You are on page 1of 1267

BIBLE ČESKÁ.

DÍL PR VÝ:

KN I HY S T A R É H O Z Á K O N A .
SVAZEK III. ISAJÁŠ — KNIHY MACHABEJSKÉ.

DLE O B E C N É H O ZNĚNÍ LATINSKÉHO SE STÁLÝM KRITICKÝM ZŘETELEM K PŮ VO DN ÍM TEXTŮM PŘELOŽIL, ÚVODY PŘEDESLAL A VÝKLADEM PROVÁZÍ

Dr . JAN HEJČL.
REDIGOVAL

D r. A N T O N Í N P O D L A H A .

SE SCHVÁLENÍM A RCIBISK UPSK ÉHO ORD IN ARIATU V PRAZE.

V PRAZE 1925.
NÁKLADEM „D ĚD ICTV Í SV. JANA N E P O M U C K É H O “. - TISKEM CYRILLO-M ETHODĚJSKÉ K N IHTISKÁRNY V. KOTRBY.

IMPRIMATUR. P r a g a e , 19. Januarii 1922. D r. A n to n iu s P o d la h a , e p isco p u s P ap h ien sis, vicarius g eneralis. Nr. E. 232.

VŠECKA PRÁVA VYHRAZENA.

Obsah III. svazku.
Strana

Seznam o b r á z k ů III. P ře d m lu v a V. I s a já š ..... .................................................................................. .................................................. 1 Jerem jášova kniha p r o r o c t v í 255 T hreni, t. j. Pláč Jerem jáše p r o r o k a 441 Proroctví B a ru c h o v o 469 495 E zechiel ............................ P ro roctví D a n ie lo v o 679 O staroheb rejském b á s n i c t v í .......................................... 780 P ro ro c tv í: 1. O s e á š o v o 785 2................................... ‫״‬. J o e l o v o ........... ................ 825 3....................................... ‫״‬. A m o s o v o ... ............................................. 845 4............................................‫״‬. A b d i á š o v o ............................... 875 5 ‫״‬. J o n á š o v o ........... ...................................... · 887 6 ........................................... ‫״‬. M ic h e á š o v o 907 933 7 ‫״‬. N a h u m o v o ....... 8 ‫״‬. H a b a k u k o v o 947 9 ‫״‬. S o f o n já š o v o .■ 961 10......................................‫״‬. A g g e o v o 975 985 ‫״‬ II. Z a c h a r j á š o v o ... ...................................... 12 ‫״‬. M a la c h iá š o v o .................................. 1021 P rvní a d ru h á kniha M a c h a b e j s k á . 1037 Č asový p ostup nejdůležitějších událostí, vypravovaných v knihách M ach . .1147 D o d atek 1.: Č tv rtá kniha E sd rá šo v a (n e k a n o n ic k á ) 1153 ‫״‬ II.: O kružní list B enedikta XV. ‫״‬D uch U tě šite l“ 1180 ‫״‬ III.: R ejstřík vybraných jm en a m í s t 1198 P řílohy: I. M apa P alestiny. II. ‫״‬ Syrie, A ssyrie a B abylonie. III. ‫״‬ h o rstv a Sinajského. IV. P lán Jeru salem a (před 1914). V. M apka p olo o stro v a Sinajského. VI. M apka zem í biblických.

Seznam obrázků v textu III. svazku:
Strana

P ro cesí s m odlam i a s s y r s k ý m i ........................................................................................ 489 O křídlený býk paláce S argonova v C h o r s a b a d ě ......................... .............................497 A ssyrský bůh Šam aš ve s l u n c i ........................................................................................499 N ástupné vidění E zechielovo podle C a lm e ta .................. . . . · . ........................ 5Π6 P ů d o ry s vnější brány v ý c h o d n í ...................................... ................................................. 645 P ů d o ry s vnitřní brány v ý c h o d n í........................................................................................ 647 P ů dorys chrám u E z e c h ie l o v a ............................................................................................ 649 P ů d o ry s chrám iště E z e c h ie lo v a ........................................................................................656 Kolmý p rů řez o ltáře E zechielova na z á p aln é o b ě t i ....................................... .. . · 658 E zechielovo rozdělení P a le s ti n y ...................................................... .................................664

Předmluva k celému překladu ‫״‬Bible České u
Podepsaný dostal v dubnu r. 1912 tento list:
/O /

n < V ,

Na tuto výzvu dostavil se podepsaný do Prahy a tam na svátek ‫׳‬sv. Jana Nep. (r. 1912) dojednal směrnice pro nový překlad s tehdejším ředitelem Dědictví sv. Jana prelátem Drem Josefem Tumpachem,

VI

Předm luva.

a s metropolitním kanovníkem Drem Antonínem Podlahou, kteří spolu redigovali , B i b l i Č e s k o u “. První z nich byl záhy povolán na věčnost (26/Xí. 1916). Počatou práci redakční dokončil a nový překlad velikým nákladem, hrazeným velkým dílem ze svých soukromých prostředků, vydal druh zvěčnělého, potomní ředitel Dědictví, Dr. Antonín Podlaha, nynější světící biskup pražský. Jediné jeho osobni bezmeznou obětavostí bylo možno za svízelných dob válečných a poválečných ‫ ״‬BČ“ vydávati a vydati v květnu 1. P. 1925

Tato předmluva může býti velmi krátká, ježto za delš.f proslov lze míti překladatelovu zprávu ( a u t o r e f e r á t ) uveřejněnou v ‫״‬Č a s o p i s e k a t o l i c k é h o d u c h o v e n s t v a “ r. 1917 (ročník LVIII, příp. LXXXIIl) na str. 7 7 7 -7 8 7 . Ježto ‫״‬BČ* má posloužiti popředně n á b o ž e n s k ý m p o t ř e b á m českého národa, přijal překladatel za základ své předlohy latinské úřední znění katolické církve, které v ní žije bezmála již půl druhého tisíce let, ale hleděl ustavičně k p ů v o d n í m u hebrejskému, aramskému, řeckému z n ě n í a ke staršim překladům, aby na každém mistě kriticky zjistil původní obsah bible a ten aby byl podán v překladě neporušeně, o nic víc a o nic méně. Kdo jen poněkud věci rozumí, uzná, že tato cesta jest obtížnější, namáhavější a více času zabere, nežli překlad pořízený přím ‫ נ‬z hebrejštiny (aramštiny a řečtiny),: který nedbá církevního, zejména pak bohoslužebného života církevního. ‫ ״‬BČ" j e s t v ý s l e d e k n y n ě j š í h o s t a v u b i b l i c k é h o s t u d i a a v ě d e c k ý c h j e h o me t o d , předpokládá obšírný kritický aparát, ale vynechává je], protože má na zřeteli širší vrstvy čtenářů, které zajímají toliko výsledky tohoto — dnes již nepřehledného — aparátu. (Viz a u t o r e f e r á t výše uvedený, k t e r ý d l u ž n o č í s t i zejména kr i t i k ů m. ) Hlavni pomůckou k porozumění biblického znění jsou p 0 ‫ ״‬z n á mk y . Snaží se, aby byly s t r u č n é , ale hýří namnoze bohatstvím látky, aby bohoslovec, kněz a inteligentnější laik — pro ty jsou popředně psány — nabyl rychle a snadno poučeni o všech otázkách biblických, aby mohl aspoň tušiti, co vše do tohoto oboru patří, neb aspoň aby nalezl náměty a počiny k přemýšlení a k studiu dalšímu. — Proto byla věnována zvláštní péče otázkám d ě j i n a c h r o n o l o g i e d á v n é h o V ý c h o d u , uvedeny velmi četné prameny mimobiblické, zejména babylonsko-assyrských klínopisů podle nejnovějších kritických yydání a překladů. Chronologie zpracována jest podle jiejnovějšich soustav a prací Ginzelových, Deimelových, Kuglerových, Šandových atd. — P 0 -. známky všimají si všude s t a r o v ý c h o d n í e p i g r a f i k y . — ježto bible podává veliké množství jmen národů, bylo třeba v poznámkách podati o nich, čeho se dopídila nejnovější h i s t o r i c k á e t n o g r a f i e a 1i n g u i s t i k a. — Do poznámek pojaty byly dále v ý s l e d k y n e j n o v ě j š í ch v y k o p á v e k , podniknutých netoliko v Palestině, ale i v jiných zemích starého Východu. — Protože biblickým zprávám dodávají mnoho životnosti l í c n ě o b d o b n ý c h j e v ů z e ž i v o t a d n e š n í c h o b y v a t e l ů P a l e s t i n y , vyk^datel, který zná tento život zvláštní zkušenosti, na.přiměřených místech upozornil i na ně. — Velmi četná jména starých krajin a měst v bibli se ,vyskytujících budí

Předmluva.

Vil

v čtenáři touhu poznati d ě j i n n ý z e m ě p i s d ř e v n í h o V ý c h o d u a z e j m é n a m í s t o p i s P a I e s t i n y. Oba požadavky splňuji poznámky, na některých místech hodně podrobné, jakož i přiložené mapy Palestiny, Jerusaléma, Mesopotamie atd. — (K věci srv. popředně mistopisné poznámky ke knize Jos. nahrazující zatfm nedostatek soustavného místopisu Palestiny v jazyku českém). Při spoustě poznatků ze jmenovaných oborů vykladatel byl si vědom náboženskomravní ceny bible a proto si všímal také s r o v n á v a c í c h d ě j i n n á b o ž e n s t v í a mr a v o ď k y , vědy, která do nedávfta byla u nás velmi málo pěstována1 ); vykladatel je přesvědčen, že cena bible vynikne proti současnému písemnictví náboženskému celého dávného Východu, bude‫־‬li vyšetřena a srovnána popředně její m r a v o u k a . 2) — Poznámky jsou protkány výroky církevních otců a spisovatelů, u kterých bývá udán rok smrti; tak seznámí se čtenář znenáhla s d ů l e ž i t ý m i j m é n y v d ě j i n á c h b i b l i c k é e x e g e s e (výkladů). Jako jizvy přispívají bojovníkovi ke cti, tak i nedostatky, které zavjnila světová válka (papír, čerň a pod.) jsou čestným důkazem, že ‫ ״‬BČe rostla za dob, kdy válečná lítice ničila každý kulturní podnik podobný Písmu svatému.3) Možno říci, že tisk činí čest knihtiskárně, která svědomitě vykonala svou povinnost. Komu se zdá písmo poznámek příliš drobné, ať přispěje k tomu, bychom později mohli aspoň postupně vydati bibli ve formátě větším a tedy táké většími druhy písma vytištěnou a hojnými obrazy ozdobenou. Podepsaný poděkoval již v autoreferátě, výše uvedeném, Msgru Aloisovi Hlavinkovi za ne jeden cenný pokyn k tomu, aby překlad Pentateuchu p o s t r á n c e j a z y k o v é zdokonalen byl. Zvláštní dik budiž tu vysloven p a n u T h d r u L u d v í k o v i M a t o u š ů , profesoru bohosloví v Č. Budějovicích, který s nevšední ochotou, pílí a obětavostí pročítal arch za archem první korektury — od třetí knihy Pentateuchu až do konce ‫״‬BČ“, přispívaje neúnavně ke zdokonalení j a z yk o v é s t r á n k y zejména poznámek. Podepsaný cítí povinnost projeviti svou vděčnost každému, kdo jej podporoval mravně při práci jakýmkoliv slovem uznalosti, zejména nejdůstojnějšímu panu arcibiskupovi olomouckému, dru L e o p o l d o v i P r e č a n o v i , který věnoval vřelý zájem ‫״‬BČ“ od prvního do posledního jejího archu, Překladatel neví, jak by lépe tuto předmluvu zakončil, než bude-li opakovati konec svého autoreferátu z r. 1917 (napsaný tedy p ř e d
‫ )ג‬P roto srovnává zp ráv y biblické o původu sv ě ta , o stav u prvního člověka s podobným i zprávam i jiných národů, proto sro v n áv á zákoník C ham urapiúv se zákoníkem m ojžíšským a tím zab íh á do sro v n áv ací a h istorické vědy právnické. 2) Aby etické m yšlenky o b sažen é v bibli mohly býti sro v n án y s podobným m yšlenkovým vlnobitím v e f i l o s o f i i ř e c k é , pod án a zatím asp o ň jm éna nejdůležitějších filosofů řeckých. — Aby čtenář mohl posouditi, kde ten onen slovesný druh se vyškytá, podány jsou některé u k á z k y z e s r o v n á v a c í c h d é j i n p í s e m n i c t v í . — Srv. na př. III. 7 8 0 nn. 3) T iskové chyby, (jako je st na př. D t 9, 5 slovo n esp ra v e d liv é , m ísto něhož dlužno čísti ‫ ״‬s p r a v e d 1 i v é “) budou bohdá opraveny ve 2. vydání. P řek lad atel i redakce D ědictví sv. Jana prosí, by čtenáři ‫ ״‬BČ“ laskavě upozornili na jakýkoliv n ed ostatek její, aby m ohl býti napraven. — Qn II, 29 m ísto ‫״‬Je sc h a“ čti ‫״‬j e s š e “ ; tam že k v. 31. m ísto ‫ ״‬Středo m o řsk éh o “ čti ‫ ״‬S t ř e d o z e m s k é h o “ ; Gn 12, 2 čti: ‫״‬b u d i ž p o ž e h n á n í m . “

νπ

P ředm luva.

převratem): ‫״‬Národ český podle statistických dat o analfabetech jest ze všech národů rakouských lidově nejvíce vzdělán. Kéž touha po vět* ším vzdělání jej pudl, aby čítal a vzdělával se v ‫ ״‬České Bibli“, k t e r á j e m u b u d i ž v ě n o v á n a , aby z ní vážil m r a v n í s í l u k dalšímu kvetoucímu životu v novém období středoevropských dějin, k t e r é p o válce nas t ane! “ V Olomouci na svátek sv. Jana Nep. 1925.

P ř e k la da t el a v y k l a d a t e l »UČ« ■

I S A J ÁŠ.

ÚVOD.
Isr a e lsk é p roroctví (p r o fe tism ).
1. Zázraky a proroctví byly od nejstarších časů znaky a prostředky, kterými Bůh ověřoval svaté a vyvolené muže u svého národa a lidstva vůbec, že jsou posly jeho zjevení. Všecky pokusy tuto významnou skutečnost překroutit! a se světa sprovodit! selhaly. Zbývá jen volba: s pochybovačnou uskrovněností odstaviti všechny zásady dějinného a kritického badatelství a zamotati se do nepřehledné spleti nejlibovolnějších, sobě venkoncem odporujících, a nejdobrodružnějších domněnek, anebo s vážnou a svědomitou kritikou křesťanských badatelů míti za to, že národ israelský měl skutečné proroky a že jejich činnost od rozdělení říše podstatně zasahovala do vývoje svatého národa. Z toho vyvěrá pro dějiny slovesnost! nutnost, nepokládati spisy proroků za agitační spisy příležitostné nebo za sny, plné bujné obrazotvornosti, nebo za básnická zpracováni událostí již sběhlých a splněných, jak se často bohužel dálo vlivem rozumářské biblické kritiky, nýbrž (nutno je pokládati) za dokonale ověřené, opravdu svaté a prorocké spisy, od samého Boha vnuknuté a dané všem, kdož počtivě po pravdě touží, za neklamný znak, kterým se mohou s úplnou jistotou přesvědčiti o mesiášských zaslíbeních, o osobě,‫ ׳‬příchodu a nauce slíbeného Mesiáše. (Alex. Baumgartner.) 1 srovnávací věda náboženská rozumářů musl uznati, že israelští proroci jsou v dějinách lidstva zjev ojedinělý, který nemá nikde sobě rovna. 2. Pojem našeho slova ‫״‬p r o r o k “ vyjadřoval Hebrej v rorsahu mnohem širším slovem ‫ ״‬n á b ť “ množné číslo: ‫ ״‬n e b h 1 Jí m". — » P ro r o k o v á t i “ (ve smyslu mnohem širším) je h eb r.: ‫״‬h i n n á b h é 3“ nebo ‫ ״‬h i t h n a b b ó t h ‫״‬. Základný význam těchto hebr. tvarů jest velmi širo k ý : znamená dávati na jevo mimořádné vzrušení mysli, přirozené 1 nebo nadpřirozené,2 dobré nebo zlé, opravdivé nebo strojené, před­
1- T a k ‫ ״‬p r o r o k o v a l i n a c i t a r y , h a r f y a c i m b á l y “ (t. j. zpívali nadšen é písně s průvodem citary atd . Asafovci, H em anovci a Iditunovci dle 1 P a r 25, 1—3.) O p řiro zen ém tom to vzruchu viz k 1 Král 10, 5 n . Srv. a rab sk é vidce, d erviše, řecké bakchanty, m aenady, střed o v ě k é flageilanty a podo b n é zjevy u jiných národů. 2- Srv. 1 K rál 19, 2 0 - 2 4 ; Nm 11, 2 5 -2 9 .

4

Ú vod.

stírané,3 ve službě Boha pravého nebo nepravého.* Nejčastěji vyskytaji se slova ta v bibli o člověku, který jest mimořádně nadpřirozeně vzrušen od Boha pravého a který to vzrušeni (osvícení, pohnuti mysli a t d ) dává na j e vo slovy, takže ‫״‬n a b i 3“ lze přeložiti: ‫״‬m l u v č í “, ‫״‬ř e č n í k “, ‫״‬h l a s a t e l “, ‫ ״‬k a z a t e l “ a pod. (Srv. babyl boha ‫ ״‬N a b u “ (Nebo) = Mluvčí.) Ježto mluví, co mu Bůh vnukl, možno ‫ ״‬n á b h ť “ přeložiti: ‫״‬t l u m o č n í k “ (Boži) a vnukí-li mu tajnou událost, zejména příští, kterou pak tlumočí, možno ‫״‬hinnábhé"“, ‫ ״‬hithnabbóth“ překládati naším: ‫ ״‬p r o r o k o v a t i“, t. j. budoucí věci předpovídatl, jak níže bude podrobněji vyloženo a důsledně ‫״‬nábiJ“ = ‫״‬p r o r o k“. Dle 1 Sam 9, 9. ten, kdo byl tehdy jmenován ‫״‬n á b h í “, slul za starších dob ‫״‬r ó Je“ = ‫״‬videc“, ježto mu Bůh díval ‫״‬v i d ě t i “, poznati pravdy své a vůli svou. Věcně znamená totéž jiný název: ‫ ״‬c h ó z e “.6 Ježto byl od Boha poslán, aby lidem oznámil jeho vzkazy, síuie ‫״‬p o s e l H o s p o d i n ů v “ (maťach Jahve). Is 44, 26; Agg 1, 13; Mal 3, 1; 2, 7. Ježto byl Bohu zasvěcen, že byl jeho zvláštní majetek, sluje prorok dále ‫ ״‬m u ž B o ž í “ f is elóhlm), 1 Král 2, 27; 9, 6; nebo ‫״‬muž ducha“ (Božího) Os 9, 7. Ježto tlumočí poslušné a věrně, co mu Bůh přikázal, síuje ‫ ״‬s l u ž e b n í k H o s p o d i n ů v “ ( ‫״‬%bed Jahve“). Is 20, 3; Jer 7, 25; 25, Δ. a ]j. Je to název na výsost č e s t n ý . Poměr Hospodina k národu vyvolenému byl zván ‫ ״‬s m l o u v o u “· ( = ‫״‬zákon“); z té smlouvy plynula pro Hospodina práva a pro lid povinnosti; prorok byl ‫״‬s t r á ž c e m “ ( ‫״‬šóm ér“) té smlouvy, těch Božích práv a zájmů; ta smlouva byla vyslovena také v národní ústavě — v ‫ ״‬bohovládě“ ; byl tedy prorok také ‫ ״‬s t r á ž c e m “ bohovlády (teo· kratie). Is 62, 6 , Hab 2, 1. a jj. Byl na stráži, až bude Bůh mluvit. Proroci bývali svým nadšením povýšeni nad své vrstevníky, stáli takořka na rozhledně, se které hleděli daleko vpřed; vyzvídali, neblíží-li se nebezpečí zájmům Božím nebo blahu lidu, byli tedy ‫״‬p oz o r o v a t e l é “, ‫ ״‬h l á s n í “ (‫״‬gófe“). Ez 3, 17; Is 56, 10. Dávali na slovo Boží pozor jakoby s rozhledny, s věže. Pečujíce o blaho svého národa, byli dobrými p a s t ý ř i (‫״‬r ó V ) svého lidu. Jer 17, 16; Zach 11, 4. Alexandrijští překládali hebr. n á b h í řeckým ‫״‬p r o f é t é s “, což znamená toho, jenž mluví (fanai) na místo (pro) Boha; proto jsou proroci ‫״‬ú s t a B o ž í“, Ex 4, 16; 7, 1; proto jest prorok nástroj, prostředník s l o v a B o ž í h o , tlumočník jeho a vykladač. 3. Úkolem proroků bylo:
3- Srv. Is 28, 7 nn; Jer 14, 1 3 n ; 27, 9. 4- ‫ ״‬D r u h é h o d n e n a p a d l d u c h z l ý o d B o h a S a u l a , ž e p r o r o k o v a l (t. j. zu řil!!!) v e s v é m d ó m ě . “ 1 Král 18, 10. — 3 Král 18, 19. 40 jsou jm énovaní ‫ ״‬p r o r o c i B a a l o v i “ ( = n e b í ‫־‬é h a b b a 'a l); tam že je řeč o p ro ro c k h Ašeiy (— n e b fé ha’ašérá). Srv. 4 Král 10, 19; O s 4, 5; 9, 7 a jj. “■ N ejstarší jm éno bylo n a b ť ; m ísto něho zavládlo za dob soudců r ó ’e, k teré se vyškytá v bibli úhrnem d e s e tk .á t a z toho sed m k rát o Sam uelovi. Po dobách soudců staré jm éno n á b ť nabylo z a s e bývalé p la tn o sti; po rozštěpení k rálovství ró’e zaniklo a ujalo se ‫ ״‬c h ó z e . “ (H um tnelauer.) N ab ť znam enalo spíše m uže, k terý v nadšení Božím k jeho chvále zpíval, hrál, aby se dostal d o stavu ro zjaření, tančil a pod. Ró’e n ebo chóze o d p o v íd al na dotazy, věštil sp íše slovy, řečm i. (Šanda).

Úvod.

5

a) zachovati, dále podávati, vykládati, rozvíjeti, zdokonalovati, prohlubovati a obohacovat! z j e v e n o u n a u k u , zejména s 1i b y m es i á š s k é, jakož i b o h o s l u ž b u náboženství israelského, na jednobožství založenou, vykořeňovati zlořády proti té nauce zahnízdilé; b) zachovati, rozvíjeti a prohlubovati m r a v o u k u , na řečené věrouce a bohoslužbě založenou, z ní vyplývající a s ní nerozlučně
sp ojen ou ;

c) snažiti se, aby jmenovaná věrouka, mravouka i ryzí bohoslužba p r o n i k a l a v š e c e k ž i v o t s o u k r o m ý (Srv. 1 Král 9, 6, 3 Král 14, 1 nn; 4 Král 1, 2 nn.) i v e ř e j n ý , každý člen starozákonné církve aby jí byl prosycen skrz na skrz, aby dle ní myslil, cítil, mluvil a ži'. Tím vším d) p ř i p r a v o v a l i svůj lid na n o v o u ‫ ״‬s m l o u v u “, na nový poměr k Bohu, do kíerého uvede lidstvo slíbený a čím dále tím zřetelněji předobrazený Mesiáš. — Ježto náboženství a mravnost na něm založená měla prokvasit! všecek život společenský, je zřejmo, že e) činnost proroků se uplatňovala také na poli života s ρ o 1 eč e n s k é h o (sociálního) a pro!o že byla církev i stát ve S. z. úzce srostlá (c rkev národní 6 ) nemohla činnost proroků vylučovati činnost politickou.7 Bděli nad králi (1 Král 2, 27 nn; 13, 1 0 - 1 4 ; 15, 12—30; 2 Král 12, 1 nn; 3 Král 11, 29 n ; 2 Par 16, 7; 19, 2; Is 7, 3 ; 22, 15 nn; Jer 20, 3; 36, 30; Am 7, 16; J 0.1 3), nad veřejnými činovníky, ve!moži, kněžími, (Is 1, 10 nn) zjednávali jim a chránili jejich vážnost (autoritu),8 ale žádali od nich, aby nestranně vládli, aby nezneužívali úřadů, nepřijímali úplatků, brojili tedy proti ‫״‬korupci‫ ״‬, pěstovali a vymáhali úctu k zákonu od kohokoliv, od vznešených i nízkých; jakožto mužové nábožensky hluboce založení doporučovali oběti, modlitbu, ale připomínali, že by to bylo jen obřadnictví bezcenné, kdyby s tím nebylo spo'eno plnění povinností, jež ukládá sociální spravedlnost (Srv. 1 Král 15, 2 2 n; Is 1, 16 n; 58, 3. 7; Os 5, 6; 6, 6 ; Am 5, 21; Mich 6, 6. a jj.), pravé ceny dojdou p:>sty a podobné náboženské úkony, budou-li spojeny s dobročinností (Is 58, 6 n n ; Ez 18, 7. 16). Ujímají se sociálně slabších, jako vdov, sirotků, otroků a vůbec chudiny. (Srv. Is 1, 23; Jer 5, 28; Ez 45, 9; Ατι 8, 6; Zach 7, 10.) Naléhají na to, by zachována byla sobota (Is 56, 2; 58, 13; Jer 17, 24; Ez 20, 16), ‫'׳‬ákony o roce sobotním a jubilejním (Is 61, 2; Ez 46, 17), jež měly
6· C írkev starozákonná, ježto byla ned o k o n a’á, byla n á ro d n í; b y la p ře d o b ra z církve d o k o n a le jš‫׳‬, všel dské, novozákonní církve katolické. ‫ ■ד‬O politické činnosti proroků starozákonních pojednal prof dr. )an S oukup v Časop. katol. duch, r. 1M86 (sír. 385.) — P ro ro k S am uel ctal n áro d u k rálo v sk o u ústavu, pom azal S aula za krá:e, prohlásil ho později za zb av en éh o králo v sk é moci a pom azal na království D avida. P o d o b n é činili d alší p ro ro ci. Zbožným králům dávali vzácné rady, snažili se, aby zájmy B oží se uplatnily v politice vnitřní i zahraničně, kárají krále, kteří nedůvěřujíce v H ospodina, p ě stu jí ta!nou diplomacii s pohanským i velm ocem i, hoví u p říl:šném u m ilitarism u atd. Srv 1 Král 8 , 4 nn; 10, 25; 15, 23. 28; 16, 1 nn; 3 Král 12, 2 2 n n ; 13, 1 nn; 14, 7 n n ; 2 Pa r 16, 7 n n ; 18, 6; 19, 2 n ; 20. 14nn, 37; 23, 7 a td .; is 2, 7. 9; 31, 1; 8, 6 ; 8, 19; 30, 2 ; Jer 37, 3; 42, 2. a jj. Č innost proroků zab írala dokonce i panovníky a národy zahraniční. Srv. 3 Král 19, 5 ; 4 Král 8, 10 n n ; Je r 1, 10; 25, 15; hll 4 6 —51; Is hll 1 3 -2 7 ; Ez hll 2 5 - 3 2 . a j . 8Ze všeho je s t patrno, že p roroctví nebylo opo sicí p ro ti k n ěžstv u , jež hájilo i jejich zájm y, ale doplňovalo kněžstvo, když p o čala z něho n áležitá h orlivost mizet!.

6

Úvod.,

dalekosáhlý význam sociální, hřímali proti přepychu boháčů (na př. Is 5, 12; Am 6, 6), proti opilství (alkoholismu) tehdejší doby: na př. 18 56, 12. Usilovali, aby všude panoval právní řád, bezpečnost, pořádek, mír a pokoj. Předpokládají posvátnost soukromého vlastnictví, žádají spravedlivé míry a váhy, hřímají proti záludnosti, úskočnosti, lži, jež podrývají společenskou důvěru a činí společenský život nesnesitelným. Byli to ‫״‬poslanci“ své doby, zvoleni od Boha‫ ־‬Hledajíce popředně čest Boží hledali spolu tim samým blaho dujevní i hmotné svého lidu, které jest se ctí Boží nerozlučně spojeno. Činili vše s nevšedním nadšením, ohněm,* horlivostí, láskou k Bohu i k lidu, který vřele milovali, za který se vroucně modlívali (Jer 18, 20; Ez 9, 8; Am 7, 2. 5 ; Hab 1, 2n), pro který trpěli, pro který se obětovali. 4 Povolání k úřadu prorockému sami si osobovali toliko l proroci. Prorok pravý odvážil se jménem Božím mluviti jen když byl k tomu od Boha zmocněn čili povolán a poslán (prorocká misse), spíše se zdráhal, jako Jer (1, 5 —7 ; 20, 7). Viz Am 3, 8; Is 6; Ez 1. Proroci b y l i s i d o k o n a l e v ě d o m i , že jsou od Boha pos áni (jer 26, 12. 15; Zach 4, 9), dovolávají se < o h o . praví, že je Bůh vzbudil (Am 2, 11); jsou si t a k é v ě d o m i toho, že Bůh na ně působí ustavičně, pokud mluví, praví, že je nese (Am 7, 15), že k nim mluví (Is 7, 3; 8, 1. 5; Os 1, 2. 4), otvírá jim ucho, aby mu rozuměli (Zach 1, 10. 13; 2, 2. 7; 4, 1 n; Is 50, 4), dává jim svá slova jako duchovní pokrm, aby je zažili (Jer 15, 16; Ez 2, 8 ; 3, 3) klade jim slova svá do srdce, kde je pálí jako oheň, že nemohou jích vydržeti a že musí je vysloviti (Jer 20, 9); Hospodin, pokud mluví, je drží (2 Par 24, 20), má nad nimi vztaženou ruku, poučuje je, oznamuje jim (Jer 11, 18; 38, 21), zjevuje jim, odpovídá lim (Am 3 7 ‫;״‬ Jer 23, 35. 37), za tu odpověď proroci Boha prosí (Jer 32, 16; 42. 4; Hab 1, 2; 2, 1 ),9 proto tak často opakují ‫ ״‬p r a v í H o s p o d i n " . — » H o s p o d i n m l u v i l t o t o s l o v o “, ‫ ״‬ú s t a H o s p o d i n o v a m l u v i l a “ (Is 1, 20; 8, 11; Mich 4, 4 ; jer 34, 5; 46, 13; Ez 17, 24 a jj.), proto slovo jejich sluje , , s l o v o B o ž í “ (Joel 1, 1; srv. již Dt 18, 18), proto tak často opětují: ‫״‬H o s p o d i n m n e o s l o v i l , d o s t a l o s e m n ě s 1 o v a H o s p o d i n o v a “ (Is 38, 4; Jer 1, 2. 4. 11; 2, 1; Ez 1 , 3 a jj.), ‫ ״‬s l y š t e s l o v o H o s p o d i n o v o “ (Is 1, 10; 28, 14; Jer 2, 4; 9, 20 a jj.). Vědomí, že jsou od Boha posláni a že mluví slovo Boží (Ez 3, 27) vzbudilo v nich s v a t é s e b e v ě d o m í , které je naplnilo neobyčejnou statečností a neohrožeností, vytrvalosti a silou, že kárali, když bylo třeba i velmože, a že bojovali tak udatně proti lžiprorokům (Is 28, 7; Am 7, 10—17; Ez 20). Ta vnitřní síla je otužovala, že nedbali ve své činnosti překážek, obtíží, hrozeb, pronásledování, žalářování, že se nelekali ani smrti! Mt 23, 37 ; Sk 7, 52; Žid 11, 33 n. 5. K úřadu prorockému volil si a povolával Bůh toho, koho dobrého uznal; 10 člověk nemohl ani přirozenou vynikající vlohou, ani
9- Z toho všeho je zřejm o, že m ilodar p r o r o c t v í , řečnického i sp iso v n éh o (biblického) n e n í s t a v t r v a l ý , nýbrž toliko p ř e c h o d n ý . ‫ ״‬Kdyby bylo u stavičně v prorocích slovo Boži, a kdyby p o řá d v prso u jejich bylo uhoštěno, nikdy by tak často E zechiel neřík al: ‫ ״‬H ospodin p ro m lu v il“ (Jer). 10- S a m u e l byl c h l a p e c je ště , k dy ž byl povolán 1 Král 3, 1; E l i s e u s již v e v ě k u d o s p ě l é m , onen z km ene Levi, ten to E fraim ovec. E l i s e u s byj r o l n í k e m , A m o s p a s t ý ř e m z k m en e Judova, I s a j á š byl p řiro zen ě neobyčejně n adaný a vysoce v zdělaný; Jer, Ez a Zach byli z ro d u k n ě ž s k é h o , M aria (Ex

Úvod.

7

vědou, ani svatým životem milost proroctví si zjednati, ježto byl to ‫ ״‬milodar“.11 Ovšem, že člověk přirozeně nadaný, vzdělaný1a a sv atý 13 byl způsobilejším nástrojem v ruce Boží a že Bůh při volbě bral na tuto způsobilost také zřetel.14 6. Kdežto za dávnějších dob vystupují proroci jen tu a ta m , činí od Samuela po Malachiáše (Esdráše) řádný stav 16 jako kněží. Proroky od toho času (co činí řádný sta v )17 možno rozděliti na dvě období: a) na období proroků směru opravného (reformačního), které jde až po století VIII. a b) na období proroků připravujících popředně na Mesiáše (proroci-předchůdci Kristovi).18

15, 20), D eb o ra, H olda byly p r o r o k y n ě . (Sdc 4, 4 ; 4 K rál 22, 14), n ěk teří byli c h u d í , jiní z á m o ž n í , m ohli krom ě darů, kterých se jim za p o rad u od věřících do brovoluě d o stáv alo (1 Sam 9, 7 n n : 4 Král 5, 15 nn) věnovat! se vedle ú řad u prorockého, který n ezištn ě zastáv ali, jiném u zam ěstnání. (Srv. 2 S am 12,15 (N athan), 3 Král 19, 19 nn (E liseus), Je r 32, 7). ‫ ״‬. T en m ilodar nebyl dán p ro ro k o v i přím o p ro to , ab y h o p o sv ětil, nýbrž k veřejném u blahu jeho posluchačů. Srv. 1 Kor 12, 7. P ře s to p řisp ív a l nepřím o k posvěcení p ro ro k ů , kteří sv ém u ú řad u přim ěřeně žili v úzkém a něžném spojení s Bohem , šatili se (4 Král 1, 8; 4, 38; (s 20, 3 ; Z ach 13, 4 ; Ž id 11, 38) atd. P ro to také z tohoto důvodu těšili se veliké v ážn o sti. (Srv. 4 K rál 8, 8; Jer 21, ln ) . 12- O tak zvaných ‫ ״‬š k o l á c h p r o r o c k ý c h “ srv . k 1 K rál 10, 5 n. 13- V ýjim kou jak o u si byl toliko B a l a a m , který n eb y l a n i příslušníkem církve israelsk é, nýbrž c i z i n e c . 14- N ebylo p ravidelnéh o o břadu, kterým by te n onen p ro ro k n asto len nebo p osvěcen býval. P ře s to bývali tu a tam na p ro ro ctv í p o m azáv án í (3 Král 19,16) nebo jiným náznačným úkonem do svého ú řad u uváděni (4 Král 2, 13; Is 6, 6). 16. N ejvětším p ro ro k em této doby byl M o j ž í š (D t 34, 10). Z dob soudc je znám a D e b o r a (S dc 4 n ) ; nejm enovaný p ro ro k z d o b G edeonových (S d c 6, 8 —10); ‫ ״‬m u ž B o ž i “ oznam uje Helim u tre st (1 Král 2, 27); za Heliho byl tento m ilodar vzácný (1 Král 3, 1), za p o zd ějších dob v ša k již hojnější (1 Král 9, 9). Z Am 2, 11; Jer 7, 25; 11, 7. vysvítá, že i za této doby bylo p ro ro k ů více, jichž jm éna v šak se nám nezachovala. T a k plnil Bůh slib, daný Ot 18, 9 —22. Israelité potřeb o v ali i té to doby p ro roků p r a v ý c h , kteří by jim nahrazovali lži proroky, h adače a p odobného povolání lidi, kterých m ěli so u se d n í poh an é nadbytek. 16Z a D a v i d a působil G a d a N a t a n . Za R oboam a S e m e j á š a A d d (2 P a r 11, 2; 12, 15), A h i á š (3 Král 11, 29) a a n o n y m u s (3 K rál 13, 1). Z a A s y působil H a n a n i (2 Pa r 16, 7), J e h u (3 Král 16, 7; 2 P a r 19, 2; 20, 34), A z a r j á š (2 P a r 15,1). Z a J o s a f a t a Mi c h e á š , syn Jem ly (3 Král 22, 8), E l i e z e r (2 P a r 20, 37), J a h a z i e l (2 P a r 20,14), A bdiáš (?) Z a A c h a b a a O c h o z i á š e E l i á š (3 Král 1 7 nn). Za I o r a m a a nástu p ců jeho E l i s e u s (4 Král 2). Z a J o a s a pracoval Z a c h a r j á š (2 P a r 24, 20), [ o e l ( ? ) Za A m a s j á š e žili dva anonym ové (2 P a r 25, 7. 15). Z a J e r o b o a m a II. J o n á š (4 K rál 14, 25) A b d i á š ( ? ) Za A z a r j á š e Z a c h a r j á š (2 P a r 26, 5), A m o s . — Z a O z i á š e , J o a t a n a , A c h a z a a E z e c h j á š e působil O s e á š , I s a j á š , M i c h e a š , O d e d (2 P a r 28, 9). Za M a n a s s a : H o z a j (2 P a r 33, 19) N a h u m (?), H a b a k u k a jin í (2 P a r 33, 18; 4 Král 21, 10). Za J o s i á š e : S o f o n j á š , p rorokyně H o l d a (4 K rál 22, 14), J e r e m j á š , B a r u c h . Za J o a k i m a : U r i á š (Jer 26, 20); z a dob z a je tí E z a D a n , po zajetí A g, Z a c h , M a l . 17· T om u d lužno ro zu m ěti ta k : Z dějinných knih biblických lze dokázati, že z a těchto sedm sto letí byl v Israeli vždycky jed e n n eb o i v íce proroků, že nebylo m ezery takové, jako p o M alachjáši. 8‫ ·ג ׳‬T o to o b d o b í počíná Jonášem , Am osem , O seašem , Isajašem , M icheášero, končí se M alachjášem , k terý žil z a dob E sd rášo v ý ch , kolem r. 420. P o tom to umlkl m ilodar proroctví řečnického (in sp irace pro ro ck é), (S ir 36, 17; 1 Mach 4, 46; 9, 27; 14, 41.) nikoli však pro ro ctv í sp iso v n éh o , t. j. in sp irace biblické, o k teré viz I. sv. to h o to díla str. 7. — P ro ro ctv í ř e č n i c k é um lklo p o M a'ach jášo v i, aby čtyřstaleté odm lčení upozornilo, že se blíží čas, kdy b ude m luviti p ro ro k nejvyšší — M esiáš. — Z b i b l i c k é in sp irace vyřinuly se n ejm lad ší knihy biblické starozákonného kanónu, jako Sir, M oudr, M ach. — Ježto k pojm u p ro ro k a ve vý-

8

Úvod.

Proroci prvniho období horlili pro ryzí jednobožství, brojili proti modlářství, usilovali o hlubokou mravnost, dokazovali své poslání popředně zázraky; ježto měli na zřeteli zejména potřeby své doby, nepoznamenali písemně svých řečí, třebaže někteří z nich byli dějepisci.19 Proroci druhého období předpovídali tresty, jež stihnou ty, kdož nedbali hlasů prorockých. Aby však neklesal lid na mysli, naopak, aby doufal v Hospodina, proroci druhého období chlácholili své posluchače, že soudy Boží budou jen k tomu, aby se národ vyvolený vytříbil, že spravedlivci budou zachováni, že Bůh zbytek národa obrodí, rozmnoží, že nastanou blažené časy mesiášské. Ježto činnost těchto proroků měla veliký význam také pro pokolení budoucí, vedla je Prozřetelnost k tomu, aby svá proroctví písemně zaznamenali (inspirace biblická, o které viz sv. I. str. 7). Počítáme jich úhrnem 16; případně 17 a0. Třídíme je na 4 21 proroky v ě t š í a 12 (1 3 )22 proroků m e n š í c h . 33 Tyto proroky-spisovatele dělíme na ty, kteří žili a) před zajetím babylonským: Oseáš, Joel (?), Amos, Abdiáš (?), Jonáš, Isajáš, Micheáš, (dále po pádu severní říše) Nahum, Sofonjáš. Habakuk, Jeremjáš, Baruch, b) v zajetí babylonském : Ezechiel a Daniel, c) po zajeti Aggeus, Zacharjáš, M alachjáš.24 a) Proroci z doby p ř e d z a j e t í m předpovídali zánik moc království Božímu nepřátelských; předpovídali, že i národ israelský za to, že vcházel v nedovolené styky s těmito mocemi, bude potrestán, ale tak, že z něho zbude ostatek obrozený, obnovený, který se stane zárodkem nového království Božího, světového, všelidského.

zn ám u nejširším stačí pouhé n ad p řiro zen é v zru šen í a jež to jso u nám n ěk teří p ro roci dle jm éna neznám í, je patrn o , že nelze p ře sn ě stanoviti, kolik proroků isra elských bylo; pochopitelno, že se výpočty zn ačně ro zch ázejí. K l e m e n t a l e x . na př. počítá jich úhrnem t ř i c e t p ě t , třic e t p ro ro k ů a p ět prorokyň (Sara, Rebeka, M aria, se s tra M ojžíšova (Ex 15, 23), D eb o ra, H olda); ze třicíti proroků žilo p ět před M o jžíšem : A d a m , N o e , A b r a h a m ( Gn 20, 7), 1 s a k, J a k o b . R a b í n i čitali 48 p r o r o k ů a 7 p r o r o k y ň . 9‫ ·י‬Srv. ‫ ״‬S l o v a v i d c e S a m u e l a , p r o r o k a N a t a n a a v i d c e G a d a “ 1 P a r 29, 29; ‫ ״‬S l o v a p r o r o k a N a t a n a a p r o r o c t v í A h i á š e S i l a n a , j a k o ž i v i d p r o r o k a I d d o “ (2 P a r 9, 29); ‫ ״‬S l o v a S e m e j á š e p r o r o k a a v i d c e I d d o “ (2 P a r 12,15); ‫ ״‬V ý k l a d p r o r o k a I d d o “ (2 P a r 13, 22). Viz úvod do P a r I. sv. str. 1075. 20- D le toho, počítám e-li B ar s Jer za jedn o h o nebo za dva. 21- Is, Jer, Ez, Dan. Židé n eřad í D aniela m ezi ‫ ״‬p ro ro k y “, nýbrž m ezi ‫ ״‬sv á to p isy .“ Srv. I. sv. str. 715. pozn. 1. 22· B arucha bylo by ‫ ן‬řípadně m ožno zařad iti m ezi proroky ‫ ״‬m alé.“ ‫ ״‬V ětší“ slují ne proto, že vynikají o b s a h e m nad m enší, ale toliko proto, že spisy jejich jsou r o z s a h e m větší, t. j. d elší nežli sp isy p ro roků ‫ ״‬m e n š í c h “ ; pro to bývalo 12 proroků m enších psáno na j e d e n z á v i t (zvaný d ódekaproféton řecky) a bývali počítáni za knihu j e d n u (m onobiblos), k d e ž to proroci ‫ ״‬v ě t š í “ bývali psán i do závitů (knih) zvláštních. D le židovských výpočtů m á Is J295 veršů, Jer 1365, Ez 1273, D an 357; p roroci m enší m ají úhrnem 1005 vv. 23. V ypočítáni dle jm en jsou ve sv. I. str. 3 n čís. 3 3 —44. Č tyři v ětší proro jsou ve Vulg řáděni dle posloupnosti časové. Z m alých p ro roků prvních š e s t není řá d ěn o p ře sn ě dle času ; další tři žili po p ád u S am aře a před z a je tím ; posled n í tři jdou z a seb o u p o řad em času. O seáš, ač není z m alých p ro roků n ejstarší, byl 1 oložen na m ísto prvé n ejsp íše pro to , že m á p o m ěrn ě značný ro zsah a že se tedy slušelo, aby šel hned za p roroky větším i. 24[iní tříd í proroky na a) p r o r o k y d o b y ‫״‬p ř e d a s y r s k é “ (A bd?, J o e l Jon, Am, Os), b) na proroky doby a s y r s k é (Is, Mich, N ah), c) proroky doby chaldské (Sof, Jer, Bar, Hab, E z), d) proroky zajeti (Jer, Ez, D an), e) doby po zajetí. Jiní jinak.

Ú vod.

9

b) Proroci d o b y z a j e t í poukazovali na to, že hrozby jejich předchůdců se splnily, že to byli tedy proroci praví; budili ve svých posluchačích snahu, kajícnosti odloučiti se od hříchů předků a přikloniti se na vždy k Bohu; dodávali jim naděje tím, že předpovídali blahé doby mesiášské. c) Proroci p o z a j e t í snažili se o to, aby lid, z vícebožství vyléčený, upevnili v řádné bohoslužbě, aby vzbudili v něm vědomí svého poslání a tak jej připravovali na Mesiáše. 7. N a d p ř i r o z e n ý r á z p r o r o c t v í S. z. vyplývá ze všec míst biblických, výše uvedených, na kterých se proroci dovolávají svého božského poslání a Božího vi vu na sebe; ten vliv jde tak daleko, že se proroci s Bohem jaksi ztotožňují, že mluví Bůh ústy proroka a hned zase prorok z úst Božícii (Is 7, 10; Zach 6, 12— 15), že přecházejí od Boha na sebe a od sebe hned zase na Boha (Is 10, 5 n; 40, 25 n). Nadpřirozený ráz proroctví S. z. dosvědčují a prohlašují apoštolové: ‫״‬T a k é m á m e p e v n ě j š í 25 s l o v o p r o r o c k é (t. j. proroctví starozákonní), a v y d o b ř e č i n í t e , d b á t e ‫ ־‬l i h o j a k o s v í c e s v í t í c í na m í s t ě t e mn é m, až d e n z a s v i t n e a d e n n i c e v z e j d e v s r d c í c h vašich, to p ř e d e m p o z n á v a j í c e , že ž á d n é p r o r o c t v í P í s m a n e s p o č í v á n a v ý k l á d ě v l a s t n í m (t. j. na vlastním výmyslu toho onoho proroka); neboť nikoli z vůle l id s k é stalo se kdy p r o r o c t v í , n ý b r ž D u c h e m s v a t ý m n a d c h n u t i (dle řec.: ‫ ״‬jsouce unášeni“) m l u v i l i s v a t í l i d é B o ž í “ (2 Petr 1, 19—21). Srv. 2 Tim 3, 6 ; Sk 1, 16; 28, 25 a jj. Církev katolická jako synagoga viděla v proroctví v ž d y c k y zjev nadpřirozený. Přesvědčení církve vyslovili na nesčetných místech církevní Otcové, vyslovily je i všeobecné sněmy církevní ne jednou. Již sněm Nícejský vyznává, že ‫ ״‬v ě ř í v D u c h a s v a t é h o , k t e r ý m l u v i l s k r z e p r o r o k y ‫ ״‬, a sněm Vatikánský prohlašuje (zas III, hl 3 o víře), že z á z r a k y a p r o r o c t v í , j e ž t o B o ž í v š e m o c a nekonečné vědění dost a dost dosvědčují, jsou znamení božského zjevení nejjistější a poznávávosti všech přiměřená. Co proroci předpověděli, nemohli věděti z příčin přirozených, ale toliko z pramene nadpřirozeného — ze zjevení Božiho; v tom tkví f i l o s o f i c k á p r a v d a p r o r o c t v í . Proroci israelští předpovídali takové události, kterých přirozenými silami nemohli se dopátrati ani dohadovati,35 předpověděli je d o s t i , někdy až v e l m i zřetelně, že lze jim při doDré vůli rozum ěti.27 Nelze jich vysvětliti přirozenou

25T a p roroctví jso u pro křesťany ‫ ״‬s l o v e m p e v n ě j š í m “ nežli by pro lsraeiity, ježto m noho jich se splnilo na K ristu a na církvi k řesfan s! é a ježto řečené splnění je důkazem , že slo v a p rorocká jsou p ra v á a že se sp ln í i o statek jich. 26· Viz zejm én a s o u h r n p r o r o c t v í m e s i á š s k ý c h n íže podaných. B ída n áb oženská, m ravní a sociální, ve které pohanstvo úpělo, m ohla vzbuditi přirozeně v duších ušlechtilejších a bystřejších p ře s v ě d č e n , že lid stv o si pom oci nem ůže, že třeb a pom oci Boží, ž ‫ ג‬sn ad Búh m ilosrdný v zbudí n ějakého krále, který svou moci lidstvu té oné říše pom ůže, že po období sv ízelů n a d ejd e sn ad období spravedlnosti, pokoje a blahobytu, nikdo však nem ohl předvídat! ani p ře ip o v ě d ěti tolik a tak určitých po d ro b n o stí o k ráli-sp asiteli, kolik jich p odávají proroci starozákonní, na př., že se naro d í v Betlem ě (Mich 5. 2), že b u d e ze schudlého rodu D avidova (Is 9, 1), že bude pro d án za 30 stříbrných (Z ach 11, 12 n) atd. 27Je pravda, že tu a tam proroci mluví m lhavé, jak níže ‫־‬b ude v y lo ž e n jso u však m ísta jiná zřeteln á. S rv na př., jak sro zu m iteln ě a k olikrát p ředpovídá

10

Úvod.

předtuchou,28 duševním bystrozrakém (politickým), chorobnými záchvaty,ag zvýšenou cítivostí, podrážděním obrazotvornosti, vzrušením
Is zk ázu říše severní (S am aře), jak zřeteln ě a k o lik ráte p řed p o v íd ají pro ro ci z a jetí babylonské, vysvobozen í z něho. Viz níže, jak m alebný o b raz M esiáše n a k reslili svým i četným i předpověď m i! 28- R ozum áři, k teří stojí na pochybném stan o v isk u natu ralism u , popírajícím všelikou m ožnost jakéhokoliv zjevu n ad p řiro zen éh o , sn aží se všem ožně, ovšem v šak m arně, aby s p ro ro ctv í israelsk éh o se tře li rá z n ad p řiro zen ý . Aby došli sv é h o cíle, rozlišují s neslýchanou libovůlí p roti v šem zása d á m zd rav é kritiky h istorické a literární (viz níže o historické p ra v d ě p ro ro ctv í) — ro zlišu jí v proroctvích části ‫ ״‬p ů v o d n í“ (au tentické) od nepůvodních (neautentických). Z a nepůvodní prohlašují vše, co je velm i jasno , p řesn o a co p řev y šu je ch áp av o st lid sk o u ; v še to bylo prý n ap sán o te p rv e po u d álo sti a z u d álo sti již sb ě h lé učiněno bylo p rý dodatečně proroctví! P ro to katoli :ká kritik a hájí s tá to v o u h o u žev n ato stí p ů v o d n o sti prorockých částí od rozum ářů popíraných. ‫ ״‬P ů v o d n ím i“ proro ctv ím i nechají býti jen ta, k terá jsou časově b lízk á před p o v ěd ěn ý m událostem , aby mohli tvrditi, že je prorok p ředvíd al přirozeným i schopnostm i. — P a p e ž sk á kom ise biblická prohlásila dne 29. června 1608: I. N e l z e u č i t i , ž e p r o r o c t v í , k t e r á lz e čísti v k n iz e I s a j á š o v ě a n a j i n ý c h m í s t e c h Písma, n e j s o u pror o c t v í v p r a v é m to h o j m é n a v ý z n a m u , a le že to j s o u z p r á v y s m ý š l e n é po u d á lo s te c h nebo, d l u ž n o - l i uznati, ž e n ě c o bylo předp o v ě d ě n o p ře d událostí, že to p r o r o k n e p ř e d p o v ě d ě l z n ad p řiro z e n é h o z j e v e n í od Boha, k te r ý p ř e d v í d á věci budoucí, ale že se t o h o d o h á d l z t ě c h věcí, k t e r é s e již p ř i h o d i l y , š ť a s t n ý m j a k ý m s i o s t r o c i t e m a b y s t r o s t í p ř i r o z e n é v l o h y . II. T v r z e n í , ž e I s a j á š a o s t a tn í p ro r o c i n e v y d a li p ro r o c tv í leč o věcech, k te ré se měly sb ěhnouti brzy nebo po n e d lo u h é m e z e ř e časové, nelze srovnati ani s p r o r o c tv ím i, zejm éna o M e s iá ši a p o s l e d n íc h věcech lidstva, od t ý c h ž p r o r o k ů n a j i st o z d á l k y v y d a n ý c h ani s o b e c n ý m t v r z e n í m s v. O t c ů , k t e ř í j e d n o m y s l n ě u č í , ž e p r o r o c i p ř e d p o v ě d ě l i t a k é v ě c i t a k o v é , k t e r é s e m ě l y s p l n i t i p o m n o h ý c h s t a l e t í c h . — Srv. výše pozn.27. — M icheáš n a p ř. před p o v ěd ěl 4 ,8 — lO zajetí ta b y l. p ů ldruhého sto letí n ap řed , kdy nebylo n ep řátelstv í m ezi Ju d sk em a B abylonem , kdy B abylon ani sam ostatným stá tem nebyl! — V šichni proroci, o d n e jstarších počínaje, před p o v íd ají p říští zk ázu Jerusalem a a chrám u, jakož i zaje tí baDylonské. T ěch to událostí, tak závážných n ep řed p o v íd ají m lhavě a obojace, n ý b rž čistě a p řesně. N ejúhlavnější nepřítel Israelitů této doby byli A ssy řan é a hle, proroci tvrdí, že to nebudou Assy řané, kteří vykonají tre sty B o ží; Judsko b u d e z ach ián ěn o z ru k o u těch, k teří se zdáli, že je m usí zah la d iti; vysvoboditelem jeho n eb u d e Egypt, na k terý se počítalo, ale b ude jím sám B ůh; n á stro je h něvu B ožího proti jeho lidu budou C haldové; všichni proroci, jejichžto p ro ro ctv í obírají se B abylonem , jednom yslně to tv rd í. E jhle u dálosti, k teré byly mim o v šeck o n ad án í a všecky výpočty lid sk é; a p řece se uskutečnily tak, jak byly p řed p o v ěd ěn y . — Když došlo králo v stv í Nab u ch o d o n o so to v o nejvyššího stu p n ě slávy a moci, Je r p ředpovídá jeho p ád a zkázu ne výrazy všeobecným i, ale výrazy určitým i a s p o d ro b n o stm i: B abylona dobudou M íď ané a j-jich . spojenci; vkročí do m ěsta v y sušeným korytem E ufratu, v noci za hodů a p iti; Ž idé uvidí pak, že se končí jejich zajetí. Jakou p ro z írav o stí ducha Ž ‫׳‬d, žijící v Jerusalém ě mohl p řed v íd ati tak o v é věci, u h ád n o u ti tak o v é p o d ro b nosti, dlouhou dobu n ap řed jinak, nežli zjev en ím B ožím ? — P ro ro ci oznam ovali zk ázu m ěstu Ninive, Babylonu, T yru, M em fidě, A m rroňanům , M oabanům , Filištínům , Edom cům a hle — všecka tato m ěsta a všichni tito n árodové zm izeli navždy se sv ětového jev iště; není m ěsta, není n áro d a, jeh o ž by nebyl p o tk al osud, před v íd an ý od p roroků israelských. T ak o v á sh o d a n em ůže b ý ti účinek náhody, n ý b rž je to dílo Boží. Zříceniny všech těchto velikých m ěst, kdysi kvetoucích, jso u tu jako něm í, ale vždy stojící svědko v é n ad še n í pro ro ck éh o . Z ach arjáš jasn ě po p sal výboje A lexandrovy (9, 1—8). P řed p o v ěd ěl, ž e H adrach, D am ašek a Em ath padnou, že oh rady T yru budou vhozeny do m o ře, a m ěsto že b u d e zapáleno, že G a z a pozb u d e svého krále, že A zot b ud e zalid n ěn nízkým lidem , ve p ro střed tak velikých bo uří Jerusalem b ude m íti pokoj V šecka tato p ro ro ctv í se sp ln ila dokonale za výpravy A lexandrovy. (V ig o u ro u x ) 29- C horobnou tře b a sp íše nazv ati h rů zu ro zu m ářů p řed e vším nadpřirozeným . Kdo m esiá šsk á proroctví p roti v e šk eré p atrn o sti dějin a biblického výkladu vyd á v á za p roroctví po událostech, af p o v áží, že je st nucen všecky sp isy s ta ro -

Uvod.

11

nervů,30 hypnotismem, přirozeným jasnovidstvím, spojením se zlými duchy, blouznilstvim,81 hadačstvím, čtením myšlenek, spiritismem, magií, astrologií, podobnými zjevy u pohanů,sa věštěním lžiproroků atd. Kdežto věštci pohanští byli vázáni na jeskyně, na jistá místa (Delfy, Dodona, Theby, Delos, Olympie afd ), proroci israelští jsou svobodni a mluví nebo plši k d e k o l i v , k d e j e B ů h n a d c h n e . Věštci pohanští bývali v á z á n i č a s e m , ne tak proroci israelští. Věštci pohanští připravovali se k výroku věšteckému všelijakými obřady (pythie stoupala na trojnožku), vdechovali výpary, vůni atd., aby se omámili, muži Boží israelští nepotřebovali takových dráždidel, jim stačil vliv Boží. Věštci pohanští bývali dobře placeni, věštili ze zisku, odkazovali své výnosné uměni synům, bývali velmi pozorni ke králům 33 a vel­

zákonné přehoditi do zák o n a N ového, což je s t anach ro n israu s, v y žadující silnější víry nežli uznáni sv ě ta n ad p řiro zen éh o . (Pohle). 30D le d u ševěd n é zásady. ‫ ״‬Jso u -li sm yslové n erv y z n itra n ad m íru p o d žděny, vyvinují tu té ž činnost, kterou jindy v nich budí p ře d m ě t v n ější,“ n ěk teří ro zum áři tv rd ‫׳‬, že v prorocích, m užích to m im ořádné vním avosti, v ytvořila v šecek dom nělý ‫ ״‬vliv B oží“ — toliko silná p ře d sta v a Boha, k te rá byla velm i plodná, b o h atá a vznešená. Kdo v šak jen poněkud pozorně čte výroky p ro rok ů v ý še uved en é, kterým i se dovolávají svéh o poslání a vlivu B ožího, n em ů že ani chvilku pochyb ovati, že proroci m luví zře te ln ě a určitě o vlivu, přich ázejícím z v e n k u , od B oha osobného, k teréh o řečený sm ě r ro zu m ářů vylučuje. — N elze p o p írati, ž e u stavičné obírání se p ře d sta v o u Boha a zvýšený cit n áb o žen sk o m rav n í zjed n áv á jakousi o b ratn o st v p o suzo v án í nejbližši budoucnosti, a že se v yskytovali a vyskytují i nyní u v šech náro d ů p ředpovědi, k teré m ají k ořeny své v příto m n o sti, ale nem ohou p řed p o v íd ati věci časo v ě ta k v zd álen é, s takovým i p o d ro b n o stm i a s takovou jistotou, jako činili pro ro ci israelští. Viz výše pozn. 28. — P o d o b n ě jako rozum áři chápali proro ctv í m o d ern isté, proti kterým p a p e ž P iu s X v okružním listě ‫ ״‬Ú ř a d u , B o h e m N á m s v ě ř e n é m u , p á s t i s t á d o B o ž í “ (P asce n d i dom inici g reg is) z 8 . z á ří 1907 p íše ťak to : ‫ ״‬D l e n á z o r ů m o d e r n i s t ů k n ih y s v a té m o h l y b y s p r á v n ě b ý t i n a z v á n y s b írk o « z k u š e n o s tí (zážitk ů ), nevšedních, nýbrž m im ořádnýchazvlášťních, kterésevyskytají v k a ž d é m n á b o ž e n s t v í. — T a k na v la s učí m o d e r n i s t é o našich knihách S tarého a N ového zákona. Velmi chytře v š a k p o z n a m e n á v a j í ke s v ý m d o m n ě n k á m : a č k o l i v z k u š e n o s t i p a t ř í p ř í t o m n o s t i , m ů ž e si p ř e c e b r á t i l á t k u z v ě c í m i n u l ý c h p r á v ě tak, j a k o z v ěc i b u d o u c í c h , d l e t o h o t o t i ž . . . p r o ž í v á - l i v e v z p o m í n c e z n o v u t o, c o s e v m i n u l o s t i s t a l o , ja k o b y to b y lo p řito m n o , a n e b o (p ro žív á-li) p ř e d e m j i ž t o, c o s e s t a n e v b u d o u c n o s t í . To v y s v ě t lu j e , proč m o h o u býti k p o s v á t n ý m knih ám p o č ítá n y jak d ě j e p i s n é , t a k a p o k a l y p t i c k é (prorocké) s p i s y . . . T á ž e m e se, c o j e tedy s inspirací? O dpovídají: in s p ira c e neliší se leč snad prudkostí od onoho popudu, kterým věřící jest nutkán, aby víru svou s l o v e m ne bo p ís m em projevil. Cosi p o d o b n é h o mám e p ř i b á s n i c k é i n s p i r a c i ; p r o t o ř í k a l k d o s i : B ů h - l i je v nás, h ý b e n á m i i v ř e m e . . . “ T ý ž pap ež zavrhl dne 3. července 1907 v ětu : (čís. 11. D e k re tu ‫ ״‬L am entabili“): ‫ ״‬I n s p i r a c e k n i h S . z. z á l e ž í v t o m , ž e i s r a e l š t í s p i s o v a t e l é p o d a l i n á b o ž e n s k é n a u k y s j a k é h o s i z v l á š t n í h o h l e d i s k a , k t e r é byl o pohanům málo znám o nebo vůbec neznámo.“ 3‫ ·י‬Byl-li kdy p ro ro k israelsk ý u vytržení (v ekstasi), b y la toliko jeho m ysl seb rána, so u střed ěn a tak, že nem ěl pro své. okolí sm yslu, ž e sm yslový živ o t více m éně uvázl, av šak prorok i v tom to stav u zachoval si seb ev ěd o m í, p racoval duševně, poznával, myslil, cítil a m ěl svobodnou vůli (Is 6 ; Je r 1) jak o z a sta v u n o rm álníh o; zachoval si důkladnou vzpom ínku n a to, co v ek stasi zažil, jak zřejm o je s t z knih prorockých, psaných třeb a nadšeně, básnicky vřele, ale p řec e s klidem m uže střízlivého, duševně dokonale zdrav éh o . 32- Srv. věštěni z e h v ě z d (Is 47, 13), z hůlek (O s 4, 12), ze šípů (Ez 2 Í, 21. hebr. 26), z dotazování ‫ ״‬teráfím “ E z 21, 26; Zach 10, 2; citování m rtvých (1 Sam 28; Is 8, 19), jež zák o n z ap o v íd al (D t 18, 10 n; Lv 20, 6 ). 33- Srv. D em osthenovo: Pythie filipisuje.

12

Úvod.

možům, vidci israelští však předpovídali nezištně, neodkazovali, ježto ani nemohli, svého milodaru potomkům, neskrývali se, vystupovali neohroženě a veřejně, třebas i proti vůli králů a mocných tohoto světa. Věštci pohanští ukájeli svými výroky zvědavost lidskou, lichotili posluchačům, hověli jejich vášním; ne tak ‫ ״‬strážci“ israelští: ti prorokovali ke cti Boží a ke blahu svého lidu, kárali zlořády, mluvili proti choutkám svých posluchač '‫ ׳‬, kterých si nenaklorsili, ale spíše podráždili, nezískávali jich, znepřátelo/ali si je, vydávali se v nebezpečí útrap a smrti. Kde jinde možno nalézti takovou správnost, přímost, poctivost? Věštci pohanští vyzvídali vůli bohů všelijakými prostředky: pozorovali let ptactva, jeho hlasy, vnitřnosti zvířat, způsob, jak žrala, játra žertev (zejména v Babylouii), pohyb oleje, nalitého do čiše vody nebo naopak pohyb vody nalité do číše oleje (srv. Gri 44, L) pozorovali pověrčivě všelijaká ‫ ״‬znamení“ (omina), hledajícímu odpovědi, zejména léku, bylo třeba spáti ve chrámě ( ‫״‬i nkubace81, ( ‫ ״‬pozorovali blesky, šumot posvátných stromů atd. Proroci israelští nic takového nepotřebovali. Věštci pohanští uváděli se do stavu bezvědomého, svíjeli se křečovitě, běsnili jako šílenci; proroci israelští mluvili a psali v dokonalém sebevědomí. Věštci pohanští mluvívali zpravidla temně, všeobecně, obojace,35 že si mohl tazatel vybrati z odpovědi co chtěl, mnozi báli se zapsati své výroky, proroci israelští mluví sice básnicky, ideálně, někdy méně srozumitelně, ale na jiných místech jasně, zřetelně, podrobně, určitě.36 Ačkoli Babyloňané a Egypťané vzdělaností nad Israelity vynikali, nemohou jejich ‫ ״‬proroci“ soutěžiti s proroky israelskými. Co jsme právě řekli o pohanských věštcích, možno s malými výjimkami tvrditi také o israelských lžiprorocích, se kterými bylo pravým vidcům zápasiti. 8. H i s t o r i c k o u p r a v d u p r o r o c t v í , t. j. že proroci israelští to ono skutečně předpověděli a předpověď že se splnila, možno dokázati z pramenů metodou historicko-kritickou tak jako jiné události dějepisné.87 9. L ž i - p r o r o c i uměli se obestřít! zdánlivou pravdou a někteří proroci israelští snižovali se k lidu tou měrou 81 že nebylo někdy snadno lžiproroka rozlišiti od poctivého muže Božího. Bylo třeba s u d i t e 1. Taková s u d i d 1 a by la: a) Předpověděl-li co ‫״‬prorok“ a předpověď se nesplnila, byla to
34- Srv. p ověstné A sklepieion v E pid au ru , p o dobné v ěštírny v P e rg im u atd. 35- Srv. zn ám é : ‫ ״‬K roesus řeku Halys p ře jd a , velkou říší zk azí.“ — Věštby jso u dílem falešné, dílem náhodou pravé, dílem obojaké a te ‫׳‬nne (Cicero). 3i. Srv. Is 7, 8 ; 23, 15; 38, 5; je r 29, 10; D a 25 ,9 1‫ ׳‬V l c S t n í jmé ia viz ls 44, 28; 45, 1; M eh 5, 2. . 37- T ěm i pram eny jsou p o p řed n ě knihy b i b ické. R ouim áři, aby podkopali h istorickou pravdu proroctví, sn aží se s n evědeckou libovůlí popříti pův o d n o st těchto pram enů, posunout! je do č asů m nohem p o zd ě jšíc h ; s to u též libovůlí vidí v šad y sam é pozdější, m ladší dodatky, vsuvky, glosy, několikere zpr; cováni a přep racování a to vše b e z j a k ý c h k o l i d ů v o d ů v n ě j š í c h , toliko n a z á k l a d ě domnělých, mnohdy vybásněných znám ek vnitřních! 3s· Saul se tázal Sam uela na otcovy o slice; Jero oarn poslal svou m anželku k A hiášovi, aby se tá z a la na jeho z d ra v í; O chozíáš měl se raději zeptati pravého proroka, bude-li živ, nežli posílati k bohu ak karonském u. 1 Král 9, 3 nn , 9; 3 Král 14, 1 nn; 4 Král 1, 2 nn. — E liseu s požádal, aby mu p řiveden byl hudec. Když pak hudec hrál, sn esla se na něho ru k a H ospodinova, že ř e k l . . . (4 Král 3, 15).

Úvod.

13

známka lžiproroka dle Dt 18, 21 n ; 3 Král 22, 23 — Naopak proroci praví předpovídali věci, které se splnily ještě za jejich života a tak dokázali, že i věci, předpověděné pro dálnou budoucnost (mesiášskou) jsou také proroctví pravá. (Srv. Zach 1, 6 ) b) Proroci praví dokazovali své poslání zázraky, kterými lžiproroci vykázati se nemohli (Dt 13, 1; srv. Jan 5, 2 ; Dt 34, 10 n). Srv. na př. zázraky Eliášovy a Eliseovy. c) Sváděl li prorok k modlářství (Dt 13, 1—3), odporoval-li zákonu nebo jinému prorokovi, nepochybně pravému, věštil-li jménem boha ciziho (Jer 2, 8; 23, 13), sliboval li hříšnému lidu hory doly (Jer 6, 14; 8, 11; Ez 13, 10), hověl-li jeho choutkám (Ez 13, 22; Mích 2, 11), oddával-li se pití (Is 28, 7), cizoložství (Jer 23, 14; 29, 23', honil li se za ziskem (Jer 6, 13; Ez 22, 25; Mich 3, 11) atd., nebyl prorokem pravým. 10. Na otázku, j a k ý m z p ů s o b e m B ů h p r o r o k ů p r a v d u a v ů l i s v o u o z n a m o v a l , odpověděl již sv. Pavel: ‫״‬B ů h n a m n o h o k r á t e a m n o h a z p ů s o b y m l u v i l k o t c ů m s k r z e p r o r o k y “ (Žid 1, 1). Osvícení prorocké týká se b u ď v ě c í , k t e r é n e j s o u p r o r o k o v i n e z n á m é , které zná ze zkušenosti, z četby knih, z ústního podání, n e b o p o d á v á prorokovi v ě c i jemu dosud n e z n á m é , na př. udá osti dálné budoucnosti, kterých prorok přirozeně předvídati nemůže. V prvém případě není třeba, aby Bůh prorokovi věci od jinud známé z j e v o v a l ; stačí, aby upoutal na ně prorokovu pozornost a způsobil v něm soud neomylně správný o věcech, které pak prorok ústně hlásá nebo píše. Tento vliv Boži nazýváme v n u k n u t í m (inspiracl) i n s t i n k t i v n í m . Vliv Boží, který proroku oznamuje pravdy, do ud mu neznámé, jest v n u k n u t í (inspirace) a spolu z j e v e n í v přesném významu slova, t. j. v n u k n u t í r e v e l a č n í . Nejnižší stupeň vnukání Božího (inspirace prorocké), přiměřený dětinnému stavu vidce i posluchačstva jest s e n ; vyskytoval se často za dob arciotců,'9 později řidčeji. Srv. Nm 12, 5 - 7 ; Dan 7, 1 nn. Vyšší stupeň protockého vnuknutí jest vid 40 (viděni) (Nm 12, 6). Prorok buď slyší hlas (Boha, anděla), nebo vidí nějakou událost se odehrávati, nebo současně vidi a s ly š í;41 ty dojmy smyslové mohou býti buzeny ze zevnejška nebo mohou býti tvořeny přímo v prorokově mysli bez popudů vnějších.42 Na nejvyšším stupni prorocké inspirace Bůh vštěpuje přímo prorokovi představy a pojmy o své prozřetelnosti, 0 rozvoji spásy mesiášske atd.
s1 ) S-v G n 28, 12; 31, 11; 37, 5. 9 ; 3 Král 3, 5. Srv. Joel 2, 28; Sk 2, 17. — Č astěji pr d stu a ii falešní proroci, že se jim v e s n u zjevil Bůh, nežli pro ro ci praví Srv. je r 23, 27 n ; 29, 8 ; Zach 10, 2. T ak é pohane se dom nívali, že bohové se zjevuji ve snách. (Srv. ‫ ״‬inkubaci“ výše). < 0 Srv. Is 1, 1; 2, 1; 6, 1; 13, 1; 20, 3 ; Je r 1, 11. 13; E z 1, 1. P ro to ž e ‫ ״‬v id í“ nebo ‫ ״‬v id ěli,“ slují ‫ ״‬v i d c i . “ 41 E ‫׳‬. na př. ‫ ״‬v i d ě l “ zav it (knihu) na o b o u stran ách po p san ý a ‫ ״‬s l y š e l “ ro zk az Boží, aby jej snědl (2 9 n ); Je r v i d í ra to le st m andlovníku a slyší o tá z k u : ‫ ״‬Co v id íš ? “ (Jer 1, 12). 4' 2- Kdy Bůh tím či oním způsobem mluvil, nebývá sn ad n o p řesn ě stanoviti. V šeobecně m ožno říci, že Bůh častěji budí v p ro rokovi dojm y přím o v mysli, nežli popudy, přicházejícím i z venku. Srv. na př. Am 8, 1; 9, 1; Je r 24; l n ; E z 2, 9; hl 37; Zach 2, 1—4; hl 4 n ; D an hl 8 . a jj.

14

Úvod.

Někdy může býti prorokova mysl na předmět, který mu Bůh podává, tak upoutána, že ztrácí smysl pro zevnějšek — je to prorocké vytržení, ekstase,43 o které byla zmínka učiněna již výše. — Po takovém vytržení dostavilo se rozechvění, hrůza a podobné pocity, že uznal Bůh za dobré, proroky posilovati (Is 8, 11; jer 1 , 1 9 ; 15, 20). Tento vliv Boží nelze si představovati šablonovitě, nýbrž rozmanitě, ·tu tak, tam onak, jak Bůh za dobré uznal.44 Mojžíšovi na př. mluvil ‫ ״‬tváří v tvář“ jako mluvívá obyčejně člověk ku svému přitelí (Ex 33, 11. 20 n). 11. Oč se Bůh s proroky byl sdělil, to zpravidla živým slovem svým posluchačům oznamovali (inspirace řečnická). Někteří, co byli kázali, dříve 45 nebo později46 n ap sali47 (inspirace knižní). S ovům svým dodávali váhy jednak svým životem,48 jednak sym holickými (náznačnými) úkony, vnějším i49 nebo vnitřními.60 Některé knihy neb aspoň úryvky nebyly ústně prosloveny, ale toliko písemně poznamenány. Jest to na př. knížka o proroku Jonášovi, dějepisné části Is hll 36—39; Jer 36—43; 52; Dan 1 - 6 ; jsou to listy, jako Jer 29; Bar 6 ; úryvky, které nemají tvaru řeči, jako Dan 7 n n ; pravděpodobně nebyly ústně přednášeny 18 hll 40—66; Ez 4 0 —48. 12. Proroci, nadšení řečníci, odívají myšlenky do roucha řeči přiměřené, t. j. vybrané, velebné, vznešené, květnaté a na mnohých místech přecházejí řeči jejich v dokonale vyvinuté b á sn ě .51 Po této s t r á n c e u m ě l e c k é nestojí všichni proroci na stejné výši, ježto Bůh inspirující ponechal jim přirozenou vlohu, smysl pro krásu a umění a na tyto přirozené přednosti, větší nebo menší, svou činnost nadpřirozenou navázal. Nejvýše stojí po této stránce I s.
43- T uto ek stasi, při k teré prorok n ep o zb ý v á seb ev ěd o m í, norm ální p o zn áv av o sti a svo bo dné vůle, při které si za ch o v áv á dok o n ale p říčetn o st, dlužno d o b ře ro z lišo v ati od ek sta se nepravé, při k teré člověk z trá cí sebevládu, zu ří a td . — Srv. Is 6, 1; Z ach 2, 1; M ích 11; D an 8, 18 n. 27; 10, 9 (h eb r.); 10, 10 n. 15. 17. — S rv. Sk 10, 10η ; 11, 5; 2 K or 12, 1; Z jev 1, 10. 44- D le A thenagory užíval D uch sv. p ro ro k ů jako když p ištěc do píšťaly fouká. — P od o b n ě sv. Justin p řiro v n áv á p ro ro k y k citaře nebo k lyře, n a které tlu če hůlka Boží. — Sv. B asil je p řiro v n áv á k čistým zrcadlům , k teré p odávají d o konalý o b raz toho, co Bůh p řed nim i drží. N epsávali svých řečí d o slo v a, nýbrž toliko jejich výtah, sn a d na m alé z áv itk y , k teré později spojovali v celek dle p o stu p u časového nebo dle so u vislosti věcné. Srv. proroky ‫ ״‬m alé.“ Tím si vysvětlím e zlom kovitý ráz mnohých prorociví, jak o ž i ú sečnou h u sto tu , ba n ap ěch o v an o st m yšlenek a o b razů . 4β· S rv. Je r 36, 2. — N ěkteří pro ro ci v ýslovně uvádějí p řík az Boží, aby své věci napsali. Viz Is 8, 1; Jer 30, 2; 36, 2 ; E z 37, 16; Hab 2, 2. 47- N apsali nebo písaři diktovali, jako na př. Jer. Baruchovi. 48- Žili přísně, p řík lad n ě : nosívali roucho h ru b é (Is 20, 2; Z ach 13, 4 ; E liáš byl oděn zvířecí koží (4‫־‬ »Král 1, 8). Z d á se, že m ívali p o střižin y (veliké). Srv. 4 Král 2, 23. 49- Isajáš k rozkazu Božím u chodil b o sý a ‫ ״‬nahý“ (Is 20); Jerem jáš (hl 19) p ře d lidem rozb il hliněný d žb án . Srv. Jer 27, 2 ; 43, 8 ; E z 12, 17. 50- ‫ ״‬Vnitřní náznačné úkony jso u ty, k teré p ro ro k koná jen ve vidění nebo u vytržení, kterých v šak před lidem nikdy nekonal. N ěkdy nebývá snadno v y šetřiti, zd ali ten onen prorocký úkon byl vnitřní či vnější. — Srv. Je r 25, 1 5 n ; Ez 4, 1 nn. O d těchto k o n ů dlužno odlišovati s y m b o l i c k é v i d y , k teré jso u častě jší u p roroků m ladších, zejm éna u D an a Zach. Srv. Jer hl 24; Am *. 61· I na nich se osvědčuje výrok C icerouův, že básník b ývá velni blízko řečníkovi, že bývá co do ozdob jeho druh, a že se mu bezm ála rovná. — O b ásnictví hebrejském pověděno b u d e více n a jiném v h o d n é m m ístě. — Srv. na př. p ísn ě o ‫ ״‬služebníku H ospodinově“ Is 42, 1 - 7 ; 4 9 ,1 —9a; 50, 4 —9; 52, 13—53, 12

Ú vod.

15

13. Ačkoli mnoho proroctví jest jasných, srozumitelných, podro ných,6a nelze neuznati, že jsou j i n á m í s t a t e m n á , která působí výkladu značné potíže. Příčin jest vícero: a) Proroci vídali věci budoucí tak jasně, že později, když je psali, zdály se jim býti již událostmi hotovými, minulými a tak je také líčívají. Kreslí věci budoucí buď jako p ř í t o m n é , 63 které se odehrávají n y n í před jejich zrakem, nebo líčí je č a s e m d o k o n a l ý m 54 (prorocký čas dokonalý (perfectum propheticum). b) Prorok, líčící budoucí věci, je tak zabrán do událostí, že pozbývá smyslu pro m í s t o , kde, jakož i pro č a s , kdy budou ty ony události příští se odehrávati. Prorok vidí budoucí události, ale přezírá jejich časový postup. (Je to tak zvaný ‫ ״‬p r o r o c k ý p r ů z o r “, prospectus propheticus.)65 c) Prorok sám, jsa člověkem obmezeným a zůstávaje jím i pod vlivem inspirace, nechápal leckdy dokonale, co viděl, nemohl toho tedy ani dokonale vyjádřiti.58 d) Proroci viděli osudy Mesiáše a jeho církve v dálné budoucnosti, viděli její ráz, zařízení atd — myšlénky to na jejich dobu velmi vznešené a daleké; viděli je v obrazech, vz3tých z tehdejších poměrů, nám dějinně i místně dalekých, ký div tedy, že budoucno zahalené do roucha šedé minulosti jest nám na některých místech nesnadno poch o p iti?67 e) Vidouce předobrazy i věci jimi předobrazené bez dějinných mezer, líčí věci tak, že jim obraz i zobrazené pro nedostatek perspektivy splývá v jeden celek; vykládači bývá pak nesnadno přesně stánoviti, který rys patři předobrazu a který věci neb osobě předobrazené.68
B 2· Viz výše pozn. 26. 27. 28. 5s· N a př. Is 7, 14 h eb r.: Aj, p anna těh o tn á a rodící . . . Srv. Is 34, 16; Is hll 4 0 -6 6 . 64- N a př. Is 9, 6 : M aličký n a r o d i l s e n á m a syn d á n j e s t ná m . . . 55- P ro ro ctv í, k terá udáv ají čas p řesn ě, jest p o m ěrn ě m álo. Srv. Is 7, 8 (ještě 65 let); Is 16, 14 (ve třech le te c h j; Is 20, 3 (tři lé ta ); Is 21, 16 (do ro k a ); ls 23, 15. 17; 29, 1; 32, 10; 38, 5 ; Jer 25, 12; 27, 7; 29, 40; 28, 16; E z 24, l n ; 29, l l n n ; D an 9, 2 5 n n . — Jindy u d á v á p rorok čas jen n eu rčitě (Is 17, 4 ; 18, 7; 19, 16; Jer 3, 16 a jj.) nebo v ůbec ča su neudávají. Č toucím u p ro ro k y je s t jako cestujícím u po h o rách : vidí řa d u vrcholů, ale nevidí m eze ry , k te ré m ezi nimi leží. je s t mu jak o člověku, pozorujícím u h v ězd n ato u o b lo h u : vidí sp o u s tu jasných bodů, ale n ep o střeh u je pouhým okem jejich v zd ále n o st. J e s t mu, jakoby se díval na obraz, který nem á m alířské perspektivy, který p řed m ěty b lízk é i v zdálené m aluje v téže velikosti a s touže ja sn o stí. Sám P á n líčí s tím to prorockým p rů zorem zk ázu Jerusalem a a zk á z u sv ěta (M t 2-1). 66- ‫ ״‬Neboť částečně (jen) p oznávám e, částečn ě p ro ro k u jem e ; když však p řijd e to, co je st dokonalé, p ře sta n e to, co je st čá ste čn é “ 1 K or 13, 9 n . 57- Líčí n a př. M esiáše barvam i, vzatým i z králů své doby, zejm éna D avida tak názorně, že p o zd ější Ž idé nechápajíce jejich o b r a z ů , p řed stav o v a li si Mesiáše jako slavného k r á l e p o z e m s k é h o — N ep řátelé bu doucí říše m esiášsk é nazývájí jm ény národů své doby, kteří b rojí proti k rá lo v stv í judském u, jako Edom ci, A ssyřané. — C htějíce vysloviti m yšlenku, že b o h o slu žb a n o v o zák o n n á věčně potrvá, berou o brazy z bohoslužby sv é a praví, že n e zan ik n o u nikdy kněží a levité, kteří obětují všelijak é oběti (Je r 33, 18); s o b o t y že b u d o u vždycky slaveny (Is 16, 23), že všjchni národové přijdou do Jeru salem a n a slav n o st Stánků (Zach 14, 16) a pod. — Ž idé moh i d o b ře těm to a p o d o b iým m ístům rozuuiěti, kdyby je byli srovnali a vykládali po rpzum u jiných m íst j a s n ý c h a s r o z umitelných. 68 ls v hll 4 0 —66 mluví o vysvobození ze zaje tí b ab y lo n sk éh o , k teré jest předobrazem vykoupení lid stv a sk rze K rista a o vykoupení sam ém tak, že tu a tam nesn ad n o rozlišiti, m á-li p ro ro k na mysli to či ono.

16

Uvod.

f) Při výkladu obrazů nebývá snadno říci, zda tu onu drobnost dlužno bráti ve smyslu vlastním či přeneseném .69 g) Jak již výše bylo řečeno, proroctví, nás došlá, bývají zlomkovitá, úryvkovitá, podaná v souvislosti věcné bez souvislosti časové.60 h) Nám, kteří žijeme za dob, kdy mnoho proroctví se splnilo, snáze jest rozuměti místům, předpovídajícím události pro nás již minulé, přes to však jsou dosud proroctví některá nesplněna, o jiných pak nemožno řici, zdali a v jaké míře se splnila, ježto byla některá podm ínečná,61 a ježto nejsou nám do všech potřebných podrobností známy dějiny národů,s2 proti kterým byla vyslovena. i) Prorok náhle přechází od osoby k osobě, aniž na ten přechod upozorňuje.63 j) Přes to vše bylo za dob Kristových tolik jasných proroctví o Mesiáši, že při dobré vůli bylo lze poznati, že tímto Mesiášem jest Ježíš Nazaretský. 14. Stůjtež tu tabelky mesiášských proroctví, sestavené od V gourouxa:
I.

T abelka čeln ých p roroctví m e s iá šs k ý c h čili c h r is to lo g ie :
OBDOBÍ PRVÉ: Pentateuch. I. D o b a p r v á : Adam. — 1. Prvoevangelium (Gn 3, 1— 15). N. D o b a d r u h á : (arciotců). 2. ProroctvíNoemovo, požehnáníSema, G-1 9, 1 8 -2 7 . 3. Sliby, dané arciotcům: A) A b r a h a m o v i . Prvý slib Gn 12, 1—7. Obnova slibu časného 13,14—17; 17,1—9. Potvrzen týž slib 18, 17—19. Znova potvrzen 22, 16— 18. B) I s á k o v i . Obnova slibu Isákovi Gn 26, 1—5. C) J a k o b o v i . Gn 28, 10— 15; srv. 35, l l n . Proroctví Jakoba umírajícího Gn 49, 8— 12 III. D o b a m o j ž i š s k á : Proroctví Balaamovo Nm 24, 17. Proroctví Mojžíšovo Dt 18, 15 —19.
5S· T o bylo kam enem ú razů Židům , k te ří o b r a z n á r č e n í o M esiáši králi, který z b ran í všecky n ep řátele Ž idů p řem ů že, a hranice říše své po su n e a ž na konec sv ěta, nebrali, jak mě i ve sm y slu p řen esen ém (m etaforickém ), n ý b rž ve sm yslu v l a s t n í m ! — Kdo by b ral o b ra z n á p roroctví, u v ed en á výše v pozn. 57 (Jer 33, 18; Is 16, 23; Zach 14, 16) ve sm ys u vlastním , d o stal by se do ro zp o ru s jiným i místy, k terá bez o b razu a b ez obalu tv rd í, že b o h o slu žb a m ojžišská pozb u a e p iainosti (Jer 3, 16; 31, 31; M al 1, 11. a jj. vv) — Chybil by, kdo by Is 2, 2; M idi 5, 2. vykládal v e sm yslu v lastním a tv rd il by, že Sion bude n ejvyšší horou s v ě ta fysicky. — Srv. tak é Is 11, 6 nn e0■ Ú kolem vykladačovým je s t u v ésti je do p o stupu časového a tím o dstraniti zdánlivé rozpory, k teré vznikají, líč e n -li M esiáš jako novorozené ditě, jindy jako válečný vojevůdce, tu ponížený, opo v ržen ý , na p o tupnou sm rt vydaný, onde jako k rá l slavně panující atd. 61- H rozby prorocké lidu, n eb u d e-li činiti p o k á n í; činil-li pokání, hro zb y se nedostavily , p roroctví se nesplnilo. 62- D lužno vítati vykopávky b ližšíh o Východu, k teré osvítily nejednu pod ro b n o st z dějin národ a dávného Východu. 63- Srv. Is 63, 1 nn.

Úvod.

17.

OBDOBÍ DRUHÉ: Od Samuela po Davida. I. Proroctví k n i h d ě j e p i s n ý c h : 1. Píseň Annina (1 Král 2, 10). 2. Sliby, učiněné Davidovi 2 Král 7, 8 —16; 3 Král 11, 29—39. II. Hlavni ž a l m y p r o r o c k é : 1. O Mesiášově slávě 2; 44; 71; 109. 2. Žalmy předpovídající jeho útrapy: 15; 21; 39; 40; 68. III. Dodatek. — Vykoupeni, známé pohanům. Job 19, 2 1 - 2 7 . OBDOBÍ TŘETÍ: Proroctvo. 1. J o e l 2, 28—32. — 2. J o n á š (jakožto předobraz) 2, 1. — 3. A m o s 9, 11. — 4 O s e á š hll 1—3; 6; 11, 1; 13. — 5. M i c h e á š hll 4 - 5 . — 6. I s a j á š hll 2 - 4 ; 5; 6; 7 9; 11 n; 28; 29 14; 33, 18; 35; 40, 1 - 1 1 ; 42, 1—9; 4 9 - 5 0 ; 51; 52 n; 54 n; 59; 60; 61; 63, 1—6; 65 n. — 7. N a h u m 1, 15. — 8. J e r e m j á š 2, 21; 3, 1— 19; 11, 19; 23, 1 - 8 ; 31; 33. — 9. B a r u c h 3, 2 4 -3 8 . — 10. E z e c h i e l 11, 1 4 - 2 1 ; 17, 2 2 - 2 4 ; 34, 2 0 - 3 1 ; 36, 16 - 3 2 ; 37. — 11. D a n i e l 2; 7; 9 21—27. — 12. A g g e u s 2, 1— 10. — 13 Z a c h a r j á š 2, 8 - 1 3 ; 3; 6, 9 - 1 5 ; 9 ; 1 2 -1 4 . - 14. M a l a c h j á š 1, 10η; 3, 1 - 6 ; 4, 5 n. — Dodatek: Knihy, napsané krátce před příchodem Páně: 1 M a c h 4, 46; 14, 41; M o u d r 2, 11—20. II.

P rorock é eva n g eliu m .
S. Z. M ich 5, 2. G n 1 2 ,3 ; 2 2 ,1 8 ; 26, 4; 28, 14; 49, 8 - 1 2 ; 1 P a r 17, 11. Is 7, 14. Nm 24, 17. G n 4 9 ,10; A g g 2 ,8 —10. Proroctví N. Z.

M t 2, 6 ; Jan 7, 42. 1. R odiště M esiášo v o : Betlém. 2. P ře d k o v é M esiášo v i: A braham , Mt 1,2—6 ;L k 3 ,3 1 —34. Isák, Jakob, Juda, D avid. 3. M atka-panna. — E m m anuel, syn Boží. 4. H vězda a naro zen í M esiášovo. 5. N arodí se, až poklesne moc Judova. 6. M agové budou se mu klaněti. P řed ch ů d ce P án ě, druhý E liáš. R achelin pláč (pobití m láďátek). Ú těk do E gypta. P o b y t v N azaretě. K ázání Jan a Křtitele. M t 1, 1 8 - 2 5 ; .L k 1, 27—34. M t 2, 2. 7. 9 n . Lk 2, 1; Jan 19, 15. M t 2, 1 - 1 1 .

Ž 71, 10 n. 15; Is 60, 3— 6 M al 3,' 1; 4, 5. 7. Je r 31, 15. 8. O s 11, 1. 9. G n 49, 26; D t 33, 16. 10. Is U , 3 n . 11. Ž 34, 13; 68, 11. Is 9, 1. E z 47, 8 n ; Is 29, 14. 12. 13. 14.

Is 35, 4 - 1 0 . 15. 13 53, 7; 16, 1; 31, 1. 16. Is 53, 2 n ; M oudr 2, 17.

12- 20.

Is 29, 14; 61, 1.

18.

Lk 1, 5 - 2 5 . 5 7 - 8 0 . M t 2, 18. M t 2, 15.' M t 2, 23. M t 3, 1; 1 4 ,.1 -1 0 ; Mk 1, 4; Lk 3, 3. P ů s t na poušti. ·Mt 4, 2 ; M k 1,. 13. P o čátek kázán í a zázrak ů na M t 4, 13—15. územ í N éftaliově a Z ebulonové. M t 4, 1 8 - 2 1 ; 'M k 1, A poštolové povolání. 16; Lk 5, 2 - 1 1 . Slepí, hluchoněm í uzdravováni. M t 11, 5. T ichý jak b erán ek , silný jako Jan 1 ,2 9 ; 16, 33; Zjev lev. 5 5 P onížený, znevážený, v nená- M t ’11’ 29;. Lk 16, 14; visti, ježto ru k a Boži je s t nad Jan 15, 18. ním. Z ahanbuje m udrce, k áže chu- 1 Koř 1, 28; M t 11, 5. dým a m aličkým .

18

Ú vod.

S. Z.

P roroctví

N./ Z.

D t 18, 15 η ; 1 Mach 19. P ro ro k věrný. 14, 41. 20 N ev ěra Židů. Is 11, 12; E z 37.

M t 21, 11; Lk 7, 16; Jan 4, 19. Jan 12, 3711; 1 P e tr 2, 7 -9 . 21. V ítězný v jez d do Jeru salem a n a M t 21, 4 n. Z ach 9, 9. o slátku. 22. U stanovení nové o běti a nového M t 26, 2 6 - 2 9 ; 1 K oř M al 1, 11; Ž 109, 4. 11 90_OQ kněžství. Mk "14, 33; Lk 22, 44. 23. Sm rtelný záp as, k rvavý pot. Ž 17, 5 n ; 54, 4 n . M t 26, 14 n ; Jan 13,18. 24. Z ra d a přítelova. Ž 40, 10: 44, 14 n. 26. 30. 25. P ro d á n za 30 stříbrných, za M t 26, 15; 27, 3 - 1 0 . Z ach 11, 12 n. k teré koupeno bylo pole hrnčířovo. 26. O bžalován, p ro to ž e byl sp rav e- M t 26, 64 n ; 2 7 1 9 .4 ‫״‬. M o udr 2, 1 0 -2 0 . dlivý a že prav il se býti Synem B ožím . 27. O dsouzen n a sm rt o d Ž idů i od Lk 2 ’, 6 - 2 4 . Z 2, 2. pohanů. Mt 26, 56. 28. O p u štěn o d apoštolů. P lá č 4, 20. Ž 34,11; 1 0 8 ,1 ; Is 53,7. 29. F alešní sv ěd k o v é, obžalovaný Mt 26, 59 n ; 27, 12; Mk 14, 56. mlčí. M t 26, 67 n. 30. Z políčkován a poplván. Is 50, 6. 31. N a ro v eň p o stav en se zločinci. Mk 15, 7 n. Is 53, 12. 32.. O dsouzen na s m rt, ačkoliv M t 27, 2 4 - 2 6 . M oudr 2, 1 0 -2 0 . u znán za nevinna. Jan 19, 17. 33. N ese si d řev o n a o bět. G n 22, 6. 34. U křižován hřeby v ru k o u i no- M t 27, 38; M k 15, Ž 21, 18; Iš 53, 12. 2 4 - 2 7 ; Lk 23, 33; h ách m ezi dvěm a lotry. Jan 19, 18. M t 27, 39; M k 15, 29. 35. P ředm ětem p osm ěchu. Ž 21, 7 ; 34, 14. 36. Dělili se o roucho, o svrchní šat M t 27, : 5; Lk 23, 34; Ž 21, 19. m etali los. Jan 19, 24. M t 27, 34. 37. Žluč a ocet. Ž 68, 22. 38. Z em řel zvolav hlasem velikým M t 27,46.50 ;J a n 19,30. Ž 17, 7. z a m ěstem . 39. Z em řel po velikonočním b e- M t 26, 19 n. E x 12; Ž 40, 10. ránku. 40. Je b erán k em velikonočním . 1 Kor 5, 7; Jan 19, 33. E x 12; Is 53, 7. 41. Z ů stan e na kříži do večera. M t 27, 57. E x 17, 12. 42. O tevřený bok. Jan 19, 34. G n 2, 21. M t 24, 1 n. 43. Kdy z e m ře ? D an 9, 25 n. 44. P o h řb en u boháče. Jan 19, 38 n : M t 27, 57. Is 53, 9. 45. T řetího dne v stan e z mrtvých. M t 28, 6 - 9 ; Jan 20,14. Jo n 2, 1; Iš 11, 10. Lk 2, 24; Jan 3, 14 n. Is 11, 10; Nm 21, 8 n; 46. Kříž p rap o r a lék. D t 33, 17. M t 26,27 n ; L k 2 4 ,4 5 n . E x 36, 25; Zach 13, 1. 47. O d p u štěn í hříchů sk rze krev. 48. M oc o d p o u štěti hříchy. M t 28, 18; Sk 2, 38; Z ach 13, 1. 8, 36. Ž 23, 7: 46, 6 ; 109, 1. 49. V stoupil n a n eb esa, se d í n a p ra- Mk 16, 19; Sk 1, 9;: 2, 23 n. vici O tce . . . Lk 24, 49; Jan 7, 37 n; 50. S ešle D ucha sv. Jo el 2, 28; Is 44, 3. 16,7; 20,22; S k 2 ,2 n . 51. P ohané se obrátí. 1 Tur! 2, 4 - 7 . Is 49, 18 atd. 52. N áboženství, p ram en svatosti. M t 19, 28. Is 54, 1211. 53. N ábožen stv í, jež přem ů že v še - Jan 16, 33. Is 53; Ž 109. cky útoky. M t 16, 18; Jan 19, 15. Ž 2; 44; 67, 25 n ; 109; 54. V ěčné k rálo v stv í Kristovo. 1 9 - 2 2 ; Ž id 13, 8. Is 9, 7 ; D an .9.

KNIHU PROROCTVÍ ISAJÁŠOVÝCH1
lze rozděliti ve d v a 2 d i l y , ze kterých p r v n í zabírá hll 1—37, d r u h ý hll 38—66. DÍL PRVÝ ( 1 - 3 7 ) :

O b u d ou cn u Isr a e le a poh an ů ,
možno rozčleniti3 tak to : A) Ř a d a ř e č í ú v o d n í c h (hll 1—6). 1. Prvá řeč úvodní (1, 2—31). 2. Druhá část úvodu (2, 1—5, 30). Soudy Boží připraví Judsko i Jerusalem na příští slávu; těch trestů zasluhujeJudovců nevděk. 3. Třetí část úvodu (6, 1 - 1 3 ). Isajáš povolán za proroka. B) Ř a d a d r u h á (hll 7—12). — O I m m a n u e l o v i . 1. Prvá řeč (7. 1—8, 4): Immanuel n a r o d í s e z p a n n y . 2. Druhá řeč (8, 5—9, 7): Immanuel, o s v o b o d i t e l B o ž í h o lidu. 3. Třetí řeč (9, 8 —10, 4): T r e s t y B o ž í n a S a m a r a E f r a i m s k o. 4. Čtvrtá řeč (10, 5—34): B ě d a A s s y ř a n ů m ! 5. Pátá řeč (11, 1—12, 6): S v ě t o v á ř í š e m í r u z a d o b Mesiášových. C) T ř e t í ř a d a (hll 13—23): P roroctví proti poh an ů m . 1. Zkáza B a b y l o n u a konec zajetí babylonského (13, 1 — 14, 23). 2. Hospodin potře v Judsku A s s y ř a n y (14, 24 27). 3. Proti F i l i š f a n ů m (14, 2 8 —32). 4. Proti M o a b a n ů m (15, 1— 16, 14). 5. Proti S ý r ů m a I s r a e l i t ů m (17, 1 — 14).
1- Ú střední m yšlenka v celé knize vyslovená je st ú tě š n á : Ú trapy, k te ré stihnou lid Boží, očistí jej od živlů špatných, k te ré zahynou a do b rý zby tek p řivedou b líže k Bohu. T aké pohané soudy Božím i budou p ro tříb en i; co z n ich d o b réh o zbu d e, b ude činiti s ostatky Israele říši novou, nehynoucí, nové Judsko, nový Jeru salem . 2- T ak dělil knihu již sv. T o m áš Aq. 3- Se zřetelem p opřed n ě n a o b s a h , dle něhož jso u p ro ro ctv í Is. v knize ulo žena; ohled na p o řa d časový u stu p u je na ‫ ״‬v ed lejší koleje.“

20

K niha pro ro ctv í Isajášových.

6. 7. 8. 9. 10.

Proti K u š a n ů m (18, 1—7). Proti E g y p t u (19, 1 —20, 6). Druhé proroctví proti B a b y l o n u (21, 1— 10). Proti E d o m c ů m a A r a b ů m (21. 11 — 17). P ro tije ru s a l e m u a proti S o b no v i, správci domu (22,1—25).

11. Proti T y r u (til 23).

D) Č t v r t á ř a d a p r o r o c t v í (hll 24—27): O konci sv ěta . 1. P o p i s o b e c n é h o s o u d u (24, 1—23). 2. D i k y , b l a h o a r a d o s t s p r a v e d l i v ý c h (hll 25 n). 3. Z k á z a b e z b o ž n ý c h n á r o d ů , v ě č n á s v o b o d a I s r a e 1 o v a (hl 27). E) P á t á ř a d a : P roroctví proti n árod u B o žím u a proti A ssy r ii (hll 28—35). 1. První b ě d a : S a m a ř s k u , J u d s k u a j e r u s a l e m u ( h l 28). 2. Druhé běda : J e r u s a l e m u (hl 29, 1— 14). 3. Třetí b ě d a : Z p o z d i l ý m s t á t n í k ů m (29, 15—24). 4. Čtvrté b ě d a : T ě m , k t e ř í c h t ě j í s e s p o l č o v a t ! s E g y p t e m (hl 30). 5. Páté běda: T ě m , k t e ř í h i e d a j í p o m o c i v E g y p t ě (hll 31 n). 6. Šesté b ě d a : A s s y ř a n ů m, k t e ř í s e p r o h ř e š i l i n a l i d u B o ž í m (hl 33). 7. T r e s t , k t e r ý s t i h n e h ř í š n ý s v ě t (hl 34). 8. B l a h o m e s i á š s k é (hl 35). F) D ě j e p i s n ý d o s l o v : Vpád Senacheribův do Judska a vysvobození Jerusalema (hll 36 n). DÍL DRUHÝ:

K nihu ú těch y pro p ř íští zajatce b a b y lo n sk é (hll 38—66),
lze rozčleniti takto: A) D ě j e p i s n ý ú v o d : Ezechjáš byl nemocen a pozdravil se (hl 38). Poselství z Babylonu (hl 39). B) P r v n í ř a d a ř e č í * (hll 40—48). Israel b u d e v y sv o b o zen

z e za jetí b a b ylon sk éh o.
1. Řeč první (hl 40); P ř í š t í s v o b o d a I s r a e l o v a j e s t p e v n ý ú r a d e k Boží . 2. Řeč druhá (hl 41): H o s p o d i n b u d o u c n o p ř e d p o vídá a pořádá. 3. Řeč třetí (hl 42, 1—43, 13): M e s i á š s l u ž e b n í k e m Hospodinovým, prostředníkem Israelovým a světlempohanů.
4- T yto řady odděleny jsou refrén em ‫ ״‬N em ají pokoje b e z b o ž n í. . . “ (4 8 ,2 2 ; 57, 21). — O bsah jejich něk teří vidí udaný v 40, 2 : ‫ ״‬D o k o n á n o j e s t u t r p e n í “ 0111 40—48), ‫ ״‬O d p u š t ě n a j e s t n e p r a v o s t “ (hll 4 9 —57), ‫ ״‬J e r u s a l e m d v o j n á s o b n ě j e s t o d m ě n ě n “ (hll 5'8—66). — N o v ější k ritik a vidí tak é hluboký ‫ ״‬z á ře z “ z a hl 55.

K niha p ro ro ctv í Isajášových.

21

4. Řeč čtvrtá (hl 43, 14—44, 5): I s r a e l b u d e v y s v o b o z e n z e z a j e t i a d o s t a n e s e m u D u c h a sv. 5. Řeč pátá (hl 44, 6 —23): V š e v ě d o u c í , p r a v ý B ů h p r o t i n i c o t n ý m m o d 1 á m. 6. Řeč šestá (44, 2 4 —45, 26): C y r u s, p o m a z a n ý H o s p o d i n ů v. v y s v o b o d í I s r a e l e . 7 F!eč sedm á (hl 46): P á d · b a b y l o n s k ý c h b o h ů . 8. Řeč osmá (hl 47): N a d p a d l ý m B a b y l o n e m . 9. Řeč devátá (hl 48): J u d a v y s v o b o z e n z m o c i B a b y I o n u. C) D r u h á ř a d a ř e č í (hll 49—57): Slu ha H o sp o d in ů v (M e-

s iá š ) p o k o řen ý a o sla v en ý .
1. Řeč prvá (hl 49): S l u h a H o s p o d i n ů v o h l a š u j e n ár o d ů m s v é p o s l á n i — o b n o v i t i Sion. 2. Řeč druhá (hl 50, 1— 14): l s r a e l s á m z a v i n i l , ž e b yl z a v r ž e n . O c h o t a M e s i á š o v a u t r p e n í m zjednati spásu. 3. Řeč třeti (hl 5 1 ,1 —52, 12): Dí l o s p á s y b u d e v y k o n á n o . 4. Řeč čtvrtá (52, 13—53, 12): U t r p e n í , s mr t . v z k ř í š e n í a o s l a v a Me s i á š o v a . 5. Řeč pátá (hl 54): B e z p e č n á s l á v a d u c h o v n í h o J e r u s a 1e m a. 6. Řeč šestá (hl 55): C e s t a s p á s y . 7. Řeč sedmá (hl 5 6 n ): T a k é p o h a n ů m n a b í d n u t a b u d e s p á s a , k d e ž t o m n o h o I s r a e l i t ů jí n e d o j d e . D) T ř e t í ř a d a ř e č í (hll 58—66): N ádh era a b la h o n e b e s k é h o

Jeru sa lem a .
1. Řeč prvá (hl 58): O p r a v é a n e p r a v é s v a t o s t i . 2. Řeč druhá (hl 59): B ů h u č i n í n o v o u s m l o u v u s ka jj cí m I s r a e l em. 3. £eč třetí (hl 60): S l á v a n o v é h o J e r u s a l e m a . 4. Řeč čtvrtá (hl 61): M e s i á š p r o s t ř e d n í k a p ů v o d c e této slávy Jerusalema. 5. Řeč pátá (hl 62); P o s p á s e , a b y p ř i š l a , d l u ž n o t o u ž i t i . 6. Řeč šestá (63, 1—6): H o s p o d i n p o t r e s t á n e p ř á t e l e B o ž í. 7. Řeč sedm á (63, 7 —64, 12): H o s p o d i n v y k u p i t e l . 8. Řeč osmá (hl 65): H o s p o d i n o d p o v í d á n a m o d l i t b u Ivs r a e 1o v u. 9. Řeč devátá (hl 66): N o v ý J e r u s a l e m , s o u d n a d b e z · b ož nými .

V čele proroků ve Vulg stojí Isa já š,1 kníže mezi proroky, evan gelista 3 a bezmála a p o što l3 S. z. Narodil se kolem r. 767.* Za svého mládí viděl (15. června 763) úplné zatmění slunce, které učinilo na něho hluboký dojem. (Srv. 2, 19—21; 5, 30; 13, 10.) S tím zatměním bylo, zdá se, spojeno děsné zemětřesení, o kterém se zmiňuje Am 1, 1; Zach 14, 5. Otec lsajášův slul Á m ó ? (1, 1; 2, 1), kterého dlužno dobře lišit od cÁ m ó s a proroka, který vystoupil r. 765.6 Nelze dokázati, že byl z rodu královského,6 ale velkodušná jeho mysl, neohroženost a charakternost nasvědčuje tomu, že byl z rodu zámožného (7, 3; 8, 1), který hmotně na nikom nezávisel; byl přirozeně neobyčejně nadaný a dle všeho také vyzbrojen všemi vědomostmi a dovednostmi, které pa· třily tehdy ke vzdělání syna zámožného (šlechtického) rodu. Bydlil

1Již S ir 48, 25—49, 12 u vádí p ro ro k y v tom to p o řad í (Is, Jer, Ez, 12 p r ro k ů m alých). T ak é tiště n é bible h eb r. m ají p ro ro k y v tom to postupu. V něm eckých ru k o p isech h eb r. znění však d le obyčeje starý ch talm u d istů jdou za seb o u p ro ro ci takto Jer, Ez, Is, 12 m enších. T alm u d isté věděli dobře, že Is je sta rš í n ež Je r a Ez a že by m ěl býti Is n a m ístě prv ém , o d ů v odňují však svůj p o stu p tak to : Je žto kniha Král končí se popisem zp u ště n í a Jer je st sam é zpuštění, Ez p ak počín á zpuštěním a končí potěchou, Is p ak je s t sam á potécha, proto spojujem e z p u sto šen í se zpu sto šen ím a potěch u s potěchou. R ozum áři nem ohou právem z tohoto pořadí vytloukati d ů vo d proto, že Is 40 - 6 8 je s t m ladší n ež E z !!! a· N e tak prorokem , jak o sp íše ev an g elisto u d lužno ho jm en o v ati; ta k totiž ja sn ě ro zv in u l všecka tajem stv í K rista a církve, že se dom níváš, že n ep rorokuje věcí příštích, ale že ro z p řá d á dějiny u d á lo stí m inulých (Jer). Kniha jeho je p ln á vzácných proro ctví m esiášských. S rv. 2, 2 —4 ; 4, 2 —6; 8 , 1 4 n ; 12, 3; 16, 1. 5 ; 22, 22; 28, 16; 29, 18 n. P ro ro k u je o M esiášově ú řa d ě královském , prorockém , kněžském , p an en sk ém naro zen í (7, 14), o jeho b o žstv í (9, 6 ; 11, 1—5), o jeho vyku pitelské činnosti (35, 4; 4 2 ,1 —7; 62, 11), o ‫ ״‬služebníkovi H o spodinově“ (42—53), o jeho nám ěstném d o stiučin ěn í (52, 13—53, 12), o ro zšířen í, š tě stí a sláv ě říše m e siášsk é (54; 55, 1 - 5 ; 59, 1 9 - 2 0 ; 60, 1 - 2 2 ; 62, 1— 12; 63, 1 - 6 ; 65; 66). 3- M ně se zdá, že p roro k Is je st velm i o k rá šle n ne toliko m ilostí prorockou, ale i o zd o b am i ap o što la; je t pro ro k em a spolu a p o što le m ; nechtěl, aby kniha jeho p o strá d a la lesku kázán í evangelického (C yril Alex.). E u seb a T e o d o re t ho nazývají ‫ ״‬největším “ jiní ‫ ״‬b o žsk ý m ,“ podivuhodným atd. 4- Viz k 6, 1. 6- Ježto Is vystoupil tep rv e r. 737, m ohl by býti f y s i c k y synem Am osovým , jak někteří, neznalí řeči heb rejsk é, sk u tečn ě se dom nívali a k tero u žto dom něnku zam ítl již C yril Alex a Jer. V hebr. to tiž ’Amóg a 'A m os jso u dvě slova dokonce j i n á . e· P o d án í židovské se dom nívalo, že Ά π ιό ς, otec prorokův a A m asjáš, král, (797—769) byli rodní b ratři. D le jiného p o d án í král M an asse p o jal p rý dceru Isa jášovu za choť, že tedy byl Is králův tchán.

P ředm luva.

23

v Jerusalemě (7, 3; 22, 15 n; 28, 7) Byl-li z rodu fudova, či Benjaminová, nebo z pokolení jiného, nevíme. K úřadu prorockému povolán byl r. 737 (6, 1), t. j. roku, kdy zemřel Azarjáš (Oziáš). Z manželství jeho vzešli dva synové, kterým se dostalo náznačných jmen jako samému otci (7, 3; 8, 3) Dle 1,1 pracoval za nástupců Azarjášových: J o a ta m a (737—736), A c h a z a (736—721), E z e c h j á š e (721 693) a snad ještě i za M an a s s e (693—639). Dle podání židovského skonal za panování Manassova mučednickou smrtí, byv rozřezán dřevěnou p ilo u .7 Možno říci, že působil veřejně asi 60 roků od r. 737 asi do r. 68 0 .8 Kromě spisů prorockých nspsal také dfla dějepisná.8 Žil za dob pohnutých a byl svědkem hrozaých událostí. Viz o nich 4 Král 15, 1—7; 2 Par 26 (Azarjáš), 4 Král 15, 32—38; 2 Par 27 (Joatam) a dále. Přehled stručný tehdejší doby viz sv. I. str. 1204 nn. Nejzávažnější události jsou tyto: V říši severní po smrli J e r ob o a m a II. (r. 744) nastaly politické zmatky, ve kterých byl Z a c h a r j á š , syn Jeroboamův po šesti měsících zabit od Sellum-a (4 Král 15, 8^-12). S e 11 u m a za měsíc života i trůnu zbavil M e n a h é m (744—738), který byl vasalem assyrským. Po jeho smrti syn jeho P e k a c h j a udržel se na stolci královském toliko dva roky (738 —737); byltě zabit ó d v o jevůdce svého, který slul Pekach, syn Romeljášův (737—732). Jako vraždou se trůnu domohl, tak ho vraždou také Pekach pozbyl. Zabil jej Oseáš, poslední král říše severní (732 - 721). Za něho přitrhl S a l m a n a s s a r IV., oblehal tři roky Sam ař; jeho nástupce S a r g o n města dobyl a odvedl výkvět obyvatelstva d o z a j e t í a s s y r s k é h o . S jakou soustrastí sledoval Is osudy nešťastné říše severní, jejího obyvatelstva, svých to soukmenovců! Již ke konci vlády Joatamovy napadl Rásin, král damašský, a P e k a c h , s y n R o m e l j á š ů v , Judsko; po smrti Joatamově hodlali učiniti tak opět nejspíše proto, že Achnz nechtěl vstoupiti s nimi do spolku protiassyrského; spojenci zabrali již přístav elatský, natropili škod Judsku a chystali se napadnout! Jerusalem, aby na trůn judský dosadili jakéhosi syna Tabeelova (samého Rasina?). Achaz jsa v úzkých, proti radě Isajášově hledal pomoc u assyrského krále Tiglat-Pilesara IV. (III.) (745—727), který se dostal na trůn revolucí z r. 745. Král-assyrský, známý svými četnými válečnými výpravami, o kterých zajisté Isajáš slyšel mnoho vypravovati, přitáhl r. 734, prošel Palestinou; obořil se na Filišťany, zpustošil Gazu (král Hanno) a zabral velikou část severní říše, ze které odvedl značnou část obyvatelstva (taktéž ze Zajordání) do Medie do zajetí. Ve zbytku vládl s dovolením assyrským Oseáš, vrah Pekachův. Po delším obléhání dobyl TiglatPilesar Damašku, dal popravit! Rasina a z jeho říše učinil provincii assyrskou (r. 732). Isajášovi na velkou bolest bylo patřiti, kterak Achaz posílá do Damašku, aby tam odevzdal velekráli ‫ ״‬dar“, který sehnal

‫ ■ י‬Srv. Žid 11, 37. — Ř ím ský k alen d ář m učedníků (m arty ro lo g iu m ) klade pam átku jeho n a 6. července. 8Viz k 37, 38. D le Š an d o v a náhledu je s t skorém jisto , že Is z e m ře l p rv e nežli M anasse n astoupil na trůn, neb asp o ň prve, n ež počal pan o v at! sam ostatně. a· Srv. 2 Par 26, 22; 32, 32.

24

P ředm luva.

tím, žé obral chrámový poklad. Krvácelo srdce prorokovi, když se Achaz vrátil a dal ve chrámě postaviti oltář takový, jaký viděl v Damašku, aby se assýrskému králi zavděčil. 4 Král 16. O jiných bolestech, jež drásaly duši prorokovu za tohoto krále, viz tamže. Lépe bylo za zbožného nástupce Achazova, za krále E z e c h j á š e , který zprvu dbal varovných hlasů prorokových, aby nevcházel ve spolek s Egyptem proti Assyrii. 0 Is byl svědkem královy nemoci, pozdraveni jeho, příchodu poselství babylonského (Is hl 38 n ).1 1 Přežil smrt TiglatPilesarovu (r. 727), Salmanassarovu (r. 722), násilnou smrt Saigonovu (r. 705), zažil hrůzy Senacheribova vpádu do Judska r. 701, obléhání Jerusalema, jeho osvobozeni a snad i smrt Senacheribovu r. 681. Co se zatím odehrávalo v Egyptě a jiných sousedních nebo blízkých státech, viz na tabulce I. sv. str. 1204nn. Žádná kniha jiná S. z. není tak často uvedena od Spasitele a spisóvatelů novozákonních jako kniha I s .1 2 Ž i d o v s k é i k ř e s ť a n s k é p o d á n í p o k l á d a l o o d nej s t a r š í c h d o b v š e c k a p roroctví v d n e šn í k n ize Is o b sa -

ž e n á za d ílo Isajášovo.
Teprve od konce století XVIII. počali rozumáři knihu Is pitvat), vfc a víc ‫״‬pozdějších dodatků" od původního znění Isajášova odřezovati. Stojíce na stanovisku čirého naturalismu, že předpověď vzdálených budoucích věcí jest vůbec nemožná a pozorujíce, že hll 40 —66 předpokládají zajetí babylonské (587—538) tvrdí, že Isajáš, který žil za dob (767—680), kdy novobabylonská říše .ještě ani nebyla, nemohl předvídat!, co hll 4 0 —66 podávají, nemohl tedy prý ani této části napsáti. Hll 40—66 byly prý napsány teprve za dob zajetí babylonského od v e l i k é h o n e j m e n o v a n é h o p r o r o k a , nebo soiše proroků. Spisovatelem hll 40—55 (dle íiných také 1 1 1 1 60—62) byl tak zvaný D r u h o i s a j á š (Deuterojesaja), hi 56—66 (dle jiných 56—59. 6 3 —66) napsal prý T ř e t í i s a j á š (Tritojesaja). Druhoisajáš psal prý kolem r. 540, když byl Cyrus dobyl Medie, když byl porazil Kroesa, krále Lydie, a když se chystal napadnouti Babylon, tedy kolem r. 540. Třetlisajáš psal prý asi 70—80 let později, dle jiných r. 520. Zkázu Babylonu však předpovídá 15 také v prvém svém díle hll 1 3 n; 21, 1 — 10. Se stanoviska rozumářského nemohou ani tyto

10ls rad il ke ‫ ״‬k lid u “ (Is 7, 4; 30, 15), t. j. d ů v ěřo v ati v H ospodina a n činiti nic, co by nam iřeno bylo proti A ssyrii. ‫ ״‬. Srv. níže Is hl 39, 6. P ro ro k k á rá politik u E zechjášovu, k terá p řá la spolku s B abylonem , nam ířeném u p roti A ssyrii a p řed p o v íd á, že n e A s s y ř a n é , ale B a b y l o ň a n é učiní konec říši judsk é. 12· V N. z. je s t 50 m íst z ls uvedených p ře sn ě a 4 0 -volně; 14krát je s t Is jm enován. P ře sn ě uvedená m ísta v z a ta jso u z 24 hlav, ze kterých 14 p a tří k ,části d ru hé. Jm éno Is přid án o je st k 8. m ístům , v zatý m ze d ru h é části (C ornely). P ro to ta k é církevní O tcové a sp iso v atelé velmi často se dovolávají b o žsk é v ážn o sti Isa jášovy, proto býval Is tak často v ykládán (O rig en es, E useb C ésar., D idym us Alex., A pollinaris, T heodor z H erakleje, E u seb z E m essy, B asil, Zlat., T h eo d o ret, Cy ril Alex., H esychius Jerus., Pro k o p z G azy, Efrem , V iktorin z P tu je, Jeroným , H aymo H alberstadský, W alafrid S trab o atd. P ro to bylo tak é tolik úryvků z ls p ojato do b o hoslužby. Srv. zejm én a: Čtení ve s tře c u suchých dní adventních (ls 2, 2 —5 ; 7, 10—15); v p á te k téhož kv atem bru (Is 11, 1—5), na Z jeveni P. (60, 1 - 6), v p átek p o popelci (58, 1—9a), v so b o tu po popelci (58, 9 b —14), v ú terý po prv n í n eděli p o stn í (55, 6 —11), ve střed u po čtv rté n eděli p o stn í (1, 16—19), v so b otu po též e n ed ěli (49, 8 —15), v pondělí sv. tý d n e (Is 50, 5 —10), ve stře d u téh o ž týdne 62, 11; 63, 1—7; 53, 1— 12), na sv á tek srd c e Ježíšo v a (12, 1—b), n a sv átek n a ro zen í Jan a Kř. (49, 1—7) atd.

P ředm luva.

25

hll býti od Isajáše, nýbrž od pozdějšího spisovatele, který žil teprve v zajetí. Ježto ve hl 23. Učen jest prý pád Tyru, který přivodili Chaldové, n e tu ž e prý být ani tato hl od Isajáše. Vyšetřujíce sloh, zásobu slov a rčeni (fraseologii), která se vyskýtají v částech Isajášovi odepřených a vidouce podobný sloh i řeč v některých částecn, které byly dosud pokládány za původní práci Isajášovu, počali mu upírati i tyto (hll 24—27; 34 n). Rozklad šel dál a dále, Isajášovi upíráno víc a více, že mu zt>ývaio méně a méně. V podrobnostech panuje ovšem mezi rozumáři veliká pestrost náhledů (jak obyčejně).13 K a t o l i č t í k r i t i k o v é 14 hájili úplné celistvosti a jednotnosti knihy Isajášovy; někteří novější činí rozumářům menší větší ústupky.15 Do věci zasáhla také p a p e ž s k á k o m i s e b i b l i c k á , která dne 29. června 1908 p ro h lá sila :16 III. N e l z e p ř i p u s t i t i , že p r o r o c i netoliko jakožto oprávci špatnosti lidské a hlasatelé slova Božího na prospěch posluchačů, ale že i jakožto píedpovldatelé příštích události m u s i l i m l u v i t i u s t a v i č n ě ne k posluchačům budoucím, ale k p ř í t o m n ý m s v ý m v r š t e v n i k ů m, tak aby mohlo jim snadno býti rozum něno; a p r o t o žev d r u h á č á s t knitiy Isajášovy (hll 40—66), ve které prorok nemluví k Židům, vrstevníkům Isajášovým, ale k ŽiJům, úpícím v zajetí babyIónském jakoby žil mezi nimi mluví, a je těší, n e m ů ž e mí t i z a s p i s o v a t e l e I s a j á š e d á v n o m r t v é h o , ale že dlužno ji přičítati neznámému kterémus prorokovi, který žil mezi vyhnanci.17 IV. D ů k a z f i l o l o g i c k ý , vzatý z řeči a slohu proti totožnosti spisovatele knihy Isajášovy, n e l z e p o k l á d a t i z a t a k o v ý , aby vážného muže, znalého kritického umění a hebrejské řeči, n u t i l u z n a t i v ř ečené knize ví cer o spi sovat el ů. V. N e n í p e v n ý c h d ů v o d ů a n i h r o m a d n ě v z a t ý c h pro důkaz, že kniha Isajášova nemá býti přičítána jedinému Isajášovi, nýbrž dvěma nebo víceru spisovatelů.

13Dle D uhtna tře b a z D ru h o isajáše (hll 40—55) vyloučit! písně o ‫ ״‬služebník H o spodinově“ a pozd ější vsuvky, že mu zb udou toliko tři čtvrtiny. S oučasně asi s D ruhoisajášem (kol r. 540 napsány 13, 2—i2 ; 14, 4 b —21. 2 2 n, jak o ž i 21, 1— 15. — P ísn ě o služe bníku H ospodinovu 42 1—4 ; 49,1 —53, 12—52, 13 ;9 —50,4 ; ‫ ) י‬byly prý napsány v první polovici pátého sto letí ;čty ři tyto písně bylypr^ do knihy D ru h o isajášo v y vloženy později s větším i dodatk y (42, 5—7 ; 50, 10 n). T ře tí Is p sal prý tep rv e v době E sd rášo v ě. — Is hll 3 6 —39 v ybral a z p raco v al sk lad atel knih Král z p ra menfl, k teré se z tra tily ; n en í te d y m ožno hll 36—39 p o k lád ati z a isa já šsk é . — Ve 4 století tep rv e nap sán y byly Is 23, 1—14; kolem té ž e doby Is 19, 1— 15; po bitvě u Issu vznikl n ejsp íše m alý úryvek Is 14, 29—32 (p roti F ilišťanům ); když dobyl T y ru A lexander Vel. nebo dokonce za Š eleukovců n a p sá n 23. 14—18. T e p rv e v polovici II. století napsány byly hl 33; hll 2 4 —27; 15, 1—9a. 16, 7— 11; hll 34—35. S tarší části Is došiy všelijakým i d o d atk y , doplňky, d oslovy, glosam i nynější podoby v posledních desítiletích druhého století. R ozptýlené ty č ásti byly spojeny v dn ešn í celek te p rv e v I. sto letí p ře d Kr.! Z toho vyplývá, že Isajášo v i zů stáv á asi to :o : 1, 2—26. 2 9 - 3 1 ; 2, 2 - 4 . 6 —19. 21; 3, 1—9. 1 2 -1 7 . 24; 4, 1; 5, 1 - 1 4 . 1 7 - 2 9 ; 6, l - 1 3 a ; 7, 2 - 8 a . 9— 14. 16. l h b - 2 0 ; 8, 1 - 1 8 ; 21 n ; 9, 1 - 1 3 . 16—20; 10, 1 - 9 . 1 3 n ; 11, 1 - 8 11,-14, 2 4 - 2 7 ; 17, 1 - 6 . 9 - 1 4 ; IS, 1 - 6 : 20, 1. 3 - 6 ; 22, 1—9a. l l b - 1 8 ; 28, 1 - 4 . 7 .2 9 ; 29, 1—4a. S b -Y . 9 n . 1 3 - 1 5 ; 30, 1 - 5 . 6, 7a. 8 - 1 7 . 2 7 - 3 3 ; 31, 1 - 5 . 8 a. 9 b ; 32, 1 - 5 . 9 - 1 7 . 20. 4‫ ·נ‬A s nim i sta rší konserv ativ n í p ro testan té, zejm éna N agelsbach. 15- na př. A. v. Scholz, P . Vetter, Condam in, F eldm ann, H olzhey. 16- P rv n í dv ě otázky a odpo v ěd i k nim (I, II) viz výše str. 10. pozn. 28. 17- D ruhoisajášovi (n eb i sp iso v atelů m jiným).

26

P ředm luva.

Rozumáři, jak již výše bylo řečeno, stojí na stanovisku filosoficky pochybeném, že je proroctví jakožto zjev nadpřirozený nemožný právě tak jako zázrak. Katolická kritika proti tomu zcela správně tvrdí, že Bůh vševědoucí zná i svobodné věci příští, a že má tolik svobody a moci, aby něco z nich, uzná-li ve své moudrosti nekonečné za dobré, lidem zjevil. Rozumáři nemohou pro své domněnky uvésti a n i j e d i n é h o d ů k a z u v n ě j š í h o , 18 t. j. svědectví mimo knihu, o kterou jde. Proti tomu svědčí závažná svědectví vnější: jednomyslné podání židovské i křesťanské, které v ž d y (défě než 2000 ro k ů !) a v š u d e (v Palestině i mimo Palestinu) celou dnešní knihu Is jmenovanému proroku přičítalo. a) S i r a c h o v e c , který psal mezi lety 174—171 před Kr. (V sv. II. str. 684) vzdal Isajášovi chválu (48, 25—28) těmito slovy:

........................... Isaiáš prorok veliký a věrný před obličejem Božím
duchem, velikým viděl poslední věci, a těšil lkající na Sionu; až na věky ukázal věci budoucí a skryté prve nežli se přihodily.
Není pochyby, že Sir má tu na mysli proroctví, obsažená popředně ve hll 40—60, že tedy židovské podání této doby přičítalo řečené hlavy Isajášovi. b) Asi téže doby p ř e l o ž e n b y l c e l ý I s a j á š v podobě* jakou má dnes, d o ř e č t i n y (LXX, se kterou bylo počato již r. 285 před Kr.); nikde ani nejmenší stopy o tom, že byla druhá část od prvé oddělena, tím méně že by komu jinému než Isajášovi byla připisována. Kterak vysvětlí rozumáři že části ‫״‬n e z n á m é h o “ proroka byly spojeny s částmi tak vynikajícího proroka, jako byl 15? Náhodou? Nevědomostí sběratelů? Omylem jejich? Podvodem? — Jak jest možno, že se nezachovalo jméno domnělého v e l i k é h o ‫״‬Nejmenovaného“, který žil teprve v zajetí, když se přece zachovala i jména spisovatelů malých rozsahem knížeček, jako jsou proroctví joela, Abdiáše, Aggea, M alachjáše? c) Židovské podání, uložené v talmudě, nazývá knihu Isajášovu ‫ ״‬k n i h o u p o t ě c h y “. Ten název přilehá však ke druhé části I s .19 d) Také N. z. uvádí jménem Is proroka výroky, vzaté z druhé části (hll 40—66), o kterou tu jde: Dle Lk 4, 1 7 n byla Kristu ve sbornici podána k n i h a I s a j á š e p r o r o k a , z něhož četl 61, 1, tedy výrok z části, připisované ‫ ״‬neznámému“ Tritojesajášovi. Dvořenín královny Kandace dle Sk 8, 28 nn
18- O tázka, napsal-li knihu nebo č á st její ten či onen spisovatel, je st o tá z k a d ějep isn á, dlužno ji řešiti m etodou d ějezp y tn o u , k te rá klade hlavní váhu na s v ědectvi vnější! 19- Jos. F lavius výpravu je ^(Starož 11, 1 n), že C yrus byl p ohnut četb o u proro ctví Isajášových, aby dovolil Ž idům n áv ra t do v lasti a novou stav b u chrám u. E d ik t Č yrův, kterým to dovolení d á v á (2 P a r 3t>, 22; 1. E sd r 1, 2) lze v ysvětlit je n četbou druhé části Is (44, 2 8 n n ; 45, 13).

P ředm luva.

27

četl Is 53, 7 n (přičítaný ‫״‬neznámému“ Deuterojesajášovi) — v k n i z e p r o r o k a I s a j á š e. Kromě toho uvádí N z. jménem Isajáše proroka výroky z druhé části jeho proroctví na těchto místech: Mt 3, 3 ; 8, 17; 12, 17; M k ,l, 3; Lk 3, 4; Jan 1, 23; 12, 38; Řím 10, 16.20. e) Is hll 36 n vypravují o nezdařené výpravě Senacheribově proti Jerusalem u; hll 38 n o nemoci Ezechjášově a poselství babylonského krále k jeho dvoru. Časově by měly býti hll 38 n před 36 n, ježto vpád Senacheribúv (r. 701) udál se p o přijetí řečeného poselstva babyloňského z r. 704—703. T e n t o p ř e h o z m á s m y s l t o l i k o v k n i z e I s : hll 3 6 n jsou závěrem prvé části, vypravujíce, kterak pro■ roctví v ní obsažená o vysvobození Judska z moci assyrské se splnila; hll 38 n vypravujíce! že Is předpověděl zajetí babylonské jsou vhodným úvodem k č. II. Týž postup, týž přesmyk proti postupu časovému nalézáme (také v 2 Par (hl 32), ano) i v 4 Král 18, 13—20, 19. V knize této (Král) (ani v 2 Par) nemá řečený píehoz smyslu; proto nelze ho vysvětliti jinak, nežli že (jak) skladatel (Par tak i) Král závisí na postupu v Is, že tedy na počátku zajeti, kdy skladatel 3 a 4 Král svou knihu napsal, Is s hll 36—39 byl již hotov; tomu-li tak, byla k Is připojená již i druhá část (hll 40—66), ježto zakončení bez ní bylo by činilo knihou kusou; končíc předpovědí bab. zajetí, byla by vyzněla velmi truchlivě, což jest pravdě nepodobno. f) Proroci E z ,20 J e r,21 Sof, 21 H ab,23 N ah,24 kteří žili ještě před zajetím nebo na počátku ieho, znali a používali částí Isajášových, které mu rozumáři upírají. — Rozumáři uznávají sami, že ‫ ״‬druhý“ a ‫״‬třetí“ Isajáš byl veliký duch, který se důstojně řadí k Is prvém u; tomu-li tak, nelze mysliti, že by tolik myšlenek byl si vypůjčil od Jeremjáše, Sofonjáše, Habakuka, Nahuma, kdyžtě o Jeremjášovi a Sofonjášovi je všeobecně známo, že velmi často používají starších prací prorockých. Nezávis! tedy ‫״‬druhý“ a ‫ ״‬třetí“ Is na jmenovaných prorocích, nýbrž naopak — jmenovaní proroci závisejí na částech Isajášových od rozumářů neuznávaných; z toho vyplývá aspoň tolik, že neuznávané části Is nevznikly teprve na konci zajetí babyl. nebo dokonce po něm, ale že byly napsány již na jeho počátku nebo před ním. Kdo však je napsal v tuto dobu? Nač stanoviti ‫ ״‬n e z n á m é h o “ spisovatele, když podání jej zná a jmenuje Is? g) Vybraným, uhlazeným, velebným, květnatým, básnickým slohem, čistou řečí, živou, mocnou mluvou, kterou vynikají části za isajášské uznávané, vynikají ne méně části za isajášské neuznávané. ‫״‬Druhý“ a ‫ ״‬třetí“ Is nebyl by si pouhou četbou Isajáše prvního osvojil tak dokonale jeho umělecky dokonalý výraz slovný! Rozumáři sestavili slovníček a seznam rčení (fraseologii), která jest prý výhradným majetkem Isajáše prvního. Obhájci celistvosti a jednoty. dnešního Is proti tomu uvádějí, že mnoho slov a rčení, vydá-

20Srv. E z 32, 19 nn s Is 14, 4 nt1; Ezechiel měl již u sp o řá d á n í a p o stu látky Is. knihy p řed očim a a napo d o b il je (C ornely). 2'. Srv. Jer 50, 51 s Is 13; 14; 20, 1— 10; 4 0 - 6 6 . — Je r 10, 1— 16 srv . s Is 40, 18—20; 41, 2 3 n n ; 42, 17; 44, 9 - 2 0 . - Jer 13, 18. 22. 26 srv. s Is 47, 1 - 3 . -rJer 31, 16. srv. s Is 51, 15. 22- Srv. Sof 2, 15 s is 47, 8 ; Sof 2, 14 s Is 13, 21. 23. Hab 2, 1 8 - , 9 srv. s Is 44, 9 - 2 0 . 24- Nah 1, 15 srv. s Is 52, 7a,51, 23. - N ah 3, 7. 10. s rv . s Is19 ,51 ‫ ־‬n. — T aké Zach 7, 5— 10 k áraje posty Židů dov o láv á se starších p ro ro k ů z dob, kdy Jerusalem je ště stá l; souhlasí s naukou Is 58, 5

28

P ředm luva.

váných za příznak mluvy prvého Is, vyskýtá se také v částech Isajášovi upíraných, čímž se počet slov a rčení výhradně isajášských scvrká. Poukazuji dále k tomu, že jest nemalý počet slov a rčení, která jsou společná ls prvému, ‫ ״‬druhém u“ i ‫ ״‬třetímu“. Sami rozumáři uznávají, že ‫ ״‬druhý“ a ‫״‬třetí“ Is jsou prvnímu slohem a mluvou velmi podobni. Liší-li se poněkud řeč a sloh částí nepopíraných od částí popíraných, dlužno míti na paměti, 1. že část druhou psal Is v e v ě k u p o k r o č i l é m , kdežto část prvou ve věku mužném, každý spisovatel však za 40—50 let své tvorby poněkud změní sloh i řeč. 2■ Řeči první části byly proneseny ústně a pak teprve písemně zaznamenaný, kdežto část druhá nebyla pravděpodobně ústně přednesena. 3. Prvá část mluví víc o trestech, kterými Is h r o z í , aby nahnal spasitelné bázně svým posluchačům, kdežto v části druhé t ě š í a p o s i l u j e své čtenáře sliby, že budou ze zajetí vysvobozeni a lícní blažených dob mesiášských; jiný obsah přirozeně žádá jiný sloh a jiná slova, jiné vazby. Čím více rozumáři Isajášovi upřeli, čím více rozsah původních části zmenšili, tím méně mají práva pronášet! soud o slohu a řeči původně isajášské (Cornely). h) Druhá část Is často k á r á m o d l á ř s t v í , 25 ze kterého Židé na konci babylonského zajetí byli důkladně vyléčeni. Kárati modlářství z doby, do které kladou rozumáři ‫ ״‬druhého“ Is, nemělo by smyslu; smysl mělo za doby, kdy žil Is první, který měl i ve druhé části svých proroctví na zřeteli ne toliko zajatce babylonské, ale také své souvěkovce. i) Is ve druhé části svých proroctví č a s t o s e d o v o l á v á v š e v ě d o u c n o s t i p r a v é h o B o h a proti modlám, které ji nemají (41, 23—26; 42, 9; 43, 9 n n ; 45, 21; 46, 10; 48, 3. 5V16); na důkaz uvádí předpovědi Boží o pádu Babylona a vysvobození Židů skrze Cyra. Dovolávati se těchto předpovědí na důkaz Boží vševědoucnosti bylo by bývalo směšno za doby, do které rozumáři kladou ‫ ״‬druhého“ Isajáše, kdy každý na prstech mohl si již zkázu Babylona vypočítat!. j) Tvrzení, že I s a j á š b y l p r v n í , j e n ž p ř e d p o v ě d ě l p á d B a b y l o n a (41, 26), předpokládá proroka, který žil p ř e d z a j e t í m , ježto 2 kázu Bab. později také J e r e m j á š výslovně prorokoval (Jer 51,6). k) ‫״‬D r u h ý “ ( ‫״‬t ř e t í ‫ )״‬Is předpokládá, že J e r u s a l e m 26 a j i n á m ě s t a d o s u d ž i j í (40, 2—9; 62, 6 srv. s 41, 27; 5 1 ,1 7 ; 62, 1 nn), předpokládá, že dosud s t o j í c h r á m , ž e s e v n ě m k o n á b o h o s l u ž b a ř á d n á (56, 5; 43, 22 nn), že E g y p t, E t i o p i e j s o u vel i k é m o c i (43, 3; 45, 15‫ל‬, že lid je m o d l á ř s k ý a že z a s l u h u j e t r e s t u (56, 9; 57, 11), že h l e d á p o m o c i s p í š e u p o h a n ů nežli u Hospodina (57, 9n) atd.; to vše se hodí do časů prvého Isajáše velmi dobře, nilsoli však do posledních časů zajeti babylonského! Na konec tohoto úvodu několik slov o Isajášově slohu. ‫ ״‬Isajáš tak oplývá všemi přednostmi, že nelze si v tomto oboru nic lepšího představiti. Jest uhlazený a spolu vzletný, květnatý a pádný, jak hojností a bohatstvím tak i silou a váhou podivuhodný. V pocitech
Srv. 40, 1 8 n n ; 41, 7; 42, 17; 44, 8 ; 45, 20 ; 46, 5 n n ; 56, 9 -5 7 , 2 1 ; 65, 2 n a ; 66 3. 7. 26■ ' V ětšina ro z u m á m tv rd í sice, že ‫״‬d ru h ý “ Is žil v Babylonii, jiní v šak jim odporují, k ladouce jej d o E g y p ta(!), jiní do P alestin y a do Jeru salem a.

P ředm luva.

29

neuvěřitelná ušlechtilost, velebnost, božskost ; v obrazech největší svéráz, důstojnost, krása, plodnost, jakož i nejvybranější pestrost; v řeči neobyčejná uhlazenost, a v látce tak tajuplné podivuhodná průhlednost a jasnost; k fomu v básnické skladbě myšlenek tak veliká sladkost, že, scházi-li ještě hebrejskému básnictví něco starobylého kouzla a půvabu, je to obsaženo — dlé mého mínění — popředně v památkách Isajášových a může to býti nejzřetelněji poznáno . . . Neobyčejně vyniká také náležitým uspořádáním částí, jakož i snadno přístupným spojením a postupem, ačkoli tu třeba stále míti na zřeteli proud proroctví, který, se dává tu a tam trhati překotným přechodem od blízkého ku vzdálenému, od lidského k božskému“ (Lowth).47 Hugo Grotius 28 klade Isajáše-řečnika na roveň Demosthenovi a Ciceronovi. J a kožto pravý řečník umí tak mistrně buditi všecky pocity, prudké i sladké, že ze všech svatopisců jediný apoštol národů může k němu býti přirovnán. Neboť ten, který největší nenávistí proti neřestem duše rožněcuje (hll 1, 5, 59), a hrozbami Božích soudů hříšníky poráží (hll 24, 29, 34), týž změniv hlas zahýbá k milosrdenství a v slzy taví duše (hl 53), poražené a lkající sladce hladí (hll 35, 40 41, 49), mysli dodává bojícím se a strach zahání (hll 8, 43, 54). Kam chce, posluchače ohýbá, sladkostí svou je poutá a sobě získává, nevzpírají-li se zatvrzele“ (Cornely).

27. P rrfe s o r básn ictví n a universitě oxfordské v hll 1741— 1750 (p o zd ěji an glikánský bisku p v O x í). 28- Slavný nizozem ský státn ík a učenec (nekatolík) nar. r. 1583, zem řel r. 1645.

Nadpis.
H l a v a 1. — 1Viděni Isaiáše, syna Amosova, která měl o Judsku a Jerusalemu za dnů Oziáše, Joatana, Achaza a Ezechiáše, judských králů.

DÍL PRVÝ:

Proroctví o budoucích osudech Israele a pohanů
(hll 1— 37). Kada p rvá: Trojí ú v o d (1 11 1, hll 2— 5, hl 6).
První řeč ú vod n í (1, 2—31).
N árod, zapom enuv na své poslání, z a b řed l do těžk ý ch h říc h ů ; ani přísným i tresty n echce se dáti p řiv ésti na cestu s p á s y ; n e p a trn á toliko n ad ěje svítá (v. 2 —9). N estačí jen ob řad y vnější, tře b a se o b rátiti k Bohu s r d c e m : pak sp ln í tak é Bůh, co slíbil (v. 10—20). Ž alo zp ěv nad n ev ěrn o u choti H ospodinovou, nad Jeru salem em (v. 21—31). I.

2 Slyšte nebesa, pozoruj země, neb Hospodin mluví:
Hl. 1. — V. 1- ‫״‬V i d ě n í “ (vidy) znam ená tu (hrom adně) v širším význam u slo v a v ů b e c p o u č e n i , kterých se Isajášo v i dostalo i n s p i r a c í , n ad p řiro zen ý m v n u k n u t í m (vdechnutím ) Božím , tedy ‫ ״‬v i d y “ = p r o r o c t v í . — O z i á š čili A z a r i á š panoval od r. 769—737; J o a t a m p a n o v al o d r. 752 jakožto sp o lu v lad ař s otcem O ziášem , po jeho sm rti v ládl sám toliko dva ro k y ; 737—736; A chaz v lád l 7 3 6 -7 2 1 ; E z e c h j á š 721—693. P a n o v án í tří králů tu jm enovaných označují d o b u v ešk eré činnosti v eřejn é (Isajášovy). — V. 1. m á n a z řete li všech 66 hlav Isajášových proroctví. N apsán byl n e jsp íše při p o sled n í red ak ci celého díla. — ‫ ״‬O J u d s k u a J e r u s a l e m ě “ z d á se býti některým vykladačům neúplným označením před m ětu Isajášových p roroctví, je ž to m luvil také o S am ařsku a o n á rodech p ohanských 9, 8—10, 4; hll 13—23! D lužno v ša k uvážiti, že Isajáš m luví p o p řed n ě o Jerusalem u jakožto hlavním m ěstě Ju d sk a a o Judsku, jakožto z ák ládě a záro d k u příštího království B ožího na zem i, k te ré pojm e i pohany, tře b a ž e d o su d počátkům té říše nepřející a proti nim bojující. J e s t m ožno, že v. 1 n e b o prv ní jeho polovice byla půvo d n ě v čele toliko hlavy p r v é , kterou n ap sal Isajáš jak o žto ú v o d ke svým proroctvím n a p o sle d ; (původně, z d á se, počínala p ro ro ctv í Isa já šo v a hlavou 6. — Schlogl. — Viz pozn. k této hl). — Z nad p isu k é h l 1. byl sn ad pozd ěji učiněn nad p is ke hll 1— 12, nebo k celé první části (hll 1—37) n eb o k celém u dílu (hll 1—66) Condam in. — P o d o b n é nadpisy (bezm ála s tým iž k ráli) m á O s 1, 1; Am 1, 1; Mich 1, 1. — I s a j á š , hebr. J e š a ' j á h ú z n am en á; P o m o c j e s t (pom áhá) J a h v e (H ospodin). Srv. j e h ó š u ' a ~ H o s p o d i n p o m á h á . — Á m ó 5 = S i l n ý (jest H ospodin), o tec Isa já šů v nebyl p ro ro k podobného jm éna ' Á m ó s = N osič! V. 2a· v zat jest z D t 32, 1 (M ojžíšovy p ísně). — ‫ ״‬n e b e s a “ a ‫ ״‬z e m ě “ se vším , co je s t na nich, tedy c e l ý s v ě t . — V šecek sv ět ať dosvědčí, co v še H o-

Isajáš 1, 3—5.

31

‫ ״‬Syny jsem vychoval, vyvýšil, oni však pohrdli mnou. 8 Zná býk hospodáře, i osel [jesle] svého pána; Israel však mne nezná, lid můj rozumu nemá. 4 Běda národu hříšnému, lidu, jejž vina tíží, plemeni nešlechetnému, dětem pokaženým: opustili Hospodina, Svatého Israelova tupí, [obrátili se (k němu) zády]. 5 Kam ještě bit vás mám, kdyžtě hřešíte dále? Hlava všecka jest bolavá, srdce všecko choré.
spodin vykonal pro blaho sv éh o n áro d a za dob m inulých, z a pokolení, k terá vym řela a nyní již sv ěd čiti nem o h o u ; všecek sv ě t ať vidí černý n e v d ěk lidu za to ; v šecek s v ě t ať je^k službám H ospodinovi, až b u d e jej tre s ta ti! Srv. Je r 2, 13; Mich 1, 2 ; 6, 2 ; Ž 49, 4; M cu d 16, 24. — M luvM i H ospodin, n ejv y šší p án sv ěta, m á v šeck o zm lknouti a u ctiv ě p o slo u ch ati. — Řeč H o spodinova jd e až po v. 8 včetně. — H ospodin (Jahve) p řijal n áro d israe lsk ý z a sv éh o p r v o r o z e n é h o s y n a (adoptoval jej po lidsku řečeno). Srv. Ex 4, 22. — A o d té doby jej ta k é pečlivě jako laskavý a dob ro tiv ý otec vychovával. S talo se tak již p o voláním A braham a za p rao tce vyvoleného národa. Srv. níže 29, 22; 41, 8 ; 51, 2 ; 63, 16. — ‫ ״‬v y v ý š i l j e “ v M ojžíšovi, Josuovi, D avidovi, v králích, prorocích, zjevením , z á konodárstvím atd . Srv. D t 4, 32—66; 32, 9. T ak é z a dob O z i á š o v y c h oplýval n árod vyvolený blahobytem (2 R ar 26, 8). — ‫ ״‬p o h r d l i m n o u “ := o d p ad li ode mne věrolom ně (hebr.), stali se zrád ci! V. 3- N ěm á tv á ř m ívá více lásky a v d ěčn o sli k pánu, který je krm i, n ežli Israel k H ospodinu! — Ve jm énu ‫ ״‬I s r a e 1“ tkví všecky jeho p řed n o sti, jeho velikost. (G n 32, 28). — ‫ ״‬l i d m ů j “, zv láštn í, posv átn ý m ajetek m ůj; E x 19, 6 ; 22, 31; Lv 20, 7 ; D t 4, 6. 20 ; 7, 6 ; 9, 2 9 ; 14, 2. 21; 32, 9. — ‫״‬j e s l e “ p o k lád á Schlogl za glosu. — Je r připom íná, že p ro ro k n ep řiro v n á v á Israele ani k e p s u , k terý za žvanek jídla stře ž í p ánův dům , ale k býku a oslu, je ž jso u divočejší a pitom nější nežli p es! V. * ■ ‫״‬n á r o d “, hebr. ‫ ״‬g ó j “ zn am en á pohany, m o d láře! T ak o v ý m pohanem stal se nyní Israel, kdysi od p o hanů odd ělen ý a odloučený! — Č tyřm i názvy je st vyslovena zv rh lo st Israelo v a ; třem i (dvěm a) větam i vylíčen je s t o d p a d jeho (K nab enbauer). — ‫״‬p l é m ě , “ jež d ědí b ezm á la sv o u n ešlec h etn o st po rodičích, jem už je tedy v ro z e n a ; v ro zen a býti m ěla by mu s v a t o s t , je ž to jso u ,,p 1 é m ě “ (sím ě, p o tom stvo) A b r a h a m o v o ! Srv. n íže 41, 8 ; 45, 19. — ‫ ״‬d ě t e m “ = : synům B o ž í m ! — O ‫ ״‬S v a t é m I s r a e l o v u “ viz níže 6, 3. — 4g je s t asi glosa, ježto v LXX není (ani v p řek lad ě starolatinském ). V. 6- S tát judský p řiro v n án je tu k lidském u t ě l u . — Bůh chtěl Ju d o v ce tresty přím ěti k tom u, by zm oudřeli a polepšili se. T re sta l je ta x , ž e není již na celém státním těle m ísta, k te ré by nebylo tre ste m stižen o . Ale v še bylo m am o , lid n ezm oudřel, nepolepšil se, h ře š í b e z sta ro stn ě dále. — T re s ta l je hladem , válkou, m orem , porobou. (Sanchez). V. 5c· liči žalostný stav , bídu, k terá zachvátila s tá t ju d sk ý , jakožto tresty za v ěrolom nost nábožensk o m rav n í. — Srv. D t 28. — ‫ ״‬H l a v a “ a ‫ ״‬s r d c e “ — n ejd ů ležitější složky státního života, ú střed n í ú řad y církevní i p olitické, vypovídají službu, jsou ochrom eny; tak é Jerusalem , hlava a srd ce říše, je s t zach v ácen zn ačn ě to u chorobou, ač se ještě jak tak d rž í (v. 8).

32

Isajáš 1, 6 — 10.

6 Od paty do temene nic není zdravého na tobě; samá rána, modřina a oteklina, jež nemá obvazku, léčení, oJeje hřejivého. 7 Země vaše je zpustlá, města vypálená ohněm; půdu vaši před vámi cizinci vyžírajl; zpuštěna jest jako bývá, když nepřítel pustoší. 8 Zbývá jen Sionská dcera jak budka na vinici, jak chýše na poli okurek, jako sevřené m ěsto.“ 9 Kdyby Hospodin zástupů nebyl nám ponechal zbytku, bylo by nám jako Sodomě, podobně jako Gomorrze. II. 10 Slyšte slovo Hospodinovo, knížata sodomská,
V. 6- Srv. D t 28, 35: Job 2, 7. — ‫״‬r á n a “ sečn á, b odná. — ‫ ״‬o t e k l i n a “ , t. j. rá n a čerstv á, jitřící, hnisající. — V. 6de dle hebr. praví, že není v y m a č k á n a (hnisající napuchlina), že není o b v á z á n a (se čn á rána), že není z m ě k č e n a o l e j e m (jizv a zatv rd lá). — Schlogl p o k lád á v. (jde z a glosu. (P ráv em ?) V. 7 n■ vykládají, p r o s t ě, ca bylo řečen o v ý še (v. 5 n) o b r a z n é ; ·líčí bíd u říš e ju d sk é. — Čím Bůh kdysi hrozil Lv 26, 16. 31. 33; D t 28, 23., to v še s v ešk ero u hrůzou se dostavilo. V. 8· ‫ ״‬S i o n s k á d c e r a “ = o b y v atelstv o Sionu = Jeru salem a. Sion byl k d y si stře d Jerusalem a. — Jeru salem , hlava a srd c e je ště sice žije, p racu je, ale v jakém stav u je s t! P o d o b a se boudě, kterou hlídač za krátko a na krátk o si poříd í n a vinici, n a poli, z větví n ebo z o p o tře b o v a n é rohožky a kterou, když je s t ú ro d a s pole dom a, ponechá osudu. — V elem ěsto, hlavní a síd eln í obec — vetchou b o u d o u ! Jaký to ú padek! — M ísto ‫ ״‬s e v ř e n é m ě s t o “ lé p e Schlogl: ‫ ״‬o s a m ě l á s t r á ž n á v ě ž . “ Jiní jinak. V. 9- ‫ ״‬z b y t e k“ = hlava a srd ce sice p o ran ěn é, ale p řec e d o su d žijící, , j a k o S o d o m ě , “ t. i. bylo by po nás ven k o n cem v eta, nebylo by nás. S rv. v. n ; 3, 9 ; Jer 23, 14; Ez 16, 48. — O ‫ ״‬H o s p o d i n u z á s t u p ů “ viz 1 Sam 1, 3. — M ilosrdenstvi B oží vyslovuje p o d o b n ě Jer v P láči á, 22. — T en ‫ ״‬z b y t e k “ je s t z á ro d e k (sím ě) naděje, že nem ocný stá t ju dský z a se o ž i j e . Srv. n íže 10, 21 n ; Am 5, 14; M ich 7, 18; Jer 30, 1 1 ; E z 5, 3. a jj. V. 10- Jak o vé v. 2. byla oslo v en a n eb e sa a zem ě, tak nyní oslo v u je p ro ro k h říšn ý lid a b ezb o žn é jeho vůdce. Srv. D t 32, 32. — Israeiité se pyšnili, že jsou u r o z e n ý m p o t o m s t v e m A b r a h a m o v ý m a p ro to hleděli na pohany s p a tra . T y to dom ýšlivé hrdopyšky nazývá p ro ro k p ro jejich sp o lečen sk é zločiny a tre stu h o d n o st z a ně — ‫ ״‬k n í ž a t y s o d o m s k ý m i , “ ‫ ״‬l i d e m g o m o r r h s k ý m . " T en to n ázev, k terý hluboko se za ře z á v a l do tě la pyšných Israelita, souvisí s v. 9. — (p řed ch o zím ). — N em ohou se d o volávati p roti pádným výtkám prorokovým , p o daným v před ch o zím úryvku (v. 2 —9), že podáv ají H ospodinu m nožství obětí, je ž to žertv y m ají cenu toliko tehdy, jso u -li v ýronem u přím né zbožnosti, k te rá d b á tak é sp rav ed ln o sti ku bližním u, jak již bylo řečen o D t 10, 16; 30, 6. — P o u h é v n ě j š í o b ř a d n i c t v í , tře b a se b e n á k h d n ě jš í, ned ru ží-li se k něm u o p rav d iv é p řim ěře n é s m ý š l e n í a zejm éna je-li n ad to sp o jen o se z a t v r z e l ý m u b l i ž o v á n í m j i n ý m , nem á ceny, Bohu se n elíbí! — ‫ ״‬s 10 v o “ = z á k o n . “

Isajáš 1, 11— 15.

33

pozor měj na zákon našeho Boha, gomorrhský lide! 11 ‫ ״‬K čemu jest mi množství obětí vašich?“ — praví Hospodin — ‫״‬Syt jsem skopových 7ertev a tuku krmných hovad; krve telat a beranů a kozlů nechci. 11 Když přicházíte přede mne, kdo žádá od vás toho, byste vyšlapávali nádvoří m á? ,3 Nenoste již obětí nicotných; kouř jest mi odporný; nových měsíců, sobot a jiných slavnosti nesnesu; bezbožná jsou shromáždění vaše. 1 4 Měsíce nové a svátky vaše duše má netlávidí; jsou mi břemenem, jsem unaven, abych je nesl. 18 Když rozprostíráte své ruce, _________ odvracím oči své od vás,
V. ‘1- Z obětí nem á Bůh žádného u ž i t k u , jak se dom nívali pohané (Ž 49, 7). Jak o u cenu m ají p ře d B ohem o běti utlačo v atelů , řečen o ta k é P řís 15, 8 ; 21, 27; S ir 34, 21. — P o d o b n ě, jako tu Isajáš, m luví ta k é O s 6, 6 ; Am 5, 21; Mich 6, 6 ; Je r 7, 22. — Jako z toho, že Bůh ve v. 15. zav rh u je m o d litb u zatv rzelý ch utisk o v atelů nevyplývá, že zak azu je m o d l i t b u v ů b e c , tak ani z toho, že tu z a vrhuje o běti ukrutníků bezcitných nelze v y v o zo v at!,,že Bůh zam ítá o b ě t i v ů b e c, k d y žtě přece je v zák o n ě m o jžíšském přik azu je. Ž ád aje v n ě j š í c h o bětí ž á d á s p o l u v n i t e r n é s m ý š l e n í , jim p řim ěře n é. T ím m éně lze o d tu d vyčisti, že z á ko nodársťví o obětech tehdy, kdy Isajáš mluvil tato slova, v knihách m ojžíšských je š tě vůbec nebylo! Oč m ravné výše stojí tu a jinde (Ž 50, 19) bible n ež lite ra tu ra b ab y lo n sk o assy rsk á, jejíž básn ík v o lá : ‫( ״‬O I š t a r o ) ; c o t i m á m e d á t i ? T u č n é h o v ě z i n y , k r m n é o v c e ? “ — Bohyně mu o d p o v íd á : ‫ ״‬N echci jísti tučných hovězin, krm ných ov ec; buď tež mi d án a sk v o stn á v z e zřen í žen , k rá s a m užů.“ (T ělesn é p řednosti pohlavní n; d oběti!) V. j2· ‫ ״‬P ř e d H o s p o d i n a “, p řed jeho tv á ř chodil Is ra elita d o c h r á m u , kde H ospodin sídlil (Ž 41, 3; 83, 8); zejm én a v šak chodil Israe lita s d ary ‫ ״‬p ř e d H o s p o d i n a “ třik rá te do ro k a : na velikonoce, letn ice a sla v n o st stan o v o u (Ex 23, 17; 34, 23). Kdo tam chodil toliko noham a, nikoli v šak srd cem , byl d a r m o s l a p e m n a dlažb ě chrám ových nádvoří. V. 13- ‫ ״‬o b ě t í “ nekrvavých. — O krvavých p ro ro k m luvil již ve v. 11. — ‫ ״‬n i c o t n ý c h “ = vyíhaných, ježto se n esrovnávají s n esp o lečen sk ý m životem , jaký v edou ti, kdo je podávají. — ‫ ״‬s h r o m á ž d ě n í “ s v á t e č n í , o kterých m luví Lv 23, 3. 7 n. 24; Nm 28, 25 ; 29, 1. 7. a jj. — ‫״‬n o v ý m ě s í c “ býval sv á te k (zejm éna nov. m ěsíce sedm ého, nový rok). V. “ · M ísto ‫ ״‬n o v é m ě s í c e “, o k terých se zm ínil p ro ro k již ve v. p ře d ešlém (v. 13) čte S chlogl: ‫ ״‬p o u t i v a š e “ (do Jeru salem a na svátky). V. 16- ‫ ״‬o d v r a c í m o č i s v é o d v á s “ (heb r.: z a h a l u j i s i o č i) znam ená v ěcně totéž, co: ‫ ״‬n e v y s l ý c h á m v á s “. — M arno v ztah o va ti ru ce k nebesům , jso u -li po třísn ěn y křivdam i, páchaným i na bližním , sociálně slab ším . Kdo jakým koli způsobem jej utiskuje, pije mu k rev , a ta lpí n a jeho rukách. — Srv. niže 58, 4; 59, 3 n .

34

Isajáš 1, 16—20.

a když rozmnožujete modlitby, nevyslýchám (vás), 16 Vždyť máte ruce své plné krve; čistě se umyjte! Odstraňte zlé své smýšlení, abych neviděl ho; 17 přestaňte jednati zvrhle, učte se činiti dobře: hledejte spravedlnost, přispějte potlačenému, ku právu pomozte sirotku, zastaňte se vdovy! 18 Můžete přijít, byste mne kárali: — Hospodin praví — byf byly vaše hříchy jak šarlat, jak sníh budou zbíleny; byf byly červené jak červec, jak vlna zbělejí. 19 Chutě-li budete poslouchat mne, dober světa budete požívat. 29 Nebudete-li však chtíti, a popudíte 11 mne k hněvu, meč vás pohltí, neb ústa Hospodinova mluvila.“
V. 16 n· ukazuje cestu, k tero u lz e nesp rav ed liv ý m z jejich bídy v y b řísti: o b r a t a z m ě n a s m ý š l e n í i s k u t k ů . H ospodin p řed ch o zím i‫״‬slovy hřím al; z té bo uřky sn áší se nyní jem ný d eštík m ilo srd en siv i jeho.· — Ž á d á v n i t e r n o u z m ě n u jako M t 15, 19! — T a v n itern á zm ěn a p ře d p o k lá d á dobrou vůli n ah rad iti bližním u p o ru šen é právo. V. 17- V šeobecnou zá sa d u m ravného života, v y stříh ati se zlého a činiti dobré, v yslovuje tak é Z 36, 27. — Ježto Israelité, p ro ti k terým byl H ospodin hřím al, h řešili zejm éna n esp rav ed ln o stí proti bližním u, zd ů razn ěn y jso u tu p o p řed n ě sp o lečenské (sociální) povinnosti. T ím není řečeno, že v šecko tě ž iště n áb o ženstv í tk v í v povinnostech společenských a že bohoslu žeb n ý ch o b řad ů n e tře b a (socialisace n áb o žen stv í); o bé d lužno so u lad n ě sp o jo v a ti: činiti to to a nezanedb vati onojio! — U jím ati s e společen sk y sla b šíc h (jako v d o v a siro tk ů ) uklád á již E x 2 2 , 22; D t 10. 18; 27, 19. Je to p o v in n o st z v láště č i n o v n í k ů . V. 18- O brátí-li se, jak vý še bylo žád án o , pak d o jd o u odp u štěn í hříchů i trestů , do jdou odm ěn, k teré Bůh slibuje sp ravedlivcům . N edojdou-li toho po upřím ném obratu, budou míti právo — Bůh jim je d áv á — Boha veřejně viniti, k árati, tak o řk a na soud pohnati, že n ed o stál d an ém u slovu. — ‫ ״‬š a r l a t “ (jasn ě, o stře červený) vyráběn byl z ‫ ״‬č e r v c e “ (C occus Uicis). — Č ervec (živočich) sluje h eo rejsk y t ó l a 'a t h . — L átka jím b a rv e n á š á n í . - L átk a (vlna), do k teré se ša rlato v á b a rv a vpila, nem ohla býti p ro střed k y , k te ré sta ří znali, v y čištěn a tak, aby barvy pozbyla. P rá v ě ta to trv a lo st d o d áv ala b a rv ě šarlato v é veliké ceny. Srv. k Ex 25, 4. — H říchy, které pijí bližním u k r e v , velm i vhodně jso u tu připodobněny k č e r v e n é b a r v ě ; srv. v. 16a. — B a r v a b í l á zn am e n á čistotu a sv ato st. S rv. Z 50, 9; 103, 2; D an 7, 9 ; M t 17, 2 ; Z jev 3, 4 n ; 7, 14. . V. 19n. srv. s D t 30, 15. 19. — ‫ ״‬d o b r a s v ě t a “ = blahobyt pozem ský, slibovaný v ‫ ״‬z á k o n ě “ (10c) spravedlivým . Viz Lv 26, 3 n n ; D t 28, 1—1 4 .— Buď b u d o u h l t a t i blahobyt anebo p o h l t í je m eč dle Lv 26, 25; D t 28, 11. M ají s v o b o d n o u v ů l i ro zho d n o u ti se p ro to n ebo p ro ono. — ‫ ״‬ú s t a H o s p o d i n a “ nejvýše v ě r n é h o , který plní, co slibuje, ale tak é čím hrozí. V. 20d. je s t jak ási p e č e ť s l o v B o ž í c h . Srv. níže 40, 5 ; 58, 14; Jo 3, 8 ; A bd 18 a jj.

Isajáš 1, 21—25.

35

III. 21 Jaktě se udělalo nevěstkou město (kdys) věrné, plné práva; spravedlnost v něm přebývala, nyní však vrazi! 22 Z tvého stříbra je truska, vlno tvé zředěno vodou. 28 Knížata tvá jsou buřiči, spolčení se zloději. Všichni milují dary, honí se za úplatky. Sirotků se neujmou, a pře vdovy netkne se jich. 24 Proto dí Pán, Hospodin zástupů, Silný Israelův: ‫ ״‬Hoj, utěším se nad svými odpůrci, vymstím se nad nepřáteli. 25 Obrátím ruku svou na tebe, vypálím dočista trusku tvou, vyloučím všecko tvé olovo.
V.· 21- počíná žalozpěv n ad tím , jak se Jeru salem zvrhl. Cím býval jindy a čím je s t nyní! Bůh vešel s n árodem israelským a d ů sled n ě tak é s hlavním jeho m ěstem , v duchovní sň a te k ; snoubenka jeho (n áro d , Jeru salem ) se zav ázal, že b u de zacho vávati svém u božském u choti v ěrn o st a poslušnost, jak je ve ‫ ״‬s m l o u v ě “ (— ‫ ״‬z á k o n ě “) p o d ro b n ě vypsána, že b ude d báti t a k é s o c i á l n í c h (společenských) povinností, s bohoctou H ospodinovou úzce spiatých, že tedy neb u d e v y hledávati bohoslužby poh an sk é, cizácké, k terá těch společenských povinností n eukládá. Bývaly doby, kdy Israel, Jerusalem v ě rn ě sv é p o v in n o sti plnil, kdy v Jer u s a l e m ě k v e t l o p r á v o a s p r a v e d l n o s t v ú řadech, kdy činovníci ujím ali se sociálně slabších a mocí úřední jim dopom áhali ku právu. ‫־‬D nes v šak — v lád n e v šad y korupce, zneužívání moci ú řed n í k osobním prospěchům atd. — Jerusalem z p ro n ev ěřil se Bohu, svém u choti n e j e d n o u , ale z p ro n e v ěřu je se m u o p ě t a o p ě t ; té věrolom nosti dopouští se tak o řk a řem esln ě, p ro to slu je ‫ ״‬n e v ě s t k o u “. P á d nejvznešenějšího a nejlepšího bývá n ejhorší! Isajáš m á sn ad na m ysli zlaté časy z a D avida, Asy, Josafata, Jo asa, o kterých viz 3 Král 15, 11; 2 P a r 17, 3 ; 24, 2. — ‫״‬v r a z i “ ze zisku ch tiv o sti. — O m anželském p om ěru B oha k n áro d u viz Ex 34, 16; Lv 20, 6 ; Nm 15, 3'9; D t 31, 16. Viz úvod do V elepísně v e II. sv. str. 567 n pozn. 10—16. — Jerusalem , |u d sk o , k teré tu p ro ro k líčí, p ře sta l býti právním státem (m ěstem ), zavládlo v něm p ráv o — pěstní. V. 22- ‫ ״‬s t ř í b r o “ — ‫ ״‬v í n o “ jsou ‫ ״‬k n í ž a t a , “ činovníci, k teří svým úřadem jsou povoláni k tom u, by uplatňovali vždy a v šu d e p ráv o a sp rav ed ln o st, vždyť jsou to zástu p ci Boží, kteří slují sam i ‫ ״‬b o h o v é “ ( e l ó h í m ) . — Jak se zv rh li! Ze stříb ra — šk v áry , z vína — o b arv e n á voda! Srv. Je r 6 , 27; E z 22, 18. V. u ■ N ahrom aděná jm éna B oží (Pán, H ospodin, (Bůh) z á stu p ů , Silný Israelův) zdůrazňují v eleb n o st H ospodinovu a h rů zu tre stů nastávajících. — Činovníci n e s p r a v e d l i v í jm enováni tu ‫ ״‬o d p ů r c i “ a ‫ ״‬n e p ř á t e l i “ B ožím i. Bůh b u d e se radovati, až tre ste m jich učiní za d o st sp rav ed ln o sti, k terá ho pudí, aby tak učinil. Srv. D t 28, 63; P řís 1, 26. — Je to po lidsku řečeno, jakoby Bůh si ulevil m stou. T i to tiž, kdo byli h ru b ě uraženi, pociťují sla st a r o z k o š ze msty, kterou pohnutá m ysl dokonale se uklidňuje a utišuje (M alvenda). (Srv. rče n í: ‫ ״‬sm lsnout! si na n ěkom ,“ ‫ ״‬slad k á m sta“ a pod.). V. 25- ‫ ״‬n a t e b e , “ Jerusalem e. — ‫ ״‬O b r á t í m r u k u “ ve sm y slu zlém (srv. Am 1, 8). Z a 25a Schlogl klade vypadlý řá d e k : , ; v y h l a d í m b u ř i č e . “ — M ísto ‫ ״‬d o č i s t a “ h e b r.: ‫ ״‬j a k o l o u h e m “ (lučavKou). Jiní čtou a p řek lád a jí: ‫ ״‬v p e c i “

36

Isajáš J, 26—31.

26 Vrátím ti soudce, j^k bývali, rádce jak za starých časů; poté slout budeš městem práva, městem věrným!“ 27 Sion právem bude spasen a obnoven správností; 38 zkáza, však stihne nešlechetné, hříšníky vesměs, a kteří opouštějí Hospodina, zhynou. 29 Budef vám hanbit se pro modly, kterým jste obětovali, stydět se pro háje, ve kterých se vám líbívalo, 30 kdyžtě budete jako dub, s něhož listí prší, a jako zahrada, ve které není vody. 81 Síla vaše bude pýř koudele, a dílo vaše jiskra; obé spolu se vznítí, a nebude, kdo by uhasil.
(v tavírně, v huti). — V ú řed n ictv u jerusalem ském je přece jen je ště nějaké d o b ré já d ro : je v něm m noho korupce (strusky, olovo), tu tře b a ohněm , t. j. přísným i Božím i tre sty spáliti, aby zbylo jen čisté stříb ro , t. j. p o ctiv o st a péče o sp rav edlnost ve v eřejné správě. V. 26- praví p ro stě, co byl v. p řed e šlý řekl ob razn ě. — ‫ ״‬s o u d c o v é “ = k n ížata (v. i3 ) = činovníci. — ‫ ״‬j a k b ý v a l í “ M ojžíš, Josue. G edeon, S am uel, D avid a jiní výborní králové, dále jako byl E liáš, E liseu s a jj. proroci. Co tu v y sloveno, splnilo se částečn ě z a dob Z orobabelových, E sd ráso v ý cn , M achabejských b ratři, zejm éna v šak z a d o b m e s i á š s k ý c h . V. 27· S p ása, obnova S io n u (Jerusalem a) b u d e tkvíti ve sp rav ed ln o stí, k tero u Bůh zavede trestným čištěním , pří k terem s t ř í b r o , t. j. činovnici dobré vůle, kající se budou zachráněni a očištěni, při k terém v šak t r u s k y a o l o v o , t. j. nen ap rav iieln í hříšníci zahynou. 1 to řečen o k o n e č n ě o novozákonném Sionu, t. j. o církvi Kristově. V. 28- ‫ ״‬n e š l e c h e t n é , “ kteří ned ají si říci B ožím i tresty , aby se p o lep šili, očistili a činili spravedlnost; V. 29- N edbání sp rav e d ln o sti, utlačo v án í, vykořisťování sociálně slabších neo d povídá duchu n áboženstv í Jahvova, je tó cizactví, k teré Jeru salem zach v átilo spolu s cizáckou bohoslužbou! — V ‫״‬h á j í c h “ bývaly konány cizácké bohoslužby ke cti pohanských bohů, kteří neukládali svým ctitelům sp ravedlnosti k bližním u ta k přísně jako H ospodin, Bůh Israelův. — M ísto ‫ ״‬m o d l y “ dle h e b r.: ‫ ״‬d u b y “ (nebo ‫ ״‬t e r e b i n t y “), t. j. dubiny ( = ‫ ״‬háje" = ,z a h ra d y ‫) ״‬. S ty d ět se budou, jež to cizí bohové nebudou moci svým ctitelům pom oci, až H ospodin počne tre sty Jeru salem čistit. V. 80 Z a dob soudů B ožích zpu stn o u háje, schnouti budou duby p ro n ed o statek vody a tak té? povede se tě m ‫ >׳‬k teří se tam kochávali bohoslužbou cizáckou, sp ojenou s výstřednostm i pohlavním i. V. s1. Síla Jerusalem ských, k terá by jim pom oci mohla, až H ospodin počne trestati, bude jako k o u d e l ; jejich hříchy budou j i s k r o u , k te rá tu koudel z ap álí, že v zp lan e v oheň neuhasitelný. S rv. p o d o b n ý konec nešlechetníků n íže 48, 22; 57, 21; 66, 24. — Hl 1. obsah u je v já d ru celou knihu Isajášových řečí, je p ro to vhodným ú v o d e m k c e l é k n i z e . B yla n ejsp íše n ap sán a na sklonku Isajášovy č in n o s i prorocké, kdy Isajáš měl své řeči již se b ra n é a s e s ta v e n é ; sn ad ani hl 1. v té to podobě nikdy ústně neproslovil.

Isajáš 2, 2—3,

37

Druhá č á st ú v o d u : B o ž í so u d y (tresty) připraví J u d sk o i J eru salem na p ř íští slávu (2, 1 4, 6); tě c h tr e stů za slu h u je n ev d ěk Judovců (5, 1—30).
N adpis (2, 1). Jerusalem b u d e kolébkou nové církve, ke k teré pohrnou se pohané (2, 2—4). Af přijdou tak é Judovci, p o trestan í za sv o u z p u p n o st ( i , 5 —22); p o tre stá n i budou zejm éna vůdcové lidu (3, 1—15) a ženy (3, 16—4, 1). M esiáš posvětí a chrániti bude zbytků n á ro d a (4, 2 —6). B ěda n ev d ěčn ém u n árodu, podobném u neplodné vinici (5, 1—7), b ěd a lichvářům (5 ,8 —10), labužníkům (5 ,1 1 — 17), pohrdačům náboženstvím , n espravedlivým soudcům (5, 18—23); jakým způsobem budou p o trestán i (5, 24—30).

H l a v a 2. — 1Co viděl Isaiáš, syn Amosův, o Judovi a Jerusalem u: a V posledních dnech zpevněna bude hora domu Hospodinova; bude nejvyšším vrcholem horstev, vyvýšená nad pahorky. Proudit bude k ní každý národ 3 hrnout se mnoho kmenů, a řeknou: ‫ ״‬Pojďte a vystupme na horu Páně, do domu Boha Jakobova! Af nás naučí svým cestám, a choditi budeme po jeho stezkách!“ Vyjdef se Siona nauka, a slovo Páně z Jerusalema.
Hl 2. — V. 1- N adpis patří hll 2 5 Srv. p o d o b n é n ad p isy níže 13, 1; 15. 1; 17, 1. atd. — K ritikové se dom nívají, že řeči hll 2—5. p ro n e sl Isa já š n a p očátku své prorocké činnosti, ted y koleni r. 737 p ře d Kr. Jest m ožno, že sb írk a řečí, obsažených ve hll 2 —5 kolovala původně sá m o sta tn ě s tím to svým nadpisem , který byl p o držen i když byly hll 2 —5 jak o žto dru h ý (d elší) ú v o d později po lo ženy v čelo sb írk y všech řečí Isajášových. — ‫ ״‬v i d ě l “ v p rorockém vidu, ve kterém prorok v duchu sku tečn ě v i d í tu onu p říští u d á lo st se o d e h ráv a ti nebo ji v i d í zo b razen o u , (a slyší p řim ěřen á slo v a jednajících o so b ). — Z de ‫ ״‬v i d ě l “ p ro ro k vyvýšenou horu chrám ovou, ke které se hrnou n á ro d o v é z celého sv ěta — o b raz to p říští novozákonně sv ěto v é církve, k terá pojm e do svého lůna v šecky lidi. V. *. ‫ ״‬V p o s l e d n í c h d n e c h “ = v dobách m esiá šsk ý c h ; slují ‫ ״‬p o s l e d n í , “ je ž to budou poslední dobou (a vrcholným bodem ) vývoje p ravého n áb o žen stv í, k rálovství Božího, po kterém již dokonalejšího sta v u (na zem i) neo u d e. - ‫ ״‬z p ě v n ě n a “ — a tedy ‫ ״‬p e v n ě s t á t i . “ — ‫ ״‬h o r a d o m u H o s p o d i n o v a “ r= h o ra chrám ová. — ‫ ״‬p r o u d i t b u d o u “ = potekou, b u d o u se b ráti rychle, dychtivě, ve velikých zástupech. — ‫ ״‬c e s t y , “ ‫ ״‬s t e z k y “ H ospodinovy je z p ů so b živ o ta náboženského a m ravního, jaký Bůh lid stv u vykazuje a který v ed e ke ště stí, k sp o k o jen o sti; ten život zak lá d á se na náboženskem poučení, t. j. n a v ě r o u c e . B ohoslu žbou nabývá člověk s í l y , aby po stezkách B ohem vykázaných m ohl choditi. — P ohané, k teří se navzájem povzbuzují, jsou si živě vědom i své n áb o žen sk o m rav n í tem noty a slab o sti; to vědom í je pudl, aby hledali n áb o žen stv í, církev svým i p ře d nostm i v y v ý š e n o u n ad e všecky společnosti n áb o žen sk é a z n á m o u p o celém světě. V. 3d,e. je st refrén, který s m alou zm ěnou se opak u je n íže v e v. 5. D le toho refrénu p rávem lze v. 2 —5. děliti ve dvě sloky. — N ové k rálo v stv í B oží na zem i, říše M es ášova, vzejd e ze staréh o k rálo v stv í Božího, jeh o ž hlavou byl Jerusalem , p rav é n áb o žen stv í křesťanské vzejde z n áb o žen stv í israelsk éh o . Srv.»Jan 4, 22; M k 16, 20. — Viz ta k é E z 47, 1; Zách 14, 8. — N ová círk ev b u d e j e d n a , jako byl toliko jed en zák o n itý chrám (dům H o spodinův) ve S. z. B ude v i d i t e l n á , ježto vysoko p o v ý šen á; b u d e v š e o b e c n á (katolická), ježto ze j š e c h končin všichni náro d o v é do ní se p o h rn o u ; b u d e s v a t á , je ž to b u d e v yučovati cestám H ospodinovým , t. j. svatém u živ o tu ; b ude n e o c h v ě j n á jako h o ra ; b u d e v z n e š e n á , povýšena nade vše.

38

Isajáš 2, 4 —6.

4 Porovnávat bude národy, rozsuzovat četné kmeny, že zkují v radlice své meče, a svá kopí v srpy ženců. Nezdvihne meče kmen proti kmeni, aniž cvičit se budou k boji. 6 (Nuže,) dome Jakobův, pojďte, a choďme ve světle Hospodinově! 6 Vždyť (Pán) zavrhl svůj národ, Jakobův dům, že má jak zdávna plno věštců jako Filišfané, a s cizozemci se spolčuje.
V. * ■ líčí účinky neb asp o ň s í l u nového n á b o že n stv í (evangelia): m írum ilo vnost a v n i t e r n o u s p o k o j e n o s t jedno tliv ců , k te rá v ed e ke sp o k o jen o sti a m írum ilovnosti v životě sp o lečen sk ém i v e styku m ezinárodním . — N auka K ristova a m ilost jeho je s to , aby sm ířila n áro d y , aby zam ezila krvavé války. P ře s to z a dob m esiášských byly v ed en y války a v ynalézány nové a nové p ro střed k y na pobíjeni lidí, jako za posled n í války sv ě to v é ; p ř í č i n a n e b l a h é h o z j e v u t k v í v e v ů l i l i d s k é , k terá se od p rav éh o n áb o žen stv í o d v rátila a vrátila do stav u pohanstva. — Bůh sám bude ‫ ״‬p o r o v n á v a t n á r o d y , “ b u d e ro zhodčím soudcem m ezi nim i, že nedojde k válce, je žto se obě strany ochotně a o d d a n ě pod ro b í N ejvyšším u rozhodnutí. — S rv. O vid, F a st 1: K lid nadešel m otykám , na kopi přetvářeny krátce, Z n a čn é tíhy kopáč v p řilb u j e přepracován. Vergil, A eneida: Sem. radlic, sem kos vážnost , p lu h u sem všelikého Obliba p ř e š la : v pecích znova ro z ta v u ji meče otců. B rá n y se válečné zavrou, Vztek bezbozný sedě u v n itř Výzbroji na stra šn é a sterým i j s a n a hřbete uzly S p ia t kovovými, hubou krvavou bude b o uřiti hrozné. (P řel. J. Č erm ák.) V. 6· P ro ro k vida, že do nové církve tek o u sp o u sty pohanů, povzbuzuje své soukm enovce ( = ‫ ״‬d ů m J a k o b ů v , “) ab y se n edali zahanbiti a předb ěh n o u ti cizinci, ale af tak é a to p o p řed n ě o n i čerp ají z nového n áboženství ‫ ״‬s v ě t l o , “ t. j. pravdu, m ravní sílu a sp o k o jen o st, v rchol to š t ě s t í . (T a sp o k o jen o st, m ír d u še p řed p o k lád á v ítězstv í n ad vášněm i, zejm éna n a d n ezřízen o u sam oláskou). — V. 2—5 vyskytuje se takořk a doslova ta k é u Mích 4, 1—4. Vše nejlépe v y světluje dom něnka, že o b a p r o r o c i , Isajáš i M icheáš o p a k u j í s t a r š í v ý r o k (p r or o c k ý ) v e l m i z n á m ý a r o z š í ř e n ý . — N áp ad n o jest, že p ro ro k z a č í n á tuto řeč lícní š ť a s t n é doby m esiá šsk é , a p a k t e p r v e ž e k á r á zlo řád y Judovců (v. 6—8). K nabenbauer vysv ětlu je zjev tím , že Is vytýká nejprve v zn e šen é povolání Israelo v o — býti základem říše M esiášovy, aby od tohoto v z n e še n ého určení ostře se o d rážela z lo čin n o st Judovců. — Č ondam in p roti tom u se dom nívá, že v. 2—5. dostaly se na to to m ísto nedo p atřen ím , že vlastn ě p atří za v. 19 (22) této hl (2). — O s v ě t l u s l o v a B ožího v iz Ž 18, 9 ; 118, 105P řís 6, 23. V: 6- ‫ ״‬V ž d y ť “ p o d áv á důvod, p ro č Is vyzval ve v. předchozím (5) Judovce, aby se hrnuli n a horu chrám ovou k H ospodinu — H ospodin to tiž počíná již u k a zovati, ž e zav rh l n áro d israelsk ý proto, že žije dle v zo ru pohanských n áro d ů p ro ti zák o n u ; je ted y třeba, ab y lid, k terý se byl o d něho o dvrátil, z a se k něm u se vrátil, aby H ospodin byl usm ířen. — ‫ ״‬z a v r h l “ a p ro to tře b a se b áti tre s tů , k te ré Bůh na zavržený n áro d chystá. — ‫ ״‬z a v r h l “ jej pro jeho p o h an sk é m ra v y : m ísto ku pravým prorokům u tík á se k v ě š t c ů m p ro ti zák o n u D t 18, 9 n — (o v ě š t c í c h u Filišfanů viz 1 Král 6, 2 ; 4 K rál 1, 2) — a spolčuje, b ratří se s pohany p roti zákonu Lv 26, 6 —9. 14 n ; D t 7, 17; 20, 1; 28, 7. 10. 25.

Isajáš 2, 7 - 1 5 .

39

7 Plno má v zemi stříbra a zlata, a není konce pokladům jeho; plno má v zemi své koní, a nesčetné množství vozů. 8 Plná jest země jeho model; koří se dilu svých rukou, jež prsty jejich učinily. * Sklání se každý, ponižuje se kde kdo; protož neodpouštěj jim! 10 Zalez do skály a schovej se do děr v zemi z bázně před Hospodinem, před jeho slavnou velebou! 11 Pýcha lidí snížena, skloněna bude jich zpupnost; jediný Hospodin vyvýšen bude v den ten. 12 Přijdef den Hospodina zástupů na vše, co pyšné a vysoké, a na vše, co hrdé jest, a bude tó poníženo. 13 (Přijde) na všecky libanské cedry, [vysoké a vyvýšené] a na všecky basanské duby; 14 na všecky vysoké hory a na všecky pahrbky vyvýšené; 15 na každou vysokou věž a na každou pevnostní zeď;
V. ‫ ■ י‬líčí d ále pohanské m ravy p ro ti zákonu, D t 17, 16 n. — U přilišněný m ilitarism us, který byl p ro ti duchu k rálo v stv í B ožího i v e S. z. p ěsto v al jo a tam , jak vyplývá z 2 P a r 27, 4 n . — O duchu p ro ti p řílišn ém u v o ják o v án í srv . Z 19, 8 ; 32, 17; 43, 4 - 7 ; 146, 10 V. s- líčí n e j ž a l o s t n ě j š í n ásled k y přílišných styků s pohany — m o d l á ř s t v í , o d p ad od H ospodina, který za to lid sv ů j ‫ ״‬z a v r h l “ (v. 6). — Srv. níže 44, l l n . V. a· p o k lád á Schlogl i C ondam in s novější kritikou z a g losu (zlom ky z v. 11 a 17). — K do p o k lád ají v. 9. za původní, sp o ju jí jej s v. 8. a vidí v něm úklony m odlám , k teré jsou v očích prorokových h a n e b n o stí; ta zaslu h u je v zájm u cti B oží tre s tu (‫ ״‬n e o d p o u š t ě j j i m ! “) Jiní p řek lád ají budoucím časem ; ‫ ״‬S k l á n ě t i s e b u d e k a ž d ý . . . ‫ ״‬p o d tíhou B ožích tre stů , k te ré z a m o d lá řstv í na lid B oží přikvačí. V. 10- počíná Učiti d en B ožího soudu, kdy v šecko v y so k é b u d e poníženo. — ‫ ״‬Z a l e z , “ n áro d e ( = ‫ ״‬z a l e z t e “ LXX). Srv. v. 19. 21. — M ísto ‫ ״‬d o d ě r v z e m i “ h e b r.: ‫ ״‬d o p r a c h u . “ — S rv. Sdc 6, 2 ; 1 K rál 13, 6 ; 14, 11. — C ond a m in d odává z v. 19. na k onec v. 10: ‫ ״‬a ž p o v s t a n e , b y u d e ř i l z e m i hrůzou.“ V. 12- T a d o b a sluje ‫ ״‬d e n H o s p o d i n ů v , “ je žto se u k á ž e je h o tre sta jíc í h ro zn á sp rav ed ln o st a tím i v elik o st jeho. Srv, 10 2, 31; Sof 1, 7. 14. — ‫ ״‬z á s t u p y “ vojsk n ebeských i p o zem ských jso u p o h o to v ě, aby vykonaly ro zk azy sp rav ed ln o sti' Boží. V. 1s· N epřítel, k terý b u d e P alestin u p u sto šiti, b u d e vysekávat! ta k é vysoké strom y. — O B a s a n u viz D t 3, 3. 10. 13; Jos 12, 4 n ; 13, l l n . 31; 1 P a r 5, 23. V. w. O stav itelsk é čin n o sti A z a r j á š e a J o a t a m a srv. 2 P a r 26, 9 ; 27, 3 a .

40

Isajáš 2, l b —3, 1.

16 ha všecky tarsiské lodi a na vše, co lahodi zraku. 17 Pýcha lidí snížena, skloněna bude jich zpupnost, jediný Hospodin vyvýšen bude v den ten, 18 ,kdežto po modlách dokonce bude veta. 19 I zalezou do slují skalních, a do děr v zemi z bázně před Hospodinem, před jeho slavnou velebou, až povstane, aby udeřil (hrůzou) zemi. a0 V den ten zahodí lidé modly své stři orné a sochy zlaté, které byli si udělali, aby se klaněli jim, krtky a netopýry. 21 I zalezou do rozsedlin horských a do slují skalních z bázně před Hospodinem, před jeho slavnou velebou, až povstane, aby udeřil (hrůzou) zemi. 32 Protož upusťte od lidí, kteří život v chřípích mají, neboť bývají přeceňováni.

Isa já š p řed p ovíd á rozvrat v e ř e jn é sp rávy v Judsku a v J er u sa le m ě (3, 1—7), a h rozí tr e sty čin ovn ík ů m , kteří u tla čují lid (3, 8—15).
Η 1a v a 3.
I.

1 Aj, Panovník, Hospodin zástupů odejme Jerusalemu a Judovi sílu a posilu, [všecku silu chleba a všecku sílu vody]
V. 6‫ ·ג‬O T a r š í š u srv. 3 Král 10, 22. — M ísto ‫ ״‬n a v š e , c o l a h o d í z r a k u “ č to u a p řek lád ají novější: ‫ ״‬n a k a ž d é v z á c n é p l a v i d l o . “ (Jiní jinak;. V. 1‫׳‬. srv. s v. 11. (refrén). V. 10· srv. s v. 10. — Viz také O s 10, 8. — Z a te n to v. klade C ondam in (v. 2 - 5 ) . V. 20- 22. pokládají C ondam in i Schlogl s n o v ě jší k ritikou za glosy. — V. 20. je p sán řečí nevázanou, v. 21 opakuje, co bylo řečen o již v e v. 10 a 19., v. 22. v. LXX není. — K e k r t k ů m a k n e t o p ý r ů m p řiro v nán y jso u tu slep é a tm u m ilující m odly, k teré ctí slepí lidé (Jer). V. 22- srv. s Ž 145,2—4. — ‫ ״‬u p u s ť t e “ — p ře s ta ň te se spoléhati. — ‫ ״‬ž i v o t “ = dech, který sn ad n o m izí. — M ísto ‫ ״‬n e b o ť b ý v a j í p ř e c e ň o v á n í “ h eb r.: ‫״‬p r o č m o ž n o .s i jich v á ž i t ? “ Hl 3. — V. ‫ ·ג‬počín á líčiti ro z v ra t sp o lečen sk ý , anarchii politickou i n áb o ženskou, k tero u (jakožto treste m ) stihne Jah v e Jerusalem a říši judskou. D n es je č ten áři tohoto m ísta, jakoby slyšel líčiti p o m ěry v R usku za sp ráv y bolševické. — ‫ ״‬s í l u a p o s i l u , “ o ktero u se o p írá řá d sp o lečen sk ý a hospodářský. — Schlogl a C ondam in s novou kritikou šk rtají jakožto g lo s u : ‫ ״‬v š e c k u s i l u c h l e b a a v š e c k u s í l u v o d y ,“ av šak hlad a žízeň (ro z v ra t h o spodářský, po ru šen é v o d o vody a pod .) bývají příčinou i následkem ro zh á ra n o sti politické. Srv. D t 28, 20. 48.

Isajáš 3, 2 —7.

41

3 junáka, válečníka, soudce, proroka, věštce i staršího, 3 setníka, člověka váženého, rádce, dovedného umělce a znalce zaříkání. 4 A dám jim chlapce za vladaře, ženy budou jim vládnout. 6 Oboří se v lidu muž na muže, a každý na svého druha; bouřit bude chlapec proti starci, a vyvrhel proti šlechtě. 6 Když chopí muž svého bratra v dómě otce svého (a řekne): ‫״‬Máš oděv, buď naším knížetem, a tato ssutina buď pod tebou!“ 7 odpoví v ten den a řekne: ‫״‬Nejsem ranhojičem, nemám v domě chleba ni oděsu; nečiňte mne knížetem lidu!“
V. 2- Ježto m ěsto (stát) n e b u d e m í t i b r a n n é s í l y . k teré k d y si to lik byl nahrom adil (srv . výše 2, 8), nebude, kdo by u d ržo v al p o ř á d e k u v n i t ř (policie), nebude, kdo by hájil m ě s ta (stá tu ) p ro ti n e p ř í t e l i v n ě j š í m u . — N ebude dosti způsobilých úředníků, činovníků ( = ‫ ״‬s o u d c ů “); p roto ú řad y n eb u d o u vym áhati p rá v a ni sp rav ed ln o sti. — N ebude i n t e l i g e n c e , n e b u d e tříd v zdělaných (srv b o lšev ick é Rusko), n eb u d e zkušených lidí, kteří by m ěli a u to ritu ( = ‫ ״‬s t a r š í c h “). — ‫ ״‬v ě š t c e “ p o k lád á S chlogl z a glosu. — ‫ ״‬s e t n í k a , “ d ů sto jn ictv a, k teré bude vyvražděno nebo v cizině ro zp rch lé. — N eb u d e č l o v ě k a v á ž n é h o , jež to p oh rd án o bude jakoukoliv autoritou. — Z a dob takových n e p o k v e t e u m ě n í a n i ř e m e s l a ; d ovedné řem eslníky o d v ed e si n ep říte l d o zajetí. (Srv. 4 Král 24, 14; Je r 2 4 ,1 ; 29, 2.); zb u d e-li některý, nebude míti kom u co d ělati (nezam ěstn an o st). — ‫ ״‬z n a l c e z a ř í k á n í “ = ‫ ״‬zařík áv ače, zak lín ače.“ V. 3b· opravuje a p řek lá d á Schlogl p ro s tě : ‫ ״‬m u d r c e a z n a l c e . “ V. 4- Ba h ů ře : — ‫ ״‬Kdo nem á v lad aře, nem á v ů d c e ; kom u v šak d o stalo se šp a tn éh o vůdce, tom u se d o stalo svůdce, který jej sv rh n e do p ro p a s ti“ (Z lat), — O n e ště stí říše, k terá m á za krále nezk u šen éh o , panov ačn éh o , sobeckého, u k ru tného, rozp u stiléh o chlapce, srv . Kaz 10 16. — , ž e n y , “ t. j. z ž é n š t i i o s t , která v ládne dle chvilkového r o z m a r u (kapricu), dle choutek, jakým i se vy zn am en áv ají v rtkavé ženy. V. * ■ Boj všech p ro ti všem , o bčanské války, vzpoury, rev o lu ce. — N ebude u znání pro zásluhy starších , b ude boj třídní, n em ajetných p ro ti m ajetným , lidí p ok outných proti urozewým. N a d v l á d a p r o l e t a r i á t u ! V. 6. V této b ídě vznikne to u h a po člověku, který by zav ed l p o řá d e k ; kde kom u, kdo b u d e m íti jen tro ch u ‫ ״‬l e p š í k a b á t , “ b u d e n a b íze n a d ik tatu ra, ale nikdo nebude m íti chuti, aby n ab ízen é otěže vlády přijal, k ažd ý b u d e odm itati. — ‫ ״‬v d o m ě o t c e s v é h o , “ k d e m á svůj lep ší plášť uschovaný, jež to na ulici bojí s e v něm objeviti, aby mu nebyl ‫ ״‬jm énem z ák o n a “ (k o m u n istick o -an arch istick éh o ) — ‫ ״‬z a b f á n , “ b ez n áh rad y ‫ ״‬v y vlastněn.“ — ‫ ״‬s s u t i n a “ = zřícen á obec m ěstsk á (státní) V. ‫ ״ ■י‬r a n h o j i č e m , “ k terý by mohl n em ocné tělo sp o le č n o sti vyhojit! Viz o těch nevym ačkaných, neob v ázan ých , zatvrdlých ranách v ý še 1, 5 n . — P říjm y vladařovy vyschly, korunní sta tk y zašantročeny, od k rále ž á d á še, aby sv é p o d dané sytil a ša til, k an d id át, jem už knížecí korunu p odávají, nem á v šak na to soukrom ého jm ění, pro to n esto jí o důsto jn o st, k teré si o sta tn ě n ik d o nev áží. Srv. Je r 30, 12.

42

Isajáš 3, 8— 16.

II. * Ano, borti se Jerusalem a Juda padá; jsoutě řeči jejich i činy proti Hospodinu, aby popudili oči velebnosti jeho. 9 Výraz tváře jejich svědčí proti nim; hřích svůj [jako Sodoma] hlásají nepokrytě; Běda jim, neboť si připravují odplatu zlou. 1e [Rcete spravedlivci, že dobře mu bude, neboť ovoce svých skutků užívat bude. 11 Běda bezbožnému! Zle mu bude, neboť dle toho, co činil, bude mu splaceno ] 12 Lid můj vydřiduši loupí, a ženy jim vládnou. Lide můj, kdo tě blahoslaví, klamají tě, a ka?í cestu, po které máš kráčet. 1 8 Hospodin vstává, by soudil, vstává, by ujal se lidu. 14 Pán přijde k soudu se staršími a s knížaty lidu: ‫ ״‬Vždyť jste spásli vinici, co jste chudému uloupili máte doma. 15 Proč roztíráte lid můj, a chuďasy rozem íláte?“ dí Hospodin, Bůh zástupů

Isajáš p řed p o v íd á rozm ařilým žen ám jeru sa lem sk ý m B o ží tresty (Is 3, 16—4 1).
16 Hospodin také řekl: Za to, že pyšní se sionské dcery,
V .8· počíná líčiti H ospodinův so u d nad bezbožným i uílačovateli lidu (v. 8 —15). — ‫ ״‬o č i v e l e b n o s t i j e h o , “ sídlící m ezi nim i ve chrám ě jerusalem ském . V. s- ‫ ״‬v ý r a z t v á ř e “ drzý, n esty d atý . — ‫ ״‬p ř i p r a v u j í s i o d p l a t u z l o u “ = šk o d í sam i so b ě (hebr.). — ‫ ״‬j a k o S o d o m a “ p okládají Schlogl i C ondam in za glosu. V. 10D■ pokládá C ondam in za p o zd ější přídavek. Z d a p ráv e m ? — M ísto ‫ ״‬R c e t e “ novější k ritik a : ‫ ״‬B l a z e ! “ V. 11- Jak si ustele, tak si lehne, co z ašije, b u d e žíti (G al 6, 5), V. 12a. dle h e b r.: ‫ ״‬v y d ř i d u š i l i d u m é h o j s o u c h l a p c i “ t. j. činovnici ( = ‫ ״‬sta rš í a knížata lid u “ v. 14) v ládnou d le ro zm aru , sobeckých choutek, jak bylo řečen o již výše v e v. 4. — ‫ ״‬ž e n y “ jak o byla A talie a fezabel, m anželka A chabova. O této viz 3 Král 1 6 ,3 1 ; o oné viz 4 Král 11, 1—21; 2 P a r 22, 10—23, 21. — Srv. tak é veliký vliv politický ‫ ״‬k r á l o v e n m a t e k . “ Jer 22, 26; 29, 2. N ov ější k ritika v šak m ísto ‫ ״‬ž e n y “ č te: ‫ ״‬l i c h v á ř i . “ — Srv. tak é v. 4b. V. 1Sc· dle hebr.: ‫ ״‬L i d e m ů j , k d o t ě v e d o u , s v á d ě j í t ě . “ Jsou to lžip roroci, kteří slibují lidu jen dobro, lichotí mu, ‫ ״‬b l a h o s l a v í h o ,“ ale p rav d y mu n epovědí. Srv. Mich 3, 5; Je r 23, 13; Pláč 2, 14; E z 13, 10. a jj. — ‫ ״‬k a z í , “ činí neschůdnou, neznatelnou cestu, k te rá by v ed la lid k e ště stí; lid bloudi a klopýtá. V. ‫ ״‬p ř i j d e , “ až svou p říto m n o st u k á ž e zřetelným i činy sv é v še m o c n é sp rav ed ln o sti. — ‫ ״‬v i n i c í “ sluje n áro d již D t 32, 32; Ž 79, 9. — ‫ ״‬s p á s l i “ a tím zp u sto šili jako hltavé stádo. V. 15- O takových nepravých ‫ ״‬p a s t ý ř í c h “ lidu srv. E z 34, 2 n ; M t 9, 36. V. 6‫ ·ג‬Ú ředníci jeru sale m šti (a ju d ští) p o třeb o v ali m noho peněz, aby se mohli baviti se zpupným i, parádivým i a vilným i ženam i, k teré svým m anželům

Isajáš 3, 17—21.

43

že nosí vysoko bradu, že chodí s okem vyzývavým, že nohou o nohu bijíce do taktu pořád si vycupují: 1 7 Pán oblysí témě hlavy siónským dcerám, Hospodin jejich vlasy obnaží. '* V den ten odejme Pán okrasu střevíčků a půlměsíčky a řetízky 19 a zápony a náramky a čepce 2' a kadeřadla a podvazečky a sponky a voňavky a náušky a prsteny 21 a drahokamy visící s čela a roucha na převlek a pláštíky,
a záletníkům ukládaly veliké požadavky. Aby si p en íze o p atřili, ždím ali poddané, jak bylo řečeno výše. Ženy, k teré činily tak veliké nároky, m ěly ta k é spoluvinu na utiskování poddaných, b udou p roto tak é p řim ěřen ě p o trestán y . — ‫ ״‬n o s í vy s o k o s v é b r a d y , “ ježto natah u jí k rk (hebr. slovně) jak o labutě. — N a nohách m ají šperky (nánožky), o p a tře n é ch řestid ly ; když jdou, ch řesti jako b ý v á při hudbě. T o pudí ženy, aby ustav ičn ě hopkaly, poskakovaly do ta k tu jako ta n eč n ice (baletk y ); tím vábí m uže velm i účinné. Z a tu zp u p n o st, fin tiv o st a sv ů d n o st budou p o tre stá n y dle v. n. (17). V . i7· ‫ ״‬o b l y s í “ (dle h eb r.: ‫״‬r a n í s v r a b e m “), že b u d e v e ta po tom , co tolik šlechtily, na čem ž si zákládaly, v čem viděly svou krásu. — ‫ ״‬o b n a ž í v l a s y “ na spáncích, až p řijd e n ep řítel a strh n e jim s obličeje záv oj. Srv. n íže 47, 2. D le k ralické bible: ‫ ״‬O k y d n e P á n p r a š i v i n o u v r c h h l a v y d c e r S i ó n s k ý ch, a Hospodin hanbu jejich obnaží.“ V. 8‫ ·נ‬Aby znázornil p řepych jerusalem ských žen, vyp o čítáv á Is n em éně než 21 s l o ž k u dám ské garderoby. D o d n ešk a je st touha východní ženy p o šp ercích v á šn iv á : poslední ro z trh a n á a šp in av á žeb račk a n em ů že p o strá d a ti šp e rk ů asp o ň z ‫ ״‬k o č i č í h o “ zlata. D nešní v z n e še n á p an í brává s'i na n áv štěv u o s m e r o až d e s a t e r o šatů , z nichž jed n o je n ád h ern ější n ež d ru h é (N iebur). — Pohříchu nelze nám dnes p ře sn ě stan o v iti, co to ono slovo h e b re jsk é znam ená. — N a p r v é m m ístě jsou u v edeny ‫ ״‬š p e r k y n á n o ž n í , “ nánožky, t. j. plíšky ze zlata, ze stříb ra, nebo kruhy ze slonoviny, n avlečené na k ů tk a (nákotnice). — Srv. Jud 10, 3. — K nim p atří ř e t í z k y , o kterých níže čís. 5. — Na d r u h é m m ístě uyádí h eb r. ‫ ״‬š e b h í s í m , “ je ž bývalo p řek lád án o slovem : ‫ ״‬s í t k y “ (n a v lasy ) v novější době v šak po Schodrovi dle arab sk éh o ‫ ״‬š u b a i s e “ b ývá p řek lád án o ‫ ״‬s l u n é č k a , “ t. j. nákrčni o zdoby m ající tv a r slunce. (Jiní vidí v ‫ ״‬š e b h í s í m “ o zdoby čela, čelenky). — N a t ř e t í m m ístě jm enuje p ro ro k ‫ ״‬s a h a r ó n í m “ — t. j. ozdoby tv a ru p ů l m é s í č n é h o . Srv. Sdc 8, 21 26. (Bylí jimi zdo b en i ta k é v elbloudi). V. 19· Na 4. m ístě j me n o v á ň y - ‫ ״‬n e t í f ó t h “ — t. j. ‫ ״‬k a p k y , “ ‫ ״‬p e r l y , “ nejsp íše hlavní slo žk a náušnice, p ro to tak é n á u š n i c e sam a. — Na 5. m ístě jm én o vány ‫ ״‬š é r ó t h “ = ře tíz k y : a ra b s k é s i u á r zn am en á n á r a m e k , p ro to m nozí dávají také hebrejském u š é r á týž význam (náram ek). — 6 . ‫ ״‬r e cá l ó t h “ byl z á v o j skládající se ze dvou č á stí: jed n a č á st p očínala n a d o č i m a a tá h la se p ře s hlavu a šiji po zádech dolů, část d ru h á počínala p o d o č i m a a sp lý v ala v o ln ě na p rs a ; u očí byly obé části spojeny sponkam i nebo kroužky. — Jiní jinak. V. 20‫ ־‬N a m ístě 7. jm enovány ‫ ״‬p e ( é r í m , “ o zdoby ,hlavy, blíže neznám é, čelenky, čepce, stu žk y na vlasy n ebo pod. — 8 . g e ( á d ó t h jso u ř e t í z k y , spojující n ákotnici (čís. 1.) nohy levé s nákotnicí nohy pravé, aby ženy činily kroky krátké, p ravidelné a p ro v ázen é chřestem . Srv. a rab sk é m ig (á d . — (Jiní vidí v ge(ádóth — náram ky). — D e v á t á o zdo b a sluje ‫ ״‬q i š š u r í m “ t.,j. p ásk y , o p ask y , p ásy kolem boků, prsou, hlavy t e b o pod. — D e s á t á o zd o b a sluje b a t h é h a n n e f e š : n á d o b k y , (lahvičky) n a v o ň a v k v , k teré nosívaly ženy z a v ě še n é n a h rd le nebo za pasem . (Jiní myslí p r s t e n y , jiní n á u š n i c e , jiní o c h r a n n é p ro stře d k y p roti u h r a n u t í ) . — J e d e n á c t á o zd o b a sluje l a c h a š ; byly to am ulety, n ejsp íše malí hadi z drahých kovů (S chroder) n ebo p líšk y p o p san é zařík áv acím i form ulkam i proti zlým duchům . (Jiní p řek lád ají slovo l e c h á š í m : n áu šn ice (V ulg), jiní jinak). V. 21· D v a n á c t á o zd o b a sluje t a b b a ( a t h = p r s t e n (pečetní). — T ř i n á c t á slu je ‫ ״‬n e z e m , “ t. j. p rsten , k r o u ž e k d o n o s u . — Jiní se domnívají, že to byly kroužky na čele zav ě še n é a n ad n o sem splývající k ú stů m (Vulg).

44

Isajáš 3, 22—4, 1.

aa a lněná roucha a jehlice a zrcadla 38 a roušky a vlnky a letní plachetky. a4 Bude pak místo vůně puch a místo pásu provazec; místo kadeřených vlasů lysina a misto živůtků žínice. 86 [Nejlepší] mužové (Sionu) padnou mečeni a jeho junáci v boji. 28 Kvílit a truchlit budou brány jeho, (Sion) zpustlý na zemi sedét bude. H l a v a 4. 1 Sedm žen se chápati bude jednoho muže v den ten a řeknou: ‫ ״‬Svůj vlastní chléb jísti a svým šatem se odívati budeme; ať jen se dostane jména tvého nám ; odejmi potupu naši!“
V. 22- Č trnáctá složk a byla m a c h a ς o t h, t. j. sv átečn í roucho, k teré n ebývalo nošeno stále ale které bylo oblék án o jen o svátcích nebo na n áv štěv u a k te ré bylo dom a h ned z a se svlečeno: — P a t n á c t á slo žk a byla m a ( a t á f á , t. j._v n ě j š í ř í z a dlouhá s rukávy. (Jiní p o k lád ají tu slo žk u z a ‫ ״‬p 1 á š f “ (Vulg). — Š e s t n á c t á slo žk a slu je m i t p a c h a t h . Bvl to veliký š á t e k , do_kterého se ženy celé zahalovaly a který bychom mohli p říp a d n ě nazv ati p l á š t ě m . S rv . Rut 3, 15 S e d m n á c t á slo žk a siuje c h a r i t . T o slovo zn am en á 4 K rál 5, 23. m ě š e c , m íšek na peníze. T ak é tu dlužno p ře k lá d a ti s á e k n ebo pod. — Vulg p ře k lá d á : ‫ ״‬j e h l i c e . “ V. 23- O s m n á c t ý šp erk byl g i l l á j ó n , t. j. z r c a d l o , kovová leš ěná d eska, kterou nosívaly ženy jako jiné šp erk y s sebou. — N a d e v a t e n á c t é m m ístě jso u uvedeny ‫ ״‬s e d í n í m ,“ t. j. k o š i l e . — D v a c á t ý k u s sluje g á n í f t. j. v í n e k , om otaný kolem hlavy, ted y t u r b a n (čep eček ) a pod. — N a posledním ( d v a c á t é m p r v é m ) m ístě jm enován ‫ ״‬r e d í d , “ t. j. jem ný, p ‫־‬ů sv itn ý , ( f l . ó r o v ý ) pláštík nebo ‫״‬p l a c h e t k a . “ — P o zo ru h o d n o je, že ‫״‬ru k a v ič k y “ v bibli nikde, ani tuto, nejsou jm enovány, ačkoli je starý Východ dávno byl znal. K alhot a kapesníků ženy za dob Isajášových nem ěly, proto nejsou tu jm enovány. V. 24- P u c h z propocených, za p rášen ý ch a špinavých šatů, k teré budou n o siti ženy v zaje tí; bude ,to jed in é roucho, kterým budou krýti sv o u n ahotu p o kud se nerozpadne. — ‫ ״‬Ž í n i c e “ — roucho z h ru b é látky, jaké nosívali n ejchudší. — Vlasy budou si buď h ořem trhati, n eb o jim slezou následkem nucené nečistoty, k terá přivodí svrab (prašivinu). Srv. v. 17. — V hebr. p a tý člen v. 24. p ra v í: ‫ ״‬a o p á l e n i n a m í s t o k r á s y , “ t. j. ženám b u d e n a slunci p raco v ati, i budou m íti tv á ř nehezky opálenou, n eb u d e ta k bílá, jako když ji zakrývaly n ád herným i závoji Srv. P láč 4, 8 . — Z toho p átéh o členu zbylo ve Vulg ve v. 25. jed no slo v o : ‫ ״‬N e j l e p š í “ = nej krásn ější ( = ‫ ״‬k rá s y “). — ‫ ״‬ž i v ů t e k “ — jdkýsi n á p rsn ík (Jer). V. 25- Vojny vyhubí m uže, že b u d e n e sn ad n o ženám se v d á ti; b u d e jim v zd áti se rad o stí m anželských, b u d o u za to, že kdysi hýřily, pocifovati velm i b o lestn ě o puštěnost, sam otu, n edostatek m u žsk é ochrany atd. V. 26- Sion p řirovnán tu k žen ě plačící a v prachu zem ě sedící jako P láč 1, 1 nn. — N a znám ých mincích V espasiánových zo b razen o jest Judsko ženou sedící u kořenu palmy. P o d p is praví, že je to ‫״‬J u d s k o z a j a t é . “ Hl. 4. — V. 1- N evdáti se a nem íti d ětí bylo žen ě staro zák o n n é k letbou B oží (D t 7, 14) a potupou p ře d lidm i — D le zák o n a (Ex 21,10) bylo povin n o stí m uže ž e n u (ženy) ž i v i t a š a t i t ; m íti harém o více (‫ ״‬s e d m i “) ženách m ohl m íti toliko zám ožný. — P ro ro k předpovídá, že n ouze o m uže b ude tak veliká, že se budou ženy vzdávati práv a n a výživu a šat, jen když je m už vezm e z a m anželku a d á jim tím sv é ‫״‬j m é n o . “ — P ře d p o v ě d i (3, 24—4, 1) splnily se z a dob z a je tí babylonského a později z a p o s l e d n í c h č a s ů ž i d o v s k é s a m o s t a t n o s ti. S rv. r. 70 po Kr.

Isajáš 4, 2 —6.

45

H o sp o d in o č istí, p o sv ě tí a chránit b u d e sv o u p řitom n o s ti nový J eru salem (4, 2 -6 !.
3 Tehdy bude výhonek Hospodinův na zvelebení a na slávu, a plod země na povznesení a na radost těm, kteří zachováni budou z Israele. 3 Každý, kdo zbude na Sionu, kdo zůstane v Jerusalemě, svatým bude slouti každý zapsaný k životu v Jerusalemě, 4 až Pán smyje skvrny siónských dcer, až z Jerusalema vyhladí jeho krev duchem soudu a duchem žáru, 5 až nad každým místem sionské hory, a nad jejím shromážděním utvoří Hospodin oblak přes den a dým, a blesk plápolajícího ohně v noci. 6 Ano, (Hospodin) bude ochranou nad veškerou slávou,
b u d e Stánkem , skýtajícím stín
V. 2- P ro ro k m írní hrozby, výše p ronesené, p o u k azem na to, že z n áro d a israelsk éh o (církve staro zák o n n é) vzejd e n o v é p l é m ě , tre sty Božím i očištěné a v dobrém upevněné, k teré Bůh o slav í a oblaží M e s i á š e m . — ‫ ״‬v ý h o n e k (sazenice) H o s p o d i n ů v “ = M e s i á š a jeho království, z p rv u m alé, k teré později v zro ste. Srv. níže 11, 1. 10; 53, 2; Jer 23', 5; 33, 15; Z ach 3, 8 ; 6, 12. — ‫ ״‬H o s p o d i n o v ý m “ výhonkem slově, ježto H o s p o d i n d á m u v zejiti, ja k byl slíbil D avidovi (2 K rál 23, 3—5). T en to výhonek, d í l o B o ž í slu je dále ‫ ״‬p l o d z e m ě “ (v. 2b). M esiáš b u d e n a zvelebení, na slávu zbytkům n á ro d a (církve s. z.), kteří se k ném u p řid ru ží v novou společnost, v nové k rálo v stv í Boží. S rv. níže 9, 3; 12, 2 ; 35, 1; 52, 1 ; 54, 1; 60, 1. V. s. M esiáš zav e d e m ezi svým i stoupenci s v a t o s t p ro ti b e zb o žn o sti, líčené výše 2, 6 nn; 3, 9nn. S v a t o s t , k terá zav lá d n e a ž M esiá š p řijd e, líčí také O s 2, 19; 3, 5: Mich 4, 2 ; 7, 18; Sof 3, 17; Zach 3, 3; 13, 1; 14, 20. — B udou svatým i netoliko n a z ý v á n i , ale skutečně, vniterně s v a t í b u d o u . T ehdy se splní, co zpívali serafové dle I s ‫־‬6 , 3 . — ‫ ״‬z a p s a n ý “ m ezi d ěti, n a r o z e n é v J e r u s a l e m ě , m ezi o b č a n y j e r u s a l é m s k é . Is chce říci, že stoupencům M esiášovým b ude tře b a z n o v a s e n a r o d i t i (ve křtu) a státi se členy nového Jerusalem a, t. j. církve K ristovy, ‫ ״‬k ž i v o t u “ novém u v té církvi. V. * ■ P ůvodcem té sv ato sti bude H ospodin, který očistí zbytky o b y v atelstv a jerusalem ského ( = ‫ ״‬s i ó n s k ý c h d c e r “), zb av í je vin ( = ‫ ״‬k rv e “), kterých se dopu stili vraždam i a útisky, vypočítaným i výše. — ‫ ״‬D u c h s o u d u “ = p řísn ý trest. — ‫ ״‬d u c h o h n ě “ = palčivý oheň, který ničí a 'č is tí (srv . výše 1, 25). v V. 5- ,sionská hora bude střed em řiše m e siášsk é ; k té dle 2, 2 —4. pohrnou se všichni národové, tam b u d o u se shrom ažď ovati, tam b u d o u H o s p o d i n a v z ý v a t i . (Vulg). — C elém u Sionu, jeho církvi (hebr.) b u d e Bůh p ro k azo v ati pod o b ná dobrodiní, jaké p ro k azo v al svém u lidu sloupem ohnivým a oblakovým při východu z E gypta (Ex 13, 21; 14, 19; 40, 32j Nm 14,14), ve sv a to stán k u m ojžišském (Nm 9, 1 5 η, 1 Sam 4, 4; 2 Sam 6 , 2. i v Šalom ounově chrám ě 3 K rál 8, 10). T a blaživá, dobrotivá p říto m n o st B oží nebude o b inezena n a d o b u pochodu p ouští, na velesvatyni, n a c h r á m , ta m ilostná p říto m n o st B oží se sn e se n a celý Sion, bude p atrn a každém u členu nového království. — N ad v ešk ero u ‫ ״‬s l á v o u “ církve novozákonně b u d e se vznášet! ochrana B oží m ěrou v ě tší nežli ve S. Z. (Z 104, 39). V. 6. popisuje podrobn ěji tu ochranu, ze které se b u d e těšiti n o v ozákonná s l a v n á církev.

46

Isa já š 5, 1 - 2 .

ve dne proti horku, a bezpečné útočiště proti vichru a dešti. P o d o b e n s t v í o H o s p o d i n o v ě v in ic i (hl 5, 1—7). H l a v a 5. 1 (Prorok:) Zpívati budu svému miláčkovi píseň [přítele svého] o jeho vinici. Vinici měl můj miláček na tučném pahorku. Oplotil ji, vybral z ní kamení, osázel ji (ušlechtilou) révou.

2

Hl. 5. — V. 1—‫ ■ י‬P o d o b e n s tv í o v in ic i: H ospodin — vinař, n áro d israelsk ý =z vinice. — Srv. výše 3, 14; D t3 2 ,3 2 ; O s 10, 1; Je r 2, 21; E z l 5 , 2 ; Mt 2 1 , 33 — T o to pod o b en stv í ro zv ád í m yšlenku, vyslovenou v ý še 1, 2. (Z lat) a vyznívá v D t 3 2 ,6 : ‫ ״‬T a k s e o d p l á c í š H o s p o d i n u , n á r o d e p o š e t i l ý a n e m o u d r ý ? (K nabenbauer). — P ro ro k p ře d n áší pův ab n é p o d o b en stv í, aby si zjednal sluchu a donutil národ k tom u, by sám o d soudil zp ů so b svého jednání. P odobně kdysi (2 Sam 12, 1—10) učinil N atan. — P ro ro k p ře d n á še l tuto ‫ ״‬p íse ň “ poprvé n ejsp íše ve chrám ě, kam se sešlo m nožství Israelitů n a sv á tek stanový, aby děkovali r a d o s t n ě HosDodinu za požehnáni, jeh o ž se jim d o sta to n a vinici. P ro ti rad o stn é n álad ě vinařů judských stav í tu p ro ro k b o lestn ý ž a l o z p ě v v in aře-H o sp o d in a nad n eplodností vinice-lidu judského. — Je s t asi pro tějšk em k písním , jake Israelité n a vinicích, když sbírali víno, s jáso tem plesav ý m zpívali (níže 16, 10). — Z ap letal vidi v písni krom ě p ř e d z p ě v u (v. la b ) č t y ř i s l o k y ; k ažd á sloka m á čtyři dvojčlenné v erše (disticha) 0 ‫ ׳‬p ateru zdvihů (3 + 2). — Schlogl děií p íseň na p ě t s l o k : z těch d v ě jsou čty řřád k o v é (3 + 2 zdvihů) s refrén em : ‫ ״‬č e k a l , ž e p o n e s e h r o z n y , p l o d i l a p l á ň a t a (2ef; 4 cd ); t ř i sloky jsou čty řřád k o v é jed n oduché o trojím zdvihu. C ondam in vidí tu sb o ro v ý zpěv, složený z e s l o k y ( l b —2), p r o t i s l o k y (v. 3 n ), s t ř e d o s l o k y (v. 5 n ), ze d r u h é s l o k y (v. 7a) a p r o t i s l o k y (v. 7b). — P íse ň vznikla v prv n ích letech Isajášo v y p rorocké činn o sti, kolem r. 735. V. 1- M ísto ‫ ״‬s v é m u m i l á č k o v i “ lé p e dle h e b r.: ‫ ״‬o s v é m m i l á č k o v i . “ — Tí m ‫ ״‬m i l á č k e m , “ ‫ ״‬p ř í t e l e m “ (lb ), ‫ ״‬m i l ý m “ (lc ) je s t H o sp o d in -v in ař. — (‫ ״‬s v é m u m i l á č k o v i “ = k jeho cti a chvále (K n ab en b au er). — D le op rav y Z apletalovy, Schlóglovy (a jj.) lép e jest v. la b p ře k lá d ati: 1 B u d u zp íva t o mém p říte li, p íse ň o jeh o vinici. C ondam in p ře k lá d á : B u d u zp íva t o mém p řiie li, píseň o jeh o lásce k vinici. ‫״‬t u č n ý “n ú ro d n é půdy. — ‫״‬N a p a h o r k u , “ na výsluní bývají dosud v hornatých krajích P alestin y stu p ň o v ité (teraso v ité) vinice. — Výklad celého p o d o b en stv í pod áv á níže ve v. 7. sám prorok. V. 2- M ísto ‫ ״‬o p l o t i l “ h e b r.: ‫ ״‬p ř e k o p a l . “ — T ak é dnešní p alestinský vin ař o h r a z u j e svou vinici na všech stran ách k a m e n n o u z d í zvýši 1—2 m, k tero u krom ě toho obrní trním , nebo o sází kak tu sem , dosahujícím zn ačné v ý še; ten koná p o d obné služby jako u n á s o stn atý d rát. — ‫ ״‬K a m e n í “ tře b a v yházeti již proto, aby p ůda m ohla dobře býti k y p řen a (pluhem n ebo m otykou). — D n e s bývají sa z e nice, p ru ty 1 m 30 cm zdéli koncem ú n o ra zasazo v án y do jam ek 50 cm hlubokých, tolikéž dlouhých a 20 cm širokých, vzdálených o d seb e 2 —4 m. P rvní hrozny d áv á n ová vinice tře tí rok. — Ježto m á m noho n ep řátel, lidí i zv ířat (P is 2, 15), dlužno vinici h l í d a t . P ro stře d vinice býv ala pro hlídače z řiz o v á n a z Ioubí, proutí, plachet n eb o rohožek b o u d a , později bývala a bývá d o su d stav ě n a z k a m e n e v ě ž , 5 —6 m vysoká, a b o u d a na ní. — L i s ů n a (bývalých) vinicích zachovalo se v P a le stin ě z dávných dob d o sti m noho, jso u to d v ě p r o h l u b n ě , v y tesan é do skály, jedna vyšší, druhá nižší. V yšší m á sklon do rohu, v e k terém je s t stru ž k a

sa já š 5, 5—7.

47

Postavil prostřed ní věž, lis v ní vydlabal, a čekal, že ponese hrozny, ale plodila pláňata.
* (H ospodin:)

‫ ״‬Teď tedy, občané jerusalemštl, a mužové judští, buďte soudci mezi mnou a vinicí mou! Co víc jsem učinit měl své vinici a neučinil jsem jí? Proč, když jsem čekal, že ponese hrozny, plodila pláňata? Teď tedy ukáži vám, co učiním já své vinici: Odejmu jí plot, že na pospas bude. Pobořím jí zeď, že ji rozšlapou. Pustinu z ní udělám: nebude řezána. Nebude okopávána, vzroste v trní a v hloží; i mrakům dám příkaz, by nespouštěly na ni deště!‫״‬

4

6

6

7

(P ro ro k :)

Vinice Hospodina zástupů je dům Israelův, a Judovci — toť rozkošná jeho sazenice.

(žlábek) a otvor, ústící do pro h lu b n ě nižší. V oné (asi 4 m d louhé i širo k é) bývaly hrozny šlap án y (níže 63, 2); vyšlapané víno stékalo do p ro h lu b n ě d ru h é, ze k teré bývalo naléváno do m ěchů n eb o do hliněných n ádob. D nešní v in ař již těchto starých lisů neužívá. (B auer). — V. l c —2. líčí několika ry sy p é č i v i n a ř o v u , k terá pro vinici učinila v še m ožné, že m ohia práv em ž ád ati od viníce plodů. Jakého zklam ání však dóžil se v in ař! M ísto h roznů s l a d k ý c h , jaké d á v á ušlechtilá réva, pečlivě pěstovaná, d o stalo se mu hroznů hořkých (‫״‬t r p k y n í ‫) ״‬, jakýchsi p 1 a n i č e k , nebo p a d a v e k . — T a ré v a Dyla č e r v e n á (heb r.). — (Na ja ře v inař ještě d v ak rát nebo třik rá te kypří p ů d u n a vinici, o ře z á v á rév u , atd . V šecku tu činnost básník tu předpo k lád á). V. s- H ospodin vyzývá obyvatelstvo Jeru salem a a Judska, ab y zased li na soud, jakožto s o u d c o v é . Sám d o brovolně d o stav u je se na te n so u d jako. s t r a n a a podvolí se spravedlivém u ro zsu d k u (po lid sk u m luveno). D ruhou stran o u je st — vinice H ospodinova. V ysloví-ii ro zh o d čí (so u d co v é) n estran n ý ro z su d e k , o d so u d í vinici a tím s a m i s e b e, ježto Jerusalem ané a Judovci jso u sam i jm enovanou vinicí. V. 6- ‫ ״‬Když oni m lčí, odpovídá (vinař-H ospodin) sá m s o b ě .“ (Jer). T o mlčení znam ená ovšem , že vyzvaní so u d co v é odsuzují seb e sam i. V. 6. ‫״‬h l o ž í a t r n í “ p řipom íná kletbu, vyslovenou G n 3, 18. V. 7- P ro ro k vykládá sám sm ysl obrazu. — ‫ ״‬P o tak o v é p říp ra v ě pod o b en stv í, samo sebou již d osti jasné a ode všech pochopené, vykládati zn o v a svým i slovy, není nic jiného, nežli bušili novým i ranam i do duší n evděčníků a zatvrzelcům a zarputilcům navalovat! hanby a kárání. (K nabenbauer). — Všimni si slovné

48

Isajáš 5, 8 —10.

Čekal, že bude činiti p r a v o s t , hle však V- n e p r a v o s t ! (Očekával) p r á v o , hle však — b e z p r á v í !

Š e s te r é b ěd a Isa já šo v o všelijak ým h říšn ík ů m (Is 5, 8 - 3 0 ) .
I,

8 Běda vám, kteří připojujete dům k domu, a pole s polem slučuje, že nezbývá mezery; zda chcete bydliti v zemi vy sam i? 9 Pravil to do mých uší Hospodin zástupů: ‫ ״‬Přisám, že mnoho domů spustne, že velké a krásné liduprázdny budou. 10 Deset totiž jiter viničných vydá soudek jeden, a třicet měr výsevu vydá míry tři.“
hříčk y : ‫ ״‬p r a v o s t , “ ‫ ״‬n e p r a v o s t “ a ‫ ״‬b e z p r á v í . “ — B ezp ráv í p ů sobí ‫ ״‬k ř i k “ utiskovaných (hebr.). — T oto pod o b en stv í líčí velm i n ázo rn ě p o m ěr B oha k církvi sta ro zák o n n é (národu B ožím u). P a l e s t i n a b y la v ě ru t u č n ý p a h o r e k , na k terém se m ohla vinice-církev ve sv ém n áboženskom ravním životě znam enitě vyvíjeti. Bůh sám svou vinici o p l o t i l zjevením svým , zákonem i b ohoslužbou, kterou bylo israelsk é jed n o b o žstv í chráněno proti vlivům pohanským . Bůh ‫ ״‬k a m ě n y , “ t. j. překážky toho to vývoje n áb o žen sk éh o života odklízel; tak o v o u p ře kážkou byli pohané (K anaanci), kteří měli z P alestin y zm izeti (Ž 43, 3). N ebeský v in ař o ř e z o v a 1 své sazen ice všelijakým i tresty , ostrým i řečm i p roroků a p o dobným i ‫ ״‬n o ži.“ — lsrael byla vinice, jejíž sazen ice pocházely z k m e t t ů velm i u š l e c h t i l ý c h (spravedlivých a rc io tc ú . V ě ž na vinici lze p řirovnati k jerusalem ském u chrám u. Bůh sám zah řív al svou vinici sluncem lásky, sk ráp ěl 1 1 dešti sv é m ilosti, ustanovoval strá ž c e : krále, kněze, proroky. C írkev katolická k la d e n a veliký p átek do ú st K ristových výčitku (im properium ), k te rá je st ohlasem to h o to o o d o b en stv í: ‫ ״‬C o v í c e m ě l j s e m u č i n i t i t o b ě a n e u č i n í ! j s e m ? J á t j s e m š t í p i l tebe, v i n i c i s v o u nej k r á s n ě j š í , ale ty jsi s t a l a se m n ě v e l m i h o ř k o u ; o c t e m t o t i ž ž í z e ň m o u j s i n a p o j i la a k o p í m p r o b o d l a j s i b o k s v é m u S p a s i t e l i.“ H rozby H ospodinovy (v. 6) v idím e d n es splněny na národě po celém sv ě tě ro zp rch lém a n áb o žen sk o -m rav n ě vyschlém . — ‫ ״‬Vše co řečen o je s t o vinici, m ožno v ztahovati tak é na stav lidské duše, k terá šiíp en a jsouc od B oha p ro dobro, n ep řin e sla hroznů, a le trpkyní a poté vydána byla diavcům n a p o sp a s, aniž d o stalo se jí b ožského d e ště , p oučení, ježto předešlým i dary p o h rd la “ (Jer). V. 8nn. vykládají, cože jso u o n a ‫ ״‬p l á ň a t a “ nebo n ep rav o sti (v. 7), a líčí p o drobněji, co hodlá učiniti H ospodin za to sv é vinici (v. 6). T ěch n ep rav o stí vypoctěno je tu š e s t e r o ; každ é n ep rav o sti řečen o je s t h ro z n é : ‫ ״‬B ě d a “ (v. 8. 11. 18. 20 21. 22). — N ejprvé jm enováni jso u l a k o t n í h r a b i v c i , k teří p ro ti z á koňům Lv 25, 25 n; D t 27, 17. neštítí se žádných p ro střed k ů , jen aby získ ali m noho dom ů a zcelili pozem ky ve velké plochy (latifun 1ie), že nezbývá m ezery, m ísta nikde pro m alého (sp o lečen sk y slab šíh o ), že vzniká v elk o stafk ářstv o p ro ti bezzem kům , proti p ro letaríátu . — C htějí býti výhradným i p ány v zem i. V. 9 T y dom y v ša* se sřítí, ježto obyvatelstvo je o pustí nem ajíc z čeho živu býti. — T a pole (zcelená) to tiž n eb u d o u d á v a t úrody o čekávané (v. 10). H ospodin to pravil prorokovi ‫ ״‬d o u š í , “ t. j. velmi zře te ln ě a trvale, že mu to u stav ičn ě v uších zní. — ‫ ״‬v e l k é a k r á s n é — dom y. V. 10. ‫ ״‬j i t r o “ = : plocha, k tero u bylo lze sp řežen ím hovězím za den zo ra ti C o bylo lze zorati za d e se t dní, b yla zn ačn á plocha, p ro to ‫ ״‬j e d e n s o u d e k “ vína byla ú ro d a p ran ep atrn á. — D le h e b r .: v y d á těch d e se t jiter jed en b a t h, t. j. asi 40 litrů ! — V. 10b dle h e b r: ‫ ״‬C h o m e r s e m e n e v y d á e f u “, t. j. 4 h ektolitry vydají 40 litrů, t. j. sklidí se toliko d e se tin a výsevu. T ak o v á b u d e n eú ro d a

Isajáš 5, 1 1 -1 7 .

49

II. 11 Běda vám, kteří vstáváte ráno, byste šli za lihovinami, a pili až do večera, hoříce vínem! 13 Citaru a harfu, buben a píšťalu míváte s vínem na hodech svých, ale na dílo Hospodinovo nehledíte, aniž, co činí ruce jeho, pozorujete. 13 Proto tedy, že lid můj rozumu nemá, veden bude do zajeti, urození zhynou hladem, a množství jeho žízní uschne. 14 Protož rozevrou pekla svůj jícen roztáhnou svá ústa do nekonečna, i sletí mocní i lid jeho, vznešení i slavní do nich. 16 Sehnut bude každý, ponížen kde kdo, a oči pyšných budou pokořeny. 16 Ale Hospodin zástupů vyvýšen bude soudem, a Bůh svatý zjeví svou svatost spravedlností. 17 A pásti se budou (tam) beránci dle obyčeje svého, a co zase pustina urodí, cizinci snědí.
V. ‫ · ״‬Lichváři, kterým hrozil p ro ro k ve v. 8 —10., o d írají slab ší, ab y mohli rozhazovati n a opojné nápoje. — P ijanům hýřivým sv ěd čí d r u h é ‫ ״‬B ě d a “. — Začínají piti s východem slunce a pijí až do jeho záp ad u . S rv. Kaz 10, 16; Sk 2, 15; 1 S ol 5, 7. — ‫ ״‬L i h o v i n y “ vyrobené z datlí, z ob ili (pivo), z ovoce (ovocné víno) a p o d .; tak é m edovinu m ožno sem zařaditi. T o v še slu je h e b r: ‫ ״‬š é c h á r “. — Víno r o z p a l u j e v nich jiné chtíče. V. 12. O hudebních n ástro jích viz k 2 K rát 6,5 . — O b u b í n c í c h viz ta m ž e .— ‫ ״‬d í l o H o s p o d i n o v o “ je vše, co činil a činí Bůh p ro sp á su lid stv a a zejm éna ve prospěch n áro d a israelsk éh o . Jsou to v šeck a jeho d o b ro d in í, jeho zjevení, sliby, hrozby sk rz e proroky atd . — Srv. v. 19; 10, 12; 22, 11. V. 18- M ísto: ‫ ״‬ž e r o z u m u n e m á “ p řek lád áv ají n o v ě jší: ‫ ״‬n á h l e “, ‫״‬n e o č e k á v a n ě “. — Sm utné zajetí se všem i svým i pso tam i m ísto ro z p u stilé v eselosti, hlad m ísto hodů, žízeň m ísto pití. V. M· M ísto hýřivého plýtvám ž i v o t n í m i silam i n asta n e — s m r t všeho. — D le hebr. sletí do pekel n á d h e r a j e h o (Sionu), a r y k j e h o a h l u k j e h o a j á s a j í c í v n ě m (Jerusalem ě). — T i, k teří otvírali sv á ústa, by hltali pokrm y a lihoviny, ti budou nyní pohlceni jícnem pod sv ětí sam i (T irin). V. !6n. p o kládá k ritik a novější (Schlogl, C ondam in) z a p o z d ě jší přídatky, ježto se nehodí do souvislosti. V. 15. je st b ezm ála o pakován z 2, 9. 11. — C htějí říci, že těm i tre sty v ysvitne v eleb n o st a sv a to st Boží, k terá hřích n enávidí a déle snésti nem ůže; ta k p řisp ějí so udy (tresty ) B oží k tom u, by zem ě byla skutečně plna slávy B oží ( 6, 3). V. 17. klade C ondam in za v. 10. — Zem ě, ktero u b ezb o žn í píjané obývali, bude i po jejich zániku h lá sa ti svou sp u štěn o sti h říšn o st bývalých m ajitelů. T am , kde bývaly pyšné paláce a nád h ern é domy, bude pustin a, n a k teré budou s e p á sti stáda, jako se p ásáv ají ‫״‬n a s v é l u č i n ě “ (hebr. m ísto ‫ ״‬d l e o b y č e j e s v é h o “). V. 17cd bývá vykládán velm i p estře. S C ondam inem lze p ře k lá d a t!: ‫ ״‬a n a s s u t i n á c h k o z l o v é b u d o u s e ž i v i t i “. — P ře k la d Vulg m ožno sro v n ati s 1, 7. (Jer.)

50

Isajáš 5, 18—23·

III. 18 Běda vám, kteří táhnete (pokutu za) nepravost provazy marnosti, a jako za lano u vozu (táhnete pokutu za) hřích, 19 kteří říkáte: ‫ ״‬Nechať pospíší, a brzy přijde dílo jeho, abychom je ;viděli; nechať se přiblíží a přijde úradek Svatého Israelova, abychom jej poznali!“ IV. 2? Běda vám, kteří říkáte zlému dobré a dobrému zlé, kladouce tmu za světlo a světlo za tmu, pokládajíce hořké za sladké a sladké za hořké! V. 21 Běda (vám), kteří jste moudří ve svých očích, a sami před sebou opatrni! VI. aa Běda (vám), kteří jste obry v pití vína, a velikány v míchání lihovin; 23 kteří za úplatky osvobozujete bezbožného, a právo tomu, jemuž přísluší odpíráte!
V .,18· T ř e t í ‫״‬B ě d a “ sv ěd čí těm , k teří si tro p í posm ěšk y z h ro zeb p ro ro kových. T ak o v é posm ěšky vyskytují se sn ad n o při pitkách, při kterých hodují labužníci a pijané od proroka k áraní (K nabenbauer). — O braz je st v zat od sa ň k o v ité m látičky, do které býval d o bytek zapřahován. M l á t i č k a , k terá ro zd rii obilí, je tu o braz t r e s t ů , h ř í c h y jsou p r o v a z y , za k teré hříšnici ty tresty táhnou, k so b ě a na se b e přitahují. — ‫ ״‬m a r n o s t “ jso u ony o p o v á ž l i v é ř e č i , k te rým i se prorokům vysm ívají. V. 1e· opakuje p ro stě to , co b y l o b ra z n ě řek l v. 18. — Srv. 1, 6 . 7. 22 n. 25 n. — ‫ ״‬d í l o “ B oží jsou tu tresty , kterým i pro ro ci hrozí. Srv. v. 12. — ‫ ״‬j e v id ě l i “ = ‫ ״‬p o z n a l i “ = zakusili, p řesv ěd čili se, že p ra v d u mluví m ravokárci. — ‫ ״‬ú r a d e k “ = plán, zám ěr B oží p o tre sta ti h říšníky, na který nepohodlní m rav o kárci poukazují. M íněn je st p o p řed n ě Isajáš, který nejraději a nejčastěji jm enoval B oha ‫ ״‬S v a t ý m I s r a e l o v ý m “. — Srv. n íže 28, 9 n ; Am 5, 18; Jer 17, 15; E z 11, 3. — P ře d v. 18. klade Schlogl 10, 1—3. T ím získ áv á o jedno ‫ ״‬B ě d a “ více, že jich m á úhrnem osm . (T ak é v. 23. p o v ažu je za sam o statn é ‫ ״‬B ěd a“), V. 20- Č t v r t é ‫ ״‬B ěd a“ h ro zí těm , kteří p řev racu jí pojm y m ravního d o b ra a zla, p rá v a i bezpráví. — ‫ ״‬d o b r é “ = : ‫ ״‬sv ě tlo “ ··= ‫ ״‬sla d k o “. — ‫ ״‬z l é “ = ‫ ״‬tm a “ = ‫ ״‬h o řk o “. V. 21- P á t é ‫ ״‬B ě d a “ nam ířeno je s t p roti dom ýšlivosti, k terá jed n á proti ra d ě P řís 3, 5. 7. — Činili tak zejm éna ti, k teří h ledali sp á su říše v politických sm louvách s cizím i m ocem i a v m ilitarism u. S rv. 2, 8 (K nabenbauer). V. 22‫!י‬, bičuje ty, kteří jso u s i l n í v pití, a le s l a b í tu, kde m ají svým ú řadem z je d n a t^ v rc h p ráv u a sp rav ed ln o sti, k d e by hrd in n o st (heroism us) p ráv ě b yla žádoucí. ( Š e s t é ‫ ״‬B ě d a “). — C ondam in klade v, 8 —23. do té ž e doby co v. 1—7., t. j. do r. 735. V. 24 n v ša k p řeh azu je až za 9, 16; podobně v. 26—30 p řesm ykuje za 8, 20. (Jiní jinak). — M ožno se dom nívati, že i v. 24—30 ro zv ád í p o d o b en stv í o vinici (v. 1—7), že pochází z té ž e doby (r. 735) a je tu na svém m ístě.

Isajáš 5, 24—29.

51

VIL s* Protož, jako jazyk ohně zžířá strniště, a žár plamene spaluje (seno), tak bude kořen jejich jako pýř, a květ jejich rozprchne se v prach za to, že zavrhli zákon Hospodina zástupů, a řeči Svatého Israelova se rouhali. 25 Protož rozhorli se hněv Hospodinův nai lid jeho, vztáhne ruku svou na něj a pobije ho, že se třásti budou hory a mrtvol bude jak bláta na ulicích. Tím vším nebude vyčerpán hněv jeho, ale ruka jeho dále zůstane vztažena. ae Vyzdvihne znamení dalekému národu, a přivábí jej od končin světa, a ejhle, pospíší si, aby přišel rychle. 27 Nebude v něm mdlého ani nemocného, nebude dřímajícího ani spícího; nerozváže se pás jeho beder, aniž se přetrhne řemen obuvi jeho. 28 Šípy jeho jsou naostřeny, a všecka lučiště jeho natažená; kopyta koní jeho jsou jako křemen, a kola jeho jako prudký vichor. 29 Řev jeho jako řev lvice; řve jako Ivíčata a v rč í;
V. 24- ‫ ״‬P r o t o ž “ = za to, že vinice P án ě p řin ášela ta k o v á p láň ata, zločiny výše jm enované, pro k teré m ěl Isajáš šeste ro ‫ ״‬B ě d a .‫ — ״‬Slám u, po m láceni ro z d robenou, stáři pálívali, jako bývá pálen a u n ás pýřka. V. 2°. Kdysi měl H ospodin r u k u v z t a ž e n u , ab}‫ ־‬lidu d o b ře činil, teď ji vztáhne, aby ho bil. (Ex 3, 20; 7, 5 ; 15, 12. a jj.). — ‫ ״‬m r t v o l “ pobitých z lidu. ­ ‫ © ד‬se splnilo zejm éna za války s y r s k o - i r a e l s k é . Viz 2 P a r 28, 6. P ekach pobil z Judy sto dv acet tisíc jed en den, vesm ěs udatných m užů (K nabenbauer). — S m rt slavila hody také později, za v pádů a s s y r s k ý c h a b a b y l o n s k ý c h . Srv. Jer 9, 21; 1 6 ,4 ; 34, 20. — ‫ ״‬r u k a j e h o ž ů s t a n e d á l e v z t a ž e n a , “ by trestala. V. 26- popisuje zk ázu ve v. 24. předpověděnou. - ‫״‬v y z d v i h n e z n a m e n í , “ p ra p o r nebo stan d ard u , na vyvýšeném m ístě (na hoře), aby bylo zřejm o, že se v erbuje m užstvo na vojnu. — Ježto dále se mluví vesm ěs o j e d n o m n á r o d u , lépe tak é zde m ísto ‫ ״‬n á r o d ů m “ č ís ti: ‫ ״‬n á r o d u . “ — ‫ ״‬p ř i v á b í j e j “ sykotem nebo hvízdáním , jako včelař vyvábí včely z úlu n a p astv u a z pastvy do ulu (Sv. Cyril). Srv. níže 7, 8 . ‫״‬p o s p í š í s i,“ aby se splnilo, co si přáli p osm ěvači v ý še vě v. 19. V. 27· líčí neobyčejnou sílu toho n áro d a, k terá se n ev y čerp á dalekým i p ochody. — V. 27b pokládá C ondam in s jinými kritiky za glosu ze Ž 120, 4. — Čím silnější bude, tím v ětší h r ů z a z n ě h o p ů j d e . — B ude tak é znam enitě o š a c e n a v ý z b r o j e ň. — Co H ospodin dal kdysi sv ém u lidu, (D t 29, 5) to dá tom uto nepříteli, který b u d e m etlou v rukou jeho (Sv. Efrem). V. 28· P o h o t o v o s t n e p ř í t e l e . — Ježto s ta ří neznali podkov, bylo třeb a pro vojenskou jízd u vybrati koně s kopyty n e tv rd ším i. V. 29- ‫ ״‬d r ž í j i“ a od n áší (hebr.).

52

Isajáš 5, 30—6, 3.

chápe se kořisti, drží ji, a není, kdo by ji vydřel. 30 Hučeti bude nad nim v ten den jako hukot m oře; pohlédneme na zemi a hle — tlsnivá tma. Světlo se zatmí v temnu jeho.

T řetí č á st úvodu: Vid Isajášů v, v e kterém byl p o slá n k úřadu p rorock ém u (6, 1—13).
H ospodin obklopený serafy zjevuje se Isajášo v i (6, 1—4). Jed en s e r a f očišťuje prorokovy rty (6, 5—7). Bůh Isa já še p o sílá a n azn a ču je účinky toho poslán i (6, 8— 13).

H l a v a 6. — 1Toho roku, kdy zemřel král Oziáš, viděl jsem Pána, an sedí na trůnu vysoko vyzdviženém; cípy roucha jeho naplňovaly chrám. 3Serafové vznášeli se nad ním; šest křídel měl každý;, dvěma zastíral si tvář, dvěma zastíral si nohy a dvěma létal. 3 A volal jeden ke druhému:
V. s0· ‫״‬t e m n o “ = n eštěstí, b ezn ad ějn o st. — T a k se stan e v i n i c i n e p l o d n é , národu israelském u ! (výše v. 6). — P ro p řeh led všim ni si, že tresty hříšníkům je h roženo po prvním ‫ ״‬B ěd a“ ve v. 9 n ; po druhém ‫ ״‬B ěd a“ ve v. 13—17; p o šestém ‫ ״‬B ěd a“ ve v. 24—30. Hl 6. — V. 1- Isajáš m odlil se n ejsp íše v e c h r á m ě a tu d o stalo s e mu p o v o l á v a c í h o v i d u , který zd e popisuje. — K rál O z iá š ,( = A zariáš) zem řel ro k u 737. Viz 3 Král 15, 32. B ylo-li Isajášovi toho roku 30^ let, narodil se r. 767 p ře d Kr. tedy ještě za panováni A zariáše (769—737). — Čím vyšší t r ů n , tím v ě tší v eleb n o st toho, kdo na něm sedí. — T o té ž znam enají c í p y roucha, t. j. v l e č k a , splývající s vysokého trůnu a jako k oberec přikrývající chrám ovou po d lahu. (Srv. vlečku hávů panovnických, bisku p sk ý ch atd.). — ‫ ״‬s e d ě t i “ zd ů razň u je v ladařskou (snad i soudcovskou) m oc a te d y tak é v e l e b n o s t H ospodinovu. — C hrám , ve kterém Isajáš H ospodina vidí, není a n i n e b e s k ý , ani p o z e m s k ý (jeru salem sk ý ) nýbrž c h r á m v i d o v ý , v m ysli pro ro k o v ě vytvořený, který o v šem n ěk teré složky měl z chrám u jeru sale m sk éh o (oltář, kleště, kam ének), jiné však odjinud (trůn). — M ožno se dom ysliti, že H o s p o d i n z á ř i l s v ě t l e m j a k o slunce. V. a· ‫ ״‬v z n á š e l i s e “ jsouce pohotově ke slu žb ám , k teré jim Bůh p řik á ž e (Žid 1, 14); doslovně ‫״‬s t á l i “ jako kněží nebo levité při bohoslužbě. — ‫ ״‬n a d n í m “ — n ad trůnem a tedy také n ad H ospodinem , sn ad v kruhu jako dvořeninové kolem trů n u pozem ského (LXX). — Z 3 K rál 22, 19 a D an 7, 10. m ožno je st vyvozovati, že bylo serafů v e l m i m n o h o . — Z ahalují svou t v á ř , nem ohouce sn ésti sv ě tla velebnosti Boží. — Z ahalují si n o h y na znam ení, že jso u neviditelní. — L é t a j í na znam ení, že jsou to b y tosti hbité, n a d l i d s k é , ačkoliv jinak vystupují v p o době l i d s k é . — ‫ ״‬S á r á f “ znam ená Nm 21, 6. 8 . hada, jehožto u štk n u tí pálilo j a k o o h e ň , a D t 8, 15: ‫ ״‬hada, jehož dech p á l i l “ ; tím že slovem rozum í Isajá š n iže h ad a nebo d rak a létacího (14, 29; 30, 6). N ejsp íše souvisí slovo ‫ ״‬sá rá f“ se slo vesem sáraf = h o ř e l , p á l i l , spaloval. D le to h o j iž Jer přek lád á s e r á f í m : ‫ ״‬z a p a l u j í c í , n e b o s p a l u j í c í . “ T a k é assy rsk ý bůh ohně N ergal m á příjm ení Š a r r a p u , t. j. P á l í c í . Se strážn ý m duchem egyptským , hlídajícím hroby a zvaným ‫ ״‬s e r e f “ m á biblický ‫ ״‬s á r á f “ toliko podobné jm éno. (Jiní jinak). M alvenda myslí, že to slovo vyslovuje úkol jejich : ohněm čistiti d o b ré a ničiti zlé. — Z činnosti serafů, zde p o p san é vyplývá, že to byli andělé, jak za to m ěla vždy církev. ‫׳‬S erafové-and ělé jm enováni jso u toliko na tom to m ístě v P ísm ě). D le P seu d o d y o n isia byl to první, n ejv y šší sb o r andělů, a n d ě l ů h o ř í c í l á s k y . — Na základě tohoto m ísta bývali také c h e r u b o v é zo b razo v án i o še sti křídlech, ačkoliv E z m luví výslovně jen o č t y ř e c h křídlech cheru b ů (Schlogl). V. s- ‫ ״‬j e d e n “ ke d r u h é m u “ — ro z d ě len i jsouce na dva sbory, k teré si odpovídali. — Volali hlasem velikým , jaký se sro v n áv á s nadlidskou jejich silou a B o ž í v e l e b n o s t í . — ‫ ״‬S v a t ý “ a velebný, vznešený. — T é v eleb n o sti (sv ato sti) je s t plná zem ě, k terá ji každým tvorem velikým i malým hlásá. — D o-

Isajáš 6, 4—7.

53

‫ ״‬Svatý, svatý, svatý (jest) Hospodin, Bůh zástupů, plná jest všecka země slávy jeho.“

i Chvěly pak se podvoje veřejí od hlasu volajícího a dům na plnil se dýmem. 5I řekl jsem : ‫ ״‬Běda mně, neb veta jest po mně; vždyť jsem člověk rtů poskvrněných, vždyť bydlím mezi lidem rtů poskvrněných, a krále Hospodina zástupů viděl jsem očima svýma!“ 61 přiletěl ke mně jeden ze serafů, mající v ruce ohnivý kamének který kleštěmi byl vzal s oltáře, 7dotekl se (jím) úst mých a řekl:
brovolně mají v eleb n o st (a sv a to st) B oží hlásati lidé, zejm én a n á r o d B o h u z a s v ě c e n ý , životem dle p ráv a a sp ravedlnosti. Ježto s v a t o s t ž iv o ta n á b o že n sk o m ravního v národě ‫ ״‬s v a t é m “ (E x 19, 6 ; D t 14, 21) byla p o ru še n a , byl k něm u poslán Isajáš, h lasatel sv ato sti Boží, t. j. vůle, by v šu d e v ládl p o řá d ek dle (svatého) zákona od Boha zjeveného. — T ř i k r á t e bývá slav n o stn ě jed n o slovo opakováno také na jiných m ístech, jako Je r 22, 29; E z 21, 27; Nah 1, 2. — O ko křesťanské vidí tu n a s t í n ě n é tři b o ž sk é osoby, jakož i jednotu B oží p řiro ze n o sti (v jed notném čísle: ‫ ״‬H o s p o d i n , B ů h z á s t u p ů “). Srv. ‫ ״‬S a n c t u s “ p ři m ši sv. a ve chvalozpěvu am brožském . V . 4- V elebnost B oží byla tak veliká, _že chrám při zp ěv u an d ělsk ém ji opěvujícím ve svých základech se třásl. Srv. Ž 96, 4 n ; M ích 1, 3 ; H ab 3. 6. 11. — T ak é hora Sinaj s e t ř á s l a , když se Bůh n a ní zjevil (Ex 19). — M ísto ‫ ״‬p o d v o j e v e ř e j i “ sn a d lé p e : ‫ ״‬s t ě ž e j e p r a h ů . “ Je stliž e se třásly prahy, tř á s l se chrám celý. — Bůh zářil do su d světlem (výše·v. l n). Nyní v šak p o čín á se chrám naplňóvati kouřem , který B oha zahaluje na znam ení, že je člověku n ep řístu p en . (Srv. G n 15,17; Ex 19, 9.16. 18; 20,18). Srv. podobný zjev při svěcení chrám u Š alo m ounova 3 Král 8, 10. — V j z dále E x 24, 18; Nm 16, 43; Lv 16, 13. M ožno, že ten kouř vycházel z o h n ě , planoucího n a chrám ovém o l t á ř i . V. 6· Pokud viděl Isajáš tv á ř H ospodinovu, z á říc í s v ě t l e m , r o z p l ý v a l s e u vytržení r o z k o š í ; byl tak do vidu p onořen, že si byl m álo se b e vědom . Když však dým Boha sv ětla zahalil, procitlo v něm seb ev ěd o m í a prv n í pocit, který ho pojal, byla — h rů z a . T řá sl se při pom yšlení n a B o ž í v e l e b n o s t a na svou h ř í š n o s t . Srv. podobné pocity v duši E z e c h i e l o v ě ( Ez 2, 1), D a n i e l o v ě (D an 7, 15; 8 , 18; 10, 7) i v duši M a r i e P a n n y (Lk 1, 2 9 n). Srv. tak é Zjev 1, 17. (K nabenbauer). — P ro ro k vzpom íná m yšlenky ve S. Z. běžné, že tom u, kdo viděl B oha nebo anděla, dlužno je s t um říti (Ex 33, 20; Sdc 6, 22). Isajáš se dom nívá, že um ře tím sp íše, je ž to je s t h ř í š n í k a člen sp o lečnosti lid í h ř í š n ý c h . — M ísto ‫ ״‬v e t a j e s t p o m n ě “ V u lg d o sl.: ‫ ״‬m l č e l j s e m , “ t. j. nezavřel, neodvrátil jsem svých očí, bych B oha neviděl (K n ab en b au er). — , p o s k v r n ě n é r t y “ p řed p o k lád ají po sk v rn ěn é s r d c e , znam enají ted y h ř í š n o s t v ů b e c ; tak é lid, m ezi kterým Isajáš žije a který n eb u d e p o volán k ú řad u p řo rockém u, m á po sk v rn ěn é r t y , t. j. je hříšný. — T ato h říšn o st příčí se B oží s v a t o s t i , ktero u opěvovali serafo v é (v. 3). — O břad n é n ečisto ty (lev itsk é) v e S. Z. bývaly nakažlivý, šířily se dotykem , stykem čistého s nečistým . T o m á asi Isajáš na mysli, když poukazuje na to , že žije m ezi lidem nečistým . H říšn o st společnosti nem ůže býti bez vlivu n a sv ato st jejích jednotlivých členů. — ‫ ״‬k r á l e , H ó s p o d i n a z á s t u p ů “ (1 Sam 1, 3.) zd ůrazňuje o p ět veleb n o st B oží p ro ti nicotě prorokově. V. 6- Bůh odním á prorokovi n edostatky m ravní, k teré byl p o k o rn ě vyznal. — ‫ ״‬K l e š t ě m i “ brávali kněží k usy řeřav éh o uhlí s o ltáře. — ‫ ״‬K a m é n k y “ bývaly g a oltáři kadidlovém , aby na ně kladeno m ohlo býti ře řa v é uhlí, čím ž se sam y ro zehřály. — O ltář, o b ě t je tu z d r o j e m o č i s t y , posvěcení, o h e ň jeh o n á z n a k e m (sym bolem ). Srv. N m 3 1 ,2 3 ; Ž 16, 3 ; 17, 31; 65, 10. a jj. — ‫ ״‬h ř í c h * = hňchy. — ‫ ״‬n e p r a v o s t “ = n ep rav o sti (hrom adně). V. 7- A ndělův úkon p o d o b á se n ovozákonně sv áto sti na př. k řtu : viditelným znam ením , kam énkem dotýká se rtů, p ro n áší přim ěřená slo v a a účin ek : očista od hříchů a uschopnění k ú řad u prorockém u, který u žív á rtů , by h lá sa l sv atý zákon

54

Isajáš 6, 8 —10.

‫״‬Ejhle, dotklo se toto rtů tvých, odňata jest nepravost tvá, a tvůj hřích jest očištěn.“ 8 I slyšel jsem hlas Páně, an praví: ‫ ״‬Koho mám poslat, a kdo nám p ů jd e?“ I řekl jsem : ‫״‬Aj, já, pošli mne.91 ‫ ״‬řekl: ‫״‬Jdi a pověz tomu lidu: Slyšte, slyšte, ale nerozumějte; vizte, vizte, aje nepoznávejte! 10 Oslep srdce tohoto lidu, uši mu zátěž, oci mu zavři, af očima nevidí, ušima neslyší, myslí ať nechápe, aby se neobrátil, a já abych ho neuzdravil!“
Boží. — P ro to , jakož i z té příčiny, že výše p ro ro k vyznal n ečistotu r t ů , dotýká se anděl Isajášových ú s t . Srv. Jer 1, 9. - O nen kam ének byl o b razem slova B ožího, které je sam ý oheň, nejhlubší city d ucha vzn écu je a podivuhodným zp ů so b em ro zpaluje žád o stí nebeských věcí. (O sorius). Kněz m odlí se prve, než počne čisti evangelium., aby Bůh o čistil rty a srd ce jeh o podobným způsobem , jako dal sk rz e serafa učiniti Isajášovi. V. s· P ro ro k byv od an d ěla o čištěn a p o sv ěcen , nebojí se již, ale klidně p o slo u ch á B oží hlas. — ‫ ״‬p o s l a t , “ ab y byl p rorokem , posvěcujícím lid a vedoucím jej k tom u, by všecka zem ě byla plna slávy Boží, jak serafo v é byli pěli. — ‫ ״‬n á m “ p řed stav u je v ěro jatn ě B oha ve společn o sti jeho služebníků, kteří velebi jeho slávu (v. 3) a m ají zájem na tom , by v iděli, že ta slá v a na zem i vítězí. Srv. 3 Král 22, 19; Ž 88, 7. (Condam in). O ko křesťanovo vidí v m nožném čísle ‫ ״‬n á m “ tři božské osoby a v jednotném čísle ‫ ״‬m á m p o s l a t “ jed n o tu B oží přirozenosti, tedy stopu tajem ství n ejsv ětější T rojice. Bůh nabízí otázk o u ‫ ״‬K d o p ů j d e . . . “ velm i m írné Isajášovi prorocký úřad, bez nátlaku, aby še třil sv o b o d n é vůle Isajášovy přijm outi nebo odm ítnouti jej — ‫ ״‬n á m “ = výhradně p ro naši, t. j. Boži čest a slávu, ne p ro zisk nebo podobné pohnutky. ‫ ״‬A j, j á “ = tu jse m ; jsem ochoten přijm outi ú řa d m ně nabízený. N estačí však úřad toliko n a b í d n o u t ! , tře b a jej také udě■ l i t i a ? a to p ro sí prorok slo v y : ‫ ״‬p o š l i m n e . “ — T o poslání b u d e pevným z á kladem jeho n e o h r o ž e n é č i n n o s t i ; b u d e si vědom toho, k d o jej poslal, jm énem k o h o mluví. V. 91> · líčí v ý s l e d k y p r o r o c k é č i n n o s t i Isajášovy (u většiny jeho posluchačů) — v ětší a větší zatv rze lo st, k terá d o sáh n e konečně míry, k tero u m ilosrd en stv í B oží stan o v ilo ; až z asle p e n o st a z a tv rz e lo st lidu isra elsk éh o naplní tu míru, zakročí tre sta jíc í sp ra v e d ln o st Boží. Kdyby lid té míry nenaplnil, ale d řív e se obrátil k Bohu, Bůh by ho ‫ ״‬u z d r a v i l “ a n ed o šlo by ke trestům , k teré Bůh p ř e d p o v í d á níže ve v. 11. — P ro z ře te ln o st B oží v šak p řed v íd á, že se lid n epolepší a že k tem trestů m jisto jistě dojde. V še je tu vysloveno s tohoto hled isk a P ro zřeteln o sti, k teřá n eo d v ratn ě stan o v ila, že n áro d israelsk ý stihnou tresty, vypočítané ve v. 11 n. Isajáš m á svou činností k tom u p řisp ěti, m á hlásati zákon Boží, p o v zbuzovati, by jej plnili; čím horlivěji a úsilovněji bude o to se nam áhati, tím více h u d o u .se zatv rzo v ati jeho posluchači, k teří nem ají dobré vůle. Srv. 5, 19. (K aždý hříšník, čím více bývá napom ínán, tím více se zatv rzu je, n epolepšuje-li se). Isajáš m á n e p ř í m o a s žalo sti p ů so b iti k tom u, by se naplnila m íra z a tv rzelo sti, k teré Bůh již dále trp ěti n eb u d e a k tero u tre sta ti počne. — Spolu přip ravuje Bůh proroka, aby se nedal mýliti neúspěchem své činnosti. — Isa já š m á všem i způsoby pracovati o to, aby z a tv rd il ( n e p ř í m o ) lidi n ed o b ré vůle,‫ ־‬m á pů sobiti na jejich sluch (slovem ) i zra k náznačným i úkony (srv. 20, 1). — ‫ ״‬o s l e p “ == slo v n ě: učiň tučným , zaro stlý m tukem . S rd c e tukem z a ro stlé nem á citu, je s t tu p é. — ‫ ״‬z a t ě ž “ == zatvrď — ‫ ״‬z a v ř i “ = zalep. — K v. 9 n srv. Řím 5 20; Mk 4, 12; L k 8, Γ0; Jan 9, 39; 12, 40; Řím 11, 8. a jj.

Isajáš 6, 11—13.

55

1 1 I řekl jsem : ‫״‬Až dokavad, P an e?“ I řekl: ‫״‬Dokud nebudou města zpuštěna, liduprázdná, domy vylidněny a země pustá a prázdná. la Dá totiž Hospodin daleko odvésti lidi, a veliká bude v zemi spoušť. ls Ale (zbude) v nl ještě desátý díl, ten se obráti a bude na odiv jak terebint nebo dub, který rozkládá své větve; símě svaté bude to, co zůstane v nf.“

V. u · P ro ro k t r n e h rů zo u nad tím, co slyší, trn e tak é b o le stn o u so u stra stí s lidem , kterém u h ro zí za tu z a tv rze io st p o kuta B oží; d o u f á v šak v m ilo srd en stv í H ospodinovo, které n edopustí, aby té zaslep en o sti h říšn é nebylo konce, k te rá snad přece se sm iluje, i tá ž e se, d l o u h o - l i v z p u r n o s t li d u . B o ž í h o b u d e t r v a t i . T a otázk a je prod ch n u ta upřím nou láskou k lidu, jem už b u d e nyní h lá sa ti vůli B oží; je to i j a k á s i p ř í m l u v a z a l i d . — Bůh o dpovídá, že c e sta u trp e n í p o vede ku blahu, že tresty zp ů so b í o b ra t v lep ší části n ároda, k terý tím obratem b u d e zachráněn. V. 12. H ospodin m luví sám o so b ě ve tře tí osobě. — S plní se, čím již M ojžíš hro zil: Lv 26, 31 n; D t 28, 3 6 n ; 29, 22; 32, 22. — T a slo v a se splnila zejm éna zajetím babylonským a vším tím, co je provázelo. V. 13- n ed o šel n ás n ep o ru šen , i oývá v šelijak o p rav o v án a p řek lád án . Sm y z d á se býti te n to , Z n áro d a israelského, který bude p o d fa t jako dub, p řece jen zb u d e p ařez a z něho vypučí se nové výhonky, t. j. ‫ ״‬s í m ě s v a t é . “ T akovým i výhonky byli po zajeti babylonském Z orobabel, Josue, E z d rá š, N ehem jáš, A ggeus, Z achariáš a jejích sto u p en ci; takovým sem enem svatým byli po řá d ě n í A ntiochově M achabejští, takovým sem enem konečně byli a jsou k ř e s ť a n é . T a to m yšlenka (v. 13) je s t ro z v e d e n a v řečích Isajášových, jako 2, 1211; 3, 1 n ; 4, 2. — Slova ‫ ״‬s í m é s v a t é b u d e t o, c o z ů s t a n e v n í “ pokládají m nozí i k ato ličtí k ritikové za glosu; LXX jich n ez n á ; pak by p o těšn á m yšlenka v tom to v. vyslovena nebyla a Búh by předpovídal t o l i k o t r e s t y , k te ré m á přichystány z a zlobu svého lidu. ‫ ״‬n a o d i v “ = na posm ěch (?). — C ondam in p ře k lá d á : » Z bude-li z n í desetina, bude i ta pro oheň, ja k o dub něbo terebint, jeh o ž kmen j e skácen .« Není pochybý o tom , že ve hl 6 vypravuje p rorok sv é p r v é , p o v š e c h n é p o volání k ú řad u prorockém u a že ted y č a s o v ě patří řeči hll 1—5. z a hl 6. Vigouroux, K nabenbauer, C ondam in a jj. N evypravuje ted y ani p o tv rze n í neb obnovení d řív ějšíh o svého povolání, (jak m yslí T rochon), ani z v l á š t n í n ě j a k ý ú k o l p ro roku svěřený (jak se dom níval F o reiro ); ti, kdož tak tv rdili, nem ohli jin ak vysvětliti, pro č jest prvé povolání proro k o v o líčeno te p rv e ve hl 6, k d y žtě E z a Je r liči je h ned ve hl 1 svých proroctví. Věc lze v ysvětliti s L eim bachem tím, že nebylo rad n o dáti v čelo knihy jakožto program Isajášovy činnosti její p o v še c h n ý n e ú sp ěch a stupňující se zaslep en o st Israelovu. D le K n ab en b au era nem ohl p ro ro k začíti svou činnost lícní svého povolání, ke k teré bylo mu užiti b a rev velm i čern ý ch a nezbývalo mu iiež slovem živým ji p odati p o zd ěji, kdy již jevila se po četných řečích prorokových zasle p e n o st a z a tv rz e io st posluchačů. T e p rv e když byl svůj vid ustanovovací p řed n esl ú s t n ě , n apsal jej také, ted y tehdy, kdy mél již jiné své řeči hl 1—5) napsány. Bylo to buď za posledních dob Joatam ových (4 Král 15, 37) nebo za dob A chazových, ,kdy se blížily již tre sty , p řed p o v ěd ěn é ve v. 11 n. (Schlogl se dom nívá, že kniha Isajášo v a původně p očínala hl 6, jako Jer a E z a že hll 1—5 byly později, při konečné red ak ci, jak o ž to ú v o d v čelo knihy položeny. T ak prý z p rá v a o povolání, ktero u byla k n ih a začínala, do stala se až tam , kde je dnes.)

56

Isajáš 7, 1 - 5 .

Druhá řada řečí: O Em m anuelovi (hll 7— 12).
Prvá ř e č : E m m anuel n a ro d í s e 2 panny (7, 1—8, 4).
V stup: proroctví proti S am aři a D am ašku (7, 1—9). E m m anuel — znam ení (7, 10— 16). P rv e b ude Judsko z p u sto šen o (7, 17—25). D vě znam ení zkázy D am ašku a S am aře (8, 1—4).

H l a v a 7. — 1 Za dnů Achaza, syna Joatama, syna Oziáše, krále judského, vytáhl Rasin, král syrský, a Pekach, syn Romeliášův, král israelský, proti Jerusaletnuydo boje, ale nemohli ho dobýti. a Když bylo domu Davidovu oznámeno: ‫ ״‬Syřané táboří v Efraimsku,“ zatřáslo se srdce jeho i srdce lidu jeho jako se třesou stromy v lese větrem. 31 řekl Hospodin Isaiášovi: ‫ ״‬Vyjdi vstříc Achazovi ty a syn tvůj Searjasub až na konec potrubí hořejšího rybníka na cestě k poli valchářovu * ■ a rci mu“ : Pozor! Buď klidný, neboj se a srdce tvé nestrachuj se těchto dvou oharků kouřících se polen, hněvem zuřícího Rasina, krále syrského a syna Romeliášova. 5 Protože Syrie a Efraim se synem Romeliášovým
Hl 7. — V. 1- Již za A chazova předchůdce Jo atam a počal R ason (assy rsk y R a?unu) a Pekach Judsko znepokojovati (4 K rál 15, 37). — T yto potyčky vedly r. 735 k o tev řen é válce za b ezbožného (4 Král 16, 3 n ; 2 P a r 28, 2 —4) A chaza. Srv. 4 Král lb, 5. A chazovi byl tehdy 21 ro k . (30 let). Srv. k 4 Král 16, 2. O Rasonovi srv. I. sv. str. 1207. — O P ek ach o v i tam že. — ‫ ״‬a l e n e m o h l i h o d o b ý t i “ p řed b íh á události níže líč en é ; dle h eb r. vytáhli p roti Jerusalem u, » a b y p r o t i n é m u b o j o v a l i . “ — P říčin a k té v álce byly zdánlivě spory pohraniční (O s 5, 10), vlastn í však důvod byl n ejsp íše o d p o r krále A chaza, p řisto u p iti ke sp o lk u protiassyrském u, jeh o žto členy byl R aso n i P ek ach . Srv. ke 4 Král 16, 5. S o učasně vpadli Edom ci do jižního Ju d sk a (2 P a r 28, 17) a Filišfané do N egebu 1 do judské Šefely. Viz k 4 Král 16, 5. — C ondam in se dom nívá, že v. 1. vložil sem v y davatel z 4 K rál 16, 5. V. 2- ‫ ״‬d o m u D a v i d o v u “ = d y n a s tii, ro d u D avidovu, jem už slíben trů n na věčné časy (2 Král 7, 14n. Srv. 3 Král 11, 1 1 - 1 3 . 3 2 - 3 9 ; 15, 4 n ; 4 Král 8, 19; 2 P a r 21, 7). T y sliby zaručovaly z e j m é n a k r á l ů m judským naději v lep ší budoucno i za dob n ejv ětší tísn ě a vylučovaly jakoukoliv m alom yslnost. — ‫ ״‬E f r a i m s k o “ byla říše se v e rn í,isra e lsk á , zv an á tak od nejsilnějšího svého km ene. Srv.' O s 4, 17; 5, 6. — ‫ ״‬t á b o ř i l i “ v E fraim sku jak o žto jeho spojenci, kteří s ním p o táhnou proti Judsku. — H růza k rá lo v a i lidu jevila hříšný n e d o s t a t e k d ů v ě r y v B o h a , k terý slíbil, ž e ju d o v c ů neo p u stí. A chaz nem aje patřičn é důvěry v B oha umínil si, že se o b rátí o pom oc proti spojencům k assy rsk é m u králi T iglat P ilesarovi IV. (745—727. Viz I. sv. str. 1206.) — ‫ ״‬Boha, n ejvyššího krále israelsk éh o , velm i nem ile se dotklo jednání A chazovo. Viděl v něm úm yslné pom inutí sv éh o k rálovského m ajestátu.“ (M iklík). V. s· Dle D t 18, 15. byl k rál i lid povinen proroků poslouchati. — S e á r j á š ú b = Z bytek (národa israelsk éh o ) se v rátí (ze zajetí) jest náznačné a p ro rocké jm éno, které m ělo dů v ěru k rále i lidu posilo v ati. (Srv. Os 1, 4. 6. 9). O ‫ ״‬p o t r u b í h o ř e j š í h o r y b n í k a “ srv. k 4 Král 18, 17. Srv. také n íže 36, 2.· Achaz o d eb ral se n e jsp íše na tato m ísta p rv e nežli n ep řítel oblehl Jerusalem , aby ohledal jejich opevnění a snad i proto, by učinil n u tn á opatření, aby n ep řítel nem ohl se tu záso b o v ati vodou, o ktero u bylo tře b a p o staratí se pro Jerusalem . V. * ■ ‫ ״‬b u ď k l i d n ý , “ nebuď m alom yslný, úzkostlivý, neohlížej se ú zkostlivě po lidské pom oci. — O ba králové p říslo v ečn ě přiro v n án i jsou ke dvěm a polenům , k terá sice je šte kouří, ale již d o h o řív a jía b rzy zh asn o u , aniž koho nebo co popálí. T ím to přirovnáním potupně je s t vyslovena nem ohoucnost spolčených králů. P o tu p n ě sluje tak é k rál israelský p ro stě : ‫ ״‬s y n R o m e l i á š ů v . “ P o d o b n ě pohrdlivě n azý v án byl D avid — ‫ ״‬s y n e m I s a i o v ý m “ 1 K rál 22, 9 ; 25,,10; 2 Král 20. 1; 3 Král 12,16. V. 5- S lova ‫ ״‬S y r i e a E f r a i m s e s y n e m R o m e l i á š o v ý m “ p o k lád á Schlogl za glosu.

Isajáš 7, 6—13.

57

proti tobě se spikli (řkouce): 6 ‫״‬Táhněme na Judu, postrašme ho, a přivtělme jej k sobě, 7 a ustanovme v něm králem syna Tabeelova,“ toto praví Pán Bůh: ‫״‬Nestane se tak, a nebude toho! 8 Ale hlavou Syrie buď Damašek a hlavou Damašku Rasin; ještě pět a šedesát let, a přestane Efraim býti národem. 9 Hlavou pak Efraima buď Samař, a hlavou Samaře syn Romeliášův! Jestliže neuvěříte, neostanete.“
* * *

10I mluvil dále Hospodin k Achazovi a řekl: 11 ‫ ״‬Požádej si znamení od Hospodina, Boha svého, (buď) hluboko, v podzemí, nebo vysoko, na výsostech.“ 12 Achaz řekl: ‫״‬Nebudu žádati, abych nepokoušel Hospodina.“ 131 řekl: ‫ ״‬Slyšte tedy, (členové) domu Davidova! Jest
V. 6- M ísto ‫ ״‬p o s t r a š m e h o “ lze p ře k lá d a ti: ‫ ״‬s e v ř e m e h o .“ V. 8- R ason b ude a zů sta n e hlavou toliko Syrie a nikoliv Jeru salem a 1 — T aké jinde uvádějí proroci u rčité číslice. Srv. n íže 16, 14; 21, 16; 38, 5 ; Je r 28, 16; Jon 3, 4. — E fraim p ře s ta l býti národem , když byla n ejlepší č á st jeho o d vlečena do zajetí assy rsk éh o a když byli na jeho pozem cích u sa z e n i kolonisté, přivedení z A ssyrie, kteří se sm ísili se zbytky dom orodých E fraim ovců, že vznikl nový národ. — 65 let uběhlo r. 670, kdy panoval v A ssyrii A s a r h a d d o n , který pěstoval hojnou m ěrou um ělé stěh o v án í národů. O A ssurbanipalovi, který činil podobně, viz E sd r 4, 2. 10 (O statn ě n o v o d o b á kritika a s ní Schlogl i Condam in pokládají v. 8cd za glosu.) V. 9a· podobně jako 8a vyslovuje, že Pekachovi n e p o d a ří se územ í judského p řivlastniti si, ale že bude mu sp okojiti se s tím , co m ěl d o su d . — ‫ ״‬n e o s t a n e t e , “ n eudržíte se, n ebudete m íti trvání, zahynete. O sud Ju d sk a z á v isí n a jeho důvěře v B oha; b u d e ‫ ־‬li v něho doufati, b ude zachráněno, nebude-li té d ůvěry m ítí, zahyne. — H ebr. hříčku slov m ožno vystihnouti přek lad em asi ta k to : ‫ ״‬N e b u d e t e - l i s e d r ž e t i (důvěry v Boha), n e u d r ž í t e s e “ — N eb ezp ečí jim ted y n ehrozí od krále syrského ani od krále israelského, k terého se A chaz i lid tolik lekají, ale nebezpečí vzniká z nedůvěry, ktere se nebojí, k teré se o d d áv ají! (K nabenbauer). — Srv. 2 P ar 20, 20. 22 n. V, !‫ ״‬η. Achaz n eo d p o v íd á ; jeho m lčení je st pro jev n ed ů v ěry v pom oc Boží. Aby mu důvěry dodal, Bůh ústy Isajášovým i v ybízí A chaza, aby si vyvolil sám z á z r a č n ý nějaký d ů k a z , že Bůh jisto jistě pom ůže. S tou ž á d o stí nechať sestoupí a ž do p odsvětí nebo ať vystoupí do výšin (hebr.). — T ak se sklání Bůh k něm u a nabízí mu svou m ilost. S rv. Sdc 6, 17; 1 K rál 10, 1 n ; 12, 17; 4 Král 1, 10. a jj. Z p ráv a o teto u dálo sti z d á se býti zkrácena, m ožno te d y v e v. 10. se Schloglem a C ondam inem m isto ‫ ״‬H o s p o d i n “ č ísti se zřetelem n a so u v islo st s v. 13: ‫ ״‬I s a j á š . “ V. 12· N edůvěřivý k rál o dm ítá zpupně a u štěp ačn ě B oží nabídku. Ž ádati zázrak , vybízí-li k tom u sám Bůh, n ezn am en á Boha p o k o u šeti; ale o dm ítati p o m ocnou ruku Boží, toť hřích! — ‫ ״‬Ve zločinu zb o ž n o st p ře d stíra l, ab y skvělou příčinou věrolom nost a b u řičstv í z a s tře l“ (O sorius). — O p o k o u šen í Boha srv . Dt 6, 16. V. 13- Z am ítne-li kdo pom oc, nab ízen o u od p řítele-člo v ěk a, p ů so b í mu n epříjem nost, roztrpčuje ho. A chaz, hlava a zástu p ce dom u D avidova, činí podobně Bohu. , m é m u “ = jehožto jm énem mluvím , jem už jsem o d d á n a k teréh o vy op o u štíte, jakoby nebyl ‫ ״‬v á š . “ — ‫ ״‬d o m e D a v i d ů v , “ k terém u se d o stalo tolik slibů B ožích a který m á ted y lidu dávati p řik lad d ůvěry v B oha (2 K rál 7, 14; O s 3, 5 ; Am 9, J í n).

58

Isa já š 7, 14.

vám málo roztrpčovati lidi, že i Boha mého roztrpčujete? ’4Proto sám Hospodin dá vám znamení:
V. M· ‫ ״‬P r o t o , “ že Achaz o d p írá z a tv rze le žád ati zá ru k u pom oci Boží. — ‫ ״‬v á m “ — dom e D avidův. Prorok, vyzývající tak to krále, je s t si d o k o n a l e v ě d o m t o h o , že je st poslán od B oha, který ho n eopustí. T ak é Achaz a jeho ro d in a ( = dům D avidův) je si toho vědom a proto neposm ívá se Is a já š o v i! — Tím ‫ ״‬z n a m e n í m “ bude M esiáš, který b ez součinnosti m uže z panny se počne a n a ro d í; tím ‫ ״‬z n a m e n í m “ jso u m esiášsk é sliby B oži. M esiáš je st a b u d e A chazovi a dom u D avidovu ‫ ״‬zn am e n ím “ p ř í z n i v ý m i n e p ř í z n i v ý m , zn am ěním, jem už m ožno věřiti, ale jem u ž m ožno také viru a d ů v ěru odpírati. P říznivýjn pro sliby Boží, dané zejm éna D avidovi (2 K rál 7, 16) nepříznivým p ro A chazovu nedůvěru (tam že v. 15). Srv. níže Is 8, 14; Lk 2, 34; 1 P e tr 2, 7 n. — Z nam ením p ř í z n i v ý m : J a k o - j e s t j i s t o , že d y n astie D avidova bude trv a ti věčně, jako je st jisto, že z jejího lán a vzejde M esiáš, který na trů n D avidův zasedne, a jako jest jisté jeho p an en sk é početí a porod, tak j e s t i j i s t o , že A chaz (D avidova dynastie) v boji p ro ti spolčeném u n epříteli nepodlehne. Jistota ona jest z áru k o u jistoty této. M ůže-li Bůh vykonati věci veliké příště, m ůže vykonati také věci m enší nyní. — Pom oc přijde b r z y Kdyby se narodil M esiáš v tyto dny (D elattre Huyghe, D urand, C ondam in), sh led al by A chaz, že mu Bůh pom ůže dříve, nežli by Em m ahuel došel věku, ve kterém dítky obyčejně docház'ejí rozum u, že dovedou m ravní zlo odlišovati o d m ravního d o b ra (v. 15 n). Sliby o M esiášovi jsou znam ením již nyní a b u do u jím zejm éna až se splní. Srv. podo b n á ‫ ״‬z n am e n í “ Ex 3, 12; 1 K rál 2, 34; 10, 11; 4 Král 19, 29: Jer 44, 29; Sk 2, 12. — (U dálost, která se stan e m nohem p o zd ěji, je znam ením , zárukou, že se sta n e tak é událost, p řed p o v ěd ěn á p ro b u d o u cn o st blízkou.) D alší slova prorokova zasluhují zvláštní p o zo rn o sti; tu p o z o rn o st budí slů v k o : ‫ ״‬Aj . “ Srv. 3, 1; 5, 26; 8, 7. a jj. — Slovem ‫ ״‬p a n n a “ (virgo) p řek lád á Vulg hebr. ‫ ״‬h á - ( a l m á “. — H ebreové měli sice pro p o ^ m panny vůbec v ý raz ‫ ״‬b e t h ú l á , “ a v ša k i ‫ ( ״‬a l m á “ zn am en á tu m l a d i s t v o u , pohlavně Zachovalou dívku, schopnou m anželství, tedy p a n n u . P ro ro k chtěl věrojatně zdůrazn iti m l a d i s t v o s t m atky M esiášovy a pro to užil slo v a ‫ ( ״‬a l m á “. V tom též význam u (dívky pohlavně n ep o ru šen é, ted y p a n n y ) vyškytá se (a lm á vtaké jistě G n 24, 43 (n ev ěsta Isák o v a); Ex 2, 8 (se stra M ojžíšova); p ravděp o d o b n ě Ž 67, 26; P is 6, 7., k dežto G n 24, 16. Ráchel sluje ‫״‬n e p o r u š e n á b e t h ú l á “. N ikde v bibli neznam ená to slovo ženu vdanou. (P is 6, 7. ro zlisuje královny, vedlejší m anželky a ‫'״‬a la m ó th “. Kdyby tyto ‫ ״‬m l a d é d ě v y “ n e byly pannam i, nečinily by zv láštn í třídy, a le byly by zařad ěn y mezi ‫ ״‬ženiny“ (v edlejší m anželky). Srv. tak é 1 , 3 — P řís 30, 19. n elze u v ád ěti za p rotidůkaz!) T aké jinde v bibli je řeč o l k i s k é ž e n ě , M esiášově m atce (Mích 5, 3; J r 31, 32), ne však o jeho člo v ěk u -o tci; o tec M esiášů v je st H ospodin, který mu řek l: ‫״‬Syn můj jsi ty . . . “ (Ž 2, 7). V tom sm yslu chápali toto m ísto alex a n d rijští přek la d atelé a převedli slovo ‫'״‬a l m á “ řeckým ‫ ״‬p a r t h e n o s “, t. j. panna. (T ak é sta io sy rsk ý překlad p řevádí 'a lm á slovem b e t h u l t h á (= p a n n a ), i staro latin sk ý : ‫ ״‬v i r g o “) — V tom sm yslu vykládá toto m ísto tak é sv. M atouš (1, 16. 18. 20. 22 n. 25; Srv. Lk 1, 27—31. 35). Ve sm y slu m e s i á š s k é m vykládá to to m ísto so u h lasn ě c í r k e v n í p o d á n í . (N en íted y ‫ ״‬h á - ca l m á “ m anželka krále Achaza, m atka E zechjášova, (že by E m m a n u e l byl E zechjáš) není ‫ ״‬h á - ' a l m á “ jiná m anželka k rálova (že by E m a n u e l byl jiný syn k rá lů v ),n e n í ‫״‬h á - ' a l m á “ m anželka Isajášo v a (ani E m m a n u e l jeho syn), není ‫ ״‬h á - ' a l m á “ jiná těh o tn á žena, blízko Isajáše sto jící, není to k rálovská princezna, k terá dle mínění lidu byla je ště pannou, ve sk u tečnosti však již p orušenou (!), není “h á - ' a l m á “ d ívka vůbec, není to Je ru s a le m !) T ak é s o u v i s l o s t žád á tohoto výkladu. N íže 8, 8 —10. sluje Judsko ‫ ״‬z e m í E m m a n u e l o v o u “ ; vlastníkem sv até zem ě však dle biblické mluvy je s t p ouze Bůh. Na tom též m ístě se praví, že k vůli E m m anuelovi budou porobeni všichni n e p řá te lé Ju d sk a; jed ně M esiáš v šak bývá v bibli líčen jakožto vítěz n ad e všem i národy! — N íže 9, 6. 7. je s t řeč o M esiáši, jak i ro z u m á řsk á kritika d o z n á v á ; ty to v e rše v šak (9, 6 n ) ro zv ád ějí m yšlenku, vyslovenou v 7, 14., mluví tedy o M esiáši. Z toho plyne, že E m m anuel = M esiáš. T o té ž dlužno říci o hl 11. (T ato m ísta mluví tak zřeteln ě o M esiáši-B ohu, že nelze míti za to, že ‫״‬E m m an u e l“ v 7,14. je sice M esiáš, Bůh člověk a v šak spolu tak é nějaký chlapec, pouhý člověk; nelze míti za to , že ‫ ״‬h á ' a l m á “ je s t p an en sk á m atka B oha-člověka, spolu v šak tak é nějak á m ladá paní, k te rá p o čala a p o ro d í běžným přirozeným z p ů sobem . Z arabského kořene nelze vyvozovati význam u slova ca lm á , (že by z n a m e n alo ‫ ״‬schopná m an že lstv í“, ja k o nelze vyvádět! nic z hebrejského k ořene

Isa já š 7, 15—17.

59

Aj, panna počne a porodí syna, zván bude jménem ‫״‬Emmanuel“, 16 máslo a med bude jísti, až dovede zavrci zlé a voliti dobré. 16 Neboť prve než bude dítě umět zavrci zlé a voliti dobré, bude zpustošena země, jejížto dvou králův se hrozíš. 17 (Ale) Hospodin přivede i na tebe a na tvůj lid a na dům otce tvého
'á la ra ( = zahalili, skrýti), že by ‫'״‬a lm á ‫ ״‬znam enalo p an n u sk ry to u (zrakům muže). — V hebr. líčí prorok početí a naro zen í M esiášovo z P ann y velm i živě, jakoby u dálost již přítom nou: ‫ ״‬A j, P a n n a t ě h o t n á , r o d í c ! s y n a a n a z ý v á h o “ . . . Dle hebr. d á tedy sam a P a n n a , (m atka, nikoliv otec!) sv ém u synu jm éno E mm a n u e l , t. j. ‫ ״‬S n á m i B ů h “. Bylo to jm éno tehdy neobvyklé a vyslovovalo božství M esiášo v o : K d e o n je st, je s t B ů h , je ted y o n s á m B ů h . (P ellSchlogl). (Srv. podobný význam jm éna ‫ ״‬Je ž íš“). O ko křesťanovo vidí v Bohu s námi — B oha-člověka — B oha vtěleneho, Ježíše K rista. — Slovo ‫ '״‬a l m á ‘‘ je s t určeno členem h á, ježto pan n a-m atk a M esiášova byla lidu z výroků p ro rockých, od ú st k ústům jdoucích, v e l m i d o b ř e z n á m a . — S te in m e tze r vyše třil literární pam átky babylonské, ve kterých prý je s t ře č o pan en sk ém porodu krále-vykupitele (legenda o naro zen í k rále S argona, o G ilgam ešovi, G udeovi atd.) a došel přesvědčení, že nelze ani v jediném p řípadě d o k ázati pojem p an en sk éh o narozeni babylonského krále-vykupitele. V. 16- M á s l o (sm etana, d o b ré mléko) a m e d (slad k o sti, pam lsky) m ohou znam enati jakýsi b l a h o b y t , jako níže ve v. 22. Z de v šak ‫ ״‬nejlepším zd á se m ínění starších exegetů, že p rorok chtěl jen p řed v ésti králi E m m anuele jako dítě, aby pak m ohl na tom to dítěti u d ati dobu, kdy b u d e A chaz o d n e p řá te l vysvobozen. T ak M enochius nažý v á chléb a m áslo obvyklým i pokrm y d ě tí v Judsku. Ale výklad sám je h odně sta rší. Z azn am en áv á jej již sv. Jeroným a po něm E usebius, P rokop z G azy, Haymo H alberstadtský, Richard a S. V ictore a m nozí jiní. Všichni vidí ve slovech ‫ ״‬m á s l o a m e d “ v yjádřen ‫ ״‬d ě t s k ý - v ě k E m m a n u e l ů v “ (M iklik). (jiní m ísto ‫״‬m áslo “ p řek lád ají: ‫ ״‬sse d lé m léko,“ kyška, arab sk é ‫ ״‬le b en “ a důsledně ‫ ״‬m l é k o a m e d “ není jim znám kou b l a h o b y t u , n ý b rž naopak znám kou c h u d o b y a strád án í!!). V. 16- ‫ ״‬Viz E m m anuele! R oste jako d ítě! A ten ti b u d e. znam ením spásy. P ro to že (— ‫ ״‬Neboť) dříve n ež d ospěje k užívám rozum u, b u d eš vysvobozen. — T ím Bůh d osti jasn ě předpověděl, že spojeni králové m ě sta se nezm ocní. S tan e se pravý opak. Sami v krátk é době zanik n o u .“ (M iklík). T o to pro ro ctv í se splnilo v letech 734, 733 a 732, kd y ‫ ־‬podnikl T ig la t-P ile sa r IV. v ý p rav y do S yrie proti R asonovi, P ekachovi, Filišťanům a A rabům . Jm enovaný král a ssy rsk ý oblehl r. 733 D am ašek, r. 732 ho dobyl a R asona dal popraviti, čím ž v zal za sv é stá t d am ašsk o aram ský. — T ý ž velekrál z a b ra l Pekachovi r. 733 G alileu a Z ajo rd ání, a o d vedl tam odtud obyvatelstvo do Medie. P ekach vida, že je ·zle, p řešel k Pilesarov!, za to byl však od stran y p ro tia ssy rsk é zabit. — Viz pozn. k 4 Král 15, 29; 16, 9 n. — (Schlogl však a C ondam in p řekládají 16d: ‫ ״‬k t e r á s e n y n í d ě s í d v o u k r á l ů “, t j. Judsko. D le toho nem luví prorok o z p u sto še n í D am aška a Israelska, nýbrž toliko o zp u sto šen í Judska. T ak též i jiní kritikové.) V. 17. ‫ ״‬A však ani n ev ěra A chazova nem ěla zů stati b ez trestu . A m ěl býti p o trestán právě tím, na koho n ejv íce spoléhal, — králem assy rsk ý m . T u platilo, co vyslovil později Jerem iáš 17, 5. Čím kdo hřešil, tim b ý v á i trestán . Achaz spoléhal na krále assy rsk éh o , p roto o d krále assy rsk é h o byl p o tre stá n “ (Miklík). V tom sm yslu byl M esiáš, t. j. sliby o M esiáši, dom u D avidovu dané, Achazovi ‫ ״‬z n a m e n í m “ n e p říz n iv ý m , kam enem úrazu. Srv. vý še v. 14. M ělo se splniti na Achazovi slovo P á n ě ,v ý š e ve v. 9. ře č e n é : ‫״‬J e s t l i ž e n e u v ě ř í t e , n e o s t a n e t e . “ — D vou králů, jichž se A chaz hrozil, n etře b a se b á ti; d lužho v šak o b ávati se assy rsk éh o krále, u něhož byl A chaz hledal pom oci (4 Král 16, 7 nn.) K terak se splnilo slovo prorokovo, vypravuje 2 P a r 28, 1 9 n n : ‫ ״‬H ospodin to tiž pokořil Judu pro A chaza . . . p řiv ed l n a něho T elg atfaln asara, k rále a ssy rsk éh o ;

60

Isajáš 7, 18—23.

dny, jakých nebylo od té doby, co se odštěpil Efraim od Judy, assyrským králem. 18 I stane se v ten den, že přivábí Hospodin mouchu, která jest v nejzazších končinách egyptských řek, a včelu, která jest v Assyrii. 19 I přijdou a tábořit budou všichni v roklích údolních, v jeskyních skalních, na každé chrastině a ve všech děrách. 20 V ten den oholí Pán břitvou najatou mezi těmi, kteří jsou za Řekou, assyrským králem, hlavu i chlupy klínu, jakož i každou bradu. 21 I stane se v ten den, že chovat si bude člověk krávu a dvě ovce; 22 a pro hojnost mléka jísti bude máslo; neboť (jen) máslo a med bude jisti každý, kdokoli zbude v zemi. 23 Stane se také v ten den, že každé místo, kde bývalo tisíc vinných kmenů za tisíc stříbrných, trním a hložím bude.
ten ho sev řel bez jakéhokoliv odporu. A chaz to tiž oloupiv dům H ospodinův . . . dal králi assyrsk ém u d ary ; a v šak nic m u to nepom ohlo.“ — (Schlogl a C ondam in s jiným i kritiky pokládají ‫ ״‬k r á l e a s s y r s k é h o “ z a glosu.) V. 18 η: Isajáš, jak i jíní proroci činívali, p řed p o v íd á těm ito slovy u d álo sti m nohých let ned b aje časových m eze r. V bojích to tiž E gypta s A ssyrii a jejím d ě dicem Chaldejskem■ (N ovobabylonii) o p rv e n stv í teh d ejšíh o světa, Judsko opus tiv ši H ospodina, uchylovalo se o pom oc b rzy k této , b rzy k oné velm oci, v ch ázelo s ní ve sm louvu dle pom ěrů časových, v ša k o d p ad alo z a se od ní v ěro lo m n ě; z a tr e s t b ý /a lo brzy od Egypťanů, b rzy o d A ssy řan ů a B abyloňanů p u sto še n o , vylidňováno a konečně od N ab u ch o d o n o so ra zničeno. — ‫ ״‬p ř i v á b í “ p ísknutím , zašeptáním . Jediný pokyn stačí všem oh o u cn o sti Boží, aby z á stu p y n ep řá tel valily se n a ju d sk o , jakožto m etla H ospodinova. — E g y p ť a n é přirovnáni jso u k m o u c h á m , jichž bývalo v E gyptě velm i m noho a jež byly velm i dotěrné, o b tížn é, p ra v o u pohrom ou. — ‫ ״‬e g y p t s k é ř e k y “ jso u p ram en y Nilu. — ‫ ״‬n e j z a z š í k o n č i n y “ je s t Etiopie. — N ebezp ečn ější svým žah ad lem je s t v č e l a , jichž bylo m noho v A ssyrii a Babylonii. — B rzy Egypťané, b rzy A ssyrové budou jako m ouchy nebo včely zasy p áv ali svým i v o jsk y Ju d sk o . V. 20- ‫ ״‬b ř i t v o u “ je tu k rál assy rsk ý , k terý zhanobí a zneuctí Judsko. T o zn am ená ‫ ״‬oholiti“ vous a chlup. S rv. 2 Král 10, 4. — ‫ ״‬R e k a “ = Eufrat. V. 21 n. líčí vylidněnost Ju d sk a. — M ísto stá d h ovězího doby tk a a m nožství b rav u zbu d e prořídlým obyvatelům po jed in é krávě a po d v o u ovcích. T y budou m íti hojnost p astv y , ježto dobytka b u d e m álo, i budou dáv ati h o jn o st m léka, jež b u de s m edem divokých včel jediným p o k rm em o b y v a telstv a ; n eb u d e obilí ni chleba. Čím p u stší je s t kraj, tím více b ývá v něm divokých včel. V. 23—24. T am , kde bývaly v zácn é v i n i c e , b u d o u sk rý še d rav é zv ěře, k tero u budou šípy a lukem stříleti. — Vinný k m en , k te rý sto jí jeden sikl ‫ ״‬stříb rn ý “, je s t velm i vzácný, ušlechtilý.

Isajáš 7, 24—8, 6.

61

S šípy a s lukem budou tam chodit, neboť hloží a tmi bude všecka země; a6 a každá hora, jež motykou bývala kopána, bude chodce odstrašovat trním a hložím, bude pastviskem býkův a rejdištěm bravu.“ H l a v a 8. — 1 Hospodin mi také ře k l: Vezmi si velikou desku a napiš na ni obyčejným písmem: ‫ ״‬Rychlekořisti— Spěšnělov!“ 21 vzal jsem si spolehlivé svědky, Uriáše, kněze, a Zachariáše, syna Barachiásova. 3 Když pak jsem přistoupil ku prorokyni, počala a porodila syna. Tu řekl mi Hospodin: ‫ ״‬Dej mu jméno: Rychlekořisti — Spěšnělov." 4 Neboť prve než umět bude dítě volati ‫ ״‬Otče“ a ‫ ״‬Matko“, budou odnášet bohatství Damašku a kořist Samařska před krále assyrského.

2‘

Ř eč d r u h á : E m m anuel, o sv o b o d ite l B ožíh o lid u (8,5—9,7).
A ssyřané vpadno u do Judska, ale Bůh pom ůže k vůli M esiášovi (8 ,5 —10), k terý v šak b u d e kam enem ú razu (8, 11—15). N etřeb a se ted y báti, čeho se o b áv á zvrhlý lid ; toliko B oha dlužno se báti (8, 16—18). B ázeň B oží tře b a d o k ázati šetřen ím zákona a v ystříháním se pověry (8, 19—22). O n aro zen í a pan o v án í K risto v ě (9, 1—7).

6 Hospodin mluvil ke mně dále a řekl: 6 Proto, že zavrhl tento národ siloeské vody, tiše řinoucí,
V. 2B · Kde bývala kdysi pole, pečlivě o bdělávána, tam b u d o u toliko p a stv isk a. Srv. výše v. 21 n. Hl. 8. — V. 1—*· o bsah u je o p ět p ro ro ctv í a jiné ‫ ״‬z n a m e n í “, že D am ašek a Israelsko bude učiněno Ju d sk u neškodným . — ‫ ״‬Z n a m e n í m “ je tu n ázn ačn é (sym bolické) jm éno syna Isajášova. — T o to proroctví p ro n esl Is asi r. 734 jako o n o 7, 14 nn. V. 1- ‫״‬o b y č e j n ý m p í s m e m “, k teré m ůže k aždý p ísm a znalý sn ad n o čísti. M á tedy býti toto druhé znam ení d áno l i d u , k d ežto p rv é zn am ení, E m m anuel (7, 14) bylo d án o p o p řed n ě d o m u D a v i d o v u (7, 13). — H ebr. zn í te n n á p is : M a h é r š á l á l - c h á š b a z , t. j. P o s p í c h á k o ř i s t , s p ě c h á l o v . — N eznám o, byla‫ ־‬li ta d e sk a z hlíny, kam ene, kovu nebo ze d řeva. V. 2- U riáš byl sn ad týž, který se v yskytuje 4 K rál 16, 10 n n ; neznám o, byl -li Z ach ariáš týž, který je s t jm en o v án 2 P a r 29, 13. — T i měli d o sv ě d č iti 1. že Isa já š to to význam né jm éno skutečně napsal, 2. že p řed p o v ěd ěl, co to jm éno zn am ená, a 3. měli později dosvědčiti, že p ředpověď Isa já šo v a se sk u tečn ě splnila. — Isa já š si je v zal k ro z k a z u Božím u (h e b r). — P rorocký úkon n ázn ačn ý (vnější). V. s■ ‫ ״‬p ř i s t o u p i l “ a m anželsky obcoval. — ‫ ״‬p r o r o k y n ě “ je tu Isajášo v a m anželka. — Jiné tak o v é náznačné jm éno viz v ý še 7, 3 ( Š e á r - j á š ú b ) , ja k o ž i O s 1, 4. 6. 9. — Srv. tento v. 3. se 7, 14. — Na obou m ístech je s t řeč o početí a narození syna. A však jak veliký ro zd íl! V 7, 14. neni ani zm ínky o m an želu, o otci, tam jm enována je s t jen panna, k terá počne a po ro d í, z d e jm enován výslovně m a n ž e l a o t e c — Jesa já š. T am k pojm u ‫ ״‬z n a m e n í “ p atří tak é n ad p řirozený původ E m m anuelův, z d e přichází ‫ ״‬z n a m e n í “ n a sv ě t zp ů so b em v e n koncem přirozeným . V. * ■ srv . s 7, 15 n. V. 6- ‫ ״‬t e n t o n á r o d “ = Judovci s Achazem v čele. — S i l o e byl p ram en a rybník na jv. ú p a tí Jerusalem a. S rv. N eh 3, 15; Jan 9, 7. 11. S ilo esk é vody tiše tekouci jso u názn ak em B oží moci n en áp ad n ě působící a dle slibů n á ro d u vy v o leném u a dynastii D avidově pom áhající, — V. 6c p o k lád á Schlogl z a g lo su , C ondam in opravuje a p ře k lá d á : ‫ ״‬a ž e s e c h v ě j e p ř e d R a s o n e m a p ř e d s y n e m Romeliášovým.“

62

Isajáš 8, 7—14.

a zvolil si raději Rasina a syna Rom eliášova: 7 proto, hle, Pán uvede na něho silné spousty vodstva Eufratského, krále assyrského a všecku slávu jeho. I vystoupí ze všech svých koryt, překročí všecky své břehy, 8 poteče Judou, zaplaví jej, rozlije se jím a zavodní ho až po krk, a nejzazší okraje jeho naplní cel ju tvou zemi, ó Em manuele! 9 Kupte se, národové, abyste poraženi byli! Slyšte, všecky daleké země! Dodávejte si sily, abyste poraženi byli! Opasujte se, abyste poraženi byli! 10 Zosnujte plán, aby se zhatil! Vyslovte usnesení, aby se nestalo ! Vždyť je s n á m i B ů h !
*
*

*

11 Neboť toto pravil mi Hospodin, když mne silnou rukou varovál, abych nechodil cestou tohoto lidu. Řekl: 12 Nenazývejte svatým vše, co tento lid svatým zove; a čeho on se bojí, nebojte se, nestrachujte se. 13 Hospodina zástupů, toho za svatého mějte; on buď vaší bázní, on buď vaším strachem. 14 I bude vám svatým, kamenem úrazu, a balvanem pádu oběma domům israelským;
V. ‫ ■ י‬E ufrat náznakem říší m ezopotam ských, z d e A s s y r i e a její o k ázalé b ran n é moci, od které A chaz o ček áv á v šecku pom oc. P ro ro k m á na z řeteli zejrr.éna v pád S enacheribuv, o k terém viz 4 Král 18, 13. — V. 7c bývá p okládán z a glosu. V. 8- Judsko sluje tu ‫ ״‬z e m í E m m a n u e l o v o u “ jako jinde sluje » z e m í H o s p o d i n o v o u “ (14, 2. 25; 47, 6; O s 9, 3 ; Je r 2, 7 a j j ) — Z toho plyne o pět, že E n t m a n u e l = Bů h . — P ro to ž e Ju d sk o a D av id o v a d y n astie m á od to h o to B o ha zvláštní sliby, m ohou pohané sv ato u zem i z p u sto šiti, ale nikoliv n ad o b ro zn ičiti! B ůh si ji zachová! — ‫ ״‬T iše te k o u c í vody Siloe zavrhli, veliké vody E u fra tu je z a v a lí“ (Leim bach). V. 9 n- mluví živě o pokusech p o hanů zničiti Ju d sk o . M arné jsou a b u d o u jejich v ztek y proti královstv í H ospodinovu, se kterým H ospodin-B ůh je st! (Im m anuel.) — M ísto: ‫ ״‬K u p t e s e “ (v. 9a) m á LXX le p e : ‫ ״‬V ě z t e “. — Ne toliko A ssyřané, ale všichni národové (pohané) sv ěta m ají si povšim nouti slov prorokových. V. ‫ ״ · ״‬s i l n o u r u k o u “ ve vysokém stupni prorockého nadchnutí. V. 12- ‫ ״‬s v a t ý m “, vznešeným , velikým , jako Achaz a stoupenci jeho p o k ládali za velikou a hroznou věc ‫ ״‬s p o l e k “ R asonův s P ekachem a p roto hledali ‫ ״‬s p o l e k “ s A ssyrií. ‫ ״‬s v a t ý m “ (vznešeným ) dle opraveného zn ěn í; dle znění n eo p raveného ‫ ״‬s p o l e k “, ‫ ״‬s p i k n u t í ‫״‬. — ‫ ״‬t e n t o l i d “ — A chaz a s nim stejně sm ýšlející, kteří pro sam é ohledy n a lidí zapom ínali n a B oha všem ohoucího. V. i 3 n· Bůh všem ohoucí (Im m anuel) b ude těm , kteří v tísn i ho nedbají, n echtějí doufati v něho, kam enem ú ra z u ; je n e jsv ě tě jší ( ‫״‬s v a t ý “), jehož nelze n e d ů v ěro u b e z tre stu zn eu ctít!! S rv. Lk 2, 34; M t 21, 44; Rím 9, 32 n. — M ísta ‫ ״‬s v a t ý m “ dle jiných ‫ ״‬s v a t y n í “, t. j. ú to č iště m (asylem ), kde n ajd ete pokoj.

Isajáš 8, 15—9, 1.

63

osidlem a zkázou občanům jerusalemským. 15 Mnozí z nich narazí na ten kámen, padnou a rozbijí se, zapletou se a chytí se.
* *

16Zaváži zjevení, zapečetím zákon v mých učednících, 17a čekati budu na Hospodina, který skrývá tvář svou před domem Jakobovým, doufati budu v něho. 16 Ai, já a dítky mé, které mi dal Hospodin, jsme znamením a předpovědí Israelovi od Hospodina zástupů, který sídlí na hoře Sion. 19Až pak vám řeknou: ‫״‬Dotazujte se věštců a hadačů, kteří mumlají pfi svých zaříkánich.“ (rcete): ‫״‬Zda nemá se dotazovati lid Boha svého spíše, než mrtvých n a ž iv é ? “ a0K zákonu raději a ke zjeveni! Nebudou-li mluviti dle tohoto hesla, nebude pro ně ranního světla. a lI budou se tudy potlcukati a padati hlady; když pak zlační, budou se vztekat a zlořečit králi svému i Bohu. Vzhlédnou vzhůru 22 a popatří k zemi a hle (všudy) souženi a tma, rozvrat a úzkost, ustavičná mrákota, a nebude lze uniknouti úzkosti své.
* ·f* *

H l a v a 9. — 1 Kdysi v ponížení byla země Zabulon a Neftali, ale posléze bude ve vážnosti Přímoří, Pojordání, Galilea pohanů.
V. 16n. ‫ ״‬z j e v e n í “ = ‫ ״‬z á k o n “ = proroctví, z jev e n á Isajášo v i. — T a p roroctví m á n e p o r u š e n ě ůložiti do srdcí svých posluchačů, ( = ‫״‬u čed n ík ů “), aby se v nich u c h o v a l a . ‫ ״‬S v á ž e “ je, aby se n e ro z sy p ala a n ero zp rch la, ‫ ״‬z a p e č e t í “ je, aby nem ohlo býti na nich nic m ěněno, nic u b rá n o , nic přidáno. T o ‫ ״‬z j e v e n í “ bude útěchou p říštím pokolením spravedlivých, sv ěd ectv ím p ro ti b ezbožným . — ‫ ״‬č e k a t i b u d e “, až H ospodin ta p roroctví splní. — H osp o d in . s k r ý v á s v o u t v á ř “ m ilostivou, když se sílá útrapy, k dyž tre stá . — O podobném z a p e č e t ě n í srv. D an 8, 26; 12, 4. 9 ; o p odobném s t a v u d o u f a j í c í h o p ro ro k a srv. Mích 7, 7. V. 18- P rorok a synové jeho svým i náznačným i jm ény jso u ‫ ״‬z n a m e n í m i “. Isajáš z n a m e n á : ‫ ״‬H o s p o d i n j e s t p o m o c “ ; o význam u jm en Š e á r - j á š ú b a M a h e r - š á l á l - c h á š - b a z viz výše 7, 3; 8, 1—4. — Srv. n íže 20, 3 ; E z 12, 6. 11; 24, 24. 27 .— B ydliště H ospodinovo n a S i o n u , jem už se d o stalo zv láštn ích slibů (výše 2, 2 n ; 4, 6) jest zárukou, že co slíbil, tak é splní. Srv. Ž id 2, 13. V. 19- ‫ ״‬v ě š t e ů “, kteří vyvolávají du še zem řelých jako 1 K rál 28, 7. — Z a dob veřejného n e ště stí bujela p o v ěra: lidé d o tazo v a li se v ěštců co činiti, aby bylo lépe, kdo n eštěstí zavinil, kdy p řestan e atd. — D le h eb r. ti v ěštci ‫ ״‬m u m l a j í a š e p t a j í “. — O dušev n í č i n n o s t i m r t v ý c h srv. K az 9 ,1 0 ; Job 14, 21. V. a0· P ro ro k heslem ‫ ״‬K z á k o n u a k e z j e v e n í “ (srv . v. 16) po v zb u zuje k d ůvěře ve slova Boží, k terá d o d áv ají věřícím u v n e ště stí útěchy a síly. — Z a v. 20a C ondam in v k lád á ú ryvek 5, 26—30., který líčí assy rsk ý v p ád (v. 26—29) a jeho zhoubu (v. 30). V. 21 n. líčí stav Israelitů, kteří nem ají důvěry v B oha. O sv ěd čí se n a nich slovo P án ě, p ro n ešen é výše (7. 9) J e s tliž e n eu v ěříte, n e o s ta n e te !“ Jak é ‫ ״‬s v ě t l o “ ra d o sti vzejde věřícím u a doufajícím u, liči 9, 1—7. Hl 9. — V. '· ‫ ״‬K d y s i “, kdy do ní v padl T ig la t-P ile sa r (r. 734) dle 4 K rál 15, 29; 1 P a r 5, 26., a o dved l z ní m n o žstv í obyvatelstva. (G a lile a b yla v o p o vržení u Židů tak é proto, že ,v ní bylo u sa ze n o m noho ‫״‬n e č istý ch “ pohanů, je ž to (dle 3 K rál 9, 11.) Šalom oun d aroval H iram ovi králi ty rsk é m u 20 m ěst v tom to územ í, a dle Sdc 1, 30. 33. Z abulonovci a N eftalovci u še třili d o m o ro d éh o obyv atelstva v tom to k raji; obyv atelstv o israelsk é m ělo daleko do Jeru salem a, sn a d n o se odcizilo duchu n áro d a israelsk éh o a načichlo duchem p o h an sk ý m ; tím to územ ím šly cesty, spojující Východ se Z ápadem , i bylo m u za k o u še ti sv íz e le , kdykoliv bralo se tu d y vojsko. — ‫״‬v p o n í ž e n í b y l a “ u v ed l ji do pon ížen í H o s p o d i n

64

Isajáš 9, 2 —6.

2 Lid, který chodí ve tmě, vidí veliké světlo; obyvatelům země, již zastiňuje smrt, těm vzchází světlo. 3 Rozmnožil jsi národ, zvýšil jsi radost; veselí se před tebou iako bývá veselost ve žni, jako plesají vítězi, když se dělí o kořist. * Neboť jho^ jež ho tíží, prut na jeho šíji, a osten poháněče jeho lámeš jako za dnů Madianských. 6 Nebof každá kořist, uloupená ve válečném ryku, a roucho zbrocené krvi bude spáleno, bude potravou ohně. 6 Neboť dítě narodí se nám a syn bude nám dán,
(hebr.)· — územ í Z abulonovo a N eftali z n a m e n á tu G alileu (horní i dolní). — ‫ ״‬k d y s i “ proti ‫״‬p o s l é z e “ doby m esiášsk é , o k teré viz vv. následující. — ‫ ״‬b u d e v e v á ž n o s t i “, ktero u jí zje d n á H o s p o d i n (hebr.). — ‫ ״‬P ř í m o ř í “ je tu k rajin a kolem ‫ ״‬m o ř e “ G en esaretsk éh o (nebo k rajin a p ři cestě, vedoucí z D am ašku ku b řehům m oře S tředozem ního.) — ‫ ״‬O k r u h p o h a n ů “ je s t sev ern í (horní) G alilea. V šecka tři jm éna znam enají tu té ž krajinu, co vý še ‫ ״‬z e m ě Z a b u l o n a N e f t a l i “, te d y G alileu. Kdy se splnila tato slo v a m e siá šsk á , viz M t 4, 12—16. — V G alilei (v N azaretě) se P á n počal, tam trá v il sv é m ládí, tam veřejně působil, tu krajinu naplnil světlem sv é nauky (v. 2), oslavil svým i zázrak y , jež tu počal činiti). — 9, 1. byl n ejsp íše n ap sán r. 734, kdy T ig la t-P ile sa r vpadl do G aliley. V. 2- ‫״‬t m a “ tato, n eště stí lidu, který v ní žil, bylo po p sán o již v ý še 8, 22. — ‫ ״‬l i d “ je tu po p řed n ě obyvatelstvo G aliley. — ‫ ״‬s v ě t l o “ = z š tě stí doby m esiášsk é, které v ze jd e s E m m a n u e l e m , ano Em m anuel sá m je tím světlem . (7, 14; 8, 10). Srv. 42, 6; 49, 6; 60. 1—3. 19; Jan 1, 9 ; 8, 12; M t 4, 13—16. V. s- Z a dob M esiášových b u d e m n o h o ctitelů p ra v éh o B oha ( = ‫ ״‬č e t n ý n á r o d “) srv. O s 1, 10; M ich 2, '13. — N ovější k ritik a však o pravuje a m ísto ‫ ״‬r o z m n o ž i l j s i n á r o d “ č te : u d á v á š m n o h o j á s o t u “ — (radosti z M esiáše). — Č tení V ulg: ‫ ״‬R o z m n o ž i l j s i n á r o d a n e z v e l e b i l s - r a d o s t i “ je proti so u vislosti. — ‫ ״‬p ř e d t e b o u “, ra.dostí p r a v o u vyplývající z Boha, ra d o stí s v a t o u . — Lv 23, 40; D t 16, 14; Ž 4, 8; 125, 6 ; Je r 48, 33. zm iňují se o ra d o sti z a dob žní, Sdc 5, 30; Ž 67, 13; 118, 162. o ra d o sti vítězů, dělících se o k o řist. O b é jsou r a d o s t i p ř í s l o v e č n é . (M y žnem e, co S p asitel slzam i a krví svou z a šil; my bohatnem e k o řistí, k tero u nám zjed n a l vítězstv ím po tuhých záp asech . S rv . Jan 4, 38. K nabenbauer). V. i ■ P rv n í původ r a d o s ti: M esiáš zlom í jho nevolnictví a zjed n á svobodu, z b av í lid o trokářů jako kdysi učinil G ed eo n dle S dc 7. — (Jako n epatrný hlouček G edeonův bez válečného hluku světlem , km itajícím z hliněných n ádob tolik tisíců p orazil, tak Em m anuel ponížený v křehké n ád o b ě n aší lid sk é p řiro zen o sti po tře šiky pekeln é. Sanchez). V. 6‫ ׳‬D ruhý důvod ra d o s ti: V šecky sto p y po bojích zm izí, aby zav lá d l věčný mír. — M ísto ‫ ״‬k o ř i s t u l o u p e n á v e v á l e č n é m r y k u “ čítá nov ější k ritik a: ‫ ״‬b o t a (střevíc, opán ek ) v á l e č n í k o v a “. V. 6- p odává t ř e t í "důvod ra d o sti, jím ž je s t o s o b a E m m a n u e l o v a . — N arození M esiášovo srv. s jeho početím , p řed p o v ěd ěn ý m výše 7, 14. — D v ak rá t o p akované ‫ ״‬n á m “ u vádí na m ysl slovo v án o čn í p ísn ě : ‫ ״‬N á m , n á m n a r o d i l

Isajáš 9, 7—9.

65

vladařství na rameni bude míti, a nazýván bude: Zázračný, rádce, Bůh silný, otec na budoucí věky, kníže pokoje. 7 Vladařství jeho vzroste a pokoji nebude konce; na trůně Davidově a v království jeho vlásti bude, aby je utvrzoval a upevňoval právem a spravedlností od tohoto času až na věky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní.

Třetí ř e č : T resty B o ží stih n o u p o p ř e d n ě Sam ar a E fraim sk o (9, 8—10, 4).
E fraim sko bude pykati z a svou zp u p n o st (9, 8 —12). V šichni b u d o u pokutováni, ježto všichni byli vzpurní (9, 13— 17). O bčanské války (9, 1 8 -2 1 ). B ěd a zejm éna nešlechetným úředníkům (10, 1—4).

8 Slovo poslal Pán na Jakoba, i dopadlo na Israele. 8 Všecek lid efraimský a občané samařští zvědi o něm; ti, kteří v pýše a nadutost! srdce se usnesli:
s e .“ ‫ ״‬v l a d a ř s t v í “ slíben é D avidovi na věky (2 K rál 7, 13. 16). — ‫ ״‬n a r a m e n i “ nosíval král israelsk ý n áram ek , odzn ak to sv é k rá lo v sk é m oci. S rv. 2 K rál l, 10. P roto m á tak é ‫ ״‬n a r a m e n i s v é v l a d a ř s t v í “. — B ude n e tolik o ‫ ״‬n a z ý v á n “, ale skutečně b u d e t im , co jm éna jeho značí. ‫ ״‬Z á z r a č n ý “ — v lastn ě ‫ ״‬Z á z r a k “. — Z ázračn ý byl již svým původem , jak řečen o v ý še 7, 14. zázračným B ohem -člověkem , E m m anuelem . — ‫ ״‬r á d c e “, který o zn ám í lid stv u ú rad k y P ro zřetelnosti v příčině sp ásy lidstva. — ‫ ״‬B ů h s i l n y “ = É i - g i b b ó r , B ůh-hrdina, jak sluje H ospodin D t 10, 17; Je r 32, 18; N eh 9, 32. — Srv. n íže Is 10, 2 0 n . — Bude tedy pravý Bůh, jak bylo již výše ze jm éna E m m anuel vyvozeno (7, 14). — ‫ ״‬o t e c n a v ě k y “, jehož o tco v sk á lásk a a péče nikdy n e p ře sta n e . Srv. Ex 4, 2 2 ; D t 32, 18; Is 1, 2; Je r 31, 20. — ‫ ״‬p o k o j “ = :v rc h o l b lah a a ště stí. — ‫ ״‬K n í ž e p o k o j e “ — panovník, jen ž ve sve říši zav ed e dokonalý blahobyt. S rv. Mich 5, 5; Z 71; Efez 2, 14. V. ‫ ■ך‬líčí podrobněji v lád u M esiášo v u . — ‫ ״‬v l a d a ř s t v í j e h o “ = říše je h o , církev N. Z. — Srv. Z 2, 8; 71, 11. — ‫ ״‬j e “ — k rálo v stv í sv é. — ‫ ״‬p r á v e m a s p r a v e d l n o s t i “, ne ted y n ásilím . — ‫ ״‬o d t o h o t o č a s u “, kdy se n aro d í a počne vlásti. — ‫ ״‬H o r l i v o s t “, vyplývající z lásk y B oží k lid u sv ém u . T ř e t í tato řeč je s t ro zd ělen a refrénem na čtyři odstavce. T ý ž re fré n v y šk y tá se ta k é výše 5, 25., pro to C ondam in vklád á úryvek 5, 24 n. sem z a 9, 16. — H o sp o d in chtěl n áro d israelsk ý (p o p řed n ě se v ern í říši) t r e s t y v y l é č i t i , p řiv é sti ku p o lepšení, lid však nechtěl, i bylo třeba, by H ospodin p řísn ěji a p řísn ě ji o p ě t a o p ět káral a tre sta l (refrén). V. 8 ‫מ‬. ‫ ״‬S l o v o “ h ro zb y a tre stn ý ortel. — ‫ ״‬d o p a d 1 o “, — sk u tečn ě z a s á h lo .— ‫ ״‬v ě d í o n ě m “ = zak o u šejí je. — M ísto ‫ ״‬s l o v o “ č te S c h lo g l: ‫ ״‬B l e s k “ a do 8b dop lňuje: ‫ ״‬k r u p o b i t í “ (LXX m ísto ‫ ״‬S l o v o “ m ají: ‫ ״‬M o r “ ). — T en tre st nep o m o h l; zpupni Israelité chtějí všecky jeho sto p y zahlad iti, b a v y u žiti ho ku přepychu. Co n a tom , že n ep řítel pobořil dom y jejich, v y stav ěn é z c ih el? P o staví si nové z tesan ý ch kv ád rů ! Co na tom , že jim n ep říte l v y sek al syk o m o ry ? B udou m ísto nich p ěstovat! ced ry ! (v. 10).

66

Isajáš 9, 10—19.

10 ‫ ״‬Cihly se sesuly, stavějme (místo nich) kvádry; sykomory podťaty jsou, pěstujme mfsto nich cedry! 11 Tu pozdvihl Hospodin [Rasinovy] nepřátele proti němur protivníky jeho popudil: 18 Syry od východu a Filišfany od západu; i žrali Israele plným hrdlem. Tím vším není vyčerpán hněv jeho, ale ruka jeho zůstává dále vztažena. 13 Lid však nevrátil se k tomu, jenž bil ho, a Hospodina zástupů nehledali. 11 I odťai Hospodin od Israele hlavu i ocas, poddaného i vladařepv jeden den. 16 Starší a vážení, ti jsou (ta) hlava, prorok pak, jenž učí lži, ten jest ocas. 16 Ti, kteří byli vůdci tohoto lidu, stali se svůdci a jimi vedení byli svedeni do zkázy. 17 Protož neměl radosti Pán z mládeže jeho, ani nad sirotky jeho a vdovami se nesmiloval; neboť všichni jsou pokrytci a ničemníci, a každý jazyk mluvil pošetilost. Tím vším není vyčerpán hněv jeho, ale ruka jeho zůstává dále vztažena. 18 Neboť bezbožnost hořela jak ·oheň, který zžírá bodláčí a trní; a zapálil houštinu lesní, že se zavalila vysoko kotouči kouře. 19 Hněvem Hospodinovým zmatek nastal v zemi, lid se stal takořka potravou o h n ě ; nikdo nešetřil bratra svého.
V. ‫ · ״‬N ovější kritika v esm ěs p o k lád á slo v o ‫ ״‬R a s i n o v y ‫ ״‬za ru šiv o u g losu. V. 12- O Filišťanech srv. 2 P a r 28, 16—1 9 .— ‫ ״‬p l n ý m h r d l e m “ jako divé šelm y. R uka B oži z ů stáv á v ztažena, aby d á le trestala, je ž to Israe lité H o sp o d in a dále hněvají. V. 13- ‫״‬n e h l e d a l i “ n eu ch ázeli se ·pokáním o jeho prízen. V. 14b· dle h e b r.: ‫ ״‬r a t o l e s t p a l m o v o u i t ř t i n u “ m ísto : ‫ ״‬p o d d a n é h o i v l a d a ř e “, což jest p řek lad dje sm yslu. V ulg p ře k lá d á : ‫״‬n a k ř i v u j í c í h o a n a u z d ě d r ž í c í h o “, což b ý v á všelijak vykládáno. — Sm ysl je s t: Bůh p o trestal sm rtí v z n e š e n é h o i n í z k é h o . M ísto ‫ ״‬o c a s “ m ohlo by býti ře č e n o : ‫ ״‬p a t u “. — (‫ ״‬h l a v u i p a t u “). V. 6‫ ■נ‬pokládá Schogl s nov ější kritikou za glosu. V. le- ‫״‬b y l i v ů d c i “, t. j. za v ůdce se vydávali, lidu lichotili, hory doly m u slibujíce. — ‫ ״‬b y l i v e d e n i “ klam avým i sliby blaha. V. 11■ ‫ ״‬m l á d e ž “ toho lidu je s t jeho v o j s k o . H ospo din ukázaly že nem á v něm záiiby tím, že dopustil, aby byló od n ep řítele po ražen o . — Bůh, který sliboval, že bude ochráncem vdov a siro tk ů (Ex 22, 22; D t 10, 18; 24, 17; 27, 29) p řestal jím te n to k rá t za tre s t hříšn éh o lidu b ý ti! — ‫ ״‬p o š e t i l o s t “ = b ezb o žn o st. — M ožno tu m ysliti na to, co vypravuje 4 Král 15, 28 n. V. 9‫ ·ג‬M ísto ‫ ״‬z m a t e k n a s t a l v z e m i “ h eb r. p o k raču je v o b ra z e v. 18: ‫ ״‬z e m ě b y l a v y p á l e n á “. — M ísto ‫ ״‬b r a t r a s v é h o “, b ěžn é z n ěn í: ‫ ״‬r a m e n e s v é h o “. — B ratro v ražed n é v ášn iv é p ů tk y zuřily jako d rav é šelm y, k teré nikdy nem ají dosti krve. M ožno tu m íti n a m ysli, co v ypravuje 4 Král 15, 25. 30.

Isajáš 9, 20—10, 6.

67

a0 Hltali na pravo, ale lačněli; žrali na levo, ale nebyli syti; každý požíral maso svého bližního: 81 Manases Efraima a Efraim Maňase, a oba spolčili se proti Judovi. Tím všim není vyčerpán hněv jeho, ale ruka jeho zůstává dále vztažena. H l a v a 10. 1 Běda těm, kteři vydávají zákony bezbožné, běda písařům, kteří plši nespravedlnost, 2 aby úředně utlačovali chudé, a znásilňovali ubožáky mého lidu, vdovy aby kořistí jejich byly, a sirotky aby olupovali. 8 Co učiníte v den navštívení, až pohroma z daleka přijde? Ke komu se o pomoc utečete, a kde zanecháte bohatství své, 4 abyste nebyli skloněni pod okovy, nebo se zbitými abyste nepadli? Tím vším není vyčerpán hněv jeho, ale ruka jeho zůstává dále vztažena.

Čtvrtá ř e č ; B ěd a A ssyřan ů m (10, 5 —34)!
A ssyřané jsou m etlou Boží, k te rá n áro d isra e lsk ý ztrestá , ale nevyhubí (10, 5—11). D ojde i n a ně pro jejich zp u p n o st (10, 12— 19). Z bytky n áro d a isra e lsk é h o se obrátí a budou zachovány, k d e ž to A ssy řan é b udou vyhlazeni (10, 20—27). V ojsko, jež n ap ad n e Judsko, b u d e náhle zničeno (10, 28—34).

6 Běda Assurovi, metle rozhořčení mého, holi, kterou hněv svůj uplatňují. 6 Na národ proradný posilám ho,
Hl. 10. — V. 1—* ■ líčí v rchol z la : z n e u ž í v á n í ú ř a d ů a f a l š o v á n í v e ř e j n ý c h l i s t i n ze zisku. — P o čín á slovem ‫ ״‬B ě d a “ jako 5, 8. 11, p ro to v k lád á Schlogl tento úryvek (10, 1—3) za 5, 17. V. 2- dle h eb r.: ‫ ״‬a b y z a h á n ě l i o d ú ř a d u c h u d é a r v a l i p r á v o u b o ž á k ů m l i d u m é h o . “ — Srv. v ý še 3, 1 4 n ; 5, 8. 23; Mich 3. 1—4. V. s- ‫ ״‬d e n n a v š t í v e n í “ = den tre stu je tu v p á d A ssyřanů, k te ří oblehli Sam ař a dobyvše jí vyvrátili říši isra e lsk o u r. 721. Srv. 8, 7 ; 4 K rál 18, 9 —12. V. 4. Ani zajetím assy rsk ý m n ep řestaly tresty Boží. Byloť i zajatcům dále mnoho trp ěti a v P alestin ě z ů stá v a la ru k a P á n ě v z ta ž e n a n a d jejich so u k m enovci — n ad říš í judskou, k tero u ko n ečn ě stihla p o d o b n á po h ro m a — z a j e t í (babylonské). Srv. M ich 1, 9. — T ře tí tu to řeč Isajáš p ro slo v il kolem r. 734. V. 6- A ssyřané m ají býti m etlou P ro z ře te ln o sti, ab y tre sta la h říšn ý n áro d judsky. (Srv. výpravu Sen ach erib o v u do Ju d sk a r. 7 0 1 ) Viz 4 K rál 18, 13 nn. Mají ho zkrušit, zeslab it, ale nikoli vyhubit, je ž to zbytky jeho m ají zv láštn í poslání v dějinách lidské spásy. A ssy řan é v ša k nechtěli ch áp ati h ranic, p o k těré sm ěli jíti, chtěli Judovce z k o řen e v y h u b i t i p ře síd le n ím do z aje ti, jak o byli učinili říši sev ern í po r. 721. T a to z p u p n á jejich sn ah a byla příčin o u jejich p ád u , který vylíčen je s t níže ve v. 16— 19. V. 6- ‫ ״‬p r o r a d n ý “ = b ezb o žn ý (k te rý n e d rž í slo v a B ohu při sm louvě d aného).

68

Isajáš 10, 7— 13.

proti národu hněvu mého káží mu jíti, aby lup si odnesl, aby kořist sebral, a jej zdeptal jako bláto na ulici. 7 On však nesoudí tak, srdce jeho nesmýšlí tak, ale vyhladiti zamýšlí, zahubiti národů mnoho. 8 9 Praví totiž: ‫״‬Zdaž moji vladaři nejsou vesměs králi? Nestihl týž osud Charkamis i Kalano, Arfad i Emath, Damašek i Sam ař? 1e Jako sáhla má ruka na říše model, — a soch jejich bylo více^než v Jerusalemě a v Samaři — 11 zdali, jako jsem učinil Sfáfmaři a modlám jejím, taktéž neučiním Jerusalemu a sochám jeho?“ 1a Až dokoná Pán všecky své skutky na hoře sionské a na Jerusalemě, potrestá výplody zpupného smýšlení assyrského krále, jakož i okázalou pýchu očí jeho. 13 Řekl totiž: ‫ ״‬Silou ruky své jsem učinil (to), a svou moudrostí byl jsem dovedl toho,
V. Sn- * v l a d a ř i “ — vasalové, m ísto d ržící jso u buď bývalí k rálové n ebo m ají tolik b o h atstv í a moci (záv islé ovšem na velekráli, ‫ ״‬králi k rálů “) jak o jin d e k rálové sam ostatní. — Srv. 4 Král 18, 24; 25, 28; o titulu králův assy rsk ý ch srv. n íže Is 36, 4; E z 26, 7; D an 2, 37. — C h a r k a m i s , assyrsk y G a r g a m i s nebo K a r g a m i s bylo pravd ěp o d o b n ě tam , k d e je d n es D ž e r á b í s (E uropes), n a p rav ém b řeh u Eufratu, sev ern ě řeky S ád žú ru a m ěsta M a b b ó g h u (H ierapole). Bylo to jed n o z hlavních m ěst Hefanfl (C h atti Jo s 3, 10) a klíč p ro krále a ssy rsk é k Sýrii, Fénicii a P alestině. P ro to ho ne jed n o u k rálo v é a ss y rští dobývali a dobyli. Učinil tak r. 717 tak é S argon, av šak Isajáš m á tu (10, 9) na m ysli sta rší d obytí K arkem iše. (O pozdějších o su d ech m ěsta srv. Je r 46, 2; 2 P a r 35, 20.) — K al a n o je s t K u l i a n i klínových nápisů, m ěsto v sev ern í Sýrii, jež dlužno ro zlišo v áti od stejnojm enného m ě sta v B abylonii. Bylo to n ejsp íše hlavní m ěsto státu U n q i (A m q) zv an é K i n a l i a nebo K u n a l u a . E m a t (H am at) a A r p á d byly a ram sk é státy v Sýrii, o nichž viz k 1 P a r 1, 17. T ig la t-P ile sa r dobyl A rpádu v 11. 742—740 a učinil z něho assy rsk o u provincii. R. 738 porobil si podobně U n q i (K ullaní) a Jaudi. P r^ ti D am ašku a S am aří táhl v 11. 734—732. — Slova ta to p ro n esl Isajáš kolem r. 734 a p ro to nelze tu m ysliti na p ád S am aře r. 721. N e třeb a ani na něj m ysliti, je ž to k rálo v é a ssy ršti již častěji před tím utkali se v boji s D am aškem a severn í říši israelsk o u . Již S alm an asar II. (859—825) n a př. bojoval proti D am ašku (H ad ad ezero vi) a jeho spolčencům , H am atu, lsraelsk u (r. 854, 850, 849, 846). — T ak é Jeh u (842—815) a M enahem (744—738) platili králi a ssy rsk ém u poplatky. (Srv. 4 Král 15, 19.) — (C ondam in v šak klade ú ryvek 10, 5 —11, 16. do roku 701 do času, kdy T ig la t-P ile s a r v Ju d sk u ještě sice nebyl, ale kdy bylo lze jeho v p ád do Judska čekati k a žd o u chvíli.) V. ion. p o k lád á C ondam in za glosu. — K rálové a ssy rští porazili veliké n á rody, k teří měli veliké m no žstv í bohů, m o c n ý c h o c h r a n c ů ; tím sp íše p o ra zí m alou S am ař a Jerusalem , kde těch b ohů-ochranců je s t poskrovnu. V. 12- P á n dokoná všecky sv é skutky, až p o tre stá věrolom nost a b e z b o žn o st Ju d ovců; a ž část jich upřím ně se o b rátí k H ospodinu, P án n ed á již A ssyřanům d ále je ničiti. — ‫ ״‬v ý p l o d y “ zp u p n o sti a ss y rsk é je s t úm ysl, Judovce dokonale zničiti přesídlením do jiných zem i. Srv. v ý še v. 7 (‫ ״‬v y h l a d i t i “, ‫ ״‬z a h u b i t i “). V. 1s- ‫ ״‬h r a n i c e n á r o d ů z r u š i l “ tím , že řiše, jichž dobyl, p řiv té ‫׳‬il ja k o žto pro v in cie k řiši A ssyrské. — P o d o b n é chlubné výroky assyrských k rálů viz 4 Král 19, 22 nn.

Isajáš 10, 1 4 -2 2 .

69

že jsem hranice národů zrušil, vladaře jejich oloupil, a jako všemocný strhl jsem ty, kteří vysoko seděli. 14 Ruka má našla jak hnízdo poklady národů; jako bývají vybrána opuštěná vejce, tak jsem zabral všecku zemi, a nebylo, kdo by hnul pérem aneb otevřel ústa a zasípěl.“ 16 Zda bude sekera chlubit se proti tomu, kdo jí seká, nebo zda bude pila se honositi proti tomu, kdo ji tahá? Jako kdyby se pozdvihl prut proti tomu, kdo jej zdvíhá, a jako kdyby se vzepřela hůl, která je přece jen dřevo. J6 Proto posle panovník Hospodin zástupů na jeho tučnost úbytě, a pod jeho slávou zapálen bude oheň, požár. ‫ ״‬A světlo Israelovo bude ohněm, jeho Svatý bude plamenem, který vzplane a pohltí jeho trní a bodláčí v den jeden. 18 Také nádherné lesy jeho a štěpnice do kořenů stráveny budou, [že se dá že strachu na útěk.] 19 Zbylých pak stromů lesů jeho bude tak málo, že bude možno je sčítati; dítě je sepíše. 20 V ten den zbytek Israele, a ti, kteří z domu Jakobova se zachrání, nebudou již spoléhati na toho, který je tepe, ale spoléhati budou upřímně na Hospodina, Svatého Israelova. a1 Zbytek se obrátí, zbytek, pravím, z Jakoba k Bohu silnému. 22 Ano, byť bylo lidu tvého, Israeli, jako mořského písku,
V. 14- T ak é T ig la t-P ile s a r p řiro v n áv á R asona, k teréh o v D am ašk u oblehl k u p t á k u , u zavřeném u do klece. Viz k 4 Král 16, 9 n . — Jinde p rav í klínové nápisy, že knížata p ostavili si tv rz e n a h orách jako ptáci si sta v í vysoko hnízd a. — ‫ ״‬n a š i a “ = sáh la na . . . V- 16- klade C ondam in z a v. 7. — V 15cd zní dle h e b r.: Jakoby h ů l m ávala těm i, k te ř í j i zdvihají, a jahoby p r u t zd vih l nedřevo (t. j. rám ě, ru k u člověkovu). A ssyřané (hůl, m etla, v. 5) nem ohou nic sv ésti p roti Bohu, který nechce, aby n áro d jeho byl nadobro vyhuben, a le aby asp o ň zb y tek byl zachován. V. 17- ‫ ״‬s v ě t l o I s r a e l o v o “ = : ‫ ״‬j e h o S v a t ý “ = : H ospodin. — A ssy řan é, jem u se protivící zaniknou jako t r n í , sp álen é ohněm. V. 18n. Schlogl p o k lád á l8bc, 19ab z a glosy. —'C o n d am in vidí g lo su v 18c. — V 18c zní v h eb r.: ‫ ״‬a b u d e j a k o c h ř a d n u t í c h ř a d n o u c í h o “. — Jako k d y si A ssý řan é ničili lesy a štěpn ice podm aněných n áro d ů , ta k sta n e se pozd ěji také jim. Srv. k 4 K rál 16, 9 n . V. “°· ‫ ״‬k t e r ý j e t e p e “ — n a k rále assy rsk éh o . P ro ro k n a rá ží n a A chaza, který se spoléhal n a T ig la t-P ile sa ra IV. V. 21- N em ají všichni potom ci A braham ovi zaru čen o , ž e b u d o u n a nich splněna záslíbeni B oží; toliko část jejich, Bohu o d d an á sm í doufati! V. aa· ‫ ״‬u s t a n o v e n á “ ú rad k em P ro zře teln o sti. — ‫ ״‬B ů h s i l n ý “ (v. 21) je s t E l g i b b ó r , B ůh-hrdina, jak o výše 9, 6. — P ro ro k m yslí tu na v p á d a ssy rsk ý z r. 701, spolu v šak tak é na dobu m esiášskou, ktero u p ře d o b raz u je o sv o b o ze n í Israelitfl od A ssyřanů (S enacheriba) r. 701. — O m nožství Israelitů srv . G n 22, 17; 32, 12. — Z káza, B ohem stanovená, z a p la v í Ju d sk o s p r a v e d l n o s t í .

zbytek (jen) obrátí se z něho; ustanovená zkáza přivede jako povodeň spravedlnost. 28 Zkázu totiž ustanovenou Pán Bůh zástupů vykoná prostřed celé země. 24 Protož toto praví Pán, Bůh zástupů: Neboj se, můj lide, sídlící na Sionu, Assura, že tě prutem bije a svou hůl na tebe napřahuje jako (kdysi) Egypt! 36 Neboť ještě jen málo, maličko, i dovršeno bude rozhořčení a hněv můj (obrátí se) na jejich zločinnost. 26 A napřáhne na něj Hospodin zástupů bič, jako když bil Madianské na skále Horeb a pozdvihne hůl svou nadLmoře, jako (kdysi) proti Egyptu. 27 V ten den bude sňato břimě jeho se šíje tvé, a jho jeho s hrdla tvého; praskne jho následkem tuku.
* ♦ *

28 Přichází na Ajat, prochází Magronem, u Machmasu skládá svá zavazadla. 29 Přichází během, v Gábě nocuje. Chvěje se Rama, Gabaat Saulova dává se na útěk. 30 Křičte hlasitě, občané Gallimu, poslouchej, Laiso, ubohý Anatote. 31 Medemena se stěhuje, obyvatelé Gabimu, vzmužte se.
V. 28· ‫ ״‬p r o s t ř e d c e l é z e m ě “ = p ř e d veškerým světem . V. 24‫ ״ ׳‬s í d l í c í “ na Sionu, kde i H ospodin sídlí, který nedopustí, aby Sion n adobro byl vyhlazen! H ospodin, n a S io n u m ezi lidem svým sídlící, nedá mu z a hynouti. — Jako kdysi Bůh dopustil, aby jeho lid byl jařm en robotam i v E g y p t ě , ale později ho slavně z této ro b o tárn y vyvedl, ta k b u d e i nyní! V· 25- ! ,j e j i c h “ — A ssyřanů. — . d o v r š e n o “, v y čerpáno b u d e ro zhořčení H ospodinovo na Israele., V. 28- ‫ ״‬n a n ě j “ = : n a A ssyra (pak n a každ o u moc, nep řátelsk o u králo v stv í B ožím u n a zem i). — Jak ‫ ״‬b i l M a d i a n s k é “, viz Sdc 7, 21 n. — ‫ ״‬k d y s i p r o t i E g y p t ů “, když byli Israelité p řešli R udé m oře a když Egypťané byli se p u stili střem hlav do m oře za nimi. V. 27· ‫ ״‬j e h o “ A ssyrovo. — Juda, jako býk, ztuční, z esílí se a n ovou tou silou z p ře trh á vazby jha n a sv é šíjí. O statn ě v. 27c C ondam in s D uhm em připojuje k násled. v. 28. — op rav u je jej a p ře k lád á: ‫ ״‬T á h n e n a h o r u o d R i m m o n u . “ (S dc 20, 45. 47.) V. 28- ' A j j á t h = m ěsto Ha i , zn ám é z Jos 7, 2 —5 ; 8, 1—3. 9 —12. — M ig r ó n je sn ad dnešní M a k r ú n (sev ern ě hlubokého údolí Q u v é n it-s k é h o ). — M i c h m á s je znám o z 1 Král 13, 2. V. a9· M ísto ‫ ״‬P ř i c h á z í b ě h e m “ h eb r.: ‫ ״‬P r o c h á z í p r ů s m y k e m “. — G a b a = G e b a a = dnešní D ž e b a ' . Viz 1 K rál 13, 2. — G a b a a t S a u l o v a = d n ešn í T e l l - e l F ú l . Viz 1 Král 10, 5; 1 1 ,4 . — R á m á = dn ešn í E r - r á m . Viz Jos 18, 25. • V. 30- G a l i í m jm enován již 1 K rál 25, 44. · Bylo snad tam , kde je dnes C h i r b e t - ' A d a s a . — L a i š ,bylo sn a d tam , kde je d n es C h i r b e t - k a ' a k u l . (D le jiných — C h i r b e t - e l - E s a v i j j e ) — M ísto ‫ ״‬u b o h ý “ lé p e čísti s P e šito u : ‫ ״‬o d p o v ě z “ (Laíši). — A n a t o t zn ám é ro d iště p ro ro k a Jer. — Jos 21, 18. V. s1· M a d m é n á je sn ad dn ešn í v e s Š á f á t . jiní vidí p ráv ě v té to vsi — G e b h í m (G abim ). — M ísto ‫ ״‬v z m u ž t e s e “ h e b r.: ‫ ״‬s c h o v á v a j í m a j e t e k “.

Isajáš 10, 3 2 -1 1 , 2.

71

3* Ještě dnes se položí táborem v Nobe; mávati bude rukou proli hoře sionské, pahorku jerusalemskému. 33 Aj, Panovník, Hospodin zástuptí otrhá větve děsnou silou; vypínající se (stromy) budou podťaty, a vysoké budou poníženy. 34 Houště lesní vysekány budou železem, a Libanon se (svými) velikány padne,

Ř eč p átá: S větová ř íš e m íru za dob M esiá šo v ý ch
( 1 1 , 1— 12, 6). Em m anuel z rodu D avidova b ude sprav ed liv ý m knížetem pokoje ( I I , 1—9)· P o hané se obrátí, rozptýlení Israelité se sh ro m ážd í (11, 10—16). C hvalozpěv děkovný zachráněných (12. 1—6).

H l a v a 11. 1 Prut vzejde z pahýlu Jeseova, výhonek z kořene jeho vykvete, 3 a spočine na něm duch Hospodinův: duch moudrostí a rozumu, duch rady a sily, _________ duch umění a pobožnosti,
V. 32‫ ״‬N ó b h n ejsp íše n a h o ře ‫ ״‬S k o p u s “, se v ern ě Je ru sale m a . T o to m ěsto, jm enované také Neh 11, 32. dlužno rozlišov ati o d stejnojm enného m ěsta kn ěžsk éh o , o kterém jest řeč 1, Král 21, 1. . V. 83n- p řiro v n áv á p ro ro k vojska a ssy rsk á k h u stém u le su vysokých strom ů. — D o tohoto o b razu n eho d í se p řek lad V ulg: ‫ ״‬r o z l o m í l a h v i č k u “ m ísto : ‫ ״‬o t r h á v ě t v e “. — ‫ ״‬s v e l i k á n y “ = s cedry. — T a to lícen h ro zn éh o vpáduA ssyřanů do Ju d sk a a pochod jeho n a Jeru salem j e s t v z l e t n á b á s e ň , k terá nečiní nároků, a od k teré n e lze tedy žád ati, aby p o p iso v a la p o ch o d a ssy rsk éh o vojska s d ě je - a zem ěpisno u p ře sn o stí a věrností, k te rá je s t p o d án a v p r á m e n e c h h i s t o r i c k ý c h ; o nich viz 4 Král 18, 13; 2 P a r 32, 1. a n íž e Is 36, 1. . Hl. 11. — V. 1· T a to p á t á ř e č so u v isí úzce s ře č i č t v r t o u ; t a k ú z c e , že bychom obě m ohli poklád ati za ř e č j e d n u . — ‫ ״‬p a h ý l “, ‫ ״‬k o ř e n “ J e s e ů v := r o d D avidův (výše 7, 14; 9, 6 n ). — Slavný dům D av id ů v slu je tu d le n e p a t r n é h o D avidova otce, ab y zřejm o bylo, z jakých m alých p o č á tk ů m o c í B o ž í vznikly věci veliké. Jese, B e t l e m a n , jm enován sn a d i p ro to , ab y p o slu chači (čtenáři) byli upozorněni n a m ísto toho pahýlu, k o řen e na Betlem; tam že vzejde onen vzácn ý výhonek — E m m anuel. Srv. M ich 5, 1 n. — D av id o v a d y n astie je tu p řiro v n án a ke kořenu, který z nepatrn ý ch p o čátk ů v z ro stl v e veliký stro m ; byl v šak povalen, ž e zů stal p o u ze p a ř e z v z e m i ; z to h o v šak v y pučí se n o v ý v ý h o n e k — E m m a n u e l . Srv. E z 17, 23; 21, 31; Am 9, 11. V. 2- Jak z e so u v islo sti zřejm o, není tu ře č ani o E z e c h j á š o v i , ani o Z or o b a b e l o v i , nýbrž o E m m a n u e lo v i-k rá li, o k terém m luvil p ro ro k již v ý še 9, 6. — D u c h H o s p o d i n ů v , který se sn ášel n a vynikající m u že, jak o b y l B eseleel (Ex 31, 3; 35, 31), G edeon (S d c 6, 34), Jefte, S am son (S d c 11. 2 9 ; 13, 25; 14. 6. 19). Saul (1 K rál 10, 6), D avid (tam že 16, 13), Šalom oun, Jerem j š (1, 18) a jiní proroci, tento duch H ospodinův spočine t r v a l e n a E m m anuelovi (n a jeh o lid sk é přirozenosti) v n e j h o j n ě j š í m í ř e . N áplň ducha B ožího v y slo v en a je tu v ý č t e m s e d m i v l a s t n o s t í a sedm i d a r y to h o ducha. V sed m po jm ů ro z č le n ě n tu p o drobně pojem ‫ ״‬m o u d r o s t i “ staro zák o n n é, o kterém viz k P řís 1, 7. — P o č á t e k , z á k l a d její je s t b á z e ň B o ž í (v. 3a). D arů (té m o u d ro sti) p o tře b u je zejm én a k r á l , aby m ohl vykonávati dle vůle B oží svůj ú řa d ; p o třeb o v al jic h E m m a n u e l , aby mohl zalo žiti a sp ra v o v a ti říši pokoje a blaha m e s iá šs k é h o ; p o tře b u je jich pro sebe, po třeb u je jich také p ro jin é (své p oddané). H ebr. jm enuje š e s tý a sed m ý dar slovem j e d n í m (d v ak rát opak o v an ý m : ‫״‬j i r a t h - J a h v e “ = ‫ ״‬b á z e ň H o sp o dina“). (C ondam in p o k lád á s jinými kritiky v. 3a z a glosu). Jisto jest, ž e je s t v. 3a porušen, a p ro to b ývá v šelijak o p rav o v án á p řek lád án .

72

Isajáš 11, 3 —9.

8 a naplní jej duch bázně Hospodina. Ne dle toho, co oku se zdá, bude soudit, aniž dle toho, co uslyší, bude trestat. 4 Ale dle práva bude se ujímat chudých, a spravedlivě mstíti utlačené. I bude biti zemi metlou úst svých, zabije dechem rtů svých bezbožného. 6 Spravedlnost opásá jeho bedra, a věrnost bude opaskem jeho boků. 6 Bydliti bude vlk s beránkem, a rys s kozlátkem bude ležeti; tele a lev [a ovce] budou spolu se živit, a malé dítě bude je poháněti. 7 Kráva s medvědici bude se pásti, spolu odpočívati budou mladé jejich; lev pak jako býk bude žráti slámu. 8 Dítě od prsů bude si hráti nad děrou zmije, a nedávno odstavené sáhne rukou do jeskyně basiliškovy. * Nebudou škodit ani zabíjet na mém celém svatém pohoří, protože země bude plná známosti Hospodina, jako vody, jež mořskou propast přikrývají.
* * *

V. s· N e jako om ylný člověk, ale jak o n e o m y l n ý B ů h bude vlásti. Srv. 1 K rál 16, 7. V. * ■ M ísto ‫ ״‬z e m i “ čte n o v odobá k ritik a: ‫ ״‬n á s i l n í k a “. Srv. níže ve v. 4c: ‫ ״‬b e z b o ž n í k a “. T ím je každý člověk, který žije jakoby Boha nebylo, p o předně v šak P ro tik ristu s (2 Sol 2, 8). — ‫ ״‬d e c h r t u “ = nejm enší pokyn, n ejn ep atrn ější pro jev jeho vůle stačí, aby v eta bylo po bezbožníkovi. — O pom ěru M esiášově k c h u d i n ě srv. M t 5, 3; 11, 5. V. 6- lako r o u c h o člověka provází, zdobí, ro zlišu je od jiných, tak b u d e zd o b iti E m m anuela-krále — s p r a v e d l n o s t a v ěrn o st. Jako bojovníkovi o p a s e k , podkasávající jeh o šat, pom áhá k vítězstv í, ta k pov ed e E m m anuela — sp rav ed ln o st a věrnost. Srv. níže 59, 17; Job 29, 14; Ž 103, 2; 108, 18 n. V. 6— 9- líčí obrazné, n ázn ačn ě p o k o j (vrchol blaha), k terý zav lád n e v říši E m m anuelově. T u to lícen nelze b rá ti v e s m y s l u v l a s t n í m , neboť nikdy n eza vládnou m ezi zvířaty pom ěry tu líčené, ab y na p ř.: lev p řestal býti dravcem a žral slám u atd. — T ře tí kniha S ibyllinská (z polovice 2. století p ře d Kr.) ve vv. 788 nn o pakuje bezm ála doslovně to to m ísto : ‫ ״‬V l c i a j e h ň a t a b u d o u n a h o r á c h sp o lu t r á v u žráti, a p a r d á l o v é b u d o u se s k ů z la ty pásti. M e d v ě d i b u d o u líhati s telaty p o tu l n ý m i a m a s o ž r a v ý lev b u d e u j e s l í ž ráti s l á m u ja k o býk a m a l i c h la p c i b u d o u ho vo d it i na p r o v á z k u ; n eb o ť ( B ů h ) d i v o k á z v í ř a t a n a z e m i o c h r o mí. S k o j e n c i b u d o u s p á t i , d r a v c i a z m i j e , a n e u b l í ž í j i m ; n e b o ť r u k a B o ž í b u d e n a d n i m i . “ Podobně Vergil: Ecl 4, 4 n n : Tosledni nadešel j i ž věk předpovědi Kumske J iž j i ž opětné věků dlouhé p o řa d í se probouzí, J iž D eva zas se vrací, S a tu rn a v ra cí se i p a n ství, R ovněž i plém ě nové s výšin s k lá n í se-nebeských, . . . a hřmotných nebudou lvů stáda se báti. Pojde i zm ije, z m iz í i bylin šalebných j e d otravný Ecl 5, 60 n: J a k stádům ná stra h nevym ýšlí v lk , tak i sítě L s t i nijakých jelenům·, m il D a fn id u k lid předobremu. (P řel. J. Čerm ák.) V. 9- ‫ ״‬š k o d i t n e b u d o u “ dravci vý še jm enováni lidem , jako jim škodívalí, k d yž jim i Bůh lid svůj trestáv a l. — ‫ ״‬s v a t é p o h o ř í H o s p o d i n o v o “ je s t P a lestina, p o p řed n ě Sion, p řed o b ra z říše m esiášsk é. Srv. výše 2, 2 n ; 4, 5. — Jako

Isajáš 11, 10—14.

73

10 V ten den bude výhonek Jeseův státi jakožto znamení národům; pohané budou ho hledati, a místo jeho odpočinku bude (samá) sláva. 11 V ten den Pán opět vztáhne svou ruku, aby si osvojil ostatek lidu svého, který zanechán bude od Assyřanů, od Egypťanů, od Fetrosanů, od Etiopanů, od Elamců, od Senaařanů, od Emafanů a od Přímoří. 13 Vyzdvihne znamení národům, shromáždí rozběhlé Israelity, la sebere rozptýlené Judovce ode čtyř stran země. 13 Řevnivost Efraimova zmizí, a nepřátelé Judovi zahynou; Efraim nebude nenávidět! Judy, a Juda nebude bojovati proti Efraimovi. 14 Ale vrazí na pás filištínský na západě, spolu olupovati budou Výchoďany, na Edomce a Moabany ruce své vztáhnou, a Ammoňané budou jich poslouchati.
m ořské vody zakrývají m o řsk é hlubiny, tak zn alo stí B oha b u d e p ln á všeck a zem ě (Jer). — H iubší zn alo st B oha a věcí b ožských je p ře d n o s t ča sů m esiášsk ý ch také níže 54, 13; Je r 31, 34. V. ‫נ‬°· vrací se k v. 1., aby líčil v z r ů s t ř í š e m e s i á š s k é . — Z Jeseova výhonku H ospodin učiní z n a m e n í , p r a p o r v i d i t e l n ý v š e m u s v ě t u , aby všichni n áro d o v é kolem něho (Em m anuela) se sh ro m ážd ili a s ním a pod ním (Em m anuelem ) bojovali. ‫ ״‬M í s t o j e h o o d p o č i n k u “ = jeh o b y d liště, sídlo, kde si p o stav í trůn, t. j. říše E m m anuelova, církev N. Z. — Vulg n e sp rá v n ě p řek lád á v. l i d : ‫ ״‬a b u d e h r o b j e h o s l a v n ý “. Sr v 53, 9. V. ‫ ״‬. H ospodin po p rv é ‫ ״‬o s v o j i l s i “, t. j. svým m ajetkem učinil (vykoupil si) národ israelský, když jej vyvedl z E g y p ta (E x 15 ,1 6 ); ‫ ״‬o p ě t“ ve sm yslu vyšším učiní tak za dob m esiášských. — ‫ ״‬v z t á h n e r u k u s v o u “, jako ji m ěl vztaženou (Ex 3, 20; 13, 9). — ‫ ״‬o s t a t e k l i d u s v é h o “, jak již bylo řečeno v ý še : 1, 26; 4, 3; 6, 13. a jj. ‫ ״‬V t e n d e n “, až b u d e E m m anuel vzty čen pohanům jako p rap o r, budou také zbytky Israelovy p o b ízen y k tom u, by závo d ily s pohany, k to m u zn am ení (pod ten prapor) se hrnoucím i. — ‫ ״‬o d P e t r o s a n ú . . . o d P ř í m o ř í “ m ožno se Schlóglem a C ondam inem p o k lád ati za glosu. A ssy řan é a E gypťané jso u d v a nejm ocnější n ep řátelé Israelovi a znam enají tu p ře d o b raz n ě moci, řiši E m m anuelově n ep řátelsk é. — (‫ ״‬P e t r o s a n é “ byli o b y v atelé horního E gypta. S rv. G n 10, 14. — S e n a a ř a n é = B abyloňané. Srv. G a 11, 1. — ‫ ״‬P ř í m o ř í “ — p o b řeží m oře S tředozem ského. Srv. Joel 3, 6. G n 10, 5; o E m a t U (H am atu) viz v ý še 10, 9. — O E l a m s k u viz G u 10, 22.). — I kdybychom pokládali g losu vý še jm enovanou za znění původní, n etřeb a dokazovati, že z a dob Isajášo v ý ch žili již Israelité ve krajinách všech jm enovaných! Jako p ředvídal a p řed p o v ěd ěl zaje tí babylonské (4 K rál 20, 18), tak mohl p ře d v íd a t a p řed p o v ě d ět i ro zp tý len í Israelitů p o jiných krajinách. V. 12- Srv. ftím 10, 19; 11, 13 n. 25 n. V. 13- Srv. s 2 Kral 20, 1; 3 Král 12, 16. — O spolku říše isra e lsk é (P e kacha) s D am aškem (R asonem ) p roti Ju d sk u (A chazovi) byla řeč již vý še (hl 7). V. '*■ F ilištínsko se táhlo jako ‫ ״‬p á s “ (dle hebr. ‫ ״‬r á m ě “) p o d él m oře. S rv. Jos 15, 11; E z 25, 9. — O ‫ ״‬V ý c h o ď a n e c h “ viz G n 29, 1; Nm 23, 7 ; Job 1, 3 ; Sdc 6, 3. 33; 7, 12; J e r 49, 28. Všichni bývalí n e p řá te lé Israelitů p o d ro b í se Em m anuelovi. T ak é kletí A m m oňané a M oabané (D t 2 i, 3).

74

Isajáš 11, 15—12, 4.

15 A vysuší Hospodin jazyk moře egyptského, a zdvihne ruku svoji na Eufrat v síle svého dechu, a rozrazí jej na sedm potoků, takže jej obutí budou přecházeti. 16 I vznikne cesta zbytku lidu jeho, který zanechán bude od Assyřanů, jako ji měl Israel v ten den, kdy vycházel z egyptské země.
* *

H l a v a 12. 1 Tehdy pak řekneš: ‫ ״‬Oslavuji tě, Hospodine, nebo když rozhorlil s^s na mne, hněv tvůj se obrátil, a tys mne potěšil! a Ejhle, Bůh je Spasitel můj! Doufat mohu bez obavy. Ano, má síla a sláva jest Hospodin, neboť on stal se moji spásou.“ 3 Vážiti budete vody s radostí ze studnice Spasitelovy. 4 Tehdy pak řeknete:
V. 15η. Bj a z y k m o ř e E g y p t s k é h o “ = záliv HeroopolSKý, jako jej vysu šil, když jej ísra e lité za M ojžíše p řecházeli. — ‫ ״‬d e c h B o ž í “ = vítr. Srv. Ex 14, 21. — Jako kdysi H ospodin p ře v ed l Israelity z E g y p tsk é poroby do zaslíbené zem ě odklidiv zázračně všecky přek ážk y s cesty, tak p řiv ed e H ospodin zbytky sv ého n áro d a do zaslíbené říše m e siá šsk é ; všecky p řekážky, tře b a s i z áz račn ě překoná. Hl 12. — Jako pěli ísraelité chvalozpěv, když byli přechodem R udého m oře v y svobozeni z poroby egyptské, tak budou zpívati zachránění Judovci po n áv ratu z e zaje tí, zejm én a však po v stupu do církve K ristovy, p í s e ň d í k ů z a to, že došli sp ásy . Srv. Ex 15. — Condam in p řip o u ští m ožnost, že ten!o chvalozpěv (hl 12) není dílo Isajášovo, nýbrž jiného i n s p i r o v a n é h o básníka. V. *· ‫ ״‬T e h d y “, až budou Judovci vysvobozeni. — ‫״‬ř e k n e š “ — Judo, jako níže ve v. 4.: ‫ ״‬ř e k n e t e “ — judovci. — ju d a děk u je Bohu za tre s t (‫ ב ב‬r o z h o r l e n í “), k terý nebyl na zničeni, ale p roto, aby se Ju d a ob rátil k Bohu, Bůh p ak aby se mohl o brátiti k fudovi. T ak é za ten to o b ra t děk u je Ju d a tím to chválozpěvem . — ‫ ״‬p o t ě š i l “ ho tím , že ho vyvedl ze zajetí, z n eštěstí. V. 2- M ísto ‫ ״‬S p a s i t e l m ů j “ hebr. v ý zn am n ě ji: ‫ ״‬s p á s a m á “. — Kdo doufá v lidi, aby se stále obával, zd ali ho nezklam ou; kdo doufá v Boha, je s t bez této bázně. V .s· M isto ‫ ״‬z e s t u d n i c e S p a s i t e l o v y “ h e b r.: ‫ ״‬z e s t u d n y s p á s y " . — V. 3. p ro n áší č á st Judovcu ke svým soukm enovcům . U pozorňují se tak n a v z á j e m , jaký význam pro ně m á spása, získ an á M esiášem . — V o d á , zejm éna p ram enitá je s t v bibli n á z n a k e m oživení, ž i v o t a . Čím je s t v o d a na poušti, vyplývá z příběhů, líčených Ex 17; Nm 2 0 ,1 . S jakou ra d o stí vážili tehdy ísraelité vodu, které zázračn ě se jim d o stalo ! S ra d o stí nep o m ěrn ě v ětši dlužno vážiti n ad p řiro zen ý život, zjednaný M e s iá še m ! — Židé vylévali v o du z pram ene Siloe o svátku s ta noveném u oltáře na památicu událo stí E x 17; Nm 20. a zpívali při tom Is 12. S p asitel prohlásil, že jest sám pram enem vody živé, t. j. n ad p řiro zen é sp ásy (Jan 4, 1 3 n.) Srv. tam že 7, 37; Z jev 7, 17; 21, 6. — C írkev čitá tuto piseň díků (Is 12) n a sv átek S rdce P án ě a tím dává na jevo, že ‫ ״‬s t u d n o u s p á s y “ je K r i s t o v o

srdce.
V. * ■ srv. s v. 1. — ‫ ״‬j m é n o B o ž í “ je tu jeho s p r a v e d l n o s t (‫ ״‬ro zh o rlil se s na m n e“ v. 1.), m i l o s r d e n s t v í ( ‫״‬hněv tvůj se o b rá til“ v. 1.), d o b r o t i v o s t

Isajáš 12, 5 - 1 3 , 3.

75

‫״‬Oslavujte Hospodina, vzývajíce jméno jeho! Zvěstujte národům, co učinil, hlásejte vznešenost jména jeho. 5 Pějte Pánu, že velebně jednal, budiž to známo po zemi veškeré! 6 Plesejte, jásejte, občané siónští, neboť velký jest mezi vámi Svatý národa israelského.“

Řada třetí:

P r o ro ctv í proti pohanům (13, 1— 23, 18'.

1. Z káza B ab ylon u a k o n ec za jetí b a b y lo n sk ém u (13, 1— 14, 23).
N adpis 13, 1. H ospodin sh ro m ážd í vojsko proti B abylonu, který se h rů zo u bude třá sti (13, 2—8). B abylon p a d n e ; d ě sn é k rveprolití (13, 9 —18); b u d e z p u sto šen a zanik ne (13, 19—22). Konec b abylonského zajetí (14, 1 n). P íse ň Ž idů n ad z k á zo u B abylona (14, 3 —21). V šecek sv e t m á pokoj od té doby, co je p o B abylóně (14, 4 —8); k rál babylonský v p o d sv ě tí (1 4 ,9 —11); jak hluboký jeho p ád (14, 12—15); takový m ocnář — a tělo jeho není p o chováno (14, 16 - 1 9 ) ; z a jeho u k ru tn o st b udou synové jeho povražděni (14, 20 n). H las B oží p o tv rzu je p ro ro ctv í to to (14, 22 n ).

H l a v a 13. — 1 Co viděl Isaiáš, syn Amosův, o zatížení Babylona. 8 Na hoře mráketné zdvihněte znamení, volejte hlasitě, zdvihněte ruku, ať vejdou do bran vůdcové. 3 _______ Já (sám) jsem vyzval své posvěcence,

a l a s k a v o s t ( ‫״‬ty s m ne p o těšil“), v ě r n o s t (‫ ״‬doufat s n ím “ v. 2), v š e m o h o u c n o s t ( ‫ ״‬m oje s íla “), a jiné v lastn o sti Boži, k teré z á ří z jeho spásy. — Judovci mají pohanům h lásati sp á su Boží, aby došli slíbeného p o žeh n án í (G n 12, 3), mají býti apoštoly m yšlenky m e siášsk é. Srv. výše Is 2, 2 ; 11, 10. — S rv, Ž 104, 1; 1 P a r 16, 18. V. δ· ‫״‬v e l e b n ě j e d n a l “ — vykonav veliké a slav n é skutky. T a j e h o s l á v a — toť n a š e s p á s a . — Af se splní přáni serafů , vyslovené vý še 6, 3. V . 6· ‫ ״‬o b č a n é s i ó n š t í “ = Jeru salem an é = o b č an é m ěsta B ožího, ú dové K ristovy církve, pocházející ze žid o v stv a. Hl 13. — V. ‫ ״ ·ג‬v i d ě l “ v p rorockém v i d u (vidění). — ‫ ״‬z a t í ž e n í “ trestem . — H ebr. ‫ ״‬m a s s á “ zn am en á p r o r o c t v í h r o z e b n é , sm u in é. S taří překládali to slovo buď ‫ ״‬v i d “ ( v i d ě n í p r o r o c k é ) , nebo ‫ ״‬s l o v o “, ‫ ״‬p o d á n í “ (jež p rorok od Boha přijal), nebo ‫ ״‬b ř í m ě “, ‫ ״‬ř e č “,, ‫ ״‬r á n a “, ‫״‬p r o r o c t v í “. — N ěk teří novější p řek lád ají: ‫ ״‬p o z d v i ž e n í h l a s u “ tedy ‫ ״‬v ý r o k “. V. 2- H ospodin vybízí Judovce v zajetí babylonském žijící, ab y vztyčili na h o ře znam eni, ke kterém u se budou sch ázeti vojáci (M edové v. 17. n íže), aby se tu seřadili a vítězně vtáhli do Babylona. O dobytí to h o to m ě s ta C yrem viz k 2 P a r 36, 2 2 n. — ‫ ״‬m r á k o t n á h o r a “ je ta, n a kieré z ap álen byl oheň, který svým kouřem horu zahalil; dle to h o byl by ‫ ״‬z n a m e n í “ ten oheň. — Dle h eb r. však m á býti ta h o ra ‫ ״‬l y s á “, aby n a ní bylo ‫ ״‬z n a m e n í “, sn ad p ra p o r n ebo standartu dobře viděti, aby strom y (lesy ) ho nezastiň o v aly . — Ž id é v zajetí bab. mají hlasitě volati ‫ ״‬n a n ě “ (hebr.), t. j. n a M e d y , aby se sh ro m ážd ili a se šik o vali. — T ak é rukou m ají jim kynouti, je volati, aby vešli ‫ ״‬v ů d c o v é “ a s nimi je jic h 'm u ž stv o do b ran babylonských. D le h eb r. m ají vejíti ‫ ״‬d o b r a n v lá d c ů “ (knížat;. B abylon, který vládl ro zsáh lé ň š i po staletí, který se p o k lá d al z a pána světa, sluje p ráv em dle hebr. ‫ ״‬B r a n a m i (m ěstem ) v l á d c ů “ (knížat). V. 3- D obytí B abylona byl čin p ro zřeteln o sti H ospodinovy. O n říd il v šecky přípravy k tom u, on seřad il vojsko kolem p rap o rů Cyrových. Je žto si Bůh M edy

76

Isajáš 13, 4—11!

povolal jsem junáky své ve hněvu svém, své hrdiny jásající. 4 Hlučí množství na horách jako četné vojsko; hlučí králové a národové shromáždění; Hospodin zástupů třídí válečné mužstvo. 8 Přicházejí ze zemí dálných, od končin nebes; (přichází) Hospodin a nástroje hněvu jeho, aby zhubil všecku zemi. 6 Kvilte, nebof blízko je den Hospodinův; jako zpuštění od Pána přijde. 7 Protož všecky ruce oslábnou, a srdce každého člověka rozdrceno zchabne. 8 Křeče a bolesti zachvátí je, jak žena před porodem budou se svíjet, jedenkaždý nad druhým trnouti bude, tváře rozpálené vzezření jejich. 9 Aj, den Hospodinův přijde, ukrutný, plný rozhořčení, hněvu a prchlivosti, aby obrátil zemi v poušť, a její hřišniky z ni vyhladil. 10 Neboť hvězdy na nebi a jejich lesk nebudou šířiti světla, zatmí se slunce při východě svém, a měsíc nebude se stkvíti v světle svém. 11 ‫״‬Potrestám totiž zlobu na okruhu země, a na bezbožnících nepravost jejich,
(v ojsko C yrovo) v y v o l i l k úkolu svém u, je ž to je povolal do s v a t é války, p ro to byli mu ‫ ״‬z a s v ě c e n i " , p ro to slují jeho ‫ ״‬p o s v ě c e n c i “. — P ovolal je, a b y v y k o n a l i h n ě v j e h o “ (hebr.), t. ]. aby byli m etlou, jíž tre sta ti b ude Babylon, na k te rý se hněvá ( = ‫״‬v e h n ě v u s v é m “ Vulg). V. * ■ M ísto ‫ ״‬k r á l o v é “ h e b r.: ‫ ״‬k r á l o v s t v í “ (říše). V. 6- ‫ ״‬k o n č i n y n e b e s “ jso u zem ě n e jd á le na o b zo ru , kde, ja k se zdá, obloha (nebe) sklání se až k zem i. V. 6- ‫ ״‬K v i l t e “, B abyloňané, bolem a hrůzou. — ‫ ״‬d e n H o s p o d i n ů v “ . = den hrozného jeho soudu, kdy se u k á ž e, k d o ž e j e s t H o s p o d i n . — ‫ ״‬o d P á n a “ všem ohoucího. — ‫ ״‬z p u š t ě n í “, z n ěhož vid ěti v š e m o h o u c n o s t Boží, tedy d ě s n é . V. ‫ ■ך‬S rdce, t. j. m ysl jejich h růzou b u d e b ezra d n á , ru ce neodváží se co na záchranu podniknouti. V . 8· R adno ‫ ״‬d e n “ vynechati a p ře k lá d a ti: ‫ ״‬Aj,‫ ־‬H o s p o d i n p ř i j d e ,

Ukrut ný. . .
V. 10- D le hebr. nebudou šířiti sv ě tla ‫ ״‬h v ě z d y n e b e s a o r i o n y j e j i c h “, t. j. souhvězdí krásná jako jest O rion. S rv. Job 9, 9. — P ro ro k líčící hříchy a ·tresty B abylona, přechází do lícně h ř í š n í k ů v ů b e c n a s o u d ě o b e c n é m . (D le jin ý c h užívá p ro ro k toliko velikých n ad sá z e k o B abylonu, aniž m á n a mysli povšechný soud poslední.) V. ‫ ״ · ״‬n e v ě ř í c í c h “ = h rd o p y šk ů (hebr.). — Z p u p n o st a násilí nebylo B aiy lo ň a n ů m neznám o!

Isajáš 13, 12—19.

77

učiním přítrž zpupnosti nevěřících, a vypínavost násilníků pokořím. 1a Řídčí bude smrtelník nežli zlato, a člověk nežli čistý ryzí tento kov.“ 13 Proto bude nebe se třásti, a pohne se země se svého místa pro hněv Hospodina zástupů, až přijde den rozhořčené nevůle jeho. 14 Jako poplašená srna a jako ovce, jichž nikdo neshromažďuje, každý obrátí se k národu svému, každý ·do své vlasti prchne, 16 Každý, kdo bude chycen, zabit bude; a každý, kdo se dá dohonit, mečem padne. 16 Děti jejich budou před očima jejich rozráženy; domy jejich vyloupeny a manželky jejich zneuctěny. 17 Aj, já vzbudím proti nim Medy, kteří na stříbro nedbají, aniž zlata jsou chtiví, 18 ale střelami pobijí maličké, ani s matkami kojícími nebudou soustrasti míti, a pro děti nebudou míti soucitného oka. 19 A Babylon, onu ozdobu království, pyšnou nádheru Chaldejských potká, co potkalo Sodomu a Gomorrhu, když je Hospodin podvrátil.
V. 12· D le hebr. H ospodin učiní, že říd ší bude sm rteln ík nežli j e m n é z l a t o a člověk nežli zlato z O f i r u . — O tom to viz 3 Král 9, 2 8 ; 10, 11. V. 13- vrací se k v. 9. V. '4- opakuje Je r 50, 16., z čehož plyne, že to to (Isajášovo p ro ro ctv í) je sta rší, že nebylo tedy tep rv e pozd ěji Isajášovi p řip sán o ! — V Babylóně, obchodním v elem ěstě b ývalo usedlých (n eb asp o ň m eškávalo p řech o d n ě) m n o h o c i z i n c ů ; ti všichni jako plachá z v ě ř uprchnou dom ů, aby jim nebylo zak o u šet! hrůzy p ádu velem ěsta. V. 15- ‫ ״‬z a b i t “ — proboden. V. 17- M edové, až dob u d o u B abylona, nebudou tak ž í z n i v i p o k ladů , jako sp íše l i d s k é k r v e ; v té se budou b ro d iti; ned ají se u piatiti výkupným . — P o z o ruhodno, že tu jsou jm enováni t o l i k o M e d o v é a nikoliv P e rš a n é ; je to sv ? dectvi proto, že Isa já š vyslovil tento v ý ro k ; kdyby pocházel — jak ro zu m áři tv rdí — z dob po zajetí, byl by původce jeho jistě také jm enoval P e r š a n y ! V .ls- Se zřetelem na Je r 50, 42; 51, 20—24. k ritik a opravuje a p řek lá d á v. 18:: luk a kopí drzí, všecky chlapce ro ztřisk a ji , všecky dívky ro zb iji a n i plodů života neušetří. T aké H erodot a X enofon svěd čí, že M edové byli výborní lučištníci. V. 19·J a k p rávem nazývá tu Is B abylon ‫ ״‬o z d o b o u ř i š í “, d o sv ěd ču je bible na jiných m ístech (na př. G n 11, 1—9), dosvědčují sp iso v a telé klasičtí (H erodot, C urtius), dosvědčují klínopisné pam átky a zříceniny, k te ré p ro k o p áv á Německá východní sp o lečn o st. — Vynikal opevněním , chrám y, v ěžem i, paláci, vysutými zah rad am i, ulicemi, branam i, kanalisací, obchodem , p rům yslem a t d . — B y l p o k lá d á n za div světa.

78

Isajáš 13, 20— 14, 2.

20 Nebude v něm bydleno až do konce, nebude znova stavěn rod od rodu; aniž rozbije tam stany Arab, aniž pastýři tam odpočívat budou.
21

22

Ale litá zvěř tam lehat bude, domy jejich budou plny sov, sidliti tam budou pštrosi, a chlupáči tam poskakovat, šakalové budou se ozývati tam v palácích jeho, a hyeny v zámcich rozkoše.

Η 1 a v a 14. 1 Bliž! se již doba jeho, a dny jeho nejsou daleko. Neboť slituje se Hospodin nad Jakobem, vyvolí zase Israele, a usadí je ve vlasti jejich; připojí se k nim cizinci, a přidrží se domu Jakobova. 2 Vezmou je národové a přivedou je na jejich místo;
V. 20- Vědom í, kde B abylon k dysi stával, zaniklo tak, že p rv n í e v ro p ští cesto v atelé, k teří prošli M ezopotam ii, nem ohli ani n ajiti zřícenin velem ěsta. Augšp urský lék ař L inhard R a u w o l f , který 24./10 1574 cesto v al do B agdadu, dom níval se, že vidí ssutiny B abylona n edaleko F elu d že (n a E u fratu ); p o d o b n ě b loudil anglický kupec John E l d r e d (r. 1583). T e p rv e P i e t r o d e l l a V a l l e byl první E vropan, který v listopadu r. 1616 sp ráv n é poznal ssu tin y staréh o B abylonu. — Babylon i když ho byl C yrus dobyl, dlouho se d rž el. Je ště A lexander Vel. chtěl z B abylona učiniti hlavní m ěsto sv é sv ěto v é říše . Když v šak S e l e u k o s zalo ž il n a T ig rid u S e l e u k i i a do ni přen esl sv é sídlo, ztrácel B abylon význam u. N emálo jej zastínil tak é K t e s i f o n . O bchodním u ru ch u v B abylóně p řek ážel písek, který zan esl E ufrat tak, že p ře sta l býti splavným . Z a S a s a u o v c ů význam Babylonu dokonce zanikl. Z a dob S t r a b o n o v ý c h ( f 24 po Kr.) bylo ‫״‬velikou p o u ští m ěsto kdysi v elik é“. P a u s a n i a s vypravuje, že za dob H a d r í a n o v ý c h (117— 138) ‫ ״‬z B abylona, největšího m ěsta, které kdy slu n ce vidělo, nic nezbývalo, nežli z d i.“ V. 21- ‫ ״‬c h l u p á č i “ zz kozli, ve k terých v iděl lid zlé duchy, bydlící na poušti. V. a2· ‫ ״‬V šichni připouštějí, že jso u v P ísm ě n a d s á z k y . . . P ro to ž p ráv em s e praví, že B abylon byl o b rácen v poušf, k d y ž z m ěsta tak lidnatého a ta k zám ožného zbyly toliko n ep atrn é zbytky.“ (S anchez). T y zbytky jsou stopy po m ěstských zdech, obepínajících p ro sto r asi 1 2 km 2. V tom p ro sto ru jso u t ř i v e s n i c e : K u a r i š , D ž i m d ž i m e a S i n d ž á r a n ad ní několik s t a n ů . — O paláci N ebukadnezarově srv. k 4 Král 25, 30. Hl 14. — V. 1- bývá v hebr. p řipojen k v. 22. p řed eš-é hl. — ‫״‬j e h o “ Babylona. — Se zřetelem na dobu velikých m ěst a říší, je st době Isajášově b 1í z k ý p ád B abylona r. 538. D alší po k les v elem ěsta n en astal náhle, a le dál se p o volně, jak bylo stručně řečen o k v. 20. — Z k á z a B a b y l o n u je s t počátek v y s v o b o z e n í Ž i d ů — ze zaje tí. — Ž id é svým i hříchy zasloužili si, aby je B ah zavrhl, pozbyli svého zvláštního vyvolení a p ovolání — (p řin ésti blaho pohanům ). Bůh v šak se sm iloval, p řijal je z a s e z a n á ro d vyvolený ( = ‫ ״‬zase vyvolil Isra e le “). — ‫״‬c i z i n c i “, kteří se k nim připojí, budou p r o s e l y t é , t. j. pohané, k teří přijm ou o d nich zcela neb asp o ň částečn ě n á b o ž e n s t v í i s r a e l s k é . P o p ře d n ě v šak budou to pohané, kteří přijm ou od Israele z a dob m esiášských n á b o ž e n s t v í křesťanské! V. aab· líčí podporu, k teré se Ž idům d o sta n e o d vlády p ersk é, ab y se mohli z a říd it v P alestin ě. S rv. E sd r 1, 2—11; 2, 65; 7, 1 2 n; Neh 2, 7 n . — V, 2cd má

Isajáš 14, 3 - 1 0 .

79

a bude je míti dům Israelův v zemi Hospodinově za nevolníky a nevolnice; i zajmou ty, od kterých byli kdysi zajati, a podmani sobě své utlačovatele. 8 Tehdy, až ti dá Bůh odpočinek od tvých útrap, od tvého nepokoje, od tvrdé služby, kterou bylo ti prve sloužit, 4 počneš zpívat tuto píseň proti babylonskému králi; řekneš: ‫״‬Ejhle, jak skončil mučitel, jak přestal útlak! Rozlámal Hospodin žezlo bezbožných a hůl vládců, která bila národy ve hněvu ranami nezhojitelnými, podmaňovala ve vzteku národy ukrutně je pronásledujíc. Ve klidu poživá míru všecek svět, raduje se a jásá. I jedle veselí se nad tebou, a libanské cedry (řkouce): ‫ ״‬Od té doby cos usnul, nikdo neleze nahoru, aby nás podtínal.“

6 6

7 8

9 Peklo dole jest pobouřeno, čekajíc na tvůj příchod, budí pro tebe obry, všecka knížata země; vstávají se svých trůnů králové národů. 10 Všichni se chápají slova a praví tobě: ‫״‬Také ty jsi zchřadl jako my, stal ses podobným nám ?
na mysli p oslušnost, již budou prok azo v ati pohané E m rran u e li-M e siá ši, který zased ne n a trů n D avidův; po slu šn o st, kterou Bůh všem u lidstvu uloží. — Ž id é ro z prášení m ezi pohany jsou nuceni p odrobiti se jejich ž e z lu ; přijd e v šak d o b a , kdy si Ž idé ve vyšším , duchovním sm yslu po d ro b í pohany — svým n ejv zn e šen ějším náboženstvím , které jim dá M esiáš (v. 2ef). V. 3n. ‫ ״‬p í s e ň “ — p o sm ěšn o u , satiru (hebr. ‫ ״‬m á š á l “). V. ío— 8. lící p o k o j , který zavládl na zem i po sm rti bab y lo n sk ého ty ran a. Kde kdo, i libanské stro m y se rad u jí. V. s- ‫ ״‬ž e z 1 0“ = ‫״‬h u l“ — tyranství. V. e■ ‫ ״‬n e z h o j i t e l n ý m i “ z= u stav ičn ý m i (hebr.). V. ‫ ■ י‬Není, kdo by zem i válkam i pustošil. V. 8. Jako králové a ssy rští (srv . 4 Král 19, 23.), tak i v ládci b ab y lo n ští dávali dopravovat! stav eb n í d řív í z L ibanonu do B abylonie. V. 9-11. liči p otupné p řije tí zem řev šíh o k rále v pod sv ětí. — P e k la jso u pob o uřena hrůzou nad zm ěnou o sudu králova, n ad jeho náhlým p řích o d em . P e k la t. j. podsvětí chce m onarchu p řim ěřen ě p řivítati (m yšleno ú štěp k em ). — ‫ ״‬o b r y “ = d u še zem řelých. — ‫ ״‬v s t á v a j í “, je ž to p o d sv ě tí je b u rc u je ; ty d u še jakoby s p a l y . Srv. E z 31, 17; 33, 19. V. l°· Z pupný ‫ ״‬k r á l k r á l ů “ sta l se tím, čím byli jeh o p o d dán i.

80

Isajáš 14, ,11—17*

11 Svržena jest do pekla tvá pýcha, svalilo se tvé tělo; hnilobou je ti ustláno a přikrývka tvá jsou červi.“ la Kterak jsi spadla s nebe, jasná jitřenko, kterak svalil ses na zemi, ty, kterýs ranivaí národy 1 13 Tys v tiuchu si řikával: ‫״‬Na nebe vystoupím, nad hvězdy Boží vysoko postavím trůn svůj, posadím se na hoře shromáždění na nejzazším severu, u vystoupím nad výšiny oblaků, budu podobný Nejvyššímu.* 16 Avšak do pekla svržen budeš, do nejzazších hlubin. 1 6 Kdo tě uzří, nakloní se k tobě a na tebe patřit budou (řkouce): ‫ ״‬To je ten muž, který bouřil svět a říšemi třásl, 17 který obracel kruh země v poušť a města jeho bořil 18 neotvíral žaláře svým zajatcům, všem králům národů;
V .11■ M ísto ‫ ״‬s v a l i l o s e t v é t ě l o “ h e b r.; ‫ ״‬š e l e s t h a r f t v ý c h " (sv rže n ) jest do pekla). — Harfy, které zvučely v paláci královském . — P ozoruj, jak á p o ‫־‬ tu pa tkví ve slavnostním přivítání! V . 12— 16. líč í'h lo u b k u ‫׳‬pádu baby!, k rále. — ‫ ״‬k t e r ý j s i r a n í v a l n á r o d y “ = ‫״‬k r o t i t e l i n á r o d ů “ (hebr.). — Král, v jeh o ž zem i (C hald(ej)sko) k v etlo h vězdopravectví (astrologie), chtěl se třp y tit lesk em přepychu jako j a s n á d e n i ce . V. 131> · líčí nezm ěrnou z p u p n o s t k rále ch ald(ej)ského, který c h t ě l b ý t i b o h o r o v n ý m . Srv. níže 47, 8 ; D an 3, 15. — Jako měli Ř ekové ve svém báješloví ‫ ״‬O l y m p “ tak bájili B abyloňané, že na n ejza zším sev eru jest,h o ra, kde sídlí p o spolu bohové. N a tuto m ytickou p ře d sta v u p rorok tu (‫״‬h o r a s h r o m á ž d ě n í “) navazuj«, aniž ji za pravdivou p okládá. — Ve sm y slu historickém je tu řeč o k r á l i b a b y l o n s k é m . Ježto však ten to k rál znam enal mot- n ep řá te lsk o u říši B oží vůbec, a že největším nepřítelem B ožím je s t ď á b e l , který králi ducha zp u p n o stí v štěpoval, vidi m nozí vykladatelé v ja sn é jitřence (Lucifer Vulg) ď á b l a . - ‫ ״‬N e j v y š š í “ je tu pravý B ůh israelský. Chtíti býti jem u ro v en je vrchol ctižád o sti, o povážlivosti a pýchy. ( V. 16- T en, který chtěl se vyšvihnouti do nejvyších n eb es, p a d á nyní do nejhlubších pekel! V. 16- ‫ ״‬n a k l o n í s e “, aby ho lépe viděli, b u d o u ted y u p ř e n ě na n ěh o patřiti (hebr.). — V. 16c—20d líčí p ohanu k rále babylonského, ž e se n ed o stan e mu slušného pohřbu. V. 18- K rálové, které přem ohl, so b ě p o d ro b il a věznil babylonský m onarcha, přece jen d ošli poh řb u — ‫ ״‬k rál k rá lů “ v šak nixoliv! Is líčí, jak h a n e b n é se sh ro u tí říše babylonská. — ‫״‬v e s v é m d o m ě “ z v e sv é hrobce. — N ebýti p o hřbenu, nebo býti z hro b u vyhozenu, byla starým n e jv ě tší pohana. Srv. níže 34, 3; Jer 22, 19; E z 29, 5.

Isajáš 14, 19—25.

81

(ti) všichni odpočívají ve cti, každý ve svém domě; 19 ty však jsi pohozen mimo hrob svůj jako nedochůdče, zprzněný, zasypaný těmi, kteří padli mečem, a sletěli do nejhlubšich pekel, jako shnilá mrcha. 20 Nebudeš údělu miti s těmi, kteři jsou pohřbeni v hrobě, ty totiž zemi svou jsi pohubil, tys lid svůj bil; na věky nebude pamatováno potomstva zločinců. 21 Veďte na popravu syny jeho pro nepravost otců jejich, ať nepovstanou, by zabrali zemi, aby svět naplnili městy. 22 Povstanu na ně, praví Hospodin zástupů, a zahladím jméno Babylonu, potomstvo, útěžek i dítě, dí Hospodin. 2 3 Učiním z něho majetek ježků a bažiny vod, vymetu jej chvostištěm zkázy,“ praví Hospodin zástupů.

2. H o sp o d in p o tře v Judsku A ssyřan y (14, 24—27).
24 Přisáhi Hospodin zástupů takto: ‫״‬Jistě že, jak jsem myslil, tak bude; a jak jsem zamýšlel, tak se stane: 25 Roztříštím Assyřana ve své zemi, na horách svých pošlapám ho;
V. ‫ נ‬9· ‫ ״‬z p r z n ě n ý “ je slovo pochybné. V . 20· ‫ ״‬z l o č i n c ů “ — zločince = krále babylonského. — S chlogl zk racu je, o p ravuje a p řek lád á v. 20: »Protožes p u sto sti mou zem i , zabijels m ů j lid , nebuď nikdy jm en o vá n potomek těla tvého.* \£ 2 0 e — 23. Učí jiný tre s t k rále babylonského — n e b u d e m í t i p o t o m s t v a . V. 21- ‫ ״‬m ě s t y “ Schlogl vynechává jakožto glosu, C ondam in čte m ísto to h o : » z ř í c e n i n a m i “. ... V. Ježto ‫ ״‬j e ž e k “ neb ý v á v m očálech n ebo v ssu tin ách , n o v ější vidi v h eb r. ‫ ״‬q i p p ó d “ nějakého vodního ptáka, sn ad v o l a v k u n eb o pod. — O z p u sto šen i B abylonu, jak se splnilo toto proroctví, viz výše 13,20. V. 24—27. klade C ondam in za 10, 32. Jiní se dom nívají, že p ro ro ctv í p ro ti A s s y r ů m , jež se splní d ř í v e , m á býti znam ením (záru k o u ), ž e se sp ln í tak e D o z d ě j i výroky p ro ti B a b y l o n u , výše pod an é. - P řisá h i ja k o jind e n a pr. Z 109, 4 . N ejvyšší stu peň jistoty! . . . . V. 26- H ospodin nazývá P alestin u ‫ ״‬s v o u “ zem i, k te rá sluje vý še z e m i E m m a n u e l o v o u (8, 8). — ‫ ״‬s n i c h “ — Judovců. — ‫״‬j i m “ — Judovcfim .

82

Isajáš 14, 26—30.

i bude sňato s nich jho jeho, a břímě jeho se šíje jim bude vzato.“ a6 To je jen úradek, který jsem umyslil na všecku zemi, a to je ta ruka, vztažená na všecky národy. 27 Neboř Hospodin zástupů tak‫־‬li usoudil, kdo to zruší? Ruka jeho je-li vztažena, kdo ji zpět ohne?

3. P roti F ilišfa n ů m (14, 28—32).
38Toho roku, kdy zemřel král Achaz, dostalo se (mně) tohoto zatížení: 89 Nevesel se všecko, ty, Filištínsko, že je zlomena hůl toho, jenž bil tě; neboť z kořene hadího vzejde basilišek, a plod jeho bude okřídlený had. 30 I bude blahobyt míti plémě chudých, nuzní bezpečně odpočívati budou; avšak tvůj kořen umořím hladem, a kdo z tebe zbude, toho dám zabít.
V. 26 n . srv. S 9, 12. 17. 21; 10, 4. V. 28· Achaz um řel r. 721. S rv. 4 Král 16, 20; 2 P a r 28, 27. — ‫ ״‬z a t í ž e n í “ z á v id ě n í o zatíženi, o pohrom ě, k te r á stih n e Filišfany. — O ‫ ״‬z a t í ž e n í “ viz v ý še 13, 1 a níže 15, 1. 1 V. s9· B ásník vyzývá Filišfany, aby nebyli sam á ra d o s t ( = ‫ ״‬v š e c k o “) proto, že se zbavili poroby ( = ‫ ״‬z l o m e n a h ů l “), n eb o f p řijd e p o ro b a tužší. — * h a d “ = o na hůl, k terá Filišťana tep ala. — M ísto ‫ ״‬b a s i l i š e k “ m ožno překládat! ta k é ‫ ״‬z m i j e “. P atrn o je stu p ň o v á n í: 1. h a d , 2. b a s i l i š e k (zm ije), 3. d r a k ‫ ״ ) ׳‬okříd lený h a d “), o jakém bájili F ilišfané. — D le Vulg slo v n ě : ‫ ״‬s í m ě j e h o p o h l c u j í c í p t á k a “ ( = ‫ ״‬p l o d j e h o b u d e o k ř í d l e n ý h a d “). — H ebrejsky sluje t e n h a d ‫ ״‬s á r á f “ (seraf). Srv. v ý še 6, 2 ; N m 2 1 ,6 .8 ; D t 8, 15. Hů l , k terá Filišfany b ila, je dle výkladu jedněch J u d s k o (dům D avidův), k te ré velm i často se střidavým ště stím s Filišfany válčilo. U rčitěji m luveno m ohl by tou h o l í býti D a v i d nebo O z i á š (2 P a r 26, 6 nn). — D oba, kdy F ilišfan é byli ‫ ״‬s a m á r a d o s t “; že se zbavili té hole, m ohla býti za p anování A c h a z o v a (dle 2 P a r 28, 18). — P řísn ě jš í p odm anitel Filišfanů byl by E z e c h j á š (4 Král 18, 8 ); n ejdokonaleji podm anil si Filišfany ve sm yslu duchovním — E m m a n u e l . — D le jiných však je s t ‫״‬h ů l “, h a d , b a s i l i š e k , o k ř í d l e n ý h a d v e lm o c a s s y rs k á , t. j. králové a ssy rští. K teří to byli — o tom se výklady ro zch ázejí, ‫ ״‬o k ř i d l e n ý m l®1d e m “ n e jsp íše m ohl by býti S e n a c h e r i b , který n a sv é v ý p rav ě r. 701 zp u sto šil Filištin sko, k d ežto Jerusalem a nedobyl, ta k ž e v. 30. b. 32. m ohlo by rozum ěno být o Ju d sk u osvobozeném . Zm ínka, že pohrom a přichází ‫״‬o d s e v e r u “ (v. 31c) na F ilištín sk o nasv ěd ču je tom u, že tu řeč sp íše o k ř á li a s s y r s k é m nežli judském , k terý by vtrhl do F ilištínsk a od z á p a d u . — (N ete le r vidí v holi S a r g o n a , v b asilišk o v i S e n a c h e r i b a a v h a d u létacím A s a r h a d d o n a . Jiní jinak). V. 30· , P l é m ě c h u d ý c h “ = : ‫ ״‬n u zn í“ = Ju d o v c i.— ‫״‬b u d e m í t b l a h o b y t “ = b u d o u m í t i kde s e p á s t i p roti h ladu Filišfanů. — V. 30a dle hebr. o p rav ěn éh o : ‫ ״‬P á s t i s e b u d o u n a h o r á c h m ý c h c h u d i “. — ‫ ״‬d á m z a b í t " hadem okřídleným . — Z nam ená-li ten h ad E m m a n u e l a , m luví tu p ro ro k o blahobytu d o b m esiášských ( h o j n á p a s t v a ) .

Isajáš 14, 31—15, 3.

83

81 Běduj, bráno, křič, ó město; poraženo jest všecko Filištlnsko; neboť od severu přichází dým, a nikdo neutíká od své čety. 32 A jaké odpovědi se dostane pohanským poslům ? ‫ ״‬Hospodin založil Sion a v něm budou míti ochranu chudí jeho jidu.“

4. P roti M oabanům (15, 1—16, 14).
N adpis. P očátky pohrom y m oabské (15, 1—9). Jak ji z a m e z it? (16, 1—6). Vrchol pohrom y m o ab sk é (16, 7 —12). D oslov (16, 13n).

H l a v a 15. — 1Zatížení Moabska. Ano, za noc jest Ar Moab zpuštěno, jest po něm veta; ano, za noc jest Kir-Moab zpuštěno, jest po něm veta! 8 Dibonští vystupují na výšiny, aby kvíleli! V Nebu a v Madabě kvílí M oabané; na každé hlavě lysina, a každá brada jest oholena. 3 Na veřejných cestách chodí v pytlovině,
V. 81- líčí v pád A ssyrů. O d s e v e r u přicházel! jako Jer 1, 13—15; 4, 6 ; 6, 1; 15, 12; 46, 6. — V ojsko táh n e a pálí v sem knutých řa d ách , jak o je d e n m u ž; nerozptyluje se a jád ro jeho se neseslab u je. ‫ ״‬b r á n o “ = m ěsto h razen é. — M ísto ‫ ״‬p o r a ž e n o j e s t “ n o v ější: ‫ ״‬c h v ě j s e “ (zoufej) F i l i š t l n s k o ! — O vpádech A ssyřanů do Filíštínska viz k Jo s 13, 3; 4 Král 18, 7. V. 32- ‫ ״‬p o h a n s k ý m p o s l ů m “ k rále S e n á c h e ř i b a , o kterých viz 4 Král 18, 17. (Dle jiných od p o v ěd í tak Judovci p o s l ů m F i l i š t i n s k ý c h , až přijdou a budou jim nabízet! spolek vojenský na ochranu p roti té neb one velm oci. (D le jiných odpovědí tak Judovci p o s l ů m p o h a n ů , kteří přijdou, aby E zechjášovi blahopřáli k osvo b o zen í Jeru salem a.) — Ježto H ospodin S ion ‫ ״‬z a l o ž i l “ nedá, aby jim pohané pohnuli! Hl 15. — V. '· Srv. Je r hl 4Λ — ‫ ״‬z a t í ž e n í “ jako v ý še 13, 1; 14, 28. — A r - M o a b — hlavní m ěsto M oabslřa, bylo tam , kde je d n es zřícen in a e r - R a b b a . Za dob Jeroným ových slulo A r e o p o l i s ( = R a h b a t h - M o a b ) . Srv. k N m 21, 15. — K i r M o a b — dnešní K e r a k . Viz 4 Král 3, 23. N íže (16, 7. 11.) slu je K i r c h e r e s ( c h a r e s e t h ) . N a m apě, n alezen é v M adabě sluje A chm óbá. — ‫ ״‬A n o “, co bude líčeno jest v ěru ‫ ״‬z a t í ž e n í “, břím ě. — O bě m ěsta byla, ja k z řejm o , v noci náhle přepadena. V. ' 1- Tím , že padly dvě op o ry M oabska, p adlo M o ab sk o celé. P ro to v šeck o se rozplývá v slzách. — O D i b o n u viz Jo s 13, 17. (N m .32, 34). D ibon jm enován tak é v n á p i s e M e š o v ě . (Je-li p ra v ý ? ). M eša v y stav ěl ve čtv rti to h o to m ěsta zvané K o r h a svatyni národním u bohu K e m ó š o v i . N a tu to ‫ ״‬v ý š i n u “ nyní do svatyně se ubírají, aby tam p ře d bohem 'pronášeli sv é bolesti. — O m ě stě N e b o viz k Nm 32, 3. jm e n o v á n o je tak é na M e š o v ě n á p i s e . Viz k 4 K rál 1» 1. — O M a d a b ě viz tam že. — O s t ř í h a n ý v l a s , o h o l e n á b r a d a — znám ky sm utku. Srv. Am 8, 10; J e r 48, 37; E z 7, 18. V . ‫ ׳‬8· ‫ ״‬N e j s o u t o s o u k r o m é s l z y , v eřejn ý sm u tek zvučí v eřejn é n ářk y , ani v ážené paní, ani panny ani malý věk chlapců ani zlom ené nohy sta rc ů n ed ají se udržeti dom a.‫( ״‬Jer). — Srv. Jer 48, 37 n.

81

Isajáš 15, 4 —9.

na střechách i na ulicích všecko naříká, rozplývá se slzami. * Křičí Hesebon a Eleale, až do Jasy slyšet hlas jejich; proto naříkají rekové moabští, Moabsko naříká z hloubi duše. 8 Srdce mé pro Moabsko pláče; obrana jeho jest již v Segoru, v Eglath-Selíšlja; ano, s pláčem jdou nahoru cestou k Luitu, a na cestě k Oronaim. zdvíhá se křik pro zkázu. 6 Ano, vody Nemrim v poušť jsou obráceny, ano, tráva zvadla, co klíčilo, zhynulo, všecka zeleň zanikla. 7 - Dle velkosti zločinu jsou navštíveni; k potoku Vrbovému jsou hnáni. 8 Ano, křik obchází hranice Moabska, až do Gallimu (jde) kvílení jeho, až ke studni Elim jeho nářek. 9 Ano, vody Dibonu plny jsou krve; ano, Dimonu přidám trestu;
V. 4- O H e s e b o n u viz Nm 21, 25; Jos 13, 17. — O J a s e Nm 21, 23; Jos 13, 18. — O E l e a l e Nm 32, 3. — ‫ ״‬r e k o v é “ — vojínové. B olest zachvívá. i neohroženým srdcem m užů, zvyklých na útrap y válečné. — Srv. Jer 48, 34, V. 5- Srv. Jerem jáš 48, 36. — ‫ ״‬o b r a n a “ M oabska jso u jeho vojíni, kteří nyní prchají a jsou již na hranicích (jižních, n a pom ezí E dom ska). — ‫ ״‬E g l a t h š e l í š i j j á “ je s t vlastní jm éno m ísta, blízkého S e g o r u . — ‫״‬š e l í š i j j á “ je s t p řív lastek ‫״‬t ř e t í “, kterým se ro zlišu je to to E glath ode dvou jiných stejnojm enných m íst. (N ová kritika p okládá ‫ ״‬Eglath šelíšijjá“ za glosu.) — Je r pokládal tafo d v ě slova za p řístav k u k Segoru, přelo žil ‫ ״‬j a l o v i c e t r o j l e t á “ a m yslil na sílu, p e v n o st S egoru. — ‫ ״‬o b r a n a “ — slo v n ě: ‫ ״‬z á v o r y “. D le Jer (Vulg) bylo by ted y p řek lád at!: ‫ ״‬z á v o r y j e h o (M oabska) j s o u j i ž u S e g o r u , t r o j l e t é k r á v y “. D le toho bylo Segor p e v n o s t = kráva v nejlepších letech. — Souvisí tento n á ze v s tím , že tu býval p ěsto v án chov h ovězího d o b y tk a? (M usil.) S eg o r ve zřícenině a l - K e r j e . Srv. G n 14, 2. — M ísto ‫ ״‬o b r a n a “ p řek lád á novější kritika (s opravou) ‫ ״‬u p r c h l í c i “. — L ú c h í t h hledá M usil n a c estě vedoucí o d R ó r - e g - g á f í j e přím o na východ, tedy blízko jižních m oabských hranic. — Srv. J e r 48, 5. C h ó r ó n a j i m hledá M usil v dnešním e l - ' A r á q jjv. K eraku. Srv. Jer 48, 3. — (M ísto ‫ ״‬s r d c e m é p r o M o a b s k o “ čítá k ritik a: ‫ ״‬S r d c e M o a b s k a “). V. 6- ‫״‬v o d y “ — pram eny, k teré n ep řítel ucpal a zasypal. Srv. 4 Král 3, 19. 25. — N i m r í m vidí M usil v S e i l e n - N u m é r a . — D le so u v islo sti dlužno p o tok N im rím h ledati n a j i h u M oab sk a, kde dle sv ěd ectv í sv. Jer byla v esn ice B e n n a m a r e m (severně Segory) a n i k o l i v n a s e v e r u , kde je st m ěsto stejn o jm enné (Nm 32, 3. ;56; Jos 13, 27). — Srv. Jer 48, 34. V.. ‫ ■ י‬dle h eb r.: ‫ ״‬P r o t o ž n e s o u s v é ú s p o r y , k t e r é b y l i s i u č i n i l i a s v é z á s o b y p ř e s p o t o k V r b o v ý “. — Je to d n ešn í potok U á d i e l - A c h s a , sta rá hranice M oabska a E dom ska. (D le M usila byl to dn ešn í S e j i e l - ' a r á b i . ) ‫״‬n a v š t í v e n í “ potrestáni. V. a■ E g l a j i m (= G a llim ) dle M usila C h i r b e t D ž a l d ž ú l j j v . K e ra k u .— S tu d n a E l i m ( B e é r - É l í m ) je sn ad to té ž m isto, je ž sluje Nm 21, 16. B e é r . — S rv. Je r 48, 36. V. 9- D i b o n jm enován již v ý še ve v. 2. — D le sv ěd ectv í sv. Jer b ývalo m ěsto jm enováno bez rozd ílu Difron n ebo D im on. Z de (d le heb r. již v e v. 9a)

Isajáš 16, 1—5.

85

lva na ty, kdo z Moabských se zachrání i na ty, kteří v zemi zbudou! H l a v a 16. 1 Pošlete berany pro zeměpána z Petry pouští na horu obyvatelstva Sionu: a — Jako ptáče na útéku, jako mláďata z hnízda vyplašená jest obyvatelstvo moabské u brodu Arnonu. — 3 ‫״‬Poraď (nám), buď rozhodčím, učiň, by stín tvůj o polednách byl jako noc; skryj uprchlíky, a poběhlých nezrazuj! * Kéž smějí u tebe bydliti moji vyhnanci; Moabanům buď skrýší před zhoubcem!“ Neboť přestane pustošení, skončí se bída, zahyne ten, který zemi deptal, 6 a postaven bude milostivě trůn.
u žív á prorok názv u ‫ ״‬D im on “, aby d o stal hříčku slov tím, že hebr. d a m znam ená k r e v . — (K dyby se jm enovalo n ějaké m ísto české K r e v n í c e n eb o p o d , řek li bychom : ‫ ״‬K ř e v n i c e jsou plny k r v e “. Či je s t D im on jiné m ísto tam kde je d n es D im ne? M usil). — O statek to h o to v. pok lád á C ondam in za glosu. — ‫ ״‬l v a ‘ buď ja k o 4 Král 17, 25., nebo vůbec tre s t ho rší d osavadního. — Z ap letal pok lád á v. 9. za glosu, vsuvku. — ‫ ״‬p ř i d á m “ praví H ospodin. Hl 16. — V. 1. so u v isí úzce s v. 3. P roto sp rá v n ě jej Z apletal i Schlogl přesm ykují a n a m ísto v. 1. kladou v. 2., který líčí d á le pohrom u M oabanů, vypsan o u výše ve hl 15, 1—9. H ebr. lépe p řek lád ati v. 2 b : ‫ ״‬j s o u m ě s t a m o a b s k á , brody A rnonu.“ — O p otoku Arnonu viz k Jos 13, 23. V. 1- P ro ro k vyzývá m o áb sk é uprchlíky, kteří se u tekli do hlavního m ě sta edom ského P etry (2 K rál 14, 7), tam v šak žádoucí ochrany nen ašli, aby poslali d o J e r u s a l e m a , panovníkovi ju d sk ém u poplatek na zn am ení, že u znávají jeho n ad vládu n ad sebou, k terá jim dává právo, aby se nyní dovolávali jeho o c h r a n y . Jak m á to p o selstv o v Jeru salem ě m luviti, o tom poučuje p ro ro k d ále v e v. 3. 4ab. — P ro ro k m á sn ad na mysli n ěk teréh o krále ju d sk éh o (E zechjáše), m luví však zřejm ě o dobách m esiášských, kdy z a se d n e na trů n Je ru sa lem sk ý — E m manuel, král nejvznešenější, jem už holdovati a od něhož ochrany d o žad o v ati se bu d ou i M oabané. Srv. výše 2, 2 n n . — ‫ ״‬p r o z e m ě p á n a “ p o k lád á Schlogl z a g losu. Jiní opravují jinak ten to v., který se v původní ry zo sti nezachoval. — Srv. J e r 48, 28. — Z apletal p řek lá d á 16, 1: » Oznamují'. Jako hejno hm yzu na zemi ja k o včely z rozsedliny skalní* h rn o u se na n ás n ep řátelé. P řek lad V ulg: ‫ ״‬V y p u s ť b e r á n k a , P an e, p a n o vn i k a z e m ě , z P e t r y p o u š t ě k h o ř e d c e r y s i o n s k é “ s gltfsou ‫ ״‬P a n e “, k teré sv. Jer nem á, m ožno b ráti t o l i k o v e s m y s l u p ř i z p ů s o b e n é m o b e rá n k u -M e siá ši! V. 3- ‫״‬r o z h o d č í m “, m ezi nám i a naším n epřítelem , k terý n ás z vlasti vyhnal. Ujmi se n aší sp rav ed liv é věci. P oselstvo m oabské m á těm ito slovy o slo viti Sion, příp ad n ě zem ěpána, který na Sionu trůní. — ‫ ״‬s t í n “ == o c h r a n a — ‫ ״‬jako n o c“ = vydatná, m ocná, jako stín bývá v noci nejtem nější. — ‫ ״‬p o 1 e d n e “ = doba, kdy palčivé bolesti M oabanů dostoupily vrcholu. Srv. v ý še 4, 6. V. *cd. počíná prorok dokazovati, p r o č m á p o selstv o m luviti, jak byl d oporučil (v. 3. 4ab). Vždyť ten, který zp u sto šil M o a b s k o , n eb u d e moci učiniti p o dobně S i o n u . P ro ro k m á n ejsp íše na mysli n ěk teréh o krále assy rsk éh o , s n a d S e n a c h e r i b a , kterém u bylo s n ep o řízen ou o d táhnouti od Jeru salem a, p o p řed n ě však m á na zřeteli moc k rálo v stv í B ožím u n ep řátelsk o u vůbec, k te rá b u d e p o kořéna příchodem říše E m m a n u e l o v y (v. 4). . V. B · je st ohlas m esiášsk éh o m ísta 2 Král 7, 12; 1 P a r 17, 12; Z 88, 5 .3 0 . 38. — Již sv. E frem a T eo d o ret, později S asbout, Kornel van S teen , M enochi,

86

Isajáš 16, 6 —9.

A na něm seděti bude ustavičně ve Stánku Davidově soudce, jenž hledá spravedlnost a rychle dle práva oplácí. 8 Slyšeli jsme o pýše Moabově, že pyšný jest velmi; jeho pýcha, hrdost a zpupnost větší jest než jeho moc. 7 Protož Moab Moabovi naříká, všichni naříkají; pro hrozinkové pečivo Kir-Charesetu Vzdychají zdrceni jsouce. 8 Jsoutě pole kolem Hesebonu zpustlá, páni národů vysekali vinici Sabamskou, jejíž ratolesti šly až do Jazeru, zabloudily na poušť, výhonky její se rozbLaly až za moře. 9 Proto pláči s Jazerskými pro vinici Sabamskou;
T irin, R einke, N eteler m ěli za to, že tu p ro ro k m luví o králi E z e c h j á š i (4 Král 18, 3; 20, 3 ; 2 P a r 29, 2 ; 31, 20). V ýrok Isajášů v splnil se na E zechjášovi toliko n ed o k o n ale; dokonale uplatnil se tep rv e n a E m m a n u e l o v i , k t e r é h o E z e c h j á š p ředobrazoval. ‫״‬ V. e· Pohrom a, k terá M oabsko stih n e, b u d e tr e s t z a jeho zpupnost. Srv. Je r 48, 14. 27 —30; Sof 2, 8. — ‫ ״‬S l y š e l i j s m e “ jak o žto o věci v šeobecně zn ám é. — Srv. Jer 48, 29 n. V. 7- K i r c h a r e s e t h = K ir-M oab, jm enované výše 15, 1. — Vulg p ře kládá vlastní jm éno tohoto m ě sta : ‫ ״‬Z d i p á l e n é c i h l y “. D le Vulg zní v. 7.: ‫״‬P r o t o ž k v í l i t i b u d e M o a b k M o a b o v i , v š i c h n i k v í l i t i b u d o u : tě m , k t e ř í s e v e s e l í na z d e c h p á l e n é cihly, m lu v te rány jejich.“ — Kolem K eraku dosu d jso u vinice, kterých bylo z a s ta ra m nohem více, M oabané se chlubili h r o z i n k o v ý m i k o l á č i , na k terých si arciť i sam i pochutnávali. C hlouba jejich vezm e za sv é, ježto nepřítel jím v i n i c e zničí. — O .v ý zn am u slova a š í š á srv. k 2 Král 6, 19; 1 P a r 16, 3; P is 2, 5. — Z apletal a Condam in s novějším i vidí v tem slově h r o z i n k o v é k o l á č e , z jem né m ouky a lisovaných hroznů. — D nešní fellahové vyrábějí něco p o d o b n éh o : Do šťávy, z h roznů vylisované, nam íchají m ěkké vápencové hm oty, zam íchají sm íšeninu a nechají ji státi do rána. P ře s noc se šťáva vápencem vyčistí a p o zb u d e své trp k é chuti. P o té zavářejí do ní krupici nebo m ouku, později sím ě so sn o v é n ebo borové. Kaši tak v zniklou natírají na plátno a su ší ji n a slunci. T e n k é placky tak vzniklé od plátna o d lepí a jedí. P ře d válkou stál 1 kg asi 10 p ia strů (B auer). V. 8- vykládá, proč nem ohou M o a b a n é ‘chlubiti se hrozinkovým i plackam i. ■ / — O H e s e b o n u viz výše 15, 4. — S i b m á jm en o v án a jíž Jo s 13, 19; Nir. 32, 3. — Již J e r svědčil, že bylo to m ísto n e d a l e k o H e s e b o n u . — V. 8c líčí. jak daleko a široko byla v M oabsku p ě sto v á n a ušlechtilá rév a. — ‫ ״‬a ž z a m o ř e “ M r t v é do o asy E ngaddi (P is 1,13). M ísto ,,za m o ře“ p řek lád ají v šak jin í: ‫ ״‬K m o ř i “. — H ebr. 8abc bývá p řek lád án o d n o v ějších : »Neboť zva d lé js o u vinice Chešbónske i réva S ib m y, p á n y národů opájel j e j i čeme-ný hrozen .« (Z apletal, Schlogl). — Srv. Jer 48, 32. — O Jazeru Nm 21, 24. V. 9 —12. vyslovuje proro k o v u s o u s tra s t s n eštěstím , jěž stih n e Moabsko* E l e a l e jm enováno již výše 15, 4. — M ísto ‫ ״‬v ý s k o t š l a p a j í c í c h “ p řek lád á Z ap letal ohledem na Jer 48, 32: ‫ ״‬p u s t o š í t e l “. — B ěžné zn ěn í hebr. užívá p ro ‫ ״‬v ý s k o t “ (šlapajících nepřátel) slova, k terým jindy v ý s k a l i ti, k t e ř í po vin o b rán i noham a (šlapáním ) v í n o l i s o v a l i . Z de zni to slovo ( h é d á d ) jakožto v ítě zn é h u rrá v ústech těch, kteří tak é ‫ ״‬š l a p a j í “ p o vinicích m oabských.

Isajá š 16, 1 0 -1 4 .

87

napájím slzami svými tebe, Hesebone a Eleale; neboť do tvého vinobraní a do žně tvé vpadl výskot šlapajících (nepřátel). 10 Zmizelo veselí a plesání ze zahrad, na vinicích není radostného křiku, vína v lisu nešlape, kdo tak činíval, výskot šlapajícím jsem odňal. 11 Proto nitro mé zvučí (soucitem) s Moabem jako citara, a útroby mé s Kir-Charesetem . . . 12 Moab dostavuje se na své výšiny a namáhá se, vchází do svých svatyní, aby se modlil, ale ničeho nedosahuje.
* * *

13To je to slovo, které mluvil Hospodin kdysi kM oabovi. 14Nyní pak mluví Hospodin toto: Ve třech letech, jako v letech žoldnéřových, vzata bude sláva Moabovi, ač má všeho lidu velmi mnoho, a co mu zůstane, bude málo, poskrovnu, ne mnoho !

______

V. 10- Srv. Jer 48, 33. — M ísto ‫ ״‬o d ň a l j s e m " kritik a o p rav u je v .: ‫ ״‬j e s t o d ň a t “, zm izel, um lkl (Z apletal, C ondam in, Schlogl). V. 1■ !“ · p o k lád á Schlogl za glosy, — Z ap letal p o k lád á z a g lo su v. 11b. — V. 11a (Z apletal) opravuje a p řek lád á : »Proto útroby M oabska ja k o citara zvučí.* K i r - C h a r e s e t = K i r - C h a r e s ve v. 7. — Srv. Jer 48, 36. — M oabští v e sv é tísni budou se nam áhati na svých výšinách, ab y up ro sili K em óše (srv . 15, 2), ale v še b u d e m arno. — Srv. Je r 48, 35; viz ta k é tam že 48, 13. V. 131» - D říve ‫ ״‬k d y s i " d ostalo se Isajášo v i vidu, vylíčeného vý še 1 5 ,1 — 16, 12. — P o zd ěji d o sta lo se m u nového poučení, p řesn ějšíh o , k teré tu v e v. 14. stru čně d odává. — Z v. 14. vyplývá, že býval žo ld n é ř ob y čejn ě n ajím án n a tři roky (Z apletal). K nabenbau er se dom nívá, že p ro ro ctv í, p o d a n é 15, 1—16, 12. pro nesl některý p ro ro k již p ř e d I s a j á š e m , který to sta ré p ro ro c tv í zp raco v al a tu podál. P ro ti tom u starém u p ře d isa já šsk é m u p ro ro ctv í sto jí tu isajášsk ý v. 13 n. — (S rv. hl 2., kd e Isa já š p oužil p ro ro ctv í M ich eášo v a.) — T a k é Je r (hl 48) p o u žil p ro ro ctv í o zk áze M oabska, z toho vyplývá, že po třech letech, tu jmenovaných nedostavila se je ště k o n e č n á zk áza M oabska, ale toliko její p o č á t e k . Kdy, kterého roku se to stalo a který n ep řítel M oabsko z a tři lé ta z p u sto šil, n elze říci přesně, ježto pod ro b n é dějiny tehdejších dob n ejso u nám znám y, jak s e patří. — S N etelerem (s nim ž K n abenbauer so u h lasí) m ožno tolik o p r a v d ě p o d o b n ě se dom nívati, že jm enované tři roky dlužno p o čítati o d s m r t i k r á l e A c h a z a dle Is 14, z8. — Splniti (částečně) m ohlo se toto pro ro ctv í, když S a l m a n a s a r n eb o S a r g o n počal válku proti Israelsk u a E gyptu, s jeh o ž králem byl se O se á š p ro ti A ssyrii spolčil. Ježto S a r g o n teh d y pok o řil ta k é sev ern í A r á b i i , lze se sn a d n o d o v típ iti, že M oabané, k te ří sed ěli m ezi sev ern í A rábií a územ ím K rálovství israelsk é h o , také při této p ř.le ž ito sti z a k u sili k ru to st v o jsk a assy rsk éh o . — Je-li 15, 1— 16, 12. pro ro ctv í p ře d isajá ššk é, pochopitelno, že sloh jeho líší se od slohu v. 13 n, k teré n a p sa l Isajáš. — K ritikové vyšetřo v ali, kdo byl ten s ta rš í prorok, av šak nedošli uspokojivých výsledků. — (R ozum ářská k ritik a u p írá hll 15n Isajášovi a k lad e v še do dob velm i po zd n ích !) — D le Z ap leta la sk lád á se b áseň 15, 1— 16, 12 ze 13. slo k ; k a ž d á slo k a m á po třech p ětisto pých (3 -(- 2) dvojverších. — (Jiní jinak.)

88

Isajáš 17, 1—5.

5. P roti Sýrům a Isra elitů m (17, 1—14).
N ad p is. Z p u sto šen b ude D am ašek (17, 1—3). Z k ru šen bude Israel, i o b rátí se k B ohu (17, 4 —11). Až vykoná A ssyrie svůj úkol, který jí P ro z ře te ln o st vykázala, zanikne tak é sam a (17, 12—14),

H l a v a 17. — 1Zatížení Damašku. ‫ ״‬Ejhle, Damašek přestane býti městem, bude jak hromada kamení v zbořeništi. 2 Města Aroer budou ponechána stádům, budou tam odpočívat a nebude, kdo by je plašil. 3 Zanikne opora Efraimova, království Damašku; ostatek Syrie zahyne jako sláva Israelitů,“ praví Hospodin zástupů. 4 ‫ ״‬Tehdy ztenčena bude sláva Jakobova, a tučnost jeho těla zvadne. 6 Bude jako když ve žni žnoucí shrne stojící (stébla), a když rámě jeho (jim) klasy uřezává; bude jako když někdo hledá klasů v údolí Rafaim.
Hl 17. — P ův o d n o st tohoto p roroctví n ení p o p írán a a dobu jeho lze d o s t i sn ad n o stanoviti. Is spojuje v jednom proroctví k rálo v stv í isra e lsk é a k rálo v stv í d am ašské, k terá se spikla proti Ju d sk u ; p rorok sro v n á v á jejich osu d y , o znam uje jejich trest. P řed p o v ěď ned ala dlouho čekati n a sv é splněni. T iglat P ile sa r dobyl r. 732 D am ašk u ; j e h o k r á l o v s t v í b y l o z n i č e n o : assy rsk ý g u v ern ér byl u sta n oven n a m ístě krále. A však m ěsto žilo d ále a na konci století následujícího, Jerem jáš obnovil proti něm u sta ré h ro zb y (Jer 49, 23—27). P ro ro ctv í Isajášo v o je ted y toliko b ásn ick á nadsázk a, živý o braz, který n azn aču je p ád moci D am ašku. Kdyby byl m luvil p rorok jakožto d ějep isec po událo sti, nebyl by řekl o m ě s tě : ‫״‬Je pouhou zřícen in o u “ ; sam a u d álo st klade ted y dobu proroctví p řed r. 732. Ježto neo b sah u je zm ínky o v p ád u nep řátel do Ju d sk a, je p rav d ě podobno, že bylo p ro slo v en o r. 735, prve nežli se dali spojenci n a pocnod proti Jerusalem u. (C o n dam in). V. *· o ‫ ״‬z a t í ž e n í " viz vý še 13, 1; 15; 1. M ožno, že p roroctví n a d ep san á ‫ ״‬z atíž e n í“ činila kdysi zv láštní sb írk u (závit), který byl pozd ěji p ojat do knihy Is p roroctví. — O D a m a š k u zm ínil se p rorok již 7, 8.; co tam byl řek l str<učně, to ro zv ád í nyní podrobněji. — V. lb e kritika se LXX z k ra c u je : ‫ ״‬b u d e s s u t i n o u “. — P rorok obrací se n ejp rv e p ro ti D a m a š k u a p ak te p rv e proti 1s r a e 1i, ježto ve spolku obou království měl p řev ah u D am ašek svou moci (srv. výše 7, 2. 5. 7). V. 2- K niha Jos zn á sice d v ě m ě s t a A r o e r (Jos 13, 16. 25), jedno v územ í R u b e n o v c ů , druhé v územ í G a d o v c ů ; sn ad bylo i tře tí m ěsto té h o ž jm éna blíže D am ašku, av šak o něm není nic z n á m o ; pro to .kritika dobře činí přek lád ajíc se LXX: M ě s t a j e h o (D am ašské říše) b u d o u n a v ž d y o p u š t ě n a , p o n e chána s t á d ů m ... V. 3. ‫ ״‬o p o r a E f r a i m o v a = D a m a š e k , hlavní m ěsto sy rsk é h o (aram ského) státu . — S D am aškem zanikne moc ‫ ״‬o s t a t n í S y r i e “, s ním spojené. — Ježto D am ašek vždycky desíti pokolením , (k rálo v stv í isra e lsk é m u ) p ro ti Ju d sk u skýtal pom oč, jak vypravují dějiny knih Král a P ar, n azn aču je (prorok), že i jem u blíží se zp u sto šen í od A ssyrů (|er). — ‫ ״‬s l á v a “ m íněna u štěp ačn ě. Jak á ta ‫ ״‬s l á v a “ bude, řečeno již výše 7, 8 n ; 8, 7. a líčeno n í ž e (v. 4 n n ). — ‫ ״‬T o to v še se stane, p ro to že to řekl H ospodin, jehož slova nem ohou býti z m a ře n a “ (Jer). — O p ádu D am ašku viz klínové nápisy u v edené k 4 Král 16, 9 n . V. * ■ ‫ ״‬T e h d y “, kdy p adne sláv a D am ašku. — ‫ ״‬t u č n o s t “ = kvetoucí život říše israelsk é, politický, h o sp o d ářsk ý i kulturní, který v ed l ke z p u p n o sti a přepychu. Srv. JDt 32, 15. V. 5- Ř íše isra e lsk á je s t jako veliké pole, na k terém je z ra lé obilí. Jako ženci snad n o a rychle žnou srpem klasy a p ře n á še jí je n a hum no, tak i A ssyrové přijdou, seberou, svážou obyvatelstvo Isra e lsk a a p řev ed o u je do zajetí. B ude to hojná žeň, A ssyrové v šak se s ní nespokojí, ale p řijd o u o p ět a b u d o u sb íra t klasy

Isajáš 17, 6—11.

89

® Zbudou v něm jakési paběrky, jako když bývá oliva oklepávána: dvě nebo tři olivky na vrchu větve, nebo čtyři až pět na vrcholcích jejích plodivých,“ praví Hospodin, Bůh Israelův. 6 Tehdy nakloní se lidé k tvůrci svému, a oči jejich ke Svatému Israelovu patřiti budou; 8 nebudou se kloniti k oltářům, které učinily ruce jejich, aniž budou hleděti k tomu, co udělaly prsty jejich, k hájům a ke svatyním. 9 Tehdy budou tvá p e/n á města opuštěna jako plahy a osení, která opuštěna byla před Israelity a zpustneš, 10 protože jsi zapomněl na Boha, spasitele svého, na silného pomocníka svého nepamatovals. Proto jen zakládej spolehlivé štěpnice, a vysázej je odnoži cizokrajnými, 11 (již) v den zasazení je to réva planá: ráno kvésti bude, co jsi nasázel, (ale) nebude co sbírat v den vinobraní, a boleti to bude těžce.
*
*

*

t. j. odvedou do zajetí d alší čety o byvatelstva, které bylo v Isra e lsk u zbylo. Srv. podobný obraz O s 6, 11; Joel 3, 13. — Již r. 734 (733; T ig la t-P ile sa r z a b rav Q a lileu a Z ajordání odvedl m n o žstv í o b y v atelstv a z obou zem í do M edie. — Z ejm éna Sargon dobyv S am aře r. 721 o d vedl jád ro o b y v atelstv a b ývalé říše isra e lsk é do A ssyrie. S nadno se lze dom ysliti, že nestalo se ta k n ajednou, n ý b rž p o stu p n ě ve větších anebo m enších houfec 1. Srv. 4 Král 15, 29; 17, 6; 1 P a r 5, ,26. — O údolí R a f a i m viz Jo s 15, 8; 18, 16; 2 K rál 23, 13. V. e■ Z těch paběrků, sm íšených s pohany vznikli ‫ ״‬S a m a r i t a n é “. V. ‫! ·טל‬s popisuje sp asiteln ý účinek Božích tre stů — 0 'arat k Bohu. — Schlogl p okládá o ba vv. z a po zd ější vsuvku. Jiní šk rtají slovo ‫ ״‬o l t á ř ů m “ a p ře k lá d a jí: ‫ ״‬k l a n ě t i s e t o m u , c o u č i n i l y r u c e j e j i c h “, t. j. m odlám . — K ritika (C ondatnin) pokládá za glosu tak é slo v a : ‫ ״‬k h á j ů m a k e s v a t y n í m “ . — Slovem ‫ ״‬h á j “ p řekládá Vulg h eb r.: ‫ ״‬a š e r í m “. Viz D t 16, 21. — Slovem ‫ ״‬s v a t y n í m “ p ře k lád á h eb r.: h a c h a m m á n í m — ‫ ״‬slunečné slo u p y “ jako 2 P a r 3 4 , 7. — Stávaly na oltářích Baala (b o h a slunce) zejm én a v b o h o slu žb ě fénické (a sy rsk é). V. 9- vrací se k lícni, p o čaté v. 4. (‫ ״‬T e h d y “) a p ře ry té vv. 7 n. — Jak o kdysi za Josuových časů K anaaňané prchající p ře d Josuem opustili sv é ro le, tak b u de lsraelitům před A ssyry o p u stiti m ěsta. — D le LXX o p rav u je k ritik a h e b r.: Tehdy tv á p evná mésta budou jako byla opuštěná města Amorrhejských a Hevejských, která opustili p ře d Isra e lity ; bude_ z nich k r a j zpuštěný. V. 10- ‫ ״‬š t ě p n i c e “, vy sázen é ‫ ״‬o d n o ž i c i z o k r a j n ý m i “ jso u tu sv aty n ě, k te ré Israelité stavěli a ve kterých ctili bohy cizí. — Ty štěp n ice slují úštěpkem ‫ ״‬s p o l e h l i v é “ (Vulg) nebo ‫ ״‬l í b e z n é “ (hebr.), ohledem na zisk , k terý cizokrajná bohoslužba skýtala. — H ebr. N a ' a m á n í m (— ‫ ״‬líb e zn é “) n o v ější p o k lád ají za přídom ek syrského boha A d o n i s e (= : T a m ú z a b a b y lo n s k o -a ss y rsk é h o )a p ře kládají: ‫ ״‬z a h r a d y L í b e z n é h o “ (— Adonise). — je velm i p ra v d ě p o d o b n o , ž e Is naráží na bohoslužbu syrskou, ve které ro stlin y hrály velikou 1o ii: jsou to za h ra d y Adonisovy, k teré pěstovány jso u ce v půdě lehké, kvetly a zvadly týž d in . (L agrange). V .'11■ C izácká b o hoslu žb a a výhody z ní plynoucí, ukojení ro z k o ši sm y slných a užitek ze soolku s k rá le n pohanským cosi p řin e se ; to v šak neb u d e míti valné ceny ani dlouhého trvání. — V. ten to není p ře sn ě zachován, p ro to bývá všelijak upravován. Vulg vystihuje v p o d statě sm ysl.

SO

Isajáš 17, 12—18, 1.

12 Hoj, hukot národů mnohých! Hučí jako hučící moře; a šumot zástupů, šumí jako spousty vodstva. 13 Hučí národové jako hukot vod vzdutých. Ale (Pán) je okřikuje, i rozprchají se daleko, a jsou hnáni jako pleva na horách od větru, a jako kotouček (rostlinný) od vichoru. 14 Večer jsou zaraženi a ráno jest po nich veta — to jest úděl našich hubitelů, ttíť los našich lupičů.

6. P roti K ušanům (18, 1—7).
Co K ušany stihne (18, 1—6). O b rátí se (18, 7).

H l a v a 18. 1 Hoj, země šelestících křídel, která jest za řekami etiopskými,
V. 12—14. líčí p o h r o m u A s s y r ů r. 701 z a Š en ach erib a u J e ru sa le m a .— A ssy ro v é d ie 1 7 ,1 — 11, jakožto n ástro j P ro z ře te ln o sti, zničí D am ašek , zničí Israeisko, pak v šak dojde tak é na ně, jak již bylo řečen o výše 10, 12. 18. 27. 33. V .ls- V ojsko a ssy rsk é, složené z p říslu šn ík ů četných n áro d ů , hučí jako m ořské vlnobití. V. 13- srv. s Ex 15, 9. — ‫ ״‬K o t o u č e k “ rostlin n ý , hebr. ‫ ״‬g a l g a l “ je zajim avý zjev na stepích P alestiny i jiných z e m í; A rab o v é jej nazývají ‫ ״‬a k k ú b “. N ezřídka zdvihne se prudký vítr, který ve v írech s hukotem po ro v in ě uhání, ž en a p řed seb o u prach a plevu. P řih léd n em e-li blíže, po zo ru jem e m ezi prachem a plevou veliké kulaté k o t o u č e , k teré se točí v kruhu kolem seb e a rychlostí v ětru n ezad ržiteln ě p řes pole jsou hnány, v p řed . Jso u to jakoby b ělo šed á m alá k ola, neviditelným i silam i po step i h n a n á . . . B ezb o žn ík je tak ničem ný, b ez síly a šťávy jako ten to valící se kotouč. N ení to nic jiného nežli suchá rostlina, kterou vítr odtrhl od kořene a vzal ssebou. Jsou to v ětšin o u trn ité ro stlin y z čeledi Složnokvětých, jejichž stopky, listy a k věty tvoří kulovitý chum áč, ja k o : C enta u re a m yriocephala, G undelia T o u rn efo rtii, d ále A lium S chuberti a jj. (Fonck.) V. 14- Z ásad a p říslovečn á , vyslovující prav id lo , d le k terého d ěje se n e p řá tělům lidu B ožího. D oslovně se splnila na S enacheribovi r. 701, jak níže vy p rav uje 37, 36. — Ježto Senacheribúv n e z d a r v Ju d sk u souvisí dějinně tak é s pochodem etiopského krále, k terý tehdy byl take k rálem egyptským , d o P alestin y n a pom oc E zechjášovi (níže 37, 9 ; 4 K!ál 19, 9), p roto n ěkteří spojují ú ryvek 17, 12—14. s následujícím výrokem Isajášovým ke K ušanům (E tiopanům ). Hl. 18. — P ro ro ctv í Isajášo v o ke K u š a n ů m z a p a d á velm i dobře do d ě jinných pom ěrů p řed r. 702., kdy v lád la v E gyptě 25tá d y n a s t i e p ůvodu ‫ ״‬e t i o p s k é h o “ (Š ab ak a 715—703; Š ab atak a 703—691). C hystalo se k válce m ezi dvěm a v elm ocem i: A s s y r i í a E g y p t e m . Král ‫ ״‬e t i o p s k ý “ (který poslal p o zd ěji p roti S enacheribovi T i r h a k u s vojskem dle 4 K r á l-19,9) posílá posly ke km enům sv é říše i k jiným národům , které by m ohl získ a ti za spojence p ro ti A ssyrii, n ejsp íše tak é do Jeru salem a k E zechjášovi, jem už mají slíbí ti z a to pom oc proti A ssyrii. Isa jáš v ida v duchu toto poselstvo vycházeti od k rále ‫ ״‬etio p sk é h o “ vybízí je, aby šli k e v š e m n á r o d ů m s v ě t a , ale zvěstovali jim něco jiného. Co, u d á v á jim d ále. — Výrok ten to (hl 18) nem á n ad p isu ‫ ״‬z a t í ž e n í “ jak o vý še 17, 1., an iž o b sahuje h r o z b y proti Kušanům, jako p řed ešlá p roroctví p roti pohanům , p ro to n elze h eb r. ‫ ״‬h ó j “ překládat! ‫ ״‬B ě d a “. (H rozí A ssyrům , ne v šak K ušanům , kterým svědčí.), — Z em ě zvaná v h eb r. bibli ‫ ״‬K ú š “, což Vulg p řek lád á ‫״‬E t i o p i e “ ( K u š a n é tedy — E tio p in é ) počínala u Syeny (d n ešn íh o A ssuanu), u prvního vodo■ p ád u nilského, p řiro zen é to jižní h ran ice E gypta a tá h 'a se až z a 6tý v o d o p ád ,

Isajáš 18, 2 —3.

91

2 která posílá po Nilu posly, na loďkách z papyrového rokytí po vodě . . . Jděte, rychli poslové, k národu vysoké postavy a lesklé pleti, k lidu hroznému, za nímž není jiného, k národu svalnatému, vše pošlapávajícímu, jehož zemi řeky brázdí. 3 Všichni obyvatelé světa, kteří na zemi přebýváte, až bude vyzdviženo znamení na horách, hleďte, a zvuk trubky slyšte!
asi z a dnešní C hartum . — Je to ted y p o p řed n ě dnešní N u b i e . (S taří počítali k E tiopii tak é A bessinii (H ab eš) a Som álsko.) S taří Egypťané vyobrazovali Kušany jáko č i s t o k r e v n é č e r n o c h y . Řeč dnešních N ubijců je p říb u zn á řeči h o ralů kordofanských a m alých n áro d ů černošských na sev ern í h ranici H a b e še (A bessinie) usedlých. K rom ě jm enovaných černochů sídlili v ‫ ״‬E tiopii" od n e jsta ršíc h d o b km eny příbuzné Egypťanům , km eny p leti h n ěd o červ en é, k teré n azývali Řekové T r o g l o d ý t y , I c h t h y o f a g y , A d d e v , B l e m m y y a td .; byli to kočovníci, k d ežto černoši byli u sedlí zem ědělci. — (Později p řen e sli k řesťan ští H ab ešan é n ázev E tiopie na svou říši, n a H abeš.) V. 1 . ‫ ״‬ř e k y " etío p sk é (k ú š-sk é ) je tu p o p řed n ě N i l a p říto k jeho A s t a b o r a s , obtékající ‫ ״‬o stro v “ (!) M e r o e ; m ožno i m ysliti na N il b í l ý a N i l m o d r ý (B ahr el-ab jad , B ahr el-a zrak ), které se sték ají u d n ešn íh o C h a r t u m u, případně i na přítok Nilu m o d réh o — A s t a s o b a s . M nožné číslo je s t o d ů v o d n ěno tak é tím , ž ; Nil činí m nobo o stro v ů , teče m n o h ý m i k o r y t y . — K úš slu je ‫ ״‬z e m ě š e l e s t í c í c h k ř í d e l “, ježto je v ní m n o ž s t v í l é t a c í h o h m y z u . V. 2- ‫ ״‬p o N i l u “, který tu sluje ‫ ״‬m o ř e m “, jako k ažd é m nožství vody. — ‫ ״‬n a l o ď k á c h “, n ejběžnéjsím to d opravním p ro stře d k u K ušanů i E gypťanů. — Z e sta ří obyvatelé břehů N ilských vyráběli z rák o sí lodice, vysv ítá z v y obrazení egyptských i ze sv ěd ectv í S trab o n a, P linia a jj. — Byl to n e jsta rší tv a r člunů v Egyptě, kterých užíyají Sudanci do d n ešk a. Byly to m alé vory b ez paluby u tv o ře n é ze spojených svazků rák o su . P ro stře d byly o něco širší nežli ria stran ách . K nejm enším (pro 2 o soby) stačila jed n a délka rá k o su ; v ě tší bylo tř e b a složiti z e dvou nebo několika délek. P ap y ro v é čluny se svým n ep atrn ý ín ponorem d o b ře se hodily na plavbu po mělkých b a žin á ch ; bylo je sn ad n o říd iti a tře b a s i po so u ši přenášet!'. P lach et nem ěly. P o strk o v ali je buď tyčem i k teré opírali o dno, nebo tím , že plavec stoje n ebo na b obku sed ě n a přídi, tloukl do v o d y k rátkým lo patovitým veslem . — ‫ ״‬J d ě t e “ — o slovuje Is posly. — H ero d o t n azý v á E tiopany ‫ ״‬n ejvětší a nejk rásn ější“ lidi. — Egypťané brali z nich s trá ž c e v eřejn éh o p ořádku (policie), královskou osobní strá ž a se stav o v a li z nich sv é v o jsko. K ušané, vyro stlí v bídě a zvyklí od m ládí na lup, byli znam en ití bojovníci, silní a h ro zn í, jak je tu Is líčí. — Vulg m ísto ‫ ״‬v y s o k é p o s t a v y a l e s k l é p l e t i “ p ře k lá d á ‫ ״‬r o z s á p a n é m u a r o z d r á s a n é m u " . — ‫ ״‬z a n í m ž n e n í j i n é h o “, který z d á se sídliti na kraji zem ského kruhu (?) T ěm i slovy Vulg p ře k lá d á h eb r. ‫ ״‬m i n - h ú v á h á l e ' á “, k teréžto rčení b ero u něk teří časo v ě (‫ ״‬n y n í i d l o u h o p ř í š t ě " ) jiní m ístn ě: ‫ ״‬d a l e k o š i r o k o " . — M ísto ‫ ״‬s v a l n a t é m u “ (šlachovitém u) V ulg: ‫ ״‬d y c h t í c í m u " ; m ísto činného ‫ ״‬p o š l a p á v a j í c í m u " Vulg trp n ě : ‫ ״‬p o š l a p a n é m u " . V. 3- klade poslancům do úst, co m ají oznám iti netoliko n áro d ů m , ke kterým jsou posláni, ale vůbec národům všem na zem i. — M ají m íti p o zo r, až počnou dvě velm oci (A ssyrie a Egypt) sb írati vojsko do boje. — ‫ ״‬z n a m e n í n a h o r á c h " , na vysokých m ístech vztyčen á (prapory, ohně) dalek o širo k o viditelná, oznam ující, že zem ěpán nařídil m obilisaci. — Nač mají míti p o zo r, v y k lád á v. 4 —6. H ospodin s k rálovským klidem hledí, k terak podnik A ssyrů jako o se n í p o čín á, ro s te , z ra je a slib u je hojnou ž e ň ; zd á se, že H ospodin sám d áv á p lánu a ssy rsk é m u d o zráv at!. N áhle však , až b ude vše zralé, až neb u d e zbývati nežli jen žíti — H osp o d in z č ista jasn a A ssyra zničí. T o se splnilo r. 701: S en ach erib táhne v ítězn ě z Assy rie do P alestiny. V šecko cestou poráží, ro z p ra šu je sp o jen ce E zech jášo v y , z a b írá celé Judsko, obléhá Jerusalem . Nic mu neschází, nežli je š tě d obýti J e ru sa le m a ; v tom však n a stá v á ve vojsk u m o r a d o stáv á po p lašn é zp rá v y z dom ova, i n e chává obléhání Jeru sa le m a a s n ep o řízen o u v rací se dom ů.

92

Isajáš 18, 4 —19, 1.

* Neboť toto praví Hospodin ke m ně: ‫ ״‬Klidně budu pozorovati na svém místě jako jasné polední světlo a jako rosný oblak ve žni.“ 6 Nebof přede žní, až bude po všem květu, až nezralý hrozen počne dozrávat!: podřezány budou ratolístky jeho kosíři, a co zůstane, odřezáno a vyvrženo bude. e Zanecháni budou vesměs ptákům z hor a zvířatům polním; i bude na nich přes celé léto ptactvo, a všeliká zvěř polní zůstane na nich přes zimu. 7 Tehdy přinášeny budou dary Hospodinu zástupů od národa vysoké postavy a lesklé pleti, od lidu hrozného, za nímž není jiného, od národa svalnatého, svalnatého a vše pošlapávajícího, jehož zemi řeky brázdí, na místo jména Hospodina zástupů, na horu Sion.

7. Proti E gyptu (19, 1-2 0 , 6).
N adpis. Jak b ude »Egypt p o trestán (19, 1—15). S p asiteln ý n ásled ek těch to tre stů (19, 16—25). N áznačný úkon Isajášův, kterým p řed p o v íd á zaje ti Egypťanů a Kušan ů (20, 1—6).

H l a v a 19. — 1Zatížení Egypta. Ejhle, Hospodin jede na lehkém oblaku, a přichází do Egypta. Modly egyptské třesou se před ním, a srdce chabne v útrobách Egypťanům.
V. * ■ ‫ ״‬n a s v é m m í s t ě “. — N a Sionu (či ‫ ״‬na n e b i“ ?) — Jasn éh o sv ětla, te p la a vláhy je tře b a ke v z rů stu polní úrody. Jako teplo, světlo i vláhu d áv á Bůh, tak dává z d a r i podnikům lidským , ta k é podnikům válečným A ssyrů. Ale všeho do času ! Srv. výše 10, 16—19. 33 n; 14, 25; 17, 13n. V. e· líčí bez básnického o balu zk á zu A ssyrů. N epohřbených jejich m rtvol b u de tolik, že stačí na výživu p tactv a na d louhou dobu ( ‫ ״‬l é t o “ — ‫ ״‬z i m u “ = celý rok). V. ‫ ■ י‬Sion, sluje ‫ ״‬m í s t o j m é n a H o s p o d i n o v a “, proto že P án, který v Jeru salem ě ve chrám ě sídlí, u kazuje tam sv é jm éno, t. j. svou velebu, moc a v ěrn o st. C o svém u lidu jakožto Jahve slíbil, to tak é plni a plniti bude. — Co tu p to ro k p řed p o v íd á, splnilo se po o sv o o o zen í Je ru sa le m a od A ssyrů z a E zech jáše r. 701., kdy ‫ ״‬m n o z í p ř i n á š e l i o b ěti krvavé i n ekrvavé H ospodinu do Je ru sa lem a; d a r y t a k é E z e c h j á š o v i , k r á l i j u d s k é m u , k t e r ý v y v ý š e n b y l p o t o m u v š e c h n á r o d ů “ (2 P a r H2, 23). E tio p an é, jak sn ad n o se dovtípiti, b u dou přin ášeti dary zejm éna později, až s jiným i n áro d y (za dob m esiášsk ý ch ) pohrnou se k Sionu, jak p řed p o v ěd ěn o vý še 2, 2 —4. Hl. 19. — V . ‫ ״ ■ ג‬Zat í žení “ jako výšeJ13, 1; 15, 1; 17,1. — ‫ ״‬n a l e h k é m “ a tedy rychlém . — Bůh ve m racích líčen také Ž 17, 10; 96, 2; 103, 3. — ‫ ״‬s r d c e “ síla d u šev n í i tělesná. — M odly se třeso u , aby se neopakovaly rány, je ž je stihly kdysi při východu Israeliíů z Egypta. Srv. E x 12, 12; Nm 33, 4.

Isajáš 19, 2 -1 0 .

93

3 ,Popudím Egypťana proti Egypťanu, že bude bojovati bratr proti bratru, přítel proti příteli, město proti městu, království proti království. 3 Zdrcen bude duch Egypťanů v útrobách jejich, rozvahu jejich zmatu, i budou se tázat svých model, kouzelníků, věštcův a hadačů. * Vydám Egypťany na pospas ukrutným pánům, a král přísný panovat bude nad nimi,“_ praví Pán Bůh zástupů. 6 ‫ ״‬Vymizí voda z veletoku, řeka vyschne v poušť. 6 Vyhynou koryta vodní, opadnou a vyschnou proudy průplavů. Sítí a rokytí zvadne. 7 Obnaženo bude dno proudu od pramene, a všecko osení kdysi zvlažované uschne, zvadne, vezme za své. 8 Truehliti budou rybáři, kviliti všichni, kdož házejí do řeky udici, a kteří rozstírají na vody slť, zmalomyslní. * Rdíti se budou ti, kteří zdělávají len, kteří jej vochlují a tkají tenké věci. 16 Zmizí všecko závoděni, všichni, kdož dělali zátoky k lovení ryb.
V. a- E gypt horní a dolní, a si čtyřicet žup, na k teré byl ro zd ělen , m oč k rále, šlechty, kněží, žoldnéřů atd. m ívaly zájm y, k teré se tolik křížívaly, že o b čan sk é války, politické p řev raty a n o v o tv ary nebyly věci v E g y p tě nezn ám é. V. s· ‫ ״‬Z d r c e n b u d e “ = vym izí (hebr,). — ‫ ״‬m o d e l “ = n icot (hebr.). — ‫ ״‬v ě š t c ů “, k teří vyvolávají duchy zem řelých. Srv. výše 8, 19. V. *· ‫ ״‬u k r u t n í p á n o v é “ jso u tu králové a ssy rští, novo b ab y lo n ští, jak sv ěd čí e g y ptské dějiny. Viz p řeh led I. sv. str. 1206nn. — ‫ ״‬t v r d ý m " králem lze n azv ati ta k é P s a m m e t i c h a I., k terý se zm ocnil vlády pom ocí cizinců a který p o té d áv al cizincům všelijaká p ráv a na ú k o r dom orodců. D ával n a př. svým žoldnéřům , n a jatým v cizině veliký žold, který bylo dávkam i sháněti, an o dal jim i p ozem ky při ústí Nilu. D ával cizím žoldnéřům p řed n o st, že dle sv ěd ec tv í D io d o ro v a vystěh ovalo se 200.000 p říslu šn ík ů kasty dom ácích válečníků do N ubie, aby si tam našli pozem ky. V. 5- ‫ ״‬v e I e t o k “ = ř e k a = NiI, který v h eb r. sluje ‫ ״‬m o ř e “, p ráv em z e jm éna z a dob rozvodnění, kdy zaplav u je celý Egypt. — Nil je podm ínkou v e šk e ré h o života v E gyptě. Kam lze zav ěsti vodu a ji zavlažovat!, je s t r á j ; kde p řestáv á vláha Nilu, začíná i d n es p o u š ť . V. e· M ísto ‫ ״‬v y h y n o u “ (p o zbudou vody) h eb r.: ‫ ״‬b u d o u z a p á c h a t i “. — M ísto ‫ ״‬p r ů p l a v ů “ h eb r.: ‫ ״‬E g y p t a “. V. 7a. dle h eb r.: ‫ ״‬T r á v a (to p o ly ?) n a N i l u , n a b ř e h u N i l u “ . . . P o h ro m a p ro d.obytkářství ( ‫ ״‬t r á v a “) a p ro zem ědělství — (‫ ״‬o s e n í “). V. s- R ybáři nebudou m íti výživy. — O hojn o sti ryb v Nilu svědčí b ible (Nm 11, 5) i pram eny m im obiblické (eg y p tsk á vyobrazení Nilu s hojným i ry b am i, H erodot). — E gyptské pam átky vyobrazuji ne tolik o pány, k teří z kratochvíle chytali ryby na udici, ale i r y b á ř e , k t e ř í ta k činili z p o v o l á n í . Č astěji chytali tito, jak vidno z týchž pam átek, ryby d o s í t ě . V. 9- T kalcovství bylo dávno v E gyptě vyvinuto. — T k alci b u d o u kviliti, ježto nebude — surovin. — ‫ ״‬t e n k é “, jem né věci = b í l ý km ent (hebr.). V. 10- není d o b ře zachován, p ro to bývá všelijak p ře k lád á n . D le h e b r.: ‫״‬T k a l c i b u d o u s k l í č e n i — v š i c h n i p r a c o v n í c i b u d o u s e s o u ž i t i “

94

Isajáš 19, 11— 16.

11 Zbláznila se knížata Tanis-ská, moudří rádcové faraonovi radí hloupě. Kterak můžete říkati faraonovi: ‫״‬Syn mudrců jsem já, syn králů,starobylých?‫״‬ 12 Kde jsou nyní mudrci tvoji? Nechať oznámí tobě a ukáží, co zamýšlí Hospodin zástupů s Egyptem. 13 Zbláznila se knížata Tanis-ská, zchabla knížata Memfis-ská, matou Egypt ti, kdož jsou úhelným kamenem kmenů jeho. 14 Hospodin vlil do nich ducha závrativého, i uvádějí v potácení Egypt ve všem co činí, jako se potácí opilý a zvracející. 15 Egypt se nevzmůže na dílo, jež by učinila hlava nebo pata, poddaný nebo vladař.
* ♦ *

16 V ten den budcu Egypťané jako ženy, ustrnou a báti se budou
(C ondam in) n e b o : ‫ ״‬P í j a n é v í n a b u d o u s k l í č e n i — s t í s n ě n i b u d o u ti, k t e ř í l i h o v i n u r á d i s r k a j í “. (Schlogl). Jiní jinak. V. ‫ · ״‬M oudrost egyptská, p ě stě n á zejm én a v e sbo rech kněži a n a dvorech královských byla světoznám á. Srv. 3 Král 4, 30. (H erodot). — T an is jm enováno již Nm 13, 23. — Srv. Ex 1, 11. — je to sta ré , sla v n é m ěsto egyptské, které, d ů k la d n ě ohledal r. 1883/4 F lin d e rs-P etrie . Sídlívali tam králové egyptští. S rvvZ 77, 12. 43. Již Hyxové m ěli s tře d sv é vlády v T an is (při ústí stejnojm enného ra m ene N ilu) a dovolili, aby se tam vyvíjela d ále ‫ ״‬m o u d r o s t “ tam ního k něžského sb o ru . R am ses II. v T anis často bydlíval, o d tu d činíval v ý p rav y do Asie, zd e učinil sm louvu s králem H efanů, z d e sta v ě l n ád h ern é chrám y. 21 dy n astie slula ‫ ״‬t a n i s s k á “, ježto v tom to m ěstě pov stal její z ak la d atel S i a m o n , který učinil konec k něžské vládě v Tébách. Jiní k rálo v é m ívali v T a n is n ám ěstk a, často svého sy n a, k terý m íval velikou sam o statn o st. — T a k é dy n astie 23ti (745—720) sídlila v T an isu . — K něží egyptští pokládali m o u d ro st za m ajetek, který dědilo pokolení od pokolení, od n ejstarších d o b ; poklád ali se z a šlechtu, ve k te ré je mnoho k rá lo v sk é krve o d nepam ěti. O dtud lze pochopiti v. l i d . V. la· o slovuje f a r a ó n a . V. 13- vrací se k v. 11. — Mudr ci e g y p ští m ěli býti ‫ ״‬ú h e l n ý m i k a m e n y “ sv é říši svou m o u d r o s t í , zejm én a s t á t n i c k o u . V. 14- srv. s Je r 25, 15; 49, 12; 51, 7 ; E z 23, 32; Z 74, 9. — M ísto ‫ ״‬a z v r a c e j í c í h o “ h e b r.: ‫ ״‬v f o m, c o z v r á t i l “. V. 15- srv . s 9, 14. V. 16- C ondam in u vád í vv. úryvku 16—25 v tom to p o stu p u : 16n,,22. 21. 18. 19. 20. 23—25. D om nívá se, že tím dochází le p ší so u v islo sti. P o d n ě t k tom uto proroctví, (hl 19., neb asp o ň v. 1— 15) za v d ala sn a d bitva u Rafie r. 720. (Sargon tam p o razil v lad aře gazského a m ugrijského.) — K ritika m o derní až n a n ep atrn é vyjim ky uznává, že v. 1— 15. je p rác e Isajášo v a; C ondam in dokázal, že i vv. 16—25 n ap sal Isajáš. O všem jest možno, ž e ten to ú ryvek n apsal později n ež onen (v: 1—15). — V. 16n, 22. 21. líčí s p a s i t e l n é ú č i n k y tre stu , který stihne Egypťany — n áboženskom ravní o b ro d (v křesťanství). — E gypťané poznají ch ab o st svých m odel, k teré nebudou s to, aby je vysvobodily ze sv ízelů , i budou hledati B oha m ocnějšího, který se d á jim tak é n aléz ti — Em m anuela.

Isajáš 19, 17— 19.

95

před napřažením ruky Hospodina zástupů, kterou on napřáhne na ně. 17 I bude Judsko Egypťanům na postrach; každý, kdo si na ně vzpomene, děsiti se bude úradku Hospodina zástupů, na kterém se ustanovil proti nim. 18 V ten den bude v Egyptě patero měst, mluvících řečí chananejskou, a přisahajících skrze Hospodina zástupů; ‫ ״‬Město‫ ׳‬slunce“ bude jedno (z nich) slouti.^ 19 V ten den bude oltář Hospodinův prostřed Egypta a památník Hospodinův na pomezí jeho.
V. 17- Jako kdysi Egypťané zv o lali: ‫ ״‬U t e c m e p ř e d I s r a e l e m , n e b o ť H o s p o d i n b o j u j e z a n ě p r o t i n á m “ (Ex 14, 25) ta k zach v átí teh d y strach p řed H ospodinem zem i egy p tsk o u , stra c h p ře d H ospodinem r o z h n ě v a n ý m , ž e pouhé j m é n o J u d s k a , k d e to tiž H ospodin je s t ctěn, k d e síd lí a o d k u d — jak si věc p řed stav o v ali — u b írá se do jiných částí sv ěta, b u d e j i m n a p o s t r a c h a uvede jim na p am ět s h rů zo u tr e s t H ospodina, k teréh o ohavným svým m odlářstvím vyzývali. (K nabenbau er). Srv. Je r 46, 10. 25. Ez 29, 3— 10; 30, 13; 31, 10. a jj. — ‫ ״‬n a n ě “ ^ n a Ju d sk o ; kdo b u d e sly šeti Judsko jen jm enovati. V. 18—20. lítí o sad y židovské v E gyptě, k teré budou stře d isk y nového n áb o žen stv í z a dob m esiášských. — ‫ ״‬p a t e r o “ nelze tu bráti s p o čtářsk o u p řesn o stí, n ý brž lid o v ě: ‫ ״‬n ě k o l i k “. Srv. Lv 26, 8 ; 1 Král 21, 3 ; Is 3 0 ,1 7 ; 1 K or 14, 19. — ‫ ״‬ř e č c h a n a n e j s k á “ (kenaanská) je s t h e b r e j š t i n a (G n 31, 47.) Jak z á h y v z n ikaly v E gyptě osady ze židovských žo ld n éřů , vyplývá z ře te ln ě z p a p y rů aram ských nalezených v E lefantině. Viz o nich 2 E s d 2 ,1 9 ; 4 ,1 . pozn. — Isajáš nem ini těm i slovy toliko ro zšířen í ř e č i , ktero u Judovci m luvili, ale s m ý š l e n í n á b ó ž e n s k o m r a v n í , k teré tou řečí vyslovovali, t. j. jed n o b o žsk é n á b o ž e n stv í m ojž íšsk é, které je s t p řípravou n a vyšší zn alo st a poctu B oha, k te ré vyučovati b ude Em m anuel. — Jm éno ‫״‬M ě s t o s l u n c e “ je s t p řek lad znění h e b rejsk éh o f í r h a heren, o p rav : h a-cň eres). Je to n ejsp íše m ěsto eg yptské O n , (G n 41, 45. 50; 46,20.) p ro slulé chrám em , zasvěcen ý m bohu slunce, o d k u d ž jeho n áz e v M ěsto Slunce (řecky: H é l i ú p o l i s ) . (Jer m luvi 43, 13. ta k é o ‫ ״‬d o m u s l u n c e “). Is jm enuje výslovně toto m ěsto, k teré bylo nedaleko dnešní K ahýry (severo v ý ch o d n ě), aby upozornil, že o sad y židovsk é z aříd í v E gyptě novou úctu B oha, k terý b u d e lidstvo m nohem dokonaleji o s v ě c o v a t i a h ř a t i , n e ž l i činí egy p tsk ý Duh s l u n c e . — N a základě arab sk éh o slova ‫ ״‬h a r i s “ ( = ‫ ״‬d rav e c“), k teré bývá přív lastk em l v a , nelze rozum ně p řek lád ati h eb r. ‫״‬h e r e s “ — lvem a d ů sled n ě v id ěti v ‫־‬í r h a h e r e s — ‫ ״‬m ě s t o l v a “, ře ck é ‫ ״‬L e o n t o p o l i s “, k d e b ýval chrám židovský, v y stavěný na troskách svatyně bohyně B a st od v elek n ě ze O n iáše III. kolem r. 160 před Kr. na m ístě (Srv. k 2 E sd r 13, 28), k teré nyní sluje T e l l el - J e h u d i j e (F linders-P etrie). N elze ted y ani tv rditi, že m ěl na m ysli Is to to m ěsto , n a k teré h leděli Ž idé jako na stře d isk o rozkolu, nam ířené p roti chrám u je ru sa le m sk é m u ! T ím to chrám em nebylo do sažen o sb ra tře n í A ssyrie s E gyptem , o k terém p rorok m luví níže (v. 2 3 —25) D ů sled n ě nesm í býti klad en v. 18. a úryvek, s ním souvislý tep rv e do druhé polovice druhého století p ře d K r.! (V ýstřední kritik a ro zu m ářská). — ‫ ״‬p ř i s a h a t i s k r z e H o s p o d i n a z á s t u p ů “ — z n am en á vyzn áv ati náboženství, k teré uznáv á jediného H ospodina za p rav éh o B oha, t. j. n áb o žen stv í israelsk é a později křesťanské. — O tom , k terak u těšen ě se ro zv íjelo v prvých stoletích křesťanství v Egyptě, k terak tam kvetlo zejm én a pou stev n ictv í, viz v církevních dějinách. V. 19- ‫ ״‬o l t á ř “ H ospodinův n ezn am en á tu o ltá ř v E lefantině, ani v A lexandrii, ani v Leontopoli, na kterých Ž idé, v E gyptě usedlí, obětovali p ro ti zákonu, který dovoloval o běti toliko v Jeru sa le m ě ; ‫ ״‬o l t á ř “ n em ůže tu nic jiného znam enati, nežli n á b o ž e n s t v í k ř e s ť a n s k é , k teré .m á s v o u o b ě t a p ro kterou také v E gyptě budou stavěny o l t á ř e . Srv. M al 1, 11. — D t 16, 22. z a k a z o v a l Israelitům stav ěti ‫ ״‬p a m á t n í k y “ (m aijgeby), sloupy ke cti H o spodinově. N em yslil

96

Isajáš 19, 20—25.

20 Bude to na znamení a na svědectví Hospodinu zástupů v Egyptě. Když budou volatí k Hospodinu pro utlačovatele, pošle jim vysvoboditele; ten bude bojovati (za ně) a spasí je. 21 Tím se ukáže Hospodin Egypťanům, Egypťané pak poznají Hospodina v ten den, ctíii jej budou obětmi a dary, činiti budou sliby Hospodinu a plniti je. aa Ano, Hospodin bude biti Egypt ranou, kterou je vyléčí, i obrátí se k Hospodinu, který se usmíří na ně a uzdraví je. 28 V ten den bude cesta z Egypta do Assyrie, i budou choditi Assyřané do Egypta a Egypťané do Assyrie, a společnou bohoslužbu konati. 24 V ten den bude Israel s Egypťany a s Assyřany třetím, požehnáním prostřed země, 25 které požehná Hospodin zástupů těmito slovy: *Požehnán buď lid můj, Egypťané; dílo rukou mých, Assyřané; a dědictví mé Israel.“

te d y zd e Is slovem ‫ ״‬p a m á t n í k “ (m a998ba) n a z a k á za n é sloupy jak o žto n á zn a k n á b o žen stv í israelského, nýbrž n a d o b u m esiášsk o u , kdy bude dovoleno s ta v ě ti pam átníky ke cti H ospodina z ástu p ů . V. 20· Z á z r a č n ý o b r a t v E gyptě, k terý k dys tolik k vetl m odlářstvím , který v šak p o zd ěji pokvete křesťanstvím , ten o b rat b u d e ustavičným s v ěd e c t v í m , že tu působila ruka n ejvýše M ocného, neboť člověk by takových výsledků nem ohl se dopracovati. — ‫ ״‬K d y ž b u d o u v o l a t i “ křesťanští Egypťané. — ‫ ״‬v y s v o b o d i t e l é “, jak o k dysi p o sílal ‫ ״‬so u d c e “ svém u lidu israelsk ém u . V. 21- H ospodin d á jim poznati svou moc, d o b ro tiv o st, otcovskou lask a v o st tím , že jim pošle v tísni osvoboditele. V. 22- v ra c í se k v. 16 n. V. 28· Z ‫ ״‬A s s y r ů “ tu (ani níže) není dovoleno činiti ‫ ״‬S y r y “, aby bylo m ožno klásti tyto vv. tep rv e do časů syrských Seleukovcň a upírati je Isa já šo v i! ‫ ״‬b o h o s l u ž b u “, jak á je s t vylíčena výše ve v. 21. — Společné n á b o ž e n stv í,k te ré E gypt a A ssyrie přijm e, způ so b í m ezi oběm a velm ocem i, kdysi ustavičně n e p řá telským i, m ír, přátelské vztahy a styky. V n ■ Israel, ve k terém byly počátky říše B oží na zem i, proti k teré k dy bojovali jak A ssyřané, tak i Egypťané, bude v n ové společnosti n áro d ů , v novém k rálo v stv í B ožím , ne toliko členem (‫״‬t ř e t í m “) n ý b rž i s t ř e d e m , jako kdysi P alestin a b yla zem ěpisně u p ro střed o b o u velm ocí. V těchto velm ocích m ožno i z d e viděti zástu p ce všech pohanů. — ‫ ״‬p o ž e h n á n í m “ dle starých slibu, jako G n 12, 3. a jj. V. 26- ‫ ״‬l i d e m H o s p o d i n o v ý m “ nebudou, jak o d o su d toliko ísraelité,. n ý b rž i Egypťané, pohané.

Isajáš 20, 1 - 2 1 , 1.

97

H l a v a 20. — 1Toho roku, kdy přišel tartan do Azotu — když poslal jej Sargon, král assyrský, aby oblehl Azot a dobyl ho — a toho času mluvil Hospodin skrze Isaiáše, syna Amosova, tak to : ‫״‬Nuže, odvaž si žínici od beder a zuj si střevíce s nohou.“ I učinil tak a chodil bez svrchního roucha a bosý. 3 Tu řekl Hospodin: ,,Jako chodí služebník můj Isaiáš bez svrchního roucha a bosý (již) tři roky jako znamení a náznak Egyptu a Etiopii: 4tak požene král assyrský zajaté Egypfany a odvedené Kušany, mladé i staré, bez svrchního roucha a bosé, s obnaženými zadky na hanbu Egypta. 6I zděsí se a hanbiti sa budou nad Etiopii, ve kterou doufali, a nad Egyptem, kterým se honosili. e A řeknou obyvatelé tohoto pomoří v ten den: ‫״‬Ejhle, tito byli nadějí naší, k nim utíkali jsme se o pomoc, aby nás vysvobodili, před králem assyrským! Kterak bychom mohli uniknouti m y?“

8. D ruhé p roroctví proti B ab ylon u (21, 1—10).
H l a v a 21, — 1Zatížení pláně mořské.
I. (P ro ro k :)

jako táhnou od jihu větrné smrště, tak jde (to) z pouště, ze země hrozné.

Hl. 20. — V. 1- O ‫״‬t a r t a n o v i “ srv. 4 K rál 18, 17. — O v ý p rav ě S a r g o n ó v ě , po slané p ro ti A z o t u (Jos 13, 3), vypravuje několik a ssy rsk ý ch klínopisných pram enů (chlubný n áp is ř. 9 0 n n ; S argonovy letopisy ř. 215 nn ; zlom ek h ran o lu ; n áp is na kam enném p rahu p aláce S argonova n alezeného v C h o rsab ad u ř. 31—41; konečně f. 11 — 17 jiných letopisů). A sdód se vzb o u řil r. 713 (d ev átéh o rok u vlády Sargonovy) a ‫־‬ byl pokořen r. 711 ( l it é h o ro k u jeho vlády). — ‫״‬T o h o r o k u “ — 711. V. a- ‫ ״‬ž í n i c i “, ktero u pro ro ci m ísto vrchního ro u c h a n osívali. — B osi a b ez roucha svrchního bývali odváděni d o z a j e t í ; m á te d y p ro ro k choditi j a k o z a j a t e c . Srv. 1 K rál 19, 24; 2 Král 6, 20. — P ro ro k , neobvykle oděný, m ěl buditi p o zo rn o st a působiti rozruch. (N áznačný úkon vnější). V. 8· T ř i r o k y chodil p ro ro k ‫ ״‬n a h ý " a bosý, byl tedy tři ro k y znam ením , že Egypťané a E tiopané budou povedeni d o z a j e t í . Co p ro ro k naznačoval, splnilo se za výprav A sarhaddonových (r. 675, 674, 671, 669) a A ssu rb an ip alo v ý ch (667, b66, 663) do E gypta (Viz I. sv. str. 1208n.) V. e· ‫ ״‬p o m o ř í “, hebr. ‫’״‬i “ zn am en á tu celou P alestin u i Sýrii, te d y zem ě, k teré kdysi spoléhaly sé na vojenskou moc E g y p ta; p o p řed n ě m á ovšem prorok n a m ysli Judsko. Srv. níže 23, 6; Sof 2, 5. — P ro ro ctv í, o b saž e n é v e hl 20., k teré se splnilo v k ratší době, je svědectvím a zárukou, že i jin á p roroctví, k terá p atří d alší budoucnosti (hl 19) se jistě splní (K nabenbauer). Hl. 21. — V. 1- O ‫ ״‬z a t í ž e n í “ viz výše 13, 1. — ‫ ״‬m o ř e “ = E u f r a t se svým i četným i vedlejším i ram eny, kalužem i, průplavy, zejm én a za doby, kdy je s t ro z vodněn. T aké N il výše 19, 5 .'s lu l ‫ ״‬m o ř e “. — Schlogl (s jiným i) h eb r. ‫ ״‬j á m “ (m oře) pokládá za p odm ět následující v ěty ; tím v n ad p isu zbývají to lik o d v ě s l o v a . — B a b y l o n i e bude ‫ ״‬p o u š t í “ ; této b u d o u c í p o u šti sv ěd čí proroctví vv. 1—10. Jako v ětrn á sm ršť n ep řem ožitelnou silou se žen e a v še p o ráží, tak ž enou se hordy perské a m edské, aby zaplavily B abylonii a dobyly jejíhb hlavního m ěsta. — K ritika h eb r. ‫ ״‬j á m “ (m oře) b e re z nápisu, přiřaď uje, k nasl. a tak získává (po o p rav é) vítaný p o d m ět: ‫ ״‬h u k o t “ (m ísto ‫״‬t o “). ‫ ״‬H u k o t p ř i c h á z í . . . ‫ ״‬o d j i h u “, die K nabenbauera z p o u ště A rabské, ro zkládající se jižně B abylonie. — Jiní překládají m ísto ‫ ״‬o d . j i h u “ vlastním jm én em : (jako) ‫״‬v N e g e b u “ (táhnou sm rště). N egeb je step na jihu P alestiny. Srv. G n 20, 1. — Isajáš, P alestiň an , pravdě podobněji b ral o brazy ze zem ě z n á m é (N egebu). — O sile větrů, přicházejících z p o u š t ě , srv. Job 1, 19; Jer 4, 11; 13, 24; O s 13, 15. — O bouři, přicházející z j i h u srv. Zach 9, 14. — ‫ ״‬p o u š ť “ je tu P e r s i e a M e d i e , _ k d e byly také stepi a na ní divocí kočovníci, kterých bylo ta k é ve v o jsku C yrově zajisté hojnost. T y zem ě jsou ‫ ״‬h r o z n é “, ježto vyslaly p roti B abylonu ‫ ״‬h r o z n é “ vojsko.

98

Isajáš 21, 2—6.

(H ospodin:)

Vidění tvrdého dostalo se mně: ‫ ״‬Lupič loupí a zhoubce h u b í . . . Vzhůru, Elame! Oblehej Mede! Všemu úpění jejich učiním konec . . Proto jsou kyčle mé plné křečí, úzkost mne jímá, jak úzkost ženy před porodem; padl jsem, když jsem to slyšel, zdrcen jsem byl, když jsem to viděl. Ochablo mi srdce, tma mě přestrašila; můj milý Babylon stal se mi hrůzou.

8

(P ro ro k :)

B

(B abyloňané:) (B abyloňané:)

‫ ״‬Prostřete stůl! Postavte stráž!“ Jedí a pijí. ‫ ״‬Vstaňte, knížata, uchopte štít!“ II.

(H o sp o d in :)

Neboť toto mi řekl Pán: ‫״‬Jdi a postav strážného, a cokoliv uzří, ať ohlásí!

V. 2- M luví tu H o s p o d i n . P řipom íná, co n ásilí spáchali B a b y l o ň a n é na jiných národech (zejm éna n a Judovcícb). ( ‫״‬L u p i č l o u p í . . . “); teď hodlá úpění n árodů, od B abyloňanů utiskovaných, učiniti p řítrž ( ‫ ״‬v š e m u ú p ě n í j e j i c h . . . “). N ástrojem B ožím k tom u cíli budou P e rš a n é a M edové, k teré H ospodin p ro to vyzývá, aby podnikli výpravu (‫ ״‬V z h ů r u ‫ )! ״‬p ro ti Babylonu a o b l e h l i jej. V. 3n. !!čí dojem vidění o p ád u B abylona na vidce, Isajáše. — B olesti rodičky bývají často uváděny n a přirovnání. Srv. D t 2, 25; Ž 47, 6 ; S ir 48, 21. a jj. V. 4- dle h eb r.: M y s l m á dostává závrat, h rů za m i dist, noc, která m i teH vala, obraci se m i ve strach. N oc, k terá poskytovala jindy vidci odpočinek ve slad k ém spánku, ta jej nyní videm hrozným naplňuje hrůzou. V. 6- p odává výjev z vidu, k terý mu uk ázal sta v B abyloňanů za dne hrůzy. Srv. k 2 P a r 36, 22 n. o p ád u B abylona. — B abyloňané slaví sv átek . V šady se o zývá ‫ ״‬P r o s t ř e t e s t ů l ! “ M ají ovšem zprávy, že C yrus táhne na B abylon, avšak spokojují se s ro z k a z y : ‫ ״‬P o s t a v t e s t r á ž “, a oddávají se svátečním u kvasu (‫״‬J e d í a p i j í “). — V tom však náhle počne ryk, vybízející důstojníky, aby vstali od stolů, chopili se zb ran ě (‫ ״‬u c h o p t e š t í t “) a .vyšli h ájit m ěsta, ježto nepřítel je st již tu. — Srv. 14, 11. — M ísto ‫ ״‬P o s t a v t e s t r á ž “ jiní jinak. — H ebr. b ývá p ře k ládán: P řip r a v u ji stoly, p ro s tír a jí koberce, jedl a p ijí. » Vzhůru, velitelé, mažte (olejem ) štíty /« V. P ro č m ají se chopiti B abyloňané zb ran í, odůvodňuje Is dalším o b rázem svého vidu (či dalším videm ?). — P ro ro k d o stá v á ve vidu rozkaz, aby se p o stavil na^ vysokou horu, jakoby na ro zh led n u , se k teré lze dalek o široko v iděti, aby bedlivě, jako hlásný, po zo ro v al a p ak o znám il, co spatři] — Srv. 2 Král 18, 24; 4 Král 9, 17; E z 3, 17; 33, 2 n ; H ab 2, 1.

Isajáš 21, 7—12.

99

7 8
(P o zo ro v atel:)

U vidí-li zástup koní, dva a dva, zástup oslů a zástup velbloudů: ať pilně pozoruje napjatým zrakem a zavolá jako lev!“ Na stráži Páně já jsem, stojím tu ustavičně za dne, na své stráži stojím celé noci. Aj, přichází zástup mužstva, koně dva a dva; ozývá se hlas a dí: ‫ ״‬Padl, padl Babylon, a všecky jeho modly jsou rozbity na zemi!“
* * *

9
(H las je zd c ů :)

10

(P ro ro k :)

Lide můj, rozmlácený, rozbitý! Co isem slyšel od Hospodina zástupů, od Boha Israelova, (to) jsem oznámil ti.

9. P roti E dom cům a A rabům (21, 11—17).
11Zatížení Edomu. Ze Seiru volali na m n e: ‫ ״‬Strážný, mnoho-li zbývá ještě z noci? Strážný, mnoho-li zbývá ještě z nocí?“ 12 Strážný řekl: ‫״‬Přichází jitro i noc; chcete li se ptáti, ptejte se, přijďte z a s!“
* 9 *

V. ‫ · י‬Z ástup koní, zap řažen ý ch do vozů nebo n eso u cích jezdce. — Osli a velbloudí nosívali b řem en a, ale i jezdce. V .8· M ísto ‫״‬j a k o l e v “ kritika v esm ě s čte: ‫ ״‬V i d í m “. — M á křičeti: ‫״‬V i d í m “ něco zvláštního, co podává níže v. 9. — T ím hlásným (strážn ý m ) nebyl nikdo jiný nežli Isajáš sám . — P ro ro k poslechl H ospodina a vykonával svěd o m itě úřad p ozorovatele, jak sám vyzn áv á slovy: ‫ ״‬N a s t r á ž i , P a n e , j á j s e m . . . c e l é

noci.“

V. 9- líčí, c o p o zo ro v a te l n a ro zh led n ě v i d ě l . V. 10· P ro ro k oslovuje zaja tc e židovské, žijící v B abylóně, nem á ted y n a mysli dobytí B abylona, jež se po d ařilo r. 710 Sargonovi, an i d o b y tí té h o ž m ěsta od S enacheriba z le t 704 a 689, nýbrž dobyti B abylona od C yrilla r. 538. V. ‫ ״ · ״‬Z a t í ž e n í “ jako výše 13, 1. P ro ti E d o m c ů m m luvil tak é A m os 1, 11 n. — S e i r horstvo v E d o m sk u . Viz G n 27, 3 9 n ; hl 36. ‫ ״‬S t r á ž n ý “ je Is dle v. 6. E dom ci uznávají ted y Is za ‫״‬v i d c e “. — Ú pěnlivě (2X ) táží se ho, kdy b u d e konec svizelů, které je tlačí ( = ‫״‬n o c “). — T o to vidění (v. 11 n) sv ěd čí v lastně ‫ ״‬D u m ě “, (Srv, k Job 1, 1.) av šak kritik a dle LXX o p rav u je a čte ‫ ״‬E d ó m “(ska). ‫ ״‬D um a“ ' = Ticho) bylo by n ázn ačn é jm éno E dqm ska. V. 12. Is odpovídá, že přich ází sice ‫ ״‬j i t r o " (pro Ž idy = v y sv o b ozen í ze zajetí babylonského), ale n e b u d e to je š tě počátek jasn éh o d n e ; ‫ ״‬n o c“ útrap E dom cům potrvá dále. D louho-li, p ro ro k nem ůže nyní říci, ale ať počkají a p o zději přijdou z a se o ptat se. T ím jim d o d áv á nad ěje v le p ší doby (m esiá šsk é).

100

Isajáš 21, 1 3 -2 2 , 1.

18Zatížení Arabie. V křovi u večer spěte karavany z Dedanu! 14 Vyjděte vstříc s vodou žíznivému, vy, kteří sídlíte v zemi Terna; vstříc vyjděte s chleby uprchlíku. 16 Neboť před mečem utekli, před mečem broušeným, před lukem nataženým, před těžkým bojem. 16 Neboť toto praví mi Pán: ‫״‬Ještě jeden rok, jako rok žoldnéřův, a odňata bude všecka sláva Kedaru. 17 Zbytek pak z počtu hrdinných střelců kedarských bude malý.“ Ano, Hospodin, Bůh Israelův mluvil.

10. P roti Jeru salem u a proti S o b n o v i, sp rávci dom u
(22, 1 - 2 5 ).
N adpis. Jeru salem b ude oblehán (22, 1—4). V ýklad vidu (5 —14). N a m ísto S obnovo bude d o sa z e n Eliakiin (v. 15—25),

H l a v a 22. — 1Zatížení údolí vidění. Co je také tobě, že i tvůj všecek lid vystoupil na střechy?
V. ls- Z atížení jako výše 1 3 ,1 ; 15, 1; 17,1. ‫״‬A r a b i e “ je tu zasto u p eu a jedním m ocným km enem — K e d a ř a n y , ja k o ž to u tlačovatelem a jiným km enem — D e d a ň a n y , jak o žto utiskovaným i. — P ro ro k v i d í , k terak D edaňané prchajíce p řed K edařany nuceni jsou o hladu a žízni p řenocovat! n a neschúdných m ístech, krytých křovím . — O D edaňanech viz Gn 10, 7; 25, 3 ; 1 P a r 1, 32 : Je r 25, 23; 49, S; Ez 25, 13; 27, 15; 38, 13. — Kočovali zejm én a v sev e ro z áp a d n í A rabii, v so u sed stv í E d o m sk a (a odtud až k P ersk ém u zálivu) a p ro v o zo v ali svým i karavanam i obchod dopravujíce zb o ží z jihu do S yrie a Fenicie. — Jau ssen a S avignac ztotožňují D e d a n s dnešním m ěstem , n eb asp o ň s o aso u e l - ' E l a . Viz k j ob 1, 1. V. w· O T é m ě viz tam že (Job 1, 1.). (N a cestě z D am ašku do Mekky). V. 14. vybízí Tem any, aby poskytli hladovějícím a žíznícím D edaňanům chleba a vody. V. 16· ‫ ״‬j e d e n " není výslovně v hebr., i m ožno se dom nívati, že p rorok m yslí t ř i roky jako výše 16, 14; srv. ta k é 20, 3. — P roti K edařanům p o zd ěji mluvil ta k é Jer. — K edařané byl silný km en v se v ern í A rabii. Srv. G n 25, 13; ls 4 2 ,1 1 ; 60, 7; P is 1, 5 ; E z 27, 21‫׳‬. — Co tu je p rav en o o K edařanech, (a co řečeno je tím o ostatních km enech arabských), splnilo se asp o ň částečn ě v bojích S a r g o n o v ý c h , S e n a c h e r i b o v ý c h , A s a r h a d d o n o v ý c h a zejm éna A ssurbanipalových. Viz I. sv . str. 1208. — D le válce B sloupce VII, ř. 87 nn ‫״‬j a u t a “ (Uaitť), s y n C ha z a n ů v , král K e d a r u . . . p r o h ř e š i l se p r o t i slib ům , m n ě d a n ý m , z a p o m n ě l n a (m á ) d o b r o d i n í , i s v r h l o p o v r ž l i v ě j h o m é n a d v lá d y . .. o d e p ře l poplatek. L i d a r a b s k ý s v e d l ke vzpouře, a z p u s t o š i l Syrii. I p o sla l jse m p ro ti n ě m u s v é vojsko, k te r é by lo n a j e h o h r a n i c í c h . . . L i d a r a b s k ý , co ho s n í m bylo, p o b i l j s e m z b r a n ě m i . . . S t a n y , j e j i c h p ř í b y t k y , z a ž e h l i a o h n ě m j e s p á l i l i (m oji v o j á c i ) . . . (N a jiném válci (R assam ově) slu je tý ž k rál k e d a r s k ý ‫ ״‬k r á l e m

arabským“.)
Hl. 22. — V. *· O ‫ ״‬zatížen í“ viz vý še 13, 1 ; 15, 1. Je st jisto, že ‫ ״‬ú d o l í v i d ě n í “ (zjevení) je s t J e r u s a l e m . — Sluje m ístem ‫ ״‬v i d ě n i * p roto, že o žádném

Isajáš 22, 2 —6.

101

3 Město plné křiku, lidnaté, město (kdysi) plesající! Zbití tvoji nejsou zbiti mečem, aniž padli v boji. 3 Všecka tvá knížata prchají vesměs, prchají daleko, nebo tvrdě jsou poutána; všichni, kteří byli jati, jsou vesměs svázáni. * Proto pravím: ‫ ״‬Odstupte ode mne, hořce budu plakat; neusilujte, abyste mne potěšili nad zpuštěním lidu mého. 6 Nebof (přichází) od Pána, Boha zástupů, na údolí viděni den zabíjení, a deptání a pláčů, (den) vyšetřující zeď, a plný křiku nad horou. 6 I Elam vzal toulec a válečný vůz, štít pak obnažil stěnu.
jiném m ístě nebylo prorokům zjeveno tolik jako o Jeru salem ě. — Je žto Is hledí n a Jerusalem s pov ý šen é rozhledny, a ježto je st Jeru salem obklopen, v yšším i h o ram i (Jos 15, 63.) jeví se m u býti jakým si ‫ ״‬ú d o l í m “. Jiní se dom nívají, že h eb r. ‫ ״‬g a j “ n eznam ená tu ‫ ״‬ú d o l í “, nýbrž toliko ‫ ״‬j e v i š t ě “ (Ehrlich, Schlogl). Jiní jinak. — P ro ro k p ro n esl tento vid n ejsp išě za doby, kdy S en ach erib v álčil v Judsku (r. 701) Judovči, m ísto aby činili pokání, hodují; m ísto ab y se u tík ali k H ospodinu, spoléhají toliko na lid sk á o patření proti n epříteli (v. 8b. 9). Is h ro zí, že p řijde pohrom a m nohem horší. T u pohrom u líčí v. 1— 14. V idec vidí p á d Je ru salem a z a N e b u k a d n e z a r a r. 587. — (Dle jiných o bležení za S enacheriba. Jiní jinak.) — Na s t ř e c h y p l o c h é v ystupovali sta ří, k dyž chtěli v iděti, co še na ulici děje. Jindy to bývala rad o stn á, zajím avá pod ív an á na d avy v e sele p ro u dící po ulicích, ten to k ráte v šak — h rů za podívati se . . . V. 2- S m rt řá d ila v obleženém Jeru sale m ě h l a d e m a m o r e m . V. s- dle hebr. b ývá p ře k lá d á n : Všecka tv á k n íža ta p rc h a jí vesměs, u tík a jí daleko; všichni tvo ji ju n á c i js o u jím á n i, jím á n i bez luku, ‫ ״‬b e z l u k u “ — nepříteli n e tře b a , by napjal luk, n ap řáh l z b ra ň — b ez nám ahy zajím á Judovce vysílené dlouhým obléháním . S rv. k 4 K rál 25, 3 n . V. 6- ‫ ״‬ú d o l í v i d ě n i “ = Jeru salem jako v e v. 1. — T en d en b u d e zeď ‫ ״‬v y š e t ř o v a t i “, zd a-li je d osti pev n á, t. j. n ep řítel b u d e Je ru sa le m a d o b ý v a t i . P ři tom b ude se rozléhat! válečný ryk k horám . V. 6· vypisuje n ěkteré n áro d y v e v o jsku, Jeru sa lem obléhajícím z a sto u pené. H ebr. b ý v á přek lád án (s o pravou H oubigantovou): E la m v za l toulec, A ra m vsedl 11a koně, K ir obnažil štít. O E l a m s k u v i z 21, 2. — O A r a m e c h viz 1 P a r 1, 17. — O K i r u 4 Král 16, 9; Am 1, 5; 9, 7. Š títy a jiné zb ran ě za doby m íru visely n a kolících, zatlučených do z d i , k t e r o u k r y l y . Z a doby války, když je vojíni sňali, b yla tim stě n a ‫״‬o b n a ž e n a “.

102

Isa já š 22, 7—14.

7 Překrásná údoli tvá plna jsou vozů a jezdci položili se proti bráně. 8 Odstraněn jest Judovi závoj, a oči tvé jsou upřeny v ten den na zbrojnici v ‫״‬dómě háje“, 9 shledáváš, že jest mnoho trhlin v městě Davidově, shromažďujete vody dolejšího, rybnika, 10 sčítáte domy jerusalémské, a boříte je, abyste opevnili hradby. 11 A děláte nádržku mezi oběma zdmi pro vodu starého rybnika, ale nevzhlédáte k tomu, který to učinil, nevidíte toho, který to dávno byl ustanovil. 13 A Pán Bůh zástupů volá ten den ku pláči a nářku, abyste si činili lysiny a opásali se žínicemi. 13 A aj, radost a veselí! Zabíjejí telata, a bijí berany, jedl maso a pijí víno: ‫״‬Jezme a pijme, vždyť zítra zemřeme!“ 14 I zjevil se mi v uších hlas Hospodina zástupů: ‫״‬Jistě že nebude vám odpuštěna tato nepravost, dokud nezemřete,“ praví Pán, Bůh zástupů.
* X *

V. 7- Ú rodná údolí, vroubící Jeru salem , ja k o bývají na jaře plná zeleně, ta k jso u nyní p lná válečných vozů nepřítelových! V. 8- Jako je s t p o t u p n o ženě, strhne-li jí kdo závoj s obličeje, tak bude i Jeru salem nasycen p o t u p o u . Srv, n íže 47, 2 ; |e r 13, 2 2 ; 49, 10; E z 23, 29; N ah 3, 5. a jj. — o ‫ ״‬d o m u h á j e “ libanského viz 3 Král 7, 2 —7 ; 10, 17 21. T am Judovci budou hledati sp á su (v e zbraních, v lid sk é síle) více než u H ospodina. V. e· P ře d příchodem n ep řítele bývala o h led áv á n a zeď m ěstská, trhliny zazdívány, op atřo v án a voda atd. T ak činil ta k é E zech jáš p ře d příchodem S en ach eribovým , tak b ud ou činiti p řed oblénáním N abuchodonosorovým . — ‫ ״‬d o l e j š í r y b n í k “ je s p o d n í r y b n í k S i l o e , d n ešn í B i r k e t e l - h a m r a , do k teréh o teh d y se ú s t i l vodovod (starší), vedoucí v o d u z p ram en e Q i h o n - s k é h o (M ariánského). — D ruhý vodovod, jdoucí z téhož p ram en e skálo u do horního rybnika Siloe, tehdy je ště vydlabán nebyl; ten d al E z ech jáš zaříditi tep rv e po r. 701. V. ion. ns t a r ý r y b n í k “ je týž, který výše ve v. 9. sluje ‫״‬d o 1 n i“. — ‫ ״‬H orní“ rybník byl tam , k d e je dnes ‫ ״‬B i r k e t e l - M a m i 11 a “, ze k terého byla p o tru b ách v ed en a voda do rybníka, k terý d n es sh .je B i r k e t e l - B a t r a k , čili ‫ ״‬E zech jášů v “ ( ‫״‬nový‫ )? ״‬Srv. v ý še 7, 3; n íže 36, 2 ; 4 Král 18, 17; 20, 2 0 n ; 2 Pa r 32, 30. — O ‫״‬d v o u z d e c h “ na tom to m ístě srv . 4 K rál 25, 4. — ‫ ״‬t o “ — pohrom u, k te rá z a tre s t stih n e Jerusalem a Judsko. V. 12- P l á č , l y s i n a , ž í n i c e — v esm es názn ak y sm u tk u a k a j í c n o s t i , ‫ ״‬t e n d e n “, kdy se pohrom a b u d e blížiti, kdy proroci n a ni b udůu u p o zo rň o v ati. V. 1s- Judovci však se v y s m ě j í p ro rokům , hrozícím sm rtí: ( ‫ ״‬Z í t r a z e m ř e m e ! “) a budou hodovati v esele dále. V. ‫ · ״‬judovci sm rti se nekajícně vysm ív ají; z a to je stihne skutečně sm rt. — S rv. Jer 11, 19; 32, 2; 37, 14; 38, 4.

Isajá š 22, 15—20.

103

16 Takto mluví Pán, Bůh zástupů: Nuže, jdi k tomu, jenž bydlí ve stánku, k Sobnovi, správci domu a rci mu: 16 ‫ ״‬Co ty tu (máš) aneb kým jsi ty zde, žes vytesal s bě hrob zde, vytesals vysoko pečlivě pomník, ve skále stánek so b ě ? “ 17 Aj, Hospodin dá tě odnésti, jako odnesen bývá kohout, a jako oděv tak tě odstraní. 18 Ovine tě důkladně soužením, a jako míčem vrhne tebou do země široké a dlouhé; tam zemřeš a tam bude vůz tvůj nádherný, hanbo domu svého pána! 19 Vyženu tě z postavení tvého, z úřadu tvého tě sesadím. a0 V ten den povolám služebníka svého Eliakima, syna Helkiášova,
V. 16- Jako výše 14, 24; 16, 14; 20, 1. p ro ro k p odal záru k u , že se v d áln é b udoucnosti splní, čím hrozí, tím, že p řed p o v íd á jinou u d á lo st n a k rátk o u dobu, tak i z d e : aby se zaručil, že se splní co p řed p o v ěd ěl ve v. 1—14., p řed p o v íd á blízkou zk ázu S o b n o v i , svém u vrstev n ík u . — T ak é toto pro ro ctv í Is p ro n esl r. 701. — S obna je vzor člověka, jaký p rorok líčil výše z e jm én a ve v. 8 —13. — M ísto ‫ ״‬k t o m u , j e n ž b y d l í v e S t á n k u “ h eb r.: ‫״‬k t o m u t o m i n i s t r o v i “ (nám ěstku). — ‫ ״‬K S o b n o v i , s p r á v c i d o m u “ k ritik a vyjím á a klade v čelo úryvku v. 15—25., tak n abývá n a d p i s u k n ě m u ; sice byl by b ez n ad p isu . — ‫ ״‬d o m u “ k r á l o v s k é h o — 3 Král 4, 6 ; 18, 3; 2 P a r 26, 21. sv ěd čí, že ‫ ״‬s p r á v c e d o m u “ byl nejvyšší politický úředník (princ regent). — ‫ ״‬j e n ž b y d l i v e s t á n k u “ vzniklo z n esprávné dom něnky, že S obna byl v eleknězem ! — Z d á se, ž e byl S e b n á (hebr. tv ar) c i z i n e c ; nedb al H ospodina, činil návrhy k ráli n a o pevněni m ě sta , na spolky s pohany, m iloval přepych. T ím , že si v y stav ěl n ád h ern o u h r o b k u , dal na jevo, že se nebojí ani p ro se b e ani p ro ■své poto m stv o h ro z e b prorockých o zajeti. V. v · dle hebr.: A j, Hospodin tě pořádné napne, velikáne, a důkladné té zahalí. Ten, který se v y p í n a l ve sv ém úřadě, dělal v e l i k á n a , te n b u d e napjat, n a tažen , až ho n ep řítel p o v alí; 1en, který se z a h a l o v a l do nádherných šatů, bude ‫ ״‬z a h a l e n “ do roucha zajatců, až ho n ep říte l lapí a odvleče. M ožno se dom nívati, že se dostal později Š ebna do rukou Senacheribových, d o k u d je ště měl zab rané Judsko a obléhal Jeru salem . V. í8· D le h eb r.: Svine té, svine v klubko; jako mičem (m rští tebou) do země široširé. ‫ ״‬z e m ě š i r o š i r á “ = A ssyrie. — M ísto ‫ ״‬v ů z “ n av rh u je C ondam in č ísti: ‫ ״‬h r o b “. S o u v islo st návrh doporučuje. V. 19- M luví H ospodin. — ‫ ״‬s e s a d í m “ = s t r h n u (hebr.) — 4 Král 18,18. 26. 37; 19, 2; Is 36, 3. 11. 22; 37, 2. v ystupuje E l j a k i m jako ‫ ״‬s p r á v c e d o m u “ (královského) a S o b n a jakožto p í s a ř . S otva je to Sobna, o k terém Is tu to (22, 1—25) m luví; ten byl asi již tou dobou v rukách assy rsk ý ch . — Byl-li to přece týž S o b n a , bylo by se dom nívati, že E zech jáš po slovech prorokových, tuto p ronesených, S o b n u s e s a d i l vykázav mu m ísto n ižší (‫ ״‬p í s a ř e “), n a m isto jeho že ustanovil E ljakim a a že S obna d o stal se do zaje tí a ss y rsk éh o te p rv e později. V. i0· počíná po hrozb ách z a s e t ě š i t i . — Z dá se, že m á p ro ro k n a m y s li dobu, kdy byl M aňase, nástupce E zechjášův (r. 652) odvlečen do zaje tí b ab y -

21 obleku jej v tvou řízu, a pasem tvým opáši ho; moc tvou odevzdám do ruky jeho, i bude otcem obyvatelstvu jerusalemskému a Judovu domu. 22 Položím klíč domu Davidova na jeho rámě, otevře‫־‬li, nikdo nebude moci zavřít, zavře-ΐί, nikdo nebude moci otevřít. 23 A vetknu jej jako kolík na pevném místě, i bude slavným trůnem domu otce svého. 2‫ ׳‬Na něm bude viset všecka sláva domu otce jeho, nářadí všelijakých tvarů, každá maličkost, od číší až do všech nástrojů hudebních.
* * *

23 V ten den — praví Hospodin zástupů — odňat bude kolík, který vbit byl na pevném místě, zlámán bude, a spadne, i veta bude po všem, co na něm bylo viselo, neboť Hospodin mluvil.

11. P roti Tyru (hl 23).
N adpis. T yrus pro svou z p u p n o st bude zp u štěn (23, 1— 14). B ude však z a s obnoven i o b rátí se k P á n u (15—18).

H l a v a 23. — 1Zatížení Tyru. Kvilte, lodi mořské; vždyť je zpuštěn domov (váš) odkud (jste) obyčejně přicházely! (Na cestě) ze země Kethim bylo jim to oznámeno.
loňského a kdy byla v šeck a moc so u stře d ě n a v ru k o u E l j a k i m o v ý c h (2 P ar 33, 11; Judit). Či sn ad bude ú řa d ‫ ״‬sp ráv ce d o m u ‫ ״‬v ro d in ě E ljakim ově dědičný? — V eliké kliče východních dom ů m ohly býti d o b ře nošeny na ram eně. Srv. výše 9, 6. — ‫ ״‬k l í č e “ odznak nejvyšší mocí k r lovské. M á je n ám ěstek jeho. V. a3· Jako trůn, urr,ěiecky sk v o stn ě zp raco v an ý a ozdo b en ý v paláci k rálovském m ezi nábytkem p řed n í m ísto zab írá, a ob d iv budí, tak b ude E ljakim v ro d in ě k rálovské stkvíti se vynikající ctí a zk rz e něho a p ro něho všecek jeho rod. Ejhle, co slibuje Bůh zb o žn o sti! (K nabenbauer). V. 2‘- ‫ ״‬N a n ě m “ — n a kolíku v etk n u tém p evně do zdi (v. 23). — Na E lja kim ovi budou záviseti zájm y jeh o ro d u , a le také zájm y všeho lidu. K něm u se b udou všichni utíkati, on b u d e o v še p ečovati. — N ěk teří se dom nívají, že ten to Eljakim byl k n ě z e m ; z j i s t i t věc nelze. V. M‫־‬ · Věčně vsak m oc E ljakim ova trv a ti n ebude. P řijd e E m m anuel, k terý se ujm e o těží vlády k rálo v sk é sá m ; jeho říše neb u d e m íti k o n ce! Na něm b u d e v še viseti vždycky. Hl. 23. — Vi 1- ‫ ״‬Z atíženi“ jako vý še 1 3 ,1 ; 15, 1; 17, 1. — Z d á se, že sb írk a Isajášových vidů s nápisy , , z a t í ž e n í “ činila k dysi sam o sta tn ý celek, který později byl vtělen do veliké nynější knihy Is p roroctví. — T y r , hebr. Q ó r, slav n é m ěsto fénické, o něm ž viz zm ínku 2 K rál 5, 11; 3 K rál 5, 1. — O T y r u a p roti T y r u m luví ta k é jo e l 3 , 4 ; A m os l , 9 n ; Jer 27, 3 ; 47, 4., zejm én a p ak E zechjel hll 26—28; 29, 18; Zach 9, 2 n . S rv. tak é 1 M ach 5, 15; 11, 59; 2 M ach 4, 18. 32. 44. 49. —

Isajáš 23, 2 —5.

105

a Oněměli obyvatelé přímoří; kupců sidonských, kteří se plavívali přes moře, bývalo na něm plno. 3 Na vodách mnohých býval jeho zisk: plodiny nilské, žeň (toho) poříčí; to (přímoří) tržištěm národů se stalo. * Zastyď se, Sidone, pravlf moře, praví skála mořská: »Nepracovala jsem ku porodu, a neporodila jsem ; nevychovala jsem jinochů, a nevypěstovala jsem panen.“ 5 Až přijde zpráva o tom do Egypta, kvileti budou, až uslyší o Tyru.
M ísto ‫ ״‬l o d i m o ř s k é “ h e b r.: ‫ ״‬l o d i t a r š í š s k é “ , t. j. veliké, o nichž srv. výše 2 ,1 6 ; Jon 1 ,3 . — M ísto ‫ ״‬d o m o v “ čti ja k o v é v. 14n (re fré n ); ‫ ״‬p e v n o s t “, t. j. opevněný p řístav . — ‫ ״‬S t a r ý “ T y ru s (P alaety ru s v klínopisných p am átk ách sluje Ušu); ro zk lád al se n a pevnině, půdě nevalně s k a l n a t é . Jm én o jeh o ‫ ״‬Q ó r “ ( = ? Skála, Qór = P alm a!) p říslu ší lépe ‫״‬N o v é m u T y r u “, který byl v y stav ěn na dvou skalnatých ostrovech v m oři proti ‫ ״‬S t a r é m u T y r u “, n a sta ré časy byl nedobytný, ježto byl vzdálen 4 hony, t. j. 1000 kroků od pevniny. — V. ld e p řelož dle h eb r.. i Když přicházeli ze zem i K ittím , bylo ji?n to oznámeno .« ‫ ״‬K i 11 í m “ slují obyvatelé ostrovů a b řeh ů m oře S třed o zem n íh o (Q n 10, 4; Nm 24, 24; Jer 2, 10; E z 27, 6; D an 11, 30; 1 M ach 8 ,5 . — V užším v ý zn am u slova sluji tak obyvatelé o stro v a K y p r u , n a k terém byla slav n á o sa d a fénická, zv an á K it i o n , v jejím ž názv u tkví jm éno n áro d a ‫ ״‬K i 11 i m “. — Z de nejlépe b rá ti to slovo ve význam u š i r š í m . Plavci ty rští, vracejíce se z d áln é plavby, d o v íd ají se ve S tředozem ním m oři, ž e iejich útulek, na který se těší — je zatím z p u sto še n ! Jaký to důvod, aby lkali! O Ritionu srv. k 1 P a r 1, 13 V. a- ‫ ״‬p ř í m o ř í “ (a ostrov), n a k terém se ro zk lád aly o b a T yry, d á le v ša k celé ‫ ״‬p ř í m o ř í “ fénické m á příčinu, aby plakalo, kdyžtě T y ru s, který se Sidonem závodil o palm u p rv en stv í m ezi m ěsty fénickým i, potkala ta k o v á pohrom a. Jak obyčejně, vojsko, k teré obléhalo T y ru s, zap lav ilo a sp u sto šilo dalek o široko celý b řeh fénický. — ‫ ״‬n a n ě m “ = n a tom přím oří. — ‫ ״‬O n ě m ě l í “ hrů zo u n a d z p u sto šením . — O S i d o n u viz k 1 Pa r 1, 13. — ‫ ״‬S i d o n š t í “ = F én ičan é vůbec. Srv. D t 3, 9 ; Jo s 13, 4. 6; Sdc 3, 3; 10, 12; 18, 7 ; 3 Král 11, 1. — V. 2 n. bývá o p rav o v án a přek lád án dle h e b r.: O něm ili obyvatelé p řím o ří, sid o n stí kupci, n á m o řn í plavci, jejichžto zástupci js o u na velkých vodách , jejichžto žeň j e s t — osení N ilu , a zisk ■ — výrobky národů. ‫ ״‬o s e n í N i l u “ (plodiny nilské) je v še, čem u Nil svou vlahou d o d áv á v zrů stu , pop řed n ě o b i l í . T y rští skupo v ali v E g y p tě obilí, ro zváželi je a co na něm vydělali, byla ‫ ״‬j e j i c h ž e ň “. — D o T yru (d o Fénicie) d ováželi všelijací n árodové sv é výrobky, aby je tam zpeněžili T y řan é je kupovali a co n a nich při prodeji získali — byl jejich ‫ ״‬z i s k “. V. 4. O tom to v. p rav í H o ubigant: ‫ ״‬Ne b ez příčiny lopotili se staří, aby to to m ísto vyložili.“ Hebr. nejlép e up rav iti a přeložiti s C ondam inem a jj. asi ta k to : S ty ď se, Fenicie, nebot moře ti p r a v í: ^Nepracovala j s i ku porodu , an iž j s i p o ro d ila ; nevychovala j s i jinochů, a nevypestovala j s i panen /« N eplodné ‫ ״‬m o ř e “ (neplodná ‫ ״‬s k á l a “?) mluví k z p u sto šen é Fénicii, k te rá nem ajíc o byvatelstva (synů a d c e r) hanbí se, jako bylo se h an b iti b e z d ě tn é žen ě staro zákonné. (B ezd ětn o st byla p o k lád án a za Boží kletbu). — D le V ulg mluví m oře sam o o sobě. Z ahanbená Fenicie nem ůže mu n jn í v yčítati n ep lo d n o st, ježto je b ezd ětn á (bez o b y v atelstv a ) sam a. V. 6- Ve velikém zá p a su E gypta s B abylonií-A ssyril záleželo m noho n a F eničil. P okud A ssyřané nedobyli Fenicie, nem ohli sn ad n o se v ypravit! do E gypta,

1G6

Isajáš 23, 6 —12.

6 Prchejte za moře, kvilte, obyvatelé přímoří! 7 Zdali to není vaše (město), jež ode dávna se chlubívalo svou starobylostí? Jeho nohy je vodívaly, aby daleko putovalo. 8 Kdo to stanovil proti Tyru, kdysi korunovanému, jehož kupci byli knížaty, jehož obchodníci světoznámí? 9 Hospodin zástupů to ustanovil, aby strhl pýchu vší slávy, a zahanbil všecky velikány světa. 10 Zaplav svou zemi jako řeka, mořská dcero, nemáš již pásu! 11 Ruku svou na moře vztáhl, otřásl říšemi, Hospodin dal rozkaz, aby zničeiy byly pevnosti chanaanské. 18 A řekl: ‫ ״‬Nebudeš již se veselit, znásilněná panno, sidonská dcero; nuže. přeplav se do Kethimu; ani tam ti nebude pokoje (dopřáno).
je žto by byli měli v týle nepřítele v e F éničanech, k teří byli často s E gyptem p ro ti A ssyrii spolčeni. P ad la-li Fenicie do rukou B abyloňanů-A ssyřanů, byla cesta ‫ נ‬a E gypt značně uvolněna. Pochopitelno, že ta k é E gypt truchlí po zp ráv ě o pádu T yru, Fenicie. K rom ě toho nebu d o u pobití a d o zaje tí o dvedení Féničané moci do vážeti do E gypta všelijaké zboží, jako po třeb y k b alsam ování m rtvol, víno, olej, stav eb n í dřívi a pod. (M overs). V. 6- ‫ ״‬z a m o ř e “ = : d o T a ršíšu . Viz o tom m ístě 3 K rál 10, 2 . ‫״‬o b y v a t e l é p ř í m o ř í = F é n i č a n é . — D i o d o r Sicilský a C u r t i u s vypravují, že když A lexander Veliký T y ru s oblehal, T y rští sta rc e, ženy a d ěti po lodích p o slali do sv é osady — do K artaginy. V. 7- ‫ ״‬v a š e m ě s 10 “ = ‫ ״‬p 1 n é r a d o s t i “ (hebr.). — H erodot, který kolem r. 450 p ře d Kr. ve‫ ־‬Fénicii byl, svědčí, že dle tv rzení tyrských kněží T y ru s stá l tetidy již 2300 roků. S taroby lo st m ěs a toho dosvědčuji Jos. Flavius, Strabo, C u rtiu s, Justin, jakož i pam átky klínopisné, ve k terých bývá často jm enováno. — ‫ ״‬d a l e k o p u t o v a l y " , daleko zakládalv osady, daleko se plavívaly; ty nohy putují nyní daleko, do vyhnanství. — (Se staro b y lo stí T y ru so u v isejí báje, kterým i o b raziv o st lid sk á jej o b etk a la: N arodila prý se v něm A starta, M élkart zd e prý p anoval, zd e byla v ynalezen a orba, vinařstv í atd.) V .8· ‫ ״‬k o r u n o v a n é m u “, byl tedy T y ru s ‫ ״‬k r á l o v n o u m ě s t “. — V zpom eň n a krále tyrské, jakým byl znám ý H i r a m již o d r. 980. V. 9- Z ásad a, vyslovená výše 2, 12. o b rá c e n a ta k é n a T yr! — Ke ‫ ״‬s l á v ě “ T y ru přisp ív aly n ád h ern é jeho stavby, k teré p ro v e d l jm enovauý Hiram. — M ezi nimi byl slavný a n ádherný chrám , zasv ěcen ý B a a l - M e l k a r t o v i (Pánu, králi m ěsta). V. 10- je s t velm i n esn ad n o přelo žit. — M ísto ‫ ״‬m o ř s k á d c e r o “ — h e b r.: ‫ ״‬d c e r o T a r š í š e “, t. j. obyvatelstvo T a ršíše . D le Vulg byl by sm y sl: T aršíša n é nejsou vázán i již pásem nadvlády tyrské, nejso u vázáni jako ře k a na koryto, jsou sam ostatní, m ohou se dle libosti ro z lé v a ti p ře s břehy po sv é vlasti, ano d á le , m ohou k ní připojiti tak é kraje so u sed n í. — H ebr. bývá uprav o v án a p ře k lá d á n : s Plačte , p la v c i ta r šiš ti , veta j i s t po'přístavu!«. V. 11 ‫ ״‬v z t á h l s v o u r u k u “, jako kdysi v E gyptě dle Ex 15, 12. — ‫ ״‬o t ř á s l ř í š e m i “ k teré pohnul k tom u, aby táhly na Tyrus a Fénicii. - ‫ ״‬c h a n a a n s k é “ = fénické. Féničané to tiž nazývali sam i svou v la st K e n a ' a n . N ázev ‫ ״‬F é n i č a n . é “ jim dali Ř ekové. — Viz Ex 15, 12. ' V. 12- M ěsto, jehož h rad b y n ep řítel p ro ra z il a průlom em do něho se dostal, bývá přirovnáno k panně z n á s i l n ě n é . Srv. níže 47, 3; Jer 2, 16; E z 16, 37; 23, 10; Am 5, 2 ; N ah 3, 5. a jj. — ‫ ״‬s i d o n s k á “ =‫ ב‬fénická. — ‫ ״‬D c e r o “ = obyvatelstvo. — K e t h i m jm enován již ve v. 1; ta k é zd e dlužno to jm éno b rá ti ve význ am u širším.

Isajáš 23, 13—14.

107

13 Ejhle, země Chaldejských — nebylo prve takového národa, Assur dal ji podklad — do zajetí vedou jeho junáky, boří domy jeho, učinili z něho ssutinu. 14 Kvilte, mořské lodi, neboť zpuštěna je pevnost vaše!
* * *

V. 13- d o šel n ás p o ru šen tak, že n esn ad n o se d opíditi původního zněni a sm yslu. — Sv. Jer jej chápal ta k to : ‫״‬Ejhle, oby v atelé z e m ě ‫ ־‬C haldejské, již žádný národ dosud nem ěl v m oci a>která jest založena od A ssyřanů, odvedli siláký T yrské, podkopali ne toliko hrad b y , ale i všecka bydliště m ě sta a učinili z něho ssu tin u .“ — A ssyrie byla ‫ ״‬p o d k l a d e m “ C haldejska v ten rozum , že C haldejsko (N ovobabylonsko) nabylo sv éh o velm ocenského vlivu te p rv e pak, když přivtělilo si p o ražen o u A ssyrii z a N o b o p o lassara r. 606 (pád N inive). — Z m ínka o C h a l d e c h n epůsobila by zd e potíže, je ž to C h a 1 d o v é vystupují často na klínových nápisech již od IX. století a za dob M erod ach -B alad an a u držovali styky s říši judskou. Viz 4 Král 20, 12. P ře s to k ritik a vypouští jm éno ‫ ״‬k a s d í m “ a k lad e na jeho m ísto K i t t i j j i m . D le toho po škrtnutých glos. ch zn ěl by p řek lad asi ta k to : Ano, zem i K ittijských zpustošil, u čin il z n i zříceninu. T ím nabývá kritika důvodu, p ro č uprchlíci T y rští ‫ ״‬n e n a l e z n o u p o k o j e a n i v K e t h i m u “ : n ep řítel pronikne i tam . — (Slovný překlad n e o p rav en éh o h e b re jsk é h o z n í: ‫ ״‬E j h l e , z e m ě C h a l d ů , t e n t o n á r o d n e b y l , A s y r i e ji z a l o ž i l a p r o š e l m y p o u š t ě , z ř i z u j í v ě ž e své, v y v r a c e j í p a l á c e její, č i n i z ní s s u t i n u “.) Výklady tohoto v. jsou velm i p e stré p ráv ě proto, že zni nesrozum itelně. V. 14- srv. s v. 1. — P ro ro k m á na mysli pokles m oci fénické a zejm én a m ěsta T yru, (který se dál po stu p n ě) až do časů E m m anuelových, kdy nad ním z v í t ě ž í ř í š e B o ž í . Srv. M t 11, 21 n ; 15, 21; Mk 3, 8; 7, 24. 31; Lk 6, 17; 10, 1 3 n ; Sk 12, 20; 21, 3. 7. — T y ru s byl záhy sídlem biskupa, a je s t jím d o su d (řecKOkatolického). — již S a 1 m a n a s s a r IV. oblehl T y r a po jeho sm rti d á le jej oblehal S argon jeh o nástu p ce; p ětileté to to obležení v šak (724 - 720; d le zp ráv y klínop isné a zejm éna dle | o s e f a F l a v . (S taro ž. IX. 14, 2, k d e u vádí M e n a n d r a E fezského za sv ěd k a, že T y rští ro zp rášili 60 lodí, k teré b y l assy rsk ý král u F éničanů sam ých proti nim zjednal, že se k rál vrátil domů, zan ech av u T y ru toliko hlídky, které nedovolovaly, aby T y ran é vážili vodu z vodovodů, že byli nuceni p ě t le t vážiti vodu z vykopaných studen), nepotkalo s e s ú sp ěch em . — S e n a c h e r i b r. 701 na své tře tí v ýpravě n ap ad l Fénicii, jak p o d án o již vý še k 4 K rál 18, 7b. Luli, král sid o n sk ý uprchl po m oři, n ejsp íše do zem ě ‫ ״‬K e t h i m “ (srv. v. 12). — Král assy rsk ý dobyl obou Sidonů, S a re p ty , T y ru n a pevnině, A kzibu, Akka atd., přijal poplatek A rvadu a Q ebailu. T y ru s na o stro v ě v ša k není jm enován ani m ezi m ěsty, kterých dobyl, ani m ezi m ěsty, k te rá poplatk em uznala sv é p o d d an stv í; z toho lze vyvozovat!, že S enacherib dlouho m arn ě T y ru s o b lehal a že konečně bez valného úspěchu odtáhl. — R. 677 o b leh al T y r A s a rh a d d o n , r. 664■ A s s u r b a n i p a l , jem už m ěsto holdovalo. T ak é r. 640 byl Styrý T y ru s (U šu) od A ssyřanů popleněn. M noho bylo T yru trp ěti, když byl o p ět o blehán t ř i n á c t l e t (5 8 5 -5 7 2 ) o d N a b u c h o d o n o s o r a (jo s. Flav. ‫ ״‬P ro ti A ppionovi“ S tarož X. 11, 1; F ilostratos, M en an d er srv . E z 29,18). Z d á se, že N abuchodonosor m ěsta nedobyl, že došlo k m íru, ale politická moc T y ru byla od té doby velm i značně zlom ena. P ře s to dovedl se T y ru s brániti r. 332 sed m m ěsíců za obležen í A lexandra Vel., který dal spojiti o stro v T y ru s násypem s pevninou. (Jos. Flav., D iodor Sicilský, C urtius Rufus, A rrian). P o sm rti A lexandrově byl T y ru s p o d ro b en n ejprve P tolem eovcům , později S e l e u k o v c ů m , kteří m u dali r. 126 svo b o d u (om ezenou později r. 20. před Kr. o d Řím anů). Je ště ve střed o v ě k u kvetla sláv a Tyru. R. 1124 dobyli ho křižáci a ud rželi jej 167 let. M oham edané m ěsto zničili; F achreddín, kníže d rúzský (1595—1634) m arn ě se snažil, aby je zdvihl. D n es je ‫ ״‬Q ú r “ m ěstečko s 6000 obyvateli, s p řístav em , u k teréh o m ohou p řistát! toliko

108

Isa já š 23, 1 5 -2 4 , 1.

11V ten den v zapomenutí budeš, 6 Tyre, sedmdesáťroků, roků to,'jednoho krále; po sedmdesáti pak rocích bude Tyru dle písně o nevěstce: 16 Vezmi citaru, procházej město, nevěstko, na kterou zapomněli! Pěkně hřej, zpívej opět a zase, aby si na tě vzpomněli! 17Po sedmdesáti letech totiž navštíví Hospodin Tyr, a přivede jej zase k výdělkům jeho; a zase bude obchodovat! se všemi říšemi světa, co jich na světě jest. 18Zisky a výdělky jeho budou zasvěceny H ospodinu; nebudou schovávány ni ukládány, ježto těm, kteří před Hospodinem sídlí, dostane se zisků jeho, aby jedli dq syta a odívali se do šatů nezvetšelých.

Č tvrtá řada p ro ro ctv í: O k on ci s v ě ta (hll 2 4 — 27).
1. P o p is o b e c n é h o so u d u (24, 1 - 2 3 ) . Z em ě b ude zp u sto še n a (v. 1—4). P ro č (v. 5 n ). D ojem toho n a lidi (v. 7— 13). Z božni o slav u jí B oha-soudce, b e zb o žn í nem ohou h n ěv u B ožím u uniknouti (v. 14—18). Co Dude se zem í (v. 19 n). O rtel B oží p ro ti bezbožným bude vykonán (v. 21 n). P o tom všem H ospodin bude slav n ě p an o v a ti na Sionu (v. 23).

Η 1a v a 24. I. 1 Ejhle, Hospodin činí zemi prázdnou a pustou; převrací tvářnost její, rozptyluje její obyvatelstvo.
lodi s m enším p onorem ; v šecek o b chod se p řestěh o v al do hlubokého p řístav u v B eirute. K olikrát byl v m inulosti oblehán, vzat, znova v ystavěn krom ě případů, uvedených zde! V. 15-18· pokládají C ondam in i Schlogl z a d o d a t e k po zd ějšíh o in sp iro váného sp iso v atele. V. 15- ‫ ״‬Číslici 70 nelze bráti p ř e s n ě , n ý b rž ve význam u ‫ ״‬m n o h o “. M nozí, vykladači m yslí na číslo o k r o u h l é . T o však není p rav d ě podobno. S p iše tu ‫ מ‬T yru řečeno, že n ebude již hráti značné role (přiro v n ání k ž e b rav é n ev ěstce!), až b ude křesťanským “ (Schlogl,. — ‫ ״‬j e d n o h o k r á l e “ a jeho potom stva, t. j. jedné k rálo v sk é dyn astie (?). V. le· ‫״‬n e v ě s t k o “ = m ěsto o b c h o d n í , jako n íže ve v. 17. ‫ ״‬o b c h o d o v á t i “ je s t vyjádřeno slo v em : ‫ ״‬s m i l n i t i “ . — P řístav n í m ěsto n ád h ern ě oblečen é (stavbam i), okrášlen é nabízí kde kom u n ejro zk o šn ějši pohostinnost, ovšem — za peníze, z a z i s k . V. ‫ נ‬8· ‫ ״‬n e z v e t š e 1 ý c h “ = s t k v o u c í c h (hebr ). — ‫ ״‬p ř e d H o s p od i n e m s í d I í‫־‬ * kněží, jakož i j e r u s a l e m a n é . Do Jeru salem a za dob E m m anuelových pohrnou se národové (výše 2, 2 —4) a tam budou Snášeti v šecky sv é sk vosty (A g 2, 7 —9). Srv. níže 60, 5 n n . ‫ ״‬Sm ysl je s t: T y ru s obnovený počne ctíti p rav éh o B oha a přijm e náboženství K risto v o ; tím se stane, že svých obchodů a zisk ů n eb u d e již užívati k tom u by sloužil ďáblovi, jak byl p rv e zvyklý, n ý b rž jediném u pravém u Bohu (Van E st f 1613). HL 24. — P ro ro k neifčí tu ten neb o nen toliko so u d Boží, nýbrž s o u d B o ž í v ů b e c ( = ‫ ״‬o b e c n ý “), který se vyvíjí p o stu p em časů a tep rv e n a konci věků b ude skončen ( = ; ‫ ״‬so u d p o s l e d n í “). P ro ro k liči B oží so udy pojm y, jež bývají o d l o u č e n y o d č a s u a p r o s t o r u . (K nabenbauer). — S oud B oží n ad n árodem judským jest Isajášovi počátkem , p řed eh ro u , poslem a p řed o b razem so u d u posledního. Z m ěna sv ěta křesťanstvím j e ^ mu poslem a před o b razem p říští a věčné jeho zm ěny (Schlogl). V. 1- p o dává stručný obsah celého dalšíh o popisu. — S rv . M t 24, 35; 2 P e tr 3, 10. ‫ ״‬P ř i j d e v š a k d e n P á n ě . . . , a v n ě m n e b e s a s v e l i k ý m h u -

Isajáš 24, 2—9.

109

3 Jako jako jako jako

lidu, jest i kněžím, služebníkům, tak i pánům, služebným, tak i paním, kupujícím, tak i prodávajícím,

jako půjčujícím, tak i vypůjčujícím, jako věřitelům, tak i dlužníkům. 3 Skrz na skrz bude země zpustošena a o všecko oloupena, neboť Hospodin mluvil tato slova. 4 Kvílí a vadne země, chřadne; vadne svět, chřadne nebe nad lidmi. 6 Jeť země poskvrněna od jejích obyvatelů, ježto přestupujíce zákony, zvracejíce právo, porušili věčnou smlouvu. 6 Proto kletba obyvatelstvo proto blázní a zbývá lidí zžírá zemi, její za hříchy pyká, se ti, kteří ji vzdělávají velmi málo. II. 7 Plno nářku jest vinobraní, chřadne vinný kmen, vzdychají všickni, kteří se srdečně veselili. 8 Přestala radost bubnů, utichl křik veselících se, 9 umlkla líbezná citara; nepijí vína s písní, hořká jest lihovina tomu, kdo ji pije.
kotem pom inou, z á k l a d y pak ž á r e m se r o z p u s t í a z e m ě i díla, k t e r á j s o u n a n í , s h o ř í . . . “ ‫ ״‬p r o k t e r ý (d en P án ě) n e b e s a o h n ě m se r o z p u s t í a z á k l a d y ž á r e m se r o z t a v í . N o v é h o v š a k n e b e a n o v é zem ě o č e k á v á m e p o d le z a s l í b e n í jeho, ve k te r ý c h s p r a v e d l n o s t p ř e b ý v á “ (ta m ž e v. 12n). — H ospodin v y p razd ň u je zem i, aby ji naplnil věcmi lepším i, p řev rací její tv ářn o st, aby jí d odal p odoby d okonálejší. — Srv. Řím 8, 20 n. V. 2. Všem bude stejn ě, b ez rozdílu. V. s■ v rací se k v. 1. — Ježto H ospodin to řek l, jisto jistě se v še spjní. V. < ■ M ísto ‫ ״‬c h ř a d n e n e b e n a d l i d m i “ nov ější po o p ra v ě: , c h ř a d n e nebe i země!“ V. 6. ‫ ״‬o d j e j i c h o b y v a t e l ů “ = ‫ ״‬p o d jejími obyvateli,, p o d kroky jejich o byvatelů“ (hebr.). Z něsvětili ji svým i hříchy. Srv. Nm 35, 33 ; Z 105, 38; Jer 3, 2. — ‫ ״‬s m l o u v u “, k terá zav azo v ala ‫ ״‬n a v ě č n é č a s y “, kterou Bůh učinil s lidstvem , když byla zem ě, hříchy zn esv écen á, om yta vodou potopy. Viz G n 9. V. e. ‫ ״‬z ž í r á “, strav u je jak o žto oheň. — Srv. v ý še 1, 31; 5, 24; 9, 18; 10, 16. aj j . ‫״‬b l á z n i s e “ z děsných b o lesti a z hrůzy. — M ísto ‫״‬b l á z n í s e “ h eb r.: p á l í s e , s u š í s e . — M álo ‫ ״‬v y v o l e n ý c h “. Co b u d o u tito činiti, líčí v. 1 4 n. V. 7. M ísto ‫ ״‬v i n o b r a n í “ h eb r.: m o š t (víno). V. 8n. V šecka ro zk o š n á h l e zvrhne se v ho řk o st. — Srv. M t 24, 3 8 n; 1 Sol 5, 3·

10 Zbořeno jest město pustoty, zavřen jest každý dům,
n ik d o d o n ěh o n em ů že v sto u p it.

11 Nářek je pro vino na ulících, minulo všecko veselí, odstěhována jest rozkoš země. 12 Zbyla ve městě (jen) zpoušf, a zkáza v ssutiny obrací brány. !s Ano, tak bude prostřed země, prostřed národů; jako kdyby málo oliv, které pozůstaly, setřeseno bylo se stromu, nebo (jako málo) hroznů po skončeném vinobraní. III. 1 4 Ti počnou nahlas zpívati chválu, až se oslaví Hospodin, zajásá Zápgd: 15 ‫״‬Protož na Východě oslavujte Hospodina, na mořských ostrovech jméno Hospodina, Israelova B o h a!“ 1 6 Od končin země slyšíme chvály : ‫ ״‬Sláva Spravedlivému!“ i řekl jsem: ‫ ״‬Co to vidím? Co to vidím !? Běda mně! Zločinci páchají zločiny, zločinci bezbožně páchaji zločiny. 17 Hrůza a jáma a osidlo na tebe (čeká), obyvateli země!“ 18 Kdo před hrůzou uteče, upadne do jámy; a kdo se vyprostí z jámy, lapen bude osidlem; neboť průduchy nebeské budou otevřeny a základy země budou se třásti.
V. 10- ‫ ״‬m ě s t o p u s t o t y “ = chaosu ( ‫״‬t ó h ú “). ‫־‬ — Jako kdysi pusto šilo zem i hříchy, tak je nyní zpu stošen o , v ssu tin u obráceno. — N ěk teří vykladači vidí v tom to m ěstě stře d m oci, k rálo v stv í B ožím u n ep řáte lsk é ; z p u sto šen -li tento střed , z p u sto še n celý zlý svět. V. 13- vfací se k m yšlence v. 6., že zbylých lidí b ude velm i m á l o . Srv. 1, 9 ; 4, 3; 6, 13; 10, 2 i; 11, 12; z v lá ště pak 17, 6. — ‫ ״‬p r o s t ř e d n á r o d ů “ = m ezi n árody. — ‫ ״‬p r o s t ř e d z e m ě “ = n a zem i. — S rv. G n 45, 6 ; D t 4, 5 ; Ex 8, 22; a jj. V. 14- ‫ ״‬T i “ vyvolení. — ‫ ״‬H o s p o d i n s e o s l a v í “ těm i soudy, je ž to u k áže jim i svou s p r a v e d l n o s t a v š e m o h o u c n o s t — T y so udy p řisp ějí k v ětší cti a sláv ě Boží, ze které vyvolení b u d o u m íti rad o st. V. 16b. P ro ro k vylíčiv ra d o s t vyvolených, v rací se z a se k p o p i s u h r ů z . M ísto : ‫ ״‬C o t o v i d í m , c o t o v i d í m “ h e b r.: ‫ ״‬H y n u , h y n u “ (hrůzou). V. s rv . s Lk 21, 26. · V. í8· Srv. M oudr 5, 21; Lk 21, 25. — O n ebeských p r ů d u š í c h srv. G 1 7, 11; 8, 2. O z á k l a d e c h z e m ě Kaz 1, 4; Ž 92, 1.

Isajáš 24, 19—25, 1.

111

10 Popraská, popuká země, rozstoupí a rozpadne se země, 20 bude se kolísat a houpat, viklat a motat se bude země jak opilý, bude se kolíbat! jak budka na jednu noc, nepravost její zatíží ji, že padne, a již nepovstane. IV. 21 V ten den navštíví Hospodin ·vojsko nebeské na výsosti, i krále země, co jich na zemi jest. 23 Svázáni budou do jednoho snopku, do jámy; tam budou zavřeni, žalářováni, po mnohých dnech budou navštíveni. 23 A zardí se měsíc, a zahanbí se slunce, až bude kralovat Hospodin zástupů na hoře Sion, až v Jerusalemě před staršími svými se oslaví. 2. D ík y , b l a h o a r a d o s t s p r a v e d l i v ý c h (hll 25 n).
Z pěv díků (25, 1—5). M esiášsk é blaho (25, 6 —8). Ú děl sp ra v e d liv c ů v a b e z b o ž níkův (25, 9—12). .R adostná p íseň naděje, k tero u budou zpívč ti v y sv o b o zen í a obn o vení Ísraelité (26, 1—21).

H l a v a 25.

I.

1 Hospodine, Bůh můj jsi ty, velebím tě a děkuji jménu tvému; neboť divné věci jsi vykonal: záměry odvěké, pravdivé a spolehlivé.
V. 19 n.‫ ׳‬Srv. M t 24, 29; M k 13, 24; Lk 21, 25; 2 P e tr 3. 11. - J a k o b u d k a , kterou si pocestný udělal n a jed n u noc (z chrastí), sn a d n o se v ě trem i nep atrn ý m o třese, ta k lehce budou k o lo tati: zem ě i o d p rý sk an é její kusy. — T o v še proto, aby pov stala z e m ě n o v á . 2 P e tr 3, 13. V. 21 n. Původci n ep rav o sti budou p o tre stá n i ( = ‫ ״‬n a v š t í v e n i “). — ‫ ״‬v o j s k o n e b e s k é n a v ý s o s t i “ je s t ‫ ״‬k n í ž e ř i š e o v z d u š n í , d u c h ů t o , k t e ř í p u s o b í n y n í v n e p o s l u š n í c í c h “ (Ef 2, 2); jso u to ‫ ״‬k n í ž e c t v í a m o c n o s t i , s v ě t o v l á d c o v é t é t o t e m n o s t i , d u c h o v é z l í v p o v ě t ř í “ (ta m ž e 6, 12). — O spoutání do s n o p k ů srv. M t 13, 30. 40—42! — O j á m ě a v ě z e n í srv. Z jev 14, 19; 19, 20; 20, 7. 9. 14; 21, 8· a jj. — O (rozm nožení) tre stu z l ý c h d u c h ů srv . 1 Kor 6, 3; Ju d a 6 ; 2 P e tr 2, 4. — Z M t 8, 31; M k 5, 12; Lk 8, 31. vyplývá, že zlí duchové z d opuštění B ožího sm ějí se p o tloukati po zem i, což je st jim ja k ouši úlevou v m ukách. — ‫ ״‬n a v š t i v e n i “ = svázáni, z a v řen i atd. ‫ ״‬T e n d e n “ (v. 21) nepřijde ted y brzy. V. 23- Srv. M t 24, 29; M k 13, 24; Lk 11. 25; S kut 2, 20. — ‫ ״‬a ž b u d e k r a : l o v a t i “, až jeho vlád ě všecko se podřídí. — ‫״‬s t a r š í “ = p ře d sta v e n í a vládcové v k rálo v stv í Božím , ( ‫ ״‬s ta rš í“ ( ‫ ״‬p ře sb y te ro i“) sluli a slují d o su d v církvi k n ě ž í . ) — ‫ ״‬o s l a v í s e “, jak o výše ve v. 14. —^Vlásti b ude v Jerusalem ě, kde bude stře d říše Boží, jak vyplývá tak é z 2, 2 ; 4, 3 ; Ž 2, 6; 86, 3. V Jeru salem ě p o z e m s k é r r , kde se zro d í církev K ristova, později pak v Jerusalem ě n e b e s k é m , až n astan e nová zem ě a nové nebe. S rv. níže 65, 17; Ž id 13, 22; Z jev 21, 2. P o všech h r ů z á c h , výše líčených, n a sta n e b l a h o vyvolených! Hl. 25. — V. ’· N a v. 2 V . p řed ešlé hlavy n a v az u je tep rv e 25, 6. P ro to Condam in úryvek 25, 1 —5. p ře stav u je z a 26, 5. — Z p ěv díků (25, 1 - 5 ) ro zv ád í

112

Isajáš 25, 2—8.

a Vždyť jsi obrátil město v hromadu rumu, město opevněné v zříceninu, paláce zpupných, aby nebyly městem, na věky aby nebylo znova vystavěno. 3 Proto tě chválí národ silný, město národů ukrutných bojí se tě. ‘ Neboť byl jsi silou chudému, silou nuznému v soužení jeho; útočištěm před vichrem, stínem před vedrem. Zvůle totiž násilníků jest jako vichor, který pere do zdi. 6 Jako vedro za sucha tlumíš hluk zpupných, a jako za horka pod pražícím oblakem kážeš' usychat dorostu násilníků. II. e Hospodin zástupů učiní všechněm národům na této hoře hody s tuky, s výborným vínem, s tuky výživnými, s vínem učištěným. ’ A zničí na této hoře roušku, která halí všecky lidi, přikrývku, která přikrývá všecky národy.

8 Zničí smrt na věčné časy, setře Pán Bůh
podrobněji, co bylo řečeno již vý še 24, 14 n. — J m é n u t v é m u “, t. j. tv é sp ra v edlnosti, všem ohoucnosti a všem vlastn o stem , k teré z řízen i B ožiho vysvítají. — ‫ ״‬d i v n é v ě c i “ , m nohdy i sk u tečn é z á z r a k y činila P ro z ře te ln o st v d ějinách lid stv a a činiti bude dále až do skonáni. K olikráte zázrač n ě p o třen i byli nep řátelé království Božího, kolikráte zá z račn ě v ítězila církev Boží nad nim i! — Co Bůh v čase vykonává, (co slibuje a čím h ro zí) to v še od věčnosti je s t ustanoveno, to se sp ní jistojistě. Ve světových d ějinách z á ří a zejm éna n a konci jich zazáří v ě r n o s t Boži. V. 2- ‫ ״‬M ě s t o “, o kterém viz již vý še 24, 10. ‫ ״‬V. 3· ‫ ״‬P r o t o “, že je zničena moc, o h ro žu jící sp ásu vyvolených. — Srv. 14, 1; 16, 5; 17, 7; 18, 7; 19, 18; 23, 17. — ‫ ״‬b o j í s e t ě “ =zct i tě . — N áro d (m ěsto) který kdysi užíval své moci p roti Bohu k n ásilí, byv o d B oha p o trestán , o brací se k něm u a zanechává bezpráví. V. 4- ‫ ״‬c h u d é m u “ utlačovaném u. S rv. 14, 32. — M ísto ‫ ״‬v i c h o r , k t e r ý p e r e d o z d i “ hebr. bývá p řek lád án o : 1 ‫ ״‬i j a v e c v z i m ě “. V. 5- D le hebr. zní v. 5bc: ‫ ״‬j a k o h o r k o s t í n e m m r a k u (tak) d u s í š v í t ě z n o u p í s e ň n á s i l n í k ů “. V. 6- spoj s 24, 23. Srv. 2, 2 nn. — Srv. P řís 9, 2; Ž 21, 27. 30; 22, 5 ; Is 55, 1; M t 22, 4; Lk 14, 16. — ‫ ״‬u č i š t ě n é “ — dok o n ale v ykvašené, ted y s t a r é : — K dežto ve S. z. t u k byl vy h razen Bohu (Nm 6, 17; 15, 5. a j j ), v příštím k rálo vství B ožím do stan e se tuku, t. j. nejlepších částí také Božím přátelům . T o u t o h o s t i n o u d l u ž n o r o z u m ě t i v š e c k a d o b r a , k t e r ý c h se d o s t a n e přís l u š n í k ů m v š e c h n á r o d ů v c í r k v i B o ž í n a z e m i i n a n e b i . N a zem i je to p o p řed n ě h o s t i n a e u c h a r i s t i c k á , při k teré je st p o k r m e m s a m a ž e r t v a . V. 7· ‫״‬r 0 -u š k a “ = ‫ ״‬p ř i k r ý v k a “, k terá nedovolovala v iděti zrak em víry na zem i a světlem slávy na nebi. S rv. 2 K or 3, 16. V. s- Sm rti nebude, ježto hostin a ve v. 6. jm enovaná, b u d e dodávati p o k r m a n á p o j n e s m r t e l n o s t i . — ‫ ״‬p o t u p a “, vyplývající z poroby, do k teré

Isajáš 25, 9 —26, 4.

113

slzu se všech tváří, a potupu lidu svého odejme s celého světa, neb Hospodin to pravil. III. 9 V ten den (každý) řekne: ‫ ״‬Ejhle, tento jest Bůh náš, doufali jsme v něho, i vysvobodil nás; on jest Hospodin, v něhož jsme doufali, plesejme vesele ze spásy jeho!“ 10 Vždyť spočívá ruka Hospodinova na této hoře, a rozmlácen jest Moab na svém místě jako bývá sláma drcena pod mlátícím vozidlem. 1 1 A roztáhne-li (Moab) ruce své pod ním jako je roztahuje plavec ku plavání, poníží (Bůh) slávu i nárazy rukou jeho. la Opevnění tvých vysokých zdí se sřítí, sníženy, strženy budou k zemi až do prachu. H l a v a 26. — 1V ten den zpívána bude v Judsku tato p íse ň : Sion, pevné naše m ěsto! Jest spásou, Spasitel jest v něm zeď i předezdí. 3 Otevřte brány, ať vejde národ spravedlivý, jenž zachovává věrnost. 3 Starý blud pominul, zachováš (nám) pokoj; pokoj, neboť doufali jsme v teb e ! 4 Doufejte v Hospodina na věky věčné, v Hospodina, Boha silného, po všecky budoucí časy.
p ad áv al lid pro sv é hřích y ; hříchů již nebude, lid n eb u d e ted y po ro b en , ale ve své svatosti bude se tě šiti v ě č n é s v o b o d ě . — S rv. ú č i n k y s v á t o s t i Oltářní. V. 10- ‫״‬r u k a H o s p o d i n o v a “ o chranná a d obročinná. — O ‫ ״‬m l á t í c í m v o z i d l e “ viz 2 Sam 24, 22. — M o a b je tu v zat za p řik lad každ éh o nepřítele řiše Boží. — D le hebr. je s t M oab r o z š l a p á n , j a k o b ý v á s l á m a r o z š l a p á v á n a v hnojnici, v m očovce. V. ‫ ״ · ״‬p o d n í m “ = v m očovce (hebr.). — ‫ ״‬n á r a z y “ není j i s t o ; jiní p ře k lá d a jí: ‫״‬ú s k o k y “. V. 12- M ísto ‫ ״‬t v ý c h “ čítá kritika ‫ ״‬j e h o “, aby se vyhnula skoku o d osoby tře tí ke druhé. Srv. výše v 2. Hl. 26. — V. 1- dle h e b r.: ‫ ״‬M á m e o p e v n ě n é - m ě s t o ; n a o c h r a n u n á m p o s t a v i l (Jahve) z e ď i p ř e d e z d í . “ — V. lb e nejlép e o d p o v íd á na 25, 11 n. (K nabenbauer). — ‫ ״‬S i o n “ je s t g lo sa vykládající. — T o ‫ ״‬m ě s t o “ je st n ebeský Jerusalem . — Sám B ůh-S pasitel b u d e d vojnásobným opev n ěn ím jeho, proto bude nedobytný. Srv. Zach 2, 5. — ‫ ״‬v J u d s k u “ = v k rálo v stv í Božím . )J. a- O bčané Siónští slovy tohoto v. si přejí, aby do jm enované pevnosti veše! každý spravedlivec. — Srv. 2, 2 ; 25, 6. — T i sp rav ed liv c i b u d o u činiti jed en ‫״‬n á r o d “. V. 3. ‫ ״‬s t a r ý b l u d p o m i n u l “, t. j. n á ro d sp rav edliv c ů n e b u d e se již potáceti m ezi H ospodinem a pom ocí lidskou, m ezi dů v ěro u a n ed ů v ěro u v Boha a tím ‫ ״‬b l o u d i t i “, jeho sm ýšlení je st nyní a bude p evné (hebr.), n e sp u s tí Se nikdy d ů v ěry v B oha. ‫ ״‬p o k o j “ — vrchol"blaha a ště stí. V. D le hebr. m ají do u fati v H ospodina p ro to , že je s t Jah v e v ě č n á s k á l a . Srv. D t 32, 15. 37; Ž 18, 3 ; 19, 15; a jj.

114

Isajáš 26, 5 - 1 5 .

5 Neboť on sklonil ty, kteří sídlili na výšinách, město vyvýšené snížil; snížil je až k zemi, strhl je až do prachu. 6 Slape po něm noha, nohy chudého, kroky nuzných. 7 Stezka spravedlivého jest rovná, rovná jest cesta spravedlivého k chůzi. 8 Na stezce tvých soudů, Hospodine, čekáme na tě, jméno tvé slaviti jest naše dychtivá žádost. 9 Toužebně prahnu po tobě v noci, a s vroucností duše i srdce tě hledám. Když činíš soudy své na světě, učí se spravedlnosti obyvatelé země. 10 Dostane-li se smilování bezbožnému, nenaučí se spravedlností,, v zemi svatých páchá bezpráví a nedbá velebnosti Hospodinovy, 11 Hospodine, pozdvižena·je tvá ruka; oni (to) nevidí; s úžasem vidí horlivost lidu. Oheň na tvé nepřátele kéž je pohltí! 12 Hospodine, udělíš pám pokoj, neboť všecky skutky naše učinil jsi nám. 18 Hospodine, Bože náš, páni nám vládli neznalí tebe, toliko skrze tebe vzpomínáme na jméno tvé. 14 Mrtví nejsou živi, zemřelí nevstávají; proto jsi zakročil a potřels je, zahladils všecku památku jejich. 15 Odpustils národu, Hospodine, odpustils národu; proslavil ses; rozšířil jsi všecky hranice země.
V. e· O t o m ‫ ״‬m ě s t ě * byla již zm ínka vý še 2 5 ,2 . 12; 24, 10. V. e. S rv. 14, 32; 25, 4. V. 7· B ů h u r o v n a l (hebr.) c e stu sp rav ed liv ý m , že m ohou p o ní b e z pecně a snadno kráčeti, kdežto p rv e b yla c e sta jejich h rb o latá, plná nebezpečí, že klopýtnou. — Srv. P řís 3, 6 ; 11, 5. V. s- S prav edliví vědí, že ‫ ״‬s o u d y R o ž í “ skončí sp á so u věrných, jim s l í b e n o u , p ro to se na‫ ־‬ně těší. M ožno tedy se Schloglem m ísto ‫ ״‬s o u d ů “ p ře k ládati p říp ad n ě ‫ ״‬s l i b ů “. V. e· ‫ ״‬v n o c i “ utrpení. Viz v ý še 21, 11. ·V. ‫ ״‬. Ježto nevidí, t. j. n echtějí v iděti v eleb n o sti H ospodinovy, nem ohou pochopiti ho rliv o st lidu sprav ed liv é h o pro B oha. — ‫ ״‬o h e ň n a t v é n e p ř á t e 1 e “ — připravený. — 'V. 11b. dle h e b r.: ‫ ״‬U v i d í n a s v o u h a n b u t v o u b o r l i v o s t p r o tv ů j lid.“ V. J2· V šecky h rů zy a děsy skončí p ro sp rav ed liv c e — p o k o j e m . — ‫ ״‬s k u t k y n a š e “ = cokoli n ás potkalo. — V šecka d o sav adn í d obrodiní B oží jso u zárukou, že po všech soud ech B ožích d o sta n e se spravedlivcům žádoucího p o k o j e . — , n á a 1“ = v n áš p rospěch. V. 18- Z a v ysvobození z poroby cizinců d ěk u ji H ospodinu (‫ ״‬v z p o m í n á m e n a j m é n o t v é “); neboť to vysvobození bylo dílem tolik o H ospodina (‫ ״‬s k r z e t e b e “). — ‫ ״‬n e z n a l i t e b e “ = bezbožní. V. u ■ ‫ ״‬j e “ pány, nezn alé teb e (v. 13). — ‫״‬M r t v í “ ti bezbožníci již n ás ne■ m ohou u tiskovati. Aby n ás nem ohli utlačovat!, ‫ ״‬p r o t o “ jsi z a k ro č il. . . Srv. E z 32, 18—32. V . 15· ‫ ״‬O d p u s t i l s n á ro d u “ a r o z m n o ž i l j s i j e j (hebr.). — Ve S. z. bylo k rálo v stv í B oží om ezeno na P a lestin u (Judsko) a n áro d israelsk ý (ju d sk ý ); hranice tyto byly v N. z. ro zšířen y n a celý sv ě t a lid B oží se sk lád á ze všech n árodů sv ěta. T ak chápe s jiným i K n abenbauer v. 13—15. C ondam in v šak p řek lá d á tyto vv.:

Isajáš 26, 16—19.

115

1 6 Hospodine, v úzkosti hledali tebe, tíseň, v níž sténali, byla jim poučením. 1 7 Jako žena těhotná, když se blíží ku porodu, svíjí se a v bolestech křičí, tak bylo nám, ó Hospodine, před tebou. 18 Počali jsme a jako ku porodu jsme pracovali, a porodili jsme vítr; spásu jsme zemi nepřinesli, proto nepadli obyvatelé země. 19 Žíti budou tvoji mrtví, moji zabití zase vstanou.
(13) Hospodine, Bože n á s , m ěli js m e n a d sebou j i n é p á n y nešli ty j s i ; vzpom ínám e tpliko n a jm én o tvé. (16) M r tv i nejsou živi, zem řeli nevstávají, protože j s i j e p o tre sta l a potřel, protože j s i za hladil všecku p a m á tk u jejich. Dle C ondam ina lid si stěžuje, že ho m noho pom relo z a B ožích so u d ů a že sám se nem ůže rozm nožiti; jeho m rtví nev stáv ají, p ro to volá k H o sp o d in u : (15) »Rozm nož národ, Jahve, rozmnož národ., ukaž se velikým, ro zšiř hranice země!* N a tento stezk d o stáv á se n áro d u odpovědi ve v. 19—21: ‫ ״‬Ž í t i b u d o u t v o j i m rtví...“ V. 16■ b ývá všelijak oprav o v án . C ondam in p ře k lá d á : Jahve, v úzkosti hledali jsm e tebe, křičeli js m e v tísni, když tv ů j tre st nás bil. V. 17- udává, jak á to b yla t í s e ň . (K nabenbauer). — ‫ ״‬p ř e d ť e b o u “ = tvým řízením . — O b o l e s t e c h p ř i p o r o d u srv . výše 13, 8 ; 21, 3. — P ro ro k u žív á tohoto p řirovnání velm i vhodně, je ž to z ú trap m ěl vzejiti n o v ý p l o d ; t. j. ú trap y měly v sam ém lidu B ožím z p ů so b iti duchovní obrod, z p o h r o m y m ěla vzejiti s p á s a ; pro to spravedlivci ta k é s velikou touhou oček áv ali o n en po ro d . Ř ízením Boží m ilosti byl v lidu Božím jakýsi sklon k to m u to porodu, ab y zp lo ze n byl Bohu lid sv a tý ; jak neschopný v ša k byl sám ze seb e, aby ten to p lo d vydal, p o p isu je v rám ci téhož p řiro v n án í v. 18. (K nabenbauer). V. 18- ‫ ״‬o b y v a t e l é z e m ě “ = p á n i , n e z n a j í c í H o s p o d i n a (v. 13). — Lid Boží, nečetný, z tra tiv m noho m rtvých a n e m o h a s e r o z m n o ž i t i , nem ohl sám zhostiti se nep řátelsk éh o jha. — N ovodobí vykládají to to m ísto : ‫ ״‬n e ή a r o d i l i s e o b y v a t e l é z e m ě “ (N eteler, Rohling, C ondam in a jj.). — ‫ ״‬v í t r “ — nic. V. w■ ‫ ״‬m r t v í t v o j i “ — k teří zem řeli spojeni jso u ce s teb o u , B ože. — ‫ ״‬m o j i “ (mluví lid B oží) — jso u ti, kteří za lid Boží, t. j. z a m ajetek jeho bojovali a v tom boji padli. — K ritika v šak čte stejn o m ěrn ě : ‫ ״‬t v o j i “ z a b i t í z a s e v s t a n o u . (M luví H ospodin k lidu, jako níže ve v. 2 ). — ‫ ״‬v p r a c h u b y d l í “ m r t v í , do zem ě pohřbení. (Srv. Job 7, 21; 17, 16; 20, 11; 21, 26). — ‫ ״‬s v ě t l a “ s - života. — Jako ro sa (k te rá hojnou m ěrou pad ajíc v P a le stin ě n ah ra z u je dešť) dodává života rostlinám , ta k H ospodin d o d á života m rtvolám . — ‫ ״‬R osou sluje tu oživující účinnost a m oc du ch a; je ted y ro sa oživující duch o d O tce sk rz e Syna, sk rze kterého d o stá v á se pozem ským tělům n e p o r u š e n í . . . jak o to tiž ro s a n a zemi p ad á, aby povlovně a zn en áh la sem e n a v ní ulo žen á se ro zv íjela a rostla, tak i ro sa od teb e crčící d á lék, živ o t a sp á su zem řelým tv ý m “. (S v. C yril Alex.). Jest jasno, že tu p ro ro k m luví o v zk říše n í těl sp ravedlivých. O v zk říšen í tě l i bezbožných m luví tep rv e D an iel (12,2). S rv. tak é E z 37, 2 n. — ‫ ״‬z e m i m r t v ý c h u v r h n e š d o z á h u b y “ = ‫״‬z e m ě v y d á m r t v é “ ( = z l ů n a z e m ě s t í n y s e z r o d í . C ondam in). — (D le jiných: z a v r ž e n c i b u d o u s v r ž e n i d o z á h u b y . Srv. M t 25, 46.) — K naben b au er a jj. vidí v e v. 19 konec p ísn ě (v. 1.). D le C ondam ina v. 19 počíná novou sloku, ke které p atří v. 20 n, 27, 1. a jejíž obsah je s t: M rtví I s r a e lo v i po v e li k é m dnu [a h v o v ě v s t a n o u z mrtvých .

116

Isajáš 26, 20—27, 3.

Probuďte se a jásejte, kteří bydlíte v prachu! Jeť rosou světla tvá rosa, a zemi mrtvých uvrhneš do zkázy. 20 Nuže, můj lide, vejdi do svých kobek, zavři dvéře za sebou, skryj se maličko, na chvilku, dokud nepřejde rozhořčení. 31 Neboť ejhle, Hospodin vyjde ze svého bydliště, aby potrestal nepravost obyvatelů země na nich; i odkryje země svou krev a nebude již přikrývat zabitých svých.

3. Z káza b ezb o žn ý ch národů , v ěčn á sv o b o d a Isra elo v a
(hl 27).
Z k áza b ezbožných (27, 1). P íse ň o p rav é vinici, kterou bude P á n vždycky o p atro v ati (27, 2—5). O bnova Isra e le (v. 6 —13).

H l a v a 27. 1 V ten den trestati bude Hospodin svým tvrdým, velikým a silným mečem Leviatana, hada sochorovitého, Leviatana, hada stáčivého, a zabije velikána, který přebývá v moři. 3 V ten den bude vinice ušlechtilá opěvována: 3 ‫״‬Já Hospodin jsem její strážce, každou chvilku ji zavlažuji;
V. 20- počín á m ravní dolohu p ro v rstev n ík y Isajášovy. Jaké poučení plyne p ro ně z toho, co byl dosu d líčil? T i c h á t r p ě l i v o s t a d ů v ě r a v B o h a z a d o b u t r p e n í . O braz v z a t je s t o d b o u ře; ta k dyž se blíží, uchylujem e se do p říbytků (M aldonat f 1583). — O zavřených d v eřích srv. G n 7, 16; E x 12, 22 n. — Ú trapy jsou chvilkou proti d louhém u času , po který p o trv á králo v stv í B oží. Srv. H ab 'd, 3; 2 K or 4,17. — ‫״‬r o z h o ř č e n í “ Boží, jehož pro jev em je st trest, pohrom a. V. 21- , z e s v é h o b y d l i š t ě “ n a nebesích. — ‫״‬n a n i c h “, t. j. n a obyv atelích, kteří ji (nep rav o st) byii páchali. — ‫ ״‬s v o u “ krev, k tero u byla vypila. — ‫ ״‬s v é “ zabité, k teří na ni byli zab iti a do ní pochováni. — Z em ě d o su d jak si ty v raždy skrývala. P ři posledním so u d u u k á ž e v šecku krev, ktero u byla vpila a b ude ž ádati, ab y v razi byli sp rav ed liv ě p o trestán i. V so u v islo sti s v. 19. m ožno i zde m ysliti na zab ité, k teré zem ě v tě le v zk říšen é v y d á a kteří sam i budou se dov olávati sp ravedlnosti Boží. Hl. 27. — V. 1- M ísto ‫ ״‬s o c h o r o v i t é h o “ (jak o ‫ ״‬z á v o r a “ ve vratech) h e b r.: ‫ ״‬r y c h l é h o “. — L e v j á t a n , h a d , v e l i k á n , o b l u d a , d r a k j e n á z n a k E g y p t a a M e z o p o t a m ie (B a b y lo n ie a A ssy rie); ty to dvě velm oci jakoby v jednu obludu splynulé jso u dále názn ak em k a ž d é m o c i b o h o v lád ě n a zem i n epřátelské, ted y t a k é n á z n a k e m ř í š e z l ý c h d u c h ů . — ‫ ״‬v e l i k á n e m “ (tannín) nazývá Is E gypt níže 51, 9. a E z 29, 3. Srv. Ž 73, 13. — Je r 51, 34. nazý v á ‫ ״‬t a n n í t í “ — B abylon — Srv. Ž 73, 14. (L evjatan = E gypt). — ‫ ״‬m o ř e “ je tu Ni l , případně E u f r a t , zejm éna v době rozvodnění. — Nil i E u frat n a horním to k u svém ‫״‬r y c h l e “ tekou (slap y nilské), o bě řeky m ají m noho záhybů, že se p o d o b ají hadu ‫ ״‬s t á č í v é m u “. — O h a d u - ď á b l o v i srv. G n 3. — Srv. v ý še 24, 21. V. 2a· dle h e b r.-u p ra v e n éh o : V ten den se řekne : »K rá sn á vinice! OpeOujte ji!■*■ Jako kdysi ve hl 5. Is p řiro v n al v zp u rn ý n á ro d israelsk ý k v i n i c i n e p l o d n é , tak p řiro v n áv á tak é zd e sb o r vyvolených, so u d y B ožím i očištěných a posvěcených — k r o z k o š n é v i n i c i . V inice teh d ejší a nyn ější — jak ý to ro zd íl! V. 3- K dysi p řik ázal m račnům , aby n ep ršelo (5, 6) a n y n í . . . Srv. Jan 17, 11; 15, 1.

Isajáš 27, 4—8.

117

aby nikdo nic nepodnikl proti ni, ve dne v noci ostřihám ji. * Hněvu při mně není. Kdo mě trním a bodláčím ozbrojí, abych proti ni vytáhl, a všecko na ni spálil? 6 Či spíše bude se držeti mé sily, učini mír se mnou, mír učiní se mnou? 6 Přijde čas, kdy bude Jakob zapouštět kořeny, pokvete a poroste Israel, a naplní povrch země ovocem. ’ Nebil ho jako ty, kteří ho bili, nezabil ho, jako ty, kteří ho zabíjeli. 8 Mírně, třebaže zavrženého, souditi jej budeš; uvážils to ve svém roztrpčeném duchu v den hněvu.
V. dle h eb r.: N em ám hněvu (na ní). Kdyby m i dávala t r n í a bodláčí, sel bych do boje na né, a sp á lil bych všecko, leč by se d rželi m é sily, leč by u čin ili m ír se mnou, leč by n č in ilí se mnou m ír, Sv. Jer vykládá svůj p ře k la d : ‫ ״‬K do mě naučí, abych byl tvrdým , abych přem ohl svou laskavost, abych ve válce a v boji d rsn ě kráčel a chodil po vinici, k tero u jsem p rv e opatroval a zapálil tu, k tero u jsem byl oh rad il zdí s v o u ? “ — S m ysl: V obnoveném lidu Božím b u d e m ilost N ejvyššího p ů so b iti, že n eb u d e h řešit!, ale zůstane svatým . V. & · ‫ ״‬m é s í l y “ och ran n é. — B ude se d ržeti té síly s m i l o s t í B o ž í . Nikdy se již B ohu n ezpro tiv í, b u d e s ním žíti vždycky v pokoji. — ‫ ״‬p o k o j “ vrchol všeho blaha a štěstí. V. e· je s t jakýsi výklad prorokův k písni o vinici (v. 3 —5). — ‫ ״‬J a k o b* = lid B oží v obnovené říši jeho. Srv. pev n o st, plodnost, květy a ovoce křesťanství! Srv. Sof 3, 19; M ich 5, 12. — D le Vulg zni v. 6: ‫ ״‬K t e ř í v c h á z e j í s p r u d kostí k Jakobovi, z k v etn e a v zro ste Israel, a naplní tv á ř s v ě t a s e m e n e m . “ — V ru k o p isech Vulg je s t p o d án ten to v. s četným i o d chylkami. — ‫ ״‬K J a k o b o v i s p r u d k o s t í v c h á z e j í “ ti, k te ří s velikou touhou a láskou se připoju jí k něm u, aby se s ním sdíleli o B oží p ožehnání. Srv. výše 2, 3; 14, I. — (K nabenbauer). V. ‫ ״ ■י‬h o “ n áro d israelsk ý . — ‫ ״‬b i l i h o “ A ssyřané, B abyloňané a jin í nepřátelé. Rány, je ž bylo Israelovi n é sti, byly p ro jeh o konečné dobro. V. s- je s t p o ru šen a p roto bývá v šelijak p řekládán. Schlogl p ře k lá d á v. 7 n : »M ěl j e b iti ja k o ty, k te ř í j e bili, š k r liti ja k o ty, k te ří j e šk r tili, m s títi se na nich škodou, zavržením , sténaje v srdci stísn ěn ém ? (9) N ik o liv ! Jakobova nepravost bude odpuštěna tím . . . že . . .* ‫״‬z a v r ž e n é h o “ = d o z a je tí odvedeného. — ‫ ״‬u v á ž i l s t o “ a n e tre sta l jsi ho n emírně, jako činívá člověk rozhněvaný.

118

Isajáš 27, 9 - 1 3 .

9 Proto tím bude odpuštěna nepravost domu Jakobovu, a to bude všecek užitek zahlazení hříchu jeho: že že všech kamenů oltářnich nadělá kamení na prach zetřeného; že nebudou již státi háje ani modlářské svatyně. 18 Neboť město hrazené (kdys) zpuštěno bude, krásné (kdysi) opuštěno a zanecháno bude jak poušť; tam se pásti bude a odpočívati tele, a ožírati výšiny jeho· 11 Uschlé větvičky budou ulamovány; přijdou ženy a užijí jich na palivo; jet to národ bez moudrosti, proto nesmiluje se nad ním tvůrce jeho, stvořitel jeho mu neodpustí. la V ten den Hospodin bude klepati (klasy) od řečiště Eufratu až k Potoku egyptskému; a vy, synové Israelovi, po jednom budete sbíráni. 13 V ten den troubeno bude velikou polnicí, i přijdou ztracení z Assyrie a vyhnaní do Egypta, aby se klaněli Hospodinu na svaté hoře v Jerusalemě.
V. 9- ‫ ״‬o d p u š t ě n a “ = o d č i n ě n a, sm y ta. — ‫ ״‬P r o t o “, že Bůh svůj lid m ilosrdně b u d e tre sta ti, a nezničí h o . . . Bůh u žije tre stu je n tolik, kolik tře b a jest, aby Israel od v rátil se od m o d lářstv í; až tak učiní, b u d e účelu tre stu dosaženi) a tresty p řestan o u . — ‫ ״‬k a m e n ů o l t á ř n i c h “ krom ě o ltářů v ú střed n í svatyni. — ‫ ״‬h á j e a m o d l á ř s k é s v a t y n ě “ = A šery a sloupy slunečné jak o vý še 17, 8, V. ion. N árod israelský nechá m o d lářstv í a o b rátí se k H ospodiriu, a ž b u d e Jeru salem z p u sto še n (v. 10) a lid o d v ed en do z a je tí (v. 11). — M ísto ‫ ״‬k r á s n é “ h e b r.: b y d l i š t ě (sídlo). — M ísto ‫״‬v ý š i n y “ č ti: v ě t v e (hebr.). — Srv. v ý še 7, 21. — Kde stáv al kdysi Jeru salem , tam b u d e plno křoví, do k terého budou ženy choditi sb írati dříví na dom ácí po třeb u . (D osud chodí v P alestin ě n a dříví ženy), ‫ ״‬b e z m o u d r o s t i “ — nechce si d áti říci od pro ro k ů , aby p ře stal sloužiti m odlám . V. l l a b dle Vulg vym yká se ze so u v islo sti. Z n í: ‫ ״‬S u c h o s t í ž n i j e h o z e t ř í n y b u d o u , ž e n y p ř i c h á z e j í c e a u č í c e j e . “ P ro přílišné sucho bude n eú ro d a a h la d ; ženy budo u p řich ázeti a u čiti m ěsto, jak m á zpívati ž a l o z p ě v y (?). V. i2· P o zp u sto šen í Jerusalem a a po ro zp tý len í lidu Bůh za se lid shrom áždí. — ‫ ״‬b u d e k l e p a t i “ ~ m látiti, aby m ohlo býti z rn o o dděleno od slám y a od plev. H ospodin b ude tříbiti n áro d isra elsk ý zajetím , b u d e odlučovati z rn o Od p lev ; zrno po zajetí shro m ážd í. Srv. S d c 6, 9 ; D t 24, 20. — O to m tříbení n áro d a israelsk éh o viz 2 P a r 36, .21. — ‫ ״‬o d ř e č i š t ě E u f r a t u a ž k P o t o k u e g y p t s k é m u “ je s t n ejv ětší ro zlo h a říše isra e lsk é , jaké nabyla za Šalom ouna. Viz 2 P a r 9, 26; 3 K rál 8, 65. a srv . G n 15, 18. C elá ta říše b u d e v e l i k ý m h u m n e m ! — T u to krajinu připom íná, aby o b nova bohovlády byla přiro v n án a k n ejstk v ělejším dobám sta ré říše. Do té to krajiny H ospodin svou žeň takořka sn ese (K nabenbauer). T říbiti b u d e te d y netoliko svůj lid, n ý b rž i pohany, (srv . v. 13 níže) m ezi nim iž b ude krom ě p levy zrn o také. — Ani jediné zrnko n ep řijd e na z m ar (‫ ״‬p o j e d n o m “ a do jednoho budou sebráni). — ‫ ״‬s b í r á n i “ a seb rán i v jednu obec, v jedno m ěsto, v jedno k r á l o v s t v í B o ž í . O bčané té to říš e bu do u praví Israelité. V. IS- Z ajetí assy rsk é i babylonské, ro zptýlení po E gyptě (4 Král 25, 2 6 ; Je r 26, 21; 43, 3) p řisp ě je k tom u, že vyhnanci zoškliví si m odlářství a když přijde hodina, B ohem u stano v en á, houfně budou se valiti do p rav é církve. Srv. 2, 2 n . — T aké pohrom y, k teré dle hll 13—27 stihnou pohany, mají týž účinek: oddělí zrno od plevy a zrno, t. j. pohané d o b ré vůle po h rn o u se s rozprchlým i Israelity na Sion, aby se klaněli pravém u Bohu a stali se občany jeho k rálovství. T o v še čelí k tom u, a b y z e m ě b y l a p l n á B o ž í s l á v y (v ý še 6, 2).

Isajáš 2 8 ,1 —5.

119

P átá řad a: P ro ro ctv í proti národu Božím u a proti A ssy rii (hll 28— 35).
1. První b ěd a S am ařsku , Ju d sk u a J e ru sa le m u (hl 28).
P á d zp u p n é S am aře (1—4); toliko zbytky lidu b u d o u zach o v án y (v. 5 n ). B ěda Judovcům pohansky sm ýšlejícím (v. 7— 15); zbo žn í b u d o u zach rán ěn i (v. 16—22). B ůh tre s ty vyléčí Jeru salem (v. 23—29).

Η 1 a v a 28. 1 Běda pyšné koruně opilců efraimských, a oprchávajlcí květině jejich chlubné ozdoby, na vrcholu tučného údolí vínem se potácejících! 2 Ejhle, silný a mocný (přichází) Pán, jako prudké krupobití, jako ničivý vichor, jako příval dravých spoust vodních, rozlitých po zemi široširé. 3 Nohama pošlapána bude pyšná koruna opilců efraimských. 4 Květině oprchávající chlubné ozdoby jejich na vrcholu tučného údolí bude jako ranému fíku před [podzimním] dozráním : jak jej kdo uvidí, hned jej slupne, Jak jej do ruky vezme. 6 V ten den bude Hospodin zástupů slavnou korunou a věncem plesání zbytku svého lidu;
Hl. 28 — V. 1- P r v é b ě d a . S rv. níže 29, 1; 29, 15; 30, 1; 31, 1; 33, 1 .— ‫ ״‬p y š n á k o r u n a “ nebo v ě n e c je st S am ař, k te rá se d ě la n a p ahorku kolem d o kola ú d o l í m i o b ep jatém , jako k o ru n a n a h la v ě ; zejm én a její h ra d b y dod áv aly jí podoby věnce. — Viz o to m to m ěstě 3 K rál 16, 24. — E f r a i m o v c i = ‫־‬Isra e lité, obyvatelé říše severní dle hlavního km ene tak zv an í; Schlogl v šak se dom nívá, ž e Efraim ovci znam ená tu Judo vce, k teří zastu p u jí n á ro d israelsk ý . — H ověli p ijanství a vášním s ním so u v islý m : necudnosti, n ásiln o sti atd. — P ija n é věnčívali se p ři hostinách květinam i; odtud lze si vysvětliti, že p rorok p řiro v n á v á jejich síd lo k věnci a ke ‫ ״‬k v ě t i n ě “ (květinám , ze kterých jest věnec uvit). — T a ‫ ״‬k v ě t i n a “ je st již z v a d l á , jako bývá na věnci opilců den po pitce. — S a m ař je s t zv ad lá, zralá k tom u, aby byla zah o zen a a p ošlapána. D le Schiogla v ša k m luví tu p ro ro k o Jeru salem u ! — O z á m o ž n o s t i Sam ařských srv . Am 3, 12; 5, 11; 6, 4, — S am ařané (Jerusalem ané) holdující alkoholu, zak lád ali si hlavně n a svých hrad b ách , ( ‫ =״‬k o r u n a “) a n ejsp íše i n a diplom atických stycích a sp o lcích s cizím i mocnostm i. (Srv. níže 29, 15; 30, 1 n ; 31, 1.) , V. a· D le hebr. přichází ‫ ״‬s i l n ý a m o c n ý “ o d P á n a · Je to A ssyr. — r M ísto ‫״‬rozlitých po širo širé z e m i“ h eb r.: ‫ ״‬b u d e srážeti k zem i silo u “ . — K o brazům srv. v ý še 8, 8 ; 17, 12 n. V. 3- vrací se k v. lb . V. 4- ‫״‬fíkové ran ičk y “ jso u prv n í plody fíkovníku, k te ré počátkem d ubna bývají (v P alestin ě) o něco v ětší nežli tře šn ě ; toto n e z ra lé o voce trh á kde kdo, dom nívaje se, že m á k tom u p ráv o , a se solí je p ojídá jako lahůdky. Jako h ladový chtivě hltá ran n í fíky, tak b u d o u A ssyřané h ltati S am ař. Srv. O s 9, 10; M ich 7, 1; Je r 24, 2. — O dobytí S am aře viz 4 K rál 17, 5. — T o to p ro ro c tv í vydal Is je ště p řed r. 721., kdy S am ař p a d la ; když se ta k stalo, opak o v al je, připom enul, aby ukázal, co čeká Judsk o , půjde-li dále po cestách S am aře. Je-li v šak dle Schiogla Efraim = Ju d a (v. 1.), sv ěd čí-li to to p ro ro c tv í Judovcům , což je s t p ra v d ě p o dobnější, proslovil je Is po p ád u S am aře. V. 5- Věřícím Judovcům je st a b u d e korunou i v ěncem — n e h radby, m oc, atd. srv. v. 1. — nýbrž H ospodin sám . — ‫״‬V ten d e n “, až p ad n e S am ař, dále až

120

Isajáš 28, 6 - 1 2 .

* duchem práva bude tomu, jenž u soudu zasedá, a silou těm, kteří zanesou válku až ku branám.
* * *

7 Ale i tito pro víno jsou bez rozumu a pro lihovinu se potácejí: kněz i prorok jsou bez rozumu pro lihovinu, přemoženi vínem, potácejí se v lihovině, nerozumějí vidci, neumějí soudit. 8 Ano, všecky stoly jejich plny jsou vývratků, není místa, kde by nebyl neřád. * ‫ ״‬Koho chce učit moudrosti a komu vykládati nauku svou? Odstavené od mléka, odtržené od prsů? 10 Neboť ‫״‬Rozkaz“ a opět ‫ ״‬Rozkaz“, ‫״‬Rozkaz" a opět ‫ ״‬Rozkaz“, ‫ ״‬Počkej“ a opět ‫״‬Počkej“, ‫ ״‬Počkej“ a opět ‫ ״‬Počkej“ maličko tu, maličko tam .“ 11 Ano, rty mumlajícími a řečí cuí mluviti bude k tomu lidu, 12 [emuž ře k l: ‫ ״‬To jest můj odpočinek — popřejte odpočinku unavenému, a to jest mé občerstvení,‫ ״‬ale nechtěli slyšeti.
r. 701 p řitáh n e tak é do Ju d sk a S enacherib a a ž řízen ím Božím b u d e nucen odtáhnouti, zejm éna v šak bude H ospodin těm , k teří v něho doufati budou, korunou z a dob m esiášských. — S rv v ý še 4, 2. V. e· ‫ ״‬u soudu z a s e d á “ král. T o h o n ap ln í H ospodin sm yslem p ro p ráv o a sp rav ed ln o st a snahou zjěd n ati jí v ša d e p latn o st. P ro ro k m á na mysli zb o žn éh o k rále E zechjáše, zejm én a pak — Em m anuela. — ‫ ״‬ku b ra n á m “ m ě sta n ep řá te le, kteří již do něho vnikli, ted y ‫ ״‬z a b r á n y “. Schlogl p o k lá d á v. 5 n . za p o zd ější vložku. V. 7- ‫ ״‬i t i t o “ Judovci, jak o E fraim ovci (výše ve v. 1. — a O s 4, 11; Am 2, 8 ; 4 ,1 ; 6 ,4 —7). — ‫ ״‬p ro ro k “ — nepravý, lžip ro ro k ‫ ״‬d v o rn í“. Srv. Mich 3, 5 11; 2,11. — ‫ ״‬n ero zu m ějí“, t. j. nechtějí ro zu m ěti ‫ ״‬v idci“, prorokům pravým , kteří je od p ož itk á řstv i odvracejí a obracejí k H ospodinu. — M ísto ‫ ״‬nerozum ějí v id ci“ h e b r.: ‫ ״‬kolísají se při v id ě n í“, t. j. když dom nělá v idění lidu vykládají a tak zastá v a jí svůj úřad. — K něží ‫ ״‬neum ějí so u d it“, p o táce jí se, když soudí (hebr.). O čem soudiii kněží, viz Lv 10, 10; aby sp ráv n ě p o zn áv ali, bylo jim za k ázán o , pokud konali b ohoslužbu, piti vína. Jestliže zastávali i m im o b o h o slu žb u slu žb u soudcovskou, byli zástu p ci B ožím i! Viz D t 17, 9 ; 19, 17; E x 18, 15; Dt 1, 17; 2 P a r 19, 6 . V. 8- Srv. 5, 22 n. V. 9 ‫ ■ם‬uvádí m luvu o dpůrců Isajášových, k teří měli p ro jeho h rozby toliko slo v a — posm ěchu. — Co Isa já š m luví, hodí se p ro m alé děfi, so tv a o d stav en é, n e v šak p ro dospělé, vzdělan é kněze a ‫ ״‬p ro ro k y “ ! P o k lád á je z a lidi tak ‫ ״‬n aiv n í“. Isa jáš neum i o ničem jiném m luviti nežli o p o vinnostech (‫ ״‬ro z k a z “, ‫ ״‬ro z k a z “) ; jako rodiče ustavičně dětem p řikazují a ž ád ají p o slu šn o st a o p ě t p o slu šn o st. Jako m alým dětem p o řád jen h ro zí tre sty : ‫״‬Počkej, p o čk ej!“ — V. 10. nap o d o b u je v hebr. blábolení d ětsk é řeči, jakou Isa já š dle náhledu jeho o dpůrců k dom nělým d ě tem m luvívá: Qau lágáu, gau lágáu, qau laqdu, qau láqdu, z é ér sám, z é ér sám. Srv. Am 5, 18; Je r 23, 33. T a k é n ěkteří filosofové ěpik u rejští a sto ičtí hádali se s Pavlem a jedni p rav ili: ‫ ״‬Co a s chce p l e s k a č ten to p o v íd a ti? “ (Sk 17, 18). V. 11- ‫ ״‬m l u v i t i b u d e “ H ospodin sk rz e a ssy rsk é vojsko, které b ude zpito a v tom stav u bláboliti p ři týrání Judovců. V a ssy rsk ém v o jsku bývali z a sto u p e n i všelijací národové, jejichž řeč byla skutečně Judovcům cizí a nesrozum itelná. V. 12- Jinak m luvíval H ospodin k Judovcům dosud. — Z am ítati pom oc, od B oha nabízenou a h led ati ji u pohanů — to H o sp o d in a ‫ ״‬u n a v u j e “, d ráždí, vyzývá, znepokojuje. Srv. výše 7 ,1 3 . — V zdají-Ii se Judovci d ůvěry v pom oc lidskou a b u dou-li ji hledati u H ospodina, d o p řejí H ospodinovi ‫ ״‬o b č e r s t v e n í “.

Isajáš 28, 1 3 -1 7 .

121

13 Protož dostane se jim slova Hospodinova: ‫ ״‬Rozkaz‫ ״‬a opět ‫ ״‬Rozkaz“, ‫״‬Rozkaz“ a opět ‫״‬Rozkaz", ‫ ״‬Počkej“ a opět ‫״‬Počkej“, ‫ ״‬Počkej“ a opět ‫ ״‬Počkej“, maličko tu, matičko tam ,“ aby cestou na znak padli a rozdrceni byli, aby se zapletli do osidel a polapeni byli.
* * *

14 Slyšte tedy slovo Hospodinovo, posměvači, kteři pánujete nad mým lidem v Jerusalemě! 1 6 Řekli jste totiž: ‫ ״‬Učinili jsme smlouvu se smrtí, a s pekly jsme se dojednali; až se povalí jak povodeň metla, nepřijde na nás; neboť lež jsme učinili svým útočištěm, a podvodem chráníme se.“ 16 Protož toto praví Pán Bůh: Aj, já kladu na Sionu základný kámen, kámen spolehlivý, úhelný, vzácný, na pevnu ležící; kdo věří, nebude se kolísati; 17 váhou učiním právo a- měrou bude spravedlnost; krupobití podvrátí útočiště lži, a vody odplaví její ochranu.
V. 13- P ro ro k vrací svým posm ěvačům jejich slova a připojuje, jaký tre st je stihne. Srv. v. 10. — ,P o sm ě v a č e (Bůh) tre stá a posm ěch obraci na n é “. (C ornel van Steen, M enochi). — K terak se splnila tato slo v a, viz 4 K rál 18, 13. V. l í n · M ísto ‫ ״‬k t e ř í p a n u j e t e n a d m ý m l i d e m “ m ožno tak é p ře k lá d áti: ‫ ״‬k t e ř í s k l á d á t e p o s m ě š n é p í s n ě t o m u t o l i d u “. U k ázk a takových p osm ěšků p odána ve v. 9 n . — Pat ř i k nim kněží a ‫ ״‬p ro ro c i“, o k terých byla zm ínka výše ve v. 7. — ‫ ״‬m e t l a , p o v o d e ň “ — k te ro u Isajáš hrozí. P ro ti té m etle se zabezpečili tím, že vešli ve spolek s velm ocí, k te rá je b u d e chrániti, bude-li Judsko n ap ad en o velm ocí druhou (n ejsp íše A ssyrii). — T a sm louva (nejsp íše s E gyptem ), ve kterou Judovci, pohansky sm ýšlející, kladou v šeck u naději, zachová jim — d le n ázoru jejich — život tak jistě, jak o b y se byli dohodli se sam ou sm rtí, že se jich netkne. — ‫ ״‬l e ž “, p odvod, n esp o leh liv o st n azýval p rorok velmoc (E gypt?), na ktero u se jm enovaní Judovci spo léh ali; toho slova pro ro k o v a užívají nyní u štěp ačn ě jeho protivníci. Již te h d ejší d iplom acie m ezinárodní byla lstivá a lživá, jak vyplývá ta k é z d o p isů A m arnských. — S m rtí hro zil p ro ro k již výše 5, 14. — O m etle a záp la v ě srv. 8, 7 n ; 10, 5. 22. 24. 26; 17, 13. V. le· ‫־‬Ne u sv ě tsk é velm oci rad n o hledati ochrany, ale u H o sp o d in a na Sioně. — Bůh p řiro v n áv á se tu ke staviteli, kladoucím u na Sionu zák lad k novém u m ěstu (Jerusalem u), zák lad , který nepovolí, který se neh n e. T ím základem jsou m e s i á š s k á p r o r o c t v í o D avidově věčném k rálo v stv í (2 K rál 7, 14), k terá jsou k Sionu p řipoutána, tím základem je s l í b e n ý M e s i á š - k r á l . — ‫ ״‬ú h e l n ý “, (kám en rožní) spojující a držící dvě zdi. T akový kám en je s t v ě tší nežli jiný, z lepší hmotv, p řim ěřeně zpracovaný, je p ro to ‫ ״‬v z á c n ý “. P ro ro k n em á ani dosti slov, aby zd ů razn il jeho p ev n o st a odolnost. Srv. výše 8, 14. — K do se o ten to úhelný kám en bude o p í r a t i v ě r o u a d ů v ě r o u , b u d e pevný, o d o lá všem u zlu. Srv. výše 7, 9. — K do ueuvěří, je z tracen . Veta bude (jest) po těch, kteří m ísto aby se v ěro u opírali o ten to kám en, opírají se o lež a p o d v o d lidský (v. 15). Jakýsi ‫ ״‬z á k l a d “ byl dán již E zech jášem ; v plném slo v a význam u v ša k došla tato slo v a splnění v K ristu. Srv. 1 P e tr 2, 4—8 ; . Řím 9, 33; 10, 11; Ef 2, 20—22; 1 K or 3f 1; M t 21, 42; viz také D an 2, 34. 44; Ž 117, 22. V. 17- ‫ ״‬v á h a “ a ‫ ״‬m í r a “ (olovnice, krokvice) jso u v zaty ze živ o ta stavitelského. — N a jm enovaném zák la d ě (v. 16) postaveny b u d o u zd i dle p řesn ý ch m ěr, stavba H ospodinova b ude dom em (m ěstem ) p r á v a a s p r a v e d l n o s t i. — O ‫ ״‬k r u p o b i t í “ a ‫ ״‬v o d á c h “ viz výše v. 2. — ‫ ״‬ú t o č i š t ě l ž i “ (v. 15) jso u říše,' ve kterých ‫ ״‬p r á v o a s p r a v e d l n o s t “ nevládne.

122

Isajáš 28, 18—25.

18 Zrušena bude smlouva vaše se smrtí, a dohoda vaše s pekly nebude míti trvalosti; až se povalí jak povodeň metla, pošlape vás. 19 Kdykoliv se povalí, zachvátí vás. Neboť každé jitro povalí se, ve dne v noci, a jen utrpení naučí vás rozuměti tomu, co jste slyšeli. a0 Neboť úzké jest lůžko, takže jeden spadne, a plášť krátký nemůže přikrýti dvou. 31 Neboť jako na hoře Perasim povstane Hospodin, ;!ako v údolí Gabaonském bude se hněvat, aby vykonal své dílo — zvláštní je to dílo — aby učinil své dílo — podivné je to dílo.
22

Nuže tedy, nežertujte sobě, aby nebyla utažena pouta vaše, neboť slyšel jsem od Pána Boha zástupů, že jest ustanovena zkáza na celou zemi. Nakloňte ucho a slyšte hlas můj, pozorujte a slyšte řeč mou! Zdaliž den co den oráč oře, by sel, (den co den) brázdí a vláčí svou půdu? Ano, když byl srovnal povrch její, rozhazuje kopr, rozsívá kmín, a klade řádné pšenici a ječmen, a proso i vikev na příslušné souvrati.

93

ít

V. 18n. o ‫ ״‬s m l o u v ě s e s m r t í “ srv. výše v. 15. — Slova pro ro k o v a se splnila r. 701 z a vpádu S enacheribova. Viz 4 K rál 19, 3. a níže 37, 3. — ‫ ״‬k a ž d é j i t r o “ nasv ěd ču je tom u, že záp lav a a ssy rsk á dlouho trv ala. — ‫ ״‬c o j s t e s l y š e l i “ z ú s t Isajášových, že nepom ůže sp o léh ati se n a lidi, ale že jed in á důvěra věřícího Judovce m á býti H ospodin. V. 0‫ ·־‬Jak ned o statečn á je s t pom oc lid sk á, v yslovuje v: 20. běžným příslovím . — Vulg m yslí na lůžko, n 1‫ ׳‬kterém d v a chtějí se vyspati a přikrýti jed n o u p řikrývkou. H ebr. však bývá p ře k lád á n ; ‫ ״‬N e b o ť k r á t k é j e s t l ů ž k o , a b y s e m o h l č l o v ě k n a t á h n o u t i — a p ř i k r ý v k a j e s t ú z k á , a b y s e m o h l zavinouti.“ V. 21- srv. s 10, 27. 33; 17, 14; 18, 5 ; 30, 30; 31, 8. a jj. — Jako jindy Bůh zázračn ě pom ohl, tak pom ůže i p říště (p ro ti A ssyřanům ). — O prvém p říp ad ě ‫ ״‬z v l á š t n í “ pom oci B oží viz 2 Král 5, 20; 1 P a r 14, 9 ; o d r u h é m p říp ad ě viz Jo s 10, 10. V. 22- N evěrci ju d ští již tím, že se spolčili s mocí pohanskou, upletli sam i na se b e p o u ta; budou-li ve sv é n e v ěře trvati, u táhne n ep řítel (A ssyr) jejich p outa m nohem tužeji. P o u t bude p ro st jen ten, kdo pevně důvěřuje v H ospodina. — ‫ ״‬n a c e l o u z e m í “, ted y tak é na Judsko. T oliko hlouček věřících b ude zachráněn. V. 23- je s t obvyklý úvod k následující b á sn i (p o d o b en stv í) v. 24—29. — Srv. P řís 1, 8; 2, 1; 3, 1; Ž 77, 1 n. V. 24- H ospodin přirov n áv á se k m oudrém u oráči a n á ro d israelsk ý ke své roli. S rv. výše 21, 10; O s 2, 23; 6, 11; Mich 4, 12; 5, 7. — H ospodin n e tre stá sv ého lidu ustavičně, den co den, ale toliko tehdy, kdy za dobré u zn á; činí tak proto, aby v lidu za se l nové přesvědčeni a snahu po n áb o žen sk o m rav n i obnově, činí tak na prospěch sv éh o národa. V. 25- líčí m o u d r o s t rolníkovu p ři setí.

Isajáš 28, 2 6 -2 9 , 3.

123

86 Bůh jeho vycvičil ho, co správno jest, tomu ho naučil. 27 Nebývá přece kopr mlácen saněmi, aniž kolo vozu po kmínu se točívá, ale prutem bývá kopr vytloukán a kmín holí. 88 Obilí sice bývá mláceno,. ale mlatec nemlátí ho věru věčně, aniž ustavičně je roztlačuje kolem vozní (mlátičky), aniž kopyty dobytka svého rozšlapává je. 29 I to vyšlo od Hospodina, Boha zástupů, aby podivuhodným učinil svůj úradek, a proslavil svou spravedlnost.

2. D ruhé b ě d a Jeru sa lem u (29, 1—14).
H l a v a 29. 1 Běda tobě, Ariele, Ariele město, jehož dobyl David! Rok k roku, až pomine sváteční okruh, 3 obeženu Ariela náspem, že bude smutně truchlit, a bude mi jako Ariel. 3 Oblehnu tě kolem do kola, vyženu proti tobě násyp, a ohrady zřídím k obležení tebe.
V. 26- T é m o u d r o s t i n au čil ho Bůh. — ‫ ״‬Čím lépe te d y Bůh, k terý ho v y učil, b ud e věděti, k terak m á naklad ati s lidm i!“ (M aldonat f 1583.) V. 27- ro zv ád í d ále s o u d n o s t rolníkovu. — O sáň k o v ité m látičce viz výše. 2 5 ,1 0 .) — K rom ě těch to s á n ě k m látivali stáři ta k é v o z i d l e m z v l á š t n í m i Ve vozním (sáňkovitém ) rám ci jsou zasa z e n y válce, o p atřen é železným i kruhovým i pilam i, k teré obilí netoliko vym látily, ale spolu již ro zře za ly (na řezan k u ). — O m lácení holí srv, Sdc 6, 11; R ut 2, 17. V. 28- ‫ ״‬o b i l í “ = pšenici a ječm en (v. 25). — ‫ ״‬d o b y t k a s v é h o “ = koní (hebr.). — Bůh všelijak n ak lád á s lid stv em : b rzy je tre stá , b rz y se n ad ním sm ilovává, tu ho k árá, onde se ho ujímá, to je st teď oře, teď šije, teď zra lé plodiny žne, a se ž a té na hum nech tře, a sv ě t svůj sp rav u je, jak z a d o b ré u zn á (Jer). ■*‫ ׳‬V. 29- ‫ ״‬t o “, co bylo p o p sá n o ve v. 27 n. — D le hebr. v. 2 9 b c: , m á p o d i v u h o d n é ú r a d k y , v e l i k o u m o u d r o s t ! “ — Srv. S ir 7 ,1 6 ; G n 3, 17. — B ů h s e sílá h rozné pohrom y, aby sp rav ed liv ě tre sta l bezbožné, a le um í i v největších ranách zachrániti a p ráv ě těm i pohrom am i k so b ě p řip o u tati sp ravedlivce. P ro to klaněj se za dob n e ště stí P ro z ře te ln o sti a buď p řesv ěd čen , že n eb u d e trv ati věčně, a že bude m íti b lahodárné účinky! Hl. 29. — V. l n · D ruhé ‫ ״‬b ě d a “. Viz v ý še k 28, 1. — P r v n í b ě d a p ro ro kovo svědčilo S am aři tak, ž e s e týkalo tak é Judovců, k teří svým sm ýšlením a je d náním byli S am ařanům velm i blízcí. D ruhé b ěd a o znam uje již přím o sam ém u m ěstu (erusalem u, který, ačkoliv je m ístem o ltá ře B ožího a m ěstem D avidovým , kterém u slíben je trů n věčný, p ře ce b rzy bude n ejv ětší tísn i sev řen . (K nabenbauer). ‫ ״‬A r i e l “ = 01tářní krb B oží (jediný v Jerusalem ě). Srv. 31, 9; E z 43, 15. — M ísto ‫״‬d o b y l “ h eb r.: ‫ ״‬t á b o r e m s e p o l o ž i l “. — Je te d y Je ru salem 1. s í d l o B o ž í , 2. s í d l o D a v i d a k r á l e . — ‫ ״‬R o k k r o k u “ a td . — z a je d e n rok, d o r o k a . D le toho pochází toto p roro ctv í z r. 702 př. Kr. — ‫״‬j a k o A r i e l “ — jakým si jiným ‫״‬oltářem B ožím “, t. j. Jerusalem b u d e krbem velikým , a n a něm b u d e planouti obrovský plam en B ožího h něvu a tre stu . . . V. 3- M ísto ‫ ״‬v y ž e n u p r o t i t o b ě n á s y p “ h e b r.: ‫ ״‬s t á h n u p r o t i t o b ě h l í d k y “ (vojenské). — Srv. zp rá v u S enacheribovu o sv é v ý p rav ě p ro ti Ju d sk u k 4 Král 18, 7 nn. — M ísto ‫ ״‬k o l e m d o k o l a “ m ožno čísti se LX X : ‫״‬j a k o D a v i d “. — Jako D avid oblehal Jerusalem , aby z něho učinil s tře d p rav éh o n á boženství, tak budu proti něm u bojovati ta k é nyní, ab y plnilo z a se sv é vzn ešen é povolání, jehož nyni neplní (Schlogl).

124

Isajáš 29, 4 - 10.

* Ponižen jsa ze z prachu bude hlas tvůj bude a z prachu řeč

země budeš mluvit, slyšet řeč tvou; jako strašidla ze země, tvá slpěti bude.
* *
*

6 Jako drobného prachu bude smýkajících tebou, a jako prchavého popela utiskovatelů tvých; 6 z nenadání, náhle Hospodin zástupů navštíví tě hromem, zemětřesením, velikým rachotem, vichrem, bouří a plamenem ohně zžirajícího. 7 Jako sen, jako noční přelud bude množství všech národů, kteří bojovali proti Arielovi, všichni, kteří válčili proti němu, jej obléhali a násilně si proti němu vedli. 8 A jako když se zdá lačnému ve snu, že jí, ale když procitne, cítí prázdno v sobě, nebo jako když se zdá žíznivému ve snu, že pije, ale když procitne, cítí ještě únavu, žízeň a prázdno v so b ě : tak bude množství všech národů, kteří bojovali proti hoře Sion.
* * *

9 Žasněte a děste se, zmítejte sebou a potácejte se, zpíjejte se, ale ne vínem, vrávorejte, ale ne opojením! 10 Neboť nalil vám Hospodin ducha dřímoty, zavřel vám oči, proroky, a zastřel vůdce vaše, kteří mívají vidění.
V. * ■ ‫ ״‬s í p ě t i “ b u d e vysílený Jeru salem jako sípí vyvolaný duch zem řelého. S rv . výše 8, 9. — Z arm oucení sed áv ali v p r a c h u n a zem i. Srv. výše 3, 26; 2 Král 12, 16. V. 5n. A ssyrského vo jsk a b u d e j a k o p r a c h u , j a k o p l e v y (hebr. m ísto ‫ ״‬p o p e l* ) . D le jiného pojetí b u d e z m n o ž s t v í a s s y r s k é h o v o j s k a p r a c h a p l e v y . — Jakých p ro střed k ů H ospodin užív á, aby u k ázal svou veleb n o st a moc, ■srv. v ý še 5, 25; 13, 9; Ž 17, 95. a jj. — T a ‫ ״‬n á v š t ě v a “ b u d e záhubná pro nepřítele, sp áso n o sn á p ro Jerusalem . V. ‫ ■ י‬O A r i e l o v i viz výše 1. — Jako se n se ro zp rch n e, že z něho nic nezb ude, tak i vojsko, které oblehne a dobývati b u d e Jeru salem a. V. s- A ssyřané, k teří obleh n o u Jerusalem , vžijí se do jistoty, že Jeru salem a do budou; b ude jim , jakoby již m ěsto dran co v ali — když v ša k b ude jejich n ad ěje iiejvětší, náhle Bůh zasáh n e a v še se rozplyne v niveč. V. 9 1 2 ‫־־‬- sv ěd čí Judovcům , kteří zavírají uši k tom u, co Is jim jm énem Božím h lá s á ; tr e s t z a to — v ětší zasle p e n o st a z atv rzelo st. — Srv. vý še 6, 9 n . — M ísto ‫ ״‬z m í t e j t e s e b o u a p o t á c e j t e s e “ h e b r.: ‫ ״‬d ě l e j t e j a k o s l e p í , a ť o s l e p n e t e ! “ — Ve způsobu přikazovacím je s t vyslovena h o řk o st prorokova, který s b o leští vidí, že jth o posluchači z a v írají oči v ěd o m ě a dobrovolně k tom u, že n echtějí viděti, co jim Is p ře d oči klade, a n á sle d e k to h o — v ětší a v ětší zaslep en o st, kterou stihne t r e s t . — ‫ ״‬n e v í n e m “, ‫ ״‬n e o p o j e n í m “, ale ‫ ״‬d u c h e m d ř í m o t y “, lho stejnosti, (v. 10), z a v i n ě n o u slep o to u a p o zd ěji b olestí. S rv. výše 28, 1 8 n ; 29, 2 - 4 . V. 10· ‫ ״‬P r o r o c i “ jsou ‫ ״‬o č i “, ‫ ״‬v ů d c o v é “ lidu. — D le hebr. v. lO c d lé p e : ‫ ״‬z a v ř e l v á m o č i , z a s t ř e l v á m h l a v y “ (‫ ״‬p r o r o k y “ a ‫ ״‬k t e ř í m í v a j í v i 4 ě n í “ jso u glosy).

Isajáš 29, 11—18.

125

11 Zjevení toho všeho jest vám jako slova zapečetěné knihy ; kdy jíd ají tomu, kdo umí čísti a řeknou: ‫ ״‬Čti ji,“ odpoví: ‫״‬Nemohu, protože jest zapečejěná.“ 12Dají-li pak knihu tomu, kdo neumí čísti, a řeknou-li mu: ‫ ״‬Čti,“ odpoví: ‫ ״‬Neumím čísti.“ 13 Hospodin řekl dále : Protože lid tento blíží se ke mně (toliko) ústy a ctí mne (jen) rty svými, kdežto srdce jeho daleko jest ode mne, a že se bojí mne dle naučených zásad lidských: 14 proto aj, já zase vzbudím úžas v tomto lidu zázrakem velikým a předivným: zmizí totiž moudrost jeho mudrců, a schová se rozum jeho vědců.

3. T řetí b ěd a zp o zd ilý m státn ík ů m (29, 15—24).
16 Běda vám, kteří hluboko v srdci před Hospodinem skrýváte záměr, jejichž skutky ději se v temnu, a (kteří) říkají: ‫״‬Kdo nás vidí, a kdo si nás vším á?“ 16 Zvrhlé je toto smýšlení vaše! Jakoby hlína proti hrnčíři mohla mít záměry, jakoby dílo mohlo říci tomu, jenž učinil je : ‫״‬Neučinil jsi mne,“ a jakoby hliněná nádoba mohla říci hrnčířovi: ‫״‬Ničemu nerozum íš!“ 17 Zdali za krátko, brzy nebude Libanon obrácen v zahradu a zdali zahrada nebude pokládána za les? 18 V ten den uslyší hluší slova knihy, z temnosti a mrákoty oči slepých viděti budou,
V. *l n ■V zdělaní i nev zd ělan í nechtějí slovu B ožím u ro zu m ěti, všichni se vym louvají, že je st jim nep řístu p n o . Schlogl pok lád á v. 11c. 12. za glosu. V. 13 n. O břadnictvi, k te ré Judovci pěstují, n em ů že jim získ a ti m ilosti Boží, a n iž zachrániti je od tre stu — většíh o a většího zaslep en í. — ‫ ״‬b l í ž í s e “ == ‫״‬c t í “ = ‫״‬b o j í s e “ — bohoslužebně. — ‫ ״‬n a u č e n é z a s a d y l i d s k é “ jsou n áb o žen ské obyčeje lidové, form ulky p ro seb n é atd., k teré Ju d o v ci od řík áv ají toliko zevně, nedbajíce, že vůle jejich je st od B oha o d v rácen a! Srv. výše 1 ,1 0 ; Rím 1, 21 nn. V. u ■ M oudrost lidská venkoncem — selže. Srv. n íže 37, 3. V. w· ‫ ״‬B ě d a “ srv. výše v. 1; 28, 1. — Státnici, kterým ta to v y hrůžka patří, vyjednávají tajn ě s velm ocí egyptskou proti A ssy rii; n ev ěří v pom oc Boží, spoléhají se na s v o u s - t á t n i c k o u m o u d r o s t a pom oc l i d s k o u . — P řed A ssyřany m ohou svou tajnou diplom acii třeb a ukrýti, nikoli v šak p ře d B ohem a p řed jeho mluvčím — Isajášem ! V. 16b. dle h eb r.: ‫ ״‬Ci m ůže hlína za h rn číře býti pok lad án a, aby m ohlo dílo ř í c i . . . Bůh si n áro d israelsk ý ‫ ״‬u činil“ z A b raham a (v. 22. níže). V. 17- ‫ ״‬L i b a n o n “ pov ěstn ý svým i nádherným i lesy. — V. 17. je s t určení p říslovečné, které vyslovuje zm ěn u p roti v šem u očekávání. — Co bylo pokládáno za neplodné (les), vydává ovoce, a co bylo p o kládáno z a žírn é, selže, n e d á plodů. — Egypt, od něhož ju d ští státníci čekali vydatnou pom oc, nem ohl z ab rán iti S enacheribovi, aby nezaplavii celé Ju d sk o svým vojskem . P om oc Boží. k terá se zd ála jim býti pochybnou, přim ěla n ad e v še očekávání k rále assy rsk éh o , aby ustal od oblehání Jerusalem a. V. 1s- P o d o b n á z m ě n a b u d e tak é v myslích nev ěrců , až Judovce z tísně nevysvobodí nikdo jiný než H osp o d in !

126

Isajáš 29, 19—30, 2.

19 a chudi budou opět se veselit z Hospodina, a nuzni ve Svatém Israelově plesati budou; a0 neboť veta jest po násilníku, za své vzal posměvač, vyhlazeni jsou všichni, kdož nepravostí se mnoho zabývali, 31 kteří vinili ze hříchu lidi u soudu, soudci ve bráně osidla kladli, a pro nic toho, jenž měl právo, zaháněli. 33 Proto Hospodin, který vykoupil Abrahama, toto praví domu Jakobovu: ‫ ״‬Nebude tehdy zklamán Jakob, nezardf se tehdy obličej jeho; 33 ale když uzři synové jeho dílo mých rukou uprostřed sebe, budou jméno mé za svaté pokládati, za svatého pokládati budou Svatého Jakobova, a Boha Israelova hlásati budou; 34 i nabudou na duchu zmatení rozumu, a buřiči přijmou poučení. 4. Čtvrté b ěd a těm , k teří chtějí s E gyp tem vejíti ve sm lo u v u (hl 30).
(H ledati pom oc v E gyptě je st nečestno a n eu žitečn o (v. 1—7). Je v tom n ed ů v ěra v B oha, který se b u d e hněvati p roto n a Ju d sk o (v- 8— 14) a je tre sta ti (v. 15—17). K teří se o b rátí k Bohu,‫ ־‬dojdou p o žeh n án i (v. 18—26). Bůh sám z a sáh n e d o bojů Judovců a zničí n ep řítele (A ssy řan y ) v. 27—33).

H l a v a 30. 1 Běda vám, synové odpadlí, dí Hospodin, kterým jde o plán, jenž není ze mne, kteří navazujete styky, jež nejsou z mé vůle, a hřích na hřích hromadíte; 3 kteří chcete na cestu do Egypta se vydat, — ale úst mých jste se netázali, —
V. 19- ‫ ״‬c h ů d 1“ , n u z n í “, k teří doufali v H o spodiná a p ro to byli terčem posm ěchu zpozdilých diplom atů judských. — B udou plesati, až b u d e zřejm o, že pom ohl — H ospodin! V. 20- N epravostí m noho se zabývali, usilovali, ab y n ebyla potlačena. V. 21- p o p isu je A ssyřany (srv . 10, 7 n), ale tak, že z a b írá tak é Judovce, kteří svým sm ýšlením i životem k nim se d ru žili (srv . 28, 7 n ; 5, 8. a jj.). K nabenbauer. V. a2· ‫ ״‬P r o t o “, že se splní, co řečen o vý še v. 17—21. — Veliké jso u Boží sliby, dané dom u Jakobovu, t. j. n á ro d u israelsk ém u . Srv. G n 49. — Bůh, který s i vyvolil A braham a, n ed o p u stí, ab y zám ěry jeho, k teré p ři té volbě m ěl, byly zm ařeny, t. j. aby potom stvo A braham ovo, n áro d israelsk ý, byl vyhuben od pohanů! Schlogl p o k lád á ‫ ״‬A b r a h a m “ za glosu. — ‫ ״‬N e b u d e z k l a m á n “, ježto sliby, m u dané, všecky se splní. — Srv. G n 11, 31. V. 28- , j e h o “ Jakobovi. V. 24- ‫ ״‬n a d u c h u z m a t e n i “ ( = bloudící) a ‫ ״‬b u ř i č i “ jso u zpozdili státníci judští, kterým svědčí prorokovo ‫ ״‬B ěd a“ ve v. 1. — ‫ ״‬b u ř i č i “ vzpouzeli se kdysi ‫ ״‬p o u č e n í “ prorockém u. — C ondam in klade v. 15n. z a v. 24. a sp o ju je je s 30, ln . Hl. 30. vykládá, jaký z á m ě r sn až í se o dpůrci Isajášovi ukrýti (výšerv. 29, 15). V. 1- ‫ ״‬o d p a d l í “ = buřiči (hebr.). — S v o u vůli H ospodin p ro jev o v al sk rz e proroky (Isajáše), nebo posvátným osudím , k teréh o používal velekněz. V. 2- P ro ro k p ro zrazu je, že ví o všem , co p o litick á stra n a v JudsKu, o d d an á Egyptu, po k o u tn ě kuje. — D alekou c estu p o d n ik áte, ab y ste hledali pomoci lidské, ač m ůžete m íti božsk o u . (M aldonat). — ‫״‬ú s t a B o ž i “ jso u proroci. Srv. Ex 4, 16; 7, 1; Jer 15, 1 9 .— ‫ ״‬s t í n “ — slovo obojaké, znam enající ú t o č i š t ě (za slunečního žáru) ale tak é n i c o t n o s t (lidské pom oci).

Isajáš 30, 3—8.

127

abyste se posilnili silou faraonovou, a útočiště hledali ve stínu Egypta. 3 Avšak sila faraonova bude vám zklamáním, a útočiště ve stínu Egypta potupou. * Byť byli totiž v Tanis tvá knížata, a poslové tvoji až do Hanes přišli: 5 všichni zklamou se v národě, který jim prospěti nemůže; není jim na pomoc jakoukoliv, není na užitek, ale na zklamáni a potupu. 6 Zatíženi soumarů jihu. Do země rmutu a tísně, ze které vychází lev a lvice, zmjje a drak létající, na plecech soumarů odnášejí bohatství své, a na hrbech velbloudů poklady své k národu, který jim prospěti nemůže. 7 Neboí Egypt jalovou a marnou poskytne pom oc; proto zvolal jsem : ‫״‬Je to jen nadutost! Dej si pokoj!“ 8 Nyní tedy vejda napiš mu list, a do knihy pečlivě to vtěl, aby to bylo pro příští čas na svědectví až na věky.
V. 3- S lova lsajášo v a se splnila, když E gypt nem ohl z a b rá n iti v p ád Senacheribův do Ju d sk a, z a k teréh o celá zem ě krom ě Jeru salem a p ad la d o rukou A ssyrů. — , P o t u p y “ dostalo se Judovcům od velitele a ssy rsk é h o (‫ ״‬r a b s a k é “). Srv. 4 K rál 18, 20. a níže 36, 6. V. *· Isajáš dokazuje, že podniky státníků judských, v ý še jm enovaných, jsou mu do podrobná znám y; ví velm i d o b ře o tom , že ‫ ״‬k n í ž a t a “ ju d s k á o d eb rala se do T a n i s a jiné p o selstv o ju d sk é, že je na c e stě d o m ě sta C h a n e s . — O T a n i s viz výše 19, 11. — C h a n e s . b y l o m ěsto ve střed n ím E g y p tě (n a nilsk ém ostro v ě), které nazývali později Ř ekové H e r a k l e o p o l i s V e l k á , a k teré sluje d n es E h n e s . V ty doby v lá d la v E gyptě d y n astie 25. — ‫״‬e t i o p s k á “, k te rá síd lila v N a p a t ě (v E tiopii) a v T h e b á c h (E gypt h orni). V láda jeji v E gyptě střed n ím a dolním byla velm i slab á, ježto nem ohla zdolati m oci m ístních ž u · panů,' k teří si vedli velmi sam o statn ě. Sídlem takového žu p a n a bylo T a n i s a p ravděp o d o b n ě tak é C h a n e s . P ro ro k naznačuje tím chabost E gypta, pom oci Ju dovcům . V. 6- rozvádí m yšlenku v. 3. V. 6a. je nad p is proroctví, který tu ru ší volný to k m yšlenek a p ro to bývá o d m nohých pokládán buď za glosu nebo za zkom oleninu, k tero u d lužno o p ra viti. O ‫ ״‬z a t í ž e n í “ viz výše 13, 1; 15, 1; 23, 1. — j i h = N egeb. Viz G n 31, 1. ‫ ״‬s o u m a r o v é “ jsou dle výkladu některých p o se lstv a ju d sk á , p utující p ustinam i, kterým i se brali kdysi jejich p řed k o v é z E gypta do P alestin y ; je ž to v ezo u sseb o u d ary, slují ‫ ״‬s o u m a ř i “. - jiní m ísto ‫ ״‬s o u m a r ů “ čtou ‫ ״‬b e h e m o t h “, t. j. h r o c h , o k terém viz Job 40, 10. — H r o c h je s t názn ačn é a z á h a d n é j m é n o E g y p t a podobně jako jím byl výše ‫ ״‬h a d “ (27, 1). S rv. Ž 67, 31. — H roch je z v íře obrovské, av šak nem otorné, n eo h rab an é; jem u p o d o b á se — vo jen sk á m oc E gypta. — N ežli E gypt v ojsko zm obilisuje a nežli do P alestiny p řitáh n e! — O h r ů z á c h p o u š t ě srv. D t 8, 15. — O d r a k u (sáráf) o k ř í d l e n é m srv . výše 14, 29. — O neužitečnosti E gypta bylo již m luveno výše ve v. 5. V. 7- Jaký to nerozum , nositi do E g y p ta zlato a stříb ro a za ně si ku p o vati — p o t u p u ! (v. 3. 5)! S rv . vý še 29, 14. — ‫ ״‬t o “, co E g y p t slibuje, jso u jen ‫ ״‬n a d u t á “, chlubná slova. — (‫ ״‬n a d u t o s t “ hebr. = R a h a b ; ta k sluje E g y p t tak é níže 51, 9; Ž 86, 4; 88, 11). — ‫ ״‬D e j s i p o k o j “ s Egyptem . H ebr. v šak nejblíže je s t: ‫״‬R a h a b (E gypt) — t o ť n i c n e d ě l a t “ ! Jiní jitíak. V. 8- P ro ro k u d o stáv á se ro zk azu , výrok p roti E gyptu p o z o rn ě zap sati, aby na věčné časy bylo zjištěn o , jak velm i se protiví Bohu tak o v é jed n án í, a aby

9 Jef to lid k hněvu popouzející, prolhaní synové, synové, kteří nechtí slyšeti poučení Božího, 1 0 kteří vidcům říkají: ‫ ״‬Nemějte vidění!“ a mluvčím (Božím): ‫ ״‬Pravdu nám nemluvte! Mluvte věci nám milé, mějte vidění klamná! 11 Jděte mně s cestou (práva), kliďte se mně se stezkou (spravedlnosti), dejte nám pokoj se Svatým Israelovým.“ 11 Pročež dí Svatý Israelův toto: ‫״‬Za to, že jste zavrhli toto slovo, že jste doufali v násilí a lomoz a na to že spoléháte, 13 za to bude vám nepravost tato jakoby trhlina hrozící pádem, provalujicí se ve vysoké zdi, která náhle, z nenadání se shroutí. 14 Rozbije se jako rozbita bývá nádoba hrnčířská na padrť, že nelze nalézti ze zlomků jejich střepiny, ve které mohl by nesen být ohníček s ohniště, nebo kterou by možno bylo nabrati maličko vody z jámy. 16 . Toto dl totiž Pán Bůh, Svatý Israelův: ‫ ״‬V obratu a v klidu tkví vaše spása; v tiché důvěře jest síla vaše. Avšak vy nechcete a říkáte: ‫״‬Nikoli! 16 Ale na koních se žeňme“ — proto budete také se hnáti. — ‫ ״‬A na rychloběžce vsedněm e!“ — proto rychlejší budou vaši stihatelé. —
proroctví, pečlivě zachované, až še v ěc d ostaví, u k ázalo B oží péči, p ro z ře te ln o st, p řed v íd av o st a bylo na h anb u tém , k teří byli n ad arm o napom enuti (K nabenbauer). — M ísto ‫ ״‬m u “ h eb r.: ‫ ״‬p ř e d n i m i “ jakožto sv ěd k y věci p řed p o v ěd ěn é a p ísem ně p oznam enané. — ‫ ״‬n a s v ě d e c t v í “ srv . s .D t 31, 26. V. 9- ‫ ״‬k e h n ě v u p o p o u z e j í c í “ svým reb elan tstv ím vůči Bohu (hebr.). — ‫״‬p r o l h a n í “, kteři ústy, obřadnictvím vyzn áv ají o d d an o st Bohu, ale skutky dokazují, že jí nem ají, že jejich slova — jso u lživá. V. 10- ‫ ״‬v i d c ů m “ pravým . — ‫ ״‬v i d ě n i k l a m n á “, ja k á prý m ívají lžiproroci, kteří jimi lidu lichotí. Is k reslí těm ito slovy z v rácen o st svých posluchačů, k teří vědom ě zam ítají p ra v d u a volí si lež, je žto ta to jim lichotí, ona nikoliv!' V. íiab. dle h eb r.: Odchylte se od cesty, odbočte od stezky! ‫ ״‬c e s t a “ = ‫ ״‬s t e z k a “ sp rav ed ln o sti. V. 12- ‫״‬t o t o s l o v o “, k teré vám z a k a z u je v ch ázeti v diplom atické styky s E gyptem , — ‫ ״‬n á s i l í a l o m o z “ válečný. — M ísto ‫ ״‬l o m o z “ dle h eb r.: ‫ ״‬z v r á c e n o s t “ ztráceti důvěru v B oha a sp o léh ati se n a lidi. V. 13- P řátelé E gypta chtějí se zabezpečit! z d í ; h ř í š n o s t jejich zám ěru je v šak jako trhlina, kterou se zeď sesu je a s v elk é části zasy p e Ju d sk o. Senacherib zv ěděv, že se blíží egyptsk á pom oc, s úsilím tím větším se snažil dobýti Je ru sa lem a, aby s veškerou m ocí a b ez n ep řítele v týle m ohl se p ostaviti p roti T a ra kovi (4 Král 19, 9). ‫־‬ V. ‫ · ״‬T a zeď při sesu tí se ro zb ije na padrť. — ‫ ״‬z e ď “ — p odnik státn ík u judských, hledajících p om oc v E gyptě. — M ísto ‫״‬n a p a d r ť “ — h eb r.: ‫ ״‬b e z m i l o s t i “. — Srv. níže 37, 3. D o slo v a se splnilo toto proroctví‫ ״‬později za N ab u chodonosora (r. 587) a zejm én a r. 70. po Kr., kdy dobyli R im ané Jerusalem a,, a kdy zanikla sam o statn o st Židů. V. 1B - ‫ ״‬V o b r a t u “ sm ýšlení, že v o jen sk á zd a tn o st a cizí pom oc zach rán í Judsko. — ‫ ״‬v k l i d n é “ důvěře v B oha, nikoli v hlučných p říprav ách vojenských. V. 1e· ‫ ״‬ž e ň m e s e “ útokem na n ep řítele. — ‫ ״‬b u d e t e s e h n á t i “ = u tíkati p řed nepřítelem jsouce poraženi.

Isajáš 30, 17—23.

129

17 Tisíc (vás) ze strachu před jedním a ze strachu před pěti (všichni) budete prchati, dokud z vás nebude jakoby žerď na vrchu hory a jakoby vlajka na pahorku. 18 Proto čeká Hospodin, aby se smiloval nad vámi, a proto se zdvihne, aby vám odpustil, neboť Bůh práva jest Hospodin, blaze všem, kteří doufají v něho. 18 Ano, lide siónský, bydlící v Jerusalem ě! Nikoliv! Nebudeš ustavičně plakati, jistojistě se smiluje nad tebou, na hlas tvého volání, hned jak je uslyší, odpoví ti. a0 A Pán dá vám chleba tísně a vody bídy; a nedá již, aby tvůj učitel od tebe odešel, ale tvé oči budou viděti ustavičně vychovatele tvého, a1 a za sebou na své uši slyšeti budeš slovo napomínajícího: ‫ ״‬Toť jest cesta, choďte po ní; a neuchylujte se ani na pravo ani na levo!“ aa Za nečisté budeš míti stříbrné plechy svých model, ■ a zlaté povlaky svých sošek, rozmetáš je jako hnus krvotoké a řekneš jim : ‫ ״‬Kliďte se!“ aa Dostane se deště výsevu tvému, kdekoliv jím zašiješ půdu.
V. 17- Srv. D t 32, 30; Lv 26, 17. 36. — P ro fo k m yslí n a dobu, kdy S en a cherib zaplaví svým i pluky celé Judsko, a kdy zů stan e toliko Jeru sa lem obležen ý . — T en Jerusalem b ude ‫ ״‬ž e r ď “ a ‫ ״‬v l a j k a “ daleko širo k o v id iteln á n a v ý stra h u . V. 1S■ Srv. výše 1, 27; 6, 11; 10, 21; 29, 5. — ‫ ״‬č e k á “ = touží. — P ro to ž e v ‫ ״‬o b r a t u a v k l i d u t k v í v a š e s p á s a “ (v. 15) ‫ ״‬p r o t o “ čeká H osp o d in n a tu chvíli, kdy pohrom a (v. 16 n) p řim ěje zbytek n á ro d a k tom u, aby se k Bohu o b rá til; v tu chvíli počne Bůh z a se lidu svém u p ro k a z o v a ti sv o u lásk u . — Bůh ‫ ״‬p r á v a “ — tre stá hříšníky, odplácí sp ravedlivcům , n a m ilost přijím á kajícníky. — K tom u sm ěřuje a o to všecko usiluje, aby se sm ilo v al; p ro to d o p o u ští, by n epřítel m ohl se roztahovati, vy na útěku byste byli chytáni, m noho z v ás by p obito bylo, m álo by v á s zů sta lo — aby vás, n eštěstím zlo m en é a k so b ě o b rácen é na m ilost mohl přijm outi. ( F o r e ir o f 1581) Bůh ‫ ״‬č e k á “ n a ty, k teří č e k a j í (d oufají) neb aspoň později č e k a t i b u d o u n a něho. V. 19. Jerusalem za S en ach erib a r. 70L sk u tečn ě byl zac h ián ě n . — P ro ro k velmi vhodně po hrozbách líčí la sk av o st Boží, aby duše, k te ré h rů zo u porazil, n ad ějí z a se pozdvihl, h sb o aby ty, kteří se nedají h rozbam i a tre sty ohnout[, dali se asp o ň lask av o stí a d o bro to u přivábiti k víře v Boha. P ro ro k zk o u ší všecky cesty, aby získal d u še (K nabenbauer). V. 2“· N ěkteří pokládají ‫ ״‬t í s n ě “ a ‫ ״‬b í d y “ za vysvětlující glosy. — Jso u -li slova p ravá, znam enají s k r o m n o u , ale p ře c e jen v ý ž i v u . Srv. 3 Král 22, 27; 2 P a r 18,26. — ‫ ״‬t v ů j u č i t e l “ = proroci n eb u d o u se skrývati (hebr.) jak o tehdy, kdy se jim nedo stáv alo porozum ění, kdy bývali p ro n ásled o v án i. — T akovým ‫ ״‬v y c h o v a t e l e m “ ukázal se Isa já š z a dob tísně, jak v ypravují níže 37, 2. 6 n . 2 1 n . V: 21- P ro ro k b u d e choditi za lidem jak o p astý ř za stád em a h n e d u p o z o rn í, kdyby lid počínal s pravé cesty ucnylovati se poněkud n a p rav o n ebo na levo (hebr.), V. 22· K do se dožadoval pom oci pohanského n ároda, do žad o v al se tím sam ým — dle n ázo rů dávných — ta k é p o m o c i jeho b o h ů (v n ašem p říp a d ě E g y p ta). Sm louva s pohany n eobešla se o ez p o h a n s k é b o h o s l u ž b y . O statně, ačkoli E zechjáš přísně m odlářství potíral, sn ad n o si p ře d sta v iti, že i p ře s to tu a tam bujelo dále. (Srv. 4 K rál 18, 4 ; 2 P a r 29, 15). V. 23- Srv. Lv 26, 3 n ; D t 28, 8.

a* 85 . ae

Chleboviny, úroda země, budou šťavnaté a tučné; v ten den beránek bude se pásti na tvém širém majetku. Býci tvoji a oslátka, vzdělávající půdu, dobře smíšenou píci žráti budou, na humně převátou. Na každé vysoké hoře a na každém vyvýšeném pahorku budou potoky, proudy vod v den velkého vraždění, kdy padnou věže. Světlo měsíce bude jako světlo slunce, a světlo slunce bude sedmeronásobné jako světlo sedmera dnů v ten den, kdy obváže Hospodin zlámaninu lidu svého, a ránu, kterou ho zbil, mu vyléčí.

27 Ejhle, velebnost Páně přichází zdaleka, hněv jeho plane, těžko jej nésti, rty jeho plny jsou rozhořčení, a jazyk jeho jak oheň sžírající; 28 dech jeho jako dravý proud až po krk rozvodněný, aby národy zničil, a (jako) donucující uzda v čelistech národů. 29 Písně budete zpívat jako když světíte sváteční noc, a srdečně se radovati jako ten, kdo s píšťalou putuje, aby se dostal na horu Hospodinovu k Silnému Israelovu. 30 Hospodin dá slyšet velebný svůj hlas,
V. 24- P íce dobytčí b u d e n a hum ně v á ta a tříb e n a l o p a t o u a v i d l e m i , aby byla jad rn á. B ude do ni přim íšeno kyselých ro stlin , k te ré jso u tak o řk a její ‫ ״‬s o l í “, (hebr.)· V. 26- ‫״‬v d e n v e l k é h o v r a ž d ě n i “, kdy b ezb o žn í Judovci b u d o u od A ssy řan ú pobiti. — Srv. výše 2 8 ,1 8 n. — ‫ ״‬v ě ž e “ = o p ev n ěn í ju d sk á mimo Jerusalem . V. s6· » j a k o s v ě t l o s e d m e r a d n ů “ (t. j. n ah ro m ad ěn é za sed m dní) bývá p o k lád án o z a g l o s u . — S v ě t l o je tu n ázn ak š t ě s t í . Srv. E st 8, 16; 11, 8. — B ůh rány svého lidu vyléčily když m u po o d chodu S enacheribově z a se žehnal. M nohem dokonaleji vyléčí Bůh sv é sp ravedlivce, k teří do sm rti p evně v něho byli doufali, až na konec dob m esiášsk ý ch v stan o u z m rtvých. S rv. výše 9, 6; 1 1 ,1 . 6 ..— T e h d y i t v o r s t v o b u d e o s v o b o z e n o od p o r o b y p o r u š e n í ve s v o b o d u s l á v y s y n ů B o ž í c h (Řím 8, 21). Srv. 2 P e tr 3, 13. — T eh d y sp ln í se v plném sm yslu š tě s tí doufajících v B oha, k teré tu p rorok líčí. V. 2‫ ■“ ל‬p o p isu je B oha,_přicházejícího n a s o u d s A s s y ř a n y . — V elebnost B oží k reslen a podobně také Ž ž 17, 9 5 n. — Bůh byl — zd á lo se — d a l e k o , ježto n e tresta l, dlouho shovíval, nebylo v iděti m raků b o u ře ; přijd e z nenadání, jako když z čista ja sn a uhodí. — M ísto ‫ ״‬t ě ž k o j e j n é s t i “ — h e b r.: ‫ ״‬t ě ž k é m r a k y v y s t u p u j í “. V. 28· ‫ ״‬a ž p o k r k “ člověku jdoucí. — K o b ra z u p o vodně srv. v ý še 8, 7 ; 17, 12; 28, 2. — ‫ ״‬a b y n á r o d y n i č i l “ = a b y t ř í b i l n á r o d y v ě j e č k o U (10p a to u ) z k á z y (hebr.). — K o b ra z u uzdy srv . níže 37, 29; E z 19, 4 ; 29, 4. — ‫ ״‬d o n u c u j í c í “ = ženoucí je n eo d v ratn ě do záhuby. V. ?9· Z káza n ep řátel b u d e ra d o stí v y sv o b o zen éh o zbytku Judovců. — ‫ ״‬s v á t e č n í n o c “ == noc velikonoční, zejm én a první, k d y vyšli Israelité z eg y p tsk é ro b otárny. — O radostných poutech za zvuků hudby do Je ru salem a srv. Z 1 2 1 .— ‫ ״‬k S i l n é m u “ = k e S k á l e <hebr.). S rv . D t 32, 4. 18. 37. V. s0· H ospodin ůkáže, j a k d o p a d á r á m ě j e h o (hebr.). — V. 30d ‫־‬ : ‫״‬za b o u ř e , l i j a v c e a k a m e n í k r u p o b i t í “ (h eb r.). — ‫ ״‬h l a s H o s p o d i n ů v “ = hrom y. Srv. Z 28, 3 n . — P odobně líčen je s t H osp o d in v 2 17.

Isajáš 30, 3 1 -3 1 , 2.

131

a hrůzu ramene svého ukáže hrozivým hněvem, plamenem ohně sžírajícího, až bude biti vichrem a krupobitím. 3 1 Hlasu Hospodinova zděsí se Assur (jako) holí jsa bit. 3‘ ■ ‫ ׳‬Údery holi budou dobře namířeny; budou dopadat! na něho za zvuku bubnů a citar, v bojích obrovských porazí ho. 38 Neboť dávno již jest připraveno Tofet, od krále jest připraveno, hluboké a široké. Potrava jeho — hojnost ohně a dříví; dech Hospodinův jako proud síry je zapaluje.. 5. P á té b ěd a těm , k teří h led a jí p o m o c v E g y p tě (hll 31 n).
B laho Ju d sk a nelze ček at od E gypta (31, 1—3), nýbrž jen od H o spodina (31, 4 —9). T o blaho p řin e se králo v stv í sp rav ed ln o sti, jež v Ju d sk u zřízen o b u d e (32, 1—8). P rv e v šak b ude Jud sk o zp u sto šen o (32, 9 —14). Co ček á sp rav ed liv ce zach rán ěn é (32, 1 5 -2 0 ).

H l a v a 31. I. 1 Běda těm, kteří chodí do Egypta o pomoc, kteří skládají naděje v koně, doufají v množství vozů a v počet veliký jezdců, ale nedůvěřují Svatému Israelovu, Hospodina nehledají. * A přece jest i on moudrý; přivede neštěstí a slova svého neodvolá;
V. 31b. ‫ ״‬H o l í h o (A ssura) b i t i b u d e “ (Bůh) dle h eb r. — M nozí p o k lád ají v. 31b za glosu. V. 32- K aždý ten ú d e r budou Judovci slav íti hudbou a tan ce m , je ž to b u d e jim vítězstvím . — Schlogl u p rav uje a přek lád á v. 31 n : H la su Jahvova A s s u r se zděsí, neboí žádné rány h o li nedá Jahve vedle, kolikrátkoli se na něho rozpřáhne, p ř i hudbě na bubny a Citaru bude bojovat p r o ti němu. V. s3· O T o f e t u viz 4 K rál 23, 10. — ‫ ״‬T o f e t “ z d e = m ísto, k rajin a tak o havná, h rozná, veliké sp álen iště , jako bývalo T o f e t n a j i h u J e r u s a l e m a . — - h l u b o k é a š i r o k é “, aby pojalo m noho lidí. — M ísto ‫ ״‬o h n ě “ čte C ondam in lé p e : ‫ ״‬s l á m y “ — ‫ ״‬j e “ dříví (a slám u). — M ísto ‫ ״‬o d k r á l e “ lépe č ísti: ‫״‬p r o k r á l e “, t. j. M olocha. — Je tedy oheň připraven tak é p ro modly, jak o byla m odla M olochova. ‫ ״‬M e l e c h “ (král) liší se od ‫ ״‬M o l o c h a “ toliko sam ohláskam i, k teré byly v zaty ze slova ‫ ״‬b ó š e t “ = h anba — Sv. Jer a latin ští v y k lad atelé b ezm á la všichni vidí tu tre sty věčné, k te ré b ezb o žn é stihnou v pekle. S rv. Z jev 14, 10 n ; 19, 20; 20, 9 n . 14. A spoň tolik dlužno p řip u stiti, ž i na tom to m istě se již p řip ra vuje onen význam údoli B en-H innom (gehenna), k terý vidím e v n o v ém Z ákoně ja sn ě vyslovený. (K nabenbauer). — O statn ě pokládá Schlogl zm inku, ž e z k áza p řip rav en a je tak é M olochovi, za g osu. Hl. 31. — V. 1- srv. s 30, 16. — O ‫ ״‬S v a t é m “ srv. 6, 3. — Judovci nem ěli ani jezdců, jak vyplývá z 36, 8 . — ‫ ״‬n e d ů v ě ř u j í “ = nehledí n a . . . (hebr.). — ‫״‬n e h l e d a j í “ — n etáží se h o “ (hebr.). ' ‫־‬ V. 2· ‫ ״‬m o u d r ý “ a v í tedy, jakých p ro stře d k ů m á užiti, ab y svůj n áro d proti nepříteli uhájil. — B oží m o u d r o s t je tu p o sta v e n a p roti m o u d r o s t i s t á t n í k ů judských, hledajících pom oc v E gyptě 5, 21; 29, 14. — ‫ ״‬n e p r a v o s t p á š í “ Egypťané svým m odlářstvím . — ‫ ״‬d ů m z l o č i n c ů “ — Judovci, p o p sa n í v e v. 1.

povstane proti domu zločinců a proti pomoci těch, kdo páší nepravost. 3 Vždyť iest Egypt člověk a ne Bůh, a jejich koně tělo a ne duch. Hospodin pokyne svou rukou, i svalí se pomocník a padne ten, jemuž pomáhal; oba zahynou spolu. II. 4 Neboť toto řekl mně Hospodin: Jako když lev řve, lvice nad kořistí, a vyjde na něho mnoho pastýřů, hlasu jejich se nestrachuje, a množství jejich se neděsí: tak sestoupí Hospodin zástupů, aby bojoval na hoře Sion, na pahrbku jejím. ‘ Jako poletující ptáci tak Hospodin zástupů hájit bude Jerusalema, uhájí a vysvobodí jej, ušetří a zachrání jej. 6 Vraťte se k tomu, od něhož tak hluboko jste odpadli, synové Israelovi! III. 7 Neboť v ten den zahodí každý své stříbrné a zlaté modly, kterých nadělaly vám ruce vaše ke hříchu. 8 Assur padne mečem ne člověka, ne meč člověka ho pohltí,
V. s· ‫״‬p o k y n e “ = vztáh n e (hebr.). V. * ■ ja k o lev hájí své kořisti, sv éh o m ajetku neohroženě, tak i B ůh b u d e hájiti svého n ároda, so u střed ěn éh o z a v p ád u A ssyrů v Jeru salem ě. — O všem ta k é zničí z k o řisti, co z a dobré uzná — Judovce n em ající d ů v ěry v H ospodina. V. 5- K terak H ospodin svého lidu ‫ ״‬u š e t ř i l “, v iz Ex 12, 23. — Jako p ták m ladé sv é chrání, a když had nebo cokoliv jin éh o usiluje o záhubu m ladých, n ed á se z b ázn ě na útěk, ale s podivuhodnou p ečliv o stí hnízdo obletuje a konečně o všecko se pokouší, čím by mohl zhoubu o d svých m ladých o d v rá tit: tak i H osp o d in Sion, to je s t n áro d lidi věřících b u d e ch rán iti, že nikdy se nev zd álí od jeho ochrany, ale že b ude ho se zv láštn í péči vždycky opatrovati· (O sorius). — C ondam in v šak doplňuje a p ře k lá d á : A všichni je h o nepřátelé se rozprchnou ja k o ptá ci, k te ř í se r o z lé ta jí . . . Schlogl p o k lád á v. 5—7 za glosu. V. en■ ‫ ״‬V t e n d e n “, až Bůh b u d e tre sta ti Judovce sk rz e A ssyřany, v rátí se k něm u tím , že se zřeknou m odlářství. L épe učiniti tak hned, po dobrém , p rv e n ežli tak učiní po zlém . — ‫ ״‬k e h ř í c h u “ a t r e s t u , který s ním je spojen. V. 8»· ‫״‬n e č l o v ě k a “, nýbrž m ečem B ožího anděla. Viz n íže 37, 36. — ‫ ״‬n e m e č č l o v ě k a “, ve který doufali státníci judští, sm louvající se s Egyptem . — ‫ ״‬s í l a j e h o “ v ojenská = ‫ ״‬s k á l a “ (hebr.); dle jiných je ta to ‫ ״‬s k á l a “ bůh A š š u r ,

Isajáš 31, 9 —32, 8.

133

a ne před mečem bude prchati; a junáci jeho budou robotnlky; * síla jeho strachem zhyne, a děsiti se budou prchající knížata jeho, řekl Hospodin, jenž oheň má na Sionu a pec v Jerusalemě. H l a v a 32. I.

1 Ejhle, spravedlivě kralovati bude král, a knížata dle práva vlásti budou. 2 Každý bude jako před větrem ukrytý a uschovaný před bouří, jako potoky vod za sucha, jako stín vysedlé skály na poušti. 8 Oči vidoucích nebudou zatemněny, a uši slyšících bedlivě budou pozorovati. * Mysl ukvapených naučí se rozvažovat, a jazyk blábolících mluviti bude rychle á zřetelně. 5 Nebude již slouti nešlechetný šlechetným, aniž podvodník bude nazýván vznešeným. II. 6 Neboť nešlechetný mluví věci nešlechetné, a mysl jeho se zabývá nepravostí, takže jedná pokrytecky, mluví k Hospodinovi lstivě, hladu lačného neukáji a nápoj žíznivému odpírá. 7 Zbraně podvodníkovy jsou velmi zlé; neboť přemýšlí jen, jak by zničil chudého lživou řečí, i když chuďas právo své dokázal. 8 Ale šlechetný mysli jen na šlechetné věci, ten při tom, co šlechetno jest, stává.
jeh o ž jm énem S enacherib, jak se dom níval, válčil. Senacherib nazý v á jej ve svých nápisech ‫ ״‬v z n e š e n á h o r a “. — ‫ ״‬k n í ž a t a j e h o “ h rů zo u o p u stí sv é p rap o ry (hebr.). — Srv. níže :17, 36 n. — ‫ ״‬o h e ň “ =: ‫ ״‬p e c " = p o sv átn á výheň na o ltářL ve chrám ě, kde H ospodin sídlí a kde m u přin ášejí u stav ičn ě o b ěti. Hl. 32. — V. 1- ‫ ״‬k r á l “ E zechjáš, až S en ach erib o d táh n e s n ep o řízen o u od Jerusalem a. O význam u m e s i á š s k é h o blaha tu líčeného srv . v ý še poznám ky k úryvku 30, 18—26. V. 2- V lásti b ude doko n alá b e z p e č n o s t , mí r , b l a h o b y t . V. 3- N ebude z a s l e p e n í jako kdysi dle 29, 10; 30, 10. Srv. ta k é 6, 10. V. * ■ ‫ ״‬b l á b o l i l i “ posm ěvači proroků. Srv. 28, 10. V. B ■ ‫ ״‬n e b u d e s l o u t i š l e c h e t n ý m “, váženým , nebu d o u m u sv ěřo v ány vlivné úřady atd. — K aždý b u d e jm enován a z a takového p ovažován, jakým skutečně jest. V. e- ‫ ״‬l s t i v ě “ = věci šílen é (hebr.). V. 7- ‫ ״‬p o d v o d n í k “ (padouch) jm enován již v e v. 5. V. 8- ‫ ״‬p ř i š l e c h e t n é m s t á v á “, sn aží se u sk u tečn iti je, a ž á d n o u p řekážkou n ed á se od sv é snah y odvrátiti. (C h arak tern o st!)

134

Isajáš 32, 9 - 1 5 . iri.

8 Ženy lhostejné, vstaňte a slyšte hlas můj, dcery bezstarostné, popřejte sluchu mým řečem! 10 Do roka do dne znepokojeny budete, vy bezstarostné, neboť konec bude vinobraní, česání ovoce již nebude. 11 Zděste se, lhostejné, znepokojte se, bezstarostné! Svlecte se a rděte se, přepašte svá bedra. 12 Bijte se do prsou pro rozkošné kraje, pro vinici úrodnou ; 13 pro půdu lidu mého — trní a hloží na ní vzchází — tím více pro všecky domy veselosti v městě radostném! 14 Neboť palác jest opuštěn, hluk města zanikl, makavá tma na věky snáší se na jeskyně, radost divokých oslů pastvisko stád.
IV.

15 Až bude na nás s výšin vylit duch, bude z pouště zahrada a zahrada za les bude pokládána;
V. 9- P ro ro k oslovuje sv é v rstev n ice , k te ré se d okonale spoléhaly na sm louvu Ju d sk a s E gyptem . Jako kdysi 3, 16 nn k ára l jejich přepych, tak jim nyní vytýká h říšn o u b e z sta ro stn o st. — V. 9. je s t obvyklý ú v o d k n ásled u jící poučné b ásn i. S rv. P řís 2, 1; 3, 1. a jj. V. 10· P ro ro k m ěl tuto řeč kolem r. 702. — ‫ ״‬D o r o k a d o d n e “ znam ená p ř i b l i ž n ě rok a něco dalšího času (několik dní n ebo týdnů). V. U n · P ro ro k ro zk azo v acím zp ů so b em p ře d p o v íd á , co b u d o u b e z sta ro stn é ženy činiti, až pohrom a p řijd e : b udou se so u žiti, chvěti a b o le st sv o u všelijak dávati n a jevo. — M ísto : ‫ ״‬r d ě t e s e “ h e b r.: ‫ ״‬o b n a ž t e s e . “ — ‫ ״‬p ř e p a š t e s e “ — žínicí. Srv. 3, 22; 15, 3; 22, 12. — Svlecte n á d h ern á roucha, odložte šp erk y a td . V . 14· M ísto ‫ ״‬m a k a v á t m a . . . n a j e s k y n ě “ čti: Pahorek a strá žn á věz jsou zpuštěny, změněny n a vždy v jeskyně, jsou m ilým m ístem divokým oslům, jsou pastviskem stád. (C ondam in). M ísto obecného 1‫״‬ófel“ = ‫ ״‬p a h o r e k “_myslí jiní na v lastn í jm éno O f e l , t. j. výb ě ž e k jižní pahorku, na kterém býval Š alom ounův k rálovský palác. Srv. 2 P a r 27, 3; 33, 14; N eh 3, 26; 11, 21. — O ‫ ״‬s t r á ž n é v ě ž i “ srv .N e h 3, 25. 2 7 .— D om y na p ah o rk u I strá ž n á věž se sřítí a z m ístn o stí čá steč n ě Zachovalých z b u d o u — j e s k y n ě . — P ro ro k m ysli na m ěsta m im o Jeru salem a sn ad i n a škody, k te ré Jeru salem u z o bléhání a dobývání n e p řátelsk éh o v zejd o u . — ‫ ״‬n a v ě k y “, d okud n eb u d e vylit duch . . . (v. 15). V. 16· P ro ro k líčí pom ěry, k teré n astan o u , až A ssyr o dtáhne tak, že m á sp o lu n a m ysli doby m esiášsk é, za k terých D uch sv a tý zp ů so b í velikou zm ěn u

Isa já š 32, 16—33, 2.

135

16 na poušti bude bydliti pravo, a spravedlnost v zahradě přebývati. 17 Účinek spravedlnosti bude pokoj, a ovoce práva bude pokoj a bezpečí až na věky. 18 Lid můj sidliti bude v libezném pokoji, ve stánku bezpečnosti a v dokonalém klidu. 1‫ ־‬Až pak budou kroupy padat při zániku lesa, a město až do prachu bude pokořeno: a0 blaze vám, kteří šijete při všech vodách, že smíte volnost dáti noze býka i osla! 6 . Š e s té b ě d a A ssyřan ů m , k teří s e p rovin ili na lid u B ožím
(hl 3 3 ).
T en , k terý loupil, b u d e sám oloupen (v. 1—6). Z p u sto še n í Je ru sa le m a o b rá tí se n a hlavu p ustošících (7 —12). P odm ínky nového ště stí (13— 16). K rálovství H ospodinovo n a S ioně (17—24).

Η 1a v a 33.

1.

1 Běda tobě, který loupíš, zdaž i ty sám nebudeš oloupen? A který potlačuješ, zdaž i sám nebudeš potlačen? Až budeš s loupením hotov, oloupen budeš; až jsa unaven přestaneš potlačovati, potlačen budeš. a Hospodine, buď nám milostiv, neboť v tebe doufáme; buď naším ramenem (každé) jitro, spásou naší v čas tísně!
v lidstvu. S rv. Joel 2, 28; E z 36, 25; 39, 29. — V té z a h ra d ě b u d e ovocných strom ů tolik a tak vysokých, že b u d e po této strá n c e jako les. — Srv. b lah o d árn é účinky křesťanství na pohanství. V. 16. ‫ ״‬n a p o u š t í “, k terá je n ázn ak em B oží kletby. V. 17- n a rá ž í n a onu n e p ra v o u b e z p e č n o s t ve v. 9. 11. (M aldonat). V. 19- ‫ ״‬l e s “ jso u tu A s s y r š t í . Srv. 10, 34; 30, 30. — ‫ ״‬m ě s t o “ Jerusalem oblehaný. V. 20- Kdo šije při v šech vodách, d o sah u je ta k v elik é úrody, že m u není třeb a, by pečlivě dobytek ke kolu p řiv azo v al, ab y se n e p ásl v osem . P ro ro k m yslí n a blaho po odchodu S en ach erib o v ě a n a ště stí v říši M esiášo v ě. S rv. 30, 23 nn. Hl. 33. — V. labcd. dle h eb r.: B éda tobě, pusto šiteli, který j s i sám zpustošen nebyl, lupiči, který j s i sám oloupen nebyl! P ro ro k těm ito slovy vyzývá sp ra v e d ln o st Boží, aby A ssyra, k terý tolik n á ro d ů tak dlouho olupoval 3 tolik krajin z p u sto šil, za to vše p řim ěře n ě p o trestal. V. le f hned p ředpovídá, že se tak stane. — S rv. 10, 5 n . — T ou p ře d p o v ě d í p ro ro k p o siiuje víru a naději zbožných Judovců, spolu p ak d ě sí jejich b e zb o ž n é so u k m enovce, budí v nich sp asiteln o u bázeň. V. *· je m odlitba, k terá v y v ěrá z pro ro k o v a srd c e a řine se n a jazy k zbožných Judovců. — O tom ‫ ״‬r a m e n i “, k teré se o svědčilo při východu n á ro d a z E gypta, srv. Ex 6, 6; 15, 16; D t 4, 34. a jj. — P ro s b u mají (Judovci) o p í r a t i o sv o u n a d ě j i , kterou nesk lád ali v m odly ni v pom oc lid sk o u (v E gypt), a l e v H o s p o d i n a !

8 Před hlasem anděla národové na útěk se dávají, před tvou vznešeností, jak se zdvihneš, rozprchávají se kmenové. 4 Sbírati budete kořist jako sbírají kobylky, jako když jimi bývají naplněny jámy. 6 Vznešený jest Hospodin, neb přebývá na výsosti; plní Sion právem a spravedlností. 6 Bezpečné časy budeš míti; hojnost blaha, moudrost, vědu a bázeň před Hospodinem — to jest podklad tvůj!
II.

7 Ejhle, kteří to vidí, křičí venku, poslové pokoje hořce naříkají. 8 Zpustlé jsou ulice, neviděti chodce, zrušena jest smlouva, stržena jsou města, lidé nemají ceny. 9 Kvílí a vadne země, bez naděje za své bere Liban, ze Saronu poušť se stala, opadal Basan i Karmel. 10 ‫ ״‬Nyní povstanu,“ praví Hospodin, ‫ ״‬nyní se zdvihnu, nyní se vzchopím.“ (P ro ro k :) Počali jste seno, rodíte slámu, váš hněv jako oheň pohltí vás.

11

V. s· P ro ro k vidí již výsledky té m odlitby, p ln é d ů v ěry (v. 2). — M ísto ‫ ״‬a n d ě l a “ h e b r.: ‫ ״‬l o m o z u “. — Srv. 37, 7. — Sv. Je r p řek lád aje slovem , a n d ě l “ m ěl n e jsp iše na m ysli 37, 36. — Ježto jin é s ta ré p řek lad y slo v a ‫ ״‬a n d ě l “ nem ají, Vulg tu n ep řek lád á, nýbrž vykládá. V. lb- d le h e b r.: j a k o s e k o b y l k y ž e n o u , p o ž e n o u s e n a n i (na kořist). V. Sn· Z pohrom y n ep řátel v zejd e sláv a Bohu a b lah o lidu, který v něho dpufal. — V zn ešen o st B oží v y sv ítá ze sp rav e d ln o sti, k te ré b u d e n a Sionu plno. — Ve v. 6. p ro ro k oslovuje Sion. — O m o u d ro sti a v ě d ě srv . v ý še 11, 2. a p ro ti to m u zaslep en í 29, 10η. — ‫ ״‬b á z e ň B o ž i “, t. j. čilý náb o žen sk ý život, který je st p o čátek a zdroj m oudrosti, je p oklad největší. Srv. P řís 1. 7; 9, 10. a jj. — T y b ezp ečn é časy zav ed e H ospodin a nikoliv E g y p t! — Všimni si, že p ro ro k v y p o čítáv á toliko statk y d u c h o v n í ! Srv. 29, 20; 30, 1 8 n ; 31, 7; 32, 1 n. V. ‫ · י‬vrací se zase k p o p isu pohrom y, k tero u již p řin esli A ssyrští Judsku. Ř eč tu to proslovil p rorok r. 701. — ‫ ״‬P o s l o v é “ ju d ští, k te ří byli p o slán i, aby s A ssyřany jednali o mír, k teří viděli pohrom u ‫ ״‬v e n k u “, t. j. m im o Jeru salem , k řičí a hořekují. — Srv. 4 Král 18, 14; 18, 18—37. — ‫ ״‬k t e ř í t o v i d í “ = ju n áci(?) h eb r. — T i ‫״‬j u n á c i “ = ‫ ״‬p o s l o v ě p o k o j e “. — C ondam in, aby došel lepší souvislosti, klade v. 7 —9 p řed v. 1; tak mu vzniká sloha (v. 7 —9. 1.), k tero u n a d e p sa l: ‫ ״‬P o r u š e n í s m l o u v y ; n o v ý ú t o k p u s t o š i t e l ů v “.Z v .2 —5 d o stá v á protislohu, n a d e p sa n o u : ‫ ״‬M o d l i t b a k J a h v o v i “. — T ýž m ísto ‫ ״‬k t e ř í t o v i d í “ č te: ‫ ״‬A r i e l o v c i “, t. j. Sioňané. Srv. 29, 1—3. V .s- ‫ ״‬s m l o u v a “ r : právo, m ísto n ěhož A ssyřané z av ed li násilí. — ‫ ״‬m ě s t a “ ju d s k á k ro m ě Jerusalem a. M ísto ‫״‬m ě s t a “ kritik a o p rav u je a č te: ‫ ״‬u s t a n o v e n í “ (p ráv a p řiro z e n é h o ? m ezinárodního?), že m á jen tre sta ti a n e zničiti národ. (Schlogl.) — A ssyr v raždí a o d v ád í do otro ctv í lidi v z á stu p ech jako bezcenný b rak . V .9■ O S a r o n u viz Jos 19, 47. — O B a s a n u , pověstném svým i lesy a tučným d obytkem , viz Jos 13, 30 — Jak pusto šili A ssy řan é L i b a n o n , viz níže 37, 24. V. 10- srv. s 30, 18; 33, 5; Ž 11, 6. V. ‫ · ״‬P ro ro k oslovuje nepřítele. — ‫ ״‬s e n o “ — trá v u zvadlo u ‫ ״‬h o r k o s t í “ (Vulg). ‫ ״‬p o č a l i j s t e “ = ob íráte s e ; s e n e m , t. j. zám ěrem , který již v záro d k u

Isa já š 33, 12— 18.

137

‫״‬

Národové budou jako po spáleni popel, jako sebrané trni ohněm spáleni budou. III.

1s( Hd s p o d in :)

u

«Uslyší vzdálení, co jsem učinil, a poznají blízcí mou sílu. Přestrašeni jsou na Sionu hříšníci, bázeň posedá pokrytce.“

Kdo z vás bude moci bydliti s ohněm sžírajícím, kdo z vás bude moci bydliti s věčnými žáry? 1 3 Ten, kdo chodí v správnosti a mluví pravdu, kdo pohrdá ziskem z útisku, kdo odmítá jakýkoliv úplatek, kdo si zacpává uši, by neslyšel o vraždě, a své oči zavírá, by neměl záliby ve zlém. 16 Takový bude přebývati na výsostech, skalní pevnosti jsou jeho hrad; chléb mu bude dáván, voda mu nevyschne. IV, 17 Oči tvé uzří krále v lesku jeho, budou patřiti na zemi široširou. 18 Mysl tvá vzpomínati bude časů hrůzy. Kde jest m udřec? Kde vykladač slov zákona? Kde učitel maličkých?
je zvadlý, spálený, bez života. Z takového plánu v e sk u tek u v ed en éh o n em ůže býti leč — ‫ ״‬s l á m a “, t. j. — n i c . — Sny A ssyrských se zh átí. — V. 11b dle h eb r.: ‫ ״‬v a š e s o p t ě n í j e s t o h e ň , k t e r ý v á s p o h l t í “. V. la- ‫ ״‬N á r o d o v é “ ze kterých se sk lá d á vojsko a ssy rsk é . — ‫ ״‬s e b r a n é “ = vysekané. — Srv. výše 10, 18. 34. V. 13- uvádí řeč H ospodinovu. — ‫״‬v z d á l e n í “ p o h an é, o čem ž srv . 2 P ar 32, 23. — ‫״‬b l i z c í “ — Judovci. V. 14- O o h n i s ž í r a j í c í m srv. 30, 27. 30. 33. — V ohni B ožích . tre stů zhynou tak é ju d ští zatv rzelí hříšníci, je n sp rav ed liv ci te n oheň přečkají, jim neu blíží, m ohou býti klidni. V. 15n■ o d p o v íd á na v. 14cd. — Srv. Z 14; 23, 4. — ‫ ״‬o v r a ž d ě “, ke které m u jiní radí. — ‫״‬n a v ý s o s t e c h “ = na m ístech bezpečných, n ep říte li n epřístupných, jako jsou vysoké skály, na kterých byvaly stavěny p ev n o sti a hrady. V. 17- E zechjáš, který byl k dysi oblečen v žínici, o d lo ží ji a o b leče se zase v n ád h ern é roucho k rálovsk é, za sed n e n a trů n atd . — ‫ ״‬š i r o š i r á z e m ě “ bude p ro s ta nepřítele, který ji kdysi zaplavoval. — Srv. 2 P a r 32, 23. — D okonaleji se splnila slova Isajášo v a v K r i s t u a j e h o ř í š i , v církvi. V. ls- ‫ ״‬m u d ř e c “, který rad il ke sm louvě s E gyptem a v šeck u nad ěji do ní skládal, buď zahynul n eb o še nyní kajícně hanbí. — T o té ž d lu žn o řící o lžip ro rocích, kteří dokazovali, že sm louva s E gyptem n epříčí se zák o n u B ožím u, k teří chtěli býti ‫ ״‬u č i t e l i “ lidu. — D le hebr. v ša k zní v. 18b: ‫ ״‬K d e j e s t p í s a ř ? K d e v á ž n ý ? K d e z k o u m a č t v r z í ? “ — ‫ ״‬P í s a ř “ assy rsk ý kdysi se p iso v a l poplatky, k teré m ají býti vym áhány na Judovcích, z a p iso v al, když byly o d ev z d á n y , sep iso v al Judovce, kteří měli býti zav ed en i do zaje tí, se p iso v al k o řist, k te rá m ěla býti z Judska odvlečena atd. — ‫ ״‬v á ž n ý “ poplatky, k o řist odv ažo v al. — ‫ ״‬z k o u m a č t v r z í “ byl sn ad důstojník, technicky vzdělaný, k terý zk o u m al o p ev n ěn í m ěsta a podával zprávu, kudy bylo by n e jsn á ze do m ěsta v n iknouti. — K de js o u ? — T i tam ! — N a ten to v. n a ráž í 1 Kor 1, 19.

138

Isajáš 33, 1 9 -3 4 , 1.

19 Národa nestydatého (již) neuvidíš, národa nesrozumitelné řeči, že bys nemohl rozuměti obratnosti jeho jazyka, v němž není iád n é h o smyslu. a0 Popatř na Sion, město našich svátků! Oči tvé uzří v Jerusalemě bezpečné sídlo, stánek, který nikterak nebude moci přenesen býti. Kolíky jeho nebudou vytaženy na věky, žádný jeho provazec se nepřetrhne. a1 Neboť tam jen se proslavovat bude Hospodin náš, tam jest místo řek, proudů široko rozložených, nepůjde po nich loď hnaná vesly, aniž popluje po nich velká lcď válečná. V. a2 Neboť Hospodin jest soudce náš, Hospodin zákonodárce náš, Hospodin král náš, onť nás vysvobodí. 83 Provazce tvé jsou uvolněny, a nedrží, že nemůžeš na svém stěžni vztýčiti vlajku. Tehdy dělena bude hojná kořist, i kulhaví budou kořistit. 84 A neřekne žádný občan: *Jsem sláb“ ; lid, který tam sídlit bude, zproštěn bude hříchu. 7. T r e s t , k t e r ý s t i h n e h ř í š n ý s v ě t (hl. 34).
V ýzva k p o zo rn o sti (v. 1). S lab o st n e b e s i zem ě (v. 2—4). N evěrci budou vyv ražděni (v. 5 —8). Z em ě jejich o b rácen a v poušť (v. 9 —17).

H l a v a 34.

I.

1 Přistupte, národové, a slyšte! Kmenové, pozorujte!
V. 19- A ssy rštin a byla sice řeč h e b re jštin ě p říb u zn á, av šak mimo A ssyry byli ve v ojště jejich náro d o v é, jejichž jazy k byl Judovcům venkoncem neznám ý. V. 2‫ ·״‬N a Sionu, v Jeru salem ě byl jed in ý chrám , tam byla kon án a zák o n itá bohoslužba, tam slavívali Judovci s ra d o stí s v é s v á t k y . — P ro ro k pop isu je biažený stav Jeru salem a, až o dtáhne A ssyr, sp o lu v ša k l i č i š t ě s t í v e m ě s t ě a v ř í š i B o ž í , t. j. v círKvi M esiášově. S rv . hlJ 2 a 4. V. 21 a . dle h e b r .: *A n o , J a h v e p r o n á s b u d e t u v e s v é s l á v ě “ . . . P ro ro k p řiro v n áv á Jerusalem (a církev K ristovu) ke m ěstu n a Nilu n eb o na E u fratu , k teré je s t obehnáno širokým i příkopy, jež lze zavodniti, že k něm u nep řítel n em á p řístu p u n a m a l ý c h ani n a v e l k ý c h lodích. V. 22- ‫ ״‬n á š “, t. j. občanů jerusalem ských. V. 23 a b : p řiro v n áv á sta v Je ru salem a z a tísn ě a ssy rsk é k lodi, k teré n elze užiti ku plavbě. Bůh v šak ji zachrání, že se jí d o stan e h ojné kořisti (v. 23cd). C ondam in i Schlogl p o k lád ají v. 23ab za glosu. — (Jiní vidi v té n e p o třeb n é lo d i m oc assyrskou.) V. 24· V Jerusalem ě neb u d e s l a b o s t i , je ž to v něm n eb u d e h ř í c h u , b ude to Jeru salem sk u tečn ě s v a t ý . Hl. 34 a 35 p opisuje konečný o su d v š e h o : k letb u b ezbožných (hl 34) a š tě s tí sp rav ed liv ců (hl 35); proto vyzývá p ro ro k v š e c k o k p o zo rn o sti (v. 1.).

Isajáš 34, 2 —9.

139

Nechať poslouchá země i s tím, co ji plnf, okruh zemský a vše, co na něm vyrůstá! a Neboť rozhněván jest Hospodin na všecky národy, roztrpčen jest na všecku válečnou moc jejich; dává je do klatby, vydává je na zabiti. 3 Padlí jejich jsou povrženi, z mrtvol jejich vzchází puch, hory se rozplývají v krvi jejich. 4 Roztěká se všecko vojsko nebeské, nebesa se svinují jako kniha, a všecko vojsko jejich oprchává . jako oprchává list s révy nebo s fíku. 8 II. Neboť opojil se na nebi meč můj, aj, na Edomskou zemi sestoupí, na národ mou klatbou stižený, k soudu. Meč Hospodinův crčí krví, obalen je tukem, krví beránků a kozlů, krví a tukem beranů, neboť Hospodin koná obět v Bosře, zabíjení veliké v zemi Edom. Padají s nimi zubři, (padají) telata s býky, opojena jest země jejich krví, a půda jejich tukem crčí. Bude totiž den Hospodinovy odvety, rok odplaty, kdy se dostane Sionu práva.

6

1

8

III. 9 Potoky její budou obráceny ve smolu, prsť její v síru, a půda její bude hořící smolou.
V. a· Srv. 24, 1 n ; 30, 33. V. s- Srv. 24, 20. V. *· M ísto ‫ ״‬v š e c k o v o j s k o n e b e s k é “ čte k ritik a : ‫״‬v š e c k y p a h o r k y “ a v. 4a připojuje k v. 3c. — ‫ ״‬k n i h a “ — kožený závitek. — ‫ ״‬S v i n u j í s e “, k d ežto d o su d byla ro zp ro střen a. Srv. 24, 21; Joel 2, 30; 3, 15. — ‫ ״‬v o j s k o n e b e s k é “ = hvězdy. — ‫ ״‬o p r c h á v á “ = p a d á . Srv. M t 24, 29; 2 P e tr 3, 10; Z jev 6, 13. a jj. V. 6a· čítá k ritik a: ‫ ״‬N é b o f o p o j i l s e n a n e b i m e č J a h v ů v “. — ‫ ״‬m e č “ je s t názn ak tre stu Božího. — ‫ ״‬o p o j e n j e s t “ šíleným h n ě v e m, k terý H o sp o d in a pudí, aby ho užil. — Edom ci byli o d v ěcí a zavili n ep řá te lé Ju d sk a. Srv. Nm 20, 1 5 n ; S dc 11, 17; 3 K rál 11, 14; 4 Král 8, 20; 2 P a r 28, 17. — P ro to jim hrozili již Joel 3, 19; Am 1, 11; A bd 10—14. — N e tře b a tedy Isajášo v i hl 34 u p írati p ro to , že i p o zd ěji Edom ci proti Judovcům nep řátelsk y v y stu p o v ali; an iž tře b a p ro to klásti vznik hl 34. tep rv e do časů po zajetí, jak činí ro z u m á řsk á n a d k ritik a ! — E d o m c i jsou tu z á s t u p c i v š e c h n á r o d ů říši B oží n e p ř á t e l s k ý c h a co tu řečeno o nich, splní se tak é na všech nepřátelích církve B oží n e-li d řív e , asp o ň na konci sv ěta. — ‫״‬k l a t b o u s t i ž e n ý = na sm rt o d souzený. V. e· Soud B oži líčen tu o b razem v e l i k é o b ě t i (hekatom by). Srv. 1 3 ,3 ;‫־‬ Sof 1, 7; E z 39, 1 7 - 2 0 — O B o sře viz G n 36, 33; 1 P a r 1, 44; Is 63, 1. V . ‫ ■ י‬O zu b ru viz Job 39, 9. V. s- ‫ ״‬P r á v o S i o n u “ Edom ci ne jednou porušili. — Viz k v. 1. 5. V. 9- ‫״‬j e j í “ zem ě E dom ské. — "Básník b e re si barvy z o su d u S odom y a G o m orrhy, k terá nebyla o d E do m sk a daleko.

140

Isajáš 34, 10— 15.

10 Ani v noci ani ve dne neuhasne, věčně bude vystupovat její dým, od rodu do rodu zpuštěna bude, na věky věkův nebude, kdo by šel přes ni. 11 Zabere si ji pelikán a ježek, ibis a krkavec bydliti budou v ni, položena bude na ni míra pustoty a olovnice prázdnoty. la Šlechticů jejich nebude tam, po králi budou toužebně volat, všecka knížata její budou v nic. 13 Na domech jejích vzroste trní, kopřivy a bodláčí na hradech jejích, a bude příbytkem šakalů a pastvinou pštrosů. ‫״‬ Běsové potkávat! se tam budou se strašidly, chlupáči na sebe budou pokřikovat, tam se uloží noční příšera, odpočinutí sobě tam najde. Tam bude doupě míti ježek, živiti mladé, hrabati kolem, chovati je ve svém stínu; tam se shromáždí luňáci, druh ke druhu.

V. 10· Srv. 30, 33; 33,14. — P o to k y sm oly, prsť ze síry , p ů d a hořící sm olou, věčný p o žár, to v še d o statečn ě sam o se b o u u kazuje, že p ro ro k n ep řed p o v íd á o su d a z p u sto šen í E dom ska, ale že takovým po p isem kreslí, jak hrozný b u d e soud B oží a k terak do klatby hříchu a do tr e s tu ‫ ׳‬za h rn u ty budou tak é věci stv o řen é. Jak o se praví, ž e blaho m esiášsk é i z e m i za b e re a pop iso v án o b ý v á úro d o u a ro z k o šn o stí zem ě, tak i kletba hříchu z a c h v átí ta k é z e m i a vyslovena je st zp u štěn ím z e m ě . (K nabenbauer). V. u ■ počíná p o p iso v ati poušť, v e k tero u se o b rá tí E dom sko, t. j. zem ě nep řá te l Božích. Srv. 13, 2 0 - 2 2 ; 14, 23; Sof 2, 14; Z 101, 7. - H ebr. q á ’a t h “ jmen o v án tak é Lv 11,18; D t 14, 17; je to vodní pták, žijící na poušti, sn ad ‫ ״‬p e l i k á n “. — Q i p p ó d = 1 (Vulg) ericius = ježek. S rv vý še 14, 23. — N ovější p ře k lá d a jí: q ip p ó d : b u k a č , B otaurus, p ták hnízdící v bažinných ho u štin ách (T ristra m a jj). — H ebr. ‫ ״‬j a n š o f “ = ‫ ״‬ibis" jm enován již Lv 11, 17. — D le jiných byla to ‫ ״‬s o v a “. D le hebr. Bůh po té zem i nap n e m ěřičský p r o v a z e c ‫״‬t ó h ú “ (p ustoty) a 0 1 0 v n i c i (krokvici) ‫ ״‬b ó h ú “ (prázdnoty). Srv. G n 1, 2. — M íry ty to jsou náznakem p ře s n o sti p ři stav b ě, zd e při bourání, p u sto šen í; zem ě b u d e zk rz na zk rz zp u sto šen a , p řim ěře n ě pojm ům ‫״‬t ó h ú v á b ó h ú “. — Srv. Am 7, 7 ; P láč 2, 8; 4 K rál 21, 13. V. 12. O ‫ ״‬k n í ž a t e c h “ E dom ských srv . G n 36. — ‫ ״‬p o k r á l i “, k te rý by se ujal v lády a zav ed l p ořádek a b ezp ečn o st, ‫ ״‬b u d o u v o l a t i “, a v šak n ad a rm o ! (Jiní jinak). V. 13‫ ״ ׳‬j e j í c h “ — zem ě E dom ské. — M ísto ‫ ״‬š a k a l ů “ Vu!g: d r a k ů . — M ísto : ‫ ״‬p a s t v i n o u “ n ovější obyčejně ‫ ״‬o b o r o u “. , V. « a . b ývá p řekládán dle h e b r.: ‫ ״‬D i v o c í p s i a k o č k y b u d o u s e t a m p o t k á v a t i . “ — ‫ ״‬c h l u p á č i “ (sa ty ro vé) jm enováni již výše 13, 21. — ‫ ״‬n o č n í p ř í š e r a “ = hebr. ‫ ״‬L í l í t h “ je s t p říb u zn á noční ďáblici ‫ ״‬L i l i t u “, znám é z a ssy rských klínopisů. B ásník líče poušť, b e re si barvy z lidových p řed sta v . Rabíni bájili o noční ďáblici, k terá úklady stro jí d ětem . S rv. řím. ‫ ״‬s t r i x “, ‫ ״‬l a m i a “ a ře c k o u : ‫ ״‬E m p u s a “. (L eséter se dom nívá, že je ‫ ״‬lílíth“ jm éno nočního ptáka). V. 15ab. p ře lo ž : » Tam h n ízd i had H pni, hlade, sed í a vysedává vejce sv é *. ‫ ״‬h a d š í p n í “, jejž d n ešn í A rab n azý v á ‫ ״‬q i f f á z e “.

Isajáš 34, 16—35, 4.

141

16 Hledejte pilně v knize Hospodinově, čtěte! (Ani) jedno z nich neschází, jedno druhého nebude pohřešovat; neboť co vychází z mých úst, On přikázal, a jeho duch — ten je shromáždil. 17 On jim sám los vrhl, jeho ruka jim ten úděl vyměřila, až na věky tam domov mít budou, od rodu do rodu budou tam sídlit.

8. B la h o m e s iá š s k é (hl 35.) H l a v a 35. 1 Veselit se bude neschůdná pustina, plesat a kvést bude poušť jak lilie. a Bujně pučeti se bude, plesat bude a jásat a výskat, nádhera Libanu bude jí -dána, krása Karmelu i Saronu.
Oniť uzří slávu Hospodinovu, krásu našeho Boha. 3 Posilněte ruce skleslé, a kolena klesající utvrďte! 4 Rcete malomyslným: Vzmužte se a nebojte se. Aj, Bůh váš odvetu konat bude, odplatí, Bůh sám přijde a spasí vás.
V. 16- P ro ro k v yzývá Judovce, aby četli v jeho knize a svým časem se p ře svědčili, že se sk u tečn ě stalo, co tu před p o v ěd ěl. — Je ž to Is uložil ve sv é k n iz e ‫ ״‬slo v o H o s p o d i n o v o “, m ůže ji právem nazvati ‫״‬k n ih o u H o s p o d i n o v o u “. — ‫ ״‬a n i j e d n o “ ze z v ířa t výše jm enovaných. — V. 16c klade kritik a do v. 15. m ísto ‫ ״‬d r u h k e d r u h u “. — V. 16d p řelo ž s h eb r.: ‫ ״‬n e b o ť ú s t a H o s p o d i n o v a t o n a k á z a l a “. V. 17- ‫ ״‬l o s “ m etali Israelité také o územ í za dob Josuových, ú děl p ak rodům byl ‫ ״‬v y m ě ř o v á n * p rovazci. T y to dva zp ů so b y m á tu Is na‫ ׳‬m ysli, Srv. Nm 26, 55: Jo s 18. Hl.' 35. — V. 1- ‫״‬P o u š ť “ bylo Ju d sk o z a dob assy rsk éh o v p á d u ; ta poušť b u de pro judovce, kteří si zachovali d ůvěru v H ospodina, o b rác e n a z n en ad án í v ráj. — V plné m íře splnila a splní se slova pro ro k o v a v lidu Božím z á k o n a N o v é h o . Ž p ouště pohanstv a b u d e ráj církve K ristovy. — H ebr. c h a b a 9 9 e l e t h , jež tu Vulg p řek lád á ‫ ״‬l i l i e “ je s t p rav d ě podo b n é druh n a r c i s u (N arcissu s T a z e tta L) nebo druh o c ú n u (C olchicum au tum nale) Fonck. V. 2· ‫ ״‬j a k l i l i e “ přip o ju je k r itk a k v. 2. — V šecka ta ra d o s t v y p ly n e z toho, že (lid Boží, věrný) u zři ‫ ״‬s l á v u H o s p o d i n o v u “. — Co k rásn éh o na horách (L ibanon), v lesích a keřích věčně zelených (Libanon, K arm el), n a rovinách plných květů (Saron), v še b u d e nakupeno v k rálo v stv í Božím . V. 3· P ro ro k tě š í a d o d áv á důvěry těm , k teří v ú tra p á c h te h d e jší doby chabli, jejichž kolena klesala. Ne toliko s a m i mají se vzm užiti, ale v z p ru ž iti také j i n é (v. 4). V. * ■ Bůh ‫ ״‬p ř i c h á z í “, když pom áhá. Srv. 28, 21; 29, 6; 30, 27. — P řich ází z daleka. Srv. 31, 4; 32, 15; 33, 2. 10. 22. — N ejdokonalejším zp ů so b e m ‫ ״‬B ů h p ř i š e l “, když s e v t ě l i l , aby spasil, co bylo zahynulo.

142

Isajáš 35, 5—10.

6 Tehdy se otevrou oči slepých, i uši hluchých odemknou se. 6 Tehdy poskočí chromý jak jelen, a rozvázán bude jazyk němých. Neboť na poušti vyprýští se vody, a potoky na pustině. 7 Země vyprahlá jezerem bude, a v žíznivé budou vyvěrat prameny. V peleších, kde prve sídlili šakalové, vzroste zelený rákos a sítí. 8 Bude tam také stezka, cesta, cestou svatou slouti bude; nepůjde po ní poskvrněný, ta bude vám cestou přímou, ani zpozdilci nezbloudí po ní. 9 Lva tam nebude, šelma zlá nevkročí na ni, ani vidět ji tam nebude. Chodit však budou (tam) vykoupení, 10 domů se vracet vysvobození od Hospodina, a přijdou na Sion s jásotem. Veselí věčné budou mít v tváři, radosti a veselí dojdou, za své vezme bolest a úpění.
V. Sn· V šecko zlo hm otné (nem oci a pod.) i duchovní (hřích) v. 8. — zm izí, je ž to v šeck o d o b ro v m íře nejh o jn ější (‫ ״‬v o d y “, ‫ ״‬p o to k y “) se dostaví. V šeobecná obnova, o b ro d ze zlého k dobrém u. — Jako p ro hříchy lid sk é skutečně stíhají lidi zla tě le sn á a i zem ě sam a p u sto to u a n ep lo d n o stí bývá soužena, ta k je s t p řim ěřeno, ab y on a s p á s a a p ře šfa stn á obnova v še h o u k ázala se a p ro h lášen a b y la tím , že ona zla budou odňata. (K nabenbauer). — P řích o d té doby n a z n a č ila p n > h lá sil M esiáš, když pravil: ‫ ״‬J d ě t e a z v ě s t u j t e J a n o v i , c o j s t e s l y š e l i a v i d ě l i : s l e p í v i d í , h l u š í s l y š í . . . “ M t 11, 4 n. V. 7ed. p ře lo ž : , K de síd lili šakalově , tdrn- bude dobytek odpočívat, a trá va budí ·místo rákosu a roky ti. Jin í jinak. V. 8- liči s v a t o s t , k terá zavládne. Srv. 29r 19. 2 ! ; 30, 21 n ; 31, 7 ; 32, 1 n. — M ísto ‫ ״‬t a b u d e v á m c e s t o u p ř í m o u “ C ond am in : ‫ ״‬H o s p o d i n s á m p o v e d e t o h o , k d o p o n í p ů j d e “. — jiní jinak. — K aždý, i ten, kdo býval kdysi hříšník, s n a d n o a bězp ečn ě uchová si svou svatost. V. 9- líčí b e z p e č í l i d u B o ž í h o . V . 10· ‫ ״‬d o m ů s e v r a c e t “ budou zajatci, k te ré H ospodin ze za je tí v y sv o b o d í S rv . O s 2, 14; 3, 4 n . — Jako v E d o m sk u n ep řá telé B oží p o d robeni jsou n ejv ětší b íd ě na věky, tak občané sió n ští, p řá telé B oží požívají věčné ra d o sti a slávy. P ře d k lád á ted y Is svým občanům o boje, aby si to neD ono vyvolili, k tom u je okolnosti brzy donutí, z d a to tiž ch tějí se sdíleti o o su d n ep řátel Božích, n ebo z d a jediném u Bohu důvěřujíce p ůjdou za tím , co jim p ro ro k to lik a řečm i b y l doporoučel. Jaké ovoce přinesly, v ypravuje d alší ú ry v ek (hll 36 n). K nabenb auer.

Isajáš 36, 1—7.

143

9. D ějinný d o s lo v k prvém u d ílu proroctví Isa já šo v ý c h : V pád S en ach erib ů v do Judska a v y sv o b o z e n í J eru sa lem a
(hll 36 n = 4 Král hll 18, 13, 1 7 -1 9 , 38). H l a v a 36. — 1Čtrnáctého léta krále Ezechiáše přitáhl Senacherib, král assyrský, proti [všem] hrazeným městům judským, a dobyl jich. 31 poslal král assyrský rabsaka z Lachise do Jerusalema ke králi Ezechiášovi s vojskem velikým, a zastavil se u potrubí hořejšiho rybníka na cestě k poli valchářovu.' 3I vyšel k němu Eliakim, syn Helkiášův, správce domu a Sobna, písař, a Joahe, syn Asafův, kancléř. 4I řekl jim rabsake: ‫״‬Rcete Ezechiášovi: Toto praví král veliký, král assyrský: jaká je to naděje, kterou doufáš? 6 Nebo na jaký plán neb moc se spoléháš hodlaje vzdorovati? V koho doufáš, žes odpadl ode m ne? 6 Aj, doufáš v tu zlomenou třtinovou hůl, v Egypt, na kterou podepře-li se kdo, vnikne mu do ruky a probodne ji? Tak je farao, král egyptský, všem, kteří doufají v něho. , Jest-li mi od­
Hl. 36. — Is p ředpov ěd ěl to likráte již od hl 7 a o p ě t o d hl 28 počínaje v p ‫׳‬d A ssyřanů; pochopitelno, že n a konec svých řečí položil d ějep isn o u zp ráv u 0 tom , kterak se řečená proroctví o a ssy rsk é záp lav ě splnila. B ezm ála doslovně, vyjím ajíc n epatrné úchylky, znění hll 36 n o b sažen o je tak é ve 4 Král 18, 13. 17— 19, 37. P ojal Is tyto dvě hlavy (36 n) z knihy K rálovské, či v za l sp iso v atel Král (4 K rál 18, 13. 17—19, 37). z Isajáše, nebo vážili oba z téh o ž p ram e n e ? Ježto sk la d a te l knih Král vydal sv é knihy k rátce po p ád u Jeru salem a (r. 587), kdy Isajáš již asi 100 let odpočíval v hrobě, n e l z e m y s l i t i , ž e I s v á ž i l z k n i h K r á l . Is n ep o třeb o v al svou zp ráv u v ážiti snad z říšských letopisů, je ž to b e z m á la v še sám zažil, co ve hll 36 n vypravuje. Jeho d ějep isn á č in n o st z n á m a je odjinud (2 P a r 26, 22; 32, 32). M ožno v šak míti za to, že Is n a p sa l ty to dvě hlavy t e p r v e n a s k l o n k u s v é h o ž i v o t a ( p o r. 690), k d y ž s v é ž i v o t n í , a í l o p o ř á d a l v j e d e n c e l e k . S p isovatel Král vážil zp rá v u A) (18, 14—16), z leto p isů říšských, k d ežto zp ráv u B) (18, 13. 17—19, 37) z p raco v al dle Is, a sn ad 1 jiných pram enů. Srv. k 4 Král 18, 13 — (D le Š andy je s t 19, 29—31 (t. j Is3 7 , 30—32) jistě práce Isajášova. B áseň 4 K rál 19, 21b—28 (t. j. Is 37, 22b—29) m ůže býti od Isajáše; pak jsou ‫ ״‬v š e c k y p r o u d y p ř í k o p ů “ (‫ ״‬j e o r é m á 9 ó r “ Is 37, 25) — pro u d y M u g u r u , krajiny v A rabii, kam podnikl S en acherib v ý p rav u r. 690. V ýsek cedrů na L ibanonu (Is 37, 23) dějinně slu ší sice ta k é S enacheribovi, ale lépe slu ší nástupcům jeho A sarhaddonovi a A ssurbanipalovi a je ž to ‫ ״‬j e ó r é m á f ó r “ lépe p řiléh á k průplavům E gypta (migrajim), kam podnikli výpravy A sarhaddon a‫ ־‬A ssu rb an ip al: Š a n d o v ije st p rav d ě podobnější, že p íseň Is 37, 22b—29 n ap sal Isajášův žák z a výpravy toh o to neb onoho jm enovaného n ástu p ce S en acheribova, kdy Is bjrl již m rtev. Srv. k 4 Král 18, 17. D ůsledně bylo by tře b a m íti z a to, že Isajášovy řeči n eslo žil v nynější tv ar Is sám , n ý b rž jeho žák). — T olik v šak m ožno připustiti, že 37, 38. p řip sal ž á i Isajášův, n e b y l-li již m istr (Is) na živu, když byl S enacherib zabit. V. 1- Viz výklad k 4 K rál 18, 13. — T eh d y splnilo se vše, co Is p řed p o v íd al a čím byl hrozil výše 7, 1 7 n ; 8, 8. 21 n; 10, 24. 28; 28, 1 3 n ; 29, l n ; 30, 3 n ; 32, 9 n . Co vypravují hll 38 n ( = 4 Král 20), p a tří časo v ě p ře d h l 3 6 n . Viz 4 Král 20, 1. Is u d álo st z r. 701 (v p ád assy rsk ý ) klade p řed nem oc E zech jášo v u (z roku 704/703), ježto hll 36 n přiléhají obsahem ke hll 1—35, k d ežto Ji 1 1 38 n p řileh á o b sáhem ke hll 4 0 —66. — S k lad atel knih Král nem ěl tohoto d ůvodu, aby časově u d álo st dávnější kladl p řed u d álo st po zd ější — nový to důvod p ro to, že v á ž il z Is. V. 3· srv . s 4 K rál 18, 17. — T am jm enován krom ě ra b sa k a ta k é t a r t a n a r a b s a r i s . — Ú m yslně je zd ů razn ěn o , že ra b sak é se z a sta v il a házel h ro zbam i a rouháním i n a tom že m ístě, na kterém byl Achaz, od p ro ro k a napom enutý, nab ízenou pom oc zam ítl d áv aje p ře d n o st pom oci A ssyřanů p ře d pom ocí od Boha slíbenou (7, 3). T ak n ázorně je st ukázáno, jakou pohrom u konečně p řin e sla žád o st za pom oc cizinců. (K nabenbauer). V. 3- Viz výklad k 4 Král 18, 18. — T am je na p o čátk u v .: ‫ ״‬K d y ž v o l a l i po k r á l i “. V. ’· ‫ ״‬k l a n ě t i s e “ = o b ěti p o d áv ati. — E zechjáš o d stra ň o v al p ro tizák o n n é svatyně a oltáře, tím v šak B ohu se n ezprotivil, nýbrž n ao p ak z a v d ěčil se m u (4 K rál 18, 4 ; 2 ‫׳‬P a r 29, 18).

144

* ,Isajáš 36, 8—37, 3.

povíš: ‫״‬V Hospodina, Boha svého doufáme,“ zdali to nenf ten,, jehož výšiny i oltáře Ezechiáš odstranil a přikázal Judovi i Jerusalem u: ‫ ״‬Před timto oltářem klaněti se budete ?“ 8 Nyní tedy vsaď se s pánem mým, králem assyrským: dám ti dva tisíce koní, a že nebudeš moci vydati ze sebe, kdo by na ně vsedli! 9 Kterak můžeš odolati knížeti jediného místa, jednomu z nejmenších služebníků pána m ého? Či máš naději v Egypt, ve vozy a jezdce? 10Nuže, přitáhl jsem bez Hospodina do zemé této, abych ji zničil? Hospodin mi řekl: «Táhni na zemi tu, a znič ji!“ 11I řekl Eliakim [Sobna a Joahe] rabsakovi: ‫״‬Mluv služebníkům svým řečí syrskou, však jí rozumíme, nemluv nám judsky, ježto slyší lid, který je na zdi.“ 13Rabsake jim řekl: ‫ ״‬Poslal mne pán můj ku pánu tvému a k tobě, bych mluvil všecka tato slova, a ne spíše k mužstvu, které sedí na zdi, že budou (sice) jísti lejna svá a piti moč svou s vám i?“ 13A postaviv se rabsake volal hlasem velikým judsky: ‫ ״‬Slyšte slova velekrále, krále assyrského! 14Toto praví král: Ať vás neklame Ezechiáš! Nebo nebude moci vytrhnouti vás. 16 A nechať vám Ezechiáš nedodává důvěry v Hospodina, říkaje: ‫״‬Jistě vysvobodí nás Hospodin, a nebude vydáno toto město do rukou krále assyrského!“ 16 Neposlouchejte Ezechiáše! Nebo toto praví král assyrský: ‫ ״‬Učiňte se mnou dobrou smlouvu, a vyjděte ke m ně; i bude jísti každý z vinice své, a každý z fíku svého, a píli každý vody z cisterny své, 17 dokud nepřijdu a nepřevedu vás do země, která jest jako země vaše, do země obili a vína, do země chleba a vinic. 18Nechať vás nemate Ezechiáš říkaje: Hospodin vysvobodí nás! Zda vysvobodili bohové národy, každý svou zemi z ruky krále assyrského? 18 Kde je bůh Ematu a Arfadu? Kde je Bůh Sefarvaimu? Zda vysvobodili Sam ař z ruky m é? “0Který ze všech bohů zemi těchto vysvobodil zemi svou z ruky mé, aby (také) Hospodin mohl vysvoboditi Jerusalem z moci mé ? “ a11 mlčeli a neodpověděli mu slova. Nebo jim byl rozkázal král řka: ‫ ״‬Neodpovídejte m u!“ 23I přišel Eliakim, syn Helkiášův, správce domu, Sobna, písař, a Joahe, syn Asafův, kancléř, k Ezechiášovi, majíce roucha roztržená, a oznámili mu slova rabsakova. H l a v a 37. — 1Když to uslyšel král Ezechiáš, roztrhl roucha svá, a zahaliv se do žinice vešel do domu Hospodinova. 2 Poslal také Eliakima, správce domu, Sobnu, písaře, a starší z kněží, oblečené v žínici, ku proroku Isaiáši, synu Amosovu, 8a ti mu řekli: ‫ ״‬Toto praví
V. 8- Ž idé jezdců nem ěli (31,1), k d ežto A ssy řan é p ráv ě tím to druhem v o jsk a vynikali (5, 28). V. 10- Srv. výše 10, 5. — Z ajisté b ez vůle H ospodinovy nem ohl jsem přijíti s e m ; k dyž v šak jsem p řišel a m noho m ě st dobyl, je zřejm o , že jsem přišel jeho vůlí (Jer.) V. 13- R absake lichotí, když byl p o strašil, aby ty, jichž h rů zo u nebyl p ře konal, oklam al sliby (Jer). V. le- ‫ ״‬d o b r o u s m l o u v u “ = mír. — ‫ ״‬v y j d ě t e k e m n ě “ = v zd e jte s e . V. 17- jest poněkud v 4 K rál lí?,32. ro zšíře n . — ‫ ״‬d o k u d n e p ř i j d u “ = n e v rátím se z výpravy do E g y p ta (?). — Srv. vý še 10, 7. 12. 14 n. V. 19- O E m a t u a A r f a d u viz v ý še 10, 9 ; 4 Král 18, 34. V. 20- T ato p o tu p a je s t o v o c e z p u p n é h o s r d c e A s s y r o v a , o n ě m ž výše 10, 12. V. 21- D le 4 Král 18, 36. ‫ ״‬m l č e l li d ‘‘. — T o m lčeni je s t důk az, že nebyly‫־‬ řeči Isajášovy, povzbuzující k neochvějné d ů v ěře v Boha, nadarm o. V. 22- E zechjášovi poslové m ěli d v ě příčiny, aby se vrátili k p án u sv ém u ‫׳‬ s ro ztržen ý m rouchem : bolest, že ra b sa k e se rouhal Jahvovi a bolest, že poselstvu, je s t v rá tit se s nepořízenou. Srv. 2 Král 1, 11; 3. 31. Hl. 37. — V. 3- ‫ ״‬d e n t r á p e n í “ našeho, ‫״‬t r e s t u “ Božího, ‫ ״‬p o t u p y “ n e p řá te l (Jer). — Není síly, ježto pom oc lid sk á, ktero u hledali a n a ktero u se s p o léhali, s e lh a a . Srv. výše 7, 17; 8, 21 n ; 28, 18; 29, 1 0 η ; 32, 9 n .

Isajáš 37, 4—19.

145

Ezechiáš: Den trápení, trestu a potupy je den tento; nebo přišli synové až ku porodu, ale není síly k porodu. 4Snad si nějak všimne Hospodin, Bůh tvůj, slov rabsaka, jejž poslal král assyrský, pán jeho, by rouhal se Bohu živému a haněl řečmi, které slyšel Hospodin, Bůh tvůj; vykonej tedy modlitbu za ostatek (lidu), který ještě zbývá.“ 6 Když tedy přišli služebníci krále Ezechiáše k Isaiášovi, 6 Isaiáš jim řekl: ‫״‬Toto povíte pánu svému: Takto mluví H ospodin: Neboj se těch řečí, které jsi slyšel, jimiž rouhali se mi služebníci krále assyrského. 7Hle, já mu dám ducha, že uslyše novinu vrátí se do své země, a učiním, že padne mečem ve své zemi.“ 81 navrátil se rabsake a zastal krále assyrského, an dobývá Lobny; byltě slyšel, že odtrhl od Lachise. 9Když pak uslyšel (Senacherib) oTarakovi, králi etiopském, ani pravili: ‫״‬Vytáhl, aby bojoval proti tobě,“ když to uslyšel, poslal (opět) posly k Ezechiášovi, řka: 10‫״‬Toto rcete Ezechiášovi, králi judskému: Af neošálí tě bůh tvůj, v něhož doufáš, říkaje: Nebude dán Jerusalem do ruky krále assyrského. 11 Aj, ty jsi slyšel všecko, co učinili králové assyrští všem zemím, které vyvrátili; a ty budeš moci vy váznouti? 13Zda vysvobodili bohové národů ty, jež pohubili otcové moji, Gozan, Haran, Resef, obyvatelstvo Edenu, které bylo v Talassaru? 13Kde je král Ematu, král Arfadu, a král města Sefarvaimu, Any a Avy?“ 14Když tedy vzal Ezechiáš list z ruky poslův, a přečetl jej, šel nahoru do domu Hospodinova, rozvinul jej Ezechiáš před Hospodinem, 16a modlil se Ezechiáš k Hospodinu, řka: 16 ‫ ״‬Hospodine zástupů, Bože Israelův, který sídlíš nad cheruby, ty jediný jsi Bůh všech království země, tys učinil nebe i zemi. 17Nakloniž, Hospodine, ucho své a slyš! Otevři, Hospodine, oči své, a viz! Slyš všecka slova Senacheribova, která vzkázal, aby se rouhal Bohu živému. 18Ano, tak jest, Hospodine, zpustošili králové assyrští země a krajiny jejich; 19 a uvrhli
V. * ■ T u naději v odvetu m ám e, že živém u B ohu se ro u h á ctitel m odel m r t v ý c h . (Jer). — B oha všech věcí n azývá Bohem Isajášovým , aby upozornil na jeho s v a t o s t ; jeť Bůh zv láštním zp ů so b em těch, k dož jso u s v a t í . (M ald o n at). — O těch ‫ ״‬z b y t c í c h “ m luvíval často Is v ý še 1, 9; 10, 20. 22 — Král chtěl Boha usm ířiti, chtěl v šak také k m ilo srd en stv í p o h nouti toho, o něm ž v ěd ěl, že jest p ro střed n ík a orodovnik m ezi B ohem a lidem . Z da n epostačoval B ůh? P roč posílá k člověku ? Nic nem ám e společneho s k acíři. N a sv a té m uže živé i zem řelé budem e se obraceti a prositi je, aby se z a sta li n a ší věci u Boha. (F o reiro f 1581.)
V ,‫־‬ ?rv
q

IQ

14·* PS fi

v! 8- O L i b n é srv. J o s ‘12, 15; 21, 13; 1 P a r 6, 57. V. 9- T i p oslové do stali o d svého p án a l i s t , k terý m ěli E zech jášo v i odev zd ati (srv. v. 14). V. 10- Listy assy rsk é a b abylonské (p san é obyčejně n a hliněných tabulkách) p o čín ají: ‫ ״‬A n a N. g i b i m a “ = ‫״‬Rci N .“ (tom u, jem u ž list svědčí. T ak o v ý úvod je tak é tu, a ‫״‬Ať n e o š á l í. . je znění d o pisu. (C ondam in). V. 11—18. srv. s 4 K rál 19, 11—13. V. 14- srv. s 1 M ach 3, 48. - T e n čin m á veliký v ýznam , jak o b y ře k l: O tvou v ěc tu jde, tv é jm éno je tu p en o , to je s t nejhrubší rouhání tob ě, ty je p o tre ste j! (M alvenda). V. J(i· H ospodin zástu p ů nebeských m á v m oci tak é vojsk a p ozem ská. — Bůh,‫ ־‬k terý se zav ázal to lik rá te sliby lsraelovi, že asp o ň zbytky jeho zachrání, nem ůže býti nevěrným . — Jež to v Je ru salem ě ‫ ״‬s í d l í n a d c h e r u b y 1) ‫ ״‬K rál 4, 4; 2 Král 6, 2) n edopustí, aby jerusalem , chrám dostal se do ru k o u sveřepých pohanů. T i cherubové připom ínají ono vojsko nebeských duchů, kterým i Bůh vykon ává zám ěry své p ro zřeteln o sti. — Jahve, Bůh Israelův, je s t jediný pravý Bůh proli všem bohům, o kterých mluvil rab sak e.

146

Isajáš 37, 20—30.

bohy jejich do ohně — neboť nebyli (to) bohové, ale dílo rukou lidských, dřevo a kámen —. a zahladili je. 30 Nyní však, Hospodine, Bože náš, vysvoboď nás z ruky jeho; ať poznají všecka království země, že ty, Hospodine, jediný jsi (B ůh)!“ a lI vzkázal Isaiáš, syn Amosův, Ezechiášovi: ‫ ״‬Toto praví Hospodin, Bůh Israelův: Zač jsi mne prosil stran Senacheriba, krále assyrského — 22o tom Hospodin promluvil toto slovo: Pohrdá tebou a posmívá se tobě za tvými zády hlavou pokyvuje 23 Koho jsi potupil a komu ses rouhal? Proti komu jsi vysoko pozdvihl oči své? 2i Sluhy svými zhaněl jsi Hospodina, vyjel já jsem na vrcholy horské, zpodtínal jsem vysoké jeho cedry, Pronikl jsem na jeho až konec, 25 Já jsem vykopával a pak pil jsem vysušil jsem chodidly svých nohou 26 *Zdali slyšíš? Od pradávných časů Od starých dob připravoval jsem to, by zničeny byly pahorky ohrazené, 27 jejich obyvatelstvo vysílené trávě na poli by se podobalo, rostlině na střeše, která vadne dříve 28 Jak sedáš, sem tam chodíš, cestu tvou znám 2‫ ־‬Když jsi proti mně se vztekal, proto vstrčím kroužek do tvých chřípí, a nazpět odvedu tě zase cestou, panenská dcera sionská, dcera jerusalemská. Proti komu jsi mluvil? Proti Svatému Israelovu! mysle si: *S množstvim svých vozů na vrchy Libanonu, jakož i výborné jedle. v houštinu lesů jeho. vody (cizozemské); všecky proudy příkopů.“ chtěl jsem to učiniti. teď jsem způsobil to: opevněná města, by se chvělo a hanbilo, zeleni na pastviskách, nežli může dorůst. i třeštění tvé proti mně. zpupnost tvá došla mýcji u ší; udidlo do tvých pysků, po které jsi přišel.“

30 Tobě pak (Ezechiáši) toto bude znamením: Jez letos, co se samo rodí, druhý rok pak požívej jablek; třetí rok však sejte a žněte, štěpujte vinice, jezte z nich plody!
V. 20- Jde o čest H ospodinovu! — Jako assy rsk ý z á b o r pohanských říší byl svědectvím , že jejich dom nělí bohové nic n ejso u , tak o svobozeni Jerusalem a, tvého m ěsta, H ospodine, dokáže a u k áže všem u sv ětu , ž e ty jed in ý jsi Bůh na nebi i na zem i (Sv. C yril alex.), V. a1· O účinnosti m odlitby sp ravedlivcovy srv . Jak 5, 16. V. 22- Jerusalem , S ion sluje ‫ ״‬p a n n o u “, jež to n ep řítel do sud se jí nezm ocnil, jí nezneuctil. V. 23- O S v a t é m I s r a e l o v u srv. 6, 3. V. 24n. T en, který ta k o v é věci vykonal, ab y n edobyl Jeru sa lem a? V. 2p· Viz 4 K rál 19, 25. V. 29- Srv. 10, 7. 12. — Hodný tre s t zp u p n é m ysli; teti, k terý myslil, že je st nadčlověkem , byl sv ržen ve stav něm ého z v íře te (Sanchez). V. s0■ srv . s 4 Král 19, 29. — Jak již tam vyloženo, ls chce říci, že brzy n astan o u z a se prav idelné časy. — A ssy řan é žeň jednoho ro k u zabrali. D ruhého roku v z ro stlo sice něco z obilí p ři žni u tro u šen éh o , a v ša k toho nem ohli Judovci použiti n a chleba, nýbrž n a o s e v ; tře tí rok m ohli již vedle osev u zrn í sem líti n a chleba.

Isajáš 37, 3 1 - 3 8 .

147

31 Co zbude z Judova lidu, zapustí kořen dolů a plod vydá vzhůru. 33 Vyjdoutě z Jerusalema zbytky, zachránění s hory Sion; horlivost Pána vojsk to učiní.“ 33 Pročež toto praví Hospodin o králi assyrském : ‫״‬Nevejde do města tohoto, nevstřelí do něho šípu, štít ho neobkllčí, násep ho neobepne! 34 Cestou, kterou přišel, se vrátí, avšak do města tohoto nevejde — [dí Hospodin]. 35 Záchranným štítem jsem tomuto městu pro mne a pro mého sluhu Davida.“ ,6 Tedy vyšel anděl Hospodinův a porazil v ležení assyrském sto osmdesát pět tisíců. Když ráno vstali, viděli samé mrtvoly. 371 odtrhl, odešel, vrátil se Senacherib, král assyrský, a zůstal v Ninive. 38 Když pak (jednou) klaněl se ve chrámě Nesrochově bohu svému, Adramelech a Sarasar, synové jeho zabili ho mečem, a utekli do Armenie. I stal se králem Asarhaddon, syn jeho, místo něho.
V. Η Srv. výše 29, 19; 30, 23; 32, 1; 33, 16. V. 82- O ‫ ״‬z b y t c í c h “ těch srv. 10, 2 0 n . — O ‫ ״‬h o r l i v o s t i “ H ospodinově srv. 9, 7. V. 35- ‫ ״‬p r o D a v i d a “ — p ro sliby, D avidovi dané, k teré nem ohou z ů sta ti nesplněny. Srv. 3 Král 11, 1 1 - 1 3 . 3 2 - 3 9 ; 15, 4 n ; 4 Král 8, 19; 19, 34; 2 P a r 21, 7. — Srv. tak é výše 9, 7; 11, 1. 10; 16, 5; 22, 22; 29, i ; 38, 5. V. s6· Splnilo se, co p řed p o v íd al Is 10, 16. 33 ; 14, 25; 17, 12; 18, 511; 29, 5 ; 30, 27; 31, 8; 32, 19; 33, 19. 23. — Když Bůh nebo n eviditelný tv o r činí něco, co lze sm ysly chápati, říká P ísm o, že ‫״‬v y c h á z í “ (F oreiro f 1581). V. s8· T en, který povrhoval pravým B ohem , byl z a b it v e svaty n i sv éh o n e p ravého b o žstv a; nezahynul m ečem andělovým jako jiní, ale v raž d o u synů (Jer). — Srv. T ob 1, 21—24. — Z pam átek assy rsk ý ch vyplývá, že A sarh ad d o n , n ástu p ce S enacheribův, n astoupil r. 680. Z em řel tedy Senacherib r. 681. — B ylo-li Isajášo v i r. 737., kdy nastoupil prorocký ú řad (Srv. 6, 1) 30 roků, bylo m u p ři sm rti S en acheribově 87 roků, mohl tedy ještě v. 38 p řip sati sám . Byl-li již m rtev, byl sem v. 38 n ap sán později, buď o d Isajášo v a žáka n eb o sn a d i ze 4 K rál, 19, 3 h , aby bylo zřejm o, ž e p roro ctví jeho, vyslovené výše v e v. 7. se sk u tečn ě splnilo. S v até m ěsto, t. j. Sion či Jerusalem , m uže býti p ře d o b ra z církve K ristovy a p rav ějšíh o Sionu, který kdysi, ba bezm ála p o řád nep řátelé p rav d y o b l é h a j í . . . n ajav še si m oci a dynastie sv ěta, což jim n a šep táv á . . . Senacherib, t. j. sa ta n . . . K dyž tedy n ep řátelé pravdy slibují cti nebo pokoj, jako tu zločinný rab sak e, n eb o když h ro zí n eb ezpečí a boje, dlužno k Bohu p řistu p o v ati a n a pom oc v y šší tolik o se sp o lé hati. Stačí to tiž n eb esk á přem ocná pravice, tak k tom u, aby zach o v án i byli, k teří kráčejí správně, jako k tom u, aby zahynuli, k dož se p r o t i v í . . . O sv o b o d í válkou Sion, v pravdě svatý a neposkvrněný, t. j. církev, k teré brány p ek eln é nepřem ohou. (S v C yril alex).

148

Isajáš 38, 1—9.

D Í L D R U H Ý (h ll 3 8 — 6 6 ).

Útěšná proroctví příštím zajatcům babylonským.
D ějinn ý ú v o d : E zech jášova n e m o c a u zd ra v en í (hl 38). P o s e ls tv í z B a b ylon u (39).
H l a v a 38. — 1V těch dnech roznemohl se Ezechiáš až k sm rti; i přišel k němu prorok lsaiáš, syn Amosův, a řekl mu: ‫ ״‬Toto praví Hospodin Bůh: Pořiď o svém domě, neboť zemřeš a nebudeš živ.“ 2Ezechiáš však obrátil tvář svou ke stěně a modlil se k Hospodinu ř k a : 3 ‫ ״‬Prosím, Hospodine, rozpomeň se přece, že jsem chodil před tebou věrně a se srdcem celým, a co je libé před tebou, že jsem činil!“ A 'plakal Ezechiáš pláčem velikým. *I oslovil Hospodin Isaiáše a řekl: 6 ‫״‬Jdi a rci Ezechiášovi: Toto praví Hospodin, Bůh Davida, otce tvého: Slyšel jsem modlitbu tvou, a viděl jsem slzy tvé; hle, já přidám ke dnům tvým patnácte let; e a z ruky krále assyrského vysvobodím tebe i toto město, a budu je chrániti. 6Toto pak budeš míti znamení od Hospodina, že učiní Ho* spodin věc tuto, kterou řekl: 8Aj. já navrátím stín po čárkách, po kterých sešel na slunečných hodinách Achazových, zpátkem o deset čárek.“ I navrátilo se slunce o deset čárek po stupních, po kterých bylo sešlo.

P ís e ň p ro sb y (38, 10—16) a díků (17—20) krále E z e c h já še za zdraví.
9Zápisek Ezechiáše, krále judského, když byl stonal a ozdravěl po nemoci své.
Hl. 38 a 39 vypravujíce, zs kterých okolností bylo zaje tí babylonské p ře d p o v ěděno, p řipravují čtenáře na hll 4 0 - 6 6 , ve k terý ch p ro ro k m luví o v y svobození z tohoto zaje tí, jež bylo po čátk em a náznakem v y sv o b o zen í (vykoupení) m e s iá šského. — S některým i zm ěnam i to té ž , co hll 38 n, v ypravuje 4 Král 20. — V iz p o znám ky tam že. V. 1- N ěco více o nem oci E zech jášo v ě d o v íd ám e se z v. 21. — ‫ ״‬z e m ř e š “ dle přiro zen éh o běhu věcí (neučiní-li Bůh výjim ečně jinak). V. ?n · O b r á t i l s e k e s t ě n ě , ab y se odtrh li od svého okolí, jež by ho m ohlo vytrhovati a připoutal m ysl svou jedině k Bohu. — O hlubokém náboženskom ravním životě E zechjášově srv. 4 Král 18, 3 —7; 2 P a r 29—31. — S p r a v e d 1i v ý měl dle slibů staro zák o n n ý ch jakýsi n á r o k n a d I o u h ý ž i v o t (D t 5, 33). V. *· H ospodin oslovil Isajáše ‫ ״‬p r v e n e ž l i v y š e l d o p ů l d v o r a “ (4 Král 20, 4). V. Ďn■ ‫ ״‬D a v i d a “, z jehož k rv e byl, jem u ž se E zech jáš podobal h o rliv o stí n ábožen sk o -m rav n í a jem už učiněny byly o d B oha v e l i k é s l i b y . — T u v id íš, jakou moc m á u B oha m odlitba, sp o jen á se slzam i: Bůh u dělil mu p atn ác te ro k ů života, zač nebyl žádal a slíbil mu, že ho vysv o b o d í z ruky A ssyřanů, zač n eb y l p ro sil; vidíš, že Bůh nám uděluje vice, nežli zač p ro sív ám e. (P in tu s). — P a trn o , že n ebezpečí se stran y assy rsk é Judsku teh d y zn ačně již hrozilo. — Z a v. 6 . d l u ž n o p o l o ž i t í v. 22. — Srv. 4 Král 20, 8 . V .8· T o to ‫ ״‬z n a m e n í “ na stín o m ěru m ělo p o sílitid ů v ě ru královu, že budou d alší sliby mu dané splněny a dok ázati, že Is je p ro ro k p rav ý (D t 18, 22). - - Z a v. 8. d l u ž n o p o l o ž i t í v. 21. Srv. 4 Král 20, 7. V. 9- ‫ ״‬Z áznam “ (zápisek) je p řek lad hebr. slo v a ‫ ״‬m i c h t á b “, o něm ž viz úvod do žalm ů na str. 151. — V. 10—16 je p ro s b a k rále nem ocného, v. 17—20. dík jeho z a slíbené zdraví. (M ožno tak é celou p íseň p o k lád ati za m o dlitbu

Isajáš 38, 1 0 -1 3 .

149

16

Řekl: jsem : Prostřed života svéh o mám jíti? U bran věčnosti postrádat ostatku let sv ý ch ? Řekl jsem : Nem ám zřít Pána Boha v zem i živ ý ch ? N em ám vídat již čiověka v síd le ticha?

11

13 Věk můj mi svinují, stěhují jako stan kočovný. Ž ivot jak tkadlec mám navíjet, — řežou mi osnovu. ls D n es, v noci konec mi učiní; doufat sm ím do rána. Jako lev tak drtí všecky m é kosti. [D nes, v noci konec mi učiní.]
p ro seb n o u , vyřinulou z duše, jejíž tělo churavělo.) — N ehledaný sm ysl ‫ ״‬E z ec h i á š e “ (2. pádu) znam ená, že E zechiáš sám složil píseň tu to . O jeho sm yslu p ro slo v esn o st a um ění hudební svědčí P řís 25, 1; 2 P a r 29, 25. Je žto však nem ám e bližších zp ráv o tom , že i sám literárn ě byl činný, m ožno se dom nívati, že tuto píseň n apsal Is nebo jiný in spirovaný básník. ‫ ״‬E zech íá šo v o u “ by slula p ro to , že tlum očí E zechiášovy city z doby jeho nem oci a osvěžení, jeh o ž se dostalo m u přípovědí zd rav í, k te rá ž to přípověď brzy se splnila. Viz 4 K rál 20, 5 n . V. 1"‫ ״ י‬p r o s t ř e d “, v poled n e žití, ve věku m užném , a nem ám ted y dosíci v y ššího věku, jakého m nozí i h říšníci d o ch ázejí? (Králi byly teh d y 44 ro k y . Viz pozn. k 4 K rál 20, 3.) — Je to vzdech člověka, jem už h ro zí p ře d č asn á sm rt, který lp í je ště na životě, který horoucně p řeje si žíti dále. — ‫ ״‬p o s t r á d a t ! “ a p o h ře šo v ati s bolem , že nebylo mu d o p řán o žíti déle. — P ře d č a s n á sm rt b y la E z e chjášovi trp k á zejm én a proto, že bývala po k lád án a za tr e s t lidí bezbo žn ý ch , k d ežto E zech jáš vynasnažoval se žíti bohabojně, jak vysvítá z v. 3. (výše). — O ‫ ״‬b r a n á c h v ě č n o s t i “ srv. Job 38, 37; Ž 9, 15; 106, 18. V. ‫ ״‬- E zechjáš, a ž um ře, neb u d e okoušeti slad k o sti, ktero u pociťoval ve chrám ě, kde byl Bůh přítom en a kde dával se ‫ ״‬z řítí“, t. j. p říto m n o st sv o u milostm i štěd ře udíleným i dokazoval. — Sm rtí pozbývá člověk ra d o sti, vyplývající z o bcování s lidmi, s m anželkou, dětm i, rodiči, p řáteli. — Srv. Job 10, 21; Ž 87, 11; Kaz 9, 1 0 .— M ísto ‫ ״‬v s í d l e t i c h a “ novější čto u a p řek lád ají lé p e : ‫ ״‬m e z p o z e m š ť a n y “ ( = m e z i o b y v a t e l i světa). V. 1 3 M ísto ‫ ״‬V ě k “ nov ější p řek lád ají lé p e : ‫ ״‬S c h r á n k u m o u “, t. j. mé t ě l o , ve kterém d u še přebývá. Srv. Job 4, 19. 21. Kočovník sn a d n o a rychle ‫ ״‬v y t r h á “ koly ze zem ě, ‫ ״‬o d k r y j e “ sta n svůj a se svinutým stan em stěh u je se jinam. — ‫ ״‬v ě k “ = život můj, ku k terém u jsem se narodil (M aldonat). — Č lověk je s t jako tk ad lec: N a stav u (na vratidle, válci) m á navinutou o sn o v u ž iv o ta ; do té v e tk á v á útek, a hotový v ýrobek navíjí na kolo (na válec jiný). T a k m á tk áti, až celou osnovu dotká, až v ratid lo odtočí, až dojde na konec osn o v y , k te rá je z a p u štěn a bičíkem do d ráže v ratid la. Č lověk, který d o sáh n e p rav id eln éh o věku, d o d ělá o sn ovu svého života do konce, nenechá žádných třá sn í utkem rteprotkaných, z osnovy vybývajících. T a k měl tk á t i E zechjáš. P řed č asn á sm rt v šak mu o d střihuje od v ratid la osnovu nedokončenou, ta k ž e mu zb u d e u jeho k usu m noho třásn í, t. j. roků neprožitých a plánů nedokončených. — ‫ ״‬ře ž o u “, o d řezáv ají, od střih u jí o d vratidla ‫ ״‬o snovu“ n edotkan o u . — Vulg. ‫ ״‬k d y ž j s e m j e š t ě v p o č á t c í c h “ p ráce životní, úkolu životního. — M ísto ‫ ״‬ř e ž o u m i “ m ožno té ž p ře k lá d a ti ‫ ״‬ř e ž e m i “ (Bůh či nem oc?). V. 13- E zechjáš cítí již ledový dech sm rti. Z ítřka so tv a se dožije. M ísto ‫ ״‬d o u f a t i “ lé p e : ‫ ״‬k ř i č e t i “ (bolestí). — ‫ ״‬d r t í m ě “ a do rá n a z d r t í — nem oc, sm rt, Bůh.

150

Isajáš 38, 14—18.

14 Jak mládě vlaštovčí cvrlikám, vrkám jak holub. Zrak mi mdlí zdviháním , P ane, jsem znásilněn, zastaň se m ne! 15 Co říci? A co mi odpoví, když to sám učinil? V šecka sv á léta mu vzpom enu v hořkosti duše sv é. Proto‫־‬li, Pane, má člověk žít, k tomu-li život můj? C hceš-li trestati mě, zase m ě ob živ ! Ejhle, ve zdraví zm ění se hořkost má přehořká! T y s tedy vytrhl duši mou z propasti zhouby, zahodils za svá záda všeck y mé hříchy. 18 N eb tě pod světí neslaví, aniž smrt chválí tě;

16

17

V. 14· ‫ ״‬c v r l i k á m “, pípám , pískám , pištím = běduji, lkám . — E zech jáš to lik rát a tak dlouho již zdvihal plačtivé oči k n eb esů m o pom oc, že se již kalí, ú n avou m dlí. — ‫ ״‬z a s t a ň s e “ mne, u so udu zaru č se z a m ne (proti sm rti, k terá již již na m ne sahá). — S m r t ho ‫ ״‬z n á s i l ň u j e “. V. 1δ· ‫ ״‬P ro č bych měl B oha pro siti, aby m ě v y trh l? Z daž m ohu B oha volati n a pom oc proti něm u sam ém u ? V ždyf on sám nem oci m ě stih l? “ (K nabenbauer). — Co lepšího m ůže činiti, nežli s h o řk o stí p řip o m ín ati Bohu u trp en í d o sav ad n íh o života, který byl přece zasv ě ce n skutkům zbožnosti, z a k teré Bůh sliboval dlouhý a b lažený živ o t na zem i. (Srv. v ý še v. 3). K terak se splní ty sliby Boží, um ře-li nyní p řed časn o u sm rtí, ště stí slibovaného n e o k u siv ? — V. 15cd dle hebr. nejlépe je s t p řek lád at): ‫ ״‬P r c h á v š e c e k m ů j s p á n e k p r o m o u b o l e s t . “ (Jiní se d o m nívaji, že král děkuje již tu z a slíbený delší ž iv o t a p řek lád ají: ‫ ״‬C o ř í c i ? (Kde n a b e ru slov díků). C o s l í b i l t o u č i n i l . P o k o r n ě b u d u s e b r á t i (svým i léty) p o h o ř k o s t i d u š e s v é . T . j. poučen, vzd ělán byv nem ocí a nebezpečím sm rti, (budu poníženým ). V. i6■ M ůže tkviti sm ysl a účel živ o ta v tom , že člověk se rodí, aby zb o žn ě živ jsa m noho trp ěl a na konec um řel p ře d č a sn o u sm rtí, stanovenou hříšníkům z a tre s t? — E zechjáš přijím á z rukou B ožích nem oc z a tre st, ale prosí, aby nebyl tre stá n s m r t í , k terá činí konec pozem ském u životu p rv e nežli m ůže dojiti člověk n a zem i odm ěny z a své d o b ré činy. H ebr. je s t p o ru šen a bývá všelijak o p rav o v án a překládán. (K do vidí ve v. 16 d alší p ro jev díků, jso u nuceni d ůsledně v y k lád ati: ‫ ״‬T akový b ývá život člověkův, takový je s t a b u d e i život můj : Nyní m ě stíh á š nem ocí, ale z a se m ě u z d ra v íš“). V. 17- m ožno porozum ěti, p ře d stav ím e-li si, že Isajáš p ráv ě p řin e sl králi zp rávu, že ho Bůh uzdraví. Král s pevnou d ů v ěro u ve slovo Boží opak u je si s m yslí v zru še n o u a vděčnou, co m u Isajáš oznám il (v. 17a)‘ . — ‫״‬v y t r h l “ — minulý čas vyslovuje tu budoucí u d á o st, jako hotovou, j i s t o u . Srv. 4 K rál 2°, 5 n . — ‫״‬Z a s e b e z a h o d i t i “ — zapom níti, n e d b ati na něco. Srv. 3 Král 14, 9; E z 23, 35; Ž 49, 17. — Výše (v. 15c) d ovolával se k rá l (dle Vulg) m i l o s r d e n s t v í B ožího poukazem na svou z b o ž n o s t , tu (v. 17) zd ů razň u je to m i 1 o s r d e n s t v í poukazem n a svou h ř í š n o s t . — ‫ ״‬p r o p a s t “ zhouby = p o d sv ětí, šeó l. V. 18- srv. s v. 10. — E zech jáš m á z a to, ž e Bůh mu p o p řál d alší léta p ro to , aby v nich B oha slavil způsobem , jakým zem řeli ta k činiti již nem ohou,

Isajáš 38, 19 - 3 9 , 6.

151

kdož padají v hrob, na tvou m ilost nečekají. 19 Živý, živý, ten tě ctí, jakož i já dnes; otec synům tvou věrnost vypravuje. 20 Pán mi dá zdraví, i budem e písně sv é zpívat všecky dny života svého v dom ě Páně.

21I přikázal Isaiáš, aby vzali hrudu fíků a přiložili ji na ránu, aby uzdraven byl. 231 řekl E zechiáš: ‫״‬Jaké znam ení bude, že budu m oci jíti nahoru do dom u H ospod inova?“ H l a v a 39. — 1 T oho času poslal M erodach-Baladan, syn Baladanův, král babylonský, list a dary E zech iášovi; neboť byl slyšel, že nem ocen byv ozdravěl. a Ezechiáš se radoval z nich, a ukázal jim klenotnici, stříbro, zlato, vonidla, také m asti nejlepší jakosti, i všecku zbrojnici svou, a v še, co bylo lze nalézti v pokladech jeho; nebylo, čeho by jim nebyl ukázal E zechiáš v dom ě svém a v celé říši své. 3 Tu však přišel Isaiáš prorok ke králi Ezechiášovi a řekl m u: ‫ ״‬Co pravili muži tito? A odkud přišli k to b ě ? “ E zechiáš od p ověd ěl: ‫״‬Ze zem ě daleké přišli ke mně, z B ab ylon a.“ 4 A řekl: ‫״‬Co viděli v dom ě tv ém ? “ Ezechiáš odvětil: »Vše, cokoli je v dom ě mém,v viděli; nic není v pokladech m ých, čeho bych jim b yl neukázal.“ s Řekl tedy Isaiáš E z e c h iá šo v i: ‫ ״‬S lyš slo v o H ospodina zá stu p ů : * Hle, přijdou
je ž to nem ajíce těla nem ají ani m luvidel, kterým i by zp ív ali z b o ž n é p ísn ě, nem ají p rstů , kterým i by je p ro v ázeli hrou na stru n o v é n ástro je, nem ají nohou, aby konali náboženské reje, nem ají stá d , aby z nich pod áv ali B ohu ž e rtv y v oběť. N em ohou ta k é dobrým příkladem nebo svým vlivem (jako d o su d byl činil E zech jáš) p ů sobiti b lahodárně n a jiné, aby podobným způsobem B oha chválili; srv . níže 19cd. — N em ohou tak é čekati na projevy B oží p řízn ě jako činí p o zem šťané, k teří za ně v děčně Bohu děkují. Srv. Jan 9, 4. — ‫ ״‬m i l o s t “ lép e nežli ‫ ״‬v ě r n o s t “, o k teré je řeč tep rv e ve v. 19.; slovo to n ed o p atřen ím d o stalo se sem z v. 19. a vytlačilo slovo ‫ ״‬m i l o s t “. (T ak velm i p rav d ěp o d o b n ě novější kritika). V. 19- ‫ ״‬v ě r n o s t “, k te rá plní, co slibuje pro ten to život, jako je st četné p o tom stvo a pod. — O tec vypravující synům o té to v la stn o sti slav í B oha a děti sv é k oslavě B oží vybízí, což v p o d sv ětí již n eb u d e m u lz e činiti. Srv. D t 32, 7. V. 20- ‫״‬p í s n ě z p í v a t “ s d oprovodem n a h u d eb n í n á stro je (hebr.). M yslí n a b o h o s l u ž e b n ý zp ěv a hudbu. Srv. 2 P a r 29, 30; 1 P a r 16 ,4 2 ; 2 5 ,1 . (K ritika p o k ládá ten to v. 20 za p o zd ější s n a d bohoslužebný dod atek . T a k i Schlogl). — C írkev užív á velm i vhodně této E zechjášovy písně v hodinkách z a m rtvé. V z d e c h y trpícího krále klad e tak o řk a do ů st d uší v očistci a slovy E zach jášo v ý ch d í k ů p řipom íná věřícím , ž e tře b a d o b ře činiti, dokud čas je st, je žto sm rtí p ře stá v á doba zásluh a počíná se čas odm ěn y z a to , co si člověk n a zem í zaslo u ž il dobrým i skutky a dobrým příkladem , jakým jiné vzdělával. V. 21■ p a tří z a v. 8 . — V. 22. p atří za v. 6. Hl. 39. — Viz poznám ky k 4 Král 20, 12—19. V. a· Sm louvy králů s cizími dvory k árali již d ávno proroci. Srv. 2 P a r 16, 7 —9; 19, 2; 20, 37. — P oklad n ice E zechjášovy byly p ln é, ježto d o su d nebyl z a p rav il S enacheribovi poplatk u , o k terém se zm iňuje 4 K rál 18, 15 n. V. 3- Čím v z d á l e n ě j š í byla zem ě, ze k teré p o slo v é p řišli, tím v ě tší byla p o z o rn o st E zechjášovi věnována, tím v ětší p o k u šen í, aby se pyšnil (2 P a r 32,25).

152

Isajáš 39, 7—40, 2.

dny, kdy bude odneseno vše. co je v dom ě tvém, a co nachovali otcové tvoji až do tohoto dne, do B abylonu: nezůstane (z toho) n ic,“ praví H ospodin. — , A ze synů tvých, kteří vzejdou z tebe, které zplodíš, vezm ou a stanou se kom orníky při dvoru krále babylonského. 8 I řekl E zechiáš Isaiášovi: ‫״‬Dobrá jest řeč H ospodinova, kterou jsi p ron esl;“ a dod al: ‫״‬budiž jen trvalý pokoj za dnů m ý ch !“

P rvní řada řečí: Israel bude v y s v o b o z e n ze zajetí b a b y lo n sk éh o (hll 40— 48).
1. Ř eč p rvn í: P ř íští sv o b o d a Isr a e lo v a je s t p ev n ý ú rad ek B o ží (hl 40).
S p ása Israelova je slíbena (v. 1—5). V še se m ění, ale H ospodin je s t nezm ěnitelný (v. 6 —8). H ospodin si o d v ed e své stád ečk o dom ů (v. 9 —11). H osp o d in je Bůh n evyzpytatelný (v. 12—17) a všem ohoucí a věčný, p ro to d lužno v něho d oufat

H l a v a 40.

(v‫ ־‬18‫ ־‬31( ‫־‬ ‫״‬T ěšte, těšte můj národ,“ praví Bůh váš. 2 ‫ ״‬Mluvte k srdci Jerusalem a, volejte k něm u! 1

V. 7- K terak se to to pro ro ctv í splnilo, viz 4 K rál 24 n ; D an 1, 3 n . 6. V. 8. Srv. 2 P a r 32, 26. Hl. 40. — V. 1- Isajáš častěji předp o v íd al, že A s s y ř a n é p o k o ř í sice lid Boží, ale že Bůh za se n á ro d svůj v z k ř í s í . — 39, 6 n . p ře d p o v ěd ěl Is p o r o b u b a b y l o n s k o u ; s o b dobou lz e čekati, že b ude nyní líčiti v y sv o b o zen í z p o ro b y této. P ro ro k skutečn ě za lé tá v duchu m ezi b abylonské zajatce, p o n o řu je s e do jejich života a v y z ý v á p r o r o k y , k teří b u d o u s vyhnanci v zajetí žíti, a b y sv é soukm enovce t ě š i l i slovem Božím, k te ré slib u je v y sv o b o zen í: ‫ ״‬T ě š t e , t ě s t ě . . . “ T ím dáv á z á k l a d n í t ó n k celé d ru h é části knihy svých p ro ro c tv í. — Srv. S ir 48, 27. — D le Vulg: ‫ ״‬P o t ě š t e s e , p o t ě š t e s e , l i d e m ů j , p r a v í B ů h v á š “. — 1 zajatci zůstan o u ‫ ״‬l i d e m B o ž í m “, o k terý Bůh b ude p ečo v ali jak o svůj m ajetek. O tcovském u srdci B ožím u m noho n a to m záleží, aby lid jeho s rad o stn o u důvěrou hleděl do budoucna, p ro to o p a k u j e slo v o : ‫ ״‬T ě š te ( s e ) “. V. a- Kdo dom louvá truchlícím u, kdo je s t chlácholivý tě šitel, o to m p rav ív á P ísm o , že m l u v í k s r d c i . (Jer.) — Srv. G n 34, 3; 50, 21; Sdc 19, 3 ; R ut 2 ,1 3 . a jj. — ‫ ״‬v o l a t i “ m ají, dů razn ě přip o m ín ati, co p rav í d á le v. 2c‫־‬f. — ‫״‬J e r u s a 1 e m = ob y v atelstv o Jeru salem a, k teré je s t nyní v zaje ti babylonském , k te ré v ša k b rzy již se v rá tí dom ů. O b y v atelstv o to z a stu p u je tu v šecek ‫ ״‬n á r o d “ B oží (v. 1.) Jm enován Jerusalem , který byl (a b u d e z a se ) hlavním a sídelním m ěstem k rálovství B ožího na zem i. Srv. 2, 2. — T ř i jso u důvody, proč m á n á ro d n a konci z a je tí p le s a ti: 1. m íra ‫ ״‬s v í z e l ů “ ( = : ‫״‬r o b o t a “), ktero u P ro z ře te ln o st B oží stan o v ila jakožto tr e s t z a hříchy n á ro d a a jak o žto sp asiteln ý lé k — je s t již d o v ršen a, Israel vytrpěl, co v y trp ěti měl. — D le hebr. Israel d osloužil, v y s l o u ž i l v o j e n s k o u s l u ž b u , k terá býv ala i v e S. z. n ázn ak em n ejv ětších p so t a b ěd , ted y ‫ ״‬ro b o to u “. (Job 7, 1; 14,14; D an 10, 1.) — 2. Isra e lo v a n ep ra v o st ( = ‫ ״‬h říc h “) je st odčiněna, odpykána, zaplatil, co byl B ohu d lu ž e n ; p ra m e n všeho z la , hřích, o d p u ště n ; Israel je s t čistý a sv atý . — 3. D v o j n á s o b n ě d o sta n e toho, co b y l hříchy svým i ( = ‫ ״‬vinam i“) z tratil, t. j. p řízn ě a m ilostí Božích. — ‫ ״‬Z a v š e c k y v i n y s v é “ — p ře s to, že tolik byl hřešil. (K nabenbauer.) — V to m to sm y slu -li kdo v. 2ef. bere, m uže říci, že v. 2c. p o d áv á o b sa h Is hl 1., 4 0 —48, v. 2d. ž e v y slovuje stru čn ě hll, 4 9 —57, a v. 2ef. o b sa h h ll ostatn ích , t. j. 5 8 —66. — Jiní v šak , jako C ondam in, sn ad lépe vidí ve v. 2ef. n a d s á z k u , k te rá chce říc i: Israel již dokonale ( = ‫ ״‬d v o j n á s o b n é “) učinil z a d o st B oží sp rav ed ln o sti, p ro to blíží se konec zajetí a počátek v y sv o b o zen í z n ěh o : d le to h o to výkladu m á sm ysl m inulý (dokonaný) čas ‫ ״‬v z a l “, dle onoho výklad u (K n ab en b au ero v a) bylo by p řekládat! sp íše časem bud o u cím : ‫ ״‬v e z m e “. — (O všem , se sta n o v isk a Isa já šo v a je s t v še to ještě budoucno, m ůže ted y v še vyslov, časem jedním (d o konaným ):

Isajáš 40, 3 —6.

153

Jef skončena robota jeho, jeť odčiněn hřích jeho, vzaltě dvojnásob 2 ruky mé za všeck y viny s v é .“
* * *

Hlas v o lá : ‫״‬Na poušti připravte cestu Pánu, srovnejte stezky našem u B oh u ! 4 Každé údolí zvýšen o budiž a každá hora i pahorek snížen! Co je kde křivého, srovnáno budiž, hrboly buďtež plochou cestou! Af se ukáže velebnost Páně, každý, kdo tělo má, af to vidí! Vždyť ústa Páně mluvila.
* * *

3

6

6 H las řekl: ‫״‬V olej“ ! I řekl jsem : ‫ ״‬Co mám v o la ti? “
‫ ״‬s k o n č e n a j e s t “, , o d č i n ě n “, ‫ ״‬v z a l “.) — Is m luvě tu o v y sv o b o zen í ze zajetí babylonského, m á tak é na m ysli p říští v y s v o b o z e n í M e s i á š o v o o d h ř i c h u a s l u ž b y z l é h o d u c h a , k teré bylo p řip rav o v . p ře d o b razen o a ke kterém u prvním stupněm bylo vykoupení z e zaje tí b ab y lo n sk éh o . — Srv. výše 11, 1 n. — Ježto pak ls nečiní časových m ezer m ezi ob razem a věci zo b raz e n o u (‫ ״‬p r o r o c k ý p r ů z o r “ , o k terém viz výše n a str. 15b), sp lý v á v y sv o b o zen í to i ono v jeden celek. M ísto ‫ ״‬z r u k y P á n ě “, lépe čísti: ‫ ״‬z r u k y m é “. V. s· Z ejm éna na Východě, kde v ěn o v án a cestám veřejným n ep a trn á péče, bývá cesta sp rav o v án a asp o ň tehdy, kdy m á se b ráti po ní panovník. Bůh, p a novník, p ůjde v čele zaja tc ů babylonských, až se b u d o u b rá ti do v lasti, jako kráčel kdysi v čele n áro d a israelsk éh o , když táhl p o u ští z po ro b y eg y p tsk é do zem ě za slíb e n é ; tak é tuto cestu z B abylonie do Jeru salem a p ře d s ta v u je s i Is jako cestu pouští. Srv. 41, 18; 43, 20; 52, 11 a jj. K aždá p řek ážk a, v e lik á m oc politická (hora) B abylonu i b íd a zaja tců ju d sk ý ch (p rohlubeň), k te ré n edovolovaly návratu, b ude o stran ěn a. Srv. Mích 2, 13 h e b r.; Z 67, 5. — M á-li býti p anovníku p řip rav en a cesta, dlužno prve, aby poslo v é s n á le ž ito u m ocí byli vyslán i, kteří by v lád n í ro zk az ohlásili (‫ ״‬H l a s v o l á “) a p r o v e d 1 i. — Vulg sp o ju je : ‫ ״‬H l a s v o l á n a p o u š t i “ ; sm ysl se tím nem ění, povážím e-li, že k rálo v sk ý ce stm istr d á v á rozkazy tam , kde dlužno c estu ro v n ati — na poušti. — Ve sm yslu m esiá šském byl ten to , h l a s v o l a j í c í h o n a p o u š t i “ — p řed ch ů d ce P á n ě Jan Kř. Srv. M t 3, 3; M k 1, 3 n ; Lk 3, 4 ; Jan 1, 23. V. 6- Jako se jevila ‫ ״‬v e l e b n o s t H o s p o d i n o v a “ c e sto u z E g y p ta do P alest., jako m rak, n áro d předcházející, byl mu ochráncem p ro ti n ep řátelů m (Ex 14, 20; 40, 36), tak u k áže se ‫ ״‬v e l e b n o s t H o s p o d i n o v a “ n a c e stě z B abylonu d o Jerusalem a, a to v š e m u s v ě t u . — V eškerém u lidstvu zjev ila se ‫״‬v e leb n o st H o spodinova“ zejm éna vykupitelským dílem M esiášovým . — D ílo M esiášo v o jest ne toliko k rálo v stv í B oži v n áb o žen sk é společnosti, ale i v s r d c í c h l i d s k ý c h , k terá m ěla (a m ají) tak é přim ěřeným zp ů so b em p řip ra v iti se n a p řích o d tohoto k rálovství a jeho panovníka, n a - M esiáše — vym ýtit hřích (hrbol, p ah o rek ) a doplnit scházející ctnosti (údolí), zejm éna p o k o r u a d ů v ě r u v B oha, v jeho slovo. — ‫ ״‬V ž d y ť ú s t a H o s p o d i n o v a m l u v i l a “ je s t pečeť, k te rá tv rd ív á sp ráv n o st podaných výroků prorockých, jako již 1, 20; 21, 17; 22, 25. V. e■ Is slyší z a se hlas, který 110 vybízí, aby k ázal ( = ‫ ״‬V o l e j “). Z ajatci b a bylonští, vidouce obrovskou moc politickou, k terá je jařm ila, v id o u ce její lesk a n ádheru, snadno mohli p ozbývati m ysli, že tato velem oc nikdy jich ze zaje tí nepropustí. P ro ro k , aby jim d o d al dů v ěry v nezm ěnitelué slovo B oží, slibující jim

154

Isajáš 40, 7 —12.

‫״‬V še, co má tělo, jest jako tráva; a všecka sláva jeho jak polní květ. 7 U sych á tráva a oprchává květ, když dech H ospodinův ovane jej. Ano, tráva jest lid. 8 U sychá tráva a oprchává květ, slo v o však našeho Boha zůstává na věky.

9 Vystup na vysokou horu ty, jenž blahou zvěst přinášíš Sionu, vydávej silný, vysok ý hlas ty, jenž blahou zvěst přinášíš Jerusalem u! Vydávej, neboj se , rci m ěstům judským : ‫״‬Ejhle, Bůh v á š ! “ 10 Aj, Pán Bůh přichází v síle, rámě jeho má vládu; aj, mzda jeho s ním a dilo jeho před ním.

11 Jak pastýř stádo sv é pase, ramenem beránky sbírá, do klína je zdvihá, kojící sám nosí.
*
*

*

13

Kdo změřil hrstí vody, a vážil n eb esa dlaní, kdo vzal do tří prstů tíži zem ě,

v ysvobození, poukazuje na v ra tk o st a pom íjejícnost v šeliké moci lidské, sv ě tsk é , te d y i okázalo sti babylonské. — O ro stlin ě v adnoucí, o b raz e prch av o sti lidské sily a slávy, srv. Is 37, 27; 5 1 ,1 2 ; 4 K rál 19, 26. a jj. — V šecka sláv a — polní tráv a. V. * ‫ ״‬d e c h H o s p o d i n ů v “ = v ítr žhoucí. — ‫ ״‬l i d “ r : lidstvo vůbec. — K ritika p ráv em p o k lád á v. 7c za glosu n ev ázan o u , k te rá k azí básnickou stav b u v. V. 8- ‫ ״‬s l o v o B o h a “, slibující v ykoupení ze zajetí. V. 9- ‫ ״‬J e r u s a l e m “ = ‫ ״‬S i o n “ ležící v s s u tin á c h ; ‫ ״‬m ě s t a j u d s k á “ pobořen á. — P ro ro k oslovuje posly, kteří p řin eso u rad o stn o u z p rá v u do P alestiny, že P á n p řiv ed e svůj n áro d ze zajetí (k terý na ssu tin á c h p o sta v í nové dom y). Vyzývá je, by vystoupili ‫ ״‬n a h o r u “, odkud je b u d e dalek o širo k o viděti a slyšeti, a tam af volají plným hrdlem svou ‫ ״‬r a d o s t n o u z v ě s t “ (evangelium ). V. 10n· ‫״‬r a m e n i “ H ospodinovu p řičítá b ib le velečiny B oží p ři vysvo b o zen í n á ro d a z E gypta. E x 6, 6; 15, 16. a jj. — ‫ ״‬d í l o “ — b ý v á p řek lád án o buď ‫ ״‬o d v e t a “ (nepřátelům ) nebo ‫״‬o d m ě n a “ (spravedlivým ). D le toho p řich ází P á n ja k o žto nejvyšší odm ěnitel, aby dal spravedlivcům ‫ ״‬m z d u “ a bezbožníkům za jejich ‫ ״‬dílo“ t r e s t . Srv. 8, 21; 9, l n ; 24, 6. 10 n; 30, 23. 27. a jj. — jin í'v š a k lé p e : ‫״‬H ospodin zvítězil n ad B abylonem a jak o žto odm ěnu z a boj v ed e p řed se b o u lid svůj, ale jako dobrý, starostliv ý p astý ř ovce sv é p ře d seb o u pečlivě žen e, ne jako p ozem ský vítěz válečné zajatce. T ak u vádí K ristus o sv o b o zen é lidstvo do n e b e ; vodí je jako dobrý p astý ř cestou p o zem sk éh o ž iv o ta“ . (Schlogl). — Srv. Jer 23, 4; Ez 34, 13; M ich 5, 4; 7, 14; Zach 11, 7. V. 12- v rací se k vv. 6 —8. — chce d o d ati zajatcům důvěry v m oc B oží, k te rá d ovede splniti, co slíbila. Srv. k v. 6. — ‫ ״‬v o d y “ = m oře. — V. 12c d le h e b r.: ‫ ״‬K d o p o j a l d o t ř e t i n k y (m írky) p r a c h z e m ě ? “ — ‫ ״‬t ř i p r s t y “ = šp etka.

Isajáš 40, 13— 19.

155

kdo zvážil na váze hory a pahrbky na závaží? 13 Kdo pom ohl duchu H ospodinovu, neb kdo mu rádcem byl, jemu c o s oznám il? 14 S kým se radil, by poučil se, aby jej učil stezce správnosti, kdo se sdílel s ním o vědění, a cestu moudrosti mu ukázal? 15 Aj, národové jak krůpěj na okovu, a jako prach na závaží jsou před ním; aj, ostrovy jako drobný prášek! 16 17 Ani Liban nestačí na zátop, a zvěř jeho nestačí na žertvu. Všichni národové jakoby nebyli, tak jsou před ním, a za nic a prázdnotu je cení.

rfi
18

*

$

Ke komu tedy chcete připodobnit Boha, aneb k čem u ho přirovnat!?

19 Zdaliž m odlu neslévá slévač, zda zlatník ji nepotahuje zlatém
V. 18n· Bůh, nejvýše m oudrý tv ů rce a sp ráv ce světa, k te rý n a n ikom n e závisí, ví, kdy a kterak v y v ed e svůj n áro d ze zajetí. N ikdo n em ů že p lány jeho zk řížiti. — V. 14c je s t n ejsp íše glosa. V. lb■ Jakou cenu m á krůpěj, k terá zbyla na okovu, tak o v o u cenu m ají národové, i velicí, jako n a př. B abyloňané p ře d H ospodinem . N em ohou se m u p ro tiviti v jeho zám ěrech, a p r o tiv ili se přece, Bůh m á d o sti síly, aby je — o d stran il jakožto p řek ážk u sv é p ro zřeteln o sti. — ‫ ״‬p r a c h n a z á v a ž í “, který nem á žádného účinku na m isku, že není ani třeb a, by jej vážící se tře l. Srv. M oud 11, 23. — ‫ ״‬o s t r o v y “ a p ř í m o ř í , ted y c e l á z e m ě , ktero u si sta ří p ře d sta v o v a li jako ‫ ״‬k r u h “, om ývaný se v šech stra n — vodou. — H ebreové říkají, že to slovo (daq) znam ená, nejjem nější p rach, k terý nám vítr často m etá do očí, a k terý je sp íše cítit než v id ět; jso u tedy tím slovem n azvány nejm enší a ta k o řk a nevid iteln é částečky prachu, k teré sn ad D em okritos s E pikurem n azý v á a to m y “ (Jer). — Z d á se, že za v. 15c schází jed en člen (15d). V. 1δ· Bůh je s t b y to st ta k velebná, že mu n em ů že b ý ti p o d án a p řim ěřen á oběť; ani kdyby celý L ibanon byl obrovským oltářem , n á k terém by p o d á n a byla v oběť v šeck a jeho z v ě ř v ohni, u d ržo v an ém dřívím v šech jeh o lesů! V. 17- p o k lád á Schlogl z a glosu. V. ls- souvisí velm i úzce s v. 21. Srv. níže v. 25 a 26 nn. — P ro ro k u p o zo rňuje, že od ep říti H ospodinovi d ů v ěru je s t hřích p roti jeho v eleb n o sti. — T ím v ětší, k lade-li kdo důvěru v nicotné m odly (v. 19 n). V. 19»· dle hebr. o p rav en éh o zn i: (19) (20) M o d lu slévá slévač, zla tn ík j i potahuje zlatém, a stříb rn ý m i řetízky j i připevňuje. Kdo je 71a (takový) n á kla d chudý, vybírá dřevo, j e ž netrotichniví, obratného umélce s i vyhledává, aby vytvo řil modlu, která se nekolísá,

Jiní jinak opravují a p řek lád ají v. 20. — ‫ ״‬n á k l a d “ n a m odlu k o v o v o u , zlatém pobitou, b ývá p ro m éně zám ožného veliký, p ro to takový sp o k o jí se s m odlou

156

Isajáš 40, 2 0 —27.

a stříbrník stříbrnými plechy? 20 D ovedný um ělec vybírá si pevné, nehnijící dřevo, a hledá, jak nehybně postavit sochu. N evíte? N eslyšeli jste o tom ? N ebylo vátn to řečeno od počátku? N epoznali jste základů zem ě? 82 Ten trůní nad klenbou zem ě, jejíž obyvatelé jsou mu jako kobylky; ten roztáhl jako nic nebesa, rozprostřel je jak obytný stan. 23 T en velm ože obraci v niveč, a vládce světa v nic přivádí. 84 Prve než zasazen, nebo zaset, prve než kořeny zapustil km en jejich: náhle zavane na ně, i uschnou, a vichor jak stéblo zanese je. 86 Ke komu mne chcete připodobnit, ke komu přirovnat? praví Svatý. 81

26 Z dvihněte k výšinám své oči, a vizte, kdo je stvořil, kdo vyvádí sčítané vojsko jejich, kdo je všechny jménem volá, pro m nožství síly a veliké m oci jeho ani jediná neschází! 87 Proč říkáš, Jakobe, proč m luvíš, Israeli: ‫״‬Co mne potkává, skryto jest Hospodinu, a Bohu mému právo m é u šlo .“
d řev ěn o u , jen když pevně stojí, n ek o lísá se, nebo sn ad do konce n e p ad á. — N ová k ritik a a s ni Schlogl pokládají v. 19n za glosu, k terá ru ší so u v islo st v. 18 s v. 21. — C ondam in p o k lád á tyto dva vv. za původní, ale v so u v á m ezi ně 41, 6 n . V. a1· O velebnosti B oží mohli se Israelité p řesv ěd čiti r o z u m e m i z j e v e n í m , z knihy p říro d y i z knih posvátných, jejichž o b sah býval ústním podáním z pokolení na pokolení , o d p o č á t k u “ n áro d a, t. j. od časů arciotců, p řen ášen . — ‫ ״‬z á k l a d ů z e m ě “ = kdo a jak zem i založil (G n 1, 1 nn). — K ritika v šak p řek lád á v. 21c: ‫ ״‬n e v i d í t e t o o d z a l o ž e n í z e m ě “ ? (C ondam in; Schlogl p o k lád á ten člen (stich) z a glosu). V. 22- Is velikolepě p řed k lád á B oží v z n e še n o st, m oc, v ěd o u cn ast, ab y ti, k te ří p o k árán i byvše sty d í se z a nicotné modly, nabyli vzn ešen éh o pojm u o Bohu (K nabenbauer). — ‫ ״‬k l e n b a “ n ad zem í se pnoucí, jso u nebesa. — ‫ ״‬j a k o n i c “ — jako j e m n á o p o n a (hebr.), z floru, tylu, n eb o pod. látky. — Srv. G n 1, 6. V. 23- M ůže tedy učiniti tak té ž vládci, který by p ro ti vůli jeho nechtěl Ju d ovce p ro p u stiti ze zajeti. V. ‘ 2i■ S tačí slabý pokyn B oží, z n á z o rn ě n ý tu z a v a n u t í m neb ovanutím

větru.
V. 25· opakuje otázk u v. 18. — Bůh je b y to st ve sv ato sti nejvýše vzn ešen á. N em á so b ě ro v n a. Kdo v B oha ned ů v ěřu je, pop írá jeho v zn ešen o st, p řed stav u je si ho jako m alom ocného člověka. ‫ ״‬S v a t ý “ nem ůže nesplniti, co slíb il; n ev ěrn o st b y la by i p ro ti svatosti. V. 2e· ‫ ״‬j e “j r , h v ě z d y .— Bůh líčen tu jako vojevůdce nebesk éh o vojska, t. j. h v ězd. — S rv. Ž 18, 1. — ‫״‬j e j i c h “ = h v ězd . — O k ažd é ví, k ažd o u m á sp o čítánu. — Srv. Ž 146, 4. V. 27· Bůh, k terý sp ra v u je n e b e sk é h v ězd y , řídí tak é o sudy n áro d ů ; ten k terý ví o k a ž d ě hvězdě, ví tak é o n áro d u israelsk ém , o jeho stav u v z a je tí;

Isajáš 40, 28—41, 1.

157

28

N evíš, neb n eslyšel jsi o tom ? V ěčný Bůh jest H ospodin, který stvořil končiny zem ě; nezem dlí, aniž se unavuje, aniž lze vystihnout m oudrost jeho.

a9 Je ten, který znaveném u sílu dává, a bezm ocném u hojně zdatnosti a m oci 30 Ať mdlí mládež a znavuje se, junáci slabostí ať padají, 31 ti, kteří doufají v Hospodina, nabývají sil nových a nových, dostávají křídla jak orli, b ěží a nemdlf, jdou bez únavy.

2. Ř eč druhá: H o sp o d in b u d ou cn o p řed p o v íd á a p o řá d á
(hl 41).
B ůh vyzývá národy k veřejn ém u soudu o sv é moci p ře d v íd a t, p ře d p o v íd a t a řídíti budoucí věci (v. 1). Bůh v zb u d í v ítězného vojevůdce (Cyra), k terý b u d e p o strachem sv ěta (v. 2—7). Israeli n eb u d e tře b a sé děsiti, ježto H osp o d in je s ním (v. 8—10). H ospodin pom ůže Israeloví, bij zvítězil nad svým i n e p řáte li (v. 11—14), B ůh pom ůže mu ku blahu (v. 15—20). Bůh vyzývá o p ět pohany, by soudili m ezi ním a svým i m odlam i, kdo z obou těchto stra n je v šev ěd o u cí a v šem ohoucí a te d y p ravý B ůh: H ospodin anebo m odly? (v. 21—29).

H l a v a 41. 1 Pozor mějte na mne ostrované, a národové sbírejte sv é síly ; přistupte a pak m luvte; sejděm e se k společném u soudu!
* * *

o národu, který je s t jeho m iláčkem , m ajetkem , kterém u se d o sta lo zv lá štn ích z a slíbení, k terý m á jakési ‫ ״‬p r á v o “ B oha žád ati, aby co byl slíbil, tak é splnil. — Jako jsou Judovci dědici požeh n án í, daného Jakobovi (Israeloví), ta k m ají býti tak é dědici jeho důvěry v B oha a trp ěliv o sti. — ‫ ״‬s k r y t o j e s t H o s p o d i t i u “, B ůh o tom neví, nebo ned b á toho, jakoby nevěděl. V. 28- Člověk slíbí něco, um írá však prvé, nežli slib sp ln iti mohl. N e ta k věčný B ůh! — V šem ohoucím u, který stv o řil nebe i zem i, není nem o žn o p ečo v ati o své tvory, vyvěsti n áro d vyvolený z bídy a p‫־‬soty. — N ečiní-li tak h n e d , z d á -li se, že odkládá, m á zajisté n e j m o u d ř e j š í d ů v o d y k tom u, k terý ch o b m eze n ý člověk nechápe. V. 80n. i když největší s í l y p ř i r o z e n é chabnou, nechabne v ěřící, d o u fájící v B oha, kterého sílí n a d p ř i r o z e n á p o m o c (m ilost) B o ž í . Hl. 41. — V. 1. Bůh vybízí pohany k s o u d n í m u r o k u . S tran o u jed n o u b u d iž ^Hospodin Bůh Israelů v , stran o u druhou buďtež m odly, b o hové pohanských národů. R ozhodčím i soudci a f jso u pohané sam i, ať ro zhodnou, kdo je p rav ý Bůh. D ůkazem , že H ospodin je p rav ý Bůh, je s t jeho v š e v ě d o u c n o s t , k te rá p ře d p o v ěděla dílo Cyrovo, (a tak é je vykonala) k d ežto m odly nem ohly nic tak o v éh o p ře d vídati neřku-li předpovídati. N a ten to v. 1. navazuje n íže te p rv e v. 21. — ‫ ״‬o s t r o v a n é “ — obyvatelé o s t r o v ů a p o b ř e ž í ; jež to si sta ří p ře d sta v o v a li zem i jaK0 ostrov, m ožno říci, že ‫ ״‬o s t r o v a n é “ jsou tu všichni n áro d o v é zem ě. Srv. v. lb . — ‫ ״‬s b í r e j t e s v é s í l y “, aby ste neohroženě u so udu m luvili (‫ ״‬m l u v t e “ v. lc ), ab yste uváděli důvody proti m ně a p ro sv é modly. — Schlogl (s B uddem ) m ísto : ‫ ״‬s b í r e j t e s v é s í l y “ přek lád á : ‫ ״‬č e k e j t e n a m ů j d ů k a z “.

158

Isajáš 41, 2 - 7 .

2 Kdo vzbudil od východu ‫״‬spravedlivého“ ; povolal ho, aby šel za ním ? Kdo mu dává národy, poddává krále, vydává je jako prach jeho m eči, jak zaváté stéblo luku jeh o ? 3 Žene je, (sám ) táhna Zachovalý, že není vidět cesty na nohách jeho. * Kdo to dělá, kdo to čin í? Kdo volá rody od počátku? Já, H ospodin, první, já, jenž i poslední jsem. 6 Vidí to ostrované i bojí se, končiny zem ě žasnou, sbližují se a shromažďují. 6 Druh druhu pom oc poskytuje, a praví sou sed u svém u: ‫״‬Vzmuž s e ! “ 7 Kovář, kladivem bijící, povzbuzuje kovotepce toho času řka: ‫ ״‬Sletována je d ob ře,“ a upevňuje ji hřebíky, aby se nem ohla hýbat.
V. 2‫ ״ ־‬s p r a v e d l i v ý “ je tu C yrus, o jehož výbojích a o b ro v sk é říší viz k 2 P a r 36, 22 n. — ‫ ״‬S prav ed liv ý m “ slo v ě p roto, že řízením Božím d o p o m o h lju dovcům k jejich ‫ ״‬p r á v u “, které jím dávaly sliby B oží — že b udou ze zajetí p ro p uštěni. — V širším význam u slova m ůže býti C yrus n azý v án ‫ ״‬s p r a v e d l i v ý m “ p ro to , že byl n ástro jem P ro zřeteln o sti, který zav e d l ‫ ״‬ř á d “ (pořádek) jaký P ro z ře teln o st m íti chtěla (m ezi n árody p řed n í Asie. Srv. jak slují M edové výše 13, 3). N ěkteří (Schlogl) p řek lád ají: ‫ ״‬V í t ě z “. — H osp o d in učinil národy b e z b r a n n ý m i p ře d zb ran ěm i C yrovýiňi. V. 2de lépe zní dle LXX: H o s p o d i n č i n í t a k o ř k a p r a c h z j e j i c h m e č ů , č i n í z á v a t ý m i s t é b l y j e j i c h l u k y . — H ospodin sám k ráčí p ře d C yrem a C yrus se svým i vojsky p o slu šn ě ‫ ״‬j d e z a n í m “. V. s. C yrus o b tíže cesty n eb u d e cítit aniž jak é únavy slab o sti lidské. (Jer.) Jiní jinak. V. * ■ ‫ ״‬r o d y “ = pokolení lidstva. — V. 4cd z d ů razň u je B oží v ě č n o s t , vyslo venou ve jm én u ‫״‬J a h v e “. Viz Ex 3, 14. — K dežto pokolení přichází a pokolení odchází, H ospodin zů stáv á a zů sta n e týž u stav ičn ě. V. b■ ‫ ״‬t o “ dílo Cyrovo, t. j. dílo Boží. — P o d ro b n ěji to dílo b ude v y p sán o níže 45, 1—6. 13; 46, 11. — ‫ ״‬o s t r o v a n é “ jak o vý še v e v. 1. — C elý sv ě t se d ěsí v ítězstv í C yrových, náro d o v é se radí, jak zach o v ati svou sa m o sta tn o st p ro ti něm u, sch ázejí se a spolčují se na o branu (v. 6). D ávají ta k é dělati n ové strážce svých krbů i říší — m o d l y (v. 7). V. 6n. C ondam in p řeh az u je z a 41, 19. V té so u v islo sti slévač a zlato tep ec si pom áhají a povzbuzují se při výrobě m odel. — Schlogl s novou kritikou pok lád á v. 7. z a glosu. D le h eb r. zní v. 7: Slévač povzbuzuje zlatotepce, který, kladívkem h la d í kovadlinu, ý r a v í : S le to v á n i je s t dobré , a upevňuje to hřeby, aby se to nekolísalo. ‫״‬t o “ = ‫ ״‬o n a “ = modla. — ‫ ״‬p ovzbuzuje“ ku práci, aby m odla b yla b rzy hotova. — ‫ ״‬Slévány, spájen y bývají plechy ke plechu (povlak) i ke kovové p o d lo žce (slitin ě). — N ové m odly byly vyráběny, s t a r é oh led áv án y a spravovány, u pevňovány, aby sn ad n ěk terá n ep ad la nebo povlak s n ě k te ré se nesvezl, což by bylo z l é z n a m e n í ( ‫״‬om en“). — V zpom eňm e, kolik n áro d ů p řiv tělil C yrus ke své říši (km eny perské, m edské, n áro d y říše lydské, babylonské, Jony, Lyky, Féničany, Saky atd.) a kolik so u sed ů jeho říše se třá slo p ře d ním !

Isajáš 41, 8— 14.

159

T y však, Israeli, můj služebnfče, Jakobe, kterého jsem vyvolil si, sím ě Abrahama přítele m ého, v něm ž jsem uchopil tě od končin zem ě, z dálných jejích koutů jsem povolal tě, a řekl tobě: ‫״‬Služebník můj jsi ty, vyvolil jsem tě, nepohrdnuv tebou, — neboj se, neboť já jsem š tebou, neviklej se, neboť já jsem Bůh tvůj, posiluji tebe a pomáhám tobě, drží tě pravice m ého ‫״‬spravedlivého“.

Aj, hanbit a styděti se budou všichni, kdož bojují proti tobě; budou jakoby nebyli, zahynou Jidé, kteří tě napadají. Hledati budeš jich a nenalezneš těch, kteří bouří se proti tobě; budou jakoby nebyli, v niveč se obrátí lidé válčící proti tobě.
13

Neboť já H ospodin jsem Bůh tvůj, který tě drží za ruku, a říká tobě: Nestrachuj se, áť — pom áhám to b ě ! vfeboj se , červíčku (můj) Jakobe, sraeli, (můj) broučku! Á pom ohu tobě, dí H ospodin, spasitel tvůj, Svatý Israelův.

V. 8n. u vádí důvody, p ro k te ré p říslu ší Judovcům právo n a B oží ochranu. — K dysi B ůh se nazval B ohem A braham a, Isák a a |ak o b a (Ex 3, 15). ‫ ״‬J a k o b “, ‫ ״‬I s r a e l “ jso u nejčestnější jm éna n áro d a. — Jako p á n o p atru je sv éh o otro k a, ježto je to cenné vlastnictví, tak i Bůh bude ch rán iti svůj m ajetek — n á ro d israelský. — Bůh vyvoliv si A braham a z a otce národa, se k terým m á v elik é úm ysly, nedokončil by svého díla, kdyby d al Judovcům , p otom kům A braham ovým , zahynouti. — O A braham ovi, ‫ ״‬p ř í t e l i B o ž í m “ srv. tak é 2 P a r 20, 7; Ju d it 8, 22; Jak 2, 23. — ‫״‬k o n č i n y z e m ě “ je s t chaldské m ěsto U r, k d e kdysi A braham sídlil. Viz G n 12, l n n ; 15, 15. — B abylonii m ohl n azv ati ‫ ״‬končinam i z e m ě “ toHko spiso v atel, píšící v P alestin ě (P rv o isajáš) a nikoli dom nělý ‫ ״‬D r u h o j e s a j á š “, který p rý žil sám v B abylonii! V. 10- M ísto ‫ ״‬p r a v i c e m é h o ‫ ״‬s p r a v e d l i v é h o “ (C yra, viz v. 2) n eb r. lé p e: ‫ ״‬m á s p r a v e d l i v á (vítězná) p r a v i c e “. — P ěti důvody p o silu je Bůh d u v ěru Judovcu. — C y r u s b ý v á p ráv em pok lád án za p ř e d o b r a z M e s i á š e a co tu řečeno ve sm yslu slovném o o n o m , bývá rozum ěno ve sm y slu p řed o b ra z e n é m o tomto. V. n n . N epřátelé Israelo v i zahynou. — ‫ ״‬k d o ž b o j u j í “ = ‫ ״‬k d o ž j s o u z a n i č e n i “ z áští (hebr.). — ‫ ״‬h l e d a t i b u d e š j i c h “,' aby se s p ro ti nim zab ezp ečil. — Viz kletbu, kterou vyřkl kdysi H ospodin nad n ep řáteli A braham ovým i G n 12, 3. V. 14- N áro d v zaje tí d e p t a n ý , ponížený je s t jak o č e r v í k , b r o u č e k , le zoucí po zem i. Srv. výše 14, 11; Job 25, 6. — M ísto ‫״‬I s r a e l i , m ů j b r o u č k u “ Vulg: ‫ ״‬k t e ř í j s t e j a k o z e m ř e l í z I s r a e l e “, t. j. kteří jste·(p o litick y ) m rtvi. Srv. E z 37, 12. — ‫ ״‬s p a s i t e l “ = g ó ’é l, t. j. příbuzný, který je s t p o v in en chrániti a p říp ad n ě pom stíti svého spřízněnce. Srv. Nm 3 5 ,1 2 .1 9 ; D t 19, 6. Viz n íže 43, 1.

160

Isa já š 41, 15—22.

16 Já tě učiním mlatebným vozem , novým , majícím troucí zuby; mlátit budeš hory a zdrtíš je, pahorky obracet budeš v prach. 6 ‫ נ‬Převěješ je a vítr je zavěje, vichřice rozpráší je; ty však plesati budeš v H ospodinu, ve Svatém Israelově se honosit. 17 Chudí hledají marně vody, jazyk nuzných vysýchá žizní. Já, H ospodin, vyslyším je, já Bůh Israelův, jich neopustím . 18 Otevru na strmých pahorcích řeky, a uprostřed polí pram eny; obrátím poušf v jezera vod, a zem i vyprahlou v prýštící vody. 19 D ávat budu v poušti růsti cedrům, akacilm , myrtám a olivovým stromům, štípit budu v pustinách cypřiše, jilm y a spolu i jedle, 20 by viděli, poznali a povážili, aby spolu porozuměli, že ruka H ospodinova to udělala, že Svatý Israelův to učinil.

Předneste svou spornou v ěc, dí H ospodin, přineste m odly sv é, praví král Jakobův. 22 Nechť přijdou a řeknou nám , co bude; předešlá (proroctví), která to byla,
V. 15- O m l a t e b n é m v o z e , sáňkách n eb o válci viz 2 K rál 24, 22; 1 P a r 21, 23. — ‫ ״‬h o r y “ = veliké říš e ; ‫ ״‬p a h o r k y “ = n1alé říše — Z těch ‫ ״‬h o r “ b u d e padrť. — Srv. Sdc 8, 7; 2 K rál 12, 31; 4 K rál 13, 7; P řís 20, 26. — Viz také vý še Is 21, 10. V. le· Jak á to zm ěn a s ubohým ‫ ״‬č e r v í č k e m “ ! (v. 14). V .17· ‫ ״‬C h u d i “ Israelité v zajetí m arně se n am áhají zb aviti se sv é bídy palčivé. V. 8‫ ·נ‬Bůh bude poskytovati n á p a d n ě lidu sv ém u vše, čeho p o třeb u je, m ěrou nejhojnější. — Srv. výše 30, 2 0 ; Ex 17, 7. V. 19- srv. s 32, 15 n. - Vrchol blaha, k teré tu p rorok líčí, dostaví se dok onale z a d o b m e s i á š s k ý c h . Srv. výše 8, 9; 9, 6; 11, 1; 30, 25; 32, 1; 3 5 ,1 . — Z toho všeho b u d e zřejm o, že lásk a Boží z áz ra č n é pečuje o svůj lid. V. 21· navazuje na v. 1. — M ísto ‫ ״‬p ř i n e s t e m o d l y s v é “ V ulg: ‫ ״‬p ře d n e ste, ač m áte-li co důrazného (pádného)“, t. j. důvody (proti H ospodinu a) v e p ro sp ěch m odel. — H ospodin je s t ‫ ״‬k r á l e m “ a ted y o c h r á n c e m ‫״‬Ja k o b a “, t. j. n á ro d a israelského. V. 22n- m luví o dvou druzích p ro ro c tv í: 1. o p r o r o c t v í c h ‫״‬p r v n í c h “, p ředešlých, s t a r ý c h (srv . níže v. 43, 9; 48, 3) a 2. o n o v ý c h ( = ‫ ״‬c o b u d e “ = ‫ ״‬c o m á p ř i j í t i “ = ‫ ״‬c o p ř i j í t i m á p ř í š t ě “ (v. 23). — M odly, aby dokázaly, že jsou bohové, m ají se v ykázati buď proroctvím i s t a r š í m i , k t e r á s e j i ž s p l n i l a , nebo m ají p řed p o v ěd ěti věci n ové a H ospodin je st ochoten vyčkati, sp ln í-li se nové předpovědi. — K terým i ‫ ״‬s t a r ý m i “ proroctvím i, již splněným i, m ůže se vykázati H ospodin, o tom poučuje v. 25—28. — N eběží tu, jak se dom nívá C ondam in, o dílo C yrovo vůbec, v celém jeho ro zsah u , ale toliko potud, p o k u d bylo dříve již p ředpo v ěd ěn o a s (idealného n ebo skutečného) stan o v isk a p ro ro k o v a p a tří již m inulosti; proti tom u vše, co hll 40—48 slibují o Cyroví p ro

Isajáš 41, 2 3 - 2 9 .

161

oznam te, i budem e pozorovat, bychom zvěděli, zdali se splní; co má přijíti, ukažte nám ! 23 Oznamte, co přijíti má příště, ať poznám e, že bohové jste vy. Čiňte co můžete dobrého nebo zlého, i budem e rokovat a spolu uvidím e! Hle, vy nejste nic a práce v a še je nicka; ohavník jest, kdo si vyvolil vás!

2‘

36 Já (však ) vzbudil jsem od severu — od východu slunce přišel ten, jenž moje jm éno vzývá, i deptá m ocnáře jako bláto, jako hrnčíř po hlíně šlape. 26 Kdo (z v á s ) to zvěstoval od počátku, bychom to věděli, a od začátku, bychom říci m ohli: ‫ ״‬T y m áš pravdu“ !? N ebylo hlasatele, nebylo věštce, nikdo n eslyšel vašich řečí.

2‫ז‬

První (jsem já byl, jenž) Sionu řekl: ‫ ״‬T u jso u ,“ (já) jsem dal Jerusalemu hlasatele blaha. 28 I hleděl jsem , a nebyl z těchto nikdo, kdo by poradil a jsa tázán odpověděl. 39 Aj, všichni jsou v neprávu, práce jejich je nicka, prázdný vítr jsou soch y jejich.

budoucno, n ep atři ku proro ctv ím s t a r š í m , nýbrž k n o v ý m . (Jan F ischer), -r‫ ״‬d o b r é h o n e b o z 1é h 0 “ = užitečného n ebo škodlivého. — V. 23d dle h e b r.: ‫ ״‬a b y c h o m ž a s l i a s p o l u s e b á l i “. — M odly mlčí, nem ohou u v é sti p ro ro ctv í starších, nem ohou m luviti a před p o v ěd ět! nic n o v é h o ; p ro to p o d áv á v. 24. ro z su d ek jim nepříznivý. V. 24· O lživosti, obo jak o sti a tem nu v ešteb p o h an sk ý ch srv . v ý še úvod na str. 9—12. V. 26- ‫ ״‬o d v ý c h o d u “ (z P ersie ) pocházel a p řišel C y r u s . P řiše l do Babylonie ‫״‬o d s e v e r u “, t. j. z M e d i e , k teré se byl zm ocnil, když p o razil A styaga. C yrus ‫ ״‬v z ý v a l j m é n o “ H ospodinovo (Jahve) ve vyhlášce, k tero u dovolil Judovcům n áv rat do vlasti; viz E sd r 1, 2. — K v. 25de srv . níže 45, 1 n. V. 26- ‫ ״‬z v á s “ z m o d e l . — ‫ ״‬o d p o č á t k u “ = ‫ ״‬o d z a č á t k u “ = dlouhou dobu dříve nežli se p řed p o v ěď splnila. — H ospodin m luví vítězn ě, jež to jen jem u přísluší ‫ ״‬p r a v d a “, že p řed v íd al a před p o v ěd ěl, co se sta n e a co se sta lo za dlouho později. H ospodin m ěl své ‫ ״‬h l a s a t e l e “, jejichž ‫ ״‬ř e č i “ — t. j. p rav á p roroctví, b y l o ‫ ״‬s l y š e t i “. V. 27· ‫ ״‬T u j s o u “ h lasatelé blaha. — Viz více n íže 44, 26. V . 28· ‫ ״‬h l e d ě l j s e m “ — ohlížel jsem se, hled al jsem . — ‫ ״‬z t ě c h t o “ m odel, bohů pohanských. V. 29- ‫ ״‬j s o u v n e p r á v u “ = pro h ráv ají při. — M ísto toho h e b r.: ‫ ״‬n i c n e j s o u “ jako výše ve v. 24. — M ísto ‫ ״‬j e j i c h “ čte k ritik a ‫ ״‬v a š e “ ; dle toho oslovuje H ospodin pohany, ctitele m odel jako ve v. 1. a 21. — Srv. 44, 8 ; 45, 21; 46, 10. C ondam in vidí ve hll 4 0 n velikou b áseň slo žen o u z e s l o h y (40, l n ) : ‫ ״‬Zločiny Israelovy jsou odčin ěn y “, z p r o t i s l o h y (40, 3—5 ): ‫ ״‬P řip ra v te cesty na n áv rat z a ja tc ů “, z e s t ř e d o s l o h y (40, 6 —8): ‫ ״‬S láva lid sk á p o m íjí; B o ží slib

162

Isajáš 42, 1.

3. T řetí ř e č : M esiá š s lu ž e b n ík e m H osp o d in o v ý m , prostř ed n ík e m Israelovým a sv ě tle m p oh an ů (42, 1—43, 13).
M esiáš, učitel národů (42, 1—4), světlo pohanů a d iv o tv ů rce (42, 5—9). P íseň díků za vykoupení (4 2 ,1 0 —12). M esiáš, B oží bojovník (42, 13—17). Z aslep e n o st B ožího lid u (42, 18—23). Reč H ospodinova, kterou tě ší p rav é Israelity (43, 1—8). P ohané jso u svědky H ospodinový v šev ěd o u cn o sti (43, 9— 13).

H l a v a 42. 1 Ejhle, služebník můj, příjemný mně, vyvolený můj, zalíbil jsem si v něm ;
n ezm ěnitelný“, z e d r u h é s l o h y (v. 9 ): ‫״‬R a d o stn á novina", z e d r u h é p r o t i s l o h y (v. 1 0 η ): ‫״‬V ítězství H o spodinovo“, z d r u h é m e z i s l o h y (4<', 12—17): ‫ ״‬M oudrost, n ezáv islo st a v elik o st H o sp o d in o v a“, z e t ř e t í s l o h y (40, 18 n^ 41, 6 n ; 40, 20—24): ‫ ״‬N icota m odel a pozem ských m ocnářů p ro ti B ohu“, ze t ř e t í p r o t i s l o h y (40, 25—31): ,V šem ohoucí m ůže d áti sv ém u lidu n ep řek o n ateln o u sílu “, z e t ř e t í r n e z i s l o h y (41, 1—5 ): ‫״‬V ýboje C yrovy jsou dílo všem ohoucn o sti H ospodinovy“, z e č t v r t é s l o h y (41, 21—24): ‫ ״‬V ýzva m odel, ať se pokusí p řed p o v ěd ěti bud o u cn o “, z e č t v r t é p r o t i s l o h y (41, 2 5 —29): Jediný H ospodin p řed p o v ěd ěl výboje C yrovy“, z e č t v r t é m e z i s l o h y ( 4 1 ,8 - 1 0 ) : ‫ ״‬N árodu vyvoleném u, chráněném u od H ospodina není čeho se b á ti“, z p á t é s l o h y (41, l l n ) : ‫ ״‬N epřátelé Israelovi budou zničen i“, z p á t é p r o t i s l o h y (41, 1 3 n ): ‫ ״‬D ů v ěra v H ospodina“, z p á t é m e z i s l o h y (41, 15n ): ‫ ״‬Israel vyhladí moci n e p řá telsk é “, z e š e s t é s l o h y (41, 17n) : ‫ ״‬P ram eny b u d o u se p rý štit ze suché p ů d y “ a z e š e s t é p r o t i s l o h y (41, 19n) : ‫ ״‬P o u šf b ude p lna chladivých stín ů “. Hl. 42. — V. 1-?· obsahuje p r v n í p íseň o ‫ ״‬s l u ž e b n í k o v i J a h v o v ě “ (H ospodinově). D r u h á píseň jest níže v 49, 1—9 a ; t ř e t í v 50, 4 —9; č t v r t á v 52, 13—53, 12. S tarší vykladači žid o v ští viděli v to m to slu žeb n ík u H ospodinově ( ‫'״‬e b e d Jah v e“) zaslíbeného M esiáše. T e p rv e p o zd ější učenci žid o v ští, zejm éna střed o v ěcí (A benesra, Raší, Kimchi a jj.) ro z šířili a uplatnili v žid o v stv u v šeo becný n ázo r, že ‫ '״‬e b e d J a h v e “ je st n á r o d i s r a e l s k ý (pojem h r o m a d n ý p roti pojm u o s o b n í m u ) . K řesťanské výklady až do posledních let XVIII. století tv rdily jednom yslně, že ‫ ״‬s l u h a H o s p o d i n ů v “ (zejm én a ve hl 53) je s t z a š l í b e n ý M e s i á š , k t e r ý s k u t e č n ě p ř i š e l v J e ž í š i K r i s t u . T e p rv e ke konci řečeného (XVIII) sto letí přijali s m enším i zm ěnam i n ěkteří p r o t e s t a n š t í vyk ladačí n á z o r středověkých učenců ž i d o v s k ý c h . D ovolávali se souvislosti, t. j. Is 41, 8; 42, 19; 43, 10; 44, 1. 2. 21; 45, 4 ; 48, 20., kde sk u tečn ě n á r o d i s r a e l s k ý jm enován je s t ‫ ״‬s l u ž e b n í k e m H o s p o d i n o v ý m “. P o tíž jim působilo m ísto 49, 5 n (srv . ta m ž e v. 8. 9a), kde se p rav í, že ‫ ״‬služebník H osp o d in ů v “ v zk řísí (obnoví) n áro d israelský. K t e r a k m ů ž e ‫ ״‬s l u ž e b n í k H o s p o d i n ů v “ o b n o v i t i ‫ ״‬s l u ž e b n í k a H o s p o d i n o v a “ ? Aby tu to zá h a d u ro zřešili, tvrdili jedni, že ‫ ״‬s l u ž e b n í k H o s p o d i n ů v “ není n áro d israelsk ý celý, n ý b rž toliko jeho ‫ ״‬z b o ž n é j á d r o “, jiní že je to ‫ ״‬s t a v p r o r o c k ý “ ; dle jiných je s t ‫ ״‬služebník H ospodinův“ s t a v u č i t e l ů z á k o n a (zákonníkův). Ježto však o braz tohoto ‫ ״‬slu ž e b n ík a“ ve jm enovaných písních, zejm éna ve hl 53 vykreslený, je tak velebný, že se nesrovnává ani s nejlepší částí n áro d a, tv rd ili jiní, že ‫״‬e b e d J a h v e “ zn a m ená toliko ‫ ״‬i d e a 1 n í h 0 “ I s r a e 1 e, t. j. tak o v éh o , jaký dle p lánů B ožích m á býti (proti Israelovi skutečném u, ubohém u, jak je s t líčen v ostatn ích částech knihy Is). — Jak již výše bylo řečeno, k řesťanští u čitelo v é až do konce XVIII. sto letí viděli ve ‫ ״‬služebníkovi H ospodinově“ slíb en éh o M esiáše. O d té doby mnoho protestantských vykladačů, k teří n epřijali n ázoru, že ‫'״‬e b e d Ja h v e “ je s t pojem h r o m a d n ý , ale hájili, že je to pojem osobní, odchýlili se od starobylého výkladu k řesťanského tím , že s e t ř e l i s e ‫ ״‬s l u ž e b n í k a H o s p o d i n o v a “ ráz m esiášský a viděli v něm J e r e m j á š e n eb o I s a j á š e , k rále U z i á š e , E z e c h j á š e , Jo achim a nebo jiného vynikajícího m uže. — Katoličtí vykladači hájí do d neška (krom ě n epatrných výjim ek) staréh o , věky posvěceného výkladu o so b n ě-m esiášsk éh o , t. j. že ‫״‬s l u ž e b n í k H o s p o d i n ů v “ n e n í n i k d o j i n ý , n e ž l i z a s l í b e n ý M e s i á š — J e ž í š K r i s t u s . D ůkaz pro to to tv rz e n í vyplyne z dalšího výkladu. S otázkou, koho ro zu m ěti ‫ ״‬s l u ž e b n í k e m H o s p o d i n o v ý m “ ú zce souvisí otázka, jak se m á čtvero ‫ ״‬písní.“ o něm k sv ém u p ro s tře d í; t. j. k ostatn ím u znění knihy Isajášovy, je ž je s t uloženo p ře d nim i, m ezi nim i a za nim i (ve hll 40—55). Dr. J a n F i s c h e r (r. 1916) dokázal, že ti. kteří poklád ají ‫ ״‬s l u ž e b n í k a H o s p 0 ‫־‬ d i n o v a “ za pojem h r o m a d n ý , jso u nuceni, chtějí-li býti d ůslední, p ísně o něm v ý še vym ezené z e souvislosti s o statn í knihou vyloučiti a p řipisovat! je jiném u

Isajáš 42, 2.

163

dal jsem ducha svéh o na něj, aby pravdu národům přinesl. 2 Nekřičí, nedbá stranicky osob, aniž je slyšeti hlas jeho Venku.
spisovateli, starším u nebo m ladším u než byl dom nělý D ruhojesajáš, což tak é m nozí stoupenci tohoto sm ěru činí. — N e j j e d n o d u š š í , nejm éně hled an ý n á z o r by byl, že písně o ‫ ״‬služebníku H o sp o d in o v ě“ n a p s a l j e d n í m t a h e m (nebo diktoval jed ním dechem ) s p i s o v a t e l h l a v 4 0 —55; tento n á z o r byl starý m sam ozřejm ý a d o su d se ho zastá v á z katolických n ovějších vykladačů K nabenbauer, F eldm ann a C ondam in ve výkladu Is (později zm ěnil svů] n á z o r v te n rozum , že p ro ro k n ejp rv e n ap sal písně o ‫ ״‬slu žeb n ík u H o sp o d in o v ě“, a že je p o zd ěji vtělil do svého d íla, t. j. do hll 40 -5 5 ). — F isch er v šak d o kazuje a p o k lád á z a jisto , že úryvky o služebníku H ospodinově nejso u p sán y v jednom kuse s hlavam i 40—55, ale že jso u to dodatky, kterým i sp iso v atel hll 40—55 později sám své dílo doplnil. M ožno p rý důvodně pochybovati, zd a li prorok, měl-li již tehdy, kdy p sa l hll 40—55, v zn ešen ý o b raz slu žeb n ík a H ospodinova, líčený v písních o něm , zd ali tím že čestným názvem ob d ařil tak é h říšn ý n áro d isra e lsk ý ; je v ša k m ožno, že duch p ro rokův od nedokonalého ‫ ״‬služebníka H o sp o d in o v a“ (n áro d a israelsk éh o ) jm énováného v knize, vyšvihl se p o zd ěji k pojm u dokonalého ‫ ״‬s l u ž e b n í k a H o s p o d i n o v a “ (M esiáše), líčeného ve jm enovaných ‫ ״‬písn ích “ (úryvcích); pak nutno tyto písně pokládati z a p o zd ě jší d o d ate k . T o též plyne z p o n ětí o pohanech, vyplývající ‫ ״‬z p ísn í“, k teré sto jí na stupni značně vyšším nežli ponětí o pohanech ve knize ostatní. D ále je s t n ápadno, že ‫ ״‬slu žeb n ík H o sp o din ů v “ — mimo ‫ ״‬p ís n ě “ o něm — nem jm enován n ástro je m vykoupení Israele ani p o h an ů ; ani vnitřn í o b rod Israelův, t. j. o d p u štěn í hříchů n esp o ju je k niha Is m im o perik o p y o s l. H. s jeho posláním ; bylo by nem ožno, aby v o statní knize nebylo uved en o z a důvod o d p u štěn í hříchů n ám ěstn é (zástu p n é) u trp en í ‫ ״‬sluhy H o sp o d in o v a“, jak jej u vádí hl 53, kdyby p ro ro k svou knihu v jednom ku se ‫ ״‬s p ísn ěm i“ byl psal. P ísn ě (42, 1—4) vědí, že sl. H. obrodí nábo žen sk y tak é pohany; o b rácen í p o hanů v šak mimo ‫ ״‬p í s n ě “ kniha p řip isu je skutkům B oha Israelova. V yloučim e-li ‫ ״‬p ís n ě “ z knihy, d ojdem e znam enité so u v islo sti. M yšlenkový o b sah knihy je doko n ale ucelen. Kdyby ‫ ״‬p í s n ě “ do knihy nebyly zařazeny, nikdo by nebyl jich do drfeška pohřešoval. T ak é ‫ ״‬p í s n ě “ sam y činí sam ostatný, m yšlenkově (t. j. o b sah o v é, nikoli sv o u podo b o u ) zaokrouhlený celek — okruh pokračujících pro ro ctv í. P ásk a, k terá ‫ ״‬p ís n ě “ s ostatn í knihou pojí, je s t z n a č n ě v o l n á a n e d o k o n a l á . — V šecky tyto důvody, svědčící p ro to, že ‫ ״‬p ís n ě “ jso u p o zd ější d o d atek , nem ají té váhy, aby řečen é d odatk y bylo nutno přičítati jiném u sp iso v ate li, nežli Is. N aopak, sloh knih i ‫ ״‬p ís n í“ je t ýž; m yšlenka, že n á v ra t [udovců z e zaje tí b ude druhý východ z E gypta (‫ ״‬e x o d u s“) je s t výhradným m ajetkem sp iso v atele Is 40—55; ježto pak v ‫ ״‬p ísn ích “ tak é sl. H. v y stu p u je jakožto druhý M ojžíš a vůdce na novém východě, m ožno p sn ě přip iso v ati spisovateli, jehož výhradným m ajetkem jso u m yšlenky příb u zn é obsah em , t. j. spisovateli hll 4 0 —55. T ak é ‫״‬re d a k to ra “, který p ís n ě dodatečně do knihy vložil, n etřeb a hledati v jiném nežli ve sp iso v ateli hll 40—55 sam ém ; jsoutě pásky, spojující dod an é p ísn ě s knihou, (t. j. 42, 5 —7; 49, 7—9a; 50, 10. (11?) psán y tým že slohem jako kniha i ‫ ״‬p ís n ě “. — C ondam in klade první píseň (42, 1—7) z a 49, 7. V . ‫ ״ ■ נ‬s í u ž e D n í k e m H o s p o d i n o v ý m “ sluje zejm éna M o j ž í š (Mm 12, 7) a D a v i d (2 Sam 7, 8; Is 20, 3). T ak é příštíh o k r á l e — M e s i á š e jm enuje Hospodin častěji svým ‫ ״‬slu žeb n ík em “ (Ez 34, 23 n ; 37, 24; Zach 3, 8). Sluje tak také A b r a h a m (G n 26, 24), K a l e b (Nm 14, 24), J o s u e (Sdc 2, 8 ; E l i a k i m (Is 22, 20), J o b (1, 8), p r o r o c i (Am 3, 7 ; Jer 7, 25), N ab u cho do no so r (Je r 25, 9; 43, 10). J e s t p řirozeno v id ěti ve ‫ ״‬s l u ž e b n í k u H o s p o d i n o v ě “ jedince, o s o b u , pokud není dokázáno, že je s t označeno tím s lo v e n rz o so b n ě n é m nožství, n áro d israe lsk ý jako Je r 30, 10; 46, 27; E z 28, 25; 37, 25. a n a m ístech ls vý še uvedených. — M ísto ‫ ״‬p ř í j e m n ý m n ě “ dle h eb r.: ‫ ״‬k t e r é h o d r ž í m “, pod p o ru ji, pod pírám , chráním . Srv. 49,2 . — K terak ducha sv éh o na něj dal, viz vý še 11, 2. (E m m anuel = služebník H ospodinův) a níže 50, 4 n ; 52, 13. — ‫ ״‬p r a v d u “, t. j. p r a v é n á b o ž e n s t v í , stan o v ící sp ráv n ě, co o B ohu věděti, v ěřiti a co dle B oží vůle činiti, aby vládl ‫ ״‬s p r á v n ý ř á d “, Bohem stanovený, aby v ládlo p ráv o a sp rav ed ln o st v nejširším slova význam u. Srv. výše, co řečen o o E m m anuelovi 11, 4. — V tom sm yslu rozum ěti p řek lad u V ulg: -so u d n áro d ů m v y n ášeti b u d e “. Srv. níže 49, 6 ; 53, 11. V. 2 M ísto ‫ ״‬n e d b á s t r a n i c k y o s o b “ (srv. 11, 3) dle h e b r.: ‫ ״‬a n i ž p o z v e d á “ (hlasu svého). — ‫ ״‬v e n k u “ = na ulici. — S p ráv n ěji dle hebr. u v ed en

164

Isajáš 42, 3 —8.

3 Třtiny nalom ené nedolom í, a knotu doutnajícího nedohasí; věrně bude pronášet pravdu. 4 N ebude smutný, zm alátnělý, dokud nezaloží na zemi pravdy, zákona svéh o, na nějž ostrovy čekají. 6 T oto praví H ospodin Bůh, jenž stvořil nebe a roztáhl je, upevnil zemi s tlm, co na ní roste, který život dává lidem na ní, a dech těm, kteří chodí po ní:

‫ ״‬Já, H ospodin, povolal jsem tě k spravedlnosti, vzal jsem tě za ruku a zachoval jsem tebe. A učinil jsem tebe prostředníkem sm lou vy lidu a světlem národům, 7 abys otevřel oči slepých, abys vyvedl vězně ze žaláře, a z věznice ty, kteří sed í ve tmách. 8 Já jsem Hospodin, to jest mé jm éno; cti sv é jinému nedám,
v. 2. u M t 12, 19: ‫ ״‬N e b u d e s e h á d a t i a n i k ř i č e t 1, a n i ž u s l y š í k d o n a u l i c í c h h l a s j e h o “. — N ebude jako C yrus neb jiný král b rá ti se s hlukem a křikem , (válečným rykem ), ale je tichý, skrom ný. Srv. 3 K rál 19, 11 n. — Sv. M t v y kládá v. 1—3. 4c. výslovně o M esiáši (M t 12, 15—21). — Srv. níže 50, 5; 57, 3. V■■3· S lužebník H ospodinův b ude s v elikou m í r n o s t i a pečlivou šetrn o sti konati sv é d ílo : slabé posilo v ati, nem ocné léčiti atd. S rv. 50, 4. — N ebude slabým i, hříšníky poh rd ati (jako činili později fariseo v é) a pohrdáním jich d o rážeti, dobíjeti, život duchovní v nich u hášeti, ale k ažd o u jisk řičk u doutnající b u d e se snažiti vzkřísit! a zachovati. — Srv. vý še 11, 4; 14, 32; 25, 4 ; 26, 6 ; 4 0 ,1 1 ; 61. 1 n. — ‫ ״‬T ř t i n y n e d o l o m i t i a td .“ je st rčení příslo v ečn é, vyslovující pečlivou š e t r n o s t . — ‫ ״‬p r a v d u “ jako výše ve v. 1. — U rčitě m luveno je to : e v a n g e lium Kristovo. V. 4- S. H. nedá se ve své sn aze o d strašit! žád n o u přek ážk o u , b ude p racovati neúnavně, vytrval5‫׳‬, v ítězn ě. — ‫ ״‬p r a v d y “ — říši p rá v a a sp rav ed ln o sti, jak již bylo řečen o výše v e v. 1. — T a ‫ ״‬p r a v d a “ — toť nový ‫ ״‬z á k o n “, na k terý po h an stv o (‫ ״‬o s t r o v y “) se tě ší. — S rv. ‫ ״‬o čekávání n á ro d ů “ G n 49, 10. S rv. níže 49, 6; 51, 5. V. 5- Bůh, který stv o řil nebe a zem i, k te rý o b é u stav ičn ě zachovává, m á moc, aby splnil, na čem byl se u stanovil, a co slibuje. V. e· ‫ ״‬k e s p r a v e d l n o s t i “, t. j. aby zav ed l řád B ohem ustanovený, p ráv o a sp rav ed ln o st v nejširším slova význam u. Aby tom u povolání dostál, b u d e ho P á n p o d p o ro v ati, jak byl i Cyrovi slíbil vý še 41, 3 ; 45, 2. Jako povolal C yra (41, 2) tak ‫״‬p o v o l a l “ i svého služebníka. — ‫ ״‬p r o s t ř e d n í k e m “, který sm louvu B oží s n árodem učiněnou, h n ch y lidu p o ru šen o u, o b n o v í a z d o k o n a 1 í. Srv. O s 2, 18 n. — Je r 31, 31; M al 3, 1. — O svítí pohany, jako řečeno již vý še 9, 2 ; a níže 49, 6. — Jako pohané nejso u ono ‫ ״‬sv ě tlo “, tak ani n áro d israelský není p ro střed n ík em té to sm louvy; je s t jím jiný služebn k, odlišný od n á ro d a ; služebník, který lid s Bohem sm íří a jako druhý M ojžíš sm louvu od Boha lidu d o n ese a lid s Bohem spojí. T a to d o b ra, ježto byla lidu v arciotcích slíbena, v h odně jso u pojm enována ‫ ״‬s m l o u v o u “, k d e ž to se zřetelem n a pohany sluji ‫ ״‬s v ě t l o “ (K nabenbauer). V. ’· vykládá podrobněji, v čem b u d e záležeti ona ‫״‬s m l o u v a “, p říp ad n ě ono ‫ ״‬s v ě t l o “. — P odrobn ý ten výklad líčí duchovni b laho m esiášské jako již bylo p o p sán o výše 2, 3 ; 4, 4—6; 9, 7; 11,1 n; 25, 8; 26, 7; 29, 25; 32, 1; 35, 8. — O ‫ ״‬s m l o u v ě “ viz více 54, 10; 55, 3 ; 59. 21; 61, 8. (K nabenbauer). V. s- Srv. 41, 2 5 —29. P ohané, klanějíce se m odlám , brali H ospodinu čest, jem u jediném u příslušnou. T oho Věčný (Jahve) n e strp í; slu žeb n ík jeho, až pohany

6

Isajáš 42, 9 —12.

165

9

nedám chvály sv é modlám. Co bylo prve (předpověděno) hle, splnilo s e ; já i nové věci oznam uji; prve než počnou, af o nich s ly š ít e !“
* * *

10 Zpívejte H ospodinu novou píseň, chválu jeho od končin zem ě; plavci na moři se vším , čeho je plno, ostrovy a obyvatelé jejich. 11 Af jásá pou šf a osady na ni, vesn ice stanové, v nichž Kedar bydlí; zpívejte chvály obyvatelé skal, s vrcholů hor radostně volejte! Vzdávejte H ospodinovi slávu, a chválu jeho pohanům zvěstujte!
*
*

‫״‬

*

o svítí (v. 6), v rátí H ospodinu bohoctu, k te ro u mu i poh ané jso u povinni p ro k azovati. T o bude H ospodinovo v ítě z stv í n ad modlam i. B ůh je s t p o v in en sám sobě, své veleb nosti, aby splnil, co o s l u ž e b n í k u svém byl slíbil. V. 9- ‫ ״‬c o b y l o p r v e “ = celé dílo C yrovo. Srv. 41, 2 5 —27. — ‫ ״‬n o v é v ě c i “ — co bylo řečeno v ý še 42, 1 —7. — ‫ ״‬p r v e n e ž p o č n o u “ — klíčiti, pučeti se, p rv e nežli je s t nějaký jejich zá ro d e k (hebr.), tak ž e žád n ý člověk nem ůže jich ani z daleka tušiti. K do je ten to ‫ ״‬s l u ž e b n í k h o s p o d i n ů v “, vyložil již M t 12, 1 7 n n , jak výše bylo poznam en án o . — Ježíš N a za re tsk ý je s t m i l o v a n ý S y n , v něm žto s e O t c i z a l í b i l o (M t 3, 17; 17, 5 ); na n ěhož s n e s l s e D u c h s v . (M t 3, 16), na n ěm ž D u c h B o ž í sp o čív á (Is 11, 2 n ), který u l o ž i l a p 0 ‫־‬ s t o l ů m , a b y u č i l i v š e c k y n á r o d y (M t 28, 19), k te rý je s t p r o s t ř e d n í k e m n o v é s m l o u v y v k r v i s v é (M t 26, 28; Ž id 8, 6 ); Je ž íš K ristu s je st j e d i n ý p r o s t ř e d n í k m e z i B o h e m a l i d s t v e m (1 T ím 2, 5), je sp ravedlivý orodovnik za hříšník y u O tce, a s m í ř e n í z a h ř í c h y n a š e (1 Jan 2, l n ) ; k teréhož B ů h p ř e d s t a v i l v k r v i i e h o j a k o o b ě ť s m í r n o u s k r z e v í r u , a b y u k á z a l s v o u s p r a v e d l n o s t (Řím 3 ,2 5 ), který p řišel na sv ět, a b y duchovně s l e p ý m d o s t a l o s e z r a k u (Jan 9, 39), aby o s v í t i l s e d í c í v t e m n u a v e s t í n u s m r t i (Lk 1, 79); ten, k terý je st s v ě t l o k o s v í c e n í p o h a n ů (Lk 2, 32). Je to ten, kteréh o podobným i ry sy m aluje hl 61 (v. 1 nn), m ísto, k teré S p asitel ve svém kázání v N a zaretě v ztah u je na seb e, a o něm ž p ro h lašu je, že se splnilo n a jeho osobě. N ezap o m eň m e však odm ítnouti n á z o r, že Jež íš těm ito a podobným i proroctvím i z nen áh la se vm yslil a vžil do m esiášsk éh o seb ev ěd o m í. P ro nás rozhoduje ve sm yslu slovném vyznání P e tro v o : ‫ ״‬T y jsi K ristu s, Syn B oha ž iv éh o “. M t 16, 16 (Leim bach). V. 10. ‫ ״‬N o v o u “ píseň ž á d á n o v ý n á m ě t , u d á lo sti,,p ře d p o v ě d ě n é již v ý še 41, 8—20 a o pět nové věci p řed p o v ěd ěn é 42, 1—7. — Srv. Žž 32, 95, 97. — P ro ro k si p ře d stav u je zajatce babylonské, v y svobozené od C yra, p ře d sta v u je si v b udoucnu vysvo b o zen é lidstvo od K rista, a již předem v šem těm o sv o b o zen ců m klade do ú st r a d o s t n ý z p ě v d í k ů . (P o d o b n ě p řipojen je st z p ě v díků (hl 12) na vid, popsaný ve hl 11.) B ude to zpěv v ítězstv í H ospodinova n ad m odlam i (v. 8). V. ‫ · ״‬O K e d a ř a n e c h , m ocném kmeni arab sk ém , viz vý še 21, 6. — M ísto ‫ ״‬s k a l “ m ožno také p řek lád ati ‫ ״‬P e t r y * a m ysliti na hlavní m ěsto E dom ska. Srv. 16, 1. V. 12- Splni se, co pěli s e r a f o v é 6 ,3 . a čeho se d o tekl Is již vý še 12, l n : 25, l n ; 26, l n ; 35, 1.

166

Isajáš 42, 13—18.

13

H ospodin vychází jako hrdina, jak válečník budí (v so b ě) chut k boji; počíná válečný křik a volá ukazuje svým nepřátelům silu :

‫״‬Byl jsem ticho dosud, m lčel jsem, byl jsem trpělivý; jak žena k porodu pracující křičím, supám a (sp olu) soptím . 18 Činím, že pustnou hory i pahorky, všecka zeleň jejich že vad ne; obracím veletoky v su ch ou zem i, a jezera vysušuji. 16 Provázím slepé po cestě, které neznali, po stezkách neznám ých vedu je, obracím tmu před nimi v světlo, a hrboly v rovné plochy. T yto věci činím pro ně a neopouštím jich. 17 Zpět se obrací s velkou hanbou ti, kteří doufali v m odly, kteří sochám říkávali: ‫״‬V y jste bohové n a š il“
* * *

14

18

Hluší, poslouchejte, slepí, prohlédněte, ať vidíte!

V. 1S· H ospodin líčen jako válečník, p o d o b n ý onom u ve 41, 2 ; pov ed e v álku z a svůj lid p ro ti pohanům . — K dyž m á Bůh vykonati nějak é v e l i k é d í l o , praví se, že ‫״‬v y c h á z í “. Srv. Mich 1, 3 ; Is 26, 21. (K nabenbauer). V. 14- H ospodin t ř e m i s l o v y v y jad řu je, že d o su d nechával *národ svůj v poh an sk é p o ro b ě, jakoby se o něho n estaral. — M ísto ‫ ״‬b y l j s e m t r p ě l i v ý “ h e b r.: ‫ ״‬d r ž e l j s e m s e “, zd rž o v al jsem v so b ě hněv. — ‫ ״‬d o s u d “ velm i dlouho ( ‫ ״‬o d v ě k u “ hebr.). T ř e m i š l o v ý z a se H ospodin v y jad řu je vnitřní sílu, k te rá ho pudí, aby zasáh l. Jako žen a p ře d po ro d em cítí p ru d k ý n áv al bolesti, a čím více jej tlumí, tím více p ak vyráží, tím hlouběji v d echuje (su p á) a vydechuje (soptí), ta k H ospodin, plný sv atéh o n ad šen í a h n ěv u ; n a d še n é lásk y k u tiskovném u lidu a hněvu na utiskovatele. Srv. Ž 77, 65. V. 15· líčí v ítě z stv í H ospodinovo a d ě sn o u p o rá ž k u n ep řáte l jeho. T ý ž Bůh, který svém u lidu slibuje, že mu z p o u ště u činí ráj, h ro z í nepřátelům , že učiní z jejich úrodných zem í p u stin u b ez vody. (L eim bach). V. 16- ‫ ״‬s l e p ý m “ byl národ israelsk ý . — ‫ ״‬k t e r é n e z n a t i “ a ‫ ״‬n e z n á m ý c h “ bývá p o kládáno z a glosy, ježto k až d á c esta slep ci je s t nezn ám a. — V. 16ef dle h e b r.: ‫ ״‬T y t o v ě c i v y k o n á m a n e u p u s t í m o d n i c h “. Je to g lo sa (? Schlogl), V. 1a—17 . iíčí p ř í t o m n ý m časem b u d o u c n o s t , jakoby již nyní v še se o d ehrávalo. V. 1s· Isajáš obrací se ta k é n a s v é v r s t e v n í k y , sm ýšlející podobně jako pohané, o kterých m luvil ve v. 17. — P ro ro k již to lik ráte jim dom louval, aby obrátiti, aby přilnuli k H ospodinu, ale v še m arn o ; jso u a zů stáv ají hluší, jak bylo již řečeno výše 6, 10. — H ospodin to lik ráte v ě rn o st o tců odm ěnil, tolik ráte již tre sta l p o h an sk é sm ýšlení Israelitů , jak b y l o v i d ě t i p o sled n ě zejm éna n a p á d u S a m a ř e (r. 721), ale m nozí nechtějí v tom v i d ě t i B ožího prstu , který dává Ju dovcům výstrahu. Srv. v ý še 6, 11.

Isajáš 42, 19—24.

167

Kdo je slep ý , leč služebník můj, a kdo hluchý, leč ten, k něm už p osly jsem p o sla l? Kdo je slepý, leč ten, který prodán jest, kdp je slepý, leč služebník H ospodinův? 20 M noho vida, nem áš toho dbáti? maje sluch otevřený, nem áš sly še t? 21 H ospodinovi se zlíbilo posvětit ho, aby zvelebil a proslavil zákon. 23 T ýž však lid jest oloupen a pohuben, m ládež jeho v okovech je všecka, v e věznicích schováni jsou, na lup jsou, a není, kdo by je vytrhl, na rozchvat, a není, kdo by řekl; ‫״‬N avra(!‫״‬ 33 Kdo z v ás věnuje pozornost tomu, bedlivě p oslouchá pro budoucí ča sy ? 24 Kdo vydal na p o sp a s Jakoba, kdo Israele zhoubcům ?
V. 19- ‫ ״‬s l u ž e b n í k “ H ospodinův je tu pojem h r o m a d n ý , je t o n á r o d i s r a e l s k ý , zejm éna jeho čá st p o h a n s k y s m ý š l e j í c í . Býti služebníkem H ospodinovým bylo pro Israele n ejv ětší ctí. M ěl u k ázati v ě rn o stí a p o slu šn o stí, že si jí váží. On v šak byl s l u ž e b n í k e m , ke slovům p án a sv éh o h l u c h ý m , k p o kynúm jeho ‫ ״‬s l e p ý m “ ! T en slu žeb n ík m ěl zv láštn í p oslání, m ěl býti ‫ ״‬poslem H ospodinovým “, který m ěl zv ěsto v ati jeho p rav d u pohanům (srv . 2, 2); m ísto ‫״‬te n , k n ě m u ž p o s l y (pro ro k y ) j s e m p o s l a l “ lép e d le h e b r.: ‫״‬p o s e l mů j , k t e r é h o p o s l a t i h o d l á m “. — T re st n áro d a je s t již zp e č e tě n — již je st ‫ ״‬p r o d á n “ jako otrok pohanům do p o ro b y ; dle h eb r. v šak lép e m ísto ‫ ״‬p r o d á n “ čísti je s t: ‫״‬d ů v ě r n í k m ů j “ n eb o ‫ ״‬p ř í t e l m ů j “. — Ve v. 19c m ísto ‫ ״‬s l e p ý “ čti , h l u c h ý “. V. 2“- svědčí tak é Isajášovým s o u č a s t n í k ů m . D le h e b r.: ‫ ״‬M n o h o v i d í š , a l e n e d b á š t o h o ; m á š s l u c h o t e v ř e n ý , a l e n e p o s l o u c h á š “. — V idí m noho zlého, jež stihlo n eposlušné, vidí m noho m ilostí, jim iž H ospodin vyznam enal národ israelský, ale m nozí nechtí v id ěti ani dobro ani zlo, p o d o b rém ani po zlém n e chtějí se dáti pohnouti, aby zanechali p o h anského m ravu. — Viz, jak velice liší se ‫ ״‬s l u ž e b n í k H o s p o d i n ů v “ zd e líčený od ‫ ״‬s l u ž e b n í k a H o s p o d i n o v a “ p o psan éh o v ý še 42, 1—7! — O nen je s t plný ducha B ožiho, v tom to je s t mnoho d u c h a p o h a n s k é h o ; onen učí lidstvo p rav d ě, ten to je s t sám h l u c h ý ; onen o tv írá slepým oči, tento jest sám s l e p ý ; onen je H o spodinu milý, ten to v šak je s t k á r á n a b u d e p o t r e s t á n — zajetím babylonským . V. 2'- H ospodin po v ěřil n áro d israelsk ý vznešeným , p o s v á t n ý m ( = ‫ ״‬p o s v ě t i l h o “) úkolem , rozšiřiti zn a lo st ‫ ״‬z á k o n a “, t. j. zjevení, jeh o ž se mu d ostalo, m ezi pohany, a tím jej ‫ ״‬z v e l e b i t ! a p r o s l a v i t i “ — on v šak n e d b a l svého s v a t é h o povolání, a pro to uvalil na se b e osud, vy p san ý d ále ve v. 22. — Jatc velebný byl ten ‫ ״‬z á k o n “, vykládají Žž 18, 118. — D le h eb r.: ‫ ״‬H o s p o d i n u s e z a l í b i l o k v ů l i s v é s p r a v e d l n o s t i z v e l e b i t i a p r o s l a v i t i z á k o n “ t. j. H ospodin, aby uk ázal svůj s p r a v e d l i v ý ř á d n á b o ž e n s k ý a m r a v n í , dal n áro d u m ojžíšský zákoník a p o sílal proroky, kteří jej v y kládali, ro zv íjeli, ú p latňovali. — (Schlogl p o kládá v. 21 za glosu. P ráv em ?) V. 22b· dle h e b r.: ‫ ״‬s p o u t á n i j s o u v d ě r á c h v š i c h n i “. — P ro ro k líčí zajetí babylonské, jeho vrstev n ík ů m v šak bylo velm i sn ad n o vzpom enouti si při těchto slovech osudu, který stihl obyvatele říše sev ern í — z a j e t í a s s y r s k é h o . — ‫ ״‬N a v r a ť “ chrám ové nádobí, p řik ázal H ospodin tep rv e p o zd ěji C yrovi, králi perském u, jak vypravuje E sd r 1, 7. V. 23· svědčí z a se ne-li výhradně, asp o ň t a k é I s a j á š o v ý m v r s t e v n í k ů m , kteří neberou si z řečí prorokových poučení ani p ro p říští doby, k dyž již m inulost naplnili odklonem od H ospodina. V. 24 n. srv. s 4 Král 17, 14. 19. — Schlogl s kritikou p o k lád á o b a vv. za glosu (za rab ín sk é kázání).

19

168

Isajáš 42, 2 5 - 4 3 , 5.

Zdali ne H ospodin, proti něm už jsm e zhřešili, p o jehož cestách nechtěli choditi, a jehož zákona neposlouchali? 26 I vylil na něj prudkost svéh o hněvu a silnou válku, obklopil jej ohněm , ale nezm oudřel; a zapálil jej, ale nenabyl rozumu. H l a v a 43. 1 ‫ ״‬A však n yn í“ — takto m luví H ospodin, stvořitel tvůj, Jakobe, tvůrce tvůj, Israeli, — ‫ ״‬neboj se, neboť vykoupil jsem tebe; nazval jsem tě tvým jm énem : ‫״‬Můj jsi ty.“ 3 Když půjdeš vodam i, budu s tebou, nebo řekami, nepřikryjí tě; když b udeš choditi v ohni, n esp álíš se, plam en nebude hořeti na tobě. 3 ‫״‬Neboť já jsem H ospodin, Bůh tvůj, Svatý Israelův, sp asitel tvůj. D al jsem výkupným Egypt, Etiopsko a Sabu za tebe. 4 Proto, že jsi mi drahý, ctihodný, a že tě miluji, národy dám za tebe, lidi za tvůj život. 5 N eboj se, neboť já jsem s tebou; od východu přivedu potom stvo tvé,
Hl. 43. — P ro ro k , vylíčiv tre sty (42, 22. 24), liči jejich sp asiteln ý účinek a štěstí zbylých věrných, H ospodinu oddaných. Z a stra šiv m ysle hrozbam i, těší a v áb í je nyní sliby, aby dokonale přilnuli k H ospodinu. — ‫״‬J a k o b “, ‫ ״‬I s r a e l “ jso u čestn á jm éna lidu Božího, u v ádějící na pam ět, co slíb il H ospodin Jakobovi a jeho potom kům . — H ospodin si ‫ ״‬s t v o ř i l “ svůj lid z A b raham a a ze Sáry, učinil si jej tím, že dal h ojn o st p o to m stv a Ja k o b o v i; je s t jeho ‫ ״‬p ů v o d c e “ ježto p ůsobil, by záro d k y ro diny Jakobovy se vyvíjely v E gyptě, aby se národ z nich n a ro d il východem z E gypta atd. ‫ ״‬v y t v o ř i l s i h o “, vychoval. T u to velikou p ráci, k tero u Bůh tak slib n ě počal, n e p ře ru ší; n ed o p u stí, ab y p řišla n a zm ar, sv é dílo ta k é d o k o n á , ab y Israel došel p ostavení, k teré m u H ospodin ustan o v il. — ‫ ״‬v y k o u p i l “ n áro d z ro b o tárn y egyptské. — Jm éno n á ro d a israelsk éh o , je ž m u p říslu ší a je ž vystihuje všeck u p o d sta tu jeho je s t: ‫ ״‬M a j e t e k H o s p o d i n ů v “. (Ex 19, 5 n ). — Srv. v ý še 4, 1. V. Sab· připom íná průchod R udým m ořem , E x 14, 22 nn. H ospodin jest o choten, bu d e-li třeb a, ten z á zrak k v ů l i sv ém u lidu o p ak ov ati. — ‫ ״‬n e p ř i k r y j í t ě “ řeky, p ů jd e š-li jimi. V. 3- ‫ ״‬H o s p o d i n “, který s n áro d em učinil sm lo u v u a té, js a věčný a n e z m ě n i t e l n ý , p řesn ě dodržu je všem pokolením , z nichž jedno s t ř í d á s e s druhým . — ‫ ״‬S v a t ý I s r a e l ů v “, který n em ůže d o p u stit, aby jeho lid by\ věčně h an ěn od nesvatých ctitelů m odel. — H ospodin d á dynastii A chaem enovcu z a to, že p ro p u stí ze zajetí n áro d israelský, náro d y jiné — Egypťany atd. E g y p ta dobyl K am byses. — O S abě viz n íže 45, 14a. G n 10, 7. — M ožno, žě jso u tu Egypťané, E tio p an é (K ušané) a S abané jm enováni n ázn ačn ě m ísto velikých, vzdálených říší a náro d ů v ůbec. H ospodin dá za svůj n á ro d P eršan ů m n áhradou- četn é národy, tře b a s E gypt atd . — Srv. E z 29, 18. — ‫ ״‬D a l j s e m “ = , d á m “ (ve v. 4) = jistě jsem ochoten dáti. V. * ■ srv. s Rím 11, 17. 28. V. Sn· srv. s 11, 11. — Z ach 10, 9 —12. — S rv. ta k é jíž D t 30, 3 n .

Isajáš 43, 6 —12.

169

od západu shrom áždím tě. 6 Řeknu severní straně: ‫״‬V ydej!“ a jižní: ‫״‬N ezabraňují“ ‫״‬Přines syn y mé z daleka, dcery m é od končin zem ě! 7 Každého, kdo se jmenuje podle m ne — k slávě sv é jsem stvořil, způsobil a učinil h o .“
* * *

8 Vyveď ven lid slepý, ač přece oči má, a hluchý, ač přece uši m á! V šichni národové af se sejdou, ať se shrom áždí km enové! Kdo z v á s oznám il tyto věci, a co nejprv bude, dal nám sly še t? Nechť vystaví svěd ky a dáme jim za právo ať je slyším e a řeknem e: ‫״‬O pravdu!“ 10 Vy jste sv ěd k o v é moji, dí H ospodin, a můj služebník, jehož jsem vyvolil, aby to poznali a ve m ne věřili, a přesvědčili se, že já jsem jediný. Přede mnou nebyl učiněn Bůh žádný, aniž po m ně jaký bude. 11 Já jsem , já, H ospodin, a není kromě mne spasitele. 12 Já jsem to zvěstoval a spasil, oznám il jsem to, kdy jste nem ěli (ještě) m odly; v y jste sv ěd k ové moji, praví Hospodin,
V. 7- ‫ ״‬k t e r ý s e j m e n u j e p o d l e m n e ' = ‫ ״‬s l u ž e b n í k H o s p o d i n ů v “, a jim tak é j e s t . T om u um ožním , aby mě ctil a nep o k azii se m o d lářstv ím , kdyby m ezi m odláři zů stal, kdyby nebylo mu m ožno v rá tit se do obce ž id o v ské, jež b ude znova zřízen a v Jeru salem ě p o n áv ratu ze zajetí. — Srv. 42, 8. V. s· počíná vyvozovati z pro ro ctv í o dílu C yrově důkaz, žé te n , který je p řed po věděl, je s t pravý Bůh jak o bylo d okazováno již v ý še 41, 22; 42, 9. — V. 8. jest rozkaz Boží, daný C yrovi, který stru čn ě shrnuje, co bylo ře če n o v e v. 1—9■ — ‫״‬l i d s l e p ý “ a ‫ ״‬h l u c h ý “, jak líčen byl 42, 19. — A čkoliv lid n ezaslu h u je, aby H ospodin se ho ujal, přece z m ilo srd en stv í a z v ěrn o sti sv é ho vysvobodí. — (Schlogl p o k lád á v. 8. za glosu). V. 9- Viz 41, 1. 2 1 n n . — R ok(ování) onen buď trv á d ále, n eb o počín á nový. — ‫״‬z v á s " , t. j. jm énem vašich m odel, k teré vám to p o v ěd ěly. — ‫ ״‬c o n e j p r v b u d e “ = proroctví starší, k te rá se již sp ln ila; o těch byla řeč již v ý še 4 1 ,2 5 —28. — ‫ ״‬t y t o v ě c i “ p řed p o v ěd ěn é v 43, 1—7 ; jsou to p ro ro ctv í ‫״‬n o v á “. V. 10- ‫ ״‬V y “ — n áro d isra elsk ý je s t svědkem Bohu, že p ře d p o v ě d ě l C yrovo dílo a že se již částečně sp ln ilo ; že' se částe č n ě splnilo, d o sv ě d čí C yrus sám ( = ‫״‬m ů j s l u ž e b n í k , j e h o ž j s e m v y v o l i l “). — S rv. 41, 2 5 —28; 44, 8 ; 45, 21; 46, 9 : 48, 14. V. 11- ‫ ״‬H o s p o d i n “ — B ůh věčný, p ře d ním ž B oha jin éh o nebylo an iž po něm bude. V. 12- M ísto ‫ ״‬s p a s i l “, jež se nehodi do souvislosti, lép e s k ritik o u č ísti: ‫ ״‬d a l j s e m v ě d ě t i “ ( = z je v il jsem ). — ‫ ״‬m o d l y “ — cizího B oha jako D t 3 2 ,1 6 . a jj. N ebylo žádn éh o cizího boha, který by to byl m ohl před p o v ěd ěti.

9

170

Isajáš 43, 13— 19.

13

a já Bůh jsem ; od počátku jsem jím. N ení, kdo by z ruky m é vytrhnout mohl; budu jednat, a kdo odvrátí to ?

4.

Čtvrtá ř e č : Isra el b u d e v y sv o b o z en z e za jetí a d o sta n e s e m u D ucha sv. (43, 1 4 - 4 4 , 5.)

H ospodin ro zčeří národy, aby národ jeho m ohl se v rá tit d o vlasti ze zaje tí b a bylonského (43, _14—21). B ude to čin pouhé m ilosti B oží (43, 22—28). Bůh vylije na svůj lid D ucha sv atéh o ; co b u d e v něm půso b iti (44, 1—5).

14

15

T oto praví H ospodin, vykupitel váš, Svatý Israelův: Pro vás pošlu do Babylona, a strhnu všeck y závory, i Chaldy, hrdé na sv é lodě, já H ospodin, v áš Svatý, stvořitel Israele, král váš.

16 T oto praví H ospodin, který učinil cesiu mořem, vodam i prudkými stezku, 17 který vyvedl vozy i koně, vojsko a junáky; spolu zesnuli, aniž kdy vstanou, zhasli jako knot, jenž dohořel. 18 N evzpom ínejte v ěcí minulých, nedbejte, co se dávno stalo! 19 Aj, já činím v ěci nové, teď již vzcházejí, jistě je zpozorujete: učiním pouští cestu, a na pustině řeky.
V. í3· M ísto ‫ ״‬o d p o č á t k u “ m ožno tak é p řek lád a ti: ‫ ״‬j e š t ě d n e s “. V. 14- Bůh, válečník, vojevůdce n ejvyšší (42, 13), pošle do B abylonu v ítězného re k a (41, 2 n ) v čele svých zasv ěcen ců (13, 3), aby vyvedl Judovce ( ‫ ״‬P r o v á s “) ze zajetí. — ‫ ״‬z á v o r y “, které z av írají b rá n y B abylonu (45, 2). — C haldové, k teří budou tehdy v Babylonii v lásti — (o říši chaldské čili novobabylonské, viz I. sv. str. J210, sl. 2). P rovozovali p lavbu n a E ufratě a v P ersk é m zálivu. P o u žijí svých lodí, aby p řed vítězem — uprchli. M ěli ta k é lodi v á l e č n é , k teré jim v ystavěli F éničané. A však v. 14de je s t pochybný, a b ývá pro to v šelijak p řekládán. ‫״‬U č i n í m , ž e v š i c h n i s e s t o u p í j a k o ž t o u p r c h l í c i , i C h a l d o v é d o l o d í s v é h o j á s o t u “. N eb o : ‫ ״‬S r a z í m z á v o r y v ě z e n í a u d u s í m v e s t é n á n í j e j i c h j á s o t “. V. 1δ· ‫״‬H o s p o d i n “, který s vám i učinil sm louvu. — S v a t ý , který neb u d e d éle trp ě ti, ab y jeho posvátn ý m ajetek byl zn esv ěco v án . — ‫ ״‬s t v o ř i t e l “, k terý nedá, by jeho tv o r zahynul. — ‫ ״‬k r á l “, který je svým ú řad em zavázán, by svůj n árod chránil a bránil. V. 16- m luví o p řecho d u R u d ý m m o ř e m . V. 17- připom íná z k á z u v o j s k a f a r a o n o v a , k teré p ro n ásled o v alo Israelity, o p o u štějící Egypt. — O k n o t u d o u t n a j í c í m srv. 42, 3. V. 18- ‫ ״‬v ě c i m inulé“, jež ‫ ״‬d á v n o s e s b ě h l y “, je s t východ z E gypta, p ro v ázen ý zázračným i událo stm i. P ro ti těm to s t a r ý m zázrakům stav í v. 1 9 n n o v ý v ý c h o d (ze zaje tí babylonského), který b ude slav n ější nežli byl onen. — Srv. 42, 13; 43, 5 n . V. 19- ‫ ״‬v z c h á z e j í “, klíčí jako sím ě.

Isajáš 43, 2 0 —27.

171

a0

Slavit m ne bude divoká zvěř, šakalové a pštrosi, že jsem dal na poušti vody, řeky na pustině, abych dal nápoj lidu svém u, vyvolenci svém u. Tento lid jsem stvořil sobě, chválu m ou bude hlásat.

21 aa

(Neboť) n evolals ty, Jakobe, na mne, nepracovals o mne, Israeli. 2“ N ep od ávals mi berana, zápalnou obět svou, žertvam i krvavým i jsi mne nectil, netýral jsem tě obětmi nekrvavými, aniž jsem tě obtěžovul kadidlem. N ekupovals mi za stříbro puškvorce, a tukem obětí svých jsi mne neopájel, ale týral jsi mne svým i hříchy, obtěžovals m ne svým i nepravostm i. 25 Já jsem , já jsem ten, jenž shlázuji hřichy tvé, pro sebe nepravostí tvých nevzpom ínám . 25 U veď mi na pamět, a suďme se spolu; přednes, m áš-li co, abys za pravdu dostal. První o tec tvůj (už) zhřešil, a tvoji zástupci zpronevěřili se m ně. a‘

V. a0■ Srv. výše 11, 6 ; 13, 22. — ‫ ״‬ř e k y n a p u s t i n ě “ jest, jak z řejm o , g lo sa vzniklá tím , že v. 19d zabloudil při o pisování sem . V. 21- P ro to že si Bůh n áro d israelsk ý stv o řil, vy p ěsto v al, v z d ě la l, n e z a n ik n e , b u d e vysvobozen, je ž to n elz e m ysliti, aby Bůh zan ech al dílo z a p o č a té ale n edokončené. — Dle úm yslu B ožího m á chválu h lásati m ezi p o h a n y ; je s t m ožno, že by se Bohu tento zám ěr zh atil jak o m alom ocném u č lo v ěk u ? — S chlogl s kritik o u p o kládá v. 21. z a glosu. V. počíná poučení, že n áro d israelsk ý n ezaslo u žil si, aby v y sv o b o z en byl, že tedy osvobození bude^projev m i l o s t i v o s t i a š t ě d r o t y B o ž í . — Israel ned al sl mnoho p ráce, aby si vysvo b o zen í v y m o d l i l . V. 23· Israel n ezaslo u ž il si v y sv o to ž e n í všelijakým i druhy o b ě t í , ježto v z a jetí jich vůbec nepřinášel a p ře d zajetím byl m ravní jeho život s o bětm i v rozp o ru . Srv. 1, 11. a jj. — ‫ ״‬z á p a l n á o b ě t “ = celopal. V. 24- ‫ ״‬p u š k v o r e c“ b ýval složkou p o sv átn é m asti, o čem ž v iz E x 30, 23. Z d e jest asi názn ak em všelijakých vonidel, kterých užíval při b o h o slu žbě (n a př. na posv átn é k uřidlo) a k terá d rah o kupoval. — ‫ ״‬t ý r a l “, ‫ ״‬o b t ě ž o v a l “ srv . s ‫ ״‬n e t ý r a l “, ‫ ״‬n e o b t ě ž o v a l “ ve v. 23. — ‫״‬n e o p á j e l “ = nezasycoval. — S rv . Řím 3, 5. N epovolal jsem tě, kdy jsi obětoval, kdy jsi h ovězinu p o d áv al, kdy jsi doby tek zabíjel, abys nem yslil, že m áš v y sv o b o zen í jakoby odm ěnou z a o b ě to v á n í; ale když jsi v hříších se válel a k dyž jsi byl do n e p ra v o sti zap le ten , te h d y jsem tě m ilo srdenstvím a láskou om ilostnil (Sv. Cyril Alex.). V. s5· ‫ ״‬Já, j á “ jediný. — ‫ ״‬p t o s e b e “, ježto m á č e st to h o ž á d á , aby to tiž p atrn a byla m á v ěrnost, m ilostivost, lá sk a atd. Srv. Ž 113, 14. Viz tak é níže 48, 9. 11. — Jako byly hříchy kořen zajetí, ta k bude o d p u štěn í hříchů k o řen v y sv o bození z e zajetí. V. 26- Bůh takořka do b ro v o ln ě do stav u je se na so u d se svým lid em ; af se ro zh o d n e soudně, m á-li Bůh p rav d u , že n áro d israelsk ý h řešil a že tedy n ezaslo u žil si vysvobození ze zajetí. — Bůh je s t ochoten d áti lidu z a p rav d u , d o k á ž e -li opak. — ‫ ״‬U v e ď m i n a p a m ě ť ‘, jak é m áš zásluhy. — Srv. 41, 26; 43, 9. V 27a■ vykládá sv. Je r.: ‫ ״‬P rvní o tec tvůj zh řešil na p o u šti: to je s t v šece n áro d israelsk ý “. — ‫ ״‬p r v n í o t e c “ jso u tu ted y o t c o v é , p řed k o v é n á ro d a , kteří

172

Isajáš 43, 2 8 - 4 4 , 6.

28

Proto dal jsem knížata svatá znesvětit, vydal jsem Jakoba v klatbu, Israele na potupu.
* *

Hlava

44.

*

1 S lyš však teď, Jakobe, můj služebnlče, Israeli, jejž jsem vyvolil si! 8 T oto praví Hospodin, stvořitel tvůj, tvůrce, tvůj pom ocník od m atčina lůna: Neboj se, můj služebnlče, Jakobe, M iláčku, kterého jsem si vyvolil! 3 Vylejíf vody na žíznivou, potoky na vyprahlou zemi. Vyleji ducha svéh o na tvoje potom stvo, a sv é požehnání na tvůj km en; * i budou rašiti m ezi bylinami jako vrboví podle tekoucích vod. 6 T ento řekne: onen s e zvát a jiný napíše a za Israelitu ‫״‬H ospodinův já jse m ,“ bude jménem Jakobovým , rukou sv o u : ‫ ״‬H ospodinův“, se přizná.

5. P átá ř eč: V šev ěd o u cí, pravý B ůh proti nicotným m od lám (44, 6—23).
Israel m ůže nejlépe dosvědčiti v šev ěd o u cn o st H osp o d in o v u (v. 6 —8). M odlářská p o šetilo st (v. 9 —20). Israel ať přijm e m ilo st vykoupení a v šecek sv ě t af za ni děk u je (v. 2 1 - 2 3 ) .

6 T oto dí H ospodin, král Israele, jeho vykupitel, H ospodin zástupů:
byli vysvobozeni z E gypta. (Jiní vidí v ‫ ״‬p r v n í m o t c i “ J a k o b a , jiní A dam a, jiní A braham a, jiní jiné vynikající m uže S. z.). — ‫ ״‬z á s t u p c i “ (tlum očníci) jso u zák onití p rostředníci lidu p ře d Bohem , t. j. k n ě ž í (Lv 10, 11; Mich 3, l.)> ‫ ״‬s o u d c o v é “ a ‫ ״‬k n í ž a t a “. Jiní m yslí na M o j ž í š e sam ého nebo na M ojžíše s A r o n e m . V. 28- ‫ ״‬n a p o t u p u “ p o h an ů m ; tou p o tu p o u jso u z n esv ěcen i vládci judští, k rá lo v sk á d y n astie, o dveden á do zajetí. Hl. 44. — V . 1 ‫ ״ ■ה‬t e ď ‘, kdy jsem shladil tv é hříchy (43, 25), teď, kdy u zn áv áš, že je to p o u h á m ilost m á (43, 26—28), teď n a stá v á nová doba. — Srv. 42, 19; 43, 1. — ‫ ״‬o d m a t č i n a l ů n a “ = od kolébky, o d p rv o p o čátk ů n áro d a israelského (od A braham a). — ‫ ״‬o d m a t č i n a l ů n a “ m ožno spojiti p říp ad n ě tak é s ‫״‬t v ů r c e “. — Srv. výše 41, 8. a níže 51, 2 ; 63, 16. — ‫ ״‬M i l á č k u “ = Ješu ru n (D t 32, 15). N ěk te ří chtějí m ísto toho čísti; ‫ ״‬I s r a e l i “. V. s· D rsný stav zaje tí přiro v n án k poli n ep lo d n ém u , v y prahlém u; ště stí, k te ré se poté dostaví, přirovnáno je st k poli, o p atřen ém u h o jností všeho a p říje m n ostí (S anchez). — T ento výlev požehnání a úro d n o sti na p říro d u je s t jakýsi p o čátek a náznak příštích d obrodiní Božích, obsažených ve výlevu ducha B ožího (K nabenbauer). — Srv. Joel 2, 28; Ež 36, 2 5 —27. — Voda půso b í n o v ý ž i v o t . V. 4· srv. s Ž 1, 3; Je r 17, 8. — M ísto ‫ ״‬m e z i b y l i n a m i “ lé p e : ‫ ״‬j a k o t r á v a u p o t o k a “. — ‫ ״‬v r b o v í “, jehož síla životní je ta k o řk a nezničitelná. V. 5- P ohané budou se p řid áv ati k oo n o v en ém u , znovuzrozeném u Israelovi, b u dou se h lásiti do jeho (nové) církve. Srv. v ý še 2, 3; 11, 10; 14, 1; 19, 24. — ‫ ״‬n a p í š e “ = up íše a zap íše se b e (své ruce, sch o p n o sti) B ohu Israelovu tím , že ho jediného b ude vyznávati. (Jiní se dom nívají, ž e si na ruku n ap íše (tetováním ) jm éno ‫ ״‬H ospodin“, jako si p sáv al o tro k jm éno sv éh o p án a na čelo nebo na ruku). V. e■ počíná ličiti v e l e b n o s t H o s p o d i n o v u jakožto z á r u k u , že sliby jeho se splní. — proti nicotě m odel, jež nem ohou nic přislíbit!, n erci-li co splniti. —

Isajáš 44, 7 —11.

173

Já první (jsem ) a já p osled ní (jsem ) a m im o mne Boha není! 7 Kdo jest mně podoben — ozvi se, oznam a řádně mi to předlož — od té doby, co odvěký národ jsem založil? V ěci příští, jež přijdou, af poví nám ! Nebojte a nezarážejte se, před časem dávným ohlásil jsem vám to, oznám il jsem to, vy jste sv ěd k ové moji. Zda jest mimo m ne Bůh, stvořitel, jehož já bych neznal?
*

8

9 Výrobci m odel všichni jsou lidé prázdní, a m iláčci jejich nic jim neprosp ívají; oni sam i jsou sv ěd k ové jejich, že nevidí, aniž rozum mají, na svou hanbu. 10 Kdo vytvořil Boha, kdo slil modlu .užitečnou k ničem u? 11 Aj, všichni druhové jeho budou s e hanbit; a um ělci jsou sm rtelníci; ať s e všichni sejdou, af s e dostaví: zhrozí se a budou spolu se hanbit.
‫ ״‬H o s p o d i n “, který v ešel ve sm louvu s Israelem , je s t ‫ ״‬p r v n í “ a ‫ ״‬p o s l e d n í “, alfa a óm ega, počátek a konec, je s t Bůh v ě č n ý (Z jev 1, 8). — Srv. v ý še 41, 4 : níže 48, 12; 43, 11; 44, 8 ;-45, 6. 21. V. ‫ ״ ■ך‬K d o j e s t m n ě p o d o b e n ? “ = kdo um í p řed p o v íd ati budoucno jako já ? — H ospodin vyzývá m odly n a soud. Srv. 41, 26; 42, 9 ; 43, 8 —13. — Ať p ovstan e ten onen b ů žek, ta ona m odla a v ykáže se , zdali co p ro ro k o v ala od té doby, co počal prorokovat! H ospodin, od té doby, co p řed věky (‫ ״‬o d v ěk ý “) .p o ložil z á k l a d “ k bytí l i d s k é h o p o k o l e n í — (dle jiných: n á r o d a i s r a l s k é h o ) . — P roroctví H ospodinovo od počátku lid stv a je s t již G n hll 3, 6, 9; a dále. — Nem ůže‫ ־‬li se bůh pohanský vykázati starším i proroctvím i, ať p řed p o v í asp o ň n y n í věci budoucí! V. 8- Až p řijdou ·hrozné u d álo sti, k teré pohany p o d ěsí, n e b u d e tře b a Ju dovcům se lekati, ježto vše, i k o n e c p r o n ě š ť a s t n ý , H ospodin d áv n o předp ověděl. — V. 8e dle h eb r.: ‫ ״‬A n e n í s k á l y m i m o m n e “ — ‫״‬s k á l y “ = sp o le hlivého útočiště. Srv. D t 32, 4. 15. 37. — Viz také Is 17, 10; 30, 29. V. 9- P ro ro k věnuje m o d lářstv í tolik p o zo rn o sti, aby od něho své so u v ě kovce odvrátil. Srv. v ý še úvod na str. 2 8 h. — ‫ ״‬l i d é p r á z d n í “, k te ří p racu jí na p rázdno, ježto jim m odly n ep řin eso u užitku, ale jen sk lam án í a h anbu. — ‫ ״‬m i l á č c i j e j i c h “ = m odly, bohové. — Jako n áro d israelsk ý je ‫ ״‬s v ě d k e m “ (v. 8), že jeho H ospodin p řed v íd á a p řed p o v íd á věci budoucí, ta k v ý r o b c i m o d e l jsou, neb asp o ň m ohou býti svěd k y , že jejich výrobky (m odly) nic n evidí očim a, k te ré jim v y d lab ali; výrobci m odel nejlépe vědí, z čeho jso u a k te ra k vznikly, že jso u ze hm oty, k terá nem á rozum u. Z toho svědectví m ěli by ovšem hanbu. V. ‫ ״‬j e h o “ — boha, m odly. — ‫ ״‬d r u h o v é “ — sto u p en ci, ctitelé, kteří si d ali m odlu vyrobiti, a kteří m ají s ní ‫ ״‬s m l o u v u “, jso u tedy její ‫ ״‬s p o l e č n í c i “ — ‫״‬u m ě l c i “ = výrobci (v. 9) — jso u b í d n í lidé, k teří nem ohou vytvořiti nežli b í d n é m odly; nem ohou jim dáti života ni rozum u (v. 9d), lid é nem ohou vytvořiti velebnosti Boží. — Kdyby všichni m odláři a výrobci m odel s e d ostavili na so u d s jediným Bohem , budou se třá sti h růzou a skončí h anbou a záhubou.

174

Isajáš 44, 1 2 -1 8 .

12

Mistr železa lopotí se pilníkem , (žárem ) uhlí a kladivy tvoří sv é dílo, dělá je ramenem svým silným , m ívá hlad až do zem dlení, nepije vody až do únavy. Mistr dřeva natahuje šňůru, želízkem sv é dílo vytváří, dělá je dle úhelnice, kružidlem je vytáčí, a činí sochu muže, jakéhos krásného člověka, aby bydlil v domě.

13

14

Podtíná cedry, vybírá si svídu a dub, který mezi lesním strom ovím stál, oklešťuje sosnu, kterou déšť napájel, 16 a která bývá lidem za palivo; bere si z toho a zahřívá se, nebo zatápí a napéká chlebů; ze zbytků pak dělá boha a klaní se inu, činí si modlu a sklání se před ní. 18 (Jeden) díl tedy spaluje ohněm , (druhým) dílem připravuje si m aso k jídlu, vaří si krmi a nasycuje se, ohřeje se a ř e k n e : ‫ ״‬Haha, ohřál jsem se, cítím oheň!" Z toho, co zbylo pak, dělá š i boha, m odlu; sklání se před ní, klaní se jí, a m odlí se k ní říkaje: ‫״‬V ysvoboď mne, neboť Bůh můj jsi t y ! “ N evědí to a nerozumějí tom u; jsoutě zalepeny oči jejich, by neviděli, a svou myslí nechápali.

17

18

V. 12- zav ád í n á s do dílny k o v o d ě l n í k a , k terý se nam áhá, že m á a ž hlad a žízeň,, který potřebuje tolik nástrojů a pro střed k ů , který uplatňuje silné sv é rám ě — aby vyrobil boha, který nic n e p ro sp ív á (v. 9b), který vede ctitele do hanby a do záhuby (v. 11). — Jak m noho to lopoty pro nic a z a nic! V. 1*- uvádí n ás do dílny d ř e v o d é l n í k o v y . P ro ro k líčí v šed n í v z n i k m o d l y a všední látku, ze k teré byla vyrobena, aby vysvitla p o šetilo st výrobců model, k teří se klaní dílu svých rukou, o k te rém d o b ře vědí, že nespadlo s nebe, že se nenarodilo sam o ze seb e, jak se pohané o n ěk terý ch m odlách dom nívali. (Sv. C yril AI). — ‫ ״‬n a t a h u j e š ň ů r u “ chtěje n a m odlu nam ěřiti potřeb n ý kus d řeva, tak dlouhý a široký, aby vlezl do do m ečk u (sv ato stán k u ) nebo do chrám u, ve kterém b ude m odla seděti (v. 13g). — D le hebr. č r t á s i n a d řevě č e r v e n o u h l i n k o u o b r y s y m užského, jem už chce d odati n ejv ětší k rásy (‫ ״‬k r á s n é h o č l o v ě k a “). V. 14- líčí všed n í původ hm oty, ze k teré m o d lář vyrábí m odlu, ač velm i dobře o tom to původu ví. — V. 14 n časo v ě p a tří p ře d v. 13. V. 1δ■ Z té ž e hmoty, htero u klade na oheň, ab y se zahřál, nebo aby si upekl chléb, z té ž e hm oty, z téhož kusu d řev a, ano ‫ ״‬z e z b y t k ů “ jeho, k teré se ani n ehodí z a obyčejně palivo — dělá si boha!

Isajáš 44 , 1 9 -2 3 .

175

19 (T ací) neuvažují v sv é myslí, nemají (tolik) vědom í ni sm yslu, aby (si) řekli: ‫״‬Díl toho spálil jsem ohněm , při jeho uhlí napekl jsem chleba; vařil jsem m aso a jedl jsem ; z toho, co zbylo pak měl bych udělat m odlu? Před dřevěným klickem měl bych klekat? 30 Díl jeho jest popel, lidé nem oudrého srdce klanějí se mu, nevysvobozují se, aniž si řeknou: ‫״‬Snad mám lež v sv é pravici?“
* ­‫­ו‬ *

Pamatuj na to, Jakobe, Israeli, neb služebník můj jsi ty, já jsem tě stvořil, služebník můj jsi ty, Israeli, nezapom ínej na mne. 32 Zahladím jako oblak tvé nepravosti, jako mlhu hříchy tvoje; vraf se ke m ně, jsemť tvůj vykupitel. 23 Jásejte nebesa, činíf H ospodin m ilosrdenství, plesejte nejzazšl končiny zem ě, zvučte hory chválou,
V. 1 S ). Jsou zaslep en i s v o u v i n o u , ježto nechtějíce užívati rozum u, zalepují si sam i oči, aby neviděli pravdy. Srv. Řím 1, 21. V. 20- Díl toho kličku byl spálen, je s t z něho popel, a dru h ém u dílu téh o ž n a p opel spáleného kličku se klaní! !,Dle jiných je st popel ‫ ״‬ú d ě l e m “ toho, který se dřevěné m odle klaní. Jiní jinak). — ‫ ״‬n e v y s v o b o z u j í s e b e “, t. j. n evyprošťují se z bludu svého. — ‫ ״‬l e ž " = ; modla, n e p r a v ý bůh. — ‫ ״‬v s v é p r a v i c i “, k te rá modly dělá, je hladí atd. — P odobně jako tu Is bičují n ero zu m pocty v zd áv áné m odlám , jiní sp isovatelé b i b l i č t í (Jer 10, 2 —9; M oudr 13, 11— 19; hl 14; Ř ím 1, 23), p o h a n š t í (H orác, P lutarch, C icero), i k ř e s ť a n š t í (Justin muč., L ist D iognetovi, A tenagoras, O rigenes, A rnob a jj). — Sochy byly sk u tečn é pokládány z a sídla bohů, kteří bydlíce v nich je oživují. V zdělanci (k n ěží, filosofové, básníci) rozlišovali bohy ‫ ״‬n e v i d i t e l n é “ od jejich ‫״‬v i d i t e l n ý c h “ so ch , lid však o bé ztotožňoval. P lu tarch na př. ve svém sp ise Isis a O siris vykládá, k terak p l o d i n y z e m ě , k teré bývaly p rv e pokládány za d a r y b o h ů , byly pozd ěji p o v ažo v án y z a b o h y s a m é . Z ejm éna byli-li bohové zo b razo v án i v p o d o b ě lid sk é. ‫ ״‬Kdo byl kdy tak slepý, aby nevidél, že tyto o b razy lidí byly p řen esen y n a bohy b u ď t o jaksi úm yslem m udrců, aby tím sn áze d u še nezkušených od n e p ra v o sti života o b rátili ku poctě bohů, a n e b o p o v ě r o u , aby byly modly, a b y j e j i c h c t i t e l é s e d o m n í v a l i , ž e přicházejí k bohům sam ým “. (Cicero). V. 21- ‫ ״‬n a t o “, jak bývají modly vyráběny, že jso u lež, klam a m am (v. 20d). — Srv. dále 43, 1; 44, 2. — Isajáš m á na mysli m odlářství, je ž se ploužilo z a j e h o d o b v P a l e s t i n ě (z a E zech jáše a jeho n ástu p ce (?). S rv. v ý še úvod na str. 2 3 η. — V. 21d m ožno dle h eb r. ta k é p ře k lá d a ti: ‫ ״‬I s r a e l i , n e z a p o m e n u n a te b e .“ V. 22- opakuje slib daný 43, 25. — Jako m rak a o b lak a m lha tep lem slu nečním se rozplyne nebo dravým v ětrem se rozptýlí, ta k učiním , že se rozplynou tvé n ep rav o sti (|e r). — H ospodin byl ‫ ״‬g ó ' é l e m “ (zástan cem a vysvoboditelem ), zejm éna při východu z E gypta a b u d e jím o p ě t zejm én a p ři východu z B abylonie. V. 23. je st chvalozpěv, zakončující předchozí o d stav ec podo b n ě jako hll 12, 2 5 n, 3510 ,42 ‫־‬η. — M ísto ‫ ״‬k o n č i n y “ heb r.: ‫ ״‬h l u b i n y “, ve kterých vidí n ěkteří s e ó l , t. j. podsvětí. Srv. výše 24, 23; 26, 19.

21

176

Isajáš 44, 24—28.

les i veškero stromoví jeho, neboť vykoupil Hospodin Jakoba, na Israelovi se proslavuje.

6. Ř eč š e s tá : Cyrus, p om azan ý H o sp o d in ů v , v y sv o b o d í Isr a e le (44, 24—45, 26).
Bůh vyvolil si C yra, by osvobodil Israele ze z a je tí babylonského (44, 24—28). H ospodin oslovuje C yra a oznam uje mu jeho poslán í (45, 1—7). H o sp o d in -sp asitel (45, 8). B abyloňané ani Ísraelité nem ohou p ro ti H ospodinovu ú rad k u nic činiti (45, 9 - 1 3 ) . Israel b ude se sdíletí s C yrem o b o h atstv í B abylonu (45, 14—17). P o h a n é se obTátí (45, 18—26).

24 Toto praví Hospodin, tvůj vykupitel a tvůj tvůrce od matčina lůna: Já jsem Hospodin, jenž činím všecko, roztahuji nebesa sám, utvrzuji zemi, a žádný se mnou. a6 Ten, který hatím znamení hadačů a věštce m atu; ten, který mudrce zatlačuji, a jejich vědění obracím v bláznovství. 26 Ten, který plním slovo svého služebníka, a úradek poslů svých vykonávám. Ten, dí Jerusalemu: ‫ ״‬Buď obydlen!“ a judským městům: ‫ ״‬Vystavěna buďte!“ ‫״‬Trosky jejich vzdělám .“ a7 Ten, který pravi hlubině: ‫״‬Buď prázdná!“ a ‫ ״‬Tvé proudy vysuším !“ 83 Ten, který Cyrovi řekne: ‫״‬Pastýř můj jsi, a vše, cokoli chci, učiníš!“ Ten, který řekne Jerusalemu: ‫ ״‬Vystavěn buď!“ a chrámu: ‫ ״‬Založen buď!“
* * *

V. 2·- ‫ ״‬v y k u p i t e l “ == g ó ’é l. Srv. 41, 14; 43, 1. 14; 44, 6. 22n. — ‫ ״‬t v ů r c e “ jako 43, 1. 21; 44, 2 21. — ‫ ״‬o d m a t č i n a l u n a “ jak o 44, 2 — 0 v š e m o h o u c n o s t l (jedinečné) H ospodinově srv . 40, 1 3 n. 21. V. 26- P o h an ští hadači a m udrci nem ohli v E gyptě zh atit z ám ě rů H ospodinových, vyvésti národ z poroby. Ani chaldští p o v ěstn í hadači nebudou s to, aby zam ezili p lán H ospodinův, vysvoboditi n áro d vyvolený. V. ‫־‬6· ‫ ״‬s l u ž e b n í k a “ ve sm yslu h ro m ad n ém : ‫ ״‬s l u ž e b n i k ů “ = ‫ ״‬p o s l ů “ = proroků. — ‫ ״‬ú r a d e k “ = ‫ ״‬s 10 v 0 “ = p roroctví, sliby, že Bůh vykoná, n a čem se ustanovil a co předpověděl, co slíb il. — M ísto ‫ ״‬s v é h o s l u ž e b n í k a “ jiní p řekládají ‫ ״‬s v é m u s l u ž e b n í k u “ = n áro d u israelsk ém u . V. 27- Jako kdysi Bůh vysušil R u d é m o ř e a tak odstranil Israelitům p ře kážku lidsky n ep řekonatelno u s cesty, tak o d stran í tak é nyní překážky, k teré se příčí jeho dílu — vysvoboditi judovce ze zaje tí. S rv. 42, 15; 43, 2. 16 n ; 51, 10. — Viz tak é 11, 15; 37, 25. — N ěkteří, d o volávajíce se H erodotova svědectví, že C yrus dal o dvésti E ufrat tak, že jeho vojsko suchou nohou vyprázdněným korytem m ohlo vtáhnouti do Babylonu, dom nívají se , že m á Is n a m ysli ten to C yrův čin. Jiní chápají to to m ísto všeobecněji. V. 28. K rálové východní bývali nazýváni p a s t ý ř i . T a k é H ospodin byl nazván vý še 40, 11. — ‫״‬p a s t ý ř e m “ dobrým , který sv é stád o (svůj národ) vyvede a d o-

Isajáš 45, 1—4.

177

H l a v a 45. 1 Toto pravím (já) Hospodin pomazanému mému Cyrovi; jehož jsem uchopil za pravou ruku, abych podmanil mu národy, hřbety králův ohnul, otevřel před ním vrata, by žádná brána nebyla zavřena: 2 ‫״‬Já půjdu před tebou, vyvýšeniny země ponížím, brány kovové potru, závory železné zlámu. 3 Dám ti poklady skryté, dám ti tajnosti komor, abys zvěděl, že já jsem Hospodin, jenž tě jmenoval jménem tvým, Bůh Israelův. * Pro svého služebníka Jakoba, pro Israele, vyvolence svého
ved e dom ů do Palestiny. N ástrojem p ři tom to díle Božím b u d e C yrus, p ro to slu je tu ‫ ״‬p a s t ý ř H o s p o d i n ů v “. — Jm éno C y r u s (hebr. ‫ ״‬K ó r e š “) ž á d á tu n ezbytně so uvislost i úm ěr, nelze tedy říci, že je to p o zd ější glosa, (jak i n ěkteří katoličtí vykladači připouštějí). Srv. 3 Král 13, 2; srv . p řed p o v ěd ěn í a ozn ám en í jm en ‫״‬J a n “ a ‫ ״‬J e ž í š “ v N. z. S rv. níže 45, 3 n . — J o s e f F l a v i u s (S taro žitn o sti XI 1, 2} d osvědčuje, že Cyrovi bylo toto m ísto Is 44, 28 u kázáno, a že bylo jm éno jeho tam p řed p o v ěd ěn o . Srv, E sd r 1, 1 nn. — V šecky sta ré rukopisy i p řek lad y biblické vykazují to jm éno. Hl. 45. — V .1· C yrus, který slul výše 44, 28. ‫ ״‬p a s t ý ř H o s p o d i n ů v “, sluje tu ‫ ״‬p o m a z a n ý “ ( m a š í a c h , ch rislo s) jeho, jako sluli k rálo v é isra e lští a jako slul ten, kterého C yrus p řed o b ra zo v a l — S p asitel světa. — C yrus tak sluje proto, že jej H ospodin vyvolil a uschopnii k velikém u úkolu v dějinách vyv o len éh o národa, ba celého světa. — ‫ ״‬u c h o p i l z a p r a v i c i “ = bezp ečn ě jej povedu, budu jej síliti, aby vykonal dokonale, co je s t mu uloženo. Srv. 41, 13; 42, 6 . — M ísto ‫ ״‬h ř b e t y k r á l ů o h n u l “ h e b r.: ‫ ״‬o d p á š i (ro zp ráší) b e d r a k r á l ů v “, t j. o d zbrojím je. Z a pasem mívali sta ří m eče; odpásal-Ii je kdo, b ráv al jim i zb raů . — Srv. 41, 2. — ‫ ״‬v r a t a “ — ‫״‬b r á n a “ — do pevností, zejm éna do B abylona, do královských paláců, do chrám ů atd. V. P ůjdu p řed tebou jak o žto vůdce, jako jsem šel kdysi p ře d táborem. H ebreů v Egyptě. (T irin). D í 31, 8 ; Sdc 4 ,1 4 . — ‫ ״‬v y v ý š e n i n y z e m ě (hrbolce) p o n í ž í m “, = urovnám cestu, odstran ím p řek ážk y . Srv. v ý še 42, 16. — H erodot vypravuje, že B abylon byl opevněn stem kovových bran. P ro ro k m ěl ovšem na mysli v š e c k a m ěsta, kterých C yrus dobude. — Č těm e X enofontových o sm ero knih, obsahujících děje C yra S tarší .0 a vizm e, k terak se splnilo p roroctví Isajášo v o ; neboť které m :sto mu nebylo o tev řen o ? k teré hřbety k rálo v sk é si n e p o d ro b il? které hradby, kdysi nedobytné, nebyly jeho obleháním p o d v rá c e n y ? (Jer). V. 3- S taří vypravuji o obrovských pokladech, které C yrus n alez l ve m ěstech, jež byl vzal, zv láště v K roesových Sardech a v B abylóně. (S rv. Je r 50, 37; 51, \3): — ‫ ״‬j m e n o v a l h o j e h o j m é n e m " : ‫ ״‬C y r u s , “ ‫ ״‬p a s t ý ř H o s p o d i n ů v “ (44, 28) a ‫ ״‬p o m a z a n ý H o s p o d i n ů v “ (45, 1). — U schované poklady ti o tevru, a b y s ze sam ých činů poznal, kdo jsem já, který jsem p ře d tolika roky tvé vlastní jm én o do prorockých Písem vryl (E useb). V. 4 ‫ ״‬P r o J a k o b a , p r o I s r a e l e “, jak již bylo řečen o vý še 44, 28. — ‫ ״‬j m e n o v a l t v ý m j m é n e m “ j a k o v é v. 3. a ustanovil, abys vykonal, co to jm éno a ú radek můj, s n''m spojený znam ená, — ‫ ״‬z o b r a z i l “ proro ctv ím i, jak o zobrazil Bůh ve S. z. M esiáše, jejž C yrus p řed o b razo v al. — Cyrus, P e rš a n ctil původně bohy perské, o kterých viz E sd r 1, 2. — D obývaje říše a podm aňuje si národy, poznával jejich bohy. P rav éh o B oha Israelo v a pozn al po dobytí B abylona, k d y ž

178

Isajáš 45, 5 —10.

jmenoval jsem tě tvým jménem, zobrazil jsem tě prve než jsi mne poznal. 5 Já jsem Hospodin a není žádného jiného, mimo mne není Boha; přepásal jsem tě prve než jsi mne poznal, 6 aby věděli lidé od východu slunce i od západu, že není (Boha) mimo mne. 7 Já, Hospodin, jsem to a nikdo jiný, ten, který tvořím světlo a činím tmu, ten, který tvořím štěsti a činím neštěstí, já, Hospodin, to všecko činím.‫״‬
*

8 Rosu dejte nebesa s hůry, mraky deštěte spravedlivce 1 Otevři se země a‫ ׳‬vypuč spasitele, a spolu vzejdi spravedlnost! ‫״‬Já, Hospodin, stvořil jsem to.“
*
*

*

9 Běda tomu, kdo se pře se svým tvůrcem, střepina zé střepů hliněných! Zda řekne hlína hrnčířovi: ‫ ״‬Co to d ě lá š? “ a jeho dílo: ‫ ״‬Bez rukou je s t!? “ 10 Běda tomu, kdo říká otci: ‫ ״‬Co plodíš,“ a ženě: ‫״‬Co ro d íš? !“
p řišel do bližších styků s Judovci. Srv. 2 P a r 36, 22 n. — Viz tak é vý še Is 44, 28. — N a C yrovu válci (I, 12) je st p sán o : (M arduk) ‫ ״‬s t a r a l s e o s p r a v e d l i v é h o krále, je jž no si l v srdci, jej ž v z a l za ruku, o Cyra, je h o ž jm é n o v y s l o v i l ; ke k r á l o v s t v í v e š k e r e n s t v a p r o v o l a l j m é n o j e h o . “ P o d o b n o s t i d lu ž n o v y sv ě t li ti s p o l e č n ý m slo h e m s t a r é h o Východu. V. Bn· Z díla H ospodinova, k te ré vykoná sk rz e Cyra, b udou m íti zisk i p o h a n é . — ‫ ״‬p ř e p á s a l “ = ozbrojil, o p atřil v ítězným i zb raněm i. Z e všeobecných dějin je znám o, že měl C yrus neobyčejné, b áječn é š tě stí v bitvách. — Kamkoli podnikl válečnou výpravu, bylo nem ožno, aby n á ro d unikl (H erodot). V. s· P ro ro k vida, že z díla C yrova v zejd e n á r o d u i s r a e l s k é m u s p á s a a p o h a n ů m s v ě t l o , že se přiblíží m e siá šsk á s p r á v n o s t , t. j. řád B ohem stanovený, vřele vzdychá, aby se tak již stalo. — M ísto ‫ ״‬s p r a v e d l i v c e “ h eb r.: ‫ ״‬s p r a v e d l n o s t “, a m ísto ‫ ״‬s p a s i t e l e “ h e b r.: ‫ ״‬s p á s u “. — Jako hojná úroda polní je s t ovocem spolupráce n eb es (dešť, ro s a ) a zem ě, tak budiž blaho náro d a i m esiášsk é blaho sv ěta společnou prací sil nebeských i pozem ských, jakožto n ástro jů P ro z ře te ln o sti. — P řeklad Vulg zd ů razň u je m esiášský ráz tohoto m ísta, k terého užívá církev katolická v adventě, aby u k ázala, k terak byl M esiáš horoucně očekáván a vzbudila ve v ě n cíc h to u h u a sn ah u p o K ristu a jeho v ětší a v ětší spravedlnosti n a sv ětě i v srdcích lidstva. — Srv. výše 4, 2. — Ve v. 8e o d povídá prorokovi H ospodin, že ‫ ״‬t o “, po čem touži, B ůh jisto jistě učiní; p řed ním je to již h otová u dálost ( ‫ ״‬s t v o ř i l j s e m “ Vulg). — M ísto ‫״‬t o “ Vulg slo v n ě: ‫״‬h o “. V. 9- ‫ ״‬b e z r u k o u j e s t “ — m alom ocný, n eschopný něco kloudného vytvořiti. Jest b ezb o žn o ( ‫ ״‬b ě d a t o m u . . . “) aby člověk, stře p in a (G en 2, 7.) volal Boha k zodpovědnosti, že to neb ono činí či nečiní, že to činí tak a ne jinak. Srv. 40, 6 - 8. 12; 43,13. N erci-li aby se protivil u skutečnění jeho plánů! — O bídě člověkově viz 40, 6. 15. 22. — P o d o b n á p řiro v n án í v iz 10, 15; 29, 16. V. 10- B ezbožno je s t volati B oha aby se zodpovídal, proč ke sp á se lidu svého volí si pohana (C yra) a p ro č jej p o sílá tak é p ro blaho pohanů. N árod is ra -

Isajáš 45, 11—14.

179

11 Toto praví Hospodin, Svatý Israelův, jeho tvůrce: ‫״‬Na věci budoucí chceté mne se dotazovat, 0 mých synech, o dílu mých rukou mi rozkazovat? ‫ ״‬Já jsem učinil zemi, a člověka na ni já stvořil jsem ; ruce mé roztáhly nebesa, a všemu vojsku jejich velím. 1 3 Já jsem ho vzbudil ke spravedlnosti, a všecky cesty jeho narovnám; on vystaví mé město, a mé zajatce propustí ne za úplatu ani za dary,“ praví Hospodin, Bůh zástupů.
* * $

1 1 Toto praví Hospodin: Co získal Egypt prací a Etiopie kupectvím, 1 sabejští vysocí muži — tobě se toho dostane, bude tvoje; za tebou choditi budou, s rukama svázanýma budou se bráti,
elský je sice syn B oží (Ex 4, 22; Jer 31, 9) a le toliko p rvorozený, ne jed in ý ; n em ůže zazlívati Bohu, povolává-li také pohany ke světlu. Srv. 19, 24; 66, 21. V. ‫ · ״‬k á rá n edočkavost Judovců, kdy konečně sliby H ospodinovy o v y sv o bození zajatců se splní. V. 12- Bůh vyvozuje ze sv éh o stv o řitelsk éh o díla p oznání, že m ůže splniti, co Judovcům slíbil. T ře b a jen d ů v ěřiv ě čekati. — * v o j s k o n e b e s k é “ — hvězdy. — Srv. 40, 15. 26; 42, 5; 44, 24. V. ]3■ ‫ ״‬h o “ Cyra. — ‫ ״‬m é m ě s t o “ Jerusalem . T ím , že p ro p u stí za ja tc e babylonské, kteří o sad í z a se Jeru salem (E useb). — ‫ ״‬K e s p r a v e d l n o s t i “ — aby zav ed l stav a řá d , který dle vůle B oží m á býti. — Srv. 41, 2 ; 44, 28; 45, 1. — Bůh sám jiným i pohnutkam i p řim ěje Cyra, by p ro pustil Judovce, že neb u d e jim tře b a sv obo du d raze si vykupovati. E sd r 1, 4. 7. svědčí, že nao p ak C yrus opatřil hm otným i pro střed k y vyhnance. V. u ■ H ospodin oslovuje z a j a t c e . — A ssyřané vyloupili r. 663 před Kr. hornoegyptské m ěsto T e b y , poklady jeho p řev ezli do N i n i v e . Když to to m ěsto r. 606 padlo, dostalo se mnoho z nich do Babylonu. Z těchto p o k lad ů d o stan e se od vlády perské něco d arem zajatcům judským , aby mohli sn áze ve sp u ště n é v lasti žíti. Srv. E s i 1, 4; 6, 4 ; 7, 1 5 n. 26. — S touto m yšlenkou spo ju je p ro ro k p ře d poveď, že Egypťané, E tiopané a S abejští, kteří tu z astu p u jí pohany vůbec, budou choditi s dary do Jerusalem a, aby uctili jediného B oha israelsk éh o — z a d o b m esiášských. Srv. výše 2, 2 n n ; 23, 18; 60, 6 ; A gg 2, 8 . (hebr.). — P e rš a n é , B abyloňané, kterým se do stan e dle 43, 3 za p ro p u štěn í Judovců ze zajetí n áhradou Egypta, E tiopie a S abska, b udou tak é sam i poklady z těch to zem í n ositi do [erusalem a, t. j. do církve K ristovy (E sd r 1, 4; 6, 4; 7, 1 5 n. 26). — T i n áro d o v é daji se dobrovolně sp o u tati v azb o u p říslu šn o sti k n áro d u israelsk ém u , t. j. k církvi křesťanské. Srv. 19, 23; 44, 5. — V. 14ab o p rav u je a p řek lád áv á k ritik a : ‫ ״‬F e l I a h o v é (rolníči) e g y p t š t í a k u p c i e t i o p š t i . . . “ O S a b a n e c b viz G n 10, 7; 1 P a r 1,9. Jm enováni byli tak é již v ý še 43, 3. Srv. také 18, 2. — J o s e f F lavius (S tar II, 10, 2) pokládá je za obyvatele ‫ ״‬o stro v a “ M e r o e (m ezi N ilem Bílým a M odrým), jiní je hledají dále na východ, na b řezích m oře Rudého. — M ísto ‫״‬b u d o u s e b r á t i “ C ondam in čte a p ře k lá d á : ‫ ״‬b u d o u t i s l o u ž i t i " .

180

Isajáš 45, 1 5 -2 0 .

budou se klaněti tobě, a prositi budou tě, (říkajíce): ‫״‬Toliko u tebe jest Bůh, a není krom u tebe Boha! 16 Věru, ty jsi Bůh skrytý, Bůh Israelův, vysvobozující.“ 1 6 ‫ ״‬Zahanbeni jsou a potupeni všichni, vesměs odešli s potupou ti, kteří vyráběli modly. 17 Israel je spasen od Hospodina spásou věčnou. Nebudete zahanbeni ani potupeni na věky věkův.“ 18 Ano, toto praví Hospodin, stvořitel nebes, On, Bůh: — Ten, který utvořil zemi, učinil jí, ten, který upravil ji; ne pouští by byla, ji stvořil; aby obývána byla, ji utvořil. — Já jsem Hospodin, a jiného není. 19 Ne v skrytě mluvíval jsem, ne v tmavém koutě země; neřekl jsem potomstvu Jakobovu: ‫״‬Nadarmo hledejte m n e !“ Já, Hospodin, mluvím, co je správno, a oznamuji pravdu. 20 Shromažtfte se, a pojďte, sestupte se, z pohanstva pozůstalí:
V. 1Ď · P ohané oslovují H ospodina, jehož d o su d byli neznali, který jim byl ‫ ״‬s k r y t ý “. C ondam in s kritikou n av rh u je m ísto ‫ ״‬ty j s i “ čísti: ‫ ״‬u t e b e j e s t “. Tím se vyhne skoku s Israele, osloveného ve v. 1 4 hi na H ospodina — (v. 15); p ohané oslovují tak é ve v. 15. Israele. — ‫ ״‬v y s v o b o z u j í c í “ = spasitel. V. 16n. pronášejí dále pohané, v sto u p iv ší do sp o lečn o sti obrozeného Israele, t. j. do společnosti křesťanské. — (Schlogl p o k lád á tyto dva vv. za glosu.) — P ro ro k nehledí na dílo C yrovo sam o o so b ě, ale vidí v něm p řed eh ru , počátek a tak o řk a první stu p eň obnovy vyšší, duchovní. (K nabenbauer). V. ‫נ‬8· ‫ ״‬z e m i “ vůbec, p o p řed n ě v šak P a l e s t i n u . Srv. 44, 26. — H rom adění ‫ ״‬u t v o ř i l “, ‫ ״‬u č i n i l “, ‫ ״‬u p r a v i l “ . . . n aznačuje, jak o u péči věnoval S tvořitel ú pravě zem ě, aby m ohla býti b ydlištěm člověkovým . N echá Bůh dílo, kterém u tolik péče byl věnoval, n edo k o n čen é? N echá P alestin u neobydlenou od těch, kterým ji p řich y stal? — N ení ‫ ״‬j i n é h o “, kdo by m ohl B ohu brániti, aby jí nezalidnil těm i, kterým patří. V. 10- Co vyplývá z účelnosti B oží práce (v. 18), aby to tiž P alestin a byla obydlena od Israele, lidu Božího, to se sta n e ; to Bůh tak é zřeteln ě a veřejně předpověděl, — N e s k r y t ě , jakožto tajem ství, sv ě ře n é jednom u nebo několika důvěrníkům , zasvěcencům (srv. p o h an sk é m ysterie). — N e v t m a v é m k o u t ě , v jeskyních, kobkách nepřístupných, jako věštili ‫ ״‬b o h o v é “ pohanští. — ‫ ״‬H l e d e j t e m n e “ — ucházejte se o mou p řízeň řádným životem náboženskom ravním . Hospodin ten život vždy odm ěňoval a odm ění ta k é nyní zajatce, kteří v Babylonii jej hledati se n aučili; nebyl tedy a není jako p o h a n ští bůžkové, kteří své ctitele vybízejí, aby se utíkali k nim , tá z a li o ra d u atd. — ale pak je nechají na holičkách. V. 20- Bůh svolává pohany (jako v ý še 41, 1), kteří po hrozných soudech B ožích, jež C yrus vykoná (41, 2. 25) zbudou na světě, aby přišli a uznali, co

Isajáš 45, 21—26.

181

Bez rozumu jsou ti, kteří nosi dřevo svojí modly, kteří doprošují ■še boha, jenž nemůže vysvobodit. 21 Oznamte to a pojďte, byste se vespolek poradili: Kdo to kázal hlásat před věky, kdo to dávno předpověděl? Zdali já ne, Hospodin, já, mimo něhož není B oha? Není mimo mne Boha vítěze, který vysvobozuje. 82 Obraťte se ke mně a dejte se spasit, všecky končiny světa! Neboť já jsem Bůh a nikdo jiný. 33 Při sobě samém přisahám, z úst mých vychází slovo opravdivé, jež nebude odvoláno: 24 ‫ ״‬Mně bude klanět se každé koleno, (skrze mne) přisahat každý jazyk; 36 řekne: ‫״‬Jen v Hospodinu budu mít vítězství a sílu. K němu přijdou, ale s hanbou všichni, kteří se vzpírali mu 26 V Hospodinu vítězství dojde a slávy všecek rod Israelův.“
zm ohly m odly a co zm ohl pravý jed in ý Bůh. Z díla C yrova nem ohou n ež vyvozovati, jaký nesm ysl je st m o d lá řstv í: ‫ ״‬B e z r o z u m u j s o u . . Srv. 41, 6 n ; 45, 6 ■ 16; 42, 17. Jasněji v ysvitn e nerozum m odlářství po p říštím v ítě z stv í K ristově, d ř e v o “ svých m odel nosívali pohané při slavných průvodech, jak vysvitá ze zachovaných v y obrazeni babylonských. S rv. B ar 6, 3. V. 2!ab. srv. s v. 2 0 ab . — Viz d ále 41, 23. 26; 42, 9; 43, 9 n ; 44, 7. — ‫ ״‬p ř e d v ě k y “ = ‫ ״‬d á v n o “ — jso u d á v n á (stará) pro ro ctv í, k terá se splnila již. Srv. 44, 8 ; 48, 3. 5. 7. — T ak to lze se dovolávati toliko p ro ro ctv í pravých, ne však proroctví, sm ýšlených po u dálostech. Viz úvod na sir. 28 ij. — ‫ ״‬v i t ě z e “, který dopom áhá ‫ ״‬k e s p r a v e d l n o s t i “, aby se stalo, co dle p lán u a v ůle Boží stá ti se m á ( — Bůh ‫״‬s p r a v e d l i v ý “). — V. 21ab dle h eb r.: ‫ ״‬M l u v t e , p ř e d k l á d e j t e (důvody), a n o r a ď t e s e v e s p o l e k ! “ V. 22· V p oznání p rav é h o B oha a v povinnostech z něho vyplývajících tk v í sp á s a , blaho člověkovo. K tom u konci, ku blahu lid stv a B ůh k áz a l p řed p o v íd ati budoucno, k tom u konci poslal a p o d p o ro v al Cyra, k to m u konci se n e se všecka Boží p rozřetelnost, vždyť ta s p á s a splývá v jedno s B o ž i c tí. V. 23n. B oží p řísah a vyjadřuje n ejv y šší stu p eň j i s t o t y . — B ůh nem ůže p řisahati při b y to sti v y šší nežli je st sám . — ‫ ״‬n e b u d e o d v o l á n o “ a p roto ,s e n ev rátí (hebr.). — ‫ ״‬p ř i s a h a t “ při H ospodinu znam ená vyzn áv ati ho za p ravého Boha, v šev ěd o u cíh o ,,v šem o c n é h o , nejvýš sp rav ed liv é h o atd. — Sv. P av el uvádí v. 24 v listě Řím : ‫ ״‬Ž i v j s e m j á, p r a v í H o s p o d i n , ž e p ř e d e m n o u p o k l e k n e k a ž d é k o l e n o , a k a ž d ý j a z y k v y z n á B o h a “. (14, JI.) V. s6· ‫ ״‬v í t ě z s t v í “ sp rav ed liv é h o řád u . — ‫ ״‬k t e ř í s e v z p í r a l i m u “ — jsouce proti něm u zaníceni, na něho dopáleni (hebr.). V. 26- ‫ ״‬v í t ě z s t v í “ v boji z a sp rav ed ln o st, t. j. z a řád , o d B oha stanovený. Sláva Israelova, toť sláva Boží, k te rá je st posledním cílem v šeh o , ta k é díla Cyrova.

182

Is a já š 46, 1.

7. Ř eč sed m á : P ád b oh ů b a b y lo n sk ý ch (hi 46).
Zánik m odel babylonských (v. 1 n). Jak se liší^H ospodin od m odel (v. 3—13).

H l a v a 46. 1 Bél padl, skrčil se Nabo. Modly jejich (jdou) na dobytek, na soumary, ty, které jste nosívali, jsou břemenem slabých.
Hl. 46. — V. 1:n. C ondam in přem ísťuje z a v. 7. a n ab ý v á tím toh o to p o stu p u *m yšlenek: V yrobené m odly (v. 6), nehybné (v. 7abc), m ísto aby zachránily sv é ctitele, p o třeb u jí sam y, aby je ctitelé jejich zach rán ili (v. 1 η). V. 3 ab je s t obvyklý počátek b ásn í biblických. — Politická z k á z a B abylonu b ude spolu zkázou jeho bohů, jeho m odel, zejm én a B é l a - M a r d u k a a N a b u . jako m ístní bůh m ěsta B abylonu M arduk s rozm achem moci B abylonie ro stl, pohlcoval jiné bohy m ístní, zejm én a Béla, tak po p ád u B abylonie, n ab u d o u vrchu bohové jiní — sláva a lesk M ardukův pobledne. — D le n á z o rů d áv n éh o Východu m oc m ěsta a říše byla nerozlučně sp jata s mocí jeho bohů (boha). Srv. Ex 12, 12; Am 1, 15; N ah 1, 14; Hab 1, 16; Z ach 2, 8 ; Je r 46, 25 ; 48, 7 ; 49, 3 ; 50, 1. - V. l a dle Vulg slo vně: ‫ ״‬P o l á m á n j e s t B é l, r o z b i t j e s t N a b o “. T ro sk y jejich so tv a by byli nakládali n a soum ary! — ‫ ״‬p a d l “ n a kolena. — ‫ ״‬s k r č i l “ se p řed Bohem, který vydal B abylon C yrovi. — S taří upevňovali m odly velm i pečlivě, aby nem ohly se kolísati, aby nem ohly se nachýliti n ebo p adnouti, což p okládali za zlé znam ení! — M odly, které kdysi nosívali z a slavných prů v o d ů , ty n ak lád a jí nyní B abyloňané n a ‫ ״‬s l a b é “ soum ary (velbloudy, osly atd.), ab y je zav čas zachránili, aby se nestaly kořistí a válečným i trofejem i vítězných P e rša n ů ! — Ό těch p r ů v o d e c h srv. níže v. 7; 45, 20; Jer 10, 5. — K línopisné záp isy velebí B éla-M arduka jakožto boha, který všecku m o u d r o s t má, který ji stv o řil a lidem rozd áv á. V literatu ře klínopisné v y stupuje jakožto s t v o ř i t e l l i d s t v a (z e sv é krve), ano jakožto ‫ ״‬s t v o ř i t e l b o h ů , s v ý c h o t c ů “ ! M arduk zvítězil n a d T i a m a t o u (chaotickouhm otou) a jejím i obludám i, začež do stal ‫ ״‬t a b u l k u o s u d ů “, k te ro u nosil na p rso u jak o žto náp rsník. Každý rok na sv átek z a g m u k ( = ‫ ״‬nový ro k “) M arduk stanovil osudy B abylonu v D u l - a z a g - u . M arduk byl p o k lád á n z a b o h a s p á s y ve v šech n em ocech a z a vysvoboditele z uh ran u tí atd. P o stu p e m času pohltil M arduk o statn í bohy tak, že m ožno bylo z a doby n o v o b ab y lo n sk é n a tabulce, ktero u uveřejnil P inches, čísti: Ninib Nergal B el Nabu S in Šamaš Adad je s t M a r d u k , pokud je s t bůh síly, ‫״‬ ‫״‬ ‫ ״‬boje, ‫״‬ ‫״‬ vlády a rady, ‫״‬ ‫״‬ ‫״‬ ‫״‬ ‫ ״‬osu d u , ,, ‫״‬ ‫״‬ osvěcuje noc, ‫״‬ ‫״‬ ‫״‬ je s t bůh práva, ‫״‬ ‫״‬ d e ště atd.

M arduk byl ‫ ״‬k r á l n e b e s i z e m ě “, ‫ ״‬k r á l b o h ů “,, ‫ ״‬p á n p á n ů “, ‫״‬k r á l k r á l ů “, jed na m odla M ardukova byla n a lez en a při něm eckých vykopávkách v B abylóně: V ousatý, ram enatý m už, s bo žsk o u čepicí n a hlavě, u jehož nohou o dpočívá rohatý drak (T iam at?). V ruce d rží zv láštn í zb raň , z v an o u m i t t u , kterou zabil jm enovanou obludu. M ěl v B abylóně n á d h ern ý chrám , zvaný E - s a g - i l ( = ‫ ״‬V ysoko trčící dům "). M arduk přežil o něco pád B abylonu. C y r u s n a svém válci prohlášuje, že M arduk ho povolal, aby vládl v B abylonu m ísto N abonida, který· se proh řešil p roti bohu. Ještě A n t i o c h S o t e r sn ažil se pozdvihnouti M ardukův chrám . — N a b u (N ebo) byl M ardukův syn, který m ěl chrám v B o r s . i p p ě , asi čtyři hodiny jih o záp ad n ě B abylonu (dnes B irs-N im rúd), zvaný E - z i - á a . U chrám u byla v ěž E -ur-im in-an-ki dosu d částečn ě v ssu tin ách zachovaná. N a b u = ‫ ״‬O znam ovatel“ (či ‫ ״‬Jm enovaný“ ?). — Byl to b ů h p í s m a (jako eg y p tsk ý T hot), p í s a ř b o h ů , k terý psal p ov ěstné tabulky osudů. N a nový ro k b y la m odla N abuova p řen ešen á z B orsippy do B abylonu, kde p ro v á z e la ve slav n ém p růvodu M arduka po uiicích velem ěsta. Jako M arduk — otec stanovil toho dne o sudy B abylonu, ta k jeho syn je zapisoval na nezm ěnitelné tabulky. D le jiných p ram enů stanovil N abu sám osudy lid stv a a oznam oval jim budoucno v ěštb am i. — Jakožto bůh písm a byl také bohem v ešk eré v ě d y .

Isajáš 46, 2—8.

183

2 Skrčily se, padly vesměs, nemohou spasiti nesoucího, ony samy jdou do zajeti. 3 Poslyšte mne, dome Jakobův, vše, co zbylo z domu Israelova, kteří jste nošeni od [mého] života, kteří neseni jste od [mého] lůna. * Až do starého věku já jsem týž, až do šedin já ponesu v á s ; já jsem (tak) činil, a já nositi (vás) budu; já ponesu a spasím vás. 6 Ke komu jste mne připodobnili, ke komu přirovnali, ke komu jste mne přiměřili a podobna učinili 6 vy, kteří sypete zlato z pytlíka, a stříbro na přezmenu vážíte najímajíce zlatníka, aby udělal boha; i padají (lidé) a klanějí se (mu). 7 Berou ho na ramena a nos! ho, postavuji ho (zase) na jeho místo, i stojí s místa svého se nehýbaje; a i když volají k němu, neslyší, a z tísně nevysvobozuje jich. 8 Pamatujte na to a zastyďte se. povšimněte si toho, odpadlíci!
V. 2- M odly sam y nem ohou sp asiti s e b e , k terak by m ohly sp asiti ty, kteří je kdysi nosívali ve slavných průvodech a k té ř i je nyní n e so u d o úkrytu ( = ‫ ״‬ne■ s o u c í “). — H ebr. v šak m ísto ‫״‬n e s o u c í h o “ má : ‫ ״‬b ř í m ě “, t. j.B é l, N abo, bohové nem ohou zachrániti svých soch. — C yrus sice, dobyv B abylona, nedotekl se soch babylonských bohů, zejm éna M arduka a N eba, jak vysvítá z jeho nápisu, p odaného k 2 P a r 36, 22 n, avšak bývalo obyčejem , že vítězo v é b rali, ničili n ebo o d n ášeli modly poražených národů jakožto válečné trofeje. B abyloňané b áli se, že Cyrus m ohl by tak é činiti podobně a p roto snažili se modly sv é sk rý ti. O statn ě sotva bylo m ožno Cyrovým důstojníkům zab rán iti, aby so ld a te sk a n a svůj v rub nevylévala si vztek proti nepříteli (B abyloňanům ) na jeho m odlách, jak bylo taktéž obyčejem . V zpom eňm e, čeho v šeh o dovolovala si so ld atesk a v kostelích nepřítele z a světové války 1914— 1918! V. 3«· K dežto B abyloňané pečlivě a s nám ahou vlekli své bohy do úkrytu, národu israelském u nebylo podobným zp ů so b em svého H o sp o d in a nositi, naopak H ospodin vláčel se s israelským náro d em od prvopočátků, od jeho ‫ ״‬l ů n a “ (ma-; teřsk éh o ), t. j. od A braham ových dob. N árod israelsk ý m u tu práci v zp u rn o stí svou ztěžoval, av šak H ospodin přece od ni neu p u stil a neu p u stí nikdy (v. 4)! Srv. výše 1, 2. Viz tak é Ex 19, 4; D t 1, 31; 32,11. — Jako m luvil ve v. 3. o d ě t s t v í národa israel., tak mluví v. 4. o jeho ‫ ״‬s t á ř i “, o jeho ‫ ״‬š e d i n á c h “. — Já jsem je zp lo d il; když přišli n a světlo, zdvihl jsem je a n o sil; p ro to ž i učiním , aby vyvázli, vytrhnu a vysvobodím je ; jako plyne z nesčetných m íst jiných, jso u vzpominky na m inulá dobrodiní, na n ás od nejm ilejšího B oha n a šeh o n ah rn u tá, nejlepším i podněty k u držení naděje čili důvěry. (Forerius). V. 6- P roto dlužno Judovcům odtrh n o u ti se od m odel a přilnout! celým srdcem k H ospodinu. — V. 6 —8 Schlogl s kritikou p o k lád á z a glosy. (P ráv em ?). V. 6- ‫״‬n a p ř e z m e n u “ = na váze. V. 7. ‫״‬h o “ — boha. — Srv. 3 Král 18, 27 n ; B aruch 6 , 7 n ; Z 113, 5 n . V. s- ‫ ״‬z a s t y ď t e s e “ — vzm u žte se (? h e b r ) p roti n erozum u m odlářství. V. 8. navazuje na v. 5. — ‫ ״‬n a t o “, ke kom u mě chcete p řirovnati (v. 5), mě, jenž jsem ode dávna předpovídal věci dálné budoucnosti, k teré se tak é splnily — mě, jenž jsem tím dokázal proti m odlám v šev ěd o u cn o st a jed in o st svého b o žstv í (v. 6 n n )!

184

Isajáš 46, 9 —47, 1.

9 Rozpomeňte se na minulé věky, že^ já jsem Bůh a není jiného, Bůh, jemuž není podobného, 10 jenž od počátku oznamuje věci poslední, před dávnem to, co se ještě nestalo, jenž řekl: ‫ ״‬Můj úradek se splní, vše, co chci, se stane,“ 11 jenž povolal od východu orla, ze země daleké muže své vůle; řekl jsem a splním to, umínil·jsem si a vykonám to. 18 Slyšte mne, vy tvrdého srdce, kteří daleko jste od spravedlnosti! 13 Blízko jsem přivedl svou spravedlnost, nevzdálí se a spása má nebude meškati. Na Sionu udělím spásu a v Israeli svou slávu. 8. Ř eč o sm á : N ad pádlým B ab ylon em (hl 47). H l a v a 47. 1 Sestup, sedni si do prachu, panno, dcero babylonská, sedni si na zemi, zbavená trůnu,
V. 9—11.. srv. s 41, 22; 43, 19. — ‫ ״‬S t a r á “ ta proroctví, k terá se splnila, ‫׳‬mají býti nedůvěřivým Judovcům záru k o u , že H osp o d in sk rze d r a v é h o p t á k a o d v ý c h o d u , t. j. sk rze C y r a tak é nyní p ro v ed e sv é ú radky (plány), t. j. zk ázu B abylona a vysvobození Judovců ze zajetí. T o to o sv o b o z en í, d o su d nesplněné, p a tří k proroctvím ‫ ״‬n o v ý m “. (Fischer). V .11· O r e l , pták dravý, silný, bystrý a rychlý velm i p ěkně zn ázo rň u je C y r a , *bystrého, rychlého, d ravého vojevůdce. S rv. Jer 49, 22; E z 17, 3. Xenofon v y p ra■vuje, ž e C y ru s kázal, aby na znam ení jeho příto m n o sti v tá b o ře byl p ře d nim na ž e rd i nošen zlatý orel s rozpjatým i křídly. T e n to o d zn ak zachovali si tak é jeho iiástupci. — (Srv. orly a orlice na erbech četných řiší i nových). — C yrus byl ‫״‬m u ž e m v ů l e “ Boží, ježto si ho Bůh vyvolil, aby v y k o n á v a l j e h o v ů l i , jeho {B oží) plány. — Srv. 44, 26 n. V. 12- D aleko od ‫ ״‬s p r a v e d l n o s t i “, t. j. od s p r á v n é h o ř á d u n á b o ž e n s k o m r a v n í h o ž i v o t a jso u m odláři, jakož i Judovci, kteří H ospodinovi ned ů v ěřu jí, jakoby nebyl jediný všem ohoucí Bůh. V. Vá· ‫ ״‬N a S i o n u “ = ‫״‬v I s r a e l i “ = v n áb o žen sk é obci, ktero u založí v P a lestin ě zajatci po svém náv ratu z B abylona. N a Sionu, v Israeli b ude zav ed en a ‫ ״‬s p r a v e d l n o s t “, t. j. ř á d n á b o ž e n s k o m r a v n í h o ž i v o t a takový, jaký si Bůh přeje, a k terý jediný je s p r á v n ý . ‫ ״‬S p r a v e d l n o s t “ n ab u d e vrcholu za doby M esiášovy. T en založí novou obec n áboženskou, nový Sion, nového Israele, novou církev a v ní zjeví Bůh svou ‫ ״‬s l á v u “, k te rá sp lý v á v jedno se ‫ ״‬s p á s o u “ Israele i v ešk eréh o lidstva. Hl. 47. — V. 1- D obytí B abylona od C yra bylo počátkem zk ázy Babylonu. — S rv. hll 1 3 n. ‫ ״‬S e s t u p “ s trůnu, se stu p s vrcholu své moci, slávy, b o h atstv í a lesku. — ‫ ״‬s e d n i s i d o p r a c h u “ chudoby, špíny, poroby, potupy. — ‫ ״‬D c e r a b a b y I o n s k á = ob y v atelstv o Babylonu. — B abylon bylo d o sud m ěsto, jehož nikdo n eznásilnil, na něm ž dosu d n ep řítel svou ro z k o š a v ášeň (dobytím ) si neukojil, d o su d šatu (t. j. h rad eb jeho) neodkryl, p roto sluje ‫ ״‬p a n n o u “. — Srv. 3, 26; 23, 12. — T ak é pom ine její rozkošnický život, kterým slynula a vábila, o něm ž viz B ar 6, 43. — Srv. D t 28, 56. — ‫ ״‬c h a l d e j s k o u “ sluje právem , ježto tehdy (za d ob zajeti) vládli v Babylonii C haldové. (Ř íše chaldská čili novobabylcnská. Srv. I. sv. str. 1210.n.)

Isajáš 47, 2 - 7 .

185

dcero chaldejská, neboť již nebudeš nazývána změkčilou a rozmařilou! 2 Vezmi mlýnek a mel mouku, sejmi svůj závoj, zdvihni vlečku, obnaž stehna, přebroď ře k y ! 8 Odkryta bude tvoje hanba, vidět bude tvou mrzkost! ‫״‬Učiním pomstu, nikdo mne nezdrží,“ 4 (praví) náš spasitel. ‫״‬Hospodin zástupů“ jest jeho jméno, ‫״‬Svatý Israelův.“ * Mlčky seď a vejdi do tmy, dcero chaldejská, neboť nebudeš již slouti ‫ ״‬Paní říší.“ e Hněval jsem se na svůj národ, znesvětil jsem své dědictví, vydal jsem je do tvých rukou, nemělas soucitu s nimi; i starci jsi učinila jho své velmi těžkým. 7 Řekla jsi: ‫ ״‬Na věky nepřestanu
V. 2- P ro ro k předpovíd á, že obyvatelstvo B abylonu b u d e p ř e s v o d u potu p n ě odvedeno do zajetí, kde mu b ude k onati o t r o c k é p r á c e . — Mlíti mouku b y la práce, kterou konávaly otrokyně. Srv. Ex 1), 5; Job 31, 10. — Závoj nosily a n o sí vznešené, svobodné ženy, nikoli však o t r o k y n ě . — M ísto ‫ ״‬s e j m i s v ů j z á v o j “ Vulg slovně: ‫ ״‬o b n a ž m r z k o s t s v o u “, o čem ž viz níže v. 3. — O v l e č c e d lu žn o říci totéž, co o závoji. M ísto ‫ ״‬z d v i h n i v l e č k u “ Vulg slo v n ě : ‫ ״‬o d k r y j r a m e n o “. V. 3· Srv. N ah 3, 5· E z 16, 23. — V šecka oh av n o st n e ře s tí a hanba, k te ro u zak rývalo obrovské bohatství, bude biti do očí všeho sv ěta, je ž to v šecky okrasy b u d o u strženy a b o h atstv í vyvráceno (O sorius). — ‫ ״‬p o m s t u “ “ t r est z a hříchy Babylonu. T en, který kdysi n áro d y jařm il, do za etí odváděl, z n ásilň o v al atd., b u d e nyní s á m zotročen! — Z ajatým ženám , vedeným ve v ítězově p rů v o d u bývalo u lo . ženo zdvihnouti přední okraj šatu a o bnažiti nohy — n a p otupu. Srv. vý še 20, 4 . J e r 13, 22. 26; E z 23, 29; M ich 4, 11. V. * ■ P ro ro k jm enuje H ospodina, který vykoná ortel na B abylóně ‫ ״‬s p a š i t e l e m “, ježto z k á z a velem ěsta b u d e počátkem s v o b o d y n á ro d a vyvoleného. S rv. 14,1. 3; 43,12. — H ospodin v o j s k vykoná tu velikou věc, ab y li d je h o mohl s e vrátiti do s v a t é zem ě a tam s v a t ý život v ésti (‫ ״‬S v a t ý I s r a e l ů v “ — srv. 6 , 3). — Kdo nechce si dom ysl,ti ‫״‬p r a v í “, je s t nucen pokládati ‫״‬N á š s p a s i t e l . — H o s p o d i n z á s t u p ů j e s t j m é n o j e h o — S v a t ý I s r a e l ů v “ za vzdech zajatců , kterým děkují a spolu p ro sí H ospodina, aby o čekávaná chvíle jíž b rzy se dostavila. V. 6- D o ‫ ״‬t m y “ žaláře, kde tě n eb u d e nikdo viděti, k d ežto d o su d byly na tě upřeny zraky všeho sv ěta. — ‫ ״‬s e ď m l č k y “, k terá jsi kdysi s lom ozem váléčným procházela širé a dálné zem ě! — Srv. hl! 1 3 n. — ‫ ״‬P a n í ř í š í “ srv. s 10, 8 ; 13, 19; E z 26, 7. V. e· ‫ ״‬d ě d i c t v í “ H ospodinovo je s t n áro d isra e lsk ý ; za tr e s t byl ‫ ״‬z n e s v ě c e n “ tím , ž e ‫־‬byl vydán pohanům v porobu. ,Srv. 43, 28; E z 21, 25. — Bůh s ic e použil B abyloňanů za m etlu, k terá m ěla šlehati, nikoli v šak u b íjeti; Babyloň a n é překročili m íru, od B oha stanovenou, jako kdysi A ssy řan é. Viz vý še 10, 7. — U k r u t n o s t B abyloňanů je st jeden důvod jich zkázy. V. ‫ ■ך‬D ruhý důvod zk ázy té : z p u p n o s t B a b y l o n u . — S rv. 14, 13n.

186

Isajáš 47, 8 —10.

býti paní.“ Nedbalas toho, nemyslelas na své konce. 8 Nyní tedy slyš toto, změkčilá, jež pevně sedíš, kterás řekla si v duchu: ‫״‬Já Jsem a mimo mne nikdo! Nebudu seděti jako vdova, neuzřím bezdětnosti.“ 9 Přijde na tebe to obé náhle dne jednoho — bezdětnost i vdovství — vrchovatě stihne tebe pro množství kouzel tvých, jakož i pro náramnou tvrdost tvých zaklínačů. 10 Důvěřovalas v zlobě své, řeklas: ‫ ״‬Není, kdo by mne viděl.“
V. s- B abylon byl ‫ ״‬z m ě k č i l ý “ ta k é proto, že v něm kvetlo b o hoslužebné n ev ěstk ářstv í při chrám ě bohyně lásky I š t a r y (= H e ro d o to v a M y l i t t a == A f r o d i t e ) . — B abylon p o kládal se za bohorovná, p roto m luví tu (v. 8cd) jako p rav ý Bůh m luvil výše 45, 5. 6. 18. 22; 46, 9; 14, 1 3 n . — Ke ‫ ״‬v d o v ě “ opuštěné, zb ave né opory m uže sv é h o , m ožno p řiro v n ati m ě s to , k teréh o n en av štěv u ji, ve k terém nebývají ti, k teří mu byli oporou, kteří pečovali o jeho potřeby, jako pop řed n ě b o h o v é jeho, k n í ž a t a , šlechta, ano i c i z i n c i , k teří u držovali s m ěstem o b c h o d n í styky. — Srv. 23, 17. V. 9- ‫ ״‬b e z d ě t n é “ jest m ěsto, k teré p o zb y lo svého o b y v a t e l s t v a . — V. efg přelož dle h eb r.: *Přes to, ze máš m nožství zařikáni, f ř e s to, ze máš velmi siln á zaklínáni . λ B abylonie slynula ve starov ěk u astrologií, m agií a podobným tajuplným (okultistickým ) um ěním. L iteratu ra klínopisná potvrzuje, jak pověrčiví b y .1 B abyloňané, jak vyvinuté bylo u nich hadačství, zaklínačství, z a řík á v a č stv í, kouzelnictví, čárod ějství atd. B abyloňané chlubili se tím to ‫ ״‬m o c n ý m “ čin itelem ; a v ša k ani to v še n edovede B abylon zachrániti. V. 1‫ ״ ·״‬D ů v ě ř o v a l “ B abylon v e s v é z a k l í n a č s t v í , to byla jeho ‫ ״‬m o u d r o s t “ a ‫ ״‬u m ě n í “. — ‫ ״‬v z l o b ě s v é “ — ačkoliv zloba tv á m ravní byla veiiká, žádající trestu. ‫ ״‬N e n í “ boha, který by m ě v iděl a p o tre stal — B abylonský ‫ ״‬á š i p u “ zaříkával formulkam i (‫ ״‬š i p t u “) v šecko zlo, je ž m ůže člověka stihnouti. Z aříkával zejm éna z l é d u c h y (‫ ״‬u t u k k u I i m m ú t i “), kterým i dle názorů B abyloňanů všecko se hem žilo a p roti kterým byly sp o u sty zaříkávačích form ulek. — Č aroděj ( k a š š a p u ) a čaro d ějk a ( k a š š a p t u ) um ěli hrozným i říkankam i u h ranouti, stíhatí ‫ ״‬zlým okem “, ‫ ״‬zlým jazy k e m “ atd. — P ro ti nim zachovaly se nám celé řady ochranných zaklínání zvaných m a q l ú ( = ‫ ״‬s p á l e n í “), ježto p ři nich b ýval spalován obraz čarod ěje nebo čaro d ějk y ; jiná tak o vá řa d a sluje ‫ ״‬š u r p u “, při kterých bývaly házeny do ohně předm ěty, k teré před stav o v aly čaroděje n ebo čarodějku. — N e m o c í byly dle B abyloňanů živé bytosti, k teré bylo zaháněti kouzelným i form ulkam i jako zlé duchy. — V edle ‫ ״‬á š i p u “ bylo v Babylonii m nožství hadačů, zvaných ‫״‬b á r ů “. Již za dob p rv é d y n astie babylonské (konec třetího tisíciletí) byli tito ‫״‬had ači“ (věštci) organisováni ve sbory. H ádali z o l e j e v é v o d ě (lekanom antie). D vě tabulky z dob C ham m urapiových velm i pečlivě zaznam enávají v šecky m ožné tvary, jakých m ůže nabýti olej ve vodě. — B abylonský b á r ů věštil d ále z j a t e r ž e r t e v (hepatoskopie), jak vyplývá ze zachovaných tabulek, p o ch ázejících až z dob S argonových a N aram -S inových (kol. r. 3800 p ře d Kr.). Srv. ‫ ״‬o d j a k ž i v a “ ve v. 12c. V B ritském m useu jso u hliněná játra , ro zd ělen a vodorovným i a šikm ým i čaram i asi n a 50 políček; k ažd é políčko m á své zv láštn í jm éno a bývalo z v láště pozorováno. Na p říslušných tab u lk ách nalezl ‫ ״‬b á r ú “ veliké

Isajáš 47, 11—13.

187

Moudrost tvá a uměnf tvé to tě oklamalo. V duchu jsi pravila si: ‫״‬Já jsem, a mimo mne nikdo!“ 11 Přijde na tebe neštěstí; odkud, nebudeš tušit. Oboří se na tebe zkáza, které zažehnat nelze. Přijde na tebe nenadále bída, nebudeš o ní mít zdání. 18 Drž se (jen) svých zaklínačů, a spousty svých kouzel, s kterými ses lopotila od jakživa; možno, že to prospěje ti, neb že se posilníš. 13 Jsi již unavena množstvím porad svojich; af (tedy) vystoupí a vysvobodí tě měřiči nebes, kteří ve hvězdách pátrají,
m nožství pouček, dle kterých d lužno já tra p o zo ro v ati a vůli bohů, v nich ukry to u , čísti. P ouček bylo tolik a ta k p odrobných, že lze p ráv em m luviti o v ě d ě neb um ění játropravectví (Jaslrow , D horm e). B abylonští játro p ra v ci vyzvídali budoucn o st B abylonu a Babylonie, a u stav ičn ě shledávali, že b u d e stk v ělá, že B abylon sám jediný bude m ěstem ‫ ״‬v ě č n ý m “. T é h o ž výsled k u se d o p raco v ali h a ‫־‬d a č i kteří zpytovali zjevy n a o b l o z e , na m ěsíci, na slunci, n a stálicích i oběžnicích, atd. na hadech, na psích, na ptácích, na čtvernožcích, n a hm yzu, kteří pozorovali zv láštn í zjevy při n aro sen í lidí i zv ířat, sny atd. — (H vězdy prý psaly n a nebesích o sudy lidi, m ěst i B abylonu; o su d m ěsta M ardukova nem ohl býti nežli — štěstí). — Z vláštní druh hadačů byl ‫ ״‬š a b r ú “ a ‫ ״‬š a ‫־‬i l u “, který‫ ־‬vykládal s n y , a byl ve zv láštním styku s bohem sn ů Z a q a r - e m a s bohyní snů, zv an o u N i n á . — Souhlasně s nimi věštili blaho B abylona i duchové zem řelých, k teré v y volával m u š é l ú a z a q í k u . (D horm e). V. 11- Všecky druhy h a d ač stv í n ebudou s to, aby p řed v ídaly a p řed p o v ěd ěly , že se blíží a o d k u d p řichází z k á z a , aby mohli se B abyloňané n a ni p řip rav iti, p roti ní se zaopatřit!, případn ě příčinu její ucpati. — ‫ ״‬z a ž e h n a t “ nelze ji žádným složitým obřadnictvím , kterým n áb o že n stv í babylonské, s h ad ačstv ím a zaklínačstvím úzko spojené, hýřilo a jem už B abyloňané přičítali v šem ohoucnost. V. 13. M luví u štěpačně (ironicky). Srv. v. 10. — ‫ ״‬D r ž s e “ jich v z á p a se p ro ti z k á z e . . . ‫ ״‬o d j a k ž i v a “ = od m ládí svého. N ejstarší p am átk y k línopisné potvrzují, že kouzelnictví kvetlo v B abylonii o d j a k ž i v a . Srv. k v. 10. — M ísto ‫ ״‬n e b ž e s e p o s i l n í š “ h eb r.: ‫ ״‬m o ž n o , ž e n a ž e n e š s t r a c h u “ bohu, který tě pohrom ou stíhá. — P ráce staletá, ktero u se B abylon lopotil (kouzelnictví) přin ese sn ad nějaké o v oce!? V. 13- B abyloňané odjakživa radívaii se sk rz e své h ad ače s bohy, jaký b u d e o su d jejich velem ěsta, rad ili se, co činiti, aby se budoucna d o p íd ili; lopotí se již staletí, že jsou nyní ‫ ״‬u n a v e n i “. — ‫ ״‬m ě ř i č i n e b e s “ — a stro lo g o v é babylonští, kteří měli řady pozorování na hvězdnatém nebi rozděleny na čtyři veliké skupiny; jed n a (skupina) týkala se m ě s í c e (Sina), druhá s l u n c e (Š am aše), tře tí V e n u š e (Ištary), čtv rtá b o u ř e a d ě š t ě (Adada). Srv. veliké klínopisné p o jednání astro logické, začínající slovy: ‫ ״‬K d y ž A n u a B é l . . . “ — Z klínopisných pam átek baby lo nsko-assyrských vyplývá, že býval p o p řed n ě p o zo ro v án m ě s í c a dle něho p řed p o v íd án a budoucnost. H adači (b á rú ) p o d áv ali králi úřední z p ráv y o stav u m ěsíce a o znam ení, jež vyplývá z něho p ro budoucno, ná p ř .: ‫״‬J e - l i m ě s í c p r v n í d e n (nového m ěsíce) v i d ě t i (není-li zah alen m raky) — z n a m e n á t o — p o ř á d e k a b la h o b y t v zemi. Je-li první den m i m o ř á d n ě dlouhý — z n a m e n á to d l o u h é p a n o v á n í . “

188

Isajáš 47, 14—48, 2.

a městce čítají, aby z nich oznámili, co má přijít tobě. 14 Ejhle stali se takořka plevou, oheň je pálí; nemohou zachránit života svého z moci plamene; není (to) uhli, by zhřáli se od něho, není (to) oheň, by sedli si k němu. 16 Tak je ti se všemi, o které jsi stála, s ktetýmis ode dávna obchod vedla: každý vrávorá svou cestou, není, kdo by tě vysvobodil. 9. Ř eč d evátá: Juda v y sv o b o z en z m oci B abylon u (hl 48).
B ůh k árá zatv rzelé Judovce (48, 1—11). N apom íná je, by činili p o k án í (v. 12—19). Z božným slibuje v y sv o b o zen í ze z a je tí (v. 2 0 -2 ^ ) .

H l a v a 48. 1 Slyš to, dome Jakobův, vy, kteří nazýváte se jménem ‫״‬Israel“, kteří z judy jste se vyprýštili, přisaháte ve jménu ‫״‬Hospodin“, Boha Israelova velebíte, ale ne v pravdě ani v spravedlnosti! a Jmenují se totiž dle svatého města, a jsou založeni na Bohu Israelově, jehož jméno jest ‫ ״‬Hospodin zástupů“.
V. 14- líčí osu d četných sb o rů bab y lo n sk ý ch had ačů a kouzelníků. — Z káza, je ž stihne babylonské hadače p řiro v n án a tu k o h n i n i č i v é m u ; není to oheň, k terý člověku p rospívá, jej zahřívá, když sed í u n ěh o : je to oheň zžírající, zk ázonosný! Srv. 33, 14; 30, 33. — P ro ti jeho moci b ude v šeck a jejich síla — j a k o p l e v a . — ‫ ״‬t o “ ten plam en. V. 15- B abylon ode dáv n a stál o to, aby byl obchodním stře d isk e m ; cizinci ze všech končin hrnuli se do v elem ěsta, k d e bývali p řátelsk y přijím áni. Ani tito přátelé však nevytrhnou B abylona. |ak budou větřiti jeho pád, ro zp rch n o u se a v rátí se dom ů. — ‫ ״‬v r á v o r a t i “ budou hrůzou, aby nezahynuli spolu s B abylonem . Hl. 48. — V. 1- P ro ro k obrací se na ty, k teří jsou dosud Israelity toliko dle jm é n a ; ať se dokonale přikloní k Bohu sv ém u a dokáží, že jsou Israelity, Judovci atd. opravdu, upřím ně, jak jim u k lád á řá d n áb o žen sk o m rav n íh o života, Bohem sta n o v en ý ( = ‫ ״‬s p r a v e d l n o s t “). — Kdo chce býti Israelitou, m á vykazovati tak é ctnosti, kterým i se stk v ěl Israel, t. j. d ů v ěru v B oha, trp ě liv o st, p o slu šn o st a touhu po Božím požehnání. Srv. G n 32, 29; O s 12, 4. — ‫ ״‬z J u d y “, jem už bylo slíbeno žezlo k rálovské (G n 49, 10). — ‫ ״‬p ř i s a h á t e “ a tak H o sp o d in a (Jahve) z a svého B oha vyznáváte. (Srv. 19, 18; 45, 24.) — ‫ ״‬v e l e b í t e “, vzpom ínajíce, co v še v m inulosti pro v á s vykonal. V..?■ p řesk ak u je do tře tí o soby (od d ru h é v. 1). Č ekám e ‫״‬J m e n u j e t e s e . . . — ‫ ״‬s v a t é m ě s t o “ = Jerusalem , ježto v něm sídlí ‫ ״‬S v a t ý I s r a e l ů v “. — Srv. níže 52, 1; N eh 11, 1. 18; D an 9, 24; M t 4, 5; 27, 53. — C hlubí se, že jsou obyvatelé ‫ ״‬s v a t é h o m ě s t a “ ; ta č e st u k lád á jim povinnost, aby k Bohu u přím ně přilnuli (v. 1.). — T ýž z á v az e k vyplý v á z to h o že Bůh je s k á l a n ároda israelsk éh o , na k teré je všecek n áro d založen a vystavěn. (Srv. 17, 10; 30, 29. — Srv. Řím 2, 17 nn, kde sv. P avel, vyjíčiv sk u tečn é (v. 17 n) i dom nělé (v. 19 n) p řed n o sti Ž idů dokazuje, že h řešící Ž idé m ají v ětší vinu nežli hřešící pohané (v. 21—24). Schlogl po E hrlichovi p ře k lá d á : ‫״‬J m e n u j í s e s i c e p o d l e s v a t é h o m ě s t a , a l e n e o p í r a j í s e o B o h a I s r a e l o v a “.

Isajáš 48, 3 —9.

189

3 ‫״‬Předešlé věci dávno oznámil jsem, z úst mých vyšly, ohlásil jsem je, a náhle jsem učinil, že přišly. 4 Ježto jsem věděl, že tvrdý jsi, že jest (jak) železná žila tvá šije, a tvé čelo že jest z kovu: 5 (proto) předpověděl jsem ti věci ty dávno, prve nežli přišly, oznámil ]'sem je, abys neřekl snad: ‫ ״‬Modly mé to učinily, řezby a slitiny mé to přikázaly.“ 6 Co jsi slyšel, na vše (to) pat ř i . . . zdali však jste vy to zvěstovali? Oznamuji ti nyní věci nové, jsou to věci skryté, kterých neznáš. 7 Nyni se ději — ne dávno; včera (ještě) jsi neslyšel o nich, abys neřekl snad: ‫ ״‬Aj, já věděl jsem to.“ 8 Neslyšels o tom, nevěděls toho, ucho tvé dávno se neotevřelo. Vědělf jsem, že se zpronevěříš zrádně, odpadlíkem od lůna matčina nazval jsem tě. 9 Pro jméno své (jen) zadržuji hněv svůj, a pro svou čest tě vodím, bys nezahynul.
V. 3- počíná řeč, ktero u mají Judovci náležité vyslechnouti (‫ ״‬S l y š “, v. 1.). Bůh z a minulých dob dokazoval často před p o v ěd m i, k teré se již sta ly — (‫ ״‬p r o r o c t v í s t a r a “), že je s t prav ý Bůh, aby Ísraelité odklonili se od m o d el a přilnuli upřím ně k .H ospodinu. Nyní z téhož důvodu d áv á Judovcům předpověď ‫״‬n o v o u * — že B abylon p ad n e a n á ro d b u d e v y sv o b o zen ze zajetí. — ‫ ״‬o z n á m i l “ ne jednou. — ‫ ״‬u č i n i l “ n e je d n o u . — Bůh věnoval p ro h lášen í těch budoucích věcí velikou pečlivost, p ro to : ‫ ״‬o z n á m i l j s e m “, ‫ ״‬z ú s t m ý c h v y š l y “, ‫ ״‬o h l á s i l j s e m “ . . . O hlásil je zřeteln ě, veřejně. — S rv. výše 41, 22; 42, 9 ; 43, 9. 18; 46, 9. — ‫ ״‬d á v n o “ srv. 44, 8 ; 45, 21. V. í n · O pov aze národa israel. viz Ex 32, 9 ; 33, 3. 5; 34, 9 ; D t 9, 6 13; 31, 27. ‫ ״‬š i j e “ neohebná, k te rá nechce si dáti vložiti jho P án ě, je s t jak o ž e l e z n ý s o c h o r , ‫ ״‬č e l o z, k o v u “ zn am en á vzpurnost, tv rd o h la v o st. — ‫ ״‬p ř i k á z a l y “, aby se to stalo. Účelem p ro ro ctv í ted y bylo lid odvrátit! od m o d lářstv í a p řipoutati k Bohu pravém u. V. 6»‫ י‬vyzývá Israelity, ab y přehlédli v šeck a p ro ro ctv í s t a r á , k te rá se již splnila, af vyvodí z toho všecky důsledky, ať to vše veřejně vyznají (v. 6b), ježto tak d o su d neučinili (Vulg). — ‫ ״‬n y n í “ p ro ti ‫ ״‬d á v n o “. — ‫ ״‬v ě c i n o v é “ p roti ‫ ״‬p ř e d e š l ý m “ (v. 3). — O těch n o v ý c h věcech viz 4 2 ,9 ; 43, 19; 44, 24 atd .; 45, 1. atd. 11. 19; 46, 11. — Z a dob Isajášových byly p á d B abylona a v ysvobození zajatců judských sk u tečn ě ‫ ״‬v ě c i s k r y t é “, kterých nem ohl nikdo tušili. — Schlogl považuje v. 6b za glosu. V. ’■ ‫ ״‬d ě j í s e “ (před B ohem věčným ) — p ro člověka ‫״‬jso u p ře d p o v ě d ě n y “ ; ‫ ״‬d ějí s e “, (počínají se díti) v mysli těch, kterým byly p ro ro k o v án y , a kterým byly do su d venkoncem neznám y. — ‫ ״‬v č e r a “ = p rv e, dříve. V. 8- ‫ ״‬u c h o “ Israelovo se neotevřelo, ježto nebylo kom u a čem u. N ebylo, kdo by mu oznám il ty budo u cí věci. P ro ro k všem ožně vylučuje p řiro zen ý ráz. proroctví a zdůrazňuje n ad p řiro zen o st jeho. — ‫״‬d á v n o “ == p ře d tím . — Bůh věděl velmi dobře, že Israel p ro sv é hříchy n ezasluhuje takové péče výchovné, ale Boží ‫ ״‬č e s t " ( = ‫ ״‬j m é n o “) žádala, aby Bůh svůj lid zp ů so b em výše jm enovaným odváděl od m odel a k so b ě připoutával. Israel nem ůže toho všeho p řičítati svým zásluhám ! — ‫ ״‬o d l ů n a m a t č i n a “ = o d kolébky, odjakživa. Srv. 4 4 ,2 .2 4 ; 4 6 ,3 . N evěrnost má národ vyvolený tak o řk a v krvi, jest jí b ezm ála d ědičně zatížen , za tolik po-

190

Isajáš 48, 10— 15.

10 Aj, vyvařil jsem tě, ale ne jako stříbro, vytříbil jsem tě v peci bfdy. 11 Pro sebe, pro sebe to učiním, abych se neznesvěcoval; cti své jinému nedám.
* * *

12 Slyš mne, Jakobe, Israeli, můj povolaný! Já jsem to, já první a já poslední! 1 3 Ruka má také založila zemi, a má pravice změřila nebesa. Já jsem zavolal na ně, i bylo tu všecko! 14 Shromažďte se vy všichni a slyšte: ‫ ״‬Kdo z nich oznámil tyto věci? Hospodin miluje ho, učiní vůli jeho na Babylone, ukáže silu jeho na Chaldejských. 15 Já, já jsem mluvil a povolal ho, přivedl jsem ho, cestu jsem mu srovnal.
koleni s ním jaksi sro stla, z ap u stila do něho hluboké kořeny. — ‫ ״‬č e s t “ H ospodinova žád á, aby splnil, co byi n áro d u israelsk ém u slíbil, aby ukázal, že jest nejvýš věrný. Srv. sta rší proroctví m esiá šsk á a viz jejích p ře h le d na str. lé n . — ‫ ״‬v o d í m t ě “ na uzdě. V. 10 n. Bůh tříbil n áro d israelsk ý v zajetí babylo n sk ém ; n áro d sice v ohni ú trap něco na so b ě sp álil; poněkud svůj n áb o žen sk o m rav n í stav zlepšil, ale ne v té m íře, aby bylo lze říci, že si n áro d zasloužil vysvobození. B ude vysvobozen toliko m ilostí B oží; proto, že B o ž i č e s t ž á d á toho. Bůh ‫ ״‬v y v á ř e n í m “ n edošel čistého ‫ ״‬s t ř í b r a “. Srv. Je r 6, 29. — ‫ ״‬p r o s e b e “ = p ro sv é jm éno, p ro svou čest (v. 9). — K dyby H ospodin dopustil, aby jeh o n á ro d podlehl ú trap ám zajetí, pyšnili by se B abyloňané, že ,J a h v e “ je s t bůh m alom ocný, který není s to, aby svůj n áro d zachránil á vyznávali by tím více v e lik o st M arduka-B éla, svého boha. Kdyby toho H ospodin dopustil, dával by čest, k te rá jem u výhradně patří, jiném u — M ardukovi; dovoloval by Babyloňanům , aby se posm ívali jeho jm énu, a tím by ‫ ״‬z n e s v ě c o v a l “ sám seb e. Srv. 43, 6 ..7 ; 52, 5 n . V. 12· - S l y š m n e “ jako výše ve v. 1. — S ly šeti, t. j. k Bohu dokonale má přilnouti; ježto je s t J a k o b , I s r a e l , v y v o l e n ý n á ro d a Bůh zasluhuje té p o z o rn o sti; jeť věčný, na nikom n ezáv islý (v. 12b), všem ohoucí tv ů rce n e b e s i zem ě, jehož všecko poslouchá (v. 13). — K v. 12b srv . v ý še 41, 4 ; 44, 6. — Z jev 1, 8. V. 13· M ísto ‫ ״‬z m ě ř i l a “ h e b r.: ‫ ״‬r o z t á h l a “. — Bůh zavolal n a nebe i na zem i — a byly tu ihned poslouchajíce jeho p řík azu . Srv. Ž 148, 5: ‫ ״‬o n r o z k a z d a l — a b y l ý s t v o ř e n y . “ K éž by s takovou ochotou poslouchal také I s r a e l ! Srv. 40, 22; 42, 5; 44, 22. — Schlogl dům yslně o p rav u je a p řek lád á v. 13c: ‫ ״‬Z a v o l e j t e b o h y (t. j. m odly) a ť s e d o s t a v í ! “ T ím nab ý v á so uběžného clenu (stichu) k v. 14a, i m ůže se dovolávat! podobných m íst jako 41, 1. 21—29. V. 14- Bůh oslovuje dle běžného výkladu J u d o v c e , dle výkladu Schloglova (lep šího) — b o h y p o h a n s k é (srv . v. 13). — ‫ ״‬h o “ C y ra; vždyť 110 vyvolil, p ovolal, dopřál m u nevídaných v ítězstv í a pokladů, v še to důkazy lásky B oží k něm u (Cyrovi). — K ritika p řek lád á v. 14c: ‫ ״‬K d o h o p ř i v e d l . . . (m ísto: ‫ ״‬m i l o v a l h o “). — ‫ ״‬j e h o “ Cyra. Vůle C yrova je s t o v šem i v ůle Boží. — M ísto ‫ ״‬u č i n í s í l u . . . n a C h a l d e j s k ý c h “ čti: ‫ ״‬n a p l e m e n i C h a l d e j s k ý c h “ (učiní vůli (jeho). V. 15- Ježto Bůh Cyrovi cestu srovnal, p ro to b u d e ‫ ״‬š ť a s t n á “ (hebr.).

Isajáš 48, 1 6 -2 1 .

191

16 Přistupte ke mně a slyšte to! Ne v skrytě mluvil jsem od počátku, zavčas, když mělo se co díti, byl jsem tu.
* * *

A nyní posilá mne Pán Bůh a jeho duch. Toto praví Hospodin, vykupitel tvůj, Svatý Israelův: ‫״‬Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, jenž tě učím užitečným věcem, 3‫ ״‬vedu tě cestou, kterou máš jíti. 18 Ó bys byl šetřil mých přikázání! Bylo by jako řeka tvé blaho, a tvé štěstí jako mořské vlny; 19 bylo by jako písku potomstva tvého, a dětí lůna tvého jako zrnek jeho; nebylo by vyhynulo, nebylo by vyhlazeno jméno jeho s očí mých. ”
*
*

*

80 Vyjděte z Babylona, utecte od Chaldejských, jásavým hlasem to ohlašujte, zvěstujte, rozneste to až do končin světa, rcete: ‫ ״‬Vykoupil Hospodin služebníka svého Jakoba!“ 21 Nežíznili na poušti, když je vedl;
V. 16- Srv. 46, 9 n ; 48, 3; 42, 9 ; 43, 9. 12. — V. 16b m á n a m ysli s t a r š í proroctví o tom , že vystou p í C yrus v ítězn ě; p roti to m u ve v. 14. bylo podáno proroctví n o v é : C yrus zničí B abylon . . . — Bůh bděl, aby, co bylo p řed p o v ěd ěn o , ta k é zav čas se splnilo (v. 16c). — P ro ro k tu m yslí na v y s v o b o z e n í z e z a j e t í babylonského, o kterém m luví níže v e v. 20nn. — V. 16d p ro n á ší Isa jáš o s o b ě , o svém prorockém ú řadě, ke kterém u B oží duch byl ho p o v o l a l a p ři kterém jej o v í v a l . Srv. Nm 11, 17. 26; 1 K rál 10, 6. 10; 19, 20. 23; 2 K rál 23, 2; 3 Král 22, 24. a jj. — M ožno p řek lád a ti (d le h eb r.) ta k é : ‫ ״‬A n y . n í P á n B ů h p o s í l á m n e a d u c h a s v é h o “, t. j. p o sílá mne, provanutého svým duchem p ro ro ro ck ý m . (Srv. Nm 11, 29. — Schlogl pok lád á v. 16d za glosu. V. 17—19. (ač ru ší poněkud so u v islo st v. 16 s v. 20., p řece jen) m ožno p o k ládati za jakýsi úvod k vv. 2 0 —21. — V. 17 —19. ch tějí d o d ati váhy napom enutí, a b y zajatci babylonští použili dovolení C yrova a vrátili se dom ů k novém u, lep ším u živ o tu náboženskom ravním u, k terém u H ospodin slibuje požehnání. — H ospodin u k áže vysvobozením ze zajetí, že je st ‫״‬v y k u p i t e l “ sv éh o n áro d a; měli by Judovci to to dobrodiní nechati ležeti lad e m ? — V P alestin ě b u d e lze žíti n áro d u s v a t ě , (odděleně od pohanů), jak ž ád á jeho pom ěr ke ‫ ״‬S v a t é m u “ Israelovu. — H ospodin, který po sílá z ajatce domů, má na zřeteli u žitek , b laho svého národa. N etřeba lekati se o b tížné ce sty ; H ospodin jej povede. V. 18n. n av azu je 11a ‫ ״‬u ž i t e č n é v ě c i ‫ ״‬v. 17* — Jak šťasten byl by Israel býval, kdyby hlasu B ožího byl p o slu šn ě d b al! T aké nyní běží o je h o ště stí! Ať te d y poslechne výzvy Boží, a v rátí se dom ů! — ‫ ״‬b l a h o “ — slo v n ě ‫ ״‬p o k o j “. — Srv. proti tom u n íže v. 22. V. 19· Srv. G n 22, 17; 32, 12; viz tak é v ý še Is 10, 22; 11, 9. — N ebylo by došlo ani k zaje ti babylonském u! — M ísto ‫ ״‬j e h o “ C ondam in čte: ‫ ״‬t v é “. — M ísto ‫ ״‬z r n e k j e h o “ čitá k ritik a: ‫ ״‬p r a c h u z e m ě " . — V. cd p o k lád á Schlogl z a glosu. V· 20- N ávrat lidu vyvoleného do v lasti a život od pohanů o ddělený, ‫ ״‬sv a tý “, toť účel díla C yrova, který mu P ro z ře te ln o st vytkla, S rv. 41, 5 ; 45, 6 . V. 2'- Srv. Ex 17, 6 ; Nm 20, 12. — Jako H ospodin pečlivě, ano i zázračn ě vedl svůj lid kdysi z E gypta, tak jej pov ed e tak é nyní z B abylona. — Srv. výše 41, 19; 43, 20; 44, 3. — Viz E sd r 1, 4. 6 n; 8, 31.

192

Isajáš 48, 21— «9, 2.

vodu ze skály vyvedl jim, roztrhl skálu, i tekly vody. 12 Nemají pokoje bezbožní, praví Hospodin.

Druhá řada řečí: Sluha H ospodinův, t. j. M esiáš p ok ořen ý a o s la v e n ý (1111 4 9 — 5 7 ) .
1.

Ř eč prvá: S lu h a H o sp o d in ů v o h la šu je národům s v é p o v o lá n í — ob n oviti S ion (hl 49).

(M esiáš-vykupite! Israelitův i pohanů (v. 1—6). Israel i Sion budou obnoveni (v. 7—21). P ohané budou sluhy v králo v stv í Božím (v. 22—26).

H l a v a 49. 1 Popřejte (mi) slechu, ostrované, poslouchejte, národové dalecí! Hospodin mne od lůna matčina povolal, vzpomněl, by jméno mi dal, již v životě mateřském. 2 Učinil ústa má takořka ostrým mečem, ve stínu ruky své mne opatroval; učinil mne bezmála vybraným šípem, (a) v svém toulu bezpečně uschoval mne.
V. 22- K dežto poslušným slíbeno ‫ ״‬š t ě s t í ( = ‫ ״‬p o k o j‘) v e v. 18n — neposlušní, b ezbožní budou toho š t ě s t í — ( ‫ ״‬p o k o j e “) p o strád at!. — K ritika (C ondam in, Fischer i Schlogl) pokládá v. 22. za glosu, k te rá se vloudila sem z 57, 21. Hl. 49. je s t jakýsi úvod nebo sp íše o b sažn ík v šeh o následujícího (M alvenda). Jako to tiž ta to řeč (hl 49) líčí nám s l u ž e b n í k a H ospodinova a S i o n , tak hll 50—53 popisuje s l u ž e b n í k a H ospodinova p o kořeného spolu s užitkem toho pokoření, od hl 51. p ak líčena jest budoucí sláv a S i o n u (K nabenbauer). V. 1- ‫ ״‬o s t r o v a n é “ — o b y v atelé všech p řím o řsk ý ch krajin, te d y v š e c e k s v ě t . Vždyť běží o u d álo st v šelidskou, sv ěto v o u ! Srv. 1; 42, 4. 6. — ‫ ״‬m n e “ — ‫ ״‬s l u ž e b n í k a H o s p o d i n o v a “, o k terém byla řeč již výše 42, 1—7. — ‫״‬p o v o l a l ' k důležitém u poslání. Srv. 42, 6 : ‫ ״‬J á H o s p o d i n , p o v o l a l j s e m t ě k s p r á v n o s t i “. H ospodin ho povolal a so b ě v y v o l i l , jak řečeno také již 42, 1 b: ‫״‬v y v o l e n ý m ů j “. — ‫ ״‬j m é n o “ služebníka H ospodinova jest v še, co patří k jeho■ bytosti, povoláni, úřadu. K tom u ho u z p ů s o b i l již v m ateřském lůně ( = ‫ ״‬v z p o m n ě l “ . . . 49, ld ). — Srv., co pravil anděl ve sn ách pěsto u n o v i P á n ě : ‫״‬J o s e f e , , sy nu D avid ův, neboj se přijm outi Marii, m a n ž e l k u s v o u . . . P o r o d í pak s y n a a n a z v e š jm é n o jeho Ježíš, nebo ť on s p a s í lid sv ůj od h ř í c h ů j e j i c h “ (M t 1, 2 0 n ; srv. Lk 1, 31.). — Kdož by tu nevzpom něl zázra č ného početí K ristova v panenském lůně M arie P an n y ? V. a· ‫ ״‬ú s t a “ — ze kterých bude se řinouti s l o v o Boží. Srv. výše 11, 4. — ‫ ״‬A z ú s t j e h o v y c h á z í m e č n a o b ě s t r a n y o s t r ý , a b y j i m b i l p o h a n y “. (Zjev 19, 15). ‫ ״‬N e b o ť ž i v ě j e s t s l o v o B o ž í , a ú č i n n é a ř í z n ě j š í n a d k a ž d ý me č d v o j b ř i t k ý ; p r o n i k á až do r o z d ě l e n í d u š e a ducha, k l o u b ů v i m o r k u , a r o z e z n á v á m y š l e n k y a ú m y s l y s r d c e “ (Zid 4, 12). S rv. tak é M t 10, 34. — ‫ ״‬v y b r a n ý m “ = hlazeným (hebr.). — Šíp znam ená o b ra z n ě to též co m eč. — Služebník H ospodinův bude se tě šiti ve svých bojích ze zv láštn í ochrany Boží, jak bylo již řečen o v ý še: ‫ ״‬E j h l e , s l u ž e b n í k m ů j , k t e r é h o p o d p í r á m “ (hebr. 42, la ), ‫ ״‬v z a l j s e m t ě z a r u k u a z a c h o v a l j s e m t e b e “ (42, 6 b). — Líčen je tu boj duchovním i zb ran ěm i a p ro to n e m ů ž e zde býti řec o C y r o v i jako výše 45, 1 n. — M esiáš b u d e bojovati, aby získ al pro svou p ravdu (a m ilost) n áro d y ; ty, kteří jí zam ítnou, bude tre sta ti. Srv. Ž 2, 9; 109. — T a k é v Z 44, 4. 6. vystupuje jako bojovník, o p ásan ý m e č e m , jehožto š í p y pronikají srd ce n epřátel. — H ospodin zatím u schovává svého slu žeb n ík a v t o u l u j a k o š í p ; až nadejde přim ěřen á doba, vytáhne jej a b u d e jím p o řá ž eti nep řátele k rá iovství svého, říše pravdy (Srv. příchod M esiášův na sv ě t a na posled n í soud).

Isajáš 49, 3 —6.

193

3

Řekl mi pak: ‫ ״‬Služebník můj jsi ty, Israel, neboť na tobě se proslavím.“

* Já však jsem pravil: ‫״‬Nadarmo (tedy) jsem pachtil se, na prázdno, zbytečně sílu svou jsem strávil! Jistě však právo mé jest u Hospodina, a mé práce (zásluha) u Boha mého. 6 Avšak nyní (toto) praví Hospodin, jenž si mne učinil sluhou již v matčině lůně, abych zase přivedl Jakoba k němu, Israele abych shromáždil mu: — i byl jsem oslaven před očima Páně, a můj Bůh se ráčil stát mou silou. — 6 Děl tedy: ‫ ״‬Málo je to, žes mým sluhou, abys vzbudil kmeny Jakobovy, a zbytky Israelovy přivedl nazpět; ejhle, činím tebe svétiem národů, abys byl spásou mou až do končin světa.‫״‬
* * *

V. 3- Nový důvod, proč zaslu h u je služebník H ospodinův p o slu šn o sti (v. 1.). — H ospodin si jej vyvolil, aby sk rze něho byl oslaven, vyvolil si ho p ro sv o u čest a slávu (44, 23; 42, 8. 10— 12). — ‫ ״‬I s r a e l “ je s t n ejsp íše g l o s a . K do to slovo p o v ažuje z a původní, vidí důvod, p ro č K r i s t u s nazv án tu I s r a e l e m v tom , že ‫ ״‬s l u ž e b n í k H o s p o d i n ů v “ (K ristus) byl z á s t u p c e m c e l é h o n á r o d a (p řed Bohem), vzal n a seb e všecky hříchy jeho, a m ísto n ěho z a ně d o sti činil. Slouti m ůže Israelem tím snáze, že Israel je s t v lastně jm éno o t c e n á r o d a , p a tria rch y ; ‫ ״‬s l u ž e b n í k H o s p o d i n ů v “ v šak v ystupuje tak é jak o žto o t e c a zach o v atel n á r o d a , vystupuje jak o ‫״‬I s r a e l , t. j. b o j o v n í k B o ž í “ ; jako kdysi Jak o b mod litbou a trpělivostí zvítězil, a dle to h o n azv án byl (G n 32, 29; O s 12, 4) tak i ten to ‫ ״‬služebník H ospodinův“ m odlitbou a trp ěliv o stí B oha zm ohl, učiniv ro z hněvaného m ilostivým . Jako k rál A ssyrie sluje A s s u r , tak i k rál isra e lsk ý právem n azýván býti m ůže I s r a e l e m . (K nabenbauer). — Na Israelo v i p ro slav il se H ospodin častěji v m inulosti, zjem én a však p ro slav il se sk rz e K rista, h lav u a otce n o v o zák o n n íh o Israele (t. j. k řesťan stv a ); proto m ohl P án říci': ‫״‬J á j s e m t ě o s l a v i l n a z e m i , d o k o n a v d í l o , k t e r é j s i m i d a l , a b y c h j e u č i n i l “. (Jan 17, 4). — S o u v islo st žád á, aby ‫ ״‬I s r a e l “ byl pok lád án z a ‫ ״‬s l u ž e b n í k a H o s p o d i n o v a “, o kterém mluví vv. před ch o zí i další, zejm én a p ak v. 6., který vylučuje výklad, dle kterého Israel, stu žeb n ík Boží je st n áro d israelsk ý n ebo jeho č ast. Viz níže v. 6. 8 . a srv. 42, 1—7. V. 4- Sluha H ospodinův ž a d á p o slu šn o sti (v. 1.) od Israele, jež to p o slu šn o st je s t v zájm u B o ž í c t i (v. 3b). Israel mu v šak p o slu šn o st o d p írá , že se zdá, jakoby nadarm o o ni usiloval (v. 4ab). — ‫ ״‬D o v l a s t n í h o p ř i š e l a s v o j i h o n e p ř i j a l i “ (Jan 1, 11) P án zap la k al nad Jerusalem em řk a: K d y b y s b y i o p o z n a l o i ty , a t o (alesp o ň ) v t e n t o d e n t v ů j , c o j e s t t o o ě k u p o k o j i . . . (Lk 19, 42). ‫ ״‬K o l i k r á t c h t ě l j s e m s h r o m á ž d i t i d í t k y t v e , j a k o p t á k h n í z d o s v é p o d k ř í d l a , a n e c h t ě l j s i ! “ (Lk 13, 3-1). — T ěší se však tím, že poslání jeho nem ůže býti zcela zm ařeno, k d y ž tě poslán a uschopnén je s t od H ospodina (v. 1—3), tě ší se, že m á u Boha ‫״‬p r á v o “ na ú č i n k y sv ého d íla, že m á u B oha uloženou z á s l u h u za ně. ‫ ״‬A n y n í o s l a v m ě ty, O t č e , u s e b e s l á v o u , k t e r o u j s e m m ě l u t e b e , p r v e n e ž l i s v ě t b y l “. (Jan 17, 5), V. 6n. H ospodin o dpov íd á n a stížn o st svého sluhy (v. 4). T ě ší ho poukazem na to, že vykoupí ne toliko n áro d israelský, nýbrž i pohany, te d y v šecek sv ět (v. 6de). Z toho m á sluha H ospodinův takovou ra d o st, že p rv e n ež p o d áv á odpověď H ospodinovu, k terá ji působí, vylév á svůj cit v. 5ef: ‫ ״‬i b y l j s e m o s l a v e n . . . " — M ísto ‫ ״‬a b y c h I s r a e l e s h r o m á ž d i l m u “ jiné znění vy-

194

Isajáš 49, 7 - 9 .

7 Toto praví Hospodin, Israelův Spasitel a Svatý duši potupené, odporu lidu, sluhovi krutovládců: ‫ ״‬Králové budou patřit, i vstanou, knížata se budou sklánět pro Pána, že jest věrný, pro Světce Israelova, který tě vyvolil.“ 8 Toto praví Hospodin: ‫״‬V době milosti vyslyším tě, a v den spásy pomohu ti; zachovám tě a učiním tě prostředníkem smlouvy lidu, abys vzkřísil lady a ujal dědičné podíly zpustošené, 9 abys řekl vězňům: ‫ ״‬Vyjděte,“ a těm, kteří ve tmě jsou: ‫ ״‬Ukažte se !“

_________

slovuje ste z k služebníkův: ‫ ״‬a I s r a e l n e c h c e d á t i s e s h r o m á ž d i t i “. — (T ak é Vulg tak). — ‫ ״‬z b y t k y “ zachráněné, t. j. ty, k teří z Israele sp asen i budou. Srv. 42, 22—25. T ěm ito slovy p o p sá n je tý ž slu h a H ospodinův, o kterém byla řeč již 9, 2, 6 ; 11, 10 n, zejm éna však 42, 6 n : ‫ ״‬U č i n i l j s e m t e b e p r o s t ř e d n í k e m s m l o u v y l i d u a s v ě t l e m n á r o d ů m . . . “ O nikom jiném není tu řeč než o tom , který je ‫ ״‬s v ě t l o k o s v í c e n í p o h a n ů v a k s l á v ě l i d u s v é h o i s r a e l s k é h o “ (Lk 2, 32), který m ohl říci o so b ě : ‫״‬J á j s e m s v ě t l o s v ě t a . “ — Srv. níže v 8 n. — ‫ ״‬v z b u d i l “ k novém u životu n áboženskom ravním u, ke sp á se duchovní. V. 7cd· líčí podrobněji opovržení a ponížení, jak éh o se d o stalo sluhovi H ospodinovu od n ároda, ke kterém u byl p o slán . — V. 7e—h líčí účinky, ovoce jeho díla (v. 4cd): m ocní sv ěta budou se k ořiti H o sp odinovu služebníkovi, budou jej oslavovati a sk rz e něho ctíti H ospodina sam éh o (v. 3 b ) .— ‫ ״‬d u š e p o t u p e n á “ = H ospodinův sluha, M esiáš, k terý b y l náro d u ‫ ״‬o d p o r n ý “, který byl sluhou ‫ ״‬k r u t o v l á d c ů “, jakým i byli A náš, K aifáš, P ilát a H e ro d e s; více o těch ú trap ách níže 50, 6. a zejm én a 53, 2 - 1 2 . — O sláv ě, k teré se d o stan e jem u za ponížení, viz n íže 50, 7 n ; 53, l l n . — P o n í ž i l s e b e . . . p r o č e ž i B ů h p o v ý š i l h o . . . M ísto ‫ ״‬o d p o r l i d u “ n ěk terá znění (tak é Vulg) n azývají sluhu H o sp o d in o v a: ‫ ״‬o h a v n ý m p l e m e n e m “. — Boži v ě rn o st a sv a to st ru čí z a p ra v d iv o st tohoto p roroctví (L eim bach). — V. 1—7 čítá círk ev p ři m ši sv. na den n aro zen í sv. Jana K řtitele (24/VI). V. 8n. opakuje, co bylo řečen o o slu žeb n ík o v i H o spodinovu již výše 4 2 ,6 n. — O pakovati dlužno, že ‫ ״‬služebník H o sp o d in ů v “, který b u d e pro střed n ík em nové sm louvy B oha s národem israelskýin, n em ů že býti sám Israel, nýbrž M esiáš, který bude Israele p ře d B ohem zastu p o v ati. — Srv. O s 2, 18; Jer 31, 31; M al 3, 1. — Judovci, až se v rátí do v lasti, budou z a se v z d ě lá v a ti pozem ky, k teré byly kdysi zp ustošeny a k teré ležely lad em ; budou se o n ě děliti jako kdysi po p říchodu z E gypta, za dob Josu o v ý ch ; ti, kteří v e v ězen í zaje tí jso u d ržen i (a2, 22 n) b u d o u v y svobozeni (42, 7). K rálovství B oží na zem i b u d e obnoveno. P ro ro k m á v šak n a m ysli dokonalejší osvobození, k teré zjed n á n e Cyrus, ale ‫ ״‬slu žeb n ík H o sp o d in ů v “, dokonalejší obnovu k rálo v stv í B ožího n a zem i, t. j. založen i církve křesfanské. S rv 42, 13—44,23. — ‫ ״‬d o b a m i l o s t i “ b u d e d o b a m esiášsk á , kdy b ude ‫ ״‬sluha H ospodinův“ m o d l i t i s e k Otci. Srv. vý še v. 4. Srv. m odlitby K ristovy; Jan 17, l n ; Žid 5, 7. — T a k é ‫ ״‬d o b a s p á s y “ je d oba m esiá šsk á . P rv e nežli H ospodin služebníku svém u ‫ ״‬p o m ů ž e “, b u d e t r p ě t i . Je tedy ‫ ״‬d e n s p á s y “ den utrp en í a sm rti K ristovy. Srv. níže 50, 6 n ; 53, 3nn. V. 9a· opakuje, co bylo řečen o již 42, 7. — ‫ ״‬t m a “ = zatem n ěn í rozum u. — ‫ ״‬v ě z n i “ jsou hříšníci, v pou tech hříchů. V. 9b■ liči blaho vysvobozených zajatců (v ězň ů ), vracejících se do Jerusalem a, t. j. hříšn ík ů , vracejících se k Bohu, v stu p u jících do círk v e K ristovy. — C esty zašlap an é z a ro sto u travou, výšiny, kdysi pusté, holé ( = ‫ ״‬p u stin y “) budou p oskytovati h o jn o st pastvy. Srv. 41, 18; 43, 20.

Isajáš 49, 10—16.

195

Na cestách se budou pásti, na všech pustinách pastviska jejich. 10 Nebudou lačnět ani žíznit, nebude trýznit ie vedro ni slunce, budef je slitovník jejich vodit, a u vodních zřídel napájeti. 11 Ze všech hor svých uděláni cesty, a stezky mé budou vyvýšeny. 12 Vizte, tito z daleka přijdou; oni, ejhle, od půlnoci; (jiní) od moře, a tito (zase) z poledních (až) končin. 13 Jásejte nebesa, plesej země, vesele zpívejte hory chválu, neboť potěší Hospodin lid svůj, a nad chudými svými se smiluje.
*
*

*

14 Sion děl: ‫ ״‬Opustil mne Hospodin, Pán se na mne zapomenul.“ 15 Může zapomnít na své dítko žena, bez citu s plodem své krve býti? A byf i ona se zapomněla, já přece nezapomenu tě! 16 Aj, na své ruce jsem si tě poznamenal, zdi tvé jsou před očima mýma vždycky.
V. 10- ‫ ״‬v e d r o “ = hebr. ‫״‬š á r á b “ = fata m organa, k te rá n a p o u šti uk azu je d o m nělá jezera, vodu a tak p o u tn ík a klam e. Srv. vý še 35, 7. — ‫ ״‬s 1 i t o v n i k j e j i c h “ — Bůh, dobrý p a stý ř. Srv. 40, 11; 41, 17; 43, 2. 19 n ; 44, 3. V. ‫ · ״‬H ospodin o d stra n í s cesty jakoukoliv p řek ážk u . S rv, 35, 8 ; 40, 4. V. 2‫ ■נ‬Na slovo H ospodinova slu žeb n ík a: ‫ ״‬V y j d ě t e “, ‫ ״‬U k a ž t e s e “ (v. 9a) p řijdou duchovní vězni z dáln éh o východu, od zá p a d u ( = ‫ ״‬o d m o ř e “), o d sev eru a jihu. — ‫ ״‬z p o l e d n í c h k o n č i n “ — ze zem ě S í n í m (hebr.), t. j. z A s s u a n s k a (jižní E gypt). — Srv. 11, 11 n ; 14, 1 n. V. 13- jest výraz ra d o sti vysvobozených zajatců, kteří vyzývají celý svět, aby p lesal a děkoval Bohu s nim i S rv. 42, 10 n; 44, 23. — K řesťanský č ten á ři považ tu zb o ž n o st a lásku prorokovu, a jakou touhou po s p á s e v šech byl z a b rá n ten, který všem něm ým živlům p řál jazyky, aby jimi b íahopřáli vracejícím se ze zajeti h řích u ; je f to věc, ze k teré ra d o s t m á nebe. (F o reriu s). V. 14- M ísto ‫ ״‬S i o n d ě l “ Schlogl d ů sled n ěji: * S i ó n e , d ě l j s i “. — Z ajatci o bnoví Sion, Jerusalem , který Bůh o b e stře slávou. — T i, k teří se v rá tí ze hříchu k Bohu, pom ohou stavěti církev K ristovu. — Srv. 1, 26; 2, 2 ; 4, 5 ; 14, 32; 1 6 ,5 ; 25, 6 ; 40, 9; 44, 26. 28; Ž 8 6 ; 2, 6 ; 109, 2. — T a sláv a Sionu, círk v e k řesťan sk é je s t dílo a odm ěna M esiášo v a (K nabenbauer). Srv. 52, 1; 54, 1. — Z a dob zajetí, kdy byl Jerusalem po b o řen , chrám spálen, o b y v atelstv o odv ed en o , cítil se Sion o p u š t ě n ý m , od B oha z a p o m e n u t ý m . (Srv. Ž 12, 1; b8, 39—52). V. 15- H ospodin p rohlašu je svou lásk u k lid stv u , jež n em á so b ě ro v n é a sn aží s e Sion přesvědčiti, že nem ů že nikdy zapom níti svého tvora. (Sv. C yril Alex.). Srv. 46, 3n. — Jeť Israel H ospodinův p rv orozenec. Víz Ex 4 , 2 2 ; D t 32, 6 ; Je r 31, 20. V. 16- ‫״‬t é “, obraz tvůj, vykreslený sliby a p roroctvím i, jako 2, 4, 5 n ; Ž 86 a jj. N esnadno tu mysliti na tetování, jež bylo Israelitům zak ázán o , sp íše tře b a m íti n a zřeteli Ex 13, 9. 16; D t 6, 8 ; 11, 18.

196

Isajáš 49, 17—22.

17 Již jsou tady stavitelé tvoji; ti. kdož tě bořili, hubili, odešli od tebe. 16 Rozhlédni se kolem sebe a patři: tito všichni se shromáždili, přišli k tobě; ‫״‬Jakože živ jsem,“ praví Hospodin — ,těmi všemi jako šperky oděna budeš, obložíš je kolem sebe jako nevěsta.“ 19 Neboť pustiny tvé, pouště tvoje a země zbořeniny tvé budou teď úzké pro obyvatelstvo a daleko zahnáni budou, kteří tě zžírali. 20 Ještě řeknou před tvým sluchem synové, jichž se ti dostane po tvé neplodnosti: ‫ ״‬Těsný mi jest prostor tento, učiň mi místo, bych mohl tu bydlit!“ 81 A řekneš si v duchu: ‫ ״‬Kdo mi porodil tyto? By lať jsem (přece) bezdětná, neplodná, v zajetí odvedena; kdo tyto vychoval? Zůstalať jsem sam a; kde tito b y li? “
* * *

aa Toto praví Pán Bůh: ‫ ״‬Aj, pohanům pozdvihnu svou ruku, národům vyzdvihnu znamení své; (i) budou přinášet syny tvé za ňadry, a dcery tvé na plecech donášet budou.
V. 17- ‫ ״‬s t a v i t e l é “, kteří v y stav í p o p ře d n ě m ěstsk é zd i (v. 16), z áru k u to b ezp ečn o sti m ěsta. — Srv. apoštoly, v ě ro v ěstce C yrila a M etoda atd., k teří stav ěli, opevňovali církev B oži; srv . ty, kteří činí tak d o su d ! V. 18- ‫ ״‬t i t o “ pohané ze všech končin sv ěta, jak již výše bylo řečeno ve v. 12. — H ospodin p řisah á, aby jisto to u p řísah y tím více p o těšil zarm oucený Sion. — S ion, Jeru salem bude n evěstou H ospodinovou. Srv. E z 16, 8 —13. V. 19- Sion (nová církev ) b ude míti tolik o b čan ů (příslušníků), že d o sa v a d n í p ro sto ry jeho n estačí. — ‫ ״‬z e m ě z b o ř e n i n y t v é “ f ú z e m i tvé, po k ry té ss u tinam i. — Srv. M ich 7, 11. h eb r.; Zach 2, 2 - 4. — Ú zem í k rálo v stv í B ožího s t a r é h o , zabírajícího jed en toliko národ, n esta čí k rálo v stv í n o v é m u , k teré o b sáh n e všecky národy, celý svět! V. s0· ‫ ״‬N eplodným “ byl Jerusalem za d o b zajetí, kdy ležel v tro sk ách . N e p l o d n á byla tak é c í r k e v S. z., jak učí zejm én a sv. P av el G al 4, 9. V. 21- C írkev staro zák o n n á nem ěla síly ni p ro stře d k ů , aby přivábila a p řipoutala m n o žstv í pohanů do svého lůna (‫ ״‬sy n o v é “ v. 20). T u p řitažliv o st a sílu udělil Bůh tep rv e cirkvi n o v o zák o n n ě, m ající d okonalou nauku a m ilost Boží, ano B oha sam ého (v E ucharistii). S ynagoga (Sion) se diví, kde se vzalo tolik jejich d ětí (pohanů, vstouplých do církve K ristovy), kdyžtě její m anžel — H ospodin z chrám u jeru salem sk éh o , když byl sp álen od C haldů, se odstěhoval. Srv. O s 3, 2. 4. V. 22- H ospodin pokyne pohanům , dá jim z n a m e n í p rap o rem svým , budou n ositi sv é děti dó nového m ěsta Božího, přih lásí je z a jeho p říslušníky (občany); tam se duchovně obrodí a stanou se dětm i Jeru salem a, t. j. n ové církve Boží. — K v. 22bc srv. výše 5, 26; 11, 12; 13, 2 ; 18, 3. — M atky nosívají d o sud na V ýchodě d ěti za ň ad ry nebo na ram eni ( = ‫ ״‬na p le c e ch “). — Srv. Nm 11, 12; R ut 4, 16. V iz tak é výše 14, 1 n ; níže 60, 4; 66, 12.

Isajáš 49, 23—50, 1.

197

as Králové budou pěstouny, královny chůvami tvými; klesrtouce tváří k zemi budou se klaněti tobě a prach nohou tvých lízati. I poznáš, já že Hospodin jsem, v němž se nezklamou, kteří doufají v něho.“ 24 Zdaliž odňata může být olbřímu kořist, neb vyproštěno, co silák zajal?“ 26 Ano, toto praví H ospodin: ‫״‬Jistě, co zajal, olbřímu odňato bude, a mocný co zabral, bude vyproštěno; neboť s těmi, kteří se prou s tebou, já se přít budu, a tvé syny já vysvobodím. a6 Tvým nepřátelům dám krmit se vlastním masem, a jako moštem krví svou budou s 2 opájet, i pozná každý, kdo tělo má, já že jsem Hospodin, spasitel tvůj a vykupitel, Silný Jakobův.

2. Ř eč druhá: Israel sám zavinil, ž e byl za v ržen (50,1—3). O chota M esiá šo v a u trp en ím zjed n ati s p á s u (50, 4—11)
H l a v a 50 1 Toto praví Hospodin: Jaký je to zápudný lístek vaší matky, kterým jsem ji propustil?
V. a3· K rálové a královny budou služby prok azo v ati církvi, aby docházela účelu svého, oslavit H ospod in a a sp á su poskytnouti lid stv u . — S lužby p ro k azo v at, t. j. církev b rán it a p o d p o ro v at hm otně. Sam i budou vyzn áv ati, ž e ve věcech duchovních podléhají moci církevní, i budou se jí kořit. Viz, k terak se plnila ta to slova v dějinách církevních! V. a4· je s t otázka, k te ro u si Bůh d á v á , aby zap lašil jakékoliv obavy.. Lze si m ysliti, že obr, jakým je s t babylonský stát, v ydá svou k o řist, t. j. zajatce ž id o v sk é ? Kdo ho k tom u d o n u tí? Ve sm yslu vyšším je st onen ‫ ״‬o l b ř í m “ ten, jejž nazv al později P á n ‫ ״‬k n í ž e t e m t o h o t o s v ě t a “ ; ten d rž e l v zaje tí v ešk ero lidstvo, tom u tu k o řist vyrval vítězný K ristu s Srv. M t 12, 29; M k 3, 27; Lk 11, 22. V. 2B · Judovci budou vzati Babylonu, lidstvo bude v yrváno ‫ ״‬k n ížeti to h o to sv ě ta “, ježto sám H ospodin sv ed e boj s těm ito obry, n e p řá te li církve sta ré a nové. V. 26- H ospodin d opu stí, že m ezi n ep řáteli církve v zn ik n o u spory, že se u bijí na vzájem sam i. Srv. výše 9, 19; Sdc 7 ,2 2 ; 1 Král 14, 20. a jj. — O čestných p řívlastcích (přídom cích) B ožích viz 1, 24; 10, 21; 41, 14; 43, 3. Hl. 50. — V. f 2b. Jičí n e p o s l u š n o s t Israelitů, k terá zav in ila jejich bídu. — V. 1. odpovídá na stížn o st Sionu, že n a něj H ospodin zap o m n ě l (49, 14). — M ísto : ‫ ״‬J a k ý j e t o “ h eb r.: ‫ ״‬K d e j e s t “ . . . — H o s p o d i n p řiro v n á v á se tu k m a n ž e l u , jehož choti je st Sion, t. j. církev staro zák o n n í. (Srv. 1, 21; O s 2, 5. 9. a jj). Č lenové té církve jso u d ě t i , k teré z onoho m an že lstv í v zešly , ta k ž e círk ev (Sion) jest jejich m a t k a . — B ývalá H ospodinova choť je s t nyní v bídě, jako bývá žena, k terá do sta la od sv éh o m anžela p ro pustný lístek dle D t 24, 1. Její děti jsou v porobě, jako bývají děti, jež otec p rodal do o tro c tv í věřiteli, jem už nem ohl nebo nechtěl zaplatiti dluhy. (Srv. Ex 21, 7 ; 4 K rál 4, 1; N eh 5, 5 ; Mt 18, 25.) — H ospodin připom íná, že se dostali do té psoty vinou svou. H ospodin n ezap u d íl synagogy z libovůle, ale synagoga opustila H o sp o d in a sa m a . H ospodin

19S

Isajáš 50, 2—4.

Nebo kdo jest mým věřitelem, kterému jsem zaprodal vás? Aj, pro své nepravosti byli jste prodáni, pro vaše zločiny propuštěna jest vaše matka. 3 Neboť přišel jsem a nebylo člověka, volal jsem a nebylo, kdo by slyšel. Zda jest krátká a maličká ruka má, abych vykoupil? Nebo není ve mně moci. bych vysvobodil? Aj, žehráním svým vysušuji moře, obracím řeky v pouště. Hnijí ryby (jejich) nedostatkem vody, (živočišstvo jejich) umírá žízní, 3 Obláčím nebesa ve smutek, a žínicí je zahaluji.
* * *

4 Hospodin dal mi dovedný jazyk, abych uměl slovem podporovat toho, který unaven jest; každé ráno mi budí ucho, abych slyšel ho jako mistra.
nem á v ěřitele, jem už by nem ohl jinak z ap la titi nežli p ro d ejem d ětí z a o tro k y ; jeho d ěti zaprodaly se sam y. — C izoložné m atky nem ohl jsem déle d ržeti, ale d o p u stil jsem , aby dobrovolně o d ešla (Jer). V. a· ‫ ״‬č l o v ě k a “ == nikoho. — H ospodin ‫״‬p ř i š e l “ k lidu sv ém u zákonód árstv ím , proroky, stálým i to vykladači a strá ž c i zák o n a, ‫ ״‬volal“, poučoval, n a pom ínal, káral, ale lid nejevil ochoty, n ev y šel v stříc přicházejícím u H ospodinu, n ed ostavil se k něm u, neposlechl, když na něho volal. Srv. Jer 7, 25. Bůh p řiše l ve ‫ ״‬s l u ž e b n í k u H o s p o d i n o v ě “, ale ani tehdy ho nepřijali. D áv n á ona n ep o slu šnost, k tero u odm ítali H ospodina, přich ázejícíh o a m luvícího sk rz e p roroky, byla p řed eh ro u a sm utnou p řed p o v ěd í z a tv rz elo stí, ktero u poh rd li sam ým H ospodinem , když p řišel. Srv. v. 4 n n . (K nabenbauer). V. 2c—s. připom íná, že m á H ospodin dosti m oci, aby svůj n áro d vysvo b o d il, jak o již jednou byl učinil, když lid jeho úpěl v ro b o tárn ě eg y p tsk é ; od té doby n e sesláb la B oží moc. — ‫ ״‬ž e h r á n í m v y s u š i l m o ř e “ R udé, aby je mohli Israelité přejiti. Srv.‫ ״‬Ž 105, 9. — ‫ ״‬ř e k u “ Jordán ob rátil v poušť, aby ji mohli Israelité překročiti. S rv . Ž 113, 5; 76, 17. — O h n i j í c í c h r y b á c h viz Ex 7, 18. V. 3- N e b e s a v e s m u t e k o b l é k l a d e v á tá rá n a e g y p tsk á (Ex 10, 21; 2 104, 28; M oudr 17, 2 n ). V. 4—9· m luví o ‫ ״‬s l u ž e b n í k o v i H o s p o d i n o v u “, o k terém již byla řeč vý še 42, 1—7; 49, 1—9a Je to t ř e t í p í s e ň o něm . — P ro ti n e o c h o t ě , nep o slu šn o sti Israele, služebníka H o spodinova (v. 1—2c) p o stav en a t u v z á c n á o c h o t a jiného služebníka H ospodinova — M esiáše, po slech n o u t, p o d ro b it se všem u, co H ospodin b u d e v yžadovat (aby lidu zjed n án a byla sp ása). — ‫ ״‬u n a v e n j e s t “ dlouhým očekáváním B oži spásy, že ztrácí již d ů v ěru v B o h a; živě cítí, že sám si pom oci nem ůže.— Sluha H ospodinův v y stu p u je tu jako U č e l i v ý ž á k H o spodina učitele, ‫ ״‬m i s t r a “ ; naučil se občerstvovat! slovem Božím všecky, kteří se lopotí a o btíženi jsou. — ‫ ״‬k a ž d é r á n o “ = den co d en d o stá v á se mu od H osp o d in a ponaučení. — ‫״‬J á m l u v í m v e s v ě t ě t o, c o j s e m s l y š e l o d n ě h o “ (od toho, jenž m ě poslal Jan 8, 26). — ‫ ״‬S l o v o , k t e r é s l y š í t e , n e n í m o j e , n ý b r ž O t c e , k t e r ý m ě p o s l a l “ (Jan 14, 24). — Srv. vý še 11, 2 ; 42, 2; 49, 2. — Jak ‫ ״‬d o v e d n ý “ m ěl jazyk, o tom sv ěd čí i n e p řá te lé je h o : ‫ ״‬N i k d y č l o v ě k n e m l u v i l ta k , j a k o č l o v ě k t e n t o “ (Jan 7, 46).

Isajáš 50, 5 —10.

199

5 Hospodin Bůh otvírá mi ucho, Já pak neodmlouvám, necouvám zpět. 6 Tělo své vydávám katům, a líce své rváčům ; obličeje svého neodvraclm od těch, kdož lají mi a plijí na mne. 7 Pán Bůh mi pomáhá, nebudu tedy zklamán; proto nastavuji svou tvář jako křemen, a vím (jistě) zahanben že nebudu. 8 Blízko je ten. který ku právu mi pomůže! Kdo chce se domlouvat se mnou? Postavme se! Kdo chce se mnou se příti ? Ať ke mně přistoupí! 9 Hle, Pán Bůh pomáhá mi. Kdo mne odsoudí? Hle, jak šat všichni se rozpadnou, mol je zhltl. 10 Kdo jest mezi vámi, jenž bojí se Pána, a hlasu služebníka jeho poslouchá? Komu jest chodit ve tmě, že nemá světla,
V. 6- H ospodin o t e v í r á sluhovi sv ém u u c h o , když mu to ono ukládá, p řik azu je; sluha H ospodinův po d ro b u je se k aždém u p řík azu , plní jej b ez rep tán í, d ů sledně, vytrvale^ Srv. Ž 39, 7. ‫ ״‬T a k č i n í m , j a k mi O t e c p ř i k á z a l “ (Jan 14, 31). ‫ ״‬M ů j p o k r m j e s t , a b y c h č i n i l v ů l i t o h o , k t e r ý m ě p o s l a l , a d o k o n a l d í l o j e h o “ (Jan 4, 34; srv. tam že 5, 30; 6, 38). — (V. 5a d le S chlógla je s t glosa). V. 6- O chotnou p o slu šn o st u k áže M esiáš zejm én a v ú trap ách , k teré mu O tec u lo ží; žád n á b o lest ho nepřim ěje, ‫״‬a b y c o u v l “ (v. 5). — ‫ ״‬T ě 10“ = z á d a (h e b r ). — ‫ ״‬r v á č ů m “, kteří rv ali mu p o tu p n ě vous. — ‫ ״‬v y d á v á m “ ochotně. — O p o plvání srv. Job 30, 10. ‫ ״‬k a t i “ bijí. bičují zád a. — Srv. Ž 21, 7 ; 68, 8 . — ‫ ״‬P o t o m J e ž í š p o j a v d v a n á c t e , ř e k l j i m : ‫ ״‬Aj v s t u p u j e m e d o j e r u s a l e m a , a d o k o n á s é (tam ) v š e c k o , c o p s á n o j e s t s k r z e p r o r o k y o S y n u č l o v ě k a ; b u d e t o t i ž v y d á n p o h a n ů m a b u d o u se mu p o s m í v a t i a ho b i č o v a t i a n a n ě j p l i v a t i “ (Lk 18, 31n). Sr*. M t 26, 27; 27, 30; M k 14, 65; Lk 22, 64; Jan 18, 22. — T o u p o slu šn o stí b ude M esiáš dobrovolně pykati z a n e p o slu šn o st Israelovu; o tom nám ěstném , zástu p n ém dostiučinění p o u ču je Is n íže 53, 4 n . V. '■ M esiáš je si jist, že p řek o n á všecko o d p o rn é a že jeh o ú trap y n e budokx nadarm o, že budou míti b lah o d árn é účinky. — H ospodin slíb il pom oc slu hoví svém u, jak vyplývá z 41, 1. 6 ; 49, 2. 8. — ‫ ״‬N e j s e m s á m , n e b o f O t e c j e s e m n o u “ (Jan 16, 32). — ‫ ״‬j a k o k ř e m e n “ je s t v ýraz v n itern é síly, v y trv alo sti, neohroženosti, se ktero u sn áší u trpení. Srv. Je r 1. 18; E z 3, 8 . — ‫״‬p ř e d s e v z a l s i p e v n ě , ž e p ů j d e d o J e r u s a l e m a “ (Lk 9, 51). — N eb u d e zahanben, nýbrž n aopak — o s l a v e n . Srv. 49, 2— 10; 42, 1. 3. 6. V. s· ‫ ״‬K u p r á v u “ na ovoce sv éh o utrp en í — na vítězstv í, na slíbenou b ia žen o st a slávu. Srv. výše 49, 4 6. — ‫ ״‬p o s t a v m e s e “, a z a čn ě m e se spudit. — ‫ ״‬K d o z v á s b u d e m ě v i n i t i z h ř í c h u ? ‘ (|a n 8, 46). V. 9· N epřátelé K ristovi jisto jistě, třeb a že zn en áh la zah y n o u ; stačí zd án liv ě n ep atrn é příčiny. Srv. 1 Kor 1, 27 n. , V. 10- B laze těm , kteří poslouchají služebníka H o sp o d in o v a! — Z toho, co vypravuje, m ohou si vzíti n ázo rn é ponaučeni (viz jeho p říklad), co činiti z a doby n e ště stí ( = ‫ ״‬t e m n a “), aby došli blaha a štěstí (‫ ״‬s v ě t l a “). — K do se boji P ána, t. j. kdo ho ctí, jak náleží, ten tak é poslouchá jeho služebníka. ‫ ״‬K d o n e c t í S y n a , n e c t í O t c e , k t e r ý h o p o s l a l “ (Jan 5, 23).

200

Isajáš 50, 11—51, 3.

doufej v e jm énu P á n ě, sp o leh n i na B oh a s v é h o ! 11 Aj, v y všichni, kteří zan ěcu jete oh eň , a o p asu jete s e oh n ěm , choď te ve sv ě tle o h n ě s v é h o , v p lam en ech , které jste za p á lili! M ojí rukou sta n e s e vám to : na b olestech b u d ete u stlá n o m ít.

3. Ř eč tř e tí: D ílo sp á sy b u d e vyk on án o (51, 1—52, 12).
D oufejte! H ospodin zjed n á věčnou sp á su (51, 1—8 ); H ospodin d o d áv á zm u žilo sti zajatcům , k teři se báli C haldů (51, 9—16;. P rv e n e ž n asta n e sp ása, budou z p u p n í p o h an é p o trestán i (51, 17—52, 6). P ry č z B abylona (52, 7— 12).

H l a v a 51.
1 S ly šte m ne v y , kteří o p rávo usilujete, kteří h led áte H osp o d in a ; pohleď te na skálu, z n íž jste vy tesá n i, na důl prohlubně, z n íž jste v y k o p á n i! P ohleď te na A braham a, v a še h o otce, a na Sáru, která v á s p o ro d ila ; n eb jsem jej jed in éh o p ovolal, p ožeh n a l jsem m u a rozm n ožil jej. P rotož p o tě ší H osp od in S io n , p o tě ší v še c k y zb ořeniny je h o ; učiní z p u stin y jeh o takořka ráj, a z p o u ště jeho zahradu H o sp o d in o v u .

2

3

V. 11- líčí osu d n ep řá tel K ristových, dru h o u to strán k u jeho vítězstv í. (P rv á byla jm enována ve v. 10). — M ísto ‫ ״‬o p a s u j e t e s e o h n ě m “ h e b r.: ‫ ״‬o p a s u j e t e s e o h n i v ý m i s t ř e l a m i “ (šípy). — ‫ ״‬b u d e t e u s t l á n o m í t “, lehnete si a zů s ta n e te ležeti. — ‫ ״‬o h e ň “ útoků, kterým i hnali n a slu žeb n ík a H ospodinova a jeho dílo (srv. 9, 18; Ž 56, 5) o b rátí se na sv é pův o d ce a b u d e je páliti. S jakým ohněm záští, s jakým fanatism em hnali se n a př. z a tv rz e lí Ž id é na K rista a v ý sledek — oheň spálil jim chrám , m ěsto, sam o statn o st, tisíce životů (r. 70 po Kr.). T o též se o p akovalo a opakovati b ude v K ristově církvi i v životě jednotlivých lid í; v ohni, k terý kdo roznítí proti P án u (p ro ti církvi) zahyne sám . Srv. výše 1, 31. a níže 66, 24. — V. 11 je protikladem v. 10. Isa já š m á rá d tak o v é protivy. Srv. 8, 21 s 9, 1; 26, 9. s 10; 30, 23. s 27; hl 34 s hl 35· Hl. 51. — V. in- H ospodin, který d al prao tci n á ro d a sliby, plnil je, plní a splní zejm éna z a dob M esiášových. Jako A braham d ů v ěřo v al ve v ěrn o st H ospodinovu, ta k nechť v ni důvěřují také zajatci, A braham ovi potom ci; jako do šel požehnání on, tak dojdou požehnáni tak é ti, k teří jso u z něho a z m anželky jeho jako kvádry z kam enného lomu, z nichž je s t vy stav ěn ‫ ״‬d ů m I s r a e l ů v “. (Srv. Ex I, 21; D t 25, 9; R ut 4, 11.) — O ‫ ״‬p r á v o “ usilují a H ospodina ‫״‬h l e d a j í “ ti, kteří se sn aží plniti povinnosti, vyplývající ze sm louvy, u činěné s Bohem , povinnosti, na k teré m á Bůh ‫ ״‬p r á v o * , ale tak é čekají, že i Bůh splní, k čem u se sm louvou s národem (počatou již A braham em ) zav ázal, a n ač mají Israelité ‫ ״‬p r á v o “. Z dá se, že Bůh jim dlouho toho p rá v a n e p o p řáv á, jsou pokoušeni k m alom yslnosti a netrpěliv o sti. — O p o ž e h n á n í A b r a h a m o v ě srv. G n 12, 2 n ; 13, 1 5 n ; 18, 18; 22, 17. Bůh, který počal dílo p o že h n á n í v A braham ovi, tak é je v jeho potom cích, tělesný ch i duchovních, dokončí. V. 3- Jako v y stav ěl H ospodin z A braham a a S áry dům Israelův, ta k vystaví tak é S ion, v ystaví velikou budovu nové církve. Srv. vý še 49, 17. 1 9 .— ‫ ״‬R á j e m ‫״‬ b u d e n ové království B oží již n a zem i, zejm én a však n a onom světě.

Isajáš 51, 4 —8.

201

R ad ost a v e s e lí v něm bude, d ěk ován í a h la s ch vály. 4 Pozorujte m ne, můj lid e, a m é p lém ě sly š te (m n e)! Neboť zá k o n o d e m ne vyjde, a s v é p rávo za v ed u k o sv ě tě národů. B lízk o jest sp ra v ed liv ý m ůj, v y š e l můj sp a s ite l, ram ena m á národy b u d ou sou d it, m ne přím oří b u d ou o ček ávat, na m é rám ě b ud ou s e těšit. P o zd v ih n ě te k n eb i sv é oči, a pohleď te na zem i d o lů : neooť n e b e sa jako dým s e rozplynou, zem ě jako rou ch o se rozpad n e, a o b yvatelé její taktéž zah yn ou . A le sp á sa m oje na věk y bude, a m á sp raved ln ost nezah yn e. S ly šte m ne, kteří v íte, co sp ra v e d liv o jest, můj lide, v jeh o ž srd ci můj zák on j e s t ! N eb ojte s e h any sm rtelníkův, a p o sm ěch ů jejich s e nestrachujte. N eb oť jak rou ch o, tak je b u d e trávit červ, a jako vlnu, tak je žráti b u d e m ol. A le sp á sa m oje na věk y bude, a m á sp ra v e d ln o st rod od rodu.
* * *

5

6

7

8

V. i ■ Zákon, který byl d o su d výhradným m ajetkem jediného n áro d a, který stanovil p ráv a Boží a p ráv a lidu israelsk éh o , tento zák o n (zdokonalený, obnovený, zušlechtěný) b ude d án v š e m u l i d s t v u . N ový n áb o žen sk o m rav n í ř á d ( = ‫ ״‬sp ra v e d ln o st“) bude s v ě t l e m , k teré onen ráj učiní a způsobí ra d o st, o k teré m luvil v. 3. V. D le hebr.: blízko je ‫ ״‬s p r a v e d l n o s t “ H o spodinova, vychází jeho ‫ ״‬s p á s a “. — Již vyšla, již blízko jest, ježto je st p ř e d p o v ě d ě n a , ísra e lité o ní v ědí. Srv. výše 48, 7. — ‫ ״‬s o u d i t “, jako p řed p o v ěd ěn o v ý še hl 13—23. — T y so udy p řip rav í cestu k rálo v stv í Božím u. T akový ‫ ״‬s o u d “ v y koná B ůh ta k é n a B abylóně sk rz e C yra 41, 5. 25; 45, 1 n. — ‫ ״‬r á m ě “ = výkonná v šem o h o u cn o st. S rv. 42, 4. — Bůh ‫ ״‬s o u d í “, t. j. sp rav u je n áro d y tak, aby ze v šeh o v z e šla jeho č e st a sp á s a lidstva. P o té sp á s e prahli i pohané. V. 6- O zm ěně nynější oblohy i zem ě viz vý še 13, 10. 13; 24, l n . — ‫ ״‬N e b e a z e m ě p o m i n o u , a l e s l o v a m á n e p o m i n o u “ (M t 24, 35). — M ísto ‫ ״‬t a k t é ž “ čtou n ě k teří: ‫ ״‬j a k o k o m á ř i “. — ‫ ״‬s p r a v e d 1 n o s t “ = ř á d n áb o ženskom ravní, jaký m á býti dle B oží vůle. V. ‫ ■ י‬Spravedlivým n e třeb a se báti pom íjejících útoků lidských, k d y žtě Bůh věčný a všem ohoucí je podporuje. — ‫ ״‬v s r d c i “ m á zákon, kdo u p řím n ě se vyn a sn ažu je podle něho žiti. V. s. Srv. s 50, 9. — Jak o služebník B oží p ro šel utrp en ím a ponížením , ve k terém H ospodin ho podporoval, a ze k teréh o vyzvedl ho k v ěčném u v ítě z stv í, tak dlužno každém u spravedlivc i p o nížením jíti k povýšeni, jak p rav í zn á m é latin sk é p o řek ad lo : ‫ ״‬P e r a rd u a ad a s tr a ! “ — K v. 4 —8 tře b a p o z n am e n ati, ž e . čin n o st, k te rá byla služebníku B ožím u p řivlastňována, p řičítán a je s t tuto B ohu sa m é m u ; z toho vyplývá, že služebník B oží je tu Bůh sám . Z toho, že je tu sta v ěn z a v zo r sp ravedlivým lidem vyplývá, že bude spolu tak é člověkem — Im m anuel. (Bůh s nám i! Viz hl 7—12).

202

Isajáš 51, 9—13.

9

P o v sta ň , p o v sta ň , o b lec s e v silu , rám ě H o sp o d in o v o , p o v sta ň jako za dnu d ávn ých , za rodů o d v ěk ý čh ! Z d aliž ty jsi nerozfal zpupníka, n ep rob od l draka? Z d aliž ty jsi n ev y su šil m oře, v o d y prop asti náram né, který jsi z h lub in y m ořsk é učinil c e stu , b y p řešli v y s v o b o z e n í? T eď ted y vyk o u p en í o d H o sp o d in a vrátí se a na S ion s jásotem přijdou, v e s e lí v ěč n é b u d e jim věn čiti h lavy, rad ost a v e s e lí jich se zm ocní, prchne b o lest a úpění.

10

10

12 Já, já sám p o těším v á s ! K do jsi ty, a b y s bál se sm rtelných lidí, zro zen ce lid sk éh o , kterýž u sch n e jak trá v a ? 18 Z ap om něF s H osp od in a, sv é h o tvůrce, který roztáhl n eb e a za lo žil zem i, a strach u ješ s e u stavičn ě d en ce lý vzteku toho, který tě u tisku je, a tvou zkázu připravuje!
V. °· vyslovuje prorok horoucí to u h u po sp á se tak v zn eše n é a trv alé (v. 6 8 ). T a to u žeb n á slova klade zajatcům na jazyk. — R á m ě H ospodinovo, k teré d o pouští, aby p ohané vládli a jeho lid jařm ili, z d á se o d počívati, s p á t i ; p roto je p rorok vyzývá, aby se ‫ ״‬p r o b u d i l o . , “ ‫ ״‬z a d n ů d á v n ý c h “ — když vycházeli Israelité z E gypta. Bůh, který dílo osvobození lidu sv éh o tehdy počal, zajisté také nyní bude o něm dále pracovati, až je dokoná )ako ukázal teh d y svou v šem ohoucnost, tak ji ukáže i teď. — ‫ ״‬Z p u p n í k “ = R ahab = E gypt jako výše 30, 7. — O ‫ ״‬d r a k u “ viz výše 27, 1. — Srv. Ž 86, 4; 88, 11; E z 29, 3. — Bůh ‫ ״‬r o z ť a l “ a ‫״‬p r o b o d l “ toho z p u p n ík a (draka, hada, krokodila (tannín hebr.), když pom řeli eg yptští prvorozenci a když se utopilo v o jsko eg y p tsk é v Kudétn m oři. — S v y sv obozením z E gypta sro v n áv á Is vysvobození z BaDylonie, jak o ž i vysvobození m esiášsk é, tak é výše 11, 15n; 43, 17. — N etřeb a tu mysliti na babylonskou báji o boji M a r d u k a (m ěstskéh o boha babylonského) s T ia m a t o u (t. j. s chaotickou hm otou) p řed uspořádáním světa. Viz ke Q n 2, 2. V. 10- vzpom íná přechodu Israelitů Rudým m ořem , kdy všem oc Boží slavila trium fy. M ělo by vše, co tehdy velikého Bůh učinil, nyní babylonským zajetím býti z m ařen o ? V . ‫ ·גג‬n ejsp íše zabloudil sem z 35, 10. (C ondam in, Schlogl.) Kdož jej pokládají tu z a původní, vidí v něm odpověď B oží na slo v a pro ro k o v a (v. 9 n ), n ebo n a slova obce, jejím ž jm énem Is m luvil: jiní jej pokládají za p ro jev p ř á n í nebo d ů v é r y m odlícího se, a poukazuji k tom u, že Is i n a jiných m ístech d o slo v a se opakuje jako 9, 13 srv. s 19, 15; 11, 6 srv. s 65, 25. V. 12- o dpovídá Bůh na slova touhy (v. 9 n) a přičiňuje k nim pokáráni netrpělivých, m alom yslných bázlivců. — ‫ ״‬t y “, který m áš B oha věčného, jenž tolik rátě již d o k ázal svou všem ocnou lásku k to b ě !? Co je p roti něm u člověk? V. 13- ‫ ״‬Z a p o m í n á “ na V šem ocného, kdo ztrácí d ů v ěru v něj. — ‫״‬u t i s k o v a t e l e m “ jsou tu popředně B abyloňané (C haldové). Schlogl v šak sé dom nívá, že tím ‫ ״‬d o b y v a t e l e m “ (m ísto ‫ ״‬u t i s k o v a t e l e “) je s t C y r u s , kterého se zajatci s počátku báli; dle toho ‫ ״‬t v o u z k á z u p ř i p r a v u j e “ dlužno b ráti z a n esp ráv n o u o bavu jejich. — ‫ ״‬K d e j e s t p ř e c e h n ě v “ (— vždy{ nehněvá se na v á s Cyrus) = ‫ ״‬v e t a b u d e p o j e h o h n ě v u “ (B abyloňana, C halda). — Srv. D t 28, 53. 55. 57.

Isajáš 51, 14— 18.

203

14

K de p řece jest vztek u tisk o v a tele ? Brzo přijde ten, který m á přijit, b y o tev řel; — n eb u d e m oci v š e vyvraždit! — an iž b u d e n ed o sta tek ch leb a jeh o. Jáť p řece jsem H osp od in , Bůh tvůj, který bouřím m oře, že d m o u s e vln y ; ‫ ״‬H osp odin zá stu p ů “ jest jm én o m oje. P o lo žil jstm s lo v a sv á v e tvá ú sta, a v e stín u s v é ruky střehl jsem tě, a b y ch roztáhl n eb e a založil zem i, a S ion u a b y ch řekl: ‫״‬N árod můj jsi t y ! “
*
*

15

16

*

17

P o zd v ih n i s e , p ozd vih n i se, p o v sta ň , Jerusalem e, který jsi pil z ruky H o sp o d in o v y kalich jeho h n ě v u ; až d o dna z k alich a o p ojn éh o pil jsi, v y p ils jej d o p o sled n í kapky. N en í, které n en í, které k d o b y tě p od ep řel ze v še c h sy n ů , jsi zp lod il, k d o b y tě za ruku v za l ze v š e c h sy n ů , jsi v y ch o v a l.

18

V. u ■ dle hebr. zn í: B rzo bude spoutaný vysvobozen, nezemře sm r ti bídnou, a nebude m ít mdlo chleba. D le Vulg. — ‫ ״‬p ř i j í t i m á “ vítěz (C yrus) K ristus. — Co má otev říti, řečen o 42, 7. — T en vítěz b ude míti sám d o state« životních p otřeb, neb u d e tedy o n ě o b íra ti b á z livé zajatce. — V. 14b m luví o ‫ ״‬u t i s k o v a t e l i “ ( ‫״‬d o b ý v á t e l i “), jm enovaném ve v. 13. V. 1δ■ V šem oc B oží jest záru k o u , že uvězněný jeho n áro d b u d e vysvo b o zen . Srv. Job 26, 12; Jer 31, 35. V. 16- Bůh m luví dále k n áro d u svém u, jejž z astu p o v ati a v jehož čele státi b ude služebník H ospodinův (v tom sm yslu m ožno s Vulg m ysliti, že H osp o d in o slovuje svého s lu h u : ‫ ״‬P o l o ž i l j s e m s l o v a s v á . . . a b y s š t í p i l n e b e s a , a z a l o ž i l z e m i , a ř e k l k S i o n u : L i d m ů j j s i t y ! “). — ‫ ״‬s l o v a s v á “ = proroctví a vůbec zjevení S. i N. z. — Bůh praví, že lid svůj chránil a posiloval, ježto sk rz e královstv í své v lidu tom založené chtěl k o nečně zalo žiti n eb e i zem i, t. j. chce králo v stv í sv é tak rozšířiti, aby z a b íra lo n eb e i zem i, aby tak o řk a nová n eb e sa byla za sa z e n a a nová zem ě založena, ježto novým tím ■ a nadpřirozeným stvořením králov stv í B ožího povýšeny budou do nového sta v u . T ím p řipravuje p rorok již to, co h o d lá říci o novém nebi a nové zem i 6 5 ,1 7 . T o k rá lo vství B oží bude dokonáno, až bude obnoveno a o slaveno tv o rstv o (Řím 8, 21; 2 P e tr 3, 13 K nabenbauer). — ‫ ״‬S i o n “ — církev K ristova, v Je ru salem ě zro zen á. V. ‫ ·דג‬P ro to že sp ása Je ru salem a se blíží, af p ovstane ve sv é b ídě a tě š í s e ! — ‫ ״‬k a l i c h (B ožího) h n ě v u “ = tresty, kterým i H ospodin stihl Jeru salem (a v šeck o Ju d sk o ): m ěsto leží v rozvalinách a o b y v atelstv o jeho ch řad n e v zajetí. — Srv. 19, 14; 29, 18. — O bsahem toho ‫ ״‬k a l i c h a “, t. j. ú trapam i je s t o b y v a te lstv o Jeru sálem a tak o řk a b e z e s m y s l ů , jako bývají lidé o p i l í ; proto slu je ten kalich ‫ ״‬o p o j i v ý “. Srv. Je r 25, 15. 27; Ez 23, 32. a jj. V. 1s- N ikdo z občanů jerusalem ských, ani král an i velekněz, an i k n ížata atd. nem ohou m ěsta v b íd é jeho p o d ep řiti, (‫ ״‬v é s t i “ h e b r ) a z ní ho v y v é s t i . V ysvobozeni b ude dílo Boží.

204

Isajáš 51, 19—52, 1.

19

D v ě jsou v ě c i, které p otk aly t ě : — Kdo s e nad teb ou rm o u tí? — p u sto šen í s bořením a h lad s m ečem . — K do tě m uže p o tě š it? — S y n o v é tvoji leželi p o v ržen i na rozích v še c h ulic jako zvěř lap en á v síti za sy p á n i jso u c e H o sp o d in o v ý m h n ěv em , žehráním B oh a tvého. P roto s ly š to, chuď ase o p o je n ý , n ik oli (v š a k ) vín em ! T o to praví p an ovn ík tvůj, H osp o d in , B ů h tvůj, který bojuje za lid s v ů j : ‫״‬E jhle, vezm u z ruky tvé kalich opojivý, h lu b ok ý kalich sv é h o h něvu, n eb u d eš již p iti z n ěh o.

20

21 aa

33

A le dám jej d o ruky těch , kteří tě u tisk ovali, a řekli to b ě : ‫ ״‬S eh n i se , af jd em e p řes t e b e .“ I u čin ils ze hřbetu s v é h o takořka zem i, takořka cestu ch od ců m .

H l a v a 52.
1 P o v sta ň , p o v sta ň , o b le c se v e s v o u sílu , S ióne, o b lec se v rou ch o s v é slá v y , Jeru salem e, m ěsto sv a té ;

V. 19· » D v ě v ě c i “ : zp u sto še n í m ajetk u a úbytek o b y v atelstv a sm rtí — h ro zn é to národní ztráty. — K aždá z trá ta vyslovena je s t d v ě m a s l o v y , ab y vysv itla její velikost. — P ohrom a Je ru salem a je ta k hrozná, že nelze so u stra st vyslo v iti slovy, nýbrž toliko m l č e n í m , jak o m lčeli k dysi p řátelé Jobovi (Job 2, 13). V. 20- srv. s P láč 2, 21; 4, 9; 5, 14. T o v še učinil Bůh sk rze Chaldy, aby p o trestal hříchy Judovců! V. a1· ‫ ״‬c h u ď a s “ — Jeru salem (an é). — ‫ ״‬n i k o l i v í n e m “, ale utrpením , k teré bylo sice trestem , ale také l é k e m . V. 22- V šeho do času, P á n Bůh n a věky! Bůh ujm e se lidu svého. Srv. 41, 1 0 n; 49, 25; 52, 4. — Schlogl p ráv em pok lád á v. 22ab z a glosu. V. 23- N epřátelé, k teří plnili Israeloví kalich h o řk o stí b u d o u nyní sam i z toho kalicha piti. — T i n ep řátelé š l a p a l i po n áro d u israelsk ém . Srv. Jo s 10, 24; Ž 109, 1. — Srv. tak é výše 1, 27; 49, 6 n. Hl. 52. — V. 1- Jerusalem je s t m ěsto s v a t é , ježto bylo sídlem S v a t é h o Israelova, t. j. Boha jeho (srv. 48, 2). — Sion, [eiu sale m , obleče se ve svou nádheru, až na něm b ude vystav ěn nový chrám , až b ude obydlen občanstvem , H ospodinu věrpým ( s v a t ý m , vyléčeným z p o h an stv í (— ‫ ״‬n e o b ř e z a n ý a n e č i s t ý “); ob leče se ve svou s í l u , až b udou znova vystavěny jeho hradby. Ve sm yslu d o ko n alejším sp ln í se to vše, až n a Sionu vzn ik n e n o v á obec sv atá, nové m ěsto B oží, církev katolická, k teré žádný pohan ( = ‫ ״‬n e o b ř e z a n ý a n e č i s t ý “) n e ro z b o ří jako rozbořili kdysi Chaldové Jeru salem !

Isajáš 52, 2 —7.

205

neboť n ev sto u p í již d o teb e n eob řezan ý a n ečistý .

1 O třes s e z prachu, p o v sta ň ,
p osaď s e J e r u s a le m e ! R ozvaž sv a z k y s v é h o hrdla, jatá d cero S io n sk á ! 3 N eboť toto praví H o sp o d in : ‫״‬B e z p en ěz jste zap rod án i, i b udete b ez stříbra v y k o u p e n i!“ N eboť toto p raví P án B ů h : D o E gyp ta se sto u p il lid můj na p očátku , ab y tam h o stem b yl, a A ssu r h o b eze v ší p říčin y u tisk oval. A nyní, co m ám tuto, p raví H osp od in , k d yžtě zad arm o vzat byl lid m ů j? P áni jeh o b ezb o žn ě činí, dí H osp od in , pořád, ce lý d en jm éno m é h an ěn o b ýv á . P rotož ať p o zn á lid můj jm éno m é v d en ten, že já sá m jsem ten, který řekl: ‫״‬Tu js e m .“
·ii

4

6

6

*

*

7

V izte (již) na h orách le p é nohy p o sla radosti,

V. 2- Lkající, zarm oucení zaja tci sedávali, lehávali na zem i v p r a c h u . Srv. 3, 26; 47, 1; Job 2, 8. T en o sud stih l ta k é Jeru salem , nyní však p o v sta n e a ‫ ״‬p o s a d í s e “ n a trů n královský, jako kdysi na něm sed ěl. — ‫ ״‬d c e r a S i o n s k á “ = obyvatelstvo Jerusalem a. V. 3- ‫״‬B e z p e n ě z “. Bůh nebyl d lužníkem C haldů, aby náh rad o u z a fen dluh vzali si jeho m ajetek, n áro d isra elsk ý ; C haldové tak é ned ali H ospodinovi, pánu P alestin y n áh rad u tím, že by byli u sad ili v Ju d sk u jiné o b y v atelstv o , jak o byli kdysi učinili A ssyřané říši sev ern í. — Srv. výše 50, 1. — Již ta k é v ý še bylo poznam enáno, že budou zajatci b e z v ý k u p n é h o p ro p u štěn i z B abylonie. Viz 45, 13. V. *n- Lid H ospodinův m ěl býti poklád án v E gyptě za h o s t a , ja k tom u na počátku skutečně bylo; av šak p o zd ěji te n ukrutník (= : ‫ ״‬A s s u r “) jej b ez příčiny utiskoval, čím ž trp ěla čest H ospodina, m ajitele a pána toho lidu. V šeobecně znám o, k terak tehdy H ospodin sv o u č e st o bhájil p ro ti m odlám egyptským . Nyni (v. 5) o pakuje a o p ak o v at se b ude to té ž v Babylonii. ‫ ״‬A s s u r “ zn am e n á tu n e js p íše v e význam u obecném v ů b e c u t i s k o v a t e l e , ukrutníka, k teréh o žto o b ecn éh o v ý razu užívá Is o Egypťanech. (Srv. n aše ‫ ״‬T a t a r “ ; řík á se také, že A ssyřané byli ‫ ״‬P r u š á c i “ dávného V ýchodu). — ‫ ״‬c o m á m t u t o “ v P alestin ě, kde jsem byl (dle m luvy dávného V ýchodu) pánem , v P ale stin ě , ze k teré m ajetek můj byl odv ed en , an iž jiným národem nahrazen. — ‫ ״‬b e z b o ž n ě č i n í “, t. j. vyjí, jásají, p o sm ív ají se, jaký bůh jsem já, kdyžtě jsem pánem v P ale stin ě — b ez n áro d a, b ez m ajetku , schudlý, když‫ ־‬nejsem s to, abych n áro d svůj ze zajetí v ysvobodil atd. V. 6- Bůh n e strp í déle, aby jeho jm éno bylo zlehčováno, aby jeho všem oc a v eleb n o st ( = ‫ ״‬j m é n o “) byla zesm ěšň o v án a, H ospodin ukáže, že je s t nejv ý š v ě r n ý , který splní co slíbil, který, až přijd e u stanovený čas, po m ů že, vysvobodí. — ‫ ״‬v d e n t e n “, o kterém b>la řeč již výše 51, 22; 52, 1. — U káže, že byl a je s t u svého lidu (‫ ״‬T u j s e m “), a ž počne konati skutky své všem ocnosti a pečlivé lásky. V. 7· ‫ ״‬n a h o r á c h “, rozložených sev ern ě Jerusalem a, ležícího d o su d v tr o skách. — Jerusalem zp u sto šen ý vidi, že p o těch horách chvátají po slo v é z B abylonu, kteří ohlašují, že B abylon p a d l do rukou Cyrových a zajatcům že b u d e m o žn o v rá tit se do Palestiny a vystavěti znova Jerusalem , obnoviti Sion. — N ohy těch

206

Isajáš 52, 8— 11.

který zvěstu je pokoj, h lásá b lah o, k áže sp á su , který praví S io n u : ‫ ״‬Králem je B ů h tvů j!“ 8 H las tvých h lá sn ý ch ! P ozd vih u jí h las, a jásají p o s p o lu ; neboť ok em v ok o vidí, kterak H osp o d in na S ion s e vrací. R adujte s e a jásejte v e sp o le k , trosky jeru sa lém sk é! N e b o f p o těšil H o sp o d in svůj národ, vyk ou p il Jerusalem . O b nažil H o sp o d in s v é s v a té rám ě před o čim a v še c h národů, a b y uzřely v še c k y k on čin y zem ě sp á su n a šeh o B oh a. O d ejděte, od ejd ěte, vyjd ěte tam odtud, p osk vrn ěn éh o nedotýkejte s e ! V yjděte z prostředka jeh o, o čisfte se , vy, kteří n ese te n ádobí H o sp o d in o v o !

9

10

11

p o slů jsou ‫״‬l e p é “, ježto neso u ra d o stn é poselství, jež to ra d o st je nese, pudí, pov zn áší, že hbitě, pěkně běží. Pochopitelno, v žd y f oznam ují, že se blíží !. p o k o j , 2. b l a h o , 3. s p á s a , 4. k r á l o v s t v í B o ž í ( = ‫ ״‬K r á l e m j e B ů h t v ů j “). — T o h o všeho potřeboval Jerusalem , o jehož bidé m luvily výše 51, 17. 23; 52, 1 n. — O bnova Jerusalem a, ktero u vykonají zajatci, až se vrátí z Babylonu, bude p oč á te k a p řed o b raz duchovní obrody Jeru salem a, nového králo v stv í Božího, blaha, sp á sy a pokoje m esiášského. T ak é toto blaho z v ěstu jí p o slo v é ra d o sti vý še jm enovaní, pod ávají blahou zp ráv u — evangelium ! V. 8- N áro d (i v zajeti) b ude míti m uže, k te ří dychtivě budou čekati vysvob o z en í, kteří z B abylonie v duchu budou zalé tati do v lastí, p o stav í se na ssutiny S io nu jako na rozhlednu a budou n ap iaté p a třiti do dálky, aby uzřeli blížící se sp á s u , aby o ní podali zpráv u svým soukm enovcům . T ak o v í hlásní byli na příkl. A ggeus, Z ach arjáš, M alachjáš a později [an K řtitel, Anna, Sim eon, apoštolové. Srv. Sk 2, 34; 3, 26; 15, 16. ‫ ״‬o k e m v o k o “ srv . s Ex 33, 11; Nm 12, 8. — H osp o d in ‫ ״‬v r a c í s e n a S i o n “ v čele lidu, aby se tam z a se usídlil (chrám ) a znova počal panovati v novém svém k rálovství, t. j. v n á b o žen sk é obci židovské, zříz e n é po návratu ze zajetí, zv láště však v církvi n o v o z á k o n n í . V. s■ ‫ ״‬r a d u j t e s e “ — vyrazte ra d o st ze sebe, p ropukněte v já so t (hebr.). — T ro sk y truchlící s národem , ať se nyní s ním v eselí, vždyf povstane n a nich nové m ěsto! V. 10- ‫ ״‬O b n a ž i l “, aby uk ázal jeho m o c . — ‫ ״‬O n u č i n i l m o c n é v ě c i r a m e n e m s v ý m . . . “ (Lk 1, 51). - ‫ ״‬u z ř e l y “ sp á su a z ní tak é těžily. P roro k m á na mysli obnovu netoliko Z o r o b a b e l o v u , n ý b rž i M e s i á š o v u . Srv. G al 4, 26; Ž id 12, 22. V. ” · Viz výše 48, 20. a níže 57, 14; 62, 10. — ‫״‬tam o d tu d “ z Babylona. ‫ ״‬T a m o d t u d “ psáno od Isajáše, bydlícího v jeru salem ě. D ruhý Is byl by ře k l: ‫ ״‬o d tu d “. Ježto zajatci v B abylóně měli již nem ovitý m ajetek, kdežto v P alestin ě je čekaly ssutiny, bylo třeb a k tom u, aby B abylon opustili a dom ů se vrátili n á b o ž e n s k é a v l a s t e n e c k é o o ě t a v o s t i , ktero u p ro ro k těm ito slovy chce v zb uditi. Bůh, S vatý Israelův žádá, aby ti, kteří půjdou do Palestiny, kterým sám b u d e státi v čele (v. 12), k teré povede, byli s v a t í . T e n průvod nesl p o sv átn é n ád o b y (E sdr 1, 7— 11), které byl N abuchodonosor d al p řen ésti z jerusalem ského chrám u do B abylonu (4 Král 24, 1 3 :2 5 , 13). P ro ro k zd ů razň u je povinnost n áro d a sv atý m býti, aby připom enul, že v P alestin ě, k d e b u d o u sam i, sn áze bude m ožno vyhnouti se nečistém u duchu pohanství, n ežli zů stan o u -li v B abylóně m ezi pohany.

Isajáš 52, 1 2 -1 4 .

20 7

1a

N eboť n evyjd ete v ryčném sp ěch u , neb ud ete k vap n ě prchat, neboř H o sp o d in půjde před vám i, sh rom ážd i v á s B ů h Israelův.

4. Ř eč čtvrtá: U trpení, sm řt, v z k ř íše n í a o sla v a M esiá šo v a (52, 13—53, 12).
M esiáš půjde cestou ponížení ke sláv ě (52, 13—15). M esiá š pon ížen ý (53, 1—3). Jeho zástu p n é dostiučinění (53, 4—6). Jeho sm rt a p o h řeb (53, 7 —9). Jeho sláv a (v. 1 0 - 12). I.

13 14

E jhle, můj slu žeb n ík b u d e míti zdar, bude v y v ý še n , v y zd v ižen , v z n e še n ý b u d e velm i. (A le) jak m nozí b ud ou nad ním ža sn o u t! T a k zo h a v en bude ob ličej jeh o m ezi m uži, tvářn ost jeh o m ezi lid sk ý m i syn y.

V. 12- Východ Judovců z B abylonie b ude slav n ější n ež byl východ z E gypta. Judovcům nebude třeo a spěchati, tajili se, volně a veřejné budou moci ubírati se, ježto Bůh b ude jejich p ř e d v o j e m i vojem z a d n í m ( = ‫ ״‬sh ro m ážd í v á s “). O chvatu v E gyptě srv. Ex 12, 11. 39; D t 16, 3. — Již výše 40, 1 0 n bylo řečen o , že Bůh p ovede svůj lid z B abylonie do P alestin y . V. 13. počíná č t v r t á p í s e ň o s l u ž e b n í k u H o s p o d i n o v u . Viz v ý še 42, 1—7; 49, 1—9 a; 50, 4 —9. — T ato p íseň (52, 1 3 —53,12), jak již vyplývá z n áp isu , m á v e l i k ý v ý z n a m p r o v ý v o j m y š l e n k y m e s i á š s k é v e S. z. — Co bylo výše o utrpení ‫־‬a p ovržení M esiáše stru čn ě řečeno (49, 4 —7 ; 50, 5—7), to čtvrtá p íseň ro zv ád í a zřetelně poučuje čten áře, ž e t o v š e b u d e s n á š e t i z a h ř í c h y l i d s t . v a ( ‫ ״‬nám ěstné d o stiu č in ě n í“). — V. 13— 15. u d áv ají stru č n ě o b sah p ísně (hl 5 3 ‫׳‬, jsou ted y úvodem do ní. — Dílo M esiášovo, plné po k o řen í a bolestí (níže), m ohl by někdo pokládati za n eštěstí, ochotu jeho z a n eu žitečn o u p o še tilo st: ‫ ״‬S l o v o o k ř í ž i j e t o t i ž b l á z n o v s t v í m p r o t y, k t e ř í h y n o u , p r o t y v š a k , k t e ř í s e z a c h r a ň u j í , t o j e s t p r o n á s , j e s t m o c í B o ž í “ (1 K or 1, 18). — ‫ ״‬K á ž e m e K r i s t a u k ř i ž o v a n é h o , p o h o r š e n í t o ž i d ů m , p o h a n ů m p a k b l á z n o v s t v í “ (tam že v. 23). Ú trapy M esiášovy b u d o u účelné, b u d o u míti blahodárné účinky, budou ted y m oudré (‫ ״‬A p o r o z u m í s l u ž e b n í k m ů j “ Vulg slovně). — V. 13b líčí třem i slovy ‫ ״‬z d a r “, který b u d e m íti M esiá š sám ze svého d íla: b u d e p o v ý š e n . K řesťan, čto u cí v. 13b vzpom íná slo v a p o što lsk éh o v y zn án í víry: ‫ ״‬v s t a l z m r t v ý c h , v s t o u p i l n a n e b e s a , s e d í n a p r a v i c i B o h a Otce ..." V. 1ia· dle hebr. nejlép e spojiti s v. 15: ‫״‬J a k o m n o z í b u d o u n a d n í m ž a s n o u t i — t a k m n o h o n á r o d u b u d e s e d i v i t i m u . . . “ V. 14bc je s t vložka, k terá odůvodňuje, p r o č budou m nozí n ad nim žasnouti — že b u d e nelidsky, k nepoznání zohaven, že b u d e sp íše červ nežli člověk! (Ž 21, 7). S rv. výše 50, 6. — ‫ ״‬m e z i m u ž i “ = ‫ ״‬m e z i s y n y l i d s k ý m i “ — jako žádný člověk. — ‫ ״‬z o h a v e n “ b ude z a dnů sv éh o u trpení, nikoli v šak celý svůj živ o t! — ‫ ״‬d i v i t i s e b u d o u “ jeho povýšení (v. 13b). — M ísto ‫ ״‬diviti se b u d o u “, jak p řek lád á LXX, Vulg: ‫ ״‬p o k r o p í “ (národy m nohé). Jiní jinak. — ‫ ״‬p o k r o p í “ = o čistí, s B ohem sm íří. Sloveso, o k teré jd e (‫״‬ja z z e “) vyškytá se v r t velm i často o o b řad n ém , o čistném a zásv ětn ém kropení obětní krvi. Srv. Lv 4, 6 17; 5, 9; 8, 11. a jj. — ‫ ״‬o č i s t í j e s v o u k r v í s v a t o u a b o ž s k ý m k ř t e m “. (Éfrem). — T en úkon činil k n ě z , proto dle Vulg ‫ ״‬p o v ý š e n í “ M esiáše bude tkvíti ta k é v t o m , že M esiáš b ude k n ě z e m , jenž krví oběti, kterou přin ese, očistí, s B ohem sm íří a jem u zasv ětí lidstvo. O té oběti zm iňuje se p rorok určitěji níže 53, 10. — K dežto tedy M esiáš 9, 7. vylíčen je s t jak o žto k r á l , který za sed n e na trůn D avidův a kdežto 4 9 ,2 . vystupuje jakožto p r o r o k a u č i t e l n á r o d ů (42, 1. 4 .6 ), p odán je s t nám z d e jakožto k n ě z . A ježto slu žeb n ík H ospodinův byl již p řed sta v e n jak o ž to p r o s t ř e d n í k s m l o u v y (42, 6 ; 49, 8 ), sn ad n o nám napadne, že to u to sv o u o bětí a pokropením z a sv ětí onu sm louvu, jako byl učinil kdysi M ojžíš (Ex 24, 8), sm louvu M ojžíšovy m nohem vzn ešen ější, ježto za sv ě tí ne jed en n áro d , n ý b rž ve-

208

Isajáš 52, 15—53, 4 .

15

T e n p ok rop í národ y m n oh é, před ním sto u lí králové s v á ú sta; neboť co jim n eb ylo v y p ra v o v á n o , spatři, a o čem n eslých ali, b ud ou p o zorovat.

H l a v a 53. 1 Kdo tom u uvěří, co b u d e od n á s s ly š e t? A kom u b u d e m oc ram ene B o ž íh o zjev en a ?

II. 3 V yšel totiž jako v ý h o n e k před N ím ,
a jako kořen ze žízn ivé zem ě. P o d o b y n em ěl ni k rásy, b y ch o m naň patřili, rteměl vzh led u , b y ch o m s e k och ali v něm . 3 P o v ržen b yl a n ejp o sled n ějším z lid í, m u žem b o lestí, zk u šen ým v utrpení, před jakým lid é tvář si zastírají, tup en b yl, že jsm e si nic ho nevážili.

III.
4 V pravdě b o lesti n a še ten to v zal na se b e , a n o , co m y jsm e trpět m ěli, on s n á š e l;

šk ero lidstvo. (K nabenbauer). — Srv. Žid 9, 14 n ; 12, 24 n ; Mt 26, 28; Mk 14, 24; Lk 22, 20; Sk 20, 28. a jj. — ‫ ״‬s t o u l í “ = zavrou, se v ro u (dle Schlogla ‫ ״‬o t e v r o u “) ú sta údivem n ad jeho povýšením ; údivem , po k o ro u a ú ctou o n ě m i . — Srv. Jo b 29, 9 ; 39, 34; Ž R 6, 42; Ez 16, 63; Mích 7, 16. — O úctě králův k M esiáši byla již zm ínka výše 49, 7. — ‫ ״‬U z ř í t i , j i m ž n e b y l o z v ě s t o v á n o o n ě m , a t i, k t e ř í n e s l y š e l i , p o r o z u m ě j í “ (Řím 15, 21). Hl. 53. — V. 1- P ro ro k a israelští k azatelé budou h lásati M esiáše u bitého do sm rti. M esiáš trpící — toť věc neuv ěřiteln á. M álo bude tech, kteří uznají v p okoření M esiášové dílo H ospodinovo. T oliko ti, k teré o sv ítí m ilost Boží. — Dílo vykoupení b ude čin všem ohoucnosti B oží ( ‫״‬r a m e n e “). — M álo pom ěrně židů i pohanů uvěří. Srv. Řím 10, 16. — S rv. Jan 12, 38. V. 2- D avidův rod, který byl kdysi jako košatý stro m s objem ným km enem , bude podťat, že z něho zbu d e toliko pahýl, t. j. sch ů d n é a zapadne, ale M esiášem vypučí z něho nový slibný výhonek. Srv. v ý še 11, 1. — ‫ ״‬ž í z n i v á “, nep lo d n á zem ě — bídné pom ěry (královského kdysi) ro d u D avidova. Srv. A mos 9, 11. — ‫ ״‬p ř e d N í m “ = před H ospodinem , kterého měl u stav ičn ě na z ře te li (4 9 ,2 ; 50, 5 —7); před H ospodinem , ,který bděl ustavičně n ad ním (4, 2 ; 50, 7). Srv. Ez 17, 22 n. — Srv. proti tom u Ž 36, 35; E z 31, 3; D an 4, 17. a jj. ^ V. Scd· Isajáš líčí utrpení M esiášovo n ázo rn ě, b ezm á la jako ev an g elisté. Isajáš a Israelité, jejichž jm énem tu mluví, nem ohli se kochati pohledem n a M esiá še zohaveného. Srv. 52, 14. N aopak hrozno, od p o rn o na něho pohlédnouti. P ro ro k m luví v m nožném čísle jm énem národa, který o ček áv al M esiáše slavného, m ocného. V. 3- ‫ ״‬n e j p o s l e d n ě j š í z l i d í “ — p ře s ta l býti tak o řk a člověkem ; dle jiných — ‫ ״‬v y v r h e l l i d s t v a “. — P ro te sta n t F rant. D elitzsch se vyslovil o hl 53, že se zd á býti n ap sán a na G olgotě pod křížem , a Renan píše, že o b sah u je b arv y , o kterých bychom řekli, že jso u vzaty p řed em s Ježíše. V. 3c. P ře d člověkem k nepoznání zohaveným lidé h rů zo u a o šklivostí si zastírají líce. D le Vulg: ‫ ״‬T a k o ř k a z a s t ř e n y b y l y l í c e j e h o “, že lidským tělem b ožská m oc byla za stře n a ((er). Jiní poukazují na Lv· 13, 45. — Je s t p rý jako m alom ocný, vyvržený ze sp o lečn o stí lidské, který si z a stírá tv á ř dle uvedeného zákona. — ‫ ״‬n e v á ž i l i j s m e s i h o “ — my, Ž idé, věiší č á st n á ro d a ; Is tím vinu n áro d n í b ere také na sebe. — V. 3. ro zv ád í 50, 6 . — Z a v. 3 klade Schlogl v. lOab. V. 4· Israelité dle tehdejších běžných n ázo rů se dom nívali, že tento trp itel p yká za sv é vlastní hříchy, jak ž ád á Boži sp rav ed ln o st. (P odobného n ázo ru byli tak é k dysi Jobovi p řátelé.) M esiáš však, který hříchu nem ěl, trp ěl z a hříchy n aše.

Isajáš 53, 5—8.

209

m y pak jsm e m ěli h o za m alom ocn éh o , zb itéh o od B oh a a sk líč en éh o . A le on b yl raněn pro hřfchy n aše, roztlučen byl pro nep ravosti n a še; tresty pro n a ši sp á su na n ěh o (d o le h ly ), a jeho jizvam i jsm e u zd raven i. M y v šic h n i jako o v c e zb lou d ili jsm e, k a žd ý na sv o u cestu u chýlil s e ; i slo ž il H osp od in n a něj n ep ravost v š e c h n ás. IV.
7

O b ěto v a l se , p rotože sám chtěl, a n eotevřel ú st sv ý c h ; jako o v c e na porážku ved en á , a jako b erán ek před tím , kdo h o střihá, n ěm ý b ý v á , n eotevřel úst sv ý ch . Z tísn ě, k d yž o d so u z e n byl, (sm rt) ho v y rv a la ; a kdo z jeh o p o k o le n í uvážil,

— ( N á . m ě s t n é , z á s t u p n é d o s í i u č i n ě n í . ) — ‫״‬v z a l n a s e b e “, naložil si je jako břím ě a n esl je. — ‫ ״‬E j h l e , B e r á n e k B o ž í (níže v. 7), k t e r ý s n í m á h ř í c h y s v ě t a “ (Jan 1, 29). — ‫ ״‬b o l e s t i n a š e " — k teré m y jsm e zavinili a z a které my jsm e p y k ati m ěli. — je ž to K ristus o p ra v d u za hříchy d o stiučinil, proto m á tak é moc odejm outi a vyléčiti n ásled k y hříchů — n em o ci; léče je ukazal, že je ten, k terý posk y tn u v dostiučinění, n ás očišťuje (K nabenbauer). ‫״‬A u z d r a v i l v š e c k y , k t e ř í b y l i n e m o c n i , a b y s e n a p l n i l o , c o bylo p ř e d p o v ě d ě n o , s k r z e p r o r o k a I s a i á š e slovy: ‫״‬On přijal m d l o b y n a š e a n e s l n e d u h y n a š e “ (Mt 8, 1 6 n). — Israelité soudili, že ten m už jest ‫״‬r a n o u s t i ž e n “ o d B oha; n ejn áz o rn ější ta k o v á rá n a bylo m a l o m o c e n s t v í , proto Vulg pojem ‫ ״‬ranou stižen éh o “ p ře k lá d á : ‫ ״‬t a k o ř k a m a l o m o c n é h o “. — - ‫ ״‬M ě 1 i j s m e h o “ z a m alom ocného, který svůj n ed u h zavinil svým i hříchy. A však . . . (v. 5). V . 6· ‫ ״‬r a n ě n “ = : p r o b o d e n (slo v n ě hebr.). — ‫ ״‬r o z t l u č e n “, ro z d rc en . P ro te sta n t D elitzsch (F rantišek) pozn am en áv á, že v h eb rejštin ě n en í slov, kterým i bylo by lze vysloviti jasněji p o j e m s m r t i , a to sm rti n á s i l n é , b o l e s t i v é . — ‫ ״‬s p á s u “ = pokoj, vrchol b l a h a vůbec, zejm én a m e s i á š s k é h o . S rv . 9, 6 n ; 49, 7. — ‫ ״‬Sotvaže m ůže se přem oci prorok, aby od v rátil m yšlenky, ducha m írnil, nebo jazy< zad ržel od p řeslad k éh o tohoto dobrodiní, k te ré se u sta v ič n ě o b n o vuje, které tkví v tom , že K ristus neduhy n aše vzal na se b e .“ (S anchez). V. 6ab. !!čí h ř í š n o s t l i d u Božího, k terý bývá častěji p řiro v n á v á n k e stá d u . S rv. 40, 11. — ‫ ״‬u c h ý l i l s e “ o d cesty pravé, kterou řá d m ravní, od B oha sta n o veny vym ezuje, ‫״‬n a s v o u c e s t u “, kam ho p udila jeho v ášeň . — ‫ ״‬s l o ž i l “ = p řik ázal mu, aby nesl, chce-li z a n ás učiniti dosti sp rav e d ln o sti. · V. ‫ ■ י‬M esiáš vezm e ty tre sty na seb e d o b ro v o ln ě a p o n e se je t i š e jak ovečka. — ‫ ״‬o b ě t o v a l s e “ = dal se od svých m učitelů týrati. D le h e b r.: ‫ ״‬B y l t ý r á n , o n v š a k p o d r o b i l s e “. D lužno tedy b ráti ‫ ״‬o b ě t o v a l s e “ ve sm yslu š i r š í m . O ‫ ״‬o b ě t i “ m luví níže v. 10. (Srv. 52, 15). — ‫ ״‬n e o t e y ř e l ú s t s v ý c h “ (podruhé) ve v. 7e p o k lád á C ondam in za glosu, ta k ž e získ á v á sloku čtyřřádkovou. — ‫״‬A 1 e J e ž í š m l č e l “ (M t 2@ , 63). — ‫ ״‬A l e o n m l č e l a n e o d p o v ě d ě l n i č e h o “ (M k 14, 61). — Vulg slovně: ‫ ״‬j a k o o v c e k z a b i t í v e d e n b ud e, a j a k o b e r á n e k p ř e d tím, k t e r ý ž ho s t ř i ž e , o n ě m í . . . “ V. 8- P o bolestech n asta la s m rt. — V. 8a m ůže býti tak é p ře k lá d á n : ‫ ״‬n e s p r a v e d l i v ý m s o u d c e m b y l v z a t “ s to h o to světa, t. j. n esp ra v e d liv ě na sm rt o dsouzen. N ebo: ‫ ״‬v t í s n i b y l o m u p r á v o v z a t o “, t j. b e z ochrany p rá v n íh o v zali (na sm rt). V. 8b. bývá tak é všelijak p řek lád án a spojován s násl. C ondam in p ře k lá d á : ‫ ״‬a k d o d b á t o h o , b y u j a l s e v ě c i je h O ? “ — t. j. nikdo se ho n e z a sta l p roti

210

Isajáš 53, 9—10.

ze zem ě žijících že vytržen byl, a bit pro zločin lidu s v é h o ? 9 B u d o u chtít h o pohřbít s b ezb o žn ík y , a v ša k u b o h a tce p o ch o v á n b u d e, p rotože n ep ravosti n eučinil, an iž klam b yl (sh le d á n ) v ú stech jeh o.

V.
10 P ánu s e zalíbilo zd ep tat jej utrpením , b u d e-li chtíti dáti v e sm írn ou o b ět svůj život. (I) b u d e vid ěti p o to m stv o (p o ) d lou h é v ěk y, úradek H o sp o d in ů v on k onat b u d e.

n esp rav ed liv ém u ro zsu d k u sm rti a p roti výkonu jeho. — Vulg po LXX p řek lád á: ‫ ״‬r o d j e h o k d o v y p r a v í ? “, t. j. jeho v rstev n íci, k teří ho odsoudili jsou nepochopitelní, jejich čin nevysvětlitelný. Jiní jinak a jinak přek lád ají a vykládají. — ‫ ״‬z e m ě ž i v ý c h “ = tento sv ě t p roti onom u, který sluje ‫ ״‬z e m ě m r t v ý c h “, pekla, šeól. S rv . Job 28, 13n;· Ž 26, 13. ‫ ״‬v y t r ž e n “ n ásiln o u sm rtí (jako strom skácený, vytržený). V. 9- S pravedlivý M esiáš b u d e za sv é útrapy o d m ě n ě n . T a od m ěn a počne již při jeho p o h řb u : pochován b ude u bohatce (Josefa z A rim atie, M t 27, 5 7 nn) a nikoliv se zločinci, jak chtěli jeho vrazi. — Jim p řek lád ají h eb r.: h r o b m u vykáži u zločinců, domov u lid i bezbožných, ačkoliv nepravosti neučinil, ačkoliv klam nebyl shledán v ústech jeho. Jiní s m alou zm ěnou jinak. — Schlogl přem ísťuje v. lOab za v. 3., čím ž nabývá podobných záv ě rk ů sloh lOab—6cd —9cd— I2 e f (,re s p o n s io “, t. j. konce sloh si odpovídají.) — Sv. Je r přeložil v. 9ab dle L X X : >A d á bezbožné za pohřeb a bohatého za sm r t svou*. K tom u p o d á v á (Jer) dva m ožné výklady: ‫״‬Z p o h a n ů (bezbožných) a z e ž i d ů (bohatých zjevením Božím ) K r i s t u P á n u p r o s m r t a p o h ř e b b u d e s h r o m á ž d ě n a c í r k e v “ n e b o : ‫״‬P r o t o , ž e ž i d é K r i s t a z a b i l i , v y d a l j e B ů h n e p ř á t e l ů m — Ř í m a n ů m “. V. ‫נ‬°■ A b y t r p ě l , n e b y l o n u c e n í , n ý b r ž b y l a t o v ů l e O t c o v a a (vůle) j e h o . (Jer). — ‫ ״‬o b ě t s m í r n o u “, p ře s n ě ji: z a z p r o n e v ě r u , hebr. á š á m , o k teré viz Lv 5, 1 5 n ; 7, 1 ; 14, 12; 19, 21; Nm 6, 12. a jj. — Ježíše K rista ‫ ״‬B ů h p ř e d s t a v i l v k r v i j e h o j a k o o b ě t s m í r n o u s k r z e v í r u . . . “ (Řím 3, 25). — ‫ ״‬K r e v K r i s t o v a , j e n ž . . . s e b e s a m a o b ě toval jako obět b e z ú h o n n o u Bohu, o č is tí sv ěd o m í n a š e . . . “ (Žid 9, 14). — ‫ ״‬T o h o , j e n ž h ř í c h u n e z n a l , u č i n i l p r o n á s h ř í c h e m , a b y c h o m m y s t a l i s e v n ě m s p r a v e d l n o s t í B o ž í “ (2 Kor 5, 21). — ‫״‬O n j e s t o b ě t í s m í r n o u z a h ř í c h y n a š e , a l e n e j e n z a h ř í c h y n a š e , n ý b r ž i (za hříchy) c e l é h o s v ě t a “ (1 Jan 2, 2) a jj. — O voce, o d m ěna z a tu o b ě t: n esčetné m nožství lidí b u d e ho p o k lád ati z a svého otce, který jim d á nový, vyšší živ o t; to m nožství b u d o u jeho děti, jeho potom stvo. Co slíbil H ospodin svém u ‫ ״‬s l u ž e b n í k u “ ( Gn 26, 24) A b r a h a m o v i , (G n 15, 5; 22, 17. atd.), to splní ve sm yslu vyšším a dokonalejším sv ém u ‫ ״‬s l u ž e b n í k o v i “ — M e s i á š i , k terý b u d e druhým A braham em , t. j. duchovním p raotcem sv ého n á ro d a, ano d r u h ý m A d a m e m , t. j. otcem v ešk eréh o lidstva. ‫ ״‬N e b o ť j e s t l i pádem jednoho sm rt opanovala skrze toho jednoho, m n o h e m sp íše ti, k t e ř í d o s t á v a j í h o j n o s t m i l o s t i a d a r u o s p r a v e d l n ě n í , b u d o u p a n o v a t i v ž i v o t ě v ě č n é m s k r z e j e d n o h o , J e ž í š e K r i s t a “ (Řím 5 ,1 7 ; srv. tam že 6, 3). — M ísto ‫ ״‬p o d l o u h é v ě k y “ h e b r.: ‫״‬b u d e (dlouho) ž í t i “, t. j. slu ž e b n ík H ospodinův b ude žiti blaženě, v ěč n ě : ‫ ״‬B y l j s e m m r t e v , a h l e , j s e m ž i v n a v ě k y v ě k ů v “ (Z jev 1, 18). Z em ře l‫־‬li dle předchozích vv., a bu d e-li žíti d le v. tohoto, je zřejm o, že po sm rti v s t a n e z m r t v ý c h , aby mohl p ak žíti

Isajáš 53, 1 1 -1 2 .

211

111 Z (o v o c e ) toh o, c o vytrp ěl, b u d e s e těšit, n a sy ce n b u d e (radosti) z toho, co zk u sil. S p raved livý slu h a můj o sp raved ln í m noh é, neboť on jejich hříchy na se b e v ez m e. P roto v úděl mu dávám zástu py, i b ud e m o cn é v kořist přid ělovat.

1a

věčně. — ‫ ״‬k o n a t b u d e “ s e z d a r e m, jak již bylo řečeno vý še 52, 13. — T e n ‫ ״‬ú r a d e k H o s p o d i n ů v " je s t d ostiučiniti u ražen é sp rav e d ln o sti Boží, v zdáti B ohu čest, kterou mu lidé odepřeli, a sp asiti lidstvo. Srv. 2, 4 ; 11, 5 n; hll 24 n : 42, 6 ; 49, 6. 9 n ; 51, 11. 17; 52, 1. 13. V. 11- dle Vulg slo v n ě ; ‫ ״‬P r o t o ž e p r a c o v á l a d u š e j e h o , u z ř í a n a s y c e n bude; z n á m o s t i s v o u o s p r a v e d l n í on s p r a v e d l i v ý , služ e b n i k m ů j m n o h é , a n e p r a v o s t i j e j i c h o n p o n e s e “ — ‫״‬u z ř í (k svém u potěšení) c í r k v e p o c e l é m s v ě t ě v s t á v a t i a j e j i c h v ě r o u b u d e n a s y c e n “ (Jer). T a sy to st vyslovuje dokonalou b la že n o st c e l é j e h o l i d s k é p ř i r o z e n o s t !,(K nabenbauer). — ‫ ״‬S p r a v e d l i v ý o s p r a v e d l n í “ = S v a t ý p o s v ě t i Srv. Řím 3, 26. — ‫ ״‬z n á m o s t í s v o u “ =‫ ב‬z k u šen o stí v u tr p ení (v, 3b), tim , co z a ž i 1 — D le jiných je ta ‫ ״‬z n á m o s t “ n auka a m ilost, k tero u bude osvěcovati každ éh o člověka, přicházejícího n a ten to sv ě t, k te rá zabirá tak é zn ám o st Ježíše K rista, k terá jest základem a kořenem sp rav ed ln o sti. ‫״‬T o p ak j e s t ž i v o t v ěč ný , a b y p o z n a l i t e be , j e d i n é h o p r a v é h o B o h a a t o ho, j e h o ž j s i p o s l a l , J e ž í š e K r i s t a “ (Jan 17, 3). Srv. M t 11, 27; Řím 3, 26. V. 12a. srv . s e Ž 2 , 8 : ‫ ״‬P o ž á d e j a d á m t i n á r o d y v m a j e t e k — a v t v é . v l a s t n i c t v í k o n č i n y z e m ě “. — ‫ ״‬z á s t u p y “ slovně; ‫ ״‬m n o h é “, m nožství těch , k teří skutečné K rista za M esiáše, za svého P á n a uznají. V. 12b. M esiáš sv ed e boj s mocnými, kteří podlehnou zbraním jeho pravdy, m ilosti a kázně, stan o u se poddaným i jeho říše (srv. 49, 2 ); n ad těm i jm énem jeho vlásti budou jeho spolubojovníci, (p o p řed n ě ap o što lo v é a jejich nástupci). T y poddané a m ajetek jejich, k teréh o se vzdají, uznávajíce v ítě z stv í K ristovo, ro z d ělí K ristus jako ‫ ״‬k o ř i s t “ m ezi své spolubojovníky. B ude to tak é kořist, kterou v yrve zlým duchům. T o vše (v. 12ab) b u d e o am ěnou a účinkem jeho n ám ěstného u trp en í (v. 12cde) a ovocem jeho m odliteb (v. 12f). — M ísto ‫״‬v y d a l “ (12c) hebr. slo v n ě : ‫ ״‬v y l i l (jako krev o bětní) n a s m r t s v o u d u š i “ ; srv . G n 9, 4; Lv 17, 11; Ž id 9, 14. — K vl. 12d srv. výrok K ristův: ‫ ״‬P r a v í m v á m , ž e m u s í s e n a m n ě v y p l n i t i j e š t ě t o t o P í s m o : ‫ ״‬A s h ř í š n í k y p o č t e n j e s t “ (Lk 22, 3 7 ; M k 15, 28). — K v. 12f srv. M k 15, 2 8 ; Lk 22, 37; ]an 18, 30. — ‫ ״‬T e n t o v š a k má k n ě ž s t v í nepom íjející, p o n ě v a d ž z ů s t á v á na věky; pro to tak é m ů ž e d o k o n a l e s p a s i t t y, k t e ř í , p ř í s t u p u j í k B o h u s k r z e n ě h o , j s a v ž d y c k y ž i v , a b y z a n ě o ro d o v a l. (Ž id 7, 24 n). - P řeh léd n em e-li celou piseň čtvrtou (52, 12—53, 13) sh led áv ám e, že n a počátku (52, 13—15) mluví H o s p o d j n , u p ro střed (53, 1— 11b) p r o r o k , n a konec p ak (5 3 ,11c— 12f) m luví o p ě t H o s p o d i n . V še, co tu Is o služebníku H ospodinově p ředpovídá, splnilo se dokonale n a Ježíši K ristu, jak dosvědčuje P ísm o N. z. Jsou to zejm éna dvě p ra v d y : 1. Služebník H o spodinův trpěl za viny n aše a 2. trp ěl d o b r o v o l n ě . — D v a n á c t i větam i o p a k u je Is v této písni nám ěstné utrp en í sluhy H ospodinova: 1. ■!■bolesti naše v za l na sebe « (v. 4a) 2. *co my jsm e trp ět měli, on snášel < (v. 4b) 3. »byl raněn pro hříchy naše « (5a) 4. »roztlučen byl p ro nepravosti naše « (5b) 5 .1»tresty pro n a ši spásu na něho< (5c) 6 . *jeho jiz v a m i jsm e uzdraveni « (5d), 7. *složil Hospodin na n ě j nepravost všech n á s * ( 6cd) 8 . ubit byl p ro zločiny lid u svého « (8d) 9. *bude-li ch títi d á ti ve sm írnou obět s v ů j živo t « (10b) 10. *sluha m ů j hříchu sprostí mnohé*. ( l l c j 11. *nechal se ke hříšníkům , č íta t* ( 12a) 12. »hříchy mnohých nesl*. ( 12e). S tím srovnej: ‫ ״‬O n v z n e s l n a š e h ř í c h y s á m n a s v é m t ě l e n a d ř e v o , a b y c h o m o d e m r o u c e h ří c h ů m , žili s p r a v e d l n o s t i ; j e h o z s i n a l o s t í b y l i j s m e u z d r a v e n i . B y l i j s m e z a j i s t é j a k o o v c e b l o u d í c í . . . “ (! P e tr

212

Isajáš 54, 1.

Z a to, že vy d a l na sm rt sv o u d u ši, že s e n ech al k e hříšníkům čítat, za to, že on hříchy m noh ých n esl, a za ty, kteří se provin ili, p rosil. 5.

Ř eč p átá: Sláva b e z p e čn á d u ch o v n íh o J eru sa lem a , t. j. církve K ristovy (hl 54 ).

Jerusalem , nyní bezdětný, bude míti b rzy mnoho p o to m stv a (v. 1—2); choť Boží, nyní zap u zen á, b ude brzy z a se šťastnou jeho m anželkou (v. 4—6). Bůh ji b u d e m ilovati věčně (v. 7 —13). B ude b ezpečná, že ji n estih n e žád n é zlo (v. 14—17).

Hlava 1

54.

I.

C hválu pěj n ep lod n á, která jsi nerodila, jásej, výsk ej, která jsi n eb y l? tě h o tn á ; neboť m á v íce sy n ů o sa m ělá , n ežli ta, která m uže m á, praví H osp o d in ,

2, 24). ‫ ״‬P o d a l j s e m v á m t o t i ž . . . c o j s e m t a k é p ř i j a l , ž e K r i s t u s u m ř e l z a h ř í c h y n a š e p o d l e P í s e m “ (1 Kor 15, 3.) ‫ ״‬Ž i j í v e v i ř e v S y n a B o ž íh o ,‫ ״‬k t e r ý m ě z a m i l o v a l a s e b e s a m a v y d a l z a m n e “ (G al 2, 20). — S rv. Řím 3, 25; 1 Jan 2, 2; 4, 10. a jj. O nikom jiném nelze říci, že 1. s e o b ě t o v a l a 2. d o b r o v o l n ě z a n á ro d israelsk ý a z a lidstvo vůbec, nežli o Ježíši K ristu. O bětoval se dobrovolně n áro d israelsk ý za v ešk e ré lid stv o ? Ani nejm enší stopy po této m yšlence nikde v P ísm ě není! O běto v al se ‫ ״‬Ideální“ Israel, t. j. takový jaký býti měl, ale nebyl φ za Israele, jaký byl, t. j. za Israele h říšn é h o ? Kdy a kde trpěli dobrovolně a zem řeli sp rav ed liv í Israelité za Israelity h říšn é ? Jak m ohl služebník H. znam enati sp rav ed liv é Israelity, když měl dle hl 49. israe lsk é sp rav ed liv ce sh ro m ážd iti? N elze nam ítati, že Israel na jiných m ístech Is sluje ‫ ״‬s l u ž e b n í k H o s p o d i n ů v “ Is 41, 8 ; 42, 19—22; 43, 10; 44, 1 n. 21 a jj. a ž e te d y so u v islo st žád á, aby ani ve jm enovaných ‫ ״‬p ísn ích “ n ebyl služebník H o sp o dinův někdo jiný; neboť, jak dokázal dr. F ischer, ‫ ״‬p ísn ě “ n ap sa l Is tep rv e p o zd ěji, (když kniha jeho proroctví již n ap sá n a byla) a d o d a t e č n ě je do knihy již n a p san é vtělil; v této jm enoval I s r a e le .s lu ž e b n ík e m H ospodinovým , v oněch jim nazval M e s i á š e . Viz výše k 42, 1. Či splnily se výroky Isajášovy o ‫ ״‬slu žeb niku H o sp o d in o v ě“, v jeh o ‫ ״‬písn ích “ uložené na jiné dějinné o so b ě ? S nad n a E zechjášovi, nebo Isajašovi? Na Jerem já šo v i? Jo s iá šo v i? Jech o n jášo v i? Z o ro b ab ěloví? E le a z a ro v i? N ebo m yslil ls tím služebníkem M o jž íše? D av id a? - N ebo vykreslil ‫״‬n e z n á m ý “ D ru h o isajáš ‫ ״‬n e z n á m é h o “ m u č e d n í k a ? Kdo p ře čte n ep řed p o jatě písn ě o služebníku H ospodinově (42, 1—6 ; 49, l - 9 a ; 50, 4—6; 52, 13—53, 12) a výklady k nim, kdo sro v n á s nim i u v ed en á m ísta z N. z., je ž by bylo lze snadno rozm nožiti, m usí uznati, že ‫ ״‬sluhou H ospodinovým “ nem ůže býti z d e nikdo jiný nežli — Ježíš K ristus. — (Zorell se dom nívá, že čtv rtá p íseň o slu žebníku H ospodinově, čítájící úhrnem 26 v eršů , sk lád á se ze še s ti sloh ; z těch prv ní dvě a poslední dvě mají po čtyřech, p ro stře d n í dvě po pěti verších. V první (52, 1 3 -1 5 ) a v p oslední sloce (53, 11b. 12) m luví H ospodin, v ostatních slohách m luví prorok, ve druhé a v e třetí jm énem svým i jm énem národa. D r u h á sloha (53, 1—3) liči hluboký dojem m uže bolesti na uvažujícího d iv ák a ; t ř e t í sloha udává, že je to u trp en í nám ěstn é (53, 4—6 ); č t v r t á líčí krátce ale m akavě hlavní rysy utrp en í sluhy H ospodinova od násilného zatčen í až do pohřbu (v. 53, 7—9a); v p á t é slo ze oznam uje prorok ovoce a odm ěnu to h o to utrpení, k terá z něho v zejd e sam ém u velkém u trpiteli (v. 53, 9b— í l a ) ; v p o s l e d n í slo ze p o tv rzu je a doplňuje to Jahve sám zaslíbením sp ásy světu.) Hl. 54. — V. ‫ ·ג‬J e r u s a l e m , t. j. s tá t a c í r k e v s t a r o z á k o n n á (synagoga) z a doby zajeti byla jako m anželka b e z m an žela (‫ ״‬o s a m ě l á “), jako žen a neplodná, b e z d ě tn á ; n o v ý J e r u s a l e m však, t. j. církev M esiášo v a b ude m íti více dětí, nežli m ívala synagoga před zajetím babylonským . Srv. výše 49, 14; 51, 17; 52, 2. — O opuštěné synagoze srv. výše 50, 1; O s 3, 3. Srv. tak é 52, 2. — O S i o n u ( = Jerusalem u), m atce náro d ů viz 49, 1 8 n; 66, 8 ; G al 4, 27. — V. 1. po číná rozvinovati šíře, co bylo řečeno vý še 53, 10—12. S láv a církve, díla M esiá šo v a, b ude odm ěnou za jeho p rá ce a útrapy.

Isajáš 54, 2 —7.

213

3 R ozšiř p rostor stanu sv é h o ,
k o že stanů sv ý c h roztáhni, n ešetř, p rod lou ží p rovázk y sv é , a s v é kolíky p ev n ě zaraz! * N eboť na p ravo i na le v o p ron ikn eš, tvé p o to m stv o národy b ud e dědit, a m ěsta pustá zalidni. N eb oj se , neboť n eb u d eš zah an bena, a nerdi se, n eb u d ef styd ěti s e to b ě; vždyť na h anb u m ládí sv é h o za p o m en eš, a na p otu p u v d o v stv i sv é h o již n ev zp o m en eš. Budeť tvým m anželem stvořitel tvůj, jeh ož jm éno jest ‫ ״‬H osp od in zá stu p ů “, a tvým vyk u p itelem S v a tý Israelův, který ‫ ״‬B o h em v š e h o s v ě ta “ slou ti b u d e. II. 6 A no, jako žen u op u štěn ou a na duchu sk líč en o u p ovo la l tě H osp o d in , a jako m anželk u z m ládí (třeb aže) zavrženou , p raví B ůh tvůj. N a m aličk ou ch vilk u jsem o p u stil teb e, s velkým v ša k slitován ím dom ů tě zaved u .

4

8

7

V. á· C írkev M esiášov a b u d e p o třeb o v ati pro m n o žstv í synů svých p ro stran n éh o b y d l i š t ě , je ž tu p řiro v n án o ke s t a n u . — Srv. 49, 20; Zach 2, 2 n . — ‫ ״‬k o ž e “ = plachty, opony, ze kterých býval stan stav ěn Býval p řip ev n ěn p ro vazci, přivázaným i ke kolíkům , zatlučeným do zem ě. Čím v ě t š í sta n , tím d e l š í p r o v a z e e, tí m v ě t š í k o l í k y , tím pevněji bylo je zatk n o u ti do zem ě. Starý stan , synagoga, byl m alý, je ž to zab íral toliko jed en jediný n á ro d ; n o v ý stan, církev M esiášova, bude zab írati všecky n áro d y sv ěta. — B ude ta k é u p e v n ě n a (provazci a kolíky) tak že jí žádný v ichor neporazí. V. s- ‫״‬t v é p o t o m s t v 0 “ z= synové m esiášsk éh o Jeru salem a, o kterých byla zm ínka již výše 53, 10. T i ro z šíří sp á su m esiášsk o u m ezi pohany, k teré ‫ ״‬p o d r o b í “ bohovládě, zalo ž e n é v říší m esiášsk é, jak již bylo ře čen o G n 22, 18; 24, 60 ; 26, 3 n ; 28, 1 3 n . Srv. ta k é Is 2, 3; 11, 10; 1 4 ,1 ; 49, 23; 52, 15; 53, 12. — ‫ ״‬d ě d i t “ m z a b e ro u ve vlastnictví, ‫״‬p o d r o b í s i “, budou jim vlásti. — ‫ ״‬n a p r a v 0 “ ‫ בב‬na jih. — ‫ ״‬n a 1 e v 0 “ = na sev er. — ‫ ״‬m ě s t a p u s t á “, obce, státy, národy, ve kterých život nábo žen sk o m rav n í byl v úpadku. V. 4 H a n b o u m ládí n áro d a (a církve) S. z. byla doba e g y p t s k é p o r o b y ; v d o v s t v í m jeho (jejím) bylo z a j e t í b a b y l o n s k é . T a hanba, ta o p u ště n o st neb u d e se již v N. z. opakovati. V. 5- Buď klidná, církvi nová, neboť b u d e š míti m an žela m o c n é h o ( ‫ ״‬H o s p o d i n a z á s t u p ů “), který tě bude m ilovat a pečovati o to, bys b y la s v a t á ( ‫ ״‬S v a t ý I s r a e l ů v “). S rv. v ý še 6 , 3. V. 6- ‫ ״‬p o v o l a l t ě “ k noyé sm louvě, podobné sv azk u m anželském u. — ‫ ״‬o p u s t ě n o u “ byla církev (i náro d ) S. z , je ž to sam a svou n ev ěro u choiě svého o p u stila (v. 1.). Jako člověk, zap u d iv m anželku, ktero u p ojal za sv éh o m ládí (první svou lásku), dříve nebo později z a se k ní se vrací, tak i Bůh, k terý p ojal synagogu za svou choť, dokud byla ještě m ladá, t. j. na Sinaji, n a c e stě z E gypta do Palestiny. — ‫״‬n a d u c h u s k l í č e n o u “ a také l i t u j í c í sv é n ev ěrn o sti. Srv. O s 2, 14; Mich 7, 9; Jer 3, 23; B ar 1, 17. V. ’· Z ajetí babylonské, d oba Božího trestu , bylo ‫ ״‬m a l i č k o u c h v i l k o u “ p ro ti ‫ ״‬v e l i k ý m “ projevům B ožího m ilosrdenství (slito v án í), k teré p o trv ají věčně. — Srv. Řím 5, 15.

214

Isajáš 54 , 8 —14.

8 Ve chvilce hněvu jsem skryl svou tvář maličko před tebou, ve věčné milosti však jsem se slitoval nad tebou, praví tvůj vykupitel, Hospodin. 9 Bude mi to jak za dnů Noemových: Jemu jsem přisáhl, že již neuvedu potopy Noemovy na zemi; tak přisahám, že se na tě nerozhněvám, aniž na tě žehrati budu. 10 Af se hory hýbají a pahorky třesou: má milost se nepohne od tebe, má smlouva pokoje se nezatřese, praví slitovník tvůj Hospodin.

III. 11 Ó chudinko, bouří zvrácená, beze vší potěchy, aj, já budu řadem klásti tvé kameny, založím tě na safírech, 12 z jaspisu udělám cimbuří tvá, brány tvoje z řezaných kamenů, a tvé ohrady všecky z drahokamů.
18 Všichni synové tvoji dostanou za vyučenou od Hospodina, a množství blaha budou mít synové tvoji. 14 Na právu budeš založena,
V. s- ‫ ״‬c h v i l k a h n ě v u “ = doba zaje tí b abylonského. — ‫ ״‬v ě č n ě “ potrvá m ilost (láska) Boži k novém u Jerusalem u. T o p řed p o k lád á, že nová církev b u d e vždy v ěrné B ohu oddána, že se n ezp ro n ev ěří jako kdysi synagoga, že b u d e v ž d y c k y s v a t á . Srv. 51. 6. 8 22; 52, 1. 10. V. °■ ‫ ״‬H n ě v B o ž í* , který se vylil zajelím babylonským na synagogu, p ř i r o v n á n k p o t o p ě N o e m o v ě , k te rá dle G n 9, 11. n eb u d e se již opakovati. Bůh n e p o trestá církve novozákonně jako tre stá v a l starozákonnou, ježto mu n ez a v d á příčiny k tom u. P ro ro k m á na mysli J e r u s a l e m m e s i á š s k y , t. j. novou církev, nikoli však Jeru salem historický, který Ř ím ané r. 70 vyvrátili. V. 10- Srv. Mt 24, 35. V. ‫ · ״‬B ů h s á m vystaví n a tro sk ách sta ré h o Jeru salem a m ěsto nové, n á d herně. — O b e z ú t ě š n é m stavu m ěsta ‫׳‬srv. P láč 1 ,1 6 ; 2, 13. M ísto ‫ ״‬ř a d e m “ hebr. ‫ ״‬d o l í č i d l a “ k teré bude m ísto malty. L íčidiem dodávaly ženy svém u oku krásy. Srv. 4 Král 9, 30. — B ude tedy nový Jeru salem m ěsto n á d h e r n é , jak vyplývá tak é z lícně další. — ‫ ״‬s a f í r “, m odrý drahokam , p řipom íná klenbu nebeskou, kterou pokládali sta ří za k o v o v o u , p e v n o u . Srv. E z 1, 26; 10, 1. M ožno te d y v id ěti v safírech náznak p e v n o s t i zák la d ů n o vého Jeru salem a. — D le Ef 2,2011 jsou věřící ‫ ״‬v z d ě l á n i n a z á k l a d ě a p o š t o l ů a p r o r o k ů , a n ( n e j h l u b š í m ) k a m e n e n ú h e ln í m je s t sám K ris tu s Ježíš, v n ě m ž v e š k e r á s t a v b a se spojuje a roste v chrám svatý v P á n u . . . V. 12- M ísto ‫ ״‬j a s p i s “ p řek lád ají novější h eb r. k a d k ó d : ‫ ״‬r u b í n “ ; m ísta ‫ ״‬ř e z a n ý c h k a m e n ů “ p a k : ‫ ״‬k ř i š ť á l u “. Srv. Z jev 21, 18—21. — ‫ ״‬o h r a d y “ = m ezníky a ploty, které bývají z polních kam enů. Srv. D t 19, 14; 27, 17; O s 5 ,1 0 ; P řís 22, 28. V. 13- D ostanou z a vyučenou, ježto b u d o u u č e l i v ý m i jeho u č e d n í k y . B ude tedy v novém Jerusalem ě v ětší z n a lo s t náb o žen sk o m rav n í. Srv. výše 2, 3 ; 11, 9; 8, 16; 42, 1 n ; 49, 6. a Jan 6, 45; 1 Sol 4, 9. Z té zn alo sti vyplyne v šecko ště stí ( = ‫ ״‬p o k o j “). Srv. vý še 9, 6 n ; 11, 6; Jan 17, 3. V. u ■ ‫״‬N a p r á v u z a l o ž e n a “ a p r á v e m u p e v n ě n a (hebr.). — ‫ ״‬p r á v o “ ^ .s p r a v e d ln o s t, s v a t o s t . — P ro to že setrv á ve sv ato sti, Bůh, její ochránce, n edopustí, aby h rů za se přiblížila k ni jako se kdysi blížívala k synagoze, když se od sv ato sti vzdalovala.

Isajáš 54, 1 5 -5 5 , 2.

215

daleko útlaku, nemajíc čeho se báti, daleko hrůzy, neb nepřiblíží se k tobě. 15 Aj, za občana se přihlásí, kdo se mnou nebyl, člověk kdysi ti cizí — připojí se k tobě. 16 Ejhle, já jsem stvořil mistra, který rozdymuje uhlí v oheň, a vytahuje svoje dílo-zbraň; já jsem také stvořil zhoubce, aby (ji) zničil. 1 7 Žádná zbraň, na tebe kutá, nebude zdaru mít, a každý jazyk, jenž tě soukromě obžaluje, usvědčíš (ze lži). To jest dědictví sluhů Hospodinových, a spravedlnost jejich u mne, dí Hospodin. 6. Ř e č š e s t á : C e s t a s p á s y (hl 55).
Výzva k užívání nebeských výhod (v. 1—5). Bůh v ěrně b u d e plniti, co slíbil uvidí-li· srd ce u přím ně kající (v. 6— 13).

Η 1a v a 55.

I.

1 Všichni, kteří žízníte, pojďte k vodám, kteří jste bez peněz, pospěšte, kupujte, jezte; pojďte, kupujte bez peněz, beze vší náhrady víno a mléko. 2 Proč odvažujete stříbro za to, co neživí, a svůj perný výdělek za to, co nesytí?
V. 5‫ ·נ‬N o v é m u Jeru salem u n etře b a se b áti útlaků pohanů, k teří buď se podrobí jeho bohovládě (v. 15) n ebo zahynou, budou-li proti něm u b rojiti (v. 1 6 n). — V. 15 Schlogl i C ondam in pokládají za glosu. — Vulg slo v n ě : ‫ ״‬A j s o u s e d přijde, k t e r ý ž n e b y l se mnou, p ř í c h o z í n ě k d e j š í tv ůj p ř i p o j í se k t o b ě “, t. j. pohané (kteří nebyli s H ospodinem ) stanou se žid o v sk ý m i p roselity ( = ‫ ״‬s o u s e d y “) a k teří již p roselity b rán y byli ( = ‫ ״‬p ř í c h o z í “) přip o jí se užším svazkem k Božím u lidu. Srv. E x 12, 49. Dle toho byl by sm y sl: ‫ ״‬Za nové Boží vlády ti, kteří dosud B oha neznali, poznají ho a budou jej c títi; k dož pak ho již znali a jem u sloužili, přilnou k něm u v ě tší a horoucnější snahou. (K nabenbauer). — H ebr. m ožno přek lád ati ta k é : ‫ ״‬S r o t í - l i s e l i d é (proti tobě), n e b u d e t o z v ů l e m é ; k d o k o l i s e s r o t í p r o t i t o b ě , p a d n e p r o t e b e “. V. le- Jerusalem u n etře b a se báti, je ž to v ru c e Boží je s t ta k ten, kdo zb ran ě vyrábí, jako ten, kdo ničí jejich p ů so b n o st; b ez vůle Boží n em ůže se Jerusalem u n ic nem ilého přihoditi. — Jer, P in tu s a S asb o u t vidí v ‫ ״‬m i s t r u “ (kováři) — ďábla. V. 7‫ ■נ‬C íntev zv ítězí nad každým útokem , ať b u d e podnikriut hm otnou mocí, ‫ ״‬z b r a n í “, nebo ‫ ״‬j a z y k e m “, křivým podezříváním , p o su zo v án ím , pom luvou. T o ustavičné vítězství je s t dědictví, úděl spravedlivcův. V ítězství círk v e je tak é v ítězstv ím jejích řádných členů. — ‫ ״‬s p r a v e d l n o s t “ = b la h o , z v ítězstv í toho plynoucí. Hl. 55. — V. 1- ‫ ״‬v o d y “, ‫ ״‬v í n o a m l é k o “ (obilí) jsou d o b r a m e s i á š s k á , jež ukájejí dokonale n áb o že n sk é po třeb y lidské duše. — O ‫״‬v o d á c h s p á s y “ zm ínil se prorok již 12, 3 ; 44, 3. Srv. Ja n 4, 1 3 r ; 7, 37. — O m e s i á š s k é h o s t i n ě m luvil již 25, 6. — ‫ ״‬k u p u j t e “ obilí (hebr.). — M esiášsk á d o b ra jso u m il o s t i B o ž í, kterých si člověk sám n em ů že zasloužiti, kterých n em ů že si koupiti, ježto m ají cenu n a d p ř i r o z e n o u . — Je r svědčí, že na Z áp ad ě bývalo křtěncům p odáváno víno a mléko. V. 2- P ro ro k m á na m ysli babyl. zajatce, ale ta k é s v é v r s t e v n í k y , ze kterých hledali m nozí ukojení svých náboženských p o tře b v m o d lo slu žb ě; ta jim

216

Isajáš 55, 3—8.

Slyšte, slyšte mne, i budete hodovat, bude se kochati v tučných jídlech duše vaše. 3 Nakloňte ucho své, a pojďte ke mně; poslouchejte, a živa bude vaše duše, učiním s vámi smlouvu věčnou na věrných milostných slibech Davidu daných. 4 Ejhle, svědkem národům učiním ho, vůdcem a zákonodárcem kmenů. 6 Ejhle, národy, kterých neznáš, přivoláš, a národové, kteří tě neznali, poběhnou k tobě, pro Hospodina, Boha tvého, pro Svatého Israelova, protože oslaví tě. II. e Hledejte Pána, dokud možno ho najít, vzývejte ho, pokavád je blízko. 7 Nechať opustí bezbožný svou cestu, a muž nešlechetný smýšlení své; vrat se k Pánu, i slituje se nad nim, k našemu Bohu, neb hojně odpouštívá. 8 Nejsouť myšlení má, myšlení vaše, ani cesty vaše, cesty mé — dí Pán.
nem ohla ani z a d rahé pen íze skýtati, co jim H ospodin nabízel. — Srv. 46, 6; 2, 18. 20; 57, 5. — Srv. také hll 30 n ; podo b n ě činili to tiž ta k é ti, kteří za m noho stříb ra a zlata vykupovali si politickou a vojenskou pom oc od vlád pohanských. — , o d v a ž u j e t e s t ř í b r o “ — p latíte stříb rem . — ‫״‬n e ž i v í “, co neni c h l é b . V. 3- ‫ ״‬ž i v a b u d e “ blaženě. — ‫״‬v ě r n ý c h “ = pevných, trvalých. — ‫ ״‬n a “ základě. — Sliby D avidovi dané jso u o bsaženy 2 Sam 7, 14 n ; srv. Ž 89, 29 n. — Slib, že D avid bude ve svém p o tom stvu (potom ku, t. j. M esiáši) kralovati věčně, je s t základem nově sm louvy Boha s lidstvem , jejíž pro střed n ík em b u d e D avidův p o tom ek, M esiáš, původce a stře d všech d o b er m esiášsk ý ch (M t 22, 4). — O d D a v i d a , stk v ěléh o p řed o b razu K ristova, který sluje sám D avid (O s 3, 5 ; Jer 3 0 ,9 ; E z 24, 23 ; 37, 24) s n a d n ý j e s t p ř e c h o d n a M e s i á š e ( = ‫ ״‬h o “) ve v . 4. V. 4- ‫ ״‬s v ě d k e m “, který svědectví vydá p rav d ě, který lid stv u zjevi p rav d u svou naukou i životem . — Srv. výše 42, 6 ; 49, 6. 8 ; 53, 11. V. 6- H o s p o d i n ( J a h v e , Bůh věrný), Bůh svatý, velikým svým dílem m esiášským oslaví Israele, že poh an é pohrnou se k něm u. — Co byl kdysi ře k l D avid o so b ě (2 Sam 22, 44; Ž 17, 44), splní se v e sm yslu vyšším na jeho potom ku, na M esiáši. Srv. Řím 9, 4 n . — Viz ta k é již Is 2, 3 ; 44, 5; 49, 23. V. e■ P ohané budou hledati a n ajdou sv é ště stí u H ospodina v novém Jeru sa le m ě ; oč více dlužno a slušno, aby Israelité již nyní hledali H o sp o d in a a v něm sv é štěstí, pokud H ospodin d áv á se n alézti, pokud se od Israele n evzdálil. Srv. n íže 56, 9 n . V. 7- ‫ ״‬s v o u c e s t u “ = své sm ýšleni n áb o žen sk o m rav n í. H o spodina hledá, kdo upřím ně, vniterně odvrací se ode zla, o d tv orů, ke kterým byl přilnul a obraci se k Bohu, k dobru, od k teréh o byl se o d v rátil. T ato vnitřn í zm ěna, p o k á n í m á tak velikou cenu m ravní, že ani n. Z. n ežád a l více M t 3, 2 ; M k 1, 4; Lk 3, 3. V. 8- zahání m alom yslnost a n ed ů v ěru v B oha. U ražen ý člověk se dom nívá, že nem ůže o d p u stit bližním u urážku, že je p říliš veliká. Jinak sm ýšlí Bůh nekonečně m ilosrdný, který odpouští i nejh ru b ší p o hany k a j í c í m u . — Člověk něco slíbí, p ak však to nevykoná, buď že nechce n ebo n em ůže — to jso u ‫ ״‬c e s t y l i d s k é “ ( = způ so b , jak člověk jed n áv á). Bůh v ša k sv é plány, úradky ( = ‫ ״‬m y š l e n í “ B o ž í ) vždycky také vykoná a k dyž něco slíbí, jisto jistě také vše sp ln í; ten to z p ů so b jednání B ožího — toť jsou B oží ‫ ״‬c e s t y “. Z toho vyplývá m oc,

Isajáš 55, 9 —56, 1.

21‫ד‬

9 Oč totiž převyšují nebesa zemi, o tolik cesty mé vyššf jsou než cesty vaše a májmyšlení než myšlení vaše. 10 A jako sestupuje dešť a sníh s nebe, afjiž se tam nevrací, ale napájí zemi, zalévá ji a uschopňuje, by plodila, a dává Sémě k setí a chléb k jídlu: 11 tak bude slovo mé, jež vyšlo z úst mých; nevrátí se ke mně bez účinku, ale způsobí (vše) cokoli chtěl jsem. zdaří se mu, k čemu jsem je poslal. III. 1 1 1 Neboť s veselím vyjdete, a v pokoji zprovozeni budete; hory i pahorky budou před vámi jásat, a víecko stromoví polní rukama tleskat. 13 Místo hloží vzejdou jedle, místo kopřivy vzroste myrta, Hospodinu bude to na slávu, na znamení věčné, nezrušitelné.

7. Ř eč sed m á : T aké p oh anům n ab íd n u ta b u d e s p á s a , k d ežto m n oh o Israelitů jí n e d o jd e (hl 56 n).
P ra v í ísra e lité (56, 1 - 8 ) . S tád o Israelitů dle krve toliko m á v ůdce so b ě p řim ě řen é (56, 9 —57, 6). Věrolom ní Ísraelité (57, 7 —13). L éčebný rá z tre s tů H ospodinových (57, 14—21).

H l a v a 56. 1 Toto praví Hospodin: Setřte práva a čiňte spravedlnost;
účinnost s l o v a B o ž í h o , k teré slibuje. Bůh slíbil svém u lidu, že ho vysv o b o d í ze zajetí babylonského, i ze zaje tí hříchu. P ro to dlužno doufati a n erad n o dávati se m ásti v d ůvěře v B oha velikými přek ážk am i (velikým i hříchy), k te ré se staví slo vu B ožím u v c e s tu ! V. 9- Srv. lidskou m alichernost, ú zk o p rso st, n erozum s B oží v elkom yslnosti, v elkodušností, m oudrostí! Co lepšího m ůže člověk učiniti, nežli v z d á ti se sv éh o obm ezeného, titěrného n azírá n í a je d n án í a snažiti se, p okud Jze, osvojiti si n ázo ry B oží a dle nich jednali, žíti. V. 10n. Dešť a sníh nev rací se v podobě, ve k teré je z ra k p o střeh u je. O n áv ra tu ve vodních parách není tu řeči. — ‫ ״‬s l o v o “ B oži jsou s l i b y , vyslovené ve v. 3. T o to m ísto bývá ve sm yslu p ř i z p ů s o b e n é m ob racen o 11a S l o v o , k teré bylo u. B oha, které posláno bylo na sv ě t a vrátilo Se s velikým zdarem . Srv. výše 9, 8 ; Z 106, 20; 147, 18. V. 12 ‫■״‬I p říro d a bude se rad o v ati s vykoupeným i a oslaveným i. — N e ve strach u , ale v esele vyjdou, jak již řečeno vý še 52, 12. — ‫ ״‬v p o k o j i “, b ezp ečn ě b u d o u se bráti (40, 11. 31). — O ú časti a podjpoře p řírody srv . v y š e ^ l , 6 ; 35, 1; 4 1 ,1 8 n: 43, 20; 44. 23; 49, 13. — Viz tak é Rím 8, 23. — O bnova v e šk eré přírody a blaho vykoupených bude věčným pom níkem ( = ‫ ״‬z n a m e n í m “), hlásajícím čest a sláv u Boží. Srv. 42, 12; 49, 3. — Splní se , co řečen o bylo 53, 11. o služebníku H ospodinově. Hl. 56. a hl. 57. ro zv á d ějí p odrobněji výroky 54, 15; 55, 5. ja k o ž i 49, 4; 50, 11; 53, 1. 8. — V. 1- líčí dále cestu ke sp áse. Srv. 55, 6 n . — ‫ ״‬m o j e s p á s a “, kterou zavedu sk rze C y r a a po té sk rze M e s i á š e .

218

Isajáš 56, 2—7.

neboť již blíží se moje spása, brzy již zjeví se má spravedlnost. a Blaze člověku, který činí toto, smrtelníku, který se drží toho, by šetřil soboty a jf neposkvrnil, by šetřil rukou svých a nečinil nic zlého. 3 Ať neříká cizinec, který se přidrží Hospodina: ‫״‬Jistě mne odloučí Hospodin od svého lidu!“ aniž říkej kleštěnec: ‫ ״‬Ejhle, já jsem suchý strom !“ 4 Neboť toto praví Hospodin kleštěncům: ‫״‬Těm, kteří šetři mých sobot, volí, co já chci, a drží mou sm louvu: 6 dám ve svém dómě a mezi zdmi svými místo a jméno, jež jest lepší nežli jsou synové a dcery; jméno věčné dám jim, kteréž nezahyne. 6 Cizince pak, kteří se přidrží Hospodina, aby ho ctili a milovali jeho jméno, aby byli jeho služebníky — všecky, kteří šetří soboty, aby jí neznesvěcovali, a kteří drží mou smlouvu, 7 ty přivedu na svou svatou horu, a obveselím je ve svém domě modlitby; jejich žertvy a oběti jejich budou se líbiti mně na mém oltáři;
V. 2- P ráv o a sp ra v e d ln o st (v. 1.) tkví v n áb o že n sk é m životě, ve víře v B oha, v b o h o slu žb ě; zřeteln ý p ro jev náb o žen sk éh o živ o ta je s t še tře n í zák o n a o so bo tě (58, 13). — T ak é Je r 17, 21 n. viní Židy, že nedbají so b o ty a E z 20, 12n. 16. 21. 24; 22,8. 26. naříká, že Ž idé p ře d zajetím h řešili n esv ětíce d n e sobotního. S nadno tedy se dohadovat!, že i za časů Isajášových se vyskytovaly častěji činy p roti p řík azu o sobotě a není tře b a pokládati tak o v éto přečiny z a výhradně zjevy b abylonského zajetí! V. 3- Z ákon m ojžíšský, který brán il kleštěnci, A m m oňanům a M oabanům vstoupiti do církve S. z. (D t 23, 1 - 3 ) p o zb u d e ú činnosti v církvi N. z. — Srv. M ich 7, 11; Sof 2, 11. V. <n. M íti m ísto v dom ě H ospodinově, m íti jm éno v seznam u členů jeho m ěsta, t. j. církve, m á v ětší cenu nežli míti m noho potom stva. Srv. 55, 12 n. — V. 4 n jso u již červánky slunce, k teré s veškerým jasem z á ří ze slov K ristových o m ravní ceně dobrovolného panictví. Mt 19, 11 n. — M ísto ‫ ״‬m í s t 0 “ (n eb o ‫ ״‬ú d ě l “) jiní p řek lád ají: ‫ ״‬p o m n í k “., — Srv. Ž 15, 10; 48, 16; 72, 24; Job 19, 25. V. Bn■ ‫״‬s v a t á h o r a “, kde byl chrám , n áz n a k církve N. z. — T ak é tedy církev N. z. b ude míti o b ě t , když tu H ospodin praví, že b udou se líbiti jem u ‫ ״‬ž e r t v y a o b ě t i j e j i c h “. Srv. n íže 66, 21; M al 1, 11. — V církvi M esiášo v ě do jdou všichni národové slasti, jakou poskytují výkony n áb o žen sk é, spojující člověka s Bohem, po p řed n ě m o d l i t b a a o b ě t n í h o s t i n a . Srv. výše 25, 6. 9.

Isajáš 56, 8—57, 1.

219

neboť můj dům bude slouti domem modlitby pro všecky národy.“ 8 (Toto) praví Pán Bůh, jenž shromažďuje rozptýleného Israele: ‫ ״‬Dále budu shromažďovat k němu, k jeho shrom ážděným / 9 Všecka všecka 1 0 Strážní všichni ■ zvířata polní, pojďte k žrádlu, zvířata lesní! jeho všichni jsou slepí, nevědomí;
* * %

němí psi jsou, kteří nejsou schopni, aby štěkali; oddávají se snům, rádi si poleží, rádi si pospí. 11 Spolu jsou to psi velmi hltaví, nevědí, co je sytost; sami pastýři (jsou nešlechetní), neznají, co rozumno jest; všichni se uchylují na své cesty, každý za svým ziskem, od nejvyššího až do nejnižšího: 13 (Říkají:) ‫ ״‬Pojďte, vezměme víno, napijme se liňovínou; a budiž jako dnes, tak i zítra, nad všecku m íru!“ H l a v a 57. 1 Spravedlivý hyne, a není, kdo by si toho všímal;
V. 8- H ospodin sh rom ážd í do sv é říše n ejp rv e I s r a e l i t y , ale p ak b u d e k nim shrom ažď ovati tak é p o h a n y . ‫ ״‬M á m j é š t é j i n é o v c e , k t e r é ž n e j s o u z t o h o t o o v č i n c e ; i t y m u s í m p ř i v é s t i . . . (Jan 10, 16). Srv. tam ž e II, 51 n. V. 9- P ro ro k náhle přech ází k líčeni žalostného sta v u církve z a své d o b y : Judovci (Israel) podobají se stá d u ovec, o k teré p astý ři nedbají, (v. 10) tak že dravci, (cizí národové) mají volný p řistu p k němu. — Ve sv atém ro zh o řčen í v o lá na ty dravce. V. 10- ‫ ״‬s t r á ž n í “ = vůd co v é lidu: činovníci, kněží, dom nělí proroci. — — ‫ ״‬j e h o “ = Israele (v. 8). K ritika však čítá lé p e : ‫ ״‬S t r á ž c o v é m o j i “, je ž to m luví Jahve. — Jsou slepi, n evidí, k terak nepřítel se blíží. — Jso uce sam i n ev ědom í nebezpečí, jež hrozí, nem ohou na ně lid upozorniti. — ‫ ״‬š t ě k o t “ je zn ám ka v ěrné o stražito sti, té v šak isra e lští ‫ ״‬h lá sn í“ nem ají. — H oví slad k é nečin n o sti (d o lce fa r niente). V. 1J. Jso u -li tací ‫ ״‬s a m i p a s t ý ř i “, jaký je tep rv e lid! — ‫ ״‬n e z n a j í “, t. j. nechtějí znáti, co vyžaduje v e ř e j n e b l a h o , jsouce zaslep en i s o b e c t v í m — vyžírají obec. — Srv. výše 5, 8. 23· V. 12- srv. s 5, 22. Hl. 57. — V. 1- V ym írají-li sprav ed liv ci, vym írá tak é s nim i sp ra v e d ln o st a z ů stáv á v Judsku toliko n ep rav o st. Judovci jsou m ravně ták otrlí, ž e n e d b a jí n ápadného úbytku poctivosti. — S m rt p ro sp. avedlivce je dobro d in ím , jež to jest

220

Isa já š 57, 2—6.

lidé zbožní vymírají, a není, kdo by toho dbal. Ano, pro zlobu vymírá spravedlivý. 3 Dochází pokoje, odpočívá na svém lůžku, kdo chodil v poctivosti. 3 Vy však přistupte sem, synové čarodějky, plémě cizoložné záletnice! 4 Z koho jste hříčku měli? Na koho jste rozvírali ústa, a vyplazovali jazyk? Zdali vy nejste synové nešlechetní, prolhané plémě? 6 Vy, kteří kocháte se v bozích pod každým stromem ratolestným, kteří zabíjíte děti v údolích, pod vysedlým skalím? 6 Oblázky v údolí jsou úděl váš, (oblázky,) ty jsou los váš;
jí zbav en ‫ ״‬z l o b y “ n epřátel, kteří ho p ro n ásled o v ali a sv ád ěli k o d p ad u od Boha. M rtvý sp rav ed liv ec ned á se již m rav n ě p o k aziti! Ježto unikl hříchu, unikl také ‫ ״‬z l u “, tre stu , který hříšníky na zem i zů stav ši stihne. H rom adná, p ře d č a sn á sm rt sp rav ed liv ců vybízí k přem ý šlen í: ‫ ״‬sn ad je Bůh o dvolává, aby při blížícím se v šeobecném tre stu nebylo jim trp ěti. D le všeh o je s t již za dveřm i ten tre st.“ — S rv . 4 Král 22, 20. — Vy mr ou l i spravedlivci, pozb u d e k rálo v stv í ochrany, kterou Bůh spravedlivým a tím i sousedům jejich slibuje. Srv. Je r 5, 1. — T oto m ísto nehodí se do konce zajetí babylonského, kdy Ž idé očekávali ne pohrom u, ale vysv o b o zen í; hodí se však do b ře do času, kdy Isajáš byl živ ! — P o d o b n é p om ěry, k teré tu Is všeobecně líčí, panovaly faké za dob K ristových, lze tedy tak é v. la b o b rá titi na K rista. (S rv. po h řeb P á n ě na Veliký pátek dle o břadní knihy našich krajin.) P od o b n ě již P án M t 15, 8; Mk 7, 6. o b rátil slova Is (27, 13) n a své v rste v niky a později sv. P avel (Is 6; Sk 28, 26). V. 2‫ ״ ׳‬D o c h á z í p o k o j e “ (vchází do pokoje) ve hrobě, ale i n a o n o m s v ě t ě . Srv. E z 32, 25. V. * ■ ‫ ״‬p ř i s t u p s e m “, ke m ně a slyš, co pravím (Jer). — Synagoga sluje tu ‫ ״‬č a r o d ě j k a “, ježto si libovala proti zákonu B ožím u v p ověrčivosti, k terá býv ala sp iata s m o d l á ř s t v í m . — Srv. 2, 6 ; 8, 19. S ynagoga sluje ‫ ״‬z á l e t n o u c i z o l o ž n i c í “, ježto jsouc chotí H ospodinovou, p o ru šila m anželskou v ěrn o st tím, že chodila za cizím i bohy — m odlářstvím a hledajíc politických spolků s p o h an ským i náro d y (Egypťany, A ssyřany), t. j. dle starovýchodního n ázo ru s jejich bohy. S rv. výše 1, 21; Ex 34, 15; Lv 20, 5. a jj. Viz ta k é E z 16, 3. V. *· ‫ ״‬H ř í č k u m ě l i “ atd. ze s p r a v e d l i v c ů , zejm én a z p r o r o k ů . Srv. 5, 19; 28, 10. — ‫ ״‬s y n o v é n e š l e c h e t n í “ = odpadlíci. V. B · ‫״‬k t e ř í k o c h á t e s e v b o z í c h “ = k t e r é r o z p a l u j e t e r e b i n t (nebo d u b ) . Judovci byli ta k o d d án i vášni m o d lářsk é (idolom anii) a s ní sp o jen é v ášni pohlavní, že stačil jediný pohled na kterýkoli posv átn ý strom , aby tu v ášeň v nich vznítil. — O posvátných stro m ech (ašerác h ) viz D t 12, 2 ; 16, 21; 4 K rál 16, 4 ; 17, 10. a jj. — ‫ ״‬v ú d o l í c h “, zejm én a v údolí H i n n o m . Viz 4 K rál 23, 10; Jer 32, 35. — ‫ ״‬p o d v y s e d l ý m s k a l í m “ — v jeskyních. V. e· V šim ni si hříčky slov: ‫ ״‬ú d o l í “ ‫ ״‬ú d ě l “, k te rá vystihuje asp o ň p řib ližně paro n o m asii hebr. — ‫ ״‬Ú d ě l e m “ synagogy, (n áro d a israelsk éh o ) byl sám H o s p o d i n (Ž 15, 5 ; 72, 26), m nozí v šak volili si za sv é bohy, za svůj úděl

Is ‫׳‬já š 57, 7— 10.

221

vždyť jim vyléváte obět mokrou, obětujete obět suchou. Zdali se nemám proto hněvat?
*
*

*

7 Na hoře vysoké, vyvýšené ustlala sis lůžko; a tam vystupuje?, bys oběti přinášela. 8 A za dveře, za veřeje kladeš znamení své. Ano, vedle mne se odkrýváš a přijímáš cizoložníka; rozšiřuješ své lůžko, smlouváš se s nimi; ráda spíš s nimi kdekoliv. s Okrašluješ se mastí k vůli.králi, a množíš líčidla svá. Posíláš posly své daleko, a snižuješ se až do pekel. 10 Mnohými cestami se unavuješ, (a přece) neřekneš: ‫״‬Necháni toho!“
hladké kam eny (oblázky) v údolích a těm vzdávali bohoctu. B ohocta kam enů posvátných byla za dob starých n a Východě značně ro zšířen a . T a k é Je r 3, 9. se o ní zm iňuje. Srv. D t 4, 28; 28, 36. 64). — Od těch kam enů oček áv ají sv é ště stí, p říp ad n ě neštěstí — jsou jejich ‫״‬l o s “. V. 7- N a ‫ ״‬v ý š i n á c h “ (3 Král 3, 2 n ; 12, 31; 13, 33; 1 4 ,2 3 ; 15, 14; 22, 14; 4 K rál 12, 3. a jj.) páchají m odlářství a sm ilstvo. V. 8ab. T o též činí i dom a, ano k d e k o l i v . — Co Bůh p řik azo v al D t 6, 9 : 11, 20. v příčině zákona, to činili m odlářští Judovci svým sp ů so b e m : aby měli m odly ustavičně na pam ěti, aby byli vždycky v jejich ochraně, upev ň o v ali ,buď m odly nebo nějaké náznak y spojené s jejich úctou na v eřeje svých dv eří, jako činili pozdější Ž idé, upevňujíce na nich tak zv. ‫ ״‬m e z ú z u “. S rv. k D t 6, 9. V. 8«‫ ·ג‬m á na mysli Judovce, kteří obětovali sice ta k é H ospodinu, s ním p ři obělní hostině se m ilovali, ale od něho (hebr.) se o d trh še, b ěže li za bohem jiným, který jim skýtal ro zk o še pohlavní. S nad m yslí p ro rok ta k é n a případy, že bývaly i v e c h r á m ě H o s p o d i n o v ě stav ěn y o ltáře bohům cizím . Srv. 4 K rál 21, 4 n ; 2 P a r 33, 4 n ; E z 8, 5. — Ježto m á těch záletníků, t .j .c iz í c h bohů v e l m i m n o h o , kterým s o u č a s n ě s l o u ž í , bylo jí ‫ ״‬r o z š í ř i t i l ů ž k o “. — T i, kteří jso u připoutáni k H ospodinu svazky slavné sm louvy, sm louvají se s cizími bohy, co jim dají, budou-li jim slo u ž itil Jak á to zv rh lo st! T ak bylo za d o b Isajášo v ý ch , nikoli však na konci zaje tí b ab ylonského! — ‫ ״‬k d e k o l i v “ — třeb a n a s t ř e š e (Je r 19, 13; 32, 29), nebo v z a h r a d ě (Is 1, 29; 65, 3). V. 9- líčí jiný druh m o d lářstv í — spolčování se synagogy s cizím i m ocem i (E gyptem , A ssyrií), a tím s cizími bohy, k teří dle tehdejších n ázo rů byli ‫ ״‬m o cem i“ toho onoho státu. Srv. výše hll 30 n. — Viz tak é Os 5, 13; 7, 11; 12,1. S ynagoga p osílala své posly k cizím , dalekým ‫ ״‬k r á l ů m “ ; sk rze ty posly sa m a p řed ně p ředstupovala, (hebr.) hluboce, tak o řk a až do pod sv ětí před nim i se sk lán ěla; n a cestu brala s seb o u m noho oleje a vonidel, jakožto d a ry ; těm i d ary ‫ ״‬s e o k r a š 10 v a l a “ (Vulg). V. 10- Sm louva s cizími králi (zástu p ci cizích bohů) sfastn ě u čin ěn á d o d ala Judovcům dočasné síly. (srv . 4 K rál 16, 7 nn), p ro to Judovci neochabovali a sn ažili se i za veliké oběti sm louvu takovou u d ržeti nebo obnoviti. — ‫ ״‬p r o t o n e o c h a b u j e š “ hebr. m ísto : ‫ ״‬p r o t o m n e n e d b á š “, n e p ro síš (Vulg). Is m á t u n a m ysli své v rste v n ík y ; spiso v atel, který by byl psal n a konec zajetí b ab y lo n sk éh o , nebyl by tyto spolky Judovcům vytýkal, ježto v ně tehdy již n evcházeli.

222

Isajáš 57, 1 1 -1 5 .

Oživení síly své nacházíš, proto mne nedbáš. 11 Koho se tak úzkostlivě obáváš, že lžeš? Na mne si nevzpomínáš, mne si nevšímáš. Protože já mlčím a jakobych neviděl, (proto) na mne zapomínáš? 12 Já (teď) oznámím tvou spravedlnost, díla tvoje nic ti neprospějí. 18 Až budeš křičet, af vysvobodí tebe sbírky tvoje. Všecky je odnese vítr, dech je odstraní.
* * *

Kdo však má důvěru ve mne, dědit bude zemi, dostane svatou mou horu. 14 Pravím: Dělejte cestu, dělejte cestu, urovnejte stezku, odkliďte překážky s cesty lidu mého! 15 Neboť toto praví Nejvyšší, který vysoko věčně trůní, a který ‫ ״‬Svatý“ sluje: ‫ ״‬Na výsosti, a s každým, abych oživil abych oživil na místě svatém sídlím, kdo jest zkrušeného a poníženého ducha, ducha ponížených, srdce zkrušených.

V. ‫ ״ ■ ״‬K o h o “ — lidí se o b áv áš, a le nikoli B oha, kterého jsi obelhala — slíb ilas mu v ěrn o st, ale n ed o d rž e la jsi j i . . . P ro to ž e Bůh ‫ ״‬m l č e l “, t. j. n e tre sta l hned p ro rad n o st Judovců, p ro to na H ospodina zap om ínali a páchali m odlářství. M ísto: ‫ ״‬j a k o b y c h n e v i d ě l “ h eb r.: ‫ ״‬v e l m i d l o u h o “. — N yní však neb u d e Bůh m lčeti, prom luví (v. 12) V. 12· ‫ ״‬s p r a v e d l n o s t “ ve sm yslu opačném (ironickém ). — b e z b o ž n o s t , líčenou výše ve v. 3— 11. — T u sp ra v ed ln o st H ospodin ukáže, až zbaví Judovce půdy p alestin sk é, až je dá odv ésti do zajetí babylonského. Bude to h rozné p řeru šen í d o savadního mlčení. — Srv. D t 28, 63; 32, 24; 3 K rál 9, 7. — ‫ ״‬d í l a t v o j e “ — snahy získati si ochranu cizích bohů nebo jejich zástu p ců — králů. Dle jiných jso u ta ‫ ״‬d í l a “ — modly. V. 13· ‫ ״‬k ř i č e t “ bolestí, — ‫ ״‬a f v y s v o b o d í t e b e “ řečen o štip lavě o nem ohoucnosti m odel, k teré budou tak slabé, že je zm ů že vánek, dech! — ‫ ״‬s b í r k y “ model. Jiní myslí ‫״‬s b o r y “ vojska moci, se ktero u Judovci byli vešli ve spolek. V. isef. klade proti útrap ám m odlářů (v. 13a) blaho těch,‫ ״‬kteří zů stan o u H ospodinu věrni nebo se k něm u vrátí. T ěm ·dostane se z a se půdy palestin sk é, posv á tn é hory chrám ové, ke které se váže tolik vzácných slibů (v ý še 2, 2; 4 ,5 ). V. 14· B ůh ujišťuje, že zajatcům , kteří v něho budou doufati, dopřeje, aby se v rátili pohodlné do P alestiny. — Srv. výše 40, 3; níže. 62, 10. — T en ro zk az d áv á H ospodin pohanům , kteří Judovce p ro p u stí a budou je cesto u p odporovati. V. lb- N ejvyšší sklání se k nejnižším !

Isajáš 57, 16—21.

223

16 Nebuduf se věčně vadit, aniž až do konce se hněvat, neboť život ode mne vychází, a dýchání já činím. 17 Pro neřest chtivosti jeho rozhněval jsem se, a ubil jsem jej; skryl jsem před nim tvář svou, a rozhněval jsem se. I odešel a bloudil, jak ho srdce vedlo. 18 Viděl jsem jeho cesty, ale uzdravím ho, budu ho zase vodit a opět těšit jej, to jest kvílící jeho. 19 Udělím ovoce rtů: ‫״‬Pokoj, pokoj“ tomu, kdo daleko i tomu, kdo blízko jest, — praví Hospodin ‫ —ך‬uzdravím ho.. a0 Bezbožní jsou však jak rozbouřené moře, které nemůže se upokojit, jehož vlny vyvrhuji kal a bláto. 21 Nemají pokoje bezbožní, praví Pán Bůh.
V. 16cd. d 1e h e b r.: něhot by zchřadl duch (jejich ) přede m nou , který jsem (p řece) stv o řil (jejich) duše. Co Bůh stvořil, n erad ničí, ale zachovává, tom u rá d ž i v o t a d o d á v á d á l e . S rv. M oudr 1, 13 n. V. 17- ‫ ״‬j e h o “ — ‫ ״‬j e j “ — n áro d israelský. — ‫ ״‬c h t i v ý “ byl p o žitk ů pohlavnich, pro to h led al-b o h o slu žb u cizích bohů, k terá mu je sk ý tala; chtivý byl také m ajetku cizího. Srv. 1, 23; 5, 8 n . 23. — ‫ ״‬t v á ř s v o u “ m ilostivou. — B ůh Israele trestal, av šak ani to nepom ohlo, Israel še l dále, kam ho ‫ ״‬s r d c e “, t. j. v á š e ň m ajetku a požitku pudila. V. 1S- M ilo srd en stv í B oži nebylo ani tím vyčerpáno. — ‫״‬c e s t y “ bludné. — ‫ ״‬u z d r a v í m h o “ z jeho v á šn iv o stí; lékem b u d e zaje tí. — S rv. 1, 26. — ‫ ״‬k v í l í c í j e h o “ = ty, k teří želí, že jest n á ro d (církev) ve sta v u tak žalo stn ém a dychtivě si přejí, aby Bůh jej o b n o v i l . V. le· H ospodin Israele u zd ra v í (v. 18); všichni pak u zd rav en í, daleko nebo b lízko střed u církve, budou vd ěčn ě já sa ti, že se jim d o stalo n ejv ětšíh o š tě stí — ‫ ״‬p o k o j e “. — T e n vřelý dik, slovy vyjádřený — toť ‫ ״‬o v o c e “, k te ré v y ro ste p ůsobetiím Božím n a vděčných ‫ ״‬r t e c h “ jejich. Srv. 12, 1; 24, 14; 25, 9 ; 26, 1. a jj. Viz tak é O s 14, 3. — D le hebr. v ša k : ‫ ״‬P o k o j , p o k o j . . . “, p r a v í H o s p o d i n , ‫״‬k t e r ý tv o ř í ovoce rtů“ V. a0· P ro ti dokonalém u ‫ ״‬p o k o j i “, z n ěhož se tě š í sp rav ed liv c i (v. 13. 18n) p rorok staví ve v. 20 n néspo k o jen é, zm ítané bezbožníky, k teří vyvrhuji kal a b láto, t. j. skutky sp ro sté, nízké, k teré jsou, s to, aby třísnily i jiné. Srv. M t 15, 19; Ju d a 13. V. a1· srv. s 48, 22. — K do p o zo rn ě p ročte hll 5 6 n, d o zn á, ž e t a t o ř e č p ř i l é h á k d o b á m I s a j á š o v ý m tak, že nelze se dom nívati, že b yla n ap sán a te p rv e ke konci zajetí babylonského!

224

Isajáš 58, 1—4.

Třetí řada řečí: Nádhera a blaho n e b e s k é h o J eru salem a (hll 58— 66).
1. Ř eč prvá: O pravé a n ep ra v é sv a to sti (hl 58). Hl ava 58.
1 Volej (co máš hrdla), nepřestávej, zvuč jak trouba hlas tvůj pronikavě; oznam lidu mému zločiny jeho, domu Jakobovu hříchy je h o ! s Nebof den od dne na mne doléhají, a mé cesty poznati usilují jakožto lid, který spravedlnost činil, a práv Boha svého neopustil. Dotazují se mne, dle práva-li soudím; chtějí cítit blízkost Boží (říkajíce): 3 ‫״‬Proč jsme se postili, kdyžtě toho nedbáš, proč jsme se mrtvili, když nechceš vědět o tom ?“ ‫״‬V postní své dny, hle, hovíte svým chtíčům, a všecka práva svoje vydíráte. 4 Ejhle, k svárům a svádám postíte se, abyste tepali pěstí nešlechetně.
Hl. 58, v. 1—9a čítá církev v p átek po popelci, v. 9b— 14. v so b o tu na to* V. 1- počíná t ř e t í ř a d a proroctví Isajášových. (Srv. k 40, 2). Kdo chce připravití se na dobu m esiášsk o u , tom u třeb a , by s úkony bohocty spo jo v al sp rav edlnost a m ilosrdenství s bližním . - ‫ ״‬n e p ř e s t á v e j “ — n ešetři hlasu, a b y ti, kterým budou výtky tvé nemilé, kteří budou‫ ׳‬u tík ati nebo uši si zacpávati, riem o h l i t e b e n e s l y š e ti. — Zvučný hlas, silný jako polnice, r o h m á také n aznačití velikost hříchů Judovců — (Jakobova dom u). — ‫ ״‬z l o č i n y “ a ‫״‬h ř í c h y “ zejm éna p r o t i b l i ž n í m u . V. 2‫ י‬Judovci se dobrovolně postí, i dom nívají se, že mají právo žádati z a to Boha, by se dostalo jim hned odm ěny a ta k se přesvědčili, že je s t jim Bůh ‫ ״‬b l í z k o “. Ježto však odm ěna se n ed o stav u je, b a z d á se, že těm , kteří se n e p o stí, lépe se vede, dorážejí na B oha, jaké je to jed n án í ( = ‫ ״‬c e s t y j e h o “). V dobrovolném p o stu vidí splněné všecky p o v in no sti n áb o ž e n sk o m ra v n í! Srv. 1, 11 n. — O dm ěnu za m ravní do b ro sliboval Bůh sk rz e Isa já še již v ý še 1, 18 n ; 3,. 10. a jj. — Judovci jsou dle všeho utlačováni o d n ep řátel, je st jim sn ášeti ú trap y a zd á se, že Bůh je daleko; jakoby nechtěl vykonati, co s p r a v e d l n o s t jem u, n ejvýšŠímu s o u d c i ukládá — za sta t se svého utlačovaného lidu a potrestat! n ep řátele. V. 3- H ospodin vytýká lidu, že o postních dnech nem rtv í stejným sp ů so b em jiné své chtíče, jako m rtví p o stem ž á d o st jídia. N epracujíce o postních dnech, zneužívají volného času ke s p o r ů m , h á d k á m a r v a č k á m (v. 4). P o stíc e se, k ř i č í v a j í tak é k Bohu, ale křiklavé m odlitby nedo jd o u výslechu, pokud k zevnějším u m rtvení v jídle n ep řid ru ží se tak é v n itřní seb ez á p o r, který p o tírá z e jm éna n e z ř í z e n o u s e b e l á s k u (v. 6 n ). — ‫ ״‬n e d b á š “ p o stu n ašeh o — nevysv obozuješ n ás z útisků, n e trestá š utiskujících nás, jak o bychom se nepostili. — Judovcům ukládal zákon toliko jeden do ro k a p ř í s n ý p ů s t — d e n s m í r u (Lv 1 6 ,2 9 :2 3 ,2 7 )'. Israelité však dobrovolně, častěji sp o le č n í, veřejně nebo soukrom ě se postívali, zejm éna za dob n eštěstí, aby je odvrátili. Srv. Joel 1, 14; 1 K rál 7, 6 ; 2 K rál 1, 12; 3 K rál 21, 12. a jj. 2 P a r 20, 3. - ‫ ״‬v š e c k a p r á v a s v o j e v y d í r a j í “, honíce n eú p ro sn ě dělníky, otroky do tě ž k é p rá c e (hebr.) vym áhajíce nem ilosrdně dluhy (Vulg), utiskujíce poddané (LXX). V. *· M oc pravého p o stu m á vynikající h las u Boha, vládce v šeh o ; neboť rá d přijím á prosby těch, kteří ho c tí; myslím p ů st svatý, který kdo zachovává, s čistým svědom ím , kdo vyhošťuje z d u še b ez b o žn é m ravy. (Sv. Cyril Alex.). — M ísto ‫ ״‬k ř i k “ hebr. p ro stě : ‫ ״‬h l a s “.

Isajáš 58, 5 —9.

225

Nepostěte se jako až do dne tohoto, aby slyšen byl na výsostech křik váš. 6 Je to půst takový, jaký mně se líbí, aby ten den (totiž) člověk se umrtvoval? Ohýbati šíji svou jak obruč, z žínic a pope a si lůžko stláti, to li nazveš postem a dnem libým Hospodinu? 6 Není-liž půst, jaký miluji, spíše toto: Rozvázati svazky bezbožnosti, rozvolniti pouta, jež utlačují, utiskované propustit na svobodu, a jho jakékoli poroby zlomit? 7 Lámej nuzné uvidíš a tvůj chléb svůj tomu, který lační, a pocestné uváděj do svého dom u; li nahého, přioděj ho, bližní neujdiž tvé pozornosti!

8 Tehdy vyrazí jak zora tvé světlo, svého zdraví velmi brzy dojdeš, před tebou půjde tvoje spravedlnost, a Boží sláva za tebou bude tě provázet. 9 Tehdy volat budeš, a Pán tě vyslyší; vzývat ho budeš, i řekne: ‫ ״‬Ejhle, tu jsem !“
V. 6- Srv. Lv 16, 31; 23, 27. 32; Nm 29, 7. a jj. — ‫ ״‬o b r u č “ = rá k o so v á třtin a. V. 6 B ezbožník s v á z a l bližního n esp rav ed liv ě sv azk y dom nělých p ráv . V zdá-li se nespravedlivých nároků, r o z v á ž e sv azk y b ezb o žn o sti. — ‫ ״‬r o z v o l n i t i “ uzly jha (hebr.). — M ožno tu m ysliti na pány, k teří nechtěli p ro p u stit včas otroků hebrejského původu (Ex 21, 2 n ; Lv 25, 39; D t 15, 12), n a v ěřitele, k teří žád ali od svých dlužníků úroky (D t 23, 19) a pod. V. 7. N ení-liž půst, jaký m ilu ji: lám ati chléb . . . u v ád ěti do dom u, p řio d ív a t i . . . ? — ‫ ״‬chléb s v ů j “, co s i postem ujm eš, dej chudým ; ne a b y s p o stem b o hati. — ‫ ״‬b l i ž n í “ = s o u k m e n o v e c (slovně: ‫״‬t v é t ě l o “). — ‫ ״‬n e u j d i ž t v é p o z o r n o s t i “ — t. j. pom oz mu v jakékoliv nouzi. — O podobných skutcích k řesfanského m ilosrdenství srv. M t 25, 34. — T oto Isajášo v o m ísto so u h la sí se Z ach 7, 4 n n n á p a d n ě ; Z ach bylo již znám o. Zach prav i, že tyto Is výroky p a tří ku prorokům starším , kteří prorokovali, pokud je ště bohatý Jerusalem k v etl, dokud je ště stá la jiná m ěsta judská. Bylo ted y řečen é m ísto Isajášo v o z a dob Z ach ariášových přičítáno prorokovi, který žil p ř e d zajetím a nikoliv prorokovi, který žil ke konci babylonského zajetí! (K nabenbauer — K ueper.) V. 8- počíná líčiti o d m ě n u pravé, vniterné sv ato sti, zejm én a s p r a v e d l n o s t i v ů č i b l i ž n í m u a m i l o s r d e n s t v í s n í m , k teré bylo v e v. 7. tolik d o poručeno. N árod judsky b u d e šťastně putovati cestou tohoto života. — ‫ ״‬s v ě t l o “, t. j. štěstí, slad k á odm ěna z á h y ( ‫״‬z o r a “) se dostav í po noci (u trp en í); záhy po dobrých skutcích, vyše jm enovaných. — V čele národa, jako kdysi ce sto u z E gypta do Palestiny, k ráčeti b ude s p r a v e d l n o s t , k terá b u d e m u u k azovati c e stu ; za ním pak, jakoby zadní voj půjde sám H ospodin, který ho b u d e chrániti a mimořád n ou tou och ran o u ukazov ati svou s l á v u . Srv. Ex 13, 21; 14, 1 9 Is 52, 12; 40, 1 0 n. — S tát judský nyní k r v á c í ze všelijakých r a n ; vypučí v šak (hebr.) zdraví hned, jak Judovci obrátí. (Srv. 1, 5 n)! V. 9- ‫ ״‬T u j s e m “ zn am e n á n e jv ětší ochotu, b ezm ála p o slu šn o st, s jakou H ospodin vyslyší m odlitby Judovců. T ak m luvívali služebníci, když je p á n zavolal. Srv. G n 22, 1. 11; 27, 1; 31, 11; 46, 2; Is 6, 8. a jj. — ‫ ״‬u j a ř m o v á n í “ = utIačování, o kterém výše v. 6. již mluvil. — U kazovati na někoho p r s t e m = do očí

Vymýtfš-li ze sebe ujařmovánf, prst-li vztahovat přestaneš, křivě mluvit, 10 budeš-li rozplývat se štědrostí lačnému, a duši ztrápenou-li upokojíš: (tehdy) vzejde v temnotě světlo tvoje, a z tvé tmy bude jako o polednách. 11 A dá ti Hospodin klid ustavičný, jasným leskem plnit bude tvou duši. A tvé kosti by slábly, nedopustí; budeš jak zahrada hojně zvlažovaná, a jako zřídlo, jehož vody nevyschnou. 12 Plémě tvé zastaví místa prasfarých ssutin, obnovíš základy zašlých pokolení, i budeš slouti ‫ ״‬oprávce průlomů do zdí,“ který cestami zřizuje obytné krajiny. 13 Zadržiš-li nohu před sobotou, abys nečinil zvůle své v den můj svatý, budeš-li sobotu nazývat rozkoší svou, a svátek Hospodinův slavnostním dnem, budeš-li jej slavit, bys nekonal cest svých, nehledal své zvůle a mnoho nemluvil: 14 tehdy budeš se kochati v Hospodinu, vysoko ponesu tě přes hory doly, dědictvím Jakoba, otce tvého, tě nakrmím. Ano, Hospodinova ústa to mluvila.
ho tupiti, zejm én a křivě u so u d u obžalovati, což z n am e n á i to té ž rčení v zákoníku C ham nurapiho (§ 127. 132). — ‫ ״‬k ř i v ě m l u v i t “ = n a cti u trhat, pom louvat, n a d á v a t a h á d a t s e (v. 4). V. 10- , T e r n u 0 “ = n e ště stí, ‫ ״‬s v ě 1 1 0 “ = štěstí, ‫ ״‬p o l e d n í s 1 u n c e “ = vrchol blaha. —·Duše ‫ ״‬z trá p e n á “ bývá n ed o statk em chleba, p řištře ší, ša tu a pod. (v. 7). V. 11ab· dle h eb r.: » Vodit bude. tě Hospodin ustavičné, a sy tit v pouštích tvou d u ši ,« ‫ ״‬v p o u š t í c h “ = v nebezpečích, v ú trapách, o btížích. — B ude tedy n áro d oplývati požehnáním Božím, a o ně s jiným i ště d ře se sd íletl; b ude to o pak stavu, líčeného výše 1, 30 (K nabenbauer). — ‫״‬j a s n ý m l e s k e m “ (Vulg) = duševním i radostm i. V. 12· S vatí Judovci vystavějí znova m ěsta, k te rá byla ro zb o řen a z a hříchy jejich obyvatelů. — N adělají ‫ ״‬c e s t “ a tím p rom ění pustiny v kraje hustě zalidněné. V. 13- D ůležitější nežli dobrovolně se p o stit je sv ětit dle zákona sobotu; te n den je tak o řk a p o sv átn é m ísto, na k te ré vkročiti není dovoleno, p ře d kterým ted y dlužno nohy zad ržeti, aby nebylo neuctivě p ošlap án o . — Světití sobotu z a stu puje tu všecky povinnosti náb o žen sk é, Které jso u podkladem sp rav ed ln o sti k bližním u a m ilosrdenstv í s ním. — Srv. výše v. 3 ; 56, 2. 4. — ‫ ״‬c e s t s v ý c h “ = obvyklých prací. — ‫ ״‬m n o h o n e m l u v i l “, n eh ád al se (v. 4). V. w· ‫ ״‬p o n e s u t ě “ (jak orel své m ládě dle D t 32, 11). — ‫ ״‬d ě d i c t v í J a k o b o v o “ = P alestin a a její úroda. — P o žehnání, k teré slibuje p ro ro k těm , kteří b udou še třit sobot, jakož i celou ře č o p a třu je p e č e t í : ‫ ״‬H o s p o d i n t o ř e k l “. Srv. 1, 20; 21, 17; 22, 25 ; 24, 3 ; 25, 8 ; 40, 5.

Isajáš 59, 1—6.

227

2. Ř eč druhá: B ůh u čin í novou sm lo u v u s k ajícím Isr a e lem (hl 59).
Co děli B oha od Israele je s t — hřích (v. 1—8). Israel v y zn áv á, že právem je tre stá n (v. 9 - 1 5 a b ) . Bůh učiní novou sm louvu (v. 15c—21).

H l a v a 59.

I.

1 Aj není zkrácena ruka Hospodinova, aby nemohla pomoci; aniž ucpáno jest ucho jeho, aby neslyšelo; 2 ale nepravosti vaše jsou přehradou mezi vámi a Bohem vaším, hříchy vaše skryly tvář jeho před vámi, aby neslyšel. 5 Jsouf vaše ruce potřísněné krví, a vaše prsty nepravostí; rty vaše mluví lež a jazyk váš šepce nepravost. 4 Nenf, kdo by se dovolával spravedlnosti, kdo by vedl při dle poctivosti; ale spoléhají na zmatek a mluví marnosti; počínají utrpení a rodí zkázu. 5 Vejce hadí vysedávají, vlákna pavučin setkávají, kdo z jejich vajec jí, ten umírá, a z rozmáčknutého vypukne se basilišek. 6 Z toho, co ulkají, nemůže býti roucho, aniž možno díly jejich se odít;
Hl. 59. — V. 1- Příčina, proč Bůh otálí se svou pom ocí Judovcům (58, 2 n ), jso u j e j i c h h ř í c h y ; dlužno jim p ro to v řele jich želeti a o p rav d u n á b o ž e n sk o m ravně se polepšiti. Af t e d y p ř i č í t a j í v i n u n eu těšených p om ěrů s a m i s o b ě a nikoliv B ohu, (jeho nem ohoucnosti)! Srv. E x 3, 7. V. 2- Srv. 50, 2. — ‫ ״‬t v á ř “ m ilostivou, B oží p řízeň a ochotu pom oci. Srv. výše 8, 17; 54, 8. V. 3- ‫ ״‬j a z y k š e p c e “ v duchu = d u š e o b m ý š l í . Srv. Z 35, 28; P řís 8, 9. P ro ro k počíná skutky ( ‫ ״‬r u c e “), p řech ází ke slovům ( ‫ ״‬r t y “) a končí m yšlenkam i (‫״‬j a z y k “). V. * ■ N ikdo n ehledá p rá v a svého u sou d u , cesto u řád n o u , je ž t o d ů v ěra v soudnictví je s t p o d ry ta, každý h led á dom oci se p ráv svých n a svůj vrub, svou p ě stí; čeho si kdo takto dobude, to má. — ‫ ״‬s p o l é h a j í s e n a z m a t e k “ (tóhú), na n ed o statek právního po řád k u a bezp ečn o sti, loví v kalných vod ách . — ‫ ״‬m a r n o s t i “ = řeči, nem ající m ravního ani právního z á k la d u ; řeči, je ž nikom u n ep ro spějí, je ž toliko škodí. — K v. 4c srv . Ž 7, 15; Job 15, 35 V. 5- N ebezpečí h ro zí tom u, kdo jde s n i m i (v. 5c) i tom u, k d o jde p r o t i n i m (v. 5d). — ‫ ״‬v e j c e h a d í v y s e d á v a j í “ : 3 ve h lavách jejich líhnou se plány na zk ázu jiných. — Se stan o v isk a m ravního m ají skutky jejich cenu, ja k o u m á ‫ ״‬p a v u č i n a " . Srv. v. 6. — O ‫ ״‬b a s i l i š k o v i “ srv. 11, 8. — ‫ ״‬ro z m á č k n u téh o “ nebo ro zšláp n u té h o . V. e· ‫ ״‬d í l y “ = plátna, k te rá jsou ja k o p a v u č i n y (v. 5b).

228

Isajáš 59, 7— 13.

díla jejich jsou díla zhoubná, dílo nešlechetnosti je v rukou jejich. 7 Nohy jejich ke zlému běhají, chvátají, aby vylili nevinnou krev; myšlení jejich jsou myšleni zhoubná, zpuštění a zkáza jsou na jejich cestách. 8 Cesta pokoje neznáma jest jim, není práva, kudy kráčívají, stezky, si učinili křivolaké, nikdo, kdo po nich chodí, nepozná pokoje. II. 9 Proto vzdaluje se nás právo, neproniká k nám spravedlnost; čekáme na světlo, a ejhle — tma jest; na úsvit — a chodíme v temnu. 10 Makáme jako slepí stěnu, a jako bez očí hmatáme; klopýtáme o poledni jako potmě, jsme v mrákotách jako mrtvj. 11 Bručíme jako medvědi všichni, a jako nyjícl holubi vrkáme; čekáme na právo, ale nepřichází, na spásu, ale daleko jest od nás. la Jef mnoho nepravostí našich před tebou a naše hříchy žalují na nás; jsouf naše nešlechetnosti před námi, a naše nepravosti jsou nám známy. 13 Hřešili jsme a lhali proti Hospodinu, odvrátili jsme se, abychom nechodili za svým Bohem,
V. 7· ‫ ־‬K udykoli chodí, v šad y p l n o z p u š t ě n í . V. 8· Srv. výše 48, 22; 57, 21; P řís 1, 1 5 n ; 6, 18; Řím 3, 15—17. — » n e p o z n á “ = neokusí. — Srv. P řís 2, 8 n . 15. V. 9- A by viníkům ulehčil vyznání viny, p rorok sám se p o čítá m ezi hříšníky a jejich viny u zn áv á tak é z a n ep rav o st svou. (K nabenbauer). — ‫ ״‬p r á v o “ — v ysv obození z n eštěstí, na k te ré m ěli Judovci dom nělé p r á v o proto, že se dobrovolně postili. Srv. výše 58, 2. — ‫ ״‬s p r a v e d l n o s t “ = p ráv n í řád, p o řád ek a b e z p ečn o st (v. 4). — T o právo a ta sp ra v e d ln o s.t= ‫ ״‬s v ě t l o “ = ‫ ״‬ú s v i t “. V. 10- H ledají východiště z n eštěstí, ale cesto u n e p ra v o u ; p roto klopýtají. — ‫״‬v m r á k o t á c h “ podsvětí, šeó lu ; dle h eb r. v šak lOd: ‫ ״‬m e z i l i d m i p l n ý m i ž i v o t a j a k o m r t v í “. Jiní jinak. — ‫ ״‬p o t m ě “ =r ‫ ״‬z a s o u m r a k u “ (hebr). V. ‫ ״ · ״‬j a k o m e d v ě d i“ hladoví, věznění, n ebo jako m edvědice, které berou m ladé. — Srv. 2 Král 17, 8; P řís 17, 12. — O ‫ ״‬p r á v u “ viz výše 9a. — ‫ ״‬s p á s a “ je s t bláho, k teré vyplývá ze ‫ ״‬s p r a v e d l n o s t i “, o k teré v ý še v. 9b. V. 12- P říčin a v šech těch běd (v. 9 —11) jso u n a še hříchy. — ‫ ״‬p ř e d n á m i “ = m ám e je na očích, jsm e si jich vědomi. V. 13- ‫ ״‬l h a l i “ slíbivše, že budou še třiti sm louvy s B ohem učiněné, nedod rželi daného slova. — ‫ ״‬v z p o u r y “ p ro ti zákonu. Srv. D t 13, 6. — ‫ ״‬l ž i v é “ hříšné p ro ti B ohu i bližním u.

Isajáš 59, 14—19.

229

abychom mluvili slova útisku a vzpoury; vymýšleli a mluvili jsme vědomě věci lživé. 14 Tak je právo zpět zatlačováno, a spravedlnost daleko stojf; neboť pravda na ulici padá k zemi, a spravedlnost nemůže vjfti. 16 I upadla správnost v zapomenutí, a kdo se straní zlého, jest na pospas vydán. III. 150 Hospodin to viděl, a nelíbilo se očím jeho, že není spravedlnosti. 16 Když viděl, že nikoho nenf, když užasl, že není, kdo by tomu čelil, pomohlo mu rámě jeho, spravedlnost jeho ta (jen) mu přispěla. 1 7 Oblékl se ve spravedlnost jako v pancíř, přilbu spásy na hlavu si vzal, oblékl se v roucho odvety, a oděl se horlivostí jako pláštěm, 18 aby vykonal odvetu, aby odplatil hněvem svým protivníkům, a odměnil svým nepřátelům; ostrovanům se odplatí. 19 I báti se bude Západ jména Hospodinova, a Výchoďané jeho velebnosti, když přijde jako dravá· řeka, kterou dech Hospodinův žene,
V. u ■ ‫ ״‬p r a v d a “ = p rav div o st, v ě rn o st (proti ‫ ״‬l ž i “ 13d) klopýtá, z ů stá v á ležet), nem ůže vpřed. V. 16b·. Kdo chce s vlky býti, m usí s nim i výti. — M ravní sta v tu po p san ý p o d o b á se jako vejce vejci lícni hll 1—5. Z toho plyne, že i tu to řeč n a p sa l p ro ro k Is dávno před zajetím babylonským . Do konce tohoto zajetí se nehodí. V. « e. Stav, v ýše líčený příčil se S v ato sti, k terá chce, aby zem ě b yla plna B oží slávy, t. j. řád n éh o nábo žen sk o m rav n íh o živ o ta (6, 3). V. 1e· N ikdo nem ohl za v ě sti p ořádek, pobořiti zeď, k te rá d ělila lidi o d B oha, nikdo nem ohl ‫ ״‬z a k r o č i t i “, čeliti zlořádu, krom ě jediného B oha. — ‫ ״‬S p r a v e d l n o s t “ Boží, t. j. lásk a jeho ké sp rav e d ln o sti, jeho sv a to st h o m ocně p udila, aby p o trestal zatv rzelé hříšníky a sp a sil zb o žn é a kající. Bylo to dílo obrovské, že na ně stačilo toliko ‫ ״‬r á m ě “ B oží, t. j. všem o h o u cn o st je h o .(v . 1). V. 17- H ospodin vysto u p í (výše 42, 13) — jako v á l e č n í k , k terý v y p ro stí svůj lid z moci nepřátel. Srv. 42, 22 n; 52, 4. — Oblékl se ve ‫ ״‬s p r a v e d l n o s t “, t. j. sv ato st, k terá ho pudí k zák ro k u . Srv. 11, 5. — Chce zav ě sti s p á s u , p ro to si ji vsad il n a hlavu. — O H ospodinově h o r l i v o s t i srv . 9, 7. V. !8“. dle h eb r.: ‫ ״‬p o d l e s k u t k ů , p o d l e n i c h o d p l a t í . . . “ ‫ ״‬o s t r o v a n ů m “ ^ p o h a n ů m . — N ěkteří v šak pokládají v. I8 d za glosu. — D o b a m e s i á š s k á bude doba soudu. V. 19· N árodové V ýchodu i Z á p a d u , všecek sv ět pozná, v y zn áv at a ctít b u d e H ospodina, B oha Israelo v a. T a bohocta b u d e se šířiti po sv ě tě říz e n ím B ožím jako p o v o d e ň , p ro v ázen á v i c h r e m — (‫ ״‬dechem H ospodinovým “).

230

Isajáš 59, 20—60, 4.

a0 když přijde jakožto vykupitel Sionu, a těm, kteří v Jakobu vracejí se od nepravosti, praví Hospodin. 31 To jest smlouva má s nimi, praví Hospodin, duch můj, který je v tobě, a má slova, jež vložil jsem do úst tvých, nezmizí z úst tvých, ni z úst potomstva <vého, ani z úst potomstva potomstva tvého, dí Hospodin, od tohoto času až na věky. 3. Ř eč tř e tí: Sláva n o v éh o J eru sa lem a (hl 60).
K Jeru salem u budou prouditi všichni k rálové a n á ro d o v é (v. 1—9). Jerusalem bude znova v ystavěn ve velikých ro zm ěrech (v. 10— 14) Jeho sláva, boh atstv í a sv ato st (v. 15— 18). leru sale m sk ý král a o b čan é (v. 19—22).

H l a v a 60.

I.

1 Vstaň, a svif, ó Jerusaleme, vzešloť tvé světlo a velebnost Boží je nad tebotj.! a Nebof, hle, temno zemi přikrývá, mrákoty (zahalují) národy. Ale nad tebou vzešel Hospodin, a jeho slávu lze nad tebou viděti. 3 Pohané chodí ve tvém světle, i vládci v lesku, kterým jsi zazářil. 4 Pozdvihni vůkol oči své a viz: všichni ti pospolu přišli k tobě.
V. 20- ‫ ״‬S i o n u “ = n áro d u israelském u. — Sv. P av el odtud vyvozuje (Řím 11, 26), že, až vstoupí do církve všichni pohané, i kající žid o v stv o b u d e přírůstkem n ové církve. V. 21■ ‫ ״‬s m l o u v a “ nová. — ‫ ״‬s n i m i “ s pohany i s ju d o v ci, se svou novou církví. H ospodin slibuje, že duch jeho (11, 2 ; 42, 1) i zjev en í jeho, k teré nové církvi svěří, bude v lůně církve u stavičně, na věky věkův. P oklady m ilosti a p ravdy B oží nebudou církvi katolické nikdy vzaty. — ‫ ״‬v t o b ě “ = v církvi nové, v duchovním Israeli. — Srv. slova K ristova, k terým i slíbil a udělil církvi D ucha sv. Hl. 60. — V. 1—6 ■ čítá církev na sv áte k Z jevení P án ě. — Jerusalem , církev starozákonná, s e d ě l a v prachu hořekujíc. Srv. 49, 14; 51, 23—52, 3; 54, 6. 11. — D o ba trestů}- pokoření v y p ršela ; nyní ‫״‬v s t a n e “ k novém u životu slávy, — ‫ ״‬S v í t i t “ b ude, osvěcovati, š t ě s t í m m e s i á š s k ý m o o l a ž o v a t i všecek svět. — Jerusalem b u d e o s v ě c o v a t i jiné, sám jsa o s v ě c o v á n od Boha, jehož v elebnost, ja sn á jako slunce, v znáší se nad Jerusalem em , jako se kdysi v z n á šela v p o d o b ě sv ětléh o m raku n ad svatostán k em m ojžíšským (Ex 13, 21 n; srv. Is 4, 5). — ‫ ״‬s v ě t l o t v é “ 3= slunce t v é m B ů h s vešk ero u blahovůlí, přízní, milostí, ale také s v eškerou s l á v o u svou zvláštním způsobem p ř í t o m n ý . V. ‘ 2- ‫״‬t e m n o “ = ‫ ״‬m r á k o t y “ = b ída n áb o žen sk á, m ravní i sociální p ohanského sv ěta p řed K ristem. Srv. Ef 2, 12; Řím 13, 12. V. 3- P ohané, tak é jejich k r á l o v é , k n ížata a td . vidouce ozářený Jerusalem , ubírají se k e (hebr.) zdroji sv ětla a ježto Jerusalem svým i paprsky osvěcuje jim tak é cestu, jdou ‫ ״‬v e s v ě t l e “ (Vulg) jeho. Srv. 2, 3 ; 11, 10; 25, 6 ; 42, 6 ; 44, 5; 4 9 ,6 ; 54, 15. — C írkev katolická byla a je st jako m aják zářící celém u světu, který se p odobal ro zb o u řen ém u m oři. V. 4- Sion lkající kdysi k l o p i l z r a k . Srv. 49, 14. 18; 54, 1. 11. T eď však ať p o z d v i h n e o č i a p a t ř í . . . ‫ ״‬v š i c h n i t i “ = : pohané, i k rálové (v. 3) přivedou,

Isajáš 60, 5—9.

231

Synové tvoji z daleka přibyli, a tvé dcerky z klínů vstávají. 5 Pak budeš hledět a rozplývat se, divit a šířit se bude tvé srdce, až k tobě zaměří bohatství moře, až přijde zámožnost pohanů k tobě. 6 Záplava velbloudů tě zatopí, dromedáři z Madjanu, z Efy; všichni také ze Saby přijdou, zlato, jakož i kadidlo^ přinesou a slávu Páně zvěstovat budou. 7 Všecka stáda kedarská shromáždí k tobě, beránky nabajotské zasvětí tvé službě, budou je obětovat na mém oltáři smíru; tak oslavím dům své velebnosti. 8 I řekneš: ‫ ״‬Kdo jsou tito, kteří letí jak oblak, a jako holubice ke svým děrám ? * Mne totiž očekávají ostrovy a lodi mořské v jejich čele, aby přivezly syny tvé z daleka, stříbro a zlato své s nimi, pro jméno Hospodina, Boha tvého, pro Svatého Israelova, ježto oslaví tě.
přinesou, přiv ezo u s seb o u i Israelity ( = ‫ ״‬s y n y a d c e r y S i o n u “), ro z p rch lé p o v šech n árodech; přiv ezo u je s velikou pečlivostí, jako chůvy n eb o m atky n osí sv é děti. Srv. 11, 12; 14, 2 ; 49, 22. Viz ta k é 40, 11; 66, 12; Řím 15, 27; 1 Kor 9 ,1 1 . V. 5· ‫״‬h l e d ě t “ s ú žasem . — ‫ ״‬r o z p l ý v a t s e “ (n e b o : ‫ ״‬z á řiti“) rad o stí. — ‫ ״‬d i v i t s e “'v ú žasu ( = ‫ ״‬báti s e “) . S r d c e Sionu bylo d o su d s t í s n ě n o b o l e s t í , nyní se ‫ ״‬ro z š íří“ světlem , rad o stí. — ‫ ״‬b o h a t s t v í m o ř e “ = o b y v atelstv o zá p ad ního přím oří a ostrovů, jako ž i poklady jejich. V. 6- M a d j a n sídlil východně zálivu E lanského (G n 25, 2. 4). E f a byl m adjanský km en. — O S a b ě (viz 3 Král 10, 2 ; Job 6, 19). — ‫ ״‬z l a t é m a k a d i d l e m “ b u dou Jerusalem u (církvi Boží) holdovati, — ‫ ״‬s l á v u P á n ě “ := s la v n é činy· jeho. V. ‫ ■ י‬O K e d a ř a n e c h srv. 21, 17; 42, II. — N a b a j o t é jso u n ejsp íse N a b a f a n é , o kterých mluví G n 25, 13. K očovali o d z á l i v u E l a n s k é h o n a s e v e r až do Z ajordání. — N á r o d o v é o b c h o d n i č t í h o ld o v ati b u d o u n o v é církvi zlatém a rostlinným bohatstv ím sv é v lasti; n á r o d o v é p a s t ý ř š t í b udou tak činiti svým i stád y ; hold ten H ospodin s e z á l i b o u přijm e. M yšlenka n o v o zák o n n á je tu vyslovena obrazy, vzatým i z bohoslužby sta ro zák o n n é (k terá ovšem p řestan e), ‫ ״‬z a s v ě t í s l u ž b ě “ =: budou je o bětovati, — ‫ ״‬n a m é m o l t á ř i s m í r u “ — tak, ž e n a ně s e z á l i b o u shléd n u (a budu ‫ ״‬s m í ř e n “). — ‫ ״‬d ů m “ B oží v eleb n o sti je tu novozákonná církev, z o b ra z e n á chrám em jerusalem ským . Srv. 2 K rál 7, 13; E z 43, 12; 45, 13; D an 9, 24; Zach 6, 12 n. V. 9- ‫ ״‬o s t r o v y “ = : O stro v an é = oby v atelé Z áp a d u (d o su d m luvil p ro ro k o Východu) dychtivě čekají, až P án pokyne, aby m ohli holdovati stříb rem a zlatém H ospodinovi v Jerusalem ě. C est, v z d á v a n á S vatém u Israelo vu , b u d e ta k é ctí Jerusalem a. — T i n árodové po letí na lodích r y c h l e , d y c h t i v ě k Jeru salem u , jako letí m ráček, hnaný větrem , jako le tí holub, vracející se do'mů (v. 8). Srv. 42, ). 4. ‫ ״‬lodi m o ř s k é “ = ta ršíšsk é . Srv. 2, 16; 23, 1. T a r š í š znam ená tu n ejv zd á len ější končiny západní. — ‫ ״‬s y n y t v é “ — rozprchlé Israelity. Srv. v. 4cd; 1 4 ,2 ; 49, 22; Řím 11, 14. 31. — ‫ ״‬o s l a v í “, o k rášlí ‫ ״‬t e b e * , Jerusalem , n o v ozákonnou círk e v ; o k rášlí ji z b o žn o stí jm enovaných pohanů, ja k o ž i ctnostm i, které z té ob ětav é zbožnosti poplynou. — Srv. Ž 71, 10 n

232

Isajáš 60, 1 0 -1 6 .

II. 10 I vystavějí synové cizinců zdi tvé, a jejich králové zasvětí tobě své služby; neboť ve hněvu svém bil jsem tě (sice), ale v milosti své se slituji nad tebou. 11 Otevřeny budou brány tvé ustavičně, ve dne v noci nebudou zavírány, aby přineseno bylo k tobě bohatství pohanů, a králové jejich aby přivedeni byli. la 3‫נ‬ — Národ totiž a říše, která by nesloužita tobě, zahyne; a národové zpustošením pohubeni budou. — Nádhera Libanu přijde k tobě, jedle, jilmy a sosna spolu, aby zdobily místo mé svatyně; tak oslavím mfsto svých nohou. Přijdou k tobě skloněni synové tvých utlačovatelů, a skláněti se budou k chodidlům tvých nohou všichni, kteří utrhali tobě; i-budou tě nazývati ‫ ״‬Městem Hospodinovým“, ‫ ״‬Siónem Svatého Israelova.“ Za to, že jsi byl opuštěný, v nenávisti, a nebylo, kdo by ti přispěl, učiním tě chloubou věků, radostí od pokolení do pokolení.

14

15

16 Ssáti budeš mléko národů, prsem královským kojen budeš,
V. 10- Jako kdysi cizinci ú častnili se sta v b y Je ru sale m a (E sd r hll 6 n ), tak bu doú tak é pohané od východu (v. 6 n ) i o d z á p a d u (v. 8 n a s ta v ě t! nový Je ru sálem , t. j. církev katolickou. K rálové církvi slouží tím, že ji c h r á n í ‫ ״‬světským ram enem “. — Srv. 49, 17; 54, 2 n . Z v. lOab z d á se vysv ítati, že novou církev budou stav ěti v ětšinou pohané a nikoli Ž idé. — K v. lOd srv. 12, 1; 51, 22; 54, 6 .1 1 . V. 11- ‫ ״‬a b y p ř i v e d e n i b y l i “ jako zajatci, spo u tan í pouty pravdy K ristovy ve vítězných průvodech M esiášových. V. 12- p okládá kritika z a glosu, ru šící p o stu p m yšlenek. Srv. 8, 9 n ; 4 9 ,2 6 ; 50, 11; 51, 23; 54, 17; 57, 20; D an 2, 4 4 ; Z ach 14, 1 7 - 1 9 V- 13- Srv. 35, 2; 41, 19; 55, 13. Nový Jeru salem b u d e nádhernější, v zn ešen ější nežli byl starý i se stavbam i Šalom ounovým i, ke kterým bjrlo použito libanských cedrů, cypřišů atd . Srv. 3 Král 5,‫ ׳‬6 ; 10, 17. 21 . — ‫ ״‬mí s t o n o h o u “ H ospodinových byla a r c h a ú m l u v y , k terá byla p odnožím jeho trůnu. Srv. 1 Král 4, 4; 2 K rál 6, 2; 1 P a r 28, V. a jj. — Nová sv aty n ě, ve k te ré trů n í Bůh = nová církev. V. 14- ‫ ״‬s k l o n ě n i “ pokorně a kajícně. — Srv. 45, 14. V. 15- M i l o s t B o ž í zp ů so b í velikou zm ěn u ! — ‫ ״‬o p u š t ě n ý “ od B oha (ovšem svou vinou). — ‫ ״‬v n e n á v i s t i “ v šech pohanů. — V. 15cd srv . 49, 1 8 n ; 54, 1 n. V. le· N ová církev b u d e bohatstvím p o hanů živ en a jako m l é k e m , a b lah o vůli králů b u d e p o d p o ro v án a jako péčí n ejlask av ějších m atek (O sorius). — ‫ ״‬p r s e m k r á l o v s k ý m “ — kojných, jak é bývají vybírány p ro královské děti.

Isa jáš 60, 17—21.

233

i poznáš, že já jsem Hospodin, pomocník tvůj, vysvoboditel tvůj, Silný Jakobův. 17 Místo mědi přinesu (ti) zlato, místo železa přinesu stříbro, místo dříví měď a místo kamene železo; pokoj učiním tvou vládou, a tvou vrchností spravedlnost. 18 Již nebude slýcháno o násilí v zemi tvé, o pustošení a ničení v končinách tvých, ale blaho osadí zdi tvé, a tvoje brány jásot.
III.

19 Již nebude (třeba ti) slunce, by svítilo za dne, ani měsíční záře, by osvěcovala tě, ale Hospodin bude ti světlem věčným, a tvůj Bůh tvým leskem. a0 Slunce tvé nebude již zapadati, aniž měsíce tvého ubývati; neboť Hospodin bude ti světlem věčným, a skončí se dny tvého smutku. 21 Občané na věky sazenice dílo mé pak tvoji — všichni budou spravedliví, budou vlásti zemí, to štípeni mého, ruky na oslavu.

V. 1?· D obra nové církve budou vysoko p řevyšovati to , co m ohla p o sk y tnouti synagoga. — K ř e s t m ísto obřízky, E u c h a r i s t i e m ísto chleb ů p řed k la d ných, K r i s t u s m ísto beránků, s v á t o s t p o k á n í m ísto všelijakých o č ist atd. atd. Srv. Mt 11, 11; G al 3, 27; 4, 1 n. — ‫ ״‬o o κ o j “ = vrchol v šeh o blah a. — ‫ ״‬s p r a v e d l n o s t “ — sv ato st. Srv. 1, 26; 49, 16. — Z lato, stříb ro , m ěď a td . jsou hm oty, ze kterých byi vystav ěn jeru salem sk ý chrám . (S rv. 3 K rál 10, 21. 27). — ‫ ״‬v r c h n o s t í “ = poručníky, dozorci. V. 8‫ ·נ‬S p á s a bude h r a d b o u příštíh o m ěsta B ožího, a ra d o stn é d í k y za tu sp ásu budou b r a n a m i (hebr.) jeho. — Srv. 26, 1. — B ýval již teh d y obyčej částem m ěstských zdí a branám d áv ati zvláštní jm éna. Srv. Jer 26, 10. V. 19. ‫ ״‬z a d n e “ je s t n ad b y teč n á glosa. — S v ě t l o , t. j. osvícení, m ilostná p osila a rad o st, kterou Bůh naplní novou církev, bude tak veliké a trv alé, že p ře výší daleko slunce, k teré sviti jen ve dne, jakož i m ěsíc; ono duchovní sv ětlo p řevýší rad o st, kterou působí člověku dvě ‫ ״‬v e l i k á “ sv ětla n a obloze. V. 20- ‫״‬S 1 u n c e “ = blaho (m esiášsk é) v církvi Boží. — D nů ‫ ״‬s m u t k u “, do jakého byl Jerusalem ponořen zejm éna za dob zajetí babylonského, v novém Jeru salem ě již n eb u d e. — ‫ ״‬A t o m ě s t o n e p o t ř e b u j e s l u n c e a n i m ě s í c e , aby mu sv ítily , n e b o ť v e l e b n o s t B o ží je o s v í t i l a a s v í c í j e h o j e s t B e r á n e k “. Z jev 21, 23. — Srv. tam že 22, 5. V. s1· V ě č n á s v a t o s t c í r k v e k a t o l i c k é . — Splněno b u d e, co p ě li serafové 6, 3. — T a církev_— toť ú ro d n á vinice H ospodinova, toť s a z e n i c e , k terou štíp il ke sv é rad o sti, cti a sláv ě ( = ‫ ״‬n a o s l a v u ) . Srv. 5, 7; 11, 1; 19, 25; 27, 2 n . — ‫ ״‬v l á s t i z e m í “ = sídlit! a těšiti se z údělu, který kom u H ospodin vykázal jakožto záruku své p řízně a m ilosti. Srv. 51, 22; 54, 9. — S rv. ta k é 26, 19.

234

Isajáš 60, 22—61, 3.

aa Z nejtnenšlho bude tisíc, z nejnepatrnějšího národ velemocný; já Hospodin časem svým rychle to učiním.

4. Ř eč č tv r tá : M esiá š, p r o stř ed n ík a p ů vo d ce té to slá v y J eru sa lem a (hl 61).
P oslání K rista Spasitele (v. 1—3). Israel b ude z a se vlastníkem a držitelem zašlíb en é zem ě a první m ezi náro d y (v. 4 —9). R ad o stn ý dík církve za tak o v é d ary Boží (v. 10 n).

H l a v a 61.

I.

1 ‫ ״‬Duch Hospodinův jest na mně, neboť Hospodin pomazal mne, abych zvěstoval (radost) trpícím, poslal mne, abych léčil skrušené srdcem. Abych hlásal jatým propuštění, a zavřeným vysvobození: a abych hlásal Hospodinovo milostivé léto, a den odvety našeho Boha. 3 Abych těšil všecky kvilicí; abych dal kvílícím siónským, abych dal jim věnec místo popela, olej radosti místo (roucha) smutku;
V. 2a· líčí podivuhodnou p l o d n o s t s a z e n i c e , vý še (v.21 ‫ )־‬jm enované, k te rá z nepatrných počátků a slabým i p ro střed k y z a ro s tla a z a rů s tá v šecek sv ět. Srv. 1 Kor 1, 27. — V. 22cd jest pečeť B oží, k tero u z aru ču je p řed p o v ěd i p ráv ě vyslovené. — ‫ ״‬č a s e m s v ý m “ = až n ev y zp y ta teln á M ou d ro st za vhodno uzná. Srv. Sk 1, 7. Hl. 61. — V. 3—‫ ·י‬m luví M esiáš. Srv. vý še 11, 2 ; 42, l n ; 49, l n ; 52, 15; 53, 10 n. — S p a site l v n azaretsk é sy n ag o ze vyložil ta slova sam o so b ě Lk 4, 16—21. — H ospodin ho ‫ ״‬p o m a z a l “, p roto slu je hebr. ‫ ״‬M a š í a c h “, řecky ‫ ״‬C h r i s t o s “, t. j. P o m a z a n ý ( = K ristus). — T ím , že ho ‫ ״‬p o m a z a l “, ustan o v il jej knězem , prorokem , (učitelem ) a k rálem (pastýřem ). O pom azání na v e l e k n ě z e viz Ex 29, 7; 40, 13; Lv 4, 3. 16; o p om azání k n ě ž í Ex 28,41; 40, 13; L v 7 ,3 5 ; Nm 3, 3. N a p r o r o k a pom azal E liáš E lisea (3 K rál 19, 16). — O pom azání n a k r á l e viz 1 Král 9, 16; 10, 1; 2 Král 1, 14; 3 Král 1, 34. a jj. — T ak é p o s v á t n é n á d o b y byly pom azáním zasv ěcen y Bohu. Viz Nm 7, 1. a jj. — ‫ ״‬p o m a z a l “ zn am ená tu tedy vyvolil, sob ě z a s v ě t i l , úřady v ý še jm enovaným i pověřil, uzpů* sobil duchem svým , aby je dokonale z astáv al. — D uch H ospodinův sp o čív á p ro to ‫ ״‬n a n ě m “, pudí, vede, osvěcuje a sílí ho (jakožto člověka), aby svém u velikém u úkolu, svém u poslání d ostál. — V čem to p o slán í tkví, vyslovuje v. lc —3. — Podobně snesl se duch H ospodinův na S au la (1 K rál 10, 10), n a D av id a (tam že 16, 13) a jj. Viz také Zach 4, 6. — O rad o stn é z v ě sti M esiášo v ě srv . M t 11, 5. V. ' 1- V šecek čas N ového zák o n a je doba B oží m ilostivosti. — O d v e t u , j. dostiučinění bude žádati Bůh od svých n e p řá te l. Srv. 49, 26 ; 50, 11; 51, 23. — Jubilejní rok S. z. byl p řed o b raz doby m esiášské. Srv. Lv 25, 10; E z 46, 17. — K dežto d oba t r e s t u jm enována je st ‫ ״‬d e n “, d o b a m i l o s t i je st ozn ačen a ‫ ״‬r o k e m “ — vyslovena tím veliká d o b r o t a a m i l o s r d e n s t v í Boží. S rv. 34, 8 ; 63, 4 , — ‫ ״‬k v í l í c í “ jsou ti, kteří se tráp í z bídného stav u n áboženskom ravního živ o ta a církve israelsk é. Srv. E z 9, 4. — Staří se ‫״‬v ě n čí v a l i“ a ‫ ״‬o l e j e m “ m azávali za dnů r a d o s t i , jako na př. na hostiny. Srv. 28, 5; Ž 44, 8 ; 132, 2. — V ‫ ״‬p o p e l u “ sed áv ali, popel si pa hlavu sypávali za dnů s m u t k u . Srv. 3, 26; 47, 1; 52, 1 n. — ‫ ״‬š t í p e n í “ H ospodinovo plodné, plné života. Srv. 5 ,7 ; 1 7 ,1 0 ; 27, 2—6. — ‫ ״‬d u b y “ (nebo terebinty) jako Ž 1, 3 ; 91, 13.

Isajáš 61, 4 —9.

235

plášť jásotu místo ducha truchlosti, i budou sloutí duby spravedlnosti, štípení Hospodinovo na oslavu (jeho).“ II. 4 ‫ ״‬A vystavějí (znova) odvěké zbořeniny, ssutiny staré vyzdvihnou, obnoví města zpustošená, zpustošená od rodů do rodů. 6 K službám budou (vám) cizinci, pásti váš dobytek, synové příchozích vašimi oráči a vinaři budou, 6 Vy pak kněžími Hospodina budete slouti, ‫״‬služebníci našeho Boha“ budou vám říkat. Bohatství národů jísti budete a slávou jejich se honositi. 7 Místo dvojnásobné potupy hany své budou si pochvalovali svůj úděl; místo toho v zemi své dvojnásobné díly obdrží, a věčně budou se veseliti. 8 Neboť já Hospodin miluji právo, a nenávidím zločinnou loupež; odměním útrapy jejich věrně a smlouvu věčnou učiním s nimi. 9 I známo bude mezi pohany plémě jejich, potomstvo jejich u prostřed n árodů; všichni, kteří.je uzřf, poznají je: ‫ ״‬Tito jsou plémě, jemuž Hospodin žehná!“
V. p ro n áší tak é M e s i á š . — T i, kteří nyní kvílí, že S ion a s ním církev jsou v žalostném stavu, vystavějí po n áv ratu ze zaje ti Jeru salem i Ju d sk o ; to b u d e počátek další v e l i k é s t a v b y c í r k v e s v ě t o v é (v. 5). Srv. 6, 11—13; 39, 6; 44, 26; 58, 12. V. 5. Srv. 60, 10. 14. 16. Viz tak é již 14, 2; 49, 22; 54, 15; Řím 15, 27. — ‫ ״‬v á m “, stavějícím novou církev (věrověsťům , pocházejícím ze ž id o v stv a), budou pom áhati pohané, vaši bývali n epřátelé. V. 6- Srv. Ex 19, 6 , 1 ‫ י‬P e tr 1, 9. — P ohané svým b o h atstv ím p řisp ě jí ke stavbě nové církve, kterou b u do u p rováděti žid o v ští stavitelé. V. ‫ ■ י‬bývá pokládán za glosu (Schlogl). Je s t p o ru šen a bývá v šelijak opravován a překládán. — D v o j n á s o b n é potupy dostalo se jim z a dob zajetí babylonského. Srv. 54, 4. D osud (v. 5 n) mluvil M esiáš k J u d o v c ů m ve 2. o so b ě, v. 7. počíná m luviti k prorokovi o J u d o v c í c h ve 3. osobě. V .s- ‫ ״‬z 10 č i n n é l o u p e ž e “ ao p u stili se E a b y l o ň a n é 1 1 a Judovcích a jejich posvátných věcech; zločinné lo u p eže na všem lidstvu, m ajetku B ožím d o pustil se s a t a n . Řád, jakého Bůh si p řeje (= : ‫ ״‬p rá v o “) byl tím porušen. — ‫ ״‬ú t r a p y “, je ž jim bylo sn ášeti v zajetí, — ‫ ״‬s m l o u v o u v ě č n o u “ p roti sm louvě S. z , k te rá za dob zajetí byla na čas p ře ru še n a , zastavena. V. 9‫ ״ ׳‬p o z n a j í j e “ — uznají, že jso u to ti, kterým Bůh p o žeh n án í slib o v al a kterým nyní skutečně žehná. — ‫ ״‬p l é m ě j e j i c h “ — duch o v n í Isra e lité, k řesfané. Srv. G al 6, 16.

236

Isajáš 61, 10—62, 3.

III. 10 ‫ ״‬Raduji se, raduji se z Hospodina, plesá duše má z Boha mého, neboť oblékl mne v roucho spásy, šatem spravedlnosti přioděl mne, jako ženicha okrášleného věncem a jako nevěstu ozdobenou šperky. 11 Jako totiž vydává země rostlinstvo a jako zahrada dává svému osevu vzejít: tak Pán Bůh rozplodí spravedlnost a jásot přede všemi národy.“ 5. Ř eč pátá: P o s p á s e , m á -li p řijíti, d lu žn o to u žiti (hl 62).
M esiáš-B ůh slibuje, že b ude o sp á se úsilovně p raco v ati (v. 1—3). M esiáš tu sp ásu popisuje (v. 4 —9). M esiáš již se blíží (v. 10—12.

H [ a v a 62 1 K vůli k vůli dokud dokud

Sionu nebudu mlčet, Jerusalemu nebudu ticho, spravedlivý jeho nevyjde jako světlo, spasitel jeho jak pochodeň se nerozhoří.

2 1 uzří národové spravedlivého tvého, a všichni králové slavného tvého; a dáno bude tobě jméno nové, kteréž ústa Hospodinova vyřknou. 3 I budeš korunou slávy v ruce Hospodinové,
V. 10n· jest výrok lidu Božího, dle jiných m luví tu M esiáš jakožto člověk. M ožno si m ysliti, že tu mluví M esiáš jm énem svým ( ‫ ״‬ž e n i c h * ) , ale ta k é jm énem sv é církve ( ‫ ״‬n e v ě s t a “). Výše v . 8 n mluvil M esiá š ja k o ž to Bůh. — Srv. podobné p ís n ě 'ra d o stn ý c h díků 1 Král 2, 1; Hab 3, 18; Lk 1, 47. C írkev u žív á v. 10. na sv á tek N ejsv. Vykupitele a N eposkvrněného početí P. M. V. 11- ‫ ״‬s p r a v e d l n o s t “ a sp á su z ní plynoucí. — V církvi p o ro sto u ctnosti, kterých poh ané nebudou moci neviděti. Hl. 62. — V. 1- ‫ ״‬K v ů l i S i o n u “ = ‫ ״‬k v ů l i J e r u s a l e m u “, k něm už se v á že tolik slibů Boha, nejvýš věrného, k teré nem ohou z ů sta ti dlouho již nesplněny. — ‫ ״‬n e b u d u m l č e t “ = ‫ ״‬n e b u d u t i c h o “, ale zasáh n u , počnu s-ú silím pracov a ti o . . . S rv. 42, 14; 57, 11; 64, 11; 65, 6 ; 18, 4. — M ísto * s p r a v e d l i v ý “ lép e dle h eb r.: ‫ ״‬s p r a v e d l n o s t “ jeho, t. j. sv atý n áb o žen sk o m rav n í živ o t nové církve ( = Jerusalem a). M ísto ‫ ״‬s p a s i t e l ‘ lépe dle h e b r.: ‫ ״‬s p á s a “, blaho jeho. Bůh — M esiáš bude usilovati o to, aby b rzy zalo ž en a byla n o v á církev sv ato sti a štěstí, aby v šecek sv ět pohanský tu sv a to st a ště stí v iděl (v. 2). V .a- D osud (v. 1) mluvil M esiáš-B ůh o Jeru salem ě (církvi) ve třetí osobě, nyní jej (Jerusalem -církev) oslovuje (2. o soba). — M ísto ‫ ״‬s p r a v e d l i v é h o t v é h o “ a m ísto ‫ ״‬s l a v n é h o t v é h o “ lépe dle h eb r. p řek lád at!: ‫ ״‬s p r a v e d l n o s t t v o u “ a ‫ ״‬s l á v u t v o u “. Jerusalem , t. j. církev (nová) b u d e p o v ý šen a tak, že neb u d e již stačiti jeho s t a r é jm éno, ale b u d e tře b a d áti m u j m é n o n o v é , přim ěřené nové důstojnosti. Z a starých dob bylo sam ozřejm ým obyčejem d áv ati osobám n o v é jm éno, d o stalo -li se jim nového ú řad u . Srv. A bram -A braham Qn 17, 5. a jj. — Srv. 7, 14; 9, 6 ; zejm éna pak 60, 14; níže (62) v. 4. 12. Srv. ta k é |e r 3, 17; 33, 16; E z 48, 35. — T o jm éno ustanoví sám H ospodin, a n áro do vé se svým i králi b u d o u je opakovati. V. s- Jako velekněz svou čelenku a jak o král se zálibou b rá v á do rukou ko runu, tak i H ospodin se zálibou b ude v ru k o u d rž e ti vzácnou, krásnou, m ilov an o u církev svou, k terá bude hlásati p o celém sv ětě jeho čest.

Isajáš 62, 4—8.

237

čelenkou královskou v ruce svého Boha.
* * *

* Nebudeš slouii již ‫״‬Opuštěná“, aniž tvá země bude slout ‫ ״‬Pustá“ ; ale slouti budeš ‫״‬Záliba má v ní“, a tvá země ‫״‬Hledaná“, neboť zalíbilo se Hospodinu v tobě, a tvá země bude hledaná. s Jako totiž hledá jinoch pannu, budou tvé děti hledati tebe. A jako má ženich radost z nevěsty, radost bude mít z tebe Bůh tvůj. • Na zdech tvých, Jerusaleme, ustanovím strážné, celý den a celou noc, nikdy nebudou mlčet: ‫ ״‬Vy, kteří vzpomínáte na Hospodina, nemlčte, 7 nedávejte mu pokoje, dokud nezaloží, dokud neučiní Jerusalem chloubou na světě!“ 8 Přisáhl Hospodin skrze pravici svou, skrze silné své rámě:
V. 4·Je ru sa le m , synag o g a byla ‫ ״‬o p u š t ě n a “ d le 54, 1. — ‫ ״‬P u s t á “ b y la P alestina, zem ě synagogy za dob z a je tí babylonského. — ‫ ״‬Z á l i b a m á v n í “ hebr. C h e f ς í b á h bylo jm éno ženské, slu la tak ta k é m anželka E zech jášo v a, m atka M anassova dle 4 K rál 21, 2. — C írkev n o v á bude v ěrn o u chotí B oží a p ro to sv azek m anželský, který bude poutati B oha (M esiáše) s ní, n eb u d e nikdy uvolněn, jak o byl uvolněn podobný sv aze k synagogy za b abylonského zaje tí, kdy Bůh trestal její nevěru. Srv. 2 Kor 11, 2; Ef 5, 25; Z jev 21, 2. — ‫ ״‬H l e d á n a “ b u d e církev N. z. od pohanů (v. 2 ), p o n ěv ad ž si· ji zam ilují, jak o ženich n e v ěstu (v. 5). , V. 5- ‫״‬t v é d ě t i “, t j. Isra elité p o celém sv ětě ro z p rá še n í, k te ré p řiv ezo u do Jerusalem a (do církve M esiášo v y ) pohané, jak bylo ře če n o v ý še 60, 9. S o u m ěrn o st v. 5b s 5d ž ád á v šak p ře k lá d a ti: ‫ ״‬b u d e t v ů j t v ů r c e h l e d a t i t e b e “ (ucházeti se o tebe). V. 6- Bůh b u de u d ržo v ati v syn ag o ze u stav ičn ě ‫ ״‬s t r á ž c e “, t. j. m uže dbalé blaha církve S. z. jako proroky, k n ěze, z b o ž n é sp ra v e d liv c e a ti b u d o u u sta v ičn ě ve svých m odlitbách připom ínati B ohu žalo stn ý stav synagogy, sliby, je ž jí dal, a h otoucně budou ho prositi, aby je již splnil. V. 6 d --7 d u v ád í výrok H o sp o d in ů v , kterým je ustanovuje a povinnost jim vym ezuje. — M ísto ‫ ״‬v z p o m í n á t e na Ho s p o d i n a “ lépe dle h eb r.: ‫ ״‬p ř i p o m í n á t e H o s p o d i n u “ (m áte za úkol u p am atovati H ospodina na . . .) D te jiných oslovuje v e v. 6 d —7 Isajáš jm en o v an é ‫ ״‬s t r á ž e e “. V. 7- S ta ro z á k o m í ‫״‬s t r á ž c i “ měli z a stá v a ti svůj ú řad , přip o m ín ati H ospodinu sliby, že ‫ ״‬z a l o ž í “ nový Jerusalem , t. j. n jv o u církev, d o k u d se ta k n e sta n e . T aké v novém |erusalem é (církvi) budou (hned od p očátku) p o d o b n í strá ž c o v é, kteří budou naléhati na Boha, aby splnil, co sliboval novém u Jeru salem u — že se ro zšíří po celém světě, že v šu d e bude šířiti slávu B oží ( = ‫ ״‬c h l o u b a n a s v ě t ě “). T éž řečení ‫ ״‬s t r á ž c o v é “ budou na Boha u stav ičn ě n aléhati, n e b u d e dlouho trv ati doba slibů, b r z y n astan e čas jich splnění (v. 10—12). — Srv. p ro s b a modlitby P án ě: ‫ ״‬P ř i j ď k r á l o v s t v í t v é “. V. 8- Nač Bůh přisahá, jisto jistě splní. — ‫ ״‬p r a v i c e “ = ‫ ״‬r á m ě “ B oží — jeho v š e m o h o u c n o s t , která p ro svůj n á ro d za m inulých d o b to lik byla vykonala (zázračného). — Bůh n eb u d e n o /é církve tre sta t tím , čím hrozil L v 26, D t 28,, ježto církev nezav d á k tom u příčiny, ježto zů stan e Bohu vždycky v ěrn á.

238

Isajáš 62, 9 - 6 3 , 1.

‫ ״‬Nedáni nikdy již pšenice tvé za pokrm tvým nepřátelům, aniž pít budou cizinci tvého vína, o němž jsi lopotil se. * Ano, kdo ji klidili, budou jisti (z ni) a chváliti Hospodina; a kteří je sbírali, budou je piti ve svatých mých síních.“
* * *

10 »Vyjděte, vyjděte skrze brány, připravte cestu lidu, vyrovnejte stezku. vyberte kamení a vyzdvihněte znamení národům !“ 11 Ejhle, Hospodin (již) ohlašuje v končinách země: Rcete dceři Sionské: ‫״‬Aj, tvůj spasitel přichází, aj, nuda jeho (přicházi) s ním, a odměna jeho před ním.“ 1 8 I nazvou je ‫״‬Lidem svatým“ a ‫״‬Vykoupenci Hospodinovými“. Ty pak slouti budeš ‫״‬Hledaným městem“ a ne ‫ ״‬Opuštěným“ ! 6. Ř eč š e s tá : H o sp o d in p o tre stá n e p ř á te le B o ží ( 6 3 ,1 —6). H l a v a 63.
(P rorok :) 1

‫״‬Kdo je to, který jde (všecek) červený, jehožto šat je vic skropen než vinařův,

V. 9- ‫ ״‬j i “ pšenici. — ‫ ״‬c h v á l i t i “ jako D t 14, 23. — ‫״‬j e “ víno (m ošt). B ezpečně d ržeti půdu palestinskou, jejíchž plodů m ohou klidně užívati, bylo Israelitům souhrn blaha. Srv. 3 Král 4, 25; Mích 4, 4; Z ach 3, 10. — N ejvětší rad o stí bylo zbožným , m ohli-li z těch plodů p řin ášeti H ospodinovi o běti, a p ři nich s ním h od ováti ( ‫״‬v e s v a t ý c h s í n í c h “). Srv. Lv 6, 16. 26. V. 1"- ‫ ״‬s k r z e b r á n y “ jeru salém sk é, k te ré dle 60,11. ve d n e v noci budou otevřeny. — M esiáš vyzývá občany nového Jeru salem a (církve), aby vyšli do celého světa, u každého n áro d a vyzdvihli p rap o rec a kolem něho jako před válkou shrom ažď ovali (‫ ״‬verbovali*) bojovníky (5 ,2 6 ; 11, 12; 49, 22); ať o d stran í p řekážky s cesty (40, 3 n ; 57, 14) a nechať ve sborech, h ro m ad n ě je vodí do Jerusalem a. O sloveni jsou h lasatelé křesťanství u všech n áro d ů (jejich apoštolové). V. 11- u d áv á důvod, p ro č k Sionu m á býti u ro v n án a cesta pohanům — protože na Sionu vzejd e ‫ ״‬s p á s a “ (tak dle hebr. m ísto ‫ ״‬s p a s i t e l “). Srv. 40, 1 0 .— ‫ ״‬d c e r a S i o n s k á “ — obyvatelstvo Siona, členové n ové církve. V. 12- ‫״‬j e “ vykoupence, Israelity i pohany, k teří budou sp ásy hledati. ‫״‬L i d s v a t ý “, od hříšníků oddělený, Bohu zasvěcený, který b u d e žíti k jeho cti. Srv. 49, 3. 6; 60, 21; 61, 9; 62, 3. — ‫ ״‬H l e d a n é m ě s t o “ jak výše ve v 4 n . Viz také 49, 1 4 n ; 54, 6 - 1 2 ; 60, 15. 20; 61, 10. Hl. 63. — V. 1—6. so u v isí úzce s 62, 11. P ro ro k vidí M esiáše, an vítězn ě se vrací z boje proti n epřátelů m Božím a škůdcům lidské spásy. Jak tuhý te n boj byl, dokazují krvavé skvrny na jeho rouchu, [ako v in ař, vyšlapávající v lisu z č e r­

Isajáš 63, 2 —6.

239

který ve svém rouchu se stkvěje, a kráčí v plnosti své síly?‫״‬
(M e siá š:) (P ro ro k :) 3

‫״‬Já jsem to, jenž hlásám spravedlnost, a jenž dobývám hojné spásy.“ »Proč však je červený tvůj oděv, a tvůj šat jak těch, kdo šlapají hrozny?“ »V lisu šlapal jsem samojediný, z národů nebylo nikoho se mnou. Pošlapal jsem je ve s