You are on page 1of 75

· KARL LEVITI N

-

KARL LEVITI N

I .

OBRAZOvY DOPROVOD

m.C.ESCHER

SNTL -

NAKLADATELSTVi

TECHNICKE LlTERATURY

V poezii je zapotfebf inspirace steine jako v geometrii.

A. S. PUS KIN

Hudba je radost duse, ktere pocite, anii by si to uvedomovele.

G. LEIBNIZ

Veda nem umoitiuje pochopit mnotie stranky avnemick» a meterielni strenky svete, ale velke hudba nechezi nejkratsf cestu k nejhluMfm zdrojum duchovnlho iivota ctovek».

L. STOKOWSKI

18-7

PREDmLUVR

Sveraznost geometrie, kterou se odlisuie od ostatnich castl matematiky i od jinych vednich oboru, spociva v tesnern a orqanickem spojeni zive fantazie s exaktni logikou. Geometrie je v podstate prostorova predstavivost proniknuta a usrnernena pifsnou logikou. Jsou v ni zastoupeny dva tesne spjate prvky: na [edne strane nazorna predstava, na druhe strane presna formulace a stifzliva loqicka uvaha, Tam, kde jeden z techto prvku chybi, nejde 0 opravdovou geometrii.

Nazornost a fantazie patti spise k urneni, pffsna logika je dornenou vedy.

Strohost exaktni uvahy a zivost nazorne predstavy jsou jako rnraz a ohen, oba maji spalujici ucinek. Geometrie v sobe tyto protiklady sjednocuje, vzajernne se v ni prolinaji a ovlivnuji. Tyka se to i modernich abstraktnich qeornetrickych teorii, ktere pf vsi sve vznesene odtazitosti vyrustaji z qeornetricke intuice. Staci si pripomenout klasickou architekturu, pocinaie nejstarslrni pyramidami, abychom si uvedornill, ze geometrie rna vztah k umeni. Kniha Geornetricka rapsodie je strhujici vypraveni pfedevsfrn 0 tomto aspektu geometrie. Umeni je nejlepe vnimat bezprostredne. Umoznl narn to grafiky M. C. Eschera, kteryrni je kniha ilustrovana, zejrnena v te castl, kde vytvare]l [akysi qeometricky film, jenz divakurn dava vzacnou pfilezitost spatht geometrickou pod statu pfirodnich jevu a obdivovat krasu qeometrickych konstrukci.

Co z praveho umeni je tedy obsazeno v prave geometrii? To se tezko vyjadfi slovy. Jen se zadivejte na urnelecka dila otistena v knize a prectete si v ni o nejnovejsich vedeckych objevech, v nichz jsou prekvapive a originalne vyuzity qeornetrlcke ideje. Vtipne a krasne, ze?

Takova je i kniha, kterou drzite v ruce. Verim, ze si ji pfectete se zajmern a ze varn bude uzitecna,

A. D. ALEXANDROV

7

Matematika je mytne poveiovene za vedu obtfinou a nekdy dokonce podezfelou jen proto, ie mete tu smulu, ie ji otcove cfrkve neovledeli. Je vsek duleiita a uiitecne.

R. BACON

Platonovskd telesa

a) pravidelny ctyrsten

b) pravidelny sestisten (krychle)

c) pravidelny osmisten

d) pravidelny dvandctisten

e) pravidelny dvacetisten

a

c

b

d

r

PREDEHRR

P ocatkern sedrndesatych let se cosi stalo: Do stredu zajrnu se opet dostala matematika. Ne ta velice tezka a nepfedstavitelne slozita s cestnyrn titulem "vyssi", ale ta obycejna, bez titulu, algebra a zejrnena geometrie. Zacaly se objevovat knizky, v nichz byly ctenaiurn dernonstrovany carokrasne puvaby stare vedy, jeji stitzliva krasa a krisfalove cista logika.

I ja jsem podlehl pokusenf rozptytenernu v atmosrere ta doby, od/oz;/ jsem j;ne ukoly a dal se do psani serialu clanku, ktery jsem nazval Geometticke raps6die. Nejen proto, ze to pekne zni - ve vsech tech konstrukcich a uvahach jsem totiz neustale slysel dokonalou hudbu, nekonecnou melodii.

Uz vysla ctyri cisla casopisu a na dalsi ctyri jsem mel pripraven material. Stal se zakladern noveho serialu s nazvern I vzorce rostou v zehrede a podtitulem Fantazie 0 previdetnych, poloprevidelnycn, skoro previdetnych a degenerovanycn tnnohostenech a nedmnohostenech, nebof prave tato vsedni i exoticka kvitka ze zahrady Geometrie jsem mel ve dne v noci pred ocirna. Tak se z casopiseckych publikacf a dalsiho rnaterialu zrodila knizka.

Mezitim zajern 0 geometrii neopadal. Jednou se v redakci objevil neznarny clovek. Jeho vzhled napovidal, ze rna neco spolecneho s urnenirn (ukazalo se, ze Viktor Nikotajevic Gamajunov skutecne maluje) a ze nerna nic spolecneho s exaktnimi vedami (ve skutecnosti to byl kandidat technickych ved). Prinesl nekolik stranek rukopisu a kupu fotografii. Vznikl z toho clanek, ktery zacinal slovy:

Mila redakce!

Ctovek, ktery' se dnes snaii najit na pletonovskych tetesech jeste neco novena, vypede jako blezen, tim spis, kdyi jde 0 vedce z povoteni. Za to, ie jsem se octl v tekove roli, muze i vas cesopis. Pfed tfemi lety jsem obh8.jil kendidetskou prec! a del jsem odvozoval vetu za vetou. Byl jsem tak spokojeny, ie jsem se rozhodl udelet si na pemetku tohoto iivotniho obdobi nejaky pekny qeornetricky symbol. Ve chvilich obzvtestnino 5testi z pracovnfch uspechu jsem se pustil do vyroby pepiroveho lustru, ktery by nade mnou stale visel a ozafoval me svettem qeometrickycn idejf.

Nejprve me semoziejme napadla ptetonovske teJesa a bez problemu jsem si je vystffhal a slepil. Mel jsem pfed sebou krychli, ctyisten, osmisten, dvenectisten a dvecetisten, ale jejich qeometricke pravidelnost mi nevyhovovala. Pustil jsem se do Kepterovycn-Poinsotovych teles. Tfi z nich, velky dvenectisten, velky a maly hvezdicovy dvenectisten jsem svedl. Ale posledni, ctvrte, velky hvezdicovy dvecetisten, se mi nedafilo. Mfsto neno jsem z obycejneho dvecetistenu, z nehoi jsem vyctuizel, dostevet seme podivne a neobvykle tetese. Mofil jsem se s tfm dlouho a pocet nevtdenych qeometrickych kreacf na mem stole rostl. Byl v nich patmy jakysi system, vsechny' mely nejekou skrytou spotecnou vlastnost. Musel jsem ji objevit, coz

9

pAEDEHRA

vyiadovalo dalsf zkoument. 8ylo mi vse« jesne, ie to nenf k nicemu a neme to smysl - previdelne tetese ui skrz naskrz prozkoumaly cele ermedy qeometru. Petrne bych byvet odloiil nuiky a lepidlo, kdyby v te dobe nezecei docbezet cesopis Znanije-sila s clanky K. Levitina I vzorce rostou v zahrade (c. 9, 10 a 11 z r. 1971). Pfestal jsem se citit tak sam. 0 ta nedheme tetese se zajfmajf i jini, a stojf tedy za zkoument, tfebas po tisici prve .

S. V. N. Gamajunovem jsme se tehdy pres rnnohosteny spratellll a caste jsme se potkavali na vystavach maliiu, architektu a navrhafu, ktef vyuzlvali nase obltbena qeometricka telesa ve svych supermodernich projektech, v dilnach, kde se delaly modely neobvyklych staveb, i ve studiu, kde se podle rneho scenare natacel popularne vedecky film 0 platonovskych telesech, Jmenoval se Velka petka~kal nekolik cen.

~=~ Zivot tak ve mns neustale, i kdyz v ruzne mire, udrzoval zajern 0 geometrickou problematiku. Pripomnela mi ji i tlusta obaika polepena leteckyrni znarnkarni, ktera prisla do redakce. Nasel jsem v ni anglicky psanou knizku B. Ernsta The

magic mirror of M. C. Escher, Kouzelne zrcadlo M. C. Eschera. Byly v ni pubtikovany velmi zajlrnave nazory na souvislost vedy s urnenirn rnotivovane analyzou qeornetrickeho a fyzikalniho smyslu grafik holandskeho vytvarrnka Eschera, ktere jsem uz castecne vyuzil k ilustraci svych casopiseckych clanku o geometrii a k prvnimu vydani Geornetricke raps6die.

Dosel jsem k nazoru, ze kniha si zaslouzi nejen moji pozornost. Pujcoval jsem ji fyzikurn, maternatikurn, teoretikurn urneni. Jako jeden z prvnich reagoval krystalograf N. v. Belov. Napsal mi:

I

!

. J

Keplerova - Poinsotova telesa

a) velky dvandctisten

b) velky hvezdicovy dvandctisten

c) maly hvezdicovy dvandctisten

d) velky hvezdicovy dvacetisten

PYTHAGORAS

(asi 580-500 pro n. I.)

Reeky filozof a matematik. Spolu se svyrni stoupenei, pythagorejei, se snazil postihnout harmonii sveta, kterou hledal v geometrii, aritmetiee, astronomii a hudbe. Do matematiky zavedl deduktivnf dukazy zalozene na loqlcke argumentaei a povysll ji tak z remesla na vedu, Pythagorejei si vsirnli, ze pomer velikostf strany a uhloplicky ctverce nelze vyjadrit zlomkem, a tak vlastne objevili iracionalni cisla. Vseobecne znarna Pythagorova veta 0 ctvercich nad stranami pravouhleho trojuhelnika je vsak starsiho puvodu, Pythagorejei se zabyvali tez filozofif, mystikou a politikou.

10

Obrezky holsndskeho grafika M. C. Eschera se tesf zestouzene pozornosti na celem svete. Mimofadna vytvemlkove fantazie a jeho zostiene viden! mu umoinily vytvofit neaherne dfla, kter« neobycejne kresne ilustrujf zakony svete, v nemi iijeme. Zajfmajf matematiky, krystalografy, chemiky i filozofy.

Pak pfisla zprava z druhe strany, od zastupce humanitnich ved D. V. Sarabjanova:

Rad bych podpofil nevrh na pfeklad teto knihy. Nejsem kompetentnf posoudit, do jake mfry je zeiimeve pro lidi, kteff se zabyvajf matematikou nebo se 0 ni zajfmaji, zmfnfm se jen 0 nezoru teoretikii umeni. Sernoziejme uznevem, ie ten to aspekt nenf pii hodnocenf knihy rozhodujfcf. Pfesto je vse« vyznamny, uveitme-ti, ie jsme opet svedky orqenickeho sepeti umeleckeho a veaeckeno mystent. Escher je pfedstavitelem tohoto novena trendu a ve sve osobe spojuje vedecke i umelecke zajmy. Nejde tu ani tak 0 umeteckou kvalitu del, ale 0 nove moznosti pozneven! prostoru, ktere objevuje. Soudfm, ie kniha bude pfijata s velkym zajmem umetci i teoretiky umeni, kteff v poslednf doM ne nsbodou projevujf zejem 0 problematiku perspektivy.

Dostal jsem jeste dalsl ohlasy a nektere cituji ve Variacich na konci knizky.

El to etru. ezet a 11 i jin!,

isme ase ach, eho

ckou
ami,
The
v ni .;
ane
nika
nku
sem
oval ti na mu eta,

. v.

udit, o ni , ie

~ny,

eho

lifuJ~

nove

rijata saou

iiky.

pAEDEHRA

To vse posililo muj zarner vypravet ctenafurn 0 Mauritsi Cornelisi Escherovi podrobne]i, nejen 0 nern sarnern, ale predevslrn 0 jeho oriqinalnim dile, a ukazat souvislost jeho prekrasnych grafik s geometrii a Iyzikou naseho sveta, Escherovy prece velmi cesto cituji matematici i fyzici. Kniha Bruno Ernsta je znemenitym uvodem do netredicni oblasti zsbevne i vaine vedy. Nebylo by sprevne, kdyby nasi cteneii knihu 0 Escherovi nedostali. Tato slova fyzika o popularizatora vedy J. A. Srnorodinskeho mi velmi pornahala, kdyz jsem svou

knihu pripravoval ke druhernu vydani. ~

K praci me podnitil i rnezinarodnl festival vedeckeho filmu v Kyjeve, kde jsem shledl holandsky film Dobrodruistvi vnimeni 0 Escherovi a jeho dile. Snad prave tehdy me napadlo udelat si svu] vlastni film, treba jen fiktivni. Kresleny film, v nernz by zretelne vynikla qeornetricka a fllozoficka podstata Escherovych praci. Napady z te doby se v knlzce odrazily ve Variacich.

Byla tu jeste jedna okolnost, na prvni pohled bezvyznarnna, ktera prlspela k tomu, ze qeornetricka tematika rnela cele ty roky vyhrazene rnisto na rnern psacim stole. Jednou jsem byl pozvan na matematickou olyrnpladu, kde me ocekavala dve prijemna pfekvapeni: Ucastnici souteze pfedvadeli ruzne zpusoby, jak do sebe vpisovat vsech pet rnne tak milych pravidelnych rnnohostenu, platonovskych teles, a jako ceny pro viteze pfipraviii orqanizatof olyrnpiady Geornetricke raps6die.

V rnoskevskern hudebnim klubu rnladeze se pravidelne uz ctvrt stoleti konaji besedy na nejruznejsi ternata souvisejici s hudbou. Vedouci klubu, skladatel G. S. Frid, me pozval, abych zde vypravel 0 hudebnich aspektech Escherovy tvorby, a [a se musel zodpovidat za slovo raps6die v nazvu sve knizky. Jako ilustrace rneho vystoupeni zaznel jeden kanon z Hudebni obetiny J. S. Bacha. T6ny se v nern radl do nekonecne srnycky. Zda se, ze stale.stoupaii, vys a vys, bez zacatku a konce, jako lide na Escherove grafice vztuuu a dolu. Tehdy jsem ke svernu nernalernu udivu zjistil, ze clenove klubu se zajmy velmi vzdalenyrni od matematiky prijali me vystoupeni pozorne a se sympatiemi. Uvedornil jsem si, ze dozral cas k druhemu vydanl Geometricke raps6die.

Zahadne vi ivy, ktere me ve sve dobe podnitily, abych se stal raps6dem geometrie, pravdepodobne pusobily zaroven na celern svete, Na prelornu sedrndesatych a osrndesatych let tak vyslo rnlrnoradne mnoho knih, ktere se v te ci one mire zabyvaly problematikou teto rnoudre vedy. Ty knihy zanechaly stopu i na me knizce a rad bych jejich autorurn podekoval alespon touto formou.

Dobrinka, 1984

KARL LEVITIN

M. C. Escher: Vzhuru a dolu (detail)

M. C. Escher: Vodopad (detail)

Metemeticke pfesnost spocivejici v tom, ie za zekted se nepfijima nic, co by nebylo znemo a piesvedcive dokezeno, uci sprevnemu a dukladnemu uveioveni.

S. J. RUMOVSKIJ

11

Repsodle

InTRODUKCE

I

I

. ~

,

J

Vse, co se netez« v pfirode, je matematicky piesne a urcene. Pokud nekdy 0 teto piesnosti pochybujeme, pak nese nevedomast nemeni niceho na teto prevae. I kdyby cety svet pochyboval 0 tom, ie dvekret dve jsou Ctyfi, u vsech pocnybovecu bude dvekrst dve piesto Ctyfi.

M. V. LOMONOSOV

PLATGN (427-347 pf. n. I.)

Reeky filozof, zak Sokratuv, ucitel Aristoteluv, V Athenach zalozil Akademii, kde se svymi zaky spolecne zili a pestovali vedy, piedevslm filozofii a matematiku. Jeho spisy maji formu dialoqu, Matematicke a qeornetricke objekty platoniky pfitahovaly svou abstraktnosti, dokonalosti, sournernosti a pod.

12

variace na zneme temete.

HUDEBNf SLOVNfK

Ternata jsou ruzna, mezi jinyrnl i vecna. Struktura sveta, jeho geometrie, je jedno z nich.

II

vetsine lid! me urGite potesent z matematiky, stejne jako se vetsine lidi dokaie kochat kresnou melodif. Pfitom se vsek 0 matematiku zejim« vice tidi nei o hudbu.

G. H. HARDY

III

Nikdo ovsern nepocital, kolik lidi se zajirna 0 matematiku a kolik 0 hudbu, i kdyz na intuitivnim zaklade rnuzerne s Hardym nejspise souhlasit. Vzdyf matematika poskytuje nejen potesenl, Kdyz studuje prostorove formya kventitetivni vztahy reelneho svete (8. Engels), sphluje prakticke potreby lidi. Podstata poteseni, ktere pocifuji lide zaniceni pro matematiku, a podstata poteseni, ktere pusobi hudba, je stejna. Malifstvi je hudba pro ocl, prohlasil francouzsky rnalii a grafik Delacroix. Zadny malif nemuze malo vat bez znalosti geometrie, tvrdil L. B. Alberti, italsky renesancni vedec, architekt a teoretik urneni,

IV

Matematiku nemuiete pochopit jen bezbolestnym a zebevnym zptssobem, stejne jako nemuzete ziskat hudebni k'ulturu cetbou casopisu - musite poslouchat, pozome a soustiedene.

R. COURANT

V

Piedmet matematiky je natolik vazny, ie je tfeba nepromarnit zednou pffleiitost, abychom ho ucinili trochu zajimavy.

B. PASCAL

VI

Pascal a Courant si neodporuji. Matematika sama, zejrnena jeji cast zvana geometrie, v sobe skryva spoustu zajirnavych pribehu, ktere se dobfe poslouchaji, pozorne a soustiedene.

N[K

, je

aie nei

RDY

dyz tika ahy enf, sobi rafik . B.

em, site

ANT

nou

INTRODUKCE

EUKLIDES

(asi 300 pro n. I.)

VII

Prave jste se pustili do cteni knizky, ktera je sestavena podobne jako nekolik uvodnich vyroku. Jejf kapitoly jsou variace na ruzna qeometricka temata. Kazde dve jsou jako prsteny navleceny na tietl, ktera sjednocuje jejich myslenky, Jiz citovany Hardy plse: Matematikovy struktury, stejne jako malffovy nebo besnikovy, musejf byt kresne. Myslenky, stejne jako barvy nebo stove, museji vzajemne harmonizovat. Hlavnf poiadavek je krese: na svete nenf mfsta pro nehezkou matematiku. Snad prave zde rnuzerne hledat vysvetleni podivuhodne univerzalnostl qeornetrickych zakonu, ktere plati v krystalech i v zivych organismech, v atomu i ve vesmiru, v urneleckych dflech i ve vedeckych systernech, Veda a umeni jsou mezi sebou spojeny tak tesne jako plice a srdce, pise L. N. Toistoj. Vedci mu prltakavajl:

A. P. Karpinskij, geolog: Souvislost mezi vedeckym objevem a tvurcim procesem v umeni je nepochybne. Oboji je podmineno hloubsvym pozorovenim a zkoumenim skutecnosti a smeiuie ke stejnemu uslechtllemu cffi.

A. E. Arbuzov, chemik: Nedokeiu si pfedstavit chemika, ktery by neznal klenoty poezie, obrazy mistru, dobrou hudbu. Ten by ve svem oboru sotva dokezet neco vyznemneno.

A. A. Potebna, slavista: Poezie je stalym zdrojem inspirace pro vedu, a ta zase aoaeve podnety pro novou besnickou tvorbu.

V. I. Vernadskij, geochemik, biogeochemik, radiogeolog: vedci, vcetne piiroaoveacu, byli cesto umelci .

I. I. Mecnikov, biolog: V umeni se velkymi mistry stevei! fide vzdetent, kteff ovtedeji matematiku a metody meieni, jako Alberti, Leonardo da Vinci, Michelangelo.

S. V. Kovalevskaja, rnaternaticka: Zd« se ml, ie basnfkum stec! videt to, co jinf nevidi, videt ntoube] nei ostatni. Plaff to i pro matematiky.

P. L. Kapica, fyzik: Veda je cinnost tvurci, stejne jako vytveme umeni a hudba.

Vyroky, vztahujfcf se k vede vubec a k matematice zvlast, se hodi zejrnena na geometrii. Vnitrnf harmonie, presna a dokonala krasa delajf z geometrie vedu o zakladnich vlastnotech objektivnfho sveta, ktery existuje nezavisle na nas a nasern vedorni, a kazdernu z nas urnoznu]i, aby udelal nekolik kroku po qeornetricke stezce. Kdyby se nem podafilo pfekonat nedtlveru, se kterou se pod vfivem nenodnycn skotnicti dojmu mnozf fide vyhyvajf vsemu, co souvisf s matematikou, ukezeto by se, ie lidi, kteff by chteti improvizovat v oboru jednoduchych del metemetickeho umeni, by nebylo mene, nei aktivnfch milovnlku hudby, pfsf H. Rademacher a O. Toeplitz v knize Gfsla a qeornetricke utvary,

G. CH. LICHTENBERG Pokus 0 prekonani teto neduvery je hlavnfm motivem Geornetricke raps6die.

13

Pusobil v Alexandrii za vlady Ptolemaia I. Shrnul tehdejsi qeornetricke poznatky, doplnil je vlastnfmi a uspofadal v uceleny jednotny system. Jeho Zaklady jsou prvnfm a dlouho neprekonanyrn deduktivne vybudovanyrn systernern, v nernz se z nekolika zakladnich definic, postulate a axlomu postupne odvozuji dalsf vlastnosti qeornetrickych objektu. Zaklady maji 15 knih, prvnfch sest je venovano planimetrii, dalsl ctyri cislurn (v geometrickern rouse), 11. az 13. stereometrii, poslednf dYe (napsali je Euklidovi zact) pojednavajl 0 pravidelnych rnnohostenech. Zaklady vynikaji piehlednyrn a duslednyrn vykladem a jsou dodnes vydavany, Euklides se zabyval tez optikou, astronomii a hudebnf teorii. Prosluly paty Eukliduv postulat 0 rovnobezkach byl behern dvou tisic let opakovane v ohnisku pozornosti matematiku, ktef se ho marne snazili odvodit z ostatnfch postulatu a axiomu, Teprve koncem rninuleho stoletf byly sestrojeny neeuklidovske geometrie, kde tento postulat neplati, a ukazalo se tak, ze je na ostatnfch nezavlsly, Paty postulat tak podnitil zkoumani logickych zakladu matematiky.

1-

Pfedmluve bychom mohli ffkat hromosvod.

I

I

.!

)

I

I

'j

I

1) VYPO(TEn9 POLIBEH

"Maminko, proc pofad chodfm dokolecke?" .Dej pokoj, nebo ti pfibiju k podlaze i druhou noilcku!" Tolik stary detsky vtip. Urcite ho vymyslel nejaky davny matematik, kdyz byl rnaly. Jakmile vyrostl, zformuloval ho jinak: Kruinice je mnoiina toau v ravine stejne vzdetenycti do urciteno jejiho bodu. Pak nas

v. BRJUSOV davny matematik jeste trochu zaprernyslel a napsal: Kulova plocha je mnoiina bodu v prostoru stejne vzdetenycn od urciteho jeho bodu.

Vyska, sifka, hloubka. Jen tfi soufadnice. Vede cesta kolem? Zevore zapadla.

Ctyii vzajemne se dotykajict kruhy

vnejSi dotyk

vnitini dotyk

14

Uplynulo mnoho let a zadne nove dobre rnaternaticke vtipy se neobjevovaly. Tato situace nedavala spat vedcurn, mj. Isaacu Newtonovi. Nejspise bychom se 0 tom nikdy nedovedeli, ale nastesti si Newtonuv kolega, oxford sky astronom David Gregory, vedl denfk. Jednoho dne r. 1694 si tam zapsal, jak se s Newtonem vsadili. Gregory jako obvykle nahlas uvazoval 0 svych nebeskych problernech, tentokrat 0 tom, jak jsou na nebi rozrnisteny hvezdy ruzne velikosti. A tu ho nahle Newton prerustl: "Vsad' se, ze at urnistis tiinact shodnych kouli, jak chces, nikdy se nebudou dotykat dalsf stejne velke koule!" Gregory chvfli uvazoval a pak sazku prijal. Spotiebovali pak mnoho slov i papiru, ale nikdy se nedohodli, kdo zvltezil. Teprve po 180 letech dokazal R. Hoppe, ze v tomto vedeckem sporu mel pravdu Newton. Hoppeho dukaz byl vsak tak kornpllkovany a uloha tak zajirnava, ze se problernem tfinacti koulf matematici zabyvaii dodnes. Na vel ice [ednoduchy dukaz prisel Anglican J. Leech r. 1956.

V cervnu 1936 byli ctenari casopisu Nature prfjemne prekvapeni, Nejvyznarnnejsi anglicky chemik, F. Soddy, laureat Nobelovy ceny za objev izotopu, obdafil tentokrat vedecky svet basni slozenou ze tri slok. Jmenovala se VypoCteny po/ibek a prvnf sloka znela asi takto:

Kdyz usta k sobe pfilnou, v hlave rnuze byt prazdno. Chteji-li se vsak poll bit ctyri kruhy navzajern,

pak jen qeornetruv vypocet je k tomu dovede.

Jsou dve varianty, obe pekne: tri v jed nom, jeden mezi tierni. Hi v jed nom pak zevnitr pfltahovany jsou ke gigantu. Jeden mezi trernt

liba vsechny zvenku.

Ve druhe sloce pak Soddy nemene poetickyrn zpusbem publikuje vzorec, ktery odvodil: Dvojnesobek souctu ctvercu pievrecenych hodnot potomeru je roven ctverci jejich souctu. V tomto [ednoduchern vzorci pamatoval Soddy i na piipad, kdy velky kruh obsahuje tri mensi - pak se jeho polomer bere se znarnenkem

biju aky ice as

"ina

aly. om sky kse ych zne nact

peni. )bjev )vala

dery wen pad, kern

1) VYPOtTENY POLIBEK

minus. Kazdernu je zrejme, ze nic nebrani tomu, abychom odtud vypocetli polorner ctvrteho kruhu ilbajiclho dane tri (obr.).

Nakonec se ukazalo, ze vzorec znal uz Rene Descartes, i kdyz Soddy ho objevil zcela sarnostatne. Nespokojil se vsak s polibky kruhu, Ve tretl sloce sve basne presel z roviny do prostoru, od kruhu ke koulirn. Zde se ukazalo, ze libani se ucastni ne ctyri, ale pet kouli, a aby se navzajern dotkly, musi jejich polornery vyhovovat analoqickernu vzorci: Trojnesobek souctu ctvercu pievrecenych hodnot polomens je roven ctverci jejich souctu.

Lustltele rnaternatlckych hlavolamu posrnutneli - vsechny ulohy 0 dotyku kruhu a kouli byly ted' smesne [ednoduche. Tak treba: Na stole jsou tri melouny o polorneru 30 cm a pod nimi porneranc. Plody se vzaiemne dotykaji, a protoze vyrostly v zahrade Geometrie, maji dokonale kulovy tvar. Urcit polorner pomerance je snadne.

Soddy vsak uz dalsl Nobelovu cenu nedostal, snad proto, ze jeho vzorec nijak nepflsplva k resenl jinych qeometrickych uloh, nad nirniz uz lidstvo stravilo tisfce hodin. Patrl sem i rozrnlsfovacl ulohy. Uzijeme-ll opet jazyka qeometricke erotiky, marne treba takovouto ulohu: urcit rnaxirnalni pocet shodnych kruhu (koull), ktere vsechny libajl jeden dalsi s nimi shodny kruh (kouli).

Hovinna varianta je snadna: Sest kruhu se dotyka sedrneho uprostred (obr.).

S koulemi je to vsak slozitejsl, neni divu, ze Newton nedokazal Gregoryho presvedclt, ze jich rnuze byt nanejvys tfinact vcetne koule lfbane,

Skoda, ze se tenkrat jeste nehral pingpong, mohli si udelat pokus. Bez ohledu na povery vzit titnact mlcku a stahnout je pruhlednou gumovou blanou. Presvedclll by se, ze dvanact kouii se rozrnistl do vrcholu pravidelneho dvacetistenu a obklopi tnnactou (obr.). Mezi nimi vsak zustane trochu vule. Je dost velka, aby se tam vrnackla jeste ctrnacta koule? 0 to vlastne jde. Koule rnuzerne vselljak pfeskupovat, ale pro ctrnactou se misto neuvolni. To ovsern vubec nedokazuje, ze nejaka takova prlhodna kombinace neexistuje. Existuje tedy nebo ne? A jak se to presne dokaze? Hoppe na to pitsel, zkuste na to prijlt ivy, jestli vas to bavi.

Snad se yam takoveto hlavolamy, stejne jako Newtonovi, budou zdat obtizne, ale pokuste se pfinutit svuj intelekt k cinnostl' Nejde ovsern 0 standardni ulohy na procvicovani probrane latky.

Casopis Nature, ktery vyvolal vyzkurn qeornetrickych polibku, je prosluly svou seri6znosti. TYka se to i zertiku. Kdyz vysly Soddyho verse 0 libani kruhu a kouli, redakce usoudila, ze problem nebyl probran dost rlqorozne. Za pul roku, v lednovern elsie rocnlku 1937, otiskla jeste zaverecnou sloku. Napsal ji F. Gosset, ktery nesidlil na Parnasu, ale na univerzite v Cambridge. Sio 0 jednu z mnoha basni, ktere do redakce dosly a zobecnovaly Soddyho vzorec na pfipad n-rozmerneho prostoru, v nemz se IIbaji n-rozrnerne koule, hyperstery, Abychom mohli tento klenot poezie pine vychutnat, staci si jen predstavlt n-rozmemcu kouli.

Jakmile nematematik zas/echne neco 0 ctvrtem rozmeru, zechveti ho posvetne hruze, rlkaval Albert Einstein. A Hermann von Helmholtz soudil: Piedstevit si

15

Sest kruhu se dotykd sedmeho

Dvandct kouli se dotykd ttinacte

Myslite/e, siby/y a proroci cestami rozumu zepovezenyml pronik/i nepocnopltetne da/eko, ai tam, kde vlednou Cis/a.

V. BRJUSOV

1) VVPOeTENY POLISEK

Promitdnt krychle do roviny

16

ctvrty rozmer je stejne, jako kdyby si slepy od narozenf cntet pfedstavit barvy. Vsirnnete sl, ze se rnluvi jen 0 ctvrtem rozrneru, Co teprve paty, sesty a obecne n-ty rozrner!

Presto to zkuslme.

Siova n-rozmerny prostor zaznela poprve r. 1854 v prednasce Bernharda Riemanna, kdyz byl jmenovan protesorem na univerzite v Gottinqen. Mela nazev 0 nypotezecn tvaffcfch zaklady geametrie a byla v ni prezentovana zcela nova, neobvykla a vlastne uz neeuklidovska geometrie, ktere se pak zacalo rlkat Riemannova. Ostatne uz Euklides, kdyz tvofil svou geometrii, nejspise uvazoval 0 rozrneru sveta, Bad je ta, co neme cest; prohlasil. Dnesni matematici by jeho slova pokladali za sice ponekud primitivni, ale celkem presnou detinici objektu nuloveho rozrneru. Bod, ktery zanecha tuzka na papiru, hrot spendliku nebo spicka veze jsou takove objekty z realneho zivota Stera rozrneru nula je prave bod.

Nit, provaz, [akakoliv cara jsou uz predmety [ednorozrnerne, maji delku, Sfera v [ednorozrnernern prostoru jsou dva body na pfimce a jeji stred lezl uprostied mezi nimi.

Prislusnlci dvourozrnerneho sveta maji delku a slrku, jsou to kus latky, list papiru. Kruznice, hranice kruhu, je sfera ve dvourozrnernern prostoru.

A nakonec krychle, jehlany, domy, lode a letadla, stejne jako [a ivy, patrlme do nescetneho siku trojrozrnernych, ktef k deice a sirce pfibrati jeste vysku, majl objem. Sfera v trojrozrnernern prostoru je kulova plocha, obycejna stera, Provaz rnuzerne pretrhnout, list papiru rozstilhnout, krychli rozfiznout, Jak vidime, [ednorozrnernou plochu, caru, rozdeluje objekt nuloveho rozrneru, bod. Dvourozmerna rovina je rozdelena na dve casti jednorozmernou carou a trojrozmerna krychle dvourozrnernou plochou. Jinyrni slovy, rezem nejakeno utvaru je vzdy nejaky utvar, ktery rna rozrner 0 jednicku rnensi,

Jak je to tedy se ctyfrozrnernou sterou? Einstein mel pravdu, cloveka se zrnocni beznade], kdyz si to snazi predstavlt!

Nepropadejme vsak malomyslnosti a podivejme se na vee z [ine strany. Tahneme-li bodem po papiru, vznikne usecka, Pohybem usecky v rovlne dostaneme ctverec, Kdyz ho vytahnerne z roviny, marne krychli, to je uz !feti rozmer. A co bychom rneli provest s krychlf, aby z ni vzniklo ctyrrozmerne teleso? A jak si je marne predstavit?

Co vlastne delarne, kdyz na dvourozmernern papiru zobrazujeme trojrozrnernou krychli? Promltneme ji do roviny. Dostaneme dva ctverce, jeden uvnitr druheho, se spojenyrni vrcholy (obr.). A stejnyrn zpusobern promltneme ctyirozmernou krychli. Analogicky dostaneme dve krychle, jednu uvnitr druhe, s pospojovanyrni vrcholy (obr.). A marne tu vyslance ze ctvrteho rozrneru, presne]i receno jeho trojrozrnerny prurnet.

A zcela stejne, na zaklade analog ie, si rnuzerne predstavit ctyirozrnemoi steru. Kdyz promitneme gl6bus do roviny, padnou prurnety dvou polokouli ns sebe a New York se octne kdesi uprostred Slblfe. Kdyz prornitarne gl6bus

t barvy. obecne

nharda 1. Mala novana se pak ometril, Dnesni celkem

slrany. rovine uz Ireti

1) VYPOCTENY POLIBEK

propoustirne jednu polokouli skrze druhou, jejich prumety spojime a pfitorn tyto dva kruhy souviseji jen na hranici, kruznici (podobne jako ctverce rnely spojene vrcholy). Projekce hyperstery jsou dve koule, z nichz jedna prosla skrze druhou, se spojenyrni povrchy. Neni jiste snadne si to piedstavit, ale mystika v tom zadna neni.

Je tu jeste jeden host ze ctyirozrnerneho sveta, ctylrozrnerny simplex. Simplex je nejjednodussl qeornetricky utvar vubec. Pokazde, kdyz k nernu pfidarne bod, postoupime 0 stupen vys na zebficku rozrneru. Jeden bod je nularozmerny simplex. Jak uz bylo receno, je z nularozrnerneho prostoru. Dva body urcuji usecku, [ednorozmerny simplex. Treti bod udela z usecky trojuhelnik, dvojrozrnerny simplex. Dalsi bod, a marne jehlan. To je nejjednodussi trojrozrnerne teleso, trojrozrnerny simplex. A ted' doplnime paty bod. Vznikne utvar slozeny z petl [ehlanu. Ty oddelu]i ctyirozrnerny simplex od zbytku ctyfrozrnerneho prostoru stejne, jako ctyri steny jehlanu ho oddelujl od zbytku trojrozrnerneho prostoru a tii strany trojuhelnika ho vymezuji v rovine.

Co narn dava jistotu, ze ctyirozrnerna krychle a ctyirozrnerny simplex nepatf do naseho trojrozrnerneho sveta? Marne [ednoduchy test, zalozeny na vzorci, ktery odvodil jiz Leonhard Euler a uz pied nim ho znali Descartes a Leibniz. Je to velice zajirnavy vzorec! Je ciste topoloqicky, takze v nern nejsou delky, uhly ani obsahy, pouze pocty vrcholu, hran a sten qeornetrickeho telesa, Tvrdi, ze

S+ V= H+ 2,

cili pocet sten (S) plus pocet vrcholu (V) je roven poctu hran (H) plus 2. Proveite spravnost tohoto vzorce na libovolnern telese - na krychli, jehlanu, ctyistenu, dvacetistenu, na jakernkoliv rnnohostenu, na sebekomplikovanejsirn telese. I kdyz budeme telesa deformovat, Euleruv vzorec zustane v platnosti.

Ted' si vezmeme ctylrozrnernou krychli (obr.): Ma 24 sten, 16 vrcholu, 32 hran a navic [este 8 trojrozrnernych sten. Zakladni aritrneticke operace potvrdi, ze ctyirozrnerna krychle k nam pfisla ze slozitejsiho, ctylrozrnerneho sveta, kde Euleruv vzorec neplati.

Seznarneni je tedy za narni. Hadi bychom se ctyirozrnercu zeptali, jako je to tam u nich. Ctyrrozmerna krychle vsak rnlci vserni svyrni osrndesati prvky a simplex je take nemy. Nezbyva, nez se k problernu [este nekdy vratit a poiadne se na to pfipravit. Jednou vlastnosti ctvrteho rozrneru prozkournarne, prozatim to vsak odlozime.

V roce 1884 vydal E. A. Abbott knihu, ktera s geometrickou nazornosti potvrdila platnost Goethovych slov. Jmenovala se Flatland, a i kdyz rnela ciste rnaternaticky obsah, vyvolala mnoho vzruchu v ruznych vrstvach spolecnosti, Autorovi dokonce vycitali nenavist k zenam. Skutecne, ve dvojrozrnerne zemi Flatlandii, 0 niz kniha pojednava, hraji roli zen nejjednodussi utvary, pffrnky, Ostatnim obyvatelum odpovidaji rnnohouhelniky: Delnikurn a vojakurn trojuhelniky, remeslnlkurn ctverce, dzentlmenurn petluhelniky a knezi maji tolik uhlu, ze se podobaji kruhu. A do tohoto rovinneho sveta se dostane bytost z trojrozmerneho prostoru, koule. Ctverec (vypravec pribehu) spaff kneze,

17

Trojrozmemy prumet ctyirozmeme krychle

Oaleko sneze se hleda chyba, nei pravda.

J. W. GOETHE

1) VYPOtTENV POLIBEK

I I

I

-I

. M. C. Escher: Stupka

18

ktery se chova velice podivne: Zvetsu]e se a zase zrnensuje. I kdyz se I< snazl Ctverci vysvettlt, ze vsechny tyto ruzne velke kruhy, ktere vidi, jsoi on a, jak prochazi Flatlandii vys ci niz, nedokaze si predstavit trojrozrne kouli protinajlcl jeho dvojrozrnerny svet,

Jak rnuzete piesvedclt rozumnou bytost, ze jste pose I z jineho sveta? Je tak, ze mu predvedete zazrak. Jako trojrozrnerci mate ohrornne moznost yam brani, abyste Flatland'ana vytahll z jeho domku (je to uzavrena kri' aniz byste porusili steny? Vyndali obsah flatlandskeho vejce bez rc skorapky? Provedli Flatland'anovi transplantaci srdce bez otevfeni hruc kose? Nebo jen zvedli nejaky pfedmet nad rovinu Flatlandie a tak ho ne zmizet ze zivota a zorneho pole Flatladanu? Flatlandane at si treba o letajicich talifich.

Jsou-li dve Flatlandie od sebe vzdaleny tisfce svetelnych let, ale dvourozm pas jejich vesmfru se vine prostorem tak, ze obe casti jsou k so be b (podobne jako na Escherovych qraflkach Slupka a Spojem), mU2 Flatland'ana pfenest mezi galaxiemi rychlostf mnohokrat pfesahujici ryc svetla - vzdyf ho poneseme tietirn rozrnerern. Takoveto pohadkove rnoz dava zvetseni rozrneru sveta jen 0 jednotku. Ctyfrozrnerci tak maji nad I stejnou moe, jako my nad dvojrozrnerci.

My si nedokazeme obleci levou rukavici na pravou ruku ani pravou bot levou nohu. Ctyrrozmerec vsak klidne muze vzit nasi rukavici a bote okarnzik s nimi zmizet do ctvrteho rozrneru a vratit je zrcadlove obracene. prvnf si to r. 1827 uvedornll F. F. Mobius, s [ehoz jrnenern se tu jeste neje setkame, Jeste se k tomu vratime, zatirn si rozmyslete, jak byste per Flatland'anurn, kdyby vsichni jejich obuvnfci zacali delat jen leve boty. Ctvrty rozrner urnoznuje jevy tak neobvykle, ze v myslfch lidl, ktef nestoji p na rnaterialistickem fllozoflckern zaklade, mohou vznikat nadpfiro piedstavy, R. 1879 vysla kniha astronoma a fyzika J. Zullnera Transcend fyzika. Rozvfjf v ni rnyslenku, ze mrtvf se setkava]i ve ctvrtern rozrneru, ktE predstavoval jako jakousi kombinaci ra]e a pekla.

Tohoto nerneckeho autora rozhodne nernuzerne podezfivat, ze by si legraci. Vsechno jinak delal velmi seriozne, 0 cemz svedcf i historie s I Siadem. Evropa v te do be zila spiritismem a Slade byl Ivem pseudovedec salonu, Zahadny American prohlasoval, ze udrzuje nepretrzite spojei ctvrtyrn rozrnerern, a ochotne predvadel sve oblibene cislo, uzel na pro. se spojenymi konci.

Nenf tezke prijlt na to, jak to asi "nadprirozena bytost" delala, a Sic technika je podrobne probrana v knize Harryho Gaudiniho I/uzionista spiritisty a dokonce i v casoplse Prece Americke psychietricke spotec Spolu s ternito dverna odhalenfmi se objevila i jedna obhajoba, kterou n sam otec Sherloka Holmese A. C. Doyle. V jeho Historii spiritismu je Slade jako divotvorce a ne jako sarlatan, Uvazirne-li, ze vsechna tato literatura az ve dvacatych letech, uvedomime si, jak hluboky a dlouhotrvajfci ( zanechaly Siadovy hratky s ctvrtyrn rozrnerern.

Zullner usporadal experiment podle vsech vedeckych zasad. Pozadal : aby obratil levotocivou lasturu na pravotocivou a kyselinu pravovinru levovinnou. Pro cloveka, ktery je ve ctvrtern rozrneru jako doma, to neni

Jenom sti. Co kfivka),

rozbiti udniho nechali ba baji

,zmerny blizko uzeme chlost oznosti

d narni

botu na otu, na e. Jako ejednou pomohli



oj! pevne

lfirozene endentn! I, ktery si

si delal is Henri deckych ojeni se Jrovclzku

Siadova sfa mezi l/ecnosti. u napsal ide licen Jra vysla :i dojem

il Siada, nnou na ani 0 nic

1) VYPOeTENY POLIBEK

M. C. Escher: Spojeni

ARCHIMEDES (287-212 pl. n. I.)

Studoval v Alexandrii, pak se vratll do rodnych Syrakus na Sicilii. Zahynul pri dobyti Syrakus rfmskou arrnadou ("Nedotykej se rnych kruhu!"). Velmi presne vypocetl delku kruznice a obsah kruhu, elipsy, parabollcke usece, povrch koule, valce a kuzele a objem teles vznlklych rotaci tehdy znamych krlvek, Obzvlasf si zakladal na objevu, ze objemy koule, kolem koule opsaneho valce a do valce vepsaneho kuzele jsou v porneru 2 : 3 : 1. Tato telesa proto zdobi jeho hrob. Archimedes znal vetslnu polopravidelnych rnnohostenu, urnel pomerne presne odrnocnovat a zabyval se oznacovanlrn a vyjadrovanfm velkych eisel. Velmi dobie odhadl velikost Zerne, Siunce a Mesice i jejich vzdalenosti. Sveho zakona o telesech ponofenych do kapaliny uzil k dukazu, ze kralovska koruna neni zhotovena z ryziho zlata ("Heureka!"). Sestrojil radu stroiu slozenych z psk, kladkostroju a prevodu, ktere slouzlly ke zvedani tezkych bremen ("Dejte mi pevny bod a zdvihnu zernekouli!") i k obrane Syrakus. Archirneduv sroub dodnes cerpa vodu do zavlazovacich kanalu eqyptskych rolniku.

slozitejsi, nez udelat uzel. Pro podvodnlka to uz tak snadne nenf, rnusi syntetizovat novou kyselinu a, coz je jeste tezsi, najit k dane tastuie zrcadlove symetrickou. Siadovi se to samozrejme nepodafilo. ZOllner byl vsak vedec natolik seriozni, ze mu to nestacilo, aby poprel svou zahrobni fyziku a aby medium proslule po celern svete podezfival z podvodu. Soudil, ze kdyz vznikl uzel, kontakt se ctvrtym rozrnerem existuje, a existuje-li etvrty rozrner, ziji tam duse zemrelych.

Myslenka ctvrteho rozrneru nejednou pfitahovala pozornost mystiku a stala se zivnou pudou nejhorslch pover. Je zajirnave, ze jejf vznik je spojen s Platonern, nejvetsirn staroreckyrn idealistickyrn filozofem. S Platonovyrn [rnenern se na strankach teto knfzky set kate jeste rnnohokrat, nebot bylo dane jedne sku pine qeornetrickych teles, zcela materlalnich, beze stopy po idealistickem svetovern nazoru. Ve sve Republice Platen Ifef vezne pfikovane u vchodu do [eskyne, ktef vidi jen protejs! stenu [eskyne a na ni sve stfny a stiny pfedrnetu zjevujfcfch se za jejich zady, Trva to tak dlouho, az nestastnicl zacnou za stfny povazovat i sami sebe a cely svet se jim zda jako svet stinu nejakeho jineho, nadzernskeho a dokonalejslho sveta, sveta ideji.

Neoplatonici cerpali sve mysticke nazory od sveho ucitele i z ruznych orientalnich nabozenstvi. Rozvinuli dale predstavu realneho sveta jako stinu vrzeneho nadpfirozenyrn svetern. Vyraz etvrty rozrner (quarta dimensio) se poprve objevil pravdepodobne v knize Enchiridon Metaphysicum anqlickeho mystika a carnbridzskeho neoplatonika Moora z r. 1671.

Stoupenci nejruznejslch nabozenskych kultu usilovne zaplnovali etvrty rozmer (piesnej etyrrozmerny prostor) duserni zerntelych. Vericim bylo predkladano mnoho dukazu, ze tomu tak vskutku je. Tak judaiste uvadeli citaty z kabalistickych knih Zofar a seter Jesfra, kde se plse 0 zjevovani duchu a o zazracich, ktere provade]i, rnuslirnove se odvolavali na nektere sury koranu a na posvatna poselstvi kasid, krestansti teoloqove nachazeli nevyvratitelne dukazy v evangeliu a v apokryfech. Tak ve Oruhem !istu epostote PavIa Korintskym se pise 0 cloveku, ktery byl prenesen az do tfetiho nebe, coz bylo interpretovano jako prenesenl do ctvrteho rozrneru, V jeho Liste Etezskym se ptse 0 sirce a vysce, hloubce i deice, tedy 0 ctyfech rozrnerech,

Matematici ani fyzici nemohou za to, ze se idea ctyirozrnemeho prostoru stala zivnou pudou pro takove nesmysly. Je komicke, ze Klein musel verejne vysvetlovat, ze jeho rnaternaticky objev toho, ze uzly uzavrene krivky v trojrozrnernern prostoru mohou byt rozvazany ve ctyirozmernern prostoru, nerna zadny vztah ke svetu duchu, a pfitorn se prave na tuto praci odvolaval Zullner. Pozdeji se i Einstein musel distancovat od ruznych rnystickych spekulaci kolem ctyfrozrnerneho Minkowskeho prostoru, zakfiveni prostorocasu a dalsich pojrnu souvisejicich s teorif relativity.

Kdyz V. I. Lenin v Materia!ismu a empinokriticismu napada machismus za to, ze popira objektivni realitu, nepresel ani tento problem. Podle neho rakousky fyzik Mach brani ve sve Mechanice zcela spravne ty matematiky, ktef zkoumajf n-rozrnerne prostory, pred obvinenlrn, ze jejich vyzkurn rna nadpilrozene dusledky. Dale se Lenin odvolava na Macha a plse:

V modernf matematice vyvstal velmi duleiity a uiitecny problem n-rozmerneho prostoru, imeqinernino prostoru, jehoi realnym pffpadem je pouze

19

1) VYPOeTENY POLIBEK

Strukturni vzorec ethylalkoholu

H H H H H

I I I I I H-C-C-C-C-C-O-H I I I I I

H H H H H

Pro ty, kdo ved! 0 existenci ctvrte dimenze, neni nic tenctno, nei rozsliit kteroukoliv mistnost do zedoucicti rozmeni. Ba co vic, madam, do libovotnych rozmerul

M. BULGAKOV: Mistr a Marketka

trojrozmemy prostor. Zbytecne si proto nektefi teotoqove temou hlavu s tim, kam umistit peklo, a take spltitiste zbytecne doufaji v uzitek. ktery jim Ctvrty rozmer pfinese.

Lenin kladne hodnotf nasleduiici Machuv argument: Zadny porodnik si jeste nepomohl ctvrtym rozmerem. Tento argument se vsak podle Lenina hodi jen pro ty, kdo v kriteriu praxe vidi potvrzeni objektivni pravdy, objektivni reality svete vnimeneho nesiml smysly. Pokud nem nese vjemy deveii objektivne verny obraz vnejstho svete existujiciho nezevisle na nes, pak je argument s odkazem na porodnika, s odkazem na veskerou praxi lids tva, na miste. Gely machismus, jeko titozoticky smer, je potom k nicemu.

Geornetricka idea n-rozrnemosf rna tedy, jak je videt, dlouhou a bourlivou filozofickou prehistorii.

Pomocf teto ideje se snazily sve problemy reM i jine vedy, Tak napi, tok elektrickeho proudu vysvetlovali pred objevenim elektronu nektefi fyzici jakymlsi ctyfrozmemvmi viry. Ve sve dobe byla i ctyirozrnerna chemie. Anglicky chemik Hinton tvrdil, ze v molekule alkoholu C H 0 rna vsech pet

, 5 12

atomu uhliku stejnou vzajemnou vzdalenost, coz v nasern trojrozmernern svete

neni mozne, ale snadno se to realizuje ve ctyirozrnernern prostoru. Dnes je uz ovsern struktura molekuly alkoholu vseobecne znarna .

. Zastanci ctyirozrnerne chemie pevne vefili, ze opticka izometrie, tj. existence sloucenin stejneho chernickeho slozeni lisicich se jen zrcadlove prevracenyrni krystaly, svedci a existenci ctvrteho rozrneru, Zajlrnave je, ze podstatny krok k vedeckernu vysvetleni opticke izometrie udelal rusky chemik A. M. Butlerov, ktery byl vasnivym stoupencem spiritismu. Presto si pri vytvareni sve teorie struktury chernickych sloucenin uvedornil, ze k tomu, aby se dva opticke izomery vyrnenily, tj. presly v zrcadlove obrazy, nepotrebuji ctvrty rozrner,

On en svet samozrejrne nezustal mimo pozornost autoru vedeckotantasticke literatury. Prvni rnisto mezi nimi zrejrne zaujirna H. G. Wells. Hrdinou jeho povidky Plettneruv pfipad je ucitel Plattner, vynalezce zluteho prasku, ktery vybuchne a sveho tvurce vyrnrsf do ctvrteho rozrneru. Prozije tam devet dni, pak se mu v kapse lahvicka s praskern rozbije a je zase doma. Celkem nic se mu nestane, az na to, ze se mu srdce prernlstl na pravou stranu, pise levou rukou a nadto jeste obracene, Gtvrty rozrner vystupuje i ve Wellsove rornanu Bozi a lide. Wells je ovsern jen jednim z mnoha spisovatelu, ktere toto terna zaujalo. Patf mezi ne pfedni osobnosti tohoto ctiveho zanru.

Zustanerne vsak rade] na pevne zemi. Snazirne se proniknout do ctyfrozrnerneho prostoru, znarne vsak dobre nas vlastni, trojrozrnerny? Pochopili jsme dokonale vlastnosti delky, sirky a hloubky?

Nemecky filozof Hans Reichenbach napsal: Uiivame-Ii geometrickou intuici, jsme omezeni svou zkusenosti - body, ceremi, plochami, objemem atd. Sloiitejsi zkusenosti je poloha bodu na pfimce nebo v prostoru, protineni pfimek v bode, umisteni koule v prostoru. Nese intuice me imaginativni funkci souvisejici s nasi dfivejsi smyslovou zkusenosti, tak napf. trojunetnlk nakresleny na stene, dopravni znecks nebo cast ornamentu trojuhelnlkoveho

s tfm, etvrty

. i jeste ad! jen reality ktivne ument e. Gely

uilivou

pro tok

fyzici hemie. ch pet svete

nic se levou ornanu a terna

ut do rnerny?

intuici, sm atd. frotfnanf ~f funkci ytJhelnfk likoveho

1) VYPOCTENY POLIBEK

Geometrie je intuice. Pfedstavfme-li si qeometricke vztahy intuitivne, vyjediime ty jejich dusledky, se kterymi se v oblasti pusobeni tecnto vztenu setkeme.

HELMHOLTZ

APOLL6NIUS

(asi 260-170 pf. n. I.)

Prednf reeky geometr. V osmi knihach velmi dukladne popsal vlastnosti kuzelosecek. Zavedl nazvy elipsa, parabola a hyperbola. Vyresil ulohy, v nichz se rna sestrojit kruznice urcena trerni prvky (prochazet danyrni body, dotykat se danych pflrnek a kruznlc), Snazil se popsat krivky, ktere opisujf na obloze planety.

tvaru. Krome toho me i normativnf funkci, ktere nem dovoluje, abychom se na jednu a tutei ideu podfvali z nunyct: stran.

Uvedeme jednoduchy pfiklad. Je dana uzavrena krivka, napr. kruznice. Marne za ukol ciste spekulativne, bez tuzky a papiru, rozhodnout, [e-li mozno spojit dva body, jeden uvnitf krivky a druhy vne, tak, abychom krivku neprotali. Kdyz si tento [ednoduchy obrazek predstavirne a chvfli uvazuierne, dojdeme k presvedceni, ze uloha je neresitelna. Zpusobila to normativnf funkce predstavivosti. Prfcina je v tom, ze nas .vnitin! zrak" je orientovan na euklidovskou rovinu, list papfru. Na papfre se samozrejme nedaji spojit dva body, aniz bychom protali caru, ktera je oddelu]e, Urcil narn vsak nekdo typ plochy, na nfz marne ulohu reM? Nebude-li to rovina, ale treba pneumatika, rnuze se narn to podafit,

l.ide si prilis zvykli na dvojrozmerny svet, Tady nas nase vizualnl predstavlvost nikdy nezklame. Kdyz vsak dojde na prostorove situace, zacina pokulhavat. Vysku domu odhadneme hure nez jeho delku a sfrku. A nezkuseny clovek nedokaze urcit vzdalenost letadla nebo mraku ani priblizne. S tretirn rozrnerern se jeste musfme ucit pracovat, a to nemluvfm 0 ctvrtern.

Duvody tu nejsou psycholoqicke, ale ciste fyzloloqicke. Spocivajl v konstrukci naseho oka. Divarne-li se na vzdaleny predmet, zvlastni svaly zrneni tvar ocni cocky tak, aby se zrnenila jejl ohniskova vzdalenost a urnoznila narn videt ptedrnet ostre. Ochabnou-li svaly, nezbyva nez nasadit bryle a ohniskovou vzdalenost rnenit urnele. Zaostrovanl totoaparatu je presnou analogi! tohoto procesu, tzv. akomodace.

V kazdern oku je krorne toho skupina sesti svalu, ktere ho natace]i tak, aby se srner pohledu obou ocf protinal v jed nom bode. To je tzv. konvergence. Vznika tak binokularni efekt - vidfme prostorove, Na stejnern principu je zalozen stereoskop, ve kterern vidfme "prostorove" obrazky,

Tfetf rozmer pozneveme prostfednictvfm akomodace a konvergence. vnimeni tietiho rozmeru je tak pfevedeno na pocit usilf, ktere vyvfjfme na akomodaci keideho oka, a na pocit usll), kter« v obou ocich vmlke, kdyi se neteceii do uhlu nutneho pro konvergenci. Obe tyto vjemy jsou svetove, zcela odlisne od vtzuslntch vjemu, ktere nem umoinujf pozorovat prvnf a druhy rozmer. Tato slova nepronesl fyziolog, ale matematik Henri Poincare. Na to by ostatne mohl pfijlt kazdy na zaklade vlastnfch zkusenosti, Hledfme na obraz, obdivujeme hru svetel a stirur, barvy, kompozici tvaru a barevnych skvrn, vsechno jsou to zrakove vjemy. Prostorovy pohled vyzadu]e, aby nase ocl aktivizovaly svalovy aparat pro akomodaci a konvergenci, a pfitorn podvedorne vnirname jeho cinnost. Pro svalovou cinnost ani pro prostorove vztahy nerna clovek dosud vyvinutu intuici.

Prohlednete si Escherovy grafiky Krychle s meaickytni pesy, Konvexnf a konkevni, VzhUru a doli), Belveder a vodoped. Presvedcfte se, jak nas nase vnimanl prostoru a objemu klame. Pasy jsou vskutku rnaqlcke, Puchyie na nich rnuzete pokladat za prohlubne i vyvyseniny. Stacf zrnenit po hied a pas se narn pfed ocirna obrati naruby. Chlapec, ktery stoji pod zebfikern v belvederu, je uvniti, kdyz povyleze, dostane se ven, a nakonec opet dovnltr. Jak je to rnozne? Nepfijdete-li na to sami, pornuze varn chlapik, ktery sedi na lavicce

21

1) VVPOCTENY POLIBEK

Piedstavivost ndm umoinuje v obrdzctcb videt prostorove iluze

pted belvederem. Pred nim lezi vykres, prurnet krychle do roviny. Body, v nichz se prurnety hran protinaji, jsou oznaceny krouzky, Ktera hrana je vpredu a ktera vzadu? Kdyz to obratirne, vznikne kuboid, qeornetricky model belvederu v rukou cloveka na lavicce. Jeste lepe se nedokonalost naseho prostoroveho videni projevi pri pohledu na nekonecne schodiste, po nernz jeden zastup stoupa stale vzhuru a druhy sestupuje stale dolu, nebo na donekonecna tekouci vodu vodopadu,

Anglicky profesor E. P. Lightweight se snazil u svych sverencu pestovat objevitelsky duch. Byl presvedcen, ze predevsim je tteba rozvijet piedstavlvost, zejrnena prostorovou. Je take nutno "videt" nernozne veci. Tak studenturn ukazoval prostorovy trojuhelnik, ktery v nasern svete nemuze existovat (obr.). Narn uz znarny kuboid (obr.) prezentoval jako krabici, do ktere rnuzerne ukladatqeornetricke prisery. Budoucim Edisonurn ukazoval dokonce M. C. Escher: Krychle s magickymi pdsy i kresbu (obr.), ktera rnuze ohrozit dusevnl zdravi, hledime-li na ni prilis dlouho.

M. C. Escher: Belveder (detail)

M. C. Escher: Belveder (detail)

22

.. ~~. - -

_ _ _ "'1 ... !U"'f

v nichz a ktera vederu roveho zastup necna

emuze o ktere okonce dlouho.

M. C. Escher: Kouzelne zrcadlo (detail)

1) VYPOtTENY POLIBEK

Tvrzeni, ie clovek me schopnost vizuetniho vnimeni prostoru, se na prvnf pohled zde zcela semoziejme. Dukladna enetyze teto otezky' nezetliene tredicnimi piedstevemi vede k zeveru, ie dffve nei se pustfme do vyzkumu psychickych mechenismu, na nichz je nese schopnost vizuelniho vntment svete zaloiena, budeme muset existenci teto schopnosti prokezet, plse A. D. l.oqvicenko ve sve knize vizusln! vnimenl prostoru. Jinyrni slovy, otazka, jak vidirne prostor, neni tak jednoducha.

Ve skutecnosti zijeme V trojrozrnernern svete, ale nase rnyslenl rna odedavna tendenci k dvojrozmernosti. l.ide se tletiho rozrneru zmocnili a snazili se svet, ve kterern zili, zobrazovat na skalach, v pisku a na papyru.

V nesem trojrozmernem svet« ve skutecnosti nejsou dvojrozmerne ani ctyirozmeme objekty. Nic nenf ebsotutne rovinne, ani peclive vybrousene zrcadlo. Zvykli jsme si vsek a stene nebo a listu papfru ffkat, ie jsou dvojrozmeme. Ui ad mled! na tekove .roviny" kreslfme, abychom vzbudili dojem prostoru, hloubky a objemu. vyped« to velice jednoduse, ale nenf absurdni, kdyi nakreslfme nekotlk car na papfr a prohtesime, ie je to dum? Tato slova pronesl M. C. Escher. Podfvejme se na jeho grafiku Balkan, na pokus proniknout do tretiho prostoru. Sam autor 0 nf rfka: Uvedomme si, ie obraz bloku domu a slunce nad nimi je Cista fikce. Vidyt papir zustene rovinou, i kdyi ho vyplnfme tmevymi a svettym! ptoskeml. V zechvetu zoufalstvf nad vlastnf bezmocnostf se umelec pokusil porusit celistvost dvojrozmerne plochy uprostfed obrezku. Udefil zezadu tak silne, ie oosto ke zietelnemu vyduti. vysteae« je vsak nutovy, papfr i tak zuste! dvojrozmetny.

Pokusy 0 poruseni celistvosti dvojrozrnerne plochy jsou patrny i na jinych Escherovych dilech, jako jsou Jesterky, Ova dorske sloupy, Tii stery I a Drak. Tjeti rozmer tu doslova vyrusta z druheho.

23

M. C. Escher: Balk6n (detail)

M. C. Escher: Jesterky (detail)

1) VYPOCTENY POLIBEK

Vsechny potize prameni z toho, ze sami zijerne v trojrozrnernern svete, a tak na ne] hledime zevnitr, nas prostorovy svet vidime jako dvojrozrnerny, Vypada to sice paradoxne, ale zdvihnete papir, na kterern je nakreslena Flatlandie i s obyvatelstvem, do vyse oci, a na okarnzik se vcltte do traqedie Flatlandanu, odsouzenych zit ve dvou rozrnerech a vnimat jen jeden. Kdyby chteli videt ctverec nebo kruh, museli by nad svou rovinu trochu povyskocit. To vsak neni rnozne, a tak vnimaji svet jako jedinou "zenu", tj. piimku. Nezbude nic jineho, nez obrazec obejit kolem dokola a ohmatat si ho. Takove vulqarni chovani si mohou dovolit jen pfislusnlcl nejnlzsich vrstev, a to jen nekdy. "Radeji spatne videt, nez dobie hmatat!" je jedno z hlavnich pfikazanl pro vychovaneho Flatland'ana.

V pfedmluve ke druhernu vydani sve knizky Abbott odmita obvineni z nenavisti k zenarn, i kdyz uznava, ze Flatland'any odsoudil k hroznemu zivotu. Podotkl, ze Flatland'ane maji treti rozrner, ale neuvedomuji si ho, protoze jejich svet rna konstantni tloustku,

Vzpornenrne si [este na sazku Newtona s Gregorym 0 tfinact kouli dotykajicich se ctrnacte, Kolik muze byt takovych libajicich se kouli ve ctyirozrnernern prostoru? Da se ukazat, ze 24 a v peti, sesti, sedmi a osmi rozrnerech jich je 40, 72, 126 a 240. Posledni cislo nalezli koncem rnlnuleho stoleti Rusove A. N. Korkin a E. I. Zolotarev a nam uz znarny Anglican F. Gosset.

Nakonec [este jeden paradox: Do krychle se vejde ctverec vetsi, nez jeji stena. Do ctyirozrnerne krychle se vejde trojrozrnerna krychle vetsl, nez jeji trojrozmerna stena. A do n-rozmerne krychle 0 hrane 1 mm se vejde treba zaoceanska lod', zvolime-li n dostatecne velke.

Jen si zkuste predstavit vsechny ty nepredstavitelne veci a zaslechnete hudbu

ster. 0 ktere [sme vlastne mluvili i v teto kapitole. /

Matematika piipomtne velkomesto, jehoi piedmesti se neustete rozrusteji, zatimco centrum se periodicky piestevuje podle stale promystenejsich planu a stare bloky domu s labyrinty ulicek se bouraji, aby tudy mohly k piedmestim vest rovnejsl, sirsi a pohodtnejs! utice.

N. BOURBAKI

M. C. Escher: tn sfer»

M. C. Escher: Dva dorske sloupy

24

ak ~a

~.s

u,

et ni

0,

si e o

ti II,

a

h

e

ji

a

u

Geometrie je poznan! veskereno V rnanezi je kouzelnik. Nerna skoro zadne pornucky, jen na vesaku vi sf nekolik jsoucna. dlouhych barevnych pasku, Kazdy se rnuze presvedcit, ze na nich neni nic

PLATON zvlastniho. Mag si zapaluje cigaretu a horicim koncem se dotyka prvnlho pasku. Po cesticce nakreslene stiedern pasku postupuje plamen a vyvolava vzruseni u deti. Ohnivy kruh se uzaviel, a tu se vzruseni zrnocnuie i dospelych:

Misto dvou tenkych pasku, jak cekali, vznikl jeden dlouhy. Kouzelnlk priklada cigaretu ke druhe pasce, opet vybuch detskeho nadseni a pak zarazene rnlceni dospelych: Ted' jsou tu dva pasky navlecene na sobe, Jeste jednou, a pasek provadi dalsi neuvefitelnou vee: Objevuje se na nern uzel.

Udiv deti je pochopitelny - nevedi, ze jsou na svete chemici a ze vynalezli ledek draselny, Udiv rOdieu rna take puvod v neznalosti, v neznalosti topologie a [edne z [ejich oblibenych hracek, M6biova listu.

Tahle hracka se nezalibila jen rnaternatikum. Pred vchodem do technickeho muzea ve Washingtonu se na podstavci pomalu otacl ocelovy pas prekrouceny o pul zavitu, Poradatele rnezinarodnlho matematickeho kongresu, ktery se konal r. 1967 v Brazilii, vydali pametni znarnku v hodnote 5 centavos. Je na ni

M. C. Escher: M6biuv list II opet tento pasek, Dvoumetrovy monument i drobna znarnka jsou oriqinalni pomniky nerneckeho matematika a astronoma, profesora Llpske univerzity Augusta Ferdinanda M6bia.

Ve sve praci 0 objemu mnohostenu popsal M6bius geometrickou plochu, ktera rna zcela neverohodnou vlastnost: Ma jen jednu stranu! Pritom si ji snadno sami zhotovirne, Staci vzit papirovy pasek, pretocit jeden konec 0 180 stupnu a konce pak slepit. Dostanete tak M6biuv pasek, nebo take M6biuv list. Abyste se nazorne pfesvedcili, ze rna jen jednu stranu, zkuste ho obarvit dverna barvami, jednou zvenku a jednou zevnitr. At delate co delate, nepodaf se vam to. Leze-Ii po Mobiove liste mravenec, nemusi prelezat pres okraj, aby se dostal "na opacnou stranu". Dobie to vidime na Escherove grafice M6biuv list II.

Je tedy jednostranny, ovsern pouze v qeornetrickern smyslu slova, jinak bychom tezko hledali rnnohostrannejsi qeometricky utvar. Ted', kdyz jste se s nirn seznarnili, vas uz jiste nic nezadrzi a pustite se do lepeni dalsich pasku prekroucenych 0 jednu, dve, tri pulotaeky a do jejich podelneho strlhanl. Za svou zvedavost budete odrneneni - pasky zopaku]i vsechny kouzelnikovy triky.

S piekvaplvyrni vlastnostmi M6biova listu se musely seznarnit i patentove uiady. V ruznych dobach a v ruznych zernich bylo reqistrovano mnoho vynalezu zalozenych na [ednostranne plose. Zrninirne se 0 objevu elektrlckeho odporu s nulovou reaktivitou, ktery ueinil r. 1963 arnericky fyzik Richard Davis, nebot 0 takovern odporu snili radiotechnici a fyzici dlouha leta. Umozni nam to take, abychom se na [ednostranny M6biuv list podivali i z druhe strany. Nejprve si slepte jeste jeden M6biuv list a misto jednou ho po deice rozstrihnete dvakrat. Budete opet prekvapenl. Dostanete tak jeden M6biuv list tretinove

2) mOBIRDR

25

2) MOBIAoA

M. C. Escher: M6biuv list I

*) V polovine osrndesatych let byly nalezeny latky, v ruchz dochazl k supravodivosti i za podstatns vysslch teplot. (Pozn. pfekl.)

sfrky navleceny na dlouhe dvakrat prekroucene srnycce. Ted' obarvete M6biuv list nejakou barvou a obe casti zase spojte. Zjistfte, ze neobarvene okraje pochazejicl z dlouheho pasku se nikde nedotyka]i a jsou oddeleny sttednlrn obarvenyrn paskern.

A na tom je zalozen odpor s nulovou reaktivitou. Dela se na zaklade trochu [ednodussi technologie. Na obe strany izolacniho pasku se nalepi hlinlkova f6lie. Pasek se pak prekrouti, na jedne strane se konce prouzku spoji a na zbyvajicl dva se pfipaje]l phvodn! vodice, Proteka-Ii pak paskern proud, setkava se jen s tzv. aktivnfm odporem, tj. odporem rnaterialu, hlinfku. Reaktivita proudu s vodicern je pfitom nulova,

To, co jsem pocnopil, je kresne. Saudim z toho, ze je kresne ita, co jsem nepochoplt, prohlasil kdysi Sokrates 0 nejasnych pasazlch v Herakleitovi. Tato slova mohou byt utechou tern, kteryrn se snad nepodai'ilo pochopit podstatu radiotechnickeho debutu M6biova listu. Pochopit jeho vyznam vsak neni tak slozite: V radiotechnice se nepfiznive projevuje skutecnost, ze kazde teleso rna nejaky tvar a nejakyrn zpusobern se rozklada v prostoru. Chova se proto bud' jako maly kondenzator, rna urcitou elektrickou kapacitu, a tak klade prochazejicimu proudu kapacitnf odpor, nebo jako mala civka a klade indukcni odpor. Ternto dverna odporurn, ktere telesa elektrickemu proudu kladou, se i'fka reaktivnf odpor. Zbavit se ho dost dobre nemohou, stejne jako se nemohou zbavit toho, ze majf nejaky tvar. V odporu na Mobiove listu vsak proud kazdym rnistem prochazi dvakrat v opacnych srnerech a reaktivnf odpory se proto vyrusi. Zkrouceny odpor tak zustane ciste aktivni, i kdyz ho deformujeme nebo umistime do nejakeho vnejslho pole.

Radiotechnici by tedy meti byt M6biovi vdecni, vzdyt' pracujf s mili6ny hertzu, a cim je frekvence vyssi, tim vyssf je reaktivita kazde soucastky a tim vice poruch vnase]! do prace zafizeni. .Jeste vetsl nade]e vzbudil vynalez u tyziku, ktef se zabyva]i supravodivostL Jak znarno, pf velmi nizkych teplotach blizkych absolutni nule *) rnizi odpor a elektricky proud muze protekat prakticky nekonecne dlouho bez privodu energie zvenci, TYka se to vsak jen aktivniho odporu, reaktivnf odpor se nizkou teplotou neodstranL Jednoducha qeornetrlcka konstrukce tu tyzikurn nabizi rychlou a necekanou pomoc.

Zatim jsme se zabyvali jen jednou vlastnosti M6biova listu, jednostrannostL Ma vsak i jine podobne vlastnosti. Jake? Matematik by rekl, ze topoloqicke. Muzeme riel, ze topologie sam a zacata M6biovym listem. Je]i nazev pochazi od profesora univerzity v G6ttingen J. B. Listinga. Neni vseobecne znarno, ze Listing predlozil zhruba ve stejne dobe jako jeho lipsky kolega pfiklad [ednostranne plochy, nam uz znarny jednou prekrouceny pasek, Topologie je veda rnlada a proto neukaznena, nechce se nechat spoutat pravidly geometrie. Topoloqove mohou utvary ohybat, kroutit, natahovat i smrsfovat, delat s nimi cokoliv, jen je nesrneji trhat ani slepovat. Nemajf pro ne tedy vyznam vzdalenosti, uhly ani obsahy. A co je zaiima? Nejobecnejsi vlastnosti utvaru, ktere zustanou beze zrneny pf vsech deformacfch krome .katastrot", Topologii se proto take i'fka geometrie spojitosti. Je znarna i pod pfezdivkou qurnova geometrie, protoze topolog klidne rnuze sve obrazce umistit na povrch nafukovacfho bal6nku a rnenit jeho tvar, jen rnusl davat pozor, aby mu

""".'

I ' , ! _~_ •• _.

ava budu

sern ato tatu i tak ma bud' lade keni

, se hou dym roto ebo

!rtzu, vice 'ziku, Itach ticky 'niho Jcha

.Ma

f od , ze klad eje trie. ,imi lam lru, )f" . <ou rch mu

MOSIADA

RENE DESCARTES (1569-1650)

Zprvu iii pestrym zlvotem francouzskeho slechtice sve doby, jako dustojnik bojoval i na Bile Hole, R. 1629 se usadil v Holandsku, aby se venoval filozofii, matematice, anatomii a fyziologii. K vedeckym problernurn pfistupoval racionalne a vypracoval univerzalni deduk1ivnf metodu k jejich regenf (Rozprava o rnetode). V matematice postihl souvislost znarnenek koeffcientu alqebraicke rovnice s poctern jejfch regenf a vyregil radu obtiznych uloh, ktere tehdy mezi matematiky kolovaly. Vdecfme mu predevsim za napad zavest do geometrie analytickou metodu, tj. popsat geometricke objekty rovnicemi a k regenf qeornetrickych problernu tak vyufit poznatku z algebry. Latinskou podobu jeho jrnena, Cartesius, dodnes pfipomlna kartezska soustava souradnlc.

nepraskl. A to, ze prlmky, napr, strany trojuhelnika, se pfitorn rnenl na krivky, ho vubec nezajirna.

Nevsimej si hloupostf a uvidis, jak je svet krasny, napsal Alexandr Siok.

Topolog takovou vyzvu vzdy rad poslechne. Ve vsech vecech kolem sebe hleda jiste vlastnosti, ktere povazuje za podstatne. Srovnate-Ii schema leteckych spoju s geografickou mapou, pfesvedcite se, ze proporce nesouhlasi, tak tieba Sverdlovsk je v polovine mezi Moskvou a Vladivostokem. Mapa rna vsak se schernatern prece jen neco spolecneho: Moskva rna skutecne spojeni se Sverdlovskem a Sverdlovsk s Vladivostokem. Topolog muze mapu llbovolne deformovat, jen musi dbat na to, aby sousedni body sousedily i nadale. Z topoloqickeho hlediska se tedy neda rozlisit kruznice od ctverce ani od trojuhelnlka, protoze kazdy z techto utvaru rnuzerne zrnenit na jiny bez poruseni sousednosti.

Dalsl topoloqlcka vlastnost je souvislost. Hozflzneme-li ctverec od jedne strany k druhe, rozpadne se na dva kousky. Kdybychom vsak chteli rozpulit rnezikruzi, museli bychom rezat dvakrat, Do ciselniku z telefonniho piistroje bychom mohli udelat deset rezu od kraje do kraje a zustal by jeste vcelku. Kazdy topolog tedy rekne, ze ctverec je [ednoduse souvisty, prsten je dvojnasobne souvlsly, obroucky z bryll jsou trojnasobne souvisle a vselijake mrize a kotouce s otvory jsou vicenasobne souvisle. A nas M6biuv list? Je dvojnasobne souvisly. Stupen souvislosti se klasifikuje cislern, ktere je 0 jednicku vetsi nez pocet rezu, ktere rnuzerne utvarern vest od jednoho kraje k druhernu tak, aby se nerozpadl.

List papiru je model dvoustranne jednoduse souvisle plochy s jednim okrajem. Muzeme ho treba zmuchlat a vyhodit do kose, pocet stran ani okraju se nezmeni. Kulova plocha vsak zadny okraj nerna, Nerna ho ani anuloid, pneumatika. Mezlkruzi rna dva okraje. M6biuv list rna jeden okraj a jednu stranu. A jeste jednou: Kdyz si ho udelate z gumy a roztahujete ho podle libosti, jeho topoloqlcke vlastnosti, zaklad sarnotne existence qeornetrickeho utvaru, zustanou beze zrneny.

Neni tech podivnych a neocekavanych vlastnosti uz nejak moc? Tak uz jen dve posledni, nejkrasnejsl,

Vlastnost prvni: orientace. Mohli bychom si samozrejrne podrobne vylozit, co to je. Definujeme si to ale rade] z druhe strany: Je to to, co M6biuv list nernal Predstavte si, ze je v nern cely dvojrozrnerny svet obyvany nesournernyrnl postavickami, ktere nemaji, stejne jako sam list, zadnou tloustku. Projdou-li tito nestastnici vsechny konciny M6biova listu a vrati se pod rodnou strechu, s prekvapenirn zjisti, ze se zrnenili na sve zrcadlove obrazy. Muze se to ovsern stat jen tehdy, ziji-li v liste, nikoliv na nern. Tento zajrnavy jev muzerne pozorovat i na opravdovern modelu, staci si udelat M6biuv list z pruhledneho rnaterialu.

Vlastnost druha: chrornaticke cislo. Hozdellrne-li plochu na oblasti a kazdou oblast vybarvime nejakou barvou, pfipomina pak plocha politickou mapu. Nejmensfrnu rnoznernu poctu barev, ktery staci na vybarveni jakekoliv .rnapy" na plose tak, aby sousedni "staty" nernely stejnou barvu, se rfka chrornaticke cislo plochy. K barveni map na listu papiru tf barvy nestaci a ctyrmi barvami

MOBIADA

uz kazdou mapu v rovine vybarvite, chrornaticke cislo roviny je tedy 4. Stejne je tomu na kulove a valcove plose. Anuloid rna vsak chrornaticke cislo 7 a Mobiuv list 6.

Netoci se vam z toho [este hlava? Nebylo tech mobiovskych mystifikaci uz dost? Je to vubec mozne, ze chromaticke cislo pasku slepeneho ve valcovou plochu je rnensi, nez kdyz ho prekroutlme a slepime v Mobiuv list? Snad vas presvedci [ina uloha: Na plochu se rna umistit co nejvic bodu a vzajernne je vsechny pospojovat tak, aby se spojnice nikde nekrizily. V rovlne se vam podaii umistit 4 body, 5 uz ne. Na Mobiuv list se vsak vejde 6 bodu, Dokazuje to pasek na obrazku - stacl slepit jeho konce tak, aby stejna pismena plisla na sebe. Jeste jednou a naposled si vezrnete do ruky Mobiuv list, jednostrannou neorientovanou plochu s jednim okrajem, stupnern souvislosti 2 a s chromatickyrn cislern 6. Tenhle kousek papiru oteviel matematikurn cely svet novych rnoznosti a varn pfipravil nekolik peknych chvil. Nepospichejte vsak s loucenirn, jeste se s nim setkarne v hlubinach Vesmiru.

. I

Matematika je zpusob, jak nizne veci nezyvet stejnym jmenem.

H. POINCARE

Na Mobiove listu lze pospojovat 6 bodti tak, ie se spojnice nekffzf

V Durenrnattove hfe Fyztkove, ktera byla ve sve dobe velice popularni, se setkava]i tri absolutne zdravi vedci, ktef ze sebe zarnerne delaji blazny, Personal psychiatricke lecebny jim rika Newton, Einstein, Mobius. Dramatik si mohl sarnoziejme do sve hry vybrat i jine vedce, tim spise, ze Mobius nebyl zas tak velky fyzik, jak se Durenrnatt domnival. A presto jeho vyber nedela dojem nahody. Einsteinuv svet nahradil svet Newtonuv, diky tomu, ze se podarilo postihnout urclte hluboke pifrodnl zakonitosti, A Mobiuv svet? Ne, takovy svet samozfejrne neexistuje a nejspise nikdy existovat nebude. Mobiovske ideje vsak souviseji s natolik intimnimi vlastnostmi naseho sveta, ze nemohou zapadnout.

abc

d

g f e

d

c

28

V keidem umetct je zerodek drzosti, bez ktere je talent nemyslitetnv.

J. W. GOETHE

Stejne 107 a

~cf uz covou ld vas me je )odaff pasek sebe. mnou 2 a V svet vsak

1f, se azny. ltik si (Izas lojem jarilo , svet ideje ohou

'ent

Mobius: A co si 0 mne myslfte vy? Newton: Soudfm, ie jste nejvets! fyzik vsech dob.

F. DORENMATT

3) ZPRRVR, OD SRDCE

Jak muzerne pomoci nestastnyrn Flatland'anum, kdyz jejich obuvnfci zacnou z ekonornickych duvodu delat boty jen na jednu nohu? Vezmeme proste polovinu produkce a provedeme s nf jeste jednu technologickou operaci:

Prevratime je a opet polozirne na flatlandskou pudu. Na zrcadlove obracenych botach uz jen obnovfme zrcadlovy lesk a sestavfme pary, Vsirnnete si, ze Flatland'ane mohou libovolny [ednorozrnerny predmet zrnenit na zrcadlove obraceny: Vytahnou ho z Linelandie do sve dvojrozrnerne zerne, otoci ho a vrati zpet. Budeme-li se fldit analog if, pfiznarne i obyvatelurn ctyirozrnerneho prostoru schopnost rnenit pfedrnety z naseho sveta na jejich zrcadlove dvojnfky.

Idea zrcadlove prevraceneho sveta odedavna vzrusovala vedce a myslitele. Tak G. W. Leibniz uvazoval, co by se stalo, kdyby se cely Vesrnir najednou odrazil v nejakern hyperzrcadle. Nakonec dosel k zaveru, ze by se nic nezmenilo, Donedavna, nez se objevily prace arnerickych fyziku Lee a Yanga, vedci proti zaverurn velkeho nerneckeho matematika a nernensiho filozofa nic nenamftali. 0 zrcadleni se zajirnal i prosluly nernecky filozof Immanuel Kant, ktery uz nebyl tak dobryrn fyzikem, i kdyz fyziku ucil. Ve sve knize Prolegomona budouef metafyziky pise: Co muie byt podobnejsf me ruee a memu uehu, nei jejieh vlastnf odraz v zreadle! A piece ruku, kterou vidime v zreadle, nemuzeme det mfsto oprevdove ruky. Bodejt, pravil by na to dnesni vedec, ktereho ani nenapadne, aby se divil takovyrn hloupostem, vzdyt jsou enantiomorfnL Kdykoliv se setkate s tirnto slovem, vezte, ze autor chtel riel, ze jsou zrcadlove prevracene. Kazde dva enantiomorfy se od sebe lisf, jeden je pravy a druhy

levy. Boty, rukavice, levy a pravy zavit, .

Enantiomorfnf jsou i dva M6biovy listy prekroucene na opacne strany. Pri slepovanl totiz rnuzerne pasek ptetocit bud' ve srneru hodinovych rucicek, nebo proti srneru. Ted' vsak dovolte, abychom prerusili prave zapocaty rozhovor o levern a pravern svete a nechali zatirn pracovat jen vasi zjitrenou fantazii. Je totiz na case splnit jeste jeden slib.

M6biuv list, vymysl kabinetnfch vedatoru, zabavna hficka podnecujici kouzelnfky a vynalezce, nadchla i kosmology. Jednfm z rnodelu naseho Vesmfru je trojrozrnerny M6biuv list. Kdyz kosmonaut absolvuje zavratnou cestu takovymto prostorem, vrati se cornu zrcadlove prevraceny, se srdcem na prave strane, stejne jako Gottfried Plattner z Wellsovy fantasticke povfdky. (I v nasern realnern pozernskern zivote se vzacne setkavarne s Iidmi, ktef rnajl srdce vpravo. Nenapada vas necov) Dokaze si vsak nase uboha predstavlvost poradit s trojrozrnernyrn rnobiovskyrn prostorem?

Dokaze. Vezrnete si trubku, jeden jejl konec protahnete a tento uzsf konec prostrcte otvorem, ktery jste pro ne] udelali pobliz sirsiho konce. Nakonec konce slepte (obr.). Udelali jste si tak Kleinovu lahev, Je zrejme, ze do teto [ednostranne lahve se narn vino nalit nepodafi. A jestli se yam jeste netoci

29

JAN KEPLER (1571-1630)

Studoval v Thubinqen teologii a matematiku. V letech 1600 -1612 pusobil v Praze jako dvorni astronom a astrolog cisafe Rudolfa II. Zpracoval zde vysledky dvacetileteho pozorovani sveho prechudce Tycho de Brahe a na jejich zaklade zformuloval tfi zakony popisujici pohyb planet kolem Siunce. Zabyval se tM konstrukci dalekohledu.

ZPRAVA, OD SRDCE

Kfeinova lahev

M. C. Escher: Drak

Pfiroda se podobe iene, ktere zpod sveho setu odhaluje tu jednu cast sveho tela, tu drunou, a iivf tak ve svych ctite/ich nedeii, ie ji jednou poznajf ce/ou.

DIDEROT

30

hlava z lahve ani z vina, pfldarn jeden rnaternaticky fakt: Ve ctylrozmernerr prostoru se da Kleinova lahev udelat tak, ze samu sebe neprotina.

Escher bohuzel na zadne ze svych grafik nezobrazil tuto podivnoi jednostrannou uzavrenou plochu. Muzeme vsak sami nechat po Kleinove lahv lezt mravence. Zjistime, ze se pohybuje uvniti i zvenci tohoto topoloqickehc rnraveniste a pfitorn nepreleza pres okraj, ostatne tu zadny okraj ani neni. Dik) arnerickyrn rnrakodrapurn vznikla nova profese, vyskovi cistici oken. Ti myj okna jen zvenku a jejich mene placeni k_olegove zevnitr, Pfedstavte si, jak by se takovy vnitini cistic divil, kdyby se pri pohybu podel ski a najednou oct I trice pater nad New Yorkem. Nastesti se lidska rnraveniste nestaveji podle ptedstav topoloqu. (scinste ovsern pronikli i sem. A. Deutsch napsal povidku M6biuv list V jistern rneste se sit metra rozrostla natolik, ze jeho topoloqicka slozitos pfekrocila unosnou miru a vlaky v nern na cele rnesice tajernne mizely.)

Z' naseho M6biova listu se tedy stal kosrnoloqicky model. Na to, abychom s vysvetllltktere rozpory existujicich teorii prostorovy M6biuv list resi, bychorr pottebovali de lsi vyklad, a ja varn slibil jen kratkou exkurzi do vesrnirnych dalav Zklarnanyrn ctenarurn kosrnoloqurn snad bude utechou, ze zklamu i ctenare biology.

M6biovske ideje totiz pronikly i do mikrosveta a ani zde neprinesly definitivn vysledky. Jiz r. 1938 dostal cytolog M. S. Navasin napad, ze by topoloqickj paradox mohl vnest jasno do jednoho paradoxu qenetickeho, Dedicn~ informace se, jak znarno, pfenasi geny. Geny jsou casti dlouhych vlaken. chrornozornu, presneji receno ne pfimo chrornozomu, ale chrornatidu, jeste tencich vlaken, ktere se sdruzu]! do paru a vytvafeji chrornozorny. Ruzne druhy zivocichu a rostlin maji ruzny pocet chrornozomu, tak treba clovek jich rna 4E a zito jen 14. Pocet chromozomu a jejich tvar zustavaji ve vsech qeneracicr beze zrneny. U bakterii a nekterych rostlin se vsak vyskytuji tzv. cyklicke chrornozorny. Nejen, ze jsou, jak vyplyva z jejich nazvu, uzavrene do prstence na rozdil od vsech ostatnich, ktere maji bud' tvar tycinek, nebo zkrlzenych tycinek, Pri rozmnozovant meni svuj tvar a vz·nika z nich bud' prstenec dvojnasobne delky, nebo dva prstence stejne delky vzalernne provlecene, Tc ale znarnena ...

Ano, spravnel Navasin usuzoval take tak. Nevadi, ze se pozdeji pro nestabilitu cyklickych chromozornu naslo jine vysvetleni. Predstava, ze jsou v ounce stoceny jako M6biuv list, byla ve sve do be plodna a dodnes neztraci na zajimavosti. A kdo vi, treba se jeste v genetice uplatni. Vzdyt hlavni a patrne [edina narnitka proti Navasinove hypoteze spociva v tom, ze uz pf druhern deleni se tenky M6biuv list nezrneni na jeste tenci a delsi, A co kdyz S6 chrornozom, jeste nez se podelne rozpuli, v nejakern bode prerusi, jednou dvakrat prekrouti a zase spoji? Muze se s nim dit ledacos, kdyz prenasl dedicnost, rnuze se sam ridit patologii rodicovskeho chromozornu. Ale to U2 neni zadna hypoteza, jen plane tantazlrovani.

Je na case, abychom se vratili k nezvratne dokazanyrn takturn, Vezrnerne sl znovu levy a pravy M6biuv list. Co nas opravnuie, abychom s jistotou rikali jednomu levy a druhernu pravy? Tato otazka vzrusovala Kanta. Mel hruznou

ZPRAVA, OD SRDCE

BLAISE PASCAL (1613-1662)

Uz jako dite projevoval mirnoradne nadanl a vzdelaval se cetbou odborne literatury z otcovy knihovny. V 16 letech uverejnll sve poznatky 0 kuzeloseckach, v 18 letech sestrojil pocltaci stroj zalozeny na ozubenych prevodech, aby otci usnadnil ucetnicke vypocty. Zabyval se teorii clsel, kombinatorikou, pravdepodobnosti a geometrii. Z fyziky je vseobecne znarn jeho zakon 0 sireni tlaku v kapalinach, stud oval tlak vzduchu a mefil vysky barometrem. Pozdeji se soustiedil na filozofii a teologii.

predstavu: Ve zcela prazdnern prostoru se objevi ruka. Je prava nebo leva? To nelze rozhodnout, ponevadz tu neni nic, s cim bychom ji mohli srovnat. A tu se vedle ni objevi clovek s useknutyrna rukama. Ruka se ovsern hodi jen k jednomu predloktl, treba k pravernu. Je to tedy prava ruka. Ale pak byla prava uz od zacatku, [este nez se vedle ni zjevil ten invalida! V cern je invalidita Kantovy uvahy?

I zde nam pomohou dvojrozmerci. Figurku cloveka vystnzenou z papiru rnuzerne polozit vedle vysthzene ruky dverna zpusoby, licem nebo rubem nahoru. Ruka se pak hodi jednou k levernu a jednou k pravernu pfedlokti, Znamena to, ze nebyla prava ani leva - clovek se z trojrozmerneho sveta rnuze do Flatlandie dostat ve dvou enantiomorfnich modifikacich, bud' v puvodni, nebo v zrcadlove prevracene, A stejne mohou byt pfedrnety prevraceny i ve vicerozrnernern prostoru. Jako prvni to pochopil A. F. Mobius 80 let pote, kdy Kant problem tormuloval. Svuj prekrouceny list, ktery urnoznuje prevracet predrnety v nern lezici bez zvetseni rozrneru prostoru, vsak popsal az po dalsich dvaceti letech.

Znamy arnericky popularizator vedy M. Gardner, jernuz za leccos vdecl i tato Hapsodie, uvadi v [edne sve knizce epizodu vypujcenou z kresleneho serialu:

Jeskynni clovek se raduje ze sveho nejnovejsiho vynalezu, bubnu. Udei'i do neho a pravi: "To je leva rana!" Pak vezme palicku do druhe ruky, bouchne a pravi: "A to je prava rana." Na otazku, jak to vi, odpovi, ze piece rna na leve ruce rnateiske znarnenko. Vyplyva z toho, ze jde jen 0 nazev, at si to nazvu jak chci, je to jedno. Leibniz mel pravdu, kdyby se svet zrcadlove prevratil, nic bychom nepoznali.

Ale kdez, tak to vubec nenf Kdyby to tak bylo, nedostali by Lee a Yang Nobelovu cenu a my bychom neztratili viru v symetrii sveta,

R. 1956 se profesorka Kolumbijske univerzity Wu obratila na jeden arnericky ustav s prosbou, aby ji dovolili pouzit jejich chladici aparaturu k zchlazeni radioaktivniho izotopu kobaltu 60 na teplotu blizkou absolutni nule. Chtela tak minimalizovat tepelny pohyb jeho molekul a pak v silnern elektrornaqnetickem poli usporadat jadra tak, aby vsechna rnela poly *) obraceny na stejnou stranu. Profesorka Wu pak chtela zjistit, bude-li pf rozpadu vyletovat stejny pocet elektronu ze severniho i z jizniho polu,

Neveiim, ie je ban tevek, a vsadil bych velke penfze na to, ie experiment da symetricke vystedky, prohlasil prominentni teoreticky fyzik Pauli a nedockave cekal, jak to dopadne. Sve velke penize by byl Pauli prohral, Daleko hur na to doplatily predstavy fyziku 0 pffrode: Zakon parity prestal platit, experiment dal nesyrnetricke vysledky - ukazal, ze z jizniho potu jadra kobaltu 60 vyletuje mnohem vic elektronu nez ze severniho!

Znamena to, ze nas svet je prece jen nesyrnetricky. Za takovy objev by se sluselo udelit Nobelovu cenu. A take ji r. 1957 mladi Americane cmskeho puvodu Lee a Yang dostali. Dostali ji oni a ne jejich krajanka Wu, protoze oni prisli na rnyslenku experimentu. Vysli z ciste teoretickych, spise maternatickych nez tyzikalnich predstav a prisli na to, jak pfinutit pifrodu, aby odpovedela na otazku, je-li v ni leva strana rovnocenna s pravou a hoiejsek s dolejskern. Pred

31

1

*) Jadro rotuje kolem osy. Z [edne strany osy se rotace jevi ve srneru otaceni hodinovych rucicek a z druhe strany proti srneru rucicek. Jadro rna tedy vrsek a spodek, severni a jizni p61.

___ . ,

I

I

3) ZPRAVA, 00 SROCE

Muieme-Ii wHit hetesnym prohlasenfm spiritisu), i Netnecko neslo sveho vyvolevece ductus, a to v osobe p. profesora ZtJllnera z Upska. Jak znemo, p. ZtJllner jii mnoho let intenzivne pracuje v oblasti ctvrteno rozmeru prostoru, piicemi objevil, ie mnohe veci, nemozne v trojrozmernem pros~oru, jsou ve ctyirozmemem prostoru semoziejme. Tak napffklad v uvedenem prostoru Ize obretit uzavfenou kovovou kouli naruby jako rukevicl, anii bychom do nf udeleli otvor, tektei Ize uvezet uzel na niti nemajfcf konct) nebo na koncfch upevnene, Ize tei do sebe nevteci dva prstence bez poruseni jedineho z nich a pro vest celou fadu poaobnych divi). Nynf na zekiede nejnovejsich sdeteni ze svete ductus se p. profesor ZtJllner obretil na nekollk medii, aby s jejich pomocf zjistil dsts! podrobnosti otitedne lokalizace ctvrtetio rozmeru. Zeznemenel ph tom triumte Inf uspecn. Operedlo iidte, 0 nei se opfral hornf cest! paie, zatimco jeho dIan neopustila stul, bylo po seanci propleteno s peii, na niti piipevnene na obou koncich ke stolu se objevily Ctyfi uzly atd. Piedpoktedemo-n, ie tyto zprev» popisuj! vysledky pokusu p. ZtJllnera verne, znemene to bezpochyby zacatek nove ery v duchovede i v matematice. Duchove dokazujf existenci ctvrteho rozmeru a Ctvrty rozmer svedci 0 existenci ductui.

B. ENGELS: Dialektika phrody

32

nimi nikoho ani nenapadlo, aby fyzikum poradil, ze by meli venovat cas a sily na takove experimenty, vsichni byli presvedcenl, ze zakon zachovani parity je nezvratny. Ze vsechny srnery v prlrode jsou rovnocenne, jinyrni slovy, zrnenlrne-li ve vzorci, obsahujicim vsechny tri souiadnice bodu, znarnenka vsech souradnic na opacna, zustane vzorec v platnosti. A experiment ukazal, ze ta samoztejmost byla sebeklamem.

R. 1957 prisli fyzici z nekolika zemi prakticky soucasne s tzv. dvojslozkovou teorii neutrin, podle niz existuje antineutrino, castice ve vsern shodna s neutrinem, az na to, ze rotuje na opacnou stranu. Nakonec se ukazalo, ze existuje nekolik typu dvojic neutrino-antineutrino, a vyjasnilo se mnoho zajirnavych detailu, 0 to narn tu ale nejde. Castice rnikrosveta se od svych antipodu lisi jen qeornetrlckyrnl, prostorovymi vlastnostmi. A zavisi-ll mikrosvet tak silne na prostorove konfiguraci, je pak cely Vesmir objektem zkournani geometrie.

Proc zrovna rnikrosvet? Protoze souvislost rnikrosveta se vsirn od molekul az po galaxie byla znarna uz davno. Jen si vzpornente na sikovne medium Siada a na nestastneho profesora ZOlinera.

Rozhodujici experiment, ktery ZOllner pfipravil, spocival v prernene kyseliny pravovinne na levovinnou. Tato kyselina souvisela s prvnim velkyrn uspechern Louise Pasteura: Prave isem uCinil giganticky objev! Jsem tak stesten, ie se cely tfesu a nemohu se klidne divat na polarimetr! S ternito slovy vybehl z laboratore, kdyz se presvedcil, ze krystaly kyseliny vinne mohou mit dve enantiomorfni formy. Oddelirne-ll pod mikroskopem leve krystaly od pravych a rozpustime je, bude jeden roztok stacet rovinu polarizovaneho svetla doleva a druhy doprava. Pfitorn ani nejjernnejsi chernicka analyza nedokaze roztoky roziisit.

Krystalurn, ktere ruzne polarizuji svetlo jimi prochazejlcl, se rika opticke izomery. Holandsky chemik van't Hoff tento jev vysvetlil r. 1874 tim, ze molekuly optickych izorneru jsou vzajernne zrcadlove obracene. Pres [ednoduche vysvetleni se vsak opticke izomery staly novyrn zdrojem spekulaci a srnyslenek o existenci ctvrteho rozrneru. Byly pokladany za dve ruzne projekce [edne a teze latky z neviditelneho vicerozrnerneho sveta.

Chtepce, mltuji vedu tak hluboce, ze se ml zastavuje srdce, rekl mladernu Pasteurovi jeho prosluly ucitel J. B. Biot, kdyz zopakoval jeho pokus s pravyrni a levymi krystaly. Neni divu, ze se Pasteur 0 asymetricke molekuly zajimal dlouha leta. Za deset let pfisel na novy zpusob oddelovani krystalu. Vsirnl si, ze plisen napada jen krystaly jednoho typu a druhe nechava netknuty. Asymetricky iivy organismus si jako potravu vybir« tu formu kyseliny, ktere vyhovuje jeho pozedevkum a bezpochyby odpovide urcite vnitini asymetrii, napsal. Pasteur byl presvedcen, a v tom se nemylil, ze pouze v zivych organismech rnuzerne najit latky slozene z asyrnetrickych molekul jedineho typu. To take podle neho bylajedina zietetne delicf cere, kterou je dnes moine vest mezi chemii orqenickyct: tete« a chemif anorganickou. Vefil, ze stoji za to

sHy , je

vet ani

I az ada

liny em

r. se

ehl dve tYch ,leva

toky

icke kuly Iche nek dne

lmu ymi mal lsi, uty. tera Itrii, ych 9ho ina 1 to

3) ZPRAVA, OD SRDCE

Souvislost mezi matematikou, piirodnfmi vedemi a filozofif nenf nikde tak uzka, jako v problematice prostoru.

H. WEYL

zkoumat, jak pfiroda zapojila antisymetrii do orqanickych sloucenin, a ze odtud je jiz jen krok k odhaleni tajemstvi zivota,

At je to tak nebo ne, pravdou je, ze aminokyseliny vsech pfirodnlch bilkovin jsou vzdy leve, i kdyz by klidne mohly byt prave. Mel tedy Pasteur pravdu, kdyz tvrdil, ze zde, v qeornetricke podstate slozeni hmoty, je skryt kilc k tajemstvi zivota?

Nejen u spiraly vseobecne znarne DNK, ale na kazdern kroku se setkarne s geometrif molekul. Dextranikotin, latka urnele pripravena v laboratori, se od levotociveho nikotinu obsazeneho v tabaku lisi jen pravotoCivosti (latinske slovo dextra znarnena pravy). Pritom proti prvnirnu z nich lekaf vubec nic nemaji, zatimco druhy se stal metlou lidstva. Bez vitaminu C se zit neda, to bychom onernocneli kurdejemi, zatimco stejna latka, jen s molekulami zrcadlove prevracenyrnl, nerna na lidsky organismus zadny vliv, i kdyz se chemicky nedaji rozlisit.

Geornetricke vlastnosti hraji v nasern svete mlrnoradnou ulohu, Vladne v nem tajernna symetrie a nernene tajemna asymetrie, takze idea Vesmiru ve forme trojrozrnerneho M6biova listu rna urcite nade]e na potvrzeni. Neni vlastne tak vzdalena nasi tradicni predstave 0 svete. Abychom se 0 tom presvedcili, udelarne si jednoduchy pokus: Narnocte do mydloveho roztoku kruh z provazku, Udela se na nern blana. (Mimochodem, bude to tzv. rninirnalnl plocha, tj. ploch a s rninirnalnirn obsahem, ktera rnuze byt na ten kruh navlecena. Tyto plochy se uzivaji v technice, protoze maji nejvetsi pevnost.) Kruh deformujte (predern si na ne] rnuzete pridelat dve drzatka), Zjistite, ze z dvojstranne rnernbrany rnuzete udelat [ednostranny M6biuv list. To byste necekali, ze? A ted' se v duchu na chvili preneste z trojrozrnerneho prostoru do ctyirozrnerneho. Co tam se teprve rnuze stat! Pctrebujete-li k ternto uvaharn nacerpat trochu inspirace, prohlednete si tieba Escherovu grafiku Ryby a supiny plnou qeornetrickych viru.

Premyslejte 0 tom, v jakem prostoru zijerne, kolikarozrnerny je, je-li konecny

a ohraniceny. Samozrejme si rnuzete vymyslet svou vlastni teorii, ale dbejte na • to, aby neodporovala vedeckyrn poznatkurn. Jsou to napfiklad nasledujicl poznatky:

vsecnne tetese se vzajemne pfitahujf silou pfimo umernou soucinu jejich hmotnostf a nepfimo umernou ctverci jejich vzdelenosti. Tak zni Newtonuv zakon.

Nevslrnejrne si ted' hmotnosti. Gravitacni sily ubyva se vzdalenosti a zavislost je to kvadraticka, Stejne tomu je i s rnaqnetickyrni a elektrostatickyrni silami. Take svetlo a zarent se siri podle stejneho zakona: Intenzita ktese se ctvercem vzdetenosti od zdroje. Tak tomu vsak muze byt jen v trojrozmernern prostoru. Impulsy se totiz siri rovnornerne na vsechny strany ve zvetsuiicich se sterach. Kdyby byl prostor ctyirozrnemy, vystupovala by ve fyzlkalnich vzoreccich rnisto druhe mocniny mocnina treti. Planety by neobihaly kolem Siunce po uzavrenych drahach, ale po spiralach, bud' by se k nernu pfiblizovaly, nebo by se od neho vzdalovaly. V obou pfipadech by ovsern zivot ve Vesmiru nebyl rnozny.

33

M. C. Escher: Ryby a supiny

3) ZPRAVA, 00 SROCE

Dostojevskij mi deve vic, nei kterykoliv myslitel.

A. EINSTEIN

Neovlivtiujl tetese na dalku svetto a neotwbej; jeho paprsky?

dornnenka I. NEWTONA

Kdyi slepy brouk leze po povrchu koule, nevsimne si, ie jeho drehe je zekiivene, a mne se podafilo si toho vsimnout.

A. EINSTEIN

34

Ted' si zas nebudeme vsimat vzdalenostl mezi telesy a vezmeme v uvahu jen jejich hmotnosti. Pokud je Vesrnir nekonecny a hmota je v nern rozlozena rovnornerne, musi byt v libovolnern bode qravitacni sila nekonecne velka, To by ovsern nemohla existovat zadna planeta, takovy ostrov hmoty uprostred oceanu prostoru by byl roztrhan qravitacnlrni silami. Nenl tedy Vesmlr nekonecny? Co je pak za jeho koncem?

Z teto slepe ulicky nasel cestu Albert Einstein. Vesrnir muze byt konecny, ale neohranicenyl Pak je s nim vsechno v potadku. Horsl je to s narni, s nasi slepou naklonnostl k euklidovske geometrii. Verlme, ze rovnobezky se neprotlnaji a ze nejkratsi spojnice dvou bodu je pfirnka. To vsak nikdy nikdo nedokazal! Kdyz Einstein uvazoval 0 znarnych astronornickych jevech, pfipadl na rnyslenku, ze Vesmlr je zakfiveny a v maternatickem smyslu ekvivalentni ctyirozmeme stereo

Af se tfeba rovnobeiky protnou, a ja sam to uvidim. Uvidim to, ieknu, ie se protly, ale stejne tomu neuveiim, rekl Ivan Karamazov. Ten rnluvi i 0 lidskem euktidovskem rozumu, slebem a metem jako atom, a 0 rozumu stvoienem k pochopeni pounyct: tfi rozmeru. Zda se narn, ze svetelny paprsek prochazl prostorem po prfrnce, stejne jako je krtek pri ryti svych chodeb presvedcen, ze Zerne je rovna. Hrnotna telesa k sobe pfitahuji vsechno vcetne svetla, i to se sklada z hmotnych castle, totonu. Zakfivuje-Ii se v okoli tales 0 velke hmotnosti vse, dokonce i svetlo, znarnena to, ze je tam zakriven sam prostor. Je to zcela analoqicke s Flatlandii rozkladajici se na povrchu velke koule, ktera je take zakrivena v prostoru, ale ve vysslrn, nez mohou rovinni Flatlandane poznat.

Rovinnl Flatland'ane zijlci na kulove plose by mohli zjistit, ze jejich prostor je zakriven, kdyby se pustili do stavby plotu kolem nejakeho palace, plot za plotem, delsl a delsl. Jednoho krasneho dne by si vSimli, ze na nove ploty potlebuji clm dal tim rnene rnaterialu. Genlalni Flatland'an by piisel na to, ze piekrocili rovnik kulove plochy.

My trojrozrnerci bychom museli kolem Zerne stavet giganticke kulove plochy, vetsi a vetsi. Kazdy jiste chape, jak slozity podnik by to byi. Dokaze vsak kazdy ocenit, co to znamenalo, kdyz tate uloha byla vyiesena tuzkou na papiie?

Obecna teorie relativity neni objev tyzika ani astronoma, ale matematika. Mysli si to mnoho fyziku i maternatiku. S. L. Sobolev rekl: V polo vine XIX. stoleti sestrojil l.obecevski! svou .rnyslenou qeometrii", Riemann pak rozvinul jeho myslenku a vypracoval matematickou teorii prostoru s promennou vnitini kiivosti, tj. s ruznou kfivosti v ruznych bodech. Tyto vyzkumy daly vzniknout skvetemu metemetickemu eperetu, tenzorove analyze. Diky jemu se v Poincereho a Einsteinovych pracech zrodila teorie relativity.

K ternto slovurn muzeme jeste dodat, ze teorie relativity by v Einsteinove hlave nevznikla, kdyby se v nl uz od detstvi neuhnlzdila otazka, jak souvisi matematika s realnym svetern. Poincare se domnival, ze nijak. Kazdy si muze vybrat libovolnou matematiku, libovolnou geometrii, Euklidovu, l.ooacevskeho, Riemannovu nebo svou vlastni bezespornou soustavu axiomu, z nichz logicky vyplyva]! vsechny vety. Snad prave tento omyl zabranil Poincarernu, aby objevil

jen ena To Ired

, ze

~ se losli

lela

aka nat.

Ir je • za IIOly , ze

:hy, zdy ?

ysli Iletf mo tinf out 5e

.va risi ze

10,

ky vii

ZPRAVA, 00 SROCE

JAMES GREGORY (1638-1675)

Pusobil v St. Andrews a v Edinburghu . Pocital delky kfivek, obsahy rovinnych utvaru, objemy a povrchy tales, scital nekonecne rady. Vypracoval metodu urceni vzdalenosti Siunce pomocl pozorovani planet prechazejlclch pres slunecni kotouc, Od neho pochazi idea zrcadloveho dalekohledu, kterou pak realizoval I. Newton.

teorii relativity, matematicky byl vyzbrojen lepe nez Einstein. Einstein mel za to, ze vedec nerna pravo na vyber geometrie, ze jeho matematiku musi proverlt okolni svet, Geometrie si zecnoveve charakter metemeticke vedy, napsal, nebot odvozenf jejfch vet z exiomu zustava piedevsim logickou zeteiitosti. Zeroveti se vsek stev« fyzikalnf vedou, nebof mezi jejfmi axi6my jsou i tvrzenf, jejichi pravdivost muze byt dokezene pouze experimentetne.

Fyzikalni smysl axiornu geometrie a ostra prtchut reality v nejabstraktnelslch rnaternatickych uvahach vedly k vytvofeni nejvetsi teorie naseho stoleti.

Vesmfr popisoveny Einsteinovou teorif relativity se podobe rozpfnajfcf se mydtove bubline. Nenf to jejf. vnitiek, ale povrch. Plocha bubliny je dvojrozmerne, zatfmco bublina Vesmfru me Ctyfi rozmety, tri prostorove a jeden casovy, napsal anqlicky fyzik James Jeans (zemrel r. 1946). Tento moderni vedec jako by obrodil starou idealistickou rnyslenku Platonovych a Pythaqorovych zaku, ze vse vukol je cista matematika a stvofitel tohoto rnaternatickeho Vesmiru, demiurg, byl sam matematikem. (Zde je vhodne pripomenout, ze Platonuv demiurg prece jen tvolil z cehosi rnaterialniho. Pozdejsl idealiste udelali z demiurga boha, ktery, jak znarno, tvof z niceho, v tom je podstatny rozdil.)

Einstein byl vsak take matematik. Pod Ie jeho vzorcu se da vypocitat polorner Vesmiru. Protoze jeho kflvost zavlsl na hmotnosti teles, z nichz se sklada, potiebuierne znat prumernou hustotu hmoty. Astronornove dlouha leta pozorovali urcite oblasti oblohy a peclive spocltali, kolik je v nich hmoty. Vysla jim hustota 10-30 q/crrr', Dosadime-Ii tuto hodnotu do Einsteinovych vzorcu, vyjde kladna kflvost a Vesmir je tedy uzavreny, s polornerern 35 miliard svetelnych let. Znarnena to, ze Vesmir je sice konecny, ale obrovsky: Svetelny paprsek vyslany do prostoru se vrati za 200 miliard pozemskych let! V nasi giganticke hyperstere je rnlsto na miliardy galaxii a vkazde z nich na rniliardy hvezd,

Neni to [ediny paradox Einsteinova vesmiru. Nejen, ze je konecny a pfitorn neohraniceny, je tez nestaclonarnl,

Einstein zformuloval svou teorii ve tvaru deseti velmi slozitych tzv. nelinearnich diterencialnich rovnic. Vsichnl vedci je vsak nepovazovali za desatero pfikazani pflpoustejici jediny vyklad. Neni na tom nic divneho, matematika nedokaze takove rovnice resit presne a pfibllznych reseni muze byt mnoho. R. 1922 nasel A. A. Fridman resenl Einsteinovych rovnic, z nehoz vychazelo, ze galaxie nemohou mit mezi sebou konstantni vzdalenosti, ale musi se od sebe cirn dal rychleji vzdalovat.

Vysledky prece 0 nestecionemim svete mi pfipadajf podeziele, hodnotil Einstein v odbornern casopise Fridrnanuv clanek. Za velmi kratkou dobu vsak tam byla uverejnena jeho slova: Nedevno jsem zde kritizoval uvedenou preci. Jak me vse« presvedCiI dopis p. Fridmana, byla me kritika zpusobene chybou ve vypoctu.

A. A. Fridman sve reseni neprestal pokladat za ciste teoreticke, za jeden z mnoha teoreticky rnoznych rnodelu Vesmiru. R. 1925 v rnladern veku zemiel

35

3) ZPRAVA, 00 SROCE

ISSAC NEWTON (1643-1727)

Stud oval v Cambridgi a zde pak pusobil, Na zaklade Keplerovych zakonu 0 pohybu planet zformuloval obecny qravitacni princip a z neho pak matematicky odvodil vsechny v te dobe znarne poznatky o pohybu teles, Mechanika se tak stala ucelenym systernern zalozenym na nekolika [ednoduchych pohybovych zakonech a v t8 podobe pretrvala vice nez dYe stoleti, K fyzikalnlrn ucelurn vyvinul Newton nove rnaternatlcke metody, ktere se spolu s Leibnizovymi teoriemi staly zakladern diferencialniho a inteqralnlho poctu. Zabyval se i optikou a sestrojil zrcadlovy dalekohled.

Nevsteve zooloqicke zahrady nenf zoologif ve skotnim smyslu slova. Myslfm, ie je vsek nutno nejprve se zajimat 0 zvffata, a teprve pak se ucit jejich anatomii a tiident. Zoo je pffstupno vsem, item, kdo si zvffata prohlfieji jen pro zebevu. Nevidfm proto nic spetneho na tom, kdyi nekdo problest, ie me obrezky' nejsou matematika. Ten, kdo si je prohtedne od zecetku ai do konce, si moine uvedomi, co maji spolecneho. A to je prave matematika.

H. STEINHAUS

36

a etyri roky nato byl objeven rudy posuv. Ze spekter vzdalenych galaxii astronornove zjistili, ze se od nas ohromnou rychlosti vzdaluji, elm jsou dal, tim rychleji.

Jeansovo pfirovnanl Einsteinova vesmiru k nafukujici se rnydlove bubline je tedy vystizne, ta se take pied nasirna ocirna rozpina. Bude-li v nern vsak hustota hmoty dostatecne velka, qravitacni sily rozpinani zastavi a Vesmir se pocne opet srnrstovat.

Vesmir tedy pulzuje a my to rnuzerne pozorovat s podobnyrni pocity, jako hrdina z Abbottovy Flatlandie pozoroval prunik trojrozrnerne koule do jeho dvojrozrnerneho sveta jako zvetsuilcl a zmensuifci se kruh, podivne se chovajiciho kneze. Ve Flatlandii se vsak nenasel genius, ktery by dokazal proniknout do geometrie trojrozrnerneho sveta.

Proc jsem prev» ja objevil teorii relativity? Kdyi si kladu tuhle otezku, zd« se mi, ie piiclne je nesledujic': Normelni dospely clovek se nad otezksmi prostoru a casu nezemyslt, tfm se zebyvet ui v detstvi. Ja jsem se dusevne vyvijel tak pomalu, ie prostor a cas zaujaly mou mysl ai v dospelem veku, plse Einstein v dopise svernu pfiteli, To by Newton mohl take rici, ze ciste z detske zvedavosti se nejprve pokousel resit ulohu 0 polibcich tfinacti kouli a pak o obehu planet. I Mobius by si rnozna vzpornnel na detske hry s nuzkarm a lepidlem, pf nichz vymyslel svou podivuhodnou plochu. At uz je to tak nebo ne, spojuje je mezi sebou i s celou Iadou dalsich vedcu, ktef vystupuji v nasi Raps6dii, zvlastni hluboky a orlqlnaln! pohled na zakladni principy zivota . a sveta, Je to matematika. Rika se, ze letci a narnofnici nemohou byt bez svych oceanu stastni, protoze jim davaji pocit vlady nad trerni rozrnery. A jak teprve cloveka uchvati nejstarsi z ved, kdyz mu umoznuje proniknout do prostoru libovolne rozmernych, poznavat zakony platne pro Vesmir i pro atom, sebeslozitejsl jevy vylozit [asne a eleqantne. Pri zkoumani kyvadla srovnaval Galileo jeho pohyb s vlastnim tepem. Jak klidne tehdy tloukla srdce velkych vedcu'

Uslyslte-li, jak nekdo rika, ze nerna rad matematiku, nevene mu. Tu nelze mit nerad, Ize ji jen urnet nebo neurnet.

Vse kresne je stoine nemetieve jako vzecne.

SPINOZA

axil tim

je sak se

ako eho se zal

i se toru tak ein ske ak

asi Iota ¥ch

r:

:oru

om, ivai

kh

mit

~A

V rozsehte zenrede geometrie si kaidy najde kyticku podle sveho vkusu. I nynf hraje v geometrii prvoiedou ulohu nezor.

4) VELKA PETKR

"Rekove nejsou hodni zacci ani vzorni studenti, spise to jsou koleqove z jine fakulty," napsal anqlicky matematik J. Littlewood. Dame na neho a nebudeme Platona s pfeziravyrn usrneskern odsuzovat za to, ze se domnival, ze atomy ctyr zivlu, z nichz je slozen svet, ohne, zerne, vzduchu a vody, rnaji tvar pravidelnych konvexnich rnnohcstenu, ctyrstenu, krychle, osrnistenu a dvacetistenu, a svet jako celek rna tvar dvanactistenu (obr.). Nebudeme se vysmivat ani pate podstate alchyrnistu, latinsky kvintescenci, i kdyz narn je jejich fakulta prece jen trochu cizi. Rade] budeme uvazovat, proc byl prave dvanactisten oblibenou hrackou etruskych deti pied 2500 lety, jak ukazaly vykopavky v Monte Loffa u Padovy.

Krychle a pravidelny jehlan (ctyisten) take slouzi lidem pf jejich budovatelskern usili i hracskych vasnich, Dosvedcuji to detske kostky i konstruktivisticka architektura. Proc rna hraci kostka z Ptolemaiovy doby vystavena v eqyptoloqickych sbirkach Britskeho muzea prave tvar dvacetistenu a ne krychle nebo ctyrstenu? Proc se od davnych dob az po nase easy uzivaji svitilny ve tvaru pravidelneho osmistenu, i kdyz jejich vnitiek prodelal vyvo] od svicky k vybojce?

A nakonec hlavni otazka: Proc je platonovskych teles, jak jim fikaji matematici, prave pet? Jen si zkuste pfedstavit nejake seste - konvexni rnnohosten, jehoz vsechny steny jsou shodne pravidelne mnohouhelniky a v kazdern vrcholu se jich styka stejny pocet, Az vase pokusy skonci neuspechern, pokuste se sobe i ostatnirn dokazat znarne Euklidovo tvrzeni, ze pravidelnych rnnohostenu existuje jen pet. At uz se varn to podaf nebo ne, lepe pochopite, co mel na

M. C. Escher: Hvezdy

D. HILBERT

a

Pravidelne mnohosteny

a) ltyfsten

b) sestisten (krychle)

c) osmisten

d) dvandctisten

e) dvacetisten

37

b

c

d

e

4) VELKA P£TKA

Pravidelny petiuhelnik zhotoveny z prouiku papiru

Zlaty fez v pravidelnem mnohostenu

DAVID GREGORY (1661-1710)

Pusobil v Edinburghu a v Oxfordu. Rozpracoval pohybove zakony nebeskych teles podle Newtonovy teorie a pfispe] ke konstrukci dalekohledu a objektivu.

mysli J. Littlewood. A v kazdern pfipade vas Escherova grafika Hvezdy, na niz je mezi jinyrni telesy vyobrazena i nase .velka petka", zaujme jeste vic, nez pri prvnim pohledu.

Ruzna odvetvi geometrie jsou v tesnyct: a cesto necekenych vzejemnyd: vztazich, uvadi David Hilbert jednu ze svych knih. Kazde vypraveni 0 geometrii potvrzuje platnost jeho slov, i to nase,

Leonardo da Vinci s oblibou zhotovoval drevene kostry rnnohostenu. Kdyz jeho pfltel Luca Paccioli vydal r. 1509 v - Benatkach knihu 0 baiske proporci, ilustroval mu ji Leonardo padesati deviti obrazky podle svych rnodelu. (Paccioli mu ostatne nezustal dluzen a opatfll velkernu sochaf kov na sochu jezdce.) Co bozskeho nasel na peti [ednoduchych telesech Luca Paccioli, ktery zil vice nez dva tisice let po Platonovi? Je to jen ozvena Platonova okiidleneho rcenl Buh cin! vidy geometricky, ktere mu pfipisuie Plutarchos?

Nikoliv, mnich Luca Paccioli myslil realisticte]i: Buh se jako geometr neprojevuje vzdy, ale jen nekdy. Zejrnena v prlpade tzv. zlateho rezu. Ten vznikne rozdelenirn usecky na dye casti, pri nemz je porner velikosti vetsi casti k rnensi roven velikosti cele usecky k vetsi casti. Kdyz uvazete na uzkern prouzku papiru uzel (obr.) a zase ho opatrne rozvazete, vznikne pravidelny petiuhelnik. Jeho uhlopricky se navzajern deli prave v pomeru zlateho rezu. Paccioli zjistil, ze je tnnact projevu teto bozske proporce, a hledal je v nejdokonalejsich rnaternatickych vytvorech, peti platonovskych telesech. Zhotovil je ze sklenenych desticek a venoval ruznyrn velrnozum do jejich sbirek. Kapitola 0 dvanacte, temer nadpfirozene vlastnosti pojednava o pravidelnern dvacetistenu, platonovskern telese ohranicenem dvaceti pravidelnyrni trojuhelniky,

Podivejme se na tuto davnou hracl kostku pozorne]i (obr.). V kazdern vrcholu se styka pet trojuhelniku a jejich treti strany tvof pravidelny petiuhelnik Spojime-li dye protilehle hrany dvacetistenu, dostaneme obdelnik, ktery take bezprostredne souvisi s bozskou proporci: Jeho delsl strana je k mensl ve stejnern porneru jako soucet stran k delsl, Prave dvacetisten souvisi s matematickou perlickou, problernern libajicich se kouli, ktery se stal predmetern sporu Isaaca Newtona s oxtordskyrn astronomem Davidem Gregorym.

V posledni debe se dvacetisten opet objevil na strankach odbornych publikaci. Ukazalo se totiz, ze bor krystalizuje v dokonalych dvacetlstenecn. Take viry, ktere byly drive pokladany za kulovite, napr. virus detske obrny, maji tvar dvacetistenu. K tomu se jeste vratirne.

Euklides nemet vabec v umystu vydat systematickou ucebnici geometrie. Oaf si za cil napsat dilo 0 previdelnych mnohostenech urcene.zacatecnikum, takie musel vyloiit vsechnu potfebnou tetku, vtipkoval anqlicky prirodovedec a geometr Thomson. Na kazdern sprochu je vsak pravdy trochu. Proklos tvrdi, ze Euklides povazoval za vrchol vsech trinacti knih svych Zakladu kostrukce peti platonovskych teles, ktere tam uvadi, a ne nahodou je zaradil do posledni,

4) VELKA PFrKA

niz z pri

ych etrii

jeho orci, ccioli )eo nez Buh

Matematika je krelovnou ved a teorie else! je krelovnou matematiky.

K. F. GAUSS

etr Ten casti kern elny [ezu. al je

!ech. le!iC~

~ava

aceti

holu ~Inlk. take ;ive Nisi stal iem

LEONHARD EULER (1707-1783)

acl {iry, tvar

Stud oval v Basileji, pusobil v Petrohrade a v Berline. Je pokladan za otce novoveke matematiky. Zabyval se teorii cisel, kombinatorikou, inteqralnlrn poctern, diferencialnlrnl rovnicemi, funkcemi komplexni promenne, algebrou, geometrii trojuhelnlka, diferencialnl geometrii krlvek a ploch, kombinatorickou geometrii, variacnim poctern ... Byl prukopnlkem novych srneru v matematice a rada jeho vysledku uz nebyla pozde]i prekonana a rna definitivni platnost. Maternaticke poznatky aplikoval v teoreticke mechanice, hydromechanice, astronomii, navigaci a qeodezii. Zabyval se i optikou, konstrukci lodi a hudebni teorii. R. 1735 oslepl na jedno oko, r. 1766 ztratil zrak uplne, vypocty provadel zparneti a sve prace diktoval. Napsal vice nez 800 vedeckych praci, ktere vynikaji i prehlednym a prirozenyrn zpusobem vykladu. Eulerovy ucebnice ovlivnily pristi generace rnaternatlku a dodnes se uziva terminologie a symbolika, kterou zavedl,

Oal kie iec rdi, {ce jni,

tnnacte knihy. Konstrukci rozurnel sestrojeni pouhym pravitkem a kruzitkem. Nez se dostal k pravidelnyrn telesurn, musel vylozft vsechno potfebne o pravidelnych obrazcich v rovine. V prvni knize Zakladu probira konstrukci pravidelneho trojuhelnika a ve ctvrte knize ctverec, petiuhelnik, sestluhelnik a patnactiuhelnik se shodnymi stranami a vrcholovyrni uhty. Pravidelny sedrniuhelnik se vsak jemu ani jeho cetnym nasledovnikurn sestrojit nepodarito. Snad proto hrala sedrnicipa hvezda svou ulohu v astrologii. Teprve r. 1796 se K. F. Gaussovi podafilo vysvetlit, ktere pravidelne rnnohouhelniky Ize kruzitkern a pravitkem sestrojit a ktere ne. Bylo mu tehdy 19 let a chtel studovat cizi jazyky. Zakonitost, kterou objevil, na neho udelala tak silny dojem, ze zapornnel na filologii a sel studovat matematiku. Cely zivot, uz jako slavny vedec, byl hrdy na svuj uspech z chlapeckych let. V G6ttingen mu pak postavili pomnik, [ehoz podstavec rna tvar pravidelneho sedrnnactiuhelnlka.

Gaussova teorie spojuje dve nejmohutnejsl vetve matematiky, geometrii a teorii cisel,

Je-Ii n liche cislo, Ize kruzitkern a pravitkem sestrojit pravidelny n-uhelnik, prave kdyz vsechny prvocinltele clsla n jsou [ednonasobne a jsou to tzv. Fermatova prvocisla, U sudych n rnuze byt mezi prvociniteli jeste libovolny pocet dvojek, jak je hned videt z toho, ze ze sestrojeneho rnnohouhelnlka snadno sestrojime mnohouhelnik s dvojnasobnyrn' nebo polovicnirn poctern stran, Fermatova prvocisla jsou prvocisla tvaru 22' + 1. Prvnich pet takovych cisel je 3, 5, 17, 257 a 65537. Sedrnicka sem nepatii, takze pravidelny sedrniuhelnik se pravitkem a kruzitkern sestrojit neda,

V Littlewoodove Metemeticke smesi je uvedena nasleduilcl historka. Jeden neodbytny aspirant dovedl sveho skolitele az k tomu, ze mu ulozil, aby vypracoval konstrukci pravidetneho rnnohouhelnlka s 65537 stranami. Aspirant se vzdalil a zjevil se az za dvacet let s hotovou konstrukci. Neni to pouha anekdota, jisty O. Hermes skutecne venoval tete nesrnyslne cinnosti deset let zivota a na parnatku jeho vytrvalosti opatruji na universite v G6ttingen objemnou krabici s jeho rukopisem.

Jeste stesti, ze skolitel zustal u pateho Fermatova cisla, Kdyby mu byl zadal seste, a neni tak tezke je spocitat, 225 + 1 = 232 + 1 = 4294967297, chudak aspirant by sestrojoval az do smrti. Ani ne tak pro giganticky pocet stran. Ukazalo se totiz, ze se Fermat zrnylil a ze seste Fermatovo cislo neni prvocislo, ale clslo slozene. Prisel na to Leonhard Euler.

Euler nepiehtedl nic z matematiky sve doby, i kdyi paslednich 17 let iivata praiil v uptne slepote, napsal jeden historik matematiky. Euler neprehledl ani problematiku mnohostenu, Kdyby byl Euklides chtel skutecne napsat dilo o platonovskych telesech, nepodafilo by se mu to bez Eulerova vzorce, se kteryrn jsme se jiz setkali. Pritom je jednodussi nez pons asinorum, osli mustek, ktery musite podle Euklida pfejlt, abyste se mohli pokladat za rnoudreho cloveka: dokazat, ze uhly pf zakladne rovnorarnenneho trojuhelnika jsou shodne, jen si to sami zkuste. Nektere z Eulerovych objevu jsou tak jednoduche, ie si pfedstavite Euklidava ducha, jak se tsze: "Jak to, ie jsem na to neptiset?", pise H. S. M. Coxeter. Po seznameni s Eulerovyrn vzorcem si skutecne kdekdo povzdechne: .Proc jsem to nebyl ja?"

39

4) VELKA PittKA

M. C. Escher: Ctyii pravidelnd telesa

M. C. Escher: Dvojity planetoid

Matematice nelze porozumet jen bezbolestnym a zebevnym zptisobern.

R. COURANT

UCfme se, i kdyi si jen hrajeme.

A. FRANCE

40

Vezrnete na vedorni: V libovolnern rnnohostenu je pocet vrcholu plus pocet sten minus pocet hran roven dverna,

Ovejte na ctyistenu, krychli, osrnistenu, na jakernkoliv telese, ktere si dokazete predstavit - rnuze mit hrany rovne nebo zakrivene a steny nejruznejsiho tvaru, jen v nern nesrne]l byt dfry.

Tenhle prosluly vzorec nesouvisi, jak jsme se presvedcili, se vzdalenostmi ani s uhly a je neobycejne prehledny. Primo vynika v pruzracnern vzduchu zahrady geometrie. V jeho jednoduchosti a nazornosti se projevujf zakladni vlastnosti naseho trojrozrnerneho prostoru. Prave proto se stal zakladern dvou rnaternatickych odvetvi, topologie a teorie qrafu.

Prave z Eulerova vzorce vyplyva, jak si ukazeme, ze platonovskych teles je pet a ne treba tri nebo osm.

Nenf krelovske cesty ke geometrii! odpovedel Euklides Ptolemaiovi I., kdyz zadal, aby ho do sve vedy uvedl rychleji nez ostatni. Ani dnes neznarne jiny zpusob, jak pochopit urcite partie geometrie, nez jejich vytrvale prornyslenl. A to se take skryva za terni jednoduchyrni vzorci, ke kteryrn dojdeme pii resent nejakeho problernu,

Pravidelny rnnohosten je pravidelny i z toho hlediska, ze kazda jeho stena je pravidelny p-uhelnik a v kazdern vrcholu se styka q sten. [Matematici to oznacuji Schlafliho symbolem (p, q).] Pocet hran, ktere tvof kostru platonovskeho telesa (jinyrni slovy pocet latek, ktere Leonardo da Vinci potreboval na sve modely), Ize spocitat dverna zpusoby, Je roven polovine

,q-nasobku poctu vrcholu, nebot v kazdern vrcholu se sblha q hran a pfitorn zapocterne kazdou hranu dvakrat, s kazdym jejfm koncem jednou. Tytez hrany muzerne spocitat i jinyrn zpusobern: polovina p-nasobku poctu sten, nebot kazda stena rna p hran a opet kazdou hranu pocitarne dvakrat, Dosadime-li tyto vztahy do Eulerova vzorce a trochu uvazujerne nad vysledkern, dostaneme Euklidovo tvrzeni: Platcnovska telesa mohou byt jen rnnohosteny se Schlatliho symboly (3,3), (4, 3), (3,4), (5, 3) a (3,5), celkem pet. Gtyri z nich zkombinoval Escher v grafice ttyfi previaetne telese do podivuhodne kompozice - uvnitr je krychle proniknuta osmistenern a kolem nich se pronika dvacetisten (svetle trojuhelnikove steny) s dvanactistenern (trnavsi petiuhelniky). Chybeilci ctyisten vidirne na grafice Dvojity planetoid. Jsou tam dokonce dva, navzajern se pronikajl, jeden je zcivilizovan a druhy zustal v puvodni dlvoke podobe.

vyznamny irsky fyzik Sir William Hamilton se v r. 1859 pustil do rnaternatickeho byznysu a dal do prodeje hlavolarmr, Sio 0 dreveny dvanactisten, ktery mel v kazdern ze svych dvaceti vrcholu hreb s velkou hlavou, aby se z neho nesmekal navleceny provazek, U kazdeho hreblku byl pripsan nazev nejakeho velkornesta: Dim, Filadelfie, Brusel atd. Hieby se rnely spojit provazkem tak, aby znazorrioval cestu prochazejicl kazdyrn rnestern prave jednou.

Nova hracka vsak nevzbudila zadny rozruch na trhu a vyroba pravidelnych dvanactistenu nebyla jednoducha. Hamilton tedy pfisel s novou variantou, technicky podstatne [ednodussi, Prostorovy dvanactisten nahradil jeho rovinnyrn zobrazenlrn, tzv. grafem, obrazcem skladajicim se z vrcholu

4) VELKA P~TKA

dy Dsti ou

nf.
eni
c
je
to
tru
inci
ine
om
any
lbot
Ie-Ii d
me
liho
Ivai
nitr
~tle
!jicf
3m ho lei ho ho tk,

~h

u,

10 lu

a

pospoiovanych hranami. (Vsechny rnnohouhelniky a mozaiky, kterymi jsme se zabyvali a jeste budeme zabyvat, jsou typicke graty.)

Grat, ktery nahrazuje rnnohosten, zachovava jeho strukturu, rna stejny pocet vrcholu a hran a ty jsou stejnym zpusobern pospojovany. Proto take Eulerova veta pro rnnohosteny plati i pro graty. Jedna z rnoznosti, jak dostaneme z rnnohostenu jeho graf: Mnohosten promitneme do roviny [edne z jeho sten z bodu, ktery zvolime nedaleko stredu teto steny. Pro pet platonovskych tales tak dostaneme tzv. Schlegelovy diagramy (obr.). Tak by se narn jevil qiqanticky rnnohosten, kdybychom odstranili jednu jeho stenu a prohlizeli si ho zevnitr.

Tyto diagramy jsou velice pohodlne - umozno]' narn pracovat s prostorovyrn telesern na papiie a toho take vyuzil Hamilton ke zjednoduseni sve nerentabilni hracky,

Matematici zachovali jeho poucnou hracku v parneti a care, prochazejici kazdym vrcholem gratu prave jednou, rikaji dodnes harniltonovska cara, Dodnes se vsak neda jed nod use zjistit, je-li v tom ci onom gratu harniltonovska cara nebo ne. To je rnrzute, v praxi se s takovou otazkou caste setkavarne. Tak napr. znarna uloha 0 obchodnim cestujicim spociva v tom, ze rna navstivit nekolik rnest a co nejdfiv se vratit dornu. Obecne neni tato dopravni uloha vyiesena. Samozrejrne, ze muzerne probrat vsechny rnoznosti a vybrat z nich optirnatni poiadi objlzden' rnest, je-li jich vsak mnoho, nerna smysl se do toho poustet bez pocltace. V konkretnich pripadech vsak tato uloha vyresena byla, tak napr. je znarno nejkratsi letecke spojeni vsech vyznarnnych americkych mest,

Vi od dob steroieckych titozotu byly previdetne mnohosteny pokladany jen za hif6ku pro matematiky bez prektickeho vyznemu. Je zejimeve, ie dnes se tato tetese nehte dostala do stiedu pozornosti biotoqu ph zuiivych sporech 0 tvar viru, uvadi ve sve knize Nit iivota pfedni odbornik na strukturu bilkovin John Kendrew, ktery urcil strukturu mioglobinu a dostal za to Nobelovu cenu. V knize je otistena znarnenita totogratie viru napadajiciho kornary, tzv. iridescentniho viru Tipula. Nez ho vytotogratovali elektronovym mikroskopem, byl ze dvou stran bombardovan atomy kovu. Za virem tak vznikly jakesi stiny. Na totogratii Ize pri teto rnetode rozeznat, ze stiny maji ostre rohy. Virus tedy nernuze byt kulovy, jak se drive rnelo za to. Aby byl urcen jeho tvar, byly ruzne rnnohosteny osvetlovany pod tymiz uhly, jako byl bornbardovan virus. Ukazalo se, ze jen jeden rnnohosten vrha prave takovy stin. Byl to dvacetisten.

Schlegelovy diagramy pravidelnycb mnohostenu

a) etyfsten, b) sestisten (krychle), c) osmisten, d) dvanactisten, e) dvacetisten

b

41

e

~!/' I

\

\

4) VELKA P~TKA

John Kendrew pise: Muiete se ptet, proc prave previdetny mnohosten a prot preve dvecetisten. Zrejme je vse za/oieno na ekonomii, na ekonomii qeneticke informace. Virus musi hostite/skou buiiku obretit vztuuu nohama: Musi ji donutit, aby produkova/a nizne fermenty a jine mo/eku/y nutne k synteze delsict: viru. vsecnnv tyto fermenty musi byt zekodoveny v nukleove kyse/ine viru. Jejf mnoistvf je vsek omezene, takie na kodoveni bflkovin vtestniho obalu viru zustava v nukleove kyseline malo mista. Co vtestne de/a virus? Mnohokret vyuilv« jeden a tentyi usek nukteove kyse/iny k synteze velkeho poctu standardnfch mo/eku/, stavebnfch bilkovin, ktere se v reprodukcnlm procesu viru spojujf. Je tak dosaieno meximetni uspornosti qeneticke informace. Zbyva dodat, ie pod/e metemetickych zakonu je nejekonomictejsim uzevienym oba/em stozenym ze stejnych prvku prave dvecetisten pozoroveny u vini.

42

Viry tak resi komplikovanou ulohu, tzv. izoperirnetricky problem: najit teleso, ktere rna pfi danern objemu nejrnensi povrch slozeny ze stejnych [ednoduchych obrazcu, Viry, nejmensi organismy, u nichz dosud nernarne jasno, patfi-f splse k zive nebo k nezive pifrode, vyresily qeornetricky problem, s nirnz se lidstvo potykalo vice nez dye tisicileti. Vsechny tzv. kulovite viry, mj. i strasny virus detske obrny, maji tvar dvacetlstenu a ne koule, jak se drive rnelo za to.

Tato elegantni a pfitorn ucelna konstrukce slozena z dvaceti identickych nejjednodussich prvku, pravidelnych trojuhelnlku, a obepinajici nejvetsi mozny objem narn opet pflpornina puvodni jednoduchost pflrody. Vsechno sve bohatstvi a rozmanitost buduje z nejednodussich elernentu. Ne nahodou nazval Kendrew viry zivou architekturou. Ve svetle nejnovejsich vedeckych objevu se jiz platonovsky svet slozeny ze ctyr zivlu nezda tak absurdni.

Videli jsme, jak se projevuji tzv. extrernalni vlastnosti pravidelnych rnnohostenu spoclvajlcl v tom, ze omezuji nejvetsi objem ze vsech rnnohostenu se stejnyrn poctern sten a stejnyrn povrchem. Jinyrni slovy, ze vsech teles se stejnyrn poctern sten a stejnyrn objemem maji nejrnensi povrch. Priroda teto skutecnosti vyuziva daleko vice, nez jsme se domnivali, a extremalni vlastnosti pravidelnych rnnohostenu byly znarny jiz v davne minulosti.

Fenicka kralovna Dido vynikala vesteckyrni schopnostmi. Tak pfedvidala, ze Marcus Porcius Cato bude pro sve proslovy v Senate potrebovat nejaky efektni zaver, a zalozila Kartaqo, Protoze bazila po slave, chtela, aby nove rnesto bylo co nejrozlehlejsi. A protoze byla chytra a vynikala geometrickou intuici, jeji urnysly se vydafily. Od nacelniku severoafrtckych krnenu ziskala vyrnenou za bezcenne tretky pravo vladnout nad kouskem zerne vyrnezenern volskou kuzi. Lstiva fenicka kralovna vsak neminila volskou kuzi pokladat na zem. Hozfezala ji na tenke pasky, ty svazala dohromady a dlouhyrn reminkem ohradila sve budoucf panstvi. Byla poprve v dejinach lidstva postavena pied lzopertmetricky problem: Jaky tvar rna mit uzavrena cara, aby vymezovala obrazec s co nejvetslrn obsahem?

Prisla Dido na to, ze hledany obrazec je kruh? Kdo vi? Znarno je jen to, ze leqendarni kralovna ziskala mnohem vic. Vybrala si pozemek na morskem brehu, takze pobrezi dostala navic. Ta zena projevila mimoradny qeornetricky

KARL FRIEDRICH GAUSS (1777 -1855)

Uz ve skole udivoval svyrn: poctaiskyrni schopnostmi. Studoval v Gottinqen a zde pak pusobil, V 19 letech se proslavil, kdyz popsal ta cisla n, pro nez se pravidelny n-uhelnik da sestrojit kruzitkern a pravitkem. Udelal tak konec marne snaze o sestrojeni sedmluhelnika a sestrojil sedrnnactiuhelnlk, Zabyval se teorii cisel (kvadraticke zbytky), nekollka zpusoby dokazal platnost tzv. zakladni vety algebry (kazda alqebraicka rovnice rna reseni v oboru komplexnich cisel), rozpracoval geometrii na krivych plochach. Objevil vlastne neeuklidovskou geometrii, i kdyz svou teorii neuvetejnil. Vypracoval efektivni pocetnl algoritmy (elirninacni metoda reseni soustav rovnic, metoda nejrnensich ctvercu) a analyzoval vliv nahodnych chyb na vysledky rnerenl. Tyto metody prakticky uplatnil pf vypoctu drah nebeskych teles (proslul rychlyrn a pfesnyrn urcenirn polohy planetky Ceres) a pri zpracovani vysledku qeodetickeho vyrnefovani nemeckeho uzerni. Zabyval se i fyzikou, studoval zejrnena zernsky magnetism us a elektromagnetismus.

V ruznycn etepech rozvoje matematiky ai do nasi doby se geometfi vraceli k teorii konvexnich mnohostenu a de/ali zde nove zak/adnf objevy.

L .. A. LJUSTERNIK

roc vke sf ji 'ze ine alu rat au ssu

r;

e

4) VELKA PI:TKA

Zive zdroje matematiky se nedajf oddelit ad zejmu a pozneni pffrody a ffzenf pffrodnfch procesu.

A. N. KOLMOGOROV

Ciste neovledef! svet, ale ukazuji, jak je svet ovteden.

J. W. GOETHE

.) Zustslo jeste pate mnobostenne teteso. Buh ho urcit pro Vesmir a chopi! se no, kdyi Vesmir zdobi! a kraslil.

talent. lzoperirnetricky problem vyresil teprve v rninulern stoleti svycarsky geometr Jacob Steiner. Kartaqska varianta, kdy cast hranice je primy usek pobrezi, byla vyresena [este pozde]i.

Steiner dokazal, a to hned peti zpusoby, ze prave kruh rna pf danern obvodu nejvetsi obsah. Dale se mu podafilo dokazat, ze hned za nim nasleduji pravidelne mnohouhelniky: Jsou optimalni mezi obrazci s tirntez poctern stran. Tak byla resena uloha, kterou se krorne leqendarni Dido zabyvali i skutecni vedci, napfiklad Archimedes a Zenon. Vznikla vsak dalsi uloha: Ktere prostorove teleso rna pf danern povrchu nejvetsi objem? Jinyrni slovy, jaky musf mit tvar, aby pf danern objemu rnelo nejmensi povrch? Odpoved' je zrejma: koule. A kdo bude dalsirn kadidatern na resenf izoperirnetricke ulohy? Ovsern, jsou to pravidelne rnnohosteny. Mezi vserni telesy s timtez poctern sten majf extremalni vlastnosti, jak take dokazal Steiner.

Pravidelnych rnnohostenu je vsak vfce: ctyisten, osrnisten a dvacetisten majf trojuhelnikove steny, krychle ctvercove a dvanactisten petiuhelnikove. Mezi platonovskyrni telesy je tedy konkurence a vitezi v nf dvacetisten. A prave tuto jeho vylucnost mezi nasirni peti hrdiny vyuzily viry.

Idea, ze zakladni pffrodni principy spoclva]i na nejakych jednoduchych maternatickych vztazfch, zapustila pevne koreny a caste napadala qenialni hlavy nezavisle na case a rniste. Krystaly ve tvaru krychlf, ctyistenu a osrnistenu ani viry ve tvaru dvacetistenu jiste nejsou [edine projevy nazornych rnaternatickych principu naseho sveta, Proc stale mluvfme jen o principech a vlastnostech hmoty? A proc zaporninarne na dvanactisten, platonovsky symbol Vesmfru? *) Platf-Ii platonovsky princip Geometrie piibtizuje k prevde, pak plati nejen v rnikrosvete, ale i v rnakrosvete. Cisla musf pfece vladnout svetu a popisovat zakony pohybu ve Vesmfru.

Geometrie steryct: Reku se stala uhelnym kamenem nove astronomie. Tento znarny vyrok platf piedevsirn pro astroqeornetricke badani Jana Keplera. Kdyz objevil zakladni zakony, jirniz se rfdf pohyb planet v Slunecni soustave, polozil si otazku, proc jsou planety prave v takovych vzdalenostech od Siunce. A zde se projevila Keplerova naklonnost k ciste geometrii. Jsou-Ii nebeske pohyby vytvorem rozumu, mohli bychom podtaiene tvrdit, ie drahy planet jsou dokonetymi kruhy. Sam Buh, ktery je pfilis vzneseny na to, aby zuste! necinny, rozehret hru symbolu a ukazuje svetu svoji podobu. Osmeluii se proto domnfvat, ie cete pfirada i pozetmene nebe jsou popseny jazykem geometrie. Clovek s takovou ideologif zrejme musel videt geometrii ve vsern, mimo jine i ve Vesmfru.

Kepler se snazil najit rad v rozlozeni planetarnfch drah a do kruhu vpisoval pravidelne rnnohouhelniky. Nenachazel vsak zadnou analogii s rozrnistenim planet na obloze. A tu dostal napad. Planet je prave sest a mezer mezi nimi pet. A platonovskych teies je take pet! Tato shoda nernuze byt nahodnal Kepler zacal horecne vkladat jeden pravidetny mnohosten do druheho, vpisoval jim koule a vselijak je kombinoval, aby nasel rnaternaticky vzor planetarnich drah. K jeho velke radosti se tyto konstrukce do znacne mfry shodovaly se situaci na

43

PLATGN: Timaios

4) VELKA P~TKA

AUGUST FERDINAND MOBIUS (1790 -1868)

Studoval v Lipsku, G6ttingen a Halle, pusobil v Lipsku. Do projektivnf geometrie zavedl analyticke metody, zejrnena tzv. barycentrlcky pocet, ktery uzfva k popisu qeometrlckych vlastnosti teles a jejich prurnetu vlastnosti jejich teziste. Ucinil mnoho dalslch zajirnavych objevu (M6biuv list) a vynikl i v astronomii.

Mily otcet Jak se majf stromy, keie a treve? Krevy, ovee, kon», psi a fide? Udetel jsem si tetraedr, dodekaedr a jeste dva -edry, jejiehi nazvy neznem.

J. C. MAXWELL

obloze, jak se v te debe astronornurn jevila. Nesmfrnou radost, jakou jsem ph tom objevu poeftil, nelze popsat slovy, napsal. V Keplerove knize Kosmoqreticke mysterium byl otisten obrazek, z nehoz vidime, jak si predstavoval mechanism us ridici chod planet (obr.). Po nejvetsi kouli se stredern ve Siunci se pohybuje Saturn. Do ni je vepsana krychle a do te pak koule urcuiici drahu Jupitera. Kdyz do rnensi koule vpiserne ctyfsten a do toho zase kouli, dostaneme drahu Marsu. Tak pokracoval Kepler dal, do kouli vpisoval pravidelne rnnohosteny a tern opet koule. Mezi Marsem a Zemi je dvanactisten, mezi Zemi a Venusi dvacetisten a Venusi deli od Merkuru osmisten. Kepler nedostal rozmery drah presne a vysvetloval to tim, ze mezi myslenym kruhem a skutecnou drahou planety je urcity rozdil, nebot nebeske pohyby nejsou dflem rozumu, ale pffrody. Svuj model musel proto trochu upravit - koule na obrazku maji ruznou tloustku, Vsechno ovsern padlo objevem dalsich planet: Kolekce platonovskych teles se nerozhojnila a zustalo jich stale jen pet.

Lov mystenek je stejne vzrusuiict jako lov velryb, prohlasoval H. N. Russell. Zapocteny jsou ovsern i ty pifpady, kdy se harpunovana velryba utrhne. Keplerova konstrukce se zhroutila, to vsak neznarnena, ze objevovani qeometricke ucelnosti struktury sveta ztratilo na zajimavosti. V zahrade geometrie je vsechno nazorne a zretelne, vetve tu nejsou zacloneny listy nepochopitelnych vzorcu a abstraktnich ideji. Jsou vsak propleteny. Kdyz vpisujeme do koule pravidelne mnohosteny jako Kepler, nejenze vznikne krasny obrazek, ale pronikneme do dalsi oblasti naseho ternatu mnohostenu, Jde 0 problematiku mozaik na kulove plose a v rovine a qeornetrickych mozaik obecne, coz vlastne neni nic jineho nez degenerovane rnnohosteny,

Souvislost drah planet s pravidelnymi mnohosteny podle lana Keplera

44

ph ze si se ~ak ho uli je ru ezi

ke hu dlo alo

ell. e. ani de sty yz

~nu~

laik

Matematik, stejne jako malir nebo besnik, vytvafi vzory a jsou-li jeho vzory trvetejsi. je to jen proto, ze jsou sestaveny z mystene«. Tato slova z knihy Apologie matematiky vydane v Cambridge se ovsern netyka]i jen takove malickosti, jako jsou qeometricke mozaiky. V jejich vzorech je vsak myslenka, ktera nepostrada krasu, ani hloubku. Ve skutecnosti zijeme mezi mozaikami. Vazby cihel, parketove podlahy, obklady sten v koupelne, to jsou vsechno mozaiky. Tytez obrazce se stale opakuji, jeden za druhyrn, donekonecna. Na Escherovych qrafikach Jezdei, Lebute, Osm hlav a mnoha dalsich je rovina uplne pokryta obrazci, bez mezer a bez piekryvanl. Prave tomu qeometri fikaji mozaika. Z hlediska krejclho je to strlhani rnaterialu beze ztrat,

Symetrie, at' v sirsim nebo uzstm smyslu slova, je idea, pomocf nii se clovek odedevne snaiil vysvetlit a vytvoiit ied, kresu a dokonalost.

H. WEYL

5) VAlnE HRY

M. C. Escher: Labute

Mozaiky jsou i urneleckym odvetvirn, Nejvetsiho rozkvetu dosahlo pred sedmi sty lety ve Spanelsku. Maurove totiz nesrneli zobrazovat zvlrata, ptaky ani lidi, protoze to koran zakazuje. Proto take vznikla uzasna nastenna vyzdoba v Alhambre, palaci arabskych sultanu v Grenade. Je to mozaika slozena z abstraktnich obrazcu a 0 ty se prave zajlmame.

Matematiei pfipomfnajf Franeouze. Kdyi s nimi mluvite, prekladaji si vase stove do sveho jazyka a hned vznikne neco uplne fineho. V tomto Goethove zertu je mnoho pravdy. Matematici vnaseji sve rnysleni i do urneni. Maji radost, Z€ koran zakazuje zobrazovat zive by tosti, daleko blizsi jsou jim vzory sestavene ze shodnych pravidelnych rnnohouhelniku, pravidelne qeornetricke mozaiky. Jake mohou byt? Prvni, co nas napadne, je pravidelna ctvercova mozaika Muze za to snad i [ednotvarnost dnesni architektury, ktera nas pronasleduje doma i v ulicich. S jakyml mozaikami se rnuzerne v nasern svete dale setkat?

M. C. Escher: Iezdci

l

I

r 1

5) vA2NE HRY

S trojuhelnikovymi - skutecne, rovnostranne trojuhelniky vyphlujf rovinu. Dvojuhelniky nejsou, takze dalsirn kandidatern je pravidelny petiuhelnlk. Pravidelne petiuhelnfky se vsak nemohou setkat v jednom vrcholu: tfi ma]i mezi sebou mezeru a ctyfi se pfekryvaji, Dale pfichazl na fadu pravidelny sestiuhelnlk, Zde je vse v pofadku: Strany sviraji uhel 120 stupnu a tfi dajf dohromady 360 stupriu. S touto mozaikou se caste setkavarne v prirode, napr, vceli plastve (obr.).

Sestiuhelnfkova mozaika je vsak posledni. Pravo na qeornetricky zivot majf jen mozaiky tff typu: (4, 4), (3, 6) a (6, 3). opet jsme pou.lili Schlafliho symboly, ktere oznacuji, ze v libovolnern vrcholu mozaiky se mohou set kat jen ctyfi ctverce, sest trojuhelniku nebo tfi sestiuhelniky. Poslednf dve mozaiky jsou si velice podobne, i kdyz na prvnf pohled je u nich vsechno naopak: Vrcholy [edne le.lf ve stiedech druhe (obr.). Ne nahodou se ffka, ze sestiuhelnlkova a trojuhelnikova mozaika jsou vzajernne dualni. 0 ctvercove mozaice (4, 4) rnuzerne ffci, ze je dualni sama k sobe.

Sestiuhelntkova mozaika vceli pldstve

Ornementemi umeni v sobe skryv« nejstersi cast vyssf matematiky, plse Hermann Weyl ve sve knize Symetrie. Mezi starovekyrni dekorativnfmi vzory, ktere se dochovaly, predevsirn to jsou eqyptske ornamenty, jsou obsazeny vsechny typy syrnetrickeho pokrytf roviny llbovolnyrni obrazci. Je jich sedmnact, Sotva mtizeme docenit hloubku qeometticke pfedstavivosti a fantazii utoienou v techto vzorech, pokracuje Weyl. Jejich sestavenf nenf z metemetickeho hlediska vubec trivielni. 17 pffpadu symetrie, ktere vtestne znali jii staff Egypfane, vycerpava vsechny moinosti. Kupodivu to dokszet ai G. P61ya r. 1924.

j

.1

Vsech 17 pokrytf vsak popsal ji.l E. S. FjOdorov v praci Symetrie v ravine, ktera vysla r. 1891 v Petrohrade, Tirnto problernern se zabyvala cela fada vedcu, Sestnact ze sedrnnacti rnoznostl nalezl Francouz C. Jordan v Memoeru o qrupech transformacf r. 1869 a titnact Nemec Zonke pet let pote, A nebyl to prornarneny cas ani paplr. Neslo jen 0 rnaternatlcke zajfmavosti, rodila se tu krystalografie, veda popisujfcf strukturu krystalu, karnennych kvetu, nadhernych pfirodnlch vytvoru,

Prvnf uvahu 0 tom, v cern spociva zahada pravidelnosti krystalu, uvetejnil patrne Jan Kepler v traktatu 0 sestiunelntkovem snehu. Pojednava o snehovych vlockach, proc jsou vzdy sestluhelnikove nebo majf sest jehlicek, Kepler tehdy dosel ke qenlalnlrnu zaveru: Nevlditelne kapicky vodnf pary majf kulovy tvar a v chladu se vzaiernne spojujf tak, ze se kazda sdruzl s dalsimi dvanacti .jako zrna qranatoveho jablka". 8ylo to pocatkern XVII. stoleti, kdy jeste nikdo nedokazal nahlednout do nitra hmoty a Newton jeste nevyvolal spor s Gregorym 0 libajiclch se koulfch.

NIKOLAJ IVANOVIC LOBACEVSKIJ (1792 -1856)

Dlouha leta byl rektorem univerzity v Kazani a vstslnu casu venoval orqanizacnim zalezltostem. R. 1826 piedlozil rukopis prace, kde zkoumal vlastnosti geometrie, v niz neplati paty Eukliduv postulat 0 rovnobezkach, Predbehl tak svou dobu a zernfel oslavovan pro sve zasluhy 0 rozkvet skoly, nepochopen a nedocenen jako matematik.

Ohces-li poznat nevlditetne, dfvej se pozorne na viditelne, stoji v [edne starodavne knize. At uz tento citat znali nebo ne, vedci, ktef zakladali krystalografii, se podle neho fidili. Francouzsky mineralog R. J. Hauy jednou upustil krystal kalcitu. Kdyz posbiral kousky, na ktere se rozletel, vsiml si, ze presne opakujf tvar rozbiteho krystalu. Zaujalo ho to natolik, ze zacal rozbfjet

46

u. ik. ozi ny aji r.

n

5i e a 4)

a n

ru to

lu

u,

5) v A:tNE HRY

Krystalograficka grupa je jen kana va, do nii muie pfiroda vysivat nekonecne rozmenite vzory konfiguraci stoma. Existuje vsek jen 230 druhu kanav a Fjodorov se Sch6nfliessem maji velk« zasluhy na tom, ie si toho vsimli a urcili vsechny moine pfipady. Abychom mohli pIne docenit jejich piinos, musime si u.wJdomit, ie v te dobe nebylo jeste vabec nic znemo 0 rozlozeni etomu v krystalech. Citovali jsme z knihy P. M. Zorkeho Architektura krystalu. Autor v ni uvedl nasleduiici vyznani: V posledni dobe se ziejme ponekud zmenll« funkce poputem« vedecke literatury. Prudky vztust objemu vedeckvcn poznetku nedovoluje cesto vedcum a tectmikum, aby sledovali rozvoj

~ sousednich vedeckych oboru z odbornych Clanku a monografii. Jejich ukoly jim zabiraji prilis mnoho casu a sil. A tu piichezi na pomoc popularne vedecke literatura. Umoinuje jim, aby si udrieli siroky obzor, a nekdy tei, jak autor vi z vlastni zkusenosti, muie prispet i k reseni jejich ukolu.

Ctvercova mozaika je dudlni sama k sobe

jeden krystal ze sve sbirky za druhyrn. Koleqove, ktef davali prednost spise spekulativnimu pristupu k problematice krystalu, mu pak rikali krystalobijce. Az za nekolik let Rus E. S. Fjodorov a Nemec A. Schonfliesse odvodili vsechny grupy symetrie prostoru zahrnujici i celou rozmanitost tvaru pfirodnich krystalu. Dosli k nim nezavisle a prakticky soucasne, jeden qeornetrickyrni metodami a druhy s vyuzltirn alqebraicke teorie grup. Je zajimave, ze Fjodorov napocital 229 rnoznych kombinaci castle v krystalech, zatimco Schonfliesse 227. Pfitorn Fjodorov opornnel jednu rnoznost, kterou uvedl Schonfliesse, a ten zase tii, kterych si vsirnl Fjodorov. Nekolik dopisu pfispelo k odstraneni nedostatku a od te doby zna krystalografie 230 grup.

Fjodorovovy a Schonfliessovy vyzkurny byly take dlouho chapany jako nejaka rnaternaticka zabava nemajici zadny vztah k zivotni realite. Tehdy jests neobjevil Roentgen sve paprsky, 8ecquerel radioaktivitu, Thomson elektrony, ani Laue rozptyl Hoentqenovych paprsku v krystalech. Teprve potom byly krystaloqraficke grupy uznany jako zaklad pro matematicky presnv popis struktury krystalu,

Tato slova, napsana koncem sedesatych let, by asi nenarazila na odpor ani v dfivejsich dobach. E. S. Fjodorov zacal na sve prvni monografii Zaklady nauky 0 obrazcich pracovat jiz jako sestnactilety gymnazista. Dalsich sestnact let pak jeste trvalo, nez ji dokoncil. Pricina nebyla jen v neobycejne dukladnosti mysleni tohoto budouciho akademika Petrohradske akademie ved, Svou vinu rnela i popularne vedecka literatura, ktera ho svedla z prime cesty k matematice na banskou skolu a branila mu rozdelovat matematiku a krystalografii na zakladni a vedlejsi vedni obor.

Podobne tomu bylo isM. C. Escherem.

V nasi dobe, kdy veda a umeni pasobi v nlznych oblastech duchovniho iivota a piitom se Cfm dal vice rozchezeji, je velice zvlastni, kdyi se setkete s umelcem, ktery ve sve tvorbe vychezi z problematiky nekolike ved a metemetickych obotu. Nedoslo k tomu od dob, kdy umetci objevovali zakony perspektivy a byli prukopniky enetomickych vyzkumu, pise v uvodu ke sve

47

Sestiuhelnikova a trojtihelnikovd mozaika jsou navzdjem dudlni

I I I
I I I
--+-- ~--+-- --f--
I I I
I I I
I I I
I
--_._-- --1-- --+--
I I I
I I
I I I
I I I
- --_.-- ---+-- ---+---
I I I
I I I vsechny' moje prece jsou hry, veine hry.

M. C. ESCHER

5) vA2NE HRY

M. C. Escher: Vzduch a voda

M. C. Escher: Jesterky (detail)

M. C. Escher: Osm hlav

48

knize Symmetry aspects of M. C. Escher's periodic drawings, Symetrie v periodickych obrazcich M. C. Eschera, profesorka Arnsterodarnske univerzity C. H. MacGillavryova. Kniha obsahuje pres ctyficet urnelcovych pracl spolu s vykladern krystaloqrafickych souvislosti a pouziva se i jako ucebnice pro studenty.

Casto jsem se sam divil sve menii v kres/eni periodickych obrezku, pise Escher. Jednou jsem se zepta/ sveho piite/e, psychotoqe, na piicinu teh/e me za/iby. Jeho odpoved, ie me k tomu vede primitivni instinkt opekoveni jii udeleneno, mi nic nevysvettlte.

Vskutku, jakyrn instinktem Ize vysvetlit neuvefitelne plynuly prechod od ryby plujfci v ternnych hlubinach k ptakovi leticirnu v pruzracnych vyskach v grafice Vzduch a voda nebo prechod od ziveho k nezivernu v grafice Jesterky? Obe jsou skutecne zalozeny na opakovani jiz udelaneho.

Proc jsem osamocen, proc se nikdo z mych ko/egu vytvarniku nezenm« a obrezce, ktere do sebe piechezejl? Tyto obrazce se piece iidi urcitytm objektivnimi zekony, kterych by moh/ ph sve preci vyuiivat kaidy vytvernlk! Svuj prvni obrezek tohoto druhu jsem udetel r. 1922. By/a na nem kombinace osmi lidskych h/av. V da/sich /etech jsem nakreslil aka/a sto pedesett takovych obrazku. Nemoh/ jsem se nabaiit poteseni z opekoveni jednech a techze tvaru bez mezer mezi nimi. Tyh/e obrezky' tni zprvu zabira/y spoustu casu, protoie jsem nestysel nic a krysta/ografii a vtibec jsem netusit, ie me hifcky jsou za/oieny na pravid/ech, ktere vedci duk/adne prostudovali. Pied mnoha /ety jsem se poprve seznemil s krysteloqretickymi teoriemi, a tak jsem neveze! p/odny kontakt s matematiky.

Kdyz rnlady urnelec cestoval po Spanelsku, uchvatily ho mozaiky v Alhambre. Seznarneni s maternatickyrn zakladern krystalografie, zejrnena s krystalografickymi grupami, mu pomohlo poznat, z ceho jeho nadseni prameni. Z toho, co on i ostatni povazovali za festival umu, se nahle stala ucebni pornucka, pfedrnet studia a motivace zajrnu 0 matematiku. Jen jeden pfiklad za vsechny grafika Den a noc. Escher ji vytvoril r. 1938, kdy [este nebylo ani zdani po idej antisymetrie. Vyslovil ji sice Hejes jii r. 1929, do vedy vsak pronikla az koncerr ctyricatych let v pracech A. V. Subnikova. Tezko si vsak predstavit leps ilustraci tohoto duleziteho a hlubokeho principu modernf vedy.

R. 1951 a v nas/edujfcich Ie tech rozsfiili A. V. Subnlkov e N. V Be/ov teor krvsteloqretickych grup tek, ie petiodicke opekoveni tveru spoji/i s pettodickyt opekoventm barev. Tato tzv. teorie potychrotneticke symetrie aoptnuie 1 krysteloqrstickych grup a detstcn 46 dvojberevnych, 6 trojaerevnyc! 6 ctyiberevnyct: a 3 sestiberevne. S nejvets! prevdepodobnosti nevedel), 2. Escher bez matematiky, jen svou umeleckou intuicl, anticipova/ mnoho jepe vys/edku. Tak napi. dojem z jeho grafiky Jezdci je umocnen tim, ie jsou ne , postavy ve dvou bervech, pod/e toho, na kterou stranu se pohybujf, pise j nekolikrat citovany H. C. M. Coxeter.

Co je vtestne krese? pta I se biolog A. A. Ljubiscev ve svern poslednfm clank' kde se zabyval vzory, ktere kresli na okna rnraz, Jeden z nejtajemnejsi(

-. \___,.~-.,..,---

5) v A2:NE HRY

ptlrodnich jevu. Stejne jako jsou ruzne urovne v zekonitostech struktury a vyvoje pilroanich objekti), jsou i v krese. Na nejvyssim stupni budou asi abstraktni metemeticke teorie a hudebni skladby qenistnlch sktedetetu. Neni vsem aeno, aby dosehti tecnto vrcholu, ale kazdy nekdy poeftf zeblesk nejvyssi kresy, jako kdyz se zetipyt! slunee v kapee vody. Tak tiebe podiveme-ti se pozorne na jev tak ooycejny, jako jsou tedove vzory na skle.

Zrejme rnuze byt nejaka nova krystalografie, ktere podle vzoru neeuklidovske geometrie rnuzeme rikat nefjodorovska: to je hlavni rnyslenkou Ljubiscevova clanku, Myslim, ze fyziei venoveli ledovym vzonun tak malo pozomosti nikoliv proto, ze je poveioveli za hloupost (pro oprevdoveho vedce nejsou v piirode zadne hlouposti), ale proto, ie jeste nenastala ehvile pro zrozeni netjodorovske

krystalografie, pise. '

Ta doba uz nastala. V klasicke praci A. V. Subnikova Symetrie a antisymetrie konecnych utvens je k zakladnirn qeometrickym zobrazenim, posunuti, otoceni a zrcadleni, pfipojena jeste zrnena barvy. Pojem cernoblle symetrie, tzv. antisymetrle, ktery tak zdarile ilustruje Escherova grafika Den a noe, je velmi plodny i v takovych oborech, jako je napi. studium rozlozenl dip61u v rnaqnetickern poli. N. V. Belov se spolupracovnicemi N. N. Neronovou a T. S. Smirnovovou dokazali, ze existuje prave 1 191 dvoubarevnych fjodorovskych grup.

Teorie barevne symetrie se rozvijela dal. Vyplyva z ni napflklad, ze kdyz zanedbarne barvy, vsechny trnave odstiny nahradime cernou a svetle odstiny bilou barvou, dostaneme vsech 46 znarnych cernobilych, tj. dvojbarevnych mozaik.

Rozhovor 0 mozaikach, kteryrn tate kapitola zacinala, nas zavedl trochu daleko. Ostatne, predvidani budoucich objevu v nejdulezitejsfch oblastech poznan! neni pro vedu nic tak neobvykleho. Zanedlouho po prvnich krystaloqrafickych objevech napsal Isaac Newton: Muzeme piedpokledet, ze pii vzniku krystalu se cestice nejen seskupi do ied a vytvoff previdetne obrazee, ale tei prostiednictvim urcite polern! sehopnosti otoci stejne strany stejnym smerem. Podivuhodne proroctvi, ze? Mozna, ze za nekolik let budeme se stejnyrn pocitem cist nasleduiici vetu z l.jubiscevova clanku: Rozvoj biologie piesvedcil vedce, ie v piirode existuji zakony omezujiei rozmanitost forem a regulujiei vyvoj.

Krystalografieke prineipy organizovanosti cherekteristicke pro bilkoviny jsou pffslibem htubokeho proniknuti do tajemstvi iivotnlch procesu iizenych bilkovinami.

N, V. BELOV

49

Escherovy skicy maurskycn mozaik v Alhambfe

M. C. Escher: Den a noc

6) HRRmOnlE SVETR

Kazda sprevne metemeticke idea oeste dfive Ci pozdeji nejek» vyuziti.

A. N. KRYLOV

Symetrie postihuje vlastnosti vsech fyzikalnfch poll, 5 nimii majf co detet fyzici a chemict, soudil V. I. Vernadskij. A kdyz je ree 0 fyzice a chemii, co matematika?

Meli jsme uz to poteseni pfesvedcit se, ze typicke ukazky symetrie, pravidelne qeometricke mozaiky, jsou dualni v tom smyslu, ze stredy obrazcu, z nichz jsou slozeny, jsou vrcholy jinych obrazcu. A prave tak je tomu i u pravidelnych rnnohostenu. Tak osrnisten je dualni s krychll (obr.), dvacetisten s dvanactistenem (obr.) a ctyfsten je dualni sam se sebou (obr.) stejne jako ctvercova mozaika (obr. str. 47). Napovida to i symetrie Schlafliho syrnbolu: (4, 3) a (3, 4) u krychle a osrnistenu, (3, 5) a (5, 3) u dvacetistenu a dvanactistenu, (3,3) u ctyfstenu a (4,4) u ctvercove mozaiky. Prave proto se pfibuzne mozaiky a rnnohosteny daji do sebe krasne vpisovat.

a

Dva navzajem se pronikajlcl ctyisteny tvof neobvykly osrnisten, ktery vidite v pravern hornirn rohu Escherovy grafiky Hvezdy. S tirnto telesern se setkavarne i na grafice Dvojity planetoid. Jako prvni si ho vsiml Luca Paciolii a nazval je protazeny osrnisten. Jeho veliky pfitel Leonardo da Vinci zhotovil dfevenou kostru tohoto telesa a pak ji prekreslil do jejich spolecne knihy

Na teto grafice najdete vsechny pravidelne rnnohosteny. Napf. dolni chameleon se pfednimi tlapami drzi za osmisten a ctyfsten a ocasem za dais! osrnisten, Horn! potvora ovfj ocas kolem hrany ctyistenu a tlapy zaklesla do dvou osmistenu,

b

c

d

Dualita pravidelnych mnohostenu

a) osmisten a krychle

b) krychle a osmisten

c) dvandctisten a dvacetisten

d) etyrsten

M. C. Escher: Krystal

M. C. Escher: Hvezdy

50

6) HARMONIE SV~TA

o bozske proporci. Octahedron elevatus solidus, protazeny osrnisten piny, je tam napsano jeho vlastni rukou (obr.). 0 sto let pozde] toto teleso znovu objevil Jan Kepler a dal mu nazev Stella octangula, osrnicipa hvezda, Vyskytuje se i v piirode jako tzv. dvojity krystal. Osrnicipa hvezda vsak vyvraci vse, co jsme dosud tvrdili! Nezbyva totiz, nez ji pokladat za pravidelny mnohosten - vzdyf vsechny steny jsou stejne velke pravidelne trojuhelniky a vsechny uhly, ktere svira]i, jsou shodnel

Je to tedy seste platonovske teleso?

Neni, jen jste naleteli na vydarenou provokaci. V definici pravidelneho rnnohostenu je totiz podstatna konvexita, kterou jsme zatirn brali jako samozrejmou. Vyiadiuie ji pozadavek, aby vsechny steny lezely na stejne strane od roviny proiozene libovolnou z nich. Kdybychom toto omezeni nechteli respektovat, museli bychom mezi pravidelna telesa pfidat krorne protazeneho osmistenu jeste dalsi etyri rnnohosteny. Rika se jim Keplerova-Poinsotova telesa a jsou skoro previdetne. Dostaneme je "ohvezdovanim" platonovskych teles, tj. protazenirn jejich sten, az se protnou, a rika se jim hvezdicova telesa. Z krychle a ze ctyrstenu tak nova telesa nevzniknou. Protahnerne-li steny osrnistenu, az se protnou, dostaneme prave teleso tvorene dverna pronikajicimi se ctyistenv, Stella octangula, protazeny osrnisten. Dvacetisten a dvanactisten davaji dalsi etyri skoro pravidelne mnohosteny. Jednim z nich je rnaly hvezdicovy dvanactisten, ktery objevil Jan Kepler. Vidime ho na Escherovych qrafikach Gravitace a Rad a chaos (obr. str. 52).

Nedevno jsem se setkal s ciovekem, ktery prohlesovet, ie neveil ani na existenci minus jedrucky, protoze by z ni vyptyvete existence atune odmocniny z minus jedne, vypravel anqlicky historik matematiky E. C. Titchmarsh. A podobne tomu bylo i s keplerovskyrn hvezdicovyrn dvanactistenern,

Kdyz Kepler tento ostnaty rnnohosten objevil, nazval ho jezek a zafadil ho do sve knihy Harmonie svete. Ta se vyznacuje znacnou tantasticnosti, kosrnoqonicke a astronornicke otazky jsou v ni reseny pomoci vztahu odvozenych z hudby a z tvaru pravidelnych rnnohouhelniku a rnnohostenu *). Vedci vsak keplerovskeho jezka odmitli pocitat mezi rnnohosteny.

Tato nechuf mel a svou logiku i prehistorii. Dlouha staleti nepovazovali matematici hvezdy za mnohouhelniky, protoze se jejich strany protinaly. A tady bylo qeornetricke teleso, jehoz steny jsou peticipe hvezdy a ke vsernu se jeste protinaji. Jakypak rnnohosten? Ludwig Schlafli byl natolik tolerantni, ostatne zil uz v XIX. stoleti, ze nevylucoval qeornetricka telesa ze spolecnosti rnnohostenu jen proto, ze se jejich steny protinaii. Pokud vsak slo 0 rnaly hvezdicovy dvanactisten, zustal neoblornny. Mel k tomu padny duvod: Pro tento keplerovsky vyrnysl neplati Euleruv vzorec! Jeho ostny se skladaji z dvanacti sten, triceti hran a dvanacti vrcholu, takze V + S - H neni rovno dverna. Schlatli mel i nernel pravdu. Geornetricky jezek nerna zas tak ostre ostny, aby vyvratil nepochybne spravny vzorec. Staci na ne] hledet jako na norrnalni qeornetricke teleso slozene ze 60 trojuhelniku, 90 hran a 32 vrcholu * "). Pak je V + S - H = 32 + 60 - 90 = 2 jak nalezi. Tento mnohosten si vsak pitvlastek pravidelny nezaslouzf, vzdyf jeho steny jsou ted' nikoliv rovnostranne, ale jen rovnorarnenne trojuhelniky.

51

M. C. Escher: Dvojity planetoid

Protaieny osmisten, Stella octangula

*) Kniha vysla r. 1619 pod nazvern Harmonices Mundi.

* ") Nad kazdou z dvanacti petiuhelnikovych sten vztycirne jehlan, a tak dostaneme 5 x 12 = 60 sten. S kazdyrn jehlanem pribude po peti hranach, celkem jich bude 30 + + (5 x 12) = 90. A protoze na kazdern jehlanu se tyei vrchol, k dvaceti vrcholurn dvanactistenu pribude dalsich 12 a celkem jich bude 32. Dobfe to vidime na grafice Gravitace.

6) HARMONIE SVI:TA

Mezi previdelnymi telesy je na prvnim miste jako pocetek a matka ostatnich krychle a, dovotite-li, jejf mantel osmisten, nebot osmisten me prave tolik vrchoiu, kolik me krychle sten, a stfedy sten krychle jsou vrcholy osmistenu.

J. KEPLER

M. C. Escher: Gravitace

M. C. Escher: Rdd a chaos

*) V. N. Gamajunov nalezl mnoho hvezdicovych teles. Jejich oriqinalni krasy vyuzili architekti V. A. Somov a A. M. Breslavec v nekolika svych projektech.

52

Maly hvezdicovy dvandctisten

Velky dvandctisten

Krasa rnaleho hvezdicoveho dvanactistenu se kupodivu V nasern zlvote malo uplatriuje. V tom tvaru se delaji jen osvetlovaci telesa, a to velmi vzacne. Skoda, ze vyrobce vanocnlch ozdob nenapadlo vyrabet trojrozrnerne hvezdy, na to by se tento mnohosten znarnenite hodil.

A to by ho ani nebylo nutno pozlacovat, rozhodne ne pro geometry. Libovolna hrana dvanactistenu je totiz s toutez hranou prodlouzenou az ke spicce ostnu keplerovskeho jezka v porneru zlateho rezu, v .bozske proporci". Keplera nenapadlo, ze teleso, ktere objevil, rna dvojnika. Na to pfisel az nas stary znamy A. F. Mobius a tzv. vetky dvanactisten sestrojil trancouzsky geometr Louis Poinsot skoro 200 let po keplerovskych hvezoicovych telesech. Darne-ll si tato dye podivuhodne krasna telesa vedle sebe, vynikne jejich dualita (obr.). o dalsich dvou Keplerovych-Poinsotovych telesech, velkern hvezdicovern dvanactistenu (obr.) a velkerri dvacetistenu (obr.), by se take dalo vypravet leccos zajirnaveho. Snad ale postaci, kdyz se jimi jen pokochate a podivite se, proc i zde prenechal Kepler objev druheho telesa Poinsotovi, kdyz uz znal prvni.

Abyste si trochu odpocinuli, podivejte se jeste jednou na Escherovu grafiku Rad a chaos. Urnelec 0 ni napsal: Hvezdicovy dvenectisten, symbol metemeticke krasy a iedu, je vepsen do pnintedne koule a v ni se zrcadli cneoticke smes piedmetu. S jednim z nich, s provazkern, jsme se uz setkali, kdyz jsme probirali hlavolam Sira Williama Hamiltona. Tenkrat jsme potiebovall i dvanactisten, ale ne hvezdicovy, jen obycejny, jaky vidime na grafice Jesterk». Podivate-li se na ni pozorne, muzete se poteslt jeste jednou mozaikou. Je slozena z jesterek a pres ni je prelozena obycejna sestiuhelnikova mozaika.

Obalku knihy H. S. M. Coxetera Ovod do geometrie (za rnnohe ji vdeci i tato Hapsodie), zdobi obrazek, ktery nakreslil r. 1932 John Flinders Petrie. Byl to

Maly hvezdicovy dvanactisten

ala rne. rdy,

Ina tnu lera tary netr Ie-Ii Jr. ). rem ivet

Velky dvanactisten

se, mal

fiku lbol adlf (ali, vali rice lOU jna

ato I to

Petrieho obrazec

6) HARMONIE SV£TA

syn velkeho egyptologa, a co je daleko zajlmavejsi, jeden z mala lidi, ktery si dokazal predstavit ctyirozrnerna telesa a zparneti urcovat pocty jejich prvku a vzaiernnou polohu. Obrazek, 0 nernz je rec, je celkem norrnalni a dvourozrnerny (obr.), byl vsak vytvoien pornerne kornplikovanyrn zpusobem, Pravidelny dvacetisten vepsany do koule byl na ni promitnut ze stredu. Jeho hrany se tak zobrazily na kruhove oblouky a rozdelily povrch koule na sfericke trojuhelnlky. Oblouky se pak do roviriy promitaji jako elipsy, v cernz spociva obtiz s kreslenim Petrieho obrazce. Z pravidelneho rnnohostenu tak vznikla pravidelna sfericka mozaika, tj. vzor slozeny ze shodnych obrazcu pokryvajici celou kouli. Trojuhelnlky uprostred se lisi od trojuhelniku prj krajich jen proto, ze dvacetisten prornitnuty na kouli byl pak jeste jednou promitnut do roviny stranky, a to nelze provest bez deformace.

Petrieho obrazec rna jeste jednu podivuhodnou vlastnost. Jen se na ne] poradne zadivejte, stoji to za to. Nejen, ze jsme z pravidelneho mnohostenu dostali sit sterickych trojuhelniku, ale i obracene, v tete siti je videt platonovske teleso, a to hned dve! Sest trojuhelniku kolem spolecneho vrcholu tvof trojuhelnikovou stenu dvacetistenu natouknuteho do koule a deset trojuhetniku kolem stiedu tvof petiuhelnlkovou stenu natouknuteho dvanactistenu. Ostatni steny pak uz uvidite bez problernu. Koule rozdelena na cerne a bile trojuhelniky se varn bude pied ocirna rnenit na dvanactisten nebo na dvacetisten podle prani, jako v kaleidoskopu. Na teto dualite neni nic piekvapiveho, staci si jen vzpomenout, ze Schlafliho symbol je pro dvacetisten (3, 5) a pro dvanactisten (5, 3). Jde jen 0 dva vzajernne dualni rnnohosteny, stredy sten jednoho jsou vrcholy druheho (obr. na str. 50).

Teorie mnohostetus, zejmene pak konvexnich, je jednou z nejzajfmavejs(ch kapitol geometrie, soudi L. A. Ljusternik, ktery vykonal obzvlasf mnoho prave v tete oblasti matematiky. Doprejerne si to poteseni a seznarnime se jeste s jednou, nejpocetnejsi skupinou rnnohostenu souvisejicich s platonovskyrnl telesy. Staci, abychom upustili jeste od jednoho omezeni. Nebudeme-li trvat na tom, aby pravidelne rnnohouhelniky tvoitci steny byly stejne, dostaneme potoprevidetne mnohosteny, ktere popsal uz Archimedes. Vzniknou z platonovskych teles odfiznutirn vrcholu nebo hran. Je zajimave, ze dva tis ice let se rnelo za to, ze archirnedovskych teles je celkem trlnact, a teprve r. 1957 pfisel V. G. Askinuze na to, ze horni cast rombokubooktaedru slozenou z peti ctvercu a ctyr rovnostrannych trojuhelniku Ize otocit 0 45 stupnu a vznikne tak ctrnacty polopravidelny mnohosten.

K peti pravidelnyrn platonovskyrn a k peti skoro pravidelnyrn hvezdicovyrn Keplerovyrn-Poinsotovyrn telesurn pfipojirne jeste ctrnact Archirnedovych-Askinuzeovych teles, Abychom byli spravedlivi, pfipojirne [este skoro polopravidelne hvezdicove rnnohosteny, napr. hvezdicovy kubooktaedr z Escherovy grafiky Krystal. Je tu vsak hacek, Zatimco 0 pravidelnych, tzn. obycejnych a hvezdicovych rnnohostenech, dokazal r. 1812 A. L. Cauchy, ze je jich 10, 0 polopravidelnych je znarno jen to, ze ze 14 obycejnych vznikne 51 hvezdicovych "). Geornetf vsak dodnes nevedi, jsou-li tim vsechny polopravidelne rnnohosteny vycerpany.

6) HARMONIE SV~TA

Na svete neni misto pro jinou, nei pro kresnou matematiku.

G. H.HARDY

Ikosaedricke rozloieni kouli

JACOB STEINER (1796-1863)

Studoval v Heidelbergu, pusobil v Berline. Byl to ryzl geometr, odmital pouzivani analytlckych metod a na prvni rnisto stave I geometrickou predstavivost. Mirnoiadna intuice ho dovedla k velmi zajirnavyrn poznatkurn, jeho nasledovnikurn pak vsak dalo dost prace, aby je nalezite zduvodnill. Zabyval se piedevslrn lzoperlmetrlckyrni problemy a projektivni geometrii, z mechaniky znarne jeho vetu 0 rozkladu momentu setrvacnosti.

54

Mezi polopravidelne rnnohosteny patf i dye nekonecne kolekce, ktere popsal uz Archimedes v traktatu 0 mnohostenech. Jsou to hranoly a antihranoly, telesa, jejichz zakladny jsou pravidelne rnnohouhelnfky a pobocne steny jsou ctverce nebo rovnostranne trojuhelniky, Pfiroda se tak pobavila na ucet nasi snahy zinventarizovat jeji tajemstvf a pfichystala nam hned dve qeometrlcka nekonecna,

Nenf to vsak jedlny jeji qeornetricky zertik,

Kolik by se asi mezi dveme sty miliardami muzu, zen a deti, kteii se od stvofenf svete ai do zeseden; Britske vedecke spotecnosti v Aberdeenu r. 1885 prochezell po vlhkem pi sku, neslo lid!, ktefi by na otezku: "StlaCiI se pisek pod ves! nohou?" odpovedeli jinak nei kladne? zvolal lord Kelvin na sve prednasce v Baltimore. Vskutku, 0 spravnosti kladne odpovedl nikdo nepochyboval, dokud Osborne Reynolds nereferoval v Aberdeenu 0 vysledcich svych pozorovani a uvah, Tleci-li noha na pisek slehly po pfflivu, vysus! se oblast v okoli nohy, vykladal clenurn Britske vedecke spolecnosti. Tlak nohy roztahuje pisek do sifky a cim je silnejs!, tim vice vody je odtud vseknuto do okolnlho prostoru. Kdyi zdvihneme nohu, pozorujeme, ie pisek pod nf a v okoli opet zvlhne. Dochezi k tomu, protoie se pisek opet smrsti a pfebytek vody vystoupi na povrch.

Pisek se tedy nestlaci, naopak, pod nohou se roztahne, a kdyz ji zvedneme, opet se smrsti, Tento paradoxni jev sice objevil fyzik, mohl ho vsak predpovedet matematik. Souvisi totiz s tzv. hustyrn rozmlstenirn kouli v prostoru a tento problem zase bezprostiedne souvlsi s naslrni rnnohosteny a mozaikami.

V rovine rnuzerne rozrnistit kruhy dvema zpusoby: vepsat je do ctvercove nebo do sestiuhelnikove mozaiky. Intuice napovida a vypocet potvrzuje, ze pf druhern zpusobu jsou kruhy rozlozeny kompaktneji, tak rikajic hustota rozlozeni je vetsi, Madarsky matematik Laszlo Fejes T6th dokazal, ze hustsi rozlozeni neexistuje. Tento objev byl ostatne ucinen uz pred mili6ny let a zaslouzily se o ne] vcely.

V prostoru je vsak situace mnohem slozitejsf. Otazka, jsou-Ii koule rozmistene v trojrozmerne plastvi ulozeny nejhustsirn rnoznyrn zpusobern, zustava otevrena. Jinymi slovy, vzhledem k tomu, ze jejich stredy lezi ve vrcholech krychle, nenl jasne, je-Ii kubicke rozlozeni to nejhustsi. U starych valecnych pornnlku stavaji jehlance slozene z delovych kouli - horni koule lezi na ctyrech, pod terni je vrstva z deviti koulf atd. Kazda koule uvnitr jehlance se dotyka dvanacti kouli: ctyr ve sve vrstve, ctyr zdola a ctyr shora. Je to tzv. kubicke rozmistenl, ktere popsal uz Kepler. Otocirne-li jehlanec na bok, dostaneme jine rozrnisteni s toutez hustotou (rna hodnotu 0,7408). Existuji [este dalsi rnoznosti, ale u zadne z nich neni zaruceno, ze je nejhustsi. Patri mezi ne i ikosaedricke rozlozeni (obr.), 0 ktere se pfeli Newton s Gregorym.

Problematika rozrnlstenl kouli neni [alova ani sarnoucelna. Souvisi se strukturou hmoty a s jeji pevnostf, a proto se 0 ni zajimaji odbornlci z ruznych vedeckych a technickych oboru.

6) HARMONIE SVfttA

WILLIAM ROWAN HAMILTON (1805-1865)

sal Iy, au si

,ka

Uz v detstvl projevoval tenornenalni [azykove a rnatematicke nadani, Studoval v Dublinu, kde pak i pusobil. Vynikl predevslrn v teoreticke mechanice. Tzv. Hamiltonuv princip umoznuje odvodit pohybove rovnice libovolne rnechanicke soustavy. K algebfe pfispel zavedenim kvaternionu.

eni 85 ad ce (ud

na

e,

Jahody rostou i pod kopfivami.

V. SHAKESPEARE

oo pfi eni eni se

ne va ch ch na se

». Ik,

uji tfi n.

;e

*) Vychazirne z data uverejnern prace. L. Schlatll to vedel jeste drive, rukopis jeho prace vsak dlouho lezel na llpske a bernske univerzite a byl publikovan az r. 1901, sest let po autorove smrti.

;h

Tak anglicky vedec John Desmond Bernal soudil, ze tekutost kapalin je rpusobene jejich motekulernl nehomogenitou, a podnitil experirnentovanl v tomto srneru.

Stlecove! jsem cerstvy hrecn, pise r. 1727 Stephen Hales ve sve Statistice rostlin. Pii tech to pokusech se brech rozmecket a nrechove hmota vyplnila mezery mezi zrny, ktem se zmenlle na dokonele male dvenectisteny. Po vice nez dvou stech letech, r. 1939, pokus zopakovali botanlci D. Marvin a E. Macke. Misto hrachu stlacovali olovene kullcky a tlak zvetslll desetkrat. Vznikly tak nepravidelne ctmactisteny. Vetsina jejich sten byly petiuhelnlky a byly mezi nimi i sestiuhelniky. Dale bylo zjisteno, ze vnltinl bunky rostlinnych tkani maji take v prurneru ctmact sten, Pod mikroskopem byla zkournana i pena slozena ze dvou tisic bublinek. Vnitrnl bublinky se dotykaly prumerne 13,7 sousedu. Nejcaste] to byly titnactisteny slozene z jednoho ctyruhelniku, dvou sestiuhelnfku a deseti petiuhelniku. R. 1959 se Johnu Bernalovi podaftlo pfesvedcive dokazat, ze petluhelnikove steny skutecne prevlada]i. Nadelal spoustu kulicek z plasteliny, obalil je v mouce a slisoval dohromady. Tetesa, ktera tak dostal, mel a prumerne 13,3 sten a vetsina z nich byly petiuhelniky, Slisovane olovene nebo plastellnove kulicky, prakticky homogenni rostlinna tkan i pena slozena z ternef stejnych bublinek jako by se snazily priblizit trojrozrnernyrn prostorovyrn plastvirn, u nichz se pocet sten v bunkach pohybuje mezi tiinacti a ctrnacti a jsou to ctyiuhelniky, sestiuhelnlky a vetstnou petiuhelniky.

Plastve, tj. prostor vyplneny rnnohosteny, umoznu]! zkoumat prostorova telesa a jsou [akyrnsi meziclankern mezi rovinou a prostorem. Tenhle napad dostal r. 1897 rntady anqlicky pravnik F. Gosset, kdyz mel malo klientu a kratil si chvili urcovanim poctu pravidelnych teles ve vlcerozrnemych prostorech. Ukazalo se, ze ve ctyfrozrnernern prostoru je jich sest a od peti rozrneru vys existuji jen tri pravldelne konvexni rnnohosteny, analogie krychle, ctyrstenu a osrnistenu.

Objevil to vlastne uz Stringham r. 1880 *). Matematici vsak Gossetovy napady s vicerozrnemymi plastverni nedocenili a skrornny pravnik se vratil ke svyrn paraqrafurn. Kdyz se pak r. 1936 v casopise Nature objevila osmiversi F. Soddyho Pociten; polibku 0 polibcich vicerozrnernych kouli, Gosset se ozval a ve versich vylozil cast teorie, ktera lezela skoro ctyricet let v jeho archivu.

Plastve pomohly r. 1958 K. Rogersovi nalezt konstantu 0,7797, kterou nernuze presahnout hustota zadneho rozmlsteni. Zarovefi je zfejrne, ze jakekollv poruchy vedou ke snizeni hustoty. To je pflpad Reynoldsova pokusu na morskern brehu. Kdyz kracime po vlhke plazi, menime ulozeni zrnek a snizuierne jeho hustotu. Vlnobitf a deste pittorn udusava]i pisek na nejvetsl rnoznou hustotu. Zadny vnejsi vliv, zejrnena tak hruby, jako je tlak nohy slovutneho ucence, pisek nestlaci, naopak pokazi "nejhustsi" rozlozeni zrnek a voda se vsakne do vzniklych p~ru. Reynolds pochopil pod statu tohoto [evi, a doporucoval nenakupovat u prodavacu, ktef vehernentne pechuil zrni de miry, aby predvedli svoji poctivost. Sikovnym pechovanirn muze objem zrn vzrust 0 deset i vice procent.

6) HARMONIE SV£TA

M. C. Escher: Plosi cervi (detail)

M. C. Escher: Mnohosten s kvetinami

56

Jeste nazorne]i ilustruje tento princip jeden trik indickych takiru, Za jernneho pottasani naplnf dzban s uzkyrn hrdlem ryzf a pak do nf nekolikrat zabodnou co nejhloubej nuz, Divaci neznalf teorie 0 nejhustsirn rozlozeni pak zasnou, kdyz po takovern desatern, jedenactern bodnutf zustane nuz vezet v ryzi a fakir za ne] udrzi cely dzban,

Jeste etektnejsi je trik I. G. l.judkovskeho a J. S. Volkova, pracovniku Vyzkurnneho ustavu zelezobetonu, Pilfre a nosnfky, ktere vyvinuli, jsou mnohem pevnejsi nez tradicni materialy, Myslfte, ze jsou zhotoveny z nejakych drahych specialnlch slitin? Zakladern jejich konstrukce je dlouha spirals spletena z provazu a do ni jsou nasypany sklenene nebo kerarnicke kulicky, Jak autof uvade]i v casopise Beton a zelezobeton z unora 1971, pii votnem ukledeni se kulicky rozmistuji kompektne do tzv. kubookteedticke soustavy, v nii se kezd« kulick« dotyka deisicn dvenecti a kulicky vyplni 74 proeent objemu. Jde vlastne 0 ulozeni delovych kouli s hustotou 0,7408, se kteryrn jsme se jiz setkali.

Je zajirnave, ze na pevnost pilfru nerna podstatny vliv material kuticek (sklo, keramika, struska), material jejich spiraloveho obalu (Ljutkovskij a Volkov navrhli, aby se rnisto provazu uzivala skelna vlakna odolna proti korozi), ani slozeni betonu vyplnujiciho mezery mezi kulickami. Pouha geometrie tak dodala krehkemu sklu pevnost kovu a pouha sfla rnatematickeho mysleni cell mnohatunovernu zatizeni.

Muj dum je postaven podle zesed nejstfizlivejsi architektury. Sam Euklides by se mohl ucit z geometrie mych plestvi, rfka vcela v Pohedkech tisiee a jedne noei. Ma pravdu, vceli bunka je spodnf polovina rombododekaedru, jednoho z polopravidetnych archirnedovskych teles, Pokud jde 0 spottebu vosku a pracnost, je to natolik usporne resenf, ze mu byla venovana ucena debata ve Irancouzske Akademii. Vyvolal ji Bernard Frontelie, kdyz prohlasil, ze i kdyz vcelarn nernuzeme priznat qeornetricke myslenl na Newtonove a l.eibnizove urovni, rfdf se pf staveni svych bunek podle principu maxima vyplyvajiciho z diterencialniho a inteqralniho poctu. Poznatky vyssf matematiky pry tedy vyuzlva]i pod bozirn vedenfm.

Stavitele a architekti davaji od jiste doby pfednost qeornetrickyrn uvaharn i pled osvedcenyrni zkusenostrni. Tak napfiklad nedbajf odkazu predku a klidne staveji domy na pfsku. Jde to tak daleko, ze kdyz se jim podklad nezda, vybagrujf ho a nahradi udusanyrn pfskem. Po Reynoldsove vykladu je uz jasne, ze se piskova zrnka ulozi co nejhustej a podklad bude mit vlastnosti tuheho telesa. Prave proto dosud pevne stoji Petropavlovska pevnost, prvnf velka stavba postavena na pisku a na qeornetricke rnyslence.

Podobne jako rnuzerne rovinu pokryt pravidelnyrni rnnohouhelniky, rnuzerne i prostor vyplnit platonovskymi telesy. Prfpad krychli je trlvialnl. Prohlednete si Escherovu grafiku Plos! cervi. Napsal k ni: Cihla me tvar prevouhteho rovnobeinostenu. Je to toaicke, protoie tekove eihly se nejsneze sklede]! dohromady. Kaidy, komu se libi previdelne tetese, musi litovat, ie stevitete neuiivaji i jine tvary. Tak nepi. stiideme-li 6tyrsteny a osmisteny, skladaji se

ieho nou nou,

r~::

ISOU tych

irala IC~y.

nem ~vy,

f~nt ym

klo, kov ani tak cell

by

ve
'ho
dy
led
e
a,
e,
ho
ka
I
e t
si 6) HARMONIE SV~TA

M. C. Escher: Koule s rybami

M. C. Escher: Koule s andely a ddbly

M. C. Escher: Koule s postavami

stejne dobie jako tredicni cihly. V dome postevenem z kombinacf techto dvou tveru nejsou vodorovne ani svisle plochy, podlahy, steny ani stropy v obvyklem slova smyslu.

Plosl cervi nas opet vratili k mozaikarn z dvourozrnerneho sveta, Euklidovskou rovinu Ize pokryt ctverci tak, aby se v kazdern vrcholu dotykaly ctyri, dostaneme tak mozaiku (4, 4). Chceme-Ii spojit ctverce tak, aby se v kazdern vrcholu dotykaly tii, obrazec se uzavfe a vznikne prostorova krychle (4, 3). Podobne se narn podaf pokryt rovinu pravideinymi trojuhelniky tak, aby se jich v kazdern vrcholu dotykalo sest, mozaikou (3, 6). Chceme-li vsak, aby se ve vrcholech dotykaly tii, ctyri nebo pet, dostaneme opet uzavjena prostorova telesa, ctyisten (3, 3), osrnisten (3, 4) a dvacetisten (3, 5). Uvazujerne-Ii o techto prornenach, dojdeme k zakladnirn topoloqickym pojmurn. Pfitorn se projevf obecnost a univerzalnost zakonitosti, ktere topologie studuje.

Souvislost mozaik a rnnohostenu si jako prvnf uvedornil Jan Kepler. Byl to on, kdo navrhl, aby se na rovinu pokrytou rnnohouhelniky hledelo jako na deqenerovany mnohosten, ~ to mu urnoznilo na obojf pouzit jedinou spolecnou teorii.

Keplerova rnyslenka byla pozdeji rozsirena ve dvou srnerech: t.omene cary byly povazovany za degenerovane rnnohouhelniky a mnohosteny za trojrozrnerne pfipady vicerozrnernych nadteles, tzv. polytopu, 0 nichz jsme se uz zmfnili.

Pokud jde 0 stericke mozaiky, lezi nekde uprostred mezi rovinou a mnohosteny, a prave proto se staly vhodnyrn prostredkern ke studiu prostorovych teles, Dfky sve efektnf krase byly studovany odedavna. Jako prvnf je pop sal uz v X. stoletf prosluly orientalni matematik Abu'l Vafa. Sfericke mozaiky k sobe dodnes pfitahuji pozornost urnelecky zalozenych lidi. Escherovy prostorove mozaiky Bukove koule, Andel« a debli a Koule s tidskymi postavami jsou filiqransky vyrezany ze dreva tak nadherne, ze pfirno podnecuji inspiraci a fantazii.

A bez tech se neobejdeme, az budeme mluvit 0 telesech ze ctyirozmerneho a vicerozrnerneho prostoru, 0 nadrnnohostenech.

Nejvyssim cflem matematiky je netezt fad v chaosu, ktery nes obklopuje.

N. WIENER

57

7) HUDBA SPER

Pfes vysokou uroven, ktere matematicke vedy dosahly v dfle velkyct: qeometru poslednfch tff stoleti, praxe v nich zfetelne odhaluje mnohe

mezery.

P. L. CEBY~EV

JAMES CLERK MAXWELL (1831-1879)

Studoval v Edinburghu a v Cambridgi, pusobil v Cambridgi. Zprvu se zabyval mechanikou pruznych teles a kinetickou teorif plynu. Klicovy vyznarn rna jeho teorie elektrornaqnetickeho pole, ktera jednotne vyklada vsechny jevy klasicke elektrodynamiky, fyzikalnf optiky a tepelneho zarenl,

58

SvYCarSky matematik Ludwig Schlafli, s [ehoz symboly jsme se setkali v souvislosti s rovinnyrni mozaikami a trojrozmernyrni rnnohosteny, polozil ve sve knize Teorie vicenesobne spojitosti nasleduilci otazku: V rovine je nekonecne mnoho pravidelnych rnnohouhelniku, zatlrnco v trojrozmernern prostoru existuje jen pet pravidelnych rnnohostenu. Jak to bude ve ctyirozrnernern prostoru? Schlafli zjistil, ze tam rna pravo na existenci sest pravidelnych nadteles, analogif peti platonovskych teles, Tyto pravidelne nadrnnohosteny cili polytopy dostaneme z peti platonovskych teles, kteryrn budeme rfkat bunky polytopu, kdyz je spojfme tak, aby kazda jejich stena patfila do dvou bunek a kazda hrana alespon do tfi, reknerne do r bunek. Pak bude mit poly top Schlafliho symbol (p, q, r). Jiste je yam jasne, co to znamena Polytopy jsou tedy poslednim clenern v posloupnosti qeometrlckych utvaru bod - usecka - rnnohouhelnik - rnnohosten - poly top. Siovo poly top vymyslel r. 1882 nernecky matematik Fieinhold Hoppe, ten, ktery dokazal s odstupem 180 let rozsoudit spor Newton kontra Gregory, 0 nernz jsme si vypraveli na zacatku, Do obecneho uzivant se slovo dostalo az v tomto stoleti zasluhou Alice Stottove, sestry Ethel Lilian Voynichove, autorky rornanu Stiecek. Jejich otec byl John Boole, znarny matematik a zakladatel alqebraicke logiky. Kazda z peti dcer po nern zdedila neco z jeho vsestranneho nadani. Alice vynikala prostorovou predstavivostl a dokazala si predstavit ctyirozrnerna telesa Modely, ktere zhotovila, je dodnes rnozno shlednout v Cambridgi.

I kdyi nes analogie cesto uvedi v omyl, je tfm nejmenslm ze vseho, co nels uved! v omyl, napsal Samuel Butler v knize Hudba, obrazya knihy. Modely jsou sarnozfejrne analogii jen hrubou. Jejich nespornou pfednosti je vsak jednoduchost. Primitivni model podobny vytvorurn Alice Stottove si snadno udelame treba z provazku, Umistime-Ii vedle ctyrstenu, tj. pravidelneho trojbokeho jehlanu, bod tak, aby jeho vzdalenost od vsech vrcholu byla rovna deice hrany, dostaneme prvni z nasich polytopu, pravidelny simplex. 0 nern jsme mluvili uz pf nasich prvnich krocfch do ctyfrozrnerneho prostoru. Muzeme na ne] hledet peti zpusoby jako na nadjehlan, v nernz libovolny vrchol vystupuje jako hlavni a ostatni ctyri urcujf zakladnu, Do roviny se promita jako pravidelny petluhelnik, do nehoz je vepsana peticipa hvezda, Vidime, ze ctyrrozmerny simplex rna pet vrcholu, deset hran, deset "obycejnych" dvojrozrnernych sten a pet trojrozrnernych nadsten - ctyrstenu, ktere tvof jeho "telo". V kazdern vrcholu tohoto polytopu se stykaji tri ctyrsteny a v jejich vrcholech pak vzdy tfi trojuhelniky. V tomto pfipade je Schlafliho symbol (3, 3, 3).

Dalsi analogii platonovskeho telesa je nase stara znarna nadkrychle. Krychli rnuzerne dostat tak, ze posuneme ctverec do tietiho rozrneru, a podobne dostaneme nadkrychli presanern krychle do ctvrteho rozrneru. V kazdern vrcholu nadkrychle se stykaji tfi krychle, takze pfislusny symbol je (4, 3, 3).

elkali
zil ve
Ie je
rnern
l ve
sest
ielne
eryrn
'alrila
bude
lena.
Jbod
lyslel
Jpem
lli na
Alice
otec
~ peti
likala
lesa,
j
) nas
'jsou
vsak
adno -I
neho
ovna
nern
~eme •
JPuje 1
jelny
lerny
sten
~dem
dy Iri
ychli
obne
:dem
l,3). 7) HUDBA SFER

ERNST MACH (1838 -1916)

Pokud jde 0 ostatni ctyri pravidelne polytopy, je to trochu slozitejsi. Zkuste si pfedstavit teleso, u ktereho se v kazdern vrcholu styka]i ctyri nebo pet ctyrstenu - (3, 3, 4) nebo (3, 3, 5), nebo tri dvanactisteny - (5, 5, 3). Ze Schlatliho syrnbolu je patrno, ze prvni z techto polytope je dualni s nadkrychli, dalsl dva jsou dualni vzajernne a simplex je, stejne jako ctyrsteny, z nichz je slozen, dualni sam k sobs. To narn vsak prilis nepornuze, budeme-li si chtit predstavit jejich tvar. Lepe nam poslouzl fotografie rnodelu navzajern dualnich pravidelnych polytopu (5, 3, 3) a (3, 3, 5), ktere maji 120 a 600 sten (obr.) Tyto prurnety ctyirozmernych teles jsou prekrasne ukazky qeornetricke intuice a hodinatske pfesnosti, Na vystave Stoleti pokroku v Chicagu byly neustale obklopeny davem obdivovatelu. Zhotovil je Paul Donchijan, Armen narozeny v USA. Jeho pradedecek byl dvornim zlatnikem tureckeho sultana a mezi jeho rozvetvenyrn pifbuzenstvern v Oriente bylo mnoho dalsich zrucnych remeslniku. Paul Donchijan vedl do tticeti let dilnu na koberce; kterou zdedil po otci. Pak se mu zacaly zdat prorocke sny. Nestal se vestcern ani mystikem, ale zacat se zajimat 0 ctvrty rozrner, kde podle piedstav spiritistu operuji duchove. Dal si za ukol zjednodusit problematiku tak, aby byla srozurnitelna lidem, ktt:lri nemaji, podobne jako on, rnaternaticke vzdelani,

Studoval v Kromerizi a ve Vidni, pusobil v Praze (1867-1916), ve Vidni a ve ~tyrskem Hradci. Patfil k fyzlkurn, ktef odhalili rozpory klaslcke newtonovske fyziky ve tyzikalnl, rnetodoloqicke i filozoficke rovlne, Jeho uceni podstatne ovlivnilo A. Einsteina.

Trojrozmerne prumety ctyirozmernych. polytopu

Byl jsem jako geometr napinajici vsechny sily, uzavira Dante Alighieri sve giganticke dilo a dava tak ctenaiurn najevo, kolik sil, fantazie a znalosti od neho Boiska komedie vyzadovala, Uz Galilei konstatoval, a pozde]i se k tomu vratil P. A. Florenskij v knize tmeainemost v geometrii z r. 1921, ze geometrie Dantova pekla neni euklidovska. Jeste ze je trojrozmema'

59

7) HUDBA SF~R

Pfedloha pro Donchianuv model

FELIX KLEIN (1849-1925)

Pusobil v Bonnu, Erlangenu a G6ttingen. Ve sve nastupni pfednasce, ktera je znarna pod nazvern Erlanqensky program, ukazal obecny pohled na geometrii prostfedructvirn teorie grup. Dosud oddelene [ednotllve casti geometrie vcetne tehdy nove topologie tak dostaly jednotny vyklad a lisily se jen grupami zobrazenf, ktere studujf. Take ve sve knize Lekce o dvacetistenu vysvetlil souvislost pravidelnych rnnohostenu s konecnyrni grupami. F. Klein pathl k prukopnikurn neeuklidovske geometrie. Svyrni prednaskami a ucebnicerni vyrazne podnitil rozvoj modernf matematiky.

Aby do ctvrteho rozrneru vnikl co nejnazorne]i, zacal si Paul Donehijan delat modely ctyirozmernych teles. Presnej receno, z tenkych provazku spletal rozmerne prurnety techto teles do naseho trojrozrnerneho prostoru. Jako pudorys a narys pouzival obrazky, ktere uvefejnili ruzni qeometri, napt. holandsky geometr van Oss (obr.), a podle nieh pak zhotovoval sva objernna telesa, Donehijan urnyslne nedelal steny pine - pak by totiz byly hrany viditelne jen pro bytosti ze ctylrozrnerneho prostoru. Jeho mod ely jsou kostry teles, to, co Leonardo da Vinci na svych obrazclch v Paeiolliho knize nazyva' latinskyrn slovem vaeuus, tj. prazdny, otevteny.

Kdyi mezi sebou spojujete cesti telese, musite vystede« neustele srovnevet se znemymi dvojrozmernyml pramety a piitom neztratit zdravy rozum, napsal o sve praci P. Donehijan. Nestest! maji modely vlastnost, ktere technici fikajf .blbovzdornost': Kaida chyba se hned zietetne projevi a znemoini pokrecovet v preci. Zato posledni operace, spojeni vnejsich sekci s vnitinimi, me v sobe neco ze vzruseni, ktere proiivaji dve skupiny tuneleh), kdyi proti sobe postupuji ze dvou stran, nakonec se setkaji a zjisti, ie kopa/i piesne proti sobe.

Vzrusujici okamziky vsak nastavaly jen zfidka a prace si vyzadovala predstavivost, neobycejnou trpelivost, vytrvalost i peclivost, Modely vsak dela]

Jako napi. mna rany

Ilostry zyval

atse psal ifkaji iovet soM

ovala eJelaji

7) HUDBA SF~R

Zijf, v n rozmerech, smrste vesnt, cyk/6ny myslenek, ti, kdoi se smeji nesim detinskym zejmum, nasi omezenosti.

mnohem lepsi dojem nez jejich fotografie - at postavime aparat kamkoliv, vzdy se nektere hrany prekryvaji,

Dari-li se narn nadzdvihnout pfikrov, ktery lezi na nasern svete tri rozrneru, delky, sirky a vysky, spise nez basnlkurn za to vdecirne rnaternatikum, tvurcurn n-rozrnerne geometrie.

Je tfeba vytveiet nekonecne novych svetu, jejichi zekonitosti dokezeme postihnout, i kdyi na ne nikdy nevstoupi tiask« none, napsal rnadarsky matematik Laszlo Fejes T6th. Tyto svety je treba vytvaiet uz jen proto, ze i nejabstraktnejsi matematicke teorie budou prakticky vyuztty, jak prohlasoval N. I. l.obacevskl]. USili, ktere lidstvo venovalo studiu polytopu, podivuhodnych vytvoru qeornetrickeho rnysleni spejlciho k vysslrn rozmerurn, se zurocilo, Uplatnuji se v teorii inform ace a v linearnirn proqrarnovani, v tech nejpraktictejsich z praktickych oboru, Pri studiu polytopu se vybrousil rnaternatlcky aparat a byly vytvoieny predstavy a ziskany zkusenosti slouzici k hledani nejrychlejsiho spojeni, nejkratsi drahy ci optirnalniho vytizeni strojoveho parku, obecne v takovych prlpadech, kdy resime ulohy s mnoha navzajem souvisejicimi prornennyrni, ktere rnuzerne interpretovat jako prvky vicerozmerneho polytopu.

Pravdivost Courantova nazoru potvrzuje nejen pitpad Paula Donchijana, dukazu je mnoho. Povezrne si 0 jednom z posledni doby. Autorske osvedceni udelene vynalezcurn V. V. Tisinovi a V. P. Leonovovi nese prozaicky nazev Stavebni prvek. Je vsak docela rnozne, ze zpusobi pievrat ve stavebnictvi. Misto ohrornneho rnnozstvi (kolem tri tisie) soucasti, z nichz se dnes staveji domy, navrhuji pouhe dva prvky, desku a ram. Pritom jde v podstate 0 jediny prvek, jen ram je prazdny a deska plna, Daji se z nieh skadat steny, strechy, zaklady i preklady. A nejen to, budovu Ize snadno rozebrat a prvky pouzit na jine stavbe, nejen pri stavbe budov, ale treba i u pitstavaci drahy na letisti.

Jestlipak by drzela pohrornade budova bez zelezobetonove kostry? Tenhle napad dostal V. P. Leonov, kdyz se jako student rnechanicko-rnaternaticke fakulty Moskevske univerzity ucil krystalografii. Krystaly jsou piece samy sobe kostrou a rostou do vsech stran. Zatim 1310 jen 0 spekulativni mysten! a snahu po esteticke dokona/osti. Uplynulo jeste mnoho let, nez volni usn! V. P. Leonova a jeho spolupracovnika, arehitekta V. V. Tisina, vedlo po intervenei tisku k udelenl autorskeho osvedceni na vynalez prihlaseny jiz r. 1963. Behern tech sedmi let, co se zalezltost vlekla, vznikl na Zapade novy srner v architekture a stavebnietvi zvany organizace prostoru. Zalozili ho spanelsti architekti A. Carillio a M. Oriol s Arnericanern K. Boxmanem. Jeden z principu noveho odvetvi se shoduje s Leonovovou a Tisinovou myslenkou, jak dosahnout, aby budova postavena ze stejnych dilu mohla rust na vsechny strany jako krystal. Urnoznuie to zlabek podel celeho obvodu, do nehoz zapada vystupek sousedniho dilu. Vyresit okraje dilu tak, aby na nieh byly soucasne zlabek i vystupek, jde zcela [ednoduse. Deska je slozena ze dvou vrstev, ktere jsou vzajernne posunuty ve srneru uhlopficky. Spojovanirn techto prvku rnuzerne postavit eokoliv. Stavebnice je sarnozrejme urcena ke stavbe budov

61

V. BRJUSOV: n-rozmemy svet

Matematika me v sobe aspekty vo/niho usili, spekulativniho mysten! a snahy po esteticke dokona/osti.

R. COURANT

DAVID HILBERT (1862-1943)

Pusobil v G6ttingen. Vynikl v alqebre, v teorii cisel, v matematlcke log ice a teorii mnozin, do rnatematicke analyzy vnesl qeornetrtcke predstavy a stal tak u zrodu noveho oboru, funkcionalni analyzy. Vypracoval moderni axiomatiku geometrie, logicky ucelenou soustavu geometrickych pojrnu a jejich vlastnosti. Na svetovern rnaternatlckern kongresu v Parizi r. 1900 zformuloval proslulych 23 problema z ruznych oblasti matematiky a usrnernlt tak jeji vyvo] v prvni polovine naseho stoleti.

7) HUDBA SFER

a ne k abstraktnim konstrukcim. Kostra budovy phtorn vznika automaticky jako dusledek oriqinalni geometrie desky.

Montaz dllu se diky unifikaci urychluje ctyr az petinasobne a da se snadno zautomatizovat, Leonovovy- Tisinovy desky se snadno vyrabe]! a mohou se pouzit vlcekrat, Pfinasi tedy volni usilf spojene se snahou po esteticke dokonalosti uzitek? A to jde jen 0 jeden z mnoha prikladu ze zdanlive dokonale propracovane oblasti naseho zivota,

Tuto chvalu adresovanou cele matematice si zaslouzi predevsim geometrie. Dfky sve nazornosti totiz vychovava Archirnedy i Hornery,

V Archimedove hlave bylo vice fantazie nei v Homerove.

VOLTAIRE

Radost z videni a cMpani je tim nejkrasnejsim darem piirody.

A. EINSTEIN

Previdelnych konvexnich mnohostenu je provoketivne malo.

L. CARROLL

Pohtedneme-ti na Zemi shore, vypede jako mic sesity z dvenecti kozenyct: dilu.

PLATON: Faid6n

62

Pravidelne rnnohosteny byly na Zemi uz davno pred tim, nez se na ni objevil clovek: krychle sotnych krystalu, ctyfsteny antimonitu, osmisteny chrornltych karnencu, dvacetisteny boru i dvanactisteny mikroskopickych morskych orqanismu radiolarif. Teprve qeometri v nich vsak nalezli system a rad, davno pred tim, nez fyzici pronikli do taju stavby hmoty. Geometrie umoznu]e dfky pruzracnostl sve logiky a nazornosti svych konstrukci videt principy. Predevsim videtl

David Hilbert a Stefan Cohn-Vossen dali sve znarne knize nazev Nezorne geometrie. Nenf to metafora, ale zarnerne utvoreny odborny pojem.

V moderni matematice se uiiva termin nezome geometrie. Zafazujeme pod ni ty qeometricke problemy a vety, ktere maji .nezorny' qeometticky vyznem. K nezorne geometrii petit teorie konvexnich utveru a specietne pak teorie konvexnich mnohostents. Vety jsou tu obvykle elementarne tormutoveny a majf jasny qeometricky smysl, i kdyi jejich dukazy byvaji cesto znacne stozite. Pfestoie se iesenim otezek nezorne geometrie zabyvaly cele generace metemetlku, neni problematika teto teorie zdaleka vycerpene a v poslednich letech ji byly venoveny prece pfednich sovetskych qeometru.

To jsou slova jednoho z techto qeornetru, L. A. Ljusternika, z jeho knihy Konvexni utvery a mnohosteny. Nebyli to ale jen qeornetfl, kdo venovali svuj

• cas, um i srdce rnyslenkarn a obrazurn zfetelne se rysujicim v [ernnern tkanivu geometrie.

Co do poctu nevelka skupina, velka petka pravidelnych rnnohostenu, dokazala proniknout az k zakladurn ruznych ved. Tak geolog B. L. Lickov v praci K zakladum moderni teorie Zeme rozpracoval nazor znacne rozsireny mezi kosmology, ze totiz nase planeta vznikla ze shluku asteroidu. Zpocatku Zerne ani zdaleka nepfiporninala kouli - prostorem letelo hranate teleso. Cas a fyzikalnf zakony je vsak postupne merrily v pravidelne teleso, nebot prave to rna qeometricke vlastnosti vhodne pro takovy vyvo], Prechodnou formou na ceste k dnesnlrnu geoidu mohl byt podle l.ickova dvanactisten a casti jeho sten by rnely byt v nitru planety dosud zachovany. Podle jinych jeho uvah pfiporninala Zerne osmisten a geologove by rneli hledat jeho rozlehle steny. I. I. Safranovskij, odbornfk na krystalografii, uverejnil r. 1962 model Zerne ve tvaru dvou ctyrstenu se spolecnou zakladnou. Uz koncem minuleho stoleti davali Zemi tvar ctyrstenu L. Green a A. Lapparent.

Podobnyrn uvaharn odolaval pouze dvacetisten, ale jen donedavna, R. 1973 prisli teoretik urnenl N. V. Goncarov, elektronik V. A. Makarov a stavebni inzenyr V. S. Morozov se spolecnou dornnenkou, ktere dali nazev dodekaedricko-ikosaedricka hypoteza.

7) HUDBA SFER

HERMANN WEYL (1885-1955)

Studoval v G6ttingen, piednasel v G6ttingen a v Curychu. R. 1933 emigroval do USA a pusobil v Princetonu. Zabyval se funkcemi komplexni prornenne, diferenclalnirni rovnicemi, diterencialni geometrii a matematickou logikou, kombinatorikou a teoril grup. Mimoradnou pozornost venoval souvislostem mezi matematikou a fyzikou a metodotoqickym otazkarn pfiroonlch ved.

Vsimli si zajirnave skutecnosti: Mohendzo-Daro, stredisko davne indicke kultury, a Velikonocni ostrov, na kterern take v davnych dobach kvetla vyspela civilizace, lezi na koncich prurneru Zerne. Krome tohoto zernepisneho protinozstvi je mezi nimi i podivuhodna [azykova podobnost. Podle rnadarskeho vedce Hevesyho je mezi hieroglyfy z Velikonocniho ostrova a z Mohendzo-Daro asi sto shodnych znaku, Krome toho je ve znarnych tabulkach rongo-rongo zminka 0 velkerri souostrovi, ktere v okoli Velikonocnlho ostrova kleslo pod hladinu, a Mohendzo-Daro v minulosti postihla silna zemetreseni. I kdyz tyto zajirnave skutecnosti nebyly nalezite provereny, staly se impulsem k dalsirnu hledani podobnych souvislosti na zernskern povrchu. Do zorneho pole trojice badatelu se dostaly eqyptske pyramidy. .Jrneno byvaleho hlavniho rnesta Egypta je Memfis a to znarnena stred sveta. Ukazuje se, ze pyramidy lez! ne-Ii uprostred sveta, tedy alespon ve stiedu ohrornneho rovnostranneho trojuhelnika s vrcholy Mohendzo-Daro, Veukonocn! ostrov a severni pol.

Dais! krok autoru dooekaedricko-ikosaedricke hypotezy stavby Zerne byl zcela pflrozeny: Proste prodloufili strany tohoto qiqantickeho trojuhelniku po zernskern povrchu. Mozaika, ktera tak vznikla, se ski ad ala z dvaceti pravidelnych trojuhelniku. Jinyrni slovy, vznikl dvacetisten. Kdyz pospojovali stredy jeho sten, dostali Goncarov, Morozov a Makarov samozfejrne dvanactisten, A tu se ukazalo, ze podel hran techto dvou teles se deji podivne jevy. Podrnorske horske hrbety i pukliny v zernske kure probihaji rovnobezne s hranami a caste pfirno po nich. To autory domnenky ovsern nikterak neprekvapilo, oobre totiz znali novou vedeckou teorii, tzv. tektoniku ker. Jeji stoupenci tvrdi, ze zemska kura je slozena z obrovskych ker a jejich styk piirovnavaii ke svurn volejbaloveho mice. Pohledneme-Ii na Zemi shore, ... Odkud mohl Platen vedet, k jakyrn zaverurn dojde geologie vice nez dva a pul tisice let po jeho smrti?

I kdyz je predstava zernekoule ve tvaru pravidelneho rnnohostenu, platonovskeho telesa, lakava, a i kdyz nas s Platonern poji sympatie, jistota je pfece jen neco jineho, Pravda, cetna naleziste nerostnych surovin se rozkladaji podel hran ikosaedricko-dodekaedricke site. V prusecicich techto hran se deji jeste podlvuhodnejsi veci, Jsou tu strediska davnych kultur a civilizaci s parnatkarni starsimi nez eqyptske pyramidy: Peru, 8everni Mongolsko, Tahiti, Obska kultura, KampuCie a Vietnam, Irsko, oblasti maxlrnalni slunecnl aktivity, maxima a minima atrnosterickeho tlaku, giganticke viry oceanskych proudu, skotske jezero Loch Ness s proslulou Nessii, ostrov 8achalin, kde bezne druhy rostlin dorustaii neuvefitelne vysky - to vse podivuhodne pripada na vrcholy dvanactistenu a dvacetistenu. Tyto ani jine zvlastni jevy (obzvlast prekvapive je, ze obe oblasti oceanu, ktere narnoinici a letci nejvice proklinaji, Berrnudsky trojuhelnik a 8atanovo more jizne od Japonska, kde zahadne mizi lode a letadla, aniz stacily vyslat signal 808, lezi presne ve stiedech petiuhelnikovych sten dvanactistenu) nejsou jeste dostatecnym podkladem pro to, abychom Goncarovovu-Makarovovu-Molcanovovu hypotezu povazovali za vedeckou teorii. Dukazy zatim schazejl a najdou-li se jednou, neni jiste.

63

Lektofi se, jak znemo, deli na ty, ktefi fikaji." "Jii Plat6n a Aristoteles ... ", a na ty, co fikaji: "Vi Plat6n a Aristoteles ... ".

A. M. MOLCANOV

Biologie je mnohostenne.

A. M. MOLCANOV

7) HUDBA SFER

Vtipna qeornetricka hypoteza je ze vsech svych dvaatricetl stran vystavena kritice. Vsak ani sam Kepler nedospel ke svym zakonurn 0 pohybu planet rovnou, zprvu hledal zakony harmonie a krasy vtelene do platonovskych teles. Tato telesa eimsi pfltahuil lidi urciteho druhu, ty, ktef prernitajl 0 zakladnich principech sveta, Udele! jsem si tetraedr, dodekaedr a jeste dels! dva -edry, pro ktere neznem sprevny nezev, plse svernu otci J. C. Maxwell. Tato slova rnozna dokladaji, jak se z nicirn nevynikajicicho anqlickeho chlapce stal vynikajici vedec, fyzik s qeometrickyrn zpusobern rnyslenl. James se loucil s detstvim s peplrovymi mnohosteny v rukou, plse Maxwelluv zivotopisec V. P .. Karcev. A s laskou ke qeornetricke presnosti a ucelnosti v srdci, je treba doplnit. Tento cit, pro ktery pravdepodobne neexistuje vhodne pojrnenovani, muze zachvatit lidi bez ohledu na jejich vek, obor nebo statni pflslusnost.

Omyly, obsahujici neco pravdy, jsou nejnebezpecnejsi.

A. SMITH

M. C. Escher: Uzly

64

Jiz na pocatku stoleti dostali chemici napad, ze zkusi vytvorit slouceninu, v niz by molekuly drzely pohrornade bez jakekoli chernicke vazby, vylucne diky tomu, ze se vzajernne pronikaji, Pro takova antichernicka monstra vymysleli i nazev katenany podle latinskeho catena, retez. Teprve v polovine sedesatych let se vsak podafilo G. Schillovi a A. Luttrinhausovi po desetilete usilovne praci a tisfclch nezdarenych pokusu ziskat prvni katenan. Jeho synteza meta nekolik desitek etap a teprve v zaveru se zrusila posledni chemicka vazba a elanky zustaly spojeny ciste mechanicky. Zbyvalo jeste vytvorit metodu pro dukaz, ze jde skutecne 0 katenan. Navrhl ji R. G. Kostanovskij a vyuzil pri tom spektralni analyzu. Vsechny tyto slozite postupy a trnite cesty vedly ke katenanu, ktery se skladal z pouhych dvou spojenych clanku. Neuplynulo ani deset let a chemici odvodili tuto strukturu zcela jinak. Vyufili pfitorn vlastnosti naseho stareho znarneho M6biova listu. Pripominalo to cirkusove triky se spojovanirn retezu,

Tim jeste exkurze do sveta zive a nezive hmoty nekonci, Kdyz papirovou pasku nebo dlouhou molekulu trikrat otocirne, slepirne a rozstfihnerne, dostaneme trojlistek zobrazeny na Escherove grafice Uzly. Obzvlasf zajlrnavy je levy horni uzel: Neni snadne rozeznat, [de-li 0 jednostranny pas, ktery sam sebe protlna, nebo 0 dva nezavisle M6biovy listy.

Jedna z nejstersich cast! algebraicke topologie, teorie uzus, petii k tern metemetickym disciptinem, kde je daleko jednoduss! klest piirozene otezky, nei na ne odpo vida t. I kdyi ji matematici pestuji ui teme? 90 let, dosehli zatim jen skromnycti vysledku a cetne zekledn! otazky teprve cekaji na ieseni. Obzvlest' paradoxni je, ie v teorii uzlu se cesto vicerozmerne problemy fesi sneze nei enstoqick« otezky v obycejnem trojrozmernem prostoru. Tolik z predmluvy R. Crowella a R. Foxe k jejich knize Uvod do teorie uzh). Zacina slovy: Teorie uzlu je cast geometrie zejtmeve tim, ie objekty, ktere studuje, maji realny smysl v obycejnem fyzikalnim svete. Stykaji se v ni tak odlehle metemeticke discipliny, jako teorie grup, teorie matic, teorie clset, elqebreick« a dlterenctetn! geometrie, a to jsme uvedli jen ty nejduleiitejsf. Kofeny totioto oboru tkvi v metemeticke teorii elektrickeho pole a v etementerni etomove fyzice a nedevno se ukazaly jeji nove aplikace v chemii.

Uzly jsou tedy nejen studijni material pro topology, nezbytna pornucka namoiniku a zakladni inventar spiritistu. Upoutaly tez pozornost cherniku

7) HUDBA SFER

ALBERT EINSTEIN (1879-1955)

Stud oval v Curychu. Pracoval na patentovem urade v Bernu, kdyz r. 1905 uveiejnil kratkou praci, v nfz zformuloval tzv. specialni teorii relativity. 0 11 let pozde]i ji [este doplnil obecnou teorli relativity. Teorie relativity podstatnyrn zpusobem zobecnuje klasickou newtonovskou fyziku a ve zcela novern svetle ukazuje zakladni tyzikalni kategorie, prostor, hmotu a cas. Zduraznila souvislosti mezi fyzikou a geometrif a znamenala revoluci ve fyzice a filozofii. A. Einstein pusobil v letech 1911 -1912 v Praze, pak v rodnern Nemecku. R. 1933 emigroval do USA a usadil se v Princetonu. Rozvinul tez kvantovou a statistickou fyziku a vysvetlll radu paradoxnfch fyzikalnlch [evu. Pocatkem 2. svetove valky patfil k lniclatorurn vyzkurnu atornove energie, po valce se anqazoval v mirovern hnuti,

a dokonce i lekaiu. V soucasne dobe se v ruznych zemich nekolik vyzkumnych tymu snazi urnele vytvofit zauzlene molekuly. Mimo jine se sarnozfejrne zkousi i rnobiovska cesta. Usilf vedcu podnecuje nedavny objev zvyseneho vyskytu katenanovych molekul DNK v rakovinnych bunkach, Sovetskyrn vedcurn se podafilo pozorovat zauzlenou molekulu RNK. V zivych tkanich se vyskytujf i dalsl topoloqicke kuriozity. Vse to svedci 0 uzitecnosti qeometrickeho zpusobu myslenl, kteryrn vynikal J. C. Maxwell, pf reseni lekarske a biochernicke problematiky.

Tento pifstup se dobre uplatnuje i v daleko praktictejsich oblastech. Tak napi, R. G. Kostanovskij predpoklada, ze molekuly cele rady polyrneru mohou byt tvoreny vzajernne prcpletenymi prstenci. Pruznost takovych latek pjekona vsechny rekordy a budou se moci tisicinasobne roztahnout, aniz by praskly. Cerstvyrn prikladern technickeho reseni zalozeneho na prakticke geometrii je autorske osvedceni udelene V. S. Kravcenkovi a V. A. Tkacevovi: Na spodni cesti rad/ice kuttivetoru je upevnene spicet« /opata cherekteristicke tim, ie za ucetem semocisten! od rosttinnych zbytku je zahnuta do tvaru M6biovy p/ochy. Na geometrii je piece jen neco nesmirne pfitazliveho ...

Umeni jsem ja, veda jsme my, prohlasil Victor Hugo v dobach, kdy [este zdaleka neexistovaly obrovske vyzkurnne ustavy a centra, jako je Spojeny ustav jaderneho vyzkurnu v Dubne, ani qiqanticke urychlovace elernentarnlch castle srovnatelne s prumyslovyrni zavody. V te dobe jeste nebyl zrejmy kolektivni a internacionalni charakter vedy. Jiz v Huqove debe bylo vsak mnoho jmen soustiedeno kolem pornerne uzkeho okruhu qeornetrickych problernu. Zda se, ze qeometf odiakziva vynikali podivuhodnou mnohostrannosti svych zajmu, Udivuje to kazdeho, kdo zkourna, jak rostly [ednotlive vetve stromu geometrie. Pficina tkvi v tom, ze i v geometrii vsechno souvisi se vsim. Nemecky matematik Hoppe, ktery resil spor mezi Newtonem a Gregorym o tiinacti koulfch, se pak zabyval vicerozmernymi mnohosteny. Mobius nevymyslel jen svou proslulou topologickou hracku, napsal tez praci Berycentricky pocet, kde se probira ctvrty rozrner. A nikdo, koho vzrusuje krasa rnnohostenu, se nernuze odtrhnout od jine rnaternaticke hracky, kaleidoskopu sestaveneho z Mobiovych sterickych trojuhelniku, kde z kazdeho bodu vznika urcity rnnohosten. Henri Poincare nejen pfipravil pudu pro Einsteinovu teorii relativity, ktera zrnenila nase predstavy 0 geometrii prostoru. Upravil take napi. znarnou Eulerovu vetu 0 poctu vrcholu, hran a sten rnnohostenu tak, ze plati i ve vicerozmernych prostorech.

Podobnych prikladu bychom mohli uvest mnoho a cela tate knizka to vlastne ilustruje. lIustruji to i jeji ilustrace: Pochazeji z alba vytvarnika, ktery vynikal qeornetrickyrn pohledem na svet. A abychom si zpfijernnilt louceni, prohlednerne si jests jednou Escherovy grafiky Kouzelne zrcad/o, Jezdci, Jiny svet, Kubicke detent prostoru, Zmensoveni, Baby/6nska vei a Geterie. Zasneme, jak se tu symetrie prostoru kombinuje s rovinnosti a prostorovosti a rnobiovske motivy s mozaikami, [este jednou se narn sevre srdce pf predstave neomezenosti naseho rozpinajfcfho se Vesmiru, rnozna se narn ujasni predstava jeho uzavrenosti. Tak se ve vas na okarnzik probudi nesrnrtelny Veeny Geometr rnoudre hledicf na pohyb ster, ktery ho obklopuje ze vsech stran,

65

Piedmet matematiky je tak seri6zni, ie je zehodno nepromesket iadnou piiteiitost, abychom jej uCinili etespoti trochu zejimevym.

B. PASCAL

vena lanet

7) HUDBA SFER

ALBERT EINSTEIN (1879-1955)

a dokonce i lekaru. V soucasne dobe se v ruznych zernich nekolik vyzkurnnych tymu snazi urnele vytvorit zauzlene molekuly. Mimo jine se sarnozfejrne zkousi i rnobiovska cesta. Usili vedcu podnecuje nedavny objev zvyseneho vyskytu katenanovych molekul DNK v rakovlnnych burikach. Sovetskyrn vedcurn se podafilo pozorovat zauzlenou molekulu RNK. V zivych tkanich se vyskytuji i dalsl topoloqicke kuriozity. Vse to svedci 0 uzitecnosti qeometrickeho zpusobu rnysleni, kteryrn vynikal J. C. Maxwell, pf reseni lekarske a biochernicke problematiky.

Tento pfistup se dobre uplatnuje i v daleko praktictejsich oblastech. Tak napr. R. G. Kostanovskij predpoklada, ze molekuly cele rady polyrneru mohou byt tvoreny vzajernne propletenyrni prstenci. Pruznost takovych latek prekona vsechny rekordy a budou se moci tisicinasobne roztahnout, aniz by praskly. Cerstvyrn pfikladern technickeho reseni zalozeneho na prakticke geometrii je autorske osvedceni udelene V. S. Kravcenkovi a V. A. Tkacevovi: Na spodnf cesti rad/ice kultivetoru je upevnene spicet« /opata cherskteristicke tfm, ze za ucetem semocisteni od rostlinnycn zbytku je zahnuta do tvaru M6biovy p/ochy. Na geometrii je pfece jen neco nesrnirne pfitazliveho ...

Umeni jsem ja, veda jsme my, prohlasil Victor Hugo v dobach, kdy jeste zdaleka neexistovaly obrovske vyzkurnne ustavy a centra, jako je Spojeny ustav jaderneho vyzkurnu v Dubne, ani qiqanticke urychlovace elementarnich castle srovnatelne s prumyslovyrni zavody. V te dobe jeste nebyl zrejmy kolektivni a internacionalni charakter vedy, Jiz v Huqove debe bylo vsak mnoho jmen soustredeno kolem pornerne uzkeho okruhu qeornetrickych problernu. Zda se, ze qeometri odjakziva vynikali podivuhodnou mnohostrannosti svych zajmu, Udivuje to kazdeho, kdo zkourna, jak rostly jednotlive vetve stromu geometrie. Pflcina tkvi v tom, ze i v geometrii vsechno souvisi se vsirn. Nernecky matematik Hoppe, ktery resil spor mezi Newtonem a Gregorym o tiinacti koulich, se pak zabyval vlcerozrnemyrni rnnohosteny. Mobius nevymyslel jen svou proslulou topologickou hracku, napsal tez praci Berycentricky pocet, kde se probira etvrty rozrner. A nikdo, koho vzrusuje krasa rnnohostenu, se nernuze odtrhnout od jine maternaticke hracky, kaleidoskopu sestaveneho z Mobiovych sterickych trojuhelniku, kde z kazdeho bodu vznika ureity rnnohosten. Henri Poincare nejen pfipravil pudu pro Einsteinovu teorii relativity, ktera zrnenila nase predstavy 0 geometrii prostoru. Upravil take nap!'. znarnou Eulerovu vetu 0 poctu vrcholu, hran a sten rnnohostenu tak, ze plati i ve vicerozrnemych prostorech.

Podobnych prikladu bychom mohli uvest mnoho a cela tato knizka to vlastne ilustruje. lIustruji to i jeji ilustrace: Pochazeji z alba vytvarnika, ktery vynikal qeornetrickyrn pohledem na svet. A abychom si zpfiiernnili louceni, prohlednerne si jests jednou Escherovy grafiky Kouzelne zrcad/o, Jezdci, Jiny svet, Kubicke deteni prostoru, Zmensoveni, Baby/6nska vez a Geterie. Zasnerne, jak se tu symetrie prostoru kombinuje s rovinnosti a prostorovosti a rnobiovske motivy s mozaikami, jeste jednou se nam sevre srdce pf predstave neomezenosti naseho rozpinajiciho se Vesrniru, mozna se nam uiasni predstava jeho uzavrenosti. Tak se ve vas na okamzik probudi nesrnrtelny Veeny Geometr moudre hiedici na pohyb ster, ktery ho obklopuje ze vsech stran.

65

Studoval v Curychu. Pracoval na patentovern ufade v Bernu, kdyz r. 1905 uvefejnil kratkou praci, v niz zformuloval tzv. specialni teorii relativity. 0 11 let pozde] ji jeste doplnil obecnou teorii relativity. Teorie relativity podstatnyrn zpusobern zobecnu]e klasickou newtonovskou fyziku a ve zcela novern svetle ukazuje zakladni fyzikalni kategorie, prostor, hmotu a cas. Zduraznila souvislosti mezi fyzikou a geometrii a znamenala revoluci ve fyzice a filozofii. A. Einstein pusobil v letech 1911 -1912 v Praze, pak v rodnern Nernecku. R. 1933 emigroval do USA a usadil se v Princetonu. Rozvinul tez kvantovou a statistickou fyziku a vysvetlil radu paradoxnich fyzikalnlch [evu, Po catkem 2. svetove valky patfil k lniciatorum vyzkurnu atornove energie, po valce se anqazoval v rnirovern hnuti.

Piedmet matematiky je tak seri6zni, ie je zehodno nepromesket zednou pffleZitost, abychom jej uCini/i elespott trochu zejimevym.

B. PASCAL

IVI

PlnRLE

II

Hudba slouif jako prostfedek k vyvoteven! emoei, a tak nemuziketnost je poveiovene za vlastnost ponekud dlskredltultct; na atune strene se vetstne lidf hotedbe svou matematiekou tuposti, anii by se oMva!i spolecenskeno odsudku.

Mila toto, oznamuji Vam, ie se hodtem oienit. Nebojte se, nenf to metemetkks, psal kdysi fyzik J. C. Maxwell.

III

G.H. HARDY

Pfednasky, ktere posluchece skutecne uci, nemohou byt nikdy popularni a poputem! pfednasky nemohou poskytnout oprevdove vzdeteni; pravil jeho vrstevnik M. Faraday.

1111

Strach pfed suchosti, strohosti a neemocionalnosti matematiky - a tyto vlastnosti ji pflplsul! i ti, kdo nikdy neotevreli zadnou matematickou knlzku - - pfipravil mnoho lidi 0 radost ze svobodneho, nicirn neornezeneho rozletu rnyslenl. A clovek, ktery by mohl pouhou svou existenci, nikoliv pfednaskarri a proslovy, tento antimaternaticky predsudek vyvratit, se nenasel, Ne vsern S9 daf a ne vsechny uspechy jsou zaslouzene, Panf Sabina neucue sveho mule matematiku hned po svetbe, ale me se za to, ie kvu!i tomu se nevaevete, psal Maxwell sve nematernatlcke zene rok po svatbe, Bojoval 0 jeji dusi, za to, aby byli stastni.

Matematika je veda piesns, protoie je to veda piisa», nezapi'el se ve svem vyroku W. F. Hegel.

VI

Pffroda mluvf jazykem matematiky: pfsmeny tohoto jazyka jsou kruhy, trojuhelnlky a dalsf meterneticke obrazee. Tuto velmi rnoderne znejlci vatu pronesl Galileo Galilei.

FINALE

VII

Maternatlcky jazyk je ldealne presny a jasny zpusob, jak vyjadrit hlavni, podstatne vlastnosti pfirody. Prave proto, ze je prost vsech zbytecnosti, rnuze se stat kostrou uvah, at jsou sebeslozitejsi a sebeneobvyklejsi,

VIII

:a,

Vseobecne znamy Faradayuv vyrok (II) se caste uvadi vytrzeny z kontextu a necituje se jiz jeho pokracovani: Kaida prednaska vse« mtiie, obecne ieceno, det mnoho rozumu. Had bych [este pridal i srdei, protoze uvahy 0 tom, jak je ustrojen svet, ktery nas obklopuje, lidi rneni. Faraday si mohl dovolit kritizovat nedokonale metody popularizace vedy, protoze ji sam cely zlvot propagoval. Tak napi, z vlastni iniciativy potadal fadu let dva velke cykly tzv. vanocnich ctenl pro detl, 0 rozmennycn pilrodnicn sitech a Historie svfcky.

Opravdovi geniove, ktef posunuli vedu milovymi kroky kupiedu, uznavali, ze cas od casu je zapotrebl obetovat cas i energii a informovat lidi 0 novych objevech takovyrn zpusobern, aby rneli rnoznost pochopit, co se ve vede deje.

S. CHAM FOR

Kaidy, kdo se espon jednou pokouset poputerne vyloiit nejekou vedeckou teorii, dobie vi, jake obtfie je nutno piekonevet. Kdyi to pieienete s pffstupnostf, utecete od podstaty probtemu a omezfte se jen na metne nezneky. Tak oklamete cteneie a date mu iluzi, ie poehopil. Naopak muiete problem vylaiit odborne a piesne, ale tak, ie nepiiprevenv Ctenar brzy piestene chepet vase tJvahy a odradf ho to.

vyloucime-li z dnesni popularne veaeck« literatury tyto dve kategorie, mnoho toho kupodivu nezustene. Ale techto nekolik praef je skutecne nedoeenitelnych. Je v nieh iesene vyznemne atone: umoinit sirokym vrstvem lidf, aby se seznemili s praef veacu a s vystedky' jejieh vyzkuma. Nemuieme se totii smiiit s tfm, aby nove vedecke vysledky byly znemy jen nekolika odbornikum z te oblasti, i kdyi se jim podeii je pIne doeenit, rozvinout a vyuift v jejieh preci. Omezfme-Ii okruh zssvecenych jen na uzkou skupinku specielietu, umrtvfme fi!ozofieky dueh nerode a odtud je jen krok k duehovnf ubohosti. To jsou slova Alberta Einsteina z 10. zaf 1948. Pouzil je L. Barnett jako predrnluvu ke sve knize Vesmfr a Einstein, hodi se vsak jako motto kazde knizky, ktera se snazl [ednoduse vysvetlit slozite veci,

Pii psanf knihy se ani nejschopnejs! autor neobejde bez pomoei droiky. Musf totii nevstevovet nejruznejsf lidi a nejruznejsf mfsta, jezdit do knihoven atd.

m

Nikomu at nenf dovoleno vyaevet knihy spesne a piedcesne. Naopak, vsichni by se rneli nautit je upravovat a pieprecovevet tak dlouho, ai budou vyhovovat pozeaevkum harmonie a iedu. Co ryehle vznlke, ryehle i zanika. Co vznika dlouho a tezce, pietrve veky.

J. A. KOMENSKY

67

Knizka byla vyrnyslena, napsana, odevzdana do nakladatelstvi, zrediqovana, ilustrovana, vysazena, vytistena, dodana do prodejen, rozprodana, a tu pfichazl v autorove zivote nova etapa. S rnucivou zretelnostl pred nlm vyvstava nedokonalost jeho prace. Autorovu dusi suzuje pozdnf litost - tolik zajimaveho, zabavneho, a vlastne duleziteho, prime nezbytneho materialu jeste zustalot Ne, nedokazal projevit dost vynalezavosti, vytrvalosti a vtipu, nedokazal vsechny ty lahudky vplest do tkaniny vypraveni, a tak pfipravil ctenaie 0 radost, 0 rnoznost usmat se nebo se zamyslet.

VARIACE

Geometrie me dodnes vsechny ty piednosti, pro ktere ji cenlli pedagogove minulych generacf. Jest« existuje geometrie, ktere cek», ai ji pozneme a ocenime. Nuie, prolistujme si opet Eukfida, seznamme se s novymi vysledky. Snad opet proiijeme stejne nedsenl a vztuseni jako pri prvnim seiken! s geometrif.

H. COXETER, S. GREITZER

Nestesti hudby je v tom, ie fide jsou vedeni, aby si ji vaiili, misto aby ji milovali.

I. STRAVINSKIJ

Vychezi-li nove vydani knizky, dostava autor vzacnou prllezitost napravit chyby minulosti. Pokud ji nevyuziie, nerna se uz na co vymlouvat.

Tyto variace, ktere jsem pripojil ke druhernu vydani, jsou vsak jen castecne dusledkern snahy 0 dopovezeni nedopovezeneho, Vetsinou byly inspirovany udalostrni, ktere nastaly az pete, kdy se Geornetricka raps6die pfestehovata z knihkupeckych pultu na policky ctenaiu. I kdyz v nich znej! stale tataz qeornetricka ternata, jsou doplnena novyrni, modernimi motivy.

VARIACE PRVnr

l.epe jednou vkiet, nei stokret slyset.

PRislovi

Neni to nahoda, ze jedna z nejlepsich knih venovana nejstarsi z maternatickych ved se nazyva prave Nezorne geometrie. Jeji autori, David Hilbert a Stefan Cohn-Vossen, ani nikdo jiny, kdo se aspen jednou zamyslel nad tim, cim se geometrie lisi od svych rnaternatickych sester, nemohli nechat nepovsimnuto to hlavni: jeji pruzracnost, jasnost a v jistern smyslu i kinernatoqraficnost. Splnime slib, ktery jsme dali ctenarum v Predehre, a predlozlrne jim scenaf kratkeho kresleneho filmu. Ukaze narn souvislosti a jednotu Escherovych grafik zalozenou na jed note geometrie naseho sveta.

ia, tu va lik ilu

IU,

vii

by

ne ny ila iiz

'sf 'id lei at ilu

e,

sti a.

VARIACE PRVNI

OBRAZOVY DOPROVOD

SLOVNI DOPROVOD

SCENAF'l

PROLOG

Postupne se prolinaji obrazy predrnetu, v nichz se projevuje harmonie naseho sveta, geometrie, na niz je zalozena: krystaly, zrcadleni na vodni hladine, krupeje rosy, snehove vlocky, lastury atd. Zatmlvacka.

Postupne se objevuji obrazce a prodelavaji ruzne qeornetricke metamorf6zy, od rovlnnych k prostorovyrn, a ozfva]]. Obrazce se skladaii do mozaiky a zaplnuji cely prostor. Po platne bezi pismena.

Na okraji platna se objevi lupa ve starodavnern rarnecku s drevenyrn drzatkern. Drzi ji ruka a donese ji do stredu platna, Nad zvetsovacirn sklem se sklani hlava cloveka, vidime jen jeho oko. Oko pozorne sledujici pismena na platne a ruka pevne drzfci lupu chvili poutaji divakovu pozornost. Pak se v cocce zjevuji titulky filmu.

KYTleKA ZE ZAHRADY GEOMETRIE kresleny naucny film

Titulky konci, ruka odklada lupu a bere zrcadlovou kouli.

Ruka drzicl kouli se i s clovekern, kteremu ruka patti, zrcadli v kouli. Clovek sedi vkresle u stolu, otacl kouli a hovofi, energicky a nalehave, pokracuje v monologu prerusenem uprostred slova. Behern monologu vidime interler pokoje, zrcadlicl se v kouli, steny, nabytek, okna. Podle zakonu pro zrcadleni na kouli zustava oko ctoveka stale uprostfed zaberu a pfirno nas hypnotizuje. Ani jeho ruka, silne zvetsena deformovanou perspektivou, nemizi z centra divakova vnlrnanl,

Koule se stale otaci, jeji zrcadlovy povrch ztraci lesk. Vystupuji na nern obrysy kontinentU, probleskuji oceany, Hledime na Zemi z kosmu a jevi se nam jako rnodrava koule.

Rychle se bllzime k Zemi, az jsou pfed narni uz jen rnorske vlny.

Veskere bohatstvi sveta je dostupne nesemu zraku. A vsechno, co oci vidi, dokezou ruee uchovat naveky. Vznika vse« otezke: Umime videt vsechnu kresu a dokona/ost svete?

69

VARIACE PRVNf

OBRAZOVY DOPROVOD

SLOVNf DOPROVOD

SCENAIi

70

Vlni se vody praoceanu. Na ostrove osamele cnl hola skala, Jen narazy vln a poryvy vetru, Na teto planete jeste nevznikl zivot,

K hladine more pomalu stoupaji ohrornne ryby. Jedna z nich vystrci z vody hlavu s vypoulenyrna ocirna. Ryba se vzpira 0 ploutve a prekvapene si prohllzi skalu a cely ostrov. Pozorujeme to jakoby jejima ocima.

Zuf boure, lijaky bicuji more i sousi, Za nekolik sekund probehnou stamili6ny let a Zerne se vyviji.

Pred kamerou pomalu problha vyvo] zivota na Zemi. Trnave ryby ve svetlern rnof se rneni na svetle ryby plujici v ternnych hlublnach oceanu, Neznatelne rnenl tvar a prechazejl v tmave obojzivelniky, ti zas ve svetle zaby, Nakonec se na scene objevi obrovsti cerni ptaci a uvolnu]i prostor bilyrn holuburn. Maly svenk a ryby opet pluji v moll. Plazi se z vody na bieh ostrova. Z ploutvi se stavaji nohy, hlavy se protahuji. Zvii'e pfipominajici krokodyla hledi na tutez skalu, Jevi se mu neostra a detorrnovana, neco mezi rybim videnlm a norrnalni perspektivou.

Tvoru na Zemi piibyva. Pfiskace obrovska kobylka a skalu vidi protahlou, jako v krivern zrcadle. Pi'ileze giganticky mravenec, a kdyz se na stejnou krajinu podlvame jeho ocirna, pozorujeme jinou deformaci.

Na bi'eh ostrova nepretrzite vylezaji ryby. Pi'imo pred ocirna se jim ploutve menl na blanite nohy nerealnych zviiat, stale se rneni, az se z nich stanou ruce naseho prapredka,

Na skalu hledi bytost podobna cloveku a stini si rukou oci pied sluncem. Zprvu se mu nedaf zaostiit a znamy obraz se jevi rozrnazane. Oblice] nabude lidskych rysu a z chlupate ruky chranici oci pi'ed prudkyrn svetlern se stane lidska ruka.

Na rnoiskern biehu stoji ten clovek (rnuze to byt i zivy herec), jehoz odraz v zrcadlove kouli jsme videli v pocatecnich zaberech, Stale tutez krajinu ted' pozorujerne jeho ocima,

Prolinaji se obrazy horskych krajin. Nas hrdina stoupa vzhuru po strmych stezkach a mluvi k narn i k sobe. Vidime, jak je lidske oko

--,-.--~~~

Obevem se, ie ne. Svet kotem nes hYfi tisici bervemi . a je pfipraven ukezet nem tisice tajemstvf. Ale my jsme slepf. vnimeme jen malau cast tech pokledu. Nad elm bychom meli zesnout, vzdyt' jsme vrchalem tvorstve. Ale jak je to dlouno, co jsme pfestali chodlt po 6tyiech?

Z pohledu vecnosti jsme se preve vylihli z vejce. Jeste jsme se neneucili poiean« videt, a ui vubec ne zobrezovet to, co vidime.

VARIACE PRVNI

OBRAZOVY DOPROVOD

SLOVNf DOPROVOD

SCENAR

dokonale a jake krasy se mu otviraji. Tim pjekvapive]i zneji hrdinova slova.

Hrdina se objevuje v uzke ullcce stareho mesta, Pfichaz! ke snure s pradlem natazene pres ulici a zastavuje se. Sbira se zerne kousek uhli a na povesene prosteradlo rychle kresli okolni domy.

Hrdina skoro kfici a hnevive udefi do prosteradla zezadu pesti, aby mu dodal tieti rozrner. Uprostfed se vyduje balk6n jednoho domu. Hrdina se zaraduje, odstoupi a pfejizdi po nakresu rukou, jakoby ho zaklinal, aby tak zustal naveky. A tu se hrube cary kresby zrneni na dokonale linie grafiky. Ve vetru plapola proteradlo s obrazem mestske ulice. Spolu s hrdinou vidime, ze je opet plocha, po bouli na rniste balk6nu nezustalo ani stopy.

Hrdina bloudi ulickarni rnesta s beznadejne svssenou hlavou. Vse, na co padne jeho pohled, zacne pfipominat kresbu na skle: Sfavnata a trojrozrnerna real ita piejde v shluk barevnych skvrn, jak je tomu vlastne na kazdern obraze.

Hrdina pozoruje dva chrobaky, jak vali kulicku, Nahle se zplosti na myslene platno, ktere si hrdina pfedstavuje. Bere brouka do ruky, hladi ho prsty a tu dostane pfed nasirna oclrna opet tfeti rozrner. Stejnyrn zpusobern informuji hrdinovy ruce jeho ocl 0 tvaru vazky, kterou chytil, a kvetlny, kterou utrhl. Pfedmety prozrazuji hrdinovi sve rozmery a tvary: prsty ruky, ktera je ohmatava, uci ocl vnimat svet,

Pfekrasne reliefnl krajiny vitaji ocl, ktere prave prohledly. Jejich cista nadhera kontrastuje se zachmufenou tvaf hrdiny, jenz nam kraci v ustrety po horske stezce.

Pred nami klesaji dve ramena schodiste. Hrdina po nern rychle sbiha. Ocitarne se v podzemni prostofe, kde bezpocet sloupu podpira polokruhovite klenby. Mezi ne zachazi hrdina a kamera ho nasleduje mezi rozestupujici se fady sloupu, Doprava, doleva, opet doprava, zda se, ze sloupy jsou vsude. A tu se objevuje uzka zelena chodba prehrazena dverna neobvyklyrni konstrukcemi. Hrdina je rozhrne a my vidime, ze

Jsem stavitel, architekt, tvurce, jak chcete. NauCte me kreslit na papfr to, co chci postavit! Jak se to dela? Jak mem na papfr zobrazit trojrozmerny dum?

Tolik jsem se snaii!, abych ty domy nakreslil verne, prostorove. A podivejte, co mi vyslo! Jak mem stevet, kdyi nevidfm steny, podlahy ani stropy?

Musfm se neucit videt na obrezku i to, co tam nenf! Potfeboval bych videt prostor v ravine, ale muj zrak se tomu jeste nestecil pfizpusobit, zvyknout si na hloubku a sffku. A jak take? Pomocf nejekycr: berevnyctt skvrn na ptem«? Co to vtestne je tekovy obraz?

A ted' vern dokeiu, ie nese oct nic nevidf! Pfipravi! jsem pro vas par pfekvapenf. RaCte vstoupit a budte tu jako doma!

71

VARIACE PRVNI

8LOVNf DOPROVOD

OBRAZOVY DOPROVOD

8CENAR

72

spodni konec praveho sloupu a horni konec leveho sloupu tvof pas, ktery jen budi zdani trojrozmemosti. Na pasu cterne napls:

v ROZLEHLE ZAHRADE GEOMETRIE 81 KAZDY NAJDE 8VOU KYTICKU.

DAVID HILBERT

Hrdina prudce otevi'e dveje skryte za sloupy a oslepi nas slunecni svetlo. Pred mimi stoji zarnek s vezickou a ctvercovyrn dvorkem. Po schodisti vinoucim se po jeho hornirn obvodu kraceji nejaci llde, Kamera nam schodiste pfiblizuje a to nerealne, co se na nem deje, se pro nas stava realitou. Po schodech stoupaji lide, stale vzhuru, bez konce. A po stejnern schodisti proli nim schazi druhy zastup, tM bez konce, v uzavtenern kruhu.

Kamera najizdi na rnlyn, podlvny rnlyn pf podrobnejsirn pohledu. V nekonecnern kolobehu pada na rniynske kolo voda a sama sebe zdviha vzhuru, aby opet otacela rnlynskyrni kameny. Perpetuum mobile, chimera vynalezcu, pied narni pracuje s presvedcivostl funkcniho modelu. Kamera narn umoznu]e, abychom se pokochali timto paradoxem ze vsech stran,

Hrdina sbiha s kopce k vzdusne stavbe, jakernusl altanku, belvederu. Zprvu jsme uvniti a nepozorujeme nic zvlastniho, jen vznosnou architekturu. Hrdina mavne rukou a vsechno uvniti' belvederu se zbarvi trnavozelene, Besfdka se ted' podoba neobvyklernu akvariu a jejl obyvatele bytostem z vodni i'fse. Detail nas upozorni na ti'i pary podivne zbarvenych sloupu:

Zpoloviny rnaji vnejsl ruzovou barvu a zpoloviny vnitini tmavozelenou. Shledavame, ze z neznarneho duvodu jsou sloupy napul uvniti' a napul venku.

Pod zebfikern stoji clovek trnavozelene barvy, jak pflslus! vnitrnlrnu obyvateli, ana tichy hrdinuv pokyn zacina stoupat vzhuru, A tu se pi'ed naslrna ocirna zacne prebarvovat. Kdyz vystoupa k saskovi uprostred zebriku, bude uz zcela ruzovy. A kdyz pak spolu vylezou az nahoru, opet zezelenaji.

Hrdina kresli na stenu schema belvederu, tzv. kuboid, a peclive vykresluje tuto zkroucenou krychli v rukou cloveka sediclho na lavicce pi'ed belvederem.

Hrdina kresli v zadurnani na podlahu clovicky s velkyrna rukama. Tvori rovinnou mozaiku a uz zacinaji z roviny vystupovat.

Co jsem vern fikall Tady mate ten vas dokonelv zrakl Vidi ita, cemu vas mozek nechce uveiitt Jeste nemate dost?

Tak viditel Kdepak je vas dokonsly zrak? Hedejte, muzete tiikret!

Zijeme v trojrozmernem prostoru a fidime se jeha zekony. Nrc na tomto svete nemuze byt videt soucesne zepiedu i zezadu, ta je kezdemu jesne. A piece se mi podeiilo neco tekoveho udetet, neco, co se vzpira jeha zekonumt Zkroutil jsem hrany obycejne krychle a meme tu nasi besidku. Ani ten nejlepsi stavitel ji neaokeze postevit v nesem trojrozmemem svete, ale vy ji piece viditel Tenhle zezrek dokeze nas zrak, protoze z obrezku spatne vnime htoubku a snedno se da oklamat. Vi a prostoru jen to, co mu iekla ruka.

e ten 'emu Jeste

maly

storu

~ na

videt to je 1 mi lelat, 1IJm! 'ejne vku. (aie nem nhle toie Ibku

Vi uka.

VARIACE PRVN(

OBRAZOVY DOPROVOD

SLOVNi DOPROVOD

SCENAR

Cerni pesimiste a bflf optimiste jsou jiz zcela plnokrevnf. Jdou si vstrfc, zivi, trojrozrnerni, jen vyskocit z roviny. Podaji si ruce, na okarnzik ztrnou a pak jako pielud zacnou mizet, ustupuji dozadu ke stene a je z nich opet rovinna mozaika.

Vidfme hrdinu, jak stoii na hrazi rybnika, za nirn je vodni hladina. Kamera najizdi na rybnfk. Obrysy ryb prechaze]l v siluety ptaku, Ptaci leti, my za nimi, az se ocitneme na dvorku stiedovekeho domu. Na stiese sto]l hrdina.

v zaberu [sou dva stejne pohledy do krajiny s mestern a rnlynem. Lisf se jen tim, ze jsou vza1emne zrcadlove obraceny a jeden je pozitiv, druhy negativ. Jakmile se oci seznami se dverna rnesty a ctverci poli mezi nimi, ctverce se deformujf a rneni se na ptaky rozletajlci se na obe strany.

Prudky najezd na jedno z mest. Vidfme hrdinu na jakernsi schodisti. Otaci se k narn a poprve se usrniva.

Kamera odjlzdf a zabira hrdinu, jak vstupuje do podivneho objektu. Sklada se ze trf schodisf stojicich k so be pod pravyrni uhly, jako osy soufadnic v prostoru. Tf ruzne svety - v kazdern rna gravitace jiny srner - a spojily se do tohoto objektu.

Hrdina prekona prvnf usek schodiste a vtom ze steny vedle neho vychazi chlapfk s pytlem na zadech, Detail dvou lidf v hornf casti grafiky. Potkavaji se, ale tak, ze to, co je pro jednoho podlaha, je pro druheho stena.

Hrdina se od nas vzdaluje po zahradnf cesticce. Pflchazi k hluboke rokli, temer propasti, pres niz jsou polozeny trarny. Vstupuje na most. Kamera stoupa vzhuru a pak se snese na hrdinu. Most obrostl vzperami tahnoucimi se na vsechny strany. Cela pro past je vyplnena nesclslnyrni kubickyrni burikarni.

Trarny se prohybaji a platno se stava llustraci zahfiveneho vesmfru pro teorii relativity.

Trarny se larnou, Vychazime z rfse nekonecna na povrch a vidfme, jak hrdina prave presel pres most. Je uz na druhe strane a srnefule k domu se sloupovfm.

Hrdina nas zve na prohlfdku qalerie, ktera je v domku umistena, Vchazime a prochazime doleva, kde jsou vystaveny zabery, ktere jsme jiz v tomto filmu videli, i zabery, ktere teprve uvidfme.

Rekla mu: Toto je bliz, toto det, tohle jde dovnitf a tohle ven. Bez rukou by nese oci nikdy nepoznaly, co je prostor a objem a vnfmaly by svet plosne. Vymanit se z roviny, to je sen keideho malffe. vsectino nove, 0 cern jeste ruce nedaly zprevu ocim, vidfme ptose. Jako hladinu rybnfka: Ryby v hloubce, zrcadlfcf se vrcholky stromu, plujfcf listi, vse vidime ve stejne htedine. Nedokeieme rozlisit ani co je nahofe a co dole. Vidfme jen to, co zneme. Ostatnf sl domyslime, nedeme, snaifme se sro vna vat s necim podobnym.

Jsou to bilf pteci na cemem pozadf nebo cemi na bilem? Nede se to zjistit, pfedstavit si muzeme oba svety. Nememe sice dokonele smysly, meme vsek mnohem vfc - fantazii.

.Fentezie je dU/eiitejsf nei vedamosti, " ffkal Einstein.

V tom podivnem svet», ktery jsem si vymyslel, je troji gravitace a /ide v nem mohou chodit po temz schodisti a nevedet 0 sobe. Vidyt' co je pro jedny podlaha, pro druhe je stene a pro tfetf strop!

Ve sve qeometticke zehredce jsem vam pfipravil i nas obycejny prostor. Casto slycham ucence, ie pry prostor neme hranice. Je nedebatuji, vezmu tuiku a kreslfm. A pry je i zekiiveny. Pfedstavte si to! Se zakfivenosti, 0 ktere mi do omrzenf vyklada/i tyzici, to ui nebylo tak jednoduche. Nakonec jsem pfece jen neco nakreslil. Oalo mi to mnoho, ani tentokret me oc! ani ruka nezklamaly.

73

VARIACE PRVNI

OBRAZOVY DOPROVOD

SLOVN! DOPROVOD

SCENAR

74

Zaber chlapce, jak si prohlfzl obraz. Spolu s nim si prohlizfrne zakrut reky, nabfezi, domy na nern. Jeden z nich je vysunut do popledi, z okna se vyklanl zena a diva se na sloupovi. A tu zjistujeme, ze prave tim sloupovim jsme vchazeli do qalerlel A tak chlapec na obraze vidi i to misto, kde obraz visi, a tedy i sebe sama! Galerie velmi pomalu prolina do schematu ilustrujiciho princip jeji konstrukce. Schema rna rozmery shodne s rytinou, a tak rnuzerne sledovat, jak urnelec uvazoval a z jakeho qeornetrlckeho principu vysel,

Stejne pomalu schema prolina zpet do grafiky. Projdeme chodbou qalerie opacnyrn srnerem, piehlednerne vystavene grafiky, nevyjdeme vsak yen a od vchodu se dame doprava. Pred narni je dalsi obraz. Kamera najizdi a rostouci rychlosti vjizdi do mozaiky slozene ze sarnych jesterek. Kruhy z [esterek se rozbihaji jako vlny, stale se zrnensujl a unasejl nas do nekonecna. Pohyb je tak prudky, ze se obraz redukuje na mihani svetlych a tmavych kruhu, Zatmivacka,

EPILOG

Po ternnem nebi posetern hvezdarni jede mesicnl vuz a z obou stran priletaji qeometricka telesa. Kazde pozvolna ptechazi ve svuj schematicky model a pomalu bledne.

Jako pfizraky se zjevi zazracny mlyn a belveder, ktere jsme vide Ii v qeornetrlcke zahrade, Na okarnzik v nich problesknou schemata.

Kosmickernu povozu se postavila do cesty prekazka: tri sloupy [akesi stavby, jejiz horni cast se nevejde na platno. Vuz se snazl mezi dverna projet, ale narazl na neco tvrdeho, Vraci se a my vidime horni cast podivneho qeornetrlckeho monstra. Vuz se marne snazi projet mezi sloupy. Z velkeho celku je patrna pricina. Vuz se vznasl a obleta prekazku. I v tak vzdalenem a slozitern svete, kde vladne geometrie tak odlisna od nasi, dokazal zrak najit spravne reseni.

Mezi hvezdarni se jako stopa za odletajicim vozem objevuje polopruhtedny pas. Po nern se vali zrcadlove koule a zduraznu]i tak hloubku kosmu.

Na platno se prolne portret Alberta Einsteina. Po chvili se pomalu ztracl,

Napis:

KONEC

Napis:

POZNAN! JE BEZ KONCE

,--~---------------

n

"

Pekny obrezek, ie? Nevstevnt« me qelene se sam stane umeteckym dflem. Jen se podfvejte: Na obraze vidi mesto a v nem dum, ve kterem je galerie, kde prave stojf pfed obrezkem. A tedy na platne vidf sam sebe a sam je soucesti obrazu. Svet obrazu se tedy uzavfel! Kdyi ted' slysim, ie naB Vesmfr je uzevieny, ui se nelekem a vzpomenu si na ten obrezek. Oalo mi to dost trepeni, nei jsem si uzavfenost pfedstavil. PfesvedCiI jsem se ale pfi tom, ie oct a ruce mohou vytvofit a vysvettit cokoli. Neleknou se ani nekonecne.

Radost z vntmeni a pozneni je tim nejkrasnejsim darem pffrody.

ALBERT EINSTEIN

Pfedstavivost je velky dar, ktery vyznemne napomohl rozvoji lidstva.

KAREL MARX

Geometrii je venoveno vice literatury net algebfe a aritmetice dohromady a alespon tolik, jako analyze. Stala se tak nejbohatsi pokladnici velmi zajimevych, ale pozepomenutych poznetku. Dnesni uspechene generace neme cas, aby je vychutnala.

E. T. BELL

..

VRRIRCE DRUHR

Knihy, 0 kterych se tu zrmrume, nebyly dosud prelozeny. Proc 0 nich tedy plserne? Na to jiste ctenaf phjdou sami. Trochu predbehnerne a prozradime, ze jsou to knihy 0 geometrii a 0 krasach sveta, ktere tato veda popisuje. Konkretneji, pojednava]i 0 souvislostech mezi geometrii a urnenirn, mezi geometrii a nasirn vizualnirn vnirnanirn, tj. videnirn.

ERNST, Bruno: The Magic Mirror of M. C. Escher. (Kouzelne zrcadlo M. C. Eschera.) Random House, New York 1976.

vzdelav{mi rnladeze v matematice a fyzice. Mnoho let ridil vydavanl casopisu pro rnlade zajemce 0 matematiku a fyziku, nejprve to byl Pythagoras a pak Archimedes. Z jeho pera vzeslo pres sto knizek a elanku 0 astronomii, fotografii, dejinach pisma, kaligrafii a dokonce i grafologii. Nebyl v zadne z techto oblasti specialistou, jen talentovanyrn popularizatorern vysledku jinych vedcu. Ma velke zasluhy na zalozeni prvni holandske veiejne hvezdarny, ktera dnes dosahla temer urovne vedeckeho ustavu. Hans de Rijk byl vyznamenan Stllbrnyrn karaflatem. Tento rad udelule osobne princ Bernard za mimofadne zasluhy 0 rozvoj holandske kultury.

Neni duleiite, znete-lt jii jedinecna dila M. C. Eschera nebo se s nimi chcete teprve seznamit - tato kniha je nspsene pro Vas, hlasa napis na piebalu Nehlede na jasne vyjadreny reklamni zarner, jsou to slova absolutne pravdiva. Tezko si pfedstavit ctenaie, ktery by zustal lhostejny, kdyz knizku aspen prolistoval. Grafiky se v ni stridaji s qeornetrickyrni konstrukcemi, ktere objasnuji jejich maternaticky smysl nebo vytvarnika inspirovaly. Nastenne malby, znarnky a dokonce i bankovky navrzene Escherem jsou tu spolu s eetnymi skicami a studiemi, diky jimz pochopime, jak urnelec uvaZoval.

Hans de Rijk jezdil za Mauritsem Escherem do Baarnu kazdou nedeli. Dlouze spolu rozmlouvali a beze spechu pracovali na knize, v niz by bylo urnelcovo dilo nejen prezentovano, ale i vysvetleno. Escher se jejiho vydani nedozil, i kdyz jeste piecetl rukopis a mel k nernu fadu pflpornlnek, ktere autor samozrejrne vzal v uvahu. Knizka tak vypovida 0 skutecnych motivech urnelecke tvorby z autorskych pozic. Na sklonku zivota se Escher stykal jen s nekolika lidmi a z nich mu byl Hans de Rijk duchovne nejblize. Je to paradox v zivote vytvarnlka, jehoz dilo je na paradoxech zalozeno: Presvedeeny ateista Escher nachazel mnoho spolecneho mezi svou zlvotnl filozofii a nazory hluboce veficiho byvaleho mnicha. V te debe zase de Rijk, ktery prozil velkou cast zivota za klasternimi zdmi, nejednou zasl nad vpravde asketickym zpusobem zlvota urnelce, kterY se ve vsem spokojoval s malern a byl zcela Ihostejny k bohatstvi, slave a uctivanl, Bylo zakonite, ze po Escherove smrti prave on ziskal veci,

75

Ernstova kniha je vedecky zprscovene biografie jednoho z nejzajimavejsich grafiku xx. stoleti, Holandana M. C. Eschera. V poslednich Ie tech vzbudilo dflo tohoto vytvarnika mimof8.dny zeiem matematiku a fyziku. Ukazalo se, ie jeho grafiky jsou zaloieny na hlubokych vlastnostech symetrie, ktere ovl8.daji snad jen krystalografove. Mnon« Escherovy prace mohou byt analyzovany matematickymi metodami. Tak byly ve sve doM analyzovany a publikovany Escherovy parket8.ie a jednalo se o nich i na svetovem sjezdu krystalografu.

Escherovy symetrie jsou vsak bohatsi nei symetrie krystalu. V fade grafik, 0 kterych B. Ernst pise, jsou realizovany symetrie Poincsreho roviny a modely relativistickeho prostoru rychlosti. Propojeni umelecke grafiky s matematickou teorii symetrie ve forme, jakou mu dal Escher, je unikatni, ale nesemu Ctenafi dosud malo zname.

Symetrie neni jedinym charakteristickym rysem Escherovy grafiky. Druhym, stejne vyznamnym rysem je jeho dukladne zkoumsn' matematickych a fyziologickych zakladu perspektivy. Trojrozmerny vjem dvojrozmerneho obnuku je velmi sloZitf' a dosud nevyjasneny proces. Autor se s Escherem dobfe znal a pfedkl8.da Ctenafi mnoho informaci o umelcove zpissobu mysleni. Uv8.di rozsahlou kolekci peClive vybranych pfrkladu, z nichi kaidy se hodf jako podklad k diskusi a poskytuje bohaty matericil k uvahcim na ruzna temete z oblasti, kde se styka teorie symetrie s fyziologif videni. Knihu maieme na jedne stmne srovnat s vynikajicfm drlem R. Gregoryho Rozumne oko, zabyvajicim se paradoxy videni, na druM strane se zafazuje mezi knihy popularizujicf vedu, nebof originalnim zpusobem prezentuje charakter vedy Xx. stoleti.

J. A. SMORODINSKIJ

Kniha je to vskutku oriqinalni a neobvykla.

Nejprve nekolik slov 0 jejim autorovi. Bruno Ernst je pseudonym Hanse de Rijka, ucitele matematiky a fyziky z Amersfoortu, nevelkeho rnestecka v provincii Utrecht. Narodil se r. 1926 v Rotterdamu a 26 let prozil v klastere. Pak se rozloucil s reholi mnicha, ozenil se a aktivne se venoval

VARIACE DRUHA

2

ktere byly zesnulernu nejmilejsi - mimo jne starodavnou skrin, na jejichz dveiich zustala rnontaz fotografii Escherovi nejdrazslch: zena, synove, Einstein, Anna Frankova a take krystaly, dokonale pflrodni vytvory, ktere mel tak rad,

I kdyz je v Escherovych qrafikach zfetelne patrna jejich rnaternaticka podstata (prave proto dlouho nebyl uznavan urneleckou kritikou), nezobrazuji svet vzorcu, ale krasu sveta.

Charles Snow si vsiml, jak malo umenf xx. stoletf vstfebalo vysledky vedy xx. stoletf. Toto zjistenf mu dalo dalsf dukaz, ie neie civilizace se rozstepila na dYe ruzne kultury, pise v recenzi na cerstve vysle album M. C. Eschera sberatel Escherovych grafik Cornelius Roosevelt, ktery r. 1973 daroval svou sbirku, nejvetsi na svete, washinqtonske Narodni galerii pri pfilezitosti zalozeni stiediska pro studium vytvarneho urneni XX. stoleti. Stejne jako jiz drive Leonardo da Vinci, i Escher se oriqinalnirn zpusobem snazi zaplnit tuto mezeru. V tom je take pravdepodobne hlavni duvod jeho popularity nejen mezi rnladyrnl, ale i mezi jiz zralyrni vedcl a techniky. A kdyz kritici podrazdene zjiSfuji, ze Eschera nemaji kam zaiadit, meli bychom jim pfipornenout slovni doprovod . jednoho kresleneho vtipu: Vsichni jdou tamhle! Mel bych si take pospfsit, kdyi jsem jejich vudce.

Kniha B. Ernsta 0 znemem holandsk8m grafikovi M. C. Escherovi nenf zajfmava jen pro matematiky a fyziky, ale i pro sirokou 6tenafskou obec. Autor je matematik a vysvetluje neodbomlkum mnohdy sloiity smysl a vyznem Escherovych grafik. Tvorba tohoto vyznamneho vytvarnfka je vskutku neobvykla a na rozdfl od Mine produkce grafiku, ktefi si nekladou neobvykl« cue, vyiaduje vYklad.

Escher stoji mezi svym! zapadoevropskymi kolegy jako soliter. Jeho tvorba se ve sve podstste zcela odlisuje ad del surrealistu, i kdyi by se mohlo snad zdat, ie tu je urGita vnejsf pffbuznost. Intelektualnf stavba Escherovych grafik je vsak v pffkrem protikladu k alogickym vytvorum surrealistu. Eschera vidy draidil naprosty nedostatek logiky a vztahu k realite v jejich dflech a principialnf nefesitelnost jejich tak zvanych "zahad". pfedklada-li Escher divakovi hadanky, Ginf tak jen proto, aby mu pfedvedl logicke metody jejich fesenf. Jako by nss zval, abychom se nadchli sloiitostf cest vzniku realneho iivota - ukazuje nem nejen kone6ny vvstede«, ale i zakony, pomocf kterych byl dosaien. Odtud pramenf nesmfrna preciznost a jemnost jeho grafik, jejich dukladna promyslenost. Escherova dfla maji vyzkumny charakter, grafiky dela proto, aby nss informoval 0 svych objevech, 0 svem fesenf tech 6i oned: intelektualnfch problemu souvisejfcich se zobrazenfm trolrozmerneho prostoru do avojrozmeme roviny. Kriticky zkoums zakony klasicke perspektivy a experimentuje s neeuklidovskou geometrif. Escher se zebyv« studiem struktury prostoru jak v realnych krajinach, tak v matematickych objektech, jako jsou krystaly. Zkouma i strukturu roviny, pieoevsim v sloiitych omememstnlci: kompozicich, a kone6ne i vztahy mezi rovinou a prostorem ve vytvsmem umen; Roztomile jsou jeho grafiky, v nicni v ravine listu velmi pfesvedGive zobrazuje architektury, ktere nemohou v realnem svet« existovat, a jine druhy optickych klamu. Jeste podivuhodnejsf je jeho dokonale a z vedeckeho hlediska zcela piesn« zachycenf zrcadlenf pokoje a jeho semeno v dutych a vypuklych kuiovyd: ploch8.ch.

Piestoie je velmi skromny a nikdy se nehonil za snadnym usoecnem a popularitou, stal se Escher vseobecne znem jii v padesatych Ie tech. R. 1965 psal francouzsky vytvarnfk Albert Flaucont s nedsenlm 0 jeho pfekvapivych objevech, "kdy se ukazuje, ie i tak jasne pojmy jako nahofe a dole, blfzko a daleko, vlevo a vpravo se mohou menit. Odhaluje zcela nove vztahy mezi body, plochami a prostorem, mezi piicinou

76

a nasledkem, mezi svety z jeho grafik, tfebas divnymi, ale zfejme docela moinymi." Escher se pfitom vidy snaif vyuifvat realne a konkretni motivy - ptaky, ryby, plazy i lidi.

Na velke retrospektivnf vystave uspofadane r. 1968 k Escherovym sedmdesetinsm byla navstevnost piinejmenstm stejna jako na Rembrandtove vystave. Jeho grafikami jsou cesto ilustrovany popularne vedecke knihy a 61anky z matematiky, fyziky a krystalografie.

.Escnere nikdy neopustllo nadsenf nad nekone6nymi moinostmi iivota vytvafet krssu," pfse Bruno Ernst. Virtu6znf ovl8.danf grafickych technik, mj. dfevorytu, litografie, mezzotinty a linorytu, mu umoinilo tvofit nejen listy s komplikovanymi ornsmentelnimt strukturami, ale zaroveii i tak nsdheme dfla, jako linoryt Kola na hladine, kde je zrcadlenf stromu neruseno kruhy od prvnfch kapek deste. Krasne jsou i jeho rene krajiny, zeimene n06nf scenetie, italska meste6ka a skalnate hory. Matematicky aspekt u Eschera dominuje, coi ovsem nesniiuje jeho profesionani kvality.

E. NEKRASOVovA

Ano, je to tak, rnatematicky aspekt v Escherovych dilech dominuje. Kniha to dokazuje presvedcive a nazorne. Umelcuv zpusob mysleni Ize dobie sledovat, kdyz si prohlednerne serf studii ke grafice GaiMe. Podobne se vyjasni i vnitrni podstata dila Ryby a supiny, staci si jen pozorne prohlednout nacrtky, ktere B. Ernst piedklada,

Prisli byste sami, bez napovedy autora, na to, ze maternaticka struktura GaiMe je zrcadlovyrn obrazem site, ktera je zaktadem Ryb a supin? A je snad zfejrne, ze Dum se schodisti byl sestrojen pomoci qeornetrickeho zobrazeni horizontalnlch a vertikalnlch car na valcove plose, jak to doklada]i obrazky? Loqaritrnlcke spiraly, ktere jsou zakladem grafiky tivotnf draha, by nezkusene oko sotva odhalilo, kdyby je matematik neobtahl svym perem.

Nejmatematictejsl ze vseho jsou urnelcovy hricky s nekonecnern a s jeho interpretaci v ruznych qeometrickych konstrukcich.

Tvorba vynikajicicho holandskeho "matematick8ho grafika" M. C. Eschera se na celem svete tesf velkemu zejmu milovnfku umen! a snad jeste vfce milovnfku vedy. Souvislost Escherovy tvorby s vedou, matematikou, fyzikou a krystalografif, je nespoms. Hlasf se k nf i sam umelec. Vydal napf. album svych praci urcen« krystalografum, aby ilustroval vsechny rovinne krystalografick8 grupy. Pfitom obrazky v albu pojmenoval prave nazvy grup jejich symetrli, jak jsou zavedeny v krystalografii. Charakteristicka je take tesna spouuuece M. C. Eschera s jednfm z nejvetsfch sou6asnych qeometns; Kanad'anem H. C. M. Coxeterem. Coxeterovy knihy jsou ilustrovany Escherovymi grafikami a Coxeter napsal text k poslednfmu Escherovu albu. Na druM strane nektere z efektnfch Escherovych neeeuklidovskych grafik jsou, jak umetec piizneve, zaloieny na ur6itych geometrickych myslenkach, ktere si vypuj6i1 z Coxeterovycn vedeckych pracf.

Poslednf kapitola knihy je venovana projevum neeuklidovskeho myslenf v ruznych obdobfch Escherovy tvorby, jeste nei se seznamil s hyperbolickou Loba6evsk8ho geometrif. Podle znsme teorie F. Kleina se toui ruzne geometrie lisf grupami symetrif. Tak tfeba rozdfl mezi klasickou a neeuklidovskou geometrif nenf jen v ruznych vlastnostech rovncbeie« (to jsou vlastnosti druhofade a nepodststne), ale piedevsim v ruznych vlastnostech grup symetrif prostoru nebo roviny. Je docela moine, ie nei se Escher s Coxeterovytn dflem seznamil, a tomto pfistupu ke geometrii nevedel. Vzhledem ke svemu jemnemu citu pro symetrie se vse« ve sve tvorbe nemohl vyhnout modifikacfm euklidovske geometrie a pfivedlo no to k nunym typum neeuklidovskych prostoru.

VARIACE DRUHA

Zatfmco v Kleinove a Poincereho modelu neeuklidovske geometrie roli"absolutna", lj. mnoiiny"nekonecne vzdalenych" bodu, hraje pfimka nebo mene cesto kruinice, v Escherovych konstrukcich to muie bYt i averec nebo izotovene body. Tyto varianty Escnerovyct: konstrukci odpovfdaji systemum symetrii charakterizujicfch napf. Bemoulliovu logaritmickou spiralu. Posledni kapitola Emstovy knihy konCf rozborem "hadi" tematiky v Escherove dile (poslednf Escherovou grafikou jsou Hadi). Zde se ponekud neobvykle spojuji dve metemeticke teorie: teorie uzlu, ktet« tvofi vyznemnou cast topologie, a ope: realizace "nekonecne vzdalenych" bodu roviny.

I. M. JAGLOM

V knize je cltovano z Coxeterovy prace, v niz Escher nasel nove rnoznosf pro svuj urnelecky zpusob hry s nekonecnem. R. 1958 zhotovil grafiku Kruhova limita I. Urnelec s ni nebyl spokojen. I kdyi slo 0 prvnf pokus, byla to txece nezdafena. Nejen tvar ryb vyvijejici se z jakesi jednotozmeme abstrakce k realite, ale ani jejich vzsiemn« poloha nevysly. Tfi fady ryb se ve smen: os zmensuji, ale fady se sklcidaji z bilych ryb, dot}tkajicich se h/avami, a z cemych ryb, dot}tkajicich se ocasy. Chybf tak spojitost a iluze pohybu, fady nemaji jednotnou barvu.

Nasledovala dalsi, mene znarna grafika Kruhova limita II. 0 jejim vzniku mluvil Escher s de Rijkem svym obvyklym zpusobern, pri nemz se neda odlisit zert od vazne rninenych slov: Tuhle variantu jsem chtel nakreslit do polokulove plochy. Navrhl jsem Otci Pavlovi, aby tak dal vymalovat vnitfek kupole cnmmu sv. Petra. Pfedstavte si to nekonecne mnoistvi kfiiu, jak vem visf nad hlavou! Ale Sveiemu Otci se ta myslenka nelfbila.

Autor odhaluje techniku tvorby mnoha Escherovych grafik a doprovazi je cetnymi studiemi, nacnky a cocas i modely a fotografiemi. Tak 0 principu grafiky Tfi sfery I pise:

Hornf cast grafiky se sklcida z velkeho poCtu elips nebo, chcete-li, z velkeho poCtu obdelnicku tonoienyct: podle eliptickych kfivek. Ve skutecnosti se vsak nemuieme zbavit dojmu, ie vidime steru. Escher se nes vsak snaii pfesv8dCit, ie na jeho grafice icidne koule nejsou a ie ie absolutne plocha. Sklopf tedy trochu hornf cast obrazku a V'jsledek pfekresli pod udajnou sferu. Ani ted' se nemuieme ubranit trojrozmerne interpretaci, vidfme polokouli obrecenou rovinou iezu vzhUru. Nakonec sklopi horni obrazec uplne a poloif ho na vodorovnou rovinu v dolnf casti listu. Ani ted'

nechceme uznat, ie jde 0 rovinny utve: a vidime ovalny mic, rozhodne ne rovinu s nakreslenymi kfivkami. Pfipojena fotografie pak i!ustruje, co Escher vlastne udelal.

Tato fotografie reprodukovana na obalce knizky ilustruje i tezi, kterou urnelec rnnohokrat zduraznovat Kreslit rovne se klamat. Smysl techto slov tkvi v tom, ze kaZdy obraz null dlvaka, aby zobrazene povazoval za skutecne,

A na zaver, abychom nenechali nezodpovezenu pfirozenou otazku, jaky smysl vlozil Bruno Ernst do nazvu sve knihy, uvedeme z nl citat, vztahujid se ke grafice, ktera dala knize jneno.

Escher v prevem slova smyslu vyvolava obrazy ve v8domi divaka. Orii pfed sebou kouzelne zrcadlo, jehoi kouzlu nelze odolat. V tom ie Escher bezkonkurencni, jedinecny mistr. Obzvlasf V'jrazne ilustruje tuto stranku jeho talentu grafika Kouzelne zrcadlo. Z Ciste umeleckeho hlediska asi nepatff k nejzdafilejsim. Je v ni vsak zapleteno cete klubko napadu a obrazu. Cosi se na ni deje, ale je to zcela nesrozumitelne. Grafika patme obsahuje vypoved' 0 urCit}tch udalostech, jejich zacatek a konec vsak zustavaji skryty.

Vse zaCina na nejhUfe viditelnetn mfste, na pfednfm okraji zrcadla. Hned pod sikmou podperou vidime konec kfidelka i s jeho odrazem. Jak putujeme pohledem pooe! zrcadla, doroste v kompletniho okfidleneho psa i s jeho odrazem. Jakmile uveiime, ie mohou existovat konecky kiidel nezavisle na nejake okfidlene bytosti, musime pfipustit, ie situace na cotssku nenf tak neverohodna. Kdyi pes Mif doprava, jeho obraz v zrcadle se pohybuje doleva a vypada tak realne, ie nas nijak neudivi, kdyi se ten to obraz pohybuje za zrcadlem bez ohledu na to, kde konCf ram. Tedse ui kfidlatf psi rozbihaji doprava i doleva, cestou se jejich fada dvakrat rozdvoji a nakonec se stfetavaji jako dve ermedy. Nei vsak dojde ke konfrontaci, ztraceji sve ptostorove vlastnosti a pfejdou v rovinny vzor na mozaikove podlaze. Podivsme-li se pozome, vsimneme si ie v okamiiku, kdy prochcizeji zrcadlem, se cemi psi meni na bfle a zaroverl vyplrluji mezery mezi cemymi psy. Mezery brzy zmizi a po psech nezbude ani stopy. Snad ani neexistovali, vidyf v zrcadlech se okffdlenf psi nerodi. Zahada zustane nevyjssnen« tim splse, ie pfed zrcadlem stoji koule a v zrcadle vidfme jej! odraz. Za zrcadlem vidime ope: kouli, zcela realny objekt uprostfed nerealneho svete za zrcadlem.

Kdo je ten C/ovek, co vlastnf kouzelne zrcadlo? Proc dela tekov« grafiky?

SCHATISCHNEIDEROVA, Doris - WALKER, Wallace: M. C. Escher. Ka/eidocyc/es. Ballantine Books, New York 1977.

Eschera, v nemz Marianne Teuberove rozhodne odporoval. Tvrdil, ze uvedene prace namely na jeho otce zadny vliv a nikdy je nestudoval. VyplYva to z pracovnfch deniku, ktere si jeho otec vedl a zapisoval tam vsechny prameny, z nichz cerpa: inspiraci. V teto dlouhotete a peclive vedene dokumentaci se vsak nenasla ani zmfnka 0 nejake psycholoqicke literature. Z clanku M. Teuberove vznikl dojem, ktery Georgovi Escherovi vubec nepiipominal jeho otce, stale hledajidho, pracoviteho, fanaticky ponoieneho do sve prace, kterY pro sva dfla nikdy nehledal hotove piedlohy v odbornych casopisech.

Pokud jde 0 Escheruv neutuchajfd zalem 0 vztah objektu k pozadi, coz tvarova psychologie skutecne lntenzivne studovala, a 0 jeho vytrvalou snahu vyplnovat rovinu tesne se dotykajcirni obrazci bez mezer a prekrYvani, coz tez souvisf s problematikou tvarove psychologie, uvarf George Escher peknou historku: Jeho otce, v te dobe jiz znarneho vytvarnlka, oslovila v tramvaji jedna dama: .Mauk Escher?" Tak mu rfkali

77

Knfzka i album, ktere s nf tvori jeden celek, jsou vlastne zalozeny na jedinem stastnern objevu.

Ale nejprve nekolik slov 0 jedne hislorii, 0 nfz v knlzce nenf ani slovo. V plednrn arnerickern popularne vedeckem casopise Scientific American byl uverejnen clanek historicky umeni Marianny Teuberove Zdroje nejednoznacnosti v grafice M. C. Eschera. Rozpoutala se kolem neho necekana polemika.

Clanek vyznfval tak, jako by Escher tvoril pod silnyrn vlivem psychologu, zejmena prfvrzencu tzv. tvarove psychologie. Pod Ie teto skoly clovek myslf yYlucne v obrazech a svet vnlma kornplexne. Marianna Tauberova tvrdila s kateqorlcnosti ve vedeckych kruzfch neobvyklou, ze Escherovi byla znarna prace Kurta Koffky Principy tverove psychologie i prace Edgara Rubina a dalsich psycholoqu. Clanek byl forrnulovan tak, jako by 510 o nesporna fakta a ne 0 domnenku vyzadujid overenf.

Redakce casopisu pak dostala dopis od urnelcova syna, geologa Georga

VARIACE DRUHA

telesa. "Velka petka" fascinovala i Eschera. Mezi navody pro ctenare je i Escheruv dvanactlsten: At jim otacirne v kteremkoli smeru, stale se na nern stridaji rnofske hvezdice s lasturami. Najdeme tam i krychli, dvacetlsten, osrnisten a nektere polopravidelne rnnohosteny, a kaidy je ozdoben mozaikou. Nejhlubsi dojem vsak vzbuzuje fotografie nejdokonalejsiho qeometrickeho telesa, koule ze slonove kosti, do nil prosluly japonsky rezbar Masatoci provedl mozaiku slozenou z ryb. ldeovy navrh vzesel od Cornelia Roosevelta, kterY sbira nejen Escherovu grafiku, ale i japonske miniatury ve slonove kosti a v kameni.

HOFSTADTER, Douglas R.: G6del, Escher, Bach. Basic Books, New York 1979.

ve skole a byvali spoluzaci si zavzpominali. Prvni, na co se ho ta dama zeptala, bylo, ma-li jeste ve zvyku pee live si vybirat platky salamu a syra, aby dokonale pokryly krajic chleba. Ukazalo se, ze v tomto srneru se Mauk rozhodne nezrnenil,

A prave tete nevylecitelne manii, jak sve zalibe v tvorbe mozaik rikal sam Escher, vyuzili autof knihy. Nescetne plody jeho fantazie a mistrovstvi pfenesli na steny zvlastnich prostorovych prstencu, tzv. kaleidocyklu. Vznikly tak neobvykle a krasne qeornetricke konstrukce, v nichz Escherovy prace dostaly treti rozrner.

Kaleidocyklus je prstenec slozeny ze ctyrstenu spolenych pode' hran. Kdyz se clanky tohoto retezce otace]i, vznikaji pfskvaplve efekty a dojem je jeste urnocnen, kdyz na stenach ctyrstenu jsou Escherovy mozaiky. Doklada to rada rnodelu, ktere si muze zhotovit kazdy vlastnik knihy. Autori sarnozfeirne nemohli opomenout hrdiny nasi knizky, platonovska

Vsechny knihy, 0 kterych tu referujeme, se zabyvaji rnoznostmi urneleckeho vyjadreni qeornetrickych ideji. Tato je z nich nejobjemnejsi a take nejhlubsi a nejzajimavejsi.

Douglas Hofstadter je odbornik na pocitacovou techniku, dostalo se mu vsak i jazykoveho a hudebniho vzdelani Ve sve knize se zabyva souvislostmi mezi logickou teorii Kurta G6dela, skladbami Johanna Sebastiana Bacha a grafikami Mauritse Cornelise Eschera.

Pokud jde 0 souvislost mezi Bachovymt a Escherovyrni dily, spoclva v zakladech jejich tvorby. Muzeme se ovsem jen dohadovat, co by Bach rikal Escherovyrn pracem, je vsak znamo, ze Bach byl Escherovym obllbenyrn skladatelem. Miloval hudbu, vzpornina dlouholety Escheruv pritel a flnancnl poradce Jan Vermeulen. Casto jsme spolu jezdili na koncerty Bachovy hudby. K Bachovi mel zvlastni vztah. Analyzoval matematickou stranku jeho skladeb stejne dukladne, jako studoval tvary ptaku nebo opticke vlastnosti hranolu. Escherovy grafiky inspirovaly holandskeho skladatele Juriana Andrissena ke skladM, kterou Escher vysoce hodnotil.

Escher mel vsak hudbu rad zvlastnim zpusobem, Podobne jako v literature, kde se jeho vkus zformoval pornerne zahy a pak se uz nemenil, i v hudbe uznaval jen tu jeji cast, ktere se ne zcela vystizne rika vazna hudba. Jeho nelibost k modernim rytmum dosahla takove miry, ze striktne a prikre odmitl zpevaka popularni sku piny Rolling Stones, kdyz chtel na obalce nove desky pouzit jednu jeho grafiku. Jine sku piny uz nebyly tak puntickarske a Escherova dila siroce vyuzivaly k reklamnim ucelum, aniz by urnelce zadaly 0 souhlas.

Z Bachova dila vybral Hofstadter jen jednu skladbu, Hudebni oMtinu, a z ni jeden z deseti kanone, kterernu rika, na rozdil od Bachova Canon per Tonos, Nekonecne stoupajici kanon. Kanon je zkornponovan tak dumyslne, ze posluchac rna dojem, jako by melodie stoupala stale vys, az do nekonecna, a pak, po sestl zavitech tehle spiraly vinouci se aZ do nebe, se ukaze, ze kanon zni opet jako na zacaiku (U Bacha je to sice o oktavu vys, ale v knizce je uveden navod, jak tento nedostatek napravit.)

Pro podobne jevy uziva Hofstadter nazev nekoneena srnycka. Fenornen nekonscne srnycky spociva v tom, ze kdyz stouparne nebo klesarne urovnemi nejakeho hierarchlckeho systemu, octneme se neocekavane tam, odkud jsme vysli. Nekonecne srnycky se vyskytuji v uzavrenych hierarchiich, coz je termin pochazejci od autora knihy. Tak napfiklad v teorii vedeckeho poznanl, kde veda zkourna sve vlastni zakony, nebo

78

Ctenar se tu seznarni s mnoha dulezitymi pojmy krystalograficke symetrie, s problematikou barveni map a s dalslmi zajimavostmi. To je vsak pouze pfidavsk ke stastnym hodinarn stravenym s nuzkami a lepidlem v ruce pri vyrobe kaleidocyklu.

v ustavech, ktere zfidily vladnl orqany ke zkournani cinnosf vlady, nebo v pokusech lidskeho mozku poznat svou vlastni strukturu.

A tu se pflrozenym a logickym zpusobem dostavarne k EscheroyYm qratlkarn a k jeho videni sveta

Domnivam se, ie nejkrasnejsim a nejsilnejsim vlzustnim vyjildfenim nekonecne smycky je dilo M. C. Eschera. Jeho prece stimuluji intelektualni Cinnost mnohem vice, nei dila ostatnfch vytvarniku. Cetne jeho grafiky jsou zaloieny na paradoxech, klamech nebo nejednoznacnostech. Mezi prvnfmi obdivovateJi jeho talentu byli matematici, coi je pocnopitelne, nebof jeho grafiky cesto spocivaji na matematickych principech, napf. symetrii. V jeho pracech vsak najdeme neco vic, nei je jen symetrie. Je v nich pod umeteckou formou skryta idea. A prave idea nekonecne smycky se v jeho dfle vyskytuje nejcasteji. vezmeme si napi. grafiku Vodopad a srovnejme jeji aonekonecns klesajfci smycku sloienou z sesti useku se sesti castmi donekonecna stoupajici smycky Canon per T onos. Je tu neprosts shoda. Bach i Escher ve skutecnosti vyjadfuji stejne teme ve dvou ruznych "klfcfch", hudebnfm a grafickem. Escher realizoval ideu nekonecne smycky nekoJika ruznymi zpusoby, ktere muieme sefadit podle toho, jak je smycka utaiena. V grafice Vzhuru a dolu, na nii jsou zobrazeni mnisi zakleti k vecnemu pohybu po nekonecnem schodisti, je smycka nejvolnejsf, protoie zde je tfeba udelat velky pocet kroku, abychom dosli na zacatek. Smycka vodopadu je uiSi, sklilda se, jak ui jsme se zminili, ze sesti kroku. Utahujeme-li smycku dale, pfichflzime k praci Kreslici ruce, na nii jedna ruka kreslf druhou a obrecene. Smycka ma dva kroky. A nakonec, nejuisi smycka je realizovana v grafice Galerie, na ktere je obraz obsahujici sam sebe. Od pojmu nekonecne smycky nelze oddelit pojem nekonecne, vidyf co je vlastne smycka jineho nei nekonecny proces vyjildfeny konecnou formou? Idea nekonecns hraje v mnohjch Escherovych pracech velkou ulohu. Variace na jedno teme jsou cesto vloieny jedna do druM a vznika tak vizualni analogie Bachovych kanonu. Dobfe to vidime na grafice Metamorf6zy. Ta do jiste miry pfipomina donekonecna stoupajici ksnon: postupujeme-li po nf dal a dal, nahle se octneme zase na zacatku. Hofstadter analogie nejen hleda, ale vyuziva je i k reseni nekterych paradoxu poznani, Ve sve knize uvadi diagram, kterY schematicky ilustruje vztah hierarchii v systernu Kreslfcf ruce. Nejsou tu obvykle snadno rozllsitelne urovne kreslici ruka a kreslena ruka. Paradox rna reseni diky tomu, ze existuje dalsl neviditelna uroven, ktera rna vzhledem ke grafice vyssi dimenzi. Je to sam Escher, kterY je kreslicim prvkem pro

re je 'e na chli, y je rafie D niz

ryb. rovu

icke o je ami

ebo

vYm

nim uluji etne

isi, cku hou

je

be. ~ co ~nou Vkou

r.ika

fice

rna em pro

VARIACE DRUHA

pravou a levou ruku i pro celou grafiku. Situaci Ize jeste dale escherizovat, jak autor knihy navrhuje: Staci vyfotografovat ruku cloveka kreslldho Kreslici ruce.

Uvahy 0 paradoxech nas pfivedly pflrno ke smyslu analogie mezi pracemi logika G6dela a vytvarnlka Eschera. To by nas vsak odvedlo prilis daleko od qeornetricke tematiky, i kdyz bychom se ovsern dokazali vratit zpet k pocatecnimi bodu po nskonecne smycce. Zamerne se tedy vyhneme seri6zni informaci 0 G6delove vete a omezime se na konstatovani, ze i pro paralelu G6del-Escher jsou podklady.

V cern je podstata G6delovy vety 0 neuplnosti? Tvrdi, ze zadny system nemaze poznat svou vlastni strukturu, nepozvedne-li se na vyssi urovef (jedna z rnoznych interpretaci). Pointa zde je v paradoxu. Pripomina znamy vyrok Kretana Epimenida: "Vsichni Kretane lzou," 0 nemz nelze rozhodnout, je-li pravdivy nebo ne. Na paradoxy je bohaty i Escheruv zivot, nejen jeho grafika. Ve skole spatne prospival v matematice, dokonce jednou propadl. A prave matematici nasli v jeho dile hluboky smysl a zdroj inspirace. Do ctyriceti let neustale cestoval, a pak az do smrti prakticky neopustil svuj dum v Baarnu. Kreslil levou rukou a psal pravou. Cely zlvot byl presvedcenym ateistou a jeho nejblizsim ptitelem byl byvaly mnich bratr Erik, Hans de Rijk. Muzeme se divit, ze to takoveho cloveka tahlo k paradoxum i v urneni? Je-ll tomu tak, nemusime hledat jine duvody, proc je jeho dilo pflbuzne s hlubokyrni a paradoxnimi G6delovymi idejemi, idejemi vpravde fllozotlckyml.

Na zaver referatu 0 knize G6del, Escher, Bach bych rao dodal nekolik slov 0 souvislostech mezi matematikou a filozofii. Takove uvahy v Hofstadterove knize nenajdeme, ten se soustieou na odhaleni skryte piibuznosti obrazu vytvarenych rnatemanckyrn: a hudebnimi prostiedky s maternatlckymi idejemi.

Matematika a filozofie kracely dlouha staletl bok po boku a dost dobie se nedaly oddelit: Filozotove se pokladali za matematiky a matematici lilozofovali. Kdyz se pak piece jen oddelily, nepierusily vzaiernne styky:

Filozotove hledali v matematickych abstrakcich podporu pro sve teorie a matematici se stejne jako drive z nejruznejsich duvodu uchylovali k lilozofii. V moderni do be nabyla tato souvislost zvlastniho vyznamu. Na prvni pohled necekana a piedem nezamyslena aplikabifita matematickych zakonu na fyzikalni sVI§t leckoho ohromila. Teoretici si kladli otszku:

Nemel Plat6n ve svem objektivnim idealismu piece jen pravdu? Vymyslite nejaky matematicky eperet, a pak se ukaie, ie se jeho zakony iidi fyzikalni reafita, napsal r. 1984 J. A. Zdanov.

Zprvu nezarnyslena aplikovatelnost rnaternatlckych zakonu na fyzikalni svet udivila nejednou uz v minulosti nejen lilozofy platonske skoly, ale i mnohe matematiky. Vyroky nekterych z nich jste si ostatne mohli precist na strankach teto knizky.

Uz temer 2 500 let uplynulo od zalozeni Plat6novy Akademie, na jejiz brane se skvel napls Tern, kdo neovlMaji geometrii, vstup zakclzan. Co Plat6na k tomuto zakazu opravnovalo? Co udelal pro geometrii on sam? Ve skutecnosf nejde 0 to, co dal Plat6n geometrii, ale 0 to, co dala geometrie Plat6novi, co znamenala pro jeho uceni, ktere se stalo zakladern fllozofickeho systernu objektivniho idealismu. Abychom pochopili genezi a pravy smysl napisu, stael si precist platonsky dialog Men6n. Kllcovou scenou je v nern "dukaz", ze poznanl neni vysledkem uceni, ale vybavovanl. Z toho vvplyva i kredo plat6nismu: Existuje svet

ideji, v nernz duse nabyla znalosti jeste pred svym ztelesnenim. Tento zakladni bod sveho dialogu Plat6n doklada qeornetrickym "dukazem". Ukazuje, ze qeometncke znalosti se nenabyvaji, ze jsou v cloveku jiz ulozeny v hotovern tvaru a zbyva je jen vyvolat.

Prvotni plat6nskou ideji byla tedy maternatlcka idea. Neni tedy na napisu nic divneho, Ten, kdo neovlada geometrii, nepochopi, co je qeornenlcka idea, a tak pro neho prazdnym zvukem zustane i pojem ideje obecne. Obycejne nernaternaticke pfedstavy jsou [akesi stiny, odezvy realnych predmetu vnirnanych nasirni srnyslovyrnl orqany. Idea borovice v nasern vedornl bledne, rozplyva se a je daleko mene zfetelna nez zivy obraz borovice, kterou bezprostiedne pozorujeme. Omezime-li se tedy jen na takoveto ideje, kazdernu je jasne, ze tesne souviseji s vecmi, zavise]l na nich a bez vecl by nebylo ani pfislusnych ideji.

Vezrnerne si vsak pojem trojuhelnlka, Maternaticky trojuhelnlk rna v jstem smyslu zretelnejsi vlastnosti, nez kterykoliv konkretni trojuhelnik zhotoveny ze dieva nebo jineho materialu, Tak napi. soucet uhlu v rnaternatickem trojuhelnlku je vzdy piesne 180 stupnu, coz nelze rici o realnem troiuhelnlku, dokonce ani 0 trojuhelniku, kterY co nejpiesnej narysuierne tuzkou na papir pod Ie pravitka. Predevsim proto, ze uhly takoveho trojuhelnika nedokazerne zrnefit s idealni piesnostl - v tom nam branl sam mereny objekt i metody mereni, ktere marne k dispozici. Vede nas to ke spekulativnim zaverurn 0 prvotni neurcenostl qeornetrlckych velicin a utvaru a 0 priorite rnatematickych trojuhelnlku nad realnymi, Vlastnosti realnych trojuhelniku se jen bllzi vlastnostem trojuhelniku rnatematickych, ale pro odpor hmoty jich nikdy nemohou dosahnout.

Plat6n, stejne jako vsichni velci rnyslltele, touzil po harmonii a dokonalosti. Kdyz pflznal pravo na samostatnou existenci rnatematickyrn idejim, rozsiril to na vsechny ideje vubec.

Idealistickou tradici ve filozolii nazyval V. I. Lenin Plat6nova linie. Jak vidime z citovanych slov J. A. Zdanova, na tom, ze dosud existuje, maji podil i ti matematici, ktef maji zmatek v chapani podstaty maternatlckych objektu. Tern phpomeneme znarny vyrok B. Engelse: Pojem Cisla nepochssi odjinud nei z realneho svet«. Oeset prstu, na nichi se fide ucili scnet, lj. provMet prvni aritmetickou operaci, je vsim moinym, jen ne vysledkem svotxxinetio tvurciho mysleni. Pri poCitani potiebujeme nejen poCitane predmety, ale i abstrahovat od viecti nepodstatnych vlastnosti tecnto predmetu krome jejich poctu. Tato schopnost je vysledkem dlouMho historickeho vyvoje zetoieneno na zkusenostecn. Cista matematika zkouma prostorove a kvantitativni vztahy realn£Jho svete, tedy vylucne realny matericil.

Dnesni matematika se ovsern od matematiky Plat6novy doby lisi, ale jen v tom smyslu, ze jde 0 dva stupne, nizsi a vyssi, jednoho a tehoz procesu poznavani reality po mod stale vyssi abstrakce od konkretnlho obsahu realnych objektu. I kdyby vsak tato nejstarsi z ved zrnenlla svuj charakter sebevice, i kdyby se povznesla k jeste vyssi abstrakci, zustane svymi koieny stale spojena s poznavaci a tvurCf cinnosti lidstva. A v tom take vidim smysl slov, kteryrni D. Hofstadter konci svou knihu: Proto jsou v me knize ideje spojene 5 pracemi G6dela, Eschera a Bacha serazeny do jedne linie a spojeny v nekonecnou smyd«:

A jako nekonecna srnycka se narn jevi i stara rnoudra geometrie ...

Mezi nejvetsf objevy, k nimi v poslednf dobe dospellidsky rozum, podle meho mineni bezpochyby petit umenl posuzovat knihy, anii bychom je celli.

G. CH. LICHTENBERG

79