You are on page 1of 3

Autor: Kateina Kosov Soutn pspvek .

24 Kategorie: Stedn koly Tma: Vzdor

D
(povdka)

Vtr je tepl a such. Jako nevyzpytateln pn putuje bez pestn nam krajem, drt a odn v sevench pstch skly za nekonen obzor. Rty se pod jeho biem mn v rozoran pole bez vlhy, pesto ho nepestvm obdivovat. V hloubi due mu tak zvidm! Je nespoutan, je voln, je vtrem a nim jinm. Sedm na star hoe s kouskem ukradenho asu. Ke po m lev ruce je symbolem procitnut. Lskypln a s obavou skrvm ve svch dlanch zaloutl papr. Dal mi ho on, ke star hory. Chytil ten vytren papr z knihy do svch vtv a u jej nepustil. Je to zapomenut strnka z nepojmenovan knihy, na n kresba eny, pod n stoj v pozoru dva vere v ciz ei. Rozlutila jsem jejich obsah i s tuenm, e ona pravda skryt v nich je zakzan. Nestydm se a strach jsem pijala s kur. Nebudu dl vykvat, u m hledaj. Domy jednoduch, s devnmi okenicemi vtaj zbloudilou dui. Ulice je tich, na jejm konci v prachu cesty sed dt. Hraje si. S m? To nevm. Ztratm se z jeho o v nrui jedn z dalch ulic. Nhle k mm um zabloud hlubok hlasy. Mui jsou tady! Vstoupm do naeho domu. Matka stoj v rohu. Svm odvem splv s jeho erem, pouze oi j svt jako koce. Ve stedu mstnosti se zaujat bav dva mui. Otec, vysok a mezi vemi ven, je opt tak nepstupn. Neznm ho, nemiluji ho. Je kmsi, majitelem domu a dohodcem ceny. V jeho zjmu je pouze prodat zbo co nejvhodnji. Kdy jsem se z dcery promnila v kus vci, co nem dui? Mm bt vdn, tradice tak vel, mj manel je velice bohat. Stoj tam s mm otcem tv ke mn, avak pohledem o m nezavad. Jeho ed vousy, hrub tv a krut oi probouz hrdost v m dui. Peliv ukryt strnka ve vrstvch ltky ho nadj a slova omamuj mysl. eno m, m jsi? Krlovnou tajemstv, zbleskem v zoufalstv. Andlsk vtlen, s rnem m souen. eno m, kde jsi? Chytit t v svtn, ztratit t v louen. eno m, pro jsi?

Milovat, le nen cesty zpt, rozdat m srdce i zhynout v ece milostnch vt. Dohodnuto. Zniili moji dui, nemm na ni prvo. Nejsem nadle dvkou, ale ani enou. To slovo nem vznam. Zmnilo se v cosi, co nedoshne ani na tlapy vyhublmu psovi. Ohldnu se na matku. Nemla jsem to dlat! V tom okamiku mi realita zatne ostr drpy do nevinnho srdce. Zmizela kdesi v dli, v jejch och nyn pluj ledy. Nejsem dcerou, kterou kdysi milovala. Ta zemela ve stisku rukou dvou mu a z popela jejho tla povstala bytost stejn t zahalen siluet, je kdysi patila m matce. Budouc manel si m poprv viml. Pistoup bl, bystrm pohledem hled chybu na nov zakoupen vci. Nenael ji, nikdy ji nenajde. V ten okamik vm, e jsem krsn. S rannm sluncem zanikla slova proklnajc mj dl, s paprsky odelo dlouholet trpen, e jsem enou. Probudila jsem se. Mladost pramen v mm tle a chce bt milovna, srdce se chvje pi pohledu na svt, rozum je okouzlen ivotem. J miluji sama sebe. Ano, nen to nic zlho, Boe. Odvd m a svazuj do svatebnch ltek. Okolo se vzn skpav hlasy starch en, psn pohledy naich pn dr str a cinkot pohr na stole pla neppustn ideje. Novodob poprava, mj svatebn den. Prohlm si mue vedle sebe. Hnus se mi. Vrsky zamraenho oblieje nikdy nepropust na svobodu jedin smv, pte se hrb pod tkost let a hrub ruka pohlazen nezn, jen trest. Jsem jedin, kdo vid skutenost? Co vs vechny ene, e ptata nabzte sprm sup? Ne. Vichni se promn v kamenn sochy. Ne! to slovo je osvobozujc. Ne! Volnost, m zapuzen j, ve je na dosah ruky! Drtiv stisk seve moji pai, chce m umlet. Vytrhnu se. Kolem jsou smn karikatury, zstup per zaskoen hled na divok zve, kter se vzepelo pnovi. Dech ivota pln m plce. Pohrdm vmi! Vzdor m syt, nebloudm, cestu dld odvaha. Vle ki: Jdi, m dt, jdi! Vybhnu ven. Toum ctit vtr, uniknout kleci! Matka poplaen vet, otec pece jen projevil emoce. Smji se, utkm jim. Nezle mi na nich, vzprm se smrti tady a te. Jdu vstc ivotu, kter je mimo tyto stny. Ulice msta ji nejsou stsnn, horko m nedus. Udlala jsem to! Zrodila jsem se znova. Lavina slepho zla pronsleduje m kroky, lid se bl. Jdu klidn. Dostihnou m tlo, ale ne moji dui. Jet ji spatm, moji starou horu a rozcuchan ke na n. Jsem pece ena, vtr se mi klan. Jsem enou na tom lutm pape, jsem enou kadho titnho vere. Jsem enou, ach, jak je to krsn! Kameny jsou vrn tradici a ruce se nestyd. Prvn hozen pat otci, matky je ten druh. Oba se tref. I ostatn neminou cl. Jsou utopeni v moi pchy, jejich popinn est jimi cloum v kalnm vlnobit.
2

Krm dl, psek pod nohama se mn v hedvbnou louku z kresby. M rozputn vlasy se lesknou v rannm slunci. Pr? Ne, to jen krev stk po m tvi. Za chvli, za malou chvli poctm rosu na lnn sukni. Kresba nadle nebude kresbou, ale nabdne mi brny sv netlesnosti. Nelituji, e do n vkrom, protoe stle to budu j. I krev se v jemnm deti rozpust. Zbv nkolik dopad zloby, praskaj okovy tradic. Konen, posledn dopadl k cli. J ho ctm. D je nebesky sv