You are on page 1of 218

UNIVERZITA JANA EVANGELISTY PURKYNĚ

FILOZOFICKÁ FAKULTA
KATEDRA HISTORIE

UŽITÉ UMĚNÍ V ARCHITEKTUŘE


MĚSTA ÚSTÍ NAD LABEM V LETECH 1945–1989
se zaměřením na monumentální užité umění

Vypracovala: Bc. Veronika Synková, KHR – stavební historie


Vedoucí diplomové práce: Prof. Ing. arch. Petr Urlich, CSc.
Datum zadání: 16. prosince 2006
Datum odevzdání: 24. dubna 2008
PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně s použitím


uvedené literatury a informačních pramenů.

V Praze, dne 24. dubna 2008


………………………….......
podpis

2
PODĚKOVÁNÍ
Na tomto místě bych ráda poděkovala především panu prof. Ing. arch. Petru
Urlichovi, CSc. za vedení diplomové práce a za poskytnutí cenných rad
a připomínek. Samozřejmě děkuji svým trpělivým rodičům. Dále bych chtěla
poděkovat panu PhDr. Vladimíru Kaisrovi z archivu města Ústí nad Labem za rady
především v počátcích práce, kolegovi Bc. Martinovi Krskovi a Ing. arch. Matěji
Páralovi za pomoc při objevování města Ústí nad Labem. Také bych chtěla
poděkovat všem vstřícným zaměstnancům archivů, muzeí, knihoven, vrátným,
hotelovým recepčním, ředitelům, správcům budov a všem ostatním, kteří mi při
zpracovávání diplomové práce byli nebo se snažili být nápomocni.

3
OBSAH

A 1. ÚVOD ................................................................................................................7
A 1.1. UŽITÉ UMĚNÍ – VYMEZENÍ POJMU ...................................................................... 9
A 2. PŘEHLED DOSAVADNÍHO ZPRACOVÁNÍ PROBLEMATIKY ........................................ 11
A 3. MĚSTO ÚSTÍ NAD LABEM – HISTORIE A KULTURA ................................................ 13
A 4. POLITICKÁ SITUACE V LETECH 1945–1989 S PŘIHLÉDNUTÍM K UDÁLOSTEM
V ÚSTÍ NAD LABEM ...........................................................................................18
A 5. USPOŘÁDÁNÍ UMĚLECKÝCH SVAZŮ PO ROCE 1948 ............................................. 22
A 6. VLIV IDEOLOGIE NA VÝTVARNÉ A UŽITÉ UMĚNÍ ..................................................... 23
A 6.1. UDĚLOVÁNÍ VYZNAMENÁNÍ, TITULŮ A STÁTNÍCH CEN ........................................30
A 7. ZPŮSOB FINANCOVÁNÍ UMĚLECKÝCH DĚL ........................................................... 32
A 8. VZTAH ARCHITEKTURY A VÝTVARNÉHO UMĚNÍ ..................................................... 34
A 8.1. UMĚNÍ A SÍDLIŠTĚ ..........................................................................................37
A 9. ZAHRANIČNÍ SOUVISLOSTI – SVĚTOVÉ VÝSTAVY .................................................. 39
A. 9.1. SVĚTOVÁ VÝSTAVA EXPO 1958 V BRUSELU ...................................................39
A 9.2. SVĚTOVÁ VÝSTAVÁ EXPO 1967 V MONTREALU A EXPO 1970 V ÓSACE ............42
A 10. VÝVOJ VE VYBRANÝCH OBORECH UŽITÉHO UMĚNÍ ............................................. 42
A 10.1. TEXTILNÍ TVORBA .........................................................................................42
A 10.1.1. SKUPINA 7 ................................................................................................ 44

A 10.2. SKLO ...........................................................................................................44


A 10.3. MOZAIKA .....................................................................................................46
A 10.4. KERAMIKA ...................................................................................................46
A 10.5. MŘÍŽ ...........................................................................................................48
A 10.6. SGRAFITO ...................................................................................................48
A 11. ARCHITEKTURA V JEDNOTLIVÝCH DEKÁDÁCH (V LETECH 1945–1989) ................ 49
A 11.1. ARCHITEKTURA POVÁLEČNÁ A LET PADESÁTÝCH ...........................................49
A 11.1.1. SITUACE V ÚSTÍ NAD LABEM PO VÁLCE A ROZVOJ ARCHITEKTONICKÉ ČINNOSTI
V PRŮBĚHU 50. LET..................................................................................... 53

A 11.2. ARCHITEKTURA ŠEDESÁTÝCH LET .................................................................54


A 11.3. SEDMDESÁTÁ LÉTA ......................................................................................55
A 11.4. LÉTA OSMDESÁTÁ ........................................................................................56

4
B 1. VÝVOJ A ČINNOST VE VYBRANÝCH UMĚLECKÝCH SVAZECH A ORGANIZACÍCH ......... 58
B 1.1. SVAZ ČESKOSLOVENSKÝCH VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ – SČSVU .........................58
B 1.2. ČESKÝ FOND VÝTVARNÝCH UMĚNÍ – ČFVU .....................................................63
B 1.2.1. UMĚLECKÉ KOMISE ČFVU ............................................................................ 64

B 1.3. DÍLO – PODNIK ČESKÉHO FONDU VÝTVARNÝCH UMĚNÍ .....................................66


B 1.4. KLUB PŘÁTEL VÝTVARNÉHO UMĚNÍ – KPVU ....................................................66
B 1.5. SVAZ ARCHITEKTŮ ČSR (ČSSR) ....................................................................67
B 1.6. ČESKOSLOVENSKÉ STAVEBNÍ ZÁVODY A STAVOPROJEKTY ...............................67
B 1.7. ÚSTAV BYTOVÉ A ODĚVNÍ KULTURY – ÚBOK ...................................................68
B 1.8. ÚSTŘEDÍ LIDOVÉ UMĚLECKÉ VÝROBY – ÚLUV .................................................68
B 1.9. INSTITUT PRŮMYSLOVÉHO DESIGNU ................................................................68
B 2. SOUPIS VYBRANÝCH STAVEB A OBYTNÝCH CELKŮ V ÚSTÍ NAD LABEM .................. 69
B 2.1. PADESÁTÁ LÉTA.............................................................................................69
B 2.1.1. MOSKEVSKÁ ULICE ...................................................................................... 69

B 2.1.2. LONDÝNSKÁ ULICE ....................................................................................... 69

B 2.1.3. FUČÍKOVA ULICE (DNES MASARYKOVA) ......................................................... 69

B 2.1.4. LETNÍ KINO A PARK KULTURY A ODDECHU...................................................... 70

B 2.1.5. RESTAURACE SEVERKA ............................................................................... 71

B 2.1.6. POLIKLINIKA ČSD A PŘÍSTAVBA KÚNZ ......................................................... 71

B 2.2. ŠEDESÁTÁ LÉTA.............................................................................................72


B 2.2.1. SÍDLIŠTĚ SEVERNÍ TERASA .......................................................................... 72

B 2.2.2. HRNČÍŘSKÁ ULICE........................................................................................ 74

B 2.2.3. KRAJSKÝ NÁRODNÍ VÝBOR ............................................................................ 75

B 2.2.4. DŮM KULTURY ............................................................................................. 76

B 2.2.5. HOTEL BOHEMIA ......................................................................................... 78

B 2.2.6. OBCHODNÍ DŮM LABE .................................................................................. 80

B 2.2.7. ŠKOLNÍ AREÁLY ........................................................................................... 80

B 2.2.8. VELKOPRODEJNA A RESTAURACE PANORAMA ............................................... 81

B 2.2.9. ZIMNÍ STADION ............................................................................................ 82

B 2.3. SEDMDESÁTÁ LÉTA ........................................................................................82


B 2.3.1. POZEMNÍ STAVBY ......................................................................................... 82

B 2.3.2. KRAJSKÁ POLITICKÁ ŠKOLA ........................................................................... 83

B 2.3.3. LÁZNĚ BRNÁ ................................................................................................ 83

5
B 2.4. OSMDESÁTÁ LÉTA ..........................................................................................84
B 2.4.1. HOTEL VLADIMIR .......................................................................................... 84

B 2.4.2. OBECNÍ DŮM – SÍDLO KV KSČ ...................................................................... 85

B 2.4.3. MERKUR ...................................................................................................... 86

B 2.4.4. PLAVECKÝ AREÁL NA KLÍŠI ............................................................................ 87

B 2.4.5. ÚSTAV SOCIÁLNÍCH SLUŽEB .......................................................................... 87

B 2.4.6. KREMATORIUM STŘEKOV.............................................................................. 87


B 2.5. NĚKTERÁ DALŠÍ UMĚLECKOU KOMISÍ ZKOLAUDOVANÁ UMĚLECKÁ DÍLA
V ARCHITEKTUŘE MĚSTA ÚSTÍ NAD LABEM .....................................................88

B 3. UDĚLENÉ TITULY ..............................................................................................92


B 3.1. TITUL ZASLOUŽILÝ UMĚLEC ............................................................................92
B 3.2. LAUREÁTI KRAJSKÝCH CEN ZA KULTURU .........................................................92
B 3.3. DRŽITELÉ ČESTNÝCH UZNÁNÍ ZA KULTURU ......................................................93
B 3.4. KRAJSKÉ CENY A JINÁ OCENĚNÍ ......................................................................93
B 3.5. ČEŠTÍ VÝTVARNÍ UMĚLCI A ARCHITEKTI POCTĚNÍ TITULEM NÁRODNÍ UMĚLEC.....94

C KATALOG UŽITÉHO UMĚNÍ .....................................................................................96

ZÁVĚR ....................................................................................................................97

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ................................................................................101


SEZNAM LITERATURY A DALŠÍCH PRAMENŮ ..............................................................102
SEZNAM PŘÍLOH ....................................................................................................108

6
A 1. ÚVOD

Téma diplomové práce Užité umění v architektuře města Ústí nad Labem
v letech 1945–1989 je poměrně široké. Kromě širokého časového rozpětí nabízí
také mnoho možností jak termín užité umění vymezit. Právě různým možnostem
chápání pojmu užité umění se pro přehlednost věnuji v podkapitole, která je
součástí úvodu. Zároveň v ní specifikuji své rozhodnutí zaměřit se na tzv.
monumentální užité umění v architektuře.
K prolínání vztahu umění a architektury dochází již od nepaměti. Mohli
bychom začít třeba malbami v pravěkých jeskyních, pokračovat přes výzdobu
antických domů mozaikami a nástěnnými malbami, uměleckou tvorbu
v předkřesťanských katakombách, k výtvarným prvkům v architektuře románského
slohu a celkové umělecké syntéze slohu gotického, až k harmonickému
dekorativnímu slohu renesance nebo dramatickém výrazu slohu barokního. Takto
by se dalo pokračovat napříč dalšími stoletími (např. secese) až do současnosti.
Vybrané období mezi roky 1945 až 1989 nabízí přiblížení vývoje užitého
umění v architektuře vzápětí po skončení války a ohraničené přelomovými roky –
1948 a 1989, kdy došlo ke změnám politického, ekonomického a společenského
systému. A proč právě Ústí nad Labem? Nepocházím z Ústí ani z jeho okolí a za
studiem na ústecké fakultě jsem dojížděla. Jedním z důvodů bylo poznat blíže toto
pro mne poněkud svérázné prostředí, město obklopené přírodou a zároveň
panelovou zástavbou, pronikající jaksi samozřejmě až k hranici městského centra.
Vedle toho zde jsou dominanty gotického kostela Nanebevzetí Panny Marie, hradu
Střekova a historizujícího zámečku Větruše mísící se s komíny průmyslové
a chemické výroby. Po roce 1945, kdy bylo centrum města částečně zničeno
bombardováním, byla nutná nová výstavba. Ústí nad Labem se stalo také hlavním
krajským městem. V centru se na parcelách uvolněných válečným
bombardováním nebo pozdějšími demolicemi stavěla řada politicky, společensky
a kulturně významných staveb, do nichž se umělecká výzdoba soustředila
především. V poválečném období dochází k navazování na tvorbu přerušenou
druhou světovou válkou. Zlom v uměleckém výrazu nastal po „vítězném únoru“
roku 1948 a v následném období dodržování sovětských vzorů, v socialistickém
realismu. Za další vývojový mezník v užitém umění můžeme pokládat úspěšnou

7
československou účast na mezinárodní výstavě Expo v Bruselu v roce 1958
a následné ovlivnění tzv. bruselským stylem, který se prolínal zejména do lidové
tvorby. Od roku 1965 pak existoval zákon, který nařizoval vyčlenění určitého
procenta z celkového rozpočtu stavby na uměleckou výzdobu. Stejně tak v období
normalizace sedmdesátých a osmdesátých let se v architektuře, zejména
v „ideologicky důležitých stavbách“, na výtvarné výzdobě užitým uměním nešetřilo.
Diplomová práce je rozčleněna pro lepší přehlednost na tři části (A, B, C).
První dvě části textové jsou dále děleny na jednotlivé kapitoly dle probádaného
materiálu. Třetí část je koncipována jako katalog užitého umění v ústecké
architektuře. Závěr je logicky řazen za tyto tři uvedené části.
V první části je vedle stručné historie města Ústí nad Labem uveden vývoj
politické situace v průběhu let 1945–1989. Pro pochopení kontextu a atmosféry
doby je zásadní také ilustrace uspořádání uměleckých svazů po roce 1948. Další
kapitoly popisují vliv ideologie na umění a způsob financování uměleckých děl,
zabývají se vztahem architektury a výtvarného umění. V rámci zahraničních
souvislostí se v jedné z kapitol věnuji československé účasti na světových
výstavách, především na Expo v Bruselu v roce 1958, zmiňuji i účast na dalších
světových výstavách, v Montrealu a Ósace. Pro utvoření základní orientace ve
vývoji v jednotlivých oborech užitého umění jsou zde kapitoly věnované sklu,
mozaice, textilní tvorbě, kovu a tvorbě keramické. Následující kapitola je věnována
vývoji architektury města Ústí nad Labem v jednotlivých dekádách.
Ve druhé části práce se v první kapitole věnuji vývoji a fungování
jednotlivých uměleckých svazů se zaměřením na jejich krajské pobočky se sídlem
v Ústí nad Labem. Další kapitola druhé části pak představuje vybrané ústecké
stavby, jejichž součástí je užitá tvorba.
Ve třetí části práce je zařazen katalog vybraných realizací monumentálních
děl užitého umění v architektuře Ústí nad Labem, především těch, které se mi
podařilo dohledat a které jsou stále na svých místech.
Diplomová práce jako celek se snaží o zmapování, zaznamenání
a aktualizování zatím poměrně opomíjené epochy oficiální socialistické kultury
v Československu. Vliv ideologie, demokratického centralismu, fungování
uměleckých svazů, zadávání zakázek umělcům, to vše se promítalo do výsledné
podoby užitého umění v architektuře.

8
A 1.1. UŽITÉ UMĚNÍ – VYMEZENÍ POJMU

Nejprve je třeba vysvětlit vlastní pojem užité umění. Užité umění může být
chápáno ve velice širokém spektru významů. Vůči umění volnému (chcete-li
krásnému) – malířství, sochařství atd., se umění užité vymezuje svojí užitnou
funkcí a také svým záměrem estetickým. Užité umění se po stránce obsahu, formy
a motivu s uměním volným často prolíná. Jedná se o díla především z textilu, skla,
keramiky, kovu, dřeva a dalších materiálů vytvořená řemeslnou (tradiční)
technikou. Někdy se také můžeme setkat s uměním aplikovaným, tedy ve smyslu
doslovného překladu anglického výrazu „applied arts“. Na samém počátku
označení „užité umění“ znamenalo umělecké řemeslo, později spíše průmyslové
výtvarnictví nebo design. V zásadě ale toto označení zahrnuje vše, co má nějaké
funkční poslání a zároveň poslání estetické a spoluvytváří tak okolí člověka, ono
„životní prostředí“. Můžeme se s ním setkat prakticky na každém kroku.
V šedesátých letech vychází kniha Smysl věcí Dušana Šindeláře, která se
rozdělením jednotlivých typů umění a jejich estetickým výrazem zabývá.1
Čtyřicátá léta 19. století zavedla vedle užitého a volného umění další pojem
– slovo design. V tomto období se především v Anglii začíná hovořit o designu
v tom významu, v jakém ho chápeme dnes. Slovo design je v dnešní době
užíváno velice často (až nadužíváno). Dříve se hovořilo o průmyslových
výtvarnících, užitém umění, interiérových návrhářích, typografech – tyto a další
profese jsou dnes pod slovem design zahrnuty. Slovu design v češtině nejlépe
odpovídá slovo návrh. Jedná se o navrhování, o estetiku a zároveň funkčnost
s ohledem na sériovou výrobu.

Pro snazší orientaci můžeme říci, že se užité umění postupně vyvíjelo


dvěma směry. V prvním směru je to tvorba dekorativní a užitková, tvorba
předmětů pro intimní (soukromé) interiéry (např. vázy keramické i skleněné,
čajové servisy, popelníky, prostírání atd.). Ve druhém směru je užité umění
spojeno s architekturou, tvorbou pro veřejné stavby. Zde se již užité umění více
přibližuje umění volnému. Jsou to keramické a skleněné reliéfy, mozaiky,

1
Viz ŠINDELÁŘ, Dušan. Smysl věcí. 1. vyd. Praha 1963, str. 147-158.

9
předělové stěny, mříže nebo závěsné textilní obrazy. A právě na individuální a tzv.
monumentální díla užitého umění v architektuře jsem se ve své práci zaměřila.
Monumentálním dílem se rozumí nejen velikost, ale i vyjádření myšlenky,
události nebo symbolu obecného dosahu.2 V období socialistického režimu
existovala jistá polarita autorů – zjednodušeně je můžeme rozdělit na tzv. oficiální
a tzv. neoficiální (také registrovaní a neregistrovaní).3
V diplomové práci se tedy budu zabývat především těmi tzv. oficiálními
autory. Tedy autory, kterým se po roce 1989 nepořádaly výstavy, nepsaly se
katalogy. Jako by se na ně zapomnělo. Je diskutabilní, nakolik jsou tato díla
kvalitativně na výši, a mně nepřísluší je hodnotit. Mojí snahou je tedy
zdokumentovat je, vytvořit jejich katalog dříve, než budou tato díla odstraněna,
zničena.
Na veřejnost se dostávala tvorba nějakým způsobem kompromisní. Mnoho
autorů však komunistické dogma přijalo. Někteří umělci z naivity, další z opatrnosti
a nemnozí přímo z vypočítavosti. Většinou u autorů tvořících již před druhou
světovou válkou a po ní dochází při střetu s novým režimem k poklesu umělecké
hodnoty. Další autoři zůstávají v pozadí.4

Pro ilustraci cituji některé autory, kteří se specifikací pojmu užité umění
zabývali. Na konci sedmdesátých let například Emanuel Poche uvažuje: „Tato
dekorativní sekce užitého umění, zvaná také umění monumentální – což ovšem
nesouhlasí s vlastním latinským významem tohoto pojmu – je motivována vedle
své funkce oživovat formou či obsahem strohé plochy či prostory interiérů
i zaměřením na hromadné ideově estetické výchovné vnímání.“ „Tapiserie,
mozaika, mříž, vitrail a podobně vystupují v rámci užitého umění na to pole, jež si
v 19. století přivlastnila nástěnná malba. Obnovují své někdejší úlohy a tím
přejímají i povinnost vytvářet umění obsahově srozumitelné. Jejich obroda začíná
už v secesi, nejvíce se rozvíjejí až v polovině století. (...) Tím vyvstává dualismus,
kontrast mezi tímto dekorativním oborem užitého umění a funkčně zaměřenou
výtvarnou výrobou bytového zařízení a vybavení, která se odlišuje v rámci

2
SLADKÝ, Martin. Vztah architektury a výtvarného umění. Časopis SČVU Výtvarná kultura 3/1977, s. 5.
3
K tématu tzv. oficiálního umění viz: MORGANOVÁ, Pavla. Podoby oficiální kultury. In. Sborník sympozia
České umění 1939-1999. Programy a impulzy. Praha 2000.
4
Pro přehled vývoje dalších uměleckých směrů „neoficiálních“ viz příloha VII.

10
dosavadního užitého umění pod zmíněným již pojmem průmyslového
výtvarnictví.“5 V knize vydané jen o rok dříve popisuje Dušan Šindelář užité umění
takto: „Užité umění chápeme tedy jako oblast širší, tj. obecnou vlastnost výtvarné
kultury vůbec, i jako oblast užší, specifickou s vlastní metodikou tvorby i vlastními
estetickými zákony a pravidly.“6 A dále: „Zásadně můžeme odlišit tvorbu vyžadující
ruční zpracování (řemeslo, umělecké řemeslo a tvorba ateliérová), práci
mechanickou a automatickou a kombinace různých postupů (ruční dokončení
výrobků, ruční dekor apod.). Úlohu tu hraje i způsob organizace práce:
individuální, týmová, etapová, mezioborová atd., v prostředí ateliérovém,
dílenském, továrním atd. Vznikají tu předměty, které mají charakter unikátu,
malosériového a sériového výrobku atd.“7

A 2. PŘEHLED DOSAVADNÍHO ZPRACOVÁNÍ PROBLEMATIKY

Zatím jedinou knihou, která se zabývá přímo výtvarným uměním v Ústí nad
Labem a okolí, je kniha Jaroslava Brožka s názvem Výtvarné Ústí s podtitulem
Kronika výtvarného života v Ústí nad Labem ve 20. století, která zachycuje
především výtvarné dění v Ústí v letech 1918 až 1998. Vyšla v rámci oslav 750.
výročí královského města Ústí nad Labem v roce 1999. Další určitou pomůckou
jsou knihy, které vycházely před rokem 1989. Jedná se především o obrazové
publikace zaměřené na architekturu celé republiky, ve kterých se výtvarné umění
zmiňuje pouze jako doplněk, často bez uvedení autora. Patří k nim například kniha
Josefa Pechara Československá architektura 1945–1977 vydaná v roce 1977
nebo Soudobá architektura ČSSR od Jaroslava Vebra z roku 1979. Nejvíce
fotografií v nich je samozřejmě z pražského, bratislavského a brněnského
prostředí. Jako obrazový katalog výtvarných děl v architektuře je koncipována
kniha České výtvarné umění v architektuře 1945–1985 od Jiřího Karbaše, kde se
mezi sto padesáti díly objevuje i jedna ústecká realizace. V letech 1972–1988
vydával podnik Dílo-ČFVU jednou ročně přehledový sborník Spolupráce
výtvarníka s architektem, poskytující seznamy realizovaných děl v architektuře

5
KOLEKTIV AUTORŮ. Praha našeho věku (čtvero knih o Praze). 1. vyd. Praha 1978, s. 392.
6
ŠINDELÁŘ, Dušan. Estetika užitého umění a jeho klasifikace. Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
1977, s. 38.
7
Tamtéž, s. 41.

11
v celé republice. Zaznamenával výtvarná díla v architektuře rozdělená dle krajů
nebo řazené abecedně dle měst. Poskytuje přehled děl mnohdy dnes již
neexistujících a utváří obraz o množství tehdejší produkce výtvarníků ve
spolupráci s architektem. Bohužel ne vždy je výtvarné dílo přesně lokalizováno,
často se dozvíme jen o nespecifikované samoobsluze, nejmenovaném klášteru,
vždy je ale uveden investor.8 Sborník začalo vydávat Dílo – podnik Svazu českých
výtvarných umělců v rámci činnosti tzv. Výtvarné služby. V úvodu jeho prvního
ročníku se píše: „Výtvarná díla, tvořící součást architektonického řešení staveb
a veřejných prostranství, rozmnožují a posilují svými uměleckými hodnotami
působení architektonických celků a přispívají tak k prohlubování estetické výchovy
a ke zvyšování kulturní úrovně životního prostředí. Spolupráce architekta
s výtvarníkem se v rámci činnosti Výtvarné služby projevuje velmi širokou škálou
námětových úkolů i forem jejich uměleckého zvládání. Setkáváme se s mo-
numentálními díly určenými pro historicky cenné objekty či pro důležité budovy
veřejného poslání, pro administrativní budovy, sídliště, nádraží, nemocnice,
hotely, školy, reprezentační kanceláře, svatební síně aj. (...) Výtvarná díla
prohlubují výraz architektonického celku a ve vzájemném spojení nabývají nového
smyslu a významu.“9 V roce 1973 je v úvodu následující: „Stále rostoucí objem
těchto prací (výtvarných) vyplývá ze současné rozsáhlé investiční výstavby.
Potvrzuje, jaký význam přikládá naše socialistické zřízení výtvarnému umění a jak
si váží jeho trvalých hodnot.“10
Další zdroje bylo třeba hledat na stránkách časopisů (Panorama – časopis
ČFVU, Architektura ČSSR, Umění a řemesla, Výtvarné umění, Výtvarná kultura
ad.) a v archivech (Archiv města Ústí nad Labem a jeho spisový meziarchiv archiv,
Oblastní archiv Litoměřice, Národní archiv České republiky).
Zejména materiál excerpovaný z fondů ČFVU a SČVU, zápisy ze schůzí,
zápisy jurovacích komisí ad. nabízí dosud neprobádaný pohled na tehdejší
fungování uměleckých svazů a způsob zadávání zakázek v Severočeském kraji.
V měsíčníku Ústecké přehledy se v ročnících z roku 1987 a 1988
objevovaly na poslední straně články od Jaroslava Brožka, seznamující čtenáře
s výtvarnými realizacemi v Ústí nad Labem a tvorbou výtvarných umělců, zejména

8
V příloze II. uvádím seznam výtvarných děl v Ústí nad Labem, převzato z daného sborníku.
9
Spolupráce výtvarníka s architektem 1972.
10
Spolupráce výtvarníka s architektem 1973.

12
se však jedná o realizace sochařské a v exteriérech. Nejvíce literatury se nabízí
o dění na výtvarné scéně v šedesátých letech. V prosinci 1965 byl vydán sborník
Severočeská kultura 1960–65 se statí o výtvarném umění na Ústecku od Otakara
Votočky. V letech 1967 a 1968 vydávalo Tiskové a informační středisko kulturní
správy SKNV Ústí nad Labem kulturně politický měsíčník Dialog. Ilustraci doby
šedesátých let nabízí vzpomínková kniha s názvem Šedesátá léta v architektuře
očima pamětníků, kterou vydalo nakladatelství ČVUT v roce 2006. Šedesátými
lety a výtvarným uměním v architektuře se zabývá také Kateřina Pažoutové ve své
disertační práci s názvem České výtvarné umění a architektura 60. let 20. století
z roku 2004. Na výtvarné dílo v architektonických koncepcích jsou zaměřena
skripta Zdenky Novákové.11 Estetikou užitého umění se zabývá žák Jana
Mukařovského, výtvarný teoretik a estetik Dušan Šindelář.12 Problematikou
vymezení užitého umění se dále okrajově zabývá v publikaci Člověk a výtvarné
umění Igor Zhoř.13
Dobře ilustrují veškeré výtvarné dění obsáhlé Dějiny českého výtvarného
umění z nakladatelství Academia, jejichž zatím poslední díl (šestý) mapující roky
1958–2000 vyšel v roce 2007.
V nakladatelství Odeon v průběhu sedmdesátých let vycházely v edici
Soudobé české umění kapesní brožurky s několikastránkovým úvodem
a přehledem realizací s jejich popisem a autorem. Bylo vydáno například:
Současné monumentální umění, Výstavy současného umění, Realizace a projekty
v současné architektuře. Na začátku osmdesátých let pak publikace Interiérová
tvorba.

A 3. MĚSTO ÚSTÍ NAD LABEM – HISTORIE A KULTURA

Město Ústí nad Labem se nachází v severních Čechách. Viz obr. /1/ a /2/
Rozkládá se v členitém terénu Českého středohoří při ústí řeky Bíliny do Labe. Na
zakládací listině aktu kapituly litoměřické z roku 1056/57 je Ústí zmiňováno
poprvé. Často uváděný letopočet 993 je převzat z falza listiny z břevnovského

11
NOVÁKOVÁ, Zdenka. Interiér 10. Výtvarné dílo v architektonických koncepcích. 1. vyd. Praha: ČVUT
2001. ISBN 80-01-02400-8.
12
ŠINDELÁŘ, Dušan. Estetika užité tvorby. 1. vyd. Praha 1978; také ŠINDELÁŘ, Dušan. Estetika užitého
umění a jeho klasifikace. Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze 1977.
13
ZHOŘ, Igor. Člověk a výtvarné umění. 1. vyd. Praha 1963.

13
kláštera ze 13. století.14 Na královské město bylo Ústí povýšeno za vlády Václava
I., zhruba v polovině 13. století (1249), a dostalo k užívání vlastní pečeť a městský
znak. Listinou vydanou v Praze 12. února 1476 potvrzuje český král Vladislav
městu Ústí nad Labem právo užívat městský znak tak, jak jej užívalo již dříve. Na
znaku je stříbrný dvouocasý lev na červeném štítě s přilbicí a se zlatými drápy.15
/3/ Ve dvacátých letech 15. století došlo u Předlic v místě zvaném „Na běhání“
k bitvě husitských vojsk s císařskými, ve které zvítězili husité pod vedením
Prokopa Holého. Město se vzpamatovalo i z požáru v roce 1538 a v průběhu
16. století se začíná rozrůstat i mimo hradby města. Do 19. století, kdy se začíná
Ústí znovu vzmáhat, docházelo k vylidňování, a to důsledkem opakovaného
poškození města během třicetileté války a také morové epidemie v 18. století.16
V tomto období se obyvatelé stále ještě živili zemědělstvím (zejména vinařstvím),
řemeslnou výrobou a obchodem.
Ústí nad Labem je významným obchodním a průmyslovým střediskem.
V dnešní době je se svým počtem necelých 100 000 obyvatel deváté největší
město v České republice. Řeka Labe hrála významnou roli při rozvoji města, a to
především od 19. století, kdy zde byl vybudován přístav. Do Hamburku byla
zavedena pravidelná paroplavební linka. K rozvoji přispěla také výstavba
železnice (polovina 19. století) a těžba uhlí v okolí města. Dopravnímu rozvoji
muselo ustoupit středověké městské opevnění. Hlavními odvětvími průmyslu zde
byly především průmysl textilní, chemický, sklářský a později také strojírenský. Po
první světové válce dochází ke stavebnímu rozvoji, vzniká například čtvrť Klíše.
Překotný vývoj průmyslu ve městě měl také své negativní stránky – do ovzduší
a do řek unikala řada nečistot. A tak se začíná stavět především mimo „kouřové
pásmo“.17 V průběhu druhé světové války je město v podstatě německé,
průmyslové objekty jsou pod říšskou mocí.
Na konci druhé světové války město utrpělo rozsáhlým bombardováním /4/,
které poškodilo značnou část historického města i značnou část železničního

14
KOLEKTIV AUTORŮ ZA REDAKCE KRISTINY KAISEROVE A VLADIMÍRA KAISERA: Dějiny
města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995, ISBN 80-901761-5-1, s. 14 a také
BORSKÁ, Helena. Ústí nad Labem. Poznámky k historii města. 1. vyd. Ústí nad Labem, 2005. ISBN 80-
902991-2-1. s. 10.
15
KOLEKTIV AUTORŮ ZA REDAKCE KRISTINY KAISEROVE A VLADIMÍRA KAISERA: Dějiny
města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995, ISBN 80-901761-5-1, obrazová
příloha, s. LXXXVII.
16
TECHNIK, Svatopluk. Města severních Čech. 1. vyd. Severočeské nakladatelství Liberec 1967, s. 89.
17
Tamtéž, s. 92.

14
systému.18 /5/ Vlivem bombardování došlo také k vychýlení věže děkanského
kostela Nanebevzetí Panny Marie (uvádí se vychýlení až přes 200 cm) /6/.
V průběhu poválečných let až do roku 1989 probíhá v Ústí nad Labem řada
integrací okolních obcí, ať už v souvislosti s výstavbou sídlišť v okrajových částech
města, nebo kvůli možnosti provedení správní reformy v roce 1986. Tato změna
mohla nastat, pokud město mělo více než 100 tisíc obyvatel.19 Po druhé světové
válce se Ústí nad Labem stalo hlavním městem Ústeckého kraje a přicházejí sem
vedle původních obyvatel i obyvatelé noví, vracejí se i umělci působící zde před
válkou (Josef Vanča).20 Přicházejí sem i učitelé a absolventi pražské
Uměleckoprůmyslové školy Karel a Emil Solaříkovi. Umělci se snaží
o znovuobnovení spolků a společných výstav. Na podzim 1946 byla uspořádána
první poválečná výstava severočeských umělců v Ústí nad Labem,
a zprostředkovala tak první evidenci výtvarníků na severu Čech. Pod názvem
„Výtvarní umělci severu“ se uskutečnila výstava výtvarníků Ústeckého kraje
(v roce 1947). Také v dalších městech kraje (Děčín, Teplice) se sdružují výtvarní
umělci, často ti, kteří mají v Ústí nad Labem řadu realizací umění v architektuře
(Josef Menš, Richard Ťápal, Jiří Bradáček, Václav Kyselka ad.).
O rok později se k Ústí přidružují obce Střekov, Klíše, Trmice, Předlice,
Bukov a Krásné Březno. V poválečných letech se řeší především bytová výstavba,
ale také výstavba veřejných budov. V roce 1949 se Ústí stává sídlem krajského
národního výboru, tím se zvýšily také požadavky na celkovou vybavenost města.
V hlavních krajských městech se soustředily peníze na výstavbu a také pobočky
centrálních institucí. V průběhu dalších desetiletí vypisuje městský národní výbor
urbanistické soutěže a diskutuje se o konečné podobě centra města.
V období inspirace SSSR vznikla řada výtvarných děl na jeho oslavu.
Ministrem školství a kultury (1948–1953) byl Zdeněk Nejedlý, který nekriticky
přijímal sovětské vzory. Výtvarníci se podílejí na úkolových akcích – vytvářejí díla
převážně s hornickou tematikou. Těmito díly jsou pak obesílány soutěže pořádané
k politickým výročím.21 Byly ustanoveny nové svátky – například Vítězný únor, Den
horníků, Den osvobození Rudou armádou ad. V Ústí nad Labem byl v roce 1955

18
PROVAZNÍK, Vladimír. Ústí, město nad Labem. 1. vyd. Severočeské nakladatelství 1983. s. 307.
19
KOLEKTIV AUTORŮ ZA REDAKCE KRISTINY KAISEROVÉ A VLADIMÍRA KAISERA: Dějiny
města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995, ISBN 80-901761-5-1, s. 268.
20
BROŽEK, Jaroslav. Výtvarné Ústí. 1. vyd. Město Ústí nad Labem 1999. ISBN 80-238-3856-3, s. 25.
21
Tamtéž, s. 27.

15
v Městských sadech umístěn pomník Rudé armádě od Františka Tůmy
z Litoměřic. /7/ Spoluautory reliéfů na pomníku byli Václav Kyselka a Jiří Bradáček
z Teplic a Josef Vanča a Emil Solařík z Ústí. V roce 1968 byl pomník poškozen.
Jaroslav Brožek vzpomíná22, jak po odeznění socialistického realismu a kritice
Stalinova kultu Chruščovem založili spolu s M. Bekem, Miroslavem Hourou
a Bohuslavem Malečkem výtvarnou skupinu Den 58. Tato skupina uspořádala
několik výstav (Teplice, Brno i Jihlava). Další skupinou, která rozvíjela činnost na
území severních Čech, byla skupina Krok 57. Vznikla jako tvůrčí skupina SČSVU
a sdružovala výtvarníky různých oborů. Mezi členy patřil Richard Ťápal, Miloš
Saxl, Bohumila Horáčková, Miroslav Matouš, Josef Menš, keramik Václav Blahoš,
grafik Zdeněk Chotěnovský, sochaři Jiří Bradáček a Václav Kyselka, architekt
Otakar Placák, Jaroslava Moserová, Jindřich Helekal (Praha), malíř Jiří Kayser
(Praha). První výstava byla uspořádána v Teplicích v listopadu roku 1957, činnost
skupiny skončila na počátku šedesátých let.23
Šedesátá léta jsou obecně popisována jako léta jistého politického
uvolnění, vedoucí k tzv. Pražskému jaru v roce 1968. Například v uměleckých
časopisech se mění redakce, pronikají sem zprávy o umění zahraničním.
V šedesátých letech fungovalo jako kulturní stánek Divadlo hudby, které zřídil
závodní klub ROH chemičky. Konaly se v něm přednášky, výstavy, promítal zde
filmový klub, hrál divadelní soubor Kladivadlo aj. Dnes je budova divadla v Klíšské
ulici zavřená a chátrá. /8/ V těchto „uvolněnějších“ letech začala vycházet řada
časopisů, například Ústecká Tvář nebo měsíčník Dialog. V roce 1962 se ustavila
skupina Objekt, která sdružovala tyto umělce: Zdeňka Veselého, Miroslava
Rabocha, Milana Chlíbce, Miroslava Houru, Václava Kůse, Přemysla Straku,
architekty Karla Míška a Jana Kreníka a teoretika Jana Škváru. Václav Daneš
a Eva Brodská z Roudnice nad Labem se ke skupině přidali v roce 1966. Činnost
skupiny skončila poslední výstavou v roce 1970.
Šedesátá léta také znamenají rozvoj výstavnictví. Jako galerijní síň
fungovala od roku 1964 místnost v posledním patře Domu kultury. Dalším
výstavním prostorem bylo Dílo – galerie ČFVU v Hrnčířské ulici, která současně
sloužila jako galerie prodejní. /9/ Severočeké krajské organizaci (SKO) SČVU byl
na přelomu šedesátých a sedmdesátých let přidělen kostel sv. Vojtěcha, který až
22
BROŽEK, Jaroslav. Výtvarné Ústí. 1. vyd. Město Ústí nad Labem 1999. ISBN 80-238-3856-3, s. 29.
23
ROYT, Jan. Výtvarná skupina Krok 57. Sborník ze sympozia GHMP, 1992, s. 24.

16
do sametové revoluce v roce 1989 fungoval jako koncertní a výstavní síň Bedřicha
Smetany.
Sedmdesátá normalizační léta znamenala vedle reorganizací všech
uměleckých svazů také reorganizaci ústeckých tiskovin. Přestal vycházet Dialog.
Kulturní Přehled byl od ledna roku 1975 přejmenován na Ústecké přehledy /10/
a byl rozšířen o pozvánky a recenze na výstavy, obrazové reprodukce, rozhovory
se stranickými předsedy, dělníky a dělnicemi, ale i s výtvarníky a architekty. Autoři,
kteří prošli stranickými prověrkami, byli registrováni u SČVU a mohli se tak
účastnit výstav, obesílat výtvarné soutěže (většinou k politickým výročím
a povinně), byli vybíráni (navrhováni) pro realizaci výtvarných děl. Výtvarník dostal
přidělenou zakázku od Svazu a následně jeho návrhy schvalovala či „jurovala“
příslušná komise. Mnoho z umělců obdrželo řadu vyznamenání, titulů a poct,
nejvyšším oceněním byl titul zasloužilý umělec. Každý z umělců se k takovýmto
„poctám“ stavěl různě. Například sochař Josef Šimůnek se ke svému navržení na
titul písemně vyjádřil takto: „Vážení soudruzi, na schůzi ZO KSČ v říjnu t.r. jsem
Vás žádal, abych nebyl navrhován na žádný titul, ani vyznamenání. Odmítám tedy
ještě jednou písemně Váš návrh na mé vyznamenání a upozorňuji, že se nikam
nedostavím a nic nepřevezmu.“24 Dopis byl odeslán dne 17. listopadu 1989.
Mezi motivy „oficiálního“ umění sedmdesátých a osmdesátých let byly
například motivy politické a sociální (rodinný život, rodičovství, manželství, svět
dětí, současná žena, krajiny či zátiší) komunistickou stranou stavěny výše než
motivy ideologické. Ve výtvarném umění převažuje realismus, díla směřují
k dekorativismu. V těchto letech se znovu pořádají velkolepé přehlídky umění
ideologického (samozřejmě k politickým výročím a jiným událostem). Jsou
pořádány státem – ministerstvem kultury spolu s uměleckými svazy a Národní
galerií. ČFVU se ocitá přímo pod ministerstvem kultury, stává se z něj „ideově
tvůrčí, socialistická instituce.“25
Vedle sdružování umělců ve svazech se často pořádaly přednášky, kurzy
pro amatérské tvůrce a jejich výstavy. Výstavní síň ústeckých amatérů – Galerie
na Terase – fungovala od roku 1978 do 1989 v tzv. Hotelovém domě. V roce 1978

24
Svaz českých výtvarných umělců – krajská organizace Ústí nad Labem.
Státní oblastní archiv Litoměřice. Karton č. 1.
25
PETIŠKOVÁ, Tereza. Oficiální umění sedmdesátých a osmdesátých let. Dějiny českého výtvarného umění
VI/1 1958/2000. 1. vyd. Praha: Academia 2007. ISBN 978-80-200-1487-X, s. 450.

17
se konala výstava umělců SKO SČVU v Praze v Mánesu. V sedmdesátých
a osmdesátých letech vzniklo asi nejvíce výtvarných děl v Ústí nad Labem.
Především díla v exteriérech – zejména plastiky na dětských hřištích a u škol –
často nepřežila zejména kvůli nevhodně použitým materiálům, špatnému osazení,
nebo byla celkově nekvalitní. V roce 1985 byla pro ČFVU zřízena výstavní síň
E. Filly v Dlouhé ulici v přízemní části KV KSČ.

A 4. POLITICKÁ SITUACE V LETECH 1945–1989 S PŘIHLÉDNUTÍM K UDÁLOSTEM V ÚSTÍ


NAD LABEM

Vzápětí po skončení druhé světové války přebírá správu nad městem


Revoluční národní výbor, současně ve městě působila sovětská posádka, která
měla zajišťovat ochranu města.26 V polovině května 1945 je zřízen Okresní
národní výbor (ONV), který nahradil Revoluční národní výbor. Zřízen je také
Městský národní výbor (MNV), který byl okresnímu podřízen. Okresní národní
výbor byl v červnu 1945 (na necelé čtyři měsíce) nahrazen tzv. Okresní správní
komisí (OSK). Na pozice v těchto správních orgánech se začínají prosazovat
předváleční komunisté. V OSK jsou mezi hlavními členy členové KSČ Květoslav
Innemann a Marie Vobecká. V červnu roku 1945 dochází k přijetí tzv. Benešových
dekretů.
Po druhé světové válce došlo v Československu k řadě odsunů, vyhánění
Němců. Odhady hovoří o zhruba 6500 zavražděných sudetských Němců, dalších
20 000 jich zemřelo na následky utrpení a celkového vyčerpání.27 Postupimská
konference (na přelomu července a srpna 1945) stvrdila odsun německého
obyvatelstva z Československa, Maďarska a Polska, touto legalizací odsunu došlo
k následnému vysídlení zhruba 2 700 000 Němců.28 Československá vláda pak
vydala tzv. „Směrnice k provádění soustavného odsunu Němců z území
Československé republiky“. Také v Ústí nad Labem probíhaly odsuny – před
„schválením“ odsunů probíhaly odsuny nucené, často docházelo k rozdělování

26
KOLEKTIV AUTORŮ ZA REDAKCE KRISTINY KAISEROVE A VLADIMÍRA KAISERA: Dějiny
města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995, ISBN 80-901761-5-1, s. 224.
27
ČORNEJ, Petr – POKORNÝ, Jiří. Dějiny českých zemí do roku 2000 ve zkratce. 1. vyd. Praha: Práh 2000
ISBN 80-7252-026-1, s. 64.
28
Tamtéž, s. 64.

18
rodin, omezení hmotnosti zavazadel a počtu cenností a hotovosti.29 Poslední
červencový den došlo k tragické události: 31. července 1945 došlo ve čtvrti Krásné
Březno k výbuchu muničního skladu v budovách bývalého cukrovaru. /11/ Toto
neštěstí vyvolalo řadu represí ze stran českého obyvatelstva, které došlo k závěru,
že za tímto výbuchem stojí Němci.30 Německé obyvatelstvo (především
zaměstnanci Schichtových závodů) bylo nejprve shazováno z mostu Edvarda
Beneše, nakonec došlo i ke střelbě. /12/ Počet obětí není jasný. Existuje záznam
z terezínského krematoria o kremaci 24 Němců dne 1. srpna 1945 a také seznam
17 zaměstnanců Schichtových závodů, kteří se po 31. červenci 1945 již
nedostavili do zaměstnání.31 Míra odsunů v Ústí nad Labem byla následující: Před
válkou ve městě žilo 77,5 % německých obyvatel. Po provedení poválečného
součtu obyvatel z roku 1947 bylo na území Ústí nad Labem 3,8 % Němců.32
Komunistická strana Československa byla utvořena především z levicově
zaměřených proudů sociálnědemokratických stran. KSČ byla od svého počátku
(začátkem dvacátých let) stranou masovou, nejen počtem členů, ale také svým
politickým vlivem. Svoji organizační základnu si KSČ dokázala udržet i během
druhé světové války – členové byli aktivně zapojeni do odboje. Díky tomu vzápětí
po válce sílí její moc33 (na zásadních místech ve vládě byli především komunisté,
místopředsedou vlády byl Klement Gottwald). K získání nových členů využívá
i řadu náborů. V říjnu roku 1945 měla strana již 784 tisíc členů a hranici jednoho
milionu dosáhla těsně před parlamentními volbami.34 Ve volbách do Národního
shromáždění v roce 1946 získala KSČ 38 %. V okrese Ústí nad Labem pak
získala 55 % všech hlasů.35 Současně se zvyšuje tlak SSSR (Stalina) na
československé komunisty, aby se zmocnili vlády v republice. Prioritní je pro
stranu stále masové získávání členů se zaměřením na mladé lidi a na vlivnou

29
KOLEKTIV AUTORŮ ZA REDAKCE KRISTINY KAISEROVE A VLADIMÍRA KAISERA: Dějiny
města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995, ISBN 80-901761-5-1, s. 232.
30
HAVEL, Jan – KAISER, Vladimír – PUSTOJEVSKY, Otfrid. Stalo se v Ústí nad Labem 31. července
1945. 9. svazek edice Memorabilia ustensis. Ústí nad Labem 2005. ISBN 80-86646-11-4, s. 20.
31
Tamtéž, s. 54 a s. 85.
32
KOLEKTIV AUTORŮ ZA REDAKCE KRISTINY KAISEROVE A VLADIMÍRA KAISERA: Dějiny
města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995, ISBN 80-901761-5-1, s. 234.
33
MAŇÁK, Jiří. Proměna dělnické strany v organizaci moci. In Bolševismus, komunismus a radikální
socialismus v Československu. 1. vyd. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, Dokořán 2003.
s. 157-199.
34
Tamtéž, s. 160.
35
KOLEKTIV AUTORŮ ZA REDAKCE KRISTINY KAISEROVE A VLADIMÍRA KAISERA: Dějiny
města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995, ISBN 80-901761-5-1, s. 237.

19
střední vrstvu, zejména na ty, kteří již zastávali nějakou funkci v zaměstnání,
a měli tak vliv na své kolegy. Takto se členská základna rozšířila o půl milionu
členů. Před náborem byla ve straně zahájena tzv. přeregistrace, kdy aktivní
členové získali řádnou členskou průkazku. Nejaktivnější a zároveň nejpočetnější
stranickou složku tvořilo dělnictvo. Komunisté si stále takticky upevňovali svou
moc, využívali principů demokratického centralismu, politickou opozici stavěli do
postavení odpůrců pokroku. Tento nátlak vyústil v celkovou společensko-politickou
krizi a 20. února 1948 podali nekomunističtí ministři demisi. 25. února 1948 došlo
k převratu, prezident republiky přijal demisi ministrů a vítězí komunisté. Nastává
čas diktatury, vykonstruovaných politických „zastrašovacích“ procesů s lidmi, kteří
nesouhlasili s režimem. Strana fakticky popírá „předúnorové“ uspořádání
společnosti a její pluralitu. V roce 1948 byl popraven vůdce našeho odboje
Heliodor Píka, v roce 1950 Milada Horáková. Komunismus spatřoval velkého
nepřítele také v katolické církvi, probíhá řada procesů s kněžími a věřícími
(některé jiné církve komunisté přímo zakázali – např. adventisty). V literatuře se
dočteme o 200 až 280 tisících obětí komunistického režimu (represí).36
Pro komunikaci mezi vedením a masovou členskou základnou byli důležití
straničtí funkcionáři – stranický aparát. Dalším důležitým nástrojem vedení strany
byly okresní a krajské národní výbory. Nejvyšším stranickým orgánem byl ústřední
výbor – jeho předsednictvo a sekretariát. Po roce 1948 dochází k zákazu
soukromého podnikání, vše přechází do rukou státu, zakládají se družstevní
(násilná kolektivizace v zemědělství) a státní podniky, které plní plány tzv.
pětiletky. Neexistence tržní ekonomiky, změna zahraničního obchodu (obchodním
partnerem Československa se stal Sovětský svaz) a centrální řízení vedly
k vážným ekonomickým problémům. Tyto problémy řešil stát měnovou reformou
v roce 1953, která vyvolala řadu demonstrací a stávek především dělníků. Další
krize, a to politická, nastala po XX. sjezdu KSSS v roce 1956, kdy Chruščov
odhalil řadu Stalinových zločinů. O rok později se stává prezidentem Antonín
Zápotocký, 1. tajemník ÚV KSČ, v roce 1960 přijímá novou ústavu
a Československo se stává Československou socialistickou republikou (ČSSR).
Po kritice Antonína Novotného na Slovensku převzal jeho místo do jeho
odstoupení Alexander Dubček. Národní shromáždění po odstoupení Novotného
36
ČORNEJ, Petr – POKORNÝ, Jiří. Dějiny českých zemí do roku 2000 ve zkratce. 1. vyd. Praha: Práh 2000.
ISBN 80-7252-026-1, s. 69.

20
(březen 1968) zvolilo za prezidenta Ludvíka Svobodu. Následuje jisté uvolnění,
období, které bývá nazýváno „socialismem s lidskou tváří“.37 V Ústí nad Labem
v tomto období vzniká například kulturně-politický měsíčník Dialog, v suterénu
Národního domu působí soubor Kladivadlo. Sovětský svaz se však bál, že toto
„uvolnění“ připraví jeho impérium o celistvost a Leonid Iljič Brežněv se rozhodl
řešit situaci vojenskou cestou. V srpnu 1968 je Československo okupováno
sovětskými vojsky, představitelé ÚV KSČ v Moskvě donuceni podepsat tzv.
„moskevské“ protokoly. Pro nesouhlas se sovětskou okupací došlo v Ústí nad
Labem k poškození pomníku Rudé armády. Pachatel nebyl zjištěn. V lednu 1969
se v Praze na protest upálil student Jan Palach, v březnu probíhá demonstrace při
příležitosti hokejového vítězství ČSSR nad Sovětským svazem. Místo Alexandra
Dubčeka je dosazen na post 1. tajemníka ÚV KSČ Gustav Husák. Nastávají tuhá
léta normalizace, komunistickou stranu musí na základě nařízených prověrek
opustit na půl milionu členů. Ústeckého kraje se normalizační čistky dotkly možná
o něco více než kraju jiných. K personálním změnám došlo v řadě kulturních
a školských institucí. V Ústí nad Labem byl barokní kostel sv. Vojtěcha přestavěn
na výstavní síň Bedřicha Smetany, kde se konaly nejrůznější výstavy k výročí KSČ
aj. V roce 1975 se Gustav Husák stává prezidentem a je jím až do sametové
revoluce v listopadu 1989. Dne 1. ledna 1977 bylo vydáno prohlášení Charty 77
dovolávající se lidských práv a svobod s podpisem 242 signatářů. Seznam
zveřejněných signatářů po roce 1989 čítá na 1898 signatářů.38
Při popisování společenského a politického vývoje v sedmdesátých
a osmdesátých letech v Československu se často uvádí řada fungujících protipólů:
oficiální vs. neoficiální (např. umění); plánovaná vs. černá ekonomika;
komunistická strana vs. disent.39 To, co se nacházelo mezi těmito póly, bylo území
nikoho, jakási „šedá zóna“, „reálný socialismus“.40 Samotný pojem „šedá zóna“
může být chápán v několika rovinách. Jedním je použití tohoto termínu
socioložkou Jiřinou Šiklovou, dalším třeba užití „šedé zóny“ ve studii Jana

37
Tamtéž, s. 73.
38
VLČEK, Tomáš. Charta 77: Totalita [online]. ©1999–2008. [cit. 2008-01-29]. Dostupné z:
<http://www.totalita.cz/vysvetlivky/ch77.php >.
39
BREN, Paulina. Představme si „socialistický způsob života“: Ideologie a rozpory v Československu let
1969-1989. In NORMALIZACE. Sborník prací a rozhovorů pro Sokolovský filmový seminář 2006. 1. vyd.
2006. ISBN 80-239-7948-5, s. 13.
Sborník v elektronické podobě ke stažení na: http://filmsokolov.cz/ (http://filmsokolov.cz/clanky/), použitá
verze stažena dne 1.2.2008.
40
Tamtéž, s. 15.

21
Měchýře Velký převrat či snad Revoluce sametová? Tento termín je tedy nejvíce
úzusem používaným pro „mlčící většinu“. Tedy pro ty občany, které vedoucí
ideologie nechávala chladnými, nicméně neprotestovali a plnili požadavky,
zaujímali pasivní postoj.
V průběhu osmdesátých let ztrácí režim na síle, centrální řízení není
schopné udržet krok s rozvojem v kapitalistických zemích. V červnu 1989 byla
vydána petice „Několik vět“, ve které autoři žádali například okamžité propuštění
politických vězňů, žádali svobodu shromažďování, slova a tisku apod. Tuto petici
podepsala řada významných osobností. Stejně jako proti Chartě 77 byla zahájena
„protikampaň“, označující tuto petici za „pamflet.“41 Opoziční hnutí získává na síle,
v posledních dvou letech před revolucí probíhá řada demonstrací (např. v srpnu
1988 při „výročí“ sovětské okupace, v roce 1989 v lednu při uctění památky Jana
Palacha). Největší demonstrace, která nakonec napomohla k rozložení
slábnoucího režimu, proběhla 17. listopadu 1989 při příležitosti 50. výročí uzavření
vysokých škol nacisty a poprav 9 aktérů studentského hnutí. Byla brutálně
rozehnána, to však pobouřilo veškerou veřejnost. O dva dny později začala stávka
studentů, tzv. sametová revoluce. V Ústí nad Labem se 20. listopadu, v reakci na
brutální potlačení pražské demonstrace 17. listopadu, koná stávka studentů
pedagogické fakulty. Stávkují také zaměstnanci Činoherního klubu. Na ústeckém
Mírovém náměstí se schází na šest tisíc převážně studentů. O týden později se na
témže náměstí konala generální stávka na podporu nově ustanoveného ústeckého
Občanského fóra.42 29. prosince byl nově ustanoveným Federálním
shromážděním zvolen prezidentem republiky Václav Havel.

A 5. USPOŘÁDÁNÍ UMĚLECKÝCH SVAZŮ PO ROCE 1948

Po tzv. „vítězném únoru“ dochází k rušení dosavadních spolků


a ke komplexní reorganizaci uměleckého života a činnosti v rámci naplnění
demokratického centralismu. Praha se stává sídlem a centrem všech nově
založených organizací. V krajích jsou posléze zakládány tzv. krajské organizace
nebo pobočky. Centrální organizace v Praze měly samozřejmě přehled o dění

41
Články z tisku, zabývající se „pamfletem“ viz příloha XI.
42
KOLEKTIV AUTORŮ ZA REDAKCE KRISTINY KAISEROVÉ A VLADIMÍRA KAISERA: Dějiny
města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995, ISBN 80-901761-5-1, s. 259.

22
v pobočkách a krajských organizacích, schvalovaly předsednictvem krajských
organizací navržené členy komisí apod.
Po roce 1948 je založen jednotný Svaz československých výtvarných
umělců, který zpočátku zahrnoval i architektonickou činnost. Se svazem postupně
splývá činnost poválečně obnovených či nově ustanovených spolků. Jsou zřízeny
Československé stavební závody a Stavoprojekty, neboli Krajské projektové
ústavy. V těchto obrovských podnicích architekt figuruje pouze jako řadový
zaměstnanec, je potlačena jeho individualita. V polovině padesátých let je založen
Český fond výtvarného umění, jehož činnost byla se Svazem československých
(později jen českých) výtvarných umělců úzce spjata. Nedílnou součástí ČFVU byl
podnik Dílo, založený současně se vznikem fondu. Mezi další organizace činné
v tomto období je třeba zmínit Ústav bytové a oděvní kultury, Ústředí lidové
umělecké výroby nebo pozdější Institut průmyslového designu.
Vývoj v jednotlivých svazech a organizacích je velice zajímavý. V průběhu
jejich vzniku docházelo k reorganizacím, ke změnám názvů a dalším jevům, které
je třeba zmínit a nastínit tak atmosféru, ve které umělecká díla vznikala. Tento
vývoj uvádím v první kapitole druhé části práce.
Velice důležitou roli hráli v uměleckém životě nejrůznější umělecké rady
a komise. Existovaly umělecko-technické rady zejména pro architekty, v rámci
Českého fondu výtvarných umění fungovalo komisí dokonce několik. Například
umělecká komise pro spolupráci architekta s výtvarníkem nebo umělecká komise
pro interiér a užité umění. Další poradní orgány byly činné v rámci Komunistické
strany Československa.

A 6. VLIV IDEOLOGIE NA VÝTVARNÉ UMĚNÍ

Otázka vlivu ideologie na uměleckou tvorbu je v dnešní době poměrně


aktuální. Umělecko-historická společnost uspořádala v roce 2006 druhý sjezd
českých historiků umění. V programu sjezdu byla i část s názvem Ve stínu
ideologií: Dějiny umění a výtvarná kritika v českých zemích 1918–1970 –
příspěvky k této části je možné si přečíst ve sborníku.43

43
PROMĚNY DĚJIN UMENÍ. Akta druhého sjezdu historiků umění. 1. vyd. Praha 2007. ISBN 978-80-
86197-89-0, s. 199-242.

23
Ideologie ovlivňovala zejména umění, které se podle některých možných
dělení řadí na stranu „oficiální“, tedy je dílem autorů v tehdejší době činných nejen
v uměleckých svazech, ale také autorů, kteří s komunistickou ideologií souhlasili
a byli aktivními členy KSČ. V této práci je vliv ideologie na výtvarné umění popsán
na příkladech fungování spolků a uměleckých komisí v průřezu několika desetiletí,
tedy od dogmatické doktríny „ždanovského“ realismu v padesátých letech, po
určité uvolnění v jejich závěru a na přelomu let šedesátých vrcholící rokem 1968,
až po opětovné uzavření hranic a nastolení normalizace, tuhého komunismu, ale
již ne tak radikálního jako v padesátých letech.
Na počátku roku 1946 vzniklo volné sdružení Dohoda českých výtvarných
umělců realistů, jeho vedoucím redaktorem byl Zdeněk Burian.44 V prvním čísle
vlastního časopisu Skutečnost zveřejnili svůj ideologický program. Především
v něm propagovali realistické pojetí výtvarného umění a lidové sociálněkulturní
hledisko. Odmítali moderní umění a jejich cílem bylo lidu poskytnout umění
srozumitelné jak formou, tak i obsahem. Tyto myšlenky se vzápětí uplatnily
v období socialistického realismu. Jejich propagátorem se mezi jinými stal
i Zdeněk Nejedlý, který na toto téma pronesl řadu projevů. Na stránkách časopisu
Tvorba nebo Volné směry z roku 1948 bylo otištěno Provolání k výtvarníkům
neboli provolání nově ustanoveného Svazu československých výtvarných umělců.
V tomto provolání se SČSVU přihlašuje k tehdejší poúnorové politice. V dubnu
1948 Sjezd národní kultury oznámil národně socialistickou revoluci v umění. Na
sjezdu přednesla své příspěvky řada tehdejších předních osobností. Vedle
zmiňovaného Zdeňka Nejedlého také Klement Gottwald, Ladislav Štoll nebo
Václav Kopecký. Jako úpadkové byly označeny veškeré moderní směry. Umění
přejímalo sovětské programové kulturní metody, především myšlenky
A. A. Ždanova a sovětskou terminologii. Nejzásadovějším propagátorem estetiky
podle Ždanova byl výtvarný teoretik, malíř a grafik Vladimír Šolta. Šolta, který byl
paradoxně žákem Emila Filly, viděl umělce jako: „...pokrokového umělce,
pokrokového výtvarníka (jehož poměr) ke skutečnosti se projevuje tím, že
zobrazuje v uměleckém díle typické jevy našeho postupu k socialismu. Výtvarník
v Sovětském svazu se soustřeďuje na typické jevy v budování komunismu,
v umění pokrokových výtvarníků kapitalistických zemí jsou to závažné události
44
ŠEVČÍK, Jiří – MORGANOVÁ, Pavlína – DUŠKOVÁ, Dagmar. České umění 1938-1989 – programy –
kritické texty – dokumenty. 1. vyd. Praha: Academia 2001. ISBN 80-200-0930-2, s. 93.

24
boje dělnické třídy a pracujících proti vykořisťování, proti přípravám války atd.
Člověk, který je nejvyšším vládcem přírody, jehož mozek a ruce dovedou přírodu
přetvářet, který je rozhodujícím činitelem a účastníkem velkého přerodu, se stává
také středem zájmu umělce, zobrazení života nového člověka se stává základem
uměleckého díla.“45 V odborných časopisech se otiskovaly překlady textů předních
sovětských představitelů socialistického realismu. Mohla se zobrazovat pouze
realita přírody a společnosti. Vznikají žánrová díla – portréty, krajinky, výjevy
z historie atd. Součástí ideologické propagandy a snahy přeorientování umělců na
socialistický realismus a vymýcení formalismu bylo přepisování dějin výtvarného
umění a nový pohled na ně. Texty od Karla Teigeho, Emila Filly nebo Manifesty
explozionalismu od Vladimíra Boudníka, které byly proti realismu nebo obhajovaly
moderní umění, vyšly až v šedesátých letech. Až na konferenci SČSVU v říjnu
1956, v návaznosti na Chruščovovy projevy, nastal odklon od socialistického
realismu a došlo k jistému uvolnění a možnosti ustanovovat při svazech tzv. tvůrčí
skupiny. Díky této možnosti se umělci mohli sdružovat i mimo kraje, pořádat
výstavy a prezentovat své názory ve spolupráci s časopisy svazu. Tvůrčí skupina
byla povinna oznámit své utvoření, sdělit název, seznámit veřejnost se svým
programem a ustanovit vedoucího. Tvůrčí skupiny se otevřeně přihlásily
k významným umělcům tzv. formalistického umění. Například tvůrčí skupina Máj
57 se takto přihlásila k Emilu Fillovi, Otto Gutfreundovi, Janu Zrzavému nebo
Pablu Picassovi a k dalším. V umělecké tvorbě se vyhýbají jakékoli
angažovanosti, reviduje se pojetí „realismu“, dochází k subjektivní tvorbě. Státní
ideologie se velmi obávala abstraktního umění. Abstraktní umění se jí zdálo
nejasné, zakódované, proto bylo nejdříve tolerováno pouze ve spojení
s architekturou. „Ideologové strany tyto formalistické experimenty odkázali do
oblasti užitého umění.“46 Díky tomu se podařilo umístit na světovou výstavu Expo
58 v Bruselu řadu působivých užitých děl, například barevnou skleněnou vitráž od
Jana Kotíka znázorňující v abstraktním pojetí slunce, vodu a vzduch.
Vedle tvůrčích skupin propagujících zejména nové progresivní směry
s odkazem na historické autory moderny vznikla i tvůrčí skupina SČSVU Říjen,
která se otevřeně hlásila k současné ideologické metodě ovládající umění. Ve

45
ŠEVČÍK, Jiří – MORGANOVÁ, Pavlína – DUŠKOVÁ, Dagmar. České umění 1938-1989 – programy –
kritické texty - dokumenty. 1. vyd. Praha: Academia 2001. ISBN 80-200-0930-2, s. 145.
46
Tamtéž, s. 192.

25
svém programovém prohlášení mimo jiné uvádí: „Naše výtvarné úsilí chce sloužit
tužbám lidu naší vlasti, naší nové skutečnosti.“47 Pod prohlášením byli uvedeni:
Karel Pokorný, Karel Souček, Jan Slavíček, Oldřich Oplt, Ladislav Čepelák,
Miroslav Klivar ad. Doba největšího uvolnění v uměleckých projevech se datuje od
roku 1964, kdy byl za předsedu SČSVU zvolen Adolf Hoffmeister. Proces
demokratizace však definitivně končí v sedmdesátých letech, je dán pouze jeden
oficiální proud. Vedle toho se vyvíjí ta „druhá kultura“, underground, neboli kultura
alternativní.
Raná sedmdesátá léta se nesla ve znamení nově ustanovených –
reorganizovaných uměleckých svazů. Na aktivu umělců a kulturních funkcionářů
v prosinci 1970 byli účastníci seznámeni s usnesením ÚV KSČ. Umělecká
veřejnost se přihlásila k normalizační politice strany a zároveň se distancovala od
předchozího vedení svazů a jejich činnosti. Na aktivu přijali Stanovisko umělců
a kulturních pracovníků začínající slovy: „My, čeští komunističtí umělci...“48
a končící odstavcem: „Hledíme a vykračujeme vpřed – po boku dělnické třídy
a pod vedením Komunistické strany Československa do zápasu za velkou,
bohatou socialistickou budoucnost naší kultury i společnosti.“
Další shromáždění umělců a představitelů kultury bylo svoláno v lednu
1977 v reakci na zveřejnění Prohlášení Charty 77. V Národním divadle v Praze
umělci podpořili Provolání československých výborů uměleckých svazů: Za nové
tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru, tzv. antichartu, ve které de facto opakuje
stále stejné budovatelské cíle atp.
Mezi prorežimní teoretiky výtvarného umění patřil Dušan Konečný, který od
roku 1977 až do své smrti v roce 1983 vedl časopis Výtvarná kultura. Na jeho
stránkách obhajoval oficiální umění a kriticky se stavěl k umění tzv. neoficiálnímu,
jak dokládá text Naše umění slouží zájmům lidu a socialismu.49
Je tedy patrné, že v období komunistického režimu byl velice zúžen pohled
na svět a na jeho zobrazování. Veškeré umělecké činnosti byly podřízeny buď
nově ustanoveným, nebo reorganizovaným svazům. Vedle oficiálních struktur
nebyla přípustná žádná alternativa. Vše bylo ovlivněno ideologií. Umění podléhalo

47
ŠEVČÍK, Jiří – MORGANOVÁ, Pavlína – DUŠKOVÁ, Dagmar. České umění 1938-1989 – programy –
kritické texty - dokumenty. 1. vyd. Praha: Academia 2001. ISBN 80-200-0930-2, s. 222.
48
Text celého prohlášení v příloze VI.; Stanovisko umělců a kulturních pracovníků. Výtvarná práce roč.
XIX, č. 1. 1971, s. 1.
49
KONEČNÝ, Dušan. Naše umění slouží zájmům lidu a socialismu. Výtvarná kultura, č. 5, 1982. s. 4-17.

26
schvalování a rozhodnutí výtvarné rady (ideologické komise)50, která byla
podvýborem ÚV KSČ a měla v podstatě monopol.51 Další komise zřizoval SČVU,
ČFVU, Svaz architektů a další. Dle vzpomínek v rozhovoru Lubomíra Remla52
měly komise lichý počet členů (pět nebo sedm), aby nedocházelo k rovnosti hlasů.
Pro každé odvětví umělecké činnosti byly komunistickou stranou zakládány
jednotné centrální (nadspolkové) organizace, které měly hlavní sídlo v Praze.
V praxi se zde uplatňoval demokratický centralismus, který byl formulován
Marxem a Engelsem a později rozvinut V. I. Leninem, a objevil se tak v základních
stanovách komunistické strany. Základem činnosti a organizace demokratického
centralismu je plnění rozhodnutí hlavního centra. Svazy sice měly určitou
autonomii, ale současně musely plnit společný program a stanovy centrálních
organizací. Musely „dodržovat stranickou disciplínu.“
V krajích se zakládaly tzv. krajské organizace. Umělecké svazy tak sloužily
straně jako „převodové páky“.53 Postoje umělců k nově nastaveným pravidlům byly
různé. Někdo tvořil ve svém upřímném politickém postoji, jiný se cítil zastrašován,
byli i tací, kteří se zcela rozumově rozhodli pro lepší podmínky oficiálních autorů.54
V těchto politicky nastavených podmínkám tak nejčastěji docházelo ke dvojí tvorbě
autorů – pro veřejnost vznikala díla oficiální, v soukromí ateliérů pak vlastní tvorba.
V polovině osmdesátých let byla vydána ČÚV Socialistické akademie ČSSR
na pomoc lektorům brožura s názvem Kultura a umění v soudobém ideologickém
boji.55 Zde nezbývá než citovat: „Role kultury v etapě rozvinutého socialismu
objektivně vzrůstá, obohacuje a prohlubuje socialistický duchovní život. Stává se
nezastupitelnou přetvářející silou, která ovlivňuje vědomí a celý životní způsob lidí.
Významně se podílí na celkovém rozvoji socialistické společnosti a stává se
nezbytnou podmínkou jejího dalšího všestranného zdokonalování. Socialistická
kultura ve svém rozvoji a naplňování humanistického poslání ukazuje též cestu

50
O fungování komisí též viz příloha IV. Vyhláška ministerstva školství a kultury o nákupu, zadávání a
prodeji děl výtvarných umění a o některých jiných opatřeních v oboru výtvarných umění č. 149/1961 Sb.
51
OHNISKA ZNOVUZROZENÍ: České umění 1956-1963. Katalog k výstavě. Galerie hlavního města Prahy
ve spolupráci s Ústavem dějin umění AV ČR 28. 7. – 23. 10. 1994 Městská knihovna v Praze.
ISBN 80-7010-029-X, s. 265.
52
URLICH, Petr – VORLÍK, Petr – FILSAKOVÁ, Beryl – ANDRÁŠIOVÁ, Katarína – POPELOVÁ,
Lenka. Šedesátá léta v architektuře očima pamětníků. 1. vyd. Praha: ČVUT 2006. ISBN 80-01-03413-5,
s. 130.
53
ŠETLÍK, Jiří. Počátky činnosti tvůrčích skupin a jejich význam. Sborník ze sympozia GHMP, 1992, s. 3.
54
Tamtéž, s. 3.
55
LUŇÁKOVÁ, Růžena. Kultura a dění v soudobém ideologickém boji. 1. vyd. Praha: Horizont 1985.

27
a perspektivy vývoje světové pokrokové a revoluční kultuře.“56 „Zvlášť významná
úloha je v kalkulacích stratégů soudobého imperialismu a antikomunismu
přisuzována oblasti umění. Poučily nás o tom velmi přesvědčivě poznatky
z krizového vývoje v naší společnosti koncem šedesátých let, v nichž působení
antikomunistických vlivů na uměleckou frontu a západního buržoazního umění na
některé vrstvy obyvatelstva – zejména na mládež – mělo velmi negativní
důsledky.“57
Zajímavý náhled na problematiku vlivu ideologie na užité a výtvarné umění
uvádí Jan Michl ve svém článku Dva různé osudy: Užité umění a průmyslový
design v socialistickém Československu.58 Vysvětluje, proč bylo užité umění na
rozdíl od průmyslového designu v socialismu úspěšnější a podporované. Ta
umění, která v komunistickém režimu prosperovala, nazývá uměním
předindustriálním (je pouze v malé míře závislé na dělbě práce). Minulý režim tato
umělecká řemesla podporoval, vytvářel pro ně cechovní rámec. Jedná se zejména
o jednotné svazy umělců, monopolní obchod s uměním, struktury fondů. Také bylo
zákonem stanoveno, že každý stavebník a architekt musí dané procento z nákladů
věnovat výtvarné výzdobě. Toto cechovní myšlení (jiného myšlení nebyl
socialismus schopen), jak říká Michl, bylo aplikováno i na industrializované umění
(průmyslový design). Na rozdíl od užitého umění tato „cechovnost“ a neexistence
tržního hospodářství průmyslový design omezovala. Michl dále upozorňuje na to,
že tyto „cechovní myšlenky“ se nevytvořily až po roce 1948, ale existovaly již o rok
dříve – byly publikovány v brožuře O potřebách československého výtvarnictví:
Memorandum ústředního bloku výtvarníků Československé republiky. Tato
dvacetidvoustránková brožura vyšla v březnu 1947, v úvodu je adresována
prezidentu Československé republiky, členům vlády a členům ústavodárného
Národního shromáždění. Ústřední blok výtvarníků ve svém memorandu
upozorňoval na situaci, respektive zejména hospodářskou krizi československého
výtvarnictví, a navrhuje vládě zavedení jistých opatření. Jednak zavedení
umělecké výchovy na školách, dále v rámci hospodářských opatření navrhuje
založení Ústřední nákupny a prodejny výtvarných děl a Fondu výtvarných umělců.

56
LUŇÁKOVÁ, Růžena. Kultura a dění v soudobém ideologickém boji. 1. vyd. Praha: Horizont 1985, s. 7.
57
Tamtéž, s. 9.
58
MICHL, Jan. Dva různé osudy: Užité umění a průmyslový design v socialistickém Československu. [cit.
2008-02-29]. Dostupné z: <http://www.geocities.com/Athens/2360/jm-cz.dva-osudy.html>.

28
V tomto memorandu se také píše: „Bylo by proto namístě, aby stavebníkům všech
pozemních staveb bylo uloženo 0,5 % až 1 % ze stavebního nákladu věnovat na
výtvarnou výzdobu; kvótou vyšší pak aby bylo pamatováno na začlenění
výtvarného umění do staveb určených k významnému veřejnému použití. (...)
Přitom by bylo třeba počítat nejen na vnější a vnitřní výzdobu monumentálního
charakteru, nýbrž stejně i na vybavení (...) malířskými a sochařskými díly intimního
charakteru. (...) Výtvarnému umění by bylo umožněno, aby se účinně zařadilo do
výstavby státu a naše moderní stavby a městské čtvrti by přestaly být výtvarnou
pouští.“59 V neposlední řadě navrhují také jistá administrativní opatření –
především legalizaci Ústředního bloku samotného. Myšlenky a principy otištěné
v memorandu následně převzala řada svazových organizací.
V období ovlivněném komunistickou ideologií se pozornost zaměřovala na
tzv. životní prostředí. Pod toto označení byla zahrnována architektura,
urbanismus, ale i výtvarné umění, řemeslo nebo design – tedy to, co má
schopnost nějakým způsobem ovlivnit celkové vyznění městského nebo
krajinného prostředí a zároveň zpětně působit na člověka. Vedle těchto kulturních
a estetických hodnot zahrnovali do životního prostředí také hodnoty etické – tedy
snahu o zachování přírody a dalších přírodních zdrojů.
Cílem socialistického řízení státu bylo zpříjemnit pracujícím pracovní
i obytné prostředí – snaha člověka esteticky a především ideově formovat
(„zvyšovat životní úroveň nejširší společnosti“60). Nejvíce se s užitým uměním
setkáváme právě v městské architektuře. Jak jsem již zmínila, umělecká tvorba
podléhala schvalování a „rozmarům“ ideologických uměleckých komisí. Vše se
mělo řídit heslem: „Socialistické svým obsahem a národní svou formou.“61 Dalším
sloganem tehdejší propagandy bylo „Dohoníme a předhoníme“ a snaha
o „gesamtkunstwerk“ jako ideální propojení všech druhů umění.
Pro ideologii byla kultura dobrou zbraní v politickém boji. Na přelomu
sedmdesátých a osmdesátých let vznikla v architektuře řada monumentálních
realizací – mozaiky ad. Tato díla měla „oživovat i individualizovat prostředí nových

59
Memorandum ústředního bloku výtvarníků Československé republiky – O potřebách československého
výtvarnictví. Praha 1947, s. 11.
60
KARBAŠ, Jiří. České výtvarné umění v architektuře 1945-1985. 1. vyd. Praha: Odeon 1985, s. 26.
61
OHNISKA ZNOVUZROZENÍ: České umění 1956-1963. Katalog k výstavě. Galerie hlavního města Prahy
ve spolupráci s Ústavem dějin umění AV ČR 28. 7. – 23. 10. 1994 Městská knihovna v Praze.
ISBN 80-7010-029-X, viz poznámka Šváchy na str. 257.

29
institucí, sídlišť i celých měst.“62 V Praze probíhá výstavba metra s množstvím
uměleckých děl, která reprezentovala soudobé „oficiální“ umění.
Oficiální umění se uplatnilo také ve výzdobách reprezentativních budov,
velvyslanectví v zahraničí. Zde však převažovala tematika abstraktní, více méně
nepolitická. Uplatňuje se především práce se sklem (Brychtová–Libenský) nebo
práce sgrafitové (Ladislav Čepelák). Pro reprezentativní prostory v Čechách
vytvořil Stanislav Hanzík „umělecky kvalitní realizaci“,63 plastiku pro památník
českého státu na Řípu (1979). Důležitá byla výzdoba Paláce kultury v Praze (dnes
Kongresové centrum) slavnostně otevřeného v roce 1981. Uplatnila se zde díla,
která byla politicky nekonfliktní, například gobelín od Cyrila Boudy s názvem
„Praha hudební“ nebo gobelín od Věry Drnkové-Zářecké s názvem „Ve znamení
míru“.

A 6.1. UDĚLOVÁNÍ VYZNAMENÁNÍ, TITULŮ A STÁTNÍCH CEN

Tehdejší režim vyznamenával umělce často, existovala pro ně řada


možných ocenění. Udělovala se různá státní vyznamenání, čestné tituly, ceny
nebo resortní vyznamenání. Například Řád republiky, Řád práce, Za zásluhy o
výstavbu, Za vynikající práci, Zasloužilý umělec, Národní umělec, Státní cena
Klementa Gottwalda, Národní cena České socialistické republiky, Zasloužilý
pracovník kultury, Vzorný pracovník kultury, Krajská cena za tvůrčí činnost, Za
rozvoj pracovní iniciativy, Medaile za obětavou práci pro socialismus nebo
Budovatel severočeského kraje. Existovaly také ceny, které udělovaly umělecké
svazy, kulturní fondy nebo nakladatelství. Například cena SČVU a cena SČVU pro
absolventy vysokých škol. Seznam výtvarných umělců, kteří obdrželi titul Národní
umělec a v Severočeském kraji obdrželi titul Zasloužilý umělec a další ocenění,
uvádím v závěru druhé části práce (kapitola B 3.).
V zápisu statutů národních a resortních titulů a cen64 jsou specifikovány
možnosti udělení dané ceny. Titul Národní umělec: „se propůjčuje
československým občanům za umělecké působení zvlášť vynikající úrovně, které

62
PETIŠKOVÁ, Tereza. Oficiální umění sedmdesátých a osmdesátých let. Dějiny českého výtvarného umění
VI/1 1958/2000. 1. vyd. Praha: Academia 2007. ISBN 978-80-200-1487-X, s. 456.
63
Tamtéž, s. 458.
64
Státní oblastní archiv Litoměřice. Svaz českých výtvarných umělců – krajská organizace Ústí nad Labem.
Karton č. 1.

30
svým mimořádným významem obohatilo kulturu ČSSR.“ Titul Zasloužilý umělec:
„se uděluje za zvláštní zásluhy získané dlouholetou vynikající prací v kterémkoliv
oboru umění.“ Titul Zasloužilý a vzorný pracovník kultury: „Udělují se
pracovníkům kultury, kteří se na příslušném úseku kultury svou obětavou prací
a zvlášť vynikajícími pracovními výsledky mimořádným způsoben zasloužili o jeho
rozvoj nebo se stali pro ostatní vzorem hodným následování.“
Další ceny byly udělovány prezidentem ČSSR. Mezi ně patřila Státní cena
Klementa Gottwalda, která je nejvyšší formou ocenění tvůrčí činnosti v umění
(mj.) v ČSSR a udělují se jako projev čestného uznání státu za vynikající tvůrčí
výkony. V oblasti umění se SC KG udělují za díla nebo výkony, které se vysokou
úrovní, obsahem výrazně podílejí na obohacování a rozvíjení československého
kulturního života, svým ideovým pojetím stojí plně na zásadách strany a přispívají
k rozvoji národní kultury.
Mezi ceny udělované ČSR patřila Národní cena ČSR: Je nejvyšší formou
ocenění tvůrčí činnosti v umění (mj.) v ČSR. Uděluje se za vynikající zásluhy,
tvůrčí výsledky nebo výkony v oblasti umění, které obohatily lidské poznání nebo
vytvořily velké kulturní a umělecké hodnoty nebo jinak významnou měrou přispěly
k rozmnožení hmotného a duchovního bohatství českého národa a národností
ČSR. Cena Antonína Zápotockého: Uděluje se za významná umělecká (mj.) díla
a za významnou kulturně výchovnou činnost. Cenou mohou být vyznamenáni
jednotliví čs. umělci, umělecké kolektivy profesionální i amatérské. Cena ministra
kultury ČSR: uděluje se za významnou činnost v oblasti umění, kultury, literatury
původní a překladové, popř. umělecké kritiky. Oceňuje se jí činnost jednotlivců
nebo kolektivů v uplynulém roce.
Státní vyznamenání jako Řád práce se propůjčovala za zvlášť významné
pracovní výsledky na poli hospodářském, ve státní nebo jiné veřejné službě, za
zvláštní úspěchy ve vědecké, výzkumné, kulturní a veřejné činnosti nebo za
zásluhy o obranu státu. Do této kategorie patřilo také Vyznamenání za zásluhy
o výstavbu. Vyznamenání se propůjčovalo těm, kteří se svou prací stali vzorem
v rozvoji a využití vědeckotechnických poznatků nebo se zasloužili o rozvoj
národního hospodářství, vědy, techniky a kultury, nebo mají významné zásluhy
politické, státní nebo jiné veřejné činnosti. Vyznamenání za vynikající práci se
propůjčovalo za vynikající pracovní výkony přispívající k rozvoji národního

31
hospodářství, vědy, techniky nebo kultury a za úspěšnou práci v politické, státní
nebo jiné veřejné činnosti. Také se propůjčovala Medaile za obětavou práci pro
socialismus, tím se oceňovala dlouholetá obětavá práce a zásluhy při budování
socialismu v ČSSR a soustavná angažovanost pro politiku KSČ.
Cena severočeského KNV se udělovala za tvůrčí a vynikající práci
z oblasti školství, kultury aj. nebo za významnou činnost pro společnost a kraj,
udělovala se jak jednotlivcům, tak kolektivům.65

A 7. ZPŮSOB FINANCOVÁNÍ UMĚLECKÝCH DĚL

Pravděpodobně první myšlenka na financování děl z rozpočtu stavby byla


otištěna ve výše citovaném Memorandu Ústředního bloku výtvarníků
Československé republiky. Teprve šedesátá léta přinesla přímé legislativní
vymezení spolupráce výtvarníka s architektem.
Povinnost financovat výtvarná díla z rozpočtu stavby nebyla jen praxí
v socialistických zemích. Také v zemích kapitalistických se tato myšlenka objevila.
Například Francie měla pro tuto oblast vlastní zákon, v USA existoval od konce
šedesátých let vládní program Procento pro umění.66
Dne 28. července 1965 vydala Státní komise pro techniku ve spolupráci
s orgány ústředních investorů a autorských svazů vládní usnesení s číslem 355.
(č. 355/1965 Sb. o řešení otázek uplatnění výtvarného umění v investiční
výstavbě).67 Návrh usnesení předložil vládě místopředseda vlády a předseda
Státní komise pro investiční výstavbu J. Piller spolu s ministrem školství a kultury
Č. Císařem dne 8. července 1965. Usnesení vlády Československé socialistické
republiky nařizovalo využití výtvarných děl ve výstavbě, schválilo zásady pro
spolupráci mezi výtvarníky, architekty-projektanty a investory a nařizovalo zajištění
spolupráce mezi projektantem a SČVU a SA ČSSR při řešení výtvarné podoby
staveb. V příloze k usnesení jsou popsány zásady pro spolupráci a „zajištění
účelného využívání finančních prostředků na výtvarná díla, tvořící součást

65
Více a podrobněji v publikaci: PULEC, Vladivoj. Československá státní vyznamenání, státní čestná uznání
a ceny. 1. vyd. Praha 1980.
66
PAŽOUTOVÁ, Kateřina. České výtvarné umění a architektura 60. let. 20. století. Zkrácená verze Ph. D.
Thesis. VUT Brno 2004 ISBN 80-214-2807-4, s. 15.
67
Viz příloha V.

32
architektonického řešení staveb.“68 Toto usnesení mělo za cíl vytvořit trvalou
spolupráci mezi investory a výtvarnými umělci a samozřejmě zlepšovat úroveň
životního prostředí. Státní komise pro investiční výstavbu ve spolupráci s SČVU
a SA ČSSR kategorizovala stavby podle jejich územní, architektonické a výtvarné
náročnosti. Podle toho byl vypočítán podíl investic na užitá výtvarná díla. Výsledná
částka se tedy lišila podle toho, jaký byl celkový investiční náklad na stavbu, podle
míry společenské významnosti místa stavby a podle stavby samotné. Dohled nad
dodržováním těchto zásad měly jednotlivé komise pro výstavbu krajských
národních výborů (komise u útvarů hlavních architektů). Jimi zřizované poradní
sbory posuzovaly „vhodnost a přiměřenost“ užitých výtvarných děl. Sledovaly také
průběh a plnění daného úkolu a mohly zabránit „neekonomickému rozdrobování“
finančních podílů na jiné účely nebo na „společensky neúčinná a nevýznamná“
umělecká díla. Architekt-projektant měl u určitých staveb právo vyžádat si
spolupráci jím vybraného výtvarníka. O tuto spolupráci žádal zpravidla ČFVU nebo
přímo u SČVU, jehož umělecká komise výtvarníka schvalovala. Po schválení byla
vystavena hospodářská smlouva. Podle nařízení pak komise měly hodnotit úroveň
uměleckých děl dle vyhlášky č. 149/1961.69 Projektant-architekt mohl také požádat
o výběr autora formou soutěže. Soutěže byly vypisovány jen u významných
zakázek (jako například pro výzdobu exteriéru zasedací síně KNV v Ústí nad
Labem). Dalších soutěží v Ústeckém kraji pravděpodobně mnoho neproběhlo, a to
z důvodu finanční nákladnosti a značného zdržení zahájení výstavby. Zásady
nového usnesení se staly platnými od 1. ledna 1966 pro všechny nově
projektované stavby.
Určení podílu nákladů na výtvarná díla „umožní (...) účinně soustřeďovat
realizaci uměleckých děl na takové prostory, části staveb a objekty, které jsou
společensky významnou součástí životního prostředí našich pracujících.“70
Syntéza výtvarného umění a architektury je „v ideologickém boji přínosem, který
naprosto nelze přehlížet.71“ Návrh usnesení předpokládal úměrné zvýšení

68
Vláda Československé socialistické republiky, Usnesení z 28. července 1965 č. 355 o řešení otázek
uplatnění výtvarného umění v investiční výstavbě. Národní archiv České republiky.
69
Viz příloha IV.
70
Návrh vládního usnesení Státní komise pro investiční výstavbu a Ministerstva školství a kultury o řešení
otázek uplatnění výtvarného umění v investiční výstavbě z 8. července 1965. Národní archiv České
republiky.
71
Tamtéž.

33
průměrných ročních nákladů na výtvarná díla v architektuře až na 80–100 milionů
Kčs. V minulých letech se náklady pohybovaly mezi 70–80 miliony Kčs.
Obecně se uvádí a jsou známa tzv. tři procenta pro umění z celkového
rozpočtu. Sylva Petrová ve svém textu s názvem Sklo a keramika uvádí:
„Umožnila to (možnost využití skla a keramiky v architektuře) speciální legislativní
opatření zavazující investory věnovat dvě procenta z celkového rozpočtu stavby
na uměleckou výzdobu.“72 Obě tvrzení mohou být pravdivá, neboť procenta
vyčleněná pro umělecká díla se určovala dle tabulek. Stavby byly rozděleny dle
druhu, významu a umístění, velikost stavby nerozhodovala. Výsledná částka se
lišila, jelikož: „Investiční náklad na výtvarné umění se tak rovnal násobku
investičního nákladu stavební části či objektu, základní procentní sazby na
výtvarné umění, koeficientu společenského významu stavby a koeficientu
společenské a architektonické náročnosti stavby.“73 Přesná diferenciace procent
pro jednotlivé stavby měla být sepsána do 30. listopadu roku 1965. Tato příloha
není součástí vládního usnesení ani jeho návrhu.

A 8. VZTAH ARCHITEKTURY A VÝTVARNÉHO UMĚNÍ

„Úsilí o výtvarnost a emocionálnost současné architektury se prověřuje tím,


jak úspěšně navazuje kontakt s díly výtvarného umění.“74
K prolínání umění a architektury dochází už od nepaměti. Mohlo být řešeno
přímo jako součást architektury, nebo jsou díla přidávána dodatečně. Důležité pro
oba přístupy je zakomponování výtvarného díla tak, aby architekturu
nenarušovalo, působilo přirozeně v použitém osvětlení či barevnosti, samozřejmě
neméně důležitá je velikost díla a kompozice ve vztahu k prostoru. Těmto
zásadám a podmínkám se velice podrobně věnuje Zdenka Nováková ve svých
skriptech s názvem Výtvarné dílo v architektonických koncepcích. Dalším faktorem
ovlivňujícím celkové vnímání uměleckého díla je jeho estetická hodnota a kvalita
materiálového provedení. Jako příklady dokonalé syntézy výtvarného díla

72
PETROVÁ, Sylva. Sklo a keramika 1958-1970. Dějiny českého výtvarného umění VI/11958/2000. 1. vyd.
Praha: Academia 2007. ISBN 978-80-200-1487-X, s. 335.
73
PAŽOUTOVÁ, Kateřina. České výtvarné umění a architektura 60. let. 20. století. Zkrácená verze Ph. D.
Thesis. VUT Brno 2004 ISBN 80-214-2807-4, s. 17.
74
DOSTÁL, Oldřich – PECHAR, Josef – PROCHÁZKA, Vítězslav. Moderní architektura
v Československu. 2. vyd. Praha 1970, s. 242-244.

34
s architekturou byly v dobových publikacích a časopisech zmiňovány
skandinávské země, například helsinské parky se sochařskou výzdobou a jiné.
Charakter výtvarného díla v architektuře je dán kulturním prostředím,
stavem společnosti doby, ve které vzniká. Kromě těchto sociálních vztahů je
výtvarné dílo určeno použitým materiálem a způsobem provedení.
Již v polovině padesátých let se Karel Honzík okrajově zabývá
problematikou malířství a sochařství ve spojení s architekturou. Píše: „Jednou
z velmi nápadných vlastností socialistické architektury, která se také názorně jeví
na všech ukázkách sovětských, je opětné spojení architektury se sochou
a malbou.“75 Své myšlenky na toto téma dále rozvinul ve své knize Tvorba
životního slohu. Zde se v kapitole Obraz a socha v architektuře zabývá
rozmanitými aspekty. Pro nás nejzajímavější je pasáž, kde se Honzík zabývá
vztahem architektury a uměleckého díla. Říká: „pro dnešního člověka je
přítomnost uměleckého díla v obytném prostoru stejnou nezbytností jako vzduch
a chléb.“76 A jestliže je nezbytným v soukromém bytě, je nezbytný i v pracovním
nebo veřejném prostoru, „který není ničím jiným než rozšířením prostoru
soukromého.“77 Honzík se zabývá především obrazem a sochou. Oboje se dá
rozdělit na dílo, které je přenosné, nebo dílo pevné (stálé, nepřenosné).
S výtvarnými díly přenosnými se vedle soukromých příbytků můžeme setkat
i v prostorách divadel, kaváren, klubů a kulturních domů ad. Tento přístup Honzík
chválí – seznamuje totiž s uměleckými díly i veřejnost, která nenavštěvuje
například galerie a muzea.
Na stránkách časopisu Výtvarná kultura se problematika architektury
a výtvarného díla, umění a životního prostředí, spolupráce výtvarníka
s architektem objevovala často. Ve druhé polovině sedmdesátých let se o tomto
tématu rozepisuje akademický malíř Martin Sladký: „Výtvarné dílo spjaté trvale
s architekturou musí tedy respektovat souvislosti, do kterých bylo vřazeno. Dá se
říci, že nejvyšší ambicí každého umělce je takový výtvarný čin, jenž by vplynul do
harmonie celého objektu a splynul s materií stavby. Výtvarné dílo a architektura je
tedy vztahem oboustranným.“78 Sladký dále v textu připouští určité napětí mezi

75
HONZÍK, Karel. Architektura všem. 1. vyd. Praha 1956, s. 111.
76
HONZÍK, Karel. Tvorba životního slohu. 3. vyd. Praha: Horizont 1976, s. 303.
77
Tamtéž, s. 303.
78
SLADKÝ, Martin. Vztah architektury a výtvarného umění. Časopis SČVU Výtvarná kultura 3/1977, s. 5.

35
architekturou a výtvarným dílem „...právě toto napětí dává možnost uchopit věčně
se měnící skutečnost...“79 V polovině osmdesátých let se na stránkách stejného
časopisu objevuje článek Jana Hány o poslání výtvarného díla ve společnosti:
„Základem je vypracování dlouhodobé ideově jasné koncepce významných
architektonických i výtvarných realizací v souladu se společenskou potřebou
a dodržování této koncepce. ... je nutno docílit součinnost a soulad v názoru
investora, uživatele, projektanta a výtvarníka tak, aby architekt a výtvarný umělec
mohli spolupracovat na realizaci díla už od stadia úvodního projektu. Tak se
odstraní mnohdy uspěchané nalepování výtvarného díla na uvolněné místo tam,
kam ho investor a projektant dodatečně umístí.“80
S výtvarným dílem jako s neoddělitelnou součástí díla architektonického se
setkáme především ve veřejných budovách a prostorech. Tyto objekty lze nazvat
„monumentálními“. Monumentální tvorba v architektuře (jak ve skle, keramice
a textilu) se začala rozvíjet především díky státním zakázkám a výše uvedenému
usnesení vlády č. 355/1965. I přes propojenost, prolínání se architektury
a výtvarného umění si každé dílo zachovává svojí autonomii, můžeme ho hodnotit
a vnímat samo o sobě.81 Mezi stálá umělecká díla Honzík řadí reliéf, fresku nebo
barevná okna. K problematice monumentality pak Honzík píše: „Monumentalita
není v podstatě závislá na velikosti. Monumentální dílo neztrácí na své
monumentalitě, jestliže je zmenšíme. To proto, že je symbolem, že vyjadřuje
nějakou obecně platnou sociální myšlenku a že jeho forma je přiměřená tomuto
poslání.“82 O vymezení „angažované tvorby“ se pokusil Dušan Konečný v publikaci
Výstavy současného umění: „Důležitým mezníkem, který byl spjat s vytyčením
konkrétních úkolů pro prohloubení výsledků konsolidace ve všech oblastech
našich národů, byl XIV. sjezd KSČ. (...) Angažovaná tvorba se objevuje stále
výrazněji také na samostatných výstavách našich umělců. Zasahuje nejen do
monumentálních realizací, ale i do komorních výstavních forem. (...) Za projevy
angažovaného umění nejsou považována výlučně díla s revoluční
a budovatelskou tematikou, ale ta umělecká díla, jež vyjadřují pravdivě a umělecky

79
SLADKÝ, Martin. Vztah architektury a výtvarného umění. Časopis SČVU Výtvarná kultura 3/1977, s. 5.
80
HÁNA, Jan. Poslání výtvarného díla ve společnosti. Výtvarná kultura. 1986/2, str. 4.
Hána v závěru článku nabádá k rozvinutí diskuze a hodnocení výtvarného díla v architektuře ze strany
teoretiků architektury, výtvarného umění, estetiků, psychologů a sociologů. Upozorňuje na anonymitu
realizací v architektuře.
81
HONZÍK, Karel. Tvorba životního slohu. 3. vyd. Praha: Horizont 1976, s. 317-318.
82
Tamtéž, s. 318.

36
náročně estetické a etické představy a ideály lidu, jež pomáhají socialistické
výchově člověka, to znamená např. i portrét, krajina, lyrické figurální dílo, akt či
zátiší ... krásy socialistické vlasti, vnitřní svět nového člověka, jeho vztah k okolí,
věcem, které ho obklopují atd.“83

A 8.1. UMĚNÍ A SÍDLIŠTĚ

Před schválením usnesení vlády č. 355/1965 probíhala umělecká výzdoba


sídlištních celků nekontrolovaně, v závislosti na zájmu investora a architekta-
projektanta. Od 1. ledna 1966 se u výstavby nových sídlišť muselo počítat s danou
finanční částkou na výtvarné realizace. Sídliště můžeme charakterizovat jako
obytný celek většinou mimo kompaktní výstavbu.84 Výstavba nových obytných
celků byla chápána jako komplexní řešení sídliště (tzv. střediska), které by
reprezentovalo ekonomicko-společenský princip města „v duchu socialistických
idejí“. /13/ a /14/ Byla propagována snaha o to, „vytvořit pracujícím zdravé, účelné
a krásné prostředí“.85 Počítalo se také s výtvarnou výzdobou. Vycházela řada
příruček a směrnic, jak docílit nejlepší skladby sídliště. V roce 1966 vydal
Výzkumný ústav výstavby a architektury (VÚVA) v Praze příručku Pravidla
plánování a výstavby sídlišť, kde je podrobně popsáno vše o stavbě sídlišť
(základní „sídlištní“ terminologie, rozvoj sídlišť, územní plánování, urbanistická
struktura, průmyslová výroba, zemědělská výroba, sklady, organizace dopravy,
technické vybavení, samotné bydlení, občanská vybavenost, přírodní prostředí
/rekreace/ ad.). Sídliště jsou zde dělena na městská, sídliště přechodného typu
a venkovská sídliště. Hlavními „hesly“ tehdejší výstavby byla typizace
a normalizace, dalšími určujícími faktory stavby pak materiál a použitá
technologie.86 Je třeba připomenout, že pojmy jako standardizace, unifikace nebo
centrální (státní) řízení územního plánování, byly ještě před rokem 1948 hlavními
myšlenkami avantgardy. Ti však brzy přišli na to, že tato hesla aplikovaná v realitě

83
KONEČNÝ, Dušan. Výstavy současného umění. Praha: Odeon. 1. vyd. 1977, s. 5-7.
84
V úvodu této kapitoly vycházím z přednášky Rostislava Šváchy. ŠVÁCHA, Rostislav. Architektura
českých sídlišť. Přednáška z 27. 11. 2007 na VŠUP.
85
NOVOTNÝ, Jiří. Nové bydlení v Praze. 1. vyd. Pražská informační služba. Orbis 1964. s. 11.
86
HONZÍK, Karel. Cestou k socialistické architektuře. Státní nakladatelství technické literatury. Praha 1960.
s. 135.

37
vedou k zániku individuality.87 Avantgardní architektura byla později prohlášena za
úpadkovou tvorbu.
O působení sídlištního prostoru na člověka a o jeho nejlepší kompozici
s užitím výtvarné výzdoby Karel Honzík píše: „Vysoké několikapodlažní domy
svými potřebnými odstupy vytvářejí velké prostory, v nichž se člověk ztrácí
a podléhá jakési prostorové labilitě. Je třeba vytvořit prostředí, které člověk
bezprostředně vnímá, o něž se psychicky opírá a které přímo prožívá. Například
dobrým seskupením menších objektů občanské vybavenosti, kompozicí
zahradních úprav a parteru obytného prostředí; příznivý účinek může mít také
kontrast několika nižších a vysokých domů. Velmi účinným prvkem je rovněž
architektonický detail veřejného zařízení a výtvarná výzdoba. Naznačených
prostředků bylo použito na Proseku a na Invalidovně...“88 Pět let po uveřejnění
Honzíkovy knihy bylo schváleno již mnohokrát zmiňované vládní usnesení č. 355.
Díky němu je umění zahrnuto do komplexnosti výstavby
a vybavení sídlišť, a co je hlavní, je jeho uplatnění dodržováno. Na stránkách
časopisu Panorama se objevila i pochybnost nad výtvarnými díly na sídlištích, a to
v tom smyslu, zda rychlost výstavby nových sídlišť, která je značná, nemá vliv na
výslednou podobu požadovaných uměleckých děl.89
Architekt Jiří Kroha (v roce 1968 již národní umělec) chápal aplikování
uměleckého díla na sídlištích jako boj proti vlivu technicko-civilizačního procesu
a jeho systematičnosti na člověka. Nepřipouštěl otázku zda má umění na sídlištích
být, podle něj tam prostě být musí. Chápal tedy umění na sídlišti jako postulát.
Umění na sídlišti přináší člověku pocit svobody, uvolňuje ho, zprostředkovává
citové a emotivní sdělení, může šokovat.90 Kroha upřednostňuje do sídlištních
celků především sochařské realizace. Pokusit se vytvořit pro každé sídliště
(architektonickou koncepcí a výtvarnými díly) jeho genius loci, které mají většinou
všechny starší čtvrtě (v Praze lze snadno odlišit Žižkov od Košíř apod.).

Kde se vzala sídliště? V krátkém historickém exkurzu popisuji vývoj stavební


výroby a sídlišť samotných s mírným přesahem za rok 1989.
87
ARCHITEKTURA 20. STOLETÍ. Správa Pražského hradu. 1. vyd. Praha 2001. ISBN 80-86161-40-4.
s. 27.
88
HONZÍK, Karel. Cestou k socialistické architektuře. Státní nakladatelství technické literatury. Praha 1960,
s. 40.
89
Jak se dostává výtvarné umění na sídliště. Panorama 3/1968, s. 5.
90
Umění na sídlišti (rozhovor s národním umělcem ing. arch. Jiřím Krohou). Panorama 3/1968, s. 2.

38
Technologii stavební výroby ovlivnil F. W. Taylor, který zkoumal vědecké řízení
práce v USA v 80. letech 19. století. Pojem „taylorismus“ ovlivnil v architektuře technologii
stavební výroby. Přímo na stavební teorii aplikoval taylorismus Frank Bunker Gilbreth ve
své Motion Study z roku 1911. Sledoval množství úkonů dělníka při stavbě cihlové zdi
a dokázal zredukovat počet těchto úkonů z 20 na 8. Také velikost použitých dílů ovlivňuje
počet pohybů – z toho vychází, že čím větší dílce stavebník použije (panely), tím bude
realizace rychlejší. U nás v meziválečných letech vznikla Pracovní skupina architektů
(PAS, kteří byli levicově zaměřeni (Karel Janů, Jiří Štursa a Jiří Voženílek). Oslavovali
hromadnost, kterou kladli morálně výš než jedinečnost (unikát je neetický). V roce 1946
vydává Karel Janů knihu Socialistické budování, ve které se zabývá budoucím vývojem ve
stavebnictví a architektuře. Po roce 1948 se Karel Janů dostává na vysoké pozice. Proč
se na Západě postupně od staveb panelových sídlišť upouštělo? Existovala zpětná vazba
„veřejného mínění“ a na Západě také nebylo centrální řízení. U socialistického budování
se nehledělo na kvalitu (ta je nespočitatelná, nevejde se do tabulek, nedá se kontrolovat),
ale především na kvantitu. V raných šedesátých letech u nás vznikla asi nejkvalitnější
sídliště. Bylo povoleno několik staveb experimentálních celků, ve kterých umělecké dílo
působí přirozeně (např. Brno-Lesná). Po roce 1989 dochází k zastavení výstavby sídlišť,
které novináři interpretují jako „vítězství nad socialismem“. Dochází ke snaze
„humanizovat“ sídliště. Tato „humanizace“ však často vede ke zmrzačování panelových
domů (aplikované stříšky, arkády, „postmoderní klobouky“, zateplování /nařízení EU/ ad.).

A 9. ZAHRANIČNÍ SOUVISLOSTI – SVĚTOVÉ VÝSTAVY

A 9.1. SVĚTOVÁ VÝSTAVA EXPO 1958 V BRUSELU

Světová výstava v Bruselu se konala jako první poválečná mezinárodní


přehlídka a trvala šest měsíců. Tématem bruselské výstavy bylo: Bilance světa pro
svět lidštější. Země se zaměřily především na přehlídku techniky a umění, do
tvorby se promítl i strach z důsledků atomových bomb a studené války. Ústředním
motivem Expa 58 se stalo Atomium /15/ nebo Le Corbusierův pavilon firmy Philips.
Československým výtvarným umělcům umožnila účast na světové výstavě
seznámení se s tvorbou zahraniční. V naší expozici se uplatnilo abstraktní umění,
které do té doby socialistický realismus nepřipouštěl. Typickými „bruselskými“
formami je užití ostrých geometrických tvarů, křivek, diagonál, prolamovaných
lichoběžníků, jasných barev nebo nových plastických hmot. Úspěch

39
Československého pavilonu na světové výstavě Expo 58 v Bruselu přinesl
v umění stav jistého uvolnění, obrody. Umožnil Československu vystoupit ze stínu
Sovětského svazu. Nejvíce ocenění dostali umělci za užitou tvorbu, zejména se
proslavilo české sklo.
Československý pavilon /16/ od architektonického tria Cubr–Hrubý–Pokorný
zabíral na výstavě šest tisíc metrů čtverečních a získal hlavní cenu. /17/ Svou
formou navázal na funkcionalismus, architekti použili ocelový skelet v kombinaci
se sklem. Výstavní pavilon byl hodnocen jako „harmonický celek spojující všechny
výtvarné disciplíny.“91 Architekti a umělci měli znázornit jeden den života
v Československu.92 Hlavním scénáristou se stal Jindřich Santar, kterému se
podařilo „s ohromujícím citem udělat z propagandy umění.“93 Libreto sepsal Adolf
Hoffmeister, scénografii některých instalací navrhli Josef Svoboda a František
Tröster.
Je třeba si uvědomit, že vedle pozitivních aspektů účasti naší země na
mezinárodní výstavě (které jistě převažují) existovalyi aspekty negativní. Jednalo
se vlastně o „ideální“ propagaci komunistického režimu; prezentace „jednoho dne
života v Československu“ totiž absolutně neodpovídala skutečnosti.
Pavilon zapůsobil na návštěvníky Bruselu především svou komplexností,
propojením, prolínáním umění a architektury. /18/ Nezáleželo tedy ani tak na
vystavených dílech, ale na koncepci a pojetí celého výstavního prostoru.
Předpokladem úspěchu bylo také užití minima popisků, velký úspěch
zaznamenala také Laterna magika Alfreda Radoka.
Projektem pavilonu na Expu 58 v Bruselu se česká architektura pokusila
znovu propojit se západním světem. Řada našich výtvarníků měla možnost
seznámit se se současnou tvorbou za hranicemi. Výtvarná díla (především užité
umění) zde vystavená se vedle realistického zobrazení častěji přiklánějí
k abstraktní formě. Bruselská výstava měla pro naši zemi více významů, než jen
úspěch expozice. Byla v té době možností pro naše umělce, někdy vůbec poprvé,
vycestovat za hranice a konfrontovat se s uměním světovým. Také se
československá kultura prezentovala samostatně, a jak jsem již zmínila, vystoupila

91
LAMAROVÁ, Milena. 50. léta: užité umění a design. Katalog výstavy Uměleckoprůmyslového muzea
v Praze. únor-duben 1988, nestránkováno.
92
ŠVÁCHA, Rostislav. Architektura 1958-68. Dějiny českého výtvarného umění VI/1 1958/2000. 1. vyd.
Praha: Academia 2007. ISBN 978-80-200-1487-X, s. 32.
93
Tamtéž, s. 32.

40
ze stínu Sovětského svazu. Realizace ze skla zde představili umělci: René
Roubíček /19/, Jan Kotík /20/, Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová, Igor
Korčák /21/, Antonín Kybal /22/, Josef Kaplický /23/ ad. Československý pavilon
na Expu 58 v Bruselu byl oceněn také za jednotu exteriéru a interiéru a všech
složek expozice.94 Nejvíce cen za monumentální práce si odnesly práce ze skla,
kovu nebo textilu – gobelíny. Pavilon byl oceněn zejména pro jeho schopnost
zrealizovat v něm jakýkoli kurátorský záměr. Zahájil tak fenomén
československého výstavnictví.
O tzv. bruselském stylu se Lamarová zmiňuje na stránkách katalogu
k výstavě o užitém umění a designu v padesátých letech: „vystihoval (bruselský
styl) i rozpor mezi dogmatickými představami o socialistické lidovosti a psychikou
člověka moderní průmyslové společnosti. Reprezentoval technické zaměření, ale
svou dekorativností uspokojoval i přirozené emotivní potřeby lidí, byť vedla často
ke kýčovitým projevům.“95
V roce 1961 vyšla velká, velice zajímavě graficky provedená kniha
o Světové výstavě v Bruselu z pera Jindřicha Santara. /24/ Spíše obrazová
publikace představuje vedle našeho pavilonu i expozice dalších zemí.
Pro velký úspěch byl pavilon z Bruselu přenesen do Prahy, v roce 1991
však vyhořel a později došlo k jeho demolici. O něco lepší osud potkal budovu
restaurace, která tvořila součást naší expozice. Ta byla přenesena do Letenských
sadů nad nábřeží Kapitána Jaroše, kde několik let sloužila svému původnímu
účelu. /25/ Jako chátrající stavba a kulturní památka byla zachráněna v roce 2000
kompletní rekonstrukcí, která již bohužel počítala s kancelářským provozem. Od
roku 2001 má původní restauraci v pronájmu reklamní kancelář Euro RSCG. /26/
Letos (rok 2008) uplynulo právě padesát let od slavné Bruselské výstavy.
K jejímu výročí se připravuje výstava s velkoformátovými fotografiemi přibližujícími
atmosféru našeho pavilonu a současně také vystavení několika originálních
exponátů, kterých se však, podle slov kurátorek výstavy, mnoho nedochovalo.

94
KARBAŠ, Jiří. České výtvarné umění v architektuře 1945-1985. 1. 1. vyd. Praha: Odeon 1985, s. 14.
95
LAMAROVÁ, Milena. 50. léta: užité umění a design. Katalog výstavy Uměleckoprůmyslového muzea
v Praze. únor-duben 1988, nestránkováno.

41
A 9.2. SVĚTOVÁ VÝSTAVÁ EXPO 1967 V MONTREALU A EXPO 1970 V ÓSACE

Také na dalších světových výstavách bylo Československo zastoupeno


zajímavými pavilony, předními umělci /27/ a expozicemi. Reprezentační stavbu
pavilonu pro Expo 1967 v Montrealu vytvořili Miroslav Řepa a Vladimír Pýcha,
autory expozice bylo pověřeno vítězné trio z bruselské výstavy Cubr-Hrubý-
Pokorný. Na scénáři spolupracovali V. Jasanský, J. Novotný a J. Šmejkal. Interiér
kulturní síně a Slovenské vinárny navrhl architekt Ferdinand Milučký. Naši expozici
proslavil zejména Kinoautomat Radúze Činčery, na kterém spolupracoval
scénárista Pavel Juráček.
Na Expu 1970 v Ósace /28/ naši zemi reprezentoval pavilon autorů Aleše
Jenčeka, Vladimíra Pally a Viktora Rudiše. Libreto výstavy sepsal Jan Skácel
a Adolf Kroupa. Interiéry kanceláří a restaurací navrhli Jan Šrámek, Z. Hřivnáč,
O. Novotný a J. Bočan. Scénářem a samotnou realizací expozice byli pověřeni
René Roubíček, Stanislav Libenský, Č. Kafka, K. Malich, V. Nývlt, V. Janoušek,
J. Kompánek, J. Lauda a J. Štursa.

A 10. VÝVOJ VE VYBRANÝCH OBORECH UŽITÉHO UMĚNÍ

A 10.1. TEXTILNÍ TVORBA

Textilní tvorba v poválečných letech navazovala na tradici gobelínů


a tapiserií první republiky a meziválečných umělců. Na začátku 20. století vznikly
dvě manufaktury na výrobu gobelínů – ve Valašském Meziříčí a v Jindřichově
Hradci. S uměleckým textilem v Čechách první poloviny 20. století je spjato
především jméno výtvarníků Marie Teinitzerové a Františka Kysely. František
Kysela (1881–1941) se vedle navrhování tapiserií věnoval také grafice, vytvářel
skleněná díla, nástěnné malby ad.
Po roce 1945 můžeme mezi významné autory v oblasti textilní tvorby
zařadit Antonína Kybala (1901–1971). Antonín Kybal se stal vedoucím ateliéru
textilního výtvarnictví na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Navrhl řadu
tapiserií, na začátku padesátých let vytvořil realizace pro naše velvyslanectví
v Moskvě a pro kulturní střediska ve Varšavě a v Berlíně. Pro výstavu Expo 58

42
v Bruselu navrhl oponu, tapiserii a 12 kakemon.96 Spoluautorkou jeho děl,
především z hlediska řemeslné tvorby, byla Kybalova manželka Ludmila Kybalová.
Heslem Antonína Kybala z třicátých let bylo: „Tapiserie se nenavrhuje, tapiserie se
tká“.97 Odmítal tak pozdější praxi strojové výroby. Mezi žáky ateliéru Antonína
Kybala, kteří se zabývali především autorskou tapiserií (tzn. vytvoření díla od
počátečního návrhu po konečnou realizaci autorem samotným), patří Věra
Drnková-Zářecká, Alice Kuchařová, Sylva Řepková, Hana Müllerová, Jindřich
Vohánka, Bohdan Mrázek, Vladimír Křečan, Eva Brodská ad.98 Současně
s Antonínem Kybalem působil na VŠUP Alois Fišárek, který vedl ateliér užité
a dekorativní malby. Jeho žáci přispěli k vývoji potiskovaných textilií
i monumentální tvorby (opony, panneau). Mezi Fišárkovy žáky patří Květa
Hamsíková, Jenny Hladíková, Jan Hladík nebo Karolin Gutová ad.
Vedle tapiserií a gobelínů se v textilní tvorbě experimentuje s dalšími
technikami a materiály. Jsou to například paličkovaná nebo šitá krajka, textilní
intarzie nebo artprotis99 a aradecor (díla vzniklá na stroji). Kromě tradičních
materiálů (vlna) se začínají používat přírodní vlákna lnu, juty nebo sisál.
V šedesátých letech se upouští od tradičních forem, začínají se objevovat
nepravoúhlé tapiserie nebo nepravidelné reliéfy.100 Důraz je kladen zejména na
autorskou tvorbu, kdy sám autor tvoří dílo od počátku až k jeho konečné realizaci.
Na stránkách časopisu Tvar z roku 1949 Antonín Kybal píše: „Cílem
textilního výrobku není desén, ale vyčerpání technických a materiálových
možností, které dovolují vyjádřit charakter věci...“101 Textilní tvorba si uchovávala
vysokou úroveň a tvořila významný zahraniční artikl.
Mezi severočeské umělce, kteří se ve své tvorbě zabývali také textilními
realizacemi, patří: Li Ki Sun Bejčková, Miroslav Houra, Antonín Procházka, Eva
Brodská, Richard Ťápal, Miroslav Matouš, Vladimír Šavel ad.

96
Kakemono – původně japonský závěsný svitek z papíru nebo hedvábí, na němž je malba nebo kaligrafie.
97
LYSKOVÁ, Eliška. Textil. Užité umění šedesátých let ze sbírek Moravské galerie v Brně. Katalog vydala
Moravská galerie v Brně. Prosinec 1996 – Leden 1997. ISBN 80-7027-053-5, s. 130.
98
KARBAŠ, Jiří. České výtvarné umění v architektuře 1945-1985. 1. 1. vyd. Praha: Odeon 1985, s. 27.
99
Art protis – závěsná netkaná textilie, většinou vlněná. Formální využití jako tapiserie. (Od roku 1965
chráněná československým státním patentem).
100
LYSKOVÁ, Eliška. Textil. Užité umění šedesátých let ze sbírek Moravské galerie v Brně. Katalog vydala
Moravská galerie v Brně. Prosinec 1996 – Leden 1997. ISBN 80-7027-053-5, s. 129.
101
KYBAL, Antonín. Časopis Tvar. 1949/1, s. 47.

43
A 10.1.1. SKUPINA 7

Skupina 7 vznikla v roce 1958 a sdružovala především textilní výtvarníky.


V seznamech jejích členů se můžeme setkat se jmény Emil Cimbura, Květa
Hamsíková, Jan Hladík, Věra Drnková-Zářecká, Vladislav Kavan, Bohumil
Felcman, Alice Kuchařová, Ladislav Vacek, Igor Zhoř aj. Milena Lamarová této
skupině přikládá velký význam: „předznamenala předzvěst fenoménu užitého
umění, který se později, především v šedesátých letech, rozvinul jako zástupný
proud, náhrada za nefungující průmyslovou výrobu.“102

A 10.2. SKLO

V oblasti užitého umění v architektuře se uplatňuje také sklo. Vedle


osvětlovacích prvků se jedná především o dekorativní stěny či výplně, reliéfy nebo
samostatné plastiky.103 Sklo v architektuře je vedle okenních výplní a vitráží jevem
relativně mladým. „Sklo (...) má v sobě potřebnou dávku abstraktnosti, jakési
nedotknutelnosti vyjádřené jeho absolutní hladkostí a průzračností, a přitom je
v něm jak dávka měkkosti, křehkosti (nejen fyzické), tak i kousek nahodilosti...
Přitom se ukazuje, že je schopno i vysoké výrazové nasycenosti stejně jako
monumentálnosti formy, významové i skutečné.“104 Karel Prager viděl syntézu skla
a architektury takto: „Vize moderní architektury byla vždy spjata se sklem jako
základním výtvarným i stavebním elementem. Čirost a ryzost, třpytná elegance,
subtilnost i měkkost zrcadlení, studená vznešenost i barevná hýřivost, kvalitativní
vjem pocitu trvanlivosti a stálosti, věcnosti a reality, průzračnost a krystalická
čistota i jemnost, hrdost a velkorysost jsou emotivní znaky, o něž se opírá fantazie
slohu budoucích desetiletí.“105
Sklo má v českých zemích dlouholetou tradici. V poválečném období se
sklářský průmysl obnovoval a stejně jako v oblasti textilního výtvarnictví vzniklo
několik sklářských škol. Byly to sklářské školy v Železném Brodu, Novém Boru

102
LAMAROVÁ, Milena. Design padesátých let. Dějiny českého výtvarného umění V 1939/1958. 1. vyd.
Praha: Academia 2005. ISBN 80-200-1390-3. s. 455.
103
KARBAŠ, Jiří. České výtvarné umění v architektuře 1945-1985. 1. 1. vyd. Praha: Odeon 1985, s. 27.
104
LIBENSKÝ, Stanislav – BRYCHTOVÁ, Jaroslava. Tvorba z let 1945-1989. Národní galerie v Praze
1989, ISBN 80-7035-001-6, s. 53.
105
PRAGER, Karel. Sklo ve stavebnictví. Architektura ČSSR XXII, 1963, s. 385.

44
a Kamenickém Šenově. Především pedagogové ze železnobrodské školy
A. Metelák, J. Brychta, L. Přenosil a Z. Juna měli zásluhu na výtvarném vývoji
sklářské tvorby. Významným autorem první poloviny 20. století byl Josef Kaplický
(1899–1952), který působil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (statut
vysoké školy získala v roce 1946). Realizoval vitráže a mozaiky pro světovou
výstavu v Bruselu, a podílel se na výtvarném růstu mnoha sklářských výtvarníků –
Václav Ciegler, Vladimír Jelínek, Vladimír Kopecký, Ladislav Oliva, Miluše
Roubíčková, Jiřina Žertová ad. Po smrti Kaplického (1963) převzal ateliér
Stanislav Libenský a vedl jej do roku 1986.
Pro období padesátých let je charakteristické nové použití barvy ve skle (ve
hmotě či v malbě), použití volně tvarovaného hutního skla, obrození klasické
techniky brusu a rytí s novými optickými efekty a grafickými kompozicemi. Rozvoj
malovaného skla a monumentálních děl se nejvíce uplatnil na světové výstavě
v Bruselu 1958.106
České sklo dosáhlo mnoha úspěchů nejen na světové výstavě v Bruselu,
ale také již rok před ní – na XI. trienále v Miláně roku 1957 a v roce 1959 na
výstavě skla v americkém Corningu roku 1959. Skláři se snažili o obnovení
umělecko-řemeslné tradice a o větší propojení výtvarníků s průmyslem. Výtvarníci
využívali lisované sklo nebo sklo tvarovali a zdobili v hutích, hodně se
experimentovalo. Nového pojetí se dostává řezanému sklu, sklo se brousí,
překrývá a využívá se jeho optických efektů.107 V koncepci světové výstavy
v Bruselu bylo využito skleněných prostorových kompozic autorů René Roubíčka
/19/ a autorské dvojice spolupracující od roku 1954 Stanislava Libenského
a Jaroslavy Brychtové (dekorativní stěna se skleněnými zvířecími motivy).
V šedesátých letech se ve skle překračují hranice jeho užitkové formy
a sklo se mnohem více uplatňuje v autorských projevech. Například Pavel Hlava
začíná experimentovat s foukaným sklem, do Cieglerovy tvorby se promítá op-
art.108 Zhodnocením vývojových proudů v české skle byla výstava s názvem
Umělecké sklo, která byla uskutečněna v Mánesu v roce 1970. V sedmdesátých
letech nastupuje další generace sklářů – povětšinou absolventů ateliéru na

106
LAMAROVÁ, Milena. 50. léta: užité umění a design. Katalog výstavy Uměleckoprůmyslového muzea
v Praze. únor-duben 1988, nestránkováno.
107
DUFKOVÁ, Ľudmila. Sklo. Užité umění šedesátých let ze sbírek Moravské galerie v Brně. Katalog
vydala Moravská galerie v Brně. Prosinec 1996 – leden 1997. ISBN 80-7027-053-5, s. 18-19.
108
STARÁ, Eva. Ateliérové sklo v Československu. Panorama. KPVU 1991/1, s. 21.

45
Vysoké škole uměleckoprůmyslové, jako například Marian Karel nebo Oldřich
Plíva a mnoho dalších.
V Ústí nad Labem se v realizacích v architektuře objevují díla od sklářů
Stanislava Libenského, Jaroslava Prášila, Ladislava Olivy, Jiřího Novotného,
Vladimíra Procházky, Vladimíra Svobody ad.

A 10.3. MOZAIKA

Mozaiku můžeme charakterizovat jako monumentální plošný celek


vyskládaný z kamenných, keramických nebo skleněných částí. Technika je známa
již zhruba čtyři tisíce let před naším letopočtem z Mezopotámie, dále ji rozvinulo
starokřesťanské umění, později umění byzantské. Karel Fabel mozaiku vnímá
takto: „Mozaiku jsem vždy pociťoval jako umění velkého gesta, které samo
předpokládá odstup diváka od díla.“109 Samotná technologie mozaiky se dělí na:110
1. mozaiku zrcadlově skládanou na papír a poté přenášenou na finální plochu.
2. mozaiku vysazovanou na jednotlivé panely (cementová malta v kovovém rámu),
které se finálně sesazují. Některé kameny se testují na působení vnějších vlivů
nebo se impregnují: „impregnace dříve zaručovaná na 10–15 let dnes odolává
klimatu pouhé 2 roky, v ústeckém smogu zmatní i sklo...“111
V Ústí nad Labem nalezneme řadu mozaikových realizací – nejslavnější
a největší je mozaika Miroslava Houry na pylonu bývalého KNV, která je
orientována na Mírové náměstí. Miroslav Houra byl umělec v Ústí nad Labem
velmi aktivní, jeho mozaiky zdobí i fasády několika základních škol. Dalšími
severočeskými umělci tvořícími též mozaiky jsou například Ladislav Lapáček,
Josef Menš, Antonín Procházka ad.

A 10.4. KERAMIKA

V keramické tvorbě se užívají reliéfy, keramické stěny, keramická


panneau112, obklady (které dotvářejí fasády budov), kachle, dlaždice, předěly

109
FABEL, Karel. Mozaika zblízka a dnes. Umění a řemesla 1/1988, s. 12.
110
Tamtéž, s. 12.
111
Tamtéž, s. 12.
112
Panneau, také panó = jedná se o výplň dekorativní či ornamentální malbou.

46
interiéru i exteriéru, ale i volná plastika, primárně užitné a dekorativní objekty –
vázy, žardiniéry113 nebo květníky. Uplatňuje se široká škála glazur. Keramik-
výtvarník může použít k definitivnímu vzhledu povrchu díla různé způsoby:
keramika může být režná, zakuřovaná, glazovaná, pokrytá engobou, smaltovaná
nebo tónovaná kysličníky kovů nebo solemi. Tyto metody lze samozřejmě
kombinovat.
K rozvoji keramiky přispívají v šedesátých letech kolektivní a autorské
výstavy, pořádání sympozií. V roce 1962 se v Praze uskutečnila Mezinárodní
výstava současné keramiky, od roku 1966 se v Bechyni začala pořádat
Mezinárodní sympozia keramiky. Sympozium uskutečněné v roce 1975 mělo
námět „Podoba člověka“ a řada výtvarníků-keramiků se tímto námětem začala
zabývat i ve své další tvorbě. Stejně jako ve sklářství se v keramice hledají
výrobní, technologické a materiálové možnosti. Uplatňuje se jak vytáčená
keramika, tak keramika z plátů ad. Pravoslav Rada patří asi mezi nejznámější
jména z řad keramiků. Pracuje zejména s porcelánem a majolikou.
V Praze na Uměleckoprůmyslové škole působil Otto Eckert. V letech 1946-
1985 vedl ateliér keramiky a porcelánu. Mezi další autory patří: Julie Horová, Jiří
Pýcha, Pravoslav a Jindřiška Radovi, Bohumil Dobiáš, Lydie Hladíková, Marie
Rychlíková, Alena Kroupová, Václav Dolejš, Lubor Těhník nebo Václav Šerák ad.
V průběhu let se začalo experimentovat s prefabrikovanými obklady.
Výtvarní umělci navrhovali obklady pro stavebnictví. Za příklad mohou sloužit
glazované hurdisky (dutá cihla velkého formátu s vnitřním vyztužením a velikou
nosností) autorek Hladíková – Mírová – Rychlíková, které byly použity na
československý pavilon Expo v Montrealu.
Marta Taberyová převádí do keramických stěn-obrazů věci všedního života.
Můžeme se v nich setkat s křesly, židlemi, vázami s květinami a dalšími prvky,
které jsou součástí našeho každodenního života. Její monumentální tvorba nás
provází na veřejných místech – nádražích, plaveckých bazénech, lékárnách apod.
S několika jejími realizacemi se můžeme setkat také v architektuře Ústí nad
Labem. Mezi keramiky tvořící v Ústí nad Labem dále patří Milan Žofka, Jaroslav
Bejček, Miroslav Raboch, Vlastimil Květenský ad.

113
Žardiniéra = nádoba nebo stojan na květiny.

47
A 10.5. MŘÍŽ

Mříž jako výtvarný prvek vložený do prostoru byla užíván již v historických
slozích (dřevěná, kovová, aj.). Je používána především k vymezení určitého
prostoru jak v interiéru, tak v exteriéru (ploty, schodišťová zábradlí, mříže u oken
ad.). Měla by být v souladu s navrhovanou stavbou a jejím účelem. V období po
roce 1945 se v interiérech začínají používat keramické mříže, skleněné /21/,
textilní (také se používal tzv. níťák) nebo jejich kombinace.

A 10. 6. SGRAFITO

Sgrafito je forma nástěnné výzdoby. Slovo vzniklo z italského (s)graffiare –


škrábat. Je využívána především pro zvýraznění fasád exteriérů. V nejjednodušší
formě se jedná o proškrabávání svrchní vrstvy omítky (většinou bílé) do omítky
spodní, barevné. Horní vrstva omítky musí být vlhká, spodní naopak suchá.
Sgrafito bylo v historické architektuře uplatněno zejména v renesanci, typická jsou
tzv. psaníčka. Vedle vzorů figurativních se můžeme setkat s ornamentálními
motivy.
V průběhu padesátých let dvacátého století, v období ovlivněném
sovětskými vzory, se sgrafitová výzdoba znovu uplatňuje na fasádách domů.
Objevují se jak tradiční psaníčka, tak ornamentální vzory a figurativní realistická
zobrazení.

48
A 11. ARCHITEKTURA V JEDNOTLIVÝCH DEKÁDÁCH (V LETECH 1945–1989)

A 11.1. ARCHITEKTURA POVÁLEČNÁ A LET PADESÁTÝCH

Poválečná architektura se zaměřuje především na obnovu staveb


zničených a na bytovou výstavbu. Stavby výtvarně dotváří zejména
architektonické prvky. V padesátých letech, v období tzv. sorely, se na domech
vedle zdobných architektonických prvků objevují sgrafita, malba na skle, častá
jsou domovní znamení. Nad vchody do obytných bloků byly často používány
keramické medailony,114 sgrafita se uplatňovala na vlysech. Tato výtvarná díla
měla splňovat ideové požadavky na architekturu. Tyto zakázky byly často pro
výtvarníky jediným zdrojem příjmů.115 Ve spojitosti s architekturou se socialistický
realismus vedle sgrafit soustředil také na monumentální umění, vznikala řada
mozaik, nástropních maleb aj. s různým tematickým zaměřením. Ke spolupráci
architekta s výtvarníkem ještě nedocházelo v takové míře jako v letech
šedesátých. Často jsou do staveb vzniklých v tomto období díla dodávána
dodatečně, umělecká výzdoba závisela především na zájmu investora
a architekta.

V Ústí nad Labem můžeme nalézt sgrafita na fasádě pětipatrového domu


v Londýnské ulici. Zde se na třech hlavních obloukových portálech (přes dvě
nadzemní podlaží) setkáváme s dekorativní rostlinnou tematikou provedenou
v barevném sgrafitu, světlíky nad vstupními dveřmi pak skrývají malbu na skle.
Tématem jsou barevné květiny (kopretiny, klasy a mák), ve světlíku prostředního
domu je navíc vyobrazena mladá žena se snopem obilí a naproti ní mladý muž
třímající kladivo. V ose nad každým portálem jsou dva balkóny opatřené
klasicizujícím zábradlím.
Jiný dům v Ústí nad Labem má kromě sgrafitové výzdoby i další
architektonické prvky, kterými se socialistický realismus inspiroval v období
klasicismu. Nachází se na rohu ulic Moskevské a Londýnské. Do výše druhého
patra je fasáda pokryta motivem psaníček; okenní nadpraží, stejně jako část

114
HALÍK, Pavel. 50. léta. Dějiny českého výtvarného umění V 1939/1958. 1. vyd. Praha: Academia 2005.
ISBN 80-200-1390-3. s. 325.
115
Tamtéž, s. 325.

49
vstupního otvoru, jsou lemována ornamentálním dekorativním páskem. Vstupní
část je lemována třemi sloupy, na kterých spočívá balkón. Hlavní průčelí domu
zdobí průběžné pilastry a v závěru trojúhelníkový štít.
Také obytný soubor v Masarykově ulici (původně Fučíkova) zdobí sgrafita
s tematikou míru. Nad jednotlivými vchody nalezneme dekorativní pás se
střídavými nápisy „pax“ nebo „mír“. Nejvíce zdobena je centrální věž, jejíž nároží
je opatřeno sgrafitovou rustikou s dekorativními prvky. Dekorativní je i sgrafitový
pás v posledním patře; do hlavní ulice je opatřen figurálními motivy – ženou
s dítětem a ženou s holubicí. Výtvarně řešena jsou také balkónová zábradlí.
Výtvarně provedeny jsou mříže oken v přízemí bývalé Polikliniky ČSD
v Masarykově ulici, v jejích interiérech stojí za povšimnutí také schodišťová
zábradlí.
V hale budovy hlavního ústeckého vlakového nádraží se můžeme setkat
s figurální mozaikou od Josefa Menše z Děčína na téma železničářských profesí.
(Viz C Katalog užitého umění, s. IV.)
Další obytný dům vystavěný v období sorely nalezneme v ulici Moskevské.
Jedná se o projekt pražské architektky Aleny Šrámkové. Jeho fasáda není
zdobena sgrafitem, nejvýraznějším prvkem jsou předsazené balkóny s výtvarně
řešenými mřížovými výplněmi a zábradlím.

V poválečné situaci nejenom u nás, ale obecně v celé Evropě, vzrůstá


sociální úloha architektury. Ještě před druhou světovou válkou, ve třicátých letech,
prosazují především levicově zaměření architekti industrializaci a racionalizaci
architektury. Sídliště se v poválečných letech staví všude v západní Evropě, ale na
rozdíl od našeho prostředí navazují architekti na funkcionalistickou tradici (u nás
v poválečných letech také vzniklo několik staveb odkazujících k předválečnému
funkcionalismu). Rok 1948 však nastolil v architektuře v našem prostředí daná
ekonomická a ideologická pravidla. Byly zakládány tzv. Akční výbory Národní
fronty, které kontrolovaly umělecké spolky; ty měly za úkol vytvořit stanovy
a dosadit do jejich vedení spolehlivé a prověřené lidi (tedy provést čistku).116
V architektuře vznikají velké státní projektové ústavy, tzv. Stavoprojekty.

116
HALÍK, Pavel. 50. léta. Dějiny českého výtvarného umění V 1939/1958. 1. vyd. Praha: Academia 2005.
ISBN 80-200-1390-3. s. 282.

50
Plán poválečné obnovy a výstavby (řešení bytové otázky) byl vypracován
jako dvouletý, a to na období 1947–48. Měl mimo jiné za úkol provést přechod
k centrálně řízené a industrializované výstavbě.117 V rámci BAPS (Blok
architektonických pokrokových spolků) vznikají směrné a funkční plány dispozic
bytů. Po válce se výstavba potýkala s nedostatkem stavebního materiálu (např.
nedostatek železa na ústřední topení, železobetonové konstrukce atp.), stavělo se
proto zejména z cihel. Jedinými typizovanými prvky byla zatím jen okna a dveře.
V období zmiňované dvouletky vzniklo s použitím prefabrikovaných dílů např.
sídliště Solidarita v Praze-Strašnicích od autorů Františka Jecha, Hanuše Majera
a Karla Storcha. /29/
Po znárodnění stavebnictví a architektury ztrácí architekt svobodu, svou
individualitu. Vše řídí stát, který prostřednictvím architektury a výstavby prosazuje
své hospodářské, sociální a ideové záměry. Centrální řízení vedlo k úpadku kvality
výstavby. Vznikl studijní a typizační ústav, který vydával typizační sborníky
s podklady pro výstavbu bytových domů. /30/ V první fázi uplatňování těchto
typizačních pravidel se setkáváme se stavbami menšími, omítanými
a zakončenými sedlovou střechou (typy T12-20). Je to například sídliště v Praze-
Kobylisích, které podle Rostislava Šváchy napodobuje styl švédských sídlišť.118
Padesátá léta (období stalinismu)119 byla nejen v kultuře časem
nekritického přejímání sovětských metod a vzorů. V architektuře se začal používat
vysoký řád, pilastry, štíty, atiky, balustrády, portiky a další prvky. Krátký časový
úsek v průběhu padesátých let, který tyto vzory používal, je obecně znám jako
socialistický realismus neboli sorela. Jako první použil zkrácenou verzi tohoto
sousloví – sorela, a to s negativními konotacemi, Josef Havlíček.120 Havlíček se po
roce 1948 stal prvním ředitelem Stavoprojektu, který byl asi největší projektovou
kanceláří v tehdejší době. Staví se rozsáhlé sídlištní komplexy „nová socialistická
města a městečka“, především v průmyslových městech (Ostrava-Poruba,
Ostrava-Poruba, Havířov, Příbram-Březové Hory, Plzeň-Slovany, Ostrov nad Ohří
ad.). Nově vzniklá sídliště měla za úkol lidem poskytnout „krásné prostředí“

117
PÝCHOVÁ, Eva. Česká bytová výstavba v období 1945-1964. Umění: časopis Ústavu dějin umění, 2006,
roč. LIV, č. 5, s. 421.
118
Tamtéž, s. 424.
119
HALÍK, Pavel. 50. léta. Dějiny českého výtvarného umění V 1939/1958. 1. vyd. Praha: Academia 2005.
ISBN 80-200-1390-3. s. 279.
120
SEDLÁKOVÁ, Radomíra. Padesátá léta. Česká architektura 1945-1995. Praha: Obec architektů 1995,
s. 40.

51
121
v duchu „socialistického humanismu a stalinské péče o člověka“. Vznikl také
VÚVA – Výzkumný ústav výstavby a architektury, který se zabýval především
urbanistickými koncepcemi. Vedle zdobných architektonických prvků se na
domech socialistického realismu uplatnila sgrafita a často také domovní znamení
nebo znaky nad vstupním vchodem. Mezi známé stavby sorely patří například
hotel Internacionál v Praze-Podbabě od architekta Františka Jeřábka z let 1953–
57. /31/ V roce 1953 umírá Stalin, na konci roku 1954 vystupuje N. S. Chruščov na
II. Všesvazovém sjezdu sovětských stavbařů a architektů v Moskvě s první kritikou
sovětského socialistického realismu. Architektura je náhle příliš dekorativní. U nás
tento projev vyšel v časopise Architekt v roce 1955/1 jako „usnesení ÚV KSSS
a Rady Ministrů SSSR o odstranění zbytečností při projektování a výstavbě“.
Později Chruščov kritizuje dané období ve svém utajovaném projevu na XX.
sjezdu KSSS 25. 2. 1956. Chruščov tak veřejně ukončil etapu stalinského kultu.
Hlavním konzumentem umění má být lid a „umělecká tvorba se bude muset jeho
způsobu vnímání podřídit.“122 Chruščov také odsoudil sovětský architektonický
historismus, přezdobenost stylu. „Nejsme proti kráse, ale proti zbytečnostem.“123
Na základě Chruščovova prohlášení zadává KSČ o rok později vypracování
nových typizačních podkladů. Od zdobného stylu sorely se postupně upouští, tato
architektura by nestačila rozvoji typizace, standardizace a snaze stavět co
nejlevněji. Základními stavebními prvky se stal beton a železobetonové
konstrukce. Vznikají celomontované panelové domy.
V roce 1956 byla vypsána soutěž na pavilon ČSR na světovou výstavu
Expo 1958 v Bruselu. Vyhrálo trio architektů Cubr – Hrubý – Pokorný. (Více na
toto téma v kapitole A 9.1.) Uplatňují se nové konstrukce využívající závěsných
stěn v kombinaci se sklem, projevují se u nás i brutalistní linie inspirované Le
Corbusierovou kaplí v Ronchamp nebo tvorbou manželů Smithsonových. Tehdejší
ideologie však tyto stavby nechtěla podporovat, například Josef Gočár ve své
knize Od pyramid k panelům píše o kapli v Ronchamp: „Jeho vůle (Le
Corbusierova) po novodobém zvýtvarnění architektury je tak zrůdná, že jeho

121
PÝCHOVÁ, Eva. Česká bytová výstavba v období 1945-1964. Umění: časopis Ústavu dějin umění, 2006,
roč. LIV, č. 5, s. 425.
122
HALÍK, Pavel. 50. léta. Dějiny českého výtvarného umění V 1939/1958. 1. vyd. Praha: Academia 2005.
ISBN 80-200-1390-3. s. 282.
123
N. S. Chruščov. HALÍK, Pavel. Ideologická architektura. Umění: časopis Ústavu dějin umění, 1996, roč.
XLIV, č. 5, ISSN 0049 5132, s. 456.

52
stavby rázu kostela v Ronchamp jsou jakýmisi abstraktními sochařskými tvary,
které se skutečnostmi architektury ztratily již všechna pouta.“124
Po úspěchu českého pavilónu (autoři František Cubr, Zdeněk Pokorný
a Josef Hrubý) na světové výstavě v Bruselu 1958 dostala bytová výstavba nový
impuls, začaly se projektovat experimentální formy bydlení (především v letech
1959–1961).

A 11.1.1. SITUACE V ÚSTÍ NAD LABEM125 PO VÁLCE A ROZVOJ ARCHITEKTONICKÉ

ČINNOSTI V PRŮBĚHU 50. LET

V dubnu 1945 došlo v Ústí nad Labem k rozsáhlým leteckým náletům


především na politicky a vojensky důležité oblasti. Následky byly katastrofální.
Zcela zničeno bylo ústecké předměstí Ostrov, v centru města pak dalších 165
domů, 150 jich bylo poškozeno těžce a středně. K tomu 500 objektů bylo zničeno
jen lehce.126 Jak je zmíněno v úvodu, následkem bombardování byl také poškozen
kostel Nanebevzetí Panny Marie a železniční uzel i s okolními budovami. Po
bombardování bylo nutné odklidit jeho následky a začít s postupnou obnovou
a výstavbou městských budov. První plán, který se zabýval směrným plánem
výstavby města, byl vypracován až v roce 1948.
Do odklízení sutin a narušených domů byli zapojeni i občané města,
probíhaly různé brigádní akce (např. akce „5M“ nebo akce „Z“ v roce 1955).127
V průběhu padesátých let bylo vystavěno nové autobusové nádraží, několik
bytových objektů na Lidickém náměstí, nové domy vznikly v Londýnské /32/,
Moskevské, Klíšské ulici. Začala výstavba bytů na Skřivánku, postupně probíhala
i oprava a úprava dopravních komunikací.

124
GOČÁR, Jiří. Od pyramid k panelům. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel 1959. s. 96-97.
125
Architekturou, mapováním staveb a historického vývoje v Ústí nad Labem se věnují internetové stránky
http://www.usti-aussig.net/ a http://aussig.mysteria.cz/.
126
KOLEKTIV AUTORŮ ZA REDAKCE KRISTINY KAISEROVÉ A VLADIMÍRA KAISERA: Dějiny
města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995, ISBN 80-901761-5-1, s. 214.
127
Tamtéž, s. 273.

53
A 11.2. ARCHITEKTURA ŠEDESÁTÝCH LET

V šedesátých letech se začíná rozmáhat spolupráce výtvarníka


s architektem. Investoři se museli řídit vládním usnesením č. 355, schváleným
v roce 1965.128 Díky velkorysým finančním částkám se v některých stavbách
setkáváme s řadou výtvarných děl z oblasti užitého umění, časté jsou také
sochařské a malířské realizace.

Na začátku šedesátých let se vůbec poprvé veřejně diskutuje o novém


bydlení, začíná se experimentovat. Nejznámějším experimentem byla výstavba
v Praze-Invalidovně /33/ v letech 1961–1965 pod vedením architekta Josefa
Poláka, dobře začleňující do své koncepce výtvarnou výzdobu.
Vedle aktivní výstavby docházelo v Ústí nad Labem k rozsáhlým
demoličním akcím, často přímo v centru města (např. Schaffnerova vila /34/
musela ustoupit výstavbě kulturního gigantu Domu kultury ve Velké Hradební /35/,
demoliční akce domů ve čtvrti Důlce). V září roku 1963 byla městským národním
výborem vyhlášena veřejná anonymní soutěž na ideové urbanistické řešení středu
města Ústí nad Labem. Vítězný návrh byl odměněn částkou 30 000 Kčs. Další
fáze soutěže proběhla o dva roky později.129
Ústí nad Labem řeší otázku nedostatku bytových jednotek výstavbou řady
sídlišť s panelovými domy na okrajích města. V roce 1964 byla dokončena
výstavba sídliště Bukov i se všemi budovami občanské vybavenosti. Autorem
koncepce sídliště byl architekt Jiří Fojt. Postupným vývojem od typových staveb
provedených v cihle se došlo k proudovému stavění. Mezi nejčastější typy
panelových domů patřil typ T06B a T08B nebo také G57.
Ke každému sídlišti náležely objekty občanské vybavenosti. Vybavenost
zahrnovala jesle, mateřskou školku, školy, obchodní „komplex“ se samoobsluhou
a dalšími prodejnami /36/, součástí občanské vybavenosti sídliště byly také
restaurace, hotely, nemocnice, lázně a sportovní zařízení.130 Rozsah objektů

128
Faksimile vládního usnesení viz příloha V.
129
Magistrát města Ústí nad Labem, archiv města Ústí nad Labem, karton č. 662/K192.
130
Definice občanského vybavení sídliště: „je soubor budov, ploch a jiných zařízení, které slouží
bezprostředně potřebám obyvatelstva v souvislosti s bydlením a jsou převážně netechnického rázu. Podle
druhu a dosahu se dělí na standardní a specifické.“ In. VÝZKUMNÝ ÚSTAV VÝSTAVBY
A ARCHITEKTURY. Pravidla plánování a stavby sídlišť. Praha. 1966. s. 30.

54
občanské vybavenosti závisel zejména na velikosti sídliště. Do komplexů
občanské vybavenosti, ale také do parků se výtvarná díla na sídlištích soustředila
nejčastěji.
Byla zahájena výstavba sídliště na Skřivánku (dokončeného roku 1968),
jehož autorem byl architekt Vladimír Eminger. Provedením v podstatě veškerých
staveb byly pověřeny Pozemní stavby Ústí nad Labem. Ve druhé polovině 60. let
se započalo s výstavbou dalšího panelového sídliště. Výstavba Střekova – sídliště
Karla IV. probíhala ve dvou etapách a dokončena byla kolem roku 1970. Autorem
první etapy byl architekt Miroslav Fibinger.
Na téže straně Labe („střekovské“) stojí tzv. Palác justice, výšková budova
z roku 1965. Autorem projektu byl architekt Antonín Vaněk. Jedná se o soliterní
objekt s atriem. Před budovou se nachází plastika vyjadřující „socialistickou
zákonnost“131 od sochaře Stanislava Vajceho z let 1967–1970. /37/
V blízkosti centra města na rohu Masarykovy ulice byl v roce 1961 vystavěn
dům „U Družby“ s několika byty a s kavárnou v přízemí. Naproti domu Družba (též
Masarykova ulice) pak další obytný dům, respektive blok domů, v jejichž
přízemních prostorách byla otevřena samoobsluha.
Typizace a tedy nemožnost individuálního řešení seskupení objektů (nebo
jen v omezené míře) mateřských školek, jeslí a škol bylo často kompenzováno
umístěním výtvarného díla do atrií, na hřiště nebo do interiérů.

A 11.3. SEDMDESÁTÁ LÉTA

Období normalizace let sedmdesátých vystřídalo experimentální šedesátá


léta. Dochází k úpadku architektonického a uměleckého výrazu, šetří se na
použitých materiálech, na vybavenosti bytů apod. To vše ve snaze splnit rigidní
ekonomické požadavky.132 Nejčastěji používanými materiály v architektuře jsou
sklo, kov a beton, začíná se také více uplatňovat obkladová keramika. Beton
začíná pronikat i do oblasti umělecké tvorby. Koncem sedmdesátých let je využit
pro výzdobu minigolfu v areálu Zoologické zahrady v Krásném Březně. (C Katalog

131
Rozhovor s ing. arch. Antonínem Vaňkem z Vojenského projektového ústavu. Ústecké přehledy.
Ročník 5. 1979/11, přebal.
132
PÝCHOVÁ, Eva. Česká bytová výstavba v období 1945–1964. Umění: časopis Ústavu dějin umění, 2006,
roč. LIV, č. 5, s. 431.

55
užitého umění, s. XVIII.) Právě v těchto letech začíná vycházet sborník Díla,
podniku ČFVU s názvem Spolupráce výtvarníka s architektem. V Ústí nad Labem
vznikla řada realizací – mozaiky, reliéfní stěny, plastiky na dětská hřiště, textilní
práce ad.
Po roce 1968 odešla řada našich architektů do zahraničí (první vlna
emigrace proběhla už v roce 1948), ve Svazu architektů došlo k reorganizaci.
Znovu se dbá na ideologické požadavky staveb, za členy jsou přijímáni pouze ti
architekti, kteří byli v zaměstnaneckém poměru.133 Dostavují se však ještě stavby
započaté v „uvolněnější atmosféře“ let šedesátých. Bytová výstavba je oddělena
od činnosti architektonické. Vzniká Soubor administrativních budov v Ústí nad
Labem (1973–76) navržený architekty Míťou Hejdukem, Rudolfem Bergrem
a Jiřím Drtikolem. /38/ Je zde patrná snaha „zužitkovat potenciál betonu nejen jako
stavebního materiálu, ale i jako nositele výtvarného výrazu“.134 V regionální
pobočce Stavoprojektu se kolem architekta Karla Hubáčka soustředila řada
mladých architektů, v období 1968–1971 formálně fungovalo Sdružení inženýrů
a architektů v Liberci (SIAL), vedle tohoto sdružení fungovala také tzv. Školka na
podporu mladých architektů. Často je jejich tvorba spojována s anglickou high-
tech produkcí.
V Ústí nad Labem pokračují i v sedmdesátých letech demoliční práce, a to
i budov zcela zachovalých, jako například demolice budovy okresního soudu na
Mírovém náměstí v roce 1976, demolice objektů v ulici Velká Hradební,
Pivovarská a Dlouhá. Odstraněním budovy soudu měl vzniknout prostor pro
plánovanou výstavbu nové budovy KNV. Další demolice uvolňovaly prostor pro
výstavbu budovy ÚV KSČ.

A 11.4. LÉTA OSMDESÁTÁ

Aktivní demoliční práce probíhaly i na sklonku vlády režimu, ještě v roce


1987 byly demolovány domy v Masarykově ulici, 1982 došlo k odstřelu domů
v ulici Revoluční. Na místě vzniklém po demolici objektů v ulici U trati se započalo

133
SEDLÁKOVÁ, Radomíra. Sedmdesátá léta. Česká architektura 1945-1995. Praha: Obec architektů 1995,
s. 54.
134
Tamtéž, s. 56.

56
se stavbou nového autobusového nádraží. V roce 1983 byly v Masarykově ulici
vystavěny panelové domy. /39/
Výtvarnými realizacemi je vybavena řada ústeckých novostaveb. Na
sklonku osmdesátých let je slavnostně otevřen Hotel Vladimir. V interiérech hotelu
se do dnešní doby dochovala keramická reliéfní stěna místního baru od Milana
Žofky nebo dřevěný informační systém. V průběhu tohoto roku má však hotel projít
další modernizací. Staví se také plavecký areál na Klíši, kde se můžeme setkat
s mozaikovou realizací u dětského brouzdaliště nebo s keramickým reliéfem Marty
Taberyové. Další realizovaná díla užitého umění jsou zmíněna v soupisu staveb
a znázorněna v kapitole C Katalogu užitého umění.

57
B 1. VÝVOJ A ČINNOST VE VYBRANÝCH UMĚLECKÝCH SVAZECH A ORGANIZACÍCH

B 1.1. SVAZ ČESKOSLOVENSKÝCH VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ – SČSVU

Jednotný SČSVU – Svaz československých výtvarných umělců – vznikl


v roce 1948, byl řízený komunistickou stranou a postupně v něm splynuly veškeré
existující umělecké spolky. V tehdejších krajích republiky začaly vznikat krajské
pobočky SČSVU. Do roku 1956 zahrnoval SČSVU také architekty. Stanovy svazu
byly přijaty dle sovětského vzoru – umělci se mohli sdružovat jen v místě svého
bydliště.135 Cílem komunistické strany bylo přerušení umělecké kontinuity a boj
proti buržoazii. Mladší generace komunistů se prostřednictvím týdeníku pro kulturu
a politiku Tvorba (vydávalo ho kulturně propagační oddělení ÚV KSČ do roku
1952), podílelo na zideologizování umělecké sféry. V období stalinismu se vedl boj
proti třídnímu nepříteli, probíhaly vykonstruované politické procesy (viz Politický
vývoj, kapitola A 4.) a všeobecně bylo obdobím strachu. Na začátku padesátých
let začal SČSVU vydávat časopisy Výtvarné umění a Výtvarná práce, pořádal
veřejné výstavy, také vznikly pobočky Svazu v regionech. V textech daných
časopisů byly přejímány tvůrčí metody Andreje Alexandroviče Ždanova, který
přejímal myšlenky Josefa Vissarionoviče Stalina.136 Prostřednictvím těchto aktivit
Svazu probíhala ideologizace umění a začal se prosazovat socialistický realismus.
Umělci se měli řídit především: „stranickostí, pravdivostí, realismem, vysokou
ideovostí a vysokým mistrovstvím, aby byla srozumitelná pracujícímu lidu a aby
vyjadřovala jeho budovatelské úsilí“.137 Na výtvarné kvality se nehledí, zásadní je
u díla ideovost.
V roce 1956 došlo k reorganizaci SČSVU. Byly vydány nové stanovy, které
umožňovaly zakládání uměleckých, tzv. tvůrčích skupin (vznik skupin Máj 57,
Trasa 54, UB 12, Brno 57). V Praze pak byla v Galerii U Řečických v Praze
otevřena Galerie mladých.138 V ústecké pobočce SČSVU působí na přelomu 50.
a 60. let proideologicky zaměření Jaroslav Bejček a Ladislav Lapáček. Mezi

135
Viz příloha IX.
136
ŽDANOV, A. A.: O umění. 3. vyd. Praha 1950.
137
HALÍK, Pavel. 50. léta. Dějiny českého výtvarného umění V 1939/1958. 1. vyd. Praha: Academia 2005.
ISBN 80-200-1390-3. s. 288.
138
OHNISKA ZNOVUZROZENÍ: České umění 1956-1963. Katalog k výstavě. Galerie hlavního města
Prahy ve spolupráci s Ústavem dějin umění AV ČR 28. 7. – 23. 10. 1994 Městská knihovna v Praze.
ISBN 80-7010-029-X, s. 10.

58
prvními předsedy severočeské pobočky je třeba jmenovat Richarda Ťápala,
Antonína Kalouse nebo Václava Kyselku.
Zásadní význam pro SČSVU měl druhý sjezd, který se konal v listopadu
roku 1964. Proti vůli politiků zde bylo zvoleno nové vedení svazu – předsedou se
stal Adolf Hoffmeister. Na stránkách odborných časopisů se objevovaly články
zpochybňující mýty, které se ukotvily v povědomí uzavřené československé
společnosti. Články přinášely zprávy o činnosti v zahraničí, znovu se podařilo
navázat kontakty s evropským děním, rehabilitovala se činnost avantgardy.
Obnovila se „normální“ výstavní činnost. S prohlášením Ludvíka Vaculíka Dva
tisíce slov, ve kterém veřejně kritizoval politické i společenské poměry a požadoval
další pokračování v demokratizaci státu, souhlasila velká část veřejnosti. Strana jej
však označila za „kontrarevoluční pamflet.“139
Po opětovném uzavření železné opony byl zrušen stávající Svaz výtvarných
umělců. Byl reorganizován z důvodu „kontrarevolučních postojů“ z let 1965–69,
znovuzřízen v roce 1970. Za členy bylo přijato jen osm procent z jeho původních
členů.140 Umělci, kteří neměli jiné zaměstnání, však byli nuceni se u svazu povinně
registrovat, aby nebyli obviněni z příživnictví. Zásadní pro hodnocení umělce byla
především stranická příslušnost, poslušnost straně a také souhlas s okupací.
Na konci šedesátých let (1969) došlo v souladu s ústavním zákonem
o federalizaci k rozdělení svazu na slovenský a český (SČVU). Stejně tak se
rozdělil Svaz architektů. Od roku 1977 je vydáván časopis Výtvarná kultura. Na
začátku osmdesátých let začíná SČVU vydávat občasníky Bulletin Svazu českých
výtvarných umělců a Zprávy Českého fondu výtvarných umění. Od roku 1988
vydáván též čtrnáctideník Ateliér. Od poloviny osmdesátých let je na umělecké
scéně patrné jisté uvolnění. V časopisech se začínají objevovat články
o avantgardě, informace o aktuálním dění na Západě apod. V letech 1987 a 1988
proběhla také řada výstav ještě neoficiálního umění (např. Tvrdohlaví 1987).141
V Severočeském kraji vznikla v Ústí nad Labem „nová“ krajská organizace
SČVU v roce 1972, byla dobrovolná a výběrová. Sdružovala výtvarné umělce,

139
ŠEVČÍK, Jiří – MORGANOVÁ, Pavlína – DUŠKOVÁ, Dagmar. České umění 1938-1989 – programy –
kritické texty - dokumenty. 1. vyd. Praha: Academia 2001. ISBN 80-200-0930-2, s. 330.
140
ŠETLÍK, Jiří. Léta sedmdesátá a osmdesátá. Dějiny českého výtvarného umění VI/1 1958/2000. 1. vyd.
Praha: Academia 2007. ISBN 978-80-200-1487-X, s. 371.
141
PETIŠKOVÁ, Tereza. Oficiální umění sedmdesátých a osmdesátých let. Dějiny českého výtvarného
umění VI/1 1958/2000. 1. vyd. Praha: Academia 2007. ISBN 978-80-200-1487-X, s. 456.

59
teoretiky umění a umělecké kritiky, kteří měli ideově tvůrčí a kulturně politické
zaměření. Pro výběr členů byla v září roku 1971 ustanovena výběrová komise.
Komise ve složení Jaroslav Bejček – předseda, Stanislav Hanzík, František Hora
– tajemník, Jan Kalous, Václav Pospíšil a Vladimír Volšička postupovala podle
stanov SČVU a usnesení XIV. sjezdu KSČ. Doporučené první členy schvalovala
komise z Prahy.
Přípravná komise SČVU se v počátcích scházela prakticky každých čtrnáct
dní. Projednával se zejména postup práce komise, navrhování a prověřování
členů. Nutná byla spolupráce a dohoda s KV KSČ a KNV (kádrové posudky
apod.). Komise zdůrazňovala především svoji ideologickou a tvůrčí funkci.
Sociálními otázkami umělců by se měl zabývat ČFVU. V zápisu z 2. listopadu
1971 se uvádí: „Jestliže někdo udělal v minulosti politickou chybu, ale je schopný
pracovat, má schopnosti, nemůžeme ho vyškrtnout ze společnosti, zbavit ho
práce. Nenecháme ho však v žádném případě rozhodovat o lidech a nezařadíme
ho do funkcí.“142 Dne 29. 12. 1971 se konalo společné jednání předsednictva
přípravného výboru SČVU Praha a přípravné komise SČVU Ústí nad Labem. Za
SČVU Praha byli přítomni malíř Jaroslav Brož, sochař Otto Eckert, sochař Miloslav
Jiránek a sochař Zdeněk Krybus. Hlavním účelem jednání bylo posouzení prací
navrhovaných kandidátů do SČVU v Ústí nad Labem. Došlo k ustanovení tzv.
malé a velké komise. V „malé“ umělecké komisi ČFVU byli: Li Ki Sun Bejčková,
František Hora, Jan Kalous, Jiří Klein, Antonín Procházka, Josef Šimůnek,
Vladimír Volšička a zástupce KNV soudruh inspektor Vladimír Nemolovský.
V umělecké komisi pro spolupráci výtvarníka s architektem, takzvané „velké“, pak
byli František Machač, Josef Rotyka, Jaroslav Bejček, Václav Kyselka, Václav
Pospíšil, Otakar Petroš, Fafek-Solan plus dalších šest zástupců z KNV a ONV.
Regulérní činnost severočeské pobočky SČVU byla zahájena 1. února 1972.
Prvním předsedou SKO SČVU 1972–1977 byl František Hora. Od roku 1977 se
stal předsedou Vladimír Šavel.
Rozhodující pro přijetí – doporučení výtvarníka za člena SČVU – byla jeho
umělecká činnost. Ta byla ověřována uměleckými komisemi SKO. Pokud
umělcova činnost vyhovovala, byl zván na členské výstavy SKO a případně
i navržen výborem SKO na člena SKO SČVU. Stejně tak byla komisi předkládána
142
Státní oblastní archiv Litoměřice. Svaz českých výtvarných umělců – krajská organizace Ústí nad Labem.
Karton č. 1.

60
díla umělců žádajících o registraci u ČFVU. V březnu 1975 měl SKO 19 členů
(z toho 16 se stranickou příslušností, 2 ženy) a ve fondu bylo registrováno na
98 umělců.143 Pro množství zakázek a vytíženost stávajících dvou komisí byla
zřízena třetí komise – pro interiér a užité umění. O rok později má severočeský
SČVU 29 členů (9 bez stranické příslušnosti). Absolventi vysokých uměleckých
škol (tehdy poskytovaly možnost stát se výtvarníkem-profesionálem pouze tři
školy) získávali od poloviny sedmdesátých let automatické členství.
V roce 1977 se v Praze konal II. sjezd SČVU a také XV. sjezd KSČ.
Programovým prohlášením se SKO SČVU zavázala k naplňování ustanovených
cílů. Gustav Husák na XV. sjezdu mimo jiné prohlásil: „...náš lid má náročná
kritéria na kulturní a uměleckou tvorbu, chce, aby byla hluboce pravdivá
a působivá. Proto při hodnocení uměleckých děl klademe vysoké požadavky jak
na jejich vysokou uměleckou hodnotu, tak i na jejich ideový obsah. Umění
prodchnuté komunistickou stranickostí, které zobrazuje tvůrčí metodu
socialistického realismu bohatostí forem uměleckého vyjádření mnohotvárný život
našeho lidu a jeho zápasy, bude mít vždy podporu strany a našeho
lidu.“144„Výtvarníci jsou složkou naší socialistické společnosti, právě jako dělníci,
rolníci a ostatní pracující a podle toho jsou povinni také se občansky zařadit.“145
K přijímání výtvarných umělců do evidence se v zápisu píše: „Do evidence
nebudou zařazeni, kdo stojí dosud na pozici protisocialistické, komercionalisté,
lidé s živnostenským přístupem k dílu, kariéristé, kliky. Naše kritéria jsou
přísná.“146 Pokud byl žadatel o evidenci u ČFVU odmítnut (původní profese, malá
výtvarná úroveň), mohl zpravidla předložit další svá díla komisi za dva roky.
Uchazeči o evidenci obdrželi dopis, uvedený v příloze X.
V rámci interního dělení ve svazu byli umělci rozděleni na tzv. MSGR a UP.
Zkratka MSGR značilo malíře, sochaře, grafiky a restaurátory, UP pak užité
a propagační grafiky a průmyslové designéry. K 1. březnu 1978 měl SKO SČVU
44 členů (28 MSGR, 13 UP, 3 teoretici; 24 členy KSČ, 2 ženy). V evidenci pak 112

143
Prezenční listina na aktivu členů SKO SČVU v Ústí nad Labem dne 4. 3. 1975. Státní oblastní archiv
Litoměřice. Svaz českých výtvarných umělců – krajská organizace Ústí nad Labem. Karton č. 1.
144
Z referátu Václava Kyselky 8. 6. 1978. Státní oblastní archiv Litoměřice. Svaz českých výtvarných
umělců – krajská organizace Ústí nad Labem. Karton č. 1.
145
Referát na aktivu SKO SČVU v Ústí nad Labem dne 4. 3. 1975. Státní oblastní archiv Litoměřice. Svaz
českých výtvarných umělců – krajská organizace Ústí nad Labem. Karton č. 1.
146
Zápis SKO SČVU ze 7. prosince 1976. Státní oblastní archiv Litoměřice. Svaz českých výtvarných
umělců – krajská organizace Ústí nad Labem. Karton č. 1.

61
výtvarníků (45 MSGR, 67 UP; 25 žen, 4 členy KSČ).147 Do IV. sjezdu KSČ měl
svaz členů 68 (z toho 33 v KSČ a 10 jich členství ztratilo), v evidenci ČFVU pak
133 umělců (z toho 9 v KSČ a 21 jich členství ztratilo). Nově přijato za členy SČVU
29, z toho 2 KSČ, a za kandidáty 34, z toho 4 KSČ. K 1. květnu 1984 měl SKO
SČVU už 69 členů (36 v KSČ). Evidováno bylo 140 umělců (z toho 9 v KSČ).
Schůze SKO SČVU v Ústí nad Labem se nejčastěji konaly v salonku hotelu
Bohemia. Svaz společně s ČFVU pořádal řadu výstav. Například od 13. února do
18. března 1986 probíhala výstava Výtvarné dílo v architektuře s návštěvností 158
dospělých a 305 mládeže.148
Poslední (IV.) sjezd ústředního výboru SČVU se konal v Praze 24.–25.
března 1987.149 Zprávu o činnosti v uplynulé pětiletce a o koncepci rozvoje SČVU
přednesl v úvodu národní umělec Jan Simota. Činnost svazu jednak chválil, ale
také poukázal na usnesení XVII. sjezdu KSČ a na jeho důslednější plnění. Poměr
členů SČVU a výtvarníků pouze evidovaných při ČFVU v roce 1987 byl
1344:3930. Kvůli tomuto nepoměru Simota navrhoval zrušit stávající evidenci
a místo toho ustanovit tzv. kandidátství na členy SČVU. Simota dále kritizoval
činnost uměleckých komisí (resp. že SČVU nemá přehled o jejich činnosti),
existujících v podnicích, vydavatelstvích a nakladatelstvích a jinde. Často prý
nedodržovaly poměr členů komise, kteří museli být členy svazu (polovina).
Porušovali tak vyhlášku č. 149/1965.150 Na sjezdu dále vystoupil člen
předsednictva ÚV KSČ a předseda ČNR Josef Kempný. Jeho příspěvek pak
shrnoval základní stanoviska deklarovaná Simotou a závěry XVII. sjezdu KSČ,
kde: „...strana na sjezdu otevřeně řekla, že nebude nikomu předepisovat ani
témata umělecké tvorby, ani způsob jejich ztvárňování. Je na umělcích samých,
aby nacházeli nejvhodnější způsoby, jak převést velké úkoly společenského
pokroku do jazyka uměleckého díla. Straně ovšem není a nemůže být lhostejný
účinek umění na rozvoj schopností a sil lidu.“151

147
Evidence SKO SČVU 1. března 1978. Státní oblastní archiv Litoměřice. Svaz českých výtvarných umělců
– krajská organizace Ústí nad Labem. Karton č. 1.
148
Státní oblastní archiv Litoměřice. Svaz českých výtvarných umělců – krajská organizace Ústí nad Labem.
Karton č. 7.
149
Sborník hlavních dokumentů čtvrtého sjezdu Svazu českých výtvarných umělců. Svaz českých
výtvarných umělců. Praha 1987 (24. a 25. března).
150
viz příloha IV.
151
Sborník hlavních dokumentů čtvrtého sjezdu Svazu českých výtvarných umělců. Svaz českých
výtvarných umělců. Praha 1987 (24. a 25. března), nestránkováno.

62
Od roku 1975 se měl každý z členů SKO SČVU nebo evidovaných u ČFVU
přihlásit v místě bydliště národnímu výboru a podepsat čestný závazek, ve kterém
přijímal výzvu Základní organizace KSČ při SKO SČVU v Ústí nad Labem
a výboru SKO SČVU v Ústí nad Labem. Například v roce 1981 umělci uzavírali
osobní závazek do roku 1985 na pomoc volebnímu programu národního výboru
nebo organizaci Národní fronty. Také se uzavíraly závazky v rámci oslav výročí
atp. Závazky se týkaly především proideologické činnosti, jako zasedání
v komisích, práce pro složky Národní fronty a MNV, výzdoba škol na výročích
a vlastní tvůrčí činnost s prorežimní tematikou. Tyto závazky byly považovány za
důležitý agitační prostředek, uvědomění si své povinnosti vůči socialistické
společnosti.152
V rámci plnění závěrů IV. sjezdu SČVU bylo započato s převodem
registrovaných u ČFVU na členy a kandidáty SČVU. Evidence ČFVU byla zrušena
k 31. 12. 1987. Nastolení nové organizační struktury bylo odůvodňováno
zkvalitněním ideově výchovného vedení výtvarných umělců, „prohloubení
demokracie v organizaci výtvarného života“153 aj. Těm umělcům, kteří podali
přihlášku, ale nebyli následně přijati za členy nebo kandidáty SČVU, byl vystaven
speciální doklad. Museli však působit ve svobodném povolání a musela jim být
poskytnuta součinnost při povinném sociálním zabezpečení. Vystaveným
dokladem mohli příslušným orgánům prokázat oprávněnost své činnosti. Po
zasedání ÚV SČVU 21. prosince 1988 bylo přijímání nových členů a kandidátů
ukončeno. SKO SČVU měla k 1. prosinci 1988 115 členů a 93 kandidátů na
členství.

B 1.2. ČESKÝ FOND VÝTVARNÝCH UMĚNÍ - ČFVU

V roce 1954 byl přijat autorský zákon (č. 115/1953 Sb. s platností od
1. 1. 1954). V úvodním ustanovení se píše: „Účelem autorského zákona je upravit
vztahy, které vznikají v souvislosti s vytvořením děl literárních, vědeckých
a uměleckých tak, aby byla zajištěna ochrana zájmů autorů takových děl

152
Zpráva o plnění závazků ke dni 7. 11. 1977. Státní oblastní archiv Litoměřice. Svaz českých výtvarných
umělců – krajská organizace Ústí nad Labem. Karton č. 1.
153
Státní oblastní archiv Litoměřice. Svaz českých výtvarných umělců – krajská organizace Ústí nad Labem.
Karton č. 2.

63
a podnícena ideová tvorba sloužící zájmům lidu a jeho kulturnímu růstu, aby
zároveň bylo zaručeno, že se na výsledcích tvůrčí činnosti autorů budou podílet
nejširší masy pracujícího lidu, a aby se tak jejich díla stala účinným nástrojem
budováni socialistické společnosti.“154 Zákon rušil veškeré předválečné zákony
týkající se autorství.
V červenci roku 1954 vznikl v Praze Český fond výtvarných umění (ČFVU),
který měl za úkol podporovat uměleckou tvorbu. ČFVU umožňoval prodej i těch
děl umělců, kteří nebyli přijati do svazu.155 ČFVU jako kulturní instituce zajišťovala
veškeré služby v oboru výtvarné práce a umělcům zabezpečovala jejich sociální
a právní potřeby. Podnik Dílo zajišťoval distribuci a prodej výtvarných děl,
zaručoval se za jejich uměleckou úroveň. Zajišťoval systém stipendií, vypisoval
tvůrčí akce na daná témata. Dále organizoval a zajišťoval výstavy, zřizoval
speciální dílny pro realizování uměleckých děl. Organizoval také Věcnou loterii,
kde mohli občané vyhrát například bytové zařízení, zájezdy do zahraničí, zboží
z obchodních domů, ale i umělecké originály. Cena jednoho losu činila 5 Kčs.156
Výkup výtvarných děl se uskutečňoval buď z výstav nebo přímo z ateliérů.
V letech 1988 a 1989 se fond podílel na výkupu uměleckých děl spolu
s ministerstvem kultury.

B 1.2.1. UMĚLECKÉ KOMISE ČFVU

Činnost uměleckých komisí (UK) fondu určovaly tzv. prováděcí směrnice.


Směrnice vydané 1. července 1973 pražským ČFVU platily i v jednotlivých krajích
a rušily směrnice UK ze dne 12. prosince 1962. Umělecké komise byly jmenovány
na základě paragrafu 6, odst. 4, vyhl. MŠK č. 149/61 Sb.157 Počet členů, funkční
období a rozsah jejich práce se stanovovaly při jejich jmenování.158
Umělecké komise fondu se zabývaly zájmy investora, výtvarníka
a architekta. Měly zásadní vliv na výslednou podobu uměleckých děl. Pro

154
Zákon o právu autorském (autorský zákon) [online]. ©2002–2007. [cit. 2008-02-29]. Dostupné z:
<http://www.lexdata.cz/lexdata/sb_free.nsf/
c12571d20046a0b20000000000000000/c12571d20046a0b2c12566d40071bf94?OpenDocument>.
155
PETIŠKOVÁ, Tereza. Oficiální umění padesátých let. Dějiny českého výtvarného umění V 1939/1958.
1. vyd. Praha: Academia 2005. ISBN 80-200-1390-3. s. 367.
156
viz příloha VIII.
157
viz příloha IV.
158
Státní oblastní archiv Litoměřice. Svaz českých výtvarných umělců – krajská organizace Ústí nad Labem.
Karton č. 2.

64
investora byly UK určitým garantem. Rozhodující slovo měly UK při hodnocení /40/
díla k nákupu do prodejní galerie, ale určovaly také výši záloh a konečného
honoráře. Předpokládanou výši honoráře předkládal autor již při schvalování
výtvarného záměru. Ve směrnicích se uvádí: „Cílem práce uměleckých komisí je
uplatňovat zásady socialistické kulturní politiky, podporovat výtvarné umělce,
jejichž tvorba slouží socialistickému rozvoji naší společnosti, odmítat
komercionalistické tendence, vystupovat proti maloměšťáctví a pseudohodnotám
jako jevům neslučitelným se základními principy socialistické umělecké tvorby.“159
Vedle umělecké a především ideové hodnoty výtvarných děl komise navrhovala,
posuzovala a potvrzovala autorovo řešení zadání, sledovala také jeho postup
tvorby. Kontrola rozpracovanosti „úkolu“ probíhala ve výtvarném záměru, v náčrtu,
v návrhu, v přímém podkladu pro realizaci, v průběhu realizace a při schvalování
hotového díla.160 V závěru pak umělecká komise výtvarné dílo kolaudovala.
U významných uměleckých počinů, ke kterým se v té době řadily především
výtvarné realizace v architektuře (kulturních domech, divadlech, nemocnicích nebo
hotelích) nebo památníky, pamětní desky a pomníky, musela výběr umělce a jeho
výtvarný návrh posuzovat krajská umělecká komise.
Členové byli povinni účastnit se všech zasedání UK, pokud však bez
omluvení či udání důvodů se člen nedostavil na více než třetinu, byl předseda
povinen oznámit to výboru Díla-ČFVU či ČFVU a jednalo se o jeho odvolání.
Jednání komisí se mohli účastnit i zástupci různých organizací nebo přizvaní
odborníci, autoři architektonického projektu, kteří měli hlas poradní. Při
posuzování díla byl autor přítomen jen při předložení svého záměru, následně bylo
hodnocení komise důvěrné. Autor se závěr dozvěděl z přečtení zápisu. Ve
výjimečných případech mohl být přítomen i samotný autor. Zápisy byly důvěrné
a k dispozici jen příslušným pracovníkům ČFVU nebo nadřízených funkcionářů.
Autor si mohl vyžádat pouze opis části zápisu.

159
Státní oblastní archiv Litoměřice. Svaz českých výtvarných umělců – krajská organizace Ústí nad Labem.
Karton č. 2.
160
Tamtéž. Karton č. 2.

65
B 1.3. DÍLO – PODNIK ČESKÉHO FONDU VÝTVARNÝCH UMĚNÍ

Současně se vznikem ČFVU v roce 1954 byl založen i podnik Dílo. Měl na
starost distribuci výtvarných děl a pořádání výstav, jeho komise hodnotila
výtvarnou a ideovou úroveň uměleckých děl. Schvalovací komise zasedaly jednou
měsíčně podle oborů (keramika, sklo, textil, kov), hodnotily výtvarné dílo nebo
návrh dle jeho výtvarné hodnoty, kvality provedení, posuzovaly užitý materiál
a výši autorského honoráře. Takto schválené dílo bylo nabídnuto do komisního
prodeje v prodejnách a galeriích Díla.161
O vzniku podniku ČFVU Dílo se v Ústeckých přehledech dočítáme, že byl
zřízen 1. července 1966 v Praze.162 Toto datum se však nikde jinde nevyskytuje.
Datum založení krajské pobočky Díla v Ústí nad Labem neznáme, nejstarší
dochovaný zápis uložený v SOA Litoměřice je z roku 1962. V popisu činnosti se
objevuje: „Usměrňuje, koordinuje a aktivně ovlivňuje společenskou objednávku,
spolupracuje při úkolových akcích, soutěžích i jiných úkolech podle usnesení
výboru ČFVU.“163

B 1.4. KLUB PŘÁTEL VÝTVARNÉHO UMĚNÍ – KPVU

Organizační součástí Díla byl Klub přátel výtvarného umění (KPVU). /41/
Sdružoval milovníky umění a architektury na území tehdejší socialistické republiky.
Jeho činnost navazovala na tradici dřívější Družstevní práce, jejíž členský časopis-
zpravodaj Panorama převzal. Prvním předsedou se 1. února 1956 stal
akademický malíř Vlastimil Rada. Autorem značky KPVU byl Martin Dyrynk. Od
roku 1961 vydával KPVU ve vlastní edici Obolos řadu titulů. Na přelomu
sedmdesátých a osmdesátých let sdružoval Klub na 14 398 členů a měl celkem
44 poboček, které uspořádaly ročně na 886 kulturních akcí.164 V průběhu
osmdesátých let je pak činnost KPVU z finančních důvodů omezována. Byl
limitován rozpočet i počet zaměstnanců a zvýšeny členské příspěvky. Po roce
1989 byl jeho předsedou jmenován Pravoslav Rada.

161
Hovoříme o užitém umění v Díle – ČFVU. Panorama 1973/6, str. 2.
162
Ústecké přehledy. Ročník 7. 1981/4.
163
Představuje se: Dílo, podnik českého fondu výtvarných umění. Ústecké přehledy. Ročník 7. 1981/4,
přebal.
164
KOSTKOVÁ, Soňa. 35 let činnosti Klubu přátel výtvarného umění. Panorama. KPVU. 1991/1, s. 3.

66
B 1.5. SVAZ ARCHITEKTŮ ČSR (ČSSR)

Svaz architektů ČSR vznikl ke konci padesátých let. V dubnu 1959 se


v Praze vedle sjezdu socialistické kultury konal také sjezd SA ČSR. Na sjezdu se
zhodnotila dosavadní tvorba od roku 1948 a byl vytyčen program na období třetí
pětiletky.165 V šedesátých letech (1967) uspořádal SA v Praze mezinárodní
kongres UIA (Mezinárodní svaz architektů). Tématem IX. kongresu byla
Architektura a životní prostředí.166 V roce 1972 vznikl Svaz českých architektů
(SČA) jako dobrovolná výběrová organizace architektů, kulturně, politicky
a ideově zaměřená.

B 1.6. ČESKOSLOVENSKÉ STAVEBNÍ ZÁVODY A STAVOPROJEKTY

Československé stavební závody byly založeny roku 1948. Prvním


ředitelem se stal architekt Karel Janů. V témže roce v rámci závodů vznikl
Stavoprojekt, řízený Jiřím Voženílkem. Činnost Stavoprojektu schválila kulturní
a hospodářská rada ÚV KSČ v prosinci 1948. Hned v lednu 1949 se konal první
celostátní sjezd Stavoprojektu v Praze. Ve stejném roce vzniká 5. dubna STÚ –
Studijní a typizační ústav v Praze.
Stavoprojekty se postupně začaly zakládat i v krajích. Byly to ohromné
podniky sdružující několik set architektů pod jednou střechou. Uvnitř byly
rozděleny na jednotlivé ateliéry. Stavoprojekt v Praze, později od roku 1958 KPÚ –
Krajský projektový ústav, měl kolem 700 zaměstnanců, ateliéry se skládaly
zpravidla ze sedmdesáti pracovníků.167 Na základě struktury Stavoprojektů vznikly
tzv. umělecko-technické rady (UTR), které posuzovaly zejména architektonické
projekty z hlediska kvality.

165
BENEŠOVÁ, Marie. Česká architektura v proměnách dvou století 1780-1980. 1. vyd. Praha SPN 1984,
nestránkovaná xerokopie.
166
URLICH, Petr – VORLÍK, Petr – FILSAKOVÁ, Beryl – ANDRÁŠIOVÁ, Katarína – POPELOVÁ,
Lenka. Šedesátá léta v architektuře očima pamětníků. 1. vyd. Praha: ČVUT 2006. ISBN 80-01-03413-5,
s. 41.
167
Tamtéž, s. 151.

67
B 1.7. ÚSTAV BYTOVÉ A ODĚVNÍ KULTURY – ÚBOK

Ústav bytové a oděvní kultury vznikl k 1. lednu 1959 v Praze. V jednotlivých


úsecích (kultura odívání a bytová kultura) pečoval o jejich vývoj, dbal na jakost
a zavádění nových výrobků, vytvářel nové kolekce. Sloučil Textilní tvorbu z roku
1949 a Ústřední výtvarné středisko pro průmysl skla a jemné keramiky.
Činnost ÚBOKu měla především inspirativní, konzultativní, výchovný
a informační charakter. Vedle toho se zde rozvíjela týmová spolupráce, publikační
činnost jak teoretická, tak pedagogická. Důležité byly také účasti na soutěžích
a výstavách.

B 1.8. ÚSTŘEDÍ LIDOVÉ UMĚLECKÉ VÝROBY – ÚLUV

Ústředí lidové umělecké výroby vzniklo původně na podzim roku 1945,


v roce 1957 prošlo reorganizací. Vedle propagace lidového umění dbalo na rozvoj
a uchování lidové rukodělné výroby. Současně se zabývalo vývojem a snahou
přizpůsobit lidovou výrobu tehdejším požadavkům. Výrobky vytvořené v dílnách
ÚLUV bylo možné zakoupit v prodejnách Krásná jizba.

B 1.9. INSTITUT PRŮMYSLOVÉHO DESIGNU

V roce 1972 se předsednictvo vlády ČSSR rozhodlo vytvořit Institut


průmyslového designu, který převzal působnost Rady výtvarné kultury výroby
(RVKV) z roku 1964. RVKV byla poradním orgánem vlády a zabývala se otázkami
výtvarného a kulturního vývoje výroby v socialistické společnosti.

68
B 2. SOUPIS VYBRANÝCH STAVEB A OBYTNÝCH CELKŮ V ÚSTÍ NAD LABEM

B 2.1. PADESÁTÁ LÉTA

B 2.1.1. MOSKEVSKÁ ULICE

Obytný dům z let 1954–1955, byl postaven dle projektu pražské architektky
Aleny Šrámkové ústeckým Stavoprojektem. Nachází se na rohu Moskevské
a Londýnské ulice a řadíme ho ke stavbám socialistického realismu (sorely). (Také
viz kapitola A 11.1. a C Katalog užitého umění, s. I.)

B 2.1.2. LONDÝNSKÁ ULICE

Povolení k užívání a obývání bytů v novostavbě v Londýnské ulici bylo


vydáno 5. srpna roku 1955.168 Jedná se o pětipatrový trojdům celkem s 65
bytovými jednotkami (přizpůsobené jednotky typu T15). Investorem byl Bytový
komunální podnik Ústí nad Labem, zodpovědným projektantem architekt Václav
Kučera. Hlavním architektem byl Gustav Brix. /42/ Více se uměleckému vývoji
tohoto obytného souboru věnuji v kapitole A 11.1. (C Katalog užitého umění, s. II.)

B 2.1.3. FUČÍKOVA ULICE (DNES MASARYKOVA)

Výstavba bytového souboru ve Fučíkově ulici (dnes Masarykova) začala


v roce 1954.169 /43-45/ Jednalo se o 48 bytových jednotek typu T14/52. Přímým
investorem byl Bytový podnik Ústí nad Labem, vrchním investorem KNV Ústí nad
Labem a ústředním investorem pak MMH Praha. Zodpovědným projektantem
architekt Vlček a architekt R. Hošek. Omítky určitých partií jsou provedeny
v barevném sgrafitu. Více se uměleckému vývoji tohoto obytného souboru věnuji
v kapitole A 11.1. (C Katalog užitého umění s. III.)

168
Magistrát města Ústí nad Labem, archiv města Ústí nad Labem, spisový meziarchiv, stavební
dokumentace, karton č. 1664.
169
Tamtéž, karton č. 1145.

69
B 2.1.4. LETNÍ KINO A PARK KULTURY A ODDECHU

Z oblasti kulturních staveb bylo v roce 1951 vybudováno letní kino


v tehdejších Sadech Květoslava Innemanna – Rooseveltova ulice. /46/ Na stavbu
byly vyčleněny necelé dva miliony Kčs a velice se s ní spěchalo, jak lze vyčíst ze
zápisu z 13. června 1951: „Výstavba letního kina pracujících byla již schválena
všemi v úvahu přicházejícími politickými místy, takže urychlené její provedení jest
dáno nezbytnou potřebou, aby mohlo býti uvedeno v provoz ještě během letošní
letní sezony.“170 Projekt vypracoval architekt J. Porš, investorem byl Jednotný
národní výbor Ústí nad Labem. Nejdříve bylo vybudováno provizorní dřevěné
jeviště, aby mohl být uspořádán Filmový festival pracujících /47-48/, který v roce
1951 probíhal ve všech krajích republiky. V Ústí nad Labem trval 6 dní
(14.–19. 8.), vstupné činilo 10 Kčs. Propagace na FFP měla vést k dalšímu
prohloubení přátelství se Sovětským svazem, „k posílení mezinárodní solidarity
dělnické třídy“171, kampaň byla zaměřena na „vedení boje za mír“. Zde si dovolím
citovat delší část textu: „V. I. Lenin ve svých projevech poukázal častěji na to, že
film je nejlepším masovým prostředkem politické výchovy a propagace. Pro nás je
film ve smyslu Leninových slov mohutným zdrojem socialistické výchovy. Zejména
sovětský film je pro naše pracující velikou školou socialismu. Jde nyní o to,
abychom pracující v závodech seznámili s politickým významem filmu, abychom je
naučili používat film nejen jako prostředku zábavy, ale i jako nástroje pro rozšíření
politického uvědomování a všeobecného vzdělání. (...) K agitační kampani
použijeme krajské mutace Práce a jiných listů závodních časopisů a závodních
rozhlasů, dále pak na závodech dáme podnět k rozvinutí vlastní kampaně
172
(bleskovky, letáky, kreslené plakáty apod.).“ Hlavním heslem FFP 1951 bylo:
„Za mír, za nového člověka, za lepší svět!“.
Provizorní stavba byla v roce 1953 dle návrhu architekta V. Lexy
nahrazena betonovým jevištěm. /49/ Celkové náklady tak dosáhly částky
3 400 000 Kčs. Stavba přírodního kina a divadla byla dokončena v roce 1955.
Letní kino a divadlo bylo začleněno do projektu Parku kultury a oddechu (prosinec

170
Magistrát města Ústí nad Labem, archiv města Ústí nad Labem, spisový meziarchiv, stavební
dokumentace, karton č. 1823.
171
Tamtéž, karton č. 1823.
172
Tamtéž, karton č. 1823.

70
1959). Byl přebudován komunikační systém parku, uvažovalo se o celodenním
provozu, plánovalo se vybudování kavárny, restaurace a jižního a severního
bufetu a pokladen u jednotlivých vstupů; předpokládaný počet návštěvníků PKO
byl 10 000. Vedoucím projektantem se stal architekt Milan Hon. V roce 1964 byla
do Parku kultury a oddechu osazena fontána dle návrhu sochaře Miroslava
Rabocha. /50/. V sedmdesátých letech byla část hlediště zastřešena ocelovou
konstrukcí dle projektu inženýra Josefa Zemana.

B 2.1.5. RESTAURACE SEVERKA

Dle plánů z roku 1957 byla vystavěna restaurace Severka v tehdejší


Fučíkově ulici (dnes Masarykova). K tomuto projektu jsou zachované plány, ve
kterých je relativně podrobně popsáno vnitřní vybavení automatu a kavárny.
Investorem objektu byly Restaurace a jídelny Ústí nad Labem, vedoucím
projektantem byl architekt F. Kameník. Nad jídelnou bylo Spolkem pro chemickou
a hutní výrobu projektováno 89 bytových jednotek. Celkový rozpočet na práce
truhlářské, čalounické, sklenářské, kovovýrobu a práce výtvarné tvořil 91 252,60
Kčs, z čehož největší částka náležela pracím truhlářským. Na práce výtvarné bylo
vyčleněno 20 000 Kčs.173 Tato částka byla přidělena na vytvoření jednoho kusu
sgrafita o rozměrech 500 x 140 cm a zakázka zadána Svazu výtvarných umělců
Ústí nad Labem. Kolaudace objektu se potýkala s řadou problémů, proto v roce
1963 došlo k úpravě jídelny se samoobsluhou Severka. Mozaiky v kovových
rámech byly zhotoveny Milanem Lahodou a Josefem Kloudou.

B 2.1.6. POLIKLINIKA ČSD A PŘÍSTAVBA KÚNZ

Dalším architektonickým projektem z 30. června 1959 byla výstavba


polikliniky ČSD s přístavbou KÚNZ, taktéž ve Fučíkově (Masarykově) ulici.
Investorem byly ČSD – Správa ústecké dráhy. Tato stavba byla zkolaudována
kolem roku 1965. Projekt řídili architekt Jaroš, architekt Viktor Tuček

173
Magistrát města Ústí nad Labem, archiv města Ústí nad Labem, spisový meziarchiv, stavební
dokumentace, karton č. 2116.

71
a „zodpovědným projektantem“ byl architekt Jiří Fojt.174 Budova je opatřena
výtvarným zpracováním kovového zábradlí a mříží vnějších spodních oken
a balkónů. Mříže na okna v suterénu polikliniky jsou z oceli, provedené
z válcovaných profilů s ozdobnými kryty svárů z mosazného plechu. Nátěr imituje
starý bronz. /53-55/ Světlík měl být zasklen leptaným sklem dle návrhu výtvarníka.
Průčelí z Fučíkovy třídy vypadalo na schváleném projektu viz obr. /51/ a /52/.
(C Katalog užitého umění, s. VIII.) V souhrnné zprávě se píše: „Součástí
architektonického řešení jsou též výtvarné doplňky stavby – t. j. umělecké práce
malířské a sochařské.Tato umělecká výzdoba je soustředěna u hlavního vstupu,
v hale přízemí, ve společenském sále IV. patra a u vstupu do přístavby KÚNZ.
Byla projednána s Českým fondem výtvarného umění a opis nabídky je
přiložen.“175 Opis nabídky jsem ovšem v uvedeném kartonu nenašla.

B 2.2. ŠEDESÁTÁ LÉTA

B 2.2.1. SÍDLIŠTĚ SEVERNÍ TERASA

Rozsáhlým projektem v závěru šedesátých let byla výstavba sídliště


Severní Terasa /56/, jehož součástí je i tzv. Hotelový dům /57-58/. Vznikl však jen
zlomek z původně zamýšleného plánu. Autorem projektu byl architekt Josef
Burda. Hotelový dům (běžné bydlení je spojeno se službami, s jakými se můžeme
setkat v hotelu) je patnáctipodlažní budova obsahující 176 dvoupokojových bytů
a 132 garsoniér.176 V zápise ze zasedání KUK (krajské umělecké komise) pro
spolupráci architekta s výtvarníkem ze 14. ledna 1974 byla řešena výzdoba čelní
stěny v hotelovém bydlení na Severní Terase. Celková částka, která byla na dílo
vyčleněna, činila 180 000 Kčs. Zakázka byla přidělena výtvarnici Li Ki Sun
Bejčkové, která předložila návrh aradekoru. KUK k němu neměla žádné
připomínky a souhlasila s vyplacením první třetiny honoráře ve výši 60 tisíc. Jiří
Klein vyhotovil do atria hotelového domu u vstupní haly kamennou plastiku za
celkovou částku 99 060 Kčs. Část honoráře náležela architektu Josefu Burdovi.

174
Magistrát města Ústí nad Labem, archiv města Ústí nad Labem, spisový meziarchiv, stavební
dokumentace, karton č. 1130 a 1416.
175
Tamtéž, karton č. 1130 a 1416.
176
Rozhovor s ing. arch. Josefem Burdou. Ústecké přehledy. Ročník 5. 1979/10, přebal.

72
Malíř Miroslav Matouš a architekti Antonín Werner a Ladislav Špás provedli šest
kusů intarzovaných panelů dělicích stěn pro společenskou část (restauraci
a kavárnu) hotelového bydlení na Severní Terase. Na tyto realizace byla
vyčleněna částka 36 000 Kčs. K jejich realizaci však z technických důvodů
nedošlo (nemožnost provedení intarzie). Objednávka se změnila po konzultaci
s autorem, projektantem a investorem na dva artprotisy za částku 33 960 Kčs.
Autory osvětlovacích plastik byli Zdeněk Henych, Svoboda a architekt Burda.177

Sídliště Severní Terasa je koncipováno velkoryse, je zde rozsáhlý park


s řadou uměleckých děl. V tomto parku (původně Sady míru) můžeme nalézt
několik plastik od Michaela Bílka. Na zídce je umístěna skupinka hrajících si dětí.
Pískovcové sousoší „Klukovská pranice“ z roku 1983 /59/ je zajímavé použitím
vyhlazeného povrchu, což je u Bílka neobvyklé.178 Další plastikou je pískovcová
socha od Václava Kyselky, tzv. „Hudba“, sedící žena s houslemi. /60/ V jeho
realistických sochách se objevují „stopy akcentovaného realismu s častým
politickým podtextem.“179 V parku pod Gymnáziem v ulici Stavbařů se nachází
bronzové sousoší „Gymnastky“ od Ivana Záleského z Rumburku. /61/ Můžeme se
setkat také s názvem „Sportující mládež“. Sousoší je odlito z bronzu s rozměry
210 x 250 cm. Celková cena činila 576 415 Kčs. Ivan Záleský spolupracoval
s architektem Josefem Gabrielem, který byl odměněn částkou 26 000 Kčs,
a s odlévači Ondřejem Špačkem a Zdeňkem Fridrichem. Práce každého
z odlévačů stála 150 000 Kčs. „Gymnastky“ byly zkolaudovány na zasedání KUK
12. května 1979. KUK shledala dílo jako velmi kvalitní a nechala jednu figuru
z tohoto sousoší odlít znovu jako dar městu Rumburku.180 Pískovcové sousoší od
stejného autora má název „Matka a dítě“. Pro Ivana Záleského je typická
dvoudílná kompozice, kompozice dvou lidských postav. V bazénku parku je
umístěna glazovaná keramická plastika „Poupě“ od Marie a Štěpána Kotrbových
z Prahy. /62/ Pod parkem je umístěno sousoší z bronzu „Rodina“ od Jaroslava
Bejčka. Jaroslav Brožek dílo okomentoval následujícím textem: „v duchu

177
Dílo, podnik ČFVU, oblastní středisko Ústí nad Labem 1962–1994. Státní oblastní archiv Litoměřice.
Karton č. 12.
178
BROŽEK, Jaroslav. Výtvarné Ústí. 1. vyd. Město Ústí nad Labem 1999. ISBN 80-238-3856-3, s. 50
179
Tamtéž, s. 51.
180
Dílo, podnik ČFVU, oblastní středisko Ústí nad Labem 1962–1994. Státní oblastní archiv Litoměřice.
Karton č. 15.

73
eklekticismu, připomíná francouzského sochaře ruského původu Osipa Zadkina.
Je jakoby hrubou silou násilně „mačkaná“, expresivně nadsazená v tvaru
a poučená kubismem.“181
Další výtvarná výzdoba byla použita na dětských hřištích, na fasádách škol
a školek. V areálu mateřské školky ve Větrné ulici byl osazen „Sloup pohádek“ od
Miroslava Houry. Jedná se o betonové kostky pokryté mozaikami. Na výtvarné dílo
bylo vyčleněno 60 000 Kčs za návrhy a 70 000 Kčs na realizaci, kterou provedla
Umělecká řemesla Praha. (C Katalog užitého umění, s. XVIIa.)
V atriu bývalé 25. základní školy (dnes Speciální škola) je sousoší „Běžící
děti“, oblíbený motiv Michaela Bílka. Dílo bylo zhotoveno za 188 679 Kčs ve
spolupráci s architektem Burdou. K osazení došlo 7. července a ke kolaudaci KUK
dne 13. července 1977.182
V atriu bývalého zdravotnického střediska se nachází další dílo Michaela
Bílka – sousoší „Matka s dítětem“. V Ladově ulici byly umístěny tři tvarované
betonové bloky s mozaikami hrajících si dětí od Josefa Menše. Obchodní centrum
Horizont bylo doplněno o sochařské dílo z pískovce „Sedící matka s děckem
u nohou“ od Václava Kyselky /63/. A naproti areálu Domova důchodců bylo
osazeno sousoší „Milenci s labutí“ od Romana Richtermoce.

B 2.2.2. HRNČÍŘSKÁ ULICE

Panelové domy se stavěly i v centru města. V ulici Hrnčířská vznikl


panelový soubor se 128 atypickými byty dle projektu architektů Josefa Lišky
a Rudolfa Bergra.183 Mezi jednotlivými průchody byly v roce 1963 umístěny
abstraktní reliéfy od Richarda Ťápala a Bohdana Kopeckého. (C Katalog užitého
umění, s. VII.).

181
BROŽEK, Jaroslav. Výtvarné Ústí. 1. vyd. Město Ústí nad Labem 1999. ISBN 80-238-3856-3, s. 52.
182
Dílo, podnik ČFVU, oblastní středisko Ústí nad Labem 1962–1994. Státní oblastní archiv Litoměřice.
Karton č. 14.
183
KOLEKTIV AUTORŮ ZA REDAKCE KRISTINY KAISEROVÉ A VLADIMÍRA KAISERA: Dějiny
města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995, ISBN 80-901761-5-1, s. 277.

74
B 2.2.3. KRAJSKÝ NÁRODNÍ VÝBOR

V samotném centru města se v šedesátých letech pilně stavělo. /65-69/ Na


Lidickém náměstí vznikla budova Krajského národního výboru (KNV) od architekta
Rudolfa Bergra. která byla vzápětí zapsána na seznam památek. Ve vstupním
prostoru je umístěna barevná skleněná plastika „Pták“ Stanislava Libenského
a Jaroslavy Brychtové (1983–1985). Plastika má výšku 210 cm. Umístění
v prostoru stavby řešil architekt Rudolf Bergr. V malé zasedací místnosti je osazen
gobelín od Antonína Procházky. V dalších prostorech byly umístěny obrazy
a gobelíny od Jaromíra Čičatky, Z. Kubánka, Miroslava Houry a Vladimíra Šavela.
Budově dominuje předsazený vertikální sloup s největší skleněnou
mozaikou (450 m2) od Miroslava Houry. Mozaika byla osazena v roce 1985,
realizovala ji Umělecká řemesla Praha. Nese název „Oslava dělnosti“ a jejím
ústředním motivem byla citace prvního řádku ústavy: „Veškerá moc patří do rukou
pracujícího lidu.“ Po revoluci tento nápis sám autor nahradil svým typickým
motivem domku. Houra původně jako námět na mozaiku zamýšlel zobrazit téma
rotujícího Ikara.184 Tento námět se však umělecké komisi zdál málo angažovaný,
proto Houra vytvořil návrh s historií dělnictva severočeského kraje. Inspiraci pro
vytvoření obrovské mozaiky v Ústí nad Labem umělec získal při cestách po
Mexiku. Zde se seznámil s monumentální tvorbou dvacátých a třicátých let
politicky angažovaných mexických umělců Diega Rivery, Alfara Siqueirose Davida
ad.185
Miroslav Houra /70/ byl jako výtvarník velice aktivní (zemřel v roce 2006),
jeho díly jsou vybaveny školy, školky a významné veřejné budovy. Hourův styl je
poměrně dobře rozpoznatelný, ať už se jedná o obraz, grafiku, ex libris, mozaiku,
dřevěný reliéf nebo textilní realizaci. Ústředním motivem jeho děl je domov, rodina,
často se setkáváme s proporčně zvýrazněnýma rukama. Ruce, které se vztahují
k něčemu, co je nad námi. Charakteristické jsou také silné kontury postav.
V roce 1961 probíhala soutěž na plastiku průčelí KNV. Zvítězil návrh
Olbrama Zoubka a Evy Kmentové, podle kterého se v roce 1963 realizovala.
Jednalo se o plastiku – kovový svařovaný reliéf symbolizující Severočeský kraj.

184
KRSEK, Martin. Rozhovor s Miroslavem Hourou z roku 2003. Dosud nepublikováno.
185
Více o mozaice: nej.muzeumusti.cz a KRSEK, Martin. Ústečané už největší mozaiku Evropy zřejmě
neuvidí. MF DNES – Severní Čechy. 18. 4. 2003, s. 3.

75
/64/ a /64a/ Po převratu byla sňata z důvodu restaurování (poškozena holubím
trusem) a dodnes je uložena v archivu muzea Ústí nad Labem. Leptaná skla oken
zasedací síně pro KNV byla zhotovena dle návrhu Jana Novotného. Výtvarné
řešení krycích ozdobných mříží na vzduchotechniku KNV provedl člen SKO SČVU
sochař Emil Solařík. Jako materiál byl použit skelný laminát v barvě slonové
kosti.186
Na Lidickém náměstí byly osazeny dvě kašny od Stanislava Hanzíka, jedna
jako sluneční hodiny, druhá na téma „Zrození uhlí“; obě však byly poškozeny.
Hanzík později vytvořil kašnu i pro atrium Obecního domu (dříve Krajský výbor
KSČ). Stanislav Hanzík je také autorem pískovcové sochy Danae před obchodním
centrem na Bukově /71/ a portrétu Bedřicha Smetany /72/ ve Smetanových
sadech z roku 1964. Krajská komise pro spolupráci výtvarníka s architektem se
dne 29. května 1964 zabývala kolaudací busty B. Smetany. Dílo Stanislava
Hanzíka provedené v bronzu bylo osazeno na předem stanoveném místě po
dohodě s investorem. Komise chválila velmi „citlivé“ umístění a shodla se na tom,
že portrét skladatele má vysokou uměleckou úroveň a v celém komplexu
neshledala žádných závad a dílo zkolaudovala.187 Ústeckým občanům se však
tehdy nelíbila (byl kritizován tenký sokl, rozbrázděný obličej s „výrazem
syfilitika“188), a tak musela být přesunuta do Litoměřic. Na své původní místo, do
Smetanových sadů, byla navrácena v roce 1997.189 (C Katalog užitého umění,
s. XXXIII., XXXV. a XXXVI.)

B 2.2.4. DŮM KULTURY

Výstavbě nového Domu kultury, přesněji Odborového domu kultury


pracujících (ODKP) a později DK ROH, předcházela zmiňovaná demolice
Schaffnerovy vily. Max Schaffner nechal vilu postavit v roce 1875 ve stylu
alžbětinské gotiky, po válce se s ní počítalo pro ústeckou obrazovou galerii.190
Demolice proběhla 25. září 1959 a v roce 1964 již byl Dům kultury vystavěn.

186
Dílo, podnik ČFVU, oblastní středisko Ústí nad Labem 1962–1994. Státní oblastní archiv Litoměřice.
Karton č. 3.
187
Tamtéž, Karton č. 3.
188
BROŽEK, Jaroslav. Výtvarné Ústí. 1. vyd. Město Ústí nad Labem 1999. ISBN 80-238-3856-3, s. 38
189
Tamtéž, s. 33.
190
BORSKÁ, Helena. Ústí nad Labem. Poznámky k historii města. 1. vyd. Ústí nad Labem, 2005.
ISBN 80-902991-2-1. s. 17.

76
K slavnostnímu otevření došlo v květnu 1964. Nutnost výstavby kulturního domu
odůvodňovaly organizace straníků kapacitně nedostačujícími sály závodních klubů
ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu a v Severočeských tukových závodech ve
Střekově. Ve zdůvodnění účelu výstavby se píše: „Ústí nad Labem, již krajské
město, nemělo dosud moderní, důstojný stánek kultury, obyvatelstvo se nemělo
kde kulturně a společensky vyžívat. Úkolem Revolučního odborového hnutí jako
masové organizace dělnické třídy je pečovat o rozšíření životní a kulturní úrovně
pracujících. Rozdělením úkolů mezi státní osvětovou péčí a ROH stávají se
odborové orgány organizátory kulturního a společenského života v průmyslových
městech.“191 Ideový a technický projekt vypracoval architekt Jaroslav Lácha. /73/
Kapacita objektu byla projektována na 2730 návštěvníků. Společensky a kulturně
významné části kulturního domu jsou situovány podél Velké Hradební ulice –
především jde o tzv. estrádní sál a divadlo. Náklady na stavbu činily 37 000 000
Kčs. S částkou 50 000 Kčs se počítalo na nákup obrazů a plastik do interiérů
klubovny, pracovny, herny ap. Dalších 120 000 Kčs bylo vyčleněno na dvě
soutěže výtvarníků na uměleckou výzdobu průčelí kulturního domu, okolí
a interiérů. Celková částka na vnitřní zařízení kulturního domu činila 2 886 060
Kčs.
Výtvarné prvky, které se uplatnily při výzdobě ODKP: na konci šedesátých
let byla instalována železná „kresebná plastika“ z kovových tyčí na hlavním průčelí
od sochaře Antonína Kalvody. /74, 75/ Byla však „příliš poplatná ovzduší, které
bylo vyvoláno úspěchem našeho sochařství na Světové výstavě v Bruselu
1958.“192 Pravděpodobně proto byla za několik let snesena a nahrazena nápisem
Kulturní dům. Ve vstupní hale jsou dvě mramorové plastiky od sochaře Jiřího
Bradáčka. Sochy s názvy „Pokrok“ (nebo „Radost života“, Brožek se zmiňuje též
o názvu „Projev“)193 a „Myšlenka“ („Génius myšlenky“) „vítají návštěvníka“. /76/
„Jejich stylizace je překrásně jemná ve střídání vypuklin a prohlubní v působivě
monumentální formě. Jsou prosty naturalismů, ale i násilností tvarové stylizace,
patří k autorovým nejkrásnějším dílům. Pozoruhodné je i kamenické zpracování,

191
KOLEKTIV AUTORŮ ZA REDAKCE KRISTINY KAISEROVÉ A VLADIMÍRA KAISERA: Dějiny
města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995, ISBN 80-901761-5-1, s. 278.
192
BROŽEK, Jaroslav. Vycházky za výtvarnými díly v našem městě – Antonín Kalvoda. Ústecké přehledy
1988/12, zadní strana.
193
BROŽEK, Jaroslav. Vycházky za výtvarnými díly v našem městě. Jiří Bradáček. Ústecké přehledy.
1987/1, poslední strana.

77
které prozrazuje ruku autora samého, ať jde o křehké pojednání hlav a obličejů, či
celého těla...“194
Ze zápisu umělecké komise pro spolupráci výtvarníka s architektem je
patrné, že na výslednou podobu Bradáčkových soch měla komise určitý vliv.
Zhotovením soklu byl pověřen projektant budovy. K návrhům plastik samotných
měl připomínky zástupce KPÚ z Hradce Králové. Provedení levé sochy
doporučoval vylehčit a domodelovat zadní partie. K modelu sochy umístěné
vpravo pak doporučoval přizpůsobení rukopisu hlavy celkovému pojetí díla. Tyto
připomínky musely být respektovány při konečné realizaci plastik a pro vyplacení
zbývající částky honoráře.195
Ve vstupním foyer jsou skleněné výplně od René Roubíčka. Leptanou
technikou (leptaná kresba na skle) vytvořili skleněnou stěnu v předělu ke vstupu
do šaten Milena Bártová a Jan Novotný. Na výzdobě velkého sálu spolupracovali
Ludmila Bešťáková a Jan Kudláček, kovovou mříž v kavárně navrhl malíř Jaroslav
Bejček. Tapiserie v předsálí kina je od Evy Drnkové-Zářecké z Prahy. Štukolustro
pro taneční sál vytvořila Ludmila Bešťáková a Jan Kudláček. Dále byl Dům kultury
vyzdoben řadou obrazů a grafik. Nejvíce zakázek na výzdobu Kulturního domu
dostali především pražští umělci. (C Katalog užitého umění, s. XII.).

B 2.2.5. HOTEL BOHEMIA

Dalším výškovým domem, vedle Paláce justice na Střekově, je Interhotel


Bohemia – a to v podstatě v samotném centru. Také výstavbě hotelu předcházelo
několik demolic (demolováno šest budov). Slavnostně byl otevřen 1. května 1968.
Hotel Bohemia byl projektován jako čtrnáctipodlažní objekt. V září 1964 bylo
vydáno rozhodnutí o přípustnosti této stavby. /77-78/ Architekt Brix obdržel 21.
srpna 1964 nabídku na výtvarnou spolupráci při výstavbě nového hotelu od
Českého fondu výtvarných umění. Jednalo se o následující zadání: výtvarné
řešení stěn (podlažních koutů – 10ks) za 100 000 Kčs; nástěnné malby tří salonků
za 80 000 Kčs; výtvarné řešení dvou salonků (velké) za 60 000 Kčs; plastická

194
BROŽEK, Jaroslav. Vycházky za výtvarnými díly v našem městě. Jiří Bradáček. Ústecké přehledy.
1987/1, poslední strana.
195
Dílo, podnik ČFVU, oblastní středisko Ústí nad Labem 1962–1994. Státní oblastní archiv Litoměřice,
karton č. 3.

78
reliéfní stěna 4,20 x 12 m za 50 000 Kčs; výtvarné řešení přízemí hotelu – tři
předělovací stěny včetně realizace 300 000 Kčs; dvě plastiky umístěné ve vztahu
k předělovacím stěnám 100 000 Kčs; reliéf do vstupní haly 60 000 Kčs; reliéf
z barevného kovu do baru 60 000 Kčs; výtvarná výzdoba prostoru vinárny
(2 stěny) 80 000 Kčs. Celkem se jednalo o částku 943 000 Kčs. Práce měli
provést výtvarníci Severočeského kraje v počtu 21, členů SČSVU Severočeského
kraje. Práce hodnotila krajská komise ČFVU pro spolupráci architekta
s výtvarníkem za přítomnosti hlavního projektanta hotelu a zástupce investora.196
Stejně tak byly provedeny dvě umělecky ztvárněné kovové mříže do centrální
šatny a mezi snack barem a hlavním hotelovým schodištěm za 103 880 Kčs.
Na výzdobě hotelu se na rozdíl od Kulturního domu podíleli především
ústečtí (severočeští) výtvarníci. Do hotelu Bohemia byly realizovány plastiky
Stanislava Hanzíka (socha „Velký rapsóda“) a Jiřího Bradáčka („Horizontála“)
a skleněné objekty Ladislava Olivy a Karla Wünsche. Jejich skleněné stěny
osazené na hliníkových konstrukcích rozdělovaly prostory kavárny a restaurace.
Oba skláři využívali optických vlastností skla, lomu paprsku aj. – střídali
prolamované plochy, profilované konvexně nebo konkávně. Dalšími skleněnými
prvky v hotelu jsou leptané výplně dveří, které vytvořili ve sklářské škole
v Železném Brodě. Mozaikové reliéfy pro jednotlivá poschodí vytvořil Jaroslav
Klápště. Dalším materiálem užitým v interiéru hotelu Bohemia je kov – jsou zde
kovové reliéfy Dalibora Matouše, Ladislava Lapáčka nebo kovové obrazy
Jaroslava Kaysera. Výtvarné řešení keramické stěny v restauraci a v saloncích
provedli Jaroslav Bejček, Bohdan Kopecký a Richard Ťápal. Jaroslav Bejček
a Miroslav Raboch jsou také autory dekorativních vitráží. V reprezentačních
místnostech a hotelových pokojích se uplatnily také závěsné obrazy Josefa
Menše, Jindřicha Helekala, Miroslava Houry, Dana Richtera, Karla Solaříka,
Vladimíra Šavla, Mileny Talváňové ad.197 (C Katalog užitého umění, s. XI., X.,
XLVI.).

196
Magistrát města Ústí nad Labem, archiv města Ústí nad Labem, spisový meziarchiv, stavební
dokumentace, karton č. 2941.
197
DOLEJŠ, Jiří. Bohemie a výtvarné umění. Dialog 1968/1, s. 40-43.

79
B 2.2.6. OBCHODNÍ DŮM LABE

Hlavní projektantkou obchodního domu Labe byla architektka Růžena


Žertová. Projekt vznikl v dubnu 1967. Na umělecká díla byla z celkového rozpočtu
přes 63 milionů vyčleněna částka 375 000 Kčs. Povolení o přípustnosti stavby bylo
vydáno 15. června 1967 v „Rudém koutku MěstNV v Ústí nad Labem“.198
Investorem byla Jednota Ústí nad Labem, generálním projektantem pak Státní
projektový ústav obchodu Brno. Generálním dodavatelem byly Pozemní stavby,
n. p. Ústí nad Labem. Obchodní dům Labe je stavba pětipodlažní. /79-82/ Ve
čtvrtém patře je umístěno občerstvení pro návštěvníky a bufet pro zaměstnance,
kanceláře, dílny a terasa. Ostatní patra jsou prodejní plochou. Obvodový plášť
stavby je tvořen souvislou skleněnou plochou, před kterou vystupují slunolamy
vytvořené dvěma profily taženého osinkocementu s povrchovou úpravou.199 Také
kvůli stavbě tohoto obchodního domu bylo demolováno několik objektů
v Revoluční ulici (č. p. 19/184, 17/183, 15/192, 13/181, 11/180, 9/1935 a 769).
Obchodní dům byl dostavěn až v roce 1974.
Výtvarně jsou řešeny interiéry posledního patra OD Labe. Jednalo se
o výzdobu kavárny, jídelny, kanceláří atd. Řešením byli pověřeni Mojmír Böhm,
architekt Ladislav Špás a architekt Antonín Werner.200 Skleněnou stěnu
s kovovými prvky před kavárnou vytvořila J. Bartošová-Vilhanová. Autorem
plastiky před obchodním domem z roku 1973 je K. Kronych. (C Katalog užitého
umění, s. XIII.).

B 2.2.7. ŠKOLNÍ AREÁLY

V průběhu šedesátých let vznikla řada školních areálů, školek a jeslí.


Například ve Velké Hradební ulici v sadech za městskou knihovnou byly dle
projektu z roku 1961 postaveny jesle pro 55 dětí a mateřská školka pro 90 dětí.

198
Magistrát města Ústí nad Labem, archiv města Ústí nad Labem, spisový meziarchiv, stavební
dokumentace, karton č. 1193.
199
Tamtéž, karton č. 1193.
200
Dílo, podnik ČFVU, oblastní středisko Ústí nad Labem 1962–1994. Státní oblastní archiv Litoměřice.
Karton č. 3.

80
Povolení k trvalému užívání bylo vydáno 7. listopadu 1963.201 Projektantem byl
architekt Stanislav Karpíšek. /83-86/
V květnu 1968 byla vyprojektována 24. základní devítiletá škola s osmnácti
třídami v ulici Hornická-Stará. Jejím investorem byl KIÚ Ústí nad Labem. Vedoucí
architektonického ateliéru architekt Hanuš, vedoucím projektantem architekt
Fibiger. V rámci výtvarné výzdoby byla do školy umístěna keramická stěna
s modrými kruhy od Miroslava Rabocha, netkané tapiserie od Li Ki Sun Bejčkové
a před vstupem pískovcová plastika „Poupě“ či „Plamen“ od Jiřího Bradáčka.
Na sídlišti Severní Terasa byla vystavěna 26. základní škola, jejímž
investorem byl ONV Ústí nad Labem, odbor výstavby, vedoucím projektantem
architekt Josef Burda. „V návrhu je počítáno se zvýrazněním architektonického
účinku školy uměleckými díly“.202 Školní areál se skládá ze sedmi samostatných
konstrukčních celků. Na fasádě štítové zdi se nachází mozaika ze štípaných
barevných kamenů „Rodina – Vesmír“ od Miroslava Houry z roku 1977. Celkové
náklady na mozaiku činily 160 377 Kčs. Houra dílo zhotovil ve spolupráci
s architektem Burdou a Františkem Tesařem z Uměleckých řemesel mozaika
Praha. Zkolaudována byla dne 29. srpna 1977. (C Katalog užitého umění, s. XVI.)
Do atria družin 27. základní školy byly zhotoveny leptané skleněné stěny od
Jana Novotného za 80 000 Kčs. Kolaudace proběhla 15. listopadu 1977. /87-90/

B 2.2.8. VELKOPRODEJNA A RESTAURACE PANORAMA

Velkoprodejna a restaurace Panorama na sídlišti Skřivánek se nachází


v ulici SNP. Investorem byl Krajský investiční ústav Ústí nad Labem, odpovědným
projektantem architekt Rudolf Bergr. Na zdech byl použit betonový prvek vyrobený
jako prefabrikát do laminátového bednění, které připravil sochař203, mříž na okna
byla provedena z tyčové hranaté oceli. /91-94/ Také zde byla realizována
nefigurativní mozaika od pražského umělce Jiřího Kaysera. (C Katalog užitého
umění, s. IX.).

201
Magistrát města Ústí nad Labem, archiv města Ústí nad Labem, spisový meziarchiv, stavební
dokumentace, karton č. 1675.
202
Magistrát města Ústí nad Labem, archiv města Ústí nad Labem, spisový meziarchiv, stavební
dokumentace, karton – bez čísla.
203
Tamtéž, karton č. 822.

81
B 2.2.9. ZIMNÍ STADION

Vedle kulturních a vzdělávacích objektů se začalo také s výstavbou


sportovišť. V roce 1967 byla zahájena výstavba, respektive dostavba Zimního
stadionu na Bukově dle projektu z roku 1966. Projekt zpracoval vedoucí projektant
architekt Hanuš a architekt Josef Slíva. Spolupracovali na něm architekt Jan
Gabriel, hlavní architekt města Ústí nad Labem, a Jan Doležal. /95/ Stadion byl
koncipován pro 9 815 diváků204 s celkovým rozpočtovým nákladem 10 006 000
Kčs. Investorem Krajský investorský útvar Ústí nad Labem. Stadion byl rozestavěn
v akci „Z“ (1955–1959) dle návrhu architektů Mandíka a Tučka, provizorní stadion
byl uveden do provozu 7. listopadu 1956.205 V projektu z roku 1966 se řešilo
zejména dostavění jižní tribuny a zastřešení celého stadionu pomocí ocelové
konstrukce.
Na stěně směrem k silnici je osazen kovový reliéf. U pokladen můžeme
najít keramické aplikace Marty Taberyové. (C Katalog užitého umění, s. VI.).

B 2.3. SEDMDESÁTÁ LÉTA

B 2.3.1. POZEMNÍ STAVBY

V září 1972 vznikl projekt na stavbu budovy Pozemních staveb a České


státní pojišťovny ve Velké Hradební. Vedoucím projektantem byl architekt Rudolf
Bergr a architektem Míťa Hejduk (spolupráce též M. Drtikol a projektant K. Jaroš),
investorem Pozemní stavby Ústí nad Labem. /96-99/ V letech 1976–77 zde byla
osazena řada výtvarných realizací, například keramické reliéfy Ladislava Lapáčka,
měděný reliéf Antonína Lábra. Pro administrativní budovu byla realizována tato
díla: skleněná svítidla zhotovil I. Vyhnánek, gobelín Eva Brodská, skleněnou
plastiku Ladislav Oliva, malované dekorativní panneau Vladimír Šavel st., Richard
Ťápal, Zdeněk Veselý, aradekor Antonín Procházka, kovový reliéf Antonín Lábr,
dřevěný reliéf Petr Menš. Aradekor „Město“ zhotovil Miroslav Houra. V prostoru
přepážky byla realizována mozaika Josefa Menše. Výtvarné provedení skleněných

204
Magistrát města Ústí nad Labem, archiv města Ústí nad Labem, spisový meziarchiv, stavební
dokumentace, karton č. 2718.
205
Tamtéž, karton č. 2717.

82
přepážek navrhl výtvarník Jurnikl. Součástí uměleckého dotvoření interiéru byly
také obrazy malířů Jana Kalouse nebo Aleny Horské.
V zasedací místnosti hlavní budovy se nachází dřevěná intarzie od
Miroslava Houry za celkovou částku 58 440 Kčs, v salonku ředitele fotozvětšenina
města Ústí nad Labem od J. Vlčka. Ve vstupním atriu je zajímavá keramická
plastika od Milana Žofky. (C Katalog užitého umění, s. XVII.)

B 2.3.2. KRAJSKÁ POLITICKÁ ŠKOLA

V květnu 1978 byla schválena projektová dokumentace ke stavbě Krajské


politické školy na Severní Terase. Projekt zpracovali architekti Josef Burda
a Václav Krejčí, dostavěna byla v roce 1983. Dnes budova slouží jako sídlo
rektorátu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně. /100-101/
Mezi výtvarné realizace patřila skleněná mozaika od Antonína Procházky
s názvem „Klasici marx-leninismu – Marx, Engels, Lenin“, žulová busta Klementa
Gottwalda od Václava Kyselky, intarzie „Píseň revoluce“ od Petra Menše,
obrazový triptych Současnost Severočeského kraje od Jaromíra Čičatky
(„dramatičnost barevné kompozice“206). Ve foyer školy se nacházel malovaný
triptych „Historie bojů dělnické třídy“ od Miroslava Houry. V místnosti v nejvyšším
patře byla umístěna nástěnná malba severočeské krajiny v modrých tónech od
Petra Menše. Vladimír Petráček zhotovil bronzové označení „Krajská politická
škola“ a mosazné heslo „Se Sovětským svazem na věčné časy“.
Dnes se zde stále můžeme setkat s keramickou stěnou „Zátiší“ od
Vlastimila Květenského v jídelně, s několika osvětlovadly od I. Vyhnálka nebo
s dřevěnou stěnou od Petra Menše. (C Katalog užitého umění, s. XXV.)

B 2.3.3. LÁZNĚ BRNÁ

Projekt na rozšíření lázeňského objektu byl vypracován v květnu 1979


vedoucím architektonického ateliéru Rudolfem Bergrem a vedoucím projektantem
Janem Doležalem. Projekt počítal s demolicemi stávajících objektů a navrhoval
nové řešení provozních budov. /102/ Investorem byl MěNV Ústí nad Labem, odbor

206
HEJDUK, Pavel. Výtvarné umění v severočeské architektuře. Výtvarná kultura 1987 , s. 8.

83
výstavby, generálním projektantem Krajský projektový ústav Ústí nad Labem,
ateliér 20. Stavební povolení bylo vydáno 14. února 1983, celkové náklady na
rozšíření činily 15 900 000 Kčs. Z toho bylo na uměleckou výzdobu vyčleněno
200 000 Kčs. V záměru se počítalo se třiceti zaměstnanci207 a s optimální
kapacitou 9 333 návštěvníků. Do areálu koupaliště byly osazeny tři plastiky ze
sklolaminátu od M. Kotrby. Ve vstupní části se nachází mozaika „Léto“ od
Ladislava Lapáčka z roku 1986. Od stejného autora je zde ještě další mozaika se
sportovním námětem v objektu šaten z roku 1981. Na fasádě šaten je keramický
reliéf od Marty Taberyové z roku 1980. (C Katalog užitého umění, s. XXII.)

B 2.4. OSMDESÁTÁ LÉTA

B 2.4.1. HOTEL VLADIMIR

Stavba hotelu Vladimir. V září roku 1982 byl schválen projekt na ubytovací
objekt ve Fučíkově ulici zadaný Investorsko-inženýrskou organizací Ústí nad
Labem – dnes známý hotel Vladimir, stavební povolení vydal Odbor územního
plánování a architektury Národního výboru města Ústí nad Labem v červenci o rok
později. Svůj název hotel získal podle města v Rusku, se kterým mělo Ústí nad
Labem „družbu“. Investorem stavby byla Inženýrská organizace Ústí nad Labem.
Krajský projektový ústav Ústí nad Labem jako generální projektant jmenoval
hlavním architektem architekta Rudolfa Bergra. Dále na projektu spolupracoval
kolektiv architektů z Ateliéru 20: J. Očenášek, J. Kyznar a Z. Havlík. Na návrhu
interiéru se podíleli Rudolf Bergr, Zdeněk Havlík a Miroslav Novák. Dodavatelem
byl podnik Pozemní stavby, n. p., Ústí nad Labem. Kolaudační rozhodnutí bylo
vydáno 31. října 1986.208 Stavba o osmi podlažních na pilotech se 196 lůžky trvala
tři roky. /103-106/ Zajímavé je použití barev a materiálů: „Temně červený
zrcadlový float prosklených částí kontrastuje bílému mramorovému obkladu plných
ploch. Barevný akord je v detailu doplněn šedostříbrným nerezem a bronzovým
eloxem v ostění oken a dveřních rámů.“209

207
Magistrát města Ústí nad Labem, archiv města Ústí nad Labem, spisový meziarchiv, stavební
dokumentace, karton č. 1292.
208
Magistrát města Ústí nad Labem, archiv města Ústí nad Labem, spisový meziarchiv, stavební
dokumentace, karton č. 1094 a 908.
209
Hotel Vladimir v Ústí nad Labem (autoři R. B. a Z. H.). Architektura ČSR 1988/2, str. 52.

84
S umístěním skulptury na téma Symbol družby měst Ústí nad Labem
a Vladimir se uvažovalo již od počátku, osazena však byla až v roce 1987.
Bronzová plastika od Václava Kyselky má název „Vítání/Družba“ a oslavuje
družební styky města se sovětským Vladimirem. Na její provedení se kladl největší
ideový důraz, měla všem výtvarným dílům dominovat. V ekonomické zprávě se
vyčleňuje 300 tisíc Kčs na uměleckou výzdobu, jako reálné náklady zpráva uvádí
1 750 000. Výtvarné dořešení architektury pro ubytovací objekt Fučíkova bylo
sepsáno dle metodické směrnice FATIR, ministerstev výstavby a techniky
a ministerstva kultury ze dne 31. května 1978 o uplatňování výtvarného umění
v investiční výstavbě. Koncept byl před schválením komisí pro spolupráci
architekta s výtvarníkem při ČFVU projednán v ideově výtvarné radě SčKNV.210
Ostatní díla byla charakterem užitá, dotvářející společenské prostory.
Jednalo se například o dřevěný informační systém, o kašnu ve vstupním prostoru
od architekta Z. Havlíka, plastiku „Dívčí akt“ ve vstupní hale od Ivana Záleského,
skleněný podhled ve vstupní hale, plastiku v atriu (mramorová plastika
„Milenci/Dvojice“ Michaela Bílka), výtvarné řešení stěny mezi snack barem
a restaurací, v saloncích, osvětlení do restaurace a snack baru, výtvarně řešena
byla dělící stěna v kavárně (s tematikou panoramatu města nebo Středohoří od
Milana Žofky). Na čelní stěně restaurace byl umístěn obrazový triptych „Přípitek“
Miroslava Houry. V saloncích se nacházela monochromní tapiserie „Ruská krajina“
od Antonína Procházky, obraz od Jiřího Novosada nebo obraz „Přístaviště“ od
Heleny Voleníkové. Stavba hotelu Vladimir trvala 32 měsíců a celkový finanční
náklad činil 57 239 000 Kčs211. (C Katalog užitého umění, s. XXXIV.).

B 2.4.2. OBECNÍ DŮM – SÍDLO KV KSČ

Obecní dům ve Velké Hradební je známý zejména díky své objemné


zasedací místnosti, zvané také „vana“. Prováděcí dokumentace zpracovaná
Krajským projektovým ústavem v Ústí nad Labem byla zhotovena v dubnu roku
1983 architekty Míťou Hejdukem a Michalem Gabrielem. /107-109/ Původně zde
sídlil KV KSČ. Architektonický výraz celé stavby tvoří kamenný obklad fasády,

210
Magistrát města Ústí nad Labem, archiv města Ústí nad Labem, spisový meziarchiv, stavební
dokumentace, karton č. 1094 a 908.
211
Hotel Vladimir v Ústí nad Labem (autoři R. B. a Z. H.). Architektura ČSR 1988/2, str. 52.

85
monolitické konstrukce betonových komunikačních věží a výrazná prostorová
působivost zasedací síně.
Na výzdobě budovy se podíleli tito umělci: Aradekor „V. I. Lenin“ v malé
zasedací síni navrhl Antonín Procházka, aradekor „Píseň práce“ v zasedací
místnosti předsednictva V. Pospíšil. Vladimír Procházka navrhl osvětlovací těleso
v parteru a monumentální podhled v hlavním sále. V hlavním sále byl osazen
gobelín „Oslava severních Čech“ od Miroslava Houry, který zobrazoval symbol
dělnického hnutí a část textu Vladimíra Šmerala z roku 1921. Bronzová busta
Klementa Gottwalda od sochaře Václava Kyselky (dostal za ni v r. 1986 cenu
Klementa Gottwalda) byla umístěna v předsálí zasedací síně. Na předsednickou
tribunu zasedacího sálu KV KSČ zhotovil reliéfní emblém KSČ Q. Klemm.
Na budově KV KSČ byl také umístěn monumentální symbol KSČ od Antonína
Procházky – travertinový obklad s reliéfem srpu a kladiva „dominuje vstupu do této
budovy“.212 Dnes je tento „neodstranitelný“ symbol komunistické moci zakryt
billboardem s reklamou. V přízemí budovy se nacházel mléčný bar-bufet, dnes je
zde občerstvení-bufet. Interiér zůstal zachován. Je zde tematická keramická stěna
od Marty Taberyové, zachována zůstala také keramická stěna Vlastimila
Květenského, v místnosti, která původně sloužila jako jídelna; dnes zde sídlí odbor
životního prostředí. (C Katalog užitého umění, s. XXX. a XXXII.)

B 2.4.3. MERKUR

V roce 1983 se stavělo na pravé straně Fučíkovy, dnes Masarykovy ulice.


Dle projektu architektů M. Těšínského, J. Zemana a M. Johanovského se zde do
roku 1985 postavilo centrum služeb a obchodů. Jedním z objektů byla také
budova Merkur, která původně sloužila potřebám podniku Restaurace a jídelny
Ústí nad Labem. V salonku restaurace Merkur byl umístěn obraz „Nedělní
odpoledne“ Jiřího Novosada a v kavárně tapiserie „Jaro“ Antonína Procházky
z roku 1985. Znak restaurace s kavárnou zhotovil taktéž Antonín Procházka. Po
roce 1989 prošel objekt přestavbou a sídlí v něm Česká pošta.

212
HEJDUK, Pavel. Výtvarné umění v severočeské architektuře. Výtvarná kultura 1987 , s. 8.

86
B 2.4.4. PLAVECKÝ AREÁL NA KLÍŠI

V roce 1986 byla zahájena rekonstrukce areálu z poloviny třicátých let,


který již nevyhovoval hygienickým předpisům a normám. Na umělecká díla byla
v rozpočtu vyčleněna částka 300 000 Kčs. Investorem byla Investiční inženýrská
organizace Ústí nad Labem, vedoucím projektantem Jan Doležal. Počítalo se
s celkovými náklady přes 12 milionů korun.
U dětského bazénku se nachází skleněná mozaika „Mořské akvárium“ od
Ladislava Lapáčka. Ve vstupní hale plaveckého bazénu je keramický reliéf „Volný
čas – voda – vzduch“ od Marty Taberyové, dnes je součástí prodejny občerstvení.
(C Katalog užitého umění, s. XXXI.)

B 2.4.5. ÚSTAV SOCIÁLNÍCH SLUŽEB

Ústav sociálních služeb – dnes Domov důchodců na Severní Terase, má


158 lůžek. Umělecké dílo „Muž a žena s labutí“ od Romana Richtermoce bylo
zkolaudováno dne 17. prosince 1986. Zpracovatelem projektové dokumentace byl
Stavoprojekt Hradec Králové, zodpovědným projektantem architekt Zdeněk
Gabriel. Budova byla vystavěna dle projektu z roku 1979. Přímým investorem byl
ONV Ústí nad Labem, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, celkové náklady činily
43 865 000 Kčs.213 Podle zápisu ze zasedání Krajské umělecké komise pro
spolupráci architekta s výtvarníkem, které se konalo dne 14. června 1978,
předložil architekt Zdeněk Gabriel návrh na výtvarný záměr – na zajištění
umělecké výzdoby pro domov důchodců – a žádal o možnost přizvání si autorů
z Hradce Králové.214

B 2.4.6. KREMATORIUM STŘEKOV

Nové krematorium na Střekově bylo zprovozněno 1. července 1987. Užité


výtvarné prvky jsou zejména nefigurativní. V čekárnách obřadních síní krematoria
se nachází tři malované betonové stěny od Petra Menše, v prostoru velké obřadní

213
Magistrát města Ústí nad Labem, archiv města Ústí nad Labem, spisový meziarchiv, stavební
dokumentace, karton č. 818.
214
Tamtéž, karton č. 818.

87
síně se nachází působivá umělá „trhlina“ v betonové stěně, která jakoby nikde
nekončí ani nezačíná. Ve vstupním areálu jsou umístěny žulové prvky od
K. Amortové. (C Katalog užitého umění, s. XXXVII.)

B 2.5. NĚKTERÁ DALŠÍ UMĚLECKOU KOMISÍ ZKOLAUDOVANÁ UMĚLECKÁ DÍLA

V ARCHITEKTUŘE MĚSTA ÚSTÍ NAD LABEM

Krajská umělecká komise (KUK) pro spolupráci výtvarníka s architektem se


scházela pravidelně každé první a třetí úterý v měsíci. Její členové kontrolovali
fáze rozpracovanosti zadaného uměleckého díla, v závěru přímo na místě osazení
dílo žirovali215, čímž bylo dílo zkolaudováno.

Výzdoba Divadla hudby


Hospodářská smlouva na výtvarnou výzdobu haly Divadla hudby byla
uzavřena mezi Závodním klubem ROH Spolku pro chemickou a hutní výrobu
a ČFVU v roce 1959. Jednalo se o sochařský reliéf (4 x 1 m, patinovaná sádra),
sgrafitový pás 10 x 1,40 m a barevné okno 1,20 x 1,50 m. Pro realizaci děl byli
vybráni umělci Emil Solařík, Václav Kůs a Jan Kalous. Celkem byla pořízena díla
za 68 000 Kčs.216

Škola na sídlišti Skřivánek


Pro výtvarnou výzdobu vstupní haly školy na Skřivánku byl vybrán Ladislav
Lapáček ve spolupráci s Janem Kalousem. Zadání znělo: tříbarevné sgrafito
o velikosti 3,70 x 1,90 m na téma „Spojení theorie s praxí a výchova k fysické
práci“. Dílo celkem za 50 000 Kčs mělo být zhotoveno do srpna 1959.217

215
žirovat = potvrdit, podepsat, uznat.
216
Dílo, podnik ČFVU, oblastní středisko Ústí nad Labem 1962–1994. Státní oblastní archiv Litoměřice.
Karton č. 3.
217
Tamtéž. Karton č. 3.

88
Kino Hraničář
Zakázka na výtvrnou výzdobu kina Hraničář – tříbarevný pás o velikosti 14
x 1,80 m byla přidělena malíři Ladislavu Lapáčkovi celkem za 56 600 Kčs. Iluzivní
mozaika218 byla autorem realizována v roce 1960. (C Katalog užitého umění, s. V.)

Škola v Hornické-Staré
Li Ki Sun Bejčková dostala přidělenou zakázku na výzdobu jídelny ZDŠ na
sídlišti Hornická-Stará. Zhotovila šest aradekorů o rozměrech 90 x 200 cm.
Celková částka činila 100 000 Kčs. Komise dílo zkolaudovala s ohodnocením
„působí v daném prostoru monumentálně“.219

Výzdoba kolejí pro Pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem


Pro výzdobu se počítalo se vstupní kamennou plastikou od sochaře
M. Černého za 95 000 Kčs a s kovovou mříží do vstupní haly koleje od výtvarníka
Milana Šelbického za 50 000 Kčs. Také zde byla realizována keramická plastika
do atria od sochaře Miroslava Rabocha za 38 000 Kčs, dřevěný reliéf a dělicí
stěna barového koutu ve studentském klubu od výtvarníka Václava Turka za
42 000 Kčs. Artprotis do studentského klubu zhotovil výtvarník Karel Frauknecht
za 50 000 Kčs. Modely, perspektivu a ostatní spolupráci s výtvarníky měli na
starosti architekti Evžen Koníček a František Abrahám.220 Díla byla schválena
v průběhu sedmdesátých let.

Výtvarná výzdoba jídelny Pedagogické fakulty v Ústí nad Labem


U podniku Dílo-ČFVU byla objednána tato díla: Keramická stěna do jídelny
za 100 000 Kčs (5,50 x 3, 60 m) od Františka Šalanského a Miroslava Proška
(samozřejmě ve spolupráci s architektem E. Koníčkem – ten dostal honorář 6 000
Kčs). Skleněná vitráž za 60 000 Kčs (2 x 3,20 m) od Jaroslava Prášila a architekta
E. Koníčka. Desková malba (olej na masonitu – Středohoří, 1,20 x 2 m) za 15 000
Kčs od Karla Kleina ve spolupráci s architektem Koníčkem. Výtvarní umělci byli

218
BROŽEK, Jaroslav. Vycházky za výtvarnými díly v našem městě – Ladislav Lapáček. Ústecké přehledy.
1988/6.
219
Dílo, podnik ČFVU, oblastní středisko Ústí nad Labem 1962–1994. Státní oblastní archiv Litoměřice.
Karton č. 3.
220
Tamtéž. Karton č. 3.

89
zaměstnanci fakulty, což byla podmínka zadavatele. Realizace byly zhotoveny do
roku 1977.221

Prodejna Zahraniční literatury


Architekti Rudolf Bergr a Ladislav Špás byli pověřeni provedením
výtvarných návrhů vnitřního zařízení, portálů a celkového barevného a výtvarného
řešení interiéru prodejny Zahraniční literatury ve Fučíkově ulici č. p. 47, a to do
30. června roku 1973.222

Obřadní síň Domu kultury pracujících v Ústí nad Labem


V obřadní síni se nacházela osvětlovací plastika (skleněný nástěnný reliéf)
od Rudolfa Jurnikla a architekta Ladislava Špáse za celkovou částku 25 000 Kčs
± 6 %. Dalším výtvarným dílem pro obřadní síň bylo zadání zhotovení dřevořezby
na obřadní stůl za 25 000 Kčs, jako autor byl určen Josef Šimůnek. Eva Brodská
pak dostala zakázku na gobelín se státním znakem za 30 000 Kčs (150 x 180 cm).
Termín dokončení výtvarné výzdoby byl stanoven na 15. duben 1975. Na všech
těchto dílech se podílel architekt Ladislav Špás, který například
223
z honoráře Evy Brodské dostal 3 000 Kčs.

Česká státní pojišťovna


Na výtvarné výzdobě České státní pojišťovny se podíleli (resp. zakázka jim
byla přidělena): R. Jurnikl, Vladimír Procházka, Antonín Procházka, Josef Menš,
Miroslav Houra a architekti Rudolf Berger, Míťa Hejduk, Werner a Drtikol. Miroslav
Houra (ve spolupráci s architektem A. Wernerem – honorář 4 000 Kčs) zhotovil
dřevenou intarzii – dekorativní panneau „Jistoty života“ pro klubovnu ČSP za
45 000 Kčs (osazena 19. dubna 1977, rozměry 280 x 150 cm). Vladimír
Procházka (ve spolupráci s Rudolfem Bergrem) byl autorem dvou osvětlovacích
těles pro prostor před budovou ČSP za 25 000 Kčs. Skleněnou mozaiku do
vstupní haly ČSP zhotovil Josef Menš ve spolupráci s architektem A. Wernerem
za celkovou částku 100 000 Kčs.224

221
Dílo, podnik ČFVU, oblastní středisko Ústí nad Labem 1962–1994. Státní oblastní archiv Litoměřice.
Karton č. 14.
222
Tamtéž. Karton č. 12.
223
Tamtéž. Karton č. 13.
224
Tamtéž. Karton č. 14.

90
Plastika pro Sad míru
Plastiku pro Sad míru vytvořil Michael Bílek ve spolupráci s architektem
Zdeňkem Skalákem (honorář 24 800 Kčs). Plastika sousoší dětí za celkovou
částku 310 000 Kčs byla zkolaudována 14. června 1977 KUK.225

Parkoviště před budovu Československého rozhlasu


Na parkoviště před budovu Československého rozhlasu v Ústí nad Labem
byla Vladimíru Procházkovi ve spolupráci s architektem Rudolfem Bergrem
zadána zakázka na čtyři parková svítidla za 78 000 Kčs. Jednalo se o venkovní
svítidla na schodiště k hlavnímu vchodu a na sloupy u garáží. Výrobce
n. p. Crystalex Nový Bor zhotovil foukaná rotační skleněná osvětlovadla – pět
různých tvarů foukaných z opálu, ambru a kouřového skla. Dne 11. prosince 1979
stále nemohlo dojít k osazení hotového díla z důvodu stavební nepřipravenosti.226

225
Dílo, podnik ČFVU, oblastní středisko Ústí nad Labem 1962–1994. Státní oblastní archiv Litoměřice.
Karton č. 14.
226
Tamtéž. Karton č. 15.

91
B 3. UDĚLENÉ TITULY

B 3.1. TITUL ZASLOUŽILÝ UMĚLEC: (ZU)227

Oskar Brázda z Líčkova – ZU 1977


Josef Fafek-Solan 1975 – ZU – zasloužil se o politiku KSČ
Stanislav Hanzík – titul ZU 1988
František Hora – za zásluhy dvakrát Krajská cena KNV, vyznamenání Za
vynikající práci, za zásluhy o výstavbu. Medaile Za obětavou práci pro
komunismus. Titul ZU 1984
Miroslav Houra – mnoho ocenění v soutěžích exlibris, za mozaiku na KNV – titul
laureát Státní ceny K. Gottwalda. Titul ZU 1983228
Václav Kyselka – Krajská cena KNV 1966 a 1970. Cena Ministerstva kultury ČSR,
Medaile Za obětavou práci pro socialismus 1978
Vladimír Šavel – 2 ceny města Teplic. Cena Ministerstva kultury ČSR.
Výroční ceny SČVU a ČFVU. Jmenován ZU 1982
Václav Alois Šrůtek – medaile Za obětavou práci pro socialismus.
Titul Zasloužilý pracovník kultury. Titul ZU 1982

B 3.2. LAUREÁTI KRAJSKÝCH CEN ZA KULTURU:

1962
František Hora, za dlouholetou a cílevědomou výtvarnou práci a za osobité
ztvárnění Českého středohoří229
1963
Jiří Bradáček za monumentální plastiky pro Dům kultury v Ústí nad Labem

227
BROŽEK, Jaroslav. Výtvarné Ústí. 1. vyd. Město Ústí nad Labem 1999. ISBN 80-238-3856-3, s. 54.
228
Miroslav Houra se v roce 1989 titulu Zasloužilý umělec v tisku veřejně vzdal – viz. BROŽEK, Jaroslav.
Výtvarné Ústí. 1. vyd. Město Ústí nad Labem 1999. ISBN 80-238-3856-3, s. 55.
229
SEVEROČESKÁ KULTURA 1960-65. Sborník k příležitosti zasedání KV KSČ v prosinci 1965, s. 85.

92
B 3.3. DRŽITELÉ ČESTNÝCH UZNÁNÍ ZA KULTURU:

1964
Kolektiv tří architektů KPÚ v Ústí nad Labem, V. Krejčí, M. Böhm a J. Gabriel, za
vítězný návrh na ideové a urbanistické řešení Severní Terasy krajského města.

B 3.4. KRAJSKÉ CENY A JINÁ OCENĚNÍ:

1981
František Hora – Titul „Vítěz socialistické soutěže na rozvoj pracovní iniciativy
1980“
1982
František Hora – Odměna za malbu z celostátní soutěže k 50. výročí Velké
mostecké stávky
Miroslav Houra – 3. cena za grafiku z celostátní soutěže k 50. výročí Velké
mostecké stávky
Antonín Procházka – 1. cena za plakát v rámci celostátní soutěže k 50. výročí
Velké mostecké stávky.
Ivo Rozsypal – Cena za nejlepší výrobek roku – udělilo ministerstvo průmyslu
ČSR – sklář
Vladimír Šavel – Cena za grafiku z celostátní soutěže k 50. výročí Velké mostecké
stávky
Vladimír Šavel – Medaile „Za obětavou práci pro socialismus“
Jaroslav Švihla – Čestný titul „Vítěz socialistické soutěže“ udělila vláda ČSR
a Ústřední rada odborů (ÚRO)
1983
Jaromír Čičatka – Čestný titul „Vítěz socialistické soutěže“ udělený vládou ČSR
a ÚRO
Ivo Rozsypal – 1. cena za vynikající průmyslový design. Udělilo MP ČSR
a Crystalex
1984
Jaromír Čičatka – Čestný titul „Budovatel města Mostu“ I. tř. udělený ONV a MěNV
Most

93
Miroslav Procházka – Vyznamenání „Za rozvoj pracovní iniciativy“ udělila vláda
ČSR a ÚRO
Vladimír Šavel – Budovatel města Teplic – udělil MěNV Teplice

1985
Václav Kyselka – Pamětní medaile k 40. výročí osvobození. Udělil ÚV KSČ
Vladimír Šavel – Pamětní medaile k 40. výročí osvobození. Udělil ÚV KSČ

1988
Věra Drnková-Zářecká – titul Národní umělkyně „za vynikající osobitý přínos
rozvoji české gobelínové tvorby.“

B 3.5. ČEŠTÍ VÝTVARNÍ UMĚLCI A ARCHITEKTI POCTĚNÍ TITULEM NÁRODNÍ UMĚLEC230

1945 Ludvík Kuba, Václav Rabas, Václav Špála, Max Švabinský


1946 Antonín Procházka, Ladislav Šaloun
1947 Josef Lada
1948 Jiří Kroha
1956 Karel Pokorný
1958 Jan Lauda, Vincenc Makovský, Vlastimil Rada
1959 Vojtěch Sedláček
1961 Karel Svolinský
1963 Vincenc Beneš, Antonín Pelc, Jiří Trnka
1965 Jaroslav Fragner
1966 Jan Zrzavý
1967 Josef Brož, Adolf Hoffmeister, Vilém Nowak, Jan Slavíček, Antonín Strnadel
1968 Bohuslav Fuchs, Karel Lidický, Karel Plicka, Josef Svoboda, František
Tröster
1970 Jaroslav Grus, Adolf Zábranský
1971 Bohumír Dvorský, Richard Wiesner
1972 František Foltýn
1973 Břetislav Benda
230
Panorama českého výtvarného umění, Svaz českých výtvarných umělců a Český fond výtvarných umění,
3/1989. Praha 1989, s. 157.

94
1974 Josef Malejovský, Karel Souček
1975 Otto Eckert, Karel Štěch
1976 Cyril Bouda, František Jiroudek
1977 Jan Bauch
1978 Ludvika Smrčková, Lev Šimák
1979 Alois Fišárek, Vilma Vrbová-Kotrbová
1981 Miloš Axman, Václav Hilský, Arnošt Paderlík
1982 Zdeněk Kovář, Jan Simota, Karel Stehlík
1983 Alois Sopr, Vilém Wünsche
1984 Jan Hána
1985 Jan Habarta, Karel Hofman, Radomír Kolář
1988 Věra Drnková-Zářecká, Cyril Chramosta, Rudolf Svoboda

95
C KATALOG UŽITÉHO UMĚNÍ

I. Obytný dům – Londýnská x Moskevská


II. Obytný dům – Londýnská
III. Obytný dům – Masarykova (Fučíkova) ulice
IV. Hlavní nádraží
V. Kino Hraničář
VI. Zimní stadion – Bukov
VII. Hrnčířská ulice
VIII. Poliklinika ČSD
IX. Panorama – nákupní středisko – Skřivánek
X. Interhotel Bohemia
XI. Interhotel Bohemia – jednotlivá patra
XII. Dům kultury
XIII. Obchodní dům Labe
XIV. Dětský domov – Severní Terasa
XV. 25. základní škola – Severní Terasa
XVI. 26. základní škola – Severní Terasa
XVII. Pozemní stavby
XVIIa. 39. mateřská školka – Severní Terasa
XVIII. Zoologická zahrada – plastiky pro minigolf
XIX. Národní dům (Okresní kulturní středisko)
XX. Jídelna Spolchemie
XXI. Základní škola – Pod Holoměří
XXII. Lázně Brná – koupaliště
XXIII. Základní škola – Kamenný vrch
XXIV. Mateřská školka U plavecké haly – Klíše
XXV. Rektorát UJEP (Krajská politická škola) – Severní Terasa
XXVI. 28. základní škola – Stříbrníky
XXVII. Severní Terasa – restaurace Dřevák
XXVIII. Zoologická zahrada – Krásné Březno
XXIX. 31. základní škola – Krásné Březno
XXX. Obecní dům – bufet pod „vanou“
XXXI. Plavecká hala Klíše
XXXII. Obecní dům – KV KSČ – Krajský úřad
XXXIII. KNV – Mírové náměstí
XXXIV. Hotel Vladimir
XXXV. KNV – Mírové náměstí
XXXVI. KNV – Lidické náměstí
XXXVII. Nové krematorium – Střekov
XXXVIII. Park Republiky (za Kulturním domem)
XXXIX. Masarykova nemocnice – Bukov – Ortotika, Protetika
XL. Zemědělské zásobování a nákup (dnes FŽP UJEP)
XLI. 36. základní škola – Krásné Březno
XLII. Dětské hřistě a park – Střekov
XLIII. Bývalý Dům technických služeb a distribucí
XLIV. Domov pro seniory (Dům pečovatelské služby) – Krásné Březno
Příklady děl a interiérů zničených, zaniklých
XLV. Hotel Máj – Severní Terasa
XLVI. Interhotel Bohemia – restaurace (dnes prodejna oděvů)
XLVII. Nákupní středisko (Park družby) – Severní Terasa
XLVIII. Lékárna v bývalém Domě technických služeb

96
Obytný dům – Londýnská x Moskevská ulice
Ústí nad Labem

architekt: Alena Šrámková


realizace: 1954–55
foto: www.usti-aussig.net
DP s. 69 I.
Obytný dům – Londýnská ulice
Ústí nad Labem

architekt: Gustav Brix


realizace: 1955
materiál: sgrafita, malba na skle
DP s. 69 II.
Obytný dům – Masarykova (Fučíkova) ulice
Ústí nad Labem

architekt: Vlček, R. Hošek


realizace: padesátá léta
materiál: sgrafita
DP s. 69 III.
Hlavní nádraží
Ústí nad Labem

autor: Josef Menš


realizace: padesátá léta
materiál: mozaika
DP s. 50 IV.
Kino Hraničář
Prokopa Diviše 7, Ústí nad Labem

autor: Ladislav Lapáček


realizace: 1960
materiál: malba na proškrabávané omítce, iluzivní mozaika
DP s. 89 V.
Zimní stadion – Bukov
Masarykova 984/232, Ústí nad Labem

autor: Marta Taberyová autor: pravděpodobně Jaroslav Bejček


realizace: šedesátá léta realizace: cca 1967
materiál: keramické reliéfy materiál: kovový reliéf
DP s. 82 VI.
Hrnčířská ulice
Ústí nad Labem

autor: Richard Ťápal, Bohdan Kopecký


architekt: Rudolf Bergr, Josef Liška
název: bez názvu
realizace: 1963
materiál: keramické reliéfy
DP s. 74 VII.
Poliklinika ČSD
Masarykova 2000/92, Ústí nad Labem

architekti: K. Jaroš, V. Tuček, J. Fojt


realizace: 1965
materiál: kovová zábradlí, mříže
DP s. 71–72 VIII.
Panorama – nákupní středisko – Skřivánek
SNP 32, Ústí nad Labem

autor: Jiří Kayser


architekt: Rudolf Bergr
realizace: 1965–67
materiál: keramická mozaika
DP s. 81 IX.
Interhotel Bohemia
Mírové náměstí 6/2442, Ústí nad Labem

autor: Sklářská škola Železný Brod


název: výplně dveří
realizace: 1968
materiál: leptané sklo
DP s. 78–80 X.
Interhotel Bohemia – jednotlivá patra
Mírové náměstí 6/2442, Ústí nad Labem

autor: Jaroslav Klápště


název: bez názvu
realizace: 1968
materiál: mozaiky autor: Ladislav Lapáček,
autor: Jaroslava Solovjevová Dalibor Matouš, Alex Beran
název: bez názvu název: bez názvu
realizace: 1968 realizace: 1968
materiál: keramické reliéfy materiál: kovové reliéfy
DP s. 78–80 XI.
Dům kultury
Velká hradební 1025/19, Ústí nad Labem

autor: René Roubíček,


autor: Věra Drnková–Zářecká Milena Bártová, Jan Novotný
realizace: šedesátá léta realizace: šedesátá léta
materiál: tapiserie materiál: leptaná skla
DP s. 76–78 XII.
Obchodní dům Labe
Revoluční 2732/9, Ústí nad Labem

autor: K. Kronych autor: J. Bartošová-Vilhanová


architekt: Růžena Žertová realizace: 1974
realizace: 1973 materiál: skleněná stěna
materiál: keramika, beton s kovovými prvky
DP s. 80 XIII.
Dětský domov – Severní Terasa
Špálova 2, Ústí nad Labem

autor: Josef Vanča


realizace: 1974
název: domovní znamení
materiál: keramické reliéfy
XIV.
25. základní škola – Severní Terasa
Pod parkem 2788 (dříve ČSSP), Ústí nad Labem

autor: Ladislav Lapáček


architekt: J. Kvaš
název: bez názvu
realizace: 1976–77
materiál: skleněná mozaika
XV.
26. základní škola – Severní Terasa
Mírová 2734/4, Ústí nad Labem

autor: Miroslav Houra


realizace: 1976–77
materiál: skleněná mozaika
DP s. 81 XVI.
Pozemní stavby
Velká hradební 2800, Ústí nad Labem

autor: Josef Vlček


autor: Milan Žofka realizace: 1976–77
realizace: 1976–77 materiál: fotozvětšenina Ústí nad Labem
materiál: keramický reliéf autor: Miroslav Houra
autor: I. Vyhnánek název: „Město“
realizace: 1976–77 realizace: 1976–77
materiál: skleněná svítidla materiál: dřevěný reliéf
DP s. 82–83 XVII.
39. mateřská školka – Severní Terasa
Větrná 2799/1 (Dimitrovova), Ústí nad Labem

autor: Miroslav Houra


název: „Sloup pohádek“
realizace: 1976
materiál: mozaika, beton
DP s. 74 XVIIa.
Zoologická zahrada – plastiky pro minigolf
Drážďanská 23, Ústí nad Labem

název: plastiky pro minigolf


autor: J. Vydra realizace: 1979
architekt: J. Bedrna materiál: beton, sklo
DP s. 55 XVIII.
Národní dům (Okresní kulturní středisko)
Velká hradební 33, Ústí nad Labem

autor: Vladimír Procházka


název: „Květ“
realizace: sedmdesátá léta
materiál: kov, sklo – simax
XIX.
Jídelna Spolchemie
Revoluční 86, Ústí nad Labem

autor: Marta Taberyová


realizace: 1980
materiál: keramický reliéf
XX.
Základní škola – Pod Holoměří
Vinařská 1016/6, Ústí nad Labem

autor: Miroslav Houra


architekt: B. Zatloukal
název: „Kosmonaut“
realizace: 1981
materiál: skleněná mozaika
XXI.
Lázně Brná – koupaliště
Litoměřická 1023/37, Ústí nad Labem

Ústecké přehledy 1984/6

Hájková, Ludmila 1986

Ústecké přehledy 1988/6 Ústecké přehledy 1988/5

autor: Ladislav Lapáček autor: Marta Taberyová


architekt: J. Slíva architekt: J. Slíva
realizace: 1981 realizace: 1980
materiál: skleněná mozaika materiál: keramický reliéf
DP s. 83–84 XXII.
Základní škola – Kamenný vrch
Nová 1432/5, Ústí nad Labem

autor: Antonín Procházka


architekt: V. Valoušek autor: Josef Menš
název: „Strom poznání“ architekt: V. Valoušek
realizace: 1983 realizace: 1980
materiál: sklěněná mozaika materiál: sklěněná mozaika
XXIII.
Mateřská školka U plavecké haly – Klíše
Na Spálence 1022/27, Ústí nad Labem

autor: Miroslav Houra autor: Miroslav Raboch


architekt: J. Fojt architekt: J. Fojt
název: „Pohádkový svět“ název: „Ovečky“
realizace: 1983 realizace: 1983
materiál: dřevěné reliéfy materiál: keramické plastiky
XXIV.
Rektorát UJEP (Krajská politická škola) – Severní Terasa
Hoření 13, Ústí nad Labem

autor: Vlastimil Květenský


architekt: J. Burda, J. Krejčí
název: „Zátiší“
realizace: 1983
materiál: keramická stěna v jídelně
autor: I. Vyhnálek
autor: Petr Menš architekt: J. Burda, J. Krejčí
architekt: A. Werner realizace: 1983
materiál: dřevěná stěna v hale materiál: osvětlovadla – sklo, kov
DP s. 83 XXV.
28. základní škola – Stříbrníky
Stříbrnická 3031/4 (Lidových milicí), Ústí nad Labem

autor: Milan Chlíbec autor: Vladimír Šmíd


architekt: V. Ptáček, J. Kvaš architekt: V. Ptáček
název: „Strom“ realizace: 1983
realizace: 1983 materiál: keramická reliéfní
materiál: keramické reliéfy stěna s fontánkou
XXVI.
Severní Terasa – restaurace Dřevák
Stříbrnická 3035/12 (Lidových milicí), Ústí nad Labem

autor: J. Klein
architekt: J. Kvaš
název: „Na slunci“
realizace: 1983
materiál: betonový reliéf
XXVII.
Zoologická zahrada – Krásné Březno
Drážďanská 23, Ústí nad Labem

autor: M. Kotrba, P. Skála autor: M. Kotrba, P. Skála


architekt: J. Mertlík architekt: M. Gabriel
název: skluzavky, plastiky zvířat název: plastiky ryb
realizace: 1984 realizace: 1987
materiál: sklolaminát, umělá pryskyřice materiál: barevný epoxidový sklolaminát
XXVIII.
31. základní škola – Krásné Březno
Anežky České 702/17 (dříve M. Vobecké), Ústí nad Labem

autor: Miroslav Houra autor: Miroslav Houra


architekt : J. Gabriel architekt: F. Machač
název: „Moje město“ název: bez názvu
realizace: 1985 realizace: 1985
materiál: dřevěný polychromovaný reliéf materiál: tapiserie
XXIX.
Obecní dům – bufet pod „vanou“
Dlouhá 13, Ústí nad Labem

autor: Marta Taberyová


architekt: Míťa Hejduk
název: bez názvu
realizace: 1985
materiál: keramický reliéf
DP s. 85–86 XXX.
Plavecká hala Klíše
U koupaliště 11 (Leninova), Ústí nad Labem

autor: Ladislav Lapáček autor: Marta Taberyová


architekt: J. Slíva architekt: J. Slíva
název: „Mořské akvárium“ název: „Volný čas – voda – vzduch“
realizace: 1985 realizace: 1985
materiál: skleněná mozaika materiál: keramický reliéf
DP s. 87 XXXI.
Obecní dům – KV KSČ – Krajský úřad
Velká hradební 3118, Ústí nad Labem

autor: Vlastimil Květenský


architekt: Míťa Hejduk
název: plastické a barevné proměny
realizace: 1985
materiál: keramický reliéf
DP s. 85–86 XXXII.
KNV – Mírové náměstí
Ústí nad Labem

autor: Miroslav Houra autor: Stanislav Libenský


architekt: Rudolf Bergr architekt: Rudolf Bergr
název: „Oslava dělnosti“ název: „Holubice míru“
realizace: 1985 realizace: 1985
materiál: kamenná mozaika materiál: sklo
DP s. 75–76 XXXIII.
Hotel Vladimir
Masarykova 36, Ústí nad Labem

autor: architekt Rudolf Bergr


realizace: 1986
materiál: skleněná vitráž
– sklo float s přísadou india

autor: Milan Žofka


architekt: Rudolf Bergr autor: František Čumpelík
realizace: 1986 realizace: 1986
materiál: keramický reliéf materiál: dřevěný reliéf
DP s. 84–85 XXXIV.
KNV – Mírové náměstí
Ústí nad Labem

autor: Miroslav Houra


architekt: Rudolf Bergr
název: „Oslava severních Čech“
realizace: 1986
materiál: gobelín
DP s. 75–76 XXXV.
KNV – Lidické náměstí
Ústí nad Labem

autor: Stanislav Hanzík


název: „Sluneční hodiny“
realizace: 1963
materiál: pískovec, kašna
DP s. 75–76 XXXVI.
Nové krematorium – Střekov
U Krematoria 1571/5, Ústí nad Labem

autor: Petr Menš


autor: S. Nejdl architekt: P. Suske
architekt: P. Suske realizace: 1986
realizace: 1986 materiál: malba na betonových
materiál: reliéf v cementové omítce deskách
DP s. 87–88 XXXVII.
Park Republiky (za Kulturním domem)
Ústí nad Labem

autor: K. Kučera
realizace: 1986
materiál: beton
XXXVIII.
Masarykova nemocnice – Bukov – Ortotika, Protetika
Sociální péče 3316/12A, Ústí nad Labem

autor: Jaroslav Bejček


architekt: A. Pospíšil, L. Meiner
název: bez názvu, přírodní motivy
realizace: 1987
materiál: glazovaná keramika
XXXIX.
Zemědělské zásobování a nákup (dnes FŽP UJEP)
Králova výšina 3132/7, Ústí nad Labem

autor: L. Šilar, J. Kletvík, O. Kletvíková


název: znak podniku
realizace: 1987
materiál: kov, kamenina
XXXX.
36. základní škola – Krásné Březno
Neštěmická 787/38, Ústí nad Labem

autor: Milan Žofka


název: bez názvu
realizace: 1987
materiál: glazovaná keramika
XLI.
Dětské hřiště a park – Střekov
Truhlářova, Ústí nad Labem

autor: K. Kučera
název: „Želva“
realizace: 1987 autor: Alena Bílková
materiál: beton realizace: 1987
autor: K. Kučera materiál:
realizace: 1988 stěna pro kreslení – beton s povrchovou úpravou
materiál: kamenné pítko klidové herní prvky – beton, nerez, dřevo
XLII.
Bývalý Dům technických služeb a distribucí
Dvořákova 2, Ústí nad Labem

autor: Jaroslav Prášil


realizace: 1987
materiál: leptané sklo
XLIII.
Domov pro seniory (Dům pečovatelské služby) – Krásné Březno
Rozcestí 798/9, Ústí nad Labem

autor: Antonín Procházka


architekt: J. Gabriel
název: „Moudrost věků“
realizace: 1988
materiál: aradekor
XLIV.
Příklady děl a interiérů zničených, zaniklých
Hotel Máj – Severní Terasa
Hoření 15, Ústí nad Labem

autor: J. Kumpošt, J. Pacáková, S. Hrbek


název: městský znak pro Primátorský salonek
realizace: 1988
materiál: lipový masiv
XLV.
Interhotel Bohemia – restaurace (dnes prodejna oděvů)
Mírové náměstí 6/2442, Ústí nad Labem

autor: Jaroslav Bejček


název: bez názvu
realizace: 1968
materiál: dekorativní stěna
DP s. 78–80 XLVI.
Nákupní středisko (Park družby) – Severní Terasa
Ústí nad Labem

Hájková, Ludmila 1986

Ústecké přehledy 1977/6

autor: Vladimír Procházka


název: bez názvu
realizace: sedmdesátá léta
materiál: skleněná plastika
XLVII.
Lékárna v bývalém Domě technických služeb
Dvořákova 2, Ústí nad Labem

Panorama KPVU 1990/3

autor: Marta Taberyová


architekt: J. Slíva
název: „Farmacie“
realizace: 1986
materiál: keramický reliéf, částečně glazovaná šamotová kamenina
XLVIII.
ZÁVĚR

V diplomové práci jsem se snažila vedle zmapování monumentálních


realizací užitého umění v architektuře města Ústí nad Labem v letech 1945–1989
také o přehledné pojetí tehdejší atmosféry doby, ve které výtvarní umělci žili
a tvořili.
Od roku 1989 do dnešní doby uběhlo již bezmála dvacet let, a stále se
s komunistickým režimem nedokážeme vyrovnat. Každá generace má na tehdejší
politický vývoj svůj vlastní názor, dnešní mládež se o něm dozvídá již jen
prostřednictvím svých rodičů, často z generace tzv. „husákových dětí“. I já jsem
z těch ročníků, kteří v roce listopadové revoluce zahajovali docházku teprve na
prvním stupni základní školy. Také z tohoto důvodu jsem se rozhodla věnovat
poněkud nepopulárnímu období v umělecké tvorbě.
S ohledem na zpracovávané období se práce zabývá vývojem politické
situace s nástupem komunistické strany k moci a uplatňování zásad
demokratického centralismu po roce 1948. Demokratický centralismus měl velký
vliv na fungování a uspořádání uměleckých svazů, kultura byla věrnou zbraní
v tehdejším politicko-ideologickém boji.
Realizacemi monumentálního užitého umění v architektuře v Ústí nad
Labem se zabývám v jednotlivých dekádách. Z tvorby padesátých let jsem se
zaměřila na výtvarné realizace v architektuře socialistického realismu. Díla
socialistického realismu musela být srozumitelná jak formou, tak obsahem, bylo
nutno zobrazovat pouze realitu. Na stavbách se uplatňuje zejména sgrafitová
výzdoba nebo umělecky provedená balkónová zábradlí a okenní mříže. Mírné
uvolnění a jistý odklon od nekritického přejímání a důsledného aplikování
socialistického realismu nastal v roce 1956. Na sjezdu Svazu československých
výtvarných umělců bylo povoleno ustavování tzv. tvůrčích skupin. V roce 1956
také vláda schválila účast na světové výstavě Expo 1958 v Bruselu.
Právě účast naší republiky na světové výstavě Expo 58 umožnila umělcům
navázat kontakt se zahraniční tvorbou. Naše expozice se zde prezentuje jako
rovnocenný partner expozicím západním – v dílech se začínají projevovat
abstraktní formy, užívají se nové materiály. Do světového povědomí se dostává
české sklo, ale i další oblasti užitého umění. První cenu získal náš pavilon

97
zejména za skvělou syntézu umění a architektury. Tento přístup rozvinuly i další
světové výstavy – Montreal 67 a Ósaka 70.
Od poloviny šedesátých let vstoupilo v platnost usnesení vlády
Československé socialistické republiky s číslem 355 o řešení otázek uplatnění
výtvarného umění v investiční výstavbě. Od roku 1965 je tedy účast výtvarného
umělce na stavebních projektech dána zákonem. Finanční částka na výtvarné
realizace se určovala dle tabulkových předpisů, důležitá byla budoucí funkce
projektované stavby a její umístění. Dle těchto a dalších faktorů se vypočítávala
konečná částka na uměleckou výzdobu architektury.
V rámci svazů byly činné umělecké komise, které měly rozhodující slovo ať
už při volbě autora zakázky, nebo při ovlivňování procesu tvorby uměleckého díla.
Plnění požadavků a připomínek komise nebo investora na „vylepšení“ díla bylo pro
zkolaudování výsledné autorovy realizace nezbytné.
Normalizační sedmdesátá léta znamenají ve srovnání s experimentálními
šedesátými léty v umělecké, ale i architektonické tvorbě mírný úpadek. Po tzv.
Pražském jaru procházejí umělecké svazy celkovou reorganizací. Český fond
výtvarných umělců začíná vydávat sborník s názvem Spolupráce výtvarníka
s architektem, ve kterém za každý rok zveřejňuje přehled vzniklých realizací dle
jednotlivých krajů. Tvorba osmdesátých let je ovlivněna postupným uvolňováním
atmosféry vedoucím až k listopadové revoluci v roce 1989.

Při zpracovávání shromážděných materiálů bylo překvapivé zjištění, kolik


výtvarných děl užitého charakteru se v architektuře Ústí nad Labem především od
šedesátých let realizovalo. Jistě na tento fakt mělo vliv zmíněné legislativní
vymezení z roku 1965. Při vyhledávání užitého umění in situ bylo zároveň
zajímavé zjištění, kolik z děl se již nenachází na svém místě, případně v jakém
jsou stavu a jak je k dílům tohoto období obecně přistupováno. To, že některá díla
nebylo možné dohledat, je dáno tím, že určité procento realizací bylo příliš
poplatné režimu (busty Klementa Gottwalda, klasikové marxismu-leninismu, Píseň
revoluce apod.) a brzy po roce 1989 bylo kamsi odklizeno.
Materiály ve Státním oblastním archivu Litoměřice, kde jsou uloženy
informace o činnosti severočeské pobočky Svazu českých výtvarných umělců
a ústeckého Díla, podniku Českého fondu výtvarného umění, zápisy z jejich

98
jednání, informace o zadávání zakázek a především zápisy z jednání uměleckých
komisí mi byly z důvodu zákonem dané třicetileté lhůty na ochranu osobních údajů
zpřístupněny pouze do roku 1978. Neměla jsem tak možnost seznámit se
s dalšími zajímavými posudky uměleckých komisí, týkajícími se především
realizací monumentálního umění v průběhu osmdesátých let. Sledovat například
průběh zakázky na velkou mozaiku na bývalém KNV od Miroslava Houry, jejíž
návrh byl autorovi několikrát vrácen k přepracování a autor byl nakonec v podstatě
donucen k výsledné podobě, a okolnosti vzniku mnoha dalších děl vytvořených
v osmdesátých letech, by bylo jistě velice zajímavé.
Především prostřednictvím katalogu užitého umění se snažím o podání
zprávy o stavu alespoň některých realizací, které se mi podařilo zdokumentovat,
určit jejich autora a ve většině případů i dataci. Nejlépe dohledatelné jsou
keramické reliéfy a mozaiky, které díky sepjatosti se stěnami budov zůstávají na
svých místech. Nejdou tak snadno přemístit jako třeba závěsná tapiserie nebo
reliéf.
Výsledná podoba výtvarného díla je vždy dána kulturním prostředím,
promítá se do něj stav společnosti doby, ve které vzniká. Samozřejmě je pro dílo
určující i použitý materiál a forma provedení. Katalog nabízí každému čtenáři
možnost porovnat díla, která v Ústí nad Labem vznikla v letech 1945–89.
Zhodnotit toto tzv. oficiální umění nebude a není snadné, v dnešní době by to bylo
nejspíše předčasné. Snad se mi prostřednictvím katalogu podařilo rozšířit pohled
na město Ústí nad Labem (pravděpodobně spíše pro ty, kteří se v Ústí nenarodili
nebo nežijí), ukázat je v jiném (lepším) světle než skrze průmyslové části města.
Katalog užitého umění jsem doplnila o příklady několika děl užitého umění,
se kterými se návštěvník Ústí nad Labem již na svém místě nesetká. Jedná se
například o restauraci a kavárnu Interhotelu Bohemia, kterou majitel prodal
obchodníkům s textilem, nebo hotel Máj, který je v exekuci, a stávající majitel
nebyl schopen chátrající objekt zajistit. Keramický reliéf v bývalé lékárně Domu
technických služeb byl odstraněn při přestavbě prostoru na prodejnu, skleněná
plastika od Vladimíra Procházky u obchodního střediska na Severní Terase
podlehla vandalům, je však také příkladem nevhodně voleného materiálu pro
veřejná prostranství. Umělecká díla jsou majetkem vlastníka, uživatele budovy,
může s nimi tedy volně nakládat. Při interiérových úpravách – především

99
v hotelech – jsou díla často buď zcela odstraněna, nebo „uklizena“ na méně
exponované místo.
Patrně nejaktivnějším autorem uměleckých realizací v Ústí nad Labem pro
veřejné budovy byl Miroslav Houra. S jeho snadno rozpoznatelným rukopisem se
můžeme setkat ve většině škol, školek i v dalších budovách – ať už ve formě
mozaiky, dřevěného reliéfu nebo textilní aplikace. Architekti-projektanti při výběru
umělce zřejmě „sázeli“ na již osvědčené autory, na ty, které bez problémů schválí
investor a umělecká komise. Mezi další jména, se kterými se v ústeckých
realizacích užitého umění můžeme setkat častěji, jsou například Marta Taberyová
nebo Ladislav Lapáček.

Je jisté, že se mi nepodařilo zaznamenat veškeré realizace užitého umění


v Ústí nad Labem. Snad bude tato práce možným základem pro diplomové práce
budoucí. Zajímavé by bylo zaměření se na jednotlivá desetiletí jako samostatná
témata diplomových prací. Existence těchto uměleckých děl je bez určení autorství
a jejich lokalizování ohrožena. Jako další téma se nabízí zdokumentování plastik,
soch a pomníků ve veřejném prostoru města Ústí nad Labem.

100
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK:

KSSS – Komunistická strana Sovětského svazu


ÚV KSČ – Ústřední výbor Komunistické strany Československa
ZO KSČ – Základní organizace Komunistické strany Československa – byly
zřízeny ve všech podnicích a svazech
ČÚV SA ČSSR – Československý ústřední výbor Socialistické akademie ČSSR
ONV – Okresní národní výbor
MNV – Městský národní výbor
OSK – Okresní správní komise
UK – umělecká komise
SKO SČVU – Severočeská krajská organizace Svazu českých výtvarných umělců
SČVU – Svaz českých výtvarných umělců
SČSVU – Svaz československých výtvarných umělců
ČFVU – Český fond výtvarného umění
UMPRUM – Vysoká škola umělecko-průmyslová v Praze
VŠUP – Vysoká škola umělecko-průmyslová v Praze
ÚLUV – Ústředí lidové umělecké výroby
ÚBOK – Ústav bytové a oděvní kultury
UTR – Umělecko-technická rada
UP – Ústecké přehledy
BAPS – Blok architektonických pokrokových spolků
ÚRO – Ústřední rada odborů
KPVU – Klub přátel výtvarného umění

101
SEZNAM LITERATURY A DALŠÍCH PRAMENŮ

ARCHITEKTURA 20. STOLETÍ. Správa Pražského hradu. 1. vyd. Praha 2001. ISBN 80-
86161-40-4.
BENEŠOVÁ, Marie. Česká architektura v proměnách dvou století 1780–1980. 1. vyd.
Praha SPN 1984, nestránkovaná xerokopie.
BORSKÁ, Helena. Ústí nad Labem. Poznámky k historii města. 1. vyd. Ústí nad Labem,
2005. ISBN 80-902991-2-1.
BROŽEK, Jaroslav. Výtvarné Ústí. 1. vyd. Město Ústí nad Labem 1999. ISBN 80-238-
3856-3.
ČESKÁ ARCHITEKTURA 1945-1995. Praha: Obec architektů 1995.
ČORNEJ, Petr – POKORNÝ, Jiří. Dějiny českých zemí do roku 2000 ve zkratce. 1. vyd.
Praha: Práh 2000. ISBN 80-7252-026-1.
DOSTÁL, Oldřich – PECHAR, Josef – PROCHÁZKA, Vítězslav. Moderní architektura
v Československu. 2. vyd. Praha 1970.
GOČÁR, Jiří. Od pyramid k panelům. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel 1959.
HAVEL, Jan – KAISER, Vladimír – PUSTOJEVSKY, Otfrid. Stalo se v Ústí nad Labem 31.
července 1945. 9. svazek edice Memorabilia ustensis. Ústí nad Labem 2005. ISBN 80-
86646-11-4.
HONZÍK, Karel. Cestou k socialistické architektuře. Státní nakladatelství technické
literatury. Praha 1960.
HONZÍK, Karel. Architektura všem. 1. vyd. Praha 1956.
HONZÍK, Karel. Tvorba životního slohu. 3. vyd. Praha: Horizont 1976.
KARBAŠ, Jiří. České výtvarné umění v architektuře 1945–1985. 1. vyd. Praha: Odeon
1985.
KOLEKTIV AUTORŮ. Praha našeho věku (čtvero knih o Praze). 1. vyd. Praha 1978.
KOLEKTIV AUTORŮ ZA REDAKCE KRISTINY KAISEROVÉ A VLADIMÍRA KAISERA:
Dějiny města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995, ISBN 80-
901761-5-1.
KONEČNÝ, Dušan. Výstavy současného umění. Praha: Odeon. 1. vyd. 1977.
LIPUS, Radovan – VÁVRA, David. Šumná města (druhá kniha). 1. vyd. Brno: Petrov
2003. ISBN 80-7227-177-6.
LUŇÁKOVÁ, Růžena. Kultura a dění v soudobém ideologickém boji. 1. vyd. Praha:
Horizont 1985.
Memorandum ústředního bloku výtvarníků Československé republiky – O potřebách
československého výtvarnictví. Praha 1947.

102
MICHL, Jan. Realizace a projekty v současné architektuře. 1. vyd. Odeon 1978.
NOVÁKOVÁ, Zdenka. Interiér 10. Výtvarné dílo v architektonických koncepcích. 1. vyd.
Praha: ČVUT 2001. ISBN 80-01-02400-8.
NOVOTNÝ, Jiří. Nové bydlení v Praze. 1. vyd. Pražská informační služba. Orbis 1964.
NOVÝ, Otakar. Soudobá architektura ČSSR. 1. vyd. Praha 1980.
PAŽOUTOVÁ, Kateřina. České výtvarné umění a architektura 60. let. 20. století. Zkrácená
verze Ph. D. Thesis. Brno 2004 ISBN 80-214-2807-4.
PETIŠKOVÁ, Tereza. Oficiální umění sedmdesátých a osmdesátých let. Dějiny českého
výtvarného umění VI/1 1958/2000. 1. vyd. Praha: Academia 2007. ISBN 978-80-200-
1487-X.
PROVAZNÍK, Vladimír. Ústí/ město nad Labem. 1. vyd. Severočeské nakladatelství 1983.
PULEC, Vladivoj. Československá státní vyznamenání, státní čestná uznání a ceny.
1. vyd. Praha 1980.
ŠINDELÁŘ, Dušan. Smysl věcí. 1. vyd. Praha 1963.
ŠINDELÁŘ, Dušan. Estetika užitého umění a jeho klasifikace. Praha: Vysoká škola
uměleckoprůmyslová 1977.
TECHNIK, Svatopluk. Města severních Čech. 1. vyd. Liberec: Severočeské nakladatelství
1967.
URLICH, Petr – VORLÍK, Petr – FILSAKOVÁ, Beryl – ANDRÁŠIOVÁ, Katarína –
POPELOVÁ, Lenka. Šedesátá léta v architektuře očima pamětníků. 1. vyd. Praha: ČVUT
2006. ISBN 80-01-03413-5.
VÝZKUMNÝ ÚSTAV VÝSTAVBY A ARCHITEKTURY. Pravidla plánování a stavby sídlišť.
Praha. 1966.
ZHOŘ, Igor. Člověk a výtvarné umění. 1. vyd. Praha 1963.
ŽDANOV, A. A.: O umění. 3. vyd. Praha 1950.

ČASOPISY:
BROŽEK, Jaroslav. Vycházky za výtvarnými díly v našem městě – Antonín Kalvoda.
Ústecké přehledy 1988/12.
DOLEJŠ, Jiří. Bohemie a výtvarné umění. Dialog 1968/1.
FABEL, Karel. Mozaika zblízka a dnes. Umění a řemesla 1/1988.
HÁNA, Jan. Poslání výtvarného díla ve společnosti. Výtvarná kultura. 1986/2.
HEJDUK, Pavel. Výtvarné umění v severočeské architektuře. Výtvarná kultura 1987.
Hotel Vladimir v Ústí nad Labem (autoři R. B. a Z. H.). Architektura ČSR 1988/2.
Hovoříme o užitém umění v Díle – ČFVU. Panorama 1973/6.

103
KONEČNÝ, Dušan. Naše umění slouží zájmům lidu a socialismu. Výtvarná kultura, č. 5,
1982.
KOSTKOVÁ, Soňa. 35 let činnosti Klubu přátel výtvarného umění. Panorama. KPVU.
1991/1.
KYBAL, Antonín. Časopis Tvar. 1949/1.
Panorama českého výtvarného umění, Svaz českých výtvarných umělců a Český fond
výtvarných umění, 3/1989. Praha 1989.
PRAGER, Karel. Sklo ve stavebnictví. Architektura ČSSR XXII, 1963.
Představuje se: Dílo, podnik českého fondu výtvarných umění. Ústecké přehledy. Ročník
7. 1981/4.
PÝCHOVÁ, Eva. Česká bytová výstavba v období 1945-1964. Umění: časopis Ústavu
dějin umění, 2006, roč. LIV, č. 5.
Rozhovor s ing. arch. Antonínem Vaňkem z Vojenského projektového ústavu. Ústecké
přehledy. Ročník 5. 1979/11.
Rozhovor s Ing. arch. Josefem Burdou. Ústecké přehledy. Ročník 5. 1979/10.
SLADKÝ, Martin. Vztah architektury a výtvarného umění. Časopis SČVU Výtvarná kultura
3/1977.
Spolupráce výtvarníka s architektem. Dílo–ČFVU. Praha 1972–1988.
STARÁ, Eva. Ateliérové sklo v Československu. Panorama. KPVU 1991/1.

SBORNÍKY A KATALOGY:
BREN, Paulina. Představme si „socialistický způsob života“: Ideologie a rozpory
v Československu let 1969–1989. In NORMALIZACE. Sborník prací a rozhovorů pro
Sokolovský filmový seminář 2006. 1. vyd. 2006. ISBN 80-239-7948-5.
Sborník v elektronické podobě ke stažení na: http://filmsokolov.cz/
(http://filmsokolov.cz/clanky/), použitá verze stažena dne 1.2.2008.
DUFKOVÁ, Ľudmila. Sklo. Užité umění šedesátých let ze sbírek Moravské galerie v Brně.
Katalog vydala Moravská galerie v Brně. Prosinec 1996 – Leden 1997. ISBN 80-7027-
053-5.
HALÍK, Pavel. 50. léta. Dějiny českého výtvarného umění V 1939/1958. 1. vyd. Praha:
Academia 2005. ISBN 80-200-1390-3.
LAMAROVÁ, Milena. 50. léta: užité umění a design. Katalog výstavy
Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. únor-duben 1988.
LAMAROVÁ, Milena. Design padesátých let. Dějiny českého výtvarného umění
V. 1939/1958. 1. vyd. Praha: Academia 2005. ISBN 80-200-1390-3.

104
LIBENSKÝ, Stanislav – BRYCHTOVÁ, Jaroslava. Tvorba z let 1945–1989. Národní
galerie v Praze 1989, ISBN 80-7035-001-6.
LYSKOVÁ, Eliška. Textil. Užité umění šedesátých let ze sbírek Moravské galerie v Brně.
Katalog vydala Moravská galerie v Brně. Prosinec 1996 – Leden 1997. ISBN 80-7027-
053-5.
MAŇÁK, Jiří. Proměna dělnické strany v organizaci moci. In Bolševismus, komunismus a
radikální socialismus v Československu. 1. vyd. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR,
Dokořán 2003.
OHNISKA ZNOVUZROZENÍ: České umění 1956-1963. Katalog k výstavě. Galerie
hlavního města Prahy ve spolupráci s Ústavem dějin umění AV ČR 28. 7. – 23. 10. 1994
Městská knihovna v Praze. ISBN 80-7010-029-X.
PETROVÁ, Sylva. Sklo a keramika 1958-1970. Dějiny českého výtvarného umění
VI/11958/2000. 1. vyd. Praha: Academia 2007. ISBN 978-80-200-1487-X.
PROMĚNY DĚJIN UMĚNÍ. Akta druhého sjezdu historiků umění. 1. vyd. Praha 2007.
ISBN 978-80-86197-89-0.
ROYT, Jan. Výtvarná skupina Krok 57. Sborník ze sympozia GHMP, 1992
SEDLÁKOVÁ, Radomíra. Padesátá léta. Česká architektura 1945–1995. Praha: Obec
architektů 1995.
SEVEROČESKÁ KULTURA 1960–65. Sborník k příležitosti zasedání Krajského výboru
KSČ v prosinci 1965.
ŠETLÍK, Jiří. Počátky činnosti tvůrčích skupin a jejich význam. Sborník ze sympozia
GHMP, 1992.
ŠEVČÍK, Jiří – MORGANOVÁ, Pavlína – DUŠKOVÁ, Dagmar. České umění 1938-1989 –
programy – kritické texty – dokumenty. 1. vyd. Praha: Academia 2001. ISBN 80-200-
0930-2.
ŠVÁCHA, Rostislav. Architektura 1958-68. Dějiny českého výtvarného umění VI/1
1958/2000. 1. vyd. Praha: Academia 2007. ISBN 978-80-200-1487-X.

ELEKTRONICKÉ ZDROJE:
VLČEK, Tomáš. Charta 77: Totalita [online]. ©1999–2008. [cit. 2008-01-29]. Dostupné z:
<http://www.totalita.cz/vysvetlivky/ch77.php>.
Zákon o právu autorském (autorský zákon) [online]. ©2002–2007. [cit. 2008-02-29].
Dostupné z:
<http://www.lexdata.cz/lexdata/sb_free.nsf/c12571d20046a0b20000000000000000/c1257
1d20046a0b2c12566d40071bf94?OpenDocument>.

105
MICHL, Jan. Dva různé osudy: Užité umění a průmyslový design v socialistickém
Československu. [cit. 2008-02-29]. Dostupné z:
<http://www.geocities.com/Athens/2360/jm-cz.dva-osudy.html>.
http://nej.muzeumusti.cz.

PRAMENY – ZDROJE:
Magistrát města Ústí nad Labem, archiv města Ústí nad Labem, spisový meziarchiv.
Oblastní archiv Litoměřice – Fond Svaz českých výtvarných umělců, krajská organizace
Ústí nad Labem a Fond Dílo, podnik ČFVU, oblastní středisko Ústí nad Labem.
Archiv města Ústí nad Labem.
KRSEK, Martin. Rozhovor s Miroslavem Hourou z roku 2003. Dosud nepublikováno.
ŠVÁCHA, Rostislav. Architektura českých sídlišť. Přednáška z 27. 11. 2007 na VŠUP.

LITERATURA K OBRAZOVÉ ČÁSTI (PŘÍLOHA Č. I.):


Architektura ČSR 1980/3.
BROŽEK, Jaroslav. Výtvarné Ústí. 1. vyd. Město Ústí nad Labem 1999. ISBN 80-238-
3856-3.
ČEJCHAN, Adolf. Ústí nad Labem mladýma očima. 1. vyd. Liberec 1965.
DĚJINY ČESKÉHO VÝTVARNÉHO UMĚNÍ VI/1, Academia 2007.
HAVEL, Jan – KAISER, Vladimír – PUSTOJEVSKY, Otfrid. Stalo se v Ústí nad Labem 31.
července 1945. 9. svazek edice Memorabilia ustensis. Ústí nad Labem 2005. ISBN 80-
86646-11-4.
HÁJKOVÁ, Ludmila. Ústí nad Labem. 1. vyd. Ústí nad Labem 1986.
KOLEKTIV AUTORŮ ZA REDAKCE KRISTINY KAISEROVÉ A VLADIMÍRA KAISERA.
Dějiny města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995, ISBN 80-
901761-5-1.
Magistrát města Ústí nad Labem, archiv města Ústí nad Labem, spisový meziarchiv,
stavební dokumentace, karton č. 779, č. 1823, č. 408, č. 1130, č. 1664, č. 1445, č. 1414,
č. 1679, č. 2941, č. 1675, č. 822, č. 2716, č. 437, č. 551, č. 1293, č. 1094, č. 908.
Materiál z tiskové konference k výstavě Bruselský sen ze 3. dubna 2008.
NOVOTNÝ, Jiří. Nové bydlení v Praze. Praha 1964.
OD BRUSELU 1958 PO AICHI 2005, katalog výstavy, Praha 2004.
Panorama 1971/2; 1986/3.
Pozemní stavby Ústí nad Labem. Praha 1978.
PROVAZNÍK, Vladimír. Ústí, město nad Labem. 1. vyd. Ústí nad Labem 1983.
SANTAR, Jindřich. Expo 58. 1. vyd. 1961.

106
SOUDOBÁ ARCHITEKTURA ČSSR. 1. vyd. Praha 1980.
STARÝ, Oldřich. Československá architektura. Praha: Artia 1965.
STAVBY ČSSR 1981–1985. 1. vyd. Bratislava 1986.
SUCHL, Jan. Severní Čechy. 1. vyd. Ústí nad Labem 1985.
TECHNIK, Svatopluk. Města severních Čech. 1. vyd. Liberec 1967.
TÝC, Antonín. Ústeckem včerejška a dneška. 1. vyd. Ústí nad Labem 1958.
Ústecké přehledy 1989/5, 1975/4, 1976/11.
http://www.svaztp.cz/ustinadlabem/195. [2008-03-04].
http://www.atlasceska.cz/praha/cernokostelecka/galerie/6060/1/. [2008-03-04].
http://pruvodce.turistik.cz/crowne-plaza-prague-internacional.htm. [2008-03-04].

107
SEZNAM PŘÍLOH

Příloha I. Obrazová část (13 stran)


Příloha II. Seznam výtvarných děl v Ústí nad Labem – převzato ze sborníku
Spolupráce výtvarníka s architektem (24 stran)
Příloha III. Základní informace o vybraných autorech (2 strany)
Příloha IV. Vyhláška ministerstva školství a kultury č. 149/1961 Sb. (6 stran)
Příloha V. Vládní usnesení z 28. července 1965 č. 355 o řešení otázek uplatnění
výtvarného umění v investiční výstavbě – faksimile (7 stran)
Příloha VI. Stanovisko umělců a kulturních pracovníků (2 strany)
Příloha VII. Vývoj umění od roku 1945 – faksimile z publikace České umění
1938–1989 (1 strana)
Příloha VIII. Věcná loterie Díla – podniku ČFVU (1 strana)
Příloha IX. Žádost Jaroslavy Brychtové (1 strana)
Příloha X. Dopis uchazečům o evidenci u ČFVU (1 strana)
Příloha XI. Články z Průboje, které se týkají kampaně proti petici „Několik vět“
(1 strana)

108
Příloha I.
Obrazová část
/1/ Celkový pohled na město Ústí nad Labem (Hájková, Ludmila 1986) DP s. 13

/3/ Ústí nad Labem – znak


(www.svaztp.cz) DP s. 14

/2/ Ústí nad Labem – kostel


(Hájková, Ludmila 1986) DP s. 13
/4/ Střed města po roce 1945
(Technik, Svatopluk, 1967) DP s. 14
/5/ Následky bombardování (Týc, Antonín 1958)
/6/ Kostel Nanebevzetí Panny Marie
(foto: autorka) DP s. 15

/8/ Divadlo hudby – současný stav


(foto: autorka) DP s. 16

/7/ Pomník Rudé armádě


(Týc, Antonín 1958) DP s. 16
/9/ Podnik Dílo–ČFVU, Hrnčířská ulice
(foto: autorka) DP s. 16

/10/ Ústecké přehledy


– ukázka grafického řešení
(UP 1975/4) DP s. 17

/13/ Sídliště Severní Terasa


(Hájková, Ludmila, 1986) DP s. 37
/14/ Praha, Invalidovna – model
experimentálního sídliště
/11/ Výbuch muničního skladu (Novotný, Jiří 1964) DP s. 37
(Stalo se v UnL, 2005) DP s. 19
/12/ Násilí na mostě vyvolené výbuchem,
německá propaganda
(Stalo se v UnL, 2005) DP s. 19
/15/ Automobil Tatra 603 pod rozestavěným
Atomiem (TK materiál k výstavě Bruselský sen)
/16/ Model Československého pavilonu (Dějiny
/17/ Zlatá hvězda (Santar, Jindřich, 1961)
českého výtvarného umění VI, 2007)
DP s. 40
oboje DP s. 39-40
/18/ Čsl pavilon se sousoším „Nový věk“
Vincence Makovského (Dějiny českého
výtvarného umění VI, 2007) DP s. 40

/19/ René Roubíček, Prostorová instalace


Sklo – hmota, tvar, výraz v expozici Sklo (TK /21/ Skleněná mříž, Jaroslava Brychtová, Igor
materiál k výstavě Bruselský sen) DP s. 41, 45 Korčák (Santar, Jindřich, 1961) DP s. 41, 48
/20/ Skleněná vitráž „Slunce, voda, vzduch“ /22/ Expozice Vkus navržená Antonínem
od Jana Kotíka (Dějiny českého výtvarného Kybalem (TK k výstavě Bruselský sen) DP s. 41
umění VI, 2007) DP s. 41
/25/ Restaurace Expo
/23/ „Hold sklu“ od Josefa Kaplického (Starý, Oldřich 1965) DP s. 41
(Od Bruselu 1958 po Aichi 2005) DP s. 41 /26/ Restaurace Expa po rekonstrukci
/24/ Obálka knižní publikace (Dějiny českého (TK k výstavě Bruselský sen) DP s. 41
výtvarného umění VI, 2007) DP s. 41

/27/ Montreal 67 „Skleněný les“ od René


Roubíčka (Od Bruselu 1958 po Aichi 2005) /29/ Sídliště Solidarita, Praha – Strašnice
DP s. 42 1946–47 (www.atlasceska.cz/praha/cernokos-
/28/ Ósaka 70 „Skleněná řeka života“ telecka/galerie/6060/1/) DP s. 51
Jaroslava Brychtová – Stanislav Libenský /30/ Dobová karikatura (Architektura ČSR
(Od Bruselu 1958 po Aichi 2005) DP s. 42 1980/3) DP s. 51
/31/ Hotel Internacionál (http://pruvodce.turistik.
cz/crowne-plaza-prague-internacional.htm) /33/ Praha – Invalidovna – experimentální
/32/ Londýnská ulice sídliště, model a interiér
(foto: autorka) DP s. 52-53 (Novotný, Jiří 1964) DP s. 54

/36/ Středisko obchodu a služeb Horizont,


projekt Josef Gabriel 1974, realizace 1977
/34/ Demolice Schaffnerovy vily (Kolektiv (Soudobá architektura ČSSR 1980) DP s. 54
autorů: Dějiny města UnL 1995) DP s. 54 /37/ Plastika Stanislava Vajceho před
/35/ Novostavba Kulturního domu (Kolektiv Palácem justice – Střekov (foto: autorka)
autorů: Dějiny města UnL 1995) DP s. 54 DP s. 55
/38/ Soubor administrativních budov
(Ústecké přehledy 1989/5) DP s. 56
/39/ Masarykova ulice – panelová výstavba /40/ Zasedání keramické komise
(Kolektiv autorů: Dějiny města UnL 1995) (Panorama 1971/2) DP s. 65
DP s. 57 /41/ Logo KPVU (Panorama 1986/3) DP s. 66

/44/ Masarykova (Fučíkova) ulice


– plánová dokumentace
(Spisový meziarchiv UnL č. 1145) DP s. 69
/45/ Masarykova (Fučíkova) ulice
– plánová dokumentace
(Spisový meziarchiv UnL č. 1145) DP s. 69
/42/ Londýnská ulice – plánová dokumentace
(Spisový meziarchiv UnL, karton č. 1664)
DP s. 69
/43/ Masarykova (Fučíkova) ulice
– plánová dokumentace
(Spisový meziarchiv UnL č. 1145) DP s. 69
/46/ Letní kino – situace 1:1000
(Spisový meziarchiv UnL, č. 1823) DP s. 70
/47-48/ Letní kino – Filmový festival pracu- /49/ Letní kino
jících (Spisový meziarchiv UnL, č. 779) DP s. 70 (Čejchan, Adolf 1965) DP s. 70
/50/ Letní kino – plastika Miroslava Rabocha
(Hájková, Ludmila 1986) DP s. 71

/54/ Poliklinika ČSD – mříž na okna


/51/ Poliklinika ČSD – hlavní vchod (Spisový v suterénu (Spisový meziarchiv UnL, karton
meziarchiv UnL, karton č. 1130) DP s. 72 č. 1130) DP s. 72
/52/ Poliklinika ČSD – dvorní průčelí /55/ Poliklinika ČSD – schodišťové zábradlí
(Spisový meziarchiv UnL, karton č. 1130) DP s. 72 (Spisový meziarchiv UnL, karton č. 1130)
/53/ Poliklinika ČSD – zábradlí hlavního vstupu DP s. 72
(Spisový meziarchiv UnL, karton č. 1130) DP s. 72
/56/ Sídliště Severní Terasa
/59/ Park na sídlišti Severní Terasa – plas-
(Hájková, Ludmila 1986) DP s. 72
tika Michaela Bílka (foto: autorka) DP s. 73
/57-58/ Hotelový dům – Severní Terasa
/60/ Park na sídlišti Severní Terasa – plas-
(foto: autorka) DP s. 72
tika Václava Kyselky (foto: autorka) DP s. 73

/63/ Horizont – Severní Terasa – plastika


Václava Kyselky (Hájková, Ludmila 1986)
/61/ Park na sídlišti Severní Terasa – plastika DP s. 74
Ivana Záleského (foto: autorka) DP s. 73 /64/ /64a/ KNV – Lidické náměstí – plastika
/62/ Park na sídlišti Severní Terasa – plastika Zoubek, Kmentová (Ústecké přehledy 1975/4,
Marie a Štěpána Kotrbových (foto: autorka) s. 73 Brožek, Jaroslav 1999) DP s. 76
/65-67/ KNV – plánová dokumentace,
celkový pohled, lustr, situace /68/ KNV – atrium (Stavby ČSSR 1981–1985)
(Spisový meziarchiv UnL, č. 1414) DP s. 75 DP s. 75
/69/ KNV – Lidické náměstí
(Čejchan, Adolf 1965) DP s. 75

/70/ Mir. Houra (Hájková, Ludmila 1986) DP s. 75 /73/ Kulturní dům – plánová dokumentace
/71/ Stanislav Hanzík – busta B. Smetany – situace (Spisový meziarchiv UnL, č. 1679)
(Brožek, Jaroslav 1999) DP s. 76 DP s. 77
/72/ Stanislav Hanzík – plastika „Danae“ /74/ Kulturní dům (Čejchan, Adolf 1965)
(foto: autorka) DP s. 76 DP s. 77
/75/ Kulturní dům – interiéry /77/ Interhotel Bohemia – západní pohled
(Čejchan, Adolf 1965) DP s. 77 (Spisový meziarchiv UnL, č. 2941) DP s. 78
/76/ Kulturní dům – plastiky Jiřího Bradáčka /78/ Interhotel Bohemia (foto: autorka)
(foto: autorka) DP s. 77 DP s. 78

/83-86/ Mateřská školka a jesle ve Velké


/79/ OD Labe (Soudobá architektura ČSSR 1980) hradební – jižní pohled a typy zábradlí
/80/ OD Labe (Suchl, Jan 1985) (Spisový meziarchiv UnL, č. 1675)
/81/ OD Labe (Soudobá architektura ČSSR 1980) DP s. 81
/82/ OD Labe (Provazník, Vladimír 1983)
vše DP s. 80
/87-90/ 27. základní škola – Severní Terasa
– půdorys, studie – kancelář ředitele,
tabule pro hernu /91-94/ Panorama – Skřivánek – boční
(Spisový meziarchiv UnL, č. bez čísla) DP s. 81 pohled, situace, dekorativní prvky, mříž
(Spisový meziarchiv UnL, č. 822) DP s. 81

/98-99/ Pozemní stavby – propagační leták


(Pozemní stavby UnL 1978)
/95/ Zimní stadion – jižní pohled DP s. 82
(Spisový meziarchiv UnL, č. 2716) DP s.82
/96/ Pozemní stavby (Provazník, Vladimír 1983)
/97/ Pozemní stavby – západní pohled
(Spisový meziarchiv UnL, č.437) DP s. 82
/102/ Lázně Brná – situace (Spisový
meziarchiv UnL, č. 1293) DP s. 83-84
/103/ Hotel Vladimír (Hájková, Ludmila 1986)
DP s. 84-85
/100/ Krajská politická škola (Rektorát UJEP)
(Spisový meziarchiv UnL, č. 551) DP s. 83
/101/ Krajská politická škola
(Hájková, Ludmila 1986) DP s. 83

/107/ Obecní dům „vana“


(Hájková, Ludmila 1986)
/104-106/ Hotel Vladimir – situace, půdorys /108/ Obecní dům – detail (UP 1989/5)
podnože a jižní pohled /109/ Obecní dům – čelní pohled
(Spisový meziarchiv, č. 1094 a 908) DP s.84-85 (UP 1976/11) vše DP s. 85-86
Příloha II.
Seznam výtvarných děl v Ústí nad Labem
– převzato ze sborníku Spolupráce výtvarníka s architektem
Dílo, podnik ČFVU 1972–1988, Praha. (DP s. 12)
SPOLUPRÁCE VÝTVARNÍKA S ARCHITEKTEM 1972
Jednou z důležitých činností Výtvarné služby Díla–ČFVU je spolupráce při uměleckém dotváření
životního prostředí, plánovaného a existujícího v nejrůznějších formách. V rámci této činnosti realizuje
architekt-projektant společně s výtvarným umělcem v těsné spolupráci a při vzájemném ovlivňování umělecké
komplexy ve stylové jednotě s architekturou. Výtvarná díla, tvořící součást architektonického řešení staveb
a veřejných prostranství, rozmnožují a posilují svými uměleckými hodnotami působení architektonických celků
a přispívají tak k prohlubování estetické výchovy a ke zvyšování kulturní úrovně životního prostředí.
Spolupráce architekta s výtvarníkem se v rámci činnosti Výtvarné služby projevuje velmi širokou škálou
námětových úkolů i forem jejich uměleckého zvládání. Setkáváme se s monumentálními díly určenými pro
historicky cenné objekty či pro důležité budovy veřejného poslání, pro administrativní budovy, sídliště, nádraží,
nemocnice, hotely, školy, reprezentační kanceláře, svatební síně aj. Studium životního prostředí vede
k vypracování nových metod, zvláště při výstavbě sídlišť, která nemají mít charakter nocleháren ani strojů na
bydlení. Jedině účinnou formou spolupráce celého týmu odborníků, tj. urbanistů, zdravotníků a sociologů
s výtvarníky lze vytvořit vyhovující moderní typ sídlišť po stránce jejich výstavby a umělecké výzdoby.
K rozsáhlým úkolům náleží rovněž výtvarné zhodnocení velkých komunikačních center, mezi něž patří
v současné době především pražské metro. Není možno přehlédnout zvýšený zájem o budování pomníků, jež
mají monumentální formou připomínat významné politické a kulturní osobnosti; pro sochaře jeví se tak do
budoucna úkoly významného společenského dosahu. Při řešení těchto různorodých a náročných realizací je
využíváno takřka všech výtvarných disciplin v nejrozmanitějších variantách a nuancích. Uplatňuje se
nejrůznější materiál v plné mnohotvárnosti, využívání kvalit klasických, přírodních i novodobě vznikajících
hmot; svou úlohu splňuje projev plastický i plošný, umocněný působivostí barevných variant, dramatizovaný
účinkem světelných zdrojů. Stejně jako ve slavných érách minulosti uplatňují se i dnes výtvarná díla v bohaté
míře všude tam, kde hovoří svou výraznou řečí architektura. Výtvarná díla prohlubují výraz architektonického
celku a ve vzájemném spojení nabývají nového smyslu a významu. V tomto seznamu uvádíme realizovaná
výtvarná díla vzniklá v rámci spolupráce výtvarníka s architektem v r. 1972. Její rozsah je značný a po stránce
mnohotvárnosti námětů a způsobů provedení pro každého zájemce poutavý.
DÍLO, podnik Českého fondu výtvarných umění

ÚSTÍ NAD LABEM


Skleněná dělící stěna
Autor: J. Matouš
Investor: PZS Ústí nad Labem

Reliéfní stěna před samoobsluhou


Autor: K. Kučera
Investor: MěNV Ústí nad Labem

Návrhy na kované mříže do kláštera


Autor: M. Houra
Investor: Okresní stavební podnik, Ústí nad Labem

Mozaika pro budovu ŘPaT v Ústí nad Labem


Autor: J. Vrbová
Investor: ŘPaT, Ústí nad Labem

Plastika Karla IV. před sídliště


Autor: J. Bradáček
Investor: RaJ Ústí nad Labem

SPOLUPRÁCE VÝTVARNÍKA S ARCHITEKTEM 1973


Tento přehledný výčet akcí realizováních ve spolupráci výtvarníků s architekty navazuje na
obdobnou informaci z roku 1972. Dokumentuje tak jednu z významných činností Výtvarné služby Díla–ČFVU,
t. j. aktivní účast při vytváření nového životního prostředí v naší socialistické společnosti. Spolupráce
výtvarníka s architektem se v rámci Výtvarné služby projevuje velmi širokou škálou námětových úkolů i forem
jejich uměleckého zvládání. Výtvarná díla se stávají nedílnou součástí všech architektonických řešení od
rozsáhlých urbanistických celků až po interiérové úpravy. Výtvarným umělcům je tak dána příležitost ztvárnit
své umělecké záměry v nebývalé šíři a tvůrčí odpovědnosti. Velká námětová různorodost podmiňuje využívání
takřka všech výtvarných disciplin v nejrozmanitějších variantách spolu s uplatněním jak materiálů klasických,
přírodních tak nově vznikajících hmot. Součinnost s uměleckými komisemi, které sledují každou akci od
záměru až ke konečná realizaci, je zárukou vysoké umělecké hodnoty. Stále rostoucí objem těchto prací
vyplývá ze současné rozsáhlé investiční výstavby. Potvrzuje, jaký význam přikládá naše socialistické zřízení
výtvarném umění a jak si váží jeho trvalých hodnot.
DÍLO, podnik Českého fondu výtvarných umění

KRÁSNÉ BŘEZNO
Prolézačka na sídliště
Autor: M. Houra
Investor: IO ÚSTÍ NAD Labem

Pískovcová plastika na sídliště


Autor: V. Kyselka
Investor: IO Teplice

ÚSTÍ NAD LABEM


Busta A. Zápotockého
Autor: J. Hána
Investor: Důl A. Zápotockého SHR. ,Ústí nad Labem – Úžín

Plastika pro základní devítiletou školu, Hornická Stará


Autor: J. Bradáček
Investor: IO Ústí nad Labem

Výtvarná výzdoba jídelny základní devítileté školy, Hornická Stará


Autor: Li Ki Sun Bejčková
Investor: IO Ústí nad Labem

Plastika před obchodní dům „Labe“


Autor: K. Kronych
Investor: Jednota Ústí nad Labem

SPOLUPRÁCE VÝTVARNÍKA S ARCHITEKTEM 1974


Jednou ze základních podmínek vytváření životního prostředí a hmotné kultury je bezprostřední
a účinné spolupráce celé řady uměleckých a vědeckých disciplin, zejména architektury a výtvarného umění,
neboť architektura je místem, kde se odehrávají základní lidské aktivity a jako umělý prostor je rozhodující
měrou ovlivnitelná člověkem. Právě na způsobu jakým se podaří zvládnout tento problém, odvisí život
obyvatel složitého městského organismu, v různorodosti jeho jednotlivých částí od historického centra až po
okrajové oblasti přecházející ve venkovskou krajinu.
Nezastupitelnou úlohu zde má výtvarné Dílo, které není ve svém prostředí pasivní, ale naopak; vůči
svému sociálnímu prostředí je dokonce normativní a mění i stávající dispozice pro jednání a hodnocení.
Spoluvytváří tak s architekturou rovnomocnou složku celé nové skutečnosti. Této situaci odpovídá i současný
vztah mezi architekturou a výtvarným uměním. Jeho charakteristikou je úsilí o společnou účast architekta
a výtvarníka na tvorbě nového prostoru, neboť hlavně jednotlivé sdělovací funkce výtvarného díla podmiňují
estetické, ideové a obsahové působení architektury v nejširším slova smyslu. Činnost Výtvarné služby – Díla–
ČFVU, která se spolu s investorskými a projektovými organizacemi podílí na vzniku výtvarných děl
v architektuře, jejichž realizaci zajišťuje, zde hraje důležitou roli.
Výše uvedené skutečnosti, které se stále intenzivněji uplatňují ve spolupráci architekta
s výtvarníkem, neustále se zvyšující objem realizací, jejich tématická strukturovanost, sahající od zapojení
volného výtvarného díla do architektury přes ideové monumentální pomníky a památníky až po koncepční
výtvarné řešení rozsáhlých městských aglomerací a typologická šíře, kladou zvýšené požadavky nejen na
členy uměleckých komisí, kteří sledují každou realizaci v procesu od Jejího vzniku až po ukončení díla, ale
i na pracovníky Výtvarné služby – Díla–ČFVU při zajišťování dodavatelsko-odběratelských vztahů. Tento stav
dokumentuje i přehled realizovaných prací za rok 1974, které svou závažností nereprezentují pouze celkovou
výtvarnou kulturu nově vytvářeného životního prostředí, ale v širším smyslu i dokazují, jak důležitou funkci plní
výtvarná díla v socialistické společnosti.
DÍLO, podnik Českého fondu výtvarných umění
ÚSTÍ NAD LABEM
Nástěnné panneau, 5 obrazů, světelný pylon a plastika pro autoprodejní servis
Autor: D. Foll
Investor: Mototechna Ústí n/L

Plot s keramickými motivy a nápisem


Autor: J. Nušl, Hausner
Investor: IOPIV Ústí n/L

Domovní znamení pro mateřskou školu


Autor: J. Vanča
Investor: IO Ústi n/L

Pamětní deska s portrétem kpt. Jaroše pro Armaturku, n. p.


Autor: R. Svoboda
Investor: Armaturka Ústí n/L

Mozaika skleněná pro budovu spojů


Autor: J. Vrbová
Investor: Krajská správa spojů, Ústí nad Labem

Skleněná stěna s kovovými prvky a květináče pro Obchodní dům


Autor: J. Bartošová-Vilhanová
Investor: Jednota, Ústí n/L

Výtvarné dořešení fasádních prvků pro Obchodní dům


Autor: M. Buřival, Ing. arch. R. Žertová
Investor: Jednota, Ústí n/L.

KRÁSNÉ BŘEZNO
Mozaikový pás na bazén, pro sídliště
Autor: L. Lapáček
Investor: IO Ústí n/L

SPOLUPRÁCE VÝTVARNÍKA S ARCHITEKTEM 1975


Životní prostředí, svět vysoce a komplexně strukturovaných vztahů člověka a předmětů, hraje
důležitou stimulující roli ve vývoji individua i ve vývoji celé společnosti. V souvislosti s rozvojem životního
prostředí se dostává stále více do středu zájmu architektura, jejíž význam narůstá spolu s množícími se
městskými komplexy, spolu s narůstající výstavbou nejrůznějšího druhu.
Snaha o optimální estetizaci objektu vzhledem k jeho funkci vede architekty k úzké spolupráci
s výtvarníky, kteří mají dotvářet a umocňovat architektonický záměr. Výtvarné Dílo pomáhá vytvářet prostor
a dodává architektuře nezbytné dimenze obohacující každodenní realitu. Přitom právě možnost působit na
konzumenty uprostřed jejich každodenního života je velice důležitá i pro tvůrce samotné. Teprve takovouto
realizací se jejich Dílo nejlépe zhodnocuje. Umění tak v plné míře naplňuje své společenské funkce, z nichž
vystupují do popředí funkce sdělovací a poznávací a funkce výchovná. Prostřednictvím výtvarného díla
začleněného do architektury se realizuje i důležité ideové působení.
Výtvarné Dílo vstupuje do architektury v nejrůznějších formách – počínajíc zapojením drobného
volného výtvarného díla, přes monumentální výtvarné architektonické realizace, pomníky a památníky až
k rozsáhlým výtvarným řešením urbanistických celků.
Stále narůstající objem realizací nasvědčuje zájmu, který naše společnost této oblasti věnuje, ale
zároveň klade zvyšující se nároky na tvůrce, na členy uměleckých komisí a na investory. Výtvarná služba
Díla–ČFVU, která zajišťuje spoluprácí s jinými organizacemi výtvarné realizace zde hraje důležitou roli.
Dokladem její pozitivní činnosti je i tento přehled, který navazuje na obdobné přehledy vydané v minulých
letech.
Dílo, podnik Českého fondu výtvarných umění

ÚSTÍ NAD LABEM


Výtvarný generel centra města
Autoři: Ing. arch. R. Berger a kolektiv
Investor: SKNV Ústí nad Labem
Reliéf V. I. Lenina pro budovu OV KSČ
Autor: L. Lapáček
Investor: SKV KSČ Ústí nad Labem

Gobelín pro svatební síň


Autor: E. Brodská
Investor: MěNV Ústí nad Labem

Dřevořezba na obřadním stole pro svatební síň


Autor: J. Šimůnek
Investor: MěNV Ústí nad Labem

Návrh na řešení fasád a nádvoří televizního studia


Autor: Ing. arch. R. Berger
Investor: OSP Ústí nad Labem

Ústí nad Labem – Předlice


Výtvarné firemní označení prodejny
Autor: K. Kučera
Investor: MěNV Ústí nad Labem

SPOLUPRÁCE VÝTVARNÍKA S ARCHITEKTEM 1976–1977


Přehled akcí, realizovaných ve spoluprací výtvarníka s architektem, kterým začínáte listovat,
poskytuje zajímavou informaci o kvantitativním, objemu těchto akcí a dokumentuje úsilí po neustálém
zlepšováni životního prostředí naší socialistické společnosti.
Vztah výtvarné Dílo – architektura se projevuje jak v městských celcích tak i v ostatních
aglomeracích, kde dal vzniknout specifickým objektům, které ideově výtvarným pojetím plní společenskou
funkci komplexů, na jejichž realizaci se podílejí výtvarníci společně s architekty a projektanty.
V této souvislosti je třeba podtrhnout významnou úlohu uměleckých komisí ČFVU, které jsou hlavním
stimulem ovlivňujícím a koordinujícím tuto oblast výtvarné činnosti od prvních skic a modelů až po závěrečnou
kolaudaci. Význam jejich postavení tkví nejen ve schvalování záměrů, ale hlavně v úloze konzultanta
a poradního orgánu, který na podkladě tvůrčí diskuze sleduje průběžně každou akci od počátku až po osazení
hotového díla.
Rozsáhlost investiční výstavby hluboce zasahuje stále větší okruh výtvarných umělců, kterým umožňuje prací
na zadaných společenských úkolech prokázat tvůrčí schopnosti tak jak to naše socialistická společnost, které
přikládá výtvarnému umění a jeho funkci velký význam, od nich očekává.
DÍLO, podnik Českého fondu výtvarných uměni

ÚSTÍ NAD LABEM


Kamenná plastika pro Pedagogickou fakultu
Autor: M. Černý
Investor: Ředitelství školské výstavby Ústí nad Labem

Desková malba pro Pedagogickou fakultu


Autor: K. Klein
Investor: Technická správa při MŠ ČSR Ústí nad Labem

Skleněná předělovací stěna pro Pedagogickou fakultu


Autor: J. Prášil
Investor: Technická správa při MŠ ČSR Ústí nad Labem

Keramický obklad čelní stěny pro Pedagogickou fakultu


Autor: F. Šalanský
Investor: Technická správa při MŠ ČSR Ústí nad Labem

Plastika – poutač pro výstavní účely


Autor: K. Spinka
Investor: Technické služby Ústí nad Labem

Putovní výstavka Technické památky v Severních Čechách


Autor: V. Kůs
Investor: KSSPPOP Ústí nad Labem
Skleněná svítidla pro administrativní budovu Pozemních staveb
Autor: I. Vyhnánek
Investor: Pozemní stavby n. p. Ústí nad Labem

Fotozvětšenina města Ústí nad Labem


Autor: J. Vlček
Investor: Pozemní stavby n. p. Ústí nad Labem

Gobelín pro administrativní budovu n. p. Pozemní stavby


Autor: E. Brodská
Investor: Pozemní stavby n. p. Ústí nad Labem

Skleněná plastika pro administrativní budovu n. p. Pozemní stavby


Autor: L. Oliva
Investor: Pozemní stavby n. p. Ústí nad Labem

Malované dekorativní panneau pro administrativní budovu n. p. Pozemní stavby


Autor: V. Šavel st.
Investor: Pozemní stavby n. p. Ústi n. Labem

Aradekor pro administrativní budovu n. p. Pozemní stavby


Autor: A. Procházka
Investor: Pozemní stavby n. p. Ústí nad Labem

Malované dekorativní panneau pro administrativní budovu n. p. Pozemní stavby


Autor: R. Ťápal
Investor: Pozemní stavby n. p. Ústí nad Labem

Malované dekorativní panneau pro administrativní budovu n. p. Pozemní stavby


Autor: Z. Veselý
Investor: Pozemní stavby n. p. Ústí nad Labem

Keramický reliéf pro administrativní budovu n. p. Pozemní stavby


Autor: M. Žofka
Investor: Pozemní stavby n. p. Ústí nad Labem

Kovový reliéf pro administrativní budovu n. p. Pozemní stavby


Autor: A. Lábr
Investor: Pozemní stavby a. p. Ústí nad Labem

Grafické tabule pro administrativní budovu n. p. Pozemní stavby


Autor: V. Holub
Investor: Pozemní stavby n. p. Ústí nad Labem

Dřevěný reliéf pro administrativní budovu n. p. Pozemní stavby


Autor: P. Menš
Investor: Pozemní stavby n. p. Ústi n. Labem

Aradekor „Město“ pro administrativní budovu n. p. Pozemní stavby


Autor: M. Houra
Investor: Pozemní stavby n. p. Ústí nad Labem

Skleněné vitráže pro základní devítiletou školu Severní Terasa


Autor: J. Novotný
Investor: Pozemní stavby n. p. Ústí nad Labem

Pískovcové sousoší „Běžící děti“ pro 25. základní devítiletou školu Severní Terasa
Autor: M. Bílek
Investor: Pozemní stavby n. p. Ústí nad Labem

Výtvarné pojednání fasády s keramickými prvky pro Severní Terasu


Autor: J. Bejček
Investor: Inženýrská organizace Ústí nad Labem
Skleněná mozaika pro štítovou zeď 26. základní devítileté školy na Severní Terase
Autor: M. Houra
Investor: Inženýrská organizace Ústí nad Labem

Štukolustro „České středohoří“ pro restauraci Perla Severní Terasa


Autor: M. Pilná
Investor: Inženýrské organizace Ústí nad Labem

Aradekor pro restauraci a kavárnu Na Terase


Autor: L. Bejčková
Investor: Inženýrská organizace Ústí nad Labem

Pískovcová plastika pro atrium hotelového bydleni Severní Terasa


Autor: J. Klein
Investor: Inženýrská organizace Ústí nad Labem

Dva artprotisy pro restauraci Na Terase


Autor: M. Matouš
Investor: Inženýrská organizace Ústí nad Labem

Skleněné osvětlovací plastiky pro hotelové bydlení Severní Terasa


Autoři: V. Svoboda, Z. Henych
Investor: Inženýrská organizace Ústí nad Labem

Skleněná mozaika pro 25. základní devítiletou školu Severní Terasa


Autor: L. Lapáček
Investor: MěNV Ústí nad Labem

Výtvarné řešení výstavního sálu Osvětové besedy Severní Terasa


Autor: M. Houra
Investor: MěNV Ústí nad Labem

Pískovcové sousoší dětí pro Sad míru


Autor: M. Bílek
Investor: MěNV Ústí nad Labem

Dřevěná plastika pro Státní plavební správu


Autor: J. Antoň
Investor: Státní plavební správa Děčín

Návrhy na vstupní vrátka a kovové mříže pro zahradní zeď KSSPPOP


Autor: M. Houra
Investor: KSSPPOP Ústí nad Labem

Výstava k 6. krajské konferenci České vědeckotechnické společnosti


Autor: V. Holub
Investor: Česká vědeckotechnická společnost Ústí nad Labem

SPOLUPRÁCE VÝTVARNÍKA S ARCHITEKTEM 1978


Přehled realizovaných prací vzniklých ve spolupráci výtvarníka s architektem, který každoročně
vydáváme, podává základní informaci o tom, kolik a jakých děl přibylo v kalendářním roce v trvalém procesu
formování životního prostředí. Listujeme-li tímto přehledem roku 1978, zjistíme, že došlo k řadě velmi
zajímavých a významných počinů. to dosvědčuje stoupající úsilí investorů, projekčních i stavebních organizací
o zvýšení objemu realizací na straně jedné a odpovídající zapojení tvůrčích složek na straně druhé, aby
výtvarné Dílo v architektuře představovalo koncepčně řešené, ideově zvládnuté konstanty pro vnímání
krásného všude tam, kde člověk odvíjí svůj život.
Činnost výtvarné služby Díla–ČFVU i jeho oblastních středisek, která se spolu s investorskými
a projektovými organizacemi podílí na vzniku výtvarných děl v architektuře a zajišťuje jejich realizaci, přebírá
prostřednictvím uměleckých komisí ČFVU garanci za vysokou ideovou i výtvarnou hodnotu těchto prací. Jde
tedy o nemalou úlohu, zvláště proto, že se jedná o velký záběr témat, jehož břehy tvoří zapojení volného
výtvarného díla do architektury, přes ideově monumentální pomníky po koncepční řešení městských
aglomerací, od uplatnění užitého umění v interiéru po řešení vnitřních prostor objektů.
Socialistická společnost chápe úlohu výtvarného díle v životním prostředí jako aktivní složku
životního stylu, obrážející touhy člověka po nových hodnotách. Věříme, že díla realizované výtvarníky ve
spolupráci s architekty v roce 1978 budou trvalým přínosem této myšlence.
Dílo, podnik Českého fondu výtvarných umění

ÚSTÍ NAD LABEM


Skleněná mosaika „Nový věk“ pro 18. školní jídelnu
Autor: L. Lapáček
Investor: MěNV Ústí nad Labem

Aradekor „Den a noc“ pro mateřskou školu n. p. Severočeské tukové závody


Autor: M. Houra
Investor: MěNV Ústí nad Labem

Dva artprotisy pro mateřskou školu n. p. Severočeské tukové závody


Autor: Z. Kerda
Investor: MěNV Ústí nad Labem

Aradekor „Modrý květ“ pro mateřskou Školu n. p. Severočeské tukové závody


Autor: A. Procházka
Investor: MěNV Ústí nad Labem

Výtvarné řešení sportovního areálu Rudá Hvězda


Autoři: Ing. arch. V. Krejčí, Ing. J. Slíva, V. Kyselka
Investor: Krajský projektový ústav Ústí nad Labem

Pískovcové plastika „Květinářka“ pro Severní Terasu, stavba 06


Autoři: O. Petroš, Ing. arch. J. Burda, Ing. arch. J. Zbuzek
Investor: Inženýrská organizace Ústí nad Labem

Exteriérová kamenná plastika pro Severní Terasu, stavba 06


Autoři: O. Petroš, Ing. arch. J. Burda, Ing. arch. J. Zbuzek
Investor: Inženýrská organizace Ústí nad Labem

Pískovcová plastika „Sedící matka s dítětem“ pro Severní Terasu, stavba 05


Autoři: V. Kyselka, Ing. arch. J. Gabriel
Investor: Inženýrské organizace Ústí nad Labem

Keramická mozaika ve vstupní hale onkologického odděleni Krajské nemocnice


Autor: Zd. Hůla
investor; Inženýrská organizace Most

Mramorová plastika pro prodejnu v Krajském ústavu národního zdraví


Autor: K. Kučera
Investor: Krajský ústav národního zdraví Ústí nad Labem

Výtvarné řešení čelní stěny vstupní haly KS SNB


Autoři: B. Hovorka, ak. arch. J. Brych
Investor: Propagační tvorba Praha

Kovové mříže a skleněné výplně pro televizní studio


Autor: V. Procházka
Investor: Okresní stavební podnik Ústí nad Labem

Gobelín pro televizní studio


Autoři: M. Houra, Ing. arch. L. Špás
Investor: Okresní stavební podnik Ústí nad Labem

Dřevěný reliéf „Květy“ pro Osvětovou besedu – Severní Terasa


Autoři: M. Houra, ak. arch. M. Pour
Investor: Osvětová beseda Severní Terasa Ústí nad Labem
Obrazový triptych pro závodní jídelnu Chemických závodů
Autor: J. Fafek-Solan
Investor: Chemické závody Ústí nad Labem

Keramické žardiniéry pro mateřskou Školu n. p. Severočeské tukové závody


Autor: M. Žofka
Investor: Severočeské tukové závody n. p. Ústí nad Labem

Poutače pro halu nádraží Střekov


Autor: J. Bartůněk
Investor: Severočeské tukové závody n. p. Ústí nad Labem

SPOLUPRÁCE VÝTVARNÍKA S ARCHITEKTEM 1979


Další ročník tohoto sborníku zachycuje přehled prací, vytvořených ve spolupráci architekta
s výtvarníkem v roce 1979. Poskytuje základní informace o druhu výtvarného díla, autorovi, umístění práce
a investorovi. Ukazuje velké možnosti v uplatnění výtvarných děl, od monumentálních pomníků a výtvarné
výzdoby veřejných budov, až po uplatnění užitého umění v nejrůznějších interiérech. Je zajímavé povšimnout
si široké škály výtvarných technik a rozmanitosti materiálu. Výtvarná díla, která jsou organickou součástí
architektury nebo se uplatňují v urbanistických komplexech, vnášejí kulturu do široké veřejnosti. Právě práce,
které dotvářejí nové sídlištní celky, představují v realizacích roku 1979 značnou část.
DÍLO, podnik českého fondu výtvarných umění

ÚSTÍ NAD LABEM


Aradekor pro klubovnu Domu technicko-inženýrských služeb
Autoři: Ant. Procházka, Ing. arch. R. Bergr
Investor: Inženýrská organizace Most

Nástěnný obraz „Člověk a technika“ pro klubovnu Domu technicko-inženýrských služeb


Autor: Jos. Menš
Investor: Inženýrská organizace Most

Keramické žardiniéry pro Dům technicko-inženýrských služeb


Autoři: M. Žofka, Ing. arch. R. Bergr
Investor: Inženýrské organizace Most

Plastika „Sportující mládež“, stavba 07 Severní Terasa


Autoři: I. Záleský, Ing. arch. Jos. Gabriel
Investor: Inženýrská organizace Ústí nad Labem

Betonové plastiky pro stavbu 08 Severní Terasa


Autoři: Jos. Menš, Ing. arch. K. Fleischer
Investor: Inženýrská organizace Ústí nad Labem

Dřevěná vrata a kovové mříže pro zahradu KSSPPOP


Autor: M. Houra
investoři: KSSPPOP Ústí nad Labem

Pamětní deska MUDr. J. Jánského pro transfuzní stanici Krajského ústavu národního zdraví
Autoři: Lad. Oliva
Investor: Krajský ústav národního zdraví Ústí nad Labem

Poutač pro exteriér Okresního kulturního střediska


Autor: V. Holub
Investor: Okresní kulturní středisko Ústí nad Labem

Osvětlovadla pro klub Okresního kulturního střediska


autoři V. Landa
Investor: Okresní kulturní středisko Ústí nad Labem

Obrazy pro jídelnu chemičky Spolchemie


Autoři: J. F. Solan, Ant. Werner
Investor: Spolchemie Ústí nad Labem
Žardiniéry před budovu Státního divadla Zd. Nejedlého
Autoři: M. Žofka, Ing. arch. R. Bergr
Investor: Státní divadlo Zdeňka Nejedlého Ústí nad Labem

Plastiky pro minigolf, I. etapa pro Z00


Autoři: J. Vydra, Ing. arch. J. Bedrna
Investor: Zoologická zahrada Ústí nad Labem

SPOLUPRÁCE VÝTVARNÍKA S ARCHITEKTEM 1980


Stejně jako v minulých letech, i letos dostává se zájemcům do rukou další ročník našeho sborníku.
Podává základní přehled o dílech realizovaných ve spolupráci architekta s výtvarníkem v roce 1980. Stručně
zachycuje informace o druhu výtvarného díla, o jeho autorovi, umístění a investorovi. Obdobně jako
v minulosti, můžeme i za rok 1980 konstatovat široké uplatnění výsledků těsné součinnosti výtvarníků
a architektů, jež se projevuje v rozsáhlé škále od drobných součástí architektury přes výtvarná řešeni
veřejných budov až po realizace děl monumentálních. Stejně rozmanitý je i přehled použitých výtvarných
technik a materiálů.
I v roce 1980 byla věnována velká pozornost vytváření výtvarně architektonických celků působících
na nejširší veřejnost. Navíc však byl tento rok specifický značným počtem význačných výtvarných realizací pro
dvě investiční akce celostátního významu: pro Palác kultury a další nové otevřená úseky metra v Praze.

BRNÁ NAD LABEM


Keramické reliéfy pro lázeňský objekt hromadných šaten
Autoři: M. Taberyová, Ing. J. Slíva
Investor: Inženýrská organizace Ústí nad Labem

ÚSTÍ NAD LABEM


Artprotis „Vlajkonoši“ pro budovu KSČ
Autor: V. Šavel
Investor: KV KSČ Ústí nad Labem

Kovaná okna pro státní hrad Střekov


Autor: Ing. arch. A. Frühauf
Investor: Správa hradu Střekova Ústí nad Labem

Směrníky z umělé hmoty pro závodní jídelnu chemičky


Autoři: R. Frančíková, Ing. arch. M. Frančík

Mosazná výtvarná madla na dveře pro závodní jídelnu chemičky


Autoři: L. Vágner, M. Chadraba

Keramický reliéf do haly závodní jídelny chemičky


Autor: M. Taberyová

Tři malované vitráže (sklo a olovo) pro salónek ředitele a prodejnu potravin chemičky
Autoři: M. Handl, Ing. arch. M. Frančík
Investor: Spolchemie Ústí nad Labem

Svítidla (sklo a mosaz) pro zasedací místnost INVA v Předlicích


Autoři: K. Rybáček, B. Čabla, E. Černý

Dekorativní reliéf (litý hliník) pro vstupní halu INVA v Předelicích


Autoři: J. Dušek, arch. P. Šplíchal

Štukový reliéf „Symbol života“ pro zasedací místnost INVA v Předlicích


Autoři: K. Kroupa, arch. P. Šplíchal
Investor: Výrobní družstvo invalidů Litoměřice

Kamenná plastika „Žena“ v areálu nemocnice


Autoři: K. Kizopulos, Ing. D. Hřebcová
Investor: Inženýrská organizace Ústí nad Labem
Skleněná mosaika pro základní devítiletou školu na Kamenném vrchu
Autoři: J. Menš, Ing. arch. V. Valoušek
Investor: Pozemní stavby Ústí nad Labem

Goblén pro kancelář CKM


Autor: B. Pýchová
Investor: Cestovní kancelář mládeže Praha

Dřevěný reliéf pro prodejnu květin ve Fučíkově ul.


Autoři: V. Šavel ml. , Ing. arch. J. Kynčl
Investor: Zahradnický podnik Ústí nad Labem

SPOLUPRÁCE VÝTVARNÍKA S ARCHITEKTEM 1981


Už od roku 1972 vydává Dílo–ČFVU přehled realizovaných výtvarných děl vytvořených ve spolupráci
architekta s výtvarníkem. Sborník, který se Vám dostává do rukou, obsahuje práce dokončené v roce 1981.
Místopisné řazení po krajích s dalším členěním abecedním umožňuje snadnou orientaci a dává publikaci
přehlednost. Je určena zadavatelům výtvarných děl, pracovníkům národních výboru, společenským
a kulturním institucím a v neposlední řadě všem zájemcům o výtvarné umění.
Dokumentuje snahu socialistické společnosti umístit výtvarný element nejen ve velkých centrech, ale
uplatnit jeho estetický moment i v odlehlých koutech naší vlasti.
Při listování sborníkem upoutají pozornost informace o monumentální tvorbě, o množství
významných děl ve velkých architektonických komplexech, jako je v letošním ročníku Palác kultury.
Za neméně důležitý považujeme velký podíl výtvarných prací realizovaných v obytných okrscích, ve školách
a v průmyslových závodech – všude tam, kde s uměním se každodenně setkává široká veřejnost. Proto
zodpovědnost všech zúčastněných složek, projektových a investorských organizací a také Díla–ČFVU, za
realizovaná výtvarná díla je značná. Umělecké komise ČFVU, jejichž posuzováním a hodnocením všechny
práce procházejí od prvotních návrhů, jsou zárukou ideové a umělecké kvality realizovaných výtvarných děl.
Dílo, podnik Českého fondu výtvarných umění

BRNÁ NAD LABEM


Skleněná mozaika se sportovním námětem na koupališti v objektu šaten
Autoři: L. Lapáček, Ing. arch. J. Slíva
Investor: Investorsko-inženýrská organizace Ústí nad Labem

STŘEKOV
Závěsné obrazy – olej – „Život v míru“ ve vstupní hale základní devítileté školy na Kamenném vrchu
Autoři: V. Daneš, Ing. arch. V. Valoušek
Investor: Pozemní stavby Ústí nad Labem

ÚSTÍ NAD LABEM


Bronzový nápis a bronzová deska s textem na fasádě budovy Čsl. rozhlasu
Autor: V. Kronych
Investor: Československý rozhlas Praha

Dřevěný polychromovaný reliéf ve vstupní hale Domu technických a inženýrských staveb


Autoři: M. Houra, Ing. arch. R. Bergr
Investor: Investorsko-inženýrská organizace Most

Pískovcová plastika „Dívka se psem“ v exteriéru mateřské školy – Stříbrníky, ul. Lidových milicí
Autoři: M. Bílek, Ing. arch. J. Zbuzek
Investor: Pozemní stavby Ústí nad Labem

Skleněná mozaika – hutní sklo – do salónku tranzitní ústředny Bukov


Autoři: J. Helekal, J. Štibych, F. Šmolík
Investor: Severočeské ředitelství spojů Ústí nad Labem

Sololitové didaktické tabule šelem v pavilónu šelem v ZOO


Autoři: M. Prošek, Ing. arch. M. Hejduk
Investor: Zoologická zahrada Ústí nad Labem

SPOLUPRÁCE VÝTVARNÍKA S ARCHITEKTEM 1983


Nový ročník sborníku Spolupráce výtvarníka s architektem obsahuje souhrn výtvarných děl
vytvořených v průběhu roku 1983. Jsou zde zařazena umělecká díla obsahově zcela svébytná, která
s architekturou, pro niž jsou určena, tvoří významovou jednotu, ale i takové práce, které slučují výtvarný výraz
a užitkovou složku. Při tvorbě nových architektonických objektů, zejména monumentálního charakteru, se
vždy počítá a uplatněním děl současných výtvarných umělců. Tak je tomu například v nových budovách
Národního divadla nebo hotelu Panorama, jejichž výtvarná výzdoba je právě zahrnuta v tomto sborníku. Ale
naprostá většina výtvarných děl, vytvořených v roce 1983 má své místo v prostorách, kde jsou v těsném
kontaktu se širokou veřejností – ve školách a školkách, obchodních domech a nákupních centrech, ve
zdravotnických zařízeních. Schopnost díla působit na vnímání diváka je značná, proto i společenská a tvůrčí
zodpovědnost umělce je velká. Záruka umělecké kvality a ideovosti díla je v práci uměleckých komisí ČFVU,
které sledují a hodnotí všechna vznikající díla od počátečního záměru až po konečnou realizaci.
Zakázková činnost Díla–ČFVU, jejíž podstatnou součástí je právě spolupráce výtvarníka
s architektem,vychází z vyhlášky MŠK č. 149/1961 3b. o nákupu, zadávání a prodeji děl výtvarných umění.
Tato vyhláška sleduje zvyšování kulturní úrovně naší společnosti zajišťováním ideově a umělecky hodnotných
výtvarných děl. Zároveň dává odpověď socialistickým organizacím, jakým způsobem objednat výtvarné Dílo.
Dílo, Podnik Českého fondu výtvarných umění

ÚSTÍ NAD LABEM


Skleněná mozaika „Strom poznání“ před základní devítiletou školou Kamenný vrch, Střekov, Nová
ulice
Autoři: A. Procházka, Ing. arch. V. Valoušek
Investor: Pozemní stavby Ústí nad Labem

Pískovcová plastika „Léto“, umístěná ve vstupním prostoru střediska občanského vybavení na sídlišti
Kamenný vrch
Autoři: V. Kyselka, Ing. arch. V. Valoušek, P. Veselý
Investor: Pozemní stavby Ústí nad Labem

Malované panneau – triptych „Život v míru“ umístěné v hale v 1. patře základní devítileté školy na
sídlišti Kamenný vrch, Nová ulice
Autoři: V. Daneš, Ing. arch. V. Valoušek
Investor: Pozemní stavby Ústí nad Labem

Pískovcová plastika „Hra dětí“ umístěná v parku Družby – Severní Terasa


Autoři: M. Bílek, Ing. arch. V. Krejčí
Investor: MěNV Ústí nad Labem

Pískovcová plastika „Hudba“, umístěná v parku Družby – Severní Terasa


Autoři: V. Kyselka, Ing. arch. V. Krejčí, J. Kerel
Investor: MěNV Ústí nad Labem

Keramická plastika „Květ“ a řešení fontány pro náměstí Družby Severní Terasa
Autoři: M. a Š. Kotrbovi, Ing. arch. V. Krejčí
Investor: MěNV Ústí nad Labem

Pískovcová plastika „Žena“, umístěná na náměstí Družby – Severní Terasa


Autoři: I. Záleský, J. Kerel, Ing. arch. V. Krejčí
Investor: MěNV Ústí nad Labem

Kombinovaná malba na laťovce ve vietnamské stylové restauraci


Autor: S. Žampa
Investor: Interhotel Liberec

Pískovcová plastika „Dívka se psem“ umístěná v exteriéru 39. mateřské školy a jeslí na Severní Terase
Autoři: M. Bílek, Ing. arch. J. Zbuzek
Investor: Pozemní stavby Ústí nad Labem

Pískovcové sousoší „Rodina“ u obchodního střediska, Severní Terasa, ulice ČSLA


Autoři: V. Kyselka, P. Veselý, Ing. arch. K. Böhm
Investor: Pozemní stavby Ústí nad Labem

Betonový reliéf „Na slunci“ před restaurací, Severní Terasa, ulice Lidových milicí
Autoři: J. Klein, Ing. arch. J. Kvaš
Investor: Pozemní stavby Ústí nad Labem
Zvěrokruh – kamenná a zlatá mozaika před zdravotním střediskem, kamenné a zlaté mozaika „Květ“
na čelní stěně atria zdravotního střediska, Severní Terasa, ulice Lidových milicí
Autoři: M. Houra, Ing. arch. M. Böhm, Ing. arch. J. Zbuzek
Investor: Pozemní stavby Ústí nad Labem

Drobná architektura ve vstupním prostoru, „Keramický strom“ – keramický reliéf na fasádě


28. základní devítileté školy, Severní Terasa, ulice Lidových milicí
Autoři: M. Chlíbec, Ing. V. Ptáček, Ing. arch. J. Kvaš
Investor: Pozemní stavby Ústí nad Labem

Keramická reliéfní stěna s fontánkou v areálu 28. základní devítileté školy, Severní Terasa, ulice
Lidových milicí
Autoři: V. Šmíd, Ing. V. Ptáček
Investor: Pozemní stavby Ústi nad Labem

Skleněná kruhová mozaika „Hra dětí“ umístěná v zahradě 40. mateřské školy a jeslí, Severní Terasa
Autoři: J. Menš, Ing. arch. J. Zbuzek
Investor: Pozemní stavby Ústí nad Labem

Skleněná mozaika „Kosmonaut“ na fasádě základní školy, sídliště Pod Holoměří, Vinařská ulice
Autoři: M. Houra, Ing. B. Zatloukal
Investor: Pozemní stavby Ústí nad Labem

Malovaný triptych „Historie bojů dělnické třídy“ ve foyeru Krajské politické školy v Hoření ulici
Autoři: M. Houra, Ing. arch. J. Kvaš
Investor: Invest. inženýrská organizace Most

Malovaný triptych „Výstavba socialistické společnosti“ ve foyeru přednáškového sálu Krajské


politické školy v Hoření ulici
Autoři: J. Čičatka, Ing. arch. J. Kvaš
Investor: Invest. inženýrská organizace Most

Skleněná mozaika „Marx, Engels, Lenin“ ve vstupní hale Krajské politické školy v Hoření ulici
Autoři: A. Procházka, Ing. arch. J. Burda, Ing. arch. V. Krejčí
Investor: Invest. inženýrská organizace Most

Čtyři osvětlovadla ve vstupní hale přednáškového sálu Krajské politické školy v Hoření ulici
Autoři: I. Vyhnánek, Ing. arch. J. Burda, Ing. arch. V. Krejčí
Investor: Invest . inženýrská organizace Most

Bronzové označení „Krajská politická Škola“, mosazné heslo „Se Sovětským svazem na věcné časy“
pro Krajskou politickou školu v Hoření ulici
Autoři: V. Petráček, Ing. arch. V. Krejčí, Ing. arch. J. Burda
Investor: Invest. inženýrská organizace Most

Obraz „České středohoří“ v klubovně Krajské politické školy v Hoření ulici


Autoři: J. Menš, Ing. arch. V. Krejčí, Ing. arch. J. Burda
Investor: Invest. inženýrská organizace Most

Dřevěná stěna v hale Krajské politické školy v Hoření ulici


Autoři: P. Menš, Ing. arch. A. Werner
Investor: Invest. inženýrská organizace Most

Žulová busta Klementa Gottwalda v Krajské politické Škole v Hoření ulici


Autoři: V. Kyselka, Ing. arch. V. Krejčí, Ing. arch. J. Burda
Investor: Invest. inženýrská organizace Most

Keramická stěna „Zátiší“ v jídelně Krajské politické školy v Hoření ulici


Autoři: V. Květenský, Ing. arch. V. Krejčí, Ing. arch. J. Burda
Investor: Invest. inženýrská organizace Most
Keramická mozaika a dřevěný reliéf „Pohádkový svět“ ve vstupních prostorách mateřské školy v ulici
Na Spálence
Autoři: M. Houra, Ing. arch. J. Fojt
Investor: MěNV Ústí nad Labem

Pět keramických plastik – motiv zvířat – v zahradním prostoru mateřské školy v ulici Na Spálence
Autoři: M. Raboch, Ing. arch. J. Fojt
Investor: MěNV Ústí nad Labem

Skleněná dělící stěna pro rekreační středisko Chemičky


Autoři: V. Procházka, Ing. arch. A. Werner
Investor: Spolek pro chemickou a hutní výrobu Ústí nad Labem

SPOLUPRÁCE VÝTVARNÍKA S ARCHITEKTEM 1984


Souborný přehled realizovaných výtvarných děl, vytvořených spoluprací výtvarníka s architektem
vydává Dílo, podnik Českého fondu výtvarných umění, už od roku 1972. Sborník, který se Vám dostává do
rukou, obsahuje práce dokončené v roce 1984. Místopisné abecední řazení umožňuje snadnou orientaci
a dává publikaci přehlednost. Poskytuje základní informace o druhu výtvarného díla, autorech, umístění práce
a investorovi. Ukazuje široké uplatnění výsledků těsné součinnosti výtvarníků a architektů, od
monumentálních pomníků a umělecké výzdoby společenských objektů, až po funkční výtvarné prvky
architektury z oblastí užitého umění.
Zakázková činnost Díla–ČFVU, jejíž podstatnou součástí je právě spolupráce výtvarníka s architektem,
vychází z vyhlášky MŠK č. 149/1961 Sb. o nákupu, zadávání a prodeji děl výtvarných umění. Tato vyhláška
sleduje zvyšování kulturní úrovně naší společnosti zajišťováním ideově a umělecky hodnotných výtvarných
děl. Zároveň dává odpověď socialistickým organizacím, jakým způsobem objednat výtvarné Dílo.
Význam výtvarného díla ve spojení s architekturou a schopnost působit na diváka jsou obrovské.
Vezmeme–li v úvahu ostatní umělecké obory jako literaturu, hudbu, divadlo, zájemce je vždy musí vyhledat
sám z vlastni iniciativy. Podobně je tomu s obrazy a sochami v galeriích. Jenom umělecké díla, která jsou
součástí prostředí, působí nepřetržitě a bez výjimky na každého.
Dílo, podnik českého fondu výtvarných umění

ÚSTÍ NAD LABEM


Označení 36 provozoven ve Fučíkové ulici
Autoři: A. Procházka, Ing. arch. M. Johanovský, Ing. arch. J. Zeman
Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem , Velká Hradební 2800

Znak restaurace s kavárnou „Merkur“, hotel „Vladimir“ ve Fučíkově ulici


Autor: A. Procházka
Investor: Restaurace, Ústí nad Labem , Pařížská 20

Označení pivnice „Družba“, Fučíkova 86


Autor: Ing. arch. J. Fojt
Investor: Restaurace, Ústí nad Labem , Pařížská 20

Skleněná mozaika v hale tělocvičny TJ Rudá hvězda v ulici Lidových milicí


Autor: L. Lapáček
Investor: Krajská správa ministerstva vnitra, Ústí nad Labem

Lidické náměstí Plastika „Gymnastka“ – sádra, dřevo – ve vstupní hale tělocvičny TJ Rudá hvězda,
v ulici Lidových milicí
Autor: R. Taubenek
Investor: Krajská správa ministerstva vnitra, Ústí nad Labem, Lidické náměstí

Plastika „Boxeři“ – hliník, mosaz – na schodišti tělocvičny TJ Rudá hvězda, v ulici Lidových milicí
Autor: R. Taubenek
Investor: Krajská správa ministerstva vnitra, Ústí nad Labem, Lidické náměstí

Plastická skleněné vitráž ve vstupní hale Krajského projektového ústavu na Mírovém náměstí
Autoři: V. Procházka, Ing. arch. R. Bergr
Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem, Velká Hradební 2800
Plastiky zvířat – umělá pryskyřice – „Dětský svět“ v ZOO Ústí nad Labem
Autoři: P. Skála, M. Kotrba, Ing. J. Mertlík
Investor: Zoologická zahrada, Ústí nad Labem, Švermova 23

Návrhy na firemní označení prodejen: Hedva, Klenoty, Bižutérie, Galex, Mléčná jídelna, Krajská
organizace SČVU pro budovo KV KSČ v Ústí nad Labem, Mírové náměstí
Autoři: P. Menš, E. Menšová, Ing. ach. M. Hejduk
Investor: Hedva, Moravská Třebová, Fučíkova 19; Galex, Hradec Králové, ČSA 254; Drobné zboží, Liberec,
Moskevská 14; Restaurace Ústí nad Labem , Pařížská 20; Klenoty, Liberec, Široká 16

Pískovcová socha „Nový život“ před střediskem občanské vybavenosti ve Výstupní ulici
Autoři: V. Kyselka, lng. arch. J. Gabriel
Investor: Inženýrská organizace, Ústí nad Labem, ulice Stavbařů

Pro budovu Krajské politické školy v Hoření ulici:


Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most – Velebudice

Triptych „Historie bojů dělnické třídy“ – olej na plátně – ve foyeru budovy


Autoři: M. Houra, Ing. arch. J. Kvaš

Triptych „Výstavba socialistické společnosti“ – olej na plátně – ve foyeru přednáškového sálu


Autoři: J. Čičatka, Ing. arch. J. Kvaš

Skleněná mozaika „Lenin – Marx – Engels“ ve vstupní hale budovy


Autoři: A. Procházka, Ing. arch. J. Burda, lng. arch. V. Krejčí

Osvětlovadla – sklo, kov – ve vstupní hale a foyeru přednáškového sálu


Autoři: I. Vyhnálek, Ing. arch. J. Burda, Ing. arch. V. Krejčí

Obraz „České středohoří“ – olej na plátně – v klubovně ve 13. podlaží


Autoři: J. Menš, Ing. arch. J. Burda, Ing. arch. V. Krejčí

Bronzová busta Klementa Gottwalda v hale u hlavního vstupu do budovy


Autoři: V. Kyselka, Ing. arch. J. Burda, Ing. arch. V. Krejčí

Keramická stěna v jídelně budovy


Autoři: V. Květenský, Ing. arch. J. Burda, Ing. arch. V. Krejčí

strana 123
Svítidlo v salonku hotelového objektu podniku Stavby silnic a železnic v Trmicích
Autor: I. Bílek
lnvestor: Stavby silnic a železnic, Praha 1, Národní 10

Keramické znaky měst Ústí nad Labem a Karl-Marx-Stadt v salonku Družby v Mikulovské vinárně
Hradiště
Autor: M. Žofka
Investor: Restaurace, Ústí nad Labem, Pařížská 20

Označení restaurace a kavárna Savoy v Pařížské ulici


Autor: O. Pisch
Investor: Okresní podnik místního průmyslu, Ústí nad Labem , Tovární 33

Skleněná vitráže v prostoru interhotelu Bohemia na Mírovém náměstí


Autor: F. Koudelka
Investor: Interhotel, Liberec, Guttenbergova 3

SPOLUPRÁCE VÝTVARNÍKA S ARCHITEKTEM 1985


Architektura a výtvarné umění se vzájemně dotýkají a prorůstají po celé kulturní dějiny lidstva jako
dvě sice samostatné, ale neoddělitelné složky. Každá z nich podléhá specifickým zákonitostem tvorby, ale
k vrcholnému účinu dojde jen tehdy, dosáhnou-li syntézy. Architektura s výtvarnými díly je podstatným
elementem tvorby životního prostředí. Protože je určena pro člověka a svými funkcemi slouží jeho potřebám,
přirozeně ovlivňuje i rozvoj lidské osobnosti a kulturní úrovně.
Výtvarné Dílo uplatněné v architektuře má před sebou vždy dlouhodobé působení, proto jeho volba
musí být promyšlená, tak, aby obsahové a formální prvky díla byly v souladu a na vysoké úrovni.
Předpokladem toho je práce uměleckých komisí, které sledují tvorbu každého díla od záměru až po konečnou
realizaci.
Vydávaná ročenka Spolupráce výtvarníka s architektem obsahuje práce realizované v roce 1985. Je z ní
patrné, že výtvarná díla tvoří organickou součást architektonických řešení staveb a veřejných prostor.
S novými výtvarnými díly se setkáváme v historických objektech, v budovách se společenským určením,
v obytných sídlištích, v nemocnicích, školách a v řadě dalších budov. Množství uskutečněných prací, které
obsahuje tato ročenka, je dokladem, jaký význam přikládá náš socialistický stát výtvarnému umění a jak si
váží jeho trvalých hodnot.
Dílo, podnik Českého fondu výtvarných umění

ÚSTÍ NAD LABEM


Keramické pozadí akvária v pavilonu akvárií a terárií ZOO, Švermova ulice
Autor: A. Kartáková
Investor: Zoologická zahrada, Ústí nad Labem, Švermova ulice

Architektonické výtvarné řešení síně pionýrských tradic – tapiserie, plastické písmo na čelní stěně
31. základní devítileté školy, ulice M. Vobecké 17
Autoři: M. Houra, akad. arch. F. Machač
Investor: MNV Ústí nad Labem, Berní 2

Výtvarné výzdoba exteriéru a interiéru odborového kulturního domu pracujících k festivalu


mezinárodní štafety „Paměť“, Velká Hradební 19
Autor: arch. S. Jerykalin
Investor: Odborový kulturní dům pracujících, Ústí nad Labem, Velká Hradební 19

Skleněná mozaika s motivem „Chmelařství“ v pivnici Družba, Fučíkova ulice


Autoři: F. Segert, Ing. arch. J. Fojt
Investor: Restaurace, Ústí nad Labem, Parížská 20

Vitráž – dělicí stěna (sklo ploché, broušené, duté, kovové tyče) mezi barem a taneční kavárnou na
Fučíkově ulici
Autoři: L. Oliva, Ing. arch. J. Zeman
Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem, Velká Hradební 2800

Tapiserie „Jaro“ v kavárně Merkur na Fučíkově ulici


Autoři: A. Procházka, Ing. arch. J. Zeman
Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem, Velká Hradební 2800

Orientační systém v kavárně Merkur ve Fučíkově ulici


Autor: V. Petráček
Investor: Restaurace, Ústí nad Labem, Pařížská 20

Obraz „Sklizené pole“ – olej – v interiéru budovy KNV, Lidické náměstí


Autoři: F. Hora, Ing. arch. R. Bergr
Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 32

Art protis se státním znakem – vlna – v interiéru budovy KNV


Autoři: Klára a Jan Brodský, Ing. arch. R. Bergr
Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 32

Obraz „Tovární provoz“ – olej, v interiéru budovy KNV


Autoři: J. Čičatka, Ing. arch. R. Bergr
Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 32

Aradekor „Mírová rodina“ v interiéru budovy KNV


Autoři: M. Houra, Ing. arch. R. Bergr
Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 32

Kruhové zrcadlo v čekárně zasedací síně KNV


Autoři: V. Procházka, Ing. arch. R. Bergr
Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 32
Štukolustro „Mostecká krajina“ v interiéru KNV, Lidické náměstí
Autoři: L. Fárka, Ing. arch. R. Bergr
Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 32

Obraz „ústecký motiv“ v kanceláři místopředsedy KNV


Autoři: H. Voleníková, Ing. arch. R. Bergr
Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 32

Obraz „Chemie“ v zasedací síni místopředsedy KNV


Autoři: J. Novosad, Ing. arch. R. Bergr
Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 32

Plastika „Vítání“ v družební expozici Domu SČSP, Vladimirská 3


Autoři: V. Kyselka, Ing. arch. V. Štelzig, akad. arch. F. Machač
Investor: Dům SČSP, Ústí nad Labem, Vladimirská 3

Dva gobelíny „Oslava přátelství“ v čele hlavní místnosti


družební expozice v Domě SČSP, Vladimirská 3
Autor: M. Houra
Investor: Dům SČSP, Ústí nad Labem, Vladimirská 3

Dvě písmové desky, patnáct panelů – foto včetně popisů jednotlivých fotografii v družební expozici
v Domě SČSP, Vladimirská 3
Autor: V. Petráček
Investor: Dům SČSP, Ústí nad Labem, Vladimirská 3

Výtvarné dořešení reklamního značení souboru provozoven na Fučíkově ulici


Autor: A. Procházka
Investor: Okresní podnik místního průmyslu, Ústí nad Labem, Tovární 33

Pískovcová socha „Nový život“ u restaurace, Krásné Březno ulice V oblouku


Autoři: V. Kyselka, Ing. arch. J. Gabriel
Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Ústí nad Labem, Stavbařů 32

Skleněná plastika „Holubice míru“ ve vstupní hale KNV, Mírové náměstí


Autoři: S. Libenský, Ing. arch. R. Bergr
Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem, Velká Hradební 2800

Kamenná mozaika „Oslava dělnosti lidí severních Čech“ pro obložení sloupu – KNV, Mírové náměstí
Autoři: M. Houra, Ing. arch. R. Bergr
Investor: Pozemní stavby, Ústi n. L. , Velká Hradební 2800

Dřevěný polychromovaný reliéf „Moje město“ ve vstupní hale základní školy v ulici M. Vobecké 17
Autoři: M. Houra, Ing. arch. J. Gabriel
Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem, Velká Hradební 2800

Pískovcová socha „Míčové hry“ u mateřské školy v ulici V oblouku


Autoři: V. Kyselka, Ing. arch. J. Gabriel
Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem, Velká Hradební 2800

Pískovcová socha „Matka a dítě“ v areálu mateřské školy v ulici V oblouku


Autoři: J. Kerel, Ing. arch. J. Gabriel
Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem, Velká Hradební 2800

Skleněná mozaika v ubytovně objektu Severní Čechy ve Fučíkově ulici


Autoři: P. Menš, Ing. arch. M. Johanovský, Ing. arch. J. Zeman
Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem, Velká Hradební 2800

Skleněná mozaika u dětského bazénu Mořské akvárium v plavecké hale, Leninova ulice
Autoři: L. Lapáček, Ing. arch. J. Slíva
lnvestor: Tělovýchovná základna čs. organizace ČSTV, Ústí nad Labem
Keramický reliéf „Volný čas – voda – vzduch“ ve vstupní hale plaveckého bazénu, Leninova ulice
Autoři: M. Taberyová, Ing. arch. J. Slíva
Investor: Tělovýchovné zařízeni čs. organizace ČSTV, Ústí nad Labem, ČSLA 2893

Poutač pro ZOO „Slon“ – ocelový hlubokomontážní plech – na štítu dómu u ZOO ve Švermově ulici
Autoři: I. Špirk, R. Riedelbauch
Investor: Zoologická zahrada, Ústí nad Labem, Švermova ulice

Sedmnáct dřevěných soch pro naučnou stezku ZOO v areálu ZOO, Švermova ulice
Autoři: E. Havelková, A. Havelka, Ing. arch. M. Hejduk, Ing. arch. M. Gabriel
Investor: Zoologická zahrada, Ústí nad Labem, Švermova ulice

Plastika „Květ“ z bílého betonu v atriu administrativní budovy plynárny Úžín


Autoři: V. Irmanov, Ing. arch. F. Abraham
Investor: Palivový kombinát dolu A. Zápotockého, Úžín

Pískovcová socha „Oheň“ pro vodní nádrž v prostoru areálu administrativní budovy plynárny Úžín
Autoři: M. Urban, Ing. arch. P. Abraham
Investor: Palivový kombinát dolu A. Zápotockého, Úžín

Obraz „Krajina s pluhem“ – olejomalba – v zasedací místnosti zemědělského tajemníka KV KSČ na


Mírovém náměstí
Autoři: F. Hora, Ing. arch. M. Hejduk
Investor: KV KSČ, Ústí nad Labem, Mírové náměstí

Obraz „Průmyslová krajina“ – olejomalba – v pracovně vedoucího tajemníka KV KSČ


Autoři: V. Pospíšil, Ing. arch. M. Hejduk
Investor: KV KSČ, Ústí nad Labem, Mírové náměstí

Tapiserie „Píseň práce“ v zasedací síni předsednictva KV KSČ


Autoři: V. Pospíšil, Ing. arch. M. Hejduk
Investor: KV KSČ, Ústí nad Labem, Mírové náměstí

„Krajina pod Kamýkem“ – olejomalba, v pracovně předsedy Severočeské krajské kontrolní a revizní
komise KV KSČ
Autoři: L. Lapáček, Ing. arch. M. Hejduk
Investor: KV KSČ, Ústí nad Labem, Mírové náměstí

Obraz „Důl Ležáky“ – olejomalba – v pracovně politicko organizačního tajemníka


autor : V. Šavel
Investor: KV KSČ, Ústí nad Labem, Mírové náměstí

Reliéfní emblém KSČ na předsednické tribuně zasedacího sálu KV KSČ


Autoři: Q. Klemm, Ing. arch. M. Hejduk
Investor: KV KSČ, Ústí nad Labem , Mírové náměstí

Keramické žardiniéry v pěší zóně areálu budov, KV KSČ na Mírovém náměstí v ulici Velká Hradební
Autoři: M. Žofka, Ing. arch. M. Hejduk
Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 2393

Bronzová busta Klementa Gottwalda v předsálí zasedačky KV KSČ


Autoři: V. Kyselka, Ing. arch. M. Hejduk
Investor: Investorsko-inženýrská Organizace, Most, Stavbařů 2393

Žulový obklad fasády budovy KV KSČ


Autoři: A. Procházka, Ing. arch. M. Hejduk
Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 2393

Tapiserie „Lenin“ v zasedací síni KV KSČ


Autoři: A. Procházka, Ing. arch. M. Hejduk
Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 2393
Keramická stěna v bufetu – mléčném baru v budově KV KSČ
Autoři: M. Taberyová, Ing. arch. M. Hejduk
Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbaře 2393

Textilní závěs „Oslava severních Čech“ v zasedacím sále budovy KV KSČ


Autoři: M. Houra, Ing. arch. M. Hejduk
Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 2393

Osvětlovací těleso – sklo, kov – ve foyeru velké zasedací síně budovy KV KSČ
Autoři: V. Procházka, Ing. arch. M. Hejduk
Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 2393

Skleněný podhled ve velké zasedací síni budovy KV KSČ


Autoři: V. Procházka, Ing. arch. M. Hejduk
Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 2393

Fotografie v mléčné jídelně budovy KV KSČ


Autoři: Ing. F. Kornalík, Ing. arch. M. Hejduk
Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 2393

Keramická stěna – plastické a barevné proměny – v jídelně KV KSČ


Autoři: V. Květenský, Ing. arch. M. Hejduk
Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 2393

Kamenná socha do kašny v atriu budovy KV KSČ


Autoři: S. Hanzík, Ing. arch. M. Hejduk
Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 2393

Skluzavky – sklolaminát – v areálu ZOO Ústí nad Labem , Švermova ulice


Autoři: M. Kotrba, P. Skála
Investor: Zoologická zahrada, Ústí nad Labem, Švermova ulice

Tapiserie v čekárně tajemníka KNV na Mírovém náměstí


Autoři: J. Čičatka, Ing. arch. R. Bergr
Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem, Velké Hradební 2800

Obraz „Nedělní odpoledne“ – olejomalba – v interiéru restaurace Merkur ve Fučíkově ulici


Autoři: J. Novosad, Ing. arch. J. Zeman
Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem, Velká Hradební 2800

Kovaná vrata do ohradní zdi horního hradu,do kruhové věže, do ohradní zdi kovárny, okenní mříž do
okna věžového paláce čtyři oboustranné bronzové znaky – státní a městský – pro hlavní vstupní mříž
hradu Střekov
Autoři: J. Šajn, J. Mück, V. Stoklasa
Investor: MěNV Ústí nad Labem

Soubor kování na gotické dveře ve trojím vyhotovení – materiál železo – pro hrad Střekov
Autoři: V. Šebele, Ing. arch. F. Trmač
Investor: MěNV Ústí nad Labem

SPOLUPRÁCE VÝTVARNÍKA S ARCHITEKTEM 1986


Ročenka Spolupráce výtvarníka s architektem 1986 obsahuje soupis výtvarných děl, vzniklých
spoluprací výtvarníka s architektem a určených pro konkrétní prostor. Všechna díla zde uvedena byla
realizována – ať už autorsky nebo dodavatelsky na základě uměleckého názoru – v průběhu roku 1986.
Tvorba výtvarných děl pro potřebu společnosti je závazným činitelem kultury životního prostředí
a předpokladem formování socialistického člověka. Proto je důležitým úkolem organizací, zabývajících se
procesem vzniku výtvarných děl, věnovat této oblasti zvýšenou pozornost, tak jak to ukládá vyhláška
č. 149/1961 Sb. "O nákupu, zadávání a prodeji děl výtvarných umění". Dílo, podnik Českého fondu výtvarných
umění je v tomto procesu partnerem investorským organizacím a zárukou pro vytvoření dobrých technicko-
ekonomických podmínek. Práce uměleckých komisí, jimiž každé Dílo prochází od počátečního návrhu až po
realizaci, zajišťuje uměleckou kvalitu a profesionalitu provedení každé práce.
Pro úplnost uvádíme výčet pracovišť Díla–ČFVU, které se zabývají zakázkovou činností, a jimiž
prošla všechna umělecká díla, místopisně zařazené v této ročence.
Dílo–ČFVU, Výtvarná služba, třída Politických vězňů 7, 111 59 Praha 1
Dílo–ČFVU, oblastní středisko, Starobrněnská 16, 656 24 Brno
Dílo–ČFVU, oblastní středisko, Husova 8 , 370 01 České Budějovice
Dílo–ČFVU, oblastní středisko, nám. Míru 63, 761 89 Gottwaldov
Dílo–ČFVU, oblastní středisko, Mostecká 280, 500 02 Hradec Králové
Dílo–ČFVU, oblastní středisko, Lazebnická 12, 586 01 Jihlava
Dílo–ČFVU, oblastní středisko, I. P. Pavlova 16, 360 21 Karlovy Vary
Dílo–ČFVU, oblastní středisko, nám. Bojovníků za mír 9 , 460 01 Liberec
Dílo–ČFVU, oblastní středisko, Lafayettova 9, 772 00 Olomouc
Dílo–ČFVU, oblastní středisko, Revoluční 12, 701 94 Ostrava
Dílo–ČFVU, oblastní středisko, Martinská 1, 301 35 Plzeň
Dílo–ČFVU, oblastní středisko, Hrnčířská 1/10, 400 21 Ústí nad Labem

ÚSTÍ NAD LABEM


Malba na stěně – kombinovaná technika – v restauraci „Hai-Phong“ Interhotelu Liberec
Autor: S. Žampa
Investor: Interhotel Bohemia Ústí nad Labem, Mírové nám. 6

Gobelín „Oslava severních Čech“ v kanceláři předsedy Severočeského KNV


Autoři: M. Houra, Ing. R. Bergr
Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 32

Obraz „Severočeský průmysl“ – pastel – v interiéru budovy Severočeského KNV


Autoři: I. Šavel, Ing. R. Bergr
Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 32

Keramické žardiniéry pro výzdobu města


Autor: M. Jarkovská
Investor: Technické služby, Ústí nad Labem

Bronzová plastika „Symbol družby“ ve Fučíkově ulici


Autoři: V. Kyselka, Ing. arch. M. Johanovský, Ing. arch. J. Zeman
Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem

Keramický reliéf v jídelně panelárny v Trmicích


Autor: D. Hendrychová
Investor: Prefa, Ústí nad Labem

Reliéf – nerez, měděný plech – v přednáškové síni administrativní budovy panelárny Trmicích
Autor: D. Vinopalová
Investor: Prefa, Ústí nad Labem

Prostorová betonová plastika na příjezdové komunikaci Prefy Trmice


Autor: E. Haragsimová
Investor: Prefa, Ústí nad Labem

Dřevěný informační systém v interiéru hotelu „Vladimir“


Autoři: Ing. arch. R. Bergr, P. Trojan, J. Hora
Investor: Tomos, Praha 1, Na příkopě 6

Keramické žardiniéry pro lékárnu v Předlicích


Autoři: J. Marek, Ing. arch. V. Nolová
Investor: OÚNZ Ústí nad Labem

Aradekor „Život“ v ředitelně hotelu „Vladimir“


Autor: M. Houra
Investor: Tomos, Praha 1, Na příkopě 6

Obraz „Krajina“ – olej – v budově Severočeského KNV


Autoři: L. Lapáček, Ing. arch. R. Bergr
Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 32
Obraz „Město se sklárnou“
Autoři: Z. Kubánek, Ing. arch. R. Bergr
Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most. Stavbařů 32

Výtvarné řešení boční a dělící stěny obřadní síně – reliéf v cementové omítce – ve smuteční síni
krematoria
Autoři: S. Nejdl, Ing. arch. P. Suske
Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 32

Tři malované stěny na betonových deskách v čekárně krematoria


Autoři: P. Menš, Ing. arch. P. Suske
Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 32

Žulové prvky ve vstupním prostoru krematoria


Autoři: K. Amortová, Ing. arch. P. Suske
Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 32

Pískovcová plastika „Muž a žena“ pro Domov důchodců na Severní Terase


Autoři: R. Richtermoc, Ing. arch. Z. Gabriel
Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem

Keramický reliéf „Medicína“, „Farmacie“ pro lékárnu v Domě technických služeb, Dvořákova ulice
Autoři: M. Taberyová, Ing. arch. J. Slíva
Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem

Kovová mříž pro vstupní vrata horního vstupu do ZOO, Výstupní ulice
Autor: M. Gabriel
Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Ústí nad Labem

Závěsné plastiky – barevný laminát – nad vstupní Terasou horního vstupu do ZOO
Autoři: M. Kotrba, Ing. arch. M. Gabriel
Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Ústí nad Labem

Dětská prolézačka v mateřské škola Krásné Březno


Autor: J. Vančura
Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem

Dětská prolézačka v parku Domu kultury, ulice Elišky Krásnohorské


Autor: K. Kučera
Investor: Technické služby, Ústí nad Labem

Pískovcová plastika „Dětské hry“ v mateřské škole Krásné Březno, ulice V oblouku
Autoři: I. Záleský, Ing. arch. J. Gabriel
Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem

Pískovcová plastika „Nový den“ v parku na sídlišti Kamenný Vrch


Autoři: V. Kyselka, Ing. arch. V. Valoušek
Investor: Technické služby, Ústí nad Labem

Skleněná mozaika „Léto“ ve vstupní části lázní Brná II


Autoři: L. Lapáček, Ing. arch. J, Kyznar
Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Ústí nad Labem

Gobelín „Severní Čechy“ v zasedacím sále Severočeského KNV


Autoři: A, Procházka, Ing. arch. R. Bergr
Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem

Tapiserie v salonku KNV


Autoři: J. Vrbová, Ing. arch. R. Bergr
Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem
Bronzová plastika „Křídla“ pro pedagogickou fakultu
Autoři: M. Vitanovský, P. Krámek, Ing. arch. J. Storch
Investor: Ředitelství školské výstavby, Praha

Kovové mříže v letním kině


Autor: Ing. R. Bergr
Investor: Správa městských kin, Ústí nad Labem

Reliéfní kachle – obklady stěn – z glazované keramiky – v baru, kavárně a snack baru hotelu
„Vladimir“
Autoři: M. Žofka, Ing. arch. R. Bergr
Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem

Označení budovy, provozů a světelný poutač pro hotel „Vladimir“


Autoři: Q. Klemm, Ing. arch. R. Bergr, Ing. arch. Z. Havlík
Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem

Žardiniéry – glazovaná keramika – pro hotel „Vladimir“


Autoři: M. Žofka, Ing. arch. R. Bergr
Investor: Zahradnický podnik, Ústí nad Labem

Malba na desce „Fučíkova třída“ v salónku hotelu „Vladimir“


Autoři: J. Novosad, Ing. arch. R. Bergr
Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem

Bronzová plastika dívky ve vstupním prostoru hotelu „Vladimir“


Autoři: I. Záleský, Ing. arch. R. Bergr
Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem

Faktografická deska ve vstupním prostoru hotelu „Vladimir“


Autor: V. Petráček
Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem

Kamenná kašna, doplňky: kov, nerez – před hotelem „Vladimir“


Autor: Ing. arch. Z. Havlík
Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem

Skleněná vitráž – sklo float s přísadou india – ve vstupním prostoru hotelu „Vladimir“
Autor: Ing. arch. R. Bergr
Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem

Obraz „Přístaviště“ – olej – v kavárně hotelu „Vladimir“


Autoři: H. Voleníková, Ing. arch. R. Bergr
Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem

Mramorová plastika „Dvojice“ v atriu hotelu „Vladimir“


Autoři: M. Bílek, Ing. arch. R. Bergr
Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem

Obraz „Ústecké motivy“ – malba na desce (olej, acryl) – v salónku hotelu „Vladimir“
Autor: P. Bergr
Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem

Tapiserie „Ruská krajina“ v salonku hotelu „Vladimir“


Autoři: A. Procházka, Ing. arch. R. Bergr
Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem

Obrazový triptych „Přípitek“ v restauraci hotelu „Vladimir“


Autoři: M. Houra, Ing. arch. R. Bergr
Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem
Návrhy na stínidla v hale, salónku, restauraci, kavárně, snack baru hotelu „Vladimir“
Autoři: I. Vyhnánek, Ing. arch. R. Bergr
Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem

Návrhy drobných architektonických uprav v interiéru a exteriéru hotelu „Vladimir“


Autoři: Ing. arch. Z. Havlík, Ing. arch. V. Novák
Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem

SPOLUPRÁCE VÝTVARNÍKA S ARCHITEKTEM 1987


Přehled akcí realizovaných ve spolupráci výtvarníka s architektem v roce 1987, poskytuje informaci
o kvantitativním objemu těchto akcí a jejich tematické strukturovanosti, sahající od zapojení volného
výtvarného díla do architektury přes monumentální pomníky a památníky až po koncepční výtvarná řešení
rozsáhlých městských aglomerací. Zakázková činnost Díla–ČFVU, která se podílí na realizaci výtvarných děl
v architektuře, zde hraje důležitou roli. Součinnost s uměleckými komisemi, které sledují každou akci od
záměru až ke konečné realizaci, je zárukou vysoké umělecké hodnoty. Stále rostoucí objem těchto prací
vyplývá ze současné rozsáhlé investiční výstavby. Potvrzuje, jaký význam přikládá naše společnost
výtvarnému umění a jak si váží jeho trvalých hodnot.

ÚSTÍ NAD LABEM


Pískovcová plastika muže před budovou krajské správy SNB Božtěšice
Autor: R. Taubenek
Investor: Krajská správa SNB, Ústí nad Labem

Znak podniku a firemní označení – kamenina a kovové trny na fasádě budovy Zemědělské zásobování
a nákup
Autoři: L. Šilar, J. Kletvík, O. Kletvíková
Investor: Zemědělské zásobování a nákup, Ústí nad Labem

Plastiky ryb – barevný epoxidový sklolaminát – pět kusů ve vstupní časti ZOO
Autoři: M. Kotrba, P. Skála
Investor: ZOO Ústí nad Labem

Keramické prvky ve vstupní části 36. základní školy Krásné Březno


Autor: M. Žofka
Investor: Technicko-hospodářská správa školských zařízení, Ústí nad Labem

Dva art protisy „Den“ a „Noc“ pro lázeňské město Brná nad Labem
Autoři: L. K. S. Bejčková, Ing. arch. J. Kyznar
Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Ústí nad Labem

Bronzová plastika „Rodina“ ve Fučíkově ulici


Autoři: I. Záleský, Ing. arch. M. Johanovský, Ing. arch. J. Zeman
Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem

Skleněná vitráž v interiéru lékárny Domu technických služeb a distribucí


Autoři: J. Prášil, Ing. arch. J. Slíva
Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem

Keramická fontána na náměstí v Chlumci


Autoři: M. Žofka, Ing. arch. R. Bergr
Investor: MNV Chlumec

Reliéf „Přírodní motivy“ – glazovaná keramika na fasádě protetického odděleni KÚNZ Bukov
Autoři: J. Bejček, Ing. arch. A. Pospíšil, Ing. arch. L. Meiner
Investor: KÚNZ Ústí nad Labem

Kovová branka ke sloupu Piety ve Svádově


Autoři: A. Lábr, M. Dräger, J. Nikendey
Investor: NV Ústí nad Labem

Pískovcová plastika „Předávání vědomostí“ ve vstupním prostoru základní školy Krásné Březno
Autoři: I. Záleský, Ing. arch. J. Gabriel
Investor: Pozemní stavby. Ústí nad Labem
Hračky a doplňky na dětském hřišti Kamenný vrch:
Investor: Technické služby. Ústí nad Labem

Dřevěné prolézačka „Loď“


Autoři: P. Mizera, Ing. arch. L. Berčík

Dvě dřevěné figury pirátů


Autoři: P. Mizera, Ing. arch. L. Berčík

Plastika „Maják“ – plech s povrchovou úpravou


Autor: Ing. arch. L. Berčík

Stěna pro kreslení a označení – beton s povrchovou úpravou


Autoři: A. Bílková, Ing. arch. L. Berčík

Skákací panák – diturvit


Autoři: M. Jarkovská, Ing. arch. L. Berčík

Klidové herní prvky – beton, nerez, dřevo


Autoři: A. Bílková, Ing. arch. l. Berčík

Plastika „Želva“ – beton s povrchovou úpravou


Autor: K. Kučera

SPOLUPRÁCE VÝTVARNÍKA S ARCHITEKTEM 1988


Další ročník sborníku zachycuje přehled realizovaných prací, vytvořených ve spolupráci architekta
s výtvarníkem v roce 1988. Tato spolupráce se projevuje velmi širokou škálou námětových úkolů i forem jejich
uměleckého zvládaní. Výtvarná díla se stávají nedílnou součástí všech architektonických řešení od rozsáhlých
urbanistických celků až po interiérové úpravy. Výtvarným umělcům je tak dána příležitost ztvárnit své
umělecké záměry v nebývalé šíři a tvůrci odpovědnosti. Velká námětová různorodost podmiňuje využívání
takřka všech výtvarných disciplin v nejrozmanitějších variantách spolu s uplatněním jak materiálů klasických,
přírodních tak nově vznikajících hmot. Na vzniku výtvarných děl v architektuře se spolu s investorskými
a projektovými organizacemi podílejí Výtvarná služba Díla–ČFVU i jeho oblastní střediska. Prostřednictvím
uměleckých komisí ČFVU přebírají garanci za vysokou ideovou i výtvarnou hodnotu těchto prací.
Dílo, podnik českého fondu výtvarných umění

ÚSTÍ NAD LABEM


Hliníkový informační systém v hotelu Máj
Autoři: L. Němeček, Ing. arch. J. Pacáková
Investor: Interhotel Liberec, Gutenbergova 3

Keramická stěna v interiéru hotelu „Máj“


Autoři: ak. soch. O. Rujbr, ak. mal. P. Skácel, Ing. arch. J. Pacáková
Investor: Interhotel Liberec, Gutenbergova 3

Městský znak z lipového masivu pro Primátorský salónek v hotelu „Máj“ na sídlišti Severní Terasa
Autoři: Ing. arch. J. Kumpošt, Ing. arch. J. Pacáková, S. Hrbek
Investor: Interhotel Liberec, Gutenbergova 3

Skleněná zrcadlová stěna ve vstupní hale hotelu „Máj“


Autoři: ak. mal. V. Procházka, Ing. arch. J. Pacáková
Investor: Interhotel Liberec, Gutenbergova 3

Kamenná plastika „Sport“ v areálu základní školy Všebořice


Autoři: ak. soch. I. Záleský, Ing. arch. M. Fibiger
Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Ústí nad Labem, Stavbařů 2823

Tři plastiky – sklolaminát v areálu koupaliště Brná nad Labem


Autoři: ak. soch. M. Kotrba, ak. soch. P. Skála
Investor: Repro, Ústí nad Labem, Hornická 39
Dřevěný reliéf ve vstupní hale Severografia
Autor: R. Taubenek
Investor: Severografia, Ústí nad Labem, Švermova 83

Kamenná plastika – pítko v areálu parku Kamenný vrch


Autor: ak. soch. K. Kučera
Investor: Technické služby, Ústí nad Labem, Křižíkova 67

Aradekor „Moudrost věků“ v interiéru Domu pečovatelské služby v Krásném Březně


Autoři: ak. mal. A. Procházka, Ing. arch. J. Gabriel
Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Ústí nad Labem, Stavbařů 2823

Kamenná plastika „Rozhovor“ v interiéru Domu pečovatelské služby v Krásném Březně


Autoři: ak. soch. V. Kyselka, Ing. arch. J. Gabriel
Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Ústí nad Labem, Stavbařů 2823

Skleněná stropní vitráž v Podniku výpočetní techniky, Střekov


Autoři: ak. mal. V. Procházka, Ing. arch. R. Bergr
Investor: Podnik výpočetní techniky, Praha 8, Za invalidovnou 144

Osm závěsných a tři nástěnná svítidla – antikoro, sklo, kov – v interiéru prodejny ESO na Mírovém
náměstí
Autor: S. Honzík
Investor: Potraviny, podnikové ředitelství, Ústí nad Labem, Mírové náměstí

Výtvarné řešení školní jídelny a vestibulu (panely, vitríny, fotografie) – materiál dřevotříska, polystyren
– v základní škole v Krásném Březně
Autor: S. Jerykalin
Investor: 8. ZŠ Ústí nad Labem – Krásné Březno, Husova 19

Označení městské tržnice – materiál smaltovaný plech, poutač „Jablko“ a písmo


Autoři: ak. mal. E. Vlasáková, Ing. arch. F. Švancer, Ing. J. Dostál, J. Husák
Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Ústí nad Labem – Severní Terasa, ulice Stavbařů 2823

Firemní označení a stylizovaný znak PORS Ústí nad Labem – materiál bronz /650 x 22 cm, 730 x 25 cm/
na administrativní budově Početnické a organizační služby, Bukov
Autoři: ak. soch. M. Hejný, Ing. arch. V. Hacmac
Investor: Početnická a organizační služba – ústředí, Praha 1, Vodičkova 34
Příloha III.
Základní informace o vybraných autorech
Zdroje: BROŽEK, Jaroslav. Výtvarné Ústí. 1. vyd. Město Ústí nad Labem 1999. ISBN 80-
238-3856-3; http://cotoje.mlp.cz/default.aspx; http://abart.artarchiv.cz/.

BARTOŠOVÁ-VILHANOVÁ, Jana (*24. 6. 1929 Bratislava), sochařka


BÁRTOVÁ, Milena (*2. 11. 1949 Trutnov), sklářská výtvarnice
BEJČEK, Jaroslav (*9. 7. 1926 Louka u Litvínova – †17. 9. 1986 Ústí nad Labem),
malíř, sochař, grafik
BEJČKOVÁ, Li Ki Sun (*19. 10. 1931 Korea), textilní výtvarnice
BERAN, Alexander (Alex) (*22. 7. 1923 Liberec), malíř, grafik
BERGR, Rudolf, Ing. arch. (* 4.4.1934 Soběslav), architekt
BÍLKOVÁ, Alena, ak. mal. (*13. 9. 1946 Ústí nad Labem), sklářská výtvarnice, grafička
BRYCHTOVÁ, Jaroslava, ak. soch. (*18. 7. 1924 Železný Brod), sklářská výtvarnice,
sochařka
ČUMPELÍK, František (*23. 12. 1923 Mnichovo Hradiště – †16. 1. 1997 Ústí nad Labem),
umělecký řezbář
DRNKOVÁ-ZÁŘECKÁ, Věra, ak. mal. (*7. 3. 1922 Praha), textilní výtvarnice
HANZÍK, Stanislav, ak. soch. (*24. 7. 1931 Most), pedagog, sochař
HOURA, Miroslav (*3. 8. 1933 Krhanice na Sázavě – †19. 1. 2006 Ústí nad Labem),
malíř, grafik, práce z textilu, mozaiky
HRBEK, Stanislav (*1. 5. 1930), řezbář
CHLÍBEC, Milan (*22. 4. 1933 Praha), keramik
KAYSER, Jiří (Georges) (*16. 11. 1918 Písek), pedagog, malíř
KLÁPŠTĚ, Jaroslav (*7. 8. 1923 Záhoří u Železného Brodu – †23. 9. 1999 Praha), malíř,
grafik, ilustrátor
KLEIN, Jiří (*14. 10. 1939 Slané – †29. 7. 1989 Praha), sochař
KLETVÍK, Jindřich (*30. 5. 1938 Praha), keramik
KLETVÍKOVÁ, Otilie (*5. 7. 1940 Praha), keramička
KOPECKÝ, Bohdan, ak. mal. (*23. 8. 1928), malíř
KMENTOVÁ Eva, ak. soch. (*6. 1. 1928 Praha – †8. 4. 1980 Praha), sochařka
KRONYCH, Karel (*7. 2. 1926 Rakovník), sochař
KUMPOŠT, Jindřich (*4. 6. 1923 Brno), architekt
KVĚTENSKÝ, Vlastimil (*25. 5. 1930 Skutíčko u Skutče – †21. 2. 1985 Karlovy Vary),
keramik, malíř, sochař
LAPÁČEK, Ladislav (*22. 6. 1920 Pustá Rybná – †23. 12. 1993 Ústí nad Labem), malíř,
grafik, mozaiky
LIBENSKÝ, Stanislav (*27. 3. 1921 Sezemice – †24. 2. 2002 Železný Brod), malíř, sklář,
sochař
MATOUŠ, Dalibor (*21. 8. 1925 Horní Branná u Jilemnice – †20. 12. 1992), malíř, grafik
MENŠ, Josef (*16. 5. 1920 Hrochův Týnec – †28. 8. 1983 Děčín), malíř, pedagog,
mozaiky
MENŠ, Petr, ak. mal. (*30. 10. 1943 Mladá Boleslav), malíř, užitý grafik
NEJDL, Slavoj (*6. 6. 1929 Košice – †20. 1. 2007), sochař
NOVOTNÝ, Jan (*17. 6. 1929 Pustá Polom – †22. 1. 2005 Malá Skála), sklář
PRÁŠIL, Jaroslav, doc. ak. mal. (*26. 5. 1945 Ústí nad Labem), sklář, malíř, grafik,
textilní výtvarník, pedagog
PROCHÁZKA, Antonín, ak. mal. (*13. 6. 1935 Ledvice u Duchcova – †29. 11. 1991 Ústí
nad Labem), malíř, grafik, práce z textilu
PROCHÁZKA, Vladimír, ak. soch. (*2. 5. 1947 Ústí nad Labem), sochař, sklář
RABOCH, Miroslav, ak. soch. (*29. 1. 1931 Praha), sochař, keramik
ROUBÍČEK, René, ak. soch. (*23. 1. 1922 Praha), sochař, sklář
SKÁLA, Petr (*23. 12. 1946), sochař
SOLOVJEVOVÁ, Jaroslava, roz. Zabloudilová (*24. 10. 1926 Praha), malířka, grafička
ŠILAR, Lubomír (*12. 6. 1932 Horní Čermná), keramik, sochař
ŠMÍD, Vladimír (*6. 1. 1930 Proboštov – †9. 6. 1998), keramik, sochař
ŠRÁMKOVÁ, Alena, roz. Cafourková, Ing. arch. (*20. 6. 1929 Praha), architektka,
pedagožka, teoretička
TABERYOVÁ, Marta, ak. soch. (*22. 9. 1930 Olomouc), sochařka, keramička
ŤÁPAL, Richard, ak. mal. (*17. 6. 1912 Vídeň), malíř, sochař
VANČA, Josef (*19. 2. 1908 Drážďany – †5. 8. 1988 Ústí nad Labem), sochař, keramik
VYHNÁNEK, Ivo (*20. 10. 1930), sochař
ZOUBEK, Olbram, ak. soch. (*21. 4. 1926 Praha), sochař
ŽERTOVÁ, Růžena, Ing. arch. (*4. 11. 1932 Ostrava), architektka
ŽOFKA, Milan, ak. soch. (*10. 6. 1946 Most), keramik
Příloha IV.
Vyhláška ministerstva školství a kultury o nákupu, zadávání a prodeji děl
výtvarných umění a o některých jiných opatřeních v oboru výtvarných umění
[online]. ©2002–2007. [cit. 2008-02-29]. Dostupné z:
<http://www.lexdata.cz/lexdata/sb_free.nsf/c12571d20046a0b2c12566af007f1a09/
c12571d20046a0b2c12566d40071ed6b?OpenDocument>. (DP s. 26, 33, 62, 64)

Předpis publikovaný ve Sbírce zákonů ČR

Název: Vyhláška ministerstva školství a kultury o nákupu, zadávání a prodeji děl výtvarných umění
a o některých jiných opatřeních v oboru výtvarných umění

Číslo předpisu: 149/1961 Sb.


Kategorie předpisu: Vyhláška
Účinný od: 01.01.1962
Zrušen dnem: 15.04.92
Autoři předpisu: Ministerstvo školství a kultury
Částka: 70/1961 Sb.
Rozeslaná dne: 27.12.1961
Derogace: rušen, ruší

Předpis zveřejněn ve Sbírce zákonů


Poznámky zpracovatele:
Text předpisu

149

VYHLÁŠKA
ministerstva školství a kultury
ze dne 12. prosince 1961
o nákupu, zadávání a prodeji děl výtvarných umění a o některých
jiných opatřeních v oboru výtvarných umění

Ministerstvo školství a kultury stanoví v dohodě se zúčastněnými ministerstvy podle § 1 zákona č. 272/1949
Sb., o řízení výroby a distribuce v oboru působnosti ministra informací a osvěty:

Oddíl první
Nákup, zadávání a prodej děl výtvarných umění
§1

(1) Originály děl výtvarných umění (obrazy, sochy, grafiku, díla umění užitého), jakož i tzv. autorské kopie
1
těchto děl v rozsahu prováděcích předpisů k zákonu o dani z obratu ) (dále jen "díla výtvarných umění")
mohou prodávat, pokud není ustanoveno jinak:
a) autoři těchto děl nebo jejich dědicové;
b) Český fond výtvarných umění, na Slovensku Slovenský fond výtvarných umění a jejich podniky a krajské
složky (dále jen "fondy");
c) národní podniky, podniky státního obchodu, podniky místního průmyslu a komunálního hospodářství, lidová
družstva spotřební a jiné socialistické organizace, oprávněné k nákupu a prodeji děl výtvarných umění;
d) majitelé těchto děl, pokud jejich prodej neprovádějí po živnostensku.
(2) Plošné a plastické rozmnoženiny děl výtvarných umění mohou vydávat jen oprávnění vydavatelé
a prodávat jen osoby, které mají oprávnění k rozšiřování těchto rozmnoženin.
(3) Socialistické organizace zabývající se nákupem a prodejem děl výtvarných umění - s výjimkou speciálních
prodejen státní distribuční sítě obchodu klenoty, hodinami a starožitnostmi - mohou prodávat nebo přijímat do
komise jen ta díla výtvarných umění žijících autorů, s výjimkou děl architektonických, která jim dodají fondy.
§2

(1) Ústřední úřady a orgány, národní výbory, podniky, lidová družstva, ostatní rozpočtové, hospodářské,
společenské a jiné socialistické organizace (dále jen "organizace") mohou nakupovat díla výtvarných umění
žijících autorů s výjimkou děl architektonických, pro vlastní potřebu - pokud jinými předpisy není nákup
omezen - výhradně od fondů, a s výjimkou zadávání návrhů na díla umění užitého ( § 4 a § 5) jen jejich
prostřednictvím vytvoření takových děl zadávat; 2) díla výtvarných umění nežijících autorů mohou nakupovat
jen prostřednictvím prodejen státní distribuční sítě obchodu klenoty, hodinami a starožitnostmi, a to po
předchozím posouzení galerií, v jejímž obvodu působnosti se dílo nalézá.
(2) S ohledem na potřebu neustálého zvyšování kultury prostředí organizace plánují v rámci svých běžných
plánů a rozpočtů roční i perspektivní plány prostředků na nákup děl výtvarných umění a stanoví způsob jejich
3
použití a umístění. )
(3) Plánování, výběr a nákup děl výtvarných umění projednávají a provádějí organizace v součinnosti se
svými základními organizacemi KSČ, ROH, popř. ČSM.
(4) Po schválení plánů a rozpočtů oznámí organizace své požadavky podle odstavce 2 na díla výtvarných
umění žijících autorů, a to jak na díla hotová, tak i na díla, která mají být vytvořena, příslušnému krajskému
sekretariátu fondu. Ústředí fondů v Praze nebo v Bratislavě oznámí organizace své požadavky pokud jde
o kraj Středočeský nebo Západoslovenský, jakož i vždy, když jde o dílo širšího společenského dosahu 4)
vyžadující si větších finančních nákladů. Zároveň sdělí pro informaci částku, kterou na nákup těchto děl
plánují.
(5) Fondy evidují závažná díla výtvarných umění vzniklá z iniciativy umělců, zajišťují nákup, zadávání a
vytvoření nových výtvarných děl, poskytují umělcům informace o požadavcích organizací a soustřeďují podle
těchto požadavků v pravidelných dohodnutých termínech v krajských, popřípadě i v okresních městech díla
výtvarných umění, která byla uměleckými komisemi fondů schválena a doporučena ke společenskému
uplatnění. Ve spolupráci s příslušnými orgány Svazu čs. výtvarných umělců a Svazu architektů ČSSR
poskytují fondy organizacím konzultace a poradenskou službu.
(6) Při nákupu a zadávání děl výtvarných umění musí organizace dodržovat zásadu nejvyšší hospodárnosti.
Nákup nesmí být prováděn na úkor plánovaných úkolů investiční výstavby a na úkor péče o základní fondy.
U státních organizací se náklady na tyto akce hradí z prostředků na decentralizované investice. 5) Národní
6
výbory mohou k nákupu děl výtvarných umění využít též prostředků ze svých doplňkových rozpočtů. )
(7) Ustanovení předchozích odstavců platí i v případech, kdy organizace si vybere originály děl výtvarných
umění přímo v ateliérech umělců nebo na jejich výstavách.
(8) Ustanovení předchozích odstavců - s výjimkou odstavců 3 a 6 - se nevztahují na ministerstvo školství
a kultury, Slovenskou národní radu - odbor pro školství a kulturu, na Národní galerii, Slovenskou národní
7
galerii a na jejich pobočky, na galerie a jiné veřejné sbírky děl výtvarných umění řízené národními výbory )
a na Uměleckoprůmyslové muzeum; nákupy děl výtvarných umění u těchto organizací provádějí nákupní
komise jmenované ministerstvem školství a kultury (na Slovensku Slovenskou národní radou - odborem pro
školství
a kulturu) nebo příslušnými národními výbory.
§3

(1) Prodej děl výtvarných umění autory, jejich rodinnými příslušníky nebo dědici nesmí být prováděn formou
podomního obchodu nebo soukromé agentáže nebo jiným nedůstojným způsobem, a to ani ve spojitosti
s uspořádáním výstavy.
(2) Obchodní činnost tzv. výtvarných kolektivů, rozvíjená buď členy těchto kolektivů nebo prostřednictvím
jejich obchodních zástupců a jiných soukromých zprostředkovatelů je nepřípustná.
Oddíl druhý
Zadávání návrhů na díla umění užitého
§4

(1) Návrhy na řešení výtvarných úkolů spojených s výstavami a veletrhy - s výjimkou projektových prací - dále
s výtvarnou náborovou a propagační činností, návrhy na díla užité grafiky (plakáty, obaly, etikety, tzv. poutače
apod.) a knižní ilustrace nemusí organizace zadávat prostřednictvím fondů, pokud:
a) k jejich posouzení jsou u organizací zřízeny v součinnosti se Svazem čs. výtvarných umělců umělecké
komise ( § 6-9),
b) u nakladatelství a podniků knižního obchodu jsou ediční rady nebo schvalovací komise doplněny
v součinnosti se Svazem čs. výtvarných umělců o jeho členy,
c) jsou vytvářeny pro vnitřní potřebu organizací jejich vlastními odborně kvalifikovanými pracovníky.
(2) Zadat návrh může objednavatel jen písemnou smlouvou, která konkrétně vymezuje zadaný úkol. Nesmí
nikdy rámcově zahrnovat úkoly určené jen podle druhu.
§5

(1) Organizace zabývající se hromadnou výrobou rozmnoženin děl umění užitého (sklad, keramiky, porcelánu,
šatového a dekoračního textilu, oděvnictví, bytového textilu. koberců, kožedělných výrobků a módních
doplňků, nábytku a výrobků ze dřeva, osvětlovacích těles, strojů, nástrojů, užitkového spotřebního zboží
z kovu nebo umělých a nových hmot, hraček, upomínkových a dárkových předmětů, šperků, bižuterie,
kalendářů, alb a jiné papírové konfekce apod.) mohou zadávat návrhy na tato díla a rozmnožovat je podle
dodaného návrhu externích výtvarníků nebo i vlastních pracovníků bez prostřednictví fondů tehdy, když
návrhy (modely, prototypy) budou schváleny uměleckou komisí.
(2) ustanovení § 4 odst. 2 platí obdobně.
Oddíl třetí
Umělecké komise
§6

(1) Vysoká ideová a umělecká kritéria hodnocení při nákupu, prodeji a zadávání děl výtvarných umění,
určených ke společenskému uplatnění na všech úsecích hospodářského a kulturního života nebo k reprodukci
ve výrobě, zajišťují umělecké komise.
(2) Umělecká komise zřízená při jedné organizaci může být činná i pro organizaci jinou.
8
(3) Umělecké komise jsou složeny ze zástupců organizací, při nichž jsou zřízeny, ) nebo pro kterou jsou
činné, ze zástupců Svazu čs. výtvarných umělců, popř. podle povahy úkolů též ze zástupců Svazu architektů
ČSSR (dále jen "Svazy") a jiných uměleckých institucí, a dále ze zástupců příslušných orgánů KSČ, ROH,
popř. ČSM:
(4) Umělecké komise jako posudkové a poradní orgány organizací může v součinnosti se Svazy zřídit a jejich
členy jmenovat zpravidla na dobu jednoho roku, popř. na dobu trvání úkolu komise, na návrh organizací
uvedených v odstavci 3 a příslušných orgánů KSČ, ROH, popř. ČSM:
a) příslušný ústřední úřad u uměleckých komisí při ústředních organizacích a orgánech,
b) příslušný národní výbor u uměleckých komisí při národních výborech, u uměleckých komisí při organizacích
v oboru působnosti národních výborů ten národní výbor, který organizaci řídí,
c) u uměleckých komisí ve výrobních oborech vedoucí organizace, při níž komise pracuje.
(5) Počet členů uměleckých komisí stanoví podle povahy úkolů organizace, která členy jmenuje (odst. 4);
k zajištění odbornosti komise mají zástupci Svazů tvořit polovinu členů komise. Komise může mít též potřebný
počet náhradníků.
(6) Předsedu umělecké komise volí komise zpravidla ze zástupců Svazů. Komise si volí též místopředsedu.
§7

(1) Úkolem uměleckých komisí je podávat organizacím, při nichž jsou zřízeny, nebo pro které jsou činné,
objektivní hodnocení ideové a umělecké úrovně předkládaných děl výtvarných umění, posuzovat přiměřenost
honoráře za tato díla požadovaného a povahu díla pro účely zdanění. Umělecké komise podávají těmto
organizacím též iniciativní návrhy a podněty.
(2) U výtvarných děl, jejichž konečnou realizaci a technické práce provádí výrobní nebo řemeslný podnik
(monumentální plastiky, reliéfy, mozaiky, vitráže, díla užitého umění apod.), sledují umělecké komise postup
prací až do konečné realizace a umístění díla a vyjadřují se ke konečné fakturaci. Povinnost dozoru autora
díla, smluvně zajištěná, není tímto ustanovením dotčena.
(3) Umělecké komise zodpovídají za svou činnost organizaci, která je zřídila. Členové komisí odpovídají za
svou činnost v komisi organizaci, která je za členy komise navrhla. Nemůže-li se člen komise z vážných
důvodů aktivně zúčastnit jednání komise po dobu delší dvou měsíců, nebo neplní-li jiné povinnosti člena
komise, navrhne příslušná organizace jiného zástupce.
(4) Členům uměleckých komisí, pokud jsou zástupci autorských svazů, náleží za jejich práci v komisi odměna
podle platných předpisů; 9) odměna jim nepřísluší, jestliže členství v komisi vyplývá z jejich pracovního
poměru. Členové komise jsou uvolňováni pro práci v komisi v obecném zájmu bez újmy svého pracovního
výdělku; je jim poskytováno placené pracovní volno v rozsahu nezbytném pro výkon funkce a v souladu
s vlastními pracovními úkoly plynoucími z pracovního poměru. Cestovné a diety jsou členům komise
poskytovány podle příslušných předpisů o náhradě cestovních a jiných výdajů. 10)
§8

(1) Umělecká komise je schopna usnášení, je-li přítomna nadpoloviční většina členů; usnáší se většinou hlasů
přítomných členů, při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy.
(2) K jednání komise může předseda přizvat další experty a odborné pracovníky, kteří mají hlas poradní.
Jednání komise se může zúčastnit i zástupce příslušného nadřízeného orgánu.
(3) Zápis o jednání umělecké komise podepisují všichni přítomní členové komise. Ze zápisu musí být zřejmý
jasný a zdůvodněný závěr o ideové a umělecké úrovni posuzovaného díla, o přiměřenosti honoráře, popř.
o jeho navrhované úpravě a způsobu zdanění, jednání i doba, po kterou komise zasedala. Zápisy o jednání
komise s příslušnou dokumentací musí být vedeny přehledně a řádně archivovány. U monumentální tvorby
připojují se k faktuře pro objednatele příslušné výpisy ze zápisu o jednání komise.
(4) Nutné administrativní práce pro umělecké komise zajišťuje organizace nebo instituce, při níž je komise
zřízena; nese též náklady na činnost této komise. Je-li umělecká komise činna i pro jinou organizaci nebo
instituci v takovém rozsahu, že pravidelností nebo počtem, popř. povahou úkolů vznikají organizaci, která
komisi zřídila, vyšší náklady (administrativní, vyšší cestovné, porotné apod.) nese organizace, pro kterou je
komise též činna, poměrnou část těchto nákladů, a to podle vyúčtování nebo dohodnutým paušálem; toto
ustanovení se netýká nákladů fondů, které vznikají z činnosti uvedené v § 2 odst. 5.
§9

(1) Uměleckými komisemi se rozumějí komise zřízené ve smyslu § 2 odst. 5, § 4 odst. 1 a § 5 odst. 1 této
vyhlášky, výtvarné rady u podniků, závodů a jiných institucí, nákupní komise uměleckých institucí, soutěžní
poroty a podobné komise posuzující díla výtvarných umění, určené k účelům podle § 6 odst. 1, a jejichž
složení a úkoly odpovídají ustanovením této vyhlášky. Pokud komise plní účel stanovený v § 6 odst. 1, mohou
11
speciální předpisy ) stanovit úkoly a složení těchto komisí odchylně od ustanovení této vyhlášky.
(2) Pokud při organizacích působí jiné podobné komise, nemusí být přetvářeny na umělecké komise podle
této vyhlášky, pokud organizace při nákupu, prodeji a zadávání děl výtvarných umění použije uměleckých
komisí při fondech.
Oddíl čtvrtý
Nákup a prodej prací lidové výtvarné tvořivosti
§ 10

(1) Organizace nesmějí nakupovat práce lidové výtvarné tvořivosti (obrazy, kresby, grafiku, sochy, dekorativní
užitkové předměty apod. zhotovené z textilu, dřeva, kůže, proutí, kovů, skla a jiných materiálů), ať již jsou
výsledkem činnosti jednotlivců nebo členů výtvarných kroužků při závodních klubech, osvětových besedách,
osvětových zařízeních ozbrojených sil apod. nebo vznikly v kroužcích neorganizovaných pracovníků lidové
tvořivosti (dále jen "práce lidové výtvarné tvořivosti") ani zadávat těmto osobám návrhy děl umění užitého
(průmyslového výtvarnictví).
(2) ustanovení § 2 odst. 8 platí obdobně.
§ 11

(1) Práce lidové výtvarné tvořivosti nesmějí být prodávány.


a) organizacemi,
b) na výstavách lidové výtvarné tvořivosti,
c) prostřednictvím obchodních zástupců nebo jiných soukromých zprostředkovatelů.
(2) Ministerstvo školství a kultury (Slovenská národní rada - odbor pro školství a kulturu) může povolit výjimku
z ustanovení odstavce 1 písm. b) s tím, že organizace může uskutečnit nákup jen prostřednictvím fondů, popř.
prostřednictvím uměleckých komisí zřízených ministerstvem školství a kultury (Slovenskou národní radou -
odborem pro školství a kulturu).
(3) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na předměty lidové umělecké výroby ( § 7 zákona č. 56/1957 Sb.,
o umělecké řemeslné práci a o lidové umělecké výrobě, § 5 zákona SNR č. 4/1958 Zb. SNR, o lidové
umělecké výrobě, a uměleckých řemeslech) dodávané k prodeji lidovými družstvy a Ústředími lidové
umělecké výroby.
(4) Pro závodní kluby platí směrnice Ústřední rady odborů pro činnost souborů a kroužků lidové umělecké
tvořivosti v kulturních zařízeních Revolučního odborového hnutí a v závodech.
Oddíl pátý
Vystavování děl výtvarných umění a prací lidové výtvarné tvořivosti
§ 12

(1) Díla výtvarných umění mohou souborně vystavovat na výstavách


a) autoři nebo skupiny vystavovaných děl,
b) ministerstvo školství a kultury, ostatní ústřední úřady, jejich organizace a zařízení, které jsou k tomu
povolány,
c) Národní galerie, Slovenská národní galerie a jiné veřejné sbírky děl výtvarných umění řízené národními
výbory, Uměleckoprůmyslové muzeum,
d) národní výbory a jejich osvětová zařízení,
e) Svaz čs. výtvarných umělců a jeho organizační složky, Svaz architektů ČSSR a jeho organizační složky,
f) fondy,
g) společenské organizace, jejich složky a zařízení, závodní kluby apod.,
h) ostatní socialistické organizace, zejména lidová družstva pokud jsou k tomu povolány, jakož i jednotná
zemědělská družstva.
(2) Výstavy děl výtvarných umění musí být předem hlášeny krajskému národnímu výboru, zahrnuty do
krajského plánu výstav a schváleny tímto národním výborem.
(3) Výstavy musí být řádně instalovány a v celém jejich provozu musí být dbáno jejich kulturně politického
a výchovného poslání.
(4) Pro zajištění účelného využití a koordinace výstav děl výtvarných umění celostátního významu, zašlou
krajské národní výbory návrhy plánů výstav děl výtvarných umění, které hodlají uspořádat v obvodu jejich
působnosti organizace uvedené v odstavci 1 písm. b), c) a e) ministerstvu školství a kultury k vyjádření,
a to do 1. října předchozího roku a event. zásadní změny v plánu na druhou polovinu roku do následujícího
30. dubna.
§ 13

(1) Organizace, které v následujícím roku hodlají vyslat výstavy děl výtvarných umění do ciziny nebo takové
výstavy z ciziny přijmout, jsou povinny zaslat ministerstvu školství a kultury k vyjádření plány těchto výstav
a event. zásadní změny v plánu ve lhůtách uvedených v § 12 odst. 4.
(2) Bez souhlasu ministerstva školství a kultury nesmí být žádná výstava děl výtvarných umění do ciziny
vyslána, ani z ciziny přijata.
§ 14

Poradním orgánem ministerstva školství a kultury pro koordinaci výstav děl výtvarných umění je komise
zřízená při tomto ministerstvu.
§ 15

Vystavování děl výtvarných umění za účelem jejich prodeje v domech, restauracích a jiných provozovnách,
úřadech, závodech apod. je dovoleno jen fondům.
§ 16

(1) Práce lidové výtvarné tvořivosti mohou souborně vystavovat na výstavách


a) ministerstvo školství a kultury a organizace a zařízení spadající do oboru jeho působnosti, pokud jsou
k tomu povolány,
b) národní výbory a jejich zařízení, která jsou pověřena péčí o lidovou uměleckou tvořivost (osvětové besedy,
kulturní domy, pionýrské domy apod.),
c) orgány ozbrojených sil a jejich osvětová zařízení,
c) společenské organizace, jejich složky a zařízení pověřené péčí o lidovou uměleckou tvořivost (závodní
kluby apod.).
(2) Výstavy prací lidové výtvarné tvořivosti musí být předem hlášeny příslušnému okresnímu národnímu
výboru a jím povoleny.
(3) Uvádění cen na vystavených pracích lidové výtvarné tvořivosti ve výstavních katalozích apod. na
výstavách je nepřípustné.
Oddíl šestý
Rozmnožování, vystavování a jiné rozšiřování portrétů ústavních
činitelů a jiných významných osobností a státních symbolů
§ 17

(1) Jakákoli plošná i plastická díla zpodobující presidenta republiky, členy vlády, ostatní ústavní činitele a jiné
významné osobnosti života politického a kulturního, domácí i zahraniční, soudobé i historické ať v oboru
malířství, sochařství, grafiky či v jiných technikách a materiálech, jakož i fotografie (dále jen "portréty") mohou
být rozmnožována za účelem jich rozšiřování jen se souhlasem Komise pro zpodobování ústavních činitelů
a jiných významných osobností, zřízené při ministerstvo školství a kultury, na Slovensku při Slovenské
národní radě - odboru pro školství a kulturu. Byl-li portrét schválen touto komisí, odpadá další jeho
schvalování v závodě, kde má být rozmnožován.
(2) O schválení portrétu podle odstavce 1 žádá se současným předložením originálu autor popř. jeho
dědicové a není-li jich, vydavatel. Schválený originál musí být zřetelně označen razítkem komise.
Rozmnožovatelé a rozšiřovatelé portrétů spoluodpovídají za to, že portrét byl schválen.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí i pro prototypy grafického a plastického vyjádření státního znaku, pro
rozmnožování a jiné rozšiřování, zejména pro hromadnou výrobu státního znaku, státních vlajek (praporů),
rudých praporů, vlajek a praporů bratrských států, jakož i látek určených k výrobě vlajek a praporů, dále pro
hromadnou výrobu předmětů opatřených státním znakem (razítka, pečeti, součástky výstroje stejnokrojů
apod., popř. raznice pro výrobu těchto předmětů).
§ 18

(1) Portréty a státní znaky určené pro památníky, pomníky a pamětní desky apod. schvaluje Ideová rada pro
péči o památníky, pomníky a pamětní desky, zřízená při ministerstvu školství a kultury, na Slovensku při
Slovenské národní radě - odboru pro školství a kulturu.
(2) Řízení se zahajuje z podnětu investora, popř. i bez tohoto podnětu.
(3) Příslušné národní výbory dohlížejí přímo nebo prostřednictvím svých orgánů na výtvarnou a zpodobující
úroveň individuálně vytvořených plošných i plastických portrétů vystavovaných nebo jinak zveřejňovaných.

Oddíl sedmý
Ustanovení společná a závěrečná
§ 19

(1) Na zachovávání ustanovení této vyhlášky dozírají především příslušné národní výbory; jsou-li porušována,
činí potřebná opatření.
(2) Svazy jsou povinny poskytnout orgánům národních výborů odbornou pomoc, požádají-li o ni.
§ 20

Výjimky z ustanovení této vyhlášky povoluje ministerstvo školství a kultury v dohodě se zúčastněnými
ústředními úřady a orgány.
§ 21

Zrušuje se vyhlášky č. 91/1958 Ú. l., o nákupu, prodeji a vystavování děl výtvarných umění a prací lidové
výtvarné tvořivosti, o zadávání návrhů v oborech umění užitého a o rozmnožování, vystavování a jiném
rozšiřování portrétů ústavních činitelů a jiných významných osobností, ve znění vládní vyhlášky č. 43/1960 Sb.
§ 22

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1962.

Ministr:
Kahuda v.r.
Poznámky pod čarou:
1
) Výnos ministra financí ze dne 23. října 1957 Čj. 152/73500/57 (vyhláška ministra financí č. 204/1957 Ú. l.,
o vydání prováděcích předpisů pro obor daně z obratu a daně z výkonu) a směrnice ministerstva financí ze
dne 18. ledna 1958, o zdaňování příjmů z činnosti v oboru užitého umění, vyhlášené v částce 5 Ú. l. z roku
1958.
2
) Vládní vyhláška č. 43/1960 Sb., o provádění projektových, vědeckovýzkumných, uměleckých a jiných prací
na vysokých a průmyslových školách pro socialistické organizace, zůstává nedotčena.
3
) Např. do společenských a veřejných interiérů, do pracovních prostředí, do interiérů výrobních,
nemocničních, léčebných, tělocvičných a rekreačních objektů, do nemocnic, sanatoří, na stadióny, do
ubytovacích podniků, na prostranství komplexu budov v sídlišti, závodu apod., jako součást architektury, jako
odměny a ceny v různých soutěžích apod.
4
) Exteriérová výtvarná díla v průmyslových, kulturních, lázeňských a sportovních centrech apod., výtvarné
řešení objektů reprezentačního charakteru, větších divadel, veřejných objektů v železničních uzlech apod.
5
) Tyto prostředky nevyužité do konce roku přecházejí do roku příštího
( § 10 odst. 4 vyhlášky č. 64/1958 Ú. l.).
6
) Způsob finančního zajištění plánu potřeby děl výtvarných umění je uveden v části I Směrnic pro sestavování
návrhu státního rozpočtu a finančních plánů.
7
) Samostatné městské obrazárny, obrazárny při muzeích apod.
8
) Netýká se uměleckých komisí při fondech a nákupních komisí při galeriích, popř. při muzeích.
9
) Směrnice ministerstva financí ze dne 6. září 1954 čj. 163/114 529/1954, poř. č. 240/1954 Sb. instr.,
o odměňování odborných posudků a výnos ministerstva školství a kultury ze dne 14. července 1959, čj. 31
373/59-E I/2, o odměňování členů hodnotitelských komisí.
10
) Vyhláška ministerstva financí č. 480/1950 Ú. l., ve znění vyhlášky č. 72/1952 Ú. l. a předpisů vydaných
k jejímu provedení.
11
) Např. vyhláška Státního výboru pro výstavbu č. 154/1959 Ú. l., o soutěžním řádu pro soutěže na konceptní
projektová řešení
Příloha V.
Vládní usnesení z 28. července 1965 č. 355 o řešení otázek uplatnění
výtvarného umění v investiční výstavbě – faksimile (originál uložen v Národním
archivu ČR). (DP s. 32, 54)
Příloha VI.
Stanovisko umělců a kulturních pracovníků. Výtvarná práce roč. XIX, č. 1.
1971, s. 1. (DP s. 26)

1
2
Příloha VII. Vývoj umění od roku 1945 – faksimile z publikace České umění 1938–1989. České umění 1938–1989 – programy – kritické texty – dokumenty. 1. vyd. Praha: Academia 2001.
ISBN 80-200-0930-2. (DP s. 10)
Příloha VIII.
Ukázka losu Věcné loterie Díla – podniku ČFVU
Dílo, podnik ČFVU, oblastní středisko Ústí nad Labem 1962–1994. Státní oblastní
archiv Litoměřice. Karton č. 13. (DP s. 64)
Příloha IX.
Žádost Jaroslavy Brychtové o registraci
Svaz českých výtvarných umělců – krajská organizace Ústí nad Labem.
Státní oblastní archiv Litoměřice. Karton č. 3. (DP s. 58)
Příloha X.
Dopis uchazečům o evidenci u ČFVU
Dílo, podnik ČFVU, oblastní středisko Ústí nad Labem 1962–1994. Státní oblastní
archiv Litoměřice. Karton č. 3. (DP s. 61)
Příloha XI.
Články z Průboje týkající se protikampaně na petici „Několik vět“
Průboj ze dne 22. července 1989, 16. a 25. srpna 1989. (DP s. 22)