You are on page 1of 2

Autor: Kateřina Janošová Soutěžní příspěvek č.

16 Kategorie: Střední školy Téma: Vzdor

Vzdor
(úvaha)

Pojem vzdor je snad nejčastěji spojován s mladistvými procházejícími pubertou. Většina z nás si s tímto slovem vybaví znuděného, drzého klučinu s očima v sloup, opupínkovaným obličejem, osobitým účesem, sluchátky od MP3 na uších a kalhotami spadlými do půl stehen. Když se ale hlouběji zamyslíme, zjistíme, že vzdor nás, ač v různých podobách, provází ve všech období života. Už novorozeňata v porodnici pláčou a snaží se tak sestřičce říct, že se jim koupání nelíbí. Vysokoškoláci se bouří proti plánovanému zpoplatňování vysokých škol. Mladá rodina čelí obtížné ekonomické situaci. Žena důchodového věku vzdoruje rakovině prsu, která jí byla diagnostikována. Mohla bych jmenovat spousty dalších případů, kdy se člověk něčemu vzpírá. Vzdor je totiž přirozená reakce na situaci, kterou jsme dosud nezažili, a která se nám nelíbí. Já se však rozhodla věnovat dnešní práci především vzdoru dětí kolem třetího až čtvrtého roku života. Už jsou tomu asi dva týdny, co jsem si v pátek po výuce při návratu domů skočila do Penny pro něco malého k snědku. Prokličkovala jsem mezi důchodkyněmi s poloprázdnými košíky, vyhnula se rozčilené ženě, která jedné z prodavaček vyčítala nepřehledné umístění cenovek u jednotlivého zboží, a zamířila k oddělení pečiva. Nabrala jsem si housky a při cestě k pokladně ještě popadla kefírové mléko. Fronta byla malá. Tvořili ji pouze tři lidé, vpředu klučina s kšiltovkou na hlavě, netrpělivý muž v obleku a za ním mladá paní s asi čtyřletou holčičkou. Zatímco žena přede mnou vyskládávala nákup na posuvný pás, její zlatíčko „zmerčilo“ v přilehlém regálu balíček žvýkaček s překvapením. Začalo to nevinně, dívenka nasadila andělský výraz a zašvitořila: „Mamííí, koupíš mi ty žvejky?“ Maminka jí ještě vcelku klidně odvětila, že doma mají také žvýkačky, a jakmile se vrátí z nákupu, může si hned jednu vzít. Dívčina byla ale evidentně rozhodnutá si je vydupat. Zkusila to tedy znovu: „Ale maminko, tyhle jsou mnohem lepší než ty naše.“ Odpověď zněla jasně. „Ne!“ po několika dalších takovýchto neúspěšných pokusech následoval hysterický řev a vydírání typu: „Nemám tě ráda.“ „Nikdy mi nic nekoupíš.“ Nakonec malá vyděračka dostála svého. Unavená a na svou dceru nervy nemající žena rezignovala. Touto historkou, které jsem byla svědkem, chci poukázat na to, že ačkoli „vzdorujeme“ již od narození, velký vliv na náš vzdor má výchova rodičů. Takto nedůsledný a pravidla určit neschopný rodič, jako byla žena z mého příběhu, ve své ratolesti vzdorovitost ještě pěstuje a prohlubuje. Když je dítě schopné už ve třech letech odmlouvat, diskutovat, odsekávat, porušovat pravidla, ba dokonce vydírat, nemůžou se jeho rodiče v pubertě divit vůbec ničemu.
1

Jsem zastáncem názoru: Jak si své dítě vychováš, takové ho máš. Myslím si, že vzdorovitosti se dá předejít dobrým vedením potomka již od raného věku.

2