Uprchlictví aneb jedna ze zkoušek zatvrzelosti lidských srdcí

Rozhodl jsem se napsat tento článek, neboť vidím vlnu nenávisti k uprchlíkům a
imigrantům obecně. Na této problematice je totiž jasně vidět, jak se nás Satan
snaží svést, abychom opustili nauku našeho vzkříšeného Pána a zatvrdili svoje
srdce k našim bližním, naší duchovní rodině.

Každý křesťan, ještě než vyřkne svůj názor na uprchlictví, by se měl zamyslet, jak
by se k uprchlictví postavil sám Ježíš Kristus. Neřekl snad: „Pojďte ke mně,
všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“
(Matouš 11:28)? Apoštol Jan taktéž píše: „Řekne-li někdo: „Já miluji Boha,“ a
přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí,
nemůže milovat Boha, kterého nevidí.“ (1. Janův 4:20)

V první řadě je třeba říct, že ne všichni uprchlíci jsou opravdoví uprchlíci. Jsou
takoví, kteří se za ně jen vydávají a zneužívají výhod. Každopádně ale většina
uprchlíků jde za lepším životem, i když se nám způsob, kterým to činí, líbit
nemusí. Nemůžeme ale odsoudit celý strom kvůli špatnému ovoci. Kdo z nás by
nesáhl po lepším životu, pokud by byl na dosah? Nemůžeme zavrhnout skutečné
uprchlíky, mezi kterými jsou jistě i křesťané, utlačováni a zabíjeni např. ISIS. Jistě
se modli k Bohu o pomoc a odmítnout je by bylo odmítnout Krista, neboť řekl:
„Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří,
mně jste učinili.“ (Matouš 25:40)

Bůh je milosrdný nadevše, vzpomeňme na záchranu Lota a jeho rodiny ze
Sodomy, neboť Abrahám smlouval s Bohem o záchranu spravedlivých z onoho
padlého města (Genesis 18:22-33). Zachránil taktéž společníky proroka Daniela
z ohně, kam je uvrhl zlý král (Daniel 3:23-26) a rovněž zachránil samotného
Daniela, když byl vhozen do jámy lvové (Daniel 6:13-24) a jiné. A to jsem ani
nedošel k největšímu milosrdenství ze všech, kdy za nás poslal jako výkupné
svého jediného Syna.

Samozřejmě, je přirozené mít obavy, ale jakožto křesťané bychom obavy mít
neměli a už vůbec ne obavy o věcí týkající se tohoto světa. V Matoušovi 6:24-34
se dočítáme, že nemáme mít obavy o světské věci, ale máme hledat Boží
království a spravedlnost a vše ostatní nám bude přidáno. První dvě přikázání
známe, Spasitel nám je vylíčil a jsou jasná: „Miluj Hospodina, Boha svého, celým
svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.“ (Matouš 22:37) a druhé je mu
podobné: „Miluj svého bližního jako sám sebe.“ (Matouš 22:39).

Křesťané se všichni snaží o přijetí Bohem. Přijme ale Bůh takové, kteří soudí
druhé, ačkoliv nejsou bez hříchu a odmítají jim pomoci? Milují takoví lidé skutečně
Boha a pochopili učení Syna? Viz verše z druhého odstavce. Pomoc uprchlíkům
není jednoznačná věc a nemá jen jedno či dvě řešení – buďto přijmout všechny
migranty, dát jím peníze, aby si mohli hovět, či naopak je všechny odmítnout.
Máme je přijmout, dát jim podmínky k tomu, aby ukázali, co v nich je a prokázali
snahu budovat lepší budoucnost. Paušálně ale odmítnout trpící by bylo jako
odmítnout Krista.
A proto vás prosím – nezatvrzujte svoje srdce. Přejme uprchlíkům to, co si oni
přejí od Boha, jako by to byla naše vlastní rodina (a to ona skutečně duchovně je).
Samozřejmé však je, že konečné rozhodnutí je na vládách a Satanovi, který je
ovládá. My však musíme rozhodovat sami za sebe a ne se spoléhat na zlé vlády,
koneckonců Pán již říkal, že kdo je věrný v málu, je zároveň věrný i ve velkém
(Lukáš 16:10). Proto prosím čiňte to, co by činil náš Živý Bůh. Věřím, že se v srdci
rozhodnete správně.