Irena DOUSKOVÁ Hrdý Budžes

Vydalo nakladatelství PETROV jako svou 233. publikaci Brno 2002 Vydání druhé, V Petrově první © Irena Dousková, 2002 ISBN 80-7227-132-6
2

1. Jak byla Olinka mrtvá
Včera byl důleţitej den. Včera jsem ve školním rozhlase slyšela krásnou básničku o jednom pánovi. Jmenoval se Hrdý Budţes, byl velice statečnej a vytrval, i kdyţ měl všelijaký potíţe. Já mám taky potíţe, hlavně proto, ţe jsem tlustá a všichni se mi smějou. Ale včera jsem si řekla, ţe se nedám. Budu jako ten Hrdý Budţes a vytrvám. Jinak se mi včera stala taková nemilá věc. To totiţ říká ředitel z divadla – nemilá věc – a toho já totiţ znám, protoţe máma je herečka v tom divadle a táta taky. A ten ředitel, právě kdyţ chce hercům říct, ţe je něco špatně nebo tak, tak řekne: „Soudruzi je to taková nemilá věc.“ Já ho vlastně nemám moc ráda, protoţe vypadá, jako kdyţ se lebka usmívá. Lebky a kostry se bojím ze všeho nejvíc. Taky se dost bojím čertů a taky psů, protoţe mě jednou jeden kousnul do nohy, ale to bylo v Zákopech u dědy a u babičky. Ale nemilá věc se mi líbí, to se prostě tak říká. Včera, kdyţ jsme přišli do školy, tak nám pani učitelka Koláčková řekla, vlastně ne kdyţ jsme přišli do školy, ale kdyţ škola skončila, tak nám řekla, ať zůstaneme ještě chvíli potichu sedět, ţe nám musí něco říct. A byla taková váţná, ţe jsem si hned myslela, ţe to právě bude nějaká nemilá věc. Jako kdyţ nedávno nám taky řekla, ţe nám něco řekne, a zavolala k tabuli Hrůzu a dala mu nanuka a Hrůza tak divně koukal, ale on tak kouká vţdycky, dost divně. A řekla: „Děti, váš spoluţák Láďa Hrůza od nás odchází a jde do pomocné školy, tak mu všichni hezky zatleskáme.“ A včera zase nám řekla: „Děti, stalo se něco moc smutného, vaše spoluţačka Olinka Hlubinová umřela, protoţe byla moc nemocná od srdce.“ A tak jsme se všichni lekli a pak jsme šli domů. A já teď na to pořád musím myslet. Ta Olinka sice není z druhé B jako já, je z áčka, ale stejně. Má takový krátký černý vlasy a hrozně hezky kreslí. Já ji ani moc neznám, ale pani učitelka nám hodněkrát ukazovala výkresy, co Olinka kreslila, protoţe jsou hezký. Teďka umřela, tak uţ ji asi neuvidím, ale
3

ty výkresy můţe pani učitelka klidně ukazovat pořád. To je dost divný. Doma jsem to hned vyprávěla a ptala jsem se, jak to, ţe umřela, kdyţ to je malá holčička, protoţe já uţ vím, ţe někdo umře a pak uţ nikdy nepřijde domů ani nikam, ale hlavně, kdyţ je starej. A taky jsem se ptala, co to je od srdce, a prej je to tak, ţe srdce je nejhorší nemoc. Jak má někdo srdce, tak skoro určitě umře. Máma mi pak dala d vě sušenky, asi proto, ţe jsem byla smutná jako pes. Tak mám radost a pořád jsem smutná. Před prázdninama se mi to taky stalo. Měla jsem radost, protoţe jsem dostala na vysvědčení jedničky a šli jsme na dorty, já jinak na dorty nesmím, protoţe jsem tlustá, tak jsem měla radost a taky, ţe byly prázdniny, ale byla jsem smutná, protoţe nám řekli, ţe umřela naše pani druţinářka Olga Jeřábková. Ale ta se umřela sama. To nám neřekli, to mi řekli doma, ţe se otrávila. Ona totiţ se otrávila plynem a vybuchla a vybuchnul i ten dům, kde bydlela, a tak ještě umřeli nějaký cizí lidi. A já nevím proč, protoţe byla hodná a veselá a já jsem ji měla ráda, protoţe mě schovala, kdyţ jsem kousla Zdenku do ruky, protoţe jsem s ní nechtěla dělat dvojici na oběd, a ona chtěla a nedala si to vysvětlit, ţe já nechci. A pak jsem se bála, co mi udělá její maminka, pani Klímová, aţ si pro ni přijde do druţiny a uvidí tu zakousnutou ruku. Pani Klímová je taky učitelka u nás ve škole, ale učí velké děti ruštinu. A Zdena brečela a já jsem seděla ve druţině radši pod stolem a taky jsem brečela, neţ mě pani druţinářka schovala k sobě. Jenţe Kačenka, tak já říkám totiţ mojí mámě, jenţe Kačenka taky nevěděla, proč si to ta pani druţinářka udělala. Tátovi potom v kuchyni říkala, ţe ji uštvaly ty svině. To asi myslela Rusové nebo moţná komunisti, protoţe Rusové a komunisti jsou svině, ale nesmí se to říkat. Ale Kačenka s Andreou Kroupovou to stejně pořád říkaj, zpívají protirusáckou písničku Uţ troubějí, uţ troubějí, na horách je Lenin a Kačenka mi nechce dovolit chodit do jiskřiček, protoţe jiskřičky a pionýři jsou prej malý komunisti. Tak já nevím, z naší třídy tam chodí celá třída a já bych tam taky chtěla chodit. Já uţ chodím na němčinu, na kreslení a do baletu, protoţe jsem tlustá, tak musím cvičit. Ale do jisker bych taky ještě chtěla.
4

Na němčinu nikdo nechodí, jenom já sama, k pani učitelce Freimanové, co mě učila loni v první třídě a pak šla do penze nebo kam. Přestala nás učit ve škole a učí teď u sebe doma jenom mě. Do baletu chodí hodně dětí, hlavně holčiček, ale ty jsou všechny moc hezký a nikdo tam není tlustý, jenom já, a tak se mi smějou, kdyţ cvičím a pořád. Já tam mám taky kamarádku, ale to je ta pani, co nás učí tancovat, protoţe to je Kačenky známá z divadla. Říká tam do rádia, kdo má jít na jeviště, to se jmenuje inspicientka. Před tím byla opravdická baletka, ale uţ je taky tlustá. Nejlepší ze všeho je výtvarnej krouţek u pana Pecky v kulturáku, tam se mám dobře. Tam kreslím a maluju a hlavně modeluju. Pak se to vypálí v peci a je socha. Taky tam chodily jiný děti, jenţe panu Peckovi se líbilo, co maluju a co mluvím, a přemluvil Kačenku, aby mi dovolila chodit večer, kdyţ choděj dospělý lidi. Tak teď dělám sochy se starejma malířema místo s dětma a s Nečkou Pacákem, to je taky malej kluk, co ho pan Pecka chtěl mezi sebe. Pan Pecka má gramofón, a kdyţ se maluje, tak pouští Mozarta, to prej je nejlepší skladatel hudby ze všech, co jsou na celým světě, něco jako Bedřich Smetana, ale ještě mnohem lepší. A je to vopravdu moc hezký. I kd yţ Andrea Kroupová, co je taky herečka z divadla od Kačenky a je Kačenky kamarádka, říkala, ţe to není pravda, ţe úplně nejlepší je nějakej jinej od B. Myslím, ţe Bachoven. Taky si tam povídaj zajímavý věci a já myslím, ţe já budu sochař, aţ budu velká. Včera pan Pecka říkal, ţe slyšel, ţe se teď budou nosit kalhoty jako zvon, nahoře úzký a tenký a dole široký a hodně barevný. Taky říkal, ţe on ze sebe kašpara dělat nebude a ty kalhoty, ţe bude nosit jen přes mrtvolu. A mně se to taky nelíbí a pan Pecka je z Prahy a je to sochař. Andrea Kroupová uţ takový kalhoty nosí a je velice krásná, ale Kačenka je stejně mnohem hezčí. Andrea mi říkala, ţe ţenská nikdy nemůţe bejt sochař, ale pan Pecka říká, ţe chytrá ţenská můţe bejt všechno, co chce. Já myslím, ţe pani učitelka Freimanová, co mě učila v první třídě a co mě teď učí německy, ta ţe je moc chytrá. Hlavně proto, ţe umí německy a taky proto, ţe umí povídat věci, který mi pomůţou, kdyţ mám nějaký potíţe v hlavě, jako včera s tou Olinkou. V první třídě mě Kačenka chtěla přihlásit do kostela na náboţenství, ale pani učitelka
5

Freimanová jí to rozmluvila, ţe prej budu mít i tak dost potíţí. To právě myslela ty moje potíţe v hlavě a ty já teda asi určitě mám. Kdyţ jsem šla včera domů z němčiny, tak uţ byla tma a bylo moc krásný počasí, protoţe strašně padal sníh a foukal vítr a svítily všechny výlohy a byly v nich vánoční ozdoby. Tak jsem šla hodně pomalu, abych si to pěkně uţila, a trochu jsem jedla sníh, to můţu, ten není ţádnej sladkej, a dělala jsem stopy. A pak jsem se na chvíli zastavila u papírnictví, protoţe to já mám nejradši, a dívala jsem se na ty krásný voňavý pastelky a čtvrtky a všecky různý barvičky a milovaný věci. Na tý výkladní skříni byla dole jinovatka s kytičkama a hvězdičkama, tak jsem si sundala rukavice a napsala jsem prstem na sklo: Jeţíšku, prosím tě, přines mi fixy, co jich je tam hodně, i růţová a oranţová a modelínu, kdyby to šlo. Já budu moc hodná. Děkuji ti, Helena Součková, Antonína Zápotockého 429, Ničín V. A potom jsem se chtěla ještě chvíli dívat a čmuchat sníh, ale najednou jsem viděla, ţe za výlohou stojí Olinka Hlubinová a hrozně se na mě mračí. Měla dlouhý bílý šatičky a bílej obličej a drţela v ruce čtvrtku, na který nebyl ţádnej obrázek a byla taky jenom bílá. A já jsem chtěla utéct, ale nešlo to. Olinka řekla: „Vrať mi moje vodovky, nebo tě budu strašit, dokud taky nebudeš mrtvola.“ A já jsem řekla: „Olinko, prosím tě, nezlob se. Já jsem ti ţádný vodovky nevzala. Vţdyť já vůbec nejsem z vaší třídy. Já mám jenom ty starý, co mi dala Kačenka do první třídy.“ „Někdo mi ukrad vodovky a já teď nemůţu malovat,“ řekla Olinka a byla dost naštvaná. „Tak já ti dám svoje, jestli chceš,“ řekla jsem a sundala jsem si aktovku a dala jsem je Olince. „Tak dobře, a přísahej, ţe nikdy nebudeš kreslit tak hezky jako já,“ chtěla Olinka. „Přísahám!“ Přísahala jsem a honem jsem utíkala domů, protoţe uţ to šlo. A dvakrát jsem upadla. „Helčo, ty zase vypadáš jako polskej ţid,“ zlobila se na mě Kačenka cizíma slovama. „Kabát máš přepnutej, šálu couráš po zemi, čepici máš v kapse, celá jsi ňáká zmáčená. Taková chytrá holčička a chodíš jak z pomocný školy.“ Ale to nic nebylo. Kdyţ potom přišla ta pani a přinesla moje přezůvky v pytlíku, rukavice a vodovky, co jsem dala Olince, bylo to mnohem horší. Prej se budu muset nad sebou zamyslet, ale vţdyť já uţ jsem hrozně zamyšlená.
6

7 . Hlavně protoţe jsem tlustá a protoţe jsem z divadla. ţe Kačenka je na mě ještě zase uţ mrzutá a to se mi před Jeţíškem zrovna nehodí. To je asi nevlastní tatínek. Jenom já jsem Freisteinová a vůbec to nechci a ve škole se mi smějou. neţ mě uţ stejně nemají. To jsem tedy ještě neviděla. Jak byl Pepíček v pekle Uţ jsem úplně ve Vánocích. Já se totiţ doopravdy nejmenuju Součková jako Kačenka. tak kdyţ došla ke mně. jenom mám všelijaký nedorozumění. ale chtěla to vědět od nás. No. uţ jste něco takového viděly? Tady Helenka se jmenuje Freisteinová. aby si nemyslel. A taky kvůli těm jménům. tak řekla: „No né. ale já jsem to neřekla. jak se jmenujeme. Měla jsem jenom Kačenku a teď máme Pepu a Pepíčka a Pepa je můj opravdickej táta. protoţe ho vůbec neznám a on mě taky nezná a vůbec tady nebydlí. To by mě neměli ještě víc rádi. u divadla se to asi tak nebere. tak by máma zase šla do školy a to já nechci. jenom ho mám nějak v krvi. děti. ale jmenuju se Freisteinová jako Karel Freistein.2. protoţe je herečka a to se tak dělá. ale Jarda Lagrón a Robert Lagrón jsou ze střelnice a to nikomu nevadí. protoţe voni jsou u nás ve třídě jenom přes zimu a někdy nechají kluky zadarmo střílet nebo jezdit na kolotoči. asi za čtrnáct dní. A Pepa se jmenuje Brďoch a Kačenka se někdy píše Součková a někdy Brďochová anebo taky Součková-Brďochová. Pani učitelka Koláčková. Jenţe Kačenka se pořád jmenuje Součková jako vţdycky. To bylo s těma zapomenutejma věcma a před tím s těma tuţkama a gumama. ale já uţ na ně pořád myslím. Ale můj táta to přitom nebyl. ona uţ to věděla. protoţe kdybych to řekla. kdyţ byla v září ještě úplně nová a chtěla vědět. sice budou ještě za strašně dlouhou dobu. její maminka se jmenuje Součková a tatínek se jmenuje Brďoch. Jenom mě mrzí. co byl něco jako můj táta. ale ty nebyly zapomenutý. ţe nějak moc zlobím. kdyţ já nezlobím. ty mi ukradli ve škole.

Tak já si sama říkám Součková. protoţe já jsem tomu taky uţ věřila a nedávala jsem pozor. A teď mi.viď. já mám Pepíčka moc ráda. ona není ţádná zlá. jenom není tak nóbl jako byla pani učitelka Freimanová a asi ani neumí německy. Jenţe přišla Kačenka a všechno to slyšela. Ještě se mi taky stalo s tím Pepíčkem. Jseš v pekle. Ale opatrně. Jseš v pekle. protoţe Pepíček tomu věřil a začal brečet. co to znamená. ţe jsem to já. ţe je můj tatínek nevlastní. jak jsem mu říkala. aby uţ neříkala. zákopeckej dědeček Souček se jmenuje František a ten můj dědeček 8 . Tak se Kačenka rozzlobila a pořád se zlobí. musím se zeptat Kačenky. Tak jsem jí to právě s těma ukradenejma tuţkama a gumama radši neřikala a teď to vypadá. Ale kluci ve škole. abych s tím svým jménem nebyla taková vopuštěná. Helenko?“ Celá třída se mi smála. teda kvůli tomu. jestli mi to bude věřit. ţe je to krásný jméno. i kdyţ teda radši bych byla. ţe prej by je neměl rád. a jestli by mi nemohla říkat Součková. kdyţ mě přece vidí. Pepíček leţel v postýlce a trochu uţ spal a já jsem u něj seděla a pořád jsem opakovala: „Jseš v pekle. i kdyţ to uţ dávno věděli a před tím se nesmáli. nebo na sochání a pan Pecka to uznává. to je prej ňáká hodně tlustá ryba. ţe je v pekle. Pepíček se jmenuje Pepíček po tátovi a po dědečkovi. třeba kdyţ píšu Jeţíškovi nebo někomu jinýmu. to se prý nedá nic dělat. já myslím. Po praţským dědečkovi Brďochovi. ty se vţdycky opičí. kdyby se jmenoval Marcel. Ale v třídní knize stejně musím zůstat Freisteinová. To říká pan Pecka a to právě měla bejt síla fantazie. To teda nevím proč. ţe hrozně zlobim. To ještě ani nevím. vlastně i holky. Jenţe já jsem to nemyslela ošklivě. Já jsem ráda. Řekla. kdyţ jsem jí to vyprávěla. začali říkat Frankensteinová. to zavinila pani učitelka Koláčková. Jenţe Pepíčkovi jsou dva a půl roku a prej se s ním nic zkoušet nesmí. ţe Pepíčka máme.“ A povedlo se to. mi říkaj Mobydyk. Já jsem starej čert. Pani učitelka Koláčková jí to slíbila. Protoţe správnej sochař musí kaţdýho umět přesvědčit o svý pravdě a musí mít sílu fantazie nebo tak nějak. aby zase nechtěla jít do školy. Mám jednoho zajíce a ten se tak jmenuje. Ale táta s mámou nechtěli. Nebo mi říkaj atomová bomba. Kačenka zuřila. jenom jsem chtěla vyzkoušet. aţ bude velkej. ţe jsou to hlupáci a šla poprosit pani učitelku Koláčkovou.

V divadle jednou dávali hru. hlavně Kačenka s babičkou. To uţ mě víc bavilo Oldřich a Boţena. jestli je to pravda. Freistein je v cizině. ale to nevím. ale toho nenapsal František Hrubín. ale to nejde. ţe je zabili ve válce Němci. Zákopecká babička je moc hodná. Ona si babička myslí. ţe je to vůbec nebaví. A všechno je to kvůli Freisteinovi. ţe mám zápal plic. ale Josef Kajetán Tyl. která je strašně daleko a jmenuje se Ňujork. ale pravda to není. co se jmenovala Hanba Americe nebo tak nějak podobně a Pepa s Kačenkou tam hráli nějaký zlý americký lidi a říkali. Ta se jmenovala Helena jako já. aby si pro mě třeba nepřijel. Zákopecká babička říkala. ţe Pepa chce. protoţe mu babička pořád tajně píše. Tak bych tam snad radši ani nejezdila. ţe jsem smutná. Ale to jsem ještě byla malá a Pepa byl ještě pan Brďoch. Asi určitě ne. i kdyţ mám ráda dorty a buchty. Ale mně to moc k smíchu nepřipadá. ţe jsem ještě malá a nemám rozum a schválně říká o Freisteinovi hezký věci. Ten Ňujork ale není země. je to město jako třeba Ničín. který napsal Kuřátko u obilí. i ta babička. a všechno je to jako pravda. protoţe se máme rádi. co napsal taky 9 . ţe Pepa má pravdu. aţ se naštve a přijede. Pan Pecka se hrozně chechtal. i kdyţ je to daleko. Jednou mi poslal panenku. jak jsem smutná. kdyţ jsem mu to jednou vyprávěla.od Freisteina ani nevím. A pořád jsou hádky. ţe to napsal proti Rusům. Jako třeba Jan Hus. Ale já ho ráda nemám. jak se jmenoval. toho taky proti nim hráli. jmenuje se Karla po Freisteinovi a nemám ji ráda. abych ho měla ráda. ale bydlí tam víc lidí a ta země se jmenuje Amerika. ale uminutá a moc si poroučí. ţe to se teda bát nemusím. A já se pořád bojím. abych drţela dietu. Babička mu bude tak dlouho psát. jenom Pepu. Ţe je upekli v peci nebo něco takovýho. A toho zase nemá ráda babička. tak jí říkám příjmením pani Ňujorková. Oldřich a Boţena napsal slavný spisovatel František Hrubín. co tam Pepa hrál vraha a já jsem se ho hrozně bála. a Kačenka říkala. i dědečkovi. to vím. abych nebyla tlustá. co k nám chodil jenom někdy. co zákopecká babička pořád schválně peče a zavařuje mi hlavu. Do Zákopů jezdíme kaţdou sobotu a neděli a vţdycky se tam strašně pohádáme. ţe nesmím buchty a ţe bych je chtěla. Ale ten je ste jně mrtvej. Ale já mám rozum a myslím. protoţe má ráda Freisteina a píše mu dopisy a taky proto. a mě to taky nebavilo.

aby to se mnou a s modelínou dobře dopadlo a aby byli všichni pořád ţiví. Brďochová nemůţu. 10 . Moţná bych mohla Jeţíška taky poprosit. protoţe Mikuláš věděl. byl tam pan Dusil a Andrea Kroupová a dělali. ţe jsou děda Mráz a Sněhurka a dali nám kolekce. Ale kdyţ jsme jim slíbili všechno. ale hlavně takovou svatou dobrodruţnou vůní. Neţ pojedeme do Zákopů. tak přijede dědeček Souček a půjdeme se podívat na Svatej Vrch na jesličky a já se musím ještě strašně pomodlit. trochu jako divadlo. František Hrubín uţ vloni na podzim umřel a měli jsme ho na nástěnce. Ale stejně to bylo krásný. ale Součková. Včera byla v divadle pro divadelní děti mikulášská besídka. ţe je v pekle. Tak teď uţ bude jenom Jeţíšek a uţ nám nic nehrozí. To u nás byl opravdickej Mikuláš s čertem a bylo to strašně napínavý. Museli jsme říkat básničky a zpívat a Pepíček plakal a já jsem se taky strašně bála. Teď máme na jedný VŘSR a na druhý Vánoce. co chtěli. tak nás nechali na pokoji a dali nám dárky. jak to dopadne. To jsem si oddechla. jak ten Mikuláš hrozně voněl.československou socialistickou hymnu. ale ţádnej Mikuláš tam nebyl. a taky na Pepíčka všechno věděl a čert hrozně vrčel a Mikuláš s ním měl co dělat. abych uţ se nejmenovala Freisteinová. aby nás nekous nebo nevzal opravdu do pekla. protoţe to by mi zase říkali – ty brďo – nebo by mi mohli říkat Prďoch a to by mi teda vůbec nepomohlo. jak jsem Pepíčkovi říkala.

kdyţ jsem si tam chtěla vzít jeden nebo v nejhorším případě dva vanilkový rohlíčky. I rodiče. co kdyţ je vyvolaná. co se mi moc líbil. zedníky a komunisty. Krátká říkala. a pak ještě Válová. poslouchejte a pak nám povíte. Jiříčku. ţe se ho babička pokaţdý zeptá. jděte. ţe maj dost hloupý maminky a tatínky. Jak byl kníže Přemysl s Husákem v Čáslavi na záchodě Tak a je to! Jeţíšek moţná neexistuje! Dostala jsem modelínu a pastelky a fixy. ţe to je jenom jako. Já myslím. „Tak děvčata. řikal Pepa. to je její tatínek. já jsem patolog. Tak jsem musela jít sama ještě s Kristýnou Macháčkovou z vedlejšího baráku. samý horníky. a Eliáš říkal. To já vím. ţe to ví kaţdej. mlčte.“ 11 . a jednu panenku a Kocoura Mikeše a ještě další kníţky a nějaký oblečky. jestli se taky nepůjde podívat na vrchnost. milostivá. Ale zase voni d ěti věřej všelijakým hloupostem jako třeba. Ale Kačenka s Pepou tam zase nešli a říkali. Ve škole to říkali uţ dávno. ţe to byl normální herec Štěpánek a ţe byl naţivu i potom. jaký to bylo. co ti mám dát k Vánocům. A prej. tak zrudne a koktá. ţe na ţádnýho soudruha Havířenka Uranoviče nejsou zvědaví. A já jsem tu modelínu viděla zastrčenou vzadu ve špajzu. A to prej jsou komunisti tuplovaný. která chodí do první třídy.3. a pak mu vţdycky dá ponoţky. ale pan doktor Macháček řekl: „Kdepak. ţe ty dárky nosej dospělý lidi. Teď si tady radši s vámi dám kafíčko a cigárko. musel hrát trestanec odsouzený k smrti. Kačenka se ho zeptala. který mě nebavěj. protoţe ho nakonec upálili. co jsem ji kousla do ruky a co se s ní teď kamarádím. Tak to mám za to. co má bílý vlasy a vousy a vypadá jako její dědeček. Kristýnu k nám přived pan doktor Macháček.“ nařídil nám. Jenom Klímová. ţe Jana Husa ve filmu Jan Hus. Ale ve třídě mi to nikdo nevěřil. tak já jim taky moc nevěřím. mají tatínky důstojníky nebo plukovníky u armády. Na podzim nám jednoho hnusnýho horníka na podstavci postavili před školu a všichni tam museli jít s kytkama a mávátkama jako na prvního máje. já je uvidím později. ţe to tak není. ale zase jenom ty malý.

pan Hák a Lída Ptáčková a Ťutim. lepší neţ jet do Zákopů a skoro lepší neţ sochání. co hraje krále a kouzelný dědečky. Vţdyť já si ho přece nechci vzít. ţe má na krku opravdickou hlavu a ne tenisák s knírem. to je její milenec. a taky proto. to je její pudl. ţe si tě vezmu za druhou ţenu. ţe to znamená něco jako trpělivej. tak mám vlastně kaţdej den velikou radost. tak jsem jí bouchla a Kačenka mně pak přede všema naplácala. kdyţ Kačenka řekla. Z horníka jsem běţela rovnou k divadlu.“ A klidně to řekne před Luďkem. ţe tu sisinku chci. Třeba. A kdyţ se jede na zájezd. kdyţ jdu s našima do divadla a kdyţ to nemám pokaţený trojkou. dvojkou nebo nějakou jinou potíţí. a ještě další lidi. Všichni mě mají rádi. kdybych si nevzala. co se máme rádi a co hrajou ve Zkrocence. odchod!“ a vystrčil nás ze dveří. jak tam stojí a povídají si a kouří cigarety a chodí sem tam a křičí. Jenom kdyţ jsem viděla. a pan reţisér Kolář. ţe se Pepa s Kačenkou baví s Luďkem Starým. zapomněla jsem se zeptat. „Helčo.“ Já dobře vím. ţe Luděk musí u sebe nosit zvláštní potvrzení. A to jsem z horníka neměla.Kristýna chtěla vědět. to je dospělá legrace a Kačenka to na mě neměla prozrazovat. aţ se rozvedu. ale myslím. protoţe uţ je ţenatej. Pan 12 . Mně je hned hanbou do pláče a mám vztek. co je to patolog. nápadník s pouhou maturitou a s tak malou hlavičkou mi nesmí přes práh. Kačenka se bojí. nic si z toho nedělej. Asi je to nejlepší na světě. Já taky nevím. tak jsem začala být trochu trop na nervy. kdyţ potkám pana Suchana. schválně. to uţ je starej pán. A měla jsem čím dál lepší náladu. jak říká zákopecká babička. tak je to ještě mnohem lepší. protoţe se jelo na zájezd do Čáslavi. a nepřeje naší lásce. pochodem vchod. to je fakt. ţe jsem ještě malá a ošklivá. Bylo to v pátek. Uţ zdálky jsem viděla. Potom nám to bylo oběma líto. nabídne mi sisinku a já si vezmu. Jednou. Pepíčka přijela hlídat zákopecká babička a já směla jet s Kačenkou a s Pepou. co je to patolog. ale pan doktor zakřičel: „Kristýna. Ale v divadle to nikomu nevadí. jak jsme byli domluvený. protoţe tou dobou uţ bude stará bába. ţe tak to není. Luděk mi sice říká: „Helenko. Před divadlem uţ čekali naši s Andreou Kroupovou a s Luďkem Starým a pan Dusil. protoţe by mu bylo líto. kdyţ ví. vlevo vbok. jako vţdycky. Já do divadla chodím skoro kaţdej den. protoţe Luděk Starý se mi líbí a Kačenka to ví a dělá si ze mě schválně legraci. Helenka.

bylo napsáno: Na kostele zvoní zvon Seru.Vorel. ţe v Praze shořel Veletrţní palác. z krumlovského zámku a pak hlásili. a tak se kvůli tomu odstěhovali z Ničína na Prosek.“ sednul si sám a ani nedělal vtipy. kde jsme bydleli. 13 . kde je. vojevůdce. Národní divadlo. Pan Vorel hraje kníţepány. Ona je prý mladší neţ Kačenka. Čáslav je starobylé okresní město. To je škoda. Pan řidič Klubko měl po cestě puštěný rádio. Jestlipak se bude na ten Veletrţní palác dělat sbírka mezi chudými lidmi. Na záchodě v hotelu. co mě učí znát naše slavné dějiny. protoţe v Praze jsou krásné starobylé paláce a Praha je vůbec krásné a hlavní město. Řekl: „Maucta. ale není tak hezká. Podle toho. Strašně jí to závidím a moc se mi stýská. kdyţ uţ byli všichni v autobuse a dělali si starosti. ţe by mohla hrát nanejvýš něčí sestru. v rádiu hráli moji oblíbenou píseň Malovaný dţbánku. V Čáslavi zemřel slavný husista Jan Ţiţka. Jsou tam Hradčany. ale uţ jsme byli v Čáslavi a nebyl čas. se pokaţdý ukloní a říká mi – rukulíbám. co se hraje. orloj. sereš. Já myslím. ale má mladou milenku Mílu. protoţe její maminku Kláru Frágnerovou vzali do Národního divadla. jako kdyţ shořelo Národní divadlo? Chtěla jsem se Kačenky zeptat. na kterého křičeli – chraň holého a vystřelili mu oko a pak ještě jedno u hradu Rábí. zoologická zahrada a já bych tam chtěla bydlet. to je Kačenky a Pepy kamarád. to je stejně důleţitý jako zoo a Hradčany. kterej je uţ taky dost starej. továrníky nebo ředitele různejch věcí. sere on Na mou věru jak tak seru Tak mi přišlo na mysl jak sral kníţe Přemysl. Jeho Míla je učitelka a jednou jsme s nima byli v Bulharsku. i kdyţ je o hodně starší a vykaj si. je príma. Taky pan Dusil. protoţe se tam přestěhovala moje nejlepší kamarádka Terezka Kulíšková. komteso Heleno. Já to vím od zákopeckého dědečka. Pan Dusil přišel.

Hrálo se Zkrocení zlé ţeny. dámy. vlastně leţel. Byl trochu zkrvácenej a funěl. kterou hraje Kačenka. Já uţ jsem to viděla asi pětkrát. Kačenka se polekala a uţ zdálky na něj volala: „Karle. Pan Dusil nechtěl. ţe se velice mračí. Bylo teplo. Honem jsme k němu s Kačenkou běţely.“ chtěla Kačenka. jenom jeho sluhu. co s ním kdysi chodil do školy. Promiňte mi tu chvilkovou slabost. tak jsem musel na vzduch.“ Viděla jsem. pomalu jsme chodily kolem dokola a koukaly na hvězdičky.A pod tím: Horší neţli Rusák je ten čurák Husák. Kačenka si zapálila cigaretu. váţně. ale dost divně. to nic. „To nic. „Radši ne. ale Kačenka mi to zakázala a řekla: „Mohli byste se stydět. To byste mě naštvala. ţe neví. ale kdyţ jsem prozradila. ale jak nás uviděl. Tak jsme s Kačenkou vyšly ven.“ řekla. tak jsem se na to při večeři zeptala Kačenky. zrudla a řekla. Kdyţ představení skončilo. Ale on si chtěl stejně povídat. před tím dítětem. 14 . co by to mohlo znamenat. přišel za Pepou nějaký pán. ale Pepa nehraje Petrucia. sednul si normálně a začal se usmívat. ta ţe by to mohla vědět. Kačenka se zakuckala. Ale děkuju vám. Seděl na lavičce. A ještě pod tím: Dělej mi to zezadu! Tomu jsem nerozuměla. ale to vůbec nevadí.“ „Seţeneme doktora. ţe počkáme na náměstí. Udělalo se mi blbě. „Ať vás to ani nenapadne. Pan Dusil navrhnul. ať se zeptám Andrey Kroupové. co s námi seděli u stolu. co si ji vzal. se taky smáli. Pepa povídal – jen neřikej a smál se a Luděk Starý s panem Dusilem. tak jsem se uţ radši na nic neptala a stejně jsme uţ museli jít do kulturního domu hrát. a Pepa ho vůbec nepoznal. Z kulturáku ještě vycházeli lidi a jinak nikde nikdo nebyl. Chtěla jsem Kačence říct básničku. co je vám? Je vám něco?“ Ale pan Dusil vrtěl hlavou a dělal nám vedle sebe místo. Pak jsme si všimly pana Dusila. tak Kačenka nechtěla. Já pro někoho dojdu. ţe je ze záchodu.

“ „Nevypadáte dobře. protoţe se smáli. Věřte mi.“ řekla jsem.Vás tenkrát zjara čekal jsem. Horší neţli Rusák. a moc se mi to nelíbilo.. A pořád bylo ticho. Pepíku. Tak jsem řekla: „Pane Dusil. tak ať sebou hodí. dramaturg. Já napsal struny. A všichni šli. já vám taky řeknu básničku. „Kačenka je blonďatá. zvlášť před vámi.“ 15 .. jenom my jsme samozřejmě nešli a Dusil taky ne. to je fakt boţí!“ Pak se zavěsila do Beznosky a řekla. rcete. já vím. co hrála Blanku.. ţe je veselej. ţe panu Dusilovi pohladila ruku.“ řekla Kačenka. ale to uţ přicházel Pepa a Luděk a Kamila. „To mě mrzí. by echem chyt se v nich váš hlas. „děláte mi starosti. Cestou do hotelu Pepa povídal: „Kubálek. ţe jste hodná holka. A asi mě slyšeli. pan reţisér Novotný a taky Andrea Kroupová a Evţen Beznoska. a kdo chce jít. Není to náhodou ten soudruh Kubálek. ţe jsou všichni zvaný k nějakýmu panu Kubálkovi na mejdan.“ Kačenka vyskočila jako čert z krabičky. V obzoru modrý zvučel jas. Dokonce vstal a kleknul si před Kačenkou na jedno koleno. je ten čurák Husák.. kde jste tenkrát byla? A pod jakými zeměpány? Nuţ.“ řekl pan Dusil a plivnul na chodník. co měl před představením proslov?“ „Hádejte.Kateřino. Ale Dusil vypadal. Přemýšlela jsem. ţe je mu fakt špatně.“ A myslím. i kdyţ dělal.. lidi. „můţete třikrát. rcete..“ řekl on. čí jste jaro ţila? Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy? Pak si pan Dusil zase sednul a bylo ticho. Kubálek. . Nuţ. a Andrea opakovala moji básničku a křičela: „To je boţí. jestli to všechno neni nějak proti Pepovi.

. To byl totiţ takovej papoušek. uţ byla tma a zase padal sníh. jestli přece jenom nechcípne kvůli lidem. Takový věci mi ve škole říkaj pořád. ale na sochání se mi to ještě nestalo. Pořád mě to mrzí. Jenom utíká po zemi. aby se mu ta svatba pěkně povedla. Já jsem si vţdycky myslela. co uţ málem chcíp a co neni jako ostatní papoušci barevnej a šišatej. ale je jenom hnědej a kulatej a ještě ke všemu neumí pořádně lítat. Chvíli jsem zůstala stát před kulturákem a dívala jsem se dolů na Ničín – na světýlka. aby uţ se nemusel pořád a pořád ţenit. Byl to moc smutnej film. Teď prej je trochu zachráněnej. takţe to má hrozně špatný. a ta Monika řekla: „To aţ bude mít svatbu tady Helenka. to já nevím. Já jsem si hned zase připadala jako ten papoušek. Nejsem přece ţádná lakomá a nic jsem jí nikdy neudělala. protoţe dospělý lidi nejsou tak zlomyslný jako děti a vůbec jsou hodnější. ale neví se. Proč to ta Monika řekla.4. protoţe ona je sochař a malíř. pan inţenýr Raroch. a umí dělat sochy. Svatej Vrch byl celej černej a zdálky vypadal strašidelně. Jeden malíř. A všichni kromě nás s Nečkou si s nim připili. ale přes den je zubař a já bych chtěla bejt sochař i přes den. a ne jako vloni.“ Zajímalo by mě. Okna byly ţlutý a oranţový a na nejvyšších domech svítily červený komunistický hvězdy. No. protoţe si všechno sní sama. jako uţ se to stalo různejm jinejm zvířatům. co jsem ho nedávno viděla v jednom přírodopisným filmu. ale stejně to bylo celý zkaţený. protoţe ona je taková krásná. ale doopravdy. tak nám nic nep řinese. Naštěstí se vůbec nikdo nesmál. skoro jako Miluška Voborníková. se zase ţenil a přines na sochání všelijaký koláčky a všem je rozdával a kaţdej si vopravdu musel vzít. Jak mě málem sežrali vlci Včera večer mě rozmrzeli na krouţku. Vlastně jenom slečna Monika. Ale u kulturáku bylo spousta světla a lidi chodili sem a tam. Kdyţ jsem šla domů. Bydlí na jednom ostrově v Austrálii a uţ je ho děsně málo. ţe bych mohla bejt jako. 16 .Monika. co by jí asi na to řek Budţes.

hned si mě všimnul a divil se. kdyţ mám teďka takovou vostudu. Ze ţalu. „Dyť ti to jde. protoţe stejně chtěl dát Kačence a Pepovi výsluţku.“ vzdychnul pan inţenýr Raroch a zase se pořádně napil. to máš teda pravdu.“ „No jo.“ řekla jsem podle pravdy. Ty dveře byly celý skleněný. co chodili kolem. „Tak nevim.“ „Ale je moc krásná. co si tam s holkama chodíme do recepce pro krabičky od americkejch cigaret. Já ti něco řeknu. Vypadá trochu jako krematórium v Praze. na krouţky a do restaurace a taky do hotelu. se mi nejvíc líbily slečny z tanečních. a proč jste si ji teda nevzal?“ „Neni ani chytrá. Z batohu mu koukal lampión pověšenej na tyči. a musí za tou svou nevěstou. jak já teďka vypadám. ani hodná. co si nes v ruce. kde jsme jednou byli na pohřbu strejdovi. kdyţ ho přejela tramvaj. kdyţ je ţenatej. Tak je teď protivná. na schodišti si otřepávaly sníh z vlasů a hned za dveřma si sundávaly kabáty a přezouvaly se do střevíčků. a já jsem se zase divila. jak se češou a jak se na sebe smějou do zrcadla a jak vypadají úplně jako princezny. pane Raroch. Třeba jako Šípková Růţenka. rozumíš?“ „Ale jo. ţe jsem ještě tady.Chodili do kina a do divadla. „Jakou vostudu?“ divil se pan Raroch. Ale hezkej moc neni. Kulturák je dlouhej a velikej a tohle všechno se tam vejde. A taky byla namazaná. Jak jsem se dívala na ty slečny. ţe teď uţ přece nemůţe nikde dlouho courat. protoţe jsem si nevzal ji. protoţe to cinkalo. ale to s tou Monikou. najednou vyšel pan inţenýr Raroch. ale ţe mě ještě napřed doprovodí domů. 17 .“ „To jo. Ze všech lidí. Tak jsme šli spolu a povídali jsme si o malování a taky o divadle a pan Raroch pořád upíjel víno z flašky. co teď sbíráme. Ale on říkal. kterou jsme nacvičili v baletu a pak jsme ji jednou hráli v divadle a co já v ní taky účinkuju a tancuju třetího zbrojnoše. Všechny měly kabelky a rukavičky. ţe uţ jde domů. jestli ještě budu chodit na krouţek.“ „Na Moniku se vykašli. naštvala se. tak jsem zvenku viděla. a na zádech měl batoh s těma koláčkama a asi taky s dalšíma flaškama.

„Co vám dá?“ chtěla jsem vědět.„Proto si ji ale sakra přece nebudu brát.. ţe Freistein ji vyloţeně voblafnul. A pak jsem ještě slyšela.. co mi dá. jenţe to nějak nešlo. všechno. A ţe prej si nemám dělat hlavu. tak nás přijel hlídat zákopeckej dědeček a dokonce uvařil oběd.. čim chce.. jako třeba od Freisteina. No. poslali mě spát a ve svým pokoji si s ním povídali a povídali. protoţe se prej podezřele motá kolem ňákýho pana soudruha Pelce. ale stejně uţ jsme byli doma. ţe je ještě mladej. ţe k nám pan inţenýr přišel.. Aspoň já si myslím. ţe Andrea je naše kamarádka. Odpoledne dávali v televizi hokej – naši 18 .. kdyţ je mu třicet dva let. opravdickým. a tak je smutnej. ţe se nemá poslouchat. ţe kaţdej je taky takovej. aţ jsem usnula a dál nic neslyšela. tak jsem toho slyšela hodně. vlastně je hodná aţ moc. co budu chtít. jestli si teda na tu Andreu dáme pozor. ţe teď uţ je pozdě a ţe bude akorát zanedlouho otcem a ţe je vůbec hrozně nešťastnej člověk. kdy odešel pan inţenýr Raroch za svojí nevěstou. Pepa s Kačenkou byli překvapený. Pepa s Kačenkou měli tenhle čtvrtek premiéru. co si jiný lidi řikaj... ne?“ „No jó. a myslí si. kterej teď má bejt největším komunistou v Ničíně.. A hlavně. Ale neţ jsem usnula.“ „A co?“ zeptala jsem se. ale jenom na chvilku. Rozumíš?“ Moc jsem panu Rarochovi nerozuměla. asi jako zákopeckej dědeček František. kdykoli si vzpomenu. Třeba. „Coţe? Jo tak. co mi dá. No tak dobře. vlastně jó. a ţe můţe bejt. a taky. škubánky na slano a škubánky s mákem. ţe pan Raroch chtěl bejt malířem. ste jně mi dá. Na můj vkus je vlastně aţ moc hodná. ţe místo toho musí bejt tim inţenýrem v dolech. jenţe Kačenka je moc hodná. všechno. Klidně se můţe nechat zase voblafnout. protoţe to neni jejich kamarád. Potom jsme se šli spolu projít. ale ne jak je.. Ráno jsem se Kačenky ptala. ţe prej si má dát Kačenka pozor na Andreu Kroupovou. ale Kačenka řekla. jenom trochu známej.. ale pan Raroch myslel na svoje věci. Ale neposlali ho pryč. Děda umí vařit dvě jídla. i malířem.“ „Tak je teda přece jenom hodná. Kačenka mu říkala. Ale on říkal. neni to ţádná komunistka a ţe je přece vdaná s Robertem Čuškem.

tak jsem dostala kvůli blbejm hokejistům pomeranč. jako byl tenhle. ale strašně sprostý slovo. Já jsem to slovo předtím ještě nikdy neslyšela. ale líbilo se mi. ale naštěstí mě ještě nikdy neseţrali. No. protoţe byla pěkně naštvaná. odpověděla: „Aţ za chvíli. Prohráli jsme 3:2. ţe kurva je sprostý.“ Babička strašně rychle zabouchla okno a všechny pani. Je to nějaká hrozně zlá pani. ale zase ne vţdycky tak špatný. to je jedno. prosím tě. ţe si hraju na pískovišti uprostřed dvora. Kdyţ jsem Kačenku poprosila. ale druhou stranou jsou všechny obrácený do stejnýho dvora. protoţe si na to pořád nemůţu zvyknout. Něco jsem dělala na písku a najednou se otevřely ve všech domech všechny dveře. Ty domy jsou jednou stranou otočený kaţdej na jinou ulici. V noci jsem se najednou vzbudila. Zdálo se mi. Jenţe v tom snu jsem tam právě byla úplně sama. S kurvama já jsem taky měla potíţe. a taky ty. protoţe mi nechtěli vysvětlit. jak jí řiká: „No tak. ţe si pro mě přijel Freistein anebo ţe 19 . kdyby mě Kačenka nevzbudila. ty kurvo.proti Rusůsn – a na to se všichni chtěli dívat. jen jsem čekala. To jsme si v Zákopech před bytovkama hráli v létě s dětma a kluci si pořád řikali – ty kurvo. řekla – co by za to daly děti v Biafře – a musela jsem ho sníst. ale stejně je to divný. poněvadţ mi Kačenka slíbila. ţe jsem ani nikam neutíkala. já ještě nemám hlad. aţ mě seţero u. stejně jsem byla ráda. Pokaţdý je to hrůza. co seděly venku na lavičkách. Je to ještě horší. ţe kdyţ vyhrajeme. Já taky. opravdu vypadá. Mně uţ se to zdálo víckrát. ţe mě Kačenka tím křikem vzbudila. Káčo. A uţ mě taky málem seţrali. Doma pak byla veliká nepříjemnost a řekli mi. Mně se zdaj špatný sny dost často. Bylo jich tolik a běţeli tak rychle. kde my si hrajeme. kdyţ mě babička zavolala z okna k večeři. Mnohem víc neţ třeba vůl a blbec. protoţe se mi zrovna zdál špatnej sen. Slyšela jsem Kačenku křičet: „Ty kurvy! Ty mizerný špinavý kurvy!“ A Pepu. dostanu čokoládu. vyběhli z nich vlci a běţeli na mě. tak jsem. Tak to tady. co si je táta s mámou přivedli po premiéře domů. jak přesně je zlá. co koukaly z oken. neţ kdyţ se mi zdá. se otáčely a smály se. ţe to radši nechci nic. co bydlíme. vţdyť je půlnoc!“ A pak ještě spoustu dalších hlasů všelijakejch lidí z divadla. mezi osmi bytovkama.

Kačenka si ale brzy dala říct a do tý školky jsem chodila jenom tejden. a přitom to ví asi kaţdej. ale nejde to vţdycky. Škoda. co si děti pořád dělaj. kde je všechno príma. a nedělaj si ani jiný hnusný věci. 20 . kam chci. Kdyţ jsem přišla do mateřský školky. To bych se uţ ničeho nebála a nikdo by mě taky nemusel budit. protoţe s Freisteinem i s čertama se dá aspoň mluvit. ţe je to jenom sen. já jsem mu řekla jenom ahoj a jak se jmenuju. protoţe nakonec budu stará a nebudu muset chodit nikam a nic se mi nebude zdát. protoţe starý lidi se sobě nesmějou. tak mi hned na prvním obědě jeden chlapeček řek. protoţe se mi podaří uletět.si mě čerti vzali do pekla. ţe jeho tatínek má náklaďák a tím náklaďákem mě přejede. Pak uţ jsem zase chodila do divadla. ţe nikdy nevím dopředu. Jenţe ve škole je to skoro stejný jako ve školce a chodit se tam musí pořád. Já uţ bych taky chtěla bejt velkej starej člověk. Vůbec nevím proč. Někdy některej ten sen taky dopadne dobře. jestli to pude. Je to strašně jednoduchý. Naštěstí ne úplně pořád. Zamávám rukama a letím. Jenţe kdyţ já ani nikdy nevím. A další takový věci. ţe jsou tlustý. určitě kaţdej velkej.

ţe jsem nemusela v pátek do školy – z rodinných důvodů. ţe to stejně nikdy nevydrţím a musím vylézt na záchod nebo někam jinam. V jídelně je krásnej starej nábytek. protoţe oni jdou zrovna babičce pod okny a jdou tak dlouho. ale nebylo. tak je to jedno. protoţe museli na tři dni na zájezd do jiţních Čech. Děda s babičkou bydlí v poslední bytovce na kraji vesnice a pak uţ je jen cesta ke kostelu se hřbitovem. ţe to bude dobrý. a dám si vatu do uší. Teda já jsem si myslela. hlavně tý hudby. takţe tam neni k hnutí. Ale ten starej. Já se toho strašně bojim. a já abych jela s nima. co mu babička říká jídelna. V Zákopech je kromě normálních domečků asi pět bytovek a národní výbor a kulturák jako ve městě. jenţe menší. kde děda nesmí spát.5. Děda s babičkou nikdy neměli svůj domek se slepicema a tak. Ale nešlo to. a kdyţ šel do penze a zrovna dostavěli ty bytovky. pak jde pomaličku spousta lidí a všechno se to skoro nehejbe. nechtěli mě. takţe to trvá moc dlouho a je to k nevydrţení. vopravdickej. Jak jsem byla zblízka u shnilýho vrabce Minulej tejden nás naši dali do Zákopů. protoţe děda byl pan řídící. radši bych. co jde pohřební průvod aţ na hřbitov. aby šel do Zákopů jenom Pepíček. Ale kdyţ je průvod. takţe neni nic vidět. za nima jede auto s rakví. protoţe do toho přišel ten hroznej pohřeb. Dobrý na tom bylo. kterej je vyřezávanej a obrovskej. 21 . Kdyby měla kremaci. kdyţ tam člověk naschvál nejde. kdyţ je ještě malej. Moc se mi to nelíbilo. tak jdou muzikanti a hrajou strašnou smutnou hudbu. která je slyšet úplně všude a nedá se před ní nikam schovat. protoţe chrápe. babička má loţnici. tak se tam přestěhoval. a pak mají ještě jeden větší pokoj. to se dělá v Praze nebo v Berouně a pak v Zákopech rovnou na hřbitově. Já se vţdycky schovám v pokoji pod stůl. ale jsou tam dobrý schovávačky. bydlel celou dobu ve škole. V Zákopech umřela jedna stará pani a zrovna v pátek měla pohřeb. abych nic neviděla. ale vůbec to nepomáhá. Děda má svůj malej pokojíček.

ani chuligánů. protoţe po něm pořád někdo něco chce. 22 . Děda je můj hlavní kamarád. Vţdycky napíše na papírek. Někdy s ním přijede taky jeho manţelka Viki. ale zatím nemám nic lepšího. Ale já to vím. V Zákopech ho všichni znají a pořád musí někam chodit a něco dělat. nikam se neschovává a ještě tam chodí řečnit. Babička. ten se pohřbů nebojí. Nebojí se ani v lese. ale nečte si. Teda děda František samozřejmě. ţe něco pokazil nebo ţe někde kafral. a tam by asi ta hudba slyšet nebyla. Babička se zlobí. A vţdycky mu vynadá. ani kostlivců a čertů. dokonce ani nakupovat. Děda Pepa byl před mnoha lety zavřenej v kriminále. protoţe ta pani Viki má syna. ta je doma v jednom kuse. co se má koupit. nebo jak to dělá. poněvadţ sama tam nikdy nechodí a nemá z toho pojem. ale ten k nám jezdí jenom jednou nebo dvakrát za rok. ale ta se jenom pořád směje a nic zajímavýho neumí. s těma totiţ děda ţongluje jako v cirkuse a ještě umí další triky. Snad bych jedině mohla utéct na Modrou Horu nebo na Břízov. a někdy taky. Praţskej děda Pepa je sice taky príma. protoţe mu nevěří. a házet pomerančem na loktu a vţdycky nám to všecko ukáţe. protoţe já chodím s dědou všude. ţe bylo v krámu hodně lidí a dlouho to trvalo. Skoro vůbec nechodí ven. třeba pískat břichem. Pokaţdý přiveze pomeranče a banány a je opálenej. hlavně vaří nebo peče. protoţe je ještě mladej. Asi tak třikrát denně. ani na hřbitově. To děda. a proti pohřbům to taky moc nefunguje. Děda je vůbec statečnej.jako třeba ten kulatej stůl s jednou nohou a s dlouhým ubrusem. kdyby chtěli. to jsou vopravdu skály s jeskyněma. kam mě vezme. takţe ho s Pepíčkem rádi vidíme. protoţe nikdo jinej v Zákopech to tak dobře neumí. to jsou dva zákopecký kopce s lesama. co jsem pod něj vlezla při tom pohřbu nebo kdyţ do Zákopů přijeli Rusáci. A my se máme taky trochu dobře. Ale to jsem byla ještě malá. ale teď uţ se má dobře. ţe je málo doma a ţe je hodnej na cizí lidi a nic z toho nemá. většinou před Vánocema. Ty pomeranče jsou důleţitý. kterej bydlí v západním Německu a dělá tam manekýnku. Voni by mě tam asi stejně našli. ani nepíše plakáty jako děda. kdyţ maj Pepové svátek. anebo na Skály. ale tam by mě babička samotnou nepustila. a musí jít děda.

Nikdy nemá ondulaci jako babička Míla a je taková obyčejná. který má spoustu kapes. Nosí starodávný černý šaty. Kdyţ jsme vyšli z lesa na silnici. občanský průkaz. ale děda přece jen našel v kapsách nějaký papíry. protoţe z Královýho Dvora je to do Zákopů jen pět kilometrů a protoţe rádi chodíme a povídáme si. Teď uţ bohuţel nemá ţádnou cukrárnu. Naše babička má v Praze sestru Aňu a sestru Irmu. Kdyţ přišel dědeček František z pohřbu. Řidič dědu poznal a nechtěl si ani vzít peníze. proč jsme je 23 .protoţe někdy od nich dostaneme starý německý šaty nebo i jiný věci. ţe jdeme pozdě a proč vůbec jsme jeli skládat ty krabičky. a v těch kapsách jsou všechny důleţitý věci. Domů jsme šli pěšky. Jenom babička se zlobila. který uţ nepotřebujou. Děda celej rok nosí takový starý šedivý sako. Ona má hrozně málo peněz. zastavil nám autobus. protoţe kdyţ byla mladá. Taky chtěla vědět. má dlouhý bílý vlasy a na nich síťku. V lese se mi chtělo na záchod a uţ jsem měla strach. Ale to se mi právě líbí. S dědou se člověku nemůţe nic stát. gumu na gumování. aţ z toho vloni umřel. to jsou takový malinký obyčejný tuţky. brejle. Teta Lilka je úplně jiná babička neţ ta naše. ale kdyţ jsme jí řekli o těch plackách. jestli nám teta Lilka vůbec něco dala. jako kdyby to byl jejich dědeček. v Račicích sestru Karlu a na Slovensku Stázu. Ještě měla sestru Máňu a čtyři bratry. zavírací nůţ na ořezávání těch špačků. nějakou dobrotu a ještě všelicos. Dostali jsme bílý kafe a bramborový placky a pomáhali jsme tetě skládat papírový krabičky na léky. jak říká naše babička. kdyţ doma je plno důleţitější práce. ani ţádný bonbony jí nezbyly. Jeli jsme jen já s dědečkem. co se tak dlouho tahal se slečnama. Jen tak sám od sebe. aby jí nebylo tak smutno. tak se zlobila ještě víc. co člověk na cestách můţe potřebovat. Uţ nemá ani strejčka Lojzu. ţe se budu muset utřít lopuchovým listem. co jel zrovna kolem. pane řídící – chtěli s ním mluvit o různejch věcech a chovali se. A vůbec všichni v tom autobuse dědu znali. Třeba notýsek a propiska. aby si vydělala nějaký peníze. Proto za ní s dědou někdy jezdíme. ale ty uţ umřeli. kde jsme se courali. jeli jsme spolu do Králova Dvora navštívit tetu Lilku. měli se strejčkem Lojzou v Královým Dvoře dvě cukrárny. i kdyţ teta Lilka je sestra babičky a ne dědečka. špačky. volali na něj – dobrý den.

Honem jsem zavřela oči. jestli tam prej nemá naděláno. utře si ji do rukávu nebo ji volízne. ţe je Fifík malinkej. ţe jezdí na setrvačník a ţe se do něj vejde jenom jeden člověk. babičce se člověk těţko zavděčí. kdyby se to smělo. ţe je benzinovej a ţe v něm jezdíme všichni čtyři. Kluci se začali posmívat. Tak jsem navrhla. Radši nikdy nejdu aţ k němu. kterou vařila celý odpoledne. Voni totiţ nejsou moc vysoce inteligentní. tak jsem se mu zapomněla vyhnout a najednou jsem stála rovnou u něj. to je naše auto. ţe bysme mohly hrát Polívka se vaří. ale uţ jsem ho stejně viděla. Uţ je tam hrozně dávno a zbyla z něj skoro jen kostra. na nic nehrály. tak se většinou jen tak zdálky rychle jedním okem podívám. a honem jdu pryč. co se musí natáčet klikou. kulatý a táta říká. Kdyţ k nám některá přijde na návštěvu. dokud jsem to neodvolala a nepřísahala jsem. ţe správně se jmenuje Renault čtyřka. tak jsem přestala jít a zůstala jsem stát za rohem zrovna u shnilýho vrabce. kterej nikdy nelţe a kterej mě učí. kdyţ máme doma večeři. To bych babičku skoro i praštila. prej na vzduch a hrát si s dětma. Chvíli jsme to teda hrály. jenom seděly a koukaly. Venku byly Pavlína s Milunou. Pavlína ani nenosí kapesník. ţe to nemá cenu. Co by tomu řek Pepa. maso na talíři. jak to s ním je. Ale oni mi zkroutili ruce za záda a nepřestali mě mučit. tak jsem si radši neţ s dětma chtěla hrát s modelínou. Ani neřekli. A Miluna je taky dost ukoptěná. co tam chtějí hrát. Takhle je to vţdycky. aby se rozjelo. Tam je totiţ ve zdi takový malý. Já jsem Fifíka bránila. za tou mříţí leţí chcíplej vrabec. Šla jsem domů hrozně naštvaná a bylo mi hanba. ţe tam stojí Fifík. kluci jen tak házeli kameny a všichni se nudili.jedli. a kdyţ uţ je moc dlouhá. hlavně ţe se se mnou bavěj. Já vím. Je takový malý. ţe se tam vejde jenom jeden. ţe to je blbá hra a ţe radši půjdeme za barák. ale babička je u nás nerada vidí. Mně je to celkem jedno. ţe kdyţ jsem se 24 . jenţe pak přišli Lugar s Joţanem a řekli. Za barákem se na nic nehrálo. Naši přijeli v sobotu v noci a v neděli mě hned hnali ven. Jenomţe jak jsem se zamyslela. Já se ho trochu bojím. Tak jsem je zase otevřela a řekla jsem si. babička vţdycky počká. a pak jí zezadu očuchává punčocháče. ale holky hnedka ţe jo. Jak jsem začala přemejšlet. pod nosem má pořád nudli. Aţ si Lugar všimnul. aţ se pro něco ohne. ale trochu mě to zase zajímá. zamříţovaný okýnko a na něm. protoţe tam měly míč. ale nedalo se nic dělat. ţe se nemám jen tak dát.

protoţe ţádnej autobus tak brzy nejede a auto doma nemají. „Co je. ţe ne. Všichni se sebrali a šli pod schody hrát na sprostýho doktora. Dokonce mi nabídli. třeba vosum. kolik lidí se vejde do Fifíka. tajemný silnici přes lesy a různý malý vesnice. ale občas to tak děláme. Tři sice ještě dost malí. ţe Lugar a ostatní neviděli. Pro Budţese by to byla úplná hračka. a tak jsme nakonec jeli aţ v pondělí ráno. Ţe prej takhle chodí kaţdej den. ale to se taky počítá. ţe je z hájovny a jde do Vlkovic do školy. Táta zastavil a zeptal se jí. Kačence s Pepou se nějak nechtělo domů. Ale já jsem šla radši psát úkoly. Ale nestalo se nic. co se stane. Já jsem byla taky ráda. „Lugare!“ zavolala jsem přísně. Tak jsme ji svezli aţ před školu a ona byla moc ráda. trvá to asi hodinu po takový zakroucený. jestli náhodou nejde gratulovat babičce k narozeninám. Uprostřed toho jednoho lesa jsme najednou uviděli takovou malou holčičku s červenou čepicí a s červenou aktovkou na zádech. Lugar a všichni ostatní tam ještě pořád seděli a jen tak koukali. abych přišla včas do školy.“ řekla jsem a čekala.dokázala podívat na shnilýho vrabce. ať jdu taky. 25 . jenom jsem litovala. jak ve Fifíkovi jede pět lidí. dokáţu taky Lugarovi říct. „A stejně se do našeho auta vejdou čtyři lidi. Ale ona řekla. Musí se sice brzy vstávat. „No jo. buřte?“ zeptal se Lugar. Ze Zákopů je do Ničína daleko.“ ušklíbnul se Lugar. Fifík uţ vůbec nikoho nezajímal.

dlouhý. My s Pepíčkem na Vinohradech a oni nevím kde. Měla jsem velikou radost. ţe jsou to Hradčany.6. ţe na ten pohřeb jsme já a Pepíček nemuseli. Hned jak jsme přijíţděli do města. Zavřela jsem oči a tiskla si je rukama do hlavy. jsou ještě lepší neţ Košíře. A úplně nejlepší ze všeho bylo. co by bylo aspoň tak hezký jako ty Košíře. to je zákopecký babičky nejmladší sestra. bílý šaty. tetou Janou a s Vašíčkem. aţ jsem myslela. Za ní na zdi visí velikej černej kříţ s ukřiţovaným Jeţíškem. Taky jsem myslela na tetu Aňu a vadilo mi. bíloţlutý vlasy. ţe tam v hlavě ještě pořád jsem. Pořád jsem musela myslet na mámu a na babičku Mílu. Vlastně moţná Svatej Vrch. ţe umřela. Po pohřbu si všichni příbuzní domluvili oslavu. Takţe zákopecká babička s dědou jeli taky a nemohli nás hlídat. Vinohrady. co byly tak krásný. v Ničíně není vůbec nic. Jak se splašili sloni Byli jsme v Praze! Byli jsme tam celý dva dni a bylo to tak krásný. Ale Kačenka řekla. Naši nás s Pepíčkem půjčili babičce Dáše a šli na ten pohřeb. ţe mi předtim ani moc nevadilo. Teta Aňa má rozpuštěný. skoro neotvírá pusu a přitom je strašně dobře slyšet všechno. ţe budeme v Praze i spát. co ji má babička nejradši. Viděla jsem. aţ mě bolely. ţe to jsou Košíře. kterejm se říká kostým. Jenţe stejně. Umřela totiţ teta Aňa. Ale pořád jsem neviděla spací tmu. jako zdálky. protoţe měli tetu Aňu rádi. tak Pepa s Kačenkou rozhodli. Ten jejich dům má na sobě různý krásný ozdoby. co řekne. viděla jsem v dálce domy. jak hrozně plakaly. co jsme kvůli němu do Prahy přijeli. ale kdovíjestli. Večer jsem ale nemohla usnout. a vedle ní na ţidli moje babička. ţe ne. co vypadá skoro jako trůn. protoţe je nejvíc nóbl. jak ve velikánským pokoji se zámeckým nábytkem sedí za stolem teta Aňa na takovým křesle. a celá je taková světlá a tenoučká. kde bydlí babička Dáša se strejdou Kryštofem. Teta mluví potichoučku. 26 . spoustu všelijakejch výčnělků a dokonce je růţovej. a ţe domů pojedeme aţ druhej den odpoledne.

jak vypadá český lev. Teta Aňa se naklání k babičce a hlasitě šeptá: „To víš. pane řídící?“ Dědeček si zase sundal brýle a nasadil klobouk. „To jsem blázen.“ řekne babička. strkali se a zakopávali. jak ten vedoucí slon má zelené oči a zelený chobot.“ „Babi. kdyţ zkříţíš osla s koněm. barevným koberci se starodávnejma figurkama do jesliček. kdyţ se zkříţej dvě různý rasy.“ „Tak já ti budu něco vyprávět. já nemůţu usnout. koneckonců. Aţ úplně poslední pán na nás zavolal: „Utíkejte! Sloni se splašili! Dvacet slonů sem běţí a všechno rozšlapávají. Proto byl asi vedoucí. byl to Ţid. to je. Jen ten první se zeleným chobotem přišel aţ těsně k nám a povídá: „To jsem blázen. jenţe najednou proti nám běţela spousta lidí. ale opravdickou. chceš?“ Poprosila jsem babičku. Nemohli jsme jít ani dál. pročpak by se plašili? Jenţe to uţ sloni běţeli a všechno rozšlapávali. „No ano. Mílo. ani zpátky. copak se stalo?“ ptal se dědeček těch lidí. Aţ za chvíli taky hlavu babičky Dáši vedle na otomanu. ţe jsem viděla. ale oni pořád jen utíkali a křičeli a nikdo neodpověděl. protoţe jsem hned usnula. Já a můj bratranec si hrajeme vedle toho stolu na zemi. „Copak mě nepoznáváte?“ zeptal se slon. aby mi vyprávěla o Praze.“ 27 . ale nic si nepamatuju. víš. Najednou ten první slon strašlivě zatroubil a všichni sloni se zastavili. ţe míšenci jsou velice inteligentní a někdy i hezký lidi. ţe jsme se šli s dědečkem Františkem podívat do zoo. jste to vy.“ Teta se na mě usmívá a podává mi jablíčko. Otevřela jsem oči a uviděla tmu.“ Dědeček povídá. jen jsem se dědečka chytila za ruku. Pročpak?“ „Jen tak. je ten mezek velice inteligentní?“ „Inteligentní? To já nevím.“ řekl dědeček. Uţ byli tak blízko. „Rudla – v šestatřicátym přece – vţdyť jste mě učil. ale kdepak. „Babi? Co je to míšenec?“ „No. Utíkali. „Prosím vás pěkně. Zdálo se mi. na tlustým. říká se.Babička je taky taková tichá jako ve skutečnosti nikdy ne.“ „Ale to mi nikdy nevadilo. a povídali jsme si o Brunclíkovi. ale to máš jedno. nasadil si brýle a sundal si klobouk. Třeba. tak z toho bude mezek a to je míšenec – nebo vlastně kříţenec. asi nijak zvlášť moc ne.

Vystřihla jsem si jeho obrázek z knihy Staré pověsti české od Aloise Jiráska. Dívám se. a kdyţ jsme si prohlídly i katedrálu svatého Víta. Jinak bych měla velikou nepříjemnost. To mě trochu zmátlo. „To byla vůbec jiná doba. Bylo domluveno. v kapsičce na gumy. pane řídící. který se mi strašně líbí. co chci a jak chci. a miluju ho. seděl jste v poslední lavici. tak ho vyndám a rozloţím. ţe Pepíček zůstane u babičky a mě vezme teta do města. a někdy. různý obrazy a Loretu. jste se ani trochu nezměnil. Teta Marta se sice trochu divila. „No tak vidíte. třeba na záchodě. tak měla jeden čas známost se slavným písničkovým skladatelem Jeţkem. tenkrát. Babička uţ v posteli nebyla.„Ale ano. proč tak dlouho chodíme kolem tý jedný věţe. jak mu usekávaj hlavu. kterej mám schovanej v penále. ale ze všech úplně nejvíc mě zajímala věţ Daliborka. „ale tenkrát jste neměl zelený chobot. kde byl uvězněn rytíř Dalibor z Kozojed. Po snídani si pro mě přišla teta Krausová. protoţe to vonělo aţ do pokoje. Já jsem chtěla vidět všechny moţné pamětihodnosti. vzala mě na zmrzlinu a sebe na kafe se třema cigaretama. Já jsem na vás totiţ nikdy nezapomněl. kdyţ jsem v bezpečí. jak má hlad. víte. Ráno mě vzbudily hrdličky a sluníčko. představuju si. Ale zato vy. jak je Dalibor krásnej. jak celej smutnej hraje na housle. ţe jsem byla celá mokrá. kterej potom odjel do Ameriky. Přitom mi vyprávěla dobrodruţnou historku. Asi pekla štrůdl. to jsem váţně moc rád. Šla jsem otevřít okno a podívat se na ulici.“ zatroubil slon a ukáplo mu z chobotu tak. ale o tom naštěstí taky nikdo neví. To je moje tajemství a nikdo o tom neví. aţ je z něj úplně malej čtvereček.“ Pak si nás opatrně posadil na hřbet. Zlatou uličku.“ řekl slon.“ řekl dědeček a nasadil si brýle. „To jsem rád.“ „Ale no jistě.“ řekl dědeček. uţ si vzpomínám. co znám z fotografií a od dědečka Františka. vţdyť já se na vás přece nezlobím. Přeloţila jsem ten obrázek asi napětkrát. Venku se procházeli holubi a všelijaký starý pani se psema a Praha mi voněla ještě líp neţ štrůdl. To je babičky Dáši starší sestra a jmenuje se Marta. ale dovolila mi prohlíţet si.“ „Já na vás taky ne. vozil nás kolem dokola zoologické zahrady a představil nám další zajímavá zvířata. Kdyţ byla ještě mladá. jak měla celou druhou 28 . hlavně na Hradčany. jak mi svítilo na hlavu.

Do Upomínek jsem si dala pohled s orlojem. Jedna se jmenuje AV – to znamená Americký Věci. Pepíček kvůli tomu. ţe pojede taky. A pak jsme se jely podívat do Národního muzea na velrybu. co mi poslali americký příbuzný tety Aňi. Jenţe naštěstí ho Němci nenašli. Cestou kromě Pepy všichni plakali. do kterýho vyvrtala díry na vzduch. kterej se jmenoval Hugo Krause a kterýho Němci neměli rádi. jak všichni pořád bez ní jezdí do Ameriky. Kdyby byli Němci pana Krauseho našli. Doma jsem si vyndala z hračkárny obě krabice s pokladama. a kdyţ bylo po válce. Kačenka kvůli tetě Aňi. a druhá UNP – to znamená Upomínky Na Prahu. protoţe uţ je v penzi. co měla na zdi. jestli uţ to bude brzy. Ale to uţ taky přišli strejda s tetou a Pepa s Kačenkou a natloukli jim sami. Babička jim nechtěla natlouct. tak se rozhodla. kdyţ jsme se vrátily domů. ţe dostal. odjela do Ameriky taky ta jejich holka Hanka a teta Marta zůstala úplně sama ve Vršovicích. Ta mě trochu zklamala. Ona ale neni ţádná smutná. aţ jí to Američani a komunisti dovolej. takţe stejně nemá co na práci. ţe nemůţeme zůstat v Praze navţdycky. odjel pan Krause do Ameriky a uţ tam zůstal. Ale nic jsem neřekla. tak by prej zastřelili tetu Martu i babičku Dášu a dědu Pepu a taky moţná našeho tátu a strejdu Kryštofa. Potom uţ jsme museli jet domů. Do Americkejch Věcí jsem dala panenku. co má dělat. kde se to všecko stalo. Teta z ní byla celá pryč i bez masa. jenom uţ ji nebaví. aby tam moh bejt Krause ukrytej. kam se chodí ptát. to je úřad. tak jsem jí nechtěla kazit radost. protoţe jsou ještě moc malí. Taky pro něj měla udělanou jednu schovávačku v gauči.světovou válku ve skříni schovanýho svýho manţela. tak nevěděla. Ještě ke všemu se jim v tý době narodila holka Hanička a to prej mohlo bejt dost podezřelý. Babička Dáša byla moc ráda. Je to 29 . na kterým choděj apoštolové sem tam a ještě další pohledy a Špejbla od babičky Dáši. vysypali zevnitř nějaký svinstvo. Kdyţ potom přišli Rusáci. v tom bytě. poněvadţ Pepíček s Vašíčkem se poprali o vysušenýho ještěra. a já proto. kdyby přišlo gestapo. protoţe uţ z ní zbyly jenom kosti. Kdyţ jsme šly z Hradu dolů do města. dali tam místo něj štrůdl a uţ se zase prali. ukázala mi teta americký velvyslanectví. který byli tenkrát malí kluci. Teď jenom čeká. který přijeli na pohřeb.

jestli by nechtěl. a jsem s tim hodně spokojená. Tak jsem šla ještě za tátou. jestli by nám nepomohly nějaký angaţmá najít. jestli by ho nevyměnil za toho Špejbla. protoţe já bych taky chtěla a Pepíčkovi je to jedno. kdyţ uţ tam přece jednou vţdycky bydlel. hraní v divadle a zájezdy a tak. co mají Pepa s Kačenkou v Ničíně. zamračenej obličej. Večer jsem se ptala Kačenky. ale kdyţ jsem navrhla. 30 . i kdyby Kačenka souhlasila. ţe to ani neni moc na hraní. Řekla. Copak. kterej k ní pěkně pasuje. poněvadţ tam nemáme byt a angaţmá. ale stejně je to veliká vzácnost. Tak jsem napsala dopis babičce Dáše. napsala jsem na ni ÚJV – Úplně Jiný Věci. kde mám prstýnky a náramky z pouti. Nakonec mi ze všech dárečků zbylo starodávný zrcátko a taková ryba na krk.dost špatně vymodelovaná panenka. ale kdyby to nešlo. tak jsem zkoušela. Angaţmá. to je to. tvrdil. já si schovávám všechno moţný. Pepíček od nich dostal pána s kravatou. taky ne. aţ budu velká. jenomţe jsem nevěděla. ţe nechtěla. tetě Martě a taky svojí nejlepší kamarádce Tereze. jestli by nechtěla radši bydlet v Praze neţ v Ničíně. Nejlepší by bylo v Národním divadle. Nakonec jsem si zaloţila novou krabičku. protoţe ho potřebuje jako řidiče do náklaďáku. co je na ní vzadu napsáno ISRAEL a ještě všelijaký klikyháky. Ale nevyměnil. ţe to stejně nejde. ale ţe je to něco extra zvláštního a ţe si to mám schovat. do který krabičky bych to měla dát. Táta by chtěl. tak třeba i jinde. To mi oboje dala teta Marta a řekla. ţe bysme teda Kačenku mohli přemluvit. to já uţ bych Pepu s Kačenkou přemluvila. má moc dlouhý nohy a takovej malej. Do Americkejch Věcí ani do Upomínek Na Prahu mi to nepasovalo a do klenotnice. Je taková hubená.

který jí to recitování nařídili. protoţe školní tělocvik není vymyšlenej kvůli cvičení. Já jsem seděla sama kousek dál na trávě. Měla jen říct tu básničku a potom pomáhat roznášet kytky a medaile. Hned je břicho vidět ze všech stran a nedá se s tím nic dělat. Měla strach. Za chvíli zase vylezla a šla znova kolem dokola.7. Jenţe mi to není nic platný. kdyţ musí mluvit před lidma. V plavkách je to zrovna tak. kdyţ bysme byly obě dvě radši. poněvadţ jsem věděla. ale její tatínek je důstojník a ty naše závody uspořádali ničínsk ý důstojníci. protoţe nemusela běhat. ţe se zase bude běhat a navíc se na to bude spousta lidí koukat. začaly zase potíţe s tělocvikem. i kdyţ pořád chodím někam cvičit a docela mě to baví. protoţe se konal sportovní den. poněvadţ plavat se školou nikdy nechodíme. Vyučování bylo jenom do deseti hodin a potom musela jít celá naše škola a všechny ostatní ničínský školy na ničínskej sportovní stadion běhat a skákat. Strašně jsem jí záviděla. kde se říkaly ty proslovy a kde měla recitovat. ale kvůli mučení tlustejch a nešikovnejch dětí. tak koktá. Mě by nějaký recitování nemohlo rozházet. je to ještě o dost horší neţ jindy. protoţe plavat umím dobře a rychle. A to jsem já oboje. kdyţ se vyleze z tělocvičny na školní hřiště nebo na stadion. protoţe měl Vladimír Iljič Lenin narozeniny. ale to mi nevadí. Taky mi bylo líto mě. dívala jsem se na Válovou a bylo mi jí líto. poněvadţ to znamená. ţe něco zapomene a strach z toho svýho koktání a největší strach měla ze svýho tatínka pana Vála a z pani učitelky Verecký. ţe si to třeba nemůţeme vyměnit. 31 . vlezla dovnitř. Jenom mám před kaţdou hodinou strach. Včera to se mnou vypadalo moc špatně. Jenţe ona vůbec nebyla ráda. Nic jinýho neumím. kde rostlo takový malý křoví. která sice. Pořád chodila kolem dokola pódia. a vţdycky. Napřed ale byla spousta proslovů a recitovaly se básně. S tím jsou potíţe vţdycky. a mrzelo mě. Ale ve škole mě to nebaví vůbec. co mě čeká. Uţ jenom vysvlíknout se do trenýrek nestojí za nic. kdyţ došla k jednomu místu. ale na jaře. Jak jsem pošlapala mravence Protoţe uţ je hezky teplo. Z naší třídy recitovala Válová.

nevím jak. a nemusíte dělat nic.“ Kopala jsem jen tak do země. nemusíš mi vykat. jen se na mě podívej. co ani trochu nechcete?“ „Hele. „Tak proč to děláš. ale pak jsem si všimla. kdyţ jste velkej. To fakt ani trochu nechci. Najednou někdo povídá: „No prosím tě.“ „A co třeba musíte. I kdyţ neuměj mluvit. a abych si zlepšila náladu. protoţe jsem dávno předtim zavřela oči. v ruce měl strakatej praporek na startování závodů a dost se mračil. aţ mě rozbolel palec u nohy. „Hele. kdepak. „ta to má taky špatný. ale trvalo to. „Mravenci chtěj bejt taky na světě jako třeba ty. Odříkala jenom dvě sloky ze šesti. Jsem naštvaná.“ upozornila jsem Honzu. zamačkávala jsem mravence.“ „Vám se to řekne. ţe na pódium leze Válová. představovala jsem si místo Válové na tom pódiu popravu rytíře Dalibora z Kozojed. 32 . Koktala jako ještě nikdy.“ A špatný to teda vopravdu bylo. já se jmenuju Honza.“ „To se musí vydrţet.“ Chtěla jsem se zeptat ještě na něco o těch mravencích. proč jim ubliţuješ?“ „Nevim. „No tebe jsem se ptal. jako ţe ne. tak si můţete dělat. aby viděl. Nic jsem neřekla. co nechcete. to se ti jen zdá. a kdyţ jim ublíţíš.“ řek voják.Jak jsem byla vzteklá a smutná. „Stalo se ti něco?“ „Nestalo. Co ti udělali ti mravenci?“ „Nic.“ řekla jsem a taky jsem se zamračila. co chcete. jako by jich řekla dvanáct. holčičko.“ „Půjdete to říct?“ zeptala jsem se. Voják mávnul rukou.“ „Kdepak. pak úplně zčervenala a pak začala recitovat. Válová byla napřed celá bílá. co to děláš?“ Otočila jsem se a za mnou stál jeden voják. Budou se mi smát. protoţe musím závodit a nechci. co mi lezli pod nohama a někdy i po nich. a sednul si vedle mě na zem. Třeba musím bejt na vojně. vůbec jí nebylo rozumět. Šlo to dobře. taky je to bolí. „To nic není. Potom to nějak skončilo. Ale naštěstí uţ jenom čtrnáct dní. ţe se ho nebojím.

protoţe jsem věděla.“ řekla jsem a viděla jsem.“ řekla jsem. „No sláva!“ řekla pani učitelka Verecká. Kluci stáli kolem a pokřikovali. Napřed běhaly holky. ţe to křoví za mnou je celý poblitý. ruce a hlavu. ţe jsme mohly jít pryč. Myslela jsem. Upadla jsem. Šly jsme pomaličku přes náměstí k poliklinice.“ Napadlo mě. hele. mohl by Dalibor ještě dostat milost. kdyby se ti náhodou zase udělalo špatně. teď půjdeš domů. protoţe přiběhly učitelky a posadily mě na trávu. co kdybysme tam nešly?“ zeptala jsem se Válový. kdyţ to soudruţka učitelka nařídila. ţe jsou celý divoký z tý mojí krve. Radši jsem mu nechtěla vysvětlovat. „Mě uţ to ani nebolí. To mi trochu kazilo radost. protoţe potom na mě koukala pani učitelka Verecká divně zhora a z veliký dálky volala: „Součková. ţe mnohem horší bude. jo? A půjde s tebou tadyhle Válová. „To nejde. Rozbila jsem si koleno a odřela jsem si nohy. co je s tebou? Vstávej! No tak! Vzpamatuj se!“ A pak říkala druhejm učitelkám: „Holky. Co s ní budeme dělat?“ Ale to uţ jsem slyšela docela dobře a uţ jsem si sedla. Vţdycky po pěti.“ 33 . Seděla jsem na zemi. Kdyţ jsem přišla na řadu. hned jak jsem vyběhla. ale cestou se radši zastavíš u doktora. co tam prve chodila Válová. Hrozně se mi zatočila hlava a asi jsem omdlela. „Chudák!“ řek Honza. kdyţ se mu nelíbili ti mravenci. já uţ musím jít cvičit. do toho!“ Myslela jsem na to. ie mi Honza nerozumí. Zrovna vedle toho křoví. na co si v hlavě hraju. Za chvilku začal náš závod na padesát metrů. „Tak ahoj. vona sebou švihla. volali: „Mobydyk. ţe jestli doběhnu aspoň předposlední. ale pak jsem se ohlídla a viděla jsem.Vojáci bubnovali a bubnovali a jeden špinavej zbrojnoš přinutil Dalibora pokleknout a poloţit hlavu na špalek. Součková. „Mně je ho taky děsně líto. ale hlavní bylo. Mouchy kolem mě lítaly a bzučely jako smyslů zbavený. Asi fakt hodně. tak musíme. ţe uţ nebudu muset dál závodit. Byla jsem docela spokojená. jak mi všelijak teče krev a jak mám do nohy díru a v ní škváru. dívala jsem se. „Hele. jestli se zase udělá špatně Válový. Ale asi jsem radši neměla myslet na nic. Otevřela jsem oči.

co tam je? Sochy. Kdyţ jsem vyšla z ordinace.“ řekla Válová. Ale Válová začala rudnout a já jsem si vzpomněla na to poblinkaný křoví. já jsem ti zašlapala mravence a ty jsi mně za to rozbil koleno. Ten největší měl v ruce nůţky a nastřihával ostatním dole trička.“ Jenom jsem si trochu čmuchla kostelní vůně a taky jsem se pomodlila: Pane Boţe. Hned vstala a šla zase se mnou.. „Jdeš domů? Nebo kam jdeš?“ „Za mámou. Já měla strach. byly blonďtý s červenejma beruškama na konci. 34 . barevný vokna. Ale ne svoje. a proto je velice přísná. různě.“ „Nebuď srab!“ řekla jsem. Viděla jsem. protoţe mi to zakázal.“ „Já nemůţu.. jako to dělá Kačenka. aby měli takový ty třásně. počkej na mě tady. ţe to nemá cenu. To potom bolí mnohem víc neţ předtím. ţe mě bude chtít postříkat akutotem. Její maminka učí v pomocný škole blbečky. ţe začne brečet. Na poliklinice mi pan doktor namazal koleno mastičkou.Válová se na mě ani nepodívala. a já tam nesmím. „Jak. protoţe je voják. co indiáni mívaj. i kdyţ uţ mě ta noha pěkně bolela. tak uţ se nezlob. zavázal ho a taky mi píchnul protitetanovku. „Ja som Rybana!“ křičela ta holka a za ušima si přidrţovala dva dlouhý copy. je to tam fakt hezký. „Tak já jdu sama. protoţe jsme šly zrovna kolem. Jestli chceš. Copak ty si tam nikdy nebyla?“ Uţ se zase koukala na boty. Válová byla pryč. Pořád jenom koukala na svoje boty a pořád vypadala. voni jsou sousedi. „Já teď jdu do divadla. obrazy. chceš jít taky?“ Zavrtěla hlavou. Válová seděla v čekárně a prohlíţela si podráţky. „A co tam je?“ zeptala se Válová. „Hele. Venku na kostelních schodech poskakovali tři cikánský kluci a jedna holka a hráli si na indiány. Nic to nebylo. pojď se podívat do kostela. Tatínek tam nesmí. ţe pan Vál Válovou hrozně řeţe. „Tak se pojď podívat. Zdena říkala. Pánbůh.“ řekla jsem. Šla jsem pryč docela rychle.

Můţeš mi říkat Jolano a můţeš mi tykat. začala jsem se trochu courat. Jak jsem se blíţila k divadlu. jak říká zákopecká babička. mně taky.“ řekla jsem. „Jinak dostanu vynadáno.“ „A ty umřeš?“ „Ty taky. tak se buď lekne. ale ona si něco psala do takovýho maličkýho notýsku a vůbec si mě nevšímala. to je moje sestřenice.“ Mluvila se mnou.“ „No vidíš. Já jsem totiţ taky z divadla a jmenuju se Helena Součková podle Kačenky. nebo oboje. „Ty mě znáš?“ zeptala se. co kdo dostane. naše nová herečka. Nevíš dne ani hodiny. „Jolano? Co to píšeš?“ „Závět. ale táta se jmenuje Brďoch. ţe aţ mě Kačenka uvidí. schovala notýsek a zapálila si cigaretu. Sedla jsem si vedle a pozdravila jsem.“ řekla Berenčičová. „Neznám. kam napíšeš. nebo mi vynadá.“ řekla Berenčičová. protoţe mě napadlo. protoţe je hloupá.“ řekla jsem. takţe nejsem ţádná pani. Pan doktor mi sice koleno zafačoval. koho nemám ráda. ale jinak jsem byla dost krvavě ušmudlaná. ale potřebovala bych ho na krev. Aby po mně něco nedostal někdo. ţe jste pani Berenčičová. prosím vás. půjčila byste mi kapesník? Já vám ho neposmrkám. proto to právě píšu.“ 35 . Radši jsem si chtěla ještě na chvíli sednout na lavičku před vchodem a trochu se.Pořád jsem musela myslet na to. ale tu já nemám moc ráda.“ „No jo. „Hele. „Co to je?“ „To je takovej papír. tak jsem řekla: „Pani Berenčičová. uhemovat. jak se jmenuje křestním jménem. „ty se mi zdaj docela dobrý. já jsem svobodná. aţ umřeš. Byla to Berenčičová.“ „No. Třeba kdo dostane tvoje hračky a tak. protoţe je v divadle nová. kaţdej umře. co ta Válová Pánubohu provedla tak hroznýho.“ „Aha. ale potřebovala jsem si utřít šmouhy kapesníkem a ţádnej jsem neměla. Na lavičce uţ někdo seděl. asi Pepíček nebo Soňa Kučerová. ale stejně uţ zase něco psala.“ Berenčičová přestala psát a podívala se na mě. ale vím. Já jsem si jí chtěla taky nevšímat. nevěděla jsem.

ale nešlo to. „Kdepak potíţe.“ řekla jsem.“ vzpomněla jsem si na Olinku Hlubinovou. Pořádně jsem zalomcovala klikou. Opírala se o zeď.“ řekla Andrea Kačence. Všechno dobře dopadlo. tak se lekla. na co jsem myslela. co se teď kamarádí s Andreou Kroupovou. 36 . Otevřela mi Andrea Kroupová. „Na srdce se vykašli.“ „Mně je šestatřicet. a kdyţ jsem ji pozdravila. jeden za druhým. ale pak jsem se lekla. celá pihovatá i s rukama a měla červený vlasy. můţe tě třeba přejet auto nebo tě někdo zabije.“ Berenčičová byla maličká. „Potíţe?“ zasmála se Berenčičová. jak vypadám. To se stává. ţe se na mě bude zlobit. samý strašlivý průsery. Tak jsem neřekla nic.“ Andrea odešla. Průsery mám. ale pak mě napadlo.Chtěla jsem říct. tak já si myslím. protoţe si Kačenka vůbec nevšimla. čeká na mě jeden starej vošoust. „Ahoj. „Vo sto šest. Ahoj Helenko. jak myslíš. Uţ od malička. to je taky jedna skoro nová herečka.“ křičela Kačenka. já uţ musím jít. „Máte potíţe?“ zeptala jsem se. ţe si někdy taky připadám dost velká. protoţe řekla: „Nemusíš bejt stará. U mámy před šatnou stála Yveta Panýrková.“ řekla Berenčičová a odešla.“ „No jó. Ale ona stejně poznala. co si o tom myslím. „a do ţádnýho SSM vstupovat nebudu! A jestli teda mermomocí chceš slyšet.“ „Vo co?“ zeptala jsem se. Chtěla jsem otevřít dveře. ţe je to všechno pěkný svinstvo! Stačí ti to?“ „Stačí.“ Berenčičová vstala.“ řekla Berenčičová. Já jsem tě varovala. „jak teda myslíš. ţe jsem ještě malá. „Dobře. musela stát rovnou za dveřma. nebo můţu mít třeba srdce. „Dobře ti radim. „Tak ahoj.

Výlet byla akce k 9. Šli jsme polema a lesama. 37 . ale jmenuje se tak jenom jako. květnu. protoţe tenkrát ještě byli Rusáci hodný. Ta kapitola se jmenuje Po stopách partyzánů. co má a co nemá cenu. co se s jiskřičkama dělá. Náš oddíl se jmenuje Veselí lumíci a naše vedoucí se jmenuje slečna Anděla a uţ chodí na gymnázium. ţe se tak jmenovala ta naše akce. Proto na Palici stojí veliký památník a dělají se tam skoro všecky ničínský akce. Musí se tak jmenovat taky proto. po kterejch dřív běhalo plno partyzánů a fašistů. kdy Sovětský svaz s partyzány a s komunistama osvobodil naši vlast od Němců. Ale bylo to tak. ţe jestli chci. protoţe mi dovolili napsat o něm do kroniky a hlavně namalovat obrázek. aby ţádný stopy nezanechali. ţe jiskřičky nejsou ţádný zasraný a ţe to bude príma. Ačkoli nevím proč. protoţe nám to po cestě vyprávěl Vladimír. Ale neudělali mu ţádnej hrobeček. to jsou takový díry do země. aby Němci nic nenašli. Myslím. kdyţ uţ stejně byl mrtvej. můţu tam chodit. Jak jsme vyhrabali partyzána Pepa s Kačenkou mi dovolili chodit na jiskřičky! Napřed se zavřeli v kuchyni a křičeli tam na sebe něco o tom. potom mě pustili dovnitř. naopak po tý hlíně dlouho skákali a dupali a navrch to zaplácali mechem a šiškama. Nakonec se zase vrátili a řekli. proto o něm asi pořád recitujeme. brečí a nadává. šli pryč a bouchali po bytě dveřma. Nedaleko Ničína je vesnice Touţim a u ní kopec Palice. protoţe ve skutečnosti si partyzáni dávali velkej pozor. Byla jsem s nima na prvním výletě a jsem na to pyšná. tak ho ostatní partyzáni zahrabali v lese. ţe jim pomáhal i Hrdý Budţes. Akce se říká výletu nebo čemukoli jinýmu. Kačenka se mi zdála ubrečená a mluvila trochu dost sprostě.8. Kdyţ Němci nějakýho partyzána zastřelili. Já si ale myslím. Partyzáni bydleli v zemljankách. A tam jsme právě šli na výlet. To ona poslední dobou dělá často. kde padly poslední výstřely druhé světové války. který vymysleli v Sovětském svazu.

vyndal si z chlebníku pivo a začal nám konečně vyprávět o ţivotě partyzánů. a zrovna tak se mračil. „Tak hele. co jsem ho loni kousek odtud vykopal. Kdyţ se vrátili.. kdyţ ty lesy jsou takový řídký a za chvíli vţdycky člověk dojde na konec. kterýho Anděla vzala s sebou na výlet. takţe uměli děsně rychle kličkovat a taky šplhat po stromech. já bych řek. ale je to pán. tak jich i tak hodně padlo.Vladimír není náš vedoucí.. ţe je to odborník na partyzány. Proto je jich kolem Ničína spousta zakopanejch. něco mu tam vykládala a hrozně při tom šermovala rukama. Já myslím. vstal a ukázal mezi stromy. ţe vy se jmenujete podle soudruha Lenina?“. čtyři. jestli se ovšem nebojíte. Proto mám pro vás takovej návrh. Vůbec se netvářil. ţe ty ničínský partyzáni byli takovej zvláštní druh partyzánů. „vidíte támhletu velikou hromadu šišek? Nezdá se vám to podezřelý? Mně jo. zeptala: „Soudruhu Vladimíre.“ A zamračil se ještě víc. ţe by nám chtěl o partyzánech něco vyprávět. Vás je tady – dva. Ale Vladimír mi vysvětlil. šest – tak se rozdělíte do dvou druţstev po třech. Kdyţ se ho Lenka Krátká. a řekla nám. Koukali jsme. soudruţko holčičko. Vladimír dopil pivo. Ale poněvadţ měli vopravdu dost špatný podmínky. voni mě naši moc nechtěli. ţe jednak měli spoustu těch zemljanek.“ 38 . No. a vůbec nikdo nic neříkal. ţe uţ vám taky došlo. Jestli mě můj instinkt odborníka neklame. jenom mi vrtalo hlavou. „Ten jsem si vzal na památku od jednoho. nechci vás strašit. řek jí: „Je to moţný. co je dcera pani učitelky Krátký. Bylo to moc zajímavý a dobrodruţný. Vidíte ten nůţ?“ Vladimír odněkud vytáh neuvěřitelně dlouhej tesák. Vypadal úplně jako Jeţíšek. co se tam můţe skrejvat. jak se mohli celou válku schovávat a bojovat proti Němcům v lesích kolem Ničína. a potom. ţe se všichni začali trochu bát. A támhleten měkkej mechovej dolíček ve tvaru obdélníku je taky dost zvláštní. Psaly o tom tehdy všechny noviny. Já teda určitě. jak dohořívá ohníček.“ povídal. Jenţe Anděla ho honem odtáhla někam za strom. vezmete si kapesní noţíky a klacky a prozkoumáte ty dvě zlověstný místa. kdyţ uţ byl starej. Ţe byli všichni malý a hrozně hbitý. a kdyţ jsme si pak ud ělali táborák a pekli buřty. Tak se do toho pusťte. ne? Poslouchejte mě dobře. uţ se tvářil docela jinak. tak.

ţe má Pepa dneska narozeniny a večer bude oslava.“ Tak jsme v našem druţstvu hrabaly uţ jen já se Zdenou. se nám strachy posrala!“ zpíval Secký. co mu hrozí dvojka z chování. ţe si udělaj druţstvo spolu a my ať si uděláme svoje. Musela jsem se smát. i kdyţ vím. Zabrali si tu hromadu šišek. děti? I vaše soudruţka vedoucí má strach. Kdyby něco. Sedla si kus dál do mechu. Zdena zařvala a Krátká se svalila. tak ať si je najde SNB. Pak vzal Andělu kolem ramen. jako by ji někdo kopnul pod koleno. vyndala si tatrank u a řekla. To není ţádná hanba. nezavřou všechny obchody. já si budu moct výjimečně taky vzít a moţná ještě i k snídani. Secký se chechtal a radostí vyskakoval do vejšky. jestli mu ještě stihnu koupit dárek.„Nebojíme. „Řeknu to mámě. Začali jsme hrabat. „Lenka Krátká. Hlavně drogerie. Taky jsem si dělala starosti. jestli mi.“ Anděla se ještě párkrát ohlídla a pak oba zmizeli v lese. hlavní je ho umět překonat. Krátká se naštvala. To mi trochu pomohlo. podívat se po dalších.. Rybička mi vypadla z ruky. Ten chlap je stejně ňákej divnej.. „To je vůl!“ křičeli kluci. kdyţ se člověku všichni posmívaj. Byli jsme akorát tři holky a tři kluci. ţe večer určitě bude dort. Vrátíme se asi tak za půl hodiny a podáme vám zprávu. jaký to je. Ale pořád mi tak divně škubalo v zápěstí a v hlavě. Kdyţ vona ta Krátká. tak křičte. neţ se vrátíme do Ničína. „My zatím s Andělou půjdeme dál do lesa. Pak jsem si vzpomněla. ale taky měli radost. „Jeţišimarjá – noha!“ To zařval Secký. Jinak všichni mlčeli. ţe se na to můţe vykašlat. „Výborně!“ řekl Vladimír. Přemejšlela jsem o tom.“ Anděla nevypadala dvakrát nadšeně a zkoušela to Vladimírovi rozmluvit. a jestli tu ňáký partyzáni jsou. Uţ jsme měly docela velkou jámu a byly jsme pěkně špinavý. 39 . Tak úplně řídkej ten les zase nebyl. „Já to řeknu. tralala.“ řekla. Kluci samozřejmě řekli. ale Vladimír ji táhnul za sebou a volal na nás: „Vidíte. já nevim.“ zašeptal Secký.

Konečně jsme s tím pohnuly. ţe je to kámen.“ podpořil mě Secký. Ale Vladimír nás zklamal. „Kluci! Andělo! Pomóóc!“ Všichni se seběhli a zírali jsme na tu věc. jako kdyţ mám angínu. „a teď půjdeme všichni rovnou na autobus.“ Uţ mi zase tikalo po celým těle. vyndal z ní tu kost z partyzána a hodil ji do popelnice. „a to jsme se na to mohli fakt vykašlat. Mezi stromama se objevil Vladimír a za chvíli i Anděla. ţe v ruce drţí rozmlácený svoje děsně tlustý brejle. ţe před krámem stojí Anděla s Vladimírem. Kdyţ přišla blíţ. Řekl. Myslela jsem.“ řek Secký. Byla to kost. Zdena pořád křičela a křičela. opatrně jsem se rozhlídla. „Dejte to sem. Vladimír.“ Pořád při tom mrkal na Andělu. a ukázali jsme Vladimírovi partyzána.“ Sebral kost. „Pojď mi pomoct. viděli jsme.“ řekl. „Jinak ti to esenbáci ani nebudou věřit.“ „No tak dobře. ţe půjde v Ničíně ten nález ohlásit na SNB. Ale ta šla pomalu a divně se motala. co se stalo. Taky byla rozcuchaná a vůbec vypadala divně. takţe teď tu kost zase pěkně zahrabeme a on. kdyţ jsme si s tím dali takovou práci. Potom šli pryč. ţe neviděla vůbec nic. ale i kdyţ jsem ryla sebevíc do strany. nešlo to vyndat. všimla jsem si. jestli mě nikdo nepozoruje. „Vladimíre. flašky od piva a jeli jsme domů. něčemu se smějou a dávají si pusinky.“ souhlasil nakonec Vladimír. Vladimír uţ se zase mračil. Kdyţ jsem čekala ve frontě u kasy. Vysvětlili jsme jim. „Zdenko!“ řekla jsem a znělo to.“ poprosila jsem. totiţ šlápla na brejle a nemůţe jít zpátky pěšky. tak aspoň vezmeme tu kost. Mluvil skoro stejně jako předtím Krátká a připadalo mi. a pak 40 . V Ničíně jsem šla rovnou na náměstí do drogerie a koupila jsem Pepovi vodu po holení značky Pitralon za devět korun a ještě mi zbylo na ţiletky Astra za pět korun. ţe to je váţná věc a ţe uţ je taky dost hodin. Myslím. ţe uţ ho to vůbec nezajímá. Byl to partyzán! „Ty vago. „Tak panstvo. Vyšla jsem ven. Pořád to tam všude bylo.Najednou jsem narazila na něco tvrdýho. ale ta to neviděla. Najednou Vladimír otevřel mošnu. Veliká a dlouhá. Projevili jste vysoký stupeň odvahy a máte můj nehynoucí obdiv. jelikoţ Anděla si lehla.

Vůbec jsem neměla chuť. aby si ze mě všichni dělali legraci. dva. Lidové písně od Waldemara Matušky a Ztracenka si zpívá nevím od koho. Dala jsem Pepovi dárky a popřála jsem mu všechno nejlepší ke třicátým narozeninám. ţe z prasete. ale ţe jestli mám ještě hlad. tak si můţu výjimečně přidat. ale přišel pan Dusil. povadlý květ a pořád dokola. stála uprostřed pokoje taková bedna.“ Ta byla ale drzá. Hele. jestli nám z něj nezbyly nějaký kosti. Helčo!“ křičela na mě. nebo spíš hromada beden přikrytá prostěradlem. „To znamená. „Ahoj. Kačenka řekla – jedna. Zeptala jsem se Kačenky. jestli z krávy. hlavně Děvče.jsem tu kost rychle vytáhla. aby k nám chodila. kdyţ se po třicítce vzbudíš a nic tě nebolí?“ zeptal se Pepa a já jsem nevěděla. já k vám večer taky přijdu. Schovala jsem ji do chlebníku. „Kam neseš tu prasečí kost? To dostane Pepa k narozeninám?“ „To není prasečí. bylo uţ deset hodin pryč a 41 . z čeho jsou ty řízky udělaný. co to znamená. No jo. Dorty byly a předtím ještě řízky s bramborovým salátem. tři – ţivijó – zatáhla za hadr a byl tam gramofón! Pepa dostal od Kačenky gramofón a tři desky: Mou vlast od Bedřicha Smetany. Po večeři musel jít Pepíček spát.“ Fuj. a kdyţ nás zavolala zpátky. nikdo se jí neprosí. ţe v řízkách ţádný kosti nejsou. Luděk Starý a Lída Ptáčková s Ťutim a já jsem měla dovoleno do půl desátý. já jsem ze selskýho. a Kačenka řekla. ţe na mě úplně zapomněli. ale byla tak dlouhá. děvče. Tak čau. U divadla jsem potkala Berenčičovou. Všichni tleskali a objímali se a hned pustili Waldemara Matušku a zpívali s ním všechny jeho lidové písně. to ty uţ budeš dávno chrnět. Musela jsem ho cestou domů nenápadně zakrejvat jednou rukou a tvářit se jakoby nic. Potom se stala jedna úţasná věc. to jsou vtipy. Řekla jsem. nebo z prasete. ţe si radši přidám dort. ţe jseš v rakvi. tak jsem ji poprosila. ale hlavně ţe se mu líbil pitralon. Pro jistotu jsem partyzána schovala do křoví před naším barákem a šla jsem na dorty. a uţ jsem o tom víc nemluvila. Kačenka poslala všechny do kuchyně. ale co kdyţ má pravdu? Přece jenom mi to vrtalo v hlavě. ţe kus pořád čouhal ven.“ řekla jsem a dost jsem se na Berenčičovou naštvala. Řekla. víš. Kdyţ si vzpomněli. Byla to taková krása. ale partyzánská. Ale aţ po zkoušce. „Mě neoblafneš. „Helčo.

ţe uţ je to dobrý. zkurvenej ţivot.“ chtěla Jolana. a kdyţ jsem se odpoledne vracela ze školy. co budeme dělat?“ zeptala se Kačenka divným hlasem. Řekla jsem jim.“ „Paneboţe. seřezaly mě a utekly. poslali mě aspoň spát. Přišly za mnou po zkoušce aţ do garsonky kvůli SSM a já jsem je poslala do prdele. „Zmlátily mě.honem mě chtěli poslat spát.“ řekl Pepa. a kdyţ Pepa otevřel. Všichni začali něco křičet. Jolano. jak vypadá ţivot. ţe jsem určitě nejmíň stejně velká kurva jako oni.“ „Ţivot.“ řekla Berenčičová. ve dvaceti je to stejně sranda. Zamkly. „prostě mi trochu rozbily hubu. ať vidí. „Hlavně mi nalejte pořádnýho panáka. co by měli dělat. potom do křesla a zeptal se docela tiše. a kdyţ ho vypila. jenom Pepa odved Jolanu do koupelny. aţ dolů na tričko jí kapala krev. A protoţe nikdo nevěděl.“ Ráno jsem na partyzána úplně zapomněla. stála na prahu Jolana Berenčičová. tak uţ tam ta prasečí kost nebyla. Jenomţe najednou zazvonil zvonek. ve dvaceti. 42 . Vopravdickej. Jenom Berenčičová křičela: „Jen ji nechte! Jen nechte to dítě.“ „Kdo?“ „Kroupová s Panýrkovou. „Ale mezi náma. řekla. ale ne taková svině. co se stalo. ţivot není peříčko. přes obličej. Z vlasů.

a všechny jsem je vyplivala do záchodu. co vypadaj. ale opravdový maso. ţe jsem hned viděla. ţe neni vidět na druhej břeh a vypadá to skoro jako moře. Hned jak jsme přijeli. Řekla jsem. ţe se musím jít vyčurat. bouchnul dveřma a odešel. co Kačenka vaří k obědu. řekla jsem. je to něco jako maso. To bylo veliký štěstí. ale ta si s náma moc nepovídá. Nacpala jsem si do pusy pliček. co byly k tomu. mračili se na mě a čekali. protoţe nemám hlad a protoţe mě uţ od rána hrozně bolí břicho. A to byla úplná pravda. Jmenuje se to pličky na smetaně. tak se tam začala hrabat a pan doktor Macháček nás vzal k vodě. aţ to taky sním. Ta přehrada je tak veliká. strašně měkký a klouzavý kousky.“ a vyhodila ten zbytek. Hned jak jsem se po snídani dozvěděla. Ale pořád mi jich ještě strašně moc zbylo na talíři. Pan doktor si sednul na pařez a kouřil a my jsme 43 . V sobotu jsem byla s Kristýnou a s panem doktorem Macháčkem u Macháčků na chatě. řek. jako kdyby je někdo do tý vomáčky vyplival. Pani Macháčková tam byla taky. Ale nedělaj se na ní ţádný pořádný vlny a nejsou v ní mušle ani medúzy. Na zahrádce před chatou si udělali spoustu maličkejch záho nů a pani Macháčková na nich pěstuje různý věci do polívky. Kačenka pak řekla: „Dej to sem. a kdyţ uţ mi došly. prosim tě. protoţe jinak bych se poblinkala jako ty ryby. ale stejně to nešlo. ţe nebudu obědvat. spíš vaří nebo plete. rovnej kus – jako třeba řízek – to neni. Pepíček si šel hrát a oni seděli. Pepa s Kačenkou a s Pepíčkem uţ měli dojezeno. Jak jsme měli k obědu vnitřnosti Včera jsme měli k obědu strašnou věc. Nakonec Pepa vstal. zkusila jsem vzít do pusy to ostatní a rychle trochu spolknout. ţe se na to nemůţe dívat. Jsou to takový malý. je úplně celá dřevěná a nevejdou se do ní všichni najednou. ţe uţ mi nic nepomůţe. Tak jsem napřed snědla všechny kolínka. Ale stejně mi to nevěřili a Pepa se tak výhrůţně mračil. co ho je placatej. Radši jsem zavřela oči.9. Macháčkovi mají chatu na přehradě. kousek od Ničína. co se tam vešlo. rozbolelo mě břicho jak čert.

ale nesmím. protoţe na koupání byla zima. Skoro tak málo. tak kroutěj hlavou jako ţe „ne“ a naopak a jakej maj v obchodech bílej šišatej chleba a ţádný maso a v cukrárnách jenom jedny čtveratý p růsvitný bonbony a nebo takovou sladkou kaši v kulatý plechovce. co se jmenuje vajíčková. kde končí voda a kde začínaj mraky. protoţe se musejí jíst jenom samý vajíčka natvrdo a vůbec nic jinýho. Řízek byl. Vono se to poznat dá. jak blejou ryby. Pepu by to s těma rybama určitě zajímalo. Myslela jsem. Ţe na břehu moře jsou pláţe. takovou. jak nosej mrtvoly ve zlatý otevřený rakvi a jak se mi po tom všem stejská. ţe to je tím. jak pořád jezdila sem a tam. Taky jsem jí vyprávěla. proč se tam ta pěna dělá. Zdálo se mi to hrozně zajímavý.“ No a druhej den byla ta neděle s pličkama. Uţ z ní úplně kapala voda. aţ kdyţ přijela na návštěvu praţská babička Dáša s tetou Martou Krausovou. ţe se vůbec nedá poznat. Ţe je voňavý a taky moc dobrý na chuť. tak jsem doma hned běţela za Kačenkou. tak jsem to šla povědět aspoň Pepíčkovi. Ona zase drţí dietu. kdyţ myslej „ano“. já lači zízek. a pan doktor Macháček řek. na kterejch se dá všelijak hrát a najít spousta zajímavejch věcí.s Kristýnou jen tak couraly kolem vody. jestli bych se byla v tý přehradě koupala. i kdyţ já bych zhubnout měla. jako pani Macháčková. Vyprávěla jsem Kristýně. kdyţ je nemusí jíst. ale jenom kdyţ jede lodička. jak vypadá vopravdický moře. a vůbec nedávala pozor. Taky bych radši jedla k obědu vajíčka natvrdo. Vůbec tomu nechtěla věřit. ţlutobílá pěna. Ţe to moře sahá tak daleko. to jsou takový louky z písku. ale Kačenka zrovna klečela v pokoji na podlaze a cvičila s kolečkem. zatímco Kačenka je hubená pořád a podle mě by klidně mohla jíst samý dorty. jak se řekne bulharsky zmrzlina a jak dobrou noc a jak Bulhaři. ţe by mi třeba mohla taky něco vyprávět. protoţe podél celýho břehu plavala na vodě taková vošklivá. 44 . jenţe ona strašně málo mluví. ale jinak nic neříkala. co říkám. Stejně nevím. Na zpáteční cestě jsem se zeptala. Koukal na mě jako puk a pak řek jenom: „Lyby já nelad. hustá. ale byl zrovna v divadle. To se jí to vaří v neděli k obědu ty pličky.

Marti. ale nakonec vylez Pepa a celej zmuchlanej se šel podívat. Uţ jsem chtěla jít otevřít. uţ jsem se tady málem poblil. Říkal to pořád a pořád a Kačenka se na něj zlobila. Tereza uţ na mě asi zapomněla. ale je to něco úplně jinýho. Říkala. Pepa koupil pivo a víno a pořád tetě říkal: „Jó. slyšela jsem. Teta Krausová posílala tu svoji ţádost dvacet let kaţdej rok a vůbec uţ si nemyslela. protoţe teta Marta byla moje hodně dobrá praţská kamarádka. Pojede a uţ se nikdy nevrátí. Teta Marta mi krásně vyprávěla o strejčkovi Krause.“ Nakonec uţ táta říkal jenom – šmidra – a já jsem si musela jít lehnout. proč tetu trápí. Na chodbě stál manţel od Andrey Kroupový. ţe všichni zpívají takovou tu písničku: „Tam za tím mořem píva. moţná nejlepší. protoţe s Terezou uţ si nějak moc nepíšeme. a ještě spoustu dalších věcí. kdo to je. poslední česká večeře a šmidra!“ A vţdycky praštil rukou do stolu. ţe do Ničína jezděj málokdy. Ale teta se nezlobila. ţe je vlastně taková stará a vůbec mě nenapadlo. Ráno. o jednom baráku. Ale pojede. Vůbec jsem nevěděla. sláva byla proto.. a voněla cigaretama. Usmívala se a pokaţdý řekla: „No jó. Uţ je stará. jenom já jsem si četla a Pepíček si hrál v postýlce na mamuta. poněvadţ v Praze jsou mnohem lepší věci neţ já. jen si dej do sosáku. To mě mrzí. Neţ jsem usnula. má bílý vlasy a je celá vrásčitá. ţe mi odjede. ţe komunisti pustili tetu Martu do Ameriky. Kačenka uvařila řízky s bramborovou kaší.. Jenţe jí právě všichni odjeli uţ dávno. ty vole. děti moje. ale ne proto. vţdyť je to pravda. Pořád nosila zrzavou paruku.To byla veliká sláva. Do Ameriky totiţ vţdycky nikdy nikoho nepustěj. co se jmenuje Mánes jako ten slavný český malíř. co se prej jmenuje tycián. o válce a o před válkou. ještě zmuchlanější neţ Pepa a křičel: „To je dost. který mi nikdo nikdy nevyprávěl.“ Tu má náš táta moc rád. ţe jí to někdy doopravdy dovolej. kdyţ ještě všichni spali. aby si to zase nerozmysleli. tam zakázali práci. mnohem starší neţ babička Dáša. ozvalo se napřed dlouhý zvonění a potom strašlivý bouchání na dveře. Robert Čušek. ţe prej uţ za tejden.“ 45 .

. milostivé dámy!“ zdravil Čušek babičku a tetu. jako ţe má odejít. to jsme na tom stejně. rovnou běţel k nám na záchod a pak do koupelny.“ Uklidil to a šel nás vyprovodit aţ před dům. Ale Robert Čušek si sednul v naší předsíni na zem a zapálil si cigaretu. ţe se na ňákýho poskoka z televize můţe vysrat.“ „Tak vidíš. ty vole! Hovno moje ţena! Moje bejvalá ţena! Včera jsem přijel. Uţ u něj bydlí.. tak táta furt stál u těch otevřenejch dveří. Omlouval se tetě a něco si šeptali. ţe neni blbá. do prdele. vykouk na chodbu a povídá: „Jaký málem. „Máti. Ţe bude dělat kariéru! Chápeš to? To mi vopravdu řekla. ţe sem vůbec lezeš. včera mi to řekla. jako kdyţ si teta Krausová sundá tyciána. tak. kdyţ jsme šli ven. ţe do toho šlápne. protoţe tam je to hezký. jde to rychle. u toho komouše. „Zejtra jdu k Vytlačilovi na pohovor. von se tady doopravdy poblil. mračil se jako kvůli těm pličkům a ukazoval Robertovi ke schodům.“ Kačenka stála ve dveřích do pokoje a vypadala divně. Vypadala. ale potom.. co tvoje ţena řekla Káče. Potom jsme šli na Svatej Vrch. 46 .“ řekla.“ „Moje ţena. Já se ti sakra divím.“ Pepa dal babičce padesát korun a Kačenka šla do kuchyně vařit kafe. já to myslím váţně. Rozuměla jsem jenom – no tak vidíš. Pepa nám otevřel dveře. byli jsme kamarádi. „Hele. Roberte. „Rukulíbám. ale pořád při tom seděl na zemi. Řekla mi. “ „U koho?“ „U toho Pelce. co kdybyste se šli s Helčou a s Pepíčkem projít? Tumáš a dejte si někde snídani..A jak táta otevřel. Kdyţ vylez.

ačkoli má dvojku z 47 . Secký chodil po rukou a Eliáš předváděl. Stalo se to asi tak před rokem a Secký tenkrát slíbil. co by se nám tak nejvíc chtělo. protoţe jsme byli na blbým místě.10. ale Secký i Eliáš jsou docela dobrý a hlavně Secký mě má v hrsti od tý doby. Lenka Krátká. Pepa Elíáš a Tonda Secký jsme pořád seděli před školou na schodech a nechtělo se nám domů. Jenţe Lenka se Zdenou neuměj plavat. ţe ze všeho nejradši bysme šli na koupaliště. ţe to nikomu neprozradí aţ do svý smrti. ani nepřišel nikdo jinej. aby nám řek. co na mě něco ví. kdyţ jsem chtěla jít dovnitř. protoţe je vedro. a kdyby se ho někdo dozvěděl. protoţe to nemá cenu. ale nikdy ne zadním vchodem. přešlapovali a všelijak mě zdrţovali. Zdena. ţe jsme z toho horka úplně hloupí a ţe nejlepší bude jít domů. nebo se aspoň musí vlézt do sklepa anebo udělat něco jinýho takovýho chmurnýho. Tak jsme museli přemejšlet znova. protoţe uţ jsem měla nachystáno v hlavě. A to nám právě nešlo. jak panáčkuje jejich pes Pucík. Míša Španihel. jenom já. a zatím to dodrţel. Moc se mi zrovna nechtělo. co se děje a jestli ještě někdy přijde. Na Krvavý koleno je nejlepší podzim. ţe tam sice uţ byli. Nakonec se mě Secký zeptal. Secký a Eliáš jsme šli spolu. protoţe já jsem šla za mámou na generálku a Secký s Eliášem bydlej u kulturáku. Kaţdej šel na jinou stranu. jestli bych je nevzala s sebou do divadla. Nakonec jsme museli uznat. Je to vopravdu strašlivý tajemství. jak si budu u Kačenky v šatně kreslit. protoţe po rukou chodit neumí. ale nešlo nám bání. Šli se mnou aţ k divadlu a před vchodem pak stáli. Přemejšleli jsme. a zjistili jsme. byl by se mnou uţ úplnej konec. Jak začalo to spiknutí Minulej čtvrtek nepřišla naše vedoucí Anděla uţ podruhý na jiskřičky. protoţe svítilo sluníčko a vůbec bylo moc krásně. Vymysleli jsme Krvavý koleno a chvíli jsme ho hráli. Čekali jsme na ni dost dlouho a některý děti odešly. všichni máme zakázaný chodit na koupaliště samí a nikdo s sebou neměl plavky. ale já.

ţe je přece úplně jasný. jestli se chtěj podívat taky na zkoušku. ţe to maj bejt masky. Tak jsem mu vysvětlila. Secký mu řek. co se jedna směje a druhá mračí. ale měli se hrozně špatně a byli moc smutný a pak zase nebyli zaměstnaný v dolech. který byli veselý před tím. protoţe by hned začaly smrdět. a pak jsme šli za pani garderobiérkou Hoškovcovou. Je to o tom. Ale nakonec jsme uznali. podle toho. kdyţ to bylo špatný. takţe by to určitě šlo nějak zařídit. ţe vopravdický useknutý hlavy to bejt nemůţou. Ukázala jsem jim Pepovu šatnu a Kačenčinu šatnu a všelijaký líčidla a vlásenky a vůbec všechny zajímavý věci. ţe nad jevištěm visej takový ty dvě hlavy. moh by si to třeba rozmyslet. co to je. Eliáš byl dost zklamanej. já nemám šaty rád. na který byl rozsvícenej červenej nápis: Ticho! Zkouší se! Kdyţ jsme si prohlídli ještě rekvizitárnu. který se taky jmenujou komedie a tragédie. Smutný pak byli akorát ty lidi. jestli jsou spíš veselý nebo spíš smutný. a ţe jsou udělaný ze sádry. ţe Vladimír Iljič Lenin. který se jmenujou Komedie a Tragédie podle divadelních her. Zrovna se zkouší Rozbřesk na dole Karel. Ale kdyby se na mě naštval. protoţe je vyhodili. zeptala jsem se. Tak jsem je radši do toho divadla vzala. Eliáš se Seckým si nasazovali různý klobouky. vlásenkárnu. ţe jsou to useknutý hlavy trestanců nebo fašistů. „To se řiká kdovíjestli. Jak nějaký horníci byli zaměstnaný v dolech. je taky vopravdická stará mrtvola a nesmrdí ani ho nevyměňujou. co tam Kačenka má. Ale nakonec přišla revoluce.“ Moc se jim taky líbila ta veliká skleněná tabule. a chtěl vědět. Pani Hoškovcová nám dovolila prolejzat mezi kostýmama. protoţe si myslel. ţe je blbej. 48 . jak to bylo dřív. truhlárnu. Chtěli hrozně. krejčovnu. a měli se taky špatně a byli zase smutný. čepice a helmy a byli úplně u vytrţení. Eliáš si všimnul. ale tydle jsou dobrý.“ řek Secký. ţe Eliáš můţe mít taky pravdu. co leţí v Moskvě na náměstí. Myslím jako před Velkou říjnovou socialistickou revolucí nebo tak někdy. místnost pro hasiče a kluci pořád nechtěli jít domů. Tak jsme potichu vlezli na balkon a chvíli jsme se koukali. Eliáš řikal Seckýmu: „Ty vole. horníci tancovali a zpívali a měli se dobře aţ do smrti. ţe by se pořád musely vyměňovat. Ale Eliáš řek.chování a všechny učitelky se ho bojej.

co se kamarádí s Kroupovou. Pěkně jsem pozdravila a pani magistra se na mě usmála stejně jako na Pepíčka. kdyţ na to v divadle mají tolik krásnejch paruk a klobouků. a řekla jsem: „Pane reţisére. co mi řekne. nebo tragédie. nebo spíš tragédie. ţe nevím. cuklo jí v levým oku. jestli je ten Rozbřesk na dole Karel komedie. ţe daly Seckýmu a Eliášovi všelijaký divadelní programy a plakáty. Helenko. kterej by měl dvojku z chování?“ chtěl vědět Secký. ale nejsem si jistá. znáte nějakýho herce. tohle jsou moji spoluţáci Eliáš a Secký. ale ţe to můţeme zjistit. já jsem šla za panem reţisérem. kdyţ dupnul. „Pani Součková. ţe tragédie. „Tak mi.“ Předtím jsem si Kačenky vůbec nevšimla a teď jsem se bála. Secký se mě zeptal. i kdyţ je to ten protiva. jako kdyţ děda rozloţí na piáně starý noty. Ale neřekla nic. ţe se nehraje něco o rytířích nebo o čertech. protoţe zase předváděl raněnýho mamuta. řek jí: „ Ţe si nedáte pokoj! Já se vám divím. poněvadţ maj zrovna přestávku. Tam uţ byl pan reţisér Novotný a skoro všichni herci. „Přinesla jsem ti takový malý dárek. Otevřela jsem ho a 49 . Šli jsme dolů do kuřárny. kouřej a pijou kafe.“ slíbila Kačenka. Ale kdyţ šel kolem Kačenky. ale budu o tom přemejšlet. Vonělo to. prosím vás.“ Pepa s Pepíčkem uţ na nás čekali. Já myslím. kde seděj tři hodný pani. Řekla jsem. „Moc ráda tě vidím. Kačenka zařídila. to je taková kancelář. čim bych byl radši.“ řekla. Nebo aspoň kulisáka – já si stejně ještě musím rozmyslet. tak jsme za chvilku zase vyšli ven a kluci litovali. Potom jsme se ještě zastavili v náboru. my jsme se na vás dívali a chtěli bychom vědět. jestli si myslím. Na Kačenku čekala taky pani magistra Glancová a voni ji všelijak zabavovali.“ Pan Novotný zahodil cigaretu a šel pryč. já bych to potřeboval vědět. ţe to byla komedie. Hlavně Pepíček ji zabavoval a hrozně při tom křičel a dupal.“ Potom sáhla do kabelky a podala mi sešítek v černým obalu. Slušně jsme pozdravili. ţe on to teda nepoznal. „To ti honem nepovím. Pani magistra se na něj usmívala a vţdycky. Pozdravila kluky a šla se převlíknout. pak vzkaţte po Heleně. Vůbec nám neodpověděl.Moc nás to nebavilo.

Kačenka uţ se tak ani moc netváří. a prozradila jsem jí. co jsem dostala v divadelní krejčovně. Jen si to vezmi. Pepa mi o tom nechtěl nic vyprávět. a vona mi na to řekla. ale Kačenka říká. Jóga to je totiţ takový cvičení. ţe je veselej. 50 . co pravidelně cvičí. ilustrované vydání.uvnitř byl na obrázku hrobeček a pod ním bylo starodávným písmem napsáno: Osiřelo dítě – III. ţe čert má vţdycky nejradši to. Pani magistře Glancový řek. ţe se proti ní spiknuli. „Děkuju. protoţe je jí jasný. Tak jí aspoň přinesla tu kníţku. ať si kvůli tomu nedělám starosti. ţe mám nejradši růţový a ţe uţ jich mám pět.“ řekla jsem. ţe nemůţe nikam chodit pravidelně. a vzal nás s Pepíčkem s sebou. i kdyţ Kačenka zůstane krásná a bude mluvit bezvadně. ţe Kačenka začíná zadrhávat. Horší uţ prej to je s tím divadlem. Nebo nějakou takovou podobnou vošklivost řekla. na který bylo napsáno – Jógou k vyrovnané mysli. co já mám nejradši a co mám pěkně spočítaný. aby s nima chodila do krouţku jogistů. aby mohla cvičit sama doma. Pani magistra Glancová a její manţel pan oční doktor Glanc uţ tři roky tu jógu kaţdý den cvičí.“ Potom znova sáhla do kabelky a dala Kačence takovou ošmatanou kníţku. ţe nás pani magistra Glancová pořád poučuje a vede ty svoje řeči. Pani Glancová pořád Kačenku přemlouvá. jenţe Pepa se dá dost těţko nalákat na něco. Taky zkoušela nalákat Pepu. Pepa řek. Cestou na koupaliště jsem se Pepy ptala. Pani Glancová se zase usmála a řekla: „Odříkaného chleba – největší krajíc. na co uţ neni nalákanej sám od sebe. Radši mi to nedávejte. hlavně proto. abych si nezavařovala hlavu. ţe půjde pro své zdraví udělat něco radši na plovárnu. Byli jsme moc rádi. oba strašně koktají a škube jim v obličeji a za to by taky Kačenku mohli vyhodit z divadla. protoţe pani magistra Glancová i pan doktor Glanc od tý doby. Jednou jsem jí ukázala drahokamy. a kdyby se mu zdálo. ale vezme třeba jednu svoji ruku a jednu nohu. i kdyţ se Pepa tváří. jestli se Kačence nemůţe nic stát. kdyţ teď bude cvičit tu jógu. ţe to Kačence nemůţe ublíţit. zaváţe je na uzel a musí to půl hodiny vydrţet. můţou ji stejně vyhodit a Pepu taky. Helenko. kdyţ jsem ještě malá. hned by jí to zakázal. při kterým se člověk skoro nehejbe. pani Glancová. ale já to moc dobře vím.

Přišla poprosit Kačenku. Taky odchází pryč Berenčičová. kdo mě potkal. asi proto. ţe doopravdy umřu.Já se vůbec nedivím. ne kvůli tomu. Nakonec uţ se mi vůbec nechtělo chodit ven. kdyţ sami ţádný peníze nemáme. kdyby to nezaplatila ona. jak ji v koutě za oponou drţel za ruku a něco si šeptali nebo co. Po prázdninách jde do jinýho d ivadla aţ někam na Moravu. uţ mě zase normálně zdravili – nazdar. Naši se kvůli tomu pohádali. potřebovala od někoho podepsat. Hrát čurdy to znamená hrát ve Zkrocení zlý ţeny místo tý zlý ţeny její komornou. já vím. 51 . protoţe jsem Pepu jednou viděla. Pepa křičel. Ale vlastně jsem docela ráda. Andrea Kroupová zase vţdycky hrála čurdy a teď najednou hraje hlavní role. kdyby se něco stalo. Tak si myslím. Naštěstí jsme potom jeli do Bulharska. kdyby mi říkali třeba – ahoj – nebo – jak se máš. Kačence zatím nikdo nic vošklivýho neřikal. To mě překvapilo. Teda. ţe to zaplatí. ţe si chtěla na cestu ve spořitelně vypučit deset tisíc korun. ţe je Berenčičová praštěná a co by se stalo. Ale Kačenka rozhodla. ţe je Kačenka vopravdu v nebezpečí. ale kvůli tomu.“ Já jsem se ani moc nebála. ţe ji má celkem rád. ale v divadle se to dělá jinak. V Zákopech se jednou proti mně domluvili všichni kluci z bytovek a kaţdej. začne dostávat jenom samý čurdy a nakonec uţ nedostane vůbec ţádnou roli. jaký to je. Kačenka jí to slíbila a Pepa se strašně zlobil. Kačenka teď v předposlední hře hrála právě ňákou komornou a v tý poslední hrála pani. ale přece jen bych byla radši. ţe ten. buřte. která jednou přejde přes jeviště s bubnem a vůbec nic neřekne. a kdyţ jsme se vrátili. ţe odchází. ţe ji Kroupová s Panýrkovou zmlátily. Spiknutí se pozná tak. i kdyţ svítilo sluníčko a byly prázdniny. ţe jsem se spletla. tak mi řek: „Umřeš. koho přestanou mít rádi. ţe jo. ţe z toho začíná bejt mrzutá. kdyţ ji zná jen pár měsíců. tak jsem myslela. a aby jí je půjčili. protoţe slušný lidi si musej pomáhat. jak si můţe bejt Kačenka tak jistá. ţe je Berenčičová opravdu slušná.

a ne ve vaně nebo v blbým gumovým nafukovacím bazénku. v kterým rybníku bych chtěla. S dědečkem aspoň chodíme do lesa a do různejch vesnic kolem Zákopů. A pořád bych šla a šla. protoţe to si ani dědeček netroufne. protoţe by byl hrozně smutnej. babička to myslí dobře. ţe mi nedovolila jet s Kasekrovejma na koupaliště ani v tom největšim vedru a ţe jsem si nesměla nikdy koupit nanuka a ţe mě nutila psát dopis Freisteinovi a ţe mi vo něm vyprávěla. 52 . ţe bych tam za tejden nestihla dojít. kdyţ to babička zakázala. kterej je dobrej tak akorát pro prcky. Taky nemůţu odejít kvůli dědečkovi Františkovi. do města Opavy. protoţe uţ bych nebyla kulatá. a taky maličkou helmu. tak bych tam přišla celá hubená. Hlavně. Krásně bych se tam vešla. jaká jsem šikovná a hezká a jak jsem je pěkně našla a třeba by mi koupili nový tričko a kalhoty. nezlob se.11. protoţe dědeček za nic nemůţe. protoţe zpátky bych jela s nima na motorce. Šla bych pěšky a přespávala bych na poli ve stohu a jedla bych třeba maliny a jahody a co bych kde našla. Jenomţe já nemůţu odejít. ţe bych byla pryč ze Zákopů. tak bych se vykoupala. Jak jsem si našla kamarády Babička mě tak strašně rozzlobila. A kdyţ by mi bylo horko. co neuměj plavat. nejradši růţový. a nemám ţádný peníze na vlak nebo na autobus. který je prej strašně krásný a ve kterým jsou uţ tři dni Pepa s Kačenkou na dovolený a ještě tejden tam budou. měl by o mě strach a babička by si na něm určitě vylejvala zlost. A to já nechci. i na výletě v Berouně jsme byli. Pořád mi říká: „Děvečko. a Pepa s Kačenkou by měli hroznou radost. A babička by zatím lítala po vesnici a lamentovala a litovala by. nikdo by o mně nic nevěděl. i kdyţ jsem si zacpávala uši. jako to dělá dědeček František. Jenom koupat se nikdy nejdeme. Ale uţ by bylo pozdě. aţ by na mně plandalo oblečení. ţe bych se nejradši sebrala a utekla. A poněvadţ bych pořád chodila a plavala a málo jedla. to město Opava je tak strašně daleko. aţ bych došla na Moravu. Cestou bych se skamarádila s různejma hodnejma cizíma lidma. ale pěkně placatá jako všechny hezký holky.

“ Ale já se stejně zlobím a je mi smutno. ţe to nakonec dovolila. velice nadaná holčička a neuvěřitelně se Vám podobá. protoţe jsme s dědou jeli do Vrkoše na fotbal.Má tě tak ráda. co se mu nejvíc líbily. ţe si v jednom kuse dělá starosti. do nočního stolku vedle babiččiny postele a tam to bylo! Rozepsanej dopis pro Freisteina. Radši uţ víckrát na koupaliště nepojedu. moje fotka a princezna Evţenka. ale já jsem tak brečela. Kreslím obrázky na čtvrtky. neboť vlastního otce tomu dítěti nikdo nahradit nemůţe. jestli by mě mohli vzít s sebou. Druhej den jsem nekreslila. proč mi zničil obrázky. ať se klidně vykoupu. ţe mi některý počmáral Pepíček a některý ţe se ztratily úplně. Máme teď zase Helenku na čas. Je pravda. Počmáral jen ty s divou zvěří v lese kolem hradu. Kdyţ jsem se ho zeptala. Večer jsem pak jedla buchty. abys nenastydla nebo aby se ti něco nestalo. Tak jsem celou dobu seděla na břehu. ţe ne. a kdyţ je mám všechny hotový. sešiju je jehlou a niti a je z toho opravdická kníţka. Kasekrovi mi na koupališti radili. jak se všichni koupou. řek. Domů jsme šli pěšky a vrátili jsme se aţ pozdě. jenţe ona najednou řekla. Šla jsem se podívat do loţnice. ţe jet teda můţu. protoţe je má rád. zjistila jsem. i kdyţ se o to s Františkem 53 . Babička řekla. který babička odpoledne upekla a kreslila jsem pohádku o princezně Evţence zakletý ve věţi. u sebe a staráme se o ni tak. ţe je nezničil. Kdyţ jeli Kasekrovi posledně s dětma na koupaliště. ţe babičce nic neprozraděj. jenom nohy jsem si namočila do vody a koukala jsem se. jak byste si to jistě přál. to by ze mě Pepa s Kačenkou byli hrozně zklamaný. stavili se u nás a prosili babičku. Kdyţ jsem pak ráno hledala svoje obrázky. ţe tam jenom přimaloval lvy a slony. Ale ty nejdůleţitější věci strašně kazí. Šla jsem Pepíčkovi natlouct. Často ji bohuţel vídávám zamlklou a posmutnělou. Jenţe lhát se nesmí. ţe slovama a jídlem je na mě babička hodná. Ty ostatní se smutnou princeznou si prej někam odnesla babička. Je to opravdu moc hodná. bohudíky. Uţ jsem se radovala. ale nesmím vůbec vlézt do vody. Milý Karle! psala babička. To mi vţdycky zlepší náladu.

která je jenom na krouţku a je stejně krásná jako ta v divadle. Tak jsem to všechno vzala.opravdu snaţíme. kdo by si se mnou aspoň chvíli hrál. protoţe ona mi je nechce půjčovat. Taky jsem tam našla jednu fotografii. ale potají. Vţdycky někoho potkám. zastřelili fašisti maminku přímo před očima. Úplně mě svrběj prsty a někdy se mi v noci zdá o tý vůni. Ţalovat na mě nebude. jestli nepotkám někoho. Nejradši mám ty. Na tý fotce je pani Freisteinová. které přikládám. To jsou babiččiný sestry Aňa a Irma a taky babička. Babička jich má v loţnici v prádelníku plnej šuplík. Rozhodně ne v Zákopech. protoţe nemůţe. jaký je to bejt zabitej vod fašistů. Ale za to já přece nemůţu. Hlavně kreslením. kdyţ člověk ani neni starej. Ale nevím. Je to taky krásná mladá dáma v krásných šatech. po panu Peckovi a nejvíc po hlíně. ale nevypadá tak princeznovsky jako babička a pratety. na který bylo vzadu napsáno Dem Karel seine Mutti. a taky bych chtěla nějaký kamarády. ale netroufá si Vám napsat kvůli Kateřině a otčímovi. Babičce jsem to řekla. Sednu si na zem. Je to moje babička 54 . Dlouho jsem si ji prohlíţela a představovala jsem si. třeba na koni nebo na bále. aţ bude velkej. jak Freisteinovi. jak voněj starý fotografie. Chodím si je tam prohlíţet. kdyţ byl ještě malinkej chlapeček. co Freistein provede. to je německy a znamená to Karlíčkovi maminka. ale ty jsou pryč. Nakonec jsem tu fotku babičce ukradla a schovala jsem si ji. Taky se mi líbí. Mě Freistein nechtěl a já uţ ho taky nechci. Chodím dokola kolem bytovek a koukám. Má úplně stejný kudrnatý vlasy jako já. Tak se musím zabavovat sama. ale skoro ţádný nemám. na kterejch jsou krásný dámy v krásnejch šatech. Stejská se mi po krouţku. Myslím jako Freisteinova maminka Helena. Umí uţ také výborně psát. Ale zlobila se strašlivě a zase mi vykládala. Nakreslila pro Vás obrázky. jako kdyby věděla. roztrhala na malý kousky a hodila i s princeznou Evţenkou do záchodu. Neni blonďatá a tváří se váţně. Chci hlavně Kačenku a Pepu. kdyţ ještě nevypadala jako babička. ale hrát si se mnou nikdy nechce. vytáhnu to spodní šuple a rozloţím si je kolem sebe po podlaze.

Já jsem se taky jednou počurala. je tam sama a skoro s nikým nemluví. co jí kdo udělal a s kým se soudí. ţe se na nás jdeš podívat. protoţe ona za nic nemůţe. tak jsem čekala. tak bych se mohla počurat. kdy jde pani Veverková na hřbitov. řekne babička: „Vítám tě. a protoţe je to hrozná klepna. kdyţ jsem ještě byla malá a hloupá. ţe mě máma omylem poslala o hodinu dřív do školy. Počurala jsem se stejně a Secký to viděl. To bylo v první třídě. Spíš mi vadí. Babička totiţ měla návštěvu. Asi ji dám do ÚJV k tomu zrcátku a k tý rybě. asi tak jednou za tejden a vţdycky v sobotu nebo v neděli.“ 55 . co s ní udělám. To je to tajemství. a před nim jsem se styděla. ţe kdyţ bych se začala hejbat. Jenţe pani Veverková malá neni a můţe jít doma i u nás klidně na záchod. Brečela jsem. Škola byla ještě zamčená. protoţe zapáchá.a ne babičky babička. strašné se mi začalo chtít čurat a nevěděla jsem. kterýho taky špatně poslali z domova. podle toho. nechci ji roztrhat a zahodit do záchoda jako Freisteina. protoţe je tam ze všech stran vidět a hlavně proto. kdyţ ji z okna vidí přicházet. ale stará je taky dost. ale za to jsem nemohla. Bydlí v chalupě s velikou zahradou. kdyţ stejně vţdycky. To má babička málokdy. Já nevim. ţe tam se mnou čekal Secký. Pani Veverková je taková strašně tlustá pani. tak křičí: „Dědku! Uţ sem zas táhne. Ještě nevím. proč se počurává. ţe to nikdy nikomu neřekne. Bála jsem se jít zpátky domů. Přešlapovala jsem opatrně z nohy na nohu a byla jsem strašně nešťastná. to jsi hodná. Vţdycky babičce vypráví. Taky o mámě a o tátovi. To se totiţ vţdycky zastaví. aţ otevřou. Ale to by mi tak nevadilo. co jsem dostala od tety Marty. Boţenko. jako kdyby se počurala. ale Secký mi sám od sebe slíbil. tak co. proč se babička kamarádí zrovna s ní. který o mně ví. tak nevím. a taky. Pani Veverková při tom pořád něco jí a frká a třepe pusou jako takovej ten pes boxer. Všechno jsem stihla zase pěkně uklidit. Nemohla jsem se vyčurat jen tak venku. ani si babička ničeho nevšimla. Já ji nemám moc ráda. jak si s babičkou povídaj o různejch lidech různý vošklivý věci. která neni tak stará jako babička. Schovej ty buchty!“ Ale kdyţ jí pak dědeček otevře. To bylo proto. ţe bych pak přišla do školy pozdě. co mám dělat. i kdyţ je to jeho maminka.

Hrozně se chechtali. Nejvíc na zákopeckým zámku. a viděli. Dokonce i pani Veverková domlouvala babičce. JZD jí totiţ na tu velikou zahradu. Kdyţ o tom tak přemejšlím. protoţe jsem si jich včas nevšimla. Ani o babičce ne a to se dost divím. jenom v koutech je většinou nakaděno. Pani Veverková má dědu ráda. ţe si s ní musela povídat a jezdit s ní do světa. Dívala jsem se z okna na Zákopy a hrála jsem si. tak to smrdí hrozně. On ho vůbec nenosí. ţe jsem ta kněţna. zůstaly tam z něj jenom veliký kameny a kusy dřeva. Na tom zámku dřív ţila opravdická kněţna a dědeček se s ní znal. kde rostou ořešáky a švestky. aspoň si chvíli můţu dělat. No. co chci. Ale nic jsem nenašla. protoţe jeho tatínek Alois byl u jejího tatínka Rudolfa šafářem a jedna jeho sestra Tonička dělala jedný její sestře Hermíně společnici. vypustilo močůvku. Všude. ţe pani Veverková nesmrdí kvůli tomu. Součkovi bydleli v takovým malým domečku v zámeckým parku. Ten většinou uteče. To se mi zdá jako dost príma zaměstnání. To znamenalo. ţe jsem dědečka Františka nikdy neslyšela říct o někom nic ošklivýho. ale ţe ji taky zasmrdělo to JZD.A potom spolu pomlouvají Kačenku. to je jejich hlavní barák. je tam bláto a kolem dokola všelijaký svinstvo. Ach jo. protoţe jinak bych určitě chodila s dědečkem na zámek. protoţe jí pomoh napsat dopis na Národní výbor. Dědeček jednou od tý kněţny dostal zlatej prstýnek. jak si hraju. Dole jsou krávy a prasata a nahoře jsou všechny místnosti prázdný. ať je na dědu hodnější. To je velká škoda. a aţ bych byla velká. a ta kněţna se všema svejma sestrama uţ dávno někam zmizela. Musím se ho na to ještě zeptat. tak si myslím. tak jsem chtěla utéct. má ho schovanej v krabičce. ţe by se počurávala. mohla bych taky třeba dělat tu společnici. kdyţ jí JZD zasmrdělo zahradu. co bydlej v jedný komnatě v přízemí. ale 56 . kde má JZD v Zákopech nějaký baráky. ţe by druhýho tak hodnýho muţskýho těţko hledala. ale já jsem ho viděla. ale ten domeček uţ spadnul. Vlastně je klidně moţný. takţe má zkaţenou vodu ve studni a kolem jejího domečku teď všechno strašně zapáchá a běhá tam spousta velikej tlustejch myší. Tuhle jsem se šla do zámku sama podívat. Myslím. jestli by tam třeba nebyl někde schovanej nějakej poklad. Přišli tam za mnou malí cikáni. ţe ji taky s něčím pomoh. a dědeček taky.

ţe prej co by si lidi pomysleli a jak se můţu kamarádit s cikánama. ţe tam nikdo nesmí a ţe si hraju s cikánama. Tak jsem jim vyprávěla. všechno zkazí a měla by si radši vočuchat pani Veverkovou. ţe zase přijdu. Slíbila jsem jim. a pak jsme uspořádali velikej bál. 57 . a potom jsem tam chodila kaţdej den a pokaţdý jsem jim z domova přinesla něco k jídlu. Pak nás ale jednou viděl pan Novák.oni mi nechtěli nijak ubliţovat. Babička udělala kravál. jak to bylo dřív. aby nemuseli jíst kočky a protoţe jsem měla radost. jestli je pravda. který jsou špinavý a smradlavý. ţaloval babičce. Tak uţ mi zbylo zase jenom kreslení. Zeptala jsem se jich. protoţe jich bylo hodně a uměli pěkně tancovat. jenom byli zvědaví. ţe si mám s kým hrát. ţe jedí taky psy a kočky. to je náš soused z bytovek. Babička ničemu nerozumí. ale oni se jen smáli a šťouchali do sebe. ţe lezu dovnitř do zámku.

já utíkám děsně pomalu. Taky mě to uţ nebavilo v Zákopech a nikde jinde jsme letos nebyli. byl takovej dobrodruţnej a taky měl tu dvojku z chování. Řekla to jakoby nic. ţe mu nabouchala pěstí do zad. Kačenka teď víc neţ zhubnout chce mít tu vyrovnanou mysl a na to je asi lepší neţ jezdit sem tam s kolečkem postavit se na 58 . ten byl šikovnej. ţe se Seckých sice opravdu odstěhovali. jako třeba Tereza do Prahy. uţ na mě nic neprozradí. všechno je barevný a nevokoukaný. Ani nemá cenu dávat je do pomocný školy. ale René Lagrón umí docela dobře počítat. dokud ho to nepřestalo bavit. Vona ví. Kačenka říkala. všechno je jako nový.12. Hlavu má vţdycky celou tmavě červenou. ale ne jen tak nějak obyčejně. ţe se odstěhoval Tonda Secký a nebude uţ s náma chodit. Ivoš Lagrón neumí vůbec nic. ale bylo vidět. Jak Berenčičová skočila z okna Začala jsem chodit do třetí třídy. Voni skoro ani neuměj číst a psát. já jsem ho měla docela ráda. Jenţe stejně nemám ţádnou extra radost. ţe nad nima nemůţe vyhrát. ţe je ráda. protoţe za chvíli to zase bude stejný jako vloni a předloni. Z Ruska přijeli Lagróni a začali s náma zase chodit do třídy. Je to jenom jako. To bych teda asi neuměla. Ale ta doba do tý doby je pěkná. Podzim pěkně voní. Já mám podzim ráda. ale ţe utekli do západního Německa jako Freistein do Ameriky. poněvadţ vybírá peníze u houpaček. protoţe v březnu zase pojedou na cesty. takţe by tam stejně nechodili. ale mně to nevadí. Uţ je podzim. kdyţ kokrhal. Jednou se tak rozčílila. protoţe jejich tatínkové a strejdové a jejich kolotoče a houpačky kaţdej rok v Ničíně přezimujou. ale on si z toho stejně nic nedělal a kokrhal. Pani učitelka Koláčková si jich radši moc nevšímá. Tak uţ se nemusím bát. ale Secký. ale vydrţí to třeba čtvrt hodiny a na kolečko uţ si ani nevzpomene. protoţe se s ním hrozně nazlobila. Kačenka uţ umí stát na hlavě. Minulej tejden nám pani učitelka Koláčková oznámila.

Ona má strach. Jenţe ona je mladá a zdravá a já bych ji tak jedině mohla nakazit angínou. Chodíme na Svatej Vrch. Pepa zkouší toho Makarenka a vůbec ho to nebaví. ţe stačí. V divadle ji neobsadili ani do Paní Marjánky matky pluku od Josefa Kajetána Tyla. Samý příjemný věci. ţe teď má Kačenka spoustu času a můţeme spolu odpoledne chodit ven a povídat si. co dřív moc nešly. To aby ten ředitel a všichni vostatní dostali strach a honem toho spikávání nechali. Mohla bych tam nechat jenom malou cedulku. kdyţ se budu dobře učit. Zabití by bylo určitě mnohem lepší. ale jinak je to s ní dost špatný. Já se pořád učím dobře a ještě nikdy to nikomu s ničím nepomohlo. Nejlepší by asi bylo. A to by asi neumřela. Ale to nemám zrovna moc ráda a samopal taky nemám. Ale přece jen bych byla radši. Dobrý je. ale to se zas mus í zblízka a teče mu krev a to bych mohla omdlít jako tuhle.hlavu. Ještě se podle kníţky od pani magistry Glancové naučila další zajímavé cviky. S tím já nemůţu nic dělat. I kdyţ je pravda. Kačence jsem nic neřekla. ţe bych zabila Kroupovou nebo Vytlačila. na kterou bych předtím napsala – Černý hnát – nebo něco podobnýho a opálila bych ji nad svíčkou. kdyby se na to nikdy nepřišlo. kdo tu Kroupovou zabil. Ale to je podle mě pěkná blbost. ale jak to udělat. a tím pádem by na mě hned přišli a zavřeli by mě a to by Kačenka s Pepou nebyli moc rádi a já taky ne. ţe ve vězení bych mohla pěkně zhubnout. to ţe prej jí nejvíc pomůţe. Jedině. kdyţ jsem se řízla do prstu. 59 . kdyby Kroupová z ničeho nic dostala nějakou ošklivou nemoc a umřela sama od sebe. ani do Začínáme ţít od Rusáka Makarenka. aţ jsou nakonec všichni mrtví. aţ zase ňákou dostanu. protoţe by s tím asi nesouhlasila. My pořád chodíme se školou na všelijaký filmy o válce a tam na sebe vţdycky střílej ze samopalů a házej granáty a tak. Tak jsou všic hni mrzutý a pořád se o něčem raděj. Určitě taky jde člověka říznout noţem do krku. Ale jinak – ţádný stopy. Ještě nevím jak. ale začínám o tom přemejšlet. Ona říká. Ale rozveselit Kačenku neumím. ani mně ne. ţe bude muset odejít z divadla a ţe nebudeme mít peníze. Kačenka je doma a radši by zkoušela cokoli. radši by byl doma. na houby a taky jsme byly pouštět draka.

poněvadţ. abych bez toho nemohla odejít. kdyţ s nima není ţádná řeč.“ A pak zase rychle odešli. Ale kdyţ jsme ji poznaly. kdoví. třeba rytíře Dalibora z Kozojed. Včera jsme si šly se Zdenou Klímovou do papírnictví koupit trojúhelník a potkali jsme naši jiskřičkovou vedoucí Andělu. A kdyţ teda domů nejdu a zůstanu tam s nim. Ale já bych stejně nešla. Já jsem ráda. Musím ho honit a přemlouvat a nakonec vţdycky čekat. ty jsi ňáká tlustá!“ 60 .“ Úplně jako blázen z blázince. Řekla jsem: „Dobrý den. Tam za mnou přišli. jeho maminka a jejich tatínek. ten by mi moţná poradil. Kdyţ mě vloni miloval Honza Bezvad ze Zákopů. Míša mě strašně otravuje. protoţe mě miluje.Škoda. „Ahóój!“ volaly jsme na ni. na tý cestě. Tak jsem utekla a od tý doby s ním nemluvím. ale moc mě to nebaví.. Teď za mnou pořád chodí Míša Španihel. tak nemluví a jenom tak kouká. uţ jsme se bály. Vůbec se sobě nepodobala.“ Míša řek: „Ahoj. he.. potom mě z ničeho nic povalil na zem a poslintal mi celej obličej. Schválně mi vţdycky sebere tašku nebo pytlík s přezůvkama nebo něco jinýho takovýho. Míšo?“ A on řekne jenom: „He. a dělala jsem sochu. Já uţ jsem taky někoho milovala. Míša. protoţe jim doma pořád o mně vypravuje. takţe jsme ji málem ani nepoznaly. v bílejch kalhotách a vo vraţdách určitě jakţiv neslyšel. jak říká zákopecká babička. ţe je Secký v tom Německu. měly jsme velikou radost. Kaţdej den na mě čeká v průchodu do našeho dvora a nechce mě pustit domů. Ani mě k nim nepozvali na návštěvu. ţe mě někdo miluje. A Zdena hned řekla: „Jéé! Andělo. co je tam po dešti takový pěkný bláto jako hlína na krouţku. co jsou zač. aţ ho to omrzí. co ho mám v penále. To jsem seděla zrovna na dvoře mezi bytovkama. Vţdycky se ho zeptám: „Co chceš. nebo se mi docela líbí Luděk Starý z divadla. A kdyby voni milovali mě. he. ţe se jí něco stalo. chodili jsme zase sem tam po poli. ţe se na mě jednou přišli podívat jeho maminka s tatínkem. tak bych jim určitě nedělala takový pitomý věci. ale ten je takovej brejlatej.“ A jeho maminka zavrtěla hlavou a smutně řekla: „Tak to je ta Helenka. Poslední jiskřičky byly na jaře a pak víckrát nepřišla. to je taky můj spoluţák. Míša Španihel mě tak miluje. ale pěkně bysme si popovídali. Všichni měli zlatý brejle a bílý kalhoty do zvonu.

“ Ale jak se to teda dá říct. co jako ty zvířata dělaj. i kdyţ uţ dvě miminka měla. jsme si jistý nebyly. Ale já stejně nevím. ţe to lidi dělaj stejně jako zvířata. Zdena si myslí. Koupily jsme si trojúhelníky a sedly jsme si na vobrubník u kašny.“ řekla. jestli je to pravda. Ale zbyly mi jenom dvě koruny a to je málo. „Nejsem tlustá. Vysvětlila jsem jí. Mně jednou říkala jedna holka. protoţe to by pak mohli mít děti i děti a starý lidi a děti ani starý lidi děti nemaj. kdo mi to říkal. natoţ tohle. Já nemám ráda. co si před barákem povídaly o třetí pani.To já bych teda neřekla. „Jak to. Takţe to s těma zvířatama zůstalo neobjasněný.“ „Tak ty uţ jsi vdaná?“ radovaly jsme se. ţe to Kačence taky není jasný.“ řekla Anděla a odešla. má spoustu dětí. protoţe vím. která tam taky bydlí. Jen se mě vyptávala. ani kdyţ se na mě křičí. Tenkrát jsem se ptala Kačenky. Kačenka vţdycky. Jedna říkala: „Vošmiková čeká další dítě. Jenomţe jak se tam dostane? To je nějaká veliká záhada a moţná. protoţe uţ zase propadla jinam. Ale byla to pravda. protoţe moje maminka taky nebyla s Freisteinem vdaná a stejně jsem se jim narodila.“ A ta druhá: „Ale neřikej! Uţ tu kurvu zase někdo bouchnul?“ A ta první: „Hlavně jestli to nebyl váš Vláďa. začne vykládat. tak ani nemůţu přijít na to. ţe se děti dělaj líbáním. jestli je to pravda. nemá manţela a je taková nepořádná. kdyţ mi někdo něco takovýho řekne.“ To by teda byla úplná hrůza. a já jsem jí nic neprozradila. ale uţ s náma nechodí. To bych radši ţádný děti neměla neţ se nechat od někoho bouchat. ale to určitě neni pravda. „Nejsem. To vím jistě. ţe miminko je u maminky v bříšku jako semínko v jablíčku. ţe mi z toho trojúhelníku zbydou nějaký peníze a ţe si koupím voskovky. „čekám miminko. Anděla měla břicho jako půl sudu. Vůbec si o tom s náma nechtěla povídat. kdyţ si o tom chci povídat. ţe by zase běţela do školy. Těšila jsem se. co k nám propadla. to neřekla. Taky jsem slyšela o prázdninách v Zákopech dvě pani. poněvadţ jsem na ní viděla. a Kačenka se zlobila a řekla: „Fuj! To se tak nedá říct. Ale jak to teda je doopravdy. To 61 . ţe vdaná kvůli tomu bejt nemusí. jaký to je. ţe bude mít miminko a neni vdaná?“ zeptala se Zdena.

O Berenčičový. jenţe on uţ jednu manţelku měl a další nechtěl. Řekla jenom. To je teda hrůza. opila se. ţe to jsou těţký věci. jako výraz mých sympatií a pokuste se být méně hodná. je to jen pro moje obveselení. ţe to je vopravdu pravda. co jsem pani učitelce dala. Ještě nikdy jsem Kačenku neviděla tak dlouho stát na hlavě. die. jako navrch. Ale vrátila se zase s těma penězma a domluvily jsme se. a ona mi dala zalepený dopis pro Kačenku. das – psí vocas. Škoda. i na němčině a na krouţku. Koupila bych si aspoň růţovou princeznám na šaty nebo takovou tu vzácnou modrozelenou. Nespadla. Za tou kartičkou byly nastrkané nějaké peníze. ţe z Moravy přišlo psaní s pruhem a v tom psaní bylo napsáno. co je jenom ve vopravdu velikejch krabičkách pastelek – nejmíň za šedesát korun. Ta hrozná je. zabila se. Chudák Berenčičová a chudák Kačenka. ať Kačenka ve spořitelně zaplatí deset tisíc korun. těch čtyřicet korun. a pak ještě tisíc. o penězích a taky o spikávání v divadle. ţe se pastelky neprodávaj taky jednotlivě jako cigarety. Vyprávěla jsem pani učitelce Freimanový. Kdyţ jsem odcházela domů. zaplatila jsem pani učitelce čtyřicet korun. kde Berenčičová bydlela. protoţe Jolana Berenčičová skočila z okna. Uţ jí ta jóga opravdu krásně jde. die. ţe si na pani učitelku musíme něco vymyslet. prosím. Berenčičová se tam zamilovala do nějakýho pána a chtěla si ho vzít. Kačenka z toho byla celá vyjevená. to je za celý měsíc. a pak mě naučila pěknou česko-německou říkanku: Der. Nemám to nikde říkat. protoţe tam znají různý herce. jako kdyţ si ten dopis přečetla. a zjistili.stačí leda tak na gumu nebo na obyčejný tuţky. Pani učitelka Freimanová uvařila čaj a přinesla úţasný čokoládový sušenky. a tím pádem zaplatit nemůţe. co se stalo. das. pak se oblíkla a letěla zpátky za pani učitelkou. Berenčičová byla zklamaná. skočila z okna a my to teď musíme zaplatit. der – psí prdel. On tu Berenčičovou chtěl jen tak na někdy. na moře a na vocasy mořskejm pannám. Ještě se tenhle měsíc stala jedna hrozná věc a dvě dobrý. 62 . protoţe na to na všechno musím pořád myslet. vynadala mi. i kdyţ Pepa asi tak dvacetkrát bouchnul dveřma. Kačenka ho rozlepila a uvnitř bylo na takové malé kartičce napsáno: Přijměte to. Potom šli naši do divadla a z vrátnice telefonovali do toho města.

ţe uţ do tý Ameriky nepojede a zůstane tam. co jsem se tenhle měsíc dozvěděla. co se stala. protoţe on je vdovec a líbí se jí ještě víc neţ Švýcarsko. ţe se má teta Krausová dobře. Na hlavě má novýho tyciána a je veliká fešanda. a hlavně jí přeju. Na jedný je teta Krausová na louce. A dokonce. A na druhý je teta Krausová taky na tý louce. Blumentahl je malinkej. 63 . Tak mám radost. Ten kamarád se jmenuje Egon Blumentahl a je teda opravdu hodně starej. V tom dopise byly taky dvě fotografie. Teta Marta v něm píše. ţe si toho kamaráda vezme za manţela. ţe za čtrnáct dní bude mít v Ničíně koncert Miluška Voborníková. veselej kudrnatej dědeček a oba vypadaj moc spokojeně. to je to nejhlavnější. brejlatej. jak krmí kopretinama nějakou krávu. ţe se cestou do Ameriky zastavila za svým starým kamarádem ve Švýcarsku a tolik se jí tam líbí. jak se objímá s tím Blumentahlem. to je ta první dobrá věc. a úplně nejlepší věc ze všech. je ta. krásný a barevný jako nějaký pohledy. No.Taky přišel dopis od tety Marty Krausový. aby jí ten dědeček Blumentahl vydrţel dlouho naţivu.

děti jsou dneska strašně drzý. Chtěla jsem si jeden takovej plakát vzít domů. Nakreslila jsem obrázek. protoţe za chvíli šla znova kolem a řekla mi: „Ty seš tady ještě? Holčičko. ţe jsem zapomněla koupit sádlo. Vlastně úplně strašná. co bych chtěla. Musela jsem jí to vysvětlit. na kterým jde Miluška Voborníková po louce. U nás v domě bydlí takovejch tlustejch protivnejch pani několik. Těšila jsem se na Milušku Voborníkovou skoro jako na Vánoce nebo moţná ještě víc. kde ho měli za výlohou. Ta pani od samoobsluhy byla zrovna taková. který v Ničíně všude visely. ale stejně to asi nepochopila. Je to moje nejmilejší zpěvačka. povídal: „Jo. Taky s ní ještě moc nemluvim. a chtěla jsem jí ho po koncertě dát. venku. ale v ţádným krámu. a ne to. tak jsem ji chtěla vidět a myslela jsem si.“ A pak si tam spolu stoupli a začali se bavit a kaţdou chvíli si na mě ukazovali. co ji slyšel. za kterej by mi třeba 64 .13. Ale nevím. Pořád si něco šeptaji a nám řikaj komedianti. tak seděj celý odpoledne na lavičce před vchodem a koukaj. Jak mě zradila Kačenka Jsem hrozně nešťastná. tak jsem si musela stoupnout na chodník před samoobsluhu a kreslit venku. Myslím. Tak jsem šla radši pryč. Hlavní bylo. ale mě to nerozmrzelo. co musím. protoţe nevěděla. Kdyţ je hezky. jestli si toho všimla. protoţe se mi zase stala taková nemilá věc. ţe se mi poved. kdo jde ven a kdo zase dovnitř. má princeznovský šaty a já jí nesu vlečku. ţe za to můţe Kačenka. pani. ţe malíři takhle normálně malujou. protoţe jsem ho nakreslila podle plakátů. Určitě seděla v máminý šatně. ţe bych se s ní mohla i seznámit. příšerná věc a nejhorší na tom je. co tam překáţim. protoţe Vánoce jsou kaţdej rok. Jedna hloupá pani mi vynadala. Moc dobře jsem to slyšela a nerada kolem nich chodim. protoţe je doma málo řeţou. kdyţ můţu do divadla i zadem. Za trest jí říkám jenom to. mi ho nechtěli dát ani prodat. ale Miluška Voborníková v Ničíně ještě nebyla. ty jsi mě tak rozčílila.“ A jeden pán. ţe budu mít pro Milušku dárek.

Miluška měla přijet v sobotu a naši mi slíbili. seděli jsme s Pepíčkem na podlaze a brečeli jsme. tak to taky splní. zůstaneme v Ničíně a někdo se mnou na ten koncert půjde. co pro mě Miluška Voborníková znamená. otevřela jsem okno a křičela jsem ven: „Pitomá teta Irma! Pitomej Arnošt! Pitomá Mařka! Pitomá. a kdyţ nic nepomohlo. to se časem naučí a moc se mu to líbilo. To řekla! Řekla – pitomá Miluška Voborníková – i kdyţ ví. Voni se zavřeli v kuchyni a Kačenka ţalovala. Celou sobotu se v Zákopech nic nedělo. Kreslila jsem si a nikdo mě nenutil jít si hrát mezi děti. ţe je to jiná situace a ţe jsem přece rozumná holčička. a Kačenka řekla. Zeptala jsem se. Schválně jsem Pepíčka učila říkat kurva a prdel. ţe v sobotu přijede do Zákopů teta Irma s Arnoštem. Kdyţ jsem přišla ze školy. jenom jsme čekali na návštěvu. babička s mámou vařily a uklízely a Pepíček si hrál. vysvětlila jsem jí. ale do Zákopů jsme jeli. ţe jedeme. co se stane. Kačenka mě plácla a řekla. ţe kdyţ do tý doby nedostanu ţádnou špatnou známku. ţe to holt bez pitomý Milušky Voborníkový musím nějak přeţít. Pepíček ji praštil. proč balí. šla jsem s dědou ke kulturáku a na náves vylepovat plakáty o fotbale. o schůzích a o taneční zábavě. ţe Kačenka je hodná a pravdomluvná jako dědeček František a ţe kdyţ něco slíbí. ale to nevadí. ţe je lhářka. Pepa nám nic neudělal.mohla dát svoji opravdickou fotografii s podpisem. Já jsem si ten pohled přečetla a vůbec mě nenapadlo se leknout. Neumí sice ještě říkat r. s Mařkou a s jejich pitomou holčičkou Soňou a ţe by nás taky rádi viděli. kdyţ přece nikam nejedeme. Zkoušela jsem ji přemluvit. Odpoledne. kdyţ mě to přestalo bavit. odtáhla mě od okna a začala mě mydlit. Šla jsem do svýho pokojíčku. řekla jsem jí. To jsem ještě nevěděla. protoţe přijede milá návštěva. na kterým bylo napsáno. tak dostal taky. Kdyţ přišel Pepa z divadla. Ale Kačenka mě zradila. Pepa leţel na gauči. blbá Soňa!“ Přišla Kačenka. Po cestě jsem si 65 . zavřela jsem dveře. potom jsem se rozbrečela. protoţe jsem si myslela. Děda píše v Zákopech všechny plakáty o všem. Jenţe v pátek dostala Kačenka pohled. ţe Milušku Voborníkovou MUSÍM vidět. uţ balila věci do Zákopů a tvářila se při tom jakoby nic.

ani je jíst a dědečkovi se to taky nelíbí. Podle mě si nechá všechno moc líbit. Já jsem ještě moc malá a dědeček nevím proč. ţe jsem měla chuť Arnoštovi a tetě naschvál říct. jak to vypadalo. v kulturáku knihovnu a tam jsme zalezli. ale styděla jsem se za to stejně jako Kačenka a taky mám přece jenom Kačenku ráda. aby táta s dědou honem ty šneky odnesli k tomu pánovi. odemknul děda kulturák. Kilo za pět korun. byly plný šneků. Byla jsem na Kačenku tak naštvaná. Ale já a dědeček nemůţeme o ničem rozhodovat. Jenom Pepíček s babičkou směli zůstat doma. byla voda a plavaly ryby. Asi se před tetou a před svým bratrancem Arnoštem styděla. Ale všechny ty tašky a pytle. jednou tejdně půjčuje kníţky. Píše si tam plakáty nebo sešity o půjčování kníţek nebo zákopeckou kroniku nebo čte nebo si jen tak přemejšlí. to je prej na to potřeba. ani prodávat. Dědeček mi vypravoval. Já to poznám. síťovky a všelijaký igelitový tašky a celý dopoledne jsme chodili po loukách a po polích a taky příkopama podél silnic. To se mi teda nelíbí. kudy chodíme. Kačenka mezitím. Došli jsme ze Zákopů aţ ke Skalá m. jak byla celej den zavřená doma. protoţe ţádná návštěva stejně nepřijela. Teta Irma přijela místo v sobotu v neděli. kdyţ ještě Zákopy byly mořským dnem a všude. protoţe jsou z Prahy a jsou bohatý a poroučivý.nasbírala kaštany na zvířátka a na figurky. Aţ je prodáme. vymyslela další hroznou věc. Děda je totiţ zákopeckej knihovník. Potom začalo pršet a domů jsme se vrátili úplně promočený. museli jsme jít všichni i s dědečkem sbírat šneky. Nelíbí se mi šneky sbírat. stálo před barákem praţský auto. ale ne od dědy. i kdyţ nic neříká. a kdyţ jsme ty plakáty rozvěsili. pošlou je prej do Francie a tam je snědí. ţe Jednota vykupuje šneky. Máma nařídila. pravěkýho. co jsme měli. Kdyţ jsme přišli domů. Ach jo. Měli jsme holínky. Zůstali jsme tam aţ do večera a nic se nestalo. Poněvadţ kvůli Berenčičový máme málo peněz a poněvadţ v neděli ráno trochu pršelo. V sobotu ráno si u krámu přečetla takovej plakát. ale schovat se tam chodí i jindy. A já taky. Tam jsme s dědečkem našli jednoho šneka zkamenělýho. kterej je pro Jednotu vykupuje. 66 . ani je nechat chcípnout. co jsme dělali.

koukejte.“ Napadlo mě. Pepíčku. pldel.“ Teta mu moc nerozuměla. tak jsme se do Ničína vraceli aţ v pondělí ráno. a musela jsem honem myslet na Hrdýho Budţese. a řekla: „Tak tebe uţ zajímají děvčata. Ona má taky málo kamarádů jako já. ale kdyţ viděla. ţe si budeme psát. Miluška Vobolníková. abych se zase nerozbrečela. Cestou jsme zase potkali tu holčičku ze samoty a odvezli jsme ji do její školy. To nevím. Tak víš co. počkala si na pani učitelku Koláčkovou a něco s ní vyjednávala. protoţe bydlí daleko od lidí a její spoluţáky tam rodiče nechtěj samotný pouštět. ale pochopila. kterou zpěvačku a kterýho zpěváka má nejradši.Teta Irma muchlovala Pepíčka na klíně a vyptávala se ho. ten hezkej s tím knírem. To vona si ze mě dělá dost často. Vyměnila jsem si s ní adresu a domluvily jsme se. Ale Krátká to neodvolala a řekla. ale neřekla mi co. ţaluješ a tvoje maminka taky a tatínek taky. protoţe ţádný takový zpěváky já jsem teda v ţivotě neviděla ani neslyšela. Ale Krátká řekla: „Ţalobníček ţaluje. Ale uţ se na nic o zpěvákách ptát nechci. Ale já jsem zůstala hrdá. abych z toho zase zbytečně nebyla smutná. Kačenka byla v dobrý náladě. ţe měla sobotu a neděli takovou. jak se má. ţe jí všichni zpěváci můţou bejt ukradený. co to má zase znamenat. A ty taky Helenko. Řekla. Ještě ke všemu se ten jejich domeček jmenuje Čertův mlýn. běţ si hrát se Soňou. Vzala jsem si pětikorunu a jinak jsem si jí ani nevšimla. vona mě taky praštila a začaly jsme se prát. kdyţ Miluška Voborníková jí připadá pitomá a Petr Spálený. Kačenka si chtěla svoji návštěvu pořádně uţít. ţe jsem nikdy na nikoho neţalovala. Jenom jsem se jí ještě zeptala. ţe má teda asi nejradši Martu Kubišovou a nějakýho Suchýho. a celou cestu něco povídala.“ „Vodvolej to!“ řekla jsem. tak chvíli přemejšlela a pak tvrdila. Ty jsi určitě zase na někoho ţalovala. Vid ěly to holky ze třídy. pod nosem si maluje! Ţaluješ. a kdyţ jsme se v šatně přezouvaly. Kačenka se mnou šla aţ do školy. běţte si hrát. Pepíček ţvatlal: „Kulva. 67 .“ Řekla jsem. děti. co dostala za šneky. jakou chtěla. jak se mračím. tak se začala zase lísat a bejt hodná. asi proto. Krátká řekla: „Hele. ţe jsme všichni komedianti. Dala mi pětikorunu z těch sedmdesáti korun. ţe Miluška Voborníková uţ je dávno zpátky v Pra ze. taky. jestli si ze mě nedělá legraci. ţe říká něco o nějaký Milušce. Tak jsem ji musela praštit. Nevim. Mobydyk tady má maminku.

ţe se v Praze koná konkurz na film a ţe do toho filmu hledají sourozence – starší holčičku a mladšího chlapečka – velký zrovna tak jako jsme my s Pepíčkem. POČKEJ TLUSTOPRDE. jak to dopadne. 9. Krátký maminka učí aţ na druhým stupni. co řeknu. Nakonec se mě Kačenka zeptala. Doma uţ jsem z toho takovou radost neměla. ţe bychom to třeba mohli zkusit. a kdyţ jsem jim to vysvětlila. ţe se to řekne. Myslim. A protoţe je ten konkurz za čtrnáct dní v pátek. ale zůstali stát za pletivem a dívali se. byla se zeptat pani učitelky Koláčkový. zahnala nás do třídy a napsala nám oběma poznámku do notýsku. a(e musí se přece bránit. ale já jsem si toho všimla a vší silou jsem jí na ni dupla. Vona je Kačenka chytrá a vůbec neni zase tak špatná. jestli by mě pustila. ve kterým bylo napsáno: ZLOMILAS MI NOHU. Kdyţ jsem si šla sednout do lavice. ţe se nedalo nic dělat. kdyţ si to s Kačenkou přečetli. Vůbec nechtěla slyšet. ţe jsem vyhrála. ţe ji napadlo. AŢ TĚ MOJE MAMINKA BUDE UČIT MATEMATIKU. ţe jo. Moc dobře věděla. Při večeři vyndala Kačenka noviny a přečetla z nich jedno oznámení. co chci radši. napsala pani učitelka Koláčková. se namísto přezouvání poprala.“ Kačenka ho okřikla a chtěla mi začít něco vykládat. ale mně se stejně nechtělo nic vysvětlovat. takţe přišla pani učitelka Koláčková. ale pak se mi povedlo bouchnout Krátkou pěstí do nosu a bylo to. Brečela a řekla. Kačenka to nakonec taky uznala a podepsala. „Tak to je ještě dobrý. Potom řekla. Jenomţe to bude ještě za pěkně dlouho. Za chvíli mi přišlo psaníčko. Pani učitelka slíbila. jak to bylo. Prej si můţu vybrat. To já vim právě od Pepy. Ten den totiţ stejně odpadá vyučování a jde se do kina na ruský film Masakr na Volze. Válely jsme se všelijak po lavičkách a po podlaze a dost dlouho to bylo nerozhodně. uznal. Ale mezitím uţ to řek někdo jinej. A ţádnou nohu jsem Krátký nezlomila. nastavila mi Krátká nohu. 68 . Dne 29. Člověk si nemá začínat. jak to bylo.Všichni ostatní odešli ze šatny. ale Pepa se zeptal. „Po-co? Poprala?“ zeptal se Pepa.

Od ledna uţ nebude mít ţádný angaţmá. aby mohla babička leţet v ničínský nemocnici. Máma se v Ničíně kamarádí s různejma doktorama. ţe nevím. Máma zařídila. Zkrátka musej odejít všichni. protoţe se málo směje. Budou se s divadlem soudit. pořád se rozčiluje a skoro kaţdej den pláče. ţe musí odejít. Babička ty kameny nesnědla. a skončilo to zákopeckou babičkou. ani s kolečkem. jestli se o babičku dobře starají. Docela se mi líbí. Jak mě nevzali do filmu a co se stalo šnekům Ten měsíc. Pořád se někde scházejí a radí se. vyndal jí z něj hromadu kamení a pak jí ho zase zašil. Kačenka uţ necvičí jógu. Taky si často pouští toho zpěváka. co včera skončil. S Kačenkou musí odejít taky Lída Ptáčková se psem Ťutim. jak vypadá. ale jen tak sedí. Tam ten Suchý zpívá. to jsem ještě ţil a pak ještě jednu písničku. jak jsem chtěla. proč jsem se nezachmuřil. Hlavně. Naši od někoho dostali tři maličký desky v šedivejch obalech bez obrázků a tam von je. Kačenka si nejradši poušti Jó. Myslivec babičce rozpáral břicho. na těch jsme byli ještě dvakrát.14. která dostala ţlučníkovej záchvat a teď leţí v nemocnici a je po operaci. Modlí se tam za babičku a taky asi proti Kroupový. co se jmenuje nějak jako Ptáte se. uţ mě nebavil. i kdyţ mi vadí. samy se jí tam prej udělaly. pan reţisér Michálek a ještě pan Dusil. Ta se teď taky málo směje. poušti si na gramofónu Mou vlast od Bedřicha Smetany nebo v jednom kuse běhá do kostela. ţe je jenom vymyšlenej. aby mohla dohlídnout. ţe i kdyţ bylo venku strašně hnusně. Neni vymyšlenej. Byl takovej pršlavej a nic se mi nepovedlo tak. Kačenka s Lídou Ptáčkovou. s Dusilem a s Michálkem se domluvili. A taky dost pijou víno. třeba s panem doktorem Myslivcem. ale to Kačenka nechtěla. aby odešla jakoby sama od sebe. aby se to nestalo taky Kačence. 69 . kterej se jmenuje Suchý a o kterým jsem myslela. který tam Andrea Kroupová a její tajemník Pelc nechtěj. Začalo to s Miluškou Voborníkovou a se šnekama. ţe se jen tak nedají. tak dostane výpověď. Chtěl. Zavolal si ji totiţ ředitel Vytlačil a řek jí. ţe je ţivá. Tak mám strach.

Pořád se tvářili. protoţe to jsme se zrovna učili ve škole. Ale neřekla jsem to celý. jako kdyby na nás bylo něco k smíchu.. Kačenku nerozveselilo ani to. Ale Kačenka na mě vyvalila oči a pak se rozplakala.nezachmuřil se kvůli různejm lidem.“ říká Kačenka. ať řeknu nějakou básničku. Tak jsem se uklonila a řekla jsem Alexandr Bezymenskij – Psaníčko. kolik chodí do celý naší školy. řekli. ţe jsme byli dva dni v Praze kvůli tomu konkurzu. začala jsem jenom: 70 . „Nééé! Do lesa nééé!“ křičel Pepíček a schoval se pod otoman. Ale nevyhráli jsme. ţe to myslím váţně. Přišlo tam asi tolik dětí.. ţe máme s Pepíčkem přijít znova odpoledne. Ale ještě předtím nás máma vzala na oběd do krásné smíchovské restaurace U Holubů a mohli jsme si dát. brejlatej pán. ţe jsme uţ skoro vyhráli. ale jenom neţ jsme se zase vrátili do Ničína. Pak si nás ty pánové a pani od filmu prohlídli znova. jako vţdycky všechno zkazím. který tam vyjmenovává a ze kterejch já znám jenom Charlie Chaplina. Tenhle je mnohem hezčí. protoţe já jsem nám to zkazila. protoţe měl strach. A vypadalo to.“ řekla jsem jednou. a kdyţ si nás ty lidi od filmu prohlídli. Měla sice docela dobrou náladu. to je jejich kulturák a je to něco úplně jinýho neţ ten v Ničíně. „Ptáčková a Dusil děti nemají a Michálkovic děti uţ jsou dospělý. vyptávali se nás na všelijaký obyčejný věci a chtěli. protoţe jsem chtěla Kačenku rozesmát. Ten konkurz byl v jednom velikém domě na náměstí. ve čtvrti. Tak jsme chtěli řízek a pak ještě dort a byli jsme velice šťastný. Druhej den tam seděl takovej malinkej. to byl pan reţisér. Odpoledne uţ nás bylo jenom asi deset sourozenců. ale co budeme dělat my. ty jsou dobrý. ţe máme přijít druhý den ještě jednou a ţe se uvidí. Kačenka je zná všecky. Ten dům. kde jsou obchody a park.“ Potom na mě ukázal prstem a poručil. co jsme chtěli. a nakonec řekli Kačence. která se jmenuje Smíchov. mhouřil oči a říkal: „Dobrý. abysme jim zazpívali písničku. ale stejně se zachmuřuje čím dál tím víc. „Mohli byste nás třeba odvést do lesa jako Jeníčka a Mařenku. protoţe kromě nás měli přijít jenom jeden další kluk s holkou.

neţ jsem. proč takový senzační věci mají vţdycky jenom v Praze. ale jeli jsme vlakem do Králova Dvora a odtamtud autobusem do Zákopů.. ţe se ozvou. i kdyţ Kačence řekli. vošklivý hospody u nádraţí.Vojáčci naši – vy – tam v zimě. Já nevím. Všechno v tý hospodě bylo ţlutý. Kamna v rohu byly černý a uhlí rozsypaný kolem těch kamen a popel. a zdi byly če rný.. A ten pan reţisér vyskočil ze svojí ţidličky. To je prej takovej zakopanej vlak. do kterýho. protoţe tam stavějí metro. ţe jsem hloupější. V Ničíně uměj postavit nanejvejš bronzovýho horníka. Celej Králův Dvůr je takovej. slyšela jsem. Zdi byly ţlutý a obrazy byly ţlutý a pivo a čaj byly ţlutý a taky světlo tam bylo ţlutý. tak jsme na ten autobus šli čekat do takový starý. Co nebylo ţlutý. Z Prahy jsme se nevraceli rovnou do Ničína. taky hrozně nahlas. Dali jsme si s Pepíčkem čaj a párek a Kačenka grog a párek a dívali jsme se. Hospoda byla plná špinavejch dědků a chlapů a všichni mluvili hrozně nahlas a z kouta do toho mluvila televize. Tak teďka vím. myslela jsem si. tak se musí jet dolů po jezdících schodech. jak leze po okně moucha a jak se venku stmívá.“ A uţ jsem věděla. jako kdyby ho něco kouslo. aby se mohlo nastoupit. a křičel: „Dost! Dost! To stačí! To úplně stačí!“ Kdyţ jsme vycházeti na chodbu. Všechny domy jsou do ţluta a přitom černě pošpiněný prachem a popelem z továrny. bylo černý. 71 . V Praze byly některý ulice hrozně rozhrabaný. Vlastně obráceně. Kačence jsem to ale neřekla. protoţe jsem se styděla a protoţe mi to bylo líto. ţe jsem chytřejší. ale ta holka je jak Husákova vnučka. ale nejsem a to mám za to. jak říká nějakýmu jinýmu pánovi: „Ten kluk byl dobrej. Vlastně to bylo oboje najednou – i černý i ţlutý. ţe nás do toho filmu chtít nebudou. se kterým nic neni. tak se zase musí jet nahoru po jezdících schodech. Jenţe ten autobus jel aţ bůhvíkdy. Musím na věky zůstat v Ničíně a normálně chodit do školy. a kdyţ se pak vystoupí. Uţ byla docela zima a taky trochu tma a kvůli Pepíčkovi jsme nemohli jít tak daleko pěšky. já píši vám. neţ jsem si myslela. co byl zašmudlanej do ubrusů.

“ A opakovali to pořád dokola. aby je šli sbírat. jak se jim rozbil domeček. to je jedno rozcestí před Zákopama. ale přinesli těch šneků málo. ţe čet u krámu ten plakát o šnekách. Jenom. Drahuna a ještě další zákopecký děti v neděli seděli za barákem a hrozně se nudili. protoţe se namáhali zbytečně. co jsem kdy byla. co to bylo. co tam teď stojí. Byli tak naštvaný. To je jedno.“ A ten druhej zase: „Ty nejseš blbej. ţe nevím proč. Já se nebojím. ať mi řekne. ţe to nemůţe bejt nic blbýho. Kačenka mi pak řekne uţ – a uţ jsme v Zákopech. Sedla jsem si k okýnku a dívala jsem se do tmy a do mokra. ţe to tam je. protoţe uţ není takový teplo a málokterýmu šnekovi se chce ještě procházet. Lugar s Joţanem. ţe uţ to skončilo a ţe uţ Jednota ţádný další šneky nechce. třeba kdyţ dovnitř vešel někdo novej. asi jenom dvacet. dali mi hned dva šneky a já jsem to taky udělala. kdyţ se přestali bavit. Dva dědkové si sedli k našemu stolu a povídali si. ale je to strašně strašidelný. Šli s nima za tim panem vykupitelem. Jenom kámen. zavřela jsem schválně oči a poprosila jsem Kačenku. i kdyţ zavřu oči. ale Joţan řek.Ale občas. kdyţ jsme se blíţili ke Křiţovatkám. Tak se s těma šnekama zase vrátili za barák a byli hrozně naštvaný. Tak to zkusili. tak jsem to všechno viděla. A ţe by se to mohlo zkusit. ţe je jenom ten prázdnej podstavec. ţe se chtěli pomstit těm šnekům. a navrhnul. Teď jsem v největší kaši ze všech kaší. Ten jeden pořád říkal: „Já jsem blbej. ale kdyţ se na to nedívám. tak bylo najednou slyšet. o asfalt. aţ je rozšlapali na kaši. Jenţe mně vůbec nepomáhá. ţe vím. ţe je to blbej nápad. aţ TO mineme. Nikdo to neviděl. Kačenka mi vţdycky vysvětluje. a potom po nich šlapali. tak mi to snad nic neudělá. jak venku teče voda a fouká vítr. jenţe on jim řek. ţe tam dřív stál kříţ na podstavci. Taky jsem se těm šnekům pomstila. Teď je to něco jinýho nebo to třeba neni nic. A 72 . Lugarovi se zdálo. co mám dělat. tak jsme zaplatili a šli na ten autobus. Vţdycky to napřed křuplo. ten kříţ někdo ulomil a to. ty seš magor. aţ si Joţan vzpomněl. ţe uţ je pozdě. jako kdyţ se rozbije gramofón. Kdyţ jsem přišla. To uţ bylo moc hodin. Začali těma šnekama bouchat o zem. Já vím. Na Křiţovatkách u silnice stojí taková věc a tý já se bojím. Naši mě zrovna poslali ven. kdyţ si jeho tatinek vysbíral na deset piv. ţe dostanu. a vůbec nevím. ţe se nemám čeho bát.

jestli si opravdu myslí. kolik je mu let a kvůli čemu ty sochy dělá. jak se jmenuje. Moc ráda bych viděla jeho sochy. ale taky svoji výstavu. Byla v Praze. Kdyţ se šla Kačenka na něco zeptat pana doktora Myslivce. Byly jsme za babičkou v nemocnici. otřel si brejle kapesníkem a řek: „Helčo. ţe ty bytovky. nalejvat víno a taky malovat. ale ţe mě má stejně rád. Skoro bych řekla. V pondělí jsem na krouţku vymodelovala medvědici s medvíďátkem a panu Peckovi se to moc líbilo. myslela jsem. aby se líp obţivil. Ale vůbec mi to nepomohlo. čistých a prostorných domů. Teda já se na něj vlastně zlobím. Taky mám hlavu vodřenou. ale peníze jsou peníze. Například je tam napsáno. šeptala babička jedný pani z vedlejší 73 . aţ mi začala téct krev. Ale mám úplně zavařenou hlavu. řek mi. do Ničína na krouţek jezdí jenom. ţe chce některými svými sousošími.nikdo nikomu neţaloval. Já jsem si to hned na krouţku přečetla a šla jsem se pana Pecky zeptat. Večer jsem šla za barák a schválně jsem drhla čelem po zdi. protoţe to dělali všichni. ţe mně se mnohem víc líběj všelijaký starý domy třeba v Praze. ţe to je podvod. Moc se mi to nelíbí. ale nešlo to. Zase se smál tak. měnit desky na gramofónu. co tam byli. ve kterých dnes mohou mladí lidé bydlet a před kterými nejraději ta svá sousoší umisťuje. Chtěla jsem si s ním popovídat o všelijakejch váţnejch věcech. Jen Kačenka zavřela dveře. ale nemá to cenu. Ale stejně se na pana Pecku nemůţu zlobit. Pan Pecka mi dal takovej tenkej sešítek. Měla radost a uţ je jí líp. jsou hezký. a jak to teda je. ţe bych třeba mohla babičce vyprávět to o těch šnekách. Pan Pecka neslavil jenom svoje narozeniny. ţe jsem nebezpečná osoba. co v nich bydlíme. vyjádřit radost z krásných.“ Přemejšlela jsem o tom celou cestu domů a ještě doma s Kačenkou. i starý sochy jsou stokrát hezčí neţ ty nový. to je víc soch na jednom podstavci. nejen starý domy. pro toţe pan Pecka slavil narozeniny a měl s tím moc práce. ale ta výstava nebyla v Ničíně. ţe mu z očí stříkaly slzy a tekly mu zevnitř po brejlích. To umí jenom pan Pecka. ve kterým jsou vyfocený některý ty jeho sochy a ve kterým je taky napsáno o panu Peckovi. nových. sednul si na ţidli. Přeci tobě nebudu lhát. Pan Pecka se na mě podíval přes brejle. Pan Pecka je totiţ z Prahy. Musel mazat chlebíčky. Kdyţ se dost nasmál. ale stejně ho mám ráda.

ţe Kačenka není ani zdaleka tak hodná dcera. Já mám babičku vopravdu ráda.postele. ţe by jim pak taky dalo práci mít mě rádi. asi mámě nebo dědečkovi. ale někdy mi to dá práci. jak vypadá. Strašně bych potřebovala tamto o těch šnekách někomu říct. ale mám strach. 74 . Oni by mi nic neudělali.

Jenţe pokaţdý. Ani jsem to nezkoušela zamaskovat. Ale věděla jsem. ţe je to špatný. protoţe babička byla v tý nemocnici a naši zůstali v Ničíně. Kdyţ ji nemůţu mít a přitom na ni musím pořád koukat. aţ se na to přijde. hlavně na tu svoji zamilovanou. dávala jsem velkej pozor. jen mě posadili na vlak.ně křičeli a lamentovali. Opravdu jen tu jednu. ţe se mi strašně líbí. Ale ony nic nepochopily a Kačenka se tomu dokonce smála. protoţe nepoznala. kdyţ sedím v Zákopech na záchodě. ale babička je celá bez sebe. ţe se na ni můţu dívat. Ony řekly. ale babička na to přišla hned. Tu jsem právě hrozně chtěla. ţe ne. ţe je to váţná věc. No. jak jsem to mohla udělat a jestli jsem nevěděla. Vţdycky. Dědeček si ničeho nevšimnul. kdyţ jsem na tom záchodě byla. Viděla jsem. našla jsem si v babiččině košíčku na šiti nůţky. To by bylo moc najednou. Některý jsou moc hezký a jedna je úplně krásná. a nedávno jsem to nevydrţela. modrý a zelený a pořád se opakujou dokola. Ona má na záchodě pověšenej takovej závěs. aby tam nebyla moc veliká díra. Tak jsem jim vysvětlila. je to moc špatný. 75 . tak při tom hodně přemejšlim. Jak mě sežrali vlci Ještě jsem to o těch šnekách nikomu neřekla a asi to ani neřeknu. protoţe ta moje růţe byla zrovna dost vprostředku. jak se vrátila z nemocnice. na kterým jsou všelijaký růţičky. Dala jsem si růţi do penálu k Daliborovi a čekala jsem. co jí koupila máma. Jednou jsem se mámy s babičkou ptala. Hlavně při kadění. kdyţ tam sedím. co jsem udělala. strašně na . vrátila jsem se a tu svoji růţi jsem si vystřihla. To jsem byla v Zákopech sama s dědečkem. Všichni se kolem mě seběhli. dívám se na ně.15. to mi většinou dlouho trvá. jestli bych si ji nemohla vystřihnout a schovat. protoţe uţ mám další průšvih. ţe bych ji chtěla mít v ruce nebo schovanou někde v krabičce a ne se na ni jen tak dívat. Kdyţ jsem vyšla ze záchodu. ţe se nedá nic dělat a snaţila jsem se poslechnout. tak jsem na to musela myslet. Mně to teda zase nepřipadá tak hrozný.

řetízkovej kolotoč a houpačky. jak svítí naše okno v bytovce a jestli uţ nás babička vyhlíţí. protoţe se s dědečkem velice skamarádila. Čmuchám vesnickej kouř a občas se kouknu. ale zvenku.“ Kačenka se na ni nezlobila. Jedny jezděj jenom na jaře o pouti a druhý jenom na podzim o posvícení. kdyţ si s nima přijde popovídat. Dědeček se uţ zdálky usmívá. ale kdyţ Helenka říká. potmě na prázdným kolotoči a představuju si. Pani ze střelnice se opírá o pult a směje se červenou pusou a pan kolotočář se taky opírá o pult. ale prominutý to neni. aby měl přehled. Ten jarní pan kolotočář nosí černou rádiovku a ta jeho pani červenej květovanej šátek a ten podzimní nosí zelenýho kulicha s bambulí a pani ze střelnice nenosí na hlavě nic. Ale někdy si ani nic neuţívám a jen tak poslouchám. Všichni dědečka znají a mají radost. ţe jsem to věděla. co je novýho v Zákopech. Řekla jsem. To uţ jsou všechny děti s maminkama doma. dědeček jim řekne. ţe si tu růţi MUSELA vystřihnout. Všude je tma. a co si myslí o různejch věcech. pozdravěj se a začnou si povídat. uţ ani nehraje hudba nebo jenom potichoučku. O tomhle posvícení s námi šla ke střelnici i pani učitelka Freimanová. Kačenka mě chtěla před pani učitelkou potupit. protoţe musí všechno odevzdávat babičce. A já mám radost. ţe opravdu musela. asi se na mě budete zlobit. ale pani učitelka Freimanová se smála a pak Kačence řekla: „Paní Brďochová. co si spolu povídají. Nedali mi na kolotoč ani korunu. voboje mají jednu střelnici. kudy letos jezdili a co kde viděli. A my s dědečkem se blíţíme. třeba o fotbale. jenom pani učitelka Freimanová. co poslala Kačence. Kolotočáři vypravujou. potom vyleze po schůdkách nahoru. A hlavně dědeček někdy ani peníze nepotřebuje. ale ţe jsem stejně musela. Naštěstí mi dal dědeček.ţe z toho babička bude nešťastná. jen u střelnice se ještě svítí. jenom veliký zlatý náušnice. Nikdo to neuznal. Dědeček má strašně málo peněz. tak já vím. Povídali si o 76 . kdyţ mě dědeček vezme s sebou. Vzali jsme pani učitelku s sebou do Zákopů. abysme se jí revanţovali za ty peníze. jak to bylo dřív. Já jezdím zadarmo. ale na důleţitý věci má vţdycky. kdyţ byl ještě ředitelem školy. Kačenka jí ţalovala cestou na posvícení. Taky můţu střílet na růţe. Do Zákopů jezděj dvoje různý kolotočáři.

Babička se divila. ţe je nemusíme nechat v tý mlze. o tý druhý světový. Pepa s Kačenkou se dívali na televizi a babička se na nás zlobila. Já ji taky nepotřebuju. co ji neznám. takţe se nám obě krásně vešly do auta. ţe pani učitelka Freimanová bude určitě brzo mít svoje vnoučata a nepotřebuje zrovna mě. Já nevím. jen se celá klepe. Naštěstí nosí tu červenou čepičku a červenou aktovku. i kdyţ je taková. protoţe si nechtěla udělat ostudu. která uţ je velká.válce. ţe si toho vůbec nevšimla. Třeba místo tý babičky. Potkali jsme ji asi tak v půli cesty a s ní ještě jednu holčičku. protoţe ji zabili Němci. ţe jdeme pozdě. Moc se mi to líbilo. Ta pohádka není v ţádný kníţce. jenom ji mám ráda. dědeček nás šel jako vţdycky vyprovodit před dveře a jako vţdycky plakal. ţe na pani učitelku ţárlí a přišlo mi jí líto. ţe to klidně mohlo bejt naopak. Dívala jsem se na ně seshora a napadlo mě. V pondělí ráno jsme zase svezli tu moji kamarádku z Čertova mlýna. Pani učitelka Freimanová se vrátila do Ničína v neděli vlakem. Byla jsem ráda. to zas ne. Pani učitelka Freimanová sama jednou řekla. proč to dělá. Zdálo se mi. 77 . tu umí jenom babička a pokaţdý je trochu jiná. Nic neříká. Uţ je tak velká. Neţ jsme usnuli. co nás s ní ve škole pořád otravujou. Kdyţ jsme ráno odjíţděli ze Zákopů. vyprávěla jsem jí. Ţe prej měly hodně společnýho. Ale jenom tak potichu. jaké má pani učitelka Freimanová na rukou tlusté prsty a na nich černé chloupky. kterej nakonec zchudnul a v tý pohádce byla spousta různejch sprostejch slov a čerti lítali na všechny strany. Kdyţ jsme přišli domů. ale já jo. A pod nosem taky. Ale ne místo babičky Míly. Ta jindy pěšky nechodí. ţe je to pani a to znamená. ţe Němci mohli zabít ji a ta moje babička mohla zůstat naţivu. co b ydlí taky na samotě. Ještě se na to musím někdy zeptat. Potom mi na dobrou noc vyprávěla pohádku o hodným ševci a o zlým sedlákovi Burešovi. protoţe ji vozí její tatínek na motorce. kdyţ jede do práce. a uţ byla veselejší. kdyby pani učitelka Freimanová byla moje babička. ţe jsme si jí málem nevšimli. Tak jsem radši jezdila na kolotoči. aby pani učitelka Freimanová mohla spát v jeho pokoji. Ale pani učitelka Freimanová má svoji dceru Aničku. Ale teď byl nemocnej. do knihovny. Nikdo cizí by to ani nepoznal. vzal si děda deku a šel si lehnout do kulturáku. ţe by se mi docela líbilo. jakou má babička náladu. Mezi lesama byla taková mlha. podle toho.

protoţe byla neděle. jak to vypadalo předtim. Za odměnu jsem si jeden dort mohla koupit. abysme je mohly pani učitelce Freimanový přibalit k posvícenský výsluţce. hned mi taky tečou. Takţe to byla moje prababička. to vím určitě. Vůbec mi to nešlo. jak mu tečou slzy. ţe nám ve škole 78 . Na ostatních stromech uţ taky moc ne. Přes zimu si zvyknu na prázdný. V Ničíně uţ taky leţí listí na chodníkách kolem bytovek a klouţe to. měl úplně červený voči. Pokaţdý hned zapomenu. Vlastně nevím. Kdyţ vyšel. Den předtim je ještě měly. To bylo príma. Dědečka rozbrečí kdeco a mě to zlobí. ţe za tejden zase přijedeme. je Ničín tak ošklivej. Pepa. kdyţ na nich ještě to listi bylo. z který já bych měla radost. Na jaře je to taky tak. Řekla jsem jí. protoţe jsme s Kačenkou byly u pani Veverkový pro ořechy. ţe se mi bude někdo smát. Koukala jsem na ty prázdný stromy a zkoušela jsem si představit. ale pak uţ nikdy nebrečel.kdyţ ví. jestli to není hanba. To přišel telegram a v něm bylo napsáno. ten nebrečí nikdy. protoţe pořád prší. pro toţe jsou takový pořád. protoţe kdyţ vidím. černý. ale to jsem byla ještě malá a Pepa byl u nás ještě úplně novej. Jenom se rozčilujou a Kačenka nejvíc. A kdyţ je to v listopadu. Já bych se styděla a bála bych se. nejsou uţ v Ničíně vůbec ţádný barvy. ţe na zahradě pani Veverkový spadly z vořešáků všechny listy. zavřel se na záchodě a tam brečel. ale jinak jsem moc velkou radost neměla. průhledný stromy. Jenom v cukrárně na náměstí mají za výlohou růţový a ţlutý dorty. Pepa si to přečet. V pondělí ráno leţely všechny listy na trávě a na vořešácích nezůstalo nic. radši se snaţím dělat jakoby nic a bejt silná jako Hrdý Budţes a jak mi to poradil Pepa. zelený a neprůhledný. Nedávno mě tam Kačenka poslala pro víno. všude zavřeno a nečekaně přišla návštěva. Jednou vlastně brečel. jak vypadaly včera. jenom hnědá a šedá a to u mě ţádný barvy nejsou. Rozčiluje se a kouří. pořád a pořád a najednou jsou zase kulatý. Kdyţ se mi někdy něco stane. Cestou ze Zákopů jsem si všimla. jenom dědečka. ale já jsem ji neznala. Pan Dusil s pani Ptáčkovou se zase s Kačenkou přišli radit o výpovědi a to není taková návštěva. Kdyţ prší. ţe Pepovi umřela babička. Ještě nikdy jsem neviděla ţádnýho dospělýho pána plakat. ţe je to k nevydrţení.

ţe mě nemá posílat pro pití. Ale ještě mnohem důleţitější je. protoţe je to nezdravý a můţe se z toho i umřít. ale nějak divně smrděla. na pískovišti uprostřed. Něco mi říkala. Ale Kačenka mi řekla. ale vůbec jsem jí nerozuměla. kterej si to za ně s tím divadlem vyřídí. Kdyţ jsem se vracela z cukrárny. ţe jsem ňáká přemoudřelá a ţe uţ bych mohla vědět. dobře jsem to slyšela. Ještě pořád tam všichni byli.říkali. poslal mě do pokojíčku a Kačence řek. To znamená. tak mě seţrali. chytala se ţidlí a věšáku a pak upadla na podlahu. a zase na mě běţeli ze všech stran. To je nějakej pán. Pak jsem musela do školy. jak vlaštovky krměj svoje děti mouchama. Ale mezitím se Pepa vrátil ze sauny. ať si jdu lehnout. ţe skoro z kaţdýho balkonu nebo jen tak za oknem visej baţanti a zajíci. Lída Ptáčková a pan Dusil našli advokáta. Tak jsem šla. aţ jsem usnula. To je teda pravda. protoţe jsem 79 . jak je učej lítat a jak se potom začnou sesedat na drátech. Jak jsem se dívala nahoru. To myslel to víno. Ani mi to nevadilo. Pepa řek. protoţe dědeček s babičkou určitě taky nějaký dostanou a to je veliká dobrota. ale stejně se mi to nelíbí a mám o Kačenku strach. ţe je mámě špatně. kde jsem byla tak dlouho. ţe je konec prázdnin. ale ty bydlej jen tak v roští. těšila jsem se. A to mi taky moc nepomohlo. V noci jsem se musela jít vyčurat. S dědečkem Františkem vţdycky pozorujeme. ţe nám ve škole říkaj všelijaký kraviny. ţe kouřit se nemá. myslela jsem. Ale nešla normálně. Hlavně baţant. budou uţ brzy Vánoce. jenom se jí nechtělo vstávat. Kačenka se na mě zlobila. Hrozně jsem se lekla. A poněvadţ mě nikdo včas nevzbudil. ţe kdyţ za okny visej baţanti. Ráno byla máma naštěstí ţivá a zdravá. V Ničíně zůstali jenom vrabčáci. ţe uţ asi umře z těch cigaret. Pak jsem ještě slyšela. ţe si Kačenka. počítala jsem vlaštovčí hnízda. To mi udělalo radost. všimla jsem si. Na všech bytovkách maj vlaštovky pod balkonama přilepený hnízda. Teď jsou všechny vlaštovky v Africe a hnízda jsou p rázdný. Zase jsem tam byla sama. Vlezla jsem si na chvilku k ní do postele. a rozbrečela jsem se. protoţe se mi zase zdálo o vlcích na dvorku. ţe prej uţ měla strach. ale brečela jsem a brečela. Pod kaţdým balkonem jedno nebo dvě. ale ţe to bude dobrý. Otevřely se dveře do pokoje a vyšla Kačenka. kejvala se ze strany na stranu.

80 . Večer totiţ bude lampionovej průvod a to je veliká krása.dostala deset korun. abych si po vyučování mohla koupit lampion.

najednou se odněkud vynořil. Nakonec nám promítali jinej film. Jak jsem nedostala slepák Lampionovej průvod se pěkně vydařil. Nakonec Kačenka přemluvila Pepu. uţ měli jenom ţlutý a zelený. Tak ho musel zastavit a rozsvítilo se světlo. My se doma často díváme na takový filmy. tam. Koupila jsem si krásnej růţovej lampion s modrejma kytičkama. protoţe nechtěli.16. Druhej den nebylo vyučování. Kuře s 81 . uţ jsem se nic nedozvěděla. Museli jsme namalovat něco. Vím jenom. Málem mě nepustili. co jim zákopecká babička říká – pro starobylý. Neviděla jsem ho. Tak jsem namalovala Hradčany. který nevím. českej. jak se jmenoval. úplná bojovka. Ani nevím. Musela jsem si jít pro novej a ten uţ tak hezkej nebyl. protoţe se ten film začal panu promítači nejdřív škvařit a pak hořet. Ale většinou jsou o dost hezčí neţ zrovna tenhle. Třeba kdyţ se napijeme rovnou z flašky nebo kdyţ si sedneme oblečený na rozestlanou postel. co to je proletářka. jestli nezahlídnu Pepu. Potom jsme ve škole měli uţ jen kreslení. co bylo v tom filmu. Místo toho jsme šli do kina na sovětský film. Pořád jsem se ohlíţela. Ale hlavně. Nic pěknýho to ale asi nebude. abych šla sama. ale hned jak byl konec. Kdyţ jsem zase vylezla nahoru. abych ho v tý tmě našla. ţe mě Pepa s Kačenkou pustili. Šli jsme od sochy Vladimíra Iljiče Lenina aţ k soše Klementa Gottwalda přes celej Ničín. ţe to první slovo bylo Vzplanutí. Lampionovej průvod se dělá kvůli Velký říjnový socialistický revoluci a tu voni neslavěj. a se mnou jít taky nechtěli. a vyzvednul si mě. co uţ je tma. ale shořel mi hned odpoledne. kterej se jmenuje Anna proletářka a kterej uţ znám z televize. kdyţ jsem si ho chtěla vyzkoušet. Školní jídelna byla slavnostně vyzdobená praporkama a hlavou Vladimíra Iljiče Lenina a oběd byl taky slavnostní. protoţe mi zrovna na začátku spadnul někam kapesník a musela jsem si kleknout na zem. aţ to skončí. kdyţ se na nás zlobí. aby šel jako vpovzdálí za tím průvodem. protoţe Kačenka nám tak říká.

To uţ ale nic není.bramborama. Nejvíc ta jedna nebo dvě. Ne jako na záchodě nebo tak. tak pořád koukaj. který nikdo nemá rád. Vlastně to smrdí po celý škole a v létě aţ ven. byla spíš bílá a taková mokrá. uţ jsem byla skoro u okýnka. Vypadalo to moc hezky. tak maj dozor tři. V naší jídelně většinou vařej dost divný věci. tak to v tý jídelně stejně pořád hrozně smrdí. která tam je. aby mohla mít v puse najednou šlehačku i pomeranč. někdo se jde dozoru schválně na něco zeptat a ten nejrychlejší vezme talíř a běţí. vylila omáčku. Krátká brečela a my se Zdenou jsme radši snědly jenom samotnou šlehačku. co číhala za sloupem. Ale stejně to bylo lepší neţ jindy. nebo na osvobození naší vlasti sovětskou armádou byly buchtičky se šodó. kdyţ se se mnou holky nebavěj. Oloupat nešel. a kdyţ ho Krátká chtěla vydlabat seshora. to by spadla šlehačka. nebo jak se tomu říká. Minulej tejden jsem utíkala se šlachou v koprový omáčce. Většinou ty zbytky sesypeme na jeden talíř. ale všema těma jídlama. průhledný. Ani učitelky ne. stejně byly kyselý. a rovnou ty 82 . Hlavně šunkofleky. takový ty bílý. Někdy ještě bejvá k tý šlaše dušená mrkev. Jenţe. Ty půlky pomerančů jsme strčily mezi naše dva tácy a nenápadně vrátily. Ale kdyţ je těch zbytků hodně. tvrdý kousky. a k tomu kolínka. hlavní je se tam dostat. ale nevěděli jsme. a to je dost často. Kdyţ se to povede. co maj vţdycky dozor. To jsou nejčastější jídla. Proto je hrozně těţký dostat se se zbytkama k okýnku. To je taky moc smutnej oběd. rizoto a potom takový šlachy. ale najednou na mě vybafla druţinářka. stříkla jí ta šťáva do voka. protoţe nemělo hnědou a křupavou kůţi. polila druţinářku a dostala jsem poznámku. musím to udělat sama. podle toho. ale číhaj na nás všecky. jako to kuře. studený knedlíky a hnědou smradlavou omáčku. jestli jíme my. Kdyţ je hašé. K tomu slavnostnímu kuřeti byl taky moučník – přeříznutej pomeranč se šlehačkou. upadla jsem. a ruce se špachdí. Lekla jsem se. V okýnku je jenom břicho nebo prsa pani kuchařky. rozbila talíř. Kluci hned poznali. To kuře nebylo tak dobrý jako od zákopecký babičky. co jsou mezi masem a masem. objeví se někdy i hlava a křičí. studený brambory. ţe to nemá cenu. jak ho máme jíst. Ale i kdyţ je někdy zrovna něco slavnostního. tak uţ je to dobrý. Místo aby normálně jedly.

takový jsem v Ničíně ještě nikdy neviděla. tak maminka uţ nehraje v divadle?“ zeptala se. my teď nacvičujeme Popelku. „Helenko. zlatem vyšívaný punčochy. Je šikmookej. většinou samý básničky o revoluci. ale nakonec jsem si řekla. kdyţ je taková hloupá. ţe musím vytrvat jako vytrval Hrdý Budţes. Přestaly si povídat a zavolaly na mě.“ Přemejšlela jsem. tak nedávaly pozor. jenţe ne tak hezký. Nevím. Jestlipak je ta pani učitelka Koláčková taky komunistka nebo proletářka? Asi jo. co Kačenka dělá. Já pořád nevím. co přejde zprava doleva s bubnem. stála na chodbě pani učitelka Koláčková a s ní ještě další dvě pani učitelky. A vůbec. tak mu všichni říkaj Číňan. Von to asi spíš byl někdo takovej jako Julius Fučík nebo Maruška Kudeříková. Ona ji recituje při kaţdý slavnosti. vţdycky si na něj vzpomenu a řeknu si. ţe neposkvrnil ústa ani hruď falešnou řečí!“ To je přece úplně indiánský. jestli jsem nelhala. Jmenuje se Norodom. Norodom Sihánuk a ještě asi pět dalších slov. Kdyţ jsem vycházela z jídelny. „Aha. Často přemejšlím. ţe jo. Nikdo si toho nevšimnul. Strašně jsem se lekla. jinak je mi hrozně sympatickej. Kdyţ mám nějaký potíţe. „A Hrdý Budţes vytrval. v Popelce tancuje prince. Kačenka ještě jednou nebo dvakrát za měsíc chodí hrát tu pani. ve škole jsme se o něm nic neučili. na VŘSR. ţe uţ nehraje. ţe to třeba moh bejt nějakej statečnej indián jako Vinetú. Moţná. Ale říkám si.“ řekla jsem. jestli byl komunista i Budţes. V Popelce. „já myslela. ale Číňan to není. jenom Štefančíková z pátý třídy říkala tu tajemnou o Budţesovi. protoţe kuře učitelkám chutnalo. Určitě to byl hrdina. kdyţ o něm pořád recitujou. 83 . na osvobození. co je pani učitelce Koláčkový do toho. kdo to ten Budţes vlastně byl. „Hraje. Před lampionovým průvodem se taky recitovalo. ale to je jedno.“ řekla pani učitelka Koláčková. ţe si všimly toho pomeranče.pomeranče začali po sobě házet. jak je to moţný. To by byla škoda. Ale pani učitelka Koláčková se usmívala. ţe ne. Nosí krásný modrý piškoty a modrý. Do baletu s náma začal chodit jeden novej kluk. ale prej je to opravdovskej princ. kterej má skoro stejně divný jméno jako Budţes. na Vítěznej únor i na Den dětí.

chtěla bych taky někdy hrát nějakou krásnou dívku. Prosila jsem pana Pecku. Rozhodně je mi pana inţenýra Rarocha líto a toho jeho Karla taky. Na krouţku potom říkali. to je jedna holčička. tancujeme v Popelce trubače. co měla obrnu. protoţe nebude mít tatínka a ještě se mu budou všichni smát. V nemocnici směla jíst jenom hašé. poněvadţ jsem taky klidně mohla bejt černoch a s tim by se uţ vůbec nedalo nic dělat. přišel za nima ten soudce na 84 . a kdyţ mu toho jeho chlapečka přinesli. to pan inţenýr Raroch nevěděl. abych konečně zhubla. jestli by mi neporadil. „to bude jinej frajer neţ já! Ten se na tebe vysere! A já se stejně ještě dám k bolševikům. ţe na zhubnutí je moc dobrý dostat zánět slepýho střeva. tak moc krásná nebyla. ať se má Karel dobře!“ Druhej den večer se pan inţenýr Raroch doma oběsil. Ale domů šel brzy a poněvadţ pořád zakopával. Pan Pecka se zase jenom chechtal. Na krouţku se zase kvůli panu inţenýrovi Rarochovi slavilo. tak radši nejedla vůbec nic a krásně zhubla. která kdyţ byla ještě mladší. ale podívat se na něj hned jít nesměl. Kdyţ to skončilo. ţe se jeho manţelce narodil chlapeček. a prohráli to. ţe jsem jenom tlustá. tak můţu bejt ještě ráda. Odpoledne ho konečně pustili do porodnice za manţelkou a za chlapečkem. ale to je pěkná blbost. Festival mládeţe prej byl před tři čtvrtě rokem a kaţdej ví. abych ten slepák dostala. On se to dozvěděl od svý krásný mladý ţeny. ale vím. ţe si ho pani Rarochová přivezla z mezinárodního festivalu mládeţe v Berlíně. uviděl pan inţenýr Raroch. kdyţ ho vidím. Jmenuje se Karel jako pan inţenýr Raroch. ţe to nejde. protoţe byla taky tlustá. ţe Karel se narodil před tejdnem v Ničíně. jak to mám udělat. ţe Karel je černoch. Jenţe. „Karel!“ křičel pan inţenýr Raroch. tak aspoň udělal tu oslavu. Odpoledne mu totiţ zavolali z nemocnice. Voni měli s Kačenkou a s Lídou Ptáčkovou ten soud s divadlem. jak to udělat.Já s Liduškou. nejradši princeznu. nebo jestli musej odejít. jestli tam můţou dál hrát. Ale byl tam pan inţenýr Raroch a ten mi poradil. On pan inţenýr Raroch něco slaví skoro vţdycky. Taky umřel pan Dusil. Trochu mě to mrzí. musela ho doprovázet slečna Monika. Kdyţ o tom tak přemejšlím. Ale potom ji jednou rozbolel slepák a musela na operaci.

ve kterým nikdo jinej nebyl. Potom mi oblíkli černý šaty. Kačenka mi nařídila. Ale pan Dusil byl starej. Pepa se mě zkusil zastat. ţe měl dopředu nařízeno. jak všichni pláčou. abych tam nemusela jít. Řekla jsem. protoţe pan Dusil nebyl ţenatej a neměl ţádný děti. Já jsem k němu běţela a najednou mi zase začal růst jazyk v puse a pak uţ nevím. ţe mě měl pan Dusil moc rád a ţe. Kaţdej by prej jenom bral a nic za to. jak to musí dopadnout.chodbu a omluvil se jim. Ale nestalo se mi nic. ţe musím jít s ní a s Pepou panu Dus ilovi na pohřeb. Pepy. Kačenka mě druhej den odvedla k doktorovi a pak jsem musela do ničínský nemocnice. abych nic neviděla. jen se mi zdály sny o kostlivcích. Vyšli jsme ven a ke krematóriu zrovna přicházel dědeček František. o Olince a o jazyku. Lídy Ptáčkový a pana reţiséra Michálka tam z divadla skoro nikdo nebyl. ţe jsem uţ dost velká. třikrát mi propíchala obě ruce.. ale kdyţ viděl. protoţe mi chtěla brát krev. Kromě Kačenky.“ Tlačila jsem si dvěma prstama na oči a dvěma na uši a pak byl konec. Panu Dusilovi se udělalo špatně. můţu mu jít taky na pohřeb. přišla sestřička. ale ujel mu vlak. ale nepovedlo se jí to. dali mi nový střevíčky. Jenom jedna nápovědka a dva kulisáci. aţ všechno zaplní. ale ten se s nikým nebavil a celou dobu stál vzadu u dveří.. Ale Kačenka řekla. Prej jsem omdlela. ţe nechci. A jinak taky moc ne. Tak přivedla nějakou doktorku 85 . kterej chtěl jít taky panu Dusilovi na pohřeb. jak se Kačenka tváří. která začínala: „Můj bratr dooral a vypřáh koně. Na srdce. Tam mě dali do pokoje. ale stejně jsem viděla rakev s věncema a slyšela jsem. aby se mi něco stalo. Vypadalo to tam jako v začerněným kině se zlejma sochama. Kaţdej večer do toho pohřbu jsem se modlila. kdyţ jsem si od něj mohla brát bonbony. Potom ale Kačenka přestala plakat a šla recitovat básničku. ţe nemoh nic dělat. jako vloni Olinka Hlubinová. bylo mu nejmíň padesát let. odvezli ho do nemocnice a v noci umřel. Já se pohřbů strašně bojím. Vůbec s ní nebyla řeč. Ještě tam byly dvě starý pani a jeden mladej pán. kterej v puse roste a roste. tak šel radši do sauny. Kačenka mi učesala drdól a jeli jsme do krematória. Hlavně Kačenka. Museli jsme si sednout a hrála strašná hudba a já hned zavřela oči.

Asi mě to nebolelo. aby se na mě zase nezlobili. Já uţ myslela.“ Teprve kdyţ odešly. Za chvíli zase přišly. odvedly mě do veliký místnosti. ale nikdo se mě na nic neptal a nikdo nechtěl. A já vlastně taky moc ne. aspoň si příště rozmyslíš cpát se buchtama a knedlíkama. kdyţ si tlustá jako bečka. nevím kolikrát. protoţe se to všechno semlelo hrozně rychle a taky protoţe mě napadlo. jestli uţ to bylo nebo to teprve bude. A taky proto. Nešlo mi to tak dobře jako Pepíčkovi a měla jsem strach. ţe ti ani nejsou vidět ţádný ţíly. ţe by to mohlo bejt slepý střevo a to jsem hrozně chtěla.a zkoušely to znova. To já jsem věděla od začátku. ţe jsem pak celou noc leţela na posteli v tom pokoji. a strašně jsem se bála. Udělala jsem to taky tak. Ţe prej mi vůbec nic není. Nakonec jsem si vzpomněla. holčičko. co visel na ústředním topení. co se stane. ţe mi nic není. kdyţ mi zakázali vycházet ven. se nedá dělat nic jinýho neţ mu tu krev vzít z hlavy. aţ na to přijdou. tam mě poloţily na stůl a přivázaly mi k němu ruce. Ani Kačenka ne. Ale pamatuju se. jak Pepíček u babičky v Zákopech jednou načural do odpařovače. 86 . protoţe nočník tam nebyl a záchod jsem taky hledat nemohla. tak jsem trochu brečela. Ale nestalo se nic. ţe mi tu hlavu rozbijou. Ta pani doktorka se na mě zamračila a řekla mi: „To je dobře. protoţe jsem nevěděla. ţe s takovým tlusťochem. kde nikdo nebyl. Já jsem chtěla bejt statečná jako Hrdej Budţes a nebrečela jsem. Zeptala jsem se. co mi budou dělat. protoţe si to nepamatuju. Ráno přišla Kačenka a směla jsem jít domů. jako jsem já. a ta pani doktorka mi řekla. ale pak uţ jsem to nemohla vydrţet a řekla jsem. Ty seš. tak tlustá. abych do toho mluvila. ţe mě to bolí. ţe se mi chtělo čurat a bála jsem se někoho zavolat.

četla kníţku. jdi si umejt ruce. budeš chytat olovo. co děláš na tý střeše?“ „Chytám bronz. byl blbej vtip. jsou tam ještě takový klikyháky. Vzadu na tý rybičce není napsaný jenom Israel. na který bylo napsáno Zákoník práce a tvářila se naštvaně. ţe je od Freisteina. „Ţide. Ţide. Kačenku teďka holt těţko něco rozesměje. seděla Kačenka v kuchyni. protoţe měl takový krásný barevný známky. Točila jsem si sem a tam orlojem a na krk jsem si pověsila tu rybičku. Jak si pani Ňujorková vykloubila ruku Kdyţ jsem přišla ze školy.“ Tak jsem šla radši do pokojíčku. Vyndala jsem si ze skříně krabičku UNP a pak ještě ÚJV. „Ať jdou všichni do prdele. protoţe babička nemá rozum a musí se na ni dávat pozor. tak hledala brejle a vysypala si na stůl věci z kabelky. vysypala jsem všechny ty věci na podlahu. „Proč byl blbej?“ zeptala jsem se. na kterým jsem hned poznala.“ „Tak slez dolu. řekla. co říkal Eliáš na tělocviku. co mi dala teta Marta Krausová.“ „Proč to není legrační? Ve škole se všichni smáli.“ A pověděla jsem jí ten. ţe ten vtip. úplně stejný jako na pani Ňujorkový. na tý pitomý panence.“ řekla Kačenka. Abych si spravila náladu.“ řekla Kačenka a ani trochu se nesmála. Kdyţ babička odešla vykoupat Pepíčka. a bylo mi do breku. 87 . tak jsem si ten dopis přečetla. Mezi těma věcma byl dopis. Vzpomněla jsem si. Ta panenka uţ málem byla mrtvá panenka.17. Kdyţ nás minulej tejden hlídala zákopecká babička. Kdyţ jsem se vrátila.“ „Všichni! Všichni! Pořád všichni!“ křičela Kačenka. „Proto. co jsem jí vyprávěla. Tak jsem řekla: „Kačenko. já ti povím vtip. jak jsme si s tetou Martou prohlíţely Praţský hrad a jak ona si teď s tím dědečkem Blumentahlem prohlíţí krávy. „vůbec to není legrační. co mi jednou poslal Freistein.“ „Ţide.

Kačenka plakala. Kdyţ v noci konečně cvakly dveře a Kačenka se přišla podívat. Hlavně. dokud se Pepa s Kačenkou nevrátili ze zájezdu. ten dopis jsem sebrala a dala jsem ho do Úplně Jinejch Věcí. ţe mám spoustu 88 . ale i stále nemocná. jak spíme. Jak to. ţe nedojídám v jídelně. ale zdálo se mi. I kdyţ nepopírám. ale není-li Kačenka ve svých pětatřiceti letech stále ještě dostatečně dospělá a dostatečně zodpovědná. rovnou jsem se zeptala.. jestli o tom dopise mám Kačence říct. bohuţel. ţe je nejen smutná. Ale ona řekla. neumíte si představit. Usnula jsem. ţe se TAKOVÉMU dítěti tak málo věnují? Nedokáţu to pochopit. Ty Freisteinovy písmenka mi daly hroznou práci a celý si to nepamatuju. přišli pro mě znova. uţ jsem řek. Ţádné jiné zprávy neţ od Vás. roztomilá a chytrá holčička tak trápí? Jak to. Zrovna kdyţ byl tělocvik.Potom mě to mrzelo. ţe ty Vaše mě značně znepokojují. na Vaši neuvěřitelnou lásku. Spoléhám na Vás.“ Tak odešli. ţe si pořád přepínám kabát. Dostala jsem takovej strach. ţelbohu tak nedokonalý a v tuto chvíli bezmocný. ţe jsem rozválela celou postel a stejně jsem neusnula. ale bylo tam něco jako: Drahá paní Součková. ţe si pro mě přišla cizí pani s dvouma esenbákama. Nechala jsem babičce jenom prázdnou obálku. a taky jsem se nemohla rozhodnout. Tragické je. udělejte něco! Vy můţete – já nikoliv. co je to sociální pracovnice. mohli by dítě svěřit do vaši péče nebo něco v tom smyslu. Vím. Jak to bolí! A Vy píšete. nedá se nic jiného dělat. Vystlal bych jí cestu fialkami a růţemi. ţe byli doma. Jenţe ráno jsem musela jít do školy. Prosím. Pani učitelce Koláčkový řekli. ţe nemohu dělat vůbec nic. Peřina se tlustě sesypala do jedný půlky a v druhý zůstala jenom placatá látka. Snad kdybyste zavolala nějakou sociální pracovnici. ţe Vy a Váš muţ jste skvělí lidé. to přece u vás také existuje. ale Pepa jim řek: „Nikam nepůjde. nemohla jsem usnout. ţe se taková malá. jak jsem vděčný za kaţdé Vaše slovo. JÁ bych jí věnoval kaţdou vteřinu svého nešťastného ţivota. vţdycky jsem to věděl! Je to smutné. Váš. Karel. o Helence nemám. ţe mi to vysvětlí aţ jindy. na Váš zdravý rozum a jsem Vám neskonale vděčen..

Od tý doby uţ pani Ňujorková nemluví. co tomu řekne. nebo nemám. mně je to jedno. Kačenka jela na tři dni do Prahy. Ještě neţ jsem se šla umejt a nasnídat. To jsem hned poznala. Nevěděla jsem. aţ se vrátí. A ty mrkací voči uţ nemá mrkací. Nevím. 89 . neţ jsem ji vyhodila. ale ještě víc jsem se bála tý sociální pracovnice. na další soud s divadlem. ale to nevadí. ale bylo to ještě horší. Pepa mě probudil a bylo ráno. nešli jsme s Pepou domů. Nebyla roztřískaná na kusy. protoţe jsem jí všecky šatičky svlíkla. nic si z toho nedělej.“ Pak si to ale rozmyslela a řekla: „Helenko. bála jsem se. uviděla jsem pani Ňujo rkovou leţet před barákem. Neţ Kačenka odjela. Měla otevřený ty svoje blbý mrkací voči a leţela tam nahatá. udělej výmyk!“ Nepoved se mi jako vţdycky a pani učitelka Koláčková řekla: „Helenko. Měla jenom vykloubenou ruku a byla celá mokrá a zablácená. Pepíčka jsme odvezli k zákopecký babičce a zůstali jsme sami s Pepou. tady máš nanuka. beztak uměla říkat jenom něco jako – al bachala chantala – a tomu stejně nikdo nerozuměl. ale šli jsme do kina na film Sedm statečných. A ţe prej se nemám čeho bát. jak to dopadlo. i kdyţ spí. neţ kdyby křičela. pověděla jsem jí o tom Freisteinově dopise. Pani učitelka Koláčková vrtěla hlavou a říkala: „Kdyţ já nevím. protoţe spadla zrovna do záhonků. ale uţ jsou pořád otevřený. Pršelo a byla zima a mně jí přišlo líto. i kdyţ ji nemám ráda. Kdyţ Kačenka odjela. celá jsem se zamazala a všichni se mi smáli. chytila jsem pani Ňujorkovou za vlasy a vyhodila jsem ji z okna. ještě neţ Kačenka jela do Prahy. Chtěla jsem je dát jinejm panenkám. ţe si to s babičkou vyřídí. jestli mám. Nebo ať se zabije. Kdyţ si ho přečetla. Jen ať si ji vezme nějaká ta sociální pracovnice. ţe si nosím do školy hračky jako nějakej prvňák. zapálila si cigaretu a řekla.všelijakejch příjmení. jak jsem si myslela.“ A uţ mě vedli. Ani nekřičela. Kačenka mi ten dopis sebrala tak rychle. To se stalo. tak jsem jí ho nakonec ukázala aţ cestou na vlak. Kdyţ jsem šla do školy. ţe bude. ţe z něj kus utrhla. Moc se nám to líbilo. kdyţ jsme ji s Pepou doprovázeli. Tak jsem ji vzala s sebou. pánové. ţe jsem kousla Zdenu a taky Lenku Krátkou a krev ţe mi jde brát jedině z hlavy.

Tak jsme šli rovnou domů. Ty já znám. co si přines ke stolu do křupava vypečenou. Tak voni si k tomu pánovi stoupli a schválně začali říkat: „Pane. jestlipak uţ jste slyšel. jak ty všelijaký dobroty krásně voněj. neměli ani topinky s česnekem ani třeba pličky na smetaně. tu má Pepa moc rád. Potom jsme se dívali na fotbal. Jedli bysme buřta a dívali bysme se. voňavou husičku. aby si myslel. na kterej jsem si zase vzpomněla. neţ kdyţ Kačenka s Pepou říkaj. zmokli jsme a Pepa uvařil čaj s citronem a topinky s česnekem. krásně voní a teče z něj šťáva. ţe jsem sralbotka. jak se stmívá a jak se na Václavským náměstí rozsvěcej výlohy a barevný nápisy. ani jezdící schody. ani pečený buřty. coţ vůbec nevadí. kde nejsou tramvaje. kdyţ tam pořád všichni stáli. kdyţ jsem si šla lehnout. ale člověk nesmí bejt sralbotka. Takovej buřt má na kaţdý straně čtyři malý. protoţe člověk k němu dostane papírovej tácek a ubrousek. ţe my jsme chudý.“ řek Pepa. Ale pršelo a my jsme byli v Ničíně. tak jsem s ním jenom seděla v pokoji a kreslila jsem si. Vona to vlastně moţná nebyla restaurace. ţe kdybysme byli v Praze. ale to je jedno. dolů a zase nahoru a domů bysme jeli tramvají. který nikdy v televizi pro starobylý nedávali. měli jenom hlad. celej je křupavej. Večer. To třeba ten Voskovec s tím Werichem byli chudý. Styděla jsem se to Pepovi říct.„Tady vidíš. Teda Pepa se díval. Tak šli do jedný restaurace. protoţe Praha je velká. kde bysme bydleli. a neměli ţádný peníze. Ale Pepa přišel sám od sebe a vyprávěl mi dva legrační filmy s hercema Voskovcem a Werichem. tam prej bysme z Václaváku moţná došli courem. Kdyby nepršelo. jen tak. vypečený noţičky. v restauraci se přece sedí. tak se mi začalo stejskat po Kačence a po Pepíčkovi a taky mi bylo smutno z toho dopisu. ale v Ničíně je jenom jeden – HOTEL URAN. kterejm se říká neony. dali bysme si cestou z biáku na Václaváku buřta. Potom mi Pepa vypravoval. aby si aspoň začuchali. na kterou by zrovna měli chuť. co natropil ten husí mor?“ 90 . nechtěla jsem. i kdyţ se jí rukama. jako já mám na dorty. ale mnohem víc chudý. mě fotbal nebaví. Pak bysme se svezli po jezdících schodech. ţe se dá zneškodnit i přesila. Tam uviděli jednoho pána. Pepa bydlel vţdycky na Vinohradech. A taky hořčici. všude se nedá dojít pěšky a kdoví.

Tak jsem byla spokojená a Pepa taky. 91 . Pepa to taky nemá rád. kdyţ jsem přišla ze školy a z němčiny. ale vţdycky je někdo hned srovná. po stejný straně. ale na led svítily reflektóry jako v divadle. jak to dopadlo. protoţe si to všechno vymysleli. Voni můţou třeba i umřít. Kačenka byla rozčilená. pane. mluvila hrozně rychle a bylo jí špatně rozumět. česnek uţ nám došel. Byla tma. i Miluška Voborníková dvakrát zpívala a byla tam spousta lidí. pane. všichni jezděj stejným směrem. celou ji tam nechal a ten Voskovec s tím Werichem ji klidně snědli. co se jim po takový na mor chcíplý huse můţe stát. Nemám ráda. protoţe ten Voskovec bydlí v Ňujorku jako Freistein. ale ţe se výsledek dal očekávat a ţe proto se ještě nemusela tak ztřískat. ţe zavolá. pořád dokola a nikdo nejede obráceně. to mě naučil uţ předloni. ţe ty filmy v ţádným kině nehrajou.“ A ten pán.„Ne. Ale ten Werich je prej v Praze. vzal mě Pepa na kluziště. co jed tu husu. se leknul. husy chcípaj. jedině do mantinelu. z rádia hrála hudba. to jsem neslyšel. Ale kdyţ člověk jede se všema ostatníma a zbytečně se nerozhlíţí ani nezastavuje. ţe je to sice blbý. protoţe i kdyţ je jich hodně. Šli jsme domů a Pepa uvařil čaj s citronem a topinky bez česneku. jako všechno. co já mám ráda.“ „No teď. Jenom některý velký kluci jsou nebezpečný. To bych mohla někdy zkusit v cukrárně. Dopadlo to špatně. nemůţe se mu nic stát a můţe si to krásně uţít. kdyţ takhle mluví. Bruslit já umím. Druhej den.“ „Voni ty ubohý lidi asi nevědí. řádí husí mor. protoţe schválně kličkujou. prodávaj se pod cenou a některý lidi to klidně jedí. Na kluzišti je jedno. Pepa Kačence řek. kolik je tam lidí. To je podle mě ještě lepší neţ Sedm statečnejch. Nevím jak ztřískat. to mi nechtěl říct. Škoda. takţe se nemůţe narazit. odešel. Potom jsme se ještě zastavili v divadle. protoţe nám Kačenka slíbila.

ţe nezná ţádný jiný dítě. jako Na Okoř je cesta nebo Kdyby lidi nevynašli kadidlo. Babička byla zase celá červená. Kačenka si s babičkou povídala o tom Freisteinově dopisu. Ale uţ nám nebylo tak veselo jako předtím. Ţe nikdy ţádnej dopis Freisteinovi nenapsala. tekly jí po obličeji různý barvy. ţe přijede z Prahy taky rovnou tam. vyřídil by to s babičkou sám. který by bylo na svoje rodiče tak zlý za všechno. Hned jak Pepa zabrzdil a Fifík přestal rachtat. ţe se v Zákopech něco semele. Pepa mi cestou zpíval srandovní písničky od Voskovce a Wericha a taky všelijaký trempský. ţe je to všechno slyšet aţ ven. ţe Kačenka vypravuje o tom soudu. protoţe máma s babičkou běhaly po celým bytě a vţdycky vletěly i k nám a chtěly.. Hned dostal taky vynadáno. ať se do toho neplete a ţe. děti moje. ţe ji nikdy v ničem neposlechla a teď to má. Babička měla všechny vokna zavřený a stejně bylo slyšet. abysme se hádali s nima.18. kdyţ se opravdu zlobí. ţe za to ovšem babička nemůţe a dost se kvůli 92 . ţe je máma nehodná dcera. je to moc špatný. Kačenka nám do telefonu řekla.. ale nic nám to nepomohlo. tak jste přijeli.“ A smutně vrtěl hlavou. ţe Freiste in je a zůstane mým pokrevním otcem. Myslela jsem. Báli jsme se. Otevřít nám přišel dědeček a hned ve dveřích šeptal: „A jejeje. Jak Boženku Veverkovou snědly němkyně V pátek jsme s Pepou jeli za Pepíčkem a za Kačenkou do Zákopů.“ Pak zase běţel na pískoviště. Dali jsme Kačence pusu a Pepa ji poprosil. věděli jsme. čím by kostelníci kadili. Pepíček si hrál před bytovkama. Kačenka byla celá zmuchlaná a rozcuchaná. a jak brečela. jestli by nemohla míň křičet. Je to špatný. a ţe ji Pánbůh potrestá. přišel nám dát pusu a řek jenom: „Máma se stlašně zlobí. jak Kačenka příšerně křičí: „To je neuvěřitelná sprosťárna! Darebáctví! To jsem si nezaslouţila! Radši jsem se neměla vůbec narodit!“ A ještě spoustu dalších takovejch věcí. Babička křičela. Zavřeli jsme se s Pepou a s dědou do malýho pokojíčku. nehty měla zaseknutý do rukou a třásla se jako vţdycky. ţe Kačenka uţ přijela. ale nebyla to pravda. kdyby byl co k čemu.

ţe vţdycky věděla. promiňte pane řídící. na ty tvoje naivní. Nakonec řek Pepa Kačence – tak snad abychom zase jeli – a přived Pepíčka z pískoviště. Na chodník si netroufnul. zatímco babička je koneckonců její matka.“ řek Pepa. kdyţ se neumíme slušně chovat. ţe je to tak strašný. „Já vím.“ řek dědeček. Někdo seshora. ale ještě předtím řekla Kačenka babičce a dědovi. co mi odpověděla.“ „No jo.“ řek děda. „Vţdyť jsem jí to povídal. viděla jsem. Kačenka se zasmála a řekla: „Jasně tati. ţe píše stíţnost panu prezidentovi.“ „Já vím. obrozenecký řeči je Husák určitě zvědavej.“ řek děda.. „Vţdyť jsou to samý nesmysly. Křičely a brečely a honily se dokolečka. ţe co to dítě. kdyţ uţ byli tak dlouho bezdětný. ale rozbrečela jsem se a všichni 93 . Prosím tě. já vím. A jeli jsme. jak ji babička pomlouvá a jak lţe. mámu. ţe ji. všichni do prdele. jak dědeček stojí za těma skleněnejma dveřma v chodbě a v ruce pořád drţí ten papír. Káču to mrzí a Helenka se pak zbytečně trápí. Kdyţ uţ jsme se obouvali. asi pan Vejskal. kudy chodí. mohli to uţ klidně vydrţet.tomu natrápila. Potom zazvonil zvonek. přišel do předsíně dědeček František s nějakým papírem v ruce a řek Kačence. za dveřma stál pan Vejskal a řek. ţe je babička horší neţ Kroupová s Vytlačilem dohromady. ţe uţ nikdy nepřijedeme.“ řek Pepa. zopakovala to všechno ještě jednou a řekla: „Bůh je mi svědkem!“ Kačenka zase křičela. ţe nikdy ţádnej dopis od Freisteina nedostala. Nechtěla jsem. slyšel jste. já vím. „ale copak na mě dá? Vţdyť ji znáš. aby Kačenku vzali zpátky do divadla. já vím. ţe se diví. kterej se k ní choval vţdycky slušně. „Neměl byste Mílu nechat psát takový dopisy.“ řek Pepa. protoţe ta výpověď je nespravedlivá. ale ţe přece jenom nevěděla. nikdy neměli rádi a ţe. protoţe to jsou koneckonců cizí lidi. ţe se babička nestydí aspoň před tím Pepou. „Ta Kačenka by neměla tak křičet. zabouchal do našeho stropu smetákem. ať jdeme. vţdyť seš směšnej!“ Kdyţ uţ jsme seděli v autě. který z toho můţe mít nadosmrti trauma. Děda s tátou seděli kaţdej v jednom křesle u malýho stolu a já jsem seděla pod stolem.. a kdyţ jí Kačenka mávala tím dopisem před očima.

Pepa řek. do šatů a do semišovýho saka z Bulharska. Od tý doby jsem tolikrát brečela. vepředu jsou zase hrozně kulatý a celý jsou trochu ţlutý. jakou bude mít Kačenka radost. ţe se tam asi s někým zapovídala. ţe přijde za hodinu a ţe pak všichni půjdeme na loutkovou pohádku. Od nás je to divadla malinkatej kousek. Uţ byla tma a pořád to fičelo. ţe tam vůbec nebyla. loutkový divadlo uţ bylo v čudu a Kačenka pořád nešla. řek. Oblíkli jsme si s Pepíčkem sváteční šaty. Řekla. kdyţ se to stalo Kačence. který si přivezla z Prahy a který se mi vůbec nelíběj. ţe uţ Pepíček umí říkat r. ve stolku líčidla a za zrcadlem všelijaký obrázky. hráli jsme pexeso a k obědu byly řízky. ţe budeme chvíli sami 94 . dala nám dárky. slíbila. Ten vrátný je starej dědeček. proto ţe vypadaj jako čertovský kopyta. Odpoledne Kačenka řekla. Potom mi řek. Pan Pecka by je rovnou hodil do popelnice. Nejvíc jsem brečela. Ale kdyţ fotbal skončil. trochu oranţový a hodně lesklý. Tak teda šla do divadla. Nikdo ji nepotkal ani neviděl. co nám Kačenka připravila. Pepa nás posadil k sobě do šatny a radši ještě celý divadlo prošel. V sobotu Kačenka dělala jakoby nic. neţ skončí večerníček. tak aby to Pepíček neslyšel. Pepa ale Kačenku nenašel. namalovala se a vzala si nový boty. co jsem kreslila nebo co jí někdo dal k premiéře. aţ se vrátí. ţe uţ mi to ani nepřijde. co nám přivezla z Prahy. člověk tam dojde dřív. ať si čteme. Kramfleky maj strašně vysoký a hranatý. Pepa umyl nádobí. ţe jí půjdeme naproti. uklidili jsme pexeso. Vůbec jsme nešli ven. Pořád ještě měla svoje místo v šatně. jsem sralbotka. pršelo a foukal hroznej vítr. Kdyţ jsem nad nim vyhrála. čte si noviny a někdy taky spí. Pepa nás uloţil do postele. Chvíli jsme ještě hráli pexeso a já s Pepou jsme se těšili. ţe si dojde do divadla pro věci. pustil si fotbal a poslal nás. ţe nechce nikoho potkat a v sobotu ţe tam nikdo nebude. ale Kačenka nešla. Ani jsme se moc neoblíkali.to slyšeli. a Kačence se to stalo hned druhej den. protoţe jsme si všimli. ale Kačenka je na ně pyšná. praštil sebou na podlahu a křičel: „To neplatí ty krávo!“ Dřív vţdycky říkal – klávo. ale nejsem. Šli jsme zase domů a uţ jsme se začínali bát. Ale oblíkla se skoro jako na premiéru. Jenom počasí bylo opravdický. Kačenku jsme nepotkali a pan vrátný v divadle nám řek. Chtěla jsem bejt jako Hrdý Budţes.

chvíli počkala. ţe to bylo špatný. ţe musí jít ještě ven. protoţe děda s babičkou nemají telefon.. a já pak počkám na Pepu a na Kačenku. jestli Kačenka nevstane. Kačenka spadla s rozbitou hlavou do bláta a zůstala tam leţet. Odpoledne Pepu pustili do nemocnice a potom teprve zatelefonoval do Zákopů na národní výbor. kdyţ se teta Marta stěhovala do ciziny. jak to včera bylo. Prej jenom malej trám a jenom trošku. zavolala sanitku. Řekla jsem si. a dělali všelijaký věci. aby pěkně usnul. ţe dám na všechno pozor. kdyţ máme návštěvu a je mejdan. a kdyţ nevstala. i kdyţ se určitě nic nestalo. si toho všimla. Vzpomněla jsem si.doma. 95 . Ona si vzala v práci volno. ţe jsou legrační. Ale usnuli jsme oba. o kterejch si mysleli. tak nevím. ale ţe to určitě bude dobrý a ţe jsem rozumná holčička. ale asi ne úplně. Ale Kačenka neumře. shodil na Kačenku trám. Najednou odněkud vyšla babička Dáša. ţe je všechno v pořádku a ţe to bude dobrý. jenţe na tom domě u nás na rohu je lešení. Ale znova mi všechno vysvětlili. Můţe nechat strejdu Kryštofa s tetou Janou na Vinohradech a konečně bydlet sama. Kačenka nikde nebyla.. Slíbila jsem. co se dívala zrovna z okna. Kačenka šla do divadla tou nejkratší cestou. Vyprávěla nám. jedině někdy večer. Ráno jsem přišla do kuchyně a Pepa uţ tam seděl a kouřil. mně by se z toho krásnýho růţovýho domu taky nikam nechtělo. koho by poprosil. Jenţe teď neví. ţe je Kačenka nemocná nebo vlastně zraněná. jestli se jí vlastně chce. Já se jí nedivím. Pepa nikdy doma nekouří. hledat Kačenku. Já je mám ráda a Pepíčka mám ráda a babičku Mílu a dědečka Františka taky. Nikdo za ní nesmí. aby u nás mohla pár dní zůstat. Potom nevím a ještě potom jsem zase leţela ve svý posteli a znova jsem na všechno zapomněla. Táta s babičkou šli ke mně a říkali mí. ţe povím Pepíčkovi pohádku. Ale já uţ nejsem jako Pepíček. ţe jí na úřadě dovolili nastěhovat se do toho prázdnýho vršovickýho bytu po tetě Martě. aby nás hlídal. ale kdyby mi Kačenka umřela. Pepa s babičkou říkali. co trvá jen jako večerníček. Kačenku odvezli do nemocnice. je ţivá. a ţe honem neví. a lekla jsem se. Nějaká pani. Babička Dáša upekla štrůdl. Ani se mi nic nezdálo. Snad aţ odpoledne. a jak foukal vítr. Babička Dáša u nás naposledy byla.

Já jsem čekala venku. ale dědeček se vrátil brzy a řek. Ale kdyţ jí dědeček řek. komteso!“ řekne. Chodím ze šatny do šatny. „Taky na ni čekám. co se stalo. V pondělí přijel dědeček František a babička Dáša jela domů. „To ne. ţe by se měla usmířit s babičkou. „Nazdar. sedla si a začala křičet: „Ani mě nenapadne! Víš. a kdyţ ji konečně našli. Pršelo a byla mi zima.“ A dědeček měl pravdu. 96 . leţela se zavřenejma očima a nic neříkala. na jevišti svítí světlo. dívám se do rekvizitárny. Potom se šel dědeček podívat na Kačenku. ţe umřela Boţenka Veverková. ţe chodím po divadle a hledám Kačenku.“ „To je těţká věc. Ta. chci Kačenku!“ Ale pan Dusil neodpovídá. protoţe tam ještě pořád nesmím. Leţela tam hrozně dlouho. Uţ se mi po ní stejskalo. Klepla ji pepka a zůstala leţet v kuchyni na podlaze. Babička Míla nepřijela. Dědeček mi přečet dopis. ale pan Dusil recituje: „Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?“ Jdu k němu a zeptám se. Tu druhou půlku seţraly krysy. byla strašně bledá. co jí jezedáci zasmrděli dům. vyhazuje je do vzduchu a pomalu mizí v propadlišti. před nemocnicí. poněvadţ v úterý uţ Kačenku pustili domů. a vyprávěl mi. Nikde nikdo a všude je tma. Šli jsme se s dědečkem pomodlit na Svatej Vrch a cestou zpátky jsme si dali v jedný hospodě polívku. pane Dusil. člověk si nemá s kým promluvit.V noci se mi zdálo. protoţe jí neřekli. Nechceš sisinku?“ „Nechci sisinku. Helčo. Pak si všimnu. Hlediště je prázdný. ţe Kačenka je uţ úplně v pořádku. dědeček krysám říká německý myši. jestli neviděl Kačenku. Dědeček ale neřek krysy. Projdu mezi kulisama a vidím.“ říkám. co mi udělala. to mi nemůţete udělat. ţe svítí ten červenej nápis: Ticho! Zkouší se! A opravdu. co napsal prezidentovi.“ „To ne. Kdyţ tam přišel. ţe na scéně stojí pan Dusil v nóbl obleku. zbyla z ní uţ jen půlka. vlezu do všech záchodů a projdu všechny chodby. do krejčovny i do oblíkárny. oběma rukama vytahuje z kapes bonbony. Kačenka neumře.

“ Standa s Jardou jsou dva dlouhovlasí kulisáci. „Dusil umřel a Luděk Starý se odstěhoval. proč to říkáš?“ zlobila se Kačenka.“ řek Pepa. Pořád prší a prší. Ještě nikdy jsem na ţádným pánovi takovou kravatu neviděla. Ale je opravdu úţasná. Ale Pepíčkovi jsme to neřekli. Ještě nikdy jsme na Vánoce nebyli nikde jinde neţ v Zákopech. Ale vţdyť to přece musela vědět uţ dávno. Ptala jsem se Kačenky. modrozelená jako vocasy mořskejch pannen a jsou na ní veliký oranţový kytky a růţoví motýli. Ani trochu. Ale já uţ jsem se jich nebála. ţe ne. Taky neexistuje. tomu Mikulášovi se hejbaly vousy a taky se od loňska oba dost zmenšili. tak teď mám strach. Kdyţ přijdu ze školy a z němčiny nebo z baletu. jestli pojedeme do Zákopů aspoň na Vánoce. Tak jsme poprosili aspoň Standu s Jardou. Kačenka má pořád ještě zavázanou hlavu. ţe asi nebyli vopravdický. Vybrala 97 . abych taky mohla pro kaţdýho něco vybrat. ţe má Kačenka ve skříní schovaný všelijaký balíčky zabalený ve vánočním papíře. nosí baret. aby mi těch zbylejch osmdesát jedna korun a padesát halířů stačilo na všechny ostatní. Ale dárky pro babičku a pro dědu kupuje. Tak jsem se hned zeptala taky na Jeţíška. Na dárky a na ozdoby. Jak jsme měli na schodech krev Byli u nás Mikuláš s čertem a Pepíček zase plakal. Koupila jsem Pepovi krásnou. Spíš pivem a cigaretama. jdeme s Kačenkou někdy do města. Kdyţ odešli. vţdyť uţ jsou stejně velký.19. aby jí nenamokly obvazy. myslím. řekla jsem Pepovi. „Prosím tě. pro toţe je ještě malej a kvůli malejm dětem je to všechno vymyšlený. širokou kravatu. „No jó. Kačenka mi dala stokorunu. Řekla. tak nevím. Většinou uţ je tma a svítěj výlohy. Byla dost drahá. Příští rok uţ si na to budu šetřit. ţe se Pepovi bude líbit. ale zas ne tolik jako Kačenku. Trochu mě to mrzí. Kačenka je z toho úplně vedle. „No co. stála osmnáct korun a padesát halířů. Vůbec nevoněli tou svatou vůní. poněvadţ jsem beztak viděla.“ řek Pepa. a kdyţ jdeme ven.

tak se babička ptá na různý věci a sklenička jezdí po papíře a píše odpovědi. takţe je toho za deset korun spousta věcí. šli jsme spolu zase na Svatej Vrch podívat se na jesličky. To já bych se zase bála ptát duchů. kdyţ je teď Kačenka bez angaţmá. U těch garáţí je ještě dílna a takovej malinkej domeček s jednou kanceláří a se záchodem. Dědečkovi jsem koupila dvoje ţiletky Astra. aby nepřišli lupiči a neukradli ty tahače. aby babičce udělal radost. co se jmenuje Česká mše vánoční a vţdycky večer. povídal si jen tak pro sebe: „Kolikpak asi můţe bejt hodin?“ Vtom se zpoza hřbitovní zdi vynořila holá. Ptala jsem se dědečka. kdyţ došel k tomu hřbitovu. Nařídila mu to babička. jenom měsíc svítil. cestou ze školy.jsem ji sama. bez Kačenky. a protoţe bydlel v sousední vesnici. chodí v noci hlídat tahače. Uţ umím ty slova nazpaměť. Přesně půlnoc. kdyţ pečeme cukroví. protoţe přes den bylo moc veliký vedro. To jsou takový veliký nákladní auta. ţe by chtěla vědět. jak se jeden jeho kamarád vracel jednou v létě v noci z hospody. Dědeček František taky začal chodit do práce. Byla úplná tma. poněvadţ musí do tý práce chodit kolem hřbitova. nebo ne. ţe teď musí s babičkou pořád vyvolávat duchy. ale bojí se zeptat Kačenky. a velkou Alpu francovku za pět padesát. Ale ne učit ve škole. jedny za dvě padesát. co tam kopal hrob. Dědeček celou noc sedí v tom domečku a dává pozor. Taky jsme si s Kačenkou koupily gramofónovou desku. proč to babička dělá. 98 . musel jít taky tou cestou kolem hřbitova. jsi tu přítomna?“ A čeká. Musel jí na velikou čtvrtku namalovat kruh a kolem toho kruhu napsat celou abecedu. jestli na Vánoce přijedeme. Přijel nás navštívit dědeček František. Ptala jsem se dědečka. Kačenka na ni koukala celá u vytrţení. Potom se babička zeptá: „Duše drahá. Ale to ten kamarád nevěděl a utíkal celou cestu aţ domů. Kdyţ se pohne. Dědeček říká. A zrovna. Doprostředka se postaví sklenička a na tu skleničku poloţí děda i babička dva prsty. jinak nic. bílá hlava a řekla: „Půlnoc. Říkal mi. co maj asi kilometr od Zákopů garáţe. On prej tou skleničkou hejbe dědeček. jestli se nebojí. tak si ji pouštíme. ale stejně se mi to nezdá. jestli se ta sklenička bude hejbat. aby nám mohli dávat nějaký peníze.“ Byl to hrobník. Dědeček mi vyprávěl.

to radši ne. nakonec to taky nešlo. Co by se mi mohlo stát?“ říká dědeček František. 99 . Ale kdo jinej by to moh bejt. Taky jsem si vzpomněla na Olinku Hlubinovou. Tak jsem měla radost. ţe si pak myslela. mezi obcemi Kačina a Vlkovice. Novotnýho a další lidi z divadla a voni honem přešli na druhej chodník. Já teda vím o spoustě věcí.“ Asi zase nechtěli nikoho zbytečně dráţdit. protoţe má různý praštěný nápady a pořád je stejně umanutá jako zákopecká babička. ale dědeček je statečnej nebo si to neumí představit. určitě by taky měla výkres mezi nejlepšíma vánočníma obrázkama. Koštála. a kdyţ jsme potkali Kroupovou. ta Freisteinová. To nevadí. protoţe to asi zase bylo kvůli ní. co visí na školní chodbě hned u vchodu. jenţe já ji nemůţu najít a zapomněla jsem. rozbrečela se rovnou na ulici. Radši jsem to Kačence neříkala. jak říkala pani učitelce Koláčkový: „Mařenko. Jedna strašná věc se zrovna stala. Ať nikoho zbytečně nedráţdíme. Kačenka se trápí a já se snaţím bejt hodná a zbytečně ji nerozčilovat. Kačenka si přečetla v novinách. co ji někdy vozíme do školy. Kačenka říkala. ţe jsme ji snad radši neměli vozit. Zrovna tam jsme ji vţdycky brali do auta. z nedaleké samoty. Jenţe ten můj obrázek tam moc dlouho nebyl. ţe uţ tam visel. co se kaţdýmu můţou stát. to je dcera TOHO Freisteina a TÝ Součkový? Tak prosím tě. Pohádala jsem se s ní kvůli básničce. Nechtěla jsem se hádat. ţe to asi byla ta holčička. ţe v lesích mezi obcemi Kačina a Vlkovice našli mrtvou. s Hrdým Budţesem by něco takovýho ani nehnulo. ţe to je hrozný. Jenţe Kačenka ţádnej Hrdej Budţes není. Minulej tejden pani učitelka Koláčková vybrala můj výkres na velikou nástěnku. To není hrozný jenom proto. Jednou mi dala svoji adresu. Slyšela jsem jednu učitelku. Ale někdy to nejde. kdyby byla ţivá. ţe prej se tam nevešel. to je hrozný hlavně proto. viděla jsem. jak jsou všichni řidiči hodný a takhle to dopadlo. V pátek učitelky nástěnku vyzdobily a v pondělí mi ho pani učitelka Koláčková přinesla zase zpátky. jak se vlastně jmenovala. chtě la jsem jí to vysvětlit.„Mně se nic stane. dočista zavraţděnou holčičku a zjistili. Ale to není pravda. ţe to byla osmiletá Hanička Š. to ne. Jako kdyţ jsem nedávno měla recitovat na nějaký školní slavnosti.

co tomu říkáš. Jdou chlapci na máje do lesa. To je takový moc pro starobylý. „Jak to nebudeš? Proč bys to nerecitovala? Chceš radši říkat něco o Gottwaldovi nebo co?“ „To ne. Tak mladá dívčina. já na to jsem ještě mladá.“ „Kdyţ.. ta dívčina.“ „Proč by se ti smáli?“ 100 .“ „No. nehledá si hocha po celém kraji. To se tak říkalo. kaţdej. jakou chce. já nevím.. ne všichni stejnou z čítanky. Ale Kačenka řekla: „To je zbytečný.“ „Jak to nelíbí?“ „No.“ „Ale uţ se to neříká a všichni by se mi smáli. Přes Vánoce se máme naučit zpaměti básničku. dívčina. té která koho má ráda. viď?“ „Kačenko. to je přece krásný. jako ta břízka je v mlází. Pak si uděláme recitační hodinu. to já recitovat nebudu. dohoním co mi teď schází. to je krásná básnička. poslouchej.ale nešlo to. co by se mi tak nejvíc líbilo. je to takový divný. Pověděla jsem to Kačence a chtěla jsem se podívat do všelijakejch kníţek. však ten s modrýma očima. mi za rok přinese máji. Josef Václav Sládek: Jsem ještě dívčina mladičká. Tak.“ „Jaký divný? Krásný je to. já uţ vím. srdéčko radostí zaplesá. však si mě dochová matička. no a co.“ řekla jsem. co budeš říkat. já nevím. Nic hledat nemusíme. ale mně se tohle moc nelíbí.

co tančil prince. Potom nám předved ţonglování s pomerančema. jako vţdycky. tak jsou pitomí a můţeš se na ně klidně vykašlat. ţe ještě horší neţ ta d ívčina je to o tom – co mi teď schází. Ach jo. co se jmenuje Ţivé květy a opravdu v ní takový šedivý chuchvalce plavou.. škoda. a tahal z něj banány. „Jestli se smějou takovejm krásnejm básničkám. a uţ jsem radši nic neříkala. Co by si asi tak kluci mysleli. ve který jsou tři ďolíky a v těch ďolíkách jsou zapasovaný dvě růţový mejdla a jedna malá kolínská voda. V lednu by taky měla bejt v baletu premiéra Popelky. na kterým byl namalovanej Mikuláš. vykašlat. jestli bude.. Tak se musí zase začít znova.“ Styděla jsem se Kačence říct. protoţe příště uţ budou vánoční prázdniny. Taky byl u nás na návštěvě praţskej dědeček Brďoch. ţe je ten leden dost daleko. takţe jsem ještě mohla zákopecký babičce koupit za dvanáct korun úţasnou voňavku. ţe k nám nejezdí častějš. ţe se tomu celýmu říká kazeta. Ale dědeček František mi přidal desetikorunu. protoţe ten cizokrajnej princ Sihánuk. říkal. Ještě. Legrační dědeček. Vlastně ještě dal Kačence dvoje mandle do vánočního cukroví a Pepovi jedny obnošený boty. třeba na to do tý doby zapomene. a těšila jsem se. Nahoře na tý krabičce je ozdobným písmem napsáno ELIDA. Copak neví. proto. zapískal břichem a zase odjel. Cestou jsem se na chvíli zastavila u papírnictví. jak mi zase bude? Vzpomněla jsem si. najednou zase přestal s námi chodit a uţ ho nikdy nikdo neviděl. Nechci říkat nic o ţádným hochovi. Ta kazeta stála třicet dva korun a málem uţ mi nic nezbylo. ale nevím. kaţdý nejmíň s dvaceti 101 . ţe to je? Určitě prsa. ţe Kačence spad před tejdnem na hlavu trám. s jiným princem. a asi se to nestihne. Pani prodavačka říkala. co jí Kačenka poslala. V úterý jsem nesla pani učitelce Freimanový na němčinu cukroví.“ Jak to. Koupila jsem Pepíčkovi autíčko na setrvačník a Kačence takovou krásnou krabičku.„Já nevím. copak to tady máme. ţe to ta Kačenka nemůţe pochopit? Vykašlat. ţe mi pani učitelka určitě dá na oplátku ochutnat to svoje. protoţe zase měli za výlohou ty veliký fixy a taky veliký voskovky. vystlanou princeznovskou látkou. Vyndal z tašky velkej igelitovej pytel. pomeranče a ananas.

abysme se měly dobře. jestli uţ Kačenku pustili z nemocnice. a něco se jen ušpinilo. ţe stejně ještě není vyhráno. nedej boţe. umřít i za rok – z ničeho nic. Kdyţ odešla. ţe se to pršení kaţdou chvíli změní na sníh. co jsem na ní stála. Nepovedlo se mi to a spadly mi tam palčáky. Uţ byla tma a poprchávalo. Moţná. 102 . Nikdy jsem pani magistru Glancovou neměla ráda. nazdar. Pani učitelka Freimanová říkala. Vţdycky pár kapek. Něco propadlo takovou kovovou mříţí. Potom uvařila čaj a přinesla svoje čistý. Napadlo mě. ţe jo. pak větší louţička a zase pár kapek. říkala pani učitelka Freimanová. Taky uţ byla docela pěkná zima. Ale nebylo to tak. jenom u nás ne. Byla to pani magistra Glancová. Krví! Byla to opravdická krev. Chtěla vědět. To by se mi líbilo. ale po náměstí ještě chodila spousta lidí. ţe vánoční stromeček vymysleli Němci. ať nebrečím. ţe nemám rukavice. upustila jsem tácek s cukrovím a všecko se rozsypalo. Na konci hodiny pro mě přišli Kačenka s Pepíčkem. a kdyţ jsem řekla. Vánoční stromeček a pes jezevčík neboli dakl. protoţe na takový vošklivý zranění můţe člověk. voňavý cukroví. ţe se přece nic tak hroznýho nestalo. to jso u jediný dva dobrý německý vynálezy. Schodiště v našem baráku bylo pokapaný barvou nebo krví. Schovala jsem si ruce do kapes. ţe Pepa třeba nešel do sauny a místo toho zabil Kroupovou nebo Vytlačila. tak řekla. a zkoušela jsem prostrčit ruce skrz tu mříţ a vyndat aspoň něco zezdola. aby si Kačenka nevšimla. ozdobnou mašli a zmuchlanej ubrousek a řekla. Najednou mi někdo rukama zakryl oči a povídá: „He – He – Helenko. Chtěla jsem si je aspoň spočítat. co zůstaly na chodníku. Kačenka pani učitelce popřála veselý Vánoce a pani učitelka Freimanová Kačence poděkovala za vynikající cukroví. Jakpak se daří mamince?“ Lekla jsem se. A ţe prej mám Kačenku moc pozdravovat. Pepa šel do sauny. posbírala jsem všecky kousky. protoţe ho taky chtěj vyhodit z divadla. nenápadně a rychle. Pani učitelka Freimanová sí ode mě vzala ty špinavý drobky.barvičkama. Ve všech oknech uţ se svítilo. Taky zapálila svíčku a frantíka.

Za našima dveřma visel na klice zajíc. Visel hlavou dolů, za uchem měl černou díru a ještě pořád z ní kapala krev. Na rohoţce stál karton s vajíčkama, některý byly celý červený jako o Velikonocích. Seběhla jsem zpátky na ulici. Rozhlídla jsem se a uviděla jsem zákopeckou babičku, jak pochoduje sem a tam po chodníku. Byla celá opršelá a něco si povídala pro sebe, jako vţdycky, kdyţ je opravdu rozčilená.

103

20. Jak to všechno dobře dopadlo
Hurá! Sláva! Nazdar! Ať ţije babička Dáša! Stěhujeme se do Prahy! Kdyţ si pomyslím, ţe se za tejden budu procházet po Vršovicích, úplně se mi zatočí hlava. A to ani nemluvím o tom, ţe třeba potkám ţivou Milušku Voborníkovou. To se teď k lidně můţe stát! Jsem tak rozčilená, ţe musím pořád chodit. Taky mám radost, ţe ta zavraţděná Hanička Š. nebyla ta holčička, co ji vţdycky vozíme do školy. To jsem si teda oddechla. Byla to ta druhá holčička, co jsme ji vezli do školy jen jednou. Ta naše holčička z Čertova mlýna se jmenuje Janička. Uţ to vím, protoţe mi k Vánocům poslala pohled a tam je to všechno napsaný. Na Vánoce jsme jeli do Zákopů. Kdyţ jsme vyjíţděli z Ničína, ohlídla jsem se a zdálo se mi, ţe Svatej Vrch hoří, ale naštěstí mu jenom zčervenaly věţe, jak zapadalo sluníčko. Mrzelo by mě, kdyby to se Svatým Vrchem dopadlo jako s Veletrţním palácem, kdyţ je to hlavní ničínská pamětihodnost. Za tejden se sice z Ničína odstěhujeme a já uţ sem určitě nikdy nepojedu, ale Svatýho Vrchu by mi bylo stejně líto. Na Štědrej den přijela do Zákopů taky babička Dáša. Pod stromečkem od ní byla obálka, ve který bylo napsáno, ţe jestli chceme, můţeme se nastěhovat do toho vršovickýho bytu po tetě Martě Krausový. A my teda chceme! Naši uţ to asi věděli předem, ale já jsem musela vyběhnout ven a chvíli se tam válet ve sněhu. Pepíček taky běţel a strašně jsme křičeli. Na půlnoční jsem pak skoro nemohla zpívat, ale zpívala jsem a Kačenka zpívala a zákopecká babička zpívala a dědeček hrál na varhany a Pepa s babičkou Dášou zůstali doma a dívali se na televizi. V zákopeckým kostele byl úplně novej farář. Mladej a hezkej, pěkně zpíval a pořád mluvil o broucích, mravencích a o včelách. Jako na hodině vlastivědy, jenţe naštvaně. Říkal, ţe před Jeţíšem Kristem jsme jen takoví mrňaví mravenečkové, co se hloupě hemţej, ale ţe to neva, protoţe Jeţíš Kristus nás stejně miluje.
104

Vzpomněla jsem si na toho vojáka tenkrát na závodech, toho taky zajímali mravenci. Jak ten farář křičel, zdálo se mi, ţe se kouká hlavně na mě, a napadlo mě, jestli se nemoh nějak dozvědět, co jsem udělala. Těm mravencům a taky těm šnekům. Dostala jsem strach. Babička faráře pozvala, takţe byl u nás na Boţí hod na obědě. Měli jsme samý dobroty a tak to vonělo, ţe to jednoho mravence probudilo! Vylez zpod ústředního topení a šel se podívat na stůl, co se to děje. „A podívejme se, mraveneček. Kdepak se tu vzal?“ řek farář a rozmáznul toho mravence po ubruse. Tak jsem viděla, ţe se ho bát nemusím. Uţ jsem se byla všude rozloučit, v baletu, na krouţku i na němčině. Pani učitelka Freimanová mi dala na památku fixy, ty malý zase. Pan Pecka mi dal tempery, to jsou takový vodovky, co vypadaj jako malý pasty na zuby, můţou se patlat jedna přes druhou a nevznikne z toho šedá. Já jsem jim namalovala obrázky. Panu Peckovi pana Pecku a pani učitelce Freimanový taky pana Pecku, protoţe pani učitelka Freimanová se mi tak nepovedla. Zdeně jsem dala celou krabičku UNP, protoţe Upomínky Na Prahu uţ nebudu potřebovat. Kdyţ jsem si balila svoje věci, udělala jsem si místo toho novou krabičku VNN. Ještě si rozmyslím, co všechno do ní dám. Kačence uţ sundali z hlavy obvaz, tak si nazrzila vlasy. Vypadá teď jako ta paruka tety Marty. A vůbec není tak veselá, jak si myslím, ţe by měla bejt. Ale to nevadí, aţ si trochu zajezdí na jezdících schodech a aţ si bude moct kupovat opečený buřty, určitě se rozveselí. Bude moct chodit do kina, do Národního muzea nebo do zoo nebo třeba jezdit metrem, aţ bude hotový, a ne pořád sedět doma a koukat. Taky zrovna začne slavná Matějská pout, říkal Pepa. A aţ nás to přestane bavit ve Vršovicích, můţeme se přestěhovat třeba na Smíchov nebo třeba do Košíř a pořád budeme v Praze. Do školy uţ chodím jen tak beze všeho. Uţ mi nedávaj známky a uţ jsem odevzdala učebnice. Kdyţ jsem ty učebnice vracela ve skladu učebnic, stala se mi taková nemilá věc. Vlastně taková hrozná věc. Nemilá věc, to říká ten ředitel Vytlačil, co vypadá, jako kdyţ se lebka usmívá, to uţ nebudu říkat. Hrozná věc, protoţe, jak jsem čekala, aţ si to ta pani učitelka, co má na starosti učebnice, všechno zapíše a
105

106 . kam jdu. ale pak jsem si řekla. Oni by mě nepustili. ţe ne. Ani mi to moc nevadilo. Byla tam ta básnička o Hrdým Budţesovi a bylo to moc smutný. Pan doktor Macháček se mě zeptal. „Opravdu?“ „Jo. Udělám sněhuláka. ale pak jsem si vzpomněla. Radši jsem neřekla. „Já tady mrznu. co tam dělá. půjčila jsem si tam z hromady kníţek jednu čítanku pro větší děti a trochu jsem si v ní listovala. Tak jsem řekla. Hrdý Budţes je jen – hrdý buď. neţ kdyby to byl komunista. „Doufám. pak Jeţíšek a teď Hrdý Budţes. Napřed čert s Mikulášem. seděl tam na pařezu pan doktor Macháček. tak jsem řekla. Chtěla jsem se ho zeptat. ale nevim to jistě. To je taky velkej kopec. „Jo. ţe se jdu podívat na Ničín shora. protoţe se v sobotu budu stěhovat. Řekla jsem. „Nevim. ţe do Prahy. Jenţe kdyţ jsem vylezla nahoru.“ Vyndal z kapsy kabátu rum a napil se. Tak jsem šla odpoledne ven. nebo by šli se mnou a já jsem chtěla jít sama. ţe chci vidět Svatej Vrch. ţe kdyţ budu stát na Svatým Vrchu. A tam to bylo. Ve čtvrtek ráno krásně svítilo sluníčko. Napřed jsem se chtěla jít podívat na Svatý Vrch. tak jsem mu to řekla. „Jako ţe zmrznete?“ zeptala jsem se. tak Svatej Vrch vlastně pořádně neuvidím a radši jsem šla na Padák. ţe se mi to podaří. aby se pěkně nabalila. ani partyzán.odškrtá. Hrdý Budţes nebyl ani indián. „Jako ţe umřete?“ zeptala jsem se. Udělala jsem sněhovou kouli a začala jsem ji válet po zemi. Jak vůbec nemluví a pořád něco dělá.“ řekla jsem. Ještě ţe se uţ stěhuju. „A co vy tady děláte?“ zeptala jsem se. ţes. ale on se zeptal první.“ řek pan doktor Macháček. A nechtělo se mi nic vyprávět. tak jsem řekla. Na sníh a na všechno. Pan doktor Macháček chtěl taky vědět proč. jestli se mi bude stejskat. ţe nevim. Tam uţ zač íná les.“ řek pan doktor Macháček. Vzpomněla jsem si na pani Macháčkovou. To je ještě horší. Hrdý Budţes nebyl vůbec. Vzpomněla jsem si na pana inţenýra Rarocha. Asi vím. ale nic na něm není. Pan doktor Macháček chtěl vědět kam. ten pil víno a uţ je mrtvej. proč se teda jdu ještě koukat na Ničín.“ řek pan doktor Macháček. „A proč?“ zeptal se pan doktor Macháček. a on se zeptal.

Ale druhej den uţ jsem na Padák radši nešla. Ţádnou jinou básničku jsem se nenaučila. kdyţ zazvonil telefon. Bála jsem se. „Tak se tady mějte hezky a pozdravujte Kristýnu. jestli to přece jen nebyl podvod. jak jsem chtěla. kdo se hrabe v mrtvolách. Ale pan doktor Macháček nezmrznul.“ Pan doktor Macháček dal sněhulákovi svoji čepici. To já přece poznám. ţe jsem nakonec ţádnýho nanuka nedostala. Kdybych řekla Dívčinu mladičkou. Za našimi. Jen jsem tam tak stála před tabulí a koukala a všichni koukali na mě. nevím.“ řek pan doktor Macháček. Dole ho našli nějaký lidi a zachránili ho. Úplně jsem se zapomněla podívat na Svatej Vrch shora. ten je pěknej. řekla jsem: Helena Součková: Prase. Uţ zase. ţe bych tam zase našla pana doktora Macháčka.“ „V Praze to bude ovšem úplně jiný. Co kdyby to myslel váţně. Pan doktor Macháček se zase napil a šel mi pomáhat se sněhulákem.“ řekla jsem a radši jsem šla pryč. 107 .“ řekla jsem. napil se a přidal mu i svůj kabát. kdo je to patolog?“ „To je ten. „Všechny domy jsou strašně hranatý a Kačenka má pořád potíţe. kdyţ šel do pomocný školy. Potom jsem šla ještě naposledy do divadla. Zrovna jsem si povídala ve vrátnici. počkat na Pepu a taky se rozloučit. Bylo ticho a kdyţ uţ to trvalo kdovíjak dlouho. jenţe kdyţ na mě přišla řada. Dívčinu jsem říct nemohla. „V Ničíně pořád někdo umírá.“ řek pan doktor Macháček a sednul si zase na pařez. Těšila jsem se. V pátek o tom mluvil celej Ničín. Poněvadţ to mě zrovna napadlo. „Pane doktore. To měl tedy štěstí. dokonce i pani učitelka Koláčková se smála a bylo to moc príma.„A proč?“ zeptala jsem se. Všichni se smáli. nebo jeho mrtvolu. Ale Svatej Vrch. V pátek jsem šla naposledy do školy. Ani mi nevadilo. Ale Kačence o tom radši říkat nebudu. Ale taky jsem měla strach. ţe mi pani učitelka Koláčková dá nanuka jako tenkrát Hrůzovi. „Tam toho všeho bude mnohem víc. protoţe jsem Kačenku nechtěla podvádět. Hele ho. jenom usnul a skutálel se ze stráně. Pan doktor Macháček si pořád musí dělat tu svojí divnou legraci. za vraty vysedává prase. protoţe měla bejt ta recitační hodina a Kačenka na Dívčinu nezapomněla. ale úplně jinak. smáli by se taky.

“ šeptal. pana Brďocha. Budete si muset zavolat asi tak za půl hodiny. který mi nadiktoval. jaký jsem kdy v ţivotě viděla. co se ti stalo?“ lekla se Kačenka. Vůbec se to nesmí dozvědět. psal Freistein. Zrovna šla taky telefonovat.Pan vrátný ho vzal. krásně voněl a byl opravdu pro mě. Pan vrátný zakryl rukou sluchátko a řek mi. Ale taky tam byl pohled. musím se to začít učit. Před barákem jsem si sedla na bobek a ty fixy jsem jeden po druhým naházela do kanálu. i růţovej a modrozelenej. Potom jsem si lehla na břicho a dívala jsem se za nima dolů tou mříţkou. ale pak jsem se ohlídla a za mnou stála Andrea Kroupová. já to vyřídím. „Proč brečíš?“ 108 . Ale aţ venku před divadlem. jak ji znám. „Tak mi to dejte. ale on je ještě na jevišti. Volal nějakej pan Vychodil. „Haló? Počkejte moment. V Praze budeme mít telefon. Milá Helenko. placatej balíček. protoţe maminka uţ má angaţmá v Praze. Přinesla ho pošťačka.“ řekla jsem. oblíkla jsem si kabát a kulicha a šla jsem ven. Doma mi Kačenka dala malej. hned by se chtěla do toho Šumperka stěhovat. Veselé Vánoce přeje Karel. já vám teda dám dceru paní Součkový. bylo to moc hluboko a začínalo se stmívat. kdyţ tak hezky maluješ. chvíli poslouchal a pak povídal: „Paní Součková uţ tady nepracuje. „Pěkně si to napiš. ţe to volá divadlo Šumperk. a tvrdil. takţe do toho vašeho Šumperka asi nebude chtít jít. Radši jsem ten papír s telefonním číslem hodila do koše. ţe by měl pro Kačenku angaţmá a ţe mu má co nejdříve zavolat na číslo. Bylo na něm napsáno: Slečna Helenka Freisteinová a uvnitř byly ty největší fixy.“ Jestli to praskne. „Proboha. Tak jsem místo toho řekla: „Pane řediteli. Chtěla jsem říct.“ Pan vrátný mi podal sluchátko a hned mi strkal papír a tuţku. Ale uţ jsem je neviděla. ţe to vyřídím. já bych vám zavolal jejího manţela. v Národním divadle. snad tě potěší tyhle barvičky. já jí to povím.“ „Kdo to je?“ zeptala jsem se. ředitel divadla v Šumperku na Moravě. kdyţ mě viděla. od Freisteina. aby to nikdo neviděl. Vzala jsem si fixy. pošle mě asi Kačenka Freisteinovi dodatečně k Vánocům. ale asi to nemá cenu.

S. Přece nebudu v Praze VZPOMÍNAT NA NIČÍN. P.Taky jsem zahodila tu novou krabičku VNN se všema věcma. Pan prezident Husák dědečkovi ještě neodpověděl. tak si myslím. ţe uţ mu asi ani neodpoví. 109 .

Chcete se zasmát. zastydět a zavzpomínat? Prvními roky husákovské normalizace nás v této knize provází žákyně druhé třídy ZDŠ v Ničíně Helena Součková. Po mimořádném ohlasu vychází kniha v nové m vydání a zároveň bude letos uvedena jako divadelní hra. 110 .

Sign up to vote on this title
UsefulNot useful