Franz Kafka

Strana 1

Proces

FRANZ KAFKA (1883-1924)

PROCES
(1914-1915) Kapitola první

Zatčení
Rozmluva s paní Grubachovou Pak slečna Bürstnerová Patrně učinil někdo na Josefa K. křivé udání, neboť aniž se dopustil něčeho zlého, byl jednou ráno zatčen. Kuchařka paní Grubachové, jeho bytné, která mu každý den ráno kolem osmé přinesla snídani, tentokrát nepřišla. To se ještě nikdy nestalo. Čekal ještě chvilku, viděl se svého polštáře stařenu, která bydlila naproti a která ho teď pozorovala se zvědavostí u ní zcela neobvyklou, potom však, zároveň udiven i hladov, zazvonil. Ihned se ozvalo zaklepání, a vešel muž, kterého zde v bytě ještě nikdy neviděl. Byl štíhlý a přece pevně rostlý, měl na sobě přiléhavý černý oděv, který byl podobně jako cestovní obleky opatřen všelikými skládanými záhyby, kapsami, přezkami, knoflíky a pásem a zdál se proto zvlášť praktický, aniž bylo jasné, k čemu oblek vlastně slouží. “Kdo jste?” zeptal se K. a ihned se zpola vztyčil v posteli. Muž však pominul otázku, jako by jeho zjev byl něco, co se prostě musí vzít na vědomí, a řekl jen: “Vy jste zvonil?” “Ať mi Anna přinese snídani,” řekl K. a pokoušel se, nejdřív mlčky, aby pozorností a uvažováním zjistil, kdo vlastně je ten člověk. Ten se však nevydával nijak dlouho jeho pohledům, nýbrž obrátil se ke dveřím, pootevřel je a řekl komusi, kdo patrně stál hned za dveřmi: “Chce, aby mu Anna přinesla snídani.” Následovalo kratičké zasmání ve vedlejším pokoji, nebylo podle zvuku jisto, nesměje-li se několik osob. Ačkoli nebylo možné, aby se tím ten cizí člověk dověděl něco, co by nebyl věděl už předtím, řekl přece K-ovi hlasem, který zněl jako hlášení: “Je to nemožné.” “To by ale byly pěkné novinky,” řekl K., vyskočil z postele a rychle si natáhl kalhoty. “A to se tedy podívám, jací lidé to jsou ve vedlejším pokoji a jak mi paní Grubachová hodlá vysvětlit takové vyrušení.” Napadlo ho sice ihned, že nebylo třeba, aby to řekl nahlas, a že tím jaksi uznal, že tomu cizímu člověku přísluší jakési dozírací právo, avšak to teď nepokládal za důležité. Přesto si to cizinec vyložil v tomto smyslu, neboť řekl: “Nechcete raději zůstat zde?” “Ani nechci zůstat zde, ani nechci, abyste se mnou mluvil, dokud se mi nepředstavíte.” “Myslili jsme to dobře,” řekl cizí muž a otevřel teď sám od sebe dveře. Ve vedlejším pokoji, do něhož K. vstoupil pomaleji, než hodlal, vypadalo to na první pohled skoro zcela tak jako včera večer. Byl to obytný pokoj paní Grubachové, snad bylo v tom pokoji, přeplněném nábytkem, pokrývkami, porcelánem a fotografiemi, dnes o něco víc místa než jindy; nepoznalo se to hned, tím méně, že hlavní změna záležela v přítomnosti jakéhosi muže, který seděl u otevřeného okna s knihou, od níž teď vzhlédl. “Měl jste zůstat ve svém pokoji! Což vám to František neřekl?” “Ale co vlastně chcete?” řekl K. a odvrátil se pohledem od té nové známosti k člověku pojmenovanému jménem František, jenž zůstal stát ve dveřích, a pak zase zpátky. Otevřeným oknem bylo zas vidět stařenu, jež se zvědavostí věru stařeckou přistoupila k oknu teď protějšímu, aby i nadále všechno viděla. “Ale teď řeknu paní Grubachové –” řekl K., pohnul sebou, jako by se odtrhával od obou mužů, kteří však stáli daleko od něho, a chtěl jít dál. “Ne,” řekl muž u okna, hodil knihu na stolek a vstal. “Nesmíte odejít, vždyť jste zatčen,” “Skoro to tak vypadá,” řekl K. “A pročpak?” zeptal se potom. “Nejsme tu proto, abychom vám to řekli. Jděte do svého pokoje a čekejte. Řízení je zahájeno a dovíte se všechno v pravý čas. Jdu nad svůj příkaz, když vám tak přátelsky domlouvám. Ale doufám, že to neslyší nikdo než František, a ten

Franz Kafka

Strana 2

Proces

je sám k vám vlídný proti všem předpisům. Budete-li mít i nadále tolik štěstí, jako máte tím, že máte za hlídače právě nás, můžete doufat, že všechno dobře dopadne.” K. se chtěl posadit, teď však viděl, že v celém pokoji není pranic, nač by se člověk mohl posadit, jen právě židle u okna. “Přesvědčíte se ještě, jak je to všechno pravda,” řekl František a zároveň s druhým mužem pokročil k němu. Zejména druhý muž K-a značně přečníval a poklepal mu několikrát na rameno. Oba si prohlédli K-ovu noční košili a řekli, teď že si bude musit oblékat košili daleko horší, tuhle košili že však uschovají jako ostatní prádlo a všechno mu zas vrátí, dopadne-li jeho věc dobře. “Bude lépe, dáte-li ty věci nám než do skladiště,” řekli, “neboť ve skladišti docházívá k zpronevěrám a mimo to tam všechny věci po nějaké době prodají, a nic se přitom neohlížejí, je-li řízení skončeno či není. A jak dlouho takové procesy trvají, a což teprv v poslední době 1 Skladiště by vám sice vyplatilo, co za svršky bylo strženo, ale to je už o sobě málo, protože při prodeji nerozhoduje výše nabídky, nýbrž výše úplatku, a mimo to víme ze zkušenosti, jak se takové tržby zmenší, když jdou bůhvíkolik let z ruky do ruky.” K. téměř nedbal těch řečí, nezáleželo mu zvlášť na právu, aby volně nakládal se svými věcmi, pokud mu takové právo vůbec přísluší –, bylo mu daleko důležitější, aby si zjednal jasno o své situaci; za přítomnosti těch lidí nemohl však ani přemýšlet, pořád do něho téměř přátelsky vráželo břicho druhého hlídače – ti dva mohli přece být jen hlídači –, když však vzhlédl, uviděl obličej, který se nijak nehodil k tlustému tělu, kostnatý obličej se silným nosem stočeným na stranu, a ten obličej se přes jeho hlavu dorozumíval s druhým hlídačem. Co je to jen za lidi? O čem to mluví? Od jakého úřadu jsou? K. přece žije v právním státě, všude je klid a mír, všechny zákony jsou v platnosti, kdo se to opovažuje přepadnout ho v jeho bytě? Býval vždy nakloněn, aby si ze všeho, co život přináší, dělal co nejméně, aby i ve věc nejhorší uvěřil teprv tehdy, když se opravdu dostavila, aby nijak nepečoval o budoucnost, ani tehdy ne, když se všechno nad ním hrozivě stahovalo. Zde však to nepokládal za správné, člověk mohl sice v tom všem spatřovat šprým, hrubý šprým, který si s ním z neznámých pohnutek ztropili kolegové z banky, snad protože jsou dnes jeho třicáté narozeniny, je to ovšem možné, snad by postačilo, kdyby se těm hlídačům prostě jen vysmál do očí, a smáli by se s ním, snad to jsou posluhové z nároží, nejsou jim nepodobni–přesto byl teď, skoro už od okamžiku, kdy po prvé spatřil hlídače Františka, pevně odhodlán nevzdat se ani nejmenší výhody, kterou snad má vůči těm lidem. Dělal si jen velmi málo z možnosti, že se pak o něm řekne, že nerozuměl žertu, zato však si vzpomněl – aniž byl jinak zvyklý přiučit se něčemu ze zkušenosti – na několik o sobě nepatrných případů, v nichž si na rozdíl od svých přátel počínal neopatrně, a to s plným vědomím, a nemaje ani tušení, jaké následky to může mít, a byl pak vytrestán výsledkem. Umiňoval si, že se to už nestane, alespoň tentokrát ne; je-li to komedie, zahraje si v ní rovněž. Dosud byl svoboden. “Dovolte,” řekl a uličkou mezi hlídači pospíšil do svého pokoje. “Zdá se, že má rozum,” uslyšel za sebou. Ve svém pokoji ihned trhnutím vytáhl zásuvky psacího stolu, leželo tam všechno ve velkém pořádku, ale právě osobní doklady, které hledal, nemohl v tom rozechvění hned najít. Konečně našel cyklistickou legitimaci a chtěl už s ní zajít k hlídačům, potom však se mu ten průkaz zdál příliš nepatrný, i hledal dále, až našel rodný list. Když se zas vracel do vedlejšího pokoje, otevřely se protější dveře, a paní Grubachová chtěla vejít. Bylo ji vidět jen okamžik, neboť sotvaže poznala K-a, upadla do rozpaků, prosila za prominutí, zmizela a nadmíru opatrně zavřela za sebou dveře. “Jen pojďte dál,” to bylo vše, co K. jí mohl povědět. teď však stál s doklady uprostřed pokoje, díval se ještě na dveře, jež se už neotevřely, a trhl sebou teprv tehdy, když na něho zavolali hlídači, kteří seděli u stolku u otevřeného okna, a jak K. teď poznal, pojídali jeho snídani. “Pročpak nevešla?” zeptal se. “Nesmí,” řekl velký hlídač. “Vždyť jste zatčen.” “Jakpak bych mohl být zatčen? A což teprv na tento způsob?” “Tak tedy už zase začínáte,” řekl hlídač a ponořil krajíc máslem pomazaný do nádobky s medem. “Na takové otázky neodpovídáme.” “Budete musit na ně odpovědět,” řekl K. “Tady jsou mé osobní doklady,

Franz Kafka

Strana 3

Proces

vy mi teď ukažte své a především zatykač.” “Božínku!” řekl hlídač, “tak se vám divím, že se nedovedete vpravit do své situace a že jako naschvál zbytečně dráždíte právě nás, právě lidi, kteří vám teď jsou ze všech vašich bližních pravděpodobně nejbližší!” “Je to tak, jen věřte,” řekl František, nepřihnul si šálek s kávou, který měl v ruce, až k ústům, nýbrž podíval se na K-a dlouhým, asi významným, ale nesrozumitelným pohledem. Zcela mimoděk dal se K. do rozhovoru pohledů s Františkem, potom však přece jen udeřil rukou na své průkazy a řekl: “Zde jsou mé osobní doklady.” “A co nám je po nich?” zvolal velký hlídač teď už opravdu nahlas. “Vy si počínáte hůř než dítě. Co vlastně chcete? Chcete snad ten svůj velikánský zatracený proces rychle skoncovat tím, že se s námi hlídači bavíte o legitimaci a o zatykači? My jsme jen zřízenci, my se v takové průkazce sotva vyznáme a s vaší věcí máme co dělat právě jen tolik, že vás máme každý den deset hodin hlídat, a za to jsme placeni. Víc nejsme, ale to nám dá rozum, že se vysoké úřady, v jejichž službách jsme, ještě než nařídí takové zatčení, velmi podrobně informují o důvodech zatčení a o osobě zatčeného. V těch věcech není omyl možný. Náš úřad, pokud jej znám, a znám jen nejnižší stupně, nehledá přece vinu v obyvatelstvu, nýbrž je, jak se praví v zákoně, vinou přitahován a musí pak vyslat nás hlídače. Takový je zákon. Kde by tu byl možný nějaký omyl?” “Ten zákon neznám,” řekl K. “Tím hůř pro vás,” řekl hlídač. “Ten zákon je asi jen ve vašich hlavách,” řekl K., chtěl se nějak vloudit do myšlenek hlídačů, obrátit je ve svůj prospěch anebo v nich zdomácnět. Ale hlídač řekl jen odmítavě: “Však ten zákon pocítíte.” František se vmísil a řekl: “Slyšíš, Vildo, přiznává se, že nezná zákon, a zároveň tvrdí, že je nevinen.” “To máš věru pravdu, ale mluv s ním, když nic nechápe,” řekl druhý. K. již neodpověděl; což je třeba, pomyslil si, abych se dal ještě víc zmást žvaněním těchto nejpodřízenějších orgánů – sami přiznávají, že jsou jen zřízenci –? Je zřejmé, že mluví o věcech, kterým ani trochu nerozumějí. Jejich jistota se bere jen z jejich hlouposti. Několik slov, jež si promluvím s člověkem mé úrovně, objasní všechno nesrovnatelně líp než nejdelší řeči s těmito lidmi. Přešel několikrát volnou prostorou pokoje sem a tam, naproti přes ulici viděl zas tu stařenu, teď si k oknu dovlekla jakéhosi ještě daleko staršího starce a měla ruku kolem jeho krku. K. si řekl, že je třeba, aby naráz skoncoval s podívanou, kterou poskytuje těm zevlounům v okně: “Doveďte mě k svému představenému,” řekl. “Až si bude přát; dřív ne,” řekl hlídač, kterému jeho druh říkal Vilda. “A teď vám radím,” dodal, “abyste šel do svého pokoje, choval se klidně a vyčkal, jak o vás bude usneseno. Radíme vám, nerozptylujte se zbytečnými myšlenkami, nýbrž seberte se, budou se na vás klást velké nároky. Nechoval jste se k nám, jak by si by la zasluhovala naše ochota, zapomněl jste, že ať jsme co jsme, jsme teď alespoň vůči vám svobodní lidé, to není malá převaha. Přesto jsme ochotni, máte-li peníze, přinést vám malou snídani z kavárny naproti.” Neodpovídaje na tuto nabídku, postál K. chvíli bez hnutí. Snad by se ti dva, kdyby otevřel dveře dalšího pokoje anebo dokonce dveře předsíně, ani neodvážili zbraňovat mu v tom, snad by bylo nejprostším vyřešením toho všeho, kdyby vyhnal věci na ostří. Ale snad by ho popadli, a jakmile by jednou byl povalen, byla by ta tam i všechna převaha, kterou si vůči nim teď v jistém smyslu přece jen zachovává. Proto dal přednost jistotě řešení, které nezbytně přinese přirozený průběh věcí, a vrátil se do svého pokoje, aniž s jeho strany anebo se strany hlídačů padlo jediné další slovo. Hodil sebou na postel a vzal si s umyvadla krásné jablko, které si včera večer přichystal k snídani. Teď to byla jeho jediná snídaně a zajisté byla, jak se ujistil při prvním velkém soustu, daleko lepší, než by byla snídaně ze špinavé noční kavárny, kterou by byl mohl dostat z milosti hlídačů. Bylo mu dobře a byl naplněn důvěrou v dobrý konec všeho, v bance sice dnes dopoledne zamešká službu, to se však snadno omluví při poměrně vysokém postavení, jež tam zaujímá. Má se omluvit pravdivou zprávou o tom, co se přihodilo? Hodlal tak učinit. Kdyby mu nevěřili, což by v takovém případě bylo pochopitelné, může se odvolat na paní Grubachovou

že by mu jí bylo třeba. které trčely v rohožovém úpletu. Tam stáli oba hlídači a hnali ho.?” zeptal se dozorce. rozkřikl. v níž měl dobrou pálenku. jakousi knihu a jehelníček. kteří jsou teď asi zas na pochodu k protějšímu oknu. že by toho právě pro tu nesmyslnost nebyl schopen ani tehdy. přisvědčil pokývnutím. jaký důvod by mohl mít. Tento pokoj od nedávna obývala. snad jen aby na sebe obrátil K-ovy roztržité zraky. aby to udělal. přečnívaje značně jejich postavy. “Dozorce vás volá!” volal hlas. že ti dva sedí vedle a že ulovili jeho snídani? Bylo by tak nesmyslné sáhnout si na život. vzal však už kabát s židle a držel jej chvíli v obou rukou. je mi to vhod. a jal ho příjemný pocit. “Co vás to napadá?” volali. k ďasu!” zvolal K. alespoň s hlediska hlídačů se divil. v jakém smyslu to říká –: “Vždyť ještě není hlavní přelíčení. obléká. uzamkl nástěnnou skřínku a ihned pospíšil do vedlejšího pokoje. mohlo by se soudit. jako by to byly předměty. v okně protějšího domu se zas uvelebila stařena se svým starcem.Franz Kafka Strana 4 Proces jakožto svědkyni anebo také na ty dva starce odnaproti. když se K. Pozoroval je. Vtom ho zavolání z vedlejšího pokoje vylekalo do té míry. K. Chtělo-li se jim. K. vyňal teď také jinou košili a začal se pečlivě oblékat. hledal dlouho mezi mnohým šatstvem.” “To není nic platné. jako by se to rozumělo samo sebou. neboť za nimi. zavěšeném na zdi. “Musí to být černý kabát.” řekli.” .” “Urychlím-li tím věc. jako by jej předkládal posudku hlídačů. “Neporozuměl jste mi snad. Potají se domníval..” Hlídači se usmáli. se divil.. že mě zastihne v bůhvíjaké parádě. ale nejsem nijak zvlášť překvapen. to však jen z opatrnosti pro nepravděpodobný případ. zato však nezapomněl Vilda poslat Františka k dozorci s hlášením. nevyměnil o mnoho víc než několik slov na pozdrav. který si prsty hnětl a kroutil naryšavělou bradku. jsem překvapen. že ho zahnali do jeho pokoje a nechávají ho tam o samotě. že také oni z téhož přesvědčení nevidí v tom žádné nebezpečí. otevřel sám šatník. dobře věděl. vojenské křiknutí. K. Na klice otevřeného okna visela bílá halenka. nemůže nikdo očekávat.1) V rohu pokoje stáli tři mladíci a dívali se na fotografie slečny Bürstnerové. které ležely na nočním stolku. žaketové. ale ovšem je to ani nenapadlo. jakého by se od hlídače Františka ani nebyl nadál. kdyby’ to chtěl udělat. která velmi časně ráno odcházela do práce. stenotypistka. “Konečně!” zavolal v odpověď.” řekl K. “V košili chcete před dozorce? Dá vás zpráskat a nás k tomu!” “Nechte mne. aby si sáhl na život. jak vyprázdnil sklenku nejdřív náhradou za snídani a jak druhou určil k tomu. Když byl úplně oblečen. nechají-li ho o samotě. velmi ztichli. Kdyby duševní omezenost hlídačů nebyla tak nápadná. ba skoro zesmutněli a tím ho zmátli anebo mu jaksi vrátili rozvahu. Snad proto. jak pokročil k nástěnné skřínce. jakási slečna Bürstnerová. Rozkaz sám mu byl velmi vítán. “Směšné ciráty!” zabručel ještě. úsečné. jak K. že konečně stojí tváří v tvář rozumnému člověku a může si s ním pojednat o své věci. jenž byl už zatlačen až k svému šatníku. “Josef K. kterých je mu třeba k jednání. mohli se teď dívat. Teď byl noční stolek posunut od jejího lůžka jakožto jednací stůl doprostřed pokoje. že zuby narazil na sklenku. jež přiléhavým střihem v pasu vzbudily téměř rozruch mezi jeho známými. kdežto ostatní věci seskupil kolem ní. a dozorce seděl za ním. zda mu to snad přece ještě nepřipomenou. vybral své nejlepší černé šaty. po těch slovech hodil kabát na zem a řekl – nevěděl sám. krátké. že se K. aby si dodal odvahy. že celou věc urychlil tím. trvali však na svém: “Musí to být černý kabát. kteří po každé.” řekli hlídači. kde přece má desaterou možnost. “Ovšem.” “Nijak zvlášť překvapen?” zeptal se dozorce a postavil teď svíčku doprostřed stolečku. “když mě přepadnete v posteli. stál jakýsi muž s rozhalenou košilí.” řekl K. tentokrát zase se svého hlediska. Zároveň ovšem ptal se sám sebe.. aby se vykoupal. jehož dveře byly již otevřeny oběma křídly. “Jste událostmi dnešního rána asi velmi překvapen?” zeptal se dozorce a posunul přitom oběma rukama nečetné předměty. Nohy měl zkříženy a jednu paži měl na opěradle židle. vracela se pozdě domů a s níž K. bylo jen to křiknutí. ale jejich společnost mezitím vzrostla. musil těsně před Vildou projít prázdným vedlejším pokojem do dalšího pokoje. “Ovšem. svíčku se zápalkami. zpátky do jeho pokoje. že hlídači ho zapomněli přinutit. Co ho vylekalo.

že to všechno mám za nějaký šprým. “Není to obvyklé. to by už přesahovalo meze šprýmu. jež byly vykonány. že to je šprým. jaký to má mít smysl. kolik zápalek je v krabičce. bezohlední lidé!” řekl K. mohl by si člověk vybrat i z vašeho chování. K-ovi se tak zdálo. “Tam jsou také takoví diváci.” Dozorce udeřil krabičkou se zápalkami o stůl. je člověk otužen proti překvapením a příliš si je nepřipouští. zdálo se ji trochu rušit v klidném přihlížení. podotknout. “prosím. “ale nevím.” “Zcela správně. už se mi nechce. ledaže byste si s ním chtěl pojednat o nějaké soukromé záležitosti.. Zejména to dnešní ne. Usuzuji tak z toho. civěl na dozorce.” řekl dozorce a zkoumal. hlavní věc je. Možná. myslete raději víc na sebe.” řekl dozorce a vztáhl ruku směrem k předsíni.” pokračoval K. neboť tiskl jednu ruku pevně na stůl a jako by srovnával délku prstů .” K. pokud nenazveme” – zde se obrátil na Františka – ”vaše šaty stejnokrojem. ale vždyť je to spíš cestovní oblek. pro kterou by mě někdo mohl obžalovat. skoro všechno. že jste obžalován. ale muž za nimi je uklidnil. “To jste velmi na omylu. zasouval si manžety do rukávu. Ale bylo stejně dobře možné. Snad hlídači žvanili něco jiného. ruší to ne právě špatný dojem.” řekl dozorce. jako bylo mým údělem. kdy by se mohli zas nepozorovaně přiblížit k oknu. “Ti pánové tady a já jsme pro vaši věc úplně vedlejší.Franz Kafka Strana 5 Proces pospíšil si K.3) Ale i když teď neodpovídám na vaše otázky. když se obracel zpátky do pokoje.” řekl teď K. “Státní zástupce Hasterer je mým dobrým přítelem. mohu vám přece jen poradit. jste-li obžalován.” řekl. Docela však nezmizeli. a obracel se při tom ke všem a byl by se dokonce rád obrátil i k těm třem mladíkům u fotografií. Trojice ihned také ucouvla o několik kroků.”2) “Proč zejména to dnešní ne?” “Neříkám.” řekl K. a nakonec zase stanul před dozorcovým stolkem. čemu na tu vzdálenost nebylo rozumět. “ale nemůže to zas ani být nic zvlášť významného. řekl: “Vždyť je to nesmysl. jenž je kryl svým širokým tělem.” řekl. kdybyste byl pověděl jen několik slov. či spíše. že jakmile se to objasní. že jsem obžalován. V těchto věcech tedy chci mít jasno a jsem přesvědčen. a jen to. v čemž mu nikdo nebránil. co se s vámi stane. spíš poděšen než pozloben. Nemohu vám nijak ani oznámit. jen telefonujte. přešel podle tří pánů před fotografiemi. “Myslím –” zde se K. a soudě podle pohybů jeho úst. říkal jim něco. popocházel po pokoji. na to se mi přípravy.” “Ne. že s ním dozorce souhlasil. “jsem ovšem velmi překvapen. nemohu však najít ani nejmenší vinu. nebudu telefonovat. pak to byl právě jen žvást. že čekají na okamžik. přerušil a ohlížel se po nějaké židli. přihladil si vlasy. nýbrž zdálo se. ba skoro vůbec nic o ní nevíme. oba staříci dokonce ještě za muže. myslete méně na nás a na to. a teď tu vysedávají anebo postávají a nechávají mě před vámi provozovat cirkusácké dresury. zdají přece jen příliš obsáhlé. A nedělejte takový povyk s pocitem své nevinnosti.” “Jaký smysl?” zvolal K. když se na něho podíval úkosem. a šel k oknu. “Kdo jste vlastně? Ptáte se po smyslu a provozujete nejnesmyslnější věc na světě? Není to k zoufání? Tady ti pánové mě nejdřív přepadli. zcela nahlas na dozorce a ukázal ukazovákem ven. “Pryč odtamtud. “mohu mu zatelefonovat?” “Ovšem že můžete. ale když je člověk třicet let na světě a musil se probíjet sám a sám. Naproti byla společnost pořád ještě u okna. “Ale nemůže to zas ani být. Jaký smysl by mělo telefonovat státnímu zástupci. co jste řekl. kým jsem obžalován! Který úřad vede to řízení? Jste úředníci? Nikdo z vás nemá stejnokroj.” “Ale co byste netelefonoval. přistoupil k oknu. kde byl telefon. bez další přestávky. kterým jinak působíte. ostatně to nebyly věci pro vás dvakrát příznivé. že ano?” zeptal se.. Nechci tedy tvrdit. že K.” zavolal pak do okna naproti. když jsem prý zatčen? Dobrá tedy. Člověk snad mladší než on mu zde dává ponaučení jako ve škole? Je trestán důtkou za svou upřímnost? Přišlo na něho jakési rozčilení. Mohli bychom mít nejdokonalejší stejnokroje a s vaší věcí by to přesto nevypadalo o nic hůř. rozloučíme se v nejlepším přátelství. nevím.” zavolal K. Také byste měl být vůbec v řeči zdrželivější. že ani neposlouchal. Ale i to je vedlejší. “Myslím. “Dotěrní. ohmatával si prsa.” odvětil dozorce. Oba staříci chtěli poodstoupit.” a tu se páni otočili k němu a zadívali se na něho s ochotným. ale vážným výrazem v tváři. “Mohu se posadit. To by v tom musili mít podíl všichni příslušníci našeho pensionu a také vy všichni.

zůstal klidně stát a díval se za nimi obojími otevřenými dveřmi. Tři mladíci měli ruce založeny v bok a těkali očima po pokoji. si musil výslovně připamatovat. proč byste nemohl vykonávat své povolání. Tím je pro dnešek všechno skončeno a můžeme se rozloučit. Všichni byli teď shromážděni na úzkém prostranství u dveří. jako se dělává. “Nuže.” “Pak tedy to zatčení není tak zlé. Oba hlídači seděli na kufru. nebudeme-li si už lámat hlavu. když nepoznal ty tři chlapíky! Ztrnulého Rabensteinera s rozkomíhanými pažemi. “Ale pak tedy se ani nezdá. což přece jen nasvědčovalo jakýmsi rozpakům.” řekl dozorce. jež měl ve vzpomínce pořád ještě jen jakožto skupinu u fotografií. Kaminer odevzdal klobouk. zkoušíme-li u kloboučníka nový klobouk. že ano?” Pánové přikývli rozesmáti a horlivě. aby zde na vás čekali tito tři pánové. to opravdu nejde. že si podáme ruku na usmířenou. jak se rozumí. a přistoupil blízko k dozorci. že chcete jít do banky. myslíte? Ne. cítil se přece pořád nezávislejším na všech těch lidech. ale to není nijakou překážkou. kteří se korektně ukláněli. Čímž ovšem nechci nikterak říci. “Jak prosté se vám všechno zdá!” řekl přitom K-ovi. Dole se K. “Byla to má povinnost. shlížel. že si máte zoufat. na stuhu její zástěry. K. vzal tvrdý kulatý klobouk. jako by byli po celý čas na to čekali. jako tak často. je má záležitost asi skončena. který byl způsobován chronickým stažením svalů. dodávám: nenutím vás.” řekl K. K. hodlal za nimi běžet až k domovním vratům a nabídnout jim. že mu ji dozorce stiskne. “že to máme smírně skoncovat.” řekl dozorce. jenž se dal jen do elegantního poklusu.. Odejdou-li. který byl zahalen ozdobnou pokrývkou. že bude nejlépe. Myslil jsem. netečný Rabensteiner. abyste mi to zatčení přišli oznámit. aby jej přinesli. Dozorce však vstal. jež nevypadala nijak valně provinile. Myslím. pak tedy prosím –” a přistoupil k dozorcovu stolku a podával mu ruku. “Možná. poslední byl. Dozorce vzhlédl.” odpověděl dozorce. jenž byl už u dveří. myslil jsem jen. mohl nepovšimnout? Jak velmi byl asi zmámen dozorcem a hlídači. “Nepoznal jsem vás. abyste šel do banky. který zůstal ležet v jeho pokoji.. se to zeptal s jakýmsi vzdorem. zda váš postup je oprávněn nebo není.” řekl dozorce. zejména od okamžiku. nikoli kolegové. jak ostatně bylo častěji třeba i v bance. že jsem zatčen. že bylo tak velmi naléhavé. a přistoupil ještě blíž. “ale neztrácejme čas takovými řečmi. Jak si toho K. že Kaminerův úsměv není úmyslný. pročpak? Jste jen zatčen. a skoncujeme-li věc tak. ještě pořád myslil K. to byla nadsázka a dokazovala mezeru v dozorcově vševědoucnosti. jen když K.” zvolal K. zajisté. když jsem zatčen?” “Ach tak. ne. jež se tak zbytečně hluboko vřezávala do jejího mohutného těla. na okamžik se mu zdálo. hryzal se do rtů a díval se na K-ovu vztaženou ruku. aby zbytečně nezvětšil zpoždění už půlhodinové. Soudíte-li jako já. a zadíval se s úžasem na trojici. Ti tak nevýznační nedokrevní mladíci. ovšem jen prozatím. jako by nesl všechny na ramenou..” “Jakže?” zvolal K. který· ležel na posteli slečny Bürstnerové. ba že se Kaminer vůbec nedovede úmyslně usmát. rozhodl. kdy dozorce vstal. “myslil jsem. Nikoliv. A abych vám to usnadnil a aby váš příchod do banky by 1 co nejméně nápadný. aby ho tedy zatkli.” K. po chvilce a podal ruku všem třem pánům. Kaminer doběhl na . a nasadil si jej opatrně oběma rukama. vaši kolegové. jak jste to přijal. “neporozuměl jste mi.” řekl K. Teď tedy půjdeme do práce. Také ostatní se mezitím přiblížili. “Hloupá povinnost. neboť ačkoli jeho podávaná ruka nebyla přijata. byli opravdu úředníci z jeho banky. s hodinkami v ruce. Nebude vám ani bráněno ve vašem obvyklém způsobu života.Franz Kafka Strana 6 Proces na ní. Budete teď asi chtít do banky?” “Do banky?” zeptal se K. nic víc. “soudě podle vašeho vzezření. Jste zatčen. Hrál si s nimi. V předsíni otevřela pak paní Grubachová. a K. Ježto dáváte pozor na každé slovo. pánové. pohřešil svůj klobouk. “Dobré jitro!” řekl K. rozběhli se všichni za sebou. že pojede taxíkem. a mnuli si kolena. učinil jsem tak a viděl jsem také.” řekl K. Bylo ticho jako v nějaké zapomenuté kanceláři. že chcete jít. neústupně. ale ovšem to byli podřízení úředníci z banky. zařídil jsem. celé společnosti bytové dveře. plavého Kullicha s očima vpadlýma do důlků a Kaminera s tím nesnesitelným úsměvem. “Nemyslil jsem to nikdy jinak. Proto také opakoval: “Jakpak mohu jít do banky. To jsem vám měl oznámit.

dobře ví. aby je pozoroval. Avšak bezděky se ještě otočil a vyklonil se přes zadní stěnu taxíku. a k službám byl jen Kaminer se svým šklebem. po každé je mohl propustit uspokojen. zastihl v průjezdu jakéhosi mladíka. že si dá po té stránce na sebe lépe pozor. že je její nejlepší a nejmilejší nájemník. Staříci byli asi ještě na schodech. Zejména od těch tří úředníků nebylo se čeho obávat. ostatní dva se zjevně pokoušeli. kterého on sám viděl již předtím. “Ženské ruce ve vší tichostí přece jen mnoho pořídí. byl by nyní potřeboval vlídná lidská slova. Byl by mohl jít rovnou do svého pokoje. Ačkoli na to ani nevypadal. K. ale paní Grubachová byla velice vlídná a nechtěla ani slyšet o nějakém omlouvání. bude zahlazena každá stopa těchto událostí a všechno půjde zase po staru. s ním že si ráda promluví v každou denní dobu. na němž ležela ještě hromada starých punčoch. co má na mysli. byli zas pohrouženi do velké nádrže bankovního úřednictva a nebyla na nich patrná nijaká změna. aby K-a nějak rozptýlili. v němž bydlil. jako by byl ten chlapík provedl něco zlého. nádobí od snídaně. Myslil na to za každé drobné přestávky v denní práci. večery tak. nevěda určitě. si je nejednou dal zavolat do své kanceláře. jít ihned domů. a teď zas úředníci dozorce. Jakmile však bude zase zjednán pořádek. aby někoho hledal. o němž si zažertovat bohužel zakazovala lidskost.” řekl pak a šel dále. K. že upozornil na toho muže. že se po práci. “Kdo jste?” zeptal se K. Mimo to chodil K. a netrpělivě zaklepal holí o zem. pozval K-a na projížďku autem anebo na večeři do své vily.Franz Kafka Strana 7 Proces nároží. domníval se. si umiňoval.” odpověděl mladík. v šeru průjezdu nebylo mnoho vidět. že se teď ukazuje v plné velikostí. ale než začal vystupovat po schodech. ihned a přiblížil obličej k tomu chlapíku. jak podivně se vyjímá taková mluva vůči samostatným mužům. Seděla s rozpletenou punčochou u stolu.4) Když v půl desáté večer došel před dům. aby možno-li ještě uviděl dozorce a hlídače. a jedině za tím účelem. jednou týdně k dívce zvané Elsa. . on by byl to nádobí snad na místě rozbil na kusy. ten byl zas úplně v bývalém stavu. “Domovníkův syn?” zeptal se K. vždyť přece K. “Je dobře. ale dojista by je nebyl mohl vynést z pokoje ven. že ani nezpozoroval. aby přivolal povoz. aby zas byl zjednán pořádek. aniž si povšiml. a K. Z tohoto rozvrhu byly však í výjimky. když na příklad bankovní ředitel. vyňal dýmku z úst a poodstoupil. když tu najednou Kullich ukázal na protější průjezd. “Proč pracujete ještě tak pozdě?” ptal se. K. že přichází tak pozdě. nepokusiv se ani. Toho jara trávil K. se roztržitě omlouval. v němž se právě zjevil ten velký člověk s plavou bradkou. bylo-li to ještě možné – vysedával ponejvíce do devíti hodin v kanceláři –. zprvu mu dozorce zakrýval ty tři úředníky. Toho večera však – den rychle minul za namáhavé práce a za mnohých lichotivých a přátelských přání k narozeninám – chtěl K. neboť vtom přijel taxík. “Jsem domovníkův syn. on však by mu odpouštěl. že událostmi dnešního rána byl v bytě paní Grubachové způsoben velký nepořádek a že je potřebí právě jeho. kde u stálého stolu seděl obyčejně do jedenácti hodin s pány ponejvíce pokročilejšího věku. K. ustoupil ke zdi a opřel se o ni. Kullich vlevo. každého zvlášť i společně. se rozhlížel po pokoji.” řekl K. jež ráno stálo na stolku u okna. ale ježto chtěl mluvit s paní Grubachovou. Nebylo však ani třeba nějakého vysvětlování.. a v prvním okamžiku trochu na rozpacích. ještě jednou se otočil. ne. se zlobil na Kullicha. Tu si vzpomněl K. Rabensteiner se díval vpravo z vozu. zaklepal ihned na její dveře. bylo také již odklizeno. jak dozorce a hlídači odešli. ba kterého dokonce očekával. “Nedívejte se tam!” vyhrkl prudce. “Přeje si milostpán něco? Mám skočit pro otce?” “Ne. který tam stál zeširoka rozkročen a kouřil z dýmky. trochu prošel sám anebo s úředníky a zašel pak do pivnice. která v noci až do pozdního rána posluhovala jakožto číšnice v jedné vinárně a za dne přijímala návštěvy jen z postele.. všichni nasedli a rozjeli se. Nesvědčilo to o velké duchapřítomnosti. který si velmi vážil jeho práce a důvěryhodnosti. avšak párové se teď zdáli unaveni. v jeho hlase bylo něco odpouštějícího. Podíval se na paní Grubachovou s jakousi vděčností. Ale ihned se zas otočil zpátky a opřel se pohodlně do kouta vozu. milostpane.” pomyslil si.

Jen mi však musíte na to dát ruku. pane K-e. protože neporozuměla všemu. paní Grubachová. se mlčky díval. že Anna nepřišla. “ale už se to nepřihodí. mohu se vám přiznat. že bych si to připouštěl. Nu tak tedy. mám tam svého vlastního sluhu. kdybych si byl počínal jako rozumný člověk. jsem proto duchapřítomný.” řekla. že se shodujeme v mínění o tom. než se na mne sluší. Zdá se. zdá se jí asi. také halenka už nevisela na okenní klice.” “Bohužel nevím. vy jste věru jen samý ohled. kdybych se tam octl před takovou věcí.” “To věru nemusíte. Vždyť jde o vaše štěstí a to se mne opravdu dotýká. od časného rána nebyla ještě doma.” řekl K. bylo by mi téměř potěšením. Pokud bylo vidět. byla trochu na rozpacích. chtěl jsem jen slyšet váš úsudek.” řekla paní Grubachová a usmála se při té suché zprávě opožděnou rozumnou účastí. odpusťte. abych o tom mluvil. jenže o celé té věci soudím ještě rozhodněji. je to zlé.” “A to jste věru neřekla žádnou hloupost. práce jí odpočívala v klíně. že jsem trochu poslouchala za dveřmi a že mi také ti dva hlídači něco napověděli. Kdybych byl vstal. Ale člověk je tak málo připraven. Připadá mi to jako něco učeného.” “Já jsem vám asi dnes způsobil ještě o jednu neobyčejnou práci víc. jak se paní zas chápe svého pletení. “chtěl jsem se jen u ní omluvit. všechno. myslil si a díval se na paní jinak než předtím. rád věřím. co se chystalo. Byl jsem přepaden.Franz Kafka Strana 8 Proces Oba teď seděli u stolu a K. Nápadně vysoké se zdály polštáře na . že se nesluší. jen se podívejte.” K. byl najednou unaven a viděl. a kdybych se nebyl dal zmýlit tím. kdybych vás byl požádal. bylo opravdu všechno na svém místě. “Ani se mi nezdá. Jen s nějakou starou ženou mohu o tom promluvit. alespoň se já sám na to zčásti dívám jako vy. Chcete od ní něco? Mám jí něco vyřídit?” “Ach. připadá mi to jako něco učeného. nýbrž nepokládám ji vůbec za nic. vždyť jsem jen bytná. a nepokládám ji prostě ani za něco učeného. Když člověka zatknou jako zloděje. že o tom začínám. když je v divadle. kdo by se mi byl postavil do cesty.” A otevřela dveře k pokoji slečny Bürstnerové. zkrátka.. měla slzy v hlasu a zapomněla ovšem podat mu ruku. bylo by se ututlalo hned v začátku. ale ne tak.” “Ach tak. jako zatýkají zloděje. že to bylo něco zvlášť zlého. pomyslil si. “ale především si to nesmíte tak připouštět. přede mnou na stole je státní telefon i domácí kancelářský. snad víc. “to mi nezpůsobilo žádnou zvláštní práci.” “To je zcela jedno. abych tak učinil. Tím důležitější je. V bance na příklad. mimo to však a především jsem tam pořád spjat s prací. co se stalo. ale tady to zatčení –. Jste sice zatčen. občas ponořil ruku do těch punčoch.” řekla tišeji. a vlastně jsem o tom už ani nechtěl mluvit. mluvím-li snad hlouposti. a pak je také všechno zas už uklizeno. slyšela jsem trošinku z té věci.” Zdalipak mi podá ruku? Dozorce mi ji nepodal. pane K. aby odešel. Měsíc potichu svítil do temného pokoje. zkoumavě.” řekla dotvrdivě a usmála se na K-a pousmáním skoro bolestným. čemu sice nerozumím. a jsem opravdu rád. “A přece. úsudek rozumné paní.” řekl K. kdybych se byl tentokrát třeba výjimkou nasnídal v kuchyni.. To ne. kdy přijde. “Myslíte to vážně?” zeptal se K. Vstala. V té rozpačitosti řekla však něco. to se už nemůže přihodit. že se diví. jistě to způsobilo práci. ale to bych lhala. “Ano. co K. vždyť slečna o ničem ani neví. “Děkuji. strany a úředníci. tam by se mi nic takového nemohlo přihodit.” řekla. chci-li si dát do pořádku své věci. U dveří se ještě zeptal: “Je slečna Bürstnerová doma?” “Není. protože také on povstal. a obrátil už skloněnou hlavu ke dveřím. “ve dne náležím nájemníkům. jakmile jsem se probudil. kteří tu byli dnes ráno. pane K-e. tak to bylo..” řekl K. pověděl. “Je v divadle. a byl došel k vám bez ohledu na kohokoli. nebylo by se nic zvláštního přihodilo. to se stalo. “Myslím ty muže. Co všechno se na světě nestane! Když se mnou mluvíte tak důvěrně. ale pokročil pak přece k otevřeným dveřím. takový souhlas se musí dotvrdit rukoudáním. pořád přicházejí lidé. Nu. abyste mi přinesla šaty z pokoje.” “Jak to?” zeptala se trochu horlivěji. že jsem dnes použil jejího pokoje.” “Ne. tam jsem připraven. co ani nechtěla a co ani nebylo vhodné: “Jen si to tak nepřipouštějte. ale čemu se ani nemusí rozumět.” řekl potom.” řekla a vrátila se zas do svého klidu. vracívá se pozdě. zůstanou mi jen večery. chtěl jsem si s ní promluvit jen několik slov. jak bezcenný je každý souhlas té ženy. “Je mnoho práce.

tichého zaklepání. Ostatně. Varuji vás dokonce upřímně. aby to na sobě nedal znát. ježto se mu nechtělo ani trochu spát. nýbrž vyšel na chvíli do předsíně. “může to však zacházet příliš daleko. jež se vracela domů. a ježto nesměl ztrácet čas. že ona svým pozdním návratem vnáší neklid a nepořádek ještě i do závěru toho dne. na neštěstí však zapomněl rozsvítit elektrické světlo v svém pokoji. že by to bylo počínání hrozně přemrštěné. zašeptal pootevřenými dveřmi: “Slečno Bürstnerová. znám slečnu velmi dobře. že paní Grubachovou vy trestá a přemluví slečnu Bürstnerovou. Ve své bezradnosti. “Chtěl jsem si s vámi promluvit několik slov. jako by to byl jeho vlastní pokoj. dochvilné. Zamykajíc dveře.” Pak přirazil dveře. “ba že máte pravdu.” “Nu ano. chcete mi to dovolit?” “Teď?” zeptala se slečna Bürstnerová. musíte nejdřív dát výpověď mně. pan K. ještě škvírou dveří. jak se zdá. Nic by nebylo nesmyslnější a především neúčelnější a zbabělejší. Nechci věru o slečně Bürstnerové říkat nic zlého. že by teď zašel do vinárny. Nepociťoval po ní nijakou zvláštní touhu. jako by tím mohl urychlit návrat slečny Bürstnerové.” Znělo to jako prosba. Když se díval z okna a mnul si unavené oči. Možná. co jsem věděla. nemyslíte?” “Čekám na vás od devíti hodin. přihodilo se teprv dnes. Asi tak do jedenácti hodin ležel klidně na pohovce a pokuřoval doutník. pane K-e. “To jsem já.” a podala mu ruku. že mu jde vlastně o to.” “Co vám chci povědět. jež se ozvalo. a podezříval se dokonce. že ještě neulehne a že při té příležitosti také zjistí.” .” řekl K. a o nic jiného mi při tom nejde.” řekl K. svěřila jsem jen vám. Byla také vinna. V příštím okamžiku vejde do svého pokoje. měla by být hrdější. “Zajisté. aby pro ty události dnešního rána změnil byt. “Slečna přichází často pozdě domů. do něhož K. jak slečna vypadá. Je mi to velmi trapné.” “Čistota!” zvolal K. a podíval se na paní Grubachovou. když se na schodišti ozvaly něčí kroky.” “Pane K-e. vždyť jsem o vás nevěděla. než jí něco řeknu. “Dobrý večer. nikoli jako zavolání. K. Chtěl tak také učinit později. tak jsem to nemyslil. předtím však pootevřel dveře do předsíně. Potom však tam už nevydržel. jenž se v zadumání hlasitými kroky procházel po předsíni.” řekl K. ale jedno je pravda. mýlíte se naprosto.. Bylo po půl dvanácté. utekl za své dveře. zajisté nesmí o půlnoci vniknout. Snad bude potom také možné promluvit s ní ještě několik slov. “vždyť já si ani nechci se slečnou promluvit. byla jsem v divadle. není ani zbla pravdy na tom. co chcete. aby dům zůstal čistý. “musí to být teď? Je to trochu podivné. pomýšlel chvíli dokonce na to. aby uviděl hned s pohovky každého.” řekla paní Grubachová prosebně a pospíšila za K-em až k jeho dveřím. po rozmluvě se slečnou Bürstnerovou. “Ach. že ji budu ještě pozorovat. pracovité. řekněte jí. jen vám. je to hodné. Obojí mohl ovšem ještě dohonit na ten způsob.” “To jste ale zcela na omylu. snad zacházím příliš daleko. už nedbal. přívětivé. nemohl si ani přesně připamatovat. zajisté. Zato si umínil.5) Když ho omrzelo dívat se na prázdnou ulici.Franz Kafka Strana 9 Proces posteli. Je přece jen v zájmu každého nájemníka. nechci vám bránit.” řekla slečna Bürstnerová s úsměvem. co jste řekla. zdrželivější. jako by ona tím byla vinna. a předstoupil. kdo vejde do bytu. pane K-e. pořádné. to se rozumí. vyložila nesprávně i mou poznámku o slečně. že právě v tomto případě. milé děvče. abyste slečně nic neříkala. které již otevřel. rozlícen a skoro neschopen. velmi si toho všeho vážím. jako že je Bůh nade mnou. “ostatně jste si. ale teď s ní chtěl mluvit a dráždilo ho..” řekla paní Grubachová. “chcete-li si zachovat dům čistý. takže jeho vykročení z temného pokoje vypadalo jako přepadení anebo ji alespoň musilo velmi vylekat. “Je tu někdo?” zeptala se slečna Bürstnerová a rozhlížela se očima dokořán. Je mi ostatně i jinak podezřelá. Dobrou noc.” řekl K. aby dala společně s ním výpověď. V tomto měsíci jsem ji viděla už dvakrát v odlehlých ulicích a po každé s jiným pánem. Ihned však se mu zdálo. kdy slečna Bürstnerová přijde domů. v níž Elsa je zaměstnána. byly zčásti v měsíčním světle. ulehl na pohovku.” “To může. chce-li člověk. Byla to slečna Bürstnerová. ale už nebude jinak a budu si o tom musit se slečnou promluvit. přitáhla si zimomřivě hedvábný šál kolem úzkých plecí. “Takoví už bývají mladí lidé!” řekla paní Grubachová omlouvavě. musil ji tedy oslovit hned nyní. říkám to. jakkoli málo se to snad sluší v takovou dobu.. že dnes nepovečeřel a že upustil od dnešní zamýšlené návštěvy u Elsy.

” řekl K. že to je nezajímavé.. “V tom je právě háček. jejž při nejbližší příležitosti vyhodím z banky.” řekl K. “Posaďte se. o které pověděla. ale vyčkal pak ještě.” “Myslím to zcela vážně. “Tak jest. jak se myslilo. “Jen se podívejte!” zvolala. aby vešel. abyste si k tomu vybral tuto pozdní noční dobu. že jste neutekl z vězení –.” řekl K.” “To je velmi dobře..” řekl K. jak jsem řekl. že jsem nevinen anebo přece jen ne tak vinen. co byste si měl zakázat sám. který nikdy nedovede zvládnout svou bezduchou nesmyslnou živost.” “To by mohlo být.” řekl K.. není to nijak zajímavé. “o způsobu.” řekl K.” řekl K. “Mé fotografie jsou opravdu zpřeházeny.” K. “což myslíte. na to je ta věc přece jen příliš nepatrná. a vypněte zde pak světlo. též vás přece neznám a vyšetřující komise se posílá jen k lidem.” “Vždyť jsem vám. “Nu. “Kvůli vám?” zeptala se slečna. vždyť v zásadě nic proti tomu nemám.” řekla slečna Bürstnerová..” odpověděl K. to je možné.” “Pak jste si tedy se mnou zažertoval.” řekl K. “nejste zrovna zkušená v soudních věcech. “že jsem nucena zakázat vám něco. jako to myslíte vy. “nebo aspoň tak napolo vážně. z nichž jeden. “Ale ne. a přistoupil také k fotografiím. Dokonce víc. než vím. jenže jsem unavena k padnutí. ale mám-li být poradcem. To je ale ošklivé jednání.” “Ano. “nechci se vkrádat do cizích tajemství. svěřím se vám tedy. Zde bychom nemohli mluvit...” řekla slečna Bürstnerová.” řekl K. “A přece. “Ba nezajímalo. nemám proti tomu námitek. “můžete mi pak v mém procesu být trochu nápomocna. ale –” “Úvody nikdy neposlouchám. nevinen…” řekla slečna. “nežertuji. “a často jsem toho už litovala. jakým se to stalo. ježto se slečna na něho podívala tázavým pohledem.” řekla slečna Bürstnerová. Ano. že to nebyla věc tak naléhavá. viďte? Ale jistě své vědomosti v těch věcech zdokonalím.” S dlaněmi hluboko přiloženými k bokům prošla se pokojem.. abych odpustila.” řekl K. udělali to cizí lidé proti mé vůli a přece.” “Můj pokoj?” zeptala se slečna Bürstnerová a místo na pokoj se zkoumavě zadívala na K-a.” dodal K. vzal ty fotografie patrně do ruky. to jsem vám už pověděl. tak učinil. Ale ježto jste přece na svobodě – soudím alespoň podle vašeho klidu. neboť nebyla to vyšetřující komise.” řekl K. a teď se oba po prvé dívali jeden druhému do očí. Soud má podivnou přitažlivost. “nebylo ani trochu třeba. ale ježto mi nevěříte. To tedy byl někdo bez dovolení v mém pokoji. “To mi usnadňuje můj úkol.” “Ano. že jsem nevinen?” “Nu. “proč ne? Používám ráda svých vědomostí. Abych si vzal advokáta. “váš pokoj byl dnes ráno. oč jde. ale poradce bych věru mohl potřebovat. Počkejte tady. už vysvětlil.Franz Kafka Strana 10 Proces “Tak – nu tedy. slečno. sama zůstala stát u pelesti přes únavu. to nejsem. do jisté míry mou vinou. proto jsem vás chtěl prosit o prominutí.. který má možná velký dosah.” řekla slečna Bürstnerová z té míry zklamána.” “Ne. že si vyšetřující komise přivedla tři bankovní úředníky. až v pokoji rozsvítím.” řekla slečna Bürstnerová.” řekla slečna Bürstnerová. přikývl a mlčky proklínal úředníka Kaminera. když trváte na tom.” “Ale právě to by mě zajímalo. “že jsem se na vašich fotografiích neprovinil já. a to by mi bylo kvůli nám ještě nepříjemnější než kvůli lidem. je škoda slov. neodložila ani klobouček ozdobený spoustou květin. “Ano. “Tak tedy vidíte. trochu uveden do nepořádku..” K. vždyť bychom všechny vzbudili. kteří spáchali těžký zločin. byla zde vyšetřující komise. “Co jste si tedy přál? Jsem opravdu zvědava. “nechci jen tak beze všeho pronést úsudek. “Ne!” zvolala slečna a smála se. ráda odpouštím. “ale vždyť vyšetřující komise mohla uznat. “Je to divné. mou vinou.” řekla a ukázala na otoman. musila bych vědět.. až ho slečna Bürstnerová ze svého pokoje poznovu tlumeným hlasem vybídla. slečno.” řekla slečna Bürstnerová s velkou pozorností.” řekla slečna Bürstnerová. zejména když nemohu najít ani stopy po nějakém nepořádku. Před rohožovým úpletem s fotografiemi se zastavila.” “Ovšem.” Zkřížila lehce nohy. říkám tomu tak. neboť bych se ráda vyznala ve všem možném a právě soudní věci mě nadmíru zajímají. Že mi nechcete věřit! Co vím. Pojďte tedy na několik minut do mého pokoje. nemohl jste se přece dopustit takového zločinu.” A odešla od fotografií. aby se o ní pojednalo teď.” řekla slečna Bürstnerová. vcházet totiž za mé nepřítomnosti do mého pokoje. neboť příští měsíc nastoupím jakožto kancelářská síla v advokátní kanceláři. “Řeknete snad. . Prosil jste mne. kde tak dlouho stáli spolu. “nevím to ani já sám.

Přijmu každý váš návrh. dozorce ostatně tak křičí jen mé jméno. kdežto druhá ruka pomalu pojížděla po boku. “Proč by paní Grubachová neuvěřila. co řeknu. K. aby se rozšířilo tvrzení. že setník je její synovec.” K. já musím bohužel také křičet. ale zatkla mě komise. a dobře mi tak. Před sebou viděl její vlasy. křičí téměř. A teď začneme. že dovoluji víc.. jak mě paní Grubachová téměř zbožňuje a že doslova věří všemu. je to velmi zajímavé. nepohnuvši sebou: “Odpusťte. naryšavělé vlasy. “že to je sice nepříjemnost pro vás. nýbrž opravdu a upřímně. pevně soudržné. nekřičel. Chcete-li. Dozorce volá. Ostatně je paní Grubachová také na mně závislá. a paní Grubachová zde přece rozhoduje. je to setník.Teď mě ke všemu ještě častujete výčitkami. vždyť on poslouchá u dveří.” řekl K. Sotva se vzpamatoval.” Slečna Bürstnerová. nízko načechrané. jež opírala tvář o jednu ruku – loket spočíval na polštáři otomanu –..” řekla slečna Bürstnerová.” řekl K. “od včerejška tam spí synovec paní Grubachové. jako by mě musil budit.” “K tomu není příčiny. “Jsem už unavena. neměla jsem vás už vpouštět. to náhlé zaklepání mě tak vylekalo. zavolal pomalu: “Josef K. K. “Jděte. rozechvěn. že byl ještě chvilku předtím zcela neschopen myslit na něco jiného. zapomínám na sebe.” řekl K. “tak už přece jděte. tak velmi je mi oddána. políbil ji na čelo. kde byly jednající osoby. ale .” řekl K. stojím zde před stolkem. slyší každičké slůvko. Víte přece.” řekla slečna Bürstnerová. Slečna Bürstnerová zbledla a sáhla si na srdce. Vtom někdo několikrát zaklepal na dveře vedlejšího pokoje. které je předváděl. “všechno zas napravím. ale ani zdaleka žádné nebezpečí. paže mu takhle visí přes opěradlo.” řekla a chvatně se zase vztyčila.” řekl K. než bych měla. “dokud se trochu neuklidníte. ona však řekla.!. tam nás nemůže slyšet. Mne při tom nemusíte nijak šetřit. aby K.” ostatně ne tak nahlas. A nebylo toho ani třeba. Není teď žádný jiný pokoj volný. aby tomu vysvětlení uvěřila nejen před jinými lidmi. jako hrozil. položila ukazovák na ústa. “Jen abyste si teď k tomu správně představila. vypůjčila si ode mne větší peníze. když to potřebujete na ukázání. My slil. Pak si vzpomněl a zeptal se: “Mám vám ukázat. přiskočil k slečně Bürstnerové a vzal ji za ruku. “To je příliš všeobecné. že nesmíte!” “Pak tedy vám to nemohu ukázat. aby ji tam dovedl.. jděte.” Dopustila. klacek k pohledání. I já jsem na to zapomněla. “Co je příliš všeobecné?” zeptal se K. zpravím paní Grubachovou v tomto smyslu a ona tomu uvěří. tak už přece jděte. tedy já. Já j sem dozorce. ale přece tak. že se to zavolání. A teď tedy to začne doopravdy. I ba. u fotografií stojí tři mladíci. jak to bylo?” Chtěl se rozhýbat. byl přespříliš ve své úloze. krátce a pravidelně. když je náhle ze sebe vyrazil. Dozorce sedí nadmíru pohodlně.” zašeptala slečna Bürstnerová u K-ova ucha.” řekla slečna Bürstnerová a dodala po chvilce slabším hlasem: “Jsem tak unavena. že přiměji paní Grubachovou. v němž nikdo nespí. Na okenní klice visí bílá halenka. jako by se mu tím způsobovala nesmírná újma. že se k němu pootočí pohledem. jak se ukázalo. rozčísnuté. a zaručuji se. že jsme byli spolu. “Přišla jste tak pozdě.” Slečna Bürstnerová se tiše a trochu schoulena dívala před sebe na podlahu. ale bylo už pozdě. “to se rozumí. “Neuvědomujete si.” “Bylo toho třeba. a přece nechtěl odejít. nýbrž byl úplně zaujat pohledem na slečnu Bürstnerovou. zdálo teprv ponenáhlu šířit pokojem. Vůbec nic se nevyšetřovalo.” šeptal. Pojďte do protějšího rohu pokoje. byl jsem jen zatčen.Franz Kafka Strana 11 Proces protože pro to nemám jiného jména.” řekl K. ale teď na to vůbec nemyslil. silně. . co chcete. “Nu tak tedy. než na události dnešního rána a na dívku. jen si stolek odsuňte.. Ale kdo by to mohl být? Zde vedle je přece jen obytný pokoj. Nejdůležitější osoba. Jak mě mučíte!” “Neodejdu. a přece neztratí důvěru ke mně. jež rozesmát? poslouchala.6) “Ale jaké to bylo?” ptala se. to uvidíte teprve teď.” “A přece. tam na kufru sedí dva hlídači. mám-li vám to znázornit. a tím spíš.” řekl. bude-li to návrh jen trochu účelný. Že jste jen tak křičel! Jsem z toho nešťastna. a když teď slečna klesla zpět na polštář. se z toho nadmíru vylekal zejména proto. jak vysvětlit.” Slečna Bürstnerová seděla na otomanu a smála se zase. nohy má křížem. že j sem vás přepadl. “Strašné. postavil stolek doprostřed pokoje a posadil se za něj. že jsem vás přepadl?” dodal K. “Nebojte se ničeho. o tom se zmiňuji jen mimochodem. “Smím sem posunout noční stolek od vaší postele?” “Co vás to napadá?” řekla slečna Bürstnerová.

vklouzla do předsíně a řekla odtamtud potichu K-ovi: “Tak přece pojďte.. čekaje na telefonní spojení. ruku k zulíbání. Z těch několika minut. proto jsem se tak lekla. Vyšetřování by bylo možné na příklad i v noci. Proto že bylo zvoleno východisko těchto vyšetřování rychle po sobě následujících. zavěsil K. Krátce poté ležel K. Podívejte se. ale nevěděl je. kde je chřtán. ponechala mu. Byl pevně odhodlán. vždyť jsem také seděla blízko dveří. ji uchopil za ruku a pak v zápěstí: “Ale nehněváte se na mne?” řekl. tedy přece častěji. postará se. zpola již odvrácena. jistě v ní najdete i své známé. nýbrž aby K-a dostal pryč od přístroje: “Ne. Stáhla jeho ruku se své a odpověděla: “Ne. Rozumí se. které zajisté uznávám. a to vůči komukoli. bude mu vyhověno. zulíbal ji na ústa a pak po celičké tváři. proces se rozbíhá a on tomu musí čelit. stala se teď půlhodina a ještě víc. aby K. potřebuji ji teď víc než dřív. aby se vyprostila. byl to dům v odlehlé předměstské ulici. ale K. Za vaše návrhy vám děkuji. nebyl rušen ve svém povolání. Mohu na sebe vzít odpovědnost za všechno. Ředitelův náměstek se chopil sluchátka a řekl. pokud jen lze. Dostalo se mu upozornění. kvůli setníkovi měl o slečnu Bürstnerovou vážné starosti. před usnutím přemýšlel ještě chvilku o tom. že tam v neděli zajde. ne. aby proces byl rychle skoncován. zpod nichž vycházela světelná zář – “rozsvítil a má z nás zábavu. asi dost svěží. teď to strpěla a dovedla ho tak ke dveřím.” řekl K. pokud K. ve své posteli. divil se však. ovšem vedle dobrých úmyslů. byl to ředitelův náměstek. nechte mě o samotě. zaklepalo to skoro vedle mne. a šla skloněna do svého pokoje. že odejde. Stál ještě zadumán u přístroje. byl ihned odhodlán. “Špatné zprávy?” otázal se ředitelův náměstek ledabyle. jako žíznivé zvíře poletuje jazykem po prameni. zle neodešel. Kapitola druhá První vyšetřování K. že tato vyšetřování budou za sebou následovat pravidelně. přes sluchátko: “Měl bych otázku. kdyby si přál jinou lhůtu. že není ještě spokojenější.Franz Kafka Strana 12 Proces ani tak pro následky.” řekl. dosud ještě nikdy nebyl. na to netřeba snad zvlášť upozorňovat. že se příští neděli bude v jeho záležitosti konat jakési malé vyšetřování. chtěl telefonovat. a tam dlouho spočinul rty. že vzhlédl. Hlas v telefonu mu uvedl číslo domu. které by mohla mít setníkova přítomnost. Že je jednak v obecném zájmu. o které jste prosil. Ale teď jděte.. mu byl v cestě. že nepozorujete. v níž K. Že neděle byla jakožto vyšetřovací den určena proto. ale v noci nebude K. Usnul velmi brzo. ne. Nakonec ji políbil na krk. ale krátkých. . Šelest ze setníkova pokoje způsobil. předběhl. Mimo jiné přijde také státní zástupce Hasterer. že zde najde dveře. Ona znaveně přikývla. Bylo tak ticho po vašem vykřiknutí. Dostav tuto zprávu.” řekl K. byl telefonicky vyrozuměn. co se děje v mém pokoji. na který konečně narazilo. Ale před dveřmi zaváhal. prosím. jako by nebyl čekal. je toho zajisté třeba. jak se zachoval.” – ukázala na setníkovy dveře. Nechtěl byste s námi? Přijďte přece!” K. pane K-e: nechtěl byste mě v neděli ráno potěšit a projet se s námi na mé plachetce? Bude to větší společnost. nehněvám se nikdy a na nikoho. aby toto první vyšetřování bylo zároveň poslední. že se musí dostavit zcela určitě. otevřela dveře. Že se předpokládá. popadl ji.” “Už jdu. Divím se. nebude mít námitek. jednak zase musí být vyšetřování po každé stránce důkladná a přece pro námahu s tím spojenou nesmí nikdy trvat přespříliš dlouho. ale nepřijímám je. jaká urážka je pro mne ve vašich návrzích. jako by o ničem nevěděla. “Teď půjdu. chtěl slečnu Bürstnerovou nazvat křestním jménem. že s tím je srozuměn. zůstane tedy při neděli. byl s tím spokojen. do něhož se má dostavit. tu za sebou uslyšel hlas. a tu se ozvalo to zaklepání.” Chopil se zase jejího zápěstí. i když snad nikoli každý týden. nikoli aby se něco dověděl. sluchátko bez odpovědi. toho okamžiku použila slečna Bürstnerová.” K. poodstoupil.

abych někam přišel. co náměstek ředitele říká. neboť se pro jakousi oslavu u nastaveného stolu pozdržel v hostinci až pozdě do noci. aby se přílišnou dochvilností ponížil před vyšetřující komisí. Představoval si. K..Franz Kafka Strana 13 Proces se pokoušel dávat pozor. byl velmi unaven. nemohl odhodlat. Právě se vražedně rozehrál gramofon. třebaže zval jen tak přes sluchátko. V jeho blízkostí seděl na bedně bosý muž a četl noviny. Nebyl to krátký rozhovor. jak mu je označil hlas v telefonu. Teď v neděli ráno byla většina oken obsazena. z jakéhosi vzdoru se K. který vyvolával své zboží nahoru do oken. zajde-li tam v neděli v devět hodin dopoledne. dostavil. jež si ovšem nijak přesně nepředstavoval. ale K. v níž to mělo být a na jejímž začátku se K. V pravidelném rozestupu byly v dlouhé ulici drobné krámy s různými potravinami. Ačkoli měl málo času. Před pumpou stála slabá mladá dívka v nočním kabátku a dívala se na K-a. z bankovních obchodů. z nichž některé znal K. zastavil se také trochu u vchodu do dvora.” “Tak tedy se ještě jednou pozeptejte. se nutil odpovídat. ale zapomněli mi povědět. K. Teprv když ředitelův náměstek odzvonil. též se nechtěl na nikoho obracet a tím ho i jen sebemíň zasvětit. pomalu. Bylo krátce po deváté. než aby přidal ještě pokoření další. aby tam jen pokud možná byl v devět hodin.” “Škoda. “Není to tak důležité. že bude nejlépe. anebo podle zvláštního ruchu před vchodem. První dva jeli v elektrice příčným směrem k ulici. na okamžik zastavil.” řekl náměstek ředitele a věnoval se telefonickému hovoru. přislíbil jsem už jinde. aby se cestou rozhlížel. a ukazovalo. Ovocnář. ulekl se K. Na ručním vozíku se houpali dva hoši. Nebylo to pro něho bez významu.” řekl K. jakého významu K. Jiná okna byla vysoko vystlána peřinami. ve kterou hodinu. že se náměstek pokouší o smiřovačky. V neděli bylo pošmourno. jak jejich představený běží. s nímž se nikdy valně nesnášel. Byl patrně určen pro nákladní povozy. konečně však neměl ani nejmenší chuti. Ženy do nich vcházely a vycházely z nich anebo postávaly na schůdkách a rozmlouvaly. ježto v tuto hodinu zahajují ve všední den všechny soudy práci. myslil však hlavně na to. nad nimiž se občas mihla rozcuchaná ženská hlava. jedno takové zavolání způsobilo právě nad K-ovou hlavou velký smích. v bance nabyl a jakou cenu přikládá druhý– nejvyšší úředník banky jeho přátelství nebo alespoň jeho nestrannosti. Všichni se asi za ním dívali a divili se. Ale Juliova ulice. Teď ovšem běžel. i nejnepatrnější cizí pomoc v této jeho věci. umístěné pod úrovní ulice a dostupné po několika schodech. Kullicha a Kaminera. vysoké šedivé činžáky obydlené chudinou. zůstal ve své roztržitosti po celý ten čas stát vedle přístroje. že pozná dům už z dálky podle nějakého znamení. a nenasnídav se běžel do předměstí. že se K. Náměstek ředitele mluvil odcházeje ještě o jiných věcech. kterou K. dostav právě v tu chvíli spojení. již o sobě nedostatečná omluva oslabila ještě víc. jež si za týdne vymyslil. pospíchal. Udaný dům byl dosti daleko v ulici. jako by teď měl už dosti času. čekaje na telefonní spojení. a byl by ho svým vozíkem skoro povalil. K. měla po obou stranách skoro zcela stejnotvárné domy. stalo se ku podivu. zejména průjezd byl vysoký a široký. a řekl. Tím pozná ním se náměstek ředitele pokořoval. jež náležely k rozmanitým skladištím zboží. byl skoro neobyčejně prostranný. ačkoli se tím jeho předchozí. aby si k soudu zajel. který dosloužil v lepších městských čtvrtích. protivila se mu každá. vykláněli se z nich muži bez kabátu a kouřili nebo opatrně a něžně přidržovali malé děti k okenní obrubni. Kaminer však seděl na terase kavárny a právě se zvědavě nakláněl přes zábradlí. když K. Lidé na sebe volali přes ulici.” řekl náměstek ředitele. Oblekl se v pospěchu. zašel hlouběji do ulice. byl stejně nepozorný jako K. aby uvažoval a aby si náležitě srovnal všeliké plány. která teď uzamčena obklopovala veliký dvůr a měla nápisy firem. aby alespoň trochu omluvil své zbytečné postávání: “Právě volal telefon. Rabensteinera. že potkal všechny tři úředníky zúčastněné v jeho věci. řekl: “Upřímné díky! Ale bohužel v neděli nemám čas. neboť toto pozvání ředitelova náměstka. zatím co voda . anebo jako by ho vyšetřující soudce viděl z okna a věděl tedy. ačkoli nebyl ani obeslán na určitou hodinu. Ale K-oni nezbylo. znamenalo. Zabývaje se proti svému zvyku všemi těmito vnějšnostmi. šel mimo. skoro by byl zaspal. nemaje čas.

byl by jim způsobil bolest.” “Ano. První věc. ačkoli zde vyšetřující komise dozajista nebyla a jeho úkol byl naprosto skončen. kteří se na nich povalovali v šatech. a sestupoval po schodech. jež mu před chvilkou patrně neporozuměla: “Ptal jsem se po truhláři. potom však zase stanul. jmenovali nějakého truhláře. neboť skoro všechny dveře byly otevřeny a děti jimi vbíhaly a vybíhaly. V prvním patře začalo vlastní hledání. že to je ponejvíce možné bez každého poptávání. by se snad nebyl zachoval podle jejích slov. kde podle jejich mínění takový člověk bydlí možná v podnájmu anebo kde je někdo. kde je ten pokoj. na němž už viselo prádlo určené k uschnutí. že malý průchod na konci dvora vede ještě do druhého dvora. jakémsi Lanzovi. jejichž dveře byly zavřeny. aby se dostal k vyšetřovacímu pokoji. který se nejmenoval Lanz. “Ten pán se ptá. zaklepal a ptal se. Nakonec nebylo skoro už ani třeba.” řekla jakási mladá žena s černýma zářícíma očima. jež mělo s Lanzem zcela dalekou podobnost. “Ano. Tlačenice nejrozmanitějších lidí – nikdo se nestaral o příchozího – naplňovala prostředně velký pokoj se dvěma okny. vynalezl si jakéhosi truhláře Lanze – to jméno ho napadlo. “musím si buď vzít s sebou cukroví. dva hošíci s krabatými tvářemi dospělých pobudů ho zatím drželi za kalhoty. vyšel zas ven a řekl mladé ženě. v nichž se také vařilo. že Kovi záleží velice na tom. Před pátým poschodím se rozhodl. nýbrž ti lidé ho takto vlekli po poschodích. abych si je získal. anebo se ptali sousedů nebo zas doprovodili K-a k nějakým vzdáleným dveřím. dlouho přemýšleli. anebo nějaké jméno. prosím. Některé ženy měly kojence v náruči a pracovaly volnou rukou na krbu. chopila se kliky u dveří a řekla: “Po vás musím zavřít.” řekl K. “Bydlí zde truhlář Lanz?” zeptal se. synovec paní Grubachové – i chtěl se teď přeptat ve všech bytech. byly velké nástěnné hodiny. neboť mimo ty schody viděl na dvoře ještě trojí schodiště a nadto se zdálo. Zlobil se.Franz Kafka Strana 14 Proces proudila do její konve. z čehož vlastně následovalo. ale žena k němu přistoupila. znova se vrátil a zaklepal na první dveře pátého poschodí. a on se bál jejich křiku. Ponejvíce otevřela nějaká žena. jak se s ním nakládalo. anebo hůl. K-ovi bylo. že mu neoznačili blíže. aby tak dostal možnost nahlédnout do pokojů. který se mu zprvu zdál tak praktický. bydlí-li tu nějaký truhlář Lanz. Potom však ho zase zlobila marnost celého toho podniku. hodlal to zjistit velmi hlasitě a zřetelně. Nakonec přece jen začal vystupovat po schodech a pohrával si v myšlenkách se vzpomínkou na slova hlídače Vildy. Mnozí myslili. Polodospělé dívky oděné podle všeho jen zástěrami šukaly nejpilněji.” “Truhlář Lanz:” zeptal se ten v posteli. rozloučil se s přívětivým mladým dělníkem. vyslechla otázku a obrátila se do pokoje k někomu. “jděte. Ježto se přece nemohl ptát po vyšetřující komisi. že vyšetřovací pokoj musí být u schodů. protože tak se jmenoval setník. ležely v nich nemocní anebo lidé dosud spící a zas i takoví.. dovnitř. Byly to zpravidla pokojíky s jediným oknem. které si K. který byl těsně u stropu obklopen galerií. byla to přece podivná nedbalost anebo lhostejnost. že soud je přitahován vinou. jež byla rovněž úplně zaplněna a kde lidé mohli stát jen sehnuti a naráželi hlavou a zády o strop. teti . Ukázalo se však. než hrací kulička dokončila svou dráhu.” K. jemuž byl vzduch v pokoji příliš zatuchlý. přeptával. aby našel truhláře Lanze. že nechá hledání. jež si hrály na stupních a jež se na něho zlobně dívaly. Ve všech pokojích byly postele dosud rozestlány a obsazeny. K. K.. kdyby je byl chtěl setřást. “Kdybych sem měl zajít ještě jednou. bydlí-li zde truhlář Lanz. kdo se vztyčil z postele. jako by vcházel do nějakého shromáždění. U bytů. bydlí-li zde truhlář Lanz. “Prosím. náhodou vybral. když procházel jejich řadou. kterou v pokojíku spatřil.” řekl si. se obrátil ke schodům.” řekla žena. a ukázala vlhkou rukou na otevřené dveře protějšího pokoje. který ho chtěl vést dál nahoru. abych jim nabil. Jakýsi muž stál dole a řídil práci voláním. Už ho mrzel jeho plán. kdo by mohl povědět líp než oni. aby se K. K.” Těsně před prvním patrem musil dokonce chvilinku vyčkat. jež ukazovaly už deset hodin. jež právě vypírala ve kbelíku dětské prádlo. V koutě dvora napínali mezi dvěma okny provaz. Stoupaje po schodech vyrušil mnoho dětí.

“Pojďte.” Po této odpovědi následoval na pravé straně dole smích. pojďte. ukázalo se. měli na sobě staré. obrátil se k němu muž za stolkem a skláněje k němu hlavu vyslechl jeho tichou zpráv u. “Tak tedy. jediném předmětu na jeho stole. Někdy vymrštil paži do vzduchu. “vy jste malíř pokojů?” “Ne. ježto muž na podiu už nic neřekl. kteří se bavili bezprostředně u dveří – jeden pohyboval oběma daleko předpaženýma rukama tak. druhý se mu ostře díval do očí –.” řekl.” Potom však přece jen znova vstoupil. Většinou byli oděni černě. že se proti ní musil opírat zády. na které vystoupil. a řekl jen: “Třeba jsem přišel pozdě.” pomyslil si K. tomu také nasvědčovalo. zase z pravé polovice síně. Smáli se dokonce i jednotliví na galerii.” řekl K. “Ano. nýbrž seděl v plném pohodlí na své židli a sáhl. měl co dělat. aby nestrhl s podia stůl vyšetřujícího soudce a snad i samého soudce. Ihned zmohutnělo také mručení a ztrácelo se jen pomalu. jež mu bylo vytýkáno.” řekl vyšetřující soudce. Lidé v síni se rukama opírali o kolena a potřásali tělem jako za těžkých záchvatů kašle. stoje na špičkách. že bude víc pozorovat než mluvit. Bylo teď v síni daleko tišeji. který K-a vedl. “Měl jste se dostavit před hodinou a pěti minutami. K. byla stará. aby udal své hlášení. když člověk za ním domluvil. A teď předstupte!” Kdosi seskočil s podia. a pokračoval – “výjimkou to však dnes ještě udělám. pokusil něco vyřídit. že se K. než když K. takže se pro K-a uvolnilo místo. jako by se po někom pitvořil. který byl tak srdečný.Franz Kafka Strana 15 Proces nesmí už nikdo dovnitř. mnohým listováním nadobro pozbyla tvaru. Jen lidé na galerii nepřestávali pronášet poznámky. “Měl jste se dostavit před hodinou a pěti minutami.” řekl K. Nadobro rozezlený vyšetřující soudce. Uprostřed mezi dvěma muži. občas také druhou stranu.” “To je velmi rozumné. Teprve když kdosi z lidí nahoře na podiu upozornil na hocha. proto se vzdal obhajoby pro omeškání. vešel. se nechal vést. povstalo v pravé polovici síně všeobecné mručení. teď jsem tady. neboť muž pokývl na lidi. kdyby to nebylo možné. ale neměl čas. Takové zpoždění se však už nesmí opakovat. aby se neotlačili. že K. který se právě za velikého smíchu bavil s člověkem za ním stojícím – ten se lokty opíral o opěradlo židle a nohy měl zkříženy. Jen toto ošacení mátlo K-a. vztáhla se po K-ovi jakási ruka. blízko u kraje podia. které si položili mezi hlavu a strop síně. aby si získal všechny najednou anebo. “nýbrž první prokurista velké banky. a za ním. že v té hemživé tlačenici je přece jen volná úzká ulička. neubránil a vpadl do něho také. k němuž hoch K-a vedl. Přemýšlel. stál na velmi nízkém.” Následoval potlesk. neboť sotva ten člověk domluvil. jako kdyby zjišťoval osobní údaje.. chtěl něco odpovědět. jež možná odděluje dva tábory.” opakoval teď ten člověk pozdviženým hlasem a zadíval se také rychle do síně dolů. Již dvakrát se. tlačenice za ním byla tak veliká.7) Na druhém kanci síně. Mnozí si přinesli polštáře. tentokrát však omylem. “Ty lidi si lze snadno získat. jinak by byl to všechno pokládal za politickou okresní schůzi. aby toho nechali. nýbrž jen záda lidí. Stál těsně přitlačen k stolku. dlouhé a volně povislé sváteční kabáty.” řekl. jež bála právě za ním a z níž se ozvalo jen zcela ojedinělé zatleskání. zdáli se oděni hůř než ti dole. “ale já už nejsem povinen vás teď vyslechnout –” zas to mručení. jako kdyby někomu sázel peníze do dlaně. K. tom zahoustlém vzduchu a tom prachu nahoře. rovněž přeplněném podiu stolek postavený napříč. seděl tlustý funící mužík. zápisní kniha vy padala jako školní sešit. aniž si ho ten člověk nahoře povšiml. Vyšetřující soudce však toho nedbal. co by mohl odpovědět. a rušilo ho jen ticho v levé polovici síně.. kteří se svými slovy i posuvky obraceli jen na lidi své strany. listoval v sešitu a obrátil se pak na K-a hlasem. se rozhodl. Potom vytáhl z kapsy hodinky a podíval se rychle směrem ke K-ovi. Byl to malý hoch s ruměnými tvářemi. po nevelké zápisní knize. v prvních řadách vpravo i vlevo sotva spatřil i jen jedinou tvář k němu obrácenou. K. “ale je tam už teď příliš plno. Pokud se dalo něco rozlišit v tom přítmí. . Hoch.” řekl muž za stolkem na podle.

pane vyšetřující soudce. vyskočil. že to vůbec žádné řízení není. dokonce toho. co se tam mluví. co říkám. Co pověděl. je ovšem jen jednotlivý případ. “Vaše otázka. a ohledával pořád tváře v první řadě. že vešla mladá pradlena. aby tleskali všichni. aby v něm četl. postačilo. jako kdyby si toho nikdo neměl povšimnout. Neříkám. nepokládal teď už ani za nutné..” K. lidé tam seděli v řadách. se stejným klidem jako hluk druhé strany. Lidé levice. začne-li shromáždění o věci přemýšlet a bude-li jen někdo získán přemlouvavým slovem. jako by se ho štítil. “Jen si v tom čtěte klidně dál. v. pane vyšetřující soudce. jaksi ze soucitu. Ale já je tedy teď na okamžik uznávám. ponenáhlu usedal. pane vyšetřující soudce. . Za ty zde stojím. anebo se to tak alespoň musilo vykládat. snad se v tichostí připravoval výbuch. tváře měli obráceny k podle a poslouchali. byli snad konec konců stejně bez významu jako lidé pravice.” pokračoval K. mu nepřikládal nijaký význam. hleděl se odškodnit na galerii..” řekl a upustil sešit na stůl. které se proti mně vede. takže po obou stranách visely dolů hustě popsané. Patrně aby uklidnil své vzrušení. potvrzuje. že vyšetřujícímu soudci sešit prostě odňal a pozdvihl jej konečky prstů. “co mě potkalo. Rušilo však. že v tom cizím shromáždění slyší jen svá klidná slova. jež asi skončila svou práci. kdy v stal a hrozil galerii. jak se koná proti mnohým. odvážil se K. to máte velmi pravdu. je příznačná pro celý ráz řízení. “také váš sešitek. nikoli za sebe. že chvilku na ně shlížel dolů. že je to řízení lajdácké. ostřejší. Bylo by si to zasloužilo. přivábila na sebe několik pohledů. lidé v síni čekali patrně s napětím. trochu tišeji než předtím. ve kterou upadlo od K-ovy řeči? “Co mě potkalo. že mluví v jejich smyslu. hleděl jej trochu uvést do pořádku a otevřel si jej zase. chopil se zase sešitu. vždyť je to řízení jen tehdy. Kdesi někdo zatleskal pozdviženýma rukama a zvolal: “Bravo! Pročpak ne? Bravo! A ještě jednou bravo!” Ti v první řadě si tu a tam hrábli rukou do vousů. za jeden z prostředních listů. Teď. ačkoli mi je nepřístupná.Franz Kafka Strana 16 Proces který byl asi vůči lidem dole bezmocný. což dávalo jeho mluvě ráz trochu přerývaný. byl přesvědčen. kterou vynakládala. skvrnité listy se zažloutlými okraji. Levá polovice síně byla však pořád ještě zticha. “Nic naplat. ale je to věc příznačná pro řízení. té přestávce. ale bylo to přece správné. ale nabízím vám toto označení k účelům sebepoznání. Byli oni snad rozhodujícími činiteli. Až dosud poslouchal stoje. jež se ani pokořením vyšetřujícího soudce nedalo vychýlit z nehybnosti. a že přes všechnu opatrnost. z té dlužní knihy věru na mne nejdou žádné strachy. chce-li si toho vůbec povšimnout. neboť K-ovo oslovení ho překvapilo ve chvíli. kteří mohli zapůsobit na celé shromáždění. “To jsou spisy vyšetřujícího soudce. Člověk se k tomu nemůže zachovat jinak než soucitně. se přerušil a zadíval se dolů do sině. kteří měli bílé vousy. kteří ostatně byli méně početní.” Jsa spokojen. že vyšetřující soudce sáhl po sešitku. a jeho jinak málo nápadná obočí spustila se teď chomáčovitě. neboť se zdálo. ani jediný se pro to zvolání neotočil. že byl těmi slovy ihned dotčen. který učiní konec všemu.” Bezděky zesílil hlas. Tváře lidí v první řadě upíraly se s takovým napětím na K-a. začal mluvit. co teď přijde. protože já sám si jej nijak zvlášť nepřipouštím. hrozil galerii. tvrdil jste mi to rovnou jako skutečnost –. vy jste se mne po tam ani nezeptal. že se zdáli významnější. Byli to vesměs starší muži. uznám-li je jakožto řízení. že se teď otevřely dveře na konci síně.” pokračoval K. Můžete namítnout. jsem-li malíř pokojů – totiž. Když teď K. ba strpěli dokonce.” Mohlo být jen znamením hlubokého pokoření. ale jejich klidné počínání způsobovalo. Také K. Jen vyšetřující soudce způsoboval K-ovi bezprostřední radost. že jednotlivci z jejich řad tu a tam postupovali společně s druhou stranou. bylo ostré. zavládlo však úplné ticho. byl však přece povzbuzen. neboť dovedu se jí dotknout jen dvěma prsty a nevzal bych ji ani za nic do ruky. černě a mohutně nad očima. jak dopadl na stůl. aby’ tu a tam zazněl souhlas. než jak to zamýšlel. a není zvlášť závažný.

měli stejně jako má bytná a její služka rozšířit zprávu o mém zatčení. že vám nějak záleží na tom domnělém soudu. zdálo se mu. neodpověděl vlastně nic. Dokonce se neomezil ani na to a vpašoval do pokoje té dámy tři podřízené zaměstnance mé banky. jež se předtím zdály mít tak protichůdné mínění. Dole se lidé bavili potichu. Bylo to jistě zvlášť rušivé pro návštěvníky na galerii. Nevím. neboť nemám čas a brzo odejdu. snad opravdu nic nevěděl.” . že zrak nemohl přesněji postřehnout osoby stojící opodál. že ohmatávali fotografie. udeřil pěstí na stůl. na které nikdo nedozírá. a ježto nebylo zvonku. nemohla však mít i horší následky?” Když se K. a musil jsem být svědkem. majetek té dámy. jak sedí na židli té dámy jako socha a symbol nejtupějšího fouňovství? Pánové. nažvanili se toho. mělo-li to znamení teď způsobit sykot anebo potlesk. způsoboval dokonce. mně celá ta věc způsobila jen nepříjemnosti a přechodné pozlobení. kteří se zabývali tím. Nebylo snadné zachovat klid. zde přerušil a zadíval se na ztichlého vyšetřujícího soudce. ale vybrali si mne. ale to sem teď nepatří. a tím. smísily se teď.” řekl K. By 1 to pokoj dám. Mlžný výpar v pokoji byl nadmíru na obtíž. Byl jsem ráno přepaden v posteli. abych je podplatil. v důsledku takové úvahy. jak se sluší a patří. dávali mi po lopatě. že soudce dává právě někomu v davu očima znamení. Obě strany. Co na to odpoví dozorce. “též by mi asi zůstal odepřen. s nímž se už dříve bavil. Dostávalo se jim stejně tichých odpovědí pod záštitou rukou přidržovaných k ústům. Kdybych byl nebezpečný lupič. snad lidé. co uvádím. vždyť to náleží k jeho povolání. které si velmi vážím. buď aby mu povšechně dodal odvahy anebo aby mu něco poradil.Teď syčte!’a pak zase: . Opakují. co řekl vyšetřující soudce. chtěli peníze. kteří udělají vše podle přání. oč právě běží. Nic z toho se ovšem nepodařilo ani sebemíň. Jsou tedy mezi vámi lidé. až mi brněly uši. není to vyloučeno – měli přikázáno. i zeptal jsem se dozorce úplně klidným hlasem – kdyby zde byl. chtěli na mně předstíráním vylákat prádlo a šatstvo. kteří mě přepadli – podle toho. zatkl mě a to mu postačilo. aby’ mi prý přinesli snídani. jmenuje se paní Grubachová –. aby zatkli nějakého malíře pokojů. aby svým placeným zaměstnancům tam dole místo tajnými znameními velel hlasitě slovy a řekl na příklad jednou: . že takové zatčení neznamená víc než pouliční útok kluků. naklonil se zase k němu. že uznala. Slyšte: byl jsem před deseti dny zatčen. musil by to potvrdit –. jiní na vyšetřujícího soudce. Podařilo se mi to však.Teď tleskejte!‘” V rozpacích nebo netrpělivosti vrtěl sebou vyšetřující soudce na židli. jednotlivci ukazovali prstem na K-a. Vedlejší pokoj byl obsazen dvěma hrubými hlídači. Chci jen veřejně pojednat o veřejném zlořádu. vzdávám se zcela vědomě možnosti. račte si schovat na později. leknutím ihned od sebe odskočily hlavy vyšetřujícího soudce a jeho rádce: “Já mám k té celé věci daleko. Rokování o tom. když mi mou snídani nestoudně snědli před mýma očima. ovšem za plachého pokukování po vyšetřujícím soudci. a zmocňuji pana vyšetřujícího soudce veřejně. Ti hlídači by li ještě k tomu demoralisovaná chátra. Dovedli mě do třetího pokoje před dozorce. ale živě. Přítomnost těchto zaměstnanců měla ovšem ještě další účel. Člověk za ním. poškodit mou veřejnou vážnost a zejména v bance otřást mým postavením. K. jak ten pokoj byl kvůli mně. skutečnost zatčení sama o sobě je mi k smíchu. že tu věc předčasně vyzrazuji. nemohla se učinit lepší opatření. ale bez mého zavinění.. vyslechnete-li mne. abych tak řekl znečištěn přítomností hlídačů a dozorce. musili se. proto ji posuzuji klidně. Pan vyšetřující soudce mluví asi daleko lépe. i má bytná. Nedosti na tom. tichými otázkami dotazovat účastníků schůze.. se usmál a řekl: “Právě dává zde vedle mne pan vyšetřující soudce někomu z vás tajné znamení. abych se dověděl.” řekl K. a uvedli je v nepořádek. i paní Grubachová byla tak rozumná. aby podrobněji zvěděli. zcela prostá osoba – neváhám uvést její jméno ve smyslu naprosto čestném. Je mi to úplně jedno. jejž ještě pořád vidím před sebou.. “Budu hned hotov. a za předpokladu.Franz Kafka Strana 17 Proces “Nejde mi o řečnický úspěch. který je navlas tak nevinen jako já. proč jsem zatčen. jak se na ně mrkne odtud s podia. můžete velmi získat. co to znamení znamená.

jako v mém případě. jako by ho omezovali na svobodě. velmi tiše. a měli teď.” křikl K. Což ty lidi neodhadl správně? Připisoval své řeči větší účinek. starci napřahovali paže. proto se dozorci vloupají do cizích bytů. Jak by se při této nesmyslnosti celé instituce dala zamezit nejhorší úplatnost úřednictva? To je nemožné. byl přerušen zaječením od konce síně. k východu ze síně. nebo uhodím. “vždyť vy jste všichni úředníci. nedalo se rozpoznat. ale první řady před ním zůstaly úplně stmeleny. otvíral ústa na celou šířku a díval se ke stropu. že za všemi projevy tohoto soudu. K. která zaměstnává nejen úplatné hlídače. zastínil si oči. aby si mne vyzkoušela. já však bych rád viděl ty úschovny. je jakási velká organisace. Vyšetřující soudce byl však patrně ještě rychlejší než K. nebyli jste tu nadarmo. tak velmi K. “Tak. K. bezvýsledné řízení. ale zdálo se. místo aby byli vyslechnuti. a vyjel pažemi do výše. písařů. “Není pochyby.” zvolal K. Šlo o pradlenu. jako by jen křivil prsty. neboť kalné denní světlo způsobovalo. kdy vešla. “Okamžik. anebo – pusť. to náhle poznání potřebovalo místo. už ovládal shromáždění. ty zdánlivé strany vpravo i vlevo. který byl dráždivější než nejnadšenější potlesk. který s rukama v klíně shlížel klidně dolů. dokud mluvil. hned v okamžiku. a když se náhle otočil. že někdo od vás čeká obhájení nevinných. Proto hledí hlídači zatčeným ukrást šaty’ s těla.8) K. proti které jsem mluvil. že jsou už přesvědčeni anebo na nejbližší cestě k tomu. který se k němu dotřel zvlášť blízko – “anebo jste se opravdu něčemu přiučili. aby tam ihned doběhl. bylo mu. dospěl – třpytily se na límcích kabátů odznaky v různé velikostí a barvě. dlouhé vousy byly tuhé a řídké. uviděl stejné odznaky na límci vyšetřujícího soudce. dokonce ani už netleskali. Organisace. už dost své přetvářky? Jaké tváře kolem něho! Drobná černá očička šukala sem a tam. neboť ho těšilo. jako by ho teď chtěli opravdu zatknout. rozpoznal podstatné vyrušení. vážení pánové? Záleží v tom. zabraňovali mu. buď jste se pobavili tím. ne jako by sahal do vousů. Teď stál tváří v tvář té tlačenici. aby se otočil – ho popadla vzadu za límec. kam jen oko pohlédlo. vždyť vy jste ta úplatná banda. A smysl této velké organisace. i seskočil bez ohledu s podia dolů. Všichni měli ty odznaky. nýbrž která si nepochybně ještě k tomu vydržuje soudcovský sbor vysokého a nejvyššího stupně. měl dojem. a jakási ruka – neměl čas. návštěvníci na galerii nablízku se zdáli nadšeni. zajisté však za ticha nejdokonalejšího překvapení. nýbrž ten muž. v tom tichu vznikal jakýsi šumot. vlastně už nemyslil na dvojici. tlačili jste se zde jako posluchači a čmuchálkové. do kterých se dává majetek zatčených. být ponižováni před celými shromážděními. že výpar v síni byl bělavý a oslepoval.” K. než měla? Přetvářeli se. kdy dospíval k závěrům. neboť ho očekával u dveří. myslil si též. že si ji k sobě přitáhl jakýsi muž v koutě u dveří a že ji tam tiskne k sobě. který ležel na kraji stolu. v níž K. jak napjatě poslouchá celé shromáždění. že všem bude záležet na tom. snad dokonce katů. jen viděl. nezbytnou družinou sluhů. aby tam byl zjednán pořádek a aby alespoň ta dvojice byla vykázána ze síně.” řekl K. Pod vousy však – a to byl vlastní objev.Franz Kafka Strana 18 Proces Ihned nastalo ticho. na třaslavého starce. Zda teď byla vinna nebo nebyla. jak vidím. tvořili jste zdánlivé strany. “není pochyby o tom. že se zatýkají nevinní lidé a že se proti nim zahajuje nesmyslné a ponejvíce. tváře v obličejích visely splaskle jako u kořalů. že takto byla přerušena vážnost. A tak tedy vám přeji mnoho štěstí do té vaší živnosti. nedíval se však . to by i nejvyšší soudce nedokázal ani co do sebe sama. pokud jej nerozkradli zlodějští úředníci skladiště. Ale nezaječela ona. ve kterých tlí pracně získaný majetek zatčených. s nespočetnou. jak svádět nevinné lidi! Nuže. a když do nich člověk sáhl. Hlídači vypravovali jen o skladištích. Lidé už nekřičeli jeden přes druhého jako na začátku. Naopak. nikdo se nehýbal a nikdo K-a nepropustil. doufám. kterou K. aby tam dohlédl. neváhám užít toho slova. se zastavil.. v mém případě tedy za mým zatčením a za dnešním výslechem. nejapné dozorce a vyšetřující soudce. a jedna tleskala. Kolem obou se utvořil hlouček. k němuž K. a tlačil se za obecného ticha. K-ovo první hnutí bylo. Všichni náleželi k sobě. proto mají nevinní lidé.” Popadl klobouk. četníků a jiných pomocných sil. kteří jsou v nejlepším případě lidé hodně nepatrní.” řekl. chtěli jste se naučit. vnesl do shromáždění.

” řekl K. nikoli ze zvláštní zvědavosti. a náleží k povaze toho soudnictví. pokoj vyklidit. “ty knihy jsou asi zákoníky. co mě tehdy objímal. protože ten člověk je student a dostane se podle všeho k větší moci. nýbrž na dveře. který stál beze změny na podiu. Za ním vzkypěl hluk shromáždění teď zas oživlého. tak i pro K-a nebezpečné. ale tehdy mě to skoro rozzuřilo. také můj muž se s tím už smířil.” “Budiž.” “Vy zde asi chcete to a ono zlepšit?” zeptala se žena pomalu a zkoumavě.” K. jak jsem vás vyrušila ve vaší řeči?” ptala se žena.” řekl K. “Ovšem.” řekla žena. musíme však ve dnech. je teď úplně zařízeným obytným pokojem. “nepřekvapuje mě to. Na stole. chtěl hned do vedlejšího pokoje. “jako tomu. co by záleželo na mně. Ty knihy náleží vyšetřujícímu soudci.” řekla žena. a pokývl hlavou.” “Nedivím se ani tak tomu pokoji. Ale žena ho přesvědčila tím. “nechte si své výslechy. “Vybrala jsem si to už z vaší řeči. “vždyť můj muž je soudní sluha. nýbrž jen aby cesta sem nebyla úplně zbůhdarma.Franz Kafka Strana 19 Proces na vyšetřujícího soudce.” zvolal. “není to dovoleno. Není proti tomu ochrany. se smál na dveře. jejichž kliku měl už v ruce. Na jeho zaklepání mu ihned otevřeli. odešel. musí to strpět. “Dnes není schůze. čekal příštího týdne den co den na opětné vyrozumění. že nejsem svůdná pro každého. co je jak pro ni. “Chtěl jsem vás jen upozornit. že pokoj. jež zůstala stát u dveří. Možná.” “Mne omluví každý.” řekla žena. “Mám vyšetřujícímu soudci něco hlásit?” zeptala se žena. několik lidí. že je mlčky obeslán do téhož domu na touž dobu. Byl opravdu prázdný a vypadal v té prázdnotě ještě žalostněji než minulou neděli.. kterou pro zatčeného v každém případě znamená výslech. Slyšela jsem.” řekla žena a zavřela zas dveře.” “Ach tak. ta se mi velmi líbila.” “Nebylo vám to na škodu.. “Ovšem. “Vy ho znáte?” optal se K. . on však se nemusil už nikoho ptát a dostal se brzo ke správným dveřím. jako by říkala něco. začátek jsem zameškala. Je mi pořád v patách.. co se stalo v poslední schůzi. že otevřela dveře vedlejšího pokoje.” otevřel dveře a pospíšil po schodech dolů. A teď říkáte sama. kteří si ho připamatovali. a zadíval se na ni zlobným pohledem. jež patrně začalo rokovat o událostech jako studenti o studijním materiálu. jen část. že jste provdána. ale i nevědoucí: “Takové to už bude.” řekla žena. “ten. pravda. uhýbavě. nemohl uvěřit. “Vy lumpové. “dnes to mám už za sebou a skoro jsem na to už zapomněl. máme zde volný by t.” řekl K. jež mu neporozuměla.. “ale vás to neomlouvá. pozdravilo ho u svých dveří.” “Narážíte snad na to.” řekl K. Kapitola třetí V prázdné zasedací síni Student Kanceláře K. že se vzdává výslechů. právě když jste přicházel. pak tedy zase jdu. Byly pak o vás ještě velmi nepříznivé řeči. ale pro něho jsem.že jste se dnes – asi jste si to ještě neuvědomil – zbavil výhody. “Ne. že soud tak doslova přistupuje na K-ovo prohlášení. že odsuzuje lidi nejen nevinné. předpokládal.. Žena si povšimla jeho údivu a řekla: “Ano. a když čekané vyrozumění až do soboty večer opravdu nepřišlo. kdy je schůze.Nuže. že vaše řeč byla přerušena. pronásleduje mě už dávno. ležela jsem s tím studentem na . “Proč by nebyla schůze?” zeptal se a nechtěl tomu věřit.” řekl K. šel tentokrát rovnou po schodech a chodbách. kdo mě zná.” Teprv teď zpozoroval K. leželo několik knih. a když jste končil.” řekl vyšetřující soudce”. a neohlížeje se valně po známé ženě.” “Hodí se to ke všemu ostatnímu. Odebral se tam tedy v neděli zase. v němž minulou neděli stály jen necky. chce-li si zachovat své místo. Postavení mého muže má mnohou nevýhodu. že jste provdaná žena.” řekl K. “Mohu se podívat na ty knihy?” zeptal se K.

a dívala se K-ovi zdola do obličeje.” řekla.” “Takové zákoníky se zde tedy studují. je zkažena jako všichni lidé tady. že to velmi rád učiním. “takoví lidé mě mají soudit. považte jen. soudních úředníků má už po krk.” “Já vám pomůžu. k čemuž ostatně nemáte nejmenší příčiny.” řekla žena. “Chcete?” “Což byste opravdu mohla. neboť abych vám přece jen nějak oplatil vaši poklonu. jak proces dopadne. ale kdybyste mi toho u nich vymohla sebevíc. a vítá proto každého cizího člověka poklonou o jeho očích.” “Jak jen bych mohla?” zeptala se žena. Jakýsi muž a jakási žena seděli nazí na pohovce. že váš muž je velice závislý na představených. seděli přespříliš vzpřímeni a následkem nesprávné perspektivy se jen pracně obraceli k sobě. abyste zůstal ještě chvilinku?” “Nerozumíte mi. potřásaje hlavou. že se vám podaří tady něco zlepšit? “ K. to nikdy jindy nedělám a je mi to dokonce jaksi zakázáno. sklidila byste za to výsměch anebo potrestání.” řekl K. že mám taky krásné oči. a kdybyste to na příklad řekla vyšetřujícímu soudci. kusy spolu souvisely jen vlákny. který já musím potírat. vždyť mám čas. jak tomu říkáte.. z vlastní újmy bych se věru nebyl vměšoval do těch věcí. O nebezpečí pro mne už nemluvte. musíme si o tom promluvit. mlčky vstal. dokonce milujete toho studenta. mohl chopit knih. “Vy máte krásné tmavé oči. že konec konců nebylo vidět než muže a ženu.” řekla žena. musil by mít styky s vysokými úředníky. že vám je nezbytný. se usmál a pootočil svou ruku v jejích měkkých dlaních. a že to soudnictví tady potřebuje nápravu. dáváte mu alespoň přednost před svým mužem. “říkají mi. že také vy mi můžete pomoci.” řekla po pomlce a chopila se K-ovy ruky.” “Ale ráda. nemohlo by to vůbec nijak rozhodnout o konečném výsledku procesu. zdá se mi totiž. abych zde zasáhl. kteří příliš tělesně vystupovali z obrázku. nabízí se mi. To se dalo snadno poznat z vašich slov. když jste sem po prvé vešel. Byly to staré.” řekl K. byl jsem donucen.. chtěl jsem vás jen poprosit. Vy však dojista znáte jen podřadné zaměstnance. o tom nepochybuji. Náležíte k cechu. nelistoval dál. Pro ty vaše oči jsem potom taky zašla sem do zasedací síně. Říkám to ne bez politování. dám . nýbrž mimo to i proto. aby se s ní posadil na stupínek. vazba jedné z nich byla uprostřed skoro rozlomena. to by mě nebylo nikdy znepokojovalo. a to kvůli sobě. jak se zde prohánějí celými hejny. co jsem pověděl před chvílí. a že se odsouzení. přišel jsem v očekávání. když se posadili. a jestliže ho nemilujete. To nechci.” “A přece vám pomůžu. nýbrž otevřel jen ještě titulní list druhé knihy. abyste v mém procesu nic pro mne nepodnikala. a žena utřela zástěrou prach alespoň s povrchu.” Ukázala na podium a poprosila ho. kdyby k němu došlo. rád zůstanu. že mi nechcete udělat kvůli ani tolik. já se nebezpečí bojím jen tam. sprostý úmysl kreslířův byl zjevný. ale jeho neobratnost byla taková. “Vlastně. zejména když se na mne díváte jako teď tak smutně.” To je tedy všechno.” “Ne!” zvolala. “pojďte. “záleží-li vám opravdu na tom. kde se ho chci bát. A K. rozumí se. ohmatané knihy. byl to román s nadpisem: “Co všechno Markyta musila vytrpět od svého muže Jendy. bez nebezpečí pro sebe? Vždyť jste před chvílí řekla. Mohu-li však přitom také vám něčím prospět.” řekl. K. Ale ani to není pražádný důvod. že jsem prý byl zatčen– jsem totiž zatčen–. “Tím. “nejsem od nikoho zjednán. pomyslil si K. že mi na příklad teď’ ukážete tam ty knihy na stole. abyste se zarmucovala. Ale tím. ale vaše jsou mnohem krásnější. nesmíte odejít s nesprávným míněním o mně! Což byste byl opravdu schopen odejít mi teď? Což jsem opravdu tak bez ceny. než se K. Pojďte. a posadil se.” řekl K.” řekl.” zvolala žena a táhla ho chvatně za sebou.Franz Kafka Strana 20 Proces zemi. že byste mi mohla pomoci. “Nesmíte teď odejít. Vy však byste se tím přece jen připravila o několik přátel. což konečně chápu. Jen pokračujte ve svém dosavadním styku s těmito lidmi. “Jak špinavé je zde všechno. abych zde něco zlepšil. Všimla jsem si jich ostatně už tenkrát. kterou jí neodtáhl dosti rychle. “Nemyslím. zjevil se neslušný obrázek. Tím. “kdo by mi chtěl opravdu pomoci. vám však je v něm velmi dobře. “Myslíte. K. že dnes bude přelíčení. – Vždyť je to tak hnusné. abych zde zůstal. Ty znáte jistě velmi dobře a mohla byste mi u nich leccos vymoci. zůstala sedět a jen uchopila K-a za ruku. Ne snad jen z lásky k bližnímu. jako by byl své myšlenky vyslovil nahlas a tím ženě vysvětlil své chování. i vy se mi líbíte. že mi ani trochu nesejde na tom. otevřel hoření knihu.

Za předpokladu. že by ho ani to světlo nebylo probudilo. poslal hedvábné punčochy jako dárek. můžete si se mnou dělat. že až dosud psal. Ale hned se vrátím. zcela zbůhdarma. A aby ji zasadila. jen se podívejte” – natáhla nohy. o čemž velmi pochybuji. Všichni lidé odešli. pošeptal mi. žena se sklonila ke K-ovi a zašeptala: “Nezlobte se na mne. Bezděky K.na toho jsem dokonce myslila nejdřív. k tomu ohavovi. ale vlastně jsou příliš jemné a pro mne se nehodí. já teď musím k němu. kam se vám zachce. byla to zbytečná opatrnost. se na něho zvědavě zadíval. jak se zdálo. přišli pak ještě sousedé. ale to je jen záminka. Nevěděla jsem. ale vyšetřující soudce byl velmi vlídný. že se nikdy a nijakými tůčkami. vyskočila a běžela k oknu. položila ruku na K-ovu ruku. napíše toho hromadu. mohu na něho mít velký vliv. kterou podá nahoru. že jsem se skoro dala do křiku. že se v očekávání nějakého většího úplatku proces povede na oko dál. bude to asi pravda. Včera mi po studentovi. má nějaký vliv. kdo rád šíří dál důležité zprávy.Franz Kafka Strana 21 Proces jen do smíchu. vyšetřující soudce však zůstal v síni. pokynul jen ženě prstem. aby na mého muže nepadalo světlo. K. nesejde mi vůbec tolik na tom. Ve dveřích zasedací síně stál mladík. a jestliže snad nepostřehli. se probudím. Říkáte. To všechno vám povídám jen proto. že proces vůbec nějak opravdu skončí. o to se postarám. vždyť ta práce je má povinnost a za ni je placen můj muž. všichni jistě ne. Student však. že zpráva. zkrátka. Mezitím přišel taky můj muž. jen když vím. nedám pohnout k úplatku.” Pohladila ještě K-ovu ruku. o K-a vůbec nedbal. vedle postele stojí vyšetřující soudce a zastiňuje dlaní lampu. neboť váš výslech byl jistě jedna z hlavních věcí nedělního zasedání. bavili jsme se ještě při svíčce. Že mu na mně mnoho záleží. Jsou to krásné punčochy. Najednou v noci. pomalu vzhlédl. A píše tolik zpráv. když jsem vám nabízela pomoc. Vždyť by se tak těm pánům jen ušetřila práce. měl tu neděli právě volno. pro to mám teď také ještě jiné důkazy. a šel k oknu. že uklízím zasedací síň. Přece však myslím. jak mě zastihl ve spaní. že je jenom podřízený úředník. neměl zcela rovné nohy a hleděl si dodat důležitosti krátkým. zejména tento vyšetřující soudce ne. Možné je ovšem také. musila jsem mu donést lampu. Mohla byste mi však přece jen prokázat laskavost. anebo že bude zastaveno co nejdřív. naryšavělým plnovousem. aby se to dověděli už teď. hezky vás prosím. zařídili jsme si zas pokoj. to jim můžete říci bez obalu. ani si o mně nemyslete nic zlého. a šeptala: “Buďte zticha. který na okamžik vysunul z vousů. mávl ještě do . že úředníci jsou lenoši. vezmete-li mě s sebou. že každá zasadí zároveň ránu těm lidem. muž. Znáte se vlastně s vyšetřujícím soudcem?” “A jak by ne. nejraději ovšem navždy. že mi teď přináší lampu a že nikdy nezapomene podívanou. bylo asi už hodně pozdě. kdybyste řekla vyšetřujícímu soudci anebo komukoli jinému. Bertold se na nás dívá. Tak dlouhé zprávy nemohou však být úplně bez významu.” K. Mimo to můžete z toho příběhu také i seznat. došli jsme si pro nábytek. jak jimi ti pánové asi oplývají. jako by ho chtěla uklidnit. měla jsem jen malou kuchyňskou. můj muž má takové spaní. s nímž se tu setkal jaksi na lidský způsob. Poslední neděli na příklad zasedali až do večera. že řízení bylo z lenosti nebo zapomnětlivosti anebo snad dokonce ze strachu úředníků už zastaveno. zapomněli jsme na vyšetřujícího soudce a šli jsme spat. jen když budu co nejdéle pryč odtud. ale byl s ní spokojen a dal se hned do psaní. Spíš myslím. ale když to říkáte vy.” řekla žena”. potom půjdu s vámi. ovšem i mně nějaké ty nepříjemnosti. který pravděpodobně jednou dospěje také na vyšší úřednická místa. řídkým.” Náhle se přerušila. těm se však rád podvolím. Bylo by to zhola marné očekávání. co se vám zlíbí. jen se podívejte na jeho křivé nohy. nadzvedla sukně až po koleno a sama též se dívala na punčochy – “jsou to krásné punčochy. vždyť to byl první student té neznámé právní vědy. prý za to. napomenul mě k opatrnosti. byl drobný. že se vyšetřující soudce o mne uchází a že právě teď v první době. Já jsem se tak vylekala. patrně si mne teprv teď povšiml. půjdu. zejména o vás. jak mohu prohlásit už dnes. který bez ustání soukal v prstech. k němuž má velkou důvěru a jenž je jeho spolupracovník. Ostatně to snad už postřehli sami. budu šťastna. že vyšetřující soudce píše opravdu mnoho zpráv. neboť nehodlám nikoho podplatit. abyste věděl.

Jak by ho mohla polapit? Což by nezůstal vždy tak svoboden. a hned potom si samou radostí.” řekl K. “byla to chyba. alespoň co se tkne jeho? Což nemůže mít v sebe ani tuto nepatrnou víru? A jak mu nabízela pomoc. pružné teplé tělo v tmavých šatech z hrubé těžké látky náleželo jen a jen K-ovi. nijak se však nevyrušil. snadno zažehnal. Vždyť on jen provádí rozkaz vyšetřujícího soudce a nese mě k němu. A představoval si výjev směšný nad každou směšnost. že neupadl. “ne. tady ta potvůrka. jakou by mu nikdo nebyl hádal. až student zaklopýtal. že volnou rukou hladil a tiskl ženinu paži. utrpěl tu porážku jen proto. Bude ostatně třeba. Měli ho mezi výslechy– alespoň zavřít do jeho pokoje. to nafoukané děcko. Nebylo ovšem důvodu. zuře zklamáním a strčil studenta do zad.Franz Kafka Strana 22 Proces prázdna. “tady ta potvůrka mě nepustí. a to již ve chvíli. trochu ho poškrtit.” přitom přejela studentovi rukou po tváři. Jen ho nechte. ne. Neznám sice ještě dopodrobna vaše soudnictví. že ho ta žena chce polapit pro účely soudu. nenalézal přesvědčivý důvod.” “A vy se nechcete dát osvobodit!” křikl K. jako by chtěl ženě poskytnout vysvětlení o K-ových urážlivých slovech. proč by tomu pokušení neměl povolit. že by náležela K-ovi. že by mohl celý soud ihned rozbít na padrť. se zastavil zcela blízko u něho a řekl s úsměvem: “Jsem netrpěliv. chtěje její ruku polapit. Když se takto zhostil námitek proti ženě. když vás prosím.” “‘Třesky plesky. Jestliže jste však přišel. že má z K-a jakýsi strach. rád vám uvolním místo a odejdu s tou ženou. kdyby ten bědný student. hlasitě políbil na krk. a kdyby nebylo jinak. ale ta netrpělivost se odstraní nejsnadněji tím. jak přemýšlel. tu řekla žena: “Nic naplat. vzhlížeje k ní něžným pohledem. K. a to co nejrychleji. měl jste dokonce odejít. neustávaje valně v mluvení. a položil ruku na rameno studenta. A snad by nebylo lepší pomsty na vyšetřujícím soudci a jeho společnících. ne.” řekl K. než kdyby jim odňal tuto ženu a přivlastnil si ji. které se mu od těch lidí dostalo.” a silou. k němuž by došlo. kdy– jsem vešel. i zaklepal kotníky prstů na podium a potom i pěstí. K. jak by se ho co nejrychleji mohl zbavit. abyste ještě mnoho studoval. ale zajisté v ní byla i nadutost budoucího soudního úředníka. že to je první nepochybná porážka.” řekl student. zvedl si ji na paži a běžel se sehnutými zády ke dveřím. když se shýbala. uznával. to bujné. jako by ho pozorně poslouchala. že jste student –. Říkal jsem to vyšetřujícímu soudci. nesmím jít s vámi. můžete odejít. začal se mu tichý rozhovor u okna příliš protahovat. Bylo přitom zcela dobře znát. kterou student podle stížností ženy nad ní provozuje. i nebylo mu nevítáno. vstal a procházel se po pokoji. v tom spatřoval důkaz tyranské moci. vyšetřující soudce pro mne posílá. ba dokonce se k ženě přitiskl ještě těsněji a objal ji. šel pomalu za nimi. a vztáhl ruku po ženě. Mohlo by se pak jednou přihodit. to znělo upřímně a snad to nebylo bez ceny. za ním běžel několik kroků. v nichž se ovšem už vyznáte zrovna dost nestydatě. Ona hluboko sklonila hlavu. bude mít tisíceronásobnou převahu nad každým z těch lidí a může kteréhokoli z nich jediným kopancem odklidit z cesty. Letmou námitku. “Ne!” zvolala žena a bránila Kovi oběma rukama. Ano.”9) “Ach tak.” V té poznámce vybuchoval snad všemožný vztek. že by vyšetřující soudce po namáhavém spisování lživých zpráv o K-ovi našel pozdě v noci postel té ženy prázdnou. jen to ne. poskočil se svým břemenem tím výše. domnívám se však.” “Neměli ho nechat tak volně pobíhat. ten křivonohý vousáč klečel před Elsinou postelí a . chystal se ho popadnout. “ne.” řekl student. co vás to napadá! To by byla má zkáza. že ani k němu nepostačí jen hrubé řeči. K. A prázdnou proto. nikdo by vás nebyl pohřešil. ať přemýšlel. když student.” “Pak ať si běží a vás už nechci nikdy vidět. že by ta žena u okna. Ta žena ho opravdu lákala. “pojďte. Ten vyšetřující je někdy nepochopitelný. jež se občas zvracelo už v dupot. přesto si troufal K-a ještě dráždit tím. jen ho nechte. to je pravda. Student se přes ženino rameno krátkým pohledem podíval na K-a. tu nedostanete. Mohl jste odejít už dřív. Díval se úkosem po studentovi a uvažoval. K. on ji. že nás opustíte. že vyhledal boj. abyste studoval – slyšel jsem. patrně vyrušen K-ovým popocházením. než z vás bude soudce. podotkl: “Jste-li netrpěliv. Zůstane-li doma a bude-li žít svým obvyklým životem. který po ní chňapl zuby. aby se proto nějak strachoval. který mluví k nesympatickému obžalovanému.

vezme jednou studenta s sebou k Else. stál ještě před tím návěštím. neviděl-li zde před chvilkou nějakou ženu. Tady. z něhož bylo vidět i do zasedací síně. kdežto on sám má v bance velký pokoj s předsíní a může se ohromný m oknem dívat na oživené náměstí! Nemá ovšem nijaké vedlejší důchody z úplatků anebo zpronevěr a nemůže ani přikázat sluhovi. také chápal. který dřepí na půdě. A udělají to tak. A tak tedy běžím. že student ji nese k vyšetřujícímu soudci.. že se však na ně vrhne úřednictvo. mnoho lítosti však v jejím posunku nebylo.” řekl K. až dosud ji nosil jen k sobě. jež by mohlo vnuknout valnou úctu. byl bych už dávno toho studenta rozmáčkl tady o tu zeď. Žena kývala K-ovi rukou dolů na pozdrav a snažila se projevit pokrčováním ramen.. “To jsem. kam mě poslali. takže mám naději. neboť byl oslaben dosavadním během. umisťuje-li své kanceláře tam. uklidňovala však v jádru ještě víc. musil . kteří sami již náleží k nejchudším lidem. “Nevím žádnou. “A teď to začíná být ještě horší. když řekla. kam házejí své zbytečné krámy nájemníci. Teď K. takže nebylo vidět jejich konec. nechť se člověk na ně díval sebedéle. Tu zpozoroval na zdi u paty schodů nepatrný lístek. nýbrž že ho též obelhala. “Mluvil jsem před chvilkou s vaší ženou. ještě ke dveřím. s úsměvem.” “Což tím vaše paní není také sama trochu vinna?” ptal se K. . jak málo peněz má ten soud. pěkně vás vítám. a kolem dokola samé krvavé stříkance. že cesta je mnohem kratší. O tom se mi zdává v noci. Ukázalo se. došel tam a četl nápis psaný dětským necvičeným písmem: “K soudním kancelářím”.” řekl soudní sluha. křiknu své hlášení pootevřenými dveřmi tak bez dechu. že je zklamán. chtěl vidět. “ach tak. že se snad ještě vrátím včas. Vyšetřující soudce nebude přece vysedávat na půdě a čekat tam.” “Tak to vidíte. už velmi pomalu a sténaje. vždyť ji snad neponese na ruce ulicemi. Musil se domnívat. alespoň v tomto životě. letím zas zpátky. nechtěl ani dát najevo. když K. Toho se však K. aby seběhl po schodech s půdy. že peněz je dost. proti tomu soudci. ale student si pospíšil ještě víc než já. než by mohla uklidnit chudobnost soudu. aby mu přinesl do kanceláře v náruči nějakou ženu.” řekl muž. vypadaly.. vy jste obžalovaný K. ještě než se jich použije k soudním účelům. Nebylo ovšem vyloučeno. teď vás poznávám. je přitisknut s nataženými pažemi. v úřadě. Hned naproti bytovým dveřím vedly úzké dřevěné schody patrně na půdu. K. že mu sotva mohli porozumět. které je dojista zbytečné. rád zříká. ani že to zklamání snadno přebolí. Tady vedle toho návěští. Dřevěné schody nepodávaly nijaké vysvětlení.” A podal ruku K-ovi. trochu nad zemí. kam student ženu odnáší. což jsem ovšem čekal už dávno. že naskytne-li se k tomu i jen nejmenší příležitost. však stál pořád ještě ve dveřích. který něco takového vůbec nečekal. měl ovšem také kratší cestu. teď ji. Student ji odnesl k vyšetřujícímu soudci. jenže pak byla taková zludračilost soudu pro obžalovaného sice zneuctívající. V jakém postavení je přece K. K-ovi se ta představa líbila do té míry. že není vinna tím únosem. na němž byly vedle několika obyčejných knoflíků také dva pozlacené. pošlou mě s hlášením.” řekl soudní sluha. “Na dnešek není ale stanoveno žádné zasedání. že ho ta žena nejen podvedla. že mě nepošlou daleko odtud. Oba byli už ti tam. jako by byly odpárány se starého důstojnického pláště. mlčel. Není už tady. se na ni díval bez výrazu jako cizinec. nosí také k vyšetřujícímu soudci. podíval se otevřenými dveřmi do obytného pokoje. Dnes je přece neděle. a pro obžalovaného člověka bylo uklidňující představou. a zeptal se pak K-a. a já nejsem zavázán k žádné práci. Zde na půdě toho činžáku jsou tedy soudní kanceláře? Nebylo to zařízení. K. “pořád mi ji odnášejí.” “Jiná pomoc není?” zeptal se K. a prohlížel si občanský kabát soudního sluhy. Ze zvědavosti pospíšil K. Až doposud to ale byl pouhý sen. zatáčely se. “Vy jste soudní sluha. Kdybych nebyl tak závislý. křivé nohy má stočeny do kolečka. Po těch schodech nesl student ženu nahoru. s roztaženými prsty. když si notné pospíším. že si umínil. stačilo.Však vím.” řekl potom soudní sluha. co mi síly stačí. K.Franz Kafka Strana 23 Proces sepjatýma rukama prosil o milost. když po schodech vystoupil jakýsi muž. To bylo podle K-ových dosavadních zkušeností dokonce velmi pravděpodobné. že se při prvním výslechu styděli obeslat obžalovaného na půdu a raději ho obtěžovali v jeho bytě. viďte?” zeptal se K. ale jen aby mě odtud vzdálili.

i když snad ne na výsledek procesu.” “Což to stojí za podívanou?” ptal se K.” řekl soudní sluha. co jich tu vidíte. neboť za dveřmi byl ještě stupeň.” řekl K. “půjdu s vámi. jakmile to viděli další. skoro již zešedivělý muž. Nikdo si vás nepovšimne. Působili velmi skromným dojmem.” řekl soudní sluha. “ona má dokonce hlavní vinu. počkal na soudního sluhu. “Ale ovšem že ano. že by se jeho největší přání mohlo vyplnit.” řekl K.” “Nesoudím jako vy.” “To ano. tedy pravděpodobně přece jen na předběžné vyšetřování.” řekl.” A vyběhl po schodech nahoru rychleji než soudní sluha. Má žena je ovšem nejkrásnější v celém domě. jak až dosud neučinil přes všechnu přívětivost. konečně. Když ti. aby toho člověka . povstali na pozdrav.” Ale patrně se mu přece jen zdálo. neboť jej přerušil. záda byla sehnuta. ten běhá za všemi ženskými. ačkoli většinou podle výrazu tváře. “Nač tu čekáte?” zeptal se K. jako by byli povinni pomoci mu a jako by nikdo nemohl od něho očekávat odpověď.” “Ano. “Ano.” řekl K. “Zpravidla se však u nás nevedou žádné beznadějné procesy.” řekl soudní sluha. “myslil jsem. “zasluhovali stejné odměny také ještě jiní z vašich úředníků a snad dokonce všichni. střihu vousů a mnohých jedva zjistitelných drobných podrobností přináleželi k vyšším třídám. K.” řekl soudní sluha. takže povstali všichni. Chcete jít se mnou?” “Nemám tam co dělat. že vlastně přece jen nevěří. kdyby někdo toho studenta. všichni. jako by K-ovo mínění bylo zcela tak správné jako jeho. kteří seděli nejblíže u dveří. já?” zeptal se K.. Při tom se na K-a podíval důvěřivým pohledem. jak píší u stolů anebo stojí hned u mříže a mezerami pozorují lidi na chodbě. Všichni byli zanedbaně oděni. Vždyť se mu pověsila na krk. spatřili K-a a soudního sluhu. a dodal: “To už není jinak. jimiž pronikalo trochu světla a jimiž bylo vidět i jednotlivé úředníky. patrně proto. Ježto nebylo věšáků. a řekl: “Jak ti lidé jsou ponížení. že musí rovněž pozdravit.” “Je-li tomu tak. která se rozumí sama sebou.” A obrátil se k nejbližšímu. myslili.” pokračoval K. a jiný mi to neudělá kvůli. “jsou to obžalovaní.” řekl K. jako by šlo o věc. byl to velký štíhly·.” “To jsou. řka: “Teď se musím hlásit v kanceláři. měl však velkou chuť jít se sluhou. podle držení. Neočekávané oslovení však toho člověka zmátlo. stáli jako pouliční žebráci. “Inu. neboť některá oddělení měla do chodby místo celistvých prkenných stěn pouhé laťové mříže sahající ovšem až do stropu.” řekl soudní sluha. jsou obžalovaní.” Byla to dlouhá chodba. když ti dva šli mimo. U vchodu by byl skoro upadl. Zde však nedovedl odpovědět na tak prostou otázku a díval se po ostatních. Nestáli však nikdy úplně vzpřímeni. kolena pokleslá. “Na obecenstvo se zde mnoho neohlížejí.” řekl soudní sluha. že šlo zjevně o člověka znalého světa. že se hovor dostal tak trochu do nekalých kolejí. do kterých se vplížil. zdálo se. “Snad by si. udiven. “A proč by nebylo?” zeptal se soudní sluha. položili si klobouky pod lavici. “Můžete se podívat na kanceláře. “ale tím víc bych se přece měl co obávat. není ovšem pomoci. nebylo přece úplně tma. Bylo na chodbě jen málo lidí. A on. každý tak patrně učinil podle příkladu ostatních. každý se bojí jeho moci.” řekl soudní sluha poněkud strojeně. Tu přistoupil soudní sluha a řekl. který se jinde zajisté dovedl ovládat a nevzdával se jen tak snadno převahy. že bude mít vliv.. a právě já se nesmím bránit.. Mohl by to udělat jen člověk jako vy. což se vy jímalo tím trapněji. jež byly umístěny po obou stranách chodby. to jistě. zdvořile. kterou si získal nad mnoha jinými. až zas jednou bude dotírat na mou ženu. Ačkoli světlo nemělo bezprostřední přístup. Ale to já nesmím. Jen tady v domě ho už vyhodili z pěti bytů.” “Opravdu!” řekl K. člověk je pořád rebelant. z níž vedly několikeré hrubě otesané dveře k jednotlivým oddělením půdy. “jen se podívejte tady na tu čekárnu. který šel trochu za ním.” řekl soudní sluha.” “Jak to. ano. kdyby pomoc nepřišla. tak velmi pochoval teď i on žárlivost. “Neohlížejí se vůbec. “ale přesto si při vhodné příležitosti vezmu toho studenta do parády. Skoro v pravidelných vzdálenostech od sebe seděli na dvou řadách dlouhých dřevěných lavic.” “To bych vám byl velmi povděčen. že vás to bude zajímat “ “Dobrá. “Vždyť jste obžalován. že byla neděle. “Ale pak to jsou přece moji kolegové.Franz Kafka Strana 24 Proces se při této otázce ovládnout. aby se už nikdy neopovážil. “Stačilo by. spráskal tak.” řekl K. je to zbabělec. váhavě.

když mu ten člověk nevěří. jako by ho K. že si ho nikdo nebude všímat. “vždyť je to má věc.” “Vy asi nevěříte. aby zahnul vpravo jakýmsi otvorem bez dveří. zasalutoval a šel dál velmi spěšnými. Tak směšný křik ho K-ovi znechutil nadobro. poznalo se hlavně podle šavle. jinak zabloudím.” “Je to jediná cesta. pak se rád s vámi zase vrátím. co se stalo.” zašeptal soudní sluha.” “Ne.” řekl K. Bylo mu na obtíž. který už přestal křičet. a bezděky k tomu pohnut pokorným chováním toho člověka. jak se blíží ještě jakýsi muž. K. pojďte ještě kousek se mnou anebo tady počkejte. co tu . jako by ho chtěl přimět k víře.. ostřeji. a zdálo se. “Obžalovaní jsou většinou tak nedůtkliví.. uvolněte chodbu. z cesty.Franz Kafka Strana 25 Proces uklidnil a povzbudil: “Ten pán se jen ptá.” řekl soudní sluha teď už vyčítavě. jenž ostatně byl opravdu unaven. vždyť musím podat hlášení a ztratil jsem s vámi už mnoho času. K. aby se už zbavil nevolného pocitu: “Teti jsem viděl. “nemohu s vámi zase zpátky. ale ne až tam. mohlo to alespoň na tomto místě působit dojmem. teď však nenalézal pokračování. “Jen tak nekřičte. že musí pořád jít krok nebo dva před soudním sluhou. až umřu. nač tu čekáte. ani jsem nepodal nějaký návrh.” řekl K.” “Pojďte se mnou.. K. aby se nedopustil nějaké nové chyby. ale hlídač prohlásil.” řekl K. Tak přece odpovězte. a zeptala se: “Pán si přeje?” Za ní v dálce bylo v přítmí vidět. že vynakládáte velké úsilí.” řekl K. je tu tolik cest. Zvolil si zjevně tento začátek. uchopil ho za paži. se tomu podivil a dokonce na ni sáhl rukou. a teprv když se teď otevřely jedny z mnohých dřevěných dveří. zda to je správná cesta. podíval se tam. Vešla dívka.” řekl soudní sluha. “ukažte mi cestu. zajisté. “Nechci vidět všechno.” řekl soudní sluha zcela nezáludně.” Ucouvli trochu. Když se nechcete vrátit sám. K-ovi v ústrety šel teď jakýsi hlídač. “jděte tudy až na roh a pak vpravo chodbou a rovnou ke dveřím. “nepočkám. Počkal proto několikrát na soudního sluhu. jako že si přeji. že jsem obžalován?” zeptal se K. ale v jeho odpovědi nebyla víra. Hlídač. měl lepší účinek: “Čekám začal a uvázl. Konečně řekl K. ten však potom ihned zase zůstal za ním. také na něho sáhl jen zcela polehoučku. jak to tady vypadá. alespoň soudě podle barvy. jež byly kolkolem. “Ano. patrně se domníval.” “Pojďte se mnou!” opakoval teď K.. “Ó prosím. Někteří z čekajících se přiblížili a postávali kolem skupiny. jež byly asi odměřeny pakostnicí.” K. v níž byl. aby odpověděl zcela přesně na danou otázku. tím líp. že je hlídač.” řekl muž a poodstoupil. aby vysvětlil.. se podíval na soudního sluhu. kde dříve seděli. Soudní sluha ho hleděl uklidnit několika slovy. “Vy mi tedy nevěříte?” zeptal se K.” “Neviděl jste ještě všechno. tam teď skutečně zahnul. dal věčnou slávu. až vyřídím své hlášení. dobírá. a vy teď musíte se mnou.. zejména když asi v půli chodby uviděl možnost. Dorozuměl se se soudním sluhou o tom. aby mi Pánbůh. pravděpodobně mu známý. jenž přišel na ten pokřik.” “Zdá se.” řekl K. soudní sluha přikývl. Ten přece řekl. ne. Mezitím se dotazovaný sebral a odpověděl dokonce s lehkým pousmáním: “Před měsícem jsem ve své věci podal několik návrhů na vedení důkazu a čekám na vyřízení. proto by byl ze strachu.” řekl muž. jako by byl soudního sluhu konečně přistihl při nepravdě. a K. I popadl ho teď na rozloučenou opravdu pevněji. nýbrž žhavými kleštěmi.” řekl muž zas už v plné nejistotě. že se ho dopodrobna vyptávají. kterou přivolalo asi K-ovo hlasité mluvení. “vždyť tady jsou všude kanceláře. “půjdu teti. soudní sluha jim řekl: “Z cesty. že se přece jen musí podívat sám. Za nimi se teď skoro všichni čekající shromáždili kolem muže. snad ho dokonce pokládá za nějakého soudce. nejraději opakoval svou dřívější odpověď od začátku do korce. jako by ho předváděli zatčeného. a teď přicházejí už dva. Což to pokládáte za nutné?” “Nevím přesně. se ještě ani nerozhlédl po prostoře. co se přihodilo. že je obžalován. se dlouho nezabavoval hlídačem a společností na chodbě. na K-ův netrpělivý pohled řekl však jen: “Já však jsem podal návrhy.” Hlas soudního sluhy. že si ho K. ani jsem jinak nepodnikl nic takového. srazil ho zpátky na lavici a šel dále. Ale nechtěl mu způsobit bolest. a nechybí mnoho a bude úřednictvu nápadný a budou chtít. přesto člověk vzkřikl. byla z hliníku. jak se dostanu k východu?” “Snad jste už nezabloudil?” zeptal se soudní sluha udiven.” “Nemyslí každý jako vy. půjdu zas. “já na příklad jsem také obžalován. ale i velmi krátkými krůčky. ale. byl uchopil nikoli dvěma prsty. nýbrž jen úzkost. ptal se. jejíž pochva.

do pokoje pro nemocné. Uvážíte-li k tomu ještě. že se zde mnohdy také suší prádlo – nelze to nájemníkům úplně zakázat –. jak to na mne přišlo. co viděl dosud. tyč s hákem na konci. který by ho přese všechno mohl snadno vyvést ven. nýbrž ještě o něco hůř. Vzpomněl si na soudního sluhu. nezpůsobím vám mnoho námahy.” řekla muži ve dveřích. viďte?” ptala se ho. Nyní však řekla dívka dokonce ještě: “Zde nemůžete zůstat. když se dověděl. chcete-li. nýbrž vyvedemeli ho vůbec z kanceláří. “že pánova nevolnost je způsobena tím vzduchem tady. se ihned posadil a opřel se. kterého K. jak jej některé ženy mívají právě v nejspanilejším mládí. bylo mu přespříliš trapné. když sem přijde po prvé. kterou nechtějí zmeškat jakožto podívanou. zpozoroval předtím v dálce.” řekla. jako by s ním v nejbližším okamžení měla nastat nějaká velká změna. aby K-ovi připravila osvěžení. A ve dveřích stál muž. Je vám už líp?” K. oběma lokty o opěradla. “bude mi dojista ihned líp. “Nestarejte se proto. což je jakožto vysvětlení ještě nemožnější. “to tady není nic zvláštního. kteří stáli před ním. neboť přišel jen ze zvědavosti anebo. Až sem přijdete po druhé nebo po třetí. a opravdu se dívka a soudní sluha na něho dívali tak. “Přece jen to nejde. “Myslím. “Máte trochu závrať. čím dál se dostane. sám se divím. vždyť se chtěl vyhnout právě tomu. nepodivíte se. až by se sdostatek zotavil. tím bude hůře. Ale jeho němé postávání bylo asi nápadné. Ale co se týče vzduchu. Byl by zde rád zůstal klidně sedět. Slunce tady praží na krov. že má touto domněnkou pravdu. potřásaje hlavou. Jediným srozumitelným a přijatelným vysvětlením bylo. Není to proto zvlášť vhodné místo pro kanceláře. jež vybíhala ve dva ostře střižené cípy. a samou radostí mu skoro ještě vskočil do řeči. Ale napadalo dolů tolik sazí. nechtěl do pokoje pro nemocné. to tedy není nic zvláštního. Měl teď její tvář blízko před sebou. z žádosti. chtěl odejít. nejsem ani tak sláb. jak se mohl vynořit z každých dveří. Dívka však přece jen poznala první. potřebuji jen trochu podpory v podpaží.” řekl. Pomozte mi. sotva ještě budete cítit tu tíhu. bude proto nejlíp a také jemu nejmilejší. a to se soudním sluhou anebo sám. tísnilo ho právě dost. skoro každý dostane takový záchvat. netrpívám totiž takovými záchvaty. A vždyť se podobalo. Ale K.” “To je to. aby tak učinil sám. aby mohl odejít. že vnitřek tohoto soudnictví je stejně odporný jako jeho zevnějšek. to by se mu ale zcela jistě podařilo tím dřív. ano. mimo to mu teď. přinesla židli a zeptala se: “Nechcete se posadit?” K. Potom však se už neudržel na nohou. skoro ani dýchat. nedovedeme-li ho do pokoje pro nemocné. který ostatně byl elegantně oděn a byl nápadný zejména šedivou vestou. Vždyť jsem také úředník a zvyklý kancelářskému vzduchu. zejména když ani nebylo pravdivé. posadím se pak trochu na stupně a hned mi bude dobře. držel se za stropní trámy nízkých dveří a trochu se pohoupával na špičkách nohou. rušíme zde frekvenci” – K.” řekl muž. K. se zeptal očima. proč je mu špatně. neboť K. ačkoli má ovšem jinak velké výhody.Franz Kafka Strana 26 Proces pohledává. aby ho vedli dál. zhýčkán pohodlným seděním. že dívka musila vikýř hned zase zatáhnout a svým kapesníkem očistit K-ovy ruce od sazí. dovelte mě jen ke dveřím. byl příliš unaven. nelze tady ve dnech s velkou frekvencí stran. prosím. aby seděl ještě pevněji. že je svou náhlou slabostí vydán těm lidem tady. kdyby nešlo jinak. neodpověděl. ale zdálo se.” řekl proto a roztřesen vstal. a od toho horkého dřeva je vzduch tak zahoustlý a těžký. právě toto vysvětlení nechtěl však poskytnout. čím méně by se o něho starali. a to je skoro každý den. se díval mezerou mezi dívkou a mužem. aby zjistil. a s povzdechem se zase posadil. jako netrpělivý divák.” zvolal K. že soudní sluha je už dávno pryč. vždyť to ani není daleko. že je obžalován a chce se dovědět datum příštího výslechu. nebylo líp. ale zde je to . Ale člověk si pak na ten vzduch dobře zvykne. která stála opřena o zeď. nebyl zrovna teď v rozpoložení. Dívka to ihned zpozorovala. nechtěl vniknout ještě dál. a ten také ihned přistoupil. který byl právě nad K-ovou hlavou a vedl do šíra. jakoupak frekvenci zde ruší – “dovedu vás. a trhnutím jí otevřela malý vikýř. Vy jste tu po prvé? Nu. aby stanul tváří v tvář nějakému vyššímu úředníku. “Už mohu jít. že se vám udělalo trochu nevolno. vzala. měla přísný výraz. nemohl však soudního sluhu najít. že K-ovo chování má příčinu v lehké nevolnosti.

Franz Kafka

Strana 27

Proces

patrně trochu příliš, vždyť to říkáte sám. Buďte tedy tak laskav a velte mě trochu, mám totiž závrať, a udělá se mi špatně, jakmile sám vstanu:” A nadzvedl ramena, aby oběma usnadnil práci, až ho vezmou v podpaží. Ale muž neuposlechl vybídnutí, nýbrž nechal ruce klidně v kapsách u kalhot a smál se hlasitě. “Vidíte,” řekl dívce, “tak tedy jsem našel, co v tom vězí. Pánovi je nevolno jen tady, nikoli vůbec.” Dívka se usmála rovněž, udeřila však muže konečky prstů zlehka na paži, jako by si byl s K-em dovolil nějaký příliš peprný žert. “Ale co vás napadá,” řekl muž pořád ještě rozesmát, “vždyť chci toho pána opravdu vyvést ven.” “Pak tedy je dobře,” řekla dívka a sklonila na okamžik půvabnou hlavu. “Nepřikládejte tomu smíchu bůhvíjaký význam,” řekla dívka K-ovi, jenž zase zesmutněl a civěl do prázdna, jako by mu nebylo třeba nijakého vysvětlování, “ten pán – smím vás představit, viďte?” (pán dal svolení pokynutím ruky) – “ten pán tady je informátor. Dává čekajícím stranám všechny informace, jichž je třeba, a ježto naše soudnictví není v obyvatelstvu valně známo, žádá se mnoho informací. Ví odpověď na každou otázku, můžete si ho vyzkoušet, až se vám jednou zachce. To však není jeho jediná přednost, jeho druhou předností je ten elegantní oděv. My, totiž úřednictvo, jsme usoudili, že se informátor, který má pořád jednání se stranami, a to jakožto první z nás, musí pro první důstojný dojem také elegantně oblékat. My ostatní jsme, jak můžete vidět hned na mně, bohužel oděni velmi špatně a staromódně; nemělo by ani mnoho smyslu vynakládat něco na šatstvo, když jsme skoro bez ustání v kancelářích, vždyť zde i spíme. Ale, jak jsem už řekla, pro informátora jsme pokládali krásné šaty za nezbytnost. Poněvadž jsme je však nemohli dostat od naší správy, která je v těch věcech trochu podivná, uspořádali jsme mezi sebou –sbírku – také některé strany přispěly – a koupili jsme mu zde ty krásné šaty a ještě jiné. Všechno by tel bylo pohromadě, aby působil dobrým dojmem, ale svým smíchem jej zas kazí a leká lidi.” “Tak jest,” řekl pán výsměšně, “ale nechápu, slečno, proč tomu pánovi vypravujete všechny naše intimnosti, či proč mu je vlastně vnucujete, neboť on se je přece ani nechce dovědět. Jen se podívejte, jak tu sedí a zjevně myslí jen na své vlastní záležitosti.” K-ovi se ani nechtělo odporovat, myslil si, že dívka to snad myslí dobře, že jí snad jde o to, aby ho rozptýlila anebo aby mu dala možnost sebrat se, ale že to popadla za nesprávný konec. “Musila jsem mu vysvětlit váš smích,” řekla dívka. “Vždyť byl urážlivý.” “Myslím, že by odpustil ještě horší urážky, jen kdybych ho vyvedl ven.” K. na to nic neřekl, ani nevzhlédl, strpěl, že ti dva o něm jednají jako o nějaké věci, bylo mu to dokonce nejmilejší.Ale najednou pocítil informátorovu ruku u jedné paže a dívčinu u druhé. “Tak tedy pojďte, vy slabihoudku,” řekl informátor. “Děkuji vám oběma mnohokrát,” řekl K. radostně překvapen, vstal pomalu a vsunul sám ty cizí ruce na místa, kde nejvíc potřeboval opory. “Vypadá to tak,” řekla dívka potichu K-ovi do ucha, zatím co se blížili k chodbě, “jako by mi záleželo zvlášť mnoho na tom, abych chválila informátora, ale věřte mi, jde mi jen o pravdu. Nemá tvrdé srdce. Není povinen vyvádět nemocné strany, a činí tak přece, jak vidíte. Snad nemá nikdo z nás tvrdé srdce, snad bychom všichni rádi pomohli, ale když už jednou jsme soudní úředníci, zdá se snadno, jako bychom měli tvrdé srdce a nechtěli nikomu pomoci. Já tím opravdu trpím.” “Nechcete se zde trochu posadit?” zeptal se informátor, byli už na chodbě a právě před obžalovaným, kterého K. předtím oslovil. K. se skoro před ním styděl, dřív stál před ním jako svíčka, teď ho musili dva podpírat, jeho klobouk balancoval informátor na roztažených prstech, účes byl zničen, vlasy mu visely do čela pokrytého potem. Ale nezdálo se, že by obžalovaný něco z toho pozoroval, pokorně stál před informátorem, který si ho nevšímal, a hleděl jen omluvit svou přítomnost. “Vím,” řekl, “že nemohu dnes ještě dostat vyřízení svých návrhů. Přišel jsem však přece, myslil jsem si, že zde mohu čekat, je neděle, vždyť mám čas a zde neruším.” “Není třeba, abyste se tak velmi omlouval,” řekl informátor, “vaše pečlivost je zcela chvályhodná, zabíráte zde sice zbytečně místo, ale přesto vám, dokud mi to nebude na obtíž, nehodlám nikterak zbraňovat, abyste podrobně sledoval, jak se vaše věc vyvíjí. Když člověk

Franz Kafka

Strana 28

Proces

viděl lidi, kteří hanebně zanedbávají svou povinnost, naučí se mít trpělivost s lidmi jako vy. Posaďte se.” “Jak jen dovede mluvit se stranami,” zašeptala dívka. K. přikývl, hned potom však sebou trhl, když se ho informátor zase zeptal: “Nechcete se tady posadit?” “Ne,” řekl K., “nechci si odpočinout.” Řekl to s co možná největší rozhodností, ve skutečnosti však by ho bylo velmi blažilo, kdyby se byl posadil. Bylo mu, jako by měl mořskou nemoc. Měl pocit, jako by byl na lodi, která se kymácí na rozbouřeném moři. Měl dojem, jako by se voda hnala proti prkenným stěnám, jako by z hloubi chodby přicházel dunivý šum jako od vod valících se přes palubu, jako by se chodba šikmo houpala a jako by čekající strany po obou stranách klesaly a stoupaly. Tím nepochopitelnější byl klid dívky a muže, kteří ho vedli. Byl jim vydán, kdyby ho pustili, svalil by se jako špalek. Z jejich drobných oček šukavě kmitaly ostré pohledy, jejich stejnosměrné kroky cítil K., aniž kráčel s nimi, neboť ho nesli skoro krok co krok. Konečně zpozoroval, že k němu mluví, ale nerozuměl jim, slyšel jen ten hluk, který vyplňoval celé prostranství a jímž naskrz jako by zazníval jakýsi neměnný vysoký tón, jako od sirény. “Hlasitěji,” zašeptal se skloněnou hlavou a styděl se, neboť viděl, že to pověděli dost hlasitě, ač pro něho nesrozumitelně. Tu mu konečně, jako by se před ním byla protrhla zeď, zaproudilo vstříc svěží zavanutí, a uslyšel, jak někdo vedle něho říká: “Nejdřív chce pryč, a potom mu člověk může stokrát říkat, že zde je východ, a nehne se.” K. zpozoroval, že stojí přede dveřmi vedoucími ven, jež dívka otevřela. Bylo mu, jako by se mu naráz vrátily všechny síly, aby rychle trošinku ochutnal tu svobodu, stoupl si hned na první schod a rozloučil se odtamtud se svými průvodci, kteří se k němu skláněli. “Mnohokrát děkuji,” opakoval, zas a zas tiskl oběma ruce a ustal teprv, když se mu zdálo, že samou přivyklosti tomu kancelářské– mu vzduchu špatně snášejí poměrně svěží vzduch přicházející od schodů. Mohli sotva odpovědět, a dívka by snad byla spadla se schodů, kdyby K. nebyl v největším pospěchu zavřel dveře. K. postál pak ještě okamžik, přihladil si za pomoci kapesního zrcátka vlasy, zvedl klobouk, který ležel na nejbližším odpočivadle na schodech – informátor jej tam patrně hodil – a sbíhal pak po schodech tak svěže a takovými skoky, až z té náhlé změny skoro dostával strach. Taková překvapení mu jeho jinak úplně ustálený zdravotní stav nezpůsobil dosud nikdy. Chce se snad jeho tělo vzbouřit a spískat mu nějaký nový proces, když starý snáší tak hravě? Nezavrhoval zcela myšlenku, že se, jakmile se mu naskytne příležitost, podívá k lékaři, ale zajisté chtěl – v tom si mohl poradit sám – napříště naložit se všemi nedělními dopoledny lépe než s tímto.

Kapitola čtvrtá

Přítelkyně slečny Bürstnerové
V nejbližší době se K-ovi nepodařilo, aby se slečnou Bürstnerovou promluvil i jen několik slov. Pokoušel se na nejrozmanitější způsob, aby se k ní dostal, ona však to dovedla vždy zamezit. Přišel hned po kanceláři domů, zůstal ve svém pokoji sedět na pohovce, aniž rozsvítil, a nezabýval se ničím jiným než pozorováním předsíně. Když třeba venku šla mimo služka a uzavřela dveře zdánlivě prázdného pokoje, po chvilce vstal a otevřel je zas. Ráno vstával o hodinu dřív než jindy, aby snad zastihl slečnu Bürstnerovou o samotě, až půjde do kanceláře. Ale ani jediný z těchto pokusů se nepodařil. Potom jí napsal psaní jak do kanceláře, tak i do bytu, snažil se v něm ještě jednou ospravedlnit své chování, nabízel jakékoli zadostiučinění, sliboval, že nikdy nepřekročí meze, které by mu určila, a prosil jen, aby mu dala příležitost, aby s ní mohl promluvit, zejména když on nemůže nic zařídit ani u paní Grubachové, dokud se neporadil se slečnou, konečně jí oznámil, že příští neděli bude po celý den čekat ve svém pokoji na nějaké znamení od ní, které by mu přislíbilo, že jeho prosba bude splněna, anebo které by mu alespoň

Franz Kafka

Strana 29

Proces

vysvětlilo, proč mu jeho prosbu nemůže vyplnit, ačkoli přece přislíbil, že se jí ve všem podvolí. Psaní nebyla vrácena, ale nepřišla ani odpověď. zato se mu v neděli dostalo znamení, jehož jasnost postačila. Hned ráno zpozoroval K. klíčovou dírkou v předsíni jaký si zvláštní ruch, který se brzo vysvětlil. Učitelka franštiny, byla to ostatně Němka a jmenovala se Montagová, slabá, bledá, trochu kulhavá dívka, jež dosud měla svůj vlastní pokoj, stěhovala se do pokoje slečny Bürstnerové. Po celé hodin~~ ji bylo vidět, jak se šátrá předsíní. Zas a zas šlo o nějaký zapomenutý kus prádla nebo nějakou pokrývku anebo knihu, pro kterou se musilo zvlášť dojít a kterou bylo třeba přestěhovat do nového by tu. Když paní Grubachová přinesla K-ovi snídani – ode dne, kdy K-a tak pohněvala, neponechávala ani nejdrobnější obsluhu služce –, nemohl se K. už přemoci a promluvil na ni po prvé od pěti dnů. “Pročpak je dnes v předsíni takový hluk?” zeptal se, nalévaje si kávu, “nemohlo by to přestat? Což se musí uklízet právě v neděli?” Ačkoli K. nevzhlédl k paní Grubachové, zpozoroval přece, že si oddechla, jako by se jí ulevilo. Dokonce i K-ovy přísné dotazy si vykládala jako odpuštění anebo jako začátek odpuštění. “Neuklízí se, pane K-e,” řekla, “to se jen slečna Montagová stěhuje k slečně Bürstnerové a přenáší si k ní své věci.” Dál už nic neřekla, nýbrž čekala, jak to K. přijme a zda jí dovolí, aby mluvila dál. K. ji však chtěl vyzkoušet, hloubavě míchal kávu lžičkou a mlčel. Potom se na ni podíval a řekl: “Vzdala jste se už svého dřívějšího podezření v souvislosti se slečnou Bürstnerovou?” “Pane K-e,” zvolala paní Grubachová, jež jen čekala na tuto otázku, a vzpřahovala ke K-ovi sepjaté ruce. “Vy jste si tak zle vyložil poznámečku, kterou jsem onehdy utrousila. Vždyť mě nenapadlo ani ve snu, abych se dotkla vás nebo někoho jiného. Vždyť mě přece znáte už dost dlouho, pane K-e, a můžete tedy o tom být přesvědčen. Nevíte ani, jak jsem poslední dny trpěla! Já a pomlouvat své nájemníky! A vy, pane K-e, jste tomu věřil! A řekl jste, abych vám dala výpověď! Já vám výpověďi” Poslední zvolání se již dusilo v slzách, paní povznesla zástěru k obličeji a hlasitě se rozvzlykala. “Tak jen neplačte, paní Grubachová,” řekl K. a díval se z okna, myslil jen na slečnu Bürstnerovou a na to, že si vzala cizí dívku do svého pokoje. “Tak jen neplačte,” řekl ještě jednou, když se zas obrátil do pokoje a paní Grubachová pořád ještě plakala. “Také já jsem to tehdy nemyslil tak zle. Bylo to mezi námi nedorozumění. To se může přihodit i starým přátelům.” Paní Grubachová posunula zástěru pod oči, aby viděla, zda je K. opravdu udobřen. “Nu ano, tak a nejinak tomu je,” řekl K., a ježto setník, soudě podle chování paní Grubachové, nic nevyzradil, odvážil se K. ještě dodat: “Což myslíte opravdu, že by ch byl schopen znesvářit se s vámi pro nějaké cizí děvče?” “To je právě to, pane K-e,” řekla paní Grubachová, měla smůlu, že jakmile se jí dýchalo trochu volněji, hned řekla něco nevhodného. “Pořád jsem se v duchu ptala: Co to, že se pan K. tak velmi ujímá slečny Bürstnerové? Proč se kvůli ní se mnou vadí, ačkoli ví, že v noci neusnu, když mi řekl i jen jediné nevlídné slovo? Vždyť jsem o slečně neřekla nic jiného, než co jsem –viděla na vlastní oči.” K. na to nic neřekl, byl by ji musil hned prvním slovem vyhnat z pokoje, a to nechtěl. Spokojil se proto s tím, že pil kávu a dával paní Grubachové najevo, jak je zbytečná. Venku bylo zase slyšet šátravý krok slečny Montagové, jež šla napříč celou předsíní. “Slyšíte?” zeptal se K. a ukázal rukou na dveře. “Ano,” řekla paní Grubachová a povzdechla si, “chtěla jsem jí pomoci a říci také služce, aby jí pomohla, ale ona je umíněná, chce si všechno přestěhovat sama. plně je často na obtíž, že mám slečnu Montagovou v podnájmu, ale slečna Bürstnerová si ji dokonce bere k sobě do pokoje.” “To by vám mohlo být jedno,” řek1 K. a drtil lžičkou zbytky cukru v šálku. “Což z toho máte nějakou škodu?” “To ne,” řekla paní Grubachová, “o sobě je mi to zcela vhod, uvolní se mi tak jeden pokoj a mohu v něm ubytovat svého synovce setníka. Obávala jsem se už dávno, že vás snad rušil v posledních dnech, kdy jsem ho musila nechat vedle v obytném pokoji. On nezná mnoho ohledů.” “Jsou to ale nápady!” řekl K. a vstal, “o tom nemůže být ani řeči. Zdá se, že mě máte za bůhvíjak citlivého, protože nemohu snést to přecházení slečny Montagové– teď se už zas vrací.” Paní Grubachová

čeho se rozmluva má týkat. jež potichu naříkala na dotěrnou osobu.” “Tak tomu je. než vám povím já. Nemyslíte také?” “Jaképak velké sdělování?” odpověděl K. pozorně vyslechl služku. bylo mu. K. Když K. vešel. pohupujíc lehce kabelkou. který začínal poblíž dveří a sahal až těsně k velkému oknu. Chtěla přijít sama. “Ach.” K. Ale slečna Montagová ihned zase vstala. ježto v neděli zde obědvali skoro všichni nájemníci. neboť nechala na okně ležet kabelku a teď si pro ni došla. kdyby k rozmluvě skutečně došlo. o kterou jsem ji prosil. podráždila K-a ještě víc. Bylo tam jen tolik místa.” řekla slečna Montagová. Ale nebyl pozván tam.” zvolal K.” řekl K. že vám mohu dokonce říci víc. a sám od sebe a bez zvláštního vysvětlování poznáte ne-li hned teď. tak tomu vůbec není. přesvědčena.. tak se aspoň podle všeho domnívám. zas jednou až ke dveřím. Odpověděla jsem na to. jež dnes v neděli dopoledne zakouší od nájemníků paní Grubachové. “Nu tedy. “či spíše. Pozdravili se mlčky. aniž zaklepal. Osobovala si tím jakousi vládu i nad tím. že někdo pokládá rozmluvu za zbytečnou.” řekla slečna Montagová. pane K-e. že v tom může mít pravdu. Byl to velmi dlouhý. koukl po zavřených dveřích od pokoje slečny Bürstnerové. co teprv chtěl povědět. Byla to služka.Franz Kafka Strana 30 Proces velmi pochovala svou bezmocnost. že by nikomu neprospělo. Když šel předsíní. že ihned přijde. k němuž tím byl téměř znemožňován přístup. neboť jste prý na takovou myšlenku připadl jen náhodou. “Mám jí. myslí. po vaší poznámce. “Vždyť jste se toho skoro ani nedotkl. ani nenepovolují. že oči slečny Montagové jsou pořád upřeny na jeho rty. udělám to ihned. zas vrátila. Když se. Potom řekla slečna Montagová s hlavou jako vždy nadmíru vztyčenou: “Nevím. se na ni podíval nasupenýma očima.. belhala se celým pokojem. že se podařilo postavit dvě skříně šikmo v rozích na straně. aby zbytek stěhování odložila na jindy? Chcete-li. jak myslím. ale není jí dnes zcela dobře.” řekla paní Grubachová. řekla při tom. myslím.” řekl. Začal se v pokoji procházet od okna ke dveřím a zase zpátky a odňal tím paní Grubachové možnost. Povytáhli oba mlčky dvě židle zcela na konci stolu a usedli naproti sobě. “Ovšem. že by si slečna Montagová ráda promluvila s panem K-em a že ho proto prosí. jen to odneste. došel potom k šatníku.” “Vy se však. nerozuměla zcela. “Ne.” řekl K. kdežto zbytek místnosti úplně zaujímal dlouhý jídelní stůl. Ostatně mi o tom pověděla teprv včera a jen zcela zběžně. Má přítelkyně. Prosí. jak nesmyslné je to všechno. o pension mnoho nestaráte. mohu mluvit bez obalu. Naopak. aby odešla. “to si přece k ní musí odnést své věci. jež hlásila. že ho tam očekává.. ale úzký pokoj s jedním oknem. Poslal služku zpátky s odpovědí.” řekla paní Grubachová. zda mě znáte. Ten pohled jako by říkal. aby přišel do jídelny. jedině prosbu. vyjadřujete to s podivnou břitkostí. Právě dospěl K. jež neznám. šla mu slečna Montagová od okna podle jedné stranu stolu vstříc. “Slečna Bürstnerová mi patrně nechce povolit osobní rozmluvu. nýbrž do jídelny. a měl jakožto odpověď pro paní Grubachovou. Teď. Nemohla by vám říci nic jiného. Zpravidla se přece rozmluvy ani nepovolují. už dávno předvídal pozvání slečny Montagové a že se pozvání také velmi dobře hodí k útrapám. Prosil jste mou přítelkyni písemně nebo ústně o rozmluvu. jejíž dveře prudce otevřel. když se ozvalo zaklepání. “Ano. jenž toho už měl dost. a to pro mnoho osob. abyste prominul a vyslechl mě místo ní. tedy přece velmi brzo. že zajisté ani vám nemůže na té rozmluvě mnoho záležet.” Paní Grubachová jen přikývla. “vždyť bydlíte už delší dobu u paní Grubachové. a je proto z důvodů. ví však. potom se pohledem skoro výsměšným otočil po vylekané paní Grubachové. “Nechtěl byste se posadit?” řekla slečna Montagová. kde byly dveře. že K. jako by ke každé věci byla nějak přimíšena slečna Montagová a činila ji odpornou. že bych však k úplnému objasnění . Stůl byl už prostřen. aby už odnesla nádobí od snídaně. jež zevně nevypadala jinak než vzdor. řekla: “Ráda bych si z pověření své přítelkyně promluvila s vámi několik slov. což by jinak bezpochyby byla udělala. Tato němá bezradnost. ježto jsem přece poměrně neúčastněna. aby si vzal jiný kabát. říci. a tak je tomu zde. Ale může se stát.” “Ale vždyť ona se stěhuje k slečně Bürstnerové!” řekl K. co tím K.

setníkovi i slečně Montagové. jako by naopak K. neboť i nejmenší nejistota v nejnepatrnější věci je týravá. ovšem dvojsečný. co o slečně Bürstnerové sly šel od paní Grubachové. Slečna Bürstnerová patrně odešla. sotva ještě očekával. že slečna Bürstnerová je maličká stenotypistka. vstal pomalu. která ho pod rouškou největší nezáludnosti a nezištnosti chce oddalovat od slečny Bürstnerové. Připomínal ostatně sotva ještě pokoj. K-ovi se však zdálo. jako v tomto případě. kdyby vám poskytla nějakou výslovnou odpověď. že se slečna zapírá. Spí? Anebo je jí opravdu špatně? Anebo se zapírá jen proto. Zveličovala význam vztahu mezi slečnou Bürstnerovou a K-em. že tak tiše může klepat jen K. V pokoji nebylo živé duše.” “Děkuji vám. nakonec. mohl způsobit překvapení. O tom všem přemítal. Ale zklame se. usoudil. tři židle poblíž dveří byly přeplněny šatstvem a prádlem. jehož se jí dostalo od K-a. podíval se na slečnu Montagovou. jež uslyšel za sebou z jídelny. nechtěl být představen. jako se člověk za hovoru roztržitě rozhlíží. bylo všude ticho. jež svědčila i K-ovi. šel ke dveřím vedoucím do pokoje slečny Bürstnerové a potichu zaklepal. že jsem tím jednala i ve vašem smyslu. Ježto se nic nehýbalo. zveličovala především význam rozmluvy. podnikl tento pokus skoro jen ze vzdoru k slečně Montagové. ví. která mu nebude dlouho odolávat. K. Přitom úmyslně ani neuvážil. pospíšil si. ježto klepání bylo bez výsledku. a zaklepal silněji. že se slečna Montagová na K-a nezlobí. nebyl by býval schopen. Slečna Montagová popošla za ním několik kroků. K. vyvarovali se každého zdání. Stáli tam snad již od doby. zatím co opouštěl pokoj. že tuší. že si slečna Montagová zvolila dobrý postup. Přede dveřmi musili však oba ucouvnout. požádal. jak jej K. poznával také. Pozdravil lehkou úklonou. Byl velmi obratný v pohybech. U zdi stály teď dvě postele jedna za druhou. Rozhlížel se a poslouchal. představit setníkovi. pokročil potom k slečně Montagové a políbil jí uctivě ruku. ihned. skříň byla dokořán. pak přes stůl. aby se podle zdi dostal do svého pokoje. Ale K. je přece lépe. když se tak stane ihned. všechno zveličoval. jen ve výpravně pracovali ještě dva . Přesto se zdálo. Kapitola pátá Mrskač Když K. aby se k setníkovi anebo k slečně Montagové choval i jen trochu přívětivě. jak se K-ovi zdálo. snadno odstranit.? K. zda se z některého z okolních pokojů dá čekat nějaké vyrušení. která vedla ke kuchyni. Tím trapnější mu však bylo. a zároveň se pokoušela dát věcem takovou tvářnost. Jeho zdvořilost vůči slečně Montagové se nápadně odrážela od chování. nehodlá nic zveličovat. že dělá něco nesprávného a nadto marného. tím nebyl valně zaražen. která oddělovala jeho kancelář od hlavního schodiště – šel tentokrát skoro poslední domů. že slečnu Bürstnerovou tak snadno zastihne. K. zatím co slečna Montagová v jídelně domlouvala K-ovi. sotva pozdraviv. neboť chtěla ho dokonce. vnuklo mu nápad. hlas paní Grubachové. neboť se otevřely a vešel setník Lanz. ho viděl po prvé zblízka. o kterou K. Byl to velký. že tento úkol převezmu. opatrně a ne bez pocitu. znal. jako by snad K-a pozorovali. jednoho z příštích večerů procházel chodbou. Ale na K-a ty pohledy přece jen těžce doléhaly. Příležitost se zdála příznivá. to políbení ruky je pro něho spojilo ve skupinu.” řekl K. jak spolu rozmlouvají. po jakémsi zdráhání má přítelkyně povolila. jako by mu zcela nedůvěřovala. že by snad oběma. asi čtyřicetiletý muž s osmahlou masitou tváří. kdy K. uviděl v otevřených dveřích jídelny slečnu Montagovou a setníka. bavili se potichu a sledovali K-ovy pohyby jen tak. kdy zavíral za sebou dveře. Nabídla jsem se. K. otevřel dveře. Chtěl ihned odejít do svého pokoje. že poznává nejen to. a lze-li ji.Franz Kafka Strana 31 Proces přece jen pokládala za výhodné. Doufám však. pak z okna – protější dům byl v slunci – a šel ke dveřím. ale pořád ještě se neozvala odpověď. otevřel dveře. když v okamžiku. ale pozasmání slečny Montagové. zaklepal ještě jednou. bylo slyšet jen zábavu z jídelny a z chodby.

a civěl na ně. pustíš-li je. aby je bičoval. jak se to zběhlo v mém bytě. “Není.” “Nenech na sebe působit takovými řečmi. jež ponechávaly krk až hluboko na prsa a celé paže obnaženy. jak špatně jsme placeni. jsme se jakožto hlídači velmi osvědčili po dlouhou dobu – sum musíš přiznat. “Nejsou. “nemáš poslouchat.” “Pane. Jen se podívej. protože sis na nás stěžoval u vyšetřujícího soudce. sklopí-li oba účastníci oči.. Byla to. Ale z chlapa s takovým břichem nemůže nikdy být mrskač. “nestěžoval jsem si. potom však se znova ozvaly vzdechy. přijde trest. že by potřeboval svědka. že postoupíme. že prádlo připadne hlídačům. a vyňal náprsní tobolku. a byli by se z nás jistě brzo stali mrskači. vždy se to tak dělalo. vždyť je to taky rozumné. vždyť jsem to říkal. co jsme udělali. rozumí se. jak se vždy dohadoval.” řekl K. “To mě asi potom chceš taxy udat. soudil byste o nás líp. že ho nikdo neudal.” “Františku. mně šlo o zásadu. Co na příklad ten tady” – ukázal na Vildu – “povídal o své možné kariéře. za nimiž bývala. abyste byli potrestáni. než je hlídací služba.” tvrdil Vilda. “kdybyste věděl. a zadíval se pozorně na mrskače. copak takové věci znamenají pro člověka. je prostě k smíchu. a zkoumal metlu.” “Neposlouchej ho. .” “Jsou i takoví mrskači. – Zprvu si chtěl dojít pro jednoho ze sluhů. čím tak ztloustl? Měl ve zvyku. který zjevně ovládal ostatní a nejdřív na sebe upoutal pohled. komora na haraburdí. že ho zatknou? Ovšem. Nepoužitelné staré tiskopisy. že jsi nás udal.” řekl K. až sebou škubl. “Což není žádná možnost. nebylo to v pořádku. hrbili se v nízké místnosti. věřte mi. aby si tak počínali.Franz Kafka Strana 32 Proces sluhové ve světelném políčku jediné žárovky –. strachy z výprasku se už trochu pomátli na rozumu. “kdybych byl chtěl. že ani nevěděl.” řekl K. člověk hledí něco trhnout. V komoře samé stáli však tři muži. i kdyby se byli dověděli. a tady František se chtěl oženit.” řekl K. a k tomu ještě dostáváme teď to hrozně bolestné bití.” řekl Vilda a přerušil se jen. neboť takové udání se opravdu přihodí jen zřídkakdy. pane. zatím co se František za jeho zády chtěl skrýt před třetím mužem. to je úplně vyloučeno. co ti říkají. kterému se přihodí takové neštěstí. máš se svléci. který si právě rozvazoval pásek u kalhot. jako se mu nelze vyhnout. potom však ho popadla tak nezkrotná zvědavost.” řekl Vilda. jak ty dva ušetřit výprasku?” ptal se ho. “trest je stejně spravedlivý. jaký je to tlusťoch – první rány metlou se dočista ztratí v samém sádle. A teď. Živím rodinu.. “Vždyť se musíme vysvléci do naha. aby zjistil. “neříkal jsem ti. abychom byli potrestáni? Teď slyšíš. budeme musit konat daleko podřízenější práce. uslyšel jakési povzdychání za dveřmi. kterou mával mrskač před ním.” řekl mrskač a přejel mu metlou po krku. to jsem nevěděl.” “Dám ti dobrou odměnu. A bezvadně jste se zajisté nechovali.” “Což ta metla může způsobit takové bolesti?” zeptal se K. “a dopomoci i mně ještě k výprasku. že všem zatčeným snědl snídani. Vaše jemné prádlo mě svedlo. jak se správně domníval. že ten pán nežádal. vždyť mohlo být. naše kariéra je u konce. “Svlékněte se i” poručil hlídačům. aby vztrhl k ústům ruku.” řekl mrskač a zavrtěl s úsměvem hlavou. pověděl jsem jen. ale nikoli hlasitě. který přeskakoval rozechvěním. A K-ovi řekl: “Nevěř jim všechno.” řekl Vilda. že trhnutím otevřel dveře.” obrátil se Vilda k druhému hlídači. jak se dá. Muž neodpověděl. pouhou prací to nejde. že nás trest nemine.” řekl mrskač. ani nejnamáhavější ne. Je to nějaká spravedlivost? My dva. že to jsou opravdu hlídači František a Vilda. že jsme s hlediska úřadu dobře hlídali– měli jsme naději. aniž ji kdy viděl. vždy jen komora na staré haraburdí. nedívaje se teď na mrskače – takové věci se vyřizují nejlépe. ne!” “Měj přece rozum. Zastavil se udiven a ještě jednou pozorně poslouchal. byl osmahlý jako námořník a měl divou svěží tvář. “Nu. je všechno ztraceno. Jeden z mužů. který měl právě štěstí. Ne. Svíčka přilepená na polici jim dávala světlo. hlasem. že je hlídačům zakázáno. a že třetí má v ruce metlu. zda se nemýlí – na chvilku všechno utichlo. překocené prázdné hliněné láhve na inkoust ležely za prahem.” “Co tu říkáte. “Ach tak. jako je ten zde. Ale oba ostatní zvolali: “Pane! Máme dostat výprask. také jsem nikterak nežádal. Nesnědl snad také tvou snídani? Nu. “trestají nás jen proto.” řekl třetí K-ovi. ale zvlášť já. vězel v jakýchsi tmavých kožených šatech. Víš. na kterou dostal ránu metlou.” A teď teprv poznal K. když se pak o tom veřejně zmíní. “Co tu tropíte?” ptal se K. ale taková je už zvyklost. Jinak by se nám nebylo nic stalo.

však zůstal u okna. Dole před bankou čeká má ubohá snoubenka. Trápilo ho. proč by byl výjimkou právě mrskač. dodal: “Můžete zůstat u své práce. aby přišli sluhové a snad ještě bůhvíjací lidé a přistihli ho při jednání s tou cháskou v komoře s haraburdím. neboť nemohlo ani být jinak. do komory se neodvážil a jít domů se mu nechtělo rovněž. zatím co se Vilda choulil v koutku a díval se po očku. bylo to. zvolal: “To jsem já!” “Dobrý večer. vinni jsou vysocí úředníci. Křik úplně ustal.” Když se sluhové přece jen nehýbali. který je v dobrých i zlých věcech mým učitelem.” Aby se nemusil se sluhy pustit do hovoru. odkud teď přispěchají sluhové. vyklonil se z okna. Takovou obětavost nemohl na K-ovi opravdu nikdo požadovat. aby oba hlídače vysvobodil. aby mrskače přemluvil. dokud se s ním koná řízení. “Kdybys tu měl pod svou metlou nějakého vysokého soudce. než že K. který až dotud jevil dosti velkou zdrželivost. pane prokuristo!” zavolali v odpověď. A již se v dálce objevil sluha a několik kroků za ním druhý. kdyby František nebyl křičel – ovšem. vždyť já se tak hrozně stydím. Mohl bych zde prostě prásknout dveřmi. snad. K. naopak.. jejž vyrazil František. kdyby nebyl křičel. abych mrskal. rozumělo se samo sebou. “Nekřič tak. je pro všechny zaměstnance . kde se do sebe vklínilo několik ručních vozíků.” řekl mrskač.” “Co říkáš. Je-li veškeré nejnižší úřednictvo samá chátra. že budou potrestáni anebo že by i jen mohli být trestáni. sám svlekl a nabídl se mrskači náhradou za oba hlídače. nemohl dopustit. ne silně. zatím co se pod ní válel.” řekl mrskač. rychle přibouchl dveře. byli už pryč. a tak tedy mrskám. že v bezvědomí padl a v křeči ohledával rukama podlahu. abych je vysvobodil.. záleží mi velmi na tom. se úporně snažil vniknout očima do tmy jednoho kouta na dvoře. dolů metlu. zavěsil se poklekaje K-ovi na paži a šeptal: “Nemůžeš-li vymoci slitování pro nás oba. kdy se František dal do křiku. že K-ovo zasáhnutí povede k dobrým koncům. jak to dopadne.Franz Kafka Strana 33 Proces aby ti dva zde by li potrestáni. nebyl bych pověděl jejich jména. ale v rozhodující chvíli se musí člověk ovládnout –. také už jednou před několika lety dostal za trest lehký výprask. Ostatně by byl mrskač takové zastoupení zajisté nepřijal. byl by K. celá chodba se jím rozléhala.” zvolal K. je to alespoň velmi pravděpodobné. a stlačil. těžce porušil svou povinnost. Vilda je starší než já. ranám však neušel.” Osoušel si K-ovým kabátem obličej zalitý slzami. by nebyl litoval peněz. ihned ránu metlou na obnažená už záda. maje na sobě jen ještě kalhoty. ale nebylo jeho vinou. bylo ovšem všemu konec. aby ses posílil na tak dobrou věc. všechna okna již byla setmělá. Nepřikládám jim totiž vůbec nijakou vinu. vrazil do Františka. já však nejsem ještě zneuctěn a k mému počínání mě přiměl jen Vilda. ježto by tím byl. našel ještě nějaký prostředek. nechtěl bych je přece teď vykoupit. bylo skoro prostší. “Stalo se něco?” “Ne. kdyby se byl K.” Hlídač František. nezískávaje nijakou výhodu. že se mu nepodařilo zabránit tomu mrskání. že zasáhne také po této stránce. byl malý a čtvernohý. do něhož se díval. zní věrohodně. protože očekával. Aby se sluhové nepřibližovali. “to rámusí jen nějaký pes na dvoře. zatím co mluvil. K. nýbrž z týraného nástroje. když už začal potírat zkaženost toho soudnictví. To však neudělám. pokus se alespoň vysvobodit mne. Ale v okamžiku. dojista jej bylo slyšet po celém domě. K. přistoupil teď ke dveřím. že se to nepodařilo. ne. jistě to velmi bolelo. A K. jenž má úřad nejnelidštější. neodvažuje se ani pohnout hlavou. Dvůr. koldokola byly kancelářské místnosti. a zatím co se napjatě díval směrem. K. dal bych ti ještě peníze. kdybych byl tušil. nedílný a neměnný. přistoupil k blízkému nádvornímu oknu a otevřel je. popadl metlu oběma rukama a začal třískat do Františka... nemohl se zdržet. Když se po chvilce zas podíval do chodby. dal se do bití patrně jen proto. “Dál už nečekám. “věru bych ti nebránil v bití. jen nejhořejší zachycovala pablesk měsíce. Jsem zjednán. je ve všem méně citlivý. naopak. jak mu při pohledu na bankovku zasvítily oči. K. která se již zase pozvedla. vinna je organisace. metla si ho našla i na zemi. “ale já se nedám podplatit. Kdyby to byl chtěl udělat. Tu se rozhlehl výkřik. prostě už nevidět a neslyšet a jít domů. aby ještě o něco vystupňoval úplatek. kmitalo se její chvostiště pravidelně nahoru dolů.” odpověděl K. také dobře viděl.” řekl K. záleželo mu opravdu na tom. ale přece tak.” “Tak jest!” zvolali hlídači a dostali. jako by vycházel nikoli z člověka.

že to vykonají příštího dne. nápomocen ve steré věci a mimo to ho musil u sebe mít na noc. šel pak unaven a s prázdnou hlavou domů. Bylo uvnitř úplné ticho. Když sestupoval po schodech před průčelím banky. Už tehdy se mu zdálo. teď pozdě večer je už nemohl nutit k té práci. co mu bude v cestě. pořád na ty hlídače. a sluhové ihned přijdou. Tiskopisy a láhve od inkoustu hned za prahem. “Vykliďte konečně jednou tu komoru na haraburdí!” volal. méně. k čemuž ho K. Přitom musil mu být K. z nichž se mu dosud ani jediný neodvážil ukázat. Zajisté K. mrskač s metlou. jak to spatřil. již vztáhl ruku po klice. že o té věci ještě pojedná a že. byl velmi zaměstnán – vtlačil se do pokoje mezi dvěma sluhy. Dech se mu zatajil úžasem z toho. dveře a udeřil do nich ještě pěstmi. Kapitola šestá Strýček Lenka Jednou odpoledne – bylo právě před uzávěrkou pošty a K. že ho vidí. ale ani v širším okruhu nebylo vidět dívku. kteří přinášeli spisy. a že mu kromě toho nesmí ujít ani žádná náhodou se naskytující rozmluva nebo obchod anebo zábava. když večer předtím otevřel dveře. ulekl se K. že za svého vždy jen jednodenního pobytu v hlavním městě musí vyřídit všechno. Možná. malý statkář z venkova.Franz Kafka Strana 34 Proces soudu nedotknutelný. jak trochu sehnut. se smáčknutým panamským kloboukem v levé ruce. Pomoci nemohl už nikomu. prokázala se lží ovšem odpustitelnou. že se sluhové neodváží odejít zároveň s ním. jenž mu byl jakožto svému bývalému poručníku obzvlášť zavázán. Ihned po uvítání – posadit se do křesla. náležitě potrestá skutečné vinníky. co spatřil místo očekávané tmy. že na něho čeká snoubenka. “Musí to být. zůstat v kanceláři ještě o něco déle než minulého dne.10) Ovšem bylo i možné. umiňoval si však. to bylo politováníhodné a dalo se to omluvit jen jeho rozechvěním. aby vzbudila větší soucit. Říkal mu “strašidlo z venkova”. že v té příčině platí zvláštní ustanovení. kteří klidně pracovali u snímacích strojů a udiveni ustali v práci. co si předsevzal. K-ův strýček Karel. jež měla jen za účel. bylo pro K-a nezvratnou jistotou už asi měsíc. Františkova zmínka. Všechno bylo beze změny. hlídači doposud úplně vysvlečení. V dálce slyšel kroky sluhů. Trochu se posadil. už z dálky k němu vztahuje pravici a podává mu ji s bezohledným pospěchem přes psací stůl. na to neměl čas – požádal K-a o krátkou důvěrnou rozmluvu mezi čtyřma očima. a ježto uznal.. vysoké úředníky. která by na někoho čekala. Skoro plačky doběhl k sluhům. pracně polykaje sliny. aby se jim nestal nápadným. jak vlastně hodlal. že vzbudí zdání. čímž se domníval. U dveří ke komoře se na chvilku zastavil a poslouchal. Když ho spatřil. a hlídači zanaříkali a volali: “Pane!” Ihned přirazil K. nemohl udělat nic jiného než přirazit dveře. . pokud bude v jeho silách. potom však ji zas odtáhl. svíčka na polici. “Vždyť nás ta špína zavalí!” Sluhové se nabídli. Strýček měl vždy naspěch. pozoroval bedlivě všechny chodce na ulici. zpřeházel několik dopisních snímků. zavřel okno a dal se směrem k hlavním schodům.” řekl. vybídl. K. K. neboť ho pronásledovala neblahá myšlenka. I příštího dne ještě myslil K. Že nakonec ještě vrazil do Františka. než se už před delší dobou lekal představy. aby měl sluhy chvíli na očích. jako by se tím pevněji zavřely. byl při práci roztržitý a musil. pokývl. jako by je zkoumal. ačkoliv tím ani teď ještě nebylo pro K-a nikterak odstraněno všechno nebezpečí. Že strýček přijede. že ten člověk hlídače ubil. při čemž převrhne všechno. otevřel ji jakoby ze zvyku. Když cestou domů šel zas podle komory s haraburdím. aby ji zdolal. že strýček přijede. vždyť byli nadobro v jeho moci.

kam míříš. ze žádného jiného důvodu. věděl. unaven. kus prázdné domovní zdi mezi dvěma obchodními výkladci. Kdyby toho však nebylo třeba. jak si umiňoval. nejmilejší tatínku.” řekl K. které se tě týká. Že by sám panu prokuristovi rád pomohl. poslušně.” “To mě nemůže uklidnit. K svátku mi poslal velkou krabici čokolády. a historka s čokoládou byla patrně vymyšlena jen proto. všeliké papíry. “vždyť ani nevím.” řekl K. že asi ano. který se vede proti panu prokuristovi. “slyšel jsem o tvém procesu. aby si dal dobrý pozor a nikomu o tom neříkal. abych se uklidnil. a nacpal pod sebe.. strýčku. ale potom jsem musila domů. bude-li to jednání trvat ještě dlouho. minulý týden jsem zas jednou byla v bance. zasáhl svými velkými vlivnými známostmi. si vzpomínám. “slyšel jsi asi o mém procesu.” zvolal strýček. u nás v pensionu ihned zmizí. Josefe?” zvolal strýček. že se ho Erna chtěla před strýcem a tetou ujmout. “Tady to máš. “pro pánaboha.” K.” odpověděl K. ale že neví. Byla bych s ním ráda mluvila. co teď přijde. Já se ptala. jaký proces to je. mlčel. ale řekl bych. “Čím klidnější jsem. “jen se ničeho neboj. že to je proces. Zapomněla jsem vám to tehdy napsat. protože to je hodný a spravedlivý pán. To že se také dojista stane. k tomu teď v sobě necítil nijakou způsobilost. ale jak teď byl náhle vypřažen z namáhavé práce. Ale bylo by snad přece jen dobře. na své . posadil se na stůl. Řekl. a kdyby opravdu bylo třeba. Mám si tvá poslední slova vykládat jako zlé znamení?” “Však tuším. tím lepší je to pro výsledek. na tu věc přeptal. Josefe. jak je znát podle špatného rozmaru pana prokuristy. “Co je pravda? Jakpak to může být pravda? Jaký proces? Snad ne trestní?” “Je to trestní proces.” Vyňal psaní z náprsní tobolky. Ale o Josefovi jsem vám chtěla povědět ještě něco. dostane tím alespoň Tvá dcera brzy příležitost. a osoušel si zvlhlé oči. “A co říkáš teď?” zeptal se strýček. Už jsem řekla.” odpověděl strýček a pomalu pokývl. K.” řekl K. “je to pravda. ale aby’ docházel do pensionu a bavil se s osmnáctiletou gymnasistkou. neboť jde patrně o ten proces. milý Josefe. řekla jsem mu. potom jsem se zeptala sluhy. a to se mi zdá nejpravděpodobnější. “A to tu klidně sedíš a máš na krku trestní proces?” zvolal strýček. jenž mluvil pořád hlasitěji. až zas přijedeš. teprv teď. Erna píše: . odpověz mi přece! Je to pravda.” “Pravda?” zvolal strýček. a jistě to nebude jak náleží odměněno divadelními vstupenkami. Čokoláda.” “Od kohopak?” zeptal se K. a to těžký proces.‘ – Hodné dítě. které jí. bohužel se o ni mnoho nestaráš. a pokládám to všechno za třesky plesky. Rozumí se. z níž bylo s jeho židle vidět jen malý třírohý výkrojek. jak do toho.” “Josefe. je už pryč. že jsem těm řečem nepřikládala nijaký zvláštní význam. ale víc že neví. nedívaje se na ně. aby se mu lépe sedělo. aby tě objala. také jsem se snažila uklidnit toho hloupého sluhu. což o může být pravda?” “Milý strýčku. zda se snad nemýlí.Franz Kafka Strana 35 Proces “musí to být. aby se pana prokuristy ujali nějací vlivní páni. “Ano. že dostal čokoládu. Čekala jsem chvíli klidně. pokud se pamatuji. “není s tebou v žádném sty ku. že to je dostatečný důvod. že jsem se ihned rozjel k tobě. z čehož by měla velkou radost. pamatuj na sebe. “Co jsem to slyšel. dokonce zapomněl i na její jmeniny.” řekl strýček. sotva si člověk uvědomil. Dnes jsem od ní dostal psaní. a vytrhl se ze své roztržitosti. poslal ihned sluhy z pokoje a přikázal jim. přikývl. pro ty všeliké rušivé příhody v poslední době nadobro zapomněl na Ernu. Bylo to velmi dojemné. že mě v bance k němu nepustili. bylo to od něho velmi milé a velká pozornost. “vždycky jsi mluvil pravdu. oddal se nejdřív příjemné ochablosti a díval se oknem na protější stranu ulice. když se mne ptáte. on však řekl. protože měl právě jednání s nějakým pánem.Josefa jsem už dlouho neviděla.” řekl strýček. “Ty se díváš z okna!” zvolal strýček s pozdviženými pažemi. “Psala mi to Erna.” řekl K. když byli sami. a že by si jen přál. ale Josef byl tak zaměstnán. K. jistě se Ti podaří. čekala jsem skoro hodinu. protože jsem měla hodinu klavíru. když skončil předčítání. snad se najde příležitost příště. prozatím však že ta věc nevypadá ani trochu dobře. ale ona se to přece jen dověděla.” “Tak jest. aby nikoho nevpouštěli. kdyby ses. bude od nynějška pravidelně posílat. že se nemýlí. jenž pro to psaní zapomněl všechen pospěch a všechnu rozčilenost a jako by je četl ještě jednou. že mě k němu nepustili. co na mně chceš. abyste věděli. a všechno se obrátím dobrý konec. Mohu ti z jejího psaní přečíst místo.” řekl strýc varovně. aby ses dověděl něco přesnějšího. “Josefe. a rozumí se.

nepoptával se už tak naléhavě po procesu. tichým hlasem a za pomoci různých spisů vysvětloval. si ho dal zavolat. díval se z okna a vztaženýma rukama chumlal záclony. že by to udělali. Potom však se procházel po pokoji a občas se zastavil před oknem anebo nějakým obrazem.” řekl strýček.” “Josefe. Rozumí se. jak přimět strýčka. Strýček rušil tím. “To je správné. dojista tě čeká lecjaká námaha. říkám. co to je za proces.Franz Kafka Strana 36 Proces příbuzné. aby se mohl zastavit. co to znamená? To znamená. anebo se pokusit alespoň dopisy.” řekl K. povolaný mladík poslouchal výklad chladně. a teprv na schodech vysvětlil strýčkovi. Josefe. jak se dá. zanechal poptávání po procesu.” řekl K. strýčku. aby si tě zpracovali. Na venkově se posílíš. že vrátný poslouchá.. kde právě postávalo několik úředníků a sluhů a kterou právě procházel také náměstek ředitele. jsem jaksi pořád ještě tvým poručníkem a byla to až do dneška má chlouba.” řekl K.” zadíval se na K-a s hlavou šikmo skloněnou. Jen mi rychle pověz. a povolal si telefonicky svého náměstka. “mluvíš však příliš hlasitě. milý strýčku. Také jsi se trochu spadl. aby v předsíni. To je mi nepříjemné.” zvolal strýček a chtěl se mu vyvinout. sluha stojí asi u dveří a poslouchá. teď můžeme jít i my. “teď mi upřímně pověz.” K. klidně vyslechl K-ony příkazy až do konce.” “Vždyť by mi mohli zakázat. “Tak tedy. teď to vidím.” spustil. chvíli šli dokonce mlčky. a vstal. že při výkladu nejdříve postával s vyvalenýma očima a za nervosního hryzání rtů. vždycky jsi bystře chápal. při čemž po každé propukl v nějaké zvolání. nemůže ani být jinak.” řekl K. abych všechno pověděl. bylo právě dost rušivé. “Že to je zlé. než že jich automaticky použijí i proti tobě. K.. Konečně!” Nebylo bohužel prostředku. pronesl několik bezvýznamných slov. abych neodjížděl. to bude dobře. “Především. pospěš si!” “Musím jen ještě dát několik příkazů.” řekl strýček přemítavě. na naše dobré jméno! Byls až dosud naší chloubou. “že tomu všemu budeš přikládat ještě méně významu než já. “Jakže?” řekl K. “Ale jak se to jen stalo?” zeptal se konečně strýček a zastavil se tak naráz. zvolal strýček: “Konečně je ten panák venku. Mimo to však tím budeš soudu jakoby odňat. Zde mají všemožné donucovací prostředky. Sotva se dveře zavřely. Strýček mu ve svém rozčilení ukázal rukou. že nechtěl před lidmi mluvit.” Poslouchal se skloněnou hlavou. připravují se dlouhou dobu. že lidé jdoucí za ním polekáni uhnuli. co se musí za jeho nepřítomnosti vyřídit ještě dnes. Nejlíp by ovšem bylo. jakož i strýčkovi. jenž však byl k němu právě obrácen zády. na venkov by však musili vyslat orgány. abys trochu vy dechl. Je to něco s bankou. “Nemyslím. “se mi nelíbí.” opakoval strýček. ho nepustil. který vstoupil za málo okamžiků. tak se nechová člověk nevinně obžalovaný. strýčka dolů. že K. telefonem. aby se strýček nemohl zastavit. že je mou povinností vůči rodině. jenže je to velmi těžké.” “To je zlé. neosvobodí tě to. který má ještě v sobě nějaké síly. ježto se zdálo. abych ti mohl pomoci. že poslouchá. Tvé chování. ale pozorně. ukloniv se K-oni.. jako by nic z toho nepozoroval. jejž strýčkova řeč trochu zatáhla do svých kolejí. oslabí účinek. táhl K. proč jsi mi nenapsal? Víš.” “Správně. oč jde. viď?” “Ne. jen si pospěš. že ti budu i teď ještě pomáhat.” řekl strýček. telegramy. ale K. To. a teď tě chápavost nechává na holičkách? Což chceš proces prohrát? Víš. jak to všechno má skončit!” Mladík se tvářil. že pro tebe udělám všechno. jak se rozumí. Strýček. nesmíš se stát naší hanbou. že pak . ale již pouhé zdání. odpovídaje na úklony přítomných osob lehkým zasalutováním. jenž stál před psacím stolem. musily přece být nějaké příznaky. Stáli na schodech vedoucích na ulici. když proces už byl zahájen. Vím velmi dobře. také si něco poznamenal a pak šel. Josefe. “ale teď mluv. jenž se zavěsil do K-a. Raději odejdeme.” “My slil jsem. “nejde vůbec o proces před obyčejným soudem. ale teď se toho hrozíš i ty. Zodpovím ti pak všechny otázky. a zavěsil se do strýčka. jako: “Mně je to úplně nepochopitelné!” anebo “Tak mi jen pověz. o čemž přece i bez toho posuvku nebylo nejmenší pochybnosti. “takovou ztrátu na moci tvým odjezdem neutrpí. “jsi k nepoznání. kdyby sis teď vzal krátkou dovolenou a přijel k nám na venkov. také se trochu zasmál. a podíval se na strýčka. “velmi správně.” řekl K. kouře krátkými chvatnými tahy doutník. aniž ovšem poslouchal. ale dá ti to možnost. pojal je živý’ pouliční ruch. “Takové věci přece nepřijdou najednou.” křičel strýček.

Když se člověk na tebe podívá.” Již za své řeči zakýval. že se mi zdálo. znamená už jej prohrát. je to. Tvá netečnost mě připraví o rozum. mohu se však i já sám o tu věc víc starat. Jsem na venkově trochu opuštěn. “Bude to nová panská. “Pojedeme teď k advokátu Hildovi. nejdůležitější je teď neztrácet čas. tak se přece seber. “že si člověk v takové věci může vzít také advokáta. vložím-li se do toho místo tebe. věřil by skoro přísloví: .” “To je pravda.” řekl K. Strýček zazvonil hned v přízemí u prvních dveří. snad to však také byl jen klam. “byl mým spolužákem. ale to nebylo na újmu upřímnosti. “Už otevřeli. že jsem si vědom nějaké viny.” řekl. vycenil s úsměvem své velké zuby a zašeptal: “Osm hodin. kde jsou soudní kanceláře.. Já však mám k němu velkou důvěru zejména jakožto k člověku. že je nemocen?” a pokročil k němu téměř hrozivě. Strýček. Ale to je jedno. co podnikneš.” “Mně je všechno vhod. nebol slečna Bürstnerová byla mimo každou souvislost s procesem. ne? To je ale divné. i když jsem ku podivu hned z Ernina psaní něco takového vytušil a věděl to dnes při pohledu na tebe skoro určitě.Mít na krku takový proces. uznej také trochu mé praktické zkušenosti. díval se z okna. Chceš-li se však o to ze všech sil starat sám. člověk je teď mohl pokládat za smutné. způsobovaný nekrytým plynovým plamenem. Dveře se však neotevřely. “jsou to přátelé pana advokáta!” “Pan advokát je nemocen. Ježto říkáš. který si mohl dovolit proti strýčkovu mínění.” řekl. jako by se teď konečně sbližovali. a pokládal jsem za lepší. rozčiluješ se zbytečně ty a rozčiloval bych se zbytečně já. prosím tě. Zase se zjevily ty oči.” “V tom bychom tedy byli zajedno. Kromě toho jsem zde sice víc pronásledován. stavě se na špičky. s jakou strýček tu věc sledoval. upozornil na to strýčka.” Ve špehýrce dveří se objevily dvě velké černé oči. Jen ten pobyt na venkově nemám ani v tvém smyslu za nic prospěšného. to pak bystrost v těchto věcech ochabne. Ale Huld mi to nezazlí. že bys věc ohrozil svou netečností.” řekl strýček hlasem. dával však málo světla. začal ihned vypravovat. “uvaž. Jméno slečny Bürstnerové uvedl jen jednou a letmo. jeho naprostá upřímnost byla jediný protest. Vůz se zastavil před jakýmsi tmavým domem. obrátil se trhnutím. i když mě překvapují. jenž zuřil už pro dlouhé čekání.” zašeptalo to za nimi. uvolnily se samy sebou. kdybys zůstal. která se bojí cizích lidí. Nebylo to nic zvlášť radostného jet jakožto obžalovaný k jakémusi chudinskému advokátovi. ještě rozmyslit. jako by ten pán ztělesňoval advokátovu nemoc. jak právě přijíždějí k předměstí. že viděli ty dvě oči. Vždyť má jakožto obhájce a chudinský advokát velké jméno. . neobvyklá doba pro návštěvy stran.” řekl strýček. “to se přece rozumí samo sebou. daleko lepší. Rozčilením se procesy nevyhrávají. Zčásti mi tvá věc přišla také neočekávaně. dívaly se chvilku na oba hosty a zmizely. Člověk to sám zpozoruje teprv při takových příležitostech. a táhl teď K-a za sebou do vozu. “navrhl jsem to jen proto. ale to je vedlejší –. ukázal na advokátovy dveře. zvolal: “Nemocen? Říkáte. “Otevřte. Zatím co vypravoval. Josefe. které se zde snad lépe vyznají. co se doposud stalo. udávaje zároveň řidiči jakousi adresu. si navzájem potvrdili.” řekl strýček. a zpozorovav. abych o té věci byl dopodrobna zpraven.” řekl pán. Zatím co čekali.” zvolal strýček a udeřil pěstí do dveří. rád tě ve všem uposlechnu. nezamlčel pranic. “rozčilovat se je zcela zbytečné. to přece víš. vypravuj všechno. “Nevěděl jsem. co mám udělat nejdřív?” “Musím si to. ten však v té shodě neviděl nic zvlášť nápadného.” “Ale ovšem. způsobovaly nevolný pocit. Ve dveřích na druhém konci chodbičky stál jakýsi pán v županu a nadmíru tichým hlasem podal tuto zprávu. A že celé příbuzenstvo bude strženo s tebou nebo alespoň pokořeno až do prachu. Všeliké důležité styly s osobnostmi. jako si já vždy a i teď zase velmi vážím tvých zkušeností..” řekl strýček a znovu zaklepal. že by tím procesem trpěla i rodina – což ani trochu nechápu. rozumí se.” řekl K. shrnul si cípy županu a zmizel. ačkoli mu spěch a naléhavost. který blízko nad hlavami hořel se silným sykotem. že ten proces je velká hanba. “A máš teď nějaký návrh.‘” “Milý strýčku. jak se rozumí.” řekl K.Franz Kafka Strana 37 Proces prostě budeš vyškrtnut. na taxík. Strýček a K. že jsem teď už skoro dvacet let skoro bez přestání na venkově. Proč by ne? A teď mi. neboť by to znamenalo útěk a přiznání. Znáš to jméno jistě také.” K.

“Kohopak se to týká?” zeptal se advokát hasnoucím hlasem a zvrátil zas hlavu na polštář. že se ta horlivost bez jeho přičinění dostávala na jiné koleje. “Je ti opravdu tak špatně?” ptal se strýček a posadil se na pelest. vztyčila se v posteli tvář s dlouhými vousy.”11) Strýčka to však nepřesvědčovalo.” řekl strýček. jako by vůči této návštěvě nebylo třeba přetvářet se. jako by už nehodlal vyjednávat. se nemohl vzepřít. ale jako by dával ještě chvilku na rozmyšlenou.” Po krátkém odmlčení dodal: “A Lenka mě ošetřuje dobře. kdyby věc. kam světlo svíčky ještě nepronikalo. snad jen s úmyslem. aby zas uzamkla bytové dveře. jak se rozumí. V koutě pokoje. a K. “Můžeš před Lenkou povědět cokoliv. jako by polykal něco ohavného. dívala se spíš na K-a než na strýčka.Franz Kafka Strana 38 Proces Dveře se zatím opravdu otevřely. ani jsem vás . kdyby ji byl popadl za sukně a odtáhl ji od postele.” řekl advokát a klesl zpátky na polštáře.. která hned vázla vzteky a hned zas přetékala: “Víte přece. svíčka ho oslepovala.” řekl strýček a přitiskl si panamský klobouk svou velkou rukou pevně na koleno.” řekl strýček”.”Příště otevřte dřív!” řekl strýček místo pozdravu.” řekl nemocný daleko živěji a vztáhl K-ovi vstříc ruku. Na štěstí se však za dívkou vztyčil nemocný. hladila advokátovu ruku. byl proti ošetřovatelce zřejmě zaujat. pán je tak nemocen.” řekla dívka. aby urazil ošetřovatelku: “Slečno. nebyla možná. Josefe. “je to však horší než kdy předtím. nepochybně tónem naléhavé prosby. než přece jen mohl si to i člověk neúčastněný vyložit jako výsměch. K.” “Ó. když teď došla k posteli. vůbec nespím a slábnu den ze dne. obracejíc se naplno k strýci. “Josefe!” zvolal strýček znova a dívky se ptal: “Je to ta srdeční choroba?” “Myslím. Albert. se ulekl.” “Tak. “odpusťte. pokud se dalo poznat podle jejího neurčitého pohledu. Mně není smutno.Pan advokát je nemocen. rád teď strpěl. aby šla se svíčkou napřed a otevřela dveře do pokoje. trochu vypoulené oči – stála v dlouhé bílé zástěře v předsíni a držela v ruce svíčku.” řekl nemocný. Dýchám těžce. sledoval přece ošetřovatelku přísnými pohledy.” řekl advokát potichu. anebo se přetvařuje. kdy strýček mluvil o ní.” řekl strýček. poznal ty tmavé. jenž se pomalu sunul podle dívky. Je to záchvat tvé srdeční choroby a přejde jako všechny dřívější. jak se K-ovi zdálo. Máš ostatně řádné ošetření? Je tu taky tak smutno. “Je-li člověk tak nemocen jako já. vyjel ihned jako divý. strýček nasupil tvář. “Netýká se to mne. popocházel za ošetřovatelkou sem a tam.” A představil: “Prokurista Josef K. . prosím. “To jsou mi špatné zprávy.” řekla dívka. “potřebuje klid. kterou strýček až dosud vynakládal na jeho věc. i teď. nezastaviv se vůbec. zatím co se již otočila. kterou si pošoupl do dívčiny blízkostí. měla mezitím tolik času. kdopak to jde?” ptal se advokát. také spánky a okraje čela.” řekl v prvním zakloktání prchlivosti ještě dost nesrozumitelně. jež byla dosud hluboko skloněna nad nemocného a právě přihlazovala prostěradlo u zdi. je hodná. strýček však. K.” řekl pak K-ovi. a řekl pak klidněji: “To se ví. “Ty zatracená. “Albert. oblily se nejen bledé tváře a brada. co jsem zde byl naposled. Prosím. Tu řekl strýček. o kterou žádám.” Ošetřovatelka. což se nápadně odráželo od strýčkových slov. K.” Dívka stála ještě pořád se svíčkou u dveří. postavila svíčku na noční stolek. spěchal k jakýmsi dveřím. že mu oběma rukama zacpe ústa. “Ach. a třebaže nemocnému nic neodpověděl.” Opakovala strýčkova slova asi jen z pohodlnosti. když strýček. “Pojď. jednou rukou. otočila jen hlavu a řekla velmi klidně. nežádal bych ji. že jsme se ještě nepomátli na rozumu. narovnávajíc mu polštáře. se pořád ještě divil dívce.” “Možná. Zapomněl skoro na šetrný zřetel k nemocnému. Je tomu už dávno. tvůj starý přítel. nemůže pojednat o žádných záležitostech. “není to mé tajemství. se opíral o židli.” A otočil se. “Mého synovce. Taky ta tvá křehotinka mi nevypadá na velké povyražení. “Já tomu nevěřím. takže nepoznával hosty. tehdy se mi to zdálo přívětivější. ačkoliv očekával cosi takového. tak pošmourno. jakási mladá dívka – K.” řekl advokát. sám se na všechno díval klidně. jděte teď!” Ošetřovatelka stála vztyčena u postele. musím si tady s přítelem pojednat o osobní záležitosti. a běžel k strýčkovi s pevným odhodláním. “Lenko.přivedl jsem ho také. zatím co se dívka maličko uklonila. měla tvář zaoblenou jako loutka. advokátova nemoc mu dokonce nebyla zcela nevítána. horlivosti. K. nechte nás chvíli o samotě. by se nebyl podivil. sklonila se nad nemocného a šeptala si s ním. že ano.

člověk o tom ani nesmí vždy mluvit. promiňte. Jdi. neujímaje se ošetřovatelky hojnějšími slovy.” Působilo to dojmem. “Snad jsem se přenáhlil. jako by představa. která se rozumí sama sebou. mohli bychom přibrat ještě někoho jiného. “považte přece. “Ty se ptáš jak dítě. “co ta čarodějnice je venku. než abych se dovedl zříci každé účasti v ní. a pořád se popotahoval za chomáč vousů uprostřed brady. jež se také už ani nezdráhala. aby přistoupil. a tak se přece něco dovím. byla advokáta až doposud ochromovala. zejména jde-li o synovce nějakého přítele. Nevydrží-li to mé srdce. což pán učinil pomalu. aby se jí někdo ujímal. jako by za nic na světě nechtěl ostatní rušit svou přítomností a jako by naléhavě prosil.” řekl advokát. aby selhalo nadobro. Ve světle svíčky. jako by se s ní hodlal rozloučit na dlouhou dobu. “pan ředitel kanceláří ach tak. Vypravoval strýček advokátovi snad již předtím o procesu? Ale to bylo nemožné. setrvával trvale opřen o jeden loket. Snad dosud ani nedýchal.” řekl potom strýčkovi. jistě však neopominu ani jedinou možnost.” řekl advokát s úsměvem”. což zajisté bylo dosti namáhavé. díval se na strýčka. svědčilo proti tomu vše. “Ach tak. Ale za dveřmi nebylo živé duše. že vám jde o váš proces?” “To se rozumí. jako by chtěl rukama. že ano. si člověk zapamatuje. a to po kolikeré stránce. že z celé té řeči nerozumí jedinému slovu. “Jsi tak neklidný.” řekl advokát. jimiž hýbal jako krátkými letkami. nýbrž přicházíš na poradu. aby to opravdu řekl. Lenko. aby byl zas vrácen do tmy a aby’ se zapomnělo. že K. Rozumí se. co se až dosud zběhlo. jsem ve styku s lidmi od soudu. “Což jsem vám snad neporozuměl?” zeptal se advokát stejně udiven a na rozpacích jako K.” řekl strýček. Vypadalo to. kterou strýček držel ve vztyčené ruce. najde zde alespoň důstojnou příležitost. “nepřišel. neboť její neposlouchání se mu zdálo zlobou ještě větší. a nápadnější. Teď váhavě povstal. odvrátit každé představování a vítání. bylo vidět. jako by vybízel. za váhavého rozhlížení a přece s jakousi důstojností. byl se vším srozuměn a podíval se občas na K-a. že poslouchá!” a přiskočil ke dveřím.” řekl strýček a zeptal se pak K-a: “Co vlastně chceš?” “Ale odkudpak víte o mně a o mém procesu?” ptal se K. byl zjevně nespokojen. To se mu ovšem už nemohlo povolit. Rozhlížel se nejistýma očima. obávám se velice. “Kdepak?” zeptal se K. O čem pak jste si se mnou chtěl promluvit? Myslil jsem. “Křivdíš jí. “Ano. Abych byl upřímný. jenž usmířen přistoupil k loži. s něhož se již skutálela na koberec lahvička s lékem. kdyby má síla postačila na ten nadmíru nesnadný úkol. tak posilněn teď vypadal. v prvním překvapení téměř hrubě. že zůstal tak dlouho nezpozorován. “Vy přece pracujete u soudu v justičním paláci. že nepostačí.” “Vy máte styky s lidmi od toho soudu?” ptal se K.” A ukázal do tmavého kouta pokoje. že někdo na něho upozornil. ne-li s lidmi svého oboru?” dodal advokát.Franz Kafka Strana 39 Proces nezpozoroval. kteří v nejlepším zdraví tráví celý den u soudu. a podal jí ruku. ani neodpověděl. A opravdu se tam v koutě začalo něco hýbat. aby ses podíval na nemocného. Dovím se snad víc než mnozí. aby též on byl stejně srozuměn. “Tys tedy. “Vy jste nás totiž překvapili. ta věc mě přespříliš zajímala.vždyť jsem advokát. nestačím-li na to. snad tím chtěl vyjádřit. jak tam u jakéhosi stolečku sedí starší pán. že jde o návštěvu u nemocného.” řekl advokát na vysvětlenou a pokynul při tom povzbudivě pánovi. jako by zbytečně a jen tak mimochodem vysvětloval věc. byl bych ovšem šťasten. ale přicházejí dobří přátelé od soudu. “Vypadáš už daleko zdravěji. zašeptal: “Vsadím se.” chtěl říci. “Nerozumím –” řekl proto. nemohl se však odhodlat. že je tady. Tak mám na příklad právě teď milou návštěvu. “Považte přece. Na tom přece není pranic podivného. kýval ke všemu.” “Co vlastně chceš?” ptal se strýček K-a poznovu. strýček se vrátil. Ale daleko účastnějším hlasem pokračoval: “Co se týká věci tvého pana synovce. že z takového styku mám i velké výhody pro svou klientelu. dosud jsem nepředstavil – to je můj . že jí není třeba. i byl z toho zatrpklý. nikoli zklamán. co advokát říkal. ten však seděl se svíčkou v ruce na nočním stolku. aby si u něho opatřil nějaké vysvětlení.” řekl pak ošetřovatelce. že mi má nynější nemoc v těchto stycích trochu vadí. “S kýmpak bych se měl stýkat. světlo malé svíčky ani zdaleka nepronikalo až k protější zdi.” řekl strýček. mluví se o všelijakých procesech.” pokračoval advokát hlasem. a nikoli u soudu na půdě. Znělo to tak nevývratně.” Přerušil se.” K-ovi se zdálo.

na mne díval bez ustání a potom jste mě nechal čekat.” Po několika krocích přišli ke dveřím z neprůsvitného skla. ale myslili jsme přece jen. klientele chudinského advokáta bylo zde asi důkladně nevolno. aby ho ještě zadrželi.” šeptala. advokát. byla vybavena těžkým starým nábytkem. “úřední práce mě volá. zda ředitele kanceláří již neviděl. neboť jsme žádné nečekali.” Sklonil hlavu lehce směrem k strýčkovi. a také vy. Zajisté však nechci opominout příležitost. Nu. vlády nad rozhovorem.” řekl K. a ukázal na lenošku poblíž postele. Potom však na to pozapomněl a viděl jen ošetřovatelku. mezi ty staré pány s řídkými vousy. Tu způsobil hluk z předsíně. který ví.. abych poznal přítele svého přítele.. ale Masným smíchem. daleko menší než K-ova. “Mohu bohužel zůstat jen ještě několik minut. to může vlastně ocenit jen zasvěcenec. jenž se zdál velmi uspokojen tou novou známostí. “Myslila jsem. Ošklivá podívaná 1 K. “Nic se nestalo. mohl klidně všechno pozorovat. jehož prvotní slabost měla snad jen sloužit k tomu. tak i mírnými.” řekl. se domníval. ujal se. “hodila jsem jen talířem o zeď. jako když se rozbíjí porcelán. byl by přece ředitel kanceláří výborně zapadal mezi účastníky shromáždění v první řadě. pokud bylo vidět v měsíčním světle. a vyšel pomalu ven. jak se zdálo jeho zvykem. “Podívám se. posadil se ze široka do lenošky a podíval se na hodinky.12) K. hned jak jste vešel. neboť o něho se nikdo nestaral. jimiž návštěvníci postupují k mohutnému psacímu stolu. Lenko. a potichu zavřela dveře. Nejdřív jste se. nýbrž spíš ostýchavý. aby nevpouštěla návštěvníky. Byla to ošetřovatelka. Ostatně sotva věděl. položila se na ruku.” “Tím líp. pojednáme o společné záležitosti a že si velmi dobře zas můžeme sesednout. snad dokonce ve shromáždění za svého prvního výslechu. snadno je vysvětlím. advokát se občas starostně zadíval tím směrem – byl brzo prost rozpaků a byl už jen nadšen. jenž se opíral o pelest. že vidí droboučké krůčky. skláněje hlavu a usmívaje se pokorným úsměvem. bavili jsme se v plném klidu. “Rád. znělo to.” řekl ředitel kanceláří vlídně. budete-li si to přát. kterou dosud držel dveře. – Pane řediteli kanceláří. aby zapudila novou návštěvu.” řekla Lenka. o čem se mluví. byv tedy už povytažen ze svého zákoutí. pozorně poslouchal. že si možná. abych vás vyvolala z pokoje. čekala zde na něho. to jest. po pokoji.” řekla. pokud má slabost dovolovala. při své povaze však nedovedl vyjádřit pocity oddanosti a doprovázel ředitelova slova rozpačitým.” řekla ošetřovatelka. že bychom měli zůstat o samotě. aniž bude třeba. “že ke mně vyjdete sám od sebe. Za prvé jsem přece musil poslouchat tlachání těch starých pánů a nemohl jsem jen tak bez příčiny utéci. Byla to podle všeho advokátova pracovna. “Jen vstupte. jak velmi je pan ředitel kanceláří přetížen prací. vláčnými pohyby ruky.: “Myslil jsem taky na vás. čísi drobná ručka. jako by dával ostatním příležitost. potom však přišly tvé rány pěstí. že všichni ustali a poslouchali.” řekla.” řekla ošetřovatelka a ukázala na tmavou truhlu s vyřezávaným dřevěným opěradlem. Jakou cenu má taková návštěva.. byl ředitelem kanceláří snad úmyslně nebo nadobro zanedbáván a sloužil starým pánům jen za posluchače. Alberte. rozhlížel se K. a přece jen přišel. Lenko. co se stalo.” “V tom to nevězí. Sotva vkročil do předsíně a chtěl si potmě hledat cestu. a myslil hned na ošetřovatelku. jež seděla zcela blizoučko vedle něho a skoro ho tiskla na opěradlo. “Co se však týká toho podivného chování. při čemž si přidržoval ruku k uchu. hned zas na to. byl to vysoký velký pokoj. abych vás volala. za druhé však nejsem drzý. “Sem. jakým ředitel kanceláří mluvil.Franz Kafka Strana 40 Proces přítel Albert K. nepřikázali jsme sice Lence. Ještě když se už posadil. věru nevypadáte tak. ředitel kanceláří. a jak nedobře se k ní strýček zachoval.” řekl K. Vždyť to bylo zvláštní.” dodala ještě rychle a bezprostředně. teď však se ukazuje. jako by nesměl ani okamžik tohoto rozhovoru přijít nazmar. K. ošetřovatelka je otevřela před K-em. a to jak způsobem. položila .” V rozpacích řekl K. Říkejte mi ostatně Lenko. jimiž doprovázel svá slova. a to je pan ředitel kanceláří – pan ředitel tedy byl tak laskav a navštívil mě. to zde je jeho synovec prokurista Josef K. jako by vás člověk mohl dobýt naráz. “pojďte. pan ředitel kanceláří se s židlí a stolkem přestěhoval do kouta. jež teď jasně ozařovalo jen malý obdélník podlahy u každého ze tří velkých oken. strýček jakožto opatrovník svíčky – držel ji v umné rovnováze na stehnu. I když se snad klamal.

nebylo na snímku vidět. kdybych to pověděla. “Ano.” řekla Lenka.” odpověděla Lenka a pomalu potřásala hlavou. teprv pak. tak jsem slyšela povídat. mohl rozeznat všeliké podrobnosti zařízení. chopila se Kovy ruky.” řekl K. zapřel jsem ji a přece u sebe nosím dokonce její podobenku.” řekl K. snad aby řekl něco rozhodujícího anebo aby dokonce vyhlásil rozsudek. zkusmo. jejichž hoření stupně. “jen si pomyslete.” řekl K. seděl na vysoké trůnní židli. “To bych toho vyzradila příliš. “Tak je dobře. poskytnu vám ji já sama. že kdy byl tomu obrazu vůbec i jen podoben. Tak velké a silné dívky často nevědí nic jiného. že soudce tam neseděl klidně a důstojně.” “Líbit se. komu její smích svědčí. než být mírné a milé. prosím. pak ženu soudního sluhy a konečně zde tu ošetřovatelskou holčici. sukně se dosud kolem ní vzdouvala zřasením otoček. ale není možné. na jména. o tu pomoc se však nestrachujte.” “To není chyba. Přiznejte se. bylo ještě vidět na obraze. že Lenku objal a přitáhl k sobě. jež. ježto se přespříliš na něho tlačila. Obžalovaného si měl divák patrně myslit u paty schodů. Potom se mu oběma rukama zavěsila na krk. cítil její tělo na svých prsou a shlížel na její husté. ona potichu opřela hlavu o jeho rameno. při čemž si přihladila sukni a narovnala halenku. chvilku mlčel.” “Máte milou?” zeptala se po chvilce.” řekl K. aby lépe viděl. Ale snad je k vám mírná a milá. to by přece nebylo mnoho. Zpodoboval jakéhosi muže v soudcovském taláru. “ve skutečností sedí na kuchyňské židli. “není ani mírná a milá. nepochopitelně po mně touží. vám na ní ani trochu nezáleží. pravda.” řekla. jakmile se naskytne první příležitost. vyhýbavě. jak jej Elsa ve vinárně ráda tančila. nýbrž tiskl levou paži pevně na opěradlo v zádech i po straně. jejíž zlacení na mnohých místech vynikalo z obrazu. kterou ji objímal.Franz Kafka Strana 41 Proces paži na opěradlo a dívala se na K-a.” “To je samá smyšlenka. Dovedla by se však za vás obětovat?” “Ne. pravou však měl úplně volnou a jen rukou objímal postranní opěradlo. “Neptejte se. ani by se za mne nedovedla obětovat.” řekl K. jste svéhlavý a nedáte se přesvědčit. “ti vysocí se schovávají. sklánějíc tvář nad K-ovu ruku. jak se zdá. “Hodně se šněruje. “myslím na něj dokonce asi příliš málo. Byla to momentka. a pohrávala si s jeho prsty. “Zas jen vyšetřující soudce.” “Vyznáte se velmi v tom soudu a v podvodech. Jak mi sedí na klíně. nebuďte už tak neústupný. “Nelíbí se mi. Teprv pak je dána možnost. Ale což musíte pořád myslit na svůj proces?” dodala pomalu. “jste příliš neústupný. jako by to bylo její jediné náležité místo 1 “Ne. Ježto už přivykl tmě v pokoji.” odpověděla Lenka.” řekla Lenka a rovněž vzhlédla k obrazu. člověk se musí přiznat. neboť je to bláznivý ješita. Neobyčejné bylo. zanechte však své chyby. zvrátila hlavu a dlouho se na něho dívala. K předchozí věci však řekl: “Jakoupak má hodnost?” “Je vyšetřující soudce. je nemotorná a surová. nemám. a ukázal prstem na obraz. “Ne. “pak vám nemohu pomoci. “Ó!” řekla s úsměvem a získala K-ovou poznámkou a tím nepatrným zvoláním jakousi převahu. jako všichni tady.” řekla a uvelebila se mu na klíně. naprosto ne. který visel vpravo od dveří. “A nepřiznám-li se. “ten sem chodí dosti často. abyste nějak z toho vyklouzl. na které je složena stará koňská houně. jen tím. jako by chtěl v nejbližším okamžiku vyskočit prudkým a snad rozhořčeným trhnutím. vždyť proti tomu soudu není obrany. myslil si skoro udiven.. “Znám ho. Sháním si pomocnice. že se vám vůbec nelíbím.” řekla Lenka a ukázala na místo. Ale vždyť sedí na trůnní židli. které se dopouštíte. nemůžete mi pomoci?” ptal se K. pokryté žlutým kobercem.” řekl K. “Ne. Obraz pochází z jeho mladých let.” řekl K. neboť je skoro malilinkatý. zklamán. Zvlášť nápadný byl mu velký obraz.” řekla Lenka. ruce tiskla k pevným bokům a s napjatým hrdlem se rozesmáta dívala stranou. předklonil se.” Na její prosby jí ukázal Elsinu podobenku. pevně stočené vlasy. a zvedl si ji na klín. nejdřív slečnu Bürstnerovou.” Na tuto poznámku odpověděl K. schoulena na jeho klíně si prohlížela obrázek. “A přece máte. jakých je tu třeba.. “Snad je to můj soudce. Ale vždyť vy vůbec nechcete mou pomoc. na to by se podle obrázku dalo soudit.. Také jsem až dosud od ní .” řekl K.. kde to po jejím soudu bylo vidět. A přece jen se dal na obraze tak vy táhnout do délky.” “Kdo to řekl?” zeptal se K. “ale neubila jsem se vám a nelíbím se vám asi ani teď. Proto K.” řekla. Ale i to není možné bez cizí pomoci. snímek byl pořízen po vířivém tanci. Ale i já jsem ješitná a velmi nespokojena. tmavé.

” řekla Lenka. Místo toho si zůstaneš. jsem promočen na kůži – čekat po celé hodiny a užírat se strachy. přijď. jak K. Přispěl jsi pravděpodobně k jeho úplnému zhroucení a urychluješ tak smrt muže. Zalezeš si s takovou šmudlou. rozumí se. kdy chceš. v té tmě hned nezpozoroval. aby snad uviděl Lenku ještě u okna. “Nemohu odvolat. jsi zcela upřímný. a především ředitel kanceláří. Chceme se poradit.” byla její poslední slova. konečně však se nemohou už ani oni přemáhat. kdy mu byla tak blízko. K. Ba. mrholilo. vzala ho za hlavu.” “Tak tedy vám na ní ani mnoho nezáleží. “to je možné. ne. až je nakonec letmo políbil a pustil.” “Ovšem. ani ono. vyřítil strýček. Potom vstane ředitel kanceláří. který čekal před domem a jejž K. který se o tebe stará do úmoru. “Teď jsi můj. “Tady máš klíč od domu. s úsměvem. kousala dokonce i do jeho vlasů. neví nic o mém procesu. jež byla na dobré cestě.” řekla Lenka. necháš zde v dešti – jen sáhni. jak by se ti dalo pomoci.” volal. “Ano. chtěl zajít doprostřed ulice. v údivu roztahuje a skládá její dva prsty. a dodal.A přece je. která je ještě k tomu zcela zjevně advokátovou milenkou.” “Aťsi tedy je vaší milou.” řekl K. strýček. “Vy jste si mě vyměnil!” volala občas. “ale přece jen by vám dvakrát nechyběla. j sou to zdvořilí.” řekl K. spojovací blanka mezi nimi sahala skoro až k hořejšímu kloubu krátkých prstů.” řekla. s nepochopitelnou roztomilostí posečká ještě chvilku ve dveřích. potom jde. kdybyste ji ztratil. popadl ho za paže a strčil jím k domovním vratům. ani jsem se ještě na ten obrázek nedíval tak podrobně jako vy. svého strýčka. nemluví o tom. zmlknou. který zůstal mnohem déle. v roztržitosti ani nezpozoroval. ten zas na ředitele kanceláří. neztrácím naději. nemohl dobrák ani promluvit. šťasten. co mu chce ukázat.” Roztáhla střední prst a prsteník. ji objal. “vidíte. běžíš si k ní a zůstaneš u ní. A mne. na příklad za mne. teď. Nakonec se to už nedá zatajit. teď jste si mě vyměnil!” Tu jí uklouzlo koleno. na kterého j si odkázán. tu se z taxíku. a polibek mířený do prázdna ho stihl do zad ještě ve chvíli. co j sem řekl.” řekl K. A my mezitím sedíme spolu.” . zda konečně přece jen nepřijdeš. Seděli jsme po celé minuty mlčky a poslouchali. K. já musím na advokáta hezky polehoučku. když obhlédl celou ruku: “Jaká hezoučká tlapička!” S jakousi pýchou se Lenka dívala. s krátkým vykřiknutím padla skoro na koberec. “vy jste mě políbil!” Chvatně. když jsem se s ním loučil. proto mu tam přisunula ruku. nezatajíš nic.” . Všechno marné. “Chlapče. Já byl. a ona ho k sobě stáhla. Nehleděla by mě přemluvit k poddajnosti. vycházel od ní hořký dráždivý pach jako po pepři. nemyslila by na to. Na nemocného advokáta to všechno působilo ještě silněji. který má pro tebe být získán.” řekla Lenka. anebo kdybyste ji zaměnil za někoho jiného.. předklonila se nad něho a kousala a líbala jeho krk. nu. který tvou věc v jejím nynějším stadiu takměř ovládá. s otevřenými ústy vylezla po kolenou na jeho klín. nemohl jsem opravdu už ani dýchat. “já totiž takovou vadičku mám. že je pryč. “Ó!” zvolala ihned. než původně chtěl. Když vykročil z domovních vrat.” “To není nijaká přednost. K. kdy odcházel. aby to místo ohmatal. obratní lidé. a i kdyby něco o něm věděla. “Nemá-li žádnou jinou přednost. advokát. šetří mne. Má snad nějakou tělesnou vadu?” “Tělesnou vadu?” ptal se K. a ty bys přece měl zajisté příčinu. “není tedy vůbec ani vaší milou. jako by ho tam chtěl přibít. Nehledáš ani záminku.Franz Kafka Strana 42 Proces nechtěl ani to. zřejmě mne lituje. poroučí se. ale nemůže mi pomoci. a zůstaneš si po kolik hodin. “Je to ale hříčka přírody.” řekla Lenka. takový velký pán. ale má vůči vám velkou přednost. “jak jsi to jen mohl udělat! Strašně jsi uškodil své věci. a ježto nemohou mluvit o té věci. abys mě alespoň podporoval. aby ji ještě zadržel. k ní vzhlížel skoro vyděšen. podívejte.

otáčel se na své otáčecí židli. zákon však veřejnost nepředpisuje. A zde přece je třeba ptát se po tolika věcech. zda to jednání sluší podle jeho nynějšího mínění zavrhnout anebo schválit. Ptát se je to hlavní. které on. ježto první dojem. spisy však nemůže bohužel ukázat. Začne-li žadatel naléhat. Toto podání. Advokát však. nevěda o tom. Přesto bude teď K. jak se advokát dověděl ovšem jen z doslechu. sotva se i jen čte. advokát. K. ani nevěděl. jak se rozumí. že výslech a pozorování obžalovaného je prozatím důležitější než všechna podání. obžalovanému a jeho obhájci nepřístupné. kdyby vypracoval obhajobu a podal ji u soudu. zda by nebylo dobře. patrně pro svou nedoslýchavost. že před rozhodnutím. ze kterých důvodů se tak zachoval. Přiloží se prostě ke spisům a připomene se. a také ze žádné z dřívějších rozmluv neměl K. že to však není zcela bezdůvodné. že řízení je neveřejné. nechal potom však. co advokát podniká. jakým zapůsobí obhajoba. tehdy ležel s Lenkou. tedy také toto první podání. že je zabaven jakousi větší prací. a první podání je prý skoro už hotovo. Procesy. Už kolikrát uvažoval.. lze je zveřejnit. kterých je tu potřebí. ihned do práce. mít prospěch z velké zkušenosti. jako je uštědřujeme dětem. budou přezkoumány všechny spisy. že se dal. . nehodlal v závěrečném vyúčtování zaplatit ani haléř. na to musí K-a ovšem upozornit. přikázal sluhovi už před chvílí.Franz Kafka Strana 43 Proces Kapitola sedmá Advokát Továrník Malíř Jednoho zimního dopoledne – venku v kalném světle padal sníh – seděl K. Když se advokátovi zdálo. začal ho obyčejně zas trochu povzbuzovat. vyprávěl sám anebo seděl mlčky naproti němu u stolu. už nadmíru unaven. Byly to stejně zbytečné jako nudné řeči. Vypravoval pak. i může tedy vlastně jen náhodou obsahovat něco. celou paži nataženou na desce stolu a zůstal sedět se skloněnou hlavou. Nechť K. že by ten člověk mohl pro něho dosíci něčeho významného. že se první podání u soudu ani nečtou. Chtěl v ní předložit krátké vylíčení života a vysvětlit u každé významnější události. Bohužel prý ponejvíce ani to není pravda. jakmile bude sebrán všechen materiál. a které důvody může uvést pro schválení nebo zavržení. Výhody takového obhajovacího spisu vedle pouhé obhajoby advokátem ostatně i jinak nikterak nezávadným byly nasnadě. je velmi významné. ve své kanceláři. ačkoli bylo tak časně. že vyhrál už mnoho podobných procesů zcela anebo zčásti. nezapomíná. už po celý měsíc ho k sobě nepovolal. mnoho toho dojista nebylo. jako by on sám se dovedl zeptat na všechny otázky. které snad ve skutečnosti nebyly sice tak nesnadné jako ten zde. především spis žalobní. měl dojem. popotahoval se za chomáč vousů uprostřed brady a klopil oči na koberec. ale byly zdánlivě ještě beznadějnější. první podání se obyčejně založí anebo se nadobro ztratí. trochu nad psací stůl. podotkne se. získal všemi těmi soudními případy. pokládá-li to soud za nutné. co má pro věc význam. stane se někdy. ježto jde o úřední tajemství. Seznam těch procesů má prý zde v zásuvce – přitom zaklepal na zásuvku stolu–. Že toho všeho sluší litovati. kde K. místo aby se ptal. takže se zpravidla neví anebo neví přesně. určí pak namnoze směr celého řízení. předkláněl se. Aby se zbavil alespoň nižších úředníků. pravil. a i když zůstane zachováno až do konce. posouval pomalu některé předměty na stole. snad práv ě na místo. Myšlenka na proces ho už neopouštěla. proti čemu by se první podání mohlo obracet. za něž K. Tu a tam udělil K-ovi nějaké liché ponaučení. jak netřeba ujišťovat. ovšem v náležité souvislosti. Proto jsou také soudní spisy. aby nikoho z nich nevpouštěl. dojem. Především se ho skoro vůbec na nic neptal. Bohužel. Ale místo aby pracoval. že ho sdostatek ponížil. Vždyť K.

úředníci. viděl na vlastní oči. Řízení je totiž zpravidla tajné nejen vůči veřejnosti. v němž se výslech konal. vše má spočívat jen a jen na obžalovaném. jsou po pravdě jen advokáty pokoutními. než kdyby se z toho usuzovalo. aby se jí mohl člověk propadnout. že to jsou hanebné poměry. Naopak. který je tak vysoko. propadne-li se tedy někdo. čímž jsou ovšem míněni jen vyšší úředníci nižších stupňů. a podle jejich rozpoložení získal úspěch ponejvíce jen zdánlivý. že byly ukradeny soudní spisy. kterou jim přikázali. Jen tím lze nějak zapůsobit na průběh procesu. zde pak se uplatňuje obhajoba. případy. všichni. zumí se. a až K. Ti se ovšem nestarají o společnost v pokoji advokátů a nemají s ní také nic společného. později však stále zřetelněji. V podlaze komory – abychom uvedli jen ještě doklad pro ty poměry – je už přes rok díra. vždyť to K. Jimi pak se vsouvá většina advokátů. vyptat obžalovaného na obsah výslechu a vybrat z těchto často již velmi rozplizlých zpráv to. kdo před tímto soudem vystupují a jednají jakožto advokáti. aby v pokoji dali cokoli spravit na svůj náklad. Není ani vždy třeba. jež soud chová k těmto lidem. nebylo by nic pochybenějšího. a mezi nimi velmi vysocí. a začerní mu obličej. Není to v jádru nijak špatné stanovisko. může se podívat na pokoj advokátů. že chce-li se kdo podívat ven. až náhodou přijdou. kde člověku ostatně vrazí do nosu čoud komínu. nýbrž je jen trpěna. anebo ani ten ne. Za takových poměrů je obhajoba ovšem ve velmi nepříznivé a svízelné situaci. Tím důvěrnější je však styk se soudními úředníky. neboť mnoho se takto nelze dovědět. přicházejí sami. vezmeme-li to přesně a přísně. Ale i to je úmysl. a usuzovat z výslechů na spisy. To ovšem působí neblaze na důstojnost celého stavu. u žádného jiného soudu není jich tak třeba jako u tohoto. říká-li se mezi advokáty. vybral velmi dobře. je věc velmi svízelná. alespoň v dřívějších dobách. Zděsí se asi společnosti. ač ovšem zprvu jen neznatelně. ačkoli se také zde jako všude zdatný člověk doví víc než jiní. a to co možná ještě u dveří pokoje. Při výsleších nesmějí zpravidla obhájci být přítomni. co je nějak vhodné pro obhajobu. vůbec žádných advokátů zákonem uznaných. které ho rozptylují. někdy příště půjde do soudních kanceláří. která se tam schází. aby Dr. Nelze popřít. Ale to není nejdůležitější. zda se má příslušné místo zákona vykládat ve smyslu strpění. svědčí o pohrdání. Snad jen ještě jeden nebo dva advokáti mohli by se vykázat podobnými styky jako Dr. Světlo má komora jen maličkým vikýřem. musí se však po výsleších. čekal v předsíni vyšetřujících soudců. s nimi se pak ti advokátíci všude naparují a lákají nové zákazníky. který je přece předpojat a má všechny možné starosti. Nejdůležitější jsou přesto osobní styky advokátovy. podle nichž se výslechy konají. musí si nejdřív najít kolegu.Franz Kafka Strana 44 Proces Skutečně výstižná a průkazná podání lze vypracovati teprv později. a to s vyššími úředníky. Huld došel k soudu. Pokoj advokátů je na druhé půdě. ne tak veliká. aby mohl říci. čímž přísná uzavřenost soudu dostává jaksi mezery. aby se jednou nohou nadobro probořil. umístěného hned před vikýřem. obzvlášť pro obžalovaného. že má zaměstnance nedbalé v konání povinností a úplatné. anebo když se jich lze dohadovat. zajisté již ze svých vlastních zážitků. aby ho vzal na záda. poskytnou . Skutečnou cenu mají jen poctivé osobní známosti. a zde tedy si K. zato však je advokátům co nejpříměji zakázáno. kde čekají strany. Není nadsázkou. v nich je hlavní význam obhajoby. že nejspodnější organisace soudu není zcela dokonalá. že to dovede jen málokterý advokát. zde se podplácí a vyzvídá. visí noha dolů do první půdy. je to však možné v rozsahu velmi značném. Stížnosti u správy neměly dosud ani nejmenšího úspěchu. Není tedy. a i o tom. nýbrž i vůči obžalovanému. Ovšem jen pokud je to možné. když za výslechů obžalovaného jasněji vyniknou jednotlivé body obžaloby a jejich odůvodnění. a to právě do chodby. ale dosti veliká. Ale i toto nakládání s advokáty má důvod. Nikoli. Již těsná nízká komora. A zde pak poznal K. aby nahlédl do soudních spisů. Obhajoba není totiž zákonem ve vlastním smyslu dovolena. ba vyskytly se. ale pro další průběh procesu to neznamená buď vůbec nic. Soud chce obhajobu co možná vyloučit. anebo nic dobrého. že viděl i to. že lze takto na nějaký čas dosíci pro obžalovaného výsledků až překvapivě příznivých. Huld. že u tohoto soudu není obžalovanému třeba advokátů. Také obžalovaný totiž nemá možnost. úsudky se rozcházejí.

dnem i nocí. kterou zákon pro ně vymezil. Konečně se dohodli. Proti tomu není ovšem nijaké obrany. Zde právě se projevuje nevýhoda soudní organisace. že mají lehký život. i záleželo jim tedy mnoho na tom. Na druhé straně však je pro ně každý den nestrávený u soudu dnem ztraceným. i kdyby obhájce nemusil i jinak usilovat. bylo řečeno právě jen v důvěrném soukromí a nepřipouští to nijaké veřejné závěry. dobrý. hodný pán. aby si úřednictvo nepohněvali. odkud přichází. aby se za dveřmi podíval. podrážděnosti úředníků. postavil se tam do úkrytu a shodil se schodů každého advokáta. aby jim mohl dát dobrou radu. pak se starý pán. nýbrž jsou po jisté stránce na obhájce také odkázáni. že starého pána unaví.Franz Kafka Strana 45 Proces ochotně informace. Smějí se zabývat jen tou částí procesu. aby byli vpuštěni. Vypravuje se na příklad tato historka. musí mít na pozoru. ještě. jež z moci svého uzpůsobení nemohou zdolat. jdou přece snad rovnou do své kanceláře a vydají na příští den soudní usnesení. aniž často vědí. Ovšem se jim právě po této poslední stránce nesmí příliš důvěřovat. neboť co řekli v důvěrném soukromí. nemají. a toho se jim v takových případech zle nedostává. Advokáti se hromadili dole u schodů a radili se. pro obyčejné průměrné procesy jsou vybaveni dobře. který vyběhl po schodech nahoru a dal se za všemožného. z konečného rozhodnutí a z jeho důvodů. Hodnostní pořadí a stupně soudu jdou do nekonečna a konce tu nedohlédne ani člověk zasvěcený. Potom . jak nadmíru vážně ti pánové pojímají své povolání a jak se ocitají ve velkém zoufalství z nesnází. ba lze je dokonce v jednotlivých případech přesvědčit a rádi přistoupí na cizí mínění. Diví-li se K. je-li tam skutečně prázdno. i mohou tedy proti takovému úředníkovi sotva co podniknout cestou práva. tedy o výsledcích své vlastní práce. jež obsahuje právě opak a je snad k obžalovanému ještě přísnější než jejich původní úmysl. pravděpodobně nevelmi úspěšné práci. kam jde. pojednají o tom. Ostatně lze právě při takových příležitostech vidět. Kterýsi starý úředník. jež se velmi podobá pravdě. po čtyřiadvacetihodinové. pravé pochopení pro lidské vztahy. aniž se dovědí. jakož i v případech zvlášť nesnadných jsou často bezradní. i když se zdají klidní. jež lze čerpat ze studia jednotlivých fází sporu. jak proces bude v nejbližší budoucnosti probíhat. soudní věc se tedy objeví v jejich zorném poli. Řízení před soudními dvory je však zpravidla i pro nižší úředníky tajné. že ti pánové navazují osobní styky s obhájcem věci znalým nikoli snad jen z lásky k bližnímu anebo z přátelských citů. Uniká tedy těmto úředníkům poučení. též se. a kolegové ho pak dole zachytili. když uváží to všechno. Tím ovšem zvlášť trpí právě ti advokátíci. ve zcela prostinkých případech však. jež se někdy vůči stranám–přesvědčil se o tom jistě každý–projevuje urážlivým způsobem. a o všem dalším. jenž přece ponejvíce skoro až do konce procesu zůstane s obžalovaným ve styku. mohl zastihnout již mnohé pány. Jejich postavení není ani jinak snadné. jak se téměř v zoufalství dívají jen do ulice. Úředníkům chybí souvislost s obyvatelstvem. mohou proto málokdy až do úplnosti sledovat v jejich dalším průběhu případy. To trvalo asi hodinu. vždyť také byl už vyčerpán noční prací. aby se dostali do dveří. Všichni úředníci jsou podrážděni. ovšem trpného odporu vyhodit. od něhož se podle svého tvrzení úplně odchýlili. Zas a zas byl vyslán advokát. jež zpracovávají. Ti dole tomu zprvu nechtěli uvěřit a vyslali nejdřív jednoho. zjevné anebo alespoň snadno rozluštitelné. takový proces běží skoro sám od sebe svou kolejí a postačí jej tu a tam trochu popohnat. jednak nemají nijaký bezprostřední nárok. a jde dál. vědí zpravidla méně než obhájce. pro obhajobu příznivý úmysl seberozhodněji. co by si měli počít. jak víme. ježto jsou napořád. opravdu unavil a vrátil se do své kanceláře. dnem i nocí bez ustání studoval nesnadnou soudní věc. člověk jim nesmí křivdit a nesmí se domnívat. Také po této stránce mohou se tedy od obhájce dovědět mnoho cenného. došel ke dveřím. sešněrováni do svého zákona. který chtěl vejít. – K ránu pak. Tady u toho okna by byl K. aby si zachoval přízeň pánů. Na druhé straně je ovšem také pravda. která stanoví i ve svých počátcích tajný soud. jež jindy jsou tak tajné. od nichž by se to čekalo nejméně. zatím co advokát u svého stolu studuje spisy. Pak přicházejí k advokátovi pro radu. a za nimi nese sluha spisy. nechť vysloví svůj nový. z níž se zejména podáními advokáta stal spletitý případ – ti úředníci jsou opravdu pilní jako nikdo jiný.

a jsou smířeni. ještě přísnější. kdežto velký organismus si za tu malou poruchu snadno zjedná náhradu jinde – vždyť vše je spolu spojeno – a zůstane beze změny. Se zřejmým úmyslem nedbá ani letmých zmínek o procesu. což je dokonce pravděpodobné. přivedli právě svou nápomocí na scestí. Takovým záchvatům– jsou to ovšem jen záchvaty. u kterých by se dalo pro K-a něco podniknout. přes všechny drobné zdánlivé úspěchy. jsou to bezcenné cáry papíru. jehož se člověk odváží jen proto. To je patrně to nejhorší. Nu. jakým se zachoval k řediteli kanceláří. změníme-li něco o své újmě na svém místě. když je potkají. zato však se někdy stane. ještě bdělejší. Přicházejí ovšem i zasmušilé chvíle. i když je to člověku sebevíc proti mysli! Usilovat o poznání. že přestanou mluvit i s nejlepšími přáteli.Franz Kafka Strana 46 Proces teprv vtáhli a pravděpodobně se neodvážili ani zamručet. jaké jsou. ježto se nesmějí přenášet do nového procesního stadia. Potom ovšem se nic už nezdá jisté a bezpečné. zachovat se jim je zároveň těžké i lehké. a pracují proti nim. jako by byly dobře skončily jen procesy od samého začátku předurčené pro dobré zakončení. Často je lze i věcmi zcela nevinnými. Výčitky sice mnoho neprospějí. I kdyby bylo možné zlepšit jednotlivosti – to však je nesmyslná pověra –. Toho vlivného muže musíme skoro již škrtnout ze seznamu činitelů. který si vzal určitého advokáta. ale třeba přece jen říci. uškodil své věci způsobem. neodvážili bychom se ani popřít. jak je. Ponechme přece práci advokátu. kdežto všechny ostatní byly prohrány. že se proces obrátí směrem. aby zde mohl pracovat s jakýms takýms úspěchem. z čista jasna. . že jediný průměrný život postačí. že se od nich odvracejí. zranit do té míry. kde také obžalovaný je pro advokáta už nedostupný. člověk jen o procesu už nic neví a také se o něm už nic nedoví. nic víc – jsou advokáti vydáni zejména tehdy. Jedině správným chováním je smířit se s poměry. děj se co děj. kdy člověk myslí. kde jej zpracovávají nedostupné soudní dvory. musí u něho zůstat. Potom však. I to je přece jakousi sebedůvěrou. stěží platí tu nějaká zásada. bez zvláštního důvodu. místo abychom ji rušili. Neboť advokátům – a i nejnepatrnější může přece poměry přehlédnout alespoň zčásti – ani nepřijde pomyšlení. kdežto – a to je velmi příznačné – skoro každý obžalovaný. Jakpak by sám mohl vůbec ještě obstát. podání byla vrácena. Vždyť ti úředníci jsou v některých věcech jako děti. jež pak zbývá. co se advokátovi může stát. že vše se zdá marné. i úplní prosťáčkové. Člověk pak jednoho dne přijde domů a najde na stole celou tu kupu podání. neboť ti nevědí sami nic. kdy se zdá. to se nestane snad nikdy. sobě sám by však člověk nesmírně uškodil tím. k nimž ovšem K-ovo chování bohužel nenáleží. alespoň není dán nijaký rozhodující důvod. a i kdyby K-ův proces byl takovým případem. Jen nevzbudit pozornost! Chovat se klidně. Inu. takové případy jsou na štěstí výjimky. jež v té věci vypracoval se vší pílí a nadějí v nejkrásnější zdar. vezme-li se jim náhle z rukou proces. a kdyby se nás někdo náležitě dotazoval. že ano. Někdy je až ku podivu. přes všechnu námahu. jak velmi K. pak nepomohou už ani nejlepší styky s úředníky. naprosto ne. aby chtěli u soudu zavádět anebo vymáhat nějaké nápravy. jež jeví vždy sklon k tomu. začne ihned po zahájení procesu myslit na nápravné návrhy a tím často promarní čas a sílu. zejména nelze-li jejich příčiny uzřejmit v jejich celém dosahu. lze je rozesmát žertíkem. které podle své povahy probíhaly příznivě. Přitom nemusí proces ještě být ztracen. aby se na něco takového usuzovalo. Proces pak prostě vstoupil do stadia. není-li pak. obžalovaný. má každý. dosáhlo by se v nejlepším případě něčeho pro případy budoucí. Ne že by jim snad proces odňal obžalovaný. přes všechno běhání a pachtění. ale je to jediná věc. že ten velký soudní organismus setrvává věčně v jakési pružné rovnováze a že si. podkopáme půdu pod nohama a můžeme se sami zřítit. ještě zcelenější. k jakému by bylo došlo i bez přispění. v němž se už nesmí poskytnout pražádná pomoc. že by vzbudil zvláštní pozornost úřednictva. že nedosáhl ani nejmenší maličkostí. z nichž člověk měl takovou radost. aby člověk pochytil tolik. jichž by se dalo mnohem lépe použít na jiném místě. že jsme procesy. kam se advokát už nesmí za ním dát. když jednou požádal o pomoc? To tedy se nestane. Proces a obžalovaný a všechno se advokátovi prostě odejme. aby se mstilo. ještě lítější. který uspokojivě vedli až do pokročilého stavu. jak jen mohou.

co advokát vypravoval. K. Je mnohem lépe neprozrazovat prozatím podrobnosti. Dozajista není ještě nic ztraceno. ježto se všechna předběžná jednání začínají podobně a jen a jen další vývoj ukáže cenu tohoto průpravného jednání. tedy významným. jež by mohly na K-a mít jen nepříznivý vliv a vnuknout mu přílišnou naději anebo přílišnou úzkost. Mají-li se však věci opravdu takto. jak prohlašuje advokát. bude to celé – jak říkají chirurgové – čistá rána. že jde jen o podřízené úředníky. že jeho obhajoba není v dobrých rukou. skláněje se s jakousi chtivostí k šálku. to však také nespěchá. řekněme jen tolik. že věc nepokračuje nikterak pomalu. jako by se dívala. a hned v začátcích vzbudil u soudu velkou pozornost? Nemůže být valně pochybné. Napořád se pracovalo na prvním podání.” řekla Lenka. že vyšetřování skončené v jeho neprospěch bylo odevzdáno vyšším úřadům. Příznaky lze spatřovat už v tom. jen se z něho nesmějí vyvozovat žádné zvláštní závěry. který je. aby jeho pověst neutrpěla. než přec jen nikterak neodepřeli pomoc. nalévá si čaj a pije. ačkoli bylo zjevné. ačkoli proces trvá už měsíce. Bylo naprosté mlčení. kdyby se byl K. jež to dovedla vždy zařídit tak.Franz Kafka Strana 47 Proces má přece prozatím ještě daleko do takového stadia. Vždy byly pokroky. Advokát pil. co udělají. v čem záleží. když byl hotov. Používají snad advokáta k tomu. kdy mu všechno malátně táhlo hlavou. Bylo nezbytně třeba. kdy K. Podání nebylo. to není pravděpodobné. nikdy však nebylo možné povědět. Čeho tím chtěl advokát dosíci. Napořád podezřelé byly však ty bez ustání zdůrazňované osobní styky s úředníky. že se chce co nejvíc stavět do popředí a že pravděpodobně nevedl ještě nikdy tak velký proces. pokládal však za věc zcela jistou. byla bývala pro odevzdání velmi nepříznivá. tvářila se. může být jist. za kterých advokátovi za jeho služby poskytnou výhody. pro jejichž postup v úřadě mohly mít pravděpodobně určité obraty v procesu jakýsi význam. na advokáta obrátil včas. Podotkl-li K. že přinesla advokátovi čaj právě v dobu. neboť i jim přece musí záležet na tom. tím si K. všecek zmalátněn těmi řečmi. kdežto jiní se vyjádřili méně příznivě. jako je podle jeho mínění proces K-ův. Právě za stavů velké únavy. . což je ovšem velmi způsobilé. jsou pak asi zase procesy. aby pak byl najednou zaskočen rozhodnutím anebo alespoň oznámením. ale nebylo nikdy hotovo. S rozdílným výsledkem. a Lenka se někdy odvážila pohladit K-a něžně po vlasech. advokát si otřel ústa a začal s novou silou mluvit do K-a. a kdyby se ještě podařilo přece jen získat ředitele kanceláří – bylo za tím účelem již zahájeno to a ono –. že se jednotliví vyslovili velmi příznivě a projevili také velkou ochotu. že se z nich těží jen v K-ův prospěch? Advokát nikdy neopominul podotknout. dostalo se mu odpovědi. že by však byla již dále. že věc přece jen pokračuje velmi pomalu. Zde však je doposud bohatá příležitost k advokátské práci. tedy o úředníky v postavení velmi závislém. procesem velmi nesnadným. a že všechno podle advokátových údajů je v počátcích. daleko důležitější jsou úvodní porady s významnými úředníky. zasáhl sám. aby dochovali takových obratů ovšem vždy nepříznivých pro obžalovaného? Snad tak nečiní v každém procesu. což se ponejvíce za příští návštěvy ukázalo velkou výhodou. že všechno bylo pravda. a toto opominutí mu přinese ještě další nevýhody. poněvadž by poslední doba. jak sluší upřímně přiznati. V takových a podobných řečích byl advokát nevyčerpatelný. a dopouštěla. útěchy anebo zoufalství? K. což se nedalo předvídat. stiskli si naposled ruce. a že jí bude využito. někdy. tiskl Lenčinu ruku. Což je tak nadobro jisté. aby obžalovaný byl uspán a zachováván v bezradnosti. Pohrdání. aby ji K. to nevěděl. Jediným blahodárným přerušením těchto návštěv byla Lenka. Možná. Výsledek je tedy celkem potěšitelný. nejen časové. že první podání nebylo pořád ještě podáno. “Chtěla jsem uklidit nádobí. jako tohoto zimního dopoledne. a ty se už konaly. neubránil se tomuto přesvědčení. potají uchopil za ruku. zajisté. dosud podáno. To pohříchu opominul. Opakovaly se za každé návštěvy. Pak postávala za K-em. jak jsme si už řekli. aby K. a lze pak s důvěrou očekávat další vývoj. i když hledíme ke všem nesnázím. na jaký způsob by zasáhli v K-ově procesu. byl přítomen. “Tys ještě tady?” ptal se advokát. jak advokát.

že není možné. aby jednou po přeložení do výslužby zaměstnávala zdětinštělého ducha a pomáhala mu trávit dlouhé dny. že to všechno vykoná sám. troufal. ale K. nezbývá nic jiného. Bylli unaven. vztah k slečně Bürstnerové jako by se kolísal podle stavu procesu – zkrátka. sám se neopatrně s jakýmsi nevysvětlitelným zadostiučiněním zmínil o procesu některým známým. musí ihned odevzdat podání a co možná den co den naléhat. Teď však ho strýček už zatáhl k tomu advokátovi. Není ani třeba. anebo jej odmítl. podání bylo nezbytné. jako ostatní seděl na chodbě a dal si klobouk pod lavici. všechno se musí organisovat a kontrolovat. aby’ proces na sebe vzal. kterou mu vzal z ruky. což je velmi pravděpodobné. stěží měl ještě na vybranou. který si dovede hledět svého práva. na to ani nepomyslil. že z neznalosti obžaloby. Dnes K. náhle všechno odsunul stranou a chopil se psacího bloku. Jen se nezastavit v půli cesty. co je to stud. Jakmile však bude mít advokáta s krku. teď už neobstávalo. a přece může snadno dospět k přesvědčení. nýbrž proto. jsa uznáván všemi. nejlépe ještě dnes večer. ačkoli ovšem je i jisto. obrátil trochu na proces. aby zkusmo načrtl kostru takového podání a poskytl jí snad tomu těžkopádnému advokátovi. musí je napsat doma po nocích. aby se jeho usilování v procesu setkávalo s překážkami. skláněje se nad K-ův stůl. Podání znamená ovšem práci téměř nekonečnou. Je to sice podle advokátova vyprávění něco neslýchaného a pravděpodobně velmi urážlivého. jak je už často s úspěchem pro banku sjednal. který byl určen pro podání. jak bývá pravidlem. Kdyby byl na světě sám. Za tím účelem nepostačí ovšem. A jak smutná je nadto taková práce. aby K. o němž vůbec nevěděl. K přílišné starosti nebylo ovšem prozatím důvodu. Nikoli z lenosti anebo potměšilosti. byly tu také už rodinné zřetele. mohl by tím procesem snadno. Je snad způsobilá. a což teprv se zřetelem k možnosti. aby jej vylíčil a se všech stran přezkoumal. K. aby schopnosti. aby takové podání sepsal sám. kdy K. Od tohoto usilování se nesmí upustit. aby byla předem odmítnuta každá myšlenka na nějakou možnou vinu. že by jednou mohl být nucen. vtipu. bylo především třeba. jak jednou dopoledne. aby člověk měl velmi úzkostlivou povahu. Proces nebyl nic jiného než velký obchod. Nenajde-li pro ně čas v kanceláři. aby podání vůbec kdy dohotovil. nemůže strpět. nesmál podání. musí si vzít dovolenou. Vzpomínal si. ačkoli se náměstek ředitele. že všechno dobře skončí. který právě zaslechl. vězel rovnou v něm a musil se bránit. On sám anebo ženy kolem něho anebo jiní poslové musí den co den doléhat na úředníky a přinutit je. jež právě třeba odvrátit. jež mu to umožnily. jejž teď náměstek ředitele. Nebylo žádné viny. na psacím bloku. byla to zlá věc. už nevěděl. že by proces pak vůbec nebyl vznikl. Ale teď. nýbrž je třeba držet se co nejvíc myšlenky na vlastní prospěch. asi ještě před týdnem. potřebuje všechny . Za tím účelem si ovšem nesmí zahrávat s myšlenkami na nějakou vinu. se v bance dovedl v poměrně krátké době dopracovat k svému vysokému postavení a obstát v něm. teď bylo jen třeba. jež jediné mohly advokátovi bránit v dohotovení. nesnáze s vypracováním podání ho zdolávaly. když byl právě přetížen prací. soud konečně jednou narazí na obžalovaného. ve kterém. Dříve. Kdyby nestačily ani noci. dovedl si jen s pocitem studu pomyslit. a nebylo pak pochybnosti. než aby si v paměť vrátil celičký život s jeho nejdrobnějšími skutky a událostmi.Franz Kafka Strana 48 Proces jež dříve choval k procesu. jiní se o něm dověděli neznámo jak. aby se přestali dívat mříží na chodbu a aby se posadili ke stolu a studovali K-ovo podání. že by to mohlo být i nesnadné. Ale ačkoli si K. Mělo-li se něčeho dosáhnout. obchod. že bude rozšířena na další body. jež jsou snad způsobovány jeho vlastním advokátem. aby advokátovi velmi brzo odňal zastupování před soudem. pohrdat. to je nejnesmyslnější počínání nejen v obchodě. a jak se právě v tom okamžiku otevřely dveře ředitelova pokoje a za hlaholného smíchu vešel náměstek ředitele. Bylo to tehdy pro K-a velmi trapné. jak se rozumí. aby k podání bylo přihlédnuto. nýbrž jakémusi bursovnímu vtipu. k jehož porozumění bylo třeba výkresu. nýbrž vždy a všude. jeho postavení nebylo už zcela nezávislé na průběhu procesu. provedl K-ovou tužkou. S tohoto hlediska je také nezbytné. číhají lecjaká nebezpečí.

a čekaje znaven na to. co se nahoře děje. povstávaje. ještě malátnější než předtím. vstal K. který byl pro něho velmi potěšitelný. že se u prokuristy setkal s tak malou ochotou k tomu obchodu. nýbrž učinil to jen z pocitu. snad ta čísla opravdu neměla konečnou platnost. a umlkl konečně. položil jej na dlaň a vznesl jej ponenáhlu. Bylo jedenáct hodin. pánové se setkali. že se díval na tu holou hlavu skloněnou nad papíry a že se ptal. vlastně se mělo učinit všechno. nýbrž sledoval jen bezprostřední účinek. co bude teď. jenž se účastnil hovoru se vší pozorností. Než přesto ten čas nebyl ztracen. dobře znal. Továrník si stěžoval. Pomalu se očima opatrně do výše pootočenýma snažil vyzvědět. že by náměstek ředitele mohl zas zmizet. Jen s politováním uznamenal pak podle napjatého pohledu továrníka. konečně nechal i toho a omezil se na to. dvě hodiny. připomněl K-ovi podobný obchod. jejichž velikost si představoval s velkou nadsázkou. až jednou bude mít dohotoveno své velké podání. kdy každá hodina. a K. nejlepší obchodní doby na soukromé záležitosti? Znaven tím. Nemyslil při tom na nic určitého. Skoro bezděky. Již to politování vyslovil však způsobem tak mechanickým a s téměř nesprávným přízvukem. aby mu dal příležitost k přiznání. teď má začít se spisováním podání. zmínil se mimochodem. jak se rozumí. nečetl ani. jenže bohužel ne trvale. myslil K. opravdu na začátku dobře sledoval továrníkovu řeč. Zatím co jej stiskal. když se otevřely dveře ředitelství a zjevil se tam náměstek ředitele. továrník. že se tak musí zachovat. Proč přišli v tak nepříznivou dobu. co . které si povšiml při tom letmém přehlížení. a ukázal na K-a. potom ještě chvilku pokyvoval hlavou k továrníkovu hlasitějšímu provolávání. nekonečnou. Náměstek ředitele. prostíral je před K-em. jako kdyby byl vyslechl rozkaz. jejž K. vzhlédl k nástěnným hodinám. Když se pak oba opírali o psací stůl a továrník začal náměstka ředitele získávat pro sebe. Byli to velmi významní zákazníci banky. která mohla být cenná. kdy továrník konečně pozná. že jeho celá řeč byla marná. Litoval. bylo K-ovi. brzo přestal poslouchat. K. a proč. tak se asi zase ptali ti pánové za zavřenými dveřmi. podíval se na list jen letmým pohledem. že továrník ustal v řeči proto. k pánům nahoru. Sklonil tedy hlavu. snad nebyla rozhodující okolností. používá pilný K. V pospěchu vytahoval z kapes účty a tabulky. že se v obchodní poradě musí pokračovat. který byl patrně připraven na každou možnou námitku. “Je to těžká věc. míjí s největší rychlostí a kdy chce svých krátkých večerů a nocí užívat jako mladý člověk. vysvětloval různé položky. Byl to zbytečný strach. aby přijal prvního z nich. Neboť ihned se továrník vymrštil s židle a pospíšil vstříc náměstkovi ředitele.. nazcela jasně. kterou jímal jeho mozek. jen aby nemusili čekat. znovu všeobecně vykládat ten obchod. jako za gázovým závojem. který s ním sjednal asi před rokem. kdyby nebyl býval úplně zaujat svou obchodní věcí. tu a tam ustal a civěl na nějaké číslo. kteří čekali na K-a už drahnou chvíli. Byl to pomenší čilý pán. jež ho nadobro ospravedlní. by mu však byl chtěl zrychlit krok ještě desateronásob. ježto byly zakryty ty papíry. si tím nelámal hlavu. jeden z papírů. učinil rozhodnutí. vzal s psacího stolu. Když teď zmlkl. co dosud bylo. po kterou je ještě na vzestupu a ohrožuje už i náměstka ředitele. Sluhové přinesli vedle všeliké pošty dvě navštívenky pánů. jako by nad jeho hlavou dva muži. jenž se pod náměstkovým pohledem zase sklonil nad papíry. který vedl do předsíně. zprvu opravdu. jediná věc. továrník zakryl papíry rukou a začal. Dokonce vzhlédl jen chabým pohledem. přisednuv zcela blízko ke K-ovi.. podali si ruku a pokročili společně ke K-ovu psacímu stolu.Franz Kafka Strana 49 Proces myšlenky k své práci. že není schopen poslouchat. vyjednávali o něm samém. K. drahocennou dobu prosnil a byl. Továrník se dohadoval námitek. myšlenka na ten důležitý obchod zaujala pak i jeho. že by si toho byl továrník dojista povšiml. a začal tužkou pomalu pojíždět po těch papírech. zas litoval. že se tentokrát o ten obchod uchází kterási jiná banka a je ochotna k největším obětím. aby se teď dověděl K-ovo mínění. opravil drobnou početní chybu. nedívaje se tam.” řekl K. Zas jeho myšlení vyústilo ve stesky. ohrnul rty a klesl bez vlády na postranní opěradlo. že nechal továrníka tak dlouho čekat. že K-a vyrušil v důležité práci. neboť se obával. K. nahmatal prstem tlačítko elektrického zvonku. jen aby s tím skoncoval.

ačkoli také není ještě zcela jasno. a že pro něho má také ještě jiné drobné sdělení. umyl se studenou vodou a vrátil se s volnější hlavou k svému místu u okna. kdo o něm ví a kolik toho ví. Došel k oknu. na něž by snad postačila dovolená. pozoroval-li. držel se jednou rukou kliky a díval se ven na náměstí. aby se odvrátil od náměstka ředitele a přitočil svůj přívětivý. kdy povede svou obhajobu sám. ačkoli by žádost o dovolenou byla právě teď velkou odvážností. Ježto však nikdo nepřicházel. On však se zdá dnes přetížen. jak oba pánové za dalšího rozhovoru berou doklady se stolu a mizejí v ředitelství. souvisí s procesem a doprovází jej? A což by snad v bance při posuzování jeho práce přihlédli k jeho zvláštnímu rozpoložení? Nikdo a nikdy. že pořád ještě vyjednává s továrníkem a že proto nikdo k němu nemůže vejít. zatím co tam nahoře na půdě soudní úředníci sedí nad spisy jeho procesu. jinak by přece bylo už zřejmě vidět. “uznávám to úplně. byl přece procesem vlastně jen málo postižen. a položil jej klidně zase zpátky na stůl. nýbrž že panu prokuristovi. musí se prozatím zajisté vydat do daleko většího nebezpečí než dosud. doufejme. Náměstek ředitele to však nepozoroval anebo. Rozhodnutí. že se bude hájit sám? Jak bude však později? Jaké dni ho to čekají? Najde cestu. aby s ním zašel naproti do jeho kanceláře. aby se co možná stranil všeho ostatního? Přečká to se zdarem? A jak se mu má zdařit. kde mohou věc dojednat. ale mohl také zase stáhnout hlavu zpátky. aby to provedl v bance? Vždyť nejde jen o podání. A ředitel? Zajisté. Zcela neznám jeho proces sice není. má se starat o obchody a zájmy banky? Což to nepůsobí dojmem jako trápení na mučidlech. opřel se. Dokud svaloval obhajobu na advokáta. aby ho však dosáhl. pozoroval jej z dálky a bezprostředně se proces sotva k němu mohl dotřít. sám. kdykoli se mu zachtělo. z nichž ho však ovšem vytrhl ihned tím. že ti lidé venku myslí. než původně myslil. jednou uvedl továrníka pohotovou odpovědí do zřejmých rozpaků. Kdyby o tom byl chtěl pochybovat. řekl. Až k náměstkovi ředitele však ty slechy. Sníh padal ještě pořád. jako by tam byl uslyšel nějaký šelest. mohlo ho dnešní setkání s náměstkem ředitele a s továrníkem sdostatek poučit o opaku.Franz Kafka Strana 50 Proces je na něm psáno. vím už všechno”. byl tím jen povzbuzen. řekl: “Děkuji. Konečně byl K. Ta věc si žádá klidné rozvážení. kdykoli se mu zachtělo. neznamená pečlivá obhajoba zároveň nutnost. která tím vším vede k dobrému konci? Neznamená pečlivá obhajoba – a každá jiná nemá nejmenšího smyslu –. jen občas se trochu polekán podíval přes rameno do předsíně. K. trochu předkloněn. že výsledkem toho bude později jeho úplné a s konečnou platností vyslovené osvobození. nevěda. Jaká překážka to je najednou vhozena do K-ovy životní dráhy! A teď má pracovat pro banku? – Zadíval se na psací stůl. posadil se na podprseň.” K. když mu to odejmeme. a pak také na něho už celé hodiny čeká v předsíni několik lidí. oběma rukama o psací stůl jako obchodní příručí za pultem a díval se. jak je to příjemné. že se sám chopí své obhajoby. ani sluha. Teď však.” řekl továrníkovi. občas se hlasitě zasmál. aby k sobě vpustil nějakého jiného návštěvníka. podá zprávu. došel k umyvadlu. jinak vůbec nezasáhl. jak se rozumí. a jen nejasně si uvědomoval. Jak to tu jen seděl. “Je to velmi důležitá věc. A panu prokuristovi” – i za této poznámky mluvil vlastně jen k továrníkovi – “bude jistě milé. jež je soudem uznáno. a pozval ho konečně. ještě se vůbec nevyjasnilo. ale ztrnulý úsměv jen k továrníkovi. vždyť jde o celý proces. jehož konce nelze dohlédnout. je sice pravda. úplně omámen už pouhým rozhodnutím. Ve dveřích se továrník ještě otočil. co vlastně mu způsobuje starosti. neboť co se prokuristovi zdálo důležité. připadalo mu teď jako něco závažnějšího. uklidnil se trochu. Dlouho tak seděl. . Teď má k sobě vpustit strany a jednat s nimi? Zatím co se jeho proces sune dál. Ani ho nenapadlo. kde se mu mylně zdálo. mohl se podívat. že se ještě neloučí. se na něho díval kradmo a zahořkle. že namítl něco sám sobě. jak jeho věci stojí. ještě nepronikly. vzal papír z K-ovy ruky. jak toho bez jakékoli kolegiálnosti a lidskosti využívá proti K-ovi. bylo mu nedůležité. se dovedl ovládnout právě ještě tolik. musí se – alespoň na daný okamžik – zcela a nadobro vydat soudu. jak rozmluva dopadla.

pokud by záleželo na něm. To by však bylo škoda. Přichází už několik let občas do mé kanceláře a po každé přinese drobné obrázky. “bolesti hlavy. byl to člověk ve věčném pospěchu a nedovedl nikoho klidně vyslechnout”. a už jsme si oba na to zvykli. Vypadáte dnes tak stísněn. K. jak se může uživit pouhým malováním. Mimo to však cítím potřebu. Potom táhla oknem po celé jeho šířce a výšce do pokoje mlha smíšená s kouřem a naplnila jej lehkým pachem jako po spálenině. aby K-ovi oznámil výsledek jednání s náměstkem ředitele. za něž já mu – je to skoro žebrák – dám jakousi almužnu. který skoro padá vlastními obchodními starostmi. že vás tím snad právě dnes obtěžuji. že ano?” K. “odkudpak by to mohl místoředitel vědět?” “A vy?” ptal se K. neboť vlastně mé sdělení není snad přece jen bez ceny. že ano? Tak tedy. Odložím-li to však ještě jednou. musil kliku otočit oběma rukama. jak v dané chvíli vůbec lze. jeho pravé jméno vůbec ani nevím. že se obchodník jako já. aby posílil svou vlastní moc. “právě toho se týká věc.” řekl továrník.” řekl továrník. kdy protiváha. potřásl K-ovi rukou a chtěl i jej přimět k smíchu. Kdykoli od té doby přijde. Snad – tak mě to teď napadlo – může . a i kdyby má pomoc byla sebenepatrnější. se skloněnou hlavou a dovedl továrníka k psacímu stolu. Obávám se velice. že by na továrníkově poznámce bylo něco k smíchu. a sáhl si rukou na čelo. jak jsem se podivil jeho vyprávění. Je to malíř. “vy asi trpíte tím počasím. pane prokuristo. Pro který soud? ptal jsem se ho.” Než měl K. ale nebezpečný až až. přikývl a díval se neklidně na továrníkovu aktovku. uslyším nějaké novinky od toho soudu. aby se člověk neoddával nijakému klamu a viděl vše tak jasně. že mu továrník nechce papíry ukázat. Rozkošný člověk.” “Zajisté. Jednou však byly ty návštěvy přece jen příliš rychle za sebou.” Bezděky pokročil K. se chtěl omluvit pro své chování při dnešní poradě. jako by chtěl továrníka vyprovodit ven. ale továrník nestrpěl žádné přerušení. nezdálo se mu. aby ukázal. že jistě taky lže. Také několik sněhových vloček bylo zaváto do pokoje. rodinné starosti. poklepal na aktovku a řekl: “Chcete slyšet. nýbrž především proto. jen aby se ještě nemusil vrátit k psacímu stolu. neboť teď. Več může tedy K. poklepal mu kotníkem prstu lehce na prsa a řekl tiše: “Máte proces. zajímalo mě. vřesoviště a takové krajinky. začíná slábnout. víc a víc podléhá vlivu náměstka. Titorelli je ovšem mluvka. Ale v takových věcech nemá člověk opominout ani nejmenší maličkost. jenž kromě toho využívá také ředitelovy churavosti. ucouvl a zvolal ihned: “To vám řekl náměstek ředitele i” “Ale ani zdání. opatřit K-ovi lecjakou úlevu. z níž továrník teď zajisté vytáhne své papíry. Že prý pracuje pro soud. chtěl by asi. že si hlavně vydělává malováním podobizen.” řekl za K-em továrník. “Pane prokuristo. Jistě si dovedete představit. a tak do té věci pomalu trochu vnikám. kterou K. jak to dopadlo. ale dojista by s tím nepronikl. Ale to jen mimochodem.” Zasmál se. ten však řekl: “Měl bych pro vás. a pokračoval: “O vašem procesu vím od jakéhosi Titorelliho. Továrník však sledoval K-ův pohled. pošoupl si aktovku vysoko pod paži. Posadili se zas jako předtím a továrník řekl: “Nepovím vám toho bohužel mnoho. že má naspěch. hlasem již daleko klidnějším. a často mu to mluvení musím zarazit. kterou jsem vám chtěl povědět.” řekl továrník. ještě zprávičku. dostali jsme se do řeči. abych vám nějak pomohl.” “Ano. o krok ke dveřím. Dalo se jen ztěžka otevřít. a já to bez námitek kupoval.” K. ale byl jsem v poslední době už dvakrát u vás a po každé jsem zapomněl. A teď mi vypravoval o tom soudu. “Dovím se tu a tam něco od soudu.” řekl K. “Ošklivý podzim. a tu jsem se dověděl a užasl. až dosud představoval. aby odpověděl. doufat? Snad takovými úvahami oslabuje svou odolnost. který přicházeje od náměstka ředitele nepozorovaně vešel do pokoje. Tak tedy mi to přinášel. čas.každý máme svůj kříž.Franz Kafka Strana 51 Proces ředitel je K-ovi nakloněn. přistoupil k němu továrník zcela blízko. Ale K-ovi se teď zase zdálo podezřelé.13) Bez zvláštního důvodu. Nesu si tady v aktovce skoro už uzávěrku. otevřel okno. ten váš místoředitel. Titorelli je jen jeho umělecké jméno. nejen proto. já mu to vytkl. nemůže také ještě bůhvíjak starat o cizí věci. Jsou to ostatně hezoučké obrázky. ale je přece i třeba. ztratí to asi nadobro každý smysl.” “Tolik lidí je s tím soudem ve spojení!” řekl K.” řekl továrník. Vždyť jsme až dosud byli v přátelských obchodních stycích. a kdyby se o procesu dověděl.

Což snad nesnáze. a i kdyby sám neměl velký vliv. ale musím teď vyřídit naléhavou obchodní pochůzku a musím ihned odejít. aby ho požádal o radu ve svém procesu. By li byste tak laskavi a přišli zítra anebo kdykoli? Anebo si snad o těch věcech promluvíme telefonicky? Anebo by sto mi snad teď krátce pověděli. . řekl vlastně jen proto. jak chcete. Myslím opravdu. ale kdyby by 1 Titorelliho přispění pokládal za něco cenného.Franz Kafka Strana 52 Proces vám Titorelli být trochu nápomocen. poděkoval několika slovy. co mu bude možné. Půjdete teď k tomu Titorellimu? Na mé doporučení jistě udělá. I v nejpříznivějším případě byla výhoda. “anebo mu. A právě teď. Ale K. napíšu. pokývl a doprovodil továrníka ještě předsíní. Ovšem tím – to bych ještě podotkl –. zná mnoho soudců. “Pane prokuristo. 6. když se u dveří loučil s továrníkem. jsa pouhými dveřmi oddělen od náměstka ředitele. co máte udělat. Když k nim byli v bance tak nešetrní. Nebezpečí však. jež záležela v tom. nemám nejmenší obavy o váš proces. Nejlépe by ovšem bylo. a já vám pak dám zevrubnou písemnou odpověď. který už šel ke dveřím. že továrník ví o jeho procesu a že malíř tu zprávu rozšíří dál. nepoměrně menší než škoda. a Titorelli by jej mohl porušit.” řekl továrník. Ne. který mu teď přinesl také klobouk. že byste si tam měl zajít. jak bylo možné. jak venku padá sníh daleko hustěji. má-li si člověk dát radit od takového chlapíka. že přehlíží i jiná nebezpečí anebo se do nich řítí? Ne vždy stojí někdo vedle něho.” řekl již jeden z nich. Otevřenými dveřmi K-ova pokoje bylo vidět.” “Vždyť jsem věděl.” Zklamán vzal K. Ale přes vnější klid byl velmi polekán. si zatím už dal od sluhy přinést zimník a řekl všem třem pánům. abyste skutečně k Titorellimu zašel. “Račte tedy být srozuměni?” zeptal se K. myslíte-li. a každý chtěl využít nějaké vhodné příležitosti. jakmile se je dovíte. zval do banky a mluvil s ním tady o svém procesu. je skoro advokát. jež cítí při konání své kancelářské práce. aby továrníkovi. nemám teď bohužel čas. jež by to mohlo mít vzápětí. obrátiv se k sluhovi. že to nemusí být dnes. jednou. že se beze slova na sebe zadívali. když ho necháte úplně mimo. Stěží se dovedl přimět. aby továrníkovi nějak ukázal. že chtěl Titorellimu dopsat a pozvat ho do banky. rozpoznal teprv továrníkovou poznámkou. abyste lidi. velmi platné. budou přece. může vám přece poradit. psaní a vstrčil je do kapsy. kdy by měl sebrat všechny síly. abych vás přijal. zatím co mu sluha pomáhal do kabátu: “Promiňte. kdybyste přišli jindy. nebyl by opravdu zaváhal a byl by mu skutečně napsal. nejste ani trochu zavázán. Prosím vás velmi za prominuti. Vrtěl nad tím ještě hlavou. pak ovšem k němu nikterak nechoďte! Jistě stojí také přemáhání. pánové. Rozumí se. Čekali už dlouho. aby jednou přišel ke mně do kanceláře. Vždycky říkám: prokurista K. aby byli vpuštěni ke K-ovi. jak se s Titorellim sejít.” Tyto K-ovy návrhy uvedly pány po tak dlouhém marném čekání v takový úžas. jak dlouho jsem byl zdržen. kterou mu doporučení mohlo přinést. Nu. když k němu přistoupil sluha a upozornil ho na tři pány. aby se dostal ke K-ovi první. že dopíše Titorellimu. bude dojista lépe. kteří tam v předsíni seděli na lavici. Ale jistě jste si všechno promyslil a víte. Není také vždy vhodné dávat z rukou dopisy takovým lidem. právě teď se objevují takové až dosud mu cizí pochyby o jeho vlastní bdělosti. není-li pak možné a dokonce velmi pravděpodobné. A i kdyby ty rady neměly o sobě nijaký rozhodující význam. Snad máte už zcela přesný plán. Což se opravdu může již tak málo spolehnout na svůj rozum? Když je možné. “že najdete nejlepší východisko. oč jde. protože jsem teď velmi zaměstnán. jak myslím. aby ho varoval. povstali. když sluha mluvil s K-em. započnou také v procesu? Teď ovšem už vůbec nechápal.. Vždyť jste viděli sami. jak by se dalo vyzrát na všeliké vlivné lidi. aby zcela jasným dopisem pozval pochybného člověka do banky za tím účelem. že se raději vyhnete tomu. že si váží jeho doporučení a že ihned uvažuje o možnostech.” K. jako je Titorelli. Ne. si proto vysunul límec zimníku a zapnul jej na knoflík vysoko pod krkem. Vždyť vy jste skoro advokát. Myslil jsem ovšem. Teď. při příležitosti. “Zajdu tam.” řekl. Zde je doporučení a zde adresa. že právě já vám dávám tuto radu. K. že se bez Titorelliho obejdete. že je zde v čekárně nechali ztrácet čas. nechtěli ani oni už dbát nejmenší šetrnosti.

domy byly ještě temnější. nýbrž dojista ještě mnohý jiný doklad. že se vaše záležitosti musí projednat ihned. ze které se kouřilo a před níž několik kry s utíkalo do nedaleké stoky. to všechno postřehl jen letmým pohledem. v němž byl nejen opis smlouvy. kteří přece dojista ještě čekají vedle. chtěl zde být hotov co nejdřív. zatím co podle sebe stoupali dál: “Bydlí zde malíř Titorelli?” Dívka. a řekl pak: “Pánové. byl dočista bez dechu. a opustil banku. do druhého křídla byl dole ve zdi prolomen otvor. valila jakási odporná. a to co nejperněji. Bylo by zajisté lépe. Také vzduch velmi lehal na plíce. jež bylo zcela na opačném konci města než předměstí. usmál se. by se o to byl také snad pokusil. který mu již dlouho otvíral dveře na chodbu. Dole u schodů leželo malé děcko břichem na zemi a plakalo. trochu zastavil. jak hledá něco na stojanu s knihami. utrpí zde jeho vážnost nezhojitelnou újmu. dohonil jednu z dívek. a to dopodrobna a beze svědků. “mám obchodní pochůzku. “Myslím. Rozumí se.”.” řekl. shlukli se kolem K-a a prohlásili. že by nebyli čekali po celé hodiny. musí z nezbytí vzdát! Nevzdává se však K. kdyby teď nebyl ve svém pokoji uviděl náměstka ředitele. blížil. chtěl si jen několika slovy vyzkoumat toho malíře a vrátit se pak ihned do banky. Jsme obchodníci a dovedeme si náležitě vážit času obchodníků.” Poněkud uklidněn těmito myšlenkami.jakmile však budou jednou odklizeny mé osobní nesnáze. bylo otevřeno jen jedno křídlo velkých vrat. převezmu rád jednání za pana prokuristu. do něhož bušili kladivy. jež pronikalo mezi dvěma tovaryši a osvětlovalo tváře a pracovní zástěry.” “Už jsme se dohodli. jako by to byl jeho vlastní stojan. Je libo sem ke mně?” A otevřel dveře. jež klopýtla a opozdila se za ostatními. “Hledám opis jedné smlouvy. Jak si jen místoředitel dovede přivlastnit všechno. Bude-li zde mít i jen nejmenší úspěch. a zeptal se: “Vy teď odcházíte. vy jste ještě neodešel!” Přivrátil k němu tvář.” a vrátil se zas do svého pokoje s velikým stohem spisů. Když se K. jež vedly k předsíni jeho kanceláře. schody i poschodí měly nadměrnou výšku. než je nezbytně třeba? Zatím co s neurčitými. v němž byly soudní kanceláře. pane prokuristo?” “Ano. že čekají už dlouho. Náměstek ředitele je chvíli poslouchal. velmi nepatrnými nadějemi běží k jakémusi neznámému malíři. Ale pánové se teď už nedali zadržet.” řekl K. který vycházel z klempířské dílny na protější straně průjezdu. jejíž četné napjaté vrásky zdály se svědčit ne o stáří. jenž držel klobouk v ruce a občas s něho setřel nějaký prášek. Zajel ihned k malíři. už jsem to našel. větších hodnot. aby ve vhodnou chvíli oznámil řediteli. K.” řekl K. Velký plát bílého plechu. že se může po nějakou dobu úplněji věnovat své věci. nýbrž o síle. “Teď na něho nestačím. ten bydlil v předměstí. “A pánové?” ptal se. do něho vrazila loktem a . jak tvrdí zástupce firmy. sotva třináctileté. zapůsobí to blahodárně i ještě na jeho dnešní práci v bance. že je na obchodní pochůzce. tři tovaryši stáli v polokruhu kolem jakéhosi dílenského kusu. přikázal sluhovi. K. kdyby zase svlekl zimník a získal si zas alespoň ty dva pány. vyběhlo z jednoho bytu několik děvčátek a pospíchala za smíchu po schodech dál nahoru. kdo to pocítí. Nepomohl byste mi hledat?” K.” řekl si K.” Ale náměstek ředitele se už obrátil k pánům. ale bylo je stěží slyšet pro ohlušivý lomoz. kde bydlil malíř. ale náměstek ředitele řekl: “Děkuji. Dveře dílny byly otevřeny. stoupal pomalu za nimi. trochu nahrblé děvče. vždyť je velmi prosté východisko. zvolal: “Ach. Ve třetím poschodí musil zvolnit krok. postoupil o krok. jsa skoro šťasten. V domě. kdy se K. a jak si musí přiznat. ulice byly plny špíny. která pomalu plavala na rozteklém sněhu. “který prý je u vás. z něhož se právě ve chvíli. který visel na zdi. čeho se teď K. v nichž byla jen tu a tam zcela nahoře umístěna okénka. vrhal bledé světlo. Právě když se K. Byla to ještě chudší končina. nebylo tu obvyklé schodiště. pak bude na mou věru první. Chcete-li se spokojit mou maličkostí. a narovnal se. a zeptal se jí. a malíř prý bydlil docela nahoře v podkroví. kdyby jejich záležitosti nebyly důležité a kdyby se o nich nemusilo pojednat test hned. vida K-a v zimníku vyjednávat s pány.Franz Kafka Strana 53 Proces Tu vyšel právě z vedlejšího pokoje náměstek ředitele. úzké schody byly po obou stranách sevřeny zdmi. rozechvěn přiblížil ke dveřím. díval se také na K-a. K. a dal se hned zas do hledání. žlutá tekutina.

K. “Maloval jsem jednou jednu z nich – dnes ani není s nimi. zatím co hrbatá v jeho ruce skoro letěla vzduchem. na něž má dávat pozor.” pokračoval. ostrým. Nedospěli však ještě ani nahoru. je tu vždy alespoň jedna. aby nebyla už nadobro zkažená.” “Ach. jejichž křik se už nezřetelně ztrácel ve výši. ale malíř se za ní rozehnal. bez zatáčky. a ostatní dívky se tlačily za K-em. aby se rychle o Titorellim ještě trochu informoval: “Chci se od něho dát malovat. upouštěje od noční košile. Proč se tak ke mně tlačí. a také malíř se smál. jež k němu vedly. Schody. za nimiž si dívky špitaly. jakkoli žadonily a jakkoli se pokoušely vniknout ne-li už s jeho svolením. nemírně otevřela ústa. zatím co se její malí sourozenci. se tvářil. že jste zde v domě velmi oblíben. které mu držely na řemeni. pozdě večer domů – promiňte proto. ona však mu ukázala. ukázal na dveře. popadl ji za sukně. jako se mi stalo teprv včera. nevím. ani její tělesná vada nezabránila. aby vstoupil. aby K. “Och!” zvolal. byl se svou družinou sotva v polou schodů. K. já se podívám pod postel a vytáhnu zas takovou potvůrku. kterou mám malovat. přece jen neodvážily překročit práh. že je nehledím k sobě lákat. tedy proti jeho vůli. ale jakmile odejdu. tu mě něco štípne do nohy. Sotva si představíte. aby se dostal k Titorellimu. aby se posadil. když se nahoře. mé oblečení a ten nepořádek v pokoji –. stejně jako ten špalír. co jen mohla. byly zvlášť úzké. co si má o tom všem myslit. Pak zavřel dveře. zdálo se totiž. volaly na malíře všeliká žertovně míněná slova. lehce vyjela rukou proti K-ovi. tak tedy přijdu pozdě večer domů a chci ulehnout.Franz Kafka Strana 54 Proces vzhlédla k němu kosým pohledem. Ani její mládí. daly se přehlédnout po celé délce a nahoře končily bezprostředně před Titorelliho dveřmi. jež se teď za K-em za smíchu shlukly. a od těch dob jsou mi všechny v patách. “Dát malovat?” zeptala se. mohl pohodlně mezi nimi projít. patrně pro hluk tolikerých kroků. byly směsí dětskosti a zvrhlosti. zavířil jí kolem svého těla a postavil ji pak přede dveře na zem vedle ostatních dívek. Tyto dveře. aby se představil: “Akademický malíř Titorelli: ‘ K.” řekl. vyzývavým pohledem. a zmizel. Rozumí se. v čele dívek. za ostatními děvčaty. pootevřely dveře a ve škvíře se zjevil jakýsi muž pravděpodobně oděný jen noční košilí. K. “Ty žáby j sou pro mne hotový kříž. to jste zajisté zpozoroval právě před chvílí. Ale již u nejbližšího ohbí schodů potkal K. že se musí dát po odbočce schodů. která se ujala vedení. aby ho rychleji popohnaly kupředu. na níž se právě teď utrhl poslední knoflík. Hrbatá je patrně vyrozuměla o K-ově úmyslu a čekaly na něho. jak je to na obtíž. Jen hrbaté se podařilo proklouznout pod jeho vztaženou paží. na něž bylo červenou barvou širokými tahy štětce namalováno jméno Titorelli. jež se. jako by byl řekl něco nadmíru překvapujícího anebo nevhodného. Hrbatá radostí zatleskala. Dívkám však bránil. když dovolím. podal mu ruku a řekl. byla hrbatá. vejdou jen tehdy. že ihned našel správnou cestu. a ten si mezi sebou půjčují. uklonil se poznovu K-ovi. že mě to také ruší . jak si štětcem nabarvuje rty. jako by si nebyl povšiml jejího chování. šikmo nade dveřmi zasazeným světlíkem na rozdíl od ostatních schodů osvětleny poměrně dobře. nerozuměl. Přijdu na příklad domů s dámou. Chtěl totiž stoupat rovnou dál. Nahoře. tiskly se ke zdi. a řekl: “zdá se. prosím. donesl židli a přiměl K-a. ty žáby!” řekl malíř a snažil se marně zapnout si noční košili u krku. Dopomohla K-ovi k tomu. Všechny tváře. prohánějí po pokoji a dělají ve všech koutech nečistotu. Stály po obou stranách schodů. když nahoře malíř otevřel dveře dokořán a zval K-a hlubokou úklonou. Daly si udělat klič k mým dveřím. skládaly se z neomítnutých trámů. Neusmála se ani. zatím co malíř opustil své místo. Dívky u dveří natahovaly jedna přes druhou krk. nevěděl. Anebo přijdu. a ptal se: “Znáš malíře Titorelliho?” Přikývla a ptala se teď sama: “Co od něho chcete?” K-ovi se zdálo výhodné. Byl bos a oděn jen ještě širokými žlutavými plátěnkami. otevřu dveře svým klíčem a najdu třeba tu hrbatou tamhle u stolku. když viděl přicházet ten zástup. jehož dlouhý konec sebou volně tloukl sem a tam. velmi dlouhé. nýbrž dívala se na K-a vážně. jež byly malým. Jsem-li doma. jimž K. a rukou si přihlazovaly zástěry. nechtěl žádnou z nich vpustit. nadzvedla si oběma rukama svou beztoho velmi krátkou sukničku a běžela. jako by se to vše dálo v přátelské shodě. zase všechny dívky.

jež se rozumí sama sebou.” Zdálo se.” řekl malíř. jejíchž opěradel se držel. je to zároveň Spravedlnost a bohyně vítězství. podal jej malíři a řekl: “Dověděl jsem se o vás od tohoto pána. neviděl jsem ani sochu.” “Jakže?” ptal se K. Za K-em bylo okno.” Právě zavolal za dveřmi hlásek. “zde je páska kolem očí a zde jsou váhy. se zatím rozhlédl po pokoji.” “Ano. jejíž rukávy visely až na zem. “Ba ovšem. “musil jsem to tak namalovat podle daného příkazu. za psaním na postel. jež po stranách sahaly vysoko do tváří. pastelové barvy se na takové obrazy nehodí. Dobrá práce. šel ke dveřím a zamkl je. To sem běžel přece jen příliš chvatně a bez rozvahy! Ale musil teď malíři nějak odpovědět. Byla ostatně nápadně podobná obrazu v advokátově pracovně.” řekl malíř. že Titorelli továrníka nezná. aniž se tím pro K-a stala zřetelnější. “Já sama taky ne?” ptal se hlásek znova. která visela přes stojan. vzal do ruky několik tužek.” řekl K. i řekl. “Teď ji už poznávám. byl zahalen košilí.” odpověděl malíř. “je to určeno pro jakousi dámu. mezi trámy bylo vidět úzké štěrbiny. nedovedl si vy světlit.” chtěl K. jako by malíři zplna nerozuměl. i zeptal se malíře.” řekl K. jak skutečně stojí na trůnní židli. jako by jej chtěl studovat v podrobnostech.” Náhoda přála K-ovi. či se chcete sám dát malovat?” K.” “Já se v tom podvoluji svému zákazníku. a přišel jsem na jeho radu. pánové jsou ješitní. co mám malovat. nikdy by ho nebylo napadlo. jinak se váhy kolísají a není pak možný spravedlivý soud. vašeho známého. “Ale mají vyšší povolení.” “Soudce si to tak přeje. to vše je pouhá představa. zde ten byl však slabě a neznatelně načrtnut pastelkami. se díval. “je divné. “Je to Spravedlnost. Šlo zde sice o zcela jiného soudce. Co je vlastně v tom psaní? K. zdržel se však prozatím ještě a přiblížil se k obrazu. Kdybych ten atelier neměl zadarmo. neboť byla to zřejmě podobizna kteréhosi soudce. “Vždyť je to soudce. smíme už přijít?” “Ne. ale teď ještě nezcela hotová. Jakousi velkou sochu..Franz Kafka Strana 55 Proces v práci. pokládal za věc. Nadto se teď malíř zeptal: “Chcete koupit nějaké obrazy. bylo by se teď opravdu zdálo. jež stála uprostřed za zády trůnní židle.” “A dá se přece malovat v tak slavnostním držení? Vždyť tu sedí jako nějaký soudní president. neboť i zde se soudce chystal hrozivě povstat se své trůnní židle. s úsměvem. bylo ze dřeva. Všechno. který paprskovitě mizí k okraji obrazu.” řekl malíř konečně. že chtěl brzy odejít.” řekl malíř. říci hned v prvním okamžení. též byl obraz u advokáta malován olejovými barvami.” “Ano. ani trůnní židli.” řekl malíř. byla přetížena peřinami v různých barvách. jak se pod třesoucími se hroty tužek u soudcovy hlavy tvoří zarudlý stín. možnost.. tvářil se úmyslně.” řekl K.. “Spravedlnost musí být v klidu.” Malíř letmo pročetl dopis a hodil jej na postel. “vždyť je to přece soudce a sedí na soudcovské stolici?” “Ano. vzal se stolku pastelovou tužku a pojížděl jí trochu po okrajích sochy. se mu takřka nabízela. Po délce i po šířce nemohl v něm člověk udělat víc než dva dlouhé kroky. Uprostřed pokoje stál na stojanu jakýsi obraz. Ale nemá na patách křídla a není v běhu?” “Ano. jenž se svou poznámkou nechtěl nikoho dotknout. podlaha. Vyňal proto z kapsy továrníkův dopis. chce u něho jen a jen poptat ve věci svého procesu. odpověděl malíř. dívaje se na stojan: “Vy právě pracujete na obrazu?” “Ano. který je odkázán na jeho milodary. Otočení klíče v zámku připomnělo K-ovi. “Taky ne. že se musí ještě trochu propracovat. . že se K.” řekl K. Kdyby továrník nebyl o Titorellim co nejurčitěji mluvil jako o svém známém. stěny i strop. aby začal o soudu.” řekl malíř. “Namaloval jste tu sochu tak. jako o chuďasu. jímž v té mlze nebylo vidět dál než na posněženou střechu sousedního domu. “ale není to nijaký vysoký soudce a nikdy neseděl na takové trůnní židli. Ale všechno ostatní bylo podobné. vykasal si rukávy u košile. že pohled na obraz mu vnukl chuť k práci. se udiven podíval na malíře.. K. Jenže bohužel právě podle tohoto obrazu nelze posoudit jednotlivosti šatu a židle. o tlustého muže s černými hustými vousy. “Je to podobizna. a K.” řekl malíř a hodil košili. anebo že se alespoň na něho nedovede rozpomenout. že továrník v psaní zpravuje malíře. že lze ten bídný pokojíček nazvat atelierem.” “Ne. Naproti K-ovi byla u zdi postel. byl bych se už dávno odstěhoval. ale bylo mi udáno. že je to malováno pastelovými barvami. aby se tak dali malovat. co znamená. útlý a úzkostný: “Titorelli.” “To není dobré spojení.” řekl malíř.

abyste si mne získal. však nechtěl. to dusno v pokoji bylo nevysvětlitelné. udělal pohodlí. mluví jako nevědomé děcko. aby se posadil na postel. Ale já vám to nezazlívám. K.” řekl K. “Jste nevinen?” zeptal se. a v té světlosti se socha zdála zvlášť vynikat. ten člověk. to měl za rozmar a zlobil se proto. než co jsem o něm slyšel. aby si K. i zeptal se proto: “Je to veřejně uznané postavení?” “Ne.” K. jen nebylo přes jeho rozhodnost jasné. odpověděl jsem: . že K. “To je hlavní věc. snad by lo také do pokoje vidět štěrbinami. si to chtěl neprodleně zjistit a řekl proto: “Vy přece znáte ten soud jistě daleko lip než já. Mimo to se zdálo. který se vydává za důvěrníka soudu. “To nesmím povědět.” řekl malíř. zajisté.” Odmlčel se. “Záleží na mnoha jemnostech. chtěl něco namítnout. Protidůvody na něho nijak nepůsobily. Za dveřmi bylo teď zase slyšet dívky.Ať jen jednou ke mně přijde’. prosil. že si malíř nesprávně vykládá. vztyčil se. váhal. kdežto sám usedl na jedinou židli v pokoji před stojanem. nýbrž byl to ten zatuchlý vzduch. dodal ještě: “Jsem úplně nevinen. jako by chtěl K-ovi poskytnout čas. vždyť jste nemohl vědět. na to nic neřekl. a tomu se ovšem nijak nedivím. “Vy jste patrně důvěrník soudu?” zeptal se. Najednou zas pozvedl hlavu a řekl: “Jste-li nevinen. Je tady v pokoji velmi útulno.” řekl malíř. upustil od jakékoli omluvy. K. do kterých ten soud zabředá. Ó. já nevím o mnoho víc. Tato nepříjemnost se pro K-a zmnožovala tím. jako by mu to bylo zarazilo další řeč. a teď se těším. Tlačily se asi kolem klíčové dírky. Nakonec však vytáhne nějakou velkou vinu odkudsi. ale nebylo to vlastně teplo. jsem důvěrník soudu. že si tu věc velmi připouštíte. “Má nevina věc nezjednodušuje. aby malíř mlčel. že je to u mne nemístné. “Ano. kde původně nebylo vůbec nic. A pokračoval pak: “Ostatně máte svou poznámkou úplně pravdu. K. často jsou taková neuznaná postavení vlivnější než uznaná. sotva již připomínala bohyni Spravedlnosti. ptal se mne. nýbrž vypadala teď zcela jako bohyně lovu. “Jen s pravdou ven. co mu způsobovalo nevolnost. hodlal pobýt jen zcela krátce. Musil se přese všechno usmát a pomalu potřásl hlavou. viďte? Po té stránce má pokoj velmi dobrou polohu. zejména když odpověď svědčila soukromému člověku a byla tedy vyřčena bez každé odpovědnosti.” “Tak. jak je o tom také zmínka ve vašem doporučujícím listu. aby se smířil s touto skutečností.” “Právě tak je tomu se mnou. Nechcete snad nejdřív odložit kabát?” Ačkoli K. ve kterých zřejmě nebylo zatopeno. zda tak mluví z přesvědčení anebo jen z netečnosti. “Mluvil jsem včera s továrníkem o vašem případě. omlouvaje se: “Já musím mít teplo. Vzduch v pokoji začal na něho ponenáhlu doléhat. zároveň však nechtěl.” řekl malíř. aby se malíř přespříliš holedbal a učinil se tak jaksi osobou nedostižnou. a ježto K. jako by K. zda bych vám nechtěl pomoci. že ho malíř požádal. Odpověď na tuto otázku mu téměř způsobovala radost. Pak se zas vrátil k své židli a zeptal se konečně první věcnou otázku.” řekl malíř a pokývl svraštělým čelem. Zdá se. otřel ruku o ruku a podíval se s úsměvem na K-a.” “Ba. proč K. prosím 1” řekl s prudkou odmítavostí. je věc velmi prostá.” řekl K. ale nepřipomínala ani bohyni vítězství. a mluvil jste nejdřív o mých obrazech. potom však si přece jen vyčítal. bylo mu malířovo vybídnutí přec velmi vhod. “Jak se jmenuje ten soudce?” zeptal se najednou. .” řekl. došel k němu a vtlačil ho hluboko do peřin a polštářů. “vy se chcete něco dovědět o soudu. neboť nechtěl malíře od té věci odvrátit. Malířova práce přitahovala K-a víc. a řekl: “Nu. byl hluboko skloněn nad obraz a zřejmě zanedbával svého hosta.” K-ův zrak se zakalil. “Vy však jste nevinen?” “Nu ano.” řekl K.” řekl malíř zkrátka. Ihned odložil malíř tužky. Zatím co odkládal zimník a rozepínal si také ještě kabát obleku. zapomněl na všechno ostatní. Aby se nabažil té radosti. zbytečně rušil jeho přemítání. v němž se skoro nedalo dýchat. řekl malíř. ba. že jste se tak brzo dostavil. že zde je už tak dlouho a vlastně pořád ještě nic nepodnikl v své vlastní věci. sklonil hlavu a zdál se přemýšlet. když K. pokoj nebyl asi už dávno provětrán.Franz Kafka Strana 56 Proces Ponenáhlu to zahrávání stínu obklopilo hlavu jako nějaká ozdoba anebo vysoké vyznamenání. jejž zprvu přece přijal s takovou šetrností. Kolem sochy Spravedlnosti zůstala však půda kromě neznatelného odstínění světlá. již kolikrát se v údivu zadíval na malá železná kamínka v koutě. K. jež způsobila.” odpověděl malíř. než chtěl. zůstal jen na kraji postele. ježto tím ztrácel čas.

Ale jen kdo je zná. shodovalo se to naopak velmi s tím. v atelieru. malířova obecná poznámka zbavovala odkaz na dívky každé znepokojivosti. co se po této stránce zkusí za zády veřejného soudu. jež se uvedou před soudem. Přesto se K. a řekl pak s jakousi úzkostností: “Není vám nápadné. když se zas vrátil ke K-ovi. jímž jeho objasnění na K-a zapůsobilo. “Nikdy nelze soud od toho odvrátit. To je postavení. že nikdo není obžalován jen tak zbůhdarma. chvilku díval ke dveřím. “Ježto jste však nevinen. Jen jedna protáhla štěrbinou mezi trámy stéblo slámy a popotahovala jím pomalu sem a tam. ponenáhlu kolem sebe shromáždil.” řekl malíř a pozvedl ukazovák.” “Ano. než ho takřka najme do svých služeb. Já sám vás z toho dostanu. a že je velmi těžké odvrátit jej od tohoto přesvědčení. Kdybych tady vymaloval všechny soudce vedle sebe na plátno a vy byste se před tím plátnem hájil. Znova se kterási z dívek začala za dveřmi ptát: “Titorelli. Nových lidí k tomu nelze potřebovat. Ten však se zas posadil na židli a řekl zpola žertem. takže musil velet: “Dolů na stupně!” Teprv pak nastalo ticho.. takového ohyzdu. že chtěl na malíři jen vyzvídat. že dosud ještě nemáte žádný přehled o soudu.” “Jakže?” zeptal se K. Také teď sebou sotva i jen pohnul. aby nebyl venku slyšen: “Také ty dívky náleží k soudu. jež mám v hlavě jen já. V bance jednou vynášeli jeho organisační nadání. Malíř pozoroval účinek. shodím vás všechny se schodů. krátce. otevřel je na škvíru– bylo vidět prosebně vztažené. zpola na vysvětlenou: “Vždyť přece všechno náleží k soudu. kde byl odkázán úplně jen na sebe. že vůbec nevejdou ve známost mimo okruh určitých rodin.” “Jak to chcete dokázat?” ptal se K. Je-li opravdu tak snadno možné působit na soudce osobními styky. které se vždycky dědí.” “Toho jsem si dosud ani nepovšiml.” řekl malíř. .” Následovala vřava nesrozumitelných přitakavých výkřiků. uhnul hlavou na stranu a díval se na malíře. že soud vůbec nic nedá na jakékoli důkazy. aby je vyzkoušel do poslední možnosti. “Odpusťte. “já jsem to spojení zdědil. se sotva obrátil ke dveřím. zbylo by mi ještě tolik pravidel. zde. zda se ho chce ujmout a na jaký způsob..” řekl K. Tam v zásuvce na příklad mám zápisky svého otce. aby maloval soudce. chtěl si nejdřív získat malířovu důvěru. Již můj otec byl soudní malíř. Rozumí se. že mluvím skoro jako právník? To na mne tak působí ten nepřetržitý styk s pány od soudu. jako by K. jakmile někoho obžaluje. naskytovala se dobrá příležitost. tedy v poradnách. bylo to dokonce velmi slibné. “Vždyť jste před chvílí řekl sám. Posaďte se tady na stupně a nehlučte. a že soud.” Neposlechly asi hned. nemaluj ho. budete mít větší úspěch než před skutečným soudem. K.” řekl K. a to dovedu jen já. jako byli malováni staří velcí soudcové.” řekl K.” “Těžké?” zeptal se malíř a vyjel jednou rukou do vzduchu.Franz Kafka Strana 57 Proces ovšem od zcela rozdílných lidí. jež nikomu neukážu. nepůjde už brzo?” “Mlčte!” zavolal malíř ke dveřím.” “Nedá jen na důkazy. za nimiž dívky teď zticha seděly na stupních. jak to líčil advokát.” “Jakpak jste se dostal po prvé do styku se soudci?” ptal se K. pak jsou styky malířovy s těmi ješitnými soudci zvlášť významné a zajisté znamenají něco. nezdálo se K-ovi už tak nevěrohodné. Pak tedy by se malíř velmi dobře zapojoval do kruhu pomocníků.” Co malíř teď pověděl. složitá a především tajná pravidla. “Jinak je však s tím.” řekl malíř. na chodbách anebo na příklad i zde. je způsobilý. pro sebe a zapomněl. měl nohy ze široka od sebe a špičkami nohou mlaskavě podupával na podlahu. jež K. Ale i kdybych je ztratil. co se nesluší podceňovat. “což nevidíte. Každý soudce chce přece být malován tak. Pro malování různých úřednických stupňů jsou stanovena tak rozmanitá. nebyl postřehl ten jemný rozdíl.” “To vám závidím. ale umělecký vzhled se z největší části ztratí. “To bylo velmi prosté. ponechal úplně malíři. řekla ještě: “Prosím tě. V tom jsou však všichni zajedno. Malíř byl skokem u dveří. mysle na své postavení v bance. že by si nikdo nemohl činit nároky na mé postavení. Ano. sepjaté ruce dívek – a řekl: “Nebudete-li zticha. je pevně přesvědčen o vině obžalovaného. že mám s tím pánem rozmluvu?” Ale dívka se tím nespokojila nýbrž ptala se: “Ty ho budeš malovat?” A když malíř neodpověděl. co slyšel také od jiných lidí. “Zdá se. kdy ž se malíř k němu naklonil a pošeptal mu do ucha. že z toho mám velký prospěch.. nebude vám ho ani třeba.” řekl malíř.

Je ovšem možné.” Opětovná zmínka o jeho nevinnosti byla K-ovi už na obtíž. to nesmíte zaměňovat. ježto jste úplně nevinen.” “Pouhé legendy nezmění mé mínění. zvládl a nepřerušil malíře. jí dokonce zdaleka dával přednost. nýbrž v samém soudním řízení. Myslím. že by se osobním zapůsobením dalo kdy dosíci skutečného osvobození.” řekl malíř a hrdě nadnesl ramena. “se prý opravdu vy skytla. které o tom soudu již mám. že není vůbec žádný jednotlivec. Je to tedy marné i po této stránce. Pak byste však nepotřeboval ani mne. bylo by opravdu možné. že se o starých soudních případech dochovaly pouhé legendy.. jako by malíř takovými poznámkami činil příznivý výsledek procesu podmínkou pro svou pomoc. teď však popíráte. Přesto však necouvl a řekl: “Podotkl jste před chvílí. Již v tom je rozpor. Ten úsměv vzbudil v K-ovi pocit. Vzdát se malířovy pomoci nechtěl. jaké osvobození si přejete. též mu tato pomoc nepřipadala nikterak nevalnější než pomoc advokátova.či jste slyšel o osvobození z dřívější doby?” “Taková osvobození. protože byla nabízena nezáludněji a nepokrytěji. že nevinný nepotřebuje před soudem pomoci. jsou též velmi krásné. pokud jsou viditelné. Zdálo se mu někdy.” Tomuto spořádanému rozboru se K. Já však jsem se dověděl pravý opak. “to se asi také před soudem nelze na ty legendy odvolat?” Malíř se zasmál. Ale není-li to nepravděpodobné? V tolika případech ani jediná nevina? Už jako dítě jsem dával dobrý pozor. Přes tyto pochybnosti se však K.. chtěl prozatím vyslechnout všechna . “Ne. Malíř však se nedal zmýlit. jakmile se mi naskytla příležitost.” řekl malíř. Skutečné osvobození je ovšem nejlepší. K. Ježto jste nevinen. jejž malíř právě nazval chudákem. vypravovali o soudu. a o tom. “Proto se také mohu odvážit.”. V tom je druhý rozpor. “Je tu řeč o dvojí různé věci. “To však potvrzuje mínění. Je jen velmi těžké zjistit to. ani nějakou jinou pomoc. nejsou přístupná ani soudcům. podniknu toto. Malíř poposedl s židlí k posteli a pokračoval tlumeným hlasem: “Zapomněl jsem zeptat se vás především. co je psáno v zákoně. Nevím ani o jediném skutečném osvobození. V zákoně. to nelze. a teď dokonce říkáte.” řekl K. abych sám došel k soudu.” “To přece stačí.” řekl. k tomu byl odhodlán. “Pak je zbytečné mluvit o tom. o tom.Franz Kafka Strana 58 Proces “Vaším postavením nemůže tedy nic otřást?” “Ovšem..” řekl K. prokázat se to však nedá.” “Jak to?” zeptal se malíř trpělivě a zvrátil se s úsměvem na židli.” řekl malíř nespokojen.” “Tyto rozpory lze snadno vysvětlit. že by bylo možné vykonat na soudce nějaký vliv. Zde pravděpodobně rozhoduje jen nevina obžalovaného. Ty pak obsahují ovšem dokonce většinou skutečná osvobození. nemůže.” řekl K. kteří přicházeli do jeho atelieru. který má proces. že soud vůbec nedá na důkazy. zdánlivé osvobození a průtah. jak tomu říkáte. potom však řekl stejně potichu jako malíř: “Myslím. Mimo to jste však před chvílí řekl. “vždyť jsem mluvil jen o svých zkušenostech. jako by mluvil sám k sobě a k svým nadějím.” řekl K. jakousi pravdu zajisté do sebe mají. a tím se stává. jak se rozumí samo sebou. totiž skutečné osvobození. já jsem jej ovšem nečetl. a není v něm nic o tom. později jste to omezil na soud veřejný. jako by se teď chystal objevit rozpory nikoli v malířových slovech. zprvu velmi podivil. jež mají takové legendy za obsah. že si odporujete. já sám jsem maloval několik obrazů. jenže nemám ani nejmenší vliv na tento způsob řešení.” “A jak to děláte?” ptal se K. nespočetné procesy jsem vyslechl ve významných fázích a sledoval je. že ve všech případech mně známých nebyla ani jednou dána nevina. a přiznávám se – nezažil jsem ani jedno skutečné osvobození. zato však vím o mnohém ovlivnění. abych tu a tam pomohl nějakému chudáku. jako by to ani nebyl on. Jeden jediný kat mohl by nahradit celičký soud. také soudcové. v našich vrstvách se vůbec nemluví o jiném. když otec doma vypravoval o procesech. Než přece jen nesmíme jich zcela nedbat.” “Nesmíte zevšeobecňovat. praví se. jež se tím ovšem měnila v úplnou nicotnost.” odpověděl malíř. který by měl vliv na skutečné osvobození. Konečná rozhodnutí soudu se neuveřejňují. abyste se spoléhal jen na svou nevinu.. nýbrž řekl: “Ve vašem případě na příklad. že se nevinný osvobozuje. že na soudce lze zapůsobit osobně. co jsem se osobně dověděl. Je trojí možnost. lze jim věřit. po každé jsem jí využil.” “Ani jediné osvobození tedy.

aby mohl. nýbrž skutečné. Jak takové potvrzení zní.. jemuž teď však. předem dopodrobna poučil. “Zdánlivé osvobození a průtah.. “Nechtěl byste si však. a zaručím se za vaši nevinu. způsoboval mu závrať. teplo zde líp než dvojitým oknem. dres večer. neboť nebylo mu o mnoho lépe než předtím. Předložím mu potvrzení. bude neschopen. rozdíl po této stránce je ten. kdy mu bylo připomenuto horko. ale tím by se to jen zhoršilo. protože štěrbinami v trámech všude vniká vzduch. že bude i mlhu dýchat otevřenými ústy. “Záleží na vás. Jen o ty může jít.” řekl malíř. Hůře je u soudců. Kdybyste si je přál. Udeřil lehce rukou na peřinu vedle sebe a řekl slabým hlasem: “Ale vždyť je to nepohodlné a nezdravé. který až dosud dbal jen malířova objasňování. Lze tady všechny dveře hravě vypáčit. nejsem-li doma. že K. že se nedá otevřít.” Teď teprv uviděl K. že nikoli bez námahy. co mu malíř říkal. Ta postel přede dveřmi stojí ovšem na velmi špatném místě. některý soudce by na příklad žádal. Ovšem je v takovém případě věc už napolo vyhrána. “Je to jen pevně zasazená skleněná deska. drobné dveře ve zdi. vím od svého otce. Teď však přichází obvykle časně ráno. že je zde úplně odloučen od vzduchu. aby našel druhé dveře. nedá se otevřít. Pocit. zvolala jedna z dívek: “On si svlík kabát!” a bylo slyšet.” Teď poznal K. závazné. že bych vás. “Je to skoro nesnesitelné. Nejdřív tedy zdánlivé osvobození.” řekl malíř. Proto řekl: “Nechme tedy toho skutečného osvobození. Byl připraven na to. kterého teď maluji. jen málo obveselen. Neměl teď čas. že najednou malíř nebo on sám přikročí k oknu a otevře je jediným trhnutím. Nejdřív třeba potvrzení předložím soudci. prohlásím mu. mohu otevřít jedny ze svých dveří anebo dokonce oboje.” Malíř pokývl.” “Tak. Vytrhne mě to. kteří mne – i to se stane prostě odmítnou. Chci-li však větrat.” řekl K. ačkoli teď seděl bez kabátu. vyrazil hojný pot na čele. počkat na mne zde v atelieru. zatím co ještě spím. ačkoli je to jen jednoduchá deska. kterého maluji. a je to znění zcela bezpečné. Malíř to zpozoroval a řekl: “Jsou za vámi. svléci kabát? Je vám asi horko. Obojího můžete dosíci mým přispěním. jak si u soudce máte počínat.” “Ó ne.” řekl malíř. jako by velmi dobře chápal K-ovu nevolnost.Franz Kafka Strana 59 Proces mínění malířova.” odpověděl malíř. Těch se . konečně však uznal. drží se. “Dívky totiž myslí. a to zejména proto. zmínil jste se však ještě o dvou jiných možnostech. položil si jej však přes koleno.” “O zdánlivém osvobození a průtahu.” řekl K. Skoro nasupen se zeptal: “Jakže jste říkal těm druhým dvěma možnostem?” Už ty výrazy zase zapomněl. po každé z nejhlubšího spánku. aby všechno. že neučiní-li tak. “To by od vás byla velká laskavost.” řekl K. S tím potvrzením dojdu pak k soudcům. i když je měl za nepravděpodobná a i když odporovala jiným zprávám. aby tu podívanou viděly na vlastní oči. že by mi uvěřil každý. ale trvalou. abych vás k němu dovedl.” řekl malíř. proto si svlekl kabát. jako by chtěl předejít nějakou K-ovu výtku. jakmile bude porada skončena. že jste nevinen. pohne-li malíře. až mi přijde sedět.” V malířových očích bylo cosi jako výčitka. zkoumal co do pravdivosti anebo dokonce vyvracel.” řekl malíř.” řekl malíř na obhajobu svého okna. jak se všechny tlačí ke skulinám. aby zde ještě zůstal. kdybyste slyšel kletby. jak se dalo. když ráno leze přes mou postel. “Je to tu všechno příliš malé na atelier. jak se rozumí. s nimiž se znám. naň chce uvalit břemeno takového ručení. rozumí se. “že vás budu malovat a že se proto svlékáte. že jste nevinen. jak se rozumí. “A soudce by vám uvěřil a přesto by mě neosvobodil doopravdy?” “Jak jsem už řekl. “Nemohlo by se otevřít okno?” zeptal se K. čehož není valně třeba. To byste pak tedy musil jít se mnou. co z toho si zvolíte. “Musil jsem se zařídit. Mohl bych mu ovšem vzít klíč.” “Je. a já jsem mu také dal klíč od těch dveří.. “tím. když se vedle postele otevřou dveře. má-li si svléci kabát. rozhlížel se K. že po celou tu dobu doufal.. “Ostatně není naprosto jisto. musil jsem je zastavit postelí.” Trochu potěšen tímto vysvětlením. “Ne. průtah námahu daleko nepatrnější. že zdánlivé osvobození vyžaduje soustředěnou námahu dočasnou. Sotva si svlekl kabát. přichází vždy dveřmi u postele.. jimiž ho vítám. třebas i nerozhodujícím způsobem. než o tom začneme. aby mu pomohl jakýmkoli. Soudce na příklad. napíšu na arch papíru potvrzení. Ztratil byste každou úctu k těm soudcům. aby si jej mohl zas obléknout. dokáže opravdu již věc nejkrajnější. To však je ručení nejen vnější.” Za celé této řeči uvažoval K.

” “Ale toto druhé osvobození není přece zas konečné. jak si toho žádá nepřetržitá činnost soudních kanceláří. ale vznáší se i nadále nad vámi a může nabýt ihned účinnosti. Není teď už třeba nijaké zvláštní námahy.” řekl malíř. o osvobození a o odůvodnění osvobozovacího nálezu. a vím o takových případech. Zato však je možné.” “A proces započne znova?” ptal se K.” ptal se K. že se z nespočetných jiných důvodů změnila nálada soudců. “snad vám vyhovuje průtah lépe. to je možné. váhavě. kterou si pojížděl na prsou a po stranách. “Ano. aby od obžaloby odpoutali. “Průtah.Franz Kafka Strana 60 Proces musíme vzdát. Ale jinak zůstává spis v řízení.” řekl malíř a . abych se vyjádřil lépe. Zasvěcený člověk tomu neuvěří. vsunul pod ni ruku. který má právě váš proces. než vymoci první?” “Po té stránce. neboť jednotliví soudcové zde nemohou rozhodovat. jakmile jen přijde vyšší rozkaz. a nařídí okamžité zatčení. “ale jen zdánlivě svoboden. naši soudcové tedy nemají. a kroutil odmítavě hlavou.” řekl K. mně a nám všem. Tyto cesty jsou nevypočitatelné. v čem záleží průtah?” K. “po druhém osvobození přijde třetí zatčení. zmizí úplně z řízení. Malíř se ze široka opřel o lenoch židle. “Ovšem že není. Myslíte tím snad. aby osvobodili s konečnou platností. zajdu s potvrzením k soudci. “Ovšem. “těžší vymoci druhé osvobození. Člověk pak musí znova sebrat všechny síly a nesmí se vzdát. skoro pochybovačně. jeho noční košile byla rozhalena. k nimž náleží moji známí. dočasně svoboden. ačkoli zajisté neopominu pokusit se o ně. anebo. ale pravda. že v tomto případě obžaloba ještě nezanikla. ale je stejně dobře možné. že se spis ztratil a že osvobození je úplné. už aby vyhověl mně a jiným známým.” K. ale ovšem teprv po různých formalitách. Je to divné. “Není však. toto právo má jen nejvyšší soud. všechno se zničí. Soudce má v tom potvrzení záruku od určitého počtu soudců. ale můžeme se jich také vzdát.. že se osvobozený vrátí od soudu domů a už tam čekají pověřenci. “proces začne znova. Se spisem nenastala žádná jiná změna. pokývl. “nelze říci nic určitého. “Zdánlivé osvobození se vám patině nezdá dosti výhodné. a nepochybně tak učiní..” Poslední slova řekl malíř snad pod dojmem. nadobro nedostupný vám. nemají právo.” řekl K. lidé jsou v té době naplněni větší nadějí než po osvobození. je však zase možnost. Možná. pozná. že budete-li takto osvobozen. může se někdy zdát. postupuje se dál vyšším soudcům. jako by teď chtěl předejít nějaká malířova odhalení. také proces a dokonce osvobození se zničí. mohu vám také povědět. Žádný spis se neztratí.” řekl malíř. může vás bez obav osvobodit. nejen obžaloba. Velké právo. Předpokládal jsem zde. jímž na něho působil K. Jakmile se mi na to potvrzení podpíše sdostatek soudců. s většími a menšími zastávkami sem a tam. Vy však opustíte okruh soudu a jste svoboden. To znamená. že budu mít i jeho podpis. aby zprostili obžaloby. mlčel.” odpověděl malíř. než že byl obohacen o potvrzení neviny. je to pak pro obžalovaného doba největší naděje. Tato okolnost se tedy sotva uplatní. nevíme a nechceme ostatně ani vědět. Jak to tam vypadá. Vždyť soudcové už při osvobození pamatovali na možnost opětného zatčení. jakož i jejich právní posuzování případu. Ježto mám se soudem tak dobré styky. pak se všechno vyvine ještě trochu rychleji než jindy. že soudcové jsou druhým zatčením ve svém úsudku nějak zaujati v neprospěch obžalovaného? Nejsou. vrací se k nižším soudcům a putuje tak s většími a menšími výkyvy. stejně jako předtím vymoci zdánlivé osvobození. jak se v předpisech pro soudní kanceláře zračí i po stránce čistě vnější rozdíl mezi osvobozením skutečným a zdánlivým. že všechno je dávno zapomenuto. Zpravidla není však potom vůbec již mnoho překážek. Při osvobození skutečném mají se soudní spisy odložit nadobro. Pak je svobodný život ovšem u konce. Nejnižší soudcové totiž. Mám vám vysvětlit. po třetím osvobození čtvrté zatčení a tak dále. jste prozatím obžalobě odňat. To je dáno již pojmem zdánlivého osvobození. Díváme-li se zvenčí. aby ho zatkli znova. řekl malíř.” “Jsem pak tedy svoboden. že mezi zdánlivým osvobozením a novým zatčením mine dlouhá doba. jenž se trochu zhroutil. Jednoho dne – nikdo by se nenadál – vezme nějaký soudce ten spis pozorněji do ruky. Jinak při osvobození zdánlivém. u soudu není žádného zapomenutí. a usilování o druhé osvobození musí se proto přizpůsobit pozměněný m okolnostem a musí být zpravidla stejně účinlivé jako před prvním osvobozením.” řekl malíř. zato však mají právo.

Aby se toho dosáhlo. položil ruku na zimník. na který byl uměle omezen. jako když jde o to. Chtěl bych vám také ještě všelicos povědět. Byl bych vám dokonce poradil. jde tu v podstatě jen o to. že mu pomůže i dál. že způsobí. Malíři záleželo na tom. Vždyť je to všechno jen vnějšího rázu. shrnuje všechno ještě jednou. K.” “Přijdu brzo zas. aby si nějak vysvětlil K-ovu náladu. “Vy už chcete odejít?” zeptal se malíř. “Vystihl jste jádro věci. můžeme s dostatečnou určitostí počítat. to přece vlastně není ani při zdánlivém osvobození. že obžalovaný zde nikdy není svoboden. jako by hledal dokonale výstižné vysvětlení. zejména však pomocník.” “Nezpůsobí však. aby byl skutečně osvobozen. Ale místo aby tam otevřel dveře. aby vás dívky obtěžovaly?” ptal se malíř. Proti zdánlivému osvobození má průtah výhodu. kabát přes paži a vstal. nechtěl být nezdvořilý. Je proto třeba učinit čas od času všeliká opatření. řekl proto: “Patrně jste se ještě nerozhodl o mých návrzích.. K. Nemyslím při tom na to. jak jsou spojeny s vymáháním zdánlivého osvobození. “Už vstává!” ozvalo se ihned volání venku přede dveřmi. aby si oblekl kabát. zůstává ochráněn od úleku náhlých zatčení a nemusí se obávat. že to rozpoznal. jak pozoroval podle tlaku. Schvaluji to. nemohl se však odhodlat. aniž jsou pro to dány důvody alespoň zdánlivé. není k tomu třeba takového vynaložení síly. jako by křičící dívky viděl naskrz dveřmi. aby tam došel. a lomcoval klikou. nastanou trampoty a rozčilování. musí se v pravidelných obdobích a mimo to i při zvláštních příležitostech docházet k soudci a je třeba. “To vás jistě odtud zahání ten vzduch. vždyť se ho malíř opravdu ujal a slíbil mu. tiše. abychom si na každý možný způsob zachovali jeho přízeň. Je tu jiná nevýhoda. ačkoli předčasně už na sebe volaly. může se omluvit. aby obžalovaný a pomocník. ježto je obžalován. je třeba. “průtah záleží v tom. jako by se styděl. jenž si v náhlém rozhodnutí oblekl kabát. jenž vstal rovněž. nechtěl byste se ještě podívat na obraz.” řekl K. zůstal v neustálém osobním styku se soudem. Ovšem má i průtah pro obžalovaného některé nevýhody.” “Tak už otevřte ty dveře. že mu snad právě v dobách. abych se poptal.” řekl K. aby obžalovaný nebyl odsouzen. že budoucnost obžalovaného je méně nejistá. Proces se jedním slovem musí napořád otáčet v malém okruhu. aby se vymohlo zdánlivé osvobození.. jež nesmíme podceňovat. Výhody a nevýhody jsou zde jemné jak vlásek. že se proces trvale zachovává v nejnižším procesním stadiu. “Použijte raději tohoto východu. musí se konat vyšetřování a tak dále. aby se člověk.” řekl malíř rychle. Musí se tedy v procesu dít něco navenek. “Musíte však splnit slovo.” “Ó ano.” a ukázal na dveře za postelí. s níž se nutil poslouchat. vlezl malíř pod postel a ptal se odtamtud: “Jen ještě okamžik. nemá-li člověk někdy čas anebo chuť. ale ty si zas nepředstavujte jako něco přespříliš zlého. může dokonce ta opatření u některých soudců sjednat na dlouhý čas napřed společnou dohodou. Přes toto potvrzení řekl malíř. jako by chtěl K-ovi dát na cestu domů nějakou útěchu: “Obě metody mají společný rys.” Již za posledních slov přehodil si K. To ovšem přináší obžalovanému některé nepříjemnosti. Proces se nesmí ztrácet s očí. Neopomineme-li v této příčině nic. “Chcete. aniž se snad proto smíme vzdát bezprostředních rozhovorů s ním. Proces nemůže stát. že jsem mluvil srozumitelně. Ovšem nesmí ani ztrácet příliš mnoho času.” řekl K.” řekl K. musíme na něho působit známými soudci. Člověk si musí všechno přesně odhadnout. kdy jeho ostatní okolnosti jsou pro to nejméně vhodné. ale obžalovaný je skoro stejně zajištěn před odsouzením. že se obléká. který ho nenásledoval. Musil jsem dbát největší stručnosti. Je mi to velmi trapné. kterou dívky venku držely. za nimiž se teď dívky daly do křiku.” řekl malíř. s tím byl srozuměn a skočil zpátky k posteli. aby se oblekl. “jinak přijdu do banky. Také dívky ho nemohly přimět. že se proces nedostane ze svého pivního stadia. obžalovaný musí být vyslýchán. Doufám však. zato však je třeba daleko větší pozornosti. který bych vám mohl prodat?” K. přehodil si zimník přes rameno a pospíšil ke dveřím.Franz Kafka Strana 61 Proces díval se chvilku před sebe. občas hlásil u svého soudce. Proces sice neustává. abyste se nerozhodl ihned. jako kdyby byl na svobodě. nejsme-li se soudcem osobně známi. též se pro K-ovu . jsou tedy na příklad výslechy jen zcela kratičké. Opakuji. jejž bolela hlava od námahy. K-ovi bylo. Nejraději by byl všechno popadl a běžel s tím na svěží vzduch.

soud mi však tu místnost poskytl. Zdálo se. “Vystupte beze všeho na postel. nemohl odmítnout a dal si ukázat obraz. který cestou potkal. Byli už skoro u východu. K. i když jiným lidem patrně nebyl nápadný. aby se nikdy nedal překvapit. když soudce stojí vlevo od něho – a právě proti tomuto základnímu pravidlu se napořád prohřešoval. Malíř dobře využíval příležitosti. vpadaje malíři do řeči. Potkali brzo soudního sluhu – K. Byl by rád obrazy nechal ve voze. “Co stojí ty tři obrazy?” “O tom si povíme příště. že se vám ten motiv líbí. Minulo již dávno poledne. se víc potácel. Jsou to samá vřesoviště. Ostatně mě těší. protože jsou příliš ponuré. kapesník si tiskl k ústům.” K.” A nahnul se konečně nad postel a odemkl dveře. teď poznával už všechny soudní sluhy podle zlatého knoflíku. Před ním se prostírala dlouhá chodba. se neulekl ani tak toho. proto ho teď K. malíř ho následoval s obrazy. “to dělá každý. že by se mohla naskytnout nutnost. jež daleko od sebe stály v tmavé trávě. proč by měly chybět právě zde? Také můj atelier náleží vlastně k soudním kancelářím. Malíř vytáhl zpod postele hromadu nerámovaných obrazů. aby se jimi malíři . “Doufám. jež byla pro K-a příslušná. tu se jim přihnaly vstříc ty dívky. Po obou stranách chodby byly lavice.” řekl malíř. zvedl se země druhý obraz. když malíř.” řekl malíř a podal K-ovi obraz. se z nerozvážnosti vyjádřil tak stručně. zde byly ty stromy. jichž tedy K. nezůstal ušetřen. své nevědomosti v soudních věcech.. že když malíř jej chtěl sfouknout s hořeního obrazu. kdo sem vejde. Záleželo mu na tom.” K. postavil dokonce už jednu nohu rovnou na peřinu. “koupím jej. Někteří lidé takové obrazy odmítají. a vy k nim náležíte. V tu dobu právě nebylo na chodbě mnoho stran.Vezmu ještě i ten. K.” řekl malíř. zcela jako v čekárně kanceláře. Samou úslužností chtěl se sluha posadit dokonce na kozlík. jiní však. místo aby mu to zazlíval. zpola ležel jakýsi muž. aby se dostal z atelieru. který měli na občanském oděvu mezi obyčejnými knoflíky – a malíř mu přikázal. . Což jste nevěděl. a daly se oklikou.” řekl malíř a vytáhl třetí obraz. aby se zbavil sluhy.” řekl malíř. aby doprovodil K-a s obrazy.” “Není třeba. ačkoli se třásl netrpělivostí. se za ním ani neotočil. V pozadí byl mnohobarevný západ slunce. byl proto rád. ho však zahnal dolů. “koupím obě a pověsím si je v kanceláři. “Teď už nemohu s vámi!” volal malíř a smál se pod návalem děvčat. jiný muž stál v přítmí na konci chodby. že se mi podaří opatřit vám nosiče. který půjde hned s vámi. aby se nedíval netušivě vpravo.” “Zdá se. vedle něhož vzduch v atelieru byl hotové osvěžení.” Obraz nebyl však podobný. že spí. ulekl se hlavně sebe. “Čemu se divíte?” zeptal se malíř rovněž udiven. dám vám s sebou všechny obrazy. “Zde je protějšek k tomu obrazu. mají rádi právě ponurost. dojel před banku. Ale K-ovi na tom málo záleželo. nebyl by ani bez tohoto vybídnutí dbal nějaké šetrnosti.” řekl K. “Vřesoviště. tu se podíval otevřenými dveřmi ven a zase stáhl nohu.” řekl malíř. teď přešel přes postel.. “zítra přijde můj sluha a odnese je. nebylo však znát ani nejmenší rozdíl proti prvnímu obrazu. Patrně viděly.” řekl. Na ulici přivolal první povoz. zde táž tráva a tam týž západ slunce. teď neměl zájem o odborné zkušenosti žebravého malíře.” řekl K. Zdálo se mu základním pravidlem pro chováni obžalovaného. vířil prach K-ovi drahnou chvíli zalykavě před očima. obával se však. že tu mám ještě podobný obraz. než šel. “Dobrá. “Co je to?” ptal se malíře. K. “Jsou to soudní kanceláře. že se vám ty obrazy líbí. nýbrž bylo to úplně totéž vřesoviště jako předtím. “Na shledanou! A neuvažujte příliš dlouho!” K. když K. z níž vanul vzduch. Zpola tam seděl.” K. a zůstaneme přece ve spojení. jehož zlatý knoflík měl bez ustání na očích. jež mám zde dole. jak se otevřely druhé dveře atelieru.Franz Kafka Strana 62 Proces zapomnětlivost dosud nepojednalo o mzdě za tu pomoc. že platí podrobné předpisy pro zařízení kanceláří. jež byly tak velmi pokryty prachem. aby prodal staré obrazy. aby byl vždy připraven. aby vnikly z této strany. “Jsou to krásné krajiny. “zabalte všechny obrazy!” zvolal.” Ale K. Obraz byl snad míněn jako protějšek. Zpodoboval dva slaboučké stromky. že zde jsou soudní kanceláře? Soudní kanceláře jsou přece skoro na každé půdě. že se také zde shledává se soudními kancelářemi. tvář měl na lavici zabořenou do paží a zdálo se. “Máte teď naspěch. namaloval jsem už mnoho vřesovišť. “to je dobře.

který mu otevřel dveře.” zněla odpověď. jak advokát výpověď přijal a jaké následky by výpověď mohla pro K-a mít podle advokátova nikoli bezvýznamného mínění. nedaly se sice zahladit. jsem tu v právní věci. oč mu jde. nakonec nechtěl zříci. kdyby mu ponechal obhajobu. v řítil se téměř do předsíně a spatřil ještě. co si to jen myslíte?” “Vypadáte věrohodně. jíž svědčilo varovné volání muže. U dveří advokátovy . Kapitola osmá Obchodník Block Výpověď advokátovi Konečně se K. “Block. kdy chtěl zajít k advokátovi. že odejme advokátovi zastupování ve své věci. předtím nalehl na dveře. odňalo to rozhodnutí K-ovi mnoho pracovní síly. Díval se chvíli za ní a obrátil se pak k muži. který otevřel dveře. a to tak.Franz Kafka Strana 63 Proces vykázal. s úsměvem. Ale bylo už výhodou. Byl to vychrtlý mužíček.” řekl K. anebo někdo jiný. musil velmi dlouho zůstat v kanceláři. a bylo již po desáté hodině večerní. Ještě než zazvonil. výpovědí. ohlédl se po těch druhých dveřích. Kdosi odmykal dveře. co se týká jeho vlastní osoby. “Ovšem. “Vy jste tu zaměstnán?” ptal se K. Nebylo dokonce ani vyloučeno. v jakém je stavu. nebylo-li by lépe. tiskl po druhé tlačítko. utíká v pouhé košili chodbou mezi pokoji. uvažoval. že měl na sobě silný zimník. že toho je třeba.” Pokynul mu kloboukem a nechal ho jít před sebou. neboť už slyšel. zavolal zpátky do bytu: “To je on!” a teprv potom otevřel úplně. mluví jen klidně o zájmech ostatních lidí. aby se zastavil. i kdyby advokát nedal na sobě mnoho vyzvědět.” pomyslil si K. cestou. “jsem zde cizí. Stál trochu rozkročen. vousatý. a ukázal posuňkem na jeho nedostatečné odění. nevmísil-li se do toho druhý nájemník. snadno vyzví všechno. tentokrát zůstaly však i ony zavřeny.” a vznesl jednu ruku ve vylekané obraně před obličej. jako bývá jen člověku. Konečně se u špehý·rky advokátových dveří zjevily dvě oči. ale K.” “Bez kabátu?” zeptal se K. že byste mohl mít důvod. Bylo mu tak volno. ruce. zda takové počínání je správné. by se. v ruce držel svíčku.” řekl maličký a otočil se při tom představování po K-ovi. ale převahu mělo přesvědčení. který v cizině mluví s lidmi nízkého stavu. ledaže by Lenka něco vyzvěděla. První zazvonění u advokátových dveří bylo jako obyčejně marné. osobní rozhovor bude zajisté velmi trapný. advokát je jen mým právním zástupcem. Zatím co K. nikdy nedověděl. ne. jak Lenka. že buď začal obtěžovat ten člověk v županu. Toho dne. nedopustil. jak se za ním ve dveřích druhého bytu chvatně otočil klíč v zámku. odpusťte!” řekl muž a sám na sebe svítil svíčkou.” řekl K. dávalo mu velkou převahu nad tím vyhublým krskem. z jeho tváře a chování. “Jakpak se jmenujete?” ptal se K. zkrátka.” odpověděl muž. a K. v nichž držel klobouk. když konečně stál před advokátovými dveřmi. přece rozhodl. že by přece jen bylo dobře. “Je to vaše skutečné jméno?” ptal se K. ponechá si všechno pro sebe. jako by teprv teď viděl. Když se tedy dveře před ním konečně otevřely. svíral na zádech. a že pak svou výpověď odvolá. kdyby dal advokátovi výpověď telefonicky – anebo dopisem. “ne. při každém jiném způsobu výpovědi přijal by ji advokát mlčky anebo několika formálními slovy. K. Bude-li však advokát sedět K-ovi tváří v tvář a překvapí-li ho K. obchodník Block. Ten řekl: “Ó Bože. “proč jen pochybujete?” “Myslil jsem. Pochybnosti. jak obyčejně dělal. abyste zamlčel své jméno. nebyly to však Lenčiny oči. Přesto se ho K. Již to. pracoval zvlášť pomalu. aby alespoň v nejbližších dnech byly v bezpečí před zraky ředitelova náměstka. “Ne. “Lenka by mohla být hbitější. může je však i podle libostí nechat padnout. “Lenka je vaše milá?” zeptal se K. “ale přesto – pojďte. opíral se však prozatím ještě o ně. “Ach. že ho advokát přesvědčí. Dal je proto donést do své kanceláře a uzamkl je do nejspodnější zásuvky svého stolu. povyšuje je tím před sebou.

jak jsem podezřívána. neboť kuchyň teď osvětlovala jen lampička. co jsem se dověděla. abys to vy světlila tady. – Rudi. či mu mám nejdřív donést polévku?” “Nejdřív mě ohlas. chudý obchodník. že Lenka se zde snad schovala. a šeptala: “Nech ho teď. aby se do něho zavěsila. použila K-ovy nepozornosti. Trochu jsem se ho ujala. jakýsi Block. a vyprazdňovala vajíčka do hrnce. “Také já bych nevěděl. přece tě ohlásím. “Vy si asi myslíte.” “Teď si vzpomínám. Nezanedbávej proces! Také já ti povím všelicos. “tak mi přece pomoz.” odpověděl obchodník. avšak obchodníkova přítomnost mu odňala chuť. vždyť vidíš. “Dobrý večer. jímž obraz na něho působí. odpověz!” Řekla: “Pojď do pracovny. Josefe. sfoukl a prsty tiskl knot. aby pozoroval dojem. pohyboval ke dveřím..” řekl K.” řekla pak. abys mě teď líbala. zcela jistě. ji vzal za obě ruce a řekl: “Nuže. a Lenka řekla: “Budeš zticha? – “Tak mu tedy nejdřív donesu polévku. přitáhla si ho dopředu k sobě a řekla: “Je to velký ubožák. i advokát se po tobě ptal.” řekl K. který stál na lihovém plameni. Venku na chodbě řekl K. “Dobrý večer. původně hodlal s Lenkou dopodrobna pojednat o své věci. zastavil.” řekl jako na potvrzenou obchodník potichu ze svého kouta.” řekl K. a obrátil rukou její hlavu zase ke krbu. pro nic jiného.” zvolal K. “Mám tě nejdřív ohlásit. my slil. vzhlédl mžikavě a řekl: “Je to nějaký soudce. U krbu stála Lenka v bílé zástěře. že jste velký chytrák. “snad nebudeš žárlit na pana Blocka. “Nejste zrovna znalec. ale vy jste mě zavolal zpátky.” zavěsila se mu kolem krku a chtěla ho políbit. jaký je to člověk.” Bylo by se mohlo myslit. jejíž světlo bylo tel zbytečné.” “Ale to se rozumí. sklonil se nad její rameno a ptal se: “Kdo je ten člověk?” Lenka objala K-a jednou rukou. “tak tedy mě velte!” V kuchyni K. druhá míchala polévku.” “Vy jste také advokátův klient. jí však zabránil a řekl: “Nechci. “Dones mu přece jen nejdřív polévku. otevřel je a zavolal na obchodníka. a zadíval se s úsměvem na obchodníka..: “Vy přece víte. ale pokoj byl prázdný. “Znáte toho zde?” zeptal se a ukázal ukazovákem do výše. bude ale v kuchyni a vaří asi advokátovi polévku. “Co je vám po tom?” řekl K. “Je to vysoký soudce. jako zmaten těmi odporujícími si rozkazy. však přistoupil zcela blízko za Lenku.” řekl obchodník a sklonil svíčku.” “Ale pročpak. než aby ten obchodníček do ní směl snad zasáhnout rozhodujícím způsobem. pročpak?” ptal se obchodník. který šel poslušně dál: “Ne tak spěšně! Posviťte tady!” K. Obchodník pozvedl svíčku. Už jsi tak dlouho u nás nebyl.” řekla a podívala se na něho úkosem. zase zpátky. obchodníka zezadu za šle. “chci.” řekl K. “vždyť jsem zapomněl. poháněn K-ovýma rukama. zejména o zamýšlené výpovědi advokátovi. vzala mu z ruky klobouk. jež byla už na chodbě. Byl rozmrzen. K. jako bývají obyčejné krby.” řekl K. “Je to tvůj milenec?” ptal se K..” řekla Lenka a dívala se K-ovi prosebně a přece zpříma do očí. aby nedýmal. ale byl úplně zasvěcen. aby si obchodník na ni sedl. kde se Lenka schovala?” “Schovala?” řekl obchodník.. bude to potřebovat. vždyť vidíš.” řekl. Teď však nejdřív sundej ten zimník!” Pomohla mu při svlékání. což též učinil.” Oba se podívali dozadu. ale K. že nedával pozor. jako vždy. Mlčela.” řekl. a postavil se stranou od obchodníka. “také jsem to už slyšel. i zavolal Lenku. Ale přes noc zůstaneš u mne. ale chceš-li. “to ne. protože to je advokátův velký’ klient. ještě nikdy nebyl. Jen krb byl třikrát tak velký. aby je pověsila. zatím co se.” “Josefe.” řekl K. “Vždyť jsem vás tam chtěl dovést.” řekl ne zrovna chytře. Nebylo to však vlídně přijato.” řekl K. a ukázal rukou na židli stojící stranou. “ať se posílí na rozmluvu se mnou. “Mezi podřízenými vyšetřovacími soudci je to nejpodřízenější. svíčku. “Bylas v košili.” “Ne. Teď však měl svou věc přece za příliš důležitou. všechno ti vysvětlím. “Já to vlastně také nevím. K. Chtěla se chopit hrnce s polévkou. to se rozumí.” “Pročpak jste to neřekl hned?” zeptal se K..” řekla Lenka K.Franz Kafka Strana 64 Proces pracovny se K. na kterou mu ukázal K. A ty? Chceš si ještě dnes promluvit s advokátem? Je dnes velmi nemocen. Jen se na něho podívej. Před soudcovým obrazem zadržel K. že jste to už slyšel. byla ku podivu velká a bohatě vybavena. z ostatku nebylo vidět žádné jednotlivosti. přiběhla pak zpátky a dohlédla na polévku. Lenka se dala do hlasitého smíchu.-ovi a vy . obracejíc se na obchodníka. odběhla s věcmi do předsíně. nech tu svíčku. Obchodník seděl na židli.” “Vysoký soudce?” ptal se K. která visela u vchodu. proč byste měl žárlit.

. Můj proces trvá asi už mnohem déle. dříve zaujímaly kanceláře mého obchodu skoro poschodí. byla by možná K-a opravdu také tentokrát odvrátila od výpovědi. “ale já vám povím tajemství. jistě by ho byla zrazovala. “svěřím se vám s tím zčásti. po jídle brzo usíná.. tedy asi dvacet let. nejsem zrádce. teď byl s konečnou platností rozhodnut. i když je v určitém případě naděje v prospěch jen pranepatrná. “Potřebuji všechny. Snad by ostatně mohl ten obchodník o tom něco povědět. stěží má dostatečný přehled o celé věci.” “To přece není nic tak zlého. “zde mám všechno napsáno. je tomu už víc než pět let. nesmím ji zavrhnout. “mám mimo něho ještě jiné advokáty.” K. Tak j sem na příklad vzal ze svého obchodu všechny peníze. “Ale je potom nebezpečí.” řekl K. a to je už víc než půl šesta roku.” řekl obchodník.” řekl K. chcete-li. “pět advokátů kromě toho zde?” Obchodník pokývl: “Vyjednávám právě ještě se šestým. byl by i nadále zůstal na pochybách a v neklidu. co by mi mohlo prospět.” řekl obchodník. “Ano. Tento pokles způsobilo ovšem nejen odnětí peněz. “Vy jste už dávný klient advokátův?” ptal se K. jak to myslíte. ano. nevyzraďte mě. nýbrž ještě víc odnětí mé pracovní síly.” řekl obchodník. aby se ho Lenka vyptávala. V čem tedy záleží vaše nevěra vůči advokátovi?” “Mám. tím větší škody se vyvaruje. K. k němu přisedl blíž. ostatně mu nejsem věren. v mém vlastním procesu.” “Jen jdi. “Myslím. dnes postačí komůrka přes dvůr. . který od svého přiznání ještě ztěžka dýchal.” Ale pak se zdálo. “když se rozčilí. mám kromě něho ještě pět pokoutních advokátů. chtěl. začal brzo po smrti mé žehy. “Proti tak věrnému klientovi zajisté nic nepodnikne. Ona však plnila jen přesně udělené rozkazy. to se přece rozumí samo sebou. musíte mi však povědět také nějaké tajemství. jako by se přiznával k čemusi nečestnému. sotva to obchodník zpozoroval.” řekl obchodník. a nakonec by byl po nějaké době přece jen provedl své rozhodnutí.” řekla a otočila se ještě ve dveřích i s šálkem celý m tělem k němu.” řekl obchodník. povím vám přesná data. “Zde ano. A nejméně je dovoleno. neboť to rozhodnutí je přespříliš nutkavé.Franz Kafka Strana 65 Proces lila polévku na talíř. “v obchodních právních věcech – mám obchod s obilím – mě advokát zastupuje už od doby.” “Co mu povím.” řekl K. a přitáhl si židli vedle něho. abych tě co nejdřív zas dostala.” řekl K.” “On je totiž mstivý. už chtěl vstát. mě zastupuje také od začátku.” “Jste velmi opatrný. pořád chtěl dát najevo. se otočil.” řekl obchodník. zaplaší mu spaní. “velmi starý klient. “Ovšem. “Nuže. “Především přece nechci prohrát svůj proces.” řekl K.” dodal pak a vyňal starou náprsní tobolku. “Advokát tedy pracuje také v obyčejných právních věcech?” ptal se. že je v těchto právních věcech lepší než v těch druhých.” “Bud přece trochu přívětivější.” řekl K.” “Kolik let vás už zastupuje?” ptal se K. Člověk si to těžko všechno pamatuje. bylo zajisté i lépe. trochu zklamán. kde pracuji s jediným učedníkem.” “Ale načpak potřebujete tolik advokátů?” ptal se. položil K-ovi ruku na rameno a pravil: “Prosím vás snažně.” K. nezná žádný rozdíl. po kterém se asi ptáte. Proto nesmím opominout nic..” “Pět!” zvolal K. co řekl. se díval za ní. Když šla s šálkem mimo něho. hned tě ohlásím. “Není to dovoleno. “Rád vám to vysvětlím. Chce-li se člověk starat o svůj proces. které vás úplně uklidní. že lituje toho. co mám. ale po K-ově poznámce pojal větší důvěru. K. A právě to jsem udělal. mu na uklidněnou poklepal na stehno a řekl: “Ne.” řekl obchodník.” řekl K. kdy jsem převzal obchod. že brzo usne.” řekl obchodník. že hodlá s advokátem jednat o něčem důležitém. Čím dřív je však provede. a teprv pak se jí chtěl ptát na radu. daleko přes pět let. že dá advokátovi výpověď. aby si člověk vedle tak zvaného advokáta vzal ještě pokoutní advokáty. “Nechtěl byste mi to vysvětlit?” ptal se K. abychom si vůči advokátovi byli jisti jeden druhým..” řekl obchodník a pošeptal pak K-ovi: “Říká se dokonce. “jen jdi. že předtím nemohl s Lenkou o tom promluvit.” “Jak to ne?” ptal se K. Toto spojení soudů a právních věd zdálo se K-ovi nadmíru uklidňující. “A přece. “Jen zůstaňte sedět. “Mám se vám s tím svěřit?” ptal se obchodník na pochybách. teprv ten počet vzbudil jeho údiv.” řekl obchodník váhavě a hlasem. že můžete. abych řekl pravdu. Vynaložil jsem proto na ten proces všechno. “Nevím. naschvál něžně vrazila do K-a a zašeptala: “Až sní polívku.

že se mu zdálo. ale jedním z nich byl i pohled na vaše rty.” “Celkem se spolu nestýkají. Ano. Vy jste tam jednoho oslovil.” “Bude asi třeba. aby člověk tam byl zmaten.” “O tom vám mohu povědět jen málo. a já vám nestačím. jen jednotlivec někdy potají něčeho dosáhne. A vy?” “Já také ne.” řekl obchodník. Člověk by přece myslil– já sám jsem to zprvu myslil–. vždyť to jsou vesměs věci pro mne velice důležité.” “Viděl jsem tam ty pány v čekárně.” řekl K. Vypravoval pak. “vy jste nováček. že jsem tam byl?” ptal se K. ale brzo j sem toho zas nechal. Jen si pomyslete. dovědí se to ostatní. Nedostalo se mu však ani jasné . “Právě o tom bych se rád něco dověděl. Každý případ se vyšetřuje zvlášť. Takovou pověrou je na příklad.” řekl obchodník. Však znáte sám ten těžký vzduch v kancelářích.” řekl K. “marné je jen samostatné zasahování. že se chovám pyšně. jednou j sem tudy prošel. Vždyť už i jen to pouhé vysedávání a čekání tam je velká námaha.” řekl obchodník. že z tváře obžalovaného. Mohu jim ji přenechat méně. Tito lidé tedy tvrdili. vytáhl kapesní zrcátko a díval se na sebe. na které rozum už nestačí. jak se obchodníkovým věcem daří..” řekl K.” “Není to ani tak velká náhoda. není-li pravda? Ano. “Nevidím na svých rtech nic zvláštního. že v tom řízení přijde zas a zas na přetřes mnoho věcí. člověk je v mnohé souvislosti prostě příliš unaven a nesoustředěn. že mi to připomínáte. abych i já tam teď docházel častěji. “jsem tam skoro každý den. Je ovšem mnoho důvodů. než kdybych měl jen jediného. že váš proces pokročil už tak daleko?” ptal se K. a vyložíte si to snad nesprávně.” řekl obchodník. že neznáte ty lidi tam.” “Odkudpak víte. všecek stržen a úplně zapomínaje dřívější směšnost obchodníkovu.” řekl obchodník.. je to nejpečlivější soud na světě. jak proces dopadne.” “Vy tedy pracujete také sám u soudu?” ptal se K. “jejich čekání mi připadalo tak marné. Tomu asi nerozumíte?” “Ne. mládě. nikdo neví.” “Jaképak hlouposti?” ptal se K. že jste obžalovaný. že jsem nějaký soudce. Není tedy nijaká pospolitost. Opakuji. Ale to jsou hlouposti.” “Jaká je to náhoda!” zvolal K. že teď bych jim tu věc mohl úplně přenechat.. není-li pravda? On vám však skoro ani nemohl odpovědět. “jen bych vás prosil. “Byl jsem právě v čekárně. zejména z tvaru rtů poznají. abyste mluvil trochu pomaleji. “z počátku jsem se o to sice také pokoušel. teprv když toho dosáhl. “naprosto ne. lidé se sice tu a tam sejdou v čekárnách. a položil. budete najisto a brzo odsouzen. že soudě podle vašich rtů. Příliš to vyčerpává a nepřináší to valný užitek. prokáže se brzo omylem. slyšel jsem o tom. “Já jsem až dosud setrvával úplně stranou. Takové zprávy se rozšíří velmi rychle. Mají též málo společných zájmů. To by však byl velký omyl. jak se to stalo.” “hekání není marné. “zdá se. jak mocně ta pověra dovede účinkovat. I pracovat a jednat tam prokázalo se alespoň pro mne nemožnou věcí. vždyť je jich tolik. Společně nelze tedy nic vymoci. “A to se spolu tolik stýkají a projevují si navzájem svá mínění?” řekl K. Mluvím o ostatních. to jsme věděli. Nemluvilo se o tom?” “Ne.” “To jste asi rád. jako by na vašich rtech viděl znamení. ale žije-li člověk v té společnosti. “Což jsem to neříkal?” ptal se obchodník. aby obchodníkovi zabránil v příliš rychlé řeči.” řekl obchodník. Váš proces je starý půl roku.” řekl obchodník. Považte. “to jsme tehdy zdravili soudního sluhu..” “Jak pověrčiví jsou ti lidé!” zvolal K. a náhradou se pak dá na pověru.” “To jste tedy už věděli.” “Mé rty?” zeptal se K. Všichni vstali. když jsem procházel. když jste procházel. “naopak. “Vy jste mě tedy viděl! Vy jste byl v čekárně. “jenže mě asi sotva ještě přijmou s takovými poctami jako tehdy.” “Dobře.. jsou pro mne už nejpřirozenější věc na světě. “to se vám tedy asi zdálo. Řekl jsem už. ale sám nejsem o nic lepší. “to by nebylo možné. že mnozí tvrdí.” “Ne. ruku konejšivě na jeho ruku. Myslili asi. že mám teď kromě tohoto advokáta ještě pět dalších.” řekl obchodník.” řekl K. že bude odsouzen i on. ale tam se mluví jen málo. Společně nelze proti soudu vymoci pranic. je to směšná pověra a ve většině případů ji skutečnosti také úplně vyvracejí. je těžko vymanit se z takových mínění. “Proč se po tom ptáte?” řekl obchodník pohoršen.Franz Kafka Strana 66 Proces může se jen málo zabývat jinými věcmi. Ty pověrečné domněnky jsou už od pradávna a množí se jakoby samy sebou. nechtěl se zeptat rovnou. Vyskytne-li se někdy v některé skupině víra v nějaký společný zájem. Tak mladý proces! Já však jsem ty věci promyslil už nesčetněkrát.

Nazývá pak advokáty svého okruhu na rozlišenou “velkými advokáty”. pak se lichotí jednotlivým úředníkům. Měl jsem tehdy jen jednoho advokáta. trpěl jsem tedy škodu na všech stranách. Podle ní jsou totiž vedle advokátů pokoutních ještě advokáti malí a velcí. Ohlížel jsem se tedy po jiném advokátovi. do mého bytu anebo kamkoli. je prý věc neslýchaná a zahubilo by to mne i jeho. a o tom teď mluvím. při čemž se před soudem pokořoval skoro jako pes. že prý nikdo nemá vliv na lhůtu přelíčení. on také podal různá podání –” “Různá podání?” ptal se K. a to jsou opravdu. zajisté. chtěl jsem mít hmatatelné pokroky. je to. jak jsem si přál. “kdy můj proces byl asi tak starý jako teď váš. v tomto případě však rozhoduje přece jen soudní praxe. konala se sice vyšetřování.” řekl obchodník zas. ale ani nejnepatrnější známka nenasvědčovala. ale vlastně je bez obsahu. dojista však. “Ptáte se zcela rozumně. pak se po celé stránky obecnými slovy vzývá soud. On mi sice poskytl dlouhá vysvětlení. Slyšel jste asi už také od Dr.Franz Kafka Strana 67 Proces odpovědi. pak advokát vynášel sám sebe. pachtím se se svým procesem už pět let.” pokračoval obchodník. kde mě mohli zastihnout. nejde-li už Lenka. kteří sice nebyli uvedeni. “není to malý výkon. “v tomto řízení lze jen málokdy rozpoznat pokroky.” řekl obchodník.” řekl obchodník a sklonil hlavu. Tyto rozbory byly ovšem. a živě pokývl hlavou. jež prý mají podobnost s mým případem. jednak se zase zlobil. Jsem obchodník a byl jsem jím tehdy ještě daleko víc než dnes. telefonické zavolání ruší mnohem méně). přihodí drobný omyl. a konečně se v podání zkoumaly právní případy z dávných dob. neboť měl ještě mnoho otázek a nechtěl. Vidím teď. uložil jsem všechny své obchodní knihy u soudu. na který bych vás mimochodem rovněž rád upozornil. Tento advokát a jeho kolegové jsou . že si může každý říkat “velký”. Myslil jsem si: co nechce nebo nedovede tento advokát. může mít různé oprávněné důvody. “Ostatně se u mých podání později ukázalo. Ovšem se mu po každé. když o nich mluví a srovnává s nimi sebe a své kolegy. ihned napjal pozornost. “To je pro mne velmi důležité. že byla zcela bezcenná. jako by tím mohl obchodníka povzbudit. Jedno z nich jsem dokonce četl sám. “Ano. čehož. daleko déle. Je sice učené. “Vzpomínám si ještě dobře na tu dobu. shromažďoval jsem materiál. které jsem četl. a té já nerozumím. aby ho v té důvěrné rozmluvě s obchodníkem zastihla i jen Lenka. “v mém případě pracuje pořád ještě na prvním podání. “Ano. to všechno se mělo schylovat ke konci anebo brát se alespoň řádným vzestupným vývojem. nemohl jsem tehdy ve svém procesu rozpoznat nijaký pokrok. pomyslil si K. vylíčil vám je asi jako lidi velmi nekalé. odpovědi měl jsem už přichystány jako litanii. je-li mu libo.však jen . několikrát do týdne přišli poslové od soudu do mého obchodu. pokud jsem je mohl sledovat. že mě hanebně zanedbává. než je třeba. dostavil jsem se ke každému. bude chtít a svede jiný.” “Jakýpak pokrok jste chtěl rozpoznat?” ptal se K.” “Že podání není doposud hotovo. jen jedno z několika. umožnila to ochota jednoho soudního úředníka.” řekl obchodník. aby pověděl vše. nebylo ani třeba. též se mezi mými obchodními přáteli. jež ponejvíce měly stejný obsah. též bylo podání. oč K-ovi jde. Jednak si nepřál. ale nebyl jsem s ním valně spokojen. v této věci mě tedy advokát neoklamal. aby mu podala polévku. Především je v něm velmi mnoho latiny. Nepodnikl dosud pranic. jak jsem se pak dověděl. To je nesprávné. poslouchal.. Ale to jsem tehdy nevěděl. Abych to pověděl rovnou: ani jediný nežádal a nevymohl.” řekl obchodník s úsměvem. udělány velmi pečlivě. běhal jsem napořád k advokátovi. že jsem se obrátil ještě i na jiné advokáty. opravdu nemožné.” řekl K. “nepostupoval. “Můj proces. Místo toho byly jen výslechy. K. Nechci také tím vším pronášet úsudek o advokátově práci. zejména však mezi mými příbuzný mi začaly šířit pověsti o mém procesu. ovšem s výhradou. Hulda leccos o těch pokoutních advokátech. že přes jeho přítomnost Lenka prodlévá tak dlouho u advokáta. aby bylo stanoveno hlavní přelíčení. naléhat na to v podání – jak jsem žádal –. rozumí se. to ovšem rušilo (dnes je alespoň v tomto smyslu daleko líp. ale jež zasvěcený člověk nepochybně musil uhodnout. Došel jsem tedy k advokátovi a stěžoval si. a K. že se v nejbližší době bude konat i jen první přelíčení. aby přišla.” Zde se dovím prostě všechno. ale jinak jsem nepolitoval.” Pak chvilku mlčel. o které se ještě zmíním. odmítl však rozhodně podniknout něco.

” “Zajisté.. hájí jen toho. cítil dnes k Lence samou tajnou nevraživost. přinutil K-a. co?” zeptala se Lenka obchodníka.” “Tebe mít rád?” pomyslil si K. že obchodník zde na něho jen počká. s Blockem můžeš mluvit i později. A zas odpověděla jen Lenka: “Přespává zde častěji. při nejmenším pootočení musili do sebe vrazit hlavami. vypravuj. aby se rovněž hluboko skláněl. ale vlastní vůlí toho nelze dosíci. “Ano. tvoji přátelé. přijímá ještě v jedenáct hodin v noci. aby Lenka o obchodníkovi mluvila jako o nepřítomné osobě. mám ji rád. o němž by se dalo s určitostí říci. Neznám ani jediný případ. zvládl svou netrpělivost. Mluvila s obchodníkem láskyplně. abych mu vypravoval o svém procesu. aby seškrábala trochu vosku. ale přece i blahosklonně. utřela mu ruku zástěrou a poklekla pak vedle něho. “Ovšem.Franz Kafka Strana 68 Proces advokáti malí. jako by přemýšlel. a dostat se k nim člověk asi vůbec nemůže. anebo alespoň já.” řekl obchodník. Kdyby i k tomu ještě bylo třeba cizí pomoci. rozumí samo sebou. Některého hájí. ještě váhal. jak se mu zlíbí.” “On zde přespává?” zvolal K. vždyť zůstane tady. potom však že spolu odejdou a pohovoří si o všem důkladně a nerušeně.” řekla. “Snad o tom nechce před Lenkou mluvit. pomíjeje všechno ostatní: “Přijímá mě.” řekl K. “Kdo jsou to? Jak se k nim člověk dostane?” “Vy jste tedy o nich ještě nikdy neslyšel. “Teď jsem zas já nepřítomná osoba. o nichž jsem jen slyšel a jež jsem nikdy neviděl. chtěl jeho vlastní odpověď.” pomyslil si K. jakmile se o nich dověděl. Kdo jsou velcí advokáti.” “Je ale dnes zlý. Seděli opravdu těsně u sebe.” pomyslil si K. To by však ovšem byla zas největší hloupost. Nedejte se raději k tomu svést.” Přesto řekl. chtěl-li všechno slyšet. rozmávla se lehce proti K-ovi a pokračovala ve své práci. “Co to děláš?” zeptala se Lenka. než jsou malí advokáti nad opovrženými pokoutními advokáty. zdá se. a odsunul beze slova Lenčinu ruku. Věc. K-ovi se to nelíbilo. Je ostatně lépe nemyslet na ně. jak právě poznal. “Chtěl. odmítavě na Lenku a netrpělivě trhl rukou. Díval se s nevolí. “Ohlásilas mě?” zeptal se Lenky.” K.” “Velcí advokáti?” zeptal se K. neboť jinak se člověku zdají porady s ostatními advokáty. zatím co on si rychle vyřídí rozmluvu s advokátem. jenž byl beztoho drobné postavy a teď také ještě hrbil záda. “Ano. Nuže. nevím. a už na něho nenaléhal. který mu se svíčky ukápl na kalhoty. “Vy zde zůstanete?” zeptal se obchodníka. Josefe. jsou hodností nesrovnatelně výš nad malými advokáty. teprv pak mu prošlo hlavou: “Nu ano. “Chtěl jste mi povědět o těch pokoutních advokátech.” řekl obchodník. Nech teď Blocka. kdykoli k advokátovi. Myslíš.” řekla.” řekl obchodník Lence. o pokoutních advokátech. “nadobro na ně člověk bohužel zapomenout nemůže. Nechci jiný dík a také nepotřebuji žádný jiný. zejména noc přeje takovým myšlenkám. a ty dovedl dobře sdělovat.” řekl obchodník a přejel si čelo. musil by člověk při každém kroku zároveň žebrat i děkovat. to dělají rádi.” řekla Lenka. že by člověk nejraději praštil vším. zakusil jsem to sám. “ne každý’ smí jako ty.” “Jak jste se tu sesedli!” zvolala Lenka. až dosud myslil. kterou ještě pořád držel na ruce obchodníkově. mu chtěl trochu pomoci a řekl: “Chtěl jste okamžité úspěchy a šel jste proto k pokoutním advokátům. kterou až dosud po celý’ čas držel. Ale tehdy jsem přece chtěl okamžité úspěchy. jemuž by se o nich po nějakou dobu nezdálo ve snách. že se to. kdežto velcí advokáti. měl ten člověk přece jen jakousi cenu. které se ujmou. i šel jsem tedy’ k pokoutním advokátům. koho chtějí hájit. “Ještě chvilku!” zavolal K. jejich rady a jejich pomoc tak odporné a marné. obchodník. že se vůbec nedivíš. “Ne dlouho. než abys mě měl rád. musí však patrně mít za sebou už jednání před nižším soudem. “očekává tě. Lenka ho asi posuzovala nesprávně. protože jsem jeho klient. lehl si doma do postele a nechtěl už o ničem slyšet. ostatně by člověk neměl v posteli dlouho pokoj.. “Jen vypravuj.” “Vy jste tedy tenkrát nemyslil na ty velké advokáty?” ptal se K. co tvoji přátelé pro tebe vykonají. ačkoli je nemocen. nechtěl. “Sotva se najde obžalovaný. a skoro se až . že zasáhli. v prvním okamžiku. ale nepokračoval.” řekl obchodník a usmál se zase. jež se teď vrátila s šálkem a stanula ve dveřích. K. že tě advokát. když teď Lenka vzala obchodníkovi z ruky svíčku. aby teď hned uslyšel další zprávy. měl alespoň zkušenosti.

” řekl. abych to změnila. kterou K. a musím ho pak ohlásit znova. není tedy asi ještě velmi zabředlý. K. Ovšem se teď zase stává.” řekl K. To je svatá pravda. Jeho případ je totiž zajímavější než můj.” “To se jen srovnává s tím. “vůbec nic věřit. má zkušenosti. tu se jím advokát zabývá ještě rád. řekl K. který měl z obchodníka hned při příchodu.” řekla Lenka.. že si pro něho zazvonil v noci.” “On ho propouští!” zvolal obchodník. “tak tedy poslyšte: není to ovšem skoro už žádné tajemství. když se ukáže. nýbrž i Lenky a obchodníka.” “Vždyť on si stýská jen na oko. “je velmi výhodný.” řekl obchodník a vztáhl se s židle K-ovi prosebně vstříc. Advokát se na něho tázavě zadíval. když Block převzal Lenčinu nezdvořilost a řekl: “Advokát ho přijímá také ještě z jiných důvodů. v níž byla v nejpečlivějším pořádku svíčka. snad byl roztržitý.” při tom se obrátila ke K-ovi. Jdu teď k advokátovi. Proto jsem Blockovi dovolila.” K. v němž až dosud četl při světle svíčky. ale je to nemožné. si ho dlouho prohlížel. a obrátil se zpátky k obchodníkovi. Vejít do pokoje se hned neodvážila. Později bude jinak. že ho přijímá jen tehdy. někdy Blocka ohlásím. Místo aby se omluvil.” K.Vkroči1 už do advokátova pokoje. přitáhl si židli k nočnímu stolku a posadil se. kdy je volán. když ho Lenka dohonila. protože to nebyla žádná omluva. dal se znova do smíchu.vždyť se už stalo. tak je žvanivý. se otočil s rozezlenou tváří.Franz Kafka Strana 69 Proces rozzlobil na obchodníka. Mimo to je však jeho proces v začátcích.” Advokát nechal bez povšimnutí K-ovu poznámku. V hlavách postele byla ve zdi prohlubeň. a řekl: “Příště vás v tak pozdní dobu už nepřijmu. “Zapomněl jste na svůj slib.” “Ano. a když záchvat pominul. se tázavě zadíval na obchodníka. zas odvolá svůj příkaz. “Chceš se podívat na jeho ložnici?” ptala se. Zas a zas volal: “On propouští advokáta!” Lenka se chtěla ihned pustit do Ka. On však jí stiskl zápěstí tak silně. začež ho udeřila pěstmi. v roztržitosti opíral o noční stolek a kterou teď rychle stáhl zpět.” “Opravdu. Ale advokát se zeptal: “Byla zas dotěrná?” “Dotěrná?” ptal se K. Teď je tedy Block pohotov i v noci. aby zde přespával. “Ano. “Chtěl jste mi ještě povědět nějaké tajemství. aby byl předpuštěn. že Block je tady. tam přistoupil a díval se od prahu do nízké místnosti bez okna. Do postele se musilo lézt přes pelest. Není-li však Block přítomen ve chvíli. neboť jeho proces trvá už dlouho. on však ho přijme teprve třetího dne potom. “udělal jsem to kvůli Lence. “jak jen žvaní! Jemu totiž nesmíš. “Tak ho přece ulož!” zavolal na Lenku. protože se hanbil: “Ano.” řekla Lenka a podívala se rozesmáta na obchodníka. jež byla úplně vyplněna úzkou postelí. zasmál se při tom. jak je dotěrná?” zeptal se a poklepal K-ovi na ruku. oč chci požádat.. a nasadil si brýle. On sám však chtěl dojít k advokátovi a zbavit se výpovědí nejen advokáta.14) “Čekám na vás už dlouho. byl snad přece správný. abych ho propustil. “Vy spíte v pokojíku pro služebnou?” zeptal se K. Dala jsem si už hodně práce. “Zdálo se mi. který však měl velký náskok. Zavíral už za sebou dveře. jako dřív mluvil s K-em. “Lenka mi jej poskytla. “Vždyť zde přespává velmi rád. S rukama ještě sevřenýma v pěsti běžela pak za K-em. když je v dobré náladě. je všechno ztraceno.” Došla k jakýmsi dvířkám a otevřela je neokolkujícím trhnutím.” řekl K. že ho musila s povzdechem pustit.: “Půjdu zas brzy. jimiž se pronikavě zadíval na K-a. ano. jež mu. jako byste zamykal dveře. ale obchodník jí vkročil do cesty. popadla ho za paži a chtěla ho stáhnout zpátky. “Ježto si tak přejete. člověk je pak později velmi závislý na svém advokátovi. jež vsunula nohu mezi dveře a práh. jak se mi už často přiznal. “Posaďte se. první dojem. ani neporozuměla.” řekl advokát. Jak je milý.” řekl K. Najednou K. “Vždyť jste si snad už povšiml. Ten pokývl a řekl se stejnou nepokrytostí.” odpověděl obchodník. položil na noční stolek jakýsi spis. že advokát. K. pravděpodobně soudních spisů. už nesnesl dívat se na obchodníka.” řekl advokát z postele. Jen si pomysli.” řekl advokát. seskočil s židle a pobíhal se vztyčený mi pažemi po kuchyni.” řekl K. Ale ještě než došel ke dveřím. však zamkl dveře na klíč. Snad ho advokát také proto nemůže cítit. a zavadil pohledem i o Lenku. jak se zdálo.” K. kalamář a pero.” Nehodlal nikoho šetřit. oslovil ho obchodník tichým hlasem: “Pane prokuristo. “Nepřikládáte tomu valný . dostal záchvat kašle. ale zaplatil ty zkušenosti draze. “Ano. jež se na něho pozorně dívala. ale Lenka. jakož i svazek jakýchsi papírů.

Podle čeho? zeptáte se asi. přesně určitelná změna ve vzezření. nemůže-li už být jeho obhájcem. jako by nehodlal K-a propustit a jako by chtěl zůstat alespoň jeho poradcem. obžalovaní setrvají většinou při svém obvyklém způsobu života. neboť nedostane se trestu všem. může to tedy záležet jen v řízení proti nim zahájeném. a proto vám to vyložím. co jim už teď dává krásu. jenž seděl vzpřímen a napjat jako na číhané. pomalu vstal a postavil se za svou židli. obžalované i z největšího davu. “Možná. “dobře jsem si to rozvážil a snad jsem o tom uvažoval už příliš dlouho. ta věc však je. Nedivím se tomu všemu tak velmi.” Tyto jímavé řeči starcovy byly K-ovi velmi nevhod.. chtěje dát K-ovi možnost.” řekl. který se o ně stará. “Není to už nijaký záměr. miluje je všechny.. dokonce k posledním slovům nápadně přikývl a potvrdil si tak sám své dávné mínění. “Za mé první návštěvy. Já však jsem v poslední době nabyl přesvědčení.” “Pak tedy mi dovolte jen ještě několik slov. Jinak bych se vám snad musil omluvit. a je podle mého přesvědčení třeba. poněkud podrážděn a nedbal už tolik svých slov.” řekl K. když K. Je to Lenčina zvláštnost. že to nestačí. jako se podle všeho divíte vy. přesvědčil o svém mínění. když advokát skončil. Má odpověď vás neuspokojí. setrvával v mlčení: “Přišel jste dnes ke mně v určitém úmyslu?” . “tím lépe. že obžalovaní jsou ze všech nejkrásnější.” K. vztyčil se zpola v posteli a opřel se rukou o polštáře. Začne si s každým. aby mluvil sám. že také všichni milují Lenku. Rozumí se. “Děkuji vám za vaši vlídnost. že to řízení nějak na nich ulpívá. úplně klidný. zdá se ovšem. vypravuje mi pak někdy o tom. kdo v tom má zkušenost. neboť teď umlkl. kdybyste nebyl právě uzamkl dveře. že jste se mé věci ujal plnou měrou. muže o tolik staršího a zkušenějšího. nabude často dojmu.” řekl advokát. nemůže to být ani trest o sobě. že obžalobou nenastane snad nějaká zřejmá. “Nu. když jsem k vám přišel se strýčkem.Franz Kafka Strana 70 Proces význam. “chtěl jsem vám říci. aby mě pobavila.” Mluvil množným číslem. vám bych ji ovšem musil snad vykládat méně než komukoliv. Je to zjev ovšem podivný.” řekl K. Rozumí se. neboť – tak musím mluvit alespoň já jakožto advokát– nejsou přece vinni všichni. a mají-li dobrého advokáta. tak totiž. Nemůže jim tu krásu dávat vina. ač ho ovšem nikterak nemohly zvrátit v jeho rozhodnutí. neboť ho nutily k zevrubnějšímu objasnění. Je tomu už tak. ten bídný červ..” řekl advokát. aby advokáta lépe viděl. ta zvláštnost záleží v tom. že se Lence obžalovaní většinou líbí. co skutečně pro Kovu věc vykonal.” řekl advokát po chvilce. mlčel. Přiznávám to nepokrytě.” “Rozumím vám. Požádal K-a.” řekl K. a to každého jednotlivce. jež nepatří k věci. Je to mé neodvolatelné rozhodnutí. i Block.Ano. Přesto rozpozná. spadá nějak do přírodních věd. K. tentokrát klade větší odpor než jindy. aby mu s pohovky podal pokrývku. že se nikdy nepokusím.” řekl advokát.” řekl K. jestliže jsem se o to někdy bezděky pokusil. jak si bez obalu přiznával. “Není to žádná ukvapenost. “uznávám také. ale díváte se na mne tak vyjeveně.” řekl K. aby se do procesu zasáhlo daleko rázněji. odsunul peřinu a posadil se na pelest. Jeho obnažené nohy pokryté bílými chloupky se třásly zimou.” “Je to právě dost důležité. “Váš strýček je můj přítel. “Myslím. dovolím-li. přinesl pokrývku a řekl: “Nachladíte se zcela zbytečně. že obžalovaní jsou opravdu krásní. “než přesto se v ničem neukvapíme.” řekl advokát. není jim proces valně na závadu.” “Nejsem netrpělivý. Jsou ovšem mezi těmi krásnými lidmi i zvlášť krásní. že advokát ho po každé a tak i tentokrát hledí rozptýlit všeobecnými zprávami. jak je vám možno a jak se vám zdá pro mne prospěšné. a zaclonil rukou trochu svíčku. jemuž by se rád byl vyhnul. zatím co si peřinou obtáčel trup a potom zabalil nohy do pokrývky. kterou jsem jí ostatně už dávno odpustil a o níž bych také nemluvil. jste zajisté .” “Rozumím vám správně?” zeptal se advokát. že vám dnešním dnem odnímám zastupování v mé věci. právě dost důležitá. že mu K. promiňte mi. Krásní jsou však do jednoho. a zeptal se pak. Vždyť zde tomu není tak jako u jiných soudních věcí. Tato zvláštnost. jak jste se vyjádřil sám. že ano. a také k vám jsem za tu dobu pojal náklonnost. “jste netrpělivý. byl. a odvrátit ho tak od hlavní otázky.” řekl advokát. Dovede-li se člověk náležitě dívat. vždyť si můžeme pojednat i o tomto záměru. abych vás. ježto K. než se stalo až dosud. Advokát patrně pozoroval. Nemusím se za to stydět. a mimo to ho mátly.

druhý však si svého klienta prostě naloží na ramena a nese ho. Dříve bývalo jinak.chtěl jsem však ještě dodat. který’ jsem převzal. všechno bylo zařízeno. jako je vaše věc. než jindy činívám ve styku se stranami. těmito řečmi spíš ztrácel trpělivost. mělo přirozené následky: musil jsem odmítat skoro všechny žádosti o zastupování a mohl jsem vyhovět jen těm. zčásti také s pořád hlubším poznáním. Stal se však opak. Dostalo se mi sice od vás o soudu všelikých sdělení. A kromě toho jsem onemocněl přepracovaností. ale i na velké nesnáze. jako by ze spádu advokátových slov slyšel. jež bych snad nebyl mohl dostat od nikoho jiného. než jimi byl přesvědčen. A přesto nechce K-a pustit! Proč jen? Je to osobní účast se strýčkem. s tak naprostým neporozuměním. že zasáhnete. že jsem se však cele věnoval převzatým procesům. abych vás pověřil zastupováním v své věci. který je mezi zastupováním v obyčejných právních věcech a zastupováním v těchto právních věcech. k rozsudku a ještě za rozsudek. zkoumal sebebezohledněji. že přes to všechno nemáte ke mně dosti důvěry. takřka potají. Setká-li se. než do té chvíle. jehož jsem o těchto právních věcech nabyl. když teď proces.” “Nechtěl jsem vás tím vyvrátit. že jsem se totiž víc a víc omezil na právní věci takového rázu. na nichž mi obzvlášť záleželo – nu.” řekl K. než jsem odmítl. Avšak rozhodnutí. Skoro se mohl člověk domnívat. řekl-li jsem. byla doba. je možné. Když jsem byl sám. že se v něm nějak vyznamená. Našel jsem jednou ve kterémsi spisu velmi krásný výraz pro rozdíl. dočista jsem na něj zapomínal. jež je zajisté právě v tomto bodě nejcitlivější. jak vůči mně jednáte. Ale přesto nelituji svého rozhodnutí. Ale nebylo zcela správné.16) Připadalo mu. “Od určitého okamžiku praxe.” řekl advokát tiše a klidně. Souvisí to zčásti se změnou mé praxe.” K. jež se práci kladou v cestu. Tak jest. co ho očekává. že té velké práce nikdy nelituji. kdy mě zastupujete. že mám sice velkou kancelář. a dokonce zcela nablízku. učinil jsem tak. Kolik stran stálo v podobných stadiích procesu podobně jako vy přede mnou a s podobný mi slovy!” “Pak tedy. odstrčil židli od sebe a stál vzpřímen s rukama v kapsách kabátu. pořád a stále napjatěji jsem čekal. kdyby povolil. že bych byl u vás očekával větší soudnost než u jiných. jako ve vašem případě. že jsem měl odmítnout víc zastoupení. nezaměstnávám však žádné pomocné síly. zas by začalo to utěšování. aniž ho cestou složí. ty odkazy na pokračující podání. aby mu ubylo práce. na mne dotírá pořád víc a víc. to se prokázalo nezbytností a bylo to také odměněno úspěchy. že tuto práci nesmím nikomu přenechávat.” K. To mě naprosto nevyvrací. Není to pro mne maličkost. advokát by se . vždyť je dost kreatur. Ale to mi nemůže postačit.. nechci-li se prohřešit na svých klientech a na úkolu. A teď se přece dalo čekat. aby se něco stalo. buď v očích K-ových anebo – ani tato možnost se nikterak nedá vyloučit v očích přátel u soudu? Z jeho tváře se nedalo nic rozpoznat. Poznal jsem. Nikdy až do té doby neměl jsem s procesem tak velké starosti jako ode dne. Ale patrně si K-ovo mlčení vyložil ve smyslu pro sebe přespříliš příznivém. pak tedy jí skoro lituji.Franz Kafka Strana 71 Proces zpozoroval. “měly všechny ty podobné strany stejně pravdu jako já. že s tváří úmyslně neprůhlednou vyčkává účinek svých slov. nepodnikal jsem ve své věci nic. A proč to dělá? Vždyť je to podle všeho advokát s velkou agendou a nadto boháč.15) “neudá se už nic podstatně nového. ale sotva jsem to pociťoval. teď naproti tomu mám zástupce. kdy pro mne pracovalo několik mladých právníků. Mimo to churaví a měl by sám hledět. neboť dáváme se přece zastupovat advokátem proto.” řekl advokát”. ani na ztrátě jednoho klienta. Ale můj strýček trval na tom. A teti tedy vidím. jež se vrhnou na každé sousto. zejména když jsem vám dal do soudnictví a do své činnosti nahlédnout víc. či pokládá K-ův proces opravdu za tak neobyčejný a doufá. na lepší náladu soudních úředníků. když teď pokračoval: “Zpozoroval jste asi. že mi proces bude ještě méně na závadu. – zkrátka. nechť ji K.” Jak se advokát před K-em pokořuje! Bez nejmenšího zřetele k stavovské cti. dnes pracuji sám. abychom tíhu procesu trochu od sebe odsunuli. nemůže mu mnoho záležet na ušlém výdělku. že mi na procesu mnoho nezáleží. Pravilo se tam: jeden advokát vede svého klienta za nit až k rozsudku. ale k ničemu nedošlo. které odhodím. abych mu vyhověl. že budu všechnu práci konat sám. nepřipomněl-li mi jej někdo takřka násilně.

” řekl advokát. odemkněte dveře a posaďte se sem vedle nočního stolku!” “To rád udělám.” Od chvíle. nejinak. za K-ovu židli. který postoupil už hodný kus cesty. nýbrž civěl kamsi do kouta a poslouchal jen. Block přišel hned na zavolání. neboť advokát mluvil do zdi. “Přiveď Blocka. aby vešel. “Byl jsi zavolán. Nedržel ji stiskem lásky. popadl ji za ruku. nýbrž i k vašemu ostatnímu chování svádí okolnost. jak si advokát žádal. snažila se rychlými pohledy vyzvědět.” řekl advokát. projížděla skrz vlasy a hladila mu tváře. co jsem pro vás už podnikal.” “Což jsem nebyl zavolán?” zeptal se Block spíš sebe než advokáta. co se stalo. přinaučit se něčemu byl vždy pohotov. jenž se na ni upřeně díval. “teď je však každé další slovo zbytečné. “Zůstaň!” Člověk by byl hádal. proto řekl: “Co hodláte v mé věci podniknout. Block uznamenal. Potom zazvonil. Také Lenka mlčela. Ale i to poslouchání bylo těžké. Lenka si též několikrát povzdechla a snažila se vyvinout mu ruce. Dveře nechal otevřeny. abych to řekl správněji.” Ulehl zas do postele. a ponenáhlu jsem obrátil hovor na tebe. zeptal se ještě: “Vzal jste na vědomí.” A po malé pomlce dodal: “Přicházíš vždy nevhod. s napjatou tváří. Za K-ovo zvolání byl však potrestán jen Block. kdy mluvil advokát. že advokát nesplnil Blockovo přání. jako by byl pohled na mluvčího příliš oslňující. abych odešel?” ptal se Block. že skoncuje nejen s advokátem. Tato otázka působila na Blocka. co řekl?” “Ó prosím. Tu se však K. pokročila jen před dveře. jak se nakládá s jinými obžalovanými. Tu však se ozval jeho hlas: “Je Block tady?” ptal se.” řekl advokát. a učinil. i vešel po špičkách.” řekl advokát.Franz Kafka Strana 72 Proces nanovo vytasil se všemi těmi až do omrzení známými věcmi. nýbrž se vším. má-li vstoupit. neboť teď se Block opravdu roztřásl. klidně sedí u advokátovy’ postele. Skoro zároveň se zazvoněním se zjevila Lenka. neboť advokát se ho zeptal: . Chceš vědět. “Chcete. bude-li se opakovat rozkaz. že se předkláněla přes lenoch židle anebo mu rukama.” řekl Block. snad se vám podaří. I to má důvod. ho mohl povzbudit. umínil si však už předem. nastavil ruce na ochranu a hotovil se utéci. a to potichu a rychle. “u Třetího Soudce. aby K-a zas klamal neurčitými nadějemi a trápil ho neurčitými hrozbami. jako by chtěl pokleknout. aby přišel k advokátovi. “přesto přicházíš nevhod. se zdánlivou nedbalostí. zdálo se jí uklidňujícím znamením.” “Co chceš?” ptal se advokát. než aby jej mohl snésti. nakládá příliš dobře anebo. abyste si z toho vzal ponaučení. zavolala: “Blocku! K advokátovi!” a vklouzla pak. jako by poslouchal.. “Můžete to však dnes ještě odvolat. “přicházíš v nepříležitý čas. nýbrž že mu něčím pohrozil. a to tím. Zavolám si totiž teď Blocka. co K-a rozčilovalo. Nakonec se K. nebylo ani vidět. že se s vámi nakládá nedbale. Ale rád bych vám přece jen ukázal. Místo aby ho přivedla. zastavil se hluboko sehnut a řekl: “K službám. nýbrž pořád jen na vysokou peřinu. Svraštil obočí a naklonil hlavu. že vás nejen k nesprávnému posuzování mé právní pomoci.” řekl advokát. než jako by byl dostal ránu do prsou a hned potom do zad. aby se mohl dát na ústup. že se s vámi. Bylo třeba učinit tomu jednou provždy přítrž. ovšem velmi něžně a opatrně. přitáhl si peřinu až po bradu a otočil se ke zdi. na něho obořil: “Co to děláš?” zvolal. ponecháte-li si zastupování?” Advokát se podvolil dokonce i té urážlivé otázce a odpověděl: “Budu pokračovat v tom. co je v tomto bytě. K. Ježto advokát neodpověděl ihned. nedíval se Block už směrem k posteli.” řekl advokát. Rušila ho pak.” “Vždyť jsem to věděl. nedělo K-ovi. ježto se přisunul zcela blízko ke zdí. zapotácel se. nýbrž jemu. že K. pokusil zabránit jí v tom. jako by se to. že ho alespoň nikdo nezahání. “Domnívám se totiž. Aby se zajistil pro všechny případy. S úsměvem pokývla na K-a. opakoval Block prosbu a sklonil se. “Teď jsi už tady. zastavil se však přede dveřmi a zdál se uvažovat.” řekl K. i setrvával proto bez hnutí. kterou mu po krátkém odporu ponechala. svého přítele. kdyby bylo třeba.” řekl K. Na K-a se vůbec nedíval. že vám odnímám zastupování v mém procesu?” “Ano. třeba výpraskem. je často lépe být v okovech než na svobodě. ačkoli jste obžalovaný. pod níž advokáta. s rukama křečovitě zaťatýma v zádech. asi protože advokát zůstával přivrácen ke zdi a ničeho nedbal. Ježto mu Lenka chtěla ve zvolání zabránit. “Byl jsem včera. popadl i její druhou ruku.” “Podniknu ještě jeden pokus.

ukázala na advokátovu ruku a našpulila rty jako k polibku. řekla Lenka. “Váhám. To přece jen z něho vynutilo odpověď. kde jsme my oba. co chceš.” řekl advokát. zatím co já. “slyšel jste. dělej si. jak se mnou mluví ten člověk? Lze dosud spočíst hodiny jeho procesu. Ale advokát pořád ještě mlčel. pusť mě. ale němými posunky. neboť jste také obžalován a máte také proces. A chci. opíraje se o lenoch židle. Dokonce mi nadává.” Ale Block měl přece jen čest v těle. vyprošťujíc se z K-ových rukou: “Způsobuješ mi bolest. můj advokáte. přátelsky hovořit o své vlastní věci! “Nebudu tě už rušit. jako by tím posloucháním přestupoval nějaký příkaz. povinnost a soudní zvyklost. Advokát však mlčel.” řekl. člověk s dlouhými vousy. trpěni jen z milosrdenství? Vy nejste nic lepšího než já. když se tak napjala a hladila ho. Proč mě urážíte? A nadto ještě zde. alespoň vůči K-ovi. jak trochu potřásá hlavou. Nic neví a nadává mně. když K. Jaké se to s ním udály změny i jen za tu poslední hodinu! Zmítá jím tak jeho proces a nedává mu poznat. shlédla na Blocka dolů a pozorovala chvilku. že mu to poznání nemůže být nic platné. Block to úplně uznal. že jste o něco víc proto. došel k advokátově posteli a začal si teď i tam stěžovat na K-a: “Pane advokáte.” řekl advokát. a už chce poučovat mne. Block poslouchal se skloněnou hlavou. úpěnlivě prosil mladé děvče o příznivé vysvědčení. “Proč váháš?” ptala se Lenka. jak to. bylo by to bývalo hrubé lání. člověka.. anebo bojí-li se advokáta tak velmi. snad aby pocítil ještě víc tlak Lenčiny ruky. abyste se mnou mluvil jako s pánem.” Starý obchodník. neboť kdo je v klidu. který se už často opakoval.” K. než aby se před K-em chvástal svou mocí a podrobil si tím snad i K-a? Není-li však Block schopen. “Pak nebuď také poslušen nikoho jiného. Jdu k Blockovi. měl pocit. na Lenčino vybídnutí. před panem advokátem. jež nyní nastalo. který se bude ještě často opakovat a který jen pro Blocka nikdy neztratí svou novost. zjevila se krásná urostlost jejího těla. K. “A kromě mne?” ptal se advokát. jako by si dodával odvahy. jak se vyjadřujete. Kdyby se to chování bylo přeložilo do slov. S těmito lidmi chtěl K. Jste-li však přesto ještě pánem.” řekl K. a s krátkým kradmým pohledem poklekl těsně u postele na zem. vy i já.17) V tichu. prosil ji ihned živými.” řekl Block. jak k ní spíná ruce a prosebně mne dlaň o dlaň. Block byl jejím příchodem velmi potěšen.” řekl Block. že advokát ho pokořuje naschvál a že tentokrát nesleduje nic jiného. právě vy. a bylo vidět. ještě dvakrát. anebo lez po všech čtyřech. “Jakpak se dnes choval?” ptal se advokát. která má proces už pět let. pokud stačí mé slabé síly. ale snad jen za tím účelem. Nakonec vážně pokývla. Než se Lenka o tom vyjádřila. aby to poznal. jako by slyšel jakýsi nastudovaný rozhovor. že tu smíte sedět a klidně poslouchat. Block jednou rukou opatrně hladil peřinu. jen se nehybně upřenýma očima podivoval tomu pomatenci. Tu se Lenka naklonila nad advokáta. že je přece tak lstivý anebo tak smělý. Bylo mu zjevně velmi potřebí advokátových zpráv. to není dovoleno. přece může ihned prozradit jeho tajemství? Ale on se odvážil ještě i jiných věcí. Ihned políbil Block advokátovu ruku a učinil tak. Třebas měl snad při tom něco za . “Klekni si.Franz Kafka Strana 73 Proces “Kdopak je tvým advokátem?” “Vy. Já toho nebudu dbát. místo aby odpověděl. mám-li mu to říci.” řekl advokát. může kdykoli být nevědomky na miskách vah a být vážen se svými hříchy.” řekl. dopodrobna studoval.” Šla k němu a posadila se na pelest. a zvolal tak hlasitě. sklánějíc se hluboko k jeho tváři. jak se vůbec odvážil v advokátově blízkosti: “Nesmíte tak se mnou mluvit. aby jich dal využít svými ostatními advokáty. jenž j sem. kde je přítel a kde nepřítel? Což nevidí. ne-li dokonce ještě větším. co máš za správné. “a dělej.” “Nestarej se o nikoho. že podvádí advokáta a zamlčuje mu. obrátila se k advokátovi a řekla: “Byl klidný a pilný. Myslíte-li si však. aby se u advokáta za něho přimluvila. Lenka patrně věděla dopodrobna. měřil K-a zlými pohledy a prudce proti němu zatřásl hlavou. čeho si žádá slušnost. po dlouhých bílých vlasech. mávaje pěstmi. lezu po všech čtyřech. “Už klečím. jak lze advokáta získat. pak tedy vám připomínám starou právní průpovědi pro člověka podezřelého je pohyb lepší než klid. “Nikdo kromě vás. jsem já stejně takovým pánem.” “Ovšem.” řekl Block. nic neřekl. že vedle něho zaměstnává ještě jiné advokáty? A jak se odvažuje útočit na K-a. neboť k němu pokročil.

Copak chceš? Ještě jsi živ. Kdyby ho nebyl od sebe odpudil už dřív. Že Block přesto četl. nechápal. “Tento soudcův projev nemá pro tebe nejmenšího významu. “Byl dokonce nepříjemně dotčen. jak těžký je boj. jako by měl příkaz. že konečný ortel přichází v mnohých případech znenadání. “zamkla jsem ho do pokojíku pro služebnou.” řekla Lenka. “Chválíš ho.’ Ticho. byl by toho dosáhl tímto výjevem. jak advokáta mohlo napadnout. A za koho svádím ten těžký boj? Za – je skoro směšné vyslovit to – za Blocka. co dělá. jak je poslušný. Blocku. Ať se také naučí chápat.Je to můj klient.” “Ano.Nemluvte o Blockovi. . jako by se o něm vyprávělo něco chvalného a jako by to musilo zapůsobit i na K-a.” “Ne přízni– vě?” ptala se Lenka. že teď doufá v dobré konce. Nesmyslné strachy! Četl jsi kdesi. ještě jsi pod mou ochranou. K.Block je v procesu pilný a pořád se stará o svou věc.’ Řekl jsem bez chybičky. Pravda. Tak tedy způsobuje advokátova metoda. “Nepříznivě. On na to řekl: . kdyby se dověděl. které jsi mu půjčil. jako by to užuž byl tvůj konečný ortel. a četl si v nich. . že se po této bludné cestě dovleče až ke konci procesu. učinil o tom na nějakém vyšším místě udání a podal zprávu. neprozradím ti už vůbec nic. co se zde mluví. aby dávno promluvená slova soudcova obrátila teď ještě v jeho prospěch. jsou asi těžko srozumitelné. “nemohu ovšem s určitostí odpovědět. neboť Block právě začal vstávat na potácivých kolenou a chtěl patrně prosit o vysvětlení.” odpověděla Lenka”. ukázalo mi.’ řekl. Soudce se totiž nevyslovil příznivě. Nasbíral mnoho zkušeností a dovede proces protahovat. že nebylo dáno ani znamení zvonkem pro zahájení procesu.Nemyslím. které j si mu půjčil. . úmyslně jsem nadsazoval.Franz Kafka Strana 74 Proces lubem. Taková horlivost se nenajde vždy. z libo– volných úst. Unavenýma očima shlížel zpola bez cíle. Člověk nemůže ani začít větu.” řekl advokát. to okno jde totiž jen do větráku a nedává skoro žádné světlo. na štěstí nebyl dosti dlouho vydán. jako by jí přisuzoval možnost.” řekl advokát. aby přesně do sebe pojal všechno. na okně si rozevřel spisy. že klient nakonec zapomene na celý svět.jen jednou mě poprosil o vodu. aby si ho získal touto podívanou. pohyboval se volněji a popojíždět na kolenou sem a tam. aby se napil. Mají mu dát jen tušení o tom. Skoro u mne bydlí. byl by to s radostí učinil. vzdychal. ani o Blockovi.” řekl advokát. Nemyslím také. a doufá už jen. Tím zřejmější bylo.’ opakoval. stejně pravda je však. Bylo to teď po prvé.” řekl advokát”. “Jak je to možné?” Block se na ni zadíval pohledem tak napjatým. že čte důkladně. “Aby mě nerušil při práci. jako by mu čtení způsobovalo velkou námahu. není osobně příjemný.ovšem že jsou. jež advokát teď pronesl. má ošklivé způsoby a je špinavý. “Na to.Necháváte se zneužívat. ale po stránce procesuální je bez chybičky. jak ustrnul za slov. poslouchal zkoumavě a povýšeně. v libovolný čas: S mnohými výhradami je to ovšem pravda.’ řekl jsem. Po každé. který pod tímto pohledem pomalu zas poklesl na kolena. patrně utvářel odpovědi. co to znamená. aby si zalezl pod postel jako do psí boudy a odtamtud štěkal. kterou ve mne chová. . že se mi tvůj .” řekl advokát. “Ale právě proto je mi za těžko. v něž doufal od Lenky. Ale tolik jsem viděla.” “Těší mě. aby ses nedíval. když jsem začal mluvit o Blockovi.Block je jen prohnaný. “Četl však také s porozuměním?” Block za tohoto hovoru bez ustání hýbal rty.’ řekl jsem. co se advokát obšírnějšími slovy obrátil přímo na Blocka. vždyť tam přece čekává. K.” řekla Lenka. Ale jeho nevědomost je ještě větší než jeho prohnanost. Zneuctívalo to skoro i diváka. aby byl vždy o všem zpraven.” Block zavadil o K-a kosým pohledem. “Nelekej se přece při každém slově. Spisy. když jsem k němu nakoukla. že něčemu z nich rozumí. zpola na Blocka. Co by asi tak řekl. Styď se tady před mým klientem! Též otřásáš důvěrou. “Copak dělal po celý den?” ptal se advokát. V osm hodin jsem ho pak pustila ven a dala mu něco k jídlu. ani o jeho procesu. že to slyším. Bude-li seto opakovat. který svádím na jeho obhajobu. že jeho proces ještě ani nezačal. Četl po celý den jednu jedinou stránku a při čtení pojížděl prstem po řádkách. Tu jsem mu vikýřem podala sklenici. to byl advokátův pes. To už nebyl klient. Kdyby mu byl advokát poručil. To na mne působilo dobrým dojmem. Studoval nepřetržitě?” “Skoro nepřetržitě. Škvírou jsem se občas podívala. nic ho nemohlo omluvit v očích bližního. Klečel pořád na posteli. Zdálo se. . jíž K.” řekl advokát. abych mluvil. kdyby se mu řeklo.

že chvílemi zapomínal i svou poníženost před advokátem. byl to strach. K-ova znalost italštiny nebyla sice veliká. ukázal některé umělecké památky. Nemohu ti teď povědět všechno. s nimiž byl K. co svědčí proti tomu. ba snad dokonce objevuje chyby. jen aby se nevydával v nebezpečí. Svod. rozhodující bylo však. jak náměstek ředitele. kdyby se mu to nepodařilo. Byl to příkaz. že by tam už nebyl vpuštěn. ale přece jen postačovala. neodvážil se však toho. neboť byla-li jeho obava i jen sebemíň důvodná. zamlčel dokonce vážné nachlazení. že se může udržet jen pracovními úspěchy a že by. bez něhož se lze v kanceláři snadno obejít. když nebyl v kanceláři. čím ho tentokrát obmyslili. jen ne pro K-a. aby jednomu italskému zákazníku banky.” řekla Lenka varovným hlasem a povytáhla ho za límec kabátu. neboť strach. kdy dovedl jen ještě s velkou námahou uhájit svou vážnost v bance. od let téměř spřátelen. vejde občas do jeho kanceláře. Byl-li proto někdy. především nebylo to. co řekl jeden soudce. test za práce viděl napořád ohrožen z tisícerého zdroje a jichž se už nemohl vyvarovat. postačiž ti. dověděl se. což se na způsob nadmíru nadsazující rozhlásilo v bance tím. přijal jej s nechutí. který byl pro ni velmi významný a dlel po prvé v tomto městě. aby se alespoň tentokrát zpěčoval. Podle mínění toho soudce tím proces začíná. ostatně také jen z obchodních důvodů. byl velmi značný. trávil leckdy hodiny jen s nejchatrnějším zdáním skutečné práce. že K. Proto přijímal takové příkazy se zdánlivým klidem. a snaží se mu je odloudit. který by byl jindy zajisté pokládal za lichotivý. také bys tomu nerozuměl. byl po nějakou dobu. členem spolku pro . a když měl podniknout namáhavou dvoudenní obchodní cestu. pověřen nějakou obchodní pochůzkou anebo dokonce malým zájezdem takové příkazy se v poslední době hromadily zcela náhodou –. byla přece jen nasnadě domněnka. anebo alespoň že ho mají za člověka. Je to rozdíl v mínění. V určitém stadiu procesu se podle starého mravu dá znamení zvonkem. V tomto případě bylo ovšem téměř nemožné najít přijatelnou námitku. strach ze soudcových slov způsoboval. aby příštího dne provázel italského obchodního přítele. že se různé úsudky kupí kolem řízení až do neproniknutelnosti. myslil pak jen na sebe a obracel soudcova slova sem a tam. že je určen.Franz Kafka Strana 75 Proces strach hnusí a že v něm vidím nedostatek nutné důvěry. jenž dobře věděl. Copak jsem řekl? Opakoval jsem. práce bezprostředně souvisící s obchodem. který byl odedávna na číhané. ale který ho přece jen skličoval. způsobovala mu žal. znamenalo odmítnutí příkazu přiznat se k svému strachu. posadí se k jeho psacímu stolu. Tento soudce na příklad počítá začátek řízení od jiného okamžiku než já. “Nech teď té srsti a poslouchej advokáta. jimiž se K. Když se pak z cesty vrátil s divými bolestmi hlavy. nic víc. ale tím větší byly jeho starosti. že by ho někdo s odrazem na deštivé podzimní počasí od té cesty zdržel. že ho chtějí na chvilku odstranit z kanceláře a přezkoumat jeho práci. teď však. Každá hodina. ale splnění této společenské povinnosti vůči obchodnímu příteli bylo o sobě nepochybně dosti důležité. byl příliš veliký. nechtěl se ani na den nechat odsunout z okruhu práce. Většinu těchto příkazů by byl mohl bez nesnází odmítnout. a třeba to bylo sebevětší vyznamenání. přijímá strany. že K. Zdálo se mu pak. prohledává jeho spisy. že proti tomu svědčí mnoho. “Blocku. který velmi dobře rozpoznával jako přemrštěný. dostal příkaz. Víš přece.” V rozpacích provlékal Block dole prsty srstí kožišiny před postelí. kdyby toho Itala nečekaně dokonce okouzlil. po kterou byl odnímán kanceláři.” Tato kapitola nebyla dokončena Kapitola devátá Ve velechrámu K. že vidí. bylo úplně bez ceny. měl z dřívějších dob trochu vědomostí v dějinách umění. nedovedl sice úřední doby už ani zdaleka tak využívat jako dříve.

a že lapal ředitelova slova –. jediné on ať rozhodne – prohlédnout si jen velechrám. K. co pronášel Ital. Kníry byly patrně navoněny. Konečně se u K-a. Ital potřásl K-ovi jadrně rukou a s úsměvem o komsi řekl. že K. též zakrývaly kníry pohyby rtů. ovšem mohl předvídat.. jak hluboko a přece lehce spočívá v křesle. “Už jdu. By 1 velmi unaven. neboť strávil půl noci studiem italské mluvnice. kde také ředitel pobyl několik let. Mluvil-li zcela klidně. Bylo velmi deštivé. jež Ital přijal zase se smíchem. že je ranní ptáče. že chtěl v té roztržitosti vstát. vpadající mu neúnavně do řeči. aby se podíval. koho myslí. svrchovaně rozmrzen ze dne. přišel už v sedm hodin do kanceláře. vešel do přijímacího pokoje. projevila dřívější únava. neporozuměl přesně. neboť také jeho franština byla jen stěží srozumitelná. okno. Když K. ačkoli se předklonil a nespouštěl jeho ruce s očí. vmísil se do rozmluvy. jež pro K-a nemělo do sebe už nic italského. Kancelář ředitelova náměstka byla ovšem ještě prázdná jako o půlnoci. bylo by to snad prospělo porozumění. většinou se mu řeč řinula z úst. že ten pán z Italie je už tady. je-li přítomen. nýbrž jím i mluvil. jako kdyby mu to způsobovalo rozkoš. ostře střižený kabátek a jak se jednou vztyčenými pažemi a rukama volně rozhýbanýma v zápěstích pokouší znázornit nějakou věc. přichází. vzal pod paži album s městskými památkami.. že také nikterak nehodlá chvatně oběhnout všechny památnosti. prozatím se vzdal snahy.18) kterou K. kdyby na ně byl viděl. ten však důkladně. Pohříchu vešel právě sluha a hlásil. když K. aby se s Italem dorozuměl. aby se trochu připravil. bouřlivé ráno. který mu nastává. začal tušit mnoho nepříjemností. rozuměl mu skoro úplně. vábilo ho víc než psací stůl. potřásal hlavou. bylo by to zbytečnou námahou –. a jednou se k svému úleku na štěstí ještě včas dopadl při tom. že přišel tak časně do kanceláře a že se může ihned ujmout svého úkolu. při čemž si nervosní rukou několikrát přejel po sivých houštinatých knírech. a šel kanceláří ředitelova náměstka do ředitelovy úřadovny. jak nezřídka potakává za svůj krátký.. což K. že mu je z největší části odňata možnost. Byl šťasten. u něhož v poslední době přespříliš vysedával. ale odolal a zasedl k práci. K. ve které se octl z té italštiny. nemohl pochopit. jenž dojista poznal K-oni na očích tíseň. že neposlouchal. člověku se skoro chtělo přistoupit a přivonět si. že ho rozmrzen pozoroval. dohadl teprve po chvilce. kdežto ředitel tomu nářečí nejen rozuměl. že rozumí Italovi jen zlomkovitě. jenž jinak nezabaven sledoval jen mechanicky očima přeskakující rozhovor. mu byl určen za průvodce. se od něho dověděl.Franz Kafka Strana 76 Proces zachování městských uměleckých památek. Že se nadmíru těší. co říká Ital. jak se v bance dověděli z doslechu. Když tak mluvil.. musil své křeslo pošoupnout dozadu. Rozloučiv se s ředitelem. souhlasí-li K. že ho posílá pan ředitel. aby sebou mohl hnout. neboť Ital pocházel z jižní Italie. to však byly jen vzácné výjimky. a to tak rozumně a šetrně. On sám že doufá. jež měl schystáno pro hosta. že se zdálo. že mu bude možné. sluha měl patrně i náměstka povolat do přijímacího pokoje. aby vyřídil alespoň trochu práce. byl milovník umění. že Ital hodlá nejdříve vyřídit ještě několik záležitostí. zapletl se však zpravidla do jakéhosi nářečí. Ředitel se přívětivě usmál. což zajisté nikdo nemohl očekávat. aby v tu dobu tam byl už . kdežto ve skutečnosti tlumočil K-oni ve zkratce vše. Odpověděl několika hladkými větami. je-li pan prokurista už přítomen. otočit se a odejít. přitlačil se ke K-ovi. nýbrž že se rozhodl – ovšem jen. Ital však. S určitostí poznal K. zpozoroval K. než ho ta návštěva vyrve ze všeho. bylo to však marné. a omezil se na to. jenž byl zabaven jen tím. že K. Ředitel. který mu tak snadno rozuměl. jehož smyslu se K. oba pánové povstali z hlubokých křesel. byl patrně velmi potěšen. jako by přidával jen drobné rady. vsunul do kapsy slovníček. Konečně se Ital podíval na hodinky a vyskočil. asi tak v deset hodin. že K. je-li mu ta doba vhod. i rozumělo se tedy samo sebou. s velkou nevolností. aby byl tak laskav a přišel naproti do přijímacího pokoje. bylo to nadto jakési podivné slovo. a že ho prosí. že bohužel bude mít vůbec jen málo času.” řekl K.. aby se do velechrámu dostavil za dvě hodiny. K. ihned pány představil. a to tak těsně. Když všichni usedli a rozpředl se uvozující rozhovor. že si může velechrám prohlédnout ve společnosti tak učeného a roztomilého pána – tím byl míněn K. aby Italovi porozuměl – za přítomnosti ředitele.

nečeká-li snad Ital u některého postranního vchodu. K. právě když vcházel. Déšť povolil. zdálo se však.” Politování. nebyli si však jisti. na něho musil počkat alespoň půl hodiny. bylo skoro už nebezpečí. našel na jednom stupni jakýsi drobný cár na způsob koberečku. Čas. té věci dojista zhostí znamenitě. úředníci přicházeli se všelikými dotazy a postávali. u dveří. štvou mě. nehnuli se však odtamtud. Lenka náhle řekla: “Štvou tě. že mu již jakožto malému děcku bývalo nápadné. vzal mu slovník z ruky a listoval v něm se zjevnou nesmyslností.” Teď však bylo už pozdě. vešel několikrát. že se teď nemůže pouštět do rozmluvy. aby se tím nedal zmást. odpověděl několik vhodných vět. která to už neslyšela: “Ano. K. že K. aby se mu rozumělo. postál tam chvíli nerozhodně a obešel pak v dešti velechrám. že pošle raději K-a. Že by snad byl ředitel neporozuměl časovému údaji? Jak mohl také někdo správně rozumět tomu člověku? Ale buď jak buď. že se musí u K-a nějak omluvit. že nepřijde včas. chvatně děkoval a podotkl. K. Ital však tu dosud nebyl. která zahalena v teplý šátek klečela před obrazem Panny Marie a dívala se na obraz. že ho nadobro opustila jeho dřívější dobrá paměť. pak je vypisoval. sluhové přinášeli poštu. když chtěl odejít. . i řekl – stáli důvěrně blízko u sebe –. potom však uznal. zato však se tam dlouhým postáváním na studené dlažbě velmi zhorší K-ono nachlazení. že zprvu hodlal jít s Italem sám. chladno a pošmourno. Za dnešního počasí to člověk ovšem chápal spíš než jindy. protože se k tomu nenaskytla příležitost. nevyslechl. následován oběma. Držel je na kolenou a bubnoval na ně neklidně po celou jízdu. “Do velechrámu?” ptala se Lenka. Nerozumí-li Italovi hned na začátku. do velechrámu. se snažil vysvětlit jí to stručně. trochu v něm listoval. Jel tam taxíkem. pak zůstal ještě chvilku s ředitelem. náměstek ředitele si nedal ujít příležitost. když se otevřely dveře. někdy se na Itala. že se porozumění dostaví velmi rychle. zda byli spatřeni –. K. který’ mu způsoboval tu námahu. Zdaleka viděl pak ještě. dokud je K. zpola k té daleké dívce. Byla to nadmíru týraná práce. ale bylo vlhko. Prostranství před velechrámem bylo úplně prázdné. K. rozlítil do té míry. je zaměstnán. vrátil se zas do velechrámu. v posledním okamžiku si ještě vzpomněl na album. otevřel album. Také chrám se zdál prázdný. jež potřeboval. a jež proto teď vzal s sebou. zahalil se pevněji do svého pláště. ozval se telefon. neboť Italovi nezáleží ani tak na tom. to všechno se pohybovalo kolem K-a jako kolem svého středu. ve velechrámu bude málo vidět. K. který mu ještě zbýval. Ostatně že je K-ona italština ku podivu dobrá a že se K. který dnes vypadal zvlášť churavě. aby se sem vypravil v takovou dobu. zatím co zavěšoval sluchátko. “Nu ano. zatím co si sestavoval slova. není ani to nijaké neštěstí. proběhl oběma postranními loďmi. k němuž nezavdal příčinu a jež nečekal. zpola k sobě. K. s pevným odhodláním. Ježto byl unaven. že se už nebude připravovat. Lenka mu přála dobrého jitra a ptala se. Myslil. přitáhl jej špičkou nohy před blízkou lavici. pak poznovu řediteli a šel ke dveřím. sotva však s tím začal. neboť musí do velechrámu. pak cvičil jejich výslovnost a konečně se pokoušel naučit se jim zpaměti. i vytáhl s ještě větší zuřivostí slovník nanovo. a kdyby vůbec mnoho nerozuměl. strávil K. aby K-a rušil. nesnesl.” “Pročpak do velechrámu?” řekla Lenka. vyhrnul si límec a posadil se. jen ještě zpola k nim obrácen. že nikoho nenapadlo. řekl však ještě. že s Italem přece nemůže němě popocházet před uměleckými památkami velechrámu. že si ze slovníku vypisoval vzácná slova. rozumí se. vidouce. K. Nebylo ho však nikde. přišel dochvilně. jak se mu daří. tím. potom však – neuvedl bližší důvod – že se rozhodl. K. zastihl však jen jakousi stařenu. aby se podíval. rozloučil se dvěma slovy. jež ráno neodevzdal. v přítmí předsíně. hledal je pak v slovníku. že slovník zahrabal pod papíry. kterých mu bylo třeba pro provádění velechrámem.Franz Kafka Strana 77 Proces najisto. si vzpomněl. potom K-oni. neustávaje však pořád ještě v řeči. vynořili se dokonce návštěvníci a váhavě se ukláněli – chtěli na sebe upozornit. Ital stiskl ruku nejdřív řediteli. Aby se nějak rozptýlil. Právě o půl desáté. jak jakýsi kulhavý sluha mizí ve dveřích ve zdi. Těmito slovy se s K-em rozloučil. se vrátil k hlavnímu vchodu. že v domech toho náměstíčka jsou vždy skoro všechny záclony v oknech spuštěny. K. odbíjela desátá.

že by byli K-ovou elektrickou kapesní svítilnou ohledali několik obrazů píď po pídi. který tam stál ve zplihlém. K. jenž už dlouho neviděl žádné obrazy. Snad byl určen. vložil ruku do takové mezery a opatrně pak ohmatával kámen. rozhodl se. mezi dvěma prsty držel ještě šňupec tabáku. že nepřišel. ačkoli pořád musil pomžikávat očima. vystoupil po několika stupních až k nízkému mramorovému pažení. byl velký obrněný rytíř. se naschvál neobrátil. když stojím. Bylo ku podivu. nebyli by nic viděli. že z dálky působila jako výklenek dosud prázdný. “jeho rozum stačí jen ještě na kostelničení. Rušivě se před ním vznášelo věčné světlo. aby stál na stráži. K. že pozorně sleduje jakýsi výjev. za starcem celou poboční lodí až skoro k úrovni hlavního oltáře. Byla tak malá. ale takovým vykroužením do výše. co K. zda hodlám jít dál. a jak číhá.” Usmívaje se šel K. jakožto děcko napodobit jízdu na koni. neboť se tak velmi setmělo. Mimo to kamenné klenutí kazatelny začínalo nadmíru hluboko a stoupalo. Vnější stěnu roubení a přechod k nosnému sloupu tvořilo zelené listoví. že by Ital přece ještě přišel. Jak se zastaví. Jakkoli krásné to bylo. pokrčil rameny a odbelhal se. Ten však ihned pohnul odmítavě rukou. na němž nechal ležet album. Když se K. až dosud o této kazatelně ani nevěděl. držel v levici tabatěrku a prohlížel si ho. jedni v živém vzruchu. Snad byly právě teprv rozžehnuty. který byl zpodoben hned na kraji obrazu. že zatím zůstane zde. V dálce se na hlavním oltáři blyštil velký trojhran svíčkových plamenů. Zdálo se. aby hledal své místo. neodvážil se zde zavolat. jakýmsi neurčitým směrem. Podobnou chůzí. viděl a zčásti uhodl. ukázal pravicí. jak by to dopadlo. vyčkal ještě chvilku. přistoupil před kazatelnu a prohlížel si ji se všech stran.. Vsunul svítilnu do kapsy a vrátil se na své místo. který se děje před ním. uviděl. hluboká tma mezi listovím a za ním vypadala jako zachycená a zadržovaná. ho zpozoroval. že tak stojí a nepřibližuje se. k blízké poboční kapličce. pokoušel se K. Opíral se o svůj meč. člověk je nepostřehne. na její okrouhlé stříšce byly zpola ležmo umístěny dva prázdné zlaté kříže. do něhož sahali andílkové. náhodou otočil. Jsem mu podezřelý? Chce spropitné? Když však kostelník viděl. černém kabátě. a nakláněje se přes ně. jež visely ponejvíce v temnotách postranních oltářů. mohl v blízké postranní lodi sotva ještě rozeznat nějakou podrobnost. zpozoroval u sloupu. aby přijal sochu nějakého světce. že K. jež se přetínaly svým nejkrajnějším koncem. V jeho sousedství byla hlavní kazatelna. kámen byl zpracován nadmíru pečlivě. na osvětlení oltářních obrazů. z holého bledého kamene. malou poboční kazatelnu. díval se na rytíře delší dobu. Když vkročil do hlavní lodi. ale kostelník neustával ukazovat cosi rukou a dotvrzoval to ještě i pokyvováním. který vetkl do holé půdy před sebou – tu a tam z ní pučelo jen několik stébel trávy. Co chce ten člověk? pomyslil si K. aby se dostal k tomu člověku. by nebyl mohl povědět najisto. Tu zpozoroval náhodou za nejbližší řadou lavic kostelníka. řasnatém. naopak to ještě přimnožovalo tmu. Když pak pustil světlo na ostatní část obrazu. Konečně ho opravdu nechal. K. K. potichu. “Copak chce?” zeptal se K. uviděl Pohřbívání Krista Pána v obyčejném pojetí.” pomyslil si K. pro případ. První. Bylo teď asi už zbytečné čekat na Itala. byl to ostatně novější obraz. stařec neustával něco ukazovat. svítil si svítilnou na oltářní obraz. sice bez každičké ozdoby. byli by se musili spokojit tím. došel K. “Dětinský stařík. jako bylo to chvatné kulhání. to ani zdaleka nepostačovalo. venku však jistě lilo. potom však vyňal peněženku a protlačil se nejbližší lavicí. jak K. ježto nesnášel zelené světlo svítilny. že prostředně velký muž tam nemohl stát . zcela prostou.. skoro hned vedle lavic oltářního kůru. zda ty svíce viděl už předtím. než aby ho odvrátilo od starcovy stopy. to ukazování nemělo jiný účel.Franz Kafka Strana 78 Proces musil však brzy ustat. K. kdy vzhlédl od alba. který je určen. Jeho chování bylo téměř nesrozumitelné. též nechtěl to zjevení nadobro zaplašit. že ve chvíli. nechtěl ho přespříliš vylekat. čekal. Ital se zachoval stejně rozumně jako nezdvořile. ale K. Kazatel dojista nemohl poodstoupit od roubení ani na celý krok. jiní odpočívajíce. a ježto zde nebylo tak zima. Kostelníci jsou plížilové z povolání. Aby se pokusil. jak nedaleko za ním rovněž hoří vysoká tlustá svíce připevněná u sloupu.

bylo však . nehodlal zde zůstat. jež byly nedaleko od něho. že bude kázání. anebo že sice porozuměl. ale ježto vše zůstávalo bez hlesu. bylo nepochopitelné. podíval se na hodinky. Znamenalo by to jen. K. Skoro již opustil obvod lavic a blížil se k volné prostoře. bylo-li povinností duchovního. je musil porušit. Mělo se teď konat kázání? V prázdném chrámu? K. jistě odešel. dokud kázání potrvá. že dobře rozuměl. Ale dole u kazatelny. aby zhasil lampu. snědou tváří – vystoupil nahoru patrně jen proto. se cítil trochu opuštěn. a tu se K. když tu po prvé uslyšel hlas duchovního. snad pozorován duchovním. Když přišel k svému bývalému místu. Kdyby se však otočil. že by tak mohl učinit za kázání. kdyby nahoře nebyla bývala připevněna lampa. neučiní-li to teď. kdyby byl cizincem. není nejmenší naděje. což měl udělat už dřív. jako by neměly sloužit lidem. dal do pohybu. hmatal se po špičkách podle lavice. pootočil přece trochu hlavu. ale že toho nehodlá dbát. byl by K. bylo jedenáct. nýbrž duchovní zkoumal lampu a ještě trochu povytáhl knot. když přece byla po ruce druhá. se zarazil a díval se před sebe na zem. dokud vy čkáva1 také K. jako po skončeném úkolu. že opravdu je ten. Pomalu se tedy K. držel ruku na zábradlí. co lidé ještě unesou. bylo zcela jednoznačné a nebylo vytáček. jež lnouce k sloupu vedly ke kazatelně a byly tak úzké. jež měla rovněž přijít. K. Což opravdu začne kázání? Což ten kostelník přece jen nebyl tak zcela bez rozumu a chtěl K-a přihnat ke kazateli.Franz Kafka Strana 79 Proces vzpřímen. Mohutný. musí pak zůstat. stejně jako by K-ova přítomnost nezvýšila účinek. který si chce jen prohlédnout chrám? Vlastně také ničím jiným není. čehož ovšem v prázdném chrámu bylo nadmíru potřebí? Vždyť ostatně byla ještě kdesi před jakýmsi obrazem Panny Marie jakási stařena. nechť tak učiní. dostal se pak na širokou hlavní cestu a šel i tam úplně nerušen. velká a umně vyzdobená. jak se klidně choulí s křivými zády. že neporozuměl. v kanceláři ztratí tolik času. jež tam zanechal. proč je nezahajují varhany? Ty však zůstávaly tiché a zasvitávaly jen slabounce z temnot své veliké výše. po albu. bude jat. nemá-li se teď v největším spěchu vzdálit. A má-li už být kázání. nýbrž musil se trvali naklánět přes roubení. Stál klidně na kazatelně jako předtím. mohl ještě jít dál a uniknout jedněmi z trojích drobných tmavých dřevěných dveří. a vzal je do ruky. za nejhroznějšího počasí. by si té malé kazatelny jistě nebyl povšiml. jež uchopil oběma rukama vpředu za hranatou ovrubu. hmátl skoro úkradkem. podaří se to i bez K-ova přispění. samojediný’ představovat obec věřících? Jak by bylo. bez dalšího prodlení. viděl kdesi kostelníka. myslil na to. neboť chtěl vidět. Jak se nesl velechrámem. mnohonásobným zákonitým postupováním zvuku. slabě. potom se pomalu obrátil k roubení. Duchovní se lehce odrazil vzepřením ruky a stoupal krátkými rychlými kroky nahoru na kazatelnu. Ale což může opravdu být kázání? Může K. ucouvl o velký kus a opíral se loktem o nejpřednější kostelní lavici. Prozatím byl ještě svoboden. na koho kazatel zavolal. Duchovní – duchovní to byl nepochybně. jenže se kamenná půda rozeznívala pod nejtišším krokem a klenby hlaholily. též se mu zdálo. Nesmyslná byla představa. Nejistýma očima. Celek byl jakoby určen na trýzeň kazateli. pokřižoval a uklonil. sklouzl pohledem po schodech. aby ten hlas do sebe pojal! Zavolání duchovního nesvědčilo však obci věřících. jež byla rozsvícena omylem. nehýbaje hlavou. a že také hodlá poslechnout. Jaké ticho zavládlo teď ve velechrámu! Ale K.. jsa pohotov vystoupit nahoru. procházel sám mezi prázdnými lavicemi. jak se přichystává krátce před kázáním. nýbrž být jen sloupu za ozdobu. ve všední den. ale bez ustání. cvičený hlas. jak tam. čekat na Itala není už dávno povinen. která byla mezi ním a východem. Ale nebylo tomu tak. teď v jedenáct hodin. mladý muž s hladkou. neboť pak se přiznal. že rozloha velechrámu je právě na mezi toho. Potom lehce pokývl hlavou. a díval se na K-a. pohotovým. co teď kazatel dělá. aby kázal v určenou hodinu. bez zřetele k okolnostem. K. nač bylo třeba té kazatelny. stál opravdu duchovní. K. Tak stál chvíli a rozhlížel se. se usmál údivem. Kdyby byl kazatel zavolal ještě jednou. zvolal: “Josefe K-e!” K. nemoha přesně určit místo. K.

aby duchovního ještě viděl.. Tu křikl duchovní na Ka dolů: “Což nevidíš na dva kroky daleko?” Bylo to zvolání hněvné. Kdybych mohl několik žen. nebyl otočil úplně. když se člověk nejdřív představil a teprv pak ho znali.” “Vykládáš si nesprávně skutečnosti. ale kazateli se zdáli vzdálenost ještě příliš velká.” řekl K. rozeznat dobře K-a. to je už hluboká noc. “byl jsem o tom zpraven. aby viděl. dosud však bez úspěchu. od nějaké doby bylo mu břemenem.” “Pak tedy jsi ten. že K. U prvních lavic se zastavil.” “To jsem nevěděl. “Nejsem proti tobě zaujat. jednu po druhé. aby přerušila temnou stěnu i jen tušením světla.” řekl K. a pozvedl hlavu. Teti oba dlouho mlčeli. “a zejména u žen.” řekl K.” “Hledáš přespříliš cizí pomoc. bezděky. Mé postavení je pořád nesnadnější. Zejména u tohoto soudu. Ukaž vyšetřujícímu soudci z dálky nějakou ženu.” řekl duchovní.” řekl duchovní. “Zdá se mi to také. s nimiž se setkal po prvé. A právě teď začal kostelník zhášet svíčky na hlavním oltáři. K. “Co to máš v ruce? Jsou to modlitby?” “Ne. a on. “Chci si ještě hledat pomoc. jakému soudu to sloužíš. “Namáhal jsem se. zachová-li se přesně podle nich..” řekl duchovní káravě. který vidí někoho padat a jsa sám polekán křičí neopatrně. Nahoře trvalo ještě pořád mlčení. kdyby se teď K. že zpozoroval. Jakpak může člověk vůbec být vinen. “Nechtěl jsem se tě dotknout. “Přišel jsem.” odpověděl K. Víš to ty?” “Ne.. “Jsi obžalován. asi víc uškodí .” řekl K.” “Nech vedlejších věcí. odhodil album tak prudce. Učinil tak a kazatelovo zakývání prstem ho zavolalo. “Nevíš snad. my slil na to.. “ale ne vždy. “Vždyť to jsou jen mé zkušenosti. kdežto K.” řekl K. “abych si s tebou promluvil. Což nepozoruješ. Vždyť jsme zde všichni lidé. jako by stříška kazatelny naň tíživě doléhala. Jaký to asi je venku nečas? To už není pošmourný den.” řekl duchovní.Franz Kafka Strana 80 Proces zřetelně vidět. Ježto se teď všechno mohlo dít zjevně.” řekl K.” řekl duchovní a vznesl ruku neurčitým pohybem na roubení.” řekl duchovní zvlášť tichým hlasem. otočil hlav u. “je to album s městskými památnostmi. aby přistoupil blíž.” “Jsi i ty proti mně zaujat?” ptal se K.” řekl K.” řekl K. jeden jako druhý. musil na tam místě zvracet hlavu již hluboko do týlu.. že to není pravá pomoc?” “Někdy a dokonce často bych ti skoro dal za pravdu. “Dal jsem tě sem povolat. který se skládá téměř jen ze zástěrkářů. viděl duchovního jasně ve svitu lampičky.” řekl duchovní.” “Takové je to tedy. Ovšem nejsem ještě hotov s podáním. “teď o tom někdy pochybuji sám.” řekl duchovní. až se rozevřelo a vláčelo se s pomačkanými listy kus cesty po zemi. “ale tak mluvívají vinníci. seč j sem byl. jak to skončí. Dojista nemohl duchovní v té tmě. “Co hodláš jakožto nejbližší krok podniknout ve své věci?” ptal se duchovní. aby pro mne pracovaly společně. “Ano. jak krásné bývalo. “Horšíš se na mne?” ptal se K. jsou proti mně zaujati. Žádná malba na velkých oknech nebyla s to. Vnukají tu zaujatost i lidem neúčastněným. Alespoň prozatím mají tvou vinu za prokázanou.” řekl duchovní. “ale obávám se.” “Dej to z ruky. že to s tvým procesem dopadá špatně?” zeptal se duchovní. povalí soudní stůl i obžalovaného 1” Duchovní sklonil hlavu k roubení. že to dojista skončí dobře. že to skončí špatně. “Ano. K. “je to omyl. jak bez okolků jmenovával dříve své jméno. též znali teď jeho jméno lidé. Ženy mají velkou moc.vztáhl ruku a ukázal ostře skloněným ukazovákem na místo těsně před kazatelnou.. řízení ponenáhlu přejde v rozsudek. nýbrž učinil K-ovi jen několik sdělení. Proč duchovní nesestoupí dolů? Vždyť nekáže.” “Ach tak. rozběhl se. jak duchovní o tom soudí.” “Já však nejsem vinen. ale zároveň jako zvolání člověka. teď teprv se zdálo.. “Tys Josef K. pohnout k tomu. “Já jsem vězeňský kaplan. Nevím. jen aby se k ní dostal včas. Mají tě za vinného.. a sklonil hlavu. dojista bych pronikl.” “To je pravda. – učinil tak i ze zvědavosti a aby věc zkrátil – dlouhými rozletěnými kroky kazatelně vstříc. jejž hledám. “Dříve jsem my slíval. “Děkuji ti. Tvůj proces se snad ani nedostane nad podřízenou soudní stolici. “Jsou ještě některé možnosti.” řekl K. jež se prostírala dole. duchovního. kterých jsem nevyužil.” řekl K. “všichni ostatní však. kdo mají podíl v řízení.” řekl K.” Nedostalo se mu odpovědi. jež znám.” “Jak si představuješ konec?” ptal se duchovní.” řekl duchovní.” řekl K. poslechl i v tom. Bylo by bývalo dětinskou hrou na schovávanou. abych ukázal velechrám jednomu Italovi. “rozsudek nepřijde najednou.” řekl K.” řekl duchovní. “Víš.

S tebou mohu mluvit upřímně.Copak bys teď ještě rád věděl?’ ptá se dveřník. bude-li tedy smět vstoupit později. tatarské vousy. V každé síni však stojí dveřníci. vyptává se na jeho rodný kraj a po mnohých jiných věcech. Ví-li však duchovní o takové možnosti. jenž se na svou výpravu opatřil mnohou věcí. Podlehnu jinak příliš snadno vlivu a zapomenu na svou službu. Ale zdálo se K-ovi. abys vešel přes můj zákaz. že raději počká. aby se podíval branou dovnitř.’ Po ta mnohá léta pozoruje muž dveřníka skoro bez přestání. jak by se dal obejít. Tam sedí dny a léta.Všichni přece usilují po zákonu.ty nenasyto. pro kterou nemůže vejít do zákona. Dveřník se k němu musí hluboko sklonit. aby ji nesl. “Tolik času. prosí také ty blechy.” K. kolik potřebuješ.. kterou se dveřníka doposud nezeptal. na jeho velký špičatý nos. když K. aby se posadil stranou od dveří.Vábí-li tě to tak. jsou to však otázky neúčastné. rozhodne se přece. po která zkoumal dveřníka. nebylo nemožné. že se před chvílí rozkřikl. aby mu pomohly a přemluvily dveřníka. Zatím co vyprošťoval lampu z jejího háku. “Nechceš sejít dolů?” řekl K. že by se s ním. a ježto za ta léta. K. “Máš pro mne trochu času?” ptal se K.’ . Už popatřit na třetího je i nad mé síly. potlačil své mírné chování a dokonce se na K-a rozkřikl. a nakonec mu po každé řekne. Muž uvažuje a zeptá se pak. Ten sice všechno přijme. nebylo nemožné. ale když se teď bystřeji podívá na dveřníka v jeho kožichu. na jeho dlouhé. Muž. jež by mu na příklad ukázala ne snad. Když to dveřník zpozoruje. myslí si. “Jsi výjimka mezi všemi. jak lze na proces zapůsobit.” řekl duchovní. Zdětinští. jak je činívají velcí páni.’ řekne dveřník. nýbrž jak by se z něho dalo vyváznout. aby byl vpuštěn?’ Dveřník pozná. co jsem jich už poznal.” “Neklam se. “Jsi ke mně velmi vlídný. poznal i blechy v jeho kožišinovém límci. ho očekával dole u schodů. Nakonec mu zeslábne zrak.teď však ne. . “V čem pak bych se klamal?” ptal se K. Klne té neblahé náhodě v prvním roce nahlas. Ani v té blízkostí se z jeho bytosti nevytrácela jakási slavnostnost. vždyť zákon má být přístupný komukoli a kdykoli. jen si ještě něco brumlá.” řekl duchovní a podal K-ovi lampičku. zasměje se a řekne: . že po ta mnohá léta nežádal nikdo mimo mne. . shýbne se muž. zaútočil na soud. . “v uvozovacích spisech k zákonu se praví o tomto klamu: Před zákonem sedí dveřník.” řekl duchovní. K tomu dveřníku přijde muž z venkova a prosí. Ale dveřník řekne. abys nemyslil. Dveřník mu dá stoličku a dovolí. řekl: “Musil jsem s tebou nejdřív mluvit na dálku. bylo mu snad líto. neboť rozdíly ve velikostí se změnily velice v neprospěch muže. žes něco zameškal. že dobrý úmysl duchovního je mimo pochybnost. když zestárne.Přijímám to jen proto. Pamatuj si však: já jsem mocný. aby byl vpuštěn. že muž je už v koncích. Teď nežije už dlouho. ale říká přitom: . či zda ho jen tak klamou oči. a unavuje dveřníka svým doprošováním. a buď to sebecennější. Před smrtí shluknou se v jeho hlavě všechny zkušenosti celé té doby v otázku.. na ni v poslední době kolikrát myslil. aby dveřníka podplatil.Franz Kafka Strana 81 Proces než prospějí. že by se mu od něho dostalo nějaké rozhodující a přijatelné rady. i neví.’ řekne muž. později. jak by se dalo žít mimo proces.Možná.jak to.” řekl K. Dveřník s ním občas podniká drobné výslechy.” řekl duchovní. aby ho vpustil do zákona. Duchovní mu při sestupování už s jednoho z hořejších stupňů vztáhl ruku vstříc. procházeli se vedle sebe tmavou postranní lodí sem a tam. jež neuhasitelně tryská z dveří zákona. kdyby duchovní sestoupil sem dolů. aby vešel. poprosí-li ho K. . ačkoli sám přináleží k soudu a ačkoli. jeden mocnější druhého. Pokouší se zas a zas. tenké. Zapomene na ostatní dveřníky. Pokývne na něho. kdož náleží k soudu.” “Teď už mohu přijít. o všem dohodl. černé. Taková možnost zajisté je. . a aby ještě stihl k . jen se pokus. “Vždyť není teď žádné kázání. “V soudu se klameš. zda se kolem něho opravdu stmívá. A jsem jen nejnižší dveřník.’ Takových nesnází se muž z venkova nenadál. ježto nemůže už vztyčit tuhnoucí tělo. Zato však poznává teď v té tmě jakousi zář. a ten první zde zdá se mu jedinou překážkou. Mám k tobě větší důvěru než ke komukoli z nich. vynaloží všechno. Pojď ke mně dolů. snad ji prozradí. že ho teď nemůže vpustit. že ho ještě nemůže vpustit.’ Ježto brána k zákonu je otevřena jako vždy. až dostane dovolení.

Vykladači praví k tomu: . ihned. aby mu dal příležitost k poslední otázce. neboť praví: . neboť se praví o tom muži. že je trochu prostého ducha a v souvislosti s tím trochu domýšlivý. neboť praví o podaném daru: . aniž je přezkoumáš. První místo zní: že ho teď nemůže vpustit. jak se zdá. Hned v prvních okamžicích si zažertuje tím. neboť ten vchod zde byl určen jen pro tebe. A nakonec se ještě na pokývnutí skloní hluboko k muži. jak sedí. co mu ukládá jeho úřední povinnost. když tomu muži už nemohlo pomoci. třebaže se snad projevují měrou pranepatrnou. Zajisté však se takto postava dveřníka doceluje jinak. Dveřník pověděl to spásné slovo teprv tehdy. “považ také. pro něhož byl vchod určen. není úplatný. ty drobné výslechy. neboť praví: . Skoro by se mohlo říci. K tomu ještě přistupuje. že si libuje v přesnosti. O klamu tam není ani slova. Zajisté však sluší usuzovat.” řekl duchovní. ani rozhořčit. “nesplnil ji. to přijímání dárků. Ačkoli jeho výroky o jeho moci a o moci ostatních dveřníků a o jejich tvářnosti. tatarské vousy.” řekl duchovní. Ne každý dveřník by se byl zachoval takto.” řekl K. že slova . Nelze totiž popřít. která sem dveřníka postavila – to vše dává usuzovat na hnutí soucitná. aby se posadil stranou od dveří. aby byl vpuštěn. že je všemu konec – zračí se v slovech: . zařve na něho: . “ukazuji ti . než bylo jeho povinností. který chce. konečně nasvědčuje i jeho zevnějšek pedantské povaze. abys nemyslil. že . a přísně dbá. Jen jakási slabá netrpělivost – vždyť dveřník ví. ten příběh ho velmi poutal. aby nevpustil nikoho cizího. Naopak. že v tu dobu bylo jeho povinností jen tolik.Přijímám to jen proto.” “Je to však jasné. nežvaní.: “Myslíš tedy. “nepřejímej cizí mínění. že ten muž nebyl oklamán?” “Rozuměj mi správně. a jako dveřník splnil svou povinnost. je svou povahou člověk vlídný. s jakou po všechna ta léta snáší prosby toho muže. stoličku a dovolí mu.Ty nenasyto’. že snad bude jednou vpuštěn. že dveřník. jen neúčastné otázky. jedno na konci.” řekl duchovní. aby vešel. není nikterak vždy a vždy jen úřední osobou. jsou to mezery v povaze dveřníka. když tomu muži nadhodil možnost. s jakou dopouští. a pro které přece jen chápeme. že to byl jen dveřník. “Neukvapuj se. jak významná je jeho služba. měl vpustit.Franz Kafka Strana 82 Proces jeho hynoucímu sluchu.. černé. Mlčeli chvilku. druhé prohlášení míří dokonce k prvnímu. který ovšem není prost blahosklonnosti. jedno na začátku. jakým tyto výroky pronáší.” řekl K.‘” “Dveřník tedy toho muže oklamal. potom ho nepošle pryč. neboť zdá se. nýbrž dá mu.Já jsem mocný’. Najde-li se kde dveřník věrnější u konání povinností? Přiměšují se však do dveřníka ještě jiné povahové rysy. že splnil svou povinnost?” zeptal se K. kde jde o plnění povinnosti. “a tvůj první výklad byl zcela správný. Není zde však rozporu. Po mnoho let neopustí své místo a zavře bránu teprv docela nakonec. ačkoli všechny tyto výroky jsou snad o sobě správné. co je psáno. vznešenost. žes něco zameškal’. že toho muže přes zákaz výslovně ponechávaný zve. a dveřník by byl toho muže oklamal. že jeho představy jsou zakaleny prostoduchostí a vypínavostí.” “Nebyl dřív tázán. aby toho muže odmítl. tenké.” “Proč myslíš.” “Nemáš dosti úcty k tomu.” “Znáš ten příběh lépe než já a po delší dobu. měl bys pravdu.Tady nemohl být vpuštěn nikdo jiný. jež jsou velmi příznivé pro člověka. Pověděl jsem ti ten příběh ve znění. a pozměňuješ příběh.. je si velmi vědom.Ty nenasyto’ vyjadřují jakýsi přátelský obdiv. ukazuje přece způsob. Kdyby mezi oběma prohlášeními byl nějaký rozpor. “Příběh obsahuje o vpuštění do zákona dvě důležitá prohlášení dveřníkova. jak je zapsán. a druhé: ten vchod zde byl určen jen pro tebe. jak se praví.unavuje dveřníka svým doprošováním’. tohoto muže však. neboť po ta mnohá léta ptá se. Mnozí zacházejí v takovémto výkladu ještě dál a míní. ten velký zašpičatělý nos a dlouhé.” řekl duchovní.Já jsem jen nejnižší dveřník’. že dveřník učinil víc. nelze ho ani obměkčit. jež je dokonce nad jeho síly – pravím. a opravdu se mnozí vykladači Písma diví. že oním náznakem budoucí možnosti snad trochu zašel nad svou povinnost. Trpělivost. Pak řekl K. než myslíš. Zdá se. že dveřník tu zmínku vůbec učinil. aby muž vedle něho hlasitě klnul neblahé náhodě. přece jen oslabuje střežení vchodu. Jeho povinností bylo snad. má úctu k nadřízeným.” řekl K.Správná představa o určité věci a neporozumění ve vztahu k téže věci se navzájem úplně nevylučují’. že ta prostoduchost a vypínavost. Teď jdu a zavřu jej.

že dveřník byl oklamán. nebude ani možné. neboť muž vidí záři. Na to sluší odpovědět. bojí se toho víc než ten muž. v němž je dveřník. zda dveřník vidí věci správně. které má o vnitřku. nýbrž jen cestu. nemůže být jinak. lze poznat z mnohé podrobnosti. a mínění jsou často jen výrazem zoufalství z té neměnnosti. a to že se mohlo stát jen uvnitř. že o tvářnosti a významu vnitřku nic neví a že se o těch– to věcech oddává klamu. po které musí před vchodem napořád popocházet sem a tam. Že však je ve skutečnosti on sám podřízen tomu muži. o tom všem nic neví. Tím však jsem se neuchýlil od svého dřívějšího mínění. vždycky. Také z tohoto důvodu je mu podřízen. pro něhož je tento vchod jedině určen. kdežto dveřník právě jakožto dveřník stojí asi zády ke vchodu a neprojeví také nižádným slovem. je-li však dveřník klamán.Teď jdu a zavřu jej’. že ten muž z venkova je klamán. než se splnil jeho účel. alespoň se o tom nic nedovídáme. kam se mu zachce. či chce-li tomu muži ještě v posledním okamžení způsobit lítost a smutek. podle všeho nesmí však ani vstoupit dovnitř. chce jen dát odpověď. že po mnoho let. na kterou se zajisté ještě pamatuješ. neboť je tomu muži podřízen a neví to. tomu muži však tisíceronásob. “vychází z prostoduchostí dveřníka. jenž si až dosud pološeptem opakoval jednotlivá místa z výkladu duchovního. se pokládají za dětinské. “Je to dobře odůvodněno. Ba.Franz Kafka Strana 83 Proces jen mínění. Nedbej přespříliš mínění. O tom se mínění rozcházejí. tedy někdo v mužném věku.” “To je dobře odůvodněno.” řekl K. aby ji dveřník zavřel. nesmí se vzdálit od brány. která tryská z bran zákona. dveřník. Představy. V tom však jsou mnozí zajedno. že by ho měli ihned vyhnat ze služby.” “Zde narážíš na mínění opačné. Řekl jsem. může jít. týká se jeho služby. Muž z venkova je však opravdu svoboden. zda dveřník svým zvěstováním. či zda chce zdůraznit svou služební povinnost. Posadí-li se na stoličku stranou od brány a zůstane-li tam po celý život. Z toho všeho se usuzuje. dělá to dobrovolně. jak se líbilo tomu muži. Lze usuzovat. “Jak se odůvodňuje?” “Odůvodnění. Jiní praví sice. slouží však jen pro tento vchod. že přijde muž. neboť byl přece jednou přijat do služeb zákona. když slyšel o strašných dveřnících vnitřku. Považ přece. ale ani o takovém zákazu nic nepověděl. Především je tvor svobodný nadřazen tvoru vázanému. a to čekat tak dlouho. Dveřník však je svým úřadem vázán na své místo. Že on sám s tím mužem nakládá jako s člověkem podřízeným. Dveřník není pak sice podvodník. neboť zčásti se jedno shoduje s druhým. vysvítá podle tohoto mínění s nemenší jasností. že zavře bránu. aby bránu zavřel. jež zachází daleko. V tom však se nespatřuje nic nápadného. že však vrátný musil dlouho čekat. V tomto případě dokonce i mínění. Nakonec mluví sic o vchodu a praví: . A zas a zas se připomíná. jen vchod do zákona je mu zakázán. Možná. i kdyby chtěl. Praví se. je-li však vždy otevřena. že klam.” odpověděl duchovní. byl-li kdy vůbec uvnitř. že nebude možné. dveřník však nechce vejít. mohlo by se o tom pochybovat. že alespoň v závěru je i svým věděním pod tím mužem. ale je tak prostoduchý. že zajisté mohl být za dveřníka ustanoven také zavoláním z vnitřku a že. že brána k zákonu je otevřena jako vždy. Ale i o muži z venkova je prý v klamu. že zpozoroval nějakou změnu. neboť podle tohoto mínění je dveřník na omylu ještě větším.” “Toť mínění. že zajisté byl už uvnitř. po celičký mužný věk sloužil jaksi jen naprázdno. že dveřník. neboť ten nechce přece nic jiného než vejít. Co je psáno. a myslím teď rovněž. či zda je klamán. když přece už i pohled na třetího dveřníka je nad jeho síly. že se sám obává toho. pro kterého je určena. že by byl po ta mnohá léta kromě poznámky o dveřnících něco vyprávěl o vnitřku. nijak mu neškodí. než že se jeho klam přenáší na toho muže. podle něhož byl oklamán právě dveřník. Mimo to se však v příběhu také nepraví. je neměnné. jak se zdá. “Někteří praví .. Ale i konec služby je určen koncem života toho muže. příběh nevypráví o žádném donucení. čím chce muže vystrašit. jež o tom jsou. tedy také jen pro tohoto muže. to jest nezávisle na životní lhůtě muže. neboť se praví. i pak. a usuzuje se.” řekl K. až do konce zůstává mu tedy podřízen. Soudí dokonce. který přece přišel dobrovolně. ale na začátku se praví. sotva mohl být hluboko ve vnitřku. Nerozhoduje. že nezná vnitřek zákona.” řekl duchovní. Vidí-li dveřník věci správně. Kromě toho je ve službách zákona. a nadto mu jej zakázal jen jediný člověk. že mu to bylo zakázáno.

“Byls ke mně předtím tak vlídný a všechno jsi mi vyložil. že dveřník je podřízen tomu muži.” řekl duchovní. Muž k zákonu teprv přichází. Lampa v jeho ruce dávno už zhasla. “neboť přidáme-li se k němu. “Lež se nastoluje jakožto světový řád. Došel k oknu a zadíval se ještě jednou na temnou ulici. Zákon mu určil službu. ale K. jenž teď projevil velký útlocit. čekají na mne. jako by ti na mně nezáleželo. je tedy nepostižný pro lidské usuzování. si přiznal. “Nu ano. aby mohl přehlédnout všechny důsledky podávající se z toho příběhu. Chceš už odejít?” Ačkoli K. “Ne.” řekl K. “Proč bych tedy od tebe něco chtěl.” Kapitola desátá Konec V předvečer jeho jedenatřicátých narozenin – bylo to k deváté hodině večerní. na židli poblíž dveří a natahoval si pomalu nové.” “Uznej ty nejdřív. “Nechceš ještě něco ode mne?” ptal se K. je jen třeba. do věcí neskutečných. “Jsi vězeňský kaplan.” řekl K. musíme pokládat za pravdu všechno. “pak tedy jdi. vrtě hlavou.” řekl duchovní.” řekl K. též ho příběh zaváděl do nezvyklého přemítání. rovněž černě oděn.” “Ne.” řekl K. jeho neprodleného návratu do banky nebylo tak třeba. Přijme tě. právě teď na to nemyslil.”19) K.” řekl duchovní. že ten příběh nedává nikomu právo.” “V té tmě však nenajdu sám cestu. že očekával jinou návštěvu. teď však mě propouštíš. V jednom osvětleném okně patra hrály si spolu malé děti za . náleží tedy k zákonu. jeden ukázal cylindrem v ruce na druhého. aby o dveřníku pronášel soudy. už volal velmi hlasitě: “Prosím. je to přece sluha zákona. “není třeba. vhodnějších na projednávání pro společnost soudních úředníků než pro něho.. Jsem prokuristou v jedné bance. se držel těsně vedle duchovního. chtěl jej setřást. a duchovní. s cylindry. abychom to pokládali za nutné. a najdeš východ. kde je. to strpěl a přijal K-ovu poznámku mlčky. v jakém očekáváme hosty. Aby nezůstal nadobro odkázán na duchovního.: “Nejsme teď poblíž hlavního vchodu?” “Ne. ostře přes prsty napjaté rukavice. dveřník tam už je. než žít si volně na světě. Ten prostý příběh nabotnal do beztvarostí. v držení. seděl K. Po drobné obřadnosti u bytových dveří. abych jednomu zahraničnímu obchodnímu příteli ukázal velechrám. opakovala se táž obřadnost ve větším rozsahu před K-ovými dveřmi..” řekl duchovní. “Vy jste tedy určeni pro mne?” ptal se. kdo jsem.” řekl duchovní. mohl zcela dobře ještě zůstat.” řekl duchovní. “Jdi vlevo ke zdi. odcházíš-li.” “S tímto míněním se nesrovnávám. Pánové pokývli.” řekl duchovní. abychom pokládali všechno za pravdivé. musím odejít. Také skoro všechna okna na protější straně ulice byla již temná. Ihned vstal a zadíval se zvědavě na pány. zeptal se K. Šli chvíli mlčky dál. Soud od tebe nic nechce..Franz Kafka Strana 84 Proces totiž. Nesmíme pak ani věřit. K. K. nevěda v té tmě. co dveřník praví.” řekl duchovní a podal K-ovi ruku. jak se zdálo.” Duchovní se vzdálil teprv několik kroků.” “Neradostné mínění. Ze to však není možné. neopouštěje ji. kdo má vejít první. Být službou vázán na vchod k zákonu je nesrovnatelně víc. “Náležím tedy k soudu. jak to vylíčil. odůvodnils přece dopodrobna sám. řekl ihned: “Ovšem. ale jeho konečným úsudkem to nebylo. a pokročil bliž k duchovnímu. “jsme daleko od něho. Aniž mu návštěva byla předem ohlášena. V šosatých kabátech. a propustí tě. počkej ještě!” “Čekám. čas ticha na ulicích – přišli dva páni do K-ova bytu. pochybovat o jeho hodnosti znamenalo by pochybovat o zákoně.” řekl duchovní.” řekl K. Jednou se právě před ním zablyštěla stříbrná socha jakéhosi světce jen svitem stříbra a vplula hned zas do tmy. Nechť se nám zdá jakýkoli.” “Nuže. jež byly srostlé s hlavou. v mnohých byly spuštěny záclony.” “Vždyť musíš odejít. to řekl jako slovo závěrečné. “pak dál podél zdi. bledí a otylí. ačkoli se jistě nesrovnávala s jeho vlastním míněním. přišel jsem jen. přijdeš-li. “uznej to přece. Byl příliš unaven.

Voda lesknoucí a třesoucí se v měsíčním světle se dělila kolem ostrůvku. ale K. že jsem v začátcích procesu chtěl proces skoncovat a teď. Chtěl jsem vždy dvacaterou rukou vjíždět do života.” řekl si K.” myslil si při pohledu na jejich těžký lalok pod bradou.” Slečna zahnula zatím do postranní ulice. neodolatelným hmatem. “Vždyť jsem se ani nechtěl zastavit. dosud neschopny. co teď mohu udělat. byli na kraji volného liduprázdného prostranství zdobeného sady. na němž se. Všichni tři kráčeli teď v plné shodě po jakémsi mostu v měsíčním svitu. Jímal ho hnus z čistotnosti jejich tváří. aby se o mně říkalo. několikrát. jež mu znamenala. aby se hýbaly se svých míst. otočili se tam i oni celým tělem. takže kdyby někdo byl rozbil jednoho z nich. “Jediné. i zastavili se proto též oni. dole se chopili K-ových rukou odborným. podobnost byla ovšem velká. teď neviditelné. že neuvolnili hmat a pokusili se pozvednout K-a s místa. že mi na tuto cestu byli dáni tito poloněmí nechápaví pánové z že zůstalo ponecháno mně. zda to je ona. ale K. když teď těm pánům způsoboval potíže. a stejnoměrné dopadání jeho kroků a kroků obou průvodců dotvrzovalo jeho myšlenky. zpozoroval. “jediné. a nadto k nechvalnému účelu. Nebylo v tom nic hrdinného. Druhý si počínal jako němý. čeho je třeba. Bylo téměř ještě vidět čistící ruku. a určoval jej podle cesty. když se trochu obrátil k zábradlí. každému drobnému hnutí K-ovu pánové teď ochotně povolovali. “Snad jsou to tenoři. jakkoli těžko se to dalo provést při té těsné slitosti těl. ale K. a ohlédl se. “Nejsou na to připraveni.” řekl svým průvodcům. zastavil se. na nichž se K. a došel si pro klobouk. když teď kladl odpor. aby určoval směr cesty.” řekl si K. “Pánové budou mít těžkou práci. Mám teď ukázat. kupily listnaté houštiny stromů a keřů. se k nim náhle obrátil a ptal se: “Na kterém divadle hrajete?” “Divadle?” ptal se jeden z pánů potrhávajícími ústními koutky druhého o radu. aby se na své průvodce podíval zřetelněji. “Hledí mě vyřídit lacino. snad. nejsem nemocen. nacvičeným. že by ji chtěl dohonit.” pomyslil si.” Hned před vraty však se do něho zavěsili tak.” řekl si. vedly pískové cesty s pohodlný mi lavicemi.” řekl K. vynaložím ji teď všechnu. co teď mohu udělat. aby ovíjeli K-ovy paže po celé délce. “Nepůjdu dál. je zachovat si až do konce klidně členící rozum. aby se poznovu o tem přesvědčil. než se tázal. že ji chtěl co možná dlouho vidět. “Proč poslali právě vás!” spíše zvolal. jež vjela do jejich očních koutků. řekl: “Teprv na ulici. zahanben . Byla to jednota. ještě nikdy s nikým nešel. kterou tím pánům způsobil. odolával. aby se to říkalo. než bylo možné v přítmí jeho pokoje. “Posílají pro mne staré podřadné herce. Drželi ramena těsně za jeho rameny. uvědomil si jen ihned marnost svého odporu. jež třela horní ret. za leckterého léta poživačně protahoval. Na to nepotřebovali pánové odpovědět. aby nezapomněl připomenutí. když se teď v obraně pokoušel ještě užít posledního zákmitu života. Pod svítilnami pokusil se K. kterou se brala slečna před nimi. přeneslo se něco i na něho. Vykročil. jak ji skoro může tvořit jen neživá hmota. který zápasí se vzpurným organismem. tvořili teď všichni tři jednolité těleso. jak K.20) Když to K.” K. To bylo nesprávné. chce-li si nemocný odpočinout. ne snad. jež utrhávajícími se nožičkami usilují pryč s prutu polepeného lepidlem. čekali s povislou volnou paží jako ošetřovatel. Pánové patrně nevěděl: nijakou odpověď. šel mezi nimi napjat jako struna. se mohl již obejít bez ní a ponechal se svým průvodcům. Jsem vděčen za to. aby se jich někdo ptal. Napadly ho mouchy. ne. zkusmo. Ale K-ovi nezáleželo pranic na tom.Franz Kafka Strana 85 Proces mříží a hmataly po sobě ručkami. byli by na padrť všichni. na jeho konci. neohýbali paže. Už na schodech se pánové chtěli do K-a zavěsit. Pod nimi.” Tu stoupala před nimi z proláklejší ulice po jakýchsi malých schodech slečna Bürstnerová k náměstí. postačilo. nýbrž jen proto. zda to je skutečně slečna Bürstnerová. že mě nedovedl poučit ani ten jednoletý proces? Mám odejít jako člověk na hlavu padlý? Mám připustit. jakoby na sebe natlačeny. nýbrž používali jich. jej chci znova započít? Nechci. “Nebudu už potřebovat mnoho síly. abych sám řekl. Nebylo zcela jisto. a z radosti. Strpěli teď. jež vyškrabala záhyby na bradě. K.

jeden podal nůž přes K-ovu hlavu druhému. Znova začaly ty odporné zdvořilosti. kdo cítil účast? Někdo. opírajíce se o sebe tvář vedle tváře. jejž nikdy nespatřil? Kde je vysoký soud. Malý kamenný lom. blízko před jeho obličejem. a aby jej do sebe vetkl. Jeden z nich jako by druhému za K-ovými zády mírně vytýkal. Jeden z pánů požádal proto druhého. nýbrž otáčel krkem dosud volným a rozhlížel se. kterou vynakládali. “Jako pes!” řekl.22) Ale na K-ův chřtán se položily ruce jednoho z pánů. jak pánové. neodolá. zavěsil se do něho a trochu s ním popocházel sem a tam. pánové musili běžet rovněž. Pánové posadili K-a na zem. zatím co druhý pán se poohlédal u lomu po nějakém vhodném místě. kdo chtěl pomoci? Byl to jednotlivec? Byli to všichni? Byla ještě nějaká pomoc? Byly námitky. Tak se rychle dostali ven z města. Kde je soudce. vestu a potom i košili. Potom pečlivě složil kusy šatstva. který byl přece jen trochu chladný. jaký není dán žádnému jinému světlu. jež se tímto směrem skoro bez přechodu pojilo k polím. a přes všechnu ochotu. zatím co druhý vrazil nůž do srdce a dvakrát jej tam obrátil. aby běželi ještě dál. smekli cylindry a utírali si. buď že to místo bylo od počátku jejich cílem. ač nikoli v nejbližší době. Když je našel. jenž němě čekal. na něž se zapomnělo? Zajisté byly takové námitky. nedovedl odnít úřadům veškerou práci. jako by ten stud ho měl přežít.. ale ani tím se to nezlepšilo. kterou jim K. a druhý pán tam K-a doprovodil. Aby K. k němuž se nikdy nedostal? Zvedl ruce a roztáhl všechny prsty. pozorují rozhodnutí. Ale neučinil tak. neprodléval bez pohybu na nočním vzduchu. Po výměně některých zdvořilostí o tom. silně zatáhl pány kupředu. rozletěly se tam okenice jednoho okna. jakýsi člověk. Nakonec ponechali K-a v poloze. aby mu na chvilku přenechal uložit K-a bez účasti jiných rukou. s hustými kníry. ačkoli jim velmi selhával dech. Logika je sice neotřesná. opřeli ho o kámen a položili mu hlavu na svrchní plochu kamene.Franz Kafka Strana 86 Proces jejich ochotou. aby uchopil nůž ve chvíli. Několikrát se opatrně otočil. Přes všechnu námahu. Bylo to blízko u těžebné stěny lomu. v nichž tu a tam stáli anebo chodili strážníci. byl poblíž domu ještě zcela městského. pak šli dál. jež visela na pásu napjatém kolem vesty. buď že byli příliš vyčerpáni. Teď pustili K-a. bylo to. hned v dálce. a tu tedy ho pán udeřil lehkým. Pak rozepjal jeden pán šosatý kabát a vyňal z pochvy. kterých bude ještě třeba. hned v nejbližší blízkostí.21) Ubírali se několika stoupajícími ulicemi. do běhu. kdo mu odepřel zbytek síly k tomu potřebné. ten jej zas vrátil přes K-ovu hlavu. Hasnoucíma očima viděl ještě K. strážník jako by užuž otvíral ústa. že se zastavil z neporozumění. ležel tam vy lomený kámen. vyklonil se trhnutím daleko ven a rozepjal paže ještě dál. uklidňujícím úderem na záda. když však měli mezi sebou a strážníkem nároží. odpovědnost za tuto poslední chybu měl ten. zda jim strážník není v patách. Jako vyšlehne světlo. který sousedil s lomem. povznesl jej a zkoumal ostří na světle. jako věci. slabý a tenký v té dálce a výšce. ale člověku. jako by pánové byli své příkazy dostali nedílně –. věděl teď zcela najisto. Jeden. kapesníkem pot s čela. že by bylo jeho povinností. přistoupil jeden ke K-ovi a svlekl mu kabát. který chce žít. Pánové se zarazili. přistoupil jako úmyslně ke skupině nikoli zcela nepodezřelé. Kdo to byl? Přítel? Nějaký dobrý člověk? Někdo. kdo má vykonati nejbližší úkol – vypadalo to. projevoval. tu K. s rukou na rukojeti šavle. kdy se nad ním vznáší z ruky do ruky. opuštěný a pustý. jež ani nebyla nejlepší z poloh dosud získaných. Všude se prostíral měsíční svit se svou přirozeností a svým klidem. Zde se pánové zastavili. Dokonale se osvědčit nemohl. K. Utkvěl zrakem na posledním poschodí domu. K-a bezděky zamrazilo. bylo jeho držení napořád velmi nucené a nevěrohodné. dal se K. pokynul. dlouhý tenký řeznický nůž broušený po obou stranách. rozhlížejíce se po lomu. .

alespoň si teď méně stěžovala. se k zvláštnímu zklamání galerie nedostaví. ačkoli by tohoto odůvodnění nikdy nepoužil a ačkoli by velmi pravděpodobně nebyl šel k soudu ani tehdy. Bratranec líčil v jednom ze svých psaní velmi názorně. Jaro teď skoro už končilo a tím i třetí rok. nedělá-li se to. soudce tedy čeká. aby nebyl neposlušný. co by se stalo. Na okamžik si nebyl jíst. aby si někdo z něho tropil žerty. byly uspokojivější než kdy předtím. Proč jen se nechce podrobit? Zda se snad neusiluje bez zřetele k času a nákladům.Franz Kafka Strana 87 Nedokončené kapitoly Proces K Else Jednoho dne byl K. Pohodlně opřen v rohu povozu. Od toho večera zapomínal K. ponenáhlu na soud a začaly ho zase zcela zaměstnávat myšlenky na banku. Zato však nechtěl teď čekat až do svých narozenin. těsně před odchodem telefonicky zavolán a vyzván. aby člověk na sebe poštval mocenské prostředky soudu. neuslyšel před chvílí žádnou jinou. jež se dřív jen bídně vlekla. různé stařecké potíže polevily. aby jeho spletitá věc byla dána do pořádku? Chce-li přitom z pouhé bujnosti rušit a chce-li. Nezmýlen soudem jede tam. i nemohl už z tohoto důvodu zajít k soudu. byl rád. co ji neviděl. zato se její ostatní stav zlepšil. “Je velmi neopatrné. že nechá telefonická anebo písemná pozvání bez povšimnutí a posly vyhodí ze dveří – že všechny ty to poznámky jsou protokolovány a už mu velice uškodily. Řekl si sice. že soudu. Přesto se u vědomí svého dobrého práva zeptal telefonem. a usmál se v očekávání toho. jichž zůstal až dosud ušetřen? Že dnešní obsílka je poslední pokus. na ten večer zpravil Elsu. s rukama v kapsách svrchníku – byly už chladné dny –. “člověk by přece měl zkusit. Matka neměla sice daleko do úplného oslepnutí.” řekl K. abych vyhověl dnešní obsílce?” “Nebývá zvykem. “A budu za to potrestán. u oběda.” byla odpověď.” Neváhaje jel k Else. zprávy.” myslil si K. jak si stařenka. že k ní přijde. “jakou pohnutku mám však mít.” byla odpověď. jež K. “Najdeme si vás. Že jeho neslýchané poznámky o tom. neboť byl zpravidla úzkostlivý’ a zveličoval ve svých zprávách spíš věci zlé než dobré. již za své návštěvy zpozoroval skoro s odporem lehké příznaky– přišla na ni nemírná pobožnost. pěkně vykračuje. Prosila ho tehdy. K. ale to K. Nevyjádřil se jasně. jako v dřívějších dobách. že jsem nepřišel dobrovolně?” zeptal se K. který ovšem už dvakrát nesplnil. že výslechy jsou zbytečné. podle zpráv lékařů čekal už po léta. že v posledních letech – K. proč se k soudu nedostavil. že si zajede k matce. když se v neděli do něho zavěsí a jde s ním do kostela.. “Ne. nýbrž chtěl jet ihned. byl to slib.” řekl slábnoucí a nakonec mizící hlas. zda se k soudu dostaví či nic. A bratranci mohl K. Aby učinil. jež dostával pravidelně vždy ob měsíc od bratrance. aby ty mocenské prostředky poznal. odcházeje. přes všeliké překážky té prosbě vyhověl a dokonce jí slíbil. “Výborně. ačkoli do nich chybělo jen čtrnáct dní. ho napadlo. co uslyší. pro matku posílal. kdyby nepřišel. aby k ní přijel na své narozeniny. kdyby pro ten večer nebyl měl ani nejmenší jiný závazek. že není zvláštního důvodu. aby však uvážil. . jen K. Cesta k matce Náhle. způsobuje nemalé nesnáze. neudal-li z roztržitosti kočímu adresu soudu. že tím může omluvit. aby došlo k opatřením donucovacím. S jakousi spokojeností myslil na to. naopak. pokud je opravdu v činnosti. kočí pokývl. aby ihned přišel do soudní kanceláře. že nemají výsledku a nemohou ho mít. věřit. aby jel právě teď. že tam už nepůjde. kam chce. křikl mu proto Elsinu adresu. Hlas v telefonu ho varoval. že u ní stráví každé narozeniny. který měl v tom městečku kupectví a spravoval peníze. Podle bratrancova mínění to snad souviselo s tím. místo aby zesílily. jak mu libo. díval se do živých ulic. že vysoký soud nemůže dopustit. snad čeká dokonce nějaké celé shromáždění.

Jede-li tam však v nějaké naději. jeho nenávist je však starší.Franz Kafka Strana 88 Proces Než buď tomu jakkoli. kdyby zůstal zde? Co tam chce? Chce se tam snad rozjet z citlivůstkářství? A z citlivůstkářství zde možná zameškat něco důležitého. Snad to je dobré znamení. co má učinit. aby jí oznámil. bez dalšího vysvětlováni. že je nenáviděl odjakživa. co by pokládala za potřebné. podal vstávaje K-ovi ruku a přál mu bez dalšího dotazování šťastnou cestu. potom ve voze otočil. Byl už na schodech. k němuž si chtěl patrně od K-a vyprosit nějaký pokyn. setrvával. v ruce měl započatý dopis. “Není. K. že pojede. neboť K. že odjíždí. Ale jako by všechny tyto pochyby nebyly jeho pochybami. A v poslední době K. poslal sluhu k paní Grubachové. ježto se teď mnohá věc děje mimo jeho vůli? A matka ani nežádala. zeptal se ředitel ovšem. byl tak rozhořčen. je tedy skoro nemožné navalit jim . je-li K-ova matka nemocna. K. nějakou možnost k zásahu. mávaje listem. jako procítaje ze sna. to udělat nesměl. do níž měla paní Grubachová vložit. při svém rozhodnutí. na témž místě a díval se za odjíždějícím vozem. kdyby to popíral. jež se mu již stala zvykem. vzal mu dopis z ruky a roztrhal jej. jejich přítomnost v pokoji slečny Bürstnerové ho sice teprv na ně upozornila. jak se zdá. skoro bezmocný sklon povolit všem svým přáním – nu. aby přijel. odnít psaní a roztrhat je bez každé omluvy. usvědčil by ho vrátný. teď vzhlédl i on. Popocházeje ve své kanceláři. ale což se mimoděk může velmi snadno stát. Přistoupil k oknu. ale s nechápavostí. všichni naprosto podřadní. v tomto případě poslouží ta neřest alespoň dobrému účelu. V jejím mínění neklesne. nebudou postupovat. Se svraštělým čelem přemýšlel. dal pak ihned odnést jídlo se stolu. proč K. ubránil se skoro mlčky náměstkovi ředitele. pospíšil ihned dolů k povozu objednanému už předtím. tu se nahoře v posledním okamžiku objevil ještě úředník Kullich. ze zvláštní šetrnosti ke K-ovi sklonil nad jakési noviny. neboť ji nemůže ukojit. a zašel nakonec k řediteli. byl tedy přece ještě jedním z nejvyšších úředníků banky. dal potom panu Kühnovi některé obchodní příkazy pro dobu své nepřítomnosti. a jako by to přikazování trpěl jen jakožto obřad. nenávidí Kullicha a nejen Kullicha. že pořád ještě smí úředníkovi. Myslí. A matka ho dokonce přes všechno vyvracení má za ředitele banky. přijal příkazy s tváří na stranu odvrácenou. když proces teď. se teď rozhodl. stál Kullich. aby se poptal. který má dokonce styky se soudem. ještě na sluhu. nýbrž i Rabensteinera a Kaminera. jakkoli utrpěla jeho vážnost u jiných. aby trochu soustředil myšlenky. že se právě před odjezdem přesvědčil. je tak těžko dostat se jim na kobylku. je dokonalý blázen a utrží si tam v podobě konečného zoufalství mzdu za své bláznovství. to je jasné.” řekl K. každou hodinu. sotva se tentokrát pohoršil. a aby mu přinesl brašnu. leda pod tlakem služebních let. a to už po kolik let. neporozuměl Kullich znamení a řítil se. aniž mu shoří ruce. Unáhlil se snad s těmi přípravami k odjezdu? Nebylo by lip. jak se přece může naskytnout každý den. což ovšem nezamýšlí. Ale jinak je ta příhoda ovšem znamenitá věc. jež ho mohly stát život. nýbrž jako by se cizí lidé snažili našeptat mu je. že když ho Kullich dohonil na vnějších schodech. dát Kullichovi dva hlasné políčky na jeho bledé oblé tváře. jako by věděl zcela dobře. za K-em skoky. která se týká jeho. a i tu pomaleji než kdokoliv. ruce měl zkříženy v zádech. že pan Kühne s nezpůsobností. tou nenávistí skoro trpí. K. mu sice kynul rukou. Stál uprostřed pokoje. aby toho nechal. Když se K. jenž patrně pořád ještě nepochopil. odjíždí. mimo jiné neutěšené sklony zjistil u sebe od nedávna jakousi přecitlivělost. K. ježto musí zajet k matce. odpočívá po celé neděle a nedostihla k němu i jen jediná určitější zpráva? A nevyleká nadto ještě stařenku. teď už dlouho ne. a když měl konečně brašnu. Dříve se v bratrancových dopisech pravidelně opakovalo matčino naléhavé zvaní. kdežto vedle něho vrátný hluboko smekal čepici. že pojede. Když ho požádal o dvoudenní dovolenou. který několikrát vešel. jak byla dána tomu plavovlasému hlaváči. Kvůli matce tam tedy nepojede. počkal potom K. co to tropí. jsou to teď nejnižší úředníci. což bylo pravděpodobnější. Ředitel se zatím náhodou anebo. Odtud škrtnuto …Co by byl ovšem učinil nejraději.

že se setřely všechny rozdíly vzdělání. neboť Hasterer byl stejně vážen. že dva odborníci. Stýkali se spolu. jež jsou vždy prospěšné. státních zástupců a advokátů. jenž si zjevně anebo potají oblibuje vše. měl přece možnost. povolání. nebyl to Hasterer. kdy K. Jakožto obchodní odborník byl brzy uznán a jeho mínění v takových věcech se pokládalo za pravdu nezvratnou – i když se to uznání neobešlo zcela bez ironie. jejichž zotavení záleželo v tom. hustě ochmýřenou ruku uprostřed na stole a obrátil se k dolnímu konci. toho však by se dokonce dalo dosíci velmi snadno. s advokátem míval v bance dlouhé rozmluvy až pozdě do večera. co chce K. všichni už zbystřili sluch. že K. s advokátem u jeho hostinského stolu večeřel a že se mu v té společnosti zalíbilo. který se s ním sblížil i přátelsky. Nemohl však dlouho přivyknout chůzi po boku toho obra. zejména státní zástupce Hasterer. teď byl zajisté K-ovou záštitou Hasterer. jen lapal vzduch čelistmi anebo dokonce – to bylo nejhorší – nezadržitelným vodopádem hájil mínění nesprávné anebo neověřené. vážné.. anebo se hloubavě díval do svého piva. neboť jeho praktickým zkušenostem se ponejvíce dostalo za pravdu. kdo K-a do společnosti uvedl. nýbrž K. a dalo se pak samo sebou. zvláštního přednostního postavení. přináleží-li k takové společnosti. Mohutnost a . ale buď ji ani nedovedl rozřešit podle smyslu. v jistém smyslu mocné pány. věku. obrátil-li se někdo na ně zvláštní otázkou. mohl se plným právem dovolat Hasterera. K. Tím však nabyl K. že teprv teď jim začíná být útulno.Franz Kafka Strana 89 Proces do cesty nějakou překážku. Jediné. že i společnost ho má ráda ve svém středu. co by se proti nim dalo podniknout. liboval si v tom. a mimo to mohl navázat osobní styky se soudem. nenávidí. s obyčejným životem jen zdaleka souvisící otázky a že se s tím pachtili do úmoru. jak nelze nikdy od soudního stolu. Rabensteinerova lenivost a Kaminerova odporná podlézavá skromnost. tu sebou starší páni s úsměvem vrtěli na židlích a zdálo se. několik K-ových slov řediteli by postačilo. Doprovázel ho dokonce dosti často v noci domů. která mu dříve nebo později mohla i v bance být na prospěch. ale ku podivu zde náměstek ředitele dělá výjimku a chce to. že mladé pány na tento způsob zahanboval. kdyby K-ovo usedlické právo narazilo na pochybnosti. a zdál-li se v jejich vztahu jeden z nich po vnější stránce nadřazen. I když sám mohl ovšem jen zřídkakdy nějak zasáhnout. co K. ježto byly získány tak bezprostředně. aby společnost obveselily. anebo místo aby mluvil. kdyby se náměstek ředitele. aby dostali výpověď. Viděl tam samé učené. A když se tam některý ujal dané otázky. připadala mu přece společnost u jeho hostinského stolu vždy čímsi nadmíru úctyhodným a nezapíral si nikdy. který se s ním vedl pod paží a který ho mohl zcela nenápadně ukrýt ve svém řasnatém plášti. Ale zdálo se. kterou si K. Státní zástupce Přes znalost lidí i světa. zapomnělo se napolo. kteří posuzovali různě nějakou otázku z obchodního práva. zejména ježto měl ve státním zástupci Hastererovi dobrého poradce. kterým K. Opravdu vážné odborné rozhovory zůstávaly vyhrazeny jen jim. sedávali však na nejspodnějším konci stolu a směli se do rozpravy vmísit jen tehdy. který byl obyčejně Kovým sousedem. Stalo se nezřídka. jako by k sobě náleželi odjakživa. Takové otázky měly však ponejvíce jen za účel. Časem si však na sebe zvykli do té míry. Bývala doba. vyžádali si od K-a jeho mínění o skutkové povaze a že se pak K-ovo jméno vracelo ve všech řečích a replikách a bylo zatahováno až do nejabstraktnějších zkoumání. Skládala se téměř výhradně ze soudců. aby se dověděl mnohou věc. že se snažili rozřešit nesnadné. Ovšem se mu ponenáhlu mnohá věc vyjasnila. získal za své dlouhé služební doby v bance. se do této společnosti dostal s jedním advokátem. právním zástupcem banky. žádná překážka cizí rukou ustrojená nemůže být tak velká jako Kullichova hloupost. Jakmile roztáhl velkou. za tu trojici zasadil. Snad by tak učinil. jako se ho obávali. už dávno nestačil. že je pro něho velkou ctí. ale to je K-ovi proti mysli. bylo by způsobit. Toto přátelství se ovšem u hostinského stolu brzo rozhlásilo. bylo připuštěno též několik mladičkých úředníků a advokátních koncipientů.

byly to však ve skutečnosti staré přetížené plesové šaty a zvlášť nepříjemně se vtíraly několika řadami dlouhých třásní. nemůže-li odpůrce přesvědčit. zívala a třeba i hodila sešitem svého románu po Hastererovi. Hasterer pak s úsměvem vstal a K. když odpůrce seděl daleko. byla Helena už s konečnou platností poslána pryč. nikoli zloba. byly to jediné předpisy. jež se . Někdy se dokonce stalo. jestliže ho nepředčil. jimiž byly ověšeny. při nejbližší příležitostí zdráhal zajít k Hastererovi. aby vzhlédl. Kdo seděli poblíž. kteří neměli skoro ještě žádnou hodnost. když její postavení v domě bylo víc a víc neudržitelné. když měl u sebe po několik neděl jakousi ženštinu Helenu. aby si k tomu člověku zašel. jehož se K. nahání mu alespoň strach. Byla to tlustá obstárlá žena s nažloutlou pletí a černými kadeřemi. zpěčoval se jaksi podívat se na ně a seděl po celé hodiny s očima zpola sklopenýma. již před jeho nataženým ukazovákem mnozí ucouvli. ke všem velmi zdvořilý a skromný a dovedl. když pak odsunul talíř s jídlem a pomalu vstal. a jiný zas mu s hlubokou úklonou otevřel dveře a držel je ovšem ještě i ve chvíli. a když tam po nějaké době přišel přece. Ovšem ho Hasterer v těch věcech zas a zas poučoval. mastnými zády nakláněla přes stůl. obracel vždy jen obecnými slovy. a to obyčejně v šatech. správně rozlišovat mezi hodnostními stupni besedníků a chovat se ke každému podle jeho hodnosti.Franz Kafka Strana 90 Proces obratnost jeho právnického myšlení byla sice velmi podivuhodná. Nikdo ho neviděl takto rozprávět s kýmkoli jiným ve společnosti. jeho smích zněl roztomile a jeho vášeň mířila k jídlu a pití. otylými. Kdežto v první době K. jako by to nebyli jednotlivci. Později ovšem. vyptával se ho tlumeným hlasem po bance. K. že si K-a nadcházela. aby s ním šel do jeho bytu a pobyl chvíli u něho. Právě tito pánové mu však prokazovali největší pocty. obrátil se ke K-ovi. za Hastererem opouštěl místnost. nemohla-li na sebe upoutat pozornost jinak. aby šel domů. a opravdu se mnohdy stalo. Trapná podívaná se naskytla. a to hlavně takové. a již potřást hlavou znamenalo odvahu. Byla to jen tíseň. s níž hájil své mínění. doprovodil Hasterera kus cesty anebo také Hasterer doprovodil K-a. rušila schůzky citelně. Byly to ovšem jen poměrně vzácné výjevy. hned některý z nich přiskočil a pomohl mu do těžkého pláště. K. pohupujíc se v bocích. zvrátili pak hlavy. že Hasterer. Byl vůbec. mluvil potom o své vlastní práci anebo též o svých dámských známostech. Teprv když čas pokročil. což bylo ještě důležitější než skromnost a zdvořilost. že když někdo chtěl Hasterera o něco poprosit – ponejvíce šlo o smíření s nějakým kolegou – přišel nejdřív ke K-ovi a požádal ho o prostředkování. končily se později takové večery zpravidla tím. Jak ty šaty přesně vypadají. byl přívětivý a klidný. které on sám kdysi anebo právě teď vedl. že na tu vzdálenost nelze se dohodnout. jež asi pokládala za velkou vzácnost a krásu. K-ovi se zdálo. Tyto večery byly Hastererovi tak milé. Hasterer poznal. že Hasterer K-a požádal. nýbrž jen jakýsi zhnětený chumel. po každé rád a se snadným úspěchem ujal. jež se týkaly procesů. položil paži na opěradlo jeho židle. pili likéry a kouřili doutníky. pokoušela se ve své tísni vzbudit Hastererovu žárlivost tím. aby pozorovali jeho tvář. nevyužívaje po této stránce svého vztahu k Hastererovi. kdy K. a když k jedenácté povstal. když Hasterer začínal mít Heleny dost. proti kterým se Hasterer neprohřešil ani v nejrozčilenější debatě. začala se protahovat. že je ve společnosti dobrých známých a kolegů. ale po této stránce se mu mnohý z pánů vyrovnal. že se jich nechtěl vzdát ani tehdy. čtla nějaký sešitový román a nedbala. vůbec ani nevěděl. že se K. Seděli pak ještě asi hodinu. když se s obnaženými. chodila po pokoji anebo seděla v jeho blízkostí a později. K. Očekávala teď pány po každé úplně oděna. že přece běží jen o theoretické otázky. jež se jí zavíjely kolem čela. Nešlo-li o takové otázky. jako by odpůrce zapomínal. Proto se také k mladým pánům dole u stolu. Dosáhla tím jen. to přijal jako věc. že vůbec neposlouchal obecnou zábavu. které ho zabavovaly téměř neméně než soud. o čem pánové hovoří. nikdo však nestačil divosti. ji zprvu viděl jen v posteli. že se mu ve skutečnosti zajisté nemůže nic stát – ale zmlkl. tam lehávala zpravidla hodně nestoudně. přibližovala obličej ke K-ovi a chtěla ho tak donutit. se poroučel. zatím co ona. Vypadalo to pak. především ho rozčilovaly téměř jen právnické otázky.

u jehož průčelí poblíž kašny K-a potkal. Přeje-li si tedy někdo něco od prokuratury-lidé mají. že státní zástupce je jeho přítel a že opravdu šli včera večer podle toho kostela. jako by Titorellimu něco zamlčoval. že ředitel v tom spatřuje věc tak podivnou. pro něž K. Jeho začátek je napsán na list. nebyl by se mohl vyjádřit jinak. která poloslepá žila ještě na venkově v neměnném městečku a kterou naposled navštívil asi před dvěma lety. musí se ovšem obrátit na jmenovaný podřízený úřad. jak se mu jevila v takových okamžicích. kdyby nebyl myslil. jako by byl navázal styky s tím úřadem. jež nebyla než dobrým prostředkem. že dále Titorelli byl nadmíru sdílný. a ježto brzo opustil domov a vždy spíš odmítal než loudil něžnost matky. doplnil informaci tím. také se dále nepoptával. že K-a včera večer viděl. a že je jen nejnižším orgánem velké prokuratury. že ředitelova starostlivost je upřímná. nýbrž jen pokývl a vzal ta slova na vědomí. že zapomněl právě na K-ovo postavení a mluvil s ním jako s děckem anebo jako s nevědomým mladíkem. byl cestou domů skoro trochu omámen tím kouřením a pitím. na kterém jsou opsány závěrečné věty sedmé kapitoly. měl ředitele v takové lásce. Dům Aniž tím zprvu sledoval určitý úmysl. chorého. aby se takto s K-em spolčil– to dělal zpravidla v obyčejném obchodním styku– zde však se zdálo. který umřel ve velmi mladých letech. mohl zajisté Titorellimu jeho týrání oplatit. jež mu nebyly předloženy k posouzení. nejodpovědnější prací přetíženého muže prodírala jakási starostlivost o K-ovo blaho a jeho budoucnost. o níž se ovšem na způsob jiných úředníků. se v těchto okamžicích řediteli poddával. K. pokud jde o týranost. vždy mnoho přání. ba žvanivý. že právě tento úřad nemá nejmenšího významu. Nemýlí-li se. by byl takovou mluvu zajisté nestrpěl od nikoho jiného. Byl to jeden z okamžiků. Rozdíl byl jen v tom. K. jak Titorelli. šel K. mluvil o tom domě nezřídka takovým způsobem. jež je ovšem stranám nedostupná. z okamžiků. K. snažil se K. v nichž se z toho slabého. ani se mu nepodaří. pokašlávajícího. jako by však dosud nebyly dospěly tak . kdykoli by se mu zachtělo. jak k sobě na léta připoutat cenné úředníky obětováním dvou minut buď tomu jakkoli. starostlivost. K. ale není vždy moudré projevit je –. proto neodporoval. aby se posadil. Ředítel se udiven usmál a vybídl K-a. že je chladná a vnější. zavěšen do státního zástupce Hasterera. mohlo říci. je štědrou náhradou za advokáta. při různých příležitostech vyzvědět. byť dříve víc než nyní. Zase se mu zdálo. který měl vždy pro tajné záměry. a že konečně K. že jen vyhlašuje. Dověděl se to bez nesnází. nebyl Titorellimu tak nadobro vydán a že by ho byl mohl bez okolků setřást. rozumí se. že K. kteří u ředitele zažili něco podobného. ježto nikdy– nepoznal péči rodného otci. od něhož přišlo první udání v jeho věci. že – srovnávalo se to ovšem také s jeho obvyklou přesností – uvedl dokonce kostel. snad měla příčinu v tom. tak i Wolfahrt mu na první pozeptání pověděli přesné číslo domu. Kdyby byl chtěl popsat fatu morganu. Zdálo se.Franz Kafka Strana 91 Proces rozumí sama sebou. že tvrdil. že po této stránce bylo na něm opravdu ještě cosi dětinného.” řekl ředitel a jen slabý přívětivý úsměv mírnil přísnost těchto slov. kde má sídlo úřad. že myslí. tím však ani nepronikne sám k vlastní prokuratuře. Později Titorelli s úsměvem. že Titorelli. poznal svou slabost. ani od samého ředitele. co mu bylo přikázáno. připili si z Hastererova podnětu na bratrství a K. Právě příštího dopoledne poznamenal ředitel v bance za obchodního rozhovoru. znal již malířovu povahu. anebo kdyby ho alespoň nebyla dokonale okouzlovala možnost této starostlivosti. A to také v této věci dělal. ne totiž že by byl zapomínal na své nadřazené postavení. aby tam vůbec kdy tlumočil své přání cestou instanční. jako již často v poslední době. mu vysvětlil. “O tomto přátelství jsem neměl ani tušení. Poznámka: Tento úryvek by se byl bezprostředně připínal k sedmé kapitole románu. Zůstali toho večera zvlášť dlouho pospolu. K. Snad mluvil také ředitel s K-em poněkud jinak než s ostatními. který se teprv uchází o místo a z nějakého nepochopitelného důvodu vzbudil ředitelovu zálibu.

že si soud vůbec . Takovými a podobnými nadějemi se K. Titorelli věděl. neustávaje ani na okamžik ve svém procházení. touží. už se dávno nabažil dívání. nýbrž jen nezahladitelná vzpomínka na fotografii na koupališti. jako úředníci a právníci na chodbách nějaké soudní budovy. Vyznal se vždy velmi dobře ve všech místnostech. Nenašel pak slečnu Bürstnerovou. že se skoro sám už dostává do jejich cechu. zejména ne Titorelli. jak jen mohl. zejména proto. snažil-li se však Titorelli poté přimět ho k bližším údajům. jakožto celistvá skupina. že ta podívaná nebyla nic nového. jako by byl jediný obžalovaný. kdyby přece jednou přišel o své postavení zde dole? I pak je tam ještě možnost záchrany. Ale K. Sehnut se K. že se už vyzná daleko lépe v lidech z okolí soudu. aby nepřehlížel anebo nepřeskakoval nějakou nesnáz. všechny vadné třásně. před ním klečel. anebo.Franz Kafka Strana 92 Proces daleko. po čem K. jeho kratičký. nemohou pomoci v jeho procesu. hlava na hlavě. a trochu ho tím mučil. našel ji právě uprostřed. tak se na příklad v jedné předsíni procházel jakýsi cizinec. nebol K. neboť Titorelli je lehkovážný. zde v dřímotě se všichni směšovali. Odtud škrtnuto. který jim jaksi umožňuje první soudní stupeň. Neomezoval se výhradně na lidi. i nejtupější měli bradu skloněnou na prsa. myslil pak. odulé rty a ztrnulý pohled odpovědného přemýšlení. ztrnule odstávající kabátek byl ze žlutavých krajek háčkovaných z hrubé niti a ten člověk se nechával napořád od K-a obdivovat. pro svou nízkost anebo z jiných důvodů. Obyčejně ležel pak na pohovce své kanceláře– nemohl už opustit kancelář. kojil nikoli snad denně. aby vklouzl do řad těch lidí. Co by záleželo na tom. provede-li všechno s náležitou rozvahou a potají. je jen třeba. vůbec ani zpěčovat. aby mu takto posloužili. se už dávno ani trochu nestaral o záležitosti pensionu. Nejraději myslil na Titorelliho. jako by to nevěděl. Titorelli seděl na židli a K. zapomínal pak na velkou práci soudu. hledal-li v ní slečnu Bürstnerovou. zapadlé chodby. ale nepouštělo ho to. že nakonec všechno vymůže. Znal všechny kresby krajek. jak klade paže kolem dvou pánů. ještě správněji. Bylo mezi nimi mnoho neznámých. Či spíše. a všichni ostatní se prolínali páté přes deváté. ale když potom. aby se předtím nezotavil hodinu na pohovce – a řadil v myšlenkách pozorování k pozorování. pás se mu vřezával do těla jako vrýpán noži. měl-li se skupinou zabývat blíž. jehož blízkým známým a dobrodincem se přece nyní stal. Ti mnozí neznámí však způsobovali. “Jaké maškarády má cizina na obdiv!” myslil si a poulil oči ještě víc. jako by to byl odedávna jeho byt. náhle začal o něčem jiném a dlouho pak o tom už nepromluvil. na němž stojí. ale potmě a nerušen. aby se vystříhal každého omylu. přece teď dlouhými kroky křížem krážem pospíchal soudní budovou. že je dosud nikdy neviděl. nechtěl se nikdy dívat. Přesto zaháněla ta podívaná K-a pryč od skupiny. bylo mu. zjevili nájemníci paní Grubachové. plížil kolem něho a obdivoval se mu očima napjatě vyvalenýma. s otevřenými ústy. že alespoň na okamžiky získává lepší přehled. Uvažoval sice i teď. Přehlédl na příklad skupinu letmým pohledem a najednou mu zasvítily vstříc dvě úplně cizí oči a zadržely ho. když mu. že mu bylo nevolno. stáli pospolu. Působilo to na něho dojmem nekonečně nepatrným. o kterých bylo jisté. až sebou házel na pohovce a tiskl obličej do kůže. mohou ho přece přijmout mezi sebe a ukrýt. Tak ležel dlouho a teď opravdu odpočíval. což však někdy musil učinit. Radoval se z takových drobných úspěchů. připadaly mu důvěrně známé. ba nemohou se. a i když se k ní ještě kolikrát vrátil. zas věděl. zpravidla ještě dobře rozlišoval a měl se na pozoru. byl oblečen podobně jako zápasník s býky. Vždy se pak. a přece se dosud nenabažil dívání. někdy však – ponejvíce to byly stavy úplné vyčerpanosti večer po práci – čerpal útěchu z nejnepatrnějších a nadto nejmnohoznačnějších příběhů dne. hledal nanovo. K. aby se o nich mohlo bez nebezpečí povědět. snadno zvládnutelný člověk bez přísného smyslu pro povinnost a je nepochopitelné. A v doprovodu toho muže zůstával tak dlouho. kterou jednou viděl v pokoji slečny Bürstnerové. ale dělal. jednotlivosti se mu zas a zas vtiskaly s nejbolestnější zřetelností do mozku. že si s nimi už může zahrávat. hladil mu paže a lichotil mu. kteří byli v souvislosti se soudem. každičké vykroužení kabátku. jako obžalobný sbor. kteří jí stojí po boku.

učinil nějaké směšné rozhodnutí. jako by se byl jeho poměr ke K-ovi v posledních měsících ani trochu nezměnil. K. mnohem větší svěžest a odolnost než jindy. jímž se malíř se vztyčenou hlavou usmíval do prázdna. trochu slavnostně. bylo třeba ho znepokojovat. K. Hned byli v soudní budově a spěchali po schodech. Bylo však dokonce možné. ale Titorelli teď už nestrpěl žádnou slavnostnost. Světlo. že by bylo snadné. že rozmluva skončila v úplném pořádku. odloučil se od Titorelliho a šel po svých. ale byl tím tak šťasten. obsáhl vše jediným pohledem. Náměstek ředitele nesměl být ponecháván v domněnce. Nedoufal už v brzký rozhodující úspěch. Titorelli mu přikývl a otočil ho. trval na své prosbě a zašel tak daleko. jakmile se jen naskytla vhodná příležitost a měl i jen trochu sil. Věděl. pevným stiskem podal K-ovi ruku. že rukama dokonce hladil Titorelliovy tváře. po jejíž jedné zdi byla otevřena velká okna. . objal K-a a táhl ho v běhu s sebou. Nenamáhal se přespříliš. protahoval to z poživačnosti. díval na své nohy a dospíval k závěru. přeskočilo a zaproudilo najednou oslnivě zpředu. že pozval náměstka ředitele. A právě když se K. lehce jako člun ve vodě. ji nechtěl připomenout a náměstek ředitele zůstával nesdílný . bylo možné. tím příběhem nedal odstrašit. bylo mu. poznal: zde lze prorazit. černý žaket. jako v dřívějších dobách stálého soutěžení s K-em. byl skoro nedbalý. Nebylo žádných nápadných podrobností. že K. Zas byl K. Jeho neobyčejný stav zlákal dokonce K-a k tomu. že náměstek ředitele ji přerušil. našel na hromadě rozprostřeny své dřívější šaty. vyrvat a rozbít. ba kamarádskými poznámkami svou účast a mátl K-a jen tím. Nedal se zmást Titorelliovým nestoudným úsměvem. že si to ještě nechtěl přiznat. nevěděl. klidně vyslechl. ho neposlouchá a že se zabývá jinými věcmi. K. ovšem se prozatím také neprojevovaly nijaké zjevné následky. byl si jist úspěchem. tmavé šaty. ucouvne-li. vznikne nebezpečí. byl už u náměstkových dveří. uváděl. poznával. aby se před ním schovával. nýbrž nahoru dolů. K. že je ochoten splnit prosbu. v čemž však nemusil být žádný úmysl. Jak prostá věc je přelstít ten soud! Jako by se podvoloval jakémusi přírodnímu zákonu. nastala proměna. právě teď. Zajisté však se K. aby tu věc skoro bez odporu ponechal náměstkovi. Na soud si sotva vzpomněl. že se možná už nikdy nedostane kupředu. Nebylo už dosti času. že ten krásný způsob pohybu nemůže už přináležet jeho dosavadnímu nízkému životu. jež dosud vpadalo zezadu. byly blaživě teplé a těžké. nesměl s touto domněnkou klidně sedět ve své kanceláři. jak by si toho snad žádaly skutečnosti. napadl-li ho však. projevil drobnými důvěrnými. je vyřízen. že K. zdálo se mu. Po každé při takové příležitosti se náměstek ředitele tvářil. která naléhala už po nějaký čas. aby je uskutečnil K-ovi na škodu. Bylo třeba. Ostatně se k té věci už nevrátili. co se stalo. nakonec jen zpozoroval. jako činíval dřív. měl dnes na sobě nové dlouhé. Boj s náměstkem ředitele Jednou ráno cítil K. že nesmí ustat. bez nejmenší námahy. nad jeho skloněnou hlavou. V koutě jedné chodby. na chodbě soudní budovy. jestliže vůbec kde. jevil pro tu věc pohotovost takřka až do dřeni své bytosti. K. kdežto K-ovy myšlenky se před tímto vzorem svědomitosti ihned začaly rojit na všechny strany a přinutily ho. že K. je na živu a že jako všechno. stejně možné bylo však. celou tu nepřehlednou velkou organisaci lehce popadnout. přívětivé pomalé zamhouření očí projevovalo. že K. Klidně přišel. Jednou to bylo tak zlé. vstal. vzhlédl. jak se rozumí. aby přišel do jeho kanceláře a pojednal s ním o obchodní záležitosti. protože ho K. co K. který by ho naráz zbavil všech starostí a sám sebou zase zjednal bývalý poměr k náměstkovi ředitele. že se ničím nedal odvrátit od jádra obchodní věci. jakmile by se jen podařilo dohmatat se potmě jakési skryté rukojeti. bezděky urazil anebo protože říkal nesmysly anebo protože náměstek ředitele nabyl naprostého přesvědčení. sklonil se Titorelli konečně k němu. anebo že náměstek ředitele takové rozhodnutí z něho vylákal a že teď pospíší. K. aby se co možná často dovídal. ale vše bylo klidnější a prostší. aby k němu zašel anebo aby ho k sobě pozval. že K. co se s ním stalo. K. K.Franz Kafka Strana 93 Proces něco začal s takovým člověkem. ale nikoli jen nahoru. ostře pruhované kalhoty a na nich košili s třaslavými rukávy. jak náměstek ředitele najednou vstal a vrátil se mlčky do své kanceláře.

Náměstek ředitele ihned vešel. Když pak po takovém utkání zůstal sám. náměstek ředitele za rozhovoru sňal ruku s čela a odpovídal jako vždycky. Zprvu se zdálo. aby častěji podával řediteli zprávy a snažil se získat od něho zvláštní příkazy. aby v bance zavedl nová zařízení. jak prohlásil. ale vzpomínka na náměstkovy bolesti hlavy ho napořád rušila. nejnezdárnější zkušenosti ho nepoučily. Někdy si K. do své zprávy pojal zcela novotářský návrh. aniž to bylo odůvodněno jeho slovy. K. K. a pokoušel se napravit vadu tím. neboť náměstek ředitele vytáhl teď z kapsy kapesní nůž. jakými trpívá K. a když teď dospěl k návrhu. zdálo se. podléhal šalebným představám. že to vymůže jedenáctým. vzal ihned potřebné doklady se stolu a začal se svou zprávou. jako by ty bolesti byly pro náměstka ředitele nikoli nevýhodou. že se právě teď může bez starosti měřit s náměstkem ředitele. posiluje jeho sebecit a dává mu možnost. aby návštěvami a cestami zpevnil své poněkud uvolněné styky s obchodním světem. že má prudké bolesti hlavy. jako by náměstek ředitele sotva poslouchal. způsob. aby je pak snadněji mohl vrazit do tím větší hloubky. K. ale vždy také podotýkal. vzal jakožto páku na druhém konci K-ovo pravítko a pokoušel se zábradlíčko nadzvednout. nestaraje se nijak o náměstkovy bolesti hlavy. že to jsou jen nevinné bolesti. ačkoli se až dosud vždy všechno zcela jednostejně událo v jeho neprospěch. jako by byl právě teď zpozoroval uvolněné místo. aby se nezabýval příliš nápadně K-em. chtěl zprvu na tuto poznámku odpovědět. vypadalo to. když se ve své slabostí napořád staví proti náměstkovi ředitele. tedy zcela jiné než bolesti. byl někdy najisto přesvědčen. že ho bolí hlava. zároveň to však byl němý rozhovor. Jak podivuhodně ty bolesti snáší a zvládá! Někdy se usmál. neboť nemohlo mu vlastně prospět. zároveň však mu dával příklad. jež nenáleží k jeho povolání. odolal těm pohledům. prozatím z něho nemohl dostat žádnou věcnou poznámku. že bolesti nebyly velké. přidržoval si ruku k čelu a stěžoval si na bolesti hlavy. že však to není na překážku jeho myšlení.Franz Kafka Strana 94 Proces co žije. Sám sebou hodil do svého křesla. o tom se domníval. jako by používal příležitosti. by své chování ani nebyl dovedl změnit. za něhož náměstek ředitele sice nepopíral. nevěděl. A nechťsi K. Odtud škrtnuto až k slovům “zvláštní případy”. což však náměstek ředitele nestrpěl. jako by se vychloubal. odporoval. sice říkal. který odpověďmi vpadá do otázek. Tak bylo i dnes. že touto metodou nebojuje o nic jiného než o svou čest. Ale náměstek ředitele se tvářil. tak velmi ho zaujala jeho práce anebo spíše tak velmi se radoval z vědomí nyní pořád vzácnějšího. příště však spěchal zas jen a jen s nadějí ke dveřím náměstka ředitele. Je jen třeba. pohotově a skoro bez uvažování. aby činil pozorování a zařizoval se přesně podle okamžitých poměrů. buď že zájem o věc je na nějaký čas zapudil. že ukazovákem bušil do zábradlíčka. mu tentokrát mohl čelit a dovedl ho několikrát odrazit. co ho před chvílí pudilo k náměstkovi ředitele. nemohl ani ustat. aby zkoušel bystrost svých očí. očistil si podle svého nového zvyku skřipec a podíval se nejdřív na K-a a potom. Náměstek ředitele pomalu vešel. Ale K. Bud však. soustředěněji také po celém pokoji. nýbrž výhodou. zpocen. aby se přidržoval práce ještě víc než dosud. rozmyslil si to však a začal ihned s obchodními výklady. jako vzorný žák. Celý psací stůl byl výtečná práce a také zábradlíčko tkvělo pevně v dřevě. K. s prázdnou hlavou. ježto. co se mu nepodařilo desaterým pokusem. Mluvilo se o zcela jiných věcech. zda naděje nebo zoufalství. Deska K-ova psacího stolu byla obklopena nízkým vyřezávaným zábradlím. i tak všechno dopodrobna slyší a chápe. jejichž zachovávání by ho trvale zaměstnávalo. aby se posadil. že zde v bance ještě něco znamená a že jeho . od něhož očekával. asi za tím účelem. dokonce se pousmál a vybídl náměstka ředitele. K. že zábradlíčko vyžaduje zvláštních opatření. chtěl proto svou zprávu přerušit. Vypadalo to. Toho rána zdála se ta naděje obzvlášť oprávněna. nechť se dnes zdá sebemíň nebezpečný. vyčerpán. ho vyvracel. jakým se náměstek ředitele dovedl vypořádat se svými bolestmi. že zapůsobí na náměstka ředitele zvláštním dojmem. může jednoho dne překvapit novými schopnostmi. Kdežto však K. zastavil se pak blízko u dveří. přisunul je co možná blízko k náměstkovi ředitele. Též on se může uzavřít proti všem starostem.

. pokus.” řekl. Proto.” řekl náměstek ředitele rozmrzen. jak zcela správně řekl ten člověk. jaký by to mohl být úřad. pomyslil si K. 2) Kdosi mi řekl – nemohu si už vzpomenout. aby si promluvil se sl. ta řemeslná práce rozehřála. nevěda skoro o tom. kus zábradlíčka byl nyní opravdu povytažen a šlo teď o to. je také okamžik procitnutí nejriskantnější . vstal tedy rovněž. Právě dnes mu mnoho záleželo na tom. strýčku. řekl ten člověk. když budu příště nucen poprosit tě. aby tím. způsobovalo. tedy ve věci pro úřad beznadějné. v příštích dnech tě pravděpodobně budu potřebovat. jak to bylo večer. “ale buď tomu jakkoli. nechtěl bys tedy prozatím jet domů?” “Zítra?” “Ano. Jel sice ještě noční vlak. tam v rohu postávají ještě tři mladí lidé a dívají se na fotografie slečny Bürstnerové.” řekl K. V pospěchu své řeči neměl K.” “Můžeš se na mne spolehnout. který kvůli mně. snad je daleko lepší než každá jiná obhajoba. “Špatné dřevo. chvilku mu to dovolím. že náměstek ředitele vstal.. abychom otevřením očí všechno. co tu je. K.” řekl K.” “Tvá věc je důležitější než takové nepříjemnosti. o kterou se už pokusil anebo kterou se zanáší. Úryvek Když vyšli z divadla. kterého strýček mohl použít. že náměstek vstal také v nějaké souvislosti s jeho zprávou. že když ráno procitneme. nechci tě zbytečně odnímat tetičce. že byl všecek pokleslý. dva cizí pokoje jsou uvedeny v nepořádek. za předčítání – jež ostatně střídal s častou volnou řečí – postřehl jen nejasně. ale pomyšlení. “anebo snad teď nočním vlakem. aby se s ní sešel. jen dvakrát nebo třikrát přejel za předčítání volnou rukou jakoby klidnivě po zábradlíčku. Ale náměstka ředitele. domníval se přece. alespoň zpravidla najdeme všechno beze změny na témže místě. jaký jsi byl odjakživa. že se výslech omezuje na pohledy. může učinit tak velká opatření. ukázal náměstkovi ředitele. ani čas. a je třeba. Přes všechnu vynakládanou sílu se to však nechtělo podařit.Franz Kafka Strana 95 Proces myšlenky mají tolik síly. vpravit sloupky zas do přináležitých děr.. je teď poslouchání důležitější a také slušnější než všechny opravy.” Místa škrtnutá autorem 1) Zdá se. Neboť to celé je věru třeba nazvat velkým opatřením. ale i v procesu. K. Teď se věc ovšem zdařila. nekonečné duchapřítomnosti anebo správněji pohotovosti k tomu. že má u sebe mít strýčka přes noc. sloupky skřípavě vjely do děr. Vždyť člověk byl ve spaní a ve snu alespoň zdánlivě ve stavu podstatně odlišném od bdění. Nevím ještě přesně. i kdyby mělo nějakou chybičku. mrholilo. Kdybych jen věděl. “vždyť po celý čas jen přemýšlím. že zábradlíčko je bez vady a že.. aby náměstka ředitele výslovně odvrátil od jeho práce se zábradlíčkem. Byly na mne už vynaloženy tři osoby. na to podle všeho nebylo nejmenší naděje. Náměstek ředitele však zatím poznal. na kterém jsme to večer pustili. jak by se ti dalo pomoci. byl už unaven divadelní hrou a špatným provedením. že mi teta bude zazlívat.” řekl strýček. a tiskna prst pod jakési číslo.” “Jsi vždy takový. aby ho ospravedlnily. jeden sloupek se však v tom spěchu ohnul a na jednom místě se rozlomila útlá hoření lišta. Náměstek ředitele musil povstat a zkusit oběma rukama. aby zábradlíčko vtlačil do desky. “že budu v nejbližší době opravdu potřebovat tvou pomoc. Snad je dokonce tento způsob obhajoby nejlepším způsobem nejen v bance. abys zas přijel do města. Přesto podnikl K..” řekl K. jak se často stává u čilých. snad by se ještě našla příležitost. strýčkova společnost však v tom naprosto zbraňovala. “obávám se jen. podával náměstkovi jakýsi doklad. ale že by bylo možné přimět strýčka k odjezdu dnes. že to je přece podivuhodné. ve kterém smyslu. nedoufaje valně v úspěch: “Obávám se. kdo to byl –. bylo by to nejpohodlnější. že tlak rukou nestačí. ale jistě ji budu potřebovat.” “V tom ti nemohu dát za pravdu. jaksi jali na témže místě. B. zítra. To bylo nesnadnější než všechna dosavadní práce. jen duchovně činných lidí. i posadil se bez rozmýšlení celou svou váhou na zábradlíčko. Ačkoli náměstkovo vedlejší zaměstnání sotva kdy ztratil zcela z očí. kdy ho tak velmi zaměstnává K-ův proces.

člověk zchátrá. neboť K. na kterém místě pokoje je. který zaujímal skoro celou délku pokoje. kdyby byla spojena s peněžním úplatkem a byla by ho pravděpodobně zranila dvojnásob. aby se otočil k návštěvníkovi. že voják čeká jen na služku. až se všichni z toho vyděsí. o několik dlouhých kroků. jež byla proti K-ovi vznesena.” “To není zcela nesprávné. že voják na stráži je určen pro něho. nemohl si K. 4) Myšlenka.. se ptal sám sebe. že už ani neví. jež se zjevně. Byl to žvanivý. Vždyť tady v tom prostředí a tichu. aby se zase vzpamatoval. Strhl jste na sebe můj proces. ba zdálo se dokonce. jako by čekal. zda i jen letmo myslil. že by proces vešel ve všeobecnou známost. se musil daleko předklonit. aby to voják mohl slyšet. dokud je v řízení. až obžalovaný projeví nějakou známku života. ve vás mýlí. 11) Ani tato chvála nehnula dívkou. snad bylo možné dostat od něho přesnější zprávu o obžalobě. abych se šprýmem vystačil jak pro vážnost.Franz Kafka Strana 96 Proces okamžik dne. alespoň by ho. 6) “Jste nesnesitelný člověk. … 16) “Nemluvíte se mnou otevřeně a nikdy jste se mnou otevřeně nemluvil. než spatřil advokátovu tvář. aniž jsme byli někam odtaženi se svého místa. pro všechny zaměstnance řízení nedotknutelný. byť i bojácně snažila k němu přiblížit. . jakmile jej přečkáme. 15) …. neboť popocházel blízko u domovní zdi. Ale pošlu ti sem přesto možno-li ještě dnes ošetřovatelku. před okny visely patrně těžké látkové záclony a nevpouštěly žádný zásvit světla. Advokát jistě už spal. když se člověk. 5) Před domem popocházel sem a tam voják pravidelným a silným krokem stráže. Potom teprv se zastavil a zpozoroval. v radosti. že jakýsi muž ji zatáhl do kouta u dveří a tiskne k sobě její trup oděný jen košilí. ježto to teď je tak lehké. vypínavý člověk. může nepochybně naráz. alespoň podle vašeho mínění. že jim právě tím snad usnadňuje pozorování jeho osoby. musím-li. “Tvou ošetřovatelku přijmu jen tehdy. a proto se neobávám. nýbrž . že opřel čelo o dlaň a setrval tak několik minut. můžeme být po celý den klidni. u vás se neví.” “Musíš. že advokát byl otočen zády ke dveřím a návštěvník musil jako učiněný vetřelec projít celou šířkou pokoje. K. která šla do hospody naproti pro pivo a zjevila se teď ve dveřích zalitých světlem. že jí rozepjatá halenka visí v pasu kolkolem podle těla. Ukázalo se ostatně brzo. že by byl tuto nabídku odmítl i pak. bude mít tyto informace. 12) Psací stůl. nemám žádnou vážnost a musím proto hledět. ve kterém tu žiješ. Já si počínám nepokrytě. jako bych byl zcela svobodný. od toho. můžeš ji propustit. K. pro sebe slibovat ani sebemíň. Kdo by proti němu nepovstal jako soudce a neodsoudil ho slepě a předčasně. nemohl si otázku zodpovědět. že by se někdo mohl ve mně mýlit. když teď strýček řekl: “To je možné. Ale zatčen jsem byl vážně.” řekl si. 10) Ba bylo dokonce jisté. “a je z tebe opravdový blázen. Neosvědčí-li se. Jakmile však K. mávnutím ruky ihned skoncovat s celým řízením. bylo to zařízeno tak. jeho oddechování nebylo slyšet. neboť si úplně zalézal pod peřinu.” řekl advokát. které jim možná bylo přikázáno. “to není zcela nesprávné.” Potom však pozvedl tím silněji svůj trochu skřípavý hlas. aby viděl vojáka. V K-ovi účinkovalo ještě lehké rozčilení běhu. že na ni nezapůsobilo ani podstatným dojmem. hleděl pokořit.” řekl K. 9) K. myslíte-li to vážně anebo ne. 13) Ne. Proto si nesmíte stěžovat. zaměstnanci vědí vždy víc než představený. 14) V pokoji bylo docela tma.Ještě několik takových myšlenek. že hovoří s hezkou dívkou. “Haló. tak i pro šprým. je podle všeho.” 7) Místo slov “politická okresní schůze” byla původně “socialistická schůze”. ale udělej mi to kvůli a zkus to s ní. jen viděl.” “Není vždy tak ticho jako teď.” zavolal na něho. 3) Vždyť víte. nepřemýšleje. jako byste jej nejen byl špatně spravoval. chtěl již sáhnout po ruce ženy. pokročil. připadala mu představou tak směšnou. nebyl-li advokát tak vlídný.” řekl strýček. vtom však vzbudily jeho pozornost studentovy řeči. mně však se teď skoro zdá. ale ne tak hlasitě. Teď tedy je před domem také i hlídka. stál poblíž oken. 8) K.

patrně aby hledal advokátovy ruce. pospíchal za ním.” řekl K. Též visela tak hluboko. opřela se. abych promluvil. Franz Kafka však nechtěl. toho zprvu nedbal. to zpozoroval teprv tehdy. dovedu tě do sakristie.Franz Kafka Strana 97 Proces jako byste jej. ale člověku. když se mu kouř vlnil kolem brady. začala čadit. nespatřil Kafka ani “Proces” v podobě tištěné. Logika je sice neotřesná. . tam je lampa. pokládalo za padání vody ve vodotrysku. Zastavil se. a K. Jeden. 21) Šli několika stoupajícími ulicemi. jak Block opatrně nadzvedá peřinu na kraji. Příčinou nebyl nezájem současníků. co napsal. Lenka použila K-ovy roztržitosti. budilo v malém. očima jen v nejmenším okruhu proniknutelná prostora na něho doléhala. Zvedám ruce. “Proč jsi nechal lampu zhasnout? Pojď. Neříkám. zarazil se. zanedbal lampu. tím ho snad svést a nakonec mlčet? Za těchto úvah K. Stejně jako velkou většinu všeho. alespoň na první pohled. že dělá něco marného.” řekl K. ježto K. aniž jste podnikl něco vážného. že osvětlovala skoro jen podlahu sakristíe. hned v dálce. že smí opustit vlastní velechrám. K. s rukou na rukojeti šavle. ji držel za ruce.” řekl duchovní a uchopil K-a za ruku. která byla ještě menší než lampa. s hustými kníry. vždyť ani neznal spis. nesl. sám mnoho rukopisů spálil. Teď se pokusil stáhnout knot níž. jako by ho bolely namáháním. “Což kdybych proces stočil na půdu státních zákonů? Mohlo by ještě dojít k tomu. “Stát mi nabízí svou pomoc. že teď mluvil a usuzoval o legendě. nevěděl ani. 20) Jejich obočí byla jako zasazena a komíhala se nahoru dolů nezávisle na pohybu chůze. kterou K. Doslov “Proces” Franze Kafky Román “Proces” je jedna z tří románových “tragedií samoty”. na kterém místě chrámu je. a položil ruku na oči. které tvoří ústřední masiv Kafkovy tvorby. neodolá. v nichž tam a onde stáli anebo chodili strážníci. šeptem u ucha jednoho z pánů. tu světlo zhaslo. že bych musil pány hájit proti státu!” 22) Původní znění závěrečných vět v předposledním odstavci: … jsou námitky. zeptal se: “Kde jsi?” “Tady. který chce žít. ale pravděpodobně stejně vysoká jako sám velechrám. na které bylo zapomenuto? Jistě jsou takové námitky. 19) Dopověděv to. abych nemohl zasáhnout a aby jednoho dne byl za mé nepřítomnosti kdesi vynesen rozsudek.” K-ovi bylo velmi vítáno. V sakristii hořela lampa. Veden rukou duchovního. lokty o opěradlo židle a začala K-a lehce kolébat. a stejně neznámy mu byly vysvětlivky. chtěl přede mnou skrýt. pražského spisovatele Maxe Broda. co z Kafkova pera za jeho života vyšlo. a kdyby se nevědělo. přistoupil jako úmyslně blízko ke skupině nezcela nepodezřelé. ta vysoká. kterou mu svěřil stát. už několikrát u vědomí. vzhlédl nahoru. Byl duchovní přece takový jako všichni ostatní. jež byla sice úzká. napadlo ho. který mu byl úplně neznám. chtěl o K-ově věci mluvit jen v narážkách. po každé mu jen tma se všech stran takřka letěla vstříc. nýbrž díval se. jež chtěl políbit. “Všude je taková tma. aby našel cestu. Kde je soudce? Kde je vysoký soud? Mám právo a povinnost. Byl zatažen do myšlenkového pochodu. aby se jeho “čmáranice” tiskly. ze kterého ta legenda je. a lístkem nalezeným po jeho smrti (1924) v psacím stole pověřil svého nejbližšího přítele a důvěrníka. 18) … což by se. Ježto bylo ticho i vedle něho. širá. ale vlivném okruhu literárních znalců rozruch. hned v největší blízkostí. o čem mluví. byla úplná tma. že jste to všechno chtěl učinit…” 17) Bylo by teď bývalo velmi lákavé vysmát se Blockovi.

stal se z připuštěnce občanem plného práva. jehož jméno se v úvodní kapitole právě jen mihne – úžas bankovního ředitele v závěru úryvku by nasvědčoval. že má závěrečnou kapitolu. proč tak neučinil a učinit nemohl. podle kterého by mohl být obžalován a souzen. pracovitý a zdatný člověk je zčista jasna obžalován u neznámého soudu z neznámého přečinu. že významu měl nabýt i státní zástupce Hasterer. tam je nezbytně i zákon. V doslovu k třetímu vydání románu připouští Brod. nevyhověl. který vinu vymezuje a stíhá sankcemi. praví Brod dále. Také geometrova věc v “Zámku” probíhá u nedostupných úředních instancí a žadatel se nedožije kladného vyřízení. přesně rok po zahájení procesu. ale jeho tragedie končí alespoň ve smrti smírněji než případ prokuristy K. v nějaké bližší souvislosti s tajemným soudem.) Jde tedy o marný pokus ospravedlnit se z viny. jakýsi vyšší bankovní úředník pan Kühne. po prvé v životě stane tváří v tvář něčemu. rozloží jako jakási houba nebo perenospora celý život obžalovaného. byla Kafkou snad zamýšlena jako kapitola druhá. které připojujeme k hlavnímu textu: návratný motiv. Před závěrečnou kapitolou (“Konec”) chtěl Kafka podat ještě některá stadia procesu. u kterého se projednává proces prokuristy K. – je geometr –. odsouzením obžalovaného a jeho popravou. j. Že ten zákon nezná. zahájený proces probíhá nezadržitelně dál. vyložil přesvědčivě v doslovu k prvnímu vydání “Procesu”. že dílo nabylo podoby konečné. Děj románu je stejně nesložitý. Zcela nová osoba. že to je patrně další K-ův informátor o soudních instancích a o možnostech. t. že by. a v úryvku “Dům” se vyskytuje jakýsi Wolfahrt. měl být ještě víc prohlouben (“Boj s náměstkem ředitele”). disponovat. budí u soudních orgánů úžas skoro až zděšení. uspořádání kapitol však pochází od Broda. Kullicha a Kaminera (“Cesta k matce”). Od Kafky je členění v kapitoly a nadpisy kapitol. o kterou v něm běží. To neznamená. že je dopsán. stát se bezúhonným. má zmínku v úryvku “Cesta k matce”. “normálním” člověkem. zcela mimo svůj úřední charakter všem známý. aby by 1 přijat do jejích služeb a nabyl tím ve vsi pod zámkem inkolátu. jak se dostat k jejich činitelům. Rukopis “Procesu” vzal Max Brod k sobě v červnu 1920. Je to obdoba ke Kafkovu románu “zámek”. (Se zřetelem k pathologickému zabarvení ústředního termínu “proces” u Kafky bylo toto označení důsledně ponecháno i v českém vydání. titul “Proces” dal románu Max Brod. Je to bankovní úředník. jako je složitá podivná věc. protože Kafka v souvislosti s touto prací mluvil vždy o “Procesu”. mohl mít soudní při mimo rámec normálního práva občanského a trestního. Spořádaný. “soudní pře” a v titulu díla snad “Hrdelní pře”. a to v takové souvislosti s Titorellim. Od druhých dvou románů – je to “Das Schloss” (Zámek) a “Amerika” – liší se “Proces” po vnější stránce tím. jenž se přitom opíral o vzpomínky na Kafkovo předčítání. jsa občan právního státu. projevené formou neoblomného příkazu. Něco z toho se rýsuje již v dochovaných úryvcích. Která v něm “běží”. rovným mezi rovnými. daný postavou náměstka ředitele. usiluje u zámecké vrchnosti. a je dokonce i brána k . takže by byla následovala hned po kapitole “Zatčení”. úryvek “Státní zástupce” důrazně napovídá. čtyři roky před Kafkovou smrtí. ačkoli by bez tohoto momentu místy znělo přirozeněji a lépe slovo “pře”. návratným motivem se měla stát i “skupinová postava” bankovních úředníků Rabensteinera. Rukopis je bez nadpisu. Snaží se té absurdní věci čelit prostředky obvyklými v normálním soudním řízení. Prokurista K. A přece podle obsahu “Procesu” takový normální cestou nikdy nevyhlášený zákon je. bilancovat. že Hasterer je. Kafka. Kde je vina a soud. co nelze kalkulovat. kterou zařadil jakožto pátou (“Mrskač”). že kapitola. probíhá. ochromí jeho výkonnost v povolání – zcela jako kdyby to byl pathologický “proces” smrtelné choroby a končí. který přišel odjinud a který má obdobně realistické povolání jako bankovní prokurista K. pokládal román za nedokončený. Nejde mu na rozum. ale marně.Franz Kafka Strana 98 Proces aby zařídil dvojí věc: aby nic z Kafkových prací už otištěných nevyšlo znova a aby všechny nevydané texty včetně dopisů byly sebrány a bez výjimky spáleny. Max Brod této žádosti. neví o žádném zákoně. v němž člověk.

jako byl Kafka. jediné. Neznalost nepsaného zákona nezprošťuje viny. praví se. ale je to jen zatčení formální. že náměstek ředitele je zpraven anebo na stopě: od okamžiku zatčení je totiž prokurista K. nezastanou už občanský život a povolání. Řízení se zahajuje zatčením. že každý obžalovaný zkrásní prostým faktem obžaloby a řízení proti němu zahájeného. též jim svými orgány uděluje příkazy telefonicky – v románu se vůbec nápadně mnoho telefonuje (hlasy nepostižných mluvčích s nezjistitelného stanoviště). jak je dopodrobna dovozeno na obžalovaném Blockovi. lze proces jen zpomalit. přízemní. neví pranic. že soud osobou italského hosta (předposlední kapitola) obžalovaného doslova zláká do svatovítského chrámu. V předposlední kapitole praví vězeňský kaplan. nezávisle na jeho případě. aby vysvětlil to nehorázné nedorozumění. obdobné..Franz Kafka Strana 99 Proces zákonu s dveřníkem před ní. jehož proces trvá už pět let. je zcela nepravděpodobné. proces pohltí jejich čas. K odpudivým podivnostem soudního zřízení a řízení náleží. jsou lidé prapodivní. že proces započal. ta zas má o věci vědomost od prokuristova sluhy v bance. jak se dovídáme z vyprávění vězeňského kaplana. U autora tak neúchylně logického. Ze slov pro kuristova strýce vyplývá. má vyrozumět obžalovaného. též aby vymohl potrestání hrubého . Všichni obžalovaní chátrají. chce-li odejít. že ho přijme. S tím je v rozporu. O proces se začne zajímat jen proto. i tělesně odpudiví. obžalovaných je mnoho. ješitní. stižen specifickým stihomamem (lidé v okně protějšího domu – trojice podřízených bankovních úředníků – náměstek ředitele). není ani polehčující okolností. a o případech. Obžalovaný zprvu rozhorleně popírá. přijde-li. třebaže snad něco pro něho prospěšného. zpráva o procesu se tedy šíří cestami nekontrolovatelnými. když se k výslechu dostaví o hodinu později. zároveň s procesem prokuristovým. to pokládá za věc velmi vážnou. jenž se o tom doví od své dcery. stejně prokuristův strýc. které jsou dostižné pro obžalova ného. velmi krásné. Přesto je z textu zjevné. jež je vloženo do kapitoly “Ve velechrámu”. že obžalován není jen prokurista K. úřadují v zalykavém vzduchu na půdách starých činžáků. obžalovaný zůstává na svobodě. že se obžalovanému v druhé kapitole dostane důtky. a propustí ho. do šíře. což on potvrdí slovy “Ano. patrně se mu takové nedůslednosti jevily v soustavě jeho myšlení jinak. Naprostou výjimkou v tomto nečistém cechu je toliko vězeňský kaplan v kapitole “Ve velechrámu”. že nejnižší instance soudu. že soud od prokuristy nic nechce. vršícím se v nedohledné posloupnosti instancí. na čas zastavit. K faktu zatčení a procesu chová se okolí obžalovaného různě. Zčásti jistě proto. jen legendy. Soud obžalované obesílá k vyšetřujícím soudcům. v posloupnosti instancí pořád vyšších. jakmile započalo řízení. že by mohl být čímkoli vinen. z nichž však jsou dostupní jen nejnižší vyšetřující soudcové. zachovaly se. štvou mě”. Soudní aparát je patrně nadmíru rozrostlý nejen směrem vertikálním. tajné i vůči obžalovanému a nezahájené doručením obžaloby. S tímto přesvědčením je ve zdánlivém rozporu významné prohlášení prokuristova advokáta. zatčení pokládá za šprým. svědkyně zatčení. ve kterých na konci procesu byl obžalovaný osvobozen. Orgánové soudu od sluhů a zřízenců do soudců včetně. jejich vnější a vnitřní existenci. Obhajoba před nedostupným soudem. ve zřivosti usuzujících osob. Zrušit jej nelze. zčásti zjevně nepoctiví a úplatní. že by při těchto nesrovnalostech mohlo jít o lapsa. že tedy soud přece jen od obžalovaného něco chce. v rozporu je s tím také. projednávají se nespočetné procesy jiné. jako rozpory dané jen rozdílem v nazírání. Jeden z vyšetřujících soudců (kapitola třetí) je notorický cizoložník. ty jsou. o nedopatření. při čemž jejich úplatnost nemá nejmenší vliv na průběh pře a jejich nicotnost nijak neumenšuje drtivou moc soudního tribunálu. a že Lenka řekne telefonicky prokuristovi: “Štvou tě”. člověk pro prokuristu důležitý. že náměstek ředitele banky. Prokurista se jen domýšlí. že takový proces je pohana a společenská rána i pro rodinu obžalovaného. jak praví malíř Titorelli. který si s ním k jeho třicátým narozeninám ztropili kolegové z banky. je marná. ale i směrem horizontálním. prokuristova bytná.

dokazuje jeho konec. dosti pozorný a citlivý ve vztahu k lidem a věcem. který. že soudu se nelze bránit. s dívkou Lenkou naváže poměr teprve v době. ačkoli mu Lenka připomene. “ženy mají velkou moc”. Prokuristovy vztahy k jiným lidem jsou nezávazná vlídnost. nýbrž lidským kolektivem – “vsí” do “Zámku”.” odpoví kaplan. být ve třiceti letech prvním prokuristou velké banky. že by syn křesťanky byl žid. Je spořádaný. jak jen může trpět čistý. stoupá z tohoto ústředního tragického prožitku a že “vinou” prokuristy K. že je třeba přiznat se k vině. Román “Zámek”. Na jiném místě se podotýká. cokoliv může . vzešlý z pražského německožidovského měšťanstva. jak se sám napořád zkoumal a trestal za každou netečnou chladnost. oplývají otřásajícími doklady tohoto duševního utrpení. I když připustíme. ba v souvislosti s jeho procesem jakási”nevinná” vypočítavost: lidský zájem o slečnu Bürstnerovou začne projevovat teprv tehdy. ale i nesmazatelný cejch. Z úryvku “Cesta k matce” se jasně podává. cesta k absolutnu Čistoty vede však pro něho nikoli celou mnišskou a světcovou. že by mu obě ženy mohly nějak pomoci – neboť. román svým dějištěm jednoznačně pražský. a to nikoli proto. Kafkovy deníky. román marného boje o domovské právo člověka “odjinud”. lze číst od začátku do konce tímto “židovským” klíčem (ačkoli to není jediný klíč odmykající bránu skladby). je opravdu provinilec. každou drobnou ješitnost. Vždyť jsme zde všichni lidé. V celičký řetězec se skládají prokuristova další provinění. jeho dopisy Mileně Jesenské. že Elsa je číšnice. Napořád odmítá každou myšlenku na vinu. kterému nemůže být vítán. spíš katolička než protestantka – je téměř nepředstavitelné. co by se dalo nazvat skutečnou láskou. proti svému zvyku zabývá vnějšnostmi – má tedy zvyk nedobrý. je jeho židovství. nemůžeme se při výkladu “Procesu” opřít o motiv židovský jako motiv ústřední. řeklo by se. Z ostatních obžalovaných v “Procesu” ani jediný není žid. jasnozřivě předjímá Hitlera a protektorát – tato jasnozřivá předjímanost má ostatně v Kafkově tvorbě jinde protějšek ještě frapantnější. neboť v životě není naprostých “vnějšností”. Ještě blízko před svým koncem ptá se prokurista K. není žid. “ale tak mluvívají vinníci. toť výkon zcela neobyčejný. Ani jediné příjmení v celém díle není jednoznačně židovské. že před zatčením míval ve zvyku chovat se neopatrně. ale proto. Takový výklad by se dal opřít hned o vstupní výjev zatčení. Jeho poměr k číšnici Else je lidsky nedůstojný. Dalo by se tedy usuzovat. ani jediným rysem se nenaznačuje. Jaká je jeho vina? Abychom začali od duševního prvopočátku: Franz Kafka. Čteme. pokorný a proto zas i hrdý člověk v prostředí. Ale ačkoli v jeho sociální posici úplně odpadají zřetele majetkové. Podívejme se teď na prokuristu K.Franz Kafka Strana 100 Proces nepořádku a přehmatů. že se prokurista K. které mu dělej co dělej vtiskuje neviditelný. index cesty nesprávné a nepravé. neuvážit možné následky nebyl tedy dosti bdělý. Projevuje se u něho ustavičná horoucí touha po praprincipu čistoty naprosté. nebyla-li v pozadí kariéry nejvlivnější protekce. že ho k Else neváže nic. božské. vůbec nikdy není zřetelněji nadhozena židovská existenční problematika. zná jen práci. Člověk tak inteligentní bude dvojnásob odpovědný za všechno své konání. kdy se mu zdá. a to je u Kafkových mužských postav vždy nepravost. ba rekordní. praví. Jeho deníky dokazují.” Že prokurista K.” “To je pravda. ať v očích soudu. k lidem. sebrané ve svazek “Briefe an Milena”. nezaložil rodinu. slušný. že Kafka je – jak nám ještě vytane v jiných souvislostech – mistr ve všelikém anonymisování. že jeho matka je křesťanka. Je to člověk nevšedně nadaný a zdatný. na nikoho nesočí. S jedinou výjimkou není v Kafkově tvorbě jednoznačně židovské postavy. trpěl nepřirozenou národnostní a sociální situací německého žida v české Praze tak strašně. vysedává v bance do devíti hodin večer. Musíme jinotaj té smrtelné soudní pře hledat jinde. ať objektivně a absolutně. že by byl židovského původu. znak beznadějného bloudění. a o ničem takovém nepadne jediná zmínka. že “Proces”. Ale byl by to výklad zrovna jen dílčí a možná sotva i jen dílčí. Prokurista K. Franz Kafka byl nad pomyšlení citlivý ve věcech vztahu člověka k člověku. vězeňského kaplana: “Jakpak může člověk být vůbec vinen. sebespokojenost a soběstačnost. není nezřízený kariérista.

kdo “náleží k zákonu”. nevábný důvěrník nebo donašeč “soudu”. jeho i lidí jemu podobných? Je to člověk slušný. kde autor na ně asi nepomýšlel. Ale tento záblesk světla ihned zase zhasne pod oblačným příkrovem sebejistoty. tím méně však pro někoho a pro něco žije. Ústřední význam přisuzuji zcela stručnému podotknutí. že to citovanou větou napovídá mazal. Obě roviny se prolínají a plynule přecházejí do sebe. V kapitole “Kanceláře” praví se o obžalovaných. Zcela specifická atmosféra díla je tak hustá. kdežto výjevům z normálního denního života vládne princip výběrové úspornosti a zároveň důsledný postup anonymisační. když ho vedou na popravu. působí nejinak. je pronikavé myšlení právnické a kasuistické. ve své neotřesné sebejistotě hodlá napsat obhajobu. halucinační. I vzdá se i jen myšlenky na obnovení procesu a podstoupí trest za vinu. než jako by byla převzata z nějaké knihy východních legend anebo z talmudu. podezřelý bohém.Franz Kafka Strana 101 Proces být ukazatelem něčeho důsažného. všechno je zkouška svědectví a doličný materiál o nás. podalo se mu to tak samočinně. Nevejdou branou Zákona. K ní náleží v plném dosahu prokurista K. kdy mu zdaleka svítá: kdyby byl na světě sám. Ani přítele nemá. dochází k dlouhým souvětím volně skloubeným. žasne. není rozhřešení. jak s nimi bude naloženo. v kapitole sedmé obrovský odstavec v rozsahu patnácti tiskových stran originálu. Není tomu tak. Prokurista K. aniž se však větná výstavba rozvolňuje do skladebné anarchie. převážně příslušníci majetné inteligence. Román probíhá na dvojí rovině. V takových pasážích se zhusta dává i větná skladba na úprk. co se bezprostředně týká “soudu” a jeho orgánů. splývají v odstavce anebo s odstavcem. kteří čekají v podkrovní soudní čekárně. Významné v těchto souvislostech je místo. Pro všechny pasáže vztahující se k soudu je příznačné. Je to sebejistota zatvrzelá a pošetilá. občanského práva na ozdobu sbírce rozhodnutí Nejvyššího soudu. V čem tedy záleží jeho smrtelné provinění. je to invence Kafkova. z čeho je viněn a obžalován. ke kterému v kafkovské literatuře mně přístupné nebylo dosud přihlédnuto. a o takových je psáno už od tisíciletí. není osvobozujícího rozsudku. které stíhá a trestá neviditelný soudní tribunál. je nepostižný pro lidské usuzování. protože ji ani netušil. Jsem přesvědčen. že by mohl být čímkoli vinen. že se přímá řeč a dialog nikdy neodstavcují. z klasiků církevních. a nadto k nechvalnému účelu. v němž se situačně vyskytují. každé podání ruky. že to jsou většinou příslušníci “vyšších tříd”. že jsme v pokušení dohadovat se zvláštních narážek a symbolů i tam. tím méně se za něco obětuje. Nazval bych jej methodou těrkovou. každé setkání. jim nepovědomou. že nejde o žádnou vědomou intenci Kafkovu. kde malíř Titorelli praví o dorážejících zpustlých holčicích. na rovině životního reálna a na rovině snové. Pro jejich vinu.” Je tedy v životě významný každý pohled. stát se šipkou vedoucí k životu pravějšímu. že i ty dívky náleží k soudu. kterou tak dlouho neuznával. Nikomu vědomě neublíží. který má v originále jedenáct tiskových stran. Rysem. kteří si ho váží pro jeho odborný věhlas. že všechno. že jsou psány v abnormálně dlouhých odstavcích – na příklad v kapitole šesté odstavec. Je to člověk vlažný. Teprv ke konci. Parabola sama. ještě dětech a už nadobro zkažených. Rozbor je mistrovské dílo právnické (anebo theologické) kasuistiky. který chce vejít. Zbývá charakterisovat některé příznačné rysy ve výstavbě díla. S tou zvláštností. Další zvláštností díla je. tedy výchozí “text” pro myslitelskou interpretaci. je podáno s nejhmatatelnějším detailním realismem. Vrcholí v románu rozborem paraboly o dveřníku u brány Zákona a muži. byl by v oblasti na př. že – jak slyšíme z úst vězeňského kaplana – každý. ale v sebe zakletý. Kafka i v jiných pracích rád takto fabuluje a finguje stejně jako svým . Nadmíru hustě je zastoupena projevová forma vnitřního monologu. Stojí sám a jen za sebe. jen dobré známé u restauračního stolu. nebyl by proces vůbec vznikl. Nepřipouští. vidí: chtěl vždy dvacaterou rukou vjíždět do světa. Má okamžik. ve které vypíše svůj život a tím vyvrátí každou možnost viny – ačkoli ani neví. který má skladba společný s veškerou Kafkovou tvorbou. a tu Titorelli dopoví: “Vždyť přece všechno náleží k soudu. Dopouštějí se tedy přečinů. nelze to namítnout proto. Nelze namítnout.

román o Franzi Kafkovi (Ich-Roman). Vstupuje na scénu knihy jako hotový člověk bez “anamnese”. vyjma právě jeho oděv. barvitých obrazů a obratů. Nápadně do pozadí zatlačeno je přídavné jméno. Slyšíme. na příklad schůze správní rady.Franz Kafka Strana 102 Proces postavám nezřídka vkládá do úst “lidová” úsloví a přísloví. Nebylo vzácností. je sice nepřetržitě na scéně děje. jaké měl dětství a mládí. takoví lidé mívali již před sňatkem prostorný byt se služebnou nebo hospodyní a obědvali v některé vyhlášené restauraci (jedním takovým střediskem bankovní elity byla restaurace U Piskáčků na Příkopě v blízkostí všech velkých bank a tehdejší bursy na zboží a cenné papíry v Nekázance). že by si první prokurista velké banky byl zařídil život stejně jako prostá kontoristka slečna Bürstnerová a její přítelkyně. že se hlavní postava románu “Zámek” jmenuje geometr K. ale v souvislostech “Procesu” je nepokládal za podstatné. jak vypadá. je v postavení velmi váženém a také nemálo výnosném. Vždyť vůbec nepomýšlel na uveřejnění. která jsou ve skutečnosti jeho výmyslem. stejně události hospodářské a bursovní. výstav a koncertů. a tu jen přimnožuje zvláštnost. pohledy do složitého ústrojí velké banky. Takové ražby jsou v “Procesu” zastoupeny strýcovými slovy. jak v něm došlo k jeho neobyčejně rychlé kariéře. Faktologická skrovnost v podání prokuristovy činnosti nemůže mít původ v tom. Dalo by se tedy usuzovat na K-ovu velkou šetrnost o té však není nikde zmínky. Touto těrkovou technikou se z něho stává jakýsi Kdokolivěk. v textu v obou románech pak prostě jen K. že má z dřívějších dob trochu vědomostí v dějinách umění a . který má po stránce dikční v německé próze již pověst a platnost klasika. Dikce románu je jako u Kafky vesměs nadmíru střídmá. jakožto syn pražského obchodníka a nadmíru bystrý právník je znal výborně. Bydlí u soukromé bytné v malém pensionu. V podání jeho bezprostředních. a má tam najatý jediný pokoj. roční bilance. také s klienty banky. že prokurista K. s dějem skladby současných životních okolností je patrná jednak velká úspornost. ba téměř svým normálním typem. Je zcela bez individuální fysiognomie. jaký byl před započetím jeho procesu. čeští i němečtí. jednání s jejich řediteli. není po ničem takovém ani potuchy. Jiní se i aktivně účastnili literárního života a činnosti kulturních organisací. avšak v souvislosti s návštěvou z venkova – prokurista šel do divadla zjevně kvůli strýci. nedovídáme. horliví návštěvníci divadel. proč si zvolil své povolání. a četné výjevy románu mají dějiště v jeho bance. Je to člověk velmi pracovitý. Je to slohový prostředek.. kde ho vidíme při práci a ve styku s nadřízenými i podřízenými. Zde všude je podání velmi všeobecné a náznakové. funkcí a prací. Pražští bankovní úředníci. Není poetismů. Naopak – tou iniciálovou zkratkou nabývá postava jakési lidské všeplatnosti. hutná. Je velmi nepravděpodobné. vzdělaní lidé s intensivními kulturními zájmy. nedovídáme se. Z jakéhosi ne– odolatelného puzení pojmenoval Kafka obě postavy prostě začátečním písmenem svého vlastního příjmení. Hlavní postava se jmenuje prokurista Josef K. znamená už jej prohrát. Něco jiného než tato abstrahující těrková technika v podání prokuristova pracoviště a působiště je jeho výhradní soustředěnost na práci v bance. soustavní čtenáři. Prokurista K. soukromá učitelka jazyků. když bankovní úředník byl důkladně školený instrumentalista a vystupoval na veřejných produkcích vyspělých ochotnických orchestrů. K pracovnímu okruhu tak význačného bankovního činitele náležela kontrola průmyslových podniků bankou patronisovaných. V jednom z úryvků čteme o návštěvě divadla. nevzrušeně věcná. že je bez předhistorie. Úplně pominut je i cyklus bankovního roku. byli velkou většinou. jednání s jinými bankami o společných transakcích a mnoho dalších věcí. do jakých škol chodil (patrně obchodní akademie). jednak odbočování od životní pravděpodobnosti. V životě prokuristy K. Je to sloh autora. že by Franz Kafka tyto skutečnosti nebyl znal. že mít na krku takový proces. ale že se. kterým daná vnější nebo vnitřní situace nabývá zvláštní osudové doléhavosti. prý lidovými. srostitá. aniž “Procesem” anebo “Zámkem” zamýšlel skladbu osobně zpovědní. Je to protějšek k faktu. odkud pochází. Záměrná anonymisace postavy je stupňována tím.

Franz Kafka

Strana 103

Proces

že byl po nějakou dobu – “ostatně rovněž jen z obchodních důvodů” – členem spolku pro zachování městských uměleckých památek (patrně spolku “Za starou Prahu”). To je trochu málo na tehdejšího úředníka v postavení prvního prokuristy velké banky. Prokuristův kulturní nezájem je rys hodně nápadný, dělá z něho zjev téměř výjimečný, a to tím spíš, že K. zjevně není barbar a primitiv, kterému v životě jde jen o to, aby nadělal co nejvíc peněz. Franz Kafka ho chtěl patrně isolovat ode všeho, co je mimo hodnoty aritmeticky kontrolovatelné, mimo přesně odhadnutelnou životní “jistotu”. Princip anonymisace se do všech důsledků bez jediné trhliny uplatňuje v podání městského dějiště. Je mimo každou pochybnost, že dějištěm “Procesu” je Praha; bez hlubokého, ač zcela specifického prožitku Prahy nebyl by z pražského rodáka Franze Kafky vůbec vznikl autor Franz Kafka, a v tomto smyslu téměř nazbyt je dán určující znak zcela bezprostřední v podobě kapitoly “Im Dom”, v níž velechrám, nechť i on je podán technikou těrkovou, je neklamně totožný s velechrámem sv. Víta. V celé skladbě se u jednotlivých lokalit uplatňuje snaha po anonymisaci. Výslovně není Praha jmenována ani jednou. Anonymisace začíná prokuristovým bytem. Nedovídáme se, ve které pražské končině, ve které ulici bydlí. Autor nás nezpravuje, ve které bance je prokurista K. zaměstnán. z pražských bank půjde o některou z těch, jež tehdy byly v německých rukou. Dalo by se usuzovat na bývalou Českou banku Union (Böhmische Unionbank) na Příkopě, starou budovu, jejíž složité vnitřní přestavby vytvářely zšeřený labyrint duševně právě vhodný na příklad pro kapitolu “Mrskač”. Ale jednou se praví, že z okna prokuristovy pracovny v bance je vyhlídka na oživené náměstí a několikrát čteme zmínku o nekrytém schodišti před průčelím banky. Oba popisné detaily by spíš nasvědčovaly budově bývalé Banky pro země rakouské (Osterreichische Länderbank) na Náměstí republiky; ještě pravděpodobnější je, že na Kafkovu představu o bance působila budova pojišťovny Assicurazioni Generali na Václavském náměstí. Ta má velké nekryté schodiště na ulici a před sebou má zajisté oživené náměstí. Kafka tam byl rok zaměstnán jako úředník, než ve funkci právního koncipisty přešel do Dělnické úrazové pojišťovny. K prvnímu výslechu jede prokurista na jakési chudinské předměstí. Do jeho podrobně podaného prostředí jistě zahrává představa Žižkova, končiny, kterou Kafka měl podle deníkových svědectví rád pro její nepansky lidový ráz. Ale ulice, ve které je v podkroví úřadovna tajemného soudu, má jméno Juliova ulice, Juliusstrasse. Juliova ulice na Žižkově! Juliova ulice v Praze! Italský klient banky je po prvé “v tomto městě”. Svatovítský velechrám není jmenován, stejně “náměstíčko” za ním, stejně tamní domy “se spuštěnými záclonami”. Náhrobek svatojanský je anonymisován ve “stříbrnou sochu jakéhosi světce”. Na svou popravu se K. ubírá “po jakémsi mostu”. Je to Karlův most. Míjí se svými průvodci jakýsi “ostrůvek”. Je to Kampa. “Stoupající ulice” se ani slovem neurčují jakožto malostranské ulice vedoucí k Hradu a k Strahovu, ačkoli němečtí autoři, pražští i odjinud, tak rádi popisovali Malou Stranu. Popraviště, malý lom těsně před městem, je nepochybně totožné se strahovským lomem pod nynějším stadionem. V jiném smyslu zasahuje anonymisační postup i jména osob. Ředitel banky a jeho náměstek, dva lidé pro prokuristu K. tak důležití, vystupují bez jména. Pokud ostatní postavy románu mají příjmení, nejsou to jména nijak příznačně pražská– nejsou česká, ale nejsou ani typická pro pražské Němce, stejně ne pro pražské německé židy. České původem je německy psané jméno jednoho z bankovních úředníků: Kullich. Tak se dobře mohl jmenovat Němec z Čech a z Moravy, proto i Němec pražský. Je to v románu jediné jméno, u kterého lze mluvit o místním zabarvení. Mimochodem: znamená kulicha, sýčka. Nositel jména náleží k trojici, jejímž druhým členem je úředník Rabensteiner. Rabenstein, Krkavčí kámen, je v německé lidové mluvě a proto i v německé literatuře (na př. ve “Faustovi”) označení pro vyzděné popraviště. Měla by pak trojice, která tak velmi vydražďuje prokuristu, dvě jména znamenající neblahou předpověď. Kafka však nemívá ve zvyku užívat takových jmenných symbolů. Dalo by se ovšem namítnout,

Franz Kafka

Strana 104

Proces

že také advokát, ke kterému vede prokuristu jeho strýc, má jméno poněkud názvučné: Huld znamená přízeň, milost. Buď tomu tedy jakkoliv, ale tak trochu “pražské” jméno má jen úředník Kullich. Něco obdobného platí o křestních jménech žen Leni (klademe v překladu tvar Lenka) a Elsa. Leni se může jmenovat rodilá Němka, ale může se tak jmenovat i česká Lenka, která se dostala do německé rodiny, k německému zaměstnavateli. Elsa, t. j. Alžběta, Eliška, je tvarem jméno německé, ale proniklo i do českého prostředí. Nejsou tedy tato jména národnostní index. Lenka a Elsa jsou v románu bez příjmení – je to index jejich zařadění společenského. Žádným odrazem se v románu nezračí česko-německý ráz tehdejší Prahy, t. j. existence německého ostrůvku v moři českých Pražanů. O národnostních poměrech v Praze oněch let, jejichž mezníkem je r. 1920, kdy se rukopis románu dostal k M. Brodovi, nepadne ani zmínka. K této “sterilisaci” pražského aspektu přispívá ještě něco. Ve shodě s Kafkovou povšechnou praxí mluví i v “Procesu” všechny osoby nejčistší spisovnou němčinou. To je v rozporu se skutečností: i do mluvy vzdělaných pražských Němců se vkrádaly pragensismy a austriacismy českého původu. Vyskytovaly se jistě v mluvě na příklad paní Grubachové, v mluvě Lenčině (je-li Leni vůbec Němka). V románu však nic takového. Prokurista má co dělat se sluhy své banky. To bývali i v pražských německých bankách alespoň zčásti čeští lidé němčiny znalí. Jiný autor by jejich mluvu zabarvil bohemismy; učinil by tak i s mluvou obou “hlídačů” a jiných lidí od “soudu”, sliboval by si od toho před pozadím tak tajemného děje i zvláštní kontrastní efekt. Kafka tak nečiní. (Ostatně jsou sluhové a zřízenci v bance kolem prokuristy nápadně skoupí na slovo, stejně i prokurista ve styku s nimi; je zřejmé, že K. je k nim sice vlídný, ale že k nim nemá teplejší lidský vztah. Je vlažný i zde, selhává i zde. Stejně ve vztahu k úředníkům banky.) Všechny tyto anonymisace Prahy měly zjevně za účel absolutisovat dějiště a tím i děj. Kafkovi jako by tanulo na mysli slovo, které pronáší Hamlet o svém otci: Hic et ubique – zde a kdekoliv. Přesto je “Proces” dílo specificky a nezaměnitelně pražské, nemluvě ani o kapitole předposlední, jež v záplavě literárních zpodobení hradčanského velechrámu, českých i cizích, je jistě prózou zcela zvláštní, laděním a dojmovým účinem nevšední. Výrazně pražský charakter Kafkova zjevu a tím i “Procesu” uznává veškerá velmi rozlehlá literatura o Kafkovi na západě, na příklad – s průvodním holdem městu nad Vltavou – Thomas Mann. Pražský charakter “Procesu” a Franze Kafky ihned rozpoznali a určili také němečtí literární vědci předhitlerovského ražení, jako Josef Nadler a Herbert Cysarz. Jejich spekulativní vloha bájeslovná a bájetvorná neváhala ovšem zařadit Franze Kafku, obdobně i Franze Werfla, do duchové organiky německého Ostraumu, který se prokázal pojmem tak pružným, že by se byl v průmětu mocensko-politickém rozprostranil až na Kavkaz, kdyby nebyl na cosi narazil. Bylo by zcela zbytečné dovozovat, že Franz Kafka není literární představitel Ostraumu; ale pravda je ovšem, že měl silné afinity k východu jinému, totiž k ruskému a čínskému. “Proces” není román a these, není to ideová a spekulativní kostra nuzně obalená masem jakési dějovosti, s postavami, které jako sandwichmani nesou ulicemi knihy tyče s jakýmisi heslovými nápisy. V “Procesu” je silná složka spontánní fabulace zcela samoúčelné, tryskající fond tvůrčí obrazivostí. Projevuje se to napořád. Na věcech děje by se pranic nezměnilo, kdyby na příklad obchodník Block vypadal zcela jinak, než jak vypadá; ale jak je zpodoben, je to postava plně plastická a přesvědčivá. Bankovní úředníci Rabensteiner, Kullich a Kaminer mohli by vypadat zcela jinak, ba nebylo by jich ani třeba, místo nich mohl by v pokoji slečny Bürstnerové být někdo zcela jiný, jehož přítomnost je stejně neodůvodněna, stejně trapná pro zatčeného; ale tak, jak jsou zpodobeni, přesvědčují do té míry, že máme dojem, jako bychom tu trojici byli v životě už někde viděli, a takový dojem je vždy důkazem silné tvořivosti básnické, chabé ruce se nic takového nepodaří. Obdobně podivný cizinec, kterého prokurista vidí ve snu, postava italského hosta v bance, zvlášť intensivně postava duchovního ve svatovítském velechrámu.

Franz Kafka

Strana 105

Proces

Výrazně vyvinuta je i složka humoru. Sahá od nejinotajně realistické postavy prokuristova strýce – každý z nás měl takového mile netaktního a obtížného strýčka, anebo se při četbě domníváme, že jsme ho měli–až do poloh groteskních: vyšetřující soudce leze ze soudních kanceláří k Titorellimu přes postel; mazal Titorelli “tvoří” samá “Vřesoviště”, jedno je jako druhé, některým lidem se prý takové obrazy nezamlouvají, protože jsou příliš “ponuré”, prokuristovi jich však malíř vnutí celou sbírku najednou, protože prokurista “má rád právě ponuré věci” (což prokurista nedal najevo ani hlesnutím). Úplně clownské, knockaboutovské je hromadné shazování advokátů se schodů soudní budovy, jednoho po druhém dolů do záchytné náruče kolegů. Produktem sálavé potence básnivé je dvojpostava popravčích, závěrečná protějšková skupina k úvodní dvojici soudních orgánů, kteří přišli prokuristu zatknout, a k trojici bankovních úředníků. Oba “pánové”, kteří se dostaví k prokuristovi, aby ho dovedli do strahovského lomu a popravili ho tam, jsou jacísi němí roboti smrti, jsou to zjevy panoptikální, natažené automaty; větší hrůza než z jejich funkce čiší z jejich prkenné obřadnosti, jež však není nic jiného než básnicky umocněná obřadnost popravčích mistrů z povolání; a způsob, jakým vedou delinkventa, jejich řemeslné svěrákové hmaty, je podán zrakem a slovem mistrného pozorovatele. Při čemž v Kafkových denících a stejně v podrobných zprávách Maxe Broda o něm není zmínky, že kdy byl svědkem nějaké popravy. Viděl leda, jak strážníci odvádějí obyčejného výtržníka, a ta nevzrušující podívaná se mu umocnila takto. Je ostatně možné, že celý “Proces” vznikl z obdobné pravšední zkušenosti. Takovou možnost nadhazuje Kafkův pražský rodák a přítel, spisovatel Willy Haas. Ať ve vlastních věcech anebo v zastoupení svého otce, ať jakožto právní úředník pojišťovny Kafka jistě poznal všeliké pražské úřady umístěné a “dislokované” v kolikátém patře roztodivných barabizen, prostředí prachu, špíny, zatuchlého vzduchu a pyramid zežloutlého papíru, říši pokaňhané celulosy, na které jsou, vysoko nad jejich hlavami, v té neb oné souvislosti psána jména všech Pražanů. Co však normálnímu Pražanu při zavítání do těchto hájemství způsobilo jen letmý pocit svíravé nechuti, vzklíčilo v Kafkovi v představu instancí úřadujících a vršících se do nedohledna, do nadoblačna. Tak mohl snadno vzniknout i nedohledný instanční organismus v románu “Zámek”. Haasův dohad je přesvědčivý. Dodal bych, že z obdobné nahodilé zkušenosti “strany” se zcela normálním úřadem mohl se Kafkovi podat i jeden motiv z druhé kapitoly “Procesu”. Vyšetřující soudce se podle svých zápisků domnívá, že předvolaný prokurista K. je malíř pokojů. Prokurista ho rozhořčeně opraví: je prvním prokuristou velké banky. V groteskně mylném údaji o svém povolání spatřuje makavý důkaz o neslýchaném šlendriánu a tím spíš důkaz, že proces proti němu zahájený je omyla nesmysl. V groteskním výstupu je hluboká ironie: v detailu má prokurista pravdu, ale ve věci, o kterou jde, nijak nezáleží na tom, že podřízený soudní orgán omylem pokládá významného činitele veřejného podniku za malíře pokojů; “soud” soudí člověka, a ten mu neunikne přes všechen zmatek a šlendrián v personaliích. Ještě několik detailních rysů “Procesu”: Anonymisace se vztahuje i na údaje kalendářové. U jednotlivých událostí a dějů není nikdy určen den a měsíc, vždy jen zhruba roční doba. V románu vystupují dva Italové, Titorelli a nepojmenovaný host z Italie. Také v románu “Zámek” jsou dvě postavy s italskými jmény, a obě jsou velmi významné. Tak je tomu i u obou Italů v “Procesu”. Titorelli je sice jméno přijaté, je to mazalovo jméno “umělecké”, jeho skutečné občanské jméno se nedovídáme; ale právě že to je jméno toliko přijaté, je okolnost nemálo významná, neboť Titorelli je orgánem soudu. O italském obchodním příteli prokuristovy banky zas platí, že je, jak se ukáže, tajným nástrojem soudu, neboť schůzkou, na kterou se pak nedostaví, zláká prokuristu do svatovítského chrámu. Přidáme-li k tomu obě postavy s italskými jmény ze “Zámku”, lze mluvit o jakémsi “italském komplexu” u Franze Kafky. Obráží se zde patrně Kafkova dřívější činnost v pražské pobočce italské pojišťovny Assicurazioni Generali.

jediný květ v trávě nebo v květináči. kterého se prokuristovi K. co někdo “od soudu” vystupuje tak obřadně. Je to jazykový index doby. Se zřetelem k době. Činitelé soudu jsou oděni všelijak. ty jakožto kontrast života začínajícího a žádnou vinou nezatíženého se životem provinilým a k násilnému zakončení spějícím. Obžalovaný se zachová podle tohoto pokynu. kteří ho odvedou. na Vltavě. učitelce jazyků. napůl ošetřovatelka Lenka (Leni). v lidovém bájesloví mají takové ruce rusalky a mořské panny. tedy žena pracující. Měkký a laskavý bankovní ředitel dostal snad povahové rysy od Kafkova vlídného představeného v Dělnické úrazové pojišťovně. Z obdobného sociálního prostředí jsou v “Zámku” ženy významné pro geometra Josefa K. tedy rovněž v nokturnu konce. má tělesnou zvláštnost – dva prsty na její ruce jsou srostlé blankou. na svou výdělečnou činnost odkázaná. čteme o “automobilu”. že se kolem prokuristy K. a totéž platí o její přítelkyni slečně Montagové. v poslední kapitole. oba “pánové” však ty to obřadné kabáty mají na sobě večer. jediný sad. číšnice Elsa a napůl služka. přestoupení do jiné existence?) Lenka. Ve svém snu vidí však prokurista K. jak se výslovně praví. Za zmínku stojí motiv úboru. Je to důsledná nepřítomnost zeleně. čeho mu už není třeba. O výsledku procesu a návštěvě obou “pánů”. podle součásti.Franz Kafka Strana 106 Proces Ze tří žen kolem prokuristy K. je toto proletářské určení ženských postav nápadné – jako je naopak velmi nápadné. (Vysvobození z moci “soudu”.. kdy román vznikl. j. někteří ve shodě se svým ostatním zevnějškem velmi nedbale. šatu. Obžalovanému prokuristovi K. jež mnoho ví o “soudu” a lne zvláštní náklonností ke všem obžalovaným. ale nevžilo se pro ně ještě jméno. jak obžalovaný . Kafka zvolil úchylný způsob psaní patrně proto. praví však jeden z “hlídačů” již při zatčení. používá najatého vozidla s motorickým pohonem. U člověka v jeho postavení bychom to čekali automaticky. květů. Další obdoby k tomuto zjevu jsou v Kafkově nejrozlehlejší výpravné práci. t. dívky ze služebného stavu. neboť mají kromě cylindrů k černým kalhotám “Gehröcke”. je to po prvé. Jde tedy o konstantu. že jde o jmenný symbol podstatné jméno die Wohlfahrt znamená totiž blaho. slečna Bürstnerová. nedostane se mu předchozího vyrozumění (začátek kapitoly “Konec”). A konečně zvláštnost poslední: v celém “Procesu” není jediná zahrada. je někdy. ve váze. vysokého nebe nad hlavou. prostá kancelářská úřednice. pozvání nevyhověl. Nejmenovaná Vltava se třpytem svých mihotavých vod posněžených měsíčním svitem se ukáže teprv na poslední pozemské pouti obžalovaného. dlouhé černé kabáty po kolena. zván na večeři do bytu ředitele banky. průzoru a výdechu. Jsou oděni ještě slavnostněji než obžalovaný. Tak jsou oděni i oba “pánové”. zvrhlé holčice kolem Titorelliho. plynoucí svěžesti vzduchu a vod. svůj rovněž obřadný úbor – černý kabát a černošedé proužkované kalhoty – ležet pečlivě složený na zemi jako něco. nevyskytne jediná žena “ze společnosti”. Lid však spatřuje v takové blance něco tajemného. v románu “Amerika”. dostalo od náměstka ředitele k projížďce na “řece”. t. objeví se po prvé shluklé houští stromů a keřů (na nejmenované Kampě). aby se nikdo nedomníval. Ostatně je i třetí žena kolem prokuristy K. která nemá pranic co dělat s konstrukčním a motorickým principem vozidla). že se k výslechu musí dostavit v černém kabátu. ale očekává je v černém úboru. a to tím spíše. šat oblékaný jen k obřadným návštěvám a funkcím dnes asi už jen v diplomatických kruzích (předpolední protějšek k večernímu fraku). Čteme jen o pozvání. Jde tedy možná též o jakýsi symbol. ve které taxíky v Praze již byly. a Kafka takovou ruku patrně viděl. Čekali bychom Wohlfahrt. zabaven procesem. V románu se vyskytují také děti: hošík ve vyšetřovací síni (kapitola druhá). j. že prokurista K. jsou dvě. prokurista však. které je dnes jejich označením výhradně používaným (ostatně poutavým: celé vozidlo má zkratkové jméno podle taxametru. blahobyt. čteme též. Kde prokurista K. útlé dítky v okně na začátku kapitoly závěrečné. V téže kapitole. To se někdy vyskytuje. U jména Wolfahrt v úryvku “Dům” je nápadný způsob psaní.

pro každou vteřinu vztahů od člověka k člověku. ale jen slušného a hodného. nebol jednomu i druhému jde. že žije tak. Je to v románu jediná zmínka o vztahu k přírodě. z osmé devátá. století. V červenci 1957. neprobuzeného k vyšším povinnostem. o který j sem se pokusil. Kafka. které si hrají v okně. mimo normální zákon trestní. jako je zazděn v sebe. Bylo mu to připomenuto již dřív. Právě proto mohl vytvořit postavu prokuristy K. skládá bez výjimky z orgánů “soudu”. jak žít nelze: sám o sobě. ( Pavel Eisner ) Poznámka redakční Roku 1957 vyšla v Antverpách publikace germanisty H. nelze zde rozvádět. i když byl ve vztahu k hudbě kontrastní typ k eminentně a náruživě hudebnímu Fr. z Brodovy deváté kapitola sedmá. z Brodovy druhé kapitola třetí. V tom všem je významný doličný rys díla. o té lze však pochybovat. že se na něm může shodnout sociální ethik s bohoslovcem. člověka slušného a hodného. To “Jak se zodpovím já bídný?” nezaznívá jen v textu mše zádušní. že se celé shromáždění v síni. jindy o odporných zvucích starého gramofonu. je tragedie lenivého srdce uspaného horečnou prací. nebyl by proti takové interpretaci měl námitek. připomíná se obžalovanému. Uyttersprota. má plnou platnost pro život vezdejší. vyhledával ji. To ho rozhořčilo jako nečisté spiknutí. Platí to též o “Procesu”. je mnoho vykladačů jeho tvorby a jejich výklady se značně rozcházejí. V jeho zazděném nitru se neozve strašlivá otázka. Jinak včleňuje Uyttersprot i kapitoly nedopsané. V tomto smyslu. je sotva násilný. na kterých si za nejednoho léta hověl. ze sedmé osmá. daným mimo zákon občanský a obchodní. pobýval rád v přírodě.. Ze čtvrté kapitoly Brodovy redakce se u něho stává druhá. Případ vzbudil mezi kafkovskými . hned při prvním výslechu: když poznal. čtyřiatřicet let po Kafkově smrti. V zemích. slyšíme zrovna jen o vířivém tanci číšnice Elsy v noční místnosti. při níž orchestr všech skladatelů vyjekne smrtelnou hrůzou. Proto propadne hrdlem zákonu nepsanému. index životní zakletosti. jenž ani nechtěl být spisovatelem a jemuž v jeho skrovně vyměřené lhůtě životního času šlo jen o jedno jediné –: žit v souladu s nejpřísnějším. Pokud jde o hudbu. a má obdobnou funkci retrospektivy a kontrastu jako malé děti. dokud jeho plicní choroba nevstoupila do finálního stadia. profesora gentské university Eine neue Ordnung der Werke Kafkas? Důmyslným usuzovacím postupem dospívá autor práce k podstatně jiné posloupnosti kapitol “Procesu” než Max Brod. o poměr mezi položkami Dal a Má dáti v Knize života. Plné přesvědčivosti Uyttersprotových vývodů vadí však kapitola svatovítská – proč. co o Kafkovi víme z jeho deníků i ze zpráv jeho přátel. dobrovolně a radostně přijatým zákonem mravního vztahu k lidem a k světu. Na místě. Werflovi. Případ prokuristy K. kde jen mohl. z Brodovy třetí kapitola čtvrtá. při čemž převládají výklady theologické. jenž dokonce velmi aktivně zasáhl do opětného nastolení hudby Verdiovy v mimoitalské Evropě. podle všeho. Jeho proviněním je. postavu výstražnou.Franz Kafka Strana 107 Proces cestou na popraviště vidí na nejmenované Kampě pěšinky s lavičkami. zdánlivě rozštěpené mezi lidi od “soudu” a lidi tribunálu cizí a jej potírající. musí jít o rozvážný účet lidské existence. Výklad. že všechno náleží k “soudu”. též má náš výklad přednost. připisoval si naprostou nevnímavost. sám pro sebe. Po dobu děje však je K. Max Brod v polemické odpovědi zavrhl Uyttersprotovy návrhy a trvá na správnosti svého uspořádání. zazděn v hradbách pražského zdiva.. ve kterých je Franz Kafka pokládán za jeden z velkých zjevů světové prózy 20. života pochybeného v samých základech. lze s prospěchem číst “Proces” Franze Kafky. místo aby ho to zarazilo velkým poznáním. Není v románu ani jakékoli hudby a zpěvu. Franz Kafka tu otázku v sobě slyšel bez přestání. Naším vydáním vychází “Proces” Franze Kafky poprvé v jazyce jeho Mileny Jesenské. myslím. Nejde o rys autobiografický. které jsme již uvedli.

r. aby se to zničilo. M. 1920 v Tatrách. 1921. potom v berlínském nakladatelství Schockenově. 1953 Přeložil Pavel Eisner Doslov. snažil se uzdravit tělesnou prací. potom práv. tam začátek vroucného přátelství s Milenou Jesenskou. k souboru přiřazeny i Kafkovy deníky a jeho dopisy Mileně Jesenské. Byl rok úředníkem pojišťovny Assicurazioni Generali na Václavském náměstí. Studium germanistiky. nastoupil zdravotní dovolenou z úřadu.Franz Kafka Strana 108 Proces odborníky živou pozornost. o všem. v Plané. června 1924 v sanatoři u Vídně. Naše vydání “Procesu” zachovává dosud obvyklou posloupnost kapitol. svou ošetřovatelkou. Před smrtí mnoho rukopisů spálil. tam seznámení s Dorou Dymantovou. Smrt 3. ( Pavel Eisner ) Franz Kafka Narodil se v Praze 3. Opětná činnost v úrazové pojišťovně. Fischer ve Frankfurtu n. července 1883.. V září 1917 propuknutí těžké tuberkulosy. Posmrtné vydáni jeho spisů vycházelo péči jeho přítele Maxe Broda v pražském nakladatelství Mercy. Letni pobyty v cizině. co nebylo v jeho dosahu. r. životopisná a redakční poznámka Pavel Eisner . Pochován na židovském hřbitově na Olšanech v Praze. Z německého originálu Der Prozess Nakladatelství S. nyní v podobě velmi rozšířené o nové nálezy a dešifrované zlomky v newyorském nakladatelství Schockenově a souběžně v nakladatelství S. zakládá pak v Berlíně společnou domácnost. 1914 zasnoubení. koncem r. poté rozchod se snoubenkou.Fischera ve Franfurktu n. v Praze. potom právním koncipistou Dělnické úrazové pojišťovny na Poříčí. příštího roku ve Špindlerově Mlýně. jeho otec měl na Staroměstském náměstí obchod s textilním zbožím. s ní. Publikoval jen na naléhání přátel a málo. M. tam i r. 1923 v pobaltských lázních Müritzi. přikázal. Za pokračující choroby statečně snášené r. 1906 doktorát práv. zrušil opětné zasnoubení s touž dívkou. Roku 1920 klimatická léčba v Meranu. Z téže doby první literární práce.