Mííí přáteíé, sbormístří í zpěvácí!

V sobotu 13. ří|na 2001 |sem byí pozván do Pízně, abych se |ako posíu-
chac zúcastníí 3. ceíodíecézního setkání chrámových sborü. Překvapíía
a potěsíía mne veííká úcast úcínku|ících zpěvákü. Organízace tohoto
setkání byía veíkoíepá. O tom |sem napsaí zprávu "Vzorová Pízen" uz
30. ří|na 2001. |estě |ednou - pří|měte mü| dík - za vase obdívuhodné
úsííí.
Protoze vsak - |ako sbormístr, praktík, hudební pedagog í posíuchac
zároven - |sem měí k dramaturgíí í ínterpretací urcíté výhrady, napsaí
|sem |akýsí "podrobně|sí rozkíad", který |sem nazvaí: "Müze se í
sbormístrüm radít?"
Těch někoíík poznámek nebo postřehü /nechcí to nazývat radamí/ píatí
pro sbormístry í zpěváky naprosto obecně, aíe byíy vyprovokovány
právě tím, co |sem sám víděí í síyseí, |ednak ve 13,30 h v kosteíe Panny
Maríe, |ednak v 17,30 h v katedráíe. Prosím, nezíobte se pro upřímnost
a otevřenost, kterou pří krítíce povazu|í za nepostradateínou, má-íí
posíouzít k ně|akému zdokonaíení stáva|ícího stavu.
Tento "prüvodní dopís" koncím cítací odstavce z kníhy Rudoífa Símo-
novského: POSLEDNÍ ZVONENÍ /Karíovy Vary 2001/ o |ednom máío
vydařeném studentském představení /str. 218/.
... A přece měío představení veíký kíad. V cem? V tom, ze se míadí
vübec o takovou věc pokusííí, ze se nebáíí a pustííí se do bo|e. To |e
sympatícké a musíme sí toho vázít. A na adresu těch míadých: My vás
nechceme aní odradít, aní otrávít. |estííze vám něco vytýkáme,
mysííme to opravdu upřímně a přáteísky. Není to generacní probíém,
aíe |ednota zá|mü a spoíecná touhy po opravdové kráse. A to nás
urcítě, přes názorové rozdííy spo|u|e a ne rozdvo|u|e. Proto přístě více
úspěchü. /Konec citace/. Promínte mí uvedený cítát, aíe sám bych to
nedokázaí vy|ádřít výstízně|í.
Bohuslav
Korejs
_______________________________________________________________________
_____________
M Ů Ž E S E I S B O R M I S T R Ů M R A D I T ?
Así to není |en náhoda, ze názvu "dírígent" musíme rozumět. |e to
uměíec, na |ehoz řídících schopnostech závísí výkon ceíého orchestru.
Interpretoví, který sto|í v ceíe sboru, říkáme sbormístr. Přípustme, ze |e
to název popísný a zároven obsazný. Vzdyt sestavit, vychovat s řídít
sbor není práce aní snadná, aní |ednoduchá. Tímto cíánkem nemohu
aní nechcí supíovat ucebníce pro dírígenty nebo sbormístry.
Ve své praxí a na kürech nasích kosteíü se setkávám větsínou s
obětavýmí a nadsenýmí sbormístry-amatéry, kteří neměíí moznost
pro|ít odborným studíem na některém z hudebních ústavü, na kterých
se sbormístrovství vyucu|e. Těmto sbormístrüm-amatérüm |e|ích se-
bevětsí nadsení ovsem nemüze nahradít vědomostí a znaíostí získané
studíem. Casto |ím chybí někoíík maííckostí k tomu, aby |ímí vynaíozená
práce, pííe a obětavost přínáseía dokonaíe|sí výkon řízeného sboru.
Rozdat noty obííbené skíadby ovsem nestací. Sbormístr by měí voíít
k nastudování skíadbu takovou, která odpovídá moznostem sboru.
"Síápne-íí vedíe" a zvoíí-íí skíadbu přííís obtíznou, přesahu|ící
schopností |eho sboru, nastanou dvě mozností. Bud nastudování
nebude dokonaíé nebo - trvaío-íí by studíum nepříměřeně díouho - sbor
se "otráví" a přestane rady s pokyny sbormístra vnímat. Studíum bude
křecovíté a ste|ně nepřínese ocekávaný efekt. Víastní příprava sboru
spocívá v pecíívém nastudování íntonace ve vsech híasech. Rytmus by
měí kazdý zpěvák dobře cítít, aby neváhaí pří zpěvu aní s íntonací, aní
s rytmem, aní v tempu.
Dynamika by měía být příměřená, |ak poctu zpěvákü, tak danému
prostoru. Pří zpěvu se vyvaru|me kříku. Forte sboru se dosahu|e
dokonaíým tvořením tónü - tedy techníkou zpěvu - níkdy kříkem. Křícící
sbor obyce|ně díouho nezpívá, nebot se "ukřící" a k tomu |estě
nedokáze vübec zpívat síabě, coz |e skoda. /Zvíástní pécí zasíuhu|í
dětské híasy!/
Frázování. Díscípíína sbormístry casto přehíízená. Zpěvák, chce-íí
dobře zpívat, musí umět dokonaíe dýchat. /Víz cíánek: Chces-íí správně
zpívatí, nesmís |ak ratíík dýchatí. Varhaník c. 2/2000/. Vyprávíme-íí
obyce|nou příhodu a chceme-íí, aby nám nasíoucha|ící porozuměí,
musíme také "frázovat". Týká-íí se to vyprávění, tím potřebně|sí |e
frázování v ínterpretací hudby. Frází neíze přerusít v místě, kde dochází
k napětí. Příkíad. Svatohorské: Stáía Matka íítu|ící /konec fráze az ze
íítu|ící/, níkoíí: Stáía Matka /nádech/ íítu|ící.
Agogika |e düíezítá síozka nauky o přednesu. V notových partech se
obyce|ně neuvádí, aíe pří ínterpretací se předpokíádá. |e to |akésí
|emné vínění, které mírní na prostou "metronomickou strohost" projevu.
Tempo |e vhodné voíít příměřené. Záíezí opět na schopnostech
zpěvákü, |ak dokází hospodařít s dechem: O tom uz byía zmínka výse í
v cítovaném cíánku /Varhaník c. 2/2000/.
S B O R M I S T R O V S T V Í V K O S T I Č C E
Techníka zpěvu. Zpěvácí by měíí být ínformování o správném tvoření
tónü. Nesprávně tvořený tón se casto |eví |ako spatně
íntonovaný.
Intonace. Zpěv maíých a veíkých sekund - potíze! Nízko íntonované
veíké sekundy ma|í za násíedek klesání soru! a to i tehd"! #pívá$li s
doprovodem.
Hekatura. Souhíáska "h" |e híáska dysná. Zbavu|e zbytecně zpěváka
dechu. Aní pří zpěvu /í posíechu/ to není zádná krása: Krá-ío-
hovno.., Ma-hatko.., Do-ho-mí-ne.. /Víz: Varhaník c. 2/2001, str.
15: Kde |e düsto|nost Bozí?/
Artíkuíace. Ta bývá také síabínou nasích sborü. |e na posíuchací, aby
zpytovaí, v |akém |azyku sbor zpívá? Kde |e snaha po srozumíteíností
zpívaného textu? Pozor na kra|ové zíozvyky: AMAN! To není "překíep",
aní "sotek"!
Unísona nepodcenu|me! Zpívat unísona není to ne||ednodussí. |e v ních
síyset í kazdá maíá nepřesnost |ak íntonacní, tak rytmícká.
U vícehíasü pozor na rozvádění druhých A sedmých stupnü /cítíívých
tónü/ do tóník v unísonu. Pří nepecíívé íntonací bývá tóníka
katastrofáíně rozíaděná. Pozor u posíedních síabík síov případa|ících na
posíední doby v taktu. NESMÍ být níkdy přízvucná /vyrazená/.
Nepřípoustí to aní menzura, aní cestína, aní íatína.
Choráí - ne|svobodně|sí meíodíe - nesvázaná taktem /menzurou/. Pozor,
choráí ne|sou |en noty /|ednotíívé/. |de převázně o skupínky
někoííka not s krásně vykíenutou meíodíí. Měí by být zpíván
íegato - bez "hekatur" /Do-ho-ho-mí-ne-he/. Dynamíka choráíní
|e naprosto stereotypní. Nezacínáme sííně, uprostřed frází
zesíííme a konec opět zesíabíme. Posíední nota /síabíka/ fráze
níkdy nezüstane "trcet tíustá"! Pausa míníma se větsínou vübec
nezachovává, pausa mínor sboru síouzí k nadechnutí. I ostatní
pausy ma|í svá pravídía, která |e dobré respektovat, protoze
|sou dobře vymysíená a stanovená. |ak choráí dírígovat? Ne|en
pří zpívání, aíe í pří řízení /dírígování/ choráíu síucu|eme do
skupín vzdycky někoíík not. Ukazu|eme spís fráze, gestem
neukazu|eme |ednotíívé noty. V kvadratícké notací /ctyříínkové/
snadno poznáme, co k cemu patří, protoze vytístěné neumy |sou
veííce názorné. V pětííínkové notací /v přepísech/ |e oríentace
mnohem tězsí, protoze vsechny osmínové noty |sou tístěné
ste|ně daíeko od sebe, címz se fráze znacně roztahne a
znepřehíední.
Poíyfoníe protí choráíu uz má meíodíku trochu "svázanou", |ínak by
nebyío mozné zpívat vícehíase. Poíyfoníe se zpívá bez
doprovodu! Podstata poíyfoníe totíz spocívá v rüzné barvě
|ednotíívých híasü a v |e|ích vzá|emném proíínání. |estííze se
poíyfoníe doprovází, třeba í |emným re|stříkem, podstata
poíyfoníe se popře, barevnost híasü se překry|e a naprosto
"seste|ní".
Dísonance /kazdá/ musí být zaíntonovaná veííce cístě /přesně/, |ínak se
z dísonantního akordu stane akord faíesný. A to |e rozdíí.
Sbor by v kosteíe neměí zpívat přes zesííovac aní z küru, aní z
presbytáře, protoze míkrofon pouzívaný v kosteíe není
uzpüsoben k tomu, aby snímaí zvuk z tak sírokého poíe. Snímá
|en ty zpěváky, kteří u něho sto|í ne|bííz a zesííovacem zesííený
výsíedný zvuk |e naprosto zkresíený. Druhý düvod |e psycho-
íogícký. Posíuchac vídí sbor před sebou, aíe zvuk síysí z
reproduktoru, který |e umístěn vzadu pod kürem. To přínásí
nepřírozený a nepří|emný pocít.
Kde má cerpat sbormístr poucení? Studu|e-íí sbormístr ně|akou známou
skíadbu, od které exístu|e zvukový snímek, měí by tento snímek
znát. Nemusí se bezpodmínecně podřídít síysené nahrávce, aíe
měí by se umět vyhnout případným probíematíckým místüm a
sám by se měí pokusít o ínterpretací dokonaíe|sí. Takto získané
poucení není sbormístrova ostuda, aíe přednost.
%ařadí-íí se do duchovního koncertu v kosteíe prüvodní síovo, |e
bezpodmínecně nutné, aby mu byío dobře rozumět. Zde se así
nevyhneme pouzítí míkrofonu, zesííovace a reproduktorü.
Přednáse|ící nebo konferencíér sí vsak musí uvědomít, |ak
správně a z |aké vzdáíeností má na míkrofon míuvít, dokonaíe
artíkuíovat a zvoíít správnou sííu híasu. Sepot míkrofon
nesnímá, neúměrná síía |e zbytecná. Neméně nutné |e, sí
uvědomít, ze zesííovac nemííosrdně zesííu|e í vsechny chyby
přednesu.
Výcet těchto někoííka bodü /rad/ není zdaíeka vycerpáva|ící, aíe -
přípustme - kdyby se |ímí řídííí nasí chrámoví sbormístří í zpěvácí,
bohosíuzba by mnohde získaía na opravdové kráse a düsto|ností.
Nevymíouve|me se na nedostatek casu. Mrzívá mne, kdyz tentýz sbor
se přípravu|e na koncertní vystoupení svědomítě|í a dükíadně|í, nez na
úcínkování pří ííturgíí. |e opravdu pro Pána Boha vsechno dobré?
Nezasíouzí sí příprava na ííturgíí právě tu ne|větsí nasí pécí? Büh přece
na nás nevyzadu|e přííís, aíe chce vsechno.
Přectení těchto řádkü by vás neměío znechutít, aíe naopak po-
vzbudít k vyíepsení a zefektívnění vasí práce. K tomu vám vyprosu|í
Bozí pomoc, trpěíívost a veííkou radost korunu|ící poctívé díío.
Bohuslav
Korejs

Sign up to vote on this title
UsefulNot useful