You are on page 1of 5

Autor: Alena Koukalová Soutěžní příspěvek č.

1 Kategorie: Střední školy Téma: Vzdor

Všechno je jinak
(báseň)

Od doby, kdy odešel jsi do svých stínů, je všechno jinak, než se zdá. Z tvých černých bot ometám pavučinu, přestávám věřit náhodám.

Tvé oblíbené knihy pohlcuje prach, jako by věděl, že ve vteřině si zmizel ze světa. A i když ten prach odmetám, za touhou poznat tě pomocí tvé beletrie, stále je místnost plná stínů a běhající nostalgie.

Hledám tě v každé části tvého domu, a také často ve svých snech, u okna sedím a tiše hledám chvíle, co tolikrát mi vzaly dech.

Snažím se nebýt bláznem, leč často k tobě promlouvám. Vidím tě všude v domě prázdném

a odmítám být člověkem, který se cítí sám.

Za tebou

Pomalým tempem, jarní rosou, šlape noha za nohou bosou v ranním úsvitu. Okolí plné pocitů, ač marně mluví, nic se nedozvíš. Stromy v jednom zástupu, jen jeden z nich vyčnívá, je starý, shrbený. Každý pozemšťan se mu posmívá, ale on má své tajemství. Cestička klikatá pokrytá kamením, jaro tě unáší podivným mámením, záhady krás. Uslyšíš hlas lehkého vánku, příroda probouzí se ze zimního spánku a je opět všude veselo. Mé srdce je však smutné,

pohlazení by ho bolelo. Jsem ptáček létající, co krásnou píseň pěje, jindy zas klaunem se slzami v očích, ač každé ráno nuceně se směje. Pavučinkou lehce propleten můj život s kapkou naděje, jsem rozvíjejícím se poupětem. (Snad jednou vykvete). Někdy i stéblem trávy, o které vítr píská, jak oříšková líska bez jediného plodu. Nocí temnou, oblohou plnou hvězd jdu do nebeských schodů

za tebou.

A je to jedna z mých vysněných cest. A není návratu!

Nostalgie

Bloudí a neví kudy Jde přímou cestou do neznáma Obklopena nicotou Bojuje se samotou Cestou podivnou Plnou stínů Vyhýbá se splínům Nocí poklidnou Večerem tmavým Nebem pochmurným Vesnicí prázdnou Krokem plynulým Zahradou osamocenou plnou stromů nehybně stojících S duší malomocnou trochu dojmů slzy na lících Později impulzivní chůze s jasně znatelným cílem V podivné múze a ztraceným omylem

Voda v potoce ubíhá rychlým tempem Zvuky v tichu Člověk s temperamentem Řeč vody ztrácejíc se někde v dáli Oči smutné které se kdysi smály Rty mlčenlivé a tolik by chtěly říci Noc která jde dnu na pomoc Jedna z mnoha Nekonečná Tmavá Podzimová