Irena DOUSKOVÁ Hrdý Budžes

Vydalo nakladatelství PETROV jako svou 233. publikaci Brno 2002 Vydání druhé, V Petrově první © Irena Dousková, 2002 ISBN 80-7227-132-6
2

1. Jak byla Olinka mrtvá
Včera byl důleţitej den. Včera jsem ve školním rozhlase slyšela krásnou básničku o jednom pánovi. Jmenoval se Hrdý Budţes, byl velice statečnej a vytrval, i kdyţ měl všelijaký potíţe. Já mám taky potíţe, hlavně proto, ţe jsem tlustá a všichni se mi smějou. Ale včera jsem si řekla, ţe se nedám. Budu jako ten Hrdý Budţes a vytrvám. Jinak se mi včera stala taková nemilá věc. To totiţ říká ředitel z divadla – nemilá věc – a toho já totiţ znám, protoţe máma je herečka v tom divadle a táta taky. A ten ředitel, právě kdyţ chce hercům říct, ţe je něco špatně nebo tak, tak řekne: „Soudruzi je to taková nemilá věc.“ Já ho vlastně nemám moc ráda, protoţe vypadá, jako kdyţ se lebka usmívá. Lebky a kostry se bojím ze všeho nejvíc. Taky se dost bojím čertů a taky psů, protoţe mě jednou jeden kousnul do nohy, ale to bylo v Zákopech u dědy a u babičky. Ale nemilá věc se mi líbí, to se prostě tak říká. Včera, kdyţ jsme přišli do školy, tak nám pani učitelka Koláčková řekla, vlastně ne kdyţ jsme přišli do školy, ale kdyţ škola skončila, tak nám řekla, ať zůstaneme ještě chvíli potichu sedět, ţe nám musí něco říct. A byla taková váţná, ţe jsem si hned myslela, ţe to právě bude nějaká nemilá věc. Jako kdyţ nedávno nám taky řekla, ţe nám něco řekne, a zavolala k tabuli Hrůzu a dala mu nanuka a Hrůza tak divně koukal, ale on tak kouká vţdycky, dost divně. A řekla: „Děti, váš spoluţák Láďa Hrůza od nás odchází a jde do pomocné školy, tak mu všichni hezky zatleskáme.“ A včera zase nám řekla: „Děti, stalo se něco moc smutného, vaše spoluţačka Olinka Hlubinová umřela, protoţe byla moc nemocná od srdce.“ A tak jsme se všichni lekli a pak jsme šli domů. A já teď na to pořád musím myslet. Ta Olinka sice není z druhé B jako já, je z áčka, ale stejně. Má takový krátký černý vlasy a hrozně hezky kreslí. Já ji ani moc neznám, ale pani učitelka nám hodněkrát ukazovala výkresy, co Olinka kreslila, protoţe jsou hezký. Teďka umřela, tak uţ ji asi neuvidím, ale
3

ty výkresy můţe pani učitelka klidně ukazovat pořád. To je dost divný. Doma jsem to hned vyprávěla a ptala jsem se, jak to, ţe umřela, kdyţ to je malá holčička, protoţe já uţ vím, ţe někdo umře a pak uţ nikdy nepřijde domů ani nikam, ale hlavně, kdyţ je starej. A taky jsem se ptala, co to je od srdce, a prej je to tak, ţe srdce je nejhorší nemoc. Jak má někdo srdce, tak skoro určitě umře. Máma mi pak dala d vě sušenky, asi proto, ţe jsem byla smutná jako pes. Tak mám radost a pořád jsem smutná. Před prázdninama se mi to taky stalo. Měla jsem radost, protoţe jsem dostala na vysvědčení jedničky a šli jsme na dorty, já jinak na dorty nesmím, protoţe jsem tlustá, tak jsem měla radost a taky, ţe byly prázdniny, ale byla jsem smutná, protoţe nám řekli, ţe umřela naše pani druţinářka Olga Jeřábková. Ale ta se umřela sama. To nám neřekli, to mi řekli doma, ţe se otrávila. Ona totiţ se otrávila plynem a vybuchla a vybuchnul i ten dům, kde bydlela, a tak ještě umřeli nějaký cizí lidi. A já nevím proč, protoţe byla hodná a veselá a já jsem ji měla ráda, protoţe mě schovala, kdyţ jsem kousla Zdenku do ruky, protoţe jsem s ní nechtěla dělat dvojici na oběd, a ona chtěla a nedala si to vysvětlit, ţe já nechci. A pak jsem se bála, co mi udělá její maminka, pani Klímová, aţ si pro ni přijde do druţiny a uvidí tu zakousnutou ruku. Pani Klímová je taky učitelka u nás ve škole, ale učí velké děti ruštinu. A Zdena brečela a já jsem seděla ve druţině radši pod stolem a taky jsem brečela, neţ mě pani druţinářka schovala k sobě. Jenţe Kačenka, tak já říkám totiţ mojí mámě, jenţe Kačenka taky nevěděla, proč si to ta pani druţinářka udělala. Tátovi potom v kuchyni říkala, ţe ji uštvaly ty svině. To asi myslela Rusové nebo moţná komunisti, protoţe Rusové a komunisti jsou svině, ale nesmí se to říkat. Ale Kačenka s Andreou Kroupovou to stejně pořád říkaj, zpívají protirusáckou písničku Uţ troubějí, uţ troubějí, na horách je Lenin a Kačenka mi nechce dovolit chodit do jiskřiček, protoţe jiskřičky a pionýři jsou prej malý komunisti. Tak já nevím, z naší třídy tam chodí celá třída a já bych tam taky chtěla chodit. Já uţ chodím na němčinu, na kreslení a do baletu, protoţe jsem tlustá, tak musím cvičit. Ale do jisker bych taky ještě chtěla.
4

Na němčinu nikdo nechodí, jenom já sama, k pani učitelce Freimanové, co mě učila loni v první třídě a pak šla do penze nebo kam. Přestala nás učit ve škole a učí teď u sebe doma jenom mě. Do baletu chodí hodně dětí, hlavně holčiček, ale ty jsou všechny moc hezký a nikdo tam není tlustý, jenom já, a tak se mi smějou, kdyţ cvičím a pořád. Já tam mám taky kamarádku, ale to je ta pani, co nás učí tancovat, protoţe to je Kačenky známá z divadla. Říká tam do rádia, kdo má jít na jeviště, to se jmenuje inspicientka. Před tím byla opravdická baletka, ale uţ je taky tlustá. Nejlepší ze všeho je výtvarnej krouţek u pana Pecky v kulturáku, tam se mám dobře. Tam kreslím a maluju a hlavně modeluju. Pak se to vypálí v peci a je socha. Taky tam chodily jiný děti, jenţe panu Peckovi se líbilo, co maluju a co mluvím, a přemluvil Kačenku, aby mi dovolila chodit večer, kdyţ choděj dospělý lidi. Tak teď dělám sochy se starejma malířema místo s dětma a s Nečkou Pacákem, to je taky malej kluk, co ho pan Pecka chtěl mezi sebe. Pan Pecka má gramofón, a kdyţ se maluje, tak pouští Mozarta, to prej je nejlepší skladatel hudby ze všech, co jsou na celým světě, něco jako Bedřich Smetana, ale ještě mnohem lepší. A je to vopravdu moc hezký. I kd yţ Andrea Kroupová, co je taky herečka z divadla od Kačenky a je Kačenky kamarádka, říkala, ţe to není pravda, ţe úplně nejlepší je nějakej jinej od B. Myslím, ţe Bachoven. Taky si tam povídaj zajímavý věci a já myslím, ţe já budu sochař, aţ budu velká. Včera pan Pecka říkal, ţe slyšel, ţe se teď budou nosit kalhoty jako zvon, nahoře úzký a tenký a dole široký a hodně barevný. Taky říkal, ţe on ze sebe kašpara dělat nebude a ty kalhoty, ţe bude nosit jen přes mrtvolu. A mně se to taky nelíbí a pan Pecka je z Prahy a je to sochař. Andrea Kroupová uţ takový kalhoty nosí a je velice krásná, ale Kačenka je stejně mnohem hezčí. Andrea mi říkala, ţe ţenská nikdy nemůţe bejt sochař, ale pan Pecka říká, ţe chytrá ţenská můţe bejt všechno, co chce. Já myslím, ţe pani učitelka Freimanová, co mě učila v první třídě a co mě teď učí německy, ta ţe je moc chytrá. Hlavně proto, ţe umí německy a taky proto, ţe umí povídat věci, který mi pomůţou, kdyţ mám nějaký potíţe v hlavě, jako včera s tou Olinkou. V první třídě mě Kačenka chtěla přihlásit do kostela na náboţenství, ale pani učitelka
5

Freimanová jí to rozmluvila, ţe prej budu mít i tak dost potíţí. To právě myslela ty moje potíţe v hlavě a ty já teda asi určitě mám. Kdyţ jsem šla včera domů z němčiny, tak uţ byla tma a bylo moc krásný počasí, protoţe strašně padal sníh a foukal vítr a svítily všechny výlohy a byly v nich vánoční ozdoby. Tak jsem šla hodně pomalu, abych si to pěkně uţila, a trochu jsem jedla sníh, to můţu, ten není ţádnej sladkej, a dělala jsem stopy. A pak jsem se na chvíli zastavila u papírnictví, protoţe to já mám nejradši, a dívala jsem se na ty krásný voňavý pastelky a čtvrtky a všecky různý barvičky a milovaný věci. Na tý výkladní skříni byla dole jinovatka s kytičkama a hvězdičkama, tak jsem si sundala rukavice a napsala jsem prstem na sklo: Jeţíšku, prosím tě, přines mi fixy, co jich je tam hodně, i růţová a oranţová a modelínu, kdyby to šlo. Já budu moc hodná. Děkuji ti, Helena Součková, Antonína Zápotockého 429, Ničín V. A potom jsem se chtěla ještě chvíli dívat a čmuchat sníh, ale najednou jsem viděla, ţe za výlohou stojí Olinka Hlubinová a hrozně se na mě mračí. Měla dlouhý bílý šatičky a bílej obličej a drţela v ruce čtvrtku, na který nebyl ţádnej obrázek a byla taky jenom bílá. A já jsem chtěla utéct, ale nešlo to. Olinka řekla: „Vrať mi moje vodovky, nebo tě budu strašit, dokud taky nebudeš mrtvola.“ A já jsem řekla: „Olinko, prosím tě, nezlob se. Já jsem ti ţádný vodovky nevzala. Vţdyť já vůbec nejsem z vaší třídy. Já mám jenom ty starý, co mi dala Kačenka do první třídy.“ „Někdo mi ukrad vodovky a já teď nemůţu malovat,“ řekla Olinka a byla dost naštvaná. „Tak já ti dám svoje, jestli chceš,“ řekla jsem a sundala jsem si aktovku a dala jsem je Olince. „Tak dobře, a přísahej, ţe nikdy nebudeš kreslit tak hezky jako já,“ chtěla Olinka. „Přísahám!“ Přísahala jsem a honem jsem utíkala domů, protoţe uţ to šlo. A dvakrát jsem upadla. „Helčo, ty zase vypadáš jako polskej ţid,“ zlobila se na mě Kačenka cizíma slovama. „Kabát máš přepnutej, šálu couráš po zemi, čepici máš v kapse, celá jsi ňáká zmáčená. Taková chytrá holčička a chodíš jak z pomocný školy.“ Ale to nic nebylo. Kdyţ potom přišla ta pani a přinesla moje přezůvky v pytlíku, rukavice a vodovky, co jsem dala Olince, bylo to mnohem horší. Prej se budu muset nad sebou zamyslet, ale vţdyť já uţ jsem hrozně zamyšlená.
6

A Pepa se jmenuje Brďoch a Kačenka se někdy píše Součková a někdy Brďochová anebo taky Součková-Brďochová. kdyţ já nezlobím. protoţe kdybych to řekla. ale jmenuju se Freisteinová jako Karel Freistein. protoţe voni jsou u nás ve třídě jenom přes zimu a někdy nechají kluky zadarmo střílet nebo jezdit na kolotoči. Ale můj táta to přitom nebyl. tak řekla: „No né. ale já uţ na ně pořád myslím. ţe Kačenka je na mě ještě zase uţ mrzutá a to se mi před Jeţíškem zrovna nehodí. děti. protoţe je herečka a to se tak dělá. To by mě neměli ještě víc rádi. Já se totiţ doopravdy nejmenuju Součková jako Kačenka. sice budou ještě za strašně dlouhou dobu. co byl něco jako můj táta. neţ mě uţ stejně nemají. jenom ho mám nějak v krvi. A taky kvůli těm jménům. tak kdyţ došla ke mně. její maminka se jmenuje Součková a tatínek se jmenuje Brďoch. Jenom mě mrzí. u divadla se to asi tak nebere. ale chtěla to vědět od nás. asi za čtrnáct dní. ty mi ukradli ve škole. protoţe ho vůbec neznám a on mě taky nezná a vůbec tady nebydlí. aby si nemyslel. Pani učitelka Koláčková. Jenţe Kačenka se pořád jmenuje Součková jako vţdycky. tak by máma zase šla do školy a to já nechci. 7 . No. ale ty nebyly zapomenutý. Jak byl Pepíček v pekle Uţ jsem úplně ve Vánocích. ţe nějak moc zlobím. uţ jste něco takového viděly? Tady Helenka se jmenuje Freisteinová. kdyţ byla v září ještě úplně nová a chtěla vědět. ale já jsem to neřekla. Jenom já jsem Freisteinová a vůbec to nechci a ve škole se mi smějou. ona uţ to věděla. To jsem tedy ještě neviděla. jenom mám všelijaký nedorozumění. jak se jmenujeme. ale Jarda Lagrón a Robert Lagrón jsou ze střelnice a to nikomu nevadí.2. Hlavně protoţe jsem tlustá a protoţe jsem z divadla. To je asi nevlastní tatínek. To bylo s těma zapomenutejma věcma a před tím s těma tuţkama a gumama. Měla jsem jenom Kačenku a teď máme Pepu a Pepíčka a Pepa je můj opravdickej táta.

to se prý nedá nic dělat. aby zase nechtěla jít do školy. ona není ţádná zlá. jak jsem mu říkala. jestli mi to bude věřit. začali říkat Frankensteinová. ţe je můj tatínek nevlastní. a jestli by mi nemohla říkat Součková. ţe jsou to hlupáci a šla poprosit pani učitelku Koláčkovou. ty se vţdycky opičí. Jseš v pekle. Ještě se mi taky stalo s tím Pepíčkem. teda kvůli tomu. Jenţe já jsem to nemyslela ošklivě. aby uţ neříkala. abych s tím svým jménem nebyla taková vopuštěná. nebo na sochání a pan Pecka to uznává. kdyţ jsem jí to vyprávěla.“ A povedlo se to. protoţe Pepíček tomu věřil a začal brečet. to zavinila pani učitelka Koláčková. aţ bude velkej. Pepíček se jmenuje Pepíček po tátovi a po dědečkovi. Mám jednoho zajíce a ten se tak jmenuje. Pepíček leţel v postýlce a trochu uţ spal a já jsem u něj seděla a pořád jsem opakovala: „Jseš v pekle. ţe je v pekle. To říká pan Pecka a to právě měla bejt síla fantazie. protoţe já jsem tomu taky uţ věřila a nedávala jsem pozor. ţe hrozně zlobim. Po praţským dědečkovi Brďochovi. jenom není tak nóbl jako byla pani učitelka Freimanová a asi ani neumí německy. zákopeckej dědeček Souček se jmenuje František a ten můj dědeček 8 . Helenko?“ Celá třída se mi smála. Ale v třídní knize stejně musím zůstat Freisteinová. třeba kdyţ píšu Jeţíškovi nebo někomu jinýmu. i kdyţ teda radši bych byla. já mám Pepíčka moc ráda. já myslím. Jenţe Pepíčkovi jsou dva a půl roku a prej se s ním nic zkoušet nesmí. Ale kluci ve škole. kdyby se jmenoval Marcel. kdyţ mě přece vidí. to je prej ňáká hodně tlustá ryba. vlastně i holky. Ale opatrně. Já jsem starej čert. Tak já si sama říkám Součková. Já jsem ráda. ţe prej by je neměl rád. A teď mi. Řekla. mi říkaj Mobydyk. i kdyţ to uţ dávno věděli a před tím se nesmáli. Protoţe správnej sochař musí kaţdýho umět přesvědčit o svý pravdě a musí mít sílu fantazie nebo tak nějak. musím se zeptat Kačenky. Jseš v pekle. co to znamená. Tak jsem jí to právě s těma ukradenejma tuţkama a gumama radši neřikala a teď to vypadá. ţe Pepíčka máme. Nebo mi říkaj atomová bomba. ţe jsem to já. Kačenka zuřila. ţe je to krásný jméno. To teda nevím proč. jenom jsem chtěla vyzkoušet. Pani učitelka Koláčková jí to slíbila. Jenţe přišla Kačenka a všechno to slyšela. Tak se Kačenka rozzlobila a pořád se zlobí.viď. To ještě ani nevím. Ale táta s mámou nechtěli.

Do Zákopů jezdíme kaţdou sobotu a neděli a vţdycky se tam strašně pohádáme. ţe Pepa má pravdu. a všechno je to jako pravda. Ale to jsem ještě byla malá a Pepa byl ještě pan Brďoch. jmenuje se Karla po Freisteinovi a nemám ji ráda. protoţe se máme rádi. Ale ten je ste jně mrtvej. a Kačenka říkala. aţ se naštve a přijede. hlavně Kačenka s babičkou. Ten Ňujork ale není země. Ona si babička myslí. ţe Pepa chce. Jednou mi poslal panenku. abych drţela dietu. je to město jako třeba Ničín. Zákopecká babička říkala. jak se jmenoval. toho taky proti nim hráli. V divadle jednou dávali hru. aby si pro mě třeba nepřijel. i kdyţ je to daleko. ţe mám zápal plic. ţe nesmím buchty a ţe bych je chtěla. ale to nejde. co tam Pepa hrál vraha a já jsem se ho hrozně bála. tak jí říkám příjmením pani Ňujorková. ale pravda to není. ale bydlí tam víc lidí a ta země se jmenuje Amerika. i kdyţ mám ráda dorty a buchty. Freistein je v cizině. A všechno je to kvůli Freisteinovi. A pořád jsou hádky. i dědečkovi. který napsal Kuřátko u obilí.od Freisteina ani nevím. abych ho měla ráda. Ţe je upekli v peci nebo něco takovýho. a mě to taky nebavilo. co zákopecká babička pořád schválně peče a zavařuje mi hlavu. Zákopecká babička je moc hodná. Ale já mám rozum a myslím. ale to nevím. Ale já ho ráda nemám. To uţ mě víc bavilo Oldřich a Boţena. ţe jsem smutná. Asi určitě ne. ale toho nenapsal František Hrubín. jak jsem smutná. to vím. která je strašně daleko a jmenuje se Ňujork. jestli je to pravda. Babička mu bude tak dlouho psát. i ta babička. ţe je zabili ve válce Němci. kdyţ jsem mu to jednou vyprávěla. Jako třeba Jan Hus. ale Josef Kajetán Tyl. A toho zase nemá ráda babička. Tak bych tam snad radši ani nejezdila. jenom Pepu. ţe jsem ještě malá a nemám rozum a schválně říká o Freisteinovi hezký věci. Oldřich a Boţena napsal slavný spisovatel František Hrubín. Pan Pecka se hrozně chechtal. ţe to se teda bát nemusím. ţe je to vůbec nebaví. protoţe mu babička pořád tajně píše. co napsal taky 9 . Ale mně to moc k smíchu nepřipadá. co k nám chodil jenom někdy. ale uminutá a moc si poroučí. A já se pořád bojím. Ta se jmenovala Helena jako já. protoţe má ráda Freisteina a píše mu dopisy a taky proto. abych nebyla tlustá. co se jmenovala Hanba Americe nebo tak nějak podobně a Pepa s Kačenkou tam hráli nějaký zlý americký lidi a říkali. ţe to napsal proti Rusům.

10 . Ale stejně to bylo krásný. ale ţádnej Mikuláš tam nebyl. Museli jsme říkat básničky a zpívat a Pepíček plakal a já jsem se taky strašně bála. tak nás nechali na pokoji a dali nám dárky. aby nás nekous nebo nevzal opravdu do pekla. Ale kdyţ jsme jim slíbili všechno. ţe jsou děda Mráz a Sněhurka a dali nám kolekce. aby to se mnou a s modelínou dobře dopadlo a aby byli všichni pořád ţiví. tak přijede dědeček Souček a půjdeme se podívat na Svatej Vrch na jesličky a já se musím ještě strašně pomodlit. jak ten Mikuláš hrozně voněl. protoţe Mikuláš věděl. jak jsem Pepíčkovi říkala. abych uţ se nejmenovala Freisteinová. co chtěli. František Hrubín uţ vloni na podzim umřel a měli jsme ho na nástěnce. ale Součková. Teď máme na jedný VŘSR a na druhý Vánoce. a taky na Pepíčka všechno věděl a čert hrozně vrčel a Mikuláš s ním měl co dělat. byl tam pan Dusil a Andrea Kroupová a dělali. ale hlavně takovou svatou dobrodruţnou vůní. trochu jako divadlo. Moţná bych mohla Jeţíška taky poprosit. protoţe to by mi zase říkali – ty brďo – nebo by mi mohli říkat Prďoch a to by mi teda vůbec nepomohlo. Včera byla v divadle pro divadelní děti mikulášská besídka.československou socialistickou hymnu. Neţ pojedeme do Zákopů. To jsem si oddechla. jak to dopadne. Tak teď uţ bude jenom Jeţíšek a uţ nám nic nehrozí. To u nás byl opravdickej Mikuláš s čertem a bylo to strašně napínavý. Brďochová nemůţu. ţe je v pekle.

ţe se ho babička pokaţdý zeptá. Jak byl kníže Přemysl s Husákem v Čáslavi na záchodě Tak a je to! Jeţíšek moţná neexistuje! Dostala jsem modelínu a pastelky a fixy. Ve škole to říkali uţ dávno. Já myslím. ţe to ví kaţdej. Ale ve třídě mi to nikdo nevěřil. Jiříčku. „Tak děvčata. Teď si tady radši s vámi dám kafíčko a cigárko. Jenom Klímová. Kristýnu k nám přived pan doktor Macháček. ţe ty dárky nosej dospělý lidi. tak zrudne a koktá. Ale Kačenka s Pepou tam zase nešli a říkali. A já jsem tu modelínu viděla zastrčenou vzadu ve špajzu.“ 11 . Ale zase voni d ěti věřej všelijakým hloupostem jako třeba. ale zase jenom ty malý. který mě nebavěj. mají tatínky důstojníky nebo plukovníky u armády. a jednu panenku a Kocoura Mikeše a ještě další kníţky a nějaký oblečky. protoţe ho nakonec upálili. jděte. Na podzim nám jednoho hnusnýho horníka na podstavci postavili před školu a všichni tam museli jít s kytkama a mávátkama jako na prvního máje. co ti mám dát k Vánocům. ţe Jana Husa ve filmu Jan Hus. Tak jsem musela jít sama ještě s Kristýnou Macháčkovou z vedlejšího baráku. Krátká říkala. co se mi moc líbil. mlčte. ţe to tak není. musel hrát trestanec odsouzený k smrti. co má bílý vlasy a vousy a vypadá jako její dědeček. ţe to byl normální herec Štěpánek a ţe byl naţivu i potom. ţe maj dost hloupý maminky a tatínky. zedníky a komunisty. co kdyţ je vyvolaná. milostivá. I rodiče. to je její tatínek. jestli se taky nepůjde podívat na vrchnost. která chodí do první třídy.3. To já vím. ţe to je jenom jako. já jsem patolog. a Eliáš říkal. a pak mu vţdycky dá ponoţky. ţe na ţádnýho soudruha Havířenka Uranoviče nejsou zvědaví. jaký to bylo. co jsem ji kousla do ruky a co se s ní teď kamarádím. řikal Pepa. A to prej jsou komunisti tuplovaný. Kačenka se ho zeptala. já je uvidím později. a pak ještě Válová. ale pan doktor Macháček řekl: „Kdepak.“ nařídil nám. tak já jim taky moc nevěřím. Tak to mám za to. poslouchejte a pak nám povíte. samý horníky. kdyţ jsem si tam chtěla vzít jeden nebo v nejhorším případě dva vanilkový rohlíčky. A prej.

“ A klidně to řekne před Luďkem. protoţe tou dobou uţ bude stará bába. kdyţ jdu s našima do divadla a kdyţ to nemám pokaţený trojkou. protoţe se jelo na zájezd do Čáslavi. ţe tu sisinku chci. ţe si tě vezmu za druhou ţenu. Bylo to v pátek. ţe to znamená něco jako trpělivej. ţe má na krku opravdickou hlavu a ne tenisák s knírem. protoţe uţ je ţenatej. jak jsme byli domluvený. Pan 12 . a taky proto. nic si z toho nedělej. Potom nám to bylo oběma líto. lepší neţ jet do Zákopů a skoro lepší neţ sochání. A měla jsem čím dál lepší náladu. jako vţdycky. ale myslím. co hraje krále a kouzelný dědečky. ţe se Pepa s Kačenkou baví s Luďkem Starým. to je dospělá legrace a Kačenka to na mě neměla prozrazovat.“ Já dobře vím. schválně. „Helčo. zapomněla jsem se zeptat. Asi je to nejlepší na světě. protoţe Luděk Starý se mi líbí a Kačenka to ví a dělá si ze mě schválně legraci. a nepřeje naší lásce. aţ se rozvedu. Jednou.Kristýna chtěla vědět. a ještě další lidi. tak mám vlastně kaţdej den velikou radost. Vţdyť já si ho přece nechci vzít. pan Hák a Lída Ptáčková a Ťutim. co je to patolog. Luděk mi sice říká: „Helenko. Mně je hned hanbou do pláče a mám vztek. jak říká zákopecká babička. Před divadlem uţ čekali naši s Andreou Kroupovou a s Luďkem Starým a pan Dusil. odchod!“ a vystrčil nás ze dveří. Pepíčka přijela hlídat zákopecká babička a já směla jet s Kačenkou a s Pepou. protoţe by mu bylo líto. Uţ zdálky jsem viděla. a pan reţisér Kolář. kdyţ potkám pana Suchana. kdyţ Kačenka řekla. A to jsem z horníka neměla. A kdyţ se jede na zájezd. Jenom kdyţ jsem viděla. Helenka. tak jsem jí bouchla a Kačenka mně pak přede všema naplácala. co je to patolog. ale pan doktor zakřičel: „Kristýna. nabídne mi sisinku a já si vezmu. kdyţ ví. kdybych si nevzala. Z horníka jsem běţela rovnou k divadlu. to je fakt. to je její pudl. dvojkou nebo nějakou jinou potíţí. ţe jsem ještě malá a ošklivá. Já taky nevím. nápadník s pouhou maturitou a s tak malou hlavičkou mi nesmí přes práh. Třeba. vlevo vbok. ţe Luděk musí u sebe nosit zvláštní potvrzení. tak je to ještě mnohem lepší. Já do divadla chodím skoro kaţdej den. Ale v divadle to nikomu nevadí. ţe tak to není. to je její milenec. tak jsem začala být trochu trop na nervy. Kačenka se bojí. to uţ je starej pán. pochodem vchod. co se máme rádi a co hrajou ve Zkrocence. Všichni mě mají rádi. jak tam stojí a povídají si a kouří cigarety a chodí sem tam a křičí.

z krumlovského zámku a pak hlásili. protoţe v Praze jsou krásné starobylé paláce a Praha je vůbec krásné a hlavní město. Strašně jí to závidím a moc se mi stýská. ţe v Praze shořel Veletrţní palác.Vorel. to je Kačenky a Pepy kamarád. Pan Dusil přišel. továrníky nebo ředitele různejch věcí. Čáslav je starobylé okresní město. zoologická zahrada a já bych tam chtěla bydlet. je príma. Národní divadlo. Pan Vorel hraje kníţepány. ale není tak hezká. Já myslím. Jestlipak se bude na ten Veletrţní palác dělat sbírka mezi chudými lidmi. Já to vím od zákopeckého dědečka. Řekl: „Maucta. v rádiu hráli moji oblíbenou píseň Malovaný dţbánku.“ sednul si sám a ani nedělal vtipy. Ona je prý mladší neţ Kačenka. V Čáslavi zemřel slavný husista Jan Ţiţka. co mě učí znát naše slavné dějiny. co se hraje. ţe by mohla hrát nanejvýš něčí sestru. Pan řidič Klubko měl po cestě puštěný rádio. ale uţ jsme byli v Čáslavi a nebyl čas. sereš. to je stejně důleţitý jako zoo a Hradčany. Podle toho. kterej je uţ taky dost starej. Na záchodě v hotelu. sere on Na mou věru jak tak seru Tak mi přišlo na mysl jak sral kníţe Přemysl. orloj. kde je. a tak se kvůli tomu odstěhovali z Ničína na Prosek. komteso Heleno. se pokaţdý ukloní a říká mi – rukulíbám. ale má mladou milenku Mílu. 13 . protoţe její maminku Kláru Frágnerovou vzali do Národního divadla. Taky pan Dusil. i kdyţ je o hodně starší a vykaj si. kde jsme bydleli. Jeho Míla je učitelka a jednou jsme s nima byli v Bulharsku. jako kdyţ shořelo Národní divadlo? Chtěla jsem se Kačenky zeptat. To je škoda. vojevůdce. kdyţ uţ byli všichni v autobuse a dělali si starosti. Jsou tam Hradčany. na kterého křičeli – chraň holého a vystřelili mu oko a pak ještě jedno u hradu Rábí. bylo napsáno: Na kostele zvoní zvon Seru. protoţe se tam přestěhovala moje nejlepší kamarádka Terezka Kulíšková.

váţně. a Pepa ho vůbec nepoznal. Ale on si chtěl stejně povídat. dámy. co by to mohlo znamenat. To byste mě naštvala. zrudla a řekla. se taky smáli. ţe neví. Já pro někoho dojdu. Bylo teplo. „To nic. pomalu jsme chodily kolem dokola a koukaly na hvězdičky. Kačenka si zapálila cigaretu. ale dost divně.“ chtěla Kačenka. ţe se velice mračí. ale kdyţ jsem prozradila. Kačenka se polekala a uţ zdálky na něj volala: „Karle. ale Kačenka mi to zakázala a řekla: „Mohli byste se stydět. ale to vůbec nevadí. „Ať vás to ani nenapadne. Kačenka se zakuckala. Pan Dusil navrhnul. Hrálo se Zkrocení zlé ţeny. ţe počkáme na náměstí. Byl trochu zkrvácenej a funěl. co je vám? Je vám něco?“ Ale pan Dusil vrtěl hlavou a dělal nám vedle sebe místo. jenom jeho sluhu. Udělalo se mi blbě. 14 . tak jsem se na to při večeři zeptala Kačenky. kterou hraje Kačenka. tak Kačenka nechtěla. ale jak nás uviděl. Kdyţ představení skončilo. sednul si normálně a začal se usmívat. co s námi seděli u stolu. Pan Dusil nechtěl. přišel za Pepou nějaký pán. Tak jsme s Kačenkou vyšly ven. Já uţ jsem to viděla asi pětkrát. A ještě pod tím: Dělej mi to zezadu! Tomu jsem nerozuměla. ţe je ze záchodu. Seděl na lavičce. před tím dítětem.“ Viděla jsem.“ „Seţeneme doktora.A pod tím: Horší neţli Rusák je ten čurák Husák. Promiňte mi tu chvilkovou slabost. vlastně leţel. Ale děkuju vám. to nic. Z kulturáku ještě vycházeli lidi a jinak nikde nikdo nebyl. ať se zeptám Andrey Kroupové. Chtěla jsem Kačence říct básničku.“ řekla. tak jsem se uţ radši na nic neptala a stejně jsme uţ museli jít do kulturního domu hrát. Pak jsme si všimly pana Dusila. ta ţe by to mohla vědět. Honem jsme k němu s Kačenkou běţely. „Radši ne. ale Pepa nehraje Petrucia. Pepa povídal – jen neřikej a smál se a Luděk Starý s panem Dusilem. co si ji vzal. tak jsem musel na vzduch. co s ním kdysi chodil do školy.

tak ať sebou hodí. ţe je mu fakt špatně. a moc se mi to nelíbilo. Horší neţli Rusák.. Kubálek. rcete. kde jste tenkrát byla? A pod jakými zeměpány? Nuţ. „děláte mi starosti. V obzoru modrý zvučel jas. protoţe se smáli. Přemýšlela jsem. to je fakt boţí!“ Pak se zavěsila do Beznosky a řekla.Vás tenkrát zjara čekal jsem. co měl před představením proslov?“ „Hádejte.“ řekla Kačenka..“ řekl pan Dusil a plivnul na chodník. ţe jsou všichni zvaný k nějakýmu panu Kubálkovi na mejdan. Není to náhodou ten soudruh Kubálek.“ řekl on. a kdo chce jít. já vám taky řeknu básničku. lidi. Věřte mi. Ale Dusil vypadal.“ řekla jsem.. je ten čurák Husák. ale to uţ přicházel Pepa a Luděk a Kamila. zvlášť před vámi.. jenom my jsme samozřejmě nešli a Dusil taky ne.“ „Nevypadáte dobře. a Andrea opakovala moji básničku a křičela: „To je boţí. ţe panu Dusilovi pohladila ruku. Pepíku.“ 15 . pan reţisér Novotný a taky Andrea Kroupová a Evţen Beznoska. „můţete třikrát.. Dokonce vstal a kleknul si před Kačenkou na jedno koleno. „To mě mrzí. Tak jsem řekla: „Pane Dusil. . i kdyţ dělal. co hrála Blanku.. „Kačenka je blonďatá. A všichni šli. by echem chyt se v nich váš hlas. čí jste jaro ţila? Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy? Pak si pan Dusil zase sednul a bylo ticho. jestli to všechno neni nějak proti Pepovi. A pořád bylo ticho.“ A myslím. já vím. Já napsal struny. Cestou do hotelu Pepa povídal: „Kubálek. ţe jste hodná holka. ţe je veselej. rcete.Kateřino. A asi mě slyšeli. dramaturg.“ Kačenka vyskočila jako čert z krabičky. Nuţ.

a ne jako vloni. Ale u kulturáku bylo spousta světla a lidi chodili sem a tam. ale je jenom hnědej a kulatej a ještě ke všemu neumí pořádně lítat. protoţe si všechno sní sama. Pořád mě to mrzí. Svatej Vrch byl celej černej a zdálky vypadal strašidelně. ale doopravdy. Bydlí na jednom ostrově v Austrálii a uţ je ho děsně málo. ale na sochání se mi to ještě nestalo. takţe to má hrozně špatný. Jenom utíká po zemi. Vlastně jenom slečna Monika. ţe bych mohla bejt jako. Kdyţ jsem šla domů. Já jsem si hned zase připadala jako ten papoušek. No. Byl to moc smutnej film. Teď prej je trochu zachráněnej.4. A všichni kromě nás s Nečkou si s nim připili. a ta Monika řekla: „To aţ bude mít svatbu tady Helenka. Já jsem si vţdycky myslela. 16 . To byl totiţ takovej papoušek. Okna byly ţlutý a oranţový a na nejvyšších domech svítily červený komunistický hvězdy. jestli přece jenom nechcípne kvůli lidem. tak nám nic nep řinese. a umí dělat sochy.Monika. skoro jako Miluška Voborníková. co by jí asi na to řek Budţes. pan inţenýr Raroch. co uţ málem chcíp a co neni jako ostatní papoušci barevnej a šišatej.“ Zajímalo by mě. protoţe ona je sochař a malíř. Nejsem přece ţádná lakomá a nic jsem jí nikdy neudělala. to já nevím. protoţe dospělý lidi nejsou tak zlomyslný jako děti a vůbec jsou hodnější. jako uţ se to stalo různejm jinejm zvířatům.. Naštěstí se vůbec nikdo nesmál. ale přes den je zubař a já bych chtěla bejt sochař i přes den. aby uţ se nemusel pořád a pořád ţenit. ale stejně to bylo celý zkaţený. se zase ţenil a přines na sochání všelijaký koláčky a všem je rozdával a kaţdej si vopravdu musel vzít. Jeden malíř. Takový věci mi ve škole říkaj pořád. protoţe ona je taková krásná. uţ byla tma a zase padal sníh. Chvíli jsem zůstala stát před kulturákem a dívala jsem se dolů na Ničín – na světýlka. Proč to ta Monika řekla. aby se mu ta svatba pěkně povedla. ale neví se. co jsem ho nedávno viděla v jednom přírodopisným filmu. Jak mě málem sežrali vlci Včera večer mě rozmrzeli na krouţku.

protoţe jsem si nevzal ji. protoţe stejně chtěl dát Kačence a Pepovi výsluţku. Všechny měly kabelky a rukavičky. se mi nejvíc líbily slečny z tanečních. Tak je teď protivná. co chodili kolem. ţe uţ jde domů. „Dyť ti to jde. „Tak nevim. tak jsem zvenku viděla.“ „Na Moniku se vykašli. co teď sbíráme. Ale hezkej moc neni. ani hodná. kdyţ je ţenatej. Ale on říkal. protoţe to cinkalo. najednou vyšel pan inţenýr Raroch. jestli ještě budu chodit na krouţek. ale to s tou Monikou. a musí za tou svou nevěstou. a na zádech měl batoh s těma koláčkama a asi taky s dalšíma flaškama. „Jakou vostudu?“ divil se pan Raroch. Kulturák je dlouhej a velikej a tohle všechno se tam vejde. ţe jsem ještě tady. co si nes v ruce. na schodišti si otřepávaly sníh z vlasů a hned za dveřma si sundávaly kabáty a přezouvaly se do střevíčků. Tak jsme šli spolu a povídali jsme si o malování a taky o divadle a pan Raroch pořád upíjel víno z flašky. 17 . naštvala se. kterou jsme nacvičili v baletu a pak jsme ji jednou hráli v divadle a co já v ní taky účinkuju a tancuju třetího zbrojnoše. pane Raroch. A taky byla namazaná. Vypadá trochu jako krematórium v Praze. Ty dveře byly celý skleněný.“ „No jo. rozumíš?“ „Ale jo.“ „To jo. ale ţe mě ještě napřed doprovodí domů. kde jsme jednou byli na pohřbu strejdovi. a proč jste si ji teda nevzal?“ „Neni ani chytrá. jak já teďka vypadám. Z batohu mu koukal lampión pověšenej na tyči. kdyţ ho přejela tramvaj. jak se češou a jak se na sebe smějou do zrcadla a jak vypadají úplně jako princezny.“ řekla jsem podle pravdy. Ze všech lidí. Já ti něco řeknu. kdyţ mám teďka takovou vostudu. hned si mě všimnul a divil se. na krouţky a do restaurace a taky do hotelu.“ „Ale je moc krásná. Ze ţalu. Třeba jako Šípková Růţenka.Chodili do kina a do divadla. a já jsem se zase divila. co si tam s holkama chodíme do recepce pro krabičky od americkejch cigaret.“ vzdychnul pan inţenýr Raroch a zase se pořádně napil. ţe teď uţ přece nemůţe nikde dlouho courat. Jak jsem se dívala na ty slečny. to máš teda pravdu.

. Pepa s Kačenkou byli překvapený. Potom jsme se šli spolu projít. co mi dá. ţe místo toho musí bejt tim inţenýrem v dolech. ţe se nemá poslouchat. jenom trochu známej.. kdy odešel pan inţenýr Raroch za svojí nevěstou.. poslali mě spát a ve svým pokoji si s ním povídali a povídali. vlastně jó. ţe kaţdej je taky takovej.“ „Tak je teda přece jenom hodná. kdykoli si vzpomenu. Ráno jsem se Kačenky ptala.. jestli si teda na tu Andreu dáme pozor. ţe k nám pan inţenýr přišel. ţe pan Raroch chtěl bejt malířem. Třeba. A ţe prej si nemám dělat hlavu. čim chce. A pak jsem ještě slyšela. protoţe se prej podezřele motá kolem ňákýho pana soudruha Pelce. Ale neţ jsem usnula. ale stejně uţ jsme byli doma.. No tak dobře. asi jako zákopeckej dědeček František. ţe teď uţ je pozdě a ţe bude akorát zanedlouho otcem a ţe je vůbec hrozně nešťastnej člověk. co budu chtít. ţe je ještě mladej. vlastně je hodná aţ moc. protoţe to neni jejich kamarád. všechno. co si jiný lidi řikaj. ne?“ „No jó. i malířem. A hlavně. Klidně se můţe nechat zase voblafnout. tak jsem toho slyšela hodně. všechno. Kačenka mu říkala. a myslí si. a tak je smutnej.“ „A co?“ zeptala jsem se.. a taky. jenţe Kačenka je moc hodná. Rozumíš?“ Moc jsem panu Rarochovi nerozuměla. „Co vám dá?“ chtěla jsem vědět..„Proto si ji ale sakra přece nebudu brát. „Coţe? Jo tak. ţe Andrea je naše kamarádka. Děda umí vařit dvě jídla. a ţe můţe bejt. co mi dá. kdyţ je mu třicet dva let. neni to ţádná komunistka a ţe je přece vdaná s Robertem Čuškem. Pepa s Kačenkou měli tenhle čtvrtek premiéru. tak nás přijel hlídat zákopeckej dědeček a dokonce uvařil oběd. jako třeba od Freisteina. ste jně mi dá. ale pan Raroch myslel na svoje věci. No. Aspoň já si myslím. aţ jsem usnula a dál nic neslyšela.. jenţe to nějak nešlo. Ale on říkal.. ale jenom na chvilku. ţe Freistein ji vyloţeně voblafnul. ale Kačenka řekla. škubánky na slano a škubánky s mákem. ţe prej si má dát Kačenka pozor na Andreu Kroupovou.. opravdickým.. kterej teď má bejt největším komunistou v Ničíně. Odpoledne dávali v televizi hokej – naši 18 . Ale neposlali ho pryč. ale ne jak je. Na můj vkus je vlastně aţ moc hodná.

odpověděla: „Aţ za chvíli. Ty domy jsou jednou stranou otočený kaţdej na jinou ulici. to je jedno. Zdálo se mi. co koukaly z oken. Bylo jich tolik a běţeli tak rychle. neţ kdyţ se mi zdá. Doma pak byla veliká nepříjemnost a řekli mi. ty kurvo. kde my si hrajeme. co seděly venku na lavičkách.proti Rusůsn – a na to se všichni chtěli dívat. To jsme si v Zákopech před bytovkama hráli v létě s dětma a kluci si pořád řikali – ty kurvo.“ Babička strašně rychle zabouchla okno a všechny pani. ale strašně sprostý slovo. mezi osmi bytovkama. a taky ty. Mně uţ se to zdálo víckrát. ţe kdyţ vyhrajeme. A uţ mě taky málem seţrali. já ještě nemám hlad. protoţe se mi zrovna zdál špatnej sen. ţe to radši nechci nic. co bydlíme. Je to ještě horší. Mně se zdaj špatný sny dost často. ale stejně je to divný. V noci jsem se najednou vzbudila. protoţe si na to pořád nemůţu zvyknout. Jenţe v tom snu jsem tam právě byla úplně sama. ţe si pro mě přijel Freistein anebo ţe 19 . se otáčely a smály se. dostanu čokoládu. protoţe byla pěkně naštvaná. ale líbilo se mi. Pokaţdý je to hrůza. jak jí řiká: „No tak. vyběhli z nich vlci a běţeli na mě. ale zase ne vţdycky tak špatný. ţe si hraju na pískovišti uprostřed dvora. řekla – co by za to daly děti v Biafře – a musela jsem ho sníst. ţe mě Kačenka tím křikem vzbudila. stejně jsem byla ráda. Něco jsem dělala na písku a najednou se otevřely ve všech domech všechny dveře. protoţe mi nechtěli vysvětlit. ţe kurva je sprostý. Tak to tady. S kurvama já jsem taky měla potíţe. Kdyţ jsem Kačenku poprosila. poněvadţ mi Kačenka slíbila. co si je táta s mámou přivedli po premiéře domů. Já taky. kdyby mě Kačenka nevzbudila. tak jsem dostala kvůli blbejm hokejistům pomeranč. Káčo. Mnohem víc neţ třeba vůl a blbec. aţ mě seţero u. jen jsem čekala. jak přesně je zlá. vţdyť je půlnoc!“ A pak ještě spoustu dalších hlasů všelijakejch lidí z divadla. Já jsem to slovo předtím ještě nikdy neslyšela. ale druhou stranou jsou všechny obrácený do stejnýho dvora. Prohráli jsme 3:2. prosím tě. Je to nějaká hrozně zlá pani. jako byl tenhle. Slyšela jsem Kačenku křičet: „Ty kurvy! Ty mizerný špinavý kurvy!“ A Pepu. No. opravdu vypadá. tak jsem. ţe jsem ani nikam neutíkala. ale naštěstí mě ještě nikdy neseţrali. kdyţ mě babička zavolala z okna k večeři.

A další takový věci. Já uţ bych taky chtěla bejt velkej starej člověk. Škoda. ţe nikdy nevím dopředu. To bych se uţ ničeho nebála a nikdo by mě taky nemusel budit. a přitom to ví asi kaţdej. kde je všechno príma. 20 . ţe jeho tatínek má náklaďák a tím náklaďákem mě přejede. Je to strašně jednoduchý. Někdy některej ten sen taky dopadne dobře. Kačenka si ale brzy dala říct a do tý školky jsem chodila jenom tejden. protoţe s Freisteinem i s čertama se dá aspoň mluvit. jestli to pude. tak mi hned na prvním obědě jeden chlapeček řek. Naštěstí ne úplně pořád. a nedělaj si ani jiný hnusný věci. co si děti pořád dělaj. Vůbec nevím proč. protoţe starý lidi se sobě nesmějou. Kdyţ jsem přišla do mateřský školky. já jsem mu řekla jenom ahoj a jak se jmenuju. Zamávám rukama a letím. Jenţe kdyţ já ani nikdy nevím. Jenţe ve škole je to skoro stejný jako ve školce a chodit se tam musí pořád. protoţe se mi podaří uletět. určitě kaţdej velkej. ale nejde to vţdycky. protoţe nakonec budu stará a nebudu muset chodit nikam a nic se mi nebude zdát.si mě čerti vzali do pekla. ţe je to jenom sen. kam chci. Pak uţ jsem zase chodila do divadla. ţe jsou tlustý.

abych nic neviděla. tak se tam přestěhoval. Ale kdyţ je průvod. protoţe oni jdou zrovna babičce pod okny a jdou tak dlouho. Jak jsem byla zblízka u shnilýho vrabce Minulej tejden nás naši dali do Zákopů. tak je to jedno. Ale nešlo to. kterej je vyřezávanej a obrovskej. V jídelně je krásnej starej nábytek. takţe neni nic vidět. kde děda nesmí spát. ţe jsem nemusela v pátek do školy – z rodinných důvodů. Děda má svůj malej pokojíček. ale jsou tam dobrý schovávačky. ţe to bude dobrý. a pak mají ještě jeden větší pokoj. babička má loţnici. protoţe děda byl pan řídící. pak jde pomaličku spousta lidí a všechno se to skoro nehejbe. Teda já jsem si myslela. protoţe museli na tři dni na zájezd do jiţních Čech. která je slyšet úplně všude a nedá se před ní nikam schovat. co mu babička říká jídelna.5. co jde pohřební průvod aţ na hřbitov. takţe tam neni k hnutí. a dám si vatu do uší. bydlel celou dobu ve škole. a já abych jela s nima. protoţe chrápe. Já se toho strašně bojim. ale nebylo. Ale ten starej. za nima jede auto s rakví. ale vůbec to nepomáhá. vopravdickej. Kdyby měla kremaci. radši bych. Dobrý na tom bylo. Děda s babičkou nikdy neměli svůj domek se slepicema a tak. V Zákopech je kromě normálních domečků asi pět bytovek a národní výbor a kulturák jako ve městě. jenţe menší. 21 . hlavně tý hudby. kdyţ tam člověk naschvál nejde. Děda s babičkou bydlí v poslední bytovce na kraji vesnice a pak uţ je jen cesta ke kostelu se hřbitovem. nechtěli mě. a kdyţ šel do penze a zrovna dostavěli ty bytovky. tak jdou muzikanti a hrajou strašnou smutnou hudbu. Moc se mi to nelíbilo. aby šel do Zákopů jenom Pepíček. ţe to stejně nikdy nevydrţím a musím vylézt na záchod nebo někam jinam. to se dělá v Praze nebo v Berouně a pak v Zákopech rovnou na hřbitově. Já se vţdycky schovám v pokoji pod stůl. kdyţ je ještě malej. protoţe do toho přišel ten hroznej pohřeb. takţe to trvá moc dlouho a je to k nevydrţení. V Zákopech umřela jedna stará pani a zrovna v pátek měla pohřeb.

nikam se neschovává a ještě tam chodí řečnit. a proti pohřbům to taky moc nefunguje. Snad bych jedině mohla utéct na Modrou Horu nebo na Břízov. nebo jak to dělá. protoţe je ještě mladej. to jsou vopravdu skály s jeskyněma. ale teď uţ se má dobře. protoţe nikdo jinej v Zákopech to tak dobře neumí. Babička. Pokaţdý přiveze pomeranče a banány a je opálenej. A my se máme taky trochu dobře. ten se pohřbů nebojí. protoţe po něm pořád někdo něco chce. ţe něco pokazil nebo ţe někde kafral.jako třeba ten kulatej stůl s jednou nohou a s dlouhým ubrusem. Babička se zlobí. ale zatím nemám nic lepšího. ani nepíše plakáty jako děda. ţe je málo doma a ţe je hodnej na cizí lidi a nic z toho nemá. ţe bylo v krámu hodně lidí a dlouho to trvalo. To děda. Ty pomeranče jsou důleţitý. s těma totiţ děda ţongluje jako v cirkuse a ještě umí další triky. kdyţ maj Pepové svátek. ani chuligánů. ani kostlivců a čertů. A vţdycky mu vynadá. Ale já to vím. Nebojí se ani v lese. Vţdycky napíše na papírek. 22 . ani na hřbitově. kdyby chtěli. ta je doma v jednom kuse. třeba pískat břichem. Praţskej děda Pepa je sice taky príma. ale ten k nám jezdí jenom jednou nebo dvakrát za rok. takţe ho s Pepíčkem rádi vidíme. Ale to jsem byla ještě malá. anebo na Skály. a házet pomerančem na loktu a vţdycky nám to všecko ukáţe. to jsou dva zákopecký kopce s lesama. a musí jít děda. Děda je můj hlavní kamarád. dokonce ani nakupovat. většinou před Vánocema. Asi tak třikrát denně. Skoro vůbec nechodí ven. a tam by asi ta hudba slyšet nebyla. Teda děda František samozřejmě. poněvadţ sama tam nikdy nechodí a nemá z toho pojem. V Zákopech ho všichni znají a pořád musí někam chodit a něco dělat. Děda je vůbec statečnej. protoţe já chodím s dědou všude. Děda Pepa byl před mnoha lety zavřenej v kriminále. Voni by mě tam asi stejně našli. kterej bydlí v západním Německu a dělá tam manekýnku. Někdy s ním přijede taky jeho manţelka Viki. ale ta se jenom pořád směje a nic zajímavýho neumí. protoţe mu nevěří. hlavně vaří nebo peče. ale tam by mě babička samotnou nepustila. a někdy taky. protoţe ta pani Viki má syna. co jsem pod něj vlezla při tom pohřbu nebo kdyţ do Zákopů přijeli Rusáci. kam mě vezme. ale nečte si. co se má koupit.

Nosí starodávný černý šaty. aby si vydělala nějaký peníze. který uţ nepotřebujou. Ještě měla sestru Máňu a čtyři bratry. měli se strejčkem Lojzou v Královým Dvoře dvě cukrárny. ţe jdeme pozdě a proč vůbec jsme jeli skládat ty krabičky. a v těch kapsách jsou všechny důleţitý věci. tak se zlobila ještě víc. zavírací nůţ na ořezávání těch špačků. Nikdy nemá ondulaci jako babička Míla a je taková obyčejná. kdyţ doma je plno důleţitější práce. brejle. Teď uţ bohuţel nemá ţádnou cukrárnu. i kdyţ teta Lilka je sestra babičky a ne dědečka. ţe se budu muset utřít lopuchovým listem. aţ z toho vloni umřel. Ona má hrozně málo peněz. jako kdyby to byl jejich dědeček. co člověk na cestách můţe potřebovat. Proto za ní s dědou někdy jezdíme. Řidič dědu poznal a nechtěl si ani vzít peníze. co se tak dlouho tahal se slečnama. co jel zrovna kolem. jak říká naše babička. Třeba notýsek a propiska. protoţe z Královýho Dvora je to do Zákopů jen pět kilometrů a protoţe rádi chodíme a povídáme si. nějakou dobrotu a ještě všelicos. pane řídící – chtěli s ním mluvit o různejch věcech a chovali se. Uţ nemá ani strejčka Lojzu. A vůbec všichni v tom autobuse dědu znali. Děda celej rok nosí takový starý šedivý sako. občanský průkaz. proč jsme je 23 . S dědou se člověku nemůţe nic stát. Dostali jsme bílý kafe a bramborový placky a pomáhali jsme tetě skládat papírový krabičky na léky. v Račicích sestru Karlu a na Slovensku Stázu. Ale to se mi právě líbí. Kdyţ přišel dědeček František z pohřbu. volali na něj – dobrý den. Domů jsme šli pěšky. kde jsme se courali. to jsou takový malinký obyčejný tuţky. Jen tak sám od sebe. Jenom babička se zlobila. má dlouhý bílý vlasy a na nich síťku. špačky. ale ty uţ umřeli. zastavil nám autobus. Kdyţ jsme vyšli z lesa na silnici. který má spoustu kapes. ani ţádný bonbony jí nezbyly. gumu na gumování. protoţe kdyţ byla mladá. aby jí nebylo tak smutno. Jeli jsme jen já s dědečkem. ale kdyţ jsme jí řekli o těch plackách. ale děda přece jen našel v kapsách nějaký papíry. Naše babička má v Praze sestru Aňu a sestru Irmu.protoţe někdy od nich dostaneme starý německý šaty nebo i jiný věci. Teta Lilka je úplně jiná babička neţ ta naše. jestli nám teta Lilka vůbec něco dala. jeli jsme spolu do Králova Dvora navštívit tetu Lilku. V lese se mi chtělo na záchod a uţ jsem měla strach. Taky chtěla vědět.

jenom seděly a koukaly. Pavlína ani nenosí kapesník. to je naše auto. tak jsem přestala jít a zůstala jsem stát za rohem zrovna u shnilýho vrabce. co se musí natáčet klikou. Venku byly Pavlína s Milunou. ale holky hnedka ţe jo. kluci jen tak házeli kameny a všichni se nudili. Uţ je tam hrozně dávno a zbyla z něj skoro jen kostra. Za barákem se na nic nehrálo. jak to s ním je. Jak jsem začala přemejšlet. Honem jsem zavřela oči. Šla jsem domů hrozně naštvaná a bylo mi hanba. ţe jezdí na setrvačník a ţe se do něj vejde jenom jeden člověk. Chvíli jsme to teda hrály. ale trochu mě to zase zajímá. ale uţ jsem ho stejně viděla. na nic nehrály. co tam chtějí hrát. Já vím. hlavně ţe se se mnou bavěj. ale babička je u nás nerada vidí. Kluci se začali posmívat. tak se většinou jen tak zdálky rychle jedním okem podívám. Je takový malý. Já se ho trochu bojím. ţe bysme mohly hrát Polívka se vaří. Já jsem Fifíka bránila. kulatý a táta říká. ţe to nemá cenu. za tou mříţí leţí chcíplej vrabec. utře si ji do rukávu nebo ji volízne. ţe je benzinovej a ţe v něm jezdíme všichni čtyři. ţe tam stojí Fifík. jenţe pak přišli Lugar s Joţanem a řekli. a pak jí zezadu očuchává punčocháče. a kdyţ uţ je moc dlouhá. A Miluna je taky dost ukoptěná. Tam je totiţ ve zdi takový malý. pod nosem má pořád nudli. ale nedalo se nic dělat. Kdyţ k nám některá přijde na návštěvu. ţe je Fifík malinkej. kdyţ máme doma večeři. babička vţdycky počká. Voni totiţ nejsou moc vysoce inteligentní. Naši přijeli v sobotu v noci a v neděli mě hned hnali ven. Radši nikdy nejdu aţ k němu. Takhle je to vţdycky. a honem jdu pryč. Tak jsem navrhla. kterou vařila celý odpoledne. aby se rozjelo. Tak jsem je zase otevřela a řekla jsem si. Jenomţe jak jsem se zamyslela. zamříţovaný okýnko a na něm. babičce se člověk těţko zavděčí. ţe to je blbá hra a ţe radši půjdeme za barák. tak jsem si radši neţ s dětma chtěla hrát s modelínou. Aţ si Lugar všimnul. prej na vzduch a hrát si s dětma. tak jsem se mu zapomněla vyhnout a najednou jsem stála rovnou u něj. aţ se pro něco ohne. Mně je to celkem jedno. Co by tomu řek Pepa. dokud jsem to neodvolala a nepřísahala jsem. Ani neřekli.jedli. Ale oni mi zkroutili ruce za záda a nepřestali mě mučit. ţe správně se jmenuje Renault čtyřka. kdyby se to smělo. kterej nikdy nelţe a kterej mě učí. ţe kdyţ jsem se 24 . jestli tam prej nemá naděláno. ţe se tam vejde jenom jeden. ţe se nemám jen tak dát. protoţe tam měly míč. maso na talíři. To bych babičku skoro i praštila.

Pro Budţese by to byla úplná hračka.“ řekla jsem a čekala. „A stejně se do našeho auta vejdou čtyři lidi. jestli náhodou nejde gratulovat babičce k narozeninám.“ ušklíbnul se Lugar. 25 . abych přišla včas do školy. trvá to asi hodinu po takový zakroucený. Ale ona řekla. jenom jsem litovala. ţe je z hájovny a jde do Vlkovic do školy. Tři sice ještě dost malí. Fifík uţ vůbec nikoho nezajímal. Ale já jsem šla radši psát úkoly. Táta zastavil a zeptal se jí. Lugar a všichni ostatní tam ještě pořád seděli a jen tak koukali. „Lugare!“ zavolala jsem přísně. Kačence s Pepou se nějak nechtělo domů. buřte?“ zeptal se Lugar. třeba vosum. co se stane. Ţe prej takhle chodí kaţdej den.dokázala podívat na shnilýho vrabce. ţe ne. Tak jsme ji svezli aţ před školu a ona byla moc ráda. tajemný silnici přes lesy a různý malý vesnice. Musí se sice brzy vstávat. Dokonce mi nabídli. kolik lidí se vejde do Fifíka. ale to se taky počítá. ţe Lugar a ostatní neviděli. Všichni se sebrali a šli pod schody hrát na sprostýho doktora. Uprostřed toho jednoho lesa jsme najednou uviděli takovou malou holčičku s červenou čepicí a s červenou aktovkou na zádech. dokáţu taky Lugarovi říct. „Co je. a tak jsme nakonec jeli aţ v pondělí ráno. ale občas to tak děláme. protoţe ţádnej autobus tak brzy nejede a auto doma nemají. Ze Zákopů je do Ničína daleko. Já jsem byla taky ráda. jak ve Fifíkovi jede pět lidí. Ale nestalo se nic. „No jo. ať jdu taky.

co byly tak krásný. co by bylo aspoň tak hezký jako ty Košíře. Taky jsem myslela na tetu Aňu a vadilo mi. ţe umřela. co jsme kvůli němu do Prahy přijeli. ţe mi předtim ani moc nevadilo. co řekne. jak ve velikánským pokoji se zámeckým nábytkem sedí za stolem teta Aňa na takovým křesle. Měla jsem velikou radost. viděla jsem v dálce domy. 26 . a vedle ní na ţidli moje babička.6. ţe tam v hlavě ještě pořád jsem. a celá je taková světlá a tenoučká. Teta Aňa má rozpuštěný. protoţe měli tetu Aňu rádi. Takţe zákopecká babička s dědou jeli taky a nemohli nás hlídat. spoustu všelijakejch výčnělků a dokonce je růţovej. jsou ještě lepší neţ Košíře. Umřela totiţ teta Aňa. Za ní na zdi visí velikej černej kříţ s ukřiţovaným Jeţíškem. to je zákopecký babičky nejmladší sestra. ţe jsou to Hradčany. bíloţlutý vlasy. kde bydlí babička Dáša se strejdou Kryštofem. Vlastně moţná Svatej Vrch. co vypadá skoro jako trůn. Jak se splašili sloni Byli jsme v Praze! Byli jsme tam celý dva dni a bylo to tak krásný. Viděla jsem. ţe to jsou Košíře. Hned jak jsme přijíţděli do města. protoţe je nejvíc nóbl. Po pohřbu si všichni příbuzní domluvili oslavu. Naši nás s Pepíčkem půjčili babičce Dáše a šli na ten pohřeb. a ţe domů pojedeme aţ druhej den odpoledne. co ji má babička nejradši. jak hrozně plakaly. bílý šaty. Vinohrady. ţe na ten pohřeb jsme já a Pepíček nemuseli. ale kdovíjestli. A úplně nejlepší ze všeho bylo. tak Pepa s Kačenkou rozhodli. Večer jsem ale nemohla usnout. Ale pořád jsem neviděla spací tmu. jako zdálky. aţ jsem myslela. aţ mě bolely. v Ničíně není vůbec nic. dlouhý. Pořád jsem musela myslet na mámu a na babičku Mílu. My s Pepíčkem na Vinohradech a oni nevím kde. tetou Janou a s Vašíčkem. Zavřela jsem oči a tiskla si je rukama do hlavy. Jenţe stejně. skoro neotvírá pusu a přitom je strašně dobře slyšet všechno. Teta mluví potichoučku. ţe ne. ţe budeme v Praze i spát. Ale Kačenka řekla. Ten jejich dům má na sobě různý krásný ozdoby. kterejm se říká kostým.

já nemůţu usnout. kdyţ se zkříţej dvě různý rasy. Pročpak?“ „Jen tak. ţe míšenci jsou velice inteligentní a někdy i hezký lidi. Aţ úplně poslední pán na nás zavolal: „Utíkejte! Sloni se splašili! Dvacet slonů sem běţí a všechno rozšlapávají. copak se stalo?“ ptal se dědeček těch lidí. aby mi vyprávěla o Praze. na tlustým. byl to Ţid. Aţ za chvíli taky hlavu babičky Dáši vedle na otomanu. to je. jenţe najednou proti nám běţela spousta lidí. Mílo. říká se. Najednou ten první slon strašlivě zatroubil a všichni sloni se zastavili. „Copak mě nepoznáváte?“ zeptal se slon. nasadil si brýle a sundal si klobouk. „No ano. jste to vy.“ „Tak já ti budu něco vyprávět. chceš?“ Poprosila jsem babičku. Jen ten první se zeleným chobotem přišel aţ těsně k nám a povídá: „To jsem blázen. Já a můj bratranec si hrajeme vedle toho stolu na zemi. ţe jsme se šli s dědečkem Františkem podívat do zoo.“ řekne babička. „Babi? Co je to míšenec?“ „No. koneckonců.“ řekl dědeček. ani zpátky. jak ten vedoucí slon má zelené oči a zelený chobot. pane řídící?“ Dědeček si zase sundal brýle a nasadil klobouk. Zdálo se mi. Třeba. Uţ byli tak blízko. pročpak by se plašili? Jenţe to uţ sloni běţeli a všechno rozšlapávali. víš. strkali se a zakopávali. Nemohli jsme jít ani dál. jen jsem se dědečka chytila za ruku. Otevřela jsem oči a uviděla tmu.Babička je taky taková tichá jako ve skutečnosti nikdy ne. protoţe jsem hned usnula. „To jsem blázen. Utíkali. ale oni pořád jen utíkali a křičeli a nikdo neodpověděl. kdyţ zkříţíš osla s koněm.“ „Babi. barevným koberci se starodávnejma figurkama do jesliček. tak z toho bude mezek a to je míšenec – nebo vlastně kříţenec. „Prosím vás pěkně. ale opravdickou. ţe jsem viděla. a povídali jsme si o Brunclíkovi. „Rudla – v šestatřicátym přece – vţdyť jste mě učil. je ten mezek velice inteligentní?“ „Inteligentní? To já nevím. ale kdepak. Teta Aňa se naklání k babičce a hlasitě šeptá: „To víš.“ Teta se na mě usmívá a podává mi jablíčko. asi nijak zvlášť moc ne. Proto byl asi vedoucí. ale to máš jedno.“ „Ale to mi nikdy nevadilo. ale nic si nepamatuju.“ 27 .“ Dědeček povídá. jak vypadá český lev.

Šla jsem otevřít okno a podívat se na ulici.“ řekl dědeček. Přeloţila jsem ten obrázek asi napětkrát. který se mi strašně líbí. Asi pekla štrůdl. To je moje tajemství a nikdo o tom neví. vzala mě na zmrzlinu a sebe na kafe se třema cigaretama. uţ si vzpomínám. a někdy. Jinak bych měla velikou nepříjemnost. Zlatou uličku. „No tak vidíte. hlavně na Hradčany. Bylo domluveno. Ráno mě vzbudily hrdličky a sluníčko.“ řekl dědeček a nasadil si brýle. ale o tom naštěstí taky nikdo neví. vozil nás kolem dokola zoologické zahrady a představil nám další zajímavá zvířata. jste se ani trochu nezměnil. Teta Marta se sice trochu divila. kde byl uvězněn rytíř Dalibor z Kozojed. vţdyť já se na vás přece nezlobím. „To jsem rád. Po snídani si pro mě přišla teta Krausová. co znám z fotografií a od dědečka Františka. proč tak dlouho chodíme kolem tý jedný věţe. jak měla celou druhou 28 .“ „Já na vás taky ne. kterej mám schovanej v penále. Kdyţ byla ještě mladá. Ale zato vy.„Ale ano. tak měla jeden čas známost se slavným písničkovým skladatelem Jeţkem. ţe jsem byla celá mokrá. To je babičky Dáši starší sestra a jmenuje se Marta. a kdyţ jsme si prohlídly i katedrálu svatého Víta. Venku se procházeli holubi a všelijaký starý pani se psema a Praha mi voněla ještě líp neţ štrůdl. představuju si. „To byla vůbec jiná doba. to jsem váţně moc rád. různý obrazy a Loretu. To mě trochu zmátlo. protoţe to vonělo aţ do pokoje. aţ je z něj úplně malej čtvereček.“ „Ale no jistě. Dívám se. Babička uţ v posteli nebyla. Já jsem na vás totiţ nikdy nezapomněl. kdyţ jsem v bezpečí. jak má hlad. třeba na záchodě.“ Pak si nás opatrně posadil na hřbet. jak mu usekávaj hlavu. „ale tenkrát jste neměl zelený chobot. ale dovolila mi prohlíţet si. jak celej smutnej hraje na housle. ţe Pepíček zůstane u babičky a mě vezme teta do města. co chci a jak chci. jak je Dalibor krásnej. Přitom mi vyprávěla dobrodruţnou historku. v kapsičce na gumy. víte. tak ho vyndám a rozloţím. ale ze všech úplně nejvíc mě zajímala věţ Daliborka. jak mi svítilo na hlavu. a miluju ho. pane řídící. seděl jste v poslední lavici. Vystřihla jsem si jeho obrázek z knihy Staré pověsti české od Aloise Jiráska.“ zatroubil slon a ukáplo mu z chobotu tak.“ řekl slon. tenkrát. Já jsem chtěla vidět všechny moţné pamětihodnosti. kterej potom odjel do Ameriky.

jenom uţ ji nebaví. a druhá UNP – to znamená Upomínky Na Prahu. Ta mě trochu zklamala. co mi poslali americký příbuzný tety Aňi. Kdyţ potom přišli Rusáci.světovou válku ve skříni schovanýho svýho manţela. a kdyţ bylo po válce. Taky pro něj měla udělanou jednu schovávačku v gauči. kdyby přišlo gestapo. takţe stejně nemá co na práci. protoţe jsou ještě moc malí. Babička Dáša byla moc ráda. Doma jsem si vyndala z hračkárny obě krabice s pokladama. Je to 29 . tak nevěděla. co měla na zdi. na kterým choděj apoštolové sem tam a ještě další pohledy a Špejbla od babičky Dáši. který byli tenkrát malí kluci. v tom bytě. tak jsem jí nechtěla kazit radost. Cestou kromě Pepy všichni plakali. odjela do Ameriky taky ta jejich holka Hanka a teta Marta zůstala úplně sama ve Vršovicích. Pepíček kvůli tomu. tak by prej zastřelili tetu Martu i babičku Dášu a dědu Pepu a taky moţná našeho tátu a strejdu Kryštofa. Kdyby byli Němci pana Krauseho našli. Ale nic jsem neřekla. vysypali zevnitř nějaký svinstvo. dali tam místo něj štrůdl a uţ se zase prali. jak všichni pořád bez ní jezdí do Ameriky. aby tam moh bejt Krause ukrytej. ţe pojede taky. Potom uţ jsme museli jet domů. a já proto. Kačenka kvůli tetě Aňi. protoţe uţ je v penzi. to je úřad. odjel pan Krause do Ameriky a uţ tam zůstal. Do Americkejch Věcí jsem dala panenku. kterej se jmenoval Hugo Krause a kterýho Němci neměli rádi. poněvadţ Pepíček s Vašíčkem se poprali o vysušenýho ještěra. Teď jenom čeká. Ale to uţ taky přišli strejda s tetou a Pepa s Kačenkou a natloukli jim sami. jestli uţ to bude brzy. protoţe uţ z ní zbyly jenom kosti. Kdyţ jsme šly z Hradu dolů do města. Teta z ní byla celá pryč i bez masa. Jenţe naštěstí ho Němci nenašli. ţe nemůţeme zůstat v Praze navţdycky. kdyţ jsme se vrátily domů. kde se to všecko stalo. Jedna se jmenuje AV – to znamená Americký Věci. Ona ale neni ţádná smutná. A pak jsme se jely podívat do Národního muzea na velrybu. Ještě ke všemu se jim v tý době narodila holka Hanička a to prej mohlo bejt dost podezřelý. Do Upomínek jsem si dala pohled s orlojem. který přijeli na pohřeb. kam se chodí ptát. Babička jim nechtěla natlouct. aţ jí to Američani a komunisti dovolej. co má dělat. tak se rozhodla. ukázala mi teta americký velvyslanectví. ţe dostal. do kterýho vyvrtala díry na vzduch.

tak jsem zkoušela. to já uţ bych Pepu s Kačenkou přemluvila. tvrdil. protoţe ho potřebuje jako řidiče do náklaďáku. Copak. jestli by nám nepomohly nějaký angaţmá najít. napsala jsem na ni ÚJV – Úplně Jiný Věci. ale kdyby to nešlo. aţ budu velká. kde mám prstýnky a náramky z pouti. Večer jsem se ptala Kačenky. Tak jsem napsala dopis babičce Dáše.dost špatně vymodelovaná panenka. i kdyby Kačenka souhlasila. Nejlepší by bylo v Národním divadle. jestli by ho nevyměnil za toho Špejbla. co je na ní vzadu napsáno ISRAEL a ještě všelijaký klikyháky. ale kdyţ jsem navrhla. Řekla. Angaţmá. hraní v divadle a zájezdy a tak. jestli by nechtěla radši bydlet v Praze neţ v Ničíně. ale ţe je to něco extra zvláštního a ţe si to mám schovat. jestli by nechtěl. protoţe já bych taky chtěla a Pepíčkovi je to jedno. Nakonec mi ze všech dárečků zbylo starodávný zrcátko a taková ryba na krk. tetě Martě a taky svojí nejlepší kamarádce Tereze. Pepíček od nich dostal pána s kravatou. Táta by chtěl. zamračenej obličej. To mi oboje dala teta Marta a řekla. taky ne. má moc dlouhý nohy a takovej malej. kterej k ní pěkně pasuje. Tak jsem šla ještě za tátou. ţe bysme teda Kačenku mohli přemluvit. ţe to ani neni moc na hraní. do který krabičky bych to měla dát. poněvadţ tam nemáme byt a angaţmá. jenomţe jsem nevěděla. ale stejně je to veliká vzácnost. Do Americkejch Věcí ani do Upomínek Na Prahu mi to nepasovalo a do klenotnice. to je to. 30 . co mají Pepa s Kačenkou v Ničíně. ţe to stejně nejde. tak třeba i jinde. Je taková hubená. Ale nevyměnil. Nakonec jsem si zaloţila novou krabičku. a jsem s tim hodně spokojená. já si schovávám všechno moţný. ţe nechtěla. kdyţ uţ tam přece jednou vţdycky bydlel.

který jí to recitování nařídili. poněvadţ jsem věděla. protoţe se konal sportovní den. protoţe školní tělocvik není vymyšlenej kvůli cvičení. protoţe plavat umím dobře a rychle. vlezla dovnitř. ale její tatínek je důstojník a ty naše závody uspořádali ničínsk ý důstojníci. ţe si to třeba nemůţeme vyměnit. poněvadţ to znamená. Pořád chodila kolem dokola pódia. ale na jaře. Včera to se mnou vypadalo moc špatně. co mě čeká. Strašně jsem jí záviděla. kde se říkaly ty proslovy a kde měla recitovat. protoţe nemusela běhat. Za chvíli zase vylezla a šla znova kolem dokola. začaly zase potíţe s tělocvikem. Z naší třídy recitovala Válová. je to ještě o dost horší neţ jindy. která sice. Ale ve škole mě to nebaví vůbec. a vţdycky. Jenţe mi to není nic platný. Měla strach. kdyţ musí mluvit před lidma. ţe se zase bude běhat a navíc se na to bude spousta lidí koukat. protoţe měl Vladimír Iljič Lenin narozeniny. Jak jsem pošlapala mravence Protoţe uţ je hezky teplo. Nic jinýho neumím. Měla jen říct tu básničku a potom pomáhat roznášet kytky a medaile.7. Jenţe ona vůbec nebyla ráda. ale kvůli mučení tlustejch a nešikovnejch dětí. Taky mi bylo líto mě. ale to mi nevadí. a mrzelo mě. Hned je břicho vidět ze všech stran a nedá se s tím nic dělat. A to jsem já oboje. poněvadţ plavat se školou nikdy nechodíme. Jenom mám před kaţdou hodinou strach. Napřed ale byla spousta proslovů a recitovaly se básně. dívala jsem se na Válovou a bylo mi jí líto. kdyţ se vyleze z tělocvičny na školní hřiště nebo na stadion. 31 . kdyţ došla k jednomu místu. tak koktá. Uţ jenom vysvlíknout se do trenýrek nestojí za nic. i kdyţ pořád chodím někam cvičit a docela mě to baví. kdyţ bysme byly obě dvě radši. Já jsem seděla sama kousek dál na trávě. V plavkách je to zrovna tak. Mě by nějaký recitování nemohlo rozházet. Vyučování bylo jenom do deseti hodin a potom musela jít celá naše škola a všechny ostatní ničínský školy na ničínskej sportovní stadion běhat a skákat. S tím jsou potíţe vţdycky. ţe něco zapomene a strach z toho svýho koktání a největší strach měla ze svýho tatínka pana Vála a z pani učitelky Verecký. kde rostlo takový malý křoví.

Co ti udělali ti mravenci?“ „Nic. „Tak proč to děláš. protoţe jsem dávno předtim zavřela oči. aby viděl. Koktala jako ještě nikdy. já se jmenuju Honza. nemusíš mi vykat. Třeba musím bejt na vojně. „To nic není. To fakt ani trochu nechci. protoţe musím závodit a nechci. Odříkala jenom dvě sloky ze šesti. to se ti jen zdá. „Mravenci chtěj bejt taky na světě jako třeba ty. Válová byla napřed celá bílá.“ řek voják. Nic jsem neřekla. pak úplně zčervenala a pak začala recitovat.“ Chtěla jsem se zeptat ještě na něco o těch mravencích. vůbec jí nebylo rozumět. I kdyţ neuměj mluvit. Ale naštěstí uţ jenom čtrnáct dní.“ „Kdepak. tak si můţete dělat. „Hele. a kdyţ jim ublíţíš. ţe na pódium leze Válová.“ A špatný to teda vopravdu bylo. jako by jich řekla dvanáct. ale trvalo to.“ „Vám se to řekne. Najednou někdo povídá: „No prosím tě. co chcete. proč jim ubliţuješ?“ „Nevim. a nemusíte dělat nic. Budou se mi smát. ale pak jsem si všimla.“ řekla jsem a taky jsem se zamračila. Potom to nějak skončilo. kdyţ jste velkej. co ani trochu nechcete?“ „Hele.“ Kopala jsem jen tak do země. taky je to bolí. Šlo to dobře.“ „A co třeba musíte. zamačkávala jsem mravence. ţe se ho nebojím. aţ mě rozbolel palec u nohy. 32 . „ta to má taky špatný. v ruce měl strakatej praporek na startování závodů a dost se mračil. „Stalo se ti něco?“ „Nestalo. a abych si zlepšila náladu.“ upozornila jsem Honzu.“ „To se musí vydrţet. Jsem naštvaná. co mi lezli pod nohama a někdy i po nich. holčičko.“ „Půjdete to říct?“ zeptala jsem se. co to děláš?“ Otočila jsem se a za mnou stál jeden voják. co nechcete. představovala jsem si místo Válové na tom pódiu popravu rytíře Dalibora z Kozojed. kdepak. jako ţe ne. Voják mávnul rukou. a sednul si vedle mě na zem.Jak jsem byla vzteklá a smutná. „No tebe jsem se ptal. jen se na mě podívej. nevím jak.

co tam prve chodila Válová. „Mně je ho taky děsně líto. ruce a hlavu. ţe jestli doběhnu aspoň předposlední. ţe mnohem horší bude. hned jak jsem vyběhla. Kluci stáli kolem a pokřikovali. Zrovna vedle toho křoví. ţe jsou celý divoký z tý mojí krve. protoţe potom na mě koukala pani učitelka Verecká divně zhora a z veliký dálky volala: „Součková. Součková. co kdybysme tam nešly?“ zeptala jsem se Válový. Napřed běhaly holky. já uţ musím jít cvičit. ale hlavní bylo. kdyţ se mu nelíbili ti mravenci. „Hele. ale cestou se radši zastavíš u doktora. Radši jsem mu nechtěla vysvětlovat. co je s tebou? Vstávej! No tak! Vzpamatuj se!“ A pak říkala druhejm učitelkám: „Holky. kdyby se ti náhodou zase udělalo špatně. Rozbila jsem si koleno a odřela jsem si nohy. Mouchy kolem mě lítaly a bzučely jako smyslů zbavený. Otevřela jsem oči.“ 33 . „Chudák!“ řek Honza. To mi trochu kazilo radost. protoţe jsem věděla. mohl by Dalibor ještě dostat milost. teď půjdeš domů. „Tak ahoj. ie mi Honza nerozumí. Byla jsem docela spokojená. vona sebou švihla. Kdyţ jsem přišla na řadu.“ řekla jsem. Vţdycky po pěti.Vojáci bubnovali a bubnovali a jeden špinavej zbrojnoš přinutil Dalibora pokleknout a poloţit hlavu na špalek. ţe jsme mohly jít pryč. Asi fakt hodně. kdyţ to soudruţka učitelka nařídila. ale pak jsem se ohlídla a viděla jsem. Za chvilku začal náš závod na padesát metrů. protoţe přiběhly učitelky a posadily mě na trávu. ţe to křoví za mnou je celý poblitý. Šly jsme pomaličku přes náměstí k poliklinice. Upadla jsem. ţe uţ nebudu muset dál závodit. „To nejde. dívala jsem se.“ Napadlo mě. Co s ní budeme dělat?“ Ale to uţ jsem slyšela docela dobře a uţ jsem si sedla. jo? A půjde s tebou tadyhle Válová.“ řekla jsem a viděla jsem. tak musíme. volali: „Mobydyk. do toho!“ Myslela jsem na to. Ale asi jsem radši neměla myslet na nic. na co si v hlavě hraju. „No sláva!“ řekla pani učitelka Verecká. „Mě uţ to ani nebolí. Myslela jsem. Seděla jsem na zemi. Hrozně se mi zatočila hlava a asi jsem omdlela. jestli se zase udělá špatně Válový. hele. jak mi všelijak teče krev a jak mám do nohy díru a v ní škváru.

„Jdeš domů? Nebo kam jdeš?“ „Za mámou. „A co tam je?“ zeptala se Válová. Pořád jenom koukala na svoje boty a pořád vypadala.. já jsem ti zašlapala mravence a ty jsi mně za to rozbil koleno. je to tam fakt hezký. Ale Válová začala rudnout a já jsem si vzpomněla na to poblinkaný křoví. To potom bolí mnohem víc neţ předtím. Válová byla pryč. „Tak já jdu sama. co indiáni mívaj. obrazy.“ Jenom jsem si trochu čmuchla kostelní vůně a taky jsem se pomodlila: Pane Boţe. Viděla jsem.“ řekla Válová. a proto je velice přísná. „Jak. protoţe mi to zakázal. protoţe je voják. Tatínek tam nesmí. „Tak se pojď podívat. protoţe jsme šly zrovna kolem. „Já teď jdu do divadla.. Kdyţ jsem vyšla z ordinace. Nic to nebylo. Šla jsem pryč docela rychle. pojď se podívat do kostela. 34 . Ten největší měl v ruce nůţky a nastřihával ostatním dole trička.Válová se na mě ani nepodívala. tak uţ se nezlob. Hned vstala a šla zase se mnou.“ „Nebuď srab!“ řekla jsem. barevný vokna. Copak ty si tam nikdy nebyla?“ Uţ se zase koukala na boty. „Hele. ţe pan Vál Válovou hrozně řeţe. různě. ţe mě bude chtít postříkat akutotem. a já tam nesmím. Na poliklinice mi pan doktor namazal koleno mastičkou. ţe to nemá cenu. jako to dělá Kačenka. „Ja som Rybana!“ křičela ta holka a za ušima si přidrţovala dva dlouhý copy. Její maminka učí v pomocný škole blbečky. zavázal ho a taky mi píchnul protitetanovku. Ale ne svoje. co tam je? Sochy. i kdyţ uţ mě ta noha pěkně bolela. Já měla strach. Jestli chceš. počkej na mě tady. ţe začne brečet. voni jsou sousedi. byly blonďtý s červenejma beruškama na konci. chceš jít taky?“ Zavrtěla hlavou.“ řekla jsem. Zdena říkala. Venku na kostelních schodech poskakovali tři cikánský kluci a jedna holka a hráli si na indiány. aby měli takový ty třásně. Válová seděla v čekárně a prohlíţela si podráţky. Pánbůh.“ „Já nemůţu.

„Ty mě znáš?“ zeptala se. „Jinak dostanu vynadáno. to je moje sestřenice. Můţeš mi říkat Jolano a můţeš mi tykat. ale potřebovala jsem si utřít šmouhy kapesníkem a ţádnej jsem neměla. jak říká zákopecká babička. nevěděla jsem. „Neznám. Radši jsem si chtěla ještě na chvíli sednout na lavičku před vchodem a trochu se. začala jsem se trochu courat.“ řekla Berenčičová. ale potřebovala bych ho na krev. Pan doktor mi sice koleno zafačoval. tak jsem řekla: „Pani Berenčičová. já jsem svobodná. Já jsem totiţ taky z divadla a jmenuju se Helena Součková podle Kačenky. tak se buď lekne.“ řekla jsem. Nevíš dne ani hodiny. co ta Válová Pánubohu provedla tak hroznýho.Pořád jsem musela myslet na to. ţe aţ mě Kačenka uvidí. nebo mi vynadá.“ 35 . Byla to Berenčičová. Na lavičce uţ někdo seděl. takţe nejsem ţádná pani. ale tu já nemám moc ráda. Třeba kdo dostane tvoje hračky a tak. Aby po mně něco nedostal někdo. co kdo dostane. Jak jsem se blíţila k divadlu.“ řekla Berenčičová. asi Pepíček nebo Soňa Kučerová.“ „No vidíš. uhemovat. „Hele. proto to právě píšu. Sedla jsem si vedle a pozdravila jsem. ale ona si něco psala do takovýho maličkýho notýsku a vůbec si mě nevšímala. schovala notýsek a zapálila si cigaretu.“ „Aha. kaţdej umře. naše nová herečka. kam napíšeš. koho nemám ráda. jak se jmenuje křestním jménem. prosím vás. ale stejně uţ zase něco psala. protoţe je v divadle nová.“ řekla jsem. protoţe mě napadlo.“ „No jo.“ „A ty umřeš?“ „Ty taky.“ „No. Já jsem si jí chtěla taky nevšímat. „ty se mi zdaj docela dobrý. půjčila byste mi kapesník? Já vám ho neposmrkám. ale vím. ţe jste pani Berenčičová. nebo oboje. „Co to je?“ „To je takovej papír. „Jolano? Co to píšeš?“ „Závět. ale jinak jsem byla dost krvavě ušmudlaná.“ Berenčičová přestala psát a podívala se na mě. protoţe je hloupá. aţ umřeš.“ Mluvila se mnou. mně taky. ale táta se jmenuje Brďoch.

„Ahoj. Tak jsem neřekla nic. „Na srdce se vykašli. „Kdepak potíţe. Chtěla jsem otevřít dveře. ale pak mě napadlo. já uţ musím jít. Ahoj Helenko. Uţ od malička. ale pak jsem se lekla. Já jsem tě varovala.Chtěla jsem říct.“ „Vo co?“ zeptala jsem se. protoţe řekla: „Nemusíš bejt stará. „Dobře.“ „No jó. „Dobře ti radim.“ Berenčičová vstala. „Tak ahoj. 36 . ţe si někdy taky připadám dost velká.“ Berenčičová byla maličká. musela stát rovnou za dveřma.“ vzpomněla jsem si na Olinku Hlubinovou.“ řekla Andrea Kačence.“ „Mně je šestatřicet.“ řekla Berenčičová a odešla. ţe je to všechno pěkný svinstvo! Stačí ti to?“ „Stačí.“ křičela Kačenka. Ale ona stejně poznala. čeká na mě jeden starej vošoust. co se teď kamarádí s Andreou Kroupovou.“ řekla jsem. a kdyţ jsem ji pozdravila. na co jsem myslela. to je taky jedna skoro nová herečka. „a do ţádnýho SSM vstupovat nebudu! A jestli teda mermomocí chceš slyšet. ţe jsem ještě malá. Otevřela mi Andrea Kroupová.“ Andrea odešla. ale nešlo to. protoţe si Kačenka vůbec nevšimla. celá pihovatá i s rukama a měla červený vlasy. „Máte potíţe?“ zeptala jsem se. To se stává. „jak teda myslíš. můţe tě třeba přejet auto nebo tě někdo zabije. co si o tom myslím. nebo můţu mít třeba srdce. „Vo sto šest. jak vypadám. samý strašlivý průsery. Pořádně jsem zalomcovala klikou. jak myslíš. Opírala se o zeď. tak já si myslím. jeden za druhým. „Potíţe?“ zasmála se Berenčičová.“ řekla Berenčičová. ţe se na mě bude zlobit. U mámy před šatnou stála Yveta Panýrková. tak se lekla. Všechno dobře dopadlo. Průsery mám.

8. ţe se tak jmenovala ta naše akce. Jak jsme vyhrabali partyzána Pepa s Kačenkou mi dovolili chodit na jiskřičky! Napřed se zavřeli v kuchyni a křičeli tam na sebe něco o tom. po kterejch dřív běhalo plno partyzánů a fašistů. Ačkoli nevím proč. Ale neudělali mu ţádnej hrobeček. Partyzáni bydleli v zemljankách. Já si ale myslím. ţe jestli chci. protoţe nám to po cestě vyprávěl Vladimír. Náš oddíl se jmenuje Veselí lumíci a naše vedoucí se jmenuje slečna Anděla a uţ chodí na gymnázium. Šli jsme polema a lesama. tak ho ostatní partyzáni zahrabali v lese. brečí a nadává. co má a co nemá cenu. kde padly poslední výstřely druhé světové války. květnu. A tam jsme právě šli na výlet. aby Němci nic nenašli. Musí se tak jmenovat taky proto. Proto na Palici stojí veliký památník a dělají se tam skoro všecky ničínský akce. naopak po tý hlíně dlouho skákali a dupali a navrch to zaplácali mechem a šiškama. aby ţádný stopy nezanechali. proto o něm asi pořád recitujeme. ţe jim pomáhal i Hrdý Budţes. to jsou takový díry do země. Ale bylo to tak. Nedaleko Ničína je vesnice Touţim a u ní kopec Palice. Nakonec se zase vrátili a řekli. protoţe tenkrát ještě byli Rusáci hodný. ţe jiskřičky nejsou ţádný zasraný a ţe to bude príma. šli pryč a bouchali po bytě dveřma. Myslím. Akce se říká výletu nebo čemukoli jinýmu. Výlet byla akce k 9. který vymysleli v Sovětském svazu. kdy Sovětský svaz s partyzány a s komunistama osvobodil naši vlast od Němců. protoţe mi dovolili napsat o něm do kroniky a hlavně namalovat obrázek. To ona poslední dobou dělá často. Kačenka se mi zdála ubrečená a mluvila trochu dost sprostě. 37 . Byla jsem s nima na prvním výletě a jsem na to pyšná. potom mě pustili dovnitř. ale jmenuje se tak jenom jako. Kdyţ Němci nějakýho partyzána zastřelili. kdyţ uţ stejně byl mrtvej. protoţe ve skutečnosti si partyzáni dávali velkej pozor. co se s jiskřičkama dělá. Ta kapitola se jmenuje Po stopách partyzánů. můţu tam chodit.

ne? Poslouchejte mě dobře. „Tak hele. ţe ty ničínský partyzáni byli takovej zvláštní druh partyzánů. soudruţko holčičko. ţe uţ vám taky došlo. ţe jednak měli spoustu těch zemljanek. Proto mám pro vás takovej návrh. ţe je to odborník na partyzány. Jestli mě můj instinkt odborníka neklame. Ţe byli všichni malý a hrozně hbitý. takţe uměli děsně rychle kličkovat a taky šplhat po stromech. kdyţ uţ byl starej. co se tam můţe skrejvat. jestli se ovšem nebojíte. co jsem ho loni kousek odtud vykopal. já bych řek. vyndal si z chlebníku pivo a začal nám konečně vyprávět o ţivotě partyzánů. Ale Vladimír mi vysvětlil. tak jich i tak hodně padlo. a řekla nám. a potom. No. Proto je jich kolem Ničína spousta zakopanejch. Kdyţ se ho Lenka Krátká. Vidíte ten nůţ?“ Vladimír odněkud vytáh neuvěřitelně dlouhej tesák. Ale poněvadţ měli vopravdu dost špatný podmínky. Vás je tady – dva. „vidíte támhletu velikou hromadu šišek? Nezdá se vám to podezřelý? Mně jo. co je dcera pani učitelky Krátký.. šest – tak se rozdělíte do dvou druţstev po třech. nechci vás strašit. jak dohořívá ohníček. kdyţ ty lesy jsou takový řídký a za chvíli vţdycky člověk dojde na konec. A támhleten měkkej mechovej dolíček ve tvaru obdélníku je taky dost zvláštní. uţ se tvářil docela jinak. Bylo to moc zajímavý a dobrodruţný. Vladimír dopil pivo. ţe se všichni začali trochu bát. a vůbec nikdo nic neříkal.. vezmete si kapesní noţíky a klacky a prozkoumáte ty dvě zlověstný místa. jenom mi vrtalo hlavou. Já teda určitě. Jenţe Anděla ho honem odtáhla někam za strom. čtyři. voni mě naši moc nechtěli. Koukali jsme. tak. Kdyţ se vrátili. Psaly o tom tehdy všechny noviny. zeptala: „Soudruhu Vladimíre. něco mu tam vykládala a hrozně při tom šermovala rukama. Vypadal úplně jako Jeţíšek. a kdyţ jsme si pak ud ělali táborák a pekli buřty. Tak se do toho pusťte. vstal a ukázal mezi stromy.“ 38 . a zrovna tak se mračil.Vladimír není náš vedoucí. „Ten jsem si vzal na památku od jednoho. ţe vy se jmenujete podle soudruha Lenina?“. jak se mohli celou válku schovávat a bojovat proti Němcům v lesích kolem Ničína. Já myslím.“ povídal.“ A zamračil se ještě víc. Vůbec se netvářil. ale je to pán. ţe by nám chtěl o partyzánech něco vyprávět. kterýho Anděla vzala s sebou na výlet. řek jí: „Je to moţný.

hlavní je ho umět překonat.. ţe večer určitě bude dort. co mu hrozí dvojka z chování. Začali jsme hrabat. ale taky měli radost. neţ se vrátíme do Ničína. tak křičte. jaký to je. nezavřou všechny obchody.“ zašeptal Secký. „Já to řeknu. Hlavně drogerie. „Výborně!“ řekl Vladimír..“ Tak jsme v našem druţstvu hrabaly uţ jen já se Zdenou.“ Anděla se ještě párkrát ohlídla a pak oba zmizeli v lese. Kdyby něco. Uţ jsme měly docela velkou jámu a byly jsme pěkně špinavý. Ten chlap je stejně ňákej divnej. Taky jsem si dělala starosti. Ale pořád mi tak divně škubalo v zápěstí a v hlavě. i kdyţ vím. jestli mu ještě stihnu koupit dárek. podívat se po dalších. To není ţádná hanba. jako by ji někdo kopnul pod koleno. ţe má Pepa dneska narozeniny a večer bude oslava.“ řekla. „My zatím s Andělou půjdeme dál do lesa. tralala. Jinak všichni mlčeli. a jestli tu ňáký partyzáni jsou. Kdyţ vona ta Krátká. 39 . „Jeţišimarjá – noha!“ To zařval Secký. „To je vůl!“ křičeli kluci. se nám strachy posrala!“ zpíval Secký. děti? I vaše soudruţka vedoucí má strach. Musela jsem se smát. Kluci samozřejmě řekli. Zabrali si tu hromadu šišek. vyndala si tatrank u a řekla. Zdena zařvala a Krátká se svalila. Secký se chechtal a radostí vyskakoval do vejšky. já si budu moct výjimečně taky vzít a moţná ještě i k snídani. ţe si udělaj druţstvo spolu a my ať si uděláme svoje. Pak vzal Andělu kolem ramen. To mi trochu pomohlo.“ Anděla nevypadala dvakrát nadšeně a zkoušela to Vladimírovi rozmluvit. Vrátíme se asi tak za půl hodiny a podáme vám zprávu. ţe se na to můţe vykašlat. Byli jsme akorát tři holky a tři kluci. kdyţ se člověku všichni posmívaj. já nevim. Rybička mi vypadla z ruky. tak ať si je najde SNB. jestli mi. „Řeknu to mámě. Tak úplně řídkej ten les zase nebyl. Pak jsem si vzpomněla.„Nebojíme. „Lenka Krátká. Sedla si kus dál do mechu. ale Vladimír ji táhnul za sebou a volal na nás: „Vidíte. Přemejšlela jsem o tom. Krátká se naštvala.

Vyšla jsem ven. ţe neviděla vůbec nic. a ukázali jsme Vladimírovi partyzána. vyndal z ní tu kost z partyzána a hodil ji do popelnice.“ Uţ mi zase tikalo po celým těle. Vladimír. ţe půjde v Ničíně ten nález ohlásit na SNB. a pak 40 . „Vladimíre. Řekl. opatrně jsem se rozhlídla. všimla jsem si.Najednou jsem narazila na něco tvrdýho. ale i kdyţ jsem ryla sebevíc do strany. něčemu se smějou a dávají si pusinky. Ale ta šla pomalu a divně se motala. „Pojď mi pomoct. Byla to kost. Najednou Vladimír otevřel mošnu. co se stalo. Pořád to tam všude bylo. Vladimír uţ se zase mračil. Myslela jsem. jelikoţ Anděla si lehla. V Ničíně jsem šla rovnou na náměstí do drogerie a koupila jsem Pepovi vodu po holení značky Pitralon za devět korun a ještě mi zbylo na ţiletky Astra za pět korun. Projevili jste vysoký stupeň odvahy a máte můj nehynoucí obdiv. „Dejte to sem. ţe to je váţná věc a ţe uţ je taky dost hodin. tak aspoň vezmeme tu kost.“ řekl. ţe před krámem stojí Anděla s Vladimírem.“ řek Secký. jako kdyţ mám angínu.“ poprosila jsem. Kdyţ přišla blíţ. ţe je to kámen. Taky byla rozcuchaná a vůbec vypadala divně. ţe uţ ho to vůbec nezajímá. Byl to partyzán! „Ty vago. „a to jsme se na to mohli fakt vykašlat. totiţ šlápla na brejle a nemůţe jít zpátky pěšky. viděli jsme. Zdena pořád křičela a křičela. „Jinak ti to esenbáci ani nebudou věřit. kdyţ jsme si s tím dali takovou práci.“ podpořil mě Secký. Potom šli pryč. „Zdenko!“ řekla jsem a znělo to. jestli mě nikdo nepozoruje.“ Pořád při tom mrkal na Andělu.“ Sebral kost. Veliká a dlouhá. Kdyţ jsem čekala ve frontě u kasy. Myslím. flašky od piva a jeli jsme domů. Mluvil skoro stejně jako předtím Krátká a připadalo mi. ţe v ruce drţí rozmlácený svoje děsně tlustý brejle. „Kluci! Andělo! Pomóóc!“ Všichni se seběhli a zírali jsme na tu věc. Mezi stromama se objevil Vladimír a za chvíli i Anděla. „a teď půjdeme všichni rovnou na autobus. „Tak panstvo. Konečně jsme s tím pohnuly. Vysvětlili jsme jim. Ale Vladimír nás zklamal. takţe teď tu kost zase pěkně zahrabeme a on. nešlo to vyndat.“ „No tak dobře. ale ta to neviděla.“ souhlasil nakonec Vladimír.

ale ţe jestli mám ještě hlad. Kačenka poslala všechny do kuchyně. „Ahoj. tři – ţivijó – zatáhla za hadr a byl tam gramofón! Pepa dostal od Kačenky gramofón a tři desky: Mou vlast od Bedřicha Smetany. povadlý květ a pořád dokola. ţe z prasete. dva. No jo. nebo spíš hromada beden přikrytá prostěradlem. víš. Řekla jsem. Luděk Starý a Lída Ptáčková s Ťutim a já jsem měla dovoleno do půl desátý. Po večeři musel jít Pepíček spát. stála uprostřed pokoje taková bedna. „To znamená. děvče. jestli nám z něj nezbyly nějaký kosti. Tak čau. to ty uţ budeš dávno chrnět.“ Fuj. a Kačenka řekla. Zeptala jsem se Kačenky. tak jsem ji poprosila. Řekla. Lidové písně od Waldemara Matušky a Ztracenka si zpívá nevím od koho. já jsem ze selskýho. ale byla tak dlouhá. Kdyţ si vzpomněli.“ řekla jsem a dost jsem se na Berenčičovou naštvala. „Kam neseš tu prasečí kost? To dostane Pepa k narozeninám?“ „To není prasečí. bylo uţ deset hodin pryč a 41 . nebo z prasete. to jsou vtipy. ţe na mě úplně zapomněli. ţe kus pořád čouhal ven. aby si ze mě všichni dělali legraci. ale hlavně ţe se mu líbil pitralon. aby k nám chodila. ale partyzánská.“ Ta byla ale drzá. jestli z krávy. tak si můţu výjimečně přidat. ţe v řízkách ţádný kosti nejsou. hlavně Děvče. Pro jistotu jsem partyzána schovala do křoví před naším barákem a šla jsem na dorty. Byla to taková krása. ţe si radši přidám dort. co to znamená. Dorty byly a předtím ještě řízky s bramborovým salátem. Helčo!“ křičela na mě.jsem tu kost rychle vytáhla. Hele. já k vám večer taky přijdu. Kačenka řekla – jedna. Potom se stala jedna úţasná věc. ale přišel pan Dusil. U divadla jsem potkala Berenčičovou. „Mě neoblafneš. z čeho jsou ty řízky udělaný. ale co kdyţ má pravdu? Přece jenom mi to vrtalo v hlavě. nikdo se jí neprosí. Musela jsem ho cestou domů nenápadně zakrejvat jednou rukou a tvářit se jakoby nic. Dala jsem Pepovi dárky a popřála jsem mu všechno nejlepší ke třicátým narozeninám. Ale aţ po zkoušce. Všichni tleskali a objímali se a hned pustili Waldemara Matušku a zpívali s ním všechny jeho lidové písně. kdyţ se po třicítce vzbudíš a nic tě nebolí?“ zeptal se Pepa a já jsem nevěděla. „Helčo. Schovala jsem ji do chlebníku. a uţ jsem o tom víc nemluvila. Vůbec jsem neměla chuť. ţe jseš v rakvi. a kdyţ nás zavolala zpátky.

„Zmlátily mě. a kdyţ ho vypila. a kdyţ Pepa otevřel. přes obličej. ve dvaceti. potom do křesla a zeptal se docela tiše. „Ale mezi náma. řekla. ţivot není peříčko. Řekla jsem jim. Zamkly. poslali mě aspoň spát. jak vypadá ţivot. ať vidí. 42 . Z vlasů. Jenomţe najednou zazvonil zvonek.“ řekl Pepa. aţ dolů na tričko jí kapala krev. Jenom Berenčičová křičela: „Jen ji nechte! Jen nechte to dítě.honem mě chtěli poslat spát. „Hlavně mi nalejte pořádnýho panáka.“ chtěla Jolana. Přišly za mnou po zkoušce aţ do garsonky kvůli SSM a já jsem je poslala do prdele. a kdyţ jsem se odpoledne vracela ze školy.“ „Paneboţe. ţe uţ je to dobrý. tak uţ tam ta prasečí kost nebyla. Jolano. Všichni začali něco křičet. stála na prahu Jolana Berenčičová.“ Ráno jsem na partyzána úplně zapomněla. co by měli dělat. co budeme dělat?“ zeptala se Kačenka divným hlasem. Vopravdickej. ţe jsem určitě nejmíň stejně velká kurva jako oni. A protoţe nikdo nevěděl. zkurvenej ţivot.“ „Kdo?“ „Kroupová s Panýrkovou. ve dvaceti je to stejně sranda. jenom Pepa odved Jolanu do koupelny.“ „Ţivot. co se stalo. ale ne taková svině. „prostě mi trochu rozbily hubu. seřezaly mě a utekly.“ řekla Berenčičová.

Jak jsme měli k obědu vnitřnosti Včera jsme měli k obědu strašnou věc. rozbolelo mě břicho jak čert. Pepíček si šel hrát a oni seděli. ale ta si s náma moc nepovídá. zkusila jsem vzít do pusy to ostatní a rychle trochu spolknout. Macháčkovi mají chatu na přehradě. Jmenuje se to pličky na smetaně. ale stejně to nešlo. ţe neni vidět na druhej břeh a vypadá to skoro jako moře. co byly k tomu.9. Ale stejně mi to nevěřili a Pepa se tak výhrůţně mračil. prosim tě. a kdyţ uţ mi došly. bouchnul dveřma a odešel. ţe se na to nemůţe dívat. Ta přehrada je tak veliká. rovnej kus – jako třeba řízek – to neni. strašně měkký a klouzavý kousky. Ale nedělaj se na ní ţádný pořádný vlny a nejsou v ní mušle ani medúzy. Řekla jsem. tak se tam začala hrabat a pan doktor Macháček nás vzal k vodě. mračili se na mě a čekali. aţ to taky sním. V sobotu jsem byla s Kristýnou a s panem doktorem Macháčkem u Macháčků na chatě. řek. Ale pořád mi jich ještě strašně moc zbylo na talíři. kousek od Ničína. jako kdyby je někdo do tý vomáčky vyplival. Tak jsem napřed snědla všechny kolínka. Kačenka pak řekla: „Dej to sem. je úplně celá dřevěná a nevejdou se do ní všichni najednou. co Kačenka vaří k obědu. Pan doktor si sednul na pařez a kouřil a my jsme 43 . Pani Macháčková tam byla taky. A to byla úplná pravda. ţe jsem hned viděla. spíš vaří nebo plete. ale opravdový maso. je to něco jako maso.“ a vyhodila ten zbytek. protoţe jinak bych se poblinkala jako ty ryby. Hned jak jsme přijeli. Hned jak jsem se po snídani dozvěděla. co ho je placatej. ţe uţ mi nic nepomůţe. řekla jsem. Jsou to takový malý. Pepa s Kačenkou a s Pepíčkem uţ měli dojezeno. co se tam vešlo. Na zahrádce před chatou si udělali spoustu maličkejch záho nů a pani Macháčková na nich pěstuje různý věci do polívky. protoţe nemám hlad a protoţe mě uţ od rána hrozně bolí břicho. ţe nebudu obědvat. ţe se musím jít vyčurat. Nacpala jsem si do pusy pliček. To bylo veliký štěstí. Nakonec Pepa vstal. Radši jsem zavřela oči. co vypadaj. a všechny jsem je vyplivala do záchodu.

tak kroutěj hlavou jako ţe „ne“ a naopak a jakej maj v obchodech bílej šišatej chleba a ţádný maso a v cukrárnách jenom jedny čtveratý p růsvitný bonbony a nebo takovou sladkou kaši v kulatý plechovce. Ţe je voňavý a taky moc dobrý na chuť. a pan doktor Macháček řek. jak pořád jezdila sem a tam. 44 . Koukal na mě jako puk a pak řek jenom: „Lyby já nelad. To se jí to vaří v neděli k obědu ty pličky.“ No a druhej den byla ta neděle s pličkama. tak jsem doma hned běţela za Kačenkou. Stejně nevím. protoţe na koupání byla zima. jestli bych se byla v tý přehradě koupala. Taky bych radši jedla k obědu vajíčka natvrdo. Vůbec tomu nechtěla věřit. Ona zase drţí dietu. ale byl zrovna v divadle. Skoro tak málo. hustá. Uţ z ní úplně kapala voda. jenţe ona strašně málo mluví. tak jsem to šla povědět aspoň Pepíčkovi. takovou. kdyţ je nemusí jíst. ale Kačenka zrovna klečela v pokoji na podlaze a cvičila s kolečkem. Zdálo se mi to hrozně zajímavý. jako pani Macháčková. co se jmenuje vajíčková. Vyprávěla jsem Kristýně. kde končí voda a kde začínaj mraky. jak nosej mrtvoly ve zlatý otevřený rakvi a jak se mi po tom všem stejská. ale jenom kdyţ jede lodička. ţe to je tím. Vono se to poznat dá. i kdyţ já bych zhubnout měla. já lači zízek. jak se řekne bulharsky zmrzlina a jak dobrou noc a jak Bulhaři. ţlutobílá pěna. zatímco Kačenka je hubená pořád a podle mě by klidně mohla jíst samý dorty. kdyţ myslej „ano“. ale nesmím. jak blejou ryby. Pepu by to s těma rybama určitě zajímalo. protoţe se musejí jíst jenom samý vajíčka natvrdo a vůbec nic jinýho. aţ kdyţ přijela na návštěvu praţská babička Dáša s tetou Martou Krausovou. ale jinak nic neříkala. Na zpáteční cestě jsem se zeptala. Taky jsem jí vyprávěla. Ţe to moře sahá tak daleko. Myslela jsem. Řízek byl. jak vypadá vopravdický moře. ţe by mi třeba mohla taky něco vyprávět. ţe se vůbec nedá poznat.s Kristýnou jen tak couraly kolem vody. na kterejch se dá všelijak hrát a najít spousta zajímavejch věcí. co říkám. Ţe na břehu moře jsou pláţe. proč se tam ta pěna dělá. a vůbec nedávala pozor. to jsou takový louky z písku. protoţe podél celýho břehu plavala na vodě taková vošklivá.

. Teta Krausová posílala tu svoji ţádost dvacet let kaţdej rok a vůbec uţ si nemyslela. a ještě spoustu dalších věcí. jen si dej do sosáku. o válce a o před válkou. Do Ameriky totiţ vţdycky nikdy nikoho nepustěj. ţe prej uţ za tejden. ţe jí to někdy doopravdy dovolej. o jednom baráku. ţe všichni zpívají takovou tu písničku: „Tam za tím mořem píva. aby si to zase nerozmysleli. uţ jsem se tady málem poblil. ozvalo se napřed dlouhý zvonění a potom strašlivý bouchání na dveře. Kačenka uvařila řízky s bramborovou kaší.“ Nakonec uţ táta říkal jenom – šmidra – a já jsem si musela jít lehnout. který mi nikdo nikdy nevyprávěl. Ale teta se nezlobila. Robert Čušek. co se jmenuje Mánes jako ten slavný český malíř. To mě mrzí. sláva byla proto. kdo to je. jenom já jsem si četla a Pepíček si hrál v postýlce na mamuta. mnohem starší neţ babička Dáša. Marti. protoţe s Terezou uţ si nějak moc nepíšeme. poslední česká večeře a šmidra!“ A vţdycky praštil rukou do stolu. Uţ jsem chtěla jít otevřít. ţe komunisti pustili tetu Martu do Ameriky. má bílý vlasy a je celá vrásčitá.To byla veliká sláva. Teta Marta mi krásně vyprávěla o strejčkovi Krause. Ráno. ţe mi odjede. ty vole. Usmívala se a pokaţdý řekla: „No jó. Uţ je stará. co se prej jmenuje tycián. ţe do Ničína jezděj málokdy. Říkala.“ Tu má náš táta moc rád. tam zakázali práci. Jenţe jí právě všichni odjeli uţ dávno. protoţe teta Marta byla moje hodně dobrá praţská kamarádka. Pepa koupil pivo a víno a pořád tetě říkal: „Jó. Neţ jsem usnula. děti moje. Pojede a uţ se nikdy nevrátí. ještě zmuchlanější neţ Pepa a křičel: „To je dost. poněvadţ v Praze jsou mnohem lepší věci neţ já. moţná nejlepší. ale je to něco úplně jinýho. Tereza uţ na mě asi zapomněla. ale ne proto.“ 45 . vţdyť je to pravda. kdyţ ještě všichni spali. Na chodbě stál manţel od Andrey Kroupový. Ale pojede. ţe je vlastně taková stará a vůbec mě nenapadlo. Říkal to pořád a pořád a Kačenka se na něj zlobila. slyšela jsem. Pořád nosila zrzavou paruku. ale nakonec vylez Pepa a celej zmuchlanej se šel podívat. a voněla cigaretama. proč tetu trápí.. Vůbec jsem nevěděla.

protoţe tam je to hezký.A jak táta otevřel. jde to rychle. u toho komouše. ty vole! Hovno moje ţena! Moje bejvalá ţena! Včera jsem přijel. Uţ u něj bydlí. “ „U koho?“ „U toho Pelce. byli jsme kamarádi.“ Uklidil to a šel nás vyprovodit aţ před dům. ţe neni blbá.“ řekla. jako kdyţ si teta Krausová sundá tyciána.. Rozuměla jsem jenom – no tak vidíš. včera mi to řekla.“ „Moje ţena. Vypadala. Já se ti sakra divím. Roberte. tak. Ţe bude dělat kariéru! Chápeš to? To mi vopravdu řekla. kdyţ jsme šli ven. ale potom. co tvoje ţena řekla Káče. „Máti. „Zejtra jdu k Vytlačilovi na pohovor. Omlouval se tetě a něco si šeptali. ţe do toho šlápne. Potom jsme šli na Svatej Vrch. „Rukulíbám. tak táta furt stál u těch otevřenejch dveří.. Pepa nám otevřel dveře. milostivé dámy!“ zdravil Čušek babičku a tetu. von se tady doopravdy poblil. „Hele. co kdybyste se šli s Helčou a s Pepíčkem projít? Tumáš a dejte si někde snídani.“ Pepa dal babičce padesát korun a Kačenka šla do kuchyně vařit kafe.. jako ţe má odejít. Ale Robert Čušek si sednul v naší předsíni na zem a zapálil si cigaretu. Řekla mi.. ţe se na ňákýho poskoka z televize můţe vysrat. vykouk na chodbu a povídá: „Jaký málem.“ Kačenka stála ve dveřích do pokoje a vypadala divně.“ „Tak vidíš. já to myslím váţně. ale pořád při tom seděl na zemi. do prdele. rovnou běţel k nám na záchod a pak do koupelny. mračil se jako kvůli těm pličkům a ukazoval Robertovi ke schodům. 46 . to jsme na tom stejně. ţe sem vůbec lezeš. Kdyţ vylez.

co by se nám tak nejvíc chtělo. Secký chodil po rukou a Eliáš předváděl. ţe tam sice uţ byli. protoţe to nemá cenu. A to nám právě nešlo. Lenka Krátká. jak si budu u Kačenky v šatně kreslit. ačkoli má dvojku z 47 . Čekali jsme na ni dost dlouho a některý děti odešly. protoţe svítilo sluníčko a vůbec bylo moc krásně. Zdena. a zjistili jsme.10. co se děje a jestli ještě někdy přijde. Stalo se to asi tak před rokem a Secký tenkrát slíbil. jenom já. Pepa Elíáš a Tonda Secký jsme pořád seděli před školou na schodech a nechtělo se nám domů. byl by se mnou uţ úplnej konec. co na mě něco ví. všichni máme zakázaný chodit na koupaliště samí a nikdo s sebou neměl plavky. Nakonec se mě Secký zeptal. Je to vopravdu strašlivý tajemství. nebo se aspoň musí vlézt do sklepa anebo udělat něco jinýho takovýho chmurnýho. ale já. ţe jsme z toho horka úplně hloupí a ţe nejlepší bude jít domů. přešlapovali a všelijak mě zdrţovali. ale nikdy ne zadním vchodem. ale nešlo nám bání. a zatím to dodrţel. kdyţ jsem chtěla jít dovnitř. protoţe jsme byli na blbým místě. Na Krvavý koleno je nejlepší podzim. ani nepřišel nikdo jinej. jestli bych je nevzala s sebou do divadla. Míša Španihel. Tak jsme museli přemejšlet znova. Secký a Eliáš jsme šli spolu. Vymysleli jsme Krvavý koleno a chvíli jsme ho hráli. Šli se mnou aţ k divadlu a před vchodem pak stáli. Přemejšleli jsme. ţe ze všeho nejradši bysme šli na koupaliště. Moc se mi zrovna nechtělo. protoţe je vedro. Kaţdej šel na jinou stranu. ale Secký i Eliáš jsou docela dobrý a hlavně Secký mě má v hrsti od tý doby. aby nám řek. protoţe já jsem šla za mámou na generálku a Secký s Eliášem bydlej u kulturáku. Nakonec jsme museli uznat. protoţe po rukou chodit neumí. Jenţe Lenka se Zdenou neuměj plavat. ţe to nikomu neprozradí aţ do svý smrti. a kdyby se ho někdo dozvěděl. jak panáčkuje jejich pes Pucík. Jak začalo to spiknutí Minulej čtvrtek nepřišla naše vedoucí Anděla uţ podruhý na jiskřičky. protoţe uţ jsem měla nachystáno v hlavě.

protoţe by hned začaly smrdět. Eliáš řikal Seckýmu: „Ty vole. Chtěli hrozně. co leţí v Moskvě na náměstí. a měli se taky špatně a byli zase smutný. krejčovnu. zeptala jsem se. který se taky jmenujou komedie a tragédie. ţe Eliáš můţe mít taky pravdu. Ale Eliáš řek. je taky vopravdická stará mrtvola a nesmrdí ani ho nevyměňujou. Myslím jako před Velkou říjnovou socialistickou revolucí nebo tak někdy. ţe jsou to useknutý hlavy trestanců nebo fašistů. Tak jsme potichu vlezli na balkon a chvíli jsme se koukali. já nemám šaty rád. a pak jsme šli za pani garderobiérkou Hoškovcovou. Eliáš si všimnul. „To se řiká kdovíjestli. Pani Hoškovcová nám dovolila prolejzat mezi kostýmama. ţe to maj bejt masky. co se jedna směje a druhá mračí. ţe nad jevištěm visej takový ty dvě hlavy. ţe vopravdický useknutý hlavy to bejt nemůţou. Tak jsem mu vysvětlila. který se jmenujou Komedie a Tragédie podle divadelních her. truhlárnu. Ale kdyby se na mě naštval. Je to o tom. co to je. a chtěl vědět. ţe je blbej. ale měli se hrozně špatně a byli moc smutný a pak zase nebyli zaměstnaný v dolech. kdyţ to bylo špatný. Secký mu řek. vlásenkárnu. podle toho. Zrovna se zkouší Rozbřesk na dole Karel. ale tydle jsou dobrý. čepice a helmy a byli úplně u vytrţení. jestli se chtěj podívat taky na zkoušku. Eliáš se Seckým si nasazovali různý klobouky. 48 . protoţe si myslel. jak to bylo dřív.“ řek Secký. místnost pro hasiče a kluci pořád nechtěli jít domů. takţe by to určitě šlo nějak zařídit.“ Moc se jim taky líbila ta veliká skleněná tabule. který byli veselý před tím. Smutný pak byli akorát ty lidi.chování a všechny učitelky se ho bojej. Jak nějaký horníci byli zaměstnaný v dolech. Eliáš byl dost zklamanej. moh by si to třeba rozmyslet. Ale nakonec přišla revoluce. ţe by se pořád musely vyměňovat. jestli jsou spíš veselý nebo spíš smutný. horníci tancovali a zpívali a měli se dobře aţ do smrti. a ţe jsou udělaný ze sádry. Ale nakonec jsme uznali. co tam Kačenka má. ţe je přece úplně jasný. protoţe je vyhodili. Tak jsem je radši do toho divadla vzala. Ukázala jsem jim Pepovu šatnu a Kačenčinu šatnu a všelijaký líčidla a vlásenky a vůbec všechny zajímavý věci. ţe Vladimír Iljič Lenin. na který byl rozsvícenej červenej nápis: Ticho! Zkouší se! Kdyţ jsme si prohlídli ještě rekvizitárnu.

poněvadţ maj zrovna přestávku. my jsme se na vás dívali a chtěli bychom vědět. ale budu o tom přemejšlet. ţe nevím. ţe se nehraje něco o rytířích nebo o čertech. ţe to byla komedie.“ Pan Novotný zahodil cigaretu a šel pryč. prosím vás. a řekla jsem: „Pane reţisére. jestli je ten Rozbřesk na dole Karel komedie. to je taková kancelář. Helenko. ţe on to teda nepoznal.“ Předtím jsem si Kačenky vůbec nevšimla a teď jsem se bála. ţe daly Seckýmu a Eliášovi všelijaký divadelní programy a plakáty. Slušně jsme pozdravili. Ale neřekla nic. Otevřela jsem ho a 49 . co mi řekne. kouřej a pijou kafe. cuklo jí v levým oku. „Pani Součková. já bych to potřeboval vědět.“ Potom sáhla do kabelky a podala mi sešítek v černým obalu. „To ti honem nepovím. ţe tragédie. Pozdravila kluky a šla se převlíknout. protoţe zase předváděl raněnýho mamuta.“ slíbila Kačenka. Tam uţ byl pan reţisér Novotný a skoro všichni herci. tohle jsou moji spoluţáci Eliáš a Secký. Potom jsme se ještě zastavili v náboru. jestli si myslím. kterej by měl dvojku z chování?“ chtěl vědět Secký. Řekla jsem. pak vzkaţte po Heleně. Kačenka zařídila. „Tak mi. Já myslím. jako kdyţ děda rozloţí na piáně starý noty. „Moc ráda tě vidím. ale ţe to můţeme zjistit.“ Pepa s Pepíčkem uţ na nás čekali. Pani magistra se na něj usmívala a vţdycky. Vůbec nám neodpověděl. nebo tragédie. Ale kdyţ šel kolem Kačenky. Na Kačenku čekala taky pani magistra Glancová a voni ji všelijak zabavovali. ale nejsem si jistá. znáte nějakýho herce. Hlavně Pepíček ji zabavoval a hrozně při tom křičel a dupal. kdyţ na to v divadle mají tolik krásnejch paruk a klobouků. Pěkně jsem pozdravila a pani magistra se na mě usmála stejně jako na Pepíčka. kde seděj tři hodný pani. čim bych byl radši.Moc nás to nebavilo. já jsem šla za panem reţisérem. „Přinesla jsem ti takový malý dárek. kdyţ dupnul. Secký se mě zeptal. tak jsme za chvilku zase vyšli ven a kluci litovali.“ řekla. nebo spíš tragédie. Vonělo to. co se kamarádí s Kroupovou. i kdyţ je to ten protiva. Šli jsme dolů do kuřárny. Nebo aspoň kulisáka – já si stejně ještě musím rozmyslet. řek jí: „ Ţe si nedáte pokoj! Já se vám divím.

a prozradila jsem jí. ţe čert má vţdycky nejradši to. při kterým se člověk skoro nehejbe. Pani magistře Glancový řek. pani Glancová. ţe to Kačence nemůţe ublíţit. „Děkuju. Helenko. ţe mám nejradši růţový a ţe uţ jich mám pět. abych si nezavařovala hlavu. hlavně proto. oba strašně koktají a škube jim v obličeji a za to by taky Kačenku mohli vyhodit z divadla. co pravidelně cvičí. na který bylo napsáno – Jógou k vyrovnané mysli. Horší uţ prej to je s tím divadlem. Nebo nějakou takovou podobnou vošklivost řekla. kdyţ teď bude cvičit tu jógu. a kdyby se mu zdálo. ţe nás pani magistra Glancová pořád poučuje a vede ty svoje řeči. zaváţe je na uzel a musí to půl hodiny vydrţet. Pepa řek. Taky zkoušela nalákat Pepu. Pani magistra Glancová a její manţel pan oční doktor Glanc uţ tři roky tu jógu kaţdý den cvičí. 50 . a vona mi na to řekla. ale vezme třeba jednu svoji ruku a jednu nohu. ale Kačenka říká. ţe půjde pro své zdraví udělat něco radši na plovárnu. Pani Glancová se zase usmála a řekla: „Odříkaného chleba – největší krajíc. Jednou jsem jí ukázala drahokamy. Cestou na koupaliště jsem se Pepy ptala. aby mohla cvičit sama doma. jenţe Pepa se dá dost těţko nalákat na něco. ţe je veselej. protoţe je jí jasný. Radši mi to nedávejte. Pani Glancová pořád Kačenku přemlouvá. kdyţ jsem ještě malá. ale já to moc dobře vím. ţe Kačenka začíná zadrhávat. co já mám nejradši a co mám pěkně spočítaný. ilustrované vydání. co jsem dostala v divadelní krejčovně.“ řekla jsem. můţou ji stejně vyhodit a Pepu taky.uvnitř byl na obrázku hrobeček a pod ním bylo starodávným písmem napsáno: Osiřelo dítě – III. jestli se Kačence nemůţe nic stát. ţe nemůţe nikam chodit pravidelně. aby s nima chodila do krouţku jogistů. Jen si to vezmi. Pepa mi o tom nechtěl nic vyprávět. i kdyţ se Pepa tváří. ať si kvůli tomu nedělám starosti. a vzal nás s Pepíčkem s sebou. Tak jí aspoň přinesla tu kníţku. protoţe pani magistra Glancová i pan doktor Glanc od tý doby.“ Potom znova sáhla do kabelky a dala Kačence takovou ošmatanou kníţku. i kdyţ Kačenka zůstane krásná a bude mluvit bezvadně. Jóga to je totiţ takový cvičení. na co uţ neni nalákanej sám od sebe. hned by jí to zakázal. Kačenka uţ se tak ani moc netváří. Byli jsme moc rádi. ţe se proti ní spiknuli.

jaký to je. ţe si chtěla na cestu ve spořitelně vypučit deset tisíc korun. Andrea Kroupová zase vţdycky hrála čurdy a teď najednou hraje hlavní role. ţe je Kačenka vopravdu v nebezpečí. Přišla poprosit Kačenku. ţe to zaplatí. V Zákopech se jednou proti mně domluvili všichni kluci z bytovek a kaţdej. Tak si myslím. Kačenka jí to slíbila a Pepa se strašně zlobil. Ale Kačenka rozhodla. já vím. Hrát čurdy to znamená hrát ve Zkrocení zlý ţeny místo tý zlý ţeny její komornou. 51 .Já se vůbec nedivím. ţe jo. ţe ji má celkem rád. ale přece jen bych byla radši. asi proto. ţe ji Kroupová s Panýrkovou zmlátily. ţe je Berenčičová praštěná a co by se stalo. kdyţ sami ţádný peníze nemáme. kdyby se něco stalo. jak ji v koutě za oponou drţel za ruku a něco si šeptali nebo co. Pepa křičel. kdyby to nezaplatila ona. a kdyţ jsme se vrátili. koho přestanou mít rádi. kdo mě potkal. ne kvůli tomu. tak mi řek: „Umřeš. To mě překvapilo. a aby jí je půjčili. kdyţ ji zná jen pár měsíců. jak si můţe bejt Kačenka tak jistá. Naštěstí jsme potom jeli do Bulharska. ţe je Berenčičová opravdu slušná. protoţe jsem Pepu jednou viděla. i kdyţ svítilo sluníčko a byly prázdniny. Naši se kvůli tomu pohádali. Nakonec uţ se mi vůbec nechtělo chodit ven. ţe jsem se spletla. buřte. uţ mě zase normálně zdravili – nazdar. Taky odchází pryč Berenčičová. ţe ten. která jednou přejde přes jeviště s bubnem a vůbec nic neřekne. Kačence zatím nikdo nic vošklivýho neřikal. ţe doopravdy umřu. Po prázdninách jde do jinýho d ivadla aţ někam na Moravu.“ Já jsem se ani moc nebála. Kačenka teď v předposlední hře hrála právě ňákou komornou a v tý poslední hrála pani. potřebovala od někoho podepsat. začne dostávat jenom samý čurdy a nakonec uţ nedostane vůbec ţádnou roli. Teda. protoţe slušný lidi si musej pomáhat. ţe odchází. Ale vlastně jsem docela ráda. ale kvůli tomu. ţe z toho začíná bejt mrzutá. kdyby mi říkali třeba – ahoj – nebo – jak se máš. tak jsem myslela. ale v divadle se to dělá jinak. Spiknutí se pozná tak.

kdyţ to babička zakázala. i na výletě v Berouně jsme byli. který je prej strašně krásný a ve kterým jsou uţ tři dni Pepa s Kačenkou na dovolený a ještě tejden tam budou. S dědečkem aspoň chodíme do lesa a do různejch vesnic kolem Zákopů. ale pěkně placatá jako všechny hezký holky. a taky maličkou helmu.11. Hlavně. A kdyţ by mi bylo horko. do města Opavy. A poněvadţ bych pořád chodila a plavala a málo jedla. a nemám ţádný peníze na vlak nebo na autobus. Taky nemůţu odejít kvůli dědečkovi Františkovi. jako to dělá dědeček František. jaká jsem šikovná a hezká a jak jsem je pěkně našla a třeba by mi koupili nový tričko a kalhoty. protoţe uţ bych nebyla kulatá. Ale uţ by bylo pozdě. nikdo by o mně nic nevěděl. 52 . kterej je dobrej tak akorát pro prcky. Jenom koupat se nikdy nejdeme. a Pepa s Kačenkou by měli hroznou radost. A babička by zatím lítala po vesnici a lamentovala a litovala by. babička to myslí dobře. aţ bych došla na Moravu. protoţe to si ani dědeček netroufne. A to já nechci. protoţe zpátky bych jela s nima na motorce. měl by o mě strach a babička by si na něm určitě vylejvala zlost. co neuměj plavat. ţe mi nedovolila jet s Kasekrovejma na koupaliště ani v tom největšim vedru a ţe jsem si nesměla nikdy koupit nanuka a ţe mě nutila psát dopis Freisteinovi a ţe mi vo něm vyprávěla. aţ by na mně plandalo oblečení. Jenomţe já nemůţu odejít. to město Opava je tak strašně daleko. Šla bych pěšky a přespávala bych na poli ve stohu a jedla bych třeba maliny a jahody a co bych kde našla. a ne ve vaně nebo v blbým gumovým nafukovacím bazénku. i kdyţ jsem si zacpávala uši. Pořád mi říká: „Děvečko. nejradši růţový. nezlob se. protoţe by byl hrozně smutnej. tak bych tam přišla celá hubená. tak bych se vykoupala. Cestou bych se skamarádila s různejma hodnejma cizíma lidma. ţe bych se nejradši sebrala a utekla. A pořád bych šla a šla. Krásně bych se tam vešla. protoţe dědeček za nic nemůţe. Jak jsem si našla kamarády Babička mě tak strašně rozzlobila. ţe bych tam za tejden nestihla dojít. ţe bych byla pryč ze Zákopů. v kterým rybníku bych chtěla.

ţe slovama a jídlem je na mě babička hodná. To mi vţdycky zlepší náladu. Tak jsem celou dobu seděla na břehu. to by ze mě Pepa s Kačenkou byli hrozně zklamaný. který babička odpoledne upekla a kreslila jsem pohádku o princezně Evţence zakletý ve věţi. Šla jsem se podívat do loţnice. moje fotka a princezna Evţenka. Počmáral jen ty s divou zvěří v lese kolem hradu. jak byste si to jistě přál. bohudíky. Večer jsem pak jedla buchty. ať se klidně vykoupu. Milý Karle! psala babička. jak se všichni koupou. Šla jsem Pepíčkovi natlouct. Uţ jsem se radovala. jestli by mě mohli vzít s sebou. Kdyţ jeli Kasekrovi posledně s dětma na koupaliště. ale nesmím vůbec vlézt do vody. Kdyţ jsem pak ráno hledala svoje obrázky. Kdyţ jsem se ho zeptala. protoţe je má rád. proč mi zničil obrázky. ţe ne. ţe tam jenom přimaloval lvy a slony. ţe jet teda můţu. ţe je nezničil. Ty ostatní se smutnou princeznou si prej někam odnesla babička. jenţe ona najednou řekla. ţe to nakonec dovolila. do nočního stolku vedle babiččiny postele a tam to bylo! Rozepsanej dopis pro Freisteina.“ Ale já se stejně zlobím a je mi smutno. Ale ty nejdůleţitější věci strašně kazí. ţe mi některý počmáral Pepíček a některý ţe se ztratily úplně. sešiju je jehlou a niti a je z toho opravdická kníţka. Jenţe lhát se nesmí. Kreslím obrázky na čtvrtky. co se mu nejvíc líbily. Je pravda. Domů jsme šli pěšky a vrátili jsme se aţ pozdě. i kdyţ se o to s Františkem 53 . Kasekrovi mi na koupališti radili. jenom nohy jsem si namočila do vody a koukala jsem se. Druhej den jsem nekreslila. Radši uţ víckrát na koupaliště nepojedu. u sebe a staráme se o ni tak. zjistila jsem. Máme teď zase Helenku na čas. abys nenastydla nebo aby se ti něco nestalo. Je to opravdu moc hodná.Má tě tak ráda. protoţe jsme s dědou jeli do Vrkoše na fotbal. neboť vlastního otce tomu dítěti nikdo nahradit nemůţe. řek. Často ji bohuţel vídávám zamlklou a posmutnělou. ale já jsem tak brečela. Babička řekla. stavili se u nás a prosili babičku. velice nadaná holčička a neuvěřitelně se Vám podobá. a kdyţ je mám všechny hotový. ţe babičce nic neprozraděj. ţe si v jednom kuse dělá starosti.

Taky se mi líbí. Chodím dokola kolem bytovek a koukám.opravdu snaţíme. Chodím si je tam prohlíţet. jako kdyby věděla. Je to moje babička 54 . a taky bych chtěla nějaký kamarády. Ale zlobila se strašlivě a zase mi vykládala. po panu Peckovi a nejvíc po hlíně. Tak jsem to všechno vzala. které přikládám. na který bylo vzadu napsáno Dem Karel seine Mutti. Ale nevím. Úplně mě svrběj prsty a někdy se mi v noci zdá o tý vůni. Nakonec jsem tu fotku babičce ukradla a schovala jsem si ji. ale ty jsou pryč. vytáhnu to spodní šuple a rozloţím si je kolem sebe po podlaze. Hlavně kreslením. Neni blonďatá a tváří se váţně. ale skoro ţádný nemám. Dlouho jsem si ji prohlíţela a představovala jsem si. Nakreslila pro Vás obrázky. jak Freisteinovi. Ţalovat na mě nebude. To jsou babiččiný sestry Aňa a Irma a taky babička. zastřelili fašisti maminku přímo před očima. ale nevypadá tak princeznovsky jako babička a pratety. ale hrát si se mnou nikdy nechce. kdyţ člověk ani neni starej. Stejská se mi po krouţku. Tak se musím zabavovat sama. Taky jsem tam našla jednu fotografii. aţ bude velkej. která je jenom na krouţku a je stejně krásná jako ta v divadle. jak voněj starý fotografie. ale netroufá si Vám napsat kvůli Kateřině a otčímovi. kdo by si se mnou aspoň chvíli hrál. na kterejch jsou krásný dámy v krásnejch šatech. Má úplně stejný kudrnatý vlasy jako já. Nejradši mám ty. roztrhala na malý kousky a hodila i s princeznou Evţenkou do záchodu. Mě Freistein nechtěl a já uţ ho taky nechci. Myslím jako Freisteinova maminka Helena. protoţe nemůţe. Chci hlavně Kačenku a Pepu. Rozhodně ne v Zákopech. Sednu si na zem. Na tý fotce je pani Freisteinová. Vţdycky někoho potkám. Ale za to já přece nemůţu. co Freistein provede. kdyţ ještě nevypadala jako babička. protoţe ona mi je nechce půjčovat. to je německy a znamená to Karlíčkovi maminka. jaký je to bejt zabitej vod fašistů. Je to taky krásná mladá dáma v krásných šatech. kdyţ byl ještě malinkej chlapeček. Umí uţ také výborně psát. ale potají. Babička jich má v loţnici v prádelníku plnej šuplík. jestli nepotkám někoho. třeba na koni nebo na bále. Babičce jsem to řekla.

To bylo v první třídě. Taky o mámě a o tátovi. ţe mě máma omylem poslala o hodinu dřív do školy. kdyţ ji z okna vidí přicházet. strašné se mi začalo chtít čurat a nevěděla jsem. nechci ji roztrhat a zahodit do záchoda jako Freisteina. tak nevím. který o mně ví. kdyţ stejně vţdycky. a protoţe je to hrozná klepna. Pani Veverková při tom pořád něco jí a frká a třepe pusou jako takovej ten pes boxer. Všechno jsem stihla zase pěkně uklidit. Schovej ty buchty!“ Ale kdyţ jí pak dědeček otevře. Počurala jsem se stejně a Secký to viděl. ţe bych pak přišla do školy pozdě. To má babička málokdy. Brečela jsem. To bylo proto. která neni tak stará jako babička. to jsi hodná. aţ otevřou. Boţenko. co jsem dostala od tety Marty. ţe se na nás jdeš podívat. kdy jde pani Veverková na hřbitov. tak křičí: „Dědku! Uţ sem zas táhne. co jí kdo udělal a s kým se soudí. protoţe je tam ze všech stran vidět a hlavně proto. jak si s babičkou povídaj o různejch lidech různý vošklivý věci. asi tak jednou za tejden a vţdycky v sobotu nebo v neděli. ţe tam se mnou čekal Secký. co mám dělat. protoţe ona za nic nemůţe. tak bych se mohla počurat. proč se počurává. podle toho. Ale to by mi tak nevadilo. ţe to nikdy nikomu neřekne. kterýho taky špatně poslali z domova. a taky. Přešlapovala jsem opatrně z nohy na nohu a byla jsem strašně nešťastná. Bála jsem se jít zpátky domů. Asi ji dám do ÚJV k tomu zrcátku a k tý rybě. ale stará je taky dost. Nemohla jsem se vyčurat jen tak venku. Já ji nemám moc ráda. co s ní udělám. ţe kdyţ bych se začala hejbat. a před nim jsem se styděla. Já jsem se taky jednou počurala. Babička totiţ měla návštěvu. To se totiţ vţdycky zastaví. Vţdycky babičce vypráví. kdyţ jsem ještě byla malá a hloupá. Škola byla ještě zamčená.“ 55 . tak co. Ještě nevím. řekne babička: „Vítám tě. proč se babička kamarádí zrovna s ní. Bydlí v chalupě s velikou zahradou. jako kdyby se počurala. ale Secký mi sám od sebe slíbil.a ne babičky babička. tak jsem čekala. Jenţe pani Veverková malá neni a můţe jít doma i u nás klidně na záchod. Spíš mi vadí. Pani Veverková je taková strašně tlustá pani. ani si babička ničeho nevšimla. i kdyţ je to jeho maminka. Já nevim. To je to tajemství. ale za to jsem nemohla. je tam sama a skoro s nikým nemluví. protoţe zapáchá.

ţe by druhýho tak hodnýho muţskýho těţko hledala. a viděli. protoţe jsem si jich včas nevšimla. vypustilo močůvku. Dívala jsem se z okna na Zákopy a hrála jsem si. tak si myslím. Tuhle jsem se šla do zámku sama podívat. kde má JZD v Zákopech nějaký baráky. ţe ji taky s něčím pomoh. aspoň si chvíli můţu dělat. Na tom zámku dřív ţila opravdická kněţna a dědeček se s ní znal. JZD jí totiţ na tu velikou zahradu. je tam bláto a kolem dokola všelijaký svinstvo. Dědeček jednou od tý kněţny dostal zlatej prstýnek. ale já jsem ho viděla. Dole jsou krávy a prasata a nahoře jsou všechny místnosti prázdný. co chci. ale ţe ji taky zasmrdělo to JZD. Kdyţ o tom tak přemejšlím. zůstaly tam z něj jenom veliký kameny a kusy dřeva. ţe pani Veverková nesmrdí kvůli tomu. Ten většinou uteče. jenom v koutech je většinou nakaděno. No. protoţe jí pomoh napsat dopis na Národní výbor. jak si hraju. Pani Veverková má dědu ráda. a aţ bych byla velká. Vlastně je klidně moţný. Hrozně se chechtali. takţe má zkaţenou vodu ve studni a kolem jejího domečku teď všechno strašně zapáchá a běhá tam spousta velikej tlustejch myší. ale ten domeček uţ spadnul. Součkovi bydleli v takovým malým domečku v zámeckým parku. To je velká škoda. Dokonce i pani Veverková domlouvala babičce. Ani o babičce ne a to se dost divím. To se mi zdá jako dost príma zaměstnání. to je jejich hlavní barák. kdyţ jí JZD zasmrdělo zahradu. má ho schovanej v krabičce. Ach jo. protoţe jeho tatínek Alois byl u jejího tatínka Rudolfa šafářem a jedna jeho sestra Tonička dělala jedný její sestře Hermíně společnici. ale 56 . tak jsem chtěla utéct. Myslím. Ale nic jsem nenašla.A potom spolu pomlouvají Kačenku. Přišli tam za mnou malí cikáni. To znamenalo. jestli by tam třeba nebyl někde schovanej nějakej poklad. ţe by se počurávala. co bydlej v jedný komnatě v přízemí. ať je na dědu hodnější. a dědeček taky. a ta kněţna se všema svejma sestrama uţ dávno někam zmizela. ţe jsem dědečka Františka nikdy neslyšela říct o někom nic ošklivýho. Všude. Nejvíc na zákopeckým zámku. tak to smrdí hrozně. ţe jsem ta kněţna. kde rostou ořešáky a švestky. On ho vůbec nenosí. ţe si s ní musela povídat a jezdit s ní do světa. Musím se ho na to ještě zeptat. protoţe jinak bych určitě chodila s dědečkem na zámek. mohla bych taky třeba dělat tu společnici.

jestli je pravda. jenom byli zvědaví. protoţe jich bylo hodně a uměli pěkně tancovat. Pak nás ale jednou viděl pan Novák. ţaloval babičce. Tak jsem jim vyprávěla. jak to bylo dřív. Babička udělala kravál. Tak uţ mi zbylo zase jenom kreslení. Zeptala jsem se jich. a pak jsme uspořádali velikej bál. ţe jedí taky psy a kočky. 57 . ţe zase přijdu. ţe tam nikdo nesmí a ţe si hraju s cikánama. ţe si mám s kým hrát. Babička ničemu nerozumí. Slíbila jsem jim. který jsou špinavý a smradlavý. ţe lezu dovnitř do zámku. a potom jsem tam chodila kaţdej den a pokaţdý jsem jim z domova přinesla něco k jídlu. všechno zkazí a měla by si radši vočuchat pani Veverkovou. ale oni se jen smáli a šťouchali do sebe. ţe prej co by si lidi pomysleli a jak se můţu kamarádit s cikánama. to je náš soused z bytovek.oni mi nechtěli nijak ubliţovat. aby nemuseli jíst kočky a protoţe jsem měla radost.

dokud ho to nepřestalo bavit. ale René Lagrón umí docela dobře počítat. ţe se odstěhoval Tonda Secký a nebude uţ s náma chodit. Jak Berenčičová skočila z okna Začala jsem chodit do třetí třídy. já jsem ho měla docela ráda. Jednou se tak rozčílila. Tak uţ se nemusím bát. Já mám podzim ráda. Je to jenom jako. ale ţe utekli do západního Německa jako Freistein do Ameriky. ale on si z toho stejně nic nedělal a kokrhal. Pani učitelka Koláčková si jich radši moc nevšímá. uţ na mě nic neprozradí. protoţe v březnu zase pojedou na cesty. kdyţ kokrhal. Taky mě to uţ nebavilo v Zákopech a nikde jinde jsme letos nebyli.12. ten byl šikovnej. Voni skoro ani neuměj číst a psát. Jenţe stejně nemám ţádnou extra radost. Minulej tejden nám pani učitelka Koláčková oznámila. Ani nemá cenu dávat je do pomocný školy. ale vydrţí to třeba čtvrt hodiny a na kolečko uţ si ani nevzpomene. ale Secký. ţe nad nima nemůţe vyhrát. jako třeba Tereza do Prahy. ţe mu nabouchala pěstí do zad. Hlavu má vţdycky celou tmavě červenou. Kačenka uţ umí stát na hlavě. ţe je ráda. ţe se Seckých sice opravdu odstěhovali. protoţe se s ním hrozně nazlobila. já utíkám děsně pomalu. ale ne jen tak nějak obyčejně. byl takovej dobrodruţnej a taky měl tu dvojku z chování. poněvadţ vybírá peníze u houpaček. protoţe za chvíli to zase bude stejný jako vloni a předloni. Kačenka teď víc neţ zhubnout chce mít tu vyrovnanou mysl a na to je asi lepší neţ jezdit sem tam s kolečkem postavit se na 58 . To bych teda asi neuměla. ale bylo vidět. takţe by tam stejně nechodili. Z Ruska přijeli Lagróni a začali s náma zase chodit do třídy. všechno je barevný a nevokoukaný. Uţ je podzim. protoţe jejich tatínkové a strejdové a jejich kolotoče a houpačky kaţdej rok v Ničíně přezimujou. Kačenka říkala. Podzim pěkně voní. Ivoš Lagrón neumí vůbec nic. Vona ví. ale mně to nevadí. Ale ta doba do tý doby je pěkná. Řekla to jakoby nic. všechno je jako nový.

ale to se zas mus í zblízka a teče mu krev a to bych mohla omdlít jako tuhle. ţe ve vězení bych mohla pěkně zhubnout. Ještě nevím jak. Jenţe ona je mladá a zdravá a já bych ji tak jedině mohla nakazit angínou. protoţe by s tím asi nesouhlasila. V divadle ji neobsadili ani do Paní Marjánky matky pluku od Josefa Kajetána Tyla. Chodíme na Svatej Vrch. Ona říká. Ale to je podle mě pěkná blbost. Pepa zkouší toho Makarenka a vůbec ho to nebaví. ale jak to udělat. Jedině. kdo tu Kroupovou zabil. ţe bude muset odejít z divadla a ţe nebudeme mít peníze. ale začínám o tom přemejšlet. Ale jinak – ţádný stopy. Ale rozveselit Kačenku neumím. ţe stačí. Kačence jsem nic neřekla. kdyţ se budu dobře učit. aţ zase ňákou dostanu. kdyby se na to nikdy nepřišlo. Ale to nemám zrovna moc ráda a samopal taky nemám. ani do Začínáme ţít od Rusáka Makarenka. co dřív moc nešly. ale jinak je to s ní dost špatný. To aby ten ředitel a všichni vostatní dostali strach a honem toho spikávání nechali. Dobrý je. a tím pádem by na mě hned přišli a zavřeli by mě a to by Kačenka s Pepou nebyli moc rádi a já taky ne. to ţe prej jí nejvíc pomůţe. A to by asi neumřela. I kdyţ je pravda. Zabití by bylo určitě mnohem lepší. na houby a taky jsme byly pouštět draka. ţe bych zabila Kroupovou nebo Vytlačila. Ale přece jen bych byla radši. Ještě se podle kníţky od pani magistry Glancové naučila další zajímavé cviky. aţ jsou nakonec všichni mrtví. ţe teď má Kačenka spoustu času a můţeme spolu odpoledne chodit ven a povídat si. Tak jsou všic hni mrzutý a pořád se o něčem raděj. Nejlepší by asi bylo. Určitě taky jde člověka říznout noţem do krku. kdyby Kroupová z ničeho nic dostala nějakou ošklivou nemoc a umřela sama od sebe. radši by byl doma. Mohla bych tam nechat jenom malou cedulku.hlavu. Ona má strach. My pořád chodíme se školou na všelijaký filmy o válce a tam na sebe vţdycky střílej ze samopalů a házej granáty a tak. ani mně ne. S tím já nemůţu nic dělat. Já se pořád učím dobře a ještě nikdy to nikomu s ničím nepomohlo. 59 . kdyţ jsem se řízla do prstu. Kačenka je doma a radši by zkoušela cokoli. Samý příjemný věci. na kterou bych předtím napsala – Černý hnát – nebo něco podobnýho a opálila bych ji nad svíčkou.

ale pěkně bysme si popovídali. kdoví. Já uţ jsem taky někoho milovala. co ho mám v penále. protoţe jim doma pořád o mně vypravuje. ty jsi ňáká tlustá!“ 60 . ţe mě někdo miluje. Míša Španihel mě tak miluje. Musím ho honit a přemlouvat a nakonec vţdycky čekat. co je tam po dešti takový pěkný bláto jako hlína na krouţku. Míša mě strašně otravuje. ale moc mě to nebaví. takţe jsme ji málem ani nepoznaly. uţ jsme se bály. Schválně mi vţdycky sebere tašku nebo pytlík s přezůvkama nebo něco jinýho takovýho. v bílejch kalhotách a vo vraţdách určitě jakţiv neslyšel. Tak jsem utekla a od tý doby s ním nemluvím.. „Ahóój!“ volaly jsme na ni. he.. nebo se mi docela líbí Luděk Starý z divadla. A kdyţ teda domů nejdu a zůstanu tam s nim. potom mě z ničeho nic povalil na zem a poslintal mi celej obličej.“ Úplně jako blázen z blázince. Včera jsme si šly se Zdenou Klímovou do papírnictví koupit trojúhelník a potkali jsme naši jiskřičkovou vedoucí Andělu. jak říká zákopecká babička. Řekla jsem: „Dobrý den. ţe je Secký v tom Německu. A kdyby voni milovali mě. třeba rytíře Dalibora z Kozojed. Míšo?“ A on řekne jenom: „He. Ale já bych stejně nešla. Všichni měli zlatý brejle a bílý kalhoty do zvonu. tak bych jim určitě nedělala takový pitomý věci. kdyţ s nima není ţádná řeč. abych bez toho nemohla odejít. na tý cestě. A Zdena hned řekla: „Jéé! Andělo. poněvadţ. měly jsme velikou radost. Poslední jiskřičky byly na jaře a pak víckrát nepřišla. Tam za mnou přišli. co jsou zač.“ A jeho maminka zavrtěla hlavou a smutně řekla: „Tak to je ta Helenka. Míša. aţ ho to omrzí. Vţdycky se ho zeptám: „Co chceš. ten by mi moţná poradil. Ani mě k nim nepozvali na návštěvu. Vůbec se sobě nepodobala. ţe se jí něco stalo.“ Míša řek: „Ahoj. Já jsem ráda. Ale kdyţ jsme ji poznaly. jeho maminka a jejich tatínek. Kaţdej den na mě čeká v průchodu do našeho dvora a nechce mě pustit domů. a dělala jsem sochu.“ A pak zase rychle odešli. Kdyţ mě vloni miloval Honza Bezvad ze Zákopů. to je taky můj spoluţák. chodili jsme zase sem tam po poli.Škoda. he. ale ten je takovej brejlatej. tak nemluví a jenom tak kouká. protoţe mě miluje. To jsem seděla zrovna na dvoře mezi bytovkama. Teď za mnou pořád chodí Míša Španihel. ţe se na mě jednou přišli podívat jeho maminka s tatínkem.

ţe to lidi dělaj stejně jako zvířata. Jen se mě vyptávala. To 61 .“ Ale jak se to teda dá říct. kdo mi to říkal. Koupily jsme si trojúhelníky a sedly jsme si na vobrubník u kašny. ţe se děti dělaj líbáním. Kačenka vţdycky. jestli je to pravda. a Kačenka se zlobila a řekla: „Fuj! To se tak nedá říct. ţe vdaná kvůli tomu bejt nemusí. jestli je to pravda. „Nejsem tlustá. kdyţ si o tom chci povídat. Zdena si myslí. „Nejsem. co k nám propadla. Těšila jsem se. protoţe vím.“ To by teda byla úplná hrůza. natoţ tohle. Jenomţe jak se tam dostane? To je nějaká veliká záhada a moţná. „čekám miminko. Taky jsem slyšela o prázdninách v Zákopech dvě pani. protoţe uţ zase propadla jinam. začne vykládat. tak ani nemůţu přijít na to. to neřekla. Takţe to s těma zvířatama zůstalo neobjasněný. Jedna říkala: „Vošmiková čeká další dítě. ţe miminko je u maminky v bříšku jako semínko v jablíčku. Mně jednou říkala jedna holka. Ale jak to teda je doopravdy. ţe to Kačence taky není jasný. Vůbec si o tom s náma nechtěla povídat. ţe by zase běţela do školy. protoţe to by pak mohli mít děti i děti a starý lidi a děti ani starý lidi děti nemaj. Anděla měla břicho jako půl sudu. To bych radši ţádný děti neměla neţ se nechat od někoho bouchat.To já bych teda neřekla.“ „Tak ty uţ jsi vdaná?“ radovaly jsme se. jsme si jistý nebyly. To vím jistě. co si před barákem povídaly o třetí pani. Ale byla to pravda. i kdyţ uţ dvě miminka měla. ţe mi z toho trojúhelníku zbydou nějaký peníze a ţe si koupím voskovky. Já nemám ráda. Vysvětlila jsem jí. ale uţ s náma nechodí. „Jak to. co jako ty zvířata dělaj. poněvadţ jsem na ní viděla. jaký to je. protoţe moje maminka taky nebyla s Freisteinem vdaná a stejně jsem se jim narodila. ţe bude mít miminko a neni vdaná?“ zeptala se Zdena.“ řekla Anděla a odešla. Ale zbyly mi jenom dvě koruny a to je málo.“ A ta druhá: „Ale neřikej! Uţ tu kurvu zase někdo bouchnul?“ A ta první: „Hlavně jestli to nebyl váš Vláďa. Ale já stejně nevím. ale to určitě neni pravda. a já jsem jí nic neprozradila. Tenkrát jsem se ptala Kačenky. nemá manţela a je taková nepořádná. ani kdyţ se na mě křičí. která tam taky bydlí. kdyţ mi někdo něco takovýho řekne.“ řekla. má spoustu dětí.

jenţe on uţ jednu manţelku měl a další nechtěl. Koupila bych si aspoň růţovou princeznám na šaty nebo takovou tu vzácnou modrozelenou.stačí leda tak na gumu nebo na obyčejný tuţky. ţe to je vopravdu pravda. kde Berenčičová bydlela. ţe z Moravy přišlo psaní s pruhem a v tom psaní bylo napsáno. a pak ještě tisíc. Nemám to nikde říkat. jako výraz mých sympatií a pokuste se být méně hodná. protoţe Jolana Berenčičová skočila z okna. Potom šli naši do divadla a z vrátnice telefonovali do toho města. Berenčičová byla zklamaná. i na němčině a na krouţku. Kačenka ho rozlepila a uvnitř bylo na takové malé kartičce napsáno: Přijměte to. die. i kdyţ Pepa asi tak dvacetkrát bouchnul dveřma. jako kdyţ si ten dopis přečetla. ţe to jsou těţký věci. opila se. zabila se. Berenčičová se tam zamilovala do nějakýho pána a chtěla si ho vzít. To je teda hrůza. protoţe na to na všechno musím pořád myslet. das – psí vocas. prosím. ať Kačenka ve spořitelně zaplatí deset tisíc korun. Kačenka z toho byla celá vyjevená. die. Uţ jí ta jóga opravdu krásně jde. Kdyţ jsem odcházela domů. na moře a na vocasy mořskejm pannám. skočila z okna a my to teď musíme zaplatit. co se stalo. Ještě se tenhle měsíc stala jedna hrozná věc a dvě dobrý. o penězích a taky o spikávání v divadle. pak se oblíkla a letěla zpátky za pani učitelkou. On tu Berenčičovou chtěl jen tak na někdy. zaplatila jsem pani učitelce čtyřicet korun. Ta hrozná je. 62 . O Berenčičový. protoţe tam znají různý herce. Škoda. vynadala mi. Ještě nikdy jsem Kačenku neviděla tak dlouho stát na hlavě. der – psí prdel. Za tou kartičkou byly nastrkané nějaké peníze. Pani učitelka Freimanová uvařila čaj a přinesla úţasný čokoládový sušenky. Ale vrátila se zase s těma penězma a domluvily jsme se. jako navrch. a pak mě naučila pěknou česko-německou říkanku: Der. Řekla jenom. Vyprávěla jsem pani učitelce Freimanový. co jsem pani učitelce dala. a tím pádem zaplatit nemůţe. to je za celý měsíc. a zjistili. těch čtyřicet korun. a ona mi dala zalepený dopis pro Kačenku. je to jen pro moje obveselení. das. Nespadla. ţe se pastelky neprodávaj taky jednotlivě jako cigarety. Chudák Berenčičová a chudák Kačenka. co je jenom ve vopravdu velikejch krabičkách pastelek – nejmíň za šedesát korun. ţe si na pani učitelku musíme něco vymyslet.

to je to nejhlavnější. co jsem se tenhle měsíc dozvěděla. jak se objímá s tím Blumentahlem. protoţe on je vdovec a líbí se jí ještě víc neţ Švýcarsko. to je ta první dobrá věc. ţe si toho kamaráda vezme za manţela. 63 . ţe uţ do tý Ameriky nepojede a zůstane tam. Na hlavě má novýho tyciána a je veliká fešanda. A na druhý je teta Krausová taky na tý louce.Taky přišel dopis od tety Marty Krausový. aby jí ten dědeček Blumentahl vydrţel dlouho naţivu. je ta. a úplně nejlepší věc ze všech. V tom dopise byly taky dvě fotografie. krásný a barevný jako nějaký pohledy. Teta Marta v něm píše. ţe se má teta Krausová dobře. veselej kudrnatej dědeček a oba vypadaj moc spokojeně. Blumentahl je malinkej. A dokonce. jak krmí kopretinama nějakou krávu. a hlavně jí přeju. ţe se cestou do Ameriky zastavila za svým starým kamarádem ve Švýcarsku a tolik se jí tam líbí. Ten kamarád se jmenuje Egon Blumentahl a je teda opravdu hodně starej. Tak mám radost. No. ţe za čtrnáct dní bude mít v Ničíně koncert Miluška Voborníková. brejlatej. Na jedný je teta Krausová na louce. co se stala.

protoţe je doma málo řeţou. Nakreslila jsem obrázek. ţe za to můţe Kačenka. co tam překáţim. povídal: „Jo. protoţe nevěděla. kdyţ můţu do divadla i zadem. Taky s ní ještě moc nemluvim. Za trest jí říkám jenom to. za kterej by mi třeba 64 . příšerná věc a nejhorší na tom je. protoţe jsem ho nakreslila podle plakátů. Určitě seděla v máminý šatně. Jak mě zradila Kačenka Jsem hrozně nešťastná. tak jsem ji chtěla vidět a myslela jsem si. děti jsou dneska strašně drzý. tak jsem si musela stoupnout na chodník před samoobsluhu a kreslit venku. Musela jsem jí to vysvětlit. Jedna hloupá pani mi vynadala. Pořád si něco šeptaji a nám řikaj komedianti. Ta pani od samoobsluhy byla zrovna taková. který v Ničíně všude visely. a ne to. Hlavní bylo. venku. na kterým jde Miluška Voborníková po louce. ţe malíři takhle normálně malujou. co musím. Těšila jsem se na Milušku Voborníkovou skoro jako na Vánoce nebo moţná ještě víc. Ale nevím.13. ţe bych se s ní mohla i seznámit.“ A jeden pán. protoţe Vánoce jsou kaţdej rok. kde ho měli za výlohou. Vlastně úplně strašná. tak seděj celý odpoledne na lavičce před vchodem a koukaj. co ji slyšel. Kdyţ je hezky. ţe budu mít pro Milušku dárek. ţe jsem zapomněla koupit sádlo. Chtěla jsem si jeden takovej plakát vzít domů. ţe se mi poved. ale mě to nerozmrzelo. a chtěla jsem jí ho po koncertě dát. pani. Tak jsem šla radši pryč. ale v ţádným krámu. kdo jde ven a kdo zase dovnitř. má princeznovský šaty a já jí nesu vlečku. ty jsi mě tak rozčílila. mi ho nechtěli dát ani prodat. jestli si toho všimla. Moc dobře jsem to slyšela a nerada kolem nich chodim. protoţe se mi zase stala taková nemilá věc. co bych chtěla.“ A pak si tam spolu stoupli a začali se bavit a kaţdou chvíli si na mě ukazovali. ale Miluška Voborníková v Ničíně ještě nebyla. Je to moje nejmilejší zpěvačka. protoţe za chvíli šla znova kolem a řekla mi: „Ty seš tady ještě? Holčičko. ale stejně to asi nepochopila. Myslím. U nás v domě bydlí takovejch tlustejch protivnejch pani několik.

ţe jedeme. Celou sobotu se v Zákopech nic nedělo. Voni se zavřeli v kuchyni a Kačenka ţalovala. a Kačenka řekla. ţe Milušku Voborníkovou MUSÍM vidět. otevřela jsem okno a křičela jsem ven: „Pitomá teta Irma! Pitomej Arnošt! Pitomá Mařka! Pitomá. Kreslila jsem si a nikdo mě nenutil jít si hrát mezi děti. zavřela jsem dveře. Po cestě jsem si 65 . tak to taky splní. Zeptala jsem se.mohla dát svoji opravdickou fotografii s podpisem. ţe Kačenka je hodná a pravdomluvná jako dědeček František a ţe kdyţ něco slíbí. Schválně jsem Pepíčka učila říkat kurva a prdel. ale do Zákopů jsme jeli. řekla jsem jí. Šla jsem do svýho pokojíčku. šla jsem s dědou ke kulturáku a na náves vylepovat plakáty o fotbale. ale to nevadí. vysvětlila jsem jí. co pro mě Miluška Voborníková znamená. Odpoledne. protoţe jsem si myslela. Pepa leţel na gauči. uţ balila věci do Zákopů a tvářila se při tom jakoby nic. Miluška měla přijet v sobotu a naši mi slíbili. babička s mámou vařily a uklízely a Pepíček si hrál. Kdyţ jsem přišla ze školy. kdyţ mě to přestalo bavit. To řekla! Řekla – pitomá Miluška Voborníková – i kdyţ ví. ţe je lhářka. na kterým bylo napsáno. a kdyţ nic nepomohlo. ţe kdyţ do tý doby nedostanu ţádnou špatnou známku. blbá Soňa!“ Přišla Kačenka. odtáhla mě od okna a začala mě mydlit. Kdyţ přišel Pepa z divadla. To jsem ještě nevěděla. Pepa nám nic neudělal. potom jsem se rozbrečela. Děda píše v Zákopech všechny plakáty o všem. to se časem naučí a moc se mu to líbilo. Kačenka mě plácla a řekla. Neumí sice ještě říkat r. jenom jsme čekali na návštěvu. proč balí. kdyţ přece nikam nejedeme. Já jsem si ten pohled přečetla a vůbec mě nenapadlo se leknout. ţe to holt bez pitomý Milušky Voborníkový musím nějak přeţít. Zkoušela jsem ji přemluvit. zůstaneme v Ničíně a někdo se mnou na ten koncert půjde. ţe je to jiná situace a ţe jsem přece rozumná holčička. ţe v sobotu přijede do Zákopů teta Irma s Arnoštem. seděli jsme s Pepíčkem na podlaze a brečeli jsme. s Mařkou a s jejich pitomou holčičkou Soňou a ţe by nás taky rádi viděli. Jenţe v pátek dostala Kačenka pohled. Pepíček ji praštil. protoţe přijede milá návštěva. o schůzích a o taneční zábavě. Ale Kačenka mě zradila. tak dostal taky. co se stane.

nasbírala kaštany na zvířátka a na figurky. Poněvadţ kvůli Berenčičový máme málo peněz a poněvadţ v neděli ráno trochu pršelo. protoţe jsou z Prahy a jsou bohatý a poroučivý. to je prej na to potřeba. kdyţ ještě Zákopy byly mořským dnem a všude. 66 . i kdyţ nic neříká. a kdyţ jsme ty plakáty rozvěsili. Ale já a dědeček nemůţeme o ničem rozhodovat. ţe jsem měla chuť Arnoštovi a tetě naschvál říct. Potom začalo pršet a domů jsme se vrátili úplně promočený. kterej je pro Jednotu vykupuje. Asi se před tetou a před svým bratrancem Arnoštem styděla. Máma nařídila. Aţ je prodáme. museli jsme jít všichni i s dědečkem sbírat šneky. ale styděla jsem se za to stejně jako Kačenka a taky mám přece jenom Kačenku ráda. Píše si tam plakáty nebo sešity o půjčování kníţek nebo zákopeckou kroniku nebo čte nebo si jen tak přemejšlí. síťovky a všelijaký igelitový tašky a celý dopoledne jsme chodili po loukách a po polích a taky příkopama podél silnic. Zůstali jsme tam aţ do večera a nic se nestalo. byly plný šneků. Kilo za pět korun. ţe Jednota vykupuje šneky. Děda je totiţ zákopeckej knihovník. ale ne od dědy. Ach jo. aby táta s dědou honem ty šneky odnesli k tomu pánovi. Ale všechny ty tašky a pytle. Nelíbí se mi šneky sbírat. ani prodávat. Kdyţ jsme přišli domů. kudy chodíme. A já taky. v kulturáku knihovnu a tam jsme zalezli. Došli jsme ze Zákopů aţ ke Skalá m. byla voda a plavaly ryby. Tam jsme s dědečkem našli jednoho šneka zkamenělýho. ale schovat se tam chodí i jindy. To se mi teda nelíbí. stálo před barákem praţský auto. Měli jsme holínky. jednou tejdně půjčuje kníţky. ani je nechat chcípnout. ani je jíst a dědečkovi se to taky nelíbí. Teta Irma přijela místo v sobotu v neděli. pošlou je prej do Francie a tam je snědí. co jsme měli. jak byla celej den zavřená doma. Podle mě si nechá všechno moc líbit. co jsme dělali. Byla jsem na Kačenku tak naštvaná. Jenom Pepíček s babičkou směli zůstat doma. protoţe ţádná návštěva stejně nepřijela. Já to poznám. Dědeček mi vypravoval. vymyslela další hroznou věc. pravěkýho. V sobotu ráno si u krámu přečetla takovej plakát. Já jsem ještě moc malá a dědeček nevím proč. odemknul děda kulturák. Kačenka mezitím. jak to vypadalo.

počkala si na pani učitelku Koláčkovou a něco s ní vyjednávala. Cestou jsme zase potkali tu holčičku ze samoty a odvezli jsme ji do její školy. Ale uţ se na nic o zpěvákách ptát nechci. ţe Miluška Voborníková uţ je dávno zpátky v Pra ze.“ Napadlo mě. kdyţ Miluška Voborníková jí připadá pitomá a Petr Spálený. Ještě ke všemu se ten jejich domeček jmenuje Čertův mlýn. Krátká řekla: „Hele.“ „Vodvolej to!“ řekla jsem. Mobydyk tady má maminku. jak se mračím. Ale já jsem zůstala hrdá. Vyměnila jsem si s ní adresu a domluvily jsme se.Teta Irma muchlovala Pepíčka na klíně a vyptávala se ho. tak chvíli přemejšlela a pak tvrdila. 67 . děti. tak se začala zase lísat a bejt hodná. ale kdyţ viděla. Kačenka si chtěla svoji návštěvu pořádně uţít. a kdyţ jsme se v šatně přezouvaly. taky. Ona má taky málo kamarádů jako já. ţe má teda asi nejradši Martu Kubišovou a nějakýho Suchýho. protoţe ţádný takový zpěváky já jsem teda v ţivotě neviděla ani neslyšela. pod nosem si maluje! Ţaluješ. Ty jsi určitě zase na někoho ţalovala. ale neřekla mi co. abych se zase nerozbrečela. ten hezkej s tím knírem. Ale Krátká to neodvolala a řekla. abych z toho zase zbytečně nebyla smutná. protoţe bydlí daleko od lidí a její spoluţáky tam rodiče nechtěj samotný pouštět. běţte si hrát. a musela jsem honem myslet na Hrdýho Budţese. ţe jsem nikdy na nikoho neţalovala.“ Řekla jsem. Dala mi pětikorunu z těch sedmdesáti korun. Řekla. Pepíčku. ţe jsme všichni komedianti. Kačenka byla v dobrý náladě. jak se má. a řekla: „Tak tebe uţ zajímají děvčata. tak jsme se do Ničína vraceli aţ v pondělí ráno. běţ si hrát se Soňou. vona mě taky praštila a začaly jsme se prát. co to má zase znamenat. Nevim. jakou chtěla. pldel. Tak jsem ji musela praštit. Miluška Vobolníková. co dostala za šneky. A ty taky Helenko. koukejte. Ale Krátká řekla: „Ţalobníček ţaluje. a celou cestu něco povídala. Vzala jsem si pětikorunu a jinak jsem si jí ani nevšimla. To vona si ze mě dělá dost často. jestli si ze mě nedělá legraci. Tak víš co. ţe si budeme psát.“ Teta mu moc nerozuměla. Vid ěly to holky ze třídy. ţe jí všichni zpěváci můţou bejt ukradený. Kačenka se mnou šla aţ do školy. To nevím. Pepíček ţvatlal: „Kulva. asi proto. ale pochopila. ţe měla sobotu a neděli takovou. kterou zpěvačku a kterýho zpěváka má nejradši. ţe říká něco o nějaký Milušce. Jenom jsem se jí ještě zeptala. ţaluješ a tvoje maminka taky a tatínek taky.

jestli by mě pustila. ţe se to řekne. ţe ji napadlo. takţe přišla pani učitelka Koláčková. A ţádnou nohu jsem Krátký nezlomila. a(e musí se přece bránit. To já vim právě od Pepy. Válely jsme se všelijak po lavičkách a po podlaze a dost dlouho to bylo nerozhodně. ţe se nedalo nic dělat.Všichni ostatní odešli ze šatny. ale pak se mi povedlo bouchnout Krátkou pěstí do nosu a bylo to. Ale mezitím uţ to řek někdo jinej. Pani učitelka slíbila. zahnala nás do třídy a napsala nám oběma poznámku do notýsku. A protoţe je ten konkurz za čtrnáct dní v pátek. ţe jo. ale Pepa se zeptal. Jenomţe to bude ještě za pěkně dlouho. ale mně se stejně nechtělo nic vysvětlovat. jak to dopadne. Vona je Kačenka chytrá a vůbec neni zase tak špatná. 68 . 9. Doma uţ jsem z toho takovou radost neměla. Kačenka to nakonec taky uznala a podepsala. Ten den totiţ stejně odpadá vyučování a jde se do kina na ruský film Masakr na Volze. ţe se v Praze koná konkurz na film a ţe do toho filmu hledají sourozence – starší holčičku a mladšího chlapečka – velký zrovna tak jako jsme my s Pepíčkem. co chci radši.“ Kačenka ho okřikla a chtěla mi začít něco vykládat. ţe jsem vyhrála. Nakonec se mě Kačenka zeptala. co řeknu. byla se zeptat pani učitelky Koláčkový. Myslim. „Tak to je ještě dobrý. nastavila mi Krátká nohu. Prej si můţu vybrat. ale zůstali stát za pletivem a dívali se. a kdyţ jsem jim to vysvětlila. ve kterým bylo napsáno: ZLOMILAS MI NOHU. jak to bylo. se namísto přezouvání poprala. Moc dobře věděla. ale já jsem si toho všimla a vší silou jsem jí na ni dupla. Při večeři vyndala Kačenka noviny a přečetla z nich jedno oznámení. Dne 29. Potom řekla. uznal. POČKEJ TLUSTOPRDE. jak to bylo. „Po-co? Poprala?“ zeptal se Pepa. Vůbec nechtěla slyšet. Brečela a řekla. Člověk si nemá začínat. AŢ TĚ MOJE MAMINKA BUDE UČIT MATEMATIKU. Kdyţ jsem si šla sednout do lavice. ţe bychom to třeba mohli zkusit. napsala pani učitelka Koláčková. Za chvíli mi přišlo psaníčko. kdyţ si to s Kačenkou přečetli. Krátký maminka učí aţ na druhým stupni.

14. Od ledna uţ nebude mít ţádný angaţmá. Kačenka s Lídou Ptáčkovou. samy se jí tam prej udělaly. Kačenka si nejradši poušti Jó. ţe je jenom vymyšlenej. třeba s panem doktorem Myslivcem. který tam Andrea Kroupová a její tajemník Pelc nechtěj. co se jmenuje nějak jako Ptáte se. Ta se teď taky málo směje. Modlí se tam za babičku a taky asi proti Kroupový. pan reţisér Michálek a ještě pan Dusil. Byl takovej pršlavej a nic se mi nepovedlo tak. kterej se jmenuje Suchý a o kterým jsem myslela. Zavolal si ji totiţ ředitel Vytlačil a řek jí. uţ mě nebavil. Budou se s divadlem soudit. protoţe se málo směje. Zkrátka musej odejít všichni. Kačenka uţ necvičí jógu. Máma zařídila. jestli se o babičku dobře starají. jak jsem chtěla. ani s kolečkem. Začalo to s Miluškou Voborníkovou a se šnekama. ale to Kačenka nechtěla. ţe musí odejít. Babička ty kameny nesnědla. ţe je ţivá. pořád se rozčiluje a skoro kaţdej den pláče. ţe nevím. Máma se v Ničíně kamarádí s různejma doktorama. vyndal jí z něj hromadu kamení a pak jí ho zase zašil. Pořád se někde scházejí a radí se. aby se to nestalo taky Kačence. Myslivec babičce rozpáral břicho. ţe i kdyţ bylo venku strašně hnusně. aby mohla babička leţet v ničínský nemocnici. co včera skončil. aby odešla jakoby sama od sebe. tak dostane výpověď. Taky si často pouští toho zpěváka. Hlavně. jak vypadá. aby mohla dohlídnout. proč jsem se nezachmuřil. s Dusilem a s Michálkem se domluvili. Tam ten Suchý zpívá. Naši od někoho dostali tři maličký desky v šedivejch obalech bez obrázků a tam von je. ale jen tak sedí. to jsem ještě ţil a pak ještě jednu písničku. Docela se mi líbí. S Kačenkou musí odejít taky Lída Ptáčková se psem Ťutim. ţe se jen tak nedají. i kdyţ mi vadí. 69 . a skončilo to zákopeckou babičkou. poušti si na gramofónu Mou vlast od Bedřicha Smetany nebo v jednom kuse běhá do kostela. A taky dost pijou víno. Tak mám strach. Neni vymyšlenej. na těch jsme byli ještě dvakrát. Chtěl. která dostala ţlučníkovej záchvat a teď leţí v nemocnici a je po operaci. Jak mě nevzali do filmu a co se stalo šnekům Ten měsíc.

protoţe kromě nás měli přijít jenom jeden další kluk s holkou. jako vţdycky všechno zkazím.. Tenhle je mnohem hezčí.“ řekla jsem jednou. ţe to myslím váţně.. ať řeknu nějakou básničku. který tam vyjmenovává a ze kterejch já znám jenom Charlie Chaplina.“ říká Kačenka. „Mohli byste nás třeba odvést do lesa jako Jeníčka a Mařenku. protoţe měl strach. Ale ještě předtím nás máma vzala na oběd do krásné smíchovské restaurace U Holubů a mohli jsme si dát. kde jsou obchody a park. ţe máme přijít druhý den ještě jednou a ţe se uvidí. vyptávali se nás na všelijaký obyčejný věci a chtěli. Pořád se tvářili. Tak jsem se uklonila a řekla jsem Alexandr Bezymenskij – Psaníčko. Ale Kačenka na mě vyvalila oči a pak se rozplakala. jako kdyby na nás bylo něco k smíchu. řekli. ale co budeme dělat my. Kačenka je zná všecky. Ale nevyhráli jsme. to je jejich kulturák a je to něco úplně jinýho neţ ten v Ničíně. ale jenom neţ jsme se zase vrátili do Ničína. to byl pan reţisér. a nakonec řekli Kačence. A vypadalo to. Tak jsme chtěli řízek a pak ještě dort a byli jsme velice šťastný. brejlatej pán. ţe jsme uţ skoro vyhráli. „Ptáčková a Dusil děti nemají a Michálkovic děti uţ jsou dospělý. Odpoledne uţ nás bylo jenom asi deset sourozenců. protoţe to jsme se zrovna učili ve škole. „Nééé! Do lesa nééé!“ křičel Pepíček a schoval se pod otoman. Ten dům. ve čtvrti. která se jmenuje Smíchov. abysme jim zazpívali písničku. ţe máme s Pepíčkem přijít znova odpoledne. mhouřil oči a říkal: „Dobrý. kolik chodí do celý naší školy.nezachmuřil se kvůli různejm lidem.“ Potom na mě ukázal prstem a poručil. Druhej den tam seděl takovej malinkej. začala jsem jenom: 70 . a kdyţ si nás ty lidi od filmu prohlídli. protoţe já jsem nám to zkazila. ţe jsme byli dva dni v Praze kvůli tomu konkurzu. Ale neřekla jsem to celý. Ten konkurz byl v jednom velikém domě na náměstí. Pak si nás ty pánové a pani od filmu prohlídli znova. ty jsou dobrý. Měla sice docela dobrou náladu. co jsme chtěli. ale stejně se zachmuřuje čím dál tím víc. Přišlo tam asi tolik dětí. protoţe jsem chtěla Kačenku rozesmát. Kačenku nerozveselilo ani to.

Všechny domy jsou do ţluta a přitom černě pošpiněný prachem a popelem z továrny. a kdyţ se pak vystoupí. ale jeli jsme vlakem do Králova Dvora a odtamtud autobusem do Zákopů. co byl zašmudlanej do ubrusů. ţe se ozvou. slyšela jsem. Kačence jsem to ale neřekla. tak se zase musí jet nahoru po jezdících schodech. ţe nás do toho filmu chtít nebudou. bylo černý. Jenţe ten autobus jel aţ bůhvíkdy. a křičel: „Dost! Dost! To stačí! To úplně stačí!“ Kdyţ jsme vycházeti na chodbu. jak říká nějakýmu jinýmu pánovi: „Ten kluk byl dobrej. Zdi byly ţlutý a obrazy byly ţlutý a pivo a čaj byly ţlutý a taky světlo tam bylo ţlutý. protoţe jsem se styděla a protoţe mi to bylo líto.. já píši vám. i kdyţ Kačence řekli. tak jsme na ten autobus šli čekat do takový starý. Dali jsme si s Pepíčkem čaj a párek a Kačenka grog a párek a dívali jsme se. protoţe tam stavějí metro. Všechno v tý hospodě bylo ţlutý. proč takový senzační věci mají vţdycky jenom v Praze. Z Prahy jsme se nevraceli rovnou do Ničína.“ A uţ jsem věděla. tak se musí jet dolů po jezdících schodech. Uţ byla docela zima a taky trochu tma a kvůli Pepíčkovi jsme nemohli jít tak daleko pěšky. myslela jsem si. aby se mohlo nastoupit. Tak teďka vím. vošklivý hospody u nádraţí. 71 . Vlastně to bylo oboje najednou – i černý i ţlutý. To je prej takovej zakopanej vlak. ţe jsem hloupější. ale ta holka je jak Husákova vnučka. Kamna v rohu byly černý a uhlí rozsypaný kolem těch kamen a popel. Celej Králův Dvůr je takovej. V Ničíně uměj postavit nanejvejš bronzovýho horníka. V Praze byly některý ulice hrozně rozhrabaný. ale nejsem a to mám za to. se kterým nic neni. jak leze po okně moucha a jak se venku stmívá. Hospoda byla plná špinavejch dědků a chlapů a všichni mluvili hrozně nahlas a z kouta do toho mluvila televize. do kterýho.. Já nevím. ţe jsem chytřejší. neţ jsem. Musím na věky zůstat v Ničíně a normálně chodit do školy. Vlastně obráceně. A ten pan reţisér vyskočil ze svojí ţidličky. jako kdyby ho něco kouslo. Co nebylo ţlutý.Vojáčci naši – vy – tam v zimě. neţ jsem si myslela. a zdi byly če rný. taky hrozně nahlas.

protoţe uţ není takový teplo a málokterýmu šnekovi se chce ještě procházet. jenţe on jim řek. třeba kdyţ dovnitř vešel někdo novej. co to bylo. aţ TO mineme. tak jsem to všechno viděla. o asfalt. Šli s nima za tim panem vykupitelem. ale kdyţ se na to nedívám. Vţdycky to napřed křuplo. ten kříţ někdo ulomil a to. Jenom. co jsem kdy byla. Kačenka mi pak řekne uţ – a uţ jsme v Zákopech. Tak to zkusili. ţe nevím proč. Teď jsem v největší kaši ze všech kaší. ţe je jenom ten prázdnej podstavec. co mám dělat. To je jedno. ţe je to blbej nápad. co tam teď stojí. Jenţe mně vůbec nepomáhá. Lugarovi se zdálo. tak mi to snad nic neudělá. aţ si Joţan vzpomněl. i kdyţ zavřu oči. Lugar s Joţanem. a navrhnul.“ A opakovali to pořád dokola. ale je to strašně strašidelný. Dva dědkové si sedli k našemu stolu a povídali si. kdyţ si jeho tatinek vysbíral na deset piv. protoţe se namáhali zbytečně. ţe tam dřív stál kříţ na podstavci. Naši mě zrovna poslali ven.“ A ten druhej zase: „Ty nejseš blbej. tak bylo najednou slyšet. aţ je rozšlapali na kaši. A 72 . zavřela jsem schválně oči a poprosila jsem Kačenku.Ale občas. asi jenom dvacet. aby je šli sbírat. ţe uţ to skončilo a ţe uţ Jednota ţádný další šneky nechce. Na Křiţovatkách u silnice stojí taková věc a tý já se bojím. Já se nebojím. ať mi řekne. Sedla jsem si k okýnku a dívala jsem se do tmy a do mokra. ţe dostanu. dali mi hned dva šneky a já jsem to taky udělala. a vůbec nevím. ţe vím. jak venku teče voda a fouká vítr. Drahuna a ještě další zákopecký děti v neděli seděli za barákem a hrozně se nudili. Ten jeden pořád říkal: „Já jsem blbej. to je jedno rozcestí před Zákopama. ty seš magor. Kačenka mi vţdycky vysvětluje. Kdyţ jsem přišla. Jenom kámen. ale Joţan řek. ţe to nemůţe bejt nic blbýho. Byli tak naštvaný. ţe to tam je. ţe se nemám čeho bát. ţe uţ je pozdě. Nikdo to neviděl. Teď je to něco jinýho nebo to třeba neni nic. kdyţ jsme se blíţili ke Křiţovatkám. A ţe by se to mohlo zkusit. tak jsme zaplatili a šli na ten autobus. jak se jim rozbil domeček. Tak se s těma šnekama zase vrátili za barák a byli hrozně naštvaný. a potom po nich šlapali. ţe se chtěli pomstit těm šnekům. jako kdyţ se rozbije gramofón. Já vím. ţe čet u krámu ten plakát o šnekách. Taky jsem se těm šnekům pomstila. kdyţ se přestali bavit. Začali těma šnekama bouchat o zem. To uţ bylo moc hodin. ale přinesli těch šneků málo.

Skoro bych řekla. ţe to je podvod. ale ţe mě má stejně rád.nikdo nikomu neţaloval. Teda já se na něj vlastně zlobím. aţ mi začala téct krev. do Ničína na krouţek jezdí jenom. šeptala babička jedný pani z vedlejší 73 . myslela jsem. ve kterých dnes mohou mladí lidé bydlet a před kterými nejraději ta svá sousoší umisťuje. ale peníze jsou peníze. Taky mám hlavu vodřenou. co v nich bydlíme. Pan Pecka neslavil jenom svoje narozeniny. Pan Pecka mi dal takovej tenkej sešítek. ale stejně ho mám ráda. jak se jmenuje. Zase se smál tak. Musel mazat chlebíčky. a jak to teda je. otřel si brejle kapesníkem a řek: „Helčo. nejen starý domy. To umí jenom pan Pecka. Jen Kačenka zavřela dveře. ţe bych třeba mohla babičce vyprávět to o těch šnekách. Měla radost a uţ je jí líp. jestli si opravdu myslí. řek mi. ale nešlo to. Pan Pecka je totiţ z Prahy. čistých a prostorných domů. Kdyţ se dost nasmál. Moc se mi to nelíbí. Chtěla jsem si s ním popovídat o všelijakejch váţnejch věcech. pro toţe pan Pecka slavil narozeniny a měl s tím moc práce. Pan Pecka se na mě podíval přes brejle. vyjádřit radost z krásných. V pondělí jsem na krouţku vymodelovala medvědici s medvíďátkem a panu Peckovi se to moc líbilo. ale nemá to cenu. Kdyţ se šla Kačenka na něco zeptat pana doktora Myslivce. ale ta výstava nebyla v Ničíně. Například je tam napsáno. ţe ty bytovky. i starý sochy jsou stokrát hezčí neţ ty nový. kolik je mu let a kvůli čemu ty sochy dělá. to je víc soch na jednom podstavci. ve kterým jsou vyfocený některý ty jeho sochy a ve kterým je taky napsáno o panu Peckovi. ţe jsem nebezpečná osoba. Ale mám úplně zavařenou hlavu. Přeci tobě nebudu lhát. Byla v Praze. co tam byli. ţe mu z očí stříkaly slzy a tekly mu zevnitř po brejlích. sednul si na ţidli.“ Přemejšlela jsem o tom celou cestu domů a ještě doma s Kačenkou. Večer jsem šla za barák a schválně jsem drhla čelem po zdi. Já jsem si to hned na krouţku přečetla a šla jsem se pana Pecky zeptat. ale taky svoji výstavu. nalejvat víno a taky malovat. Moc ráda bych viděla jeho sochy. ţe mně se mnohem víc líběj všelijaký starý domy třeba v Praze. Byly jsme za babičkou v nemocnici. ţe chce některými svými sousošími. Ale stejně se na pana Pecku nemůţu zlobit. protoţe to dělali všichni. aby se líp obţivil. měnit desky na gramofónu. nových. jsou hezký. Ale vůbec mi to nepomohlo.

Strašně bych potřebovala tamto o těch šnekách někomu říct. ale mám strach. Já mám babičku vopravdu ráda. ţe Kačenka není ani zdaleka tak hodná dcera. asi mámě nebo dědečkovi. ţe by jim pak taky dalo práci mít mě rádi. jak vypadá.postele. 74 . ale někdy mi to dá práci. Oni by mi nic neudělali.

Hlavně při kadění. Ale věděla jsem. ţe se mi strašně líbí. tak jsem na to musela myslet. ţe se na ni můţu dívat. a nedávno jsem to nevydrţela. tak při tom hodně přemejšlim. Kdyţ jsem vyšla ze záchodu. ale babička na to přišla hned. dívám se na ně. dávala jsem velkej pozor. jen mě posadili na vlak. jak se vrátila z nemocnice. vrátila jsem se a tu svoji růţi jsem si vystřihla. Mně to teda zase nepřipadá tak hrozný. protoţe ta moje růţe byla zrovna dost vprostředku. je to moc špatný. Opravdu jen tu jednu. Všichni se kolem mě seběhli. ţe je to špatný. Kdyţ ji nemůţu mít a přitom na ni musím pořád koukat. Jednou jsem se mámy s babičkou ptala. co jsem udělala. ţe je to váţná věc. ale babička je celá bez sebe. Ony řekly. protoţe babička byla v tý nemocnici a naši zůstali v Ničíně. kdyţ jsem na tom záchodě byla. jak jsem to mohla udělat a jestli jsem nevěděla. To jsem byla v Zákopech sama s dědečkem. aby tam nebyla moc veliká díra. Některý jsou moc hezký a jedna je úplně krásná. Tu jsem právě hrozně chtěla. Ona má na záchodě pověšenej takovej závěs. Dědeček si ničeho nevšimnul. Jak mě sežrali vlci Ještě jsem to o těch šnekách nikomu neřekla a asi to ani neřeknu. 75 . kdyţ tam sedím. ţe se nedá nic dělat a snaţila jsem se poslechnout. Jenţe pokaţdý. co jí koupila máma. Vţdycky.ně křičeli a lamentovali. jestli bych si ji nemohla vystřihnout a schovat. na kterým jsou všelijaký růţičky. to mi většinou dlouho trvá. modrý a zelený a pořád se opakujou dokola. hlavně na tu svoji zamilovanou. Viděla jsem. aţ se na to přijde. No. protoţe uţ mám další průšvih. To by bylo moc najednou. ţe ne. Tak jsem jim vysvětlila. ţe bych ji chtěla mít v ruce nebo schovanou někde v krabičce a ne se na ni jen tak dívat. Dala jsem si růţi do penálu k Daliborovi a čekala jsem. Ale ony nic nepochopily a Kačenka se tomu dokonce smála. kdyţ sedím v Zákopech na záchodě. našla jsem si v babiččině košíčku na šiti nůţky. strašně na .15. Ani jsem to nezkoušela zamaskovat. protoţe nepoznala.

O tomhle posvícení s námi šla ke střelnici i pani učitelka Freimanová. potom vyleze po schůdkách nahoru. Pani ze střelnice se opírá o pult a směje se červenou pusou a pan kolotočář se taky opírá o pult. jen u střelnice se ještě svítí. ţe si tu růţi MUSELA vystřihnout. Všichni dědečka znají a mají radost. a co si myslí o různejch věcech. asi se na mě budete zlobit. voboje mají jednu střelnici. co je novýho v Zákopech. Kačenka jí ţalovala cestou na posvícení. jak svítí naše okno v bytovce a jestli uţ nás babička vyhlíţí. Jedny jezděj jenom na jaře o pouti a druhý jenom na podzim o posvícení. Povídali si o 76 . Kačenka mě chtěla před pani učitelkou potupit.ţe z toho babička bude nešťastná. A hlavně dědeček někdy ani peníze nepotřebuje. uţ ani nehraje hudba nebo jenom potichoučku. jenom veliký zlatý náušnice. Dědeček se uţ zdálky usmívá. Dědeček má strašně málo peněz. tak já vím. Všude je tma. potmě na prázdným kolotoči a představuju si. Kolotočáři vypravujou. jenom pani učitelka Freimanová. abysme se jí revanţovali za ty peníze. Ten jarní pan kolotočář nosí černou rádiovku a ta jeho pani červenej květovanej šátek a ten podzimní nosí zelenýho kulicha s bambulí a pani ze střelnice nenosí na hlavě nic. Nedali mi na kolotoč ani korunu.“ Kačenka se na ni nezlobila. ale kdyţ Helenka říká. pozdravěj se a začnou si povídat. ale zvenku. A já mám radost. kdyţ byl ještě ředitelem školy. řetízkovej kolotoč a houpačky. To uţ jsou všechny děti s maminkama doma. ţe jsem to věděla. Řekla jsem. Naštěstí mi dal dědeček. ţe opravdu musela. ale ţe jsem stejně musela. jak to bylo dřív. Nikdo to neuznal. kdyţ mě dědeček vezme s sebou. protoţe musí všechno odevzdávat babičce. co poslala Kačence. kudy letos jezdili a co kde viděli. ale prominutý to neni. A my s dědečkem se blíţíme. kdyţ si s nima přijde popovídat. Vzali jsme pani učitelku s sebou do Zákopů. Já jezdím zadarmo. aby měl přehled. Taky můţu střílet na růţe. třeba o fotbale. ale pani učitelka Freimanová se smála a pak Kačence řekla: „Paní Brďochová. Do Zákopů jezděj dvoje různý kolotočáři. Ale někdy si ani nic neuţívám a jen tak poslouchám. co si spolu povídají. Čmuchám vesnickej kouř a občas se kouknu. dědeček jim řekne. protoţe se s dědečkem velice skamarádila. ale na důleţitý věci má vţdycky.

jaké má pani učitelka Freimanová na rukou tlusté prsty a na nich černé chloupky.válce. ţe je to pani a to znamená. Babička se divila. ţe to klidně mohlo bejt naopak. a uţ byla veselejší. Moc se mi to líbilo. Já ji taky nepotřebuju. Ale ne místo babičky Míly. Ta jindy pěšky nechodí. V pondělí ráno jsme zase svezli tu moji kamarádku z Čertova mlýna. jen se celá klepe. Ještě se na to musím někdy zeptat. proč to dělá. kterej nakonec zchudnul a v tý pohádce byla spousta různejch sprostejch slov a čerti lítali na všechny strany. Ale teď byl nemocnej. Pani učitelka Freimanová sama jednou řekla. ţe jdeme pozdě. Ale jenom tak potichu. Já nevím. ţe je nemusíme nechat v tý mlze. ţe pani učitelka Freimanová bude určitě brzo mít svoje vnoučata a nepotřebuje zrovna mě. ţe si toho vůbec nevšimla. i kdyţ je taková. Nikdo cizí by to ani nepoznal. ţe Němci mohli zabít ji a ta moje babička mohla zůstat naţivu. Naštěstí nosí tu červenou čepičku a červenou aktovku. jakou má babička náladu. ţe na pani učitelku ţárlí a přišlo mi jí líto. Třeba místo tý babičky. o tý druhý světový. aby pani učitelka Freimanová mohla spát v jeho pokoji. Pani učitelka Freimanová se vrátila do Ničína v neděli vlakem. vzal si děda deku a šel si lehnout do kulturáku. protoţe si nechtěla udělat ostudu. do knihovny. Zdálo se mi. Neţ jsme usnuli. Ale pani učitelka Freimanová má svoji dceru Aničku. Byla jsem ráda. protoţe ji vozí její tatínek na motorce. Nic neříká. protoţe ji zabili Němci. podle toho. Uţ je tak velká. ţe by se mi docela líbilo. vyprávěla jsem jí. co ji neznám. Kdyţ jsme ráno odjíţděli ze Zákopů. Tak jsem radši jezdila na kolotoči. která uţ je velká. Pepa s Kačenkou se dívali na televizi a babička se na nás zlobila. co b ydlí taky na samotě. ale já jo. takţe se nám obě krásně vešly do auta. dědeček nás šel jako vţdycky vyprovodit před dveře a jako vţdycky plakal. Kdyţ jsme přišli domů. A pod nosem taky. ţe jsme si jí málem nevšimli. Potkali jsme ji asi tak v půli cesty a s ní ještě jednu holčičku. to zas ne. kdyby pani učitelka Freimanová byla moje babička. kdyţ jede do práce. Ta pohádka není v ţádný kníţce. Mezi lesama byla taková mlha. Ţe prej měly hodně společnýho. jenom ji mám ráda. 77 . Potom mi na dobrou noc vyprávěla pohádku o hodným ševci a o zlým sedlákovi Burešovi. co nás s ní ve škole pořád otravujou. Dívala jsem se na ně seshora a napadlo mě. tu umí jenom babička a pokaţdý je trochu jiná.

černý. Pepa si to přečet. ale já jsem ji neznala. hned mi taky tečou. Takţe to byla moje prababička. kdyţ na nich ještě to listi bylo. Cestou ze Zákopů jsem si všimla. ţe nám ve škole 78 . protoţe jsme s Kačenkou byly u pani Veverkový pro ořechy. Vůbec mi to nešlo. Pan Dusil s pani Ptáčkovou se zase s Kačenkou přišli radit o výpovědi a to není taková návštěva. Za odměnu jsem si jeden dort mohla koupit. abysme je mohly pani učitelce Freimanový přibalit k posvícenský výsluţce. protoţe pořád prší. Přes zimu si zvyknu na prázdný.kdyţ ví. protoţe kdyţ vidím. pořád a pořád a najednou jsou zase kulatý. Jenom se rozčilujou a Kačenka nejvíc. Kdyţ se mi někdy něco stane. ale pak uţ nikdy nebrečel. to vím určitě. Na ostatních stromech uţ taky moc ne. ale to jsem byla ještě malá a Pepa byl u nás ještě úplně novej. zavřel se na záchodě a tam brečel. Ještě nikdy jsem neviděla ţádnýho dospělýho pána plakat. nejsou uţ v Ničíně vůbec ţádný barvy. ten nebrečí nikdy. Jednou vlastně brečel. Pepa. V pondělí ráno leţely všechny listy na trávě a na vořešácích nezůstalo nic. pro toţe jsou takový pořád. ţe se mi bude někdo smát. Kdyţ vyšel. To přišel telegram a v něm bylo napsáno. Řekla jsem jí. Koukala jsem na ty prázdný stromy a zkoušela jsem si představit. Pokaţdý hned zapomenu. jak to vypadalo předtim. Na jaře je to taky tak. ţe za tejden zase přijedeme. Rozčiluje se a kouří. měl úplně červený voči. ţe na zahradě pani Veverkový spadly z vořešáků všechny listy. Kdyţ prší. jenom hnědá a šedá a to u mě ţádný barvy nejsou. průhledný stromy. To bylo príma. ţe je to k nevydrţení. Den předtim je ještě měly. je Ničín tak ošklivej. z který já bych měla radost. jestli to není hanba. Jenom v cukrárně na náměstí mají za výlohou růţový a ţlutý dorty. ţe Pepovi umřela babička. Dědečka rozbrečí kdeco a mě to zlobí. Vlastně nevím. všude zavřeno a nečekaně přišla návštěva. V Ničíně uţ taky leţí listí na chodníkách kolem bytovek a klouţe to. ale jinak jsem moc velkou radost neměla. jak mu tečou slzy. A kdyţ je to v listopadu. protoţe byla neděle. jak vypadaly včera. jenom dědečka. Nedávno mě tam Kačenka poslala pro víno. radši se snaţím dělat jakoby nic a bejt silná jako Hrdý Budţes a jak mi to poradil Pepa. zelený a neprůhledný. Já bych se styděla a bála bych se.

protoţe je to nezdravý a můţe se z toho i umřít. aţ jsem usnula. kterej si to za ně s tím divadlem vyřídí. Lída Ptáčková a pan Dusil našli advokáta. jak je učej lítat a jak se potom začnou sesedat na drátech. ţe kdyţ za okny visej baţanti. ţe uţ asi umře z těch cigaret. Hrozně jsem se lekla. A to mi taky moc nepomohlo. ale ty bydlej jen tak v roští. To je nějakej pán. Pak jsem musela do školy. ale nějak divně smrděla. To znamená. V Ničíně zůstali jenom vrabčáci. Ale Kačenka mi řekla. tak mě seţrali. těšila jsem se. Ještě pořád tam všichni byli. A poněvadţ mě nikdo včas nevzbudil. protoţe se mi zase zdálo o vlcích na dvorku. To myslel to víno. Na všech bytovkách maj vlaštovky pod balkonama přilepený hnízda. ţe mě nemá posílat pro pití. poslal mě do pokojíčku a Kačence řek. ţe nám ve škole říkaj všelijaký kraviny. všimla jsem si. ţe prej uţ měla strach. Ani mi to nevadilo. ţe jsem ňáká přemoudřelá a ţe uţ bych mohla vědět. Otevřely se dveře do pokoje a vyšla Kačenka. ţe si Kačenka. kejvala se ze strany na stranu. Pak jsem ještě slyšela. To je teda pravda. V noci jsem se musela jít vyčurat. a zase na mě běţeli ze všech stran. dobře jsem to slyšela. To mi udělalo radost. a rozbrečela jsem se. protoţe jsem 79 . ale stejně se mi to nelíbí a mám o Kačenku strach. ţe kouřit se nemá. chytala se ţidlí a věšáku a pak upadla na podlahu. ţe skoro z kaţdýho balkonu nebo jen tak za oknem visej baţanti a zajíci. Hlavně baţant. ale ţe to bude dobrý. Kačenka se na mě zlobila. na pískovišti uprostřed. Teď jsou všechny vlaštovky v Africe a hnízda jsou p rázdný. Něco mi říkala. ale vůbec jsem jí nerozuměla. Ale mezitím se Pepa vrátil ze sauny. protoţe dědeček s babičkou určitě taky nějaký dostanou a to je veliká dobrota. ţe je mámě špatně. Pod kaţdým balkonem jedno nebo dvě. Kdyţ jsem se vracela z cukrárny. Ale nešla normálně. kde jsem byla tak dlouho. Jak jsem se dívala nahoru. Ráno byla máma naštěstí ţivá a zdravá. jenom se jí nechtělo vstávat. Ale ještě mnohem důleţitější je. ţe je konec prázdnin. S dědečkem Františkem vţdycky pozorujeme. Zase jsem tam byla sama. ať si jdu lehnout. jak vlaštovky krměj svoje děti mouchama. Tak jsem šla. počítala jsem vlaštovčí hnízda. myslela jsem. budou uţ brzy Vánoce. ale brečela jsem a brečela. Pepa řek.říkali. Vlezla jsem si na chvilku k ní do postele.

dostala deset korun. 80 . abych si po vyučování mohla koupit lampion. Večer totiţ bude lampionovej průvod a to je veliká krása.

abych ho v tý tmě našla. Lampionovej průvod se dělá kvůli Velký říjnový socialistický revoluci a tu voni neslavěj. co uţ je tma. Nakonec nám promítali jinej film. Místo toho jsme šli do kina na sovětský film. českej. Potom jsme ve škole měli uţ jen kreslení. protoţe se ten film začal panu promítači nejdřív škvařit a pak hořet. a se mnou jít taky nechtěli. aţ to skončí. My se doma často díváme na takový filmy. tam. Neviděla jsem ho. kdyţ se na nás zlobí. ale hned jak byl konec. protoţe Kačenka nám tak říká. Druhej den nebylo vyučování. protoţe nechtěli. ţe to první slovo bylo Vzplanutí. jak se jmenoval.16. Ani nevím. Tak jsem namalovala Hradčany. kterej se jmenuje Anna proletářka a kterej uţ znám z televize. Nakonec Kačenka přemluvila Pepu. aby šel jako vpovzdálí za tím průvodem. Koupila jsem si krásnej růţovej lampion s modrejma kytičkama. který nevím. Třeba kdyţ se napijeme rovnou z flašky nebo kdyţ si sedneme oblečený na rozestlanou postel. Ale většinou jsou o dost hezčí neţ zrovna tenhle. úplná bojovka. Školní jídelna byla slavnostně vyzdobená praporkama a hlavou Vladimíra Iljiče Lenina a oběd byl taky slavnostní. Málem mě nepustili. uţ měli jenom ţlutý a zelený. Tak ho musel zastavit a rozsvítilo se světlo. Kuře s 81 . Ale hlavně. Nic pěknýho to ale asi nebude. jestli nezahlídnu Pepu. kdyţ jsem si ho chtěla vyzkoušet. Musela jsem si jít pro novej a ten uţ tak hezkej nebyl. co bylo v tom filmu. ţe mě Pepa s Kačenkou pustili. abych šla sama. ale shořel mi hned odpoledne. a vyzvednul si mě. Vím jenom. protoţe mi zrovna na začátku spadnul někam kapesník a musela jsem si kleknout na zem. Museli jsme namalovat něco. co to je proletářka. najednou se odněkud vynořil. co jim zákopecká babička říká – pro starobylý. uţ jsem se nic nedozvěděla. Pořád jsem se ohlíţela. Kdyţ jsem zase vylezla nahoru. Jak jsem nedostala slepák Lampionovej průvod se pěkně vydařil. Šli jsme od sochy Vladimíra Iljiče Lenina aţ k soše Klementa Gottwalda přes celej Ničín.

která tam je. Vypadalo to moc hezky. aby mohla mít v puse najednou šlehačku i pomeranč. To uţ ale nic není. To jsou nejčastější jídla. a to je dost často. to by spadla šlehačka. Ani učitelky ne. Ale kdyţ je těch zbytků hodně. nebo na osvobození naší vlasti sovětskou armádou byly buchtičky se šodó. průhledný. jako to kuře. tak to v tý jídelně stejně pořád hrozně smrdí. Kdyţ se to povede. ale najednou na mě vybafla druţinářka. K tomu slavnostnímu kuřeti byl taky moučník – přeříznutej pomeranč se šlehačkou. jak ho máme jíst. a rovnou ty 82 . To kuře nebylo tak dobrý jako od zákopecký babičky. Většinou ty zbytky sesypeme na jeden talíř. nebo jak se tomu říká. Ale stejně to bylo lepší neţ jindy. rizoto a potom takový šlachy. musím to udělat sama. protoţe nemělo hnědou a křupavou kůţi. tak pořád koukaj. Místo aby normálně jedly. studený knedlíky a hnědou smradlavou omáčku. jestli jíme my. studený brambory. tak maj dozor tři. tvrdý kousky. upadla jsem. Krátká brečela a my se Zdenou jsme radši snědly jenom samotnou šlehačku. co jsou mezi masem a masem. Minulej tejden jsem utíkala se šlachou v koprový omáčce. ale číhaj na nás všecky. vylila omáčku. ale nevěděli jsme. Ty půlky pomerančů jsme strčily mezi naše dva tácy a nenápadně vrátily. To je taky moc smutnej oběd. někdo se jde dozoru schválně na něco zeptat a ten nejrychlejší vezme talíř a běţí. Ne jako na záchodě nebo tak. tak uţ je to dobrý. ţe to nemá cenu. Kluci hned poznali. Jenţe. Lekla jsem se. a kdyţ ho Krátká chtěla vydlabat seshora. objeví se někdy i hlava a křičí. Ale i kdyţ je někdy zrovna něco slavnostního. a k tomu kolínka. Oloupat nešel. kdyţ se se mnou holky nebavěj. stejně byly kyselý. rozbila talíř. hlavní je se tam dostat. uţ jsem byla skoro u okýnka. podle toho. co maj vţdycky dozor. V naší jídelně většinou vařej dost divný věci. takový ty bílý. Vlastně to smrdí po celý škole a v létě aţ ven. co číhala za sloupem. byla spíš bílá a taková mokrá. ale všema těma jídlama. Proto je hrozně těţký dostat se se zbytkama k okýnku. V okýnku je jenom břicho nebo prsa pani kuchařky. Nejvíc ta jedna nebo dvě. stříkla jí ta šťáva do voka. a ruce se špachdí. Hlavně šunkofleky. polila druţinářku a dostala jsem poznámku.bramborama. který nikdo nemá rád. Někdy ještě bejvá k tý šlaše dušená mrkev. Kdyţ je hašé.

ale nakonec jsem si řekla. tak nedávaly pozor. Ale pani učitelka Koláčková se usmívala. Moţná. ţe neposkvrnil ústa ani hruď falešnou řečí!“ To je přece úplně indiánský.“ řekla jsem. ţe uţ nehraje. ţe musím vytrvat jako vytrval Hrdý Budţes. jenom Štefančíková z pátý třídy říkala tu tajemnou o Budţesovi. A vůbec. co přejde zprava doleva s bubnem. tak mu všichni říkaj Číňan. „Helenko. co Kačenka dělá. Určitě to byl hrdina. Nikdo si toho nevšimnul. Před lampionovým průvodem se taky recitovalo. Jestlipak je ta pani učitelka Koláčková taky komunistka nebo proletářka? Asi jo. Nevím. vţdycky si na něj vzpomenu a řeknu si. Je šikmookej. „já myslela. jinak je mi hrozně sympatickej.“ Přemejšlela jsem. Kačenka ještě jednou nebo dvakrát za měsíc chodí hrát tu pani. Nosí krásný modrý piškoty a modrý. zlatem vyšívaný punčochy. Do baletu s náma začal chodit jeden novej kluk. „Hraje. co je pani učitelce Koláčkový do toho. Ona ji recituje při kaţdý slavnosti. Von to asi spíš byl někdo takovej jako Julius Fučík nebo Maruška Kudeříková. ţe jo. na Vítěznej únor i na Den dětí. na VŘSR. stála na chodbě pani učitelka Koláčková a s ní ještě další dvě pani učitelky. jestli jsem nelhala. ale Číňan to není. na osvobození. většinou samý básničky o revoluci. takový jsem v Ničíně ještě nikdy neviděla. tak maminka uţ nehraje v divadle?“ zeptala se. ale to je jedno. ale prej je to opravdovskej princ. Strašně jsem se lekla. Norodom Sihánuk a ještě asi pět dalších slov. jestli byl komunista i Budţes. Kdyţ jsem vycházela z jídelny. jak je to moţný. Ale říkám si.“ řekla pani učitelka Koláčková. Často přemejšlím. „A Hrdý Budţes vytrval. jenţe ne tak hezký. v Popelce tancuje prince. kdyţ je taková hloupá. Jmenuje se Norodom. „Aha. ţe to třeba moh bejt nějakej statečnej indián jako Vinetú. ţe si všimly toho pomeranče. protoţe kuře učitelkám chutnalo. To by byla škoda. 83 . Kdyţ mám nějaký potíţe.pomeranče začali po sobě házet. ve škole jsme se o něm nic neučili. kterej má skoro stejně divný jméno jako Budţes. Přestaly si povídat a zavolaly na mě. my teď nacvičujeme Popelku. Já pořád nevím. kdyţ o něm pořád recitujou. ţe ne. V Popelce. kdo to ten Budţes vlastně byl.

Odpoledne ho konečně pustili do porodnice za manţelkou a za chlapečkem. nebo jestli musej odejít. to je jedna holčička. uviděl pan inţenýr Raroch. Na krouţku se zase kvůli panu inţenýrovi Rarochovi slavilo. kdyţ ho vidím. Voni měli s Kačenkou a s Lídou Ptáčkovou ten soud s divadlem. ale to je pěkná blbost. Kdyţ o tom tak přemejšlím. jestli tam můţou dál hrát. Na krouţku potom říkali. ţe to nejde. ţe si ho pani Rarochová přivezla z mezinárodního festivalu mládeţe v Berlíně. chtěla bych taky někdy hrát nějakou krásnou dívku. ţe Karel je černoch. V nemocnici směla jíst jenom hašé. poněvadţ jsem taky klidně mohla bejt černoch a s tim by se uţ vůbec nedalo nic dělat. co měla obrnu. jestli by mi neporadil. protoţe nebude mít tatínka a ještě se mu budou všichni smát. Kdyţ to skončilo. Prosila jsem pana Pecku. abych konečně zhubla. Ale potom ji jednou rozbolel slepák a musela na operaci.Já s Liduškou. to pan inţenýr Raroch nevěděl. On pan inţenýr Raroch něco slaví skoro vţdycky. musela ho doprovázet slečna Monika. jak to udělat. Ale byl tam pan inţenýr Raroch a ten mi poradil. tak můţu bejt ještě ráda. Jenţe. a prohráli to. Taky umřel pan Dusil. Festival mládeţe prej byl před tři čtvrtě rokem a kaţdej ví. a kdyţ mu toho jeho chlapečka přinesli. Odpoledne mu totiţ zavolali z nemocnice. jak to mám udělat. Pan Pecka se zase jenom chechtal. tancujeme v Popelce trubače. Ale domů šel brzy a poněvadţ pořád zakopával. Rozhodně je mi pana inţenýra Rarocha líto a toho jeho Karla taky. která kdyţ byla ještě mladší. ale podívat se na něj hned jít nesměl. ţe Karel se narodil před tejdnem v Ničíně. On se to dozvěděl od svý krásný mladý ţeny. ţe jsem jenom tlustá. Jmenuje se Karel jako pan inţenýr Raroch. ať se má Karel dobře!“ Druhej den večer se pan inţenýr Raroch doma oběsil. tak moc krásná nebyla. „to bude jinej frajer neţ já! Ten se na tebe vysere! A já se stejně ještě dám k bolševikům. abych ten slepák dostala. tak aspoň udělal tu oslavu. ţe se jeho manţelce narodil chlapeček. přišel za nima ten soudce na 84 . ale vím. Trochu mě to mrzí. ţe na zhubnutí je moc dobrý dostat zánět slepýho střeva. protoţe byla taky tlustá. nejradši princeznu. „Karel!“ křičel pan inţenýr Raroch. tak radši nejedla vůbec nic a krásně zhubla.

aby se mi něco stalo. odvezli ho do nemocnice a v noci umřel.. Ještě tam byly dvě starý pani a jeden mladej pán. ale kdyţ viděl. A jinak taky moc ne. ale nepovedlo se jí to.chodbu a omluvil se jim. Prej jsem omdlela. Jenom jedna nápovědka a dva kulisáci. abych tam nemusela jít.“ Tlačila jsem si dvěma prstama na oči a dvěma na uši a pak byl konec. Vypadalo to tam jako v začerněným kině se zlejma sochama. bylo mu nejmíň padesát let. protoţe pan Dusil nebyl ţenatej a neměl ţádný děti. Potom ale Kačenka přestala plakat a šla recitovat básničku. jak to musí dopadnout. Pepy. Ale pan Dusil byl starej. ţe měl dopředu nařízeno. Tam mě dali do pokoje. Já se pohřbů strašně bojím. tak šel radši do sauny. Vyšli jsme ven a ke krematóriu zrovna přicházel dědeček František. ţe nemoh nic dělat. jen se mi zdály sny o kostlivcích. Museli jsme si sednout a hrála strašná hudba a já hned zavřela oči. Já jsem k němu běţela a najednou mi zase začal růst jazyk v puse a pak uţ nevím. třikrát mi propíchala obě ruce.. Panu Dusilovi se udělalo špatně. dali mi nový střevíčky. ţe musím jít s ní a s Pepou panu Dus ilovi na pohřeb. Kaţdej večer do toho pohřbu jsem se modlila. aţ všechno zaplní. ale ujel mu vlak. ţe nechci. o Olince a o jazyku. Pepa se mě zkusil zastat. která začínala: „Můj bratr dooral a vypřáh koně. ţe mě měl pan Dusil moc rád a ţe. Potom mi oblíkli černý šaty. abych nic neviděla. Tak přivedla nějakou doktorku 85 . ţe jsem uţ dost velká. Kačenka mi učesala drdól a jeli jsme do krematória. Hlavně Kačenka. Řekla jsem. kterej chtěl jít taky panu Dusilovi na pohřeb. Lídy Ptáčkový a pana reţiséra Michálka tam z divadla skoro nikdo nebyl. kdyţ jsem si od něj mohla brát bonbony. Kaţdej by prej jenom bral a nic za to. Ale nestalo se mi nic. ve kterým nikdo jinej nebyl. Kačenka mě druhej den odvedla k doktorovi a pak jsem musela do ničínský nemocnice. můţu mu jít taky na pohřeb. ale ten se s nikým nebavil a celou dobu stál vzadu u dveří. kterej v puse roste a roste. Na srdce. Kromě Kačenky. protoţe mi chtěla brát krev. Kačenka mi nařídila. jak se Kačenka tváří. jako vloni Olinka Hlubinová. Ale Kačenka řekla. přišla sestřička. jak všichni pláčou. Vůbec s ní nebyla řeč. ale stejně jsem viděla rakev s věncema a slyšela jsem.

aby se na mě zase nezlobili. co visel na ústředním topení. Ani Kačenka ne. Nakonec jsem si vzpomněla. protoţe si to nepamatuju. tak tlustá. protoţe se to všechno semlelo hrozně rychle a taky protoţe mě napadlo. co mi budou dělat. Ty seš.a zkoušely to znova. Já uţ myslela. protoţe nočník tam nebyl a záchod jsem taky hledat nemohla. kde nikdo nebyl. Udělala jsem to taky tak. ale nikdo se mě na nic neptal a nikdo nechtěl. Ţe prej mi vůbec nic není. protoţe jsem nevěděla. aţ na to přijdou. A já vlastně taky moc ne. co se stane. Ale nestalo se nic. ţe s takovým tlusťochem. aspoň si příště rozmyslíš cpát se buchtama a knedlíkama. jestli uţ to bylo nebo to teprve bude. Nešlo mi to tak dobře jako Pepíčkovi a měla jsem strach.“ Teprve kdyţ odešly. ţe ti ani nejsou vidět ţádný ţíly. To já jsem věděla od začátku. kdyţ si tlustá jako bečka. ţe jsem pak celou noc leţela na posteli v tom pokoji. Já jsem chtěla bejt statečná jako Hrdej Budţes a nebrečela jsem. odvedly mě do veliký místnosti. tam mě poloţily na stůl a přivázaly mi k němu ruce. jako jsem já. 86 . ţe se mi chtělo čurat a bála jsem se někoho zavolat. Asi mě to nebolelo. ţe by to mohlo bejt slepý střevo a to jsem hrozně chtěla. abych do toho mluvila. jak Pepíček u babičky v Zákopech jednou načural do odpařovače. Ta pani doktorka se na mě zamračila a řekla mi: „To je dobře. kdyţ mi zakázali vycházet ven. Ráno přišla Kačenka a směla jsem jít domů. Zeptala jsem se. tak jsem trochu brečela. ţe mi nic není. Ale pamatuju se. Za chvíli zase přišly. ţe mě to bolí. se nedá dělat nic jinýho neţ mu tu krev vzít z hlavy. holčičko. ale pak uţ jsem to nemohla vydrţet a řekla jsem. nevím kolikrát. a ta pani doktorka mi řekla. A taky proto. ţe mi tu hlavu rozbijou. a strašně jsem se bála.

Ta panenka uţ málem byla mrtvá panenka. Tak jsem řekla: „Kačenko.“ řekla Kačenka a ani trochu se nesmála. Kdyţ nás minulej tejden hlídala zákopecká babička. úplně stejný jako na pani Ňujorkový. „Ať jdou všichni do prdele. co jsem jí vyprávěla. protoţe babička nemá rozum a musí se na ni dávat pozor. budeš chytat olovo. tak hledala brejle a vysypala si na stůl věci z kabelky. a bylo mi do breku. Vzadu na tý rybičce není napsaný jenom Israel. „vůbec to není legrační. Mezi těma věcma byl dopis. Kačenku teďka holt těţko něco rozesměje. Vyndala jsem si ze skříně krabičku UNP a pak ještě ÚJV. „Proč byl blbej?“ zeptala jsem se.“ „Ţide.“ řekla Kačenka. Ţide. já ti povím vtip. jsou tam ještě takový klikyháky. Kdyţ babička odešla vykoupat Pepíčka. protoţe měl takový krásný barevný známky. „Ţide. co děláš na tý střeše?“ „Chytám bronz. ţe ten vtip. ţe je od Freisteina. 87 . na tý pitomý panence.“ Tak jsem šla radši do pokojíčku. seděla Kačenka v kuchyni. Jak si pani Ňujorková vykloubila ruku Kdyţ jsem přišla ze školy. na který bylo napsáno Zákoník práce a tvářila se naštvaně. vysypala jsem všechny ty věci na podlahu.“ „Tak slez dolu. co říkal Eliáš na tělocviku. jdi si umejt ruce.“ „Proč to není legrační? Ve škole se všichni smáli. co mi dala teta Marta Krausová. četla kníţku. na kterým jsem hned poznala. jak jsme si s tetou Martou prohlíţely Praţský hrad a jak ona si teď s tím dědečkem Blumentahlem prohlíţí krávy.“ „Všichni! Všichni! Pořád všichni!“ křičela Kačenka.“ A pověděla jsem jí ten. byl blbej vtip.17. řekla. tak jsem si ten dopis přečetla. Kdyţ jsem se vrátila. Točila jsem si sem a tam orlojem a na krk jsem si pověsila tu rybičku. Abych si spravila náladu. co mi jednou poslal Freistein. Vzpomněla jsem si. „Proto.

Ale ona řekla. Ty Freisteinovy písmenka mi daly hroznou práci a celý si to nepamatuju. ţe jsem rozválela celou postel a stejně jsem neusnula. ţe byli doma. Ţádné jiné zprávy neţ od Vás. ţe nemohu dělat vůbec nic. ale bylo tam něco jako: Drahá paní Součková. co je to sociální pracovnice. Zrovna kdyţ byl tělocvik. dokud se Pepa s Kačenkou nevrátili ze zájezdu. roztomilá a chytrá holčička tak trápí? Jak to. Prosím. JÁ bych jí věnoval kaţdou vteřinu svého nešťastného ţivota.“ Tak odešli. ţe se TAKOVÉMU dítěti tak málo věnují? Nedokáţu to pochopit. ţe je nejen smutná. Váš. ţe nedojídám v jídelně. ţe si pro mě přišla cizí pani s dvouma esenbákama. ale zdálo se mi. ţe si pořád přepínám kabát. ţe ty Vaše mě značně znepokojují. nemohla jsem usnout. ţe mi to vysvětlí aţ jindy. rovnou jsem se zeptala.Potom mě to mrzelo. Vystlal bych jí cestu fialkami a růţemi. ale i stále nemocná. I kdyţ nepopírám. ale Pepa jim řek: „Nikam nepůjde. Spoléhám na Vás. uţ jsem řek. ţe Vy a Váš muţ jste skvělí lidé. Kdyţ v noci konečně cvakly dveře a Kačenka se přišla podívat. Vím. na Váš zdravý rozum a jsem Vám neskonale vděčen. na Vaši neuvěřitelnou lásku. Snad kdybyste zavolala nějakou sociální pracovnici. Tragické je. Dostala jsem takovej strach. Hlavně. Jak to bolí! A Vy píšete. jestli o tom dopise mám Kačence říct. Jenţe ráno jsem musela jít do školy.. Kačenka plakala. o Helence nemám. ten dopis jsem sebrala a dala jsem ho do Úplně Jinejch Věcí. neumíte si představit. Jak to. jak jsem vděčný za kaţdé Vaše slovo. bohuţel. Usnula jsem.. a taky jsem se nemohla rozhodnout. Karel. mohli by dítě svěřit do vaši péče nebo něco v tom smyslu. ale není-li Kačenka ve svých pětatřiceti letech stále ještě dostatečně dospělá a dostatečně zodpovědná. přišli pro mě znova. Peřina se tlustě sesypala do jedný půlky a v druhý zůstala jenom placatá látka. nedá se nic jiného dělat. ţe mám spoustu 88 . ţelbohu tak nedokonalý a v tuto chvíli bezmocný. jak spíme. Nechala jsem babičce jenom prázdnou obálku. ţe se taková malá. vţdycky jsem to věděl! Je to smutné. Pani učitelce Koláčkový řekli. udělejte něco! Vy můţete – já nikoliv. to přece u vás také existuje.

Kdyţ jsem šla do školy.“ Pak si to ale rozmyslela a řekla: „Helenko. udělej výmyk!“ Nepoved se mi jako vţdycky a pani učitelka Koláčková řekla: „Helenko. na další soud s divadlem. neţ kdyby křičela. jestli mám. ale to nevadí. Jen ať si ji vezme nějaká ta sociální pracovnice. Měla otevřený ty svoje blbý mrkací voči a leţela tam nahatá. tak jsem jí ho nakonec ukázala aţ cestou na vlak. A ty mrkací voči uţ nemá mrkací. A ţe prej se nemám čeho bát. Kačenka jela na tři dni do Prahy. i kdyţ ji nemám ráda. zapálila si cigaretu a řekla. Pani učitelka Koláčková vrtěla hlavou a říkala: „Kdyţ já nevím. Pepa mě probudil a bylo ráno. ţe bude. ţe jsem kousla Zdenu a taky Lenku Krátkou a krev ţe mi jde brát jedině z hlavy. Od tý doby uţ pani Ňujorková nemluví. nešli jsme s Pepou domů. ale šli jsme do kina na film Sedm statečných. uviděla jsem pani Ňujo rkovou leţet před barákem. ţe z něj kus utrhla. To se stalo. Neţ Kačenka odjela. ale ještě víc jsem se bála tý sociální pracovnice. chytila jsem pani Ňujorkovou za vlasy a vyhodila jsem ji z okna. beztak uměla říkat jenom něco jako – al bachala chantala – a tomu stejně nikdo nerozuměl. Tak jsem ji vzala s sebou. bála jsem se. Nebo ať se zabije. pánové. ţe si to s babičkou vyřídí. Ani nekřičela. i kdyţ spí. celá jsem se zamazala a všichni se mi smáli. nic si z toho nedělej. aţ se vrátí. tady máš nanuka. Moc se nám to líbilo. pověděla jsem jí o tom Freisteinově dopise. 89 . Kdyţ Kačenka odjela. Chtěla jsem je dát jinejm panenkám. Nevím. neţ jsem ji vyhodila. Měla jenom vykloubenou ruku a byla celá mokrá a zablácená. ale uţ jsou pořád otevřený. jak jsem si myslela. ţe si nosím do školy hračky jako nějakej prvňák. Ještě neţ jsem se šla umejt a nasnídat. Pršelo a byla zima a mně jí přišlo líto.všelijakejch příjmení. ještě neţ Kačenka jela do Prahy. protoţe jsem jí všecky šatičky svlíkla. mně je to jedno.“ A uţ mě vedli. Nevěděla jsem. co tomu řekne. ale bylo to ještě horší. jak to dopadlo. kdyţ jsme ji s Pepou doprovázeli. nebo nemám. Kačenka mi ten dopis sebrala tak rychle. Nebyla roztřískaná na kusy. To jsem hned poznala. Pepíčka jsme odvezli k zákopecký babičce a zůstali jsme sami s Pepou. Kdyţ si ho přečetla. protoţe spadla zrovna do záhonků.

voňavou husičku. co natropil ten husí mor?“ 90 . protoţe člověk k němu dostane papírovej tácek a ubrousek. mě fotbal nebaví. celej je křupavej. jak se stmívá a jak se na Václavským náměstí rozsvěcej výlohy a barevný nápisy. ale v Ničíně je jenom jeden – HOTEL URAN. Večer. všude se nedá dojít pěšky a kdoví. tak jsem s ním jenom seděla v pokoji a kreslila jsem si. Kdyby nepršelo. jestlipak uţ jste slyšel. kterejm se říká neony. aby si myslel. dali bysme si cestou z biáku na Václaváku buřta. Pepa bydlel vţdycky na Vinohradech. To třeba ten Voskovec s tím Werichem byli chudý. A taky hořčici. Teda Pepa se díval. ale to je jedno. ţe jsem sralbotka. zmokli jsme a Pepa uvařil čaj s citronem a topinky s česnekem. kdyţ tam pořád všichni stáli. jen tak. který nikdy v televizi pro starobylý nedávali. ale člověk nesmí bejt sralbotka. ani pečený buřty. Ale Pepa přišel sám od sebe a vyprávěl mi dva legrační filmy s hercema Voskovcem a Werichem. na kterej jsem si zase vzpomněla. Pak bysme se svezli po jezdících schodech. ţe kdybysme byli v Praze. jak ty všelijaký dobroty krásně voněj. kde nejsou tramvaje. neměli ani topinky s česnekem ani třeba pličky na smetaně. Potom mi Pepa vypravoval. coţ vůbec nevadí. Ale pršelo a my jsme byli v Ničíně. kdyţ jsem si šla lehnout. krásně voní a teče z něj šťáva. co si přines ke stolu do křupava vypečenou. v restauraci se přece sedí. Jedli bysme buřta a dívali bysme se. Takovej buřt má na kaţdý straně čtyři malý. vypečený noţičky. ale mnohem víc chudý. tam prej bysme z Václaváku moţná došli courem. měli jenom hlad. jako já mám na dorty. kde bysme bydleli. Tak voni si k tomu pánovi stoupli a schválně začali říkat: „Pane. protoţe Praha je velká. Styděla jsem se to Pepovi říct. ţe se dá zneškodnit i přesila. neţ kdyţ Kačenka s Pepou říkaj.“ řek Pepa. a neměli ţádný peníze. Vona to vlastně moţná nebyla restaurace. Tam uviděli jednoho pána. ani jezdící schody. nechtěla jsem. aby si aspoň začuchali. Tak jsme šli rovnou domů. Tak šli do jedný restaurace. tak se mi začalo stejskat po Kačence a po Pepíčkovi a taky mi bylo smutno z toho dopisu. Ty já znám. Potom jsme se dívali na fotbal. na kterou by zrovna měli chuť. tu má Pepa moc rád. i kdyţ se jí rukama.„Tady vidíš. ţe my jsme chudý. dolů a zase nahoru a domů bysme jeli tramvají.

Nevím jak ztřískat. ţe je to sice blbý. ale ţe se výsledek dal očekávat a ţe proto se ještě nemusela tak ztřískat. 91 . to mě naučil uţ předloni. jedině do mantinelu. Ale kdyţ člověk jede se všema ostatníma a zbytečně se nerozhlíţí ani nezastavuje. protoţe nám Kačenka slíbila. vzal mě Pepa na kluziště. Potom jsme se ještě zastavili v divadle. kdyţ takhle mluví.„Ne. i Miluška Voborníková dvakrát zpívala a byla tam spousta lidí. česnek uţ nám došel. Druhej den. co jed tu husu. Jenom některý velký kluci jsou nebezpečný. mluvila hrozně rychle a bylo jí špatně rozumět. Kačenka byla rozčilená. to mi nechtěl říct. jak to dopadlo. kdyţ jsem přišla ze školy a z němčiny. Nemám ráda. protoţe ten Voskovec bydlí v Ňujorku jako Freistein. co já mám ráda. husy chcípaj. po stejný straně. co se jim po takový na mor chcíplý huse můţe stát. ţe zavolá. Dopadlo to špatně. pořád dokola a nikdo nejede obráceně. řádí husí mor. kolik je tam lidí. protoţe schválně kličkujou.“ „No teď. pane. takţe se nemůţe narazit. ţe ty filmy v ţádným kině nehrajou. Tak jsem byla spokojená a Pepa taky. protoţe si to všechno vymysleli. To je podle mě ještě lepší neţ Sedm statečnejch. nemůţe se mu nic stát a můţe si to krásně uţít.“ A ten pán. prodávaj se pod cenou a některý lidi to klidně jedí. To bych mohla někdy zkusit v cukrárně. Ale ten Werich je prej v Praze. Voni můţou třeba i umřít. Škoda. Pepa to taky nemá rád. Šli jsme domů a Pepa uvařil čaj s citronem a topinky bez česneku. celou ji tam nechal a ten Voskovec s tím Werichem ji klidně snědli. odešel. Na kluzišti je jedno. to jsem neslyšel. pane.“ „Voni ty ubohý lidi asi nevědí. ale na led svítily reflektóry jako v divadle. se leknul. Bruslit já umím. jako všechno. Byla tma. protoţe i kdyţ je jich hodně. ale vţdycky je někdo hned srovná. všichni jezděj stejným směrem. z rádia hrála hudba. Pepa Kačence řek.

ať se do toho neplete a ţe. Ale uţ nám nebylo tak veselo jako předtím. ţe Kačenka uţ přijela. je to moc špatný. a jak brečela. jako Na Okoř je cesta nebo Kdyby lidi nevynašli kadidlo. ţe za to ovšem babička nemůţe a dost se kvůli 92 . čím by kostelníci kadili. ţe je to všechno slyšet aţ ven. abysme se hádali s nima. Myslela jsem. Babička měla všechny vokna zavřený a stejně bylo slyšet. tekly jí po obličeji různý barvy. Jak Boženku Veverkovou snědly němkyně V pátek jsme s Pepou jeli za Pepíčkem a za Kačenkou do Zákopů. Hned dostal taky vynadáno. Pepíček si hrál před bytovkama. ţe nezná ţádný jiný dítě. ţe se v Zákopech něco semele. ale nic nám to nepomohlo. tak jste přijeli. Pepa mi cestou zpíval srandovní písničky od Voskovce a Wericha a taky všelijaký trempský. ţe Kačenka vypravuje o tom soudu. Kačenka nám do telefonu řekla.“ Pak zase běţel na pískoviště. Kačenka si s babičkou povídala o tom Freisteinově dopisu. kdyby byl co k čemu. Ţe nikdy ţádnej dopis Freisteinovi nenapsala. ale nebyla to pravda..“ A smutně vrtěl hlavou. Kačenka byla celá zmuchlaná a rozcuchaná. jestli by nemohla míň křičet. Otevřít nám přišel dědeček a hned ve dveřích šeptal: „A jejeje. Báli jsme se. Zavřeli jsme se s Pepou a s dědou do malýho pokojíčku. vyřídil by to s babičkou sám. Babička byla zase celá červená. ţe ji nikdy v ničem neposlechla a teď to má. Babička křičela. který by bylo na svoje rodiče tak zlý za všechno. ţe přijede z Prahy taky rovnou tam. Hned jak Pepa zabrzdil a Fifík přestal rachtat. jak Kačenka příšerně křičí: „To je neuvěřitelná sprosťárna! Darebáctví! To jsem si nezaslouţila! Radši jsem se neměla vůbec narodit!“ A ještě spoustu dalších takovejch věcí. kdyţ se opravdu zlobí.. ţe je máma nehodná dcera. ţe Freiste in je a zůstane mým pokrevním otcem. Je to špatný. věděli jsme. nehty měla zaseknutý do rukou a třásla se jako vţdycky. Dali jsme Kačence pusu a Pepa ji poprosil.18. protoţe máma s babičkou běhaly po celým bytě a vţdycky vletěly i k nám a chtěly. přišel nám dát pusu a řek jenom: „Máma se stlašně zlobí. a ţe ji Pánbůh potrestá. děti moje.

protoţe ta výpověď je nespravedlivá. Děda s tátou seděli kaţdej v jednom křesle u malýho stolu a já jsem seděla pod stolem. kterej se k ní choval vţdycky slušně. Nechtěla jsem. nikdy neměli rádi a ţe. „Ta Kačenka by neměla tak křičet. já vím. zabouchal do našeho stropu smetákem. mámu. ale ţe přece jenom nevěděla. ţe ji. který z toho můţe mít nadosmrti trauma. promiňte pane řídící. zopakovala to všechno ještě jednou a řekla: „Bůh je mi svědkem!“ Kačenka zase křičela. vţdyť seš směšnej!“ Kdyţ uţ jsme seděli v autě. ţe se diví. Nakonec řek Pepa Kačence – tak snad abychom zase jeli – a přived Pepíčka z pískoviště. Kačenka se zasmála a řekla: „Jasně tati. ţe vţdycky věděla. ţe píše stíţnost panu prezidentovi. všichni do prdele. „Já vím. ţe je to tak strašný.“ řek Pepa. Na chodník si netroufnul. obrozenecký řeči je Husák určitě zvědavej. ţe je babička horší neţ Kroupová s Vytlačilem dohromady. Potom zazvonil zvonek. kdyţ uţ byli tak dlouho bezdětný. viděla jsem.“ řek děda. kdyţ se neumíme slušně chovat. na ty tvoje naivní. slyšel jste. ţe uţ nikdy nepřijedeme. A jeli jsme. protoţe to jsou koneckonců cizí lidi. Někdo seshora. jak ji babička pomlouvá a jak lţe. ţe co to dítě. ale ještě předtím řekla Kačenka babičce a dědovi. a kdyţ jí Kačenka mávala tím dopisem před očima. „Neměl byste Mílu nechat psát takový dopisy.“ řek děda. co mi odpověděla. mohli to uţ klidně vydrţet. ať jdeme. za dveřma stál pan Vejskal a řek. Kdyţ uţ jsme se obouvali. Prosím tě.. asi pan Vejskal. já vím. Káču to mrzí a Helenka se pak zbytečně trápí. kudy chodí. jak dědeček stojí za těma skleněnejma dveřma v chodbě a v ruce pořád drţí ten papír. aby Kačenku vzali zpátky do divadla.“ „Já vím. „Vţdyť jsem jí to povídal. já vím. „Vţdyť jsou to samý nesmysly. ale rozbrečela jsem se a všichni 93 . zatímco babička je koneckonců její matka. ţe nikdy ţádnej dopis od Freisteina nedostala. přišel do předsíně dědeček František s nějakým papírem v ruce a řek Kačence.“ řek dědeček.“ „No jo.tomu natrápila.“ řek Pepa. „ale copak na mě dá? Vţdyť ji znáš. Křičely a brečely a honily se dokolečka. ţe se babička nestydí aspoň před tím Pepou..“ řek Pepa.

Odpoledne Kačenka řekla. ţe si dojde do divadla pro věci. hráli jsme pexeso a k obědu byly řízky. Pořád ještě měla svoje místo v šatně. namalovala se a vzala si nový boty. Kačenku jsme nepotkali a pan vrátný v divadle nám řek. vepředu jsou zase hrozně kulatý a celý jsou trochu ţlutý. Jenom počasí bylo opravdický. Uţ byla tma a pořád to fičelo. Pepa nás posadil k sobě do šatny a radši ještě celý divadlo prošel. Chtěla jsem bejt jako Hrdý Budţes. protoţe jsme si všimli. ve stolku líčidla a za zrcadlem všelijaký obrázky. proto ţe vypadaj jako čertovský kopyta. Pepa řek. ale nejsem. co nám přivezla z Prahy. Pepa ale Kačenku nenašel. co jsem kreslila nebo co jí někdo dal k premiéře. ţe uţ mi to ani nepřijde. pustil si fotbal a poslal nás. trochu oranţový a hodně lesklý. Vůbec jsme nešli ven. čte si noviny a někdy taky spí. ţe nechce nikoho potkat a v sobotu ţe tam nikdo nebude. Pepa nás uloţil do postele. ať si čteme. loutkový divadlo uţ bylo v čudu a Kačenka pořád nešla. ale Kačenka nešla. jsem sralbotka. jakou bude mít Kačenka radost. co nám Kačenka připravila. uklidili jsme pexeso. Pan Pecka by je rovnou hodil do popelnice. Ale kdyţ fotbal skončil. Kdyţ jsem nad nim vyhrála. V sobotu Kačenka dělala jakoby nic. Chvíli jsme ještě hráli pexeso a já s Pepou jsme se těšili. dala nám dárky. člověk tam dojde dřív. ţe se tam asi s někým zapovídala. Od nás je to divadla malinkatej kousek. Nikdo ji nepotkal ani neviděl. Potom mi řek. ţe tam vůbec nebyla. do šatů a do semišovýho saka z Bulharska. tak aby to Pepíček neslyšel. Ani jsme se moc neoblíkali. slíbila. který si přivezla z Prahy a který se mi vůbec nelíběj. ţe jí půjdeme naproti. Ten vrátný je starej dědeček. ţe přijde za hodinu a ţe pak všichni půjdeme na loutkovou pohádku. Kramfleky maj strašně vysoký a hranatý. aţ se vrátí. Pepa umyl nádobí. Oblíkli jsme si s Pepíčkem sváteční šaty. ţe budeme chvíli sami 94 . Tak teda šla do divadla. a Kačence se to stalo hned druhej den. neţ skončí večerníček. Řekla. řek. ale Kačenka je na ně pyšná. Šli jsme zase domů a uţ jsme se začínali bát.to slyšeli. Ale oblíkla se skoro jako na premiéru. ţe uţ Pepíček umí říkat r. Od tý doby jsem tolikrát brečela. Nejvíc jsem brečela. pršelo a foukal hroznej vítr. kdyţ se to stalo Kačence. praštil sebou na podlahu a křičel: „To neplatí ty krávo!“ Dřív vţdycky říkal – klávo.

Já je mám ráda a Pepíčka mám ráda a babičku Mílu a dědečka Františka taky. Já se jí nedivím. ale kdyby mi Kačenka umřela. a jak foukal vítr. ţe jsou legrační. tak nevím. shodil na Kačenku trám. ţe musí jít ještě ven. jenţe na tom domě u nás na rohu je lešení. ţe dám na všechno pozor. Nikdo za ní nesmí.doma. jedině někdy večer. ţe je Kačenka nemocná nebo vlastně zraněná. si toho všimla. ale asi ne úplně. Potom nevím a ještě potom jsem zase leţela ve svý posteli a znova jsem na všechno zapomněla.. Prej jenom malej trám a jenom trošku. je ţivá. Babička Dáša u nás naposledy byla. 95 . a lekla jsem se. co se dívala zrovna z okna. Vyprávěla nám. zavolala sanitku. co trvá jen jako večerníček. Slíbila jsem. ţe to bylo špatný. jestli Kačenka nevstane. jak to včera bylo.. ale ţe to určitě bude dobrý a ţe jsem rozumná holčička. Jenţe teď neví. a ţe honem neví. ţe jí na úřadě dovolili nastěhovat se do toho prázdnýho vršovickýho bytu po tetě Martě. aby pěkně usnul. Ale Kačenka neumře. Kačenka spadla s rozbitou hlavou do bláta a zůstala tam leţet. Ale znova mi všechno vysvětlili. Ráno jsem přišla do kuchyně a Pepa uţ tam seděl a kouřil. Ona si vzala v práci volno. a já pak počkám na Pepu a na Kačenku. kdyţ máme návštěvu a je mejdan. Kačenku odvezli do nemocnice. ţe je všechno v pořádku a ţe to bude dobrý. chvíli počkala. Kačenka šla do divadla tou nejkratší cestou. o kterejch si mysleli. Táta s babičkou šli ke mně a říkali mí. Pepa nikdy doma nekouří. protoţe děda s babičkou nemají telefon. Odpoledne Pepu pustili do nemocnice a potom teprve zatelefonoval do Zákopů na národní výbor. Ani se mi nic nezdálo. jestli se jí vlastně chce. hledat Kačenku. Najednou odněkud vyšla babička Dáša. a kdyţ nevstala. ţe povím Pepíčkovi pohádku. Babička Dáša upekla štrůdl. Nějaká pani. aby u nás mohla pár dní zůstat. i kdyţ se určitě nic nestalo. Ale usnuli jsme oba. koho by poprosil. kdyţ se teta Marta stěhovala do ciziny. Kačenka nikde nebyla. Řekla jsem si. Pepa s babičkou říkali. aby nás hlídal. Ale já uţ nejsem jako Pepíček. Můţe nechat strejdu Kryštofa s tetou Janou na Vinohradech a konečně bydlet sama. a dělali všelijaký věci. mně by se z toho krásnýho růţovýho domu taky nikam nechtělo. Vzpomněla jsem si. Snad aţ odpoledne.

do krejčovny i do oblíkárny. zbyla z ní uţ jen půlka. to mi nemůţete udělat. ale pan Dusil recituje: „Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?“ Jdu k němu a zeptám se. Ale kdyţ jí dědeček řek. byla strašně bledá. na jevišti svítí světlo.“ „To ne. Tu druhou půlku seţraly krysy. dědeček krysám říká německý myši. Kačenka neumře. jestli neviděl Kačenku. poněvadţ v úterý uţ Kačenku pustili domů. ţe by se měla usmířit s babičkou. Dědeček ale neřek krysy. před nemocnicí. Klepla ji pepka a zůstala leţet v kuchyni na podlaze. Babička Míla nepřijela. Hlediště je prázdný. sedla si a začala křičet: „Ani mě nenapadne! Víš. Potom se šel dědeček podívat na Kačenku. Dědeček mi přečet dopis. ale dědeček se vrátil brzy a řek. Šli jsme se s dědečkem pomodlit na Svatej Vrch a cestou zpátky jsme si dali v jedný hospodě polívku. Nechceš sisinku?“ „Nechci sisinku. „Nazdar. pane Dusil.V noci se mi zdálo. protoţe jí neřekli. ţe chodím po divadle a hledám Kačenku. „To ne. člověk si nemá s kým promluvit. ţe Kačenka je uţ úplně v pořádku. Uţ se mi po ní stejskalo. ţe umřela Boţenka Veverková. Ta. co se stalo. „Taky na ni čekám. Projdu mezi kulisama a vidím. chci Kačenku!“ Ale pan Dusil neodpovídá. co napsal prezidentovi. oběma rukama vytahuje z kapes bonbony. ţe na scéně stojí pan Dusil v nóbl obleku. co jí jezedáci zasmrděli dům. a kdyţ ji konečně našli.“ říkám. ţe svítí ten červenej nápis: Ticho! Zkouší se! A opravdu. Leţela tam hrozně dlouho. Pršelo a byla mi zima. Helčo. leţela se zavřenejma očima a nic neříkala. Já jsem čekala venku. Kdyţ tam přišel. V pondělí přijel dědeček František a babička Dáša jela domů. vyhazuje je do vzduchu a pomalu mizí v propadlišti.“ „To je těţká věc. a vyprávěl mi. komteso!“ řekne. Nikde nikdo a všude je tma. vlezu do všech záchodů a projdu všechny chodby.“ A dědeček měl pravdu. protoţe tam ještě pořád nesmím. co mi udělala. Chodím ze šatny do šatny. 96 . Pak si všimnu. dívám se do rekvizitárny.

Spíš pivem a cigaretama. „No co. „No jó. Na dárky a na ozdoby. Kdyţ přijdu ze školy a z němčiny nebo z baletu. Pořád prší a prší. Ale Pepíčkovi jsme to neřekli. modrozelená jako vocasy mořskejch pannen a jsou na ní veliký oranţový kytky a růţoví motýli. Jak jsme měli na schodech krev Byli u nás Mikuláš s čertem a Pepíček zase plakal. Tak jsme poprosili aspoň Standu s Jardou. ţe asi nebyli vopravdický. Ale vţdyť to přece musela vědět uţ dávno. jestli pojedeme do Zákopů aspoň na Vánoce. řekla jsem Pepovi. Ptala jsem se Kačenky. ţe má Kačenka ve skříní schovaný všelijaký balíčky zabalený ve vánočním papíře. ale zas ne tolik jako Kačenku. Příští rok uţ si na to budu šetřit. tak nevím. Vybrala 97 . tomu Mikulášovi se hejbaly vousy a taky se od loňska oba dost zmenšili. Byla dost drahá. Kačenka má pořád ještě zavázanou hlavu.“ Standa s Jardou jsou dva dlouhovlasí kulisáci. aby jí nenamokly obvazy. Řekla. ţe se Pepovi bude líbit. Kačenka mi dala stokorunu. Kdyţ odešli. abych taky mohla pro kaţdýho něco vybrat. a kdyţ jdeme ven. myslím. Ani trochu. proč to říkáš?“ zlobila se Kačenka. Tak jsem se hned zeptala taky na Jeţíška. jdeme s Kačenkou někdy do města. tak teď mám strach. Vůbec nevoněli tou svatou vůní. Koupila jsem Pepovi krásnou. širokou kravatu. Ale já uţ jsem se jich nebála. stála osmnáct korun a padesát halířů. ţe ne. Ale dárky pro babičku a pro dědu kupuje.“ řek Pepa. „Prosím tě. aby mi těch zbylejch osmdesát jedna korun a padesát halířů stačilo na všechny ostatní. Většinou uţ je tma a svítěj výlohy. „Dusil umřel a Luděk Starý se odstěhoval. nosí baret. Ještě nikdy jsem na ţádným pánovi takovou kravatu neviděla. vţdyť uţ jsou stejně velký. Taky neexistuje. Trochu mě to mrzí. Kačenka je z toho úplně vedle. Ještě nikdy jsme na Vánoce nebyli nikde jinde neţ v Zákopech. Ale je opravdu úţasná. poněvadţ jsem beztak viděla.“ řek Pepa. pro toţe je ještě malej a kvůli malejm dětem je to všechno vymyšlený.19.

Taky jsme si s Kačenkou koupily gramofónovou desku. jedny za dvě padesát. a velkou Alpu francovku za pět padesát. aby babičce udělal radost. Ale to ten kamarád nevěděl a utíkal celou cestu aţ domů. co tam kopal hrob. jestli na Vánoce přijedeme. tak si ji pouštíme. chodí v noci hlídat tahače. Nařídila mu to babička. U těch garáţí je ještě dílna a takovej malinkej domeček s jednou kanceláří a se záchodem. Dědeček říká. šli jsme spolu zase na Svatej Vrch podívat se na jesličky. jestli se nebojí. Přesně půlnoc. A zrovna. co se jmenuje Česká mše vánoční a vţdycky večer. Kačenka na ni koukala celá u vytrţení. aby nepřišli lupiči a neukradli ty tahače. povídal si jen tak pro sebe: „Kolikpak asi můţe bejt hodin?“ Vtom se zpoza hřbitovní zdi vynořila holá. Ptala jsem se dědečka.“ Byl to hrobník. tak se babička ptá na různý věci a sklenička jezdí po papíře a píše odpovědi. To jsou takový veliký nákladní auta. poněvadţ musí do tý práce chodit kolem hřbitova. kdyţ pečeme cukroví. nebo ne. ţe by chtěla vědět. Musel jí na velikou čtvrtku namalovat kruh a kolem toho kruhu napsat celou abecedu. Dědeček František taky začal chodit do práce. jenom měsíc svítil. Doprostředka se postaví sklenička a na tu skleničku poloţí děda i babička dva prsty. jak se jeden jeho kamarád vracel jednou v létě v noci z hospody. ţe teď musí s babičkou pořád vyvolávat duchy. bílá hlava a řekla: „Půlnoc. Dědečkovi jsem koupila dvoje ţiletky Astra. takţe je toho za deset korun spousta věcí. musel jít taky tou cestou kolem hřbitova. proč to babička dělá. jinak nic. Ale ne učit ve škole. Byla úplná tma. protoţe přes den bylo moc veliký vedro. Potom se babička zeptá: „Duše drahá. Uţ umím ty slova nazpaměť. Říkal mi. On prej tou skleničkou hejbe dědeček. co maj asi kilometr od Zákopů garáţe. aby nám mohli dávat nějaký peníze. kdyţ je teď Kačenka bez angaţmá. a protoţe bydlel v sousední vesnici. bez Kačenky. Ptala jsem se dědečka.jsem ji sama. ale bojí se zeptat Kačenky. kdyţ došel k tomu hřbitovu. jestli se ta sklenička bude hejbat. jsi tu přítomna?“ A čeká. Přijel nás navštívit dědeček František. 98 . Kdyţ se pohne. ale stejně se mi to nezdá. cestou ze školy. Dědeček celou noc sedí v tom domečku a dává pozor. Dědeček mi vyprávěl. To já bych se zase bála ptát duchů.

Kačenka si přečetla v novinách. ţe to asi byla ta holčička. protoţe má různý praštěný nápady a pořád je stejně umanutá jako zákopecká babička. ţe uţ tam visel. s Hrdým Budţesem by něco takovýho ani nehnulo. Pohádala jsem se s ní kvůli básničce. Jako kdyţ jsem nedávno měla recitovat na nějaký školní slavnosti. Co by se mi mohlo stát?“ říká dědeček František. Ale to není pravda. viděla jsem. chtě la jsem jí to vysvětlit. Minulej tejden pani učitelka Koláčková vybrala můj výkres na velikou nástěnku. Ale kdo jinej by to moh bejt. protoţe to asi zase bylo kvůli ní. to ne. Novotnýho a další lidi z divadla a voni honem přešli na druhej chodník. nakonec to taky nešlo. Slyšela jsem jednu učitelku. Zrovna tam jsme ji vţdycky brali do auta. Já teda vím o spoustě věcí.„Mně se nic stane. jak jsou všichni řidiči hodný a takhle to dopadlo. rozbrečela se rovnou na ulici. Ale někdy to nejde. ţe jsme ji snad radši neměli vozit. Radši jsem to Kačence neříkala. ţe to je hrozný. ta Freisteinová. Tak jsem měla radost. Jenţe ten můj obrázek tam moc dlouho nebyl. Nechtěla jsem se hádat. dočista zavraţděnou holčičku a zjistili. jak říkala pani učitelce Koláčkový: „Mařenko. to je dcera TOHO Freisteina a TÝ Součkový? Tak prosím tě. to je hrozný hlavně proto. To není hrozný jenom proto. jak se vlastně jmenovala.“ Asi zase nechtěli nikoho zbytečně dráţdit. mezi obcemi Kačina a Vlkovice. ale dědeček je statečnej nebo si to neumí představit. a kdyţ jsme potkali Kroupovou. Koštála. ţe si pak myslela. Kačenka se trápí a já se snaţím bejt hodná a zbytečně ji nerozčilovat. Jednou mi dala svoji adresu. co visí na školní chodbě hned u vchodu. kdyby byla ţivá. co se kaţdýmu můţou stát. 99 . To nevadí. Jedna strašná věc se zrovna stala. Jenţe Kačenka ţádnej Hrdej Budţes není. Ať nikoho zbytečně nedráţdíme. Kačenka říkala. ţe v lesích mezi obcemi Kačina a Vlkovice našli mrtvou. jenţe já ji nemůţu najít a zapomněla jsem. z nedaleké samoty. určitě by taky měla výkres mezi nejlepšíma vánočníma obrázkama. co ji někdy vozíme do školy. to radši ne. Taky jsem si vzpomněla na Olinku Hlubinovou. V pátek učitelky nástěnku vyzdobily a v pondělí mi ho pani učitelka Koláčková přinesla zase zpátky. ţe prej se tam nevešel. ţe to byla osmiletá Hanička Š.

“ „Proč by se ti smáli?“ 100 .“ „Kdyţ. Pověděla jsem to Kačence a chtěla jsem se podívat do všelijakejch kníţek. Ale Kačenka řekla: „To je zbytečný. to já recitovat nebudu. ne všichni stejnou z čítanky. srdéčko radostí zaplesá. poslouchej. je to takový divný..“ řekla jsem. však ten s modrýma očima. já nevím. dívčina. nehledá si hocha po celém kraji. to je přece krásný. ale mně se tohle moc nelíbí. té která koho má ráda. však si mě dochová matička. „Jak to nebudeš? Proč bys to nerecitovala? Chceš radši říkat něco o Gottwaldovi nebo co?“ „To ne. Nic hledat nemusíme. já na to jsem ještě mladá. viď?“ „Kačenko. kaţdej.ale nešlo to. to je krásná básnička.“ „Ale uţ se to neříká a všichni by se mi smáli. mi za rok přinese máji. Přes Vánoce se máme naučit zpaměti básničku.“ „Jaký divný? Krásný je to. Tak mladá dívčina. jakou chce. To je takový moc pro starobylý. já nevím. To se tak říkalo. jako ta břízka je v mlází.“ „Jak to nelíbí?“ „No. já uţ vím.“ „No. co budeš říkat. co by se mi tak nejvíc líbilo. Jdou chlapci na máje do lesa. Pak si uděláme recitační hodinu. ta dívčina. Josef Václav Sládek: Jsem ještě dívčina mladičká. Tak.. no a co. dohoním co mi teď schází. co tomu říkáš.

vykašlat. Ale dědeček František mi přidal desetikorunu. najednou zase přestal s námi chodit a uţ ho nikdy nikdo neviděl. a tahal z něj banány. Ještě. protoţe ten cizokrajnej princ Sihánuk. Legrační dědeček. Taky byl u nás na návštěvě praţskej dědeček Brďoch. s jiným princem. ţe ještě horší neţ ta d ívčina je to o tom – co mi teď schází. jak mi zase bude? Vzpomněla jsem si. ţe k nám nejezdí častějš. ale nevím. třeba na to do tý doby zapomene. V úterý jsem nesla pani učitelce Freimanový na němčinu cukroví. ve který jsou tři ďolíky a v těch ďolíkách jsou zapasovaný dvě růţový mejdla a jedna malá kolínská voda. ţe Kačence spad před tejdnem na hlavu trám. Copak neví. Vyndal z tašky velkej igelitovej pytel. jestli bude. tak jsou pitomí a můţeš se na ně klidně vykašlat. Ta kazeta stála třicet dva korun a málem uţ mi nic nezbylo. Co by si asi tak kluci mysleli. takţe jsem ještě mohla zákopecký babičce koupit za dvanáct korun úţasnou voňavku. co jí Kačenka poslala. Nechci říkat nic o ţádným hochovi. V lednu by taky měla bejt v baletu premiéra Popelky.“ Styděla jsem se Kačence říct. zapískal břichem a zase odjel. ţe to je? Určitě prsa. na kterým byl namalovanej Mikuláš. protoţe příště uţ budou vánoční prázdniny. Potom nám předved ţonglování s pomerančema. Cestou jsem se na chvíli zastavila u papírnictví. ţe to ta Kačenka nemůţe pochopit? Vykašlat. vystlanou princeznovskou látkou. škoda. co se jmenuje Ţivé květy a opravdu v ní takový šedivý chuchvalce plavou.. pomeranče a ananas. říkal. Vlastně ještě dal Kačence dvoje mandle do vánočního cukroví a Pepovi jedny obnošený boty. a těšila jsem se. co tančil prince. ţe je ten leden dost daleko. Pani prodavačka říkala. protoţe zase měli za výlohou ty veliký fixy a taky veliký voskovky. ţe se tomu celýmu říká kazeta. proto. Nahoře na tý krabičce je ozdobným písmem napsáno ELIDA. a uţ jsem radši nic neříkala. kaţdý nejmíň s dvaceti 101 . Tak se musí zase začít znova. copak to tady máme.„Já nevím. „Jestli se smějou takovejm krásnejm básničkám. Ach jo.“ Jak to.. a asi se to nestihne. jako vţdycky. Koupila jsem Pepíčkovi autíčko na setrvačník a Kačence takovou krásnou krabičku. ţe mi pani učitelka určitě dá na oplátku ochutnat to svoje.

ţe vánoční stromeček vymysleli Němci. ať nebrečím. Ve všech oknech uţ se svítilo. ţe se přece nic tak hroznýho nestalo. ţe stejně ještě není vyhráno. co jsem na ní stála. Uţ byla tma a poprchávalo. aby si Kačenka nevšimla. Ale nebylo to tak. protoţe ho taky chtěj vyhodit z divadla. Najednou mi někdo rukama zakryl oči a povídá: „He – He – Helenko. ozdobnou mašli a zmuchlanej ubrousek a řekla. jestli uţ Kačenku pustili z nemocnice. Potom uvařila čaj a přinesla svoje čistý. Taky zapálila svíčku a frantíka. Byla to pani magistra Glancová.barvičkama. říkala pani učitelka Freimanová. Nepovedlo se mi to a spadly mi tam palčáky. abysme se měly dobře. Napadlo mě. ţe nemám rukavice. a zkoušela jsem prostrčit ruce skrz tu mříţ a vyndat aspoň něco zezdola. jenom u nás ne. voňavý cukroví. Kdyţ odešla. Jakpak se daří mamince?“ Lekla jsem se. upustila jsem tácek s cukrovím a všecko se rozsypalo. Vánoční stromeček a pes jezevčík neboli dakl. Pani učitelka Freimanová říkala. Chtěla vědět. nedej boţe. Krví! Byla to opravdická krev. nazdar. nenápadně a rychle. Moţná. A ţe prej mám Kačenku moc pozdravovat. Kačenka pani učitelce popřála veselý Vánoce a pani učitelka Freimanová Kačence poděkovala za vynikající cukroví. ţe Pepa třeba nešel do sauny a místo toho zabil Kroupovou nebo Vytlačila. ale po náměstí ještě chodila spousta lidí. Nikdy jsem pani magistru Glancovou neměla ráda. Pepa šel do sauny. to jso u jediný dva dobrý německý vynálezy. a něco se jen ušpinilo. umřít i za rok – z ničeho nic. Schovala jsem si ruce do kapes. a kdyţ jsem řekla. Schodiště v našem baráku bylo pokapaný barvou nebo krví. Pani učitelka Freimanová sí ode mě vzala ty špinavý drobky. 102 . tak řekla. co zůstaly na chodníku. Taky uţ byla docela pěkná zima. Na konci hodiny pro mě přišli Kačenka s Pepíčkem. Vţdycky pár kapek. Něco propadlo takovou kovovou mříţí. posbírala jsem všecky kousky. pak větší louţička a zase pár kapek. ţe se to pršení kaţdou chvíli změní na sníh. ţe jo. Chtěla jsem si je aspoň spočítat. To by se mi líbilo. protoţe na takový vošklivý zranění můţe člověk.

Za našima dveřma visel na klice zajíc. Visel hlavou dolů, za uchem měl černou díru a ještě pořád z ní kapala krev. Na rohoţce stál karton s vajíčkama, některý byly celý červený jako o Velikonocích. Seběhla jsem zpátky na ulici. Rozhlídla jsem se a uviděla jsem zákopeckou babičku, jak pochoduje sem a tam po chodníku. Byla celá opršelá a něco si povídala pro sebe, jako vţdycky, kdyţ je opravdu rozčilená.

103

20. Jak to všechno dobře dopadlo
Hurá! Sláva! Nazdar! Ať ţije babička Dáša! Stěhujeme se do Prahy! Kdyţ si pomyslím, ţe se za tejden budu procházet po Vršovicích, úplně se mi zatočí hlava. A to ani nemluvím o tom, ţe třeba potkám ţivou Milušku Voborníkovou. To se teď k lidně můţe stát! Jsem tak rozčilená, ţe musím pořád chodit. Taky mám radost, ţe ta zavraţděná Hanička Š. nebyla ta holčička, co ji vţdycky vozíme do školy. To jsem si teda oddechla. Byla to ta druhá holčička, co jsme ji vezli do školy jen jednou. Ta naše holčička z Čertova mlýna se jmenuje Janička. Uţ to vím, protoţe mi k Vánocům poslala pohled a tam je to všechno napsaný. Na Vánoce jsme jeli do Zákopů. Kdyţ jsme vyjíţděli z Ničína, ohlídla jsem se a zdálo se mi, ţe Svatej Vrch hoří, ale naštěstí mu jenom zčervenaly věţe, jak zapadalo sluníčko. Mrzelo by mě, kdyby to se Svatým Vrchem dopadlo jako s Veletrţním palácem, kdyţ je to hlavní ničínská pamětihodnost. Za tejden se sice z Ničína odstěhujeme a já uţ sem určitě nikdy nepojedu, ale Svatýho Vrchu by mi bylo stejně líto. Na Štědrej den přijela do Zákopů taky babička Dáša. Pod stromečkem od ní byla obálka, ve který bylo napsáno, ţe jestli chceme, můţeme se nastěhovat do toho vršovickýho bytu po tetě Martě Krausový. A my teda chceme! Naši uţ to asi věděli předem, ale já jsem musela vyběhnout ven a chvíli se tam válet ve sněhu. Pepíček taky běţel a strašně jsme křičeli. Na půlnoční jsem pak skoro nemohla zpívat, ale zpívala jsem a Kačenka zpívala a zákopecká babička zpívala a dědeček hrál na varhany a Pepa s babičkou Dášou zůstali doma a dívali se na televizi. V zákopeckým kostele byl úplně novej farář. Mladej a hezkej, pěkně zpíval a pořád mluvil o broucích, mravencích a o včelách. Jako na hodině vlastivědy, jenţe naštvaně. Říkal, ţe před Jeţíšem Kristem jsme jen takoví mrňaví mravenečkové, co se hloupě hemţej, ale ţe to neva, protoţe Jeţíš Kristus nás stejně miluje.
104

Vzpomněla jsem si na toho vojáka tenkrát na závodech, toho taky zajímali mravenci. Jak ten farář křičel, zdálo se mi, ţe se kouká hlavně na mě, a napadlo mě, jestli se nemoh nějak dozvědět, co jsem udělala. Těm mravencům a taky těm šnekům. Dostala jsem strach. Babička faráře pozvala, takţe byl u nás na Boţí hod na obědě. Měli jsme samý dobroty a tak to vonělo, ţe to jednoho mravence probudilo! Vylez zpod ústředního topení a šel se podívat na stůl, co se to děje. „A podívejme se, mraveneček. Kdepak se tu vzal?“ řek farář a rozmáznul toho mravence po ubruse. Tak jsem viděla, ţe se ho bát nemusím. Uţ jsem se byla všude rozloučit, v baletu, na krouţku i na němčině. Pani učitelka Freimanová mi dala na památku fixy, ty malý zase. Pan Pecka mi dal tempery, to jsou takový vodovky, co vypadaj jako malý pasty na zuby, můţou se patlat jedna přes druhou a nevznikne z toho šedá. Já jsem jim namalovala obrázky. Panu Peckovi pana Pecku a pani učitelce Freimanový taky pana Pecku, protoţe pani učitelka Freimanová se mi tak nepovedla. Zdeně jsem dala celou krabičku UNP, protoţe Upomínky Na Prahu uţ nebudu potřebovat. Kdyţ jsem si balila svoje věci, udělala jsem si místo toho novou krabičku VNN. Ještě si rozmyslím, co všechno do ní dám. Kačence uţ sundali z hlavy obvaz, tak si nazrzila vlasy. Vypadá teď jako ta paruka tety Marty. A vůbec není tak veselá, jak si myslím, ţe by měla bejt. Ale to nevadí, aţ si trochu zajezdí na jezdících schodech a aţ si bude moct kupovat opečený buřty, určitě se rozveselí. Bude moct chodit do kina, do Národního muzea nebo do zoo nebo třeba jezdit metrem, aţ bude hotový, a ne pořád sedět doma a koukat. Taky zrovna začne slavná Matějská pout, říkal Pepa. A aţ nás to přestane bavit ve Vršovicích, můţeme se přestěhovat třeba na Smíchov nebo třeba do Košíř a pořád budeme v Praze. Do školy uţ chodím jen tak beze všeho. Uţ mi nedávaj známky a uţ jsem odevzdala učebnice. Kdyţ jsem ty učebnice vracela ve skladu učebnic, stala se mi taková nemilá věc. Vlastně taková hrozná věc. Nemilá věc, to říká ten ředitel Vytlačil, co vypadá, jako kdyţ se lebka usmívá, to uţ nebudu říkat. Hrozná věc, protoţe, jak jsem čekala, aţ si to ta pani učitelka, co má na starosti učebnice, všechno zapíše a
105

odškrtá. ţe chci vidět Svatej Vrch. A tam to bylo. „Nevim. ani partyzán. Napřed jsem se chtěla jít podívat na Svatý Vrch. „Jako ţe umřete?“ zeptala jsem se.“ řek pan doktor Macháček. Napřed čert s Mikulášem. ale pak jsem si řekla. Jenţe kdyţ jsem vylezla nahoru. Ani mi to moc nevadilo. nebo by šli se mnou a já jsem chtěla jít sama. ale nic na něm není. ale nevim to jistě. Byla tam ta básnička o Hrdým Budţesovi a bylo to moc smutný. Tak jsem šla odpoledne ven. Udělám sněhuláka. To je ještě horší. „A co vy tady děláte?“ zeptala jsem se. Tam uţ zač íná les. A nechtělo se mi nic vyprávět. „Doufám. ţe do Prahy. Jak vůbec nemluví a pořád něco dělá. „Jako ţe zmrznete?“ zeptala jsem se. „Já tady mrznu. jestli se mi bude stejskat. proč se teda jdu ještě koukat na Ničín. ţe se mi to podaří. Řekla jsem.“ řek pan doktor Macháček. To je taky velkej kopec. Tak jsem řekla. Na sníh a na všechno. ţe nevim. seděl tam na pařezu pan doktor Macháček. tak jsem řekla. Oni by mě nepustili. „Jo. ţes. aby se pěkně nabalila. ţe ne. 106 . Chtěla jsem se ho zeptat. Asi vím. Vzpomněla jsem si na pani Macháčkovou. Vzpomněla jsem si na pana inţenýra Rarocha. Radši jsem neřekla. Pan doktor Macháček chtěl taky vědět proč. ten pil víno a uţ je mrtvej. neţ kdyby to byl komunista. Pan doktor Macháček se mě zeptal. Hrdý Budţes nebyl ani indián. ale pak jsem si vzpomněla. kam jdu. tak jsem mu to řekla. ţe kdyţ budu stát na Svatým Vrchu. „A proč?“ zeptal se pan doktor Macháček. ale on se zeptal první. ţe se jdu podívat na Ničín shora.“ Vyndal z kapsy kabátu rum a napil se. co tam dělá. Hrdý Budţes je jen – hrdý buď. Pan doktor Macháček chtěl vědět kam.“ řek pan doktor Macháček. Udělala jsem sněhovou kouli a začala jsem ji válet po zemi.“ řekla jsem. půjčila jsem si tam z hromady kníţek jednu čítanku pro větší děti a trochu jsem si v ní listovala. Hrdý Budţes nebyl vůbec. pak Jeţíšek a teď Hrdý Budţes. Ve čtvrtek ráno krásně svítilo sluníčko. tak Svatej Vrch vlastně pořádně neuvidím a radši jsem šla na Padák. protoţe se v sobotu budu stěhovat. a on se zeptal. „Opravdu?“ „Jo. Ještě ţe se uţ stěhuju. tak jsem řekla.

Bylo ticho a kdyţ uţ to trvalo kdovíjak dlouho. napil se a přidal mu i svůj kabát. „Tak se tady mějte hezky a pozdravujte Kristýnu. kdyţ šel do pomocný školy. ale úplně jinak. jenţe kdyţ na mě přišla řada. ţe jsem nakonec ţádnýho nanuka nedostala.“ řek pan doktor Macháček. Pan doktor Macháček si pořád musí dělat tu svojí divnou legraci. Ale druhej den uţ jsem na Padák radši nešla. Ale Svatej Vrch. kdo se hrabe v mrtvolách. protoţe jsem Kačenku nechtěla podvádět. za vraty vysedává prase. V pátek jsem šla naposledy do školy. Dole ho našli nějaký lidi a zachránili ho. Těšila jsem se.„A proč?“ zeptala jsem se. 107 . Dívčinu jsem říct nemohla. „V Ničíně pořád někdo umírá. Všichni se smáli. „Pane doktore. smáli by se taky.“ „V Praze to bude ovšem úplně jiný. kdo je to patolog?“ „To je ten. jak jsem chtěla. Za našimi. Bála jsem se. „Všechny domy jsou strašně hranatý a Kačenka má pořád potíţe. protoţe měla bejt ta recitační hodina a Kačenka na Dívčinu nezapomněla. Potom jsem šla ještě naposledy do divadla. počkat na Pepu a taky se rozloučit. To já přece poznám. ten je pěknej. ţe bych tam zase našla pana doktora Macháčka. Zrovna jsem si povídala ve vrátnici. Co kdyby to myslel váţně. Ţádnou jinou básničku jsem se nenaučila. nevím. V pátek o tom mluvil celej Ničín. Ale pan doktor Macháček nezmrznul. Hele ho. „Tam toho všeho bude mnohem víc. Ani mi nevadilo. dokonce i pani učitelka Koláčková se smála a bylo to moc príma. jestli to přece jen nebyl podvod. Pan doktor Macháček se zase napil a šel mi pomáhat se sněhulákem.“ Pan doktor Macháček dal sněhulákovi svoji čepici. Poněvadţ to mě zrovna napadlo. Ale taky jsem měla strach.“ řek pan doktor Macháček a sednul si zase na pařez. Ale Kačence o tom radši říkat nebudu. Kdybych řekla Dívčinu mladičkou.“ řekla jsem a radši jsem šla pryč. To měl tedy štěstí. kdyţ zazvonil telefon. Jen jsem tam tak stála před tabulí a koukala a všichni koukali na mě. Úplně jsem se zapomněla podívat na Svatej Vrch shora. Uţ zase. ţe mi pani učitelka Koláčková dá nanuka jako tenkrát Hrůzovi. jenom usnul a skutálel se ze stráně. nebo jeho mrtvolu.“ řekla jsem. řekla jsem: Helena Součková: Prase.

já jí to povím. bylo to moc hluboko a začínalo se stmívat. ředitel divadla v Šumperku na Moravě. protoţe maminka uţ má angaţmá v Praze. Milá Helenko. ţe to volá divadlo Šumperk. Budete si muset zavolat asi tak za půl hodiny. „Proboha. oblíkla jsem si kabát a kulicha a šla jsem ven. který mi nadiktoval. Potom jsem si lehla na břicho a dívala jsem se za nima dolů tou mříţkou. jak ji znám. ale asi to nemá cenu. „Haló? Počkejte moment. Tak jsem místo toho řekla: „Pane řediteli. kdyţ mě viděla. takţe do toho vašeho Šumperka asi nebude chtít jít.Pan vrátný ho vzal. Doma mi Kačenka dala malej. Pan vrátný zakryl rukou sluchátko a řek mi. Ale uţ jsem je neviděla. ale pak jsem se ohlídla a za mnou stála Andrea Kroupová. Vůbec se to nesmí dozvědět. jaký jsem kdy v ţivotě viděla. psal Freistein. i růţovej a modrozelenej. Volal nějakej pan Vychodil. snad tě potěší tyhle barvičky. Veselé Vánoce přeje Karel. Přinesla ho pošťačka. pana Brďocha. pošle mě asi Kačenka Freisteinovi dodatečně k Vánocům. Ale aţ venku před divadlem. já to vyřídím.“ řekla jsem. chvíli poslouchal a pak povídal: „Paní Součková uţ tady nepracuje. aby to nikdo neviděl. V Praze budeme mít telefon. Radši jsem ten papír s telefonním číslem hodila do koše. musím se to začít učit. co se ti stalo?“ lekla se Kačenka. „Tak mi to dejte. Chtěla jsem říct. Ale taky tam byl pohled. „Pěkně si to napiš. Bylo na něm napsáno: Slečna Helenka Freisteinová a uvnitř byly ty největší fixy. a tvrdil. v Národním divadle.“ Jestli to praskne. kdyţ tak hezky maluješ. ţe to vyřídím. „Proč brečíš?“ 108 . krásně voněl a byl opravdu pro mě.“ šeptal. hned by se chtěla do toho Šumperka stěhovat. já bych vám zavolal jejího manţela. ale on je ještě na jevišti. ţe by měl pro Kačenku angaţmá a ţe mu má co nejdříve zavolat na číslo. Před barákem jsem si sedla na bobek a ty fixy jsem jeden po druhým naházela do kanálu.“ Pan vrátný mi podal sluchátko a hned mi strkal papír a tuţku. Vzala jsem si fixy. od Freisteina. Zrovna šla taky telefonovat. já vám teda dám dceru paní Součkový. placatej balíček.“ „Kdo to je?“ zeptala jsem se.

P. tak si myslím. ţe uţ mu asi ani neodpoví. S.Taky jsem zahodila tu novou krabičku VNN se všema věcma. 109 . Pan prezident Husák dědečkovi ještě neodpověděl. Přece nebudu v Praze VZPOMÍNAT NA NIČÍN.

110 .Chcete se zasmát. Po mimořádném ohlasu vychází kniha v nové m vydání a zároveň bude letos uvedena jako divadelní hra. zastydět a zavzpomínat? Prvními roky husákovské normalizace nás v této knize provází žákyně druhé třídy ZDŠ v Ničíně Helena Součková.