Česká komora architektů Galerie Jaroslava Fragnera

Pocta České komory architektů 2005

KAREL HUBÁČEK

Galerie Jaroslava Fragnera 31.3. --- 7.5. 2006 Výstava se koná pod záštitou hejtmana Libereckého kraje Petra Skokana Pořadatelé výstavy Česká komora architektů a Galerie Jaroslava Fragnera Text © Petr Kratochvíl Vydavatel © Česká komora architektů © Galerie Jaroslava Fragnera a Dan Merta Praha, 2006

Petr Kratochvíl K DÍLU KARLA HUBÁČKA Karel Hubáček O SOBĚ SAMÉM Karel Hubáček O TVORBĚ ARCHITEKTA REALIZACE A PROJEKTY Kino 1957-------1963, Doksy Montovaný rodinný dům 1959--1960, Liberec Televizní vysílač s hotelem a restaurací 1963----------1973, Ještěd u Liberce Soutěžní návrh areálu ČSAV 1964, Praha – Pankrác Restaurace Orchidea 1966, Liberec Administrativní budova Strojintexu 1967, Liberec Televizní vysílač 1966----1969, Buková hora Naivní divadlo – přestavba 1967---1969, Liberec Kaple 1969, Storsand, Norsko Vyrovnávací vodárenská věž 1972------1977, Praha – Dívčí hrady Meteorologická věž 1973-------1979, Praha – Libuš Televizní vysílač Cca 1974, Praha – Pankrác Dům kultury 1977----------1986, Teplice Experimentální divadlo DAMU 1980---1982, Praha Provozní budova divadla F. X. Šaldy 1990----1993, Liberec Divadlo Husa na provázku 1985----------1994, Brno Banka ČSOB 1992---1994, Liberec Hotel 1990, Poděbrady Divadlo DISK 1996----1999, Praha – Staré Město ŽIVOTOPIS SOUPIS DÍLA VYBRANÁ LITERATURA SUMMARY

9 13 19 23 24 26 28 32 33 34 35 36 38 39 40 41 42 46 47 48 50 51 52 55 59 67 71

ISBN 80-86790-03-7

Česká komora architektů vzdává poctu osobnostem v oboru, které se výrazně zapsaly svojí prací a mravností do moderní historie architektury. Pocta může být udělena žijícím nebo zemřelým tvůrcům architektury, teoretikům a pedagogům. Nemůže být udělena těm, kteří se podíleli na upevňování fašistického nebo komunistického režimu. Jména poctěných architektů, teoretiků a pedagogů budou zapsána v knize osobností České komory architektů. V roce 2005 byla Pocta České komory architektů udělena doc. ing. arch. Karlu Hubáčkovi, Dr. h.c.

K DÍLU KARLA HUBÁČKA Petr Kratochvíl

9

Architekt Karel Hubáček je mimořádnou osobností české architektury 20. století. Jeho dílo není velké počtem realizací, ale významem, který mají jeho stavby v dějinách české architektury a přinejmenším dvě z nich i v měřítku mezinárodním. Cena Augusta Perreta, kterou mu Mezinárodní unie architektů v roce 1969 udělila za stavbu televizního vysílače na Ještědu, i Grand Prix bienále Interarch v Sofii v roce 1989 za Dům kultury v Teplicích jsou dokladem toho, že i v době, která domácí architektuře nepřála, zde dokázal vytvořit díla vyvolávající obdiv i v zahraničí. Karel Hubáček se narodil 23. 2. 1924 v Praze. V Praze vystudoval i Fakultu architektury a pozemního stavitelství ČVUT (1945-49), kde k jeho učitelům patřili Oldřich Starý, Josef Kittrich, Karel Honzík, Antonín Černý, Antonín Ausobský. Svou profesionální dráhou je však spojen s Libercem, kam v roce 1951 nastoupil do tehdejšího Stavoprojektu a kde dodnes žije. Z řady raných projektů výrobních závodů, atypických škol, obytných souborů a dalších staveb zaujme především budova kina v Doksech (1957-63), kterou navrhl s Vlastislavem Kolářem a Františkem Dvořákem. Nekonvenční tvar zčásti vyplynul ze statického řešení (Štěpán Ješ) stavby, která vyrůstá ze svahu nad zrušeným rybníčkem. Elegantní protipohyb křivky horního podlaží i zalomené průčelí však zároveň prozrazují estetickou motivaci jedním z proudů tehdejšího návratu k moderní architektuře po EXPO 58: proudu spojujícího konstrukční logiku a organické tvarování. Ostatně tato syntéza se v Hubáčkově díle pak projevila vícekrát. Ve stejné době projektuje i montovaný rodinný dům (1959-60), jenž měl prokázat, že s použitím prefabrikovaných dílů lze postavit individuální obytný dům za stejné prostředky jako byt v paneláku. Objekt byl součástí jedné z expozic Libereckých výstavních trhů, na jejichž architektonické koncepci se Hubáčkův ateliér každoročně podílel (1958-65). Nestal se však prototypem, jak autor zamýšlel, ale později jeho vlastním domovem, a přestože subtilní ocelové sloupy vzbuzovaly zpočátku nedůvěru, slouží jen s malými úpravami pláště dodnes. Věhlas Hubáčkovy architektury je samozřejmě spojen především se stavbou vysílače Ještěd, který po požáru staré horské boudy v r. 1963 navrhl spolu s konstruktéry Zdeňkem Zachařem a Zdeňkem Patrmanem a autorem interiérů Otakarem Binarem. Dnes se nám zdá zcela pochopitelné, že v tehdejší vnitroústavní soutěži libereckého Stavoprojektu porota vybrala právě projekt Karla Hubáčka, přestože neodpovídal původní představě dvou oddělených objektů a spojil provoz televizního vysílače, hotelu a restaurace do jediného objemu. Jak při opožděné habilitaci Karla Hubáčka v roce1995 konstatoval oponent a jeho dávný žák a spolupracovník Mirko Baum: „Nádherná symbióza architektonické formy s konstruktivní logikou rotačního hyperboloidu je jednou z oněch jednoduchých a nádherných samozřejmostí, u nichž nás ani nenapadne, že by mohly být jinak.“ Přesto v době dlouho probíhající výstavby probouzel projekt nejen odpor milovníků tradičních horských staveb, ale budil rozpaky i v kruzích odborných. „Někteří architekti opět namítali, že celým svým vzhledem se objekt vlastně vymyká z kategorie architektury a stává se jakýmsi přístrojem, že jeho autor spíše než jako architekt pracuje jako průmyslový výtvarník,“ psal v dobovém tisku Vítězslav Procházka (Architektura ČSSR, 1968) a prozíravě stavbu hájil tím, že vybízí, abychom rozšířili své představy architektury o zcela nové formy a neochudili ji tak o nové možnosti. Ještěd skutečně byl takovým průlomem k nové architektuře, zcela souměřitelným s tím, co se na západ od našich hranic dělo mnohdy jen jako kreslené futuristické vize. Ale okouzlení konstrukčními možnostmi zde nebylo samoúčelné, ani manifestačně předváděné. Stavba Ještědu vyniká originálním technickým řešením, které účelně reagovalo na extrémní povětrnostní podmínky místa i na specifické požadavky vysílacích zařízení. Její elegantní aerodynamický tvar, plynule navazující na siluetu horského vrchu, však byl zároveň citlivou odpovědí na charakter krajiny. Jako nová dominanta kraje se stavba záhy stala jeho symbolem. A byla i majákem, který do Liberce přitahoval mladé nadějné architekty, pro něž Karel Hubáček spolu se svým kolegou Miroslavem Masákem založili tzv. Školku SIAL na Jedlové – „stan, kde se všichni schovávali...deštník před nepohodou společenskou a politickou“, jak sám později vzpomínal (Architekt, 1996). Hubáčkova úzká spolupráce s vynikajícími konstruktéry byla určující pro práci celého ateliéru SIAL, který v r. 1969 spolu s dalšími architekty založil a sám vedl. (Po jeho zrušení a opětném začlenění do Stavoprojektu v 70. letech byl znovu obnoven v r. 1990, nakrátko opět pod jeho vedením.) Konstrukčně vynalézavé jsou i Hubáčkovy další vysílače, které v 70. letech postavil v Súdánu a v Jemenu, i vyrovnávací vodárenská věž v Praze na Dívčích hradech (1972-77) či meteorologická věž v Praze-Libuši (1973-79, obojí se Zdeňkem Patrmanem). Přes toto soustředění na užitkové technické stavby není Hubáčkova tvorba technokraticky orientována. 10

I v době výstavby Ještědu navrhl téměř současně dvě (nerealizované) stavby tak odlišné jako administrativní budovu Strojintexu (1967, s Václavem Vodou) a restauraci Orchidea (1966, s Josefem Patrmanem a Václavem Bůžkem), které symbolizují různorodost poloh jeho architektury. Zatímco u Strojintexu je opět základní konstrukční myšlenka – umístění nosných podpor do os průčelí – využita jako zároveň formotvorný prvek, restaurace Orchidea, zamýšlená jako součást rozšíření botanické zahrady, byla až romantickým splynutím s přírodními prvky: Součástí interiéru restaurace měl být skleník orchidejí s dominantou prosklené věže, zdivo zapojovalo přírodní kámen. Ani jeho návrh kaple pro norský Storsand, jímž se připojil k jednomu z cvičení Školky, nepřipomíná „stavby-stroječky“, jaké již tehdy navrhovali jeho mladí kolegové, ale opět spíš tvar organický. Přesto jsou 70. léta jeho ateliéru – alespoň pokud se týče realizací – ve znamení zmíněných technických zařízení povýšených na architekturu. Dovolovala Hubáčkovu ateliéru přežít ekonomicky, ale poskytovala i možnost ověřit nově vyvíjené materiály a technologie (často patentované samotným ateliérem) a směrovala tak tvorbu zejména mladších členů k proudu označovanému jako mašinismus. Za druhý vrchol vlastní Hubáčkovy tvorby je však třeba považovat realizaci odlišně zaměřenou: Dům kultury s koncertní síní v Teplicích (1977-86, kolonáda Otakar Binar), záměrně jednoduše působící stavbu, čerpající zejména ve ztvárnění interiéru podněty tentokrát z požadavků na akustiku. Forma vnitřních prostor se pak promítá i do vnějšího zaoblení siluety stavby. Kulturnímu poslání slouží i jeho poslední realizace – dostavba a rekonstrukce divadla DISK (1996-99, s Jiřím Hakulínem) pro pražskou Divadelní fakultu AMU, pro niž již počátkem 80. let navrhoval experimentální scénu na Jižním městě. Realizovaná vestavba divadelní scény DISKU do dvora starší budovy v Karlově ulici je opět ukázkou mistrného zvládnutí funkčních požadavků korunovaného originálním tvarem zastřešení, které zároveň může sloužit jako venkovní scéna. Je pozoruhodné, kolik kulturních a zejména divadelních zařízení navrhl architekt, jehož ateliér je spojen s nejvýraznějšími projevy technologicky inspirované architektury. K již zmíněným připojme i interiéry Naivního divadla v Liberci (1967-69), rekonstrukci a dostavbu tamní Malé scény divadla F.X. Šaldy (1986-89, resp. 1990-93) i jeho podíl na dokončení divadla Husa na provázku v Brně (1985-93, hlavní autor Václav Králíček). Jeho osobní vztah k umění se ostatně projevoval i intenzivní spoluprací s výtvarníky, které od doby Ještědu neomylně vybíral pro dotváření svých interiérů. K zásluhám architekta Hubáčka je třeba přičíst i řadu realizací, kdy vystupoval jako spolupracovník svých kolegů - jako na projektu obchodního střediska Ještěd v Liberci (1968-71, hlavní autor Miroslav Masák) - nebo jen povzbuzením, svou otevřeností i obhajobou výsledků jiných formoval tvůrčí atmosféru svého ateliéru a pomáhal prosazovat práci svých kolegů. Karel Hubáček, muž jiskřivého ducha a širokého kulturního rozhledu, vynikal vždy invenčností svých návrhů a neústupností při prosazování skutečné architektury navzdory dobovému marasmu politickému i hospodářskému. I díky tomu tvorba ateliéru SIAL svým ohlasem přesáhla české hranice a jako jedna z mála byla i v 70. a 80. letech často publikována v zahraničních prestižních časopisech. Jeho osobní renomé i příklad Ještědu k němu do Liberce přitahovaly řadu mladých architektů, kterým ve svém ateliéru poskytoval mimořádně svobodné a inspirativní prostředí. Ve Školce SIAL vychoval spolu s Miroslavem Masákem několik generací architektů, kteří později významně zasáhli do vývoje české architektury nebo se uplatnili v zahraničí. Ve výchovném působení pokračoval i po r. 1989 na nově založené Fakultě architektury v Liberci. Za svou tvorbu Karel Hubáček obdržel – vedle již zmíněných cen – i cenu Obce architektů za celoživotní dílo, Herderovu cenu, čestný doktorát ČVUT a Poctu České komory architektů. Oceněním je jistě i to, že stavba na Ještědu byla v několika anketách vyhlášena českou stavbou 20. století a v roce 2005 byla prohlášena národní kulturní památkou.

11

O SOBĚ SAMÉM Karel Hubáček

12

13

1

1, 2 Karel Hubáček 3 Jiří Dlabač a Karel Hubáček na rybách

2

3

Dovolte mi, vážené dámy a vážení pánové, právě při této příležitosti vyjádřit se k vlastní architektonické tvorbě, která mne do této chvíle živila, i když jsem s ní zacházel svévolně, bez úcty k včerejšku, bez poklon k „ismům“. Nepřicházel jsem do světa projektování jako výborný student. Po válce, po znovuotevření vysokých škol se studovalo celkem pohodlně. Neměli jsme ani velký rozhled. Nebylo dostatek knih, časopisů, skript. Ale lepší nějaký projektant než žádný. Po únoru 1948, po komunistických prověrkách se počet studentů poněkud ztenčil. Ztenčil se i profesorský sbor. Někteří z vynikajících architektů předválečné doby zůstali, byli většinou levičáky. Z dobré víry. Dostudoval jsem, přetrpěl vojnu, oženil se a nastoupil do zaměstnání v Liberci na podzim roku 1951. Pro nedostatek projektantů jsem dostal za úkol vyprojektovat dvě velké tovární haly. Rýnovice a Mnichovo Hradiště. Haly se postavily pomocí zkušených konstruktérů. Pochopil jsem, co všechno nevím, ale měl jsem vědět. Doháněl jsem, co jsem zameškal. Práce na sobě samém mne bolela a trvala roky. Čekala nás bytová výstavba. Realizovali jsme řadu sídlišť. I ty s rožumberskými růžicemi nad vstupními dveřmi v Roudnici, kde žili Lobkovicové. Vyšlo to kdysi v časopise „Architektura“. Nevím, mám-li se smát nebo plakat. Naštěstí jsme mohli svoji představivost zkoušet na sedmi ročnících „Libereckých výstavních trhů“. Byla to dobrá škola. Za státní peníze jsme zkoušeli různé prostorové tvary, které „žily“ jen tří týdny. Přišlo období školní výstavby. Podařilo se nám prosadit atypické školy. Za podmínky, že nebudou dražší než typové vzory. Nebyly dražší, snad o něco lepší. Ale učili jsme se obhajovat vlastní názory. Uvědomili jsme si profesionální odpovědnost. Pozvolna jsme se přestávali obávat své profese. Probouzela se láska k řemeslu. V lednu 1963 vyhořel Ještěd. V soutěži o nový objekt jsme měli štěstí. Náš návrh prošel. Pro členy poroty byl překvapením. Nebyl podle jejich představ. A přece návrh doporučili k realizaci. Myšlenka vyjádřit objekt jedinou hmotou, která sílu jedinečně formovaného kopce podpoří, byla překvapivě akceptována, i když podmínky soutěže předpokládaly rozdělení hmot do dvou objektů = stožár a budova. Mnohem později jsem si uvědomil, že porotci riskovali vlastní prestiž. Ještěd umožnil dynamický rozvoj atelieru, otevřel možnosti k užití nových materiálů ve stavebnictví a posunul myšlení některých jeho členů k poznání, že konstrukce není jen podporou myšlenky, ale formotvorným prvkem, výtvarně inspirativní součástí architektonického myšlení. Schválení studie s mnohými technickými otazníky nás přinutilo vydat se pro nás neznámou cestou. Že podobně přemýšleli za hranicemi našeho hlídaného státu jiní architekti, jsme na jaře 1963 nevěděli vůbec nic. Podařilo se naším návrhem zaujmout přední české odborníky v oboru matematiky, statiky, dynamiky, výzkumu chování plastových materiálů, jejich statických mezí. Nikde jsme nebyli odmítnuti. Pokud jsme některá nutná měření „o chování navrhovaných materiálů“ neuměli zaplatit, byla vstřícně zařazena do vědeckých programů výzkumných ústavů, vysoké školy architektury, Akademie věd. Čistě lidské pochopení špičkových odborníků naše snahy povzbuzovalo. Právě jejich odborná pomoc a držení palců nám pomohlo překonávat překážky, které jsme si sami nakupili. Napadá mne, jak bychom asi dopadli dnes? Solidarita bez peněz? 14

Prošli jsme údobím, které nás přesvědčilo, že je možné, pokud věříme ve svoji profesi, naplnit vlastní představy a touhy, překonávat překážky i zlovůli doby. Ještěd otevřel cestu za poznáním, povzbudil sebedůvěru a stal se příkladem pro mladé architekty, že není nutné utonout v našem zbytečně omezovaném světě. Ještěd se stal státní zakázkou a měl být i jedním ze základních převaděčů na tehdy předpokládané evropské trase „Sever – jih“. Ale nebyl. Trasa se měla přemístit na Bukovou horu - mezi Ústí n.L. a Děčínem. Věž na Bukové hoře, 170 m vysokou jsme vyprojektovali včetně prováděcího projektu. Ale nebyla realizována. Evropská trasa „Sever – jih“ přes území ČSSR se nekonala, rozsáhlý projekt přenosové věže se stal zbytečným. Na Bukové hoře byla postavena obdoba věže na „Cukráku“ u Prahy. Později byla odstřelena pro nebezpečí zborcení konstrukce příčným kmitáním. Protože toto nebezpečí ohrožovalo i Ještěd, podařilo se v SIALu Zdeňku Patrmanovi ve spolupráci s Matematickým ústavem Akademie věd vyvinout kyvadlo, tedy tlumič, který eliminoval vznik příčných kmitů. Kyvadla a laminátové válce pro anténní systémy po úspěchu na Ještědu posunuly SIAL blíže ke strojírenství. Přímou spoluprací s řadou odborníků jsme získávali vědomosti, s kterými jsme se ve stavebnictví potkat nemohli. Postupně a po několik let jsme navrhovali, dodávali a osazovali kyvadla na všechny velké televizní věže v ČSSR. Řízení výroby a montáže laminátových krytů anténních systémů a kyvadel i další obchodní aktivity, jako provádění protipožárních nástřiků „Pyrok“, umožnily SIALu finančně podporovat architektonické práce. V sedmdesátých letech kyvadla ochránila SIAL před rozpuštěním, spolu s řadou radiových stanic, které jsme projektovali a některé realizovali v Africe a Arábii pro Teslu Praha. I rozpracované projekty k využití sluneční energie pro lidská obydlí nebo projekt Sněžky udržely atelier před politickou zlobou krajských činovníků. SIAL byl převeden znovu do Stavoprojektu. Zůstal na přímluvu Ministerstva techniky samostatným atelierem. Zachránila se i školka na Jedlové. Ale byli jsme pod dozorem. Atelier už neměl možnost svobodně se rozhodovat. Postupem času se „školka“ rozplývala a „Jedlovou“ opustila. Ti architekti, kteří procházeli atelierem ze své vůle, se nenaučili v atelieru dělat architekturu, ta už v nich sídlila. Ale prošli údobím, kdy se mohli přesvědčit, že je možné upnouti se ke svojí profesi, naplnit vlastní představy a touhy, překonat překážky i zlovůli doby ve prospěch řemesla, které si zvolili. Přestavba Veletržního paláce sice přinesla nutnost založit projekční pobočku v Praze, ale to už školka nebyla. Byla to součást atelieru, schopná samostatného života. ADNS to dokazuje. Stejně jako mnohem dříve založené D.A. Studio Martina Rajniše, Václav Králíček, Michal Brix a ti mnozí, kteří úspěšně pracují v zahraničí. Ale vrátím se k sedmdesátým letům, kdy byla realizována vodárenská věž na Vidouli v Praze. Její tvar je výlučně účelový. Ve třech nosných sloupech je vedeno přívodní a odvodní potrubí. Rázy vznikající čerpáním vody jsou vyrovnávány třemi kyvadly na vrcholu každé roury. Všechny tři roury spojuje trojramenné schodiště. Prostor kyvadel je zdůrazněn odlišnou barvou. Při kolaudaci chybělo stavební povolení pro věž. Hlavní architekt Prahy se velmi zlobil, že se věž postavila a on o tom neví. Problém se vyřešil. Věž je součástí vodovodu, který je z technických důvodů postaven na stojato. Po několika týdnech jsem byl nařčen, že jsem si za státní peníze namaloval nad Prahou monogram, protože na vrcholu věže je 15

4

5

4 Karel Hubáček 5 Karel Hubáček a Otakar Binar na Ještědu 6 Vyhlášení vysílače na Ještědu českou stavbou 20. století v anketě agentury Kdo je kdo. Zprava v 1. řadě: Miroslav Masák, Karel Hubáček, Zdeněk Patrman.

6

třístranné H. Vrchol věže se měl přetřít. Nikdo to neprovedl. Zůstal jsem jediným architektem na světě, který má monogram nad hlavním městem. Po zkušenostech z Ještědu s polyuretanovou výplní laminátových panelů jsme navrhli a dodali pro Hydrometeorologický ústav v Bratislavě kryt radaru ve formě 3/5 koule. Kryt stejného rozměru jsme chtěli dodat i pro meteorologickou věž Libuš Praha. Nestalo se. Místo kulového krytu byla na věž posazena ruská karnevalová čepička. Přibližně ve stejné době zpracovali Vokáč, Zavřel, Rajniš a Brix návrh objektu na Sněžce. Princip řešení byl založen na dvou nezávislých hmotách. Opláštění a vnitřní konstrukci. Opláštění ve tvaru 4/5 koule zabraňovalo přenášení negativních klimatických vlivů na vnitřní konstrukce. Plášť byl tvořen vrcholovým pětiúhelníkem a šestiúhelníky, složenými ze šesti trojúhelníků. Jednotlivé šestiúhelníky byly uloženy pružně a celá koule opláštění byla usazena na ocelové kruhové, dvojdílné kolejnici. Zelení tento projekt znemožnili. Sen o realizaci Sněžky, finančně Čedokem zajištěné, se neuskutečnil. Psal se rok 1977. V la Villette u Paříže stojí podobně velká koule, která osvobozuje vnitřní konstrukci od povětrnostních vlivů. Potvrzení, že jsme nepřemýšleli špatně. Naskytla se další příležitost. Stavba „Domu kultury“ v Teplicích, jako prvního objektu jižní části lázeňské promenády, podle urbanistického záměru centrální městské oblasti Martina Rajniše a Michala Brixe. Aby mohl být „Dům kultury“ realizován, byl nabídnut Výzkumnému ústavu pozemních staveb v Praze jako objekt vhodný pro aplikaci jejich nového konstrukčního systému železobetonových sloupů a ocelových průvlaků. Experiment se rozšířil o skladebné systémy fasádních prvků. My jsme si úkol rozšířili o zaměnitelnost akustických obkladů. Pomocí takto náhodně zkombinovaného „veřejného zájmu“ bylo uvolněno financování pro výstavbu kulturního domu v Teplicích. Pro akustický obklad jsme navrhli tři základní rozměry akustických panelů. Dva panely s funkcí rezonační s proměnnou hloubkou a panel odrazový. Šíře všech panelů byla konstantní, aby bylo možné je osazovat na pevný svislý, nosný rastr. Skladba a množství útlumových materiálů uvnitř panelů je různá, podle předpokládaného výpočtu akustické pohody. Křivka zavěšených akustických stropních prvků sleduje křivku stropní konstrukce. Mezi oběma konstrukcemi vzniká útlumový prostor. Akustické prvky jsou zavěšeny jednotlivě, mezery mezi nimi v šíři 150 mm umožňují pronik části zvuku do útlumového prostoru mezi oběma konstrukcemi. V menším sále a v kině jsou akustické prvky připevněny přímo na stropy. Podhled v podélném směru sálu je z předepnutých ocelových lanek, skrytých v tenkých umělohmotných trubičkách. Zvuk v sále je kvalitní. V koncertním sále se profesionálně nahrává vážná hudba. Dobré akustice napomáhá i rozdělení půdorysného čtverce objektu, vertikální oddělení obou sálů ústřední halou i dvojité konstrukce vnitřních i obvodových stěn. Akustika byla základní nosnou myšlenkou řešení sálů, ovlivnila tvar hmoty, řešení dispozice i konstrukce. Ovládla interiér i tvar objektu. Že se to povedlo, mohu děkovat panu architektovi Janu Novákovi. Byl klavírním virtuosem a napsal knihu o akustice (Akustická kvalita a pohoda). Zemřel dříve než se kulturní dům dostavěl. Přesvědčil mne, že akustiku nelze řešit dodatečně. Akustika je inspiračním obohacením architektovy práce při hledání hmotového pojetí objektu i jeho architektonického výrazu. Je funkční i konstrukční složkou. Zásadně může ovlivnit estetické působení interiéru i exteriéru stavby. Po celou dobu svého snažení o projektování jsem usiloval o dosažení architektonického výrazu pomocí vhodné konstrukce, která je podle mne formotvorným prvkem, nejenom podpůrným prostředkem k dosažení cíle. 16

Je rovnoprávnou a nosnou veličinou architektonického díla i inspirační součástí architektonického myšlení. Spolurozhoduje o úspěchu tvorby. Stejně jako úcta k místu, které svojí prací na dlouhou dobu poznamenáme. Prostředí svojí myšlenkou nepřevyšuji, ale dotvářím. Nejlépe s čepicí v ruce. Myšlenkou jednoznačnou, úměrnou k síle místa, bez pompéznosti, přebujelosti, materiálové okázalosti a zbytečného zdobení. Zdobíme pouze to, co jsme špatně vymysleli. I nová škola architektury v Liberci by měla stejně jako kdysi Jedlová, poskytovat jistou názorovou a pracovní volnost. Vyloučit rutinu, připustit polemiku, nevnucovat nikomu zaběhlé systémy. Podporovat myšlení i schopnost vlastního rozvoje studentů. Protože smyslem naší práce není jen profesionalita, ale především produkce myšlenek. Dovolte mi, na závěr mého povídání, poděkovat Jiřímu Suchomelovi za odvahu, vytrvalost, znalost i oběti nemalé části své profesionální kariéry, s jakou usiloval a vybudoval novou školu architektury v Liberci. To je břemeno, které snad pomohou nést i bývalé prožitky na Jedlové. Vážené dámy a pánové, děkuji Vám za pozornost.

Z habilitační přednášky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, 1995

ODPOVĚDI NA ANKETY Co si slibujete od budoucnosti? (Listopad 89) Lepší společnost. Lepší morálku. Čistý přístup k práci. Jak hodnotíte situaci po deseti letech? (Listopad 99) Svoboda architekta pomáhá dílu. Vědomý investor ví. Nevědomý trvá na svých představách. Architekt je v zajetí. Představa díla se vzdaluje. Štěstí je takovou zakázku odmítnout. Nenič nešťastně řemeslo! Vydrž – neupadneš!

Karel Hubáček Odpověď na anketu. Architekt, 1999, č. 12, s. 53. 17

O TVORBĚ ARCHITEKTA Karel Hubáček

18

19

O problémech architektonické tvorby se nepíše příliš často, o architektech málokdy, o jejich povinnostech k vlastnímu řemeslu nikdy. Nesměle se poukazuje na jeden ze základních problémů zobecnění architektonických výsledků neúměrným zatěžováním architektonické tvorby druhotnou problematikou výstavby, která dovedla výrobu k větší váze, než na jakou by měla mít ve společnosti nárok. Analýza a formulace společenských potřeb je závislá na profesionalitě investora. On má nacházet objektivní odpověď, proč stavět to či ono. Samotné stavění je profesionální produkcí, službou k naplnění žádané společenské potřeby. Úkolem architektury je hledat odpověď, jak ono proč naplnit. Odpověď se rodí z podmínek doby, jejího vývoje, hospodářství, obecného smýšlení, morálky, znalostí i z víry a oddanosti tvůrce v jeho povolání. Vyrůstá zároveň ze sociálních a ekonomických společenských možností. Otázka míry je proto rozhodující. Míry společenské, přinášející tvůrčí motivace nejen ve velkém, ale i ve skromném měřítku pro všední potřebu. I proto je architektura výmluvným ukazatelem společenských poměrů. Tvořit znamená také vědět. Všestranně vědět. Dokázat seřadit a posoudit většinu základních informací, které by měly předcházet přímému tvoření. V analýze společenských závislostí se hledá odpověď na otázku, co se má vlastně vytvořit a proč. To je cíl tvoření. Proto objektivní analýza souvisejících problémů – věcná, jasná, ekonomicky zdůvodněná se snahou rozeznat zítřejší společenské vazby. Bez emocí, prosazování dílčích nebo osobních zájmů, protežování, zneužívání společenského postavení. Před poznáním odpovědí, co má tvorba přinést, co má vyřešit, není rozumné přemýšlet, jak to uděláme. Vyjasněný vstup do tvorby dokáže velkou většinou přinést přijatelné řešení cíle, i když podíl kumštu bude určitým zklamáním. V případě neujasněného cíle a dobré tvorby společenský cíl míjíme. Postavíme nepotřebné, nebo jen částečně použitelné stavby. Jenom stavba, která násobí svým posláním do ní vložené prostředky, společnost obohacuje. Ale i dobře investičně objasněná stavba, s dodavatelskou podporou, plnými společenskými podmínkami, nemusí splnit očekávaný cíl, protože jednou z překážek architektonické tvorby může být i sám tvůrce. Má těžké řemeslo. Ale také jednu velkou výhodu. Začíná čistým papírem. K čistému papíru – čistá duše. Jen čistota duše vede k oddanosti i ochraně povolání. Povolání je vírou tvůrce. Musí ji bránit. Bránit ji v prvé řadě sám v sobě. Řemeslu se má sloužit, nejen ho používat jako výrobního prostředku ve svůj prospěch. Pořádné řemeslo vede k pokoře, citu, svobodomyslnosti, ke skromnosti, vnitřní pevnosti a službě. Řemesla je si třeba vážit. Je nám propůjčeno. Povznáší nás, pokud mu sloužíme. Ten, kdo je tvůrcem, tedy blízek umění, nepotřebuje se vyjadřovat mazaností, fanfárami, módností, utkvělými představami nebo uměle vytvořenými problémy. Okázalost, nadutost, podbízivost, manýra je povrchem řemesla. Svědčí o nedostatku vnitřní pevnosti autora. Vede k uspokojování se hmotným statkem. Potom ke strachu ze ztráty výhodné zakázky. Je mrzačením. Zakrýváním zmrzačení lesklým kabátem. Prosazováním díla vlastní diktaturou vkusu. Opíráním se o tvrzení. To je zneužívání tvorby pro osobní pozlátko. Ztráta pokory, sebeovládání. Nabytí zbabělosti. Přehlušení sama sebe. Každý tvůrce dojde na křižovatky, z kterých vedou cesty obyčejné, lepší, okrášlené i zlaté. Ta obyčejná je nejtěžší. Vyžaduje čest. Tvůrčí řemeslo je dobrovolným břemenem. Břemenem i proto, že současné výsledky tvoření, kromě soudů přítomnosti, jsou srovnávány s výsledkem minulosti. Přítomnost je krátká. Minulost dlouhá a nesmlouvavá. Co prošlo jejím soudem, je přitažlivé, poučné, budící respekt, úctu a pokoru – prokazuje nadřazenost tvůrčí síly nebo výhry nosné myšlenky nad potížemi, které každou dobu více nebo méně provázely. Až naše přítomnost se stane minulostí, vyčlení se ta díla, která budou hodna stejné úcty pro přítomnost budoucí. A budou to jen díla, kdy člověk-tvůrce překonal sám sebe, objektivní i neobjektivní překážky své doby.

Každá tvorba je součástí životního koloběhu. Život sám nelze spoutat do jednotlivých ohrad, třeba i třpytivých. Podstata architektonické tvorby je v úsilí o harmonii myšlenky a potřeby. V úsilí napomáhat přeměně lidského myšlení. Nikoli v jejím vnucování. Snahy o korigování života i v dobré víře jsou jenom snivé. Škoda, že člověk si všímá úcty k řemeslu tak pozdě. Všimne si obzorů, které dříve nedohlédl, a uvědomí si, že jsou obzory, které už dohlédnout neumí. Dlouhá je doba zrání, omylů, tvůrčího oslepení. Dlouhá je doba k objasnění vlastní víry v rozum. Protože jen rozumná a poctivá tvorba nás dovede k řešení obecnější platnosti, než je naše uspokojení.

Umění a řemesla, 1985, č. 2, s. 10-11.

20

21

REALIZACE A PROJEKTY

22

23

Kino /Movie theatre 1957-------1963, Doksy Vlastislav Kolář, Karel Hubáček, František Dvořák

24

25

Montovaný rodinný dům /Prefab family house 1959--1960, Liberec Karel Hubáček, Vlastimil Šedo, Josef Patrman, Václav Bůžek

26

27

Televizní vysílač s hotelem a restaurací /Television transmitter with hotel and restaurant 1963----------1973, Ještěd u Liberce Karel Hubáček, Zdeněk Zachař, Zdeněk Patrman, Otakar Binar (interiéry)

28

29

TELEVIZNÍ VĚŽ A HORSKÝ HOTEL „JEŠTĚD“ Projekt televizního převaděče a hotelu na Ještědu se stal pro nás prvním krokem pro uvědomění nutné úcty k místu, které máme poznamenat technickou stavbou. Jak postavit hotel a zároveň televizní převaděč? Dvě stavby na malém místě vedle sebe? Objemy a provozy, které nemohou splynout? Mihla se myšlenka – jedinou hmotou a rotační křivkou prodloužit temeno hory. Neobvyklý tvar rotačního tělesa přinesl výhody velkého průměru plochy v nižších patrech a postupné a ladné úžení půdorysů až do věže. Vytrvalost a pracovitost nám otevřela dveře „Akademie věd“, speciálních ústavů a bláznivých podniků. A narodil se „Ještěd“.

Karel Hubáček

ZDŮVODNĚNÍ POROTY UIA K UDĚLENÍ CENY AUGUSTA PERRETA KARLU HUBÁČKOVI ZA VYSÍLAČ NA JEŠTĚDU (složení poroty Eugen Beaudouin, Gulio Carlo Argan, Theo Crosby, Igor Fomin) „Předložený projekt vyniká jasností a šťastnou harmonií, s níž se pojí s okolní krajinou. Přímost jeho účinku, vybranost siluety jsou hodnoty, které vynikajícím způsobem spojují tyto rysy s žádanými funkčními vlastnostmi. Statické problémy byly vyřešeny konstrukčními prostředky, citlivě a vynalézavě použitými.“

Československý architekt, 1969, č. 15, s. 1.

30

31

Soutěžní návrh areálu ČSAV /Competition entry for premises of Czechoslovak Academy of Sciences 1964, Praha-Pankrác Karel Hubáček, Otakar Binar, Miroslav Masák

Restaurace Orchidea /Orchidea Restaurant 1966, Liberec Karel Hubáček, Josef Patrman, Václav Bůžek

32

33

Administrativní budova Strojintexu /Strojintex office building 1967, Liberec Karel Hubáček, Václav Voda

Televizní vysílač /Television transmitter 1966----1969, Buková hora Karel Hubáček, Zdeněk Patrman

34

35

Naivní divadlo – přestavba /Theatre - rebuilding 1967---1969, Liberec Karel Hubáček, Otakar Binar

36

37

Kaple /Chapel 1969, Storsand, Norsko Karel Hubáček

Vyrovnávací vodárenská věž /Balancing water tower 1972------1977, Praha –Dívčí hrady Karel Hubáček, Zdeněk Patrman

38

39

Meteorologická věž /Meteorological tower 1973-------1979, Praha – Libuš Karel Hubáček, Zdeněk Patrman

Televizní vysílač /Television transmitter Cca 1974, Praha – Pankrác Karel Hubáček, Zdeněk Patrman

40

41

Dům kultury /House of Culture 1977----------1986, Teplice Karel Hubáček, kolonáda: Otakar Binar a Lidmila Švarcová

42

43

DŮM KULTURY V TEPLICÍCH Lázeňská zóna města Teplic se dotýká parkovými úpravami kompaktní zástavby středu města. Na předělu těchto odlišných zón vzniká nová lázeňská vstupní ulice uzavírající stávající městský blok. Protilehlou stranu dotváří hmotně uvolněná lázeňská kolonáda, která tvoří s kulturním domem propojený celek. Kulturní dům je víceúčelovým zařízením, respektujícím tradiční zaujetí obyvatel města pro vážnou hudbu. Kompaktní tvar budovy, sledující křivku koncertních sálů je založen na čtvercovém půdorysu s osovou vnitřní vertikální halou, která zpřístupňuje všechna divácky přístupná zařízení. Architektonická motivace se opírá o prioritní funkčnost a stavebnicový systém. Obě tyto zásady jsou rozvinuty vedle základních systémů konstrukčních i do prvků fasádních, do prvků prostorotvorných – vnitřního zařízení, zábradlí, osvětlovadel, akustických obkladů. Výsledná realizace působí kontrastem vnější celistvosti objektu s dynamikou vnitřních prostor.

Karel Hubáček

44

45

Experimentální divadlo DAMU /Experimental theatre, Academy of Performing Arts 1980---1982, Praha Karel Hubáček, Albert Pražák, Jiří Smejkal, Zdeněk Patrman

Provozní budova divadla F. X. Šaldy /Service building of the theatre Divadlo F. X. Šaldy 1990----1993, Liberec Karel Hubáček

46

47

Divadlo Husa na provázku /Theatre Husa na provázku 1985----------1994, Brno Autor: Václav Králíček Dokončení prováděcího projektu, návrh interiéru (1992-1994): Karel Hubáček, Jiří Hakulín /Completion of execution design, interior design (1992-1994): Karel Hubáček, Jiří Hakulín

48

49

Banka ČSOB /Bank ČSOB 1992---1994, Liberec Karel Hubáček

Hotel /Hotel 1990, Poděbrady Karel Hubáček, Jiří Hakulín

50

51

Divadlo DISK /DISK Theatre 1996----1999, Praha – Staré Město Karel Hubáček, Jiří Hakulín

52

53

ŽIVOTOPIS

54

55

KAREL HUBÁČEK: O SOBĚ SAMÉM (1995) Narodil jsem se jako občan města Prahy díky rodičům Marii a Karlu Hubáčkovi, ve čtvrti čís. 14 – Michli, v ulici Jaurisově dne 23. 2. 1924. V Michli jsem chodil do školy obecné, později i do reálného gymnasia, které bylo úplně nové s řadou pedagogů, kteří zde našli zaměstnání po nuceném odchodu z vysokých škol. Mezi nimi i pan profesor Václav Černý. O naši výchovu řádných vlastenců bylo postaráno. Maturoval jsem v roce 1943. Začal jsem pracovat jako držák trasírky u geometrů v Plzni. Našel jsem tu svoji budoucí ženu. Vydržela se mnou dodnes. A to je obdivuhodné a krásné. Ale jsem 24. ročník, a proto jsem byl dopraven v roce 1943 do Berlína. Vrtal jsem tam dírky do železa. Z Německa jsem se vrátil před koncem války. Zažil jsem pražské povstání jako dělostřelec na pancéřovém vlaku „Vršovice“. Vystřelil jsem jenom cvičně. Odnesla to střecha továrny „Waldes“ ve Vršovicích.

ODBORNÁ ČINNOST 1949 1951------1956 1956-------------1968 1968----1971 1971---------------1985 1986----1989 1990--1991 1991----------2000 1994------1999 1995 absolvent Fakulty architektury a pozemního stavitelství ČVUT Praha projektant, Stavoprojekt Liberec vedoucí ateliéru, Stavoprojekt Liberec ředitel projektové organizace SIAL vedoucí ateliéru, Stavoprojekt Liberec poradce ředitele Národní galerie pro výstavbu Galerie moderního umění v Praze ředitel s.p. SIAL společník podniku SIAL s.r.o. pedagogem na Fakultě architektury TU Liberec habilitace na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze

OCENĚNÍ Byla svoboda. Svobodně jsem se přihlásil na školu architektury v Praze a studia dokončil 15. 7. 1949. V srpnu 1951 po dvouroční vojenské službě jsem nastoupil ve Stavoprojektu v Liberci, protože jsem byl ženatý, měli jsme syna a neměli byt. V Liberci byt měli. Snažili jsme se a rodinu rozšířili o dalšího syna. Žijeme spokojeně již jako babička a dědeček. Staráme se společně o zahradu. Právě tam, mezi nebem a zemí se dá přemýšlet. O sobě, rodině, právu i architektuře. 1962 1967 1969 1969 1989 1990 1993 1993 1994 1996 1996 1999 2001 2005 Vyznamenání za vynikající práci 2. cena za návrh vysílače na Bukové hoře v přehlídce prací Československého svazu architektů 1. cena za návrh vysílače Ještěd v přehlídce prací Svazu českých architektů Cena Augusta Perreta Mezinárodní unie architektů za projekt a realizaci vysílače a hotelu Ještěd Grand Prix světového bienale INTERARCH za Dům kultury v Teplicích cena Architektonické služby Praha Nejlepší projekt roku 1990 za Hotel Poděbrady jmenován čestným doktorem technických věd (Dr.h.c.) na Českém vysokém učení technickém v Praze cena Grand Prix Obce architektů za realizaci divadla Husa na provázku (s Václavem Králíčkem a Jiřím Hakulínem) jmenován čestným občanem města Liberce Grand Prix Obce architektů za celoživotní dílo Herderova cena, Vídeňská univerzita Cena primátora hl. m. Prahy za realizaci divadla DISK státní vyznamenání Medaile za zásluhy 2. stupně Pocta České komory architektů

56

57

SOUPIS DÍLA

58

59

REALIZACE Dvoupodlažní hala LIAZ 1953---1955, Rýnovice Karel Hubáček Závod a výrobní hala LIAZ 1954---1956, Mnichovo Hradiště Karel Hubáček, Otto Nykodým Sídliště Hracholusky 1953------1958, Roudnice Karel Hubáček, Jaromír Vacek Sídliště 1954-------1960, Královský Chlmec (Slovensko) Karel Hubáček, Jaromír Vacek, Bohumil Lisal, Josef Patrný Sídliště 1955----1958, Šenov-Šumbark Karel Hubáček Kino 1957-------1963, Doksy Vlastislav Kolář, Karel Hubáček, František Dvořák Tovární hala Elektropraga 1958, Hlinsko Vladimír Pavlů, Karel Hubáček Expozice Libereckých výstavních trhů 1958-1965, Liberec Karel Hubáček, Otakar Binar, Miroslav Masák, Pavel Švancer, Jiří Svoboda, Lidmila Švarcová Základní škola 1958--1959, Nový Bor Karel Hubáček Základní škola 1959-----1963, Jablonec Jaroslav Poříz , Karel Hubáček Základní škola 1959------1964, Zákupy Karel Hubáček

Základní škola 1959-------1965, Jeníšovice Karel Hubáček Základní škola 1959-------1965 Studenec Karel Hubáček Montovaný rodinný dům 1959--1960, Liberec Karel Hubáček, Vlastimil Šedo, Josef Patrman, Václav Bůžek Výrobní závod Okula 1959-------------------------1983, Turnov Vlastislav Kolář, Karel Hubáček Loděnice 1961, Boletice Jaroslav Poříz, Karel Hubáček Televizní vysílač s hotelem a restaurací 1963-----------1973, Ještěd u Liberce Karel Hubáček, Zdeněk Zachař, Zdeněk Patrman, Otakar Binar (interiéry) Územní studie obytné skupiny 1965, Liberec-Wolkerova ulice Karel Hubáček, Jaromír Vacek Naivní divadlo - přestavba 1967---1969, Liberec Karel Hubáček, Otakar Binar Obchodní středisko Ještěd 1968-----------1978, Liberec Autor: Miroslav Masák, spolupráce na projektu a realizaci: Karel Hubáček, Václav Voda Instalace expozic LVT 1970--1971, Liberec Karel Hubáček, Otakar Binar, Jiří Jauris, Jiří Špikla, Stanislav Švec Radiovysílače 1970----1973, Sudan-Sennar, Sudan-Niala Karel Hubáček, Zdeněk Patrman Vyrovnávací vodárenská věž 1972------1977, Praha –Dívčí hrady Karel Hubáček, Zdeněk Patrman 61

60

Meteorologická věž 1973-------1979, Praha – Libuš Karel Hubáček, Zdeněk Patrman Radiovysílač 1974----1977, Aden-Jemen Karel Hubáček, Dalibor Vokáč, Zdeněk Patrman Dům kultury 1977----------1986, Teplice Karel Hubáček, Otakar Binar (kolonáda) Malá scéna divadla F. X. Šaldy – rekonstrukce 1986-----1990, Liberec Karel Hubáček Klub JZD 1986, Všelibice Karel Hubáček Divadlo Husa na provázku 1985----------1994, Brno Autor: Václav Králíček Dokončení prováděcího projektu, návrh interiéru (1992-1994): Karel Hubáček, Jiří Hakulín Provozní budova divadla F. X. Šaldy 1990----1993, Liberec Karel Hubáček Banka ČSOB 1992---1994, Liberec Karel Hubáček Divadlo DISK 1996----1999, Praha – Staré Město Karel Hubáček, Jiří Hakulín

STUDIE / NEREALIZOVANÉ Kulturní dům 1952--1953, Semily Karel Hubáček Ústřední dům ROH 1955----1958, Havířov Karel Hubáček, Otto Nykodým Dům kultury 1956, Šenov-Šumbark Karel Hubáček, Otto Nykodým Gymnazium 1959, Děčín Karel Hubáček Územní plán centra 1960, Liberec Karel Hubáček, Jiří Svoboda Soutěžní návrh územního plánu středu města 1962, Liberec Karel Hubáček, Miroslav Masák, Jiří Svoboda, Pavel Švancer Soutěžní návrh na generel areálu Libereckých výstavních trhů 1962, Liberec Karel Hubáček, Otakar Binar, Miroslav Masák, Pavel Švancer (2. soutěžní návrh v r. 1964, autoři titíž, bez P. Švancera) Studie hotelu 1961, Ústi nad Labem Karel Hubáček, Pavel Švancer, Vlastimil Šedo Letní kino 1962, Jablonec nad Nisou Karel Hubáček Soutěžní návrh čsl. velvyslanectví v Brasilii 1962, Brazílie Karel Hubáček, Otakar Binar Letní kino 1962, Jablonec nad Nisou Karel Hubáček

62

63

Soutěžní návrh obytného celku Severní terasy 1964, Ústí nad Labem Karel Hubáček, Otakar Binar, Miroslav Masák, Jiří Svoboda Soutěžní návrh areálu ČSAV 1964, Praha-Pankrác Karel Hubáček, Otakar Binar, Miroslav Masák Rekreační středisko ROH 1964, Staré Splavy Karel Hubáček Televizní vysílač 1966----1969, Buková hora Karel Hubáček, Zdeněk Patrman Restaurace Orchidea 1966, Liberec Karel Hubáček, Josef Patrman, Václav Bůžek Administrativní budova Strojintexu 1967, Liberec Karel Hubáček, Václav Voda Obchodní středisko Ještěd 1967--1968, Liberec Karel Hubáček Obchodní dům Tesla 1967, Liberec, Šaldovo náměstí Karel Hubáček Kaple 1969, Storsand, Norsko Karel Hubáček Radar 1971, Ondřejov Zdeněk Patrman, Karel Hubáček Televizní vysílač cca. 1974, Praha – Pankrác Karel Hubáček, Zdeněk Patrman

Experimentální divadlo DAMU 1980---1982, Praha Karel Hubáček, Albert Pražák, Jiří Smejkal, Zdeněk Patrman Divadlo Husa na provázku 1983, Brno, varianta Orlí ulice Karel Hubáček Rezidence pro diplomatickou čtvrť 1982, Praha-Troja Karel Hubáček Rekonstrukce DAMU 1983, Praha-Staré Město Karel Hubáček Alternativní návrh využití velké dvorany Veletržního paláce 1983, Praha-Holešovice Karel Hubáček Sanatorium pro paní Elisabeth Kandt 1985 Karel Hubáček Hotel 1990, Poděbrady Karel Hubáček, Jiří Hakulín Přestavba a dostavba hospodářského dvora a zámečku „Farma Chlum“ 1991, Velké Popovice Karel Hubáček Dům bytové kultury 1995, Stráž nad Nisou Karel Hubáček

64

65

VYBRANÁ LITERATURA

66

67

VLASTNÍ STATĚ A ROZHOVORY Karel Hubáček: O tvorbě architekta. Umění a řemesla, 1985, č. 2, s. 10-11. Karel Hubáček: Ještěd. Architekt, XLI, 1995, č. 14-15, s. 12. Rostislav Švácha: Karel Hubáček. (Rozhovor) Praha 1996. Jiří Horský: Ve stínu věže. Hovoříme s Karlem Hubáčkem. Architekt, XLII, č. 23-24, 1996, s. 22-26. Karel Hubáček: Odpověď na anketu. Architekt, XLV, 1999, č. 12, s. 53. Petr Volf: Rozhovor s Karlem Hubáčkem. Reflex, 2000, 14.

Rostislav Švácha: Karel Hubáček. Architektura, XLIX, 1990, č. 1. s. 72-75. Vladimír Šlapeta, Miroslav Masák: Cecoslovacchia: Architettura al bivio. Casabella, 1991, 577, s. 42-58. Grand Prix Obce architektů 93. Architekt, XL, 1994, č. 1-2, s. 4. Miroslav Masák: Čím přispěl SIAL. Zlatý řez, 1995, č. 9, s. 18-21. Miroslav Masák: O libereckém ateliéru SIAL, v: Česká architektura 1945-1995. Praha 1995. Miroslav Masák (ed.): Mašinisti. Praha 1996. Mirko Baum: Poznání pravdy. Architekt, XLI, 1995, č. 14-15, s. 12. Jiří T. Kotalík: Československá obchodní banka v Liberci. Architekt, XLI, 1995, č. 21-22, s. 8.

PUBLIKACE PRACÍ KARLA HUBÁČKA Socialistické městečko Hracholusky u Roudnice. Architektura, XII, 1953, s. 130-131. K výsledkům soutěže na areál výstaviště Brněnských veletrhů a výstav, Libereckých výstavních trhů a generel Ostravských trhů. Architektura ČSSR, XXII, 1963, s. 457 a 463. Josef Patrný: Restaurace Orchidea. Československý architekt, XII, 1966, č. 6, s. 3. M. Uhrínová: Liberecké linie? Liberecké projekty pod lupou. Československý architekt, XII, 1967, 15-17, s. 15-16 Vítězslav Procházka: Úsilí libereckých architektů o zlidštění architektury. Architektura ČSSR, XXVII, 1968, s. 438-499. Protokol o schůzce poroty, která udělovala cenu U.I.A. za rok 1969. Československý architekt, XV, 1969, č. 15, s. 1. Miroslav Masák: Kaple pro Storsand – práce Školky mladých vědců, architektů a výtvarníků při atelieru SIAL v Liberci. Československý architekt, XV, 1969, č. 18, s. 4-5. Friedrich Czagan: Prix Perret 1969. Werk, 1970, 6, s. 363. Miroslav Masák, Jan Stempel: Atelier SIAL. Budapest 1982 Vladimír Šlapeta (ed.): Stavoprojekt Liberec, atelier 2. Praha 1983. Sebastiano Brandolini, Boris Podrecca: Stavoprojekt Liberec, Studio 02 Sial. Casabella, 1985, 512, s. 4-13. Sebastiano Brandolini, Silvia Milesi: Stavoprojekt Liberec Atelier 02 – Edifici per il centro culturale di Teplice. Casabella, 1987, 541, s. 4-11. Radomíra Sedláková: Dům kultury a kolonáda v Teplicích. Architektura ČSR, XLVII, 1988, č. 3, s. 18-25. 68

Obec architektů udělila letos cenu za celoživotní tvorbu Karlu Hubáčkovi. Architekt, XLII, č. 23-24, 1996, s. 21. Rostislav Švácha: Ponorka pro DAMU. Architekt, XLV, 1999, č.8, s. 13-16. Ludmila Hájková-Hůrková: Počátky SIAL. FF UP Olomouc, 1999 (nepublikovaná dipl. práce) Jiří Jiroutek (ed.): Fenomén Ještěd. Liberec 2005.

69

SUMMARY

70

71

Architect Karel Hubáček is exceptional personality of Czech 20th century architecture. He was born in Prague on the 23 February 1924. From 1945 to 1949, he studied the School of Architecture and Civil Engineering of the Czech Technical University in Prague (ČVUT). However, he connected his professional career with Liberec where he entered the then designing firm Stavoprojekt and where he continues to live till today. After series of early designs of production plants, schools, housing estates and other buildings, among which the movie theatre in Doksy (1957-63, designed in cooperation with V. Boháč and V. Kolář) stands out, he became internationally renowned thanks to his design of the TV tower on the Ještěd Hill (1963-73, designed in cooperation with Zdeněk Zachař and Zdeněk Patrman). In 1969, the International Union of Architects (UIA) awarded him the Perret Prize for this, not yet completed, construction. The construction work, which also includes a hotel and a restaurant, excels by its original technical solution which corresponds to extreme weather conditions of the site as well as to specific conditions of transmitting facilities. Its elegant, aerodynamic shape smoothly complementing the mountainous hill outline also represents a sensitive answer to the landscape profile. The tower as a new dominant feature of this region became soon its symbol. Architect Hubáček closely collaborated with outstanding civil and structural engineers which positively influenced the work of the SIAL studio. He together with other architects established and managed this studio in 1969. (This studio ceased to exist in 1970’s and was reinstated in 1990 and remained shortly under his leadership.) The other Hubáček’s transmitting towers, which were constructed in Sudan and the Yemen, as well as the equalising water tower in Prague Dívčí hrady (1972-77) or the meteorological tower in Prague – Libuš (1973-79, both designed in cooperation with Zdeněk Patrman) are also inventive from the structural point of view. However, the second peak of Hubáček’s works represents the Cultural Centre with concert hall in Teplice (1977-86, colonnade was designed by Otakar Binar), intentionally simply looking building drawing motivation upon acoustic requirements particularly in its interior. In 1989, this implemented project has been also awarded the international Grand Prix at the Interarch biennale in Sofia, Bulgaria. His last implemented project – completion and rehabilitation of the DISK Theatre in Prague (1996-99, designed in cooperation with Jiří Hakulín) – has cultural funcion as well. Besides these key works, he is chief author of a lot of other implemented designs – e.g. interiors of the theatre Naivní divadlo (1967-69), Small Theatre of the theatre Divadlo F.X. Šaldy (1986-89) and ČSOB bank (1992-94) in Liberec – or collaborator of his colleagues: design of Ještěd Shopping Centre in Liberec (1968-71, chief author Miroslav Masák) or completion of the theatre Husa na provázku in Brno (1985-93, chief author Václav Králíček). Karel Hubáček, man of sparkling spirit and broad cultural horizon, has always excelled by inventiveness of his ideas and persistence when enforcing real architecture even in periods which did not favour it at all. This also contributed to the fact that response to works of the architectural studio SIAL outreached Czech borders and as one of few was often published in foreign renowned journals in the 1970’s and 1980’s. His personal reputation and the Ještěd example attracted many young architects whom his studio in Liberec provided for extraordinary free and inspirational environment. In 1969, he together with Miroslav Masák founded the SIAL “kindergarten” where he trained several generations of architects who later significantly influenced development of Czech architecture or asserted themselves abroad. After 1989 he continued in his educational activities at the newly established School of Architecture in Liberec. Besides the above-mentioned prizes, Karel Hubáček has been awarded the Society of Architects’ Prize for Lifelong Work, the Herder Prize, the honorary doctorate of the Czech Technical University (ČVUT) in Prague. In 2005 he was awarded the Laurels of Czech Chamber of Architects. The exhibition of his work and this catalogue were prepared for this occasion..

72

73

Pořadatelé výstavy Česká komora architektů a Galerie Jaroslava Fragnera Kurátor výstavy Petr Kratochvíl Překlad do angličtiny Šárka Rubková Fotografie © Pavel Štecha (s. 6, 16, 28, 29, 31, 39, 40, 42, 43, 45, 48, 49, 50, 52, 53), © Aleš Jungmann (s. 31 vlevo), © Petr Kratochvíl (s. 24, 25, 26, 27, 47, 50 vlevo), © Archiv architektury Národní galerie v Praze (s. 41), © Achiv SIAL (s. 32, 34, 35, 38, 46, 51) Grafická úprava © dgú (www.dgu.cz) Tisk Realtisk Výstava se uskutečnila za finanční podpory Canon CZ, Česká komora architektů, Československá obchodní banka, DIZ Bohemia, Hlavní město Praha, Hotel Ještěd, Johnson Controls Česká Lípa, Kooperativa pojišťovna, Liberecký kraj, Ministerstvo kultury ČR, Nadace české architektury, Nadační fond Arcus, Real Estate Karlín Group, Severočeská vodárenská společnost, Statutární město Liberec, Stavby silnic a železnic – závod Liberec, Tyros Loading Systems, Vítkovice Holding Mediální partneři archiweb, Art & antiques, e-architekt, fenomenjested.cz, Radio 1, Respekt Poděkování za odbornou pomoc při shromažďování materiálů patří Prof. ing. arch. Miroslavu Masákovi, Ing. arch. Jiřímu Špiklovi a ateliéru SIAL, Prof. PhDr. Rostislavu Šváchovi, Csc., Mgr. Ludmile Hájkové-Hůrkové, Ing. arch. Radomíře Sedlákové, Csc. Vydavatel © Česká komora architektů, © Galerie Jaroslava Fragnera a Dan Merta Praha 2006

Poznámky

ISBN 80-86790-03-7

Sign up to vote on this title
UsefulNot useful