You are on page 1of 3

Autor: David Juřík Soutěžní příspěvek č.

45 Kategorie: Střední školy Téma: Vzdor

Okovy lásky
(báseň)

Jsme si tak blízce dalecí Nevím zda je to nad věcí však zdá se že nežijeme na zemi Celkem si připadám tak nějak sám a nic se na tom asi nezmění Snad ale nejsme bezcenní Vzdoruje přece každý z nás ač nejde život s bojem snáz a je to těžší než jsem čekal Ale říká se Každá cesta vede někam Osud kreslí cestičky v písku

tak jako písek vrší se čas a jako cesta v rodnou vísku tak slyším z dálky znít jeho hlas Ten tón jejího hlasu jak zvon zní krajinou Vystihl její krásu Tak strašně nevinnou Bojuju dál Není kam se schovat Brutálně těžké zdá se nemilovat Tak bojím se té kapky jíž přeteč číše Umírá Na zmatky střed mé Říše Už neřídím se instinktem Teď dělám to čemu věřím bez problému s pocitem svým komukoliv se svěřím V životě to není jako v matice

z nerovných bojů nemáš číslice Snad proto každý si žijem jenom to svoje Carpe Diem