SEDLCI

U CHLUMCE.
ROMN Z DOB MARIE TEREZIE.

NAPSAL

JOSEF SVTEK.
ILLUSTROVAL

STANISLAV HUDEEK.

V PRAZE
NAKLADATEL F. TOPI KNIHKUPEC
1915

PROSLOV.
LE ZEDN V PRAZE.
I. MRTVOLA V POTOVSK ULICI.
Za asnho jitra o Novm roce lta Pn 1775 nastal na
rohu Potovsk ulice v Starm mst Praskm velk a
neobyejn shon lidu.
Ze vech okolnch uliek, na n ona st Prahy tak bohat
jest, sbhali se lid na mal plcek, kter na behu Vltavy mezi
Staromstskmi mlny a Papoukovou lzn se rozkldal a
onoho jitra vysokou vrstvou snhu pokryt byl.
Davy tyto neustle rostly, jednotliv hrzn vkiky
ozvaly se z st etnch entin, vzdlenj osoby ale
nemohly se posud prav piny tohoto sbhu a nku doptrati.
Jen tolik tuil kad, e se uprosted pobenho plcku nco
hroznho pihoditi musilo, nebo slovo vrada astji bylo v
davu opakovno a mnoz hlasov po mstsk guardii se pdili.
Uprosted tohoto hlomozu vystoupil z prjezdu
Papoukov lzn dritel tto staroitn nron budovy,
tehdej magistrtn rada Jan Lskovec, a pokud mu chze
vysokm snhem dovolovala, spchal rychle k davu uprosted
plcku, aby o pin sbhu tohoto moc svho adu se
dovdl.
Lid, jim adnm postavenm svm i bohatstvm
dostaten znm byl, uctiv ped nm ustupovali, a tak brzo se
otevenou ulikou dostal a do prosted hlucho shromdn
tohoto.
Co se sbhlo, lidiky? tzal se mezi chz rada Liskovec
a s jedn strany na druhou pohlel, jakoby oekval, odkud
dostaten odpovdi se mu dostane.
O, milostpane rado, vrada, ukrutn vrada se zde stala!
3

zvolal jeden z nejble stojcch sousedv.

Hrzn pekvapen jevilo se na tvi Liskovcov.
Co pravte, miste Jahodo? tzal se nanejv pohnutm
hlasem. Opt vrada v naem okrsku?.
Ano, milostiv pane, odpovdal tzan, jen vydrav se ze
zstupu, krel za radou Liskovcem, jakoby mu za prvodho
a zpravodaje slouiti chtl; vrada se tu zase stala a myslm,
e toue rukou a tme nstrojem, jako posledn ti vrady v
minulch dvou letech. Hle, tu vizte, pane rado, co v prsou
mrtvoly vz!
A ukazoval, an prv do prosted kruhu se dostali, kde
volnj prostora se nalzala, na zasnenou mrtvolu mue,
kter na znak na zemi leela a v jejch prsou posud dka
vzela.
Byla to mrtvola asi ticetiletho, ist oacenho mue, jen
vym tdm obyvatelstva nleeti se zdl, jak tomu vedle
pknho odvu stbrn pesky na ste-vcch a zlat prsteny na
prstech nasvdovaly. Kabt, pknou sobolinou podit, a
fialov hedbvn vesta byly rozhrnuty, a podle nkterch stop
bylo lze pozorovati, e neastn ob vrahova v prvnm
okamiku se asi inliv brnila.
V bl vyvan koili pak vzela dka podivnho iaksi
tvaru, le ani jedin kapky krve nebylo v okol rny
pozorovati. Tak bezpen ruka vrahova srdce tohoto mue
trefila, e ihned po smrteln rn se do vnit zakrvcel.
Hlava byla nepokryta a po klobouku nebylo v okol stopy.
Tm mn dalo se na vraha pomleti.
Loupen vrada to nen, zapoal rada Liskovec, kdy
byl mrtvolu po nkolik okamen zbn prohlel; skvosty
jsou na mrtvole zachovny, co je dkazem, e nebotk tento
se stal obt pomsty.
O tom jsem pevn pesvden, pane rado, dokldal opt
mistr Jahoda, len to poestnho obuvnickho cechu
Staromstskho, kter ml v pzem Papoukov lzn dlnu
4

a tud v radovi Liskovcovi svho domcho pna ctil; rate

jen na dku pohlednouti!
Rada Liskovec uposlechl vyzvn tohoto a sehnu! se ble k
mrtvole, ani by se byl ale dky neb mrtvoly dotekl.
Okolostojc posud vedli velk nek a nejrozlinj
domnnky o pvodu vrady tto proneli.
Konen pozdvihl se rada Liskovec opt od mrtvoly a
obrtiv se k Jahodovi, pravil tesoucm se hlasem:
Ano, Jahodo, dt pravdu; to jest opt vrada, jako ony ti
pedel.
Hned v prvnm okamiku jsem to poznal, pane rado,
odpovdal mistr Jahoda, vickni tyi zavradn mli
takovto dky do prsou vraeny!
Jest to tedy nov ob zedn ili freimaur!
Dsn vkik nevole ozval se na tato slova pana rady v
davu.
Zase od freimaur zavradn! Opt nov ob tch
tajnch zlosyn! Bda jim, a li jejich jednou vyptrme!
Tak se ozvaly na vech stranch vhrun vkiky, a lni
proti freimaurm bylo nyn veobecn, co lid se dovdl, e tu
ped nimi nov ob hrzotajemn on spolenosti na zemi
zavradna le.
Bylo za onch dob po cel Praze veejnm tajemstvm, e
v hlavnm mst eskm ji od nkolika let psobila le du
zedn, kter nejen ve stednch tdch obyvatelstva, le i
mezi vymi hodnosty mnoho len tala a se zahraninmi
lemi v zkm spojen se nalzala.
Mezi obecnm lidem pak obhaly o psoben tajn tto
spolenosti nejhrznj povsti, a zejmna zruen du
jesuitskho, je prv pedminulbo roku 1773 bylo se udalo,
bylo zednm pitno.
Nemn dsn povst se roznela o trestech, jakmi
zednov kadou zrdu mezi leny svmi sthali, a rychl
zavradn dkou v plnm shromdn le bylo pr jet
5

nejmilostivjm trestem pro toho, kdo se odvil bu

tajemstv spolenosti sthajc moci sttn vyzraditi, bu
rozkazm velmistrv le se protiviti.
A skuten byl posledn jmenovan trest v Prask li
zednv u astji vykonn, nebo, jak jsme z poznamenn
mistra Jahody seznali, byly v bhu poslednch dvou let ji ti
mrtvoly s dkou v prsou v on krajin Starho msta nalezeny.
Ano, to jest opt dka zedn, zapoal rada Liskovec,
jen mezitm poznovu byl se k mrtvole sehnul a dku do prsou
vraenou prohleti se jal; zde vidm na jedn stran rukovti
ti kky a na druh zednick znaky freimaurv. Nen
pochybnosti, e nebok tento v tajn li zednsk dnes v
novoron noci zavradn byl!
Nov lni zednm se v davu ozvalo a rozjiten lidu vdy
vce se zmhalo, nebo pomylen, e posvtn prvn den v
roce tak stranou vradou zneuctn byl, kadho z ptomnch
horlivch katolk velkm rozhoenm naplovalo.
Mezitm i mistr Jahoda, kter posud byl ke vem
pistojcm hlavn slovo o dsn tto udlosti vedl, sehnul se k
mrtvole a zvdav poal ji prohleti.
Ponvad nectil tho odporu ped mrtvm tlem jako
vykrmen a pro labunictv sv povstn pan rada Lskovec,
dotekl se na nkolika mstech svrchnho obleku mrtvoly,
jednak aby vrstvu snhu s nho sesypal, jednak aby snad
neho novho na mrtvole se doptral.
A skuten, ponn jeho, kter mu nkte z lidu ji ve
zlm vykldati ponali, nezstalo bez vsledku.
Pozdvihnutm svrchnho kabtu poinula se toti tak prav
strana vesty a tu objevil se pod n na prsou velk list
pergamenov, na nm ern jaksi charaktery nakresleny se
nalzaly.

Byla to mrtvola asi ticetiletho ist oacenho mue

To ortel toho ubohho pna! vzkikl mistr Jahoda, kdy

byl list spatil a v obsah jeho nahldl.
Vecko bylo dostivo obsah tento ble seznati, proe
Jahoda list s prsou mrtvoly pozdvihl a radovi Liskovcovi jej
podval, aby on co vysoce postaven adnk prvn jej peetl.
Jen to tte sm, Jahodo, odpovdal rychle Lskovec a
odmtal rukou pergamen, oklivost svou pedevm, co s
mrtvolou ve spojen bylo, na jevo dvaje.
Jahoda tedy drel list do vky, e jej vickni okolo-stojc
dobe shldnouti mohli.
Byl to pruh pergamenu asi pt palc vysok a jet jednou
tak dlouh. Po krajch thla se irok ern obruba, e cel list
pohebnm oznamm na doby se podobal.
Podobnost tato byla jet zvena tm, e v ele nalzal se
ern smuten k, znamen to smrti kadmu srozumiteln.
Pod kem pak etl mistr Jahoda tato slova:
Tak zhynou vickni zrdcov svatho znamen!
Jak to asi znamen tmito tajemnmi slovy mnno bylo,
vysvitalo z charakter, jak na dolej sti listu pod psmem se
nalzaly.
Byly to znaky du zedn: korunovan had v podob
kruhu, zednick lce a kladivo.
Zde vidte zejm, e ubok byl od freimaur zabit!
zvolal mistr Jahoda, kdy byl list peetl. Zrovna takov ortel
mly na sob mrtvoly onch t mu, kter jsme v na ulici za
poslednch dvou let zavradn nalezli!
Hanba tm zlosynm! Smrt tajnm vrahm! kiel lid a
svolval pomstu na zedne, kte mu ji ode dvna od kn co
nejvt netvorov a kdcov lovenstva leni byli.
Hluk stval se vdy vtm, lidu vdy vce pibvalo, nebo
povst o tajn vrad byla se ji po okol roznesla, a
obyvatelstvo poden vybhalo z dom, aby o hrozn tto
udlosti oit se pesvdilo.
V tom vak nastalo nedaleko mostnch mln nov hnut,
8

nebo ulic od kltera sv. Anny pichzela eta mstsk stre,

tak zvan guardia, se setnkem v ele, aby dalm vtrnostem
ptr uinila a mrtvolu odnsti dala.
Lid se rozstupoval ped mstskmi strnky a za nedlouho
pijmal setnk zprvu od rady Lskovce, pokud tento sdliti
mohl, co se zde bylo udalo.
Povliv kval hlavou setnk po vyslechnut zprvy tto a
vythl pak krvavou dku z rny, aby ji co dkaz svdc soudu
hrdelnmu pedloil. Pak kzal pinsti mry z nedalekho
chrmu sv. Ondeje, jen uprosted Potovsk ulice stl,
muketi naloili mrtvolu na n, a dva z nich jali se ji do
umrl komory pi tomto chrm odneti.
Veker dav hrnul se za mrtvolou a brzo nezstalo na
plcku ped Papoukovou lzn ne nkolik skupin soused a
entin, kter horliv o stran tto vrad rozmlouvaly a
nejostejmi vrazy hanebn zloin tajnch zedn
odsuzovaly.
Tak rada Lskovec ve spolenosti vitoivho mistra
Jahody navrtil se do svho domu, aby k novoron tun
sndani zasedl a o tomto novm zjevu innosti tajnho spolku
zednskho hluboce pemtal.
V krtk dob mluvila cel Praha o vrad v Potovsk
ulici spchan, a star povsti o zloinnch zmrech zedn
ve vekerm obyvatelstvu s nejrozlinjmi varianty oivly.
adov poali sthn sv na vech stranch, ale jako
pvodcov pedelch onch t vrad v neproniknuteln temno
zahaleni zstali, i nyn vrahov tvrt obti vyptrni nebyli.
Takovmto spsobem poal Nov rok lta Pn 1775 pro
obyvatele onoho okrsku Staromstskho, a povriv lid z
toho nic dobrho pro nastvajc rok nevstili.

II. CIZINEC V HOSTINCI U LZN.

Tho veera o Novm roce, kdy tajemn vrada v
Potovsk ulici na Starm mst se udla, pohyboval se po
sk silnici ke Brusk brn na Hradanech povoz, kter ji
zevnjkem svm pozornost kadho kolemjdoucho k sob
vbil.
Byl to kor, jak nejmn ped sto lety v obyeji bval,
nebo tak byly na nm vecky tvary zastaral, akoli se upti
nemohlo, e vzdor ctihodnmu st svmu pece jet
solidnost vynik. Nejlpe bylo jej mono porovnati s
rodinnmi povozy velmov ze sedmnctho stolet, v nich
cel rodiny dalek cesty dosti pohodln podnikaly. Hlavn st,
dvma zastenmi okny opaten, byla tak prostorn, e se
mal komnat podobala; v zadu pak nalzal se jet pstavek,
kter k uloen zavazadel slouil a na sv nzk stee sedadlo
pro dva slouc nesl. Tak pedn st, kde vozka sedl, tvoila
zvltn oddlen, e v staroitn kor tento zcela dobe deset
osob se vmstnati mohlo.
V okamiku tomto ale nebylo pozorovati v koe ne
vozku v dnou ubu zahalenho, kter chvlemi kon k
rychlej chzi popohnl. Do vnitku povozu ale nedovolovaly
zclony v oknech nahldnouti, co ostatn pi eru pozdnho
veera ji samo sebou mono nebylo.
Kon byli na pohled velmi ul, jako i zevnjek koru
prozrazoval, e v nm dalek cesta vykonna byla.
Zvolna pohyboval se kor po liduprzdn, zasnen
silnici, a za nedlouho ped branou zastavil. Byla hlavn brna
touto dobou ji zavena a musilo se na oteven jej ekati.
Vozka nakloniv se ponkud v ped se sedadla svho a vida
brnu zavenu, rzn zaklel v jazyku francouzskm a jal se
biem prudce prskati, aby pozornost stre vzbudil.
V nkolika okamench tak zarachotily uvnit zvory a
10

oboje vrata ve brn se do kon rozevely.

U pravho kdla stl brann se svazkem kl, nkolik
krok za nm pak se ernala v temn osvcen klenb postava
jinho mue, kter ptravmi zraky na kor pohlel.
Vozka vihnuv biem mezi oba kon, chtl dle jeti, tu ale
vystoupil onen mu z krytu svho a ne prv vldnm hlasem
vzkiknul na koho:
Stjte! nevte, co se pat, kdy cizinec do Prahy pijd?
Ko opt vyrazil ze sebe sv sacre nom de Dieu! a znovu
do kon prsknul.
V tme okamiku ale vpadl onen mu, jeho troh
klobouk o adnick vlastnosti jeho svdil, konm do uzdy a
pinutil tm povoz, aby na mst zastavil.
Prvodn listy vae, vy otrapo! zahml na vozku
policejn adnk a se zuivm posukem pistoupil ke koru.
Ko poznovu zaklel do zasnench vous a v lman
nmin odkzal adnka do koru.
V tom ale ji tak rozhrnula se zclona u okna koru, v
nm objevila se hlava mue, kter zvdav po pin tohoto
hluku tzati se zdl.
Pokud pi erm svitu lampy bylo lze pozorovati, byl to
mu asi ticeti neb nanejv ptaticeti let, jen oividn k lep
td nleel. Vrazn jeho tv byla vroubena lehkm vousem
a pod hluboko stlaenm kloboukem jiskilo se dv temnch
o.
Sotva e byl adnka zahledl, ji tak nepochybn
porozuml, o se jedn, a jet vce ku pedu se naklonil, nikoli
ale aby snad se svm prvodnm listem se vytasil, nbr
piloil pravou ruku svou na sklo okna, take na ukazovateli
dobe bylo lze shldnouti velk zlat prsten, na nm ti
brilianty podivnho tvaru se zaleskly.
adnk prv otvral sta, aby cizince o prvodn list
podal, jakmile ale prsten tento na ruce jeho zahledl, ji tak
umlkl a hluboce se uklonil.
11

Hned na to cizinec poloil dva pedn prsty lev ruky pod

lev oko a pak vodorovn ke rtm je piblil.
adnk tajemnmu tomuto znamen dle veho porozuml,
nebo poznovu se ukloniv, rovn dva prsty k levmu oku
pozdvihl a pak stranou po brannm se ohledl, zdali posuku
tohoto nepozoroval. Ten ale byl prv zavrnm brny
zamstnn a ani vzdlen netuil, co se v tomto okamiku mezi
adnkem a cizincem v koe bylo udalo.
Cizinec se opt obrtil zpt do koru a hned na to zclona
zase okno zastela.
adnk odstoupil krok nazpt a vzkikl na vozku: Jete!
Tehd ale byl vraz hlasu jeho zcela jin, ne jakm byl
zpotku koho zastavil. Jevila se v nm jaksi nenadl
pokora, kter se i v oblieji jeho zraila, a se zvltn jakousi
ctou pohlel za povozem, kter ji dle rachotil.
Zamylen odchzel pak adnk do strn sn ve brn,
neodpovdaje na otzky brannho, jen prv od vrat k nmu se
vracel. Hned na to panovalo zase v tmavm sklepen brny
dvj ticho, peruovan jen vzdalujcm se rachotem koru,
kter te Bruskou rychle dol do msta uhnl.
Nikdo nebyl svdkem tajemnho tohoto vstupu v Brusk
brn, a kor bez zastvky dostal se vozem Brusky, kudy
tehd i jzdn cesta vedla, na prostranstv, kde nyn stav
slepch se nalz.
Zde zahnul vozka v ulici Waldsteinskou, projel ulic
Tomskou a pes nmst Malostransk dil kon volnm
krokem do ulice mostn, nae odtud v prvo do Lzesk
zaboil.
V t asi byl cl cesty jeho, nebo ped hostincem u Lzn
zahnul stranou a pmo vjel do irokho prjezdu hostince, jen
tehd k nejpednjm na Mal stran nleel.
V prjezde vz zastavil a dva sluhov vytili se ze dve,
aby vzcnmu pasarovi z koru pomhali a zavazadla
sneli.
12

Ko seskoil ke konm a cestujc tak zvolna z koru

vystupoval. Byl zahalen v dlouh pl, kter postavu jeho
objmal, kdy ale na zem sestoupil, bylo vidti, e to mu
vysokho vzrstu, jen velitelskm hlasem jednomu ze sluhv
kzal, aby mu pokoje v zadn sti staven vykzny byly.
Mezitm dostavil se tak dritel hostince a s klonem vtal
pchozho, jen na prvn pohled co ciz kavalr se jevil.
Peji si dvou komnat, pane, oslovil senm hlasem
hostinskho, v nich bych zcela odlouen nkolik dn ztrviti
mohl. V dm byl mi v Dranech doporuen a doufm
tedy, e sv povsti dostojte.
Slova tato, pronesen cizm nzvukem, neminula se inku.
Hostinsk hluboce se uklonil a odpovdal:
Kadmu pn Va milosti bude vyhovno; mm
nkolik podobnch pokoj v zadn sti domu, odkud zrove
pkn vyhldka na druhou stranu eky se otvr.
Uvete mne tedy do bytu mho a lid vai nech se chop
mch zavazadel!
Ve bude do vaich komnat dopraveno, milostiv pane!
Nikoli, zavazadla moje mus ped mma oima odnena
bti, an jich nikomu sviti nemohu.
Proti rozkazu takovmu se, nedalo nieho namtati, a tak
oba sluhov neprodlen se chystali jej vyplniti.
Cizinec otevel klem zadn oddlen vozu, je sknmi a
kufky naplnno bylo, a oka nespustil se sluhv, kte si je v
nru nakldali. Bylo zjevno, e na sknch a kufrech tchto je
cizincovi mnoho zleeno, an jim takovouto pozornost
vnoval.
Kdy ve z vozu vyato bylo, krel hostinsk se svtlem
do zadn sti budovy a cizinec s obma sluhy jej nsledoval.
Komu dal jet ve francouzsk ei njak rozkaz, nae
tento s korem do dvora zajel a tam kon vypahati se jal.

13

V tme okamiku ale vpadl onen mu konm do uzdy.

14

Za nedlouho ocitnul se cizinec v ustanovench komnatch

a s toue pozornost dil sloen zavazadel svch, kter ve
vysokou sk v druhm poschod sloeny byly. Pak sthl kl
ze skn a teprv nyn i sob pohodl popvati poal.
Shodil pl se sebe a vrhl sebou v keslo, natahuje pi tom
dy jako lovk, kter od dlouh jzdy utrmcen bti se zdl.
Sluhov odeli a hostinsk v pokorn postav oekval
dal rozkazy pozdnho hosta svho.
Pedevm postarejte se mi o dobrou veei a dv lahve
nejlepho vna, pravil cizinec nedbale, a pak tvrt hodinky
rozhovoru mi popejte.
S novm klonem odchzel hostinsk, a za nedlouho zasedl
cizinec ke stolu, na nm chutn veee a dv lahve vna
vbily.
Pipijte mi na zdrav, pane hostinsk, pobzel cizinec
hostitele svho, kdy byl jdel i vna okusil; tum, e budu s
vaim sklepem i s va kuchyn spokojen.
Vynasnam se, milostiv pane, aby mj dm vyhovl
estn povsti, jak o nm v Dranech panuje, odpovdal
hostinsk, nareje takto na dvj poznamenn cizincovo.
Ano, byl jsem v Dranech odkzn od hrabte Spinelliho na v hostinec. Pakli se nemlm, byl i on zde na podzim
vaim hostem.
A po slovech tchto pozdvihl ptrav zraky k hostinskmu,
kter ale pi zaslechnut jmna tohoto oividn zbledl a na
celm tle se zachvl.
Ano, hrab Spinelli ubytoval se pede temi msci v mm
dom, jen e
A nhle se zamlel.
Co vm nebyl vtanm hostem?
Rozpaitost se jevila ve tvi hostinskho.
Abych pravdu ekl, milostiv pane, nepl bych si
podobnch pasar vce.
..A pro, smm-li se ptti? Co nen hrab Spinelli vzor
15

pravho kavalra?
To byl v pln me, jen e n pan primtor nebyl tho
nhledu.
Tomu nerozumm; co tm myslte?
Pan hrab Spinelli nezdl se bti dobe zapsn u naich
ad a sotva e jim z rukou vyvzl.
Oho, snad v nm nespatovali vai adov njakho
zloince?
Ba, snad nco jet horho. Proneslo se na toti, e byl
jednm z hlavnch velmistrv du zednv!
Cizinec se dal do hlasitho smchu. Zrove ale ob ruce
svoje jako man pod stl sklonil a tam velk svj prsten s
temi brilianty do vnit dlan otoil, aby jej spatiti nebylo.
Co pravte? hrab Spinelli velmistrem zednv? Tento
ctitel krsnho pohlav a milovnk svtskch rozko lenem
tak tuhho du? Ha, to vru k smchu!
Pravda, milostiv pane, e hrab nleel k nejveselejm
kavalrm, jak jsem kdy seznal; ale prv to pr byla jen
rouka jeho pravch zmr, jak mi pan primtor sm sdlil.
Cizinec poznovu se zachechtal.
A kterak v nm mohli zedne tuiti?
Jeden z freimaur to na udal, e pr piel do Prahy za
tou pinou, aby lid proti na slavn csaovn Marii Teresii
popuzoval, ale zle se mu za toto udn jeho vedlo.
Aj, vy mne inte pozornm!
Hrab Spinelli ml bti v mm dom zaten, ale guardia
mstsk s nepozenou odela. Pan hrab Spinelli zmizel a
druh den po jeho zmizen byl onen udava v Potovsk ulici
mrtev s dkou v prsou nalezen.
Cizinec se po tchto slovech na nkolik okamik zamyslil.
Nikdy bych nebyl soudil, pokraoval po njak chvli, e
hrab Spinelli jest lenem tajnch spolenost, kter zrdce sv
tak nemilosrdn trestaj!
Bohuel, mme i v Praze takovouto spolenost, a prv
16

dnen noci zase takov zloin vykonala.

Jak? opt byl takov zrdce smrt potrestn?
Ano, dnes rno byla zase mrtvola s dkou zednskou v
srdci na plcku u star Potovsk ulice nalezena.
V oku cizincovu zaleskl se temn ohe, kter ale ji v
druhm okamiku opt uhas.
A jak vy o tomto dn zedn smlte?
Jak kad dn oban o tom mysliti ml e by nae ady
lpe se o bezpe oban starati mly. Vdy brzo nebude
lovk ani ivotem jist, pjde-li to tak dle.'
A jinch stnost proti svm adm nemte?
Hostinsk se jaksi nucen usml.
Co ono by u ns mohlo ve lpe jti, ale to nainec
nepedl!
Z vaich slov soudm, e je v echch dosti pin k
nespokojenosti s vldou.
O, prosm, milostiv pane, tak si nerate moje slova
vykldati, odpovdal jaksi uleknut hostinsk, j jsem vrn
poddan csaovny Marie Teresie!
Ale pece sdlte obecn nhled, e by se pod vldou syna
jejho Josefa lidu lpe vedlo?
Hostinsk pokril ramenoma.
Csa Josef jest ovem v lidu zboovn, ale pece musme
vykati, a na trn dosedne.
Lid tedy spatuje v nm budoucho osvoboditele svho?
Inu, abych pravdu ekl, kad si u ns peje njak zmny,
nebo tak to dle trvati neme!
Pozoroval jsem na sv cest z Dran do Prahy, e v
echch dsn pomry panovati mus. Na venkov lid lakoka
hlady umr.
Ba, ani za sedmilet vlky nebyl n lid tak roz-jiten, jako
nyn!
A co je toho pinou?
Tenkrt ns odral neptel, kter ve vlce arci nikoho
17

neanuje, te ns odraj ale nainci!

Slova tato byla pronesena s tak divokm nzvukem, e tm
pozornost cizincova u vysokm stupni vzbuzen byla.
Nainci? kterak to myslte?
i nen to do nebe volajc hch, kdy vrchnosti nae lid
hlady mti nechvaj a vezdej chlb za drah penz do ciziny
prodvaj?
A csa Josef cosi podobnho trp?
Hostinsk pokril ramenoma.
Csa Josef sice pede dvma lety osobn pijel do ech,
aby toto lichvaen s obilm pekazil, nebo tehd v horch
tisce lid pomelo; dal pak vecky pejchary otevti a vvoz
obil psn zakzati, e tm mnoho lid pi ivot zachovno
bylo a lid te v csai Josefovi svho Boha ct.
Nu a pece?
A pece to nebylo nic platn. Sotva csa z ech odjel,
vrtilo se zase ve do starch kolej a pant ka-rabnci tm
vce zlost na poddanm lidu svm si vylvali, e se opovil u
csae na tyranstv vrchnost svch a jejich adnk si
stovati. Hoj, jak tu zase poali je vrhati do kld, trdlic, kruh
a housliek, co tu bylo v prci devnch osl
Devnch osl? jak to trest znamen? tzal se cizinec s
smvem.
To vymyslili tehd oni vrchnostent karab-nci k hanb
celho nroda, odpovdal s rozhorlenost hostinsk; jsou to
nstroje podobn zednickm kozm s ostrmi hbety, a na ty
spurn sedlky po dvou, po tech i vce za sebou adem szeli,
kdeto jako na koni rozkroen sedce, na nohou mli
pivzan cihly neb kameny, aby s vt t na ostrou hranu
dosedali.
To hanebn! vzkikl cizinec a oko jeho temnm ohnm
zapllo. A ten selsk lid mlky takov pko snel?
Bohuel to mus? dosud sneti, ale tum, e tak dlouho
trvati nebude.
18

A pro tak myslte?

Na venkov pr se zmh vude mezi lidem velk jiten a
od t doby, co csa Josef slbil, e robotu uprav, daj sedlci
pln zruen roboLy.''
Jedr se tedy u o zruen nevolnictv, jak jen jet v
Rusku a Turecku panuje?
Jedn se sice, ale jako obyejn m se u ns i to na
dlouh lokte. Ji loskho roku vydala csaovna Marie Teresie
dekret, v nm se ohlsilo, e budou se moci sedlci z roboty
vykoupiti, te ale zase ve jaksi usnulo a tak daremn
sedlkm erva do ucha zasadili.
Cizinec se zamyslil a dlouhou dobu zstal v mylenky
pohen.
Pak nhle hlavu pozdvihl prav: Jsem vm povden za
rozhovor tento; slyel jsem podobn u na mnoha mstech po
sv cest 3 jsem te pesvden, e nek lidu selskho je
spravedliv.
Bh to naprav! lip u ale nebude, a csa Josef vldy se
uchop! Ten je pravm morem na vecky ty nevary ze starch
dob!
Mon, e pn toto se brzo vypln, odvtil cizinec
jakoby ledabylo a povstal od stolu, aby se plt uchopil.
Milostpn chce jet tak pozdn dobou a v takov
chumelici vyjti? tzal se hostinsk, vida, e cizinec pl na
sebe hodil a k odchodu se chystal.
Ano, musm na Star msto k jednomu ze zdejch ptel
svch, odpovdl strun cizinec, nae hostinsk z pokoje se
odstranil.
Cizinec vyal ze skn nkolik svazk psemnost a pak se
zvltn pozornost dve komnaty zavev a kl k sob striv,
vyel z hostince do liduprzn Lzesk ulice.

19

III. NA KAMENNM MOST.

Kolem Saskho domu, jak tehd jet nynj hostinec u
Steinic po svm pvodci, saskm kurfirstu Rudolfovi I. zvn
byl, zahnul cizinec do Mostn ulice a krel pmo ke
kamennmu mostu.
V ulicch bylo zti mlo kterho pozdnho chodce, nebo
nepjemn pohoda zimn kadho do teplho pbytku
zahnla. Ostr vtr severn sypal snh do o, tak e chze
ulicemi, v nich jen ve velkch vzdlenostech tu a tam olejov
lampa se kmitala, dosti obtnou byla.
N pasar z hostince u Lzn vak nedbal mnoho
nepohody tto a statnm krokem ku pedu se ubral. Zahalil se
jen tsnji v pl, vtiskl klobouk hloubji do oblieje a ani v
prvo ani v levo se neohleje, za neznmm clem svm se
bral.
Prv vchzel do Malostransk mostn ve, kdy hodiny
na nedalek vi u sv. Mikule zazvuely.
Tlouklo ti tvrti na devtou.
Pijdu prv v as, pravil cizinec polohlasn k sob a
zrychlil kroky kolem strnho domku, v nm Malostransk
guardia stanovisko mla.
'Strnk, jen zde na zatku mostu na stri stti ml,
uchlil se ped chumelic takt do strnice, kde soudruhov
jeho tepl kamna obstupovali.
Na most nebylo iv due spatiti, neporuen vrstva
snhu pokrvala oba chodnky, jsouc takto dkazem, e ji
del dobu nebyl tudy nikdo krel, kdo by lpje svoje ve
snhu zanechal. Jen uprosted mostu jevilo se nkolik slabch
kolej, pochzejcch od voz, kter panstvo z toho neb onoho
novoronho shromdn rozvely. Veejn ivot v ulicch
nebyl tehd nikterak jet tak vyvinut jako v dobch
nynjch, a platilo za veobecn pravidlo, e kad spodan
oban m po odtrouben prvn non hodiny ve svch tyech
20

zdech se nalzati.
Proto tak nebylo pli o osvtlen msta peovno, na
kamennm most pak jen asi u dvou neb t soch svtlka se
kmitala.
To ve ale nevadilo naemu tajemnmu cizinci v rychl
chzi jeho, nebo nedbaje ani chumelice, ani vysok vrstvy
snhu pod nohama, ani konen na nedostaten osvtlen ile
ku pedu postupoval a jen mylenkami svmi zamstnn bti
se zdl.
Tak peel polovici mostu a piblil se ku druh strnici,
je na prostrannm pili na tme mst stla, kde nyn sochu
svatho Kristofora spatujeme, a tam do nedvnch let
mramorov pomnk v podob velk kostky se nalzal, jen na
sob npis nesl, e star strnice povodn roku 1784 strena
byla. V strnici tto zastvala do toho roku bezpenostn
slubu Staromstsk guardia a sice tak horliv, e pi een
povc dni i pt vojk se strnm domkem do Vltavy streno
bylo mezi krami ledovmi bdn zahynulo.
Tohoto veera ale nebylo mnoho t sluebn horlivosti
pozorovati, nebo i zde strnk, jen ped domkem pechzeti
ml, uznal za dobr, spolenost svch soudruh v strnici
rozmnoiti, kte tam novoron veer hrou v karty vesele
trvili.
Asi sto krok dle ku Starmu mstu nalzaly se jako a
dosud ony dva vpustky nad pili, na nich na severn stran
mdn ki se sochou Spasitele, na jin pak socha sv. Matky
Bo bolestn do ve se vypnaly. Posledn jmenovan socha,
teprva ped ticeti lety novou nahrazen, byla nkladem
Staromstsk rady zhotovena r. 1695 od slovutnho sochae
Praskho Jana Brokov a tehd vedle n stla jet socha
Spravedlnosti, an na vpustku tomto bvaly k smrti
odsouzen osoby meem stnny a mrtvoly jejich do eky
hzeny.
Historick spomnky tyto, jakkoli pro Praana dosti
21

vbnmi a zajmavmi bti mohou, kdykoli kolem to hoto

vstupku mostnho kr, pece nezdly se bti naemu cizinci
znmy a lhostejn by byl kolem pamtnho msta peel, kdyby
jin okolnost nebyla nhle pozornost jeho k sob obrtila.
Jet ne byl k eenmu vstupku se sochou Spravedlnosti
doel, spozoroval toti od Starho msta proti sob pichzeti
temnou jakousi postavu, kter u vstupku nhle v levo se
obrtila a dvma kroky u paen mostnho se octila.
Postava tato nezdla se tuiti blzkost druh osoby v tto
sti mostu, jednak e chumelice snhov ir rozhled po okol
nedovolovala, jednak e kroeje ve vysok vrstv snhu pln
utlumovny byly.
Le neobyejn bystr zrak naeho cizince byl u ve velk
vzdlenosti postavu pozdnho tohoto chodce vyptral, jej
pohybovn jaksi podezel se mu zdlo. Mimo to jej v
okamiku tomto, kdy z mylenek svch vyruen, neznmho
lovka tohoto pozorovac se jal, ovldl nhl sympathick
pud k mui tomuto, e mimo-voln kroky zrychlil, jen aby
tajemnmu hnut ve svm nitru vyhovl.
Oka nespoutje s neznmho mue, jen nyn u zbradl
mostnho se zastavil, spatil jej, kterak daleko pes paen toto
se napn a dol v hlubinu huc eky pohl.
Vltava pohnla pod oblouky mostnmi divoce roz-vodnn
proudy svoje, kter mrz marn se snail v objet sv pojmouti.
Jen podl obou beh rozkldala se vrstva ledu, ostatn pak st
eky byla pro vysok stav vody jet pln volna, a lutav
vlny v mstech tchto tm divji sob ponaly. Jako boue
huelo to z hloubky, kter pro panujc tmu takka nedohlednou
bti se zdla, a ani skuc vichr nebyl s to, aby vn toto
huen aspo na okamik peruil.
Zvra pojmala, kdokoli v tuto vc spou dol nahldl,
a takjnepochybn toto nahldnut v hlubinu Vltavy asi
podobn inek i v neznmm mui ve vstupku pod sochou
Spravedlnosti spsobilo.
22

Nebo sotva e byl dva ti okamiky dol v toz-vodnnou

eku nahlel, ji tak klobouk s hlavy a pl s tla strhnuv,
jedinm trhnutm tla na irokm kamennm zbradl mostnm
se octil.
Nebylo pochybnosti vce, e v sebevraednm myslu s
mostu do eky se vrhnouti chtl.
Jen okamik jedin jet a ji by neastnk tento byl v
tmav hlubin zmizel, an tu s rychlost takka bjenou n
cizinec z Lzn u sochy Spravedlnosti se objevil a silou lva
sebevraha opt na most strhl a tak od stran smrti jej
zachrnil.
Neznm mu vydal jen div skek ze sebe a nhle bez
vldy k nohoum vysvoboditele klesl.
Ho ho! vy patn ponte Nov rok, zoufale! vzkikl
vysvoboditel na zachrnnho, jemu te pi kmitu lampy
ble v obliej pohlednouti mohl.
Byl to mladk asi dvaceti ty let, vraznch, ale v tomto
okamiku nesmrn bledch lc, kter i jinak o velkch
duevnch bojch svdily, je neastnho mladka a k
tomuto zoufalmu kroku pivedly. Byl postavy vysok, zrstu
stepilho a cel zevnjek svdil, e to mlad mu lepho
vzdln a nepochybn i lep tdy spoleenstva.
O, pro jste mne nenechal radji zahynouti! zapl
bolestnm hlasem a ruce jeho zastely tv, jakoby nechtly
zrakm dovoliti, aby jet v bdn tento svt pohlely. J
rozlouil se se vm, co mi bylo drahho zde na svte, a nechci
dle ti!
A po slovech tchto prudce povstal se stupn, na nm byl
dosud pod sochou spoval, a chtl se poznovu na zbradl
mostn vyvihnouti.
Le mocnou pa jej n cizinec opt pevn zadrel.

23

Neznm mu vydal jen div skek ze sebe

24

Nikoli, mlad pteli, v oblieji vaem tu, e mte sice

mnohou pinu na svt zanevti, ale myslm, e to nemuste
bti prv vy, jen protivnku svmu tak zbable s bojit
ustupuje. i uinil protivnk v podobn?
Mladk po slovech tchto, kter s neobyejnou jistotou
pronesena byla, pozdvihl oi k mluvcmu a s tzavm vrazem
na pohlel. Zdlo se, jakoby slova tato, je k sebedve
jeho se odvolvala, inku se nebyla minula.
Cizinec pozoroval dojem tento a pokraoval rychle dle:
A tolik sly v sob jste chtl zmaiti, mladku, j by se
protivnk v musil vm prvem strachovati, kdyby j dn
uito bylo? i vyerpal jste do dna slu svou tmto
sebevraednm myslem, jej pzniv jaksi moc mi v
poslednm okamiku dovolila pekaziti?
V oku mladkov se na okamik zajiskilo, ale hned na to
zase svsil hlavu a odvtil zoufalm hlasem:
Mn nen pomoci ve svt vce a smrt stane se mi
nejvtm dobrodinm!
Ano, tak jsem slyel u mnohho mluviti, jen rovn
nadje v pomoc se vzdal a nyn by vs rzem o jinm
pesvdil. Inu, kdo sama sebe opout, jest ode vech oputn;
a co vs se te, mohl byste to aspo s pomoc mou zkusiti, j
se vm v tomto osudnm okamiku nabzm!
Mladk poznovu pohledl neznmmu cizinci v tv, v n
nejvy opravdovost a zrove i upmn soustrast se jevily.
Kdo jste, pane, e mn neznmmu tak nezitn pomoc
svou nabzte?
Kdo vm prav, e chci v cit njakm dobrodinm
ureti? odvtil prudce cizinec. i nesvolil byste ptelskou
pomoc jinak nahraditi? i skuten jste pouh neplodn kmen
na tomto svt? Pak vru nechci vs dle zdrovati od
zbablho inu, jm svt opt o jednoho maltnho lenocha
mn tati bude!
A pustil ruku jinochovu, ji a dosud byl pevn sevenu
25

drel, a vraz opovren objevil se v oblieji jeho.

Slova tato rozhodla.
Mladk a dosud nad sebou zoufajc ctil se dotknuta
nejtklivj strnky srdce svho a vzpmiv se zvolal vysokm
hlasem:
Zadrte, pane! Jet jste nedobyl sob prva pochybovati o
innosti m, o zmrech mch, kter jsem do budoucnosti
choval a je vekerou dui mou vyplovaly! Ano, j chtl
pracovati, j chtl vyniknouti a uitenm lenem lidstva se
stti ale zloba bdnch neptel mch mne shroutila a vecky
nadje m nazmar uvedla!
Nu, vidte, mlad mui, e jsem se v tuen svm
nemlil! Vak nen dosti, velk nbh uiniti a ihned od veho
ustati, jakmile prvn krok se nezdail. Le jsem nyn
pesvden, e vce pes toto zbradl se neodvte, an jet
jste si vdom prav ceny sv
Pravdu dt, toho vce neuinm! odvtil sen mladk a
sebral opt klobouk a pl svj. Vecka bytost jeho byla v
poslednch dvou okamicch zmnna, a zoufal vraz s tve
jeho vdy vce mjel.
A to tm mn, an vm nlivou pomoc svou k tomu
nabzm, abyste mohl pracovati, abyste mohl vyniknouti a
uitenm lenem lidstva se stti! pokraoval dle cizinec,
jen s radost tuto nhlou zmnu na mladkovi pozoroval.
Ano, i mm heslem jsou tato vae slova a ehnm osudu, jen
mi v tak rozhodnm okamiku vyslal v strety lovka, kter
se piznv k mmu heslu!
Podval mladkovi pravici, kterou tento te vele tisknul.
Ale kdo jste, pane, e takovouto silou mne k sob poutte,
je novou nadj v ivot mne napluje?
Cizinec se lehce usml a odvtil:
I o tom se brzo dovte, mladku, nebo nechci, abyste z
neznmch rukou pomoci pijmal. Vak strunmi slovy
sdlte mi, kdo jste a co vs v tuto zoufalost uvedlo? Mm
26

tum ji njak prvo nejdve po tom se tzati.

To v nkolika slovech seznte. Jmenuji se Jan Chvojka a
pochzm z Hradit, kde jest mj otec rychtem.
Z Hradit? vzkikl nhle cizinec a mocn mladka za
ruku uchopil, jakoby u jednoduch zprva tato byla jej velice
pekvapila. Snad z Hradit Choust-nkova?
Ano z Hradit Choustnkova, opakoval mladk, jen
Janem Chvojkou se nazval a jej nyn i my takto nazvati
budeme; zrove se zrail v lcch jeho vraz udiven nad tm,
pro asi cizinec sdlenm tmto tak nhle rozilen jest.
Z Hradit nedaleko Kukusu? tzal se jet jednou cizinec
a v och jeho tajemn jaks ohe pll.
Ano, z tho Hradit na panstv Kukuskm, kter a do
letoka du jesuitv nleelo!
Na slova tato pustil cizinec prudce ruku mladkovu a na
krok od nho ustoupil.
Vn Boe! pravil polohlasn sm k sob a sklonil
hlavu na prsa. Jest to Tvoje zen, je setkn toto svedlo?
O, poznvm v tom vy moc svho posln a novou zruku
vtzstv svho i du mho!
Pak pistoupil opt ble k mladkovi a neobyejn vldnm
hlasem jej vyzval:
Nu, mluv dle, mladku!
Vy znte snad m rodit a tamn pomry? tzal se
Chvojka povzbuzen jsa neobyejnm chovnm cizincovm.
Netrpliv tento sebou hnul, kdy se mu pm odpovdi
nedostalo, a zvolal:
Neznm, neznm! vak jen rychle vypravuj!
Otec mj, poctiv to Staroech, vyslal mne na studia a
tak studoval jsem v Hradci Krlov a nyn na vysokch
kolch zde v Praze. Ale mn i otci mmu bylo za to krut
protivenstv sneti
A pro tak? peruil mu e cizinec.
Co neznte, pane, jho nevolnictv? tzal se mladk s
27

dsnm vrazem.
Ty's nevolnkem? vzkikl s asem cizinec, a tat
oklivost se zraila ve tvi jeho, jakou jsme na nm byli
pozorovali, kdy v Lzni s hostinskm o nevolnictv v echch
rozmlouval.
,,Za takovho mne a vecky ostatn poddan aspo
povaoval direktor panstv naeho, jen tam ve jmnu du
jesuitv vldl. O, je to tyran, je to bdnk, jen hoden nen,
aby zem ho nosila!
A opt zahalil mladk lce, jakoby neobyejn pohnut sv
hledl potlaiti, nae jako sm k sob doloil:
A j bych byl pro pece ve obtoval, vecku nenvist
lidu poddanho od nho odvrtil, nebo je otcem m
zboovan Marie!
Ty's tedy neastn miloval?
Neastn jen? zvolal mladk v zchvatu divok vn a
vecka jeho bytost zimnn se chvla. O, dn e na svt
nem slova pro mru mho netst! A jet te mi zn v uch
ta hanebn slova jeho: Nevolnk, syn Adamity, se sml
opoviti o svch pozdvihnouti k dcei m! Ten, jemu
znamen nevolnictv na elo vypliti dm! Tak za mnou val a
byl by hrozbu svou vyplnil, kdybych rodnou krajinu nebyl
opustil, nae nohy mne lenho a rozumu zbavenho a sem
do Prahy nesly, kde ale nov hrzn zvst mne zastihla, e
tyran ten dal otce mho jakoto Adamitu v al vrhnouti, aby i
jej zniil!
Co znamen slovo Adamita? tzal se udiven cizinec.
Adamit jsou pvrenci bludn sekty tajn, kte oplzlmi
spsoby nboenstv sv provozuj a o nich za poslednch let
na mnoha mstech se vyprv. Vak uboh otec mj jest prav
esk bratr, jen potaj k bratrskmu vyznn se piznv,
kter po Blohorsk bitv meem a ohnm z ech vyhlazeno
bylo, ale posud ve vlasti tto mnoho tajnch vyznava t. To
tuil bdn onen tyran a te liv jej prohlsil za Adamitu, z
28

nich kad smrt na hranici nalezne! Nu, ml-li jsem pinu

k zoufalstv, kdy jsem takovmu utrpen sebevradou konec
uiniti chtl?
A oi jeho divokm ohnm plly, jen cizince zcela na
planouc zraky dvnch bojovnk kalicha Husova upomnal.
Cizinec neodpovdal, nbr na nkolik okamik hluboce
se zamyslil a vnmi pedmty zabvati se zdl.
Uznvm stranou bolest tvou, mladku, poal pak po
njak chvli a poloil pravici na rameno Chvoj kovo, jen se
sklonnou hlavou a zamraenm zrakem ped nm co socha
nepohnut stl; le pravil jsem u, e nehodno by bylo tebe,
abys tak bdnmu nepteli bojit ostavil, a nyn tm spe
pravdu slov mch pipust. Ty mus ti nesmiitelnmu boji,
jen pinese vtzstv nejen tob, ale i vem, kte v krsn
zemi tto podobn jakc ty a otec tvj trp a osvobozen svho z
pout tyranstva a temnoty oekvaj! J ti zjednm k boji tomuto
prcstedkv, nsleduj mne a brzo se stane vtzem!
Postava neznmho cizince se vzpmila, tv jeho byla
neobyejnm jakmsi ohnm nadchnuta, podobal se v
okamiku tomto prorokovi, jen s meem v rukou pichzel
proroctv svoje provst.
Tak Chvojka byl neznmou jakousi moc puzen k
tajemnmu mui tomuto, jemu nyn za zachrnn ivota
svho dkovati povinen byl, a jeho slova opt tak
neobyejnou dvrou v sebe sama jej naplovala. Ano, jen
tento mu byl s to, aby jej opt na zvrcenou drhu ivotn
uvedl, aby vysvoboditelem jeho duevnm se stal, jako
osvoboditelem tlesnm byl se ji osvdil.
Proto tak s rznou odhodlanost chopil se pravice
cizincovy a zvolal:
Jsem v, pane, navdy v tlem i du, je jste v hodin
tto ob od zhuby zachrnil! J zoufal ji nad sebou i nad
svtem, slova vae vak novou dvrou mou mysl naplnila!
Poznovu se chopm zbran ji odhozen a bojovati chci, dokud
29

neptele svho nepotu, dokud cle svho nedoshnu!

A lce mladkovy zardly se ohnm vnitnm, jak by byl
jet ped chvl nikdo u zoufalho mladka tohoto netuil.
Nov sla. proudila te ilami jeho a v okamiku tomto
podobal se mladmu bohu, kter pl svta v zpas vyzval.
S vnitnm uspokojenm pohlel cizinec na mladka a
srden potsl rukou jeho, aby spolek obou pro budoucnost
utvrdil.
Tak se mi lbte, mladku, pravil pevnm hlasem; jen
nezlomnou odhodlanost a vytrvalou prac doshnete cle
svho, a se m sly jsou, chci vm k tomu npomocen bti.
Nejsou m prostedky tak slab, aby slib mj nemohl dojti
dve nebo pozdji skutenho vyplnn svho. V krtk dob
prostedky tyto seznte! A proto nsledujte mne, nebo ptel
moji, a tud i ptel vai budou ns j oekvati!
S ve zmeck odbjelo v t chvli pl dest.
Nesmme ani okamik dle otleti, doloil kvapn, kdy
byl vzdor hucmu vtru a umotu vln Vltavskch temn dv
rny hodin zmeckch vyslechl. Vidm tamto u po del dobu
u ve svtlo se kmitati, kter mi znamenm jest, e mne tam
vdce mj oekv!
A po slovech tchto zahalil se opt ve pl a dal se v
pochod ku Staromstsk mostn vi, kter v nevelk
vzdlenosti co obrovsk temn tleso do ve se zdvihala.
Chvojka krel vedle nho a ani jedinm hledem vce se
neobrtiv k mstu, kde ped pl hodinou byl ivotu svmu tak
nhl konec uiniti chtl, zabral se v mylenky, jak
nenadlm obratem tmto v duchu jeho vyvolny byly.
Po nkolika kroejch octili se oba muov v temn klenb
mostn ve.
Uprosted severn strany prjezdu stla tehd kamenn
socha sv. Vclava, kter nyn ped prelm chrmu
Knovnickhc umstna jest, a v kout, jej podstavec sochy se
stnou ve tvoil, kmitalo se ono svtlo, o kterm byl se na
30

most cizinec zmnil.

V tme okamiku, kdy oba do ve vstoupili, oddlila si?
od sochy postava nzkho muka, jen v ruce malou pochode
nesl, a elila pmo k naemu cizincovi.
Pochode mukova ozila oba chodce a tito mohli tak
rysy v oblieji starho mue tohoto rozeznati. Byl to staec
nejmn edesti let, vyschlho oblieje, v nm nepli
mnoho vldnosti se zrailo, a postavy tak skroucen, e
suchounk a kostnat tlo jeho, je jen lehkm atem odno
bylo, spe jen jakmusi znamen otzky se podobalo.
Jakmile se k cizinci piblil, poloil dva prsty lev ruky
pod lev oko a ani slova nepromluviv ptrav na pohlel.
Cizinec rovn npodobil tento posunk, jak jsme u pi
vjezdu jeho do Brusk brny pi nm byli pozorovali, nae
teprve staec sta otevel a piduenm hlasem se tzal:
,,Co vzn se nad temi korunovanmi sloupy?
,,Svornost! odpovdl tme spsobem cizinec, kdeto
Chvojka ze snn svho vyruen s udivenm tajemn tto
rozmluv naslouchal.
Hned na to skiven staec tlo k hlubok klon jet vce
skivil a pokornm hlasem odvtil:
Chrm jest vcmi naplnn a ek mistra svho!
Rychle tedy ku pedu! kzal cizinec a kynul, rukou
starcovi, kter na to dva kroky v ped uinil, aby obma
pchozm na dal cestu svtil.
Cizinec jal se jej nsledovati a Chvojka v nejvym asu
vedle nho dle se bral.
Nikdo ji slova nepromluvil a vickni ti spe stnm ne
ivoucm tvorm se podobali.
S mostnho plcku zahnul shrben staec ku mlnm
Staromstskm a pak oba mue dle do Potovsk ulice vedl,
kde t doby neproniknuteln tma panovala.

31

IV. KAPLE SV. KE.

Uprosted star Potovsk ulice stoj na rohu do Konviktsk
ulice jedna z nejstarch pamtnch staveb v Praze, kter ji
nejednu boui byla pestla a posud vem pohromm, jakm ji
mnoh podobn pamtka za ob padla, astn byla ula.
Jesti to kaple sv. Ke, kter ovem od doby nedvnho
obnoven svho ponkud modernm rouchem se byla piodla,
ale i vzdor oprav tto pece na prvn pohled rz velk a vzcn
staroitnosti na sob nese.
Pamatuje se zajist kad Praan na budovu tuto, dokud v
pvodnm svm edm rouchu zraky vech okolojdoucch
vbila, ani by ale tisc z chodcv byl tuil, jak velk poklad
stavitelsk v nehledn kapli tto se skrv. Mohutn strom na
zpadn stran jej stojc zastioval rozloitmi vtvemi a
hustm listm kapli, kter v okol tomto skuten poetickho
pohledu poskytovala. Nyn ovem musil strom tento, jedna z
hlavnch okras staroitn budovy, klesnouti a tm kapli sv.
Ke bval poetick ndech jej dokon odat.
Ale i p es ztrtu tu ot m e bti kad Praan h rd n a
staroitn stavenko toto, nebo pat kaple sv. Ke do
skrovnho potu starch stavebnch pamtek, kter se z dob
pedkarolinskch v Praze zachovaly. Mme v eskm hlavnm
mst jen jet dv okrouhl kaple, kter se co do podoby a
snad i st s kapl sv. Ke miti mohou, a sice na bvalm
hbitov tpnskm kapli sv. Longina a na batch
Vyehradskch v levo od hlavn silnice kapli sv. Martina. Ale
dn z kapl tchto nem na stee vku, tak zvanou lucernu, jako kaple v Potovsk ulici, a pro tuto jedinou
vlastnost stala se kaple sv. Ke v cel Evrop pro-slulou, z t
piny za unicum v celm svt se povauje. J tato okolnost
vysvtluje, pro na zachovn kaple sv. Ke ped nkolika
lety tak velk nklad veden byl, e 16000 zl. na zakoupen jej
se vynaloilo, akoli jet r. 1789 Prask man Jan Budn,
32

jemu sousedn dm u Budnskch patil, za celou kapl i se

zruenm hbitovem pouze 200 zl. byl sloil.
Stoj kaple sv. Ke uprosted nevelkho, ped nedvnm
jet nzkou zd, nyn pak vkusnou m eleznou obehnanho
prostranstv, kter druhdy za hbitov slouilo, jako vbec
znmo, e a do as csae Josefa II. obyvatelstvo Prask sv
mrtv na hbitovy kolem farnch chrm a kapl pochovvalo.
Spolen hbitovy v Olanech a v Koch byly teprve za
csae Josefa II. zzeny a pochovvn mrtvch v mst
zakzno.
Kaple zle z rotundy dosti rozshl, k n na stran
vchodn pistaveno jest presbyterium, takt okrouhl.
Zevnjek nem mnoho okras, pouze na presbyterium vlekou
se pod msou polokruhy, kter se obyejn na stavbch
romnskho slohu co okrasy nalzaj. Nade vchodem nachzel
se a do posledn opravy npis, ji skoro neiteln, jen
svdil, e kostel sv. Ke byl r. 1673 obnoven nkladem
usedlho v Praze Moravana Jana Jedliky a manelky jeho,
kte nsledujcho roku na to i hbitov se zd opraviti dali. Pi
te pleitosti dal tent Jedlika i malby zven kostela
pemalovati, dva polosetel to obrazy, pedstavujc matku
Bo s Jekem na rukou, je ovem ceny umleck nemly.
Za to tm vce pout pozornost nai nad kapl rotundy se
vypnajc lucerna, kter m tyi prostrann okna, jichto
otvory dobe jet zachovalmi, z piervenalho kamene
pkn vytesanmi sloupky vdy na dv rozdleny jsou.
Djiny pamtn budovy tto jsou u dle povahy vci sam
jednoduch a pro nedostatenost pramen dosti neznm,
akoli jisto jest, e prv tato odlouenost nm kapli sv. Ke
dodnes zachovala.
Kdy a od koho byzantinsk tato rotunda zaloena a
vystavena byla, nen znmo; dle spsobu stavby vak pochz
nejspe z tinctho, bezpochyby vak jet z dvanctho
stolet, a o n prvn zmnka jest teprv roku 1379. Tehd byl
33

kostelk tento farnm a pozdji teprv stal se fililkou chrmu

Jilskho. 2e pak msto, na nm stoj, i v dvnch pohanskch
dobch dleitost mlo, o tom svd popelnice, kter na
malm hbitov mezi kesanskmi hroby nalezeny byly.
Okoln obyvatelstvo pak si vypravovalo o pvodu kaple
rozlin povsti, z nich mnoh a i do pohanskho vku
staroeskho se vztahovala. Povst jedna d, e bohat kupec,
kter od Turkv jat byl, slbil, e po svm vysvobozen z
otroctv kapli vystav, a kdy se touha jeho vyplnila, dal pr
chrmek tento ke cti sv. Ke zbudovati. Dle druh povsti pak
byl pr zakladatelem jejm polsk hrab, jin opt jinak o
pvodci jejm bj, vecky povsti ale v tom se shoduj, e pod
kapl nalz se sklepen s nesmrnm pokladem.
K pamtn tto budov, jej zevnjek a osudy jsme tuto
strun byli vylili, vedl skroucen pdimuk oba nae pozdn
chodce, kte mlky jej do tmav ulice Potovsk provzeli.
Zde prvodce pochode, kter jim dosud byla na cestu
svtila, shasil a nyn v pln tm dle ku pedu se ubrali.
Opatrnosti tto ale vru nebylo poteby, nebo cel okol
bylo jako vymel, a ani v Potovsk ulici, ani v sousednch
ulikch nebylo lze iv due spatiti.
Za nedlouho octili se ped kapl, kter na prostranstv svm
temn do ve se vypnala.
Ped nzkmi dvkami ve zdi hbitovn se prvod zastavil
a tikrt hlas kulicha npodobil, ale tak slab, e neobyejn
tento zvuk ji ve vzdlenosti nkolika kroej pln zanikl.
V tme okamiku bylo z vnitn prostory hbitova tme
spsobem odpovdno. Podle veho byli chodcov u kaple
oekvni.
Hned na to zavrzly dvka a vchod na hbitov byl oteven.
Rate za mnou vstoupiti, pravil polohlasn prvod k
cizinci a veel na zasnen hbitov, na nm tu a tam k nad
nzkm rovem se ernal.

34

A uinil opt tajn znamen prstama

35

Cizinec pojal nyn Chvojku, jen s udivenm na cel okol a

tajemn toto ponn pohlel, za ruku a eptal mu do ucha:
Jste na prahu velkho tajemstv, mladku, kter vm
brnu ivota oteve. Neteste se ped nim, co v tajemnm
tomto mst vs pekvap a bude pak vtzstv vae!
Chvojka jen stiskl ruku cizincovu na znamen souhlasu a
mlky vstoupil do vnit hbitova, jeho dve za nm opt
zapadly.
Temn jaksi postava ubrala se nyn kolem nich ku vchodu
do kaple, jej dve zlehka otevela. Nmm posukem kynula
pchozm, aby vstoupili.
I Kdy vickni byli dle vyzvn tohoto uinili, nalzali se v
bohopust tm vnitn prostory kaple, kde v okamiku tomto
nebylo lze ruku ped oima zti.
Rate okamik posekati, pane n, ozval se hlas
prvodho, hned rozhu zase pochode!
A ksnuv zaplil, e vnitek kaple nhle z pochodn
slab osvtlen byl.
Oba ciz pchoz zvdav v prvnm okamiku kolem sebe
se rozhleli a zejmna Chvojka po njak spolenosti ptral.
Kaple vak byla dokon przn, nic nepoukazovalo k tomu, e
by kdo v neobyejnou tuto dobu v n mekal.
Proto ale pece Chvojku vnitek svatyn tto zajmal.
Vidl se v prostorn klenb se temi okny, jej stny
obmtkovmi malbami pokryty byly. V apsid stl jednoduch
olt s obrazem ukiovanho Spasitele, na jin stran pak
druh oltk se sokou Panny Marie, kter dle vzoru starobyl
soky Svatohorsk zhotovena byla. Na evangelijn stran byl
ve zdi staroitn vklenek k uchovn nejsvtj svtosti,
nebo onoho asu jet v kapli sv. Ke sluby Bo konny
bvaly.
Ostatn byl vnitek svatyn dosti chud a neobsahoval nic
pamtihodnho, ne nkolik votivnch obraz, kter tu od
zbonch osadnkv zaveny byly. Pedmty na nich vylen
36

vak nebylo lze pro nedostaten osvtlen rozeznati a tak

byla v okamiku tomto pozornost Chvojkov jinam obrcena.
Cizinec byl toti v rozprvce s muem, jen vchod na
hbitov a do kaple byl otevel a kostelnkem pi svatyni tto
bti se zdl.
Byla to vysok, vyzbl postava, pichlavch o, kter
neustle po obou cizch pchozch ptraly, jakoby nejtajnj
zhyb vnitnost jejich vyslditi chtly.
Pidimuk byl mu nkolik slov do ucha poeptal a hned na
to kostelnk s vt ctou a jaksi bzliv na cizince pohleti se
jal. Bylo oividno, e mu soudruh velk jaksi pont o
pchozm tomto sdlil.
Pokorn piblil se kostelnk k cizincovi a skromnm
hlasem pravil:
Misti jsou ji shromdni, velmocn pane, a hned po
pchodu vaem mm vs v poradili li uvsti.
A uinil opt tajn znamen prstoma, na n mu cizinec
tme spsobem odpovdl.
Jste mistr, velmon pane, dle znamen tohoto,
pokraoval s novm klonkem kostelnk, mm nazeno
ale dbti na vy znamen!
A jako man pohlel na pravou ruku cizincovu, ji tento
byl posud pod pltm ukrval.
Na vyzvn toto mlky vythl cizinec ruku zpod plt a
ukzal prsten s temi dmanty, jen se mu na prstu skvl.
Sotva kostelnk tajemn tento symbol zvltn jaksi moci
cizincovy spatil, ji tak s vrazem nejhlub pokory a cty
skil ruce sv na prsou a a k zemi se uklonil.
Pidimuk, jen takt byl prsten zahledl, pklad jeho
nsledoval.
Slunce vychz nad korunovanmi sloupy! pravil
polohlasn kostelnk, nechtje ani o svch k cizinci
pozdvihnouti, nebo tak jej byla dstojnost jeho pekvapila.
Co le nae zzena, nedostalo se j jet cti, jak noci dnen
37

ji oekv! I misti pchod svtla tak jasnho neoekvaj!

Nenech je tedy dle ekati a uve mne do le! kzal
cizinec.
Kostelnk se uklonil a ukzal jet na Chvojku, jen prv
obrazy nstnn prohlel, prav: A tento?
Ten nsledovati mne bude v li. Je nov to ue du!
Pak musm mu oi zavzati, nebo tak pravidlo ke.
J vak nejsem vzn pravidlem a tt vhody udluji
svmu chrnnci!
Slova tato pronesena byla velitelskm hlasem, e tm i
pozornost Chvojky byla vzbuzena, jen nyn zase ku
spolenosti se obrtil.
Uschovej kpi svou, pokraoval dle cizinec ku
kostelnkovi, jen skuten zpod svrchnho roucha byl ernou
kpi vythl, je dle myslu jeho na hlavu Chvoj-kovu urena
byla.
Kostelnk hluboce se uklonil na znamen neobme-zen
poslunosti a kynul soudruhovi svmu, jen pochode do kouta
postaviv, bral se s kostelnkem k olti, ped nm nzk
devn pdium stlq. Po njakm namhn oba muov
pdium toto odoupli.
Na przn prostoe pod nm objevila se v kamenn podlaze
velk tverhrann deska, v n ve dvou rozch elezn kruhy
zasazeny byly.
Ve se podobalo nhrobnmu kameni, je v podlahch
chrmovch tak asto vdme. Zde vak dn znak ani jin
znamen nepoukazovaly k tomu, e; by pod kamennou deskou
hrobka se nalzala.
Kostelnk pokynul soudruhovi a oba rzem kruhv v
kamenn desce se uchopili. Deska zdvihla ss na jedn stran do
ve a na to oba muov ji k olti otoili a tam opeli.
Pod deskou objevil se tmav otvor, jen do podzem vedl.
Na jedn stran bylo pozorovati asi dva neb ti stupn, kter k
sestupovn dol slouily. Pa-trno bylo, e tu podzemn schody
38

do tajnch mstnost pod zem svdj.

A tajn vru bylo msto toto, nebo by byl zajist nikdo
netuil, jak vstup do podzem pod stupnm olte se otvr.
Spolenost, kter o zatajen schz jejch se jednalo, nemohla si
skuten bezpenjho vchodu pti, ne jak v kapli sv. Ke
pod stupnm oltnm nalezla.
Chvojka udiven pohlel na neoekvan zjev tento, jako
vbec udlosti tohoto veera spe co bludn sen ne iv
skutenost se mu jevily.
Nezbylo mu vak dle asu k pemlen, nebo pdimuk
s pochodn sestoupil do tajnho otvoru a poal se po stupnch
zvolna dol ubrati.
Zrove svtil na cestu cizincovi, jen hned za nm toue
cestou se bral, kdy byl jet dve Chvojkov zticha pravil:
Jen za mnou, mladku; v okamen jsme na mst!
A hned na to zmizel v temn osvtlenm otvoru, nae i
Chvojka, jen nemohl se jakhosi pocitu obavy zbaviti, za
obma pedelmi po zkch stupnch sestupovati se jal.
Napoetl asi dvacet stup, kter v pmm smru pod zem
se thly, nae ocit.il se v nevelk klenut komnat, v jejch
stnch hlubok vklenky se nalzaly.
Kdokoli znal zzen podzemnch hrob klternch a
chrmovch, poznal ihned, e mstnost tato bvala druhdy
podzemn hrobkou chrmu sv. Ke, kam vzneenj rodiny z
farn osady pochovvny bvaly. Vklenky ve zdch pak
slouily za stanoviska rakvm, je tu v adch nad sebou
stvaly.
Nyn vak nebylo po tomto pvodnm elu klenut hrobky
ani pamtky vce; ve vklencch stly na mst rakv sochy
nejpodivnjch boh pohanskch; vedle sochy egyptsk Isidy,
jej hlava lotosem zdobena byla, cenily zuby sv mnohohlav
netvory indick, fantastick to karikatury hav, vstedn
fantasie. Jinde zase stly sochy katolickch svatch, mezi
nimi zejmna sv. Jan Ktitel hlavn lohu hrl. A mezi tm
39

vm propltaly se po stnch mystick npisy a symboly,

znaky du zednskho pak pi kadm kroku v oi padaly.
Jen v jednom vklenku bylo lze pozorovati malou rakev z
ernho mramoru, v n kostlivec odpoval, obklopen znaky
smrti a zprchnivlosti. Rakev tato byla takt symbolem du
zednskho a vztahovala se k smrti bjenho stavitele
Adonhirama, jen chrm alamounv byl stavl a od tovary
svch pi stavb zabit byl, pak k zavradn velmistra
Templv Jakuba Molaye; oba to muov, kte v du
zednskm pede vemi jinmi ctni byli.
Chvojka uasl nesmrn, kdy v okol tomto se ocitnul, o
jeho jsoucnosti byl s ostatnmi Praany ani tuen neml. Na
cizince vak tajemn toto vyoen bval hrobky nezdlo se
ni nejmenho dojmu initi.
Pevnm krokem krel hrobkou k uzounkm dvkm, je
mezi dvma vklenky se nalzaly a na nich ve zlatm kruhu
hada znaky zednsk ze stbra zhotoven se skvly.
Na dve tyto zatloukl cizinec v krtkch odstavcch
tikrt'po sob a hned na to kdesi ve vzdlen chodb jasn
hlas zvonce zaznl.
Cizinec zdl se na toto znamen ekati, nebo s vrazem
spokojenosti obrtil se pak ku Chvojkov a pravil:
Zde v tto kobce prozatm sekejte, a v pln
Shromdn mistrv vs povolm. Muov tito, a pi tom
ukzal na kostelnka a pdimuka, kte v jist vzdlenosti
pokorn dalch rozkazv oekvali, vs pou o tom, co tyto
symboly na zdch znamenaj a jakho vyznamenn se vm
uvedenm v dnen spolenost dostv.
A pak potichu doloil udivenmu mladkovi:
Jen zmuile hlete velikmu nebezpe a kouzlu vstc a
vtzstv bude vae!
Na to podal mu ruku, co oba ostatn mue nesm nm
podivenm naplnilo, a dvma kroky zmizel v onch dvkch,
na nich znaky du zednskho se nalzaly.
40

Chvojka s prvodm svm a kostelnkem v tajemn kobce

osamotnl.
V. V LI ZEDN V PRASKCH.
Osmnct stolet jest znmo co doba protiv. Spatujeme tu
vedle nejstzlivjho rozumu nejivj vroucnost, vedle
frvolnosti a lehkovnosti nejusilovnj prci a namhn v
kadm skoro oboru lidskho vdn, vyilou chtivost vedle
mladistv bujc sly, kter v odvnm objet cel svt na
srdce sv tiskla, aby s nm pravou dceru onoho stolet, krsu,
splodila.
Podobn protivy nalzme sice v kadm stolet, nejetnji
a zrove nejpkeji objevuj se ale ve vku osmnctm.
Jednoduch toho pina jest ta, e v tomto stolet po dlouhm
ztrnut a zakrnn opt lidsk osobnost, lidsk srdce se svmi
radostmi a strastmi, svmi nadjemi a sny, svmi bludy a
poklesky k platnosti pichz a veker vc obsah svj v
pravm chaosu zjev nejpodivnjch uskuteniti se sna.
Jedna z nejzajmavjch protiv tohoto spsobu jest obliba
v tajnch spolcch a mystrich. Ale i tato podivn snaha d se
snadno vysvtliti, nebo prv ona Prosaick stzlivost a
vednost tehdejho ivota to byly, kter nejjasnj a nejilej
hlavy jaksi k vlastnmu zotaven a poetickmu oiven v
romantick ero tchto tajnch d a spolenost pudily.
Mimo to schzela osvt 18. stolet veker praktick pda,
na n by se byla osvditi mohla. Nebylo tu svobodnho
sttu, nebylojtu veejnho ivota obanskho, kde by
svobodomyslnj nhledy o povinnostech oban, tyto zsady
veobecn lsky a humanity v platnost vejti mohly, jimi
prv nejbystej hlavy a nejstatenj srdce on doby
pekypovaly. Jesti to dvn zkuenost, e v kadm
svobodnm zzen sttnm jakoby rzem pestanou vecky
41

tajn spolky politick, vecka spiknut a podobn podnikn,

je svtla dennho a veejnosti se tt. V minulm stolet ale,
kde knzovlda teprve z polovice zruena byla, kde stt
zakldal se jen na policejnm zzen, kde kasty a cechy vecko
volnj hnut utlumovaly, kde spolenost tak kroben se
pohybovala: byly tajn spolenosti takka pravou nutnost a
pirozenm nsledkem nezdravch pomr.
Platilo-li toto ve o kadm tehdejm sttu evropskm,
platilo to tm vce o tehdejch zemch rakouskch a zejmna o
Cechch, kde u po pldruhho stolet, od bitvy Blohorsk,
veker ivot veejn a astenstv ve vych zjmech
lovenstva takka na nejni stupe byly klesly a vzdlvn
nrodn ani za e nestlo.
A kdy pak na zpad Evropy osvta vdy vce se zmhati
ponala a probouzejc se vdom lidsk pouta stedovk
vdy inlivji srelo, tu i v Cechch poaly prvn zjevy
touhy po volnosti probleskovati. Psoben tajnch spolk, mezi
nimi zedni pedn msto zaujmali, poalo se i zde
projevovati, a ji za csae
Karla VI., tedy v prvnch destiletch 18. stolet, nalzme v
echch stopy prvnch spolenost zedn, je pedevm
hlavn msto Prahu za vhodn zpasit sob obraly.
Za Marie Teresie, jejto cho Frantiek I., vvoda
Lotrinsk, sm byl lenem du zednv, byli tajn spolkov
tito rovn trpni a zejmna po celoron okupaci francouzsk
r. 1742 v celch echch hojn pvrence nachzeli. Kdy pak
roku 1743 psobenm vvody Frantika ve Vdni le
zednsk u t dl zaloena byla, tu le po ddinch
zemch rakouskch jako houby po deti se zmhaly, akoli
vlda Marie Teresie astji psn proti nim zakroovala.
Nov doba ale nastala zednm, kdy csa Josef II.
spoluvldcem vzneen matky sv se stal a svobodnj duch
sttn zzen rakousk prochvvati poal. Od t doby nebylo ji
proti lm nsiln vystupovno a a jet zejmmu povolen
42

vldnmu titi se nemohly, pece aspo zjevnho

pronsledovn prosty byly.
Tu ale pokrokem asu pvodn ele du zedn v
mnohm ohledu se zmnily, a m vce d nekalch osobnost
v se pojmal, tm nebezpenj tendence sledovati poal. V
lch zedn nalzali vtan psobit vickni nespokojenci a
milovnci pevratv, kte hlavn osobnm svm zmrm
hovli a tajnch spolenost k sobeckm svm plnm
zneuvali.
Nastala tu doba Cagliostrv, Saint-Germainv, Schrpfrv
a jinch dobrodruhv, kte zneuvnm moci zednv poali
mravn bytost du jejich podkopvati a vyvolanou tm
evnivost a ztm pvod k zakldn novch tajnch spolk
zavdvali, je pmo k pevratm sttnm a spoleenskm
elily.
2a takovch pomr poaly dosud bezstarostn vldy a
zejmna duchovenstvo, na n od tajnch spolk hlavn tok
veden byl, psnji nad zedni bdti, a brzo stal se pojem
zedne a revolucione neb bezbonka totonm.
Tent pomr panoval i v Praze, a byl-li d zed-nsk
pvodn ze zsady tajnm, musil nyn skuten ped sthajc
moc sttn se ukrvati, zvlt kdy vecko zl, cokoli ve sttu
neb v obci bylo se udalo, od neptel du na vrub jeho
potno bylo.
Proto spatujeme li u t korunovanch sloup, kter v
podzem pod kapl sv. Ke tajn sdlo a shromdit svoje
byla vyhledala, obklopenu tak tajnou st, e a dosud vemu
ptrn policie a sttn moci byla unikla. Nleela le tato k
tak zvanmu skotskmu du zedn, jen vdy
nejvstednj leny tal a pmo destruktivn tendence
sledoval.
Ostatn ti le Prask patily k mrn observanci, je
vecky politick a nboensk zmry ze svho psoben
vyluovaly.
43

Tolik vidlo se nm pedeslati, abychom rz le ,,u t

korunovanch sloup charaktersovali a smr psoben jejho
oznaili, ne k dalmu bhu vypravovn naeho se navrtme.
Vdcov le tto dovedli sob zskati kostelnka pi kapli
sv. Ke, jen vzdor povoln svmu horlivm zednem se
stal a k tajnm schzm podzemn chodby pod kapl otevel.
Chodby tyto byly velmi rozshl, nebo thly se na jih a pod
chrm sv. tpna menho, jen stval na tpnskm nmst
na zatku Potovsk ulice, kde nyn budova policejnho
editelstv se vypn.
Ped asy slouvaly podzemn mstnosti tyto vesms k
hrobkm a byly zpotku kostmi a sprchnivlmi rakvemi
peplnny, nebo sem po nkolik stolet mrtv z okoln osady
pochovvni bvali; nyn ale byly chodby z vt sti
vyprznny a dosti vldn upraveny, tak e nic na bval uren
jejich nepipomnalo. Naopak na etnch mstech bylo lze
pozorovati podobn sochy, symboly a npisy, jak jsme u v
klenut kobce byli seznali.
Do jedn z tchto chodeb veel n tajemn cizinec, kdy
nzk dvka z kobky byly opt za nm zapadly a hlubok ticho
kol nho se rozkldalo, je jen vlastnmi kroeji jeho rueno
bylo.
Chodba byla temn osvtlena a vedla v pmm smru na
jih.
Kvapnm krokem ubral se cizinec na druh konec chodby,
kde elezn m dalm krokm jeho vstc se stavla.
Cizinec se zastavil a spatil za m postavu mue, v ern
oblek odnho, jen ml na pedn sti tla svho trojhrannou
modrou zstru zednickou, jak kad len du zednskho
ve shromdn le uval.
V pravici drel strce me bitk me, hlava jeho pak
byla temnou kp zahalena, v n jen dv otvorv pro oi se
nalzalo.

44

Msto odpovdi vzthl cizinec pravici

45

Kde pichz v i svtla? zaznlo temnm hlasem zpod

kp, kdy cizinec ped m se zastavil.
Syn svtla ze zpadu! odvtil tento pevnm hlasem.
Koliker jsou paprsky jeho? tzal se strce.
Msto odpovdi vzthl cizinec pravici a v zi pochodn, na
druh stran za mi ve zdi zaraen, zaleskl se prsten na prstu
jeho, take ti brilianty v plnm lesku se zableskly.
Tajemn tento prsten spsobil i na zahalenho strce
velk inek, nebo jakmile byl ti brilianty v prstenu
cizincovu spatil, ihned hluboce se uklonil a nah me svj
sklonil.
Zrove se otevela m a cizinec mohl bez pekky do
druh chodby vstoupiti.
Strce opustil nyn stanovisko svcje a v pokorn ct
ubral se ped cizincem dle, nae po nkolika kroejch ped
novmi dvemi se zastavil.
I na tchto dvech skvly se znaky du zedn-skho, jen
e zde nad kruhem hada jet kovov obrazy slunce a msce
se nalzaly. Noen obraz tchto jen mistrm du psluelo,
a bylo tud zjevno, e za dvemi tmito shromdit mistrv
a vbec pedstavench du se nalz.
Strce uinil rukovt svho mee ti rny na dve a hned
na to se tyt otevely a cizinec vidl se na prahu skvle
osvtlenho velkho slu velk to le u t korunovanch
sloup.
Se vztyenou postavou a hrdm vzezenm vstoupil do slu,
kde etn spolenost shromdna se nalzala.
Sl tento ml nzk klenut, kter do piky se konilo.
Hbety jednotlivch svaz vybhaly ve velkou gothickou ri
uprosted klenut, s n mohutn lampa visela. Po stnch pak
takt nkolik vceramennch svcn zaveno bylo, jejich
svce denn svtlo po sle roziovaly.
Ponvad pak k dnenmu shromdn tomuto jen vys
stupov du, tak zvan skott misti a ryti du piputni
46

byli, byl tak sl k vli tomu dle pedepsanho ritulu ozdoben.

Stny byly. toti pokryty modrmi alouny, kdeto olt a
trn velmistra potaeny byly hedbvnou ltkou barvy bl, na
n znaky dov vyity se nalzaly.
Na olti leela bible, kruidlo a krokvice zednick, dle
tam bylo lze spatiti bitk me, hoc kahanec a stbrn
zvonek. Nad pedmty tmito vznelo se sedm svc ve
vysokch svcnech, z nich ti na severn a tyi na jin stran
stly.
Ped oltem leel na kamenn podlaze erven koberec, v
ei dov Tapis zvan, jen takt rozlinmi znaky
zednv pokryt byl. Uprosted bylo lze spatiti ti sloupy, na
jejich hlavicch koruny se vznely, znak to tto le Prask,
dle znaky zednick, rozlin hvzdy a jin tajemn symboly.
Uprosted koberce pak stl ohromn svcen o tech nohch, na
nm tlust voskov svce erven barvy hoela.
V pozad sn stl neobyejn jaksi pstroj devn, jej
nejlpe bylo lze porovnati s jebem, jeho zednci pi stavbch
svch uvaj.
Po obou stranch trnu a olte thlo se asi dvanct sedadel,
v polokruhu rozestavench, na nich misti a ryti du mlky
co sochy sedli.
U dve pak stli dva z nejmladch mistrv, kte s mei v
rukou ad strcv vykonvali a rovn nepohnut na svch
stanoviskch setrvvali.
Vickni lenov tajemnho shromdn tohoto mli
oblieje ernmi kpmi zahalen, ped sebou pak mli zstry
zednick, modrmi tkanicemi kol tla obvzan.
Na tkanicch te barvy visely jim na prsou odznaky du,
je byly u vech len te velikosti a tho tvaru, jen velmistr
na trn sedc ml nad znaky tmito jet stbrn slunce a
nmstek jeho stbrn msc, jakoto znamen vysok
dstojnosti v du.
Jedinm pohledem jiskrnch o svch peltl cizinec pi
47

vstoupen svm cel shromdn a pak ped ervenm

kobercem se zastavil.
Zraky vech ptomnch zdly se bti upeny na
pchozho, jen nyn ruce na prsou skiv ped velmistrem na
trnu se uklonil a dva prsty pravice sv proti nmu vzthnul.
Posud panovalo nejhlub ticho v sle, ani dchn
ptomnch nebylo lze slyeti.
Nyn povstal velmistr s trnu a rovn dva prsty kem na
prsty cizincovy poloil. Ten zvltnm sp-sobem stiskl prsty
velmistrovy a nyn velmistr sm hluboko ped cizincem se
uklonil.
Hned na to se obrtil k trnu a tikrt kladivem na me na
olti lec udeil. Ticho, mon-li jet hlub, jet
posvtnj v sni nastalo.
Ve v podku, brat misti! zvolal velmistr hlasem
vysokm.
Vickni shromdn povstave sklonili mee k zemi a
levici na prsa poloili, pi em ze vech st dov heslo:
Libertas zaznlo.
Kdy opt utien nastalo, kynul velmistr nmstkovi
svmu, jen s kesla svho povstal a k cizincovi se obrtil,
Troj cti hodn brate, tzal se velebnm hlasem,
nlete k velmistrm vysok le skotsk?
Tak jest, ctihodn brate,, odpovdal rovn
povznesenm hlasem cizinec, vysok le skotsk mne sena
vysl.
Nyn velmistr opt k nmstkovi svmu se obrtil s
otzkou:
Jak jest povinnost vae, ctihodn miste, v li tto?
Peovati o to, aby le bratmi strci chrnna byla,
znla odpov.
Po tchto slovech obrtil se 'jeden ze strcv ke dvem a
vecky zmky a zvory na nich prohlel.
Ctihodn miste pednosto, odpovdal s klonkem,
48

dobe jsou zaveny.

Velmistr kynul na levou stranu, kde pedn z lenv do
prosted slu pokroil a s ctou ped trnem se uklonil.
Jak daleko as pokroil? tzal se jej velmistr.
Slunce ji dvno zapadlo.
Nastal as spravedlivch zahajuji tedy li tuto ve jmnu
velmistra, ve jmnu celho du slem posvtnm!
A opt ti rny kladivem na me uinil, nae vysokm
hlasem zvolal:
Le jest zahjena!
Veke misti opt na kesla usedli, mee pak vztyen
dreli.
Velmistr zaujal msto na trn a oba strcov po stranch
jeho se postavili. Msto me mii te ale v rukou krtk
hlky, z nich ti zelen stuky vlly.
Nyn cizinec, jen dosud mlky uprosted slu byl stl, ti
kroky ku pedu uinil a vythl zpod plt svho velk list
pergamenov, temi peetmi opaten.
S klonkem podal jej velmistrovi.
Ten nejdve prohledl peeti a pak se vemi znmkami
nejhlub cty ped cizincem se poklonil.
Otevel list a kdy byl strun obsah jeho pelet, pravil
pokornm hlasem:
Nejsem hoden, abych dle zastval ad velmistra le
tto, nebo vy ne j mek ve stedu naem. Rai, troj cti
hodn pane n, vstoupiti na svtl trn a mee i kladiva na
znamen vldy sv se ujmouti.
S hrdm sebevdomm a za pochvalnho souhlasu vech
shromdnch vstoupil cizinec na uprznn trn.
Jakmile veobecn pohnuli opt se utiilo, chopil se kladiva
a rovn tikrt jakoto nov velmistr na me udeil.
Hlubok ticho nastalo.
Pak rozhldl se po shromdn a velitelskm hlasem
poal:
49

Vm, e mnoz ze svtlch brat mistrv se t, jakm

prvem stojm na posvtnm mst tomto? Prosm tud bratra
velmistra, aby podanou mu listinu peetl a skoumal, by pravda
stala se zjevnou!
Vyzvan velmistr poznovu se poklonil a rozvinul list
pergamenov.
Vysokm hlasem pak etl:
My pevor a podpevcr svat stolice Jerusalemsk uzaveli
jsme vyslat k Vm, vrn brat misti le u t
korunovanch sloup, vrnho a milovanho syna svat vry,
Temple a milho bratra naeho Ar-sena z vtznho orla,
velmistra a vdce desti tiscv spojencv v provincich
nmeck, dnsk, vdsk a rusk, jen m vzneenou lohu,
aby pravou z ns vychzejc vru rozioval a zavdl, lidstvo
pak ze tmy otroctv na svtlo svobody vyvedl. Vemohouc
Bh dopej mu sly k dokonn dla tohoto, od nho blaho
vekerho lidstva zvis. Dno na hrob naeho Pna a
Spasitele
Jee Krista, za jeho strce ns Pn byl ustanovil. Eques
a penna rubra, nejvy velmistr Templv.
Dojem, jak tento v latinskm jazyku sepsan list na
shromdn uinil, byl nesmrn. Vem imponoval temn,
mystick obsah listu, jet vce ale okolnost, e vychzel od
nejvyho pednostenstva du, kter od Templv pvod
svj odvozujc, vecky ppisy sv ve jmnu onoho rytskho
du a od hrobu Jeova v Jerusalem datovalo.
Nejvy le posud nikdy jet nebyla vela v pm
spojen s l Praskou, jako vbec hlavn tento orgn du
proti vem ostatnm lenm v nejhlub temno a tajemstv se
zahaloval.
A nyn se stala neoekvan udlost, e nejvy velmisti
sami na li Praskou se obrtili a ji tm vysokou dvrou
ped jinmi ji poctili.
Proto bylo pekvapen velik z listu tohoto, a cel
50

shromdn za souhlasnho projevovn pochvaly hluboce

ped vyslancem nejvy le se uklnlo.
Pedevm dm bratra velmistra, ujal se nyn zase slova
cizinec, jej jsme v list bratrem Arseniem byli nazvati
slyeli, aby peeti listu skoumal.
Ve jest v podku! znla odpov velmistrova.
Ti se tedy na zklad moci, od nejvy le mi udlen,
zdali brat misti mne za svtlho velmistra svho uznvaj?
Ve se poznovu uklonilo a pice me k zemi sehnulo.
Bylo to znamen nejhlub poslunosti a oddanosti v du.
S vtznm pohledem pelet nov velmistr Arsemus
shromdn, na n patrn byl nejlep dojem uinil.
Vysok bohatrsk postava, je se objevila, kdy pl byl
se sebe svrhl, vrazn obliej jeho, jistota a vzneenost
chovn, uchvacujc zvuk ei a konen nimbus tajemstv
ve to psobilo k tomu, e veke lenov tajnou silou
vzjemnou k nmu puzena se ctili.
Nastal as, pokraoval Arsenius po krtk pestvce dle,
kde klesne rouka pro vecky nezasvcen. Za tm elem
jsem piel k vm, abych vm vli a zmry nejvych
velmistrv sdlil. Nastv doba, kdy i tto zemi slunce
svobody a osvty vzejde, a my vchod paprsk jeho
pispme. Nebojte se bou a blesku, pinesou nm hojn n
a nakrm lan ence. Znite tyrany a tyranstvo, rozeete
chmury otroctv, zrdce skolte dkou, na hbitov vak pjte
alozpvy nad hroby brat svch, je sami jste byli soudili.
Pon svtati na zpad, paprsky novho slunce mus i tto
zemi vzejti, kter u pli dlouho p v okovech tmy a
nevolnosti, a odtud druhdy byla pochode svtla nrodm
vzela!
V podobnm tnu mluvil velmistr jet del dobu ku
shromdnm, kte temnm vtm jeho s neobyejnou
zbonost naslouchali.
m temnji a mystitji ale propovd tyto znly, tm
51

mocnj inek na zedne spsobovaly, tm vce krsochuti

blouznivch zednv Praskch vyhovovaly. Arsenius
osvdil se bti velkm znatelem lid a vdl u naped, jakm
spsobem nejvhodnji na leny le psobiti dovede.
Dokazuje zkuenost, e nen dnho poblouzen ducha
lidskho, kter by nenalezlo svch pvrenc a vcch,
paklie se jen kouzlem tajemstv a dvotvornosti odvati
dovede. Jen velmistr bval tzal se podrobnji po nov loze,
jak li pchodem novho velmistra nastv.
Hned vm lohu tuto objasnm, odpovdl velmistr
Arsenius hrd. V zemi tto a dosud d n velkmu elu
svmu nevyhovoval. Nemohu vm bolestnou tuto pravdu
zatajiti. Chrm alamounv daleko jet nen dokonen, svat
stavba posud nen ve vech stech provedena. Protivnci a
neptel du maj zde posud nejvolnj pole k temn innosti
sv, a vynucen zruen du jesuitskho je teprv prvn krok na
drze oprav a osvty, jakou csa Josef II. co spolu-vldce
csaovny Marie Teresie nastupovati se zd. Csa vak jest
posud bezmocn, vliv kn na dvr csaovny ale vemohouc.
Vlivem tmto nrodov v i tto v temnu stedovkm a jamu
feudlnm dosud se udruj, a proto mus vliv tento zlomen
bti, proto mus svobodomysln a novovk zsady csae
Josefa II. k panovn pijti!
Jedn se tedy pmo o ele politick? tzal se velmistr.
Tak jest, brate velmiste; zde mus bti zcela nov zklad
poloen, zde musme spojenmi silami na plnm podvrcen
starho du pracovati, zde musme pmo na neptele zsad
naich se vrhnouti, aby nestrhli vdy v noci to, co jsme za dne
namhav byli zbudovali! Jesuit jsou sice zrueni, ale
jesuitstv posud vldne, a proto musme my o jeho vyplenn z
koene se zasaditi. Jesuitstv toto to jest, kter zklad n
podrv, je musme pedevm zniiti, chceme-li i v tto stran
Evropy dlo svoje dokonati! Za tm elem pichzm, abych
vs vyzval, byste se kol praporu nejvyho architekta seadili.
52

Tisce bojovnkv posvcench jsem ji zskal v Nmecku,

vdsku, Dnsku a Rusku, poet jejich vzroste brzo na legiony,
a za krtko dn moc na svt jim neodol!
Nov tato sdlen neminula se inkem na leny le.
Vickni s ctou pohleli na mue, jen co reformtor se
ohlaoval a velk dlo du i v echch zapot pichzel.
Se vech stran byl enkovi souhlas projevovn.
Mohl bych slova sv, pokraoval t dle, opod-statniti
zzraky a divy. Pravda jich vak nepotebuje. Snadno by mi
bylo, vs zasvtiti v tajemstv nejhlub, le co to ve jest proti
moci a dstojnosti, jakou vs nyn nadm! Uinm z vs pny
a mocne tohoto svta, uposlechnete-li bezvminen nvrhy
moje!
To chceme! To uinme, velmiste svtl! zvolali
jednohlasn shromdn zednov.
Nu, spojte se se mnou k boji proti temnosti, v nm pi
ohromnch prostedcch svch zvtziti musme! Dle moci sv
od nejvych velmistrv skotsk le mi udlen posvcuji vs
na ryte a bojovnky Prozetelnosti, kter rozeene chmury
stedovk, je dosud olovnou t dus nrody zem tchto.
Jsem nadn apotolskou moc, kterou vznesl Spasitel na
uennky, od nich ji nstupcov jejich vkldnm rukou
zddili. Pokleknte a pijmte svat poehnn m!
Cel shromdn vrhlo se po slovech tchto na kolena a
velmistr Arsenius povznesen ruce vzthl nad sklonn hlavy
mistrv, poehnn jim udluje.
Kdy pak na pokynut velmistra opt ve povstalo,
pokraoval Arsenius dle:
Posud jste pracovali pouze ve vych tdch spolenosti
a a tu velkch vsledkv dobyto, pece hlavn st nroda
zstvala v temnotch svch pohena, nemajc ani tuen o
vzneenm povoln lovenstva, kter jen ve svobodnm
zzen sttnm a obanskm ku svmu odvnmu cli
dospvati me. Na tyto ujamen vrstvy musme nyn
53

psobnost svou roziti, nrod sm mus nm nepemoitelnou

silou pomhati pi svrhnut okov, v n dosud spjat jest, a
velkou tuto prci pichzm j s pomoc va v echch
provst. Pda jest zde vborn pipravena, a na cest sv po
zemi tto do Prahy jsem se pesvdil, kterak jen povzbuzen
lidu ubohmu jest poteba, aby jho sv nevolnick svrhl a
dosavadn trznitele sv na vecky strany rozpril.
To pravda jest, troj ct hodn velmiste, pi-svdoval
dvj velmistr; v lidu eskm panuje u nejvy rozhoen
nad bdnmi pomry nynjmi. Ne-roda poslednch let,
bezmrn utiskovn poddanho lidu se strany vrchnost,
pevrcen prostedky vldn ve to vyvolalo 'v kadm
pesvden, e brzk obrat nastati mus, nem-li v hrozn
chaos upadnouti, z nho jen neptel svtla koistiti chtj.
Ale pece piznvm se, e le nae byla posud mimo ve
spojen s lidem tmto a teprve te novch instrukc v tom
ohledu oekvme.
Prv toto spojen s lidem pichzm zorganisovat, jak na
zpad u tak velkch vsledk se domohlo, odpovdal
Arsenus pevnm hlasem; pedevm selsk lid mus pro idey
nae zskn bti, nebo ten nejdve v prostomyslnosti sv
dovede udeiti na dosavadn okovy sv, paklie mu
bezpenmi vdci budeme a sly jeho v pravm smru uvati
dovedeme. Ve velk li skotsk jsou dopodrobna znmy
veker pomry zdej, a mn, jen tak rodkem zem esk
se mohu zvti, byla od nejvych velmistrv svena loha,
abych lid esk probudil.
Pekvapen jevilo se v zracch vech mistr na prohlen
cizincovo, e t on rodem svm zemi esk pinle.

54

Misti pak pikami me svch se dotkli mee velmistrova.

55

Ano, pochzm z rodu eskho, zvolal povenm

hlasem velmistr Arsenius, i m pedky zem tato hostila,
nebo jsem potomek hrabte Frantika Antonna porka, o
nm vm znmo, kterak ped tyiceti roky d jesuitv syna
jeho falenm testamentem o vecka panstv a cel ddictv byl
pipravil, tak e syn tento v cizin tulek musil hledati.
Vyhnanec tento, ddictv svho zrdn zbaven, byl otec mj,
vedle dovho jmna Arsenia jest hrab Ferdinand pork
svtsk jmno m, je bohd brzo postrachem jesuitstv se
stane!
Vickni misti se uklonili ped velmistrem, jen nyn jim
prav jmno i stav svj byl sdlil a tm ctu i vnost celho
shromdn k osob sv,' mon-li jet vce, zvil a utvrdil.
Neobmezenou poslunost psahaj tob misti le tto,
troj cti hodn velmiste, pravil dvj velmistr, ka a vem
rozkazm tvm se podrobme!
Psahme! ozvalo se jednohlasn z st vech
ptomnch.
Velmistr Arsenius, ili hrab pork, jak jej te nazvati
budeme, chopil se mee na olti lecho a napnul jej do
polokruhu.
Misti pak pikami me svch se dotkli mee velmistrova
a poznovu psahu neobmezen oddanosti a poslunosti
opakovali.
Tak pijal jsem psahu vai, mluvil slavnm hlasem
hrab pork dle, a konn lohy va v okamiku tomto
pon. Vzte, e v cel severn sti krlovstv tohoto psob
ji tajn jednatel moji a e cel pln velkolepho podniknut
naeho do nejmench podrobnost sestaven jest. Ve sterch
obcch ek se jen na pchod mj a za krtko lid venkovsk
jako probuzen lev povstane, aby trznitele sv zniil a dle
nvodu naeho zklad k novmu zzen sttnmu poloil. Proto
dal jsem tajnou cestou svolati vs v shromdn dnen, abych
vs s hlavnmi rysy plnu naeho seznmil, jeho podrobnosti
56

jet seznte. Ku provdn jeho jest m poteba charakterv

odhodlanch, dnho prostedku se netticch, je ve vs
vech nalzti doufm co v pilch le tto, j tak svtl loha
nastv. Vak mimo kruh v musm vyhledvati muv, ji
vekerou slu svoji podniknut tomuto vnuj a vykonavately
plnu mho se stanou. Prozetelnost pak svedla mne noci tto s
mladm muem, v nm okamit jsem poznal veker
vlastnosti tyto a jen zajist pednm initelem ve velkm hnut
lidu eskho se stane. Mladk tento budi zasvcen v tajemstv
nae, stani se lenem le tto, kter jej za nedlouho, tak prav
mi duch mj, jednou z pednch ozdob a sloupv zvti bude!
Stani se zcela dle vle tv, jasn velmiste, podotkal
dvj velmistr; vak nen-li chrnnec tento tvj dosud
lenem du, pak pipomnm jen, e dnes jsou pouze misti
le tto shromdni, jak tajn rozkaz tvj byl kzal.
Prv proto jej chci dnes v li uvsti, nebo moc svho
adu ki, aby chrnnec mj ihned mistrem le se stal!
Jaksi pohnut v shromdn nastalo, kter ale hned opt
se utiilo.
,Pak mus dle stanov troj zkouce mistrovsk se
podrobiti, ozval se opt velmistr.
To tak uin a pesvden jsem, e statenm se v nich
objev!
Nem posud tuen c tajemstv naem? tzal se velmistr,
dle.
Pes elo hrabte porka peletl mrek, nebo otzka tato
skuten nedvru v sob obsahovala.
Oi nkterch mistrv se tak ihned krav na velmistra
upely.
Odpoutm ti, brate velmiste, nedvru tuto; vak vz, e
mladk ten co novorozetko nevdom a cist v shromdn
toto vstoup!
Velmistr sklopil zraky sv a pak zmnnm hlasem se
tzal:
57

Jak jest svtsk jmno a povoln jeho?

Pokud se mi projevil, jest studujcm vysokch kol
Praskch, jmnem Jan Chvojka, a syn rychte z Hradit, na
nm, jak znmo vm, pedkov moji, hrabata porkov
druhdy vldli.
M nkdo z brat mistrv eho namtati proti pijet
novho mistra tohoto? tzal se velmistr a peletl zraky svmi
cel shromdn.
An nikdo neodpovdal, obrtil se velmistr k jednomu ze
strcv a pravil:
Nech ve se piprav k troj zkouce mistrcvsk!
Strce vyel ze slu.
Pak se obrtil velmistr k druhmu strci a kzal mu
ekajcho pivsti.
Hrab pork usedl na trn a ostatn misti na sv kesla
zasedli. Posvtn ticho v cel sni nastalo.

VI. TROJ ZKOUKA MISTROVSK.

Po krtk dob navrtil se prvn strce se zprvou, e ve
jest v podku.
Hned na to veel druh, jen pinel krtk kor-disko
Chvojkovo, jak tehd studujc vysokch kol nosvali, a
nco penz, je mladk byl u sebe ml.
Ob musilo bti odevzdno na znamen posluncsti a
neobmezen oddanosti.
Pak teprva udlil velmistr Arsenius, jen tu psn na
obady dov vzn byl, povolen, aby sml ekatel v
shromdn uveden bti.
V nkolika okamench ozvalo se osm ran na dve
uzaven.
Kdo to? tzal se velmistr strunu, a dvj velmistr za
58

Chvojku odpovdal:
Mu, jen pravdu a svobodu hled.
Odkud pichz? pokraoval hrab pork dle.
Ze sboru vyvolench.
Pro peje si bti mistrem dovm?
Aby vych stup doshl a pravd se piblil.
Pivolujete, svtl brat, aby ctihodn bratr onen v jasnou
li tuto uveden byl?
Vickni projevili souhlas svj a hned na to Chvojka v
otevench dvech le se objevil.
Na och jeho nalzala se pska, a protc jeden ze zedn
za vdce mu slouil. Mimo to bylo na krku jeho spatiti provaz,
jen ve smyku zatoen byl.
Vdce jej uvedl do prosted sn a tam samotnho jej
ostavil.
Veker shromdn s patrnou zlibou na zmuilou
postavu mladkovu pohlelo, a Chvojka, jen nepochybn od
kostelnka a soudruha jeho byl se dovdl, v jak spolenosti se
ocitne, pevnm a odhodlanm drenm tla i chovnm svm
na jevo dti se snail, kterak jest hoden spolenosti tto.
Po njak chvli mlen ozval se hrab pork s trnu:
Ten, jen v nov ivot t dnes uvedl, pod ti pro-stedkv,
abys se na nepteli svm mstti mohl. Hodl pomoci tto
pijmouti?
Sv it i svou slu vekerou chci za to obtovati! zvolal
pevnm hlasem Chvojka, kdy byl hlas neznmho cizince s
mostu poznal.
Chce za ve pko se pomstiti, je tob i otci-tvmu
posud sneti bylo?
To jedin touha m!
Chce pispti ku znien jha, je rodky tvoje v otroky
mn?
V silou svoj chci k tomu psobiti!
d zednv tuto slu tvou ztisceronsob; chce mu
59

veker snaen svoje vnovati?

Bez vminky se ustanovenm jeho podrobuji! Na to
velmistr k shromdn se obrtil tzaje se: Dostauje vm
tato dvra v d n? Dostauje! ozvalo se jednohlasn ze
vech st. Nu, nech nov bratr psah! Dva z mistrv
pikroili a skili mee svoje na prsou Chvojkovch.
Dvj velmistr pak vzal bibl s olte a postaviv se ped
mladka, kzal mu, aby ob ruce svoje na posvtnou knihu
poloil.
Kdy tak se stalo, povstal hrab pork na trnu a vickni
ptomn jeho pklad nsledovali. Pi skldn slavn psahy
musilo v l vdy ve povstati.
Na to velmistr bibl drc, nsledujc psen formuli
pedkval, kterou po nm Chvojka pevnm hlasem
opakoval:
Zavazuji se ped velkm architektem tohoto svta, ped
velmistrem tto le, ped mistry, bratmi a vemi hodnosty,
e dle vemonch sil svch chci iti vdy zednv, hjiti
zkon du, podporovati dlnky v prci a nov leny v umn
vzdlvati; rovn e chci na vech stranch schopn dlnky a
stavivo k stavb chrmu zjednvati, ani bych se ohnm neb
plamenem, ani jakm protivenstvm nebo pronsledovnm,
je by mne neb bratry m sthalo, zdreti neb odstraiti dal,
nbr e chci istotu, vzrst a est d povdy hjiti a pro to
bojovati, kdykoli a kdekoli toho poteba bude, tak jak
povinnost skotskho mistra jest. Paklie se ale proti tomu
prohem, to chci vecky tresty a nsledky toho sneti, ku
kterm v ppadu takovm co skotsk mistr sebe sama
odsuzuji, a to ve, ani bych se nejmenho milosrdenstv nadti
mohl. K tomu mi Bh, nejvy architekt svta, pomhej!
Kdy byla tato psaha uinna, kynul velmistr jednomu ze
strcv a ten Chvojku za ruku pojav, tikrt kolem ervenho
koberce jej vedl a pak ped olt jej postavil.
Zde sal velmistr Chvojkov psku s o a co novho lena
60

jej shromdn pedstavil.

Chvojka nhlm svtlem oslnn jsa, nemohl v prvnm
okamiku nikoho rozeznati a teprve znenhla k vdom
Pichzel, kde se nachz.
Nadlidskm namoenm duevnch sil svch potlail ale v
sob velik pohnut, nebo spatil na sob jiskrn zraky
vysvoboditele svho s mostu spovati, kter ku statenosti a
odhodlanosti jej vyzvati se zdly.
Se vzpmenou postavou a pevnm vrazem ve tvi stl
ped oltem, jakoby mu cel okol i vecky tajemn obady
tyto ji msi znmm byly.
Pochvaln pohled z oka hrabte porka byl mu odmnou za
staten chovn toto.
Ctihodn brate! oslovil jej velmistr opt, oekvm, e
jste dve, ne jste do tto sn vstoupil, svdom i chovn sv
dobe uvil. Ti se vs jet jednou, mete-li se dostaten
v sebe spolehnouti, ctte-li dosti sily v sob, abyste snsti mohl
svtlo, jak se vm zde zjevuje? Tate se sama sebe, brate
mj, ne k tomu povoln budete, abyste se ped soudnou stolic
na zodpovdal. Je srdenm pnm mm a brat mch,
abyste sama sebe neklamal.
Zkouel jsem se dostaten, odvtil Chvojka, jen z
pohledu hrabte porka neobyejn odvahy erpal; hodlm i
ped skotskmi mistry obstti!
Budi, brate mj; ihned se c tom pesvdme!
Vzal Chvojku za ruku a postavil jej pod onen jeb v
jednom kout slu, jej mladk dosud nebyl pozoroval, a
miknutm pehodil konec smyky, je na krku Chvoj-kovu
spovala, pes hoej st jebu, kterto nstroj te nhle v
ibenici se promnil.
V tme okamiku seskoil hrab pork s trnu, a pici
mee svho vsadil mladkovi pmo na srdce, jakoby jej jm
probodnouti chtl.
Zrove ctil Chvojka smyku na krku svm se utahovati.
61

Chvojka pistoupil k uboh obti

62

To ve se dalo rychlost blesku, tak e kad jin by tm byl

sv duchaptomnosti a odvahy zbaven bval.
Le Chvojka ml oi upeny v zraky porkovy, kter jaksi
magnetickou silou na inkovaly a netuenou jindy slu
vnitn v nm probuzovaly. Podlehal zcela neznmmu vlivu
tomuto a ctil, jakoby velej a prud krev v ilch svch
prouditi, tak e nhl pepadnut toto se dvou stran ani
nejmenho pohnut v nm nevyvolalo. Zdlo se mu, jakoby
ve pirozenm bhem se dalo a v niem jej nepekvapovalo.
Ani hlasu nevylo prese rty jeho, zraky jeho ani jednou
sebou nepohnuly a vecka bytost jeho zdla se z ocele bti.
Tak neslchanou moc pouh pohled neznmho cizince
na psobil.
Teprve pochvaln hlasy z st vech mistrv, ji heroick
chovn toto s oblibou uznvali, jej opt na ostatn spolenost
upozornily.
Ctihodn brate, poal opt velmistr vnm, le velmi
vldnm tnem; le jest s vmi pln spokojena. T mne,
e vm mohu dstojnost udliti, po n toute a jak
statenost a neohroenost vae v tomto okamiku projeven
zasluhuje, paklie i druh dv zkouky se stejnou odhodlanost
vykonte!
Chvojka pokynul jen hlavou a tzav na velmistra pohlel.
Obrate se! kzal mu tento.
Kruh zedn se rozstoupil a Chvojka spatil na zemi leeti
lovka, na1 nohou i na rukou svzanho, po jeho oblieji
smrteln bledost se rozkldala.
Tute, kdo to zde ped vmi spoutn le?
Zlosyn co njak neb zrdce, pokud ze zsnal jeho tve
soudm!
Ano, zrdce jest to, jen tajemstv du naeho byl
vyzradil!
Tk spni se ozvalo z st neastnka, je silnm
roubkem zacpny byly.
63

Proto tak co zrdce bu potrestn! pokraoval dle

velmistr a obrtiv se k ostatnm freimaurm, tzal se: Jak
trest sth zrdu na naem du?
Smrt! znlo jednohlasn temnm nzvukem ze vech st.
Zrdce jest odsouzen, trest smrti nov bratr na nm
vykon!
Chvojka se zachvl pi stranch slovech tchto, v tom ale
padl zrak jeho na hrabte porka, kter navou dvrou a
odhodlanost jej naplnil.
V tom ji tak velmistr mu vtlail dku do rukou a poznovu
mu kzal:
Vykonej na zrdci rozsudek le!
Vickni ptomn upjat uprali zraky na Chvojku a kad
pohyb jeho sledovali.
Neastn odsouzenec na zemi malomocn se svjel a
temn zoufal zvuky ze stsnnch st vyrel.
Chvojka pokroil k uboh obti, nahnul se nad prsoma
mue a pevnou rukou dku mu pmo do srdce vrazil. Polovice
ost dky zmizela v tle neastnkov a z prsou proud krve se
vytil, jen celou okoln podlahu zbarvil.
Vborn! zvolal velmistr a veobecn pochvala stran
tento in provzela. Tak v och hrabte porka blesk
spokojenosti zasvitl, jej Chvojka byl dobe zahledl a z nho
nov odvahy erpal.
Spravedlnosti jest vyhovno, pravil opt velmistr;
odneste mrtvolu!
Oba brat strcov okamit rozkaz tento vykonali.
Souhlas s touto popravou? obrtil se velmistr ku
Chvojkov.
Souhlasm, paklie zavradn trest smrti zaslouil!
Uinil bys tak kadmu zrdci du?
To psahm!
Dobe, te zbv jet zkouka posledn. Osvdil jsi
ducha statenho a neohroenho; osvdil jsi bez-vminenou
64

poslunost, nyn i osobn obtovnost k du naemu osvdi!

Chvojka poznovu na hrabte porka pohledl, jen zrakem
povzbuzujcm mu mysli dodval.
Ka, ctihodn miste a vemu se podrobm! znla
odpov Chvojkov.
Psah tedy svatmu du bezvminenou poslunost?
Psahm!
I kdy poslunost tato ob vlastnho ivota tvho
pod?
ivot mj nenle vce mn, nbr du!
Vykon tedy ve, co obyej du vel?
Vykonm!
Okamit a bez zdrhn?
Okamit a bez zdrhn! optoval Chvojka hlasem, v
nm ani nejmenho zachvn nebylo lze pozorovati.
Nue, brate nmstku, podej mi nboj a bambitku!
Nmstek velmistrv pijal z rukou bratra strce
pihotovenou ji bambitku, kuli a nboj prachu.
Velmistr vzal ob a podal bambitku Chvojkov.
,,Vezmi a nabij smrtc nstroj tento!
Chvojka chopil se zrun pistole, vysypal do n prach, pak
pustil kuli do. hlavn a tut ztkou zacpal. Pak nasypal jet
st prachu na pnviku.
Bambitka byla dn nabita.
Shromdn s dsnm mlenm pihlelo prci tto.
Nabil jsi dn? tzal se velmistr. ,
Msto odpovdi vrazil Chvojka nabijk do hlavn, z n
tento na dva palce vyuhoval.
Velmistr pokynul hlavou.
Ano, jest dobe nabita.
Co mm s n vykonati?
Nathni kohoutek!
Chvojka tak uinil a zeteln bylo v hlubokm tichu
cvaknut kohoutku slyeti.
65

Nam hlave proti elu svmu!

Mladk bez zdrhn uposlechl, nebo i v och hrabte
porka rozkaz tento etl a tu ji dn obavy vce nectil.
Ticho te panovalo v sni takka hrobov. Nebylo ani
dchn ptomnch slyeti.
Chvojka nepohnut s bambitkou na ele uprosted
shromdn stl, zrak maje stle na neznmho vysvoboditele
svho upen.
Pal! velel vysokm hlasem velmistr.
Kohoutek cvakl, z kesacho kamene vyltla jiskra, ale jen
prach na pnvice se vzal, o rn z pistole nebylo ani stopy.
Spolenost hlasit projevila obdiv svj nad heroickou
odvnost touto, kad ze zednv byl nyn pesvden, e
le u t korunovanch sloup neobyejnho mue za lena
a mistra svho zskala.
S mladho mue, kter tak hrdinsky ve vech tech
zkoukch mistrovskch byl obstl, obrtily se vecky zraky na
hrabte porka, jen s hrdm vrazem na chrnnce svho
pohlel, a zdly se mu vdnost projevovati za to, e hned v
prvnm okamiku psoben svho v Praze byl tak vydatnou slu
li zjednal.
S hrdm sebevdomm rozhlel se hrab pork, jen nyn
opt na trn usedl, po shromdn, a kynul velmistrovi, aby v
obadu pijmacm pokraoval.
Ti mistrovsk zkouky jsou dle zkon dovch
vykonny, pravil velmistr slavnm hlasem, nov mistr budi
v li nai pijat!
A tikrt hluboce ped Chvojkou se uklonil.
Pak obrtil se zase k ostatnm zednm a oslovil je:
Veke svtl brat misti nech kolem vtze se sead!
Veke brat uinili kruh kolem Chvojky a podali sob
ruce. Uprosted kruhu stl velmistr se svm meem a pici jeho
poznovu na prsa mladkova poloiv, vedl jej optn pod jeb,
kde prvn svou zkouku byl pestl.
66

Bratr strce opt se chopil konce smyky a tyikrt ji pes

bevno zathl. Souasn velmistr tyi rny meem svm na
lev rameno Chvojkovo uinil.
Ctihodn brate! mluvil pi tom dle ustanoven formule
pijmac; tmito tymi ranami pijmm vs moc pslun
mi spravedlnosti a svtlho adu s pivolenm vekerch
ctihodnch brat co skotskho mistra v li tuto, j nyn
veker sly vae budou vnovny!
Hned na to sal strce Chvojkov oprtku s krku a velmistr
odvedl jej ped olt, kde jednu ruku na bibl, druhou pak na
korunu poloenu maje, vykonal novou, jet stralivj
psahu, e nidnmu bratru, ba nidnmu mistru vyho neb
niho stupn nieho z tajemstv du nezjev.
Pak sestoupil hrab pork s trnu a dav mu bratrsk
polben, zavsil mu na krk odznak mistra du freimaurv, a
sice hvzdu na zelen stuce, a opsal jej zstrou zednickou.
Ostatn brat dle dstojnosti sv pistupovali a rovn
bratrsk polben na rty mu vtiskovali.
Tm byl obad pijet-v d vykonn a velmistr jal se v del
ei novmu mistrovi vznam pedsevzatch obadv a
symbol vysvtlovati.
Dle toho pipomnala oprtka na krku Chvojkovu
zardousenho stavitele Jerusalemskho chrmu alamounova
Adonhirama a vecky bezpoetn muennky a hrdiny, kte
pro pravdu a zsady du zednv byli ivot svj obtovali.
Svtl hvzda na zelen stuce, v jejm stedu zlat psmena
G se leskla, znamenala hvzdu, kter svtila na cestu tem
mudrcm od vchodu, kdy se byli na pou vydali, aby
Spasitele, toti pravdu a svtlo hledali. Psmena G pak
znaila pahrbek Golgathu, kde Spasitel byl pro pravdu a svtlo
ivot svj obtoval. Plameny, je hvzdu obklopovaly, byly
symbolem ohn a zpalu, jakm nov skotsk mistr ve
prospch du pracovati a psobiti ml, nemn pak i to, e ani
ohe ani plameny nemly jej od prce jeho odstraiti.
67

Dle pouoval velmistr novho mistra, e chrm

Salamounv jest rozboen, vysok pile jeho skceny a vchod
chrmov zasypn, le pes vecky smutn vjevy tyto neslu
pr nadje pozbvati, e mystick chrm tento opt jednou
zbudovn bude, k emu prv zedni, zejmna ale misti
dov povolni jsou, nebo zkladn kmen vzneen budovy
nevzal pr posud dnho poruen. Pod kamenem tmto
nalezli zakladatelov du zednskho, ryti Templt, rakev
stavitele Adonhirama, jen zlatou rou zardousen byl. Tuto
ru Templi s krku sali, ovinuli j rakev a pomoc jebu ji
vyzdvihli z trob zem, pi em zlat hvzda jim svtila. Na
pamtku toho se vykonv tver trhnut provazem, jak
kadmu mistru na krk se klade. Mimo rakev byl ale tak
nalezen sedmiramenn svcen z chrmu alamounova, jen
sedmero vd a svtel znamen, v kterch se kad len du
zednskho zdokonaliti mus, chce-li dokonalm architektem
se stti.
Tme spsobem vysvtloval velmistr novmu mistrovi
koberec Tapis zvan, a symboly, jimi tento pokryl byl; tak
znail kl na zpadn stran koberce lec kl ku chrmu a ku
vem tajemstvm le. Vyobrazen vola, lva, orla a andla, ve
tyech cpech koberce vyit, pedstavovala tyi magick
znaky moudrho alamouna; dvanct svc zastupovalo
dvanct nejstarch architektv, kte umn zednv po celm
okresu svta roziovati hled; rovn i velk svce v t-nohm
svcnu nejvy bytost boskou ve tech osobch znaila. Koule
zemsk kzala symbolicky zednm, aby po vech zemch
svta se rozptlili, k stavb novho chrmu alamounova
pispvali a vude hradby povry, tyranstv a bludv niili a ze
zklad vyvraceli. erven barva koberce byla konen
znakem prolit krve
Adonhiramovy, jeho pamtka mezi zedni vdy na
pednm mst ctna byla.
Obrn vklad tento byl podivnou smsic symbolickch
68

hraek, mystickho snstv a nejasnch fantasi, v jakch

ovem zedni a zejmna pedstaven du sob oblibovali, jen
aby o prav podstat a pravch zmrech spolenosti tto
zejmmi slovy se proneti nemusili.
Takov byl i spsob v li Prask, a mono ci, e mimo
jedinho Chvojku dn z ptomnch jednotvrn vklad
velmistrv s plinou pozornost nesledoval.
Ku konci podal jet velmistr Chvojkov dva pry
rukaviek a sice jeden pro muskou a druh pro enskou ruku,
pikazuje mu zrove, aby ensk rukaviky choval na
znamen cty a vnosti, jak kad mu, zejmna ale len
du zednskho k pohlav enskmu chovati m.
Tm byla slavnost pijmac ukonena a Chvojka sob
ponkud volnji oddechl.
Hrab pork ale, jen byste jej pozoroval, zdl se sti ve
vraznm oblieji jeho, kterak byl vlastn vcnj, obsanj
odhalen oekval, ne jakch se mu od velmistra le dosud
bylo dostalo.
Slovem obliej jeho projevoval cit sklamanho oekvn.
Doshl vysok stupe skotskho mistra jen aby ss pesvdil,
e proto pece o nic vce nev ne dve.
Bystrozrak pork dobe pozoroval tyto vnitn city a
mylenky mladkovy a proto., pokynuv rukou, aby cel
shromdn utichlo, jal se ke Chvojkov mluviti:
Ctu ve tvi tv, ctihodn miste, e's oekval vce, ne
co ti posud sdleno bylo pi prvnm tvm vstoupen v li tuto.
Rci, uhodl-li jsem mylenky tv?
Chvojka pozdvihl zrak k hrabti a vnm hlasem
odpovdal:
Tak jest, dstojn velmiste; vak jen vlastn slova tv ve
mn vzbudila pevn oekvn, e tak skuten mi budou
dny na ruku prostedky ku provdn zamniv, za jakmi jsem
byl ve spolenost tuto vstoupil.
Shromdn jaksi s udivenm upralo zraky na smlho
69

mluvho, jen takto bez obalu nhled svj velmistrovi

projevil.
Oekvno njak drazn pokrn se strany velmistra na
trnu, ten ale hlavou posvduje slovm Chvojkovm, odvtil:
I tchto prostedk za krtko se ti dostane, a vz, e
prostedky m jsou nevyerpateln. Ve, eho jsi tuto v tto
hodin svdkem se stal, bylo jen theori, provdn praxe v
mlo hodinch zapone. Ke nm tak zzen du naeho,
abychom vem poadavkm pi pijmn novch lenv a
zejmna mistr vyhovli, nebo musme i do nejtajnjch
zhybv seznati slu, kter tak dleit kon svujeme. My t
musili seznati v povaze tv i v duchu tvm, a proto ony
zkouky, ve kterch, pravm to se skutenou hrdost, tak
staten jsi obstl. Formy tyto jsou neoddliteln od podstaty a
proto mus i ty psn zachovvny bti, ne-m-li tm podstata
trpti. Vak stani se dokon vidoucm, ne v dal zmry
du naeho t zasvtm, a pak rzem zmiz velik pochybnost
tvoje!
Nov udiven jevilo se nad poslednmi slovy
velmistrovmi.
Pak hrab pork po krtkm mlen dle pokraoval:
Pedevm vz, v em zleelo zkouen tvoje, a sezn,
jakch prostedk d n uv. Hle, tamto stoj mu, o
nm se domnv, e's spravedliv trest smrti na nm vykcnsl.
Je iv a zdrv a tlo jeho nedotknuto!
A kynul rukou v pozad slu, kde mezi dvma strci stl
onen mu, jen ped nedvnm byl na zemi spoutn leel a
jemu Chvojka dku byl v srdce vrazil.
Mladk s nejvym uasnutm pohledl v onu stranu a
skuten tam domnlou ob svou neporuenou spatil.
To nen mon! vzkikl Chvojka a vyjeven na zjev ten
pohlel.
V naem du je ve mon! znla sen odpov
velmistrova.
70

Vedl jsem rnu bezpenou pmo v srdce neastnka!

A pece jsi se prsou jeho ani nedotknul!
A krev tuto prolit? tzal se Chvojka na rudou kalu na
zemi ukazuje.
Jest pouze vno erven, jm naplnn byl mch, na prsou
obti tv lec!
Mladk zhluboka si oddychl, nebo jednak mu bylo
skuten volnji u srdce, e zloin vrady v pouhou hru se
promnil, jednak poal nabvati cty ped mui, kte
takovmto spsobem odvahu a hrdinnost novch lenv
zkoueli, ani by tm stnu zloinu se byli dopustili a ani by
tm prav povaha inu zmnna byla.
A ona bambitka, kterou jsem byl oste nabil? tzal se
Chvojka ponkud zmnnm hlasem dle.
..Byla sice nabita, ale v tme okamiku, kde's kohoutek k
osudn rn spustil, hnul sebou pstroj v pab ukryt a cel
nboj z hlavn vypadl do paby. Vak ty's pece domnval se
ostrou rnu v lebku svou vypliti a to nm dostaovalo.
Chvojka sklonil nyn hlavu ped tmto podivuhodnmzzenm du, jeho nejvt moc a sla v tajemnm jeho
ponm spovala.
Tmto spsobem vickni misti le tto osvdili svou
statenost, svou neohroenost a svou obtovnost k elm du
naeho, vak ni jeden tajemstv zkouek naich druhmu
nesdlil.
A sdlil-l, pak trest smrti neprosn na nm co na zrdci
du vykonn, pejal hrabti porkovi e velmistr, aby
slovm jeho dodal nleitho drazu; tak minul noci zde na
tomto mst jednoho zrdce ze stedu naeho podobn trest
zastihnul!
Chvojka se zachvl pi spomnce na mrtvolu, je za
asnho jitra na plcku u Potovsk ulice byla nalezena a o n
bhem dne takt doslechl.
Ana nyn le tato opt jest oitna, meme velk dlo
71

svoje poti, pokraoval opt hrab pork a usedl nyn na trn.

Zaujmi, nov miste, pslun msto ve shromdn tomto a
vyslechni s ostatnmi, v em pln velkho dla naeho zle,
Vickni uposlechli rozkazu hlavnho velmistra a usedli na
kesla.
Na pravm konci polokruhu bylo od jednoho ze strcv
tak Chvojkov keslo vykzno.
Hlubok ticho nastalo, hrab pork vyal ze z-ad
nkolik listin a poal v dlouh ei pln svj lenm le
vykldati.
V em pln tento zleel, o tom ten bhem tohoto
vypravovn;se dov. Jen tolik podotkme, e ku konci len
porkova zraky vech mistr nadenm zpalem plly a cel
shromdn boulivm jsotem pln tento schvalovalo.'
Tak Chvojka mladistvm ohnm unesen, pistoupil k
vysvoboditeli a nynjmu nejvymu veliteli svmu a
bezvminenou oddanost mu poznovu psahal.
Tob tak nejdleitj loha v dle naem bude svena,
pravil mu ptelskm hlasem hrab pork a srden mu pravici
tiskl.
Pak polohlasn mu do ucha eptal:
Nu, ml-li jsem vy jaks vnuknut, kdy jsem t se
zbradl mostu zase nazpt strhl a ivotu zachoval?
Chvojka na okamik se zapil pomylenm na onu dobu,
kdy se byl malomyslnosti a zmaltnlosti ducha tak bezmocn
podrobil. V okamiku na to ale opt vztil hlavu a zvolal:
ti chci, ano ti milovanmu nrodu svmu a pomhati k
tomu, aby vybaven byl ze jha otroctv a nevdomosti! Dvn
asy velikosti nroda eskho mus se opt navrtiti a my prvn
brnu svobody a osvty oteveme ve vlasti na!
K tomu nm dopomhej Bh a d n! doloil vysokm
hlasem hrab pork a vystoupil na trn.

72

Prvodce otevel obma dvka na hbitov.

73

Shromdn, je v jednotlivch skupinch horliv bylo

rozmlouvalo, odebralo se mlky opt na sv msta.
Hlubok ticho nastalo.
Posln m, jm Velk Orient mne nadal, jest vyplnno,
zapoal vnm hlasem hrab pork; a luna opt plnho
svtla nabude, shromd se misti le v pln chrm, aby
kladli prvn et ze svho jednn!
Pak kladivem obadnm udeil tikrt na me svj a
pozdvihl kl na stolku lec.
Le jest zavena! provolal hlasem vysokm a pokloniv
se shromdn, sestoupil s trnu.
Spolenost optovala uctivm spsobem klon velmistrv
a hned na to jednotliv misti jako stnov ze slu se ztrceli.
V podzemn chodb roztdili se ve tvero oddlen, z nich
kad v jin oddlen chodeb se dalo. Mla le ,,u t
korunovanch sloup nkolikero tajnch vchod, z nich
nkter daleko od kaple sv. Ke se nalzaly.
Hrab pork osamotnl s Chvojkou v sle a kdy ve ji
bylo zmizelo, pravil k soudruhovi svmu:
Ty nsleduj mne, nebo loha nae pon!
Pak i on veel do chodby, kter je uvedla do ozdoben
hrobky, kde posud kostelnk a prvod jejich s mostu je
oekvali.
Tout cestou jako dve dostali se opt do kaple sv. Ke
a kdy byl shrben prvod opatrn po celm okol se
rozhldl, otevel obma dvka ve hbitov a pork se
soudruhem svm spchali Potovskou ulic ke kamennmu
mostu a pes most k hostinci u Lzn.
Hlubok tma panovala v ulicch, ani iv due nikde se
nejevila a i stre mstsk ped krutou nepohodou zimn v tepl
strnice se byly uchlily.
Nikdo v Praze neml ani zdn o tom, co tto noci v
podzem kaple sv. Ke bylo se dalo.
(Konec proslovu.)
74

DL PRVN
I. NA P ANSTV HRADISKM.
Podho Krkonosk chov v sob mnoho krajin, kter
nejen prodn krsou, le i historickou zajmavost a
umleckmi vtvory dvnjch dob vynikaj. Mnoh z tchto
krajin, nyn z polovice zapomenut a zdka kdy od
cestovatelv navtvovan, hrly vak za dvjch vk
dleitou lohu, aneb bvaly stediskem skvlho ivota
spoleenskho, po nm nyn ani stnu pamtky ji nen. Jsout
to krajiny a obce, jen z nkdej velk a skvl minulosti sv
ivoc, v nich obyvatelstvo jet te s touhou a zbonm
pnm na dvn zlat asy spomn; podobaj se starci, jen
pro chudou a prosaickou ptomnost ji smyslu nemaje
duevnm okem stle jen v rov doby mld svho pohl,
stle jen v elan minulosti ije.
Ku krajinm takovmto pedevm slu piposti
malebnmi krsami prodnmi vynikajc vysoinu, je
severn od Labe v severozpadnm cpu Kralohradeckho kraje
se rozkld a na jedn stran mstem Krlov Dvorem, na
druh pak pitlskm mstem Kuksem ohraniena jest.
Vysoina tato, mrnmi pahorky a ne-hlubokmi dolmi
prostoupen, jej jin pat rychlotok Labe omv, nle k
nejvzdlanjm stem dalekho okol, a etnmi lesy pokryta
jsouc poskytuje dosti rozmanitho pohledu, zvlt pro toho
tm zajmavjho, kdo kaleidoskopem historickch upomnek
na rozkonou krajinu tuto se dv.
Asi uprosted vysoiny, hodinu cesty vchodn od krl.
vnnho msta Krlov Dvora, pl hodiny pak severozpadn
od Kuksu, le na jinm pat nevysokho chlumu nepatrn
mstys Hradit, druhdy Hradit Choustnkovo zvan. Kad
75

pchoz do msta tohoto by se spe domnval, e do pouh vsi

pichz, le Hradit vzdor nepatrnosti a skrovn vstavnosti
sv jest pece mstysem, jak to u i prvo podati dva vron
trhy dokazuje.
Asi pl druhho sta nejvce devnch dom, v nich k
tisci du obyvatelstva se t, jest seadno kolem pknho
farnho chrmu a velkho panskho dvora i pivovaru, je pod
chlumem na severn stran mstyse le.
Chlum tento, asi dvacet sh nad hladinou malho potku,
jen kolem paty jeho k Labi spch, se vypnajc, jest
nejpednj pamtnost mstyse Hradit, nebo jako korunu
nese na vrchol svm zceniny nkdejho hradu, jen dole
lecmu mstysi jmno byl dal. Jsou to zceniny vlastnho
Hradit Choustnkova, nejstar to osady v Polabsk krajin
tto, jej djiny v ed dvnovkosti se ztrcej.
Nyn ovem pozstaly u jen skrovn zbytky druhdy
Pevnho hradu tohoto a st lze poznati msto, kudy zdvihac
most na vchodn stran do hradu vedi. Hust kov stuje
bvalou cestu hradn na tto stran, a z sti 1 Pran ndvo,
z nho u vecky stopy nkdejch staven byly zmizely. Ve
stedovku bylo Hradit pevnm a rozshlm hradem, v na
dob vak u jen hromadu zcenin na vrchol srznho chlumu
spatujeme. Tm zajmavj vak jest vyhldka, je s
polozcen hradn ve do dalekho okol se otvr.
Pod nohama prostr se Hradit, jeho roztrouen che a
domky mezi zelenm kolem t stran vrchu hradnho se thnou.
Jihovchodn vypn se imposantn klter Milosrdnch brat
v Kuksu, podobaje se ndhernmu palci na svahu vysokho
hbetu skalnho, a pod klterem le v zapomenut druhdy
proslul lzn Kukusk, k nim kavali z dalekch krajin byli
se sjd-vali. O nco dle v prvo spatuje oko pvtiv
mstys rec, jeho farn chrm se dvma vemi daleko nad
krajinou panuje. Na stran zpadn rozkld se msto Dvr
Krlov, z nho ale jen vrchole v vidme, za to vak pout
76

zraky nae za mstem se vypnajc a kaplikou zdoben

vysok chlum Svin, jen cel sti on krajiny zvltnho
rzu dodv.
V te stran thne se jindy tak povstn Nov les, jej
nkdej dritel cel krajiny tto, hrab Frantiek Antonn
pork, na potku minulho stolet bez-poetnmi vtvory
sochaskmi a umleckmi byl ozdobiti dal. Nyn ovem u nic
z bval tto slvy nezbylo, ale pece jednotliv stopy jej se
zachovaly, e si mono pedstaven o povaze onch
umleckch vrobk uiniti. Nejvt zvltnost jejich byla
ovem ta, e byly vesms vytesny z pirozench kus skal, jak
balvany tyto bu podl cesty se jevily, bu jinde ze zem
vynikaly. Tu stlo souso Jee a Samaritnky, kter vodu
nabrala; onde opt sv. Jeronm v jeskyni, na jejch stnch
vjevy ze ivota Jeova vytesny byly; tam zase sv. Hubert
ped jelenem klec atd.
K vchodu pak prostral se od ddiny Bokoue a k Velk
Bukovin vysok, nejvce bukov les, jen daleko iroko
povstnm se stal pslovm, e v nm svat na stromech
rostou. Kiovala se toti v lese dv dlouh stromoad, a v
pn bukovch strom tchto dal een hrab pork mnostv
soch svatch a svtic vytesati; mimo to bylo tu. lze spatiti
proroky, evangelisty, apotoly, sv. ti krle, ano i sedm mudrc
eckch a pod. Na prvnm strom na silnici, od Bukoviny do
Kladrub vedouc, byl t oben Jid vyobrazen.
Podivuhodn jest, e vecky tyto na kmenech strom
vytesan sochy, jako i kamenn pamtky sochask v Novm
lese pi astch vpdech neptelskho vojska v minulm
stolet za slezsk, sedmilet a bavorsk vlky vdy od vojska
psn eteny byly. Ano i povstn baron Trenk drel sv
pandury a Chorvty tak velice na uzd, e ani vtev se stromu
v lesch tch uata bti nesmla. Le bhem poslednch
destilet vecky tyto sochy jednak vzrstem strom, jednak
psobenm ivl velice utrply a mnoh z nich u ani k
77

poznn nebyly. Teprva nejnovj dob bylo zstaveno, aby

vecky stopy tto bizarn mylenky s povrchu zemskho
shladila, nebo na podzim r. 1865 byl cel les svatch
nemilosrdn vysekn a tm i samorostlm sochm porkovm
navdy koen podat.
Vymtnm lesa tohoto byla vysoina Hradisk o
znanou st sv prodn krsy a mstn zajmavosti
pipravena, zzen pak eleznice Pardubsko-Libereck, kter
jihozpadnm cpem krajiny tto vede a kter od prostory
Novho lesa znanou st pro sebe pohltila, ovem tak krajin
Hradisk romantickho rzu nepidalo.
Le pes to ve s uspokojenm obracme zraky sv od
rozhldky, jak se nm s polozcen ve zmku Hradiskho
jevila a nyn tak s tout pozornost rdi pihldneme k
strunmu vylen djin hradu tohoto, kter jsou zrove
djinami panstv Hradiskho.
Podle povsti nleelo Hradit na pctku tinctho
stolet loupenmu ryti, jakch tehd v podkrkonosk
krajin mnoho se nalzalo. Hojn obchod mezi Slezskem a
echami, kter nejvce touto stranou se thl, lkal ovem k
dobrodrunmu emeslu, a dritelov hradv aclee, Zmrsk,
Katzensteina, ervenho Hrdku, Wiesenburka a j. prosluli
brzo co hlavn neptel kupcv a obchodnkv, ale co velc
ptel jejich zbo a penz. Aby nevaru tomu konec uinil,
daroval esk krl Vclav I. krajinu pomezn rytm
Templskm, a ti vecko sv sil vynaloili, aby loupen
ony ryte porazili, hradv jejich dobyli a pak v dren majetku
jejich se uvzali.
Tak stalo se Hradit sdlem Templv, nae po zruen
du tohoto r. 1311 pipadlo komoe krlovsk. Dobrodrun
krl Jan Lucembursk zastavil po pti letech hrad tento s
Krlov Dvorem a Hostinnm udatnmu ryti Ptovi z
Torgavy, jeho pedkov za Pemysla Otakara II. z Nmecka
do ech se pisthovali a za nedlouho k vysokm dstojnostem
78

a velkmu bohatstv zde pili. Tento Puta byl stlm

prvodcem krle Jana na vlench vpravch jeho do ciziny a
zanechal statky sv synovi Ottovi, jeho jedin dcera Marie r.
1396 Hradit svmu choti, ryti Beneovi z Choustnka
vnem pinesla.
Od t doby bylo Hradit nazvno Hraditm
Choustnkovm.
Za vlek husitskch nleel hrad Jindichovi^Ber-kovi z
Dube a trpl tak od husitskch voj, kdy roku 1421 Tboi
Krlov Dvora dobyli a v cel krajin stran dili. V polovici
patnctho stolet koupili panstv Hradisk pni z
Hzemburka, pozdji pelo na pny Zylvary ze Silbersteina
(vymel to rod lechtick, jen do Blohorsk bitvy ml velk
pozemky v podkrkonosk krajinj, a kdy tmto roku 1623
skonfiskovno bylo, zakoupil je od krl. fisku velk vvoda
Fridlandsk Albrecht z Waldsteina, jen Hradit svmu
vagrovi Adamovi hrabti Trkovi z Lpy postoupil.
V noci dne 25. nora 1634 padl v Chebu Trka zrove s
Waldsteinem a statky jeho byly od krl. komory zabaveny.
Ferdinand II. naloil nyn s Hraditm Choustnkovm
spsobem, jak ml velk vliv na budouc osudy hradu a
panstv tohoto.
Postoupil toti Hradit du jesuitv na tak dlouho v
dren, a by zapraviti mohli jistou stku penz, kterou byl
vvoda Waldstein ku zzen professnho domu v Praze, jako i
jesuitsk kolleje a semine v Jin ustanovil.
Jesuit se stali nyn pny na Hraditi a, an i nedalek rec
jim nleel, byla cel tato krajina polabsk jejich majetkem, na
nm nyn protireformaci co nejhorlivji provdti poali.
Za Ferdinanda III. nemli ale jesuit ji tak ne-obmezen
vliv na osobu panovnkovu a za nedlouho uctili, e blah asy
za Ferdinanda II. jsou pro n ty tam.
Tak dren Hradit bylo jim nyn poprno, ana znm
vminka na nm lpla, ji ale jesuit co mon objti chtli, jen
79

aby v dren krsnho panstv tohoto zachovni byli.

V letech 1637-1642 musili hrad pepustiti k obvn
jistmu dnskmu hrabti z Ulefelda, jen pro jaksi zloin
musil z vlasti uprchnouti a v echch tulek hledal.
Ferdinand III. jej velice chrnil, kdy ale hrab ani v
echch bezpenm bti se nectil, odebral se do vdska,
nae jesuit ihned nroky svoje na Hradit obnovili, any pr
poadavky jejich z ustanoven Waldsteinova posud vyrovnny
nejsou. Ale snahy jejich nebyly ji provzeny tak zdrnm
vsledkem, jako za vtze Blohorskho bvalo. Naopak csa
penechal panstv Hradisk bratrovi uprchlho hrabte
Ulefelda, jen jesuitm na vyrovnn jistou sumu nabdl, z n
kadoron roky brti mli. Jesuit vak nvrhu toho nepijali
a nechtli se svch nrokv na Hradit vzdti, kter v
pleitj dob obnoveny bti mly.
V krtk dob desti let zmnilo panstv Hradisk tikrt
svoje dritele, a roku 1662 je koupil z tureckch vlek
povstn csask generl Hanu sk hrab ze porku, mu
to obrovsk velikosti a tlesn sly, jen pro neobyejnou
osobn udatnost svou z prostho jezdce a k dstojnosti
generla jzdy, z honka a na hrabte se vyvihnul, ani by byl
sti neb psti uml. Je znma o neobyejnm mui tomto
anekdota, e poslaje csai zprvu o vtzstv, na n jej byl
sekret jeho podepsal: Hanu hrab ze porku, kzal
sekreti, aby to petrhl a napsal: Hanu pork, hrab,
dokldaje: Byl jsem dve porkem ne hrabtem!
Hrab pork byl t doby pnem estera panstv v echch a
dal zmek Hradit, jen roku 1646 od vdv velice byl
utrpl, opt opraviti a zanechal ohromn majetek synovi svmu
Frantikovi Antonnu hrabti ze porku, jen pi otcov smrti
teprve sedmnct let str byl a pozdji jednm z
nejdokonalejch kavalr eskch se stal, jeho jmno posud v
stech lidu ije a zajist dlouho jet ti bude.
Jemu tak dkuje panstv Hradisk vecku slvu a
80

nkdej povst svou, nebo on to byl, jen vecky zmnn ji

umleck vtvory zde byl zditi dal a Hradit po dlouh lta
stediskem umn a zbav milovnho panstva tehdejho uinil.
Povahy jsa ohniv a prudk, ducha znamenitho, jen
rovn zbonosti jako velkomysln lidumilnosti hovl,
spojoval s neoblomnou pevnost vnivou snahu po stlch
opravch a stlm zdokonalovn okol svho. asto s
tvrdojnou nestupnost provdn heslo jeho ,,Justitia et
Veritas (spravedlnost a pravda) spsobovalo mu mnoh
starosti, nesnze a vlohy. Cel jeho ivot byl jedinm,
spletenm psmem proces, kter neustle spokojenost a jmn
jeho trvily.
Nejprud vak spor vedl s jesuity co driteli sousednho
panstv reckho, kte na zklad darovn csae Ferdinanda
II. d svj stle za jedinho pravho dritele panstv
Hradiskho povaovali a hrabte Sporka ve vci t
nejrozlinjm spsobem trali.
pork vak se jim tak dle spsobu svho oste mstil.
Nemohl-li uiti nsil, dotral na neptele sv satyrou. Na
zatek stromoad, je vedlo a k rec-kemu zmku dal
postaviti ohromnou sochu ozbrojenho ryte, jen k boji jsa
pipraven, neustle reck k zpasu vyzval, jak sochu tuto v
nynj kltern zahrad Kukusk posud spatiti lze.
Vedle sochy t stly dv zdn pyramidy, satyric-kmi
verky a k vrchol popsan, jejich obsah jesuitv tak oste se
dotkal, e v nastalm skrze to procesu hrab pork odsouzen
byl a tinct nedl v Bl vi v Praze na Hradanech odsedti
musil.
To ovem zlost jeho proti jesuitm jet zvilo, kter
nikdy ji jej neopustila. Le i pi v nenvisti a neustlch
procesech svch nalezl jet dosti pleitosti, aby co prav
reformtor a dobrodinec poddanch svch se objevil.
Zejmna ohromn les, do t doby severn st panstv
Hradiskho pokrvajc, stal se pedmtem snahy jeho po
81

opravch.
Asi pl hodiny jihovchodn od Hradit, takka nad
behem kolem tekoucho Labe inul se ze zem na pat
lesnatho chlumu kilov ruej, obyejn zlat pramen
zvan, jej povst u dvno co liv vyhlaovala. Takov
nlez byl ovem porkovi nad mru vtn, tak vhodn
pleitost k reformovn nesmla zanedbna bti.
Les byl tedy z velk sti vymtn, lesn pramen vyitn a
do ndrky sveden, nad n pkn kaplika zbudovna byla.
Kolem rozestaveny lzesk komrky a nad tm vm zzen
krsn vrchnostensk zmek, se vemi vedlejmi stavenmi,
hostinci a konrnami, s divadlem a tanen sn, jak toho mda
na potku minulho stolet v kadm kavalrskm zmku
vyadovala.
A to ve bylo obklopeno pekrsnm parkem, v nm
kaskdy, vodomety, ohromn klece pro ptactvo, ieskyn
Kobota a karab staly se jako vude jinde i Hradiskm
dlem.
A lesky, letohrdky a jin podobn vtvory
francouzskho vkusu pi kadm kroku se stdaly. A mezi tm
vm stlo na sta soch a skupenin a thla se stromoad, kter
ji sama sebou k prochzkm v luznm parku tomto vyzvala.
Slovem byly to povstn Kukusk lzn, je za krtko nejen v
echch, ale i v dalek cizin proslulmi se staly a tisce
host ze vech zem k sob lkaly.
Odtud pak zdlvalo a zdokonalovalo se veker panstv
Hradisk. Takka cel jeho prostora byla v jedinou zahradu
promnna. Kiosky, jeskyn, sochy a skupeniny, kaple,
zahrady, obory, myslivny, letohrady atd. se tu stdaly v
nejlbeznj rozmanitosti. Vude thly se pkn psit cesty, i
nejhustm lesem vedly rovn aleje a ve to bylo obecnm
majetkem.

82

83

Na vrku naproti zmku lzeskmu vystavl hrab pork

ndhernou hrobku a to tak, e ze salonu svho mohl dobe
uvnit hoc vnou lampu pozorovati.
Vchodn od hrobky tto thlo se ohromn prel velk,
tverhrann budovy: toit to chudoby, ji hrab pork k
hostn 100 chudch mu jakoto pitl byl ustanovil.
Lidumiln tento zklad byl poslednm inem neobyejnho
mue tohoto, nebo brzo na to, toti 30. bezna 1738 hrab
pork zemel na svm zmku v Lys a mrtvola jeho byla 3.
dubna v een hrobce pochovna. Ddicem panstv
Hradiskho ml se stti pitl Kukusk, jej t doby dvanct
Milosrdnch brat spravovalo.
Tu ale vyvstali jesuit ret opt se svmi starmi nroky
na panstv Hradisk, jich ani po devadesti letech jet se
nebyli vzdali.
A tehd veli v zpas s hrubou stelbou, kter tm
vydatnj byla, ana tak neoekvan se objevila.
Vytasili se toti ctihodn otcov Tovarystva Jeova s
obligac na 300.000 zlatch znjc a od hrabte Frantika ze
porku ve v form jesuitm vystavenou. Suma ta byla dle
znn listiny tto na panstv Hradiskm zjitna. Jin obligace
obsahovaly poadavky na ostatn panstv porkova.
Hrab pork vedl podrobn zpisky. Hledno v nich tedy a
nalezeny vecky i nepatrn zleitosti penn svdomit
zaznamenny, ale o ohromnm tomto poadavku jesuitv
nebylo nikde zmnky. Naopak bylo kadmu znmo, v jak
neptelskm pomru hrab po cel ivot se nalzal se svmi
sousedy reckmi.
Le obligace byly, pes vecku zejmou pravd
nepodobnost, za dn a prvn vystaven listiny dlun
uznny a jesuit na mst pravch ddic stali se pny panstv
Hradiskho a vt sti ddictv porkova. Nevol naplnn
nad osudem takovm spenil syn hrabte porka ostatek
majetku svho a odeel navdy do ciziny, ani by kdo o nm
84

vce byl zaslechl.

Tm stal se i nesmrn pevrat na panstv Hradiskm.
Velkolep dlo bohatho mecene bylo nhle zbaveno sv
dosavadn skvlosci a slvy; pozstatky kava-lrskch jeho
choutek vdy vce pustly, sprva du nikterak o udren
tolikera umleckch pamtek a bizarnch vtvor v parku a
lesch Hradiskch se nestarala, hrad Hradit pak byl dokon
ve pejchar promnn. Ze zmku Kukuskho se stala residence
jesuitv a Po nkolika destiletch by nebyl nikdo fantastick
okol Hradisk vce poznal.
Veobecn spousta zavldla nyn v romantick krajin,
nebo zetel novch dritelv byl vhradn k uitkovm clm
obrcen. Ba jesuit tak mnohou pamtku, je jim sarkasmus
nkdejho neptele jejich pipomnala, bezohledn zniiti dali,
neb k opanm elm obrtili. Poddan panstv Hradiskho,
o jejich blahobyt a vzdln hrab pork tak velice byl
peoval, klesli za nedlouho opt v bval bdn pomry, jak
tou dobou na vech okolnch panstvch panovaly. Robota a karab staly se jako vude jinde i Hradiskm dlem, a
nesvdomit svtt sprvcov a adnci hospodt v Hraditi
a Kuksu v niem si neodevzdali od trznitelv selskho lidu na
ostatnch panstvch. S bolest spomnal uboh lid bvalch
as za panovn por-kova a teprve kdy roku 1773 d
jesuitv zruen byl, kynula poddanm Hradiskm opt
nadje, e snad konen jim lep asy nastanou.
Jesuit musili jako vude v Rakousku i residence sv v
echch opustiti a bhem roku 1774 i z Kuksu a rce k
nevslovn radosti dosavadnch poddanch se vyklidili.
Panstv Hradisk bylo prozatm ve sprvu sttn vzato,
akoli bval adnci dosud jet adovali, ne cel zleitost
pechodu vlastnictv upravena bude.
Tak stly pomry na Hradisku z potku roku 1775, kdy
vypravovn nae opt jednati pon.

85

II. SPOLENOST V KRM HERMANICK.

Po zasnen silnici, je od Jarome pes Hradit ke
Krlov Dvoru a dle k severu vede, klusal v pozdn veer dne
5. ledna 1775 osamotnl jezdec, v pl tak tsn zahalen, e
ani oblieje ani postavy jeho nebylo lze rozeznati.
Panovala ale tak skuten toho dne zima tak tuh, e
pda pod kopyty kon jen zvonila a v povt kily zmrzl
mlhy poletovaly.
Mrz tento, ji od Novho roku s toue zuivost panujc,
byl na vysoin tto krajiny, na kterou n jezdec prv nyn
vystupoval, zvyovn jet prudkm severnm vtrem, jen
pmo koni i jezdci do o hnal. Krkonosk tento host, s
vrchol Snky, Velkho Kola a jinch velikn pomeznho
horstva s neobyejnou prudkost shnn, vynahrazoval si svou
touhu po volnosti v krajinch nich a zde plnou silou svou i
nejtajnjmi kryty se prohnl.
Tak pozdn jezdec pocioval tuto krutost severnho vtru a
a co nejtsnji v asnat pl se halil, pece nezvan host
cestu v zhyby plt toho nalezl. A kdy pak k po mrnm
svahu a na planinu vysoiny byl vystoupil, kde jen po lev
stran les se rozkldal, kdeto rovina po prav stran zcela hol
byla, tu teprve burcejc vtr dalmu postupu kon tak drze se
opral, e ul a dlouhou cestou beztoho ji dosti schv-cen
zve jen st krok za krokem ku pedu se ubrati mohlo.
Jen chvli jet, vranku, se vypni, zamruel jezdec do
ojnnho lmce plt, a brzo bude za vtrem. Tamto vidm
kmitati se svtlo v Hemanick krm, kde dnen noc
ztrvme, nebo do Hradit nelze se ji dostati!
A po tto samomluv vtiskl jezdec nohy v boky koovy,
aby jej k nov vytrvalosti a rychlejmu kroku povzbudil.
K tak, jako by u blzkost stje byl uctil, sebral vecky
86

sly a pes zuen vichru statn ku pedu si vykraoval.

Vzdlenost mezi nm a krmou, o n jezdec byl se zmnil,
stvala se vdy men a brzo bylo lze obrysy osamotnl
budovy tto rozeznati.
Krma leela na mtin lesn, je na tto stran vysok les
konila, nebo hned za krmou ponaly pozemky obce
Hemanick, kter asi pt set krok vzdl na silnici v
nehlubokm dol se rozkldala. K Hema-nicm psluela i
krma u lesa lec a proto ji obecn Hemanick krma
nazvno, a v obci jet dv jin krmy se nalzaly.
Ponvad ale krma u lesa pi silnici leela a zejmna
vozkov radji na rovin, ne v dol Hema-nckm
zastavovali, tila se tat jak u domcch tak i u pespolnch
dosti etn nvtv. Osamotnl staven, na jeho severn
stran velk dvr obezdn se rozkldal, vypadalo zven
velmi zasmuile a neslo na sob stopy znanho st. Tehdej
doby ale nevyhl-ela dn krma jinak, a obyejn
nvtvnci si tohoto zanedbanho zevnjku nevmali, an i
domc obydl poddanho lidu v nelepm stavu se nalzala.
Jim dostaovalo, jen kdy krm byl dobrou chme-lovinou
zsoben, o ostatn pak se pli nestarali. A pece obhaly tak
mnoh povsti o krmi, je nepli jasn svtlo na povahu
jeho vrhaly.
Pravilo se toti, e udruje znan spojen s pod-loudnky
a pytlky, kterm ovem vysok les, a ke krm se thnouc,
tajn non cesty a schze velice usnadoval.
Mimo to byl krm znm co povaha, je k vli zisku
dnho kroku se neostchala, a jej svdom dostaten
prostorn bylo, aby se v nm i stinn strnky ivota lidskho
ukryti mohly.
Proto ale byla krma u ernho vola takov tt toti na
tmavm prel svm nesla pece etn navtvovna, a
mnohdy a do pozdn noci ozvalo se odtamtud hlun
povykovn, kter na veselou spolenost souditi dalo.
87

V t dob ale, kdy n pozdn jezdec ke krm se

piblioval, panovalo v hlavn svtnici jej pomrn ticho a
mimo z z jednoho okna proti silnici, kter schvln proto
nebylo okenic ubednno, aby cestujc za toutoz se ubrati
mohli, nejevilo se v krm d-nho znamen ivota. Tak by
skuc vichr byl velik hlas ihned udusil, jakmile by se byl z
vnitnch prostor na venek vydrati chtl.
Ze okna tohoto vedla tak jezdce pmo k ernmu
volu, jeho temn obrysy od zasnen pdy pke se
obrely. Do hlavnho staven vedly nzk dve, k nim po
irokm kamennm stupni se pichzelo; ve zdi ndvorn pak
se nalzaly irok vrata pro povozy, jejich vozkov asem v
krm penocovali, ne na dal cestu do kraje neb do hor
se vydali. Byla v tom ohledu vysoina Hradisk povaovna
jaksi za rozhran mezi rovinou kraje Kralohradeckho a
pomeznm horskm psmem, tak e ve, co severn od
vysoiny t leelo, ji k horm se potalo, kdeto jin kraj
u k rovin polabsk nleel a prost krajem nazvn byl.
Ped nzkm vchodem do krmy n jezdec konen ulho
kon svho zastavil a hbit s nho seskoiv, rzn na dve
zatloukl.
Po njak chvli bylo slyeti za dvemi devnky a hned na
to se objevila v polootevench veejch postava krme, kter
k nepli vldnmu pijet pozdnho hosta se chystal.
Jakmile ale v pl zahalenho cizince a kon jeho spatil,
seznal ihned, e nem obyejnho nvtvnka krmy sv ped
sebou, le e to vzcn jaksi pn, na nm snadno bude lze
nco vytiti.
Chci nocleh ve va krm, pravil cizinec a vystoupil na
kamenn stupe, pro mho kon pak msto ve stji!
Pijme-li pn za vdk s mou skrovnou domcnost,
odpovdal s klonkem krm, bude mu vm posloueno!
A otevev do kon dve, aby hostu voln vstup uinil,
obrtil se nazpt do jizby a zvolal:
88

He, Matji, odve kon do stje a dobe jej opat!

Potm piloudal se shrben muk a chopiv kon za uzdu,
odvdl jej ku vratm do dvora vedoucm a pak pes dvr do
stje.
Mezitm krm byl otevel dve do jizby vedouc a
osvtlil tak ponkud tmavou chodbu, kterou cizinec by byl
jinak bez razu neproel, nebo vecky kouty jej nejrozlinj
hampart naplovalo.
Cizinec vstoupil do r.zk svtnice, kter z ohn na
zdnm ohniti plpolajcho oste osvtlena byla. Do
vzdlenjch kout vak ze tato pece nedosahovala, a oko v
prvnm okamiku plamenem ohn zaraen nedovedlo dal
prostory rozlehl svtnice rozeznati.
Cizinec rozhldl se po jizb, kolem jejch dvou stn stoly a
lavice se thly, a k uspokojen svmu seznal, e pln przn
jsou. Jen na nzkch lavicch u ohnit vidl dva mue neten
sedti.
Zdli se to bti venkovan z okol, kte z krtkch dmek
kouce, u ohnit se hli a ped sebou korbele s chmelovinou
stti mli. Jeden z nich nleel podle lepho zevnjku svho k
mohovitj td selsk, kdeto druh oumlou, zplatovanou
halenou odn byl a spe podruhu neb ndennku se podobal.
Ale tento rozdl v zevnjku, kter ve prospch prvnho mue
se klonil, promnil se ihned v opak, jakmile vraz obliej
obou mezi sebou se porovnal. Kdeto prvn byl vrazu praobyejnho, ba tupho, jeho oi jen st s pedmtu na
pedmt se obracely a nejradji blb na jedno msto upeny
zstvaly, jevil druh v oblieji svm znanou dvku
duevnho nadn a oi jeho netrpliv mu v dlkch hrly,
svdkem jsouce neustl innosti ducha jeho.
Mu tento to tak byl, kter pchozho cizince byste
pozorovati se jal, kdeto soused jeho sotva e hlavou hnul a
kaln oko ke dvem obrtil.
Tak cizinec si jedinm bystrm pohledem prohledl oba
89

mue a okamit vdl, s jakmi povahami mu initi jest.

Obrtv se opt od ohnit a sejmuv se sebe pl, kter byl
posud postavu jeho zahaloval, pehodil jej pes nejbli stl.
Nyn teprve i my poznvme znmou osobnost v cizinci
tomto, nebo pozdn pchoz do krmy u ernho vola nen
nikdo jin, le n mlad Jan Chvojka, kterho jsme v
novoron noci v Praze na kamennm most a pak v
shromdn le u t korunovanch sloup byli poznali.
Chovn jeho nynj prozrazovalo mue vdomho, za
pevnm clem krejcho, kter dn pekky vce na drze
sv se nettil, nbr pevnou rukou ji odstraniti odhodln byl. V
krtk dob od novoron noci, kdy v nvalu slab mysli a
zoufalstv sebevrahem byl se stti chtl, byla se v povaze a v
smlen jeho tak znamenit zmna udala, e by nikdo z
dvjch jeho soudruhv nebyl v nm nkdejho nesmlho,
zdumivho mladka hledal. V nkolika dnech, co ve
spolenost zednv byl vstoupil a velmistr hrab pork jeho
vdcem a rdcem na budouc drze ivota se stal, byl se i
Chvojka promnil v mue samostatnho, jemu mimo to
netuen jindy prostedky dovolovaly za vytknutm velkm
clem bezohledn dle kreti.
Tak zevnjek jeho byl se te ve prospch mun a pece
thl postavy jeho zmnil. Podobal se zcela mladmu
kavalrovi, ktermu svt se vemi jeho rozkoemi oteven jest a
jen v krut zim tto pouze na svou zbavu poml. Tak
aspo si krm i oba jeho host vysvtlovali pchod mladho
mue, o nm si v hlavch svch srovnati nemohli, e by vn
zleitost jej do dnen nepohody non byly pudily. Naopak
domnvali se, e mlad kavalr je snad na cest k nktermu
prvnmu plesu masopustnmu, jak tehd na zmcch okoln
lechty obyejem byly a v den sv. T krl ponvaly.
Chvojka ale nepopl jim mnoho asu ku pemlen, nebo
odloiv pl, pisedl bez okolk ke stolu obou vesnianv,
kte nad tak neobyejnou vldnost vzneenho cizince oi
90

vyvalili a beranice s hlav strhli, aby takto neznmmu pnovi

hlubokou ctu svou projevili.
Dovolte, ptel, e k vm si pisednu, poal vldnm
hlasem Chvojka, dnes je nejlep msto u ohnit, a vru,
myslil jsem, e krma tato etnji obsazena bude!
Krm, jen prv postavil na stl ped cizince bn z
modrho porcelnu, nejvzcnj to ndobu svho nlevnho
stolku, hradiskm pivem naplnnou, vzdychnul si pi
poslednch slovech Chvojkovch a pravil:
Ba, milostiv pane, lid u odvykaj pit a krmy se budou
musit v kostely promniti, maj-li se tam lid schzeti. Co
ern vl na tomto miste stoj, nepamatuje tak bdn doby
nvtvy jako nynj.
A co je toho pinou? tzal se Chvojka, kdy si byl ze
bnu pihnul a na okamik o dobrot npoje pemlel.
Chmelovna tato nen zl!
Spravedliv Hradisk je to, milos'iv pane, odpovdal
krm, a pece je nemohou lid pti. Pan direktor Hradisk
ovem je zadarmo nedv!
Pi spomnce na direktora tohoto zamrail se dsnm
spsobem ouml onen mu, jej jsme za njakho podruha
byli oznaili, a divokm hlasem zvolal:
Bh ho zatra! toho ukrutnka, kter pmo z lna
Belialova pochz! Nemluv m vce o nm, krmi, nemm-l
ti tvj vlastn korbel o hlavu roztlouci!
Krm se ale jen u sml h ro zb tto , v em i dru h host
jeho, toti zmon onen sedlk, s nm souhlasil.
Nu, nu; vak nen tak zle, kmote Radoni, chlcholil
krm rozzuenho mue; vme dobe, pro m na pana
direktora nabroueno!
Ze t dal na panlskho osla po ti dny vysaditi!
dokldal jaksi ironicky soused Radov.

91

92

Tento se oividn zachvl pi spomnce na hanliv onen

trest, a v och jeho se temn zajiskilo. Chtl nco
odpovdti, v tom ale pejal mu e Chvojka, kter byl dosud
celou spolenost bedliv pozoroval, a tzal se Radon:
A pro jste byl k tak hanebnmu trestu odsouzen, poctiv
mui?
Radon hned neodpovdal, ale pozdvihl temn zc zraky k
neznmmu cizinci, jakoby dve o povaze jeho se pesvditi
chtl, tak e soused asu nabyl, aby opt posmn jako u
dve za nho odvtil:
Inu, e pan direktor v nm vidl Adamitu, vzcn pane; a
to vte, takov drbe se mus notn podku-bvat!
Chtl se blb usmti surovmu vtipu svmu, ale v tom
okamen jej u drel Radon za krk a mocn jej ke zdi pirazil.
Pse neznabosk, zase se opovauje krlovstv Bo
tupiti! val fanatick mu a byl by tupitele svho, kter pi
tloutce sv u jen spal, zajist zardousil, kdyby Chvojka a
krm jej od obti jeho nebyli odtrhli.
Radon ale jevil novou chu na nho se vrhnouti, a zdl se
ve zlosti sv vecek promnn bti. Z o srely mu jizliv
blesky, psti se keovit zatnaly, kolem rt jevila se pna
slovem, byl to pohled na lovka bu nhle zbsilost
napadenho, aneb na nejv fanatickho.
Pomsti jen, brate Bo, kadou urku naeho Pna!
ozvalo se tu nhle za zdy Chvojkovmi ve-tivm hlasem.
Dostane se ti za to krlovstv Boho a Pn non dobou t
posvt!
Pomsti jen, brate Bo, kadou urku naeho Pna!
ozvalo se za zdy Chvojkovmi.
Chvojka s udivenm ohledl se po hlasu tomto a teprve nyn,
kdy oi jeho byly zi ohn ponkud uvykly, spatil ve
vklenku, jen od hlavn jizby na prvo se thl, na otepi slmy
leeti starou jakousi entinu, v ro-zedran odv zahalenou. Pi
nastalm hluku, jej Radon byl tokem svm spsobil, povstala
93

staena s le svho a usedla na slm, kostnatou pst proti

soupeovi Radoovu hrozc a een slova ze sebe vyrejc.
lovk s nimi mus mti strpen, milostiv pane, eptal
krm Chvojkov do ucha, aby zvdavost jeho uspokojil;
jsou to oba Adamit a zkus od adu tak dost, ne abychom i
my je chtli trati.
Dt pravdu, krmi, odpovdal Chvojka a s
astenstvm pohlel s fanatickho mue na staenu, kter
posud nesrozumiteln slova ze sebe vydvala; vdy i mnoh
poctivec s nimi stejn trpti mus.
Prv jsem chtl tot ci, vzcn pane, dokldal
krm; maj u ns mnohho za Adamitu a Ma-rokna, kter
na to jaktiv ani nepomyslil.
Chvojka se zachvl pi tchto slovech krmovch.
Kte by ale byli ozdobou krlovstv Boho, jako staten
rycht Hradisk! vskoil te do ei Radon, kter byl
posledn slova krmova zaslechl.
Chvojka sotva e dovedl pohnut sv ukryti vdy tu byla
e o neastnm otci jeho, o jeho osudu byl se od doby tku
svho nic vce nedovdl. Zde pak vtan pleitost se mu k
tomu jevila.
Co se stalo s rychtem Hradiskm? tzal se Radone,
jakoby ni nejmen znmosti o osudu tohoto mue neml a v
nidnm spojen s nm se nenalzal.
Tot mu onen syn Belialv pipravil jako mn!
znla temn odpov fanatikova. Ale Bh v, e na starm
Chvojkov toho shled!
Ano, rycht Hradisk byl vren do atlavy, dokldal
te krm, ponvad pan direktor jej m tak za Adamitu.
Vak vme toho pravou pinu, huel polohlasn Radon,
za mladho Chvojku mus trpti star! Pak jakoby sm k
sob mluvil, doloil: Rycht Hradisk je sice osvcen
duchem Bom, ale v krlovstv jeho posud neveel. Vak dej
Bh, aby tak brzo se stalo!
94

A jin viny nen posud pi nm nalezeno? tzal se dle

Chvojka, jeho vnitn bytost vdy vce se rozilovala.
Me-li u nco tho pi lovku nalezeno bti, ne
kacstv tak ohavn jako adamitsk! prohodil te tlust
sedlk, jen se od toku Radonov nkolika notnmi douky
zase byl vzpamatoval.
J ti ale pravm, ty drav ndobo svtsk, e rycht nen
z krlovstv Boho! rozkikl se zase Radon proti odprci
svmu, obma pstma mu hroze.
A pro se ho tedy zastv? odpovdal mu sedlk, jemu
kur se zase vracela, kdy vidl Chvojku a krme mezi
sebou a Radonem stti. i nevme, e u nho nali bratrskou
bibl a jin knihy kacsk, za ktermi te do Hradce
povandruje?
Co tm myslte, e m jti do Hradce? tzal se prudce
Chvojka a o krok ble k sedlkovi pistoupil.
Nu, slyel jsem to vera v Hraditi, e rycht Chvojka
bude te od direktora jakolo kac vydn konsistoi Kralo
hradeck, j u ped nkolika dny byl vecky kacsk spisy
jeho odevzdal.
Chvojka se nhle zachytil rukou za elo a poal rychle po
jizb pechzeti, polohlasn k sob mluv:
Oh, ani okamik nesmm ji ztratiti a hned ztra musm na
bdnka hromem udeiti! O, jak ti dkuji, vysvoboditeli a
dobrodince mj, e's mi dal prostedky tak hojn, abych
neastnmu otci svmu pispti a zlo-syna onoho zniiti mohl!
Jen k by nebyl otcem m zboovan Marie a nejkrut trest
bych mu pipravil!
S podivenm vickni ptomn na neznmho cizince
pohleli, jeho zprva o krutm osudu Hradiskho rychte
tak velice dojmati se zdla.
S nemen pozornost sledovala kad krok jeho staena,
kter posud ve vklenku na slm sedla. Rtov jej vpadl se
pi tom neustle pohybovali, jakoby samomluvu k sob mla,
95

je se zjevem cizince v jakmsi spojen se nalzala.

Poznenhla pechzel epot jej v jednotliv srozumiteln
slova a tm opt pozornost Chvojky k sob obrtila, kter
jakoby v mylenkch nhle nedaleko podivn staeny zastavil a
ji pozorovati se jal.
Je to star Veruna, vzcn pane, pouoval jej krm,
jen byl k nmu pistoupil, aby zvdavost jeho upokojil; zn
ji cel nae krajina jako hadaku a polovin arodjku, kter
dovede lovku i dobytku jedinm pohledem udlati. Ostatn
je to ale dobr due, kter m jen nkdy podivn vrtochy, kdy
toti s takovmi lidmi jako tento Radon se sejde. Zn se dobe
v psm a to pr j hlavu pomtlo!
Chvojka pokyvoval hlavou pi zprv tto, jakoby mu ve
ji znmo bylo, co tuto o star Verun od krme slyel.
Staena vzthla pojednou kostnatou pravici proti krmovi
a drsnm hlasem na vzkikla:
Odstup, krkave, od svtlho orla, kter pilt, aby supy
a kn z tto krajiny rozehnal! Rozepni jen kdla sv, mlad
orle! obrtila se zase ke Chvojkov, jen s astenstvm na ni
pohlel. Vrhni se na krkavce a brzo je rozpla do vech
konc svta! Sm pak bude zstupm veleti, kte ti
blahoeiti budou!
Pi tajemnch slovech tchto staena pozvolna se zdvihla s
loe a vzthnuvi ob ruce proti Chvojkov, zdla se mu jako
njak prorokyn ehnati.
Veruna jest osvcena duchem Bom! zvolal vysokm
hlasem Radon, jen dosud ohnivm ztakem kad pohyb
staeny byl sledoval. V, pane, kadmu slovu jejmu, nebo
stala se v okamiku tomto ndobou Pn! doloil, obrtiv se
ke Chvojkov.
Ano, vysvoboditel pichz lidu ujamenmu! mluvila
star vtkyn opt dle. On pomst jej na vech tyranech jeho
a lid mu za to bude velk jmno dvati!
Radon sklonil hlavu a skil ruce na prsou, nae dva
96

kroky ble uiniv, hluboce se uklonil ped Chvojkou prav:

Budu tvm vrnm psem, pane, pichz-li rozmnoit
krlovstv Bo a uvsti lid na pravou cestu svobody duchovn i
tlesn!
Krm a tlust soused se podivn usmvali pi tchto
mystickch ech staeny i fanatickho Radone, kte oba k
tt sekt nboensk nleeti se zdli. Vidouce ale, e
neznm cizinec ei tyto zcela vn pnjim, ustali ve svm
posmku, dychtiv jsouce na dal vvin tohoto tak
neoekvanho vjevu.
Chvojka podal Radonov pravici, kterou tento prudce
uchopiv, na hlavu svou sklonrou ji poloil.
Pijmm pomoc tvou, staten mui, pravil k nmu
Chvojka vldnm hlasem, takovch pa bude nm za
nedlouho teba, abychom tyranstv s trnu jeho svrhnouti a
prvo lidsk na vstaviti mohli. Boj brzo pone, bu
pihotoven hlasu vdcova uposlechnouti!
Boj bude velik! vzkikla zase Veruna s nadenm.
Tiscov se pohrnou za tebou, pane, a kceti pone modly a
olte pohansk! J sama projdu vecky krajiny a budu
svolvati lid, aby uvtal den Pn! A vru, e lid na slova star
Veruny mnoho dv!
Radon hbit pisvdoval slovm tmto, prav vnivm
hlasem:
Krev, krev mus tci! Meem a ohnm mus krlovstv
Bomu cesta pipravena bti! Jen zatek, pane, ui a ve
bude posluno hlasu tvho!
A vzthl svalovit ruce do ve, jakoby vem neptelm
svm blzkou zhubou vyhrooval.
Nepl bych panu direktoru Hradiskmu, aby se te do
rukou Radonovch dostal, pravil krm polohlasn k
tlustmu hostu svmu; Radon i Veruna jsou dnes zase u
vyjeven, a j se jen divm, e tak vzcn pn se s nimi do tak
blznovskch e pout.
97

Kdo v, nen-li to tak jeden z tch tajnch nhon

Brandeburk a Burku *), kte te tak hojn mezi nmi se
potuluj! odpovdal sedlk chpaje se korbele svho.
Dobrho mu nic z o nekouk!
A zapil sv pochybnost notnm doukem, nae zase
zvdav na neznmho mladho mue pohleti se jal.
Ten mezi tm vedl dle rozprvku s Verunou a Radonem,
kte oba se pedstihovali v len pehrozn bdy a
nesnesitelnho jama, v jakm t doby lid poddan pl.
Nen to do nebe volajc, pokraoval Radon zlost
pervanm hlasem, kter m dle tm vce vrazu
neukojiteln zti nabval; nen to do nebe volajc, kdy pni
ns, sob rovn lidi, za pouh dobytek povauj, ba i o ten
dobytek lpe ne o sv poddan se staraj? Neuvalili oni
nesvdomit bohov, kte nm obil a chlb ze zem do
ciziny vyvezli, tu bdu a onen hlad na ns, ktermu u tisce lid
podlehlo? Tam do hor se podvejte, kde ani kry na stromech
ji nen, aby j sob hladem stupl lid aludky pecpati mohl!
A za krtko navtv Pn i nai krajinu tou stranou metlou, j
se hlad a mor k!
Ho, ho! kmote Radoni, tak zle bohd nebude! vskoil
mu do ei krm, a jinak vzezenm svm souhlas se slovy
jeho projevoval. Jet je na zmku Hradiskm pejchar pln
a z toho budou zsoby lidem vydvny, kdyby nedostatek
nastal, jako tomu za panstv jesuitv bvalo.
Ba vru, koda tch bvalch as, zastesknul si sedlk;
pan direktor chce si te rzem vynahraditi za ve, co mu za
panstv jesuitv ulo!
Blhov, kdo na toho syna Belialova se spolh, jen te
na Hraditi vldne! vzkikl divoce Radonpejchar
Hradisk, v nj star zmek pemnili, je tak przn, jako
jsou vecky nae sklepy przny!
Oho! sm jsem na podzim vidl tam vecko pansk obil
*)

Tak v pohraninch krajch Hradecka Prsakm kaj

98

sveti! povstal te ze zstol svho sedlk. Poddan

Hradit maj star prvo na podporu z panskho pejcharu a
t se jim jist i v leton zim dostane.
Kde nic nen, ani smrt nebe! odsekl Radon. Veruny
tuto se ptej, nevc mui, nedval-li direktor Hradisk za
poslednch noc odveti obil toto, jeho sta voz Burkuov
odveli!
I to aby tisc lte do toho! vzkikl sedlk, kter teprve
tmto sdlenm, je stavu a povoln jeho bezprostedn se
dotkalo, ze svho flegma vyruen byl. Obil pansk ze
pejcharu pry tedy? A j se setm na n spolhal!
To je tak mn novinou, kmote Radoni, podotkal
krm; takov bezprvnosti e by se byl direktor dopustil?
O, Pn vs bude jet hormi tresty sthati, zvolala zase
star Veruna jako bezvoln, nesetesete-li to jamo se sebe,
jako hb prvn ote sts! Tyto m oi vidly obil
Hradisk odveti mezi Burkue, kte tolary svmi sk
direktorovu za to naplnili! Hoj, s jakou radost se star onen
hnk ve svm stbe koch ale bda, brzo na ve strany
rozkouleno bude! Lid chce chleba a ne stbra!
A vrhla sebou zase na slmu, odkud poznovu chvlemi
nesouvisl jej ei zaznvaly.
Ale to hanebn! vzkikl te krm. Pak skuten i
mezi na chudinou hlad vypukne! Zsoby u beztoho vude
dochzej.
Ten syn Belialv je te vemohoucm pnem na Hraditi,
dokldal Radon, co jesuit vyhnni jsou a novho pna jet
nen. Ale veho do asu, jen krlovstv Bo bude trvati na
vky!
Ach, kde jsou asy hrabte porka, ozval se zase sedlk,
ty se na naem panstv u nikdy vce nevrt! Za nho, jak
sm se dobe pamatuju, ani posledn ebrk o nouzi nevdl a
te? kam se lovk po panstv rozhledn, vude jen spou!
A zapil zlost svou notnm doukem chmeloviny.
99

Spomn zde lid jet s astenstvm hrabte porka a

zlatch as jeho? tzal se Chvojka rychle, kdy e k tomuto
pedmtu se obrtila.
O, pane, sta den co den o tom dobrodinci poddanho lidu
vypravuj, ubezpeoval horliv sedlk, a k d ose jet n a
posledn lta panovn jeho pamatuje, jako j, neme si nikdy
lep ch as pti! Ale ty jso u ty tam a d n z n s se ji
takovch nedok!
To zle jen na. vs, abyste si zase podobn blahobyt
zjednali, znla odpov Chvojkov. Co nen vle lidu
nim?
Ach Boe, kdo pak se ubohho lidu poddanho pt, co
chce nebo nechce, namtal s trpkm smvem krm; ten je
na svt jen pro robotu a nikoli pro dobr asy, jak za hrabte
porka s nebe na zem spadly!
Ale mohou se pece navrtiti, jen kdy se o to piinte,
odvtil se zvltnm drazem Chvojka. Pni te mus u v
mnohm lidu povolovati, a kdy byli tak mocn pni jako
jesuit vyhnni, neme se tot stti i vrchnostem, kter
poddan lid v dobytek promuj?
Sedlk zavrtl hlavou.
Jesuit musili proto odtud, ponvad mlad csa Josef byl
proti nim, ale vrchnostem nikdy v niem neubl. Ty budou
panovati podle svho spsobu a do skonn svta!
Le to! vzkikl nhle Radon. Co nen vydn od csae
patent na zruen roboty?
Sedlk i krm se poznovu trpce usmli.
Pro pak neeknete u pmo, e csa zaloil vae
krlovstv Bo, kmote Radoni? tzal se posmn sedlk.
Zruen roboty! Ha ha! Ptejte se jen pana direktora
Hradiskho, jak to patent csa vydal a podivte se!'
Bh mne chra, abych s tm synem Belialovm mluvil
jinak, ne s cepem v ruce! zvolal Radon a oi jeho zlost jen
jen hoely. Patent na zruen roboty je vydn, pravm j, a
100

direktor je elma z Janova zjeven, e jej ped lidem ukrv!

Zrovna naopak, kmote, domlouval mu krm; pan
direktor prav, e tm patentem je mu dn lid v poddanost jet
vt, a e jen z pirozen dobroty srdce jej zadruje, aby lidem
nepitil.
O, ten pedchdce antikristv! zvolal zase Radon. Ten
sm mluviti o dobrot srdce svho! Ano, pesvdm vs o
dobrot toho srdce, a mu je z prsou vyrvu a psm pedhodm!
I ti jm povrhnou, aby vzteklinou jeho se nenakazili!
Chvojka se zvltnmi city pohlel na divokho mue
tohoto, kter v zchvatu vn pravmu dmonu se podobal a v
okamen takovm i nejstranjho zloinu schopen byl. S
odvnou a tak fanaticky rozkva-enou povahou dalo se ji
mnoho spsobiti, paklie rznou rukou vedena byla a pevn
jaksi cl j naznaen byl, proti nmu v silou svou se oboiti
mla.
Co se toho patentu tk, ujal se zase slova sedlk, ten mi
u mnoho vrtoch v hlav spsobil. Na vech stranch si to lid
vypravuj, e je to patent na zruen roboty a e jen vrchnosti
jej proto zadruji, aby o robotu nepili.
A co tomu k lid? tzal se Chvojka.
Laje sprvcm a direktorm, kdykoli na n e pijde!
ujioval sedlk. Na naem panstv to jet ujde, ale v horch,
jak jsem od forman slyel,^tam pr panuje t povliv
kvaen mezi robotnky.
Patent na zruen roboty to^sice nen jet, odpovdal po
njak chvli Chvojka, ale csa Josef skuten poml na
zruen toho jha.
Opravdu? zvolal sedlk a pikroil ble. Mme njakou
nadji na vykoupen z toho pekla?
Jen kdyby nebylo odporu vrchnost a jejich ad,
pokraoval dle Chvojka, pak by u letos nebylo po robot ani
pamtky!
A kdo nm brn ty vrchnosti a ady s povrchu zemskho
101

shladiti! vzkikl svm spsobem Radon a naphl ob svalnat

psti. Nemme tuto rukou svch, nemme cep, abychom
plevy od zrna oddlili?
A bude deset tisc takovch pa poho tov, jako vae,
staten mui, odpovdl mu Chvojka na otzku jeho,
budeme moci na mlat vstoupiti.
Budou, pane, budou pohotov! V to Radonov, jen zn
vecky leny krlovstv Boho!
O tom a jindy, Radoni, vskoil mu do ei krm, te
nech vzcnho pna domluviti, abychom se jednou z gruntu
dovdli, jak to s tm robotnm patentem vypad.
Sedlk podporoval dost tuto a Chvojka pokraoval:
,,Csa Josef u po nkolik let pracuje o to, aby poddan lid
nevolnictv a roboty zbavil, ale se vech stran se mu v tom
kladou pekky. Velc pni a ad-mci l csaovn Marii
Teresii dosti poddanho lidu za revolun zjevy, a csaovna
je tak slab, e falenm tmto zprvm v.
I aby kat spral takov falen rdce! zlobil se sedlk.
Nejsou ale vickni pni tac Jidov, mluvil Chvojka
dle. Naopak vm zcela bezpen, e nejvy purkrab
Prask, pan hrab Frantiek Nostic, u ped temi roky
stnosti eskho lidu csaovn v znmost uvedl a zrove
navrhoval, aby pedevm robota aspo zmenena byla.
Aby mu Pn Bh za to poehnal! prohodil upmn
sedlk.
Nechval den ped veerem, bloude, kral jej s jizlivm
pohledem Radon; i byl snad ten nvrh pana purkrabho co
platn? Umenili ti skuten roboty?
Sedlk odpovdl jen vzdychnutm a poslouchal dle
vklad Chvojkv, jen takto pokraoval:
Sotva e se ale vrchnosti esk dovdly, jak nvrh pan
purkrab byl csaovn uinil, hned byly vzhru, jakoby jim k
hrdlu shal a bez prodleni podaly csaovn Marii Teresii
promemoria, toti pamtn spis, v nm dokazovaly, e by
102

zmenen neb dokon zruen roboty slouilo jim nejen k

nenahraditeln kod, nbr e by to pi bezuzdn povaze
poddanho lidu a i ke zkze e pijti mohlo!
Tak e mluvily vrchnosti? zvolal Radon a oi jeho
poznovu jen jen se jiskily. Chtj ns tedy ve vnm otroctv
dreti? Lid m vecku svou slu jen na n mrhati?
Tak jest, mil pteli, pisvdoval Chvojka; v dobrot
lid na vrchnostech nieho nevyme!
Tedy. k tomu uije nsil! znla vniv odpov
Radonov. A pismbh, e rovn s nimi nalome, jako
pedkov nai tboritt byli s protivnky krlovstv Boho
inili! Cepy je pomltme a o statky jejich se podlme!
Ve mn samm se bou krev, dokldal sedlk a udeil
korbelem na stl tak prudce, a vko odskoilo; tot
bohaprznost do nebe volajc, a je-li tomu tak, e nm direktor
patent o zruen roboty zadruje, pak psahm, e ani j, ani
pacholci moji kroku vce na robotu neuinme!
Pravil jsem u, podotkal Chvojka, jen se zalbenm
pozoroval, kterak lenm jeho vn ve vech posluchach se
rozbouily, z eho pzniv znmky do budoucnosti
odvozoval; pravil jsem u, e to nen jet ten prav patent,
jen byl vrchnostem dodn stran roboty. Je to mandt, kter
csaovna i csa Josef podepsali dne 21. dubna loskho roku,
a slibuje se v nm poddanm, e stnosti jejich vyeteny
budou, do t doby ale e mus vem svm povinnostem k
vrchnosti vyhovovati.
Ne, ani kroku ji neudlm! A kdyby mne ml direktor na
panlskho osla posadit! vzkikl sedlk a po silnm douku z
korbele doloil: Te, prv te si postavm hlavu a dn a
se mi neopovauje pijti s robotou!

103

Sedlk podporoval dost tuto a Chvojka pokraoval.

104

Asi za pl lta na to, toti v msci jnu, byla v Praze

zzena urbariln komise, pokraoval Chvojka dle, a ta
vydala regulativ, ili pravidla, dle kterch se maj vrchnosti pi
upravovn robot diti, a ty pravidla byly na vecky panstv
rozeslny!
Aby tam v prachu kancelskm hezky odpo valy!
doloil s ironickm smvem Radon. Znme ty spdy
kancelsk, znme! Ale nech, vak se pjdeme brzo sami
na ty patenty podvat!
A se zvltnm vrazem se divoce usml, samolib ns psti
sv pohleje.
Hradisk direktor neuinil vminku od veobecnho
pravidla, ujal se zase slova Chvojka; vdy a dosud ani
jedin vrchnost ty uspokojujc listiny poddanm nesdlila,
proto se to ani na Hraditi nestalo.
Ale my u pece o nich vme, podotknul sedlk, ondyno
nm to vykldal o trhu v Jaromi ciz svtk a ten nm pmo
ekl, e to vrchnosti ukrvaj patent na zruen roboty!
Je pravda, souhlasil krm, zde u mne u bylo
nkolikrt o t vci mluveno a zejmna ped tdnem ml jsem
tu na noclehu dva obchodnky ze Slezska, kte tot
dotvrzovali. Lid jsou u o tom na vech stranch pesvdeni,
e vrchnosti a pant adnci nco zlho proti poddanm kuj.
Ale poddan se nesm dti ji utiskovati, odvtil Chvojka
se zvltnm ohnm. Nesm vce slouiti za podno nkolika
ukrutnkm, kte o nic vzneenj nejsou ne ten nejmen z
jejich poddanch. Bratrstv a svoboda mus panovati na zemi a
kdo zsadm tmto se protivuje, shlazen budi s povrchu
zemskho!
Se zancenma oima stopoval Radon ohnivou e mladho
cizince a kad slovo jeho dychtiv v sebe ssl.
Tak mi z due mluv, pane! zvolal, podvaje pravici
Chvojkov. Ty nm velk vci pin, a pevn vm slovm
star Veruny, kter v tob vid orla, jen zaene krahujce a
105

vrny, je nm dosud vnitnosli byly trhaly!

Krm opt nedviv vrtl hlavou nad emi tmito,
jejich smysl v praktickm duchu svm nepo-chopoval, a
odpovdal:
Panu direktorovi Hradiskmu byste se, vzcn pane,
nesml s takovmi emi vytasiti, nechtl-li byste na
panlskm oslu neb snad dokon v atlav se ocitnouti, odkud
asto u cesta k hrdelnmu prvu do Hradce vedla!
A prv k tomu mne vede cesta, abych mu tot
opakoval! zvolal Chvojka s neobyejnou odvahou a vrazem
opravdovosti.
Vickni ti s rozdlnmi city na neznmho cizince
pohleli. Radon vak pokyvovnm hlavy radostn souhlas s
touto odhodlanost mladho mue projevoval.
Jak? panu direktorovi chcete to ve do o opakovati?
tzal se po njak chvli ustrnul sedlk.
Ano, osobn tak uinm! doloil Chvojka s vtznm
smvem.
Krm a sedlk posud pochybovali o tak odvnm inu,
jen jim ovem vzhledem k vemohoucnosti direktora
Hradiskho nepochopitelnm se zdl.
Chcete mti toho dkaz? tzal se jich drazn Chvojka.
Oba pisvdili, avak s tv, v n dostaten se jevil
vraz prosby, aby vzcn cizinec pochybnost jejich ve zlm
nevykldal.
Nue, u ztra se o tom pesvdte, e jsem pravdu dl.
A jakm to spsobem, smm-li se tzati? ozval se krm.
Rycht Hradisk, Chvojka, je uvznn, je-li pravda?
pravil Chvojka a hlas jeho se pi otzce tto na okamik
zachvl.
Jak jsme u vzcnmu pnovi pravili, odpovdal krm;
ba, jak tuto kmotr Rezek prav, bude pr u zejtra co kac
konsistoi do Hradce dodn a odtamtud mlo kter obalovan
se navrtil.
106

Nu, uznvte tedy vhu tohoto kroku, a pece pravm

vm, e zjitra star Chvojka na svobod se.nalzati bude!
Oba muov na pi zprv t oi vyvalili.
Vzn z moci direktorovy bez nsil vybaviti to
pesahovalo dokon obzor jejich.
Pesvd vs to tedy, a starho rychte na svobod
uzte?
Krm a sedlk Rezek neodpovdali hned a jen mlky
hlavou kvali, jakoby ci chtli, e sice ujitn tomu v, ale
a rychte proputna spat.
Jen Radon byl pln o pravdivosti vroku Chvojkov
pesvden a v pocitu tomto pravil:
Vm ti, velk mui; zejtra budu moci ruku po tivmu
starci Chvojkov stisknouti!
Mla mus hjiti ploditele svho! ozval se opt nhle
drsn hlas star Veruny z temnho zkout. Ped jasnm
sluncem rozptl se mraky pern a nikdy ji nebudou kaliti
jasnost slunce toho! Le jen, rychle le, mlad orle, a brzo
krahujce zadv!
Cel spolenost obrtila zraky v onu stranu, nebo kad
byl se domnval, e star vtkyn byla na slm ji ve spnek
pohrouena.
Star Veruna blbol ze span, jak to u jej obyej, usml
se krm.
Nerouhej se, zaslepene, okikl jej ale prudce
Radon, z vyvolen eny t mluv duch Pn a slova jej
jsou pravdiv!
Nu, nu, vdy to tak zle minno nebylo, chlcholil jej
krm; vme, e Veruna je podivn ena a e jej moci lid
daleko iroko v!
J se na ni pamatuji u jako hoch, podotkal sedlk
Rezek, kdy jet v Kukuskm zmku ve slub nejstar
dcery hrabte porka se nalzala. Tehd si na n v zmku jet
mnoho zakldali, ale po smrti hrabte byla i ona od jesuit
107

jakoto novch pn vypu-zena a od t doby pr se duch jej

pomtl.
Pece ale nikdy zdej krajinu neopustila,'' dokldal
krm, a sta lid j za inlivou pomoc jej dkuje. J sm j
rd noclehu poskytnu, by i sebe nesmyslnj ei mluvila.
Pomohla m en od zimnice, s kterou i Jaromsk doktor
nieho svsti nemohl.
A s vrazem vdnosti pohledl do pstnku, kde tajemn
entina opt beze veho pohybu leela.
Ba, jsou to nesmysln ei, je nkdy od star Veruny
slchati lze, ujal se opt slova Rezek; lovku a hlava
kolem se to, kdy o poslednch dnech hrabte porka a o jeho
ddicch toti jesuitech, se rozhovo. Tem nikdy na jmno
pijti nemohla a po as jejich ticetiletho panovn na Hraditi
nebylo vt odprkyn tchto velebnch otc jako star
Veruny, a nikdo jim vyhnn jejich ze zem vce nepl jako
ona.
Vak jet horoucnj zt je naplnna proti direktoru
Hradiskmu, doloil polohlasn krm, vida, e Chvojka
pozorn rozprvce tto naslouch; ten je u n u ode dvna
nad mru patn zapsn, ona ale pece vdy kladm jeho
ula.
Za to ale dcera direktorova se pzni jej t, pravil
Rezek pihbaje si z korbele, jej do dna vyprznil; lid ji
asto v Novm lese vdali s n velmi ptelsky hovoiti.
Chvojkov lce se ponkud zbarvily pi tchto slovech a
jako mimovoln tzal se:
Nevte nic bliho o tomto zvltnm pomru?
Ba, kdo star Verun a jejmu jednn porozum! odvtil
Rezek. Mluvi tak podivn, e poctivmu nainci hus ke na
tle vysko, kdy o jesuitech a Hradiskm direktoru blboliti
pone. Kadho jinho by byl direktor u dvno do atlavy, ba
snad jet dle pivedl, ale star Veruny se i ten mocn pn
jako vickni ostatn boj.
108

Vbec zd se, e v kotrb t staeny mnoh tajemstv vz,

jeho odhalen by leckohos velice mrzelo, dokldal krm;
jej hrozby bvaj nkdy vru straliv.
Chvojka se na chvl zamyslil a zdl se o emsi dleitm
pemleti.
Krm chopil se korbele Rezkova, aby jej poznovu
chmelovinou naplnil, ale Rezek mu v tom zabrnil.
Dost u, musm tak na domov pomleti a zejtra je tak
den!
Na to obrtil se k Radonov, jen upen-na Chvojku
pohlel, a ouchnuv jej do boku, pravil prostosrden:
Nu, Radoni, pjdeme spolu? Zapomnl jste u na m slova
jako j na vai pst?
Radon jakoby z mylenek svch vyruen, musil nkolik
okamik se rozmleti o svm okol a vyrozumv, z o
Rezkovch dost jeho, podal sedlkovi pravici ka:
Te mus pestati mezi nmi vecka z; budeme
potebovati svornosti a vech sil svch, proti elmm panskm.
Tu m pravici na smenou!
A oba muov potsli si srden rukama.
Pjdeme spolen do vsi, mluvil dle Rezek, a
pohovome si jet o vzcnm pnovi.
A p i tom mrtil zrakem po Chvojkov, jen posud v
pemtn sv pohen sedl a e ostatnch osob ji vmati
sob nezdl.
Zejtra rno se uvidme o hrub na Hraditi, pravil
polohlasn krm k Rezkovi. Rd bych tam starho Chvojku
na svobod spatil.
Spat jej, spat, a snad jet nco jinho! odvtil mu
Radon vznamn.
A tm pak sousedm vylome, co jsme dnes slyeli, vece
Rezek; j nebudu moci po celou noc spt a zejtra to vude
rozkim, e u neudlm ani krok na robotu!
Krm poloil nhle prst na elo, jakoby jej nov jaksi
109

mylenka byla napadla a zticha pravil k hostu svmu:

Co aby to naim sousedm ten pn sm vysvtlil? Zejtra
ve svten den tu bude beztoho ve pohromad, a vy byste
sousedy mohl u rno na to pipraviti.
To je moudr npad. odpovdal Rezek a s smvem
doloil: a v sklep by se ml pi tom nejlpe. Ale jedn se jen
o to, zdali vzcn ten pn na dosti vyhov!
U jest j vyhovno, ptel, zvolal nhle Chvojka, jen
posledn vty rozprvky obou mu byl zaslechl; pichzm
proto do tto krajiny, abych lidu oi otevel a dvrou v sebe
sama jej naplnil.
Bu Pn Bh pochvlen! zvolal radostn Rezek. Te se
nm dostane zastn; zejtra tu budou sousedi z celho panstv
shromdni!
Jen si ponejte opatrn, napomnai Chvojka; neptel
lidu nesm o niem tuiti, jinak by bylo ve sil proti nim
marn.
Nestarejte se, vzcn pane, ubezpeoval jej Rezek; vak
my se o to postarme, aby na zmku se nieho nedovdli.
Zrdc pak mezi nmi dnch nen!
. ehnej ti Pn, vysvoboditeli n! pravil vysokm
hlasem Radon. Osv rozumy lidu nzkho a on ti slu svou
propj. J zejtra soudruhy sv v krlovstv Bom slovu
tvmu podrobm a vickni jako j tebe poslouchati budou!
Chvojka rozlouil se na to s obma mui, kte z krmy do
bouliv noci vyli, aby do nedalekch Hemanic dorazili.
Krm pak.odvdl neznmho hoste svho do komnaty
na druh stran staven, kam Chvojka v hlubok pemtn
zahloubn jej nsledoval. Dve ale jet vrhl pohled do
pstnku, kde tar vtkyn ve tm odpovala.
Za nedlouho pak v krm u ernho vola vecka svtla
pohasnala a pln ticho v n nastale.

110

III. V NOVM LESE HRADISKM.

Nastalo jitro slavnostnho dne sv. T krl. Nepohoda
minul noci byla pln minula a po verej boui nebylo u sni
pamtky. Jen zasnen krajina pipomnala non chumelici,
obloha vak byla zcela jasn. Vichr byl rozehnal vecka
mrana, zima pak nedopoutla vparm ze zem vystupovati
a v mlhu se shlukovati, proto byl cd obzor jasn, a s
vysoiny ped krmou u ernho vola bylo lze a k severnm
a vchodnm horm pomeznm dohlednouti.
Na vchod vyvstvalo v rud zi slunce vstc jasn den
g leskem svm v bloskvoucm rouchu snhovm se obrejc.
V cel krajin panovalo dosud hlubok ticho, jako za asn
rann doby v nedli a den svten na venkov vdy bv, kdy
lid od namhav prce sv vednch dn dle sob odpoinouti
me. Silnice hemanick i vecky ostatn cesty a stezky byly
tou dobou jet pln liduprzn a nikde znmka ivota se
nejevila.
Tu otevely se s velkm vrznm vrata ve dvoe krmy a
ndvornk vyvdl z nich na silnici osedlanho kon, jen
bujn rzaje, ostr vzduch rann do nozder ssl. Ndvornk
pivedl jej k zkm dvem krmy a tam se s nm zastavil.
Za nedlouho vyel ze staven Chvojka, opt v pl
zahlen a klobouk hluboko v oi sthnut maje, e jen st
oblieje jeho bylo lze rozeznati. Patrn se mu jednalo o to, aby
ped velikm zvdavm zrakem chrnn byl, nebo ml nyn
do otiny sv se ubrati, kde aspo v prvnm ase nepoznn
dlti chtl.
S hlubokmi klonky a se zelenou apkou v ruce
vyprovzel jej krm, nebo Chvojka byl sob nkolika
zlaky nejhlub cty jeho vydobyl.
Staena ona ji tedy zmizela? tzal se Chvojka krme,
ne do sedla se vyvihnul.
Ach ano, milostiv pane, odpovdal krm s
111

politovnm; to u je tak jej spsob, e nhle se objev a

rovn nhle zase zmiz. Dnes je zde a zejtra pes hory a doly. I
dnes odela u dlouho ped svtnm, ne jet kdo z naich byl
oi si protel. A nevte, kde se s n setkati? Ani pomylen,
milostiv pane! Nikdo nezn jej spdy, je vude a pece nikde.
Tam ale, kde ji potebuj, jako na zavolanou se dostavuje, nic
jinak, ne jako by vevdouc byla. Vru, podivn to ena!
Chvojka neodpovdl, nbr vsadil nohu do temenu, na
kon se vyhoupnul a sotva e ndvornk uzdu z rukou pustil, ji
tak po silnici dle k severu uhnl. Krm s ndvornkem
njakou dobu za nm pohleli.
Statn to pn, pravil tento, vsadil bych se, e to njak
kavalr.
A vyhrl bys, Tomi, odpovdal krm, zd se ale za
nm jet nco jinho vzeti.
A hle, kam pak to zahb se silnice! zvolal ndvornk.
Vru, e se dv vozem do lesa!
D pravdu, Tomi, pisvdoval krm; co pak se zn
tak dobe v na krajin, e v kudy vede bli cesta do
Hradit?
Do Hradit tedy jede? Nu, to si nadjede dobr pl hodiny.
Cvozem pijede na beh Labe a za krtko je kolem Kuksu v
Novm lese, odtud m u jen skok do Hradit. Vsadil bych se,
e nekon tu cestu poprv!
A myslm, e bys vyhrl zase, Tomi, odvce krm, v
nm zvltn mylenky vznikaly; tum, e ten zn Hradit
lpe ne my sami.
Pak hlavou vrt, obrtil se nazpt do krmy, kam
ndvornk jej nsledoval, nebo jezdec, za nim byl pohlel,
prv v voze k lesu vedoucm nadobro zmizel.
Byl to voz, jen touto st lesa se thl a k Labi, po
jeho behu cesta vzhru ke Kuksu a ke Hraditi vedla. Cesta
vozem tmto nebyla nyn prv pli bezpen, nebo hust
zvje snhov ji stovaly, le pro jezdce, tto krajiny tak
112

dobe znalho, bylo hrakou i touto stranou ku pedu se ubrati.

Chvojka opustil silnici k Hemanicm vedouc hlavn za
tou pinou, aby se vyhnul velikmu nemilmu setkn se
znmmi osobami, nebo chtl rzem vstoupiti v sted jejich a
jako njak duch pomsty mezi protivnky svmi se objeviti.
Zmr jeho, za jakm opt do Hradit pichzel, byl u ve
vech jednotlivostech a podrobnostech pevn ustanoven a on
sm nepochyboval ani okamik o zdaru jeho.
Vedle velkho plnu, jej mu dle nvodu hlavnho
velmistra hrabte porka v tto krajin bylo sledovati, ml
Chvojka jet i sv osobn zmry za lubem, jejich proveden
vak nikterak plnu onomu se neprotivilo, naopak spe jej
podporovalo a doplovalo.
Vdy to byla hlavn z proti editeli panstv
Hradiskho a vecky nsledky jej, kter jej v novou tuto
drhu ivotn uvedly, nemluv ani o lsce jeho k milostn dcei
editelov, kter ovem tak k neposlednm popudm
nynjho jeho jednn nleela.
Mylenkami takovmi zamstnn, nepozoroval ani, e se
ji na konec vozu dostal a k jeho e prv do poben
krajiny polabsk vstoupil.
Teprve ostej vtr a neobyejn skvlost, vyvolan
odrenm se slunench paprsk na zamrzl hladin eky,
upozorovaly jej na nynj okol jeho, a trhnuv uzdou, obrtil
kon na sever, kde v nevelk vzdlenosti staven pitlu a
zmku Kukuskho se jevila.
Cesta vedla na behu eky, les pak po prav stran se
thnouc msty a k ece dosahoval.
V cel krajin nebylo lze zti stopy lidskho ivota,
svten ticho rozkldalo se nad okolm, a jen chvlemi
zaznval z nkterho nedalekho chrmu zvuk zvon,
obyvatelstvo k svten pobonosti zvouc.

113

ekala jsem na tebe, mlad orle!

114

Chvojka opt se oddal svm mylenkm a volnm krokem

ku pedu jel.
Tu nhle po njak dob k se zastavil a nechtl se s msta
hnouti.
Jezdec vytrhl se ze zamylen svho a poal po pin toho
ptrati.
Vidl, e zde les zasnen po srznm svahu a k cest se
thne a na konci jeho kus skly vynv, jako meznk nad
silnic stojc.
A pod sklou touto spatil beztvrn jaksi tleso, kter
nhle ze schoulenho postaven svho se vymrtilo a co
postava entiny se objevilo.
V prvnm okamiku poznal Chvojka tajemnou staenu,
kter vera v noci v hospod ,,u ernho vola tak velice byla
pozornost jeho poutala.
Byla to skuten star Veruna, je zdla se na tomto mst
pchod mladho hrdiny naeho oekvati.
Povstavi s kamene, na nm dosud byla sedla, vzthla
kostnatou pravici proti jezdci a pravila:
ekala jsem na tebe, mlad orle, nebo tum, kam tvj let
zamuje.
Chvojka byl v prvnm okamiku pekvapen neoekvanm
setknm tmto, ale zrove byl poten tm, e mu osud tak
brzo entinu tuto v cestu uvedl, po n se byl nedvno jet
krme vyptval.
Zanech obraznch e svch, eno, pravil popojev ble
k staen, a sdl mi pinu toho, e mne prv zde na tomto
mst oekv.
Ped starou Verunou nezstv nieho ukryto, ani
mylenky lidsk. Ji od vrka jsem vdla, e milenec Mariin
tout cestou se bude ubrati, kterou druhdy tak asto s milkou
svou ruku v ruce byl se prochzval.
A pohlela vraznma oima na mladka, jakoby jej
vyzvala, aby se odvil ji ve li viniti.
115

Chvojka zardl se ponkud pi spomnce na doby nedvno

minul, kdy skuten se zboovanou dvkou byl se po behu
Labe prochzel, a zvolal:
Jak? ty v o lsce m k on dvce, o n posud nikdo
nieho byl netuil?
Pravila jsem ti u, e ped starou Verunou nen nic
tajnho. Znm tvou milost k dcei Hradiskho tyrana a chci ti
bti npomocna, abys cle svho doshl.
Skuten? chce tak uiniti? zvolal Chvojka s radostnm
zachvnm a podval s kon pravici staen, kter srden ji
stiskla.
,,Ty's syn m dvn ptelkyn ze zmku porkova, a proto
chci ti ve obtovati a ve pro tebe podniknouti.
O, mluv tedy, co v o Marii od doby mho odchodu?
Holubice teskn po svm milenci a oi denn pro-lvaj
slzy jak bohat hrch velik. Lce jej ubledly a slova Verunina
nemohou ducha jejho vyjasniti. V, jak osud j otec jej
pipravuje?
Nevm, nieho nevm! Probh, mluv rychle, co s
nebohou obml ten bdnk, jen nen hoden otcem jejm
slouti!
Nut ji ke satku s Kukuskm sprvcem a ji dnes m se
prvn ohlka s kazatelny chrmu Hradiskho dti.
Chvojka vydal po zprv tto zoufal ryk ze sebe.
O, ten niemnk! zvolal vniv. Rozdrtm jej tmato
rukama! Vak nikoli, uti se srdce moje, dodal hned na to
mrnji, za krtko bude na jin mylenky piveden.
Pak obrtil se zase k Verun a tzal se:
A Marie? Kterak ta o spojen tom sml?
Staena oste pohledla na mladka a kravm hlasem
odvtila:
Tak mlo zn lsku sv dvky? Ti dny jsou tomu, co mi
psahala v Novm lese, e radji ve vlny Labe se pohrou,
ne aby vilnku onomu ruku podala!
116

O, ty's s n mluvila v tchto dnech, ty m k n pstup?

Tak jest, mladku; star Verun jsou dve kadho domu
oteveny, ani Hradisk direktor je nesm ped n zavti.
Pak proka mi slubu, staeno lechetn, kterou jen ty
me vykonati!
Za tou pinou t zde oekvm. Mluv, eho d ode
mne?
Abys tajn uvdomila Marii o mm pchodu.
,,To by i bez tvho vyzvn bylo se stalo. A jinho pn
nem?
Chvojka.se na okamik zamlel.
Pemlel o tom, m-li od milovan dvky tak velkou ob
dati. Lska jeho ale brzo vecky pochybnosti pemohla.
Pleitost mimo to jevila se ku setkn s dvkou vborn a sm
osud zdl se mu ji pipravovati.
Proto pravil po chvli k staen:
Projev j vmluvnmi slovy svmi horouc lsku k n, jen
pichzm, abych ji vysvobodil z drp nelidskho otce jejho.
Vak musm s n dve mluviti, ne v boj s otcem jejm se dm,
abych ze slov jejch erpal nov odvahy a jarho popudu k
velkmu dlu, je dnes ponm!
Stane se po vli tv, pane! Veruna bude poslun kadho
rozkazu tvho a rum ti za to, e Marie s vtrem o zvod ve
tvou nru polet.
O, tedy sp a bu zjitna vdnosti m!
Staena opt oste na pohledla.
Brala kdys Veruna odmny za sluby sv? Smla by jich
od syna ptelkyn mld svho vzti?
Odpus, staeno, jsou smysly m radost zajaty, e prvn
krok na velk drze m tak netuen tst mi pipravuje. Vak
rci, kde mono s Mari bez svdkv se setkati?
Tam kde tolk blaench chvil jste byli ztrvili, ne surov
ruka svazek srdc vaich roztrhla. V Novm lese u sochy Jee
a Samaritnky ji oekvej nejdle v hodin; j ji se o to
117

postarm, by z domu mohla vyjti.

O, jak jsem ti povden, staeno! zvolal Chvojka se
zpalem a poznovu Verun ruku podval.
A o otci svm nemluv, Jene? tzala se jej s vitkou
staena.
Lce Chvojkov vzplanuly pi slovech tchto.
Naopak, eno, vypluje jako Marie vekerou mysl mou a
ve dvou hodinch spat jej na svobod. On nejdv m
kladm onoho bdnka vyrvn bti!
O tom jsem t ji vera slyela v krm hovoiti. M tedy
skuten tolik moci, abys mu ob jeho z drp mohl
vytrhnouti?
Jen nkolik slov k nmu promluvm a mus dosti m
vyhovti!'' zvolal Chvojka Netu, jak mrano se nad nm
stahuje, z nho j jedin na mohu blesky metati.
Uznvm moc tvou, Jene; jsi k velkmu dlu povoln a j
ti budu v nm pomocn, abys neptele svho i neptele lidu
dokon mohl zdrtiti. Nadejde jet as, kdy t o m moci nad
tm zlosynem se pesvd! Nyn vak kvapm ji, abych
truchlc holubici potila!
A kynuvi rukou pozdraven Chvojkov, ubhala po behu
eky vzhru, a za nedlouho zrakm Chvojkovm se ztratila.
Chvojka fnjakou chvli jet za n pohlel, pak i on kon
kdal jzd pobdnul.
Jel vak volnm krokem nyn, nebo se mu jednalo o to,
aby nepiel dve na msto umluvenho zastave-nka, ne a
tam tak ob entiny se dostav.
Srdce mocnji builo mu v prsou, nebo pouh pomylen
na setkn s milovanou dvkou, kter ji takka byl se odekl,
naplovalo ducha jeho nejen netuenou jindy radost, le i
odvahou k nejobtnjm pokusm, jakch poteba bylo, aby
vyplnn nejvelej dosti sv doshl.
Bylo mu, jakoby nov, bystej krev v ilch jeho obhala
a s jasnm okem te budoucnosti vstc hledl, kter jet u
118

veer o Novm roce tak dsnou se mu zdla bti, e v zchvatu

zoufalosti i konec ivotu svmu uiniti chtl.
Ve toto trudn pomlen nyn zmizelo, duch jeho se stal
opt tak jasnm, jakm druhdy bval, dokud tajn lsce jeho k
Marii nidn nebezpe nehrozilo. A v okamiku tomto byl si
vtzstv svho tak jist, e o zdaru posln svho na Hraditi ani
v nejmenm nepochyboval.
Mun a hrd vztil hlavu, aby ustlen jsa v mysli
porozhldl se v krajin, kter v tomto okamiku ve zcela jinm
svtle se mu zjevovala, ne kdy posledn byl na ni okem
zmaltnlosti a zoufalosti pohlel, a jako dmonem tvan z n
ubhal.
Cesta jej vedla nyn nad Labem, kter ovem ledovmi
okovy spoutno bylo, e ani nejmen ustot ry-chlotokch vln
jeho do ve nedoznval. Na prav stran vznela se str
lesem porostl do znan vky, a na konci tto strn vznel
se v ladnm poloen zmek Kukusk, za nm prel
pitlnho staven se thlo. Ddina Kukus rozkldala se na
druh stran chlumu pod zmkem, e ji s nzkho behu
labskho nebylo lze shldnouti.
m vce Chvojka ke Kuksu se piblioval, tm patrnj se
stvaly stopy nkdejho psoben hrabte porka, akoli ve
u dlouholetou spoustu a zanedbn jevilo. Pkn upraven
cesta vedla podl behu k zmku, do nho pracn vytesan
schody uvdly; tu a tam mezi stromovm stla socha
nkterho pohanskho boha, ale mlo kter z nich se v celosti
sv byla zachovala; tu hlava, tam ruka, onde opt attributy soch
tchto po zemi se vlely a nyn snhem zasypny byly.
Nedaleko zmku vedl pkn most pes Labe, od hrabte
porka tymi kamennmi sochami svatch ozdoben, kter
ale u dvno byly se stanovisek svch zmizely. Ti z nich
jesuit dali toti do kltera pensti, tvrt pak z
lehkomyslnosti byla do Labe svrena, z nho v let pi nzk
vod hlava jej posud z nho psku vynv.
119

Nemn poutal pozornost bval lzesk zmek hrabte

porka, jeho prel freskami a skulpturami bohat ozdobeno
bylo le pro ve toto neml Chvojka v okamiku tomto
smyslu a jen vzdychnut pi spo-mnce ru potomka porkova,
kter v cizin byl dosud trviti musil, kdeto jesuitt
uchvatitel byli z majetku jeho tyli, vydralo se z prsou jeho.
Le i tuto mylenku zapudil brzo z rozjaen mysli a
stezkou pod zmkem bral se dle k severu, kde znm nm ji
Nov les po levm behu Labe a ku Hraditi se rozkldal. Ani
ze zmku ani z kltera nebyl jej nikdo pozoroval, nebo po
vypuzen jesuitv ob budovy na ten as oputny stly a
pouze od nkolika panskch elednv obydleny byly.
Na druh stran, kde zmnn ji stromoad z Kuksu do
rce vedlo, jevila se v me jet vt nkdej zd-lanost tto
krajiny. Ve vzdlenosti asi dvou hon ponal Bokousk les,
kde svat na stromech rostli, a jen za as porkovch
pravmu parku se podobal. Do vchodnho stromoad, je
stedem hje tohoto vedouc, spojen s Novm lesem udrovalo,
vjel nyn Chvojka na cest sv.
Tu vtal jej hned na prvnm kmeni bukovho stromoad
oben Jid, za nm cel ada ve stromy vytesanch soch
nsledovala. Nejdve to byli proroci, pak apotolov
a^uennci Pn. Uprosted tto ctihodn spolenosti ubral se
Chvojka dle ku pedu, a se dostal k mstu, kde druh
stromoad s tmto prvnm v pmm hlu se kiovalo. Zde stl
mal letohrdek, jen hrabti porkovi a hostm jeho za
ptainec slouil, z nho tisce pochytanch ptk opt na
svobodu putno bylo, kdy jim na hrdlka lstky s npisem a
letopotem byli upevnili.
Kolem letohrdku tohoto zahnul Chvojka v lev rameno
stromoad, je jej k severozpadu vedlo, kde u v nevelk
vzdlenosti Nov les ili Betlm, jak tehd od lidu pro
mnostv soch a jesky svch nazvn byl, se rozkldal.
Zde v Novm lese tomto to bylo, kde hrab pork
120

bizarnmu duchu svmu plnou uzdu byl pustil a nejpodivnj

pomnk choutek svch po sob zanechal.
Ji proda sama byla tuto st krajiny neobyejnmi vdky
nadala; s hojnch pskovcovch skalisek, je tu v lese
roztrouen vystupovala, otvrala se nejrozmanitj vyhldka
na vecky strany hradisk vysoiny, a fantastickch tchto
tvar skalnch hrab pork k provdn sochaskch svch
npad co nejvydatnji pouil.
Dal tam vystavti bezpoetn poustevny a jeskyn,
vykouzlil stinn zahrdky a fontny, zdil stromoad a
jednotliv skaliska promnil ve skupen soch neb jin bjen
podoby.' Uprosted toho vtaly pohovky a sedtka k odpoinku,
rueje lesn k oberstven. Hned na potku stromoad, do
nho te Chvojka vjel, aby jm v stranu ku Hraditi se dostal,
stla poustevna sv. Antonna, v n nkolik maleb freskovch
vjevy ze ivota tohoto svatho pedstavovalo. Nedaleko toho
byla z mocnho pn stromu socha sv. Eustacha vytesan. Dle
vedla cesta k osamotnl skalin, je v ohromnou hlavu lv
promnna byla, z n kilov pramen do ndrky se inul;
nad ndrkou touto sedl na jedn stran Je, kdeto na druh
Samaritnka vodu z n drky nabrala.
Zde na tomto mst byl zatmn cl cesty Chvojkov, zde
kzala mu star Veruna pchod Marie oekvati.
Chvojka tedy zastavil a poal se po okol rozhleti.
V lese panovalo pln ticho, jen skehotem etnch vran
poruovan, kter nad stromy lesnmi v povt krouily. Ve
bylo zahaleno ve vrstvu snhovou, co bezpoetnm sochm a
skaliskem okolnm zvltn barvitosti dodvalo.
K severu bylo stromoadm s povenho stanoviska tohoto
zti chrmovou v a stechy hradisk, jejich zasnen
plochy v paprscch rannho slunce se leskly.
V tuto stranu byly zraky Chvojkov touebn obrceny,
nebo odtamtud mla se mu objeviti hvzda jeho, kter te v
nov zi mu vychzela.
121

Nemusil dlouho ekati, nebo sotva e byl s kon seskoil a

jej k nedalekmu stromu pivzal, objevily se u na pokraji lesa
dv post?vy entin, z nich prvn znan pedbhala a s vtrem
o zvod letti se zdla.
Byly to star Veruna a Marie, dcera Hradiskho panskho
editele, kter neetc dnch ohled na obtnost cesty, do
nrue milencovy spchala.
Veruna za n sotva dechu popadajc krela.
Chvojka sotva e byl dvku zahlednul, ji tak vstc j letl
a v nkolika okamench oba milenci na prsou si leeli.
Mj drah Jene!
M drah Marie!
Tak ozvalo se s nadenm vrazem se rt obou mladch
lid a hned na to rtov jejich v sladkm polben onmli.
Dlouho se dreli v prvnm zchvatu svm takto objati,
zapomnli na okoln svt, nebo lska jejich byla jim v
okamiku tomto svtem, kter jim ve ostatn vynahrazoval.
Teprve kdy star Veruna a k milencm se piblila,
procitli tito ze zapomenut svho slovy jejmi:
Rychle povzte sob, co mte jeden druhmu sdlili. Oba
muste bti zase brzo v Hraditi.
O, nespomnej mi na oistec, kdy v rji se nalzm!
zvolala dvka a poznovu Chvojku objala.
Na tomto mst ale nesmme zstati! napomnala dle
staena. Poodejdme tamto do jeskyn sv. Jeronma, kde na
suchou lvku mete usednouti.
Ano, tak uinme, Marie, pravil Chvojka k dvce, zde ve
snhu a na silnici nemohu t v nebezpe vydvati, abychom od
nepovolanch zrak vysldni nebyli.
A pojav ji jemn za ruku, odvdl ji stranou do lesa k
naznaen jeskyni, kam star Veruna je nsledovala, opacrn
na vecky strany se rozhlejc.
Po cest tto, po n oba milenci mlky se za ruce drce,
jen v o si pohleli, jakoby z tohoto zdroje zprvu o
122

dosavadnch utrpench svch erpati chtli, nabudeme i my

pleitosti, abychom sob lepou dvku tuto ble prohledli a se
zevnjkem jejm se seznmili.
Dcera direktora Hradiskho tala asi osmnct let vku,
byla thl vysok postavy, jej pkn vzrst ani zimnm
odvem, jej na sob mla, neprospn zahalovn nebyl.
Lehkou chz vznela se jako vla nad zem a rychlost pohyb
jejch svdila o ohniv letoe, kterou dn protivenstv
nemohlo schladiti. Lce jej, sv rovou barvitost se
vyznaujc, kter rychlm bhem jet zvena byla, byly rys
velmi pravidelnch a jemnch, e kad mal umlec by sob
byl milostnho oblieje tohoto za vzor k obrazu Madonnin
pl. V modrch och dvinch spovaly tiscer vdky, a
vraz oblieje byl hned pi prvnm spaten nad mru jmav.
Slovem, byla to dvka, po n kad srdce zahoeti musilo,
zvlt kdy vborn vlastnosti ducha jejho seznalo.
Mlad Jan Chvojka, jen od tlho mld byl s Mari
vyrstal a co syn rychtv snaz pstup k dcei direktorov
ml, ne jin ze synkv selskch, stal se jej prvn a jedinou
lskou, ji sob za krsnho letnho veera na tme skoro
mst Novho lesa byli vyznali, na nm za tak zmnnch
pomr nyn opt se seli.
Prv doli k jeskyni, jej vnitn prostora jet stopy
bvalho vyoen na sob nesla. Stny byly druhdy malbami
ozdobeny, z tch u ale jen nepatrn zbytky se zachovaly. V
pozad odpoval na kamennm loi poustevnk sv. Jeronm,
jeho socha ale u valn otluena byla; v poped pak se thla
kolem skaln stny sedtka, z nich jedno Chvojka sob
vyhldl, aby Marii mkk sedadlo upravil. Strhl toti pl s
ramene a pinutil dvku, aby na usedla.
Sm pak ped n na kolena kleknuv, ruce jej blostn ve
sv pojal a s nevslovnm vrazem lsky a soucitu vzhru k
dvce pohledl.

123

Sotva e kon ke stromu pivzal, objevily se dv postavy entin

124

Marie, ty's mnoho trpla! zvolal vniv. tu to v oku

tvm, e otec tvj ti stran trpen pipravil
O, nespomnej u dob minulch, odpovdala dvka jemn
a sklonila hlavu na ji mladkovu, ptomnost tvoje mi ve
vynahrazuje.
Vm, drah dvko, vm ji, jak osud ti otec hodl
uchystati, ale pismbh, hanebn tento in se mu nezda!
Nut mne k satku s nenvidnm sprvcem Doubravou, a
j pece nemohu^nikoho jinho milovati le tebe!
Jest to pravda, e u dnes prvn ohlka tohoto satku se
dje?
Tak jest, Jene; otec na to nalh, aby ve co nejdve
ukoneno bylo.
Nu, neobvej se, Marie, tato ohlka nebude dnes a nikdy
s kazatelny tena!
Jak? co prav? ty si trouf tolik dovsti, Jene? Ba jet
vce! znla hrd odpov mladkova. Od tku mho z
Hradit ve se se mnou zmnilo a j nyn netuen prostedky
mm ku pomoci.
A hodl ped otce mho pedstoupiti po onom vjevu,
jen se mezi vmi naposledy udal?
Ve tvrt hodin budu ped nm stti, Marie! Jen za tou
pinou zase tak brzo na Hradit pichzm, kter jsem do
smrti chtl mjeti.
O, Jene, j se o tebe velice obvm, zalkala dvka a
zakryla lce na prsou mladkovch. Otec mj je proti tob i
otci tvmu nesmrn rozzuen.
Vm, e dr nebohho otce mho u vazb; avak psahm
ti, e u v nejbli pl hodin dobrovoln jej na svobodu
propust!
Dvka vrtla hlavou, jakoby nebyla s to, aby slovm tmto
dokon vila.
Ty pochybuje o nynj sle m? tzal se Chvojka s
jemnou vitkou. Nu, za krtko se o n pesvd. J chtl
125

jen z st tvch slyeti, zda posud miluje svho Jana a zda

obmlen satek se sprvcem^Kukuskm se dl proti vli
tv.
O, jak me o lsce m pochybovati, drah Jene, krala
jej dvka se slzami v och; spe bych pod ledem v Labi smrt
hledala, ne abych Doubravovi ped oltem ruku podala.
Ty's m svtice, Marie! zvolal Chvojka se zpalem, a
dn moc na svt mi t ji nevyrve! Nyn tm munji se otci
tvmu postavm, an tv lsky jist jsem!
A vtiskl nov polibek na rty dviny.
Pamatuj jen, e to otec mj, jeho poehnn sob peju!
prosila dvka milence, jen co mladistv bh v pln sle a
bojechtivosti ped n stl.
Neobvej se, Marie, njakho pkrho vstupu, jako pi
odchodu mm mezi mnou a otcem tvm se udal, chlcholil ji
pevnm hlasem Chvojka; tehd jsem byl nezkuen
mladk,*bez prostedk, bez pomocnk, sm na sv slab sly
odkzan. Le nyn v krtk dob stal jsem se muem, sla
moje stala se neoblomnou a nic nemonho nestoj mi v cest.
Pouze nkolika slovy zdrtm odpor jeho a tmi jej pln v moc
svou dostanu!
Dej Bh, abys tvrdou jeho mysl obmkil! Jinak by tv
Marie musila sob zoufati! lkala dvka a opt k prsoum
mladkovm se vinula.
Tu objevila se u vchodu do jeskyn star Veruna a dvku k
rychlmu nvratu do domova pobzela, aby del neptomnost
jej podezen otcovo nevzbudila.
Jen slovo jet, drah Marie! pravil Chvojka povstvaje.
Co v o osudu otce mho?
Jest sklen na mysli ve vazb sv, vak pln zdrv a
asto tebe spomn. Denn jsem jej ve vzen vdala.
Jak? ty's k nmu dochzela, drah dvko? ty's jej tila?
zvolal se zpalem mladk a vele dvce ruku celoval.
Mohla-li jsem otce tvho, jen i mn otcem sluje, v bd
126

jeho opustiti, kdy otec mj tak velice se na nm proheil?

O, dky, tiscer * dky tob, mj andle! Nyn jsem
dokon uspokojen!
A jet polben na elo dvino vtisknuv, vyvdl ji z
jeskyn k Verun, kter je u s netrplivost oekvala.
V brzku se opt shledme! volal Chvojka za
odchzejcmi, kter brzo stranou v lese zmizely. Sm pak
odebral se ku kmenu, k nmu byl kon svho pivzal a
vyhoupnuv se na, volnm krokem poal sjdti k Hraditi,
je brzo ped mm se prostralo.
IV. P AN DIREKTOR HRADISK.
Mstys Hradit i za naich dnv neli se mnoho od
nkter vt vsi, tm mn pak tomu bylo v dob ped sto lety,
kdy pouze mstn chrm Pn, fara a tak zvan pansk dm, v
nm nyn pivovar se nalz, z Kamene zbudovny byly.
Veker ostatn domy a chatre Hradisk byly tehd, jako z
valn sti i nyn, z pouhho deva vystavny a bez rozdlu
slmou kryty.
V eenm panskm dom, jen stl pmo pod chlumem,
na nm nkdej zmek Hradit Choustn-kovo se vypnal,
nalzalo se sdlo vrchnostenskho adu a zrove editele
panstv Hradiskho, od eho tak nzev jednopatrov, ze
sedmnctho stolet pochzejc budovy tto se odvozoval.
Bylo to staven dosti pomourn, u poddanho lidu stran
povsti povajc, nebo odtud byly na kovny ony ote, pod
jejich t a k padu stnal a jim dosud nijak nebyl se
vymknouti mohl. Jen s pocitem hrzy a strachu chodil lid
kolem panskho domu, v jeho dvoe u tolik exekuc bylo
se dalo a od nemilosrdnho direktora tolik trest a pokut
diktovno bylo.
Tak tohoto jitra v slavnostn den sv. T krl plili se
127

obyvatel Hradit a ostatnch pifaench obc kolem budovy

tto ke chrmu, jen na druhm konci nmst stl, a
nezastavili se dve, a pod lpami ped chrmem se ocitli, kde
obyejn sousedi v hovoru spolenm na poet slueb Boch
ekali.
Pjemn pohoda zimnho tohoto dne zdrela i tehd
znan poet soused a mladk na prostranstv ped chrmem,
kde hlun hovor o verej boui, o veernm obchzen
kantorovu a o sterch jinch vcech se vedl.
Tu vyel z postrann uliky mu nzk, zavalit postavy a
pmo k jedn z hovocch tlup zamil.
Ho, ho! snad nechce star Adamita Radon na mi svatou
jti! ozval se jeden ze sousedv, kdy byl mue tohoto zahledl,
jen byl skuten Radon, kterho jsme u vera v krm u
ernho vola nad Hema-nicemi poznali.
Zraky vech ostatnch se v onu stranu obrtily a veobecn
udiven nastalo.
Skuten, je to star Radon! ozvalo se s nkolika stran.
Snad vsel do sebe a chce se stti hodnm katolkem!
Jde na kzn naeho velebnho pna, aby se blud svch
odekl!
Anebo chce ns na svou nevru obrtiti!
Takov projevovaly se hlasy v tlup nad objevenm se
Radone, o nm znmo bylo, e u bezpoetnch trest byl
podnikl, ponvad obadm panujc crkve a dotynm
povinnostem se podrobiti nechtl.
Pichzte konen k rozumu, Radoni? oslovil star jeden
soused Radone, kdy tento a ku shromdn se piblil.
Chcete kacstv svho zanechati?
Ticho, kmote Brto; necht mne se svou modloslubou na
pokoji! odpovdal drsnm hlasem Radon. Dnes uzte, jak se
svtsk moc kc ped krlovstvm Bom a brzo i na
ernoknnky vae dojde!
Oho, vy zpvte posud svou tvrdojnou pse! znla
128

odpov starcova. Nenapravil-li vs panlsk osel, pak vm

jist v Hradci hlavu narovnaj, jako se starmu Chvojkov
stane, kter myslil, e po vypuzen velebnch otc jesuit
vemu kacstv uzda putna bude.
A prv na tom se dnes moc krlovstv Boho vypln!
zvolal Radon a oi jeho se zajiskily. Za krtko se staten ten
mu z onoho pelechu tyranstv co vtz navrt!
A ukzal rukou na pansk dm, v jeho zadn sti se
atlava nalzala.
Vecko. se dalo na ta slova do hlunho smchu.
Chcete vy mu snad z vzen pomoci? To pichzte trochu
pozd! pravil jeden ze zstupu.
To vm, e pozd! dokldal jin, j u musil dostaviti
kobylu, kter Chvojku spoutanho do Hradce doveze.
A j druhou, akoli jsem si odpoledne do Dvora vyjeti
chtl, podotkal druh soused; pansk sluba ale pedchz.
Mn pravil ped chvli Vaek direktorv, e hned po hrub
zapbne, aby rychte ve prvodu pana psae do Hradce
dovezl, znlo s tet strany.
A j vm povdm, e jej tam nepoveze! vzkikl zase
Radon a udeil se v prsa.
Star Radon m dnes zase svj zl den! pravil po stran
jeden ze sousedv k druhmu. Nechme jej mluvit, aby z toho
nic horho nepovstalo.
Ostatn mu pizvukovali a s politovnm na fanatickho
mue pohleli, jeho e si jinak vysvtliti nemohli, ne e z
pomatenosti smyslv pochzej.
Jen eptejte o blznu Radoni, mluvil posupn Radon,
jen dobe pozoroval, jak vlastn dojem ei jehc na lid
psobily, vak vy brzo jinak mluviti budete, a inek
krlovstv Boho spatte! Nen to hanba pro vs, pro celou
obec vai, e s rychtem svm nechte takto jako s nejhorm
zloincem zachzeti?
Pro se stal kacem! prohodil jeden ze sousedv.
129

Pro tal v kacskch knihch a nechtl chodit na

kzn! doloil druh.
A horho na nevte, vy lid slabho ducha? zvolal zase
Radon v rozilen. Nebyl vm po ticet let zastncem, nebyl
va obci pravm otcem, e jmno jeho v cel krajin s ctou
bylo jmenovno! A te n ajednou po nm kamenm hzte,
kdy ruka tyranova i na toho poctivce se odvila?
To je vecko pravda, Radoni, ozval se zase prvn soused,
co tu o naem bvalm rychti pravte, ale kac zstane
kacem, a vecky jeho dobr skutky stanou se nim ped tmto
jedinm zloinem, jak n velebnek pravil.
Ostatn tm slovm pisvdovali, pece ale tu a tam ltost
nad osudem starho Chvojky se projevovala.
Nu dobe, jen nezapomete, e ztra se me pihoditi
vm, co dnes rychte Chvojku potkalo, zvolal Radon. Jest
nkdo z vs jist ped tyranem v onom dom?
A kynul opt rukou k panskmu domu.
Nikdo neodpovdal, nebo kad pravdu slov tch ctil.
My jsme ale pravovrn kesan, pravil po chvli star
soused, a vrchnost slu ve vem poslouchati.
I kdy zloinu se na vs dopout? tzal se posmn
Radon. i jste snad spokojeni s tm, jak s vmi ten tyran
zachz od t doby, co se po vyhnn jesuit sarr.ojedinm
pnem na Hraditi stal?
To nepravm, odvtil staec, vak to tak vn trvati
nebude, a panstv dokon na novho pna svho pipadne. A
stane-li se Hradit panstvm csaskm, jako povdaj, pak
nebudeme si lepho ivobyt pti.
Ostatn sousedi ei starcov pizvukovali.
Tte se blhovou nadj! sml se Radon. Ne k tomu
dojde, budete dvno a na ki odeni a ani hl ani mona vm
nezbude, abyste mohli ebrotou jti! i mte pln stodoly, i
mte spravedliv sousto do st a vte, m za msc se iviti
budete?
130

Je pravda, Radoni, psvdoval staec; ,,ne-roda leton

ns tce stihla, tak e j u minulho thodne posledn chleba
pekl. Pak se nm ale pome z vrchnostenskch zsob!
erta starho se nm pome z panskch pejchar!
ozval se nhle divok hlas mue, jen prv k tlup byl
pistoupil a posledn slova zaslechl, z nich vyrozuml, o se
jedn.
Ve se zase obrtilo k novmu pchozmu, v nm opt
jednoho ze svch dvjch znmch, toti sedlka Rezka,
poznvme.
Aj, vtme vs do Hradit, kmote Rezku! pozdravil jej
podnm pravice star soused Hradisk. To jste si dnes v
Hemanicch asn pivstali.
J celou noc ani nespal, kmote Zrubo, odpovdal Rezek
horliv, a jet te mm hlavu plnou roup!
Ho, ho! co pak vs tak pojednou poblznilo, kmote? Vy
jste jindy hlavou pli mnoho nepracoval.
Ale u vech ert, te budu pracovat! vzkikl Rezek. A
to tak dlouho, dokud to vecko nevyourm, co jsem vera
slyel! Vte, ptel, pro jsem piel dnes do Hradit?
Nu, to je snadn odpov; jdete na hrubou.
Ne tak zrovna, kmote; pedevm chci se podvat do
panskho pejcharu tamto na hrad
A co tam? tzali se pistojc s udivenm.
Zdali je to pravda, e je pejchar vyprznn a e pan
direktor vecko obil z nho Burkum za drah penz prodal,
jako to ostatn vrchnosti in, jen aby poddan lid hladem
poel!''
Veobecn ustrnut jevilo se na lcch veho ptomnho
lidu.
Co pravte, kmote Rezku? zvolal za obecnho hluku
star Zruba. N pejchar e je vyprznn?
A z eho se nm dostane zlohy jako minul lta? Z eho
budeme sti, kdy je pansk pejchar przn? To hlady
131

pomeme, jako ti uboz v horch!

Tak se ozvalo te se vech stran a hluk po ohromujc
zprv se vdy vce zmhal, ani nyn i odjinud zvdav
soused pichzeli, aby po pin nenadlho ruchu tohoto se
poptali.
A odkud to vte, kmote Rezku? Snad jste byl jen obelhn,
to nen mon, aby tak nemilosrdn na poddan se
zapomenulo! pravil zase star Zruba, kdy hluk ponkud se
utiil.
Slyel jste u nkdo starou Verunu lhti? vskoil te do
rozprvky Radon.
Ta to tedy pravila? ozvali se nkte. Pak tomu vme!'
Star Veruna je na rozumu pomatena, ale mono j jako knize
viti!
Ano, ano, pisvdoval rychle Rezek, mm to od star
Veruny, kter pr za poslednch noc na vlastn oi vidla, jak
se obil ze pejcharu na panskch vozech ke hranicm slezskm
odv! ,
Pn Bh s nmi! to hlady zhyneme! Vdy jsme se
vickni na to spolhali, jako za pedelch let! znlo ze
sterch st a ji i tak vitky a lni proti panskmu direktoru
se tu a tam ozvati poalo.
Co jsem vm pravil ped okamenm? zapoal zase se
svm belskm smkem Radon, kter se zlibou toto
rostouc rozkvaen v lidu pozoroval. Vera zadvil rychte
Chvojku, dnes zadv vs!
Vickni ctili pravdu i vhu tpku tohoto a jen zatknut
psti a zlost zancen zraky byly odpovd na poznamenn
Radone, jen dle pokraoval:
O, znm j dobe tu elmu ze zjeven Boho, kter te
jednoho po druhm z ns chce trhati, aby lup svj provdti
mohla. Tu vizte, e vm podobn osud stroj jako poctivmu
starci Chvojkov! Toho vydv co kace knm Hradeckm,
aby navdy se jej zbavil co nepjemnho svdka a alobnka, a
132

te u tak vm k hrdlu sah, jen aby mamon svj mnoiti

mohl!
Nov reptn v lidu nastalo, povzbuzovno jsouc emi
Rezkovmi, kter vysokm hlasem psahal, e u ani kroku
neudl na robotu pro vrchnost tak ne-svdomitou, kter v as
nedostatku a nouze poddan sv hladu zstavuje.
Nedme se, a u padne oko nebo zub! volali nkte z
nejrznjch. J enu a dti nenechm hlady pojti a kdybych
i pirnu direktorovu vyloupiti ml!
Ne, na jatky se nedme vodit, jako ti uboci v horch,
kte se korou se strom iviti mus! optovali jin. U ns
bylo vdy obil dost, a kdo ns te o n okradl, a se ped
pomstou na tese!
Takovto smlen bylo vodou na mln Radone, a Rezek se
sv strany neustle volal, aby vickni spolen se li do hradu
pesvdit, zdali pansk pejchar, v nj jedna st bvalho
hradu Choustnkova byla promnna, skuten jest vyprznn,
a pak aby Hradit teba nsilm svho rychte Chvojku z
vazby jeho vyprostili.
Ne tak, nen k tomu teba nsil! ozval se na toto posledn
podotknut Rezkovo Radon; i zapomnl jsi u slova onoho
tajemnho vyslance, kter vera veer pibyl do tto krajiny,
aby se nm zastncem stal? Ten pravil, e starho Chvojku
pouze nkolika slovy z vazby jeho vysvobod, a slovm jeho
musme viti.
J mu sice vm, ale jistj by bylo, kdybychom si sami
pro rychte doli, namtal Rezek, vlastn pomoc nejjistj!
A ostatn dv jaksi dlouho na sebe ekati.
O kom to mluvte, Radoni? tzal se star Zruba Radone.
Kdo e starho Chvojku vysvobod?
Vak brzo jej poznte a hlavy sv ped nm sklonte,
znla odpov Radonov; pichz co vysvoboditel n, jen
ns vecky pomst na direktorovi! Star Veruna se jet nikdy
nezmlila v lidech a hned v prvnm okamen nm pomoc od
133

nho prorokovala.
Kdo by to mohl bti? kdo se to nad nmi ustrnul, e i
direktorovi se postaviti hodl? bylo hdno se vech stran.
Nen to snad sm 'csa Josef v zakuklen, nebo pr asto
takovm spsobem mezi lid utiskovan si vyjd.
Znm csae dobe, kdy ped tymi roky u Plesu
mekal, kde novou pevnost stav, odpovdal Radon; tento
jest mladk jet, ale sla mue mu v och hr. Chcete-li jej
seznati a ze slov jeho se potiti, pijte dnes veer do krmy
Hemanick, tam slbil nm zase zatemnl mozky otevti!
To uinme! ozvalo se nkolikero hlas. Dnes nastv
nm velk den!
Hle, tamto jej vidm pijdti! zvolal nhle Rezek a
ukazoval na konec ulice zpadn, kde skuten mlad Jan
Chvojka na koni se objevil a volnm krokem pmo k
panskmu domu mil.
Byl vak zahalen tak tsn ve svj pl a klobouk ml tak
hluboko v oi vtlaen, e nikdo z domcho lidu ho nepoznal.
Ano, jest to on, jest to n Mesi, kter ns z otroctv
naeho vykoup! zvolal Radon a s planoucma zrakoma na
Chvojku pohlel, kter rue se svho kon seskoiv, hodil
uzdu ped vraty panskho domu zevlujcmu elednu a pak do
domu vstoupil.
Myslte tedy, Radoni, obrtil se star Zruba k tomuto,
e ten cizinec jde pmo k panu direktorovi, aby se rychte
Chvojky ujal?
Za krtko se o tem pesvdte, vy krtkozrac, odvtil
drsnm hlasem Radon a mchnul pravic v povt; vy byste
se toho neodvili, vy zbablci, abyste poctivho starce se
ujali!

134

Ano, jest to on, n Mesi zvolal Radon.

135

Nevm, nevm, jestli se nemlte, odpovdal polohlasn

Zruba; nai soused ponaj njak divn na pansk dm
pohleti, co jste jim vy a Rezek ty roupy o pranm pejcharu
panskm zasadili.
A pismbh, toho direktorovi nezapomeneme, a s nm
tovati budeme! zvolal Rezek, v e jejich se vmsiv. A to
se mus stti hned, nebo dle se u na krev dti nedme! Vteli pak, ptel, e robota je u dvno od csae Josefa zruena, a
e jenom vrchnosti patent robotn zadruj?
To u jsme tak doslechli! ozvalo se na to nkolik hlas.
Na Broumovsku a na Nchodsku aspo u nechce nikdo na
robotu chodit, jak lid z tch panstv vypravuj.
,,A proto my tak u ani kroku na robotu neudlme!
vzkikl zase Rezek. Zejtra afe ze statku vyhodm, a mi
pijde robotu ukldat! A nm direktor patent csav ohls!
Sta hlas tomuto poadavku pizvukovalo, nebo slovo
robota jako jiskra v prachu stelnm psobilo. Jiten vdy
vce rostlo a nebylo u ani teba e Rezkovch, aby vn
lidu poddanho se rozbouily.
Thnme vespolek do panskho domu, aby nm byl patent
vydn! zvolal vysokm hlasem Radon. Mme snad jet
dosti siln psti, abychom si prva svho tebas nsilm
dobyli!
Ano, ano, Radoni! ve ns na kancel! te jsme my
pny, kdy je robota zruena! ozvalo se hlun se vech stran
a vecko se chystalo k tomu, slova tato ve skutek promniti.
Pokejte, ptel, zvolal Rezek, dve se podvme do
pejcharu na hrad a pak tak o tomto ejdstv s direktorem si
promluvme!
Rezek m pravdu! Vzhru na hrad! pesvdme se, je-li
obil tajn odvezeno, na kter jsme se spolhali, a pak
nezstane v panskm dom kmen na kameni!
Rezek s Radonem postavili se v elo rozbouen tlupy a ve
se hnalo k vozov cest, je po strni chlumu vzhru k hradu
136

vedla.
V celm Hraditi se nyn objevil bouliv ruch, a pansk
mukerr, kter chtl rozlcenm sedlkm cestu zastoupiti,
jen st vprasku utekl.
Co toto na nmst Hradiskm se dalo, krel mlad
Chvojka do panskho domu a pevnm krokem se ubral po
prjezde pmo ku snm kancelskm. Le pi shldnut
starho staven v pozad dvora, v nm atlava se nalzala,
zastavil na okamik kroky a s vroucnou touebnost na er
staven toto pohlel.
Vdy tam byl otec jeho vznn a proto msto ono tak
velice pozornost jeho vzbudilo, e mimo voln kroky ped nm
zastavil.
Vak pohnut toto trvalo jen okamik; mrek hnvu, jen
byl ohliej mladkv v okamen tomto peletl, opt se ztratil
a s vtznm pohledem na atlavu pravil Chvojka polohlasn k
sob:
Za krtko se ocitne na svobod, drah ote! V nkolika
okamench budou ti vrata vzen oteveny a sm pak bude se
moci na nepteli svm pomstti!
Pak obrtil kroky do polotemn chodby, je ke kan-celm
vrchnostenskm vedla a ve vedn dny po cel den oivena
byla, nebo tu poddan lid na lavicch oekvati musil, a
pnm kancelskm se zalb jej do adovny povolati.
V tento svten den byla vak chodba pln przna, nebo
k vli vtmu pohodl pana direktora a podzenho personlu
jeho nebylo na Hraditi nikdy v nedli a ve svtek adovno a
vechna pra odpovala. Lavice podl stny v chodb se
thnouc byly tedy przny a Chvojka pmo do kancele veel.
Jen jeden z psav byl tu za vysokm stohem
hospodskch tv zamstnn a sotva e hlavou hnul, kdy
slyel dve otvrati a nkoho pichzeti.
Teprve rzn hlas pchozho jej z nevmavosti jeho
probudil.
137

dm si s panem direktorem osobn mluviti, oslovil

Chvojka psae a pokroil a ku stolu jeho.
Psa poal si jej povlovn prohleti, vida ale, e pece
nesm na pchozho ^obyejnm svm spsobem se oboiti,
odpovdl nedbale:
Pan direktor je te u sndan a nelze s nm a o po-lednch
mluviti, protoe do chrmu se odebere.
J vak s nm mluviti musm a to bez odkladu! znla
urit odpov Chvojkov. Jdte a ohlaste me u nho!
Psa otevel oi na smlho mluvho, nebo po cel as
jeho adn praxe nebylo se mu cosi podobnho pihodilo.
Ano, pane psai, optoval Chvojka jet jednou co
mon rznji; j musm s panem direktorem neodkladn
mluviti, a by i od sndan povstati ml.
A koho pak mm ohlsiti?
Na jmnu nezle; rcete jen panu direktorovi, e jen ve
vlastnm prospchu jeho chci s nm mluviti.
J to k va prosb uinm, pane pravil psa a zvolna
vstval od svho stolu.
Jste na omylu, pane psai, vskoil mu rychle Chvojka do
ei, to nen dn prosba, nbr rozkaz, a vy budete tak
laskav, e jej co nejrychleji vykonte.
Psa zkoprnl nad touto neslchanou e, ale vraz v
oblieji Chvojkov byl tak opravdov a chovn jeho tak
velitelsk, e jen hlavou pohodil a pak do druh sn se
odebral.
Trvalo to notnou chvli, ne se zase navrtil a zprvu
Chvojkov pinesl, e jej pan direktor v tetm pokoji oekv.
Jakmile Chvojka za dvemi zmizel, pravil psa sm k sob
s klebkem:
Nu, ten jej po ertech eredn pivt, e musil od sndan
povstati! Nechtl bych bti na jeho mst, a se obyejn halda
nadvek direktorovch na sesype! Jen v jdle a dn naeho
starho nevytrhuje, sice se mu stane neptelem a do smrti!
138

upnul si po tomto monologu a zase mezi sv akta

zasednul.
My zatm pedejdeme hrdinu naeho a vstoupme do
kabinetu direktora panstv Hradiskho, abychom sob dve
mue tohoto prohledli, ped nm poddan jeho tak neobyejn
respekt mli a jemu tak nekal iny pitny byly.
Direktor Hradisk, pan Martin z Lauterbachu, byl
lovek postavy mal a zrove tak tlust, e by v nm nebyl
nikdo tolik politickho a sobeckho ducha hledal, jak se ze
vech skutkv jeho jevil. Prav se obyejn, e tlouka
lovka nalz se v pmm pomru s dobro-myslnost a
srdenost jeho; ale u direktora Hradiskho inilo pravidlo
toto nesmrnou vminku. Byl on naopak pi v sdelnatosti
sv srdce tak tvrdho, e ani pl, ani nek, ani srdcelomn
vjevy nikdy nebyly s to, aby jej aspo ponkud pohnuly.
Nejvt neetrnost a bezprv dovedl ukrvati pod tak
lahodnm smvem lalochatch lc svch, e by povrchn
pozorovatel byl jej za nejvtho a nejobtovnjho ptele
lidstva povaoval.
Ale pod lisnou ntvakou touto skrval se duch, jen
hoden byl vychovatelv svch, toti jesuitv bvalho kltera
reckho, kde pan Martin z Lauterbachu, z chud lechtick
rodiny pochzejc, byl prvn sv vychovn obdrel. Tm jest
tak smr ducha jeho dostaten charakte-risovn a
pipomeneme-li jet, e pan Martin po smrti hrabte Frantika
porka hrl jednu z hlavnch loh v procesu, jej ret jesuit
proti ddicm hrabte tohoto byli zdvihli, to vysvtlme sob
snadno, pro jesuit et vrnho zastnce a spojence svho
editelem nov nabytho panstv Hradiskho uinili.
Vldl tedy pan Martin z Lauterbachu ji skoro po ti
destilet na Hraditi a po tuto dlouhou dobu zvykl se ji takka
za pna celho panstv povaovati, v em mu od pravch
ddicv tak pradn pekky inny nebyly. Naopak pan
editel nalzal se vdy v nejlepm srozumn s panem
139

superiorem reckm, jen takt povsti co labunk jako on

poval. Nebylo toti v celm kraji vtch znatelv vna a
vbec lahdkstv, jako tchto dvou muv, kte vedle
jinakch starost svch pece vdy jet dosti asu nalezli
tyikrt denn k plnmu stolu zasednouti.
Ale od t doby, co pan superior reck musil klter
opustiti a se soudruhy svmi toit v cizin hledati, zmnila
se valn i povaha direktorova, kter odtud, mon-li, jet
urputnjm a zarytjm se stal. Zejmna byl odpovdnm
neptelem vech novot Josefnskch a pi dn pleitosti
neopominul zt svmu proti spoluvldci csaovny Marie
Teresie, mladmu csai Josefovi II., uzdu poutti, za to e se
t opovil bval pny jeho, toti jesuity, tak bezohledn z
vlasti a vekerho majetku jejich vypuditi. Nemoha vak toto
zt jinm spsobem projevovati, vylval je sob na
poddanch, kte ode dvna co ert ke se jej bli a tot zt
k nmu chovali. Pedevm pak od nho trpli vecky
otevenj hlavy, kter sob asem dovolovaly o bhu vc
pemleti, aneb kter uen jesuitv se v tom neb onom
vzhledu opraly. Bylo znmo, e mezi poddanmi panstv
Hradiskho talo se jet dosti tajnch pvrencv eskch
Brat, kte po bitv Blohorsk a protireformaci jesuitsk pes
vecko vyhlazovn byli v ddinch eskch se udreli a od
kolena ke kolenu ve sv, a v nejvt tajnosti, vrni
zstvali. Ano i Adamit, tto sekty, kter u od iky
nedaleko Tbora potena byla a pece po ti stolet dle se
udrovala, vyskytovalo se t doby vdy vce a vce, a
zlomyslnost je asto s vyznavai Bratrsk vry msila a v stejn
tresty a pokuty je uvdla. Pvrencem hnusn sekty tto byl i
znm nm ji fanatik Radon, direktor Hradisk ale tal k
nim kadho nekatolka, jen aby tm psnji proti nmu
zakroiti mohl. A tak se stalo, e i rycht Hradisk, jen mu
pro pmost a neohroenost svou u dvno byl trnem v oku,
pomst jeho propadl pod zminkou, e sm Adamitou jest a
140

ostatn obany k sektstv svmu svd. Star Chvojka vak

byl vrn Bratr esk,' jeho pedkov od pohromy Blohorsk
ve sv potaj oddanmi zstali a Kralickou bibl co nejvt
poklad chovali, je se syna na syna pechzela a vodtkem ve
ve jim byia. Ale direktorovi to bylo vtanou zminkou, aby
konen proti rychtovi vystoupiti a nemilho tohoto
posuzovatele svho dn navdy se zbaviti mohl. Byl pln
pvrenec jesuitsk zsady, e el svt prostedky, a proto
nikterak svdom si z toho nedlal, e poctivho starce tak
hanebnm spsobem zni.
Co do st tal pan Martin z Lauterbachu ji znan pes
edest let, akoli by kad byl jej nejmn o deset let mladm
povaoval. Vykrmen lce jeho, na nich ani nejmen stopy
vous se nejevilo, pak pohyblivost jeho inily z nho na pohled
sotva padestnka. Mal oi siv barvy byly vak tak
pronikav, e nikterak s ostatnm zjevem jeho nesouhlasily;
byly pravm zrcadlem due direktorovy, a kdo rozuml
vrazu jejich, ji tak vdl, co za nimi v lebce vz. Oi tyto
staly se u ode dvna povstnmi a jinak jim nekno ne o
tygch, nebo jeden z obanv Hradiskch, jen se byl za
svm povolnm co vozka a do Berlna zatoulal a tam
zvinec navtvil, tvrdil svatosvat, e tamn tygr ml prv
takov oi jako direktor Hradisk. A od t doby zstala tato
charakteristika o direktorovch bnou a ona skuten
mnoho od pravdy se neodchylovala.
V okamiku tomto, kdy pan direktor, od sndan po-vstav,
do kabinetu svho odeel, aby neodbytnho cizince pijal,
koulely se tyto oi divoce v dlkch a cel bytost direktorova
velk pobouen vnitn projevovala.
Vdy byl vyruen od sndan, musil povstati od stolu, co
nikdy ani pi nejdleitjm zen adnm nebyl uinil, a jen
len psaovo, e se to zd njak vzcn nvtva bti, kter
nen nauena dlouho v pedsnch ekati, pimlo jej, e pece
od stolu povstal a do kabinetu svho odbhl.
141

Umnil si ale, e nepovolanmu hostu v pln me d svou

suvernn nemilost poctiti, by byl sebe vzneenjho
postaven a za sebe dleitj lohou pichzel.
Proto ltal u velikm rozilen po pokoji, zardl lce jeho
jen jen hoely a rukama mchal v povt, jakoby pedmt
njak hledaly, na nm by svou slu zkusiti mohly.
Kdy pak uslyel v pednm pokoji blc se kroky
cizincovy, zastavil se proti dvem a oekval se zvenou
hlavou pchod neznmho mue, jen se byl opovil
labunick sndani jeho peruiti.
Podobal se v tom okamiku rozzuenmu krocanu, kter
soupee svho na bojit vyzval a u naped vtzstv svho
jist byl.
Ale v oekvn svm ml se rozhorlen pan direktor velice
zmliti.
Dve kabinetu se toti otevely a na mst vysokho
jakhosi hodnosty neb vbec vzcnho hosta objevil se v nich
mlad Jan Chvojka, syn uvznnho rychte Hradiskho.
To bylo ovem pro pana Martina z Lauterbachu tak
ohromn pekvapen, e v rozhorlen svm ani slov nenalzal,
aby vecka stavidla venosti sv otevel, nbr s vyvalenma
zrakoma a polootevenmi sty ped mladkem stti zstal.
Bylo mu, jakoby vecek byl pohledem na povrhanho a
nenvidnho mladka zkoprnl a domnval se spe njak
vidn ped sebou mti.
Ale Chvojka brzo jej z domnn omylnho vyruil.
Pospil toti k direktorovi uprosted kabinetu jako socha
stojcmu a pevnm hlasem k nmu zapoal:
Vy se divte, pane direktore, e opt k vm pichzm,
vak brzo oprvnnou pinu mho pchodu seznte!
Teprve nyn zase pan direktor Martin byl slova schopen.
Jak? Vy se opovaujete mi ped oi znovu vstoupiti?
vzkikl zlost pervanm hlasem a lce jeho se, mon-li, jet
vce zardly.
142

Ano, j jsem u tak sml, pane direktore, o tvrt hodinky

pozornosti vs podati, kter mi zajist neodepete,
odpovdal s dvornou chladnost Chvojka.
Vy mj dm poznovu zneuctvte? vy opt rozkazm sv
vrchnosti se vzprte? val rozlcen direktor dle a ukzav
pravic na dve, zvolal divoce: Okamit se odtud klite,
anebo vs do te kldy s otcem vaim sevti dm!
Ale Chvojka ani s msta se nehbal a klidn odpovdal:
Zvolna, zvolna, pane direktore! Jinak byste prch-losti sv
pli brzo litovati mohl!
Jak? Jet vhrky od tak bdnho lovka? Pry odtud,
sice \
A v rozlcenosti sv ohlel se direktor po komnat, jakoby
pomoc njakou proti vetelci tomuto hledal.
Jen dopovzte, pane direktore! vyzval jej s smkem
Chvojka. Snesl jsem od vs u vce vitek i vhrek, tak e
i tuto jet snesu. Tum vak, e to bude posledn!
Chladn tn mladkv direktorovu lu vdy vce
vzbuzoval.
Zlost sopt vytil se proti Chvojkov a chtl jej vlastn
rukou svou z kabinetu odkliditi, an v tom Chvojka vysokm
hlasem zvolal:
Neopovaujte se ruku tuto proti mn pozdvihovati, kter
jest rukou vrahovou!
Sotva e byl stran toto slovo z st vypustil, ji tak
nesmrn zmna v chovn direktorovu se udala. Ruka
pozdvien sklesla, lce zardl hrobovou bledost zsnaly a
sotva e byl s to, aby na nohou se udrel.
Vytetnm zrakem zral na hroznho obalobce, kterho
byl sm chtl jednou ranou zdrtiti, a kter nyn jeho mohl
zniiti.
Ale jen okamik trvalo pekvapen toto, duch direktorv se
zase zmuil a s obyejnou nestydatost svou chtl i dle proti
mladkovi vystoupiti.
143

Jak? I takovouto urkou opovauje se, bdnku, mne se

dotkati! zvolal s dvj smlost svou a poznovu o krok
ble ku Chvojkov pistoupil.
Zsinalost vaich tv vs dostaten obviuje, pane
direktore, odvtil s nezmnnou chladnost mladk; i mm
zetelnji mluviti, abych vs k vt zdvoilosti piml?
Nemyslete vce, e ped vmi stoj onen student Chvojka, jeho
jste mohl jako praivho psa ze svho domu vyhnati a mstu
svou na nm i na jeho otci beztrestn provdti. Te stoj ped
vmi mu, jen m dostatenou slu, aby vs navdy zniil, ba
hanebn konec vm pipravil.
Lce direktorovy se poznovu zardly a chtl nevtanmu
hostu svmu obvyklou drzost imponovati.
Dal jsem vs jednou z domu tohoto vyhnati, uinm tak i
podruh!
Ale Chvojka nebyl ji onen bzliv mladk, jen ped
vemocnm direktorem druhdy se tsl.
Usml se smn na vhrku direktorovu a pravil se
zvltnm drazem:
Uinte skuten tak, pane direktore, kdy vm pipomenu
tajemnou udlost v noci dne 21. listopadu 1750?
Jakoby hrom byl udeil pmo ped direktorem, takov
inek jednoduch slova tato pi nm vyvolala.
Obliej jeho jako u dve jednou, kdy Chvojka ruku jeho
byl rukou vrahovou nazval, polil se okamit hrobovou
bledost, rtov mu zesnali a z st mu nkolik nesrozumitelnch
slov vyhrklo.
Byl sotva s to na nohou stti a keovit se uchopil rukou
psacho stolku, aby nenadlou mdlobou zachvcen k zemi
nepadl.

144

Zvolna, zvolna, pane direktore!

145

Chvojka mu pichzel nyn jako hrzn mstitel krvavho

inu, o nm se byl domnval, e nikomu ve svt znm nen a
e tmav noc navdy jej pokryla neproniknutelnou roukou
svou.
Minulost pana direktora Hradiskho byla temn, ba v
mnohch stech svch a pli temn, a obecn se mu
pitalo, e kadho zloinu jest schopen, kdy jen mohl cle
svho doshnouti. Ale pece nebylo lze mu njak trestn iny
pmo vytknouti a k zodpovdn jej pohnati, nebo znal velik
to umn pokrytsk, aby veejnost klamal a nikdy dnou
slabou strnku hojnm neptelm svm neobjevil.
A nyn pichzel mlad mu, jej vidl ped oima svma
dorstali, jeho byl dosud tak mlo sob vil jako
nejposlednjho z poddanch svch a povren tento mladk
vystupoval nyn jako neuprositeln soudce nad temnou
minulost, kter aspo v jedn sti tak stran jasn bti se mu
zdla.
Co pravte o on tajemn noci? vyrazil neprozeteln po
njak chvli ze sebe.
T mne, e m pan direktor tak dobrou pam a e se na
noc 21. listopadu 1750 pamatuje! odpovdl s klonkem
Chvojka.
Direktor poznal, e se proekl a nepteli svmu velkou
zbra v ruku vtiskl piznnm svm, e v o on zmnn noci.
Takovto podrobnost v udn osudn doby ze ivota jeho
zjevovala mu ji dostaten, e m Chvojka skuten onu slu
v rukou svch, aby jej zniiti mohl. Proto musil nyn zcela
jinak jednati s lovkem, kter vdl o tak stranm tajemstv
jeho, tajemstv to, kter u po dvacet tyi lta v temnostech
bylo odpovalo a nyn tak nhlm spsobem na svtlo denn
vychzeti poalo.
Setel tedy tesouc se rukou studen pot s ela a slabm
hlasem pravil:
eho dte ode mne, e s takovouto zbran na mne
146

pichzte?
elo mladho Chvojky peletl mrek.
Tum, e neteba vm ble po m dosti se ptti,
odpovdl sen mladk a psn na starho hnka pohlel,
jen nyn v zcela jin podob a postav ped nm se tsl.
Mluvte, vecko vm uinm, co v m moci se nalz!
pipovdal rychle direktor.
Pedevm chci, aby bezprv otci mmu inn okamit
napraveno bylo!
Direktor si hluboce vzdychnul.
Pejete si jeho proputn na svobodu, pakli vm dobe
rozumm?
Ovem a to okamit!
J tak jsem hotov, pane Chvojko, ihned va dosti
vyhovti, ale
Jak ale? Myslm, e tu dn pekky nestv, pakli vy
sm j nejste. A to ji ve vaem prospchu nechci se
domleti!
Naopak, naopak, mlad pteli, chlcholil jej direktor,
jen m dle tm vt pokroky ve zdvoilosti dlal a Chvojku,
jemu byl ped chvl titul bdnka piloil, nyn u dokon
svm ptelem nazval; j vm chci co nejrychleji vyhovti,
jen kdyby tu nebylo konsistornho rozkazu, e vrchnostent
adov mus kadho Adamifu do Hradce k crkevnmu soudu
dodati.
A mj otec, ten star poctivec, m bti Adamitou?
vzkikl rozhorlen mladk. Vy sm nejlpe vte, co livho
jest na tvrzen vaem! Odpovzte tedy, chcete mho otce
propustiti na svobodu ili nic? dm okamitou odpov,
nebo jet dnes se pan krajsk hejtman v Krlov Hradci dov,
co se v noci 21. listopadu 1750 v Novm lese udalo!
Vhrka tato doshla inku svho. Direktor vidl, e
Chvojka m i znmost o mstnosti, kde tajemn zloin, o nm
tak neoekvan tuto e se vedla, byl se udal, a tu ovem dal
147

vzdor vce nevystaoval.

Musil se ntlaku Chvojkovu podrobiti, nechtl-^, aby
Damoklv me, na pouhm vlasu nyn nad j jeho se
vznejc, smrtelnou ranou svou jej zachvtil.
Budi, zapl direktor, v chladnm potu se koupajc;
chci radji konsistoi vzdorovati, ne abych dosti va
nevyhovl. Nyn ale tak tut etrnost od vs, pane Chvojko,
oekvm.
Chvojka se podivn pousml pi poadavku tomto.
To bude zviseti od toho, jak domnl etrnost vae i
nadle se osvd, odpovdl Chvojka s ledovou svou
chladnost, jak mu v osudnm setkn tomto tak velk
pevahy nad direktorem zjednvala; vy jste vbec, pane
direktore, na omylu, domnvte-li se, e lze jednn moje a
jednn vae tme mtkem miti a ob pod dojmem
etrnosti zahrnovati. J se domhm pouze prva, vy vak
muste bezprv sv vlastn napravovati.
Direktor neodpovdal na vitku tuto, nebo pevahu
Chvojkovu vdy ve vy me uznvati poal. Byl u
pesvden, e je mladmu mui tomuto na milost a nemilost
vydn, a jednalo se mu prozatm jen o tolik, kterak by pdnost
ran jeho oslabiti dovedl. Zdnliv po-volnost mla mu k tomu
pomhati.
Pravil tedy po njak chvli pemlen:
eho tedy dte vce? Otec v bude okamit na
svobodu proputn.
Na tom nen dosti, pane direktore!
Co tedy mohu vce pro uiniti? tzal se pokorn
direktor.
On mus ve sv rychtstv opt dosazen bti!
I to mu chci jet dnenho dne zjednati, abych vm
slubovolnost svou ukzal.
Jsem vm povden za tuto povolnost, odpovdal s
ironickm vrazem Chvojka, ale stane se ona plnou jen
148

tehd, kdy ped plnou obc prohlste, kterak bezprv svho

na otci mm spchanho litujete.
Bled lce direktorovy se zaplily, bylo na nm mnoho
dno, aby takto se pokoil.
Toho neuinm! vyrazil temn ze sebe, dav se nhl
zlosti sv uneti.
Jak vm libo, pane direktore, odvtil chladn mlad
Chvojka; j k niemu vs nenutm, avak u zej tra vs
Hradeck hejtman krajsk k jet vt po-volnosti pinut.
Direktor zaskpl zuby. Ctil eleznou ps osudu, kter
vdy tsnji mu hrdlo svrala.
Vy zneuvte on nadvldy, jak jste se byl neznmm
spsobem nade mnou domohl.
O nic vce j nezneuvm, ne jak vy vzhledem k mmu
otci jste byl uinil. O tom vak nen te ei. Kdo slu v rukou
m, byl by poetil, aby j v ple-it okamik neuval. J,
bohudk, sly tto doshl, a nic nen pirozenjho, ne e j
proti vm uvm, jak toho prv prospch mj vyaduje.
Vy mi ale ukldte sniujc vminky! osmlil se direktor
namtati. Kdo bude mti vce kdy patin respekt pede
mnou, kdy takto ped rychtem e ponm! Ta sb je u
beztoho nyn jakoby blem vzdoru posedl!
Chvojka se posupn usml.
Kdo v, nezle-li mi prv na tom, abych vs o tento
dosavadn respekt u poddanho lidu pipravil. Mnoho prce
mne to stti nebude!
Pak jste spojencem tch zrdc, kte nm sem z Pruska
novotsk zsady zanej a nespokojenost mezi lidem
poddanm roziuj!
A myslte, e pouze to jest jedin pina nespokojenosti
ubohho lidu? i nevte, e lid tento hlady umr, kdeto by ze
zsob v panskch pejcharech dostaten trviti mohl?
Direktor sebou jaksi nepokojn hnul.
Ale pejchary tyto jsou vyprznny, aby naplnily kapsy
149

vrchnost a jejich direktorv a sprvcv, pokraoval s psnm

vrazem Chvojka dle a pokroil o krok ble k direktorovi,
jen zden pi novm tomto toku na pohlel. Ano i
pejchar Hradisk dokon jest vyprznn a zsoby jeho ve
stbro prusk promnny!
To je le, kdo to me tvrditi? vyhrkl direktor v zmaten
zlosti sv ze sebe.
Prozatm jsem to j, jen to tvrdm, ale za krtko bude to
veker poddan lid panstv Hradiskho tvrditi, nebo zcela
jednoduchm prostedkem se o pravd mch slov pesvd.
Neteba mu ani o kle od pejcharu u pana direktora dati a
pece pesvd se, e ani zrna nen vce na pejcharu
Hradiskm. i to bylo pouh vidn, kdy jsem po pt noc
spatoval obil po vozch panskch odveti pes Trutnov ku
hranicm pruskm?
i to bylo ciz jaksi obil, je na severn stran chlumu pod
hradem potaj nakldno bylo?
Direktor si poznovu stral pot s ela; Chvojka se mu stval
kadm okamikem stranjm.
Na naem panstv ale posud dn hlad nepanuje,
omlouval se nejistm hlasem.
A vy jste tak nelidsk ekati a na onu dobu, kdy hlad
skuten vypukne, a kdy velik pomoc u marnou jest?
vzkikl rozhorlen Chvojka a pysky jeho se zaaly. Pak mrnji
opt dodal: Vak to jest vc lidu samho, aby s vmi toval,
a vru, e za nedlouho tak uin! Nyn musm j svou vlastn
zleitost ukoniti, od kter jsme se mimodk byli odchlili.
Pijmte mou posledn vminku ili nic?
J vm uinm po vli, ale nsledky toho pitejte sob
sm!
M-li v tchto slovech leeti vhrka, pak vs lituji, e
popouzte v tak krutm postaven svm jet neptele svho,
kter vs ne jednou, ale devaterou ranou zniiti me; byla-li
to ale obava ped ztrtou respektu vaeho v lidu, pak vru
150

mnoho neztratte; tute asi sm, e nynj pomry u dlouho

trvati nebudou!
Direktor neodpovdl; vrhl jen jizliv pohled po stran na
trznitele svho, proti nmu pi v sv ve-mohoucnosti
pece tak malomocnm byl.
Pak chtl pistoupiti ke zvonku, aby jm znamen psai
svmu dal.
Psa okamit otce vaeho sem pivede, doloil lisnm
hlasem.
Nikoli, pane direktore, zadrel mu ale Chvojka ruku,
jet ne zvonku byla se dotknula; posekejte jet s tmto
rozkazem; otec mj trv u tak dlouho v hanebn vazb sv,
e mu na tvrt hodinky dle nesejde. Tak dlouho si toti jet
peji s vmi, pane direktore, pohovoiti.
Nedviv na pi slovech tchto direktor pohledl. Ml
snad jet nco horho oekvati?
Myslm, e jsem vem dostem vaim vyhovl, pane
Chvojko, pravil mlomysln, vt nhrady se u neme
otci vaemu dostati.
Toho tak nedm, pravil s chladnm klidem Chvojka;
a dosud se jednalo o mho otce, nyn chci ponkud i na
prospch vlastn sv osoby pomleti.
Pan Martin z Lauterbachu sthl sv obo a hryzl se v
pysky. Zlost jeho ale byla malomocn, nech jakkoli ji
projevoval.
Tum, e va osob a vaim prospchm uko-zeno
nebylo.
Chvojka vypukl v dsn smch, jen direktorovi skrz
vecky kosti pronikal.
A na posledn vjev mezi mnou a vmi se u
nepamatujete, pane direktore? Vy, jen tak vbornou pamt
mte, e i po dvaceti tyech letech se na udlosti jist
listopadov noci dopodrobna pamatujete? Nejednal jste tehd
pmo proti m osob a mm prospchm, a sice spsobem,
151

kter by i k nejcitelnj pomst vybzel?

A s divokm vrazem na direktora pohlel, kter proti
obyeji svmu tehd stle zraky svoje sklopoval, je bez cle
po zemi tkaly.
Odpuste, pane Chvojko, m tehdej prudkosti a
penhlenosti, kter ji se opakovati nebudou.
Ani tehd, kdybych s podobnou dost jako tenkrt k
vm pistoupil?
Ptravm zrakem pohlel na direktora, jak na tato slova
inkovati budou.
V sivm oku direktorovu zapll na okamik divok jaksi
ohe, jej ale Chvojka, a ihned opt zmizel, pece byl
spozoroval a vznamu jeho porozuml.
Odpov na otzku tuto d dostatenho rozmyslu,
pravil vyhbav direktor, ktermu te pedevm se o to
jednalo, aby asu nabyl a neptele svho aspo s jedn strany
ukonejil; myslm, e staneme se pteli, pane Chvojko, a e
na ve minul zapomenuto bude.
To jest, pane direktore, vm zle na tom, aby pouze vae
minulost zvojem zapomenut zakryta zstala, znla odpov
Chvojkov, jinak bych si ptelstv vae vysvtliti nemohl.
Le v tto zleitosti mus rovn jasn pomr mezi nmi
panovati.
Direktor sebou nevrle pohnul, nebo by byl rd na jin
pedmt peel. Ale Chvojka byl neprosn a pokraoval dle:
Vy jste dceru svou odhodlal se zasnoubiti s Ku-kuskm
sprvcem?
To jest ona sama pivolila k tomu pan sprvcovou se
stti, vymlouval se pan Martin.
Dovolte, pane direktore, abych toto domnn vae za
myln prohlsil. Vae dcera Marie nikdy ruku svou dobrovoln
sprvcovi nepod.
Pan direktor byl jako na trn.
Ona ale tomu pece neodporuje a proto u dnes prvn
152

ohlka jejich se dje.

i,J vm ale pravm, e tato ohlka se dti nebude a ve
vaem prospchu tak dti se nesm! prohlsil
Chvojka pevnm hlasem, jen svdil o nezvratnm
myslu jeho.
Direktorovi nabhla la na ele.
Jak? i dtti mmu chcete nsil initi? zvolal v nhlm
vbuchu zlosti sv.
Nikoli, j chci naopak nsil odvrtiti, je vlastn otec
dcei sv in.
Pane, to pes pli! v tom ohledu vm nikdy nepovolm!
o dcei sv jedin j rozhoduji!
Jak vm libo, pane direktore! Vy vak nezdte se jet
znti vecky zbran moje!
Nech jsou jakkoli, slovo sv sprvcovi nazpt
nevezmu! vzkikl direktor a poal v rozhorlen svm po
komnat pebhati.
Chvojka s nevslovnm vrazem opovren za nm
pohlel.
Pak chopiv se klobouku svho, chystal se k odchodu a
chladn prohodil:
Nue, domluvili jsme, pane direktore. Vidm, e otec mj
jet dnes ve sv vazb potrv, aby teprve zejtra mu mohl
krajsk hejtman vzen otevti, jen zrove se dov, jakm
spsobem roku 1740 zhotovena byla ona obligace hrabte
porka, kterou jesuit ret panstv Hradisk pravm
ddicm vyrvali!
Posledn slova tato pronesl povenm hlasem a hned na to
se ke dvem obrtil.
Jako smrtelnou ranou trefen tygr se ale direktor proti
nmu vrhl a zrznnm hlasem zvolal:
Zstate, stran mui!
A tesouc se rukou nazpt Chvojku do komnaty thl.
Uinilo-li prvn odhalen Chvojkovo stran dojem i?9
153

a direktora, to byl inek poslednch slov Chvojkovch

daleko mohutnj a v nejvy me pekvapujc.
Jako nhlou lenost napaden trhl mladm muem nazpt
do komnaty a spal dsnm hlasem:
Zstate zde! zstate! Vy muste bti s blem ve
spolku, e znte vecka m tajemstv!
A zden pohlel na Chvojku, kter chladn se usmvaje,
se zalbenm dojem svch slov na tesoucm se direktorovi
pozoroval.
Tak ponkud mm otka pi sob, pravil ironicky, jen
leccos mi vdl vyprvti ze zaslouilho ivota vaeho, o em
posud nikdo v ostatnm svt neml nejmen vdomosti.
My se spolu musme dorozumti, pl dle direktor, vy
mne nesmte ji opustiti, a j se vem dostem vaim
podrobm. Mluvte, eho si pejete?
Jak jsem u pravil: dnen ohlky va dcery nesm bti
odbvny.
Nebudou, kdy mi ptelstv sv zarute!
Jinmi slovy, kdy tajemstv sv u sebe podrm, je-li
pravda?
Nu ano, jsem pln od vs odvisl a vykonm, cokoli
chcete.
Ponvad vte, e jen ve vlastnm prospchu tak inte.
Vak nezapomete, e teprve mne jedinho jste sob zskal a
e vm mohou nov neptel vyvstati, kte sotva se spokoj s
takovmi koncesemi jako j!
Kterak to myslte? Nemm vae slovo, e tajemstv sv u
sebe zachovte? i snad vce osob m o nm vdomost?
A s chvnm na mladho mue pohlel, kter tak hokou
chvli mu byl pipravil.
Nikoli, pane direktore! s m strany se prozatm zrady
neobvejte, nebo nechci proti vm dotud vystupovati, dokud i
vy sv slovo dreti budete Le jsou tu jet jin vci, kter vm
neptelstv v lidu sp-sobily. Zejmna odvezen panskho
154

obil ze pejcharu hradnho velk rozhoen u poddanch

vyvolalo.
Takovch neptel se neobvm! zvolal povrliv
direktor. Mm dostaten prostedky jet, abych je
nekodnmi uinil.
Nemylte se, pane direktore, napomnal jej vnm
hlasem Chvojka; poddan lid pon te zcela jinak o jistch
vcech a osobch pemleti, ne jak druhdy byl inval. Vte
dobe, e v pohorskch krajinch se to podivn kvas a bdou
utrpen lid e je veho schopen!
Na Hraditi nen takovho cosi mon; znm sv lidi a za
krtko bych je k rozumu pivedl, kdyby Jm snad mlo
napadnouti, aby vrchnosti sv se protiviti!
Ale jakoby sebedvra a bezpenost jeho okamit mly
bti ze li vinny, povstal nhle ped panskm domem jaksi
hluk, kter vzdlenmu huen rozbouenho moe se podobal
a vdy vce se pibliuje kadou minutou rostl.
V rozhorlen svm byl direktor hluk tento dokon peslechl,
Chvojka pak jaksi podivn se usml, jakoby u od dvjka
byl na nsledujc vstup pipraven.
V tme okamiku, kdy pan direktor poprv toto hluen
zaslechnul, vrazil do komnaty psa z pednho pokoje a
uden volal:
Milostpane direktore, poddan se bou, thnou sem na
ns, chtj ns vecky povradit!
A sotva mohl strachem stti na nohou, je pod nm jako list
osykov se tsly.
Co pravte, strapytle? osopil se na direktor prudce.
Ach, ano, milostpane direktore; thne jich sem nkolik
tisc a chtj pansk dm do gruntu vyplit! Ten darebk Radon
je jejich generlem a nejvce proti nm bou!
Mluvte pece srozumiteln, love, zvolal zase direktor,
jemu nebylo valn kolem srdce. Co se bou, kdo se bou?

155

Diretor zbledl na smrt, kdy nepehledn dav rozlcenho lidu spatil

156

Rate jen vyhldnouti oknem, milostpane direktore,

pobzel ustraen psa svho velitele; uvidte tam ty tisce
vzteklho lidu, kter ns vecky chce desaterou smrt se svta
sprovoditi! Ach Boe, j to ne-pekm a umru dv, ne na
mne kdo shne!
A s bdovnm chtl odejti z kabinetu, ale direktor jej
zastavil a rozkazoval mu tesoucm se hlasem:
Kate vrata domovn zavti, aby se sem dn nedostal;
eldka a se ozbroj a muketr a jim rozd moje dvojky!
Vak my jim posvtme, paklie se na ns opov shnouti!
A vystril chvjcho se psae ze dve a sm pak bel k
oknu, aby do ulice se podval.
Mlad Chvojka byl u dve jej k oknu pedeel a oko jeho
se zalesklo nad divadlem, kter tu ped sebou spatil.
Se strany po nmst pichzel etn dav lidu, v jeho ele
Radon se nalzal, a hroziv vkiky a nadvky se vech stran
se ozvaly. Rovn i s druh strany ulice hrnula se jin tlupa
obyvatelstva domcho i pespolnho ped pansk dm, kde
oba sbory se setkati a shluknouti mly. Vdcem tto druh
tlupy byl sedlk Rezek, kter hol vysoko v povt mchal a
divok lni proti direktorovi ze sebe vyrel.
Mohlo bti tohoto lidu nkolik set, nebo nyn ze vech
dom ostatn obyvatelstvo vybhalo a ke vzbouencm se
pidvalo, kdy bylo pravou pinu shluknut tohoto seznalo.
Na vech lcch bylo vidti nesmrn rozhorlen, vude
ozvaly se divok vkiky a hrozby, kter nejvyho stupn
doshly, kdy jedna tlupa, toti Radonov, a pod okna
kabinetu direktorova pila a obliej nenvidnho mue tohoto
v nm spatila.
Byl se direktor neopatrn pli v okno naklonil, aby
spatil, co tak boulivho ped vrchnostenskm domem se dje,
kdeto Chvojka za zclonou ukryt zstal a odtud pohyby
vzbouenho lidu pozoroval.
Direktor zbledl na smrt, kdy nepehledn dav roz-lcenho
157

lidu spatil, a a za jinch okolnost by se byl smle s eled

svou proti nespokojenm poddanm postavil, byl nyn po
skliujcm vstupu svm s mladm Chvojkou tak na mysli
ochabl, e ani mylenky schopen nebyl.
Odstoupiv od okna, klesl do lenoky a rukama lom
pohlel na mladho mue, kter se zancenma zrakoma na
boui venkovskou hledl.
Zakryl lce rukama a hluboce vzdychnul. Uvil nyn
konen, e pd jeho nastv a mlad Chvojka e jest
vykonavatelem pomsty za jeho etn zloiny?
V. PRVN POTKY BOUE.
Dve ne k dalmu len vjevu pikrome, jen
direktora panstv Hradiskho a psae jeho tak velice byl
polekal, musme se dve ohlednouti po hlavn pin
shluknut tohoto, kter na Hradisku ovem nm nad mru
neobyejnm bylo.
Vidli jsme, kterak Radon i sedlk Rezek obyvatelstvo
Hradisk pekvapili zprvou, e jest pansk pejchar na
hrad vyprznn a e tedy poddan nemaj ani nejmen nadje
na obvykl ono podporovn, jakho se v zim a zejmna za
hubench let obyvatelstvu dostvalo, kdy jet jesuit ret
byli vrchnost na Hradisku.
U od roku 1770 sthala kadoron veobecn ne-roda
zemi eskou, a to, co s pol se sklidilo, sotva na poteby pl
roku stailo. Neobyejn krut zimy tchto rok piinily se
jet znan ku zven tto bdy a drahoty, a nen nikterak
divu, e ve dvou letech 1772 a 1773 v echch na dvakrt sto
tisc lid hladem a morem zahynulo.
To se opakovalo i roku 1774, a v zim 1775 jevil se
podobn stran vhled do budoucnosti. Nedostatek dostoupil
ve vlasti na tehd nejvyho stupn a zejmna v horskch
158

krajinch stran host hlad u na dve pbytk chudiny

citeln tlouci ponal.
Okolnost, e mnoh nesvdomit vrchnosti neb jejich
adnci obil jet do ciziny vyveli, aby jen hojn penz za
n shrbnouti mohli, rozntila dlouho dmajc ve lidu a
vude poala se v lidu povliv nespokojenost jeviti.
Znepokojujc povsti obhaly mezi poddanmi a robota stala
se tak nenvidnou, e mlokde dobrovoln konna byla.
V rodnjch krajinch, a zejmna na po Labskm, kde
i panstv Hradisk se rozkldalo, nebyl obecn nedostatek
tento posud ctn, akoli i zde za nedlouho doba nastati musila,
kdy skrovn zsoby poddanch doly. Tu vak dle obvyklho
obyeje til se lid na pomoc se strany vrchnosti, nebo jesuit
byli zde za panovn svho lidumiln spsob zavedli, e v zim
neb na jae z naplnnho pejcharu panskho pjovalo se
poddanm obil, kter pak po nch zase v tt me odvdno
bylo.
To trvalo a do roku 1774, ve kterm jesuit rec a
Hradit opustiti musili, nae panstv tato prozatm v sttn
majetek vzata byla, ne by se nboenskmu fondu odevzdala.
V tto pechodn dob, kter z rozlinch pin jet znan
protahovna byla, stal se dosavadn direktor panstv
Hradiskho, pan Martin z Lauterbachu, jedinm pnem a
velitelem na Hra-d'sku a dle toho tak s poddanmi zachzel.
Co se pak panskho majetku tkalo, ten povaoval jako za
svj vlastn a s naplnnm pejcharem umnil si naloiti, jako
tomu na jinch panstv bylo. Prodal toti veker obiln
zsoby dodavatelm pruskm a znanou differenci v cench
mohl sm jedin v kapsu striti. Vdlku takovho by se mu
bylo ovem nedostalo, kdyby byl obil nuznm poddanm
rozpjil, ale co se tvrdmu mui tomuto o blahobyt
poddanch jednalo! Jen kapsa jeho byla mu bohem a modle t
vecky ostatn ohledy obtoval.
Ponvad ale vdl, e by toto jeho jednn pece
159

rozhoenost a snad jet hor nsledky v obyvatelstvu

vyvolati mohlo, kdyby pli veejn se dalo, kzal obil z
panskho pejcharu jen za nonch dob odveti. Bylo to za
zimnho poas ovem s velikmi obtemi spojeno, za to ale
poddan, kte v tuto ron dobu vdy asn s veea lko
vyhledvali, nemli ani tuen, jakm spsobem pan direktor
hodl se o n v as nouze starati. Jedin star Veruna na svch
nonch potulkch hanebn toto jednn pana Martina z
Lauterbachu seznala a, po nkolik noc je tajn pozorovavi,
potom Radonov vsledek svho pozorovn sdlila, kter pak
ve spojen se sedlkem Rezkem znmm spsobem
obyvatelstvo Hradisk pobouil.
Jak u eeno, hrnula se cel tlupa obanv, kte a dosud
ped chrmem Hradiskm pobulivm em obou tchto
mu byli naslouchali, z mstyse ven vzhru ke hradu, jen na
nevysokm chlumu nad Hraditm se vypnal.
Roku 1775 jevilo se Hradit Choustnkovo jet ve sv
pvodn velkoleposti, akoliv u tenkrt po ti destilet
pvodnmu elu svmu odcizeno bylo. Uitkov snahy pana
direktora Martina z Lauterbachu se byly i zde osvdily, a tak
zmek Hradit se stal po smrti hrabte porka z velk sti
skladitm hospodskch zsob a sn rytsk byly ve
pejchary promnny, v n zsoby vrchnostenskho obil z
celho panstv Hradiskho skldny byly. Proto tak u
nkter sti hradnch budov nalzaly se v bdnm stavu, an o
jejich opravu peovno nebylo, a soudn pozorovatel mohl
snadno seznati, e pi takovto neetrnosti ndhern jindy sdlo
hrabat porkv ji v nkolika destiletch v pouhch
zceninch a ssutinch se ocitne, jak za nedlouho tak
skuten se stalo.
Po zk vozov cest, kter po svahu chlumu hradnho na
vchodn stran do zmku vedla, spchali Radon a Rezek s
ostatnmi soudruhy svmi k hradn brn, je nkdy hlubokm
pkopem a zdvihacm mostem chrnna byla. Nyn ale byl
160

pkop ped branou dokon zasypn a zdvihac most u dvno

byl v. nasypan prsti zaniknul, e do hradu voln vchod
oteven byl. Star vrata v hradebn zdi nebyly u takt k
poteb, nebo dolej st dokon otevench kdel jejich
byla v zemi zapadl a otvrala svobodn vstup do rozlehlho
dvora zmeckho.
Dvr tento byl na jin stran obklopen budovami, druhdy
pro hradn ele ustanovenmi, je nyn panskmu afi za
pbytek slouily. Od okdl tohoto thly se k severu vlastn
zmeck budovy, a v tchto prv byly ohromn star sn k
novovkmu elu obrcenyz
Sem k tto sti zmeckch staven byly kroky lidu
Hradiskho obrceny. Hned ve brn zahoukl Radon na
afe, kter v tme okamiku byl ze svho pbytku
vystoupil, kdy hluk takovho nevdanho mnostv lidu byl
zaslechl, a na pinu jejich pchodu se tzal.
Neptej se dlouho, bdn otroku svho pna! zahml na
Radon. Kle od pejcharu chceme, aby uboh tento lid se
oit pesvdil, jak hanebn direktor s vrchnostenskm obilm
naloil!
Cel shromdn pizvukovalo bouliv tmto slovm a
shluklo-se kolem afe.
Ten po slovech Radonovch zbledl a nemohl ani slova
odpovdti.
Kle chceme! kle od pejcharu! volal zase Radon a
divoce afem lomcoval. Vak my nebyli slep, kdy jste
potaj v noci obil ze pejcharu odveli!
Neptejme se dlouho po klch! vzkikl Rezek, kter v
ele tak znanho mnostv soudruh ovem velkou kur
naplnn byl. Tamto le klda a tou si dve do pejcharu
oteveme!
Vickni ostatn souhlasili s tmto nvrhem a ji tak nkte
z mu ku kld v jednom kout dvora lec se hnali, aby j co
berana proti zamenm dvem pejcharu uili.
161

af mezitm nabyl opt trochu zmuilosti a vida, e mu

prv ke krku nebude shnuto, pravil Radonov, e kle vdy v
kanceli u pana direktora se nalzaj a zvlt od t doby, co
pejchar vyprznn byl.
Je to tedy pece pravda? tzali se okolostojc. Chce ns
tedy hladem umoiti!
af mlky pisvdil.
A kdy bylo takov mnostv obil odvezeno? tzal se
jin.
U po trnct dn jezdili sem v noci Burkuov a odveli
obil pes hranice. J musil pomhati a ani slova ceknouti,
nechtl-li jsem ze sluby pijti.
Ptel! chopte se jen kldy! zvolal na to Radon a bral se
s ostatnmi pes dvr ke pejcharu. Slyeli jsme to u od
afe, te se vlastnma oima na tu panskou lsku k
poddanm podvme!
Hned na to zarachotila klda, j nkolik statnch mu na
ramenou neslo, do starch vrat zmeckho staven a po
nkolika ranch leely oboje veeje rozttny na zemi.
Tak se dostal cel dav do vysok chodby, z n nkoliker
dve do dolejch sn vedly. Ve vyprzdnnch snch tchto
bylo u od mnoha let skladit vrchnostenskho vymlcenho
obil. Lidu byla mstnost tato dobe znma, nebo kad
poddan byl sem donenm pytl obilnch aneb jinakou prac
zamstnn.
Jako vratm hlavnm tak byl i dvem, v chodb t osud
pipraven. Dv ti rny kldou dostaovaly dve tyto, jet z
pedelho stolet pochzejc a v posledn dob velmi
zanedbal, dokon vypiti.
Tak vrazil pedn dav rozbouenho mnostv do prvn
sn.

162

Hned na to zarachotila klda do starch vrat zmeckho staven

163

Byla pln przna a jevila vechny znmky, e tu do

nedvn velk hromady obil sloeny bti musily. Po obil
tomto ale nebylo u ani stopy vce.
pejchar je przn! star Veruna mluvila pravdu jako
vdycky! zvolal Radon, jen byl prvn do sn vniknul. Tu
vidte sami, jak direktor se o ns postaral!
I aby devadest devt bl toho chlapa na kusy
roztrhalo! val Rezek, kter teprve nyn, kdy byl pranou s
spatil, vekerm svm vztekem pojat byl. pejchar je przn!
Tisc lte do toho! Sousedi, to nesmme trpt! Tak nedme s
sebou zachzet!
Nedme! nejsme tan dobytek direktorv! kieli
vickni ostatn. Chce ns hladem umoit! Ale dv my ho
umome!
A jsou vecky ostatn sn tak przn! volno s jin
strany a ve se hnalo te ostatnmi snmi.
Le i ty byly vesms vyprznny; ho l stny a podlahy se
vude jevily.
Tu doshl vztek lidu nejvyho stupn; van a lni se
rozlehalo na vech stranch, nejdivoeji pak sedlk Rezek si
ponal, jen v kadm tetm slov se zakal, e u ani kroku
na robotu neudl, dokud direktor csask patent o robot
nevyhls.
Pojme si pro nj, jako jsme si do pejcharu doli!
vzkikl Radon a cel dav s nm souhlasil. V panskm dom si
s tm synem Belilovm jinak promluvme!
A hned na to veker pobouen mnostv s hradu dol do
mstyse se hnalo.
Pod chlumem hradnm se hulkajc dav, jen mezi tm
neustle byl na poet rostl, rozdlil ve dv tlupy; jedn z nich
se Radon, druh pak Rezek v elo postavil.
To byly ony dv tlupy, kter se dvou stran k panskmu
domu thly, aby se ped nm spojily a na editele udeily.
Ten vida mnostv toto, kter tak divoce proti nmu
164

povykovalo, odstoupil rychle od okna, z nho byl na bouc

dav vyhled a s lanm poal po komnat pebhati.
Postlet je dm, ty buie a rebelanty! Ani jeden z nich
neujde trestu! kiel a po spsobu svm rukama rozhazoval.
Toho zanechte, pane direktore, prohodil utpan
Chvojka, jen nyn tak od okna se vzdlil a s povrenm na
direktora pohlel; vaich nkolik dvojek proti takovmu
mnostv nieho nezmohou a ostatn jet ani nevte, eho lid
od vs d!
O, vak jste je slyel, kterak hulkaj o pranm
pejcharu!
Nu vidte tedy, e jsem vs v as na mon nebezpe
upozornil. Tm jste dal lidu ostrou zbra do rukou!
Co je ale t poddan lze po tom, kterak s vrchnostenskm
obilm hospodam?
O, pli mnoho v nynjch asch, kde poddan lid
pon nahleti, e mu vlastn tak stka toho Boho drku
nle, jej svou robotou vypstoval.
Ah, to jsou ty rebelantsk nhledy, kter nm ti proklet
zedni mezi lidem roztruuj, aby se proti vrchnostem svm
bouil! Ale na Hradisku jsem jet j direktorem a vyenu
jim takov roupy!
Chvojka se posupn usml.
Vy pli podceujete slu tohoto lidu! Vizte, kterak
bouliv si ped vraty pon!
A skuten zaznval s on strany stran hluk ran na vrata
panskho domu padajcch. Pekeln kik ze sta hrdel msil se
ve vavu tuto, e nebylo lze ani slova rozeznati. Byla to
skuten rebelie a nikdo nedovedl pedvdati, zda-li se
tragickm spsobem neskon.
Psa direktorv poznovu vrazil do pokoje, tehd ale u
pukou jsa ozbrojen. Le i puka tato mu nedodvala velk
kure, nebo lce jeho byly na smrt ubledl a nohy se pod nm
tsly.
165

Milostpane, u se na ns dobvaj! volal jektavm

hlasem. Vem nm hroz ukrutnou smrt a zejmna vs,
milostpane, chtj a na piku ve povsiti! J z toho
nevyjdu! j u te jsem pl mrtv!
A skuten klesl do lenoky vedle stojc a podobal se vce
mrtvole neli ivmu lovku, kter se m v nerovn boj
vydati.
Vy jste byl odjakiva strapytel, Bartku, osopil se na
direktor; s takovmi lidmi arci nieho nesvedu proti t
holot! Dal jste vrata dobe zavti? Je vecka ele
ozbrojena?
Psa jen hlavou pokyvoval a slabm hlasem pravil:
Co je to vecko platn, kdy vrata rozbij a ns tady do
poslednho utlukou! Vdy m kad z nich pst jako ze
eleza!
Venku se hluk nesmrn zmhal a kadm okamenm bylo
se lze obvati, e vzbouenci do domu se dostanou.
Ve dvech objevil se te kancelsk, jeho zevnjek
zcela tvnosti psaov se podobal a ten pana direktora zakal,
aby el svou autoritou rozlcen lid opt k podku pivsti,
nebo pr na slova kancelskho ani v nejmenm nedali.
Necho, ote, mezi n! nevydvej se v jistou smrt! Oni ti
stranou pomstu psahaj! ozvalo se nhle za zdy
direktorovmi a Chvojka vidl dceru direktorovu Marii z
postrannch dve vyletti.
I ona byla vecka udena a na lcch jejch nejvt strach o
ivot otcv se obrazil. Padla mu kolem krku a dala se do
hlasitho vzlykn.
Ach, ote, eho jsme se to dokali! Co j uboh jsem
zavinila?
Nebu blznek, Marie, to je vbuch luzy, kterho se
nemus tak pli obvati.
Ale jen poslechni, kterak t proklnaj, kterak ti
desateronsobnou smrt hroz!
166

Kik byl nyn na ulici tak stran, e pehluil hlahol zvon,

kter na mst k slubm Bom na poplach svolvaly. Se
vech stran sbhalo se obyvatelstvo a dav ped panskm
domem kadm okamikem rostl.
Nastvala te kritick doba a direktor posud nerozhodnut
zde stl, maje ovem velmi slabou oporu ve svch
podzench.
Poal nyn nahleti, e mu hroz skuten nebezpe, ale
nevdl sob rady ani pomoci,
Studen pot mu vyrel zase na ele a zraky zden s
jednoho pedmtu na druh tkaly, ani kde pevnho
stanoviska nalzaly.
Tu pozdvihla Marie hlavu svou, ji byla a dosud na prsou
otcovch ukrvala a prvn pohled jej padl na Chvojku, jen se
zancenm milenku svou pozoroval, kter v tto zkosti a v
tomto napnut jet vnadnj mu pichzela.
Odtrhla se pi spaten mladho mue od otce a sepjavi
ruce proti Chvojkov, volala pnlivm hlasem:
O, zachrate otce mho! Vy jej mete zachrniti!
S lskyplnm vrazem pohledl mlad Chvojka na dvku,
kynul ale rukou na direktora, jakoby souhlas jeho s pnm
tmto oekval.
Ach, ote, spoj m prosby se svmi! jedn se o tvj ivot!
Ten divok lid hlasu Janova uposlechne!
Celo direktorovo se zakabonilo. Ml Chvojkov i
zachrnnm ivota svho zavzn bti?
Le nezbvalo asu k dlouhmu pemlen.
Jeden z elednv panskch vrazil s kikem do dve, e
rebelanti u u vrata vypili a e hroz rozkotnm celho
panskho domu, pakli direktor se jim ihned nepostav. Zrove
ale dodal, e za ivot jeho neru, paklie se rozkacenmu lidu
v moc vyd.
S hrzou vyslechnul direktor zprvu tuto a obrtil se ku
Chvojkov:
167

Mete mne vysvoboditi? Budu vm vn zavzn!

Tak Marie nejvroucnjm pohledem svm dost otcovu
podporovala.
Vezmte si vecken lid mj ku pomoci proti tm
divochm a neette dnho! pokraoval s tesoucma se
rtoma direktor.
Chcete, aby ve tvrt hodin nebylo v panskm dom ani
jedinho ivota vce? Tak se nezachz s pobouenm lidem,
m-li zase utien bti!
Co ale poti? Do Jarome pro vojsko poslati je u
pozd!
I tm byste postaven sv jen zhoril a snad vt zl
vyvolal!
Znte ale jin prostedek? Veho vm poskytnu, eho si
pejete, jen abych t luzy zbaven byl!
J sm se jim tedy postavm! zvolal mlad Chvojka s
pohledem na Marii, jen zeteln j dval na jevo, kterak jen
pro ni se takov obti podvoluje.
Vraz nekonen vdnosti se objevil v zracch dvinch. i
Muste mi ale dti plnou moc ke vemu, co za poteb
uznm, abych rozbouen vn lidu utiil! pokraoval dle
mlad mu a obrtil se k direktorovi.
ite, cokoli za dobr uznte, odpovdal s tesoucm se
hlasem tento; j ve vem s vmi souhlasm, jen kdy tu holotu
nevzanou s krku zbudu!
Nu, kate lidem svm, aby mj otec neprodlen na
svobodu proputn byl! pravil Chvojka. Jsem pesvden, e
objeven se jeho pzniv dojem spsob.
Slyel jste, Bartku? vzkikl direktor na omdl-vajcho
psae. Tamto vezmte kle a propuste rychte! '
Psa uinil dle rozkazu tohoto a Chvojka odbhal za nm,
poradiv jet direktorovi a dcei jeho, aby do zadn sti
staven se uchlili a dve se neobjevovali, dokud velik
nebezpe odstranno nebude.
168

Pak bel otci svmu vstc, jen ovem nhlm

osvobozenm tmto neobyejn pekvapen bti musil.
Direktor thl dceru svou z kabinetu, aby do zadnho oddlu
panskho domu se odebral a tam tulek ped monou pomstou
rozhoenho lidu hledal.
V bhu tomto neustle rozhazoval rukama a chvlemi
ediv vlasy s hlavy sob rval, mumlaje pi tom:
J, direktor panstv Hradiskho, j musm prchati ped
vlastnmi robotnky! O, vak j jim dnen den vynahradm, e
na spomnati budou! A ten mlad niema? kterak ten se
opovil v tajemstv moje vniknouti a takto mi vyhroovati? O
tom musm se pedevm pesvditi a hrozby jeho nekodnmi
uiniti! i bych se byl po cel ivot svj marn namhal, ba
zloin se dopoutl, aby nyn takov holobrdek ovoce mho
namhn jedinm rzem mi z rukou vyrval? Ne, to se nesm
stti! Je Martin z Lauterbachu jet nad mladho Chvojku
chytej a bystej, a prozatm jej musm uchlcholiti, aby
vhrky sv neprovedl, dokud nebudu mti sv st na nho
pipraveny! A k tomu mi mus ta holka dopomoci, pro kterou
ten potetnec, tum, vemu se podvol, cokoli na nm dati
budu! Vak je to tak ob, kterou mu dnes pinm! Sprvec
Kukusk se zblzn, a usly, e jsou ohlky odvolny; ale
jakmile sem pijde, dov se o vem a rd pok na dobu
pznivj!
Za monologu toho, kter vce mn pervn byl, jak toho
toti stoupn do schod dovolovalo, dostal se konen do
druhho poschod v zadnm oddlen budovy a tam do
nejodlehlej komnaty vstoupil, aby oe kval, a boue se
peene.
Dcera jeho Marie jej sem nsledovala, na smrt jsouc
ubledl, a nechceme rozhodovati, zdali zkost jej platila
osudu otcovu ili spe milenci jejmu, kter v okamiku tomto
ml se vrhnouti proti rozkcenmu mnostv.
Mlad Chvojka, jak u eeno, bral se sm k atlav v zadn
169

sti dvora, aby osobn starmu otci svmu svobodu pinesl.

Ve dvou okamench leeli si otec a syn v nrui.
Le Jan ihned vyvinul se z objet tohoto a pojav otce za
ruku pravil:
Vecko ti pozdji vysvtlm, drah ote, kterak se mi
podailo tebe zase svobod navrtiti. Ted vak musm onen lid
venku upokojiti, jen direktorovi krvav za bezprv jeho
splceti chce!
A pro chce od nho spravedlivou tuto pomstu odvrtiti,
synu mj? tzal se staec.
Mlad mu sklopil zraky a na okamik se zamlel, jakoby
teprve pravou odpov hledal.
Direktor nesm tak nhlm trestem stihnut bti,
odpovdal vyhbav a pobzel otce svho k pospchu.
Staec pevn na pohledl a pravil polotemnm hlasem:
Synu, nechci dkovati svou svobodu njak milosti onoho
nelechetnka a radji se stanu muennkem pro svou vru a sv
pesvden, ne abych jedin slovo sv zapel.
Toho tak direktor na vs, drah ote, nikdy ji dati
nebude! ubezpeoval jej rychle Jan. Jen mn dkujete za sv
vysvobozen! Direktor osudu svmu neujde, dnes vak jet
mra jeho naplnna nen a proto musm hrozc mu nebezpe
od nho odvrtiti!
Thl pak otce do prjezdu, aby vzbouencm prvn vstc se
postavil.
Star Chvojka jej jaksi zdrhav nsledoval, nejev
nikterak plinou radost nad spsobem svho vysvobozen.
Byl to mu, blzek u edestce, akoli statn postava a
pm dren tla jej o nkolik let mladm inily. Mohutnou
hlavu pokrvaly hust ediny, v pro-stomysln tvi jevila se
zrove pevnost povahy a temn oi jet mocnm plamenem
zily. Postavy byl vysok a plec tak irokch, e spe
njakmu obru se podobal. Byl to prav vzor poctivho
Staroecha, jen byl hotov pro pesvden sv i nejkrut
170

pronsledovn sneti, ani by byl na p s nastoupen drhy

ustoupil. Po vce ne ticet let byl rychtem v Hraditi a mezi
obyvatelstvem velkho vlivu poval, jsa daleko iroko znm
co nehonn povaha a statn zastance poddanho lidu proti
pechmatm vrchnostenskch adnk a zejmna direktora
Martina z Lauter-bachu, s nm ode dvna v evnivosti se
nalzal, jej pvod nikomu znm nebyl. Kdy ale star
Chvojka za volnj doby Josefnsk vdy zjevnji se poal
piznvati k ve otc svch, kte od dob Blohorsk bitvy
potaj vyznn eskch Brat vrnmi setrvvali, kdy pak
konen veejn co esk Bratr se projevil a katolick sluby
Bo vce navtvovati nechtl, propukla evnivost direktorova
v zjevn neptelstv, nebo teprve nyn ml pinu k
vystoupen proti dosavadnmu soupei svmu, jeho te stj co
stj zniiti si byl pedsevzal. Tak upadl star rycht pi
nestupnosti sv povahy v osidla direktorova, nikterak se
nelekaje dalho osudu, jak mu co kaci v Hradci Krlov
pipraven bti ml.
Nhl osvobozen vak, jeho se mu v poslednm okamen
bylo dostalo, naplovalo ducha jeho nedvrou k synovi, e
snad t k njakm hanlivm vminkm se byl direktorovi
podrobil, jen aby otce svho z vazby vyprostil.
Proto jen se zdrhnm nsledoval syna, jeho jednn v
tomto okamiku nerozuml. Znaje pak lsku Janovu k
direktorov dcei Marii, pital tajemn jednn jeho tomuto
citu milosti, nebo nemohl se na ten as jet domysliti, e by
syn jeho jet jin, dalekoshlej plny sledoval, jejich
vyvinovn nyn na Hraditi poalo.
Spolhal se vak zrove v munou povahu Janovu,
neohroenost a pmost ducha jeho, o nm vdl, e podlho
otroen schopen nen, nejmn pak direktorovi, jen tak
hanebn byl s otcem jeho naloil.
Ustanovil se tedy na tom, e na ten as dle vle Janovy se
zachov a teprve pozdji od nho vysvtlen pod.
171

Z hluku a boue, jak na pansk dm se valily, poznval, e

nco neobyejnho v Hraditi se dti mus, a ekal tedy na
vvin bouliv udlosti tto, kter zajist s vystoupenm
Janovm ve spojen se nalzala.
A byl u nejvy as, e mlad Chvojka, jen se byl k
utlumen boue selskho lidu nabdnul, v prjezde panskho
domu se objevil.
Nebo v tme okamiku povolily vrata rnm dobyvatelv
a ztily se do vnit, tak e prchod pln voln byl.
Prvn byl Radon, kter sekerou nad hlavou toe, do domu
se vrhl a divokm hlasem pomstu direktorovi val. Jej
nsledoval Rezek, ohromnm klem ozbrojen, jej byl kdesi z
plotu vytrhl, a za tm ve ostatn s ohluujcm lanm a
bouenm se hrnulo.
ele vrchnostensk byla se vzdor ozbrojen svmu u
dvno v kryty rozprchla a v celm rozlehlm staven nebylo z
vlastnch obyvatelv ani iv due zti.
Tak psa Bartk byl se kamsi uklidil, zapomenuv ve
strachu atlavu opt za sebou zavti, v jej pedn sti
rozlin nstroje k muen a trestn bylo lze zti.
Rozbouenmu davu tomuto se mlad Chvojka vstc
postavil.
Zjeven se jeho jako hromov rna na oba pedn vdce
rebelantv psobilo.
Zarazili se oba a okamit vickni soudruzi jejich se
zastavili, i vekeren hluk v pednch adch umlknul.
Spatili vickni vedle mladho Chvojky starho rychte
na svobod a ji pohled tento ve jejich ochladil. Ctil kad
okamit, e direktor povolil a e tedy i ostatnm poadavkm
v odpor se stavti nebude.
Ustate, ptel! vzkikl mlad Chvojka. Otec mj se
nalz na svobod! Nebude mu ani vlasu ji skiveno!

172

Nkolika ranami zniil rozlicen Radon tento nstroj libovle pansk.

173

To je vysvoboditel n, o kterm jsem vm mluvil! zvolal

Radon a obrtiv se k zstupu, ukazoval na Chvojku. Hle, ji
starho poctivce naeho vysvobodil z drp t elmy, i nm
ostatnm on svobodu pinese! Slva naemu zastanci!
A vickni ostatn jsali s Radonem, nejhlunji ale si
ponal Rezek, jen pistoupiv k mladmu Chvojkov, zvolal:
Te vm vm, pane, nebo jste dokzal, co by ani
krajsk hejtman nebyl proti direktorovi svedl! Star
Chvojka je na svobod! Te se u nepotebujeme naeho
tyrana i s jeho biici bti!
Pak se hnal k starmu Chvojkov, aby mu ruku stisknul, v
em jej vickni oban Hrad;t nsledovali, e rycht brzo
jsajcm mnostvm obklopen byl, kter mu nejhlunjm
spsobem radost svou nad vysvobozenm jeho projevovalo.
Na okamik vecko zapomnlo, pro vlastn byli se do
panskho domu dobyli, oekvn mladho hrdiny se zplna
splnilo.
Nu, slbil jsem vm vera, e rycht Chvojka osvobozen
bude z vazby sv; zde vidte, zdrel-li jsem slovo svoje!
Vme ti, pane, odpovdal s pokorou Radon; ty's
pomohl starmu poctivci onomu, nyn ale i nm pomozi!
Zbavte ns toho tyrana, nebo sami mu konec pipravme!
ozvalo se se vech stran a rozlin nstroje byly v povt
napahovny.
Kde je direktor? Hledejte toho psa a vyhote nm ho sem
na ulici! vali nkte, ji venku v davu se nalzali.
Ne tak, ptel, nedopoutjte se dnho nsil!
chlcholil Chvojka rozzuen lid. Vm vem se dostane
spravedlnosti, ale nesmte sami neptelm svm zbra do
rukou vkldati!
Pro ns chce hladem vymoiti! te my ho sami umome!
Hledejte ho a povsme ho a na v, aby mrchu jeho po celm
panstv bylo lze spatiti! hulkali nejrozlcenj z davu:
rozjiten vdy vce rostlo a Chvojka pozoroval, e by snadno
174

jaksi katastrofa se udti mohla, kdyby rozhodn se

nezakroilo.
Vystoupil tedy na patnk v prjezde a vysokm hlasem
zvolal:
Vecky vae dosti budou vyplnny, nsil ale nesm
dnho uito bti! J rychte tak pouhm slovem
vysvobodil a rovn vm se stane! eho si tedy dte?
A se napln zase pejchar obilm! volali jedni.
A nm pete robotn patent! kieli druz.
Ostatn pak bouliv pizvukovali dostem tmto, a tu a
tam i jinak poadavky se ozvaly. e nebyly direktorovi a
sprv jeho pli pzniv a pochlebn, neteba ani dokldati.
Patent vm petu sm, ptel! zvolal Chvojka zase se
svho stanoviska, kdy se byl hluk ponkud utiil. Vymohu
jej na direktorovi, jako jsem byl svobodu rychtovu na nm
vymohl! Musm vak voln jednati, ani mi kdo ,v tom
vzpourou nevasnou sm peketi!
Zachovme se tak, pane, nebo tob vme! vzkikl
Radon a obrtil se ke svm soudruhm, z nich velk st jej
slep nsledovala. Nazpt, brati sousedi! N vysvoboditel
ns neopust, an pozn v ns poslun dlnky svoje!
Ano, poslouchejte rozkaz jeho! Jen on vm pome z
bdy a poroby! ozval se tu nhle hlas ensk a davem se
prodrala a k Chvojkov star entina, ped n kad voln
ustupoval.
Byla to star Veruna, vysokm hlasem lidu kc, aby z
domu se odstranil a pokojn rozeel.
Star Verun vme! pravil lid mezi sebou. Kdy ona
nm za slova toho mladka ru, pak smle meme v n
spolhati!
Co ani slova Chvojkov ani Radonov nebyla doclila, to
star Verun okamit se zdailo.
Nejpednj z davu poali se nazpt tlaiti a brzo byl
prjezd panskho domu vyprznn; jen star Chvojka,
175

obklopen nkolika sousedy, zstal na dvoe stti.

Radon vak pdnou sekeru svou v rukou dre, zatoil j nad
hlavou a vzkikl:
Nemohu-li se. prozatm pomstti na direktorovi, pomstm
se aspo na jeho nstroji!
A nkolika skoky ocitnul se pes dvr v atlav, jej dve
byl ustraen psa Bartk zavti zapomnl, a jedinm rzem
vythnul z murny on panlskho osla na dvr, na nm
jet ped nedvnm byl z rozkazu direktorova trest svj
odbval.
Nkolika ranami zniil rozlcen Radon hanebn tento
nstroj libovle vrchnostensk, a za smchu vech ptomnch
skcel se devn osel k nohoum fanatika, jen tmto spsobem
na nevinnm dev zlost svou vylval, jakou vlastn proti
direktorovi pojat byl.
Tak zhyne ten syn Belilv, a mra jeho se napln! kiel
divokm hlasem Radon pi kad rn, po n tsky na ve
strany ze dv ltaly. Tak zhynou vickni krvolanci, kte z
krve a potu chudiny tloustnou!
Ano, tak se stane, staten mui, pravil mlad Chvojka,
jen byl k Radonov pistoupil a ruku na rameno jeho poloil;
eti jen svou slu pro budoucnost, bude j jet velice
poteba, nebo prce nae teprva pon!
Pak doloil tim hlasem:
Sp nyn mezi lid a mj jej k tomu, aby v tichosti se
rozeel. eho jsem chtl docliti, toti zastraiti direktora, to je
u pln docleno! Vak pednj mue sezvi na dneek veer
do krmy nad Hemanicemi, kdes u vera mne byl seznal, a
tam dle o prostedcch proti utlaovatelm lidu jednati
budeme!
Stane se tak, pane, odvtil Radon; nebo jsem u mnoho
soudruh svch byl o tom uvdomil, e nm chcete dnes veer
oi otevti.
Pehodil sekeru na rameno a ubral se mezi lid, jeho valn
176

st posud ped panskm domem rozumovala, a tam

soudruhm svm sdlil, e staten onen mladk, kter
rychte byl samojedin vysvobodil, veer v krm
Hemanick je oekv.
Ujitn toto psobilo velmi uspokojiv na lid, a zejmna
kdy i star Veruna rozhodnm hlasem svm na psobila,
poali se obyvatel rozchzeti, aneb v jed notlivch tlupch na
nmst dle mezi sebou rokovati.
Slova Radonov a Verunina o moci a vlivu mladho
Chvojky psobila nejmocnj inek, nebo kad ji byl o
moci tto pesvden, kdy starho rychte Chvojku na
svobod spatil. Vysvobozen toto bylo obyvatelm
Hradiskm nejjistjm svdectvm o moci mladho mue,
kter tak nenadle byl se s takovou autoritou na Hraditi
objevil, e mu i vemohouc direktor podrobiti se musil.
Proto tak s ochotou bylo pijmno vyzvn Ra-doovo,
aby pednj oban k veern schzi v krm ,,u ernho
vola nad Hemanicemi se dostavili, a zejmna toto oekvn
budoucho vvinu vc to bylo, kter prozatm vn
pobouenho lidu utiilo.
Zjevil se mlad Chvojka tak nhle uprosted uhntenho
lidu tohoto a pelomil v jedinm okamiku dvno-let pych
nenvidnho direktora spsobem tak rozhodnm, e nikdo
nemohl ji o povaze dalho psoben jeho pochybovati, nbr
nejlepm nadjm do budoucnosti se oddval.
Zejmna to byla paliv otzka asov, toti vysvobozen
od roboty, kter jako jiskra dlouho doutnajc holavou ltku
vzala a kterou pedevm Radon a Rezek pobulivmi emi
svmi rozncovali. Ujiovali oba, opojeni jsouce okamitm
astnm vsledkem prvnho vystoupen mladho Chvojky, e
t pmo svobodu selskmu lidu pin a e i proti sttn a
vrchnostensk moci chce se lidu poddanho ujmouti. Slovo
toto bylo tedy onen ibolet, za nm veker lid se hnal, a jeho
tak Radon i Rezek nejvce uvali.
177

Za krtko nebylo u jedinho lovka v Hraditi, kter by

byl pochyboval, e panstv direktorovu je navdy konec uinn
a e zlat asy svobody selskmu lidu nastaly. Vude bylo ji o
tomto nhlm obratu pemtno, a neschzelo hlas, kter panu
Martinovi z Lauterbachu tme osudem hrozily, jak starho
rychte Chvojku byl zastihnouti ml.
Mlokdo z lidu takto rozilenho obrtil kroky nazpt ku
chrmu, kde za nedlouho sluby Bo poti mly, a jen nkolik
starch entin nalzalo se po svatyni Pn roztrouench,
kter se v nejvt zkosti sv modlily, aby^Bh vlku a hlad
od Hradit odvrtiti ril.
Nemn i v panskm dom panovalo dosud nejvt
rozilen, nebo akoli prvn boue astn od budovy tto a
jejch obyvatel odvrcena byla, pece byl sob kad vdom,
e neoekvan udlosti dnenho dne nikterak nejsou jet
vyvinuty, tm mn pak ku smrnmu konci pivedeny.
Star Chvojka nalzal se, jak u eeno, uprosted zstupu
pednch soused Hradiskch, mezi nimi Rezek hlavn
slovo vedl a k vytrvalmu odporu proti direktorovi vybzel.
Vy, rychti, muste do Hradce, pravil statn tento sedlk
Hemanick, a tam u krajskho hejtmana udejte, jak bezprv
jste musil zakoueti! Vyzdvihnte na to komisi, a vickni bli
by v tom musili vzeti, abychom se toho rasa naeho
nezbavili!
Star Chvojka ale zavrtl hlavou nad touto e Rezkovou.
Pn nebude nikdy od pna! odpovdal vnm hlasem.
My si musme sami pomoci, nebo plat slovo psma: Oko za
oko, zub za zub!
To je tak m e! dotvrzoval Rezek. Jedinou ranou by
byl utrpen naemu konec uinn!
Nue, a pro jste tak neuinili, kdy jste byli na cest k
vykonn spravedliv pomsty? tzal se s dsnm vrazem
star Chvojka, jeho oko divnm plamenem zilo.
Tvj syn nm tak kzal! namtnul jeden z obanv.
178

On pr sm i bez nsil direktora k povolnosti pinut!

dokldal Rezek.
Vak jste jej sm mohl slyeti, rychti, pisvd-oval
jin ze zstupu. A vru, e se zd te mnoho u direktora
zmoci, kdy vs ze atlavy vysvobodil.
elo starho rychte se zakabonilo.
Rd byl bych vazbu potupnou dle snel, odvtil temn,
jen kdybych byl nsilnictv jeho posledn zkouel. Tak ale
poda se mu zase spravedlivmu trestu ujti.
Co nevte synu svmu, jen ns ujistil svatosvat, e
ns od dn direktorova vysvobod? tzal se Rezek. J jsem
te pevn o tom pesvden, a star Veruna. rovn velk vci
od nho oekv. Mli jste ji vera slyeti, soused, jak osud
mladmu tomuto mui pedpovdala.
Star Veruna setkala se s mm synem vera? tzal se
rychle star Chvojka a chopil Rezka keovit za ruku.
Ovem, ovem, kmote rychti! Vdy vtala jej jako
njakho potentta do na krajiny a sm Radon je pevn
pesvden, e nm svobodu a zruen roboty pin!
Star Chvojka se zamyslil a temn oko jeho upen v zem
pohlelo.
Vak tuto sm pichz mlad ten hrdina, zvolal Rezek
spativ mladho Chvojku pichzeti od rozmluvy jeho s
Radonem; on sm nejlpe nm pov, kterak hodl s
direktorem zatoiti!
Mlad Chvojka vystoupil z prjezdu do dvora a piblioval
se ke tlup, jej sted otec jeho tvoil.
Pistojc se rozstoupili, a Jan mohl voln a k otci svmu
pikroiti.
S radostnm rozilenm chopil se mlad mu pravice
otcovy a srden ji tiskna zvolal:
Jsi na svobod, ote mj! dnho kladu nebude ti ji
strojeno!
Staec neodpovdal, ani o od zem pozdvihl.
179

Ty ml, ote? ty se mnou nesdl radost nad svm

osvobozenm?
Za jakou cenu jsi vykoupil tuto mou svobodu? vyrazil
spurn star rycht ze sebe.
Jsi na omylu, ote; j jsem to byl, kter jsem direktorovi
vminky pedpisoval!
Otec zpytavm zrakem na pohledl, nebo smysl slov
tchto pochopiti nemohl.
Ty m tedy moc jakousi nad tm zlosynem?
To poznv sm na sob, ote, nebo bez odmluvy tebe z
vazby propustil, jakmile jsem tento prvn poadavek svj
vyknul.
Ty's tedy vce jet na nm dal? znla temn otzka
starcova.
V, ote, jak pomr mne k Marii ve, pravil polohlasn
Jan; mohl-li jsem jinak jednati, ne abych ji vyrval osudu,
jen j libovl otcovou hrozil?
Ani nyn se tedy lsky tto neodk? Dcei nejvtho
neptele mho chce lsku svou vnovati?
Co nezn Marii, ote? Nenavtvovala t ona jedin ve
vazb tv?
Tak inila; vak pece nejsem j nim zavzn!
Neli se tedy od otce svho co den jasn od tmav noci?
Ve tv t un, synu! pravil povenm hlasem
staec. Ty se j nechce zci, vak ona zhubu ti pinese,
nebo nikdy nedostane se tv lsce poehnn mho!
Mlad Chvojka s bolestnm vrazem pohledl na otce, pak
ale jakoby na nem pevnm se byl ustanovil, pohodil hrd
hlavou a pevnm hlasem pravil:
Posud je vtzstv m pli skrovn, ote, ne abych na
uznn tv pln nroky initi mohl. Vak za krtko ji nadejde
doba, kdy jinak bude o psoben mm ve prospch lidu
ujamenho soudit, a pak i citm jemnjm pstupnjm se
stane. Za nedlouho budou svat, e ns od dn direktorova
180

vysvobod? tzal se Rezek. J jsem te pevn o tom

pesvden, a star Veruna. rovn velk vci od nho
oekv. Mli jste ji vera slyeti, soused, jak osud mladmu
tomuto mui pedpovdala.
Star Veruna setkala se s mm synem vera? tzal se
rychle star Chvojka a chopil Rezka keovit za ruku.
Ovem, ovem, kmote rychti! Vdy vtala jej jako
njakho potentta do na krajiny a sm Radon je pevn
pesvden, e nm svobodu a zruen roboty pin!
Star Chvojka se zamyslil a temn oko jeho upen v zem
pohlelo.
Vak tuto sm pichz mlad ten hrdina, zvolal Rezek
spativ mladho Chvojku pichzeti od rozmluvy jeho s
Radonem; on sm nejlpe nm pov, kterak hodl s
direktorem zatoiti!
Mlad Chvojka vystoupil z prjezdu do dvora a piblioval
se ke tlup, jej sted otec jeho tvoil.
Pistojc se rozstoupili, a Jan mohl voln a k otci svmu
pikroiti.
S radostnm rozilenm chopil se mlad mu pravice
otcovy a srden ji tiskna zvolal:
Jsi na svobod, ote mj! dnho kladu nebude ti ji
strojeno!
Staec neodpovdal, ani o od zem pozdvihl.
Ty ml, ote? ty se mnou nesdl radost nad svm
osvobozenm?
Za jakou cenu jsi vykoupil tuto mou svobodu? vyrazil
spurn star rycht ze sebe.
jsi na omylu, ote; j jsem to byl, kter jsem direktorovi
vminky pedpisoval!
Otec zpytavm zrakem na pohledl, nebo smysl slov
tchto pochopiti nemohl.
Ty m tedy moc jakousi nad tm zlosynem?
To poznv sm na sob, ote, nebo bez odmluvy tebe z
181

vazby propustil, jakmile jsem tento prvn poadavek svj

vyknul.
Ty's tedy vce jet na nm dal? znla temn otzka
starcova.
V, ote, jak pomr mne k Marii ve, pravil polohlasn
Jan; mohl-li jsem jinak jednati, ne abych ji vyrval osudu,
jen j libovl otcovou hrozil?
Ani nyn se tedy lsky tto neodk? Dcei nejvtho
neptele mho chce lsku svou vnovati?
Co nezn Marii, ote? Nenavtvovala t ona jedin ve
vazb tv?
Tak inila; vak pece nejsem j nim zavzn!
Neli se tedy od otce svho co den jasn od tmav noci?
Ve tv t un, synu! pravil povenm hlasem
staec. Ty se j nechce zci, vak ona zhubu ti pinese,
nebo nikdy nedostane se tv lsce poehnn mho!
Mlad Chvojka s bolestnm vrazem pohledl na otce, pak
ale jakoby na nem pevnm se byl ustanovil, pohodil hrd
hlavou a pevnm hlasem pravil:
Posud je vtzstv m pli skrovn, ote, ne abych na
uznn tv pln nroky initi mohl. Vak za krtko ji nadejde
doba, kdy jinak bude o psoben mm ve prospch lidu
ujamenho soudit, a pak i citm jemnjm pstupnjm se
stane. Za nedlouho budou dalek kraje o tvm, Janovi mluviti,
a tum, e i otec se nevzepe vyplnn dost synovch, kdy
na nejvym mst splnny budou!
Pakli takovm spsobem hodl potrati neptele
ubohho lidu, k nmu i j pinlem, jako jsi prv s tyranem
naim byl naloil, pak jsou vysokomysln slova tvoje do vtru
mluvena!
Nikoli, ote; direktor Hradisk nesm podlehnouti prvn
rn, kterou by ten neb onen neprozeteln proti nmu vedl. Je
on jet k jinmu osudu ustanoven, ne podlehnouti prvnmu
nvalu luzy, kter jen o aludek svj se star a skrcen jeho
182

pomstiti chce; vy zjmy mus bti pomoc jeho dosaeny a

ty prv jsem ml na mysli, kdy jsem dnes tok mu hrozc od
nho odvrtil. V sm, ote, z jakho psma zloin se ivot
direktora Martina z Lauterbachu skld; vak jet mnoh in
jeho jest temnou roukou tajemstv zahalen, kterou j
pichzm odhrnout, aby pravd a prvu vtzstv se dostalo.
Jen tento ohled dil m dnen jednn, a za krtko ji
pesvd se o podstatnosti slov mch.
Nue, chci viti slovm tmto, a pi tob jich naprosto
nepochopuji, nebo nikdy bych nebyl v Janovi svm takov
sly oekval, aby vemohoucmu zlosynu tomu se opti
mohl!
Pak podal synovi pravici, kterou tento srden potsl.
Tak jest, ote; od t doby, co posledn jsem t vidl, udaly
se zmny velik s tvm synem a doshl on skuten moci
takov, o jak mluv. Tv vlastn vysvobozen bu ti prvnm
dkazem, a brzo o jinm se pesvd.
Slibuje mi tedy, otce svho na onom ukrutnku pomstti?
Jen proto jsem se opt do svho rodit navrtil, kter
jsem navdy chtl mjeti.
Zapomene tak, e je otcem Marie, kterou miluje?
Jan neodpovdl hned, nebo bylo patrno, e tich boj
vnitn se v nm dje.
Po krtkm pemlen ale zvolal pevnm hlasem:
I na to chci zapomenouti, ote; nebo Marie sama se ho
mus odci!
Odekne, synu, odekne; nebo neprav jmenuje jej otcem
svm.
Jan vytetil oi na otce pi neoekvan zprv tto.
Le byl v krtk dob tolik pekvapujcho spatil a
vyslechl, e i nyn neopovil se pochybovati o pravdivosti
udn otcova.
Co pravte, ote? zvolal tesoucm se hlasem a keovit
svral ruku otcovu.
183

e direktor Martin z Lauterbachu nen otcem Marie!

odvtil tento vnm hlasem.
A kterak to mon? i snad njak nov zloin direktorv
v tom spov?
Ano, je to cosi podobnho, synu mj!
O, pak mi to, ote, rychle sdlte! volal v nejvym
rozilen mlad Chvojka dle.
Nikoli, zde nen ani msta ani asu k tomu, zdrhal se
staec, vak od dalho jednn tvho bude zviseti, kdy t o
tomto zloinu direktorovu se dovdti m.
O, te pominou veker ohledy, ote! vzkikl
Jan. J jen k vli Marii toho padoucha sanoval. Vak nyn
nem se nidn milosti vce doekati!
Nue, a pece's ho dosti sanoval! znla vitka starho
rychte. Neml-li jsem pravdu, prav, e lska tv t
zaslepuje.
Vak nyn jasn zm, a dle toho budu dle jednati! Marie
nesm ani na okamik dle v moci toho ha-nebnka zstati, jen
chtl j ubohou zaprodati!
Vak vz, e je ti s padouchem jednati, jemu posud na
svt rovna nebylo. Bu opatrn, aby on sm t nezniil.
O, neobvejte se, ote! Proti mn a spojencm mm jest
malomocn a dn moc na svt jej osudu jeho ji nevyrve!
Le nyn se odeberte, ote, do svho domova, kam brzo za
vmi se dostavm, abychom se dle dorozumli. Dnes uniknul
direktor pomst lidu, nyn my sami ji na nm vykonvati
poneme!
Podal otci ruku a odkvapil do vnitn budovy, aby direktora
v krytu jeho vyhledal. Po cest tto uzrl v nm pln, kterak
nyn za zmnnch tchto pomr proti direktorovi dle
pokraovati.
Star Chvojka pak pojav ostatn sousedy, odchzel s nimi
rovn z panskho domu, kde nyn pln ticho nastalo.
ele i veker adnictvo bylo posud neviditeln, nebo
184

kad z tchto sluhv pansk libovle se pi tomto vzbouen

lidu o vlastn ki obval, an kad z nich byl si dobe vdom,
jakm dlem byl k veobecnmu trn a utlaovn poddanho
lidu pispval.
Proto tak mlad Chvojka po cel cest sv nesetkal se s
ivou du, kter by jej byla k direktorovi uvedla.
Probhl nkolik chodeb, prohledl nkolik sn, ale nikde
nebylo ani po direktorovi, ani po Marii njak stopy.
V rozpaitosti tto zstal v hoejm poschod, kde dv
chodby se kiovaly, stti, nevda, v kterou stranu se obrtiti.
Tu ale z temnho jednoho kouta vystoupila postava vysok
entiny, kter mu rukou kynula, aby ble pistoupil. Chvojka
v n okamit poznal starou Verunu.
Hled doup syna Belilova? Nu poj, ped zraky mmi
se nikdy neukryje!
Me mne tedy k nmu dovsti? Ui tak rychle!
Nsleduj mne! Tamto jej nalezne! pravila staena a
vedla Chvojku na konec chodby.
Vzhru po schodech dostali se do nejvyho poschod
zadn sti panskho domu, a zde mu Veruna na dve za
pilem ukryt ukzala.
Tamto jej nalezne, tesoucho se ped spravedlivou
pomstou lidu!
Chvojka pistoupil ku dvem, ale ty byly pevn zaveny.
Zbabl bdnku! zamruel sm k sob, kdeto Veruna se
zachechtala.
Chatrn ty dve mly jej zachrniti ped ramenem
mstcho lidu! zvolala s posupnm smchem. Ani na okamik
by nebyly nval zdrely a j sama bych je byla jedinou ranou
zdrtila!
Ty's byla tedy zde ukryta, kdyby lid byl se a sem
pihnal?
Co nenalz se Marie u nho? Nen mou povinnost,
abych ji chrnila? Lid ve vzteku svm ani j by nebyl
185

uanoval.
Dkuji ti, staeno, za tvj dobr mysl. Vak v i ty,
dobr eno, e direktor nen pravm otcem Mariinm?
A po slovech tchto odstoupil Jan, jen domlel se, e
snad od star Veruny dov se cosi bliho o zhadn zprv
otcov, opt ode dve a piblil se k Ve-run, kter udivena
na pohlednuvi zvolala:
M ji o to m v d o most? Nic tedy nen v ce ped zraky
tvmi ukryto?
Vak nevm nic bliho o pvodu Marie a od tebe
oekvm odhalen tajemstv toho, pakli ti o nm co znmo.
Star Veruna v o vem, co na Hradisku kdy se udalo.
Kdo vak ti podal prvn zprvu o tajemstv tomto?'
Mj otec tak uinil ped okamikem, odkzav mne na
pozdj dobu s dalm odhalenm.
Nu, tedy i j pak zrove s otcem tvm budu mluviti.
J vak jet dnes musm v t vci jasn hledti, nem-li
Marie dle trpti.
Oekvej mne dobou veern ve statku otce svho.
Prosm t ve jmnu Marie o to, nebo nesm ani na
okamik dle v moci direktorov zstati.
A co s n hodl poti?
Spolhm se pi tom ve tvou pomoc, dobr eno. Marie
pjde v okamiku z tohoto domu hchu a zloinu!
J dovedu ji ukryti ped zraky celho svta, a bude moci
vystoupiti dle pravho rodu a pvodu svho.
Ujednno tedy. Vezme Marii pod svou ochranu, jakmile
z komnaty tto vyjde. Veer pak dostav se k otci mmu, kde i
j mekati budu.
Mysl, e dobrovoln ti ji vyd?
Nemj nejmen obavy, mm dostaten prostedky
odpor jeho zlomiti, kdyby skuten k njakmu se odvil.
Le tamto vidm se bliti onoho krabka, kter pichz
nepochybn pnu svmu oznmit, e boue se u zathla a e
186

bez nebezpe z doupte svho vyjti me. Ten mus mi dve

tyto otevti.
Byl to skuten psa Bartk, jen chodbou vzhru
pichzel, jakmile ale ob osoby zde stti spatil, nhle se
zarazil a nazpt utkati chtl.
Strach vzel posud ve vech dech jeho a v kadm
lovku zdl se buie a vraha spatovati.
Le Chvojka jej zavolal nazpt a ubezpeoval jej, e ji
dnho nebezpe se obvati nemus, nae Bartk s
tesoucm se tlem se piblil a jektavm hlasem po dosti
cizincov se ptal.
Byl jej poznal v kabinetu direktorovu, kdy se mu pomoc
svou proti vzbouenmu lidu nabzel a nyn vidl, e slova
Chvojkov nebyla plan, nbr e jen psobenm jeho pansk
dm a obyvatelstvo jeho ped tokem vzbouenc zachrnny
byly.
Proto nabyl k nmu opt dvry a byl pesvden, e v
okol osoby jeho nejvt bezpenosti povati bude.
Oznamte tuto tmito dvemi panu direktorovi, e ji
nebezpeenstv velik minulo a e bez obavy opt vystoupiti
me!
Bartk s hlubokou poklonou odchzel ke dvem, na n
zlehka zaklepal.
Ale uvnit panovalo pln ticho a nikdo se neozval.
Bylo patrno, e pan Martin z Lauterbachu je dn peliv
o sv bezpe.
Zatlucte silnji a ozvete se! kzal Chvojka Bartkovi.
Psa uposlechl a siln na dve zabpuchal volaje pi tom:
Milostiv pane, rate otevti! Ta luza u zase odthla!
Chvojka svratil elo pi tomto pohann lidu, jen se pouze
svho prva domhal, s ohledem na nutnj zleitosti ale
odloil pokrn pska tohoto na pozdj dobu.
V tm okamiku zarachotil uvnit kl a dve se otevely.
Pan direktor objevil se mezi veejemi, dve ale opatrn se
187

po cel chodb rozhldl, zdali mu njak nebezpe ze zlohy

nehroz.
J to jsem, pane direktore, pravil Chvojka a vstoupil do
dve, odkud uklnjcho se pska stranou odstril;
pichzm vm oznmit, e jsem dan slovo splnil a boui
vaich poddanch od va hlavy odvrtil.
O, kterak jsem vm povden, pane Chvojko! odpovdal
direktor, jeho ubledl lce opt barvu dostvati poaly.
Tak Marie, a dosud ped obrazem Bohorodice v kout
komnaty klec, nyn povstala a vdn pohled jej byl
mladmu mui nejkrsnj odmnou za dosavadn namhn
jeho.
Nyn vak oekvm t od vs, pane direktore,
pokraoval Chvojka dle, e i vy danmu slovu svmu
dostojte!
Co nen jet v otec na svobod? divil se lisne
direktor. I to aby toho nedbalce Bartka
Nedlejte kivdu Bartkovi, pane direktore, petrhl mu
e Chvojka, ten ihned otevel dve atlavy otci mmu, kter
nyn bohudk ji zase mezi svmi tymi zdmi se nalz.
Nue tedy, pesvdil jste se, e i j sv slovo spluji.
O, nejsme jet hotovi, pane direktore: i jste zapomnl na
druh zvazek, jej jste ped pl hodinou byl uinil?
Direktor stavl se nevdomm, jakoby skuten nerozuml
dosti Chvojkov. Ale ten nenechal jej dlouho v
pochybnostech.
Pane direktore, nehrajeme spolu komedii, pravil psnm
hlasem; chcete m dosti vyhovti ili nic?
A jak dosti, mj mil? Ach, m uboh hlava je dnes tak
zdena!
A uchopil se za hlavu, jakoby se mu skuten roz-' stoupiti
mla.

188

Vy nemte dnho prva j dv tto porouSetil

189

Vy jste slbil, e odvolte dnen ohlky sleny Marie se

sprvcem Kukuskm.
Ach Boe, teprve nyn na to spomnm! Ach, mjte
trpnost s mou slabou pamt!
Nyn mete bti u zcela pokojn a pomleti na plnn
svch povinnost, kter dnho odkladu nepipoutj.
Pi tom pohledl s vznamnou psnost na direktora, kter
pod nestupnost Chvojkovou jako erv na ve strany se vinul.
Vyplnm dost vai, vyplnm, odpovdal vyhbavm
hlasem, jsem vm k velk vdnosti zavzn.
To se vak mus stti okamit, jinak obdr far pozd
vae odvoln.
Ale uznte sm, e v tomto okamiku se nemohu ped
dm odviti.
Toho tak na vs ani nedm, znla chladn odpov
Chvojkov; tamto le papr a pro; pan far se uspokoj i
podpisem vaim!
Marie se zimninou napnutost naslouchala rozmluv tto,
kter o jejm budoucm osudu rozhodovala, a bolestn obavy
nad vzdorovitost otce jejho se zraily v oblieji jejm.
Ale jedin pohled Chvojkv rozplail tyto obavy jej,
pohled to tak vtzn, e ji o zdaru podniknut Janova
pochybovati nemohla.
Tento velitelsky pokynul direktorovi ku psacmu stolku a
pan Martin z Lauterbachu jako stroj bezvoln dle rozkazu toho
se zachoval.
Lstek, jm ohlaovn satku Marie s Kukuskm
sprvcem odvolno bylo, jest napsn, a Chvojka dve o jeho
obsahu se pesvdiv, vrtil jej direktorovi nazpt k zapeetn.
Pak povolal za dvemi ekajcho psae Bartka a odevzdal
mu lstek, jen okamit mstnmu fari doruen bti ml.
Sotva e Bartk s lstkem za dvemi zmizel, klesl direktor
na idli a zakryl si lce masitma rukama. Bylo* oividno, e
velkou ob v okamiku tomto pinesl a e jeden z
190

nejskvlejch pln jeho snad navdy zcen byl.

Marie pak poznovu klekla pod obrazem Bohorodice,
vzdvajc Bohu nejvelej dky za to, e takka zzranm
spsobem a v poslednm ji okamiku j seslal vysvoboditele,
jen spojen s nenvidnm muem j zbavil.
Chvojka chvli mlky pohlel na nm skupen toto, pak
ale piblil se k direktorovi a poloiv ruku na rameno jeho,
pravil polotemnm hlasem:
Kate Marii, aby ns opustila; nebo co nyn s vmi
mluviti chci, m prozatm tajemstvm pro ni zstati.
Direktor na vytetil zraky, nebo myslil, e u od dalho
nalhn Chvojkov ueten bude.
Co chcete jet ode mne, stran love? Nevyhovl jsem
vm u ve vem, ehokoli jste jen byl dal?
O, pane direktore, j se vce nespokojuji polovin
povolnost. Naopak, myslm, e vs jet astji poadavky
svmi obtovati budu!
Direktor temn zaval jako tygr, za nm pron-sledovnci
jeho a do doupte jeho se byli vedrali.
Prozatm chci pouze, abych s vmi mezi tyma oima
promluviti mohl.
Marie, ty odtud neodejde ani na krok! vzkikl direktor
na dvku, kter prv s klektka byla povstala.
Nue, chtl jste tomu sm, aby i posledn svazky mezi
vmi a spanilou dvkou touto petreny byly! zvolal vysokm
hlasem Chvojka a postaviv se k Marii, uchopil ji za ruku,
jakoby ji ped tokem neptele brniti chtl, pokraoval dle:
Vy nemte dnho prva ji dv tto poroueti!
Jak? Vy nestoudn love! Paklie jsem dosud k vaemu
vystupovn byl mlel, nyn toho vce nestrpm! Drzost vae
pesahuje vecky meze a j se vm te opru, jak jsem hned
zpotku ji uiniti ml!
A hnal se po Marii, aby ji od Chvojky odtrhnul.
Tento ale na zahml:
191

Nazpt, nedotkej se j, vrahu! Nejsi otcem jejm, ani ona

dcerou tvou, abys sob k n prvo osobit mohl!
Jakoby hrom byl udeil po slovech tchto pmo u skupen
t osob v komnat, tak byli direktor i Marie neoekvanou
zprvou touto omreni.
Dvka zden vykikla a omdlel padla v nru milence
svho, kdeto direktor'vrvoraje blbotal:
Kdo se to osmluje tvrditi, e j nejsem otcem jejm?
J! ozval se nhle hlas nov vstoupiv osoby a jako
pern njak zjev pikroila k direktorovi star Veruna,
kter scn tto za dvemi naslouchajc v rozhodnm okamiku
co mstc frie ped omrenho direktora se byla vrhla.
Jakmile ji direktor spatil, klesl jako bezvldn tleso
nazpt na idli a zstal jako zkamenl sedti, vytetnma
zrakoma na enu pohleje.
J to doku, e nejsi otcem jejm, bdnku! hmla mu
do ucha Veruna. Tv krev neobh v ilch jejch, nebo ty jen
dtky vraditi, nikoli vak jim ivot dvati dovede!
Direktor zastel opt tv rukama, jakoby hroznmu tomuto
obvinn se vyhnouti chtl, kter v dob jedin hodiny tak
neoekvanm spsobem ji podruh ped nm co hrozn
vitka zaznlo.
Ale neprosn staena pokraovala dsnm hlasem dle:
Pamatuj se na zimn noc ped dvaceti tymi roky,
zlosyne, kdy's v Novm lese stopy vrady sv na nemluvnti
spchan chtl odstraniti; pamatuj se na spsob lupisk,
jakm's se zmocnil tohoto dtte, abys jednou ddictv jeho se
mohl zmocniti! To ve vychz nyn na jevo a den pomsty
nastv!
S udivenm pohlel Chvojka na staenu, v n u dve
velk tajemstv byl tuil, kter nyn povlovn se odhalovati
ponala.
Vak vm, e sn o tom, kterak bys mne a statnho
mladka tohoto nekodnm uinil! pokraovala Veruna dle.
192

Ale vz, e's dokon te v moci m, bdn vrahu a lupii!

Tuto viz, e dobe jsem pouila doby, kde's zbable se ukryl
ped rozlcenm lidem a kancel svou otevenou zanechal!
Tam nalezla jsem vecky tyto svdky tvch zloin, zde mm
celou s, v kter co vyvrhele svta t zadrhnu!
A vyavi ze zad velk svazek listin a papr, vtzn je
drela do ve.
Direktor jako stela se po nich vymrtil, ale se vzkiknutm:
M papry! klesl v tom okamen jako bleskem rann k
zemi.
Chvojka s Verunou pak omdlelou Marii zadnm vchodem z
panskho domu odneli.
VI. VE TVRZI HEMANICK.
Na druh stran lesa, jen od silnice Hemanick a krmy
u ernho vola k severovchodu se thl, stla nkdy mohutn
tvrz Hemanice, kter dolej osad jmno dala.
Nyn ovem se u jen nepatrn stopy po tto tvrzi
zachovaly, a ptel staroitnost sotva e v rozoran pd bh
zkladnch zd rozezn. Tvrz Hemanick podlehla
novovkmu vandalismu, jako sta jinch rovn pamtnch
budov, kter tak etnm krajinm vlasti na neobyejn
rzovitosti dodvaly.
A pamtn byla vru tato tvrz Hemanick! Narodil se v n
nejslavnj svho asu vojevdce, velk vvoda Fridlandsk
Albrecht Waldstein, jeho jmno o sob dostauje, aby
kadmu mstu, s nm v tak bezprostednm spojen se nalz,
pozornost potomstva navdy zjednalo. Nemn vykazuj
podrobn djiny tvrze Hemanick dlouhou adu slovutnch
jmen a tak mnoh historick pipomnky se k n v, nebo
rovn s Hraditm Choustnkovm byly i Hemanice svho
asu sdlem mocnch rodv eskch a v dalekm okol
193

povaly povsti velik.

Ale na vecky okolnosti tyto nebrno ku konci minulho
stolet dnho ohledu. Tvrz Hemanick se vemi
pamtnostmi a historickmi upomnkami svmi klesla v ob
ruivosti lidsk, a nikdo se ani neozval, aby pamtn budova
Albrechta Waldsteina aspo v hlavnch stech svch pro
budoucnost zachovna byla.
Kdy roku 1787 pansk dvr v Hemanicch z-kupnkm
na tak een familie byl rozdlen, bohat jeden sedlk z
nedalekch Krabic, jmnem Antonn Ott, zakoupil onu st
pozemk, na nich tvrz Hemanick stla, a hned v prvnch
dnech majetnictv svho poal ihned starou tvrz strhovati a
bourati, v em mu ostatn tyi zkupnci horliv pomhali.
Vandalov tito, nemajce tuen o vznamu historicky
pamtn tvrze Waldsteinv, v krtk dob vecky zdi jej
strhali a dobyt kmen bu na stavbu nedalek pevnosti
Josefova prodvali, bud pro sebe ho potebovali.
een Ott vystavl pak na mst tvrze ze starho kamen
bdnou chalupu, kter pod . 16 pozdji jakmusi Janu
Sommerovi nleela a od bval mohutn tvrze co noc ode dne
se liila. Ve ostatn je u dvno na ve strany rozmeteno a jen
rozlin povsti o dalekch podzemnch chodbch, kter pr z
Hemanic a do Kuksu a na Hradit vedly, se doposud v lidu
zachovaly.
Za on doby vak, kdy nae vypravovn jedn, toti na
zatku roku 1775 stla tvrz Hemanick jet v cel
rozshlosti sv, akoli i tehd u pes ticet let neobydlena
byla a tud vdy vce pustla. Hned po smrti hrabte Frantika
porka byla toti od novch dritel panstv zanedbvna a ve
tech destiletch se vlivem asu a nepznivmi bhy
vlenmi vdy vce ve zceninu obracela.
Proto ale pece byly hlavn sti jej dosti zachoval, nebo
t doby byla v cel krajin rozena povst, e ve tvrzi
Hemanick stra. Nsledkem toho obecn lid stranil se star
194

budovy, kter jinak u mnohem dve by byla v ssutiny se

obrtila, kdyby kad byl k rozkopvn jejmu dosti kure
ml. Jen v paijov dny se tu a tam nkter povriv hleda
poklad odvil v osudnou hodinu do vnit tvrze, kter pr v
podzemnch sklepench svch mnoho poklad chovala. Ale
kad takov podniknut minulo se s oekvanm vsledkem a
jen povst o nekonench chodbch se mezi lidem rozila.
Stla pak tvrz Hemanick na severnm vbku nzkho
pahorku, jen od lesa k ddin Hemanicm se thl. Poloen
toto bylo velmi malebn, nebo poskytovalo krsn vyhldky
na sever i zpad, kde nej-romantinj krajiny se stdaly, jak
u dve jsme byli seznali. Ddina Hemanice rozkldala se jen
v mal vzdlenosti od tvrze, nebo za dvjch nepokojnch
vk jen s tvrze ochrana proti neptelm j pichzela.
Nyn ovem byly doby tto odvislosti dvno minuly.
Kolbka velkho vvody Fridlandskho podobala se ji spe
setlel rakvi a zvlt za doby zimn nikdy noha lidsk se ve
vnitek jej neodvila. Byl to jednak strach ped duchy a
straidly, kter pr tam nonho asu sv rejdy provozuj,
jednak nesnadn dostupnost tvrze, kter nvtvu sousednho
obyvatelstva zdrovaly. Ddina byla toti od eenho chlumu
oddlena vozem skalnm, jen po celou zimu hlubokmi
zvjemi snhu zanesen bval; jen se strany od lesa byla po
vysoin cesta ku tvrzi pmj, ale i t se Hemanit z mnoha
pin vyhbali.
A tak stla tvrz Hemanick dokon oputna, domc
obyvatelstvo si j nevmalo, cizincm pak byla ji proto
neznma, e se silnice Hemanick pro sousedn les nebylo ji
lze shldnouti.
V den sv. T krl bylo rovn kolem tvrze Hemanick
pusto a ani iv due se v okol nezjevovala. Ovoz dolej byl
po verej chumelici snhovmi, zvji nad obyej zasypn,
za to ale vichice smetla veker snh s planiny, kter mezi
tvrz a lesem Hema-nickm se rozkldala. Bylo tedy stranou
195

od lesa snze ke tvrzi se dostati, akoli i tu nidn stopa ivota

se nejevila.
Le pozdn dobou veern by byl pozorovatel spatil dv
temn postavy z lesa Hemanickho vychzeti a po zmnn
planin k pust tvrzi se ubrati.
Byli to dva muov, v dlouh plt zahalen a v tak
hlubok hovor mezi sebou pohen, e okol svmu ni
nejmen pozornosti nevnovali a pmo za clem svm se brali.
Clem tmto bylo oividn nkdej sdlo pnv Waldsteinv a
porkv.
teni naemu jsou pozdn tito chodcov ji dostaten
znmi, nebo u po ei jejich poznvme, e mlad z obou
jest Jan Chvojka, jen slou v tuto chvli za prvodho svmu
ochrnci ivota a nynjmu pznivci, hrabti porkovi, jej
jsme v loi Praskch frei-maurv ,,u t korunovanch sloup
co velmistra du zednv byli seznali. Zde na odlehlm mst
tomto ml potomek hrabat porkv schzi s mladm
Chvojkou, k n nyn oba se ubrali, ani by kdo z okolnho
obyvatelstva byl jen tuen ml, co v podzemnch sklepench
spustl tvrze Hemanick tto noci se ud.
Kvapnm krokem blili se oba muov k temnm zdm
tvrze, je ped nimi co dsn jaksi mohyla vyvstvala, ostrmi
rysy od jasn oblohy non se obrejc.
V njak vzdlenosti od tvrze zastavil hrab pork kroky a
pravil k prvodmu:
Zde tedy bylo jedno ze sdel pedkv mch, je nyn
zceninou se stti m?
Tak jest, pane hrab, odpovdal Chvojka; tvrz
Hemanick sdl t osud s rodinou porkv. Pila v
zapomenut a nyn zase k novmu ivotu probuzena bti m,
jako i vy zase rodu svmu k bval slv a povsti
dopomete.
Aspo uinm, se jsou sly m, abych neptele rodu
svho zniil, znla pevn odpov hrabte porka, v jeho
196

hlasu neoblomnost povahy jeho se zeteln jevila.

Direktor Hradisk je vak vinen jet mnohmi jinmi
zloiny, ne jak jste mi byl sdlil, pane hrab, a dnes jet se
blich zprv o tom dovte.
Oekv ns tedy ona staena ve tvrzi?
Ano, msto toto mi oznaila co nejbezpenj ke vem
tajnm schzm naim, a pokud j krajinu tuto znm, nemohla
lep skre voliti. Okoln lid vypravuje, e ve tvrzi stra a
proto se kad msta tohoto co ert ke boj.
Jsme zde tedy ped nepovolanmi zraky bezpeni?
Ani v ln zem bychom tak bezpeni nebyli.
Sem uvede nae spolenky, nebo odtud poneme
jednati.
Dnes jet pivedu dva staten mue, kte nm vecku
svou slu vnuj.
Kdo jsou ti muov?
Jeden je vrn spojenec star Veruny, na smrt rozhoen
na direktora Hradiskho.
Za jakou pinou?
Zd se to zt pochzeti jet ze starch dob, o em nm
sm vysvtlen pod. Nejnovji ale byl od direktora vsazen na
panlskho osla a trest tento mu do smrti neodpust.
A pro ten trest na nm vykonn?
Ponvad jej ml direktor za Adamitu.
Hrab pork se pousml.
Tum spe, e direktorovi byl ten mu nepohodln. Le
jak se jmenuje?
Radon, pane hrab, a pov vlivu velkho mezi lidem,
nebo v se o nm, e je psmk a e je schopen veho, aby lidu
z jama jeho pomohl.
On to tedy byl, jen dnen boui na Hraditi sp sobil?
Tak jest; on i budoucn nm za bouitele vten bude
slouiti.
Dobe; povah takovch jest nm nejvce poteb.
197

Fanatismus je nejmocnj pkou k rozilen lidu a my jeho

vborn uijeme.
Radon je v tom ohledu u dokon pro ns zskn.
A onen druh mu?
Je zmon sedlk tamto z Hemanic. Poctiv to
charakter, ale nesmrn tvrdojn v provdn toho, co si byl
jednou umnil. Nyn vypovdl vlku robot a poddanosti a
strhne za sebou vecky ostatn. I on je u ostatnho lidu velmi
ven a za pdnou p jeho vickni se poenou.
Vborn, Jene, pouil jste hned prvnho dne nad
oekvn dobe. Za krtko stane se zde boue veobecnou.
Oba muov tito vyzvali sv vrstevnky do krmy tamto
za lesem stojc, kde j pak pmo na lid inkovati ponu.
Dnen udlosti na Hraditi jej u pipravily na neoekvan
vci a po dnen schzi v on krm budou ady pvrencv
naich u tisce tati. Zejmna Radon mezi spoluvrci svmi
nejvydatnj propagandu uin.
Nalz se tedy v tto krajin mnoho tajnch evangelk?
Na tisce se jich te k nboenstv otc svch piznv. A
ponvad tyranov vrchnostent je stle pronsleduj, jsou
vickni muov tito odprci vrchnost!
Vborn, nboensk moment bude i nm vydatnm
pomocnkem. Svoboda tla i due jest heslem naim!
V tme okamiku doli oba a ku tvrzi na konci planiny.
Star Veruna ns bude oekvati, aby ns do podzemnch
sklepen uvedla, pravil Chvojka, kdy na polozboenm
mostku se ocitnul, jen pes pkop ku hlavnmu vchodu do
tvrze vedl.
A sotva e byli oba muov mstek peli, ji tak skuten
ve vratech temn postava se objevila.
Jste vy to, Veruno? tzal se Jan polohlasn, kdy byl
postavu spozoroval.

198

A sotva e byli oba muov mstek peli, ji tak skuten ve vratech

temn postava se objevila.

199

Jsem, pane mj; oekvm vs, abych vs v bezpen

kryt uvedla, odpovdala star Veruna, nebo ona to byla, je
na oba pozdn chodce ve tvrzi Hema-nick ekala.
A Marie? tzal se poznovu Jan hlasem se chvjcm.
I ta je zde v bezpe, a direktor nikdy by ji v podzem
zdejm nenalezl.
Ve ns tedy do skr tchto, aby je tuto pn n mohl
ohledati.
Veruna ostrm zrakem pohledla na hrabte porka, jen
posud mlky byl staenu pozoroval, a pak uklonivi se ped
nm pravila:
Komu jest staten mladk tento oddn, tomu i star
Veruna sluby svoje vnuje. Velik dlo vae se mus zdaiti a
v bezpe budete moci st na neptele updati.
Pak se obrtila ku pedu a kynula obma mum, aby ji
nsledovali.
Veli vraty do tmav chodby kamenn, je na dvr a k
hlavn sti staven panskho vedla.
Vude jevila se ji spousta velik, okna i dve byly
dokon vylmny a na mnoha mstech i stecha ji se byla
ztila. Nah zdi strmly do ve a etnmi otvory ve zdech
ostr vtr bujn se prohnl.
Z prsou hrabte porka vydral se polotajen vzdech, kdy
byl do pevn a mohutn jindy tvrze Hemanick vstoupil a
nenhlou tuto zkzu spatil. Mysl jeho poznovu se rozjitila
proti pvodcm spousty tto a plny jeho nalezly tu nov
utvrzen.
Tak Jan s nelibost patil na ssutiny tyto, kter jet za
mld jeho nezruitelnmi byly se zdly a nyn neetrnost
dritelv za krtko v nive obrceny bti mly.
Zamlkle kreli oba za staenou, kter rychlm krokem
pes dvr do temnho zkout je vedla a tam za pilem ukrytou
hoc pochode se zem zdvihla. Tm bylo nejbli okol
dostaten osvtleno a vickni ti mohli voln a beze strachu
200

dle se ubrati.
Osvtlen tohoto bylo nyn tak u nanejve poteb, nebo
prv vela Veruna do nzkho sklepem', kde ir tma
panovala.
Na druhm konci sklepem' objevil se otvor, v nm nkolik
stup do podzem vedlo.
Tu jsme na zatku podzemnch chodeb, pravila Veruna;
vyvolila jsem pro vs nejzachovalej a nejbezpenj.
Co se zde nalz nkolik podzemnch chodeb? tzal se
Chvojka.
Ovem e, odvtila staena a poala po stupnch dol
schzeti tak bezpenm krokem, e ihned zjevno bylo, kterak v
podzemnch mstnostech tchto dobe povdom bti mus.
Vm o tech chodbch, z nich jedna a pod Hradit, druh
ke Kuksu a tet k rci se thne. Tato posledn nejlpe se
zachovala a tak nejlepch tulk v ppadu poteby poskytuje.
Tam vs tedy uvedu.
Hrab pork spokojen kvnul hlavou nad tmto
projevenm staeny a zdl se bti s uspodnm jejm
spokojen. \^
Kdy pak byli po stupnch seli, nalzali se ve velkm
prostoru, jen druhdy za hradn sklep byl slouval, jak kolem
zd se thnouc polosetlel kantne dosvdovaly.
Dal cesta je vedla do nov chodby a tu ji ve skutenm
podzem se octili. Stny chodby nebyly ji zdn, nbr pmo
ve skle vytesan. Proto tak panovalo v oddlu tomto pln
sucho a m dle pokraovali, tm tak vzduch istjm se
stval. Bylo oi-vidno, e nvtva tato v podzemnch
chodbch tvrze Hemanick byla oekvna, a e vemon
ppravy k pohodl nvtvnk uinny byly.
Po dlouh chodb tto nsledoval men sklep, z nho na
protj stran dva otvory do dalch chodeb vedly.
Tamto vede chodba ke Hraditi, pravila Veruna, ukazujc
na otvor po lev stran sklepa. My pak touto cestou dle se
201

dme.
Mlky nsledovali ji oba muov a k novmu odvtv
chodby, z nich jedno podle udn staeny ke Kuksu a druh k
rci se thlo. Do tohoto poslednho pak vickni ti vstoupili.
Zde jsme na mst, zapoala zase po njak chvli
Veruna, kdy chodba nhle v prvo se otoila a uprosted
nzkho sklepen reziv dve se objevily.
Dve jsou te oteveny, pane mj, vysvtlovala
Chvojkovi, ale s druh strany je mono snadno uzavti.
A ukazovala mu ohromn zmek, jen na dvech visel.
Je tak njak zadn vchod z chodby tto? tzal se hrab
pork, jen dosud nebyl promluvil. Z-leelo mu na tom, aby
on i soudruhov jeho mli zda kryta a pleitost k tku
pojitnu, kdyby snad ze pedu zradou neb vbec njakou
nepznivou okolnost mlo nebezpeenstv hroziti.
Star Veruna zachvla se pi zvuku tchto slov, je poprv
nyn byla zaslechla a jaksi s uleknutm na neznmho mue
hledla. V oblieji jejm jevilo se oividn velk pekvapen a
nhl mylenka jaksi neb upamatovn na doby dvno minul
zdly se ducha jejho zamstnvati.
Vzthla ruku proti hrabti porkovi a vysokm hlasem
zvolala:
Pane, ty's z rodu porkv, nebo jen porkov takovmto
hlasem mluvili! Ty pichz, abys ddictv otc svch
vydobyl! Ty zni neptele rodu svho, nebo mra jejich je
dovrena!
S udivenm pohlel hrab pork na enu tuto, kter jako
njak vtkyn byla hned v prvnm okamiku uhodla, za
jakm elem on do tto krajiny pichz.
Ty's znala osudy porkv? ty v, kterak o statky sv
oloupeni byli? tzal se j prudce.
Star Veruna se jaksi podivn usmla.
A kdo choval mladho hrabte porka na rukou svch
ne star Veruna? Kdo byl na Hraditi od mld svho, kdy
202

tam jet n velik dobrodinec hrab Frantiek pork vldnul,

ne opt star Veruna? Kdo vidl jej umrati a nebohho
ddice jeho oloupenho z hradu odchzeti, ne j a zase j!
Pi slovech tchto vztyila se podivn entina tato a s
vtznm pohledem rozhlela se po obou much.
Tak jest, pane hrab, dotvrzoval Chvojka nakloniv se k
uchu porkovu; staena tato skuten byla jednou z
nejvrnjch sluek va rodiny, dokud tato jet na Hraditi a
Kuksu vldla. Ona to jest, u n tak mnoh tajemstv tum,
nebo pede dvma hodinami byla mi nkter ze zloinv
direktorovch vysvtlila, jejich napovzenm jsem rno toho
bdnka byl zdrtil.
Veruna pokyvovala hlavou, nebo tuila smysl
polohlasnch slov Chvojkovch, a mumlala nesrozumiteln
slova, kter ale obma mum pzniv bti musila, nebo s
vrazem nekonen oddanosti na oba pohlela.
Hrab pork pokroil nyn k staen a podvaje j zpod
plt pravici ekl:
Ty's tedy znala dda a otce mho? ty's byla jim vrnou
slukou?
Veruna nepijala podvan ruky, nbr s nejvt uctivost
ji polbila a s vrazem hlubok oddanosti odvtila:
Ano, milostiv pane, star Veruna byla od mld na
Hraditi a srdce j pukalo, kdy posledn pork ddictv otc
svch musil opoutti. O, byla to doba zl, zloin a nepravost
tehd vtzily, ale te zase cnost a pravda k nm pichzej,
aby ns z pout hchu vybavily.
Dkuji ti, dobr eno, pravil pork pohnutm hlasem
dle, za tvou vrnost a oddanost, jakou jsi rodu mmu
prokzala. Doba odplaty skuten te nastv, a j spolhm se
v tebe, e mi pispje k odhalen temn minulosti.
Veruna sklonila hlavu a vysokm hlasem zvolala:
Ano, milostiv pane, zdrt neptele sv a j sama ti
podm ostrou zbra proti nim do ruky!
203

Uve ns nyn na msto, kde bezpen budeme moci

spolu pojednati.
V okamen jsme v sni hlavn, milostiv pane; za tmito
dvemi nalzaj se nae bezpen tulky.
Je zde tedy skuten pleitost k delmu obvn? tzal
se udiven Chvojka.
Ano, Hemanit pni musili asto tak pod zem obvati,
sdlovala Veruna, nebo na tto stran chodby thne se cel
ada skr, kter snadno v pbytky promniti lze.
A sem jsi tedy uvedla Marii? znla dal otzka
Chvojkov.
Ano, zde j neteba nieho se obvati, a ona s hrdinskou
mysl vol zde se mnou obvati, a osud zmnn ji zase na
povrch zem povol.
Nu, rychle k n, Veruno! kzal mladk a vstoupil se
porkem za dve.
Nalzali se v malm prostoru, jen mohl pedsn nazvn
bti, nebo na dvou stranch dal dva vchody do vnitka se
jevily.
Veruna kynula rukou na prav dve a pravila polohlasn
ku Chvojkov:
Tamto trv Marie na modlitbch!
S nevslovnm vrazem lsky pohledl mladk v onu stranu
a chtl ji k onm dvem pokroiti, ana jej Veruna zadrela
pravc:
Posekej, pane, a holubici spanilou na pchod tvj
pipravm. Dve seznejte i vy, jakou skr jsem pro vs
pipravila.
A po slovech tchto zatknuvi pochode, kterou dosud byla
v ruce drela, do trbiny ve stn skaln, otevela vchod na
lev stran.
Objevila se temn osvcen prostorn komnata, kter zcela
k obvn zazena byla. Stl toti uprosted jedn stny velk
stl dubov, nkolik idlic a nzk poln loe, houn posten.
204

Nad stolem trela ve stn rozat pochode.

,,Aj, kdo by zde byl podobn vci oekval? zvolal hrab
pork, kdy se po komnat rozhldl.
To ddictv po pnech Hemanickch. Co nahoe ve tvrzi
oputno se nalzalo, to j bhem asu sem do podzem snesla
a pbytek si zde upravila.
Vru, lep skre jsme v tto krajin nemohli nalzti!
prohodil Chvojka s vznamnm pohledem na hrabte.
Jen tak o druh vchod ze skr tchto se mi jedn,
odpovdl pork, nebo musme na ve pipraveni bti.
I o to se Hemani ti pni postarali, milostiv pane, znla
rychl odpov star Veruny, kter dleitost poadavku
porkova pochopovala.
Co tm mysl, staeno? Byl by zde njak tajn vchod?
Ba prv, a nikdo na svt vce jej nezn ne j!
Rychle mne tedy i s tm obeznam!
Tuto se pichz do velk sn, milostiv pane,
vysvtlovala dle Veruna a ukzala na nzk otvor, jen teprve
pi blim nahldnut za vystupujcm skalnm pilem v
temnm kout se jevil.
Z velk sn pak vede dlouh chodba a pod vrch Radou
a tam v lese kon.
A tento vchod z lesa je, jak prav, pln neznm?
Nikdo nem zdn o tom, e by pod skaln stnou byl
njak otvor. Tak v tu stranu do hlubokho lesa mlokdo se
odv.
Dobe, nyn jsem zplna spokojen. Uve mne do hlavn
sn, pozdji se o tajnm onom vchodu pesvdm!
Veruna sala zase pochode se stny a vedla oba mue do
temnho zkout, kudy do dalch prostor v tto stran se
pichzelo.
Uzounk chodba uvdla do nejbli mstnosti, kterou
Veruna velkou sn nazvala a je tak jmna toho v pln me
zasluhovala. Nebo byl to prostor tak ohromn a vysok, e z
205

jedin pochodn nikterak a do poslednch kout sn

nezasahovala.
Na prvn pohled bylo lze seznati, e to byla jeskyn
podzemn, jak ve vpennch skalch tak zhusta se nalzaj a
hluboko pod zem sv rozvtven maj. Tak zde byly vecky
podzemn prostory st cel soustavy vpennch jesky, je
na vchod od tvrze Hemanick se thly a kdysi ped vky pi
zakldn podzemnch chodeb odkryty byly. Jen skrovnho
namhn bylo k tomu poteba, aby jeskyn a jeskyky tyto se
rozily a upravily, jak vbec nyn je bylo lze spatiti.
Hrab pork byl unesen shlednm tmto, nebo velk s
poskytovala skuten velkolepho pohledu, jej by v
mstnostech tchto zajist nikdo nebyl oekval. Cel jeskyn
podobala se ohromn kapli, po jejch stnch leskl sloupy
nly; byl toti vpenn tvar utvoil krpnkov formy na
stnch a na strop jeskyn, kter fantastickm sestavenm
uchvacujc dojem na divka inily. Pda byla dosti rovn a
jevila stopy, e kdysi lidskou rukou urovnna byla.
pork obeel s pochodn v ruce celou prostoru tuto a zstal
pak stti ped nzkm otvorem, jen v jednom kout jeskyn se
ernal.
To je vchod do chodby, kter vede do Radou-skho lesa,
milostiv pane, vysvtlovala Veruna, chodba je dobrou tvrt
hodiny dlouh.
Hrab pokynul hlavou a odvtil:
Co nejdve i tuto chodbu ohledm! Nyn vak se
navrame opt do pedu. Vs, mil pteli, budou u oekvati
lid v krm, j pak musm jet ped vaim nvratem nkter
listy napsati.
Chvojka se uklonil na znamen souhlasu a doloil:
Zde naleznete vecky potebnosti, pane hrab; star
Veruna se ji nleit o ve postarala, eho vm v podzem
tomto poteba bude.
Pak vyli vickni z velk sn do pedn komnaty, kde hrab
206

pork ihned ku stolu usedl a Veruna jej ninm ku psan

opatila, je ze uplku byla vyala. Hrab vyal zpod plt
velk svazek rozlinch listin a dopis, v nich ihned dychtiv
se probrati poal.
Nejdle ve dvou hodinch jsem nazpt, pane hrab, i s
obma mui, o nich jsem vm byl u sdlen uinil.
A j mezitm prohlednu tyto listiny, kter maj dle udn
vaeho s nad direktorem Hradiskm zadrhnouti.
To tak spsob ty papry, milostiv pane, vsko-ila
rychle do ei star Veruna; vyala jsem je z tajnho krytu
direktorova a ten padouch co hromem zashnut kmen k zemi
se svalil, kdy je v mch rukou spatil, j dvno tuila, e v
nich zloiny jeho vz a proto jsem je odevzdala statnmu
mladku tomu, aby si z nich zbra proti direktorovi ukoval.
Jsem ti povden, eno, za velkou slubu tuto, odpovdal
hrab a pemtal zbn v listinch a dopisech, jakoby nejdve
o mnostv a povaze jejich se pesvditi chtl.
Na lcch jeho jevilo se nejvt napnut, z oka vy-zrala
nedokavost a vecka jeho bytost zdla se zim-nin rozilena
bti. Ml sice mnohou znmost o minulosti direktora
Hradiskho a pomoc postaven svho v du zednv, jen
u od mnoha let tak v tto krajin etn pvrence tal,
dovdl se o tak mnohch inech pana Martina z Lauterbachu,
kter mu tohoto mue pln v moc vydvaly. Dkaz toho bylo
chovn se direktorovo proti Chvojkov, kdy tento pouhm
nastnnm nkterch udlost ze ivota jeho ihned podrobil se
vem dostem mladho Chvojky, kter k vhrkm tmto
zvlt od hrabte porka podncen byl. Ale i pi tto nadvld
nad direktorem jednalo se hrabti o to, aby tak njakch
psemnch dkaz o zloinech a podvodech pana z
Lauterbachu ml v rukou, s ktermi by veejn co obalobce
jeho vystoupiti mohl. Zejmna pak to byla zleitost stran
postoupen panstv Hradiskho a Kukuskho du
jesuitskmu, jej povaze potomek hrabte Frantika porka,
207

tohoto hlavnho neptele jesuit, na stopu a pvod pijti se

snail.
A nyn osudnou nhodou byly mu nejtajnj papry
direktorovy zjednny, nyn konen mohl zloinn jednn
tohoto bvalho spojence jesuitv reckch pehlednouti a do
nejmench zhyb sledovati. Jaksi vnitn hlas mu pravil, e
nyn cle svho v ptrn tomto se dome, a proto tak
rozilenost jeho d se pirozenm spsobem vysvtliti.
Chvojka vida hrabte v listiny a jejich zkoumn tak
zabranho, ostavil jej samotn a s Verunou, kter byla opt
pochode nad stolem zatkla, vyel do pedsn, kde pedevm
ku vchodu na lev stran se obrtil.
Tum, kam t vede touha tv, pane mj, podotkla
Veruna, vidouc jej v tuto stranu se ubrati, kde tajn tulek
Marie se nalzal.
Jen na okamik ji chci spatiti a o bezpe jejm se
pesvditi, odvtil Jan chvjcm se hlasem, v nm vecka
neskonal lska jeho se obrela.
O bezpe jej se nestarej, pane; star Veruna ti ji ochrn
co vlastn svou ztelnici.
Po slovech tchto svtila mu do levho vchodu, jen do
podobn jeskyn vedl, v jak hrab pork na prav stran se
nalzal. I tato kobka byla p star Veruny, je u dlouh lta
v podzemnch tchto skrch obvala, v dosti pohodln
pbytek upravena, e tam Marie nieho nepostrdala, eho k
delmu obvn poteb bylo.
Hoc lampa osvcovala dostaten kobku a hned pi
prvnm rozhledu svm spatil Chvojka milovanou dvku pod
jednoduchm kem na modlitbch klec.
Pi umotu kroe^ obou pichzejcch osob Marie se
obrtila a spativi Jana, vrhla se mu se vzlyknm vstc a
dlouho nemluvc na prsou jeho spovala. Lce jej byly ubledl
a oi svdily, e za tohoto osudnho dne ji mnoho slz byly
prolily.
208

Hned pi prvnm rozhledu svm spatil Chvojka milovanou dvku na

modlitbch klec.

209

Chvojka til sklenou dvku co mohl a uspokojoval ji o

budoucm osudu jejm.
Ach, kterak to stran a bolestn: matky nepoznti a nyn i
otce ztratiti! bdovala dvka a poznovu proud slz j z o
vyhrkl.
Nermu se, drah Marie, konejil ji Jan; jet me se
ve dobe skoniti, nebo nabyl jsem dnes od otce svho
vysvtlen, kter ve mn bud nadji, e rodina tv bude
vyptrna.
Tak jest, dcero moje, pisvdovala te Veruna; ty jet
radostnch dn se dok, a cel minulost tvoje bude
odhalena, a bohd u brzo tak se stane.
Snad v paprech direktorovch njak stopy po pvodu
Mariin se naleznou, ujal se zase slova Jan; kus
vypravovn otcovo nepodv sice dostatenho svtla, ale je
pece spsobu takovho, e pi dalm ptrn nov nitky
zloinnho pediva direktorova se naleznou.
Marie si zakryla opt lce, nebo pi jemn mysli sv
nemohla se posud v nhl tnnto obrat osudu svho vpraviti.
Le domlouvn jeho i star Veruny konen se podailo
obavy a stesky dviny utlumiti a nadj na lep budoucnost
oiviti. Veruna slbila ji obeznmiti se vm, co o pvodu jejm
vdla a dosud se starm Chvojkou jakoto hlubok tajemstv
zachovvala. Chvojka opt ubezpeil, e nejdle ve dvou
hodinch se navrt a pak ve spojen s hrabtem porkem i v t
zleitosti psobiti pone, aby prav pvod Marie vysvtlen
byl.
Srden polibek rozlouil oba milence, aae staena Jana
ku vchodu do tvrze provodila, kde po dvou hodinch zase jej
oekvati mla.
S rychlost pak, jakou by byl nikdo u star entiny tto
neoekval, spchala nazpt k Marii, je opt pod kem
leela, a dvrn za ruku ji pojavi, poala j bhy dnenho
dne vysvtlovati.
210

Na em ale zakld se vae tvrzen, e direktor nen mm

otcem? tzala se Marie, kdy o vem se byla dovdla, co od
asnho jitra bylo se na Hraditi udalo.
K tomu prv pichzm, dceruko drah, odvtila
Veruna, a s prv mateskm zrakem na dvku pohlela. Pak
zaala vyprvti a Marie s tesknou pozornost naslouchala.
Dlouho trvalo toto vypravovn star Veruny, o jeho
hlavnm obsahu v dalm prbhu len naeho ten
znmosti dojde, a Marie zstala v hlubok mylenky
pohena sedti. Nov svt domnnek a pedtuch byl se j
otevel, tak mnoh udlost, tak mnoh slova z minulch dob,
kter j povdy byla nepochopitelnmi zstvala, stala se j te
jasnmi a poala smysl i vznam jejich chpati. Pedevm ale
nabyla z len Verunina jistoty, e direktor Hradisk, pan
Martin z Lauter-bachu, byl skuten jen pstounem a nikoli
tlesnm otcem jejm. Seznn vak, e prav pvod jej, jako
i rodie jej jsou pln neznm a posud dn stopy k
vyptrn jejich se nenalz, naplovalo ducha dvina bolest
nevslovnou a nen divu, e po odchodu star Veruny v pust
samot sv opt tichmu pli se oddala.
Veruna mezitm spchala vzhru do tvrze, aby pchod
Chvojky oekvala, jen ze shromdn v krm u ernho
vola se navrtiti ml.
Nemusila dlouho ekati, nebo brzo na zasnen planin u
lesa ti musk postavy se objevily, a v prvn z nich Chvojku
poznala.
Za nedlouho byl Jan se dvma prvodmi svmi u vchodu
do tvrze, kde Veruna proti nim vystoupila.
Aj, vtm vs, Radoni a Rezku, poala, obrtivi se k
obma tmto mum, kte skuten nai sta znm byli; tak
vm to lpe slu, za jednm clem se brti, ne spory mezi
sebou hledati, jak tomu vera v krm bylo.
Ba vru, Veruno, odpovdal odhodlanm jaksi hlasem
sedlk Rezek, j jsem dnes cel promnn a dm za sv
211

kamardy ivot, jen kdy tu proklatou rotu panskou a

vrchnostenskou po staroesku vyplenme. Te budeme my
poddan dret zuby nehty pohromad a vrchnosti uct nae
psti! Vi, Radoni, e si je brzo budeme na zmcch a v
kancelch podvati?
Ano, sestro ve ve, znla odpov starho fanatika,
nastane krvav e; sm u je mezi lid vhozeno a dn sla
tomu proudu neodol!
Ba prv, mlad Chvojka nm otevel oi! dotvrzoval
Rezek. Te pestanou prva vrchnost, te budeme rovni
jeden druhmu, svoboda bude panovati vude, a po robot
nesm u bti ani zmnky!
Bylo tedy mnoho soused v krm? tzala se Veruna,
jsouc v pozad za Chvojkou, jen rychlm krokem pes dvr se
ubral.
Ba, ern vl ani nestail, odpovdal Rezek; z naeho
panstv nevm koho bych byl poheoval; ale pili tak lid
ode Dvora, od rce a Jarome, a chvla Bohu, byli vickni
jedn mysli! Pry s robotou, a ije svoboda! To bylo heslo ns
vech! A kdy pak nm mlad Chvojka vecko vyloil, jak to
s tm patentem robotnm stoj, jak je to nespravedliv, kdy
poddan lid je tak na krev utiskovn, kdy nm konen
vyloil, jakch hanebnch kousk n direktor se dopoutl, tu
jste mla, Veruno, tu vavu vidti a slyeti! Kdyby je byl proti
regimentu vojk hnal, byli by se nai rozplen sousedi pmo
na n vrhli a vru e by byli vyhrli!
Za tou e octili se u sklepa, kde Chvojka byl zastavil,
nae vickni po schodech do podzem sestupovati poali.
V podzemnch mstnostech tchto ale zdla se znan st
kure Rezka opoutti, nebo sotva e byl do tmav chodby
vkroil, poal se jaksi bojcn k Radonov tlaiti a zejmna
staral se o to, aby nebyl poslednm v ad, kam a svtlo
pochodn nedosahovalo.
Rezku, snad se neboj duch a straidel? kral jej Radon.
212

Nu, a nejsou tady doma? odvtil Rezek jektaje zuby.

Desti direktor bych se nebl, ale jen jednoho ducha spatit,
to by byla m smrt!
Neboj se, j tady u vykropila a vysvtila! chlcholila jej
Veruna; na prahu pak le klokoov renec.
Po ubezpeen tomto si Rezek oddychl a snail se dvj
zmuilost na jevo dvati, proto ale pece pi kadm kroku
opatrn kolem sebe se rozhlel.
Konen dostali se do pedsn a odtud Chvojka oba
soudruhy sv dle ku hrabti porkovi odvdl.
Veruna odebrala se zase rychle k Marii, aby ji v samot jej
tila.
Chvojka zastal hrabte porka prudce po kobce
pechzejcho. Nejvt rozilen jevilo se v lcch jeho, a po
stole rozhzen listiny a papry svdily dostaten, odkud
pohnut mysli jeho pochzelo. Chvojka tuil ihned, e obsah
listin direktorovi odejmutch musil bti nad mru dleit,
nebo jet nikdy nebyl hrabte tak rozilenho spatil.
Teprve pi spaten obou cizch muv se pohnut porkovo
ponkud umrnilo a vldn pokroil jim vstc, pozorn jejich
tvnost stopuje.
Jsou to oni statn muov, o kterch jste mi byl vyprvl?
obrtil se ku Chvojkov.
Tak jest, pane hrab; oba nm budou k vtenm slubm,
jak u pi dnen schzi v krm dokzali. Nkolik set mu
jest psobenm jejich hned v prvn den pro nae zmry
zskno a odvahu svou u rno na Hraditi osvdili.
Ano, milostiv pane, ujal se slova Radon a postoupil o
krok ped hrabte, na nj pevnm zrakem pozral, my
vme, e Stanete se vysvoboditelem potlaenho lidu a proto
vm slu svou i ivoty sv v ob pinme.
Rezek pokyvoval hlavou na slova tato a doloil:
Cel krajina pjde s nmi na vrchnosti, milost-pane! Ve
trncti dnech nebude ji ani jednoho tyrana vce na zmcch a
213

v kancelch! Pro zruen roboty a otroctv odvme se

veho!
Na to poal Chvojka liti prbh a vsledek shromdn v
krm, pi em oba muov z lidu potebn vysvtlen a
doplnn podvali.
Hrab pork seznal, e na panstv Hradiskm je u ve k
innmu ruchu pipraveno a e te jen jet o astenstv
dalch krajin a obc se jedn. Proto vyloil k doclen toho pln
svj, v nm hlavn loha Radonov a Rezkovi pidlena byla.
Ti mli tme spsobem jako mezi Hradiskm
obyvatelstvem psobiti v sousednch ddinch a vude lid na
brzk osvobozen od nevolnictv a roboty pipravovati. To ve
ale mlo se dti v prvn dob co nejprozetelnji a nejtajnji,
aby pozornost ad a vrchnost pedasn vzbuzena nebyla,
nae vude souasn vzbouen propuknouti mlo.
Dle ne hodinu trvala porada ty mu tchto, kte
svorn k jednomu cli psobili, nae Veruna oba sedlky opt
na planinu vyvedla.
Hrab pork projevil po odchodu jejich Chvojkov sv
uspokojen nad vsledky prvnho tohoto dne a doloil:
Tak j jsem mezitm postoupil o znan krok ku svmu
cli, mil Jene; papry direktorovy odhaluj mi cel zloinn
ivot jeho.
Veruna nm tedy vborn poslouila svm smlm
lupem?
Nade ve oekvn; jsem j k velkmu dku zavzn,
nebo mezi papry tmito nalz se t ona listina, kterou dle
udn dd mj panstv Hradisk jesuitm reckm
postupuje.
Skuten? Pak tak snadno mete podvrenost jej
dokzati! zvolal rychle Chvojka, jen byl u dve od hrabte
porka uvdomen o vznamu listiny tto.
Nikoli, mil pteli! to nejde tak snadno, jak vy se
domnvte.
214

A pro ne? direktor bude zloinem svm pekonn a mus

nepravost listiny dokzati. J mu aspo ji pohrozil a on nade
ve se hrozby m ulekl.
Na kad jin stran se jej meme spe uchopiti, jen na
tto jest prozatm nepstupn.
To nepochopuji, pane hrab!
Listina jest zcela prvnm spsobem vystavena a podpisy
svdkv opatena; prvn platnost jej nelze ped soudem
poprati. Ji otec mj marn se namhal postupn listinu tuto
zvrtiti soudov uznal pravost jej a jesuit stali se pny na
Hraditi a Kuksu, akoli kad mravn pesvden byl, e
listina jest falen a podpis dda mho padln!
Oh, o tom byl cel svt pesvden! zvolal Chvojka. i
mli kdy jesuit vtho neptele na svt ne jm byl hrab
Frantiek pork, kterho pikly svmi a neustlmi procesy
takka do hrobu pipravili? A tento mu, o jeho nenvisti k
reckm jesuitm tolik soch v Kukuskm parku a lese svd
ten by jim byl nejkrsnj panstv sv dobrovoln postoupil?
Ne, nikdy tak se nestalo!
A pece bylo darovn ono prvoplatn a listina za platnou
uznna!
,,To hrozn! to neslchan! Tak se u ns prvo
vykonv!
Zde vizte listinu tuto, proti n prvnk nieho namtati
neme.
A vyal z listin po stole lecch listinu, kter hned na prvn
pohled velkou svou dleitost jevila.
Byla to listina, dan v zmku Kukuskm dne 2. bezna
1738, tedy krtce ped smrt hrabte Frantika porka, jen dne
30. bezna tho roku byl se svtem se rozehnal. Listinou
touto bylo panstv Hradisk s Kuksem a se vemi
pslunostmi jesuitm reckm postoupeno v uvn, kdyby
jim jistina 300.000 zl. na panstv tomto pojitn nemohla
vyplacena bti. Podpisy drce a nkolika svdk byly takt od
215

znalc za prav uznny, nebo nikdo by je nebyl od skutench

podpis onch osob rozeznal.
Chvojka peetl osudnou listinu a dlouhou chvli o obsahu
jejm pemlel.
A otec v, pane hrab, nemohl z ostatn pozstalosti
hrabte porka jesuitm onu sumu vyplatiti?
Na to nebylo lze ani pomysliti. Dd mj byl v poslednch
letech ivota svho velkmi procesy svmi znanch ztrt na
movitm statku svm utrpl a tak musil jesuitm panstv
vydati, kte ostatn na to nalhali, aby panstv jim bylo v
dren vydno. Prvnm zstupcem jejich byl tehd Martin z
Lauterbachu, jen hned po vyhranm procesu editelem panstv
Hradiskho se stal.
A otec v, pane hrab?
Ten byl pinucen vlast svou opustiti, kde nemohl ji lesk
jmna a domu svho udreti. S puklm srdcem dokonal ivot
svj v cizin.
A hrab pork svsil hlavu na prsa, pohrouiv se v rmutn
upomnky na doby minul.
Dlouh mlen nastalo mezi obma mui, kter teprve
pchodem star Veruny perueno bylo. Staena poznala ihned,
jakho spsobu mylenky asi ducha obou muv zamstnvaj,
nebo spatila na stole lec listiny, je byla z tajnho krytu
direktorova na svtlo vynesla.
Prvn pohled jej vak padl na osudnou onu postupn listinu,
kter na vrchu rozevena leela.
Pi pohledu tomto se staena nesmrn zachvla a ihned
ble ke stolu pistoupila, aby listinu tuto ble prohledla.
Ten neastn papr znm! vzkikla zvenm hlasem a v
nejvtm napnut pohlela na hrabte porka.

216

Ten neastn papr znm! vzkikla zvenm hlasem.

217

Zvoln toto vzbudilo pozornost hrabte porka, jen tzal

se:

Ty's vidla listinu tuto u dve ne dnenho dne?

Tou byl mlad hrab o ddictv sv oloupen! Jak bych ji
nepodrela ve sv pamti, kdy j pn a velitel mj ze statku
svho vyhnn byl?
Ano, Veruna byla tehd ve slub pansk v zmku
Kukuskm, dotvrzoval Chvojka, ona me znmost toho
mti.
Oh, star Veruna v mnoho z t neastn doby, kdy sama
byla ze zmku vyhnna!
Pamatuje se snad jet na jednotlivosti? tzal se pork.
Jako dnes by to bylo, vidm ped sebou onoho zloince,
kdy ve velk sni zmku Kukuskho s touto listinou se
vytasil.
A kdo to byl, jen prvn ji na svtlo vynesl?
Kdo jin ne onen, jen za odmnu zloinu svho
direktorem panstv Hradiskho se stal!
Martin z Lauterbachu tedy?
Ano, t, kter tu listinu podvrhl.
Ty mysl, e je od nho padlna?
Ba, pesvdena jsem o tom tmato oima svma. Jak ji
mohl hrab pork podepsati, kdy u byl rok nebotkem?
Co prav? Listina je teprve po smrti hrabte porka
psna? zvolal v nejvtm asu Chvojka. Nu, pak d se
snadno podvrenost jej dokzati!
Hrab pork zavrtl ale hlavou.
Podvrena je ovem, ale padlatel datoval listinu opatrn
nazpt do doby ivota dda mho a tak nelze o tento dvod
pozdjho padln se oprati.
Chvojka zase svsil hlavu.
Ale vdy je tuto svdek toho, e listina byla o rok pozdji
padlna! ukzal na Verunu.
I jej vpov by ped soudem nerozhodovala, odvtil
218

hrab, akoliv nm velice k dalmu ptrn pispti me.

Co vte tedy, Veruno, o tch udlostech? pobzel Chvojka
staenu k dalmu vypravovn.
O, to je dlouh historie, pane mj, odpovdala tato;
nynj direktor Hradisk byl u za ivobyt starho hrabte
smrtelnm neptelem mladho pna naeho.
Byl to mj otec, doloil hrab pork; znala's snad
pinu t nenvisti?
Veruna se s zvltnm vrazem usmla.
Byla to lska obou k jedn dvce a ponvad hrabti
dostalo se od n pednosti, psahal mu pn z Lauter-bachu
vnou pomstu. Byl vychovanec jesuit a tak prv
jesuitskho kousku k proveden, sv pomsty uil. On to byl,
jen vyptral dvn nroky jesuitv reckch na panstv
Hradisk, a umnil si jich k znien hrabte pouiti. Bylo to
dlouho po smrti starho pna a dobrodince naeho, kdy listinu
tuto vlastn svou rukou padlal a pak proces s mladm
hrabtem zapoal.
Me se pesn upamatovati na dobu, kdy asi direktor
hanebn in svj provedl?
Bylo to v lt druhho roku po smrti hrabte, kter na jae
se udala.
Kadm spsobem tedy teprve roku 1739?
Ano, toho roku, nebo na zimu se musila veker ele ze
zmku navdy vysthovati. Na hroznou tu dobu nikdy
nezapomenu, kdy neastn mlad hrab ddictv svoje musil
opoutti.
,,A na em zakld svoje tvrzen, e pn z Lauter-bachu
sm svou rukou tuto listinu psal? tzal se hrab po njakm
pemlen staeny dle a bezvoln vzal osudn onen
dokument se stolu do ruky, a mechanicky na pohlel.
Komornk pna z Lauterbachu byl tehd mm
milencem, odpovdala Veruna hlasem, jaksi se chvjcm
upomnkou na dvno minul doby mld jejho; od nho jsem
219

se z sti dovdla, co v rci proti pnu mmu se chyst a

toho ostatnho jsem se pozdji z rozlinch udlost sama
domyslila. Nikdo jin podpisy tyto nepadlal ne direktor,
nebo krtce ped vystoupenm jeho s listinou touto musil mu
komornk potaj opatiti prav podpisy osob, je tuto co
svdkov se nalzaj.
A ije onen komornk jet? tzal se kvapn Chvojka.
Jest to nynj kancelsk direktorv, Brta; stal se za
odmnu pomoci sv kancelskm v panskm dom a od t
doby milenky sv zanechal.
Posledn slova pronesla Veruna s temnm nzvukem a hlas
se j tsl; v och pak divok ohe pomsty zaplanul.
A pi tchto dkazech chcete jet otleti, pane hrab?
tzal se Chvojka. Vyetovn soudn zajist dalch dkaz
jet na svtlo vynese.
Hrab pork neodpovdal, nbr jen upen na listinu
hledl.
Nikdy nedokete, mil pteli, e listina tato byla pozdji
psna ne jest datovna. Pouhou vpovd tto eny se soudce
nikdy nepesvd, e jest papr tento o rok mlad ne v datum
udno.
A pozdvihnuv osudn list papru, chtl jm s nevol na stl
mrtiti.
V tme okamiku ale vykikl hrab tak nesmrn, e
Chvojka i Veruna v nejvnitrnjch trobch svch se zachvli.
S hrzou nenadlou pohleli na hrabte, kter listinu v
prav ruce dre, levic za hlavu se chopil a jako len na
pozdvien papr zral, tce pi tom oddychuje a v nejvym
stupni rozilen se nalzaje.
Vtzstv! Proces mj jest vyhrn! Mm dkaz, e listina
je po smrti ddov padlna! vyrel ze sebe mohutnm
hlasem a v lcch i och jeho nevslovn radost se jevila.
Co jest, pane hrab? jak dkaz e mte? tzal se
Chvojka zden, nebo v prvnm okamiku se do mnval, e
220

hrab byl rozilenm svm rozumu pozbyl.

Tak Veruna s astenstvm pistoupila ku hrabti ble,
jen stle listinu proti svtlu pochodn nad stolem drel a do n
upen pohlel.
Zde patte dkaz, e listina jest padlan, e jest papr jej
o rok mlad ne doba, kdy hrab Frantiek pork zemel!
A prstem ukazoval na sted archu, na nm postupn listina
sepsna byla.
Co zde vidte vodovou znmkou naznaeno? tzal se
Chvojky dle.
,,Trutnov 1739
A skuten mla vodov znmka osudnho archu papru
toto oznaen msta a doby, kde a kdy papr zhotoven byl.
Tm bylo te nade vecku pochybnost zjitno, e listina je
teprve rok po smrti hrabte porka sepsna a tud padlna.
Zlcin direktora Hradiskho Martina z Lauterbachu, jim
prav ddic hrabte Frantika porka o ddictv sv oloupen
jest, byl nyn zjevn odhalen.
Nhodn znmka vodov, jakch tehd ve mnoh paprn
se uvalo, pispla k odhalen tomuto, je by byl kad a do
tohoto okamiku za nemon povaoval.
Nyn nastalo bedliv prohlen papru, dkaz ale zstal
nezmnn, e papr listiny pochz teprve z roku 1739, kdeto
hrab pork v beznu 1738 zemel.
Datum listiny V Kuksu dne 2. bezna 1738 bylo tedy o
rok pedepsno a tm padln dokumentu zjitno.
Hrab pork byl osudnou touto nhodou v t me rozilen,
e dlouho trvalo, ne zase obyejn rozvahy nabyl a o dalm
vystupovn svm pemleti mohl.
Tes se, bdnku, nyn pede mnou! zvolal a zaal ps.
Panovn tvmu na Hraditi bude ji brzo konec uinn!
porkov opt v ddictv otc svch zavldnou!
Dej to Pn! doloila Veruna. Mn dopl Bh, e j
jsem k tomuto obratu pispla, on i dle nm pomhati bude!
221

Trvalo dlouho po plnoci, ne star Veruna oba mue zase

vzhru do tvrze vyvedla, nae tit pe-ede planinu v lese
Hemanickm zmizeli, stle o sledovn dalch pln svch
rokujce.
Konec dlu prvnho.

222

DL DRUH.
I. NA ZMKU P ARDUBSKM.
Jak jste se zmnili asov za poslednho stolet. Jak zmny
nastaly ve vlasti na od doby Marie Te-resie a jak jet
nastanou! Kudy druhdy tk povoz po hrbolat silnici od
hospody k hospod s nesmrnm namhnm se plouhal, tudy
nyn burc rychlost vtru parostroj, promujc vzdlenost v
hodiny, kde jindy tolik dn bylo poteb!
Pardubice, star sdlo Pernsteinv! Jakch zmn i vy jste se
dokaly od tch dob, kdy v zim roku 1775 csa Josef II.,
tehd jet spolupanovnk vzneen matee sv Marie Teresie,
v zmku Pardubskm oekvn byl! Jet vzn se mohutn
sdlo Pernsteinv v bval zachovalosti sv, ale jak velice se s
driteli jeho i cel okol zmku promnilo! Msto Pardubice,
toto stedisko t eleznic, v poslednch destiletch dokon
svou tvnost zmnilo; tak okol msta je zji-naen a na
mst eperky, tohoto nejvtho rybnka v echch, rozkldaj
se nyn zelen role. Zmizel povstn rybnk tento, zmizely ale
tak zimnice, kter krajinu Pardubskou jako mor byly tsnily.
Kamkoli oko te dohledn, vude se jev stopy
nejuitenji zdlan zem, silnice a cesty, po nich mono
jako po stole jeti, jsou stromoadm vroubeny a cestujcho
pmo ku prochzkm lkaj.
Vak zcela jinak vypadaly cesty tyto v zim roku 1775 a
jet mnohem pozdji. Zvlt za zimn doby byly vozov
cesty od jedn ddiny k druh dokon ne-schdn a s vozem u
vbec se nemohl nikdo na cestu odviti. Bu komo aneb v
sanch bvaly nejnutnj cesty vykonvny, ale v dob, o kter
prv mluvme, ani takovch cestovatel nebylo lze na
venkovskch silnicch zti.
223

Panovala od Novho roku 1775 v celch echch tak

prudk zima, e nejstar lid na podobnou se nepamatovali.
Ptactvo mrzlo v povt a zv v lesch, nejhe pak bylo
chudin, kter i s hladem zpasiti musila.
U po ti lta stihla neroda vlast nai a jako v minulch
letech tak i roku 1775 v peetnch krajinch eskch hlad
vznikl, jm mnoho tisc lidu bylo ji po-melo.
Jak jsme v prvnm dlu vypravovn svho uvedli, vypukl
nedostatek a hlad tento, vyvolan pedevm od lichvv, kte
vecko obil za drah penz do ciziny odvezli, nejdve v
pohraninch krajch eskch, ale ji v nkolika thodnech na
to doly i v tak zvanch krajch, toti v ninch stednch
ech, dosavadn spor zsoby poddanho lidu a i tu poal se
nedostatek v nejhrznj podob sv jeviti.
Zoufalost se zmocnila lidu ubohho a pomry stvaly se
den co den povlivjmi. Ji bylo slyeti o srocovn se
zoufalch poddanch a jednotlivch vstednostech, a zden
ady i vrchnosti podvaly do Vdn dsiv zprvy o stavu v
echch.
Kdy stnosti tyto i k csai Josefu II. se dostaly, a zejmna
kdy generl Ried, tehd v echch jednomu pluku velc, mu
udal, e vrchnosti samy lichvy s obilm se dopoutj a tm
en se hladu v zemi podporuj, vydal csa nazen, e dn
obil nesm vce za hranice vyveno bti a spky v zemi aby
se otevely.
Le ani na tom nebylo lidumilnmu mocni dosti, umnil
si, e osobn se o bd v echch pesvd a vchodn kraje
zem, kde nejvt nedostatek panoval, navtv.
Pod jmnem hrabte Falkensteina, pod jakm u dve
jednou echy, Hali a Uhry byl projel, nastoupil novou tuto
cestu a sice obyejnm spsobem na zapenou, aby nikde na
nvtvu jeho pipraveni bti nemohli. Prost a bez ndhery
vyhledval v malm prvodu odlehl cesty, liboval si v
trmcen i nevyhbal se jemu; spal mnohou noc radji na
224

slm, ne na postelch v hostincch, pojdal mnohdy radji

skvu chleba v mlce, ne aby byl tvrt hodiny cesty dle jel,
kde jej u lechtice hojn hostina ekala.
V mstech navtvoval ady, nemocnice i jin veejn
stavy, i ml ve zvyku, e se o nejnepatrnjch vcech
pouoval, e se nich adnkv vyptval na sprvu ad, e
ohledval pokrvky a peiny v nemocnicch a e od kadho,
kdo se mu namanul, ledacos hledl vyzvdti, a jej u znal
ili nic. Sek zlatem naplnn a srdce lechetnost kypc byly
vdy pohotov, aby se lidem otevely. Hned od pohraninch
hor eskch chodil osobn z msta k mstu, do chatr lidu
chudho a k loi hladem zchuravlch, rozdval penze i chlb
a dal piveti obil z obilnice Rakouska, z jinch Uher a jak v
echch tak na Morav dval plnma rukama. I ulehil velmi
bd, zachrnil mnoh ivot, jen byl u mlem zmaen a
osvdil se na novo, e skuten srdce jeho zcela napluje
pcha, e jest zprvu lovkem a pak teprv csaem.
Povst o pchodu csaovu rozletl se rychlost blesku po
celch vchodnch echch a vude byl vzneen mocn se
zimninou nedokavost oekvn.
Tak na csaskm panstv Pardubskm jevila se v lidu
nevslovn touha po spaten milovanho ptele poddanch, a
a na panstv tomto obecn lid pomrn lpe se ml, ne pod
sprvou ostatnch vrchnost, pece touil csai stnosti sv
pednsti a pomoci proti pe-chmatm adnk jeho
vyhledvati.
Tak v obci Horkch severovchodn od Pardubic byl csa
Josef II., ili vlastn hrab Falkenstein, jednoho dne v polovici
nora oekvn a z celho okol seli se sem oban, aby csae
na cest jeho do Pardubic spatili a uvtali.
Proto bylo toho dne v Horkch velmi hluno, nebo tam u
sta lidu shromdny se nalzaly. Mnoz vyhledvali hospodu,
aby se sklenic plenky rozehli a tak krut zim spe
vzdorovati mohli; jin zase, kte byli odvem lpe opateni,
225

vyli si na silnici, pohlejce do dlky, odkud csa se svmi

prvodmi pijeti ml.
Ale po dlouhou dobu se na zasnen silnici nikdo
neukazoval. Mnohho u ekn omrzelo a tak davy ekajcch
se stle stdaly. Mezi lidem tmto obracel na se pozornost
sedlk jeden, jen pkn vyoenho kon za uzdu vedl. K
byl osedln a vm k jzd potebnm opaten.
| Na otzky soudruh, pro na kon nevsedne, aneb pro
vbec kon toho s sebou pivd, sedlk jen hrdm mlenm
odpovdal a pozdji, aby vem otzkm zvdavc se vyhnul,
dalek kus za obec na silnici i se svm konm odeel.
Tu se objevily na vozov cest, je o nco severnji ku
Hradci Krlov vedla, nzk sn, dvma ulmi koni taen. V
sanch sedlo nkolik mu, vn ped se hledcch a v pln
mlen pohench.
V Horkch spsobilo objeven se tchto san jaksi pohnut
a zraky vech obanv provzely neznmou spolenost, kter
ani shluku lidu ve vsi pli mnoho si nevmala.
Jsou to sedlci z hor, pravil jeden z domcch obanv k
soudruhm; poznvm je po jejich irkch a ernch
kabtech se lutmi knoflky. Vyjeli si tak notn kus cesty,
aby csae pna spatili.
Myslte, sousede, e jsou tedy z daleka? tzal se jeden ze
zstupu.
Teprve za Jarom nos takov kroj, vysvtloval prvn;
ale hle, sn zastavily ped hospodou; snad tu nechtj mezi
nmi zstati? Vypadaj ist oaceni a csa pn by mohl podle
nich soudit, e se nm vem dobe vede.
A starostliv pohlel za sanmi, kter skuten ped
hospodou zastavily.
Nebojte se, sousede, konejil jej soudruh jeho; dn z
nich se nehb, aby slezl. Myslm tedy, e se kad z nich
posiln sklenkou jalovcov a pak e dle do Pardubic pojechaj.

226

Sn zastavily ped hospodou.

227

Maj vru zahn zapoteb, zima se dere a do kost!

Aby slovm svm drazu podal, poal z jedn nohy
pelapovati na druhou a foukal si do rukou, kter mrazem
stuhl byly.
To se meme te poptati, odkud pichzej a kam
jedou, zaal zase prvn soused, jen zdl se znanou porc
zvdavosti nadn bti, a odchzel stranou k hospod, kde sn
uprosted silnice stly.
Nkolik osob ze zstupu jej zvolna nsledovalo.
Hej, ptel, z daleka? tzal se cizch pchozch, kterm
prv hospodsk po devnm kalku jalovcov pinel.
Dva neb ti z muv v sanch sedcch se ohledli po tazateli
a bylo jim vidti na lcch, e nemaj mnoho chuti do dlouhho
hovoru.
Konen jeden z nich, mu to vysok zavalit postavy,
odpovdl sen:
Od hor, krajane; z panstv Hradiskho.
Tak, tam pr u lid proti vrchnostem se bou a nechod
vc na robotu?
Robotu csa pn zruil; jedeme si pro csask patent o
svobod.
Tedy do Pardubic mte?
Tak jest; slyeli jsme v Hradci, e tam csa Josef v zmku
se uhosti.
Jet dnes tam m doraziti, nebo ho zde kadou chvli
ekme.
Mu, jen byl dosud se san mluvil, obrtil se po slovech
tchto k sousedovi po prav jeho stran sedcmu a tzal se:
Radoni, nemli bychom zde na csae ekati a zrove s
nm do Pardubic jeti? Snad by nm to prosplo, ne jej zmet
pni zase mezi sebe dostanou!
Radon, nebo on to skuten byl, prv jako v prvnm
mluvm starho rychte Hradiskho Chvojku poznvme,
odsekl strun:
228

A bratry nae v Pardubicch bychom nechali ekati?

Nikoli; podle mluvy spolen ped mocne naeho
pedstoupme. Jinak bych byl rady vaeho syna uposlechl,
rychti, a na tuto cestu se ani nevydal. Vte dobe, e nm
dnho vsledku nesliboval.
Vm to, vm, odpovdal polotemnm hlasem star
Chvojka; Jan neoekv dn spsy ne od nsil.
A m pravdu, nebo bez nsil se na vrchnostech nieho
nedomeme! vzkikl star fanatik Radon. Vyplenit je
musme do koene i se vemi kancelskmi, a pak teprv se
dokme v echch as jako za krle Holce!
To j taky povdm, Radoni, ozval se tet z muv v
sanch sedcch, v nm rovn svho starho znmho, toti
Hemanickho sedlka Rezka, poznvme; nalome po
staroesku s tou sb a rozdlme se o jejich statky. Kdyby
nebylo mezi nmi lid, kte i poslednho prostedku k
smrnmu vyrovnn se chtj uchopiti, vru, u dvno bychom
byli svoje velk dlo zapoali. Ale tak uinme tmto
strapytlm po vli a naposledy csae o pomoc podme. J
ale, jak pravm, ani od nho u nieho neoekvm!
A na znamen sv zlosti vrazil do sebe kalek jalovcov,
jej hned zase dal hospodskmu naplniti.
Rychle tedy ku pedu, zvolal star Chvojka, a vyslanci
z ostatnch panstv na ns dlouho neekaj!
Vozka prskl biem a sn daly se hned na to do novho
bhu.
Slyeli jste, lid? tzal se soused z Horek okolo-stojcch.
To jsou jin chlapci neli my, kte jen pod o kus chleba
ebronme. Pakli ti nm z na bdy nepomohou, pak vru
vrchnosti se ns nemus bti! Tam v jejich krajin podhorsk
u dvno nechod na robotu a my se tu pod jet plazme!
Nu, a co nm brn, abychom li za nimi do Pardubic a
zrove s nimi csai si postovali? namtl jeden z obanv.
Uime tak, soused! volali vickni. Zejtra se sejdeme v
229

Pardubicch! Pjdeme vickni k csai! Vyzveme cel obce s

sebou!
Tak se ozvalo se vech stran a za krtko byly cel Horka i
s cizmi sousedy o tom usjednoceny, e zejtejho jitra do
Pardubic se dostav a k zstupcm panstv ze severnch st
Hradeckho kraje se pipoj, aby od csae ulehen poddanstv
a roboty vydali.
Mezitm co toto na ulici se dalo, piblioval se po cest od
Sezemic, odkud csa Josef II. se svm prvodem oekvn
byl, jezdec na potovsk klisn sedc, jen pmo k Horkm
zamoval a bystrm zrakem ku pedu ptral.
Byla-li klisna jezdce tohoto nehledn, vzbuzoval za to
jezdec hned v prvnm okamiku pozornost kadho bystejho
pozorovatele.
Byl to mu asi ticeti pti let st, v jednoduch pl s
polovinm lmcem zahalen; vysok boty jezdeck
prozrazovaly, e jezdec byl u dlouhou cestu vykonal. Hlavu
pokrval troh nzk klobouk zvltnho tvaru, ostatn pak
nic npadnho v obleku jeho se nejevilo.
Avak tm vraznj byl obliej a vbec dren tla
neznmho jezdce tohoto, jen na klisn sv zroven tak pevn
i lehce sedl, jakoby nejbujnj o vojensk jej nesl.
pln oholen lce jeho byly vtrem zimnm lehce
zbarveny a jevily rz mue neobyejn pevn a mun povahy;
orli nos zvyoval dojem tento, jen ale ponkud byl mrnn
velkma oima barvy tak prhledn modr, e nejkrsnjmu
oblieji dvmu nleeti se zdly. V och tchto spovalo
tolik dobroty a zrove pronikavosti, e u tato zrcadla due
zejm svdila, kterak neobyejn a vzneen duch za nimi
sdliti mus.
I pes vechen nepatrn zevnjek mue tohoto by byl
kad znatel povah lidskch okamit seznal, e to mu
vysokho postaven, a jet vyho nadn, jen snad
zakuklen toto zvolil, aby tm bezpenji vytknutho jakhosi
230

cle doshl.
A zajist nebyl by se takovto znatel v sudku svm mlil.
Jezdec, jen v zcela obyejnm obleku a na nepatrnm koni
do Horek pijdl, nebyl nikdo jin le Josef II., csa mskonmeck e a spoluvldce csaovny Marie Teresie.
Oblbil sob tohoto dne opt svoje inkognito, kterm u byl
tolik spchv doclil a o pravm stavu vc v zemch svch se
pesvdil, a zanechav daleko za sebou prvod svj, umnil si
sm ostatek cesty do Pardubic uraziti a pozorovn sv initi.
Tento spsob cestovn to byl, jen pemnoho k tomu
pispl, e csa Josef v lsce lidu se tak hluboce zakotvil.
Bylo to nco neslchanho a pipomnalo to dobr csae a
krle v bchorkch, ano se vidlo, e druhdy nikdy z kruhu
svho nevystupujc Majesttnost nyn prost a po obansku
mezi lid se msila a s nm jakoto sob rovnm obcovala a ve
vem obyejnho lovka projevovala.
Aby bemena dstojnosti sv se vysthal a kad pin k
oslav a slavnostem, kadmu adnmu slavnostnmu hluku se
vyhnul, jm by skrovn zvuk pravdy nepronikl, zstavil Josef
csae doma a cestoval obyejn jakoto hrab Falkenstein,
jmno to zmku na Hunskm poho, jej mu csa Frantiek I.
v ddictv byl zstavil.
Nkolik s nm sptelench dstojnk, jeden neb dva
sekreti byli celou jeho druinou. Tak jezdil bu na koni neb
v koe od msta k mstu, v pouhm fraku, skromn to pohled;
i vstoupil z nenadn do kancel adnch, do sn chorch v
nemocnicch, do chatr chudoby; i vyel si do pol a hovoil s
rolnky v jejich mluv; el-li okolo tovrny, zastavil se tam a
dal se pracovnky pouiti, co dlaj a m se iv. Nic neulo
jeho pozornosti a ani neas ani patn cesta nebyly mu
pekkou, aby se odebral na msto, je navtviti chtl.
Za tme elem pedejel tak dnenho dne csa prvod
svj a jak u zmnno samojedin piblioval se na
nehlednm koni potovskm k Horkm, v nich panujc ruch
231

u z daleka mu oznamoval, e tam oekvn jest.

Pobodl tedy klisnu a brzo se octil u msta silnice, kde
een ji sedlk s vyoenm konm stl.
Csa okamit seznal, pro sedlk s konm svm na silnici
se postavil, popojel tedy k nmu a ve sprvn etin, kter ale
ciz nzvuk a uen se tto ei z knih prozrazovala, tzal se
sedlka, co tu dl?
ekm na csae, kter tudy pojede! znla strun
odpov sedlkova. Chci mu dti svho kon k dal
pojdce.
Blhove! zvolal Josef, csa tvho kon nepotebuje;
dej ho mn. i nevid, na'jak mizern herce j jeti musm?
Mho kon, pane? Ah, z toho nebude nic! To je pli
dobr zve a nehod se vaemu zobku.
Vm ji, co chce, pravil csa a shl do kapsy; tu vezmi
dva dukty a dej sem kon.
Necht si, pane, sv dukty; a kdybyste mi celho kon
zaplatil, pece ho nedostanete!
Tot dtinsk! Co pak mne nezn, podivne? Vdy j
jsem csa sm.
Vy csa? To mete blznu brejle povsiti na nos. Vae
tv se prv tomu podob! Jdte svou cestou a necht mne na
csae ekati.
Josef rozhrnul pl a rozepjav svrchnk, ukzal sedlkovi
hvzdu na prsou.
Nu, tak pak se podvej, e jsem csa!
Ale sedlk ani lesklou hvzdou se nedal obmkiti a odvtil
zchytra:
Takovch titr jsem v Pardubicch dosti vidl a pece to
nebyli csaov!
Mezi touto e byla se druina csaova piblila a nyn
teprv se dal sedlk pemluviti, e se byl opravdu s csaem
hateil.
I prosil nejpokornji za odputn a odevzdal csai svho
232

kon. Josef na vsedl a dal poctivmu mui pe-hrst dukt.

Prvodem csaovm byv upozornn, vyhrnul se nyn
ekajc lid ze vsi a obklopil csae, slvu mu provolvaje.
Csa obrtil se od sedlka k nejble stojcm a tzal se jich
po rychti.
Ten se hned csai s hlubokm klonkem pedstavil a pak
cp plt jeho polbil.
Byla to vythl postava, kter hlavou vysoko nad cel
shromdn vyuhovala. Npadn tato vka vzbudila i
pozornost csaovu a jako vbec cel postava rychtova ve
vytylosti a neohrabanosti sv cosi smnho mla, zmizela i na
okamik v mysli csaov vnost doby a lehce se usmv, tzal
se dlouhna:
Kolik mte stevc?
Tenkrt nebylo jet k vojsku pravideln odvdno a proto
byla i rychtovi mra vojensk neznma. Udiven nad
neoekvanou
otzkou
csaovou,
odpovdl
tedy
prostosrden:
Nic vc ne pr, a k tomu pr bot, Vae Maje-sttnosti!
A nathl nohu, na n vru obrovsk bota se jevila.
Prvod csaovi se dali nad odpovd touto do hlasitho
smchu a t Josef usmv se pravil:
Tu vezmte ti dukty a kupte si k tomu jet pr
pantofli.
Dlouhn shl po duktech a chladn je stril do kapsy.
Nyn ale nechme ert a povzte mi, jak se vm zde
vede? tzal se hned na to s vnm vrazem csa rychte
dle.
Vae Majesttnost, zle, velmi zle!
A vickni okolostojc hlasit pizvukovali vyen
rychtovu.
To vidm na tvch vaich, odvtil trpn Josef,
rozhleje se po zmoench a v hadry odnch postavch; a co
vs nejvce hnte?
233

Robota, milostiv csai, robota!

To slym na vech stranch opakovati. Je skuten robota
tak obtn?
Nejmilosrdnj pane csai! tyi dny na robotu, pt den
na lov, est den na honbu s vrchnost a sedm den nle
Bohu. Pova, nejmilostivj csai, meme-li ivi bti a
kontribuci platiti?
Vm vm, uboz lid; a postarm se o to, aby bemeno
vae aspo zmeneno bylo. Konm u ppravy k vyven
roboty.
Vae Majesttnost, my vme, e csa pn ns neopust, ale

Nu co? Vypravujte zejm!

Ale vrchnosti a pni na ns zapomnaj, Vae
Majesttnost!
Csa Josef se obrtil ke svmu prvodu, jakoby prvod
sv upozorniti chtl na stnost, kter u tolikrt na cest jeho
byla se opakovala.
Mte tedy pinu k stnostem proti svm pnm?
Nejmilostivj pane a csai, zadruj nm patent o robot,
jej jsi ril k naemu ulehen vydati.
To jste na omylu, lidiky; patent robotn nebyl jet vydn
a teprve se pipravuje. Ale vydn je generln pedpis o tom,
kterak by se mla robota vyvaovati.
Nu, a ten patent nm vrchnosti a pni nechtj sdliti!
Je to patent o smrnm vyrovnn mezi vrchnostmi a
robotnky, a ml vm u dvno sdlen bti.
Postarm se o to, aby se tak brzo stalo, a budete se pak
moci z roboty vykupovati.
Rycht drbal se za uima po tchto slovech csaovch.
To pjde ztka, nejmilostivj csai! Nemme penz na
sousto chleba, neku-li na nov platy.
Panuje tedy i mezi lidem na csaskm panstv takov
nedostatek?
234

Oh, Vae Majesttnosti, hlady zde umrme a mrzneme!

Tu vezmte prozatm pro svou obec, pravil csa a hodil
dlouhmu rychtovi mec dukty naplnn, aby obsah jeho
mezi obany Horeck rozdlil; tamto pak na tch vozech jsou
potraviny pro vs uren.
A kynul rukou nazad, kde za prvodem jeho ti naplnn
vozy stly. V nkolika okamench byly mouka, bochnky
chleba a jin potraviny mezi lid rozdny, jen s jsotem slvu
svmu csai provolval.
Slzy s lc ubohho lidu byly na as opt seteny, ve hrnulo
se do chatr, aby po dlouhm ase opt jednou se nasytilo.
Csa Josef obrtil se pak k prvodm svm a pobdnul je k
rychl jzd, nebo se poalo u k veeru sklnti a snhovmi
mrany zataen obloha slibovala brzkou chumelici.
Prvod dal se tedy na dal cestu a pokud tomu neschdn
cesta dovolovala, klusali jezdci rovinou k Par-dubicm, kter
na zpadnm obzoru zraku cestujcch se jevily. Zejmna
zmek Pardubsk obrel se od svtlho pruhu, kter na
zpad louc se den oznaoval, a k mohutnmu tomuto
nkdejmu sdlu Pernsteinv byly te kroky jezdcv
zameny,
Stny veern ponaly u znan houstnouti,-kdy csask
prvod ku mstu se piblil.
Daleko ped mstem na silnici stly davy lidu, v ele jejich
pak adnictvo jak zmeck, tak i mstsk, aby mocne svho
co nejuctivji uvtalo.
Hrab Falkenstein ale zstal i zde vren svmu inkognitu a
rzem peruil dlouh nastudovan ei pana purkrabho
zmeckho a pana primtora Pardubskho, kte ani na mrz
ani na schvcenost vzneenho hosta se neohlejce,
nesrozumitelnmi periodami svmi uprosted zasnen silnice
jej unavovati chtli.
Odevzdejte mi sv ei psemn, pnov, odbyl je hrab
Falkenstein zkrtka, j si je u teplho krbu petu, po nm v
235

tomto okamiku u velice toum!

Purkrab i primtor ukrvali klebky sv v hlubokch
poklonch, nebo ctili dobe rnu, kterou byli v dstojnosti sv
ped poddanm lidem utrpli. Ale nebylo jin pomoci, pn
csaovu musilo bti vyhovno a tak za veobecnho
provolvn slvy vjel Josef do staroitnho zmku
Pardubskho, kde mu pohodln pbytek uchystn byl.
Po krtk veei dal Josef k sob povolati purkrabho a
primtora, a jsa v dobrm rozpoloen mysli tzal se jich
pedevm po konceptu jejich vtacch e.
Rozpait pohleli oba Pardubt hodnostov na sebe,
nevdouce, maj-li otzku csaovu v ertu neb opravdov
vykldati.
Vidm ji, e musm se odci poten, abych ei vae
aspo nyn seznal, pnov, ujal se opt Josef slova, kdy se
byl na rozpaitosti obou tlustch muv tchto pokochal; le
nekod, vynahradm sob dvtip v jinm spsobem.
Oba muov se hluboko uklonili ped mocnem, jeho
bystr zraky a pli pichlav na sob spovati ctili.
Seznal bych toti rd pomry zdejho lidu, pane
purkrab, pokraoval Josef dle, a o tom vy mi nejlepch
zprv podati mete.
Nejmilostivj csai a pane n, odpovdal tesoucm se
hlasem purkrab, nai poddan jsou se vm spokojeni, jen
kdyby tch cizch rpal nebylo.
Tm myslte tedy, e jsou pomry zdejho lidu dobr?
Na Pardubskm panstv si jet nikdo nestoval, Vae
Majesttnost!
O hladu a nedostatku nen zde tedy ani pamtky?
Nen, nejmilostivj pane, nen; nech pan primtor tuto
dosvd!
Ano, Vae Majesttnost, dotvrzoval primtor, ale
takovm spsobem, e se mu zdlo kad slovo v hrdle
vznouti; my u ns mme pod dost co jst, chvla Pnu
236

Bohu!
Csa sthl rty jaksi k smvu, kterto pohyb se ale tak v
jinm smyslu vykldati mohl.
Pohlednu-li na vs dva, pnov, pak ovem vm slovm
vaim, e nen na Pardubsku hladu, odvtil csa a pohlel na
vykrmen bka a tun laloky obou hodnostv; bohuel ale
jsem dole mezi shromdnm lidem spozoroval velmi mlo
takovch postav, jako vy jste.
Ponen prosm, nejmilostivj pane, odvil se
primtor ze sebe vyhrknouti; to byla luza sebran a do
Pardubic poslan, aby na obci ostudu u csae pna spsobili.
Nai sousedi byli skoro vickni doma!
Aj, tedy zdej obyvatelstvo nezdlo se pli dychtiv
oekvati pchod svho panovnka, by i jenom pod jmnem
hrabte z Falkensteina pijdl?
To jest, nejmilostivj csai a pane, to jest koktal
primtor, jen poznal, jakou hloupost byl vyvedl, a novou
hloupost ji zase napraviti chtl, to jest oni koukali oknem!
Purkrab ouchl te primtora, jemu hust pot s ela se
valil, do boku, aby na neprozeteln jeho chovn jej upozornil
a spchal mu ku pomoci.
Ano, Vae Majesttnost, do Pardubic se v poslednch
dnech sehnalo mnoho ciz luzy, pravil purkrab, kterou jsem
sice chtl dt z msta vyhnat, ale pan plukovnk zdejch
dragon zdrhal se k tomu elu vojsko sv propjiti.
A dobe tak uinil! zvolal psn csa Josef a povstal s
kesla. Vojsko by se bylo jednnm takovm snilo, a lid, by
byl i luzou nazvn, m i k panovnkovi svmu pstup voln.
Ale to nen jen luza, Vae Majesttnost, osmlil se
purkrab podotknouti.
Nu, a co v nich tedy spatujete?

237

V nkolika okamench byly mouka, bochnky chleba a jin potraviny mezi

lid rozdny.

238

To jsou rebelanti, hotov rebelanti, nejmilostivj pane!

Nemluv o jinm ne o zruen roboty a poddanstv a
vyhrouj vrchnostem pomstou!
Nu, tedy piznvte sm, e je zdej lid nespokojen?
To jest, nejmilostivj pane, to jsou poddan z cizch
panstv; ba a od hor a od hranic se ta luza sem sehnala. Prav,
e pr jsou jako deputace vyslni k csai pnu, ale jsou to
hotov rebelanti, kte jsou od neptel Va Majesttnosti
uplaceni a popchnuti, aby tu rebelii spsobili!
O tom se zejtra pesvdm osobn, a s nimi v audienci
promluvm. Nyn vak ponme o nem jinm, co tak vs, co
mho zstupce na csaskm tomto panstv se te.
Purkrab se uklonil, ale okolo srdce nebylo mu pli volno.
Mezi jinmi stnostmi, jich jsem na cest sv doslechl,
pokraoval csa vnm hlasem dle, byla i ta, e generln
nazen o spsobu vyven roboty nebylo od ad
vrchnostenskch posud ani ohleno, tm mn pak provedeno.
Uplynulo sice ji plnch devt msc od vydn generalia
tohoto, ale tum, e tu dobr mysl vldy setkal se opt s
odporem, jak u asto nejlep mysly moje zmail. Nechci
prozatm zakro-ovati psn proti odporu tomuto, ale zle mi
na tom, aby aspo na csaskch panstvch dobrm pkladem
se pedchzelo.
Mezi e csaovou byl purkrab jako na trn a nyn t
jemu pot s ela se inul, jako jsme to dve u primtora byli
vidli.
Generle toto bylo tak vm dodno, pane purkrab? tzal
se Josef II. dle a vrazn oko jeho spovalo tak byste na
purkrabm, e tento vecek chvti se poal.
Ano, Kralohradeck hejtman, pan baron Ran je dodal
zdejmu adu, odpovdal slabm hlasem purkrab.
A vy jste je ovem slavnm spsobem dal poddanm
ohlsiti?
Purkrabmu uvzla odpov v hrdle.
239

Nue, pane purkrab, mm svou otzku optovati? tzal

se po krtkm mlen csa hlasem zvenm.
Nejmilostivj csai a pane, vyrel ze sebe purkrab,
j jsem se dil podle pkladu ostatnch vrchnost.
Jak? zvolal Josef prudce a povstal s kesla. Ani zde
nebylo rozkazu mmu vyhovno?
Milost, Vae Majesttnost! blbotal znien purkrab a
vrhl se ped csaem na kolena.
Tak se nazen moje vykonvaj? tak se pstuje cta ped
zkonem? vzkikl csa a postavil se v pln majesttnosti sv
ped plazcho se adnka. Pak nedivm se rozjitenosti lidu.
Odstrate se, niemn sluho, a oekvejte nsledky zpupnosti
sv!
Vzthl velitelsky ruku proti obma mum, kte zdrceni
hnvem mocnovm odchzeli z komnaty, kde vypnavost a
svvole jejich konce svho doly.
Csa osamotnv dlouho pechzel prudkmi kroky po
komnat a zabral se v hlubok mylenky, kter musily bti
nad mru vnho obsahu, nebo lce jeho byly zardl a zraky
jeho na ve strany blesky metaly.
Vidl tu vzneen panovnk a lidumil nejlep zmry
svoje o mrzk odpor peilch kruh nieny a umnil si v
Pardubicch vstran pklad tmto odprcm volnosti lidu
dti.
Hned za asnho jitra druhho dne rozletl se po mst
zprva, e purkrab i primtor jsou z adv svch sesazeni a
purkrab e mimo to ve svm pbytku od vojk steen jest.
Ba pravilo se, e t bude do Hradce Krlov odvezen a tam
souzen z dosavadn sprvy panstv Pardubskho, v n pr
mnoho pin ku kriminlnmu vyetovn odhaleno bylo.
Zprvy tyto spsobily ovem nesmrn ruch ve
shromdnm lidu, jen ehnal panovnkovi, kter tak horliv
prv lidu poddanho se ujmal a utiskovatele jeho
spravedlivm trestem sthal. Jsn a provolvn slvy csai
240

Josefovi II. se na vech stranch rozlehalo, a velk vtina

ptomnho lidu si nejlep vsledek od pjezdu a zakroen
csaova slibovala.
Nue, Radoni, pravil Chvojka, jen s ostatnmi soudruhy
a cizmi deputacemi ped zmkem ve skupen stl, kde horliv
o udlostech tchto hovoeno bylo, jste pod jet
pesvden, e se i od csae bez vsledku vrtme?
Tm nm nen pomoeno, e Pardubt jsou zbaveni svho
tyrana, odvtil zasmuile Radon; na kadm panstv mte
podobn pijavice lidu a dokud vem nebude na hlavu lpnuto,
dotud z ns budou krev ssti!
To jest, jest-li se dme, ozval se rychle sedlk Rezek; a
dosud jsme trpli, by nm i na zdech palky tpali, ale te
u pitom nae dobrota pestv!
Vak uslyme, kterak csa dostem naim vyhov,
chlcholil opt star Chvojka, kter zastupoval mrnj ivel v
deputaci.
Co myslte, rychti, e se vm tady dostane zadostuinn proti direktorovi? tzal se smn Rezek. Ten si
u dvno vecko dobe zaonail u krajskho hejtmana v Hradci
a za krtko se vm vysmje!
Star Chvojka se zamrail a po chvli odpovdl:
Oekvm spravedlnost od svho panovnka a t se mus i
nejnimu poddanmu jeho dostati.
Rezek i Radon se posupn usmli.
Z st csaovch se vm j snad dostane, rychti; ale z
rukou direktorovch zajist nikdy!
Pak si ji zjednm sm, ale od cesty prva se a do
poslednho okamiku neodchlm!
A to jste nemohl u dve uiniti? i nepijde konen na
slova syna vaeho? tzal se Radon. Oko za oko, zub za zub!
Tm krutj bude pak pomsta moje! pravil polohlasn
Chvojka a pohil se v temn jaksi mylenky. Ostatn lid
pohlel se zvltn ctou k zasmuilm mum tmto, kte
241

tolik odvahy a rznosti jevili a stejn mylenky mezi vemi

ptomnmi roziovali.
Z panstv Hradiskho vychzel prvn popud k tomuto
hnut obecnho lidu eskho, odtamtud tak vyla mylenka o
vysln deputace k csai Josefu II., akoli vstedn strana s
mladm Chvojkou a vbec tajnmi pvrenci zedn v ele
neodkladnho vzbouen lidu selskho si pla. Le
konservativn nhledy, v sedlcch ode dvna zakoenn, pak
hlavn dynastick smlen, jak zejmna k csai Josefovi
lnulo, daly na ten as vrch stran starho Chvojky a vbec
usedlejch oban, kte jet nechtli za sebou vecky lodi
spliti a radji posledn nadje, toti pm prosby u osoby
panovnkovy, se uchopili.
Tm spsobem dolo k cest do Pardubic, kam z nkolika
panstv zstupcov lidu se sjeli, aby od Josefa II. pomoci proti
vrchnostem vydali. Zatm ale pracovala doma strana
mladho Chvojky, kter jen v samoinnosti a rznm
vystoupen lidu spsu spatovala, a s vsledkem uvala doby
tto, aby ve k ustanovenmu vboji pichystala.
Radon a Rezek se k deputaci Hradisk jen proto pipojili,
aby veho oitmi svdky se stali, co na Pardubskm zmku
bude jednno a dle toho pak aby mladmu Chvojkov a hrabti
porkovi potebnou zprvu podali.
Po delm ekn teprv otevely se vrata zmku
Pardubskho a zstupcov lidu venkovskho byli vputni, aby
audienci u csae oekvali.
V pedsnch hemilo se adnictva a jinch hodnost, kte
ovem s vysok na prost sedlky pohleli, proto ale pece
vldnji se k nim mli, ne jak za obyejnch okolnost se bylo
dalo. Pedchzel nyn csa sm podobnm pkladem a proto
musili se aspo na pohled proti obecnmu lidu vldnjm
spsobem chovati. Mimo to je zastraovalo potrestn
purkrabho zmeckho a proto tedy sedlci se samolibost
nenadlou tuto zmnu v adnictvu poznmkami svmi
242

provzeli.
Pozoruje, Radoni, kterak ti paruki vysok sv nosy
sklnj, pravil polohlasn Rezek k soudruhovi svmu,
ukazuje na skupen adnk a vrchnostenskch officiant,
kte dosti skrouen v krut pedsn tie mezi sebou hovoili.
Jet ped mscem by nm byli odtud zkrtka dve ukzali!
A po msci opt budou nejen sv nosy, ale i sv hlavy
sklnti, Rezku, odvtil Radon tme spsobem; lidem v
zdej krajin u jsme nasadili erva do hlavy a pakli e, o
em nepochybuji, s nepozenou odtud odjedeme, pak tu v den
inu tisce ptel a pvrenc nalezneme.
Mlad Chvojka se pot ze zprvy na, podotknul
Rezek.
Z t piny nelituji na cesty, pokraoval Radon,
seznali jsme aspo, e nejenom u ns v horch, ale i v kraji lid
stejn s nmi sml. A poznn takov pijde plnm naim
velmi vhod.'
Mezitm stdaly se v audienn sni jednotliv osoby neb
korporace, kter ped csae k slyen pedputny byly a za
krtko mla ada na vyslance selskho lidu eskho pijti.
Star rycht Hradisk Chvojka byl od sedlk ustanoven za
mluvho ped csaem, jemu ml stnosti obecnho lidu
pednsti.
Kdy ji takto njakou dobu ekali, otevely se opt dve z
audienn sn a vyel z nich mu vzneen postavy a v bohat
uniform ruskho plukovnka, kter ihned v pedsni zraky
ptomnch na se obrtil.
Byl ml dlouhou audienci u csae Josefa II. a z vtznho
jaksi jeho vrazu ve tvi byl by bystej pozorovatel soudil,
e slyen u mocne se doucm vsledkem se setkalo.
Jakmile ale vysokho dstojnka tohoto Rezek a Radon
spatili, zachvli se oba muov tito a vytetnm zrakem
nejdve na plukovnka v rusk uniform, jen rychlm krokem
pedsn proel, a pak jeden na druhho udiven pohleli.
243

Vidl jsi ho tak? anebo mne mj zrak ml? tzal se

konen eptem Rezek Radone, kdy byl plukovnk v chodb
zmizel.
Psahati chci na to, e to byl hrab pork! odvtil
Radon.
Jeho jsme v podzemn chodb pod Hemanickou tvrz
seznali, dokldal Rezek. Co asi ten u csae vyhledval?
Radon se zamyslil.
Bloude, nev, e mu mus bti zleeno na tom, aby
rodinn statky svoje zase v dren sv dostal? Mlad
Chvojka nedvno cosi prohodil o tom, e hrab tento brzo
pnem na Hraditi se stane, an pr m dkazy v rukou, e otec
jeho byl o panstv Hradisk podvodnm spsobem oloupen.
Ah, to je jin, pravil Rezek s uspokojenou tv, tu
ovem m pispn csaova zapoteb. J u se obval, e snad
nco proti nm kuje.
To patn zn, Rezku, mue tohoto, kter jedin jest
pvodem toho, co te v selskm lidu eskm se pipravuje.
Domeme-li se vbec neho, a doufm v Bo spravedlnost,
e ano, pak to budeme jen hrabti por-kovi dkovati.
Pravdu d, Radoni, odvtil Rezek, mne zalekla jen ta
bohat uniforma jeho, nebo podob se zrovna njakmu
princi.
Je to opravdu princ? vmsil se te do ei jeden ze
sedlk, jen nedaleko Rezka stl a posledn slova jeho
zaslechl.
Ano, ano,~ je to princ, odpovdal rychle Radon za Rezka,
nebo byl se upamatoval, e hrab v prvn as chce zstati v
krajin nepoznn, aby tm vydatnji ve prospch zmr svch
psobiti mohl; dal tedy Rezkovi tajn znamen, aby jej nechal
mluviti a nieho o hrabti porkovi se nezmioval, a
pokraoval pak, obrcen jsa k ostatnm sedlkm, dle: Ano,
je to princ, a sice rusk princ, kter pichz csai Josefovi
nabdnout nevstu, aby se tak ruskm csaem stti mohl.
244

Sedlci otvrali oi nad zjevenm tmto.

A odkud to mte, Radoni? tzal se jeden z nich.
V Hradci to vypravoval vzneen jaksi pn, jen byl u
kotvice na noclehu jako my. Princ tam byl takt ubytovn.
Ale vdy my ostatn o tom nieho nepozorovali.
Ponvad jste si spe svho bnku ne svho okol
vmali. J ale mm oi na vecko oteven a proto jsem se
leccos o tom princi ruskm dovdl.
Rezek pokyvoval hlavou pi tchto ech Radonovch a
divil se vynalzavosti jeho, nebo vdl, e nen ani jedin ze
slov tchto pravdiv.
Avak mezi ostatnmi mlo se veobecn za to, e vysok
dstojnk tento byl skuten rusk princ, a pi tom tak zstalo.
Bylo jet njakou chvli o nm rozmlouvno, an tu
pobonk csav zstupce selskho lidu k audienci zval.
Nastalo chystn se a odkalvn, nae star Chvojka
prvn do audienn sn vkroil a ostatn jeden po druhm jej
nsledovali.
Byla to etn ada mu se vech stran Hradeckho kraje,
kter ped mocne svho vstupovala; -tala velk deputace
tato nejmn tyicet mu, kte nyn za jednm clem se
spojili a tut dost chovali.
Sestavili se v audienn sni v polokruhu a s bzlivou ctou
pohleli ku vzneenmu panovnkovi, kter vldn jim vstc
pokroil a tm hned v prvnm okamiku srdce vech si naklonil.
Na lcch Josefovch bylo pozorovati jaksi rozilen, kter
mocn jaksi marn potlaiti se snail a je nemilou jakousi
zprvou spsobeno bti se zdlo. Radon a Rezek soudili hned,
e sdlen hrabte porka to bylo, kter csae tak neobyejn
rozililo.
Vak jsem to tuil, e se csa vypravovnm o kousku
reckch jesuit asi patn pot, mruel si do vous Radon,
jen mocne byste pozoroval;
I
245

nm ale takov rekomendace naich bvalch pn a

jejich direktora me jenom prospti, doloil spokojen dle;
kadm spsobem pozn, kterak jsou stnosti nae proti
vrchnostem oprvnny.
Pak postoupil v poped, aby co nejble u starho Chvojky
se nalzal a v ppadu poteby ku pomoci mu pispl.
Mezitm csa Josef II. orlim zrakem svm pelet
shromdn prostch mu tchto, kte hluboce se ped nm
uklnli, a pokroiv ble od stolku svho, tzal se v esk ei:
Nue, jak jest pn vae, lidiky?
Uinil-li u zevnjek mladho mocne pzniv dojem na
sedlky, stalo se to tm vce, kdy tito jej slyeli v matetin
jejich hovoiti. Byla toho asu etina u dokon z vysokch
kruh vylouena, o literrnm pstovn jejm nebylo ani
zmnky a tak kad jen za e selskho lidu ji povaoval. Vlda
prv toho asu (6. prosince 1774J vydala znm patent o
zaveden nmeckch kol normlnch v echch, dvajc tm
na jevo, e jazyk esk takoka u za vyhasl povauje,
ktermu ani v nich kolch nen dnho pstn vce
poteba. Rovn i tak zvan industriln koly, jejich
pvodcem byl pozdj biskup Litomick Kindermann ze
Schulsteinu, a v nich vesnick mlde mimo obyejn uen
t v hospodskch pracch, t-pastv, zahradnictv,
velastv, hedbvnictv atd. cviena byla, byly vesms
nmeck, co i o vech kolch stednch a vych plat. K
dosaen adv dostaovala znmost jazyka nmeckho, ve
vych spolenostech pak dokon u od dlouhch as etina
neza-znvala. V lidu bylo nrodn vdom tak velice utlumeno,
e t bdn stav mateskho jazyka svho, jen druhdy tak
skvlou literaturou se honosil, nyn za cosi zcela pirozenho
povaoval, a povrhovn, jakho se mu od cizckch
adnkv a odrodilho panstva dostvalo, nikterak ve zl
nevykldal.
Proto tedy nebylo za takovch pokleslch pomr divu, e
246

sedlci neobyejn pekvapeni byli, kdy z st csae zvuky sv

matesk ei zaslechli, je ovem ponkud cizm nzvukem
zaznvaly, ale v okamiku tomto pece nemn dojemn k srdci
prostch venkovan eskch mluvily.
Byl Josef II. jet jako mlad arcivvoda r. 1754 poal se
uiti etin, nebo pi zaloen tehd vojensk inenrsk
kole ve Vdni seznal toho potebu pi cvien novk
eskch a na ponuknut jeho bylo v akademii tto tak jazyku
eskmu vyuovno. Oad tohoto uitele etiny zastval v
prvn dob dr. Josef Werschauzer, uitel arcivvod a pozdji
dkan fakulty filosofick na vysokch kolch Vdenskch.
Ten jsa rodk esk a vele v snaen svm podporovn byv od
vtenho vlastence eskho, generla knete Frantika
Kinskho, piml arcivvodu Josefa, e t sm jazyku
eskmu se uil, a brzo v nm se vyjadovati dovedl. Ovem
nebyla jeho znmost etiny tak dkladn, aby bezvadnou
nazvna bti mohla, ale pece pro obyejnou potebu
dostaovala, by i etnmi germanismy promchna byla.
Nebyly i mluvnice esk t doby lep, tedy ani u Josefa
lepch vsledk se oekvati nemohlo, a to tm mn, an
povoln jeho do kruh vldnch a vojenskch jej brzo z
mluvnickho cvien tohoto vytrhlo. Mimo to nebylo, jak u
eeno, dn pleitosti k praktickmu cvien ve vych
kruzch, nebo v tch byla tehd etina panlskou vs, ne-li
nm horm.
Josef II. pichzeje s oblibou mezi prost lid, aby s pomry
jeho vlastnm nzorem se seznmil, uval vdy v hovoru s nm
mateskho jazyka jeho, an dobe vdl, jakho inku ji tm
v srdcch lidu se dome. Tak mluvil v Uhch se sedlky
maarsky, v Halii polsky a nyn na sv cest v echch uil
sv znmosti jazyka eskho, aby s lidem v nrodnm jazyku
jeho pohovoil.

247

Nue, jak jest pn vae, lidiky?

248

enk deputace selsk, star rycht Chvojka, byl eskm

oslovenm csaovm na okamik piveden jaksi z konceptu,
nebo byl se chystal k osloven v nmeck ei, kter se byl u
v mld svm dobe nauil. Neoe-kval on, ani kdo ze
soudruh jeho, e by csa byl etiny mocen a proto tak byl
Chvojkov ad mluvho od deputace sven, ponvad
nejlpe v nmin se vyjadovati dovedl.
A nyn takovto pekvapen! Csa oslovil je e, jakou i
ten posledn psa v kanceli povrhoval! To ovem musilo
starho mue, kter tak vecek k mateskmu jazyku a k bibl
Krlick lnul, velice pohnouti, e a oi slzami se mu zalily.
Brzo ale se zase usebral a chvjcm se hlasem zapoal:
Vae Majesttnost, csai a krli n! Tu vid ped sebou
vrn poddan svoje, kte se k Tob v bd a oputnosti sv
utkaj o pomoc. U po ti lta spo-mn na ns Pn Bh
nerodou, stodoly a sklepy nae jsou przny, chudina hladem
umr a pece mus vrchnostem pracovati a do padu.
Nejmilostivj csai a pane, zde jsou nae hlavy, ale robotu
vce dvati nememe!'
Csa s trpnost pohlel na edho starce, jeho klidn a
zrove dtkliv e inku svho se neminula.
Vm vm, dob lid, e vs nedostatek velmi trp,
zapoal csa vldnm hlasem; proto jsem tak mezi vs pijel,
abych vs od hladu vysvobodil. Z kterho panstv jste, aby vm
tam mouka a obil poslny bti mohly?
Muov tito, nejmilostivj pane, pochzej ze vech
konin Hradeckho kraje, odpovdal Chvojka; bda je
veobecn; ale pn nae, Vae Majesttnost, je jinho obsahu,
ne aby pouze hlad n ukojen byl.
Mluvte tedy, eho si jet pejete?
Vae Majesttnost rila u ped rokem zruiti robotu
Nikoli, robota nen jet zruena! vskoil mu rychle csa
do ei. Ale j chci jednati k tomu, aby jste se j mohli
vykoupenm zbaviti. Vrchnosti vae u dostaly patent o t
249

vci.
Od vrchnost a pn naich, nejmilostivj csai, nieho
ji neoekvme! Vdy ani ten patent nebyl od nich posud
lidu poddanmu vyhlen!
O tom jsem u slyel, to pravda, odvtil csa; tak
jsem u ale pestupnka rozkazu mho potrestal a kadmu tak
uinm. Jdte jen na sv pny, aby vm ten patent sdlili.
Na pny mme jti, milostiv csai? tzal se tu prudce
Radon a postoupil s jiskcma zrakoma do prosted kruhu
pmo ped csae.
Ano, jdte na pny! znla odpov csae Josefa II., jen
tm pi sv nedostaten znmosti jazyka eskho mnil, aby lid
se obrtil se svou dost po vyhlen eenho patentu ke
svm vrchnostem a pnm. Nikterak ale nepodkldal takov
vznam osudnm onm tem slovm, jak fanatick Radon
okamit v n vloil.
Obrtil se toti hned po slovech csaovch k ostatnm
sedlkm a nebera dnho ohledu na mstnost, kde se nalz,
zvolal vysokm hlasem:
Nue, brat, csa pn sm ns posl na pny! Tedy si na
n pjdeme! dost nae je povolena! Pojme na pny! ^
A pevnm krokem vyel ze sn audienn a v nejvtm
rozilen jej ostatn sedlci nsledovali.
Jen jedin Chvojka zstal na svm mst stti, kdeto csa
v prvnm okamiku udiven nad neoekvanm vjevem tmto
patrn znmky na sob dval, kterak neetrnost eskho
sedlka jej urazila. Nerozuml zcela slovm Radonovm, tuil
ale pece, e nco neobyejnho za nimi se skrv. Mrek
nevole peletl jasn elo mocnovo, chovn se deputace
selsk jej zamrzelo a jsa jet od vstup svch s purkrabm' a
hrabtem porkem rozilen, nemohl nyn tm mn pi v
vldnosti sv na trek Radone zapomenouti, a proto kynul
rukou Chvojkov, na znamen, e t on proputn jest.
Star rycht rovn pekvapen jsa osudnm vjevem
250

tmto, jeho dosah jen on v okamiku tomto tuiti mohl, chtl

promluviti, ale Josef poznovu mu peruil e, prav trpkm
hlasem:
Mete jti, a zvstujte svm soudruhm, e csa Josef ani
te na n nezapomene!
A obrtil se k oknu, nae Chvojka s hlubokm
povzdechem z audienn sn vyel.
Tak skonila audience eskch sedlk na Pardubskm
zmku, kter pro dal prbh selskho povstn tak osudnou se
stti mla.
II. POTKY BOUE.
Bylo tu druhho dne u veer po audienci v Pardubskm
zmku. Rychlost blesku roznesla se zprva po veker krajin,
e sedlci mluvili s csaem Josefem II. a e s dobrou
pozenou od nho se vrtili. Bliho vak nebylo o vsledku
tto audience znmo a proto kad hledl co mon nejvce se
dovdti.
Proto byla Hemanick krma u ernho vola tohoto
veera peplnna, nebo se vdlo, e nkte lenov deputace,
zejmna Radon a Rezek, slbili svm spoluobanm hned v
prvn veer po nvratu svm do domova dostaviti se do krmy,
aby zprvu o pozen svm podali.
Krm sotva stail bny a korbele nalvati, nebo sedlci
pili o zvod na zdar svobody, kter pr jim nyn nastvala od t
doby, co robota zruena jest.
Hluk panoval v krm nesmrn, nebo kad bezohledn
sudek svj o dennch udlostech pronel. Jak z e tchto
hned v prvnm okamiku bylo lze souditi, panovala ji mezi
selskm lidem velk rozjitenost proti vrchnostem a
dosavadnmu du vc, e u jen jiskry zapoteb bylo, aby
doutnajc r v zhubn plamen se promnil.
251

A jiskra tato zpaln byla ji vrena!

Vyla z st csaovch, nebo slova jeho Jdte na pny!
to byla, kter sedlky k uchopen se zbroje proti pnm a
vrchnostem pimla.
Fanatick Radon uchopil se slov tchto neporozumnch a
uil jich co nejostej zbran proti nenvidnm vrchnostem,
maje jet tu vhodu, e zmry svoje ped nevdomm lidem
jaksi roukou csaovy sankce odvati mohl.
Strhl vmluvnost svou, kterou nejvce obrazy biblickmi
protkval, veker ostatn leny deputace selsk za sebou a v
krtce bylo umluveno, e rychtov a pednj muov ze
vech panstv kraje Hradeckho sejdou se u druhho dne na
Hradisku, kde se tajn sdlo povstaleckho hnut nalzalo.
Sedlci dostli slovu svmu a pili do Hemanic i do
Hradit, kde Radon a Rezek prv shromdnmu lidu
vsledek sv cesty sdlovali.
Ve hrnulo se pak do krmy Hemanick, kde pchoz u
oekvni byli, a boulivou pochvalou byl Radon od
shromdnch uvitn. Asi dvanct neb patnct mu z
ostatnch panstv jej nsledovalo.
Brat! Sedlci jsou te svobodnmi pny! Mme to z st
csaovch, abychom si na vrchnostech sami svobodu a prva
vymohli!
Slva csai Josefovi! Slva! volno hlun se vech stran
a korbele i bny do ve ltaly.
Mme jt na pny! pokraoval Radon dle, kdy byl na
lavici vystoupil a s povenho stanoviska tohoto pobulivou
e svou sedlky dle rozplameniti hledl. Od samho csae
pna je nm te dovoleno vrchnosti za zpupnost jejich
potrestat!
Vzhru na n! vali nejdivoej ze sboru.
Csa Josef dal do vzen vrhnouti purkrabho
Pardubskho, e zadrel poddanm csask patent o robot!
mluvil Radon dle. Jak my mme s takovmi purkrabmi a
252

adnky naloiti?
Vzhru na n! Csa nm je vydal v anc! vno zase ze
vech kout krmy.
Ode dneka jsme svobodnky, brat, kiel Radon dle,
kdy hluk byl ponkud utichl, zejtra u poneme konati
pomstu na tyranech svch! Sedlci et uk te svtu, e
jsou hodni husitskch pedk svch! dn milosti neudlejme
utiskovatelm naim! A do poslednho a padnou pod ranami
cep a mlat naich!
Hr na n! Neanujte dnho! Pomsta krvav pnm a
vrchnostem! kieli te rozilen sedlci a pdnmi ranami
dodvali krveznivm slovm svm drazu.
Kadm okamikem rostly vn pobouenho lidu, kter
nyn v ponn svm spatoval zkonit jaksi skutek, nebo
skroucen slova csaova Jdte na pny! byla jaksi
prvodnm listem pro vecko obmlen nsiln jednn.
Smlen obecnho lidu v celm Podkrkono bylo za
poslednch thodn tajnm psobenm mladho Chvojky a
hrabte porka, jako i spojench s nimi zedn beztoho u na
nejvy stupe rozilen pivedeno; jednotliv vbuchy
fanatismu se den co den v rozlinch obcch opakovaly a nikdo
ji nechtl na robotu choditi, nae vrchnostent adnci
nsil proti vzpur-nm sedlkm uvali, tm jen nespokojenost
a touhu po pomst jet vce rozdmychujce.
Slova Radonov a ostatnch soudruh jeho, kte vrok
csae Josefa potvrzovali, padala tedy na velmi rodnou pdu a
nebylo mnoho k plnmu rozjiten zapoteb.
Zvlt pak to byli tajn oni pvrenci eskomoravskch
Brat a Adamit, kte nejvce o povstn lidu selskho
usilovali, ponvad od oekvanho obratu ve veejnm zzen
tak lep asy pro sv nboensk vyznn oekvali. A
dosud nesmli se ne v nejvt tajnosti ku svmu
zapovzenmu a psn sthanmu vyznn piznvati, nyn ale
za veobecnho jiten tohoto u smleji na veejnost se
253

odvaovali a tak nejhlunji mezi ostatnm lidem sob vedli.

Radon byl povaovn za vdce vstednch sektv tchto
a tak skuten nejvt mnostv pvrenc plnm hrabte
porka a mladho Chvojky zjednal. ekali fanatikov tito jen
jet na posledn slovo Ra-doovo, aby se zbran v ruce na
vrchnosti a jejich ad-nky se vrhli a tak dvnoletou touhu
svou po pomst v krvi jejich shladili.
S vstedn stranou touto pak la vesms ona chasa, kter
nem nieho ztratiti, ale v kadm boulivm hnut nejvce
zskati me. Tulkm tmto nejednalo se ne o loupen a
proto kadm okamikem hotovi byli na pny se vrhnouti a
chtm svm lakotnm zadost uiniti.
Poslednm vystoupenm Radonovm pak byli konen
zskni i ostatn sedlci a mohovitj tda poddanho lidu,
kterm jen o svren dosavadnho jha nevolnictv a poddanstv
se jednalo. Strana tato, zastoupen pedevm rychtem
Hradiskm Chvojkou a nkolika jinmi statnmi mui,
nemohla se vak proti vbojnm smrm vstedn strany
Radonov dlouho na vrchu udreti, a tak musila s obecnm
proudem dle plouti. Oekvala sice hlavn vyplnn svch
pn od Pardubsk audience u csae, ale i nyn byla podivnm
zenm osudu v oekvn svm sklamna a musila se dalmu
bhu udlost voln oddati. Fanatismus a divok ve po
pomst dostaly se na vrch, rozvaha dokon ustoupila do
pozad.
Proto tak ve shromdn u ernho vola vedl Radon
hlavn slovo a krvezniv jeho ei nalzaly ohlas u vech
ptomnch.
Psahejte, brat, e pomstte dvouvkov utrpen na
tyranech! e v krvi jejich utopte okovy, je na vs byli skuli!
Psahejte, e ani jedin z naich utiskovatel neujde smrtcm
rnm naim!
Nepsahejte! nepsahejte, nechcete-li velik dlo nae
hned zpotku poskvrniti! ozval se tu nhle ve shromdn
254

po vyzvn Radoovu velitelsk hlas a mlad Chvojka

postoupil do prosted jizby, kde Radon na lavici stl.
Veobecn ticho po tchto slovech nastalo ve shromdn
a kad jednak s ctou, jednak s pekvapenm na mladho
mue pohlel:
Aj, pane, ty chce sanovati tch syn Belilovch? tzal
se Radon hlasem sice uctivm, ale proto pece nemn
pevnost se znacm. Nejsou hodni, aby je zem dle nosila
a mus pomst spravedliv v ob padnouti!
Ano, ano! vzhru na pny! pobijme je! ozvali se nkte z
nejrznjch.
Ne tak, ptel! zvolal opt mlad Chvojka. esk lid
dobv si svobody, ale neposkvrn rukou svch krv, a by to i
krev jeho neptel byla. Dosti na tom, kdy dosavadn
utiskovatele sv moci jejich zbavte a pro budoucnost je
nekodnmi uinte. i bude teba budoucn vm se jich
obvati?
Mnoz povlivj poali slovm
Chvojkovm
pizvukovati.
Ale sm csa nm dal prvo, e meme na pny jti!
vzkikl Radon, jen nechtl podrobiti se plnm mladho
Chvojky a hrabte porka, kter vbec pli diplomatickmi
bti se mu zdly, kdeto on nejradji by byl s cepem v ruce na
nenvidn pny a jejich ad-nky se vrhl.
To vm dv prvo k dobvn svobody, nikoli vak ku
prolvn krve! znla neohroen odpov Chvojkov. Nm
mus bti na tom zleeno, aby veker lid esk se mohl k
na vci pidati a nikdo aby nepoteboval se za ni stydti. Ale
mohl by tak poctiv lid esk uiniti, kdyby spatil ped sebou
na mst mu pro svobodu povstavch pouh vrahy aneb
chtru, kter jen za loupenm se pacht?
Nikoli, vrahy nechceme bti! volala vtina
shromdnch. My chceme jen svobodu a volnost svou!
Radon se zamrail, nebo vidl, e mlad Chvojka pov
255

nejvtho vlivu na obecn lid, jen jemu nejdve dosavadn

vyprotn sv z roboty a z jama direktora Hradiskho
dkoval. Mimo to ji osobnost Chvojkov a tajemn spojen
jeho s hrabtem porkem dodvaly mladmu mui tomuto
rozhodn nadvldy nad fanatickm Radonem, kter nejve
mezi spoluvrci svmi a nejnimi tdami pvrence svho
bezohlednho vystupovn hledati mohl.
Svobody a volnosti se vm dostane, ptel, pokraoval
pesvdujcm hlasem Chvojka opt dle; ale Radon skoil mu
do ei:
Vak musme si j na vrchnostech dve dobyti!
Budi, dobudeme si j nsilm, kdy nebudou vrchnosti
chtti robotnmu patentu vyhovti; k tomu ale nen krve
prolvn poteba! i myslte, e v tch paprovch pancch,
jak te ve vech vrchnostenskch kancelch hospodaiti
vidme, mnoho nadbyten krve se nalz?
Obecn smch nsledoval na tato slova, nebo kad z
ptomnch si spomnl na vyil a vyschl postavy velk sti
psa a kancelskch, z nich by dn nebyl jedin rn
pdnou rukou sedlkovou odolal.
Radon vak nebyl nikterak volen bojit hned tak zhola
opustiti a proto, kdy hluk se zase ponkud utiil, zvolal:
Za to my vichni mme dosti krve v ilch svch, aby ji
vrchnosti prolvati mohly! Vak brzo se o tom ku sv kod
pesvdte!
Kterak to mysl, Radoni? tzal se Chvojka, upozornn
jsa nhle vnm hlasem starho Adamity.
Kterak to myslm? odpovdal sen Radon. Vak se
ztra o tom pesvd, pane mj, a direktor Hradisk
dragouny svmi t pekvap!
Veobecn ustrnut nastalo.
Kad se Radone rychle vyptval, se vech stran byly
otzky inny, a t Chvojka ble k nmu pikroil.
Co v, Radoni, o zmrech direktora? tzal se jej hlasem
256

vce ne obyejnou zvdavost prozrazujcm. Chtl by on

skuten jet proti nm se odviti?
O, nezn, pane, tu jedovatou zmiji dokon, kter mus
bez milosti zalpnuta bti, nem-li se vdy poznovu ostm
svm proti tob obrtiti.
Vdy ztratil se z Hradit z obavy ped nmi a chtl by
te pmo do doupte lvova se vrhnouti?
Ano, pouil dobe t doby, kterou's mu ty jedin, pane,
poskytnul, kdy jsi m sekee ustati pikzal. Padouch to, jen
dnem i noc poml na odplatu!
Co vidl's jej v dob posledn, aneb v nco bliho o
jeho zmrech?
V Hradci mekal po celou tu dobu a jak jsem vera
vyzvdl, zskal krajskho hejtmana zcela pro sebe, tak e mu
tento i vojenskou moc svil.
Hlasy nevole a zlosti projevovaly se nad tmto jednnm
direktora Martina z Lauterbachu v celm shromdn. Na
vech stranch bylo mu lno a vhrky se jen opakovaly.
Bylo oividno, e nhledy Radonov nabvaly po sdlen
tomto u sedlk opt vrch.
Cel kadrona dragoun vythla dnes rno z Hradce,
pokraoval Radon ve svm len dle; direktor Hradisk
pak pichz s tmi oldni, aby na Hradisku zase star
podek zavedl a vecky potrestal, kdo o zvrcen jeho
usiluj.
Veobecn ticho nastalo v jizb. Ale bylo to ticho ped
bou.
Nue, chce, pane, bdnka toho krveznivho jet
jednou vysvoboditi? tzal se Radon tesoucm se vn hlasem
mladho Chvojky.
Tak mn se pomstiti? mluvil tento jakoby sm k sob.
Sm tedy spd nad sebou s, kter jej mus zadrhnouti?
Nu, volil jsi sm, bdnku! J umvm ruce svoje!

257

Rado val jako len a vybzel soudruhy k innmu vboji.

258

Pak obrtil se k Radonov s otzkou, zda skuten to

pravda jest, e by direktor chtl dragondou vldy sv se
domoci.
Pane, star Radon nikdy nemluvil do vtru, tm mn pak
dnes, kde o tak dleitou vc se jedn. Pede dvma hodinami
vyjel direktor se svmi oldni z Jarome a postrannmi
cestami ubral se dle ku Hraditi, kam nepochybn v
okamen tomto dorazil.
A jako na dotvrzenou slov tchto rozevely se dve jizby a
do shromdn vce vrazil ne veel star Chvojka, rycht
Hradisk, jen tho odpoledne byl se z Pardubic do svho
domova navrtil.
Lce jeho byly vzdor rychl chzi nesmrn bled, prsa
tce oddychovala a vbec v celm vzezen starho mue bylo
velk rozilen lze pozorovati..
Syn jeho pekvapen podal otci idli, aby na n usedl a sly
svoje usebral.
Co jest ti, ote, s jakou zprvou pichz takto rozilen?
Trvalo to jet nkolik okamen, ne star rycht
odpovdati mohl, nae pervanm hlasem synovi sdloval:
Jen st jsem vyvzl z nov vazby, mil synu, kter mi
zase hrozila.
Jak? ty's ml zaten bti? divil se mlad Chvojka a s nm
ostatn shromdn.
Jen Radon nezdl se bti zvst touto pekvapen a jaksi
podivn se usmval.
Direktor se vrtil ped hodinou zase na Hradit,
pokraoval star rycht.
Tedy je to pece pravda? tzal se rychle Jan a pohledl
stranou po Radoni, kter nm naslouchal, ale velk
zadostuinn ctil, e zprva jeho tak neoekvan se
potvrdila.
Ty u tak o tom v?
Tuto Radon nm prv sdloval o nvratu direktorovu,
259

akoli jsem to v prvnm okamiku ani viti nechtl, e by

zlosyn ten odvil se nm tak pmo odporovati!
Ba, ji se stalo, mil synu; le nevrtil se na Hradit sm,
nbr ve prvodu dragoun, kte od nho nejdve vyslni
byli, aby mne co rychte zajali a do panskho domu pivedli.
Vak s Bo pomoc jsem kladu tomuto uel a mohl se dti na
tk, abych vs zde o tom uvdomil. Te meme se
nejhorho nadti, nebo direktor pr jako zbsil bel si
pon.
Veobecn vkik nevole a zlosti rozlehl se po len
rychtovu v cel spolenosti. Na mln Radov to byla ovem
vtan voda a proto tak vecky dosavadn ohledy mrnj
strany musily umlknouti.
I star Chvojka nalezl nyn vecku dvj rznost svoji a
brzo byl veobecn souhlas dosaen, e nsil direktorovo opt
jen nsilm se strany lidu odraeno bti m.
Radon val jako len a vybzel soudruhy k innmu
vboji, stle se pi tom odvolvaje na vrok csae Josefa, jm
pr sedlkm bylo povoleno, aby sami li na pny.
Mlad Chvojka ve veobecn vav tto promluvil nkolik
slov s otcem a pak zvolal:
Kostky jsou vreny! On sm tak chtl mti, nech v
zloinech svch zajde!
Padni v ob svm hchm, bdnk, jen po ticet let
psmo zloin spdal, doloil star Chvojka s vznamnm
pohledem na syna; kdybys byl u o dni T krl slov mch
uposlechl, mohla bti zem zloince toho zbavena, a nyn
pece jinak nad nm nezvtz!
Uznvm vhu slov tvch, ote, odpovdal mlad Jan,
vak tehd jsem neznal jet toho bdnka, jak nyn jej
znm.
Ovem, tehd tus v nm jet otce Mariina a sanoval's
trznitele otcova, jen dnes poznovu ml krutosti jeho
zakusiti, pravil s mrnou vitkou star mu.
260

Psahme ti, ote, e nyn ji tak se nestane! zvolal Jan

se zpalem. Ji zejtra bude pomstn na nm a veker tento
lid!
Chce konen tedy poti, co's byl v osudn ten den otci
slbil?
Ano, pln n je pln dozrl; lid tento dospv k
svobod, nebo jest schopen i krev a ivot za ni obtovati!
To tvrdil jsem j, jen lid tento znm lpe ne ty a ptel
tvoji, od prvnho potku. Jen vdce mu dejte a oznate mu
vrahy jeho a brzo vs i sebe jich navdy zbav.
Nue, dlo nae velik pon! vzkikl opt Chvojka a
vyskoil na lavici, s n u dve Radon byl sedlky ke vzpoue
proti vrchnostem vybzel.
Nyn vak nebylo Chvojkov ji mnohch slov poteb, aby
shromdn k innmu vboji rozplamenil. Radoovo sm
bylo u vude vzelo a pklad starho Chvojky dokon vecky
ostatn za sebou strhl.
V nkolika okamicch psahali vickni vrnost a
poslunost mladmu Chvojkov, kter uvolil se sedlky na
pny vsti a osvobozen od roboty i svobodu trvalou jim
zjednati.
Naden neobyejn panovalo ve shromdn a okamit
by se byl cel dav rozncenho lidu selskho vydal na cestu do
Hradit, aby tam jet za non doby direktora a oldne jeho
pepadl a na nich pomstu svou schladil.
Le Chvojka ustanovil, aby lid tto noci se rozeel po cel
krajin a svolal obany ze vech ddin k tahu na Hradit, kter
hned za asnho jitra pepadeno bti mlo.
O to j se postarm, pane a vdce n! zvolal Radon, jen
teprve nyn v pravm ivlu svm se nalzal. Po plnoci bude
sbor mch brat u ve v Novm lese shromdn a tam nech
vickni ostatn se shromd!
Na tom tak setrvno a po krtk mluv poali se poslov
a vyslanci na vecky strany rozchzeti, aby neptomn sedlky
261

a jejich chasu v sousednch obcch uvdomili, e oekvan

hodina rozhodnut ji udeila.
Na pokynut mladho Chvojky zstali v krm jen
rychtov a lenov selsk deputace, s nimi zvlt
vyjednvno bti mlo.
Byli to vesms vnj muov z Hradiskho a
okolnch panstv, kte u dve tajnm psobenm Chvojky a
hrabte porka pro pipravovan povstn selskho lidu zskni
byli a nyn posledn instrukce sv od tajnho nelnka
pijmouti mli.
Krtkmi slovy uvdomil mue tyto, e je uvede do
podzemnch sklepen tvrze Hemanick, kde posledn ruka na
proveden plnu povstaleckho se pilo. Ve bylo na tento
okamik pipraveno a hoelo ji dychti-vost, aby konen od
nadj a slov k inm se pelo.
Za krtko ubralo se lesem nad krmou Hema-nickou
dvanct mu, aby na druh stran, kde znm nm ji pl a
na konci jejm tvrz Hemanick se rozkldala, k tajnmu cli
svmu dospli.
S vysok pln tto bylo za jasn noci lze na vech stranch
krajiny zti temn postavy spchajc, je brzo v temnu nonm
se ztratily a vesms do okolnch obc a ddin kroky svoje
zameny mly.
Byli to poslov boue, kter u ztejm dnem v klidn
dosud krajin tto poti a za krtko takka polovici zem
zachvtiti mla.
V chodb u vchodu do tvrze stla opt star Veruna,
pchod mladho Chvojky a jeho soudruh oekvajc. S
pochodn v rukou svtila pchozm na cestu, dve ale k Janovi
se piblila a polohlasn k nmu pravila:
Po direktorovi nepotebuje ji ptrati, pane, vrtil se dnes
veer na Hradit.
Vm to, vm, staeno; vlezl nm sm do pasti, v kter
zhynouti mus!
262

Vak m vojsko ku sv ochran a napoetla jsem nejmn

sto jezdc, kdy Novm lesem potaj k Hraditi se blili.
Ty's je vidla tedy, Veruno? tzal se Chvojka dychtiv.
A snas je a do Hradit nsledovala?
Star Veruna se zvltnm vrazem se usmla nad otzkou
touto.
Co opominula kdy Veruna sthati vecky kroky svch
neptel, pane?
Ty's vborn pomocnice nae, Veruno! zvolal
Chvojka. V tedy, kterak jsou dragouni direktorovi v
Hraditi rozloeni a kterak je nejlpe pepadnouti?
Ba prv, e vm, a nic nen snadnjho ne oldne ty
do poslednho bezbrannmi uiniti. Dvacet mu zstalo v
panskm dom a kon jejich nalzaj se v zadnch stjch, kam
je mi cesta zadnmi dvkami dobe povdom. oldni le v
elednku, jen m mov okna na venek , a kdy d v e se
zataras, jsou vickni jako myi v pasti chyceni a nesm dle
odporovati.
Jsou ale ozbrojeni a nevzdaj se zajist bez odporu,
namtnul Chvojka.
Zbran sv zanechali v pedsni, kde snadno jest se jich
zmocniti, odpovdala Veruna urit. Ani jedin rna tedy
nesm padnouti!
Vborn! to ve k vtzstv naemu se schyluje! A ostatn
vojsko?
Nkolik mu osadilo statek tvho otce, jen tam ml
zajat bti, ale jet v as nebezpe uel. Jak ti tam hospoda,
me si pomysliti! Ty ale snadno je pepadne v dom, kde
kad kout je ti znm.
A kde zbvajc mustvo se rozloilo?.
I to je na bezpenm mst, nebo direktor vyslal je
vzhru do zmku, kde se oldni te ve pranch pejcharech
vlej.
Vraz uspokojen pelet obliej mladho Chvojky a jakoby
263

sm k sob pravil: af na zmku je pln nm oddn; ten

nm nezvan sv hosti v plnou moc vyd.
Mezitm piblili se muov ku vchodu do pod--zem
vedoucmu, a star Veruna znmou nm u cestou chodbami k
podzemnm mstnostem tvrze Hemanick je uvdla. Nkte z
muv byli u v mstnostech tch znmi, nebo s Chvojkou a
hrabtem porkem byli zde ast porady odbvali a ve ku
vzbouen obecnmu pipravovali. Ostatn pak u tak vdli,
o se jedn, a kad oekval jen den, kdy pln dvno
osnovan na svtlo uveden a zrove proveden bti ml.
Mlad Chvojka sdlil mezi chz jet otci, kterak dle
len Verunina vci tto noci na Hraditi stoj a osnoval u
tak ppravy k toku, jm direktor pan Martin z Lauterbachu i
se svmi dragouny pepaden bti ml.
Za nedlouho nalzali se vickni v pedsni, kde jsme
posledn hrabte porka byli zanechali, a mlad Chvojka veel
do velk sn podzemn, v n spolen schze vech
astnkv tajnho spiknut konny bvaly.
Hrab pork nalzal se samojedin v ohromn prostoe tto,
kter nyn etnmi pochodnmi ve vech koutech jasn
osvtlena byla. Uprosted stl velk stl s etnmi idlemi, na
stole pak byly hojn papry rozloeny.
Hrab pechzel prudkm krokem a v zamylen po jeskyni
a zaslechnuv kroky pichzejcho Chvojky obrtil se rychle ku
vchodu a podvaje mladmu mui pravici pravil:
Oekvm vs u s netrplivost, mil Jene; doly dleit
zprvy po ty dva dny, je jsem cestou do Pardubic ztrvil?
Nad mru dleit, pane hrab. Hodina rozhodnut u
neodkladn udeila.
J bych radil jet k mrnjmu poas posekati. Tuto
jsou dopisy z le Prask, kter mi zvstuj, e psoben
naich spojenc v Praze s velkmi obtemi se setkv.

264

Chvojka vyel z jeskyn a po nkolika okamench vrtil se se vemi

sedlky

265

Nen u jin pomoci, pane hrab, ne zejm s plnem

naim vystoupiti, nemme-li vecky dosavadn vsledky v anc
vydati!
Co se pihodilo tedy v tchto dvou dnech?
Direktor Hradisk se navrtil na Hradit a sice se
zbrojnou moc.
Jak? ten bdnk je tak zaslepen, e sm se nm v moc
vydv?
Ano, jen e m ku sv ochran kadronu dragoun.
Tm slavnj bude nae vtzstv!
Uznvte tedy, pane hrab, e jest poteba, abychom inn
vystoupili?
Okolnost tato ve zmnila; direktor mus padnouti v ruce
m, nebo od toho vsledek mho procesu zvis. Csa mne ve
sv verej audienci sm k tomu poukzal.
Tak nai sedlci jsou se svou audienc spokojeni, pane
hrab.
Ano, slyel jsem u o tom v Hradci, e pr jim dal
povolen k tomu, aby li na pny. Tak aspo sedlci sami
vypravuj, akoli nelze tomu viti. Le hod se to vborn pro
zmry nae a proto omylu toho pouijeme.
Jsou zde, a poznte z jejich zprv, pane hrab, e vude je
ve k povstn pipraveno. J sm rozeslal na ve strany posly,
aby lid jet dnen noci v Novm lese se shromdil.
A chcete tedy na Hradit udeiti?
Ano, jet ne se rozedn a direktor na tok n pipraven
bude.
Neobvte se krveprolit, kdy zlosyn ten vojskem se
obklopil?
Ani jedin z vojk nedostane se ku sv zbrani, pane
hrab; i o to je u bezpen postarno.
Nue, budi; nech padne dnen noci prvn rna!
Jen odvlivmu kyne vtzstv. Vak jednu vminku vm
kladu, Jene.
266

Mluvte, pane hrab; znte mou oddanost k va osob.

Aby direktor pi ivobyt zachovn byl.
Lid jest proti tyranovi svmu nesmrn rozlcen, ba jsem
pesvden, e mu Radon smrt vlastn rukou psahal.
Pak mus Radon aspo na as vyplnn sv psahy
odloiti. Jak jsem u pravil, jest mn direktora a vpovd jeho
v procesu mm nade ve poteb. Potom budi mstitelm svm
v anc vydn.
Pokusm se o to, pane hrab, vak Radon a soudruhov
jeho jsou pravmi fanatiky.
Rozkazuji vm tedy moc du svho, miste, abyste bdl
nad zachovnm ivota a zdrav Martina z Lauterbachu! zvolal
hrab pork vysokm hlasem a vztil se v cel velitelsk
postav sv ped mladm muem.
Tento sklonil hlavu ped tmto rozkazem a skiv ruce na
prsou, pokorn odpovdal:
Pak uposlechnu, jasn pane! Direktor bude pi ivot
zachovn.
d toho prospch du, nikoli jen mj vlastn, dokldal
hrab pork mrnjm hlasem; panstv Hradisk mus se
stti majetkem du a stane se jm jen tehd, kdy zcela
prvnm spsobem mne co pravmu ddici piknuto bude.
Pak miz vecky ostatn ohledy, jasn pane. Otec mj a
Radon mus pomstu svou k dob pznivj odroiti, a
prospchm du vce koditi nebude.
Tak jest, mil pteli; my pracujeme pro zmr vy, ne
tento lid, jen jest pouze naim nstrojem. Velk Orient uzn
sluby nae nezitn, jich mu zde prokeme. Mimo to byla
vc moje od csae pzniv pijata, a kdy se byl o podvodnm
nabyt Hradit a Kuksu skrze jesuity pesvdil, mohl mi i
pzniv vsledek zaruiti. Vak astenstv moje v tomto
podniknut, je dnenm dnem zapone, mus do t doby
plnm tajemstvm zstati.
I v tom je nhoda nm pzniv, nebo mimo nkolik
267

zasvcench nikdo stav v a jmno vae netu.

O jak to nhod mluvte?
Lid vs od verejka povauje za ruskho prince, nebo
tak jste se mu vera v Pardubicch objevil, a Radon soudruhy
ostatn v tomto domnn utvrdil.
Radon je bystr hlava, nen-li duch jeho prv fanatismem
jeho zakalen. Jsem tomu povden, e prost lid mne jen v
tomto zakuklen spatuje. Postarm se i dle o to, aby z
domnnky sv vyruen nebyl. Nyn vak ony mue sem
uvete!
Chvojka vyel z jeskyn a po nkolika okamench se
navrtil se vemi sedlky, kte jednak s utajenou bzn, jednak
s hlubokou ctou ped nelnka spiknut vstupovali.
Hrab pork kynul pchozm, aby na idlch kolem stolu
se usadili.
Vickni tak uinili a oekvali dal osloven nelnka
svho.
Rychti Chvojko, obrtil se hrab k starmu Chvojkovi,
podejte zprvu svou o tom, co se dnes na Hraditi udalo.
Star rycht strunmi slovy sdlil, co nm ji
O nvratu direktora Martina z Lauterbachu a o pjezdu
dragoun na Hradit znmo. Syn jeho doploval zprvu tuto
jet sdlenm, kterak vojsko toto na Hraditi rozloeno jest a
jak snadno je bezbrannm i k odporu neschopnm uiniti.
Zraky vech ptomnch se po vylen tomto zajiskily,
nebo bylo patrno, e tok na Hradit za takovchto okolnost
bez velkho namoen sil se zdaiti mus. T hrab pork dal
souhlas na jevo s plnem mladho Chvojky, kter vtzn kol
sebe pohlel.
Jak jest zprva vae, rychti Nvlte ze Rtyn? obrtil se
na to hrab k sousedovi starho Chvojky.
Na naem panstv ek tyi sta mu na prvn zavoln,
milostiv pane, sdloval rycht Rtysk, vysok to a zavalit
mu, jen k stran Radonov nleel; dnes v noci vak u
268

polovika mu tch do Novho lesa pitrhne.

Vy jste staten mu, rychti, odvtil hrab, vm z
vlastn zkuenosti, e velkho vlivu povte; proto vm tak
vdcovstv jich sveno zstane.
Rycht Nvlt sklonil hlavu a z oka jeho zalehnul blesk
uspokojenosti a touhy po boji.
Co vy nm sdlte, rychti Seidle z Koclova? tzal se
pork tetho mue.
Tak u ns je vecko pipraveno, milostiv pane.
I j budu s lidem svm na mst v Novm lese. Robotu
jsme u ped trncti dny odepeli a vrchnost nae musila i s
adnky z panstv uprchnouti.
Slyel jsem o statnm chovn se Koclovskch,
odpovdal hrab; pi takovto rznosti neteba se nm o
vtzstv obvati. Jak zprvy nm pinte z Nchodsk?
obrtil se ku tvrtmu.
Tento sdloval souhlasn vsledky psoben svho, pak
nsledovaly zprvy ze Smiic, z Broumova, Police a jinch
okolnch mst, je hrab s velkm uspokojenm pijmal.
Tak se vystdali vickni ptomn a dolo konen na
posledn dva mue, kte posud ve shromdn tomto ptomni
nebyli a dnes poprv v nm se astnili.
Jeden z nich se prohlsil za zstupce poddanch na panstv
Pardubskm, druh na panstv Podbradskm.
J myslil, e na csaskch panstvch snesitelnj
pomry panuj ne vude jinde, podotkal hrab pork, a e
tamn poddan sotva sesastnv obecnm povstn.
Milostiv pane, odpovdal oban z panstv Pardubskho,
jen byl zrove rychtem v Nemoicch a Jan Ryav se
jmenoval, na csaskch panstvch se nm vede prv tak zle
jako u jinch vrchnost a robotu tam musme zrovna tak dobe
odbvati, jako kde jinde, akoli vedle nazen csaovny Marie
Teresie u dvno vykoupena bti mla. A kdo nechce na
robotu chodit nebo dan odvdt, jako tomu u ns v
269

Nemoicch jest, ten dostane deset, dvanct dragoun na

exekuci, a je dokon na mizinu piveden. My vickni jsme se
leton zimy stali ebrky a nemme u eho ztratiti.
Je i tam tedy lid nachlen k povstn selskho lidu se
pidati?
Na Pardubsku je vecko na to pipraveno, znla odpov
rychte Nemoickho; co nm to pome, e csa Josef
sesadil purkrabho Pardubskho, kdy na jeho msto pijde zase
nov d poddanho lidu. Csa sm to uznv, e se to ned v
dobrot pedlati a proto dal sedlkm povolen, aby sami li
na pny a adnky. A vru, e Pardubt nezstanou v pozad,
prv tak jako Podbradt, je-li pravda, sousede?
A obrtil se k sousedovi, jen od Podbrad pochzel a
zrove lenem selsk deputace u csae Josefa byl.
Ten podval podobnou zprvu o jiten poddanho lidu na
csaskm panstv Podbradskm, jako vecky ostatn zprvy
znly, nebo i na Podbradsku tyt bdn pomry jako na
ostatnch panstvch panovaly.
Vidm ze zprv vaich, ptel, ujal se po krtkm mlen
slova hrab pork, e se meme spolhat v inlivou pomoc
lidu poddanho, jemu svobodu a volnost zjednati chceme.
Pispnm vaim se stalo, staten muov, e lid je na vech
stranch k boji pipraven a e i nsilm jest odhodln zdrtiti
pouta, jimi jej tyranov jeho svraj. Vak ptel tohoto
ujamenho lidu, kte mne a statenho mladka tohoto, pi
em na mladho Chvojku ukzal, mezi vs vyslali, abychom
vm oi oteveli a pravou cenu svou vs znti nauili, staraj se
tak inliv o to, aby lidu nejen slovy, le i skutenou pomoc
pispli.
Po vodnch slovech tchto sthl tek jakousi hromadu na
stole lecch vc pokrvajc a odhalil tak asi patnct neb
dvacet pytlk, na prvn pohled penzi naplnnch.
Zde chov kad tento mec tisc dukt, pokraoval
hrab dle, pozoruje se zalbenm dychtiv zraky sedlk, je
270

po mcch mily; penze tyto jsou od ptel lidu a jeho

svobody ustanoveny k odpomo-en okamit bdy mezi
soudruhy vaimi. Vezmte kad po mci a rozdejte zlato toto
mezi vrn obany, kte chtj pi dobvn svobody a volnosti
inn pomhati.
Vyzvn tak lkav nemusilo dvakrt opakovno bti. V
okamen byly mce se zlatem rozebrny a se-dlci slibovali
rozjaenmi slovy poznovu plnou oddanost a poslunost
hrabti.
Po njak chvli kynul pork a ve se opt kolem stolu
usadilo. V och sedlk bylo nyn mnohem bystej pozornost
a napnutost lze poznati, ne dve ped rozdnm dukt se byla
jevila.
Hrab pork pokraoval pak po plnm utien dle:
Podle pvodnho plnu naeho mlo povstn se stti
teprve v dob pozdj; avak sbhly se v poslednch dnech
udlosti, kter ns nut,, abychom jet dnen noci na neptele
sv udeili.
Dle tak u ani nesmme otleti, nem-li lid chuti nynj
pozbyti, vskoil mu do ei Nvlt, rycht Rtysk; kad
odkldn k slavnosti svatojansk bylo by nm jen ku kod a
neptel nai dovedli by se v t dlouh dob jen sesliti.
Nkte z ptomnch, kte jet nebyli v cel pln spiknut
zasvceni, upeli tzav zraky svoje na Nvlta, jakoby se jej po
blim vysvtlen slov jeho ptti chtli.
To vida hrab pork pravil:
Ano, pvodn bylo ustanoveno, e povstn vypukne
teprve o svatojansk slavnosti Prask. Posledn zmry nae v
tomto hnut el toti k tomu, aby hlavn msto zem se v moc
nai dostalo; nebo dokud nebudeme mti v moci sv vecky
nejvy adnky zemsk, dotud tak povstn selsk dnho
trvalho spchu se nedome.
Vichni ptomn dvali souhlas s tmto projevenm na jevo.
Proto mus hnut nae se vech stran eliti ku Praze,
271

pokraoval hrab pork dle, a tam se tak veker sly nae

sousted. V den 15. kvtna, tedy v pedveer slavnosti
svatojansk mlo se 100.000 sedlk, od svch rycht
vedench, do Prahy co poutnci odebrati. Patnct tisc jinch,
je vlastn zbran stelnou opatme, mli se tho veera potaj
ku vem brnm Praskm pibliti a o pl noci na n udeiti.
Vojska nen se co bti, nebo v celch echch ani jedin
vojk nem ostr nboj. O vtzstv nebylo tedy lze
pochybovati. Pln tento zstane tent, jen e jej bez odkladu
provdti poneme. Slova csae Josefa, je byl pi audienci v
zmku Pardubskm k sedlkm pronesl, jsou pmm
vyzvnm k lidu, aby neprodlen jamo utiskovatelv svch se
sebe svrhl a velk dlo osvobozen svho zapoal. Mimo to
neptel nai chystaj se k odporu a rdi by hnut lidu jet v
zrodku udusili. Direktor Hradisk je ta zmije, j musme na
hlavu lpnouti, a vystoupen jeho proti lidu, o jakm mi tto
noci zprva podna, nut ns, abychom bez prtahu zrdn jeho
zmry v nive obrtili.' Chrabr tento mlad mu, a obrtil se
opt k Janu Chvojkov, pipravil ve k toku na Hradit a to
spsobem, kter nm jist vtzstv zaruuje.
Cel shromdn pokvlo hlavou na znamen, e je o
vtench snahch mladho Chvojky, jako o oce-, kvanm
vtzstv v Hraditi pesvdeno.
Velik boj tedy pon, mluvil hrab pork povenm
hlasem dle a povstal s kesla, konej kad povinnost svou,
mj na zeteli hlavn zmry nae, e pedevm ujamenmu
lidu se m dostati svobody a osvty!
To psahme! ozvalo se jednosvorn v celm sboru.
Kad podobn hnut vak mus mti viditelnou svou
hlavu a sv sprvce, ujal se opt slova hrab; a medle komu
bychom vdcovstv bojovnho lidu selskho lpe mohli sviti,
ne statenmu Janu Chvojkov, kter pro vc nai ji tolik byl
obtoval a podnikl?
Mladmu Chvojkov zajiskilo se v och, nebo prhl jen
272

po boji a vyznamenn se, hrud jeho vysoko se dmula a

ctidostiv duch nejluznj obrazy do budoucnosti si lil.
Ano, on budi vdcem naim! jenom jej bude lid slep
nsledovati! Slva naemu vdci Chvojkov! bylo volno se
vech stran a ve se kolem mladho mue hrnulo, aby mu ruce
tisklo a oddanost svou projevovalo.
Kdy pak opt pohnut se umrnilo, povstal mlad Chvojka
a obrcen jsa ku hrabti poal mluviti:
Mne ct tato dvra vzneenho ptele lidu a zstupcv
jeho, a vynasnam se dle vech sil svch, abych j co mon
nejvce vyhovl. Vak nemohou vecky starosti o velik
podniknut nae spovati pouze na bedrch mladkovch, jen
pouze ohnivou oddanost a obtovnost k svat vci lidu s sebou
pin. Nech muov v ivot zkuen jsou mi k ruce
pidni.
Rozhldl se v kruhu a pesvdil se, e toto projeven
skromnosti jeho s nejlepm vsledkem u vech
shromdnch muv se setkalo.
Hrab pork na to odvtil:
Tak na to jsem ji pomlel, staten pteli, a stane se
dle dosti va. Hlavn veden vech vnitnch zleitost bu
sveno rad pti mu, jejich volbu ihned ze stedu svho
vykonejte.
Vickni souhlasili s nvrhem tmto a jak bylo lze oekvati,
zvoleno onch pt mu, kte dosud nejvtch zsluh o
pozdvien lidu selskho si byli zjednali.
Byli to: Hradisk rycht star Chvojka, He-manick
sedlk Rezek, dle Rtysk rycht Nvlt, Nemoick rycht
Ryav a konen zmon sedlk z panstv Nchodskho,
jmnem Durych.
Vickni prohlsili, e ad tento na se pijmaj a vecky
sly k tomu vynalo, aby pln osvobozen lidu eskho
proveden byl. Z pti mu tchto pak ml jet zvolen bti
nelnk, jen by spravoval vnitn zleitosti, jako vojensk
273

vdcovstv mladmu Chvojkov sveno bylo.

Hlavy ostatnch ty mu obracely se po starm
Chvojkov, ten ale rozhodn vzdal se takovhoto vynikajcho
postaven a tak konen zvolen za nelnka Rtysk rycht
Nvlt, kter svou rznost a osobn odvlivost ovem nejvce
k takovmu adu se hodil.
Tm bylo viditeln nelnictvo selskho vzbouen zzeno.
Tajnou hlavou jeho zstal ovem jako a dosud hrab pork a
ti, kdo za nm stli, toti pedn lenov du zednv, jemu
o vce se jednalo, ne o pouh zruen roboty. Nadvldu tuto
tak vickni ptomn bezvoln uznvali, jsouce toho
pesvden, e se jen o vystupovn na venek jedn a aby lid
venkovsk vidl vdce ze svho stedu vyl, kterm by pln
dvovati mohl.
Ve smyslu tomto povstal tak nyn Nvlt a pravil:
Te se ale jedn tak o jmno naeho adu. Lid mus mti
o ns velk pedstaven, m-li patin vech rozkaz
poslouchati a tu vru nekod, kdy radji o stupe ve
pidme, ne abychom s nim titulem se uspokojovali.
To bude vru nejlpe, kmote Nvlte, usml se Rezek
prostosrden, kdy z vs udlme nejvyho purkrabho a z
ns ostatnch aspo gubernium!
Ve se dalo do smchu pi bujnm nvrhu tomto, ale Nvlt
nikterak se nesml. Naopak s velmi vnm vrazem ujal se
slova:
Nu, a co je na tom smnho? J s tm pln souhlasm,
nebo vm z vlastn zkuenosti, e horkm naim nespsobuje
nic vt respekt ne hodn vysok titul.
To je pravda! pizvukovali nkte.
Zstaneme tedy pi tchto nzvech, ozval se te do sporu
tohoto ne bez jaksi ironie hrab pork; jsou jednak lidu
bnmi jakoto nzvy nejvych hodnost zemskch, jednak
skuten vm co nejvym vdcm vekerho lidu eskho
pslu. Rada vae nech se nazv tedy gubernium a staten
274

rycht Rtysk bude slouti nejvym purkrabm.

Tedy jsem j vlastn gubernilnm radou? tzal se plo
ve smchu Rezek, ale psn pohled z oka N-vltova kzal mu
okamit mleti.
A skuten zstalo pi nzvech tchto, v nich sedlci m
dle tm vce oblben nalzali a tak bylo zzeno selsk
gubernium s nejvym purkrabm v ele, kter te viditeln
ote celho povstn do rukou vzti mlo.
Jet vyzeny nkter vedlej zleitosti a hrab pork
prv se chystal schzi ukoniti, po n jednotliv muov do
svch osad odebrati se mli, aby tam lid svj svolali, an tu do
shromdn vrazil Radon, v jeho oblieji divok radost a
zancen se jevily.
Uklonil se hluboce ped hrabtem porkem, ten ale odvtil:
Zde jest nyn nejvy purkrab, tomu sv zprvy sdluj,
Radoni! a ukzal na Nvlta.
Radon se nhle zamrail a na Nvlta ani nepohlednuv
zvolal:
Ty, pane, a staten tamto mladk, vy jedin jste vdci
mmi! Jen vm Radon sv sluby vnuje!
Nyn bylo zase na Nvltovi se zamraiti, a ji chtl t
spurnho fanatika oste pokrati, an mu hrab vskoil do ei a
Radone se tzal:
Jak zprvy tedy pin? Mluv veejn, m cel
gubernium prvo t slyeti.
Radon jet jednou pohledl na mladho Chvojku, jakoby
souhlas jeho oekval a kdy tento mu dal tajn znamen,
sdloval:
V Novm lese je mustvo nae u pihotoveno, pane! Se
vech stran se lid stle sbh a rannm svitem bude se na vech
okolnch vch na poplach bti. V Hraditi je ve v hlubok
spnek poheno; doba je nade ve pzniv!
Vzhru tedy! Na neptele lidu! vzkikl mlad Chvojka a
chopil se mee na stole lecho, jen tu pro pipraven leel.
275

Vecko povstalo a kad se chystal za svm kolem se

brti. Hrab pork dal jet nkter instrukce mladmu vdci
vzbouenho lidu selskho a ve se hrnulo pak do podzemn
chodby a vzhru do tvrze, kter jet v pln temno non
pohena leela.
III. PRVN VTZSTV SEDLK.
lenov gubernia selskho na plni ped tvrz
Hemanickou se rozeli, aby se bu do svch osad odebrali,
bud se svolanm lidem svm se seli, jen k ustanovenmu
shromditi do Novho lesa se sbhal.
Pi mladm Chvojkov zstali pouze star Chvojka, Radon
a Rezek, ve tmavm vchodu tvrze pak se k nim pipojila star
Veruna, kter s fanatickm Radonem jednm duchem oivena
byla.
I ty chce, staeno, prvnmu vtzstv naemu ptomna
bti? tzal se j Rezek jaksi s vysok, nebo mu nov jeho
dstojnost gubernilnho rady velkho sebevdom dodvala.
A kdo by vs vedl, abyste neptele sv bez krve-prolit v
moc svou dostali? odsekla jaksi piat Veruna. Jen j vm
mohu direktora a oldne jeho bezbrann v ruce vydati.
Tak jest, Rezku, ujal se slova mlad Chvojka, star
Veruna uvede ns tajnm vchodem do panskho domu, kde
pak snadno bude nm direktora i strc jeho se zmocniti. Otec
mj pak vyd se do svho statku, aby tme spsobem na lec
tam rotu padl, a tet sbor n konen pepadne zmek
Hradisk, kde tak jedna st dragoun se vl.
J si ale vymiuji, abych byl pi lidech, kte do panskho
domu vtrhnou! ozval se nhle Radon.
Chce tam direktorovi splatiti, co's mu o Tech krlch
dluen zstal, je-li pravda? zasml se Rezek a ukzal na
sekeru, kter na rameni starho Adamity se houpala.
276

Nikoli, Radoni, odvtil rychle Jan, tvou lohou bude,

abys se hradu zmocnil, co se ti za pomoci afovy snadno
zda.
Radon se zamrail, akoli tmav noc nedala stopy nevole
jeho pozorovati.
A pro nemm sv pomst vyhovti? tzal se temnm
hlasem. J mu pomstu psahal a chci ji tak jet tto hodiny
vykonati!
A chopiv sekeru pdnou s ramene, zatoil j jako lehkou
hlkou v povt, e mu nad hlavou zafiela.
Pomsta tato ti neujde, akoli j i otec mj k n rovn mme
prvo, znla odpov mladho Chvojky; vak dnes
nenadela jet doba jej.
A kdo mi v tom zabrn? vzkikl divoce Adamita.
Prospch na velik vci! odpovdl pevnm hlasem
Chvojka. Tak kzal nejvy mistr n a kad mus hlasu
jeho uposlechnouti!
Radon neodpovdl, ale s hlavou svenou rychleji kreti
poal. Bylo oividno, e se rozkazu velmistrovu podv, e
mu ale poslunost tato velmi za tko pichz.
ivot direktora Hradiskho mus jet zachovn bti,
pokraoval mlad Chvojka dle, hrab odhal celou s
zloin bdnka tohoto a teprve potom dojde na spravedliv
potrestn jeho. Ci chce, Radoni, odpovdnm bti za to,
kdyby hrabti se pro nhl zavradn direktora nezdailo,
dokzati podvren postupn listiny, jakou otec jeho o panstv
Hradisk oloupen byl? i chce, aby Marie zstala bez
vdom o pravm pvodu svm, o nm jen direktor vysvtlen
podati me? i chce konen, aby vecky ostatn zloiny
Martina z Lauterbachu vnou roukou zakryty zstaly a on
aby pouze jedinm okamikem za n pykal?
Radon se obrtil na vitky tyto, jejich oprvnnost a
podstatnost kad z ptomnch uznval, a senm hlasem
odvtil:
277

Podrobuji se rozkazm tvm, pane; Radon je opt tvm

vrnm psem a ukryje zatm zuby sv!
Mezitm se byli dostali a k pokraji vozu, jen lesem v
levo od silnice Hemanick dol k eiti Labe se thl, a kudy
jsme u v rann dob o Tech krlch byli vidli mladho
Chvojku sjdti.
Ovozem tmto chtli se dostati k ece a po behu jejm a k
Novmu lesu, kam tudy ovem nejkrat cesta vedla.
Na kraji lesa vystoupil mezi temnmi kmeny jaksi mu,
jen k Radoovi se piblil a jaksi umluven znamen s nm
vymnil.
Kdo to? tzal se mlad Chvojka, jen nyn nad mru
ostraitm se stal.
Je to pedn mj strnk, pane, odpovdal Radon;
rozestavil jsem takovch po cel cest, aby mi zprvu podali o
vem, co se mezitm v Novm lese a na Hraditi udalo.
To bylo opatrn od tebe, Radoni; a co sdluje mu tento?
Tate se jej sm, pane, vak i vm odpov!
Mlad Chvojka obrtil se k sedlkovi s otzkou:
Jak stoj vci na Hraditi? Neudalo se nic podezelho?
Ani nejmenho; cel Hradit je posud jako vymel.
Tak nikdo ciz tam non dobou neveel?
V cel krajin nen cizho lovka tto noci.
Vojci pak jsou posud tak rozdleni, jak vera veer
vidno bylo?
Ani jedin z nich se posud nehnul.
A kterak to vypad v Novm lese?
Naich brat je tam k osmi stm.
Jac jsou to brat?
Brat crkve Pn, kter brzo zvtz! znla mystick
odpov.
Mlad Chvojka poznal, e stoj ped nm len sekty
adamitsk.

278

Na kraji lesa vystoupil mezi temnmi kmeny jaksi mu.

279

Vy poslouchte tedy Radone? tzal se Adamity dle.

Je on ndobou ducha Pn a slova jeho jsou nm
vodtkem!
Pjdete za nm tedy tebas do ohn?
Poru-li tak, ano! Tak ke bratrstvo nae.
Radon, jen nedaleko stl, jevil jaksi vtzn vraz ve tvi.
Chvojka na pohledl a jaksi rlivost hnula se v nitru jeho.
Pak tzal se strnka jet:
Jsou v Novm lese jet jin muov nai?
e
a p od jet n vo sb oy r
Cel les se jimi h m
dochzej.
V Kuksu a Hraditi nemaj tedy dnho podezen?
Ve je tam v hlubok spnek pohroueno a ani psov
nevyj.
Nu dobe; poj s nmi, staten mui, a ve ns k
dalm strm.
Cel sbor dal se nyn opt v ped a sice vozem lesnm
dol ku levmu behu Labe, jeho umot z nevelk vzdlenosti
bylo lze slyeti. Hladina vodn byla u po nkolik dn ledovch
pout zbavena a vlan po-vtrnost ku konci nora roztavovala
snh v rovinch i na boch strn, e eka znan rozvodnna
byla a lut vlny jej hukotem svm a prudkm bhem velk
hluk spsobovaly, jen pi kadm kroku naich pozdnch
chodc ku behu jet se zmhal.
Za krtkou dobu ocitli se z lesa na zk planin, kter podl
lesnat strn, po levm behu Labe a ke Kuksu se thla. Zde
stl za kusem skly nov strce a ten Radonov stejn znjc
zprvu podval. Nikde nejevilo se nic podezelho, jen tlupy
svolanch sedlk se se vech stran k Novmu lesu ubraly.
I tento strnk se pipojil k tlup, kter nyn rychlm
krokem vzhru ke Kuksu stoupala.
Zmek Kukusk ernal se v nevelk vzdlenosti na obzoru,
pod nm pak vedla cesta kolem parku dle k severozpadu, kde
temn hmota Novho lesa se rozkldala.
280

Pod zmkem, a sice u schod, je vzhru k parku vedly,

oddlil se ode zdi tet stoupenec Radov, jen rychle k
nelnkovi svmu se piblil.
Nic podezelho v zmku? tzal se jej rychle Radon.
Po celou dobu panuje tam ticho, sdloval strnk.
Sprvce Doubrava hov si tedy prv tak bez pecn v
peinch jako direktor Hradisk, usml se temn Radon;
vak za nedlouho jej nemile ze spnku jeho vyrume.
Pak tzal se strnka dle:
Mnoho-li ptel napoetl's s druh strany?
tal jsem ze zatku, pak ale jsem musil ustati.
Dostavilo se jich skuten s druh strany tak mnoho?
lo jich tuto po most, jako kdy pltno vlkne, a vickni
dn obuky, kyji, sekerami nebo cepy ozbrojeni.
Radon se obrtil ke Chvojkov a sdloval mu zprvu tuto.
To bych byl neoekval, e i na t stran se ve tak rychle
k nm pohrne!
Tm lpe, prce nae bude tm dve a tm jistji skonena.
Nyn ale ji nejvy as, abychom do Novho lesa se dostali!
Pijdeme prv v as, pane, kdy bude ve pohromad a k
pochodu pipraveno. S prvnm kuropnm jsme na Hraditi!
Od Kuksu vedla cesta v levo kolem bvalho parku
porkova a brzo poala ped cestovnky ern stna daleko se
thnoucho lesa vyvstvati.
Radon vstoupil v elo prvodu a pak po nkolika kroejch
tikrt zahouknul. Stejn odpov se mu z blzkho lesa
ozvala.
Kad je na svm mst, pane, pravil ku Chvojkov,
nyn tvoje loha vdcovsk nastv.
Ty's se o ve vborn postaral, Radoni, pochvlil jej
mlad mu, a spolhm se i dle v tebe. Vak odmna t
nemine.
Jen pleitost chci, abych pomstu svou mohl schladiti!
I t se ti dostane, vak teprve ve vhodn as. Nyn svolej
281

svj lid, j na cest k Hraditi vs budu oekvati.

Radon vskoil do lesa, kde mezi kmeny nkolik temnch
postav se pohybovalo a s tmi strun pohovoil.
Hned na to se postavy rozlinmi smry v lese ztratily.
Po silnici, kter les ve dv dlila a od Kuksu ke Hraditi
vedla, dostal se prvod a do prosted lesa, k mstu, kde tak
zvan jeskyn Jeronmova stla. Zde na prostranstv mlo se
veker mnostv k spolenmu pochodu shromditi.
Po celou cestu bylo lze pozorovati, kterak lesem
bezpoetn postavy ku pedu se mhaj, opatrn pozor dvajce,
aby nidnho hluku nespsobovaly, tak e a na nepatrn
umot a jednotliv praskn vtv hlubok ticho v lese
panovalo.
Voje Radonov byly, jak se zdlo, u dobe vycvieny a s
li obratnost i opatrnost k vprav sv se braly.
Nedaleko jeskyn Jeronmovy mlad Chvojka se zastavil a
za nedlouho poalo se prostranstv naplovati. Po desti a po
dvacti vystupovali sedlci z temna lesnho na svtlej
prostoru, kudy silnice Hradisk se thla, a brzo byl cel dav
na jedinm tomto mst shromdn. tal daleko nad tisc
hlav, muv i mladkv z okolnch ddin, kde psoben
Chvojky a spojenc jeho a dosud nejvtch spchv bylo
doshlo.
Radon stl v ele svch spoluvrc, kte od ostatnho lidu
jaksi se oddlovali a mnohem vnji sob ponali. Tak
ostatn sedlci se jich ponkud stranili a jen s jakmsi pocitem
pstrachu na n pohleli, nebo roznely se tehd o sekt
adamitsk nejdsnj povsti, na zklad jejich Adamitm
nejkrvavj zmry pitny byly. Lidu poddanmu se pi
tomto hnut jednalo o dosaen obansk svobody a osvobozen
od roboty, ostatn zjmy pak nebyly posud dotkny. Za to ale
se Adamitm pipisovalo, e tou po zvrcen celho
spoleenskho a crkevnho podku, ba e crkevn obec svou
chtj i v obansk ivot uvsti a tento dle fanatickch zsad
282

svch upraviti. Vypuzen veker autority civiln i crkevn,

vyhnn ad a svren dosavadn vldy byly pr jejich
zmrem, a nov podek vc ml v cel zemi nastoupiti.
Proto pr ekali na pomoc csae Marokn-skho, jen pr u
na cest do ech se nalz, aby zde nov krlovstv Bo
zaloil.
Za takovchto pomr snadno si lze vyloiti, pro lid, a
dosud ve ve dle spsobu osmnctho stolet vychovvan a
do nedvn jet v plnm podru du jesuitskho se
nalzajc, podezvavm okem hledl na mue, o kterch v
poslednch dnech znmo bylo, e k adamitsk ili, jak jinak
jich nazvno, k maroknsk sekt nleej.
A kdy pak se seznalo, e do Novho lesa tak valn poet
se jich dostavil, tu tak mnoh ze sedlk, kter pi v sv zti
proti vrchnostem a panskm adnkm pece byl horlivm
katolkem, poal hubovati na Ada-mity, ji pr chtj sv
necudn obady i veejn provozovati a tak celmu svtu
pohoren dvati. Krav hlasy tyto se opakovaly na mnoha
stranch, a odtud polo, e vickni pvrenci Radonov sami o
sob se seadili a ostatnho lidu se stranili, jej ve svm pepjatm nboenskm fanatismu ovem za nco niho
povaovali. I na tto stran neschzelo dosti trpkch
poznmek, kter ale dosud nikde z mez obyejnch posmk
a trk nevystoupily. Pece vak u pi prvnm tomto kroku,
jej vzbouen sedlci tto osudn noci uiniti hodlali, jevila se
dvn kyselost sektsk, kter do budoucnosti vzrstajc
ovem neprospn musila psobiti na cel podniknut, jak
tak pozdji ve skutenosti se objevilo.
Mlad Chvojka pozoroval toto odluovn se sboru
Radonov a bystrm duchem svm seznal tak ihned, jak
neblah nsledky by takovto vzrstajc roztrka mti mohla.
Ml si.ce jakousi pedtuchu, e fanatismus Radone a
pvrenc jeho by mohl celmu dlu jeho vtisknouti nepravou
pee, nebo vdl dobe, e ze vech vn nejhe lze ve
283

nboenskou na uzd dreti. A takovhoto rzu nemlo hnut

eskho lidu selskho nikterak nabyti. Nejednalo se o njak
druh vydn vlek husitskch, nebo zedni byli v ohledu
nboenskm nesmrn tolerantn a tak vzbouen v echch
provolali za zcela jinmi zmry ne nboenskmi. Ale v
tomto okamen, kdy o prvn inn vystoupen se jednalo,
nechtl Chvojka existenci tto roztrky zjevnou uiniti, tm
mn pak ji podporovati. Pravil si sm, e k zamezen vech
vstednost je asu jet dosti a e z prvotnch tchto znmek
nelze jet na njak zrodek sporu souditi.
Proto dlal se nevidoucm rozdlen tohoto v zstupu, a
kdy o potu vech ptomnch byl se pesvdil, povolal k
sob Radone, aby mu potebn rozkazy udlil.
Dve vykej, pane, jet nvrat posl mch, kter jsem ku
Hraditi vyslal, aby se tam naposledy rozhldli a pak za vdce
nm slouili. Mus.zde okamit bti a skuten, tamto u je
vidm po silnici se pibliovati.
Ti muov blili se rychlm krokem po silnici ku
Hraditi, jeho zmek na vrchu lec na severnm obzoru se
ernal. Byly to Radonov oekvan pedn stre.
Nu, co jste shledali na Hraditi?, tzal se Radon prvnho
z nich.
Vecko tam jet tvrd sp, ale je nejvy as, abychom
direktora pepadli! znla odpov.
Dostas se tak a vzhru k zmku? tzal se Radon dle.
Vecko je vykonno, jak's mi byl poruil, brate.
Dorozuml's se tedy tajn se afem, aby ns oekval?
Tak jest, brate! vrata hradn budou nm oteveny, ani by
kdo ze oldn co tuil.
Po tch slovech obrtil se star Radon k Chvojkov, jen
opatrn pislouchal.
Hrad i se svmi oldni je u jakoby v rukou naich, pane
mj! af je nm oddn a oteve nm vchod do hradu;
doufm, e i na ostatnch mstech se nm stejn poda.
284

Pak vyptval se ostatnch dvou vyzvda, z nich jeden

ml vyptrn panskho domu, druh pak rychtova statku na
starosti.
Oba sdlovali rovn pzniv zprvy, jen o vchod do
peliv uzavenho panskho domu se jednalo.
Ten j vm otevru, synov, ozvala se nhle star Veruna
pobl stojc a na kad slovo i kad hnut byste pozor
dvajc; hle, tuto kl od zadnch dvek pod hradem; tamtudy
vs do vnit uvedu.
Pak i zde bude vtzstv nae! zvolal mlad Chvojka.
O statek svj se pak otec postar, aby z nho ani my
nevyklouzla!
Pohledl pi tom na otce, kter dosud mlky byl v kruhu stl
a i na osloven synovo jen hlavou pokynul. Bylo to vak hnut
tak vznamn, jakoby nejvelejmi slovy byl se za zdar sv
sti vpravy zaruil.
Kterak se nyn rozdlme, pane? tzal se Radon, jen u
znanou netrplivost jevil.
Ty odeber se se svm sborem kolem Hradit vzhru ke
hradu a tam lohu svou vykonej! rozkazoval mlad Chvojka
hlasem velitelskm. Odporuuji ti vak mrnost nejvt a jen
v ppadu obrany nech se zbran uije. Takov jest vle
nejvyho velmistra, aby dlo nae velik nebylo hned na
potku prolitou krv pokleno.
Radon sklonil hlavu na znamen souhlasu a obrtil se ke
tlup svch soudruh, k nim nkolik slov promluvil. Pak
postaviv se v elo jejich, dal se rychlm krokem v pechod.
Ty, ote, ve poloviku ostatnch do domova naeho,
pokraoval Chvojka obrcen jsa k otci svmu; ty nejlpe v,
jak nezvan hosty sv v moc svou dostati.
Ve dvou okamench bylo rozdlen toto vykonno a eta
asi tyi sta mu tajc ubrala se za sborem Radonovm, jen
e pi vchodu z lesa v levo se dala, kdeto Radon soudruhy
sv pravou stranou vedl, aby Hradit se strany obeel a tak
285

zadem pod hradn chlum se dostal.

My pak udeme pmo na pansk dm, ptel!
promluvil konen Chvojka k nejblim, ji kolem nho stli.
Polohlasn bylo se vech stran pizvukovno a kad se
hotovil k pochodu.
Ty nm bu prvodkyn do hlavnho sdla tyrana naeho,
eno staten, vyzval mlad vdce Verunu, je tak bez
prodlen v elo davu se postavila. Za n krel Chvojka s
Rezkem a nktermi pednjmi sedlky, ostatn pak v
rozmanitch adch je sledovali.
V krtk dob ocitli se na planin, je tehd mezi Novm
lesem a Hraditm se rozkldala. Po obou stranch tto planiny
thly se dv ern hmoty, tajemnm netvorm obrovskm se
podobajc, byly to pedn dv ady sedlk, je u k
ustanovenm svm mstm se blily.
Chvojkov tlouklo prudeji srdce, kdy konen jakoby na
bojiti se ocitnul, kde mu o dosaen tolikerch zjm bojovati
bylo. Le s dvrou ve vtzstv vchzel v zpas tento, nebo
byl si vdom velkch prostedk, jak mu pomoc du a
hrabte porka k ruce stly. Nemn mohl se spolhati v
oddanost a odvahu selskho lidu, kter mu zrove k dosaen
jeho vlastnch zmr pomoci ml.
S ostraitost a napnutou pozornost ubral se ku pedu v
ele svho zstupu, maje po boku starou Verunu, kter neustle
temn slova k sob mluvila a u velkm rozilen bti se zdla.
Na pl cest obrtila se nhle k Chvojkov a jaksi utajenm
hlasem k nmu pravila:
Ze tvch e, pane mj, jimi si Radonov zakazoval, aby
direktorovi ani vlasu na hlav skiveno nebylo, seznala jsem,
e m ivota jeho eteno bti.
Tak jest, staeno; hrab pork mus jej nevyhnutln v
moc svou dostati a k vpovdem o falovn kaftu hrabte
porka pmti.
Tum toho pinu, pro hrab dkazu toho do-sci hodl.
286

Vak i tob, pane mj, mus na tom zleeno bti, aby cel
minul ivot direktorv jasn ped tebou odhalen leel.
Vm to, vm; tk se to vyptrn pvodu a osudv Marie,
kdy Martin z Lauterbachu nen pravm otcem jejm.
I to je jedna z vedlejch vc pro tebe, pane mj, akoli
vm, e ti na vyeten jejm velice zleeno bti mus. Le je
tu jet jin pina, pro kterou Martin z Lauterbachu aspo
nyn jet ueten bti mus, a kter pmo tebe se dotk.
Nepochopuji t, eno tajemn, kter vdy jen napov a o
ostatnm mne v temnostech ponechv. Ty zd se bti v
mnoh tajemstv zasvcena, ba pesvdil jsem se, e jsou.ti
vci znmy, o nich dosud dn smrtelnk nieho netuil, a
pece chce tato tajemstv stle v prsou svch ukrvati?
Star Veruna kvala jaksi samolib hlavou pi tchto
slovech.
Ano, ano, Veruna v mnoho, velmi mnoho, co za dlouh
vk svj kdy spatila a zaslechla, co jinm zrakm a jinmu
sluchu navdy tajnm mlo zstati. Ale nastane brzo doba, kdy
i tato tajemstv budou odhalena a kdy loha star Veruny bude
dokonna.
Mluv aspo, kterak slovm tvm o pomru svm k
direktorovi mm rozumti?
Za krtko tak sezn, pane mj. Jen mi slib, e mu
skuten nebude skiveno vlasu na hlav, jak's sm byl
ustanovil.
Takov jest rozkaz hrabte, jemu musm vyhovti, a j
sm potebu zachovn jeho pi ivot nahlm, dokud nm
zloiny jeho tajn dokon zjevn nebudou! Nepotebuje se
tedy o Martina z Lauterbachu ji obvati. Vysvobodili jsme
jej u jednou z rukou rozlcenho lidu, nyn tm spe tak
musme uiniti, ponvad toho vlastn n prospch vyaduje.
Veruna souhlasn kynula hlavou a odvtila:
Jsem spokojena, nebo loha nae mus se takto zdaiti.
Zloiny po dlouh lta ukrvan mus konen na svtlo pijti
287

a zaslouenmu trestu propadnouti!

Pak zase upadla v dvj snn svoje, pi em opt
jednotliv tajemn slova pronela. Chvojka se zvltnm
astenstvm pohlel na staenu, kter tak neobyejnou moc
nadna byla, e posud ani tuiti nemohl, jak daleko ona
dosahuje a koho v osudnm okamiku zashne a rozdrt.
Mezitm byli se dostali a ku pednm chatrm
Hradiskm, je jet v hlubokou tmu a hrobov ticho
poheny byly.
Na vchodnm obzoru vak jevil se u pece bl pruh
nastvajcho dne, a mlad Chvojka, pohlednuv k vchodu,
seznal okamit, e nesm dle prodlvno bti, m-li se nhl
pepadnut vojk a direktora zdaiti.
Vyslal tedy ti z muv na vzvdy, a sice prvnho vzhru
ke hradu, druhho k statku rychtovu, aby o stavu vc se
pesvdili a jemu pak do panskho zprvu podat pili; tet
pak byl vysln k panskmu domu, aby vyetil, zda-li nic
podezelho mezitm se nepihodilo.
Sm pak se starou Verunou volnm krokem stranou k zadn
sti obydl direktorova se ubral. Sbor sedlk v nejvt
tichosti jej nsledoval.
Kolem chatr dostali se za krtkou dobu a pod zpadn
stranu hradnho chlumu, k n zadn st panskho domu
pilehala. Nikde se neozvalo nic podezelho, jen s druh
strany chlumu jaksi pomen umot zaznval. Dalo se z toho
souditi, e Radon se svmi soudruhy byl u v prci a
nepochybn ji uvnit hradu se nalzal.
Chvojka na okamik naslouchal, zda-li tak u statku otce
jeho podobn ruch ji panuje, s t strany ale dosud ani
nejmen zvuk sluchu jeho nedoltal. Bu star Chvojka nebyl
jet u cle, aneb kol svj s neobyejnou zrunost a
mlelivost vykonval.

288

Za takovch okolnost bylo snadno sedlkm polozpit vojky

pepadnouti

289

V tom vrtil se tet z poslv Chvojkovch a sdloval, e

pansk dm dokola obhl a ve v nejhlubm tichu nalezl.
Rychle tedy, Veruno, otevi dvka! kzal Chvojka
staen, nebo prv u zadnch dvek tchto se octili, je
nejdve na mal dvorek a pak do zadnho prel panskho
domu vedly. Ze zadn sti budovy do pedn byl vchod zcela
oteven, nebo chodba, oba dvory spojujc, nebyla vraty
uzavena.
Kl Verunin vrznul v zmku a ve dvou okamench byl
vstup do leen neptelova voln. Prvn tam vnikl Chvojka s
meem vytasenm a jej hned ostatn nsledovali. Vdce kzal
v eru v zadnm dvoe sekati, a by tu vickni shromdni
byli a kdy tak se stalo, silnou str u dvek postavil, aby v
ppadu poteby zda kryt ml.
Po uinnm opaten tomto hnuly se pedn ady do
prvnho dvora. Vt sti a zejmna Chvojkov a Verun byly
vnitn sti panskho domu dopodrobna znmy, tedy s velkou
bezpenost v ustanoven msta se pohybovati mohly. Prvn
cesta vedla k pedsni, kde zbran ubytovanch zde vojn
uloeny byly, a tch sedlci k nazen Chvojkovu pedevm se
zmocnili. Pak nsledovalo pepadnut lonice, kde vojci v
hlubokm spnku odpovali. Byl je direktor a pozd do noci
astoval panskm pivem, e kad z nich o plnoci jen st a
potceje se lko sv vyhledal.
Za takovch okolnost bylo sedlkm snadno polo-zpit
vojky pepadnouti a, jakmile nkter z nich k malomocnmu
odporu se postavil, ihned jej provazy svzali a nekodnm
uinili.
V krtk dob bylo ve vykonno a vojci bezbrann musili
se ohromn pemoci vzbouench sedlk podrobiti, kte jim
vlastnmi jejich zbranmi hrozili, pakli by se k nejmenmu
odporu odvili. Veker mustvo bylo uzaveno potom do
elednka a siln str je mla na uzd dreti.
Kdy na tto stran nejt st lohy Chvojkov
290

provedena byla, obrtil se s ostatnmi do hoejho poschod,

kde byt direktorv se nalzal.
Povyk pepadnutm vojk v pzem spsoben nemohl
ovem zstati dlouho tajnm ostatnm obyvatelm panskho
domu, nemn pak direktorovi Martinu z Lauterbachu, kter
tto noci jen na jednom uchu spal a hned na prvn hluk, jej
vtzn sedlci spsobili, okno lonice sv prudce otevel, aby
o pin jeho se pesvdil.
Sotva e ale zardl jeho obliej v okn se objevil, ji tak
sedlci ve dvoe nesmrn pokik proti nmu zdvihli a
nejvhrunjm spsobem mu lti poali.
Direktor zbledl nad neoekvanm shlednm tmto, nebo
ji pesvdil se, e sedlci byli sob pispili a tokem
vlastnm jej pedeli. Ponvad ale posud nevdl, e vojci
takt u jsou bezbrann, bouchl oknem a spchal do pedsn,
aby psai Bartkovi rozkzal, by vojci ihned k ochran jeho
nahoru pispili.
V pedsni ale Bartka nebylo a proto direktor v jinou
stranu se obrtiti chtl, aby se nkoho z eledi sv neb z
adnictva dovolal. Ale tu pikvapil do dve na smrt ubledl
psa a volal zajkavm hlasem:
Jsme ztraceni, milostpane! tehd na dobro ztraceni! Veta,
veta po ns! Tisce jich na ns thne!
Drte hubu, vy strapytle! osopil se na direktor. Lete
radji do elednku, a dragouni si posp sem ke mn
nahoru!
Ach, pane direktore! Vecko je marn! Ti rebe-lanti zajali
dragouny a do poslednho a pobrali jim karabiny i palae, s
nimi te sami po dvoe in!
Aby tisc lte do t spee! vzkikl direktor a zbledl co
mon jet vce, nebo na dotvrzen slov psaovch zaznvaly
u po schodech palae a zbran sedlk. Pak po krtkm
pemlen pravil k Bartkovi dle:
Hlete se dostati vzhru na hrad a pivolejte odtamtud
291

vojsko!
Ale kudy se jenom odtud dostanu? pl ustraen psa.
Jdte do zadn sti staven a tam brankou se dostanete
ven!
Pnbh s nmi! co nevte pane direktore, e prv zadn
brankou se sem ti rebelanti dostali? Nen u pomoci, tenkrt
jsme ztraceni! A vrhl sebou na lavici a vzdychal jako
postelen kanec, hledaje zrove kryt, kde by prvnmu
nvalu vzbouench sedlk se vyhnouti mohl.
Na tst spatil za kamny pedsn stti ohromn ko, v
nm jet nco dv se nalzalo. Dv toto vyhzeti, ko
dnem vzhru postaviti a sm pod nj vlzti, to ve bylo pro
psae Bartka dlem jedinho okamiku.
Direktor jako zbsil zatarasil dve pedsn a chystal se k
obran.
M-li bti pln mj znien, mluvil polohlasn a u
nejvtm vzteku sm k sob, pak prodm ivot svj co
nejdre! Prvn, kdo se opov sem vniknouti, jest syn smrti a
tak se stane druhmu a tetmu, dokud tuto m puky a
bambitky posta! Posledn pak sm si lebku roztepm!
Hned na to srovnal na stolku uprosted pokoje vekerou
stelnou zbra svou a chystal se k odporu nejkrvavjmu.
V nkolika okamench na to ozvaly se rny na dve a
direktor poznal hlas mladho Chvojky, kter jej vyzval, aby
bez odporu se lidu vzdal a vlastnho ivota etil.
S hrznm zaklenm odvtil rozlcen direktor, e dve
nkolik rebelant na onen svt sprovod, ne jim radosti
dopeje, aby nad nm vtzili.
Za odpov poaly se rny na dve sypati a ponvad
sekerami pracovno bylo, dalo se snadno oekvati, e slab
dve nsilnmu toku tomuto dlouho vzdorovati nebudou.
V tom vyletla po jedn ohromn rn v hoej sti dve
jedna deska a v tme okamiku direktor prvn rnu do otvoru
vyplil. Ponvad ale otvor byl pli vysoko, nebyl nikdo z
292

dobvajcch rann a kulka zaryla se do stropu chodby, s n

nco malty na sedlky sletlo.
Tento odpor direktorv rozltil jet vce dobyvatele a
zuiv poali se nyn o vypen dve pokoueti. Jet
nsledovaly dv rny z puek direktorovch, z nich jedna
sedlka Rezka na rameni poranila. Souasn ale vyletlo jedno
kdlo dve a nejprvnj dobyvatel o pekot se vrhnuli do
sn.
Direktor maje te v kad ruce bambitku, chtl je proti
davu, v jeho ele mlad Chvojka a Rezek se nalzali, vypliti,
ale v tme okamiku ctil ji tak, kterak od zadu mu byl
provaz na krk vren a on k zemi poraen.
Napaen ruce obrtily se pi tom vzhru a ob rny vyly
nekodn do stropu.
Nhlm tmto pepadem byl direktor pln bezbrannm
uinn a na milost i nemilost neptelm svm vydn.
Na zrdce opt nejlpe zradou pichzeti! zaznl mu do
u ostr hlas ensk a skuten postava vysok entiny se nad
nm sklnla.
Byla to Veruna, kter dve s mladm Chvojkou a ku
dvem pedsn byla se dostala, zde ale seznavi, e direktor k
odporu se chyst, umnila si, e jinm sp-sobem direktora
pepadne a jej nekodnm uin.
Spchala rychle dol do dvora a kzala tam jednomu z
muv, aby pistavil ebk k oknu, je ped chvl direktor byl
otevel a je pi bouchnut jeho piven zstalo. Ve dvou
okamench byla Veruna nahoe a provazem ji dve opatena
jsouc, dostala se do lonice direktorovy, kam prv v
rozhodnm okamiku pikvapila, aby vstely z obou bambitek
direktorovch zamezila.
Vhodila provaz kolem krku direktorova a jedinm rzem
mue nenvidnho k zemi strhla. Nhl objeven se Veruny za
direktorem a rozhodn in jej pekvapily i dobyvatele, e na
okamik ve dvech rozttnch stti zstali.
293

Direktor se ale z prvnho omren svho ji zase byl

vzpamatoval a vida se uprosted nejltjch neptel svch,
toti Veruny a Jana Chvojky, vynaloil nadlidskm spsobem
vekeru slu, aby se zem se vymrtil a jedn z ostatnch
bambitek na stole lecch se zmocnil.
Bylo oividno, e se chce bu sebevraedn se svta
sprovoditi, aneb jet jednoho z neptel svch skoliti.
V okamiku prvnho pekvapen se mu tak zdailo hoej
st tla se zem pozdvihnouti a bambitku se stolu strhnouti. V
druhm okamiku pak naphl smrtc nstroj proti mladmu
Chvojkov a ji ji mla rna vyletti, ana tu Veruna poznovu
celm tlem na se vrhla a stranm hlasem zvolala:
Vrahu! vlastnho syna svho chce zavraditi?
Hrzn tato slova staeny, kter i vzdor panujcmu hluku a
hlomozu sluchu mladho Chvojky se dotkla, spsobila v nm
tak dsn pobouen mysli, e v prvnm okamiku lenou ped
sebou mti se domnval.
Jako div tur skoil k staen, kter posud napaenou ruku
direktorovu keovit v pstch svch drela a spavm hlasem
zvolal:
Co prav, len eno? Tento bdnk mm otcem?.
A chopiv ji za kostnat rameno, lomcoval j divoce,, div e
ji k direktorovi na zem nesrazil.
Ano, direktor Hradisk je vlastnm otcem tvm, pane, a
rycht Chvojka pouze tvm pstounem! znla polohlasn
odpov Veruny, v n ale tolik opravdovosti spovalo, e
mlad mu bezvoln se zachvl a rukou za hlavu se uchopil,
je nvalem mylenek se mu rozskoiti chtla.
Jet dnes dov se ve o svm pvodu, pane,
pokraovala Veruna, povstvajc se zem od direktora, kter
jako bezvldn hmota vytetnma oima na oba pohlel;
nyn m v zajet mue tohoto, jen vak otcem ti slouti
neme, ponvad hned prvn noci po tvm narozen byl t
smrti obtoval. Jej nyn bezpen opati a za krtko ti bude
294

minulost tv odhalena!
Direktor pl na zemi pod vhou novho obvinn tohoto a
oekval u posledn hodinku svou, nebo mezi tm byl se cel
pokoj ozbrojenmi sedlky naplnil, kte dychtiv na okamik
ekali, kdy dvno chovanou pomstu na nevvidnm mui
krvavm spsobem sob budou mcci vylti.
Chvojka na nkolik okamen v dsn mylenky se
pohil, kter bytost jeho lomcovaly a nezdl se na okol sv
ani ohledu brti. Vak bylo to tak zvan sdlen, jeho se
mu tak nenadle v osudnm tomto okamiku bylo dostalo.
Odci se ml ctihodnho, lechetnho mue, jeho byl
dosud za otce svho povaoval, a pilnouti nyn k bdnkovi, v
nm vbor vech zloin a nepravost spatovati byl si
navyknul! Veker jeho dosavadn ctn a smlen mlo tm
bti zvrceno, minulost jeho mla se pro stti znienou a
veker dosavadn ivot pochybenm. Nemohl a nemohl viti
v takovou krutost osudu a pece m dle o stran tto zprv
pemlel, tm hrznj pravdpodobnost jej se mu
pedstavovala, nehled ani k tomu, e ji osobnost Veruny
velik klam vyluovala. Byl pesvden o tom u dostaten,
kterak etn tajemstv jsou majetkem podivn staeny tto,
znal tak ode dvna, e prese rty Veruniny nevylo nikdy
slovo liv a e vecky okolnosti dvjho ivota jejho k
tomu napomhaly, aby v tak mnoh tajemstv na panstv
Hradiskm vnikla. Na tento pomr se tedy vztahovala
tajemn slova staeny, kdy tato na cest od Novho lesa k
Hraditi byla Chvojkov napovdla, e i on je blzek
direktorovi Martinovi z Lauterbachu; nyn teprv porozuml
slovm jejm a stran poznn vdy jasnji mu ped duevn
oko pedstupovalo.

295

 v tm okamiku direktor prvn rnu do otvoru vyplil.

296

On otcem mm! temn pravil k sob, na pohled vecek

znien. Jen podle tajemnch slov t staeny u jednou mne
smrti vnoval a v tomto okamiku tot mi uiniti chtl! On
otcem mm? O, vymkni se prodo z kolej svch! Tak hrzn
bh nevede pravidelnou drhou tvou! Marie nen dcerou jeho,
a j, j mm bti synem jeho?
A uchopil se opt za hlavu, nebo mysl jeho ponala se
eiti a on se domnval, e u jest zbaven vldy nad rozumem
svm.
Veruna pikroila k nmu a eptala mu do ucha;
Osud tak tomu chtl, pane! tv kolej ivota je zvrcena, ty
sm ji mus opt v dvj drhy uvsti.
To uinm, eno! vzkikl nhle Chvojka. Minulosti sv
se nikdy nezeknu a budoucnost zvisi od dalch tvch
sdlen.
, Vak k vli tomu mus on v bezpe bti, sice zavena
zstano.u sta m!
Ka sama s nm tak naloiti, jak za potebn uznv!
odvtil Chvojka. Mn nemono na ji pohlednouti neb
katanem jeho se stti, jakm on byl mn a lidu tomuto
vekermu!
Veruna kvala hlavou a s vrazem neskonal lsky na
mladka pohlednuvi, kzala pak pednm sedlkm, aby
direktora svzali.
K emu to? zvolal Rezek, my jej nepotebujeme ke sv
he v kozelec svzanho!
Jen nm ho sem podejte jak le a b! ozvalo se ze
zadnho davu.
Nazpt! vzkikl te Chvojka. Direktor jest mm
zajatm, s nm j dle zsluhy nalom! Ty, Rezku, stoj mi za
hlavou svou, e mu nebude ani vlasu skiveno!
Ale a nm aspo patent robotn vyd!
A nm podpise nae lnky o svobod!
A vyd kasu vrchnostenskou s kontribuc!
297

Tak se ozvalo se vech stran, ale Chvojka je upokojil

poukznm k tomu, e nen te svolen direktorova poteba,
kdy sedlci jsou pny v panskm dom. Jsn se rozlehlo v
celm davu a brzo se vickni po komnatch rozproudili.
Ale na nkom si pece musme hu svou schla-diti!
zvolal Rezek, kdy byl direktorovi na smrt ubled-lmu ruce na
zad svzal a Verun jej odevzdal.
Tamto mte pod koem jednoho z tch ptk, kte vs do
krve klobali! pravila Veruna ukazujc na ko za kamny stojc,
pod nm psa Bartk ukryt se nalzal.
Jedinm skokem byl Rezek v kout, pevrhl ko
Sa objevil tu schoulenou postavu tesoucho se psae, kter
pnlivm hlasem o smilovn milostpny sedlky prosil.
Vecko se vrhlo te na nebohho psae a brzy byl t do
prosted davu vytaen.
Ah, nyn jsme milostpny, ty elmo, a jet vera jsme
byli tvmi otroky! kiel Rezek a dal mu notn tulec do
boku, e psa cel se otoil.
Pi otoen tomto padl zrak jeho na Vemnu, kter prv s
direktorem svzanm ve prvodu nkolika sedlk ze sn
odchzela, aby na bezpenm mst nvrat mladho Chvojky
oekvala.
Jakmile staenu byl zahlednul, zvolal ediv, vychrtl psk
zoufanlivm hlasem, jen ale pouze pocit smnosti vzbuzoval:
Verunko, m drah panno Verunko, pomozte mi!
Nenechte m bdn zahynouti! Spomete si na nai nkdej
lsku!
Hlun smch ozval se na tato slova vyilho psae, kter
ovem v okamiku tomto a z st takov osobnosti zajist
nejmn na mst byla. Mimo to nebylo z ptomnho lidu
nikomu znmo, e by Veruna byla v mld svm k psai
Bartkovi v njakm milostnm pomru se nalzala.
Tak Veruna se pi tchto slcVech psaovch s nevol
obrtila a blesky z o jejch stihly chvjcho se psae, kter
298

nkolika pstmi jsa dren a sem tam zmtn, sotva e u dechu

popadal.
Nedovolvej se minulosti, niemnku, zvolala Veruna,
sice t stihne jet hor trest, ne jak ti pipravuje tento lid,
jej jsi po tak dlouh lta byl karabem a panlskm oslem
pronsledoval!
Pipomenut toto rozhoilo jet vce pobouen sedlky,
kte poznovu na psae se vrhli a ze sn jej vlekli.
Toho veho byl direktor vinen! kiel v nevslovn
zkosti Bartk a v silou svou se sedlkm vzpouzel. J
jenom jeho rozkazy vykonval! On byl jedinm tyranem
poddanch!
Ty se opovaeje proti mn mluviti, bdnku! obrtil se
nhle direktor ve dvech proti svmu psai.
Ano, j! J chci vecko vyjevit! Ty's byl ten jedin
karabnk poddanch a utlaovatel ns vech! Te pijdou
vecky tvoje zloiny na jevo!
A hrozil pst za odchzejcm direktorem, co mu sedlky
opt ponkud naklonilo, nebo pravdu slov jeho z sti
nahleli. Vdli, e jen editel byl tyranem na panstv a
ostatn e byli pouhmi vykonavateli vle jeho.
Na posledn slova Bartkova obrtila se Veruna a jakoby
njak nhl mylenka ducha jejho se byla zmocnila, tzala se
rychle bvalho milence svho:
Ty bys chtl proti direktorovi svditi?
Vecko vm vyjevm, drah Verunko, jen mn
vysvobote!
Chce povdt tak, co se ped ticeti roky na Hraditi a v
ri dalo?
Vecko povm, do poslednho! Jen m pi ivot
zachovejte!
Nu, pod tou vminkou budi ti ivot darovn! Rezku,
obrtila se na to k tomuto, pn n poruil u tv ochran
direktora; j zase ti porum, aby psai nic zlho se nestalo,
299

nebo vpovdi jeho budou pro ns nesmrn dleit!

Aby do toho tisc lte! vzkikl Rezek. Co nm m
kad sousto ped hubou utreno bti? Co je nm tedy vtzstv
nae platn, kdy ty nejhor ptky nechme zas voln ltati!
Ostatn sedlci souhlasili s nevol touto, volajce, e se
aspo psaovi pomstiti mus.
Pomsta vae ale nesm krvav bti! zvolala Ve-runa.
Pomstte se na nm zase tm, m on na vs nejvce se
proheil!
A po slovech tch odkvapila, aby s direktorem a prvodem
jeho dol sela.
Co tm myslila Veruna? tzal se Rezek, jen slovm
staeny nezdl se rozumti.
Abysme ho zathli do murny! zvolal jeden ze sedlk.
A pak posadili na panlskho osla! dokldal jin.
Nohy pak mu vrame do kldy! znlo s jin strany.
A karabem jeho vlastnm ho po zdech poleh-tejte!
Vecky tyto zuiv hlasy zvyovaly zkost a strach psae
Bartka v me nesmrn. V nejvt zkosti sv volal pnliv:
Ach, milostpan sedlci! smilujte se nade mnou a
nekivdte mi! J dnho z vs nevedl kdy do murny, j
dnho nepivedl na osla ani do kldy, j dnho karabem
se ani nedotekl! To dlal muketr nebo biic, kter ode mne
jen psemn rozkaz obdrel!
Tys ns tedy moil a trpil perem a inkoustem! vzkikl
te Rezek. Za to se ti tedy tak inkoustem pomstme!
Pak se obrtil rychle ke svm soudruhm a ve smchu
pravil:
Pineste ze vech kancel vecky kalame a vecko
posptko, kde jak najdete! Te my tak jednou mu nco na
zda napeme!
Sedlci pochopili hned, co vlastn Rezek obml, a
nkolik z nich se rozbhlo po dom, nae za krtko vecky
kalame a posptka na hromadu sneseny byly.
300

Te s nm dol do dvora! zvolal Rezek a chopil se

psae, kter vida, e mu ji nebude k hrdlu shno, nechal te
volnji s sebou zachzeti.
A vickni kamardi vid, kterak se takovm perojezdcm splc, pokraoval Rezek dle a s pomoc nkolika
soudruh odnel psae dol do dvora, kde shromdn
kolem nich se seadilo.
aty dol! vzkikl statn sedlk Hemanick, ani koile
nesm na tvm vyschlm tle zstati!
Ve dvou okamench byly aty s trnoucho psae strhny,
jen tu nyn na posmch lidu stl, jak jej byl Bh stvoil.
A nyn kalame sem! Te zaneme my po selsku
protokoly psti! zvolal Rezek a vchrstnul obsah prvnho
kalame psaovi do oblieje.
Ostatn kalame nsledovaly a brzo byl neboh psa
kancelsk vylitm na inkoustem v pravho ernocha
promnn. Od hlavy a k pat inul se mu inkoust a marn se
namhal bombardovn tomuto se vyhnouti.
Kdy vecky kalame na vylity byly, komandoval zase
Rezek:
Tak, te to nae selsk psmo musme tak po-sypati!
A ji metal na psae psek z posptka, tak e Bartk te
pravou korou po celm tle pokryt byl.
Nesmrn hluk a posmch panoval pi originln exekuci
tto, kterou se sedlc Hradit na nenvidnm psai
kancelskm pomstili.
Dva jej uchopili za ruce a tak jej k nejvt veselosti veho
lidu po dvoe vodili.
To je prvn selsk protokol! bylo volno se vech stran a
na njakou dobu sedlci dokon na svj vlastn el zapomnli,
za jakm byli do panskho domu vrazili. Teprve Veruna zase
sedlky v jinou stranu obrtila.
I ona nemohla se zdreti smchu pi pohledu na komickou
postavu bvalho milence svho, kter ovem nevdanho
301

nikdy divadla poskytovala.

Dosti tch ert, Rezku, pravila po chvli opt vnm
hlasem; takov jest rozkaz pna naeho, abys psae Bartka
provzel tam, kam za nedlouho tak direktor odveden bude.
To byla vru krtk doba veselosti, Veruno, odpovdal
nevrle Rezek; my jsme si chtli v panskm dom veseleji
pohiti!
To vm tak nikdo nezabrauje, znla odpov Veruny,
dve vak musme vdti, kterak naim u rychte a na hrad
se zdailo.
Co nen odtamtud jet dn zprvy?
Ba jest, a tum, e doly pna naeho dobr noviny
odtamtud, jak mi poslov napovdli.
eho*se tedy mme obvati?
Ovem e nieho vce. Rozkaz pnv ale mus vykonn
bti.
A kam mm toho ptka odvleci? i u je na klec
pipravena? sml se Rezek.
Tamto prv vytahuj vz ze stje, na nm direktor v
bezpen msto odvezen bude. Psa pojede s nm toue cestou
a ty bude se esti soudruhy strcem jejich.
A kam je odvezeme?
Do podzem tvrze Hemanick, odvtila staena
polohlasn, e nikdo jin slova jej nezaslechl. Tam t bude
oekvati nkdo, kdo oba vzn od tebe pijme a v bezpenou
skr uzave.
Dobr, rozumm; akoli mne to mrz, e prv j jsem k
tomu vyhldnut, abych odeel odtud, kde tak vesel prce
nastv.
Vak si bude moci jet dosti pohiti, krala jej
Veruna; i nev sob toho nim, e prv tob pn n
dvru svou vnuje?

302

Od hlavy a k pat inul se mu inkoust.

303

Ji jdu, Veruno, abych rozkazu jeho vyhovl, odpovdl

Rezek a u vdom dleitosti svho posln vypnul se hrd a
krel k posypanmu psai, aby jej zase v lidsk stav uvedl.
Nkolik sedlk jej na pokynut jeho provzelo.
Odneste tu mrchu tamto pod pumpu, abychom s n ty
selsk protokoly smyli, kzal Rezek a deset ruk se chopilo tla
psaova, aby jej do kouta dvoru k pump odnesly.
Zde byl neboh psa poloen pod rouru a v okamen na to
poal jej proud studen vody eredn kry jeho zbavovati.
Psa pl a chvlemi val nad muenm tmto, ale kdy
nkolik tulc jej pouilo, e m hubu dreti, oddal se osudu
svmu a za krtko byl a na nepatrn stopy v dvj podobu
svou uveden.
Pak na vhodili aty jeho a kdy mu byl Rezek jet se
znmou zrunost svou ruce na zad svzal, vhcdil' jej na
pipraven vz, kde ti z prvodch Rezkovch kolem nho
zasedli.
Za nedlouho byl direktor spoutan na dvr vyveden a
naloen na vz, jen hned na to ze vrat se pohybovati poal.
Direktor metal divmi blesky o po zrdnm psai, ten ale
stejnou mrou a vhrunmi emi mu splcel, tak e Rezek
autoritou svou vystoupiti musil, aby mr mezi vzni svmi
zachoval.
Prv ve vratech setkal se vz se starm rychtem
Chvojkou, jen udiven na vjev tento pohlel.
U odvme dva hlavn ptky do klece, zvolal Rezek na
Chvojku, podail se vm tak lov tak pkn?
Chvojka pokynul hlavou a vstoupil do domu, kde mu ji
star Veruna vstc pichzela.
Nue, kterak se zdailo u vs, rychti? tzala se jej
staena. Nae ptky tamto u odvej do bezpe podzemnho
ve tvrzi Hemanick.
Nade ve oekvn, Veruno, odpovdal s vtznou tv
star Chvojka; ani jedin z dragoun se nehnul. Vecko le u
304

mne ve stodole provazy svzno.

O, to my byli milosrdnj s naimi zajatci, usmla se
Veruna; le dosud na svch postelch v elednku.
Pro se nkte z nich protivili? znla odpov
rychtova. Moji lid neznali ertu a j sm dvma k
provazm pomohl!
Dobe, zbv nm tedy jet jen hrad, podotkla Veruna,
ale i tam nemohou vci nae patn stti, nebo Radon a
spoluvrci jeho nedaj se nikterak zahanbiti.
To tak tum, odvtil star Chvojka a tzal se dle: Kde
naleznu syna svho, abych mu svou zprvu podal?
V kabinetu direktorovu, kde shledv tajn papry toho
zlosyna.
Star rycht pohledl byste na Verunu pi slovech tchto.
Co nedostaovaly mu papry, kter ty's mu byla
opatila?
Nikoli, ty se vztahovaly jen k zleitosti por-kov.
Direktor vak byl jet horch zloin se dopoutl, jak vm
dobe povdomo, rychti.
Veruna pronesla slova tato se zvltnm drazem.
A Jan se prv po tchto paprech pd? tzal se Chvojka
jaksi pohnutm hlasem.
Co nen nucen takto jednati, rychti? Nejen vzhledem k
Marii, ale i sm k sob?
Star Chvojka pejel si rukou elo a z prsou jeho vydral se
polotajen vzdech.
i neoekval jste, starce, jednou tento okamik? tzala
se Veruna dle.
Rycht neodpovdal.
Po chvli pak jakoby se byl vzmuil a pevnjm hlasem
pravil:
Bohuel, musil jsem na to pipraven bti! K se dje vle
Bo!
A s novm povzdechem krel do chodby, je ku kabinetu
305

direktorovu vedla a kde Jana zastati ml.

Veruna s astenstvm pohlela za odchzejcm starcem a
nesrozumiteln slova jaksi mumlajc, vyla z panskho domu,
aby na cestu ke hradu vzhru vedouc se vydala.
Star Chvojka mezitm proel kancelskmi snmi, kde
sedlci podle spsobu svho dili a pedevm vecka akta a
balky spisv adnch do dvora vyneli, kde na hromad
spleny bti mly. Toue cestou lo vecko ostatn kancelsk
nin a pak dolo i na atlavu, odkud vecky muc nstroje,
kldy, karabe, kozlky atd. na hromadu s velkm hlukem
vyhzeny byly.
Rycht nezdl se mnoho vmati si boulivho ruchu
tohoto, nebo byl v temn jaksi mylenky pohen a v
posledn sni ped kabinetem se zastavil, upen do zem
pohleje.
Byl oividn na vhch, m-li ped mladka vstoupiti,
kter v nm byl dosud otce svho ctil a nyn na tak osudnm
zvratu svho dosavadnho ivota se ocitnul, jm ovem
dosavadn pomr mezi domnlm otcem a synem navdy
zvrtnouti se ml.
O, srdce pud ned se nikdy zapti, pravil po chvli
pemtn zdumiv sm k sob; pochopuju te, pro u po
dvakrt mu ivot zachrnil a pro mn se opel, kdy jsem
dvno kojenou pomstu svou na bd-nkovi onom chtl
vykonati. Vak in skuten tak jen po pudu srdce svho?
Nevedou jej jin zmry k jednn takovmu? i tu u
pomr, v jakm se k direktorovi nalz? Paklie Veruna ji mu
nebyla napovdla, pak zajist z papr toho zlosyna se o vem
dov, co ped lety na Hraditi se bylo udalo. Ve tedy u marn
jest, a musme se osudu podrobiti! M vlastn liknavost
zavinila konen sbh tento, nebo kdybych byl u o Tech
krlch Radoovi poskytl pzniv pleitosti, aby kdce
naeho navdy nekodnm uinil, mohl bych i te s pokojnj
mysl vstoupiti ped Jana, jen by nikdy se nebyl dovdl, jak
306

bdnmu lovku, ba vrahovi ivot svj dkuje. Vak cesty

Bo jsou nevyzpytateln, dj se i v tom vle Pn!
Pejel pak rukou elo, na nm chladn pot vyvstval,
jakoby rmutn mylenky sv setti chtl a veel do kabinetu.
Jan nalzal se samojedin uvnit pokoje a stl ped psacm
stolkem direktorovm, z nho nkolik uplk listinami
naplnnch vytaeno bylo. Se zimninou horlivost pemtal
Jan v paprech tchto, nejvt rozilen jevilo se v oblieji
jeho.
Jakmile star rycht do pokoje vstoupil, zvolal mu Jan
vstc:
Ote, hrozn den nastal dnes pro mne! Veruna mi pravila,
e nemohu t vce otcem svm nazvati, a papry tyto slova jej
dotvrzuj. Le kdybych jim i vil, ekm dve na tv
vyen!
eho d ode mne vdti, Jene?
Mluvila Veruna pravdu, jsou listiny tyto prav?
Bohuel tak jest, Jene; j byl jen pstounem tvm!
O, nikoli! ty's byl vdy mm otcem a povdy jm
zstane! zvolal mlad mu a vrhl se na prsa starcova, aby jej
vele objal.
Chce tak uiniti? vyrazil ze sebe staec radostn. Chce
i dle synem mm bti?
Mohu-li jinak? i jest on hoden estnho nzvu otce?
Nen, nen! vzkikl prudce star Chvojka. On sm se
vzdal zloinnm spsobem prva otcovskho k tob; ano, on
smrti t byl vnoval!
V nejvym pekvapen poslouchal Jan slova tato, jejich
smysl dle dvjho napovdn Verunina temn chpati
ponal.
Ve ti bude odhaleno, pokraoval staec dle;
?jen Veruna a j vme o zloinu direktorovu a nyn, an
zlosyn ten v moci tv se nalz, donutme jej k vyznn.
Vak papry tyto budou tak mluviti! odvtil Chvojka a
307

ukzal na listiny po stole rozhzen.

Tm lpe, pisvdoval star rycht, tak bude
pojednou dn jeho konec uinn. Zrove s odhalenm
zloin jeho stihne jej tak ji trest, jemu tak dlouh lta byl
se vyhhal.
Dnen noci tak se stane, ote mj, odpovdal opt
klidnji mlad Chvojka ktermto jmnem i my nadle
hrdinu svho nazvati budeme, akoli dle dosavadnch
odhalen minulosti jmno toto mu nikterak nepsluelo , co
nebude mi dokon zjevno z papr tchto a tajnch zpisk
direktorovch, to dopln ty, ote, vdomostmi svmi, a rovnou
ochotnost od star Veruny oekvm.
Ano, synu dovol, abych ti i j nzev tento pikldal, jako
ty mne otcem svm nazv zjevm ve, co jsem a do
dnenho dne byl ped tebou z dvodnch pin tajil. I Verun
bude zavzn k velkm dkm, nebo ona jedin t pi ivot
zachovala a povdy velkou lskou tob naklonna zstvala.
Vm to, vm, ote; a tak j povdy tajemnm citem
nchylnosti k tto podivn en poutn byl. Te teprv ponm
pvod citu tohoto chpati, jej sama sob jsem nikdy vysvtliti
nemohl. Vak dosti ji mluveno o m osob, peruil nhle
dosavadn proud ei, nyn ji nejvy as, abychom se
ohledli po dle, jak pedevm ns dnes na Hradit pivedlo.
Tamto vidm pichzeti Radone u vtznm prvodu, doloil a
vyhlel oknem na silnici, kudy vzhru ke hradu se pichzelo;
dkaz to tedy, e i jemu na hrad, jako nm zde v panskm
dom se dailo. A ty, ote, kterak ty's ve statku naem nezvan
hosty vyplail?
Tak, e ani jeden z nich neml asu uplchnouti!
Vborn! jsou tedy i onino vojci v moci na?
Od prvnho a do poslednho a k tomu vickni svzni.
Co se brnili?
V prvnm okamiku jen, kdy seznali, e n Tome jim
byl v noci potaj zbran odnesl a v svtnici je ubednil.
308

Tome je pi v blbosti sv chytr hlava, a nebude na

zapomenuto.
Pak ns uvedl po zhrobci do komory a co na to
nsledovalo, me si snadno pomysliti, ani vojci byli
vickni ve velk svtnici. Po krtkm hlomozu byli pemoeni
a Tome s nejvt chut je v kozelec vzal, pi em
neopomenul je dnmi tulci astovati za kadou nadvku a
hrubost, jakou jej byli vera veer trali, kdy do statku se
vehnali.
Mnoho-li je tch oldn?
Tum, e kolem dvacti; vesms to hrubint Nmci
odkudsi z Rakous.
A kde se nyn nalzaj?
Vesms ve stodole, kde te hrozn klen a sp-ln panuje,
kter jim ale Tome vydatnm spsobem vrac, a on jim a
oni jemu nerozum.
V tom se piblil Radon se svm hlucm prvodem k
panskmu domu a jednotliv vkiky zvstovaly u naped, e i
vprava na hrad pro sedlky vtzn se skonila.
Dosvdovalo to tak ozbrojen Radone a soudruh, nebo
vickni mli kolem bok opsny palae a na ramenou nesli
karabiny, je byli dragounm odali.
Vedle prvnho vtzstv svho tili se tedy sedlci tak
znanmu potu zbran, kter jim pi dalm vboji jejich
vydatnou pomoc bti mly.
Za nkolik okamen vrazil Radon se zcm obliejem do
kabinetu, kde mezitm mlad Chvojka byl veker papry
direktorovy se stolu sebral a pod kabtem svm ukryl.
Vtzstv je nae, pane mj! kiel Radon a udeil pabou
dobyt karabiny o zem.
Na vech stranch jsou tedy sedlci pny! jsal star
rycht. Dej Bh, aby prvn vystoupen nae vude s tme
vsledkem se potkalo!
Potk, rychti, potk! ubezpeoval Radon. Moji lid
309

jsou do. boje jako lt asi a ani jeden z t Belilovy spee

nm neuel!
Vypravujte, Radoni, kterak se na hrad dalo, vyzval
mlad Chvojka vdce Adamit.
Bez pekky dostali jsme se a pod chlum hradn,
zapoal Radon vypravovn sv; tam jsem kzal se zastaviti
soudruhm svm a sm jsem se opatrn bral vzhru ke brn,
kde mne u af alanda oekval.
Dostl tedy slovu svmu? tzal se Jan s uspokojenm.
Co nen jednm ze sboru naeho? Z ns kad m dan
slovo za svat a mimo to musil alanda k lidu se pidati, aby
nevyvolal pomstu jeho, e byl pi odven obil ze pejcharu
hradnho. Ml tedy dvoj pinu, co spolehliv spojenec n se
osvditi.
Ten vm tedy vrtka do hradu otevel?
Tak jest a spolu ns vedl nejjistj cestou na ty
pomocnky katanv naich, kte byli a do plnoci hili a
dnenho dne na sedlky se chystali.
Prv tak, jako dragouni v mm statku, jak mi Tome
vypravoval, dokldal rycht Chvojka.
Ba, cel pivovar byl vyprznn, aby ti synov Belilovi
nleit se mohli k dnen katansk prci roz-jaiti!
Nu, a kterak jste tu rotu pepadli? tzal se star
Chvojka.
Hdejte dv, rychti, kde ti loti jako na posmch
vyhladovlmu lidu Hradiskmu se rozloili?
Snad ne ve vyprznnm pejcharu?
Ba ano, tam v tch snch, odkud pern kostlivec hladu
na poddan panstv Hradiskho se cenil, rozbili svj tbor a
slavili sv hody spupn. Vak te je spupnost jejich v krvi
schlazena!
Byla krev na hrad prolita? tzal se rychle mlad
Chvojka, v jeho oku temn ohe zapll.
Co mli jsme neinn sneti rny tch katan, pane?
310

Moji brat splceli jen stejnou minc, nebo krev dala zase
krev!
Kterak se tedy strhl tento boj?
Dragouni mli zbra u sebe a poali do ns prudce tepati;
krvcejc brat nai ns jen k pomst vyzvali! A kdy jsme do
vnit vniknouti nemohli, ml af dobr npad, abychom je
bez dalho krve prolvn v moc svou dostali. Otevel nm
stj, kde sta otep slmy sloeno leelo, ta byla v okamen
kolem oken narovnna a zaplena. Kou vechen se hnal do
pejcharu a vru, e bysme je byli do poslednho na vnost
vykouili, kdyby za takovch okolnost nebyli sami o milost
volali. Co jim prospla te jejich zbra proti takovmu
nepteli?
Tm byl tedy boj ukonen?
Ano, dve ale musili vecku svou zbra pede dvemi
pejcharu sloiti a pak teprve jsme je jednoho po druhm
vypoutli a do pranch stj hezky krotk odvdli. Nu,
nebyl npad afv dobrm?
Zajist, usmli se oba muov, a star rycht doloil:
alanda si me s mm Tomem ruku podati.
Jsou tedy nkte z naich ranni neb dokon mrtv? tzal
se mlad Chvojka.
Mrtev nen jet dn sice, ale nestojm za to, zda-li
nkter z tce rannch se dve nebo pozdji vzhru bradou
nepolo. Vak dragouni budou mti tak dosti odneti, nebo
asi deset z nich m te af pod svou rukou, aby rny jejich
obvzal. Ostatn jsme ale pny v celm hrad a hajdy! dme se
te dle, dokud jsou moji brat pi kuri!
A tyto zbran? tzal se Jan ukazuje na pala a karabinu
Radoovu.
Ty jsou na koist, znla pyn odpov starho
fanatika; pes edest brat mch je te podn ozbrojeno a
ani bla se nebojme!
Dobe, Radoni; ozbrojen sbor tvj bude vdy v prvn
311

ad, a na dal pochod se vydme. Statn brat tvoji budou

nm cestu raziti.
A kdy se to stane? Nenechvej, pane, prvn ohe pli
vychladnouti! napomnal Radon.
Okamit, jakmile zajatc svch zdejch se zbavme.
A co s nimi za dlouh caviky! vzkikl star fanatik.
Necht je leeti, kde le, a vce se o n nestarejme!
Aby nm za zdy zase vyrvali ve, co jsme dnes s
takovm namhnm byli zskali? tzal se ironicky mlad
Chvojka. Nikoli, odeleme je zase do Hradce, aby tam o sle
lidu naeho vypravovali. A vru, vypravovn jejich bude nm
vydatnm pomocnkem a pedn str.
A mysl, pane, e se tam daj jako bernci vsti?
O, nikoli; ve tlupch po pti neb desti much doprav je
ozbrojen sedlci po rozlinch cestch na silnici ke Hradci a
tak nejjistji se jejich klad zbavme. Ote, obrtil se na to k
starmu rychti, ty se o to postarej, aby dragouni takto do
Hradce dopraveni byli.
Nestarej se, synu, ani jedin z nich nebude nm vce k
obti.
J pak se o to postarm, aby kad z nich nco na
pamtnou dostal, zamruel Radon, jemu toto proputn
zajatch vbec nezdlo se bti po chuti.
dn nsil, Radoni, kral jej Chvojka; my bojujeme v
otevenm zpasu proti svm utiskovatelm, nsil se ale na
bezbrannch dopoutti nebudeme.
Pak tak nieho rozhodnho se nedomeme, ne-budemeli rozhodn proti neptelm svm vystupovati, mruel do
vous fanatik a odchzel za starm rychtem do dvora, kde
nejvt hluk panoval.
Na ohromn hranici bylo sneseno veker kancelsk
nad, listin cel haldy byly tu sneseny a to ve bylo znien
obtovno.

312

dve ale musili vecku svou zbra pede dvemi pejcharu sloiti

313

Sedlci, k nim nyn i obyvatelstvo Hradisk se

pidruilo, chystali se zapliti tuto hromadu a v nkolika
okamench vzplanuly plameny nad bvalou kancelskou
slvou; entiny a dti poaly kolem hoc hranice provozovati
divok tanec a stran hluk se na vech stranch rozlehal.
Sedlci
Hradit
slavili
sv
prvn
vtzstv
nejvstednjm spsobem, nebo byl jim neoekvan
astn zdar prvnho vystoupen jejich hlavy pomtl, a ji pny
cel zem bti se domnvali.
Radon a ostatn guberniln radov je v tchto
vstednostech jet podporovali, tak e na Hraditi te
bezuzdn ivot nastal. Vude se rozlehaly bujn vkiky,
sklepy v panskm dom a v pivovae byly nadobro
vyprznny, a co bylo vrchnostenskho, ve padlo v ob
znien, aneb bylo na ve strany rozneseno.
ele pansk a ostatn psai vrchnostent sotva e tkem
vprasku uli a jen hol ivot zachrnili. dn toto trvalo tak
dlouho, a opt mlad Chvojka, jen mezitm byl se v kabinetu
direktorov poznovu zkoumn nalezench tam papr oddal,
mezi vzbouen lid vyel a k udren podku jej napomnal.
Byl u nejvy as, e dalm vtrnostem sedlk konec
uinn byl, nebo nkte z nejzuivjch chtli prv zadn
st panskho domu zapliti, aby tak cel nenvidn budova
tato navdy za sv vzala. Jen st Chvojka neprozeteln
ponn takov zamezil, kter by snadno celmu Hraditi bylo
zkzu pinsti mohlo. Vystoupen jeho bylo te tm vce
poteba, an na zvonn poplachu, jak hned po zdaen toku
sedlkv s ve chrmu Hradiskho bylo zaznvati poalo, z
cel okoln krajiny lid se sbhati poal a ady povstalch
sedlk rozmnooval. Mezi tisci tohoto lidu byla ovem velk
st takovch, kte nieho ztratiti nemli, za to ale pi
takovchto bounch udlostech veho dosci hodlali! Tm a
takovm jednalo se pi cel vci vlastn jen o hojn lup, a tak
ji na Hraditi dle toho jednati a mimo pansk dm i sousedn
314

statky vybjeti poali.

To spate star Chvojka, jen prv byl posledn tlupu
svch zajatc pod nleitou str na cestu vypravil, rzn se
opel dn takovmuto a nalhal na Jana, aby autoritou svoj
lupisk jednn toto pekazil.
Nejlpe uinme, kdy je v jinou stranu odvedeme, pravil
star rycht k Janovi; tamto Radon beztoho u sbr pedn
sbory svoje, aby s nimi udeil na zmek Kukusk.
Ano, musme elezo kouti, dokud je hork, odvtil Jan;
lid z Nchodsk a z Broumovska setkaj se s nmi a pod
Jarom a do t doby zatm v cel na krajin vysmejme.
Radon byl povoln, aby pijal rozkazy vrchnho vdce
sedlk, s nimi v tomto ppadu ovem souhlasil, a za krtko
bylo ve pohotov k nastoupen cesty do Kuksu.
Vdcov, nejvce to rychti z okolnch osad, seadili
zstupy svoje a v dosti dobrm podku pcal se zstup, ji
nkolik tisc hlav tajc, k jihu pohybovati.
Hradit opt osamotnlo a jen spousta v panskm dom
spsoben dn sedlk pipomnala.
Asi poledn dobou pithly prvn ady ke Kuksu, kam
zprva o povstn na Hraditi hned z rna se byla dostala.
Tak zmeck sprvce Doubrava byl ji o vstupech
Hradiskch se dovdl, jako i o osudu, jak byl spojence a
ptele jeho Martina z Lauterbachu zastihl.
Doubrava byl chytr hlava, kter se umla okamit do
vech okolnost vpraviti a proto i v tto nastvajc bouliv
dob nechtl pan sprvce nikterak proudu rozlcenho lidu
vstc se stavti, nb radji na vlastn svj prospch
pomleti,
Podle toho uinil tak potebn opaten a kdy Radon se
sedlky do Kuksu pithl, aby na zmek se vrhl, nalezli vrata
do dvora vedouc do kon oteven a na dvoe nkolik sud
piva a vna vyvalench.
Takov uvtn si dme lbit! volali sedlci a v okamen
315

byly sudy obklopeny.

Proti Radoovi pak vyel s nejlisnj dvornost sprvce
Doubrava, prav mu, aby v celm zmku jen sebe za pna
povaoval. Sama sebe pak sprvce pzni a ochran jeho
porouel.
J jsem vdycky byl proti nsilnm prostedkm
direktorovm, pokraoval s farisejskm myslem dle, a te
aspo mohu oekvat, e mne sedlci budou za jednoho ze
svch povaovati, nebo s nimi dokonale souhlasm.
Radon se zamrail a odpovdl:
Poctiv ady nae nenakazme praivmi ovcemi. Z tebe
mluv dvoj jazyk a j mm sto chut, t osud ti pistrojiti jako
direktorovi!
Ale, drah Radoni! Kam pak to myslte? j, odjakiva
nejlep ptel poddanch a nyn se vs od-kati? A mluv tuto
poestn Rezek, jest-li j kdy koho honil biicem na robotu!
Nu, vy jste nebyl prv takov tyran, jako direktor,
odvtil Rezek, ale zdte se mi bti zrovna z takovho deva,
jako vickni ostatn. Te ale mluvte, chcete-li upmn s nmi
a s guberniln radou dreti?
I pro pna krle! cel jsem v, celik! eknte jen slovo
a pothnu s vmi a kraj svta! zvolal rychle sprvce a drel
se Rezka, v jeho prostosrdenosti nejvtho zastn dosci
doufal.
Dejte mi na to ruku, Doubravo, pravil Rezek, jej tato
okolnost panskho adnka zcela ommila; dejte mi na to
ruku, e nm budete vrn pomhati, a uanujeme vs!
Tu je ruka moje, tebas desetkrt po sob! ujioval
Doubrava. Vdy vs u ekm od Boho rna a proto jsem
ve pichystal, abych vs zde dn uvtati mohl. J byl vdy
nejvtm odprcem direktorovm a v posledn dob u doista
jsem s nm nesouhlasil.
Aha, to bylo skrze nevstu, kterou vm ped nosem vzal!
sml se surov Rezek.
316

Ani ne to, mil Rezku, ale mne bolelo srdce, e s lidem

jako se zvaty zachzel a prva jeho mu zadroval. Co jsem se
mu vdy namluvil, aby patent o robot vyhlsil ale ne,
postavil si svou tvrdou hlavu a nyn mus za to zkoueti!
Je to vecko pravda, Doubravo, co nm tu povdte?
tzali se nkte z pistojcch, je vno zmeck bylo dvodm
lisnho sprvce naklonilo.
Jako e tady zdrv stojm a s vmi mluvm, ptel!
ubezpeoval poznovu Doubrava. Nemli jste nikdy lepho
ptele nade mne!
Blesk Bo nech ude do t chvstav huby! zamruel
star Radon a odchzel prohodiv jet k Rezkovi: Do mch
ad a se ta praiv ovce neodv, Rezku, jinak ti za jej ivot
nestojm!
A odeel do zmku, kam nkte ze soudruhv jeho jej
nsledovali.
Je to star jezevec, kter v kadm pnu jen neptele lidu
spatuje, omlouval Rezek prudk slova fanatikova; kdy ale,
Doubravo, chcete vrn a poctiv pi sedlcch stti, pak vs
mezi sebe pijmeme.
J jsem zcela vaim, a budu vm vrn pomhati! A abych
vm dal dkaz, kterak upmn s vmi smlm, povedu vs do
Zre, kde v kltee naleznete hojnost veho, co tam jet po
jesuitech zbylo!
Ano! do re! thnme na klter! vzhru do re! tak
se te ozvalo se vech stran a Doubrava byl okamit od
sedlk za spojence pijat.
Povstal ve dvoe hluk a vecko se hotovilo k pochodu na
nedalek re, an tu ze zmku se vytil Radon a kzal, aby
nikdo kroku neudlal, dokud i v Kuksu prce sedlk vykonna
nebude.
A co chce dlati, Radoni? tzal se nevrle Rezek nad
tmto zdrovnm.
To co jsme v Hraditi dlali! znla strun odpov
317

Radonov. Brat, mjte se k prci!

Na ta slova vhrnuli se spoluvrci Radonov do zmku a
Rezek musil s Doubravou neinn k tomu pihleti, kterak
sedlci nejdve z kancele a pak i z ostatnch sn a komnat
ve vynesli, co se vbec odnsti dalo a ve dvoe na hromadu
vhzeli. Mnoho bylo rozneseno na ve strany, nebo vedle
sedlk vehnalo se do dvora mnostv luzy, kter jen za lupem
la a zde dostaten pleitosti k loupen nalzala.
Podobn vjev jako v Hraditi nsledoval i v Kuksu a kdy
zde dlo spousty dokonno bylo, hnul se cel dav k ri a sice
nikoli silnic, nbr pmo pes pahorek, jen Kukus od re
dlil.
Na pahorku tomto kzal Radon svm soudruhm zastaviti a
vickni musili, co hrdla mli, kieti, a se to daleko iroko po
cel krajin rozlehalo.
Tak budou staten sedlci oznamovati s kadho pahorku
sv pt, a svolvati veker lid do svch ad, pravil Radon k
ostatnm vdcm, kte s podivenm na ponn toto hledli;
neptel sedlk a se u zdaleka tesou ped nmi, kte je
jako blesk zachvtme!
Pak hnal se v ele zstupu svho dol do niny, v n re
se rozkld a kde u obyvatelstvo pchod sedlk oekvalo.
Bval klter jesuitsk padl toue mrou v ob
rozlcenho davu a m dle tm vce se objevovalo, e
vzbouenci maj za lubem tak jin zmry ne vyprotn od
roboty a dosaen obansk svobody.
Zvlt kdy Chvojka se starm rychtem a Vemnou byli
se ji od Kuksu ke tvrzi Hemanick odebrali, rozvzali sedlci
a ostatn lid uzdu vem vnm svm a v ri panoval a
hluboko do noci nejnevzanj ivot. Zejmna sprvce,
Doubrava vdy v ele vstedn strany se nalzal a horlivost
nenadlou osvdoval.

318

IV. ODHALENI MINULOSTI.

V nsledujc noci byli v podzemnm sklepen tvrze
Hemanick guberniln radov k porad shromdni.
Podvali nejvymu vdci svmu a hrabti por-kovi zprvy o
vtzstv sedlkv dnenho dne, pi em kad ovem
zsluhy vlastn co nejvce v poped vystavoval.
pork mlky vyslchal zprvy tyto a jen tu a tam nkter
strun otzky inil, jimi ovem vtzn vdce selskho lidu,
kte prvnm zdrnm vsledkem povstn svho opojeni byli,
mnohdy v rozpaky uvdl. Zejmna to byl sedlk Rezek, kter
se vychloubal hrdinskmi iny svmi, pedevm pak tm, e se
mu podailo, Ku-kuskho sprvce zmeckho Doubravu pro
vc sedlk zskati.
Radon mezi lenm tmto vyslal ohniv zraky na
chvstavho sedlka, ten se ale nedal nim mliti a statn ve
vypravovn svm pokraoval.
J ale pravm, e se na nm jenom zrady dokme!
vzkiknul divoce Radon, kdy u mu lu pi pepnn
Rezkov pekypla. Jet nikdy nm od pn nevzelo nic
dobrho a jablko nikdy daleko od stromu nepadne!
Ho ho, Radoni, ozval se jaksi piat Rezek; j zase
myslm, e to na vci jen prospje, kdy s nmi budou za
jeden provaz thnouti takov pni, jako je sprvce Doubrava.
Tu viz, divok mui, zda-li bysme i te jet pansk jho se
sebe byli setsli, kdyby se ns vzcn tento pn nebyl ujal!
Pi tom ukzal na hrabte porka a rozhlel se po vech
ostatnch, kte z velk sti slovm jeho pizvukovali.
A j pece jsem pesvden, e Doubrava je a bude
zrdcem! mruel si do vous Radon a opev se o lenoch sloil
ruce na prsou, jakoby te u jen na sebe se chtl obmeziti a
velikmu dalmu sporu se vyhbal.
Nebudi rozbroje.mezi vmi, ptel, ozval se hrab
pork; bylo by to patn znamen v prvn den spolen
319

innosti na. Co se pak sprvce Doubravy te, neme

prozatm vci na nikterak koditi, kdy piln oko na mti
budete.
Vak o to se j postarm! mluvil polohlasn jakoby sm
k sob Radon; kdy ji takov praiv ovce m se v naem
std nalzati, pak aspo nesm nikoho z ostatnch nakaziti.
J za stojm, milostiv pane, ubezpeoval poznovu
Rezek, sprvce Doubrava je nm te tlem i du oddn a
nikdo nen nad nho horlivjm, jak v ri dokzal.
Pustoen v kltee reckm nen prv dkazem
hrdinstv, namtnul kravm hlasem hrab pork; vjevy
takov nesm se vce opakovati, nem-li dobr povst selskho
lidu trpti a vci jeho koditi.
Pomozte si ale, milostiv pane, odpovdal Rezek na
vitku tuto, kdy sta velijakho lidu se na klter vrhne a z
nho do poslednho hebku vecko vynese. Z naich sedlk
nebyl pi tom loupen ani jedin a j s Radonem marn jsme se
snaili tomu ptr uiniti.
A kdo potval ten lid proti klteru, ne sprvce Doubrava,
jeho ty se tak horliv zastv? odsekl Radon se zlostnm
pohledem na Rezka.
Rezek neodpovdal, nebo ctil vhu obaloby tto.
Kdo byl tedy tento pustoc lid, kdy to nebyli sedlci pod
vaim vdcovstvm stojc? tzal se hrab pork.
Byla to nejvce luza z cel krajiny se sbh, odpovdal
Rezek; od hor se jich sem pihnalo jako lanch kobylek,
kter po sob ani stopy nezanechaj. Kdybychom se jich byli
chtli zbaviti, musili bychom do nich tepati jako rno do
dragoun na Hraditi, a toho pece uiniti nesmme, pravme-li,
e chceme lidem svobodu zjednat!
Dlouho neodpovdal z ptomnch nikdo na slova Rezkova,
nebo pravdivost poslednho poznamenn jeho byla
nevvratna.
Hrab pork mlel proto, ponvad zmhalo se v nm
320

tuen, e rozpoutn obecnch vn vyvol na povrch i vecky

ony nekal ivly, kter v obyejnm bhu as na nejhlubm
dn spolenosti lidsk se nalzaj, a e poten hnut tajnm
pvodcm svm snad brzo hlavu peroste.
Zasmuile vyslechnul tedy zprvu o vsledku tomto, kter
v mnohm ohledu plny jeho mail, a pi nejmenm nelib stn
na n vrhal. Bylt stoupenec onoho z velk sti idealistickho
smru, jej za tehdej doby vickni reformtoi socilnho
postaven lidstva sledovali a jemu zejmna vecky spolky
zednv holdovaly. Chtli doshnouti i v praktickm ivot
on theoretick svobody lovka a nrodv, o kter ve spisech
osvtlencv 18. stolet tak pkn psno, kter ale pi uvdn
svm v pro-saick ivot obyejn v karikaturu svou se zvrhla,
jak nejkiklavji v dalm prbhu francouzsk revoluce a
vrcholenm jejm roku 1793 se osvdilo. Pro hluboce poklesl
masy lidu tato theoretick svoboda a volnost nikterak jet se
nehodily, a v hrabti Ferdinandu por-kovi, jen za podobnmi
krsnmi zmry o en svobody a osvty do ech byl pibyl,
poala v okamiku tomto poprv vznikati mylenka, zda velk
jeho dlo o tuto surovost zanedbanho lidu eskho se
nerozkot.
Zstal dlouho pohen v nelibou mylenku.tuto, a pak po
njak chvli opt vztiv hlavu pravil:
Snad s jinch stran doslechneme potitelnjch zprv,
ne jakch se nm ze re dostalo. Je zde nkolik posl, kte
nm z ostatnch panstv pinej zprvy o prvnm hnut
tamnho lidu! Nech je gubernium vyslechne.
Pokynul rukou a mlad Chvojka kzal jednomu z
psedcch, aby ekajc posly jednoho po druhm do poradn
sn gubernia selskho uvdl.
Stalo se dle rozkazu tohoto a veel do jeskyn mu
mrtnho tla, v jeho pohybech neustl innost a pohyblivost
se jevily.
Rozhldnul se zcela svobodn po shromdn a ni-kterak
321

nejevil pekvapen, e v tak vysokm shromdn se nalz.

Naopak velmi rozhodnm krokem pikroil a ke stolu a pmo
ped mladm Chvojkou se postavil, jen se jej tzal:
Odkud, krajane, z kterho panstv?
Z Vlic, pane, na panstv Schwarzenberskm pod horami
Trutnovskmi.
A jak zprvy pin?
Dobr, pane, dreli jsme se na Vlicch prv tak statn
jako vy na Hraditi a v ri!
A pi tom mchal rukama na ve strany, jakoby slovm
svm tmito pdnmi pohyby zvltnho drazu dodati chtl.
Kterak tomu mm rozumti?
Nu, vytloukli jsme vecko v zmku, e tam ani heb ve zdi
nezstal. Ze stj a ze pejcharu je vecko do poslednho zbla
odneseno a mezi lid rozdleno.
Celo hrabte porka se pi sdlen tomto zakabo-nilo,
akoli Rezek a nkte z radnch gubernilncb svj souhlas s
tmto statenm chovnm Vlickch rozlinm spsobem na
jevo dvali.
Mladmu Chvojkov tak nezdl se bti tento sbh ve
Vlicch pjemnm a mnohoslibnm, potlail ale nevoli svou
okamitou a tzal se Vlickho posla dle:
Vypravuj nm podrobnji, kterak se ve na vaem panstv
sbhlo.
Milostpane, u ns lo vecko jako na drtku. V jednom dni
byli jsme s direktorem a celm zmkem hotovi.
To svd o dobrm zzen Vlickch, odpovdl
Chvojka, ale posud nevme, co se ve Vlicch udalo.
Hned se to dovte, milostpane, i cel slavn gubernium. V
sobotu pili k nm dva soused z Hradit a pinesli potaj
zprvu, e u je vecko k selskmu povstn pichystno. Hned
na to hodili veke pant mlatci cepem a zanechali prce. U
krme pak bylo ve umluveno, e v nedli se pothne na
zmek, aby nm direktor dal patent o svobod selsk.
322

I u vs nebyl tedy patent vyvaovai prohlen? tzal se

hrab pork.
Ani slovo nebylo poddanm o tom eeno, odpovdal
posel, proto jsme si umnili, sami patentu toho na zmku sob
dobyti.
Mli jste pi tom spojence z ostatnch obc vaeho
panstv?
Ba ovem, ani jedin obec nezstala doma za humny. V
nedli ped polednem pithli sedlci ze Studence, z Pilinkova,
z Buk, z Hertvkovic, odpoledne pak se dostavili vzdlenj
sousedi z panstv Javor-nickho a Hostinskho, kte pithli s
velkm praporem, na nm mli napsno: Pro svobodu si
jdeme! Kudy je cesta vedla, vude se k nim pidval ostatn
lid a brzo byly Vlice tisci lidu peplnny.
A kterak se vythlo potom proti zmku? tzal se
Chvojka.
But vrazili nejdve do zmku, volajce na direktora, aby
jim patent peetl a vydal revers, e sedlci u nejsou k dn
robot povinni. N rycht Baudi pedloil direktorovi takov
revers k podpisu, v nm se mimo osvobozen od roboty jet
dalo, aby sedlci smli v lesch panskch svobodn honiti.
Nu, a direktor?.
Ten strachem se chvl a podepsal! odpovdal se surovm
smchem posel Vlickch. A co ml si poti proti tiscm tak
statnch jonk jako jsme my byli?
Pak nepochybn sedlci opt pokojn ze zmku odthli,
kdy dosti jejich bez odporu vyhovno bylo? vmsil se do
ei opt hrab pork.

323

Ve sklep byl vyptrn za sudy

324

O, nikoli, milostiv pane! znla odpov. Pak

nsledovala ta nejveselej mela. Sedlci dostali z po-volnosti
direktorovy kur a nedali si nic vce od kancelskch chrt
poroueti. A kdy zmeck purkrab byl tak nestydat, e
poal direktorovi povolnost jeho vytkati a sedlkm divoce
splal, tu rozkacen lid dal se do van, aby mu purkrab k
dkladnmu potrestn byl vydn. Direktor purkrabho kamsi
uschoval a tak rozvzteklen lid udeil na zmek, aby ukrytho
purkrabho nalezl. Ve sklep byl vyptrn za sudy a hned na
zmeck dvr odvleen, kde se mu takovho po-lehtn
dostalo, e vckrt nebude sedlkm nadvati a je trati!
Snad nebyl zavradn? vyrazil prudce ze sebe hrab
pork.
Ba, ten u se vckrt neozve, znla surov odpov
vyprve; odnesli jej ze dvora u polomrtvho a v noci pr
kdesi na slm svou ernou dui vypustil!
Celo hrabte porka se opt zakabonilo a v och zalesknul
se temn blesk, ped nm posel musil zraky skloniti.
A co po hanebnm inu tomto nsledovalo? tzal se s
temnm pzvukem hrab dle.
Nu, pak byl zmek vyloupen, z kancele byly vecky
papry a rejstra vyneseny a na dvoe spleny, nae pi
panskm piv a vn po celou noc vesele hodovno bylo. Tak
slavili sedlci z Vlickho panstv svou svobodu a v pondl
rno vythlo vecko k Mar-ovu. Co tam ale se dalo, nevm,
nebo jsem byl od naeho rychte posln do Hemanic, abych
guberniu zprvu svou podal.
Z Marov je zde sm tamn rycht Salvender,
podotkal mlad Chvojka a kynul poslovi Vlickch, aby se
odstranil. Ten nm bude moci sdliti, co dle na panstv
Marsovskm se dalo.
Za nedlouho stl Marsovsk rycht Ferdinand Salvender
ped selskm guberniem, ped nm hluboce se poklonil.
Byl to mu pomrn jet mlad, ohromnou vkou a
325

svalovitost tla vynikajc, kter pro nesmrnou tlesn slu

svou v celm kraji povstnm se stal.
Za adovn jeho rychtskho nebyla v Marov pi
muzice a o posvcen ani jedin rvaka svedena, nebo rycht
byl s to, aby mezi desti rvi nkolika ranami pdnch pst
svch podek spsobil, nae rvi jet za tst sob
pokldali, e kosti sv pede dvemi sbrati nemusili. Za tou
pinou neodvil se v Marov nikdo do rvaky se poutti,
nebo rycht Salvender byl se svou strunou procedurou
okamit po ruce a netrpl nejmench vtrnost v obci.
Nen tedy divu, e takovto mu byl od sedlk zcela
pirozenm spsobem za vdce pi jejich povstn zvolen a
jeho hlasu e vude poslouchno bylo.
Nu, jak jste podili u vs v Marov, rychti? tzal se
Chvojka.
Lip ne Kec u Jankova, pane, odpovdal s hrdou
samolibost rycht; tady mm ern na blm, eho jsme
chtli na vrchnosti dobyti!
Pi tom vythl arch papru dosti usmolenho, na nm
hrubm psmem rozlin odstavce psny byly.
To je n patent, pane; j sm jsem to spodal, co sedlci
chtj, pokraoval sedlk Marsovsk dle, jen se zrove tm
pynil, e tak perem vlasti um, co ovem tehd nebylo jet
obyejnm majetkem sedlk; je toho estnct. paragraf a
vickni rychti to podepsali.
Na to poloil papr ped Chvojku, kter opt hrabti
porkovi jej podal, jen zbn jej peltnul.
Bylo to sestaven jednotlivch dost poddanho lidu, z
nich nkter mly zsadn dleitost, jin ale jen osobnm
choutkm jednotlivcv vyhovti se snaily.
Podobn spis jsme poslali aclskm, pokraoval
rycht Salvender dle, kdy spatil, e hrab pork listinu jeho
peetl, ale elma psa na cest i se spisem utekl a tak jsme se
sami do acle vydali.
326

V Marov nebylo tedy dnch vtrnost? tzal se

hrab.
Vtrnosti, pane? tam, kde je rycht Salvender vdcem,
nesm se nikdo ani hnouti! odpovdal vysokm hlasem
rycht. A mimo to nebylo ani hluku zapoteb. Sprvec
hrabte Aichelburka mn bez zdrhn podepsal tento spis a tak
bylo nm vyhovno.
Dobe, rychti, odpovdal Chvojka, vy jste staten
mu, kter nejvce me dobr vci poddanho lidu prospti.
Rcete te, co vte o acl?
Tam to nelo u tak pokojn, pane, nebo rychti z celho
panstv byli s vrchnostenskmi adnky spoleni proti
sedlkm.
Za jakou to pinou? co nebylo na onom panstv dve
psobeno? tzal se hrab pork mladho Chvojky. Vak
jednatel nai vrtili se odtamtud s nepozenou, odpovdal
tento, nebo skuten tam rychti byli pvrenci adnk a
jen poddan se dali pro nae zmry zskati.
Pak obrtil se Chvojka k Salvendrovi a tzal se jej: Kterak
tedy dopadly vci na aclsku? aclt poslali k nm do
Marov rychlho posla, pokraoval rycht dle, e adnci
se jim protiv a rychtov e nechtj s nimi dreti. Odpovdl
jsem jim tedy, e jim bez prodlen pijdeme ku pomoci a tak
jet ped plnoc jsme tam vytrhli. Lid v obcch ns vude
vtal s jsotem a sdloval, e rychti vickni uprchl do
acle, aby se tam s panskmi adnky o prostedcch proti
vzbouen selskmu radili. J znm nkolik tch elem, kter
vdy k adnictvu se lichotily a poddan lid na vzjem 's nimi
utiskovali a proto Se jim mlo dnho ponauen dostati. Rno
jsme pirazili do acle a dali se hned cestou k zmku, kde
nemn ne sedmnct rycht shromdno bylo. Za krtko
byl zmek v moci na a rychti do poslednho svzni. Pak
jsem nad nimi drel soud pod rm nebem. est pednch
dareb dostalo po dn vplat na zadek, ostatn pak byli s
327

rychtstv svreni a nainci na ady jejich dosazeni. Bylo tak

doba uinno?
Cel shromdn pokynulo spokojen hlavou a t hrab
pork rychtovo jednn pochvlil.
adnci pant nm musili patent n potvrditi,
mluvil Salvender dle, a tak jsme se vydali na cestu ke
Trutnovu. Cestou neustle nm pibvalo kamard, e cel
krajina se adami naimi ernala. Ale s Trutnovskmi nebylo
dobe ten jsti!
Po slovech tchto poal se Salvender za uchem drbati a
jaksi rozpaitost jevila se na tvi jeho.
Zaveli snad Trutnovt ped vmi brny svoje?
Ba nejenom to, ale ti prolukl mci, kte se
domnvali, e snad msto jejich vypliti chceme, postarali se o
dostatenou ochranu a povolali hned z rna do Trutnova
setninu vojska a nco husar, kte se hroziv ped branou
postavili. Jakmile ns na nvr nad mstem pichzeti spatili,
vystelili na slepo do povt. J vidl, e z toho nic dobrho
nevypadne, ani jsme stelnch zbran nemli, a proto jsem
radil, abychom radji ustoupili a jinou cestou k Hraditi se dali.
Le nkte z nejsmlejch nedali na m slova a pravce, e
vojci nesm oste do lidu stleti, hnali se proti nim. Dstojnk
ale nerozuml ertu a dal oste vypliti. Asi dvacet z tch
odvlivc vlelo se hned v krvi a sotva e jsem to s viny
spatil, kzal jsem hned svm v jinou stranu se obrtiti.
Tekla tedy prvn krev lidu? zvolal hrab pork. Nue,
lid obdrel krvav svj kest a z kad krpje prolit krve
vzejde mu nov legie mstitelv!
Ano, pomstme sv padl bratry! zvolal Salvender a
vickni ptomn zvoln toto optovali.
Mnoho-li bylo padlch? tzal se Chvojka Sal-vendra,
kdy se hluk opt ponkud utiil.
Jak mi jeden z uprchlch na cest vypravoval, zaplatilo to
osm mu smrt a dvanct jinch bylo poranno. Ostatn pak
328

padli v zajet.
iv rokovn nastalo te v selskm guberniu po zprv
rychte Marsovskho, nebo nahlel te kad, e srkou u
Trutnova vstoupili vzbouen sedlci na pole, na kterm jim
bud zvtziti, bu padnouti bude.
Akoliv nkter ze shromdn zprva Salvende-rova
nelib pekvapila, ponvad mohla dnen vtzstv sedlk na
Hradisku znan zatemniti, pece del pemlen je o tom
pesvdilo, e prvn porku tuto neslu na tak pesn vky
klsti. Byly to nezzen tlupy odvlivcv, kter u Trutnova
stemhlav vojkm do rny se hnaly a na varovn hlas vdce
nedvaly. Naopak mohla tato neblah srka sedlk s
vojenskou moc bti vstranm pkladem pro veker ostatn
lid, aby divoce zkzu vlastn nevyhledval, nbr rozkazm
prozetelnch vdc se podroboval. Vtzstv v Hraditi bylo
zrove dkazem, se jest dn veden a moudr sledovn
pevnho jakhosi plnu, nebo tu stejn siln moc vojensk
takka bez krveprolit a beze velik ztrty pln bezbrannou a
nekodnou uinna byla.
Rozvaovn takov povzneslo opt ponkud mysl onch
lenv gubernia selskho, kte na ckamik lenm porky
Trutnovsk se byli zarazili, zejmna pak je uspokojila dal
zprva Salvenderova, jen dl, e onino odvlivci byli vesms
jen lza se vech stran sbhl, kter pr loupeivost a
vstednost svou hlavnmu voji sedlk beztoho jen
nepleitost inila.
A dle vs vojsko nepronsledovalo? tzal se hrab
pork rychte.
Nikoli, pane, k tomu se nezdli vojci mti chuti, nebo
jednak vidli, e my na nvr nejsme tak zbrkl, abychom jim
za ter slouili, jednak je ohromn poet n pece zaleknul,
nebo tuili, e by jim v lesnatch horch vzdor steln zbrani
jejich nepli valn se vedlo.
Mohli jste tedy pokojn od Trutnova odthnouti?
329

Ano, beze v pohromy ustoupili jsme nazpt do les a

dali se k Starm Bukm, nebo se nm jednalo o to, abychom
jet dnes do Hradit pibyli, kde bratm naim tak slavn se
dailo. Bylo ns, dobe potno, ke tyem tiscm, a po cest
jsme neustle jet dostvali posilu, an lid je te pevn
odhodln porku u Trutnova mstti. Proto bych byl toho
nhledu, abychom se bez prodlen obrtili s celou svou silou
proti tomu hnzdu a pomstu svou na nm vylili.
Vypalme je do zkladv! zvolal Radon s fanatickm
ohnm v oku. Za kadou krpj na krve padni tam mrzk
ivot v ob!
Ano, pomstme sv bratry! Neanujme ani jednoho z tch
oldn, kte tak ns neanuj! pisvdoval Rezek. Vm
prvem mohli jsme i my dragounm na Hraditi se pomstti a
pece jsme toho neuinili. Proto vzhru na Trutnov a nenechme
tam kmen na kameni!
Nkte z ptomnch, pedevm pak Salvender vyzvn
toto rozhodn podporovali.
Le v tom povstal hrab pork a pokynuv rukou, aby ticho
nastalo, pravil velitelskm hlasem:
Nikoli, ptel, nvrh tento nen prozeteln a mohl by
nm bti k zhub. My se musme ku pedu hnti a nikoli
nazpt kreti, abychom svm okamitm choutkm po pomst
hovti mohli. A dalch vsledk se do-meme, pak nastane
as k pomst a vru Trutnov j neujde. Vecky zstupy brat
naich el ku pedu a my bychom soustedn postup tento
mli tak nhle v nepodek pivsti?
Slova porkova neminula se inkem a brzo byl vlen
ruch ve shromdn utlumen.
Vdy vce se objevuje pravda slov mch, pokraoval
hrab jaksi zasmuile dle, e povstn lidu pedasn
vypuklo, ne zzen nae dokonno bylo.
Vn lidu nedaly se dle na uzd dreti, pane hrab,
namtal Chvojka, a musili jsme poti s provdnm dla
330

svho, nemlo-li dokon zmaeno bti.

Uznvm to, odvtil hrab, vak nemn jisto jest, e
prostedky nae jsou na ten as nedostaten, aby se lid
vojensk moci s vsledkem opti mohl. Kdyby byli mli
Vlit ped Trutnovem onu stelnou zbra, kterou teprve po
msci ze Sas a Pruska oekvm, pak zajist i tam by se bylo
sedlkm vtzstv dostalo.
Ba vru, milostpane, dosvdoval rychle Sal-vender,
pak bych nebyl se svm lidem ped tou hrstkou vojk
ustoupil! Ale tko s klackem a cepem proti pukm bojovati!
To potvrzuje jenom mj nhled, dokldal hrab pork, a
proto musme nedostatek tento sjednocenost a rychlost
pohyb svch nahraditi. Vytrhnut proti Trutnovu podobalo by
se dokon stupu a my pece musme neodolateln ku pedu
postupovati, abychom vecky sbory spojenc naich v polabsk
rovin spojili a pak s celou silou svou ku Praze se hnuli. Mus
tedy zstati pi pvodnm plnu dalho postupovn, jinak
budou pohyby tlup z vchodnch krajin a zejmna z Broumovska a z Nchodsk spleteny, jim Jarom za shromdit
vykzna byla.
Z obou tch krajin jsou tu poslov, pane hrab, podotkal
Chvojka.
Vyslechnme zprvy jejich a kdy tamn lid dle
3s2
vyzvn naeho se zachoval, pak jet ztra budeme se moci
od Jarome dle k jihu hnouti, nebo lid na Par-dubsku,
Chrudimsku a Podbradsku nesm dle v nejistot zstaven
bti.
Hned na to pedstoupil vyslanec lidu Broumov-skho,
rycht z Ruprechtic, kter byl ohromnm cepem ozbrojen a
vbec divokm vzezenm vynikal.
Tu jsem, pane princi! zvolal surovm hlasem a postavil
se ped hrabte, jej u od Pardubsk audience zrove s
mnoha jinmi za ruskho prince povaoval. Tu jsem a moji
331

lid jsou nahoe v Hemanicch, kde se dvaj, co pro n ve

pirnch a v sklepch zbylo. Zapotili jsme se po ertech pi
sv verej a dnen prci! Za to ale budou vrchnosti a
adnci na ns pamatovat!
Hrab pork nemohl utajiti svj odpor ped muem tmto a
kynul Chvojkov, aby sm na vsledek povstn
Broumovskch se jej tzal.
Jak byla tedy prce vae? oslovil tento rychte. i jste
se potkali s odporem?
Ba ne, nikdo se neopovil nm se postaviti! sml se
divoce rycht. Jak jsem ml s rychtem ze onova
umluveno, sebrali jsme vera asn z rna veker lid v obou
obcch a kdo se zdrhal s nmi jti, tomu pomohla hl na nohy.
Bylo ns asi pt set pohromad, sam dn chlapci, kte se
erta neboj! S tmi jsme thli nejdv na pansk dvr v
Dtichovicch, na jehoto sprvce jsme u dvno mli
nabroueno. Nechtl nm podepsati revers, zaplili jsme mu
tedy stechu nad hlavou a jemu jsme dali na pamtnou!
Jak, i hstv jste se dopustili? zvolal s dsnm
nzvukem hrab pork.
,,A pro by ne, pane princi? znla surov odpov
rychtova. i mme katany sv hladit, kdy jsme konen
jednou na n vyzrli? Vak jsme vyplili i faru a chrm v
onov, kde se nm far v cestu postavil a do pekla ns
odsuzoval!
elo hrabte porka se stran zakabonilo.
Pry z mch o, hi! zvolal velitelskm hlasem. Ty a
sb tvoje nesm dle bti skvrnou ad naich! Vy jste navdy
ze spolku naeho vyloueni!
Hoho! panku, tak rychle to nejde! vykiknul surovec a
buil cepem svm o zem; nepotebujeme vce vs a dovedeme
se na svou vlastn pst mstti!
S tmi slovy se vzdorn obrtil a vyel ze shromdn,
kter s rozdlnmi city za nm pohlelo.
332

O Radonov a Rezkovi nedalo se toti bezvmi-nen

tvrditi, e by se zsadami divokho rychte Ru-prechtickho
nesouhlasili, nebo zejmna prvn onen fanatik by byl nejradji
vem chrmm a zmkm podobn osud pipravil, jak
vzbouen sb z panstv Broumovskho chrmu Pn v
Dtichovicch byla ustrojila.' Ostatn lenov gubernia
selskho vak aspo na oko aneb na ten as souhlasili s
hrabtem porkem a mladm Chvojkou, kte povstn selsk
veho zuen a vech zloinnch vstednost prost mti chtli.
Avak poznovu se tu jevilo vymu duchu a rozhledu obou
tchto mu, e revolun hnut jimi vyvolan pon mimo
vli jejich zabdati v koleje vstedn, a e vzbouen jednou
vn obecnho lidu nelze tak snadno na uzd dreti, jak
pvodn oekvno bylo.
Hrab pork svsil hlavu a pohrouil se v hlubok
mylenky, z nich teprve pchod posla z Nchodsk jej opt
vytrhnul. Byl to posledn z muv, kte tto noci selskmu
guberniu zprvy o prvnch pokusech povstn v rozlinch
krajinch severovchodnch ech byli pinesli.
Sdloval dopodrobna, kterak i na panstv Nchodskm
pede dvma dny sedlci se vzbouili a vecku dal robotu
vrchnosti vypovdli, pi em ihned na vech sousednch
panstvch nsledovn nalezli.
Prvnho dne bylo ns asi pt set pohromad, pokraoval
posel dle, a rychti vude v elo lidu se stavli, aby od
direktora robotn patent vymohli. Kdy tak se stalo, vythli
jsme dle, abychom se k ostatnm bratm naim do kraje
dostali. Z kad vesnice musili mui a mladci s nmi, akoli
mnoz do les a do hor utekli. Tm darebm ale bylo za to
doma ve statku vecko potlueno, nae u mlo kdo se
spoval k nm se pipojiti. Z kadho sla musil aspo jeden
bojovn mu se dostaviti a kdy sm hospod nemohl, musil
za sebe pacholka vyslati, a tak u vera, ne jsme ke Skalici
dorazili, bylo ns vce ne ti tisce pohromad a touto dobou
333

bude sbor n pod Jarom jet vt.

Nebylo na vs nikde vojskem doreno? tzal se
Chvojka.
A kde by se jak vojsko v na krajin vzalo? zvolal
posel. U ns nevidme vojka ne na exekuci, a je tch vude
dosti. A kdyby jich bylo v kad ddin teba deset, co zmohou
proti takovmu mnostv? Bez pekky jsme se dostali a k
Jaromi.
Jsou rychti vai vickni na mst?
Ba prv, a ekaj na dal rozkazy slavnho gubernia.
Rcete jim tedy, e zejtra gubernium takt k Jaromi se
dostav, odkud veker sbory sedlk dle do kraje se vyprav.
Tm byl posel proputn a v guberniu pcala nyn porada o
vprav ztejho dne.
Mnohc-li lidu bude tedy ztra pod Jarom pohromad?
tzal se pak hrab pork mladho Chvojky.
Podle dosavadnch zprv nejmn deset tisc, znla
odpov, akoli pcet tento kadou hodinou se rozmnouje.
Se vech stran sbh se lid v onu krajinu a spolen tah ku
Praze me bez prodlen poti.
Pak ale tak na krvav boj se chystejme, namtal star
Chvojka, nebo jzdeck pluky v Pardubicch a Podbradech
ns sotva nechaj bez odporu kolem tch mst ku Praze
thnouti.
epicemi je utlueme! vykikl na to Radon, nebo ne k
Podbradm pithneme, budou ns statisce a s tmi se teba
desti plukm postavme!
Tak horkokrevn nejsem, Radoni, odpovdal vn hrab
pork, naopak poznvm vdy vce, kterak nm pi vprav
na nedostatek steln zbran koditi me.
A nelze zsilku puek z Pruska a Saska urychliti? tzal se
Chvojka.
.,Prv dnes jsem obdrel zprvy z Berlnsk loe, e
teprve ve tyech nedlch mohou dan puky dodny bti.
334

Rovn i v Dranech nebudou ppravn prce skoneny

dve ne ve lht, jak pvodn ujednno bylo. Spojenci nai
zahranin ovem se nenadali, e u ke konci nora a na
potku bezna poneme zmr svj provdti.
A ustoupiti takt vce nememe! namtal Chvojka.
Nikdy, nikdy! zvolal hrab. Sice cel dlo sv zmame a
nikdy vce podobn phodn pleitosti nenalezneme!
Podobn i vickni ostatn rozhodn pro dal vboj se
vyslovovali a zejmna Radon a Rezek vecky mon
pochybnosti vyvraceli.
To jedin, co bychom initi mohli, jest, abychom po cel
msc bezen zvolna ku Praze postupovali a teprve potom na
hlavn msto udeili, a ns zbran z ciziny dojdou. U Prahy
zajist bude nejvt sla vojensk sestedna a proti t musme
dostaten ozbrojeni bti.
,,S tm pln souhlasm, pane hrab, dokldal Chvojka,
nebo epicm Radonovm, a by sebe t byly, nemohu
velkou slu pitati, aby nm pomohly deset pluk poraziti.
Vtina shromdn se po tomto ironickm poznamenn
usmla, Radon ale zamrail elo a jizliv na mladho enka
pohlednul, jen mu i s hrabtem pli diplomaticky, pli
mrn jednal.
Tm spsobem dokme se nejenom zbran k
nejrozhodnj rn, pokraoval nejvy vdce sedlk dle,
ale rozmnome mezitm i ady svoje, ne k Praze
pitrhneme.
Pravdu dt, Jene, pisvdoval hrab; ve stednch a
zpadnch echch nen lid posud pro zmry nae zskn a
tud mus i tam dve se strany na psobeno bti, aby moc
nae co nejvce imposantn se stala. Zstane tedy pi tom, e
teprve ke konci bezna veker sbory u Prahy se shromd;
mezi tm bude ve dal pipraveno, aby dosavadnmu
nedostatku zbran se od-pomohlo.
A ty zbran, pnov, nepotte, kterch se na sv cest
335

jet zmocnme? namtal drsnm hlasem Radon. V kadm

zmku, v kad myslivn je dosti puek a dvojek, ktermi i
sedlci dobe dovedou zachzeti!
To budi tak to jedin, co povoluji, aby ze zmk a
kancel odveno bylo, odpovdl pevn hrab pork, jen
pravmu smyslu pipomenut Radonov dobe porozuml;
vyzvm vs optovn, obrtil se k celmu shromdn,
aby lid vech vstednost a veho loupeen se zdroval,
nem-li vzneen vc svobody a osvty navdy pohanna
bti.
Vichni radov a vdcov slbili, e podle vyzvn tohoto
se zachovaj, jen Radon a Rezek potaj pokrili ramenoma,
jakoby ci chtli, e sice v okamiku tomto nejlep kze ve
vzbouenm lidu zaruuj, ale e tat pi nejbli pleitosti
poruena bude.
Zejtra tedy na shledanou pod Jarom, konil hrab
pork poradu a povstal s kesla svho; tam seznme
dosavadn sly svoje a uradme se o krocch k dalmu
podniknut.
Cel shromdn povstalo a poalo se z velk jeskyn
vzhru ubrati. U vchodu oekvala mue star Veruna, aby
leny selskho gubernia zase nahoru do tvrze Hemanick
uvedla, nae tito silnic k Jaromi zamili.
Na pokynut hrabte setrval mlad Chvojka v jeskyni a ten
opt otci svmu dal znamen, aby i on zde pomekal.
Kdy pak kroky odchzejcch v dlouh chodb podzemn
pln zaniknuly, obrtil se hrab k Janovi a pravil:
Nyn vedlej nae loha nastv, pteli, a tum, e
rovn ku zdrnmu konci uvedena bude, jako posln, kter na
ns d byl vloil.
To oekvm tak j, pane hrab, odvtil Jan vnm
hlasem; stal se dnenho dne v ivot mm obrat tak dleit
a zrove neoekvan, e zajist se dleitost svou vyrovn
loze, jakou jsem dnes za elem du naeho podniknul.
336

Hrab pork zvdav na mladho mue pohlednul, nebo

nhl obrat v chovn jeho i ei vekerou pozornost jeho
vzbudil.
Tum cosi podobnho, odvtil hrab, nebo pokud jsem
z e obou tvch zajatch, pteli mj, souditi mohl, jedn se o
tvou minulost.
Tak jest, pane hrab, znla odpov Chvojkov, teprve
dnes osud mi dal nahldnouti v tuto minulost mou, vak pl
bych si, kdyby nikdy se to nebylo udalo!
A se smutnm pohledem na starho pstouna svho,
rychte Chvojku, svsil hlavu na prsa.
Co t in tak zdumivm, pteli? tzal se jej
soustrastn hrab, vida, e i star Chvojka na syna svho s
bolestnm vrazem pohl. i zmocuje se t opt ona
pesycenost ivota, kter mne s tebou byla svedla?
Rychle vzchopil hlavu mlad mu na trapn pipomenut
toto a zvolal:
Nikoli, pane a miste mj! tehd jet jsem neznal prav
povoln sv, kter jest clem nynjho ivota mho!
Co tedy kal tvj pohled do budoucnosti?
O, minulost je to, kter zjevenm svm ducha mho
zachmuila. Osud stranou hru zahrl se mnou!
Zpytav pohlel hrab pork na Jana, jeho pohnut mysli
stle se vzmhalo, a jeho ei vdy zhadnjmi pro hrabte
se stvaly.
Mluv tedy, pteli, mluv a zjev mi, co kal mr due tv a j
se vynasnam, mr tento ti opt vrtiti!
Smutn kroutil Jan hlavou a piduenm hlasem pravil:
Mono vm, pane hrab, pirozenost svou zapti? Mono
vm nerdti se, e jste ovocem shnilho pn, jen nen hoden,
aby do planoucho ohn vren byl?
Nepochopuji tyto ei, mlad pteli a soudruhu mj!
odvce hrab; ty, jemu budoucnost plna inv a slvy se
otvr, jen tak velice milovn jsi od dvky a otce ty bys mohl
337

zoufati?
Mj otec e mne miluje? vyrazil ze sebe Chvojka a oi
jeho div se zaleskly. Ten, jen mm nejvtm neptelem
jest, jen o bezivot m hr?
Nanejv udiven nad e touto pohledl hrab pork s
mladka na starho Chvojku a zvolal:
Co prav? tento ctihodn, staten mu, vzor obanskch
cnost
Mu tento nen otcem mladka tohoto, pane hrab, pejal
mu e star rycht pohnutm hlasem.
Jakou to e vedete, ptel? Slym dobe, i jen snm?
divil se hrab pork. Kterak tomu mm rozumti? Vy e
nejste otcem Janovm?
Nikoli, pane hrab, jen pstounem jeho, jen vak pravou
lsku otcovskou mu vnoval.
Ano, to's inil, drah ote mj! vzkikl Jan se zpalem a
vrhl se starci na prsa.
Hrab pork v nejvym udiven na vjev tento pohlel.
Po njak okamik zdlo se mu, e oba muov nhlm
lenstvm byli zachvceni, ale bolestn vraz v lcch jejich
tomu odporoval a svdil, e velk tajemstv mezi nimi
spov, kter nyn odhalovati se pon.
Kterak tomu mm rozumti? tzal se poznovu obou
muv.
Jan vyvinul se z nru pstouna svho a pravil:
Ano, proda uinila lechetnho mue tohoto pouze
pstounem mm, akoli mi povdy jedinm otcem byl a j i
dle co takovho jej ctti budu.
A dve ti, pteli, tento prav pomr znm nebyl?
Teprve dnes osudn doba mi oi nad minulost mou
otevela.
Ale kterak se to ve sbhlo? kdo jest otcem tvm?
Srdce se mi svr pi vyznn tomto, pane a miste mj; je
to nejvt neptel a odprce n, jej proda mi ke nazvati
338

ploditelem mm. estnho nzvu otce mu pikldati nemohu!

Udiven hrabte porka nad tmto sdlenm stle vzrstalo.
N nejvt odprce? tzal se jakoby sebe sama. Kdo
by jm bti mohl, akoli se netajm, e mnoho odprc
tme?
Nue, pane hrab, zapoal po chvli mlen opt Jan s
mysl ponkud usebranou; otcem mm jest direktor panstv
Hradiskho, Martin z Lauterbachu.
Pekvapenm hrab a vykikl.
Jak? n vze tvm otcem? Direktor Hradisk v
takovm k tob pomru?
A v nejvym rozilen poal po jeskyni pechzeti, pi
em chvlemi ptrav zraky na mladho mue vyslal.
Tak jest, pane hrab, uchopil se opt slova star Chvojka;
direktor Hradisk jest pravm otcem Jana, jako j mu byl od
narozen jeho jen pstounem J
Ale tot hrozn zjeven v tomto okamiku! zvolal hrab.
Le kterak vylo prv dnes na jevo?
U pleitosti, kdy jsem nsilm se chtl direktora na
Hraditi zmocniti, vysvtloval Jan; netuil jsem ni
nejmenho, jakmu odprci se vstc nalzm, a tu direktor
ranou z pistole mne chtl skoliti. Vak v tme okamiku
objevila se Veruna za neptelem mm a sra-zivi mu pravici
odvrtila tak ode mne rnu smrtc, pi em stranm hlasem
zvolala: Vrahu! vlastnho syna chce zavraditi? Slova tato
jako hromov rna inkovala na ducha mho; vecka minulost
m leela zdrcena pede mnou a dsn odhalen toto bylo s to,
aby skltilo ducha nejmocnjho.
A v nvalu citv zakryl sob Jan lce rukama, aby vnitn
pohnut utlumil.
A jak jsou dvody vyknut Verunina? tzal se hrab.
Pouh slovo v tak zvan vci neme ni-kterak
dostaovati.
Jsou svdkov, pane hrab, kte vpov staeny on
339

dotvrd! pravil star Chvojka.

Jak? vy sm jste snad svdkem takovm? zvolal hrab
pork.
Ano, j musm slova Verunina potvrditi. Mluvila i tehd
pravdu, jako vdy jindy jen slova pravdiv pes rty t eny
vychzej.
A bli okolnosti tohoto zjeven?
S tmi mne Veruna odkzala na dnen noc, pejal slovo
Jan; k tomu elu tak jsem odeslal oba vzn, direktora toti
i jeho psae do tvrze, abychom tu vyetili tajemn udlosti,
kter jsem dosud jen co pern stn nad sebou byl ctil.
Slym Verunu pichzeti, podotknul star Chvojka, jen
nejble u vchodu do mal jeskyn stl a v chodb tamn kroky
pichzejc staeny zaslechnul.
A co hodl nyn s otcem svm poti? tzal se hrab
pork Jana se zvltnm vrazem v ei.
Tamto stoj otec mj jedin! zvolal mlad mu a ukzal
na rychte Hradiskho. Onen bdnk se stal ji jednou
vrahem mm a dnes podruh by mne byl s chladnou mysl do
hrobu zkenicky skltil. Jsem tedy prost vech zvazk k
nmu, a mra spravedlnosti nech se na nm vykon!
Hrab pork rychle pikroil k Janovi a podvaje mu
pravici zvolal:
Ty's cel mu, pteli! d v tob zskal velikho initele,
nebo pes vecky ohledy chce jen prospchu jeho slouiti.
To chci plnou mrou, velmiste, odvtil Jan a sklonil
pokorn hlavu; ni proda ni pbuzenstv nesm mne zdreti,
abych prospchm du a lovenstva neslouil!
Vtzstv t tak nemine, pteli mj! Rd za kad projev
obtavosti tv t bohat odmn!
V tom vela do shromdn t muv Veruna a zpytavm
zrakem s jednoho na druhho pohlela. Se-znala okamit, e
vickni ti jsou na dleitost nastvajcho okamiku
pipraveni.
340

Nue, dobr eno, oslovil ji Jan, opakuj zde ped panem

hrabtem, co rno v pokoji direktorov na Hraditi tak dsnm
spsobem byla's v ui m zahmla.
Veruna pokroila ble a s planoucma zrakoma na hrabte
pohlejc zvolala vysokm hlasem:
Pravila jsem, e vlastn otec chtl syna svho zavraditi!
Rycht Hradisk Chvojka nen tedy otcem mladho
mue tohoto, kter jej dosud co takovho byl ctil a miloval?
tzal se hrab vnm hlasem staeny dle.
Co star rycht jet slova m nepotvrdil? zvolala opt
Veruna a obrtila se nyn ku starmu Chvojkov. i lhala kdy
Veruna?
A byste pohlela na starho mue, k odpovdi jej
vyzvajc.
Ano, mluvila's i tehd pravdu, Veruno; Jan i pan hrab
v ji tak slovm tvm!
Vak chtj mti dkazy vyen tvho, eno tajemn!
pravil hrab pork s drazem.
Dkazy? Jak to dkazy? Veruna nem jinch dkaz, ne
pravdomluvnost svou a svdka tohoto!
Pi tom ukzala na rychte Hradiskho, kter hlavou
souhlasn pokynul.
Kad slovo entiny tto potvrdm; nech vyprv
stranou udlost v noci 21. listopanu 1750! doloil staec
hlasem se chvjcm.
Jak? tento den je v njakm spojen se zloinem
direktorovm? zvolal Jan, kdy datum toto zaslechl.
Tak jest, staten synu mj! pisvdovala Veruna.
Proto-jsem ti tak za jitra v den T krl pod Kuksem sdlila,
abys jen odhalenm dne tohoto direktorovi pohrozil a zajist e
jej povolnm uin!

341

Po njak chvli zdvihla staena hlavu a dlouho trpn na mladka pohlela.

342

Nyn ponm slovm tvm rozumti, jejich vznamu

jsem tehd nemohl rozumti!
Vak v okamen tomto dopodrobna jim porozum!
odvtila Veruna.
Vypravuj tedy, co v o minulosti m! vyzval ji v nejvt
dychtivosti Jan a pistoupil ble.
Hrab pork takt jal se s nejvt bedlivost naslouchati,
star Chvojka pak pohrouil se v mylenky, jakoby naznaiti
chtl, e zjeven star eny mu nen tajemstvm vce.
Veruna usadila se na vynvajc kmen uprosted jeskyn a
podepevi loket o kln sloila hlavu do dlan a zdla se po
nkolik okamik pemleti.
Zvdav muov pohleli na staenu tuto, kter vstic
dvnch dob bti se jim zdla; nejvt pohnut pak se jevilo na
lci Janov, nebo oekval v len Ve-runin sdlen
osudnho pvodu svho a ml se i dovdti, kdo matka jeho
byla.
Po njak chvli zdvihla staena hlavu a dlouho trpn na
mladka pohlela.
Pravila jsem ti ji, staten mladku, poala klidnm
hlasem, e matka tv byla nkdej mou nejmilej ptelkyn,
jako i j j celm srdcem svm byla oddna.
Vm to, vm, odvtil Jan a kynul hlavou; a proto jsi
lsku svou penesla s n na mne, syna jejho, kterou jsem
nikdy sob nemohl vysvtliti.
Vak nyn me chpati pinu tto m pchylnosti;
milovala jsem v tob druku mld svho, k n potom i
netst jej mne poutalo.
M matka byla tedy neastna? zvolal Jan a zachvl se.
Vak nikoli vinou vlastn, synu mj! odvtila Veruna.
Hn mu se k n piblil a zniil blaho jej rukou
zloinnou. Ty, syn matky sv, mus utrpen jej pomstti!
Uinm tak! vzkikl Jan v zchvatu vn. Jen odhal ve
ped mma oima!
343

J i matka tv byly jsme komorn hrabnky por-kov,

bby milostivho pna tohoto, pokraovala Ve-runa dle a
uklonila se ped hrabtem porkem; ob dvky tily jsme se
v zmku Kukuskm prv matesk nklonnosti hrabnin a
ivot zdl se nm rjem bti. Tu vak povolal milostivou
hrabnku k sob Pn a za nedlouho byl i hrab pork, cho jej,
neustlmi toky svch neptel do pedasnho hrobu
sklcen. Mlad hrab nastoupil panstv sv, ale znmo vm u,
e nedlouho ze zddnch statk svch se til. Jesuit -ret
ve spojen s Martinem z Lauterbachu stali se pny Kuksu a na
Hraditi, kde bdn ona hra s ddicem hrabte Frantika
porka provedena byla. J nahldla ve zrdnou tuto s, nebo
tehdej komornk Martina z Lauterbachu Bartk prv mi
lsku lhal a j o mnohm se dovdla, co zloinnho v ri se
upd.
Bude moci, eno, ve toto optovati direktorovi i psai
jeho do o? peruil j e hrab pork, jeho vpovdi tyto
ovem nejvce se tkaly.
Ped ivm Bohem chci kad slovo sv zp-shnouti!
zvolala horliv staena. Na ve pamatuju se, jakoby ped
rokem bylo se udalo, a tom ji ticet let!
Jet tto noci se tedy ped n s obalobou svou postav!
A mrzk Bartk slova m jen potvrd, posvdovala
Veruna; nebo aby se ivotem z tohoto zajet vyvzl, prozrad
na direktora veker zloiny jeho, jich po cel ivot svdkem
a astnkem byl!
Tm spe budeme moci direktora pekzati! podotknul
hrab pork. Pokrauj nyn ve svm vypravovn dle.
Jakmile nov pn do zmku Kukuskho veel,
jala se Veruna dle vypravovati, nastaly zl asy
sluebnictvu hrabte porka. Jako neastn hrab sm s
mladou chot svou a dtkem prvorozenm musil z ddictv otc
svch odejti, tak i vt dl vrnch sluh jeho byl ze zmku
vypuzen. I mn smutnho osudu tohoto se dostalo.
344

A co miln tvj? ten se t neujal? tzal se hrab pork,

jen na vecky podrobnosti vypravovn stae-nina bedliv byl,
aby mu ni nejmen jednotlivost neula.
Ten bdnk na svou lsku zapomnl, jakmile kancelskm
adnkem se stal! zvolala Veruna s dsnm smchem a
pokyvovala hlavou. J mu pedstrala hanebn jeho jednn a
ponvad jsem projevila, e mm tak mnohou znmost zloin
jeho i direktora, uvalila jsem na sebe i hnv pana Martina z
Lauterbachu, jen kzal mne do atlavy uvrhnouti, v n snad
bych byla skonen ivota svho dola, kdybych nebyla
konen slbila, e chci povdy o zloinech direktorovch
mleti.
Soustrastn pohleli vichni na staenu, kter po njak
chvli dle pokraovala:
Pak po dlouh vazb teprv mne propustili na svobodu.
Byla jsem vecka zmnna na duchu i na tle, a lid o mn
vypravovali, e jsem se s rozumem pominula. Ano, kad jin
by se byl s rozumem pominul, ale Veruna pece pi zdravch
smyslech zstala. Bh ji zachrnil, abych dle zloiny tch
hanebnkv mohla stopovati a snad je i nekodnmi initi!
Po slovech tchto svsila staena hlavu na prsa a pohrouila
se v temn mylenky.
A moje matka? Jak osud ji zastihnul? tzal se chvjcm
se hlasem Jan po chvli.
Veruna neodpovdala ihned; bylo oividno, e s bolestnou
upomnkou zpas. Pak do zem pohlejc, jakoby se
zpytavch zrak Janovch obvala, odpovdala:
Marie, tv matka, zstala v zmku, ji jedinou tam direktor
strpl.
V rukou toho bdnka? vyrazil ze sebe Jan v nejvym
rozilen.
Co mohla slab dvka initi, kter byla jedinou ivitelkou
sv star, chor matky? namtala jako pro sebe Veruna. i
mla vydati ji v anc bd a hladu, i mla se s n odviti do
345

svta, tehd sveepm vojskem bojujcm naplnnho? Jen v

zmku mohla pomoci a podpory pro matku svou dojti, jen v
zmku mohla se ped pandury Trenkovmi uchrniti!
Star Chvojka dval souhlas svj na jevo s omlou-vacmi
dvody tmito, jich star Veruna podle zdn jeho jen proto
uila, aby setrvn mlad, krsn komorn Marie na zmku
Kukuskm ospravedlnila ped synem jejm, kter pamtce
matky sv neml klnouti.
Jan s tce oddychajcma prsoma naslouchal slovm
tmto, je tak bolestn se ho dotkala, a pece se zim-ninou
dychtivost ssl kad slovo se rt staeny a nehodlal dve
ustati, dokud cel minulost jeho mu odhalena nebude.
A ty's ji nevarovala ped nebezpeenstvm, jak j v zmku
hrozilo; ty, ptelkyn jej jedin? vypravil ze sebe hlasem
stsnnm, v nm ohlas vitky se ozval.
Veruna zavrtla na ta slova smutn hlavou a odvtila:
Ptelkyn jsem j byla, jako e Bh nade mnou! Le co
mohla jsem pro ni initi pod zvorou atlavy?
temnma zrakoma, v nich dsn ohe plpolal, pohledla
na Jana, jakoby jej za vitku jeho krati chtla.
A kdy jsem zase na svobod se octila, nebyla ji Marie
nevinnm kvtkem, jak jsem byla opustila; skltil je vichr
nenvistn a veta bylo po krse a spa-nilosti jeho. Marie
neodolala svdnm slovm direktora, jen proto byl slinou
dvu v zmku podrel, aby ve vnadch jejch se mohl kochati,
kterch mu star a eredn manelka jeho, sestra superiora
reckho, poskytovati nemohla. A kdy jsem opt ptelkyni
svou po dlouh vazb sv spatila, bylo netst jej u
dokonno, a ped celm svtem je skrvati musila.
Direktorova manelka byla prav draice a jen j se Martin z
Lauterbachu skuten bl, by i tokm veho svta byl se s
drzm elem opral. Ped n musil hn pomr jeho k Marii
ukrvn bti, a neastn sveden dvka musila se vem
rozkazm jeho podrobiti. Byla bezvldnm strojem v rukou
346

jeho a od celho svta jsouc oputna, nesmla se niemu

protiviti, co vilnk onen k zatajen hchu svho zadil.
Po t se staena opt odmlela a sklonivi hlavu strala s lc
hok slzy, je se j z vyprahlch o pi pomnnce na
neastnou druku mld inuly.
Jan zakryl obliej rukama a bolestn vzdechy se z prsou
jeho vydraly. Tak hrab pork nemohl hlubok pohnut nad
dsnm zjevenm tmto utajiti a t star Chvojka slzy po
osmahlch lcch svch kanouti nechval.
Po njak pestvce jala se Veruna opt dle vypravovati:
J stavla se lenou, za jakou mne lid povaovali, a
zdajc se takto bti nekodnou, mohla jsem dochzeti do
zmku, kde Marie s krutm osudem svm se mi svila a j j
tchy dodvala. Neastn dvka ctila se matkou a nyn ji
musil svdnk jej ped sldivm zrakem manelky sv ukryti.
Odeslal ji do che k matce jej a tam mla dobu svou
oekvati. V chi tto, na konci ddiny Bokoue lec, a
kam tehd jet Nov les dosahoval, trvila Marie svoje dny v
plnm zti, ani by kdo z lidu byl jen vzdlen stav jej tuil.
Slep matka, chorobou svou na lko poutan, byla povdna
dcei sv za starostlivost jej, jakou j v poslednch dnech
ivota jejho vnovala. Neetla ovem v och neastn dcery
sv rav onen zrmutek, jemu Marie denn vce podlhala, a
jen j jedin v tch dnech ji tila, a i to pouze potaj se mohlo
dti, nebo ha-nebnk onen i mn pstup do che Mariiny
zakzal, aby tm bezpenji na proveden zloinu svho mohl
pomleti a ve k nmu pipravovati.
A toho bdnka zem jet nos! Jeho mli bychom dle
sanovati? zvolal dsnm hlasem hrab pork. Mra zloin
jeho je naplnna, tto noci jet mus zhynouti!
A v stranm pohnut mysli zdvihl pravici do ve, jakoby
Boha za svdka bral k vykonn pomsty sv.

347

Nebylo pochybnosti, e kop hrob vlastnmu dtti.

348

Nikoli, pane a miste mj! odvtil Jan temn. On zhyne,

vak dve i vy muste zlobu jeho v cel rozshlosti seznati,
jakou byl rod v skltil, a m dle jet na mn se provinil!
Co hrznho jet uslym? i nen zloin tch
nejstranjch dosti?
Obr svj sluch kovovm pancem, pane mj, ozvala se
opt Veruna; usly vci jet hroznj, nad nimi sama
proda se zardv, a pece jich tento vyvrhel lidstva byl
schopen!
Pak nstrojem budeme spravedlnosti Bosk, kdy
spravedlnost lidsk v tto zemi tak dlouho beztrestnm jej
nechvala, vzkikl vniv hrab pork, podobaje se v
okamiku tomto mstcmu duchu, jen na zemi sesln byl, aby
trestajc spravedlnosti vy zadost uinil.
S hrzou pohleli na vickni ptomn a sklonili ped nm
ela, velikost posln jeho poznvajce. Jan opt spatoval v
nm v dob tto vemohoucho nejvyho velmistra tajemnho
du, jak se mu byl v podzemn sni loe Praskch zednv
zjevil a jeho kynut a hlasu tiscov v pokoe a v bezmezn
oddanosti poslouchali. Nebyl to vce lovk, byl to velikn,
jej nemohla prost mysl lidsk pochopiti, a ped nm kad
bezvoln v prachu se musil koiti.
Mluv dle, eno, chci vecky zloiny netvora toho
seznati, bych podle nich mru trestu jeho stanovil! zvolal
velitelskm hlasem k staen, kter s hlubokou ctou ped nm
se sklnla.
Nastala noc, kdy ptelkyn m mla se matkou stti,
poala pervanm hlasem na vyzvn toto opt staena. Byla
to noc 21. listopadu 1750.
Hlasit pn vydralo se z prsou Janovch.
Tak star Chvojka chytil se za prsa, jakoby boui v nich
zuc chtl utlumiti, je spomenutm stranho toho dne v nm
byla vzbuzena.
J oekvala osudn'tento okamik, mluvila Ve-runa
349

dle, s vrazem nejhlub trpnosti na Jana pohlejc; vak k

chi Mariin jsem se nesmla bliti, nebo tam vrn sluha
direktorv a osnovatel jeho zloin, psa Bartk, stl na stri,
aby nikdo nezvdl, co stranho bude v chi na pokraji
Novho lesa konno.
,,To druh onen bdnk, jen v zajet naem se nalz?
tzal se hrab pork.
Tak jest, pane; i jej nesm spravedliv trest minouti!
odvtila staena a v zraku jejm zapll divok ohe
pomstychtivosti.
Bh tresce i nstroje zloincv, neujde ani on osudu
svmu! zvolal hrab s temnm nzvukem, v nm veker
zloba jeho se zraila. Mluv dle!
Na pokraji lesa v stnu mohutnho stromu jsouc ukryta,
pozorovala jsem ve, co se kolem che Mariiny dalo. Jasn
ze msce dovolovala mi vecko vkol rozeznvati. Za
nedlouho spatila jsem bliti se dv osoby k chi, z nich
jedna druhou za ruku vedla. Poznala jsem direktora, kter
slouil za prvodho entin neznm, je mla oi tkem
zavzan, Bartk se k nim pipojil a pak vickni ti do che
vstoupili. J se piplila kol plotu a k oknku Mariiny
komrky, to ale bylo opatrn zabednn, take jsem nieho
zti nemohla, co se uvnit dje. Slyela jsem jen bolestn
stenn, je pozdji v dsn vkiky se promnilo. Osudn
okamik nastal, neastn ptelkyn m stala se matkou, nebo
hned na to jsem prvn pl novorozente zaslechla.
Veruna pohledla pi slovech tchto na Jana a zraky hrabte
porka rovn bezvoln se po nm obrtily. Mladk podobal se
kamenn soe a ani nejmen hnut neprozrazovalo v nm krut
boj vnitn, jak jej pi len tomto ovldal.
Hned na to ale nastalo v komoe hrzn ticho,
pokraovala Veruna dle, a ducha mho se zmocnilo stran
tuen. Slyela jsem vrznouti dve u che a hned na to Bartk
onu entinu opt se zavzanma oima odvdl. Jen st jsem
350

se sldivm zrakm jeho za plotem ukryla. Kdy byl zmizel,

vrtila jsem se opt na sv stanovisko na pokraji lesa a
oekvala dobu, kdy i direktor z che odejde, abych j
ptelkyni sv pispeti mohla. Dlouho nepichzel, srdce m ji
se chvlo zkost a obvala jsem se nejhorho, an tu konen
plivm krokem ped ch se objevil a pozorn po celm
okol se rozhlel. J nespustila s nho o a k zden svmu
jsem spatila, e na mst ke Kuksu zamil pmo do Novho
lesa. Schoulila jsem se za stromem a v zi msce mohla jsem
dobe jeho pern bledou tv pozorovati, nebo sotva pt
krok vzdl ode mne se ubral. Tu tak jsem spatila k uleknut
svmu, e pod p nese cosi v blm rouchu zaobalenho, co
tlu dtte se podobalo, ruka Jeho pak se o r podprala.
Napnutost t mu v jeskyni doshla nejvyho stupn,
Jan sotva dchal, nebo tuil u, jakm zloinem se na nm
tlesn otec jeho proheil.
Hrzn mylenka mi projela v okamiku tomto mozkem;
bylo mi nejinak, ne jako bych vraha vlastnho dtte vidla
kolem sebe kreti. Srdce mi prudce tlouklo, tak e jsem je
nsiln utlumovati musila, aby snad tlukotem svm ptomnost
mou neprozradilo. Bylo mi ji dokon zjevno, co stran tento
mu obml. Co nejpozornji plila jsem se za nm a do
prosted Novho lesa, kde v stri jedn zastavil, bm sv na
zem sloil a lopatou jmu vyhazovati poal. Nebylo
pochybnosti, e kop hrob vlastnmu dtti vak dt toto
jet ilo!
ilo? zvolal uden hrab pork, nebo jej byla prost
slova staeny velice dojala.
Ano, dobe jsem zaslechla v krytu svm pn jeho.
Nebylo u pochybnosti, e za iva zakopno bti mlo. V
nkolika okamench byl zlosyn se svou prac hotov, dt bylo
do jmy vhozeno a hned na to zahrabno, tak e ani stopy po
nsilnm inu tomto nezstalo. Jak muka jsem v okamiku
tomto vytrpla, nelze mi vyliti. Duch mj podlehl takka
351

lenstv, pece ale mylenka mne ovldala, e snad ubohmu

ervu ivot zachrnm, a vrah jeho s msta stranho zloinu
svho se odebere.
O eno lechetn, mluvil pervanm hlasem Jan jakoby
k sob, kterak se ti za obtavost a lsku tvou odmnm!
Tys byl synem m ptelkyn, odvtila staena, a za ni a
dtko jej bych byla vlastn ivot obtovala.
Hrab pork poal v nejhlubm rozechvn mysli po
jeskyni pechzeti. Bylo zjevno, e dsnmi mylenkami se
zan.
Jako Kain po zavradn belovu, poala tichm hlasem
Veruna opt vypravovn svoje, ubhal vraednk dtte svho,
a kdy posledn kroky jeho zanikly, vrhla jsem se jako len
na zem a v nkolika okamench vyhrabala jsem z nakypen
pdy novorozen, kter rukou otcovou tak bdn zhynouti
mlo. Vdechovala jsem mu sty svmi nov ivot, a Bh
odmnil snahu mou, dtko poalo opt k sob pichzeti a brzo
jsem i hlas jeho zaslechla. Bylo zachovno a j radost jsala,
e se mi podailo stranou vradu tuto pekaziti!
Jan musil se o stl opti, nebo zchvat mdloby se o nho
pokouel a s nejkrut bolest vypravil ze sebe:
Dle, dle! Nech hrznou noc narozen svho dokon
seznm!
Pak spchala jsem k Marii, ale v chi jej nov hrzn
spaten mne oekvalo.
Jak? nebylo jet na jednom zloinu dosti? tzal se v
zachvn hrab pork.
Marie leela na loi svm mrtva! vydechla Ve-runa ze
sebe hlasem nesmrn dojatm.
Matka m mrtva! vzkikl Jan a zastel si opt lce, po
nich hork slzy kanouti poaly. Dojem zprvy o smrti matky
jeho byl tak mocn, e bezvldn na idli upadnul a star
Chvojka mu ku pomoci pispti musil. Teprve po del dob
piel neboh mladk opt k sob, aby dal vypravovn
352

Verunino vyslechnouti mohl.

Ano, neastn ptelkyn moje byla mrtva, jala se ena
dle vyprvti; zda ivot dtka svho ivotem vlastnm
zaplatila, zda smrt jej zloinnm spsobem pivodna byla
o tom jen Bh me rozhodnouti!
Nastalo dsn mlen v jeskyni po tomto vylen hrznho
vjevu. Vichni byli zamstnni mylenkami nad krvavm
obrazem, jen tu ped oima jejich z minulosti odhalen byl a
jeho zloiny vysokm hlasem o pomstu volaly.
A co dle nsledovalo? peruil konen hrab pork
mlen toto.
Jako rozumu jsouc zbavena stranmi udlostmi on noci
nevdla jsem, co poti s nemluvntem, jemu matka byla
zemela a je vlastn otec byl zhub obtoval. Nebylo mi
tajno, e direktor se nesm nieho dovdti o zachrnn
zakopanho novorozente, ne-mla-li jsem pomstu jeho
poznovu vyvolati, a tak dlouho jsem pemtala, kterak dt pi
ivot zachovati a zrove ped pronsledovnm krkavho
otce jeho je zachrniti. Tu Bh mi vnuknul mylenku, e
spomnla jsem sob na rychte Hradiskho, jeho manelka
prv tak slehnut oekvala. Bez mekn jsem spchala do
Hradit, nebo jen u Chvojku mohlo se novorozenti potebn
pe dostati. Oekvn m mne tak neskla-malo; Chvojka
ujal se dtka ptelkyn m co svho vlastnho, emu zvltn
osudn shoda jet napomhala le nyn nech lechetn ten
mu sm vypravuje.
Mlad Chvojka pistoupil k pstounovi svmu a mlky jej
obejmul. Nejhlub vraz dk spoval v nmm hnut tomto,
je pevilo vecka slova sebe vmluvnj.
Pak ujal se star rycht Hradisk slova prav:
Ano, bylo to osudn zen Bo, nebo on noci, kdy
Veruna s dtkem nebohm do mho statku vstoupila, porodila
manelka moje mrtvho synka a v bolestech svch posud o
tom nevdla, e Bh ivho plodu j nedopl. Tu jako posel z
353

nebes bylo mi novorozen ono do domu pineseno a j

spatoval v tom jen prst Bo, abych neastnho tvora onoho
se mohl ujmouti. Manelce sv jsem vloil tedy iv dtko v
nru a ona a do smrti sv za vlastn plod svj je mla. Cel
ostatn svt se rovn domnval, e Jan je mj syn, a jen jedin
Veruna o pravm stavu vc vdla, aby po dvaceti pti letech
dnes jej odhalila.
Po slovech tchto pistoupil hrab pork k Janovi a poloiv
mu pravici na rameno, zvolal:
Nue, zn nyn pvod svj, pteli, zn i zloiny mue
onoho, jeho bys otcem svm nazvati ml, jen ale smrti t
obtovav, navdy prva otcovskho nad tebou pozbyl. Nyn
nastv doba odplaty a spravedliv soud stihne bdnka, jen
tak mnohonsobn proti lovenstvu, proti zkonm Boskm
a lidskm byl se provinil!
Ano, spravedliv trest jej zastihni! odvtil temn Jan.
Neznte jet dokon jeho zloiny! vzkikla nhle
vnivm hlasem Veruna a vzchopila se stelhbit s kamene, na
nm dosud byla sedla.
Co nen mra jeho jet doplnna? zvolal v ustrnut
hrab pork.
Znte zloin onen, kterm byl s to dvku Marii za svou
dceru vydvati? tzala se s podivnm vrazem staena.
Nebyla ona nikdy dcerou jeho!
Ano, ote, obrtil se Jan na slova tato k starmu
Chvojkov, i toto tajemstv nen posud odhaleno, kte-rns
mne u jednou byl tak dsn pekvapil.
Slova m tehd byla pravdiv, odvtil klidn star
rycht, Marie nen dcerou direktorovou.
A co ti ble o pvodu jejm znmo? Nyn mus vecka
tajemstv mezi nmi pestati! zvolal Jan v zchvatu
zimninm, jen ovem pomrem jeho k Marii se vysvtliti dal.
Na to seta Veruny, nebo od n jsem se o tom dovdl, e
direktor nen otcem Marie. Ona tehd jet v zmku
354

Kukuskm se nalzala.
Jan se obrtil s tzavm pohledem k staen.
Ano, ano, kvala tato hlavou, Marie nen dcerou jeho,
jak jsem zlosynu tomu ji o Tech krlch v panskm dom
byla v ui zahmla!
Toho jsem byl svdkem, odvtil Jan, vak posud jsem v
plnch tmch o pvodu jejm.
Tot i j ci musm, synu mj! znla odpov
Veruny. Vm tolik jen, e cizho jest pvodu, vak rodie
jej jsou mi neznmmi, a matku jej jsem na Kuksu byla
spatila.
O Boe, kterak svtla dosci v temnosti tto? zvolal Jan a
zalomil rukama.
Co nem direktora a nstroj jeho v moci sv?
O, j pinutm je k vyznn a by bych krev z nich po
kapkch ml cediti! vzkikl Jan a chtl se hnti do zadn
chodby, je z velk jeskyn dle do podzem vedla.
Veruna vak jej nhle zadrela pravc:
A z onch papr, je jsem direktorovi byla uzmula,
nevysvtalo nieho o pvodu Mariin?
Jan-se zastavil a pohlednul na hrabte porka, jen byl v
dren onch papr, mezi nimi tak znm nm ji padlan
postupn listina hrabte Frantika porka se nalzala.
Ten zavrtl hlavou.
Z listin tch nieho nevysvt o pomru takovm,
odpovdal hrab dle; nezdaj se to bti vecky tajn papry
onoho bdnka.
V tom jakoby nhlou mylenkou pojat, udeil se Jan do ela
a zvolal:
O, j jsem tak u vyjeven nad stranmi zvsty tmito, e
jsem na ostatn papry mohl zapomenouti! Zde jest ve, co v
nejtajnjch krytech kabinetu direktorova se nalzalo!
A pi tom vyal ze zad balk listin, kter byl v panskm
dom k sob vzal.
355

Hodil balk na stl a vyletlo z nho mnoho listin a papr

ve form dopis sloench.
Se zimninm chvatem poal je ihned s hrabtem porkem
prohleti.
Tento posledn pemtal v dopisech a, kdy do jednoho
ble nahldl, zvolal v nejvym pekvapen:
To rukopis mho nebotka otce!
Vickni s nemen zvdavost na hrabte pohleli, v jeho
oblieji pi neoekvanm shledn tomto nejrznj dojmy se
zraily.
pork chopil se opt jinho dopisu, v nm tot psmo
nalezl.
Ano, nen dn pochybnosti vce, mluvil polohlasn a v
nejvtm rozilen sm k sob, to jsou listy otce mho; a
nepodepsan, pece je dokon poznvm, jakoby m vlastn
byly!
Tuto opt nkolik podobnch list, pane hrab, pravil Jan
a podval je hrabti porkovi.
Tento dychtiv se jich uchopil a zbn v n nahldnuv
zvolal:
To cel sbrka dopisv otce mho! Jak tajemstv mi z
nich vysvitne?
A komu jsou nadepsny? tzal se mlad Chvojka.
Ani jedin nen nadepsn, odpovdal hrab a poznovu se
v listech pemtal; oblky zdaj se vesms peliv odstranny
bti.
A skuten tomu tak bylo, ani jedin nadpis list tchto
nebyl nalezen.
Snad z obsahu jejich vysvitne, komu vlastn nleely,
podotkal Jan.
Hrab ji tak usedal v keslo a jal se v dopisech sti. Oko
jeho tkalo po drahm psm otcovu, ale ji z prvnho dopisu
seznal hrab pork, komu listy tyto svdily.
To dopisy otcovy na matku mou! vzkikl vniv a
356

vyskoil zase z kesla, jakoby seznn toto nejvnitrnj bytosti

jeho bylo se dotklo.
V tom padl zrak jeho na starou Verunu, kter jaksi
spokojen hlavou kvala a nesrozumiteln slova k sob eptala.
Ty v nco bliho o tch listech, eno? zvolal hrab a
pikroil ped samu staenu.
Tuila jsem, e to byla hrabnka porkov, a tuen m
mne nesklamalo! mluvila vce sama k sob, ne aby na otzku
hrabte porka byla pmo odpovdala. Zraky moje mne
nemlily a duch mj v tuen svm mne nesklamal!
Ty's vidla matku mou, a zde v tto krajin? tzal se
hrab pork tesoucm se hlasem. Mluv, rychle mluv, a
nenechvej mne dle v nejistot o osudu matky m, jen
zvltnmi nehodami a dosud mi zstval tajnm!
Ano, hrabnka porkov byla na zmku Kukuskm,
odpovdala Veruna, a mimo mne a direktora nikdo tuiti
nemohl, jak vzneen pan pod prostm rouchem se ukrv.
Kterho roku to bylo? tzal se dychtiv hrab pork.
Veruna po njakou dobu pemlela a pak odpovdla:
Bylo to ped sedmncti roky, tedy roku 1758, kdy Pruci
za sedmilet vlky nejhe v na krajin dili.
O pak nen dn pochybnosti vce! zvolal hrab pork.
as pln se shoduje.
Pak obrtil se k ostatnm a doloil:
Otec mj musil tehd prchati z Ruska ped sthac rusk
csaovny Kateiny a vypravil cho svou jinou cestou na tk,
ne kterou sm do Berlna se ubral. Matka m spchala s
dcerukou sotva rok tajc pes Slezsko a Cechy k
Dranm, tu ale stopa jej se navdy ztratila, a to tm vce,
an neastn otec mj dle po n ptrati nemohl. Byl na tku
svm zajat od ruskch kozk a jakoto neptel a protivnk
rusk despocie zavezen na Sibi, odkud vce se nevrtil. Listy
tyto zaslal matce m, kdy ona ve Varav po cel rok sdlila,
kdeto on sm v Petrohrad ve prospch du freimaurv
357

psobil. To cel sbh krutch osud, je neastn rodie m

stihly a zde teprve psmo jejich pede mnou rozeeno le!
Zde ml jsem najti stopy po matce sv, kterou co hoch
nedospl jako zemelou jsem hoce oplakval!
Bohuel, mti tvoje, pane mj, vce mezi ivmi se
nenalz! ozvala se Veruna pohnutm hlasem. Slzy tv
platily skuten jen pamtce jej!
Zemela tedy? zvolal s vrazem nejhlub bolesti hrab
pork a skloniv hlavu na prsa, marn se snail ukryti slzu,
kter se mu z oka byla vydrala.
Dlouho mlel a jen boun pohybovn prsou jeho svdilo
o velkm dojmu, jak na tato zprva byla uinila.
Pak nhle obrtil se k Verun a hlasem zcela zmnnm se
j tzal:
Me mne k hrobu jejmu uvsti?
Odpov na hbitov Kukuskm; j hrob jej po celou
tu dobu oetovala.
Dky tob, eno; sluba tato bude ti hojn odmnna. Le
nyn sdl mi ve, co v o neastn matce m a jejm pchodu
do Kuksu.
Bylo to na podzim, poala Veruna vyprvti, kdy se po
krajin na zase roznesla povst, e Pru-ci na ns thnou od
Broumova a e se chtj u Jarome tborem poloiti. Z krajiny
Broumovsk tak skuten pichzelo mnoho uprchlk a tak
na Kuksu se vecko k tku do les chystalo. Sm direktor
chtl druhho dne do kraje odjeti, kam jej jesuit ret u
dve byli pedeli. Pozd v noci tho dne zastavil ped
zmkem chatrn povoz, v nm pan s dtkem sedla. Vozka
dal direktora, aby sml v zmku penocovati, nebo pan jeho
na tku jsouc ped vojskem, roznemohla se tce, e ji pro
nebezpe ivota dle vzti nemohl. J stla nedaleko povozu,
v nm na smrt bled pan bez vldy leela a k n dtko jej
nadarmo ruinky sv vztahovalo. Hned pi prvnm pohledu na
neastnou pan pravil mi jaksi vnitn hlas, e to dma, ku
358

kter jsem zvltnm jakmsi citem poutna, a jsem si cit

tento vysvtliti nedovedla. Puzena tajemnm tmto hlasem,
spchala jsem k vozu a sejmula dtko plac, as jednoron
dvtko, abych je do teplho pokoje odnesla. Direktor
mezitm po dlouhm zdrhn pivolil, aby nemocn pan pes
noc v zmku se ubytovala, nae ji do pokoje odnesli, kde u
dtko jej pod p mou odpovalo. Neastn pan upadla ve
mdlobu a dlouho jsem ji nemohla k sob pivsti. Potstilo se
mi to s Bo pomoc ale pece, vak byla tak slab a vyslen,
e ani slova pronsti nemohla. Podala jsem j nkter ze svch
lk, nae v hlubok spnek upadla.
S vdnm vrazem pohlel hrab pork pi prostm
len na staenu, kter tak velkch zsluh o matku jeho a dtko
jej byla sob zjednala.
J mezitm ukonejila tak dtko, pokraovala Veruna
dle, a drc je na kolenou, spatila jsem na krku jeho viseti
medalion, pi jeho spaten jsem pekvapenm vykikla.
Vdala jsem ho ped lety v Kuksu na krku mladho hrabte
Ferdinanda, a nyn tak neoekvan mi zase na oi piel.
Sejmula jsem ho dtti s krku, abych jej ble prohledla, v tom
ale veel do pokoje direktor, prav, e Prusov byli u Trutnova
poraeni a e tedy selo s obmlenho tku. Pak jal se
prohleti tlumok neznm pan, v nm mnoho papr se
nalzalo. Sotva e v n byl nahldnul, pozorovala jsem nhlou
zmnu v jeho tvi a hned na to s vtznm pohledem po
nemocn se ohlednul, kter na loi svm bez vldy leela. J ze
strachu ukryla medalion dtte u sebe a hned na to mi kzal,
abych se odstranila a vce se u nemocn objeviti neopovila.
Tajn hlas mi pravil, e bdnk ten zase na njak zloin
poml.
A onen medalion, zachovala jsi jej snad u sebe? tzal se
hrab pork.

359

spatila jsem na krku jeho viseti medalion.

360

Zde jest, pane mj, nle nyn tob, jako u v mld ti byl
nleel! odvtila Veruna a vyavi ze zad mal zlat
medalionek, podvala jej porkovi, kter rychle prohleti se
jej jal.
Ano, je to pamtn penz se znakem na rodiny! zvolal,
kdy jej byl podrobn ohledal. Matka m jej sejmula s krku
mho, aby jej novorozen dceruce sv na krk zavsila, nebo
medalion ten byl v na rodin za talismana povaovn. Nen
pochybnosti dn vce, e to byla mti moje, je na zmek
Kukusk se byla uchlila.
Tak j jsem nyn o tom pevn pesvdena, pane mj!
odvtila Veruna.
A co dle nsledovalo? tzal se zrznnm hlasem hrab
pork.
Nemocn pan upadla v tkou nemoc, z n vce
nepovstala, odvtila smutn Veruna.
Mysl, e snad zloinem jeho skonala?
To nemyslm, pane mj; neastn pan byla nad mru
chor, kdy do Kuksu pijela, a smrt jej zdla se
nevyhnutelnou bti.
A dtko jej?
Direktor je za sv pijal a s neobyejnou u nho lskou o
n peoval. Po ase poal je za sv vlastn vydvati a brzo cel
svt tak se domnval.
Ona dvka, je za dceru jeho povaovna byla, jest tedy
Jest dcera hrabnky porkov, matky tv, pane mj, a
tud sestra tvoje!
Hlasit vkik vydral se z prsou Jana, jen lce rukama sob
zastel.
Hrab pork pikroil k soudruhu svmu a objav jej
ptelsky zvolal:
Ano, jest to sestra moje, ty vak bude bratrem mm!
Blahoem hodin, kter mi sestru navrtila a bratra
zjednala!
361

Jan vrhl se se vzlyknm na prsa jeho a pro nesmrn

pohnut sv nemohl ni slova ze sebe vypraviti.
Veruna i star Chvojka slzy s lc strajce, takt v
nejvtm pohnut na oba mlad mue pohleli.
Le kde jest sestra moje, abych ji na bratrsk srdce svoje
pivinul? zvolal pork, kdy z objet Janova se byl vyvinul.
Tuto ji u Veruna pivd! odvtil star Chvojka a
ukazoval na staenu, kter mezi tm v druh oddlen podzemn
byla odkvapila a s Mari do jeskyn se navracela.
Sestro moje! sestro milen! vzkikl hrab pork a vele
objav pekvapenou dvku, pitisknul j na prudce tlukouc prsa
sv.
Krtkmi slovy byla Marie uvdomena o pravm pvodu
svm a o rodich vlastnch, nae ostatn vysvtlen
nsledovalo; Marie byla u dve na shledn toto od Veruny
pipravena, a nyn nsledoval vjev nejist lsky a radosti,
kter po tak mnohch trapnch dojmech jen blaze na mysl
vech ptomnch musil psobiti.
Marie byla radostnm shlednm tmto vecka bez sebe,
nemohla dosti otzek klsti bratru svmu a po dlouh dob
nejistoty a zrmutku opt cele radosti a rozkoi z tak
nenadlho shledn se oddvala. Jen pamtka na neastn
rodie jej byla s to radost tuto kaliti, ale i tu hrab pork
potnmi slovy se k n obrtil a lsku nepoznanch rodiv
nekonenou lskou svou j nahraditi sliboval.
Duchov otce naeho i matky na pohlej na ns zajist
v tuto chvli s vin nadhvzdnch, zvolal hlasem velebnm,
uchopiv jednou rukou Marii, druhou pak Jana za ruku, a
ehnaj zajist nm, kter ruka Bosk k tak krsnmu
okamiku svedla. ehnaj i lsce va, rovn jako j j
ehnm, aby nm byla zrukou krsn budoucnosti!
Vloil ruce obou dohromady a doloil chvjcm se hlasem:
Bh spojil srdce vae, lovk je nesm rozdvojiti! Marie,
drah sestro m, pijmi snubn polben milence svho, jej s
362

hrdost bratrem svm chci nazvati!

Nevslovn vkik nejvy radosti a lsky vyvinul se z
prsou obou milencv a v tme okamiku ji leeli sob v
objet, na ostatn svt zapomnajce. Nejtajnj pn jejich
bylo vyplnno, nov krsn svt poal se jim po tolikerm
bolestnm zkouen otvrati.
Hrab pork vloil ruce na hlavy milencv, jakoby ehnaje
svazku jejich, jen za tak osudnch okolnost uzaven byl.
Pozdvihl oi vzhru a zdl se svolvati ehnn otce i
matky na dtko jejich, kter opt blah pomnnce na n zskno
bylo.
Nyn nech Pn mne k sob povol! zvolala nadenm
hlasem star Veruna a sepjala ruce. Oi m vidly vtziti
pravdu a lsku, te rda ivot svj dokonm!
A poklekla na zem polohlasn velou modlitbu k nebi
vyslajc.
Star Chvojka nsledoval pklad jej a s nejv pohnutm
duchem modlil se za vychovance svho, kter tak krsnho se
domohl cle.
Dlouho trvalo objet obou milencv, kte v nebi blaha se
nalzali a jim ve toto jen takka snem bujnm bti se zdlo, z
nho se kadm okamikem obvali bti vytreni.
Hrab pork s vrazem nekonenho tst a spokojenosti
pohlel na skupen osob tchto, kter odhalen tak mnohch
tajemstv navdy bylo k sob pipoutalo. Velik mylenky
tkaly duchem jeho, kter za krtko jej opt v obor skutenosti
a ptomnho svta uvedly.
Mezi nmi je nyn ve vyrovnno, peruil konen
posvtn mlen, je dosud v jeskyni bylo panovalo, vak
zbv nm jet vyrovnati se s padouchy, kte proti matce m
a matce tv, Jene, tak velice se byli proheili. Doba odplaty
nastala, nyn pon mj kol soudcovsk. Odvedi, lechetn
staeno, Marii v tulek jej; vy, ptel moji, pak dal rozkazy
moje vyslechnte.
363

Polbil sestru svou v elo a odevzdal ji Verun, kter z

jeskyn ji odvdla.
Marie s pohledem plnm lsky s milencem a bratrem svm
se rozlouila.
Jan a star Chvojka osamotnli s hrabtem porkem v
jeskyni.
V dob jedn hodiny nech je selsk gubernium zde
shromdno, pravil k nim tento; dn soud nech nad
osudem vinnkv rozhodne!
Jan chtl slova se uchopiti, le hrab velitelskm spsobem
mu pokynul a mladk vidl ped sebou opt vemohoucho
velmistra du zednskho, jeho rozkazu musilo slep
vyhovno bti.
S nmm klonem vyel se starm Chvojkou z jeskyn,
aby rozkaz velmistrv vyplnil.
Hrab pork zstav o samot, pohil se v prohlen
papr direktorovi uzmutch.
V. ODPLAT A MSTITELOV A.
Netrvalo ani hodinu a lenov selskho gubernia byli ji v
jeskyni pohromad.
Oba Chvojkov byli se co nejrychleji o to postarali, aby
shromdn v nejkrat dob k tajemn schzi se selo, o
jejm elu jim sice jet nic bezpenho znmo nebylo, avak
ze slov hrabte porka se toho aspo sten domysliti mohli.
Tak dostavil se purkrab Nvlt a s nm ostatn lenov
gubernia, toti mimo starho Chvojku jet Ne-moick rycht
Ryav a sedlci Rezek a Durych.
Vickni zvdav pohleli na hrabte, kter prv byl
jakousi listinu dohotovil a pchozm kynul, aby se kolem stolu
rozsadili.
Na oblieji hrabte jevila se velk vnost a kad ctil, e
364

cosi dleitho v neobyejn tto schzi jednno bude.

Kdy vickni se usadili, zapoal hrab pork vnm
hlasem:
Svolal jsem vs, ptel, v mimodnou tuto hodinu,
abyste seznali, jak velkch zloin jest lovk schopen, kdy o
ukojen cht jeho se jedn, a kterak dovede drzou nohou
lapati vecka prva lidsk i Bosk, jen kdy slep vni i
ziskuchtivosti sv hovti me. Povaujte se nyn za soudce
zloin tchto, kter by navdy byly zstaly ukryty ped
trestajc spravedlnost lidskou, kdyby Bh sm nebyl mne
uvedl ve sted v, abych zbavil vs hanebnho jama
dosavadnho a potrestal vinnky, kte nejhrznjmi zloiny
jak na vs, tak i na rodu mm se byli provinili. Seznejte tedy
osnovu hch tchto a bute psnmi soudci jejich, jako
toho dle mry sv zasluhuj.
Pak obrtil se ku starmu Chvojkovi a pravil: Pivete
sem ped soud zajatho psae direktora
Hradiskho.
Star Chvojka povstal od stolu a odeel do zadn chodby,
kde oba zajatci ve zvltnch kobkch dreni byli.
V celm shromdn panovalo dsn ticho, jen v oku
Rezkovu zaleskla se ze pomstychtivosti, nebo tuil, e nyn
zastihne oba nenvidn zajatce osud, jak u dvno jim byl
pl.
V nkolika okamench navrtil se star Chvojka, pivdje
s sebou chvjcho se psae Bartka, jeho ruce na zad svzny
byly.
Sotva e byl psa ped shromdn vstoupil a seznal, o se
tu asi jednati bude, ji tak pnlivm hlasem ku hrabti
porkovi se obrtil:
Nejmilostivj pane, j nejsem nim vinen; j musil vdy
jen rozkazy direktorovy vykonvati!

365

V nkolika okamicch navrtil se star Chvojka pivdje chvjcho se

psae

366

Nejste jet o niem tzn a ji k vin se piznvte,

odpovdl psnm hlasem hrab pork.
Vecko odhalm, nejmilostivj pane, vecko, volal
zase Bartk s zkostlivou rychlost; jen se mne vyptvejte, j
vecko odhalm, co ten bdnk kdy provinil.
To tak od vs oekvm, nechcete-li postaven sv
zhoriti, znla odpov hrabte porka.
Pak vyal z papr na stole lecch znmou nm ji
padlanou postupn listinu hrabte Frantika porka a ukzav ji
psai, zvolal vysokm hlasem:
Znte tuto listinu?
Psa nahldnul ble do listiny a okamit rozlila se
hrobov bledost po lcch jeho.
Znm ji, milostiv pane, blbotal slabm hlasem a na
celm tle se tsl.
Jak jest vznam listiny tto? tzal se dle hrab pork.
Tou byl ddic hrabte Frantika porka o panstv
Hradisk pipraven.
Jakm spsobem povstala?
Pan Martin z Lauterbachu ji v reckm kltee jesuit
padlal.
K jakmu elu?
Aby panstv Hradisk se dostalo du jesuitskmu.
Piznvte tedy, e syn hrabte Frantika porka byl
zloinnm spsobem o ddictv svoje oloupen?
Ano, musil panstv svoje jesuitm odevzdati.
Kdy povstala listina tato?
Bartk po njakou chvli pemlel.
Teprve rok po smrti hrabte Frantika porka, pravil pak
pevnm hlasem.
A pvodcem jejm byl?
Jedin Martin z Lauterbachu, v jeho slub jsem se
tehd nalzal. V jeho mozku se vylhla ta hanebn mylenka,
aby se na nepteli svm, mladm hrabti porkovi, mohl
367

pomstiti. Superior mu mimo to zaruil ad direktora na

panstv a tak hrabte o ddictv jeho pipravili.
Panstv Hradisk pelo tedy podvodnm spsobem v
dren jesuit reckch?
Tak jest, nejmilostivj pane, nebo tato listina byla
podvrena, an hrab pork byl nejvtm protivnkem du
jesuitskho, kter mu cel ivot byl ztrpil. Nemohl jim tedy
nikdy tak velkolep odkaz uiniti.
Nejvt uasnut se jevilo na tvch onch mu, kte o
tomto sbhu dosud vdomosti nemli. Nejvt pohnut pak
zprva tato spsobila v sedlku Rezkovi, kter ji ji chtl
ustrnut svmu nad takovmto hanebnm podvodem rznm
zaklenm uleviti, ale jedinm pohledem hrabte porka
varovn jsa spolknul lu svou, kter v nm tak prudce kypla,
a jen jzlivmi zraky na psae vnitnmu vzteku svmu
vyhovoval.
A vy maje znmost o zloinu tomto pece jste po celou
dlouhou dobu mlel? tzal se zase psn hrab pork Bartka.
Nejmilostivj pane, mn bylo vyhroovno tresty
nejpsnjmi, kdybych se opovil zloin ten vyzraditi,
odpovdal zkostliv psa; j byl jen bdnm nstrojem, a kdo
by se byl sml tehd vemohoucm jesuitm opti?
A pohlel pi slovech tchto na soudce sv, jako by se u
nich dotvrzen vroku svho dovolval.
Vude ale spatoval jen vn pomsty zancen zraky a
neblah tuen poalo ho naplovati.
Hrab pork sloil osudnou listinu k ostatnm paprm a
obrtil se pak k shromdnm mum.
Zde slyeli jste, jakm spsobem prav ddic hrabte
porka o panstv Hradisk oloupen byl a kdo zloinu tohoto
vinnm se stal, pravil k nim vnm hlasem. Nsledky
bdnho podvodu tohoto jet dle seznte. Pikrom nyn k
dalm vjevm ze ivota Martina z Lauterbachu.
Na to oslovil na smrt ubledlho psae Bartka nsledovn:
368

'

Oloupen ddic musil se odebrati s chot svou a synem

svm ze zmku otcv, aby v cizin v neustlm boji a zpasu
hjil ivota, kdeto lupii [doma z bohatstv jeho tyli. Zloin
tento byl pinou brzk jeho smrti, nebo hrab pork by
nikdy nebyl upadnul v rusk zajet a nezhynul v Sibii, kdyby
hanebn neptel jeho jej nebyli z vlasti vypudili.
Hlas hrabte stal se pi slovech tchto nad mru pohnutm,
a z toho ji kad dovedl seznati, kterak blzce mysli a srdce
jeho tato zleitost se dotk.
Vak bdnci tito nezavinili jen smrt hrabte porka,
pokraoval hrab dle, i cho jeho musila piklemi jejich
zahynouti a i tto smrti mlo ve prospch jejich uito bti.
Podiven v obliejch ptomnch len gubernia stle
vzrstalo.
Pak' nhle hrab pork se obrtil k psai a zvolal psnm
hlasem:
Co vte o smrti hrabnky porkov?
Bartk jevil v prvnm okamiku pekvapen nad nenadlou
otzkou touto.
Nejmilostivj pane, kdy j do zmku Kukuskho piel,
u tam porkv nebylo.
Vy nevte tedy, e cho oloupenho hrabte porka po
letech do Kuksu se navrtila a tam zemela?
Psa otlel s odpovd.
J tedy va slab pamti pomohu! odvtil hrab prak a
povstal s kesla, aby slovm svm nleitho dorzu dodal.
Bartk mon-li jet vce zbledl, kdy velitelskou postavu
hrabte ped sebou spatil.
Pamatujete se, vy vrn soudruhu
direktora
Hradiskho, zapoal tento, na onu noc na podzim roku
1758, kdy direktor Martin z Lauterbachu se chystal ped
Pruky na tk ze zmku Kukuskho?
Psa poal na hrabte otvrati oi a thlm hlasem pravil:
369

Ach ano, nejmilostivj pane, na ten krut as vlen se

pamatuji!
,,Bude vm tedy zajist jet povdomo, e t noci pijela
do zmku Kukuskho chor pan s dvtkem
Vm to, vm! vzkiknul te nhle psa a chopil se nov
pleitosti, aby mohl soudcm ochotnost a pravdomluvnost
svou optn projeviti.
Co vte o tom, vypravujte obrnji!
Byla to mlad hrabnka porkov se svou dcerukou,
kter zase. ped ruskm vojskem ze Slezska utkala.
Z eho jste tak soudil, e to byla hrabnka porkov? i
sama se pan ta projevila?
O nikoli, nejmilostivj pane! Neboh hrabnka skonala
dve, ne jsme se eho bliho o stavu a dtti jejm dovdli,
ale direktor se pak zmocnil jejch papr a vbec cel
pozstalosti, z kter seznal, e to byla cho mladho hrabte
porka, jemu nkdy Kukus a Hradit nleely.
Jsou to snad nkter z onch papr? tzal se hrab pork
a vzav se stolu nkolik dopis, je byl mlad Chvojka z
panskho domu na Hraditi do jeskyn s sebou pinesl, ukzal
je psai, kter hned pi prvnm spaten jich zvolal:
Ano, to jsou ty listy! Vdy jsem musil z nich k nazen
direktorovu vecky oblky strhati a podpisy vykrbati. A pi t
pleitosti jsem seznal, kdo ona neboh pan byla.
Nemete mi ble spsob smrti jej udati? tzal se pork
vznamnm spsobem dle.
Bartk na vyvalil zase oi, nebo zdl se tuiti el otzky
jeho.
Pro milosrdenstv Bo! vzkikl s hrzou nesmrnou.
Snad nemyslte, nejmilostivj pane, e j to byl, kter j
posledn lky podval!
Nyn bylo na hrabti zblednouti, nebo i on hrznmu
vznamu poslednch tchto slov psaovch porozuml.
Ml tu opt nov zloin direktora Martina z Lau-terbachu
370

seznati? Zloin snad vzhledem k vlastn osob jeho ten

nejhroznj.
Co myslte tm podvnm poslednch lk? zvolal
divoce a chopil chvjcho se psae za rameno.
Nu, tch lk, kter direktor on nemocn pan podval a
kter podle mho zdn smrt jej pispily! Direktor byl aspo
inu takovho vdy schopen, kdykoli to prospch jeho
vyadoval!
S hrzou odstoupil od nho hrab pork a v nejvym
pohnut zakryl sob ubledl lce.
Zavradna tedy od onoho bdnka! eptal sm k sob,
kdeto ostatn s nevslovnmi pocity asu a soustrasti na
hrabte pohleli. Zavradna's byla, neastn matko m, a v
sdle otcv mch! O hrozn osude! Kterak mm toto psmo
zloin nejhroznjch pomstti?
A poal v rozilen po jeskyni velkmi kroeji pechzeti,
a by pobouen nitro jeho opt ponkud se utiilo.
Pak zastavil se ped stolem a pravil k uaslm sedlkm:
Vradu on lechetn pan m tak na svdom onen
bdnk, jemu podobnch zem vce nenos! Jak trest me
bti hodnou odplatou za zloiny jeho?
Neekaje na odpov obrtil se prudce na to zase k
Bartkovi s otzkou:
A co se stalo s dcerukou hrabnky porkov?
Jizliv smch objevil se na tvi Bartkov.
Ta se stala dcerou direktorovou. Slena Marie nebyla
dtkem jeho, nbr dcerou hrabnky porkov!
A pi tom pohledl na mladho Chvojku, jakoby mu njakou
novinu zvstoval.
Jan ale byl zdumiv ve sv mylenky pohen a nezdl
se ani vslechu psaovu pislouchati Za to tm vt pozornost
a astenstv jevili ostatn lenov selskho gubernia, kterm
tato odhalen posud znma nebyla.
A pro pijal direktor ciz dtko za sv vlastn?' tzal se
371

hrab na klebn poznamenn Bartkovo.

Tot snadno k pochopen, nejmilostivj pane, znla
odpov tohoto; pan Martin z Lauterbachu nebyl si nikdy jist,
e velkolep podvod jeho stran postoupen panstv
Hradiskho nevyjde na jevo, a pro ppad takov nhl boue
mla mu slena Marie jakoto dcera hrabte porka slouiti za
hromosvod.
Hrab se na nkolik okamen zamyslil, pak na nem
pevnm se ustanoviv pravil:
Dosti, i o tom jsme u dostatenho svtla nabyli. Nyn
dal zloin direktorv odhalme.
Psa Bartk zden pohlednul na hrabte, kter jako
njak vevdouc kouzelnk se mu jevil. Poal v nm
spatovati jakousi vy bytost, kter vecka bedliv utajen
tajemstv pronikala a nyn je stranm spsobem trestat
pichzela.
V pocitu tohoto shledn zvolal pnlivm hlasem:
Vecko vypovm, vecko, nejmilostivj pane! Ani slova
nechci zatajiti o zloinech direktorovch! Jen se rate dle
vyptvati, j toho vm mnoho jet ze ivota toho bdnka.
O tom jsem pesvden, odvtil psn hrab pork a s
opovrenm pohlednul na niemn nstroj zloin
direktorovch; mn se jedn jen o zjitn jednoho jet inu
velitele vaeho, pi nm jste sm byl spolupsobil.
Rate mi jen ble udati, Vae Milosti, kter in to byl!
Pamatujete se na noc 21. listopadu 1750 a co se tto noci v
chi u Novho lesa bylo dalo?
Psa se zachvl a po nkolik okamen pemlel.
Ano, pamatuju se dokon. Direktor ml v t chi
milenku, kter on noci porod dtka oekvala. Dtko se tak
skuten narodilo, ale matka jeho pi porodu zemela.
Byl jste ptomen pi jej smrti? tzal se hrab pork a
pohlednul soustrastn na Jana, kter te opt vecku pozornost
vpovdm psaovm vnovati poal a sotva mohl vnitn
372

pohnut sv ukryti.
O, nikoli, nejmilostivj pane, znla odpov
Bartkova, direktor byl jedin u smrtelnho zpasu on dvky
ptomen.
Netute snad, e nepirozenou smrt skonala, jako pan
hrabnka porkov na zmku Kukuskm?
Tvrditi toho tehd nemohu, akoli direktor inu takovho
dokon schopen byl, jak pozdji pi hrabnce porkov
dokzal.
Hrab pork rozhldnul se po shromdn, jakoby sudek
jeho o tto vci vyptrati hledl, na vech lcch ale jevilo se
pesvden, e direktor Hradisk i zde na neastn dvce
byl se zajist vrady dopustil, aby hanebn skutek svj ukryti
mohl.
Vte, co se stalo s novorozentem? obrtil se pork opt
k psai.
Direktor je vzal zaobalen pod p, prav mi, e odevzd
je jaksi en ze vzdlenho panstv k opatrovn a pak s nm
zmizel v Novm lese, kde pr jej ona ena oekvala.
Le to! zahml te pork na vyprve. Direktor
odnesl novorozen do lesa, aby je tam zakopal, co tak s
chladnm srdcem uinil!
Bartk a ostatn lenov gubernia nemohli se hrznho
zachvn pi tto zprv zdreti. Direktor, a vem co padouch
znm byl, vdy v hrznjm svtle se jim objevoval.
O tom nevm nieho, nejmilostivj pane, ujioval
psa, j vil slovm direktorovm; e by ale vlastn dtko sv
zavradil, to bych pece nebyl od nho oekval.
Ano, zapel dokon cit otcovsk, mluvil dle temnm
hlasem hrab; dtko bylo zakopno a stran smrti uduenm
vydno, kdyby sm Bh nebyl nad ivotem a osudem
nevitka bdl. Vyslal entinu do Novho lesa, aby tajn
zloin direktora stopovala a ta dt v poslednm okamiku ji z
nrui smrti vyrvala. Byl to hoch, jen pi ivot byl zachovn,
373

a mezi vmi il, aby k velkm vcem byl povoln.

Cel shromdn si pi tomto sdlen oddychlo, a star
Chvojka s nevslovnou lskou na Jana pohlel, kter opt v
temn mylenky se pohil.
Zachrnnm dtka vak nestal se hanebn zloin
direktorv menm, pokraoval hrab pork dle; byl on
vrahem dtte svho, kter Bh takka zzrakem zachoval, aby
na nm mstitele vychoval. as pomsty nyn nastal a vy vichni
stanete se jejmi vykonavateli!
Nejmilostivj pane, jenom mne rate uetiti! vzkikl
zoufalm hlasem psa a vrhl se na kolena. J nejsem nim
vinen, j musil vdy rozkazy direktorovy vykonvati!
S vrazem opovren pohledl na opt hrab pork a usedl
na sv keslo za stolem.
Nejmilostivj pni sedlci! obracel se v smrtelnch
zkostech trnouc psa k lenm gubernia, aby jejich srdce
sob naklonil; pimlouvejte se za mne u pana prince, j jsem
nevinn jako novorozetko.
A plazil se po kolenou a ke stolu, trhaje svzanma
rukama, aby sepnutm jich prosbu svou podporovati mohl.
Te jsme nejmilostivjmi pny a po ticet let jsme byli
bdnmi otroky tvmi! sml seposupn sedlk Rezek, jen v
pohledu na chvjcho se psae s pravou pochoutkou se kochal.
Nejdra pteli Rezku, volal pnliv psa, j nebyl
nikdy neptelem vaim, pomozte mn v tto hodin zkosti!
A co na atlavu jsi zapomnl, do kter jsi mne byl
nejmn dvacetkrt pipravil? zvolal Rezek.
To vecko bylo z nvodu direktorova!
,,A ty obrovsk roboty, kter mi z trestu ukldny byly?
Jen direktor byl jejich pvodcem!
A konen jste ns chtli nechat hladem pomt a
vyprodali jste vrchnostensk obil potaj Burkum!
Toho veho se dopustil jen direktor, j jsem v tom ist
jako hvzda na nebi!
374

I aby tisc lte do tvho nestydatho jazyka! vzkikl

rozlcen Rezek a povstal za stolem. Ticet let jsi nm katanem,
odr lid poddan z celho panstv, tve na ns psy a biice,
pomh pnu svmu lidi trviti a dtky rdousiti, pispv k
tomu, e nejlechetnj pn je z otcovskho ddictv svho
oloupen a pi tom vem se opov mluviti o sv nevinnosti?
Jako vztekl pes mus bti ze svta sprovozen a pismbh!
vlastn rukou t na vtev nejbliho stromu povsm, abys
slouil za vstrahu vem podobnm karabnkm!
A ve vzteku svm chtl Rezek ze zstol vrhnouti se na
omrenho psae, aby vhrku svou na nm skuten
vykonal, le hrab pork jedinm pokynem ruky kzal mu opt
usednouti a pravil k starmu Chvojkov:
Odvete toho niemnka, ortel jeho mu bude pozdji
oznmen!
Bartk poal zoufale vti a o milost prositi, le pdn ruka
rychtova jej spoutanho brzo odvlekla do temn chodby.
Vichni sedlci zuiv poali mu lti, nebo teprve nyn
ustoupilo poten uasnut nad odhalenm tolikerch zloin
spravedliv zlosti a jednomysln se vickni proneli, aby na
dvou zloincch tchto co nejpsnj trest byl vykonn.
My mme te moc v rukou, my jsme nejvym
guberniem v kraji! zvolal Rezek; proto mme prvo nad
ivotem a smrt trznitel svch! A zhynou smrt desaterou,
aby nm nemohli vce jedovatm dechem svm koditi!
A zhynou! zvolali ostatn lenov selskho gubernia a
ve pomsty dlouho utajovan zila jim z temnch o.
Spravedliv trest zastihne vinnky! ozval se vnm
hlasem hrab pork. J pedevm mm k tomu pinu, abych
se stal mstitelem zloinv jejich, a vru za krtko bude trest
nad nimi vykonn!
V oblieji objevil se pi slovech tchto tak hrzn vraz, e
nikdo ji o vznamu hrozby jeho nepochyboval. Podobal se v
okamiku tomto dmonu pomsty, jemu nidn pekka
375

nesmla se pi vykonvn stran lohy jeho v cestu stavti.

Kad ji tuil, e jest osud obou bdnch zloincv
rozhodnut.
V tom se navrtil star Chvojka, jen byl psae Bartka do
temnho vzen jeho odvedl.
Pivete, rychti, ped soud n druhho vin-nka,
direktora Martina z Lauterbachu! kzal mu velitelskm
hlasem hrab pork.
Chvojka nepromluviv odebral se opt do jin chodby, z n
po nkolika okamicch se spoutanm direktorem Hradiskm
opt do shromdn vstoupil.
Direktora Martina z Lauterbachu nebylo lze v postav tto
ani poznati. Tv jeho byla zsnal, kolena se pod nm chvla a
sotva byl s to na nohou se dreti. V dob jedinho tohoto
hrznho dne byl se v prav opak svj zmnil a mn psn a
pomstychtiv soudcov byli by zajist s nm trpnost ctili.
Strhanm zrakem pohlel po shromdnch much, na
vhrunch tvch jejich bylo mu ale jen krut osud sti.
Po njakou dobu panovalo ve sboru dsn mlen, tak e
jasn bylo lze rozeznati padn kapek vody se stn jeskyn.
Divokm zrakem patil hrab pork na bdnho mue
tohoto, kter tak stranch zloin na rodu jeho se byl dopustil.
To byl tedy vrah otce i matky jeho, to byl uchvatitel sestry
jeho, kter s tak chladnm srdcem tch nejnepirozenjch
zloin se dopoutl, aby jen zlolajcm chtm svm mohl
hovti!
Zde spatoval jej v nejbdnj postav jeho a ji ji mu pi
prvnm pohledu na nho pekypovala lu a nejradji skokem
tygra by se byl na vrhl, aby jedinm okamikem svt
takovho netvora sprostil.
Vak s nadpirozenm namoenm vech sil svch utlumil
jet v sob toto boun hnut a vyskoiv s kesla svho chopil
se stolu znmou postupn listinu a rozevel ji ped zrakem
direktorovm.
376

Zn listinu tuto, bdnku? vzkikl vn pervanm

hlasem. Piznv se k zloinu svmu, jm jsi zrdn hrabte
porka o ddictv otcovsk byl oloupil?
V nejvym ustrnut ustoupil direktor krok nazpt a star
Chvojka musil jej zadreti, aby k zemi se ne-skcel.
Podvod tvj je vyzrazen, padouchu! mluvil pork dle.
Zloiny tv jsou do nejmench podrobnost odhaleny
piznej se, piznej se, chce-li milosrdenstv Boho dojti!
Jako dve psa Bartk, tak vrhl se nyn direktor ped
hrabtem na kolena a ze stsnnch prsou sotva se mu vydralo
polohlasn pn:
Milosrdenstv! Milosrdenstv!
Ml jsi milosrdenstv s rodinou pork, kter s hol
ebrckou do ciziny prchati musila? val hrab pork hlasem
nadlidskm.
Piznvm se, e jsem listinu tuto padlal! spal direktor
a svjel se po zemi.
Abys j hrabte porka o ddictv otcovsk oloupil?
Direktor v smrtelnch zkostech svch nemohl ani slova
nalzti a jen nm hlavou pokyvoval.
Odpovz zejm a vyznej se z hanebnho podvodu
svho! hml na hrab pork poznovu.
Ano, abych hrabte o panstv jeho pipravil a du
jesuitskmu je zskal! odpovdal pervanm hlasem direktor
a neodvil se ani na soudce svho pohlednouti.
Nue, d jesuitsk, jemu jsi tak zloinnm sp-sobem
slouil, vzal u za sv, a jin d, jemu j pinlem, se o to
piin, aby uloupen statek opt se dostal v dren pravch
ddic porkovch!
J chci vecko vynahraditi, jenom ivota mho uette!
pl direktor a strhanm zrakem s jednoho na druhho
pohleje snail se bval poddan sv k trpnosti a
milostivosti pohnouti!
Le vichni sedli jako kamenn sochy a jen divok zraky
377

jejich blesky na dosavadnho katana lidu poddanho vyslaly.

Jedin Jan nemohl pohlednouti na mue, ktermu pece
ivot svj dkoval a jen zrove tak velice se byl na nm
proheil. Ctil-li u dve pi vypravovn Verunin a
Bartkov hlubok odpor k mui zloin-nmu, jen
nejhroznjch provinn proti zkonm Boskm i lidskm
byl se nettil, to nyn tm vce musil jm povrhovati, kdy
vedle zloin jeho spatoval tak vekeru zbablost a podlost
jeho, kter sama o ivot svj se bla, ale ivot jinch s
chladnou mysl vraditi dovolovala. Hanebnk tento musil
znien bti, ne-ml-li svt novmi zloiny naplovati. To bylo
te pesvdenm jeho, jako zrove pesvdenm vech
ostatnch soudruh jeho. Jednalo se jen o to, jak opaten dve
hrab pork s direktorem uin, ne k proveden spravedliv
sv pomsty pikro.
Podepi tady tu listinu, kter obsahuje vylen podvodu,
jm ddicov hrabte Frantika porka o panstv Hradisk a
Kukusk oloupeni byli! pokraoval hrab dle a pokynul
starmu Chvojkovi, aby direktorovi spoutan ruce rozvzal a
ku stolu jej uvedl, na nm een listina, od hrabte porka
mezitm sestaven, leela.
Tesouc se rukou, a ani by byl v obsah listiny ble
nahldl, podepsal direktor a hned na to jej star Chvojka
poznovu na rukou spoutal.
Hrab vzal listinu a podal ji kolem stolu, aby ji vichni
ptomn co svdkov podepsali.
Na zklad listiny tto bude se ddic hrabte porka
majetku svho dovolvati, doloil; je toho dle vlastnho
vroku csae Josefa poteba k zjitn podvodu, jeho znan
st tak na vypuzen d jesuitsk pipad. Piznnm
pachatele samho a svdectvm vaim nabv listina tato
nepopirateln platnosti ped soudem, jen dle prva a zkon
nroky ddic porkovch uznati mus,

378

 vrhl se nyn direktor ped hrabtem na kolena

379

Kdy pak listina ode vech podepsna byla, vloil ji hrab

zrove s padlanou postupn listinou v malou sknku, kter
ped nm na stole leela a veskrz papry obsahovala.
Direktor Martin z Lauterbachu se zimninm chvnm
sledoval kad hnut tajemnho cizince, kter tak stran moci
byl nad nm doshnul, a souasn upral zraky svoje na etn
listiny a dopisy, kter po stole rozloeny byly.
Z uleknut, jak se ho pi blim pohlednut na tyto papry
zmocnilo, byl by kad ihned souditi mohl, e direktor poznal
osudn listy tyto, kter byl dosud tak peliv ped velikm
zrakem lidskm ukrval a kter te v rukou nejkrutjho
neptele jeho byly se octnuly.
Byla-li malomyslnost jeho a doposud velik, promnila se
v tomto okamiku v pravou zoufalost, nebo nyn ji byl
pesvden, e vecky jeho zloiny a veker jeho tajemstv
jsou odhalena, a e mu dn milosti nelze vce oekvati.
etl osud svj v lcch soudc svch, nadeve zejm pak v
oblieji hrabte porka, kter opt s kesla svho povstal a
hroziv ped trnoucho zloince pedstoupil.
Co's uinil s hrabnkou porkovou, kter u tebe byla
tulek hledala? poal hrab hlasem, v nm marn snail se
nesmrn pohnut sv ukryti.
Direktor upel na zden zraky, jakoby spatoval ped
sebou povstvati ducha neastn pan on, jej smrt sm byl
zavinil.
Pak sklonil hlavu a eptal:
Ona skonala na zmku Kukuskm, kam tce nemocn
pijela.
Skonala, vak vraednou rukou tvoj! zahml na hrab.
Direktor vymrtil hlavu, nebo byl si jist, e po tomto
zloinu jeho nezstalo dn stopy, ani dnho dkazu
psemnho. Proto tak drze se opovil odpovdti:
Kdo to sm tvrditi, e j ji zavradil?
Vlastn sluha tvj, jen vecky zloiny tvoje sdlel a nyn
380

dobrovoln je odhalil.
Na tuto okolnost direktor byl v okamiku tomto
nepipomnl. Nevdl, jsa odlouen ve vazb od psae svho,
co Bartk byl u vypovdl a jak tce jej ped soudem tmto
skompromitoval.
Okamit radost, je byla na oblieji jeho se objevila,
ustoupila po slovech hrabte rovn okamit dvj hrobov
bledosti a hlava mu zase bezvldn sklesla na prsa.
Byl to prav obraz znienho zloince, jen ve vlastnch
osidlech uvznul, le msto trpnosti jen nejhlub opovren
ve vech svdcch tohoto nonho vjevu vyvolval.
Nue, jsi vrahem hrabnky porkov, bdnku?
Direktor neodpovdal, nebo jedin pn jeho bylo, aby v
okamiku tomto zem se pod nm rozevela a navdy vstupu
tomuto konec uinila.
Pipravil jsi j posledn lk, jm smrti propadla? hml
dle hrab pork hlasem tak mocnm, e po cel jeskyni temn
dun se ozval.
Kdy pak bdn obvinnec jet neodpovdal, pokraoval
hrab mrnji:
Mlen tv jest dostatenm svdectvm pro soudce tyto!
Znaj t nyn nejen co lupie, le i co vraha hrabnky
porkov!
1 Pak pistoupil nhle k direktorovi, jen sklesl o kmen
na zemi se opral, a jedinm trhnutm za rameno jej opt na
nohy postavil, tak e mu do o pohleti mohl.
Nyn su, ohavo lidstva, jak osud t oekv! Nalz se
v rukou syna neastn hrabnky porkov, kterou jsi chorou
byl otrvil, abys tm bezpenji majetku jejho mohl uvati.
Ano, j jsem hrab Ferdinand pork, prav vlastnk panstv
dda a otce mho, jen jsem piel, abych ze zloinnch rukou
nazpt vydobyl statk otcovskch a potrestal vinnky, kte rod
mj chtli zniiti! Ted hodina pomsty nastala a jako jsem cel
ivot svj v du zednv k tomu vynaloil, abych zniil
381

jesuity, tyto hlavn neptele porkv, co konen i ve vlasti

m se zdailo, tak znim i mrzk jejich nstroje, kte i po
vyhnn jejich svobod a lupu svmu se tili! Tes se, bdnku,
ped hrabtem Ferdinandem porkem, nejvym velmistrem
du zednskho, kter t pichz po prvu souditi!
A mrtil zase tesoucm se tlem direktora na kmen,
kdeto ostatn psedc, kte dosud pravou osobnost hrabte
neznali, v nejvtm pohnut nad odhalenm tmto na nho
pohleli.
Dojem hmcch slov porkovch na polomrtvho Martina
z Lauterbachu byl tak pmo ohromujc. Hlas stranho
mstitele tohoto zdl se mu bti ozvnou trub, je budou o
soudu poslednm znti, zrak i smysly jej nhle pely a jako
bezvldn hmota svalil se na kmen, od nho se hlava jeho
prudce odrazila.
Le prv tato rna, z n proud ern krve se vyprtil,
pivedla jej opt k sebevdom a poznovu vytetnm zrakem
na soudce sv pohlel.
Temn hluen ozvalo se v celm shromdn, ve hoelo
jen pomstou proti bdnmu zlosynovi tomuto, kter po dlouh
lta panovn svho na Hradisku tolik statench a
poestnch oban byl tral a trznil, a co do povahy ani
poslednmu a nejmenmu z nich se vyrovnati nesml.
Nebojoval jsi vak jedin proti rodin m, bd-nku,
pokraoval zlost tesoucm se hlasem hrab pork, i vlastn
krve sv jsi neetil, kter te pomstu na t svolv!
Direktor pozdvihl hlavu a pohledl na Jana, jen mu, jak
povdomo, hned pi prvnm vstoupen do panskho domu na
Hraditi v den T krl byl pipomenul vhrun tajemnou
udlost v noci 21. listopadu 1750, a na tu zajist nyn tak
straliv soudce jeho narel.
Jan s dsnm vrazem optoval pohled tento, nebo vidl
se pozorovna od hrabte, kter se domnval, spatiti v oku
mladho mue njak zjev trpnosti a proto bedliv kad
382

hnut jeho steil.

Vida vak jen z a nevslovn opovren z o Janovch
slati, uspokojil se seznnm tmto a mluvil k direktorovi dle:
Ano, smrt vlastnho syna m na svdom, ote krkav!
i nebyl's to ty, jen uboh sveden dvce jsi vyrval
novorozen z rukou, abys je pod stromem v Novm lese
zakopal a tak stran smrti vnoval?
Direktor stralivm hlasem zapl.
Vidl nyn vecky zloiny svoje odhaleny a nemohl vce
milosti oekvati.
Nejhroznj zprva jej vak jet oekvala.
Vak Bh sm pekazil tento zloin nejnepirozenj a
vyrval dtko, syna tvho, z nru smrti, aby je pomst nad
vraednm otcem zachoval!
Martin z Lauterbachu na slova tato opt zdl se nabvati sil
svch a s prsoma tce oddychujcma a oima z dlk takka
vylzajcma pohlcoval kad slovo hrabte, je mu hrznou
tuto novinu zvstovalo.
Direktor Hradisk toti od 21. listopadu 1750 nebyl vce
vkroil do on sti Novho lesa, kde nov narozen dtko
ptelkyn Veruniny byl v myslu vraednm zakopal, a proto
nikdy se tak o tom nepesvdil, zda-li kostra dtte na mst
svm se nalz.
A nyn teprve, takka po dvaceti pti letech, kdy se
domnval, e hanebn in jeho u dvno navdy temnou
roukou zapomenut zakryt jest, pojednou byl mu v obliej
vmeten a sice s nsledky, jakch sm nebyl nikdy oekval.
Ano, syn tvj byl zachrnn! ujal se opt slova hrab
pork, jen pohledem na vnitn muka direktorova kochati se
zdl. Syn tvj jet ije, a stv se dnes soudcem hanebnho
otce svho!
Leknut Martina z Lauterbachu doshlo te nejvyho
stupn.
Musil se oprati o kmen, aby opt k zemi neklesl a pi
383

vzrstn neobyejnch dojm tchto, jak v krtk dob tto

tvrt hodiny na ducha jeho pikvaovaly, oekval u jen, kdy
z temn klenby jeskyn blesk vyraz, aby okamit jej rozdrtil.
Tuto viz onoho syna, nyn mstitele svho, jen trestu
Boho nad tebou se stane vykonavatelem! vzkikl nhle
hrab a ukzal na Jana, kter lce rukama si zastel.
Nesmrn pohnut nastalo v celm shromdn vnch
mu.
Mlad Chvojka jeho synem? vzkikl sedlk Rezek a
nejvt pekvapen jevilo se v oblieji jeho. A e jej hned po
narozen o ivot pipraviti chtl? I to aby tisc lte do due
takovho padoucha, kter se nm vdy za vzor cnostnho
ivota vystavoval!
A pozdvienma pstma hrozil proti direktorovi, kter po
zemi se svjel.
Na lcch starho Chvojky vyvstala hrobov bledost a
uden pohlel na Jana, kterak asi ten v osudnm tomto
okamiku se zachov.
S nemen zvdavost obraceli se vickni ostatn lenov
selskho gubernia k mladmu mui, jeho dosud za syna
Hradiskho rychte Chvojky byli povaovali, a jeho prav
pvod nyn tak nhle jim odhalen byl.
Nastalo dsn mlen v celm shromdn, peruovan
pouze zoufalm pnm Martina z Lauterbachu, pro nho
nyn posledn hodina nastvala.
Pak zvolna povstal Jan za stolem a neobyejn klidnm
hlasem, jen ale st jenom kryl hlubok pohnut vnitra jeho,
pravil k mum:
Ano, ptel, hanebnk tento, jeho zloiny jste te do
podrobn seznali, jest ploditelem mm, nikoli vak otcem,
nebo nzvu tohoto estnho hned v prvn hodinu ivota mho
stranm inem svm navdy pozbyl. Otec mj jest tento
lechetn a poestn mu, jen takt po lta byl zlobou toho
bdnka trpl, jej navdy jako dosud otcem svm budu
384

nazvati!
A podvaje starmu Chvojkov, kter byl kad slovo s
neobyejnou dychtivost sledoval, pravici svou, objal jej
poznovu upmn jako syn milujc a vdn vlastnho otce
svho.
Nyn jste seznali hrozn provinn mue tohoto, jen
Martin z Lauterbachu se nazv! ozval se opt hrab pork a
odebral se na msto sv za stolem. Uniknul vdy spravedlnosti
lidsk, nyn vak trestu Boha samho podlehne. Jakho trestu
zasluhuje bdn lupi a vrah, trznitel lidu a zrdce tento?
Slova tato byla pronesena s dsnm nzvukem, tak e
kad ze soudcv jimi a se zachvl a zden na hrabte
pohlel, jeho obliej v okamiku tomto cel zrznn byl.
Posvtn ticho nastalo.
Jakm trestem jej me Bh stihnouti? zvolal hlasem
jet hrznjm hrab pork.
A zhyne smrt hanebnou! vzkikl prvn rycht Nvlt a
vickni ostatn po nm opakovali:
Nech zhyne smrt hanebnou!
V tom okamiku povstal prudce hrab a vzthnuv pravici
svou proti direktorovi, zvolal:
Po prvu a spravedlnosti Bosk i lidsk jsi k smrti
odsouzen! Hotov se k poslednmu okamiku svmu, aby Bh
byl dui tv milostiv!
Soudcov vickni povstali v hrznm mlen, nebo kad
byl osudnm okamikem tmto nesmrn dojat.
Z prsou direktorovch ozval se zoufal skek, strhanm
zrakem rozhldl se po celm shromdn, ale nikde
nespatoval ani stnu slitovn.
Kletba vm! proklnm vs! spal jako vztekl vlk proti
soudcm svm. Proklnm t, hrab porku, proklnm tebe,
jen e synem mm zove, vs vecky proklnm!
A poal sebou kubati a hzeti, jakoby vazby svoje
petrhati a na protivnky sv co lt tygr se vrhnouti chtl.
385

Takov byl ivot tvj, bdnku! zahml na hrab,

takov jest i smrt tvoje! Zhyn tedy ve svch hch!
A pikroiv ke stolu, chopil nabitou pistoli a vtisknuv ji do
rukou uleklmu Janovi, zvolal velitelskm hlasem:
Ty, vlastn syn jeho, na nm prci katovu vykonej!
Vickni ustrnuli nad rozkazem tmto, Jan pak s hrzou
vzkikl:
Toho nikdy neuinm! Jakkoli hrozn na mn se proheil,
katanem mu pece nebudu!
Nem jet srdce dosti elezn, mladku, odvtil s
jemnou vitkou hrab pork, pak ale nhle se v cel
dstojnosti sv vztil ped mladkem a povenm hlasem
zvolal, jen vecky kosti pronikal:
Miste loe korunovanch sloup! Nejvy velmistr
Velkho Orientu ti ke, abys vykonal na lidskm tvoru tomto
Bo trest, jen mu byl pisouzen!
A vzthl pravici svou proti Janovi a ukzal mu prsten svj
tajemn, ped nm v du zednv nidnho odporu jeviti se
nesmlo.
Jan zbledl straliv, sklonil ale hlavu na znamen
poslunosti a postoupil proti Martinu z Lauterbachu.
Dvakrt namil na hlavu odsouzenho, dvakrt mu ruka
sklesla.
Pal! vzkikl nejvy velmistr a v tme okamiku
rozlehla se rna klenbou jeskyn, mnohonsobn se obrejc.
S rozttnou hlavou skcel se direktor vedle kamene na
zem, jet v poslednm okamiku kletbu na rtech maje.
Soud Bo je ukonen! zvolal hrab pork. Rodiov
moji, jste na bdnku tomto pomstni!
Jan klesl omren v nru starho Chvojky, ostatn muov
pak se pokiovali a eptali tichou modlitbu za dui zloincovu.
Konec dlu druhho.

386

DL TET.
I. BITV A U CHLUMCE.
Nkolik dn uplynulo od posledn vypravovanch udlost,
kter se na panstv Hradiskm byly sbhly. Nastvala druh
polovice msce bezna roku 1775 a po tuh zim vracelo se
zase mrn jaro v luhy esk. Proda se chystala k plnmu
procitnut z dlouhho zimnho spnku, snhy zmizely se strn
a s vrcholk hor, ve poalo novm ivotem okvati.
Tak v obyvatelstvu vchodnch a severnch ech jevil se
neobyejn ruch a ivot. Avak nebylo to hnut pirozen, je
by zdrnch plod bylo pinelo, bylo to zuiv dn vech
rozpoutanch vn, kter na rn kraje se vytilo a vude jen
spoustu a zkzu po sob zanechvalo. Povstn selsk nabylo v
t dob, je od prvnho vzbouen na Hradisku a do t doby
byla uplynula, tak ohromnch rozmr, na jak pvodcov
jeho ani nebyli pomyslili. Jako lavina valil se proud povstalho
lidu selskho od pohraninch hor do rovin stednch ech,
kadm dnem, kadou hodinou nesmrn vzrstaje a vdy nov
a nov davy za sebou strhuje. tenov nai u vd, kterak
hned v prvnch dnech nejvy vdce sedlk Jan Chvojka
silnou moc pod velenm svm shromdnu ml, a e u
Jarome tiscov sedlk a jinho lidu z pomeznch panstv
severn sti Hradeckho kraje se shromdili, aby se
sousednch panstv novch posil oekvali, kter jen k tomuto
prvnmu hnut hledly. Oekvan posila tato se tak dle
ustanovenho plnu dn na msto k shromdn vytknut
poala dostavovati.
Se vech panstv severovchodnch ech hbal se poddan
lid k Jaromi s neodolatelnou moc rozvod-nn eky bera s
sebou v ddinch kadho, kdo jen k noen cepu neb klacku
387

schopen byl. A kdo se tto veobecn brann povinnosti

vyhnouti chtl a z ddiny do les neb do hor se byl ukryl, tomu
byl statek znien, aneb jinm spsobem na nm pomsta
vykonna. Nejhe pak se na tomto tahu vedlo vrchnostenskm
zmkm a bydlcmu v nich ednictvu, kter nejrozmanitjm
spsobem od zbujnl chtry selsk trno bylo. Ster se
zachovaly zprvy ve vrchnostenskch relacch o tomto
pustoen, kter zpotku bylo jen vlevem pomsty
utlaovanho lidu poddanho, za krtko ale v pln loupeen a
banditstv se zvrhlo.
Kdy toti pvodem hrabte porka a jeho soudruh v du
zednskm hnut.selsk v severovchodnch echch
vypuklo, chpal se selsk lid jen proto' zbran, aby svobody
sob dobyl a jha roboty navdy se zbavil. Pekroucen slova
csae Josefa II., aby lid sm el na pny, zavdala prvn podnt
k vtrnostem, je nijak s prvotnm zmrem povstn se
nesrovnvaly, a kdy konen vzbouencm prvnho vtzstv
se dostalo, tu ji dokon zcela cize a jinorod zmry se poaly
ve velk hnut toto msiti.
K pravmu jdru selskho lidu poddanho, jemu skuten
nelo o jin, ne aby dosavadnho nehodnho jama se zbavil a
v dstojnost lovka nastoupil, pidruily se hned v bhu
prvnch dn i vcky ony rte : kal ivly, kter za obyejnch
pomr a v pokojnch asch jakoto usazenina na dn lidsk
spolenosti se nalzaj a teprve v takovchto pohnutch dobch
na povrch hladiny rozbouen pichzej, aby ji divokm
zjevem svm strach a hrzu psobily..' : :.
Takovchto ivl bylo za, minulch vlek a zejmna za
poslednch ty drahch let v pohraninch krajch eskch
nesmrn mnostv vyplozeno;, bda. a hlad vyvolaly tisce
zoufalc, kte nieho vce ztratiti. nemli, ale v obecn boui
veho dosci mohli. To ve pidalo se nyn k selskmu
povstn, jen aby nekalm chtm svm hovti a
nenvidnmu majetku se mstti mohlo.
388

Jako na dan znamen byla se tato chtra vyrojila ze svch

pele, nikoli snad aby k pvodnmu elu povstn se
pidruila, le aby jen loupila a niila, kde vbec j co do rukou
pilo. Sedlci pod vdcovstvm Chvojky a ostatnch
gubernilnch radv nemli sice nic spolenho s loupeivmi
hordami tmito, pece jim ale nemohli klsti nidnch
pekek v cestu, nechtli-li ve vlastnm tbbe roztrku a
nesvornost spsobiti.
Tak pchny byly nejen v zmcch a pbytcch ednictva
nesmrn scestnosti, le i v ddinch nezstvaly statky a
chatre ped luzou takovouto jisty, tak e obyvatelstvo na
mnoha mstech ped blcmi se sedlky ddiny sv houfn
opoutlo a v lesch tulek hledalo.
Hlavn voje selskho lidu udrovaly ovem jaks taks
podek, le ani pod oima vdcv nedaly se vecky
vstednosti zameziti. Jedin mlad Chvojka dovedl vude
kze zachovati a jeho se tak vecko blo, nebo u nkolik
vtrnk byl pro scestnosti takov ze sboru vymrskati dal.
Selsk csa, jak v dalm prbhu povstn od ostatnho lidu
nazvn byl, nemohl vak toue dobou bti na vech mstech a
ml mimo vdcovstv sv jet dosti prce s dal organisac
povstn, k n ovem dn z gubernilnch radv se nehodil.
On sm nalzal se ve stedu povstaleckch sborv, kter se
t stran k Pardubicm jakoto k hlavnmu shromaditi
smovaly, kdeto Radon se svou tlupou Adamitv v ele
jednoho tohoto oddlen se nalzal.
Jednoho dne k veeru pithlo toto oddlen k ddin
Kratonohm, kde penocovno bti mlo. Tak guberniln
rada a nejvy vdce chtli v zmku tuto noc ztrviti, aby se o
dalm operanm plnu uradili.
Radoovo oddlen, veskrze jen z nboenskch fanatik a
nevldnk sloen, objevilo se krtce ped zpadem slunce na
nzkm nvr, kter nad Kratonohy se k severu prostr a
obyejnm svm spsobem poali vzbouenci pchod svj
389

oznamovati. Dali se toti do nesmrnho kiku, jen daleko

iroko po krajin se rozlhal.
Po takovm ohlen obyejn se ze vech ddin sbhal lid
selsk, jen se chtl k povstalcm pipojiti, na silnici, ale z
Kratonoh nikdo nepichzel.
To bylo Radonov divn a proto pravil k soudruhm svm:
Tuil jsem to, e Kratonosk. sprvce Graulich selsk lid
njak obalamut, aby se ns stranil a snad dokon do lesv se
rozutekl. Dostihnu-li ale toho bdnho karabnka, pak mu
bud Bh milostiv!
Ani vlasu na hlav mu nenechme! pisvdo-vali
vickni. Je to vedle Chlumeckho direktora Pietsche nejvt
d poddanch!
Vak direktora Pietsche pece nepekonal! doloil jeden
ze sedlk, jen byl ped hodinou teprve k tlup se pidruil,
prav, e pochz z panstvi Chlumeckho. Nikdo na svt
nevymyslil vtch trest na robotnky, jako Chlumeck
direktor!
Aby nohu zlmal, jakmile vstane! vzkikl Radon. Vak
se o to postarme, aby ty tresty na nm samm zkoueny byly.
Hoj, brat, zejtra se podvme tomu zlosynovi v Chlumci na
zuby!
Ti prolukl mci ale dr jako klt s direktorem!
namtal Chlumeck sedlk.
Nech, pak i jim zaplme stechy nad hlavou. Kdo je v
Chlumeck krajin dobe povdom? tzal se Radon a rozhlel
se po svm okol.
J, Radoni, ozval se tu Doubrava, bval sprvce zmku
Kukuskho, kter ozbrojen jsa pdnm cepem nyn k
nejzuivjm povstalcm nleel a proto Radone se pidroval,
jen aby lid na jeho minulost zapomnl; j byl za svch
mladch let v Chlumeckm zmku psaem a vyznm se tam
jako ve sv kapse u vesty.

390

proto vrata k rozkazu Radoovu vypeny byly.

391

Dobr tedy, Doubravo, odvtil spokojen Radon; vy

budete zejtra naim vdcem, jako jste te nejlep soudruh
n, co jste se k lidu pidal. Vak vm to nezapomeneme.
Jen kdyby ml vce nsledovnk! ozval se jin ze sboru.
A nen ns dost? vzkikl Doubrava a vypnul svou postavu
co mon nejhrdinnji. Kad z ns si vezme deset vychrtlch
psa na sebe! Jen na n a vyhubme je jako poln myi! , '
Na n! Do toho hnzda panskho! valo cel ostatn
mnostv a ji se hrnuli s nvr dol k zmku.
Sprvec Graulich bude mti dnes po ertech slanou
veei, prohodil sm k sob Radon, ubraje se za
nejpednjmi z lidu svho, kter ml vtanou pleitost
podle chuti sv si pohiti, nebo znmo bylo, e psn
Chvojka u zadnho voje se nalz a teprve s noc do zmku
doraz.
Udiven povstalc ale vzrstalo, kdy pihnave se do
ddiny, pln oputnou ji nalezli. Vecky statky a chalupy
byly uzameny a nikde ani stopy lidskho ivota se nejevilo.
,,To nm vyvedl ten karabnk Graulich! zvolal Radon
sopt vztekem. Znm jeho dn jako pravho tyrana a
zajist i te biici svmi uboh poddan pinutil k tku, aby
se k nm pidati nemohli! Vak dostane se mu za to odmny!
Pak se obrtil k svm soudruhm, kte se jej o radu tzali,
kterak sob ponati, a velitelskm hlasem zvolal:
,,A. se mi dn statk a chalup nedotk! Poddanm
nesm ani nejmenho odcizeno nebo znieno bti! Za to ale
tamto na zmku se pomstme!
Na zmek! na zmek! hulkali vickni a ji tak pod
vdcovstvm Radonovm a Doubravovm hrnuli se k
vrchnostenskmu zmku, jen ponkud stranou od vesnice v
nadmru pknm poloen a okol se vypnal. Zmek
Kratonohy, hrabc rodin Kinskch se, sousednm panstvm
Chlumeckm nleejc, byl velmi vstvn a ndhern sdlo
lechtick ze sedmnctho stolet pochzejc, a pravn
392

zzen park francouzsk kolem nho se rozkldal. Bylo lze

tuiti, e uvnit velk vzcnosti se nalzati budou, kter nyn
povstalcm v plen padnouti mly.
U vrat do peddvo zmeckho vedoucch musil Se dav
vzbouenc zastaviti. Bylt vchod zmku zatarasen a proto
vrata k rozkazu Radoovu vypeny byly.
Okamit rozlil se proud zucho lidu selskho po
peddvo, ale i zde nikdo z eledi zmeck nebo z ednictva
vrchnostenskho se nejevil. Radon poznal, e i ze zmku ve se
odebralo, co na jisto se potvrdilo, kdy v kolnch a stjch ani
jedin povoz, ani jedin potah nalezen nebyl.
Ten darebk na ns vyzrl! zaskpl zuby Radon, kdy
se dovdl, e kon i vozy jsou odvleeny. Zajist dal vecko
vzcnj ze zmku ped nmi odvzti! Nue, pesvdm se o
tom!
A bylo tomu skuten tak. Sprvce Graulich byl u po oba
pedel dny vecky vzcnj vci na vozy naloiti a do
nedalekho msta Chlumce odveti dal. Rovn i cel obsah
vrchnostensk kasy, na ni povstalci nejvt laskominy si byli
dlali, byl tmto spsobem v bezpe odklizen a dopoledne
tho dne musilo se obyvatelstvo z Kratonoh a ostatnch vesnic
do Chlumce uchliti, kde uprosted vrchnosti vrn oddanho
manstva snze tok povstalch sedlkv se oekvati mohl.
Ve toto potvrdil jeden eledn z nedalek vsi Ob-dovic, jen
na pokik, e sedlci jdou, byl se do Kratonoh vydal, aby k
povstalm sedlkm se pipojil.
Vypravovn jeho zvilo nesmrn vztek Radov, jen
byl u dve sprvci Graulichovi pomstu psahal a proto tak
rychle do Kratonoh spchal, aby jej tam nejprvnj zastihnouti
a ve svou na nm schladiti mohl.
.Zuivm hlasem psahal nyn pomstu Chlumci a pohrozil
pravic na stranu zpadn, kde na veernm obzoru v chrmu
Chlumeckho ve vzdlenosti asi jedn hodiny se ernala..
V tom hnzd nenechme kmen na kameni! zvolal k
393

soudruhm, kte rovn zuiv mu pizvukovali.. Tam se

sbhla cel ta sb karabriick z cel krajiny zdej, jak tento
staten mladk vypravuje, a tam je jako v pasti chytme. Te
do zmku a neette nieho!
Takovho vyzvn ani nebylo zapoteb u boucho
mnostv. V nkolika okamicch byly vecky vchody do
zmku vedouc vypeny neb rozttny a vztekle hulkajc
dav rozproudil se po komnatch a chodbch rozlehlho
panskho sdla. '
Prvn cesta vedla Radone do kancelskch sn, kde
vrchnostensk kasa se nalzala. Kasa ovem byla na svm
mst, ale jako na posmch drancujcm sedlkm mla vko do
kon oteven a na dn jejm nalzalo se nkolik plesnivch
sedmnnk.
Sklrnm' Radone a soudruh jeho bylo tedy ohromn.
Jako v kancelch, tak bylo i v ostatnch stech zmku ve
odklizeno, co jenom odnsti se dalo a vbec njakou cenu
mlo. Vidouce takto, kterak od sprvce Kra-tonoskho
pelstni byli, dali se povstalci nyn do zuivho nien a
pustoen veho, co jet bylo v zmku zbylo. Vecka okna
byla svvoln rozbita, dve vypeny a sneseny, kde brzo ve
vesel ohn zaplpolaly, kolem nich hulkajc a zpvajc
chtra se rozloila. Stejn se dalo vemu ostatnmu, co nebylo
prv pibit, a ve dvou hodinch se podobal ndhern jindy
zmek pouh zcenin, z n jen zdi a stecha stla, kdeto
vytrhanmi okny a veejemi non vtr beznov se prohnl.
Kdy pak konen nkterm se podailo do sklepa
vniknouti, kde nkolik sud vna a piva nalezli, doshlo dn
divok chasy nejvyho stupn svho. Sudy byly s nesmrnm
jsotem vyvaleny na peddvo a tam nastaly te orgie, jak
sbor Radov skoro kadodenn na svm tahu byl provozoval
a je zrove i oklivost u ostatnho lidu selskho vzbuzovaly.
K fanatikm Radonovm byla se toti pipojila nejhor lza,
kter povstn selsk jen za vhodnou pleitost k loupen a
394

nien povaovala a tud na jmno sedlk nejhorch

scestnost se dopoutla. Vdce tohoto pednho sboru Radon
pak byl zase vzteklou pomstychtivost svou proti vrchnostem a
ednictvu tak zaslepen, e nikterak hanebnmu dn se
nevzpral, ano mnohdy oividn je podporoval.
Podobn dalo se tak nyn v Kratonohch, kde pvodn
zbsilost selsk luzy tto jet chlastem zvena byla. Nebo
sotva e se mozky nestdmm povnm vna rozplily, ji
tak zuivci se nedali vce dreti a hnali se do vsi, aby tam
buto po novch zsobch jdla a pit ptrali, anebo
phodnj msta k noclehovn hledali.
V krtk dob byly vecky statky a chalupy v Kratonohch
dobyty, ale i tam jako v zmku dnch zsob nalezeno nebylo.
Ze vzteku nad tm ponali si te fanatikov Radonov jako
prav kanibalov a brzo bylo ve stavench vecko rozbito neb
jinak znieno. Dlo spousty bylo u z velk sti vykonno,
kdy tu na severnm konci vesnice, odkud ostatn sbory sedlk
oekvny byly, velk kik se rozlehl.
Pihnal se toti s t strany v nejprudm cvalu jezdec na
koni, kter v celm zevnjku svm jevil, e byl dlouhou jzdu
tmto prkem vykonal.
Hned na zatku vsi honilo se nkolik opilch sedlk se
zaplenmi pochodnmi od jednoho statku k druhmu, a ti s
udenm poznali pi zi svch pochodn v pozdnm jezdci
tomto nejvyho vdce povstalch sedlk, Jana Chvojku.
Nastal hned div pokik a rychlost blesku rozletl se po
Kratonohch zprva, e selsk csa pijel a ihned na
vtrnky zahml, kterak se sm opoviti rozkazy jeho
pestupovati.
Tak se rozkazy moje zachovvaj? vzkikl rozhoenm
hlasem Chvojka, kdy spoustu v ddin spatil. Styte se,
bdnci! Nite majetek svch brat a rovnte. se loupenkm,
kte se stav mimo zkony! Kdo vm dovolil takov hanebn
jednn?
395

Povstalci, kte v jeho okol se nalzali, nhle vystzlivli a

jeden po druhm se z houfu vytrcel.
Jen jeden opil otrhanec, maje notn obuek v ruce, toil
jm nad hlavou a zvolal:
N vdce splatil jen t sbi karabnick! A zhyne cel
to plemeno! Slva Radonov!
Tyto pokojn pbytky nleej vaim bratm, vyrazil ze
sebe Chvojka a ukzal na spustoen statky po obou stranch
silnice; takovm spsobem jim svobodu pinte?
To je ve jedno! blbolil opilec. Cel to hnzdo nestoj
ne za vyplen!
Chopte se toho bdnka a svate jej! kzal Chvojka;
hromovm hlasem soudruhm drzho opilce. ,,Pism: bh, po
stromech vs dm vecky rozveti, pakli jet jen ta nejmen
vtrnost se.stane!
Hoho, pane selsk csai! sml se posupn opilec
Chvojkov do o a toil klackem v povt. My jsme psahali
poslunost Radonov a ne vm! Vy nm nemte co rozkazovati,
rozumte?
Ano, ano, jen Radon je pnem naim! Vs nebudeme
poslouchati! My jsme svobodn sedci! tak se ozvalo se
vech stran a povstalci ponali neobyejnou kur dostvati.
S tm venm to tak tak snadno nepjde, pane selsk
csai! val pvodce odporu tohoto dle. Nae tyrany dejte
veti, kter tolik sanujete! Ale pismbh, te my sami
budeme je trestati, jak uznme!
Chvojka chtl odpovdti, ale vida se samotn v. tomto
davu, rozlcench opilcv, kte kadho vstupku schopni
byli, potlail nevoli svou a zvolal jen:
Dovete mne k Radonov!
Tamto jde cesta k zmku! odsekl sedlk a ukzal pouze
klackem v naznaenou stranu.
V oblieji Chvojkovu zaplanul r vzteku nad touto
vzpourou a pravice jeho shala ji po avli, le v poslednm
396

okamiku jet se vzpamatoval a bodnuv kon tak prudce, a

tento pod nm se vzepnul, uhnl k zmku, nedbaje na to, e
k ve skoku svm drzho opilce k zemi srazij.
Divok ev ozval se za nm a provzel jej a do zmku, kde
ji nhl pchod nejvyho vdce povstalc znm byl.
Prv u vchodu do zmku vyel Radon Chvojkov.
vstc a okamit poznal v planouc tvi mladkov
neobyejn pohnut jeho.
Avak s nemen drzost umnil si vitkm jeho
vzdorovati.
Takovou kze dr v lidu svm? tak hanobiti dv
velk-dlo nae?
Tak oslovil prudce starho fanatika, jen za poslednch dn
byl dokon dosavadn chovn sv zmnil a od luzy sv
podncovn jsa na vlastn pst' hospodaiti si pedsevzal.
Nu, a co se stalo tak hanebnho? tzal se drze. i mme
tu sb panskou pod jet sanovati? Ni se jim nestalo, ne co
u dvno zaslouili!
m vm ale ublili-sedlci tto ddiny? Jsou ti tak
neptel nai?
Jsou, protoe dr se zdejm sprvcem; stalo se jim tedy
po prvu! Ostatn jsem nakzal lidu svmu, aby statk uetil,
ale. zadr jej v proudu spravedliv pomsty jeho!
Pomni ale, e povstn nae pro svobodu a-volnost se tm
mn v tah loupen! Kde nalezne spojence v lidu, kdy takto
s vlastnmi bratmi nakldno bude? Nedv tm neptelm
naim zbra do rukou, kter ns sam mus smrteln trefiti?
Tak zle nen jet, znla odpov starho fanatika;
Kratonoskm jsme dali za vyuenou jen proto, kdy jsme.se
dovdli, e dr se sprvcem Graulichem a radji ddinu
svou opustili, ne aby se k nm pidali! Bude to zrove
vstrahou pro vechny, kdo by jet chtli i pny dreti!
Chvojka.'zamraen pohledl na Radone, kolem nho mezi
touto e byl s cel dav shromdil, a vidl e vech o
397

divok chtry tto pomstychtiv plameny sreti. Seznal

poznovu v okamiku tomto, kterak rozpoutan ivlov daleko
pes meze vyten ponaj se vlniti a cel podniknut by i ne
v nebezpeenstv, aspo v nekal svtlo uvdti.
Za ptomnosti m a gubernia nech nikdo ani nejmen
scestnosti vce se nedopust! zvolal temnm hlasem, v nm
hlubok zlost jeho se jevila. Pipravte v zmku s pro
gubernium, kde se rozhodne o vaem jednn. V pl hodin
piraz sbor mj s guberniem do Kratonoh; do t doby mi ru
ty, Radoni, za podek a bezpe!
Seskoil pak s kon a odeel do zmku, v nepjemn
mylenky se pohrouiv.
Radon pohodil hlavou, jakoby ci chtl, e u pestala
doba, kdy takovto rozhodn rozkazy beze veho odporu a
nmitek vykonval a odeel mezi rozjaen stoupence sv, kte
zejm projevovali, e nikoho ne jeho nehodlaj poslouchati a
jen dle jeho rozkaz se chovati.
Asi v pl hodin na to pitrhla do Kratonoh hlavn sla
povstalcv, pi n lenov selskho gubernia s vojenskou
kasou se nalzali. Na nvsi a na ladech se rozloilo veker
mnostv toto, za nm na etnch yozch potrava a jin zsoby
vezeny byly. Akoliv lidu tohoto mnoho tisc se potalo, pece
panovalo nyn v ddin a v okol zmku mnohem vt ticho,
ne dve, kdy nkolik set Radonovch fanatikv a niem
bylo pitrhlo.
Jin dva sbory selskho lidu byly se daly vchodn stranou
pmo k Pardubicm, nebo tam podle ustanoven Chvojkov
veker oddlen povstalc ptho dne, jen byl svtek
Zvstovn Panny Marie 25. bezna, se v jeden velk voj sraziti
mla, jeliko tam tak sbory povstalcv z Pardubicka a
Chrudimsk tho dne oekvny byly.

398

Tak se rozkazy moje zachovvaj?

399

lenov selskho gubernia vzave vojenskou kasu ve svou

ochranu odebrali se na to do zmku, kde vdli, e je nejvy
vdce oekv. Byli se na tahu svm v ddin Puchlovicch
dovdli o pustoen Radonov chasy v Kratonohch, nae
Chvojka ihned do trysku se dal, aby dal vtrnosti zamezil.
Ostatn vdoov pak rovn se zvenou rychlost jej
nsledovali.
V prostrannm sle zmku Kratonoskho byla nyn
konna porada vojensk, v n pedevm nejvy vdce
vyslovil svou nespokojenost nad ponnm sboru Radonov a
navrhoval se raditi o prostedcch, kterak by se podobn
vtrnosti pro budoucnost zamezily.
S Radonem a jeho neznaboskou chasou nedojdem vbec
velk cti, prohodil star Chvojka; naopak pivede ns vecky
v povs pouhch lupi a drancov-nkv; a proto navrhuju,
aby m dve tm lpe ze sboru naeho vylouen byl.
S tm nvrhem souhlasm, odvtil purkrab Nvlt,
kterak jej ale ikovn provsti?
Tot chtl i j se tzati! zvolal Hemanick sedlk
Rezek, kter nejvce ze vech ptomnch Radonov nadroval
a potaj jeho nsilnick jednn jen schvaloval; m Radon
svj lid bezvminen sob oddan, a pi naem pchodu do
zmku jsem dobe pozoroval, kterak sbor jeho kolem nho se
hlun sbhal a slvu mu provolval. Bude s nm tedy tuh
prce, m-li bti z vdcovstv svho odstrann.
To se ale mus stti, jinak se dnen dn v Krato-nohch
bude zejtra jinde opakovati! vzkikl mlad Chvojka.
Pedvolejte Radone ped gubernium!
Toho nen poteba, pane, ozval se nhle Radon a objevil
se ve dvech, jakoby byl okamik tento oekval; za nm
objevilo se v chodb mnostv divokch obliej, kter
vhrunm spsobem sob ponati se zdly.
Radon ale jim pokynul rukou a okamit veken hrozn
ruch v chodb utichnul. Pak sm pevnm krokem postoupil do
400

slu ped gubernium a rozhldnuv se po soudcch svch utkvl

temnm zrakem svm na Janovi.
Nen poteba volati Radone, on se dostav sm, aby vc
svou hjil, pokraoval drsnm hlasem, v nm vechen jeho
fanatismus a nenvist proti panstvu se zraily; Radon stal se
vm nyn zbytenm a rdi byste se ho zbavili, kdy vm
povstn v proud pivedl a ono te i bez jeho pispn se dle
val. Nue, jste vdci a slu vm rozhodovati; avak o
Radoovi a ptelch jeho rozhoduje Radon sm! Vy sami jste
se slueb mch odekli, j tud mm prvo poslunost svou
vypovdti. Od nynjho okamiku jsou cesty nae rozdln;
pothnete-li v prvo, pothnu j v levo; obr-tte-li se v levo,
nastoupm j cestu v prvo a brat tito se mnou!
Pi tom obrtil se ku dvem do naplnn chodby vedoucm,
odkud hmav provolvn slvy Radoovi zaznlo.
Jenom Radon je naim vdcem! Jen s nm na pny
pothnem! dnho jinho nebudeme poslouchati! ozvalo se
nejen z chodby, ale i pod okny zmku, kde veke pvrenci
Radonov jakoby dle mluvy byli se shromdili.
Tu vidte a slyte, jakou moc m jet Radon v rukou
svch, pokraoval s vtznm vrazem ve tvi star fanatik
dle; a pismbh, e moci tto vrn uiju na zkzu tyranv
naich, jak sm csa nm byl rozkzal.
To je le, Radoni! vzkikl Chvojka a vyskoil s kesla
proti Radonov. Nikdy csa nemyslil v odpovdi sv, abyste
takovmto spsobem li na pny, jako jste dnes v Kratonohch
byli k hanb selskho lidu uinili. Pevrcenmi slovy tmito
svd jen. lid k hanebnostem, kter jeho povstn pro svobodu
a volnost przn!
Slyeli jste, brat, obrtil se Radon opt k soudruhm
svm, kte byli polovic sn naplnili a divok zraky kol sebe
metali; slyeli jste vlastn vyznn jeho, kterak chce pny i
dle sanovati? Nue, my jinak svou pomstu na tyranech
vykonme! Vzhru svou vlastn cestou! S tmito zde nemme
401

dnho spoleenstv vce!

Vzhru na pny! smrt vrchnostem! a zhynou! vali
fanatikov Radonov v sni a v chodb, a ohlas kiku tohoto
ozval se v ostatnch prostorch zmku a v peddvo, kter
bezpoetnm lidem naplnno bylo, nebo ji se byla po celm
tboru selskm roznesla zprva, e Radon se svm sborem
vypovdl vecku poslunost guberniu a' nyn na vlastn pst
taen proti panstvu a vrchnostem zapone.
Radon hrdm krokem vyel ze zaraenho shromdn,
kter nebylo nikterak oekvalo, e tak nhle k roztrce
pijde, kter osudn nsledky pro cel podniknut mti mohla.
Avak povahu Radoovu nikdo dostaten neznal a proto ani
tuiti se nemohlo, eho v rozhoen svm schopen jest.
lenov selskho gubernia pohleli na mladho Chvojku,
kter na nkolik okamik po odchodu Radoovu
zstal.nepohnut stti a v temn mylenky jsa pohen,
upenm zrakem do zem pohlel.
Pak ale nhle vztil hlavu a zvolal:
Budi, sla nae se zmenila, za to stala se tm ryzej!
Nech Radon dle pusto a plen, vak dlouho hanebn
emeslo toto provozovati nebude. My mme vy cl ped
oima a ten nesm vlastnm jednnm naim zakalen bti! My
zstaneme vrni vzneen loze sv a nejvy pn n rovn
bude povden tomu, e neist ivlov byli ze stedu naeho
odmtnuti. Jet tto noci odebere se, ote, na Hradit,
obrtil se na to k starmu Chvojkov, a sdl mu, co tto noci
v Krato-nohch se bylo udalo.
Star Chvojka pokynul hlavou a ostatn ptomn poali
nyn tak s pznivjho stanoviska na neoekvanou tuto
roztrku pohleti.
Po njak chvli, v n byl mlad Chvojka nhledy sv o
ponn Radoovu jet ble osvtlil a zrove dokzal,
kterak odpadlictv jeho na ten as hlavnmu sboru k dn
kod bti neme, pokraoval ku shromdn dle:
402

Nedejme se msti ve sv dve v zdar naeho dla

velikho tmto jednnm divokho fanatika, kter jen na
ukojen vniv pomsty sv poml! N cl m velik
vznam mravn a proto nesm se tak podlmi pohnutkami dti
ovldati, chceme-li, aby astn dosaen byl. J naopak
povauju toto odlouen se nekalch ivl za prvn vtzstv
mravn na idey, nebo svoboda jest touenm statkem pouze
lidu mravnmu, kdeto podl mysl j jen pohrd, ponvad
nehov sprostm chtm jejm. Nech Radon se svou sb
spch zhub sv vstc, my nezvratn setrvme pi svm
pvodnm zmru, abychom lidu selskmu svobodu a uvolnn
jama, nikoli vak spoustu a nien pineli!
Cel shromdn projevilo svj souhlas s nhledy
nejvyho vdce a hned na to dala se porada, kterou stranou se
m zej tra vytrhnouti.
Mezitm pichzeli k selskmu guberniu etn poslov se
vech stran, aby podvali zprvy o rostoucm povstn na
okolnch panstvch. Vysvitalo ze vech sdlen tchto, e
povstal lid v ustanoven as vytrhnul k cest do Prahy neb k
Pardubicm, kde shromditi se ml s hlavnm vojem.
Podle tchto zprv sestavil tak selsk csa, jak byl
Chvojka
skoro
od
vekerch
tchto
selskch
posl'.'titulovn,.svj pln k dalmu taen. Zleel pedevm
v tom, e hlavn voj, nyn v Kratonohch shromdn, se ml
rozdliti ve dva sbory, z nich jeden k Pardubicm, druh pak
pes Bydov a Nymburk pmo ku Praze ml postupovati.
Prv tak jako onen prvn sbor u Pardubic ml k sob pipojiti
povstalce z Chrudimsk, Mta a Pelousk, tak zase druh
sbor ml u Bydova slouiti za stedisko sborm selskm, je
od Krkono, Turnova, Jina a Boleslavi pichzely a Bydov
za shromadit ustanoven mly. Na pravm behu Labe pak
se mly oba voje povstalc v krajin mezi Podbrady a
Kolnem opt spojiti a pak spolen ku Praze dle se dti.
Vdcem sboru, jen k Pardubicm thl, ml se stti Jan
403

Chvojka sm, kdeto druhmu sboru mli veleti mimo starho

Chvojku a Rezka ostatn lenov selskho gubernia, jim i
vojensk kasa svena zstala.
Pln tento byl od vech ptomnch po nemnohch
nmitkch schvlen, a nejvy vdce pikroil ihned k jeho
provdn.
Ale nemn ilm byl tak Radon a horliv jeho nohsleda
Doubrava, aby odbojn zmr svj provedli. Vedle celho
sboru svho podailo se jim pemluviti jet bhem noci
znan poet sbe, kter v ostatnch houfech selskch
roztrouena se nalzala a vtan tto pleitosti rychle se
uchopila, aby loupeiv choutky svoje bez pekky ukjeti
mohla. Vickni tito nespokojenci odlouili se od dosavadnch
soudruh a pi-vtlili se k Radonov, kter se zjevnou radost
vidl kadm okamikem mnoiti se ady svoje, je mu bezvminenou oddanost a poslunost slibovaly.
Hned po svm odchodu ze zmku kzal sboru svmu
vythnouti ze zahrady a z peddvo zmeckho, nae rozbil
tbor svj nkolik hon od vsi a sice na pokraji leska, jen
vzhru po svahu nzkho pahorku se thnul. Sem ubhali
vickni onino sbhov z tbora Chvojkov a jet ne pln se
rozednilo, ml Radon vce ne ti tisce mu ve svm sboru,
kte po celou noc takov hluk tropili, jakoby cel svt k
zpasu vyzvati chtli.
Samolib pohlel rno Radon na tento ohromn zstup a
byl pesvden, e nvalu jeho te nikdo neodol.
Tu padlo oko jeho na stranu jin, kde prv se objevily
prvn sbory voje Chvojkov, jen ml cestu k Pardubicm
vymenou. V ele zstupu toho rozeznval na koni mladho
Chvojku, jen vzorn podek v celm nepehlednm davu
udroval. Thlo k tto stran nejmn pt tisc mu, kte u
zevnjkem svm velice od luzy Radonov se liili. Byl to
prav lid selsk, kter o nic jinho nechtl stti, ne aby se mu
pslunho postaven v obansk spolenosti dostalo a aby
404

skutenm dritelem uznn byl on hroudy zem, kterou

mozoly svmi a potem svm tak pracn zdlval.
A stejn poetn zstup pohyboval se od druh strany
vesnice Kratonoh kolem pahorku k severozpadu, kudy vozov
cesta pes Babice a Barchov k Bydovu se thla. Byl to druh
hlavn sbor pod velenm Nvlta a ostatnch gubernilnch radv
selskch, v jeho stedu povozy se sp a vojenskou kasou se
nalzaly.
Zamraen dval se star Adamita za bvalmi soudruhy
tmito, kte pli mrnmi bti se mu zdli, kde dle nhledu
jeho jen ost mee a pdnost cepu rozhodovati mly.
Nemli bychom se t kase ble na dno podvati? ozval se
tu nhle za Radonem hlas Doubravy, jen ukazoval na vz, v
druhm tomto sboru silnou str provzen. Vak pat tak
dobe nm jako jim!
Nikoli, toho neuinme, Doubravo! odsekl temn Radon;
ale postarme se o to, abychom mohli co nejdve tak
takovou vjiku za s'ebou thnouti!
A kdy se dme do dla? tzal se Doubrava. Naim
chlapkm u zpropaden hr v dlanch a v Kratonohch u
nen ani hebu ve zdi!
Jakmile se nm posledn ady tch Filitnskch z o
ztrat! znla odpov Radonov. Na kad spsob
zasedneme v Chlumci k obdu!
Prv se vrtil mj pehoun odtamtud, jej jsem tam v
noci byl vyslal.
,,A jak zprvy pinesl? tzal se dychtiv Radon a
zanechal pohlen svho za odchzejcmi sbory.
Dobr, jak bylo lze oekvati. Mci jsou sice ve mst
ohrazeni, ale devn hradby jejich v ulicch nebudou nm
dlouho vzdorovati.
Je njak vojsko ve mst?
Pouze osm mu s dstojnkem, kte ste csask
magacn u pivovaru.
405

Nu, tu hrstku vezmeme ji na sebe! zvolal Radon s

divokm smvem.' A co v tvj posel o vrchnostenskch
adncch?
Ti jsou vickni shromdni v pivovae, jakoto v
nejpevnjm staven. Ale mlo kter pr je odhodln na mst
svm vytrvati. Naopak vyzvdl mj pehoun, e se potaj
umluvili direktora Pietsche, kter jim neustle kure dodv,
ihned opustiti a na tk se dti, jakmile se prvn ady sedlk
objev.
Nue, nenechme je dlouho ekati, ty zbabl krtky, kte
maj kur jen tehd, kdy mohou selskmu lidu karabem
nad hlavou toiti! vzkikl Radon a divok ohe zapll v jeho
zraku. Pak pohlednul rychle k jihu, kde prv posledn zstupy
Chvojkov sboru za nvrm zmizely a zvolal: Tamto n
dosavadn vdce bre se za bludikou svou, my hmotnjho
vsledku se dodlme!
Stal jsi se skuten ji neptelem toho holobrdka, kter
nm mum chtl rozkazovati, jako bychom otroky jeho byli?
tzal se Doubrava a pohlel zpytav na Radone pi slovech
tchto.
Star fanatik nedviv pohlednul na bvalho sprvce.
Nikoliv, nejsem mu neptelem, odvtil; m nejlep
mysly s lidem selskm, ale poloviat jeho prostedky k
dosaen naeho cle nemohu schvalovati. Kln opt jen klnem
vyraz a tyrana nepekon, dokud jej pln nezni! Le
pro se takto te?
Ponvad i j s tebou v nhledu o Chvojkov souhlasm.
Radon neodpovdal a poznovu nedviv Doubravu
zrakem svm mil. i
Vm, e's mu byl soupeem, ponvad ti nevstu ped
hubou odbudil; ale te mus zapomenouti na velik
neptelstv, nebo pismbh! Radon se ho zastane proti
kadmu!
Ho, ho, Radoni, co jsem nedokzal, kterak jsem vci
406

sedlk oddn? odvtil rychle Doubrava a vyhbal se

ptravmu zraku starho Adamity. ,,i m ve svm sboru
horlivjho nade mne?
Vm to, vm, e jsi pln svou minulost zapel a z avla e
se stal pln Pavel, toti neohroen bojovnk Pn! Ale proto
pece pravm, abys vypudil z mozku svho kadou mylenku
na neptelstv proti onomu mladmu mui, kter tak velkou
vc ji vykonal!
Doubrava vzal pokryteck vraz na se a chlcholiv
odpovdl:
Neboj se, Radoni; mn vyhynula dokon pam na mou
minulost a tud i na soupestv s mladm Chvojkou. J jen
tvoje vlastn smlen chtl znti, kdy jsem se takto tzal.
Nue, te je zn, a ve prospch tvj ti radm, abys vdy
dle nho se spravoval. Te vak dosti zbytench e tchto!
Je as, abychom i my odtud vytrhli. Sestav lid n v ady a
uchystej ve k pochodu!
To pjde ztka, nebo nai chlapci nedaj se jako loutky
voditi!
Nue, nech kadmu volnost jeho, za to tm statnji se
Chlumeckm postav. J sm se postavm v elo svm
soudruhm, kte jsou pukami ozbrojeni, ty pak ostatn zstup
ve. Dve ale vyber asi kopu nejstatenjch mu, aby se
rozel po okolnch vesncch a tam sedlky svolvali v ady
nae. Ped Chlumcem je pak budeme oekvati, nebo m
vt bude sla nae, tm vce ty krtky Chlumeck zastrame!
Doubrava odkvapij s nvr, aby rozkazy tyto vykonal a
hned na to nastal neobyejn ruch v celm tboe. Vyslal do
okol dostaten poet mu, kte se mu nejodvnjmi bti
zdli, a nadil jim, aby prv o poledn dob na nvr Opuka
zvan ped Chlumcem se svmi nov sebranmi sbory
selskho lidu se dostavili.
Kdy pak i Radon mezi lid svj piel, zastal nesmrn kik
a shnn se po zbrani steln, kterou prvn ady opateny bti
407

mly.
Co znamen ten hluk? vzkikl Radon, kdy mezi
spoluvrci svmi se ocitnul, kte u z Hradit karabinami
dragoun ozbrojeni byli, nyn ale jako zmaten sem tam
pobhali a hrznm klenm si odlehovali. Kde mte sv
zbran?
Sloili jsme je hned s veera v ndvo zmeckm na svj
vz, odpovdal jeden z Adamit, a vozu tu te nen!
Divok blesk vylehl z oka Radonov.
Tak jste opatili zbra svou, ochlastov! vyrazil ze sebe
stranm hlasem. Rychle do zmku a opatte se zbran, nebo
ihned vytrhneme!
Cel dav hrnul se nazpt do Kratonoh a Radon zatm ve
ostatn k pochodu pipravoval.
V nkolika okamench pibhl jeden z vyslanch ze
zmkvz nazpt. Nesmrn zden jevilo se ve tvi jeho.
Vz je pry i se zbranmi! vypravil malomocn ze sebe,
kdy Radon na byl zahml.
Co prav? karabiny e jsou pry! vzkikl star Adamita a
pozdvihnul svj pala, jakoby zvstovatele stran tto zprvy
jednm rzem rozpoltiti chtl. Ten ale se rn uhnul a prchl z
oboru rozlcenho vdce, kter jako vztekl tur zuiti poal,
kdy od ostatnch nabyl jistoty, e skuten vz se zbran sboru
jeho zmizel a nepochybn nyn u s Chvojkovm sborem dle
thl.
A skuten nebylo za krtko pochybnosti vce, e vnem a
pivem zpit chasa Radonov pi svm nonm vytrhnut ze
zmku Kratonoskho vz se zbran stelnou, kter od
pohodlnch sedlk na noc vdy takto skldna byla, ve dvoe
zapomnla a t nyn vtanou koist sboru Chvojkov se stal.
Dejme se za nimi! vzkikl Doubrava. Nsilm si
dobudeme karabiny svoje!
Vickni nvrhu tomuto pizvukovali a Chvojkov zrdc
splali, e takto je bezbrannmi uinil.
408

Ani kroku s tohoto msta neuinte! zahml ale Radon.

Chvojka nesm ci, e jsme se jen ve svou zbra spolhali!
My pememe neptele sv pouhmi psmi, nebo Bh lidu
pravovcho je s nmi a zni ohnm nebeskm protivnky
nae!
Adamit ve sboru se nalzajc souhlasili s touto mystickou
e vdce svho a sm Doubrava, kter nejvce na
pronsledovn Chvojkov sboru nalhal, prohodil:
Nu, nen jet vecko ztraceno; tch osm vojk v
Chlumci snadno pememe, a v csaskm magacnu tamnm
pak nalezneme zbran dost!
Do Chlumce tedy! Vzhru na Chlumec! valo te zase
cel mnostv a devn obuky, cepy a klacky nastoupily zase
prvo svoje.
Za krtko dal se cel dav v pochod, zcela naopak sboru
Chvojkovu a Nvltovu nad mru hlun a vesele si ponaje.
Oplzl psn, hulkav vkiky, divok hrozby pnm a
adnkm ozvaly se na vech stranch, kad pak bral se
smrem a spsobem, jakm se mu prv lbilo. O kzni njak
nebylo mezi selskou luzou touto ani pamtky, kad
poslouchal jen sebe sama a tu ml ovem velmi povolnho
pna. Jakmile se pilo na njak nvr, dal se cel dav do
nesmrnho kiku, aby pr cel dalek krajin oznmil, e
sedlci pichzej a svobodu s sebou pinej. Tm ml se
pilkati domc lid z ddin, ale k velkmu udiven Radoovu
posud nikdo se dn strany nepichzel. Mli u nkolik
vesnic za sebou, ale ze dn jet nijak posila se nedostavila.
Ani poslov od Doubravy po okolnch ddinch rozeslan se
nevraceli, aby aspo zprvu podali, kterak mezi lidem panstv
Chlumeckho pochodili.
Byli by nm adnci Chlumet v tchto obcch rovn
zahrli jako v Kratonohch? pravil Radon, kdy s jednoho
nvr opt marn po oekvanch pomocnch sborech
selskho lidu byl se rozhlel.
409

Mon, odpovdl Doubrava, akoli je tak dost mon,

e poslov nai snad spe na drancovn ne na verbovn lidu
pomlej. Podobn by jim to aspo bylo!
Radon se zamrail a neodpovdl. Spomenuv si na luzu,
kter tak ochotn byla se rno k adu hlasatel svobody drala,
musil si mimovoln piznati, e tuen Doubravovo nen asi tak
klamn.
A skuten tomu tak bylo, jak se pozdji dokzalo. Onch
edest posl, kte mli po ddinch lid svolvati ve sbor
povstalch sedlk, shlukli se, jakmile vyli z obzoru
Radonov zraku, ve ti sbory a sami na svou ps poali v
ustraench vesnicch loupiti, jak to v Kratonohch pod
velenm vdce svho byli vidli. Co jen se dalo odnsti, odnesli
a na el posln svho dokon zapomnli. Ba nemli
nepochybn ani v myslu k hlavnmu sboru svmu opt se
navrtiti, kdy byli jednou seznali, kterak dobe a vnosn se
jim jejich lupisk emeslo da.
Proto ovem marn ekal Radon na pomocn houfy lidu a
kdy ani po tech hodinch tahu na dn stran nikdo se
neukazoval, vzdal se tak u nadje na pchod poslv svch.
Mezitm se kolem rozlehlho lesa Kosickho postupovalo
dle ku pedu a pilo se a ku vsi Star Vod, kter na lev
stran silnice v pknm poloen se rozkld.
Na nvsi stlo nco domcho lidu, kte velice si nakali,
e jim vzbouen sedlci pede dvma hodinami do ddiny
pikvapiv, vecken majetek byli bud zniili bu odnesli, a
skuten jevila se ve vech stavench spousta neobyejn.
Doubrava pohlednul vznamn na Radone, tento pak
obrtiv se k hoekujcmu lidu zvolal:
Pojte s nmi! V Chlumci si nahradte vecku svou
ztrtu!
Nkte se skuten pipojili k davu a velk st sbe
rozbhla se po vsi, aby dobrala jet i to, co tam po prvnch
lupich bylo zbylo.
410

Za vs stl na malm pahorku kostelek sv. Jana

Nepomuckho a sotva e jej Radon spatil, ji tak s pednmi
Adamity svmi k nmu se hnal, pi em ovem cel dav jej
nsledoval.
Dve do kostelka vedouc byly nsilm vypeny a s
divokm kikem se fanatikov vhrnuli do svatyn Bo.
Zde poali fanatikov tme hnusnm spsobem diti,
jakm u ve stedovku se byli tak povstnmi stali. Zuiv a
dlouho utajovan odpor jejich proti ve katolick a jejm
obadm i zevnjm znmkm vypukl tu v cel hanebnosti
sv, a brzo byl vnitek chrmu od nevnch obrazoborc
tchto v pravou spou obrcen.
Vdce adamitsk sbe tto, Radon, dval vak tak
povzbuzujc pklad lidu svmu, nebo prvn vylezl na olt a
chopiv se monstrance, poal j potupn sem tam oteti, jakoby
drancujcm Adamitm po sp-sobu katolickho knze
poehnn udloval. Surov smch provzel posuky tyto, a
Radon, domnvaje se bti v shromdn sekty sv, tm
divoeji a nevzanji sob ponal.
Kdy pak nkte z lupiv se vyhrnuli ze sakristie a
odtamtud vecky men poteby a roucha vynesli, aby je
roztrhali a pak mezi sebe rozdlili, kzal si star Ada-mita, jen
nyn vce vzteklmu zveti ne lidskmu tvoru se podobal,
pinsti jeden z orntv a dal se do nho oblci.
V ornte tomto a s monstranc v ruce vytil se pak z
kostela, kde ostatn zstup sbe povykoval a svato-borce
rozlinmi vkiky k dalmu dn povzbuzoval, a tam poal
poznovu oplzl posuky sv provdti.
Spolusekti jeho vali o zvod nad tmto domnlm
vtzstvm nad vrou katolickou a hrozili, e te ve vech
chrmech a kaplch podobn hody si ustroj. Ostatn chasa
rovn povykovala na znamen souhlasu a pekeln tento kik
Radone vdy vce k novm skokm a posukm popouzel.
Ponal si jako blem posedl a neustle val, e mus lidu
411

svmu poehnati, aby nad protivnky svmi zvtzil.

Kad surov ert jeho byl nekonenm smchem
provzen, celho davu zmocnila se len sbsilost a brzo
nastal na plni pod kostelkem tak divok rej, jemu
podobnho krajina Chlumeck dosud nebyla vidla. lovk
domnval se ped sebou spatovati ztisceron-soben vjev z
nkterho nonho shromdn Adamitv, o nich, jak znmo,
nejhrznj vci v lidu eskm se vypravovaly a dosud
vypravuj.
A nejvyho stupn doshlo vztekl dn, kdy Radon
jakoto nelnk Adamit vzkikl, e lid jeho se mus tak k
nastvajcmu velikmu dlu oistiti a istn toto ve vod,
jakoto symbobu istoty duevn a tlesn vykonati.
Rozkazu tomuto Adamit ihned porozumli a poali se po
vod takov ohleti.
Za vs nalzal se dosti rozshl rybnk, jako Chlumeck
krajina na vt i men rybnky vbec velmi bohat jest, a
tento rybnk byl k tomu vyhldnut, aby Ada-mitm za ndobu k
oisovn slouil.
U vech vudy bl, Radoni! Vy jste jako dblem
posedl! vzkikl pi spaten tchto pprav Doubrava a chytil
fanatickho nelnka Adamit za rameno. Snad nechcete
svoje adamitsk tance za blho dne provdti?
Ale Radon divoce se na osopil a v lenm vzteku svm
val:
A kdo zake synm svtla obady jejich za svtla
dennho vykonvati? Plouili jsme se dlouh lta non tmou a
prvnho svtlho dne, jej nm Pn daroval, musme k; oitn
svmu uiti! Brat, svrhejte hn odvy sv a za mnou do
ist vody, kter i ns k velk prci oist a posiln!

412

Radon prvn vylezl na olt a chopiv se monstrance

413

Odhodil monstranci, kterou byl dosud v ruce drel, strhl se

sebe ornt a hned na to poal veken ostatn odv se sebe
svlkati. Vichni ostatn Adamit, jich ve sboru mnoho set se
talo, nsledovali s divokmi posuky a provolvnm
jakchsi tajemnch slov pklad fanatickho vdce, kter
odhodiv se sebe posledn at, stemhlav do rybnka se vrhnul.
A hned za nm skkali tam ostatn Adamit, k nekonen
veselosti ostatnho lidu, kter cel hnusn vjev tento jen za
jaksi surov ert povaoval a proto s divokm eh-totem mu
pochvalu svou vzdval. Jen nkte, kdo z vypravovn ble
znali obady sekty adamitsk, vdli, co toto koupn v rybnce
znamen.
Ve vod jevil se nejhnusnj obraz oplzlch ob-adv
sekty adamitsk, kter, jak znmo, nejpodivnjmi posuky se
provzej. Naz Adamit poali nejdve ve vod ruce a nohy
do ve vyhazovati, pi em pi-tiv jaksi zvuky ze sebe
vyreli a vbec jako prav pomatenci na mysli si ponali.
Nejdivoeji ovem val a sebou hzel nelnk tto sbsil
chasy Radon, kter.
jakoby soudruhm svm vt kure dodvati hledl, co
ovem horliv vykonvno bylo.
Pak nsledovalo omvn a ktn vodou, kter se stejn
smnmi obady se dalo a pi nm Radon jakoto nejvy
knz bludask sekty tto inkoval. Pi tom neustle k
spoluvrcm svm enil a zejmna na brzk pchod krle
maroknskho je pipravoval, jen pr v echch novou i
adamitskou zd.
To se rozum, e toto ujiovn u Adamit s nezvratnou
vrou se setkvalo, kdeto na behu rybnka stojc ostatn lid
jen surov erty s enkem fanatickm tropil a kzn jeho se
posmval. To rozhoilo nkter Adamity, kte si takov
ponn nechtli dt lbiti a vytili se na beh proti
posmvkm, kde pak notn mela nastala.
Ale Adamit tito utrili si jen znanch tulc a byli od
414

povykujcho mnostv nazpt do vody sehnni. Teprve nyn

byli kikem jejich Radon a ostatn Adamit na rvaku svch
soudruh s ostatnmi bezbonky upozornni, a a Radon
pvrence sv k pokojnmu ukonen obad napomnal, pece
se vrhli nejdivoej z Adamit ku pomoci zahnanm
soudruhm svm a rvaka stala se v nkolika okamicch
veobecnou.
Cel ti tisce selskho lidu rvaly se nyn mezi sebou, pi
em hlouek Adamit ovem notnch ran utrpl a pemnoz z
nich a zkrvaveni byli a takto nah tla sv tm oklivji jet
znesvili. Byl to prav rej pekeln, jen tu na behu rybnKu
se provozoval a s jedn strany vce ze svvole a rozpustilosti, s
druh strany pak se skutenou rozhoenost veden byl. Marn
byly kiky Radone a Doubravy, aby rvi konen od sebe
upustili, vude jevila se nejvt bojechtivost a nah tla
Adamit poskytovala vtanou pdu pro pdn klacky a hole
ostatn sbe selsk.
Radon poal se u obvati o cel sbor svj, aby se mu
takovmto poruenm kzn nadobro nerozpril, a proto kzal
Doubravovi, aby se chopil svho palae a sm pak tak poal
plochou tto zbran do rv tepati.
Teprve te ustvali rvi od svho sporu, jednak jsouce u
unaveni, jednak majce na utrench ranch prozatm dosti.
Adamit poznovu se musili k rozkazu Radoovu podrobiti
obadu istn, jeho te na pokr-vcench a zablcench
tlech svch ovem velice potebovali, a Radon s palaem v
ruce na behu stoje hmal proti rvm, kte poet vzneen
lohy sv tak oklivm spsobem byli poskvrnili.
Vtzov selt nedbali mnoho na vitky tyto a s
posmchem hnali se od rybnka nazpt ke vsi a ke kostelku,
aby tam sv dlo spousty dokonali, ne dal pochod nastoupen
bude.
Zrove rozkzal Radon Adamitm svm opt z vody
vyjti a se oblci, nae opt v dvj ady se sestaviti mli.
415

Nyn ale byla dobr rada drah. atstvo Adamit bylo mezi
rvakou na vecky strany rozmetno, mnoh kusy byly do
rybnka vreny, jin jinam zahzeny, ba mnoh z vtzv
neopominul tak s bojit s sebou vzti trofeji, kter bu v
koili, kazajce neb spodkch zleela.
Tm se stalo, e ani jedin z Adamit nedosoudil se
plnho svho obleku, ba znan st byla tch, kte o
vechny stky odvu svho pili. Jinm zase schzely bu
koenky, koile neb kazajky, a tak tragikomick vjev dvj
se te ve zven me opakoval. Adamit pobhali sem tam
jako vrtohlav ovce, jeden druhmu vydral koenky nebo
koili z ruky a mlem by bylo i mezi nimi k nov rvace pilo.
Na nvr u kostela pak stli vtzov, hlun se tto nesnzi
Ada-mit smjc, co jen novou rozhoenost v tchto spsobovalo.
Radon musil poznovu autoritou svou zakroiti, a tak po
dlouh dob kcnen byly uzmut stky odvu pravm
majitelm vrceny. Ale znan poet tche nebyl vce nalezen
a tak mnoz Adamit musili dal cestu bu bez epic, bu
bez koenek nastoupiti, co ovem k zven veselosti a dobr
mysli v celm sboru velice napomhalo.
Tak bylo asi po devt hodin rann ve k dalmu
pochodu ke Chlumci pipraveno a Radon e roz-ohoval lid
svj k novmu boji.
Ve dvou hodinch na to pithl cel dav za neustlho
povykovm ke Chlumci, tomuto prozatmnmu cli taen
svho.
Na mrnm nvr, Opuka zvanm, odkud cel msto i s
vstavnm zmkem Karlovou korunou bylo lze
pehldnouti, kzal Radon zastaviti a tbor rozbiti.
Nesmrn pokik z tiscv hrdel se ozvajc oznamoval
Chlumeckm pchod povstalch sedlkv do bezprostednho
okol msta. Avak u od asnho jitra bylo v Chlumci znmo,
e sedlci toho dne k mstu pitrhnou, a proto man i
416

dstojnk vojensk stre Chlumeck mohli jet v prav as

sv opaten proti neptelskmu toku uiniti.
S nvr poznal Radon, e msto je na vech stranch
zataraseno a man u vech vchod pilnou str dr. Rovn
i u kasren, kde bvala star kola, oddlen manv stlo na
stri, odkud selsk tbor a kad v nm hnut piln
pozorovali. Tak ptomn v mst dstojnk byl nenavn
bedliv, sm ozbrojen a na koni objky se svmi osmi mui
konaje kolem rozshl budovy, v kter mimo pivovar t ady
a pbytky adnk se nalzaly.
Podle polohy staven tohoto bylo lze oekvati, e rebelanti
nejdve na n zam a proto dstojnk zde se se svou str
rozestavil, msto a zmek na druh stran brnn obyvatelstva
zanechav.
Mezi mstem a pahorkem rozkldal se tehd tak zvan
velkochlumeck rybnk, na jeho jihozpadnm konci mln
stl. Kolem mlna thla se po hrzi rybnka nap irok cesta
a k pahorku Opuce, kdeto na druh stran tto hrze thla se
rozlehl baina, suchou tt pokryt, kter u tehd poznenhlu
v orn pdu promovna byla.
Nebylo tud s vchodn strany, odkud prv byl Radon se
svou bojechtivou sb pithl, jin cesty k mstu ne prv po
zmnn hrzi. Kolem ohromnho rybnka velkochlumeckho s
jedn, a kolem rozlehl bainy s druh strany byla s pahorku
Opuky nesmrn zachzka, a tak se Radon s Doubravou
usnesli na tom, e s tto strany na pivovar tokem poenou.
Leela ohromn budova tato pmo v jejich smru a Radonov
se zejmna o to jednalo, aby ukryt tam ednky
vrchnostensk a kasy jejich ve svou moc dostal.
Dve ale vyslal jet Doubravu na vzvdy, aby co znm
v krajin tto rozhldnul se po celm okol a dle toho dal pln
k toku ustanovil.
Doubrava vzal nkolik mu s sebou a pustil se po pat
hrze ke mlnu, kde pak mezi zahradnmi zdmi v pedmst
417

zmizel.
Po as neptomnosti jeho jal se Radon opt k lidu svmu
eniti a vyzval jej k srdnatosti v nastvajcm boji, jen pr
za krtko vtzstvm jejich skoniti mus. Sedlci mchali v
povt cepy a klacky svmi a kad z nich psahal nejmn
deset Chlumeckch na sebe vzti. Jen tu a tam se ehralo na to.
e ve sboru jejich nen dn steln zbran, nebo pak by pr
Chlumet i se vemi osmi vojky svmi nebyli smli na odpor
ani pomysliti.
Radon jim dal sice za pravdu, poukzal ale k ohromn
jejich vlastn pesile, kdeto Chlumet jen hlouek mu do
boje postaviti mohli.
Mezitm navrtil se Doubrava z vzvd svch a Radon jej
ihned k sob povolal.
Jak to vypad v Chlumci? tzal se jej dychtiv.
Nememe si lpe pti! Mci Chlumet zatarasili sice
svoje ulice haldami pevrcench voz, dvm a kamenm, ale
nebudou nm ani za tmito barikdami dlouho odporovati. V
Hradeck ulici vidl jsem na barikd eznka Vamberskho,
kter tam k ostatnm soudruhm svm hlavn slovo vedl, a ten
by nm mohl nejvce brykul nadlat. Je to divok chlap
eznick a vecka ta ostatn chasa eznick si tam se iroinami
svmi velmi bojechtiv pon!
Vak my jim jejich krvav choutky brzo zae-neme,
odpovdl Radon s posupnm smvem; do Hradeck ulice
poeneme tedy nejvt silou svou, kdy tam ti krtkov
mt svj hlavn stan rozbili. Jak to vypad na ostatnch
stranch msta? tzal se Doubravy dle.
Ped pivovarem stoj dstojnk se svou hrstkou vojkv
To je odtud vidti, pejal mu Radon slovo, jak to ale
uvnit toho ohromnho ovna vypad?
Jako po vyhoen, nen tam mimo direktora Pietsche ani
iv due!
Jak? vyklouzli nm tedy? vzkikl divoce Radon a zraky
418

jeho nenvist a sklamnm jen zahoely. Aby tisc lte do

toho, e nejlep koist nm ula! Ale snad se tak jen
domnv, Doubravo, vdy jsi do staven vniknouti nemohl!
To ovem ne, ale dovdl jsem se o tom tamto dole ve
mln, kde jsem vyptral v aland ukrytho prska. Ten mi
vypravoval zcela obrn, kterak hned z rna vickni adnci
se dali na mnoha vozch na tk, jen jedin direktor
Chlumeck zstal ve sv kanceli!
Radon jet njakou chvli vztekle zuil, e se mu
obmlen jeho pln pomsty na vrchnostenskch edncch
nezdail, a poal pak s Doubravou rokovati o nejlepm
proveden toku na Chlumec.
Podle mho nhledu, pravil Doubrava, rozdlme se ve
ti sbory. Hlavn a ene na Hradeckou ulici; druh pak a
obejde tamto okolo severn strany msto a pitrhne k zmku,
kde dle ujitn onoho prska mlynskho nen mimo ele
zmeckou dnch jinch obrncv, a tet sbor konen
pothne po hrzi pmo k pivovaru.
Dobe, souhlasm s tmto rozdlenm, odvtil Radon,
te se jedn jenom o to, kdo v elo kterho sboru se postav.
J pothnu na zmek, zvolal rychle Doubrava, jsem
tam co bval pansk psa jako doma!
Budi, akoli nevidm v tom prv velk hrdinstv,
vybr-li si zrovna ono msto, kde nejmen nebezpe jest
oekvati.
Naopak, Radoni, omlouval se Doubrava, j hodlm jen
proto na zmek thnouti, ponvad tam pi sv znmosti vech
mstnost budu nejdve hotov, tak e mi pak bude mono co
nejrychleji vm ostatnm ku pomoci pispti!
Nue, nech tedy tento tvj dvod plat, odvtil Radon;
j sm si ponechm pivovar, kde vojci se nalzaj, a ostatn
lid a ene tokem na mky Chlumeck!
Pi tomto vlenm plnu tak zstalo a Radon jal se ihned
veken lid svj ve ti zstupy rozdlovati. Pod svm velenm
419

zanechal ovem adamitsk spolu-vrce sv, Doubravovi

pikzal pak asi ti sta muv, aby s nimi na zmek tokem
hnal, ostatn pak st selskho lidu, asi dva tisce muv
tajc, byla proti Chlumci a jeho obyvatelstvu komandovna.
Kdy takto ve vlen seikovno bylo, daly se jednotliv
zstupy s hlunm provolvnm na pochod. Kik tento a jsot
divok sbe selsk vzrstal tm vce, m ble po hrzi k
mstu pichzeli.
Byla prv poledn doba, kdy rebelanti kolem mlna s
hrze na rovinu pedmstskou se rozproudili a v naznaen
smry se rozeli. Jin bral se Doubrava se svm sborem k
Chlumeckmu zmku, jen na vin nad mstem vvod,
Radon s Adamity zamil rovnou cestou k pivovaru, ostatn po
silnici na pochod proti zatarasen Hradeck ulici se dali.
My pedevm za sborem hlavnho vdce Radone
se podvme, nebo na tto stran ml se osud tohoto dne
rozhodnouti.
S hroznm kikem a vyhroovnm hnali se Ada-mit proti
pivovaru, ped jeho zavenmi vraty dstojnk se svmi osmi
vojky na stri stl.
Jakmile dstojnk selsk povstalce v nevelk vzdlenosti
spatil, vyjel proti nim na svm koni vstc a zvolal vysokm
hlasem:
Stjte! ani kroku vce ku pedu! Koho tu honte?
Divok ev ze sterch st byl mu odpovd, z n sob
ovem nic rozumnho vybrati nemohl.
Jsou-li mezi vmi rychti, nech pedstoup a ohls, eho
daj! zvolal dstojnk dle.
Zdejho direktora chceme! vzkikl drze Radon a
vystoupiv ze zstupu mchal divoce palaem svm v povt.
Direktora chceme! toho tyrana musme mti! vali ostatn
jednohlasn.
A co s nm chcete poti? Je on pnem vaim a takto se s
nm nesm mluviti! odpovdl dstojnk.
420

Chceme s nm promluvit, zda-li nm robotu odpust!

zvolal zase Radon. My jsme te svobodn se-dlci a adnci
nm nemaj vce co poroueti!
Ne, nedme si poroueti! te jsme my pny! vali ve
sboru ostatn.
To je rebelie proti zkonm, lid! povate, eho se
dopoutte! napomnal dstojnk, jen zpotku obmlel ve
v dobrot vyrovnati.
dn rebelie! vzkikl Radon. My vickni jsme vrn
poddan csaovny Marie Teresie a csae Josefa, kter nm
dovolil, abychom li na pny. Tedy si na n jdeme!
Vzhru na pny! Nemame asu planmi emi! ozvali
se vhrun ostatn a okamit byl dstojnk se vech stran
obklopen, e se nemohl ani ku pedu ani nazpt hnouti. Sedlci
s nesmrnm hlukem hnali se nyn proti nedalekmu pivovaru,
kde vojci na stri stojc oekvali nvrat svho velitele a
nevdli, kterak si dle ponati maj.
Dstojnk vak nemohl na to ani pomysliti, aby se k lidu
svmu prodral, a rozkazy jeho byly pekelnm hlukem, jej sb
Radonov spsobovala, nadobro pehlueny.
Vojci tedy, beztoho velk chuti k odporu nejevce, kdy
proti takovto ohromn pesile vzbouenho lidu se vidli,
zstali ped vraty neinn stti a tak bylo Radonov a ostatnm
snadno a ku vchodu do pivovaru se dostati. Vrata byly vak
zataraseny a musilo se tedy k vypen jich pikroiti.
Dstojnk dostal se konen tak ku pedu a rozkzal
vojkm svm, aby pemoci ustoupili a hned na to s nimi
opustil stanovit svoje, aby jinou stranou do msta se dostal.
Te byl Radon plnm pnem na bojiti a poal ihned
rozkazy k zteen pansk budovy vydvati. Vrata byly
rozttny a te hulkajc dav s vtznm pokikem do
vnitku se vrhl. Zde rozdlili se zuivci ve dva houfy, a sice
jeden s Radonem v ele hnal se nahoru do kancel, druh pak
se jal drancovati v obydlch ad-nk, koisti tu naloupiti
421

hodlaje.
Hned v prvnm pokoji kancelskm vyel proti rebelantm direktor Pietscb, jen jedin ze vech domcch i
cizch ednk byl na svm mst vytrval. Byl to mu vysok,
velitelsk postavy, jen pirozenou odvahou a neohroenost
vynikal, a i v tomto osudnm okamiku selsk chte znan
imponoval, tak e prvn ady mimovoln se zarazily.
Jen Radon a nkte z nejltjch Adamitv oboili se proti
nmu a Radon zvolal:
Mme t konen, elmo tyransk! Vak nebude nm
vce koditi!
A divoce mchal svou avl v povt, le direktor nikterak
se nedal vhrkami tmito zastraiti.
Jak se to opovaujete sem pichzeti? vzkikl mohutnm
svm hlasem, kter vecken ev sbe pehluil. Jeden z vs
a mluv, jak je dost vae!
Ho ho! pane direktore, tak se s nmi u nesm mlu viti!
zvolal s posupnm smchem Radon, jeho zamrzelo, e ostatn
lid dal se i nyn jet obvanm muem tmto zakiknouti.
Te my jsme zde pny a ty ns mus poslouchati, sice
A zatoil poznovu zuiv avl svou nad hlavou.
Kdo jsi ty, padouchu, e se odvauje takto se mnou
mluviti? vzkikl neohroen direktor a pedstoupil a k
Radoni, jeho vysokou postavou svou o hlavu pevyoval.
Zde vidm lidi z panstv naeho, nech ti dosti svoje
pednesou! S cizmi pobhlky nebudu jednati!
To bylo pro Radone ovem velkou urkou a proto divoce
se zaehtav, zvolal:
J, j jedin jsem zstupcem a mluvm tohoto ubohho
lidu, jej jsi tak dlouho odral a suoval! Hodina pomsty
nastala a bude nm et ze hch svch skldati! Mluvm tak
ve jmnu vaem, brat? obrtil se k soudruhm svm pomoci
jejich se dovolvaje.

422

Pi tom vythl z kajdy sv usmolen arch papru.

423

Boun kik rozlehl se po cel kanceli a vickni poali

zase kure nabvati.
Shote ho mezi ns! Podejte nm ho sem okny! ozvalo
se ze sterch st na ndvo pod okny a van toto se na vech
stranch optovalo.
Direktor Pietsch na okamik zbledl, nebo seznal, e proti
rozlcen luze spsobem tmto nieho vce nevyd. Od
divokch fanatikv tchto mohl se nejhorho nadti a proto
mrnjm hlasem se poznovu tzal, eho lid sob od nho
peje.
Svobodu chceme, kterou si teba krv vykoupme! vzkikl
Radon. Robotu vecku mus zruiti a tady nm to na naem
patentu potvrd!
Pi tom vythl z kajdy sv usmolen arch papru, na nm
znm nm u postulty vzbouench sedlk sestaveny byly.
Ano, a nm podepe patent, jako to vichni ostatn u
uinili! vali jednohlasn soudruhov Radonov. Na hol
slova vce nedme! Musme to mti ern na blm!
Radon rozvinul papr ped zraky direktorovmi a nutil jej
poznovu k podpisu.
Direktor rozpait pohlel k tomu, jakoby naslouchati
chtl, zda-li jaksi oekvan pomoc se nebl, ale Radon
porozumv hnut tomuto, zvolal:
Nadarmo se ohl po svch biicch a vojcch! Jsi te v
moci na a rychle podepi, je-li ti ivot mil!
Direktor, jemu pedevm na tom zleeti se zdlo, aby co
nejvce asu nabyl, kdy u jinak si pomoci nemohl, poal se
omlouvati, e mu v takovch okolnostech nelze na nem se
ustanoviti, tm'mn psemnost jakou potvrzovati, aby tm
mnohch povinnost neporuil.
Ale Radon netrpliv peruil mu vytivou e jeho, prav:
Dosti tch planch slov! Nebudeme dle asu maiti! Bu
okamit podepi, anebo se rozlu se svm ivotem!
Tedy mi dejte aspo ten svj patent pesti, a vm, co
424

podepi, jak na dnho adnka nle!

A si pete n patent! volali nkte z poddanch
Chlumeckch, kte ani nyn jet na bval svj respekt ped
direktorem nebyli zapomnli.
Radon se zamraenou tv podal listinu direktorovi, kter s
n odstoupil k oknu a jednotliv punkty jej pozorn jal se
prohleti, pi em neopomjel co nejosteji sluch svj
napnati, zda se strany od msta nieho nezaslechne.
Mezitm byla se vtina sbe opt z kancele vzdlila,
nebo kadho z nich vbila vce chu po loupen a chlastu,
ktermu ostatn ve dvoe pivovaru ji v pln me se oddvali.
Druh svrchu zmnn houf toti pivaliv se do dvora
pivovaru, rozptlil se po pbytcch adnk, ve sklepch na
pivo a jinde. Jedni vylamovali dve, okna vytloukali a
rozbjeli pece, naplovali pytle naloupenmi vcmi, mazali a
psali po stnch vci hrub a nemravn i urliv. Jin pak ze
sklepv cel sudy piva na dvr vyvalili, a nkolik najednou
jich naave, oddali se nelidskmu chlastu, pi em divoce
hulkali a ostatn soudruhy sv k hodm tmto pozvali.
K takovmu dn nedali se tito dlouho pobzeti, a tak za
nedlouho Radon s nkolika mlo pvrenci svmi v kanceli s
direktorem osamotnl, kter co nejvce hledl jen asu nabyti,
a konen vida nezbyt, listinu Rado-novu podepsal. Nelnk
Adamit uloil s uspokojenm listinu opt do sv nprsn kapsy
a prohlsil direktorovi, e jej na tak dlouho v kanceli
uzamkne, a ostatn dlo jeho v Chlumci se dokon.
Pak odeel se soudruhy svmi a uzamknuv direktora, vrhl
se do ostatnch kancel, kde vecky skn vylmave,
psemnosti napod na kusy trhali a nohama lapali. Papry tyto
byly pak okny n? dvr vyhzeny a tam na nkolika
postavench hranicch zrove s jinmi roztluenmi vcmi
spleny.
Meznm, co takto v panskm pivovae a v snch
kancelskch se dilo, hrnul se hlavn sbor selsk sbe proti
425

Chlumci, aby jednak na tamnm manstva se pomstil, e se

opovilo s pny a adnky dreti, jednak aby v zmonm
mst loupeivosti sv zadost uinil.
Avak statn man Chlumet byli na tok pipraveni a
hodlali majetek svj tak dlouho hjiti, dokud by oekvan
pomoc vojensk jim nepispla. Musme toti podotknouti, e
onen dstojnk vojensk, kter byl zpotku pansk pivovar
hjil, hned za asnho jitra, kdy do Chlumce pila prvn
bezpen zprva, e sedlci na msto thnou, vyslal jzdn
posly do Kutn Hory a do Kolna, kde pluk dragounsk hrabte
Wallisa v zimnch kvart-rech leel, aby cel pluk neprodlen
na k vsedl a do Chlumce k zahnn rebelant selskch sob
pospil.
Akoli vzdlenost obou eench mst od Chlumce na ti
mle in, pece se mohl poledn dobou aneb aspo nedlouho
po poledni pchod tohoto csaskho vojska oekvati. To byla
tak ona pomoc, po n direktor Pietsch byl se a dosud marn
ohlel, kter ale u dlouho na sebe nemohla dti ekati, nebo
poledne prv pi prvnm toku sbe Radonov na msto
nastvalo.
Man Chlumet mohli tedy s bezpenou nadj na
vtzstv v boj nerovn se vydati, nebo byli stelnou zbran
opateni, kdeto rebelanti jen dlouhmi obuky, cepy a
podobnou zbran ozbrojeni byl. Mimo to stli man za dosti
silnmi barikdami, kdeto tonci rnm jejich zcela v anc
vydni byli.
Zatarasilo obyvatelstvo hned za jitra vecky zk uliky
do msta vedouc a za tmito barikdami oekvali man
Chlumet tok neptele. Mezi statenmi mui tmito lze
zejmna uvsti nkolik man, kte neohroen a s dobrm
prospchem toky loupeiv chtry odreli. Pedevm to byl
star cechu eznickho Ignc Vambersk, jeho potomstvo
dosud ve Chlumci ije; dle jeho bratr Josef Vambersk, jemu
vbec koa kali, takt eznk, pak kov Lejda, pansk
426

zahradnk Vclav Tvrd, ranhoji Josef Pokorn, krupa

Vclav Petrek, krej Frantiek Krenk, tkadlec Matj
Prochzka, a mnoho jinch, je byl souasn spisovatel
pamtn knihy na fae Kratonosk pro zvltn hrdinnost na
pamtku vkm budoucm zaznamenal.
Hlavnm vdcem ozbrojenho manstva tohoto byl onen
star cechu eznickho, chrabr Ignc Vambersk, kter
vekeru obranu ve mst a za barikdami dil a tak pi
prvnm toku selsk sbe nejstatenji sob ponal.
Kdy na vyzvn jeho sedlci ustoupiti nechtli, nbr
vztekle na barikdu se hnali, vyplil Vambersk na
nejprvnjho ze zuivc tchto, kter hned ve sv krvi pod
barikdami se vlel. Takovto odpor krvav zarazil v prvnm
okamiku tonky, kte se klacky svmi ovem proti stelnm
rnm man nemohli inliv hjiti, ale tlac od zadu
mnostv hnalo pedn ady zase ku pedu, tak e tok opt
obnoven byl.
Ted ale Vambersk velel vem spolumanm proti
buim vypliti a hned na to asi deset mu bu mrtvch bu
rannch kleslo.
Nastal hrozn nek mezi sedlky a stemhlav poalo ve v
nejvtm zmatku nazpt ubhati, nebo Chlumet se k
novmu vstelu chystali.
Rann takt vedli nesmrn nek a kdy Vam-bersk na
barikd vyvstav za utkajcmi pliti se jal, doshl pekeln
kik mezi sb nejvyho stupn svho, a v nkolika
okamench byla cel ulice przna a sedlci s krvavmi
hlavami a pnm hrnuli se nazpt k panskmu pivovaru, aby
tam nejvymu vdci Radonov neastn vsledek sv
vpravy sdlili.
Tak t z ostatnch ulic byli rebelanti od manstva pln
zahnni a na nkolika stranch vleli se mrtv a tce rann
sedlci ve sv krvi. Takovto uvtn ovem velice ochladilo
pvodn kur selsk sbe, kter se domnvala jedinm
427

nbhem msta se zmocniti, jako se j to dosud u zmk a

jinch vrchnostenskch sdel bylo podailo, kde arci toku
jejich dnho odporu kladeno nebylo.
Tak se sely vecky poraen tlupy opt ped pivovarem,
kde mezitm steln rny od msta sem zaznvajc u obecnou
pozornost byly vzbudily.
Velk st tchto selskch hrdin mimovoln zbledla, kdy
seznala, e v Chlumci ponaj dosavadn vci velmi vnou
povahu na se brti a e u mnoho soudruh od-vlivost svou
ivotem aneb aspo krv splatilo.
Radon byl prv v prvnm pocitu svho vtzstv nad
direktorem Pietschem pekvapen touto ohromujc zprvou o
prvn porce sedlk.
Na okamik nebyl ani slova mocen, pak ale tm prudeji
vzteku svmu uzdu pustil.
Jak? vy utkte ped hrstkou mk, kdeto vas se na
tisce t! vzkikl divoce proti zvstovatelm porky tto,
kte mu sv rny ukazovali. O, vy bdn skety! takov byla
hrdinnost vae, kterou jste se od potku vychloubali?
ert aby byl hrdinou, kdy m jen klacek v ruce a ten tam
s druh strany flintou jako zajce t hon! zvolal jeden z
porannch. Co jste neslyel ty rny, ktermi do ns praili?
Proti tm pouhm klackem nikdy neobstojme!
A kdo toho pinou, e jim nememe stejn splceti?
vzkikl zase Radon. Vy sami v chlastu svm jste se odzbrojili,
kdeto jin te naimi karabinami vtziti budou! Hanba vm,
mrzc sluhov bicha! Vizte, kterak prav synov Bo ped
neptelem si ponaj!
Pak obrtil se ke svm Adamitm, kte mezi sb touto
vdy za nco lepho se povaovali, a zvolal:
Vzhru za mnou, brat, ve jmnu Pn! Ukame tm
zbablcm, kterak i devem dovedeme pvrence pekla
potrati!
A odhodiv pala vytrhl jednomu ze zahnanch sedlkv
428

pdn cep z ruky a vytil se ze vrat pivovaru, jsa nsledovn

od vech Adamit, kte za fanatickm vdcem svm tebas do
pekla byli by se hnali. Divok kik jejich rozlhal se po celm
okol a ostatn lid spchal nyn za nimi, aby poznovu o tok na
barikdy Chlumeck se pokusil.
Radon vrhl se v ele hulkajcho davu do Hradeck ulice,
kter v rovnm smru na nmst Chlumeck vede a hned na
zatku svm vysokm tarasem zavena byla, jej nyn star
eznkv Vambersk s ostatnmi soudruhy svmi proti novmu
toku rebelantv selskch hjiti se chystal.
Jako lt tygi hnali se Adamit ulic proti barikd, nic
nedbajce kul neptelskch, kter tak mnohho z nich k zemi
skltily. Slep vrhali se v lenstv svm rnm tmto vstc a
za nedlouho stli u pod barikdou, kterou se chystali nyn
slzti a tak rzem do vnit msta se dostati.
Vambersk vysokm hlasem vybzel eznky svoje k
vytrvalmu odporu, nebo tuil, e od rozvzteklen sbe
selsk, kdyby skuten do msta se dostati mla, nelze se dn
milosti nadti.
Staten obhjci msta tak co nejvce napnali sly svoje v
tomto boji mue proti mui, ale za kadho Ada-mitu, jen od
nich s barikdy skolen byl, vyrojilo se deset jinch, ji jet
divoeji si ponali, od zadnch ad pekelnm kikem neustle
ku pedu pohnni jsouce.
Ji ji poal se Vambersk obvati, e veker nadlidsk
namhn manv marnm bude a ohromn pesile sedlkv
podlehne, nebo vidouce ostatn povstalci, kterak Adamit u
na barikdu se dostali a co nevidt vtzi se stanou, poali se i
oni vped drti a fanatick soudruhy sv v tocch jejich
podporovati.
Pes mrtvoly padlch a tla rannch doreli Adamit na
vrchol barikdy, jej hrdint obrncov ji umdlvati ponali.

429

Ji stli nkte na barikd.

430

Vambersk, jeho obrovsk postava na barikd za ter

vem rnm protivnk slouila, obrtil konen puku svou,
ji nestailo vce asu nabjeti, a poal pabou jej do hlav
Adamit tepati. Kad rna trefila svho mue, po kad rn
vystkla krev do ve, ale sedlci nemn horliv cepy a
palcty svmi odpovdali. Ji stli nkte na barikd, kde
krvav zpas mezi jednotlivci nastal, a ponvad dobyvatelm
neustle pomoc pichzela, kdeto man pi skrovnm potu
svm jen na sebe obmezeni zstvali, u nebylo lze
pochybovati, na kterou stranu vtzstv se naklon.
Radon, jen byl jeden z prvnch na barikd, poal v pocitu
vtzstv svho divoce jsati a soudruhov jej vydatn v tom
podporovali. U se zdlo, e povstalci vniknou do msta a tak
pny jeho se stanou a eznk Vam-bersk naposledy se s
nkolika soudruhy vrhl vstc pvalu neptel, aby bu do
umdlen stanovisko sv hjil, aneb na mst padl.
Ale jsn vtzcch sedlk nemlo mti dlouhho trvn.
V poslednm okamiku toti, kdy se Radon a nejpednj
z Adamitv chystali seskoiti s barikdy dol do ulice, aby
hlouek man dokon s bojit sehnali, zavily na
nedalekm nmst vojensk bubny a zaznly trouby jzdeck,
je k bojovnmu toku vyzvaly.
Jakoby hrcm z ist jasn byl ped nimi do zem udeil, tak
trhly znm tyto zvuky sedlky a pekvapen jejich zrostlo v
druhm okamiku jet vce, kdy hned na to z nmst se
vytila do ulice dlouh ada dragounv, palai svmi vysoko v
povt mchajcch.
Na okamik veke sedlci jakoby byli zkoprnli, kdy
takovouto ohromnou slu vojska jzdnho proti sob thnouti
vidli, v druhm okamiku ji ale zavldl u kadho z nich
pirozen cit sebezachovn a nejpednj hrdinov jejich
poali nejdve stemhlav s barikdy nazpt ubhati, ostatn
zden povstalce za sebou strhujce.
Csask vojsko thne na ns! Spaste se, kdo me!
431

Utkejte, ne z ns masa nadlaj! ozvalo se nejhrznjmi

hlasy na vech stranch a ve dvou okamicch byl tk
veobecn.
Marn se namhal Radon prchajc zastaviti, marn val, e
jzda neme je dle pronsledovati, ponvad j barikda v
dalm pronsledovn brn nic nebylo vce pltno, sedlci
nedbali ni slov ni hrozeb jeho a hledli se jen z ulice dostati,
jakoby dragouny u v patch za sebou ctili. Sm Radon byl
veobecnm proudem tmto stren a musil volky nevolky se
zdenm lidem dle se hnti, a konen se mu podailo, e
aspo u panskho pivovaru cel dav se zastavil.
Dragouni toti skuten nemohli rebelanty dle
pronsledovati, a to Adamitm opt ponkud kure dodalo, e
zase na silnici ped pivovarem se seaovati poali a ostatn
uprchlky sem svolvali.
V rozhodnm okamiku dostalo se tedy Chlumeckm
vydatn pomoci a druh tok povstalcv byl na novo rozhodn
odraen. Bylo lze pochybovati, zda-li jet o tet se pokus,
kdy nyn tak znan moc vojensk ve mst se nalzala.
Vojsko toto, zleejc z nkolika vadron dragoun a
oddlen pchoty, bylo, jak u eeno, povolno na rychlo z
Kolna a Kutn Hory a prv v as do Chlumce dorazilo.
Rycht a soused z obce Nepolis, jmnem Josef Levinsk, jen
zkonolibm smlenm vbec vynikal a zvlt se vrchnosti
sv vrn oddanm bti osvdoval, sm se byl o piveden
pomoci t vojensk postaral.
Plukovnk, mu opatrn a rozvliv, dal se s vojskem sob
podzenm pinami od zpadn strany vsti do msta. Proel
u Kolnskm pedmstm, ani o tom odbojnci nejmenho
byli tuili; postavil u vojsko na nmst, a jet nieho
neznamenali.
Tu pinesl jeden man zprvu, e rebelanti hroz ji pes
barikdu do msta se dostati, a od zmku opt sdloval jin, e
i tam sedlci za nedlouho do vnitku se dobudou, paklie
432

vojsko dal postupovn jejich nezamez.

Plukovnk velel tedy ihned jednomu z dstojnk, aby s
oddlenm pchoty k zmku se obrtil a tamn povstalce
rozehnal, sm pak v ele svch dragoun se hnal proti sboru
Radoovu. Pchod svj pak byl dal dve ohlsiti silnm
zavenm bubn a znnm polnic, co, jak jsme u vidli, u
zastraench sedlk s plnm vsledkem se setkalo.
Radov sbor se dal hned pi prvnm spaten dragoun v
div tk a nezastavil se a u pivovaru, kde fanatick vdce lid
svj opt k dalmu odporu vybzeti poal. To se mu tak
podailo, nebo sveden lid posud si nepipoutl na mysl, e
by csask vojsko nsiln proti nmu vystoupilo. Vdy
opakoval Radon neustle, e nejsou dnmi rebelanty, nbr
naopak vrnmi poddanmi csae, kter je sm byl
splnomocnil, aby si na pnech svobody dobvali. Tmto
klamem byli tedy vickni v odporu svm udrovni a srazive
se tud rychle v hromadu, soustedili vekeru slu svou na
silnici ped pivovarem a srdnat oekvali, co se dle dti bude.
Mezitm pitrhlo oddlen pho vojska, je k zmku
Chlumeckmu vyslno bylo, a k nvr, na nm Karlova
koruna do ve se vypn. Zde panoval ji stejn zpas o
vchod do zmku, jen eled zmeckou rovn chrabe hjen
byl. Doubrava neustle hnal rozlcen lid svj proti zmku a
byl by se tam tak u za krtko dostal, kdyby v pravou dobu
vojensk pomoc nebyla pispila.
Jakmile ale ozbrojenou moc proti sob thnouti uzel, hned
kzal buim proti vojsku se obrtiti a k odporu se mti. Setnk
vojensk dal mustvu svmu povlovn proti rebelantm
postupovati a domnval se, e ji pouhm objevenm svm je
rozeene.
Ale luza selsk byla u na ve pipravena a nkte z
nejodvlivjch tili se s nvr proti vojkm, kte posud
nebyli sv zbran uili. Jeden dlouhm obukem udeil vojka,
e se mrtev na zem svalil. Dstojnk rozhorlen se hnal po
433

vrahu, kter ovem neekaje v tku spsu hledal; dstojnk

za nm a nedaleko Lorety ho na poli dostihl a kordem
prokll.
To bylo znamenm pro vojky, aby tme spsobem na
ostatn buie dotrali.
toku jejich s nasazenm bodkem nemohli ovem sedlci
nikterak odolati a kdy Doubrava nejprvnj na tk se dal,
ostatn stemhlav poali se na vecky strany rozprchvati. Jako
o zvod zahazovali sv klacky a cepy, jen aby co nejrychleji
utkati mohli.
Ale nemn rychl byli tak vojci, kte dole pod nvrm
v etz se rozpustive, nejvt st prchajcch obeli a ve svou
moc dostali. Vdce tohoto sboru, Doubrava, byl jeden z
prvnch, kte v zajet upadli a z ostatnch mloktermu se
podailo vojkm uniknouti, nebo ti kadmu hned vyplenm
rny smrtc hrozili, paklie se okamit nezastav a v zajet se
ned.
Takovm spsobem byl zmek Chlumeck zachrnn a
jedna st rebelantv nekodnou uinna. Veke zajatci byli v
prvodu vojska do msta odevedeni,1 kde obyvatelstvo je s
lanm a vyhroovnm uvtalo.
eznk Vambersk byl od dstojnka vyzvn, aby opatil
njak mstnosti, kde by zajatci tito prozatm uzaveni bti
mohli, nebo mlo se vojsko za dragouny k pivovaru odebrati,
aby i tam proti hlavn sle povstalc zakroilo.
Star cechu eznickho poukzal na masn krmy, kter v
okamiku tomto nejlpe k poadovanmu elu se hodily a tam
tedy byli zajat od vojk odvleeni a dobe uzaveni, nae
setnk vojsko sv k pivovaru komandoval.
Ve mst panovalo jsn nad prvnm vtzstvm tmto a
obyvatelstvo rue pomhalo odstraovati barikdy z ulic, aby
vojsko voln proti ostatnm rebelantm vythnouti mohlo.
Plukovnk kzal dragounm svm s kon sesedati, aby
rychleji pes barikdu na druhou stranu ulice se dostali a
434

odtamtud pmo k pivovaru postupovati mohli. V krtk dob

byl taras aspo zpolovice odstrann a v ele opalch svch
jezdcv a pho mustva dal se nyn plukovnk na pochod
proti pivovaru. Zde panoval nsledkem popudlivch e
Radonovch divok ruch a sedlci zase k novmu boji se
pipravovali, nedbajce na dosavadn ztrty sv, kterch u v
zpasu s manstvem byli utrpli.
A brzo pak rychlm pochodem se blc vojsko hanlivm
volnm ve zpupnosti sv vtajce dlouh obuky si v rukou
chystali.
Opatrn vak plukovnk pithnuv na prostranstv ped
pivovarem a vojsko sv v dlouh ad rozestaviv, aby ve
spsobu polokruhu postupovati se mohlo, uinil zatek
zakroen svho tm, e zbloudilch dobromysln upomenul a
nezkonit ponn jejich ivmi barvami jim vylil.
Le vecka slova jeho byla nazmar, povstalci se nedali vce
chlcholivmi slovy konejiti.
My nejsme dn rebelanti! vzkikl Radon. Nm csa
sm dovolil, abychom si na pnech svobodu vymohli! Tedy si
ji vymhme!
A zhynou pni! Pry s robotou! My jsme svobodn
sedlci! valo cel ostatn mnostv jednosvorn. Vy jste nai
katani, budete-li pnm proti nm pomhati! Ale nedme se!
Nedme!
A poznovu se rozlehl stran ev v celm nepehlednm
davu a vhrky i lni se proti vojkm jen jen sypaly, tak e
tyto ji trplivost pechzeti poala a plukovnkovi dosavadn
otlen jeho ve zlm vykldno bylo.
Kdy se hluk ponkud byl utiil, vyzval plukovnk poznovu
a naposledy, aby v tichosti se rozeli a veho dalho bouen
zanechali.
Le mluvil opt jen k hluchm um a pouze hanlivch
posmk dostalo se mu za odpov.
V tom se otevelo jedno z oken v prel pivovaru a objevil
435

se v nm direktor Pietsch, jen vida se z nebezpe

vysvobozena, jakmus pocitu vdnosti a radosti se oddav,
mohutnm hlasem dol volal:
Vzpoue va bude nyn konec uinn a pvodce jej
neujde zaslouenmu trestu! Sedlci z panstv Chlumeckho,
kte nsiln k rebelii donuceni byli, nech stranou ustoup a
dom se odeberou. Slibuju jim, e dn trest je nestihne!
Adamit drzm posmchem odpovdli na vyzvn toto,
ale pece bylo dosti tch, kte varovnch slov direktorovch
uposlechli a od povstalcv se oddlive, stranou odchzeti
poali, aby se do svch ddin navrtili a jet v as vemu
trestu za sv astenstv ve vzpoue se vyhnuli.
To zvilo jet vce zuivost Adamit a jejich fanatickho
vdce Radone, kter nyn dal rozkaz, aby lid jeho rzn na
vojky se oboil. K tomu nebylo dlouhho pohnn poteba a
jako len vrhly se pedn ady rebe-lantv na vojsko, obuky a
cepy svmi do nho mltce a pekeln kik pi tomto toku
svm spsobujce. Plukovnk opt kzal, aby vojci steln
zbran jet neuvali, nbr prozatm jen hlavnmi puek
zarputilm od-bojnkm se oprali.
Krev inula se na obou stranch, zvyujc rozhoe-nost
bojujcch jednotlivcv, ale kze a cvienost vojensk
odrely vydatn vecky toky nezzench dav selskch, tak
e mnoh z nich znamenaje, e tu nen ertu, couval i znenhla
na tk se dal. Pedn ady byly s krvavmi hlavami nazpt
zahnny a pes vecko klen a napomnn Radoovo nechtl
u nikdo vce ku pedu se hnti.
Mezitm tak vojsko poalo v polokruhu svm postupovati
a tak statn doreti na ostatn sedlky, e tito na dlouho takov
sle odolati nemohouce, konen vickni a za pivovar
ustoupili a zptenm pochodem a ke mlnu couvali, odkud
po hrzi nejdve proti Chlumci se byli vytili.
Zde se podailo Radonov couvajc ady opt zastaviti, aby
se vojkm poznovu opely. Netuil vak tento vdce sedlk,
436

e plukovnk prv v toto postavem jej byl zatlail, aby tam

cel dav jeho tm snze potti mohl. Nemli toti sedlci na t
stran k stupu ne jedinou hrz, kter k pahorku Opuce se
thla a, jak u vdomo, na jedn stran rozshlm rybnkem
Chlumeckm, na druh pak rkosm porostlou bainou
vroubena byla.
Ped mlnem a na hrzi se buii pod vdcovstvm
Radonovm zastavili a poali s ve sv kamenm proti vojsku
metati.
Nyn nastal rozhodn okamik.
Chtje ukzati, e jde do pravdy, velel plukovnk cel ad
vojska do povstalc vysteliti, vak ale jen na slepo.
To se stalo, spolen vstel zahml proti sedlkm, ale
kdy kou se zathnul, nebylo mezi tmito ani jedinho
rannho, tm mn pak padlho.
Jsav pokik ozval se v adch jejich.
Vidte, e pravda, co jsem pravil! vzkikl divoce Radon.
Csask vojsko m cucky nabito! Nesm oste na ns stleti!
Hr, na n! maj cucky nabito! vali te vickni
jednohlasn a se zvenou kur poali se s hrze a od mlna
na vojky titi!
Tu vida plukovnk nezbyt, velel konen k ostrmu nboji
shnouti a jet ne Radon s pednmi Adamity na vojky
vrazil, tito podruh vystelili.
Tehd vak byl inek ran jejich stran. Nkolik mrtvol
zstalo hned na mst a velk poet rannch vlel se ve sv
krvi. Radon sm byl do nohy postelen, ale nepestal soudruhy
svoje zuiv do boje hnti.
Pohled na padl a rann byl jaksi znamenm k zoufalmu
vech sil napnut, nebo nyn se ostatn odbojnci, aby klesl
soudruhy sv pomstili, jako zbsil hrnuli na vojky a zadn
ady brzo pklad tento nsledovaly, jakoby nov srdnatosti
nabvaly.

437

Mnoz z povstalc byli na zk hrzi smeteni.

438

Plukovnk v tomto kritickm okamen poruil poznovu

vemu vojsku pliti a nov vstel potel rzem vecken prvn
dav. Nejmn padest povstalcv bylo trefeno a krvav tento
vsledek ochladil okamit bojechti-vost vech ostatnch.
Smrt, jako obyejn, i zde mla sv psoben; na mrtvoly v
krvi povalen byl pohled tak mocnho vlivu, e se nohy
odbojnkv volky nevolky na tk daly.
Radon byl druhm vstelem poznovu rann a klesl mezi
ostatn rann, co bylo pro spolenky jeho signlem k
veobecnmu tku. A te nestaila ka hrze, proto e kad
chtl na tku pedek mti.
Vojsko hnalo se pes mrtvoly a stenajc rann za
prchajcmi a tm byl zmatek dovren. Mnoz z povstalcv byli
na zk hrzi smeteni do bahnitho valu v prvo, kde v
suchm tt marn toit hledali; jet vt poet pak byl
shozen v levo do rybnka, ostatn vak mysln dol skkali,
takto kulm vojska po hrzi menm uniknouti se snace. A
bylo vidti nejedny v zpasu s vlnami hynouti, nebo nebylo tu
ani lodiky, aby se jim bylo mohlo ku pomoci pispti. Kterm
se podailo opt na beh vyvznouti, ti vickni postupujcm
vojkm v zajet upadli a jen mlo ktermu se rychl tk
podail.
Takovm spsobem skonila se povstn bitva u Chlumce,
kter od t doby zavdala podnt k znmmu poekadlu
eskmu: Vyhrli jako sedlci u Chlumce.
Skoro pl druhho tisce selskch povstalcv i s vdcem
Radonem ocitlo se v zajet, pes padest se talo mrtvch,
dvojnsobn poet pak byl utopench a rannch.
Po nkolik hodin trval hon na prchajc sedlky a se vech
stran byli zajat do msta pivdni, take brzo msta nestailo,
kam je zavti. Velk st uzavena v jzdrn zmeck, jin
opt v stodolch a v masnch krmech mstskch, kdeto
Radon s nkolika nejpednjmi buii byli vreni do atlavy,
kde mli dal osud svj oekvati.
439

Aby pak nemohli sedlci na tk pomleti, uezny jim k

nvrhu eznka Vamberskho u koench poctivic vecky
knoflky a komnky, aby si spodky dreti musili a tm mn na
tk neb odpor pomysliti mohli. V noci udeil notn mrz a a
eny zajatch jim z okolnch vesnic potravu a peiny pinely,
nebylo jim vak nieho dno, a tak musili poraen hrdinov
selt o hladu a zim trviti, a o jejich osudu a trestu
rozhodnuto bude. Oadnci vrchnostent s direktorem
Pietschem v ele zavedli ihned rozshl vyetovn a vybrali
nejvt vinnky k dkladnmu potrestn.
II. POMSTA ZRDCOV A.
Druhho dne po vypravovanch udlostech panoval v
mst Peloui nad Labem neobyejn ivot. Pi-thl toti k
veeru toho dne ke klidnmu mstu tomuto sbor povstalch
sedlk pod vdcovstvm mladho Chvojky, jen se byl den
ped tm v Pardubicch se vzbouenm lidem z panstv
Pardubskho a okoln krajiny spojil a pak druhho jitra na dal
cestu ku Praze vydal.
Sbor Chvojkv vzrostl za tchto dvou dnv na vce ne
deset tisc muv, nebo z vekerch okolnch osad pivtlovali
se sedlci k povstalcm, aby pomhali svobody sv dobvati.
Kze panovala ve sboru tomto dostaten, a a tu i tam bylo
se nsil proti panskm adnkm dopoutno, pece nebyl
pochod oddlen tohoto znaen takovmi surovostmi a
hanebnostmi, jakch se byla luza Radonov na svm tahu ke
Chlumci dopoutla. Proto byl tak zjev lidu tohoto imposantn
a dn osada, dn msto nesmly tak ohromn a zrove
dobe veden sle na odpor se postaviti.
V mst Peloui ml na cest z Pardubic odbvn bti
prvn nocleh a k veeru dne 26. bezna tak povstalci ku mstu
tomuto se piblili.
440

Obyvatelstvo Pelousk tslo se strachem ped selskmi

rebelanty, o jejich dn ji nejhroznj povsti obhaly, ale
obavy tyto prokzaly se za nedlouho bti nepodstatnmi.
Jan Chvojka zastavil toti dav svj ped mstem a vyslal
nkolik mu k primtorovi Pelouskmu, zda-li chce
dobrovoln selskmu lidu noclehu ve mst a v jeho okol
popti a o nasycen jeho se postarati. V ppadu tom slbeno,
e sedlci nidnch vtrnost se nedopust a druhho dne
opt v pokoji odthnou.
Primtor, kter byl mnohem hor vci oekval, slbil
neprodlen o ve potebn se postarati, jen kdy jmn a
ivotv obyvatelstva eteno bude. Tak hned ve vech
stavench byly konny ppravy k uvtn sedlkv a za
nedlouho bylo jimi msto peplnno.
Velk st se rozela po domech, kde man hojnou
vee je astovali, ostatn pak bu na nmst neb v stodolch
pedmstskch se rozloili, kam jim z pivovaru sudy s pivem
vyvaleny byly. Ve to se dlo v dosti dobrm podku a
Pelout brzo byli zbaveni strachu svho, e snad sedlci jako
njac neptel v ciz zemi si ponati budou.
Chvojka sm dve obeel cel msto a vude lid ku dren
nejvtho podku a kzn vyzval, hroze kadho co
nejcitelnji potrestati, kdo by se proti tmto rozkazm jeho
provinil.
Pak sm s Rezkem a nktermi pednjmi rychti
odebral se do mstsk radnice, kde primtor s ostatnmi
konely byl dnou veei pro vdce lidu selskho ustrojiti dal.
Povst o selskm csai, jak Chvojka ji obecn nazvn byl,
zjednala mu i v Peloui velk jmno, a proto otcov msta jej
velmi vldn uvtali a pedevm vele mu za to dkovali, e
msto od obvanho drancovn uetil a v lidu svm tak
neoekvanou kze udroval.
Co jste se skuten domnvali, pravil Chvojka k
primtoru a konelm, e pichzme co njac vrahov a
441

lupii? Selsk lid tento domh se jenom prva svho a chce

rovn vm manm bti pnem vlastn sv hroudy zem a
nikoli pouhm otrokem cize libovle, kter jej na stejn stupe
s hovadem stav! My chceme svobodu, jak selskmu stavu po
lidskm a boskm prvu pslu a jen proti dosavadnm
tyranm svm zbran svoje pozdvihujeme. Vy jste brat nai,
kte muste uznati spravedlivost nrokv naich a proti vm
nidnch zlch myslv nechovme. Podejte nm bratrsky
ruce svoje a uznejte v ns sourod obany, kte nechtj bti
vce nevolnky, nbr svobodnmi obany, jakmi vy u dvno
bti se honoste.
e tato uinila nejpznivj dojem na shromdn otce
msta a s rad o tnm
s
pekvapenm tiskli ruce Chvojkov a
soudruhm jeho, nebo nyn seznali, e jim nieho nelze se od
sedlk obvati, jejich zmry jim teprve nyn v pravm
svtle vyleny byly, ne v jakm je a dosud spatovali.
V nejvt svornosti zasedli tedy s nelnky selskho
povstn ke stolu, kde brzo nejnenucenj veselost panovala,
m hloubji se v hovor s hosty svmi pohiovali. I man
mli mnoh piny k stnostem proti vrchnostem a jejich
adnictvu a v krtk dob souhlasili s plny Chvojkovmi,
kter jen k vymann selskho lidu z dosavadnho nevolnictv
elily. Mlad vdce vmluvnmi slovy vykldal humanitn
zsady, jakmi veden byl, kdy v elo lidu selskho se
postavil, a brzo sob veker ptomn obany pelousk
naklonil, kte te zcela jinma zrakoma na selskou rebelii
pohleli. Ctili mimovolnou ctu ped rznm tmto mladm
muem, v nm nikoli zuivho sedlka, za jakho selsk
csa rozkien byl, nbr vzdlanho horlitele pro blaho a
povznesen tak dlouho utlaovanho lidu poddanho seznvali.
I ostatn nelnci povstalcv snaili se rovnou mrou dstojn
chovn zachovati a jen tu a tam bylo slyeti z st rychtv
neb gubernilnho rady Rezka prudk slovo proti panstvu a
adnictvu, co ale dostaten omluvy v dosavadnch
442

poddanskch pomrech nalzalo.

Tak na nmst a v ostatnch domech zavldlo hlun
vesel; pivem rozjaen sedlci vskali a zpvali, nikde ale
dnch patrnch vtrnost se nedalo. Man pelout
vidouce, e rebelant nad oekvn dobrou kze dr a na
njak loupen a nien ani nepomlej, jako v prvnch dnech
povstn nejvce od Radonov luzy se bylo dalo, poali se
konen k nezvanm hostm svm dvrnji chovati a pipjeli
s nimi statn na zruen roboty a dobyt svobody.
Teprve k plnoci poal nezvykl tento ruch ve mst
umlkovati a ve vyhledvalo loe, aby na druh den k dalmu
tahu se posilnilo.
T v radn sni, kde vdcov povstalc se zstupci msta
hodovali, povstal o plnoci mlad Chvojka od stolu, nae za
nedlouho primtor s ostatnmi konely v dosti rozilenm stavu
do svho domova se odebrali. Rovn sedlci a rychti stli u
na vratkch nohou, kdeto jedin Jan plnou svou stzlivost
zachoval a s postupem noci vdy vce v jakousi zdumivost
upadal.
Rezek pozoroval na nm nebval tento stav mysli jeho od
osudn noci on v podzemn jeskyni tvrze Hema-nick, kdy
syn k rozkazu velmistrovu tak stran ortel nad vlastnm
zploditelem svm byl musil vykonati. Na chvli poddval se
mlad mu tomuto skliujcmu dojmu a pohioval se i
uprosted nejhlunjho vesel v temn jaksi mylenky, o
jejich povaze mohl ovem jen ten souditi, kdo hrznmu
onomu vjevu v podzem ptomen byl.
Le zdumivost tato nejevila nikdy dlouho inek svj na
mysl Chvojkovu; za krtko vdy pohodil opt hlavou, jakoby
se sebe vecky nepjemn pomnnky na minulost setsti
chtl, a oddal se zase cele poadavkm ptomnosti neb
zmrm budoucnosti.
Tak tomu bylo i v radnici Pelousk, kdy nejvyho vdce
sedlk neprozeteln slovo jednoho z psedcch, jen o
443

bvalm direktoru Hradiskm a porce jeho mimochodem

byl se zmnil, uvrhlo opt v ony zdumiv mylenky, kter za
poslednch dn takka proti vli jeho jej opanovvaly a jim
pes vecko duevn namhn pece nikdy nebyl s to okamit
se vyhnouti. I v hlun tto spolenosti sedl skoro po celou
hodinu zadumn, akoli ostatn zamlklosti jeho pli
nepozorovali a za to tm statnji sklenice se pidrovali.
Ku konci hostiny se zase vyjasnil duch Chvojkv a s
obvyklou rznost dval odchzejcm soudruhm rozkazy sv
k zejtejmu dni, kterak se k dalmu vytrhnut pipraviti.
V tme okamiku, kdy spolenost z radnice vychzela,
zarachotil z jedn postrann ulice jaksi povoz na nmst, jen
pmo k radnici se ubral.
Rezek se zastavil se soudruhy svmi a ekal, aby se
dovdl, kdo tak pozdn dobou jet do msta pijd. Za
nedlouho zastavil zapren kor ped radnic a z nho
vyskoil obstrl mu vysok postavy. Jin zahalen osoba
zstala v koe ve tm pohena sedti.
V tom tak se ji piblil s rozatou pochodn jeden ze
sedlk, kte na nmst kolem oh se byli rozloili, a v zi
pochodn poznal Rezek okamit pozdnho hosta tohoto, jen
ihned k nmu se piblioval a dvrn pravici svou mu
podval.
I hle, tot star Chvojka! vzkikl Rezek a potsal pravic
rychte Hradiskho, nebo tento skuten byl onen pozdn
host; vtm vs zase mezi ns! To jste se dlouho u pana
hrabte nezdrel! doloil tim hlasem.
Ano, musil jsem se hned zase na cestu vydati, odvtil
star Chvojka; prv proto ale musm hned se synem mluviti.
Kde pak jej naleznu, Rezku; u brny praveno mi, e na
radnici.
Tak jest, star hochu, pisvdoval Rezek; prv jsme s
nm povstali od stolu a hned vs k nmu dovedu.
Chvojka vak ohlel se po koe a pravil pak k Rezkovi:
444

Postavte se, Rezku, spe tuto ke koru, aby nkdo

nepovolan se k nmu nepiblil.
Hoho, co pak to vzcnho pivte? tzal se ve smchu
rozjaen sedlk.
Chvojka poeptal mu nkolik slov do ucha, nae tento
ihned umlkl a s uctivm vrazem ke koru na str se
postavil.
Star rycht pak odebral se do radnice, kde vak pchod
jeho mladmu Chvojkov byli u oznmili, nebo tento prv v
prjezde otci svmu vstc vyel a srden jej vtal.
Tak rychle se navrac, ote? tzal se Jan starce, kdy oba
v sni, za lonici pro nejvyho vdce sedlk ustanoven se
byli octnuli. Pihodilo se snad nco dleitho?
Ano, synu mj; k rozkazu hrabte porka musil jsem se
neprodlen vydati na cestu a sice do Prahy.
Do Prahy? zvolal Jan s udivenm.
Ano, a dny mi tyto dva listy k bezodkladnmu
odevzdn.
Pi tom vythl ze spodn kapsy plt svho dva dobe
zaobalen listy, je z oblky vyav synovi k nahldnut
podval.
Jan vzal oba listy, je byly znanho obsahu a pedevm
pohlednul na velk peeti, jimi byly zapeetny. Sotva e je
byl spatil, ji tak se zjevil vraz nejhlub cty na jeho tvi a
rychle podval oba listy otci nazpt.
Na peetch obou dopis nalzaly se ti korunovan sloupy
a nad nimi helnice zednick. Byl to tedy znak Prask loe
zednv u t korunovanch sloup.
V zleitosti dov, pravil Jan podvaje vznamn listy
otci; rozkaz velmistrv mus okamit bti vykonn!
Nalzm se tak na cest do Prahy, odvtil star rycht,
akoliv bych radji u tebe a mezi lidem naim se nalzal.
Rozkazy mistrv netrp dnho odkladu, odvtil
vznamn Jan a hlas jeho se mimovoln zachvl; i j tak
445

musil uiniti, jak dobe ti znmo.

Star Chvojka porozuml poznmce tto a poloiv rm na
ruku synovu pravil:
Tak j jsem posluen rozkazu jeho, nebo vm, kterak
velice jsme mu zavzni a eho jest se nm jet od nho
dokati. Vak proto jenom zastavil jsem se v Peloui, abych i
tob oddanost svou osvdil. Mm jet jin posln od
hrabte porka, a sice jsem prvodm sestry jeho hrabnky
Marie, kter pod mou ochranou do Prahy se ubr.
Radostn pekvapen se zjevilo v oblieji Janov a v
nejvym rozilen vzkikl:
Jak? Marie zde, a tys posud ji sem neuvedl? O, rychle, kde
se nalz?
ek ve voze, aby ti mohla ruku stisknouti. Jen k jej
dosti jsem zde na sv cest zastavil.
Jako s vtrem o zvod letl Jan dol ke koru a v nkolika
okamench pivdl Marii v cestovn pl zahalenou do sn.
O, kterak jsi dobrotiv, Marie, volal Jan v roz-ncen,
,,e's nemohla odejti, abys mi nedovolila ruku tvou
pocelovati!
J byla puzena jakmsi tajnm hnutm srdce svho,
odpovdala dvka a s vroucm vrazem pohlela na
milovanho mladka; mla jsem v poslednch dvou dnech
stle dsn tuen, jakoby njak netst t bylo zastihlo. Vak
vidm t zdravho a bujarho, a nyn spokojenji cestu do
Prahy nastoupm.
Co znamen nhl odjezd tento? tzal se Jan. Kde jsi
bratra opustila?
,,V zmku. Kukuskm, kam vera nkolik posl k bratrovi
pikvailo, nae i on na cestu se vydal. J pak musm pod
ochranou otce tvho do Prahy se odebrati, kde v bezpe mi pr
bude mono pchod v do hlavnho msta oekvati.
Jan se zamyslil.
Hrozilo snad bratru tvmu v Kuksu njak nebezpe?
446

Nevm nieho o tom, vak poznala jsem v nm zmnu

velikou, kdy posly vyslechl a listy peetl. Hned na to pak
jsme z Kuksu na rozlin strany odjeli.
A pro mne dalch rozkaz hrab neposlal?
Nikoli; nevedl on, e na cest dve tebe vyhledme.
Vak ze vech e jeho jsem seznala, kterak velice v tebe
spolh.
Jan stiskl ruku dvinu a odvdl ji k pohovce, aby j
njakho oberstven nabdl.
Star Chvojka byl mezitm na chodb zastihl Rezka, jen
rovn velkou zvdavost jevil a jal se jej hned vyptvati.
Nu, jak stoj vci ve vaem tboe? Nemli jste jet
dn srky?
Chvla Bohu, jet ne, star hochu! Vecko jde jako na
drtkch, a dostaneme se a do Prahy, ani bychom o vojka
zavadili.
J ale zaslechl dnes veer na cest, e vojsko se u kdesi
bilo se sedlky.
Tak? odpovdl thlm hlasem Rezek. O tom tady
nevme pranieho. A kde's tu povst byl slyel?
Kolem Hradce se o tom vypravovalo.
Pak to byli lid Nvltovi anebo Radonov, kte nkde s
vojskem se musili sraziti, paklie je tvoje povst pravdiv.
Co Radon s vmi skuten vce nethne?
O, ten chlap si chce sm na pna hrti! durdil se Rezek na
bvalho spojence svho. Poslouchal stle jen onoho pokrytce
Doubravu, kter mu pod do u huel, aby on sm se stal
vdcem svch Adamitv, a Radon, jak jsi se z sti v zmku
Kratonoskm sm pesvdil, tak podle jeho rady tak uinil.
Po tvm odchodu sebral vecku luzu, kter ns vlastn jen
ostouzela, a vydal se na svou vlastn pst dle. Thl pr ke
Chlumci, aby tam se sb svou rovn tak dil, jako byli u
dve v Kratonohch a jinde uinili. Proti tvmu synovi si
ponal i dle velmi vzpurn a tak nemme s nm nic vce
447

spolenho. Byl-li tedy od vojska napaden, pak nepochybn

mu byla hlava napravena, nebo ta sb v opilstv svm
zanechala vecku svou stelnou zbra v Kratonohch a my ji
tedy hezky pro sebe uili.
Vak tak dokldalo se, e byli sedlci kdesi u Chlumce
na hlavu poraeni a rozpreni.
To by byla Radone brzo odplata stihla, akoli to neuin
dobr dojem na n lid, dov-li se o porce tto.
Proto nesm se nic rozhlsiti, dokud nen znma jistota o
tto srce. J vyprvm jen dle povsti, jakou jsem byl
zaslechl, a v sm, jak liv vci se o sedlcch te roznej.
Inu, mon je to, krbal se Rezek za uchem; byla to
velmi nezzen chasa, kter s Radonem a Ada-mity jeho thla.
Ti pak zajist stemhlav do nebezpe se vrhali.
A kam thl Nvlt? tzal se star Chvojka dle.
Ten nastoupil z Kratonoh dal cestu ku Praze pes
Bydov, aby tam sedlky z Bydovskho a Jinskho kraje k
sob pothl, tak jako my se u Pardubic s tamnm lidem spojili.
S Nvltem nalz se v ele toho sboru cel gubernium nae a
vojensk kasa a kancel selsk.
elo starho Chvojky se zachmuilo.
Ty vci neml syn mj od sebe dvati. Co kdyby Nvlta
njak netst potkalo, jako snad Radone u bylo zastihlo. Pak
dostanou pni cel pln n a vecky spisy do rukou a budou
tm snze ns moci zahubiti.
Nvlt a ostatn soudruhov na tom stli, aby kasa a
kancel u jejich sboru se nalzaly, a nejvy vdce se jim v
tom stal povolnm. J s tm tak nesouhlasil, nebo u naeho
sboru nalzalo by se to v nejlepm bezpe.
Star Chvojka veel pak do sn k Janovi a tam mu sdlil
povst, jakou byl po cest zaslechl, e toti jedno oddlen
povstalch sedlk od vojska napadeno a poraeno bylo.
Jan jevil nemil pekvapen a projevil stejn nhled s
Rezkem, e to v tomto ppad nemohl bti ne sbor Radov.
448

Doloil ale, e posud dnch zprv v tuto stranu nedolo.

Star rycht chtl prv vysloviti svj nhled o tom, kterak
se nesrovnv s tm, e kasa selsk a vecky dleit spisy a
listiny, je k dalmu en povstn se vztahovaly, Nvltovi
odevzdny byly, an tu nhle pod okny radnice zadunly
podkovy rychle klusajcho kon, jen nhle zastavil. Zrove
bylo slyeti zeteln hlas, kter po pbytku nejvyho vdce
se tzal.
Bylo cividno, e posel s dleitou novinou pichz.
Snad nyn o t neblah povsti nco bezpenho se
dovme, prohodil star Chvojka.
Pak-li mne mj sluch neml, pravil Rezek sm k sob,
je to hlas toho darebka Doubravy!
Obrtil se ku dvem, aby posla k vdcovi uvedl, an tu
nhle dve se rozevely a posel v rychlm kvapu do sn
vrazil.
Domnnka Rezkova o osobnosti poslov se skuten
potvrdila. Byl to bval sprvec Kukusk Doubrava, jeho co
druhho vdce sboru Radonov jsme vidli u zmku
Chlumeckho v zajet vtznch vojk padnouti.
Zevnjek jeho svdil o prudk dlouh jzd, a Doubrava
sm o to peoval, aby co nejrychlej a nejunavenj posel
vypadal.
U vech vudy rohatch! vzkikl Rezek. Mj sluch mne
nemlil, je to skuten sprvec Doubrava! Co vs u tak brzo
poalo dobr bydlo u Radone pchati?
Necht pikovn, Rezku, a spe mne politujte a vecky
soudruhy Radonov!
V tom piblil se tak Jan k Doubravovi a temnm hlasem
se jej tzal:
Co nm pinte, Doubravo? J oekval podle va
hrdinnosti, e budete touto dobou nejmn ped branami
Praskmi!
Ba, ani do Chlumce jsme se nedostali, draz ptel! Na
449

na stran je vecko ztraceno!

Je to tedy pravda, co jsem na sv cest o porce sedlk u
Chlumce jako pouhou povst byl slyel? tzal se star
Chvojka jev zden v tvi.
Bohuel, draz ptel, znla smutn odpov
Doubravova; cel sbor Radov byl poraen a rozpren.
A Radon sm? vyrazil mlad vdce ze sebe.
Je prv tak zajat, jako skoro vickni ostatn1
A jen vy jedin, Doubravo, jste vyvznul z t porky?
vms se opt Rezek do ei a nedviv na posla pohlel.
Tak j byl zajat od Wallisovch dragoun, odpovdal
Doubrava, pi em vak steil se tazateli pmo do o
pohlednouti; ale dnes se mi podailo ze zajet uprchnouti a
okamit letl jsem k nejvymu vdci, abych jej ped dalmi
toky vojska varoval.
Kterak se pihodila cel porka u Chlumce? vypravujte
rychle, Doubravo! vyzval Jan mluvho. Tu-il jsem sice
takov konec u Radonov sboru, ale nenadal jsem se, e jej
jet tho dne zastihne. Kterak se to tedy ve udalo?
Doubrava lil na to strunmi slovy bh srky u Chlumce
a konenou porku Adamit, pi em neopominul svou
vlastn udatnost a statenost v nejskvlej svtlo postaviti, a
to ve pr proti ohromn pesile vojensk nestailo.
Se zamraenm elem a nelibm vrazem v oblieji
naslouchal nejvy vdce zprv tto. Tot rozilen bylo lze
pozorovati i na starm Chvojkov a Rezkovi, kte dobe
uznvali, jak porka Chlumeck bude celmu povstn
selskmu koditi.
V tom smyslu tak se vickni projevovali a vecku vinu
nestupnosti Radonov pitali.
Proto se mus neodkladn ve vynaloiti, aby podobn
dal porky se zamezily, ujal se dle slova Doubrava.

450

Jene, nevydvej se na tuto cestu !

451

Co tm myslte? tzal se Jan kvapn. Hroz i nm snad

nebezpe?
Vaemu sboru nikoli, vdce, odpovdal Doubrava, vak
tm vce onm, kte k Bydovu thli.
Nebo jak jsem dnes rno v zajet svm byl od vojk
zaslechnul, hodl zejtra plukovnk k Bydovu vytrhnouti a
tamnm sedlkm stejnou porku jako nm u Chlumce
pipraviti, jakmile jsem o tomto obmlenm tahu jistoty nabyl,
neml jsem u vce stn a konen se mi pece podailo, e
jsem z pansk konrny Chlumeck mohl uprchnouti, abych
vm hrozc nebezpe zvstoval!
To je t sbor u Bydova, u nho gubernium a kancel
se nalzaj? tzal se star Chvojka Jana vznamn.
Tak jest, ote! I kasa nae poln se pi sboru tom nalz.
Pak mus toto ve dve zachrnno bti! vzkikl star
rycht Hradisk. Vm, Doubravo, to mm velice za zl, e
jste spchal do Peloue a nikoli do Bydova, kde jste mohl
bratry.nae bezprostedn varovati!
Doubrava se na okamik odmlel a pak nejistm hlasem
odpovdal:
J ml za svou povinnost, nejdve nejvyho vdce o
vem zpraviti, aby on sm rozhodnul, co v t vci uiniti.
Ostatn nen nieho ztraceno, kdy nejvy vdce neprodlen
Bydovskm ku pomoci pispje.
Myslte, e deset tisc lid lze z Peloue do Bydova na
jednom valachu pensti? usml se trpce Rezek. Ne by se
tam n sbor dostal, byli by ptel nai od vojska u dvno
poraeni.
Dt pravdu, Rezku, dokldal Jan; musme na jin
prostedek pomleti, abychom gubernium v Bydov ped
nhlm pepadnutm vojska vysthali a kancel nai s
listinami a kasou v bezpenost dostali.
Kdyby mne cesta moje do Prahy nevzala, zvolal star
Chvojka a pohlednul stranou na Marii, je dosud mlky na
452

pohovce byla sedla, pak sm bych se okamit do Bydova

vydal.
Na to nelze ani pomysliti, namtnul rychle Jan; zn
dleitost svho posln, kter nejmenho odkladu netrp!
Pak nevm jinho, ne aby tuto Rezek dleit posln ono
na sebe vzal, doloil star Chvojka a obrtil se k Rezkovi.
V oblieji Doubravov se objevil pi slovech tchto vraz
nevrlosti, jen ale okamit zase zmizel.
Nikoli, ote, zvolal v tme okamen Jan, j sm se
postarm o bezpe naich listin, kter mi od velmistra naeho
sveny byly a je jsem jenom k vli zachovn dobr vle
ostatnm lenm gubernia ponechal. J neprodlen se vydm
do Bydova!
V oku Doubravovu se zaleskl temn ohe a horliv zvolal:
J v nkolika hodinch vs beze v nehody do Bydova
uvedu!
Jene, nevydvej se na tuto cestu! ozval se nhle za
mladm muem zkostliv hlas a Marie padla mu okolo krku.
Prav mi v okamiku tomto opt onen tajn hlas, e njak
netst t zastihne na cest tto! Jene, nev slovm mue
tohoto!
Doubrava jizlivm zrakem mrtil po bval nevst sv,
hned ale stal se opt lisnm a pravil:
Pro bych byl obtoval tolik nynjm ptelm svm,
kdybych ve prospchu jejich nejednal! Nejvy vdce nejlpe
v, kde hlavn odpovdnost jeho spov a proto zcela
souhlasm s jeho nhledem.
Mus tak uiniti, synu mj, podotknul star Chvojka,
abys napravil pochyben sv, e's listiny nejdleitj svil
rukoum pochybnm. V nkolika hodinch me bti zase u
sboru svho a zrove odvrt nebezpe od soudruh naich.
Marie poznovu lkala na prsou Janovch a snaila se jej od
pedsevzet jeho odvrtiti.
Nevidm tu nidnho nebezpe pro sebe, drah Marie,
453

konejil ji Jan; musm tak uiniti dle povinnosti sv, jakou

jsem bratru tvmu zavzn, a jet vce prospch vci na toho
vyaduje. Na tto stran nehroz sboru mmu dn neptel a
kdy vojsko kolem Kutn Hory a Kolna lec na druhou
stranu Labe pelo, pak jest lidu mmu cesta a ku Praze
otevena a k vdcovstv tu Rezek s ostatnmi dosta. Vm,
Rezku, odevzdvm prozatm velen, a zejtra s svitem dle ku
Praze vytrhnte. U Podbrad bohd se opt setkme. Nyn mi
rychle deset mu na konch opatte a neprodlen se k
Bydovu vydme!
Rezek spchal vykonat rozkaz tento a star Chvojka
usnesen synovo jen podporoval. Marie vak dosud zkostliv
milence svho zakala, aby Doubravovi nevil a na osudnou
cestu se nevydval.
Jsou to pouh peludy, drah Marie, odpovdal Jan, ji
ve dvou dnech se v Praze opt setkme, kde vecky obavy
tvoje se prok bri nepodstatnmi.
Doubravovi se opt zaleskl belsk ohe v oku, jej vak
nikdo z ptomnch nepozoroval, jinak zajist by byl podstatn
podezen vzbuditi musil.
Prvod seadil se prv ped radnic a Jan dval jet
posledn rozkazy Rezkovi, jak se m na dalm tahu ku Praze
zachovati a obrtil se pak k starmu pstounu svmu:
Nyn i ty, ote, neprodlen na cestu svou se vydej, nesm
dle s rozkazy velmistrovmi otleno bti, nebo tum, e
souvis s uvtnm naim v Praze. Nepotebuji ti na srdce vce
klsti, kterak poklad mj hrabte na cest osthati.
Pak nsledovalo jet srden obejmut a Jan jet vtisknul
polben na ledov elo dvky, kter bez vldy se nechala ke
koru odvdti. St mohla ze sebe slova vypraviti a jet v
poslednm okamiku prudce objala milence svho, jakoby j
navdy ml odejmut bti.
V nkolika okamench rachotil kor se starm Chvojkou
a Mari na cest ku Praze, Jan pak dlouho za nm pohlel, a
454

hlas Doubravv jej k rychlmu odjezdu napomenul.

Ped radnic bylo se mezi tm shromdilo vce rycht a
pednchmuv sboru povstaleckho, kterm Jan strunmi
slovy nenadl obrat vc sdlil a ji druhho dne zase k nim se
navrtiti pislbil.
Zprva o porce sboru Radonov byla uinila velk dojem
na mue tyto a v mnohm oblieji poala se malomyslnost
jeviti.
Doubrava vak nepestal pobzeti k odjezdu, mli-li
Bydova jet za ochrany noci doshnouti a tak v krtk dob
klusal Jan s vdcem a skrovnm prvodem svm k Labi, aby
na druhou stranu se pepravil.
Jan se mezi cestou vyptval na podrobnosti pedelho dne,
pak ale zahalil se v temn mlen, pemleje o tom, jak asi
nsledky porka u Chlumce na cel podniknut povstaleck
vyvol a zda-li i ostatn sborov na svm tahu ku hlavnmu
mstu se stejnm osudem se nepotkaj.
m vce vak o tom pemlel, tm pevnjho nabval
nhledu, e pouze sbor Radov s takovmto nezdarem se
setkati mohl. Nezzen chasa adamitska a loupeiv sb, se
vech kout zem sehnan, nemohla ovem na dlouho obstti
ped disciplinovanm vojskem, zvlt kdy i steln zbran se
j nedostvalo. Nebyl to lid, kter pro svou svobodu, pro sv
uvolnn z dosavadnho otroctv bojoval, proto tak nemohl s
nadenm zpalem a pesvdenm do boje se vrhati. Ve toto
ale se nalzalo u ostatnch sbor, je za prav jdro povstn
selskho bylo lze povaovati, tu panovala skuten oddanost a
horlivost, zde byla tak ohromn sla nahromadna tu tak
bylo lze na vtzstv pomleti. Jan vztil opt hlavu a s
novou dvrou, je zprvou Doubravovou na chvli byla
ponkud ochabla, poal opt vstc pohleti nejbli
budoucnosti, kter opt v jasnm svtle se mu jevila. Tak
posln otcovo do Prahy, jak tomuto od hrabte porka
sveno bylo, slouilo mu za zruku, kterak i tento nejpednj
455

zosnovatel celho povstn nenavn jest innm a bezohledn

dalekoshl plny sv provd.
Tak dostali se ve dvou hodinch postrannmi cestami opt
a do Kratonoh, ani by co zvltnho se jim bylo pihodilo. V
ddinch, ktermi kvapili, panovalo pln ticho, jednak e
obyvatelstvo jet v okolnch lesch rozprchl bylo, jednak e
ti, kdo bhem pedelho dne ji se zase byli v statky sv
vrtili, nyn po tolikerm strachu a zkosti jet v hlubokm
spnku sob hovli.
Za Kratonohy pak obrtila se druina v onu stranu, kterou
se byl ped dvma dny sbor Nvltv k Novmu Bydovu
vydal. Pes Velk Babice, Barchov a Mnnk vedla je cesta k
naznaenmu cli a kdy na vchod ji se eiti ponalo,
nalzali se u jen asi hodinu vzdl od Bydova, kde hlavn
stan Nvltv a ostatnho gubernia selskho se nalzati ml.
S nastvajcm dnem poal se tak v cel krajin ivot jeviti
a ve vsi Mnnku zastali jezdcov nai ji vecko vzhru na
nohou.
Cel ddina podobala se tboru, nebo tu velk poet
povstalc ubytovn byl, kte prv se seaovali, aby dle k
Bydovu thli. Chvojka byl tm pekvapen, nebo se domnval,
e sbor Nvltv ji v Bydov se nalz, ba e u tak dal
cestu ku Praze nastoupil.
Celo jeho se tedy zachmuilo a kzal jednomu z prvodu
svho, aby vjel do ddiny a tam na vdce selskho lidu tohoto
se vyptal, jej pak k nejvymu vdci pivsti ml.
V okamen se roznesla zprva po vsi, e selsk csa
nenadle pijel a proto ve se hrnulo na vinu, na n byl Jan
se svm prvodem zastavil.
Bouliv provolvn slvy ozvalo se na vech stranch,
kdy lid milovanho vdce svho spatil, ten vak pli
vldnou tvnost nejevil. Sedlci to pitali zprv o porce u
Chlumce, kter zde u dopodrobna znma byla, a jako o zvod
kieli, e oni se takto hrstce vojk poraziti nedaj a luze
456

Radonov e vlastn dobe se stalo, kdy nezzen zpupnost

jej hned na potku tak dkladn potrestna byla.
V tom piblil se vdce sedlk, v Mnnku ubytovanch,
k nejvymu vdci a uctiv jej zval k sestoupen a vejit do
hlavnho stanu.
Chvojka vak kynul rukou a zvolal:
Kde je nae gubernium v tto chvli? Dejte mi rychlho
vdce, rychti, nesmme ani okamiku zmaiti, ne ke
guberniu se dostanu!
Rycht podrbal se dve pod svou beranic a pak vhavm
hlasem odpovdal:
Ke gubernium nemme daleko, vzcn pane; j sm s
naim lidem se prv chtl vydati do Humburku, kam ns
Nvlt povolal.
A jak daleko jest do Bydova jet?
Dobr dv hodiny, ale ne tam se dostaneme, bude to o
nkolik hodin dle trvati.
Co tm myslte, rychti? Rychle, mluvte, kterak zde vci
stoj?
Nu, nejde to prv tak rychle ku pedu, jak jsme si pli.
Co nen gubernium jet v Bydov?
I chra Boe! v Humburku sed nejvy purkrab u dva
dny!
elo Janovo se pi tto zprv, mon-li, jet vce
zakabonilo.
A pro nepostupujete dle?
Proto, e je v Bydov hrab Wallis s vojskem.
Vraz pekvapen se zjevil na tvi Chvojkov.
Ale nedlme si z toho mnoho, vzcn pane; ani my nm
z msta neujde.
Co chce Nvlt zde tak dlouho leeti, a generl se mu
dobrovoln vzd?
To nikoli, nebo jet dnes udeme na Bydov, kter
mme se vech stran obstoupen, tak e nm ani jedin z
457

vojk neujde!
Je vs skuten takov sla pohromad?
Ba prv, selskho lidu se kolem Bydova jen hem a
stle nov sbory se vech stran pichzej. J ml jet
pedevrem ve svm sboru sotva dv st mu, a hle, nyn u
jich mm na dva tisce kolem sebe.
Chvojka se na nkolik okamen zamyslil, aby zmry
Nvltovy skoumal.
Tak Doubrava, jen na kad slovo rychte byl bedliv
pozor dval, pemtal v mysli sv o emsi dleitm, pi em
ale neopomenul kad hnut Chvojkovo pozorn stopovati.
Vsednte rychle na k, rychti, zvolal po chvli
Chvojka hlasem velitelskm, a dovete mne k Nvltovi!
Ostatn lid nech za nmi se pohybuje!
Za pl hodiny jsme v Humburku, vzcn pane, odvtil
rycht, a tam se od nejvyho purkrabho dovte, jak vci v
Bydov stoj.
Na to odkvapil, aby kon svho osedlal a v krtce opt k
prvodu Janovu pirazil. Selskmu lidu pak dal rozkaz, aby za
nm do Humburku si pospil.
Ne Chvojka s rychtem a. prvodem svm na cestu se
vydal, obrtil se k Doubravovi a pravil:
Vy, Doubravo, vete tento lid za nmi; v Humburku vs
nejdle v hodin oekvm. Doufm, e ped Bydovem lpe
se osvdte ne ped Chlumcem!
Trhl uzdou a ve cvalu dal se po silnici k zpadu. Ostatn jej
nsledovali.
Doubrava njakou chvli za nm pohlel a belsk smv
pohrval mu kolem st a polohlasn mluvil k sob:
Spchej, spchej, bloude! Vak ped Bydovem nalezne i
ty svj Chlumec! Tamto vidm pliti se vyslance rektora
Pietsche, kter u ek na m sdlen, a brzo nad tebou s
zadrhnu, z kter vckrt nevyvzne!
Pobodnul konk rot nedaleko silnice, kde jaksi mu byl
458

u po del dobu cel vjev na nvr napnut sledoval, a s tm

pak njakou dobu hovoil. Ve veobecnm ruchu, jak nyn
ve vsi panoval, nikdo rozmluvy obou tchto mu nepozoroval.
Pak neznm lovk, jej Doubrava v samomluv sv co
vyslance Chlumeckho direktora Pietsche byl oznail, uhnul
stranou od rot, je dosud jej bylo zakrvalo a dal se pmo k
jihu, kudy stezka poln pes Mlkosrby a Bl vrch ke Chlumci
vedla. Brzo zmizel zrakm Doubravovm, ani by kdo el
jeho posln byl tuil.
Hned na to obrtil Doubrava do vsi, aby shromdn dav
povstalc za nejvym vdcem vedl.
Tento mezitm pohnl kon co nejprudeji k Hum-burku,
take prvod jeho daleko za nm zstval. Div mylenky
lomcovaly mozkem jeho a podle vrazu v oblieji jeho soud
nemusily bti pli pjemnho obsahu. Co se posud byl o
vsledku podniknut Nvltova dovdl, nesouhlasilo valn s
oekvnm jeho a jen nesmrn astenstv, jakho povstn
selsk v tto krajin dochzelo, dovedlo jej ponkud se stavem
vc smiti. Se vech stran vidl bliti se houfy povstalc a
m ble k hlavnmu stanu selskho gubernia se piblioval,
tm silnj sbory potkval, kter ze severn sti kraje
Bydovskho na pomoc povstalcm pichzely. Kolem vesnice
Humburka pak bylo prav leen vlen rozbito, k nmu po
obou stranch dal sbory selskho lidu pilhaly. Msto
Bydov, jeho ve v rannm slunci v nevelk vzdlenosti se
leskly, bylo tmto spsobem dokon od povstalc obklopeno,
tak e nikdo z obyvatelv neb z vojensk obsdky tamn na
svobodn vchod ani pomysliti nesml.
Ped Humburkem panoval nejvt ruch a poplach, nebo
ve se k brzkmu vytrhnut pipravovalo.
Jan byl od sedlkv ihned poznn a jsav vkiky jej
uvtaly. Opakovaly se tu tyt vjevy, jako ve vsi Mnnku,
kdy se tam nejvy vdce byl objevil.
Mlky pijmal Jan tyto projevy oddanosti a dal se
459

neprodlen vsti ke statku rychte Humburskho, kde hlavn

stan selskho gubernia se nalzal.
Byl to jeden z nejvtch statkv ve vesnici a jevil o
dostaten zmonosti majitelov. Prostral se s pslunmi
stavenmi svmi na jinm konci ddiny pod malm nvrm,
jeho hbet lesem pokryt byl. Na prostoe ped statkem bylo
ve lidem selskm peplnno, nebo byly tu oekvny
posledn rozkazy nejvyho purkrabho Nvlta, kter prv s
ostatnmi leny gubernia vlenou poradu odbval.
Jan vstoupil v shromdn muv, kte ovem nenadlm
pchodem jeho nanejve pekvapeni byli a v prvnm
okamen njak netst tuili, jak snad Chvojku z sbor bylo
potkalo. Porka Radonov u Chlumce ospravedlovala arci
obavy tyto.
Brzo se vak dovdli z st nejvyho vdce, e sbor jeho
beze v pohromy na dal cest ku Praze se nalz, nae Jan
od Nvlta obrnou zprvu o stavu vc v tto stran si podati
dal.
Mlky a se zasmuilm vrazem v tvi poslouchal len
jeho a dvody, pro na mst tomto ped Bydovem zastaveno
bylo.
Ve mst je sm generl hrab Wallis, konil Nvlt
zprvu svou, a se svm hloukem vojska nesm na njak
odpor pomysliti. Pece jsme si ale nesmli neptele takovho
za zdy nechati a proto udeme nyn na msto, abychom
generla i s vojky jeho odzbrojili.
A pro jste tak u vera neuinili? tzal se sen
nejvy vdce. Zmaen tento as velice kod pvodnmu
plnu naemu.

460

Jan byl od sedlk ihned poznn

461

Protoe lid ze zdejch panstv teprve dnen noci k nm

pitrhl, odpovdal Nvlt; novina o porce Radonov sboru u
Chlumce byla kadho polekala a proto jsme si musil co
nejopatrnji ponati a sly svoje rozmnoiti, aby i ns snad
podobn osud nepotkal. Dnes ale je u ve pohromad a za
hodinu jsme v Bydov a generl v na moci!
Na Bydov nebude vce tokem hnno! prohlsil
temnm, ale pevnm hlasem Chvojka. Vy vickni jste
pochybili, e vzdor mmu rozkazu jste proti spolenmu plnu
jednali a dva dny zde neinnost promrhali. Kdy msto
vojskem obsazeno bylo, mli jste je obejti a bez dalch ohled
jen dle ku pedu se brti
Veobecn pekvapen objevilo se na lcch ptomnch
mu po tchto kravch slovech nejvyho vdce. Zden
pohleli lenov guberniln rady na Nvlta, kter prudce za
stolem vyskoil a zvolal:
jak? takovou pleitost jsme si mli nechat ujti k
pokoen naich neptel? To nemyslte opravdu, pane nejvy
vdce! Generl Wallis bude nm a pli vzcnou koist, ne
abychom jej byli tak zhola uplchnouti nechali!
Ostatn lenov rady, kte mezi e Nvltovou se byli opt
z pekvapen svho probrali, souhlasili s nejvym purkrabm
a pisvdovali hlun ei jeho.
Jan ale svrativ obo a rovn po vstav, zvolal:
Co domnvte se, krtkozrak mui, e zajet jedinho
mue, a by to sm generl Wallis byl, vynahrad vm onu
ztrtu, jakou cel nae podniknut vaim otlenm ped
Bydovem bylo utrplo? Sbor mj pohybuje se ku Praze, aby
tam u zejtejho dne dorazil, a kterak vy jej nyn dostihnete,
abyste s nm spolen do hlavnho msta vtrhnouti mohli, kde
ns ptel nai dle umluvenho plnu oekvaj? Jet dnen
noci byl otec mj vysln od hrabte Sporka s dleitmi
listinami do Prahy, aby tam ode dneka ve k pchodu naemu
uchystno bylo, a nyn m cel tento pln neprozetelnm
462

jednnm vaim o dva dni odroen bti? Kterak omluvte ped

hrabtem takovto zaslepen krok, jeho jste se byli na ujmu
cel na vci dopustili? i nedal jsem vm jakoto nejvy
vdce, jemu jste dobrovoln poslunost psahali, urit
rozkazy, kterak se pohybovati, abyste v prav as k hlavnmu
cli se dostali? A paklie pomocn sbory nedostavily se v
ustanovenou dobu, pak i tu nebylo dn piny k vli nim zde
se zdrovati, nebo snze a rychleji by vs na dal cest byli
dostihli, ne celmu sboru bude nyn mono s mm vlastnm
sborem ped Prahou se spojiti. To ve jste mli uviti, vy
moud mui, kte nevidte dle, ne kam v nos dosahuje, a
kte za klamn vtzstv nad jedinm generlem dvte v anc
vekeru posvtnou vc lidu eskho, jen jedin od ns svho
osvobozen oekv?
Hlas rozezlenho vdce rostl mezi e touto vdy vce a
zdrtil vecky mue, kte nyn nemoudr jednn sv nahleli a
zamraen ped se hledce, mlky tyto vitky vdcovy sneli.
Te pedevm se snate napraviti, v em jste pochybili,
pokraoval Chvojka vn chvjcm se hlasem dle, a veken
lid a vyd se kolem Bydova na cestu ku Praze, abyste jet
dnen noci do Podbrad doraili, kde sbor mj nocovati bude.
Vy, Nvlte, dejte neprodlen vem oddlenm svm rozkazy,
aby kolem Bydova se srazily na silnici ku Krlovu Mstci,
odkud dle cestu k Podbradm nastoupte.
Nvlt mlky vyel ven, aby dle ustanoven tohoto ve
potebn mezi lidem svm vykonal, kdeto ostatn muov
snaili se vecku vinu otlen dosavadnho na nejvyho
purkrabho svrhnouti, nebo jen on pr to byl, kter neustle na
tom stl, aby sedlci generla hrabte Wallisa v moc svou
dostali a pak vysok vkupn za nho zskali.
Ani slova vce, zakiknul ale Chvojka sedlky, kte se
domnvali, e s pevzetm domnlch dstojnost tak ji
dostatenho rozhledu a potebn rozafnosti v sledovn
velkch pln nabyli; ani slova vce o tom, e vlastn jste se o
463

to snaili, aby kasa vae naplnna byla. i chtli jste

nsledovati pklad lupisk luzy Radonov, kter nyn i s
vdcem svm za toto hanebn jednn sv pyk a cel
podniknut nae v podezen tahu loupenho uvd? Pak i vs
by byl stejn osud zastihnul, kdybych jet v prav as nebyl
bdnmu tomuto jednn ptr uinil a k povinnosti va nazpt
neuvedl!
Bled lce Janovy zahoely lechetnm zpalem proti
mrzk povaze, kter v ponn tomto se zraila, akoli zcela
pirozenm spsobem u selskho lidu se vysvtliti dala, kter
nhle petrhav vecky svazky spoleenskho du, jako divok
povode po rnch krajinch se rozproudil a pedevm na
ukojen pomsty proti dosavadnm utiskovatelm svm
pomlel.
I v tom jsme musili Nvlta poslouchati, namtal jeden ze
sedlk, kter chtl, aby kasa vlen naplnna byla, z n by
se selskmu lidu dala nhrada za vecko namhn jeho. Jen on
kzal, aby vecky vrchnostensk pokladnice vyprznny byly,
jejich obsah se nyn tamto v kase na nalz.
Chvojkov oi se zajiskily divokm rem a jedinm
skokem ocitnul se u vysok elezn kasy, kter vedle dvou
skn v kout svtnice stla.
Rzem odtrhl vko a vidl skuten kasu zlatem a stbrem
naplnnu, kter tam v nepodku nahzeno bylo.
Pi spaten tto sumy, kter nejmn dvacet tisc zlatch
obnela, zajiskilo se takt v zracch sedlk, ji penze tyto
v kancelch vrchnostenskch a zmcch panskch naloupen
u za svj majetek povaovali; byl to vak blesk ziskuchtivosti,
jak byl vecky tyto zaslepen mue zachvtil, tak e pes
vecky omluvy sv na stejnm stupni s Nvltem se nalzali.
Rozlcen bouchnul Jan opt vkem kasy a s vrazem
hlubok rozhoenosti na sedlky pohlel, kte v okamiku
tomto o nic lepmi nad Radone bti se mu nezdli.
V okamen tom navrtil se Nvlt a sice ve prvodu
464

Doubravy, kter prv byl s lidem svm od Mn-nku do

Humburka pitrhnul a do rady se uvsti dal.
Dobe, e pichzte, Doubravo, oslovil jej Jan rychle;
vydte se okamit zase za mm sborem, abyste Rezkovi
sdlil, co jste byl zde shledal!
Pak se obrtil k Nvltovi a tzal se:
Nu, jsou rozkazy moje vykonny? Hotov se lid k dal
cest?
Ano, odpovdal temn nejvy purkrab, vak bude to
njakou dobu trvati, ne vecka oddlen nae
5.zase opanou cestu nastoup, ponvad se u poal lid k
Bydovu pohybovati.
Nov prodlen opt? vzkikl divoce Jan. Zde vidte
ovoce jednn svho!
V nkolika hodinch bude ve na silnici ku Krlovu
Mstci, chlcholil jej Nvlt, a rum vm za to, e jet ped
plnoc budeme u Podbrad.
Dkujte rychlosti nohou svch, budete-li tam za tchto
okolnost do zejtka, odsekl Jan; a proto vy, Doubravo,
spte za Rezkem s rozkazem, aby dve od Podbrad se
nehbal, dokud tam tento lid nepiraz, paklie j sm jet
dve tam nepijdu.
A vy sm toho nenahlte potebu, abyste pi sboru tomto
aspo tak dlouho setrval, dokud jej nebudete mti pod
spolenm velenm u Podbrad? namtnul Doubrava a jizliv
pohlednul na Nvlta, jakoby mu nedvoval. Nemohou se
verej a dnen vjevy tuto poznovu opakovati?
Jan byste pohlednul na Doubravu, jeho poznamenn
musil okamit za ppadn uznati. Netuil ovem, za jakm
vlastn zmrem bval sprvce Ku-kusk a nkdej soupe
jeho o to stoj, aby Jan pi sboru Nvltovu a rad guberniln
setrval.
Doubrava tvil se co nejupmnji a jal se znovu dvody
mnn svho vykldati.
465

Dt pravdu, Doubravo, odpovdl Jan po nkolika

okamench pemlen. Kasa a kancel nae budou v
bezpenj ochran, kdy sm pi nich vytrvm.
Na okamik zjevil se opt onen tajn blesk v oku
Doubravovu, jeho jsme od plnoci u astji pi nm byli
zastihli, jen ale vdy zase nepozorovn od ostatnch zaniknul.
Tak s vmi pln souhlasm, nejvy vdce, zapoal
zase Doubrava lisnm hlasem, pod va sprvou bude zase
ve na tto stran napraveno, co tito krtkozrac lid byli
promekali, a mimo to jste zabezpeen o osudu tchto
pokladv.
Pi tom pohlednul na kasu a na skn, v nich listiny a
titn provoln k rozen boue selsk sloeny se nalzaly.
Spte nyn za svm poslnm, Doubravo, peruil mu
dal e Chvojka, zejtra touto dobou se vickni zase u
Podbrad shledme. Pejete-li sob njakho prvodu, nech
dva neb ti z mch lid na k vsednou a vs provz.
O nikoli, nen toho teba, odvtil rychle Doubrava,
jsem zdej krajiny pln povdom a kad prvod by mne
jen zdroval!
ite tedy, jak vm libo, jen upokojte lid nad mou dnen
neptomnost!
Na brzkou shledanou!
Hned na to vyel ze svtnice a kolem rt jeho pohrval
belsk smv, kter svdil o erednch jeho zmrech.
Ve se da nad oekvn, pravil sm k sob, kdy po
dvoe statku rychte Humburskho ku svmu koni krel;
direktor Chlumeck a plukovnk hrab Rajsk se podiv, a
usly, kterak vborn se m osnova zdaila!
Utajen smch vydral se mu z prsou, kdy na kon vsedal a
jizlivm zrakem jet jednou po celm okol se rozhldnuv, dal
se cvalem po silnici ku Krlovu Mstci.
Na stran tto hemilo se ve selskm lidem, jakmile ale
nejbliho nvr doshnul, na jeho jin stran od nikoho
466

vce pozorovn bti nemohl, uhnul se silnice pmo k jihu a

podl zpadn strany lesa, jen a k Hum-burku dosahoval,
uhnl ke Chlumci nazpt, na posln sv do Podbrad ani vce
nepomnv.
Chvojka pak poznovu svolal guberniln radu selskou, aby
vem jednotlivm nelnkm udloval dal rozkazy svoje,
nae Nvlt musil mu podvati podrobnou zprvu ovem, co se
za poslednch dvou dn pi sboru jeho bylo udalo a kterak si lid
jeho pi tahu k Bydovu byl ponal.
Zprva tato nebyla pro Jana pli potn, nebo seznal z
n, e jednotliv povstaleck tlupy na svm tahu prv tak
scestn si ponali, jak tomu u sboru Radonov bylo. Zmky a
vrchnostensk sdla na cest lec byla od sedlk vybjena,
zejmna pak mli povstalci nameno na adn kasy v
kancelch, jejich obsah ovem vude ihned vyprznn byl a
do vlen kasy selskho gubernium splynul.
Nejsilnj sbor lidu pomocnho piel z krajin
podkrkonoskch, ale ten tak na svm tahu nejdivoeji si
ponal, tak e u potenm lenm Nvltovm nevole
Janova vzbuzena byla a proto dal sob nkter z pednch
muv tohoto sboru zavolati, aby z st jejich vyslechl zprvy
podrobn o domnlm jejich hrdinstv, a tito mnce, e tm
sob u selskho csae zvltn obrzek zalo, pehnli jet
notn ve vypravovn svm, neberouce ohledu na vstran
znamen, jak jim nejvy purkrab a nkte lenov gubernia
za zdy Chvojkovmi dvali. Tuili tito, jak inek ony
zprvy na rozhoenho nejvyho vdce uin, kter
pedevm dbal o zachovn nejpsnj kzn v lidu svm a
nyn seznal, kterak vlastn ve je duchem Radonovm
napchnuto a mlo kdo e m prav pont o pinch
selskho povstn.
Jak to zprvy podkrkonoskch povstalc byly, vysvt
jasn ze zajmavho sdlen vysockho mana Frantika
Hska, kter co souasnk byl z povstn selskho zaznamenal
467

nkter podrobnosti, je prv se vztahovaly k dn onoho

oddlen rebelant, kte z podho krkonoskho byli se k
Bydovu ubrali. Proto podvme tu zpisky tyto zrove co
doklad naeho pedelho len, kter nestrannm svdkem
souasnm opodstatnno, tm vt nrok na pravdivost initi
me; vypustme toliko to, co v zpiskch ovem dle pravdy
vypravovno o nevzanm dn jistch vzbouenc, jejich
potomkm by spomnka takov mohla bti nepohodln a
nemil.
Dne 24. bezna, tak vypravuje n kronik, pili
sedlci z Lomnickho panstv a sice z Nedv-zho a Struince a
odjinud do Semil, a tu tak dobe se chovali, e v zmku v
kanceli vechna okna vytloukli, me vylmali, tankle s
sebou vzali, pe z pein ven vysypali, cejchy a sejpky s sebou
vzali, vechny psemnosti a knihy ven vyhzeli. V pivovae
byly dv vrky piva. Cepy vytrhli, do hrnc, do konv a kdo co
ml toili a ostatn tct nechali. U peka, co kde k jdlu bylo,
vechno sndli. Druh den na to pili z Jilemnice a tam z t
strany, a co po prvnch zstalo, ti to dodlali. Hra-bc kasu
roztloukli; penze, kterch pes 4000 zl. bylo, vzali a v zmku
vechny kachle roztloukli.
Dne 25. na den Zvstovn Panny Marie z Poni-klho li do
Vysokho, potkali se s Jilemskmi a Pivlackmi, kte z
Vysokho z kostela li, ty s sebou vzali, ve mlnku pivo, kter
sob tam pan dkan poslal schovat, vypili a na to li k
Vysokmu. Pan dkan prv zaal mti zpvanou mi svatou,
musil pestat a slouit jenom tenou. Po t vyli pan primas s
purkmistrem a ostatnmi radnmi naproti nim a na Hib je vtat
i tzali se jich, co pohledvaj. Pan komandirujc generl (od
kterho regimentu by byl, nemohlo se rozeznat podle zplat,
kter na laj bliku mlj pravil, e nesou svobodu. Kdy pili na
rynk, hned porouel, aby se jeho lid jdlem a pitm zaopatil, a
potom e z kadho numera jeden mu s nimi jt mus. Tu se
rozeli mezi pekae a enke, a co kter ml housek a chleba a
468

piva, sndli a vypili.

Kdy tak podili, sebrali se a Starou Vs a Hel-kovicemi k
Semilm thli, domy vytloukali a kde co k jdlu bylo, vzali.
Ponvad Semily ji vydrancovny byly, tak se k Jesenmu
obrtili.
Kdy do zmku pili, pan baronka proti nm vyla a
prosila, aby jim zmku nekodili, piva a koalky e dostanou.
Njak Jra evc z Pivlaky j ekl, e kdy mu hubiku
d, jim se nic nestane. Ona to udlala; tak tak dn jim v
niem koditi nesml.
Z Jesenho li do Nvarova. Tam tak tak inili jako v
Semilech, obzvltn koalku do rosolkovch flaek ze sud
toili, epy zahodili a, co k jdlu bylo, sndli. Nkte se
nechali v koe vozit, v zmku okna vy-tloukli, elezn me
vylmali a s sebou vzali. Na to odthli k Bydovu, kde se
vecky jejich houfy shromaovaly.
Tak zn zprva naeho kronike Hska, jej pedn
hrdinov, toti onen zplatovan generl, pak Jra
evc a jet nkte jin prv ped Chvojkou se nalzali a
skutky sv nejkiklavjmi barvami lili.
Vdy vce se zachmuovalo elo nejvyho vdce pi
vyslchn zprv mu, kte si na svm bezuzdnm jednn
jet zakldati zdli a ji chtl vypuknouti v prudk pokrn
vstednost tchto, an tu nhle kolem statku, v nm vickni
nelnci selskho povstn v tomto okamiku shromdni se
nalzali, nastal nesmrn hluk a pokik, jakoby cel staven se
titi mlo.
Byl to promsen kik jednak lidu selskho, v nm nejvt
zkost a strach se jevily, jednak div provolvn velkho
davu, kter vtznmu jsotu se podobalo. V prvnm
okamiku nebylo lze ani rozeznati, co nenadl tento ev
znamen, a vickni ve vlen porad shromdn vyskoili
jakoby tajnou elektrickou jiskrou tknuti se svch lavic, aby se o
pin toho pesvdili. Nejbli u dve tili se divoce ven,
469

ale ji v druhm okamiku vrazil do svtnice na smrt ubledl a

cel se chvjc rycht Humbursk, sotva ze sebe vypraviv:
Jsme ztraceni! Csask vojsko ns pepadlo! Tisce
husar se na n statek ene z hje!
Klesnul na kolena a ponal si strachem jako smy-slv
zbaven.
Nesmrn zden nastalo v celm shromdn, nebo
slova rychtova byla pravdiv, an se vech stran lomoz
zbran a hlun provolvn jezdc vojenskch zaznvaly.
Nek sedlk takto pepadench divoce se rozlehal po cel vsi
a nebylo u dn pochybnosti vce, e povstalci byli od
znan sly vojska csaskho ze zadu napadeni.
Chvojka vytasil avl a til se s nktermi ze svtnice,
nebo ustraen rycht Humbursk nemohl ani slova ze sebe
vypraviti.
Za mnou proti neptelm naim! Hotovte se k boji!
kiel Chvojka a vyrazil ze statku na ndvo, ale v tme
okamiku klesl pod ranou husara, kter avl svou byl jej do
hlavy tak nerzn al, e v proudu krve na zem se ztil.
Cel ndvo bylo husary naplnno a s nvr od hje vdy
nov ady se jich dol valily, kter jako pekeln rej hned po
cel ddin se rozproudily a do ud-ench povstalc palaemi
svmi tepaly.
A hned za jzdou touto vyrojilo se z hje mnostv pchoty,
kter porku povstalc dokonala. Na vech stranch hemilo
se utkajcch sedlk, z nich ani jedin na odpor nepomlel,
a v krtk dob na to temn rna z dla nad hlavami prchajcch
zahmla, aby zmatek a zkost bui dovrila.
Ve dvoe rychtov ozval se v stranm tomto hluku hlas
Doubravy, jen prv jet s jednm muem v ele pchoty do
statku se byl vedral:
Zde, pane direktore Pietschi, je to hlavn hnzdo! Odtud a
nikdo vce neujde!
Byl to skuten Chlumeck direktor Pietsch, jen po boku
470

zrdce Doubravy se nalzal, a nyn pchot kzal, aby

okamit cel statek obstoupili a ve v nm zajali.
To tak neprodlen se stalo, nebo po neastnm pdu
nejvyho vdce nikdo z ostatnch nebyl k dalmu odporu
schopen a kdo na tk pomysliti chtl, tomu kule z puek
vechnu chu k tomu zahnaly.
V krtk dob nalzala se cel guberniln rada selsk se
vemi jednotlivmi vdci v zajet vojska, a husai dali se nyn v
pronsledovn ostatnho lidu, kter jako bleskem omren jen
spsu v tku hledal. Na vech stranch k severu ernala se
pole utkajcmi povstalci a r pln ani nestaily zdenmu
lidu, jen mnoho padlch a rannch na mst zanechal.
Sta povstalc bylo od husar obklopeno a zajato, div
nek naploval povt, nov porka sedlk byla opt
dokonna a sm jejich nejvy vdce Jan Chvojka tce rann
v zajet.
Kterak to ve se sbhlo, mono sob u z chovn
Doubravova vysvtliti.
Hanebn zrdce tento hned od prvnho potku pipojil se
jen proto k povstalcm, aby mezi nimi mohl tm snze
pracovati o pomstu nad astnjm soupeem, kter mu byl
domnlou dceru direktora Hradiskho v poslednm okamiku
vyrval. A pomsta tato se mu nade ve oekvn podaila.
Nejenom e podporovnm' a vybzenm k vstednostem
dokon zniil sbor Ra-dov, le nyn i druh hlavn sbor s
nejvym vdcem povstalcv, svm osobnm protivnkem, jej
potaj tak hluboce nenvidl, vojensk moci zradou vydal.
V zajet svm v zmku Chlumeckm dal se toti uvsti k
direktoru Pietschovi, jemu sdlil, pro vlastn v povstn
selskm se astn, a e m v myslu i ostatn sbory bui s
jejich selskm csaem vojsku zraditi. Pietsch ochotn se ujal
nvrhu tohoto a ve spojen s plukovnkem dragoun byl
umluven pln, jej Doubrava ml provsti a, jak jsme vidli,
tak v pln me provedl.
471

Odebral se toti do Peloue, aby Chvojku pemluvil k

odchodu do Bydova, aby tam veke vdcov povstalc
shromdni se nalzali a s n imi zro v e i k asa a k an cel
jejich vojsku v moc se dostala.
Vojsko Chlumeck pak mlo se potaj k Bydovu bliti a
tam hlavn stan povstalc nenadle pepadnouti, nae bylo
jisto, e po zatknut vdc i ostatn lid dnho odporu klsti
nebude, jako skuten se pihodilo.
Nhoda mimo to pla Doubravovi v mnohm ohledu,
nebo vysln jsa od Chvojky do Podbrad, mohl se bez
podezen vzdliti ke Chlumci, aby vojsku za prvodho
slouil. Ji v polovici cesty setkal se ale se silnm oddlenm
vojska, kter ped temi dny k dosti generla Wallisa z Prahy
proti povstalcm vyslno bylo a pmo k Bydovu thlo. Mlo
vojsko toto, z nkolika vadron husar, nkolika setnin pchoty
a dvou bateri dl sestvajc, pmm tokem na povstalce
hnti, ale Doubrava dorozumv se s velitelem plukovnkem
hrabtem Rajskm, piml jej, e obrtil se dle k vchodu,
aby se tam s vojskem od Chlumce oekvanm spojil a pak
pochodem skrz les nenadle do Humburka vtrhnul.
Spojen s direktorem Pietschem a vojskem Chlumeckm,
kter od tajnho posla Doubravova u o smru cesty
uvdomeno bylo, bylo za nedlouho docleno a hned na to
poali se husai lesem ku pedu drti.' Hlavn st vojska s dly
thla po vchodnm okraji lesa, zakryta jsouc pahorkem, jen
jin od Humburka se vypn.
Otok^ na hlavn stan se dokon zdail, veke vdcov
povstalc byli bez odporu zajati, vlen kasa jejich i kancel
dostaly se v moc vtzv, kte nyn o celm plnu povstn
vdomosti nabyli.
Selsk csa leel po tk rn sv dosud ve mdlobch,
akoli mu k nazen direktora Pietsche vemon pomhno
bylo.

472

 ale v tm okamiku klesl pod ranou husara

473

Rna jeho na lev stran lebky byla vymyta a obvzna,

nae na smrt ubledl Jan oi otevel.
Jedin pohled ze strhanch o pouil jej o zoufalm stavu
jeho, o ztrt veho, co s tak velkm namhnm dosaeno
bylo.
V tom spatil ped sebou stn lovka, jen k nmu se
nahnul a zaslechl spav hlas, v nm vraz belsk radosti se
zrail:
Tak mst se Doubrava za ztracenou nevstu! Brzo se bude
enich jej na oprtce houpati!
Jan chtl zaskpti zuby nad zrdnm Jidem tmto, ale
nov mdloba jej o smysly pipravila a zstal bez vldy leeti.
III. PED PRAHOU.
Nad Prahou poala noc temn svoje perut prostrati, kdy
na vin nad Hrdloezy na silnici Vdensk objevil se u veer
tho dne, kdy se byly udlosti v psd-chzejc kapitole
vylen ped Bydovem sbhly, zapren kor venkovsk,
jeho ul dva koov a vbec cel zevnjek dostaten jevili,
e byl dlouhou a namhavou jzdu dnenho dne vykonal.
Mimo koho na kozlku, jen marn se snail kon k
rychlejmu klusu pobdnouti, bylo lze pozorovati v hloubce
koru dv osoby, kter vak u po dlouhou dobu hlubok
mlen zachovvaly a vlastnmi mylenkami svmi obrati se
zdly.
Byli to star rycht Hradisk Chvojka a Marie, sestra
hrabte porka, je jsme v minul noci vidli Pelou
opoutti.
Za celodenn jzdy byli se piblili a ku hlavnmu mstu,
na cest ve vech ddinch pozorujce, kterak vesnick lid
oekvanm pchodem povstalch sedlk u velkm rozilen
se nalzal a vude ve prospch jejich se vyslovoval.
474

Zejmna na Podbradsku bylo ve k povstn pipraveno a

jgkmile prvn davy povstalc se objevily, mlo vecko
obyvatelstvo vesnick k nim se pipojiti a spolen s nimi ku
Praze thnouti.
Zjevy tyto byly stenm uspokojenm pro starho
Chvojku, kter na porku sedlk u Chlumce nemohl
zapomenouti a v mysli sv stle touto prvn nehodou povstalc
se obral.
Tak Marie byla zabrna v hlubok pemlen, k emu j
nhl obrat v ivot jejm, jako i rz na rz za sebou
nsledujc udlosti dostaten ltky poskytovaly.
Proto uplynula dosti jednotvrn cesta ku Praze naim
cestovatelm za stlho takka ticha a jen mlokdy star
Chvojka vedle sebe sedc dvku otzkami neb poznmkami
obtoval. Od t doby, co prav stav Marie seznal, ctil k n
mimovolnou ctu a byl by to za poruen hodnosti jej
povaoval, kdyby s n byl tak prost a bez obalu mluvil, jak to
druhdy na Hraditi inval, kdy v n dceru panskho direktora
spatovati se domnval.
Tak dostali se na zmnnou ji vinu vchodn od Prahy,
odkud voln lze pehlednouti hlubokou a rozshlou kotlinu, v
n krlovsk hlavn msto esk po obou bezch Vltavy se
prostr.
Le veer byl ji Jak dalece pokroil, e nebylo lze ne
hlavn rysy ve vzdl rozeznati, a jen mohutn Hradany se
staroslavnm chrmem vyvstvaly jasnji nad okol sv, kdeto
ostatn v nin lec sti msta u dokon ve tmu zahaleny
byly. Tma tato byla jet zvyovna mlhou, jak z Vltavy
povstvajc po behch vdy e se thla a vecky pedmty
neproniknutelnou roukou pokrvala.
Tamto je Praha! zvolal pojednou ko na kozlku, kdy
kor na nejvym vrchol Vdensk silnice se ocitnul a
svatovtsk v na obzoru se objevila. Pi tom ukazoval prost
venkovan biem svm v onu stranu a obrtil se do vozu k
475

cestovnkm svm.
Tito byl zvolnm jeho upozornni a probrave se z
mylenek svch, pohleli dychtiv v naznaenou stranu.
Ponvad ale ero pozdnho veera nedovolovalo jednotliv
pedmty rozeznvati a poloha hlavnho msta jen tuiti se
mohla, usedli opt oba cestovatel, le mylenky jejich byly
nyn ku Praze obrceny.
Jsi tedy dobe v Praze znm, Martine? ozval se po chvli
star Chvojka, kdy na pevnm jakmsi plnu se byl ustanovil.
Ba prv, odvtil tento s jakousi samolibost; nejsem
nadarmo kadho roku o sv. Jan Nep. v Praze a vm dofe,
kolik svatch stoj na kamennm most, co ani sami Praan
nevd!
Mn posta tvoje znmost, Martine, ujal se opt slova
star Chvojka, kdy v, kde je Potovsk ulice na Starm
mst.
A jak bych nevdl? ozval se vozka rychle. Stoj na
jednom konci kostel sv. tpna a na druhm sv. Ondeje, a ty
nae proces svatojansk pokad navtv.
Dobe tedy, Martine, znla odpov; proces
svatojansk, kter tak rd navtvuje, pinesla ti aspo njak
prospch, kter te i mn k uitku bude.
Vozka podval se po stran na starce, jeho odpov ovem
nesvdila o velk ct k tomuto obyeji katolick crkve a
zamumlal sm k sob:
Ten do smrti nezape v sob helvtu; koda tak rozumnho
mue!
A obrtiv se zase ke konm, poal si hvzdati nbonou
njakou psniku, kterou se byl o poslednm proces do
Vambeic nauil.
Nastalo opt mlen, za kterho se kor po lidu-przn
silnici vdy vce k mstu piblioval. Nebylo tehd v on
stran jet ani jedinho staven, po nynjm Karlin pak
rovn nebylo ani stopy. Jen tu a tam stlo na pitlskch
476

polch mezi zelinskmi zahradami nkter nzk staven, cel

okol pedmstsk pak zdlo se touto dobou jako vymel.
Tak dostali se a k Nov brn, jej prel silnou z
ohn osvtleno bylo. Ze tato pochzela od nkolika
pochodn, v eleznch krui-ch na pilch brny vztench, a
ve svitu jejm bylo lze rozeznati znan poet vojk ve zbrani,
kte tu na stri stli.
Neobyejn tento zjev vbil pozornost vozkovu u velik
me a nahnuv se opt do koru pravil:
Co pak ti v Praze oekvaj prv ns s takovou slvou,
to ani o svatm Jan ve branch nebv!
Co je? Co se stalo? vyruil se star Chvojka ze svch
mylenek a nedviv pohlel ku pedu, kam mu Martin na
osvtlenou a vojensky obsazenou brnu ukazoval.
Plno vojska csaskho ve brn, kdeto tam jindy jen
ospal mstsk guardia stv!
Chvojka spatil nyn tak vojky a okamit seznav el
obsazen tohoto, zvolal polohlasn:
Aha, v Praze ponaj u bti ostraitmi! Ds je zl
svdom ped sedlky!
Myslte tedy, rychti, e to plat vaemu synu a jeho
tiscm? Tm ta hrstka velkho strachu nenadl! sml se
surov Martin.
To tak doufm, odvtil Chvojka a usednuv opt v
pozad koru doloil: Je jen bez zastvky, jako bys nieho
neznamenal; ped nmi brnu nezavrou!
Martin prskl do kon a v nkolika okamench rachotil
kor pod klenbou brny. Oekvn Chvoj-kovo se vyplnilo,
nebo z vojk si nikdo prostho koru nevimnul a jen
mtn o obsahu jeho se pesvdil. Beze veho podezen mohl
kor do msta vjeti a po Senovnm nmst ubral se
volnm krokem k Starmu mstu, kter tehd od Novho jet
hlubokm pkopem oddleno bylo. Pranou branou projel do
Ce-letn ulice a na Staromstsk nmst, nae Jesuitskou
477

ulic ku kamennmu mostu se dostal. Martin osvdil tu

skuten dobrou znalost ulic praskch, nebo bez zastvky
dil svj povoz naznaenm smrem, ani by jakho vdce byl
poteboval.
Jen na nmst nedaleko hlavn vojensk strnice obrtil
se opt ku starmu Chvojkov a vznamn prohodil:
Tyto paly se mi ale pece nelb, rychti,
a ukazoval biem k strnici, ped n tyi dla vytaena
stla, eho jindy nikdy tu nebvalo.
Chvojka vyhldnul v onu stranu a spativ dla, odvtil
sen:
Snad nemysl, e by z dl do lidu naeho se stlelo? To je
vce k upokojen mk, aby bezpen ulehnouti mohli, ne
na postrach sedlk.
Nu, j bych pece nechtl stti proti takov p-ale, kdy
zane hvzdati! Zalehaj pr po ertech ui pi n, jak mi n
vyslouil kanonr Tome vypravoval.
Chvojka potsl hlavou, jakoby nepjemnou jakousi
mylenku setsti chtl a kynul Martinovi, aby jen dle jel.
Tak dostali se kolem Staromstskch mostnch mln a k
Potovsk ulici, na jejm zatku nedaleko Papoukov lzn
kzal Chvojka vozkovi zastaviti.
Zde slezeme, milostiv sleno, pravil k Marii, nebo po
nkolika kroejch jsme u svho cle. Uprosted Potovsk
ulice stoj pr star kaple a proti t v nronm dom
nalezneme dle udn vaeho pana bratra onoho pana radu, u
nho prozatm tulku se vm dostane. Nemus Martin o
dom tom vdti a mimo to nepotebujeme rachocenm koru
pozornost soused na sebe obraceti.
Mlky pisvdila Marie a vystoupila z koru za
Chvojkou, kter pak k vozkovi se obrtil a tomuto dl:
Ty, Martine, obra a zaje do nkter vsadn hospody na
blzku, kde bych t mohl zase zejtra nalzti.
Odtud je nejble k blmu lvu v Platnsk ulici,
478

odvtil Martin; tamto kol Kiovnk vede pmo ulice do

Platnsk, kde blho lva i se zavzanma oima naleznete,
Na to obrtil povoz a vihnuv biem, jel zptky v
naznaenm smru kol kltera kiovnickho k umluvenmu
stanoviti.
Chvojka pohlel tak dlouho za nm, a se kor za rohem
ztratil a pak zhluboka sob oddychnuv pravil:
Bohudky, astn jsme se dostali na msto, milostiv
sleno; bohd, e i dle ve tak pzniv se daiti bude.
Ach, star mj pteli, odpovdala trudnm hlasem dvka,
j se nemohu svch obav zbaviti, kter zvlt v tomto mst
na mne dolhaj. Co jsem zde byla vidla, ve napluje dui
mou tesknotou a vnitn jaksi hlas mi prav, e odtud vyjde
jaksi neznm netst, kter Jana a bratra mho zachvt.
Hlava sklesla j na prsa a keovit se uchopila pravice
Chvojkov, aby na nohou se udrela.
To jsou pouh peludy, jak mj syn u minul noci pravil,
milostiv sleno, til ji mrnm hlasem staec, akoli i on
sm nemohl plnho klidu mysli dosci. O osud hrabte a
syna mho neteba nm se obvati, kdy v ele takov moci se
nalzaj; a kdyby i njak nehoda je potkati mla, eho Bh
uchovej, pak m vzneen bratr v tak mocn spojence, kte
velik zl osud mohou od nho odvrtiti.
.Jan ale inn se astn v povstn tomto, namtla dvka
zvenm hlasem, jemu tak vt nebezpe hroz a to v
sterch spsobch'
Bh chrn sv vyvolen, ochrn tud i mho Jana, kter
z nejlechetnjho zmru chopil se mee proti utiskovatelm
lidu selskho. Plo mu dosud tst v podnikn jeho,
doufejme v Boha, e i dle milostivou ruku svou bude nad nm
dreti, aby nm obma zachovn byl!
Nm stisknut ruky bylo odpovd dvinou na zbon
pn toto.
Vak hle, zde stoj ona kulat kaple, kterou mi hrab
479

pork naznail, zvolal po nkolika kroejch star rycht,

kdy uprosted Potovsk ulice ped kapl sv. Ke se ocitnul,
je slabm kmitem lampy s protjho domu nronho
osvtlena byla. A tuto jest nron dm, kde ns oekvaj,
paklie list hrabte porka v prav as obdreli.
Obrtil sv kroky proti staroitnmu domu, jeho zevnjek
spe njak tvrzi se podobal. Za zamovanmi okny nikde
dn svtlo se nejevilo. Zdlo se na prvn pohled, jakoby
dm tento nikm nebyl obvn.
Ve kmitu mal svtilny objevila se v oknku tv starho
sluhy, kter dve ob osoby ped vraty na ulici ekajc si
prohlednul.
Kdo jste a co chcete? tzil se nepli vldnm hlasem,
kdy pozorovn svoje ukonil.
Jsem zde dobe u kriminlnho rady pana Tou-imskho?
tzal se opt se sv strany Chvojka.
Tak jest, znla odpov sluhova; pan rada oekv dv
osoby, kter se jistm heslem vyk.
Hrab pork a csa Josef! odpovdl jaksi tajemnm
hlasem star Chvojka, dychtiv pohleje,-jak inek bude
mti toto heslo, je mu za tm elem od hrabte porka na
zmku Kukuskm sdleno bylo. Heslo vak skuten osvdilo
svou moc, nebo hned na to sluha odstoupil od oknka a kl
zarachotil ve vratech, jejich jedna polovice se pchozm
otevela.
Pan rada oekv vs u po cel veer a pro milostivou
slenu je tak u ve pipraveno, zapoal opt star sluha,
kdy byl zase vrata uzavel a oba non nvtvnky po chodb
a schodech do prvnho poschod uvdl; pokojk domc
sleinky na je co nejpohodlnji pipraven a doufm, e
milostiv slen v naem dom tich n ivot se zalb!
Obdrel tedy pan rada list mho bratra? tzala se Marie
sluhy, jen o vem, co se jejho pchodu a pobytu v Praze
tkalo, dobe zpraven bti se zdl.
480

Ovem, milostiv sleno, znla odpov, a proto jsme

tak hned ve k vaemu pchodu uchystali. Le tu jsme ji u
dve kabinetu pana rady, rate jen vstoupiti.
Rada Touimsk byl pn ji pi letech, vak posud mohutn
postavy, v jeho temnch och posud mladistv ohe pll.
Byl znm po mst co horliv pvrenec zsad josefnskch,
ba pravilo se mezi obecnm lidem, e i k du zednskmu
nle a vysok stupe v nm zaujm.
A povs tato nebyla nikterak myln. Kriminln rada
Touimsk byl skuten s mnoha jinmi vymi adnky a
professory lenem loe u t korunovanch sloup a nleel k
pednm mistrm jejm. Ve shromdn mistrv, v nm
nejvy velmistr hrab Ferdinand pork poprv byl se objevil
a mlad Jan Chvojka lenem a zrove mistrem du se stal,
byl rada Touimsk takt ptomen a pilnul co nejhorlivji k
re-formtorskm plnm i zmrm hrabte porka, kter
vdy u nho sestupoval, kdykoli, z venkova zase na as do
Prahy se dostavil.
Tomuto mui a spojenci svmu svil hrab pork
neoekvan nalezenou sestru svou a u nho tak v nejvtm
bezpe dal vvin udlost oekvati mohla.
S hlubokou ctou pijal rada Touimsk zapeetn listy
nejvyho velmistra a jeden z nich, jen vslovn na jeho
jmno znl, ihned peetl.
Druh list zn celmu shromdn mistrv, pravil po
peten vlastnho listu, jemu tak jet tto noci sdlen bude.
Vy, staten mui, budete mm prvodm do shromdn
loe, j se ve vs velkho svtla dostane. Pak obrtil se k
Marii a dvorn pravil: Rate mne nsledovati v komnatu m
dcery, milostiv sleno, kde byste sob po namhav cest
tto odpoinouti mohla. Moje Aneka piin se, aby vm
zdej pobyt v naem dom, jej samojedin obvme, co
nejvce zpjemnila.
Marie dkovala nkolika slovy za ochotu tuto a se starm
481

dosavadnm svm prvodm se rozlouivi, ubrala se za

radou, kter ji uvdl do ndhern lonice sv dcery. Tato s
nelenou upmnost uvtala oekvanou druku a tak bylo na
ten as posln Chvoj kovo pzniv vykonno.
Pece ale nectil se star rycht jaksi volnm a pokojnm,
a kdy rada opt se k nmu vrtil, projevil pmo svoje obavy,
jak v nm vzbuzeny byly spatenm tak obrovsky rozvinut
moci vojensk proti pibliujcmu se povstn.
Jsou skuten tato opaten proti nm sedlkm uinna?
tzal se rady, kdy oba u pohru vna byli usedli.
Vimnul jste si tedy vojk, kte mstskou str v
branch sesiluj?
Ba ovem, a tak dla na nmst jsem vidl k boji
pihotoven.
Podobn jsou vecky ti hlavn strnice v Praze obsazeny,
rovn i na Vyehrad, kde se nalzaj vojensk prachrny, jest
znan poet dl vytaen.
A to ve el proti nm?
sten tak proti lidu Praskmu, jeho n' tdy
takt pro povstn zskny jsou. Tchto pak se nejvy
purkrab tak velice obv, e je u zpotku chce tmi dly
zastraiti.
Tedy jsem pece dobe hdal, tvrd, e jsou to pouze
straky proti Praanm. Jak velk sla vojensk pak zde le?
Obyejn obsdka zdej byla seslena nkolika
vadronami jezdc, kte v krijin kolem Slanho a Rakovnka
leeli.
Panuje zde skuten takov strach ped sedlky?
Nejhrznj povsti byly zpotku o jejich dn
vypravovny, ale jakmile sem dola zprva o prvn porce
sedlk u Chlumce, pominul ponkud pvodn strach, an se
myslilo, e tam byla hlavn sla povstalc poraena.

482

S hlubokou ctou pijal rada Touimsk zapeetn listy.

483

Nikoli, byl to jen houf nezzen chasy, kter prv onen

temn stn na cel podniknut nae vrhala, jen nm v obecnm
mnn tak kodil. Niemnkm onm stalo se jen po prvu, e
je Wallisovi dragouni lepm mravm nauili!
A kterak dopadla vc u Bydova?
,,U Bydova? divil se star Chvojka. Tam dn srky
nebylo!
.Vdy ale vera odtud vythlo nkolik vadron husar
pmo k Bydovu.
Co bylo zde znmo, e povstalci tak pes Bydov
thnou?
Hrab Wallis sm byl tam od nich obklen, podailo se
mu ale vyslati rychlka k nejvymu purkrabmu se psanm, v
nm dal neprodlen o vecku p-runou pomoc vojenskou,
by se mohla sedlkm hlavn bitva nabdnouti, jinak pr
povstn jet dlouh as trvati bude. A tak vyslal nejvy
purkrab nkolik vadron husar, nco pchoty, ba i dv baterie
dl k Bydovu, aby generlu Wallisovi z tsn pomohli a
sedlky na dobro rozehnali. Proto bych rd vdl, zda-li je,
vm o dnench udlostech bydovskch nco povdomo,
nebo dnes k polednmu tam ono vojsko zajist dorazilo.
Nieho nevm, nieho! zvolal star Chvojka v nejvym
rozilen, kter radovi npadnm bylo. U Bydova nebylo
pradn vojsko oekvno a jet dnes v noci se tam mj syn
v slabm prvodu odebral, aby kancel a kasu vojenskou ke
svmu sboru odvezl. Pakli tam vak od vojska napadeni byli, a
snad stejn osud jako Radone u Chlumce jej zastihl o pak
bda, nae vc jest ztracena!
Rada Touimsk nepokojn pohlel na starce, kter
nemohl velk pohnut sv ukryti.
Vy si ve hned pli ern pedstavujete, star pteli; ani
toto vojsko nezme mnoho proti takov pesile lidu, jen
zvlt pod vdcovstvm vaeho syna ned se tak snadno
pemoci jako onino u Chlumce.
484

Ale pakli zrada se za nm plila! zvolal zase staec a

zakryl si lce rukama. Te rozumm teprv tajnmu tuen
Mariin!
Nenakejte, starce; neoekvejte to nejhor! Neme
naopak vdce sedlk se stti vtzem nad hrstkou vojska?.
Nen to konen ku prospchu hlavnho sboru, e vojsko ono
thlo prv k Bydovu a tm prav beh Labe pln bez obrany
ostavilo, take sedlci ji zejtra ped Prahou stti mohou? A
jakmile jednou hlavnho msta se zmocn, pak tak vecky
mon nehody na venkov jsou tisceronsobn nahrazeny.
Uznvm nhledy vae, vzcn pane; vak pece nemohu
se zbaviti trudn mylenky, e syna mho u Bydova njak
netst potkalo. Ml u sebe niemnho lovka, jakhosi
Doubravu, kter kad zrady jest schopen a snad v tomto
okamiku zradu svou provd!
I tehd jet, kdyby vojsko u Bydova vyhrlo, nen ve
ztraceno, nebo pak zbv hlavn voj, jen pmo ku Praze
thne!
O, ani tomu nedvuju vce, paklie syn mj v ele jeho
se nenalz!
Komu odevzdal nejvy vdce velen nad sborem tmto,
kdy k Bydovu se ubral?
Statenmu mui sice, kter vak velk loze sv
nikterak nedostoj, kdyby k njakmu rozhodnmu inu pijti
mlo. Jesti to sedlk Rezek, kter m dnes v Podbradech,
syna mho opt oekvati, aby zejtra dle ku Praze se vytrhlo.
Kadm spsobem budou tedy sedlci zejtra stti ped
Prahou?
Pakli netst njak je nestihne, odpovdal trudnm
hlasem star Chvojka, me cel sbor odpoledne a k
hlavnmu mstu piraziti. Mil jsem sm dnes tuto cestu a
znm rychl pochody lidu naeho. Proto hned zjitra se odeberu
k Podbradm, abych tam o osudu syna svho jistoty nabyl.
A zrove o vem jej zpravil, co jste v Praze vidl a eho
485

jste se tu dovdl. Odebereme se neprodlen do shromdn

loe, kter u netrpliv na zprvy z venkova ek, a tam tak
seznte ve, co spojenci vai v Praze byli k podpoe va
uchystali.
Jen kdyby tch proluklch dl nebylo, prohodil jakoby
mimochodem star rycht; tch se velice obvm!
Obsdka nynj je v Praze velmi slab a proto nejvy
purkrab tohoto prostedku se uchopil. Vak my dnes v noci se
uradme o jinch prostedcch, ktermi bychcm dla jeho
nekodnmi uinili.
To tak vickni od svch praskch spojenc oekvme,
nebo za takovchto pomr nevm, kterak bychom zde
spchu doli.
Neztrcejte mysli, pteli; nejsou neptel lidu selskho
tak mocni, jak se domnvte, by i dla jim po ruce stla. Od t
doby, co sem dola zprva o porce u Chlumce, mysl kad,
e je povstn u nadobro konec uinn a zajist u zejtra zase
bude vojsko od bran praskch odvolno a dla do zbrojnice
nazpt zavezena.
K by se tak stalo, vzdychnul star Chvojka a za
pkladem rady povstal od stolu, aby jej do shromdn loe
freimaurv nsledoval. Nemusili, jak vdomo, daleko jti,
nebo dm rady Touimskho leel prv naproti kapli sv.
Ke, v jejm podzem mstnosti loe ,,u t korunovanch
sloup se nalzaly.
Porada mistr loe trvala dlouho pes plnoc, tak e star
Chvojka dychtiv vyhledal po nvratu do domu hostitele svho
pipraven ji loe, aby sob aspo na nkolik hodin
odpoinouti mohl.
Za prvnho rannho svitu pak byl opt ji na nohou a
odchzel z domu, v nm mimo starho sluhu jet ve v
hlubok spnek pohroueno bylo.
Tak v ulicch Praskch nejevil se jet dn ivot a tak
prost venkovan na sv cest z Potovsk do Platnsk ulice
486

takka ani ivou dui nepotkal. Snadno nalezl hostinec ,,u

blho lva, kter tehd ovem hojnj nvtv se til ne
nyn, a tam ml Martina k rychlmu odjezdu z Prahy.
Vozka protral si udiven oi nad tmto asnm zbuzenm,
nebo domnval se, e star Chvojka v Praze a do pchodu
synova se pozdr. Le Chvojka jej^brzo vyvedl z bludu
tohoto, prav, e co nejrychleji se mus dostati do Podbrad,
aby zvdl, zda-li skuten nejv vdce opt u svho sboru
se nalz, aneb zda jej mimo ve nadn u Bydova njak
netst stihlo.
V krtk dob bylo ve k odjezdu pipraveno a tout
cestou, kterou kor byl vera veer do Prahy vjel, rachotil
nyn zase po silnici k Podbradm nazpt. Na nmst si oba
vimnuli opt rozestavench tam dl, nemn pak u bran
seslen obsdka vojensk pozornost jejich vzbuzovala. Ba,
Martinovi se zdlo, e je dnes tch vojk jet vce, ne jich
tam byl vera napoetl.
Na vin nad Hrdloezy, tu kde vyhldka.pes Libe a
Vysoany k severu se otvr a na jinm pat blickho
vrchu silnice k Brandsu se thne, spatili v zi vychzejcho
slunce jaksi neobyejn lesk, kter skoro po cel dlce
Brandssk silnice se thnul a neustle se mnil, take tm a
zraky oslovny byly. Stranou od silnice pak se thly vvaly
prachu, rannm vchodnm vtkem k zpadu hnanho.
Pnbh s nmi! zvolal Martin zkostliv, kdy byl po
njakou dobu neobyejn tento kaz na on silnici pozoroval.
Snad to nen vojsko, co se tamto pohybuje?
Tm upozornil starho Chvojku, kter ji ji chtl vozku
plsniti, pro vzdlench vc si vm a radji kon k vt
rychlosti nepobz. Kdy ale takt k severu pohlednul, se
zachvnm poznal, e je to nesmrn dav vojensk jzdy, kter
od Brandsa ku hlavnmu mstu se pohybuje.
To jsou dragouni! Ti thnou Praze na pomoc ped
sedlky! vzkiknul zase Martin a strachy na celm tle se
487

tsl. A je jich nejmn deset regiment a vickni vyhlej

jako satani!
Dr jazyk za zuby, okiknul jej Chvojka, aby nebyl
vyruovn z pozorovn svho; vojsko je to, ale spe se mi
zd bti na stupu ped sedlky, ne aby se na n k toku
chystalo.
O, to mi nenamluvte, rychti, odsekl Martin jizliv; to
nen dn poraen vojsko; ti thnou teprve do boje a pomoz
Pnbh sedlkm, kte jim prvn do rny pijdou!
Star Chvojka zamrail se v oblieji, a nebylo jisto, zda-li
nad mlomyslnmi slovy Martina, aneb nad skliujcm
seznnm, e neoekvanou touto pomoc vojenskou povstalci
ped Prahou na velmi tkou pekku naraz.
Zasmuile vrhl se do kouta koru a kzal vozkovi, aby
kon co nejvce ku pedu pobzel. Nevldn mylenky
probhaly mozkem jeho, nebo co vera a dnes v Praze byl
shledal a spatil, nebylo nikterak podle toho, aby jej
bezpenou nadj na vtzstv sedlk naplovalo. Zejmna
osud syna jeho u Bydova naploval jej nejvt obavou a
proto ji netrplivost hoel, aby s vojem Rezkovm se setkal.
Oekval pevn, e se s hlavnm vojem tmto u na
polovin cest setk a syna svho opt v ele pcvstalcv
spat, le cesty prbhem dopoledne neustle ubvalo, ale o
povstalcch nebjlo posud nikde ani stopy.
Projel Ouvaly a eskm Brodem, a blilo se u valn k
polednmu, kdy do Sadsk pibyl a posud nikoho z
oekvanch nezastal. Mezitm, co Martin ubhl kon napjel,
vyptval se Chvojka v hospod ptomnho lidu na povstalce,
ale dostalo se mu odpovdi, e tito posud u Podbrad tbo a
teprve pozdji se sem oekvaj. Ze vech okolnch vesnic
chystal se lid k nim se pipojiti a kadmu to bylo divn, pro
sedlci u nepichzej, nebo pr od Podbrad tu ji dvno
mohli bti.
Chvojka byl zprvami tmito co nejvce znepokojen a
488

nepochyboval u nikterak vce, e njak ohromn netst se

pihoditi musilo, kter pvodn pln povstn tak velice zmtlo.
Martin musil co nejvce kon pohdati a brzo spatil
Chvojka nad krajinou polabskou vyvstvati v zmku
Podbradskho, nae prv o poednch do Podbrad dorazil.
Povstalci tboili dosud ped mstem na vchodn jeho
stran, jak tam vera veer byli pitrhli, a nejbujnj veselost
panovala mezi nimi. Dostavilo se z Boleslavsk a Jinska
opt mnoho pomocnch sbor, tak e sla sedlk kadou
hodinou rostla. O pit a potravu bylo takt dobe postarno a
velk st astnk vlen vpravy tto si pla, aby takovto
nevzan ivot, pi nm pece* veho dostatek mli, co
nejdle potrval.
Chvojka zasmuile pohlel na tento div rej, kter dnch
starost si nepipoutl a z jeho astnk ani jedin netuil, e
vlastn na vhni sopen kep, kter kadm okamikem
hrozila jej v stran jcen svj pohltiti.
Dal se dovsti k hlavnmu stanu a pedn slovo jeho k
Rezkovi bylo, kde se jeho syn nalz, a pro se ji z Podbrad
ku Praze nevytrhlo.
Rezek, jen sedl v pednm hostinci Podbradskm za
plnm pohrem vna a vbec v nejlepm rozpoloen mysli se
nalzal, zvolal:
Vdy tu na nejvyho vdce pod jet ekme a
hledme si as tmto spsobem ukrtiti!
Co se Jan z Bydova posud nenavrtil? Ba ne, a dl
mi to u vrtochy v hlav, pro na ns tak mlo db. Mohli
jsme u dnes bti ped Prahou. Ani dnch zprv od
Bydova nemte? Rozumnho nic, akoli lid s druh, strany
Labe pied tvrd, e v onu stranu k Bydovu thla vera
znan sla vojska i s dly; j tomu ale nevm. A pihnul si
dn z pohru.
Jen tomu vte, Rezku, odvtil temn Chvojka; vojsko
ono skuten tam z Prahy vythlo a to je zajist pinou, pro
489

mj syn dosud do Podbrad se nedostavil.

Myslte, e tam snad na n vojsko udeilo, jako na Radone
u Chlumce? vyrazil Rezek ze sebe a nhle zbledl. Byly by
zprvy o tch kannech pravdiv? Bohuel, e tomu tak
bude, jinak by nebyl vdce tak dlouho otlel. A pomnm-li, e
od Bydova posud ani dn bezpen zprvy se sem nedostalo

Tedy se domnvte, e snad do poslednho padli nebo jsou

zajati, jako ta sb u Chlumce? pravil jek-tavm hlasem
Rezek. To by byla nae zkza, kdybychom mli svho
nejvyho vdce ztratit!
Ticho! zakiknul jej Chvojka; nevzbuzujte obavami
svmi zbyten strach v ostatnm lidu. J sm vydm se bez
prodlen na cestu k Bydovu, abych se tam o stavu vc
pesvdil a pinu otlen Janova seznal. To^bylo vlastn va
povinnost, a hned zjitra jste tam ml vyzvdae vyslati, kdy
nejvy vdce proti mluv se nevracel.
Rezek svsil hlavu a zahanben pohlel do pohru pi
oprvnn vitce tto.
J mm ale tak plnou hlavu, jakoby v n tisc melk se
rojilo, vypravil ze sebe na omluvu; vdy to nen malikost
tolik tisc lidu na uzd dreti, zvlt kdy jich pod jet se
vech stran pichz, aby si s nmi po Praze pohili.
Pro pak jste se tedy nevydal hned rno na cestu, kde ns
spojenci nai najisto dnenho dne oekvaj? Na to nelze u
ani pomysliti, e byste se tam jet v prav as dostali, a
prodlen takov me nm k velk kod bti.
Co mohl jsem jednati proti vslovnmu rozkazu
nejvyho vdce? Kzal mi v Peloui, abych jej v
Podbradech oekval, a proto jsem zstal zde na mst!
Chvojka neodpovdl, nbr zdl se o nem dleitm
pemleti.
Rezek nepokojn na pohlel, nebo soudil z vrazu
oblieje jeho, e nejdou vci tak, jak by jti mly a e snad
490

njak nov nehoda povstalce stihla.

Po njak chvli obrtil se prudce star Chvojka k Rezkovi
a pravil:
Na moje zodpovdn neekejte dle na nejvyho vdce
a bez prodlen vytrhnte ku Praze, abyste aspo zejtra ku
hlavnmu mstu pibyli. Jinak zstanou spojenci nai v Praze
bez podpory a cel povstn me znieno bti. J spchm k
Bydovu a bu s vdcem nebo bez vdce jet v noci se zase k
vm navrtm.
To tak oekvm, star hochu, odvtil ponkud veseleji
Rezek; j u mm toho komandovn a po krk, a nevm, zdali bych s tou chasou cosi podnho svedl, kdybych neml vs
nebo nejvyho vdce po boku. Ti nov pchoz z Boleslavsk
jsou jako lt bli a st jsme je od drancovn v tomto mst
zdreli.
Na pochodu nejlpe je udrte a proto spte, abyste dal
rozkazy k vytrhnut. J tak ihned na cestu k Bydovu se
vydm.
Oba muov vyli na nmst, kde tiscov sedlkv
shromdni byli a neobyejn njak hluk panoval.
Co se zde dje? vzkiknul Rezek, aby ped starm
Chvojkou autoritu svou ukzal. Kdo se opovauje tak
hmotiti?
Hluk ale se neutiil, nbr vzmhal se jet vce, e nebylo
lze vlastnho slova rozumti. Sedlci zdli se bti neobyejn
rozileni jakousi pobulivou zprvou, kter velk dojem na nbyla uinila.
Konen se podailo Rezkovi sluchu si zskati a na
optovnou otzku po pin boue tto odpovdal jeden z
nejblich sedlk:
Tamto Martin z Hradit, kter sem rychte Chvojku zase
z Prahy nazpt pivezl, vypravuje nm hrozn vci, jak pr se
na ns v Praze chystaj. Dragoun a husar je pr ped kadou
branou nkolik regiment a kanny pr ani nespot. A pod
491

pr jet z cel zem tam vojsko na rychlo pichz, aby ns

rozehnalo a postlelo, jako tm u Chlumce se dalo. A toho se
chytili sedlci z Boleslavsk a ki, e do Prahy ne-pothnou,
aby tam na jist zabijk li!
Rezek udiven pohlednul na starho Chvojku, ten ale pln
rozhoen nad jednnm prostoekho vozky svho vzkikl:
Vy troupi, co vte tm eem pitomho hlupce, kter
cel pluky ve svm strachu vid, kde sotva deset soldt na
stri stoj? Tak a nejinak maj se vci s vojskem v Praze, kam
snadno se dostanete, jako jste se byli do Pardubic, do Peloue
a do Podbrad dostali! Ano, v Praze ekaj na ns spojenci
nai, kte nm potaj brny mstsk do kon otevrou, ani by
vojsko o ns co zvdlo. Ale to ve mus se v umluvenou dobu
stti, nem-li cel podniknut znieno bti. Proto vzhru ku
Praze a ji zejtra se ped hlavnm mstem zase shledme!
e tato neminula se s inkem a ve llo stra-pytlovi
Martinu, kter je byl svm pehnanm lenm tak velice
podsil. Chvojka vypeskoval notn neprozetelnho sluhu
svho a vsednuv pak do koru, rychle odjdl z Podbrad,
aby na cestu k Bydovu se vydal. Neopomenul vak jet
jednou Rezka k nejvtmu spchu pobdnouti, aby cel dav
nejdle v dob jedn hodiny dle ku Praze vytrhnul. Na
vysoin mezi Ne-hvizdy a Chvly mla noc ztrvena bti, a
tam tak Chvojka slbil se dostaviti.
Rezek tedy kzal initi ppravj k neprodlenmu vytrhnut a
hned na to nastal v celm mst a rm okol nesmrn ruch.
Martinovy ei vak vrtaly posud v mozku mnohm a
zejmna nov sbory povstalcv to byly, kter nedaly si obavy
svoje vymluviti.
S tmi kanny je to pece pravda! bylo slyeti od jednoho
vdce takovhoto pomocnho sboru. Tamto v krm sed
kalounk, kter vera se svm zbom vyel z Prahy, a ten
doslova potvrzuje vecko, co nm ten mladk byl vyprvl.
Vecky baty kolem Prahy jsou pr jako posety kanny a
492

vojci pr psahaj, e z ns masa a jitrnic nadlaj, protoe

sedlci v Hraditi byli dragounm tak eredn zahrli.
Nastal nov pokik a jako obyejn byly pehnan zprvy
pvodnho vyprve tmi nejhrznjmi podrobnostmi
vyoeny, kter ovem byly s to, aby nejvt obavy u
selskho lidu vyvolaly. Strach zmhal se vdy vce a ji tak
jednotliv tlupy lidu z okolnch obc poaly se z tbora
povstaleckho vytrceti. Za nedlouho prohlsili i sedlci z
Boleslavsk, e vce na Prahu nepothnou a dali se houfn na
zpten cestu.
Nejvt zmatek ale nastal, kdy ped vytrhnutm z
Podbrad pila zprva, e pr sedlci u Bydova byli od
vojska poraeni a na vecky strany rozpren'. Zprvu tuto
pinesli nkte z uprchlkv a a nevdli, jak netst bylo
guberniln radu selskou a nejvyho vdce v Humburku
stihlo, pece dostaila u pouh zvst o nov porce selskho
lidu, aby i ti nejodhodlanj mysl ztratili.
Vude bylo slyeti hrozn nek a z t okolnosti, e
oekvan nejvy vdce posud se do Podbrad nevrtil,
soudilo se u na nejhor.
Mnoz povaovali cel povstn za zmaen a Rezek ml s
ostatnmi rychti co dlati, aby aspo jakous takous kze
mezi jdrem svho lidu udrel. Nov spojenci, kte se byli v
poslednch dvou dnech k povstalcm pidali, vesms vak dali
se na tk, aby nepozorovni zase do svho domova se dostali.
Tm se stalo, e hlavn voj sedlk obmezil se jen na pvodn
slu, kter z Hradecka a Nchodsk byla vytrhla. Sotva tyi
tisce mu bylo pohromad, kdy konen odpoledne. Rezek z
Podbrad na dal pochod ku Praze se dal. Til se tm, e
nejvy vdce pivede sbor Nvltv ku pomoci a e sedlci v
okol Praskm se k nim pipoj. Netuil ovem, kterak
smutnm spsobem tato jeho nadje na obou stranch
sklamna bude.
V celm sboru panoval te nsledkem udlost v
493

Podbradech jaksi stsnn duch, a vlen psn, jak ve

sboru sedlk po cel dosavadn tah byly zaznvaly, nhle
umlknuly; pestaly tak chlubn ei o tom, jak sedlci v
Praze si ponati a vykraovati budou, a mnohho obchzelo
tuen, e u nastv potek konce..Rezek sm nejevil pli
velkou zmuilost a chtl-li soudruhm svm kure dodati,
tedy sm ji dve v sklenici hledal. V obcch, kudy se thlo,
byla na zprvu o nov porce sedlk dosavadn bojechtivost
takt znan ochabla a mlokter z vesnickho lidu se k
povstalcm pidval.
m ble se ku Praze pichzelo, tm slab ale bylo toto
astenstv, nebo tu lid ji vdl, e znan sla vojensk byla
do hlavnho msta povolna a e tam povstalci eredn uvtni
budou.
S nastvajcm veerem pithl Rezek se svm davem na
vysoinu mezi Chvly a Bchovicemi, kde penocovno bti
mlo. Sedlci rozeli se po okolnch obcch a hlavn stan s
Rezkem se ubytoval v Hornch Poernicch, odkud druhho
dne rno pes Vysoany a Libe dal cesta ku Prsze
nastoupena bti mla.
Rezek kadm okamikem oekval nvrat nejvho
vdce a starho Chvojky, ale hodina za hodinou mjela a nikdo
z nich se neobjevoval. Rezek, utpl svou nevrlost nad tmto
sklamnm ve sklenici, a akoli mu lichotilo, kdy od ostatnch
za pednho vdce povaovn byl, pece ctil se v postaven
tomto nevolnm a byl by se s podzenou lohou spokojil.
Kdy ale ani o plnoci star Chvojka se nedostavil, nabyl
pesvden, e zajist i jeho njak netst potkalo a e te
sami na sebe odkzni jsou. Bylo to kritick postaven pro
statenho sedlka tohoto, kter nyn ml na vlastn pst
jednati, akoli ani pont neml o tom, kterak si v ppadu tom
ponati. V nevrlosti sv nad postavenm tmto shal m dle
tm prudeji po sklenici a konen piel v uvaovn svm k
vsledku, e nejlpe uin, kdy podn se vysp a teprve rno
494

s bystej mysl poznovu pemleti pone.

Jak si umnil, tak neprodlen uinil a brzo spal spnek
spravedlivch, jakoby se v klidnm statku svm v Hemanicch
nalzal.
Ale odpoinek tento netrval dlouho. Krtce po plnoci
piel do hlavnho stanu posel, vyslan od zedn Praskch,
jen trpce si na to stoval, e sedlci nedorazili v ustanoven
as ku Praze a nyn e jim Prat spojenci nemohou ku pomoci
pispti, an adov nejrozshlej opaten k udren podku a
pokoje ve mst uinili.
Mrzut naslouchal Rezek v rozespalosti sv zprv tto a
pak zvolal:
Aha, mci se z toho vytahuj a nechtj si za ns
sedlky ruce popliti. eknte jim ale, e jich nepotebujeme a
e se sami o Prahu pokusme! He, ptel,
y mluvil jsem dobe? obrtil se k ostatnm rychtm, kte
zrove s poslem k porad pili.
Ano, ano! vce neustoupme! ozvalo se se vech stran;
a ku Praze jsme se d otali
s a bylo by nm k h an b,
kdybychom se s nepozenou navrtiti mli! Tch vojenskch
pala se nebojme a nadarmo svoje runice tak s sebou
neneseme!
Tak volali pivem a vnem rozjaen sedlci, jejich
smlen brzo vsickni ostctn sdleli. Po celm tboe panoval
podobn ruch a vickni psahali, e i bez pomoci mk sv
svobody sob dobudou.
Vyslanec zedn Praskch pak byl odesln nazpt do
msta, aby velitelm svm sdlil, e sedlci vce neustoup a
chtj pro sv prva do poslednho mue bojovati.
Tak odevzdalo se ve opt odpoinku, aby rno tm asnji
ku Praze se vytrhnouti mohlo. Tvrdojnost sedlk opanovala
msto rozvahy a vickni stli na tom, e mkm bzlivm se
mus ukzati, co selsk pst je s to dokzati.
Rezka pak pohdala ctidost k nestupnosti takov, aby
495

osvdil, e i bez nejvyho vdce dovede povstalce k

vtzstv vsti.
Rno pak, ne jet slunce nad obzor se povzneslo, bylo ji
v tboe povstalc ve na nohou a hotovilo se k poslednmu
pochodu.
Rezek zamraen prochzel adami svch vrnch, kter od
verejka ovem znan byly sedly, ale proto pece jet
hrozivou moc tvoily. Pedevm naplovala Rezka a ostatn
rychte novou kur ta okolnost, e vojensk obsdka
Prask nemohla bti tak siln, kdy po dvakrt tak siln
oddly proti povstalcm vyslala
Mimo to navrtili se do selskho tbora vyzvdai od
Rezka jet v noci ku Praze potaj vyslan, kte se tam
ohlednouti mli, jak vbec vci v hlavnm mst se maj a jak
ppravy k odraen toku povstalcv se konaj.
Jednohlasn znly tyto zprvy, e o vojsku nen kolem
msta nikde ani stopy, brny mstsk e jsou uzaveny, na
batch pak e nen tak dnho vojska.
Toto sdlen bylo ovem podstatn, nebo velitel obsdky
Prask, generl Wied, sthl, jakmile dola zprva o
pibliovn se sedlk, vecko vojsko ped branami
rozestaven nazpt do msta a brny byly pevn uzaveny, tak
e z Novho msta nikdo vce ped baty vychzeti nemohl. Za
to ale stla u bran ve mst cel obsdka pohotov, zejmna na
Po byl rozestaven onen pluk jezdcv, jen vera rno byl co
posila do hlavnho msta pitrhl. U Posk a u Nov brny
byl oekvn hlavn tok povstalc a zde tak byla hlavn sla
k obran soustedna.
V obyvatelstvu vzbuzovala tato opaten vlen velk
strach a nejhroznj povsti o dn sedlk se roznely po
mst. Poet jejich zbrojenc byl daleko pepnn, a mnoz
pochybovali, zda-li obsdka prask dosta k pemoen tak
ohromnch tiscv. Kdyby byli Praan znali prav stav vc v
tboe povstalcv, byli by zajist ihned od strachu svho
496

upustili, nebo nestrann pozorovatel musil okamit

pesvden bti, e nezzen tento dav pod tak nedostatenm
vdcovstvm ani prvnmu nvalu vojska neodol.
Avak Rezek byl s ostatnmi rychti pln pesvden o
brzkm vtzstv a v duchu ji se vidli tho veera v
nejskvostnjch palcch hlavnho msta hodovati.
Konen se vytrhnulo z dosavadnho stanoviska a Rezek
dal vojm svm povlovn postupovati, ponvad stle jet
oekval pchod Chvojkov sboru. Vyslal tak posly sv
nazpt, aby pochod jeho urychlili, kdyby snad skuten ji ku
Praze se piblioval, ale poslov vraceli se jeden po druhm
zpt, naopak potvrzujce povst, e Chvojkv sbor byl skuten
u Bydova od csaskho vojska rozpren, e se vce
shluknouti nemohl.
Nebudeme tedy vce na n ekati, odsekl Rezek, jen se
te nejvym vdcem povstn stal; vak a budeme v Praze,
oni ns zajist brzo naleznou! Vzhru, brat, tamto u jsou
vidt makovice v Praskch!
Byl krsn jarn den a slunce svtilo sedlkm tak jasno a
milo na cestu ku Praze, e u tato pzniv pohoda na ilost a
veselost jejich inkovala. m vce k hlavnmu mstu se
blili, tm hluneji zaznvaly zase bval zpvy, tm divoej
ruch povstval v adch jejich. Nikde nejevil se dn neptel,
cesta byla pohodln, Praha se ji z velk sti rozkldala v
jasnm svitu slunce ped nimi pro by tedy nebyli nadji na
blzk vtzstv se oddvali?
Blilo se k polednmu, kdy prvn ady na svah vysoiny
se dostaly, kter nad Vysoany a Libn se vypn. V krtk
dob sebhlo ve po silnici do Vysoan a do Libn, kde tehd
nkolik zjezdnch hospod se nalzalo, je ovem hned
peplnny byly.
Rovn se dalo vem ostatnm stavenm v obou vesnicch a
nikde nebyl dn npoj tak dobe ukryt, aby jej byli povstalci
nenalezli. Velk st obyvatelstva byla se ze strachu ped nimi
497

do Prahy uchlila, a ti, kte doma zstali, nesmli ovem ani

pomysliti na njak odpor.
Nastalo tedy hen a hodovn, nebo sedlci se musili
naposledy posilniti, ne by k toku na Prask hradby a brny
pikroili.
Nejvy vdce Rezek a ostatn rychtov uvelebili se v
Libeskm zmku, jen jakoto majetek obce Prahy slouil
Staromstskm primtorm za letn sdlo. Zde ve velk sni
zasedli nelnci povstalc ke stolu, na nj sprvce zmeck
musil pinsti ve, co se ve sklep a v kuchyni nalzalo.
Zde rovn jako v ostatnch stavench Libeskch a
Vysoanskch panovalo nyn bujn vesel, zven jet
dojmem vtanch zprv, e pr v cel krajin a ku Praze nen
vidti ani jedinho vojka, a i stre v dom vyslouilc, jeho
zadn st tehd prv jet ve stavb se nalzala, jsou pr do
budovy nazpt odvolny a invalidovna jako ze strachu ped
sedlky uzavena. Podobn pr i na pitlskch polch, tu kde
nyn pedmst Karln se rozkld, nen ani iv due ozbrojen
vidti, a Posk brna e jest takt zamena, ani by ale na
batch njak obsdka se nalzala.
Sedlci hojnm pitm rozilen nedomnvali se u jinak, ne
e Praan i se vm vudy vojskem nesmrn se strachuj a
povstalcm hned po prvnm toku brny msta svho otevrou a
autoritu jejich vdce uznaj. Netuili ovem, e cel pluk
jezdc za uzamenou branou Poskou ek jen na rozkaz, aby
proti povstalcm do boje se vytil.
Rezek pronesl tedy ppitek na brzk vtzstv a vickni
ptomn jej horliv provzeli.
V tomto naden pila neoekvan zprva, e po silnici od
Prahy se pibliuje k Libeskmu zmku nkolik generl na
konch, obklopench silnou str vojenskou.

498

Rezek pronesl tedy ppitek na brzk vtzstv

499

V prvnm okamiku zalekla ta zprva vecky ptomn,

nebo ani jedin z nich nebyl se sebe dokon svrhnul pravou
povahu svou, kter jej odjakiva uila mti velk respekt ped
velkmi pny a zejmna ped generly, kte pod silnou str
jzdeckou pichzeli.
Ze vech nejdv ale se vzpamatoval Rezek a vida ponkud
dlouh tve svch soudruh, zvolal:
Vidte, u pichzej sami o pm a milost prosit! Ale
my, my se nedme obmkit! Dokud nm patent n
nepodepou, neustoupme ani na krok!
Ne, nedme se! Neustoupme! kieli te ostatn, kdy
vidli Rezka tak zmuilho, e i generlm se postaviti a opti
chce.
V tom vrazil opt jin posel do sn a sdloval udychtnm hlasem:
To pijd sm nejvy purkrab hrab Nostic a
generlov s nm! U jsou na most ped zmkem a kzali, aby
se rychti k nim dol odebrali!
Co oni nm chtj poroueti? vyrazil ze sebe divoce
Rezek. My jsme zde te pny a oni ns mus poslouchati! A
kdyby to byl sm nejvy purkrab!
Vyhrnul se v rozjaenosti sv ze sn a ostatn rychtov
jej nsledovali, spolenm kikem a hulknm vzjemn
kure si dodvajce.
Ped zmkem a v ndvo zmeckm bylo se ji
shromdilo velk mnostv povstalc, kte na zprvu o
pjezdu nejvyho purkrab a Praskch generl byli se sem
sbhli a zuivmi zraky na velmoe pohleli, ji na Libeskm
most zastavili a tam pchod nelnk selskho povstn
oekvali.
V ele tohoto prvodu nalzal se skuten nejvy
purkrab Prask, hrab Frantiek Antonn Nostic, pak
psedc zemskho gubernia a president nad appellacmi hrab
Frantiek z Vnk, oba ve sv velk uniform stavovsk,
500

kterou sedlci za uniformu generlskou povaovali, dle velitel

obsdky Prask generl Wied a generl pchoty hrab
Cavriani. Siln str jzdeck s vytaenmi palaemi a
napnutmi karabinami byla dostatenou ochranou proti
velikmu toku.
Jak vdomo, byl to nejvy purkrab, kter ji minulho
roku byl zaslal do Vdn pamtn spis o poteb dtklivch
oprav v pomrech selskch a vdy co zastance poddanho lidu
se osvdoval.
I nyn, kdy u povstn selsk vypuknulo a zruenm
veho spoleenskho du hrozilo, snail se, aby smrnm
spsobem byl uinn konec dalm vtrnostem, a proto vydal
se na cestu do Libn, aby tu povstalce od dalch vstednost
odvrtil a opt na rozumnou cestu pivedl.
Jakmile spatil se pibliovati nelnky povstalc s
Rezkem v ele, popojel k nim nkolik krok a vysokm hlasem
kzal, aby sedlci zbra svou odloili a klacky odhodili.
Rezek obrtil se k sedlkm, aby tak uinili a nkte
rozkazu jeho uposlechli.
Hrab Nostic pak tzal se Rezka:
Za jakou pinou takto zbrojn pichzte? Jak je dost
vae?
Svobodu chceme odpovdl vzdorn Rezek a vypnul se
co nejvce.
Svobodu chceme! A zhyne robota! valo veker
mnostv po nm.
,,A pro tu si jdeme do Prahy! zvolal opt Rezek a shnul
pod svou kazajku, pod n nco ukrvati se zdl.
Sotva e generl Wied pohyb tento spatil, domnval se, e
vdce sedlk snad pistoli ukrv, aby z n rnu na purkrab
vyplil, a vzkikl:
Co to ukrv, elmo? Ven s tm!
Rezek vak na msto pistole vythl zpod kazajky sv
karab, jakho vrchnostent adnci na spurn sedlky
501

uvali a, zatoiv jm v povt, zvolal divoce:

Karab na takov elmy jako jsi ty!
Chcete v dobrot dost svou pednsti? zvolal te opt
purkrab.
Nedme vce na slova! znla zuiv odpov Rezkova.
My si svobodu moc dobudeme a tyrany sv po stromech
rozvsme!
A zatoil poznovu karabem, tak e k purkrab uleknut
se vzpjal a jezdce svho svrhnouti hrozil.
Hrab Nostic trhl vak konm nazpt a obrtiv jej vzkikl:
Pismbh! ve tyiadvaceti hodinch mus na tomto
mst viseti, drz chlape!
Na to vida, e je vecko vyjednvn s povstalci marn,
kynul soudruhm svm a v okamen uhnl cel prvod
nazpt ku Praze.
Oni se ns boj! Oni ped nmi utkaj! Vzhru za nimi!
vali te vickni sedlci a jako povztekl poali se zase zbran
svch chpati.
Vzhru na Prahu! Ani jedin nesm nm z nich ujti! iel
divokm hlasem Rezek a mchal svm karabem nad hlavou.
Tak pomstme svoje bratry od Chlumce a Bydova! Vzhru
za nimi!
V krtk dob srazily se vecky davy sedlk a hn?ly se
jako div zv po silnici ku hlavnmu mstu. Kolem
invalidovny, kterou prozatm stranou leeti nechali, dostali se
na pitlsk pole, hulkajce a nejdivj po-suky ince,
jakoby u pny nad Prahou byli a vtzstv se jim dostalo.
Nikde nenalezli dnho odporu a bez pekky pili a v
ona msta, kde se nyn most eleznice Dransk thne, a
odkud u Poskou brnu spatovali.
Divok vkik ozval se z tiscerch hrdel, v tme
okamiku ale rozevela se brna a z n vytili se dragouni, kte
u od rna na okamik tento byli ekali.
Jako vichice bou provzen pihnal se cel pluk ve dvou
502

minutch proti povstalcm a jet se tito nemohli z pekvapen

svho probrati, kdy u palae dragounv poaly do nich tepati
a krvavou lze spsobovati.
Zem dunla pod kopyty kov, dragouni se rozjeli
polokruhem a se t stran doreli na sedlky, z nich
mlokter se odvil puku vypliti neb na odpor se stavti.
Dragouni poreli ped sebou ve, co se jim v cestu stavlo,
sedlci pak beze veho pomylen na obranu odhazovali zbran
svoje a stemhlav pdili nazpt, aby jen rnm rozlcench
vojk unikli.
Nejpednj ady, mezi nimi Rezek a ostatn rychti se
nalzali, padly vesms v zajet, mnostv porannch a od kon
zdupanch vlelo se v prachu silnice a na okolnch polch, ve
tvrt hodin nebylo na pitlsku ni jedinho sedlka vce,
kter by nebyl zajat neb porann bval. Ve ostatn se na
vecky strany rozprchlo a ani cesty utkajcm nestaily.
Porka poslednho sboru povstalch sedlk byla prv
tak pln jako onano ped Chlumcem a Bydovem.
Patnct set sedlk upadlo i s vdcem Rezkem a ostatnmi
nelnky v zajet vojska, kter je do nedalek invalidovny a
prostornch tamnch dvor uzavelo.
Povstn selsk vzalo takto konen za sv, a psn trest
nastal.
Nejvy purkrab jet tho dne sestavil komisi k
potrestn vinnk, kter u nsledujcho dne ortel nad
nelnky povstn vynesla.
Rezek byl vyveden do Libn a tam na most, jak mu vera
sm nejvy purkrab byl psahal, oben. Zarputile krel
smrti vstc a s divokm klenm vstoupil pod osudn kl, na
nm za poblouzen sv pykal.
Tho osudu dostalo se tyem jinm nelnkm, kte na
vstrahu lidu selskmu ped branami Praskmi na rozlinch
stranch obeni bti mli.

503

Nedme vce na slova! znla zuiv odpov Rezkova.

504

Rycht Zdenick Josef ern byl oben ped Poskou

branou, druh ped Bruskou branou, tet na Smchov ped
jezdskou branou, tvrt pak na Pankrci ped Vyehradskou
branou.
Onen v Roztokch oben byl syn jednoho zmonho
sedlka tame, jen byl v okol tlupu sedlk sebral a ji
Rezkovi do Libn ku pomoci pivedl. Za to jej povsili ped
domem otcovskm.
Ostatn zajat sedlci byli na dle v zajet ponechni, a by i
nad nimi rozsudek pronesen byl.
Mimo to se ekalo na pchod povstalc, u Chlumce a u
Bydova zajatch, jejich nelnci tme spsobem jako
onino ped Prahou potrestni bti mli.
IV. TK Z PRAHY.
Druhho dne po udlostech, je jsme v pedchzejc
kapitole vypravovali, zastavil se pozd veer u Posk brny
povoz, jen svdil, e byl dalekou a rychlou jzdu vykonal. V
pozad koru sedl ve svj pl tsn zahalen mu, na
kozlku pak pohnl kon venkovsk vozka, jen musil ped
zavenou branou zastaviti.
Nevrle vyhled cestujc z okna koru a ptal se po pin
zastvky.
Brna je u zavena a nikdo se za n neozv, a ns dobe
slyeti musili, odpovdal vozka a prsknul nkolikrt biem.
Nikdo ale nepichzel otevti.
Slez dol a zatlu na brnu! kzal hlas mue z koru.
Vozka tak uinil a rukovt bie nkolikrt rzn do vrat
udeil, a se to po klenb vnitn brny temn obrelo.
Za chvli ozvaly se kroky ve brn a zrove byla
odoupnuta zvorka z malho oknka, kter asi u vi lidskho
oblieje ve vratech se nalzalo. Za mkou objevil se vrtn,
505

jen hrub se ozval:.

Po osm hodin nesm se nikdo vce do msta-vpoutti!
Pikzal tak pan primtor, aby ns snad ta luza selsk
nepepadla, kter tu vera za vyuenou dostala!
Mj pn ale nen dn sedlk, abyste se ho musili
obvati! namtal vozka.
,,To je stejn! Nikdo nesm do msta vputn bti, dokud
nebude rno oteveno, a pak jet se mus kad dstojnkovi
zdej mstsk guardie dn vykzati!
,,Je dstojnk onen v tomto okamiku zde? ozval se nhle
za zdy vozky hlas' pocestnho, jen byl mezitm z vozu
vystoupil a posledn slova vrtnho zaslechl.
Je zde, ovem; vak mus bti na stri! Co m bti s
nm?
Oznamte mu, aby si neobtoval sem pijti, kzal
velitelskm hlasem cizinec, a doloil pak tieji: Uvidme
potom, zda-li do Prahy se dostaneme ili nic!
Mumlaje odeel vrtn, a za chvli se objevil jin obliej v
zamovanm oknku.
Co je? zvolal zhurta. Do msta je po celou noc vstup
zakzn! U vera to bylo vude publikovno! Muste se tedy i
vy podle toho diti!
Jste vy dstojnk mstsk guardie Moller? tzal se te
cizinec, nedbaje jaksi na slova dstojnkova.
Tak jest! Co mu chcete? tzal se dstojnk.
Abyste mi jednodue brnu otevel, pane dstojnku
Mollere.
Nesmm, je to proti vslovnmu zkazu dno, kter
nesmm pestoupiti.
Cizinec neodpovdl, ale pozdvihnul svou ruku k oknku.
Na ukazovateli ruky tto lesknul se velk prsten se temi
dmanty a zvltnmi znaky.
Nue, vyhovte nyn rozkazu mmu? zvolal cizinec, jen
nebyl nikdo jin ne hrab pork, nejvy velmistr Velkho
506

Orientu, kter v dstojnku Mollerovi seznal lena prask

loe zednsk a nyn moci sv nad nm uval.
Dstojnk sklonil hlavu a polohlasn odvtil:
Uinm podle rozkazu vaeho, vzneen pane! Vak k vl
m i vlastn bezpenosti rate jen sm do msta vejti a kor
za branou ponechati. Snadno by mohl ve mst upozorniti,
kterakm spsobem se sem dostal.
Budi, odvtil hrab pork, mm i j pinu, abych
velikou zbytenou pozornost od sebe odvracel.
Pak obrtil se k vozkovi svmu a kzal mu, aby kdesi ped
branou v nkter hospod nocoval a teprve za dne do Prahy
vjel. V nkolika okamench obrtil kor zase nazpt a mezi
rachocenm jeho otevela se tak branka a zakuklen hrab
pork. vklouzl do vnit.
Je velk loe svolna? tzal se polohlasn a jakoby
mimochodem dstojnka.
Ano, vzneen pane, ale a k dob plnon, znla
odpov.
Hrab pokynul hlavou a nkolika kroky ocitnul se ze brny
na temnm Po, kudy rychle do msta se ubral.
Liduprznmi ulicemi bral se k Starmu mstu, peel
Velk nmst a zahnul labyrintem uliek Staromstskch do
Potovsk ulice, kde ped znmm nm ji domem
kriminlnho rady Touimskho zastavil.
Trhnul zvoncem, a star sluha piel mu rychle otevt.
' Pijel tyto dny k panu radovi mu z venkova s dvkou?
bylo prvn otzkou hrabte porka k sluhovi.
Ano, milostiv pane, odpovdal sluha, jen hrabte z
dvjch jeho nvtv znal; ten mu sm ale hned zase
druhho dne rno ns opustil.
A ona dvka? tzal se hrab s velkou nedokavost dle.
Je nahoe u na sleinky a zd si zde velice libovati.
Vraz spokojenosti objevil se po zprv tto na oblieji
porkov. Rychlm krokem ubral se nahoru k pbytku
507

radovu.
O jen kdy zde dn netst mne nepotkalo! mluvil sm
k sob. Jen kdy zde dn zrada za kroky mmi se neplila!
Bude co stti mnoho namhn, ne Marii o osudu Janovu
uspokojm, le dlouho ji od nho odlouena nebude!
Rada Touimsk ekal ji ve dvech na pozdnho hosta
svho.
Ve je ztraceno, hrab! Povstalci byli zde vera na hlavu
poraeni a nelnci jejich u dnes poveni.
Vm to, vm! Vak jsem vidl v Libni viseti mrtvolu
jednoho a.ped Poskou branou mrtvolu druhho! Vak to by
nebyla jet ztrta nejvt. Ale jsou t vecky ostatn sbory
povstalc poraeny a sm Chvojka se nalz s ostatnmi
nelnky v zajet!
Tedy je skuten pravda, hrab, co se dnes po Praze jen
jako povst vypravovalo?
Bohuel, pln pravda ve! Cel podniknut nae je
zmaeno. U Chlumce to byla pitomost jednoho z nelnkv, u
Bydova opt bdn zrada jednoho niemnka, jemu Jan pli
byl dvoval. My nesmme vce na dal sledovn svch
zmr na ten as ani pomysliti. Vak jedin nae starost mus
bti, abychom osud zajatch co nejvce mon zmrnili a
Chvojku i s otcem jeho na svobodu dostali.
Co star Chvojka nalz se tak v zajet? Vdy teprve
pedevrem rno mne opustil?
A prv na tto cest byl nedaleko Bydova od vojk
zajat. Jan je mimo to rann na hlav, bohudk, e nen rna jeho
tk a brzk zahojen slibuje. Pokud jsem vyzvdl, budou
oba Chvojkov s ostatnmi vdci nepochybn u zejtra do
Prahy pivezeni.
Vickni se tedy nalzaj v zajet?
,,A na Rtyskho rychte Nvlta, ktermu se vera
podailo uprchnouti. Nyn se vak o to jedn, abychom
zvdli, v kterm vzen zdejm se oba Chvojkov nalzati
508

budou.
Oba budou pohnni ped zemsk soud, odpovdal v t
vci zkuen kriminln rada; budou tedy vsazeni do Bl
ve na Hradanech.
A vy jste psedcm tho soudu, jako dva jin misti na
loe? tzal se se zvltnm vrazem hrab pork.
Rada neodpovdal, le jen mlky se uklonil. Vak tato
odpov hrabti dostaovala..
V pl hodin musme se odebrati do shromdn loe,
zapoal opt pork; nebo v t vci nesm bti ani okamiku
ztraceno. J sm musm tak co nejdve Prahu a vbec echy
opustiti.
A pro to, pane hrab? i se chcete svch nrok na
ddictv otce svho vzdti?
Hrab pork se trpce usml.
Nroky m jsou u dokon zmaeny. Vlda se zmocnila
vech mch papr a. csa Josef nikdy nepostoup panstv
Hradit mui, kter byl povstn selsk v echch zosnoval.
Proto je trvn mho zde na mle, a jako cel podniknut nae
je zmaeno, tak j se musm odci nadje, abych kdy na
zmku otc svch zasednouti mohl. Nenastala jet doba
osvobozen pro lid selsk, nenadela jet doba, kdy bych i j
se mohl ve voln, svobodn vlasti usaditi.
Hlas hrabte nabyl elegickho vrazu, a rukou zakryl si
elo, jakoby temnou njakou mylenku z mysli zahnati se
snail.
Vak nalezl jsem zde pece poklad neoekvan, nalezl
jsem oplakanou sestru svou a ta mi vecky ostatn ztrty
vynahrad! pokraoval po njak chvli dle a pak rychle
doloil: Uvete mne k n! Aby od nikoho jinho krutou onou
zprvou pekvapena nebyla.
Rada pak jej na to uvedl do komnaty sv dcery, kde Marie
bratra svho vele objala.
Prvn otzka jej byla po Janovi a pro jej s sebou do Prahy
509

nepivd.
Nejdle ve tech dnech jej spat, drah Marie, ujioval
ji hrab a snail se obavy jej rozptliti. Ne-mla posud dn
znmosti o neastn porce sedlk ped Prahou, nebo rada
Touimsk byl vem domcm psn nadil, aby se ped n o
tto udlosti nezmiovali.
Jana potkalo zajist njak netst, e mi nechce nic
uritho o nm sdliti! lkala dvka a pohlela s vrazem
jemn vitky na bratra, kter marn se snail zrakm jejm se
vyhnouti.
Mlad Chvojka skuten se nalz u naTcest do Prahy,
sleno, ujal se te slova rada Touimsk, aby hrabti ve vci
tto pispl; ve tech dnech zajist ji budete moci se s nm
setkati.
Ale kde se nalz nyn? Vdy ml u vera ku Praze
piraziti?
Ponvad byl na cest zdren a nedailo se ve dle
pvodnho plnu naeho, knejil ji hrab dle.
O mne moje tuen neklamalo, j vm, e Jan se dokal
zlho osudu, ba e snad ani u mezi ivmi se nenalz!
bdovala dvka a zakryla si lce rukama.
Tv peludy, Marie, jsou zcela nepodstatn, odvtil hrab
pork a snail se j ruce s lc opt sejmouti; svm estnm
slovem se ti zaruuji, e Jana spat ve tech dnech a pak
nikdy vce jej neztrat!
Marie poznovu vrhla se kolem krku bratrova a slbila slzy
sv usuiti. Hrab pork vtisknul j polben v elo a pokynuv
radovi, opoutl, komnatu dvek, aby s Tou-imskm vydal se
do shromdn blzk loe u t korunovanch sloup.
Misti loe byli u ve znmch nm mstnostech
pohromad a horliv rokovali o udlostech poslednch dvou
dn, kter s psobenm jejich vlastnm v tak zkm spojen se
nalzaly.
Jakmile nejvy velmistr se objevil, utichl veken hovor, a
510

po zahjen loe poal hrab pork sdlovati zprvu o

zmaenm povstn selskm, kter mlo potkem bti k
velkmu hnut politickmu, jak d frei-maurv osnoval. Dlo
toto vak se na ten as jet nezdailo a brat loe musili v
okamiku tomto vekeru svou pli k tomu obrtiti, aby dal zl
nsledky povstn selskho vyvarovny byly.
Jste tm povinni neastnm bratm svm, konil hrab
pork e svou, kte nyn v moci absolutistick vldy se
nalzaj a stejnmu osudu by propadli, jakho dnes ped Prahou
nkterm z poraench vdcv lidu se dostalo. Vak i tato
vlda nesm se dle zkati oprav a zsad volnosti; i toto
nezdaen povstn vynut na n dve nebo pozdji, e
dosavadn nevolnictv a poddanstv mus bti zrueny a selsk
lid za svobodn prohlen. Oekvm tak zajist od
lechetnho lidumila csae Josefa II. a, paklie snahy nae
nevyplnily se zde v t me, jak jsme prvotn byli oekvali,
jestjpece aspo pda pipravena budoucm opravm a
pevratm, kter na zpad Evropy sv vzniknut ponou a tak
tuto vlast jednou ve svobodnou zemi promn! J opoutm
loi tuto, nebo oekv mne ve Velkm Orientu dleit dlo,
vyvolan dobytm novho dlu svta zsadm svobody a
rovnosti. Vzte, brat, toti, e velk bratr n Washington v
severn Americe porazil v posledn rozhodn bitv Angliany a
provolal neodvislost republiky severoamerick, odkud te
zsady nae nejsilnj pomoci dochzeti budou!
Slva Washingtonu! ozvalo se v kruhu celho
shromdn nad pedleitou novinou touto. Slva republice
americk!
Osvobozen koloni anglickch, brat, budi vm
znamenm a zrukou, e i v tto stran Evropy konen zvtz
zsady svobody a rovnosti, kdy vy sami se jim nestanete
nevrnmi. Peji zdaru ponn vaemu a Velk Orient nikdy
neopomine vs podporovati ve vech podnicch vaich, jako
jste mu a dosud poslunost neobme-zenou byli vnovali. Moc
511

adu svho pak ki onm z vs, kte adem svm a

postavenm jsou k tomu povolni, aby slouili za trestajc
rm vldy absolutistick, by ve tech dnech od okamiku
tohoto ponaje odevzdali svobod statenho mladka a mistra
loe tto, Jana Chvojku, jako i otce jeho, kte zejtra do Prahy
pivezeni budou, aby zde za astenstv sv v povstn selskm
trestni byli!
Po slovech tch vzthl ruku s prstenem proti
shromdnm a vedle rady Touimskho uklonili se jet dva
misti hluboce na znamen, e rozkazu nejvyho velmistra
vyhovti chtj.
Sprouji vs pro tento ppad velik psahy a
zvaznosti! zvolal k nim hrab pork vysokm hlasem. Jen
povinnost k du svmu mjte na zeteli!
Pak udeil tikrt kladivem na me velmistrovsk a
prohlsil schzi za skonenou.
S radou Touimskm vrtil se pak po plnoci opt do
pbytku jeho a tam dlouhou dobu jet radili se o
nejvhodnjm spsobu vysvobozen obou Chvojkv. Konen
byl cel pln umluven a teprve kdy prvn zbesky rann na
vchodnm obzoru se jevily, mohl se hrab pork dlouho
postrdanmu odpoinku vnovati,
Druhho dne byl hrab pork zamstnn podnm svch
papr a zavazadel, aby ve k ustanoven dob tku
pipraveno bylo.
Mezi prac touto byl vyruen hrab pork starm sluhou,
jen s jaksi nepokojnou tv do svtnice veel a nejistm
hlasem zapoal:
Rate odpustiti, milostiv pane, e v tomto okamiku se
na vs obracm. Pan rada ale nevrtil se posud z adu a tak
musm vm, milostiv pane, se sviti.
Nue, co se stalo, dobr mui? tzal se jej kvapn hrab
pork. Moji neptel mne snad nebudou hledati v tomto
dom?
512

To neoekvme, milostiv pane; ale pece je v zdej

pobyt jet tet osob znm.
Nikdo o nm nev, le jedin star Chvojka, a ten se
nalz te v zajet.
,,A pece stoj pede dvemi entina, kter chce bti moc
ku hrabti porkovi vputna.
Hrab se na okamik zamyslil.
Co mm initi, milostiv pane? Mm ji sem vpustiti?
Ano, ui tak, abychom snad vt nebezpe vyvarovali.
Le dobe se rozhldni, zda-li skuten sama pichz!
O nen te ani iv due na ulici, cel Praha b na
Po, kudy povezou chycenho selskho csae a cel jeho
dvr!
Nu, tedy sp a pive tu entinu sem!
Sluha vyel a v nkolika okamench na to se vrtil se
zahalenou entinou, kter pi spaten hrabte porka ped
nho na kolena se vrhla a v nejhlub pokoe lmec jeho
kabtce polbila.
Byla to star Veruna, kter tak neoekvan se v Praze
objevila.
Ty, Veruno? zvolal hrab v nejvym udiven. Kterak
ty pichz do Prahy a pmo ke mn?
O milostiv pane mj, kterak bych mohla neinn zstati
na Hraditi, kdy m pomoci bylo jinde tak velice poteba?
Pichzm z Bydova, kde jsem neastnho chrnnce svho
oetovala a od starho Chvojky byla jsem k tob vyslna,
abych tebe a vzneenou sestru tvou o osudu Janovu
uspokojila.
Jak? tob se podailo a k Janovi se dostati?
Stlo mne to ovem velkho namhn, ale konen pece
vojci prosbm mm vyhovli, e jsem Jana mohla na loi jeho
oetovati, a Bh vynasnaen moje zdarem odmnil!
Da se skuten Janovi s rnou jeho lpe?
Bohudk, lky moje odstranily u velik nebezp; Jan
513

me opt choditi a nalz se prv na cest do Prahy i se

starm Chvojkou a Radonem.
A ostatn zajat?
Zstali prozatm v Bydov a v Chlumci; nebo
pedevm tito ti maj soudu vydni bti. O, milostiv pane,
kterak mi rozdr tento osud jejich srdce! Pomoz jim, pane!
Vysvobo je z rukou neptel ltch!
A poznovu padi na kolena, vztahovala sepjat ruce proti
hrabti.
Upokoj se, eno lechetn! Janovi a pstounu jeho nebude
vlasu na hlav skiveno. Tys navrtila mu zdrav, j mu vrtm
opt svobodu!
O dk tob, pane! dk mj nejvelej! Star Ve-runa by to
ani okamik nebyla peila, kdyby joj byl tak stran osud
zastihnul, jako nebohho Rezka tam v t ddin ped Prahou!
A zakryla si rukama tv pi pomnn na mrtvolu Rezkovu,
je posud na ibenici Libesk na vstrahu lidu selskmu se
houpala..
Hrab pork ubezpeil ji jet jednou o osudu zajatch a
pak dav j nleit pouen, kterak ped Mari mluviti, uvedl ji
k seste sv, aby novou nadj na brzk shledn s Janem
naplnna byla.
Marie skuten nabyla tchy z nenadlho pchodu
Verunina a nepustila vce staenu od sebe, kter j musila ve
vyprvti, co se bylo od jejho odchodu z Hradisk udalo.
Mezitm navrtil se rada Touimsk a odebral se ihned k
hrabti, aby mu nejnovj zprvy sdlil.
Jan Chvojka nalz se u se svm otcem v Praze a prv
je odvej do Bl ve na Hradanech. Tet zajat vak byl
uvznn prozatm na radnici. Psobil jsem sice k tomu, aby i
on byl s obma druhmi do tho vzen dn, le nebylo mi lze
toho prosaditi, Lp na nm pr mimo zloin povstn jet
sprost zloiny, ba i svatokrde, a proto bude postaven ped
soud hrdeln.
514

A k soudu hrdelnmu se moc nae nevztahuje?

Bohuel, tam nem d n dnch pvrenc. Radon
mus bti osudu svmu zstaven, a jsem pesvden, e
niemnku tomu jen po prvu se stane, nebo byl bdnm
lupiem a nikoli bojovnkem svobody!
Trest spravedliv jej zastihni! zvolal hrab pork.
Provinil se nejen proti lidsk hodnosti, le i proti nm samm,
e vzpourou svou porku u Chlumce zavinil. My k nmu jsme
svch povinnost prosti, nebo d podlm lupim
nepomh!
Rada pisvdil vroku tomuto.
lenov du se zavzali pomoci na svobodu zajatm
vdcm povstalc Chvojkov a otci jeho, pokraoval dle;
ostatnm pak bude trest zmrnn, tak e dn ortel smrti vce
nebude nad nimi vynesen. Zajatm sedlkm pak bude udlen
dle dnenho vroku nejvyho purkrab generln pardon,
kdy pokojn se k ivnostem svm navrt. Ji dnes odeslal
hrab Nostic sv nvrhy do Vdn a obnovil dtklivou dost
svou po zruen nevolnictv.
Dkuji vm, pteli, ve jmnu lidskosti a zsad svobody!
zvolal hrab pork a vele tiskl ruku radovi. innost nae
nebyla pece marn a hlavn el: vy-mann eskho lidu
selskho z jama poddanstv bude pece dosaen! Csa Josef
II. stane se vysvoboditelem lidu tohoto, jen po staletch jet s
vdnost bude na lechetnho mocne tohoto spomnati!
V to doufm i j, pane hrab, a lidumil zsady jeho
posud mnoho odprc taj. Vak potek jest uinn, prvn
prlom do hradby stedovku jest vykonn a ptel svtla a
svobody neustanou od dalch tokv!
S tm rozeli se oba muov, pi em rada slbil, e jet
te noci ve k vysvobozen obou Chvojkv piprav.
Jan i otec jeho byli skuten uvznni v Bl vi na
Hradanech, sttnm to vzen, do nho dvni jen provinilci
proti du zemskmu a sttnmu. Radon vak co obvinn z
515

loupee a svatokrdee, kter se byl znmm odcizenm

monstrance z chrmu v Star Vod dopustil, byl odevzdn
hrdelnmu prvu a ji z tto okolnosti se mohlo na konen
osud jeho souditi.
Obecenstvo Prask, zbaveno jsouc strachu ped
vzbouenmi sedlky, tilo se u na brzkou popravu zajatch
vdcv selskch a zejmna selsk csa ml dle nhledu jeho
nejtrapnj smrt na popravnm mst skonati.
Pn toto se ale nevyplnilo.
Pozd veer druhho dne, kdy Jan Chvojka se soudruhy
svmi do Prahy pivezen byl, zastavil staroitn kor, v nm,
jak teni povdomo, hrab pork v noci na Nov rok do
Prahy byl pijel a v hostinci v Lzni na Mal stran sestoupil,
ped domem rady Touimskho v Potovsk ulici a kdy
nkolik skn do vloeno bylo, vystouply z domu dv
zahalen entiny, na n kor ekal.
Byly to Marie a Veruna, provzen hrabtem por-kem,
radou Touimskm a dcerou jeho. Naposledy polbila Marie
druku svou, kter za krtk as svho pobytu tak milou byla
se j stala, nae s Verunou do koru vsedla.
Je zvolna ke Brusk brn, kzal rada komu, a ve
stromoad nad Bruskou ns oekvej, by to i po plnoci bti
mlo!
Vozka pokynul hlavou na znamen, e dle rozkazu tohoto
se zachov, prskl do kon a volnm krokem jel ke kamennmu
mostu.
Hrab pork s radou vrtil se opt do domu nazpt a tam
poal se k odchodu hotoviti. Zahalil se v pl, rovn uinil i
rada a oba vyli z komnaty. Na chodb doruil star sluha pnu
svmu malou skku, v n dle udn jeho provaz, kladivo a
jemn pilnk se nalzaly.
K emu to? tzal se hrab. J myslil, e kle k vzen
sob opatte, ani by nsilnho pen bylo poteba!

516

Pinme vm svobodu, staten mui!

517

Ovem e, pane hrab, odvtil rada s smvem, vejdeme

zcela pohodln do vzen a rovn pohodln z nho. Toto vak
nm mus jet zvlt poslouiti.
Hrab vce neodpovdl a hned na to vyli do temn ulice.
pork vrhl jet naposledy okem na protj kapli sv. Ke,
kter tak velk tajemstv pod sebou ukrvala, a rychlm
krokem bral se s radou pes most na Malou stranu. Na druh
stran zahnuli do nynj Nov ulice a kolem zadn sti
Waldsteinsk zahrady dostali se k starm zmeckm schodm.
Po tch pili a k zadn brn hradn v ern vi, je zavena
jsouc, na troje zatlesknut radovo se otevela.
Oba veli do vnit a temn jaksi postava vedla je do
starho purkrabskho staven.
Mte kle u sebe? tzal se rada, kdy u nzkch dve ve
dvoe zastavili.
Msto odpovdi podal prvod nm dva kle radovi.
Zstate zde na stri! kzal mu rada a poal s hrabtem
porkem po toitch schodech vzhru se brti. Mal svtilna,
ji rada byl z rukou prvodho pevzal, svtila jim dostaten
na cestu. Proli pak dlouhou chodbu a ocitnuli se u zamench
dve, je rada jednm klem otevel. Pak vedla cesta opt
dol, vzduch se stval tsnjm a ve svdilo, e k vzen v
Bl vi se bl. Konen stanuli ped nzkmi, elezem
pobitmi dvemi.
Jsme na mst! pravil rada a rychle otevel. Nalzali se v
nzk kobce, v n na rozesten slm dv postavy leely. Byl
to Jan Chvojka s pstounem svm.
Tento posledn se hned vztil, domnvaje se, e m soudu
pedveden bti.
V tom pokroil hrab pork a podvaje pravici Chvojkov,
pravil:
Pinme vm svobodu, staten mui! Rychle vzhru,
nesmme ani okamiku zmaiti!
Teprve nyn poznal staec hrabte a radostn vkik vydral
518

se mu z prsou.
Jene! Jene! Vzhru! volal a naklonil se k Janovi, jen
posud byl v hlubok spnek pohen. N vysvoboditel
pichz!
V okamen byl i Jan vzhru a nadenmi slovy vtal
osvoboditele. Zapomnl na rnu svou a dal si strunmi slovy
vyliti, kterak osvobozen toto monm se stalo.
Mezitm zamstnval se rada Touimsk pepilovnm
me v nzkm oknku vzen a pak jedinou ranou vyrazil
m, kter do Jelenho pkopu sletla. Pak uvzal na pahejl
me pinesen provaz a spustil jej do hlubiny.
K tomu byly nstroje moje, pravil, kdy prci dokonil;
nikdo nyn nebude tuiti, jakou vlastn cestou vzov z Bl
ve se dostali.
Hrab mlky stisknul ruku radovi a pobzel te k odchodu.
Kam ale prchneme? zvolal Jan. Ve vlasti vce zstati
nememe!
Vm kyne nov vlast svobody za moem! odvtil hrab.
Tam zsady nae prv zvtzily, tam stanete se statenmi
obany, je vlast nepoznala!
A vzav Jana za ruku, vyvdl jej z vzen. Star Chvojka
nsledoval s radou, jen pak elezn dve opt uzavel.
Toue cestou dostali se z hradu, brna v ern vi se za
nimi zavela zajatci byli na svobod!
Za krtko byli v stromoad nad Bruskou, kde kor hrabte
porka na ustanovenm mst ekal. Zde spatil Jan svou
zboovanou Marii a horouc polibek spojil opt oba milence.
Veruna objala obvzanou hlavu svho chrnnce, oba
osvobozen vsedli do zadn sti koru, hrab pork rozlouil
se jet nkolika slovy s radou Touimskm, pak vskoil do
koru, a ten v okamiku poal se dle k Brusk brn
pohybovati. Rada rychlm krokem krel Bruskou nazpt ku
Praze.
Brna byla uzavena, ale prsten nejvyho velmistra opt
519

tak rychle ji otevel, jako v noci o Novm roce, a kor uhnl

nyn po Dransk silnici k severu.
Kdy druhho dne byl tk selskho csae a soudruha
jeho z Bl ve vyzrazen, blili se uprchlci nai ji saskmu
pomez a za nedlouho byli pes hranice, kde jim dn
nebezpe vce nehrozilo.
Ve tech dnech na to pibyli do Hamburku, kde hrab pork
byl jet ptomen zasnouben sestry sv Marie s Janem.
Druhho dne na to vsednuli novomanel se starm Chvojkou
a Verunou na lo, je mla je do svobodnch nyn obc
Severn Ameriky pevzti. Ve sttu Kentucki usadili se
vysthovalci nai, kde podnes potomstvo Jana Chvojky,
bvalho selskho csae z ech, kvete.
Hrab pork pak navrtil se z Hamburku do Pae, aby
tam s ostatnmi leny Velkho Orientu revoluci francouzskou
pipravoval. Stranho roku 1793 ale i on nabaiv se hrz
revoluce, odjel do Ameriky a v kruhu rodiny Chvojkov ztrvil
posledn lta pohyblivho ivota svho.
Nezbv nm u mnoho doloiti. V Praze byl Radon co
svatokrdce a nelnk Adamit odsouzen k smrti provazem, a
sice vykonna na nm poprava u vesnice Star Vody, kde se
byl bohaprznho zloinu svho dopustil. ibenici postavili
prv nad rybnkem, v nm byl Radon se svmi Adamity
oplzl rej provdl.
Ostatn nelnci povstn a mezi nimi i Nvlt, jej opt
ve Rtyni chytili byli opt odsouzeni na dv lta do pevnosti
Hradeck, zajatm sedlkm pak byl po nkolikatdenn vazb
generln pardon udlen.
V msci kvtnu pak zdila vlda zvltn komisi dvorn, s
generlem hrabtem Wallisem v ele, kter po panstvch
jezdc, vude poddansk pomry selsk vyetovala, nae dne
4. z 1775 vyel csask patent, jm nevolnictv v echch
se zruilo a robota tak upravila, jak a do r. 1848 trvala. Teprve
tento rok pinesl selskmu lidu v echch plnou svobodu, z
520

n od t doby se t.
Panstv Hradit s Kuksem, jeho navrcen hrabti
porkovi jakoto pravmu ddici od csae Josefa II. slbeno
bylo, zabaveno bylo pro astenstv tho v povstn selskm
od sttu a pikzno porkovsk fundaci na pitl v Kuksu, pro
ni ji esk mstodritelstv zvltnm administrtorem
spravuje. Velkolep nadace hrabte Frantika porka dola tm
poznovu uskutenn svho.
Tak skonilo se povstn povstn selsk z roku 1775, po
nm nyn zbyla jet pamtka v pslov: Vyhrli jako sedlci
u Chlumce!

521

OBSAH
PROSLOV. ......................................................................... 3
LE ZEDN V PRAZE. .................................... 3
I. MRTVOLA V POTOVSK ULICI. ..................... 3
II. CIZINEC V HOSTINCI U LZN. .................... 10
III. NA KAMENNM MOST. ............................... 20
IV. KAPLE SV. KE. ........................................... 32
V. V LI ZEDN V PRASKCH. ............... 41
VI. TROJ ZKOUKA MISTROVSK. ................. 58
DL PRVN ....................................................................... 75
I. NA PANSTV HRADISKM. ......................... 75
II. SPOLENOST V KRM HERMANICK. ..... 86
III. V NOVM LESE HRADISKM. ............... 111
IV. PAN DIREKTOR HRADISK. .................. 127
V. PRVN POTKY BOUE. ............................ 158
VI. VE TVRZI HEMANICK. ............................ 193
DL DRUH. .................................................................. 223
I. NA ZMKU PARDUBSKM............................ 223
II. POTKY BOUE........................................... 251
III. PRVN VTZSTV SEDLK...................... 276
IV. ODHALENI MINULOSTI. .............................. 319
V. ODPLATA MSTITELOVA............................... 364
DL TET. ..................................................................... 387
I. BITVA U CHLUMCE. ........................................ 387
II. POMSTA ZRDCOVA..................................... 440
III. PED PRAHOU. .............................................. 474
IV. TK Z PRAHY. ............................................. 505
OBSAH ........................................................................... 522

522

523