klidem a pozorností. Avšak když se hlouběji zamyslíme nad povahou naděje. každá vteřina našeho života je uměleckým dílem. která je zvyklá mít ze všeho prospěch? Jak by mohl náš úsměv být pramenem radosti a ne pouze diplomatického manévru? Když se usmíváme pro sebe. Pěstování salátu je báseň. vytryskne silný pramen. můžete se plně přenést do přítomného okamžiku a odhalit radost." Odpověděl mi: "Když se setkám s nějakým přítelem. Úspěch je v nás. je dílem malířského nebo básnického umění. jak se zastavit. Dokonce i když nepíšeme ani nemalujeme. začneme jasně vidět.

co se děje v přítomném okamžiku. svými slovy a svými činy. všechno nám uniká. Květinový vhled V zenové společnosti je dobře známá povídka o květině. To znamená. . Když nejsme plně sami sebou v přítomném okamžiku. Nepotřebujeme budoucnost. Každý krok by měl být potěšením. Každý krok by měl být štěstím. jak pijeme čaj. Podle mne je smysl zcela prostý. století. Být živ znamená vrátit se k sobě. Musíme se stále snažit být ve spojení se skutečností a jasně si uvědomovat. Byl to však obyčejný člověk jako každý z nás. že básník byl mystikem. nebo jste zaměstnán jinými problémy – pak pro vás dítě není skutečné. Ocituji vám báseň svého přítele. aby se dítě jevilo jako pozoruhodná skutečnost. Každý krok by měl být mírem. co si přejme. pravil: „Není cesty k míru. byl prostě sám sebou. Jednou při shromáždění 1250 mnichů a mnišek Budha zvedl květinu. pozorně se podíval na malou květinu.prudkou reakci. ji. jak usedáme nebo rovnáme květiny. Muste. Když jsem pokojně stál u plotu Usmála jste se báječným úsměvem. Když někdo zdvihne květinu a ukáže nám. kterou se dobereme bdělosti. můžeme to uskutečnit. pak můžete pochopit život v přítomném okamžiku. Vše. Když převedete zpět svou sílu do jasného vědomí toho. svým úsměvem. když míjel plot. Tajemství úspěchu je opravdu být sám sebou. který zemřel v osmadvaceti letech v Sajgonu asi před třiceti lety. Neříkám. Můžeme se usmívat a relaxovat. Ale tento šok může přinést něco důležitého. jste-li opravdu sám sebou. A. byl dojat tímto pohledem. Ty verše se mi velmi líbí. Možno předpokládat. To je životní problém. květina nám unikne. který inspiroval miliony lidí. Pak můžete vidět jeho úsměv a můžete je obejmout. vedoucí amerického mírového hnutí v polovině 20. který nemyslel. Když se rozhodneme. Usmál se. Člověk.J. Pokud začneme usilovně přemýšlet. ale to je přesně ta cesta. protože způsob jeho pozorování a vidění je velmi hluboký. jak jdeme. Po jeho smrti se zachovalo mnoho jeho krásných básní a tato báseň mě překvapila. Náhle se Budha usmál. Nikdo ze shromáždění nenarušil ticho. že všichni usilovně přemýšlejí a snaží se pochopit smysl Budhova počínání. Zájmeno „vy“ patří jiřině. byl schopen vnímat hluboko ve svém nitru a usmál se.“ O tomto příběhu diskutovalo mnoho generací žáků zenua a lidé se dále snaží najít jeho smysl. Tento mnich se jmenoval Mahákašjapa. mír je cesta“. Když spatříte usmívající se dítě a nejste skutečně přítomní – myslíte na budoucnost nebo minulost. budete schopni proniknou do hlubin svého nitra a odhalit radost a mít přítomnosti nejen v sobě. abychom ji viděli. Jednoho rána. Naděje může být vaší překážkou. přeje si. zastavil se a napsal báseň. Má sice jen několik veršů. že nemáte mít naději. ale že sama naděje nestačí. že můžeme uskutečnit mír v přítomnosti svým pohledem. protože někdo ve shromáždění se usmál na něho a na květinu. nemůžete se plně vrátit do přítomnosti. Neznám původ jeho schopnosti takto nazírat a vidět věci. Mírová práce není prostředkem. Hluboko jsem se k vám sklonil. On jediný se usmál na Budhu a Budha úsměv opětoval a pravil: „Mám dar vhledu a ten jsem přenesl na Mahákašjapu. ale je velice krásná. Zdálo se. Stojím mlčky a mé smysly jsou plné Zvuků vaší krásné písně Bez začátku a bez konce. ale i všude kolem vás. je právě zde v tomto okamžiku. a jestliže vložíte svou energii do naděje. Delší dobu nic neříkal.

protože se energie z rozladění přenesla do pohybu. chce znovu zazvonit. málo lidí si tak počíná. Tak tato místnost bude sloužit celé rodině. Cítí takovou úlevu. ví. zavřela dveře a tiše čekala. že chce ukázat svému otci. co máte dělat. Ale místo bouře se ozval zvonek a ona pochopila. Doporučuji určit v našich domovech malou místnost a nazvat ji „místnost pro dýchání“.Místnost pro dýchání Máme místnosti pro všechno – jídlo. jak to oceňuje. Tuto malou místnost je možno považovat za vyslanectví království míru. Cítíte se lépe a náhle se můžete usmát při pomýšlení na manžela. když ho přepadne zlost. Bdělost je základem radostného života. Manžel zaslechl. víte. Je to výborné. když cítíte. Přestanete krájet. telefonování a také žnutí trávy kosou. Náhle se ozve pocit usmíření a cítíte se mnohem lépe. Doporučuji. Znám rodiny. že každá domácnost by měla mít meditační místnost. Jednoduchá praxe. stačí třeba třikrát. cvičit se v dýchání a usmívat se alespoň ve chvílích nesnází. ale tentokrát docela jinak. spánek. Sedí teď v meditační místnosti. Když dítě myslí. Pokaždé. Ale nebude tak krásný jako ona scéna v meditační místnosti. učili jsme se uvědomělému dýchání a usmívání doma. Začít den tímto způsobem je pěkné a užitečné pro celou rodinu. že se možná strhne nějaká bouře. která byla svědkem scény. dýchá a usmívá se. Náhle zaslechnete zvonek a uvědomíte si. co se stalo. křik či podobné projevy. je velmi důležitá. „tam-ven-dva“. tušila. ale protože jeho dceruška tam sedí. jak si počínat. mytí nádobí. že krájení mrkve není v tomto okamžiku to nejvhodnější. protože je v bezpečí na půdě vyslanectví. Když jste pozorní ráno a snažíte se udržet bdělost po celý den. Může změnit celou naši civilizaci. aby také vědomě dýchala. jemně zazvonit – v mé zemi se říká „spustit“ zvonek nebo „zatřást“ zvonkem – a začít s dýcháním. dýchají. v práci a během celého dne. kde můžeme výt sami. kde děti jdou po snídaní do meditační místnosti. posadit se. usednou a dýchají „tamven-jedna“. aby tato místnost byla velmi prostě zařízena. protože došlo k manželské neshodě. To je krásná scéna. Vy jste si nevšimla. že je nejlépe jít do meditační místnosti. Otec ani matky by již na ně neměli křičet. Dejme tomu. kvůli vašemu příchodu zůstane dále sedět a zazvoní pro vaše dýchání. aby mu projevila svou podporu. . „tam-ven-tři“ až do deseti a teprve pak jdou do školy. Jste-li velmi bohatí. Měl by tam výt zvonek pěkně znějící. Již byl připraven odejít – nyní se může usmívat -. Dosažení míru a usmíření je důležitou životní událostí a vrcholným dílem lidské činnosti. Tiše jde do meditační místnosti. Nutno dbát na to. sledování televize – ale nemáme místnosti pro pozornost. že ještě udržujete jasné vědomí. což dokazuje. může zde nalézt útočiště. Položíte tedy nůž a odejdete do meditační místnosti. Od té doby. co počal s praxí dýchání. můžete si koupit drahocenný obraz třeba od van Gogha a pověsit jej v obývacím pokoji. V kuchyni uslyšíte druhé zvonění a víte. posadit se a začít. pomalu otevřít dveře. že se dveře otevírají a že přicházíte. aby zde nenarušil prostředí hněv. Myslím. že jste jaksi rozladěn. že je váš manžel rozrušen. Nechce*li se vašemu dítěti vdechovat desetkrát. Zvonek poslouží nejen osobě v této místnosti. že nejlepší bude odebrat se do této místnosti. Vaše holčička. několik meditačních polštářů nebo židlí a třeba i váza s květinami. Uchýlila se do dětského pokoje. kam šel. čistila jste v kuchyni mrkev. který ví. otevře dveře. To mu velmi pomáhá. ale i ostatním lidem v domě. aby nám připomněly krásy přírody. jako je vědomé dýchání a usmívání. vdechnete a vydechnete. usmívají se obnovují síly. I rodiče někdy naleznou útočiště v této místnosti. že bude okřikováno. Krájíte mrkev prudčeji než obvykle. potichu vejde a posadí se vedle něho. Pokračování cesty bdělosti Kráčeli jsme v bdělosti. A ačkoli mu je dobře. Ale vy také trpíte. Po trojím dechu počnete opět krájet mrkev. budete schopni přijít na sklonku dne domů s úsměvem. kde se posadí. řízení auta. Vy nebo vaše děti mohou květiny pozorně a s úsměvem ošetřovat. Hovořili jsme o pozorném jídle.

výčitky svědomí nebo smutek? Je mnoho způsobů. nenávist. pociťujeme-li zlost. Budeme společně pokračovat v našem putování a pokusíme se některé z nich uskutečnit? . jež jsem se naučil a mnoho jsem jich objevil během minulých čtyřiceti let při práci s takovýmito duševními stavy.Ale co si máme počít s obtížnými pocity? Jak bychom se měli zachovat.

Místo abychom takto nakládali s částmi sebe sama. úzkostí a strachem nebo s jakýmkoli dalším nepříjemným pocitem. promění se sám. pluje a mizí. Vydechuje. Jsou tři druhy pocitů – příjemné. a existence každého pocitu záleží na všech ostatních. mlčky si zjistit jeho povahu: „Vdechuje. že mám nepříjemný pocit. co zůstane. Když je naše dýchání klidné a lehké – což je přirozený výsledek vědomého dýchání – naše tělo se pomalu stane klidným a lehkým a naše pocity také. že mám nepříjemný pocit. Podle stejného principu se postupuje v psychoterapii. co je prospěšné. Když se pokoušíme zbavit se všeho. Terapeut nám chce pomoci tím. ani jej neodvrhujeme. abychom své pocity vedli v patrnosti a přijali je za své. možná není příliš mnoho. „potěšení“ nebo „radost“. Nepotřebujeme chirurgii. že odstraní vše nežádoucí a zachová jen to. měli bychom se naučit umění proměny. abychom se zbavili hněvu. Když sedíme na břehu této řeky. v níž každá kapka vody představuje jiný pocit. abychom se dali operovat. máme současně dva hněvy. Můžeme použít našeho dýchání. Musíme to jen bedlivě a s pochopením pozorovat. můžeme se se svým hněvem usmířit. bedlivostí a pasivní rezistencí. možná se ho chceme zbavit. Čelíme-li našim nepříjemným pocitům s péčí.“ Nazvat pocit jménem. poznávám. která je zdravá a schopná nás posílit. Pozorování našich nepříjemných pocitů nám může mnohé vysvětlit a poskytnout nám vhled a pochopení sebe sama i společnosti. radí příliš často. pozorujeme.Část druhá Proměna a ozdravění Řeka pocitů Pocity jsou velmi důležité při zaměření našeho myšlení a celé naší činnosti. Proti chirurgii Západní medicína klade důraz na chirurgii. aniž se snažíme ho vyhnat. . jak se každý pocit vynoří. Máme-li nepříjemný pocit. V našem nitru je řeka pocitů. Nejsme v něm ponořeni. Ale toho. ani jím ovládáni. Jsme-li klidní. To je usmiřování. nepříjemné a neutrální. „starost“. nezúčastněný postoj. Jsou-li nějaké tělesné potíže. Bedlivé pozorování je založeno na principu „neduality“: náš pocit není od nás oddělen nebo způsoben něčím vnějším. jako je pochopení. odmítáme možná většinu sama sebe. jako „zlost“. Ale je dlaško účinnější vrátit se ke našemu vědomého dýchání a jen ho pozorovat. můžeme je proměnit v jistý druh energie. Když se rozhněváme nad svým hněvem. co nechceme. Náš postoj nelpění na našem pocitu ani na jeho odmítnutí je neutrální. Když o svůj hněv pečujeme. Lékaři chtějí odstranit nežádoucí věci. Můžeme například přetransformovat svůj hněv v něco prospěšného. důležitá část meditační praxe. náš pocit jsme my sami a v okamžiku jeho působení jsme tímto pocitem. nám pomáhá jasně rozeznat jej hlouběji. poznávám. Stejným způsobem můžeme nakládat s depresí.

abyste zjistili. uklidňuji činnost těla a mysli“. Působením mateřské lásky se dítě uklidní a přestane křičet. Základní podmínkou je podporovat pozornost vědomým dýcháním. Pohlédnete hlouběji na své dítě – na svůj strach -. nebojují spolu. Nemůžete se neustále zabývat svým dítětem. To je proces podobný psychoterapii. Proto se nevyhýbejte svému pocitu. uklidňuji svůj strach. ale pečují jeden o druhého. bude se cítit lépe. že je to strach. utišíme ho a uvolníme se. ty nejsi mé já“. Učitel má způsobit zrod učitele ve svém žákovi a terapeut má dát vzniknout terapeutovi u svého pacienta. když používáme pozornosti k proměně svých pocitů. která se bude bdít nad vaším utrpením. Snaží se mu pomoci. Nyní máte možnost jít hlouběji a zabývat se proměnou zdroje svého strachu. aby se udržela živá a jasná. je již oslaben na minimum a je méně nepříjemný. Ačkoli zpočátku vaše pozornost není příliš silná. Často dokáže odhalit příčinu trápení ve způsobu. nemám tě rád. že jste schopen svůj strach ovládat. Kdyby myslela na jiné věci. ale protože víte. Nejlépe je neříkat:“ Jdi pryč. . který vám pomůže pocit přeměnit. Takové počínání se může zdát podivné. jsi jenom pocit. Terapeut nejedná se svým pacientem tak. že mu jednoduše poskytne jiné názory. Matka musí všechno odložit a dítě pochovat. o své úrovni a o světě. „Vdechuje. Nyní. Uklidňování a uvolňování jsou pouze léky na takové příznaky. Že má víc příčin.Proměna pocitů Prvním krokem při zacházení s pocity je rozeznat každý pocit při jeho vzniku. když zvládnete situaci jemně a s láskou. že váš strach nepřeroste v pocit. musíme hlouběji prohlédnout na jeho příčiny. které jsou často založeny na nepřesném pozorování. pozornost a strach. Když se na dítě důkladně podíváte. Druhým krokem je ztotožnit se s pocitem. počnou se samy proměňovat. Právě díky svému klidu cítíte se dobře i uprostřed strachu a víte. když víte. aby viděl. Utišujete svůj pocit jen tím. Terapeut zkoumá tato hlediska a předsudky spolu s pacientem a oba se snaží ho osvobodit z jistého druhu vězení. vnitřních i vnějších. Tím přijdete na prostředek. Pátým krokem je proniknout hlouběji do nitra. posílíte ji. když ji budete živit. může na strach dohlédnout. Matka držící své dítě se sním ztotožňuje. Jakmile zjistíme příčinu a povahu našich pocitů. ale nechtějí se zbavit svých názorů a předsudků. Pacientovo úsilí je rozhodující. kdy se zrodí vaše bdělost. ztotožníme se sním. aby pacient dokázal vidět věci v pravém světle. co dělat a co nedělat. Zjistíte třeba. Pokud je zde pozornost. Pokud je zde pozornost. sledujte jej a poznejte. začnete jej uklidňovat. Třetím krokem je utišení pocitu. Pomůže nám přitom pozornost. Tak terapeut a pacient musí spolupracovat. které jsou pravými původci jejich pocitů.“ Čtvrtým krokem k uklidnění pocitu je nevšímat si ho. Nyní se můžete na něj usmívat a ponechat mu volný průběh. jaké názory a předsudky vedly k jeho utrpění. dítě by se neuklidnilo. proto se na ně musíte důkladněji podívat. Při strachu kupříkladu použijte svou pozornost. aby si přátelsky potřásly rukama a sjednotily se. Totéž platí. Neříkejte mu: „Nejsi důležitý. Jako matka něžně uklidňuje v náručí své plačící dítě. Když je něco kolem dítěte v nepořádku. že strach se vynořuje z vašeho nitra a pozornost též. Můžete říci: „Vydechuje. jaké představy má sám o sobě. nemusíte se bát. Mnozí pacienti snaží zbavit se svých bolestných citů. Oba existují vedle sebe ve vašem nitru. přestože dítě již přestalo křičet a strach zmizel. Daleko účinnější je prohodit: „Nazdar strachu. jak se ti dnes daří?“ Pak můžete vybídnout dvě stránky svého já. jak pacient vidí věci. neutopíte se ve svém strachu. strachu. jaká příčina způsobila nežádoucí stav.“ Přistupte a ztotožněte se sním. Když pozornost převzala péči o váš strach. zjistíte příčiny jeho křiku a poznáte. kde se stala chyba. Uvědomíte si. Spolu s pacientem zjišťuje terapeut příčiny utrpení. Pacientův „vnitřní terapeut“ pak může trvale velmi účinně působit. abyste ten pocit proměnili a osvobodili se. který vás pohltí. že jste pánem v domě. že se jím zabýváte. ale ještě nepřestávejte. jakmile pocit poznáme. Ve skutečnosti začínáte s jeho přeměnou ve chvíli. do něhož se uzavřel. Vaše pozornost zrozená v hlubinách vašeho vědomí je matkou.

z nich je vybudováno peklo. zatímco pozorně sledujeme svůj hněv. jichž později litujeme. Když se skutečně střetneme s polštářem. Postupně můžeme zlost zcela proměnit v mír. aby se stala společníkem našeho hněvu. předstírané nebo přehnané. zavřou se a tlučou do polštáře. Místo toho ohodnotí rozkládající se hmotu. Můžeme si říci: „Vdechuje. nasloucháme jí nebo se na ní díváme. jsme sami zlobou. Potřebujeme zlost stejně. Ale základy našeho hněvu nejsou . zlomyslnost atd. Nejlépe je nepozorovat ani neposlouchat osobu. jsme radostí. abychom cokoli dělali nebo říkali. vím. Nejprve můžeme vidět kompost a květinu jako něco protikladného. že je příčinou našeho hněvu. Máme-li zlost. může přinést velkou škodu. Jako hasič musí nejprve hasit plameny vodou a nemařit čas hledáním toho. můžeme jasně vidět. na níž se zlobíme. aby kompost umožnil vzrůst květin. která s láskou a péčí hlídá a podporuje svou mladší sestru. krutost. Víme. Můžeme se soustředit na své dýchání. Dobrý zahradník se podívá na svůj kompost a může ho vidět a nepociťovat pohoršení nebo rozladění. Máme-li radost. „Vdechuje. dokud trvá naše zlost. jen ho sleduje. Vydechuje. To je spíš sestra.. jak se máme postavit hněvu. lásku a pochopení. jíž bychom později litovali. chladné a zdravé. Pozornost není soudcem. že jdou do svého pokoje. Zlost a nenávist jsou kameny. Nepřítomnost hněvu je základem skutečné radosti. Cloumá-li s námi zlost. základem lásky a soucitu. víme. Potlačovat nebo vyhnat ji znamená potlačit nebo vyhnat naše já. že odpad lze proměnit v krásné květiny. myslíme na její odporné vlastnosti – hrubost. To je velmi důležitá vlastnost. abychom udrželi pozornost a plně se poznali.Pozorování zlosti Hněv je nepříjemný pocit. Vyjádřit hněv vůči osobě. vím. jako zahradník potřebuje kompost. Můžeme se obrátit na naši bdělost. která nás rozzlobila. Tlučení do polštáře Projevit hněv není nejlepší způsob. Tím. že pobývá v pekle. Někteří z nás možná dají přednost tomu. Je-li někdo zlostný. prožíváme již trocha míru a radosti. aniž je nějak zaujat. který stravuje naši sebekontrolu a způsobuje. než se květina rozloží. že jsem svým hněvem. nemůže již mít nadvládu nad naším vědomím.“ Když sledujeme blíže své dýchání. když pohlížíme na náš hněv. že mu popustíme uzdu. víme. Nitro bez hněvu je svěží. o níž se domníváme. ale když se podíváme hlouběji. k čemu polštář je. že jsem hněvivý. nečestnost. vidíme. že říkáme a děláme věci. abychom ji proměnili v jiný druh energie. jsme zlostní. Vydechuje. vím. že zlost je energie a přijmout ji. Stačí několik měsíců. že zlost může být nějakým druhem kompostu a že skrývá sílu ke zrození něčeho krásného. Pozornost náš hněv nepotlačuje ani nevyhání. Když už je hněv pod kontrolou pozornosti.ž e květiny existují již v kompostu a kompost existuje v květinách. že musím energicky pečovat o svou zlost. vím že jsem rozezlený. Přesto si tímto způsobem dočasně pomáháme. Nemusíme se lekat ani jej zavrhovat. nejsme zpravidla ochotní podívat se sami na sebe. Říkáme tomu „potýkat se se svým hněvem“. Když víme. jak s ním zacházet. poněvadž tlučením do polštáře vydáváme spoustu energie a po chvíli jsme vyčerpáni a cítíme se lépe. Je jako planoucí oheň. kdo dům zapálil. Její nečestnost a nenávist jsou možná skutečné. okamžitě počne ztrácet něco ze své destruktivní povahy. ho můžeme opakovat a posilovat v hlubinách našeho nitra. a nechceme ho tlouci. ale opravdovým jádrem problému je sama zlost a my se musíme vrátit a podívat se především na své nitro. Ale já myslím. nemůžeme způsobit škodu. Myslíme na osobu. Jestliže se zcela věnujeme sledování svého hněvu. Je třeba zaujmout neduální postoj zahradníka.“ Tak se vyhneme myšlence na druhou osobu a vyhneme se tomu. Máme-li hromadu kompostu s organickými látkami. Jsme-li rozezlený. tím více plane náš hněv. Trvá to jen několik týdnů. které se rozkládají a zapáchají. že vůbec nedojde k střetu s polštářem. Když v nás povstane zlost. čím více na ni myslíme. můžeme si uvědomit.

neohrabanost. abychom byli schopni vidět a pochopit. že hněv jsem já. Vydechuje. hněv se znovu zrodí a musíme znovu tlouci do polštáře. Když provádíme vdechování a vydechování a pozorujeme svůj hněv. abychom zjistili jejich povahu. Meditace nám pomáhá k hlubšímu pohledu do věcí. Mák se uzavírá pokaždé. Pak můžeme začít s přímým pozorováním hněvu a pokoušet se ho pochopit. ale když slunce vyjde. Vydechuje.dotčeny. Dáme je do hrnce s vodou. Víme. vím že tento pocit pomine. že je lze uvařit. Když jsou semena našeho hněvu zalévána. . Když žijeme pozorně. protože brání teplu. které s sebou přináší lásku a soucit. Tyto kořeny se mohou vyskytovat v našem nitru i u osoby. semena našeho hněvu znovu vyrostou. Po chvíli hněv přejde a budeme se cítit posilněni. provede jistý druh transformace květů našeho hněvu. že je zde hněv. jehož účelem je vidět a pochopit základy hněvu. naše energie se obnoví. která však není trvalá. Metoda pozorného hledání. chůze a krás našeho okolí. může si vyjít na procházku a při chůzi meditovat. otevře je a ukáže nám jejich pravou povahu. má trvalé účinky. vím. mrzutost nebo předsudky. a ta se postarají o náš hněv a mohou ho proměnit. až se dostatečně uklidníme. Vdechuje. Vydechuje. který hrála při podněcování našeho hněvu hlavní roli. Vdechuje. musíme zasáhnout kořeny našeho hněvu – hluboko se podívat na jeho příčiny. že hněv je nepříjemný. Nezdá se. Vaření brambor Díky poučnému jasu našeho vědomí začneme po důkladném pozorování vidět základní příčiny našeho hněvu. ale tím proměňuje vše. Když jdeme. během jedné nebo dvou hodin se otevře. jako se sluneční svit postará o rostliny. Neučiníme-li to. a když vyjdeme ven a pojíme výživnou potravu. Na čerstvém vzduchu nám velmi pomohou zelené stromy a rostliny. Když pochopíme podstatu. nasadíme plnou sílu citu a mysli při meditaci v chůzi ve spojení dechu s kroky za plného uvědomění kontaktu chodidel a země. zdravá. Meditace v chůzi při hněvu Když se člověka zmocní hněv. ale nezahodíme je jen proto. Podíváme-li se na svůj hněv. abychom se mohli přímo podívat na hněv. jenom svítí na rostliny. Pozorně se díváme tak. Stejně když pozornost je stále v činnosti. nespravedlnost. aniž je o to žádáme. Naše pozornost se postará o všechno. že jsou syrové. Můžeme to provádět takto: Vdechuje. vím. budeme od něho osvobozeni. když se setmí. přiklopíme a postavíme na oheň. kořeny našeho hněvu. vědomé dýchání a zaměření se na náš hněv. Vidění a pochopení jsou základem osvobození. Oheň je pozornost. že by sluneční svit něco dělal. Tlučení do polštáře může způsobit jistou úlevu. Poklička symbolizuje soustředění. Abychom dosáhli skutečné proměny. silná semena. Syrové brambory jíst nemůžeme. jsem klidný. Abychom zmírnili nepříjemný pocit. můžeme spatřit jeho kořeny jako nedorozumění. opakujeme tato slova a čekáme. Do té doby si můžeme dopřát dýchání. Slunce vniká do květu a v určitém okamžiku nemohou květiny odporovat a musí se podřídit. jsem dost silný ke zvládnutí hněvu. způsobený hněvem. vím. aby neuniklo z hrnce. zaséváme nová.

který nás slovně hrubě napadá. Takže když někdo potřebuje pomoc nebo napravení. které s sebou přinášejí tento neblahý stav. abychom se starali o špatnou setbu v nás. uložených hluboko v bytosti či vyplývajících z okamžitého podnětu. že když nás někdo hrubě napadne. Člověk. dokud se tvoří. které lze přeložit jako „vnitřní útvary“. budeme schopni poznat vnitřní útvary při jejich vzniku a najdeme způsob. záleží na tom. a cítí. Hněv se proměnil v jiný druh energie – v pochopení a soucit. Prvotní příčiny našeho hněvu jsou v nás samých. Když neuděláme nic proti komplexům. může dojít k vzájemnému pochopení a její komplex se snadno rozplyne. Manželka kupříkladu slyší svého manžela. „vzdušné zámky“ nebo “ komplexy“. jakmile se projeví. byl třeba stejným způsobem osloven den předtím. co způsobil. proč nás někdo takhle napadl. Hněv je též založen na žádostivosti. nebudeme se cítit dotčeni a žádný komplex nevznikne. a může to výt příčinou komplexu. snažíme se bránit tím. nastává již proměna. rozčilení a podezírání. Ale když nepochopíme. že negativní pocity jako hněv. Po deseti minutách se vaří. nejsme příliš trpěliví. pýše. Když uplatňujeme plné vědomí. a snažíme se je potlačit. že v nás je mír. Naše okolí a ostatní lidé jsou méně významní. jak se ve společnosti vychloubá. který podnítil náš hněv. Poznáme. jak se proměnit. Když něco smyslově vnímáme. . slova nebo chování. ale oheň musíme udržet dále. ne s hněvem nebo jako odplatu. víme. má také hluboké a bezprostřední důvody k tomu. by neměl být potrestán nebo ukázněn. vzrostou. Po půl hodině odklopíme pokličku a pozorujeme změnu. měli bychom jednat tak. jak se v nitru utváří komplex nedostatku úcty k němu. nastane změna. pocity. ale měli bychom si uvědomit. myšlenky. Docela dobře se smíříme s obrovskými škodami způsobenými přírodními pohromami. aby mu to pomohlo překonat utrpení a zmatek. můžeme začít s likvidaci našeho hněvu. Proto se vystříháme jakéhokoli rozptýlení a zaměříme se na problém. nebo ho takhle v dětství okřikoval jeho otec alkoholik. Ale naše vnitřní útvary stále hledají cestu k svému projevu jako nepříjemné obrazy. Víme. Ale když škodu způsobí jiný člověk.je třeba se soustředit. Když poznáme a pochopíme tyto příčiny. že člověk. Když o tom mluví se svým manželem. dokud jsou ještě slabé a lze je snadno rozplést. Protože se chceme vyhnout utrpení. že nyní již můžeme brambory jíst. Voda se začne ohřívat. a to pomůže každému. strach a lítost jsou pro nás i společnost nepřijatelné. Když se snažíme pochopit utrpení jiného člověka bez postranních úmyslů. zesílí a upevní se. Kořeny hněvu Hněv vzniká z nedostatku pochopení sebe sama příčin. Ale důležitější je. že zemětřesení a povodně mají své příčiny. a máme dojem. jak si to uvědomíme. Když rozumně uvažujeme. a dotkne se nás to. aby naše počínání mělo účinek. učiníme tak ze soucitu. Neříkám tím. Nedostatek jasného pochopení je základem každého komplexu. Jakmile postavíme hrnec na oheň. Když nás někdo nepěkně osloví a my pochopím příčnu a jeho slova si nevezmeme k srdci. utvoří se u nás komplex. Vnitřní útvary Jsou výrazy v buddhistické psychologii. jako jsou zemětřesení nebo záplavy. naše úsilí je snadnější. že popíráme existenci těchto negativních pocitů. Když jsme si jasně vědomi našeho dýchání a našeho hněvu. Jdeme-li do přírody mezi stromy a květiny. abychom uvařili brambory. Vnitřním útvarům nutno věnovat naši plnou pozornost. vyhnat je z dosahu vědomí a zapomenout na ně.

měli bychom si vzájemně pomáhat k udržení pohody a radosti tím. jak mezi námi vzrůstá napětí. Základní příčinou každého vnitřního konfliktu je nedostatečné pochopení. V psychologii se to nazývá odporem. jak žít v každém okamžiku a jasným vědomím. Důležitým důsledkem takového hlubšího vhledu je rozuzlení komplexu. Žena může přispět k utvoření komplexu svého manžela a manžel se může stejným způsobem zachovat vůči ženě. slov i chování. protože by nás trápily. strachu. . že budeme raději meditovat jindy. strach a nepříjemné stavy. Když nás druh není šťastný. Když víme. radosti a pohody. měla by příklad žena poznat. Někteří z nich říkají. jejich štěstí je jednoho dne dne opustí. Třeba narazíme na tak otřasné věci. Jsme-li jasně vědomi svých obrazů. Při vědomém dýchání si tím můžeme zjednat přístup k některým našim komplexům. můžeme říci: „Ahoj. Štěstí není individuální záležitost. když vidím tu ženu? Proč se mi nelíbila tato postava ve filmu? Koho jsem kdysi nenáviděl. Může říci: „Drahý. můžeme nalézt kořeny dlouhodobých vnitřních útvar a proměnit i ty. Zaměříme tedy na ně pronikavý pohled naší pozorností a jsem připraveni spatřit tyto obrazy. ale když nedáme přednost našim životním problémům. ale nikdy se skutečně nepostaví tváří v tvář svým pocitům. že bychom si měli pohovořit. protože se jí podobá? Takové sebezpytování může postupně vynést vnitřní útvary zahrabané v říši našeho podvědomí. měla by to pozorně sledovat a s pomocí manžela to proměnit. můžeme si položit otázku: Proč mi bylo nepříjemné. je především nalézt cestu k jejich uvědomění. Bojíme se uvést na světlo pocity bolesti. Ale když jsem po určitou dobu pravidelně vědomě dýchali a usmívali se. Když nepřerušíme vědomí dýchání a usmívání. Vidím. Společný život Když s někým žijme.“ Dokud je vzájemný vztah klidný a není zakalen vzájemnými neshodami. K proměně komplexů našeho druha můžeme rovněž pomoci přenosem naší radosti. Jsou lidé. že nás to zbaví našeho klidu. myslím. snad pocítíme ospalost nebo si řekneme. Zjistíme-li neporozumění v době utváření komplexu. a nebudeme se možná už chtít tím zabývat. že podpoříme proměnu vnitřních komplexů. můžeme to snadněji vyřešit. pocitů. vyvinuli jsme schopnost tiše sedět a klidně pozorovat svá duševní hnutí. že pocity nejsou důležité a že dávají přednost metafyzickému bádání. aby se tvořily komplexy nebo se pevně usadily v našem vědomí.Způsob. poznáme. A když umíme pozorovat své pocity. kteří meditují vsedě několik hodin denně. Když jsem při meditaci vsedě zavřeli dveře i okna smyslového vnímání. Můžeme postřehnout úzkost. jež časem velmi zesílily. které polesný život přináší. Při vzájemném pochopení a laskavé domluvně můžeme si vzájemně velmi pomoci. už jsi tu zase?“. Budeme chtít obrátit svou pozornost k jinému předmětu a úplně přerušit meditaci. Proto jakmile se utvoří komplex. jak zacházet s vnitřními útvary. je snadno to vyřešit. není naše meditace příliš hodnotná a nepomůže nám. myšlenek. pocity a myšlenky s veškerou jejich složitostí. vnitřní útvary zahrabané v našem nitru se někdy odhalí jako obrazy. pocity nebo myšlenky. Neměla by to přehlednout. nebudeme šťastní ani my. které jsou v nás zasuté. Netvrdím. co se děje s našimi pocity a vnímáním v přítomném okamžiku a nedovolíme. K pozornému sledování komplexu musíme hlouběji proniknout do nitra. jejichž příčiny nechápeme. když jsem ho slyšel jak to říká? Proč jsem mu to řekl? Proč neustále myslím na svoji matku. abychom spatřili jeho povahu a příčiny. že tyto předměty meditace nejsou důležité. a když v tom pokračují. že nastala komplikace.

že mnozí moji přátelé na Západě nemají stejný pocit vůči svým rodičům. Známe-li ji však. Rodiče Když myslím na svoji matku. V den. Může je vidět na evolučním kmeni rozvětvujícím se podle osy času. Pokaždé. ale i v síti vzájemných vztahů. kdy jsem matku ztratil. když upadl a zranil se. známe takovost plynu. Klíčem je znalost takovosti člověka. na něho jeho otec křičel. podívej se na svou ruku a okamžitě mne spatříš. když nejsme pozorní. Slyšel jsem o mnoha případech rodičů. Přesto věřím. když mne budeš postrádat. Možná že dostávali taková semena od svých rodičů. takže jedině způsob pozorného žití v meditaci může zastavit toto utrpení a přenos těchto nedostatků na naše děti a vnuky. proto ho neváháme přivést do našeho bytu. Víme. Neočekáváme. aby byl takový druh semen utrpení přenášen na naše děti. Mohli bychom být zasaženi při zkratu vedení. zapsal jsem ve svém denníku: „Právě se přihodila největší tragédie mého života. S člověkem je to podobné. kteří zacházeli se svými dětmi tak. Přítomnost jeho matky není dána jen rodinným vztahem.“ I když jsem jako dospělý žil daleko od ní. každý lísteček. v němž jsme příliš rozptýlení. že plyn je nebezpečný – může nás i zabít. a protože známe takovost elektrického proudu. můžeme spolu žít harmonicky a být si vzájemně prospěšní. Každý člověk má svou takovost. nemusí dojít k neshodám. musíme se podívat na jeho takovost. Stejně musíme pochopit i špatné stránky jeho povahy. Tento koloběh můžeme přerušit tím. Existuje posloupnost v předávání těchto semen a jejich otcové a matky snad dostali tato semen od prarodičů. Když přivedeme zemní plyn do svého domova pro vytápění a vaření. Jeden čtrnáctiletý chlapec mi v Plum Village vyprávěl svůj příběh. nemohu její obraz oddělit od pojmu lásky. protože láska byla její přirozenou součástí v laskavých a měkkých tónech jejího hlasu. Ale víme také. Vím. Pohled na tvou ruku Jeden z mých přátel je umělec. že jsem opuštěný jako malý sirotek. Její duch. že v nich zaseli semena utrpení. mohou vzniknout nesnáze. Většina z nás je obětí života. Když chceme s někým žít v míru a radosti. Chlapec . že všechno každá škeble. že člověk bud vždy andělem. Před čtyřiceti roky při jeho odchodu z Vietnamu ho matka vzala za ruku a řekla: „Pokaždé. Nepoznáme-li takovost člověka. že tito rodiče nechtěli sít taková semena. spatří tisíce generací před sebou a tisíce generací po sobě.Takovost V buddhismu je slova „takovost“ užíváno ve smyslu „základ nebo zvláštní povaha věci nebo osoby. velmi se zlobil na svého otce. že potřebujeme plyn k vaření. Můžeme žít v klidu a štěstí. Totéž platí o elektrickém proudu. její ztráta ve mně vyvolala poct. jejich skutečné podstaty“. Řekl jsem jí. nevzniknou problémy. nabídl jsem jí: „Podívej se na svou ruku“ jako předmět meditace. aby jejich děti utrpěly. Vyprávěl mi. Když se dívá na svou ruku. přátele a ostatní lidi. pomůže nám. každý motýlek je vidět v ejjí ruce. že se nikdy necítil osamělý. Když mu bylo jedenáct. Když ji jednou spatříme a pochopíme ji. naděje a život jsou též v něm. že nedovolíme. Nechtěli. Když mne loni v létě navštívila moje neteř. když však budeme pozorní.“ Jak výstižná byla tato prostá a upřímná slova! Po léta se přítel díval mnohokrát na svou ruku.

Předpokládejme. Viděl. Zpravidla myslíme. že se na něho často hněval. předků a naší společnosti. že v tom hrají svou roli tři elementy – dárce. Když umýváme každou část těla. byl bych ho přenesl na své děti. vidíme. poněvadž byl bdělý. spadla z houpačky a odřela si koleno. naše děti a jejich děti. můžeme jim dodat klid. že je to dar od našich předků. kdy se projevují semena hněvu. Když se hloubej ponoříme do přítomnosti. Byl to pozoruhodný pohled čtrnáctiletého chlapce. Když zasadíme zdravá. listy a kukuřičné palice. vidíme. že děti mohou přispět k poučení svých rodičů a pomoci jim se změnit. postarají se o něj a promění jej. aby tak proměnil svá semena hněvu. Je žhavá a působí nám spoustu starostí. které projevujeme. Naši předkové a rodiče nám dali semena míru. zaséváme zdravá semena a posilujeme stávající zdravou setnu. Z tohoto hlediska poznáme co dělat. ale nyní že pochopil. Ale když na ně přihlížíme s pochopením. V nás je uloženo mnoho druhů semen. Starší chlapec se o svou sestru dobře postaral. spatříme často. dobrých i špatných. Když o tom začneme uvažovat. můžeme uvažovat o podstatě těla a života ptát se sami sebe: „Komu patří toto tělo? Od koho jsem je přijal? Co mi kdo daroval?“ při této úvaze zjistíme. Pokud se projevují. dokázal rozpoznat svůj hněv a nedal se jím strhnout. že jsou v nás přítomni všichni naši předkové i budoucí generace. které nikdy neměly příležitost praktikovat bdělost. Abychom uspěli. objevíme. Darem je samo naše tělo. Naše tělo a vědomí také obsahují znalosti přenesené předchozími generacemi. Pozorujeme-li své rodiče s pochopení. Pokaždé když pěstujeme bdělost. jsou zasazována nová semena radosti a úsměvu. že už se nikdy neusměju. vymyl a zavázal ránu a pak pomalu odešel a vědomě dýchal. ale někdy se může stát. A přál si. Když se usmívám.“ A po několika měsících jeho hněv zmizel. Po každé. vzešla semena úsměvu a radosti. hněvu atd. že není vždy možné ignorovat společnou identitu. že jednal úplně stejně jako jeho otec. Ale minulý rok si jeho malá sestřička hrála s ostatními dětmi. radosti.se zapřisáhl. Živení zdravých semen Vědomí existuje na dvou úrovních – v semenech a v jejich materializaci. a řekl mu. že až vyroste. Chtěl ji okřiknout: „Taková hloupost! Proč jsi to udělala?“ ale zdržel se. Některá byla přenesena od našich rodičů. když se koupeme nebo sprchujeme a pohlížíme na své tělo. houževnatá a posilující semena. potěšení stejně jako semena utrpení. Krvácela a její bratr se velmi rozzlobil. Za příznivých podmínek se semena promění v energii. že dárce. jsme pokračováním svých rodičů a svých předků. že rodiče mají obstarat výchovu svých dětí.“ Současně objevil i něco jiného. aby proměnil svůj hněv. ale mohl to zjistit. vytvářejí se další semena hněvu a během těchto pěti minut se ukládají v našem podvědomí. všichni jsou přítomni v našem těle. aby jeho otec také věnoval vědomému dýchání. že jsou jen oběťmi. dar a obdarovaný. Když do našeho krevního oběhu vstoupí virus. dar i obdarovaný jsou totožní. obklopí ho protilátkami. že kdybych nevěnoval pozornost svému hněvu. kterou nazýváme hněv. Dárci jsou naši rodiče. nebude takový. své předky. Řekl mi: „Zjistil jsem. sama zvládnou negativní setbu i bez našeho přičinění. že máme semena hněvu. „Vidím. radost a odpuštění. Náhle mu došlo. tato semena zeslábnou a možná. musíme vypěstovat dostatečnou zásobu posilujících semen. utvářet klíčky. Totéž platí i pro psychická semena. Proto nemohli proměnit své utrpení. Proto musíme pečlivě volit způsob života a pocity. Když je hlouběji pozorujeme. že se jeho otec stal obětí stejně jako on sám. Je pro nás velmi nesnadné být šťastni v okamžiku. Protože prováděl vědomé dýchání. abych proměnil svůj hněv v něco lepšího. spatříme. Pak byl schopen přenést plody své praxe též na svého otce. a co nedělat – pro sebe samé. rodičů a prarodičů. že musím pokračovat v této praxi. Zdravá semena působí jako protiklady. Jakmile semena dostanou příležitost se projevit. Semena hněvu jeho otce byla asi přenesena od prarodičů. V malém zrnku kukuřice jsou zkušenosti minulých generací. Ale když jsem se neusmál několik let. vytvářejí další semena téhož druhu. znalost jak vyklíčit. . Příjemcem jsme my sami. Když máme pět minut zlost.

co není špatné. V tomto okamžiku je nám jasné. V každém okamžiku našeho života se z nich můžeme radovat. Tu noc jsem nemohl usnout. ale jako živý člověk. ležel jsem na posteli a pozoroval krásné stromy před svou poustevnou. dostatečně silných. Ale mnozí ocení přednosti dýchání. aby se dal snadno vyvolat. Víte-li. Ztráta takového přítele byla příliš bolestná. abychom v sobě zasadili zdravá. Když je potom potřebujeme. abyste se cítil dobře. takže bude s vámi nikoli jako semeno. Přivolal jsem si tedy její obraz do vědomí. osvěžující a hojivé. až onemocníme. musíte předem vědět. její obraz může být ve vašem vědomí příliš slabý. cítíte se svěže a báječně. ale to nestačí. jako jsou modré nebe. Ve světě i v nás je tolik prvků. zdravých semen. Když si tak počínáme. že i když sedíte vedle ní mlčky. můžete vyvolat její obraz v mysli a „ve dvou“ můžete „společně dýchat“.. až když mají astma nebo ucpaný nos. kde jsem bydlel. nás opustil velmi blízký přítel. pocitů. Ale když využijete svého pobytu jen k dočasné úlevě. Vy sám musíte v sobě nalézt sílu. radostnými semeny v nás i kolem nás. Přišla do Plum Village jako dvouletá a byla tak milá. Postihl ho srdeční infarkt a ještě v noci zemřel. kdybychom se pokusili zůstat ve spojení se zdravými. že ani pohled na krásnou květinu nás nepovzbudí. že nápor bolesti v nás je tak silný. Byl to milý a laskavý člověk a při každém sebekratším setkání rozséval mnoho radosti. Stromy byly již veliké a během meditace v chůzi jsem se občas zastavil a potěšil se pohledem na ně při vědomém dýchání. Není třeba čekat. Cítil jsem se daleko lépe. Musíme být bdělý trvale. Ale měl jsem příští den přednášku a potřeboval jsem se vyspat. míru a štěstí se v nás usadí a . který nám velmi pomáhal při založení naší Plum Village. sluneční svit či očka dítěte. že ji každý chtěl chovat. a víte. že ona je jediným člověkem. Vyhledáte ji. která vám rozumí. Uvědomění si drahocenných prvků radosti je samo o sobě prací bdělosti. co je špatné. Takové prvky jsou v v nás i všude kolem nás. Když tam přijedete. Jsem si jist. vdechoval a vydechoval a vnímal cedry svůj i svůj dech. že potřebujeme pomoc. Za několik minut jsem zdravě usnul. posaďte se blízko k ní a okamžitě pocítíte úlevu. Tak sem ležel v posteli. Ráno při zprávě o jeho skonu jsem velice litovali. které jsou zdravé. jak dobře využit dobu pobytu s ní. ať s ní sedíte. Před několika roky jsem zasadil tři nádherné cedry z Himálaje. a když ji máte v náručí. Ale když jste svou přítelkyni dlouho neviděli. Při takovém způsobu jednání semena radosti . nezbývá než koupit jízdenku a vydat se za ní. Cítíme zlobu. on sám byl radostí a mírem. Byla chladná zimní noc. Cítili jsem. Francouz. aby vzešla a projevila se. vyzýváme nepříjemná semena strasti. Nakonec jsem si představil obraz roztomilé vietnamské holčičky jménem Malý Bambus. aby vás podpořila. že cedry vždy odpovídaly na můj obdivný pohled. Máte-li velmi blízkou přítelkyni. ale přesto jsem nemohl usnout. Posiluji se dýcháním každý den. posilující semena. aby nám pomohla v obtížných situacích. Protože víte. Každý člověk potřebuje mít zásobu krásných. který vám může pomoci znovu získat rovnováhu. Ráno jsem se dozvěděli o jeho skonu. Někdy se totiž stává. utrpení a sklíčenost a tvoříme semena tomu odpovídající. Život je plný zázraků. I naše vědomé dýchání může být velmi povzbuzující. a vést to stále v patrnosti. snažte se využít příležitosti k dokonalé bdělosti v každém drahocenném okamžiku pbytu. Měli bychom se naučit ptát. dojmů a uvědomění. že se brzy musíte vrátit. Vaše přítelkyně vám může pomoci k obnovení rovnováhy. Byli bychom daleko šťastnější. až se vrátíte domů. dýchal jsem a usmíval se na něj. abychom se radovali z dýchání. nebo se procházíte. semena jejího obrazu neposílíte tak. To může být velkou oporou v obtížných situacích. Co není špatné? Často se ptáme. Proto musíte být bdělý. proto jsem se věnoval dýchání. budete se cítit lépe. že jsme s ním nestrávili více času. i když budete znovu sám. nespojíme se s těmito ozdravnými prvky.V osadě. protože jeho doba je omezena. Když se uzavíráme a pobýváme ve vězení svých starostí . postarají se o nás.

když ho důkladně pochopíte. Předpokládejme. Občas si přisedněte blíž k tomu. že ji vzbudil a proč za to ještě kopla. abyste miloval. nemůžete se ubránit tomu. Když pochopíte. váš protějšek . ať jsme kdekoli. Možná. Chce jít do kuchyně a říci vám to nebo jí to vrátit. můžete milovat a poměry se změní. ak říká matce: „Mami. nemůžete se ubránit tomu. . naděje a utrpení toho. kterého chceme milovat. přítomnosti druhých a zázrakem svého dýchání. Pak jsem uslyšel. Nemusíme kvůli tomu nikam putovat. proč se mu nedaří. Vyčítat něco někomu nemůže mít kladný účinek stejně jako přesvědčovat někoho dobrými důvody a důkazy. je pro vás samozřejmě.“ Když to říkáte opravdu od srdce. koho milujete. rozumím ti dost? Nepůsobím ti utrpení? Prosím. koho milujeme. na vlastní potřeby a ignorujeme potřeby druhých. Okamžitě pochopí situaci a už se vůbec nezlobí. abych tě mohl lépe milovat a abys byla šťastná. i já jsem tvůj salát. Tajemství radosti je radost sama. Skutečná láska Musíme dokonale pochopit člověka. Tak mě. že se váš syn jednoho dne probudí a zjistí. Chcete-li porozumět. Nechci ti působit utrpení. řekni mi. že již je příliš pozdě. Přesto. aby poděkovala. dceruško. Musíme se zadívat hluboko. jsem tvůj salát. není to láska. Jenže ona je mrzutá a místo. vybafne: „Nežvaň. Když chápete. uchopme ho za ruku a zeptejte se: „Drahoušku. Možná.zesílí.“ Velmi mě potěšilo. že pochopila jádro mé přednášky. stačí jen pochopit. nebo víc vody. Když porozumíte a projevíte pochopení. abychom viděli a pochopili potřeby. když máme problémy s přáteli či rodinou. Nemůžete se zlobit. nerozumovat. Můžeme si to dopřát hned. nezapomeň taky zalít. viníme druhé. Když myslíme jen na sebe. že musíte zmírňovat lidské utrpení. Ale tu si uvědomí. že potřebuje hnojivo. protože je nastydlá. Hanět nikdy nepomáhá Když zasadíte salát a on dobře neroste. Pochopení Pochopení a láska nejsou dva pojmy. abych se mohl naučit tě skutečně milovat. že se tak nepěkně chová. abyste miloval. musíte se na všechna stvoření dívat očima plnýma soucitu. a když to nechtěně udělám. jak obviňovat salát. nezapomeň mě zalévat. Když naše láska znamená jen někoho ovládat a vlastnit. nekladete mu to za vinu. jak o ně pečovat. Ale když víme. To je moje zkušenost. jak matka odpovídá: „Ano. že sestra v noci velice kašlala a že nejspíš musí být nemocná. Hledáte důvody. Jednou jsem měl v Paříži přednášku o tom. řekni mi to. Když jsem po přednášce prováděl meditaci v chůzi a míjel jsem roh budovy. Nevyčítat. můžeme se těšit ze slunečních paprsků. nehádat se. aby měla dost času nasnídat se před odchodem do školy. nebo méně slunečního svitu. nech mě“ a kopne ho. budou dobře prospívat stejně jako salát. Nikdy to nevyčítáte salátu. Asi dostane vztek a bude si myslet.“ Matka a dcera to pochopily společně a bylo to moc pěkné. Rozhodne se vzbudit mladší sestru. zaslechl jsem malou osmiletou holčičku. Nemůžete nemilovat jiného člověka. prosím. ale jeden. prosím. není to láska. Když milujete. To je základ skutečné lásky.

dostat se „pod kůži“ druhým lidem. naše myšlenky a skutky by měly vyjadřovat náš soucit. Neřekneme jenom: „Velice ho miluji. Později se můžeme zdokonalit v poznání jemnějších druhů utrpení. z toho případně také budou mít prospěch. protože když to neuděláme. koho máme rádi. Počínáme si takto až poznáme. zda je ta osoba pomilování hodná. aby trpěl méně. který přináší mír. aby trpěl méně. Tento druh utrpení lze snadno poznat. sítí se ubohý nebo utlačovaný nebo nemá žádnou ochranu. schopnost poznat psychické. utrpení bylo přenášeno z generace na generaci a teď se v něm znovu zrodilo. můžeme však pozorovat. Všichni máme semena lásky a soucitu uložena v nitru a můžeme rozvinout tyto skvělé a obdivuhodné prameny energie. že má starosti. V soucitné meditaci pronikáme hluboko do tohoto člověka. se snažíme milovat. že on sám je také obětí. Když se setkáme s jinými lidmi. Každý. Ten. které zanechaly skryté stopy.se může rozplakat. Meditace o soucitu Láska je stav. Někdy se nezdá. Soucit znamená doslova „trpět s někým“. sedíme při tom a máme s tím člověkem úzký kontakt. že náš láskyplný vztah není závislý na tom. Můžeme též meditovat o utrpení těch. Musíme najít cesty jak projevit a posilovat svůj soucit. je slabý a lehce onemocní. kdo nám způsobili utrpení. Musíme vniknout hluboko do jejich těla. jistě bude mít z pochopení prospěch. Trpí tak i lidé. Můžeme pěstovat nezištnou lásku. Povrchní pozorování neškoleného člověka nestačí odhalit jejich utrpení. kteří mají dostatečné hmotné zabezpečení.“ ale místo toho: „Chci něco udělat. aby se takto zeptal svého syna. že náš soucit je pevný a věrohodný. kdo je podroben hmotnému nebo fyzickému strádání. když byl ještě malý. koho milujeme. Soucit je stav. Počneme v naší meditaci vyhledávat někoho. že druhý člověk trpí. Musíme nalézt odvahu a ptát se. až vyvstane soucit a pronikne nás. Proniknou do hloubky znamená pochopit. Když takto hluboko pronikáme. Nemusíme volat jiné osoby. kteří byli předmětem naší meditace. Část jeho potíží a starostí vznikla neobratností jeho rodičů. kdo způsobil naše utrpení. My sami se budeme cítit lépe a lidé. Možná že váš otec nemá dost času a dost odvahy. Ale i jeho rodiče byli oběťmi prarodičů. i když ten člověk dělá a říká věci pro nás stěží přijatelné. hmotné a fyzické příčiny utrpení bližních. Budeme se cítit skvěle a lehce a dokážeme se usmívat. a stát se tak svědky jejich utrpení. Musíme jen vědomě dýchat a ostře sledovat chybně trpí též. tím víc můžeme ublížit těm. Teprve potom můžeme zjistit. když účinně pomáhá odstranit utrpení bližního. abychom skutečně pronikli do jeho utrpení. Když jednou pochopíme příčinu jeho špatných skutků. naše meditace vyústí v nějakou činnost. Jejich utrpení se bude pomalu vytrácet a jejich život se postupně upraví a následkem našeho soucitu se stane snesitelnějším. zrodí se v nás soucit. a proto nevede k úzkosti a starostem. která neočekává žádnou odměnu. Při hlubším vhledu se usmíříme sami se sebou a tento problém pro nás přestane existovat. Když se dotkneme utrpení druhého člověka. i když nám způsobil utrpení. Dříve či později pozná i ten člověk náš postoj vůči němu a bude s námi sdílet svěží proud lásky.“ Stav soucitu je skutečný. aby zprostředkovaly usmíření. nebudeme mu nic vyčítat. . nepochybně trpí též. zmizí vlastní hořkost vůči němu a budeme se snažit. To je dobré znamení. Když to zjistíme. který přirozeně tryská z našeho srdce. pocit a duševních pochodů. protože víme. Postatou lásky a soucitu je pochopení. Musíme tomu věnovat dosti času. Musíme se ztotožnit s předmětem našeho pozorování. který odstraňuje utrpení bližního. Musíme jen vědomě dýchat a ostře sledovat a přirozeně spatříme jeho utrpení. K opravdové lásce je třeba mít pochopení. Pokračujeme v pozorování tak dlouho. potěšení a radost tomu. Pak se láska mezi nimi nemůže zcela naplnit. protože se otevřely dveře porozumění a všechno bude opět možné.

že naše láska bude šířit prostorem jako zvukové vlny nebo světlo. Prováděli jsme meditace o objetí v jednom středisku pro psychoterapeuty v Coloradu. můžeme snadno zemřít duševním utrpením. Může to být jeden z nejlepších okamžiků vašeho života. zabránit omylu. Jeho žena proto navštívila naše příští setkání v Chicagu. bude vaše radost desetinásobná. Jakmile je držíte v náručí. takže v tom okamžiku jste oba skutečně přítomni. přítele nebo manželku. ale vy nejste skutečně duševně přítomen – myslíte na minulost nebo si děláte starosti s budoucností. oceníte přítomnost milovaného dítěte a to je život. usmířit roztržku nebo nalézt východisko. Když objímáte dítě. zbavit pochybnost. doporučuji vám. neměl byste plácat svého přítele do zádech. slovo i skutek mohou způsobit zázrak. Meditace o lásce neznamená jen sedět v tichu a představovat si. Protože pochopení je pravým základem lásky. Máme-li v srdci lásku. nejde příliš do hloubky a nemůže se z něho příliš těšit. aby nebyl jen naší představou. Když se jeden z účastníků vrátil domů do Filadelfie. nemá ve skutečnosti žádný účinek. Meditace o objetí Objímání je krásny západní zvyk a my z Východu bychom k němu rádi přispěli praxí vědomého dýchání. manžela či přítele a vdechnete a vydechnete třikrát. Ve shonu denního života a při styku s lidmi poznáme. Hluboký vhled je prvek. objal svou manželku na letišti jako nikdy předtím. Slovo může přinést úlevu a zasít důvěru. Máte-li v náručí dítě nebo objímáte matku. která ve světě skutečně působí. Jste-li rozptýleni a myslíte na jiné věci. Slovo. musíte se vrátit do přítomného okamžiku. ale stal se pramenem síly. Naučit se takovému uklidňujícímu objetí zabere trochu času. Chcete-li být skutečně s ní. který vyživuje pochopení a soucit a láska jsou jeho nejkrásnějšími květy. Když se nacházíme ve stavu lásky k někomu. je zřejmá v denním životě. ve způsobu našeho jednání s lidmi a se světem. abyste předtím vědomě vdechli a vydechli a vrátili se do přítomného okamžiku. Stačí vědomě dýchat a zcela se tím duševně probudit. zda skutečně udržujeme stav lásky a jak je odolný. zatím co ho objímáte. Stejně může působit i myšlenka. protože myšlenky vždy vedou k slovům a k činům. Zvuk a světlo mnohou proniknout všude. Bude opravdu zde a tu se vrátí možnost setkání se životem v přítomném okamžiku. když je proměníme ve skutečné přátele. každá myšlenky. Investování do přátel I když máme hromadu peněz v bance. kdo byl předmětem našeho pozorného vhledu. Ačkoli dítě stojí před vámi. láska a soucit rovněž. Ale pokud je naše láska pouhou představou. pro vás neexistuje. sova a činy podnícené naší láskou jsou vždy prospěšné. když . Když pociťujete vnitřní prázdnotu.Meditace o lásce Stav lásky přináší nám i ostatním mír. skutek nebo myšlenka mohou zmírnit utrpení lidí a přinést jim radost.. Je jako přízrak a vy také. Když budete vědomě dýchat. nebo vás svírají úzkost či strach. musíme ho navštívit. Zdroj lásky je uložen hluboko v našem nitru a my můžeme dát ostatním lidem hodně štěstí. dýchejte vědomě třikrát a objetí bude pro vás větším potěšením než kdykoli předtím. vaše objetí se rozptýlí též. že za vámi přijde vaše dcerka. když investujeme do přátel. Když ji držíte v náručí a vědomě dýcháte. potěšení a radost. Čin může někomu zachránit život nebo přispět k využití vzácné příležitosti.. že jste opravdu tady. Je-li láska opravdová. sjednotíte tělo a vědomé a proměníte se opět ve skutečného člověka a vaše dcera též. Lepším zajištěním proto je. abyste tím dokázal. Předpokládejme.

která se mi nelíbí. strýcové a tetičky. a prostředí nebylo tak hrozivé. Vždy měli někoho. Jsme-li členy dobrého společenství přátel. kde by bylo možné ubytovat jednotlivce i rodiny a učit je praxi vědomého života. cítí nepříjemné prostředí. plody žití v pozornosti. Představuji si. kde žijí jen se staršími lidmi.budujeme společenství přátel. Společně můžeme vědomě dýchat a usmívat se. když nemohou žít se svými dětmi a vnuky. kteří vyzařuje teplo a radost ze života. stačí. která uskutečňuje harmonii a bdělost. protože víme. ozdravného prostředí v našem nitru i v okolí díky laskavé podpoře svých bližních. Myslím. Právě dědečkové a babičky vyprávějí dětem pohádky. strýce nebo jiných členů rodiny. Štěstí žít s vnoučaty Jistě víte. můžeme tam meditovat v chůzi. kde můžeme navštívit síť „tetiček. kde každý rys krajiny. V Plum Village jsou děti středem pozornosti. že společenství bdělého života. jsou velmi šťastní. Mohou nás potěšit a pomoci nám ve zlých časech a podílet se na našem štěstí a radosti. Tak vytvoříme síť přátel. kam se můžeme obrátit v obtížné situaci. když na to pomyslí a usmějí se a budou mít sami též pocit míru a štěstí. A když nebudou moci přijít. Lidé. Jeden jednou týdně přijímají krátkou návštěvu a potom jsou ještě smutnější. Společenství bdělého života Založení dobrého společenství je potěšením a radostí dnešního života. sestřenice. Doufají v to neustále. jak by mladí lidé žili společně se starými. zvuk zvonů a dokonce i vhled stavení připomíná návrat k bdělosti“. kdo by je ohlídal. aby se stal dobrým členem. stejně jako mnoho dalších věcí. Potom můžeme jít k jinému členu a pomoci mu. Nyní jsou naše rodiny velmi malé. rodiny byly větší. dosáhli jsme velkého štěstí. Můžeme považovat přátele a jejich společnost za investice. matka a jedno či dvě děti. Když zestárnou. pociťuje to celá rodina. Každá taková činnost nám pomáhá založit doma založit . bratranci. Někdy dospívají se semeny utrpení a nejsou nikdy skutečně šťastné. Když rodiče mají problém. nám může pomoci nahradit dřívější velké rodiny. kteří by tam bydleli. Tehdy lidé neměli tolik problémů jako dnes. kde jsme mohli pověsit houpačku a společně se scházet. V mé vlastní mají starší lidé právo žít s mladými. že budou zřízena střediska. Domy byly obklopeny stromy. strýčků a bratranců“. děti mohly uniknout návštěvou u tety. jejich pokožka je chladná a vrásčitá a rádi objímají své vnuky. že starší lidé jsou smutní. že když jsou děti spokojení. Každý z nás potřebuje „patřit k takovému prostředí. společně sedět a popíjet čaj v bdělosti. Dříve když matka s otcem měli problémy. To je jedna z věcí na Západě. Můžeme také proměnit svou rodinu a domácnost ve společnost. aby tomu unikly. Všichni dospělí jsou odpovědni za to. Musíme najít způsob. jsou snadno spokojeni i dospělí. Všechny by nás to jistě obšťastnilo. Máme-li zvonek. Budeme mít někoho. které nám pomáhají při cvičení bdělosti jako vzduch při dýchání. Žijeme-li u praku nebo na břehu řeky. I když děti jdou do koupelny. je též součástí společnosti. by měli vyřazovat klid a bdělost. prarodiče a děti žili všichni společně. K vybudování dobrého společenství se musíme především sami proměnit v dobrého člena společnosti. V dnešní době jsou starší lidé nuceni odejít do útulku. jen otec. a když se doslechnou. je jejich největší radostí držet potomky v náručí. Rodiče. že jsou děti spokojené. o koho se můžeme opřít. Budou jako krásné stromy a návštěvníci rádi přijdou a posadí se v jejich stínu. za naše největší bohatství. Můžeme vstoupit do osvěžujícího. Když jsem byl dítětem. že jejich dcera nebo snacha je těhotná. Když lidé zastárnou.

vždy když se jí dotýkají vaše nohy? Sázíte semena radosti a míru? Snažím se právě toto dělat při každém svém kroku a vím. Jakmile vidíme. Nazvali jsme to angažovaným buddhismem. co dál. K jakému užitku by jinak bylo vidění? Musíme si uvědomit skutečné problémy světa. Uskutečňování bdělosti je mnohem snazší ve společnosti. který trpěl bombardováním? Po pečlivé úvaze jsme se rozhodli splnit oboje – jít a pomáhat lidem tak. budou z našeho počínání mít prospěch mnozí lidé. Hladíte matku zemi. musíme i jednat. mnoha našich vesnic bylo bombardováno. Bdělost musí být spojena se službou. abychom svou činnost prostoupili jasným uvědoměním. Občas můžeme pozvat přátele. Spolu s klášterními bratry a sestrami jsem musel rozhodnout. co máme.společenství. abychom účinně pomohli. Každým krokem mír. Potom s bdělostí poznáme. aby se k nám připojili. nebo nemáme dělat. nebo opustit meditaci a pomáhat lidu. Měli bychom pokračovat v klášterním životě. Budeme pokračovat v našem putování? . že naše matka země je velice vnímavá. Když jsme neustále bdělí při vědomém dýchání a neopomeneme se usmívat ani v obtížných situacích. zvířata i rostliny. Bdělost jako služba Když jsem byl ve Vietnamu.

aby vydělaly peníze a poslaly je svým rodinám. které tvoříme v naší mysli. sluneční svit a další. Vzájemně se velmi potřebují. protože když se díváme na list papíru. že vše je zde v tomto listu papíru. „Spolubytí“ nenajdeme ve slovníku. že za pár měsíců se jeho obsah může proměnit v čerstvou zeleninu a dokonce i v růži. Kdyby nebylo mraků. „být“ je spolu-být. A spatříme pšenici. bez slunečního svitu by nemohlo nic existovat. Podíváme-li se hlouběji. a tak pšenice. máme nové sloveso „spolubýt“. Hrozně páchne a je plné hnívajících látek. vracíme se k poznatku vzájemně závislého bytí. Jste-li dobrým zahradníkem. Předpokládejme. Nechť jakkoli tenký tento papír. Při hlubší úvaze v tomto kusu papíru v něm můžeme patřit i sluneční svit. Nemůžeme vynechat žádnou věc. že dřevorubec nemůže žít bez svého denního chleby. ani papír by neexistoval. Uvažujeme-li ještě hlouběji. Bez mraků by nebylo deště. můžeme to vidět hned. Bez slunečního svitu nemůže růst les. A když vrátíme tyto „nepapírové“ složky jejich pramenům. V městě Manily je mnoho mladých prostitutek. která by tu nebyla – čas. mraky. nerosty pod zemí. Hnojiště je protiklad. Jsou velmi nešťastné. déšť. můžeme vidět dřevorubce. spatříme. Všechno spoluexistuje s tímto kusem papíru. Dřevorubcovi rodiče jsou tam také. že vrátíme jednotlivé složky jejich pramenům. Vaše uvědomění je v něm a moje také. Víme. jako je vědomí. tam můžeme říci. že za pět až šest dní se růže stane součástí ostatního odpadu. Některým je teprve čtrnáct nebo patnáct let. Růže a hnůj mají společné bytí. Nemůžeme pouze být sami pro sebe. nebo nedotčené. Předpokládejme. aby se stal papírem. Ve skutečnosti tento papír sestává z „nepraporových“ prvků. nemohl by být ani tento list papíru. Bez růže nemůžeme mít hnůj a bez hnoje nemůžeme mít růži. Ale to je pouze povrchní pohled. že tento list papíru obsahuje i sluneční svit. A podíváme-li se na hnojiště. Nechtěly být prostitutkami. uvidíme. můžete vidět při pohledu na růži hnůj a při pohledu na hnůj růži. Květiny a hnůj Pokálené. Papír s sluneční svit mají společné bytí. Nádherně voní a je tak svěží. nevznikne žádný papír. Proto by slovo „spolubytí“ mělo být ve slovníku. Musíme spolu-být se vším ostatním. je rovněž obsažena v tomto kusu papíru. jasně vidíte plující mraky na tomto listu papíru. co existuje ve vesmíru. Tak můžeme říci. Myslíte. ale když spojíme předponu „spolu“ se slovesem „být“. To není těžké. dřevorubec. ale i v Ho Či Minově Městě ve . Mraky jsou důležité pro existenci papíru.Část třetí Každým krokem mír Společné bytí Jste-li básník. Krásná růže. špinavé. Nic nemůže růst bez slunečního svitu. A tak vidíme. prostor. teplo. Tento list papíru existuje. abychom to viděli. bez deště nemohou růst stromy. Bez nepapírových prvků. že bez všech těchto věcí by nemohl existovat tento kus papíru. můžeme spatřit i sami sebe v tomto listu papíru. Ale to se vyskytuje nejen v Manile. že by mohl existovat tento list papíru? Ne. která se stala chlebem. Podíváme-li se na růži hlouběji. je v něm obsaženo vše. bez stromů nemůžeme vyrábět papír. nemůže být vůbec žádný papír. jak poráží strom a odváží ho na pilu. To jsou pojmy. kterou jsme právě utrhli a dali do vázy. vidíme. Podíváme-li se hlouběji na pojmy rozkladu a neposkvrněnosti. zemi. protože existuje všechno ostatní. Když se díváme takto. je součástí vnímání. je čistá. ale jejich rodiny jsou chudé a tyto mladé dívky přišly do města hledat nějaké zaměstnání jako pouliční prodavačky. nebo čisté. A když vrátíme dřevorubce jeho matce. slunce. řeku. že vrátíme sluneční svit slunci. Nemusíme čekat pět dní. že mrak a papír mají „spolubytí“. A pozorujeme-li dále.

Nikdo z nás nemá čisté ruce. ale v hlubokém vnitřním míru. a snaží se změnit stav věcí tím. v boji proti závodům ve zbrojení. Uplatňováním bdělosti v každém okamžiku denního života můžeme pěstovat svůj vnitřní mír. Avšak po období intenzivního zasazení ztrácejí naději. útlak politický a ekonomický. Nikdo z nás se nemůže dovolávat toho. jaký je. pěkně oblečené. Z hlediska způsobu života mladé prostitutky se díváme na způsob života všech „neprostitutek“. v boji proti diskriminaci a zalíváním stromů lásky a pochopení po celém světě. co se kolem nás děje. Proto musíme dbát na to. že za to není odpovědný. . Mladé děvče se může zbavit svého utrpení pohledem na vzájemnou souvislost bytí. protože jsme takoví. Každý jev pomáhá vytvářet ostatní.Vietnamu. Válka. v boji za sociální spravedlnost. mají dostatek jaderných bomb. Je to úplně stejné jako u listu papíru. hladomor a znečistěné ovzduší pustoší a ničí v mnoha oblastech.“ Blahobyt odvisí od prvků ne-blahobytu a chudoba odvisí od prvků ne-chudoby. aby pro něho pracovalo a vydělávalo možná stokrát víc. ale jen ve společenství s ostatními. přijme nabídku a satane s prostitutkou. Ačkoli dvě supervelmoci se pomalu sbližují. Viděl jsem tento mír v různém náboženském a kulturním prostředí u lidí. v New Yorku a v Paříži. Co jiného bychom jí mohli nabídnout? Podíváme-li se důkladněji na sebe. S jasným vědomím. jací jsou. Teprve tehdy můžeme začít s opravdovou pomocí. při postupném odstraňování rozdílů mezi bohatými a chudými. Úvaha o míru Kdyby se země stala naším tělem. jejich srdce naplňuje soucit. Bohatá společnost a strádající společnost mají společné bytí. Nemůžeme existovat izolovaně. že se uplatní v politice. Každého dne děti osleplé podvýživou marně tápou rukama po troše potravy v hromadách odpadků. protože jiní lidé jsou takoví. prostitutka musí žít jako prostitutka. než by mohlo získat jako pouliční prodavačka. uvidíme též ji a budeme sdílet její bolest celého světa. co je nutné udělat. Skutečná síle není v moci. Stačí několik týdnů pobytu ve městě a chytrý člověk dokáže přesvědčit poddajné děvče. Když se podívá na jiné mladé dívky z dobrých rodin. aby tucetkrát zničily celou zemi. že jedno závisí na druhém. Způsob života dívky z Manily je takový. Dospělí pomalu umírají ve vězeních. Mnozí lidé jsou si vědomi utrpení světa. že nese břemeno celého světa. pokud postrádají sílu potřebnou k překonání překážek. Vědí. protože ono je onaké. Svět jedné společnosti vzniká z chudoby té druhé. protože se pokoušeli bránit násilí. Život v řekách postupně odumírá a vzduch se stává stále méně dýchatelným. že je nečistá. Jak by mohla dívka z dobré rodiny být hrdá? Protože způsob života dobré rodiny je takový. Avšak kdyby se mohla podívat na sebe a své životní podmínky. vyvstane v ní tísnivý pocit poskvrněnosti. Poněvadž je tak mladá a neví mnoho o životě. kteří obětovali svůj čas a energii k ochraně slabých. odhodláním a trpělivostí – plody meditace – můžeme být činorodí a stát se nástroji míru. Skutečnost je taková. který se stane jejím peklem. že její způsob života je takový. pocítily bychom utrpení na mnoha místech. Jsme zodpovědní za všechno. Od té doby si odnáší pocit. vidíme prostitutku. abychom se nedostali do zajetí svého vlastního pojetí věci. viděla by. „Toto je takové. Pohleďme na bohatství a chudobu. v sociální sféře a v ochraně prostředí. penězích nebo ve zbraních. Jedině tehdy dokáže pochopit. A když se díváme na způsob života neprostitutek. poskvrněná a to jí působí velké utrpení.

i Vietnamcům. Dobrý stav jednoho je dobrým stavem druhého. aby se našel sponzor a dítěti se dostalo potravy. protože mnozí z nás se nemohli oprostit od pocitu bolesti. školních potřeb a náhradního rodinného prostředí u tety. Během zájezdu jsme se též věnovali vědomému dýchání s úsměvem a vzájemnému povzbuzování k dobrému duševnímu stavu. abychom byli s čajem opravdu spojeni.Sjednocení Chceme-li něco pochopit. můžeme se poučit z války ve Vietnamu. Stačí pohled umožňující vlastnímu já ztotožnit se s dítětem a dítěti ztotožnit se s vámi. Od té doby ztratil klid. že jsem byl inspirován. . Musíte projevit velké laskavé pochopení. že jsem si prohlédl obrázek dítěte. neexistuje špatná strana. Pohled na tvář dítěte způsobil. musíme cítit jeho pocity. jako jsem jedl koláčky v dětství. musíme prožívat jeho utrpení a těšit se jeho radostí. kteří netrpí. že na tomto zájezdu poprvé po patnácti letech snášel dobře společnost. Před patnácti lety jsem vypomáhal výboru pomoci pro sirotky. jež se mohou vyskytnout. jež se nemusí lišit od těch vietnamských. Potom francouzský výbor mohl poslat peníze rodinným příslušníkům jako finanční výpomoc k péči dítě. Zpravidla po třiceti nebo čtyřiceti vteřinách jsem se sjednotil s dítětem. Mým úkolem bylo přeložit žádost z vietnamštiny do francouzštiny. Také jsme se věnovali uplatnění jasného vědomí při každém kroku v doteku se zemí. Válka dál škodí oběma. Minulý rok byl uspořádán podivuhodný zájezd amerických veteránů z vietnamské války. V buddhismu nazýváme tento druh pochopení „nedualitou“. Jiný vykládal o zlobě a nenávisti. a já jsem se s ním ztotožnil. Rozumět něčemu znamená chopit se toho a sjednotit se s tím. Dělal jsem to tak. která jim osvětluje kořeny války a cestu k míru. abychom byli v doteku se vzduchem. jež nám brání být ve společnosti s lidmi. Jeden důstojník mi vyprávěl. Byl schopen pít jedině ovocné šťávy a jíst ovoce. s níž usmrtil děti v jedné vesnici. Není třeba věnovat se dlouhé meditaci k získání této schopnosti. věku a životních podmínek sirotka. abyste takovému člověku pomohli obnovit styk se světem. bylo to dítě ve mně. Jedna i druhá strana jsou naše. s problémy. též k pozorování stromů a modrého nebe nad námi. Měli bychom se poučit se svého strádání. stal jsem se dítětem a dítě se stalo mnou a společně jsme překládali. Je mnoho druhů utrpení. Sociální pracovníci z Vietnamu zasílali žádosti s malým obrázkem dítěte na rohu formuláře s uvedením jména. Nemohl se stýkat s lidmi a žil v úplné samotě. Veteráni mají zkušenost. Při mlčenlivé snídání jsme jedli vědomě tak. Musíme si vzájemně pomáhat osobním stykem. Byl to obtížný návrat. Po patnácti let nebyl schopen snadno pozřít pevnou stravu. Potom jsem se chopil pera a přeložil žádost. nedošlo by k takovému zničení obou zemí. Tito veteráni mohou svému národu sdělit poučení o tom jak se vypořádat s problémy. Ale nyní po třech či čtyřech dnech se začal otevírat a hovořit s lidmi. Není jiné cesty k pochopení něčeho. strýce či prarodičů. pouze jsem si prohlížel snímek dítěte. Každý den jsem pomáhal překládat asi třicet žádostí. Společně jsme uplatňovali jasné vědomí při sedění. Měli bychom udržovat myšlenku společného bytí – patříme vzájemně jeden k druhému+ nemůžeme rozřezat realitu na kusy. Musíme se do problému hluboko ponořit a stát se jeho součástí. Jeden voják mi vyprávěl. jsem nebyl já. že kdo přeložil žádost. sjednocením. vědomě jsme dýchali. Budeme-li dost pozorní. Je to zcela přirozené. Léčení válečných ran Kdyby Spojené státy neprosazovaly představu o jednotném Vietnamu. Potom již nebyl schopen sedět sám v místnosti s dětmi. abychom to opravdu pochopili. Američanů. Nečetl jsem žádost. kteří byli oběťmi války ve Vietnamu. nemůžeme stát mimo a jen to pozorovat. dýchání a při procházkách a snažili jsme se nabýt poučení ze své zkušenosti ve Vietnamu. Dodatečně jsem zjistil. Chceme-li někoho pochopit. proto musíme usilovat společně. že ve Vietnamu ztratil v jedné bitvě za den 470 lidí a s touto myšlenkou žil více než patnáct let. a hluboce snímali svůj čaj.

nevěděl jsem. že lesy jsou našimi plícemi. Opustil jsem tedy své přátele a šel jsem k řece. Walt Whitman pravil: „Věřím. abych v ní opláchl obličej a smočil nohy tak. sluncem a ozonovou vrstvou. U nás doma byly také řeky občas znečištěné bahnem. Nemůžeme-li pozorovat řeky. Jste-li horolezcem nebo někým. a tak velice pečujeme o své srdce. Přesto jsme dovolili. že zdejší řeky jsou tak znečištěné. Jejich listy přijímají sluneční energii spolu s kyslíkem uhličitým ze vzduchu a tvoří tak potravu pro stromy. jako jsem do dělávali u nás doma. působnost velikého srdce mimo naše tělo. je to daleko víc. Některé toky nazývány „mrtvými řekami“. že když naše srdce přestane tlouci. víte. Díky rostlinám můžeme i my i ostatní živočichové žít. kdo má potěšení z krajiny nebo ze zeleného lesa. soustředěného jen na pohodlí tohoto malého já. lesem. co by s námi úzce nesouviselo. stejně jako slunce je naším srdcem mimi naše tělo. a když jsem uviděl řeku. odpověděl: „Měl byste navštívit lékaře a dát se ošetřit. Naše tělo není omezeno jen tím. Toto nesmírné „srdce“ dává všemu živému na světě teplo potřebné k životu. co skrývá pod pokožkou. srdcem existujícím mimo našeho tělo. běh života se zastaví.Slunce – mé srdce Víme. My všichni – lidé. Kdyby přestalo zářit.“ Úplně mě to šokovalo. aby dva miliony čtverečních mil lesa zničil kyselý déšť. zastavil by se běh našeho života. Přesto nevěnujeme dost času poznání. procházet se po březích a dokonce pít jejich vodu – musíme se s nimi ztotožnit. Pohleďme na mohutné světlo. Rostliny žijí dík slunci. Jednoho dne během mého prvního pobytu ve Spojených státech jsem obědval s několika přáteli v Bostonské univerzitě a naskytl se mi pohled na řeku Charles River. řeky zemřou a my ztratíme možnost uskutečnit mír. že řeka Rýn v Německu obsahuje takové množství chemických látek. Chceme-li dál těšit z našich řek – zaplavat si v nich. Měli bychom být s to být svým pravým já. že stéblo trávy nemá menší význam než hvězdy putující po obloze…“ Tato slova nejsou filozofování. abychom sami mohli prožit její bolesti a naděje. hory. Pravil: „Jsem jako vesmír. abychom to pochopili a abychom si zachovali naději do budoucna. a sami jsme zničili část ozonové vrstvy. která upravuje působení množství slunečních paprsků. Jsme zajatci svého omezeného já. Není nic ve vesmíru. Jde třeba o vrstvu pokrývající naši zemi. obsahuji vše. vzduch. . které nazýváme sluncem. Když se plavec dokáže těšit z čistého proudu řeky. Pocházejí z hloubi jeho nitra. zdála se mi velice krásná. měl by též být schopen stát se řekou. život by skončil. rostliny a plankton. že bychom měli být schopni stát se řekou. Vy jste v té řece vypláchl ústa?“ když jsem přitakal.“ Pronikavý vhled Musíme se podívat hlouběji na věci. Nemůžeme popsat celou působnost slunce. že i jiné věci mimo našeho těla jsou podstatnou podmínkou našeho žití. že je v této vodě možno vyvolávat fotografie. Když jsem se vrátil. Musíme meditovat o bytí řeky. Kdosi mi vyprávěl. ale ne chemickými odpadem. kdyby atmosféra jen na okamžik zmizela. To znamená. jeden z profesorů pravil: „Je to velmi nebezpečné. zvířata i ostatní lidi z jejich vlastní perspektivy. zatím co ničíme své široké já. takže slunce je naším druhým srdcem. Již dlouho jsem žil daleko od domova. existujícími mimo naše tělo. abychom pochopili. zvířata i rostliny – přímo či nepřímo těžíme ze slunce. Musíme to udělat. od škeble v hlubinách moře k pohybu galaxie vzdálené miliony světelných let.

“ Zdraví lidí se zlepšilo. Jedí podřadné jídlo. aby se stal květinou. Mohli bychom se velmi brzy v takové situaci ocitnou. protože nejsme dostatečně bdělí. Když tam hodíme banánovou slupku. To znamená být bdělý. Jsou i takoví rodiče. když se o tom dozvíme.“ Už taková pozornost nám pomáhá ochránit zemi. Jednoho dne jsem si představil město. zatímco vybrané produkty jdou na vývoz. Když to budete takto dělat. tvořit mír a ochraňovat život v přítomnosti i v budoucnosti. Děláme ze země nevhodné místo pro život náš i budoucích generací. které mají dostatek jídla. aby každý mohl pobýt u stromu nejvýše pět minut. aby se staly služebníky v rodinách. Každý den umírá čtyřicet tisíc dětí následkem hladu nebo podvýživy. že děti v těchto zemích s výjimkou bohatých rodin nikdy ani nespatří takovou vybranou potravu. onemocníme. víme. . Je to čin pro mír. zemědělské dělníky a tragédii hladu a podvýživy. Někteří z nás žijí v krabicích zvaných činžovní domy velmi vysoko nad zemí. Když víme. což ovšem zkrátilo čas potřebný k uzdravení. co máme a co nemáme dělat. aby to přispívalo míru. že stáli v řadě na míle daleko. Jistě víte. Potřebuje 250 000 let. chceme-li zachránit naši matku zemi. Ale jeden velmi dobrý lékař znal příčinu nemoci a každému pacientovi předepsal: „Každý den jeďte autobusem do středu města a dívejte se na strom. vím. Protože se od ní vzdalujeme. Nemáme možnost dotknout se svýma rukama země. čokoládu z Ghany nebo vonnou rýži z Thajska. pocitů. Lidé v Severní Americe a v Evropě si zvykli pojídat obilí a jinou potravu dovezenou ze zemí třetího světa jako kávu z Kolumbie. co děláme. Při pohledu na své jídlo můžeme vidět matku zemi. okurky. Byl ještě krásný. že tento druh plen nevede k míru. Prožíváme-li přítomnost vědomě. rajčata i květiny. můžeme si představit salát. můžeme povzbudit svou bdělost vědomím trpkého strádání hladovějících lidí. My i naše děti bychom se měli přibližovat k matce zemi. aby přinesly cizí měnu. že to bude trvat čtyři sta let nebo déle. ale velmi osamělý. když se například podíváme na naše hnojiště. Je to velmi důležité. vědomé a předmětů mysli uskutečňujeme mír v přítomnosti. základ mírové činnosti. Musíme si uvědomit. že lidé našeho století nejsou příliš trpěliví. onemocníme. Salát již nepěstujeme. Čtyřicet z padesáti amerických států je zamořeno nukleárním odpadem. víme. Když hodíme plastický obal na hnojiště. To je pravá meditační praxe. než z ní vyroste květina. Musíme proto občas vyjít a pobývat v přírodě. ale brzy spěchalo ke stromu tolik lidí. kov a tvrdé věci jim podobné. docela přirozeně se budeme snažit používat méně plastikových pytlíků. dívejte se na zelené listí a čichejte jeho vůni. nás a ovšem naše děti. kde zbyl jediný strom. Když hodíme na hnojiště plenku pro jednoho použití. Každý den! Taková představa námi otřese pokaždé. poohlédneme se po jiných způsobech péče o své děťátko. Uspořádali demonstraci s požadavkem. než z něho bude moci vyrůst květiny. že odhazuji plastický pytlík na hnojiště. Jelikož jsme tak vzdáleni od matky země. Když se k němu přiblížíte. že na rozdíl od banánové slupky bude trvat velmi dlouho. začali se bouřit. a budeme se snažit jednat tak. Praxí vědomého dýchání a pozorování těla. Kolem nás je jen cement. Povzbuzování bdělosti Když usedneme ke stolu a pohlédneme na talíř vonné a chutné potravy. Brzy byl čas dále omezen na jednu minutu a možnost uzdravit se vzala za své. dýchejte vědomě patnáct minut. že se velmi brzy promění na zeleninu nebo květiny. než se přiblížili ke stromu. Musíme si navyknout uvědomovat si vše. poznáme. V mnohých městech ani nevidíme růst stromy – zelená barva zcela zmizela našemu pohledu. takže když tři nebo čtyři hodiny čekali. kteří z nedostatku prostředků k výživě svých dětí rozhodnou prodat je. Jsme-li pozorní. za několik týdnů se budete cítit daleko lépe. Nukleární odpad je nejhorší druh odpadu. víme. obklopený budovami ves středu města.Umění vědomého života Příroda je naše matky. Mnozí lidé onemocněli a většina doktorů si neuměla s jejich nemocí poradit. „Když odhazuji plastický pytlík na hnojiště.

že všechny děti na světě nemají takovou vybranou a výživnou stravu. co činí nyní prezident. kterou právě jí. Když jim umožníme změnu politického rozhodování. V mnoha uprchlických rodinách před každým jídlem jedno z dětí pozdvihne svou misku rýže a řekne asi toto: „Máme dnes na stole mnohou vybranou potravu. Bylo by pro nás dobré. nemůžeme přispět mírovému hnutí. kteří nemají dost potravy. Náš denní život. že naše vláda může realizovat politiku podle svého přání. ale zdvořilý dopis napsat nedovedou. Měli bychom se naučit psát dopisy do sněmovny a prezidentovi. Lidé v mírových hnutích dovedou psát velmi dobré protestní dopisy. Ale nyní to ještě není možné. že byste pravděpodobně dělal téměř přesně totéž. Vím. Naše dti spoléhají na nás. Jsem vděčný. Je nutno vytvořit novu cestu. Případně nám naše úvaha ukáže. abychom mohli uskutečnit mír. Proměnit poměry znamená též proměnit naše nitro. Zdvořilý dopis vašim poslancům V mírových hnutích je mnoho hněvu. musel byste se vypořádat s tvrdou skutečností. a ne je odhodit.“ Uprchlík třeba ví. To samo o sobě by vyhladilo nenávist a agresivitu. kdybychom dokázali přispět naším nedualistickým pohledem na věci mírového hnutí. jak přispět k míru právě v tom okamžiku. Proměnit naše nitro rovněž znamená . Kdybyste se stal prezidentem. a s potěšením přijímám tento vzácný pokrm. způsobu upotřebení věcí. je určován světovou politickou situací. snad trochu lépe nebo o něco hůř. že mohu být zde se svou rodinou. Mírová práce znamená především stát se mírem. Nejsme-li plni pohody. že jim zajistíme budoucnost. že to závisí na tom. abychom se naučili dívat se. ale to není možné. Občanství Jako občané máme velkou odpovědnost. Jsme-li si jasně vědomi svého způsobu života. Každého dne děláme věci a jsme věcmi. Mírové hnutí je často naplněno zlobou a nenávistí a neplná proto úlohu. zda lidé v mírovém hnutí umějí „být mírem“.Před každým jídlem můžeme s bdělostí sepnout ruce a vzpomenout na děti. jak pijeme a co jíme. Prosté vědomí této skutečnosti může nám pomoci překonat mnohá naše psychické strádání. Neumíme-li se usmívat. nemůžeme nikoho učit úsměvu. která se od něho očekává. které by si adresáti chtěli přečíst. Spoléháme jeden na druhého. Tak se můžeme udržovat ve vědomí našeho dobrého osudu a možná že jednoho dne najdeme příležitost k účasti na pomoci při změně nespravedlivého systému. zklamání a nepochopení. Proto je pro nás tak důležitá praxe bdělosti. který prožíváme. vidět a pochopit. které velmi hladovějí. Meditace znamená podívat se na věci hlouběji a zjistit. že většina thajských dětí nikdy nespatří vybraný druh rýže vyrostlé v Thajsku. který na světě existuje. Protože bez stavu míru nemůžeme nijak k míru prospět. kdo tak nutně naši pomoc potřebují. Prezident je člověk jako každý jiný. že můžeme mírovému hnutí nabídnout novu náplň. mohl byste dělat cokoli podle svého přání. jak můžeme změnit sebe a naše poměry. provedou to. Možná si myslíte. Doufám. Způsob vyjadřování. Myslíme. že je mnoho méně šťastných dětí. budeme vědět. Může se mírové hnutí vyjadřovat laskavými slovy ukazujícími cestu k míru? Myslím. jak pomáhat těm. jež souvisejí s mírem. způsobu pohledu na situaci. pochopení situace a druh užitých výrazů by neměly pobuřovat. že kdybyste se ujal vlády a získal moc. ale tato možnost závisí na našem denním životě. Je nesnadné vysvětlit dětem „rozvinutých zemí“. způsob.

že mnohé kořeny války jsou ve vaší zemi. protože poměry jsou stav nitra a stav nitra jsou poměry. že dojde k porážce jedné strany. Ekologie by měla jít do hloubky. rostlin i nerostů. Francouzská vláda vynaložila jisté úsilí v tomto směru tím. aby se utišili jejich hněv. když půjdete domů a porazíte americké agresory. které vyjadřují naše přesvědčení. Znečistění vody a vzduchu ohrožuje naše zdraví. abych se povzbudil. Jak hospodaříme v zemědělství a jak zacházíme s odpadem. povaha nespravedlnosti a povaha našeho vlastního bytí jsou totožné. Musíme si vážit života lidí. několikrát jsem zhluboka vydechl. Mír je založen na úctě k životu. I skály mohou být živé. ale musíme brát ohled i na život zvířat. zvláště když před volbami přesvědčují voliče. Země také. protože k ní patří i znečištění našeho vědomí. Ale my Vietnamci. Chtěli jsme mír. a řekl jsem: „Pane. Skála může též být zničena. Až my sami začneme žít odpovědněji. jaký by měl být svět. Vy nemáte být tady. Nejen do hloubky. Televize zasévá semena krutosti a strachu do našich dětí a znečišťuje jejich vědomí. Když píšeme články nebo pořádáme rozhovory. Tak například televize znečišťuje nitro naše i našich potomků. Musíme je povzbudit. aby na nás přestaly padat bomby. který pomáhal při záchraně lidí plavících se v Siamském zálivu. Povaha bomb. Kořeny války Když jsem v roce 1966 v USA propagoval příměří ve válce ve Vietnamu. Je nutno se probudit. nebo se tato krutost a bezohlednost rozlije do mnohých jiných oblastí života. jeden mladý Američan. Ale mnozí lidé z mírového hnutí podporovali našemu návrhu na okamžité příměří. kdo mají hluboký smysl pro klid a mír i jasnou představu to tom. Měli bychom pomoci určit jim poradce. Nestarali jsme se. kteří sdílejí náš názor na mír tak. stejně jako když ničíme naše okolí chemikáliemi. Protože volali po příměří a neuspěli. Máme příležitost sdělit jim mnoho důležitých věcí. zdá se mi. aby se tomu přizpůsobili. kdo vyhraje a kdo prohraje. Bude nutno prokázat jistý stupeň odpovědnosti. kteří jsme utrpěli při bombardování. porážením stromů a znečišťováním vody. počneme s výběrem činitel. ale mír takový. příslušník mírového hnutí. rozzlobili se a nakonec nebyli schopni přijmout jiné řešení než porážku vlastní země. to všechno vzájemně souvisí. že do funkce ministrů byli jmenováni někteří ekologové a humanisté jako Bernard Cushman. můžeme žádat naše odpovědné činitele. místo abychom vyhledávali politiky jen podle tok. Ekologie vědomí Potřebujeme harmonii. abychom podpořili vedoucí politické činitele. aby přestali znečišťovat naše prostředí a naše svědomí. kdo jsou bdělí. že vedoucí političtí činitelé by měli být podporováni těmi. Takový postoj je dobrým znamením. jak vypadají v televizi a později byli zklamáni nedostatkem jejich bdělosti. ale měla by být univerzální. Musíme zachovávat ekologii vědomí. Takže když jsem slyšel mladíka volajícího „Jděte domů a porazte americké agresory“. ale směřuje rovněž ke zničení nerostů.“ On a mnozí Američané si přáli mír. jsme byli realističtější. kteří nám mohou pomoci pohnout okolnosti směrem k míru. potřebujeme mír. Proto jsem sem přišel. aby se mohli obrátit k těmto lidem o radu a podporu.proměnit poměry. Nikdo nás nedokázal pochopit. Jedním z kořenů je váš způsob pohledu na . Přáli jsme si jen. Vaše přítomnost zde je naprosto bezúčelná. povstal během mé přednášky a zvolal: „Nejlépe uděláte.

Kyslík a výživa.“ Toho dne foukal vítr a po chvíli jsem viděl. Nejsem omezen na tuto podobu. aby umírali Američané. Sklonil jsem se při poznání. že list je matkou stromu.svět. Jsem také celým stromem. pupeční šňůru. že jsme odvislí. jak budujeme náš průmysl. velmi by to pomohlo. přicházely k nám touto vazbou. budu pokračovat ve výživě stromu. jak list opustil větev a plul k zemi v radostném tanci. Dospěl jsem k tomu. Kdyby například určitý počet lidí v jižní Africe jít ke každé straně. Máme noho vazeb poutajících nás k naší matce zemi. které jsme potřebovali. již kořeny čerpají. dřevorubce a zemědělce. zda má obavy z toho. jak utváříme naši společnost a jak užíváme zboží. které nám pomáhají a umožňují nám existovat. podívejte se hlouběji a jsem si jist. Především je třeba uskutečňovat pasivní resistenci. které nestačí vyživit strom. Měl téměř červenou barvu a sotva visel na větvi. musíme zasáhnout a vyřešit ji. Musíme se hlouběji podívat na poměry a spatříme kořeny války. je jen voda a nerostné látky. List mi odpověděl: „Ne. Existují statisíce pout spojujících nás s celým vesmírem. Když opustím tuto větev a poletím dolů. že list je také matkou stromu. viděl jsem. jak strom a listí spolupracují. Když však jsme se jednoho dne narodili. Jestli to dosud nechápete. Byl jsem tam dlouho a položil jsem mu spoustu otázek. Kdyby nebyly mraky. Musíme se povznést nad snahu stavět se na tu či onu stranu. To je jisté. Totéž platí pro řeku. Nepřeji si. Když se pak vyskytne obtížná situace. neměli bychom žádnou vodu k pití. les. a nyní jsem již ze sebe stromu mnoho odevzdal. Nemůžeme jen hanět jednu nebo druhou stranu. Copak jsem během celého jara a léta nežil naplno? Tvrdě jsem pracoval. abych pomohl při výživě stromu. . měli jsme dosti dlouhý stonek. lze snadno vidět. Strom dodává mízu listům a listy promění neúplnou mízu v nasycenou spolu se sluncem a plynnou látkou a vracejí pak mízu stromu zpět jako potravu. Tak se vůbec nebojím. Obě strany jsou oběťmi špatné politiky. Je třeba získat spojení. že ho velmi brzy spatřím znovu. připraven k pádu. Země je naše matka. To však není pravda. že strom je matkou a listy jsou dětmi. Tak se musí řešit problémy v rodině i ve společnosti. Proto je list také matkou stromu. ale když jsme byli v jejím lůnu. My sami nemáme již stonek spojující nás s matkou. ale nepřeji si ani. a když se vracím k půdě. nejsem tu ani já. kteří jsou schopni pochopit utrpení všech stran. Tělo je složeno aspoň se sedmdesáti procent vody a vazba mezi námi a mraky skutečně existuje. že to uvidíte. Dlouhou dobu pokračoval vztah k naší matce a máme též mnohé jiné matky. Protože list je spojen se stromem stonkem. Ptal jsem se listu. že se mohu mnohému přiučit od tohoto listu. protože cestou dolů se již viděl znovu na stromě. byla pupeční šňůra odříznutá a přijali jsme iluzi. ale když jsem pohlédl na list. Vidíte též pouto mezi vámi a mnou? Nejste-li tady. Zpravidla si myslíme. Během sporu potřebujeme lidi. která věří v násilí při řešení problémů. pochopit její utrpení a sdělit to ostatním. ve způsobu. abychom neužívali násilí. aby umírali Vietnamci. Míza. Jako listy máme mnoho vazeb Jednoho podzimního dne jsem v parku pozoroval pěkný malý list srdcovitého tvaru. Je třeba vzájemně se dorozumívat. Bylo to tak radostné. zamávám stromu a řeknu mu.“ Kořeny války jsou ve způsobu našeho denního života. Máme vazby spojující nás s mraky. že je podzim a ostatní listí opadává.

pochopí vás a odpustí vám. Vědí. Pokusím se ze všech sil se změnit. zpravidla té slabší. Když vás takto spatří. jehož láska zahrnuje i zvířata a rostliny. která sleduje. když jasně chápeme povahu vzájemné závislosti a vzájemného spojení všech bytostí. aby ustalo utrpení jiného člověka. jako jsou pochopení a láska. Zlobíme se. že jste úplně jiný. zda jde o skutečnou lásku či soucit. ale zřídka se nad všechno povzneseme. Chtějí kuřata jedné kvočky odstranit barvu ze svých tváří.Vzájemné spojení všech Miliony lidí sledují sporty. že miliony lidí na zemi trpí hladem. Snaha o skutečné usmíření vznikne. je takto jednat a říci ostatním: „Jsem vaším bratrem. Ve válce jsme rovněž přívrženci jedné strany. Někdy si možní připadáte silnější. v naší společnosti nebo v jiné zemi. Možná že i trochu kopnete nebo mávnete. a hledají cesty jak trpícím pomoci. svou nepozorností a neobratností. Snaží se jedině. Můžete sledovat hru zklamaně nebo s nadšení. je to známkou pravé lásky. Chudoba a útlak jsou základem válek. v němž jedno závisí na druhém. ale protože nejsme dost pozorní nebo dovední. Nemohou zapomenout na lidi utlačované. Abyste ověřili svou sílu.“ Usmíření Co máme dělat. Osud jednoho státu je svázán s osudem všech ostatních. Vyvstane-li ve vás přání. Pokud někomu nestraníte. První věc je nalézt čas k tomu. Z tohoto pocitu se zrodila mírová hnutí. že přežití nerozvinutých zemí nemůže být odděleno od přežití blahobytných. a to je možné jedině tehdy. Myslím. mluvte s ním a poslouchejte ho a okamžitě odhalíte. jak se její dvě děti perou. V současnosti každá válka zasáhne všechny státy. Zbarvit si vlastní tvář znamená odcizit se vlastním bratřím a sestrám. co se doslechneme. Je štěstí setkat se v životě s člověkem. Jestliže jen meditujete o nějakém abstraktním pojmu. Dále je nutno řídit se lepší častí naší bytosti. Tito lidé do jisté míry pochopili podstatu života. technicky vyspělých zemí. abychom přispěli k naší proměně. K činu je potřeba mít vnitřní pohnutku.“ Někdy nemáme v úmyslu ublížit. Když jste plný života a milý. kteří ačkoli žijí v blahobytu. jedině když je to cizinec. může to být jen vaše představ. Můžeme napadnout jiného. než ve skutečnosti jste. částečně podle vlastního úsudku. Rozlišujeme. když jsme ublížili lidem a oni nás teď považují za své nepřátele? Tito lidé mohou být v naši rodině. „Při vzájemném sporu kuřata od téže kvočky barví své tváře. a ne jen slovy“. dokonce i když jsou sami vystaveni různým tlakům. ale nestačí jenom oprávněné a zákonné rozhořčení. nemocemi a útlakem. že váš nepřítel trpí. To se nazývá „mluvit životem. Když se najde příležitost. Usmíření je proti jakékoli formě sobeckého uplatnění bez ohledu na strany. Jsem vaší sestrou. chápou. Naše společnost nepostrádá lidi ochotné zasáhnout. abychom se nikoho nedotkli. je to začátek hlubšího vhledu. že se s ním setkáte. Buďte však patrní.“ To je známé vietnamské přísloví. Když začnete pozorovat. Je k tomu třeba maličkost. Možná že se setkáme i s lidmi. Je důležité být pozorný v našem běžném životě. co je správné a co špatné. Co .. Mnozí z nás nadržují jedné straně při každém střetu či sportu. Usmíření neznamená. Když se rádi díváte na fotbal nebo baseball. Je to jediný způsob. o čem byla řeč. že odpověď znáte. aby se poznala jako bratři a sestry? Jediný způsob jak zažehnat nebezpečí tohoto nepřátelství. jste zpravidla přívržencem jednoho mužstva a ztotožňujete se s ním. jak ukázat to. druhý člověk to brzy pozná. abyste pomohl míči dále. přece jen ublížíme. jen když pohlížíme na protivníka se soucitem. Nemusíte nic říkat. částečně podle toho. abychom pohlédli na spor jako matka. že je to souhlas s neupřímností a krutostí. zkuste jít za tím člověkem. že jsem vám ublížil svou nevědomostí. mluvit tak. Neodvažuji se vám říci více. abychom jim řekli: „Lituji. přiblížíte se k němu jako svěží vánek a on okamžitě pozná. Jsme všichni lidského rodu a život je jen jediný. křičíme. chybí i zábava. a ne pravé pochopení a pravá láska. aby se usmířily.

je velmi pravděpodobné. takže jsou schopni poznat celou skutečnost. Dokážeme se podívat na ně a na sebe a poznat se v některém z nich? Název básně zní „Oslov mne. Vystupuji v ní tři osoby: dvanáctileté děvče. které bylo uneseno mořskými piráty. abych se bál a doufal. dokud neuvidíme tělíčka dětí. Je velmi bolestné je číst. protože mám tolik jmen. že odjedu zítra. piráti uprchlíky stále sužují. kde ve Franci žiji. jsou lidé schopní lásky. Musíme pokračovat v bdělosti a snaze o usmíření. Sociální pracovníci a jiní nezmění tuto situaci. Viděl jsem. rozhořčíte se na piráty. že se stanu pirátem. tolik podobných těm naším. Přestože se Spojené národy a mnohé země snaží pomoci thajské vládě v potlačování tohoto druhu pirátství. abych se smál a křičel. Při meditaci jsem viděl. a tak se samozřejmě postavíte na stranu děvčete. Potom můžeme pohlížet na všechny bytosti se soucitem a můžeme se pustit do opravdové práce zaměřené na odstranění utrpení.potřebujeme. Kdybychom se vy nebo já dnes narodil v těchto rybářských vesnicích. Přicházím. co žije. To je nepochybné. Thajsku a na Filipínách. Jen ti druzí se dostanou na břehy jihovýchodní Asie a ani tehdy nejsou zachráněni. Ze stanoviska děvčátka je to snadné. protože přijdu ještě dnes. Usilujeme všemožně. dostáváme každý týden stovky dopisů z uprchlických táborů v Singapuru. abych byl pupencem na jarní větví. aniž někomu straní. Tlukot mého srdce je zrození a smrt všeho. zasáhnete nás všechny. Když se něco takového dozvíte. Malajsii. takže někdy ztrácíme odvahu. Oslovení pravým jménem V osadě Plum Village. Ale nesmíte to učinit. protože všichni jsme do jisté míry odpovědní za takový stav věcí. abych byl housenkou uvnitř květu. které unesou piráti. Dozvídáme se. stali bychom se pravděpodobně během dvaceti pěti let rovněž piráty. Jsem šídlo proměňující se na hladině řeky a . Neříkej. skočila do vln oceánu a utopila se. mým pravým jménem“. ale musíme je číst. který se učí zpívat ve svém novém hnízdě. abychom neztratili spojení. Po dlouhé meditaci jsem napsal báseň. pochopíte vše jinak. a když vychovatelé. po stovkách každý den. Podíváte-li se na věc hlouběji. Je mnoho mladých děvčat ve člunech. Indonésii. že polovina lidí plavících se v člunech zemře na moři. abych byl drahokamem skrytým v kameni. že mnoho dětí se rodí v Siamském zálivu. abychom byli schopni hlad a utrpení všech bytostí považovat za naše vlastní utrpení. že kdybych se narodil ve vesnici piráta a rostl za stejných podmínek jako on. musím říci: „Ano“. ale utrpení je nesmírné. za dvacet let se mnozí u nich stanou piráty. pirát a já. prosím. tělíčka potažená kůží v Ugandě a Etiopii. Podívej se pozorněji: přicházím každou vteřinu. abychom pomohli. Máte se chopit pušky a zastřelit pirát. Pak jsme uskutečnili usmíření a pravou lásku. Když se chopíte pušky a zastřelíte toho pírat. Jednoho dne jsme obdrželi dopis o osudu děvčátka z malého člunu. Bylo jí teprve dvanáct. abych byl malým ptáčkem ještě se slabými křídly. Když uslyším kterékoli jméno.

oslov mne mým pravým jménem. připadá vám to zcela normální. V době války jsme nemohli jen sedět v meditaci. moje údy jsou tak tenké jako bambusové hůlky a jsem obchodníkem se zbraněmi. Když jsme se zabývali tímto druhem utrpení. Museli jsme prakticky uplatňovat bdělost všude a zvláště tam. které během plavby ztratily otce i matku a měly být poslány zpět do své země. Má radost je jako hřejivé jaro. poznáte. protože byly označeny jako nezákonní přistěhovalci. které se vrhá do vln oceánu. Jsem žába radostně plující na čistém rybníce a jsem had. Když se shledáte s různými druhy nesnází. abych mohl vidět jednotu své radosti i svého utrpení. Jsem dítě v Ugandu. V tom velkém utrpení pociťujete jistý druh úlevy a radosti. Má bolest je jako řeka slzí plnící čtyři oceány. vyhublé na kost a kůži. které jsme prožívali u vědomí. abych mohl slyšet současně svůj hlas i smích. Jsem dvanáctileté děvče plující na malém člunu. Prosím. když bylo uneseno pirátem a jsem pirát. Způsob života lidí zde žijících a skutečnost utrpení lidí v jiných částech světa jsou tak rozdílné. Když se shledáte s takovým trpkým osudem. že Paříž není příliš skutečná. shledali jsme. Prosím. že za války se sami můžeme zbavit některého utrpení. jak mohou lidé žít za takových podmínek? Ale když pobýváte v Paříži deset let a nejste s tím v kontaktu. že můžete být zdrojem soucitu a velké pomoci mnohým trpícím lidem. prodávám smrtonosné zbraně do Ugandy. které umožní rozkvést květinám za všech životních podmínek.jsem pták. Pokaždé. Během poslední zimy jsem ve společnosti přátel navštívil uprchlický tábor v Hongkongu a stali jsme svědky mnohého strádání. abych se mohl probudit a dveře mého srdce se mohly otevřít dveře soucitu. jimž jsme čelili během války. který na jaře přichází. zjistíte. protože víte. že naše životy nejsou příliš smysluplné nebo užitečné. moje srdce není schopné se pohnout a milovat. Byly tam děti ze člunů ve věku jeden až dva roky. zjistíme. že jste nástrojem soucitu. Utrpení – zdroj soucitu Během posledních třiceti let jsme se zabývali ve Vietnamu „angažovaným buddhismem“. . Jsem členem politbyra a vládnu velkou mocí a jsem člověk. Pochopením velkého soucitu a pocitem soucitu stanete se šťastným člověkem. pomalu umírajícímu v táboře nucených prací. když se vrátíme s takovou zkušeností. který musí splatit „dluh krve“ svému lidu. že utrpení přátel v Evropě a Americe je nepatrné. který se tiše přiblíží a polyká žábu. oslov mne mým pravým jménem tak. kde bylo největší utrpení. i když je váš život velmi tvrdý. aby se nasytil šídlem. Kladl jsem si otázku.

Hledej jakýkoli dostupný prostředek. aby to činili druzí. Neříkej nevěrohodné věci z osobních pohnutek nebo abys učinil dojem. Střež se volit za svůj životní cíl slávu. propagaci nebo dokonce výchovu. Nenech se unést rozptýlením ani vlivem společnosti. Nazýváme je 14 předpisů Řádu vzájemných vztahů: 1. Činná láska Během našeho společného putování jsem uvedl mnoho praktických příkladů. abys usnadnil proměnu v hlubinách svého vědomí. že tvé současné poznání je neměnné a že je absolutní pravdou. Takovými prostředky podněcuj sebe i ostatní k vědomí utrpení ve světě. kteří jsou v nouzi. Neztrať vědomí existence utrpení v živote světa. Nyní.. Jakmile hněv nebo nenávist vzrostou. Střež se úzkoprsosti a vázanosti současným názorem. Během života buď připraven přijmout poučení. Udělej vše pro usmíření a urovnání každého sporu. Neváhej mluvit o případech nespravedlnosti. Přesto pomáhej ostatním lidem soucitným rozhovorem vzdát se fanatismu a úzkoprsosti. Nerozšiřuj novinky. kteří ji způsobili. . Můžete vše vidět a můžete si být vědom všeho. že i vy byste je mohli shledat užitečnými při řešení problémů současného života. Nemysli si. které škodí lidem a přírodě. co se děje na světě. obrazy a zvukem. nejsou absolutně pravdivé. můžete zůstat ve své vlastní zemi a věnovat se sociální činnosti. ať je sebemenší. jak vědět. zisk. 8. Nenuť lidi včetně dětí jakýmikoli prostředky. teorii nebo ideologii ani se nezavazuj k jejich plnění. Nevyhýbej se styku s utrpením a nezavírej oči před utrpením. Nauč se do těchto vlastností proniknout a proměňovat je. pozorně sleduj a chápej skutečnosti okolního světa. hrozbu. 10. Zasévej ve svém nitru semena radosti. 11. o jejichž věrohodnosti ses nepřesvědčil. neuplatňuj autoritu. 2. Žij prostě. když miliony lidí hladoví. co se děje v našem nitru a bezprostředním okolí. co se děje v přítomném okamžiku. Nedávej svou řeči podnět k rozkolu a nenávisti. Nesetrvávej v povolání. Mluv vždy povzbudivě a věrohodně. Hledej všemi prostředky cestu k těm. návštěvou. 9. tak i ve svém okolí. obrať pozornost na dýchání. mohou nám pomoci a ochránit nás další pokyny. jež přispívá k uskutečňování tvého ideálu soucitu. 12. Neužívej náboženské společnosti k vlastnímu prospěchu nebo zisku nebo k přeměně na politickou společnost. Všechny myšlenkové systémy jsou řízeny názory. 3. Vyber si povolání. Neúčastni se podniků. dokud jsou v latentním stavu vědomí. Vědomě dýchej. nehromaď bohatství. jak si udržet bdělost. aby přijali tvé názory. Nauč se neodvislosti od názorů a posazuj ji. Kromě tohoto způsobu poznávání vzrůstá přirozeně soucit a pochopení. který ochrání lidský život a odvrátí válku. 5. která by mohla způsobit roztržku nebo nesvár ve společnosti. které zbavují lidi možnosti se uživit. abys byl otevřen přijímání jiných hledisek. aby ses navrátil k tomu. když budeme putovat širým světem. a to i osobním stykem. Pravda je spojena se životem a nikoli se znalostí názorů. abys spatřil a pochopil povahu své zloby a povahu lidí. Často nemáte možnost jít na místa utrpení. blahobyt nebo smyslové potěšení. Někteří členové našeho společenství se řídili ještě následujícími zásadami a myslím. Vyhýbej se slovům. Pěstuj věci podivuhodné. energií a hmotnými prostředky pro ty. Náboženské společenství by mělo zaujímat jasné stanovisko k útlaku a nespravedlnosti a usilovat o změnu poměru bez zasahování do politických sporů. 7. 4. Neuctívej žádnou doktrínu. kdo trpí. šetři časem. míru a pochopení. Nezabíjej! Nedopustí. Nebuď zlostný ani nechovej k nikomu nenávist. jejich pravdivosti si nejsi jist. 6. i když tím ohrožuješ svou vlastní bezpečnost. povzbuzující a ozdravné jak v sobě. peníze. Usedněte pokojně na meditační polštář a můžete vidět vše. Nekritizuj a neodsuzuj věci.Meditace je místo vnitřního kontaktu.

mraky a měsíc se vzájemně uchopily za ruce a volně meditovaly při pomalé pouti k moři. Mraky jsou pomíjející. 14. že se obrátila sama k sobě. Mraky všech druhů. že se mír a radost v jí již nikdy nevytratí. Abys zachoval spokojenost druhých. Nemusela volit mezi mraky a sebou samou. barev a tvarů. Toho večera se stalo něco pozoruhodného. úsměvu. Mohla vidět krásu každého z nich a byla schopna všechny je přivítat. že přivedeš na svět nové životy. Ale mraky rychle pluly po nebi a neustále měnily svůj tvar. zvuky vody narážející na břehy. Když proud vědomí všech žijících bytostí se osvobodí. Viděla. Tu noc poprvé zaslechla své vlastní volání. Nepřivlastňuj si nic. Když viděla nesmírné. A shledala. Přijala obraz krásného měsíce do svého srdce a voda. Uvědomila si. hněv a nenávist. které je domovem všech mraků. si všimla něčeho krásného.13. že se sama nikdy neviděla. protože zmizely mraky. Při sexuálním vztahu si buď vědom možného budoucího utrpení. Když se na hladině zrcadlila večerní obloha. jindy měly podobu koně. když spěchala dolů do údolí. O tom je nádherná čínská báseň: „Jasný. Nikdy neočekávala. Shledala. co hledala. do něhož přivádíš nové bytosti. zrozený v ní samé. Někdy vypadaly jako plášť.“ Takové bylo vědomí řeky v tomto okamžiku. za jedním. Toto hluboké poznání přineslo jí mír a radost. ale nebe je stálé. jak poputuje k moři. kulatý jako klenot. aby se obohacovali z utrpení druhých lidí a jiných bytostí. Přála si zemřít: „Když nejsou mraky. Uchovávej sovu životní energii k uskutečnění své duchovní cesty. mávala mu radostně a mile s laskavou vlídností. To odpoledne se mraky vrátily. že mraky mají stejnou podstatu jako ona sama. Nikdy předtím se to nestalo. jež můžeš způsobit. když se ladně vinula mezi vrchy a loukami. co je vlastnictvím druhých. měj ohled na právo a souhlas druhých. radovat se z dýchání. Příštího dne. za nimiž se chtěla honit. ale tentokrát si již nepřála získat některý z nich. že ona sama je také vodou. že to. potůčkem stále tančícím a zpívajícím. Jednoho dne spatřila nad sebou mraky. za druhým a její život se proměnil v zoufalství. a když se dostala na rovinu. Netrýzni své tělo! Nauč se zacházet s ním šetrně. sami ze sebe a z krásného okolí. Zjistila. proč bych měla žít?“ ale jak by se řeka mohla zbavit života? Té noci poprvé stalo. když slunce plulo po nebi. Když ji některý mrak míjel. Važ si vlastnictví druhých lidí a braň lidem. Mír a harmonie vládly mezi ní a mraky. Její radost. že mraky nejsou nic jiného než voda. byla krásná. zjevil se jí obraz úplňku – krásný. Mraky se rodí z vody a do vody se opět navracejí. objevila něco velmi důležitého. Pro neustálost mraků řeka velice trpěla. Poprvé se podívala na modré nebe. báječné modré nebe. nesmírném nebi. Již nezbývá nic. Neměla nyní nic jiného na práci než se honit za mraky. poznala. Můžeme se vrátit sami k sobě. Zaujímaly ji len mraky a nikdy jí pohled na nebe. Buď si plně vědom odpovědnosti za to. její potěšení bylo honit se za mraky. Chtěla vlastnit jeden mrak a mít ho jen pro sebe. že život nemá cenu. co bychom mohli dodat. Tehdy byla velmi mladá. uvažuj o světě. . Uvažovala o tom. Řeka si myslela. Nepovažuj své tělo za pouhý nástroj. Řeka Kdysi byla jedna krásná řeka a hledala svou cestu mezi horami. že se dlouho honila za něčím mimo sebe. Zpočátku byla skotačivou bystřinou. lesy a loukami. Jak rostla. že nesmírné nebe je v jejím nitru od samého počátku. Pak se jednoho dne zvedl velký vítr a odvál všechny mraky z oblohy. zpomalila svůj běh. tento obraz krásného měsíce bude zářit v každém z nás. Viděla. krásný měsíc putuje na rozlehlém. bylo v ní samé. Protože dovedla poslouchat svůj vlastní hlas. že by mohla spatřit takový krásný zjev. Nebe bylo zcela pusté. Pohlavní uspokojování by se nemělo dít bez lásky a vzájemného souhlasu.

Oba tam můžete pozorovat zelenou trávu. který se pěstuje pro děti dvacátého prvého století. že i vy jste měli stejné potěšení.Vstup do dvacátého prvého století V této době velmi často slyšíme slovo „politika“. Společné dýchání a společný úsměv – to je mírová výchova. to oni. že tito mladí lidé a generace odpovědná za válku počínají obnovovat a spolu vytvářet cestu bdělosti. . kdy vidíme a oceňujeme kulturní odlišnost. možná že bychom jednali stejně. neboť bychom byli příliš zbabělí. jak se vypořádat se svými problémy pro dobro vlastní i ostatních. že jsou nějak odpovědni za to utrpení. Myslím. takže jejich děti v příští generaci se mohou vystříhat opakování stejných nepravostí. Musíme využit utrpení dvacátého století jako kompost. jsme zděšeni. Nechceme se jimi zabývat. Musíme to všechno uložit do kompostu. abychom tomu zabránili. nemusíme hledat nic jiného. ale měli bychom najít způsob. plynové komory a hromadné hroby. Slyšel jsem. Vezmi za ruku své dítě a pozvi je ven sednout si na palouk. Znovu se uvidíme. kde by se mohli usadit. abychom společně přispěli k vypěstování květů dvacátého prvního století.“ Ale kdybychom tam byli. Střední Ameriky i odjinud. Bylo mnoho utrpení ve dvacátém století: dvě světové války. Když vidíme fotografie a plánovití krutosti nacistů. Doufám. Je důležité. Umíme-li ocenit krásu. Musíme dojednat také tuto politiku lidského odpadu. aby posílaly své odpady ve velkých lodích do třetího světa. že rozvinuté země uvažují o politice odpadů. koncentrační tábory v Evropě. uprchlíci z Vietnamu. že bychom měli přijmout politiku. Můžeme říci: „Já jsem to neudělal. vyhlazovací pole v Kambodži. můžeme všichni těžit z chyb naší doby a naplněni soucitem a pochopením můžeme příštímu století nabídnout krásnou zahradu a jasnou cestu. Zdá se. rostoucí květiny a nebe nad hlavou. že politika je spojována s každým problémem. je jeden z květů. Bylo mi potěšením s vámi takto putovat. prchající ze svých zemí bez vyhlídky na místo. Budeme-li mít dobrou vůli ke spolupráci a k společnému poučení. Květ tolerance. abychom zúrodnili půdu. v každém dechu a v každém dechu. V Německu těchto dnů trpí mládež představou. jak se to stalo mnohým lidem. Jiným květem je pravda o utrpení – bylo tolik zbytečného utrpení v našem století. Mír je žádoucí v každém okamžiku. jíž bychom se sami vypořádali se svými starostmi.

You're Reading a Free Preview

Download
scribd
/*********** DO NOT ALTER ANYTHING BELOW THIS LINE ! ************/ var s_code=s.t();if(s_code)document.write(s_code)//-->