You are on page 1of 2

Autor: Karolína Munková Soutěžní příspěvek č.

30 Kategorie: Střední školy Téma: Vzdor

Oslepena slepcem
(báseň)

Čadící továrna a její krásná silueta, v povzdálí vykukuje velká hora plastu. Na co se snažit, říkám - zkušenost tvá dlouholetá. S kapičkou chemie zas budeš jako z alabastru. Tvůj zdravý růst beton chce zastavit ti, ty zkoušíš překonat ho, pokořit tu zeď, možná že přemýšlíš, nač máš tu ještě býti. Já říkám vzdoruj, vzdoruj jim klidně teď. Nikdy se nevzdávej, toť pravdivá jsou slova, ukaž jim všem, těm co ti chtějí velit. Snad chceš oko vypíchnuté míti zas a znova? Já říkám vzdoruj, ukaž že chceš jim čelit. Zde budeš spát a tudy budeš chodit, z matky je otec a z tebe bude pes. Pak tvoji ženu budou po manéži vodit, jen prosím, teď se odstěhuj, v tvém bytě bude ples. A ty se snažíš, žiješ bez jídla, pití, na suché poušti už je ti vlastně blaze. Jenže si nevhod, kazíš tu krásy bytí, tak se tě zbavíme, snad nevyjde to draze. Já říkám vzdoruj, ukaž jim kdo je pánem, znič jejich nešvary, ty sílu na to máš. A už jim nelichoť tím krásným tulipánem, chtít jejich svědomí, toť oč se hlavně snaž! Pomsta je sladká a to nemusí být krutá, i pár malých, však silných gest je dost. Čím víc se snažíš, tím více budeš bita, však kdo se nevzdává, ten získá lepší kost. 1

Já říkám vzdoruj, přírodo má milá, vyškol je, vyuč je, ty přeci víš jak na ně. Všichni už vědí, že ty první si tu byla ... a taky budeš, jednou snad začnem se ti klanět.

2