Explore Ebooks
Categories
Explore Audiobooks
Categories
Explore Magazines
Categories
Explore Documents
Categories
Cyklogram (obr. 126) se používá na vyšším stupni plánování (prapor, pluk) pro
budování komplexů opevňovacích objektů. Jednotlivé pracovní procesy a
pracovní skupiny (podskupiny) se rozlišují barvou, číslováním, značkami apod.
Mění-li se v průběhu budování objektu složení pracovních podskupin, zpravidla
se u jednotlivých operací toto složení uvádí.
Síťový graf se používá při organizování více jak třiceti činností (pracovních
procesů, pracovních operací), a to na nižším velitelském stupni, je-li nutno
provést detailní plánování, nebo na vyšším stupni při budování složitého
komplexu opevňovacích objektů, když je nutno najít kritickou cestu.
312. Při budování komplexů opevňovacích objektů se používá těchto metod práce:
postupné, souběžné a proudové. Každá z těchto metod se používá podle situace a
různých podmínek bojových, časových, materiálních, pracovních,
mechanizačních apod. a je třeba vždy zvolit nejefektivnější z nich.
313. Při postupné metodě buduje postupně táž komplexní pracovní skupina několik
objektů. Tato metoda může být aplikována v praxi třemi způsoby: po objektech,
po procesech a po objektech a procesech.
314. Postupná metoda po objektech (obr. 127). Výhodami této metody je dobré
využití pracovní skupiny, práce skupiny není vázána na jiné skupiny
(podskupiny), vznikají malé časové ztráty, jednotlivé objekty jsou postupně
úplně dokončeny. Postupná metoda po objektech umožňuje postupnou výrobu a
přísun konstrukcí a zařízení. Nevýhodou je časové nevytížení nářadí a ženijních
strojů. Proto se této metody využívá tehdy, má-li menší jednotka budovat více
objektů, jsou-li jednotlivé objekty od sebe značně vzdáleny a je-li možný jen
postupný přísun konstrukcí a materiálu.
315. Postupná metoda po procesech (obr. 128). Výhodami této metody je časově
dobré využití ženijních strojů, dodání konstrukcí v určitém čase a získání
zručnosti v jednotlivých procesech. Nevýhodami jsou značná rozpracovanost
objektů a jejich pozdní dokončení. Proto se této metody používá tehdy, je-li
použití strojů a dodání konstrukce vázáno na určenou dobu a je-li dostatek času
na dokončení objektů.
319. Budování opevňovacích objektů probíhá ve dne i v noci, při jednosměnné práci
zpravidla v noci. Kalkulačními jednotkami jsou denní výkon (dv) pracovníka a
hodinový výkon – Mh (motohodina) stroje.
Denní výkon je množství práce průměrně vycvičeného pracovníka vykonané za
desetihodinovou směnu. Stroje s dvojí obsluhou pracují dvě směny po 10
hodinách denně. Při práci na směny a dlouhodobém budování je možno
organizovat směny kratší, avšak tak, aby každý pracoval průměrně 8 až 10 hodin
za 24 hodin.
321. Základní normy pro výkon za časovou jednotku uvedené v tomto předpise jsou
dány pro střední podmínky (středně kopná hornina, normální vycvičenost, práce
ve dne s vozným nářadím za normálních atmosférických podmínek). Při ruční
práci v jiných podmínkách se normy upravují násobením základních norem
těmito koeficienty:
323. Budování opevňovacích objektů se provádí po celou dobu přípravy boje. Přitom
se vychází z toho, že objekty mohou být využity k ochraně i v nedokončeném
stavu. V průběhu boje se objekty zdokonalují, popřípadě se budují odolnější.
324. Budování opevňovacích objektů provádějí pro svoje potřeby všechny druhy
vojsk a služeb vlastními silami, nářadím a mechanizačními prostředky. Ženijní
jednotky budují jen nejdůležitější komplexy opevňovacích objektů, zpravidla na
místech velení a v prostorech bojového rozmístění speciálních útvarů. Kromě
toho provádějí ve prospěch jiných druhů vojsk a služeb nejdůležitější zemní
práce (zákopy, okopy, stavební jámy), zpravidla s využitím strojů pro zemní
práce, trhavin, těží materiál a vyrábějí nejdůležitější konstrukce opevňovacích
objektů (protitlakové dveře s rámy).
325. Ženijní zabezpečení míst velení kromě budování opevňovacích objektů zahrnuje:
ženijní průzkum terénu s důrazem na vyhledání prostorů s přirozenými
ochrannými vlastnostmi včetně maskovacích a s vhodnými cestami, zjištění
přítomnosti min a odminování, úpravu přístupových cest a cest uvnitř míst
velení, maskovací opatření, zřizování protipěchotních popřípadě i
protitankových zátarasů, zřizování vodních stanic a účast při odstraňování
následků napadení prostředky ničení, zejména ZHN. Ženijní jednotka určená
k zabezpečení místa velení plní úkoly v komplexu. K tomu se vybavuje
nezbytnou technikou a materiálem. Pracovní skupiny mohou být doplněny
jednotkami jiných druhů vojsk a služeb.
328. Místa velení mohou být umístěna v lesích, osadách, v přirozených nebo umělých
terénních útvarech (roklích, lomech, úvozových cestách, existujících
podzemních prostorách) a na otevřeném terénu. Místa velení a jejich jednotlivé
skupiny musí být v terénu rozptýleny.
329. Při rozmístění míst velení v lesích jsou dodatečné maskovací práce minimální.
Z hlediska působení zbraní hromadného ničení je nutno maximálně snížit vliv
druhotných účinků (závaly, požáry). Z tohoto důvodu se využívají okraje lesů a
zejména úvozové cesty v lesích. Podle potřeby se provede probírka stromů. Při
obsazování a provozu míst velení se dbá všech pravidel maskovací kázně.
Budování opevňovacích objektů při rozmístění míst velení v lesích se neliší od
budování při rozmístění míst velení v jiném terénu.
330. Při rozmístění míst velení v osadách se využívá jejich přirozených maskovacích
vlastností a staveb, které je možno upravit pro ochranu štábů, zajišťovacích a
provozních jednotek. Osady kromě toho poskytují stavební materiál, dostatek
komunikací, vodu a sociální zařízení. Vzhledem k tomu, že nadzemní části
budov jsou velmi málo odolné proti účinkům prostředků ničení a působí ztráty
především druhotnými účinky, je nutno k ochraně využít zapuštěných částí
budov, hlavně na okrajích osad a na samotách. Je však nutno je zesílit a upravit
(čl. 230 až 233). Úprava staveb na úkryty vyžaduje relativně málo času, sil a
prostředků. Stavby však i po zesílení nedosahují odolnosti úkrytů vybudovaných
z normovaných konstrukcí. Ženijní jednotka zařazená do rekognoskační skupiny
a vybavená prostředky pro zpracování dřeva provede do příjezdu štábu průzkum
a zesílení části potřebného počtu staveb. Ostatní úpravy provádí po obsazení
staveb štábem.
332. Velitelská stanoviště jsou hlavními místy velení. Velitel ženijní jednotky určené
pro budování VS je podřízen správci štábu a pomáhá mu v řešení odborných
otázek. Podle jeho pokynů organizuje a řídí budování VS. K tomu organizuje
pracovní skupiny a zpracovává jednoduchou dokumentaci (cyklogramy). Přitom
vychází ze srovnání potřeb a možností budování. Velitelé pracovních jednotek
zpracovávají harmonogramy. Ženijní a přidělené motostřelecké (případně jiné)
jednotky budují opevňovací objekty pro velitele a štáb, zajišťovací a provozní
jednotky budují opevňovací objekty pro sebe.
3. Budování opevňovacích objektů v postavení vojsk
338. V prostorech rozmístění vojsk se budují pohotovostní okopy (úkryty) pro živou
sílu a také kryty pro techniku a materiál. Kromě toho se budují okopy pro obranu
prostoru rozmístění. K zemním pracím se používá všech typů strojů pro zemní
práce.
339. Při krátkodobém rozmístění vojsk se ruční práce využívá v minimální míře
vzhledem k jiným úkolům vojsk v prostorech rozmístění.
5. Opevňovací objekty budované na přepravištích
342. Pohotovostní okopy pro živou sílu a techniku v místech soustředění přepravních
prostředků, místech soustředění dopravních prostředků (prázdných vozidel),
případně ve východištích k přepravě se budují s maximálním využitím
ochranných vlastností terénu v rozsahu podle časových možností a jiných
podmínek.
345. Zátarasy jsou takové ženijní prostředky a objekty, které se zřizují v terénu za
boje (nebo předem), aby zastavily nebo zpomalily postup nepřítele a ztížily
bojovou činnost jeho vojsk.
354. Při zřizování zátarasů je nutné dbát na to, aby byly dobře přizpůsobeny terénu,
dobře maskovány, skryty před nepřátelským pozorováním a aby bylo dosaženo
co největšího překvapujícího účinku.
2. Protitankové zátarasy
Úhel sklonu svahu Nutná výška Úhel sklonu svahu Nutná výška
ve stupních svahu v cm ve stupních svahu v cm
90 150 70 185
85 160 65 205
80 170 60 220
75 175 55 240
357. Protitankové srázy (obr. 134) jsou obdobou protitankových stěn, ale mají větší
rozměry a zřizují se na svazích odvrácených od nepřítele. Objem zemních prací a
potřebná doba pro vybudování jsou asi dvakrát větší než u protitankové stěny.
Protitankové srázy mají proti protitankovým stěnám a příkopům tyto výhody:
Nevýhody:
359. Není-li dostatek času na vybudování zemních zátarasů nebo nejsou-li stroje pro
zemní práce k dispozici, zřizují se zátarasy pomocí trhavin a svahy stěn se do
potřebného sklonu upraví ručně. Pro hloubení 100 bm protitankového příkopu
pomocí trhavin je třeba 10 dv, 1200 kg trhavin, 50 rozbušek, 20 m zápalnice a
30 m bleskovice.
Obr. 134: Protitankový sráz
Tabulka 23: Přehled průměrných ukazatelů pro vybudování 100 bm protitankové stěny
Druh stěny
se svahem zpevněným
Ukazatel s nezpevněným
drny s drátěným
svahem drny
pletivem
Počet motohodin buldozeru 35 40 40
pracovníků 20 20 20
denních výkonů 15 80 65
3
Kubatura výkopu v m 300 320 320
Plocha zadrnování v m2 - 200 200
Spotřeba železné tyče v kg*) - 300 150
materiálu drátěné pletivo v m - - 300
363. Protitankové překážky a zátarasy nemusí mít v celém úseku plnou účinnou
hodnotu. V některých místech to nedovolí terén nebo nedostatek času, popř.
ženijní technika, a překážka nebo zátaras se musí doplnit, popř. zesílit, aby byly
protitankové. Zesílení může být provedeno různými způsoby podle místních
podmínek, času, materiálu a prostředků.
364. Barikády (obr. 138) se zřizují hlavně v osadách na ulicích a v mezerách mezi
budovami. Aby se nedaly obejít a lehce odstranit, musí se pevně opírat svými
boky o budovy, silné ohrady apod. Budují se z materiálu z místních zdrojů.
K jejich zřízení se dá využít závalů, zřícených budov apod., které se zesílí.
Barikády musí být mohutné a z těžkého materiálu, aby se nedaly snadno
rozstřílet nebo odsunout tanky.
Obr. 137: Protitankový zátaras z železobetonových jehlanů
a – bez zemního násypu, b – se zemním násypem
365. V zimě se může užívat zátarasů, jejichž zřizování je možné jen při déletrvajících
mrazech a stálé sněhové pokrývce. Jde o zledovatění svahů, zábrany ze sněhu a
ledu, sněhové valy, ledové proruby apod.
366. Zledovatění svahů (obr. 139) se provádí na svazích se sklonem nad 15°,
přivrácených k nepříteli. Pás zledovatění musí být 10 až 15 m široký. V určeném
pásu se sníh buď upěchuje nebo se shrne směrem k nepříteli a pás se po vrstvách
polévá vodou. Ledová kůra má být na terénu 5 cm tlustá a na udusaném sněhu
10 cm tlustá. Přitom je třeba dbát, aby povrch byl stále hladký.
Obr. 138: Barikády
a – umístění, b, c - úprava
Obr. 139: Zledovatění svahu
a – na terénu, b – na udusaném sněhu
1 – udusaný sníh, 2 – dřevěné kozy, 3 – sněhové hroudy polité vodou, 4 – zledovatění, 5 – led, 6 – kusy
ledu, 7 – vysekaný led tloušťky 3 – 4 cm
367. Zábrany ze sněhu a ledu (obr. 140) se užívají na jednotlivých úsecích obdobně
jako zábrany jiných konstrukcí (např. kamenné). Ledové zábrany se zřizují na
březích řek a rybníků, jezer apod. Použije se ledu vysekaného u břehu tak, aby
před zábranou vznikla prohlubeň nejméně 3 až 4 m široká. Kry se ukládají do
potřebného profilu a dutiny mezi jednotlivými kusy ledu se vyplňují sněhem,
kamením, chrastím apod. a polévají se vodou, aby zamrzly a tvořily celistvý
celek. Přední stěna zábrany se zledovatí.
368. Na zmrzlých vodních hladinách, je-li tloušťka ledu nad 20 cm, mohou jako
zátarasy sloužit proruby v ledu (obr. 141) rozměrů 1,5 až 2 m x 8 až 10 m,
vysekané podél břehů na vzájemnou vzdálenost 1 m. Vysekaný led se může
vytahovat a použít na vytvoření zábran mezi jednotlivými proruby nebo se
záseky v ledu. Proruby se zabezpečí proti zamrznutí (vysypou se mechem,
listím, pískem apod.) a tím se vytvoří vodní pasti.
3. Protidopravní zátarasy
369. Protidopravní zátarasy jsou druhem pomocných zátarasů a používá se jich jako
doplňku protitankových a protipěchotních zátarasů. Zřizují se na cestách a
místech sjízdných pro kolová a lehká pásová vozidla.
370. Protidopravní příkopy (obr. 142) se zřizují podélně nebo napříč cest. Příkopy
mají čtyřúhelníkový nebo trojúhelníkový profil, jsou nekryté nebo maskované.
371. Protidopravní zábrany (obr. 143) jsou lehkého typu a obdobné konstrukce
jako zábrany protitankové. Záseky a závaly z kulatin a stromů se zřizují 15 až 20
m hluboké. Musí se oplétat ostnatým drátem.
372. Stálé zařízení k ničení slouží k rychlému uložení trhavin pro zničení silničního
(železničního) objektu (silničního nebo železničního mostu, tunelu, násypu,
vodní hráze, tělesa) a tím k vytvoření překážky pro postup nepřítele. Buduje se
na objektech všeho druhu předem (na vlastním území již v míru). Silniční
(železniční) objekty se vybavují stálým zařízením většinou v pobřežních a
mezilehlých podpěrách, méně již v samotné mostovce. U těles se zřizují
troubové podkopy.
Obr. 142: Protidopravní příkopy
a – podélné příkopy, b – příčné příkopy, c – různé profily příkopů
374. Stálé zařízení je výhodné předem budovat proto, že značně zkrátí dobu
potřebnou pro přípravu a adjustaci objektu, ušetří pracovní síly a množství
trhavin a přitom podstatně zvýší účinek. Stálé zařízení je budováno ze dvou nebo
více troubových podkopů, sklípků, šikmých troubových podkopů menšího
profilu. Je možno kombinovat dva nebo všechny tři způsoby.
378. Kde není vybudováno stálé zařízení pro ničení předem a kde je výhodné vytvořit
překážku pomocí nálevek, provádí se podkop polním způsobem.
380. Způsoby ničení různých objektů s použitím stálých zařízení k ničení jsou
popsány v předpise evid. zn. Žen-2-6.
4. Protipěchotní zátarasy
381. Kolíkový drátěný zátaras (obr. 147) se skládá ze dvou až čtyř i více řad
šachovitě zatlučených kolíků opletených ostnatým drátem. Vzdálenost mezi
kolíky v řadě je 3 m, mezi jednotlivými řadami 1,5 m. Výška kolíků nad zemí je
1 až 1,4 m a průměr kolíků 7 až 10 cm. Vyřizovat kolíky v řadách na výšku a
dodržovat přesné vzdálenosti není výhodné. Kolíky se oplétají ostnatým drátem
tak, že se vnější řady vyplétají pěti dráty, ostatní řady a mezery mezi nimi třemi
dráty (dvěma úhlopříčně a jedním nahoře). Oplétat se začíná první řada od
nepřítele, potom mezera mezi první a druhou řadou, druhá řada atd. Spodní dráty
se natahují 15 až 20 cm nad zemí, aby se nedaly podlézt. Kolíkový drátěný
zátaras se může zesílit šikmo zakotvenými dráty obdobně jako drátěný plot
hlavně u dvojstěnného zátarasu nebo drátem rozhozeným uvnitř zátarasu proti
podlezení.
382. Drátěný plot (obr. 148) je nejjednodušší kolíkový drátěný zátaras, který se
skládá z jedné řady kolíků vysokých 1,0 až 1,4 m, opletených ostnatými dráty.
K zvýšení účinnosti se zesiluje ostnatým i dráty šikmo kotvenými na malé
kolíky, které se zatloukají ve vzdálenosti 1,5 m od středu mezery mezi kolíky
drátěného plotu po obou stranách. Přes kotevní dráty se natahují vodorovně dva
až čtyři ostnaté dráty. Zesílení plotu se může též provést rozhozeným drátem.
Zřizuje-li se několik plotů, umísťují se od sebe 15 až 20 m daleko.
383. Nízký kolíkový drátěný zátaras (obr. 149), popřípadě zesílený smyčkami je
nenápadným zátarasem z napjatého hladkého drátu (vhodnější než drát ostnatý),
připevněného skobkami ke kolíkům. Kolíky dlouhé 70 cm se zatloukají do výšky
25 až 35 cm nad terén šachovitě, v 3 až 4 řadách vzdálených od sebe 1,5 m. Tím
se vytváří pás široký 4,5 až 6 m.
384. Rozhozený drát (obr. 150) se užívá při spěšném opevňování terénu, kdy není
čas a materiál na zřízení kolíkového drátěného zátarasu. Ostnatý drát musí být 15
až 20 cm nad zemí, dobře kotven a maskován. Zřizuje se ve vyšší trávě a
porostu. Zátaras z rozhozeného drátu se vytvoří tak, že se současně rozmotávají
3 až 4 svitky ostnatého drátu, které vytvoří pás 4 až 6 m široký. Ke každému
svitku se určuje skupina 3 mužů. Dva nesou a rozmotávají svitek, třetí drát
ohýbá, kroutí, vytváří smyčky, oplétá jím keře, kameny apod. a připevňuje ho
k zemi.
385. Drátěný plot na kozách (obr. 151) se zřizuje na tvrdém, kamenitém terénu
nebo v zimě. Kozy se zhotovují z tyčoviny a umísťují se na 3 až 4 m od sebe.
Jedna noha kozy (která je delší) má větší sklon, druhé dvě jsou spojeny příčnou
převážkou z tyčoviny. Plot se oplétá 10 až 11 ostnatými dráty.
387. Pro rychlé zatarasení menších mezer (průchodů v zátarasech, zákopů, úzkých
soutěsek, mostků, ulic apod.) je možno použít tzv. přenosných zátarasů. Jde o
zátarasy z předem připravených prvků, jako např. z rohatek, ježků apod. Ježky a
rohatky umístěné v terénu se navzájem spojují ostnatým drátem a kotví.
Sestavují se podle potřeby libovolně do délky, šířky i výšky (obr. 153).
388. Rohatka (obr. 154) se skládá ze tří křížů (kolíků dlouhých asi 1,5 m, na koncích
zaostřených) spojených podélnou tyčí dlouhou 3 m. Kostra rohatky se oplétá
podélně i úhlopříčně ostnatým drátem.
5. Přirozené překážky
393. Jako překážek pro znesnadnění pohybu a manévru nepřítele se využívá v prvé
řadě přirozených vlastností terénu (řek, hlubokých a širokých potoků, jezer,
rybníků, bažin, příkrých srázů a výstupů, strží, roklí, lesů a různých místních
předmětů, jako jsou násypy, pevné ploty, vhodné budovy, roztroušené balvany
apod.). Málo účinné přirozené překážky se musí upravit nebo zesílit a doplnit
zátarasy. Při plánovaném použití přirozených překážek je nutno pamatovat, že
jejich hodnota je nestálá a značně podléhá povětrnostním vlivům (bažiny a vodní
toky vysychají, zamrzají, rozvodňují se apod.).
394. Vodní toky, jezera, rybníky a vodní nádrže tvoří přirozenou překážku jen tehdy,
jestliže nejsou lehce překonatelné. Možnost přechodu závisí na jejich šířce a
hloubce, jakosti dna, rychlosti proudu a povaze břehů, výšce a sráznosti,
bahnitosti, porostu apod. Jako přirozené překážky jsou výhodné široké a hluboké
vodní plochy s neúnosným (bahnitým) dnem a těžko přístupnými břehy.
Rychlost proudu vodních toků má být větší než 2 m/s. Vodní překážky se pokud
možno vždy zesilují nebo doplňují zátarasy. Při využívání vodních překážek je
nutno pamatovat na možnosti hlubokého brodění a jízdu pod vodou.
395. Bažiny jsou nestálou překážkou a jejich využití závisí na jakosti a stavu vrchní
vrstvy, hloubce a nasycenosti půdy vodou (tabulka 24). Značná část
mechovitých, lesních a travnatých bažin je v letním i zimním období pro tanky
nesjízdná. Pro využití bažin jako překážky je nutno prakticky přezkoušet její
únosnost. Průzkum bažin se musí provádět pečlivě v celém úseku, aby nezůstala
bez povšimnutí schůdná místa.
Tabulka 24: Údaje pro hrubé posouzení průchodnosti souvislých rašelinových bažin
Přípustné
Vzorek Charakteristické znaky bažiny
zatížení Průchodnost pro
bažiny při zmáčknutí v ruce
v kp/cm2
Velmi Tanky, pásová
tuhý, Neznatelné zmenšení objemu, voda nevytéká, vozidla
1
slabě hmota se mezi prsty neprotlačí bez přívěsů, pěší
vlhký jednotky
Tanky, pásová
Ulehlý, Neznatelné zmenšení objemu, voda prosakuje,
vozidla
středně ale nestéká z ruky, hmota se mezi prsty 0,75
bez přívěsů, pěší
vlhký neprotlačí
jednotky
Pásová vozidla
Kyprý, Značné zmenšení objemu, voda vykapává a
0,5 bez přívěsů
vlhký hmota se mezi prsty neprotlačí
i jednotky
Velmi
Jednotliví vojáci
kyprý, Voda vytéká praménkem, hmota mezi prsty
0,25 bez
silně prosakuje
výzbroje
vlhký
Tekutý,
Hmota se mezi prsty úplně protlačí 0,12 Neprůchodný
vodnatý
396. Neschůdnost spádů a výstupů závisí na jejich příkrosti, délce a jakosti půdy.
Stoupání vždy značně zpomaluje postup. Stoupání větší než 35° je neschůdné
pro všechna kolová vozidla a větší stoupání než 50° i pro pásová vozidla a tanky.
Mokrá hlína, bláto a sněhová vrstva nebo zledovatělý povrch zhoršují sjízdnost
svahů a mohou i při malém stoupání znemožnit schůdnost. Stoupání a spády
vyžadují úpravu nebo doplnění zátarasy.
398. Husté lesy bez průseků a cest jsou neprostupné pro tanky. Protitankovou
překážkou je les hluboký přes 100 m, kde průměr stromů je přes 25 až 30 cm.
Řidší lesy se slabšími stromy, ale hlubší (více než 500 m) tvoří rovněž těžko
překonatelnou překážku. V některých místech se musí zesilovat zátarasy.
Nejobtížněji se překonávají lesy, v nichž jsou strže, příkrá stoupání, bažiny,
husté křoví apod. a kde jsou cesty (mýtiny) zesíleny zátarasy. Kácením stromů
může vzniknout překážka, jestliže pařezy jsou nejméně 1 m vysoké a 3 až 5 m
šachovitě od sebe vzdálené.
399. Pohyb značně ztěžují pásy suchého sypkého písku nebo ornice větší tloušťky a
hustě roztroušené velké kameny, které někdy mohou tvořit i překážku.
400. Souvislá sněhová vrstva tlustší než 30 cm ztěžuje pohyb pěchotě, tlustší než 50
cm vozidlům a tlustší než 1 m tankům. Stoupání se sněhovou vrstvou tlustší než
50 cm a spády se sněhovou vrstvou tlustší než 70 cm jsou i pro tanky těžko
překonatelná.
401. Překonatelnost nádrží a vodních toků v zimním období je dána únosností ledové
vrstvy (tabulka 25).
402. Jako přirozených překážek se může využít některých místních předmětů, násypů,
zářezů silnic a železnic, kanálů, pevných ohrad, plotů, stavení apod. Stupeň
překonatelnosti stanoví se podrobným průzkumem. Vždy se musí upravovat
nebo zesilovat a doplňovat zátarasy.
403. Jelikož přirozené překážky nemají v celém úseku stejnou hodnotu, je třeba vždy
provádět pečlivý a podrobný průzkum a při něm zjistit lehce schůdné úseky,
které se musí upravit nebo zesílit zátarasy.
405. V rovinatém terénu se vodní toky jako překážky zesilují zkopáním břehů,
zřízením potopených zátarasů, rozbahněním nebo zaplavením okolního terénu
(obr. 157).
406. Členitý a horský terén má vždy dostatek přirozených překážek. Je však třeba
vhodně volit úseky, ve kterých se dá terén nejvýhodněji využít a upravit. Úprava
terénu spočívá ve využití a upravení terénních stupňů jako protitankových stěn a
srázů, strží jako protitankových příkopů (obr. 158). Přirozené překážky se na
schůdných směrech, cestách apod. zesilují zátarasy.
Kolová vozidla:
- do hmotnosti 1,5 t 16 18 20 15
- do hmotnosti 3,5 t 21 23 25 15
- do hmotnosti 7,0 t 30 33 37 20
- do hmotnosti 10,0 t 35 39 44 25
- do hmotnosti 15,0 t 43 47 54 30
Pásová vozidla:
- do hmotnosti 10,0 t 28 31 35 20
- do hmotnosti 20,0 t 40 44 50 25
- do hmotnosti 30,0 t 49 45 61 35
- do hmotnosti 40,0 t 57 63 71 40
- do hmotnosti 50,0 t 64 70 80 45
- do hmotnosti 60,0 t 70 75 85 45
410. Rozbahnění terénu je možné, jen má-li půda vhodné vlastnosti (rašelina,
bahno, ornice, spraš, vysušená bažina apod.). K rozbahnění je třeba stálé vrstvy
vody nejméně 20 cm (při rozmočení půdy do hloubky nejméně 1 m). Šířka
rozbahněného úseku terénu musí být nejméně 50 m. K rozbahnění terénu je
třeba značné doby, nezbytné k nasycení půdy vodou (několik dnů).
411. Pasivní zaplavení je nejpoužívanější způsob zřizování vodních zátarasů.
Pasivního zaplavení se používá:
412. Aktivní zaplavení vyžaduje nenadálé zvýšení hloubky toku o 1 až 1,5 m nad
normální hladinu při rychlosti proudu nejméně 1,5 m/s a nejmenší šířce 20 m.
K aktivnímu zaplavení je třeba dostatečně objemné nádrže, která umožňuje
v krátké době vypouštět vodu nebo provést mocné vypuštění vody během 24
až 48 hodin. Tyto požadavky omezují použití aktivního zaplavení a je třeba
využívat v prvé řadě již existujících vodních staveb a přirozených nádrží a
zaplavení provést protržením hráze ve shodném místě.
414. Vodní zátarasy se většinou vytvářejí využitím již existujících vodních staveb
nebo stavbou:
− hrází zdvihajících úroveň vodních toků nebo udržujících vodu v úžlabí,
rokli, bažině, nížině apod.
− výpusťových zařízení.
Hrázemi se přehrazují údolí řek, rokle nebo úžlabí. Hráze vybudované rychlým
způsobem pro krátkodobé využití mohou být různé konstrukce a budují se
z různého materiálu (zemní, dřevozemní, z navalených kamenů, dřevěné, z hatí
a chrastí, z prefabrikátů apod.). Hráze mohou být s přelivem (přes jejich
vrcholek může voda přetékat), tzv. předivné, bez přelivu, s výpusťovým
zařízením v tělese hráze nebo mimo hráz. Výpusť se dělá k vypouštění
přebytečné vody z nádrže nebo ke snížení vodní hladiny. Na každou vodní
stavbu se kladou bez ohledu na dobu jejího používání tyto požadavky:
− musí být jednoduchá, pevná a odolná,
− nesmí vyžadovat dlouhou dobu výstavby,
− nesmí být vymílána proudem a vlněním vody a poškozována dešti,
− musí být zabezpečena proti podmílání vodou prosakující základy.
415. Při plánování zřízení vodního zátarasu je třeba provést časovou kalkulaci
vybudování potřebné vodní stavby, k tomu znát dobu potřebnou k naplnění
vzniklé nádrže vodou. Čas potřebný k naplnění prostoru určeného k zaplavení
vodou je přímo závislý na průtoku vody v řečišti.
Q = 0,6. ⋅ V pov ⋅ F
W
T=
Q⋅k
Kde: T = potřebná doba naplnění (v sec., min., hod., dnech) podle použitého
koeficientu,
W = objem nádrže v m3,
Q = průtok vody v m3/s,
k = koeficient závislý na požadovaném časovém určení T
pro sekundy = 1,
pro minuty = 60,
pro hodiny = 3600,
pro dny (24 hodin) = 86400.
B⋅H ⋅L
W =
4
Tabulka 28
417. Hráz z hatí a chrastí (obr. 163) se používá, je-li k dispozici velké množství
chrastí a proutí a není-li dostatek horniny vhodné pro zemní hráz. Hráz se
může budovat dvojím způsobem:
Tabulka 27
Materiál Množství
Kulatina o průměru 15 cm 115 bm
Kulatina o průměru 25 cm (na piloty) 8 bm
Půlkuláče nebo kulatina (na vzpěry) 2 bm
Hlinitá hornina 2 m3
Mrva nebo rašelina 2 m3
Skoby 5
Potřeba pracovních hodin 30
419. Výpust mimo tělo hráze (obr. 167) v jednom z břehů, výhodou
v povlovnějším, se zřizuje v podobě kanálu vykopaného v zemi. Dno začátku
kanálu se buduje v úrovni normální vzduté hladiny a nejméně 0,75 m pod
korunou hráze. Šířka kanálu při hrázích určených ke krátkodobému používání
(ne více než jeden až dva měsíce) musí být se zřetelem na možné zvětšení
průtoku v řece v době dešťů rovna:
b = 20 ⋅ Q
Šířka výpusti pro hráze používané po delší dobu se stanoví metodou pro výpočet
otvorů mostů a propustků. Zpevnění dna a stěn kanálů závisí na jejich podélném
sklonu.
Používané sklony kanálů:
Hatě dolní vrstvy průměru 0,2 m se kladou napříč kanálu, hatě vrchní vrstvy průměru
0,35 m podél kanálu. Na druhou vrstvu hatí se nakladou svazky prutů průměru 0,35 m,
které se připevňují po 0,8 m kolíky dlouhými 1,4 až 1,8 m.
Tabulka 28
420. Výpust zřízená v těle hráze (obr. 168) je umístěna blíže k břehu obránce, její
práh je na úrovni dna řeky nebo o něco výše a je určena k vypouštění vody při
libovolné horní hladině. Úroveň horní hladiny se udržuje pomocí
jednoduchých stavidel. Vypouští-li se voda z horní nádrže do dolní, vytáhne se
podle množství propouštěné vody částečně stavidlo. Vrch stavidel je v úrovni
s nařízenou výškou hladiny v nádrži. Malé přebytky se přelévají přes stavidlo.
Šířka výpusti hráze v metrech se stanoví podle vzorců:
Voda se nesmí přelévat přes korunu nepředivné části hráze. Hráze, přes jejichž
korunu se může voda přelévat, jsou hráze předivné. Skládají se z úseku
přelivného a nepřelivného. Šířka přelivného úseku se stanoví podle vzorce:
b = 15 ⋅ Q
421. Přelivná hráz z narovnaných jehličnatých stromů (obr. 169) se zřizuje pro
rozdíl hladiny do 2 m, je-li písčitá nebo kamenitá půda a je-li v okolí dostatek
jehličnatých stromů. Skládá se z přelivné a nepřelivné části. Nepřelivná část
hráze se zřizuje z několika vrstev stromů délky až 8 m, kladených korunami po
proudu. Povrch každé vrstvy stromů se vyrovnává chrastím, větvemi, drnem a
mechem, přitlačuje se tyčemi a zasypává 15 cm až 20 cm vrstvou horniny.
Vrcholky stromů se přikrývají záhozem horniny. Aby se svázaly vrstvy stromů
mezi sebou, zatloukají se na vzdálenost 1 m od sebe sukovaté kolíky. Koruna
nepřelivné části hráze se zřizuje o 0,5 m nad stanovenou horní hladinou vody a
pokrývá se tyčovinou. Přelivná část hráze se staví tak jako nepřelivná část, ale
její koruna dosahuje jen do úrovně horní hladiny. Dolní vrstva stromů se
ukládá korunami po proudu s posunutím tak, aby se vytvořila nárazová vrstva
dlouhá 2 m, která by chránila dno řeky před vymíláním vodou, padající ze
splavu. Dolní svah přelivné části se dělá stupňovitý s výškou stupňů 50 až 60
cm a šířkou 1 m. Povrch stupňů se obkládá tyčovinou, která je jedním koncem
uložena v těle hráze. Na vybudování 1 bm hráze vysoké 2 m (nepřelivné části)
je třeba: viz. tabulka 29
Tabulka 29:
Množství
Materiál
nepřelivná část přelivná část
Jehličnaté stromy 7 m3 4 m3
3
Chrastí 6,7 m 5,35 m3
Tyčovina 0,17 m3 0,58 m3
Kolíky délky 1,5 m 30 30
Hornina 4,2 m3 3,6 m3
Potřeba pracovních hodin 40 30
422. Předivná hráz z kamene (obr. 170) výšky do 3 m se zřizuje naházením kamene
do vody nebo nahrnutím kamene (hrubého materiálu) buldozerem. Aby se
zmenšilo prosakování vody hrází, horní svah se zpevňuje pískem, oblázky,
hlínou nebo mrvou a zahází se kamenem. Na vybudování 1 bm hráze 2 m
vysoké je třeba:
Tabulka 30:
Materiál Množství
Hrubý kámen 8 m3
Drobný kámen, štěrk, oblázky a písek 2 m3
Písčitohlinitá hornina (mrva) 1 m3
Potřeba pracovních hodin (motohodin buldozeru a
40 (0,5+5)
pracovních hodin)
Obr. 170: Přelivná hráz z kamene
1 – velké kameny, 2 – krycí vrstva, 3 – málo propustný podklad
Při volbě vhodného místa pro stavbu je třeba dbát těchto zásad:
V určeném místě se při průzkumu zároveň zjistí příčný profil řečiště a rychlost
proudu (pro pozdější výpočet průtoku vody), příčný profil místa stavby, jakost
horniny v místě stavby a možnost zřízení staveniště. Dále se při průzkumu zjistí
přibližné množství vhodného materiálu v blízkosti stavby a jeho druh.
425. Podle navrhované výšky nadržení vody se zjistí potřebný čas k naplnění podle
čl. 415. Na základě technických podkladů zjištěných průzkumem a navrženého
typu vodní stavby se určí potřebný čas k provedení vlastní stavby. Podle
mechanizačních prostředků, dopravních prostředků a počtu pracovníků, kteří
budou k dispozici, se vypracuje časový plán. Tato dvě základní hlediska určí
potřebnou dobu od započetí stavby až do naplnění nádrže.
426. Pro správnou a plynulou organizaci a řízení stavby je třeba vypracovat
postupný pracovní plán stavby (harmonogram), rozpis materiálu a z něho
grafikon dopravy. V postupném pracovním plánu stavby se určí přesný postup
jednotlivých dílčích úkolů, nasazení mechanizačních a dopravních prostředků
a rozdělení a nasazení pracovních skupin. Rozpisem materiálu se určí množství
materiálu potřebného pro stavbu. Grafikon dopravy zachycuje potřebný druh a
množství přepravních prostředků, jejich nasazení, na jakou dobu a kam.
Obdobný grafikon se zpracuje pro mechanizační prostředky.
429. Pracovníci musí být pro dané práce v potřebném rozsahu vycvičeni a
seznámeni s bezpečnostními předpisy.
- ochrannou přilbou při zemních pracích ve větší hloubce než 150 cm, při
montážních pracích, při trhacích pracích a při pracích, kdy z hlediska jejich
urychlení je nutno na malém prostoru použít větší množství pracovníků.
- Rukavicemi a ochrannými brýlemi při práci s látkami, které svými
tepelnými, agresivními nebo toxickými účinky mohou ohrožovat zdraví
pracovníků (horké asfalty, epoxidy apod.).
431. Pro práci musí být k dispozici nářadí a nástroje v příslušném množství,
sortimentu a kvalitě. Je zakázáno používat poškozené a otupené nářadí a
nástroje (např. uvolněné násady u ručního nářadí).
432. Rozmístění pracovníků musí být voleno tak, aby se nářadím navzájem
neohrožovali (viz. čl. 272 – 275).
433. Při práci ve výkopech je třeba dbát opatrnosti, neboť je nebezpečí možného
sesutí stěn. Práce těsně pod těmito stěnami vyžaduje zvláštní obezřetnosti. Před
sesutím stěn výkopu je nutno se chránit jejich zapažením. Při práci ve
výkopech nemusí být stěny zapaženy, je-li splněna jedna z těchto podmínek:
436. Použité mechanizační prostředky musí být v dobrém technickém stavu a jejich
správná činnost musí být vyzkoušena při chodu stroje naprázdno.
438. V kabině stroje smí být při práci jen určený řidič, popř. strojník. V pracovním
prostoru stroje se nesmí nikdo zdržovat. Rovněž v blízkosti lan, která jsou
v tahu, se nesmí nikdo zdržovat.
439. Technologie prací musí být zvolena tak, aby nemohlo dojít k převrácení stroje
při práci na svahu nebo k jeho sesutí při práci v blízkosti stavební jámy.
Bezpečná vzdálenost od okraje stavební jámy se volí podle soudržnosti
horniny a hloubky stavební jámy. Při zahrnování stavební jámy musí být její
skutečný okraj viditelně označen výtyčkami.
440. Dozery (shrnovače) smějí hrnout horninu do svahu a příčně do sklonu 25% a
ze svahu do sklonu 35%.
443. Při práci na málo únosném terénu, zvláště za deštivého počasí, musí být
k dispozici vyprošťovací prostředek.
444. Po ukončení práce musí být pracovní zařízení stroje spuštěno na zem nebo
řádně podepřeno. Čištění pracovního zařízení stroje se provádí vhodným
nářadím, když stroj je v bezpečné poloze a jeho motor je vypnut. Je zakázáno
uvolňovat nalepenou horninu trháním nebo narážením.
445. Je zakázáno používat mechanizační prostředek k pracím, pro které není určen.
446. Při přesunu stroje na větší vzdálenosti musí být pracovní nářadí v přepravní
poloze. Při jízdě v terénu se svahy smějí vyjíždět a sjíždět jen kolmo bez
prudkého zatáčení. Při přepravě po veřejných komunikacích musí být dodrženy
předpisy silničního provozu.
447. Při ručním nakládání a skládání jednotlivých dílů je třeba mít na paměti, že jde
o předměty značné hmotnosti, neskladné a nepravidelných tvarů. Ložná plocha
vozidla musí být vyčištěná a zbavená všech vyčnívajících předmětů (šroubů,
nýtů apod.). Vozidlo musí být v dobrém technickém stavu. Při ukládání
jednotlivých dílů na vozidlo nebo jejich skládání z vozidla může neopatrným
zacházením dojít k úrazům chodidel nebo rukou. Při práci je nutno používat
ochranných kožených rukavic a obuvi se zpevněnou špičkou.
448. Při nakládání a skládání strojem (jeřábem, hydraulickou rukou apod.) je třeba
dodržovat zásady uvedené v průkazech pro jeřábníky a vazače břemen.
Velitelé a náčelníci, kteří práce řídí, jsou povinni se s těmito zásadami
seznámit.
449. Při přepravě nesmí hmotnost nákladu převyšovat užitečné zatížení vozidla.
Náklad se musí na vozidle řádně umístit a upevnit, aby neohrožoval
bezpečnost a plynulost silničního provozu, neznečišťoval nebo nepoškozoval
silnici, nezpůsoboval nadměrný hluk, neznečišťoval ovzduší a nezakrýval
předepsané osvětlení, odrazová skla a poznávací značky vozidla. To platí i pro
zařízení sloužící k upevnění a ochraně nákladu (např. plachta, řetězy, lana
apod.). Předměty, které lze snadno přehlédnout (např. jednotlivé tyče, roury
apod.) nesmějí po straně vyčnívat. Přečnívá-li náklad vozidlo vpředu nebo
vzadu více než 1 m nebo přečnívá-li náklad do strany u motorového vozidla
vnější okraj obrysových světel více než o 40 cm a u nemotorového vozidla
okraj vozidla více než o 40 cm, musí se přečnívající konec nákladu označit
červeným praporkem rozměrů nejméně 30x30 cm, za snížené viditelnosti
vpředu neoslňujícím bílým světlem a bílým odrazovým sklem a vzadu
červeným světlem a červeným odrazovým sklem. Odrazová skla se smějí
umístit nejvýše 120 cm nad zemí.
5. Montáž konstrukcí
451. Montáž konstrukce musí osobně řídit velitel skupiny provádějící budování
objektu. Je zakázáno provádět v prostoru montáže současně jiné práce.
452. Plocha pro uložení konstrukce musí být dokonale urovnána (v příslušném
spádu) a před započetím montáže musí být okolní prostor zbaven přebytečného
materiálu, nářadí apod.
453. Montáž musí být prováděna tak, aby byla neustále zabezpečena stabilita
konstrukce. Není-li možno tento požadavek zajistit, je nutno použít
pomocných konstrukcí k zabezpečení stability (podpěry, vzpěry, rozpěry nebo
zavětrování).
454. Kvalitu provedení spojů jednotlivých prvků kontroluje osobně velitel řídící
stavbu objektu. Je zakázáno používat pro spojení prvků jiného materiálu než
předepsaného.
455. Pro přenášení prvků konstrukcí musí být použito tolik osob, aby hmotnost
prvku připadající na jednu osobu nepřevyšovala 30 kg, výjimečně 50 kg a při
usazování prvků do konstrukce zásadně maximálně 30 kg.
456. Při usazování prvků nebo celých částí konstrukce jeřábem se nesmí nikdo
zdržovat pod ramenem jeřábu a pod břemenem. Břemena větší hmotnosti než
500 kg smějí být přidržována pouze pomocí tyčí nebo lan.
457. při výcviku musí být pracoviště, na kterém se provádí montáž konstrukce
v noci, řádně osvětleno.
6. Dokončovací práce
458. Zahrnování konstrukce úkrytu musí být prováděno rovnoměrně ze všech stran.
Při zahrnování strojem nesmí být nikdo uvnitř úkrytu.
459. Úkryt musí být uvnitř osvětlen nepřenosnými svítidly podle příslušných
předpisů. Přenosná svítidla používaná při výstavbě nesmějí mít vyšší napětí
než 24 V. Kabely používané k rozvodu elektrické energie musí být zavěšeny
na stěnách.
460. Natěračské práce prováděné uvnitř úkrytu smějí být prováděny pouze za chodu
ventilačního zařízení a za přítomnosti nejnutnějšího počtu pracovníků. Při
provádění natěračských prací se nesmí kouřit a používat otevřeného ohně.
Poděkování: panu Martinu Bubelovi za poskytnutí studijních materiálů. Bez jeho pomoci
by tato práce nemohla vzniknout.