Horror podle Bandů

Zora Ulla Keslerová
Balzac
Adrián García Bogliano
Subspecies

NEZÁVISLÝ HORROROVÝ ČASOPIS
ČÍSLO
23
ČERVEN 2017
Obsah
Naše oblíbené dvojky aneb druhé části, které se nám líbí více než první . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4
Bizarní hračičkář Charles Band . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10
Quando Alice ruppe lo specchio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14
Cannibal ferox . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16
Zora Ulla Keslerová . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
Tmavě červený výlet . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29
Antropophagus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32
Lo squartatore di New York . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33
Příbuzní (Dagmara Adwentowska) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35
Josh Malerman – V pasti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37
The Pit & The Pendulum OST . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38
Pimprlové horrory Charlese Banda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41
Pogo, horror, punk: Balzac . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46
Proti proudu: Prometheus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51
Feud – Bette and Joan . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53
Mark E. Pocha – Kontakt. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55
Brněnská Retro noc hrůzy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57
Wizard Video Games . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59
Mrtvá jako čokoláda (Diuk) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61
V mrazivých tónech Richarda Banda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70
H. P. Lovecraft’s Re-Animator: The Definitive Edition OST . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72
Adrián García Bogliano . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75
Habitaciones para turistas. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79
Komnata hrůzy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80
Okulděje 3: Věčný strach . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81
Marvel: Horory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83
Full Moon Entertainment . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84
Z tunelu ke světlu (Dagmara Adwentowska) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88
Get Out . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91
HorrorCon na cestách aneb Srazy fanoušků horroru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92
Roman Bílek – Solení ran . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96
Subspecies: slintající ohyzdní upíři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97

E-mail: howardhorror666@gmail.com
www.howardhorror.cz

Redakce: Honza Vojtíšek, Roman Kroufek
Externí spolupracovníci: Roman Bílek, Josef Blažek, Adela Blažek Hrivnáková,
Alžběta Čechová, Mark E. Pocha, Robert Poupátko, Honza Kohoutek, Zdeněk Skokan,
Martin Skuřok, Martin Štefko, Milan Vričan
Korektury: Zuzana Kocurková, Honza Vojtíšek
Obálka: Tomáš Melich
Ilustrace: Zdeněk Svoboda (35), Sandro Dragoj (67), Štěpánka Pavlíková (89)
Sazba: Július Muránsky
HOWARD – 23/2017

Nazdar bando,
vítáme vás u našeho skupinového čísla. Skupinového nejen tématem, ale i jeho, respektive jejich, členěním
hned do několika skupin.
Hlavním tématem tohoto čísla je tzv. bandovský horror. Čili tvorba bratří Bandů, tedy producenta, režisé-
ra, scénáristy a herce Charlese Banda a hudebního skladatele Richarda Banda. Jim samotným a jejich tvorbě
věnujeme hned několik článků či recenzí. Obzvláště milovníci levných béčkových, nejednou komediálně ladě-
ných, videohorrorů z různých polic videopůjčoven – a takových nás je jistě hodně – budou spokojeni.
Další dvě tahounská témata čísla se točí kolem rozhovorů. První z nich je s režisérem v rámci žánru velmi
pestrých, a hlavně povedených horrorů, Španělem Adriánem Garcíou Boglianem. Sudor frío? Ahí va el dia-
blo? Late Phases? Pořád nic? Však on už to náš rozhovor změní. Nechybí ani recenze jednoho jeho kousku.
Druhý rozhovor je splněným snem. Snem, v jehož uskutečnění jsme již takřka přestali věřit. Ale zápal a píle
nese ovoce a my jsme se po letech dočkali. A vy s námi. V tomto čísle přinášíme rozsáhlý rozhovor s česko-
slovenskou ikonou italského thrilleru a horroru Zorou Ullou Keslerovou, který doprovází hned čtyři recenze na
její italské horrorové filmy.
I zbytek čísla tvoří nabušený materiál. Podíváme se na zoubek třeba japonským horrorpunkerům Balzac.
Nechybí povídky, recenze filmů, knih, her, komiksu a soundtracků. Po delší době se sešlo zase hned několik
reportů z různých akcí a míst.
Prostě milujeme horror a donutíme ho milovat i vás.
A příště? Příště zešílíme.

Honza Vojtíšek

014
N2
ZE
BŘE

NEZ ZÁŘÍ 2014
ÁVIS
LÝ H
ORR
ORO
VNÝEČ
2013

I S
OP ZAÁVSOPIS
S ISL
ČA
ven

Ý Ý H ČÍSLO
OR
Čer

OV RO
OR RO
RR VÝ
NE

HO
PIS

Č AS

2013

Ý OP
SL
SO

VI

VI IS
SL
ČA


RO O
Březen

Ý
L

ČÍS
NE
HO

OR ČÍS

LO
RR
OR
RO

OV


Ý

EZ
SOLPIS
ÝH

ČAN

EN
Boþ
ČÍSLO 6

SOEZÁ

2015
e
Fog k & Zub
PI VISL
ČAVSI

S

lla
porák
VÝ ZÁ

ík
Co n rovská
ORO NE

ás n hrĤz
ČÍ

Sociaialis a horro a
[1]

Ý
SL
HOWARD – 5/2012

HOR

O

TĜinnáctktický Zo rech štv
15
ORR

m e
jších zá

yaz
RO

rcad bi Mord
LÝ H

RO

la v
horr

oru
ÁVIS

ČA

Au
NEZÁVI

ru Ki stra
SOP
NEZ

Psrso v horroru
Psi ng lsk
2012

r P
hoPavel Soukup av kDi ia ý h
IS

(v) A el
ec m or
An rah

Ruad str Žćá ond ror
ZÁŘÍ

SLÝ HORR

wlas &Sle Švandrlík
ny icchoMiloslav
Fo dH
G
im am
Hoe Gu

Že C Martin a
r ndoeválsk0á14ek
r
un nor
vaGa MyaN. Smith

roČk lŠtefko
12

r r 2
20

r
d f hortro

r e ea a so
m a
o ydeAlfredafrrFed Hitchocka
ffre
Aoslfr
– 4/

ýBarosteír vá pĜ

hŽeny Al
Alf
Alfr cia
oort nveánny

n
kýeelklaenK
e

ýeši
ýeraogreaJSlová
ýe

ROROV

lsW ce
ric

Po ra U ho
k

rro
t
tP

o

NEZÁ
NE

Zo ro
EdwN ePseátkov

EZÁV
Ý ČAVISLÝ


SPeiodmoM
en

ch
án

ný la Vort C scher

au
ard
ik d ter
nc

to
SOPIS
Ĝi ot astle kas
N
ci vLezahra

ISLÝ HORROROV
í

Ho rĤ
ho oþ
o
Vi

rro
wak horr

ro ko

rov
e Kdniþní

ru vá

í sp
PIS

y:

2

rat
T
ovor
SO

ci
ý ho M

ČÍSLO 16
e vz

O
OR
NekrJosko
Barb

Ho
Ý ČA

R ÝNČASO
Hrr
ororr G n K

Go el-

ror
Rozh

nioiká

Ke
Jo
bl Pe
chcrkhorro

mp
ara
ROV

St

in ter
oMr ilNede
ohCnop Ž

sky
epþeský

ve W

Ph
EZÁ

ilip
aan

he
O R RO

Ví itk

NE
nSinc k
rr iljáko

dn in

G

las
VPIS
isáþeg

VIS
rech

i

s
ISLÝ ČÍSLO 18 NE


lair
n vá Angus Scrimm
LÝ H

HO
RR
HORR

OR
ÁVIIS

Kathar
Janko Iš

OV
ÝČ
R syc a

Povídky, recenze

O RO
NEZ

AS
o

OP
P len
b

IS
ine Isab
in op

A
Gob

V
a
K om

Ý
h

ČÍS
aš p

ČAS LÝ H
lin

LO
pa os

2 2
elle

OPIS OR
VIS


EZ
EN
2017
RO

De
RO

nis
a&

Da
nie
ČA

la
SO

Po
no
NEIS
P

ma

rev
VI

ov
SL

y
Ý

Ed
HO

Wo
RR

od
OR
OV
Ý
Os

ČA
SO
m

PI
i n D ea
Adrián

S
oh
Horror
Zora Ul

ý h n R.
García

o r Ko
podle Ba vá

ro on
la Kesle

r;
Subspe

PR
Boglian

El tz; A

OS
Balzac

len m

IN
ro
ndĤ

EC
cies

Da eri

20
o

16
tlo can
w;
To orr
m
H
áš or S

2017
23 ČERVEN
M tor

ČÍSLO
eli y

Ý ČASOPIS
HORROROV
[3]
ch

NE ZÁVISLÝ
;
Naše oblíbené dvojky
aneb druhé části,
které se nám líbí více než první
Dvojky jsou často jen pokusem zopakovat neubráním dojmu, že je tak trochu nudná. Pak tady
úspěch původních filmů, vyždímat ten pytlík ještě máme dvojku, která je o něco méně ceněná, ovšem
trochu více a  dostat navíc jeden hrnek lahodného akčnější a  zábavnější. Ačkoliv každý gurmán ví, že
zisku. Jsou taky začasté přímo propojeny s původní- nejlepší je trojka. S dvacetosmičkama je to podobné.
mi filmy, protože hrají na jistotu. Na poznanou jistotu. Tu dvojku jsem si přece jenom pustil víckrát, protože
A  jedou v  jejích mantinelech. Jen je trochu upravu- je to zábava, člověk u  toho nemusí tolik přemýšlet
jí, případně zlepšují. Dvojky prostě bývají jen pokus a  jenom se baví tím, jak listy vrtule helikoptéry se-
o vylepšené verze jedniček. Až trojky se mnohdy vy- kají zombies jako mexický zahradník v  USA anglic-
dávají vlastním směrem. Dvojky ještě okatě pokukují ký trávník německému herci. Nebo ta krásná scéna
po jedničkách, ohlížejí se za nimi a snaží se být jejich předtím, než snipeři dostanou rozkaz, ať pálí i do ži-
lepšími verzemi. Většinou se jim to nepovede. Ale ně- vých, kterou bych pojmenoval „Pro jedno kousnutí“.
kdy ano, a tady je naše hrst dvojek, které nás zaujaly Nechci ani tak říct, že by pokračování bylo lepší, ob-
více než jedničky. jektivně ani nemůže být, ale pokud si dvojku pustím
minimálně jednou ročně, zatímco jedničku, jejíž DVD
Martin Skuřok mám v poličce hned vedle, jsem viděl za celou dobu
Každý má rád 28 Days Later… (2002). Prý je to její existence sotva dvakrát, tak je asi jasné, který
jeden z nejlepších zombie filmů. Jsem slyšel. A pak z těch dvou je pro mě lepší. Nic víc v tom není, je to
je tady pokračování, 28 Weeks Later (2007). Všichni atmosféra versus akce a  ačkoli jsem příznivec po-
o něm ví, ale nikdo ho nemá rád, protože leží ve stí- malých čtyřhodinových černobílých filmů, tady volím
nu jedničky, ovšem zcela neprávem. Je to takový Ve- akci. Samozřejmě, co se týče horroru, jednička jed-
třelčí paradox. I když mám jedničku rád, uznávám ji noznačně vede a dvojka se může tak akorát stydět.
za to, co znamená pro film jako takový, tak se přesto Jenže ve dvojce je vrtulník, který vrtulí seká zombies,

[4]
HOWARD – 23/2017

a  to je pořád o  jeden vrtulník sekající zombies více neurčitého věku, která to nemá v  hlavě tak docela
než jich má 28 Day Later… v pořádku. Klíčovými slovy tohohle filmu jsou jedno-
Ginger Snaps je rozhodně výborná série, která by značně ponurost a deprese, které podtrhuje jak vizu-
neměla chybět v žádném žebříčku vlkodlačích filmů álno, tak daleko lepší soundtrack než u prvního dílu.
už jen proto, že se k  celému problému lykantropie A  samozřejmě Ghost, na té postavě je něco šíleně
staví trochu jinak než ostatní. Například díl první, to zvráceného. I když zpočátku vypadá jako komiksová
je takový skoro příběh z  bravíčka. První kluci, prv- nerdka, která má tak trochu svůj svět, pořád je straš-
ní sex, menstruace, holení nohou, vztah mezi sest- ně děsivá. A  postupem filmu je stále děsivější. Sa-
rami, nějaká ta socializace mezi pubošema, no, co mozřejmě, je to čistě můj subjektivní pocit a mnohým
vám budu povídat, de facto je to holčičí film. Na dru- by se to zdálo směšné, ale tahle dvojka mě vždycky
hou stranu je tu pro pány Katharine Isabelle z  jejíž dostane svou bezútěšnou atmosférou, skvělým finá-
proměny v  sexy lykan bitch se v  nejedněch trenýr- le i následným vyústěním příběhu po „velkém finále“.
kách zachechtá kašpárek. Na stranu třetí, můj kašpá- Temnější, horrorovější, lepší.
rek zděšeně utíká za pahorky, když vidí pro majitele Predator je film, který má každý rád. Aspoň já
penisu ne zrovna příjemnou scénu, ve které jedno- tedy neznám nikoho, kdo by řekl: „Nah, dyť je to
mu klukovi takzvaně pustí v kapse u kalhot červená sračka.“ Hlášky, nabušený Švagrnegr a  první před-
propiska. Brr. Ginger Snaps 2: Unleashed (2004) je stavení jednoho z nejlepších monster v historii filmu.
ale zcela odlišný a byť si myslím, že objektivně jsou Predator 2 (1990) pak přinesl zcela něco jiného. A je
oba filmy na kvalitativně stejné úrovni, dvojku mám to dobře. Kdyby to bylo například o tom, že se někde
přeci jen raději. Zatímco jednička je víc user frien- v džungli objevil zase Predátor a pošlou tam znova
dly, pokračování je pro horrorové gurmány, schop- Černého černocha, aby ho zmlátil, byla by to situace
né ocenit jeho depresivní atmosféru a  větší tlak na jako s Rambem jedna a dvě. Jednička je originální,
horrorovou strunu. Akorát už tady není žádná sestra, excelentní film a  typický představitel žánru. Dvojka
co by byla vlkodlak, ale proč se vyjadřovat ke zlotři- není úplně špatná, ale je to spíš taková sranda. Proto
lým počeštěným názvům. Brigitte dostala na konci jsem rád, že druhý Predátor je něco úplně jiného než
prvního dílu jednu pohlavní nemoc, ale jelikož Moje první film. Jeden z hlavních důvodů, proč jsem viděl
sestra vlkodlak není o feťácích s AIDS, ale o vlkodla- dvojku častěji než jedničku, je především to, že se to
cích, snaží se Brigita zvrátit svůj osud. Bohužel, její odehrává ve městě. Je hic, na ulicích zuří válka gan-
léčba je v normálních kruzích brána jako drogová zá- gů a  do toho se připlete náš známý mezigalaktický
vislost, takže skončí v léčebně a doubležel, bez své- nimrod. V čem je dvojka lepší je jasné. Ono vesmír-
ho „léku“. Krom toho, že Brigitte sama se mění, do ná příšera ve vesmíru je nic moc. Vesmírná příšera
toho je tam vlkodlak, který s ní chce kopulovat, pak v džungli taky nic moc. Většina lidí nežije ve vesmíru
taky pečovatel, který za trochu dávky drogy nechá- ani v džungli. Nicméně město, jo, to už je nám pře-
vá holky platit v naturáliích, a nakonec jedna posta- ce jenom blíže. Začátek filmu vás doslova přenese
va, díky které je film děsivý. Ghost, děvče de facto do parného velkoměsta a jen při sledování stoupne

[5]
teplota v místnosti o deset stupňů. Pak tu máme Ja- s Kirsty, protože je tam zatáhl bláznivý psychiatr, tou-
majčany, vytrhnuté páteře a  Herba, kterého Predá- žící vnořit svou mysl do nitra bolesti, existenciální-
toři vůbec nezajímají. Jedna ze zajímavostí jsou vti- ho projevu rozkoše a  rozprostření se po pěšinkách
py. Druhý Predátor je vlastně hodně vtipný film, ale ovládnutí všehomíra, dodává filmu fakt hustou atmo-
i přesto si zachovává takovou tísnivou temnotu, která sféru. Kromě Cenobitů a  kultovního Pinheada, kteří
vám nedovolí, abyste se začali chechtat, například dostávají více prostoru, a to i po stránce širšího roz-
u situace, kdy Danny Glover vystupuje z jamajského vinutí charakteru, se vrací i ústřední záporná dvojice
ganjamobilu, ve kterém si někdo zakouřil Startku bez z jedničky Frank a démonická mrchózní milfka Julia,
filtru. Pak tady běhá wannabe Nick Nolte čili Gary která se pro svou roli doslova vysvleče z kůže. Kro-
Busey, scéna s  okapy, léčení Predátora v  koupelně mě bizarnosti, hustější atmosféry a okouzlujícímu la-
a taky jedna z věcí, ze které jsme za mlada nejvíc mo- byrintu se toto pokračování dostalo do popředí (a na
čili, a to jsou Predátoři na konci. Teď se to zdá směš- pozici nejlepšího dílu série) i pro ten opravdu neče-
né, ale tehdy jsme pištěli jak holky na koncertě Orte- kaný závěr.
lu, celí u vytržení z toho, že je tam víc Predátorů než Ano, první Amityville vychází ze známějších
jeden. Ale ten největší důvod, v čem je dvojka lepší, a  proslavenějších reálií a  má fešnou Margot Kidder
je město a jeho perfektně vystižená atmosféra v čele v  sukýnce a  s  roztomilými sexy culíčky. Ale Amity-
s horkem, ze kterého lid blázní. ville II: The Possession (1982) alespoň částečně
vychází z  mnohem reálnějších skutečností (zatímco
Honza Vojtíšek události jedničky mohou být pouhou smyšlenkou,
Někdy se stane, že člověku přijde pokračování ke vraždám ze dvojky skutečně došlo, nezávisle na
lepší proto, že ho viděl dříve než první díl. Mám to tom, zda z pohnutek nastíněných ve filmu) a je, ale-
takhle třeba u  Vetřelců, kteří mě baví mnohem více spoň v  mých očích, v  jisté části nezpochybnitelně
než Vetřelec. Pravděpodobně i protože jsem je jako mrazivější a děsivější. Tedy lepší. Popravdě řečeno,
mladý usmrkanec viděl v kině na velkém plátně a byl díky středové části tento film patří k tomu málu vý-
z  toho docela hotový (a  připosraný). U  Hellbound: běrových horrorových snímků, u  nichž se opravdu
Hellraiser II (1988) však kvalita mluví sama za sebe. bojím a umí mi nahnat to příjemně nepříjemné mra-
Tuhle část série o pekelném hlavolamu jsem totiž vi- zení v zátylku. Noční procházka mladého Montelliho
děl až jako třetí v  pořadí (nejprve trojku v  kině, ná- spícím domem je opravdu horror non plus ultra, plus
sledně jedničku v televizi a až pak dvojku na videu). k tomu neméně mrazivě nasnímané projížďky zla po
Přesto mi přijde nejatmosféričtější, nejpekelnější domě (ten ubrus, TEN UBRUS!) a zajímavě nastíněný
a  nejšílenější. Po klasickém jedničkovém horrorově vztah k sestře… To všechno v mých očích a strachy
démonickém rodinném dramatu se totiž příběh trhá rozhozených smyslech, dělá dvojku nejlepším dílem
ze řetězu a zavádí nás do samotné jámy pekelné. Do celé série (a troufám si to tvrdit i přesto, že jsem pár
samotného hnízda zmaru a  kanceláří cenobitů. Pe- posledních kousků spojených s  tímto strach nahá-
kelný labyrint s  děsivě se točícím Leviathanem, po nějícím titulem dosud neviděl). Triky, herecké podání
jehož křivolakých chodbičkách pobíháme společně hlavního hrdiny, šílení rodiče, tichý dům, spící v noci,

[6]
HOWARD – 23/2017

a labutí píseň zpívaná hlavní pušky. Chcete-li se há- doma ve sklepě. Současný městský člověk je již tak
dat, přijďte mi říct, že je roztahaná a díky své stopáži odtržen od přirozeného přírodního prostoru, že se cítí
nudná jednička lepší. O dalších dílech nemluvě. svůj a  v  bezpečí jen v  okolí betonu a  městské pro-
Řekl jsem si, že by to nemělo být jen o filmech, story jsou jeho teritorium, jeho životní prostor, jeho
a  tak jsem přemýšlel nad knižními sériemi. Původ- relativní bezpečí. Tohle Doupěti pomáhá navodit plně
ně jsem chtěl zmínit druhého Nekroskopa, ale tomu funkční atmosféru. Příběh je akčnější, po pomalejším
jsme nedávno věnovali samostatné články, a  tak rozjezdu svižnější a postupně nabírá na tempu. Což
jsem si vzpomněl na jinou knižní sérii, o níž jsme taky je pravým opakem předchozího dílu, který měl vý-
již psali, ale už je to hrozně dlouho. To už si nebu- borný začátek, ale pak postupně slábl a kolísalo mu
dete pamatovat. Krysí série Jamese Herberta je za- tempo. Nebezpečí je jaksi hmatatelnější, nebezpeč-
jímavá tím, že se mi každý díl líbí více než ten před- nější, prohnanější, inteligentnější. Nahání mnohem
chozí. Takže bych klidně mohl psát o třetím Panství, větší hrůzu, než tomu bylo prve.
které se mi líbí ještě více, než druhé Doupě (Lair,
1979), které se mi líbí více než první Krysy. Ale to- Mark E. Pocha
hle je o dvojkách, takže šup do Doupěte. Z celé sé- Na úvod kvízová otázka (s mačetou pod krkom):
rie jsem Doupě četl jako první, což dnes považuji za kto zabíjal tínedžerov v  pôvodnom filme Friday the
jednu ze záchran a  kladů celé série. Číst totiž jako 13th? Nie, NEBOL to maskovaný Jason Vorhees! Bola
první Krysy, kdo ví, zda bych se o další pokračování to  – spojler alert!  – jeho milujúca maminečka. Veru
vůbec zajímal. Doupě je klasickou dvojkou, všeho je tak, zopakujte si Základy filmovej histórie, ak mi ne-
více  – akce, brutality, útoků, hnusu, krve, svižnosti, veríte. Takže Jason sa prvý krát ako vraždiaci maniak
sexu. I přesto, že již víte, o co jde, rozjezd románu je objavuje až ve Friday the 13th: Part 2 (1981). A pori-
krásně pozvolně napínavý. Atmosféře hodně pomá- adne to roztočí. Mimochodom, ktorý je váš obľúbený
há prostředí, neboť se děj přesouvá z  ulic Londýna hokejový tím?
na venkov. Což ono prostředí činí uzavřenější, men- Laurence R. Harvey. To je primárny dôvod prečo
ší, přirozenější, a tedy na rozdíl od londýnských ulic, siahnuť po DVD s pokračovaním kultovej The Human
i představitelnější. I když jsou krysy synantropní živo- Centipede. Ten herec je geniálny. Aj postava, ktorú
čichové, tedy již takřka bezvýhradně spojily svůj ži- stvárnil. Malý, mlčanlivý tučko s  hnusnou materou,
vot s člověkem a jeho životním prostředím, mě osob- plný komplexov a  divných chúťok. Pracuje kdesi
ně více mrazí a  obával bych se střetu s  podobným v  podzemnej garáži a  čas si kráti pozeraním filmu
zvířetem spíše ve volné přírodě, než v urbanistickém Ľudská stonožka. Áno, autori The Human Centipe-
prostředí (velko)města, kde bych jaksi přirozeně cítil de II (Full Sequence) (2011) odkazujú sami na seba,
převahu. Tedy – více by mě zaskočilo a vyděsilo, kdy- a to veľmi vtipným spôsobom – hlavný hrdina sa to-
by na mě krysa skočila ze stromu (výborná scéna) tiž rozhodne postaviť si vlastné článkovité zvieratko
někde v lese, než kdyby na mě vyběhla zpoza skříně z ľudských súčiastok. Na rozdiel od doktora z jednot-

[7]
ky však nemá potrebné skúsenosti, a tak prebiehajú ví sám se sebou v zrcadle, jde o neskutečně nápadi-
medicínske úkony doslova „na kolene“. Choďte do tou jízdu, na níž se první díl opravdu nechytá. Škoda
toho, ale pre istotu s prázdnym žalúdkom. Lebo šťa- že po Armádě temnot a Darkmanovi Raimi filmařsky
vy idú von ľahšie než nestrávené kúsky večere. „dospěl“ a  víceméně rezignoval na svůj šílený styl.
Do tretice to najlepšie. Jedno z  mojich obľúbe- Spider-mana totiž mohl natočit kdekdo, ale Smrtelné
ných pokračovaní, vlastne pokračovanie o pokračo- zlo 2 je jen jedno.
vaniach. Film o filme, sequel o sequeloch – metatext Scottův Alien je sice jeden z nejlepších a nejzá-
ako vyšitý. Scream 2 (1997). Úvodná scéna z  kina sadnějších horrorů všech dob, ale není to zrovna nej-
naznačí, že sa to bude uberať smerom sebareflexie, diváčtější podívaná. Pomalu plynoucí děj, minimum
a veruže tak. Študenti, ktorí budú postupne vyvraž- dialogů, které do značné míry tvoří jen organizační
ďovaný, v rámci výučby preberajú otázku filmových a technická hantýrka, a dlouho není jasné, kdo vlast-
pokračovaní – či je vôbec možné nakrútiť niečo lep- ně bude hlavní postavou. Prostě takové ty ambici-
šie, než originál. Samozrejme padne zmienka o Vo- ózní filmové sedmdesátky, co rády kritizovaly esta-
trelcoch a druhom Terminátorovi. A tak vôbec. A di- blishment a tvářily se dokumentárně. Nic z toho ale
vák si po celý čas spokojne pokyvkáva hlavou a na nebrzdí Cameronovy Aliens (1986) – děj od začátku
perách sa mu vlní jemný úsmev. Lebo toto je hravý do konce šlape, jak se na akční blockbuster sluší,
film, a  my, diváci horrorov, sa hráme veľmi radi. Ak dialogy jsou prošpikované humorem a vše se už ce-
viete, čo tým myslím, heheheheh… lou dobu točí kolem Ripleyové, která se z  final girl
mění v náhradní matku-válečnici. Jestliže pro Scotta
Josef Blažek byla klíčem k  postavám jejich civilnost, pro Came-
První Evil Dead je pozoruhodný nezávislý horror rona to byla jejich zábavnost a  sympatičnost. Jeho
a ďábelský celovečerní debut, ze kterého přímo kři- postavy milujeme – traumatizovanou, ale rozhodnou
čí talent jeho mladého režiséra. O  tom prosím žád- a  aktivní Ripleyovou, nemluvného, avšak spolehli-
ná. Ale Evil Dead 2 (1987), které už vznikalo se stu- vého Hickse, suverénní Vasquezovou, užvaněného
diovým rozpočtem, to je prostě kult! Je to film, který machýrka a prudiče Hudsona, plaše působícího Bis-
v pubertě zbožňujete, a zatímco se ostatní vaše pu- hopa a samozřejmě dětskou verzi Ripleyové, rozto-
bertální modly s  odstupem času hroutí a  vy pro ně milou Newt, která jediná přežila epický masakr svých
máte po letech jen shovívavý nostalgický úsměv, ten- blízkých a byla tak nucená předčasně dospět. Velko-
hle film vám stále připadá geniální, ultrazábavný a in- rysá výprava, masky, makety, speciální efekty a akč-
spirující. Jestliže jednička dokazuje Raimiho talent ní scény (masakr mariňáků snímaný kamerami, co
pro horror, dvojka odhaluje i  jeho vlohy pro kome- mají na sobě, finální souboj matka vs. matka) jsou
dii a navrch pro kombinaci horroru a komedie. Ať už pak jen kulisami pro postavy, které jsou srdcem pří-
Bruce Campbell zápasí s vlastní rukou, nebo se mu běhu. Cameron tak pietně, a  přitom zcela po svém
směje celý interiér chaty, nebo do něj naráží tělo bez dokázal navázat na příběh a mytologii originálu a vy-
hlavy a on mu zaskočeně oplácí páčidlem, nebo mlu- tvořil jeden z nejfunkčnějších sequelů v dějinách fil-

[8]
HOWARD – 23/2017

mu a zároveň jeden z nejlepších blockbusterů všech je  – jednou ve snu, podruhé v  realitě. Tenhle akční
dob. A porazil Scotta v jeho vlastní hře. rozjezd  – jakési dodatečné finále jedničky, na které
Nejtěsnějším vítězství dvojky nad jedničkou až teď byly prachy – prostě miluji, jak kvůli přímé ná-
v  mém seznamu je Phantasm II (1988). Coscarelli vaznosti, tak pro jeho švih. Mike a Reggie se pak po
se  – stejně jako později Raimi  – uvedl koncem 70. vzoru Ashe z Evil Dead vyzbrojí kulovnicemi, moto-
let nezávislým horrorovým klenotem a  v  80. letech rovkami, a dokonce i plamenomety tak, že sotva mů-
dostal příležitost natočit si jeho studiem zaštítěné, žou chodit, a předvedou s nimi finále, za jaké by se
a tedy rozpočtově výrazně velkorysejší pokračování. nestyděl ani Rambo. Souboj motorovek, sejmutí čtyř
A podobně jako Raimi ve druhém Evil Dead i Came- trpaslíků naráz výstřelem z  čtyřhlavňovky, mozkyvr-
ron ve Vetřelcích ve dvojce tvrdí akční a komediální tající koule groteskně si prosekávající cestu funebrá-
muziku na úkor horrorové atmosféry. Jedničku otví- kovými vnitřnostmi… Prostě masakr, vedle kterého
rala znepokojivá (a levná) vraždička na hřbitově (do jednička působí jako chudý příbuzný, kterým taky je.
níž Coscarelli zapracoval pradávnou hrůzu všech he- Z Reggieho tu navíc vyrostla plnokrevná a velmi sym-
teráků z toho, že po sexu s babou sbalenou v baru se patická postava (v  jedničce byl vyloženě do počtu)
ukáže, že baba je ve skutečnosti starý ošklivý chlap!), a  dalším super tahem bylo pojednat film jako road
dvojka ostře startuje frenetickou honičkou s trpaslíky movie. Kolem a  kolem, jeden z  nejlepších sequelů
po domě, který hned nadvakrát mohutně explodu- a akčních horrorů vůbec.

[9]
Bizarní hračičkář
PROFIL

Charles Band

Aktuálně asi nejznámější a nejproduktivnější z filmové- narazí na podivné muzeum s neuvěřitelně reálně vy-
ho klanu Bandů. Producent, režisér, scénárista, herec. hlížejícími figurínami. Charles Band Production filmy
produkovala až do půlky 80. let.
Charles Robert Band se narodil jako opožděný vá- Band však byl brzy nespokojený s tím, jak s jeho
noční dárek 27.  prosince  1951 do rodiny filmového filmy nakládají distributoři, a tak v roce 1983 založil
producenta a  režiséra Alberta Banda. Bandovi jako novou produkční a tentokrát i distribuční společnost
by symbolizovali možnou kosmopolitnost lidského Empire International Pictures zaměřenou na nízko-
bytí. Otec Albert se narodil ve Francii, oba jeho syno- rozpočtové fantasy a  horrorové filmy. Díky ní mohl
vé ve Spojených státech amerických. Ti však, spo- svým filmům zajistit dobrou produkci, řádnou distri-
lečně s otcem, své dětství strávili v Itálii. Zde Charles buci, a hlavně návratnost zisku. Na trh Empire Pictu-
vystudoval Overseas School of Rom. res vstoupila společně s  Wizard Video, společností
Krátkometrážní filmy začal Charles natáčet již produkující videohry, o níž vám poreferuje Caelos na
koncem 60. let. Brzy jej však zaujala jiná stránka fil- jiném místě tohoto čísla. Ve svých nejlepších časech
mové tvorby a to produkce. V roce 1970 založil Char- Empire Pictures produkovalo i 12 filmů za rok.
les Band Production, společnost produkující nejen K prvním filmům studia patřilo akční sci-fi Ghost
sci-fi (End of the World, 1977 nebo The Day Time Warrior (1984) nebo povídkový horror The Dungeon-
Ended, 1980), akční thrillery (Zone Troopers, 1985), master (1984), na němž se podílelo rovných sedm
komediální muzikály (Fairy Tales, 1978) a to i v ero- režisérů (včetně Charlese Banda samotného). Film
tickém hávu (Cinderella, 1977) ale i horrory. Například vypráví o  mladém počítačovém programátorovi,
horror Michaela Patakiho Mansion of the Doomed kterému zlý čaroděj (titulní Dungeonmaster) unese
(1977) o excentrickém očním chirurgovi, jehož dcera snoubenku a vytváří pro něj různé světy, v nichž ho
při autonehodě přijde o zrak a on se pokouší jí ho na- nutí plnit svérázné úkoly, aby unesenou instruktorku
vrátit. Nebo Tourist Trap (1979) Davida Schmoellera aerobiku získal zpět. Že jde o  klasickou osmdesát-
o skupince mladých turistů, kteří po sjezdu z dálnice kovou podivnost, svědčí např. fakt, že jeden z úkolů

[ 10 ]
HOWARD – 23/2017

rovém thrilleru Crawlspace (1986). Další adaptaci,
tentokrát povídky Cliva Barkera, studio produkčně
zaštítilo v podobě horroru George Pavloua Rawhead
Rex (1986) o podivném démonu, který vyleze z díry
uprostřed pole a  rozpoutá krvavé peklo. Ted Nico-
lau ve stejném roce natočil komediální sci-fi horror
o odporném sliznatém monstru krmícím se nebohý-
mi pozemšťany TerrorVision (1986). Jako poslední
zmiňme i do české „papírově obalové“ DVD distribu-
ce dorazivší lacinou vykrádačku Vetřelce Davida De-
musí hrdina plnit během koncertu W. A. S. P., nechybí Coteaua Creepozoids (1987) o z opuštěné vědecké
chodící sochy, samurajové, draci, zmutovaní motor- laboratoře vypuštěné krvelačně sadistické příšeře,
káři, počítače… schopné se přeměňovat do různých forem života.
Vrcholnou formu Empire Pictures nabralo počát- Laciné a prosté, ale jak píše Obitus: „Když se začne
kem druhé půlky osmdesátých let, kdy vyprodukova- sprchovat Linnea Quigley, má béčkař jasno“. A to je
lo mnoho dnes již hodně známých horrorů. Zmiňme na sprchové scény odborník na slovo vzatý. Jednou
jen několik z  nich. Ghoulies (1985) Luca Bercovici- nám o nich jistě napíše samostatný článek.
ho pojednávají o  malých démonických potvůrkách, Studio si v nejlepších letech vydělalo tolik peněz,
které vyvolá hlavní hrdina pomocí nalezených okult- že dokonce koupilo Castello di Giove, hrad ze 12.
ních knih. Jejich pokračování Ghoulies II (1988) pak století, nacházející se v  italském Giove. Band chtěl
režíroval Charlesův otec Albert Band. Mezi dnes již hrad využít jako základnu pro evropskou expanzi stu-
kultovní lovecraftovské volné adaptace Stuarta Go- dia a  natáčecí kulisy. Ve stejné době Charles Band
rdona patří Re-Animator (1985) s  nedostižným také, údajně za 20 milionů dolarů, koupil Dino de
Jeffreym Combsem v  roli „titulního“ lékaře Herber- Laurentiis Cinematografica, studio založené Dino de
ta Westa experimentujícího s oživováním mrtvé (ne- Laurentiisem v roce 1946.
jen lidské) hmoty a  vytvářením nepředstavitelných Italská anabáze sice zpočátku stála za výraz-
tělesných koláží a From Beyond (1986) o rezonáto- ným zvýšením výroby a  zisků studia, nakonec však
ru stimulujícím epifýzu a všech možných následcích, Empire Pictures stáhla ke dnu. Díky pádu italské liry
opět s Combsem v hlavní roli v doprovodu Barbary koncem osmdesátých let italské pobočky studia za-
Crampton v hodně slušivém SM oblečku. Démonic- vřely své brány a podnik se s dluhy vrátil do Spoje-
kého Klause Kinského v roli syna nacistického dok- ných států. Empire Pictures bylo v roce 1988 zabave-
tora, pronajímajícího volné pokoje svého domu vý- no bankou a převzato Epic Entertrainment. Vzestup
hradně pohledným mladým studentkám, aby je pak a pád studia je popsán v knize Dave Jaye, Torstena
šmíroval a získával inspiraci pro psaní svých úchyl- Dewiho a  Nathana Shumatea Empire of the B: The
ných memoárů režíroval David Schmoeller v  horro- Mad Movie World.

[ 11 ]
Studios. Již od roku 1996 však Band produkoval filmy
pod názvem Full Moon Pictures aby se název studia
v roce 2003 naposledy změnil na Full Moon Features.
Studio vyprodukovalo několik desítek známých i ne-
známých pecek i nejlepších nejhorších horrorů, mno-
hem více, než se nám podaří v tomto čísle Howarda
vůbec zmínit.
Do roku 1994 Band produkoval filmy výhradně
pro společnost Paramount Home Video. V  tomto
roce se však obě společnosti rozešly, Full Moon se
stala nezávislou společností, vyrábějící výhradně pro
domácí trh. Nebyla však jedinou společností. Existo-
valo totiž ještě pár vedlejších společností, např. Mo-
onbeam Entertainment, Filmonsters, Action Xtre-
me či Pulsepounder produkující filmy pro děti nebo
Torchlight Entertainment and Surender Cinema, kte-
ré se naopak věnovaly soft-core filmům pro dospělé.
K  filmu patří merchandise a  vzhledem k  tomu,
že poznávacím znamením tvorby, v  níž má Charles
Band jakýmkoliv způsobem prsty, jsou různé oživlé
loutky a  hračky, tematických záležitostí pro figurky
a postavičky je jako naděláno. On toho, samozřejmě,
využívá a Full Moon chrlí kromě filmů i hračky jako na
běžícím pásu. Nechybí vám náhodou ve vašich sbír-
kách figurky monstra z Castle Freak, Radu ze Sub-
species, Pimp Doll z Blood Dolls? Nechcete speciál-
ní Monster podprsenku jako vystřiženou z Evil Bong?
Komiksy, halloweenské masky nebo soundtracky (od
Již v  roce 1989 však Charles Band založil nové Full Moon Records)? Všechno je.
studio Full Moon Production. Jeho produkci se sa- Jak vidno, Charles Band je obchodník na slovo
mostatně věnuje Obitus na jiném místě čísla, takže vzatý a dostatečně zanícený. Uvědomuje si však, že
jenom stručně. Název studia prošel několika změ- se všechen jeho obchod koncentruje kolem filmu.
nami. Původní Full Moon Production se v roce 1990 Protože jej má jistojistě rád a užívá si jej. Kdo jiný by
změnilo na Full Moon Entertainment. V roce 1997 vy- pořád vrážel peníze do takových ultrabéčkových bi-
šel film Vampire Journals pod hlavičkou Full Moon zarních podivností? Tam musí být nějaký cit a záliba.

[ 12 ]
HOWARD – 23/2017

Snad proto si kromě produkce vyzkoušel i jiné filmař- Destruction, Bada$$ Mothaf**kas nebo Blood of
ské profese. 1000 Virgins) zvládl v roce 2013 o dva roky později
Druhou nejznámější je režie. První vážným re- natočil dokument Kings of Cult (2015). V roce 2002
žisérským počinem Charlese Banda není horror pak jeho společnost v jeho režii vyprodukovala seriál
ale i  tak jako by předvídal jeho filmové směřová- Full Moon Fright Night.
ní. Jde totiž o  komedii Last Foxtrot on Burbank Charles Band si vyzkoušel i herectví. Ještě jako
z  roku  1973. A  humor se nejednou proplétá i  Ban- dítě se objevil v historicko-dobrodružném filmu své-
dovou horrorovou produkcí. Charles Band dopo- ho otce Alberta Banda a Giorgio Venturiniho La Le-
sud režíroval bezmála padesát filmů. Kromě desítky ggenda di Enea (1962). O skoro čtvrt století později
žánrově spřízněných, o nichž píšeme v jiném článku, si zahrál v  kanadském fantasy horroru Troll (1986).
zmiňme například jeho příspěvky do série o  vraždí- Pokud vám tento název něco říká, pak vězte, že jde
cích loutkách Puppet Master: The Legacy (2003), o  předchůdce legendárního nejlepšího nejhoršího
Puppet Master X: Axis Rising (2012) nebo připravo- horroru a filmu vůbec Troll 2 (1990). V něm už si ale
vaný Puppet Master: Axis Termination, dobrodruž- nezahrál.
ně romantické sci-fi Metalstorm: The Destruction Charles Band byl dvakrát ženatý, s první manžel-
of Jared-Syn (1983), horror o  lékařsky vytvořené kou Medou měl dvě děti, syna Alexe, zpěváka skupiny
kombinaci člověka a leoparda Dr. Moreau’s House The Calling a dceru Taryn. S druhou, dnes již bývalou,
of Pain (2004), rodinné dobrodružné fantasy Prehys- manželkou Debrou Dion má dva syny Harlana a  Za-
teria! (1993) o dětech, které objeví vajíčka dinosaurů lmana, které minimálně jednou zatáhl do svého filmu.
a společně s vylíhlými dinosaury (v čele s Tyranosau- Navzdory podobě jeho současné produkce,
rem Rexem, samozřejmě) se postaví zlotřilým arche- Charles Band stále obšťastňuje své fanoušky a  fa-
ologům nebo horror o dvou nejlepších kamarádkách nynky a neustále si získává nové. Jeho produkce vás
obývajících posedlý dům The Dead Want Women možná nevyděsí k smrti, zcela určitě ale pobaví. Je
(2012). Průvodním jevem Charlesovy režie je, že se plný elánu a zápalu, o čemž svědčí různá jeho videa
nemění ani postupem času a  odolává mu. Jako by a rozhovory na internetu. A hlavně, stále se pokouší
zastydla v osmdesátkách. Což může být možná i po- vytvořit ten nejlepší nejhorší horror. Což zaslouží po-
zitivní jev, zcela určitě je to rychlé poznávací znamení. zornost.
Kromě filmů natáčí i dokumenty. Hned čtyři (s vý-
mluvnými názvy jako Nazithon: Decadence and Honza Vojtíšek

[ 13 ]
Quando Alice
RECENZE

ruppe lo specchio
Zoznamky majú svoje čaro; nikdy totiž neviete, níčka zaobstaráva zabíjaním zaopatrených ovdove-
kto sa nachádza na druhej strane a tá nevedomosť lých paničiek. Tie vyhľadáva v novinovej rubrike vy-
a tajomnosť sú nesmierne vzrušujúce. Isteže, dotyč- hradenej osamelým srdciam. Čoskoro sa však Lester
ná osoba vám po nadviazaní kontaktu a časom vybu- z  televíznych správ dozvie, že niekto kopíruje jeho
dovanej dôvere môže o sebe prezradiť úplne všetko, činy a zanecháva stopy poukazujúce priamo k nemu.
ale  pritom vlastne vôbec nič. A  čo rodičia vštepujú Zvláštny film na Fulciho. Keď som ho videl pr-
svojim ratolestiam od útleho veku o cudzincoch? výkrát, takmer som zaspal od nudy. Jasné, nejaký
magor zabíja škaredé ženy aby zhrabol ich penia-
Režie: Lucio Fulci ze a dosť mu pri tom všetkom prepína v lebeni. Sa-
Scénář: Lucio Fulci mozrejme, k tomu nejaké to mäso a nahota, tak ako
Délka: 81 min sa na kráľa gore patrí. Ale čo ten humor? A prečo tak
Původ: Itálie odpudivé ženské telá? Fúzy, bradavice, zajačí pysk.
Rok: 1988 Ak každá bohatá vdova vyzerá podobne, ani sa nedi-
Hrají: Brett Halsey, Ria De Simone, vým predčasným odchodom ich partnerov do záhro-
Zora Ulla Keslerová, Maurice Poli atd. bia. Neviem čo tým režisér zamýšľal. Avšak na druhé
pozretie, keď už som poznal pointu, sa z toho vykľul
Hlavnou postavou Quando Alice ruppe lo omnoho lepší film. Aj kvôli nej som do toho šiel ešte
specchio je nezamestnaný vdovec Lester Parson, raz. Scenár síce nie je na Oscara a jednou výstižnou
neúspešný hazardér, ktorý si financovanie svojho ko- vetou by sa o ňom dalo napísať „vrah sociopat ver-

[ 14 ]
HOWARD – 23/2017

útach sa film vytasí s motorovou pílou. Lenže scéna
s rozrezanou figurínou ženy je strašná a nemyslím to
ako lichôtku. Hlboko kontrastuje s tou so zrazeným
vandrákom, ktorá je na veľmi dobrej úrovni. Snáď len
zamrzí, že neskončila o dve tri sekundy skôr, to mli-
aždenie hrudníka mohlo byť dokonalé.
Herecké výkony sú poplatné dobe a  vodám,
v  akých podobné filmy vznikali. Prekvapil ma Brett
Halsey, ktorému toho maniaka aj uveríte. Na to, s koľ-
kými polohami duševne chorého človeka sa popaso-
val, ozaj slušne zahrané. Taktiež v samotnom závere
očarila – aj napriek znetvoreniu - Zora Ulla Keslerová.
Má príjemný a rozhodný hlas a jej herecký prejav tak-
tiež spadá medzi tie vydarenejšie. Je až zarážajúce,
že ako jediná kráska vo filme sa nevyzlečie. Začínam
režiséra podozrievať, že až veľmi dobre vedel čo robí,
zus vrah psychopat“, je ale vcelku premyslený. Kto- len akosi zabudol význam toho hyzdenia preniesť na
vie, či si to sám Fulci pri jeho písaní uvedomoval, ale- diváka.
bo to jednoducho iba tak dobre vypálilo. Keď človek Súmrak Fulciho kariéry sa niesol v znamení níz-
trocha popremýšľa nad logikou pointy, tak zistí, že je korozpočtovej, prevažne televíznej tvorby. Nedo-
viac ako nepravdepodobná. Dokonca by som pove- statok finančných prostriedkov ho vlastne sprevád-
dal nezmyselná. Lenže v rámci príbehu funguje. A to zal po celú jeho horrorovú kariéru, pri Quando Alice
stačí. Nakoniec, ani David Koepp v Tajomnom okne, ruppe lo specchio som si však neraz povedal, že po-
ba ani Alexandre Aja v Noci nabrúsenou britvou ne- zerám už skutočne na najlacnejší brak. Na to, v akom
zvládli TO odhalenie podať úplne uspokojivo. ťažkom životnom období ho dokázal maestro nato-
Kdekoho môže pri sledovaní zaskočiť aj komedi- čiť, má môj obdiv. Nie je to už síce Fulci, akého si pa-
álna poloha filmu. Ja som ju uvítal, pretože ponúka mätám z jeho najslávnejšej éry, ale neľutujem jedinú
aj iný pohľad na Fulciho tvorbu než na akú sme uňho minútu, ktorú som mu venoval. Hoci ma sprvoti otrá-
bežne zvyknutí. Toto určite nevstrebe väčšia časť di- vil, určite stojí za pozretie.
vákov, o čom som sa presvedčil na viacerých fórach
odkazujúcich k filmu. Lenže Fulci neostáva svojej po- Milan Vričan
vesti nič dlžný a tak sa svojej porcie dočkajú aj priaz-
nivci krvavých kúpeľov a hnusu. Hneď v prvých min-
Cannibal ferox
RECENZE

Pokud se někdo někdy dostal k  filmům, které jsou
považovány za úchylné, děsivé, příšerné, a pokud se
tak stalo ještě v jeho dětském věku, v době VHS, asi
slyšel o kanibalských snímcích jako Ženy od hlubo-
ké řeky (i když já měl vždy pocit, že to je název pro
nějaké německé porno) nebo Kanibalové. Tohle jsou
legendy, o nichž toho strašně moc slyšíte. Pak se na
ně podíváte a uvědomíte si, že v současné době už
to není něco, co vás rozhodí. A nejen protože jste vi-
děli horší (rozuměj odpornější) kousky, ale proto, že
ono toho v nich zas nic moc není.
 
Režie: Umberto Lenzi
Scénář: Umberto Lenzi
Délka: 93 min.
Původ: Itálie
Rok: 1981
Hrají: Giovanni Lombardo Radice,
Lorraine De Selle, Danilo Mattei, Zora Kerova

Cannibal ferox (v  české distribuci právě ony Ženy
od hluboké řeky) by klidně mohl být nepřiznanou ko-
pií filmu Cannibal Holocaust, protože, co si budeme
povídat, některé scény se zde opakují a v podstatě
jde o stejný příběh, který je okořeněný ještě droga-
mi. V souvislosti s tímhle kopírováním by mě zajímala
jedna věc: Co mají, sakra, Italové proti želvám? Úmrt-
nost želv se v  80. letech musela právě díky těmhle
italským filmům výrazně zvýšit. Ochránci přírody pak
z některých záběrů musí docela úspěšně šílet. A co
si budeme povídat, celkem opodstatněně.
Film vypráví o trojici výzkumníků, kteří se vydáva-
jí do džungle, aby zde narazili na dva muže pochybné
povahy, na které prý zaútočili kanibalové. Vzhledem
k tomu, že jedna z žen je naprosto přesvědčena, že
kanibalové neexistují a jedná se o pomluvu, jaké asi
bude její překvapení, když se s nimi skutečně setká. film sám o  sobě prezentuje, je spíš potvrzením než
Jak už to ale bývá, kanibalismus je v tomto případě vyvrácením. Neustále pak budete mít pocit, že jste
vyprovokovaný a  je dán tím, jak se bílí k  domorod- tohle celé už jednou viděli, a to včetně prostřihů do
cům chovají. Ano, je to film s  hlubokým sociálním „civilizace“. Je to celé strašně předvídatelné, a  na-
podtextem… konec ani nemůžete moc obdivovat gore, kterého je
Dobře, to bylo trochu nadsazeně řečeno, proto- poměrně málo a zas tak moc zásadně nevyniká, což
že žádná velká hloubka zde samozřejmě není. Že se je ale dáno i více jak 30 lety dalších, šílených filmů.
běloši chovají jako zvířata, je celkem známo. To, co Kanibalský film Cannibal ferox je prostě mýtus.
Hodně se o něm mluví, vytvořil se okolo něj kult, ale
to, že v  něm hraje herečka českého původu, je asi
největší zajímavostí, alespoň pro českého diváka.
Není o co stát, protože se jedná jen o Cannibal Holo-
caust podruhé, nijak lépe, spíš jen hůře. Dívat se po-
druhé na v podstatě to samé, to už je pořádná nuda
a ztráta času.

Martin Štefko

[ 16 ]
HOWARD – 23/2017

Zora Ulla
Keslerová
Hned někdy poté, co jsme začali vydávat Howar- nímu pokusu a on vyšel. A po nějakých dvou týdnech
da, jsme si s  Obitusem říkali, co bychom v  něm tak od něj jsem seděl u Zory Ully Keslerové v jejím praž-
chtěli mít a shodli jsme se, že rozhovor se Zorou Ullou ském bytě a, stále neschopen tomu uvěřit, si s ní přes
Keslerovou, českou bohyní italských horrorů a krváků, dvě hodiny povídal. Publikovatelný výsledek toho po-
by hodně našich čtenářů a čtenářek jistě posadil na pr- vídání si můžete přečíst na následujících řádcích.
del. Včetně nás samotných. A tak jsme, tedy já, Obitus
se raději vrtá v kytkách, začali shánět kontakt. Proto- Přímo o  Vaší osobě příliš informací dohledat
že nejsme žádní profesionálové, nemáme po ruce zná- nejde. Vy jste původem Slovenka?
mé a databáze kontaktů, moc nám to nešlo a veškeré Vůbec ne. To nevím, kdo to rozšířil a jak se toho
naše možné šance končily v hlubokém temném tunelu. zbavit. Pořád se mě ptají, jestli jsem se narodila na
Popravdě, po letech už jsme takřka ztratili veškeré na- Slovensku, ale já jsem se narodila v  Praze. Máma
děje. A zrovna v ten okamžik jsem se vzepjal k posled- byla z  Brna, táta z  Vysočiny, ale oba bydleli v  Pra-

[ 17 ]
ze a  já jsem se narodila v  Praze. Vůbec nechápu, Ale první klasický film jste natočila v Itálii.
kdo a proč to tam někde napsal. Takže nic takového, Ano.
jsem rodilá Pražačka.
Koncem 70. a  počátkem 80. let u  nás vládla
Studovala jste herectví? tuhá normalizace. Lidi o tom mají jistou předsta-
Ne, vůbec. Chodila jsem do baletu, hrála na vu, ať už ti, kteří v  tom žili, nebo ti mladší, kteří
housle, studovala gymnázium. Už nevím, kdo mě o tom slyšeli. Myslím takové ty obecné věci, jako
k tomu přivedl, ale poprvé jsem slyšela vrčet kameru že se odsud nikdo nikam nedostal. A do toho teď
při natáčení dokumentu o Janu Preislerovi, úžasném ta situace, kdy Vy hrajete v erotických thrillerech
malíři z přelomu 19. a 20. století. Tam jsem hrála jeho v  kapitalistické cizině. Prostě takřka nemožné.
partnerku a modelku. Jak se ale říká, asi jsem k tomu Mně to přijde naprosto nepředstavitelné. Jak jste
tíhla vždycky. Babička mi několikrát vyprávěla, jak se mohla v té době stát v podstatě ikonou italské-
mě vzala do divadla, bylo mi asi tři a půl roku, a když ho erotického thrilleru a horroru?
jsme se vrátily, já si vzala na záda deku a říkala jsem, To mi hodně lichotíte. Ale já vám to řeknu. V pod-
že jsem zlá královna. Nic z  toho jsem ale nestudo- statě šlo o velkou náhodu. Prožila jsem osmašedesá-
vala. Dokonce mi jednou pan Ráža řekl, ať na žádná tý rok, který na mě zapůsobil strašně. Ta invaze pro
studia ani nemyslím, protože by zkazila všechno to mě byla obrovský šok. Kdybych šla do podrobností,
přirozené, ten talent. Tak to bývá. tak se vám tady rozpláču. Byla jsem docela odvážná
mladá holka, nestandardní. Naši nás drželi poměrně
Když o  vás někdo bude hledat nějaké infor- zkrátka, nesměli jsme večer ven a  tak. Gymnázium
mace a  navštíví jak české, tak i  mezinárodní fil- mi moc nešlo, jedna profesorka mi dělala problémy,
mové databáze, ve vaší biografii objeví, že vaše tak jsem dělala večerní školu. No a ve Vodních stav-
první filmy jsou italské. bách, na náměstí I. P. Pavlova, pracovala tehdy hol-
Ano. Úplně první byl tedy český, ten Jan Preisler, ka, která vypadala italsky. Jmenovala se Ivanka. Byla
ale to byl vlastně hraný dokument. hezká, milá, prdelatá. Když zjistila, že jezdím každou

[ 18 ]
HOWARD – 23/2017

ptali se nás, zda bychom nechtěli jet do
Itálie. My tři holky jsme přikývly okamži-
tě. Orchestr, asi pětičlenný, taky. Nabíd-
li nám plat zhruba sedm tisíc lir měsíčně,
což bylo horší než hlad. Bylo to strašné,
opravdu mizerně málo. Ale my, že do Itá-
lie ano, okamžitě, zadarmo. A povedlo se
to. Dostali jsme tenkrát přes Pragokoncert
smlouvu, ti nám ještě z té mizérie, co jsme
v Itálii dostávali, brali něco přes 50 %.
Tam se celý ten náš orchestr velmi
brzy rozpadl. Muzikanti chtěli jet domů,
protože to tam vůbec nikdo nebral. My tři
holky jsme se každá do někoho zamilova-
ly, takže jsme tam zůstaly. Dál jsme Pra-
gokoncertu posílaly peníze, takže nám to
nějak tolerovali. Já jsem se svou první lás-
kou, Romano se jmenoval, zůstala v Bolo-
gni, kde jsem žila asi pět let. Začala jsem
tam děla manekýnu, pak jsem dělala fo-
tomodelku. Má fotka se později dostala
na titulku měsíčníku Fotografare. Tu titul-
ku někdo viděl v Římě a zavolal mi nějaký
římský agent. A už to jelo.
Mezitím jsem se rozcházela s  Roma-
nem, zamilovala jsem se do Petra Hapky,
bylo to tedy takové celé komplikované.

Vy jste tedy žila v Itálii a jezdila jste
normálně sem?
Jezdila jsem normálně sem. Promysle-
la jsem si to. Já jsem nikdy nechtěla emig-
rovat, milovala jsem své rodiče.

chvíli k  babičce a  tetě do Brna, požádala mě, zda A jim to nevadilo? Myslím úřadům, Pragokon-
bych tam nezašla na jednu adresu a nezjistila, jest- certu, „těm nahoře“?
li jim došly její fotografie. Oni tam hledali striptérku
a  Ivanka jim poslala své fotky. Řekla jsem jí, že se
klidně zeptám, proč ne?
Když jsem na tu adresu zajela s bratrancem, zrov-
na tam probíhal konkurs do orchestru pana Kachlíře.
Bylo mi tehdy asi sedmnáct, ale vypadala jsem ještě
mladší. Kachlíř se zeptal, co tam dělám a co umím.
Odpověděla jsem, že se jdu jen zeptat na tu Ivanku.
On, že už striptérku našli, někde z Pardubic. Já tedy,
že umím trochu na kytaru, zpívám a tančím. Tak mě
vzali jako tanečnici, kytaristku a zpěvačku. Všechno
to bylo tak nějak poloamatérské. Ale mívala jsem ve-
liký úspěch, když jsem na jevišti sama hrála Tous les
garçons et les filles od francouzské kytaristky a zpě-
vačky Françoise Hardy. S touhle estrádou jsme jezdili
po českých městech. Bylo to strašně naivní, ale hu-
morné a zábavné. Byly jsme tam tři mladé holky. Jed-
na dělala striptýz, zbývající dvě jsme tam tancovaly,
zpívaly, Jitka z Brna i recitovala. Po jednom předsta-
vení za námi přišel takový postarší pár, mluvili italsky.
Já jsem tehdy mluvila dobře francouzsky, a tak jsme
se domluvili. Říkali, že jsou z italské agentury a ze-

[ 19 ]
Jistě jim to vadilo. Jednou nám vzali pasy, a že přestěhovala. V Římě o mě psali, že přijela herečka
už nikam nepojedeme. Tak jsme zkoušeli něco vy- z  Československa, i  když já tehdy ještě žádná he-
myslet. Pak mě Romano dostal do jiného baletu. Byli rečka nebyla. Ale přidali k tomu dobré fotky a dobře
jsme tady asi rok a už nás nechtěli pustit, ale to už to podali. Navštěvovala jsem různé herecké konkur-
si nevzpomenu, který to byl rok. Tak jsem se rozhod- zy, stejně jako tady. A tak jsem začala dostávat role.
la, že musím dostat italský pas. Najala jsem si tedy U nás jsem konkurzy vyhrávala levou rukou, asi jsem
jednoho italského gaye. Já je mám ráda a  kamará- byla dobrá. Třeba role v  Řetězu a  Křehkých vzta-
dím s  nimi, ale tohle byla taková krysa. Později mě zích jsem dostala na základě vyhraného konkurzu.
dokonce vydíral. Za něj jsem se provdala a dostala
jsem italský pas. Naši mohli za mnou, já jsem mohla Již jeden z vašich prvních italských filmů, Le
kdykoliv sem. A Pragokoncert mi mohl být ukradený, Evase  – Storie di sesso e di violenze z  roku 1978,
žádnou smlouvu jsem už s nimi nepodepsala. V Itálii o čtveřici vězeňkyň, které uprchnou, a unesou au-
jsem začala tak nějak paběrkovat. Dělala jsem mo- tobus s tenistkami, byl vlastně poloerotický thri-
delku, v Bologni jsem předváděla na festivalu mód- ller. Jak jste se na to tehdy dívala, když přicházely
ních návrhářů, až mě pak někdo vyfotil na tu titulní role na tyhle erotické thrillery a horrory?
stranu Fotografare. Ano, to byly roky, kdy se tohle točilo nejvíce. Ten
úplný začátek nebyl ani moc erotický. V tom filmu je
První má myšlenka byla, že jste prostě utekla dvakrát nebo třikrát nějaká scénečka, ale jinak je to
do Itálie. Pak mi ale vrtalo hlavou, jak jste mohla více akční než cokoliv jiného. Já jsem se samozřejmě
hrát ve filmech tam i tady, takřka současně. Vždyť rozhodovala. Velkou roli v tom hrál fakt, že jsem se
to přeci nemohlo jít. Nemohla jste hrát tam a sou- musela nějak uživit. Protože jsem zrovna odešla od
časně tady. Jak říkám, přijde mi to docela nepřed- toho přítele z  Bologne, bydlela jsem zadarmo v  ta-
stavitelné. kovém malém bytečku udělaném z garáže partnera
Neutekla jsem. A  ano, je to technicky naprosto jedné kamarádky. On tam chodil tajně, aby to jeho
nemožné. Ale šlo to jenom z  toho důvodu, že jsem manželka nezjistila, takže tam byla červená světýlka,
měla italský pas a  oficiálně český vystěhovalecký strašná tapeta, prostě hrozné to bylo, ale dalo se tam
pas. Tenkrát jsme samozřejmě tajili, že je to fingo- bydlet. A já neměla ani halíř, neměla jsem nic. Takže
vané manželství. A hotovo, to bylo všechno. Zařídila jsem brala, co šlo. Kdybych bývala byla v pohodě fi-
jsem si to tak, abych neutekla, protože to bych nikdy nančně anebo byla v Československu a měla nějaké
neudělala. zázemí, tak je určitě jeden film, který bych nikdy ne-
Ale zpátky do Itálie. Poté, co mě kontaktoval dělala, a to je La Ragazza del vagone letto (1979).
již zmíněný agent, jsem nějakou dobu jezdila z  Bo- Je to erotický film, ale je to špatné. Jeden z nejblběj-
logne pracovat do Říma. Později jsem se do Říma ších filmů, co jsem točila.

[ 20 ]
HOWARD – 23/2017

byly ve filmech svlečené a vždycky tam
něco bylo. Třeba ta černovláska z  Le
Evase…, krásná Lili Carati, ta natočila
jeden, vysoce intelektuální, řekla bych,
film se skvělým režisérem Pasqualem
Festa Campanilem a tam je vlastně nahá
od začátku do konce. Ale je to elegantní,
je to o něčem. Jmenovalo se to Il Corpo
della ragassa. Ona pak ale skončila mi-
zerně, protože brala drogy a už zemřela.
Byla o  pár let mladší než já. Ale tehdy
tam prostě všechny hezké holky, když
se dostaly k filmu, byly nahé. Bylo to tou
dobou a já potřebovala nějak přežít. Žít
tam, zůstat tam. A  protože všichni v  té
době takhle začínali, tak jsem v tom jela
taky. Byli tam, samozřejmě, velcí uměl-
ci a zvučná jména režisérů a herců, kteří
točili něco, to znamená od Mastroianni-
ho nahoru a  byla tahle ta střední vrst-
va  – to nebyla béčková nebo céčková
záležitost  – slušných režisérů. Někteří
z nich posléze udělali i úctyhodné kari-
éry. A tihle točili to, co bylo v módě, co
chtěla kina a co publikum žádalo. Tepr-
ve tam se trochu probouzelo to, že se to
smí. Vždyť Itálie je taková… Uzavřená,
prudérní, s tím katolictvím, že ano.

Jak dlouho trvalo, než se ty filmy
dostaly k nám, nebo než se tady zjis-
tilo, co tam točíte?
Moc jsem to nikdy nesledovala. Ale
samozřejmě se to vědělo, protože mě
tam naše ambasáda hlídala. Snad jed-
nou si mě zavolali a  řekli mi: „Ale sou-
družko Keslerová…“
Ano, chápu. Je to asi jediný film, který není
o ničem jiném. Když jsem se na něj díval, tak jsem Myslím, vyloženě, zda jste tady měla problé-
si říkal, jak vás tam postupně všechny v tom vlaku my ne proto, že točíte tam, ale kvůli tomu, co tam
znásilňují, že snad dojde i  na tu starou babičku, točíte?
co tam leží… Ne, to nemůžu říct. Jedině na ambasádě přišli
To možná vystřihli (smích). Ale ne, dělám si leg- soudruzi a  dostala jsem takové trochu: „Pozor, po-
raci. To tam nebylo. Jediné, co mě tam omlouvá je, zor, tohle není propagace socialistického života.“ Ale
že Ferdinando Baldi, režisér toho filmu, byl profeso- já jim řekla, že když mi nabídnou práci, tak já pracuji.
rem literatury na vysoké škole. A  i  když jsem četla Ať si uvědomí, že když hraji prostitutku nebo jeptiš-
ten scénář a viděla, že je to trošku silné, jsem si říka- ku nebo vražedkyni, tak je hraji. A to, co se točí, je
la, že to ten člověk, při své kultuře, přeci jen natočí tahle doba a jelikož jsem hezká holka, tak mě občas
nějak kultivovaně. Když jsem to viděla poprvé, tak svlíknou. Nevím, co bych jim k tomu jiného řekla. Sa-
jsem brečela vzteky. Opravdu. Bylo to až urážející, co mozřejmě se ale budu snažit, aby toho bylo méně.
z toho udělal. Kdybych měla možnost se nějak jinak A tím to skončilo. Tady, to už jsem vlastně znala Petra
najíst, tak tohle bych nenatočila. Ono taky docela Hapku, který mě seznámil s Jurajem Herzem, o tom
sama v cizí zemi se uživit nebylo jednoduché. Nelíbí nikdo nemluvil. Ti, co mě tady vzali do filmu, asi něco
se mi to, ale člověk nemá litovat toho, co udělal nebo věděli, určitě něco viděli, ale v životě se o tom nemlu-
neudělal, protože je to pitomost, už se to stalo, nedá vilo a nikdo to nijak nebral.
se to změnit. Scénář k tomu napsal Luigi Montefiori.
On tehdy takové věci psal, protože to bylo žádané. Ale tak vy jste se svlékala i v našich filmech,
Byl to ten moment, kdy všechny krásné holky v Itálii ne?

[ 21 ]
Například v  Křehkých vztazích jsem tam za jsem bydlela, ale tam se to tak neprožívalo, jako tady.
sklem, jak vstávám. Ve Fešáku Hubertovi je mi vidět
zadek, když mi Heřmánek naplácá za to, že chci za- Jak vypadalo zákulisí natáčení těch filmů?
střelit tu krávu naproti. V Řetězu jsem nahá ve vaně, Jak to probíhalo?
jen tak decentně. Obecně jsem se u nás odhalovala Vždycky jsem se snažila, aby bylo veselo. Aby
minimálně, ale i tady mě svlékali. Dokonce jsem jed- byli všichni sympatičtí, protože já to k práci potřebuji.
nou před lety potkala fanouška, a on že si pamatu- Natáčení tam byl ale vždycky docela fofr. Tak měsíc,
je, že těsně po pubertě vždycky když někde zahlédli, dva, podle toho, jakou jsem měla roli. Třeba La Vera
že bude film s Keslerovou, tak se těšili na svlíkačku. storia della monaca di Monza (1980), skutečný pří-
Z toho co jsem hrála tady, to ale nebylo vůbec hlavní. běh, z něhož nakonec udělali taky lehce erotický film,
kde hraji šlechtickou dcerku, kterou donutili, aby šla
Přesto, že z  našeho pohledu se může zdát, do kláštera, se natáčel dva měsíce. To byla dobrá
že jste byla jakousi ikonou italského béčkové- role. Cannibal Ferox (1981) se natáčel měsíc v Již-
ho erotického thrilleru a  horroru, se ve vaší ital- ní Americe a pak ještě tři neděle v Římě v ateliérech.
ské filmografii nacházejí i jiné žánry, třeba sci-fi, Myslím, že to je normální čas, film potřebuje určité
postkatastrofické filmy, komedie… Jaké jste si dny na vznik.
tam vybudovala postavení, jak se na vás koukali?
Měla jste tam nějaké fanoušky, cítila jste nějaký Ty filmy se natáčely v angličtině?
ohlas, publicitu? Hodně z těch filmů ano. Mluvili jsme rovnou an-
Něco jo. Ale nebylo to zdaleka nějak moc očivid- glicky. Já jsem anglicky neuměla ani slovo, tak-
né. Nenatočila jsem toho tolik. Itálie je mnohem větší že to byla strašná dřina naučit se to foneticky zpa-
země, žije v ní mnohem více lidí a tenkrát ta skupinka měti. A když vám vypadla slabika, tak byl konec, to
děvčat mého věku, to bylo docela hodně hereček. vám pak vypadne všechno. Hlavně Lucio Fulcimu
Ale trochu jako jo. Třeba ten homosexuál, co jsem si v Quando Alice ruppe lo specchio (1988) jsem vy-
ho vzala za muže, abych dostala italské občanství, padávala z role hodně. On mě tedy hlavně naprosto
ten mě později vydíral, protože viděl dva tři filmy, tak omráčil, že mi udělal ten zaječí pysk.
to byl asi velký fanoušek, protože si myslel, že vy-
dělávám hrozné peníze. Když jsem začala tady, tak Jste mi naběhla hned na další otázku. Jaký byl
po Křehkých vztazích a tuším, že i po Řetězu, mě Lucio Fulci, jako režisér nebo i obecně?
zastavovali lidi na ulici a žádali podpisy. To bylo pří- Fulci byl opravdu praštěný. Měl ohromný cit pro
jemné, v Itálii se mi tohle nikdy nestalo. Znali mě, sa- kameru a pohyb. Byl to strašně zvláštní člověk, hroz-
mozřejmě, pár lidí mě poznalo. Hlavně ve čtvrti, kde ně inteligentní, nemocný. Měl dvě dcery, za sebou

[ 22 ]
HOWARD – 23/2017

nějaké těžké zklamání ze vztahu. Kvůli tomu ženy do- A on že ano, otevřeně přiznává, že Kerova je skvělá,
cela nenáviděl. Opravdu jim dělal, co mohl nejhorší- že to byl jen takový moment. Tak mi všichni zatles-
ho, i při natáčení. Třeba právě v Quando Alice ruppe kali. A bylo to, takhle to napravil. Ale jinak se choval
lo specchio nás hyzdil, jak mohl, kolegyni dal přidě- takhle hrozně rád, jako že shazoval a občas to vyhnal
lat bradavice. Přesto jsme spolu hodně kamarádili, do otáček. Já jsem při tomhle natáčení měla s  se-
mě měl rád. Tu roli v  Alici nás chtělo asi pět holek, bou dceru, malou Petrušku, které mohlo tehdy být
ale natáčelo se to postupně, a tato postava se měla čtyři nebo pět let. Seděla pod stolem a hrála si tam
objevit až na konec. A on nám pořád tajil, kdo tu Ali- s nějakými mašličkami, byla dost hodná. Když jsme
ci bude hrát. Pak mi řekl, že když pro něj natočím Il dotočili on na mě, že se můžu jít převléknout a  že
Fantasma di Sodoma (1988) – a to jsem nechtěla, si mám s sebou vzít toho čerta. „Vem si tu ďáblici.“
klopím zrak k  zemi, protože ten film mám nerada  – Petra na něj zírala, docela se ho bála. U něj se vůbec
tak mi tu roli dá. Ale neřekl mi, že mě tam tak zhyzdí. nepoznalo, jestli žertuje nebo ne. Nebyl prostě moc
To jsem byla notně vyhozená z kolejí. I proto, že to příjemný. Byl jízlivý a ironický, což dítě moc nepocho-
bylo strašně nepříjemné. Ono to bylo přilepené nor- pí. Později zemřel, protože si nestihl píchnout inzulín
málně vteřinovým lepidlem, což docela bolí. Zrovna při nějakém cukrovkovém záchvatu. Našli ho, jak se
tak jako ty háky v Cannibal Ferox. Když ale člověk natahuje po tom léku a nedosáhl. Nikdo tam nebyl.
Fulciho viděl mimo natáčení, což se mi stalo jednou,
kdy jsem za ním jela s pár kamarády na jeho chalupu, Luigiho Montefioriho, kterého my tady známe
tak byl úplně jiný. Ke mně se choval dobře. Hovořili hlavně jako George Eastmana, jste již zmínila. Vy-
jsme spolu o ruské literatuře, on samozřejmě věděl, soký sympatický hromotluk, který psal scénáře,
že jsem vyrůstala v Čechách, takže jsme probrali od jaké psal. Jaký byl? On hrál, psal scénáře, reží-
Tolstého až po Dostojevského. Což v  Itálii děvčata roval…
mého věku moc neznala, moc se to tam neučilo ve Hlavně psal. Že režíroval ani nevím. Scénáře sy-
škole. Byl úplně nadšený, dlouho jsme si o tom po- pal jeden za druhým. Byl to strašně hodný člověk.
vídali. A  pak ještě, jelikož rodina mé maminky byla Dlouho žil s jednou paní, která měla dvě dcery, a on
hodně zahradnicky založená, tak, i když jsem k tomu je vychoval. Pak se nějak rozešli. Ale byl strašně hod-
nijak netíhla, jsem se naučila spoustu zahradnických ný, hrozně pěkný, neskutečně pěkný chlap s nádher-
věcí. On tam měl nějaký záhumenek, něco tam i pěs-
toval a já mu poradila pár věcí, co jsem čirou náho-
dou věděla od babičky. Úplně na mě zíral. Něco tam
měl taky napsáno řecky azbukou, tak jsem mu to roz-
luštila a on z toho byl docela paf. Říkal pak, že jsem
to nejinteligentnější, co potkal. To bylo docela milé,
ale byla to všechno taková náhoda, jen jsem použila
věci, co jsem náhodou věděla. Prostě se mnou ka-
marádil. Byl moc milý.

Těm ženám se mstil jen v  rámci filmu, tedy
rolí, nebo i na place?

Ano, byl docela nepříjemný. Byl hrozně nesym-
patický. Ale proto, že ke mně měl dobrý vztah, tak
se mnou zacházel podstatně lépe než s  ostatníma.
Jednou však, když jsem se úplně zasekla, zatmělo se
mi a nedokázala jsem tu angličtinu vůbec říct, tak mi
přede všemi, což mě tehdy docela ranilo, řekl: „Ke-
rova“  – změnil mi jméno, to taky byla docela otra-
va – „musím ti říct, že hraješ jako mrtvý pes.“ To bylo
na facku či vraždu. Samozřejmě jsem se učila celou
noc. Pak se to změnilo, všechno jsem to zahrála a byl
nadšený. To byl poslední den, co jsme natáčeli, kte-
rý končil tím, že v Alici zastřelím toho šílence. Všich-
ni už se sbalili, odcházeli a on mi řekl, že jsem přeci
jen dobrá, že už se lekl, co se děje. Na to jsem mu
řekla: „Tak to počkej Lucio, to ne! Teď zavolej všech-
ny zpátky, jako že se ještě něco nepovedlo.“ Všich-
ni se vrátili, docela rozrušení a  já mu říkám: „Tohle
teď řekneš přede všemi jako to minule předevčírem.“

[ 23 ]
nými zuby a úsměvem. Začal jako herec s Giulianem stě jsem hned odletěla. Tam mi řekli ano, Jižní Ame-
Gemmou, což byl jeden z největších frajerů z kovbo- rika, Amazonka, úplně na ztraceném místě někde
jek. Jako kamarád byl úžasný. Později se oženil, měl v džungli. Na jedné straně jsem si říkala prostě nád-
dvě malé děti, které dneska už, samozřejmě, vyrost- hera, ale na druhé straně nevím, věděla jsem, že tam
ly. Ani nevím, kolik jim teď může být. Nějak jsme se samozřejmě bude spousta hmyzu. Pak jsem si řek-
později navzájem ztratili. Je to asi rok nebo dva, kdy la, že se tam jindy nedostanu, tak jsem kývla, jasně,
mi najednou zavolal s tím, že jen zkouší, jestli mám jedu. A během dvou, tří dnů jsme odlítali.
pořád stejné číslo a zda pořád bydlím, kde jsem by-
dlela. Dobře jsme si popovídali. Jednou jsme se po- A to jste pořád nevěděla, co tam budete hrát?
tkali na horrorovém festivalu v  Livornu. To už nebyl To jsem věděla. V  kostce mi to vysvětlili. Přišla
tak krásný, byl celý šedivý a rozčepýřený. jsem do produkce, tam byl Lenzi, který prohlásil, že
jsem typově výborná, protože ta druhá je bruneta.
S  Umbertem Lenzim jste natočila pro mnohé Fyzicky že vypadám zdatná a umím se bát. Zeptala
kultovní film Cannibal Ferox. Jaké bylo to natáčení? jsem se, co ode mě budou potřebovat? Scénář si prý
Bylo to husté. Přišla jsem k  tomu vlastně úplně přečtu v letadle, bude to trochu akční, trochu fyzicky
jako slepý k houslím. Byla jsem tehdy zrovna v Pra- náročné, protože úplně přesně neví, do čeho jedeme.
ze. Najednou mi zavolal můj agent Vitaliano ať honem Natáčení na Amazonce bylo naprosto úžasné,
přiletím, nejlépe hned zítra, protože je tady role, z níž ale například tam nebylo co jíst, celý mužský štáb byl
někdo vypadl, kvůli zlomené noze nebo něčemu ta- nepříčetný a hysterický hlady. My holky jsme nikam
kovému a jede se natáčet do Jižní Ameriky na Ama- nemohly ani na pár kroků samotné, protože indiáni
zonku. Málem jsem upustila sluchátko. Já mám pro- se vždycky ve čtvrtek, v pátek, v sobotu opili a bylo
blém s létajícím hmyzem. To, co leze po zemi, chodí docela nebezpečné někam jít sama. V  hotelu, kde
nebo skáče, to mi tak nevadí jako to, co létá a leze jsme bydleli… No, v hotelu… místo oken tam byly jen
do vlasů. Jednou mi tetička do vlasů hodila hrst noč- síťky proti hmyzu. Do něj se sjížděli prodavači koky.
ních můr a od té doby mám z podobných věcí hrů- Tam se to sklízelo. Pár mladých herců tam jelo jen
zu. Nenávidím to. Samozřejmě jsem hned sedla do kvůli tomu, protože si mysleli, že si tam zašňupou.
letadla… Ale to měli smůlu, protože tam to jen rostlo, ono to
bylo čerstvé. Sušili to tam a pak mleli, ale kokain tam
Trochu vám do toho skočím. To vám tedy vůbec nebyl. Tihle ti obchodníci s kokou se tam tedy
umožňoval ten italský pas, že vy jste nemusela slézali, dělali tam hrozný binec, pořád někdo kopal
nikde nic hlásit o nic žádat, prostě jste sedla do do dveří, a to kdyby kopl trochu víc, tak je normálně
letadla a odletěla? vyrazí. Pár nocí jsme tam s holkami seděly vyděšené
V podstatě ano. Musela jsem jen nahlásit na vni- a říkaly si, co dělat, že křičet asi nemá smysl.
tru, že odjíždím, ale to byla otázka deseti minut. Pro- Nejhorší ale bylo to jídlo, já jsem tam po nocích

[ 24 ]
HOWARD – 23/2017

jedla sušenky, které jsem si někde sehnala. Ale muž- Moc nám o tom neříkali, ale myslím, že moc rádi
ský neměli pořádně co jíst. Dávali nám kuře a  rýži. nebyli. Byli rádi, že si vydělají nějaké peníze, protože
Kuře bylo mrtvé hlady, protože to byla vlastně jen to tam bylo fakt šílené. Byla to nějaká vesnice, kde
kůže, mezi ní toho opravdu moc nebylo. To bylo do- sice měli dokonce i jakési vojáčky, kteří ráno vyvěšo-
cela těžké. Taky jsme všichni zhubli, já asi o pět kilo vali vlajku a večer ji zase sundávali a salutovali a hráli
během týdne. Okamžitě jsem, díky tomu úžasnému si na nějaký pořádek, ale jinak to bylo zapadlé mís-
slunci, úplně zblonďatěla. Ale samozřejmě, když se to v džungli. Jmenovalo se to Laeticia. Byli ochotní,
na to podívám zpětně, takhle z odstupu, bylo to nád- takoví podřízení a skleslí. Zdecimovaní indiáni. Bylo
herné. Poznala jsem zajímavý kus zeměkoule, kam smutné na vlastní oči vidět, co se tam s nimi stalo.
bych se asi jinak nepodívala.
Jak nás v  té kleci, jak je ve filmu, namočili do O  rok dříve natočil Ruggero Deodato Ultimo
Amazonky, tak jsme všichni okamžitě dostali oškli- Mondo Cannibale a  měl s  tím docela problémy.
vou rudou vyrážku. Jenom v místech, která jsme měli Musel údajně u  soudu dokazovat, že ti lidé film
ponořená. A místní děti si normálně lehly na zem a tu přežili. Neměli jste podobné problémy?
vodu pily. Všichni jsme měli horečku. Nebyla to vůbec Ne, nám se nic nestalo. S Deodatem jsem toči-
legrace. Byly tam dvou a tříleté děti, které dostaly do la jednu ze svých pouhých asi tří reklam a  povídali
ruky coca colu a vydržely od rána do večera stát ko- jsme si o tom. Říkal, že to bylo asi proto, že někdo
lem toho natáčení a koukat se na nás. Až po prvních něco takového natočil poprvé a nikdo vůbec nechá-
deseti dnech se přiblížily a nechaly se pohoupat na pal, i když se tomu divím, že je to jenom jako. Je to
kolenou. Já, jak jsem měla úplně žluté vlasy, tak na zvláštní, ale vím, že měli problémy veliké. Vyprávěl
mě koukaly, jak je to možné, protože to nikdy před mi to. U  toho našeho filmu asi už věděli, o  co jde.
tím neviděly. Bylo to hrozně dojemné, nakonec jsme Dokonce si pamatuji, že tam během natáčení přijela
byli kamarádi, a když jsme měli odjíždět, přinesli nám nějaká kontrola, ale jenom se podívali, s  nikým ne-
smaragdy, které se tam někde poblíž těžili. diskutovali, nic moc neřešili. Protože viděli, že když
někoho zastřelí a skončí natáčení, tak on vstane a jde
Ty domorodce v tom filmu hráli místní? Jaká pryč. Měli jsme akorát pak problémy různě v zemích
s nimi byla domluva? s distribucí. To jsme se dozvěděli ale až později. Ve
Ano, hráli. Mluvilo se s nimi španělsky. Měli jsme čtrnácti zemích ten film ani ne zakázali, ale dali mu
samozřejmě překladatele, ale já uměla francouzsky nějaký věkový limit. Z tohohle udělali jako že to má
a  italsky, tak jsme si trochu i  rozuměli. Byli to chu- omezení kvůli erotice, což je směšné, protože jí tam
dinky. je minimálně, skoro nic tam není, a kvůli krutosti. Má
dcera ten film viděla až v osmnácti.
Bavilo je to? Nebo měli problémy s tím, do ja-
kého negativního světla se v tom filmu sami staví? A líbil se jí?

[ 25 ]
No, řekla mi, že tam mám pár dobrých scén, tře- na onu legendární a nejzásadnější scénu, kdy vás
ba tu v kleci nebo v tom hliněném vězení. napichují na ty háky. Scéna poměrně sugestivní
a zapamatovatelná. Byla ve scénáři už od začát-
To vězení tam bylo nebo ho postavili kvůli fil- ku?
mu? Ano.
To postavili kvůli filmu. Ona to není vůbec typická
indiánská stavba. Lenzimu jsem se ve filmu natolik Co vás napadlo, když jste si přečetla, že vás
líbila, že mi připsal celou scénu. Zrovna když jsme tam budou napichovat za prsa?
právě v tom hliněném vězení, jak nám tam spouštějí No, že se to nějak udělá, přeci mě nenapíchnou
srdce toho mrtvého bratra… Tak celou scénu toho doopravdy… Akorát to poté bylo poměrně kruté stej-
snu, jak tam sedím a vzpomínám, což je jediná scé- ně, nejen kvůli těm hákům. Bylo to strašně nepříjem-
na, kterou hraji italsky, protože všechno jsme jinak né. Hlavně, opět jsem to měla připevněné vteřinovým
dělali v  angličtině, mi tam připsal přímo na místě. lepidlem. Protože na kůži nedrží nic lépe než vteřino-
Protože kdyby prý věděl, že v tom budu tak dobrá, vé lepidlo. A když jsme to sundávali, zůstávaly mi na
tak by to celé napsal úplně jinak. kůži normálně krvavé ranky. Nejhorší na tom ale bylo,
že jsem samozřejmě nevisela, ale seděla na malin-
Jedním z průvodních jevů těchto kanibalských kém dlouhém čtvercovém železném prutu. Aby ne-
filmů je, že se v nich masakrují zvířata. Byli jste, byl vidět, tak jsem na něm seděla jen kostrčí. To bylo
jako zbytek štábu, u toho, když se tohle točilo? strašný. Protože kostrč je jedno z nejcitlivějších míst
V Cannibal Ferox byla dvě zvířata. Byl tam jeden na těle a já jsem tam seděla hodně dlouho, několik
velikánský had a opossum, který mě počural pokaž- hodin. Natáčeli třeba scénu, v níž jsou ze mě vidět jen
dé, když jsme ho vzali na provázku. A těm se nic ne- nohy, ale to jsem tam pořád musela sedět. Naštěstí,
stalo. Protože když nutili hada, aby škrtil a žral toho když byla chvilička a pauza, byl tam jeden z kulisáků,
opossuma, jemu se vůbec nechtělo. Bylo to docela který mě vzal za nohy a nadzvedl. To byla úleva. To
směšné. Museli na opossuma hada namotat a  pak byl normálně hnusný mučicí nástroj. Když mě sundá-
je zase pustili. Teď už nevím, jestli to byl nějaký had vali, tak jsem měla aplaus. Stává se to málokdy, ale
z chovu nebo odkud ho měli, ale tam se nikomu nic všichni kolem mi tleskali. Jsem se jim s  díky, polo-
nestalo. mrtvá, uklonila.
Patřím k těm, kteří když točí, tak je jim všechno
V souvislosti s tímhle filmem se nedá nezeptat jedno. Jestli mě něco bolí, jestli je něco moc namá-

[ 26 ]
HOWARD – 23/2017

havé, jestli můžu dýchat. V Řetězu je scéna, kdy mě ce, že jste v jednom italském filmu hrála společně
zločinci, protože po mě něco chtějí, mučí. Nejprve s dcerou. U nás ale o něm nejde prakticky vůbec
mě doma topí v umyvadle. To nic nebylo, to byla leg- nic zjistit.
race. Ale pak mě vezmou na venkov, protože si my- To vám je ale srágora… Říkám to ale něžně, srá-
slí, že v  jedné chalupě jsou schované peníze, které gora s něhou. Byla to děsná sranda. Jmenuje se to
hledají. Ten film se točil v zimě, venku stála pumpa La Radice del Male (2006). Točili to báječní lidi, mla-
a oni na mě pumpovali vodu. Bylo tehdy hodně pod dí vysokoškoláci, hrozně vtipní, kteří mi normálně za-
nulou a já měla společenské šatičky a střevíce. To se volali. Byl to opravdu hrozný horror, silný, tvrdý. Pe-
točilo několikrát za sebou a všichni říkali, jak to můžu truška o tom říká, že je to největší sračka, která kdy
vydržet. Já nevím, jestli to je zápal… Prostě když to- byla natočena. Režisérka mi tvrdila, že mě chtějí za
čím, vydržím všechno. Fakt je, že jsem to pak skoro každou cenu, přijeli za mnou až do Říma. Já jsem jim
odstonala. A já nejvíce nesnáším, co se týče přírody, řekla, že fajn, ale ať obsadí i  mou dceru, která teh-
když je zima a mráz. Taky jsem za to fyzické nasazení dy dokončovala studia. Že to vezmu, když tam bu-
tenkrát z Barrandova dostala dvojnásobný plat. deme hrát obě. A  peníze ať neřeší. Hraji tam opa-
řenou ženu, celý film mám masku přes půl obličeje.
Jak se, s  odstupem času, na ty italské filmy Manžel mě přiveze z nemocnice domů. Že budeme
díváte dneska? zase v pohodě, zase budu šťastná a tak podobně. Já
Že bych se na ně koukala, to se na ně nekoukám. si nic nepamatuji, objevím nějaké deníky svého strý-
Hrála jsem ve dvou komediích Mollo tutto (1995) ce, který už dávno není na světě. Byl to biolog, který
a Papà dice messa (1996). V té první hrál hlavní roli na sobě zkoušel nějaké jedovaté rostliny. Já se do
Renatto Pozzetto, tu druhou, kromě hlavní role, i re- toho začtu a začnu si zpětně vybavovat nějaké věci
žíroval. Tyhle občas vidím, protože je dávají sem tam a zkoušet různé ampulky, které po sobě strýc zane-
v  televizi. Jinak ale na ně nekoukám, mám ty filmy chal. Nakonec si vzpomenu, že mi to udělal manžel
většinou na DVD. Dívám se na to hlavně vzpomínko- a opařím ho taky. A to je celé, mezitím mám z těch
vě. Je to fajn, jsem za ně ráda, byl to kus mého ži- látek, co zbyly po strýci, různé halucinogenní stavy.
vota. Dělala jsem to moc ráda a doufám, že mi ještě Během jednoho takového stavu holce, kterou hraje
někdo nějakou roli dá. Třeba i tady u nás. Poslední, právě dcera, nastřelovačkou hřebíků vystřelím oči. Je
v čem jsem hrála, bylo Líbáš jako ďábel (2012) paní to prostě hrozné. Ani nevím, kam to všude šlo a kdo
Poledňákové. To byla jen taková rolička, kterou jsem co s tím filmem pak udělal. Nejvíc si z toho filmu pa-
ale dělala šíleně ráda. matuji, jaká byla při natáčení děsná legrace.

Sporadicky se i u nás dá narazit na informa- Po tom všem, o čem jsme si povídali, se zbý-

[ 27 ]
vá zeptat už jen na to, jaký vlastně máte vztah zvyklý na to, že je na Barrandově kartotéka herců,
k horroru? v níž si tvůrce filmu našel věk, typ a zaměření herce
V podstatě vlažný. Není to nic moc mého hodně a podle toho je oslovoval. Konkurz se tehdy dělal tak,
oblíbeného. Nevyhledávám je. že si tvůrce vybral z kartotéky několik hereček a pak
si je vyzkoušel. Tenkrát to nefungovalo, jako že se
Italský horror má mezi žánrovými fanoušky chodilo na večírky, aby mě někdo viděl a  případně
docela jméno. Nejen ten starý, ale i současný. Do- oslovil. Dneska jo, a na to já nějak nejsem. Ráda si
stáváte nějaké nabídky na hraní? někam zajdu ale rozhodně ne s tímhle záměrem.
Ne, vůbec. Asi proto, že tady si myslí, že jsem
tam a tam si myslí, že jsem tady. Zapomněli na mě. Chybí vám hraní?
Chybí. Lehce jsem sice zlenivěla, ale chybí mi
Teď už tedy nehrajete? to. Já jsem ráda u natáčení, i když netočím. Sleduji
Ne. Říká se tomu štěk, tak já v Itálii přištěkávám to, pomáhám skriptkám. Mě to strašně baví. Stejně
sem tam v nějakém seriálu. Třídenní roličky. Je fakt, jako mě s Petrem Hapkou bavilo chodit na nahrávání
že to byly a jsou populární seriály, že mě tam občas a sledovat každý nástroj, jak to narůstá, to je prostě
i lidi poznají. Ale z horroru už vůbec nic. Vím, že Lenzi nádhera. Tvorba jako taková, jak hudba, tak i film, se
ještě žije, ale ten už je starý a určitě ještě protivnější. mi hrozně líbí.
On uměl být opravdu hrozně protivný. Ani nevím, kdo
tam ty horrory dneska točí. Nikdo mi nevolá. Škoda. Děkujeme za rozhovor
Jsem neaktivní herečka. Možná bych si měla najít ně-
jakého agenta. Jsem ten typ ze staré školy, který byl Otázky: Honza Vojtíšek

[ 28 ]
HOWARD – 23/2017

[ 29 ]
[ 30 ]
HOWARD – 23/2017

[ 31 ]
Antropophagus
RECENZE

Každý, kdo někdy zkoušel psát o  knihách, či
filmech, vám potvrdí, že jednou z nejnáročnějších
disciplín je tvořit text o svém oblíbeném díle. Prak-
ticky nemáte co kritizovat, obliba mnohdy vychá-
zí z komplexního pojetí díla, ústícího v nepopsatel-
nou atmosféru, a  navíc máte pocit, že se budete
už posté opakovat. A  přesně takový vztah mám
já k  psaní o  úchvatném Antropophagovi. I  když
musím říci, že cestu jsme si k sobě hledali trochu
komplikovaněji.

Režie: Joe D‘Amato
Scénář: George Eastman
Délka: 90 min.
Původ: Itálie
Rok: 1980
Hrají: George Eastman, Tisa Farrow,
Zora Ulla Keslerová, Mark Bodin

Když mi před mnoha a mnoha lety dorazilo poš-
tou CD s filmem od kamaráda, který tehdy vystupo-
val pod všeříkajícím nickem Klaun Dominant – malý
sadista, byl jsem velmi natěšený. Útržky informací,
které jsem v té době měl, slibovaly typickou italskou
brutalitu a mé pubertální já doufalo v její kombinaci
s tunou laciné erotiky. Pak jsem zapnul film, ve kte-
rém se skoro nic nedělo a byl jsem zklamán. Trvalo
mi mnoho let, než jsem se k němu vrátil a úvodní ne-
chuť se pokusil překonat. Vyplatilo se.
Antropophagus totiž patří do té zvláštní skupi-
ny italských horrorů, které se vyznačují neopakova-
telnou dusnou atmosférou, prakticky permanentně vé historie a nepřekonává se ani v pozdějším Rosso
slibující příchod něčeho hrozivého. Tenhle pocit je Sangue (1981), někdy nesprávně označovaném jako
s  neochvějnou jistotou budován od prvních záběrů pokračování recenzovaného snímku.
a  pokud jste naladěni na stejnou notu jako tvůrci, Samozřejmě je nutné si uvědomit, že se nachá-
budete z  projekce odcházet vyčerpaní ale nadše- zíme v italském horroru na začátku osmdesátých let
ní. Z hlavy mě z podobného ranku napadá ještě Le dvacátého století, takže nesmíte počítat s logickým,
Notti Erotiche dei morti viventi (1980) či některé nebo dokonce sofistikovaným příběhem. A  v  tom
Emanuelly, třeba Emanuelle e gli ultimi canniba- kontextu vnímat také nedůležitý scénář a  ignorovat
li (1977). Není náhodou, že všechny podobné kusy nesmysly, kterých by si hnidopich mohl všimnout.
vznikly v  poměrně krátkém časovém údobí a  za Pokud se dokážete nechat kolébat řeckým mořem
všemi stojí režisérský matador Joe D‘Amato, často na vlnách atmosféry a otevřete svá nitra ostrým zu-
podporovaný scénáristicky svým přítelem George bům šíleného kanibala, dostane se vám neopakova-
Eastmanem. telného zážitku. Antropophagus je totiž jeden z nej-
O co vlastně v Antropophagusovi jde? Skupinka lepších horrorů, jen to málokdo ví.
přátel, mezi kterými nechybí Tisa Farrow ze Zombi 2
a úžasná Zora Ulla Keslerová, se vydává na zdánlivě Roman Kroufek
opuštěný řecký ostrov, aby se tu setkala se svou nej-
větší noční můrou. Ta má dva metry, vytřeštěné hla-
dové oči a s oblibou svačí nenarozené dětské plody.
George Eastman ve své postavě Nikose Karamanli-
se představuje jedno z nejkrásnějších monster filmo-

[ 32 ]
HOWARD – 23/2017

Lo squartatore

RECENZE
di New York
Když byl kačer Donald ještě dorostenec a  mutoval, ani z Anaheimu, ani z Kačerova, ale z eNÝčka. Otevře
chodil po New Yorku, a  na potkání kuchal roštěn- rozdováděnou Zorku flaškou s uraženým dnem a ta
ky čímkoliv ostrým, co mu zrovna přišlo pod plos- se poroučí z okének filmu definitivně. Celé to dohro-
ku. Nekecám. Akorát v té době ještě nechodil v ná- mady netrvá více jak pět minut, v odborné hantýrce
mořnickém dress codu, ten použil až později, aby ho se tomu říká štěk, a pro její oddané fanoušky je asi
neidentifikovali, a někdo ho úplně oškubal do lidské nadmíru důležité, že když randí na jevišti, tak krom
podoby. Asi proto byl takový morous. Samé kva-kva- toho chlapa na sobě nemá vůbec nic. Herecky to ně-
-kva a s ničím se moc nepáral. V rámci takovéto ka- jak hodnotit nehodlám, neboť si myslím, že mnoho
čerovské životní eskapády si přidejte ještě časté de- prostoru jí dáno nebylo. Tak dobře, vzdychá hezky.
tailní záběry, výrazné barvy, pofidérní muziku, velmi Příjemně se na ni dívá a je to sexy žabka. Ale to je
zvláštní postavy, nahotu na pohled a gore. Jednodu- k  ženě, která má víc uměleckých pseudonymů než
še Itálie jak ze žurnálu! A tím zrovna nemyslím divoké velkých rolí, asi tak vše. Takže nyní je třeba se podí-
partnerské soužití, ale klasický žlutý biják. vat i na ten film jako takový, protože chápu, že dosud
jste z toho moudří asi jako vietnamští stánkaři z EET.
Režie: Lucio Fulci V  roce 1982 se italský Gorefather Lucio Fulci,
Scénář: Lucio Fulci, Gianfranco Clerici, Dardano kterého zde určitě není nutno představovat, rozho-
Sacchetti dl sobě vlastním svojským stylem parafrázovat le-
Délka: 91 min gendu o  Jacku Rozparovači. Aby tomu dodal punc
Původ: Itálie světovosti, nasměroval choutky legendárního viktori-
Rok: 1982 ánského mordýře do Velkého jablka. O Jackovi sice
Hrají: Jack Hedley, Howard Ross, existuje spousta teorií, ale popravdě se toho o něm
Andrea Occhipinti, Zora Ulla Keslerová atd. neví zas tak moc. Mluvili za něj především činy. Z té-
hle premisy vychází i Fulci, tudíž nesledujeme životní
V tomto čísle Howieho je výrazný prostor věnován se- útrapy a psychické pohnutky osudem týraného zabi-
xuálnímu symbolu, kterého se v reálu dotkl Petr Hap- jáka, ale hlavně jeho práci a oběti. Aby to bylo dosta-
ka, ale zato ve filmu na něj nedosáhli Sagvan Tofi ani tečně bizarní, vetkl mu režisér do vínku kačeří hlas.
lyžníci. Pro tuto recenzi je ale důležité, že ve snímku Funguje to bezvadně, neboť v každé scéně, kde Roz-
Lo squartatore di New York hraje herečka Zora Ulla parovač vraždí, se nejprve ozve zlověstné kvak-kvak
Keslerová taky. A jak! Nejdříve se projede na koníčku, a  následuje záběr na vraždící ruku, která pokaždé
pak hodí záda, roztáhne závory, hekne, změkne a jde drží jiný ostrý předmět. Je jisté, že takový maniakál-
ze scény. Směrem do eroticko-kabaretní šatny. Tam ní kádr potřebuje i ostříleného protivníka. Tím se stal
na ni ve stínu závěsu číhá mocný kačer, který není nevýrazný detektiv Fred Williams, kterému chvíli trvá,

[ 33 ]
než se do vyšetřovaných sériových vražd pořádně
položí. Pak tady ještě máme několik výrazných ved-
lejších postav, kdy skoro každá z nich je něčím spe-
cifická. Zmíněné tuny detailů, erotických a krvavých
scén. Prozradit cokoli více z děje, by už asi narušilo
křehkou spoilerovou rovnováhu, neboť v  konečném
logistickém součtu filmu, zase tolik materiálu pod-
statného pro dějový sled událostí není.
Pokud rádi surfujete po italské osmdesátkové gi-
allo vlně, budete asi Rozparovače z  New Yorku řa-
dit k  lepšímu žánrovému průměru. Pokud ne, a  ne-
vezmete v potaz, že tomuhle bijáku je již pětatřicet,
tak se i přes staromódní stopáž hodiny a půl, budete
celkem nudit. Klasického detektivního thrilleru se to-
tiž dočkáte až ke konci filmu. Do té doby totiž Lucio
Fulci míchá svou režisérskou omáčku tak, aby byla
vyvážená všemi ingrediencemi, které má rád. Pro
badatele v  oblasti horrorové kinematografie bude
zajímavé sledovat, jak brutálně se natáčelo v  roce
1982 a co to vlastně ve srovnání s dnešními gore bi-
jáky znamená. Snímek byl totiž svého času zakáza-
ný v Německu, Spojeném království, Finsku či Nor-
sku. Výrazný posun oproti minulosti také zaznamenal
střih, hudba či speciální efekty. Film byl ve své době
považován za pořádný dým, přitom dnešním pohle-
dem je to jen takový čajíček…

Roman Bílek

[ 34 ]
HOWARD – 23/2017

Dagmara Adwentowska

Příbuzní
Stařenka se neodráží v zrcadlech, ale i přesto ji vídá- le starou bižuterii, dnes je ale výjimečná příležitost.
vám před želvovinou vykládaným toaletním stolkem. Záleží jí na tom, aby vypadala co nejkrásněji, a já ji
Leží zde pudry, pomády a šminky, lesknou se flakony tuto touhu plním bez váhání. Ještě krátký střik parfé-
s parfémy a ze šperkovnic v jiskřivých vlnách vytéká mu a hotovo!
po generace shromažďovaná bižuterie. V trojkřídlém Třesoucí se dlaň Leokadie se opírá o mé rameno.
zrcadle vidím pouze vlastní tvář, ani krásnou ani ška- Když scházíme ze schodů, rodina začíná provolávat
redou. I tetička Leokadie hledí do zrcadla. Tvrdí, že slávu. Tleskání utichá, salón hřmí vítáním a  kompli-
mám ještě čas, abych zkrásněla. Opět mi čte myš- menty. Těsně zatažené zaprášené závěsy na oknech
lenky, ale nezlobím se. Je mi osmnáct a již jsem vy- páchnou kouřem. Dubové tabule se prohýbají pod tí-
rostla ze vzpoury proti tomu, co nelze změnit. hou armády rodinných památek a fotografií.
Češu jí vlasy, tak řídké a tenké, že se zdají být jen Samozřejmě si uvědomuji, že Leokadie není má
linkami namalovanými na lebce. Na ochablý, pokrče- skutečná teta. Je to takové povědomí, které má ka-
ný krk zavěšuji šňůru perel, ale po krátkém zamyšlení ždý, kdo je spojen s  rodinou. Vím proto, že strýček
ji zaměňuji za černý aksamit s kamejí ze slonovinové Staszek je pes na ženské, tetička Weronika neudrží
kosti a  náušnice ze stejné sady. Tetička mou volbu moč a strýčky Włodzimierza a Bronisława se nesmí
akceptuje s důstojností královny. Jen zřídka nosí tuh- usazovat vedle sebe, protože se hádají o  politice.

[ 35 ]
Tato tajemství se nevyzrazují nikomu mimo rodinu. milou stařenkou. Pro každého ze dvaačtyřiceti čle-
Týká se to také největšího z  tajemství. Ta milá sta- nů rodiny pozvaných na narozeniny uháčkovava bílé
řenka, kterou vedu ke křeslu v čele stolu, je upírem. krajkové kotiliony.
Znamená to, mimo jiné, že je mrtvá a pije krev. Nikdy I dort je bílý a velký, třípatrový. Zdobený šlehač-
jsem, pravda, neviděla, jak se krmí, a myslím si, že to kou a mangovým krémem, sama jsem ho vybrala…
dělá jen zřídka – proto vypadá jako tisíciletá mumie, Tetička se v kulinářství moc neorientuje. Ale i tak se
ale neptám se na detaily. Bylo by to stejně neuctivé, raduje, nabírá vzduch do neužitečných plic a svou-
jako se zeptat, jak často si Weronika musí měnit pro- kává svíčky. Majordomus nakládá kousky dortu na
močené spodní prádlo. talířky. Leokadino prostírání zůstává prázdné, stejně
Vím, že naši rodinu rozděluje mnohé a  že ji ne- jako její šálek, do nějž klepe lžičkou, když chce něco
rozborně spojuje společná prapraprababička Hele- říci.
na. Smrtelná sestra Leokadie. Krásná žena ze stářím „Miluji vás všechny,” říká, když po dortu zůstane
popraskaného portrétu nad krbem v salónu, v němž jen vzpomínka. „Ve své lásce nedokážu vybrat žád-
má upírská tetička pořádá slavnostní večeře. Občas, ného z vás.”
když mi chce stařenka udělat radost, říká, že jsem Za zády tetičky se objevuje její majordomus.
Heleně podobná. Samozřejmě lže. Upřímnost není Nese malou, černou skříňku. V očích dědy Hierony-
vlastností upírů. I s tím jsem se smířila. ma, nejstaršího z rodu, se zableskne jakási vzpomín-
Leokadie usedá do křesla; strýčkové, tetičky, ka a strach. Noří však ruku do skříňky. Vytahuje bílý
bratranci a sestřenice k ní přistupují v řadě. Líbají jí kotilion.
ruku nebo tváře, předávají drobnosti a  květiny, pře- „Protože vás miluji, vybírám pouze tehdy, když už
jí ještě sto let a ještě dalších sto let více… Dnes má musím.” Tetička proplete prsty na rukou, v hlase se jí
totiž nemrtvá teta Leokadie narozeniny. Nevím, zda mísí rozpaky s touhou. „Vím však, že i vy mě miluje-
jako člověka nebo upíra. Neptala jsem se a ona to ni- te a odpustíte mi. Stejně jako má sestra Helena. Za
kdy neprozradila. Teď… se sladce usmívá. Rozbaluje její dar chráním její potomky, za váš budu zahrnovat
dárečky, těší se jako děcko na první narozeniny v ži- péčí vaše děti.”
votě. Po tolika stoletích stále svolává rodinu, aby je Další tetičky, strýčkové, bratranci a  sestřenice
všechny uvítala a počastovala velkým dortem, osla- losují bílé rozety. Ještě přesně nechápou, čeho se
vila svůj den, dovolila jim velebit, skládat komplimen- účastníme. Myslím na včerejší večer, kdy jsem tetič-
ty a obdarovávat. Je tak šťastná. ku zastihla v knihovně nad miskou černé barvy. Mys-
Ano, milujeme ji. I  když je nemrtvou bestií, pije lím na to, že již třicet členů mé rodiny vytáhlo bílé ko-
krev, čte myšlenky a lže, jako když tiskne. Je to přeci tiliony a šance se snižují každým následujícím.
naše tetička. Provedla nás přes všechny velké histo- Myslím na to, že nemám děti, které by na oplátku
rické bouře, o nichž jsem se učila ve škole. Zachráni- Leokadia mohla chránit.
la mnoho životů a zcela určitě uchránila pozici a ma-
jetek rodiny. A i přes všechny své vady je okouzlující, Překlad: Honza Vojtíšek

Dagmara Adwentowska (*1981). Vystudova-
la kulturologii a novinařinu. Žije ve Wrocławi, je
velkou milovnicí řeky Odry. Pracuje jako redak-
torka a korektorka v časopisech různého dosa-
hu a  tématiky. Členka redakce elektronického
horrorového Magazynu Histeria. Její povídky se
objevily v časopisech Histeria a Szortal a anto-
logiích: Teorie spisków, Fantazje zielonogórskie
IV, Elgacon II, Horror na Roztoczu: Insomnia,
I  odpuść nam nasze winy, Krwawniku 2, Na
nocnej zmianie, Krew Zapomnianych Bogów,
Szczyty grozy, Jakie czasy taki diabeł, Kochan-
kowie niedoskonali, Elgacon IV. Beznadějně mi-
luje tvorbu Stefana Grabińského.

[ 36 ]
HOWARD – 23/2017

V pasti

RECENZE
Josh Malerman
Nejznámějším příběhem, v němž většina hrdinů, díky a o čem všem pro jejich dobro uvažovala) je dosta-
nebeské anomálii, nevidí, je sci-fi Den trifidů. Aby tečně mrazivý, hrůzyplný a děsivý.
přežili, chtěli by vidět, ale nemohou. V románu Joshe Malermanovi se v  románové prvotině podařilo
Malermana V  pasti hrdinové vidět mohou, ale aby skvěle propojit starý dobrý horrorový mrazivý strach
přežili, dívat se nesmí. Což je mnohem horší, a vlast- z  neznámého a  neviděného s  přímočarým a  drs-
ně i strašidelnější. ným thrillerem a moderním pojetím lidstva zmítané-
ho v (post)apokalyptickém víru. Výsledkem je funkční
Bird Box a v mnoha ohledech strhující jízda, která, až na pár
Překlad: Petra Nagyová okamžiků, nedá vydechnout.
Vydavatel: Zelený kocúr, 2016 Již volba vyprávět příběh v přítomném čase, byť
Počet stran: 260 jednotlivé kapitoly nechronologicky přeskakují z růz-
ných období cirka pětiletého úseku tam a zase zpát-
Malorie je mladá bezstarostná dívka, která žije spo- ky, je, ve spojení se strohostí a přímočarostí, názna-
lečně se svou sestrou. Prakticky ve stejný okamžik kovou zárukou nepříjemných chvilek. Malerman tlačí
se její život zcela změní. Zjistí totiž dvě věci: 1) Je na pilu hned od samotného začátku, až to příjem-
těhotná. 2) Svět se řítí do záhuby, protože lidé po- né není. Protože, snad pro lepší vcítění se do nevi-
stupně propukají šílenství, nejdříve zabijí pár lidí ko- doucích hrdinů, hlavně naznačuje a  popisuje, než
lem sebe a pak spáchají sebevraždu. Klepy tvrdí, že aby přímo ťal do živého. I když občas si dovolí luxus
se tak děje proto, že něco zahlédnou. Postupně se překročit pomyslnou dobrou míru, což však působí
čím dál více lidí, včetně její sestry, začíná zabedňo- jako ony pomyslné třešničky. Román si nebere servít-
vat v bytech a domech a zvykat si na život v temno- ky, občas je až nelidsky krutý, stejně jako svět, který
tě dobrovolné slepoty. Po letech, kdy už svět kom- nese na svých stránkách.
pletně zešílel, se Malorie se dvěma dětmi vydává na Pojí se s  tím však jedno (to výraznější) ze dvou
sebezáchovnou plavbu lodí po řece do takřka třicet menších negativ. V  samotném počátku románu,
kilometrů vzdáleného bezpečí. Se zakrytýma očima. v jeho rozjezdu, je tolik silných a vypjatých scén, že
Poslepu, protože tam venku stále číhá něco, co není se jim v  závěru (v  rámci jakési očekávané gradace)
radno vidět. nedokáže vyrovnat nebo je dokonce přebít. Závěr ro-
V  pasti je potěšující věcí hned v  několika ohle- mánu tak působí trošku slaběji a mohly by se snad
dech. Svou samotnou existencí, respektive existencí objevit i  nepatrné náznaky zklamání. Román však
českého a slovenského vydání (knihu slovenské na- přesto končí zajímavě, i samotný závěr s sebou při-
kladatelství Zelený kocúr vydalo najednou v českém náší nečekané a nepříjemné detaily.
(V pasti) i slovenském (Naslepo) překladu). Jde o pří- Druhou věcí, která působí lehce rušivým dojmem,
jemnou ukázku toho, že se k nám dostanou horroro- je náhlá a nečekaná (a ne nijak pravidelná, případná
vé romány i prakticky neznámých autorů. Tato sázka pravidelnost tohoto jevu by nebyla na škodu) změna
na nejistotu je možná pozitivním začátkem zlepšová- hlavních postav u několika (snad dvou) kapitol. Celou
ní stavu horroru na policích českých a  slovenských dobu sledujeme osudy hlavní hrdinky v různých ob-
knihkupectví. Když už jsem u toho, hodně mě potěšil dobích příběhu, zvykneme si na ni, společně s ní pro-
také fakt, že se obálka nesnaží román zatáhnout do žíváme kruté osudy nového života, na okamžik však
marketingově přínosnějších PR označení jako temná u  zmíněných kapitol sledujeme postavy jiné. Věřím,
fantastika, mysteriózní thriller  apod. ale přímočaře, že by to šlo (v  rámci zachování příběhu a  toho, co
formou citací z  recenzí, jej označuje jako horror. To mělo být odvyprávěno) vyřešit i trochu jinak, a ne tak
zahřeje prohnilé horrorové srdce. násilným a netypickým přeskokem. Oproti slabšímu
A  V  pasti horror je. Bez sebemenších pochyb. závěru je tohle však v podstatě detailní záležitost.
Již samotný začátek, první kapitola, kde se dozvíme, V  pasti je strhující, svižný a  mrazivý příběh.
že žena vychovává čtyřleté děti, aniž by viděly mimo V  dobrém i  zlém lidský. S  čímsi tajemným, nevidě-
jejich byt byť jen centimetr venkovního prostoru  – ným, v pozadí, které mu dalo vzniknout. Promyšlený.
a tato výchova z nich dělá v podstatě nový evoluční Děsivý. Přímočarý. S hodně povedenou obálkou.
článek  – a  pak se s  nimi vydává na plavbu (nehle-
dě k pozdějšímu rozplétání toho, jak o jejich výchově Honza Vojtíšek

[ 37 ]
The Pit &
RECENZE

The Pendulum OST
Povídková klasika E. A. Poea byla zfilmována soundtracku, Puppet Masterem počínaje, Re-Anima-
hned několikrát. Paradoxní je, že valná většina těchto torem konče.
filmových adaptací se skutečným obsahem a příbě- Esmeralda’s Meadow of Peace je naproti tomu
hem povídky nezabývá, bere si jen základní propriety snově nebo mdlobně fantastická, jako když na vás
(převážně spojené s kulervoucím názvem) a vypráví spadne klavír, vy omdlíte a zdá se vám, že stoupáte
prakticky samostatné a zcela jiné příběhy. Jako třeba nahoru, tam… mezi obláčky, andílky s holými prdele-
zrovna tato adaptace s Lancem Henriksenem v jed- mi a rozladěnými harfičkami.
né z hlavních rolí z počátku devadesátých let, kterou Ale teď vážně. Protože Antonio Battles the
jsme si domů nosili z půjčoven a vrtěli hlavou nad pří- Guards. A  to chce napětí, dramatičnost a  skladbu,
během, který určitě Poe nenapsal. A užívali si při tom která by se ihned uchytila jako intro nějaké gothic
hudbu Richarda Banda. metalové kapely s operní zpěvačkou. Vznosné hous-
le, dramatické dechy a řízné činely.
Autor: Richard Band V  The Pope’s  Envoy se už ale zase tísníme
Počet skladeb: 15 v  temných zákoutích, krčíme se ve špinavých ro-
Čas: 48:40 zích a očekáváme, co na nás vybafne z husté mlhy či
Vydavatel: Full Moon Entertainment chcankami načichlého příšeří sklepních vězeňských
Rok vydání: 1991 kobek. Prostě táhnoucí napínací klasika s  několika
baf efekty. Neoriginální, zaměnitelné s hudbou v ja-
Titulní nastínění děje slibuje minimálně napína- kémkoliv jiném horroru, ale přesto působivé.
vou zápletku a dramatické scény, jako stvořené pro The Rape of Maria opravdu není čerstvou vy-
vhodně podbarvující orchestrální hudbu. palovačkou vaší oblíbené gore grind kapely, ale fan-
A  Richard Band do toho šlape hned zhusta již taskně chorálovým love songem z  dramatičtějších
úvodní skladbou The Crypt and Main Titles, v  níž chvilek Pána prstenů nebo běžných romanticky zná-
orchestr doprovází sborové chorály (které by se silňovacích okamžiků Hry o trůny. Prostě romantika,
uplatnily i  v  The Omen) a  operní zpěv. Rozmách- taková temnější, mrazivější, dramatičtější, nesluníč-
lé tóny a melodie, dodávající celé skladbě mnohem kově antisrdíčková, se zapálenými svíčkami černější-
větší rozměr než jen hudbu pro béčkový videofilm. mi než plíce profesionálního kuřáka v důchodu. Přes-
Z  operního sálu nás The Chase and Onslau- ně, jak to máme rádi.
ght na skok zavede do pozdně středověké hospody
skočně si zatančit, ale ihned se vrátíme zase zpát-
ky, mezi četný orchestr, sborové zpěvy a představu
baletního vystoupení. Lehce modernější a  temnější
pojetí klasické hudby. Tohle již, na rozdíl od úvod-
ní skladby, v sobě nese znaky filmového doprovodu.
The Arrest of Maria je pak již klasickou horroro-
vou skladbou s táhlými tóny a napínavou atmosférou
oběti krčící se v rohu a očekávající zlých věcí příštích.
Ještě temnější je gregoriánskými chorály do-
provázená tklivě mrazivá skladba The Purging of
Torquemada. Ono k Torquemadovi zřejmě nelze do-
dat nic veselého.
Na trochu veselejší notu, ovšem s temnými mra-
ky stahujícími se v  pozadí a  neviditelnými nožkami
cupitajícími hned za vašimi zády, které utichnou, sot-
va se ohlédnete, hraje již typičtější a poznatelně či-
telnější Bandova skladba Antonio Sneaks into the
Castle. Ta by se uchytila na kdejakém jeho jiném

[ 38 ]
HOWARD – 23/2017

Tak jako ve starých filmech po scéně do lože ulé- slete. Ano, přesně tak to zní. Rozesmátá postava
hajícího páru přichází střih na čápa letícího oblohou, v jasně bílém rouchu utopená v ještě jasnějších slu-
i  v  tomto soundtracku najednou Esmeralda Com- nečních paprscích běžící v  hodně zpomaleném zá-
forts Maria přeskakuje na ranní louku koupající se běru po rozkvetlé louce. Vlasy vlají, ruce se vzpínají
v paprscích vycházejícího slunce. Ale pozor, tam, na k nebi, srdíčko citlivějších diváků jásá radostí a štěs-
kraji lesa, mezi stromy, cosi stojí a vyčkává. tím, ti ještě citlivější si dojetím cvrkají do textilu. A do
Kratičká dvouskladba The Night Auto Da Fe / toho nastupují závěrečné titulky. Ještě štěstí, že při-
Esmeralda’s Revenge začíná jako popravní pochod chází titulkové finále, kdy se hudba změní v mnohem
s virbly, hanlivě obviňujícími chorály a smyčci, bičují- více energickou, přesto však stále rozjásanou. Přes-
cími záda odsouzenkyně. V půlce se zlomí ve varov- ně v tenhle okamžik někdo vstoupit do místnosti, kde
né tóny posledního vzdoru. tento film sledujete, možná by se zeptal, zda jste se
Maria už to má, zdá se, za sebou, a tak jí vzdejme nekoukali na nějakého Conana.
hold kostelním chorálem ministrantského sboru pro- The Pit & The Pendulum je v rámci filmové hud-
střednictvím Maria’s Burial. by trochu netypickým zástupcem Richarda Banda.
Nejdelší skladbou soundtracku je titulní The Pit Není tak autorsky čitelný, operuje s více prostředky,
and The Pendulum spojující Bandovy čitelné a prů- kombinuje klasickou filmovou hudbu s  orchestrální,
vodní tvůrčí prvky s  orchestrální atmosférou ostat- operní a sbory, a to i v míře naprosté samostatnosti
ních skladeb soundtracku. Po otevíracím songu nej- a netypické filmovosti. Mnohé skladby skvěle fungují
pronikavější, nejúdernější a nejchytlavější věc. Tohle samy za sebe, zcela bez přímého vlivu a spojení s fil-
má spád, atmosféru a  kyvadlově se houpající kule. mem, u jiných je zcela čitelné, že vznikly jako dopro-
Možná měla být až poslední. vod filmové formy vyprávění a neustále ho přivádějí
Neboť Justice for the Grand Inquisitor… Death na mysl. Tento soundtrack postrádá typickou tem-
začíná jako doznívající ozvěna předchozí skladby, ale nou bandovskou komičnost až grotesknost, je zcela
nakonec se utopí v  dramatickém klokotání smyčců a naprosto vážný. Zcela v souladu s dějem a záplet-
a šumění dechů. O pár pozic výše by seděla přesně- kou filmu. V každém případě jde o zajímavý a velmi
ji, natáhla by gumu vašich trenek na samou hranici poslouchatelný soundtrack, který má mnohem větší
únosnosti. Po eponymní titulní skladbě trochu ztrácí. kvality než samotný film.
Šťastné konce jsou někdy prokletím příběhu.
Týká se to i závěrečných skladeb, jejichž atmosféru Honza Vojtíšek
odhaluje už samotný název. Jen si přečtěte Maria-
’s  Resurrection and Finale a  na chvilku se zamy-

[ 39 ]
Každý den,
od půlnoci
do rána.

hororfilm.tv
[ 40 ]
HOWARD – 23/2017

Pimprlové horrory
Charlese Banda
Charles Band je v horrorové branži známější patrně da – triková stránka. Samotný parazit je velmi slušná
coby producent, ale nejednou usedl i na režisérskou práce a  každý záběr s  ním stojí za ty peníze, které
sesli. Přinášíme vám pohled na deset těchto jeho po- spolykal. Opravdu řádně nechutný mazlík. Až je ško-
sezení. Až by se zdálo, že se jako režisér rozhodl pro- da, že je na place tak málo. Takže zbývá Demi. Kdo
slavit coby tvůrce těch nejlepších nejhorších horrorů. by nechtěl vidět, jak vypadala v roce 1982? Prakticky
v jednom ze svých prvních filmů?
Jedním z prvních režisérských počinů Charlese Ban-
da a  jednou z  prvních spoluprací bratří Bandových
(režie a hudba) na filmu je osmdesátková imaginace
futuristického postapokalyptického světa Parasite
(1982). Spojené státy se v roce 1992 zmítají v chaosu
po jaderné válce. Obyvatelé měst přežívají pod do-
hledem vládnoucí vrstvy obchodníků. Pro ně musel
doktor Paul Dean vyvinout nebezpečného parazita.
Po nehodě se však sám stal jeho obětí. Dean uteče
na venkov, kde hledá nejen trochu klidu, ale i způsob,
jak parazitického tvora dostat co nejdále od obchod-
níků a zabít ho dříve, než parazit zabije jeho. Nako-
nec se usadí v  jednom zapadlém hotelu. Zde však
padne do oka nejen místní rebelující partičce, ale
i lovci, kterého za ním obchodníci vyslali. A také mla-
dičké Demi Moore. Ta se postupem času, respektive
stářím filmu, stává nejvýraznějším lákadlem. Punko-
vá imaginace postkatastrofického světa, tak typická
pro osmdesátá léta, není natolik nosná, aby stačila.
Člověk ji musí mít rád. Neméně punkoví záporáci ve
svém teatrálním přehrávání působí skoro až jako ka- Jak již z našeho výběru vyplývá, The Alchemist
rikatura. Zápletka a děj zase nestrhnou natolik, aby (1983) není prvním filmem Charlese Banda, ale z jeho
film vytáhli výše než na ucházející rozjezd jednoho sledování máte pocit, že ve skutečnosti jde o debut
režiséra. Parazit naneštěstí silně zavání nudou a uke- nějakého začátečníka, který ještě pořádně neví, jak
caností, zajímavých okamžiků je jen pár, výrazných má točit, jak má za sebe řadit scény a jak udržet di-
postav ještě méně (majitelka hotelu). Zbývá tedy váka v  napětí, a  navíc mu prezentovat příběh, kte-
jedna z  nejvýraznějších jistot tvorby Charlese Ban- rý má hlavu a  patu, anebo je alespoň jako smyslu-
plný podán. Tohle bohužel snímku chybí. Jak už to
u  snímků Charlese Banda bývá, vynikají především
jedním zásadním prvkem  – tím je triková stránka.
Ta je i  tentokrát celkem povedená a  rozhodně jsou
zde masky a triky, za které se film nemusí stydět. Ale
nemůžu si pomoct, celkově jsem měl pocit, že jsou
akorát součástí jednoho pořádně velkého blábolu,
který moc nedává smysl a jedná se jen o poslepova-
né scény. Charles Band se ujal režie, což je standard,
a  samozřejmě neopomněl ani produkci. Na scénáři
se nepodílel, nebo ne tolik, aby se uvedl v titulcích.
Zato jeho bratr Richard se podílel na hudební stránce
filmu, ale bohužel ani v tomhle ohledu nevyniká. Cel-
kově je film jedním z Bandových nejhorších.

[ 41 ]
Vidět Sherilyn Fenn nahou? Ano, i tohle může být běh a hromady loutek. Je tu všechno. O co jde tento-
ten tahák, pro který se na snímek Meridian (1990) krát? Jeffrey hraje hodného čaroděje, který po staletí
podíváte. Mnoho jiných zásadnějších důvodů zde čeká na návrat svého odvěkého nepřítele. Když se
nenajdete, protože film je variací na klasický příběh tak stane, připlete se mu do cesty ještě průměrně
Kráska a zvíře, které chybí nějaká větší invence a jed- pohledná ženská a vlezlý policejní inspektor, kteří na-
noduše cokoli, co by z  něj udělalo film, který něja- dělají více škody než užitku a v zásadě nejsou příliš
kým způsobem vyniká. Charles Band se zde bál víc důležití. Na rozdíl od onoho zlého čaroděje, kterého
zaexperimentovat. Catharine (Sherilyn Fenn) a  Gina hraje klasik záporných rolí Brian Thompson, navíc
(Charlie Spradling) jsou kamarádky. Ta první je uměl- s  úžasně nepadnoucí blonďatou hřívou. Vzpomínka
kyně, ta druhá se přes své ambice a schopnosti na- na ni dává Thompsonově postavě z Akt X (mimozem-
konec stala restaurátorkou. Dostávají se do staré- ský zabiják) zcela nový rozměr. Nakonec dojde i na
ho italského sídla, kde jsou zajímavá díla, na něž se oblíbené loutky a animaci, když oba bojující mágové
může Gina zaměřit. Jejich život se ale změní ve chvíli, oživí kostry dinosaurů v  přírodovědném muzeu. Že
kdy si zajdou na představení místního pouličního di- to zní trhle? Aby taky ne. Film, ve kterém se ochoče-
vadelního spolku. Už nic nebude stejně. Možná by ný havran jmenuje Edgar, lehce trhlý být musí, a  to
ani tak nevadilo, kdyby se jen dívaly na představe- i  když se celý tváří nadmíru vážně. Je jasné, že se
ní, ale problém nastane ve chvíli, kdy si dívky s herci u něj bavili už samotní tvůrci v čele s nádherně pře-
a vystupujícími zajdou na večeři. Zde jsou omámeny hrávajícím Combsem a nevidím důvod, proč by tomu
a stávají se vězenkyněmi této zvláštní skupiny, která u diváků mělo být jinak.
má ve svém středu jednoho netvora. Tady je jediná Trhlý je i  hodinový crossover hned tří různých
chvíle, kdy se Charles Band (režisér, scenárista i pro- filmů Dollman vs Demonic Toys (1993). Band pro
ducent, tentokrát bez jakékoli rodinné výpomoci) roz- jeho zápletku spojil sotva dvacet čísel velkého mi-
hodl pro masky. Maska je dobrá, i když dnes trochu mozemského titulního hrdinu akční sci-fi Alberta Pu-
zastaralá. Podobně dobrých prvků je ve filmu málo. yna Dollman (1991), mimozemšťany zmenšenou ak-
Jeffrey Combs opět v roli doktora? To musím vi- térku komediální sci-fi Teda Nicolaua Bad Channels
dět! Asi taková byla má reakce, když jsem si před lety (1992) a démony posedlé oživlé hračky z horroru Pe-
vybíral film na večer. Chtěl jsem něco krátkého a leh- tera Manoogiana Demonic Toys (1992). Za vše může
kého, prostě jen jednoduchou zábavu na parnou let- bezdomovec, který se vloupe do skladu s hračkami,
ní noc, kdy do hospody daleko a zásoby v lednici se zraní se a jeho krev oživí čtveřici hraček: klaunskou
povážlivě tenčí. Doctor Mordrid (1992) mé požadav- housenku, laser střílejícího robota, zmutovaného vo-
ky splnil na 100 %. Aby taky ne, od horroru pochá- jáka a všem velící (opravdu démonické) batole. Tuto
zejícího z dílny klanu Bandů (režie syn Charles a otec čtveřici chce zneškodnit jistá žena, která své síly
Albert) nikdy nemůžeme očekávat víc než infantilní spojí s Dollmanem a jeho zmenšenou přítelkyní, žijící
humor, skvělé herce, trochu horší triky, ještě horší pří- v šuplíku kuchyňské linky (už jste někdy viděli soulož

[ 42 ]
HOWARD – 23/2017

trpaslíků mezi kuchyňským náčiním?). Více než půl- rech, protože tohle má Charles rozhodně hodně rád
ku z filmu zaberou uváděcí prostřihy ze všech tří filmů a věnuje se jim dost často, nejen jako režisér ale i jako
a  seznamování s  postavami, zbytek zabírá zbyteč- producent. Vždyť kolikátý je Blood Dolls (1999) film
ně zjednodušené, rychlé a  prosté vypořádání se se z  tohoto filmového výběru, v  němž vystupují a  ma-
zlotřilými hračkami. Přesto jde o trikově slušnou zá- sakrují panenky? Do čeho tedy Charles Band svůj
bavu, obzvláště větrací šachtou prolézající klaunská loutkový fetiš zakomponoval tentokrát? Do příběhu
housenka nebo panenkovské batole chlípně slintající šíleného milionáře velkého těla leč malé hlavy, kte-
nad Dollmanovou milenkou v domečku pro panenky rý se lehce zbavuje svých nepřátel. Používá k tomu
stojí za pozornost. Ve filmu byla využita hudba z pů- zvláštní přístroj, měnící jeho oběti ve vraždící panen-
vodních filmů, tedy i režisérova bratra Richarda. ky poslouchající na slovo. Blood Dolls by teoretic-
Hlavní postavou snímku Head of the Family ky mohly být nějakým patnáctým až dvacátým po-
(1996) je Lance. To je chlápek, který klátí Lorrettu kračováním Puppet Mastera ale s jinými panenkami,
a moc ji miluje. Jenže Lorretta je vdaná za Howarda, dívčím rockovým kvartetem uvězněným v elektrické
což je místní hulvát a debil. Lance náhodou narazí na kleci (velmi příjemná část filmu), sadomasochistický-
podivnou rodinku, jejíž hlava je skutečně velká Hla- mi hrátkami a  sice menším počtem vražd, ale oku
va. Jedná se o čtyřčlennou famílii, která je telepaticky lahodícím a důmyslně vymyšleným. Svým způsobem

propojena a Hlava je ovládá. Ke svým experimentům je to docela bizar, jak už to u podobných Bandových
potřebuje mozky, a tak se Lance uvolí, že jim nějaké panenkovských kousků bývá. A stejně jako ony, i to-
dodá, aby se Howarda zbavil a měl cestu k Lorrettě hle zaujme převážně loutkami, maskami, bizarností
volnou. Charles Band se i  tentokrát pustil do filmu a výběrem hereček.
na několika pozicích, a  kromě režie byl spoluauto- Je libo perníček? The Gingerdead Man (2005) se
rem scénáře a samozřejmě si snímek také produko- vyznačuje tím, že se jedná o klasické béčko ve stylu
val. K filmu znovu přizval i bratra Richarda, který se Child’s Play, ale s tím, že neměl Band tolik finančních
postaral o hudební stránku věci. A aby toho nebylo prostředků, aby z toho mohl udělat něco mainstrea-
málo, tak v jedné z menších rolí se objevil i Charle- mového. A nejspíš ani nechtěl. Prostě se vrhl na béč-
sův a Richardův otec Albert, který o šest let později ko a  v  tomhle duchu pokračoval. Už úvodní scéna
zemřel. Ale to nemělo s filmem nejspíš žádnou spo- s Garym Buseyem ukazuje, v jakém duchu to bude.
jitost. Nijak vytříbený scénář, jednoduchý děj a větší dávka
Asi jsme tohle číslo měli tematicky rovnou spojit násilí. The Gingerdead Man se drží celkem při zemi
i s panenkami, loutkami a různými figurkami v horro- a  nedovede nadchnout. Jedinou skutečně dobrou

[ 43 ]
scénou je to, jak Perníček skončí. Tohle je na pomě- te frčet, přichází ten nejlepší čas pustit si Evil Bong
ry celého filmu zábavné a přesahuje to ostatní scény (2006). Horrorovou komedii, v níž si trojice huličských
i ostatní zabíjení. Charles Band tentokrát nespolupra- lůzrovských studentů a  jeden šprt pořídí zvláštní
coval se svým bratrem Richardem, ale ve filmu mů- bongo, jemuž okamžitě propadnou. Protože poho-
žete jako zákazníky pekárny vidět jiné členy Bandovy dička, klídek, relax a  dobré hulení je nadevše. Jen-
rodiny. Konkrétně se jedná o jeho matku (Jacquelyn že bongo s démonickou tváří mongoloidní ženy žije
Band) a dva syny (Zalman Band a Harlan Band). Ro- vlastním životem, skrývá v sobě vždy otevřený strip-
dinný podnik Bandových tedy funguje i v tomto pří- týzový bar, do něhož vás vtáhne. A uvnitř vás nečeká
padě, i když nikoli tolik v dalších ohledech. Charles nic dobrého. Je tu sice pár polonahých svíjejících se
Band si ale tradičně film také produkoval. dívek, ale také hladové podprsenky, které vás seže-
Hned následující rok upekl Band perníček s ne- rou (obzvláště sharkšajska je skvělá). Čím více z dé-
tradiční příměsí. Protože koláčky a perníčky, obzvláš- monického bonga budou lidé hulit, tím více bongo
tě na mejdan jsou nejlepší s… však vy víte s čím! A až bude ovládat svět. Veliký, krásný, zhulený svět. S dý-
to všechno sežerete a vyhulíte, ale ještě pořád bude- movými mraky a bongo vodou. Asi nedá moc práce

[ 44 ]
HOWARD – 23/2017

domyslet si, za jakých okolností Charles Band na ná- kdybychom se vraceli do 80. let. Proč ne? Jenže
mět tohoto filmu přišel. Vyloženě kravina to ale není. hned od začátku se zde hraje na cosi jako komedii,
Z  ranku Bandových bizarností to patří ještě k  tomu kdy centrem humoru mají být postavy a  jejich cho-
zajímavému a  ucházejícímu. Největším problémem vání. To je bohužel problém, protože jsou to všechny
je, že je přesně na tom nevýrazném pomezí komedie příšerné karikatury, a tak i nesmírně hloupě vyznívají
a horroru. Kdyby to bylo trošku více alespoň z jedno- jednotlivé scény. Jenže nejsou vtipné, a to je straš-
ho, bylo by to zajímavější. Takhle je to trochu nevý- ná křeč. Celý film je postavený na určité absurditě,
razné jako horror (málo krve a vypjatějších okamžiků) která je však nesmyslná. Není zde smysl pro humor,
a  slabé jako komedie (původní komičnost a  zábav- režisér pracuje s pornohvězdou, aby tu mohl ukázat
nost se rychle vytrácí). Ale dokážu si představit pár pořádná prsa, což není špatné, jen prostě samoúčel-
situací, pro něž to je skvělá volba. A o tom, že to není né. Špatně napsaný scénář už zabíjí film od začát-
zase vyloženě odpadní záležitost jistě svědčí i  fakt, ku, Bandova režie ho pak domlátila během natáčení.
že se démonické bongo dočkalo hned čtyř dalších Jako hlavní producent si to mohl ale dovolit. Opět se
pokračování a jednoho crossoveru s hlavním hrdinou ho držel i bratr Richard a složil pro film hudbu.
předchozího filmu Gingerdead Man Vs. Evil Bong
(2013). Takže nabijte šlukovky, dolijte vodu… Martin Štefko
Použití animované loutky v Ooga Booga (2013), Roman Kroufek
což je u Banda celkem tradiční, je nápad dobrý, jako Honza Vojtíšek

[ 45 ]
Pogo, horror, punk:
Balzac
Občas je možné narazit na prohlášení, že Japonci nic ve současnějším stádiu kapely se kromě bicích stará
moc originálního nevymyslí, ale dokáží vzít již hoto- i o digitální efekty a elektronické industriální vsuvky.
vou věc, a ještě ji zlepšit a zdokonalit. Netroufám si Od samotného počátku byli Balzac silně ovlivně-
tvrdit, že japonští horrorpunkeři Balzac tvorbu svých ni nejen zvukem ale i  vizáží The Misfits a  Samhaim
vzorů The Misfits zdokonalili, minimálně ji rozhodně Glenna Danziga. Později si začali budovat i  vlastní
udrželi na stejné kvalitativní úrovni a do horrorpunku pojetí stylu. Například tím, že se drží dál od tradič-
jako takového jistě vložili svůj osobní vklad. ních a  klasických „campových“ horrorových textů
a  obrázků většiny horrorpunkových kapel. Přestože
Balzac vznikli v Kjótu roku 1992. Kapelu založil pís- názvy skladeb evokují přímočarou a stylovou klasiku
ničkář Hirosuke Nishiyama, jež se v kapele chopil mi- snoubící v sobě humorné žánrové nuance, v Nishiy-
krofonu a textů. Nishiyama je nejdéle působícím čle- amových textech jde spíše o  temnou poezii, i  když
nem kapely, jako jediný v ní je od samotného začátku ne vždy vážnou, zaobírající se temnotou, osamělostí
až do současnosti. Druhým nejdéle aktivním členem a strachem. Postupně také do své hudby začali za-
je kytarista Atsushi Nakagawa, který v roce 1993 na- pojovat prvky popu, industrialu a noise.
hradil původního kytaristu Tetsuya Kitagawu. Baso- Hirosume Nishiyama hrál původně v Kjótské ka-
vou kytaru od roku 1996 do současnosti obsluhuje pele Astrozombies, která byla silně ovlivněna ja-
Akio Imai, před svým vstupem velký fanoušek kape- ponskými rockery Astunk a The Misfits, podle jejichž
ly a  Nishiyamův kamarád. I  ten nahradil původního skladby se pojmenovala. Astrozombies vydali pou-
baskytaristu. Nejčastější změny Balzac absolvovali za ze jednu demonahrávku nazvanou The Texas Cha-
bicími. Bubenickou stoličku postupně zahřívalo cel- insaw Massacre. Poté se Nishiyama rozhodl ka-
kem sedm hráčů. Ten současný, Takayuki Manabe, pelu rozpustit a rozjel Balzac. K názvu jej inspiroval
v kapele působí od roku 2001. V pozdějším, respekti- oblíbený francouzský spisovatel a  dramatik Honoré

[ 46 ]
HOWARD – 23/2017

de Balzac, s jehož tvorbou přišel Nishiyama do sty- (vydali nahrávky např. hlukovým experimentům Ma-
ku poprvé na střední škole. Hlavně se mu líbilo, jak sonna či Merzbow). Následovala, těsně před vydá-
to jméno zní. První zakládající sestava po sobě za- ním třetího singlu, opětovně změna za bicími a popr-
nechala demonahrávku Scapegoat666, která vyšla vé a naposled na postu baskytaristy.
pouze ve stylových třinácti kusech. Druhá demona- Poté, co bylo na rok 1997 ohlášeno druhé album
hrávka Descent of the Diabolos, již s novým kytaris- Deep-Teenagers from Outer Space, Balzac opět
tou a bubeníkem, vyšla v roce 1993. Stejná sestava přišli o  bubeníka. Na pomoc s  nahráním desky byl
také nahrála a na vlastní značce Evilegend13Records přivolán dlouholetý kamarád kapely a zkušený bube-
vydala první singl The Lord of the Light and of the ník Futoshi Okano. Okano ctí technickou stránku hry,
Darkness. Během následujících let došlo na další zvuku nové nahrávky dokázal vtisknout vlastní pod-
singly: Atom Age Vampire in 308, Isolation from pis. Okano vypomohl na nahrávkách Balzac několi-
no. 13, When the Fiendish Ghouls Night a účast na krát i v průběhu pozdějších let, když byli zrovna bez
několika kompilacích. bubeníka. Na Halloween 1997 došlo také k podepsá-
Prvního studiového alba The Last Men on Earth ní smlouvy s v nezávislé scéně po celém Japonsku
se Balzac dočkali v roce 1995. Vydali jej u Alchemy hodně známou nahrávací společností Diwphalanx
Records, kteří se specializovali spíše na experimen- Records. Od té doby Balzac vydávají novinky pouze
tální noise a industriální hudbu a psychedelický rock u nich nebo u vlastní značky Evilegend13 Records.

[ 47 ]
Gastrunk. Na Halloween Balzac vydali na vinylu, CD
a kazetě jeden ze svých nejpopulárnějších singlů Into
the Light from the 13 Dark Night. Šlo o  nahrávky
a záznamy skladby z různých let. V tomto roce také
začal fungovat vlastní fanklub kapely Fiendish Club.
Ten fungoval výlučně pro Japonsko. Později Balzac
rozjeli exkluzivní verze pro fanoušky žijící mimo Ja-
ponsko Fiendish Club International a  Fiendish Club
Europe.
V roce 2000 Balzac opět předskakovali The Mis-
fits během japonského turné a zařízli další zářez mezi
V roce 1998 kapela sehnala nového bubeníka vy- položky své kariéry. Kromě toho, že vydali další al-
stupujícího pouze pod přezdívkou Kill a  dostala se bum, koncepční, velmi temné, se silnými industriální-
do hledáčku obnovivším se The Misfits. Ti si Balzac mi vlivy a velmi dobře prodávané, nazvané Zennou-
vybrali jako předskokany pro své první turné po Ja- -Naru Musuu-No Me Ha Shi Wo Yubi Sasu, otevřeli
ponsku. Turné se stalo obrovským mezníkem v his- v Osace svůj první obchod Shocker!!!. V něm prodá-
torii kapely, neboť jí otevřelo bránu pro velký úspěch, vali své vlastní materiály, ale i např. oblečení Nishiy-
který Balzac sklidili za hranicemi Země vycházejícího amovy oděvní značky Demetia 13. Vlastní oděvní
slunce. Rok 1998 se dá považovat za rok, kdy se na značku, respektive hned několik značek (Shocker!!!,
Balzac usmálo štěstí širokým úsměvem. Kromě tur- Culture, XXXxxx a Balzac) rozjela později kapela sa-
né se svými vzory vydali společné CD s Hate Honey, motná. Kromě kamenného obchodu v Japonsku pro-
vlastní videokazetu Video Deep II, třetí album 13. vozuje tři internetové obchody Shocker Webstore,
Stairwais – The Children of the Night a absolvovali Shocker World Wide a Shocker EU.
celojaponské turné. V  roce 2002 Balzac vydali společný singl s  The
Rozjetý vlak naložený výbušninami a  pogujícími Misfits na němž Balzac přehráli dvě písně The Misfits
punkery nehodlal přibrzdit ani následující rok. V roce a The Misfits píseň Balzac. Následovalo dvoudisko-
1999 Balzac se spřátelenými japonskými rockery So- vé páté album Terrifying! Art of Dying  – The Last
but vydali společný singl Oldevils Legend of Blo- Men on Earth II. První disk obsahoval převážně nový
od. Následovala speciální dvanáctipalcová remixo- materiál, druhý disk znovu nahrané první album. Na
vá verze Isolation from No. 13 a účast na nahrávce Halloween byli Balzac pozváni zahrát si do New Yor-

[ 48 ]
HOWARD – 23/2017

ku společně s The Misfits. Byl to jejich první koncert šlo spíše o experimentální zábavu. Veškeré skladby
mimo Japonsko. The Deranged Mad Zombies jsou totiž původní sklad-
V roce 2003 se Balzac vydali do USA znovu, ten- by Balzac zahrané jen trochu divočeji a thrashověji.
tokrát na společné turné s The Misfits, The Damned, Poslední projekt 728 Misfits, známý také jako Ma-
The Dickies a  Agnostic Front. Připravili se stylově, niwa Misfits je vlastně koncertní The Misfits revival.
vydali maxisingl Beware the Darkness a natočili vi- Jako jediný projekt Balzac nemá žádnou oficiální na-
deoklip, vzhledem k jeho charakteru rovnou ve dvou hrávku, Balzac jej oživují a  živě aplikují sporadicky
(cenzurovaná/necenzurovaná) verzích. Ve stejném a bez jakýchkoliv plánů jen při různých příležitostech.
roce jim u nově založeného Misfits Records také vy- Pouze na internetu se dá dohledat ilegální záznam
šlo první CD v USA. Deska Out of the Light of the zkoušky a živého vystoupení v Molotov Clubu v Ně-
13 Dark Night jim vyšla také u německého labelu G- meckém Hamburgu.
-Force Records. Rok 2006 pro Balzac znamenal již sedmé studio-
V roce 2004 vydali ve speciálním boxu s figurkou vé album Deep Blue: Chaos from Darkism II a ce-
uvnitř šestou desku Came Out of the Grave. Zahrá- lojaponské turné, pro nějž bylo vydáno šestašedesáti
li si s Rancid, vydali video dokument o jejich prvním skladbové 2CD a  DVD plus ještě DVD-r s  koncer-
turné ve Spojených státech a  odehráli první evrop- tem z roku 2004. Vyšla také první bestofka 13 Hits
ské turné. from Darkism zahrnující několik klasických skladeb
V  tomto roce Balzac rozjeli také první z  několi- kapely nahraných znovu s kombinací energie minu-
ka svých vedlejších projektů jménem Zodiac. Došlo losti a technických zkušeností a talentu současnosti.
k tomu, když Balzac vydali CD nazvané Zodiak Ki- Koncem roku Balzac odehráli několik koncertů s vi-
ller pouze pod znakem zvěrokruhu. Celá nahrávka, sual kei kapelou Mucc a s rokem se rozloučili společ-
včetně názvů skladeb a jejich textů a později i ostat- ným koncertem Balzac a Zodiac.
ní materiály kapely, se věnovala pouze tomuto mýty S  osmým albem Hatred: Destruction = Con-
opředenému sériovému vrahovi. V roce 2006 kapela struction Balzac přišli v roce 2008. Vrátili se na něm
založila jako odnož Finedish Club Zodiac Fan Club k temnějšímu a hutnějšímu pojetí tvorby, připomínají-
(Z. F. C.) věnovaný nové kapele, přístupný ovšem cí některé jejich dřívější skladby. V prosinci pak vyšel
jen japonským občanům. Později Zodiac vydali prv- kazetový The Box of 4 Evils obsahující nově nahra-
ní a doposud jediné album Beware on Halloween. ná první dvě dema a některé starší skladby. Den před
V  roce 2006 si členové Balzac odskočili pod název silvestrem vychází ještě vzpomínkové DVD/CD k de-
The Deranged Mad Zombies, který sestává z růz- seti letům od vydání alba 13 Stairway – The Children
ných vlivů zpěváka Nishiyamy: Deranged pochází of the Night nazvané Live from 13 Stairway: Shel-
z  názvu jeho oblíbeného filmu, Mad z  názvu jedné ter & Fandango 1998.
z jeho nejoblíbenějších japonských kapel Mad Cap- S  vydáváním nově nahraných starých nahrá-
sule Markets a  Zombies, samozřejmě, z  písně The vek pokračují i  v  roce 2009. Hned v  březnu vychá-
Misfits Astrozombies. Více než vážný vedlejší projekt zí box set remake One Night in Hell. Tento měsíc

[ 49 ]
také Balzac přichází se zajímavou nabídkou tématic- šlo další album Judgement Day. To obsahuje cover
kého souboru Shock & Horror! Weird the Balzac. Red Indians Rock od legendární japonské rockové
Jde o  soubor dvanácti tematických trik + CD. Kaž- kapely Gastunk, na němž hostoval zpěvák právě této
dá souprava, v prodeji každého třináctého v měsíci, kapely.
obsahovala speciální triko a CD s remixem specific- V  roce 2011 pokračují Balzac ve vydávání best
ké písně. Každou z písní vybral a zremixoval bubeník of. Tentokrát pod názvem Complete Legacy of
Takayuki Manabe. Každé jednotlivé triko s  CD bylo Horror: The Best of Balzac II a ve formě tří speci-
v prodeji do vydání následující soupravy. V průběhu álních CD verzí Psycho Night, Dark Night a Black
roku Balzac také přišli s  novou nabídkou tematic- Night. V březnu vyráží na turné s New Rote‘ka a vy-
kých hraček, trik, per, hrnků a jiného zboží. V srpnu pouští DVD Complete Legay of atom-Age Vampire:
vyšlo minialbum Paradox. Kompletně jej produko- The Films of Balzac.
val a vším programováním a elektronickými aranže- S výběrovými, vzpomínkovými a dalšími nahráv-
mi zajistil Takeshi Ueda ze spřátelené skupiny The kami nešetřili Balzac ani v roce svého dvacátého vý-
Mad Capsule Market. Album se prezentuje klasický- ročí. To doprovodili i mnohými živými vystoupeními.
mi Balzacovskými horrorpunkovými melodiemi, ov- Ve speciálním kazetovém boxu vydali první tři EP.
šem s  příměsí charakteristického digital hardcore Desáté album Blackout vychází v  roce 2013,
stylu. Balzac toto spojení označovali za nový digitál- jedenácté Bloodsucker, na němž se v  některých
ní horror punk zvuk. Minialbum vyšlo pouze na viny- skladbách (např. titulní) hudebně přiblížili až k dravé-
lu. Evropské vydání minialba obsahovalo bonusové mu a špinavému crust punku, v roce 2015.
DVD s  názvem Hatred Lies Deep Inside, obsahu- Balzac se za čtvrtstoletí své existence na jed-
jící propagační video pro každou z  písní alba Hat- né straně pořád drží svého horrorpunkového stylu,
red: Cunstruction=Destruction. Tím však Balzac zda- na druhou stranu do něj dokáží integrovat nové vlivy
leka nekončili. V prosinci 2009 své fanoušky oblažili a experimentovat. Při průniku jejich diskografií nara-
44 skladbovým best of 2CD Complete Legacy of zíte na sborové až popové popěvky, jakož i na ukři-
Evilegend: The Best of Balzac. Větší část nahrávky čený agresivní zpěv, na melodické punkrockové riffy
tvoří znovu nahrané a přepracované starší skladby. i na řízné hard corové motorové pily agresivních kytar
Rok 2010 se pro Balzac nesl v duchu dvou kon- a trochu crustové špíny. V každém případě vás čeká
certů na Taiwanu, dokončení celostátního japon- neutuchající porce energie, střízlivé agrese a názvo-
ského turné s  Gnz-WORD, split singlu s  Radiots, slovných hrátek.
na který Balzac předělali skladby od The Misfits As-
trozombies a I Turned Into a Martian. V říjnu pak vy- Honza Vojtíšek

[ 50 ]
HOWARD – 23/2017

Prometheus

PROUDU
PROTI
Bezpočet příkoří, jimiž mne Eraserhead sužoval, vysvobodil vetřelčí sérii z jejího přešlapování na mís-
jsem snášel trpělivě; jakmile se však opovážil urážet tě. Prometheus (2012) se zaměřil na původ Vetřelců
Promethea, zapřisáhl jsem se, že se mu pomstím. a space jockeys a když už byl v tom, tak i na původ
Už jsem se ho chystal nalákat pod záminkou košto- samotného lidstva. To poslední už bylo trochu navíc,
vání amontilladského vína do sklepení a tam ho opi- ale co. Hlavně, že už jsme se netočili v kruhu cvaka-
lého zazdít, když mi nabídl, abych v Howardu vysvět- jících vysouvacích čelistí a cintané kyseliny a pohnuli
lil, proč si na rozdíl od zbytku světa nemyslím, že je se někam, kde to důvěrně neznáme.
Prometheus sračka. Nuže, dobrá. Audiovizuálně ani atmosféricky nezůstává Pro-
metheus nic dlužen prvnímu Vetřelci a  servíruje
Čtyři filmy se Ripleyová honila s vetřelci a pokou- technický špičkové, epické vesmírné sci-fi se sexy
šela se je zlikvidovat. Pokaždé to sice stálo za vidění, designem technických hraček, říznuté moderním go-
ale čím jsem byl starší, tím víc mě mrzelo, že tetralo- tickým horrorem, kořeněné zatraceně nepříjemným
gie téměř nerozvíjela vetřeleckou mytologii. Ano, Ca- body horrorem. Strašidelný zámek na kopci suplu-
meron ve dvojce přivedl na scénu vetřelčí královnu, je mimozemská stavba, zlověstnou paní domácí na-
ale to jaksi nic neřešilo. Mě zajímalo něco úplně jiné- hradil podivně jednající android, místo šílené manžel-
ho – odkud, kam a proč vezla ta ztroskotaná mimo- ky zamčené v podkroví tu máme tajemného černého
zemská loď v jedničce vetřelčí vejce. Někteří namít- pasažéra ukrývajícího se celou dobu v  lodi… a  sa-
nou, že oni odpověď na tuhle otázku znát nechtěli, mozřejmě střet s  monstrem, zatímco za okny zuří
protože kouzlo původního Alien bylo mimo jiné právě bouře. Každý horrorový fanda si z  toho musí cvrk-
v  jeho nedořečenosti. Kouzlo prvního Alien možná, nout blahem do gatí.
ale o tři pokračování později už jsem se fakt nechtěl Předčasným vrcholem filmu je pak skvostná vari-
koukat pořád dokola na to samé. A tady máme prv- ace na slavnou scénu vyklubání se Vetřelce z Kane-
ní a největší plusový bod pro Promethea – konečně ova hrudníku v prvním filmu. Značně psychicky roze-

[ 51 ]
sraná hlavní hrdinka v ní musí sama na sobě provést patické, i  proto, že se (nejen na vědce) nechova-
císařský řez a vyjmout ze sebe mimozemskou kukač- jí zrovna nejchytřeji (jen si počkejte na Covenanta!).
ku dřív, než skončí stejně jako Kane. Je to napínavé, Taky mě bolí vidět hlavní hrdinku pět minut po pod-
je to děsivé, je to eklhaft, je to super. Což mě přivádí stoupení císařáku běhat a skákat, jakož i další zby-
k  dalšímu bodu. Zatímco všichni netrpělivě vyhlíže- tečné nelogičnosti a  nesrovnalosti. Ale výše vyjme-
li, kdy/jestli se ve filmu objeví Vetřelec, mě naopak nované klady to u  mě suverénně převáží. A  že film
hrozně bavilo sledovat všechny ty nové předvetřel- neodpovídá na většinu otázek, které pokládá? Všimli
covské obludky a hledat v nich stopy budoucího xe- jste si toho dokořán otevřeného konce, který jasně
nomorfa. značí, že tohle byla jen předehra k epické sci-fi sáze?
Nemyslete si ale, že Promethea považuji za do-
konalého. Uznávám, že postavy nejsou dvakrát sym- Josef Blažek

[ 52 ]
HOWARD – 23/2017

Feud –

RECENZE
Bette and Joan
Ryan Murphy frčí. A my mu to přejeme, protože
ten chlap televizácká nám dělá radost. Je totiž sce-
náristicky a  režijně podepsaný pod fenomenálním
American Horror Story a  Scream Queens, plus
producentsky zaštítil horror Děs po setmění (což je
celkem fajn remake chabé sedmdesátkové vyvraž-
ďovačky Děsivý soumrak nad městem). Na Ameri-
can Horror Story Murphy nedávno úspěšně navázal
s American Crime Story, kterým se však k naší škodě
přeorientoval z horrorů na dramata podle skutečných
událostí. Ve svém nejnovějším seriálovém počinu
Feud (Svár), ale oba žánry zajímavě propojil – Feud
je totiž drama podle skutečných událostí, kterými je
natáčení několika horrorů.

Režie: Ryan Murphy, Gwyneth Horder-Payton,
Liza Johnson, Tim Minear, Helen Hunt
Scénář: Jaffe Cohen, Michael Zam,
Ryan Murphy, Tim Minear, Gina Welch
Délka: 2 × 60 + 6 × 45 min.
Původ: USA
Rok: 2017
Hrají: Susan Sarandon, Jessica Lange,
Catherine Zeta-Jones, Alfred Molina atd.

Tématem seriálu mají být slavné spory a nepřá-
telství a po vzoru American Horror Story a American
Crime Story chce každá sérii nabízet jiný konflikt, po-
stavy a (uzavřený) příběh. První, osmidílná série na-
zvaná Bette and Joan mapuje příběh památné války,
kterou spolu vedly hollywoodské hvězdy, sexbom- ší a nejlepší reklama na horror, jaká kdy vznikla. Už
ba Joan Crawford a oceňovaná charakterní herečka po pár zhlédnutých dílech si začnete stahovat Baby
Bette Davis. Obě zastihujeme v momentě, kdy jejich Jane, o tom nepochybujte. Osobně ale radím zhléd-
tělesné schránky a tím pádem i kariéry uvadají, pro- nout film ještě před seriálem, protože ten obsahuje
čež se v zoufalství upíšou natáčení béčkového horro- ty nejtěžkotonážnější spojlery. Zároveň radím si před
ru, který by se rád svezl na úspěch Psycha. Jmenuje zhlédnutím seriálu nic o  celé historické kauze ne-
se What ever happened to Baby Jane? a pojedná- číst, ať se nepřipravíte o překvapení. Jediné, co jsem
vá o dvou fatálně znesvářených postarších sestrách před rozkoukáním seriálu věděl, bylo, že Baby Jane
nucených žít spolu v  jednom domě. Ačkoli snímek je uváděná v knize 100 hororů, které musíte vidět. Ale
může být pro obě herečky poslední záchranou před byl to ve své době hit nebo propadák? Opravdu na-
pádem do zapomnění, jejich letité soupeření a nevra- kopl oběma herečkám i režisérovi kariéry, jak doufa-
živost se během natáčení nezadržitelně derou na po- li? Dostala za něj některá z nich vytouženého Osca-
vrch a mění samotné natáčení v horror. A to hlavně ra? A usmířily se ty dvě nakonec? Doporučuji nechat
pro měkkého režiséra Aldriche (jinak známého autora seriál, ať vám na tyhle otázky odpoví.
chlapských podívaných, např. Tucet špinavců), uvěz- Než se pustím do opěvování kvalit seriálu, začnu
něného tak mezi dvěma mlýnskými kameny. tím, co zajímá čtenáře Howarda především – horro-
Feud: Bette and Joan je po všech stránkách rový element. Původně mělo jít o celovečerní film vě-
špičkové drama a  zároveň nejmonumentálněj- novaný pouze natáčení Baby Jane (a  la Hitchcock

[ 53 ]
a  to včetně klasik Burnt Offerings nebo Watcher in
the Woods.
A  teď k  tomu špičkovému dramatu. Feud, to je
nomen omen. Konflikt je tu všudypřítomný – posta-
vy jsou neustále vrhány proti sobě jako kulečníko-
vé koule, snad v  každé scéně se někdo s  někým
hádá, nebo je někdo někým/něčím ponižován. Po-
stavy jsou přitom komplexní, zajímavé a živé, dialogy
plné cynických hlášek a jedinou větou schopné po-
stihnout podstaty vztahů, problémů a traumat a ob-
sazení a herecké výkony jsou jednoduše… famózní.
Nejvděčnější postavu učebnicové hysterky Joan vy-
fasovala Jessica Lange, která opakovaně excelovala
už v American Horror Story a vděčí tak Murphymu za
už několikátou roli, pro niž by jiné herečky (nejen je-
jího věku) zabíjely. I když výraz „excelovala“ zdaleka
nevystihuje skutečnost – přesnější by bylo napsat, že
je-li AHS fenoménem, výkon Lange je samostatným
fenoménem uvnitř tohohle fenoménu. Celou tou tirá-
dou směřuji k tomu, že i zde je Lange naprosto přesná
a podmanivá, byť mnozí budou její arogantní a mani-
pulativní charakter upřímně nenávidět. Koho si divák
naopak hned oblíbí je rozumná a  cynicky hláškující
Bette v podání i v sedmdesáti (!) obdivuhodně sexy
Susan Sarandon a roztomilý nešťastník Aldrich hra-
ný Alfredem Molinou. V neméně barvitých vedlejších
rolích pak baví Stanley Tucci jako brutálně upřímný
producent Jack Warner, Judy Davis coby úlisná bul-
vární sloupkařka nebo Jackie Hoffman v roli Joaniny
služky Mamacity s  jediným výrazem obličeje. Jinak
z American Horror Story se tu mihnou i Sarah Paul-
son nebo Kathy „Misery“ Bates.
A zde umožním vstup své drahé manželce, která
seriál prožívala se mnou: Okrem špičkového remes-
z roku 2012), Murphy se ale naštěstí rozhodl jej ro- la oceňujem na Feud úžasný vhľad do ženskej duše
zepsat do seriálové podoby, přičemž unikátní pohled a  problémov. Či už je to základný motív vädnúcej
do zákulisí vzniku Baby Jane zabírá jen polovinu sto- krásy (slovami postavy Kathy Bates, od istého veku
páže. Aniž bychom to tušili, sledujeme zároveň vznik zrazu začnete byť neviditeľná), skĺbenie rodiny a kari-
celého horrorového/thrillerového subžánru zvaného éry, ktoré sa nedarí ani jednej z hlavných postáv, ale-
hagsploitation (též označovaného hag horror, psy- bo boj oboch herečiek so sexizmom v Hollywoode.
cho-biddy nebo Grande Dame Guignol), který Baby Hoci sa od tej doby situácia trochu posunula, s té-
Jane odstartovala a který stojí na odkvetlých krasa- mami vo Feud sa určite stále stotožní nejedna z nás.
vicích, co se stávají labilními a terorizují své nejbližší. Vo výsledku tak budete mať aj pre manipulátorskú
Jeho zakladatelé Crawford, Davis i  Aldrich k  němu Joan sympatie (klobúk dolu pred úžasnou Jessicou
později přispěli ještě dvěma přírůstky  – Strait-Jac- Lange) – pre obe hlavné predstaviteľky totiž platí mo-
ket (1964, scénář autor Psycha Robert Bloch a režie tto, ktoré si nechala na náhrobok napísať Bette Da-
klasik William Castle) a Hush… Hush, Sweet Char- vis: „She did it the hard way“.
lotte (1964, režie Aldrich)  – jimž je věnována druhá Celkový verdikt  – Feud: Bette and Joan je se-
polovina seriálu. Letmo zmíněn je tu i  horror stojící riálová pecka non plus ultra. Precizně odvyprávěné,
mimo hagsploitation Lady in a Cage (v němž stejně hutné drama s  vynikajícími herci má pro horrorové
jako ve Sladké Charlotte ztvárnila hlavní roli herečka fandy unikátní přidanou hodnotu v tom, že osvětlu-
Olivia de Havilland, v seriálu představovaná Catheri- je u nás nepříliš známou kapitolu z historie filmové-
na Zeta Jones) a v posledním díle seriálu se podívá- ho horroru. Za žádnou cenu si tenhle seriálový klenot
me na plac předposledního snímku Crawford, laci- a horrorovou lekci nenechte ujít.
ného a úsměvného horrorového béčka Trog (1970).
A zapátráte-li ve filmografiích obou hereček, objeví-
te v  nich horrorů ještě celou řadu (I  Saw What You Josef Blažek
Did, Dead Ringer, Nanny, Journey to the Midnight) Adela Blažek Hrivnáková

[ 54 ]
HOWARD – 23/2017

RECENZE
Kontakt
Mark E. Pocha
Mark E. Pocha nezahálí a  útočí na pozici pravidel- tak čtenářům a čtenářkám vůbec nic. Všem bez roz-
ně vydávaného horrorového autora na Slovensku. Po dílů dává do těla, co se do nich vejde. Románem
loňských kanibalech letos prohnal vzdálené příbuzné zprostředkovaně ze své mysli autor ventiluje nejen
Spielbergova E. T. No, pořád lepší a flexibilnější než věci skryté za hranicí vkusu, ale i naprosto nečekané
zombie nebo upíři. a nepředstavitelné. Zcela v jeho stylu.
Jedním z  negativ románu je svým způsobem
Vydavatel: Hydra, 2017 jeho pozitivum. E. Pocha ani Kontakt se o  nic ne-
Počet stran: 184 snaží, nejede na originalitu, ale na zábavu a nápadi-
tost. Nesnaží se ohromit pronikavostí příběhu a zá-
Trojice třicátníků se vydává na víkendovou žúrku na pletky, i  když i  v  tomto případě se najdou zajímavé
chatu do lůna slovenských hor. Cestou se setkají myšlenky, například již zmíněný pohled na život tři-
s  trojicí mladých dívek, které přijmou jejich pozvání cátníků a mezilidské vztahy této sociologické skupi-
a přidají se k nim. Klasický víkend plný alkoholu, zá- ny. Snaží se uspokojit žánrově. Kontakt je nejen čis-
bavy a  nespoutaného sexu však naruší podivní pří- tým a  nezakrývaným žánrovým produktem, je také
chozí. Jejich styl zábavy se od toho lidského poměr- jeho svéráznou poctou. Se vším dobrým i špatným,
ně liší. Ti parchanti totiž neznají žádné slitování. co k tomu patří a co jako takové můžete vnímat. Není
Ač se Mark E. Pocha ve svých sociálně síťových schopen zakrýt schematičnost a formálnost. Útok na
statusech jeví jako nepochopený a  zneuznaný filo- formu a žánrové postupy přebíjí, ne nijak významně
sof či akademický žánrový teoretik, ve své románové a v negativním smyslu, práci s obsahem.
tvorbě odhazuje veškeré vějičky a jde přímou cestou, Během našeho elektronického rozhovoru o  ro-
rovnou za svým cílem. mánu E. Pocha pronesl: „Píšem knihy, ktoré keby
Kontakt má sice poměrně dlouhý rozjezd, kdy se sfilmovali, bolo by vidieť zo stropu visiaci mikrofon.“
prakticky nic vypjatého neděje a jen se seznamujeme Což je pravda, stejným faktem ale je, že v těchto fil-
s  šesticí hlavních hrdinů a  hrdinek, právě postavy mech ten mikrofon do záběru nestrkají záměrně. E.
jsou však bezesporu jedním z  E. Pochových Pocha ho tam záměrně strká. Také prohlásil, že píše
kladů. I  přesto, že se vám občas (hlavně mužské „zámerný brak“. To je taky pravda, ale jako negati-
osazenstvo) může plést a  splývat (ale to odpovídá vum by se mohlo jevit právě ono slovo „zámerný“.
realitě, když někam přijedete na víkendovou akci Při čtení se například nejednou nedá vyhnout po-
mezi ne moc známé lidi, také vám splývají) a občas chybnostem, zda je občasná komičnost příběhu zá-
působí jako sourozenci obětí z Krajiny kanibalů, au- měrná nebo nechtěná.
tor si s nimi hraje, dokáže jimi čtenáře vtáhnout, udě- Román je prošpikovaný různými odkazy a zmín-
lat z nich staré známé. Velkým pozitivem je jejich věk, kami, někdy i docela komickými. Např. když je zmiňo-
Není to žádná nepříjemná omladina, ale zralí třicát- ván Harry Potter v prologu, který se odehrává v roce
níci se všemi možnými problémy, které je více přibli- 1996, tedy o rok dříve, než Harry Potter vyšel vůbec
žují realitě a čtenáři. Tato část je přímočaře prakticky poprvé. Oněch odkazů je na sotva 160 stránkový ro-
bezstarostná, přesto jako by ji zahaloval temný oblak mán formátu většího notýsku až tolik, že se občas
čehosi zlověstného, zatím číhajícího kdesi na obzo- může zdát, že stojí hlavně na nich, a ne na příběhu
ru. Jen šestice postav plus pár náhodně potkaných, hlavních hrdinů a  jeho zápletce. To možná, u  těch,
v klidu utáhne ty první dvě třetiny románu, než se za- kteří fenoménu tzv. easter egg, nijak neholdují, může
čne dít to, proč byla kniha napsána a proč si ji budete působit spíše negativně.
chtít přečíst. Pokud se s tvorbou Marka E. Pochy někdo setká
Protože když dojde na lámání chleba, Mark E. poprvé prostřednictvím tohoto románu, bude prav-
Pocha, věren své pověsti největšího slovenského děpodobně spokojený, překvapený a  snad i  šoko-
psychopata, nezůstane dlužen jak svým postavám, vaný. Což jsou jevy, které se snižují v  závislosti na

[ 55 ]
znalosti E. Pochovy tvorby. Naprosto upřímně, ve gový vesmír, který kolem něj obíhá. E. Pocha je vlád-
srovnání s  předchozí Krajinou kanibalov Kontakt cem slova, významů a nečekaných slovních spojení
kulhá minimálně na jednu nohu, ve srovnání s auto- a alegorií. Jeho rodný jazyk je jednou z jeho největ-
rovou povídkovou tvorbou pak již na obě nohy. Jako ších výhod, protože slovenština jeho projevu posky-
by se nám rýsoval zásadní rozdíl/rozpor mezi E. Po- tuje neskutečně obrovský prostor a on si s její krásou
chovou románovou a povídkovou tvorbou. a malebností umí vyhrát (stejně jako s mordovacími
V  mnoha komentářích a  recenzích ke knize lze a útrpnými scénami). Slovenština jeho úchylnosti do-
narazit na zmínky o  tom, že číst tuto knihu je jako dává příjemně lahodný zvuk.
sledovat film. To je pravda. Je však otázkou, zda je to V  každém případě, ať už čtenáři a  čtenářky na
pozitivum nebo negativum. Není (nebo neměl by být) tuhle stránku věci hledí a dají nebo ne, Mark E. Po-
mezi literární a  filmovou formou nějaký rozdíl, který cha i nadále zůstává největším slovenským úchylem.
obě tyto formy činí jedinečnými, smysluplnými? Pozitivem všeho výše zmíněného je, že moc dobře ví,
Na E. Pochových knihách mi vadí jedna věc. A tou co chcete a nemá žádné zábrany, aby vám to dal. Ať
jsou vyslovené marketingové lži na obálkách. Připa- už jde o střevní bungee jumping, čokoládové fondue
dá mi to poměrně směšné a jako čtenáře/konzumen- anebo mezidruhové anální sondy. Kontakt je jízda;
ta mě to hrozně prudí. Kniha je tak zabalována do ja- jízda mezi světy, jízda mezi druhy. Je to jízda, při níž
kýchsi zbytečných pozlátek, tlačena do abstraktních svištíte tak rychle, že se vám všechny zmíněné výtky
forem. Tentokrát ještě mnohem více než předchozí mohou slít v jedno velké nepodstatné a bezvýznam-
Krajina kanibalov. Jde o jakousi nadstavbu, vytváře- né nic.
jící vlastní přístup ani ne tak k  dílu, jako k  pohledu Je dobré a  výhodné s  touto jízdou udržet Kon-
na něj. Přístup stereotypní, kýčovitý, hrající jaksi na takt.
jistotu. Smutné na tom je, že to kvalita tvorby Marka
E. Pochy vůbec nepotřebuje. Naopak, spíše ji to za- Honza Vojtíšek
tlačuje do pozadí. Samotný román je napsán natolik
dobře a lehce, že nepotřebuje ještě další, marketin-

[ 56 ]
HOWARD – 23/2017

Brněnská Retro
noc hrůzy

Blažkovi. Ach, ti Blažkovi. Člověk si myslí, že po- videu a ano, to já jsem byl tím skvělým, pohledným
tkal ultimátní nemesis (poté, co mi Choze sepsul můj a dozajista nabumbaným moderátorem celého veče-
kraťas na ČSFD větami jako „postava tlouštíka je plo- ra. A právě proto asi Honza usoudil, že jsem tím pra-
chá“) a ono nic. Trapně jsme se stali přáteli. A tako- vým k sepsání, už teď až moc dlouhého, reportu. Tak
vé přátelství nese mnoho výhod. Krom takových těch jdeme na to ať to máme z krku.
běžných kamarádšoftů jako pozvání do kina, gyros, Celé to začalo docela klidně. Eleven je, abyste
kofolu a spoustu dalších (ano, jsem tak trochu soc- pochopili, docela pajzlíček, takže když jsem přišel,
ka), to přináší i  pozvánky na různé opulentní akce, a uviděl na baru válet se uříznutou hlavu, ani mě to
které tohle manželské duo pořádá. Jednou z  tako- moc nepřekvapilo.
vých akci byla i Retro noc hrůzy, která se uskuteč- Začátek akce se pomalu blížil a já začínal být ner-
nila 24. dubna 2017 v brněnském klubu Eleven. Na vózní, neboť jsem si začal uvědomovat, že dát se na
místě, které je fanouškům brněnského dynamického dráhu moderátora asi nebyl úplně nejlepší nápad, ko-
dua dobře známé, neboť se zde v roce 2014 usku- neckonců, nejsem Adéla Elbel. Naštěstí přispěchala
tečnila i premiéra první série Blažkovic horrorové an- Adela Blažek Hrivnáková s lahví ochucené Amundsen
talogie Pionýři hororu. vodky a náhle bylo vše, jak má být. Všechno začalo
dávat smysl. Na vchod do Elevenu jsme vylepili pla-
Abych byl upřímný a hlavně fér. Hnacím motorem kát lákající náhodné kolemjdoucí. Doufal jsem v sexy
akce byla po celou dobu hlavně něžnější část Blaž- muže, ale asi všichni zůstali doma. Od té chvíle bylo
kovic, Adela Blažek Hrivnáková, která nejenže, s při- jasné nejen to, že neskončím s penisem v puse, ale
spěním kamaráda Ondry Pousteckého, vše zařídila, také, že návštěvnost bude překvapivě dobrá.
ale dokonce zapojila i mne. Ano, to já byl ten krásný, Moderátor nastoupil ladným Godzillím krokem,
znělý, hluboký hlas, který návštěvníky vítal v promo zahláškoval a  přišel čas pustit filmy. První na řadě

[ 57 ]
bie prasečina odehrávající se v  Brně. Druhý v  řadě
byl Robík Vrba s  Vaginátorem: Úsvitem kund, ve
kterém mám miniroličku (self promo, yeah!) a  který
popisuje zrod zákeřného léku, jež proměnil ženy ve
zmutované obří vagíny, takže muži jsou nyní nuceni
proti nim bojovat a mít sex mezi sebou. Budoucnost
psaná přímo pro mě, řekl bych. OK, to byla poslední
teplá narážka, slibuji na svůj holý sexy pupík. No a ve
finále jsem si uvedl i svůj film s názvem My, kteří krá-
číme stíny. Což je upíří gay horror který… A kurva!
Sorry, tak TOHLE byla poslední narážka.

byla Hladová řeka. Film, jenž natočilo právě hosti-
telské duo a vzhledem k tomu, že mám za úkol pro-
mítané filmy i „jakože“ zrecenzovat, dovolte mi tedy
pár vět. Hladová řeka není špatný film. Hladová řeka
je amatérský film, který celou tvorbu Josefa Chozeho
Blažka posunuje o pár filmů zpátky. Krátká expozice,
nic moc vizuál, průměrné herectví… Ale protože je
Choze kámoš, nebudu ten hejt šířit moc drsně. Ono
asi bude stejně nejlepší, když se na film, jehož děj
nás zavede na prokletou Brněnskou přehradu, podí-
váte sami. Ke zhlédnutí je na youtube. Jo, a nezapo-
meňte se mrknout na parádní trailer! Slyšel jsem, že
ho stříhal nějaký vtipný gay švihák, či co!
Druhý film večera byl Kyselý dech, který jsem už
značně opilý uvedl jako Kyselá řeka. No, přiznám se,
že po traileru jsem se na kraťas netěšil, ale ti kluci

Nakonec přišel poslední bod programu. Stand
Up Jardy Cermana, který mluvil o nesmyslnosti po-
kračování, remaků, rebootů, prequelů a  dalších ho-
llywoodských výmyslů. Jaroslav mě tak rozesmál, že
jsem dokonce na chvilku zapomněl že jsem na mol.
Nebo jsem se smál, protože jsem byl na mol? Hm.
Celý večer zakončilo disko. Za zvuků Modern Talk-
ing, Taylor Swift, Lady Gaga a Rickyho Martina jsem
se odebral do království spánku. Retro horrorová noc
hrůzy zkrátka stála za to. Pro mě to byl ojedinělý zá-
žitek i v tom, že jsem se druhý den poprvé v životě
vzbudil s kocovinou.

Robert Poupátko
Foto: Tomáš Opatřil

ušatí mě překvapili. Příběh, založený na premise, že
dabing, nebo spíš rychlo dabing, je nástroj zla, je vtip-
ný, svižný, krásně vypadající a přesně v duchu filmu
i béčkově nadabovaný. Parádní práce! Fakt, že jo.
Filmy skončili a  následovala diskuze s  tvůr-
ci, u  které jsem se ze všech sil snažil nepozvracet.
Kvůli alkoholu v  krvi samozřejmě. Poté přišla řada
na uvedení tří featurettů ze tří plánovaných brněn-
ských horrorů. Prvním z nich byl Zombie Walk Ondry
Pousteckého. Z jeho popisu postapokalyptická zom-

[ 58 ]
HOWARD – 23/2017

Wizard
Video Games
Videohry jsou s  námi již téměř sedmdesát let,
takže jejich historie je čím dál tím bohatší. Jedním
z obrovských milníků je tzv. „Krach videoherního prů-
myslu“, který trval od roku 1983 téměř dva roky a de
facto skončil až s příchodem Nintendo Entertainment
System. Kdo se o  tuto problematiku trochu zajímá,
ví, že hlavním důvodem krachu byla celková přesy-
cenost trhu (a samozřejmě i další podružné faktory).
Dnes máme v podstatě tři konzole, Playstation, Xbox
a Wii. Jenže okolo roku 1983 téměř každá firma, jež
se trochu otřela o  elektroniku (či vyráběla hračky),
měla na trhu svou konzoli, a  to hlavně v  době, kdy
tato zařízení měly sílu sovětské kalkulačky a  k  dění
na obrazovce jste museli vynaložit velkou dávku fan-
tazie, abyste si ty kostičky spojili do toho, co mají
představovat. Pak je tu chudák ET. Nemyslím film,
ten si žil v pohodě, myslím jeho videoherní zpraco-
vání na ATARI 2600. Tahle hra je totiž obviňována
z toho, že za velký krach mohla, a to díky své špat-
nosti. I proto se dosud objevuje na vrchních příčkách ce Wizard Video také vzácnou komoditou. Získávání
žebříčků nejhorších videoher. Pak je tu samozřejmě licencí šlo dobře, a tak mohli vydávat dnes už velmi
legenda, že ATARI, aby skrylo svou hanbu, nechalo známé fláky. V roce 1982 pak Wizard Video dostalo
tajně odvézt miliony kopií této videohry do nevadské geniální nápad, zkusit to s videohrami.
pouště, kde byly zality betonem a zavezeny zeminou. Kvůli tomuhle článku jsem zapojil své největ-
Jenže chudák ET v  tom byl nevinně. Hra sice byla ší hledačské schopnosti na internetu, surfoval jsem
špatná, ale tak moc zase ne. Za její špatnost mohli jak Silver Surfer, nicméně, celá tato záležitost má tak
především hráči, kteří nepochopili její koncept. krátké trvání a je to takové plivnutí do oceánu, že je
velmi těžké zjistit víc podrobností a když už něco vy-
Ale proč vlastně píšu do článku o Wizard Video padalo zajímavě, bylo to na nějakém zapadlém in-
Games tolik textu, který s tématem zdánlivě nesou- ternetovém fóru, takže informace neměly ověřitelný
visí? Abych vám na příkladu ET vysvětlil, jak se může zdroj. To mi ale samozřejmě nebrání, abych je použil,
hra stát legendou i přesto, že je špatná a téměř vše- ovšem upozorňuji, že je to možná úplně jinak. Do-
mi hráči přehnaně odsouzená. ET opravdu legenda je četl jsem se, že jeden kamarád Charlese Banda byl
a pokud máte doma zachovalý cartridge, můžete si jak velkým fanouškem horroru, tak velkým hráčem vi-
naplnit peněženku poměrně hezkou částkou, kterou deoher a jednou při přátelském rozhovoru nadhodil,
utržíte za prodej. Na druhou stranu, kdybyste měli že je škoda, že neexistuje žádná horrorová videohra.
cartridge i  s  manuálem třeba takového Texaského Tím nasadil Bandovi pověstného brouka do hlavy.
masakru motorovou pilou, tak vám sběratelé utrhnou Charles Band o tom přemýšlel a vykalkuloval, že by
ruce. Je to totiž něco jako Modrý Mauritius ve sbírání na tom mohl vydělat, a tak vznikla odnož Wizard Vi-
známek a  v  současné době se cena zachovalé ko- deo pod názvem Wizard Video Games. Já osobně si
pie blíží k deseti tisícům korun. A tady se dostávám myslím, že i bez kamaráda prostě Banda, či lidi z Wi-
k jednomu z neúspěchů Charlese Banda a tím je Wi- zard Video, napadlo, že všichni dělají videohry, tak co
zard Video Games. by na tom i oni něco netrhli. Každopádně, ověřenou
Charles Band založil společnost Wizard Video, informací je fakt, že k tvorbě videohry na motivy filmu
aby distribuovala v USA horrory, či prostě divné filmy. přistoupili hlavně z toho důvodu, že vlastnili filmová
Mimo jiné, u sběratelů VHSek jsou kazety z distribu- práva.

[ 59 ]
V  roce 1983 pak zadali výrobu her podle filmů ky. Hra má několik šíleně otravných věcí. Ze zvukové
The Texas Chain Saw Massacre a  Halloween spo- stránky je to uši trhající pískavý zvuk, který prý má
lečnosti VSS, což byla zkratka pro Video Software představovat křik obětí. Má však za důsledek akorát
Specialists. Jen tak na okraj, tahle společnost sho- to, že si vypnete zvuky. Ještě větší otravnost je, že na
dou okolností sídlila v Texasu. Nicméně, společnost vaší cestě za porcováním studentek vám stojí v cestě
zní dost nadneseně, byli to prostě čtyři programáto- různé překážky, o které se otravně zasekáváte, i když
ři, tehdy jste nepotřebovali na výrobu hry stovky lidí. jste se jich viditelně vůbec nedotkli. Neméně otrav-
Obě hry vyšly v  roce 1983 a  prezentovaly se ný je pak benzín, který je zde místo časomíry a který
jako brutální akce pro dospělé hráče, což byl pokus vám dojde velmi brzy. Když vám dojdou tři kanystry,
o marketingový tah, který měl v době, kdy byly hry tak vás, dle informací z manuálu, přeživší oběti při-
striktně zaměřeny na dětské publikum, produkt zvi- jdou zmlátit.
ditelnit a  především, přitáhnout kupce. Zní to jako Halloween dává větší smysl v  tom, že nehraje-
dobrý tah, že? Jenže jak jsem napsal, herní trh byl te za záporáka, ale za chůvu a musíte zachránit děti
zaměřen pouze na děti, a proto se obě hry staly kon- před zabijákem. Takže žádní Michael Meyers ani Lau-
troverzní a většina obchodů je odmítla prodávat, pro- rie Strode. Je paradoxní, že Wizard Video sice měl li-
tože to tehdy bylo, jako bystě chtěli vystavit do výlohy cenční práva, ale v  manuálu je to napsáno přesně
hračkářství robertek. Když už hra v nabídce obchodu takhle, jména postav z filmu se ve hře vůbec neob-
byla, jednalo se o tzv. podpultovku čili hra nebyla ni- jevují. Hra je stejně nudná jako Masakr motorovkou,
kde vystavena a prodavač vám ji dal jen, pokud jste běháte po obrazovce, sbíráte děcka a snažíte se vy-
se na ni sami zeptali. A to byl hlavní důvod, proč pro- hnout zabijákovi. Jediné, co tuto hru dělá trochu zá-
jekt Wizard Video Games neuspěl a  další hry pod bavnou je Michal, který, když vás dostane, tak vám
touto značkou už nevyšly, jelikož z hlediska prodej- ufikne hlavu a  z  krku vystříknou nějaké ty kostičky.
nosti byly obě hry naprostými propadáky. Jde o první cákající krev ve videohře vůbec. A samo-
Navzdory ekonomickému neúspěchu se však zřejmě, nemůžeme zapomenout na skvělou úvodní
obě hry staly legendami, a  to i  přesto, že byly po- melodii z filmu. Jo, ta ve hře skutečně je a můžu vám
měrně dost špatné, stejně jako v  úvodu zmiňovaný zaručit, že po třech minutách hraní budete tuhle me-
ET. Byly to první ryze horrorové hry, první krvavé hry lodii nenávidět, protože se neustále opakuje v asi tří-
a v současnosti obě patří mezi největší rarity, téměř sekundové smyčce.
nesehnatelné kousky, za což může především ona Wizard Video Games byl originální a  novátor-
velice krátká doba, co byly na trhu. Zajímavostí je, že ský projekt, na který ale hráčstvo nebylo připrave-
u posledních kopií hry nebyl na cartridgi obrázek, ale no, a hlavně to bylo v roce 1983, kdy už lidé měli her
z důvodu zmenšení nákladů pouze bílá nálepka, na plný zadek. A samozřejmě, obě hry, které pod touhle
níž byl fixou napsaný název. značkou vyšly stály za prd. I když tedy tímto stvořil
Co se týče samotných her, Texas Chainsaw Ma- Charles Band hned dvě legendy, myslím, že coby ob-
ssacre byla hodně hloupá časově omezená arkáda, chodník na tohle šlápnutí vedle příliš pyšný nebude.
kde jste hráli za Leatherface a kosili v texaské krajině
plné invalidních vozíčků a kravských lebek student- Martin Skuřok

[ 60 ]
HOWARD – 23/2017

Mrtvá jako čokoláda
Diuk
Fiat Lux! *
Daniel Burger
Vložil kostku do skleničky, zaplněné štědrou dáv-
Na počátku byla noc… kou destilované tekutiny. Očekávaje opojení nene-
voněla jasmínem, pivem a štiplavým petrolejem. chal se pobízet a pozdvihl ji jako hold zakouřenému
Tma štěkala za návsí pivovaru, kde u  kulatého stolu čekali Oni! podobní
na zbloudilé poutníky vyli psi supům, gambleři podsvětí.
olejovitým chraplavým štěkotem Alkohol s hořkou pachutí polkl, ale kostku udržel
jako bez života mezi zuby – vyplivl ji na stůl a doufal v nejlepší, což
si mohl odpustit, protože na vrchní straně šestistěnu
Na počátku bylo slovo… zůstaly jenom ubohé dva body.
Ještě beze rtů - spálených vodou Otřesen z  očekávání, naplněného pohledem na
bláznivé a tiché fialové aury stromů prkénko, dláto a provázek, podávaného v ústrety.
tiskly se k sobě v bázlivé křeči. Zul se, srdce rozbušené, začal rychleji dýchat
a  hyeny se naklonily vpřed. Přesně z  toho důvodu
Vítr jí zamotal blonďaté lokny stál v čele jejich zájmu, stáhl ponožku a položil nohu
chvíli ji cuchal, potom léčil na hoblované dřevo.
šrámy od olovnatých dlaní, život Po deseti minutách odchází zadními dveřmi, kul-
od mozolnatých přikázání há na jednu nohu, s mizernou rovnováhou na sklonku
nočního dne. Ještě sice nesvítalo, ale cítil pálení jako
Kabát páchnoucí trafiky nechala ve městě od poledního slunce.
na cestě byla samojediná
lampu si bezděčně tiskla do klína *
holčičkou už ne a ženou ještě nebyla
Vedle popelnic plných krys, mokrých kartonových
Přes louku čerstvě skosenou krabic a olejových louží, ho čekal kouřící přízrak věru
probolela kůži ostrými stébly prapodivný. Strašidlo ve službách policie, detektiv
píšťaly varhan hvízdaly krajinou beze rtů, s kloboukem skrývajícím popraskanou kůži
a první slovo prasklo ve dví a mastné vlasy podobné oleji z louží, s cigaretou jako
Pět si jich sedlo spolu do pole ze starých filmů, ale tohle nemělo s  kinematografií
Zápalky, knot, lampička, petrolej nic společného, ani s jazykem vyčnívajícím skrz ot-
a ONA čisťounká poprvé znala truc vor ve spodní čelisti. Vykročil ze stínu, ani nevytaho-
jen pohyb zápěstím… val průkaz, prostě si stoupl dopředu a nadoraz natáhl
fiat lux… fiat lux! paži s rozevřeným vějířem krátkých tyčí. Nemohly to
být prsty, tyhle se neohýbaly a rezly.
Voda. Jazyk zajel do štěrbiny, nasál dehet z  cigarety
Životodárná voda. a  ve světě málomluvných jako by mlčky prohlásil:
Klidná, životodárná voda. „Ten hazard tě jednou zabije, přítelli.“
Ledově klidná, životodárná voda. Odpovědí mu bylo ticho, vznášelo se a svádělo
Voda, v níž pluje bledé tělo bez života. tanec s mlčenlivým prohlášením, nevyřčeným tabák
Vískající tenké pramínky vodních vlasů – zachy- sajícími ústy.
cena v naplaveném dříví, v posmrtné koupeli a ledo- Další pohled, množina významů beze slov, Půl-
vé tříšti leží si Ona! úplně sama. Spí si v tom loži, pan- nočník je trpělivý, On! je očekáván k případu, je mu
na bez vědomí, jaké myšlenky se stala obětí. podávána ruka a tak svírá prorezlé trubice a cítí chla-
Nyní prázdná, dříve plná. Kráčela s nadějí, s přá- divý dotyk ozubeného kola. Detektiv se usmál v pa-
ním, s pohledem do budoucna. rodii pomačkaného staniolu  – zuby mluvily samy.
Kráčela s  nadějí, s  přáním, s  pohledem do ne- Řekly ‚vítej, Tulláku‘.
známa.
Kráčela s nadějí, s rozumem v hrsti.
Ruku v ruce se smrtí.

[ 61 ]
* kal svou blízkostí a supové nikdy nespali. Oni čekali.

Krev. *
Ta nudná tekutina.
Ta lepkavá, nudná tekutina. Půlnočník mu nabídl cigaretu. Přijata zakrváce-
Ta lepkavá, nudná, životodárná tekutina. nou levačkou, jejíž tři zbývající prsty si rychle navyk-
Krev, v níž leží bledé tělo bez života. ly na dalšího ztraceného kamaráda. V  obvazech se
Ona! na sobě měla zbytky noční košile nedosta- špatně pracuje, ale povedlo se mu připálit si, takže
tečně zakrývající smrtelné rány, přímo Roh hojnos- mohl kouřem potlačit zatuchlinu. Vlastní balíček zmi-
ti karmínové tekutiny. Detektiv i  kulhající muž, oba zel v nekonečnu dopoledne.
stojící u zvráceného fotografa, jako vždy mlčí, dobří Stáli v čvachtavé břečce, ve zbytcích Jeho! rozpuš-
partneři v beznadějné křeči. těného po celé podlaze obývacího pokoje. Na stole mu
Byla to ona, vyfotografována v aktu hodném nek- zůstala večeře – jakoby byl překvapen před pozvednu-
rofila. tím talíře k potravě. Bájné strašidlo usedlo k hostině,
Byla to ona, vyfotografována k světu. jazyk zajel zpět do dutiny a začal se plnit jehněčím ba-
Byla to ona. chorem, zatímco kulhavý se odpotácel ven.
To ona. O půl hodiny později navštívili hromotluka. Obří-
Ona. ho řezníka, porcujícího na jatkách ženské trupy jedi-
ným úderem. Neměl tvář, pouze kůži podivně sešitou
* namísto obličeje. Neměl nos, pouze jednu nosní dír-
ku, neměl ústa, pouze zející otvor. Neměl oči, to bylo
Pohledy se střetly nad lahví zaprášeného piva to, co nejvíce děsilo na jeho vzhledu. Pracoval pouze
v policejní nálevně. Zakalená ocel lidského postižení v noci, kdy byly ostatní linky zavřené, oháněl se bou-
nešetřící brutalitou se jim nezdála, stejně jako kdysi. rací sekerou a v lesku potu se pachtil do konce svého
Avšak teď o  tom dokázali lépe mluvit. On, policista černého dne.
s odštípnutým malíčkem, a strašidlo Půlnočník, při- „Blludník je mrtvý,“ započalo namísto pozdravu
volávač neštěstí. strašidlo. Kulhavý si zapálil další cigaretu, pach masa
„Byla to ona?“ nadhodil Tulák tiše. mu příliš připomínal obývák, ve kterém nalezli roz-
„To není jisté. Nemusí.“ puštěného cestovatele. „Někdo zavřell bránu.“
„A kdyby jo?“ Sekera nedopadla. Obluda, zdánlivě lidská, oto-
„Pak je brána zavřená.“ čila bachratou hlavu. „Ne,“ vyšlo z hlubiny.
„Jde to zjistit?“ „Našli jsme Ji!, je pozdě se proti tomu stavět.“
„Já vidím pouze na cestu. Bránu bys mohll za- „Ona! není mrtvá,“ zadunělo v soudkovém hrud-
hllédnout ty.“ níku záporem. Než vyložil karty, ukázal prstem na ka-
„Vezmeš mě k ní?“ meru. Nemůže přestat pracovat, sejdou se tedy na
„Mohu. Ale když to budeš chtít, nedostanu tě tam.“ obvyklém místě. Být policista znamená mít hlavně
„Proč?“ železné nohy.
„Neuvidíš ji. Chtivost ti zabrání vstoupit, kouř ne- Půlnočník se nejdřív podíval do jeho očí, potom
bude posllouchat a udělláš-lli ten posllední krok, brá- mlčky přikývl, zatímco Tulák si šel sednout na lavičku
na nevysllyší tvé přání.“ a tam snadno usnul.
„Chytré. Ale jak to tedy uděláme? Tvrdils, že se Bludník převáděl na druhou stranu. Nebyla to
k ní dá dostat.“ strana mrtvých za řekou Styx, jak se mohlo zdát, on
„Samozřejmě, že dá.“ převáděl na druhou stranu myšlení. Bez jeho pomo-
„A co navrhuješ za alternativu?“ ci bude těžké dostat se v bezpečí k bráně, ale jestli
„Pokud to bylla Ona!, budeme se muset setkat Ona! nebyla mrtvá, pak ne nemožné. Musí počkat.
s Blludníkem.“ Více se dozví v Kobce.
„A když ne?“
„Najdeme odpověď.“ *

* Jednalo se o podnik na úrovni. Když člověk zata-
hal za správné šlachy, měl najednou přístup do míst
Zamířil kulhavým krokem přes ulici do páchnoucí pro jiné skrytých, kde na vznešenosti nezáleželo.
trafiky, kde mezi haldou novin objevil proroka, čtoucí- Kde byli lidé zavření v kleci, zavěšeni na hácích, kde
ho si novinové titulky jako svatá přikázání. Poručil si se řezali ostrými noži a kousali do horoucích beder.
bez filtru, zatímco Půlnočník odešel domluvit schůz- Nebyla tu okna, zde panovala hodina hada natrvalo,
ku. A zaplatil dvacet korun. zde se mohlo pít po celý světský den.
Svítalo, ulepené vlhko obalovalo ještě teplé po- „Na Bludníka.“ Zvedli popraskané sklenice a při-
uliční lampy a plnilo plíce. Měl by jít spát, ale bar lá- pili si. Místní komunita ho dobře znala. Usměvavého

[ 62 ]
HOWARD – 23/2017

vtipálka. Psychologa, vrbu, mírného Bludníka, mrtvé- Tekuté sklo.
ho Bludníka, nasáklého do koberce. Lesklé, tekuté sklo.
Než dorazil řezník, uvelebili se na Samotě, vězení Zdánlivě lesklé, tekuté sklo.
podobnému útulku. Pro to ticho a klid, pro řetězy na Sklo, v němž umíralo bledé tělo.
stěně. Pro zrcadlo. Sklání se nad ní pod prasklou žárovkou, nad tě-
Sedli si na lavičku a podívali se do něj. Jeden byl lem a  pod stropem, nad kobercem a  pod lustrem.
v  něm dočista obvázaný, malomocný, rozkousaný, Pleš zakrývá slaměným kloboukem, stařecké tělo za-
zatímco druhý seděl s alabastrovou pletí, se zlatými haluje do rubáše. Sklání se nad ní a ví, že je to Ona!
vlasy a bílými šaty Poledníka. ale také ví, že je to on.
Najednou se ze zrcadla vynořila šedivá ruka. Ne- Zachován v mlčení nad tělem navždy umlčeným,
patřila ani jednomu z nich, ale ti dva v zrcadle ji drželi ve zbroji ze smíchu a v zábavě potřebné.
a nepouštěli, ač s nimi cloumala ze strany na stranu, On, vyzbrojen dubovou hůlkou a širokým úsmě-
ve tvářích měli vepsané napětí a ohnivou snahu pře- vem,
trpět ji. Ruka tápala silně, drsně, ale zrcadloví muži on, s tím krvavým kolenem,
ji nehodlali pustit  – jakoby si to uvědomila, zatnula On! uctivý zabiják.
svaly, otočila pěst a jediným úderem rozbila zrcadlo
do stovek střepů. *
Nikdo to neřekl nahlas, ale v  jejich očích se zr-
cadlila smutná pravda hliníkových kapek. Přicházeli Řezník, Tulák a Poledník/Půlnočník strávili v Kob-
o přátele. ce několik hodin či několik dní. Na rozdílu nezáleží,
Řezníka ohlásilo dunění. Kroky mohutného muže důležitě povyprávěli, probrali cesty a činy. A potom
doplňoval chřestot řetězů, boty ozdobené cvočky za- byli povoláni zpátky ke svému řemeslu. Řezník se
mrzly na prahu. Podali si ruce, jeho stisk byl pevný vrátil k porcovacímu špalku, oba muži na místo činu.
a  teplý, říkal více než slova, říkal, jistý jako osnova, K dalšímu mrtvému činu, důležitému mrtvému.
říkal – ‚zdravím tě, Tuláku‘. Ve společnosti zvráceného fotografa, v  šelestí-
„Ona! není mrtvá.“ Byla to první slova vycházející cí tmě, Tulák se škrábe na pahýlu paže. Půlnočník
z trubice, z té pokřivené díry na dýchání. se sklání a  kovovými prsty ohmatává maso staže-
„Bohu díky,“ pokřižoval se. Poledník mlčel, né z kůže. Dívce chybí vlasy, dívce chybí kůže, dívce
s maskou z perleti nemohl mluvit, ale potřebovali jej – chybí kosti, leží jen tak, na znak. Desetiletá.
jedině tak se mohli dostat na cestu do propasti, až „Co potřebuješ?“ ptal se ho kamarád. Půlnoč-
k bráně. ník k němu pohlédl a jakmile kulhavý uviděl, pochopil
„Nevěř v boha! Věř v ďábla. On na rozdíl od Něj! a odvrátil se. I strašidla musí pochopit. A za cvakání
nikoho neopouští.“ fotoaparátu, za mlaskavého chrčení, klečel na stře-
„Jestli není mrtvá, kde je? Potřebujeme ji. A stej- pech a soukal do sebe to maso kdysi živé. A jak ji po-
ně tak klíč.“ jídal, začínal něco cítit. Předešlé vzpomínky. Nejdřív
Řezník nepotřeboval vidět, aby se orientoval. Na- dostala ránu do hlavy. Potom přišla bolest v páteři,
učil se poznávat věci po hmatu. On dokázal cítit ká- následovaná tíživou vzpomínkou na zlomená žeb-
men i železo, rozpoznal okolní teplotu, byl tak veliký, ra. Dupl jí na drobná ňadra a  potom uchopil seká-
že se nebál ani ďáblových poslů. A on věřil na ďábla. ček. Před zděšeným pohledem ho nabrousil, kdyby
Tvrdil, že ho sám viděl. ji chtěl alespoň znásilnit, jenže ne, chtěl něco jiného.
Posadil se na lavičku a  vydal ze sebe zvuk po- Poklekl a otevřel si cestu do břicha. Křičela, křičela
dobný uprdnutí, ovšem mnohem delší a  hlasitější, hlasitě jako siréna, ale nepřítel adrenalin reagoval, sí-
než u obyčejného člověka. „Musíme ji znovu najít.“ pala dál, co mohla taky dělat, když nepřestával. Ku-
Poledník přikývl, došlo mu něco, co muži ozna- chal ji jako profesionál. Stařičké, mozolnaté dlaně se
čovanému jako Tulák ještě ne. Řezník mu napověděl: prokousaly dál a  začaly trhat kůži na cáry. Brutální
„Jestli jste ji našli, musela to být Ona!, ale ona nebyla síla, k  tomuto potřebná, avšak dívka to už necítila.
Ona!“ Umírala.
„A kdo tedy byla?“
„Teď už je ničím. Ale nebude sama. Slyšel jsem *
šepot. Někdo jí je na stopě.“
„Šepotům se nedá věřit,“ namítl kulhavý polici- Dláto se opřelo pod kloub. Již s ním potřeboval
sta. pomoc, jednou rukou by to nedokázal, ale supi mu
„Skutečně? A jak nazýváš toto?“ prohrábl těžkou k potěšení vlastnímu pomohli. Rádi přihlíželi a šťast-
botou zbytky zrcadla. ně činili. Kladivo udeřilo, vykřikl bolestí, s dvojkou na
kostce nemohl doufat v  usmíření. Kladívko udeřilo,
* projelo kostí. Následovalo mrazivé utrpení. Kost mu
visela na kousku šlachy. Na trošce tuku, na spous-
Sklo. tě váhy. Utrhli ji, bez milosti. Umdléval, ale nepřestal

[ 63 ]
a nikdy nepřestane. Ta hra byla příliš náročná, doko- Přeletěl místnost a zarazil se o spodek oltáře.
nale. Nejdříve, jako by se posadil. Natáhl nohy, položil
A za světla lamp na sklonku dvanácté hodiny, ne- ruce.
chal si Tulák utnout nohu v podkolení. A  v  tom okamžení ho něco začalo táhnout pod
Museli mu zapálit. Skoro se nedokázal hnout. oltář. Nepřirozeně se ohnul dopředu.
Šílel bolestí a  kručelo mu v  žaludku, řval a  pil a  na Zakřupala páteř. Nekřičel, naopak, proběhlo to
operačním stole mu vyrvali cigaretu. Slyšel hlasy, tak tiše. Až na ty kosti. Jak práskání bičem.
přece se tam dostal, svorku, tohle pořádně utáhněte, Táhlo ho to k sobě do nejhlubšího stínu pod lam-
odsávání, to snad nemyslel vážně? Supi zaplatili nej- pou, ohnutého v páteři nohama k hlavě, drceného li-
lepší lékaře, nechtějí se připravit o největšího žabaře. sem a tlačeného stejně, až úplně zmizel, navěky ve
Brzo jim poděkuje, vždycky se rychle zotavuje. tmě.
Zatímco byl v  nemocnici, Půlnočník se zastavil A  po podlaze se rozlila ta nudná, lepkavá teku-
v kostele. Jeho podoba byla po snědené dívce straš- tina.
livá, to se vždy podepíše na jeho těle, když se nakrmí
na syrovém mase. Přál si navštívit kněze. *
Kdo jiný než kněz by mohl udržet tajemství?
„Pane, přišell jsem v tuto hodinu ke zpovědi.“ Stejný osud potkal i zvráceného fotografa.
„Vyzpovídej se ze svých hříchů, můj synu.“ Ukrytý ve svém budoáru, laskal se podobou su-
„Alle já nejsem ničí syn, v tom bude ta potíž.“ rrealismu, nad svým vlastním uměleckým dílem – tím,
chtěl to nazvat, veledílem.
* Přidal je hezky k ostatním, poslední fotka do ga-
lerie hrůzy. Samé banality  – zastřelení muži, smysl-
„Byll jsem polložit květy na svůj hrob. Zaživa jsem né ženy uškrcené od prádelní šňůry. Ubohá děcka,
měll rád macešky, alle v květinářství jsem se nechall utopená v  pytli na odpadky, rozsekaná těla, střeva.
přesvědčit k chryzantémám. Vyzkoušell jsem je, ale- Pomočené babizny. Kyselinou popálení chudáci, hla-
spoň změna proti minullým llétům. dem umoření psi. A  další lidi. Znetvoření vrtačkou,
Namísto deště měllo hezky svítit sllunce, vyšllo to naraženi na kůl, stokrát znásilnění nehledě na pohla-
tak napůll. Ve dne jako Polledník s nehybným oblli- ví, stokrát pořezaní a sežehlí letlampou.
čejem, ten nejhezčí muž nejhezčího dne. Kéž bych Jako jeden ze Supů dokázal najít krásu i v tako-
dokázall snít.“ vém umění.
Snil by o  bolesti z  tuhnutí, o  betonu zalévajícím A  teď plaval v  hluboké nádrži. Dusil se výkaly
rakev zemřelé. Přál by si probudit se, odklopit víko a snažil se udržet se na hladině prokleté žumpy. Tla-
a  vytáhnout ženu a  dítě zemdlelé. Snil by a  plakal, čen dřevěnou hůlkou ke dnu, pátral po perle vysvo-
řvoucí v tichosti své vlastní mysli. bození. Snažil se nadechnout a  místo toho jen po-
„Být detektiv znamená rozhodovat. Jednat za ty, lykal hovna a  břečku čpavkoviny. Vyplaval nahoru,
kteří to sami nedokáží. Podívat se na situaci a vidět ji vyzvrátil si vše na bradu, slyšel stařecký smích a dal-
odllišně. Odděllit přání od skutečnosti. Kdo ale děllí, ší bodnutí. Oko mu překryla slupka od pomeranče.
co je skutečně špatné a co dobré?“ Dlaněmi se dotkl kovové podlahy. Nevydržel to, třásl
„Každý dokáže rozpoznat dobro od zla.“ se. Nadechl se, polkl tu vazkou, hustou tekutinu. Pro
Proč potom lidé sní o  násilí? O  horroru? O  ne- strach neviděl, pro hmotu nedýchal, pro hůlku nevy-
bezpečí a vzrušení? Nemají být šťastni za smíření, za plaval. A hvězdy již nespatřil.
odpuštění?
„Ano, Ježíš a jeho poučení. Jenže já, otče, děllám *
zllé činy ve prospěch dobra. Zaslloužím si tak zatra-
cení? Stojím na hraně, nespállen na posvátném mís- S protézou na noze a pahýlem ruky, zachumlán
tě, nezmrazen ve stopách proklletí. Přeji si věčný v  plášti a  v  oblaku kouře, stál policista v  kostele.
kllid.“ S  kolegou po boku, s  patnáctou cigaretou onoho
„Přeješ si rozhřešení?“ dne. Poledník se tvářil nezúčastněně, jako poškoze-
„Přeji si…“ ohlédl se. Periferií vidění nabyl dojmu, ná socha se ztuhlým úsměvem. Jak by také ne, jeho
že blikala lampa u stropu. Podíval se na ni tak upře- nehybný výraz byl veškerým potřebným vyjádřením
ně, ale opět okrajem zraku zahlédl tu od oltáře. Oto- k včerejšímu večeru.
čil se, závan větru. Lampa stále svítila, namísto toho Policista mu svůj názor poskytl jediným pohle-
zablikala jiná, vchodová. dem. Říkal ‚měls štěstí, příteli‘. A Poledník to věděl.
Podlehl vidinám a vstal, plně soustředěn na ka- Toho večera ve svatostánku pozvedl Půlnočník
menný sál. Okamžik počkal a ani se nenadál… mechanickou paži. Trubky a ozubená kola v předloktí
… všechna světla naráz zhasla. se pozohýbaly a ustoupily dětskému srdci, propích-
Vykřikl a  současně s  ním zaječel kněz. Vysoce, nutému dlouhou jehlicí. Uprostřed tmy vyvolané ci-
kvílivě. Něco ho vytrhlo z lože zpovědnice. zincem, pozvedl paži a ta se rozzářila krvavým svět-

[ 64 ]
HOWARD – 23/2017

lem. Srdce zdánlivě zprůhlednělo, zjevily se žíly, snad zmínku.“
zapumpovalo? K nevíře. „Rozumím, touha po riziku.“
Ta zrůda z očistce se skrývala v temnotě. Rudá „Skutečně mi rozumíte.“
záře dětského srdce změnila prostor na obří hřbitov- „Jako obyčejně. Rozumím lidem.“
ní lampu. Půlnočník se na samotě otáčel, když v tom „A kdo jste?“ zapojil se hlídací okruh podnapilé-
cizinec odpověděl. Fontánou slin. ho policisty.
Ostatky kněze smíchané s  hlenem vyletěly „Ále, pouze cizinec na návštěvě. Přišel jsem si
v páchnoucí spršce. Přízrak se pohnul tak rychle, až zahrát nějakou hru.“
to znělo jako jediné prásknutí. Dětské srdce uvnitř „To jste na správné adrese.“
paže výhružně zapumpovalo, něco zmáčkl a zapích- „Chci hrát stejnou hru jako vy.“
la se do chlopně další jehlice. Hřbitovní záře zesílila. „Nevím, jestli budu dnes hrát.“
Kdesi daleko v cizím domě, nahoře v patře v po- „Ale hluboko v sobě to víte,“ pobízel ho dědeček.
koji, pohnula se paže pod dekou. Putovala jako loď Pozvedl dubovou hůlku. Praštil s ní do barového pul-
k orosenému čelu. Tělo se jako v horečce zazmítalo tu, aby přilákal šoustajícího nalévače.
a převalilo. Nechtělo se tam vrátit a noční vánek niče- Věděl, jinak by sem nešel. Do toho hnízda syfilidy,
mu nepomohl. Bálo se vyděšeno z noční můry. A po- mezi přátele krve a hnisu. K ničitelům dobré chvilky,
tom svým křikem probudilo rodiče. k bolestem a hnusu.
A zemřelo. „Ano, zahraji si,“ promluvil nakonec s  pachutí
Cizince to vyrazilo ze dveří, zároveň se rozžehly v hrdle.
lampy. Půlnočník odložil zábrany a vyrazil za lovem. „To lahodí mému sluchu. Přesto chvíli vydržte.“
Avšak bezvýsledně, útočníka nenašel. Přešel k souložícímu páru a něco zašeptal barmano-
vi. Tulák to nemohl slyšet, ale zřetelně viděl výsledek
* kletby. Ochránce baru zkřivil tvář námahou. Nepře-
stával šukat jako lodní píst, dívka už křičela, že ji to
Společný čas strávili opět v  policejní nálevně. pálí. Že to moc bolí, tak ať už přestane. Jenže on ne-
Nad třetí lahví si konečně promluvili. mohl, netušil jak, musel v tom prokletém činu pokra-
„Řezník už ví, kde je Ona!“ čovat. Potil se námahou, však prokletí nezrušil, v kr-
„Jestli to ví on, může to vědět i On!“ vavém čvachtání souložil a bušil.
„Ano. V tom kostele mi dall jasně najevo, že On! Stařec se narovnal a vrátil se zpátky, zatímco za
ví, co dělám. Že mě slleduje.“ jeho zády bojovali s osudem. Usmál se na policistu
„Nenechám tě jako volavku. Půjdeme pro Ni! takovým způsobem, že pochopil, s kým se to dostal
opatrně. To jsme si již prožili.“ ke hře. Zamračil se.
„Jestlli to máme provést, bude si muset vzít řez- „Kdo jsi?“ položil otázku zděšeně.
ník konečné vollno.“ „Krvavé koleno, jméno mé.“
„A až ji budeme mít?“ „Kde spíš?“
„Půjdeme k bráně. Zatímco řezník hlledall Ji!, já „Na lidských kostech.“
našel dalšího Blludníka.“ „Čím se přikrýváš?“
„Proč?“ „Lidskou kůží.“
„Pokud po nás jde to, co si mysllím, že je, tak se „Co máš pod hlavou?“
bude hodit každá pojistka.“ „Lidské vlasy.“
„A co to je?“ „Co máš v levé kapse kabátu?“
„Středověké strašidllo, llovec myšlenek, Krvavé „Vidlici.“
Kolleno.“ „Co máš v pravé kapse kabátu?“
„Nůž.“
* „Čím se bavíš?“
„Hrou. Slyšíte, vážené publikum? Dnes dojde
V baru u Supů bylo jako vždy zakouřeno. Barman k interesantní hře. Uvidíte, uslyšíte, přijďte blíže a po-
souložil ve skladu s  mladou zpěvačkou, toužící po stavte stůl.“
drincích zdarma. Kudrnatý Sup se vrtal nožem v ci- A do bolestivých výkřiků souložícího páru, do je-
zím podpaží, druhý Sup si zaváděl háčky do penisu. jich zoufalství, připravili stůl a kostky. Uchopili sklen-
Policista se mlčky naléval u  pultu, než k  němu ky, posadili se kolem, brousili nástroje, volali ‚honem‘.
přistoupil neznámý stařec ve slaměném klobouku. Pod bedlivým pohledem Supů, nalil si policis-
„Mohu si přisednout?“ zeptal se nejistě. ta svou vlastní sklenku. Sledoval starce, skálopev-
„Ale zajisté,“ pobídl ho hubitel žízně. ně přesvědčeného o vlastní výhře. Nemohl ustoupit
Stařec čin vykonal opatrně, s ohledem na zraně- před nepřítelem. Vždyť tento je svým vlastním vyvr-
ní kolene. „Chodíte sem pravidelně?“ ptal se poba- žencem. Zabijákem.
veně. Kopl ji do sebe a dokulhal ke stolu. Usedli napro-
„Jak kdy. Občas mne něco láká, ale to nestojí za ti, ve vztahu podobného oboru. Oba gambleři o život

[ 65 ]
dělící se v jednom jediném okamžiku. Někdo zapálil zvrácený fotograf, když ho potřebuje? Ten by se při-
dvě svíčky, jiný ztlumil lampu. První byl policista, kdo dal na jeho stranu!
prorazil řadu. Ale jak ho drželi, jak ho s sebou vláčeli, přiměl se
„Jaký je kurz?“ k výkřiku. To snad není možné? To je proti celkové-
„Čtyři ku třem na trojku, příteli žabaři,“ smály se mu řádu!
svině. Polkl v  odpovědi naprázdno, byl zde známý Stařec se k němu naklonil a spokojeně děl: „Sbo-
jako nepříliš úspěšný manažer krvavého podnikání. hem, Tuláku.“
„Hodím pět a více.“ Rozhodl v návalu chtíče. „Ať
to zkusí přehodit.“ *
„Přijímáte sázku, starče?“ zvýšil kudrnatý Sup
vyzývavě. Do řevu mučených v souloži vášně. Ona! je křehká a mladá. Se správným vzděláním
„Samozřejmě.“ a správnými kontakty, dostala se na scestí – s přá-
teli objevovali vzrušení, studovali zakázané, rozvíjeli
* myšlení. Poznali nepoznané, uvažovali nad štěstím
a dostali se do problémů. Problémem byl řezník. Hle-
Nejdřív vzal novou skleničku. Potom celou no- dal Ji! a našel. Nikomu neřekl jak, omráčil ji něžnou
vou láhev. Uvolnil víčko v  čelistech a  přidal kostku ranou a pustil se bez zábran do druhé fáze.
do míchaného koktejlu. Zalil ji a  zahodil láhev, tady Prvnímu ze čtyř zarazil palec do lebky.
šlo o víc než o pár stovek. Tady mohl zničit nepřítele. Druhému ze čtyř rozdrtil koule.
Podíval se mu do očí, oheň v  krku ani necítil. Třetímu ze čtyř rozlomil pánev.
Kostku si nechal v ústech a jenom se díval, dokonce A čtvrtou, Ji!, odvedl sálem. Omráčenou, nevinnou.
očekával strach. Ale stařec se slaměným kloboukem „To je Ona!“ ukázal na postel. Půlnočník kouřil
nedal najevo emoce. Tvrdý jako kámen čelil výzvě balenou cigaretu a  mlčel. Tulák mu dosud neodpo-
odvážně. věděl.
Policista se rozhodl, že ho po výhře zabije. Nebu- „A kdo bylly ty předtím? Voda, krev, střepy.“
de mu stačit kus těla ani kus duše, chtěl mít jistotu, „To byly Ony!“
že se k bráně dostane. „Ale už nejsou.“
Vyplivl kostku na stůl. Přetočila se třikrát, než se „Nejsou.“
ve svitu svíček zastavila. Na její vrchní straně šest „Ona! je myšllenka, že ano? Ona! je vědomí, kte-
bodů jako šest panáků stálo vyrovnaně. ré se někam dostallo. Ona! je éterická, čistá.“
Supi zašuměli překvapeně. Policista se usmál, „Ona! nás všechny zachrání.“
ošklivě, nepříznivě. „Jsi na řadě.“ „A Blludník?“
„Setrvává na místě. Na cestě k  Bráně. Je naší
Stařec zopakoval rituál nečekaně dokonale. Nalil pojistkou, naše rámě. Už nemůžeme čekat na tvého
si sklenku a ozdobil ji kostkou jako kouskem třešně. společníka.“
Napil se, zavířily pomyslné bubny. Mráz přeběhl po „Ještě jeden den.“
zádech. Nemohl ho přehodit, proč se nevzdal? Že „Dobrá, ještě jeden.“
by páchal nějaký jiný plán? Připraven zvednout pis-
toli schovanou na klíně, sledoval, jak Krvavé Koleno Dalšího dne zůstala místnost nudná a čistá. Kro-
plive odpověď. mě postele a záchodu prakticky nepoužitá. Na stol-
Když kostka proletěla vzduchem, mávl jako ku dopis, krátká zpráva, obsahovala jen dvě slova:
chřestýš paží, na konci zbrojenou nožem. Ťal s ním ‚Sbohem, Tulláku‘.
a rozdělil kostku na dvě. Na stůl dopadly stejné polo-
viny, na jedné v šestce, na druhé v jedné. *
„Sedm,“ projelo davem pobaveně. „Sedm.“
Zvedli se Supi ze židlí. „Sedm.“ Sklouzla Tulákovi Čtvrtá hodina odbyla a lampa ještě svítila.
zbraň po klíně. „Sedm.“ Překvapen slyšel svůj hlas
vzdáleně. Cesta k  bráně se vlekla ve světle budoucnos-
„Co si z něj přejete?“ ptali se starce vesele. ti. Každou uběhlou minutou prožili kus přítomnosti
„Rád bych jen jeden kousek.“ a nechali ji za sebou v minulosti. Řezník nesl Ji! na
„Ano?“ mohutném rameni, v nejlepším spící. Bludník kráčel
Prosím, ať je to noha či obě ruce, slitování, vždyť za ním, takový křivý muž bláznivých teorií, vedle nějž
jsem v právu, když podváděl… vypadal Poledník jako normální člověk.
„Chci jen jeho hlavu.“ Cesta s ním a s ní nebyla těžká, každý po ní jed-
Odtáhli ho od hracího stolu. Nemohl se bránit, nou šel. Cesta dlážděná s trním podél, cesta o roz-
tolikrát tělesně postižen, až mu moc síly nezůstalo. hodnutí. Úděl.
Stále z míry vyveden, že s podvodem souhlasili, stále Potřebovali Ji!, čistého srdce. Ale ne z nevinnos-
přesvědčen, že to tímhle nekončí. Kde je jeho přítel, ti, z rozhodnutí. Z dospělosti ve zkušenostech. Čis-

[ 66 ]
HOWARD – 23/2017

[ 67 ]
tého srdce, protože to byla správná volba. Bez ní by bo s Bludníkem, jehož srdce… bylo tak zblázněné, že
tudy nemohli jít, zkažení, zničení, pokřivení. I jako Po- se v něm vyznal intuitivně. Ale Bludník by je nedostal
ledník měl zábrany, strašidlo, přízrak – pojídač dětí. až k bráně, tam by pro něj cesta končila. Ona! je dů-
A kdyby se stalo cokoliv, Bludník by je na cestě ležitá. Je jedinečná.
vyvedl do ústraní. On se vyznal v háji křivého vědomí. Bludníka místo neočarovalo. Ve své parano-
idní mysli trpěl utkvělou představou, že je ptákem
Cesta zůstávala rovná, jako když střelí. Vytrvalá vznášejícím se nad řekou kysaného mléka. Po cestě
ve své píli. No prosím, funguje to. Tak dlouho zde ne- šel zcela automaticky, namísto ticha něco neustále
byl – kochal se tím kladným pocitem, že vše dopad- mumlal a hihňal se uzavřen ve své vlastní hlavě.
ne dobře, nevěda, že nepřítel jde již po jejich stopě. Poledník se svou alabastrovou pletí a revolverem
kráčel v předvoji čekaje past. Na mysli Tulákova ne-
* účast a dokumenty o smrti dívek, hlídal Onu! osobu
jako oko v hlavě.
Pátá hodina odbyla a lampa ještě svítila.
*
Krvavé Koleno procházelo bar za barem a dělilo
se o  výherní trofej. Tady nechalo ucho, támhle kus Sedmá hodina odbyla a lampa ještě svítila.
krční páteře. Rovným dílem lámalo lebku na čtvrtiny,
avšak kůži z  obličeje uchovávalo k  vlastní potřebě. Zahlédl je na horizontu, malá skvadra špatně hlí-
Bude zábava navštívit nepřítele v podobě jejich zná- daná. Vrhne se kupředu a cestu pošpiní nejdříve tím
mého, strašidelně živého. velkým a  tlustým, s  kůží z  nebozezu. Chyběla mu
Vyměnil si obvaz na ruce. Od té chvíle, co byl sotva hodina, takový kousek, co musí ujít, brána je
pořezán v zrcadle, dával si větší pozor na případné ještě daleko a on, Krvavé Koleno, tu věc vyřídí s chu-
komplikace. S mršinou mrtvého navracel se do své- tí. Stiskl pevně dubovou hůlku a  vyrazil kvapem do
ho brlohu, aby se převlékl a odpočinul. Musí mít dost západu sluneční lampy.
síly na další chvíli, když nepřítel i přes všechny činy
našel Ji! a využil ke svému účelu. *
Pokud dojdou k otevřené bráně, díky čistotě srd-
ce mohou projít skrze ni na druhou stranu. To nemů- Osmá hodina odbyla a lampa zhasla!
že dopustit. To nechce. Tomu musí zabránit.
S  probdělou hodinou plnou hrůzných před- Přišla naň noc a s ní i blahodárná změna. Jeho
stav o  neúspěchu, zabalen do lidských kůží, s  hla- bílé odění se vypařilo vzápětí, změnilo se v  oblak
vou na polštáři z vlasů blondýny a brunety, vzdal se páry a zmizelo zpátky dovnitř do nepoužívaných plic.
a vstal. Nemá cenu jen tak bdít, vyrazí za nimi v nově Z Poledníka Půlnočník, jediným nádechem změnil se
ušitém obleku. z krasavce ve zrůdu, odhalil zuby v bezretém úsměvu
Na cestu se dá dostat velice snadno. Stačí se za- a ohlédl se, spatřiv v posledním paprsku běžící po-
myslet. Blána reality, tenčí než myšlenka, protrhne se stavu Krvavého Kolene. Musí zrychlit!
vzápětí a  můžete vykročit, pro jiné nevidění. A  není
možné se otočit. Běžel si za nimi, rychlostí blesku.
Stařec ve slaměném klobouku prošel zdí a  ve- Utíkali, pomalí, hledajíc stezku.
šel na dlážděnou cestu. Rychle našel jejich první tá- Pátraje za noci, třesouc se tušením.
bor. Dle teploty výkalů poznal nedlouhý náskok. To je Krvavé Koleno kráčí si s nadšením.
snadno dožene. Bez Bludníka, bez změny a pokání.
Vyrazil pružně s obvázaným kolenem, po té ces- Bez příprav, bez Ní! A bez pravdy hladce,
tě bezcestné. Brzy bude po všem, to už On!, zabiják, cesta mu vydává prvního strážce.
zařídí. Přece se tolik nesnažil zbytečně!
*
*
Noc pro něj nic neznamenala. Ale zastavilo ho
Šestá hodina odbyla a lampa ještě svítila. nečekané zjištění, že mezi prchající skupinou a ním
stojí najednou panák jak z malby vyříznutý. V nádher-
Řezník se mračil a funěl, jak se mu dívka prones- né rytířské zbroji, s mečem a bez přilby, stojí připra-
la. Ještě že stále spala, jinak by se mu cukala. Cesta ven. Copak je to jen zlý sen?
nevypadala zdravě. Kolem divně pokřivené stromy, Ne, to je pouze výsledek špatného chování. Rytíř
chladný mech, jakoby někdo v dálce zvonil a na vět- se vyloupl z naprosté temnoty. Avšak co je to za mó-
vích rostly chlupy. Cesta byla ochranou Brány, ne- resy? Vždyť on je tady ten čistý, on je tím, kdo si mohl
příjemné bludiště pro každého cestovatele. Jenom chodit lehce. A teď mu prchá skupina v dálce a rytíř,
s čistým srdcem dalo se po ní kráčet bezpečně, ane- neznámý a nežádoucí, hrdě vypjal mohutný hrudník.

[ 68 ]
HOWARD – 23/2017

„Jsem Strážce cesty. Hlídám ji již tisíc let před a přes kouř neviděli více než na několik metrů. Toto je
každou špinavostí. Kdo po ní kráčí?“ místo, kde může plán selhat. Tady něco nemusí fun-
„Tvá smrt, neuhneš-li mi. Jsem čistý.“ govat, kouř nebude poslouchat a  zavede tuláky na
„Jsem Strážce cesty, to já soudím, kdo zde může scestí, pozná, že cestují pod falešnou vlajkou. Musí
jít. Ty jsi plný zlých činů, zlých skutků. Jsi hanebník. věřit svým instinktům, pravdě naučené z manuskrip-
Tak bojuj, jestli chceš žít.“ tů, že Ona! je tím vším provede.
„To nebude problém.“ Krvavé Koleno pozvedlo Dostali se na závěr své cesty. Kouř je propustil
vidlici, nošenou obvykle potají bokem. Vidlici kovo- skrze úsek ticha, k bráně. Obrovská kamenná masa
vou se špičatým hrotem. Rytíř se mu postavil čelem, z  dvou velikých křídel, ve středu ozdobená monu-
ozbrojen pouze svým velikým mečem. A  stařec se mentálním krvavým rubínem. Brána do nebe.
klamavě rozmáchl dubovou hůlkou, uhnul výpadu Ale co je to nebe?
a  zabodl rytíři vidlici do kořene nosu, hluboko skrz To je přece místo, kde vyslyší vaše dobré přání,
naskrz hlavu, až na druhou stranu. kde dělají dobro, kde splní i zdání. Postavili se před
Rytíř v tom okamžení dopadl na zem, k smíchu, ni, skoro do ní, ale zastavili se.
taková ztráta času. Krvavé Koleno, postrach všech „Jsme tady,“ zašeptal Půlnočník.
nepřátel, skalpoval chudáka rytíře cesty. Všiml si „Ano,“ přikývl řezník. „Konečně ji můžeme s jis-
helmice, hozené ve křoví, podivné, proč si ji, hlupák totou zavřít.“
všech hlupáků, na hlavu nevsadil? „Krvavému Kollenu nepomohllo, že nám je zabí-
Dolehl k němu tichý vzlyk. Ale kolem nikdo není. jell.“
Jenom ten mrtvý. „Vždy se najdou další. A teď tomu učiníme přítrž!“
„Je tu ještě někdo?“ vykřikl mezi stromy. Nic. Zvedl jeden z  porcovacích nožů a  za stálého
Chvíli se procházel na místě, jakoby na Půlnoční- mumlání strašidelného rituálu, pomalu jí bodl nůž
ka a skupinu úplně zapomněl. Prý Strážce cesty, ta- do krku. Velmi opatrně, aby ji nevzbudil, omráčenou
ková ostuda. Kdyby byl co k čemu, ještě by bojoval. v bezpečí snu, rozřízl krk zprava až doleva se všemi
Prý tisíc let… trubicemi i trubičkami. Prakticky otevřel okno do ne-
Blížily se kroky. Pomalé, nejisté, kroky špinavé. konečna. Brána se zatřásla. Půlnočník převzal použi-
To je jen dobře. Musí si udělat nové kůže. Byly to kro- tý nůž a rozřízl si ukazovák podél.
ky nějaké neznámé osoby, bloudící po místech s na- „Potřebujeme kllíč,“ ospravedlňoval svůj čin
dějí na spatření brány. Krvavé Koleno postavilo se a začal si stahovat kůži kolem naříznutého prstu. Šlo
doprostřed stezky a vstříc novému návštěvníkovi de- to těžce, rychlými pohyby čepele zbavoval prst šlach
klamovalo: „jsem Strážce cesty…“ a  nepotřebného masa. Vypadalo to jako naříznutý
párek – čtveřice vojáků do sevřené pěsti a jeden na-
* tažený, dlouhý prst v podobě kostěného klíče.
Strčil prst do rozevřené rány. Teprve teď otevřela
‚Asi jsme mu uteklli,‘ znamenal pohled, který Půl- oči v bělosti. Zaklonili jí hlavu a krk se rozevřel jako
nočník věnoval řeznické obludě. ‚Možná nebudeme další ústa a on otáčel klíčem v krvi zámku a brána,
bllázna potřebovat‘. ta brána s přáním pro každého ubožáka, se nadobro
„Jsme skoro u brány,“ odpověděl Řezník. zavřela.
„Heh, dvě kila rýže,“ přidal se Bludník. „Teď už jenom my, příteli,“ zahodil řezník zbytek
Kráčeli pomaleji. V jistotě z vítězství. Utekli nepří- ženského těla. „Je třeba to uzavřít.“
teli, strážci brány, a ta se najednou nezdála být snem, „Tollik zbytečných obětí…“ kanula Půlnočníkovi
ale skutečností, hodnou všech předchozích činů. po tváři slza.
Činů smrti, ve jménu jejím, tam, v tom jistém kou- „Nemáte cigaretu?“ ptal se Bludník netuše, že
ři. jsou to jeho slova závěrem.
„Slyším bránu,“ mumlal Bludník. A strašidlo detektiv střelilo ho do hlavy revolve-
Půlnočník neslyšel nic. Ona! se ještě neprobudila rem.

Diuk (*1992)
Mladý umělec, spisovatel, scénárista a příležitostný kreslíř. Narozen na Vysočině, pro-
cestoval Českou republiku a momentálně pátým rokem bydlí v Praze. K psaní se dostal na
základě snění. Miluje knihy a často se mu stávalo, že si představoval odlišný konec či prů-
běh, než jaký byl v textu popsán. Nedalo mu to a dodal si odvahy k napsání první povídky.
Jeho stěžejním projektem je šestidílná knižní série Muž, který se modlil, městské fantasy
ze současnosti. V roce 2015 pokřtil druhý díl a již pracuje na dalším. Fantasy a sci-fi ho
chytilo a nepustilo. Stálo za tvorbou scénářů komiksu, her a divadelních scének. Stejně
tak ho pohltil humor, zrcadlený do pohádek a povídek – mezi jeho nejznámější patří Deník
zombíka nebo Ovčí syndrom. Jeho krátkou povídku jste si mohli přečíst již v minulém
čísle Howarda, povídkami přispěl také do antologií Poslední polibek (2016) a Sto hororů
ve sto slovech (2016).

[ 69 ]
V mrazivých tónech
PROFIL

Richarda Banda
„Bandova hudba je temná a přímá, vytváří inten- V  osmdesátých letech už se Richard Band za-
zivní a děsivou atmosféru, ale vždy s humorným ná- psal do povědomí horrorových fanoušků nesma-
dechem. Richard Band je jedním z nejvíce podceňo- zatelně a  vybudoval si jisté renomé. Skládal hudbu
vaných skladatelů ve filmovém průmyslu.“ hlavně pro režisérské a produkční filmy svého bratra
Music From the Movies Charlese, ale i mimo jeho dosah. Zaslechneme ji tak
v  horrorovém sci-fi thriller crossoveru Johna Carlo-
Stejně jako jeho o dva roky starší bratr, i Richard se a Marka Rosmana Night Shadows (1984) o dvou
Howard Band je opožděný vánoční dárek. Narozeni- bratrech, kteří se vydají do malého městečka a větši-
ny má jen o jediný den později než Charles. Narodil nu jeho obyvatel naleznou buď mrtvé, nebo zmizelé,
se 28. 12. 1053. I on se rozhodl zúročit umělecký pů- ale i v Rosmanově samostatné režisérské jízdě The
vod (kromě bratra, otce, a matky Jacquelin se umě- House on Sorority Row (1983) o skupince vysoko-
ní věnoval i dědeček Max Band), tentokrát ve formě školských studentek, které zabijí svoji správcovou či
filmové hudby, převážně sci-fi a horrorového žánru. v  italském horroru Ivana Zuccona Nympha (2007).
Již koncem 70. let, společně se synem skladatele Spolupracoval například i  s  Brianem Yuznou na Si-
Jerryho Goldsmithe Joelem, vytvořil hudbu pro sci-fi lent Night, Deadly Night 4: Initiation (1990) nebo
horror Laserblast (1977) o chlápkovi, který v poušti Danem O‘Bannonem při jeho adaptaci Lovecraftova
nalezne zvláštní zbraň, a  ještě zvláštnější přívěšek, Případu Charlese Dextera Warda The Resurrected
díky němuž začne mutovat. (1991).

[ 70 ]
HOWARD – 23/2017

Horror (2005). V roce 2007 pak vyšel kompilační vý-
běr z těchto soundtracků jako Richard Band’s Lo-
vecraft.
Kromě Re-Animatora je hudebně propojen s dal-
ší horrorovou sérií, a to Puppet Master, kterou hu-
debně doprovodil hned v osmi částech.
V  90. letech Richard Band pracoval hodně pro
televizi. Například pro již zmíněný seriál Masters of
Horror, pro nějž složil hudbu ještě ke dvěma dalším
dílům Valerie on the Stairs (2006), za nějž byl nomi-
nován na Primetime Emmy a  The Washingtonians
(2007). Soundtrack k  celému seriálu získal ocenění
na festivalu v  Sitges. Hudbu složil také pro několik
dílů sci-fi seriálu Stargate SG-1 (1997). Zazněla rov-
něž v dokumentu společnosti Full Moon The Best of
Sex and Violence aka Screams of Flesh and Blood
(1981).
Kromě horrorů a sci-fi tu a tam zhudebňoval i fil-
my jiných žánrů. Třeba komedie, ať už krimi (Lunch
Wagon, 1998), nebo rodinné (In the Doghouse,
Lovecraft tematicky a  inspirativně Richardu 1998), či v  drama hávu (My Horrible Year!, 2001).
Bandovi pravděpodobně hodně seděl, protože slo- Případně thrillery (Shiver, 2012), anebo fantasy, opět
žil hudbu k  mnohým jeho adaptacím a  byly to prá- jak dobrodružné (Dragon World, 1994), tak rodinné
vě ony, respektive hudba pro ně, které ho proslavily (Magic Island, 1995).
zřejmě nejvíce. Jeho hudba k  From Beyond (1986) Asi by to nebyl člen Bandova klanu, aby si v ně-
získala ocenění Nejlepší originální soundtrack na Ka- jakém filmu nezahrál. Před kameru ho do svého prv-
talánském mezinárodním filmovém festivalu ve špa- ního režisérského počinu Last Foxtrot in Burbank
nělském Sitges. Velmi příznivé kritiky a pochvaly skli- (1973) postavil bratr Charles.
dil za hudbu, kterou nahrával s Římskou filharmonií, Richard Band má dosud na svém kontě přes osm
k další lovecraftovské adaptaci Re-Animator (1985), desítek zhudebněných filmových či televizních děl.
patrně jeho nejvýraznější a nejznámější práci. Hudbu Jeho tvorba pro horrorové filmy v sobě snoubí atmo-
složil i  pro další dvě pokračování Bride of Re-Ani- sférickou hutnost s veselými, až groteskními motivy.
mator (1990) a  Beyond Re-Animator (2003). Další Je čitelnou a jasně rozpoznatelnou.
lovecraftovskou adaptací, kterou doprovodil hud-
bou, je Castle Freak (1995), nebo část Dreams in
the Witch-House z  televizního seriálu Masters of Honza Vojtíšek

[ 71 ]
H. P. Lovecraft’s Re-Animator:
RECENZE

The Definitive Edition OST
Na úvod musím říct, že je docela vtipné, že mám
hudbu recenzovat já, asi nejmenší odborník na toto
téma ze všech lidí, kteří kdy do Howarda něčím při-
spěli. Proto se předem omlouvám těm, kteří by se
zde chtěli dočíst o nějakých houslových klíčích, akor-
dech, notách a dalších věcech, o nichž já nevím ani
onen velice delikátní, téměř neslyšitelný prd. Pokud
chcete recenzi podobnou opravdu hlasité flatulenci,
musíte si na to najít jiného odborníka. Já to spíš po-
jedu na citečky a na to, jaký film mi hudba rozehraje
za zavřenými očními víčky. Takže, pojďme si pustit
nějaké ty písničky Richarda Banda k  filmu Re-Ani-
mator, což doporučuji při čtení i tobě, milený čtená-
ři, abys pochopil, co to vlastně v téhle recenzi kydám
do wordu.

Autor: Richard Band
Počet skladeb: 16
Čas: 52:43
Vydavatel: La-La Land Records
Rok vydání: 2003 (originál 1985)

První track se jmenuje velice originálně, Prolo-
gue and Main Title. Prvně se do uší vkrade plíživá
melodie, která začíná postupně přidávat na intenzi-
tě. Po chvíli se ve sluchátkách rozjede cosi, co by se ně pozitivní a člověka nutí při ní každou činnost dělat
dalo přirovnat k reji sněžných vloček za oknem cha- s širokým úsměvem. Třeba když pozorujete soused-
ty, ve které vyhlížíte magora, co vám zabil partnera, ku naproti dalekohledem. Nebo při porcování spolu-
a  snažíte se skrze hustě poletujícími vločkami najít žačky, aby se vám vlezla do ledničky. Chci tím říct, že
v blízkém lese za sklem jeho tmavou postavu s lesk- tady není co zkazit. Ta melodie je prostě dobrá, i kdy-
noucím se nožem v  ruce. A  už vás dostal, protože by ji coveroval David Michal. Nebo Michal David, ne-
melodie se změní na melodické ta ta ta, které přeros- vím přesně, grind core moc neposlouchám.
te do zvuků ne nepodobným píchání nožem do vaše- V pořadí druhá skladba nese název The Cellar.
ho měkkého bříška. Anebo ne vlastně. Sakra. No, koukám že těch sound-
Zapomněl jsem zmínit, že první skladba je jako tracků je nějak moc verzí a konkrétně to co je v jed-
transsexuál s filckami čili dvě překvapení v jednom. nom druhá skladba je v jiném třeba dvanáctá. Díky,
Zhruba v polovině čtyřminutové skladby tě totiž hud- internete. Takže pro upřesnění, na svém magneťáku
ba přenese do Bates motelu, kde stará máma tan- poslouchám Re-Animator: The Definitive Edition
cuje u tyče a tamhle v rohu se na tebe chechtá pan z roku 2003. Druhá skladba se tedy nazývá Meg Lo-
Sardonicus. Vůbec netuším, proč Richard Band de oks for the Cat, což v překladu znamená Meg hle-
facto ukradl legendární melodii z Hitchcockova Psy- dá kočku. Ze začátku je to jako na houpačce, sem
cha, ale tak já nevím spoustu věcí. Třeba proč mám a  tam. Sem a  tam. Houpavá melodie, která se ne-
na rameni toho skřítka, který mi říká, kdo je zlý. Ka- mění téměř tři čtvrtě minuty. Ukolébán stereotypem
ždopádně, vykrádačka je to dosti velká a při posle- jsem si pak kákl do kalhotek, když v půlce skladby
chu Bandovy diskografie musím říct, že se objevuje přišla rytmická i hudební změna. Zbystřil jsem uši, ale
i u jiných doprovodných hudeb k filmům z jeho hla- ne. Trochu si jakože povyskočila, ale pak se zase vrá-
vy. Na druhou stranu, tahle melodie je prostě geniální tila zpět do stejné, prakticky totožné melodie jako na
a je jedno jestli zní u toho nebo onoho filmu. A samo- začátku, která ve vás evokuje pocit houpání na hla-
zřejmě provedením totožná není. U tohoto main title dině, když se vaše tělo uvolnilo zpod traverzy na dně
songu je hrozně fajn, že je ta tramtadá melodie hroz- jezera a  vyhřívá se na slunci, čekajíc na nejbližšího

[ 72 ]
HOWARD – 23/2017

policajta. V  desáté části soundtracku k  filmu Re-penetra-
Daník nám upadl do sklepa. Tak se jmenuje třetí tor se podíváme na to, jak udělat pětisekundovou
skladba. A vůbec v ní není nic o padání do sklepa, mi- smyčku zajímavou tím, že budeme postupně přidá-
mochodem. Začátek je něco jako diskuse. Každý vy- vat hlasitost a  sem tam hodíme nějaké to aranžmá
prdne ven nějaký ten názor, ale všichni stejně jenom pro zajímavost. Respektive, ono to není tak špatné,
čekají, až se objeví zase melodie z Psycha, totožná ale musím se omluvit, že čím víc se potápím do toho-
s Main Title, což se stane zhruba v polovině. Respek- to díla, tím více si vytvářím ne zrovna lichotivý obraz
tive je to soubor zvuků, chvíli zní ten, pak zase jiný, o Richardu Bandovi. Obecně řečeno, ten soundtrack
tak nějak beze smyslu a  pak začne hrát zase Main vlastně ani není dobrý a u pokračování je situace tak-
Title. Na konci asi napíšu, jak moc mě s tímhle Ríša řka stejná, i hudebně.
Skupina štve. Druhá polovina skladby se dá shrnout Body and Soul je jedenáctou skladbou, a když
jedním slovem, chrčení. Jistě, je tam nějaká ta melo- tak se zavřenýma očima pozoruji mozkovizi, asi nej-
die, ale hlavní linka je uuueuuueuuueuuu. Přijde mi to více mi celá skladba připomíná Toma a Jerryho. Ne,
docela nudné, bez známky života, či nějaké invence. nebojte se, neleží vedle má Hanka Zagorová a  ne-
Pokud bych někdy padal do sklepa, asi bych si k lá- zpívá mi do ucha, já jen, že celá ta melodie zní jako
mání páteře vybral zcela jinou doprovodnou hudbu, kroky něčeho většího, před kterým se něco menšího
protože s touhle bych těch dva a půl metru padal dvě vždy lekne a zaleze. Jednoduše, tenhle track se hodí
minuty. do každé scény, kdy někdo někoho hledá, respektive
Čtvrtou skladbu bych opět přirovnal ke skladbě se ho snaží chytit. A  navíc, tahle skladba je opravu
první. Jako ok, ta melodie je prostě fajn, všichni oživením zážitku z poslechu, i když se tady opět ob-
mají rádi sqeeek squeek melodii z  Psycha, ale furt jeví cover na Psycho theme. Už zase! To je jako bys
dokola? The Turning Point  – First Reanimator je hrál hru a každý třetí level by byl ten první.
vlastně remix. Takže pokud chcete mít jakýsi výcuc Dvanáctým kouskem na tomto tracklistu je mi-
z celého soundtracku, stačí vám tahle jedna skladba, nutová Love Theme. Co o tom říct, poslouchám to
kde uslyšíte všechno, co ve zbytku. A to vše na poli už potřetí a jediný pocit, který z toho mám je, že hraji
téměř devíti minut. Psycho melodie included. v mexické telenovele a Diego obkládá mé nahé tělo
Halsey Back to Life. Pátá skladba a  konečně růžemi, láskyplně mi vlní s pupíkem a pak mi dá fac-
trochu změna. Není to nic epického, ale celá skladba ku a do toho nás pozoruje dalekohledem zlotřilá Ca-
perfektně sedí jako podkres ke scéně z názvu. Tako- ssandra, která by chtěla obcovat s Diegem, nicmé-
vá výtahová muzika do horroru, ale kvalitní. Sklad- ně musí kopulovat s Juanem, protože zachránil firmu
ba má pak sequel v podobě tracku číslo šest, která jejích rodičů a  střeží pradávné tajemství. Nebo tak
se v překladu jmenuje Halsey chytil kluky. Já osobně něco… Prostě cajdák, do kterého se ke konci začne
nevím, co jsou kluky, já si chytám pouze kulky, ale vkrádat temnější melodie (což přesně sedí na tu scé-
vzhledem k  velice neklidné hudbě bude kluky jistě nu co jsem popsal). Pokud by někdo chtěl, abych na-
pěkný moribundus, o kterém bude Halsey muset ří- psal scénář k telenovele, kde místo lepé děvy bude
kat všem svým budoucím přítelkyním. Asi jako když obtloustlý, ceckatý neoholený chlap, nabízím stránku
jsi syfilitik. za tisíc korun.
Vítej zpátky do života aka Welcome Back to Life Třináctka bývá většinou smolná, ale v  případě
je klasika Richarda Banda. Opakování toho, co už soundtracku Re-animátor zní spíš jako doprovodná
jsem jednou udělal, s malými změnami. Ovšem když hudba k útoku lvů na gazely v pořadu z National Ge-
zavřu oči, tak musím přiznat, že celá sedmá skladba ographic. Ale upřímně, ta melodie je fajn, dobře to
zní švitořivě, jako když jsem přivázaný na skále a hej- odsýpá, nemůžu se však ubránit dojmu, že je to ne-
no Prométheů mi klove játra. Teda orlů, sorry, Riddley ustálé vykrádání sebe sama. Na druhou stranu, má
Scotte. Každopádně, moje játra by nedostali ani kdy- to pěknou eskalaci, jezdí to po eskalátorech naho-
by si na to vzali sbíječky. Diamant taky nerozkloveš. ru a dolů, když to člověk doposlouchá, tak se motá
A jdeme na osmičku. Na ní je nejzajímavější to, že jako by slezl z centrifugy na kolotočích. Jo, to je to
ačkoli ze startu zní jako sólo pro lesní roh, končí jako správné přirovnání, protože konec této skladby zní,
intro na desce black metalové kapely z Bruntálu. Ne jako když orchestr zvrací. Respektive snaží se za-
Assaultu, myslím to město na východě, hned vedle hrát zvracení. Což tedy nemyslím negativně, ono je
Mukačeva. to dobrý, ale pokud bych to měl pojmenovat, tak je
Kdybyste mě viděli při poslechu deváté skladby, to zvracení. Symfonické zvracení.
tak můj výraz je kombinací těchto výrazů: znuděná A  jsme u  konce téhle naprosto zbytečné a  nic
puberťačka, herecký projev Cüneyta Arkina a  na- neříkající recenze. Meg je pryč…Ok možná ne End
štvaný Bronislav Poloczek. Opět, zase a znova, do- Credits (Meg is gone… Well, maybe not). Jako co
kola se opakující cover melodie z Hitchkokova Psy- byste čekali? Samozřejmě, Psycho theme. A  Love
cha. Jo, zase. Ach jo. A jmenuje West Tries Parts. theme. Takový Theme Remix. Takže popořadě. Tři
Tara tara dada dada tara tara dada dada (fonetický čtvrtě minuty Love theme (bez rozdílu) a  následují-
přepis). cí tři minuty je to znovu Psycho Theme, což už je

[ 73 ]
na tomto CD klasikou, bych řekl. Když je něco dob- (ne mám ho rád, ale bylo ho tady fakt moc) Psycho
rý, pusť to aspoň desetkrát, lidi si to zamilují. Krom cover se objevuje v různých obměnách i u jiných hu-
toho, že následující track je patnáctiminutový rozho- debních doprovodů tohoto skladatele. Záměrně jsem
vor s  Ríšou Skupinou, tak je na CD ještě poslední, nedal toho skladatele do uvozovek, protože si to ne-
„bonusová“ skladba, což je klasicky Psycho theme, zaslouží. Ale abych byl upřímný, Richard Band nemá
čili už po desáté to samé. žádný soundtrack, který bych si chtěl poslechnout
Uf, jsme na konci, nevím jak vy, ale já jsem do- takhle intenzivně jako při psaní tohohle článku znovu.
cela rád. Pro potřeby téhle recenze jsem si poslechl A už se nezdržuj a jdi dál do Howarda, tady jsi stejně
všechny dostupné soundtracky od Richarda Banda. jenom ztratil čas.
A jak jsem mnohdy zmiňoval výše, často je to vykrá-
dačka sebe sama a  opakování se. Myslím, že jsem Martin Skuřok
slyšel soundtracky snad ke čtyřem různým filmům
a  zněly skoro úplně stejně. Mimo jiné, ten prokletý

[ 74 ]
HOWARD – 23/2017

Adrián García

ROZHOVOR
Bogliano
Tvá práce je mezi českými fanoušky poměr-
ně známá, ale jen hodně málo víme přímo o tobě.
Mohl by ses trochu představit?
Narodil jsem se ve Španělsku poté, co mí rodi-
če utekli z Argentiny, ovládané diktaturou. V té jsem
nakonec vyrůstal, ale stále jsem měl velice blízko
k nové vlně španělských režisérů, kteří se objevili na
začátku devadesátých let. Tvůrci jako Alex de la Igle-
sia a Juanma Bajo Ulloa na mě měli v mládí obří vliv
a přesvědčovali mě, že i já mohu točit své vlastní fil-
my a najít vlastní hlas. Později, když jsem dokončo-
val střední školu, mne můj bratr pozval ke spoluprá-
ci na své diplomce. Tou byl horrorový kraťas, který
chtěl točit na Kubě. Když jsem viděl naštvané reakce
velkého množství lidí na filmové škole a  učitele ig-
norující horror, byla to pro mne další velká motivace,
abych se na něj zaměřil. Pokládám jej totiž za žánr, se
kterým bylo v historii velmi špatně zacházeno.
Od mala jsem byl cinefil, měl jsem zkušenost
s bratrovým filmem a psaním o filmech. Má cesta tak
logicky vedla na filmovou školu, kde jsem však ne-
chtěl vysedávat na přednáškách, ale točit filmy. V de-
vatenácti jsem tak začal pracovat na svém prvním
autorském počinu. A trvalo mi pět let, než byl dokon-

„Neslýchám, že by se diváci
u mých snímků nudili.“
čen. Po několika filmech v Argentině jsem se přesu- Brian de Palma, Peter Medak, Dario Argento, Nico-
nul do Mexika, kde žiji už sedmým rokem. las Roeg a Shinya Tsukamoto byli další filmaři, které
jsem během dospívání sledoval a  obdivoval. Para-
Kdo nebo co bylo tvou žánrovou inspirací? Na doxem je, že podnět pro mou první práci nepřišel ze
jakých knihách a filmech si vyrůstal? světa filmu. Přišel jsem na něj, když jsem objevil práci
Myslím, že jednou z nejsilnějších inspirací mého Edwarda Hoppera. Pochopení témat jeho děl a jem-
dospívání byl Richard Stanley. Hardware a  přede- nosti toho, co můžeme sdělit pomocí obrazů mě také
vším Dust Devil byly filmy, které mi pomohly po- silně ovlivnilo.
chopit rozměr, který může dát filmu režisér svou vizí.
Prostřednictvím těchto snímků jsem pochopil, že si Jednou z věcí, kterou opravdu miluji na tvých
můžeš vybrat barvy, netradiční rámování a specific- filmech je jejich pestrost. Velmi často střídáš sub-
kou práci s hudbou k tvorbě zcela unikátních děl. Ty- žánry a styly a skoro každý snímek je pro diváky
hle dva filmy pro mě byly zjevením. překvapením. Je to náhoda nebo záměr?
Myslím, že většina mé inspirace pochází z filmů. Jo, to je něco, o  co se cíleně pokouším. Milu-

[ 75 ]
ji horror a  nemám potřebu se přesouvat k  jiným s  tím, jaké jsou tvé silné stránky coby režiséra. Pro
žánrům, ale hrozně mě baví zkoušet jeho různé sub- mě osobně je mnohem těžší natočit opravdu stra-
žánry. Jak uděláš jeden, je velmi těžké se stejnými tri- šidelnou scénu. Většinou vyprávím příběh s  jasným
ky zvládnout jiný. Musíš volit různé přístupy. Pro mě tahem na bránu, což je fajn, protože pak neslýchám,
je velkou výzvou vydat se v rámci horroru i do témat, že by se diváci u mých snímků nudili. Je pro mne tak
která nemám příliš v oblibě. Například nejsem velký těžké plánovat a točit scény, které nestojí přímo na
fanda vlkodlačích snímků a nikdy by mě nenapadlo, akci. Většinou mě děsně nudí sledovat lidi chodit do-
že nějaký natočím. Ale když jsem narazil na scénář nekonečna v setmělých chodbách a přitom je to jed-
k Late Phases, velmi rychle jsem do něj pronikl a na- no z pravidel žánru. Je těžké najít nějakou z takových
točit jej pak pro mě bylo zcela přirozené. scén opravdu skvěle natočenou.
Mám tu také scénáře k  zombie filmům a  jeden,
který by šlo charakterizovat jako found footage Většinu filmů si píšeš sám. Odkud bereš inspi-
z vlastního pohledu. Tyhle dva subžánry mne větši- raci. Třeba takový příběh Ahí va el diablo je pro
nou nudí, ale pokud člověk narazí na scénář, který Středovevropana opravdu hodně netradiční.
dává smysl, je pak jednoduché takový film natočit. Jak jsem řekl, většina mé inspirace a  odkazů
pochází z  jiných filmů, ALE nosné myšlenky vždy,
Jaký subžánr máš teda nejraději? opravdu vždy, přicházejí z témat, která mne zaujmou
Sleduji všechny filmy a mám rád všechny žánry, v běžném životě. Řekněme, že mne zajímá evange-
opravdu. Mohu koukat na romantické komedie a uží- lická církev a to, jak její představení působí na shro-
vat si je, pokud najdu cestu k charakterům a tomu, máždění. A jsem šokován tím, že ženy se v Argentině
jak jsou vytvořeny. V rámci horroru mám totální sla- nemohou rozhodnout, zda mít či nemít dítě. Trochu
bost pro slashery. Mohu koukat na jakoukoli vyvraž- na takové myšlence zapracuji a brzo mám hromady
ďovačku. Nevím proč, ale vždy mě to nakopne. A to filmových odkazů týkajících se tónu, stylu, barvy atd.
jsem přitom natočil jen jeden slasher, můj vůbec prv- Ale vždy to začíná něčím, co mne opravdu zaujme.
ní film. A  nemám plány točit další. Mám tu tedy je- A zájem o to téma drží mou hlavu nad vodou, když
den projekt, který je z části slasherem, ale určitě ne musím něco rozhodnout na place nebo ve střižně.
typickým. Pokud jsi s tématem snímku silně propojený a věříš
mu, poznáš, co je pro film nezbytné a co ne.
Jako jeden z  mála máš hodně zkušeností U Ahí va el diablo šlo o případ starého páru, kte-
s  obojím, tak se zeptám. Co je pro režiséra slo- rý zmizel beze stopy, velmi to na mne tehdy zapůso-
žitější? Natočit intenzivní a brutální scénu, nebo bilo a nosil jsem to v hlavě několik let. Připomínalo mi
nějakou atmosférickou a strašidelnou? to Picnic at Hanging Rock Petera Weira. A jednoho
Nemyslím, že je na to nějaké pravidlo. Souvisí to dne jsem začal přemýšlet nad tím, jaký je rozdíl mezi

[ 76 ]
HOWARD – 23/2017

tím, jak dospělí nahlíží na sexuální probouzení dětí
a tím, jak jsme to samé vnímali u sebe, když jsme byli
děti. A chtěl jsem o tom udělat film. A spojit to s Pic-
nic at Hanging Rock a příběhem těch zmizelých sta-
říků. Základní dějové elementy tak byly nastavené.

Poměrně dost režisérů (například Alexandre
Aja nebo Rob Zombie) po svém prvním velkém
úspěchu naskočilo na vlnu remaků klasických
snímků. Co si o předělávkách myslíš? Kývl bys na
takovou nabídku? A pokud ano, jaké téma by sis
vybral?
Poté, co jsem dokončil svůj první snímek, koupila
práva na remake hollywoodská společnost a nabídla
mi režii. Neměl jsem moc možností a tak jsem na to
kývl. Dost jsem ale váhal a docela se mi ulevilo, když
ten film pak nevznikl. Dnes to vidím zcela jinak. Mys-
lím, že v případě správného kontextu bych byl schop-
ný ve vteřině remakovat jakýkoli ze svých filmů. Ne
snad, že bych je udělal lepší. Ale mohl bych vyzkou-
šet odlišné přístupy a  zrevidovat některé myšlenky.
A to samé si myslím o filmech jiných lidí. Myslím, že
pokud se jako režisér propojíte s nějakým tématem
a  dostanete příležitost říci příběh po svém, dává to
smysl. Když jsem zjistil, že se plánuje remake The
Entity, což je jeden z mých nejoblíbenějších snímků,
požádal jsem mého agenta, aby mi sjednal rozhovor
s producenty. Myslíš, že bych ho dokázal udělat lep-
ší? Určitě ne. Ale to téma mne velmi silně oslovuje
a rád bych si k němu získal vlastní cestu.

[ 77 ]
Samozřejmě je hodně režisérů, kteří nerozumí Jde o  mezinárodní produkci, ve které hraje kul-
původnímu filmu, anebo se bojí si s  ním hrát a  tak tovní Christina Lindberg. V  jaké fázi se film na-
jsou většina remaků sračky. Ale obecně pro mě není chází, uvidíme ho brzy?
rozdíl mezi tímhle a  novým nastudováním divadelní Jasně. Právě pracuji na postprodukci. Natá-
hry od klasického autora, i když bychom mohli tvrdit, čel jsem ve Švédsku ve švédštině, ale finance přišly
že už mnohokrát vznikla definitivní verze se skvělým z několika zemí a od úžasných partnerů jako Mondo
režisérem i herci. Macabro, Night Visions a Synapse Films. Jde o pří-
běh dvou sester, které po poslechu hypnotické na-
Zaměřujeme se také na literaturu. Je nějaký hrávky ze sedmdesátých let začnou cítit, že je někdo
příběh, který bys rád přetransformoval do podo- sleduje a  pronásleduje. Pracovat s  Christinou Lind-
by filmu? berg jsem se pokoušel posledních šest let. Měli jsme
Je jich hned několik. Vůbec první scénář, který pracovat na filmu v Americe, ale to nakonec nevyšlo.
jsem napsal, byl adaptací knihy Jima Thompsona. A tak jsem se rozhodl, že prostě pojedu do Švédska
Je to příběh, který stále miluji a  velice rád bych jej a natočím něco tam. Snímek bude hotový v první půli
natočil. A proto raději nepovím, který to je! Dále mě roku 2018.
velice přitahuje práce španělského spisovatele An-
dreu Martina a také pracuji na adaptaci díla Mexiča- Co bude následovat potom? Prozradíš něco
na Amanda Vega Gilla. Před několika lety jsem byl ze svých plánů?
najatý do Kostariky, abych režíroval film založený na Pracuji aktuálně na několika projektech najed-
Jacobsonově Opičí tlapce. Společně s bratrem jsme nou, ale jsou tři, které by se mohli brzo stát realitou.
měli pocit, že tohle je téma, se kterým musíme udělat Jeden v  USA, jeden v  Mexiku a  jeden v  Německo-
něco víc. A tak jsme se rozhodli udělat mix, kdy jsme -Španělské koprodukci. Takže je se na co těší!
Opičí tlapku spojili s  Hostincem u  dvou čarodějnic
Josepha Conrada. Výsledkem bylo The Accursed. Díky za rozhovor, hodně štěstí.
Bylo vzrušující zkoumat ty předlohy a přenést je do Já děkuji.
zcela jiného času a kultury.
Otázky:
Tvým nejnovějším snímkem je Svart Cirkel. Roman Kroufek

[ 78 ]
HOWARD – 23/2017

Habitaciones

RECENZE
para turistas
Pryč jsou ty doby, kdy jsem o vybraných oblíbe-
ných režisérech hltal každé písmenko, studoval ži-
votopisy a pročítal rozhovory, abych mohl jejich díla
zasadit do nějakého širšího vysvětlujícího kontextu.
Jednak jsem líný a jednak si myslím, že filmy i knížky
musí fungovat sami o sobě bez nějakého významné-
ho dovysvětlování. Po absolvování rozhovoru s reži-
sérem tohoto snímku však musím udělat výjimku. Ne
snad, že bych nějak měnil názor na kvality filmu jako
takového, ale rozhodně to pomohlo pochopení toho,
proč je, jaký je.

Režie: Adrián García Bogliano
Scénář: Adrián García Bogliano,
Ramiro García Bogliano
Délka: 90 min
Původ: Argentina
Rok: 2004
Hrají: Jimena Krouco, Elena Siritto,
Lucrecia Federico, Mariela Mujica

A rovnou řeknu, že je dobrý. Nejde sice o údernou
prvotinu ranku Evil Dead nebo Bad Taste, ale výraz-
ně naznačuje režisérovy kvality, lásku k žánru a chuť
citovat své slavnější kolegy. Příběh je přitom jmeno-
vaným slavnějším prvotinám v lecčems podobný. Ne
snad svou stavbou, ale spíše jednoduchostí a tahem ho Beyondu, které mají něco do sebe i v černobílém
na bránu, který je jedním z Boglianových trademarků. provedení.
Pestrá pětice dívek je v  něm nucena trávit noc Přesně tak, tahle vyvražďovačka byla natočena
v  podivném penzionu, který je plný bizarních pastí, celá černobíle a vůbec to na její efektnosti neubírá.
a  kterým se prohání maskovaný obejda, vybavený Naopak. Mordy získávají v  tomto zobrazení na síle
velkou chutí na zabíjení. A protože se jedná o slasher a daří se tak částečně zakrýt fakt, že snímek vznikal
neboli vyvražďovačku, začne se počet dívek poměr- několik dlouhých let a jeho postprodukce rozhodně
ně rychle zmenšovat. A  to krásným způsobem, tak nebyla jednoduchá.
typickým pro laciné snímky nadaných autorů. Tedy Psal jsem, že černobílé pojetí dodává snímku
rychlé až akční záběry střídané statickými scénami na atmosféře, ale ještě více se na diváckém zážitku
plnými gore. Ty jsou tady velice povedené, a i když podepisuje režisérova kreativita, vyznačující se hrou
by asi nikdo nenapsal diplomku o tom, jak reálně vy- s  úhly a  netradičními záběry. I  obyčejné zabití bro-
padají, určitě potěší oko nejednoho labužníka. kovnicí tak v  jeho podání působí zajímavě a  poba-
Ten už si mimochodem jistě pomlaskává na cita- ví. Což lze ostatně říci o celém snímku. Samozřejmě
cích a parafrázích scén z jiných horrorů, kterými se to je na něm vidět absence rozpočtu, ale rozhodně jde
v Habitaciones para turistas jen hemží. Sám Bolgi- o kvalitní podívanou, která svým pojetím zcela zapa-
ano v rozhovoru pro toto číslo Howarda popisuje, že dá do kontextu Boglianova díla.
výběr odkazů na jiné snímky je důležitým momentem
jeho přípravy na tvorbu nového filmu. Osobně mne Roman Kroufek
velmi pobavily minimálně dvě detailní citace Fulci-

[ 79 ]
Komnata hrůzy
RECENZE

Paperbacková antologie třinácti povídek zahranič- ví, že se ještě na jeden den vrátí na zem, do posled-
ních autorů z  doby, kdy ještě knihy vydávali i  pod- ního dne svého života, aby zjistil, kdo ho zavraždil.
niky, respektive obchodní společnosti a  v  docela Mezi povídky přímo se hlásící k horrorovému žánru
velkých nákladech. Neb z dnešního pohledu 40 000 pak patří hned úvodní psychologické Zlo v domě (Ce-
kusů u takovéto knihy je takřka obdivuhodný náklad. lia Fremlin) o věšteckých snech a vnitřním uvědomění.
Hlavní hrdinku této ryze průměrné povídky sužují po-
Vydavatel: Obchodní společnost Allan, 1991 divné sny, které v ní vzbuzují strach o její neteř, kterou
Počet stran: 122 po smrti sestry vychovávala. Když se nebezpečí přiblí-
ží takřka na dosah, přichází děsivé uvědomění.
Komnata hrůzy se nejen kresbou na obálce ale i do- Mysteriózně tajemnou je i povídka Zelený šátek
slovným označením hlásí k horrorovému žánru. Bě- (A. M. Burrage) o starém stavení, zeleném šátku a síle
hem její četby však vyjde najevo, že to s tím horrorem pověry, která dojde svého naplnění. V podstatě sta-
nebude tak (krvavě) růžové, jak by se mohlo zdát. romódní duchařský příběh, který vás dostane plíži-
Takřka větší část povídek operuje spíše s mysterióz- vou nejistotou a okázalým rozpovídáním, kdy to pod-
ním thrillerem či přesněji řečeno detektivním žánrem. statné najednou vybafne zpoza rohu starého domu.
Například hned druhá povídka Přebytečný prst Tísnivě napínavým atmosférickým horrorovým
(Jacques Futrelle) se rozjíždí poměrně dobře a žánrově thrillerem s  nepatrnou příměsí slasheru (alespoň na
příjemně jistou paní, která přijde za chirurgem a chce, přelomu tisíciletí podle tohoto námětu stylový slasher
aby jí amputoval naprosto zdravý prst. Z  povídky se natočit mohli) je povídka Paula Eidena Příliš mnoho
však nakonec vyklube klasická a nefalšovaná čistá kri- náhod. Sledujeme v ní muže, který se vrací z pohřbu
mi povídka s  důkladným polopatickým vysvětlením kamarádky své manželky a přemýšlí nad nešťastný-
v  závěru pro těch pár ojedinělých čtenářů, kterým to mi náhodami a vraždami, během nichž zemřelo již pět
nedocvaklo již někde v půlce povídky. Jako specific- manželčiných kamarádek. Čisté mrazení, obcházející
ká žánrová záležitost je to napsané zajímavě a docela dokola čtenáře, který se hlouběji a hlouběji, společně
dobře, ale proč se to objevilo v antologii horrorových s  hlavním hrdinou, dostává do sevření pochybností
povídek je opravdu (takřka detektivní) záhadou. a nejistoty. Jednoznačný klenot antologie.
Stejně je na tom z  kriminálního hlediska čis- Přes všechny možné žánrové výtky (ano, čtenář
tá a  průzračná, proto lehce předvídatelná povídka se občas může cítit zklamaný, když mu pod něčím
V jako vražda (Lawrence Treat). servírují něco jiného) jde o  obecně dobře napsané
Na podobném krimi principu sice stojí i některé mysteriózní napínavé povídky, tu se slabší pointou,
další povídky, ale tu a tam se snaží po horroru ales- tu zbytečně brzy předvídatelné a  prokouknutelné,
poň zašilhat. Například ironicky škodolibým závěrem přesto však jde o uspokojivé čtení.
v povídce Odborník na paměť (Henry Slesar) o titul-
ním hrdinovi, kterého o pomoc požádá tajemný muž. Honza Votjíšek
Uložil si totiž cosi do skříňky na nádraží a nemůže si
vzpomenout co a  do jaké skříňky to dal a  jaký má
skříňka kód na otevření.
K  napínavým tajemným příběhům, načichlým
duchařinou, patří povídka Emílie zmizela (Jack Rit-
chie) o muži, kterému se začne ozývat jeho manželka
a jeho švagrová jej začne obviňovat z toho, že svou
manželku zabil.
Velmi atmosférická je sklepní příhoda o  jednom
setkání starých známých a  odpuštění všech hříchů
Tělo ve sklepě (Ernest F. Miller).
Syrovým thrillerem se silnou dávkou mrazivého
horroru je povídka o zubaři, jemuž v ordinaci zemře
pacient Bolí to moc? (Cornell Woolrich).
Až úsměvně fantasticky horrorový nádech nabírá
poslední povídka Nebe může počkat (C. B. Gilford)
o muži, který se se strážcem nebeského ráje domlu-

[ 80 ]
HOWARD – 23/2017

Okulděje 3:

RECENZE
Věčný strach
Jelikož vždy dáváme v Howardovi přednost tvor- Hlavní hrdina Aleš se vydává do Okuldějí – měs-
bě z Česko-Slovenska, tak proč si nepřečíst o deset tečka, které skutečně existovalo na Olomoucku a pří-
let staré české hře, kterou pár lidí spíchlo do soutěže běh hry je inspirován částečně dochovanými zápis-
za čtrnáct dní na notebooku a je zcela zdarma. ky v  němčině z  kroniky tehdejšího hejtmana. Takže
ano, ohledně Okuldějí se točí ona pověstná nálepka
Vydání: 16. 12. 2006 „inspirováno skutečnými událostmi“. Už na nádraží
Vývojář: Ufouni narazíte na spoustu problémů a nevyhnete se ani tra-
dici všech adventur, prohrábnutí odpadkového koše.
Kde jsou ty časy největší slávy Becherovka Ještě že rýč v kapse mít nebudete. Všechno je čer-
Game, což byla soutěž pořádána naším národním nobílé a  depresivní a  vám je jasné, že tohle nebu-
nápojem. Od Becherovky to byl relativně dobrý mar- de třeskutě vtipná hra, tohle bude seriózní. Každo-
ketingový tah. Zajistilo jí to nějakou tu popularitu, ona pádně, to hlavní na adventurách je příběh a  jelikož
rozdala nějaké to ocenění, a hlavně měla k dispozici je opravdu těžké nepříliš dlouhý příběh Okuldějí vy-
hry, které více či méně souvisely s Becherovkou. Ně- líčit nějak bez spoilerů, nevylíčím ho vůbec. Jediné,
které z  nich byly samozřejmě příšerné paskvily, ale k čemu se ohledně příběhu lze vyjádřit je konec. Ten
díky Becherovka Game vznikly také parádní a vtipné je, jak to jen říct, odfláknutý. Nebo ani ne odfláknu-
adventury. Vesmírná Becherovka, která byla parodií tý, spíš člověk čeká nějaké vysvětlení, ale dostane
na všechny kultovní sci-fi a  Titanik. Nebo Zázračný se mu až příliš otevřeného konce, což po dohrání
lék, s  teď již kultovními hláškami českého dabingu hry přinese mírné zklamání. Celková délka hry je pak
(Čubičku si vyudím, žrádla mám na týden). Akta Be- dána štěstím, šikovností nebo tím, zda jedete podle
cherly Hills. Anebo tak trochu GTA 1 jménem Beche- návodu, což u  této hry fakt není ostuda, protože je
rov. Pro soutěž Becherovka Game byla vytvořena těžká jako poslech rádia pro hluchoněmého.
i hra Okulděje 3: Věčný strach, point and click foto Jo, Okulděje 3 nejsou nic jednoduchého. Mohlo
adventura, která se v ročníku 2007 umístila na pěk- by se zdát, že je to fajn, protože to aspoň prodlouží
ném druhém místě ve své kategorii. hratelnost a  hra neskončí po čtvrthodině, jak už to

[ 81 ]
bývá u freeware adventur. Jenže krom toho, že je hra ců. Podle slov tvůrců bylo nejtěžší najít ty správné lo-
sama o sobě těžká, obsahuje i dost velký pixel hun- kace na vyfocení, jelikož se hra neodehrává na zrov-
ting, což znamená, že na obrazovce s triliardou pixe- na tradičních místech. Nakonec se ale vše povedlo.
lů musíte po jednom zkoumat, který z oněch pixelů je Člověka napadne, že najít lokace a vyfotit je, možná
aktivní. U adventur nic nevídaného, ale u Okuldějí je zabralo nějaký čas, ale vlastně si tímhle tvůrci ušetřili
to občas přeháňka. Ve hře se samozřejmě nevyhnete práci grafika. Podle vlastních slov tvůrců to ale není
ani tradičnímu problému adventur čili něco jako pou- pravda, použít vlastní fotky byl záměr už od začát-
žij kostku lega na chomáč vlasů, abys získal jaderný ku, nechtěli je nijak upravovat ani retušovat, protože
reaktor. Je tedy asi jasné, že hra jede v  klasických chtěli, aby byly Okulděje interaktivním fotorománem,
adventurních kolejích, nahoře máte inventář, přes ob- aby atmosféra působila realisticky. Což tak nějak kazí
razovku hrací plochu a dole se vám píše text. Vše, co jedna z akčních miniher, kdy musíte překonat rekord
k tomu potřebujete, je myška. na mobilní hře. Nejsem zrovna příznivcem vkládání
Konečně se dostáváme k  tomu, čím jsou Okul- akčních miniher do adventur, protože to působí ru-
děje dodnes známé, a to je zpracování. Hra je totiž šivě k pomalé hratelnosti žánru. De facto je to jako
složena z černobílých fotek, které si tvůrci sami nafo- byste se snažili usnout, už to skoro je, ztrácíte realitu
tili a pokud se na obrazovce vyskytuje nějaká ta NPC a upadáte do tmy, když v tom vám nějaký parchant
postava na prokecnutí, je to někdo z kamarádů tvůr- zapíská do ucha na píšťalku.
V  neposlední řadě nesmím zapomenout zmínit
cca půlhodinový soundtrack, který je také vytvořen
speciálně pro hru a dobře dokresluje noirově depre-
sivní atmosféru, respektive dobře sedí k černobílému
zpracování.
Okulděje 3: Věčný strach nejsou žádným horro-
rem, u kterého byste řvali strachy, nebo něco, na co
byste vzpomínali deset let po dohrání. Je to tajem-
ný příběh, který hodně spoléhá na atmosféru černo-
bílých fotografií za doprovodu temné hudby. A díky
tomu, že její grafické zpracování nestárne, protože
jsou to fotky (no dobře, není to zrovna fullHD), má co
nabídnout i dnes, pokud venku prší a člověk se chce
zabavit na jeden večer.

Martin Skuřok

[ 82 ]
HOWARD – 23/2017

Marvel: Horory

RECENZE
Po úspěchu první řady Ultimátního komiksového
kompletu studia Marvel se nám s  podobnými pro-
jekty roztrhl pytlík. Hachette Fascicoli přímo navázali
druhou sérií a  přidali k  ní ještě červeně oděné Nej-
mocnější hrdiny Marvelu. A letos se svou trochou do
mlýna přišlo také konkurenční DC. Zahlcení trhu byl
přesně ten moment, kdy jsem přestal komiksy tohoto
typu kupovat, jednak jsem je stejně nestíhal číst, jed-
nak je nestíhal rodinný rozpočet. Samozřejmě, až na
drobné výjimky, jako například 105. book marvelov-
ské řady, nazvaný lákavě Marvel: Horory.

Scénář: Gary Friedrich a další
Kresba: Gene Colan a další
Vydavatel: Hachette Fascicoli
Rok českého vydání: 2017

Jako už několikrát předtím nám v  nich Hachette
servíruje ne jeden, ne dva, ale hned celou sérii samo-
statných příběhů, svázaných jedním tématem. Tím je,
jak název i zaměření časopisu, který právě držíte v ta-
bletu, napovídá, horror. I  když až tak jednoduché to
není. Kniha seznamuje především s  příběhy, vhoze-
nými na pulty knihkupectví po uvolnění cenzury, kte-
rá americký komiks šněrovala až do 70. let dvacáté-
ho století. Ono uvolnění bylo pozvolné, a tak nečekejte
opékání novorozeňat na rožni, ani hromadné orgie jep-
tišek s kozly. Nabídnuty jsou nám klasické komiksy, ve
který vystupují klasická monstra jako vlkodlak či ne-
klasické, ale v zásadě standardní marvelovské postavy
jako Ghost Rider, Man-Thing či Morbius. výsek, který bez kontextu neznalého čtenáře spíše
Pokud máte s  komiksy této éry nějakou zkuše- zmate. Využití klasických monster (vlkodlak, mumie,
nost, asi tušíte, že vás čeká mor ukecanosti, který Frankensteinovo monstrum) v  dalších příbězích je
jich většinu prostupuje, a který byl nakonec i důvo- hezké, ale rozhodně nejde o žádné příběhové perly.
dem, proč jsem přestal druhou řadu UKK kupovat. Je Nejlépe mi nakonec vychází černobílá epizod-
fajn sledovat historii oblíbených postav, ale hloupost ka Savage Tales 1, ve které se poprvé představu-
a naivita příběhů společně s tunami textu na každé je Man-Thing. Tahle obdoba Swamp Thinga od DC
stránce jsou prostě ubíjející. A to bohužel platí i pro sice nedosahuje jeho věhlasu ani kvalit, ale na deseti
Marvel: Horory. I přes fakt, že výběr příběhů a po- stranách přináší víc horrorové atmosféry a dospělé-
stav je poměrně reprezentativní. Konkrétně vás čeká ho komiksu než všechny zbylé příběhy dohromady.
Ghost Rider 1 & 2, Marvel Spotlight 2, Marvel Spotli- Svou roli v tom samozřejmě hraje skvělá kresba Gra-
ght 12, Savage Tales 1, Tomb of Dracula 1, Monster ye Morrowa, který o řád převyšuje kolegy v knize.
of Frankenstein 1, Supernatural Thrillers 5, Strange Antologie Marvel: Horory vlastně splnila svou
Tales 169 a The Amazing Spider-Man 101. roli. Představila mi nejrůznější (rádoby) horrorové ko-
Tedy poměrně pestrý pelmel, aby si vybral každý. miksy sedmdesátých let a  já si mezi nimi nalezl je-
Já si nakonec horko těžko našel své favority, respek- den, kterému se více podívám na zoubek trochu po-
tive favorita, ale nejprve naznačím, co bych rozhodně drobněji. Pokud stejnou službu prokáže i  vám, tak
nedoporučoval. Celé úvodní povídání o Ghost Ride- hurá. Jen se připravte na to, že řada z představených
rovi a následný Son of Satan je fakt nuda, která je jis- jednohubek vám může v žaludku udělat neplechu.
tě přínosná pro fandy postavy, ale běžného čtenáře
neosloví. To samé divný Bratr Vúdú. O něco lepší je Roman Kroufek
Spideyho setkání s Morbiem, ale jedná se o drobný

[ 83 ]
Full Moon
Entertainment
nad moře průměru, ve kterém by se vám mohli snad-
no ztratit. Tam, kde jsme do některého z vytvořených
filmových světů nakoukli také speciálním článkem,
se omezíme pouze na stručnější upozornění doplně-
né o subjektivní komentář, v jiných případech bude-
me lehce ukecanější.
Prvním z těch jiných případů je sci-fi série Tran-
cers (1985–2002). První díl (1985) nevznikl pod hla-
vičkou Full Moon, ale je nejlepší a  pro pochopení
celého universa i  nejdůležitější. Hlavní záporák tu
přeměňuje lidi na poslušné zombie, a  když mu to
zatrhnou, vydá se do minulosti, kde se mu postaví
polda z budoucnosti a servírka s ksichtíkem začína-
jící Helen Hunt. Ústředního kladného policajta, Jac-
ka Detha, hraje v  té době čtyřicetiletý Tim Thomer-
son, který zůstal sérii věrný až do jejího pátého dílu
a zažil při tom nejedno dobrodružství. Zatímco jed-

Člověk by čekal, že takhle na konci časopisu už
budete těch loutkových blbůstek a  Bandovských
výmyslů mít plné zuby. Ale to vy ne. Naopak s novým
elánem se chcete vrhat do žumpy filmového braku,
která má pro mnohé nezaměnitelné kouzlo a  lovit
v  ní drahokamy, umně se schovávající ve slupce
smradlavých lejn. No, jak chcete, jdeme na to.

Zastavíme se tentokrát u projektu, který celé to
řádění bratrů Bandových stmeluje, a sice u jejich nej-
slavnější produkční společnosti. Full Moon je s jejich
jmény neoddělitelně spjat od konce osmdesátých let
dvacátého století a dodnes bylo pod jeho hlavičkou
vyprodukováno bezmála sto filmů či pokusů o  ně.
Naše povídání bychom mohli tedy jednoduše odbýt
jejich prostým výčtem, a vzhledem k bizarnosti názvů
by to asi bylo místy i zábavné čtení, ale zkusíme na to
jít lehce sofistikovaněji.
Projdeme si filmografii téhle společnosti a bude-
me se bavit jak o nejvýznamnějších sériích, které má
na hrbu, tak o  výrazných solitérech, které vykukují

[ 84 ]
HOWARD – 23/2017

nička je vykrádačkou Teminátora, druhý díl Trancers
II (1991) se už prakticky celý odehrává v přítomnos- pro sebe vlastně náhodou, když jsem sjížděl filmo-
ti a  bojujeme tu s  bratrem původního záporáka. Ve grafii Anguse Scrimma. Tahle náhoda mě dovedla
trojce (1992) se naopak vracíme do roku 2247 a ve k  objevu vůbec nejlepších filmových upírů. Krvesa-
čtyřce (1994) pak rovnou do jiné, magické dimenze, jové jsou zde jednoduše zachyceni tak, jak si upíra
kde to Jack musí nandat vládci s cool jménem Lord odjakživa představuji a strkají do kapes jak agresivní
Caliban. V pátém díle s fajn podtitulem Sudden Deth typy z Bladea, tak romantické chcípáky z Interview
(1994) pak z tohohle fantasy světa hledá cestu zpět s Upírem. I když i tady se samozřejmě vyskytují ne-
domů. To se mu sice podaří, ale objeví se v těle své
dcery, ve kterém stráví celou šestou epizodu (2002).
Na sérii je zajímavý nejen mix fantasy a sci-fi světa,
ale také režisér dvoudílu z  dimenze Orpheus David
Nutter. Ten má poměrně ojedinělého koníčka. Spe-
cializuje se na natáčení pilotních dílů začínajících se-
riálů a celkem se mu daří. Z těch nejznámějších roz-
jížděl například Supernatural, Roswell, Millennium,
The Mentalist nebo Smallville. Vyřádil se také na
Aktech X, Hře o trůny nebo aktuálním Flashovi.
Vůbec prvním snímkem, který je s Full Moon En-
tertainment spojen je Puppetmaster (1989). Legen-
da, která dala vzniknout celému velkému světu vra-
žedných loutek. Sérii (1989–2017) se věnujeme i na
jiných místech Howarda, ale sluší se připomenout,
že z  hlediska rozsahu se jedná o  jeden z  nejmonu-
mentálnějších horrorových projektů vůbec. Kromě
přímých deseti dílů, jedenáctého a  remaku v  post-
produkci, jsou tu pak ze stejného světa ještě řady
Dollman (1991) a Demonic Toys (1992). Dohromady
je to osmnáct výletů do světa, který je plný úchyl-
ných maňásků a  loutek, jejichž hlavním cílem je co
nejoriginálněji povraždit lidské postavy. Na tento svět
dohlíží přímo Charles Band a v produkční listině Full
Moon tak mají své zvláštní místo, kromě jiného také
proto, že nejvíc vydělávají.
Obdobně jako výše zmíněnému pimprlovému di-
vadlu, také sérii Subspecies (1991–1998) se věnu-
jeme na jiném místě tohoto Howarda. Čítá čtyři díly
a spin-off Vampire Journals (1997) a objevil jsem ji

[ 85 ]
zbytné loutky, je jich pomálu a  minimálně v  prvním kého maloměsta, v Bad Channels (1992) pak vetřelci
díle nepůsobí příliš rušivě. útočí prostřednictvím radiového signálu. Vše samo-
Jako významnou lze označit spolupráci studia zřejmě s takřka nulovým rozpočtem, ale nekonečnou
Full Moon se Stuartem Gordonem. Ten pod jeho hla- láskou k žáru a nezbytným množstvím trpaslíků.
vičkou sice nenatočil své největší hity, ale jak Pit and Určitým zlomem byl rok 1993, kdy sice k  Full
the Pendulum (1991), tak především Castle Freak Moon zavítal Albert Pyun s  nepříliš vydařeným Ar-
(1995) jsou vysoce koukatelné snímky na motivy cade, ale především se objevil snímek Prehysteria!.
námi oblíbených klasiků, navíc s poměrně hvězdným Jeho premisa zní: Mladý hoch a jeho rodina zažíva-
hereckým obsazením. Zatímco prvně jmenovaný jí sérii neuvěřitelných dobrodružství poté, co nalezne
staví na Lanci Henriksenovi, v Castle Freak se opět tajemná vejce, ze kterých se vylíhnou dinosauří mlá-
schází Jeffrey Combs a Barbara Crampton aby nás ďátka. Co víc dodat. Do Full Moon vtrhlo dětské zlo
pobavili ve velmi nevyrovnané ale zábavné adaptaci a poměrně brzy se začalo rozlézat jako ten nejhnus-
Lovecrafta. A když už jsme u něj, musíme zmínit také nější mor. My tak můžeme vesele přeskakovat de-
Lurking Fear (1994). Ten je sice o level níže a Gor- sítky malovaných i hraných ptákovin, které mají sice
don s ním neměl nic společného, ale asi nikoho ne- fantasy téma, ale horror neviděli ani z rychlovlaku.
překvapí opětovná Combsova účast. Z pozdější éry stojí za zmínku především Shrun-
Z hlediska kvality snímků lze pokládat za úspěš- ken Heads (1994), které coby Svraštělé hlavy bo-
né především období začátku devadesátých let, kdy dovaly i v našich videopůjčovnách, kdy je českému
Full Moon navázal na zaniklé Empire a přinesl světu diváku s  urputností sobě vlastní vnucoval prostřed-
zábavná béčka, těžící často ze svých dražších vzorů, nictvím Ikarie Marek Dobeš. A právem, tahle taškaři-
kterým ale jejich velký rozpočet nedovolil realizovat ce, ve které létající hlavy tří zavražděných mlaďochů
ty správně ujeté nápady. Za všechny pecky té doby hledají pomstu a lásku zároveň, rozhodně stojí zato.
jmenujme robotické přesdržkové Crash and Burn Kapitolou samou pro sebe jsou snímky nám dob-
(1990) či Robot Wars (1993), nádherně nablblé- ře známého Davida DeCoteaua, který pro Full Moon
ho Doctora Mordrida (1992), se kterým Charleso- pod různými ženskými pseudonymy natočil hromadu
vi pomáhal jeho tatík Albert, či řadu nadpřirozených horrorových céček, kterým sice chybí poetika reži-
horrorů, ve kterých zlo přicházelo z těch nejpodivněj- sérských pokusů Charlese Banda, ale rozhodně do-
ších zdrojů. V  Seedpeople (1992) jsou to semínka káží na hodinu a půl pobavit. Za všechny jmenujme
vesmírných rostlin, která ovládají obyvatele americ- šílené Killer Eye (1999), ve kterém se oční bulva mrt-

[ 86 ]
HOWARD – 23/2017

vého bezdomovce stává vraždící mašinou, vyhledá-
vající především mladé dívky. Podobně bizarně pak
působí sci-fi Groom Lake (2002), která je zajímavá
v podstatě pouze tím, že ji režíroval a hlavní roli hrál
slavný William Shatner.
V novém tisíciletí se do žil stárnoucího Charlese
Banda vlila nová krev a on se s velkou vervou vrátil
k  režii. Vznikly tak snímky, které sice už nemají at-
mosféru raných devadesátých let, ale přesto stojí za
zhlédnutí. Nejlépe z toho opět vycházejí loutkové po-
dívané, na které je Charles specialista. Kromě pove-
deného Doll Graveyardu (2005) je to především per-
níkový Gingerdead Man (2005), který položil základy
nového filmového světa. Dnes jej tvoří úctyhodných
devět zářezů, pocházejících ze sérií Gingerdead Man
(2005–2013) a  Evil Bong (2006-2016). V  nejrůzněj-
ších příbězích se tu setkávají vraždící perníkový pa-
náček a oživlá dýmka na marihuanu. To samo o sobě
je samozřejmě zárukou bizarní zábavy, ale v porovná-
ní s takovým Puppetmasterem je to o několik tříd níže.
A toto tvrzení lze vlastně aplikovat na celou spo-
lečnost. Zatímco její rané pokusy, které navazovaly
na starší díla klanu Bandů, mají kouzlo a čiší z nich
láska k béčkové filmařině, novější kousky působí už
mnohem vypočítavějším dojmem, který jen podtrhují
snímky zaměřené na dětského diváka. Ale jak se říká,
co už. Za ty starší pecky jim navždy budeme vděční.

Roman Kroufek

[ 87 ]
Dagmara Adwentowska
Z tunelu
ke světlu
Vedro se plazilo kolem tratě jako umírající zví- schránku, mnohem křehčí než u  mých vrstevníků,
ře. Vzduch se chvěl. Když jsem se přidržoval slou- plnou pověrčivého strachu ale i fascinace záhrobím
pu podpírajícího dřevěnou stříšku, chránící cestují- a hluboké nábožnosti.
cí před deštěm a  sluncem a  nakláněl se přes okraj „Jak je ale vytáhli? Ty mrtvé?“ zajímal jsem se
peronu, viděl jsem dva ocelové pásy mizející v pro- s  úporností rovné záchranářům spěchajícím na po-
storu vibrujícím letním vedrem. Babička rychle uťala moc.
mou zábavu, křikla na mě a pohrozila nepřítomnou, „No… nevytáhli. Vytyčili vedle novou trasu, blí-
leč i tak ohromující autoritou otce, kterému „všechno že Popradu a namísto zcela rovného udělali tunel se
řekne“. Přitáhla mě za ruku zpátky k lavičce, na níž dvěma oblouky. A  tamti  – navždy zůstali pod zemí.
jsme čekali na vlak a abych už nikam neběhal, kou- Takže když vjíždíš do toho tunelu, prcku, tak vjíždíš
pila mi u pojízdného stánku sodovku. Po celý před- do hrobu a  mrtví na tebe hledí z  temnoty,“ zakon-
cházející měsíc strávený v ozdravovně v Żegiestově čil průvodčí šustivým efektivním šeptem, když se ke
mi servírovala onu letitou výchovnou metodu cukru mně nakláněl a šilhal očima.
a biče. Vedle nás na stejný vlak čekal mladý průvod- „Vykládáte tomu dítěti pěkné blbosti,“ obořila se
čí… Počastoval mě bonbonem, pak kouřil cigaretu na něj má babča a přikázala mu tím autoritativním tó-
bez filtru, sledoval kouř ospale se vinoucí horkým nem, kterým disponují všechny babičky světa, oka-
vzduchem, až nakonec, z té nudy čekání a bezbřehé- mžitě s tím přestat. Bylo však již pozdě.
ho marasmu léta, se rozhodl oblažit nás strašidelnou Ano, uvěřil jsem všemu a bál jsem se jako nikdy.
historkou. Zasunul si nikotinem zažloutlé palce jed- Příběh tunelu, s  nímž mě jako s  lokální zajímavos-
né ruky za opasek. Prsty druhé ruky si zatočil dobře tí seznámil spolu s námi na vlak v Żegiestově-Zdroji
pěstěný knír. čekající bezstarostný a veselý průvodčí, ve mně vy-
„Hned za stanicí je tunel, synku.“ Pohladil mě po volal nejprve kamennou, hrůzyplnou paralýzu a pak
hlavě, blýskal zuby v úsměvu a zároveň se strašidel- záplavy pláče. Dusil jsem se vlastními vzlyky jako
ně zamračil. „A v tom tunelu straší. Není divu. Když tonoucí vodou a k ničemu se zdály veškerá ujištění
ho stavěli, ještě před první válkou, hodně spěchali rozpačitého průvodčího, že je to pouze taková poví-
a nezabezpečili strop, jak bylo třeba. Půlku trasy měli dačka, místní historka, že ve skutečnosti není vůbec
již vyraženou, když bach! tunel se zasypal!“ Pro větší známo, zda k tomu neštěstí skutečně došlo.
efekt průvodčí prudce tleskl dlaněmi. „V hoře v tem- „To se vám tedy povedlo!“ houkla babička na vla-
notě zůstalo dvacet koňských herek a  více než sto sáče a  zcela bez jakékoliv úcty k  uniformě, praštila
dvacet dělníků. Alespoň někteří zával přežili, bylo sly- ho do hlavy srolovanými novinami, až mu železničář-
šet, jak klepali na kameny z druhé strany závalu. Po- ská čepice spadla na peron. Nestaral se o to tak hod-
spíšili si nešťastníkům pomoci. Ze strany Żegiestova ně, jako o můj stav.
se začal razit nový záchranný výkop, aby je vytáhli. „Poslouchej, prcku.“ Chytil mě za dlaň pravičkou
Po sedmi dnech vedení stavby přikázalo kopání za- s  nehty žlutými od tabáku. „Když vjedeš do tunelu,
stavit. Klepání už nebylo slyšet. Už neměli šanci pře- je to jako by ses dostal do temného dolu. Ale koukej
žít.“ se z  okna. Uvidíš světýlko. Poprvé  – v  záchranném
I přes horko jsem se zachvěl. Byl jsem často ne- výklenku. To je takový výklenek v tunelu, aby se lidé,
mocným dítětem, znalým své slabosti, odtud po- pokud se v  něm budou nacházet, když jede vlak,
cházel můj neustálý vnitřní strach o  mou tělesnou měli kam schovat. Dívej se pozorně. Je tam kaplič-

[ 88 ]
HOWARD – 23/2017

ka. Tunelová Boží Matka se stará jak o ty pohřbené povídačky vrženého na úrodnou půdu dětské před-
chudáky, tak i o tebe, maličkého, když projíždíš vla- stavivosti? Možná, mé nitro mi podsouvalo strašlivé
kem v temnotě pod horou. Ona stojí v půlce tunelu. obrazy – mrtvé koně, z jejichž boků v plátech odpa-
A další světýlko – to už je výjezd do slunce, pod mra- dávala kůže, zapřažené do vozů s  kamenným vý-
ky. Chápeš?“ těžkem, hledící ke mně očima potaženýma matným
Poslušně jsem pokývl hlavou, trochu uklidněný, bělmem; šedivé ruce zaživa pohřbených dělníků chy-
a  průvodčí slíbil, že až vlak vjede do tunelu, přijde tajících se za písty, přidržující vlak za kola i navzdo-
za námi do kupé, bude mě držet za ruku a ukáže mi ry stále běžícímu motoru lokomotivy. Mrtvolné prsty
všechno, i světýlko, i Matku Boží v temnotě. vnikající do škvíry nedovřeného okna, desítky mrt-
Dodržel slovo. Nasadil mi dokonce na hlavu svou volných tváří přitisknutých ke sklu, promodralá ústa
železničářskou čepici, čímž vyvolal můj úsměv a ko- otevřená v němém výkřiku a němé prosbě. Pusť nás,
nečně si udobřil babičku. Seděl jsem u okna a prohlí- pusť nás dovnitř, vezmi nás z hrobu ke světlu.
žel se ve skle, pyšný jako páv a jistý, že kluci ve ško- „Támhle to světýlko, to je mariánská kaplička,“
le vykulí oči, až jim o tom řeknu. O tom, co se událo řekl průvodčí a já si uvědomil, že strachem zavírám
později, jsem spolužákům neřekl. Ani knězi, dokonce oči. Jako bych zavřenými víčky mohl zavřít upírům
ani mámě. Věděl jsem, že by mi nikdo neuvěřil. přístup k sobě. Teď jsem se však podíval. Chtěl jsem
Zaposlouchán do dunění kol a příběhu průvodčí- spatřit Boží Matku. Nakonec, pod její ochranou už mi
ho jsem poskakoval na sedačce, hleděl jsem na stro- nic nemohlo hrozit.
my a budovy vyrůstající z jedné strany okna a poly- Mihla se mi na okamžik v temnotě, štíhlá, bílá fi-
kané jeho protějším okrajem, ve škvíře pootevřeného gurka s přívětivě pozvednutými dlaněmi, zalitá svět-
okna hvízdal vesele vítr – ovšem v zatáčce, když se lem ve výklenku, osamocená v  temnotě. Zmizela
vlak silně prohnul, jsem spatřil tmavnoucí ústí tune- stejně rychle, jako se objevila, mohl bych však přísa-
lu, temnou skvrnu mezi sluncem zalitými letními poli hat, že na jejím malinkém obličeji skloněném ke mně
a  zelenými hájky, bránu do jiného světa. S  každým se rýsuje výraz bezmezného smutku, lásky a soucitu,
zaduněním kol, jako údery srdce – byla čím dál blíže. ale drobná ústa se pohnula, aby mi cosi řekla, něco
Těžko říci, čeho jsem se tehdy obával nejvíce. důležitého, určeného jen pro mé uši. Přesto – nestih-
Byl to mladický strach, výhonek, který vyrostl ze zrna la to.

[ 89 ]
Prudce jsem vtáhl vzduch do plic. V okenním skle, zalité srpnovým sluncem – jako tehdy, když jsem se
které se v temnotě tunelu svým přirozeným sklonem vracel od babičky z lázní. Pouze stromy za sklem do-
změnilo v zrcadlo, jsem zahlédl odraz vnitřku kupé. sahovaly výše než tehdy, zástavba budov byla hust-
V tomto roztřeseném odrazu však chyběl veselý vla- ší, neboť i Żegiestów se za ty roky rozrostl, a nakolik
satý průvodčí. Nebyla tam babička, dokonce ani já jsem bych schopen to ocenit, zkrásněl. Trať, po níž
jsem tam nebyl, i  když jsem hlavu v  průvodcovské mě nesl vlak, však běžela po ocelových kolejnicích,
čepici držel těsně u okna. Kolem na sedačkách se- vytyčena kolejištěm a  uzavřená v  něm, již roky ne-
děli chlapi v  roztrhaných, starých plátěných kalho- změněna. Nad vlakem se rozevřelo černé ústí tunelu
tách a  se smutnými tvářemi zamazanými prachem. a pohltila nás temnota, než se v kupé mihotavě roz-
Zmizeli hned při dalším úderu mého srdce, když se svítila lampička. V  okně jsem zahlédl odraz vnitřku
lokomotiva vytrhla z temnoty a skočila, táhnoucí za kupé. Nebyla tam žena ponořená do četby časopi-
sebou šňůru vagónů, na pole koupané ve slunci. su, ani muž s kravatou, dokonce ani já, má rachitická
„Říkal jsem, že se nic nestane, prcku.“ Průvodčí a  příliš hubená postava v  černé sutaně. Na sedač-
mi tehdy náhle poklepal po rameni. „Ty historky o ne- kách, jeden vedle druhého, seděli dělníci ve staro-
štěstí v tunelu, to jsou jen povídačky, k vystrašení při- módních hadrech z minulého století, tváře měli una-
jíždějících. Kdyby v tom bylo jen zbla pravdy, začali vené, leč oči plné naděje.
by tam přeci kopat a ty chudáky by vytáhli. Ale ty jsi Zachvěl jsem se, vlak vjel do prvního oblouku tu-
bledý, jako bys zahlédl ducha,“ zasmál se, spokoje- nelu a  smýkl se mnou o  stěnu z  překližky. Zachyti-
ný, že se mu podařilo něčeho dosáhnout. ly mě však něčí silné, drsné ruce. Někdo jiný přede
Vrátil jsem mu čepici. Neřekl jsem že ano, že mnou otevřel posuvné dveře. Ještě tři kroky úzkou
„oni“, ať už byli kýmkoliv, měli začít kopat v  tune- chodbičkou a  celou svou váhou jsem se zavěsil na
lu a  vytáhnout ty chudáky. A  že jsem snad oprav- rukojeť ruční brzdy. Za oknem se mihla postava Nej-
du zahlédl ducha, ne jednoho, ale mnoho duchů, že světější Panenky. Sladce a soucitně se usmívala, vě-
se tam míhali v  temnotě kolem světla ve výklenku, děla, že má volba bude vykoupena bolestí.
nomen omen, únikového, proměněného v  kapličku. I já jsem to věděl, přesto pro mě bylo nepochyb-
Krouží tam jako můry kolem lampy – a každý průjezd né, že to byla volba správná. Viděl jsem ony nešťast-
lokomotivy s nákladem podněcuje ten zacyklený po- níky, přízračné duchy, odtržené od světla lampičky
hyb jako poryv větru. Nemateriální oči duchů, dosud nad mariánskou figurínou a běžící za vlakem. Všemi
zahleděné do jednoho jasného bodu, se obracejí k ji- škublo, pronikavé pískání brzdících vagónů naplnilo
nému světlu, ke sluncem zalitým prostorám, od nichž mé uši a  ovládání strojvůdce zbavený vlak, stržený
byli odloučeni. Chtěl jsem odříkat růženec za jejich stovkami nehmotných, leč těžké práci přivyklých ru-
smutné, nešťastné bytí, aby nalezli klid  – ale s  pro kou, vyskočil z kolejí a ve stále velké rychlosti nara-
dítě v  tomto věku neobvyklou pronikavostí jsem si zil do stěny tunelu. Pak byl už jen křik, pískot, vrzá-
uvědomil, že onen klid, který jsem pro ně chtěl vy- ní a lomození hroutícího se kamení a půdy a nastala
modlit, je návratem k  jednotvárnému, zmrazenému tma.
bytí v temnotě pod horou, v namačkání kolem figur- Když jsem se probral, v hrudi se mi rozlila bolest
ky Marie, kolem světla, které neposkytuje teplo ani strašnější než všechno, co jsem dosud zažil. Ze tmy
uklidnění, k utonutí v zapomnění. ke mně doléhalo sténání a prosby, hysterické vzlyky,
Tahle myšlenka mě dlouho neopouštěla, dopro- rychle jsem se však soustředil na vlastní pocity. Cosi
vázela mě ještě o  dvacet let později, kdy jsem byl se opíralo o můj hrudní koš a čas od času se roze-
čerstvě po skončení semináře vyslán do farnosti znívalo zvukem ohýbané oceli, s každým tím zvukem
Nejsvětější Panny Marie v Andrzejóvce – první ves- mi to čím dál více tlačilo na žebra a vytlačovalo více
nice na druhé straně żegiestowského tunelu. Místo vzduchu z plic. Hora, tisíce tun skály, si klekla na má
mé budoucí služby mě zasáhlo již v prvním okamži- prsa a pozvolna mě dusila přes rozdrcenou střechu
ku  – jako by Panna Nebeská vedla mou ruku, jako vagónu.
by chtěla, abych znovu zavítal na místo dávné kata- Široce jsem otevřel oči a  pokorně jej přijímajíc
strofy. Aby mohla doříci to, co nedokázala vyslovit, jsem čekal na konec. Steny a  vzlyky kolem slábly
když jsem coby několikaleté vystrašené děcko tiskl a tichly, až nakonec umlkly zcela a já zůstal v napros-
tvář na okno ve snaze zahlédnout její figurínu v tem- té temnotě. Brzy přijedou záchranáři a začnou kopat.
notě tunelu. Dorazí sem příliš pozdě, aby kohokoliv zachránili, ale
S tlukoucím srdcem jsem zaujal své místo v kupé. při odstraňování vraku odkryjí sto let starý sesuv, do
V  dlani jsem přesouval korálky růžence, dokud se nějž najela lokomotiva.
nerozlehl pronikavý hvizd píšťalky průvodčího a vlak A  tehdy je já všechny, zaživa pohřbené dělníky
s sebou neškubl. Nějaká žena se posadila vedle mě, a cestující z vlaku, povedu ke světlu.
elegantní starší muž na sedačku naproti, sotva jsem
si toho však všiml.
„Na věky věků,“ automaticky jsem odpověděl na
tradiční pozdrav. Hleděl jsem z okna, na louky a pole Překlad: Honza Vojtíšek

[ 90 ]
HOWARD – 23/2017

Get Out

RECENZE
Jednou za pár let se objeví malý nenápadný se tohle všechno bude ubírat. No a nastupuje druhá
horror, který z nejrůznějších důvodů pobere v kinech půle, která je nablblá, šílená až komediální, a zcela
mnohonásobek svého titěrného rozpočtu a stane se sráží jinak dobrý dojem ze začátku. Humorné vložky,
fenoménem, o kterém se ještě dlouho mluví. Ty dů- kterých naštěstí není mnoho, ruší, a celé vysvětlení
vody jsou většinou kvalitativní, ale nezřídka zapracu- toho, co se s černochy vlastně děje, je poměrně nud-
je také pořádný hype a hlad diváků po čemkoli ne- né a diváka do sedadla rozhodně nepřiková. Doslo-
tradičním či kontroverzním. Mezi takové snímky patří va nadzdvihnout ho pak může tlustý vtipný kamarád
třeba Záhada Blair Witch, první celovečerní Saw, ane- hlavního hrdiny, který sem spadl z dvanáctého dílu
bo právě recenzovaná novinka Get Out, uváděná v Scary Movie.
našich kinech pod všeříkajícím názvem Uteč. Jak vidno, nadšení divácké většiny jsem tento-
krát nesdílel a z velké části ani nepochopil. Jasně,
Režie: Jordan Peele řemeslně je to dobré a nápad je na dnešní poměry
Scénář: Jordan Peele celkem neotřelý (zdravíme Iru Levina), ale v porov-
Délka: 103 min nání s opravdu dobrými filmy posledních let jako je
Původ: USA Babadook nebo geniální It Follows zaostává Get Out
Rok: 2017 o mnoho koňských délek ve všech měřitelných pro-
Hrají: Daniel Kaluuya, Allison Williams, měnných.
Bradley Whitford, Catherine Keener Asi bych měl ještě zmínit onen často omílaný
rasový podtext snímku, který mu beztak v Americe
Tenhle kousek vydělal v amerických kinech třice- udělal polovinu z těch krásných stopadesáti míčů. Je
tinásobek svého pětimilionového rozpočtu, a zatím- úplně zbytečný. To, že za oběť jsou v tomhle filmu
co většina diváků i recenzentů má jasno proč, já nad zrovna černoši, je v kontextu příběhu zcela irelevant-
tím marně přemýšlím. Přiznávám, že první polovina ní. Úplně stejně by mohli být pronásledováni a zne-
příběhu má něco do sebe a její podání je sympatic- užíváni třeba chovatelé rybiček, nebo majitelé mod-
ky paranoidní a nejednoznačné. Černošský mladík v rých aut. A možná by to nakonec bylo i o poznání
ní jede poprvé na návštěvu rodiny své bílé přítelkyně zajímavější, protože by divák nemohl být odbyt tak
a přesouvá se tak z ruchu velkoměsta do ospalého triviálním vysvětlením jako tady.
amerického městečka, ve kterém mají afroameričané Get Out bývá občas přirovnáváno k filmům M.
roli služebných a zahradníků s nepřítomným pohle- Night Shyamalana a docela bych s tím i souhlasil.
dem a podivným nočním chováním. Bonusem pak je Akorát místo často zmiňované slavné „pointové“ tri-
dívčina maminka, která se snaží hlavního hrdinu od- logie bych ho přirovnal k pozdějšímu The Happening.
naučit kouření hypnózou proti jeho vůli. Také zajímavý začátek, ale nakonec docela srajda
Potud super. Herecky je vše skvěle zvládnuté, utopená v moři zklamání.
ústřední pár je dostatečně sympatický, všichni okolo
zas carpenterovsky podivní, a divák se jen těší, kam Roman Kroufek

[ 91 ]
HorrorCon na cestách
aneb
Srazy fanoušků horroru
Natěšení a  stále ještě v  záchvatu spokojenosti na to, aby byla spokojenost na všech frontách.
z průběhu loňského pražského HorrorConu jsme se Program nebyl nijak striktně vymezen a  určen.
rozhodli během roku uspořádat několik menších pu- V podstatě se jeho konečná podoba domlouvala až
tovních setkání horrorových fanoušků. Takové civil- na místě a průběžně.
nější miniHorrorCony. Po prvním seznamování a rozhovorech se známý-
mi, kteří se sjeli z různých koutů republiky, se o slovo
První setkání proběhlo 25. března 2017 v žánro- přihlásil pražský malíř a zakladatel uměleckého smě-
vě vstřícném a  velmi stylovém českobudějovickém ru zvaného infernalismus, v mnoha směrech svéráz-
horrobaru Nosferatu. ná osobnost, jménem Sandro Dragoj. V krátkosti řekl
Nosferatu je bar hodný nejen svého jména ale něco o sobě, poté se, již podpořen vizuální prezen-
i svého přívlastku. Jde vlastně o labyrint malých zá- tací, rozpovídal o své tvorbě, svých dílech, jeho po-
koutí, v  nichž se dá posedět v  naprostém soukro- zadí a  inspiračních zdrojích, aniž by opomenul jisté
mí, nebo ve větším kolektivu (ale stále v  soukromí), mysteriózní a zábavné okamžiky. Nastínil také krátce
vybíhajících z  ústřední stylově gotické chodby. Vše povahu a podstatu infernalismu. Sandro je zajímavý
v  přítmí a  s  chmurnými dekoracemi svícnů, zombie člověk, kterého vás bude bavit poslouchat a zaujme
i samotného krále všech upírů, hraběte Orloka, který i jeho tvorba, v níž se skrývá mnoho zajímavých a na
má svou vlastní soukromou místnost. Do té se dosta- první pohled skrytých detailů. Ostatně, sami můžete
nete jen na požádání, a to ještě musíte být obsluze posoudit na naší titulce nebo ilustraci k jedné z poví-
sympatičtí. Což naštěstí jsme, takže stačil podlézavý dek v tomto čísle.
dotaz a máme skvělé stylové fotky. Po kratší pauze, opět věnované osobním rozho-
Horroroví fandové a fanynky se začali scházet již vorům na různá témata, i  horrorová, Sandro přeče-
od avizované 18:00 hodiny podvečerní a  smísili se tl něco ze své lyricko-poetické tvorby. Následovala
s náhodnými nebo spíše běžnými návštěvníky baru, prezentace časopisu Howard, která se plynule pře-
kteří snad ani nevěděli, že zde bude něco probíhat. rodila v diskusi na různá horrorová témata a násled-
Nakonec se ale sešel příjemný počet jak aktérů pro- ně rozdrobila hned na několik osobnějších rozhovorů
gramu, tak i  jeho posluchačů a  diváků (někteří do- o knihách, filmech, náboženství, filosofii a podobně.
konce ve stylovém maskovaní), příjemný tak akorát Přesně v rámci záměru celé akce.

[ 92 ]
HOWARD – 23/2017

Po celou dobu akce byl její součástí již tradič- rozhovorů, alkohol a  příjemně strávená noc až do
ní Creepy Box s širokou nabídkou žánrových artiklů brzkých ranních/pozdních nočních hodin. Když jsem
k volnému užití a také neméně široká nabídka horro- kolem půl páté ráno odcházel (a nechtělo se mi, ale
rových knižních titulů nejen od přítomných autorů. musel jsem do práce), všichni se ještě skvěle bavili.
V  pozdních nočních hodinách, blížících se půl- A tak to mělo být.
noci, kdy nastal příhodný čas pro autorskou četbu, Takzvaný 2. sraz fanoušků horroru proběhl o ne-
jsem přečetl jednu svou povídku ze sbírky Útočiště celé dva měsíce později, 20. května 2017 v plzeňské
a  dvě drabble povídky z  antologie Sto hororů ve Krčmě u krokodýlího vocasu. Sice ne již žánrově sty-
sto slovech. Hned po mně hlavní organizátorka celé lový, přesto atmosférou i prostředím neméně skvělý
akce Kristina Haidingerová přečetla úryvek ze svého podnik pro podobnou akci. Připadáte-li si v budějo-
románu Ti nepohřbení. vickém Nosferatu jako v kobce nebo hrobce, u kro-
A pak již následovala volná zábava, již zmíněné kodýlího vocasu se cítíte jako v prvorepublikové kna-
focení s hrabětem Orlokem, další vlna individuálních jpě. Naprosto skvělá retro dekorace, spousta starých

[ 93 ]
zapomenutých krámů, od několika již historických akce Vanili.cz – probíhaly po celém podniku.
psacích strojů, přes pokličky na hrnce (ano, pokličky Program v podstatě kopíroval budějovické setká-
na hrnce), které pamatuji ještě u své babičky, až po ní, došlo ale k několika změnám nebo rozšířením.
velkou sbírku různých obrazů. Z nich u mě vedl skvě- Akci úvodním slovem zaštítil Sandro Dragoj.
lý obraz, který jsem si osobně nazval Krajina s ptá- Po něm proběhla slovní i vizuální prezentace tvor-
kem. I krokodýlí vocas je členěn do několika samo- by místní, tedy plzeňské skupiny tvůrců Mystery Art
statných místností napojených na spojovací chodbu, Production. Jde o skupinku nadšenců věnujících se
což opět akci pomohlo. Hlavně tím, že mohla pro- hlavně fotografování a  maskování. Maskování pro-
běhnout za plného provozu. Zabrali jsme si pro sebe běhlo přímo na místě, vizuální prezentace probíhala
jednu z  místností, v  níž probíhal aktivní program. nejen na projekčním plátně ale i ve formě fotoobrazů
Družné rozhovory, exterminace alkoholu a  vedlejší rozmístěných různě po podniku. Je třeba říci, že prá-
aktivity – focení a rozhovory pro mediálního partnera ce MAP je velmi dobrá, slušná a žánrově pronikavá.

[ 94 ]
HOWARD – 23/2017

Prezentační stránku akce zachoval i  Howard, domluvy, samozřejmě alkohol apod. Ti nejvytrvalejší
opět se poté trochu diskutovalo. zůstali do brzkých ranních hodin.
Po kratší pauze se slova ujal Sandro Dragoj a stej- Příští zastávka HorrorConu nás i vás čeká v srp-
ně jako v Českých Budějovicích, i zde představil svou nu na brněnském Conci, kde budeme mít celodenní
tvorbu a  základní filosoficko-pocitové zdroje nejen horrorovou linii. Těšíme se na vás.
jí, ale i  infernalismu. Oproti budějovické prezentaci
byla ta plzeňská nečekaně a pro mnohé překvapivě Honza Vojtíšek
zpestřena o společenskou hru. Jeden z návštěvníků, Foto: Tomáš Floutek Meteláček;
místní básník Plzeňský Floutek, totiž připravil kar- Tomáš Liška; Tislav
tičky na bingo hru, obsahující různá slova, která by
během své prezentace mohl Sandro vyslovit. Samo-
zřejmě šlo o temně zabarvená slova jako zmar, krev,
démon, duch apod. Floutek potají, aby si toho San-
dro (který celou dobu o  ničem nevěděl) rozdal kar-
tičky návštěvníkům, kteří pak odškrtávali vyslovená
slova. Bylo to docela zábavné, a i to celou Sandrovu
prezentaci oživilo, protože posluchači a posluchačky
pokládali Sandrovi záměrně otázky stylizované a for-
mulované tak, aby ve své odpovědi vyřkl požadova-
né slovo. Byla to fakt sranda, bylo mi ctí nakonec hru
vyhrát, radostně vyřknout BINGO a  k  Sandrově ra-
dostnému překvapení celou hru odhalit. Vyhrál jsem
společnou fotku se Sandrem a Bludišťákem. No, kdo
z vás to má? Floutkovi musím tímto poděkovat, pro-
tože svým nápadem celou akci i  prezentaci hodně
oživil, dal jí radost a zájem i příjemnou zábavu. Per-
fektní nápad.
Po kratší pauze, vyplněné focením i  rozhovory,
Sandro opět přečetl něco ze své tvorby.
Další program pak probíhal již čistě v osobní re-
žii každého přítomného. Došlo na rozhovory, různé

[ 95 ]
Solení ran
RECENZE

Roman Bílek
Příběhy ze života, místy proložené mystikou,
horrorovým napětím a  završené jednoduchým vy-
světlením, které pochopí každý. Solení ran je útlá
povídková sbírka, kterou nedávno „vydal“ její autor
Roman BeeSee Bílek. Uvozovky jsou na místě, pro-
tože kniha oficiálně nevyšla. Nicméně už její anotace
upozorňuje, že snahou začínajícího autora bylo krů-
ček po krůčku jít s kůži na trh a zamýšlená byla právě
pro okruh zájemců a přátel, kteří odevzdají autorovi
svou upřímnou kritiku. Právě pro takové to zájemce
je sbírka plně zdarma, volně k dostání v elektronické
formě.

Formát: PDF
Vydavatel: http://beesee.kocogel.info/, 2017
Počet stran: 96

Sbírka obsahuje patnáctku různě dlouhých poví-
dek. I přes to, že sám autor uvádí, že jde o provětrání
šuplíkové tvorby za celá léta, většinou příběhy spo-
juje jedna věc. Při čtení sbírky máte pocit, jako by ji
psal sám život. Příběhy jsou sice okořeněny peprnou
atmosférou a kolikrát bizarním vyvrcholením, ale do-
cela často jakoby kopírují deníky obyčejných lidí.
Nejsem si moc jistý, v jakém sledu povídky byly
psány, jak moc je ve sbírce raná tvorba namíchaná
s tou vyspělou, ale z těch, které mě upoutaly, můžu
vypíchnout např. Plavání v medu. Což je příběh vy-
léčeného alkoholika, který začne mít stavy podob- táboře, zaujmou i  netypické mixy žánrů v  povídce
né těm, jako byl pod vlivem svého démona. Povíd- Slashtern, která míchá klasickou horrorovou slashe-
ka Romero odešel do ložnice, Carrie pije mléko rovou vyvražďovačku s westernovou atmosférou.
a Hitchcock spí mi připomněla mé dětství u babičky Romana Bílka znám dobře. Když pominu jeho
a  můj strach z  kocourů. Ač od té doby kočky moc přínos pro plnění obsahu Howarda a jeho scénáris-
nemusím, příběh začínajícího spisovatele, kterému tickou práci spojenou s komiksem, já sám jsem s ním
jeho tři mazlíčci dodávali inspiraci, na mě zapůsobil spolupracoval, a  to především na počátcích webu
svou tajemností až mystičností. Poslední povídka In- Vlčí Boudy. Vím, že Roman je dost sebekritický. Před
tra Inferna zase potvrzuje, že ukončený vztah nikdy touhle recenzí jsem si slíbil, že se budu snažit být
tak doslova ukončený není. Zejména pokud skončil nezaujatý a krapet víc objektivní než obvykle a přes
s horkou hlavou. veškerou snahu se mi jeho sbírka líbila. Při čtení jsem
Většina z povídek se skvěle čte a rozhodně ne- se neubránil pocitu, že většinu z příběhů Roman tak
ztrácí tempo. Bohužel někdy zamrzel uspěchaný či nějak zažil, i když to napsal po svém.
vynucený konec příběhu, nebo doplnění, kdy si říká- Možná že Solení ran není oficiálně vydanou kni-
te, že skončit to o odstavec dřív, nebo jinak, či roz- hou, ale rozhodně je sbírkou v  tom pravém slova
vinutě, bylo by to ještě lepší. Takhle si říkám, že ten smyslu, protože její příběhy dokáží upoutat a donutit
skvěle rozvinutý text autor chtěl už už ukončit. Cel- k zamyšlení.
kový dojem z jednotlivých povídek ovšem vůbec není
špatný, i  když se mezi povídkami dá najít čistě kli- Honza Kohoutek
šoidní námět jako např. Stezka odvahy na klasickém

[ 96 ]
HOWARD – 23/2017

Subspecies:
slintající ohyzdní upíři
Budete-li si se mnou povídat o horrorech a dojde na
90. léta, pravděpodobně dojde řeč na to, že devade-
sátky byly na dobré horrory skoupé. Možná ale pro-
to ty dobré devadesátkové tak vyčnívají a dá se jim
odpustit jisté malicherné nedostatky, jako třeba nízký
rozpočet.

Za vlajkovou loď dobrého devadesátkového horro-
ru bych rozhodně označil upírskou sérii Subspecies.
A  to sérii jako celek, je to totiž jedna z  mála horro-
rových sérií, u  nichž si prakticky všechny části drží
stejnou laťku (a  celkově vzato nijak nízkou) kvality.
Kdybych se v  tom měl šťourat podrobněji, jde do-
konce o sérii, kde kvalita a spokojenost s díly stoupá
každým dalším dílem.
Což však není jediná věc, díky které si tato tres-
tuhodně opomíjená a málo známá série zaslouží po-
zornost.
Sérii v roce 1991 pod záštitou Bandovy společ-
nosti Full Moon rozjel režisér Ted Nicolau. První film
vznikl podle námětu právě Charlese Banda. Nico-
lau s  Bandem spolupracoval hned několikrát, nejen
jako režisér (TerrorVision, Puppet Master vs. Demo-
nic Toys) ale i jako střihač (The Alchemist, Meridian)
nebo scénárista (The Dungeonmaster).
Stejně jako horroru devadesáté roky nepřály moc
ani upírům. V rámci subžánrového vyhoření, nejen ve
filmech, se začali vydávat novými cestami a brát na
sebe nové podoby. Což ne vždy byla příjemná cesta.
Začali se z nich stávat neohrožení kung fu bojovníci a zrůdný, až z něj mrazí na první pohled, je sobecký,
(Blade), ještě neohroženější pistolníci (Underworld), krvežíznivý, zarputilý, bestiální, nemilosrdný, necitel-
romantici jak formou (Dracula, Interview with the ný a jde za svým bez ohledu na jakékoliv následky.
Vampire), tak vnitřním rozpoložením (Twilight). Začala Dvěma slovy nelidské monstrum. Monstrum, jakým
se jaksi vytrácet jejich děsivá bestialita, krvežíznivá upíři vždycky byli a  měli by být, nezávisle na tom,
divokost a  sobecká bezohlednost a  do popředí vy- zda dneska umí van Dammovské roznožky nebo vám
stupovaly jiné stránky a schopnosti. Člověk je začí- popletou hlavu jasným třpytem své oholené hrudi.
nal mít rád ne pro jejich negativní stránky, ale pro ty V Raduovi jsou rozpoznatelné prvky Murnauova hra-
pozitivní. běte Orloka, ať už co se týče vzhledu tak charak-
Nicolauovo Subspecies jako by bylo jedním teru. Odkazuje na to nejhorší a nejnepříjemnější, co
z  mála ostrůvků zachovávajících hlavní a  prvotní vás při setkání s krvesajem může potkat. Může k vám
upírské předpoklady a prvky. Třpytí se zde snad jen ucítit nějaký vztah, může se stát, že vás bude chtít
upírovy sliny, odrážející světlo prskajících pochodní. ochraňovat místo toho, aby vás hned vycucal, přesto
Upíři vás neberou jako součást sportovního trénin- všechno je dobré držet si jej od těla co nejdále. Slinta-
ku, ale prostě vás zneužijí, vycucají a zabijí. Nefiloso- jící bestie, škaredá na pohled, prohnilá zevnitř. Skvě-
fují, jen se krmí a užívají si. Hlavní hrdina série, upír lá, ve vší své negativnosti a  nebezpečnosti sympa-
Radu Vladislas, je totiž upír staré školy. Je ohyzdný tická, zapamatovatelná, ikonická. Ve své zápornosti

[ 97 ]
natolik charismatické démonické monstrum, že díky
svému charakteru, hlasu, pohybové a obličejové hře
úplně v pohodě utáhne celé čtyři díly série. Kdyby se
o Subspecies vědělo trochu více, Radu Vladislas by
měl našlápnuto stát se kultovní ikonou žánru.
Ač je Subspecies americkou záležitostí, všech-
ny díly se odehrávají v  Rumunsku a  vznikaly s  not-
nou rumunskou pomocí na mnohých postech, včet-
ně těch hereckých. Přesto si zachovávají Bandovský
nádech, třeba klasickými malými postavičkami dé-
monů hned v prvním díle.
Subspecies (1991) začíná skvělou scénou, v níž
se nezvedený upírský synek Radu Vladislas (výtečný
Anders Hove), po dlouhých letech v  exilu, vrací do
„rodného“ Prejnaru na rodinný hrad a pohádá se se
svým otcem (v podání Anguse „Boooyyy“ Scrimma).
Během hádky ho zabije, aby se dostal k  magické-
mu kamenu Bloodstone, který, dle pověstí, obsahuje
krev svatých a dodává upírům neobyčejnou sílu. Na
scéně se však objevuje Raduův bratr Stephan. S po-
mocí dvou sličných amerických studentek je rozhod-
nut překazit Raduovy plány využít kámen k ještě ne-
kalejším činům, než se dopouštěl doposud. Velkou
měrou ve filmu hraje a funguje prostředí, v němž se
příběh odehrává. Snímek je to na první pohled levný,
klasická videoprodukce  – jedno známé lákací jmé-
no, jehož nositel se ve filmu objeví jen na pár minut,
jinak zcela neznámé tváře (což je někdy docela plus)
a šetření kde se dá. Hrad, v němž se odehrává vět-
šina děje, ve spojitosti se zápletkou a hlavním zápo-
rákem, však dodává potřebnou atmosféru a vypadá
hezky jak zevnitř, tak zvenčí.
V této části ještě Radu působí jako klasický zá-
porák, trochu v pozadí, jen stěna negativní energie,

[ 98 ]
HOWARD – 23/2017

proti níž se rozbíhají kladní hrdinové. Přesto dokáže O  rok mladší Bloodlust: Subspecies III (1994)
své zuby zaseknout do vaší mysli a vpustit do nich začíná přesně tam, kde skončila dvojka. Vrací se
své ďábelské charisma tak, abyste na něj už nezapo- slintající bestie Radu se skvělou maskou a mimikou
mněli. Přidejte jeho věčně nechutně slintající hubu, i  jeho matka, stále výborně šílená čarodějnice. Do-
sličné herečky, které se nebojí odložit si a dostatek provází je sympatická hlavní hrdinka, komický poli-
krve. Věřte, že v Nicolauově podání tohle na spoko-
jenost stačí.
Navíc, kdy jste naposledy viděli v  upírském
horroru trabant?
Abychom ale jenom nechválili. Má-li Subspecies
nějaké výraznější negativum, bude jím patrně fakt, že
se vlastně nijak nevyvíjí a nesnaží se gradovat k zá-
věru. Své kvality ukáže hned v  prvních okamžicích
a  pak jede prakticky v  jedné rovině. Možná právě
díky vystřílení nejlepších patron na začátku mírně ve
svém závěru skloněné dolů.
Bloodstone: Subspecies II (1993) přišlo po dvou
letech a  nejvýraznější změnou (a  jedním z  negativ)
je přeobsazení hlavní hrdinky. Kompenzuje to však
objevení se její sestry (tedy další krátkovlasé černo-
vlásky). Radu, ještě nechutnější, hnusnější, uslinta-
nější a  odpornější než v  jedničce, už zase obletuje
hezkou slečnu, experimentuje s  krvavým kamenem
a protože je, navzdory své bestiální zrůdnosti, kavalír
a gentleman, na druhé schůzce, jak se sluší a patří,
nás seznámí se svou matkou. A ta je ještě hnusněj-
ší a  ujetější než on. Což je bod k  dobru. Další bod
k dobru představuje přesun děje do Bukurešti. Tedy
ne fakt, že se děj odehrává v Bukurešti (i zde však ve
staré gotické věži, navíc s  nechutnou seschlou Ra-
duovou matkou), ale doslova samotný přesun. Ten je
totiž uskutečněn skvělou, působivou a mrazivou hrou
se stíny. Prostě atmosférická paráda.

[ 99 ]
cista a  skvěle vyhlížející hrad, kam se příběh trojky
zase vrací. Výrazným pozitivem je výborný konec.
U tohoto dílu vám může dojít příjemná stránka celé
série. Je na ní hezké, že si je vědoma své levnosti
a prostoty, nesnaží se koukat výše než na police vi-
deopůjčoven, pro něž byla vyrobena a kterým výbor-
ně sedí, ale v  tomto rámci se snaží o  uspokojitelné
maximum. Ona snaha přináší užitek. Příběh je prostý,
ale prostředí, záporák a masky dělají své, triky jsou
levné, ale plně funkční a mají své kouzlo.
Na Subspecies 4: Bloodstorm, známý také pod
podtitulem The Awakening (1998) se čekalo čtyři
roky. Ale vyplatilo se. Radu se vrací, tentokrát ne na
svůj hrad, ale do nemocnice poblíž hřbitova. Zde se
totiž objeví upírská dívka, kterou se rozhodne vyléčit
místní doktor. Alespoň tvrdí, že je toho schopen. Me-
zitím se šikuje spiknutí proti Raduovi. Ten ve filmu nic
neztrácí ze svého démonického charismatu, což ho
udržuje ve stejně slibné rovině, jako předchozí tři díly.
Schválně si zkuste vybavit nějakou sérii, jejíž
všechny díly vám přišly relativně stejně dobré. A pak
si pusťte Subspecies. Mohla by být totiž tou jedinou,
kterou si vybavíte. A pokud nebude, alespoň se se-
známíte s Radu Vladislasem. Neboť on si vaši pozor-
nost zaslouží.

Honza Vojtíšek

[ 100 ]
HOWARD – 23/2017

[ 101 ]