Autor: Jan Kubín Soutěžní příspěvek č.

37 Kategorie: Střední školy Téma: Vzdor

Vzdor
(esej)

Pod pojmem vzdor si představuji situaci, když malé dítě, které šlo se svou matkou do města, stojí u výlohy hračkářství a zasněně si prohlíží stavebnici Lego. Vtom ho ale matka vyruší a zvýšeným hlasem nervózní matky praví: ,,Tak už pojď, potřebuji se ještě zastavit v potravinách na rohu a zajistit švadlenu.“ A dítě, které do této doby zasněně hledělo do výlohy, své oči odvrátí na matku a svým pohledem dá najevo, že bez té stavebnice nemůže žít a tak ať mu ji teda koupí. Pak, že klidně půjde dál. Moudrá a přísná matka dá ale najevo, že rozhodně nic kupovat nehodlá, tak ať si pospíší, nebo ho tu nechá samotného a vrátí se pro něj, až vše zařídí. Dítě s takovou odpovědí rozhodně není spokojeno a tak ve vzteku a zoufalství začne hlasitě plakat a lehat si na zem se slovy: „ já odsud bez té stavebnice neodejdu, ne a ne a ne!“Matka tuto situaci nakonec vyřeší tak, že popadne řvoucí dítě a odtáhne ho domů. Může tato situace potkat i mě v mém pubertálním věku? Samozřejmě že může, ale bude se zřejmě odehrávat trochu jinak než u batolete. Tato situace může nastat například tehdy, když počítám s tím, že půjdu večer ven s kamarády, ale ouha, zapomněl jsem na drobný detail. Zeptat se rodičů. Když si na to chvíli před odchodem vzpomenu a oznámím to svým rodičům, jsem nemile překvapen, protože počítali s tím, že pohlídám své mladší sourozence a oni si zatím dojdou na večeři kvůli oslavě výročí jejich svatby. Já jim ale naléhavě vysvětluji, že kamarádi s tím počítají a že není možné, že bych nepřišel. Oni odvětí, že rozhodně nikam nepůjdu a že zůstanu doma a jednou se konečně jako starší a rozumný bratr postarám o své malé sourozence. Ale s tím já zásadně nesouhlasím a začnu nadávat a obviňovat rodiče z toho, že mi nikdy nic nedovolí a že asi ani nemůžu být jejich dítě. Tato situace většinou skončí tak, že rodiče jsou naštvaní, nikam neodejdou a já mám nějaký postih (například týden bez počítače). Na závěr bych chtěl podotknout, že vzdor se týká každého z nás, přestože se jeho důvody a projevy mění v závislosti na věku a naší aktuální situaci.

1