You are on page 1of 2

Autor: Karolína Mědílková Soutěžní příspěvek č.

12 Kategorie: Střední školy Téma: Vzdor

Vzdor
(úvaha)

Ráno jsem se probudila s krásnou představou. Pojedu se projet na kole, potom si udělám věci do školy a pustím si nějaký pěkný romantický film. Jakmile jsem ale přišla dolů, věděla jsem, že den bude úplně jiný, než jsem si představovala. Na stole ležel dopis od mamky a bratři „ koukali“ na televizi. Mamka v dopise psala, že musela kvůli práci odjet do Prahy a vrátí se až večer. Super, řekla jsem si a celý den je v háji. V dopisu bylo napsáno, že musím s bratry udělat úkoly, odvést je na fotbalový trénink a udělat oběd. Začala jsem s tím nejhorším. Úkoly. S mladším bratrem Vojtou to šlo jako po másle. Úkoly měl brzy hotové a mohl si jít hrát. Se starším Kubou to bylo horší. První cvičení si udělal. Ale o dalším začal říkat, že ho nechápe a přitom bylo naprosto primitivní. Vztekal se, že chce počkat na maminku. Snažila jsem se mu vysvětlit, že mu s tím pomohu. Začal ale řvát a křičet, a to mě dostalo. Vždycky, když se začne vztekat a křičet, můj nervový systém selže. Začala jsem na něho křičet a vysvětlovat mu, že s ním ty úkoly udělat musím. Ten to ale nepochopil a utekl do svého pokoje. Sešit jsem mu hodila do tašky a šla jsem tedy dělat oběd. K obědu jsem upekla mé oblíbené lasagne. Byla jsem ráda, že se mi alespoň něco povedlo. Jakmile ale kluci přišli ke stolu, trucovitě si sedli a řekli, že tohle teda jíst nebudou, že to není dobrý. V životě to nejedli a už to není dobrý. Tak jsem se jim snažila vysvětlit, že když to nikdy nejedli, nemůžou vědět, že to není dobrý. Ale bylo to marný. Šli si pro rohlík a odběhli na zahradu. Vykašlala jsem se na ně a dala jsem si pořádnou porci. Mamce jsem schovala pořádný kus, protože vím, že lasagne má ráda. Uklidila jsem v kuchyni a šla si na chvíli pustit film. V pět hodin jsem měla kluky odvést na fotbalový trénink, na který jsem málem zapomněla. Zavolala jsem kluky a řekla jim, ať se jdou přestrojit, že za chvíli pojedeme. Ale opět začali odmlouvat, že se jim nikam nechce a že nikam nepojedou. Začala mně s nimi docházet trpělivost a vysvětlila jsem jim, že jestli nepojedou, nebudou se večer dívat na televizi. Věděla jsem, že to zabere, a proto hned nasedli na kolo a mohli jsme jet. Když jsem se vrátila, tak jsem seděla u počítače a zanedlouho jim jela naproti. Jelikož jsem jim slíbila, že si mohou pustit film, tak si okamžitě sedli k televizi a na obrazovce jsem po několika munitách spatřila známou tvář Jacka Sparrowa. Aby zůstali hodní, tak jsem jim udělala hamburgery, které mají rádi, aby se alespoň trochu najedli. Okamžitě se chovali jako „ andílci“ a já měla klid. Šla jsem se tedy učit a čekala, až přijede mamka.
1

Ta přijela v devět hodin a já jsem naprosto vyčerpaná lehla do postele a spala.

2