You are on page 1of 32
os wes eT wes eT wes we eT ~~ exty texty texty texty texty texty texty texty te. xty texty texty texty texty texty texty texty text texty texty texty texty texty texty texty texty te exty texty texty texty texty texty texty texty te. xty texty texty texty texty texty texty texty text ty texty texty texty texty texty texty texty texty y texty texty texty texty texty texty texty texty texty texty texty texty texty texty texty texty te exty texty texty texty texty texty texty texty te. xty texty texty texty texty texty texty texty text ty texty texty texty texty texty texty texty texty y texty texty texty texty texty texty texty texty texty texty texty texty texty texty texty texty te exty texty texty texty texty texty texty texty te. xty texty texty texty texty texty texty texty text ty texty texty texty texty texty texty texty texty y texty texty texty texty texty texty texty texty texty texty texty texty texty texty texty texty te exty texty texty texty texty texty texty texty te. xty texty texty texty texty texty texty texty text ty texty texty texty texty texty texty texty texty y texty texty texty texty texty texty texty texty texty texty texty texty texty texty texty texty te exty texty texty texty texty texty texty texty te. xty texty texty texty texty texty texty texty text ty texty texty texty texty texty texty texty texty y texty texty texty texty texty texty texty texty texty texty texty texty texty texty texty texty te exty texty texty texty texty texty texty texty te. xty texty texty texty texty texty texty texty text ty texty texty texty texty, exty y texty texty texty fexty HIST aon, texty texty textyMeN MRR | ty te exty texty texty texty texty texty texty texty te. xtv textv textv textv textv textv textv textv text Uvodnik: Padesatka aneb Texty pro Josefa S padesatkou ma v redakci Text zkuSenost malokdo. Kromé mne nikdo. A kdyby mél, nebu- de se k tomu hlasit. Tak jako ja po celych 12 let, co Texty vychazeji.A tak se treba stalo, Ze jsem napsal doTextu néco k wroéi Semaforu a vzpomnél mezi jinym nato, jak se miivnocivybavovaloto, cojsem povazoval za jasné semaforské znameni: dlouhé divéi nohy v sdlo provedeni, pak dvojim, trojim... Ave slovutném Tvaru, kdyz kdysi kterysi redaktor nebo pfispévatel omylem otevrel Texty, se to libilo, a tak to citoval s doprovodem - pochvalou: jak Ti mladijsou svézia jak to sedi. Mléel jsem, alias drzel hubu, abych to ogarum z Textt nekazil. Tak je to spadesdatkou a roky navrch uvedenymiv obéance. Padesat Cisel Textu, to je jiné kafe. Je to pékna barevna hromadka, z nizZ, pravé kvuli té padesat- ce a rokum navrch v obéance, si pamatuji uz jen rasné detaily obrazu; ale jsou to ony, které to celé vic nez desetiletitahnou za sebou sjeho zvlastnim pivnim odérem, jimz prostupuji slova jako ticha poselstvi:,Filosofie pusobici v d&jinach je literarni 2anr...,"fekl Martinu Skabrahovi v rozhovoru pro Texty profesor Bélohradsky. ,Rozktidlil se ptak na rnce plané..” ozval se v Textech Jan. Jan Valek. dyz poprvé jeho verse v Textech zaskiipaly, bylo ‘0 jako vzdor vsemu tomu veselému psania pohy- bu v nekontrolovaném prostoru, které jsou slySet ‘olem dokola. On se naopak rad se svou mohut- nou postavou vtésnaval do Uzkého formatu Textt a mél nage starosti: ,v dobach octint/vypiju caje hrnek./nazubu zatmu/bude dosttrnek?” A Mojmir Travnicek: ,Asi nikdy jsem v citové oblasti nedo- zal pti vnéjsim vyjadieni prekrocit urcitou velmi sttidmé nastavenou hranici a stydél jsem se za druhé, kdyz se vzndSeli se svymi city ve stratosféte.” A mezi tim vsim se stale vznasi obraz mého pritele Josefa. Aé vi, ze Texty jsou vtom nejlepsim ptipadé étvrtletnik, kazdy druhy mésic se mé pta, zda uz wySlo jejich nové Cislo. A kdyz se nahodou refi, téSi se zného, precte poctivé a stuzkou vruce vSechny piispévky a pak mi vitézoslavné oznamuje iskové chyby. Zaujme-li jej néktery z autoru, patra po vSem, co kde wydal a napsal. Cte, premyéli, promysliazase podtrhuje, pta se na autory Textu a jejich neliterarn{ Zivot. Pan profesor Bélohradsky je daleko, Jan Valek uz neni, panu Travnickovi byl vénovan poté, co vydal svou novou krasnou nizku V letokruzich naboso, fijnovy vecer Textu. Pavle, navrhuji, abychom padesaté Ccislo Textu vénovali Josefovi. Dalibor Malina 2 Obsah: uavodnik Dalibor Malina: Padesatka aneb Texty pro Josefa__2 proza Jakub Chrobak:***__ 4 8 poezie Martin Lukas: ***___18_19 Michael Lorenc: Mésto_19 Jakub Grombif: Limericky___21 pireklad Ewa Zak: ***__20 rozhovor Martin Skabraha: Imaginace tomu v8emu narthne prdel! Rozhovor s Duganem Dvorakem__13_17 jen tak René Koéik: Letni dopis na zimni Bystriéku VIL.__22 zarchivu | Jan Rous: Cernoknéznici__23_24 studie Petr HruSka: Kostelik___8_12 recenze Zuzana Kdrova: Kam vgichni zmizeli?__24 28 Martin Luka: Utulny svat literatury___28_30 Pavel Kotrla: Projit bodem___30_31 Kontaktni adresy: Pavel Kotrla Knihkupectvi Malina Bystii¢ka 267 Dolni namésti 344 756 24 755 01 Vsetin http://kotrla.com tel.:571 419 531 pavel@kotrla.com knihkup@vsnet.cz TEXTY, literarni étvrtletnik, éfslo 50, roénik XIV., 8éfredaktor: Pavel Kotrla, vydavatel: Knihkupectvi Malina, redakce: Jifi Hrabal, Jakub Chrobak, René Koéik, DaliborMalina,MartinSkabraha; registrace MKCRE 13264, internetova adresa: http://www.inext.cz/texty Nevyzadané texty nevracime ani nelektorujeme. 3 JAKUB CHROBAK KKK Nad autobusem tréelo zbyteéné karvin- ské nebe. Jeho bezutéSnost se vtésnala do jednoho étvereéniho metru, kterym ziral: krajina, ktera se teprve zacinala sama sebou stavat, haldy zelenajici se nepatiiénou travou, stromy bolestné viadéné do pravothlych tva- ru nepokryly jesté sousttednost téznich vézi; maly bily kostelik tréel do/ visel v prostoru, zastavka Karvina doly - Rozcesti Barborka: odpadky z koSe snad nikdy nevynaSeného, cesta vznikla tak, jak byvalo zvykem daleko drive (vySlapana). Vystoupil. Dotek s krajinou, ktera se teprve zacinala sama sebou stavat, nebolel. PraSna cesta po- dél étyrproudovky, svodidlo - stezka - mlha A. C. Doyla. SeSel (tedy: cesta jej svedla) o stupef pod vozovku. Proslapané cesty byly ted’ daleko pevnéjsi, patricnost lidské nohy dusajici zemi! UZ uz vytahoval cigaretu a premyslel o dali zastavce, kdyz se pred nim zjevil bizarni obraz (situace, které ne- chtél nebo nemohl ani vidét, si jej trpélivé hledaly a poukazovaly na svét kolem): stary muz s progedivélou pirehazovackou tlacil proti nému na té hrbolaté pésiné divenku na voziku; malé tlusté stvofen/s vyplazenym jazykem ziralo pred sebe, presnéji do sebe, na své seviené ruce, ve kterych byla oteviena pullitrova Coca-Cola. Jako bych to vSechno neéekal, vylekal jsem se a chtél jsem couvnout. Zmizet, vy- parit se, nebyt u toho, protoze jsem védél, co piijde... Kdyz se trojice mijela, dévée otogilo hlavu (a nebylo v tu chvili Uplné jasné ke omu): ,Dédo a ted’ to vypiju,” zvolalo neée- ané zvucénym hlasem. Zastavil se, otocil se a: ,Dédo," zavolalo dévée, ,Ja to vypiju...,” jakoby nedopovédélo. Energie soustredéna do rukou a hlasu zbyteéné a nesnesitelné rychle zmizela v jediné nedokonéené vété. KKK Ja nejsem tvUj tridni nepiitel, ja su tvuj tridni pfitel.” Ta véta k nam dopadia prekot- nym sluncem a zustala viset v kouscich po- pela, se kterymi si pohraval vitr. ,Tady beru svoje studenty vzdycky - vsegda - kdyz jsme na Vsetiné na exkurzi.” 4 No, da”.” Ne, ano.” No, ano, to dobfe.” 10 je dobré,” opravil jsem Sergeje, ktery je doma programator a piijel se ucit Cesky a pak studovat na Vysoké Skole bafiské. Vy- svétlit jim na poéatku rozdil mezi pridavnym jménem a pfislovcem je Ukol temé? nemozny. »Dddbry den," vinil se ten chlap v mod- rém utahaném triéku a oSoupanych riflich a drzel se neviditelné tyée, diky které jesté nespadl. ,Ja se omlouvam, promirite slecny, ja uz idu aja dojdu, protoze jinak,” gestem si prejel nozem po krku. ,Ale divajte sa, nepijte, nebo dopadnete jak ja.” uNu da," porozuméli. wJak da?" Zloba v jeho hlase byla jen upominkou na néjaké davné kiivdy. ,To jsou Rusové, piijeli tady studovat €eStinu.” wJoz Ruska," zajecel, az jsem se polekané podival na DaSu, drobnou Rusku studujici doma programovani, ktera prijela s panem Sergejem Kostinem, ktery je u nich doma vedouéi. Ale ona se jen usmivala, ostatné jako vzdycky pfedtim a mnohokrat potom. My takich znajem, na Stodolni s nami sedi jeden a vsegda - Ja komunist a pajot.” iLpiva.” A zpiva Vstava] strana ogromnaja.” wJa vam dam, komunist. Moje manzelka je z Ruska, ale sedéla,” udélal chlap znamy pohyb piekrizenych rukou znamenajici vsude na svété totéz. Jenze v téch malem uz pahylo- vitych rukach bylo to gesto néjak skuteénéjgi. wo, v gulagu! Na Sibiii," kfiéel uz spis bolesti nez zlobou. ,A ja jsem pro fu Sel, za- padni vojsko! A pfived jsem si ju zpatky.” Ale pak se znova chytil té pomysiné tyée a asi se upamatoval na véci soucasné a dodal: ,Ale ted’ idu, ja dojdu, ale nevim, jestli preziju.” Bylo vrelé letni dopoledne, den zacinal, Rusové hledéli na jednoho z téch chlapti po- dobajicich se jaksi moc karikaturné strycum Pepinum vSech epoch: ,A Berju znate?” Za- rovnal se: ,Toho sa bal aj Stalin, Berja, svitia, ale ty,” ukazal prstem na Alexeje, ktery chce asi jen tak zkouet jinou kulturu a je synem bohatych rodiéu, ktefi jsou moudfi, protoze prvni, co si v Cechach koupil, byla ilustrova- na kniha dvanacti Ceskych pohadek. ,Ale ty mas estonské o€i. Sviné. Vy ste byli garda Lenina, hlidali ste ho, Estonci a Loty3i,” vy- éital ten chlap, ale nebyla v tom ani zminka 5 néjaké dédiéné viny, byl to vykrik marnéného Zivota. ,Ale ty tvoje estonské oZi, to je krasa, nadhera.” Alespof na chvili jsem si pral, aby to vsechno bylo jinak, aby ten chlap zaéal néco vykrikovat, aby se bytsi jen hulakanym slo- vem branil, ale on tam stal, drzel se té své tyée a vinil se. 10 nicego, nebojte se.” eee" Ale ja dojdu, ale nevim,” nakroéil a zdalo se, Ze scéna skondi. Jenze on udélal pozo- ruhodnou akrobatickou otoéku, sklonil se k malem zemi, uz uz to vypadalo, ze spodni ast téla nevyrovna balanc zurivé se otacejici hlavy a hrudniku, pak se ale proti vem pii- rodnim zakontm zvedl a stal za nami, ruku naprazenou, a: ,Ale aj kdyz dojdu, to je jedno, protoze moje Zena byla v Rusku v gulagu, na Sibifi, a ona mi da jednu, na privitanou, a pak druhou, a tou mé zabije.” OtoZil jsem se. Jen- ze on uz byl ponoyen do toho obrazu: ,A ta druha, to bude taka rana!” Pleskl se po tvaii. »Protoze ja se opijim jenom tehdy, kdyz ona neni doma, ale dneska ona doma je, dnes- ka ona mi neda jednu facku, na pfivitanou, dneska ona mi da aj tu druhu.” Ze by piece? Napadlo mé a poslouchal jsem v tom letnim vedru. ,,No ale to nic. Dyz ja to pieziju, tak to vam fikam, ja nemam nic, ale az vam bude nejhorSi, prijedte sem. Ja vam vsecko dam. Ja nic nemam, ale mozete u nas byvat, protoze aj dyz ste Rusi, aj dyz ste hlidali Lenina, tak ja vas mam stejnak rad, protoze vy mate ty krasné estonské o€i, jaké ma aj moja.” Potize paméti. »Muzika, chlapi, to neni jak tfeti s taroka- ma,” povzdychl si stryc Surovcu, kdyz trojkou tarokem v poslednim kole zabijel Pagata Jozky Zgarby. Spis ze sluSnosti zaéal po¢itat bodovy rozdil ve he, i kdyz védél, ze maji Ctyricet devét a vyhrali s Karlem Tréalkovym aj hru a dostanu po péti korunach, coz v téch dobach sta¢ilo na tii piva, dodal-li clovék desetnik. , lo neni enem zvedat sas tarokama, to sa musi Citat,” jasal Karel a pridaval vyhru podle minci na jednotlivé kupicky. Pak si mlaskl. nlak daj,” pripomnél mu Jozka, Ze ma rozdavat nepielozenych 54 karet a on chtél prvnich dvanact. 6 Kdyz jsem si promitl tu hru na ¢erstvé poseceny strycékuv travnik, zhrozil jsem se predstavou staricka, ktery mé okouzluje uz tolik noci, jehoz hrob nejsem schopen identifikovat a tvaF si nevybavuju. Pokiivené zrcadlo chechtajici se mi do o€/ a jimi az kamsi ke kulim ukazuje obraz zniéeného ne uz mladého muze (Z éeho? Reklo by tolik manzelek v tolika podobnych situacich ode- hravajicich se v kazdé vteriné tohoto svéta) zirajiciho do mlhy budouciho jesté nedoce- néného piisté... nlak pod’, dochtore, aj ty, inzenyre, my délnici nemame €as,” preruSil hlas realného stryce pravé se kdesi rodici zahlédnuté. Do- koufit a usednout ke stolu. Taroky v Semeti- né...,,lak da8?" jsou predevsim vzpominkou, pokusem uchlacholit... ,Farafovy." (Zas mi vzal moje karty, stryc to déla dycky!) nejasnou nejistotu vlastniho kofene. A piece tam nékde pravé ted’ pradéda... ,Ja sa tam podivu.” Zas treti stryca Surovcového. Je to neu- véritelny chlap. Pfed mésicem odehral tako- vu hru a Sel a kupil si klavir. Co udéla véil?. Nestalo se nic. Kolem desaté se roze&li po svych a ke svojim. Ale zustalo to tu jako ukol: pojmenovat ty pozapominané posledni dny. »Potrebuju tuzku a papi.” iNjec nic?” Takovy anebo uplné jiny rozhovor stal na poéatku nejisté predstavy jha, které svymi pamétmi stryc Surovct, muj pradéda, pre- piskal pies pul stoleti do tisicileti nového, kde tuzka, papir i psaci stroj jsou jakousi elegantni stateckou zbyteénosti. Elektrické svétlo je prijemné na o€i, petrolejovou lampu dokonale nahradi elektricka lucerna, ke které se zdarma dodava malicky prenosny aparat vyluzujici vuni i neslySny praskot puvodni lampy, zaroven je ale cela sada vysoce spo- lehliva a stale pod proudem, takze kdykoli pouzitelna a pripravena po jediném cvaknuti plnit svou funkci. Asi to k nigéem neni, ale kdo to zapise?" Ale kdo? uMyslis si, Ze co si?” ptavala se (asi) pra- babicka sama sebe myslice pritom na mla- dého statného muze, se kterym méla tézky Zivot, ale zdravé décka, toz co. Ale se stejnou nevyhnutelnosti dopadla ta otazka na cary potrhanych vzpominek a zasutych hovort. 7 Stejné samoziejmé gesto jako by uz nebylo mozné: i dopisy prestavaji byt soukromé, o denicich éi pamétech ani nemluvé. To pro- sté - pfenechat nasledujicim blizkym - nelze, cela nemoznost obtéka pisictho; na psani je Tedy pred daleko prostsim rozhodnu- im stal muj pradéda, kdyz pozadal babicku o klid, tuzku a bilé papiry. A jako by mu bylo dano zapravdu, jeho paméti se dochovaly jenve vzpominkach vnuku, ktefi z nich nikdy nevidéli ani radku. Prababicka totiz prezila svého muze 0 tii roky, a protoze véiila jinym vécem, brala kazdé rano odspodu z dédova extu jeden list a tim zatapéla. Nedochoval se ani jediny. Zato duvod pfedlozit tyto fadky zustal: presvédéeni, ze posledni véta, kterou jsem si zapsal daleko dive, nez jsem se narodil, my stale pfichazi do nejen ust, ale hlavné fei. Je to véta, o které vim, ze byla posledni vé- ou téch paméti, mozna jedinou vétou, ktera z néjakého divodu visi na SAurach €asu uz padesat let a Geka na svuj kontext: ,A vrabec, tery obhlizi ty rovy, ze kterych po ném zadny nic neSvihne, vrti ocasem a vi, Ze nakonec aj on spadne v kterousi hodinu primo za letu na hrob svojeho za Zivota nejzarytéjsiho nepfi- ele anaposled mu pohne Zlucu. Dobre nam ak.” Dobie mné tak. PETR HRUSKA Kostelik (Uryvek z monografie Nékde tady - ées- ky basnik Karel Siktanc, ktera vyjde na jate v nakladatelstvi Host) V kopcovité krajiné slovinského krasu nedaleko istrijského polostrova se v jednom ze svahu zubynehty drzi drobounka vesnice Hrastovlje a na navrSi nad ni stoji kamenny romansky kostelik jako maly svefepy zazrak. A piece vyhlizi ta stavba zcela prirozené, jako by po staleti samovolné rostla ze skalnaté zemé, jako by byla samoziejmym vysledkem rozhoupané krajiny okolo. Kostelik je ze v8ech éty? stran obehnan vysokymi sténami, vlastné hradbami, s nékolika protahlymi uzkymi otvo- ry, vlastné strilnami. Byl v pravém smyslu slova poslednim stredovékym utocistém obyvatel 3 vesnice, nejenom duchovnim, ale i fyzickym. Nebylo-li mozné dobyvaénému nepfiteli celit jinak, obétovala se ves a lidé se utekli vzdorovat za spoleéné hradby na to miniaturni nadvo- ficko. Stali u stilen a za zady méli svuj kostel asnim i svou nadéji a viru. Kdyz bylo dobyto i nadvoii, uchylili se dovniti, aby vedli svuj od- por z posledniho mozného mista. Tim mistem byl prostor zvici jedné vétsi sel- nati malé lodis nizkym klenutym stropem. Na kazdé boéni strané po jednom uzkém okné, viastné strilné. Jednoduchy kamenny oltai a pak uz nic. Jen jesté velika krasa na zdech mistnosti - pestrobarevné fresky zobrazujici pribéh Clovéka na tomto svété. Tak, jak jej vypravi kniha knih i tak, jak si jej vypravéli lidé sami. Je to neobyéejné monumentalni dilo na neobyéejné malém prostoru a vytvoril ho ist- rijsky stfedovéky umélec Jan z Kastavu v roce 1490. Pokryl malbami stény, strop i sloupy, ne- nechal jediné misto bez dotyku Stétce. Sklenul zde celé jedno vidéni svéta, zachytil lidsky zivot vjeho dulezitych cyklech, rytmech a zakonitos- tech. Vjeho bolestném i radostném usili, vjeho marnosti a piece nezbaveny krasy, kterou mu dodava néjaka tajemna sila. Karel Siktanc byl navstévou kosteliku v Hrastovlje kdysi inspirovan k napsani skladby Tanec smrti aneb Jesté Pambu neumfel. Vycho- diskem se mu stal vyjev, zachyceny pies celou délku pravé strany kostela - priivod kostlivct, odvadéjici reprezentanty vsech spolecenskych stavu i vékovych vrstev do marnosti smrti. Tim by mohl byt vyznam nenadpadného slovinské- ho klenotu pro dilo tohoto basnika vyéerpan anemusel by zde byt vystaven dali pozornosti. Kdyby ovSem nebyla ta ,,bible chudych” na zdech hrastovelského kosteliku tak piiléhavou metaforou celé vrcholné Siktacovy tvorby... Ve freskach se rozviji svét od jeho poéatku, vyjevy sedmi prvnich dni, ten prvni stvoritelsky tyden. Vyhnaniz raje, Kain a Abel, zak a Jakob a dalsi udalosti z Genesis, které postuluji lid- skou povahu v zakladnich dramatech a ste- tech. Svata trojice, dvanact apoStolu, étverice evangelistu. Pribéh Kristova zivota od jeho zrozeni az po smrt na kiizi a zmrtvychvstani. A pod nim zobrazeni dance macabre, pocina- jici kolébkou s ditétem a konéici rakvi, na niz truni kralovna Smrt. A jiny cyklus - na stropech boénich lodi alegorie dvanacti mésicu, ctyi roénich obdobis typickymi sezonnimi pracemi 9 a proménami prirody. Ocitame se v cyklickém kolotu svéta, stidajicim dny, tydny, mésice a roky, zrozeni a smrt, marnost s nadéji, zvuli smilosrdenstvim, v8ednost se z4zrakem. Naho- fe zachyceno nanebevstoupeni panny Marie, dole, u pat sloupu, kde zbyla mala ,pozemska mista”, vyobrazena ticha krasa obyéejnych véci, skuteéna malifska zatisi s taliti a sklenicemi! (Samostatné zatisi jako Zanr se pritom obvykle vyskytuje az v mnohem pozdéjgich obdobich a na sténach kostela je naprosto nebyvalé). VSechno je v ichvatné dynamice a rozkmitu, jeden cyklus se zaviji do druhého, jeden pii- béh béZi paralelné s jinym, mytus se klene nad mytem. Cely prostor je vizualizovan a ne- obyéejné rytmizovan, tématicky, geometricky, Ciselné i barevné. Ocitame se uvniti samotného déje Zivota a smrti a nabyvame dojmu strhujici Uplnosti. Podobnym kosmogonickym gestem, kte- rym se navstévnika interiér kostela okamzité zmocni, bylo vyklenuto také Siktancovo dilo. Jak si nevybavit pii pohledu na ty zdi jeho Ada- maa Evu, jeho Tanec smrtinebo jeho Cesky or- loj aHoroskopy. Jak si nevybavit jeho dumysIné a do detailu propracované kruhové kompozice skladeb, jeho cyklické pojeti skuteénosti jako rytmu, radu dédénych hodnot i dramatickych vzpour jednotlivce. Jeho smysl pro v8edno- denni ,svatost” vezdejgich véci i jejich jitrivou barevnost. Kostel v Hrastovije je zasvécen Svaté Trojici, vyobrazené nad oltarem, a také Siktanc jako by mél svou poezii zalozenu ve své ,svaté rojici”. Jestlize totiz geometrif jeho poezie je ruh, jeji aritmetikou je cislo tii. Déd, otec a syn. Otec, matka a dité. Muz, zena a laska. Stabilita ohoto svéta neni v trvani na svém, ale ve vzta- hovanise k druhému. Stejné jako kruh je i cislo fi vyjadienim prastarého symbolu Uplnosti vrozliénych kulturach, mytologiich i mystikach. Muz, Zena a laska - teprve tehdy muze se cosi dulezitého pohnout nad odvékymi propastmi idské opusténosti a mimobéznosti. Déd, otec a syn, troji spojitost Casu a Zivotnich roli. Subjekt Siktancovych basni je ztélestiovan ve vazbach - nejlépe v pozici syna i otce zarovehi. Je to presné to misto, kde se potkava poslusnost se vzdorem, vile k fadu s vulik neposlusnosti, tiha védénis bezhlavou zavrati. Uzkost a troufalost, rvani azména. Ta pozice mezi otcem asynem se stava symbolickym vyjadienim Siktancova pristupu ke vSemu. VSechno proziva s védo- mim, ze kdesi je néco ,otcovského", tedy fad, 10 puvod, cosi predchazejiciho, co je potreba vucté chranit. Co jsem sice i ja, ale co mi nikdy nepatiilo. Ave vem je néco ,synovského", tedy naslednost, vymykavost, cosi odliSného, co je potieba uzkostné probouzet. Co jsem sice i ja, ale co mi uz nepatti. Vyzaduje to velikou pozor- nost k tomu, co je dané, i k tomu, co se tvoii. Janz Kastavu ,vypravi" svuj svét neobyéej- né Zivé a civilné. Bylo jiz feceno, Ze vytvoril na zdech kostela jakousi bibli chudych a vytvofil ji lidové jadrnym vytvarnym jazykem, s ohro- mujicim expresivnim vyrazem a rozjitrenosti. Sakralni naméty maji lidské kontury, zbi¢éovany Kristus je do trapna tyrany clovék. Vysoké se misi s nizkym, s patosem se tu micha zietelny smysl pro humor a pro grotesknost az maskar- ni. Tolik to pripomina Siktancovy karnevalové pruvody, jeho poetiku inspirovanou lidovym divadlem a vesnickymi ritualy, v nichz Boha stri- da Pambu a Smrt je stiidana Morankou. Jeho expresivni jazyk, vzdy na pul cesty mezi rouha- nim a modlitbou. Svétska podoba malifovych vyjevu, drze plebejské zpracovani i celkova ompozice, v niz cirkvi kanonizované epizody jsou ,nebezpeéné” kontaminovany folklornim prvkem, zaujeti pozemskym rozmérem Zivota - ‘0 v8e vedlo posléze k rozhodnuti zakryt fresky pokryteckou vrstvou omitky. Zakazané dilo. Teprve v minulém stoleti byly malby nahodou objeveny, ukryvaly se jiz pod osmi dalsimi vrst- vami. Nemuzeme se v této souvislosti ubranit asociativni predstavé normalizacnich zedniku, teri po roce 1968 prikryvali zase dilo basniko- vo, jez se vymykalo tehdejsim kanonizovanym pravdam... Je vymluvné, Ze z celého rozsahlého Sik- ancova dila nelze vyvodit zadny spolehlivy usudek, zda mame co do éinéni s autorem vnabozenském slova smyslu véiicim éi nikoliv. Prestoze je zde mnozstvi sakralnich realif a poj- mu, pohanské i kfestanské principy ozivajiv ne- séetnych mytech, legendach i kazdodennich obyéejich, v celém hodnotovém systému, pies- ‘0 zde chybi zretelné opfeni basné o duchovni jistotu viry v Boha a jeji explicitni vyjadreni. Lze émér smyslové vnimat, jak tajemstvi svéta je desi v textech piitomno, je vSak zachovana jeho naprosta svrchovanost. Jako by i vira byla cimsi priliS uz ,hotovym”, co by branilo tomu Siktancovskému odhodlani zacinat base od zacatku. Jako by touha po tom, nechat tajem- stvi skuteCnosti samo zaznit, nesméla byt nicim predstoupena. VSechno dulezité musi znovu ll aznovu ve versich teprve nalézat svou hodnotu, jako v détstvi, jako poprvée... aby si nakonec mohla vé/it sama basen. Proto je také vzdy znovu vrzena do kon- krétni reality. Neroste z esenci, ale z existenci. Surové a nepietné musi v ni cimsi zaznit soudo- ba vrava a jeji bésy, které se srazis tim nejintim- néjsim. Dobova realita je pro tuto poezii nikoliv omezenim, ale samotnym zakonem tvorby. To, co nazyvame angazovanosti basnika, proslo u Siktance velkym vyvojem. Od nadgeného rymovani Politickych ideji v samém poéatku jeho psaniazk pokorné, ale vzdy Uéastné (i kri- ické) vSimavosti vuci realu samotnému. Basen neni nad vécmi, naopak, basen nabira véci do sebe. Pres vSechny ty hodnoty z pradavna, 0 néZ se verse opiraji, nejde o poezii nabytych jistot, ale o poezii vile a touhy. Nikoliv svrcho- vané védéni, ale citové zjiStovani. V kazdém versi se zdviha jakasi nezvykla vehemence, prudka vitalita, s niz se néco teprve hleda. To déla basné tak déjovymi i tam, kde se jedna o vyslovené lyrické situace. VSude se chvéje pominuty neklid, vétreni, hladovost po tom pravém, co nékde tady musi byt. Ten pristup, ‘en zpusob je v textu dulezitéjsi nez jeho tema. Az je to vaSnivé usilovani malem archaicky smésné. A chvilemi zni jako néjaka bezdééna pripominka, ze kazdémuz nas piece také kdysi o vsechno sakramentsky Slo... Pres znaénou pestrost namétu v malbach Jana z Kastavu na zdech kostela v Hrastovlje hovoii k navstévnikovi toho mista obdivuhodna jednota malitova projevu. Je zretelné citit, jak se vSechno wyjevuje a rozviji jakoby z jediného pevného bodu, jenz predstavuje skuteéné sil- na tvurci osobnost umélce se svym nazorem a vidénim svéta. Siktancové tvorbé je vlastni podobna dostredivost a podobna jednota. V druhé poloviné dvacatého stoleti se v Ceské poezii objevilo jen malokdy takové svébytné sklenuté dilo, které by dokazalo vzdorovat roz- i€nym a divokym proménam déjinného éasu a relativizaci vSech hodnot. Timto Ize Siktance postavit vedle Oldiicha Mikulaska, Vladimira Holana nebo Jana Skacela. Basnik dokazal v €eském jazyce vynajit svoji vlastni rec, ktera ma svj zvuk i svoji vyslovnost, ktera k nam ho- vori davnymi obsahy i soucasnymi hluky. Ktera vyslovuje skuteénost a chran/ tajemstvi v ni ukryté. Podobné jako ten maly velky kostelik, rostly ze skalnaté zemé. 12 IMAGINACE TOMU VSEMU NATRE PRDEL! Rozhovor s DusSanem Dvorakem Duane, jsi vzdélanim a ptvodni profesi psychoterapeut. Kromé toho ses ale angaZo- val i v raznych obéanskych aktivitach. Jsou pro tebe tyto dvé oblasti - duSevni zdravi jednotlivce a véc verejna - kontinualné propojené? Jasné. Kdyz se ve spoleénosti bude jednat otevrené, férové, tak se i lidem bude dafit zit bez stresu a pochybnosti. Véci budou vypadat a budou feSitelnéjsi. Zkusim to vzit od té privatnéjsi roviny. Co si myslim, Ze je hlavni pficina, ktera privadi lidi do ordinaci, tak to je pocit viny. To je véc, co jsme zdédili - bohuzel nebo bohudik - ze Starého zakona, ten pribéh o Adamovi a Evé a boZim trestu za zvédavost. Navic ten machisticky prvek taky neni od véci. Porad prozivame ty pribéhy neventilované viny, hle- dame néjakého vinika, sami se obvittujeme. Hra na pachatele a obét a mocného a Casto neviditelného diktatora, boha, nebo introjek- tu, na kterého to muzeme ¢i nemuzeme hodit, nebo se nim nechat ponizovat. Svalit to na sousedku, na manZela alkoholika. V téch ruznych obéanskych aktivitach se snazim pravé o to, abychom se bavili vécné a dodrzovala se pravidla. Dulezita je predvi- datelnost a srozumitelnost prostoru, kterou ta pravidla zajistuji. Nesmi jich byt moc, ale jednoducha a sdilena. Jenze u nas se pravidla ohybaji - oni, ,,ti nahore”, nas ohybaji, ,Skoli” nas; jsme postaveni do role malého ditéte, které zlobi. Pritom pravidla, kdyby fungovala, tak by i tém kritizovanym ,tam nahofe” mohla usnadnit Zivot. Misto toho vladne papalasska arogance, ktera produkuje patologii neodpo- védnosti. Porad je tu bolSevik. Lidi vnimaji verejny prostor tak, Ze nemo- hou nic zménit, Ze jsou obéti. Vinici jsou po- litici. Vidim to nejen pri snahach o prosazeni lééby konopim, kdy potrebujeme podporu zakonodarcu. Pacienti se podivuji, proé by méli tfeba psat dopisy poslancum - nékdo by to ptece mél udélat za nas...Zadnej Godot ale nepfijde. A pak s tim vsim souvisi mé osobni vlast- nosti. Pomahat mé bavi a na éelo si piSu, ze 13 nevyzadana sluzba je ta nejhorSi sluzba, coz plati v ordinaci, ale ne ve verejném prostoru. Pro mnohé jsem asi don Quijote. Ale k tomu pati i vtip, schopnost podivat se na véci snadhledem - to je néco, co se mi osvédéilo i v psychoterapii. A ten vtip se snazim davat i do obéanskych aktivit jako Kreativitou proti teroru, Kyselé zeli, NaSe Olomouc atd. Aco literatura - presnéji fecéeno poezie? Jaké v tom ma misto? Ptam se proto, Ze ma5 za sebou i organizaci nékolika basnickych veéerd. Poezie? To ma u mé nékolik fazi - véetné té rané, toho obdobi, kdy élovék sam psal a kdy jsme vydavali sborniky na gymplu... Poezie je pro mne znamka osobni citlivosti - jestli ji dokazu vnimat - a jsem rad, Ze ji porad citim, Ze citim za ta slova. A trochu piSu. Déla mi radost, kdyz nékdo mySlenku, kterou by se dalo popsat nékolik stran, da do dvou versu. Prosté, je to lakmusovy papirek té citlivosti. Pred dvéma lety jsem mél pocit, Ze mne bodlo u srdce - to byly Magorovy Okuje. Marina Cvetajeva mé provazi celym zivotem. Myslim, Ze to byl Kundera, kdo fikal, Ze poezie neni hodna muZe - a ja vidim ty veliky chlapy, Skacel, MikulaSek, Holan - co to placate, dyt to jsou chlapi jak hora! | Horu mam rad... Ale neda se to srovnavat s HanuSem, to byl muj nejvétsi Zivotni zazitek, pokud jde o poezii. Obecné mam rad tvofivost - imaginace tomu vSemu stejné jednou nate prdel! Ten Hanu§, co to byl presné za zazitek? Nema néjakou ukazku? S Vaskem Burianem jsme délali v fijnu 2005 v Olomouci jeho oblibenou Noc bas- nika. Ponorka praskala ve Svech, uz bylo po soutézi, vyhry rozdany, mikrofony sklizeny. Najednou se zjevil neznamy stafec a pozadal, jestli muze fict basef. Rozmlouvali jsme mu to, ale on se nedal, ze hospodu zvladne a mi- krofon nepottebuje. Mél takové laskavé o€i a krasnou tvai, Sla z ného obrovska energie, jen mi vrtalo hlavou, jak tu hospodu pfektici. Nekfigel. Stoupl si na schudky v puli Po- norky, roztahl ruce na obé strany afekl. ,Chtél bych vam fict tri basné. Prvni bude Hana, potom L’amour a na zavér Cesky Nové ja.” Azaéal recitovat. Bylo ticho jako v hrobé, ato byla hospoda narvana a kolem deseti vecer. Ze bych néjak miloval hanaétinu, to ne. Ale ted’mne upIné mrazilo. Kdyz vsechno doreci- toval, zmizel. Deus ex machina. Utikal jsem za 14 nim vena poprosil ho o tu baseft Hana, piisla mi mysticka jako on sam. VaSek se nékam ztratil a nikdo nevédél, kdo to byl. Pak mi za dva tydny piigsla obalka s korespondenénim listkem z roku 1936 s jeho fotografii a véno- vanim, Ze je rad, ze jsem slySel, a sdélenim, ze v tom roce Hanou napsal. Vytukal ji na ten korespondak. Umiel pfed dvéma roky, bylo mu pies devadesat, napsal pies Ctyricet tisic versu, umél jedenact jazykt a cely zivot délal délnika a jesté v devadesati bézel v parku maraton pro seniory. Dnes si pisu s jeho synem, ktery je jednim z nejvétsich védcu svéta v oblasti lécebného vyuZiti konopia Zije v Jeruzalémé. Mojmir Hanus Hana Té nezna kraj, gde Morava se péni a Romza, Hana, Beéva, Hldééela? Gde hléna s pracé na zlato se mnéni, zem gde se Zirna znebem sldéela? To Hana je - klén, keré zévot dava a Bohem pozehnano érodé, kraj, keré statny reké véchovava a dobry hospodéné narodé! To Hana je, co svyho méla krala, toz z chropyfskyho zamké Jeéminka, ta Hana, co se décké rozkvétala, déz tézka béla viasti hodinka! To Hana je, gde séla roké vladne kera niceho se neboji, ta Hana, kera - 6 déz vSecko spadne - svét dyl 0 Stéré roké pyestoji! Fotky: http://ponorka.com/pag/05_rijen.php Jaci auto?i se uéastni Noci basnikd v Ospélové? Asi to nejsou ,,profesionani literati”, nebo ano? A co publikum? Tak nikoho slavného jsme tam neméli, to ne. | kdyz Jirous mi fikal, ze letos piijede... Zatim byly dva roéniky. Mné piijde hezky udélat na malé vesnici, na tom hanackém Horacku, kde se to jakoby nehodi a nenosi, basnicky festival. Chodi tam ale citlivi lidi, a kdyz nékdo pfijde s opravdovou basni, tak to poznaji. Chodi lidi z okolnich vesnic, ktefi 15 chtéji ukazat, Ze maji radi poezii a sami tvoii. Ale prijedou hodné i z mésta, z Olomouce, Litovle, je to zajimavé spojeni. V tom kraji slySiS spis, Ze poezie je pitomost, ze lepsi je bucek! Kdybys to ale vidél, jak majitelka mistniho obchtidku recituje Nerudovy Pisné kosmické nebo BuSka z Velhartic... Prosté jde o to, Ze lidi se tam citi dobie, ze naslouchaji - to je dulezity! Hraje k tomu néjaky dobry bigbit, promitame filmy, tancuje se, zahrada je na lezenii sezeni a kromé Spi¢- kového vina dostanou vitézové konopnou mast z lécivého konopi, kterou v obchodé nekoupis, tam je jen obyéejna technika. Ale je v tom i tfeba tohle, co mi fikala jedna pani z vedlejgi vesnice, Ze se tam citi dobe, pro- toze lidi nejsou vozraly. Bojujes uz delsi dobu na raznych fron- tach se zdejgim absurdistanem. Momentalné je asi tvou hlavni ,kauzou” dekriminalizace lééby konopim. Zkus si zahrat na realistu a souéasné proroka a fict, jaka je podle tebe Sance, Ze se to vSechno v dohledné dobé prolomi? Vim, citim to, Ze to letos prosadim. Na druhu stranu zazivam straSnou frustraci, jak lidi Zadonio pomoc, ale malokdo je ochotnej jako obéan cokoliv pro to udélat, aby se lécba mohla délat normalné, a ne jako za partyzanu v ilegalité. Vis, kdysi jsem podélanej az za uSima podepsal Chartu, chodil jsem na de- monstrace, rozmnoZoval samizdaty... A kdyz pak pfigel rok 1989, tak jsem si myslel, Ze ted’ uz je normalni svobodna spoleénost-avtom jsem nékolik let Zil. Zkratka trouba. Az pak jsem se osobné setkal s obrovskou korupci, ze jsem tomu nemohl uvérit. Bylo to zhruba v dobé, kdy skonéila Klausova vlada kvuli nepruhlednému financovani... A ja si to dal najednou vechno do souvislosti a vidél jsem, jak je tahle zemé straSné zkorumpovana, na kazdém kroku. A ta malost se pak promita do obéanstva. Jsme na téch papalasich jakoby zavisli. Nechceme vzit odpovédnost, roky nas prece nékdo fidil ... Ted’ jsme ostuda Evropy, v mnoha vé- cech, véetné vyroby drog. A to je dusledek té nesmysliné ,protidrogové” politiky, ktera je naprosto kontraproduktivni. Vem si, kdyz dneska mladi toto zazivaji, tak se stavaji sou- éasti kriminalni subkultury - a Zijou s tim, ze je normalni poruSovat zakon. Ale to prece neni normalni - v demokratické spoleénosti! 16 Proé by ten mlady clovék, jenom proto, Ze si chce dat jointa, mél prichazet do kontaktu snékym, kdo mu pak nabidne néjaky Sit, proé by na ném mél vydélavat dealer a mafiani? Mne ale hlavné zajima, jak dostat konopi nemocnym. Neni pro mne jina cesta nez ta, kterou se snazim jit. Specialné v tom konopi-my mame akovou tradici v jeho vyzkumu! Ziskaji paci- enti, ziskaji univerzity. Muzeme konopim oZivit venkov, lazenistvi, snizit spotrebu drog, prosté povznést republiku. Mame svétu co dat! Realisticky: ja uz étvrt roku provozuju v Praze konopnou apatyku - to snad v Evro- pé nikde neni, jak to délam ja. A oni si ne- roufli to zrugit, dokonce jsme dostali vladni ocenéni. Na druhou stranu mi véera pfislo obvinénis navrhem pét let natvrdo. KaSlu na o. Chci oteviit sanatorium a akademii, aby se vzdélavali Iékafi i pacienti. At uz ja nebo Konopije lék, at uz tady v Cesku nebo nékde jinde, ja vérim, Ze neni jiné cesty. A véfim, ze ady v Cesku se zjevuje sam duch té rostliny, nevinnosti té byliny... Ostatné nedavno se prislo na to, Ze nejstarsi archeologické nalezy onopi jsou od nas a preskoéilo to desitky isic let dosavadnich zaznamu, tusim 25 tisic et pred Kristem. Tys chtél ten realismus ode mé - no, je pravda, ze moje Zena i déti mi rikaji porad, Ze realista j4 moc byt neumim. A dostavam pak pres drzku... Ale zas diky tomu dokazu nakonec spoustu véci, které zezacatku vypa- daly, Ze nejsou mozné! A kdyZ se ti to opravdu nepodaii? Ta otazka vubec neni na misté! DuSan Dvoiak je psychoterapeut a adik- tolog. Kromé mnoha jiného fidi bezbari- érovou Skolu pro dospélé Ateliér ALF na prazském Zizkové, je magistrem Konopné apatyky kralovny Kolobézky prvni (viz www. konopijelek.cz) a kazdoroéné spoluorgani- zuje Tyden pro duSevni zdravi. Ma svuj blog na Aktualné.cz. ¢ OBRACENA STRANA MESICE http://www.obracena-strana—mesice.cz/ 17 MARTIN LUKAS Jeden véri Nékdy v8ak jako by na stole zustala po samé myslence na tebe vstupenka do tvé pritomnosti stupatko za oporu na cesté nebo jako galerie rovna stupnice vyroku na hranici... Odchazim zastuzeny do prima maje sotva tihu k stazeni A teprve na misté vim Ze to jsou pokazdé listky derniér Sikovné preznacené na dalsi tyden Rano je sama Teprve rano prevali se a hledi na svuj teply odhaleny pas As prstem v ryze po $vu noéni koSile jesté slysi jak hluboko v dece pukala srdce Noa... Budu vrdi hlas a donaii na sebe sama Co je laska? dyz muz usmivaje se zbrkle na Zenu bali jejf zkfehlé télo do deky ale vzdy jen tak ze je nikdy nezakryje celé adlouho dyz to Zena piehlédne a treba i laska dyz to odmitne vyslovit Jsi a ja naléham abych byl jako naléhaji muzi ve dvofe na cirkuli 18 Podzim Ulice je rozkrajena na véty asniiticho po padu vinéty zluté sloupnuté Byl bych si myslel Ze jaksi sama zpomali$ abych té dohnal Ale jsouce ve vééném predbéhu svou slavnost jsme profekli Protazena vzdy az do konce at stojime kdekoli je naSe cesta dluzna... Obraz bereme pod ramem MICHAEL LORENC Pomalé mésto Mésto a vSechno v ném je pomalé. Méstska doprava, ptiméstské vlaky, lodky na fece. Pomala vichtice pomalu trese pomalu rostoucim akatem. Divky se pomalu svlékaji, muzi pomalu usinaji. Pomalu pada snih. Pomalu Stékaji psi z blizkého psince. Muze, ktery spéchal, zavieli do blazince. Co by za to dal, aby byl pomalejgi, nez lenochod. Mohl by se stat primatorem! Postupné by zpomaloval provoz v ulicich. Mésto a lidé vném zvolna by se proménily v muzeum Zivych soch. 19 EWA ZAK Zebtigek Gmysli Béhem svého Zivota jsem si viadla sama a neSikovné tahala za nitky osudu. Hrajic si na Zivot jako malé dité, predstirala jsem, Ze zvedam zavazi osudu. Kazdodenni chaos jsem zdolavala po hmatu... Aniz jsem brala v dvahu zelené svétlo, poslepu jsem sméovala k budoucnosti. A jednoho dne nékdo vybilil Gerné tecéky mého Zivotopisu a milosrdné &krtl zlociny proti paméti. Oteviel novou ¢ast na zebriéku zaméru a brkem vytyéil nedokonavy éas budouci. 19. 2. 2008 UslySet se UslySet se v Sedi rana, pozorovat stékajici kapky trpkych zkuSenosti, tukat Iziékou do Salku s kavou, ktera probouzi k zivotu depresivni télo - to neni snadné. Plnit si své povinnosti podle seznamu, kfisit radost ve vySetieném Case. A stale znovu bojovat o ten kousek nebe, jenz se mi vzdaluje, utika o kilometr. Prodrat se pes mosty ponurych zprav, kfi€icich o svété bez dobrého Boha, jehoz tak miluji a v néhoz vérim. Usednout a uslySet, jak bije mé srdce, to neni snadna véc. 8. 12. 2007 Preklad Libor Martinek aluze.cz revue pro literaturu, filozofii a jiné http://aluze.cz 20 JAKUB GROMBIR Limericky Zili dva muZi v Tbilisi ti navzajem byli si podobni jak dvé metly lidi si je proto pletli jednovajeéna dvojéata z Tbilisi Jeden zvrhlik z Port Moresby dival se potaji na lesby lesby ho pii tom chytily lampickou do oi svitily Smirakovi z Port Moresby Manzelsky par z Ruzomberku uspojadal $védskou ctverku Povidali: ,,Nech sa paci!” kdyz vitali na grupaci souseda a jeho Vérku Jeden chodec z Tunisu Slap| bosky do hnisu hnis se mu nalepil na Slapky smaly se mu vSechny Arabky tomu Cunéti v Tunisu Byl jeden stil z Panamy co oplyval hranami bylo ale proti Bohu - jak mu pribyvalo rohu kulatil se pted nami Jeden capart z Miskolce jezdil na své trikolce chybé6lo ji ale sedlo coz naladu velmi zvedlo spoluzakum ve Skolce Jeden chlapec z Palestiny v détstvi vrhal na zem stiny kdyz mu tahlo na paty zaéal vrhat granaty (a bomby na své dvanactiny) Jeden stary muz v Curychu zavolal: , Jane Werichu!” Nebot si nezapnul poklopec odpovédél mu Voskovec: »Zapni se, dédku z Curychu!” 21 RENE KOCiK Letni dopis na zimni Bystiiéku VII. Pablo, to napIni§ sklinku mladym vinem, crnknes hit €erné fernetové ko/alky a jako tlustou bdji do toho nechaé zblunknout kopec ananasové zmrzliny. Rika se tomu terremoto a pijou to tu v8ici. Kde? V Blecharné, jak se ta zaSivar- na s napisem La Piojera ve vyvésnim Stité jmenuje. Vyhen zustala na bfehu Mapocha, té kalné stoky spojujici jako jezata pupecni Sura andské ledovce s oceadnem, tady se kona zemétreseni, nebot tak se nazev onoho zazraéného koktejlu prevadi do naii teci. Co pohar, to Richteruv stupen. A v chilské nudli se zemé tiese, jako u nas pri. Tedy furt. Pablo, deset roku ti piSu tyhle depese, zvanil, co cinta zelenym inkoustem, misto aby slova na papir poskladal treba takto: , Je nadherna. Ma na sobé bluzu s folklornimi motivy, obtazené dziny a kozené sandaly. Pres rameno ma tmavé hnédou tasku s pru- hem vetkanych siluet krémové bilych koniku, plnou knizek a papirt.” Nebot Blecharna ma v sobé cosi z divokych éasu, kdy pribéhim a vypravéni upsal dusi teroristaa chameleon, neklidny dédic Borgese a revoltujici potomek Cortazara, jackpot, ktery magtm knizniho trhu spadnul z chilského nebe - Roberto Bo- lato. Zivel jako terremoto, ba pry ten, jenz cely vesmir vtlacil do papiru. Ale tobé, Pablo, starému pardaloviliterar- nich salonu s Sedesati metry bibliotéky pod sttechou bystriéského hnizda, nemusim licit, ze teprve kdyz ten spoutany kosmos roztrhne hrbet vazby a rozleje se kolem tebe, to je to pravé terremoto. Protoze - a to ty zatracené dobie vis - literatura je tygr. Zvite, které ciha mezi listy velkymi jako ingoty mokrého mi- nerdlu, aby tu, ktera se naha v mize vnofi do bilé reky, drapy roztrhal, jejikrev pil, jeden po druhém lamal jeji dy. A pak v dzungli hlidal jeji kosti a popel, dalek nendvisti a hnévu, jako nesmiritelnd hlidka své vrazedné lasky. Pablo, ano, hojnost planety je podfadna, coz vii kaktus kandelabr i havétv pacifickych Skeblich. A védi to i blechy v Blecharné. Posilam zavéj pozdravu. René Svaty Jakub chilsky, listopad 2009 22 CERNOKNEZNICI Nasledujici radky lidovych vypravéni byly za- psany Janem Rousem do Pamétni knihy obce Bystri¢ka. Nékteré jsme prinesli jiz v cisle 14. -pak- KKK Bylizas €ernoknéZznici, kefiznali ty penize a poklady vyrikat. Méli k tomu takové knizky. Bytovali ve vychodnich krajinach a sem sa tak pfinésli jak ptak v lufté. Jeden ten éer- noknéznik sem pfisel k »simkom” na rovni (is. 25) a ptal se o jakusi mall véc. Hospodai mu ji dal. ,Dyz ste vy byli ke mné tak dobji, také vam neco dam. Podite se mnt!” pravil k hospodafovi. Ten Sel a ernoknéznik ho vedl do Klenova az na ,,Svinarku” (louku). - Je tam téz studanka s mocnym pramenem, vyvérajicim ze skaly, a nese nazev ,Svinska studanka” ¢. Sviftiarka. Ma stalou roéni tep- lotu, nikdy nezamrza. Kdo se z ni pry napije, pocit velky hlad. - Cernokn&znik zastavil se u kiiba, ktery popad! a odstavil tak lehce, jako by ani kofent nemél. A pod tim ki‘ibem v zemi lezelo mnoho penéz. ,Vezmite si, co unesete,” pobizi hospodare. Ten vsak nechtél se zdati lakotny a vzal se jen malo z téch pe- néz. Pravil si, Ze pro ostatek se vrati pozdéji, az €ernoknéznik odejde. Vratil se tam, hledal, ale pravého kriba nenaSel, aé mnohymitrhal. KKK Jindy prigel op&t éernoknéznik k ,Sim- kom". Vzal tentokrat s sebou Sest chlapt, kde je pétStvrtnitruhla s penézi. Vzali si krompace, motyky a sochory a Sli. CernoknéZnik jich za- vedl do Klenova a tam jim ukazal misto, kde maji kopat. Ale pravil jim, Ze pii praci zZadny nesmi slova promluvit, at se déje, co déje. Ko- pali, kopali, co se zatim Cernoknéznik ztratil, az se skuteéné truhly dokopali a dali se ji pa- Cit témi sochory. Tu jede s kopca primo proti nim s hroznou prudkosti koéar s pany, jen se vzduchem nesli. Chlapi sotva stacili uskocit, ale slova nepromluvili a pracovali dal. Ale tu jede s Klenova chlap s tragacem, u kterého mél jen pul kolecka. Jel a kolecko chldplo. Chlap se zastavil a kolecko narovnal na jeho dobrou pulku. Popojel krok a koleéko zas chlop! Atak pofad to kolecko rovnal, az prijel ktém délnikum. A tu se jich pta: ,Davno-i tady jeli pani v koéaie? A dozenu-i ich eSée?” A tu 23 jeden z délniku se smichem mu odpovi: wAkde bys ich dohnal na pt kolecku!" A jedva to dofék, truhla s penézi vysmekla sa chlapom ze sochoru a hrkla do zemé. KKK U_,Siméika” (Mala Lhota) bylo fojtstvi ana tom fojtstvi byval KaSpar. Sak sa tam podnes pravi u KaSparu, co je Kovai. Ten KaSpar mival mlyn, jeho soused Volek mél mlyn a teti byl Maly, dnes je tam Urban, ten mél také mlyn. Volktv mlyn shofel, jednou ten Kaspar Sel zhrazovat vody do krikopy na stav. Na nohach mél krpce svazané koudelnym provazkem. Prv si takovych délavali doma sami a svazovali je Svihlem, v nouzi provazkem. Tu se k nému znenadani pripoji €ernoknéznik a pta se teho KaSpara o ten provazek, ze mu zai neco da. KaSpar mu provazek dal, beztak to nebylo vert. Cernoknéznik ho pak ved! do Klenova a tam veSli do skaly. Tam visely ze stén veli- ké stfechyle, zdaly sa z ledu. Cernoknéznik napominal KaSpara, aby sa niceho netykal. Ulomil pak jeden ten stfechyl a zastréil jej KaSparovi za klobouk. A pojednou zmizel. KaSpar Sel dal tou jeskyni az vySel kdesi na druhé strané Klenova jakousi dirou zpod mezi. Kdyz dogel domu, prohlizel darovany stiechyl a ten byl zlaty. KAM VSICHNI ZMIZELI? O spisovatelce nejmladsi generace Petie Soukupové se hovoii a piSe jako o nadéji éeské literatury. Zaujala prvotinou, za kterou posbirala spoustu cen a vyslouzila si uznani od kritikt. O¢ekavani od knihy Zmizet, ktera se objevila v knihkupectvi po relativné kratké dobé, jsou proto nemala. Splnila je? Neubranim se zde srovnani s prvotinou. K mofi byla novela napsana svézim stylem pomoci Useénych, nezuéastnénych promluv, diky kterym se ji podarilo vykreslit tisnivou at- mosféru stejné jako jednotlivé postavy, které tak zbavila velkych gest a patosu. Rovnéz do éeské literatury vnesla pojeti rodinnych vztaht bez toho, aby sklouzla k odpodéinkovému ro- manu pro Zeny. Zmizet je kniha druha, ale napsana up|né stejné, resi podobné problémy a nikam se neposouva. Opakuje uz jen to, co bylo feceno, 24

You might also like