NEZÁVISLÝ HORROROVÝ ČASOPIS ČÍSLO 26 BŘEZEN 2018

Slovenský horror
Jozef Karika
Bill Paxton
Literární horror v ČSSR
Peter Czikrai
Obsah
Na tónech hrůzy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4
Jozef Karika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
Strach – Jozef Karika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16
Jeepers Creepers 3 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18
Samota (Jozef Karika) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20
Vizualita slovenských děsů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30
Bill Paxton . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34
Okultace a jiné povídky – Laird Barron . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38
The Ritual . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40
Vskutku neobyčajný účinok instantných polievok (Lenona Štiblaríková) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41
Peter Polach aka Apterus (*1987) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45
Literární horror v socialistickém Československu 1948–1989 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54
Zarya – 1: Výprava o přežití . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61
Psychopompos předpremiéra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64
Matilda (Ivan Kučera) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69
Peter Czikrai . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71
Good Night . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76
Šťastná guľôčka (Dušan Fabian) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77
Stephen King: Danse Macabre. Svět hororu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82
mother! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84
V temném lese slovenského horroru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87
Nemophilia (S. Kerson) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90
Gabriela Marcinková . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104
Černá křídla Cthulhu 3. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106
The Babysitter . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108
Horrorový prejt aneb Děsivé výroky (Petr Boček) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109

E-mail: howardhorror666@gmail.com
www.howardhorror.cz

Redakce: Honza Vojtíšek, Roman Kroufek
Externí spolupracovníci: Roman Bílek, Alena Čadová, Kristina Haidingerová, Ivan Kučera, Demi Mortuus,
Robert Poupátko, Martin Skuřok
Korektury: Zuzana Kocurková, Honza Vojtíšek
Obálka: Peter Polach
Ilustrace: Petra Kulagová (23, 28), Adam Kubík (43), Štěpánka Pavlíková (70), Zdeněk Svoboda (93,110)
Sazba: Július Muránsky
HOWARD – 26/2017

Milí čtenáři,
v rámci našich horrorových exkurzí už jsme vás vzali leckam. Tentokrát se ale připravte
na opravdovou hrůzu, protože naše kroky budou směřovat do temné země, rozkládající se
mezi Moravou a Ukrajinou. Svým kvílením nás uvítají vlkodlaci, prohánějící se Vihorlatem,
podtatranští upíři budou opatrně vystrkovat špičáky zpoza Spišského hradu a věčně hla-
dové zombie na předměstí Bratislavy nám pošlou svůj bezzubý polibek. Jediný, kdo se kdy
pokusil nebojácně vykreslit realitu Slovenského života ve filmu byl Eli Roth v dokumentu
Hostel a všichni víme, že od té doby se bojí vstoupit na evropský kontinent. My jsme ale
větší borci, a tak vás komplexně seznámíme s hrůzostrašnými filmy Slovenské provenien-
ce, zalistujeme v krví nasáklých stránkách slovenských horrorových knih a v rámci povídek
představíme nejnadějnější z tamních autorů a autorek. Odhoďte tedy svůj strach a vydejte
se s námi do země bosoriek, cintorínů a smädných upírov.
Dovi.
Roman Kroufek

tory
lichh;;
ch
ttor
horror; Ell American Horror Sto
ic
Tomáš Me

2016 C 20
16
ŘÍ SINE
ZÁ PRO
O 21
ČÍSSL
en Datlow;
6

PIS NE
201

SO ZÁ
Ý ČA VIS
EN

IS ROV LÝ
OP RRO
EZ

AS LÝ HO HO
O

ontz;

Ý Č ÁVIS RR
SL

OVNEZ OR
ČÍ

R OV
RO ÝČ
OR
Ko

NE

ÝH AS
S
PI

ISL OP

8

od
SO

IS
O1

V
R.

VI


Wo
ČA

SL

NE
RR ČÍSL

an

Ý
Ý

Ed
OV

HO
Osminohý
De
OR

RR
vy

OR
LÝ IS
HO

vo
IS OP

OV


are

Ý

ŘÍ
ÁVČAS

Adri

ČA

201
om

7
SO
EVZÝ

án G

Zora or pod

PINEZ
on
H
ISL ČÍSLO 16

RNO

S ÁV
o

aP
rr
arcía
RO

Ulla le Ba

ČÍ LÝ HO
iel
belle
Sub gliano
OR

SL
an

IS
O
ÝH

Bo

K

e
spe

D
, re m

25
ss

Vídn in

nz
esle nd
e Isa

ky rim
Balz vá

a&
Gla

k

ce
cies
i
Gobli eter Wit
EZPIS

PR
ÁV

ro
víd Sc

nis

RRO
arin
ilip

ac

OS
ČANSO

Po us

De

IN
Ph

lin
n ve

E
ROV
g
Kath

An

C
Po ohn Beill lW eáirgní ham i er
ob
oel-P

20
OV Ý

G
p

ÝČ
J g Lituer Adzikrrak
rn JoE Pai xtoa orrKor

17
em

á
ov

A inkPetreyr CSto

Ed
oSh zveef Kack n
Jooskiloa ede ch

ASO
ahov Tscherkassky
J
RROR

rK

n
k

H o Mi
loove rs rik
P ar n
hn np Ž ljá
kr M a N re

Ge r r o ron
Ĥ Horo

pos
rrnskoýn a
oBr rnroícáh þeský

H ria

PIS
Ne rbar orro

or ro iukna
ir

ge vé le om Ĝík
or hor
Ý HO

la B

A. Apa chop
Si á

pa
nc
h

RoPsryo
Kaš
2

o Joe waváNdeiks ola Castle
o

NEZ
au ratci

m diin BŘEZEN 2017
ČÍS
þk
ru
VISL

Á eorb e
r
ioþ ik

y

VgISSL
R OPI ČÍSLO 22
tor

o S
Kin
Voto
ro

Ý
ak horr hzn

LO

HO
en R O ČAS
p

ror
a

hZÁV LÝ HORRORROVÝ
eši hoSe Ho ýĜi ho

deraývn
NEZÁ

Peter

is
vý ví s

p arr
ROV
nnn rdci v áMort

ISL
SLÝ
IS
ISL
Ste NE
EZ ÁVI
Á
ÁV
2

NEZ Ý ČA
k G on
6
h
ororroro

ic SOP
nyí L ztk

M rorC
niv ýSS
N ee K
c

IS
n

o r
gh R

ČÍSL
H
Pio

O 23
BŘE
ow
ia H k cia ErSdlo m

t

ČER
d
r

VEN
r

ZEN
Bartíitková

2017
Guyáaaný hvoárrpgeĜá
o
a
2015

stert
h
e

v N. foota

2018
c

nSam
ý
PIS
EN

Au g D ćároerrosro
lsok adM
ma B
EZ

SO

r

a
rro

Heda
arda
Foun
d

m

ck
Ý ČA

Pa AstnraHed heedd
als mon

ho
raHe
ho
št rd ru

itc 4
18
H
Ki vel Žim

A nd
bí rĤz ch o rro

aH
OROV

ý

01
G
Sle
k

d 2
Zu á h rore bi M ho

e
r e oa r k
u

Aolff Fefk ndrlí
+
v
ve

r
HORR

nnyd Št
n
k vs or om la

t

eŽkee in Šva
s
þe ro a h Z ad

We Mart slav
Bo gla s n ický zrc
AS VISLÝ

l o
Mi
a

Fo o ná list y a
IS

k
OP

C c ct
Ý NČEZÁ

So iná
k
& k

a


i

íc
V

h
RO


PI RRO

po
SO HO
S


ČAISLÝ


ÝV
OVZÁ
ONRE

2014
RR

[1

[1]

ŘÍ
]
HO


Ý
SL
VI

NE


NE

VI
2014 SL
IS Ý
VEN OP HO
ČER ČA
S RR
VÝ ORNE
RO OV ZÁV
RO Ý ISL
H OR ČA Ý H
LÝ OPIS SO ORR
VIS ČAS
ZÁ VÝ PI OR
NERORO
R
S OV
HO NE ÝČ
ZÁV
ISLÝ
ÁVIS ČÍ
ASIS
OLPÝ H
ČÍSLO NEZ SL IS ORR
PIS O O
HO

ROV
OVÝ ČASO Ý ČA
W

Ý HORROR
AR

OPIS S
NEZÁVISL
D–
5/2
012

[3]
Na tónech hrůzy
Horrorové sountracky mají jedno velké pozitivum. dob, který výtečně funguje sám o sobě a je zároveň
Jejich hudba ve filmu podbarvuje ba přímo (spolu) i přístupný široké posluchačské obci. Mimochodem
vytváří napětí a atmosféru. Samostatný poslech pak Wojciech Kilar je také autorem titulní a oblíbené písně
dodává atmosféru čemukoliv, při čem je poslouchá- Love Song for a Vampire, kterou nezaměnitelně na-
te. Třeba horrorovému románu nebo četbě vašeho zpívala Annie Lennox.
oblíbeného horrorového časopisu. Není to možná
tak dávno, kdy jsme v  podobném anketním článku Bernard Herrmann, Joel McNeely,
probírali oblíbené skladby z horrorů. Tentokrát si tedy Royal Scottish National Orchestra –
došlápneme rovnou na oblíbené soundtracky. Psycho (1997)
Filmová muzika, potažmo průkopnické zvuky
Roman Bílek a ruchy, jsou neoddělitelnou součástí kinematogra-
Wojciech Kilar – Bram Stoker’s Dracula (1992) fie, již od dob vzniku zvukových snímků. Samozřej-
Příběh o  hraběti Draculovi je jedna z  nejzná- mě vše mělo svůj vývoj, ale to není předmětem toho-
mějších a  nejpopulárnějších legend vůbec. Není se to textu. Postupně se hudba stávala plnohodnotnou
tak co divit, že i  v  rámci strašidelné kinematografie složkou filmového díla, která fascinovala některé di-
najdeme množství více či méně kvalitních adapta- váky stejně jako snímek samotný. Tím se postupně
cí. Jednou z  divácky nejúspěšnějších je určitě ver- zrodila i možnost vydávat hudební složku na samo-
ze z roku 1992 natočená slavným Francisem Fordem statných zvukových nosičích a  filmový soundtrack
Coppolou. Zkušený režisér neponechal nic náhodě byl na světě. V základu ho můžeme rozdělit do dvou
a obklopil se množstvím kvalitních spolupracovníků kategorií: písničkový, kde tvůrci poskládají hudební
v čele s hereckými hvězdami Gary Oldmanem, Wino- doprovod dle toho, jak to ta která scéna vyžaduje
nou Ryder, Anthony Hopkinsem či Keanu Reevesem. z  již vytvořených skladeb nejrůznějších interpretů.
Za pomyslnou první linií ale také stojí tým zkušených Nebo původní, tedy hudební doprovod složený na
filmařů všech profesí. Jedním z nich je i hudební skla- zakázku přímo pro konkrétní film. Mnozí hudebníci
datel Wojciech Kilar, rodák z (tehdy polského) Lvova, a skladatelé se při dostatku zakázek stanou speci-
který na poli filmové muziky debutoval v  roce 1958 ality tohoto komponování a  výsledné dílo mnohdy
a již v té době byl považován za čelního představi- výborně funguje samo o sobě a lidově řečeno si žije
tele polské avantgardní hudby. V jeho širokém skla- vlastním životem. Jedním ze specialistů na filmovou
datelském portfoliu nalezneme třeba hudbu ke sním- hudbu se stal i Bernard Herrmann, vlastním jménem
kům Kronika milostných nehod (1986), Smrt a dívka Max Herman, který je mnohdy označován jako dvor-
(1994), Devátá brána (1999), Pianista (2002) či Noc ní skladatel Alfreda Hitchcocka. Nejznámější a  nej-
patří nám (2007). Celosvětového ohlasu a  množství uznávanější kompozice, které Herrmann pro Hit-
ocenění se ale dočkal právě díky Coppolově filmu,
který mu otevřel dveře k  množství zajímavých skla-
datelských nabídek. Kilar je ale neměl problém i od-
mítat, jak se například stalo u Pána prstenů. Polský
skladatel má nebývalý cit pro vytvoření hudební-
ho podkresu k  temným, dramatickým, strašidelným
a gradujícím scénám, u nichž ve velké míře využívá
svůj cit pro klasickou hudbu různých období. Nád-
herně je to vidět právě v Draculovi, kde hojně využívá
celý orchestr vážné hudby a pracuje s jeho dynamic-
kými možnostmi. Hudba výborně funguje v  samot-
ném snímku, ale bez problému se dá poslouchat
i  coby audio nahrávka, což o  mnoha soundtracích
při vší úctě říct nejde. Autor se nebál využít hudeb-
ní motiv Johna Williamse, který se objevil ve  filmo-
vém zpracování Draculy z  roku 1979, rozvinout jej
a  navázat, čímž otevřel netušené možnosti a  téma-
tu dal inovativní rozměr. Navíc u  komponování pro-
jevil cit pro gotickou hrůzu. Dohromady tak vše tvo-
ří jeden z nejlepších horrorových soundtracků všech

[4]
HOWARD – 26/2017

chcocka složil, najdeme ve filmech Vertigo (1958) inovativním, aby jeho muzika získala punc originality
a  v  legendárním Psychu (1960). Americký sklada- a  zároveň korespondovala s  tím, co se odehrávalo
tel ale spolupracoval i s dalšími slovutnými režiséry na filmovém plátně. Vlastním jménem se rodák z pol-
jako Orson Welles, François Roland Truffaut, Martin ské Poznaně jmenoval Krzysztof Trzciński a poté co,
Scorsese a další. I když byl za filmovou hudbu cel- se jako skladatel prosadil za mořem, se představo-
kem pětkrát nominován na Oscara, tak sošku si od- val jako Christopher Komeda. Co se týče kompozic
nesl jen za dnes v podstatě neznámý snímek Willia- v rámci filmové hudby, je jeho jméno spjato s filmař-
ma Dieterleho The Devil and Daniel Webster (1941). skou ikonou Romanem Polanskim. Poprvé se setkali
Paradoxem naopak je, že nikdy nebyl nominován za již při vzniku režisérova prvního filmu, krátkometrážní
hudbu k žádnému Hitchocockově filmu, byť Psycho fantasy Dwaj ludzie z szafą (1958) a jejich spolupráce
(4 místo) a Vertigo (12 místo) byly v roce 2005 Ame- vyvrcholila debutním Polanského americkým sním-
rickým filmovým institutem zařazeny mezi 25 nejlep- kem, strhující adaptací známého románu Iry Levina,
ších filmových doprovodů v  historii. Když se ještě Rosemary’s  Baby (1968). Slibná spolupráce bohu-
vrátím k  názoru, že některé filmové melodie si žijí žel nepokračovala, neboť rok po natáčení osmatřice-
vlastním životem, příkladem zmíním Herrmannovu tiletý Komeda tragicky zemřel. Zůstala po něm však
melodii k  filmu Twistet Nerve (1968), kterou po le- elektrizující, nezaměnitelná a podmanivá atmosféra,
tech oprášil Quentin Tarantino coby úvodní hudební kterou dokázal pomocí své hudby ve filmu navodit.
motiv bijáku Kill Bill (2003). Ale zpět k Psychu, tedy Zásadní skladba Rosemary’s  Lullaby známá také
filmu, o kterém mnozí vědí, že jeho zrod nebyl zrov- jako Sleep Safe and Warm dokázala přerůst škatul-
na jednoduchou záležitostí. Filmová studia nechtěla ku filmové muziky a i nadále si žila vlastním životem.
Hitchcockovi kvůli zvolenému tématu poskytnout fi- Často je hrána v koncertních síních interprety jazzové
nanční prostředky, ale vizionářský anglický tlouštík či klasické hudby. V originální verzi ji nazpívala před-
se svého snu nechtěl vzdát a  dal v  zástavu vlastní stavitelka hlavní role, Mia Farrow, do které byl během
dům, aby mohl adaptaci románu Roberta Blocha na- natáčení Komeda beznadějně zamilován a  tvrdí se,
točit. Po úspěchu Vertiga Hitchcock ani nepřemýšlel že hudbu pro film místy personifikoval s její osobou.
o jiném skladateli, který by jeho nový snímek dopro- Mia však jeho city nikdy neopětovala.
vodil hudbou. Ale třeba v ikonické sprchové scéně,
kterou doprovází jeden z  nejslavnějších hudebních Jerry Goldsmith – The Omen (2001)
motivů historie, původně režisér žádnou hudbu ne- Filmu úspěšného amerického režiséra Richarda
chtěl. Herrmann však jeho přání nevyhověl a  slo- Donnera The Omen (1976) se během natáčení lepi-
žil geniální melodii, po jejímž poslechu i slavný Alvi la smůla na paty a několikrát hrozilo, že nebude do-
změnil názor. Dokonce skladateli zdvojnásobil do- končen. Někteří to dokonce přičítali faktu, že si tvůrci
mluvenou gáži a nechal se slyšet, že 33% efektu fil- zahrávají s tématikou, která nemá ráda, když je vy-
mu je právě díky hudbě. Herrmann se časem stal tahována na světlo boží. Nicméně následný úspěch
známý i tím, že režisérům často odporoval a tvrdo- snímků dal na mnohé z  těchto klevet zapomenout.
hlavě stál za svou vizí muziky, což přinášelo kýžené Strhující horrorové drama se navíc může pyšnit soš-
ovoce. Jeho sebestředný přístup mnozí dodatečně kou Oscara a to za hudební složku, jejímž autorem je
ocenili. Skladatelův smyčcový soundtrack k Psychu losangelský skladatel a  dirigent Jerrald King Gold-
je nejen jedním z  nejpozoruhodnějších hudebních
doprovodů, který kdy vznikl, ale zároveň i  jednou
z nejpodnětnějších kompozic soudobé hudby. Koho
by to před natáčením posledního Hitchcockova čer-
nobílého filmu vůbec napadlo, že?

Christopher Komeda – Rosemary’s Baby (2012)
Je až s  podivem, kolik jazzových muzikantů
a  skladatelů se dokázalo prosadit na poli filmové
hudby. Mnohdy složitá struktura jazzových kompozic
k tomu svým způsobem předurčuje, ale zároveň jde
o to, že výsledná hudební složka by měla korespon-
dovat s tou vizuální. Jedním z těch, kteří velmi dob-
ře pochopili toto spojení, byl výborný polský sklada-
tel a  pianista, Krzysztof Komeda. Ještě zajímavější
je fakt, že Komeda, podobně jako mnoho dalších
jazzmanů, dokázal svou hudbou podkreslit horroro-
vé či temně psychologicky laděné snímky. Hudebně
vycházel z  toho, co se na jazzovém poli odehráva-
lo v průběhu šedesátých let, ale zároveň byl natolik

[5]
smith, častěji známý jako Jerry Goldsmith. Právě on setkali. Jeho jedinou nevýhodou bylo místo narození,
je důkazem toho, že s prokletím snímku, jenž je u nás neboť v době tzv. železné opony tvořil pouze pro tu-
známý pod názvem Přichází Satan!, to nebude tak zemské filmaře a neměl možnost se prosadit v zahra-
horké. Za hudební doprovody k filmům byl na Cenu ničí. Jedním z režisérů, který na Zdeňka Lišku nedá
Akademie nominován celkem šestnáctkrát, ale zla- dopustit je i Juraj Herz. Vzájemná spolupráce zača-
tou sošku rytíře držícího meč si odnesl pouze jednou. la již během režisérova debutového snímku Sběrné
Přitom má ve svém skladatelském portfoliu muziku surovosti (1965) a víceméně vzápětí pokračovala na
ke světoznámým bijákům jako Seconds (1966), Pla- jednom z  mála výborných psychologicky laděných
net of the Apes (1967), Capricorn One (1977), Magic, horrorových zářezů československé kinematografie,
The Boys from Brazil (oba 1978), Alien, Star Trek: The Spalovači mrtvol (1968). Tento majstrštyk, ať už se
Motion Picture (oba 1979), Poltergeist (1982), Grem- na věc díváme z hlediska režijního, kameramanské-
lins (1984), Innerspace (1987), Total Recall (1990) či ho, hereckého, vizuálního nebo právě hudebního, ale
The Mummy (1999), a to jsem záměrně vybral jen pár neměl na růžích ustláno a krátce po své premiéře pu-
žánrovek z jeho opravdu bohatého a stylově pestré- toval na mnoho let do trezoru. Doba tomu tenkrát tak
ho rejstříku. Celému soundtracku The Omen domi- chtěla… To však nic nemění na kvalitě díla, které je
nuje vážná hudba ve stylu středověkých kantát, kde atmosférou a  filosofickým podtextem stále aktuální
velký prim hrají sborové chorály. Díky tomu se zde dá a konkurenceschopné. A to i po padesáti letech od
najít určitá spřízněnost s  Orfffovou Carminou Bura- svého (ne)uvedení na stříbrná plátna. Samotná hu-
nou. Stěžejní písní nahrávky je gradující Ave Satanas, dební složka je směsicí skladeb různých žánrů, které
která i během pouhého poslechu vyvolává nepříjem- ale vždy precizně doplňují a  vlastně i  svým způso-
né mrazení. Goldsmith nezapře svou dirigentskou bem povyšují konkrétní filmové scény. Fascinující je,
profesi, jejíž pomocí dokáže dokonale vyvážit dy- že Liškovy melodie nejen dokreslují to, co se ve fil-
namiku a dramatizaci celého orchestru ve prospěch mu děje, ale zároveň s obrazem i rytmicky ladí. Juraj
celkového vyznění. Ještě o stupeň více se to proje- Herz se nechal slyšet, že z představy, kterou Liškovi
ví při sledování samotného filmu, kdy ukázal značný přednesl, si skladatel vůbec nic nedělal a kompono-
cit pro propojení obrazové a  hudební složky. Autor val tak, jak mu velel vnitřní cit. Dodejme, že ve vý-
rozhodně nezapře, že pochází ze staré školy, která sledku k naprosté režisérově spokojenosti. Závěrem
si při vytváření hudebních motivů vystačí pouze se je nutné zmínit, že v zahraničí je Zdeněk Liška osla-
zažitými postupy klasické hudby. I  když je v  rámci vován mnohem více než u nás. Což osobně považu-
tohoto stylu považován za progresivního skladatele, ji nejen za nesmírně smutné, ale také nadmíru trist-
vlastně nikdy neopustil dostatečně probádané vody. ní. Důkazem budiž, že nyní, kdy se do módy vrátily
Pokud máte rádi filmové soundtracky, které fungují vinylové desky, mu na nich v  roce 2011 byly v  An-
samy o  sobě a  nejsou protkány množstvím herec- glii vydány soundtracky právě ke Spalovači mrtvol
kých replik a krátkými motivy, a pokud si v dobrém a k Malé mořské víle (1976), které byly rychle rozpro-
myslíte, že vážná hudba dokáže vyvolat atmosféru dány a už teď jsou vyhledávaným a hodnotným sbě-
strachu a úzkosti, neměl by OST The Omen ve vaší ratelským artiklem.
sbírce chybět.
Kristina Haidingerová
Zdeněk Liška – Christopher Young – Hellraiser
The Cremator /Spalovač Mrtvol (2013) Pokud si mám vybavit skutečně děsivou melo-
Pokud se budeme na vážno bavit o filmové hud- dii, na první dobrou mě napadne jakákoli z  Hellrai-
bě, tak v  žádném rozumném sumáři bez diskuze sera (jak prvního tak i druhého dílu). Ať už si začnu
nesmí chybět jméno geniálního českého skladate- popěvovat těžký a temný hlavní motiv nebo nějakou
le Zdeňka Lišky. Tento universální hudebník a  skla- z  oněch minimalistických linek, přejede mi mráz po
datel měl nesmírný talent, pro který byl vyhledáván zádech. A nejlepší na tom je, že se mi to líbí. Youn-
těmi nejlepšími a  zároveň to byl perfekcionistický
dříč, který byl schopen svými skladbami opatřit ně-
kolik filmů a seriálů ročně. Na jeho kontě naleznete
více než tři sta hudebních doprovodů k nejrůznějším
filmovým žánrům. Od cestopisných dokumentů Zik-
munda a Hanzelky, přes krátké animáky Hermíny Tý-
rlové, politicko-kriminální seriály Jiřího Sequense až
po surrealistické vize Jan Švankmajera. Nemá cenu
vyzdvihovat tu či onu filmovou hudbu, protože sou-
pis těch nejznámějších by obsáhl minimálně čtvrti-
nu Liškovy tvorby. Schválně se podívejte na filmovou
databázi, a pokud nejste znalci, pravděpodobně bu-
dete překvapeni, kde všude jste se s jeho skladbami

[6]
HOWARD – 26/2017

gova hudba prakticky tvoří Hellraisera tím, kým je, Richard Gibbs, Jonathan Davis –
a  jaký se divákům zadřel do kůže. Docela mě pře- Queen of the Damned
kvapilo, že autor pracoval i na komediích (např. Te- Pokud byl někdy nějaký film zachráněn sound-
lephone s  Whoopi Goldberg). Každopádně svého trackem, byla to Queen of the Damned. Ne, že by
Hellraisera zatím nepřekonal. Ale což, do síně slávy v  tomto případě bylo možné moc co zachraňovat.
horrorové hudby se zapsal. A to opravdu čitelně. Adaptace této části upíří kroniky se zkrátka nezda-
řila. Soundtrack si ovšem hned po uvedení začal žít
Jack Nitzsche, Hans Werner Henze – vlastním životem. Musím říci, že jde o jedno z mých
The Exorcist nejoblíbenějších CD (že by proto… že elektrické ky-
Hudby v Exorcistovi bych si dost možná ani ne- tary?). Ačkoli ve filmu hraje jednu z  hlavních rolích
všimla. Co si pamatuji, snímek byl podbarven jen někdejší popová star Aaliyah, hudbu skládali Richard
minimálně. Dost se šeptalo v přítmí, sípalo a chrče- Gibbs a Jonathan Davis z nu.metalové kapely KoRn.
lo, anebo, což bývalo nejhorší, bylo úplné ticho. Mě Na soundtracku se ale objevuje třeba i Marylin Man-
osobně upoutala až skladba Mike Oldfielda, kterého son nebo Static X. Tady není co řešit.
jsem poslouchala už jako malá. Jeho účast na něčem Závěrem bych ještě zmínila hudební skupiny, kte-
tak strašlivém mě tehdy dosti šokovala. ré sice netvoří klasické soundtracky, ale nechávají
se filmy přímo inspirovat. Vřele doporučuji klipy od
Oomph (Frankenstein, Exorcist), Rammstein (horro-
rová karkulka a další) nebo (pokud někde seženete)
od E-Nomine.

Jerry Goldsmith - Alien
Úvodní titulky Aliena si asi zapamatoval každý,
kdo film viděl. Černočerný vesmír, postupně se ob-
jevující písmenka jednoduchého nápisu. A pak je tu Martin Skuřok
ta melodie. Jemná, nevtíravá a  přesto nepopsatel- Když vyšel film Resident Evil (2002), nebyla to
ně zlověstná. Hudební podkres celého filmu je mi- v  mém okolí pecka filmově, nýbrž hudebně. Cédéč-
mořádně zdařilý. Při samostatném poslechu sound- ko s tímhle soundtrackem měl doma snad každý, pro-
track dokonale navozuje prázdnotu, neznámo, cizost tože pro nás, co jsme v mládí poslouchali System of
a hrůzu. a  Down, Korn a  další z  vlny „novějšího metalu“, byl
tenhle soundtrack jako dělaný. Fear Factory, Marylin
Elliot Goldenthal – Interview with the Vampire Manson, Coal Chamber, nebo třeba Depeche Mode.
Hudba Eliota Goldenthala byla jedním z činitelů, Naposledy takhle nařvaný soundtrack si pamatu-
které mě přiměly si tento evropsko-americký snímek ji snad jen u béčkového filmu Spawn, který spojoval
oblíbit. Možná mi některé pasáže podprahově připo- v  každé písni jednu rockovou či metalovou kapelu
mínaly Alien 3 (od stejného autora, některé melodie s elektronickou hudbou, ergo jsou tam crossovery na-
jsou si až nezdravě podobné), ale spíše mě zaujaly příklad mezi Slayer a Atari Teeenage Riot. Každopád-
ony melancholicky narativní polohy. Mám za to, že ně, první film ze série Resident Evil se mi nelíbil (stejně
soundtrack je však kvůli množství vypjatých houslo- jako ty další), ale tenhle sborník písní mapující metalo-
vých pasáží pro mnoho lidí neposlouchatelný. vou hudbu po roce 2000 je naprosto kulervoucí.

[7]
I am lecher bitch tududu… Jop, skladba od Geni-
torturers mi přijde jako primární u doprovodné hudby
k veleskvělé, jedné z nejlepších her všech dob, Vam-
pire The Masquerade: Bloodlines. Tuhletu upírskou
taškařici, kdy v roli nečistého upíra zažijete jednu po-
divnou noc v nejhorších čtvrtích Los Angeles, je ne-
jen radost hrát, ale i  radost zaposlouchat se třeba
do hudby v  nočním klubu (kde si krom toho může-
te samozřejmě i zcela zbytečně trsnout na parketu).
Soundtrack obsahuje skladby od již zmíněných Ge-
nitorturers, Lacuna Coil a dalších, nicméně obsahuje
i (většinou elektronické) atmosférické skladby, které
hrají, když jdete třeba jen tak po ulici, abyste nešli po-
tichu, to by přece bylo divné, protože každý má něja-
ký ten svůj soundtrack, který ho provází od narození
až po smrt. A  hrdiny téhle hry i  tak nějak po smrti.
Hudba je u VTMB naprosto brilantní. Není to jen hud-
bení podkres, výtahová hudba, která tam je jen aby
nebylo ticho. Je to funkční přirozená součást herního
světa téhle skvělé hry, jejíž soundtrack si pravidelně
sem tam pouštím už od doby, kdy jsem tuhle hru hrál soundtrack pekla, jako se v  kostele hraje Haleluja,
prvně, což je už více než deset let. A ten pocit, když v pekle se hraje hudba z Dooma. Vždy, když si tenhle
vejdete do některého z  nočních klubů a  začne hrát soundtrack pustím, svět okolo mě se zahalí do pla-
hudba, ten vás do toho klubu prostě dostane. menů, mně zrudnou oči a okolo začnou lítat netopýři.
Jelikož jsem se snažil vybírat něco, co jen tak ně- Asi budu Batman.
kdo nemá, protože soundtrack k  Omen napíše de- Nevím zda se dá tahle věc označit za sound-
vadesát procent lidí, docela jsem přemýšlel. A když track, ale nikdy nezapomenu na svou první projek-
jsem tak přemýšlel, zazvonil mi telefon a  začal hrát ci němého filmu Nosferatu za doprovodu Třinecko-
Knee-deep in the dead, neboli taky At the gates of -Jablunkovské kapely Odnaha. Pokud jste měli to
Doom. A bylo to jasné. Tímto děkuji kolegovi z práce, štěstí a byli na některé z mála projekcí, tak víte o čem
protože jinak by mi tahle ultimátní pecka utekla a co mluvím. Pokud jste to štěstí neměli, tak jste jistě četli
jiného mít v horrorovém časopisu než samotné pek- v Howardu můj report z projekce v Českém Těšíně, či
lo. Představuji si peklo nějak tak, že zatímco se tam rozhovor se samotnou kapelou před projekcí v Praze,
věřící vaří v  kotlech, z  obřích repráků hraje sound- kterou jsem zpovídal, jak je těžké poskládat přes ho-
track ke klasické videohře Doom. Už jen výše zmí- dinu dlouhou „píseň“. Jelikož jsem se kdysi zúčast-
něná skladba, to je ten největší nářez v hudbě vůbec nil projekce němého filmu v  absolutním tichu, což
a  to nemyslím jen tu videoherní. Samozřejmě i  dal- bylo absolutně divné (bál jsem se v tom absolutním
ší skladby stojí za to, soundtrack z Doom je prostě tichu i  poškrábat na hlavě, nedejbože si uprdnout),
tak můžu říct, že doprovodná hudba k němému filmu
patří, respektive musí tam být. Kapele Odnaha se po-
vedlo za rockového zvuku složit to nejlepší předsta-
vení jaké jsem kdy viděl. A slyšel. Neskutečně jsem
obdivoval jak ta hudba sedí, jak podle nálad zvolňuje,
či zrychluje, přechází až v kakofonický kravál, prostě
kytary, to je to, co němý film potřebuje. Na mé prv-
ní projekci je navíc doprovázela klavíristka a  v  ma-
lém sále obecního domu v Jablunkově to byl doslova
dechberoucí zážitek. Pokud někde uvidíte avizova-
nou kombinaci slov Nosferatu a Odnaha, běžte tam
i kdyby vás měli třeba vyhodit z práce, stojí to za to.
Posledním, jež bych tady chtěl zmínit, bude opět
soundtrack herní, který ovšem jistě potěší i ucho ne-
hráčovo. Silent Hill 2 od Akiry Yamaoky z roku 2001
je v herní hudbě naprostou klasikou. Kombinuje pře-
vážně klavírní hudbu s  nádechem tajemna, nikoli
však příliš napínavou. Člověku ani nepřijde, že po-
slouchá hudbu k jedné z nejznámějších horrorových
sérií. Abych se přiznal, nemám samozřejmě napo-

[8]
HOWARD – 26/2017

slouchány všechny díly, jelikož Silent Hill není moje Cannibal Holocaust (Riz Ortolani – 1980)
oblíbená herní série, nicméně pokud si chci pus- Hudba z  kontroverzního filmu Ruggera Deodata
tit něco atmosférického, například k  nějaké kreativ- je kapitolou samou pro sebe. Není pouhým doplňkem
ní činnosti, je hudba z  jakéhokoli Silent Hill dobrou a není ani klasickým soundtrackem, postaveným na je-
volbou, byť některé díly jsou spíše ambient. Japonci diném silném ústředním motivu. Najdete na něm me-
jednoduše umí udělat hudbu, která není vlezlá, fun- lodie, které se využívají při svatebních obřadech stej-
guje jako doprovod, vnímáte ji, ale nikdy nepřebere ně jako náměty, díky kterým jsou některé scény téměř
hlavní úlohu, jen utváří atmosféru okolo vás, zatímco nekoukatelné. Akustická kytara v úvodu hladí a navo-
hledáte ve tmě černovlasé holčičky a na dveře vám dí vám doma příjemnou náladu, kterou ve filmu využijí
klepe chlápek s pyramidou na hlavě. domorodá děvčata k seznamování se s pytlíkem pro-
fesora Monroea. Když pominu několik bigbeatových
Demi Mortuus taškařic, nelze se nerozepsat o  neskutečně ohavně
Suspiria (Goblin – 1977) použitých syntezátorech. Jejich kombinace s  tklivý-
V  dílně Goblin, potažmo Claudia Simonettiho, mi smyčci v momentě, kdy domorodý panáček trestá
člověk najde hned několik soundtrackových pokladů. darebnou nevěrnici nástrojem, kterého by se nejspíš
Mým jednoznačně nejoblíbenějším je však ten k prv- zalekla i Angel Wicky, má naprosto devastační účinek
nímu filmu trilogie o třech matkách. Už od úvodních a  zcela zamítá pohodlný pocit, že se přeci koukáte
titulků pomáhá hudební podkres znervózňovat divá- jenom na film a nic z toho se ve skutečnosti neděje.
ka a ten se už na samém začátku opatrně seznámí A potom je tu requiem, které hraje ve chvíli, kdy prů-
i s nesmrtelným ústředním motivem, který občas do- zkumníci najdou na kůl nabodnutou nešťastnici. To je
provází poněkud úchylný šepotavý popěvek. K šílen- prostě nádhera, která se ve filmu jen tak neslyší.
ství typicky pastelových barev přispívá během nervy
a dívčí těla drásajících scén kakofonická změť nástro- Damien: Omen II (Jerry Goldsmith – 1978)
jů, jejíž děsivost předčí jen chrápání Heleny Markos, Soundtrack k filmu The Omen je dozajista kultem,
která v  tomhle odvětví s  přehledem převálcuje i  rý- který ve výčtu nejlepších horrorových soundtracků
mou stiženého metrákového notorika. Právě hudba nemohl být opomenut. Já bych však rád zmínil i hud-
je důležitou složkou kultovní finální scény. Od chví- bu k  jeho o  dva roky mladšímu pokračování. Gold-
le, kdy se začíná Suzy Bannion plížit k pelechu staré smith se samozřejmě drží několika nesmrtelných li-
čarodějnice, člověk i díky hudbě nevydechne až do tanií, kterými děsil diváky během Damianova dětství,
samotného střetu s  půvabnou Helenkou. Dario Ar- ale jedním dechem je třeba dodat, že nikterak ne-
gento vložil tvorbu hudby ke svému filmu z roku 1977 recykluje a naopak ještě utahuje šrouby. Jestli se bě-
do rukou z předchozí spolupráce osvědčeným muzi- hem původního hudebního podkladu střídaly křehké
kantům a ti pro její nahrávání použili pro danou dobu až romantické motivy s těmi děsivými, v pokračování
atypické nástroje jako tabla (dvojice bubnů odlišné už zůstal prostor jen čiré hrůze. Klidnější chvíle filmu
velikosti, konstrukce i  zvuku), buzuki (řecký strunný jsou totiž většinou hudby prosté a  soundtrack ma-
drnkací nástroj) čí moogův syntezátor. ximum času jen a  pouze děsí. Takový havraní útok
na paní reportérku či sonický děs během proboření

[9]
ledu na dětském kluzišti má neskutečně rouhačskou zdobený vinyl, bude vaše nadšení o to silnější, to mi
atmosféru. Naprostým úkazem je potom jakési kvá- věřte. Vokálně se pod tuhle rohatou krásu podepsala
kání sboristů symfonického orchestru, který dirigoval hlavně korejská sopranistka Sumi Jo.
Lionel Newman. Když si představím pány ve fraku se
školenými hlasy, kterak ze sebe vyrážejí tyhle zlomy- 28 Days After (John Murphy – 2002)
slné pazvuky, tetelím se blahem a mrazem, který se V  postapokalyptické smršti Dannyho Boyla na-
prohání po páteři jako dětičky s hokejkami před smr- hánějí agresivitou a zlostí nakažení nešťastníci živou-
tí jednoho z  kamarádů. Stejně tak stojí za poslech cí nešťastníky a John Murphy jim k tomu poskládal
i hudba k Poslednímu střetnutí. zvláštní hudební směsici. Nebojí se industriálních ru-
chů a pazvuků v chaotickém úvodu, umí přijít s mi-
The Ninth Gate (Wojciech Kilar – 1999) nimalistickým motivem, který umocňuje smutek nad
Film Romana Polanského, který po svém zpra- tím, co se z lidstva stalo, stejně jako dokáže do filmu
coval román Artura Pérez Reverta Dumasův klub, nerušivě včlenit elektrickou kytaru. Perri Alleyne do
není čistokrevným horrorem a často se prolíná s ja- světa plného zkázy zpívá a capella křesťanské hitov-
kousi mysteriózní detektivkou, což se projevuje i na ky včetně Ave Maria a vzpomínky Jima a Seleny zase
soundtracku, který má na svědomí Wojciech Kilar. podtrhuje posmutnělé vybrnkávání. Nebývá zvykem,
Ten se samozřejmě proslavil hlavně dokonalou hud- aby v podobných filmech fungovala rocková či roc-
bou k  Draculovi, a  pokud ji máte rádi, budete nej- kově industriální hudba, tady to však neplatí. Son-
spíš milovat i  The Ninth Gate. Chvíle dobrodružné- gem do celé kolekce přispěli i rockové party Granda-
ho pátrání po kopiích knihy Devět bran do Království ddy a Blue State, ale ty nejsilnější momenty nahrávky
stínů nadlehčují rozvernější motivy, které jsou v sou- se skrývají úplně jinde. Hudba, která sleduje smrt
ladu s lehce úsměvně pojatým charakterem sympa- sympaťáka Franka v podání skvělého Brendana Gle-
tického darebáčka Deana Corsa. Jinak tu ovšem člo- esona je zkrátka překrásná a člověk jej málem opla-
věk příliš legrace neužije. Tahle nahrávka mě osobně kává spolu s ostatními přeživšími. No a potom je tu
baví hlavně náladou, která je jednou poťouchle ra- nervy drásající finále, které je na hudební složce po-
ráškovská, jindy čertovsky rafinovaná a když to člo- stavené stejně jako na té filmové. Postupná grada-
věk v tom škádlení nejvíc nečeká, najednou dokáže ce monotónního klavíru a  zesilujícího se rockového
být skutečně výhružná i zlá, aby vám v démonickém burácení je dechberoucí a skvělé je, že funguje i bez
finiši ukázala samotné hlubiny pekel. Prostě to celé sledování filmu samotného.
páchne sírou, a  pokud si pořídíte pentagramy vy-

[ 10 ]
HOWARD – 26/2017

Jozef Karika

ROZHOVOR
kých deväťdesiatych rokov. Koncom minulého roku
mi vyšiel už piaty román v  tejto sérii, ktorý bol zá-
roveň najväčším slovenským románom za päťdesiat
rokov – mal takmer 200 000 slov. Takže sa dá pove-
dať, že pred desiatimi rokmi som začal niečo, čo mi
definovalo tvorivú aj životnú dekádu.

Zpovídáme vás hlavně kvůli vaší horrorové
tvorbě. Mohl byste krátce představit vaše horro-
ry? O  čem jsou, co vás přimělo je napsat, jaké
jsou jejich přednosti či jak se na ně díváte z od-
stupem času?
Sú to najlepšie horrory v strednej Európe. Autor-
ské predstavenie v  skratke. Koho to zaujíma, nech
si ich prečíta a  posúdi podľa seba. Dielo musí mať
vlastnú silu, musí pôsobiť samé za seba – bez toho,
aby ho autor približoval, interpretoval či vysvetloval.

Existuje, kromě žánru, nějaká spojnice mezi
romány Tma, Strach a Trhlina? Daly by se tyto kni-
hy považovat za jakousi (hodně) volnou trilogii?
Vytvárajú voľnú sériu v  tom, že sa každý z  nich
točí okolo niektorej z ľudských fóbií. Inak nemajú nič
spoločné a dajú sa čítať v ľubovoľnom poradí.

Trhlina a  Strach se dočkali českého vydání,
Strach nedávno vyšel dokonce v  Polsku a  sklí-
Ač je autorem několika experimentálních knih za- zí převážně pozitivní ohlasy. Liší se nějak reak-
obírajících se mimo jiné magií, je spisovatel, histo- ce a ohlasy od domácích a zahraničních čtenářů?
rik a televizní redaktor Jozef Karika (*1978) v součas- Chystají se překlady do dalších jazyků?
nosti nejprodávanějším a nejznámějším slovenským Áno, dva veľké poľské literárne blogy, Wielki buk
(nejen) horrorovým autorem. Jeho horrorové romány a  Okiem na horror, vyhlásili Strach za horror roku
byly přeloženy a  sklízejí uznání v  Česku i  v  Polsku. 2017. Je to pre mňa veľká pocta, pretože na poľskom

„Keď máte dostatočne silnú
imagináciu, mozog aj telo prestávajú
rozlišovať medzi predstavou a realitou.“
Jen před necelým měsícem si tento autor odnesl knižnom trhu existuje obrovská konkurencia a  môj
hned čtyři Zlaté knihy za prodej 15 000 výtisků (jed- román obstál aj voči megaúspešnému Hex od Tho-
nu za horrorový Strach) a jednu Platinovou knihu za masa Heuvelta.
více než 25 000 prodaných kusů horrorového románu Čitateľské ohlasy sú všade podobné. Čo sa týka
Trhlina. Koho jiného si vybrat pro rozhovor do čísla odborných reakcií a  recenzií, tam vnímam kvalita-
o slovenském horroru? tívne stúpajúcu tendenciu vo vektore od Slovenska,
cez Česko a Poľsko. Neviem, či je to veľkosťou kraji-
Kde jste teď, bude předmětem následujících ny a teda aj ľudského fondu, z ktorého sa „regrutujú“
otázek, ale kde byl Jozef Karika před deseti lety? recenzenti, alebo niečím iným. Faktom však zostá-
Pred desiatimi rokmi som práve písal svoj prvý va, že na Slovensku, s pár výnimkami, nebol takmer
román V tieni mafie, čo je generačný román o spo- žiadny recenzent schopný reflektovať moje romány
ločenskom rozvrate na Slovensku v  dôsledku divo- v širšom kontexte, do hĺbky a v súvislostiach. Naprí-

[ 11 ]
klad pri tých horrorových to zväčša končí prvoplá- nizmus umožňuje vyšľachtiť tie najsilnejšie príbehy,
novým a  povrchným porovnaním s  Kingom. V  Če- ktoré si vybojujú právo pretaviť sa do kníh.
chách je situácia lepšia, tam išli recenzie podstatne
hlbšie, boli analytickejšie a fundovanejšie. V Poľsku Jak se autor smiřuje s tím, že nakladatel změ-
recenzenti okamžite zachytili skryté odkazy na Kaf- ní skutečný žánr jeho knihy? Narážím vyloženě
ku, Poea alebo japonskú horrorovú školu. na knihu Strach. Pod mysteriózním thrillerem si
opravdu představuji úplně něco jiného než syro-
Je těžké v  tvorbě přeskakovat ze sociálně- vý, temný, strašidelný a brutální horror. Má na to
-politicko kritických thrillerů do atmosférických autor vůbec nějaké vliv?
horrorů a zpátky? Bol to môj nápad a ukázalo sa to ako veľmi pre-
Ťažké by pre mňa bolo zostávať iba v  jednej lí- zieravé na Slovensku, v Čechách aj v Poľsku. Horro-
nii tvorby. Je veľmi oslobodzujúce, keď autor nemu- rové označenie je v širšom povedomí tak zdegrado-
sí premýšľať v ráde jednotlivých románov, ale v ráde vané upírmi, zombiami a tupými krvákmi s motorovou
niekoľkých odlišných línií. Napríklad teraz mám vďaka pílou, že keď som románom Strach uvádzal túto líniu
tomuto prístupu v  rôznych štádiách rozpracovania kníh, rozhodne som ju nechcel promovať pod nálep-
presne 23 ďalších románov. Neviem, koľko z nich sa kou horroru. Som rád, že vydavatelia to videli podob-
podarí zrealizovať, v minulosti to bolo cca 15 percent ne. Navyše sú tie nálepky podružnou, triviálnou zále-
z  rozpracovaných projektov. Takýto literárny darwi- žitosťou, ktorú vnímam čisto pragmaticky. Žiadny iný

[ 12 ]
HOWARD – 26/2017

význam tomu neprikladám. Mimochodom, za Strach
som si minulý týždeň prevzal ocenenie Zlatá kniha,
čo znamená, že sa iba na Slovensku predalo vyše
15 000 výtlačkov. Zároveň som prevzal Platinovú kni-
hu za Trhlinu, ktorej sa na Slovensku predalo už vyše
30 000 výtlačkov. V Čechách sa prvý náklad Trhliny
tiež úplne vypredal, momentálne sa robí dotlač.

Když už jsme u  toho, jaká je vaše vlastní,
existuje-li vůbec, definice rozdílu mezi thrillerem
a horrorem?
Žánrové definície s obľubou riešia literárni vedci.
Podľa mňa je to už dvadsať rokov mŕtva a  de fac-
to  bezvýznamná téma. Energiu radšej sústredím na
to, aby moje romány vyvolávali tektonickú rezonan-
ciu vo mne aj v čitateľoch. A tiež na to, aby literárni
vedci v štátnych inštitúciách mohli filozofovať o lite-
rárnych definíciách a  boli za to platení z  daní, kto-
ré ja, vydavateľstvo aj predajcovia odvádzame z mo-
jich predaných kníh. Mimochodom, tento rok to bude
po všetkých legálnych optimalizáciách stále vyše
400 000 vašich korún. Od mňa ako autora, osobne.
Dane z celkového objemu mojich predaných kníh sú
násobne vyššie. Príjemcov pozdravujem, netreba ďa-
kovať, želám im príjemné filozofovanie o literárnych
žánroch v pohode a teple akademických kancelárií.

Jaké tři věci má a naopak nemusí obsahovat
horror?
Ošúchané horrorové rekvizity a  prostredia dnes
už naozaj iba ako vtipný odkaz alebo postmoderni- caní krátkeho filmu podľa mojej trilerovej poviedky
stický presah. Napríklad Trhlina je vystavaná na ne- Výlet. Na Štrbskom plese v Tatrách ho koncom mi-
gácii tradičných horrorových formúl. Tie najdesivej- nulého roku realizoval režisér Daniel Rihák. Vznik-
šie veci sa tam udejú cez deň, v  slnečnom počasí lo niekoľko verzií scenára, ktoré výrazne rozširovali
a v rozľahlom teréne s dobrou viditeľnosťou. Žiadni moju pôvodnú poviedku. Bol som z  toho nadšený.
duchovia, príšery, ani sérioví vrahovia. Ako sa hovorí Originálnu variáciu a  rozšírenie môjho diela beriem
aj v knihe, najhoršia je hrôza z obyčajných vecí. ako najvyššiu poctu.

K vašemu zatím poslednímu horroru Trhlina se Na kontě máte i několik knih o magii, esoteri-
aktuálně rodí třídílná televizní adaptace. V  jaké ce a okultismu. Vycházíte z toho u vašich horrorů
fázi se v současnosti tento projekt nachází? Na- nebo se v nich snažíte jít jinou, tímto neinspirova-
kolik máte možnost do něj zasahovat či mít na vý- nou cestou?
slednou podobu vliv? Z ezoteriky som sa vždy vysmieval a k mágii som
Koncom minulého roka sa začalo s nakrúcaním, aj priamo v tých knihách značne kritický a skeptický.
ide o  veľkú produkciu. O  Trhlinu mali záujem štyri Treba však uznať, že tak mágia, ako aj horrorový žá-
rôzne producentské spoločnosti, nielen zo Sloven- ner sú založené na prekračovaní hraníc, na transgre-
ska. Mohol som si preto vyberať. Proces vyjednáva- sii. To platí o  umení obecne. Takže istý priesečník
nia trval takmer rok. Najviac ma zaujímala vízia, akú tam je. Zároveň oblasti ako ezoterika, mágia a okul-
má producent s režisérom. Peter Bebjak, náš najlep- tizmus, hlavne komunity tvoriace sa okolo nich, po-
ší súčasný režisér, ma definitívne presvedčil. V kom- skytujú vďačné námety zo sféry psychických patoló-
binácii so scenárom od Tomáša Bombíka je naozaj gií, sociopatie a vyšinutosti.
veľká šanca, že vznikne kvalitná adaptácia. Pri nakr-
úcaní spolupracujem ako konzultant, inak však ne- V  různých diskusích je možné narazit na ná-
chávam režisérovi voľné ruky. Ja som prozaik, filmo- zor, že domácímu horroru nejvíce pomůže, obje-
vá adaptácia ma teší, no beriem ju ako samostatné ví-li se nějaký místní Stephen King či vydávaný,
dielo. Kniha je kompletná aj bez takejto nadstavby. uznávaný a pozitivně přijímaný autor. Vy už máte,
Budem rád, keď to režisér zrealizuje podľa vlastnej doufám, tzv. období Stephena Kinga za sebou, te-
imaginácie. Podobne som postupoval aj pri nakrú- oreticky jste ale přesně podobný autor o němž je

[ 13 ]
v tomto názoru řeč. Co si o tom názoru myslíte? dí. A naopak. Príkladom je román Hex, ktorý sa pô-
Stephen King redefinoval žáner moderné- vodne odohrával v  Holandsku. Pre americké vyda-
ho horroru, takže niečo kingovské, aspoň v  stopo- nie ho autor prepísal do amerického prostredia. Na
vom množstve, sa nájde v takmer každom dnešnom románe a jeho dopade to nič podstatné nezmenilo.
horrore. Asi tak, ako je v  takmer každej modernej Rozdiel môže byť iba v  tom, že známe prostredie
fantasy aspoň stopové množstvo Tolkiena. King mal býva pre autora emotívnejšie. Napríklad môj román
na  moje písanie veľký vplyv  – zhruba pred dvadsi- Strach sa odohráva v reálnej prímestskej štvrti, kde
atimi rokmi. Väčšou inšpiráciou mojich súčasných som vyrastal. Na toto prostredie boli teda naviazané
horrorov je napríklad Koji Suzuki, Dan Simmons, moje ozajstné detské strachy, ktoré som pri tvorbe
Gustav Meyrink alebo Franz Kafka. Z  veľkej miery takpovediac evokoval a preniesol ich do textu. V ta-
tiež Sartre, Camus a Heidegger. Áno, stotožňujem sa kom prípade môže čítanie pôsobiť silnejšie a auten-
s názorom, že domácemu horroru najviac prospeje, tickejšie.
keď sa objaví schopný autor, ktorý ho vie písať.
Číslo, v  němž tento rozhovor vyjde, je věno-
Pro některé čtenáře je problematické přijmout vané slovenskému horroru. Existuje vůbec něco
horror odehrávající se v domácím prostředí, vadí jako slovenský horror? Sledujete ho? Svého času
jim místní jména, příběh v  domácích reáliích jim jste dělal videorecenze či videokomentáře poví-
přijde nereálný a  jen těžce uvěřitelný, abychom dek, které vám autoři zasílali. Je slovenský horror
zmínili jen některé z důvodů. Jaké naopak může něčím specifický? Jsou nějaká jména, která by
domácí prostředí přinést výhody a  pozitiva pro v této oblasti stála za zmínku?
příběh či atmosféru? Veľmi to nesledujem. Kedysi dávno som čítal zo-
Zhruba v pomere 20 000:1 sa stretávam s opač- pár horrorových poviedok od Dušana Fabiana a pá-
ným názorom a to, že zasadenie do domáceho pro- čili sa mi. Viem, že je aktívny Mark E. Pocha, ktorý
stredia je jednou z najväčších devíz týchto románov. mi je sympatický, ale to, čo píše, je natoľko odlišné
Ja si myslím, že je to takmer jedno. Ak je to dobre od toho, čo píšem a v čom sa orientujem ja, že je to
napísané, bude to fungovať v  akomkoľvek prostre- mimo môj záber. Dva razy som bol v porote literárnej
súťaže Cena Fantázie, a tam sa vyskytlo niekoľko ná-
dejných autorov a  autoriek. Nateraz však zostávajú
pri poviedkach. Niekedy je to fajn, mám poviedky

[ 14 ]
HOWARD – 26/2017

rád, ale niekedy je to možno chyba. Ja som po hneď rôzne turistické kluby, miestni ubytovatelia, dokon-
niekoľkých ocenených poviedkach prešiel na romá- ca aj jedna cestovka. Námetov mám doslova stovky,
ny. Jednak ma to k nim prirodzene ťahalo, a zároveň Slovensko je v  tomto ohľade úžasná krajina. Vybe-
sa dajú lepšie predať. Strategicky je to výhodnejšie, rám si tie najlepšie, teda také, ktoré najviac vystrašia
lebo písanie popri zamestnaní má svoje limity. Čím alebo najhlbšie znepokoja mňa samého. Žiadne tipy
skôr autor z písania profituje, tým lepšie. Môže si po- dávať nebudem. Kto nemá pred očami vlastný horro-
tom dovoliť pustiť sa aj do ambicióznych príbehov, rový filter, ktorý mu rozširuje realitu o vhodné námety,
ktoré by popri inej práci nenapísal. Sám som síce nikdy nebude pánom strachu.
popri dvoch zamestnaniach napísal mojich prvých
osem kníh, ale tie rozsiahle, napríklad Čierny rok, čo Na co horrorového se od vás můžeme těšit
je rozsahovo najväčší slovenský román za päťdesi- v čase budoucím?
at rokov a tretí najväčší slovenský román vôbec, by Práve som dokončil román Priepasť. Odohrá-
som takýmto spôsobom nenapísal. Po čase sa môže va sa vo Vysokých Tatrách. Centrálnou fóbiou bude
autor znova zamestnať, ak mu to vyhovuje viac. As- strach z  výšky a  prázdna. Je to o  bývalom lezcovi,
poň zopár rokov zasvätených čisto písaniu a tvorbe ktorí po tragédii trpí panickou hrôzou z výšok. Narazí
je však nenahraditeľných. Optimálne niekde medzi na starú legendu tatranských horských vodcov – kto-
tridsiatym a štyridsiatym piatym rokom života. Práve rá je mimochodom ozajstná –, o skalnej plošine v ho-
tam sa totiž nachádza výživný priesečník životných rách, kde neznáma sila núti ľudí, čo tam zablúdia,
skúseností a prebytku kreatívnej energie. skočiť do priepasti a zabiť sa. Neprirodzene vysoký
počet smrteľných nešťastí v  tejto lokalite mu nedá
Jedno je jasné, slovenský horror, a vaše kni- spávať a… Viac nebudem prezrádzať. Jedine perlič-
hy tomu napomáhají měrou vrchovatou, se pa- ku – vo vyvolávaní strachu z výšok som išiel tak hl-
trně rozhodl přimět soudně uvažující čtenářstvo boko, že po dopísaní niektorých scén som si musel
nevstupovat do vašich lesů. Je ještě něco speci- ľahnúť na zem, aby som pod sebou cítil pevný pod-
fického, čím by horror u vás mohl zničit slovenský klad a upokojil sa. Keď máte dostatočne silnú ima-
turistický ruch? Nějaké návrhy/náměty pro ostat- gináciu, mozog aj telo prestávajú rozlišovať medzi
ní autory a autorky? predstavou a realitou. A reagujú podľa toho.
Mýlite sa. Turistická aktivita v  Tribeči po publi-
kovaní mojej knihy prudko vzrástla, takýto ruch tam Děkujeme za rozhovor
ešte nezažili. Výlety po stopách Trhliny organizujú Otázky: Honza Vojtíšek

[ 15 ]
Strach
RECENZE

Jozef Karika
Upřímně hned ze začátku. Ještě tak jeden dva cích i v dospělosti a zlu, které se po určitém časovém
slovenské knižní horrory odehrávající se podstatnou období vrací zpracovat různými způsoby, aniž by to
částí v tamních lesích a nejen, že mě nikdo nedosta- nebyl Kingův epigon? Karikův Strach je důkazem,
ne na Slovensku do lesa, ale nedostanete mě ani na že lze (byť si sám trochu nařezal větev zbytečným
Slovensko. přímým odkazem právě na Kinga). Je jiný, temnější,
bezútěšnější, drsnější, svůj. Přirovnávání autora nebo
Vydavatel: Argo, 2016 románu ke Stephenu Kingovi, ať již tak činíte v dobré
Počet stran: 268 víře, autorovi nebo románu škodí. Obzvláště, pokud
nejde o jeho epigony. Jozef Karika možná použil pro-
Hlavním hrdinou románu je třicátník, který zrovna priety, které kdysi využil i King (ovšem, ruku na srdce,
narazil na dno, a ne, a ne se od něj odrazit. Opustila kolik originálních zápletek a propriet kdy použil Ste-
ho žena, přišel o práci a nezbylo mu nic jiného než se phen King?), zpracoval je ale po svém. Svým způso-
přestěhovat zpět do rodného města na úpatí Malých bem originálně.
Tater, do bytu, který jen nedávno opustil hrdinův otec Strach si na vás došlápne hned na prvních strán-
přesunem do pečovatelského domu. Otec, s  nímž kách a  až prakticky do té poslední vás tlačí tvrdě-
neměl moc dobré vztahy. Ostatně, ani na byt nemá ji a hlouběji, zašlapává vás do nepříjemného bahna
moc dobré vzpomínky a v některých jeho prostorách bezútěšnosti a  hájemství vnitřních strachů. Drtí ne-
dosud odmítá pobývat. Návratem se mu ovšem tyto příjemnou atmosférou absence pozitivnosti a nadě-
nepříjemné vzpomínky na dětství oživí. Tedy nejen je. Nejen všudypřítomná temnota, ale i  neustupující
návratem ale i událostmi. Ve městě totiž právě zmi- mráz zalézá a  obsazuje každičké zákoutí čtenářovy
zelo dítě. Stejně jako před lety. Ani setkání s dávnými mysli, svírá za krkem a prohání mravence po zádech.
přáteli, s nimiž hrdina sdílí stejně nepříjemnou a tem- Jozef Karika se do románu obul opravdu bez zábran
nou minulost, nepřinesou moc útěchy… Hlavní hr- a skrupulí. Vrší jednu drsnou, nepříjemnou, strašidel-
dina se prostě jen dál a hlouběji propadá do maras- nou a temnou scénu za druhou. Pomáhá si k tomu
mu obyčejného života. A zdá se, že v lese, v mrazu jen střízlivým počtem postav, jejich rozličnými cha-
a temnotě, se opět něco probudilo a jde to nejen po raktery a  z  toho vycházejícími vzájemnými vztahy
dětech, ale i po staré partě. Děti se ztrácejí, zůstávají i  zcela funkčním ohledem do minulosti. Román má
po nich jen hromádky nehtů, lidé umírají, mráz je čím dobře vystavěnou strukturu, která postrádá nudnou
dál třeskutější a hlavní hrdina se čím dál více hroutí vatu a nezáživné plácání se mezi důležitými a vypja-
pod tíhou vzpomínek i aktuálních děsivých událostí. tými scénami. Odvíjí příběh ale stejně tak maluje ono
V kariéře každého významnějšího či úspěšnější- již zmíněné království strachů, vnitřních i  vnějších,
ho domácího (čti včetně slovenského) horrorového dávných a neumírajících.
autora se objeví období, kdy je přirovnáván ke Ste- Některé příběhy vás vtáhnou svou radostí, po-
phenu Kingovi a porovnáván s ním. To už je zřejmě zitivním nábojem, který postavy, jakož i čtenáře, dál
jakási daň za prosazení. Protože (zdá se) pro některé táhne knihou i navzdory její temné a strašidelné sku-
patrně není možné prorazit, aniž by se „neopisovalo“ tečnosti. Láká oním světýlkem někde na konci, hře-
od Krále. Na druhou stranu pro některé není mož- jivým a příjemným. Strach tohle dokáže bez onoho
né uznat něčí úspěch, aby nebyl s Kingem srovnán. světýlka, opravdu v té mrazivé tmě žádné nezahléd-
Myslím si, doufám a  jsem rád, že Jozef Karika má nete. Přesto vás sevře, právě strachem, mrazem
už toto období srovnávání s Kingem za sebou. Patr- a pochmurnou bezútěšnou atmosférou. Místo toho,
ně k tomu přirovnávání přispěl jistě i Strach. Protože abyste si udělali odstup, naopak se k  hlavnímu hr-
považte – dětské trauma přenesené až do dospělos- dinovi, i  když se zdá divný a  ne zcela sympatický,
ti, periodicky se vracející zlo… Má však ale Stephen přitisknete a budete mu oporou po celou dobu až do
King nějaký monopol na dětské střety se strachem poslední stránky.
a zlo, které se neustále vrací? Ne. Není možné příběh Tedy, poslední… To je možná jediná vybočující
o dětských traumatech v děsivých vlnách se vracejí- věc z románu. Její závěr. Rozhodně nechci říci, že by

[ 16 ]
HOWARD – 26/2017

byl špatný. Není, svým způsobem mě svým vyzněním Jozef Karika není slovenský Stephen King. Proč
dokonce i potěšil. Ale je tak… Nečekaný není správ- by jím taky měl být? Potřebujeme dalšího Kinga? Ne,
né slovo, ani překvapivý… Jiný. Výrazný. Kontrast- potřebujeme další dobré horrorové autory a autorky.
ní. Odlišný. Navíc, a to považuji za jedinou výraznou A Jozef Karika dobrým horrorovým autorem je. Ví, co
šmouhu v ledové jinovatce mrazivého Strachu, díky horror potřebuje, co od něj čtenáři a  čtenářky oče-
využití ich formy, tedy vyprávění z pohledu hlavního kávají, jak s  tímto žánrem a  jeho pravidly nakládat.
hrdiny, ten závěr částečně zpětně trochu zpochybňu- Strach je toho důkazem. Skvělým důkazem.
je některé v ději dříve zmíněné věci. Tak nějak s nimi
nezapadá do jednotného celku, nesedí s nimi a vyvo- Honza Vojtíšek
lává několik udivených pochybností.
Navzdory ne zcela pravdě odpovídajícímu ozna-
čení na obálce lákajícímu na mysteriózní thriller, je
Strach opravdu syrový, atmosférický a v mnoha pří-
padech nepříjemně strašidelný (ano, strašidelný!)
horror. Mysteriózní thriller opravdu vypadá jinak.

[ 17 ]
Jeepers
RECENZE

Creepers 3
Uplynulo dlouhých dvacet tři let a  opět přichází
třiadvacet dnů, během kterých bude obludný Creep-
er nahánět své oběti, aby si na nich pochutnal a mohl
jít zase chrupkat. Tolik k  příběhu. V  našem světě
uteklo od jedničky roků šestnáct a my dostali vyšep-
taný stín originálu. Tolik k hodnocení. Ale dobře, když
chcete, tak to trochu rozvinu.

Režie: Victor Salva
Scénář: Victor Salva
Délka: 100 min
Původ: USA
Rok: 2017
Hrají: Gina Philips, Jonathan Breck,
Meg Foster, Stan Shaw,
Marieh Delfino

K příběhu toho už ale opravdu nelze mnoho do-
dat. Ta tam jsou tajemství, která titulní monstrum
zahalovala. Ve trojce už prakticky každý ví, jaké má
Creeper choutky a jak na něj. Na scéně jsou přeživší
předchozích dílů i noví bijci, kteří mají v plánu bubá-
kovi zakroutit krkem. Všechny postavy jsou ale plo-
ché jako pětivoltové baterie a jedinou personou s ja-
kýms takýms charakterovým rysem je tu Creeperovo
auto.

[ 18 ]
HOWARD – 26/2017

To se dostalo do popředí zájmu filmařů a většinu ty ženy. Od šílené dvojky plné umírajících chlapců je
stopáže tak kladní hrdinové bojují právě s ním. A ne- to rozhodně pozitivní krok.
mají to lehké. Ze staré dodávky každou chvíli něco Bohužel všechno ostatní je horší. Možná vůbec
vylétne, od super rychlých mříží až po nekonečně nejsmutnější je silná demytizace legendy o  Creep-
dlouhý řetěz, který je vystřelován z  výfuku rychlos- erovi. Skoro nikdo o  něm nepochybuje a  když už,
tí blesku. Připadá vám to hloupé? Taky že je. Tvůrci tak mu stačí ukázat oživlou ruku, o kterou monstrum
zřejmě utratili většinu rozpočtu za dobře vypadající před lety přišlo a  je hotovo. Neúcta k  tajemství se
retro vůz a nezbylo jim na platy pro ucházející herce ostatně projevuje také tím, že významná část sním-
ani jiné speciální efekty. ku se odehrává za slunečného dne, což dává vynik-
To druhé je dobře patrné na hlavním vrahouno- nout všem technickým nedostatkům a zdůrazňuje to
vi, který je na scéně trestuhodně krátce a nepředvá- lacinou trikovou stránku věci. Jestliže jednička byla
dí prakticky nic. Jeho výkon je tak o level horší než zábavným představením originální legendy, dvojka
v nepovedené dvojce, a to je co říct. Nutno dodat, že vybíjenou alespoň dodržující pravidla hry, tak trojka
režisér, který má za sebou mimo jiné rok a půl ve vě- je vlastně pouze prohlídkou vraždícího auta, které
zení za zneužívání nezletilých herců, nedal tentokrát sekunduje vyšeptalé pogumované monstrum.
naplno průchod svým preferencím a uvidíme i nějaké Roman Kroufek

[ 19 ]
Jozef Karika
Samota
„Chcel som ti iba vysvetliť, že som čierna diera. nie prácou. Tie boli samozrejme najlepšie. Ak to ale
Ani jediný lúč sa odo mňa nevracia. Som neviditeľ- nešlo inak, vystačil som si aj s  duševným, mentál-
ný. Som pre všetkých len čiernou dierou vo vesmíre. nym pohybom. Zložité matematické úlohy, stimulan-
Mohli by ste ma nájsť len podľa silového poľa, keby ty, drogy, čokoľvek. Nikdy nezaberali stopercentne
ste našli sústavu hviezd, ktorá sa krúti okolo zdanlivo a natrvalo, ale v prípade núdze bývali lepšie ako nič.
prázdneho stredu.“ Horšie to bolo, keď som sa nehýbal. Vtedy ve-
Dušan Mitana dela doľahnúť naplno. A jej váha ma drvila. Niekedy
Muškáty sa mi zdalo, že počujem, ako švíky, držiace ma ako
tak pokope, praskajú, trhajú sa pod jej tlakom. Chví-
Niečo so mnou nebolo v poriadku. Ťažko pove- le oddychu som z  programu dňa postupne odstrá-
dať, čo presne. Nedalo sa to len tak označiť. Doliehal nil, vygumoval. Napodiv to ani nebolo ťažké. Dalo sa
na mňa akýsi zvláštny pocit. Cudzí, dovtedy som ho s tým celkom obstojne žiť. Išlo len o to nezastaviť sa.
nepoznal. Bolo to niečo ako nálada, rozpoloženie, do Ak som si chcel oddýchnuť telesne, potreboval som
ktorého som sa prepadal. Najprv sa objavovalo len niečím zamestnať myseľ. Keď som doprial oddych
občas – keď som bol vyčerpaný. jej, musel som uviesť do pohybu telo.
Potom prichádzalo častejšie. Prichádzalo je Najväčším problémom bývali noci. Väčšinou sa
správny výraz. Aj keď išlo o  moju vlastnú náladu, mi podarilo zamestnávať myseľ, až kým som sa ne-
môj vlastný stav, nemal som nad ním žiadnu kontro- prepadol do spánku. Lenže niekedy som sa prebudil
lu. Nepodobalo sa to na iné emócie. Tie som mohol a ona už bola tam! Ležala na mne celou váhou, drvila
aspoň čiastočne kontrolovať, tlmiť, niekedy dokonca ma, mliaždila. V takom stave som sa nedokázal ani
riadiť. Toto sa zakaždým vynorilo z hlbín môjho moz- poriadne nadýchnuť. Akýkoľvek pohyb bol nemož-
gu a strhlo ma priamo do svojho centra. ný. Samota tlačila na každý pór môjho tela a vnikala
Nedalo sa tomu brániť, vzdorovať, nedalo sa dovnútra. Zaplavovala moje útroby svojim príbojom,
s tým robiť vôbec nič. Aké to bolo? Z bežných po- až kým ma nevyplnila na doraz. Neraz to trvalo celé
citov sa tomu asi najviac blížila samota, pocit osa- hodiny. Nedokázal som pohnúť ani viečkami. Oči mi
motenia, opustenosti. Ale bývalo to oveľa, oveľa sil- počas tých stavov vždy celkom vyschli.
nejšie. Nie ako samota, keď ste sami. Bolo to ako Vyhnúť sa spánku nebolo riešením. V byte sa ne-
samota, kedy vám vlastná existencia pripadá nad- dalo nikam ujsť. Medzi jeho stenami ma nakoniec
bytočná. Kedy cítite, že vytŕčate z  tkaniva sveta aj vždy dostala. Či to už bolo v zovretí bielych kachli-
spoločnosti, ste vypuklinou, kazom; čímsi vystupu- čiek kúpeľne, alebo na vyleštených parketách spál-
júcim z  inak dokonale súdržného povrchu. Nie ste ne. Riešením bol jedine útek. Keď som cítil, že v na-
sami preto, že vás ostatní opustili alebo pri vás nie stávajúcu noc by sa mohla vynoriť, vychádzal som
sú. Ste sami tým, že ste. Vaše bytie je esenciou sa- večer z bytu a trávil hodiny vonku. V lete som sa zvy-
moty; s niekým by ste mohli byť len za predpokladu, kol túlať po meste, blízkych lesoch alebo opustenom
že by ste vôbec neboli. Každá molekula vášho tela, komplexe neďalekej továrne. V zime to nešlo. Chlad
každý záchvev vašej mysle, vytvárajú túto samotu. a  vlhkosť zimných nocí ma skoro vždy odsúdili na
Z položartu som ju volal ontologickou. Naozaj som ju niekoľkodňový trest v posteli. A to znamenalo peklo.
tak cítil. Ako samotu môjho samotného bytia. Uniknúť jej v  posteli, naviac s  horúčkou, sa nedalo
Pokiaľ som bol v pohybe, ustupovala do úzadia. ani cez deň; v  noci to bolo celkom nemožné. Moje
Nie, že by nebola stále prítomná, práve naopak; ak utrpenie rástlo.
by náhle z ničoho nič zmizla, asi by som sa musel za- Ten nápad som dostal len tak. Budem cestovať!
biť. Prestal by som existovať spolu s ňou; bytie bez Už po niekoľkých pokusoch som zistil, že vlaky sú
nej som si nevedel predstaviť. Ale keď som sa hýbal, najlepšie. Dalo sa v  nich voľne prechádzať a  bývali
stávala sa len pozadím, podkladom, zadnou kulisou, prázdnejšie, než autobusy. Teda, musel som si vybrať
pred ktorou sa odohrávali scény, situácie môjho ži- tie správne. V opačnom prípade som mohol skončiť
vota. Nemusel to byť len fyzický pohyb, či pohlte- natlačený v uličke vagóna. To sa mi naozaj stalo, keď

[ 20 ]
HOWARD – 26/2017

som si raz neprezieravo vybral nočný rýchlik na linke cítil ako vo sne – v nočnej more o úteku pred samo-
do Prahy. Z ľudskej masy som pociťoval odpor aj na tou. Možno tá vlhká, páchnuca, valiaca sa hmla bola
úteku pred samotou. samota, možno spolu nejako súviseli. Utekal som,
Najviac mi vyhovovali nočné osobné vlaky. Cho- doslova som utekal smerom k  vyslobodeniu. Pred
dili skoro prázdne, ich nevysoká rýchlosť ma upo- samotou aj hmlou. Boli jedno.
kojovala; pripadali mi viac priateľské než rýchliky.
Najčastejšie som sa odviezol do Žiliny, trvalo to asi *
hodinu. Tam som si počkal na opačný spoj a dovie-
zol sa domov. Výhodou bolo aj to, že stanica osob- Osobný vlak číslo 7850 vyrážal o druhej po pol-
ných vlakov bola vzdialená len pár minút chôdze od noci z  hlavnej ružomberskej stanice. O  päť minút
môjho bytu. Ráno si nikto nič nevšimol. Po takto pre- neskôr prichádzal na prímestskú stanicu Ružombe-
bdenej noci som vyzeral oveľa lepšie, než po noci rok-Rybárpole, kde som ho už čakal; ukrytý v  tieni
v zovretí samoty. viac než sto ročnej staničnej budovy. Vlak mal len
niekoľko vagónov. Na nočné spoje sa používali tie
* najstaršie. Lokomotíva pri zastavovaní pískala a vŕz-
gala tak, až som neveril, že sa dokáže znova rozbeh-
V  ten deň mi skrachoval ďalší pokus o  vzťah. núť.
Tentokrát to dosť bolelo. Ani neviem, prečo som sa Okrem mňa na stanici nikto nebol. Lístky som
ešte o niečo pokúšal. Asi predstava, že zostanem po si vždy kupoval až vo vlaku. Malé stanice nebýva-
zvyšok života vydaný samote napospas ma hnala jú otvorené cez noc. V zime tu už po šiestej hodine
do ďalších a ďalších pokusov. A pritom to zakaždým nikoho nenájdete. Pohľadom som preletel vagóny.
dopadalo rovnako. Mesiace hľadania, potom týžd- Bolo ich päť; väčší počet by bol zbytočný. V  troch
ne nádejí a krach. Po ňom temné obdobie prázdna, posledných svietilo mdlé bezpečnostné svetlo. V pr-
v ktorom na mňa samota doliehala niekoľkonásobne vom, hneď za lokomotívou, niekto rozsvietil neónové
väčšou silou. lampy na strope. Ten som okamžite vylúčil, aj keď bol
Tentokrát to prišlo krátko pred Vianocami. Lucii prázdny. Pri cestovaní som preferoval prítmie. Va-
som sa dvoril niekoľko týždňov. Zdalo sa mi, že cel- gón za ním, druhý od lokomotívy, bol pre zmenu cel-
kom úspešne. Neviem, kde som urobil chybu. Náhle kom tmavý, nesvietilo v  ňom ani svetielko. Zaváhal
ochladla. Oznámila, že sa prestaneme stretávať. Zo- som. V takom tmavom vagóne som ešte necestoval.
bralo ma to viac než zvyčajne. Do vzťahu s ňou som Mohlo by to byť príjemné, ale mohla ma tam dobeh-
vkladal akési posledné nádeje. Mal som pri nej do- núť samota. Ona totiž zakaždým bežala po koľajni-
jem spolupatričnosti a porozumenia. Keď zmizli, os- ciach za mnou. Zatiaľ vlak nikdy nedohonila, ale bál
tala po nich len otvorená škára samoty. Sedel som som sa riskovať. Keby ma chytila v prázdnom tma-
vo svojej pracovni a premietal, kde som urobil chy- vom vagóne… Ktovie, čo všetko by sa mohlo stať.
bu. Nič mi nenapadalo. Tak som len sedel a dooko- Z dverí pri lokomotíve sa vyklonila silueta sprie-
la si to nič tupo premietal, prehadzoval si ho v mysli vodcu. Čas nastupovania končil. Ozvalo sa zapís-
zo všetkých strán. Mal som pocit, že moja vnútorná kanie, no okolité ticho a  sneh ho okamžite pohltili.
opustenosť je bezodná, celkom som sa ňou zadúšal. Akoby naň čakali a  vyhladovane ho zhltli. Ešte raz
Nebol to obyčajný smútok. Zdalo sa mi akoby moje som pohľadom preletel po troch zadných vagónoch.
telo bola len tenká šupka obaľujúca dokonalú prázd- Mohlo v nich sedieť dokopy tak desať ľudí. Za okna-
notu vnútra. Akoby som bol len boľavá myseľ, koža mi som rozoznával obrysy ich hláv. Jedna, či dve sa
a nič viac. hýbali. Väčšinou ale spali, driemali celkom bez po-
Keď som sa z tohto stavu ako tak prebral, za ok- hybu, vyzerali ako bábky. Vykročil som k  tmavému
nami už bola tma. Nástenné hodiny ukazovali štvrť vagónu.
na jedenásť. Že budem musieť z bytu ujsť, mi prišlo Bol prázdny. Nikto tu nesedel. Po oboch stra-
samozrejmé. Snažil som sa tú chvíľu oddialiť. Pre- nách sa tiahli dvojice sedadiel potiahnutých lacnou
chádzal som po izbách, skúšal sledovať televízny koženkou. Vždy dve a dve oproti sebe, jeden rad po
program. Zo všetkého sa vynáralo nič a samota. Zo ľavej ruke, druhý po pravej. Neboli tu žiadne kupé,
stien, tikania hodín, stupídneho seriálu, aj zo mňa. žiadne predely alebo kabínky ako v rýchlikoch. Jedi-
Vydržal som do polnoci, viac sa nedalo. ný dojem súkromia vytvárali vysoké operadlá kresiel,
Keď som zamykal vchodovú bránu, z lesa za do- ktoré štvoricu sediacich izolovali od ostatných tým,
mom vystupovali celé chuchvalce chladnej, páchnu- že zakrývali výhľad.
cej hmly. Nikdy som neprišiel na to, z čoho vznika- Cez okná pofŕkané snehovou čľapkanicou dov-
jú. Vynárali sa nad korunami stromov ako fantastické nútra prenikal mesačný svit. Vďaka nemu tu nevládla
zvieratá, celú štvrť zalievali svojimi lepkavými výron- úplná tma, skôr príjemné šero, farbiace vnútro va-
mi. Žlté svetlo pouličných lámp sa v nich rozpúšťalo góna do prízračného odtieňa. Vybral som si miesto
a strácalo. Ligotajúci sa sneh dotváral pocit nesku- hneď pri dverách. Cez ich sklenenú výplň som nazrel
točna. Nesnežilo, ale poriadne mrzlo. Naozaj som sa do spojovacej chodby, či za mnou niekto nenastú-

[ 21 ]
pil. Videl som len roztvorené krídlo veľkých mecha- Trhlo ma, keď ktosi otvoril dvere po mojej pravici.
nických dvier, za ním tmu a poletujúci sneh. Vlakom Tak predsa niekto nastúpil. Znechutilo ma to. Osa-
prebehlo zachvenie, začal sa pohýnať. Krídlo dvier melá jazda sa mi páčila. Pristupujúcemu som neve-
sa automaticky zavrelo. Sadol som si na najbližšie noval pozornosť. Dúfal som, že prejde niekam ďalej,
sedadlo v ľavom rade. Chrbtom k smeru jazdy. Mal možno do ďalšieho vagóna, v ktorom svietilo aspoň
som rád pocit unášania do neznáma. Väčšina ľudí mdlé svetlo. On to však videl inak. Znechutene som
vraj radšej sedí tvárou v  smere jazdy. Ja nie. Chcel vyprskol, keď som pochopil, že sťažka dýchajúca si-
som byť otočený tak, aby som videl prichádzať sa- lueta zamierila priamo k štvorici kresiel, kde som se-
motu, ak by sa jej podarilo dobehnúť vlak. Zatiaľ tu del. Asi zatúžil po spoločnosti. Keď sa priblížil, do
nebola, zatiaľ ma nedostala. nosa mi udrel silný zemitý pach zmiešaný s potom.
Prechádzali sme popri rozpadávajúcom sa areá- Nejaký sedliak z  lazov. Niekto, kto býva na samote
li starej továrne. Chátrajúce budovy z konca devät- v lesoch, živí sa bohviečím a nemá pri sebe nikoho,
násteho storočia dostali vďaka snehu a mesačnému kto by mu povedal, ako strašne smrdí. Pozrel som na
svetlu podivný výraz. Zdali sa neskutočné, neľudské, neho. Stál v uličke pri sedadlách akoby sa rozhodo-
ako ruiny nejakého mimozemského alebo snového val, či si naozaj sadne ku mne. V tme som rozoznal
mesta. Vlak ma pomaly unášal zo sveta ľudí. Okrajo- len žltú vetrovku, ktorá sa mi zdala priveľká, dlhé roz-
vé štvrte a dedinky okolo Ružomberka. Poviete si – strapatené vlasy a nepestovanú bradu.
malebné skĺbenie ľudských výtvorov a prírody. Lenže No ďakujem pekne, pomyslel som si.
potom to náhle skončí a  vy ste vtiahnutí do pravej Cez plece mal prehodený akýsi vak. Mohla to byť
divočiny. Svetlá ľudských obydlí zmiznú, elektrika športová taška; tak z módy šesťdesiatych rokov. Stá-
prestane existovať, vstúpite do pásma liptovských le hlasno fučal. Na chvíľu som mal dojem, že vzruše-
a turčianskych hôr; je to ako návrat do minulosti. Ko- ním. Striaslo ma. Ale  to sa už sunul ku mne. Vošiel
šicko-bohumínsku železnicu dokončili v  roku 1872. do priestoru medzi sedadlá, vak si položil oproti mne
V tomto úseku viedla cez neobývané územia skalna- vpravo, otočil sa a slávnostne si sadol presne oproti
tých hôr, nehostinných upätí a divokých riek. Želez- mne.
nica tu prechádza priamo cez pohorie Veľkej Fatry, Doboha! zanadával som v mysli.
ktoré je jedným z najväčších národných parkov. Šty- Jeho drzosť ma rozhodila. Chcel som vstať
risto kilometrov štvorcových divočiny, lesov, vrchov a  okamžite odísť, ale zaváhal som. Bola to chyba.
a úzkych dolín. Jedna z mojich najväčších.
To znamená niečo iné cez deň, keď tadiaľ pre- Sedel bez pohnutia. Tú veľkú žltú vetrovku si ne-
chádzate autom po úhľadnej asfaltovej ceste a s ve- zobliekol. Vo vagóne bolo dosť teplo. Za chvíľu sa
selou rodinkou na zadnom sedadle; a niečo celkom začne potiť a smrad ešte zosilnie. Začalo sa mi robiť
iné v mrazivej decembrovej noci, keď tadiaľ prechá- nevoľno. Neboli sme od seba ani meter. Pozeral rov-
dzate sami v  škripotajúcom tmavom vagóne. Cítil no na mňa. Najprv som sa snažil ignorovať to, díval
som sa byť súčasťou krajiny; akoby som patril k za- som sa z  okna a  dúfal, že prestane. Lenže nepre-
sneženým lúkam, lesom a bralám lesknúcim sa v me- stal. Odkedy si sadol, ani raz sa nepohol. Len ne-
sačných lúčoch. A zároveň som sa desil tej tmy, čo hybne sedel v  žltej vetrovke zapnutej až po bradu
vládla za úzkou vrstvou skla. a civel na mňa. Privádzalo ma to do šialenstva. Cítil
Vtlačil som sa do mäkkej výplne operadla. Žilami som na tvári jeho pohľad, začal som mať dojem, že
sa mi rozliala príjemná hrôza. Bolo to ako únik do iné- sa mi prebíja do mozgu. Po pár minútach som to už
ho sveta. Len ja sám uprostred zimného kráľovstva nevydržal a prudko pozrel rovno na neho. Ani teraz
smrti. Ani samota sem nemala prístup. Oddal som sa nepohol. Mal belasé oči, skoro biele; upieral na
sa tomuto pocitu. Nemal som obavu, že budem vy- mňa pohľad čistého blázna, bolo mi to jasné. Upria-
rušený. Z predchádzajúcich nočných jázd som vedel, mený pohľad so zúženými zreničkami, zameraný na
že sprievodcovia sa počas nich nezvyknú pretŕhať. nejaký detail na mojom obočí. Mesačné svetlo a tie-
Raz sa za celú cestu do Žiliny žiadny z nich neukázal. ne z  okna mu behali po tvári v  monotónnom rytme
Možno zaspal vo svojej kabínke na začiatku vlaku. vlaku. Usmieval sa. Pod hustou bradou, zašpinenou
Nečudoval som sa. Na jeho mieste by ma tiež neba- zvyškami jedla, sa usmieval. Keď som si to všimol,
vilo kontrolovať tých zopár cestujúcich viac než je- oblial ma pot. Naozaj som sa začal báť. Už už som
den krát za hodinu. vstával, keď som si uvedomil ďalšiu nepríjemnú vec.
Počas cesty do Žiliny mal vlak číslo 7850 dokopy Totiž, keď som do vagóna vošiel a vybral si miesto,
päť zastávok. Práve prichádzala prvá z  nich  – Švo- zobliekol som si vetrovku a zavesil ju na vešiak opro-
šov. Súprava vagónov s  praskaním a  vŕzganím za- ti sebe. V rozčúlení som na ňu celkom zabudol. Ten
stala. Počul som, ako sa vstupné dvere v chodbe au- chlap sa o ňu teraz opieral, visela pri jeho sedadle.
tomaticky otvorili. Nič, žiadne kroky po nástupných Nemohol som len tak vstať a  odísť, musel by som
oceľových schodíkoch. Tento krát žiadne zapískanie, sa cez neho nahnúť aby som ju zobral. Zachvátila
len pohnutie vlaku a  tiché zavretie mechanického ma panika. Nevedel som, čo robiť. Zostal som sedieť
krídla dvier. a dúfal, že príde sprievodca. Na to, že pri minulých

[ 22 ]
HOWARD – 26/2017

[ 23 ]
jazdách sa objavil najskôr po tretej zastávke, som sa „Čože?“ Neveril som, že mi naozaj prikázal se-
pokúšal nemyslieť. dieť.
Keď prehovoril, znova ma trhlo. Jednoducho Nič. Pery sa mu zase roztiahli do vedúceho úsme-
som to nečakal. Mal hlas žoviálneho dedinského vu. Akoby práve vyriešil zložitý príklad z algebry. Se-
gazdu. Zdanlivo milý, sýty hlas s  nádychom srdeč- del bez pohybu, pozeral mi do očí. V  mesačnom
nosti. V  jeho podtóne však zaznievala nekonečná svetle som uvidel, že jeho prsty sa pohli. Naraz sa
prízemná vychytralosť. Čosi vo svojej podstate také rozvlnili ako krabie klepetá a odkryli, čo doteraz skrý-
zlé, arogantné, také zversky inteligentné a presved- vali. Zalesklo sa to.
čené o svojej nadradenosti, že sa vám z toho zakrúti Chvíľu to vyzeralo celkom neškodne, nevedel
hlava. Jeden môj kolega na univerzite robil rigoróz- som, čo to je. Potom mi to došlo. Staromódna brit-
nu prácu o  formách krutosti počas vojny v  bývalej va! Uvidel som kúsok perleťovej rúčky, pevne zovre-
Juhoslávii. Zistil, že najväčších zverstiev, najbeštiál- tej prstami. A pätnásť centimetrov dlhú, úzku čepeľ.
nejších krutostí v mučení, znásilňovaní, degradácii aj Zalapal som po dychu.
vraždení žien, sa dopúšťali práve dedinskí gazdovia „Nestihneš ujsť.“
z  odľahlých usadlostí. Vojna v  nich prebudila niečo Povedal to skôr, ako mi to napadlo.
zverské, niečo pestované celé stáročia, generácia- Posunul sa smerom k  uličke. Uväznil ma tak
mi nahromadené zásoby resentimentu, nenávisti voči v kúte pri okne.
všetkému jemnému, inteligentnému, krásnemu, ako „Nestihneš. Chytím ťa, dorežem jak prasa, matka
aj túžby zničiť to, ponížiť, zdeptať, rozdupať. To všet- ťa nespozná.“
ko spôsobom, ktorý otupenú sedliacku dušu, zdege- Práve sme prechádzali okolo Krpeľanskej prie-
nerovanú na primitívnu úroveň, pobaví, ukojí, dosta- hrady. Jej zmrznutá hladina sa leskla ako v básni od
točne uspokojí. Tak presne na toto som si spomenul, Erbena. Hovorí sa, že na dne priehrady je asi desať-
keď ten chlap po niekoľkých minútach ticha vyslovil metrová vrstva bahna. Ukrýva telá utopencov, obetí
svoje: „Je to tu voľné?“ vrážd a živočíchy nebývalej veľkosti. Hovorí sa to.
Rozumiete! „Je to tu voľné?“ vám zaznie v ušiach V tej chvíli ma to trápilo najmenej zo všetkého.
z úst vyšinutého chlapa, ktorý sedí ani nie meter od „Čo… čo chcete?“ zajachtal som.
vás v celkom tmavom a prázdnom vagóne o štvrť na Nič. Britvu držal tak silno, až mu zbeleli hánky. Vi-
tri v noci. Viete si predstaviť, čo s vami také: „Je to tu del som to napriek tme. Alebo sa mi to zdalo.
voľné?“ urobí? Ja som si to dovtedy predstaviť ne- „Peniaze?“
vedel. A najradšej by som pri tom aj zostal. Vystrašil Stále ticho. Všetky zvuky škrípajúceho vagóna
ma. Celkom ma dostal. Zľakol som sa tak, až som sa a  kolies sa kamsi stratili. Vládlo tu absolútne ticho.
rozzúril. Bol tu len on, jeho oči, britva a ja.
„Hej, ako ďalších štyridsať miest okolo!“ „Kam cestuješ?“
A  zase nič. Neodpovedal. Len na mňa ďalej ci- „Do Žiliny. Len tak.“ Odpovedal som automatic-
vel svojimi prekliato belasými očami. Vystupovali mu ky.
z tváre akoby ich mal na stopkách. Snažili sa ma ulo- Priskočil ku mne, nestihol som zareagovať. Chytil
viť, polapiť tak, aby som nemohol ujsť. mi pravú ruku a zarezal do predlaktia! Pritlačil, čepeľ
Adrenalín vo mne pulzoval. Chvíľu som sa cítil sil- prenikla hlboko. V ruke niečo povolilo, dlaň mi ovis-
ný. la. V hrôze som vykríkol, telo ma zradilo, stuhlo. Bol
„Mohli by ste sa prestať opierať o  moju vetrov- som ako prasa na porážke. Môj výkrik nemohol nikto
ku?! Chcem si ju zobrať.“ Mal som dojem, že som to počuť. Odtiahol sa. Schúlil som sa do klbka v kúte pri
povedal parádne pevným hlasom. okne. Z rany vytekala krv. Dlaň som dokázal trochu
Nič, žiadna reakcia. podvihnúť, ale pekelne to bolelo. Bol som v  šoku.
Len sedel a pozeral. Čumel mi do tváre, stále sa Len som tak sedel a pozeral na príval krvi. Podal mi
nepohol – od chvíle čo sa posadil. A usmieval sa. Ten vreckovku. Mechanicky som ju zobral a  pritlačil na
úsmev bol celkom strnulý. Netuším, aký myšlienkový ranu. Topil som sa v  pote, slzách a  bolesti. Každé
pochod mohol zrkadliť. zaknísanie vagóna vyvolalo jej príboj.
Vagón sa zopárkrát zaknísal. Na týchto koľajni- „Nedobrá odpoveď,“ povedal nevzrušene.
ciach sa to stáva. Nechápal som, čo tým myslí.
Stále nič nevravel. Vzrušene fučal. Tentokrát som „Kam cestuješ?“ Jeho absurdná chuť pokračo-
si bol istý, že je to vzrušenie. Robil mu dobre môj vať v rozhovore ma už neprekvapovala. Nemal som
strach. Cítil ho, neomylne ho vyciťoval bez ohľadu na to silu.
na to, aký pevný bol môj hlas. Nemal som ďaleko od „Necestujem nikam. Vozím sa vlakom.“ Nemal
plaču. Bál som sa, bol som vyvedený z miery a neve- som ani silu vymýšľať. Zlomil ma, hovoril som veci
del som, čo robiť. Mohol som odísť a po vetrovku sa tak, ako boli. Pripomínalo to vojenský výsluch.
vrátiť neskôr spolu so sprievodcom. Ak by mi ju tento „Prečo?“
blázon aj ukradol, stálo by to za to. Upieral som pohľad na britvu. Občas sa na nej
„Seď,“ zasyčal. zaleskli kvapky mojej krvi.

[ 24 ]
HOWARD – 26/2017

„Nevydržím doma.“ akútna myelomonocytárna forma, prakticky nelieči-
„Prečo?“ teľná. Aj v  tom zasratom vagóne som si spomenul
„Neviem, nevydržím!“ Môj hlas už vôbec neznel na Martinov strach v očiach pred odchodom do ne-
pevne. Znel hystericky. A poriadne. mocnice. Taký druh strachu, o ktorom som si myslel,
„Prečo?“ že mu vypáli diery do hlavy, lebo sa neudrží v  tých
„Neviem!“ očiach. Žiadna časť ľudského tela nebola projekto-
Švihol britvou, zasiahol ma do nohy. V stehne mi vaná na to, aby v sebe dokázala udržať takýto strach.
vybuchla ostrá bolesť. Zavil som. Zovrel som si ranu Ja som ho akože posmeľoval, a on sa akože smial.
na nohe, z ruky sa mi vyvalil prúd krvi. Nariekal som Keď sme sa rozlúčili, padol som za domom na ko-
ako vystrašené dieťa. lená a kvílil ako zviera. Potom to išlo rýchlo. Rapíd-
„Prečo?“ ne zhoršovanie stavu, zlyhanie dvoch druhov liečby,
„Cítim sa zle, keď som v byte sám!“ upadnutie do kómy a  smrť. Za tri mesiace od toho
Vyzeralo to, že sa zamyslel. Sústredil som sa na dňa, čo mi na terase zaliatej slnkom a pulzujúcej ži-
seba. S ranou na stehne to nebolo také zlé, ako s tou votom povedal: „Som ti v posledných dňoch nejaký
na predlaktí. Hrubé džínsy zrejme stlmili rez. Aj tak to unavený.“
pekelne pálilo. Netušil som, čo to urobí, keď sa po- Až v tom vagóne som si pripustil, že samota sa
stavím. Ak sa ešte vôbec niekedy postavím. Chlap sa prvý krát objavila pár týždňov po jeho smrti.
pohrával s britvou akoby tiež premýšľal, či mi takúto „Umrel ti niekto blízky?“ zopakoval otázku. Ten-
možnosť ešte dopraje. tokrát ma nešvihol britvou.
„Umrel ti niekto blízky?“ „Priateľ. Blízky.“ Spojitosť Martinovej smrti a sa-
Neviem si ani predstaviť, ako mohol nejaký zasra- moty bola očividná. Zdalo sa však, že potrebujem
tý vidlák z lazov len tak – bez slov, odhaliť spojitosť, chlapa režúceho ma britvou, aby som jej po viac ako
ktorú som si nechcel pripustiť ani ja sám. Okamžite dvoch rokoch konečne prestal vzdorovať a pripustil
som si spomenul na Martina. Napriek situácii v akej si ju.
som bol; napriek všetkej tej bolesti a strachu. Hneď „Mne tiež občas niekto umrie.“ Na tvári mal vý-
ako položil tú otázku, uvidel som ho. Martin mi bol raz nefalšovanej účasti. Zdalo sa, že so mnou súcíti.
ako brat. Vyrastali sme spolu. Chalan z  vedľajšieho Bolo mi to jedno. V  ranách mi šklbalo, prepadával
domu, len o trochu starší než ja. Zato však rovnako som sa do vatou vypchanej sféry bezvedomia. Nahol
introvertný, s  podobne netypickým záujmom v  kni- sa k svojmu vaku ležiacemu na vedľajšom sedadle.
hách, histórii a  prírode. Ak sa na zemi niekedy in- Rozopol ho a roztiahol.
karnovali Kastor a Pollux, bájne znamenie Blížencov, „Napríklad tento,“ povedal.
bol som to ja s Martinom. Už po niekoľkých rokoch Vo vaku ležala ľudská hlava! Dopadol na ňu me-
sme si dokonale rozumeli aj bez slov. Ak sme naprí- sačný záblesk a  nemilosrdne odhalil všetky detai-
klad išli do hôr a štverali na bralo, tak stačilo, aby si ly. Mužská hlava s  vypleštenými očami, ovisnutou
jeden z nás pomyslel, že ten druhý sa má uhnúť ale- spodnou sánkou a trčiacim jazykom. Nad ústami sa
bo postúpiť vyššie, a on to presne v tej chvíli urobil. tiahli úzke, pestované fúziky. Vlasy ani čelo som ne-
Nebola to žiadna náhoda. Mohli sme takto postupo- videl, hlavu obaľovala vrstva igelitu.
vať hodinu; bez jediného slova a jedinej chyby v sú- Tvár sa mi stiahla kŕčom, rozplakal som sa.
hre. Nikdy sme sa nad tým nezamýšľali, jednoducho, „Niekedy proste niekto umrie,“ povedal, zapol
bolo to tak a tým to pre nás končilo. Naše priateľstvo vak a položil ho naspäť.
trvalo pätnásť rokov. Spolu sme si odbili prvé pokusy Za oknom začalo husto snežiť. Vlak zastal. Šúto-
o dvorenie sa dievčatám, prvé vzťahy, neskôr vyso- vo – druhá zastávka. Veľmi som to nevnímal. Triasol
kú školu a prvé zamestnania. Pamätám si akoby to som sa, nemohol som zastaviť plač. Vychádzal z ta-
bolo dnes. Koniec júla, nádherný slnečný deň. Sedeli kej hĺbky, z akej zo mňa plač ešte nikdy v živote nevy-
sme s  Martinom na terase nášho obľúbeného pod- chádzal. Ozvalo sa krátke zapískanie. Vlak sa znova
niku v meste. Pili sme ľadový čaj; okolo prechádzali rozbehol. Nikto nepristúpil.
dievčatá v minisukniach. Pretekalo to tam životom. Zase na mňa len potichu civel, nepovedal už ani
„Som ti v  posledných dňoch nejaký unavený,“ slovo. Hlasno dýchal. Hlasnejšie a rýchlejšie než na
povedal Martin. začiatku. Určite sa mu to páčilo. Zrazu spozornel. Asi
„A čo by si chcel? Minulý týždeň si sa vyštveral niečo začul. Naklonil sa do uličky, cez sklenené dvere
na Choč. Ja by som bol potom ustatý ešte mesiac,“ nazrel do spojovacej chodby a  vysvieteného vagó-
zasmial som sa. na. Urobil to tak rýchlo, že som nestihol zareagovať.
„Lenže predtým to nebolo. Aj sa mi nejako zle Pravdu povediac, aj keby ma tam nechal samého päť
spí.“ minút, asi by som nezareagoval.
„Možno si len niečo zlé zožral, neboj sa, to prej- Zvesil moju vetrovku, hodil ju na mňa. Zodvihol
de.“ som hlavu.
Ale neprešlo. Martin si sťažoval čoraz viac. Po- „Zakry sa tým. Ide sprievodca. Len sa zakry, buď
tom séria vyšetrení a diagnóza. Leukémia. Najťažšia, ticho a nerob hlúposti. Mysli na toto.“ Rukou potľap-

[ 25 ]
kal svoj vak. Pritiahol som si vetrovku až na hruď. Môj spolucestujúci si ho nevšímal. Civel na mňa
Zakrývala mi obe rany, aj krv na sedadle. Mláku na svojimi belasými očami. Usmieval sa.
podlahe v tej tme nebolo vidieť. Nechcel som sa dívať, ale nemohol som odtrhnúť
Švihol mi britvou pred tvárou. Potom ju znova pohľad od tela zvíjajúceho sa na dlážke. Prechádzali
ukryl medzi prsty, oprel sa a  čakal. Videl som ako ním predsmrtné kŕče. Celým vagónom prenikalo jeho
číha, či sa o niečo pokúsim. Bolo mi jasné, že aj keby chrčanie.
som vyskočil a začal kričať, sprievodca mu nestihne Chlap odtrhol jeden lístok a podal mi ho. Bezdu-
zabrániť vtom, aby ma nedorezal. Zranenou rukou sa cho som si ho zobral.
nedokážem brániť; ak bude chcieť, presekne mi krč- „Teraz pokračujme,“ povedal o niečo hlasnejšie,
nú tepnu ako nič. Alebo mi celkom doreže tvár. aby prehlušil chrčanie umierajúceho.
Dvere z chodby sa otvorili. Vošiel sprievodca. Asi „Keď občas niekto umrie, je to zlé. Však?“
štyridsaťročný chlapík menšej postavy. Úzke plecia, Nereagoval som. Ani som poriadne nevnímal, čo
rozospatý výraz. Od toho sa veľa pomoci nedočkám. hovorí. Biele sprievodcove prsty sa kŕčovito zvierali
Ani sa na nás poriadne nepozrel, sledoval sneženie a roztvárali. Vlak vošiel do tunelu cez Sitno. Svetlá na
za oknom. stenách tunela prerušovane ožarovali jeho posledné
„Kde ste pristupovali?“ trhnutia nohami. Vlak vyšiel z tunela, znova nás zaha-
„Vo Švošove. Dva do Žiliny,“ povedal mu bez za- lila tma. Chrčanie stíchlo.
váhania. Až teraz som si uvedomil, že sa ma niečo pýtal.
Sprievodca niečo naťukal do príručného vydá- Neskoro. Začul som švihnutie britvy, čepeľ mi roz-
vača lístkov, ktorý mu visel pri páse. Potom zakrú- sekla ľavé líce. Vykríkol som bolesťou. Na líci to hroz-
til kľukou. Vysunuli sa dva lístky. Odtrhol ich a podal ne bolelo. Chytil som si novú ranu a skrútil sa do klb-
chlapovi. ka. Cítil som, že rez je hlboký a dlhý. Mohol mať aj
„Stodesať.“ desať centimetrov. Krv som cítil aj v ústach, stekala
Všimol som si, že tá sviňa sa už zase usmieva. mi do hrdla.
Dych sa mu zrýchlil, bol hlasnejší. Netušil som, čo „Keď občas niekto umrie, je to zlé. Však?“ ne-
chystá. Ruku strčil do vrecka žltej vetrovky, chvíľu vzrušene zopakoval otázku.
čosi hľadal, nakoniec vytiahol dvestokorunovú ban- Pokýval som hlavou, prehol sa v páse, vypľúval
kovku. krv na podlahu.
Podal ju sprievodcovi. Ten sa po ňu natiahol a… Chytil ma za vlasy a  hodil dozadu. Narazil som
chlap ju nepustil z  prstov. Sprievodca na neho ne- o operadlo. Zviezol som sa po ňom. Mal som dosť,
chápavo pozrel. prepadával som sa do bezvedomia, vnímal som len
„Vydám vám,“ povedal. záblesky diania.
„Dobre.“ Pustil bankovku a nechal si vydať. „Počul si minulý rok o tej rodine Francúzov, čo sa
Sprievodca sa otočil, vybral sa do ďalšieho va- stratili pri výstupe na Šiprúň? Otec, mama, dve deti.
góna. Počul si?“
Výdavok putoval do vrecka žltej vetrovky. Zmiznutie rodiny francúzskych turistov vo Veľ-
Cítil som sa prázdny. Totálna rezignácia. Stačia kej Fatre v lete minulého roku – veľký prípad, kto by
na to dva rezy britvou. Toto poznanie ma sklamalo. o tom nepočul?
„Pán sprievodca!“ Prinútil som sa pokývať hlavou.
„No čo je?“ Chvíľu zvažoval, či ma potrestá za to, že som ne-
„Poďte ešte sem. Voľačo sa chcem opýtať.“ odpovedal. Potom usúdil, že pokývanie hlavou po-
Sprievodca zašomral, ale vykročil naspäť k nám. stačí.
Keď došiel, chlap sa k nemu nahol. „Tak teraz čítaj.“ Nahol sa ku mne, rukou si chytil
„Chcem sa opýtať… kedy má tento vlak príchod nápis vyšitý na ľavej strane vetrovky a priblížil mi ho
do Ulanbátaru?“ k očiam.
„Čože?“ LA REDOUTE
Vyskočil tak rýchlo, že som nestihol ani žmurk- Francúzsku značku by som rozoznal, aj keby
núť. Jednou rukou chytil sprievodcu za vlasy, nato- som nevedel po francúzsky. Nemalo ma to prekva-
čil mu hlavu a  parádne ho podrezal britvou. Prese- piť, ale žalúdok sa mi stiahol ešte o čosi viac. Aspoň
kol mu obe tepny aj s dýchacou trubicou. Potom ho už bolo jasné, prečo mu je vetrovka taká veľká.
pustil a sadol si. Pred očami mi poblikávali iskry. Hlava sa mi krúti-
Sedel som s otvorenými ústami. Sprievodca stá- la. Mal som dojem, že budem vracať. Všetko mi sply-
le stál, rukami si zvieral hrdlo, vydával piskľavé zvuky. nulo do jedinej šmuhy.
Uvedomil som si, že som pokropený jeho krvou. Ste- Pohladil ma po vlasoch a dal mi slabú facku. Také
kala mi po tvári. Pomaly sa skladal na zem, kolená sa dávajú na povzbudenie. Blížilo sa niečo zásadné.
sa mu podlamovali. V očiach mal preľaknutý a pre- Postavil sa. Počul som zvuk zipsu. Pomalým pohy-
kvapený výraz. Pískanie z jeho hrdla prechádzalo do bom si rozopínal vetrovku. Ten zvuk ma vrátil do re-
chrčania a znova do piskotu. ality. Nemal pod ňou vôbec nič! Žiadne tričko, sveter

[ 26 ]
HOWARD – 26/2017

alebo košeľa. Len holá koža postriekaná zaschnutou to nedokázala prijať. Bolo to ako skladačka nezapa-
krvou. Určite nie jeho vlastnou. Nikto, kto vypustil dujúca do vzoru. A potom mi napadlo to hlavné.
toľko krvi, by nemohol stáť na nohách tak ako on. Koľko ich stihol zabiť?
Vetrovku zhodil na sedadlo. Celý trup mu pokrývala Bránil som sa tomu. Nechcel som sa to opýtať.
zaschnutá vrstva krvi. Vyzeralo to, akoby sa v nej zá- Prichádzalo to, ponúkalo sa…
merne vyváľal alebo si ju rozotrel po tele. Vyvraždil celý vlak?
Bez slova ma chytil za vlasy. Som tu celkom sám. V mŕtvom vlaku.
Zodvihol britvu. Údery na sklo.
Nezranenú ruku som mu vrazil do slabín! Ani som Kedy vlastne nastúpil? Musel vraždiť už keď som
poriadne nezaťal päsť. Bolo to zúfalé, ale vložil som nastúpil ja. Keď som sedel a  kochal sa prírodou za
do toho všetku zostávajúcu silu. Na nič viac som sa oknom. Vtedy sa to dialo. Vtedy ich rezal!
nezmohol. O sekundu neskôr by som už nemal silu Vbehol som do ďalšieho vagóna. Dve mŕtve ženy,
alebo odhodlanie. Zversky vykríkol a  skrútil sa. Vy- podľa výzoru robotníčky. Jedna ležala v uličke, asi sa
skočil som zo sedadla. Dúfal som, že zranená noha pokúšala utiecť. Všade plno krvi. Mladý, tak sedem-
tú záťaž vydrží. Nevydržala. Spadol som rovno na násťročný chalan o tri sedadlá ďalej. Z rany na hrdle
mŕtve telo. Tvár sa mi zamazala od krvi. Chytil ma mu vytŕčal kúsok chrbtice.
za ľavú nohu, zarezal rovno do lýtka. Od bolesti som Nedostane sa ku mne! Sú tam tie dvere, nedosta-
vykríkol a vykopol. Niečo zapraskalo. Ticho zasyčal ne sa ku mne!
a pustil ma. Mojou jedinou šancou bolo dostať sa do V chodbe medzi druhým a tretím vagónom ležala
ďalšieho vagóna. Tam som pri nastupovaní videl se- starena. Nebola podrezaná. Mala rozmlátenú hlavu.
dieť ľudí. Rozbehol som sa. Najprv štvornožky, po- Na kašu. Vymlátil jej mozog z lebky tým, že jej hlavou
tom krivkajúc na dvoch. Neobzeral som sa. Pohľad udieral o  podlahu. Prekročil som rozstreknutý moz-
som upieral na spojovacie dvere. Za chrbtom som gový mok. Už som sa len tak potácal. Nemal som
počul dupot. cieľ. Vošiel som do tretieho vagóna.
Dobehol som k dverám, roztvoril ich, vbehol do Sú tam tie dvere! Nedostane sa ku mne! Ale ak
spojovacej chodby a  zabuchol. Pod kľučkou mali zabíjal keď som nastúpil, musel byť na konci vlaku.
otočný uzáver. Skrútil som ho práve v  momente, Tam kde som teraz ja. Do môjho vagóna vošiel od-
keď dobehol. Vrhol sa na sklenenú výplň dverí. Jeho predu. Okolo mňa neprešiel. Ako sa tam dostal? Ako
rozzúrenú tvár som mal pár centimetrov od svojej. sa tam dostal?!
Prskal na sklo, kričal. Oči mal od zúrivosti skoro bie- Vlak zastal. Turany – tretia zastávka. Vstupné me-
le, pretkané červenými žilkami. Zahliadol som aj jeho chanické dvere na všetkých vagónoch sa automatic-
zuby. Bola na nich krv. Mlátil do skla holými ruka- ky otvorili.
mi. Zanechával na ňom krvavé stopy. Vo vražednom „Kurva!“ zakričal som.
ošiali a opojení z krvi mu bolo jedno, že si môže roz- Prebieha medzi vagónmi na zastávkach!
drviť kosti v  dlaniach. Pochyboval som, že dokáže Teraz mohol byť kdekoľvek. Bál som sa ísť ďalej,
rozbiť hrubé sklo. Dvere by ho mali zastaviť. Ale ne- bál som sa vrátiť, bál som sa vybehnúť z vlaku, bál
spoliehal som na to. Otočil som sa, prešiel chodbou som sa pohnúť.
a otvoril dvere do vagóna. Dvere na opačnej strane vagóna sa rozleteli. Vy-
Svietili tu len bezpečnostné svetlá. V  šere som behol a s výkrikom sa rútil na mňa. Pomočil som sa,
zahliadol siluetu spiacej postavy o dve sedadlá ďalej. ale bežal som, kríval a skákal ako to išlo. Jačal som
Priskočil som k nej. hrôzou. Dobiehal ma. Vbehol som do chodby medzi
„Hej, hej!“ zakričal som a  potriasol spiaceho za vagónmi. Starena tu stále ležala. Mozog tiekol. Vši-
plece. Hlava mu ovisla. Dôchodca, starší pán, podre- mol som si dvere s nápisom WC. Bol už tak blízko!
zaný britvou. Presne tak isto, ako sprievodca. Otvoril som, vbehol dnu, pribuchol. Vrazil do dve-
„Kurva!“ rí. Roztvorili sa na dve dlane. Oprel som sa chrbtom
Rozbehol som sa k ostatným. Tučná žena na ďal- o stenu a tlačil nohami aj rukami. Švihal do medzery
šom sedadle. Oči obrátené dohora, ružový jazyk vi- britvou. Zasiahol mi ruku. Dva články z  malíčka mi
siaci z úst, otvorená rana cez celé hrdlo. odleteli v krvavom gejzíre. Stále som tlačil do dverí.
Padol som na kolená, štvornožky som sa doplazil Krv mi z  rán vytekala v  čoraz väčších prúdoch. Dr-
k posledným sedadlám. Asi tridsaťročný chlapík; bol žal hranu dverí, zasúval dovnútra ruku. Najprv po zá-
na tom rovnako ako tí dvaja. pästie, teraz už celé predlaktie. Zaschnutá krv sa mu
Nechápal som, čo sa to deje, nič nezapadalo na lúpala, padala dole ako omietka. Obaja sme kričali.
svoje miesto. Len som sedel na dlážke a nechápavo Ja čírou, pudovou hrôzou, on čírim, pudovým chtí-
sa rozhliadal. Doliehali sem údery na dvere. čom po čerstvej krvi. Lakťom som rozbil zrkadlo nad
Ako to urobil? Išiel postupne, jedného za druhým. umývadlom. Črepiny sa vyvalili na zem. Jedna ob-
Chytil ústa, podrezal. Nikto nevidel na ostatných. zvlášť veľká pristála na umývadle. Vystrel som za ňou
V hučaní vlaku zvuky zanikli. To všetko sa mi mihalo ruku a stratil rovnováhu. Jeho tlak okamžite zvíťazil.
hlavou. Všetky tie hrôzy; to ako to urobil. Moja myseľ Dvere sa rozleteli, vpadol dnu.

[ 27 ]
[ 28 ]
HOWARD – 26/2017

Črepinu som mu vrazil do tváre; myslím, že za- Skočil som k výstupným dverám a zatlačil na ne.
siahla oko. Zavil bolesťou,  chytil sa za tvár. Vysotil Otvorili sa! Dnu sa vovalil sneh. Vybehol som von,
som ho von, tresol do dverí a pribuchol. Otočil som zbehol po schodíkoch a  pribuchol za sebou dvere.
uzáverom. Práve dobiehal, ale šťastie som mal tento krát ja. Po
Vrazil zvonku do dverí. Mlátil do nich, mal som uzavretí nejdú chvíľu otvoriť. Triaslo ma od zimy; stál
dojem, že ich vyrazí. Ale odolávali. Mykal kľučkou, bil som po kolená v  snehu, víril všade. Rozbehol som
do pántov, do dvier aj do steny okolo nich. Jeho zú- sa k  lokomotíve. Jej predné dvere sa otvorili, z  ka-
rivosť nemala hranice. Nechcel som si ani predstaviť, bíny sa rozlialo teplé svetlo. Rušňovodič sa vykláňal
čo by so mnou teraz urobil. Vrhol som sa k oknu za- a niečo kričal.
tretému farbou. Chcel som z neho v panike vyskočiť. Vrhol som sa na neho.
Dalo sa otvoriť len na úzku štrbinu. Trhal som ním, „Zavrite! Kurva zavrite nás dnu!“
nešlo to. Skúsil som ho rozbiť zdravou rukou. Pri tre- Bol to statný, asi päťdesiatročný chlap. Nechá-
ťom údere v nej niečo prasklo, rozliala sa mi tam šia- pavo na mňa pozeral. Videl moje rany, muselo mu
lená bolesť. Dva prsty zostali zovreté do päste, ne- byť jasné, že sa niečo stalo, ale nerozumel čo.
dokázal som ich vystrieť. Stále sa dobýjal dovnútra. „Čo je vám, doboha?“ kričal na mňa.
Reval som frustráciou a  strachom. Odpovedal „Zavrite! Kurva, zamknite nás dnu!“ vrieskal som
na môj rev svojim. Z toho zvuku mi naskočila husia na neho.
koža, schúlil som sa do kúta. Za tými dverami nebol V  kabíne sedel pomocník. S  otvorenými ústami
človek. Bolo to niečo prastaré, nemalo to nič spoloč- na nás pozeral.
né s poslednými ôsmimi tisícmi rokov ľudskej civili- „Len ma zamknite dnu! Prosím vás, len ma za-
zácie. Sťažka som dýchal, dusil som sa hrôzou. mknite dnu! Ten chlap tam! Zabil ľudí!“ Tlačil som sa
Vlak zastal. Vrútky  – štvrtá zastávka. Okamžite do kabíny. Rušňovodič videl, že som zranený a v ťaž-
prestal mlátiť do dverí. Rozhostilo sa ticho. Vydýchol kom šoku, pustil ma.
som si. „Počkaj tu s ním, idem pozrieť, čo sa deje,“ po-
Do okna zvonku vrazilo niečo tvrdé; asi kameň. vedal pomocníkovi.
A ďalšia rana. A ďalšia! Po skle sa rozbehla pavučina „Nie, nechoďte!“ zakričal som.
prasklín. Neveriacky som sa díval. Nechápal som, čo Ale už zmizol. Dvere nechal otvorené.
sa deje. Ďalšie dva údery a sklo sa rozletelo v desiat- Priskočil som k nim a zabuchol.
kach črepín. Okamžite sa vrhol dnu. Najprv ruka so Pomocník na mňa pozeral. Zdal sa mi vystrašený.
švihajúcou britvou, potom druhá ruka, hlava a  ple- O necelú hodinu sa rušňovodič vrátil. Spolu s ním
cia. Nečakal som, kým tam vlezie. Otvoril som dvere prišlo aj desať policajtov v kuklách. Kričali a mierili na
a vybehol von. Z vonkajšej strany sa nedali zavrieť. mňa zbraňami. Pomocník ležal na zemi s celkom roz-
Zahliadol som, že má vovnútri už celý trup. Celý sa mlátenou hlavou. Samota ma zase dobehla.
dorezal na črepinách, krv sa z neho len tak valila, ale Neskôr mi vysvetlili, že prehľadali vlak. Okrem
jemu to nevadilo. Mal jediný cieľ – zabiť ma. Vlak sa ôsmich mŕtvych našli len jedného živého – vystraše-
začal hýbať. ného a zraneného muža. Tvrdil, že som ho prenasle-
Osem minút a je tu Žilina! Veľká stanica, veľa ľudí! doval a pokúšal zabiť britvou. Nechápali, že som na
Osem minút už nezvládnem. chvíľu zvíťazil nad samotou a  spoznal pocity iných,
Chcel som vyskočiť z vlaku. Krídlo mechanických díval sa na svet ich očami.
dverí sa mi zavrelo rovno pred nosom. Niekoľkokrát Sliny aj stopy krvi na telách obetí sa vraj zhodo-
som ním trhol, ale nedalo sa otvoriť. Pri rozbiehaní vali s mojou DNA. Pýtali sa ma, či viem povedať, od-
vlaku sa nekompromisne uzamkne. Už som nevládal. kiaľ mám svoju žltú vetrovku. Povedal som im, že nie,
Zranená noha mi vypovedala službu; ťahal som ju za že to povedať neviem. Jednoducho som ju mal. Od
sebou, strácal množstvo krvi. Zamieril som k prednej leta minulého roka.
časti vlaku. Znova popri mŕtvych. Keď som vstupo- Mal som pocit, že niečo so mnou nebolo v  po-
val do tmavého vagóna, tresli dvere záchodu vzadu. riadku. Od Martinovej smrti so mnou niečo nebolo
Zúrivo ich rozrazil. A  znova jeho dupot! Inštinktívne v poriadku.
som sa rozbehol. Po pár metroch mi došlo, že som
prebehol popri dverách od ďalšieho záchodu! Už sa
nedalo vrátiť!
Keby som sa tam zavrel a počkal do Žiliny… Kur-
va!
Zrak mi padol na záchrannú brzdu.
Bez premýšľania som sa na ňu vrhol, chytil jej
rúčku a potiahol.
Vagónmi trhlo, spadol som na zem. On spadol
tiež, necelých desať metrov odo mňa.
Vlak zastal.

[ 29 ]
Vizualita
slovenských děsů
Že tento výčet nebude tak početný, jako napří- zřejmě, hlad. Jenže místo kousání do krku raději řeže
klad u tématu minulého čísla, nám bylo jasné. Že ale pilou nohy… Film není zpracovaný vůbec špatně.
začne až po roce 2000, to překvapilo i  nás samot- Jeho nápadité scény jsou promyšlené, použité efek-
né. Vítejte u dvanácti podob slovenského filmového ty povedené a funkční a film sice vypadá jednoduše
horroru. a levně, rozhodně ale ne amatérsky a neumětelsky.
Kombinace černobílého obrazu éry němého filmu
A  proč nezačít svým způsobem nejzvláštnějším s hudebním doprovodem, včetně samplů z Conana
kouskem. Slovenskou sofistikovanou parodií Nosfe- nebo skapunkových vypalovaček působí přesně tak
ratu, eine Symphonie des Grauens, kombinující vizu- zábavně, jak bylo v plánu. Jeden ze čtveřice mužů je
álnost německých expresionistických horrorů s  po- hluchý a  vtipnost filmu s  tím několikrát dobře nalo-
stupy stejně starých grotesek a  příměsí moderního ží. Nechybí ani obrazový text rozhovorů postav. Pro-
nadhledu nazvanou Nič nekrváca večne (2003). V ní blém filmu je v tomto případě snad až klasický. Ona
se čtveřice mužů vydá podle nalezené mapky na zří- nápaditost a vtip nestačí na celovečerní formát, a tak
ceninu starého hradu, kde objeví starý deník, odka- jsou některé scény a  záběry zdlouhavé nebo zcela
zující k  ve zřícenině ukrytému Pokladu Věků. Jen- zbytečné a jen prodlužují vzdálenost mezi zajímavý-
že poklad hlídá starý upír, který z dálky vypadá jako mi a  vtipnými scénami a  událostmi. Středometrážní
Batman, zblízka jako Orlockův pubertě sotva odrost- formát by filmu slušel mnohem více.
lý vnuk. Upír si na poklad dělá zálusk. Nesmí se jej No, takto… Swety (2009) po hereckej stránke
však dotknout, protože je poklad obklopen fotono- skutočne nemalý amaterizmus. Vlastne veľmi veľký.
vým polem (ano, čtete dobře). To zmizí, když se po- Majstrovstvom v  amaterizme je však v  skutočnosti
kladu dotkne ruka lidského tvora. A taky má, samo- až geniálna ľahostajnosť tvorcov, prejavujúca sa na

[ 30 ]
HOWARD – 26/2017

je najhoršia, atmosféricky to má niečo do seba. Mám
rád horrorové slovenské lesy. Urban legend o krívaj-
úcom, maskovanom týpkovi, unášajúcom do hory
ľudí, by s detailnejším a dlhším prepracovaním mala
na viac. „Žiadny“ koniec nepoteší.
Dalším zajímavým a  podivuhodným (tedy spíše
samotnou svou existencí a  jejím pozadím, než ob-
sahem) kouskem je studentský celovečerní Kruh 3+
(2009). Ano, tušíte správně. To se prostě tehdy pat-
náctiletí žáci a žačky základní školy rozhodli natočit
pokračování zřejmě svého oblíbeného horroru. A ne-
hledejte v předchozí větě nějaký výsměch, žádný v ní
není. Tvůrci toho zvládli dost, vyjednali si povolení
natáčet v synagoze, která není veřejně přístupná, do
role kněze obsadili… skutečného kněze, o  filmu se
odvysílala reportáž v  televizi. Dvouleté natáčení za-
čalo původně na mobilní telefony, později, po roz-
hodnutí přejít na celovečerní formát tvůrci přešli také
na digitální kameru. Tento amatérský film obsahuje
všechno potřebné – Samaru (ano, naneštěstí Sama-
ru), krev, masky, digitální triky. Že to nebyl ojedinělý
dětský pokus svědčí fakt, že o tři roky později tvůrci
natočili další film Banditi. A o čem slovenský Kruh je?
Překvapivě o kamarádech Joshovi a Elizabeth, kteří
si půjčí DVD se Samařiným videem. Zazvoní telefon,
zazní sedmidenní kletba, proběhne pátrání po půvo-
du videa a Samara kráčí městem a všechno, co má
s sebou, je jenom její kletba…
I  Peter Bebjak se nechal inspirovat u  zahranič-
ních horrorů, tedy alespoň co se týče formy. Píšu-li
prudkej zmene počasia, kedy je v jednej scéne bež- na jiném místě tohoto čísla, že slovenský film Attoni-
ná jeseň, a o pár minút je všade X centimetrov snehu. tas je koncentrací všeho špatného na found footage,
Toto sa s trochou fantázie dalo vysvetliť (napr. tým, že Bebjak ve filmu Zlo (2012) podchytil a do zajímavé-
netvorova zasnežená dimenzia sa ku koncu pretne ho, atmosférického, napínavého, a hlavně strašidel-
s tou našou, ehm). No tú alebo nikto nemal, alebo to ného filmu umně zapracoval všechny výhody a  pří-
bolo každému jedno, alebo boli všetci na nečakanú nosy spojení found footage formy a  horrorového
zmenu počasia takí naštvaní, že hodili flintu do žita žánru. Příběh o  dokumentaristech paranormálních
a vôbec to neriešili. Pritom samotná štvrťhodinka nie jevů, kteří přijmou pozvání neznámého muže k  na-

[ 31 ]
žete spoznať napríklad Michala Rovňáka, ktorého si
dnešní tridsiatnici môžu pametať z  kedysi populár-
nej detskej relácie Kakao. Sú horrorové kraťase, kto-
ré sú fakt krátke a fakt megajednoduché, ale urobia
vám dieru do hlavy. Šokujú vás, dostanú vás, neviete
na ne prestať myslieť (Mama, Lights Out). Toto nie je
úplne ten prípad. Ale na slovenské pomery nie naj-
horšie a vcelku obstojne a na úrovni zvládnuté.
Krátkometrážní snímek Colourophobia (2013)
z dílny Michala Furdy o strachu z klaunů, je zoufalou
snahou o creepy film v laciném slovenském prostře-
dí. Vykrádá se zde To, jedna z epizod Buffy, přemoži-
telky upírů, Ukradené Vánoce Tima Burtona… Vše je
táčení v jeho domě dokáže pěkně nasekat na prdel, navíc završeno tím, že to celé byl jen sen. Ne, tohle
pocuchat a prohnat chloupky na zátylku a pohrát si se nepovedlo. Bez pointy, beze smyslu, bez myšlen-
s povrchem lidské kůže. V mém soukromém žebříčku ky.
se Zlo okamžitě zařadilo na čtvrtou příčku nejoblíbe- Další kraťas M is for Malnutrition (2013) je pů-
nějších found footage horrorů, hned za Paranormal vodně součástí horrorové antologie ABC’s of Death
Entity, Noroi a Diary of the Dead. Chcete-li důkaz, že 2. 5. Je to také kraťas, který soutěžil o rozpočet, jenž
Slovensko horror umí, Zlo je skvělou volbou. by ho natáhl na celovečerní stopáž. Naneštěstí, M is
Dalším slovenským found footage je Attonitas for Malnutrition na to nemá, už jen ze zásady. Tvůr-
(2012). Musím k tomu psát víc? Hlavní hrdinka Jana ci totiž film postavili na velmi jednoduché premise
se bojí, že je její přítel mrtvý. Taky vidí divné posta- vhodné zcela jen pro krátkou stopáž. Nebudu spoile-
vy ve tmě. Jana tedy sbalí kámoše, kámoši kame- rovat, pusťte si to. Každopádně se jedná o technicky
ry a  jdou do zničeného kostela, kde předtím zažili docela vydařený zombie kraťas, u kterého nepozná-
zvláštní věci. Herci jsou toporní, nízký rozpočet mas- te, že je ze Slovenska, ani když vám o  tom někdo
kovaný found footage místo snahy natočit opravdu řekne, a to je taky plus.
něco děsivého tomu taky nepomáhá. Gore vypadá V na slovenské horrory úrodnom roku vznikla aj
směšně. Finále je jedno velké „Co to kurva?“ Plusem Sandmanom od Neila Gaimana inšpirovaná sním-
budiž docela fajn postavy (jakože jsou sympatické ka Orfeova pieseň (2013). Spomedzi A…, Swety
a nemáte je chuť na místě umlátit lopatou). a  Good Night nielen najdlhšia (ešte kúsok a  moh-
A… (2013) teraz? Slovenský Exorcista. Kokos, li z  toho mať celovečerák), ale i  najprofesionálnej-
riadne nechutné. 3-minútový kraťas o  jednom pre- šia záležitosť. Tichý hlavný hrdina trpí od detstva
kvapení v posteli. Fakt poriadne odporná maska, byť traumou a ako horroroví fanúšikovia veľmi dobre ve-
členom štábu hodím šabľu. Spomedzi hercov mô- dia, z toho nič dobré nemôže vzísť. Dovedie ho to až

[ 32 ]
HOWARD – 26/2017

k návšteve odborníka, v ktorého ambulancii spozná Do horroru zabrousí i  loňský v  podstatě experi-
nákazlivo hlučného, akčného rovesníka. Spoločne sa mentální povídkový film čtyř režisérů DOGG (2017).
v rámci samoočisťovacieho procesu pustia do tvor- Nejvýrazněji ve druhé povídce Opus Dei o  starém
by divadelnej hry. To však so sebou prinesie viacero opuštěném domě, ukrývajícím děsivé a temné tajem-
zaujímavých zvratov. Sympatické postavy, schopní ství z  druhé světové války a  minulosti, která neza-
herci, kvalitná atmosféra, dobrý scenár a  v  nepo- pomíná a dožene tě kdykoliv to nečekáš. Ve starém
slednom rade vydarené dialógy a hlášky („Predstavte domě po prarodičích žije mladý pár v očekávání. Ra-
si, že váš otec je bocian.“). Nepokladal by som to za dost se však brzy změní v  noční můru díky domu,
„klasický“ horror, to určite nie, skôr dark fantasy? Ale který je nabit negativní energií až po střechu. Svým
s prižmúrenými očami to sem patrí. způsobem mohou horrorově působit i další povídky.
Lepšie, ako Czikraiov horrorový kraťas A…, ktorý V první se prostřednictvím hlavní hrdinky postavíme
bol príliš krátky a napriek tomu sčasti horšie pocho- tváří v tvář aktuální problematice terorismu a strachu
piteľný (ku koncu), vychádza Good Night (2013). Je z neznámého. Violoncellistka Elena se v esteticky mi-
dlhší, prepracovanejší… a ku koncu horšie pochopi- nimalistické povídce vrací po traumatickém zážitku
teľný. Zápletka je chytľavo horrorová: jedna noc, dva domů. V pověstné pevnosti bezpečí se však vytou-
čudné páry a jeden dom, ktorého majitelia okoloid- ženého klidu nedočká. Třetí povídka proniká do míst,
úcim pútnikom poskytujú izbu na prenájom/nocľah. jimž se každý z radostí vyhne, a jejichž pouhé sledo-
Lenže u tohto páriku to nemali robiť. Tento párik mali vání může působit velmi nepříjemně. Zavede nás do
poslať bez váhania kade ľahšie. Neposlali. A  tak to světa za rohem, za nějž nikdy nenahlížíte. Drogy, pro-
bude noc plná hrôzy, kriku a  bolesti. A  umierania. stituce, hnus všední ulice. Bizarní, vizuálně šokující
Niekoho potešia známi herci Igonda a  Bárta, ja ich svět. Poslední povídka se pak věnuje mezím a hrani-
ale nepokladám za sympatických, takže mňa osobne cím televizní zábavy a kam v ní jsou lidé až schopni
potešila skôr ženská časť kastingu. Režisér má kaž- zajít. Přivádí nás do podivuhodného světa hovořící-
dopádne technickú stránku úplne v ruke. Keby som ho neidentifikovatelným jazykem, do světa skutečné-
bol bohatým filmovým producentom, akútne zháňaj- ho lovu na člověka v přímém přenosu, v němž hlavní
úcim nové a  svieže režisérske osobnosti, určite by hrdina bojuje o svůj holý život. Ve stylu Vonneguto-
som Petra oslovil. A dohliadol by som, aby mal k dis- va: „Když zemřeš hrůzostrašnou smrtí v televizi, ne-
pozícii poriadny scenár. Inak suverénne remeslo, po- umřeš zbytečně. Pobavíš nás.“ Jednotlivé povídky
rovnateľné s tvorbou bežne vídanou v kinách. natočili Slavomír Zrebný, Viliam Csino, Enrik Bistika
Opus Magnum drsňáka Rastislava Blažka a jeho a Jonáš Karásek, zahráli si v nich např. Monika Hil-
přátel Socialistický zombie mord (2014) vyprá- merová, Peter Oszlík, Judith Bárdos nebo raper Zve-
ví jednoduchý příběh. Nebezpečný armádní bojový rina.
plyn, který mění lidi v  zombíky, se náhodou dosta-
ne do jedné střední školy, která se náhle začne mě- Ivan Kučera
nit v tratoliště krve, střev a hnusu. To vše, jak už ná- Robert Poupátko
zev napovídá, odehrávající se za totáče. Ačkoliv je Honza Vojtíšek
na filmu vidět malý rozpočet a také to, že tvůrci točili
film několik let a že pravděpodobně ne všichni herci
měli se snímkem v úmyslu mít co do činění tak dlou-
ho (jedna postava v půlce filmu zemře a náhle ji na-
hrazuje úplně jiná), jde o zábavnou a v rámci zombie
žánru na Slovensku i povedenou podívanou, které se
může rovnat možná tak jen český kraťas Dobrota.

[ 33 ]
Bill Paxton
PROFIL

Tak jo. Psát portréty tvůrců, kteří opustili svět fotbalový tým takových nešťastníků, tak Bill Paxton
předčasně, je vždy nepříjemné. Lidi, kteří žánru moh- je v něm kapitánem.
li ještě dát mnoho dobrého, ale byli povoláni velkým
šéfem o  něco dříve, budí u  pisatele skoro pokaždé Jeho srdce to zabalilo v pouhých jedenašedesá-
určitý pocit nespravedlnosti. A pokud je někde v nebi ti letech a pro většinu filmového světa to byl právem

[ 34 ]
HOWARD – 26/2017

šok. Nelze říct, že by snad jeho kariéra nebyla napl- První opravdu legendární role přišla v  Terminá-
něna, však za těch více než čtyřicet let v branži toho torovi (1984). Sice to bylo pouhých několik sekund,
stihl opravdu hodně, ale byla tu ještě nemalá šance, ale pankáč s modrým čírem, který si vybral k buze-
že světu nabídne další a další kvalitní postavy. rování Arnolda Schwarzeneggera, byl pro Paxtona
V tom byl totiž Bill nejlepší, dokázal i v průměr- nesmírně důležitý. Stál totiž u  zrodu dlouholetého
ném filmu vytvořit personu, která i na malém prostoru přátelství s Jamesem Cameronem, který mu pak při-
získala divákovo srdce a stala se nezapomenutelnou. hrával fláky ve svých dalších filmech. Nejvýrazněji se
Postupně si to rozdal s terminátorem, vetřelci i pre- to projevilo u Aliens (1986), kde byl Paxton v roli ma-
dátorem a  jak bylo jeho zvykem, pokaždé zemřel. riňáka Hudsona nepřehlédnutelný. Malou, ale důleži-
Byl ambiciózní, a  tak často koketoval s  mainstrea- tou roli si střihnul také v True Lies (1994) a Titanicu
mem, ale to nás příliš nezajímá, a tak budeme jeho (1997), kde jej můžeme vidět v oněch segmentech ze
nehorrorové zářezy zmiňovat pouze okrajově, přede- současnosti, které rámují zbytek příběhu. Tahle role
vším pokud jde o momenty, definující jeho kariéru. přišla v době, kdy byl Paxton na vrcholu své mainst-
Takovým momentem samozřejmě je pro každé- reamové popularity, řádil ve filmech jako Apollo 13
ho první filmová role. Pro Paxtona jí byl zapomenu- (1995), Twister (1996), Vertical Limit (2000) či Sim-
tý akčňák Crazy Mama (1975), kterému se ale za- ple Plan (1998). Co film, to hitovka a slušný kasovní
čínající texaský herec nevešel ani do titulků. Možná úspěch. Pro našince ale spíš jednohubka, kterou do
i proto se na pět let odmlčel, aby se vrátil jako reži- své sbírky nepotřebuje. My totiž raději lovíme v niž-
sér. Ovšem ne režisér ledajaký. Jeho prvním autor- ších regálech videopůjčoven.
ským počinem bylo pětiminutové animované video A tam se Bill vyskytoval více než často. A skoro
Fish Heads (1980), které si našlo cestu až do Satur- vždycky v roli, která zastínila zbytek obsazených. Bill
day Night Live. Zábavná ptákovina, ale highlight re- neměl problém střihnout si role excentriků, troubů
žisérské kariéry přišel až mnohem později. Pro nás je až hovádek a dostat se tak hluboko do srdcí pravo-
mnohem zajímavější Paxtonova přítomnost v horro- věrných fanoušků. Ve Streets of Fire (1984) Waltera
ru Night Warning (1982), který je možná známější Hilla to bylo ještě celkem ok, ale vyšinutec z Weird
pod aka Butcher, Baker, Nightmare Maker. Bill se Science (1985) se už právem stal kultovním a pokud
v  něm mihl pouze v  malé roličce, ale když nic jiné- neznáte, tak vám ho doporučuji, byť tam horrorových
ho, je tohle povídání o  rodince s  vyšinutou vraždí- prvků věru mnoho není. Vrcholem je v tomto směru
cí tetičkou bez diskuze jeho prvním plnohodnotným bezesporu The Dark Backward (1991), u nás známý
horrorem. Ze stejné doby pochází také erotická po- jako Muž se třemi rukami. Bill v něm hraje úchylného
divnost Taking Tiger Mountain (1983), která vypadá popeláře, harmonikáře a  kamaráda hlavního hrdiny.
jako něco, čemu by David Lynch dal tři lebky ze tří. Podává při tom zřejmě nejmaniakálnější výkon své
Ve stejném roce měl pak zapamatovatelnou roli de- kariéry.
mentního syna majitele márnice v Mortuary (1983). K  těm normálnějším béčkům, která se občas
Se svým tatíkem tu vedou satanský kult a dávají sluš- prohnala i našimi videorekordéry a která by Paxton-
né lekce mlaďochům, prostě osmdesátky jako vyšité. filům neměla utéct patří The Vargant (1992), ve kte-

[ 35 ]
[ 36 ]
HOWARD – 26/2017

rém Bill brání svůj domov před stupňujícími se útoky Camerona, Kathryn Bigellow. Near Dark je možná to
tuláka, Monolith (1993), jakási laciná předzvěst Akt vůbec nejlepší, co s Billem můžete vidět a psychotic-
X, ve kterých si to detektiv Paxton rozdává s mimo- ký upír Severen možná jeho vůbec nejlepší rolí. Po-
zemským mutantem, sci-fi antologie Future Shock kud jste tenhle kousek ještě neviděli, tak si nafac-
(1994), či nepříliš povedený Brain Dead (1990). O le- kujte, vypněte tablet a koukejte shánět. Pokud ano,
vel výš je neprávem podceňovaný Predator 2 (1990), dejte si repete, to se neomrzí.
ve kterém si dal výstředního detektiva, který své se- A  poslední snímek, který chci v  souvislosti
tkání s potvorou z vesmíru samozřejmě nepřežije. s Billem Paxtonem zmínit je jeho režisérský i herecký
V  posledních letech si dával vedlejší jednohub- majstrštyk Frailty (2001). Hraje v něm hlavu neúplné
ky v  kvalitních a  úspěšných filmech jako Nightcra- rodiny Meiksů, kterou jednoho dne osvítí bůh a svěří
wler (2014) a Edge of the Tomorrow (2014), které by mu svaté poslání. Lovit v našem světě démony, kteří
však obdobných kvalit dosahovaly asi i bez Billa. To na sebe berou podobu obyčejných lidí. A to velkou
ovšem nelze říct o dvou filmech, které jsem záměrně sekerou. Tatík se snaží do rodinného řemesla zasvě-
přeskočil a které jste při pročítání tohoto jistě hledali tit i své dva synky, což zjišťujeme souběžně ve dvou
už na třetím řádku. Ha! Dostal jsem vás. Ten rozhoř- časových rovinách, které se dokonale doplňují. Bill
čený mail redakci můžete zase hezky smazat. tady beze zbytku dokázal, že je nejen výrazný herec,
Prvním z  nejzásadnějších Billových filmů je le- ale také schopný režisér. Bohužel to zapíchl zatrace-
gendární upírská podívaná Near Dark (1987), kterou ně brzo.
s hvězdami vetřelčí ságy natočila manželka Jamese Roman Kroufek

[ 37 ]
Okultace
RECENZE

a jiné povídky
Laird Barron
Na často se opakující a místy až únavné debaty
o  současném stavu knižního horroru v  českých ze-
mích asi neexistuje jednoznačná odpověď. Je zde
ale pár faktů, které se nedají odbýt mávnutím ruky.
Jisté je, že černý román u nás určitě neumírá a ob-
čas se objeví perly, které nejenže potěší všechny pří-
znivce žánru, ale také ukáží vyznavačům náročnější
literatury, že i v horroru se dá objevit několik autorů,
kteří snesou ta nejpřísnější měřítka. V tomto kontextu
je zjevením posledních dvou let literát s černou pás-
kou přes oko a  vytříbenou stylistikou, Laird Barron.
Po povídkových ochutnávkách v  knize Černá křídla
Cthulhu, Magazínu fantasy & science fiction a časo-
pise XB-1 se předloni objevila jeho první u  nás vy-
daná ucelená sbírka Okultace a jiné povídky, která
přivádí na místa, kde končí realita a začíná šílenství.

Occultation
Překlad: Milan Žáček
Vydavatel: Laser-books, 2016
Počet stran: 320

Barron je považován za jednoho z nejhlavnějších
současných představitelů moderní literatury hrůzy.
Nejčastěji, pro ty, kteří se bez této informace neobe-
jdou, je přirovnáván ke slavnému Howardu Phillipsi
Lovecraftovi, ale osobně si myslím, že to je vlastně
jen nálepka žánrových žurnalistů. V  díle obou zmí-
něných pánů najdeme pár styčných bodů, které ne-
lze přehlédnout, ale více než o  zřetelném ovlivnění, aspekty Barronovy tvorby. Uvnitř sbírky se nejčastě-
chraň bůh plagiátorství, se dá spíše hovořit o  du- ji setkáme s pocitem, že stačí opravdu málo, aby se
chovní spřízněnosti a  modernistickém navázání na zkušenostmi a  fakty podložená racionalita přetavila
Lovecraftův odkaz. Důkazem místo prázdných slov v  naprosté a  neuchopitelné vnitřní šílenství, příčet-
je právě kolekce devatera neurotizujících příběhů nost ztratila smysl a  do nicoty se propadly hranice
Okultace. Pro tuzemské vydání je opatřená originální přírodních i metafyzických zákonů. Okultace a jiné
obálkou s motivy předmětů hrajících prim v jednotli- povídky je potemnělým skladištěm plným poma-
vých povídkách. Jejím autorem je kanadský ilustrá- lu prostupujícího děsu, kterým autor čtenáře infiku-
tor a designér deskových her Yves Tourigny, který je je stránku po stránce, povídku po povídce. Na za-
rovněž autorem webové stránky zabývající se všemi čátku máte ještě sílu oponovat, remcat, pochybovat,

[ 38 ]
HOWARD – 26/2017

ale čím více se začtete, tím více získává návykovost stránek, si své místo najde všude. Jako titěrný hmyz
a uhrančivost Barronova stylu na síle. jsou hrdinové i čtenáři pomalu vábeni do míst, odkud
Podobně jako Lovecraft, i  Barron často vypráví vychází světelná zář. Co na tom, že v tomto případě
příběhy, které nezadržitelně míří do temného depre- se jedná o plameny pekelné.
sivního bahna vyvolaného nedefinovatelnými hrůza- Nemá větší ceny podrobněji rozpitvávat jednotli-
mi či temnými silami přicházejícími z neprozkouma- vé povídky. Jedny na vás zapůsobí více, jiné méně.
ných zákoutí kosmu, kde vládnou pravidla, která není Vlastně záleží jen na tom, který tón Barronova ďá-
lidská mysl s to vstřebat. Z neuchopitelného chaosu belského literárního hlasu vás dokáže uhranout in-
kosmu se několikráte přeneseme také do magicky tensivněji. Podobně jako hrdinům příběhů i čtenářům
fascinujících přírodních scenérií, které jsou příbytkem nakonec dojde, že jsou jen bezpředmětnými hračka-
pradávných sil, jenž zde sídlí od nepaměti. Z princi- mi ve fascinující hře. Pečlivě zvolenými slovy a vytří-
pu tak musí být mnohem silnější, než si vůbec dove- beným slohem, který mu může leckdo závidět (a na
deme představit, neboť základ byl položen mnohem tomto místě je třeba vzdát hold Milanu Žáčkovi za
dříve, než kdy na tato místa vkročila lidská noha. Tyto precizní překlad) si stejně jako jím presentované zlo
okultní záhady jsou nezkrotnou hnací silou, ale záro- obtáčí oběti své hry kolem prstu. Dlouho tady nebyla
veň i cestou k věčnému zatracení, kam hrdiny vede tak silná a  vyrovnaná povídková sbírka z  pera jedi-
snaha o  pochopení nepochopitelného, dotknutí se ného autora, tak plná zla, depresí a nemožnosti úni-
nedotknutelného nebo zodpovězení otázek, kterým ku. Její čtení není ničím pro slabé nátury, protože zde
není uzpůsobena kapacita lidské mysli. Od  obyčej- dochází k posunům reality. Někdy dočasným, mno-
ných věcí a běžných hrdinů se Barron ve svých po- hem častěji však trvalým, protože styl Lairda Barro-
vídkách pomalu, přes scénické a  někdy až surreál- na vás postupně uhrane. Klasická horrorová literatu-
ně abstraktní obrazy, ubírá do zlověstných zákoutí, ra v Okultaci protekla do současnosti a získala svěží
která čtenář podvědomě očekává, ale stejně se jim a moderní podobu. Výsledek je něčím, co by nemě-
nedokáže ubránit. Příběh po příběhu se tak vytváří lo chybět v knihovně žádného fanouška hrůzostraš-
osobitý svět plný záhadných mystérií, nevyslovených ného žánru, neboť remcání nad tím, že zde nic po-
otázek a hořkých konců. Je úplně jedno, jestli je děj řádného nevychází, je stejně bezútěšné, jako vnitřní
situován do potemnělých ulic velkoměsta nebo ne- chvění, které je sbírkou navozeno.
dostupných přírodních scenérií, černočerné existen-
ciální bahno, které autor po barelech umně vylévá do Roman Bílek

[3
399]
RECENZE

The Ritual
Recenzovat sračky je lahůdka. Můžete se vyřádit Včetně monstra, které v  prvních dvou třetinách
na všech těch nepovedených věcech, dělat si legraci pouze tušíme. A  opět je musím pochválit za odva-
z divných ksichtů protagonistů, nadávat impotentní- hu, se kterou do tvorby The Ritual šli, protože ona
mu scénáristovi a celkově si to psaní prostě užít. Ale potvora je naprosto dechberoucí, strašidelná, origi-
někdy se holt nedá nic dělat a člověk se musí pustit nální, prostě parádní. Tohle jsme v horroru rozhodně
i do kvalitního filmu. A to především v momentě, kdy ještě neviděli a dokonale nám to dovolí zapomenout
hrozí, že byste jej kvůli nenápaditému popisu a tuc- na vlažný rozjezd snímku.
tovému názvu mohli snadno přehlédnout a vynechat. Trochu ve stínu popsaných aspektů pak stojí hr-
A to by v případě The Ritual byla sakra škoda. dinové samotní. Obyčejná partička čtyřicátníků, kteří
ničím nevybočují a  mohou tak zcela bez problémů
Režie: David Bruckner posloužit jako potrava pro zvrácenou fantazii tvůrců.
Scénář: Joe Barton Ostatní postavy jsou nedůležité, i když ty, které ob-
Délka: 94 min jevíme v druhé polovině snímku by rozhodně snesly
Původ: Velká Británie několik dalších příběhů.
Rok: 2017 Ale i tenhle jeden kraťounký stačí k tomu, abych
Hrají: Rafe Spall, Arsher Ali, vám The Ritual s klidným srdcem doporučil jako nej-
Rob James-Collier, lepší horror, jaký jsem letos viděl.
Sam Troughton, Paul Reid
Roman Kroufek
A to přitom začínáme docela klasicky. Hlavní hr-
dina je svědkem vraždy svého kamaráda a společně
s dalšími kumpány se vydává do hor, aby se se ze-
snulým náležitě rozloučili. Bohužel, z  pietního treku
se v hlubokých lesích stává boj o přežití, který patří
k tomu strašidelnějšímu ze současné horrorové pro-
dukce.
Osudy čtyř chlapíků v  drsné přírodě jsou navíc
poměrně originální a já, jako starý tlučhuba, vám lec-
cos z  oněch překvapení prozradím, protože snímek
na nich nestojí. Jeho atmosféra si půjčuje to nejlepší
ze snímků jako Blair Witch Project (ano, i  tam bylo
několik minut dobrých) či The Witch. Hrdinové tak
bloudí po lesích, naráží na stále podivnější zname-
ní a ukázky nelidské brutality a svorně se děsí další
noci, která pro některé z nich může být poslední.
Vše začne eskalovat ve chvíli, kdy narazí na cha-
tu vyzdobenou podivnými pohanskými symboly. To,
co se děje během následující noci a rána pokládám
za jeden z nejlepších horrorových momentů posled-
ních let. Divák jen tuší, co vše se oné noci mohlo vše
dít. Tím však snímek nekončí, naopak. Tvůrci přitvr-
zují, hází tajemno za hlavu a pěkně otevřeně předsta-
vují celý ten tajemný lesní svět.

[ 40 ]
HOWARD – 26/2017

Lenona Štiblaríková
Vskutku
neobyčajný účinok
instantných polievok
Hugo Slančík bol zvláštny muž. Zatiaľ čo sa svet zápachu ľudských výlučkov a  smradu z  cibule, vy-
klaňal modlám zdravého životného štýlu, on milo- letel do rozprávkových výšin. Rozšírenými nozdrami
val polotovary. Už ako dieťa túžobne vyvaľoval oči inhaloval výpary bublajúceho zázraku, závidel každej
na farebné obaly instantných polievok  lákavo vylo- mušličke, čo s hravou ľahkosťou poskakovala po hla-
žených v regáloch potravín. S láskou a nehou sa na- dine tej krásy. Túžil okúsiť tú nadpozemskú arómu,
kláňal nad otvorené hliníkové konzervy Májky, Pali pováľať ju na jazyku, láskať sa s ňou, šepkať jej mi-
paštéty  či  Labužníka  a  nevedel sa nabažiť ich sý- lostné vyznania. Napokon ju mal na dosah. Sediac za
tej mäsovej arómy. Cítil, ako sa mu zbiehajú sliny, tis- stolom a krúžiac lyžicou po tanieri, maznal sa s ňou
nú sa na jazyk, dobre že nevytrysknú prúdom. Potom a odďaľoval chvíľu, kedy ju okúsi, do poslednej se-
mľaskol a špičku jazyka zaboril do jemného vyšľaha- kundy. Stupňoval predohru na maximum a potom…
ného krému, posúval si ho do úst, nasával nosom aj potom ju ochutnal. V ústach mu vybuchol ohňostroj
ústami ako nemluvňa matkinu bradavku a rozplýval chutí, vôní a orálnej orgazmickej slasti. Jazykom pri-
sa blahom. jímal, vychutnával a  vstrebával všetky hlboké tóny,
Často  do sucha dlhými ťahmi vylizoval igelito- jemné odtiene aj mihotavé záchvevy francúzskej po-
vé vrecúška z mrazenej držkovej, namiesto žuvačiek lievky s malými bielymi mušličkami, ktoré sa mu než-
hrýzol kožky zo slaniny a ak neboli, postačil aj obal ne priliepali k jazyku, akoby ho bozkávali. Keby jed-
z Inoveckej salámy. ného dňa slepec vzhliadol k slnkom presvetlenej lúke
Ovociu a zelenine sa Hugo vyhýbal ako pohlav- a hluchý započul Beethovenovu symfóniu, nepocítili
nej chorobe. Obťažovali ho zemitým pachom, vlh- by to, čo omámený šesťročný Hugo. Zamiloval sa.
kosťou aj nehygienickým balením. Po ovocí ho nafu- Nenávratne a bezvýhradne, na celý život.
kovalo, z cesnaku mal žalúdok v jednom ohni, orechy Lyžica mu vypadla z  ruky  až na zem. Matka ne-
ho dusili a mak nepríjemne zaliezal medzi zuby – slo- spokojne zavrčala, vlepila mu facku, ale ani tá chlap-
vom, živé jedlo bolo vrcholne nechutné a odporné. ca  z  omámenia nevytrhla. Dojedol polievku, vylízal
Keďže väčšinu detstva trávil doma sám – matka tanier, príbor aj hrniec a s prázdnym obalom odišiel fe-
po nociach hľadala obživu v temnote bratislavských tovať do postele. Vdychoval svoju milenku, šepkal jej
uličiek, v ktorých si raz privyrobila aj Huga – bol núte- lichôtky, funel a  onanoval,  až kým nezaspal. Na ten-
ný vyučiť sa umeniu prežiť. Spočiatku chrúmal suro- kej hranici medzi bdením  a  spánkom sa zaprisahal,
vú ryžu a cestoviny zapíjal kečupom, neskôr dokázal že bude šetriť, kradnúť alebo zabíjať, že urobí všetko,
otvárať zlacnené psie konzervy a  vylizovať ich bez aby získal ďalšiu, ďalšiu a ďalšiu… jeho polievku.
toho, aby si o viečko porezal jazyk. A v deň, kedy mal
osláviť šieste  narodeniny, dostal malý Hugo dar  od
Boha – objavil čaro dehydrovanej polievky. *
Keď prvý raz ucítil podmanivú vôňu šíriacu sa
zo starého otlčeného hrnca, nemohol uveriť, že nie-
čo také nádherné vôbec existuje. Jeho svet, dovte- „Prestaň s tým konečne! Je to nezdravé. Dosta-
dy plný alkoholických výparov, cigaretového dymu, neš vredy alebo niečo ešte horšie,“ veštila mu Dalila.

[ 41 ]
„To mi hovoríš už roky a aha, som tu! Zdravý ako „Si chorý. Úchylný. Kto normálny by fetoval drž-
repa, silný a nič mi nechýba.“ kovú? Lezie ti to na mozog!“
Manželka po ňom pohŕdavo fľochla okom. „Ale veríš mi, že?“
S akou chuťou by mu otrepala o hlavu hrniec a hrdlo Verila.
podrezala nožom. Miesto toho každý večer varila ne-
návidené polievky, servírovala ich do bieleho porce-
lánu a  sledovala, ako ich Hugo striebornou lyžicou *
požiera. Z výrazu na jeho tvári ju napínalo na vraca-
nie. Podobný mával v posteli, keď do nej búšil, tesne
pred vyvrcholením. Bohužiaľ,  z  jej lásky  rýchlo nezostalo nič
Spočiatku sa snažila. Boh vie, že mu chcela dob- a Alex bývajúci naproti nepáchol instantnými poliev-
re. Plná nadšenia a presvedčenia o správnosti svoj- kami, ale mužnou pyžmovou vôňou. Najradšej by ju
ho konania skúšala napraviť manželov chorý vzťah vdychovala každú noc, jedine Hugo jej v tom bránil.
k jedlu. Brala ho do drahých reštaurácií na vyhláse- „Musíme sa ho zbaviť už dnes. Zajtra odchá-
né recepty slávnych kuchárov, behala okolo sporá- dzam na služobku  a  ktovie, kedy sa  nám naskytne
ku s  knihou overených  špecialít, ale on?! Nič! Síce ďalšia vhodná príležitosť. Čo ak stratíme odvahu?“
jedlom nepohrdol, zjedol všetko okrem zeleninovej „Alebo sa o  nás dozvie,“ Dalila si nervózne za-
ozdoby, ale nikdy sa pri jedle netváril uveličene, skôr pálila. Vedela, že jej manžel to zacíti. Mal nos ako
akoby bol… sklamaný? policajný pes, no ak ho dnes v noci zabijú, môže jej
„Je to len samá chémia,“ vysvetľovala, „glu- to byť jedno. Nechcela ho provokovať, v  posled-
taman  a  éčka so smradľavým pokazeným mä- nom  čase  si dávala pozor, aby sa nehádali. Milujú-
som z ktovieakého tvora. Chvosty, koža, vnútornosti, cu manželku predsa nikto neobviní z  vraždy. „Fajn.
všetok bordel, čo by inak spálili v kafilérke.“ Spravíme to dnes. Už ho nemôžem ani cítiť. Každý
„Zabudla si spomenúť zvýrazňovače vôní a chu- deň to isté  – polievka, žrádlo a  sex!“ Uškrnula sa.
tí na prekrytie hniloby a smradu,“ pripomenul jej sar- „Chce deti. Veril by si tomu? Lenže ja ich nechcem.
kasticky. Nie teraz a určite nie s ním! Presne viem, čím by ich
„Tak vidíš!“ kŕmil, len čo by som vytiahla päty z  domu.“ Objala
„A tiež mozgy zvierat, čo zdochli vo vlastných vý- zozadu svojho milenca a pobozkala ho na krk. Dla-
kaloch na neznáme prenosné choroby.“ ňami kĺzala po bokoch a hrudníku, nechávala sa uná-
„Fuj! Odporné… ako to môžeš…“ šať prúdom hriešnych predstáv a zakázaných slastí.
„Hlúposti! Prestaň čítať Topky  a  radšej jedz, čo „Keby nás odhalil, zabil by nás.“
máš naozaj rada. Mne tvoje šalátiky nevadia. Kým mi Tá predstava ich oboch vzrušila. Vrhli sa jeden
ich nestrkáš na tanier, jedz si, čo chceš. Zelené, fia- druhému okolo krku s pažravosťou divokých šeliem.
lové, červené… bŕŕŕ… ani nevieš, čo do toho vidláci Tajní milenci – ešte raz, naposledy.
pumpujú, aby zarobili. Veď je to samá voda!“
Skúšala všetko možné, dokonca tú jedovatú
brečku varila deň čo deň po celý mesiac dúfajúc, že *
sa mu preje, avšak dosiahla pravý opak. Bol nadše-
ný! Nabudený polievkou ju každučkú noc zvalil na
posteľ a vášnivo pomiloval. Keďže Hugo otca nikdy nepoznal, rodina pre neho
predstavovala symbol  šťastia a  prosperity. Manžel-
ský sľub bral vážne a  nemienil ho  porušiť. Kým by
* si Dalila rozvod vynútila, urobil by jej zo života peklo
a o všetko by ju pripravil. Radšej by majetok prehral
v kartách, než by jej daroval čo i len cent, o tom bola
„Aj tak ťa  ľúbim,  vieš to?“ pomaly rozopínal pevne presvedčená. Jemu stačia  hnusné polievky,
gombíky bielej blúzky, obnažil malé pevné prsia. ale ona chce od života viac. Oveľa viac!  Zbaví  sa
„Si nádherná, keď varíš, aj keď umývaš riad,“ boz- ho, zhrabne poistku a vydá sa na cesty! Ešte stále je
kával hroty mäkkých bradaviek. „Keď miešaš va- krásna, zdravá a bude aj veľmi bohatá. Svoje sny ne-
reškou, ochutnávaš nad pokrievkou aj keď nabe- utopí v smradľavej instantnej sračke!
ráš, ale najviac… najviac ťa milujem, keď predo Vedela kedy a  kadiaľ sa manžel vracia nesko-
mňa položíš plný tanier.“ Do žliabku medzi prsníkmi ro v noci domov. Pre Alexa bolo hračkou zraziť ho
nasypal oranžový prášok. „Vtedy, drahá, sa ti žiad- ukradnutým autom, ktoré potom nechal v opuste-
na nevyrovná. Ste obe len moje,“ prstom obkrúžil nej uličke otvorené a s kľúčom v zapaľovaní. Mož-
obnažený ženský pupok. „Prisahám na držkovú, že no im niekto uľahčí zametanie stôp, keď ho vezme
nás dvoch nič nerozdelí.“ Cez krátku slamku lajnu a rozoberie na súčiastky. Ona si medzitým zaistila
vdýchol a  zvyšok zlizol jazykom. „Ááách. Fantas- pekné alibi. Zašla ku kamarátke a  pre istotu tam
tické!“ Smrkol. ostala aj spať. Niečo popili, porozprávali sa. Nikto

[ 42 ]
HOWARD – 26/2017

[ 43 ]
netušil, že má milenca, nebol dôvod suseda vypo- krčil plecami, uchlipol. „Trochu som ju vylepšil, ne-
čúvať. uhádneš čím,“ zachichotal sa, kruhy pod očami sa
mu prehĺbili a  oči vystúpili z  jamôk. Len-len, že sa
udržali.
* Dalilu naplo. Otvorila ústa a lapala po dychu. Vy-
zerala, akoby sa snažila, ale nemohla nájsť odpoveď.
„A… a… a.“
Trochu ju prekvapil a zaskočil Hugov závet. Vô- „Nebudem ťa naťahovať. Nie som sadista, ani
bec netušila, že nejaký má, ale právnik jej prezradil, maniak, netuším ako a prečo, ak ťa to zaujíma.“ Po-
že ho urobil krátko po svadbe. Nemal príbuzných, kus o  úsmev príliš nevyšiel. Suchá koža na lícnych
matka zomrela pred pár rokmi, preto všetko zane- kostiach mu popraskala, z drobných raniek vytiekla
chal manželke. Dosť podrobne však opísal pohreb, akási tekutina. Jazykom v mnohých odtieňoch šedej
aký si želal. Bolo to jeho posledné želanie, preto mu si prešiel po perách. „Mám aj dobré správy. Už viem,
ho rada splnila. A  tak ho pochovala s  nenávidený- ako regenerovať. Chce to len správny stavebný ma-
mi  instantnými polievkami, presne podľa zoznamu, teriál.“ Pozdvihol hrnček s polievkou a zrakom veľa-
ktorý jej bláznivý mŕtvy manžel do najmenších detai- významne zablúdil k chladničke. „Keď som sa vracal
lov rozpísal a pripojil k poslednej vôli. Dala mu ich do domov, stretol som Alexa. Prišlo to na mňa. Veď ma
rakvy vyše šesťdesiat. Našťastie, nepožadoval vysta- poznáš  – jedlo a  sex, sex a  jedlo  – pamätáš, vždy
venie tela, takže nikomu nebolo divné, prečo je mŕt- som to mal voľajako pevne prepojené. Najvýraznejšie
vola obložená a  pokrytá lacnými akciovými poliev- voňal tam hore, tak som jeho mozog pridal do poliev-
kami. V živote už neuvarí ani jednu jedinú instantnú ky a neuveríš, fakt je oveľa chutnejšia. Delikatesa! Ale
žbrndu! Nikdy! Už naozaj nikdy! Radšej umrie, než by prepáč, veľa táram. Vitaj doma!“ Pohol sa k nej kláti-
to chytila do ruky! vou chôdzou, aby ju objal.
Konečne sa rozkričala. To predsa nie je možné!
Prelud? Alebo má halucinácie?! „Si… si  mŕtvy! Po-
* chovala som ťa!“ Ustúpila krok, ešte jeden, ďalší.
„Iste, drahá, máš pravdu,“ pokrčil plecami. „Dlho
som premýšľal, uvažoval a jediné, čo mi dáva aký-ta-
Po krátkej dovolenke, napokon bez Alexa, aby ký zmysel je, že tieto polievky,“ ukázal na haldy ba-
nevzbudili zbytočné reči, sa Dalila vrátila domov pev- líčkov povaľujúcich sa takmer všade v kuchyni, „ma
ne rozhodnutá začať nový krajší a zdravší život. Len trošičku pozmenili. V  truhle  sa rozmočili a  vzniknu-
čo však otvorila dvere svojho bytu, pocítila známy tá kaša ma dokonale obalila. Zobudil som sa silnejší,
puch. Žlč jej vystúpila až do krku, zatmelo sa jej pred odpočinutý a  presiaknutý milovanou voňavou zme-
očami. Čo to má znamenať?! Veď všetko to Hugovo sou. No, nie je to úžasné?! Smrť je len choroba a ja
svinstvo dávno vyhodila! Nemohla zniesť výčitky, čo ju dokážem vyliečiť! Už nás nič nerozdelí. Odteraz ju
sa jej zmocnili, vždy keď uvidela jeho veci. Bolo jed- budeme jedávať spolu! A potom… popracujeme na
noduchšie všetkého sa zbaviť, než to doma sklado- deťoch.“
vať v skrini. Prešla chodbou. Neveriacky sa na neho pozerala. Nežne ju pohla-
V obývačke hučal televízor, v kuchyni sa svietilo dil hnijúcou rukou. „Viem, že nie som ideálny part-
a na sporáku… bublala polievka! Instantná! To vede- ner, pár vecí musím ešte doladiť, ale sľubujem, že sa
la naisto. vylepším. Z lásky k tebe. Milujem ťa!“ Jeho pery sa
Kolená sa jej podlomili. Kľúče vypadli z ruky. Oto- k nej začali nebezpečne približovať.
čila sa a  ako mechanická bábika hľadela v  nemom S vreskom sa mu vytrhla a vbehla do obývačky.
úžase pred seba. „Zlatko, kam ideš? Spálňa je vedľa!“
„Ahoj,  láska!  Čakám na teba len krátko, tak Dalila nepríčetne otvorila balkónové dvere a vy-
som nám niečo pripravil. Mám pre teba nový druh. skočila z deviateho poschodia luxusného apartmánu.
Predstav si, vozia ho až z Talianska!“ Mŕtvolne bledý „Asi som ťa trochu prekvapil, ale to nič. Nevadí.
Hugo sa ležérne opieral o zárubňu. Fialovými ústa- Zachránim ťa. Sľubujem, že ich všetky nezjem, neja-
mi z hrnčeka sŕkal paradajkovú polievku, pár kúskov ké nechám aj pre teba. O tri dni ťa prídem vykopať.
cestoviny mu prepadlo štrbinami po vypadnutých Nenechám ťa v  tom samú,“ kričal za ňou do noci.
zuboch. Tekutina  sa vylievala na pohrebnú košeľu, Svieži vietor mu fúkal do tváre a občas so sebou od-
na sako aj nohavice, ale Hugo vnímal iba chuť po- niesol aj pár vlasov. Hugo sa vrátil do kuchyne a na-
lievky. „Fantastická! Apeninská exotika, ochutnaj, plnil si prázdnu šálku. Otvoril chladničku a premýš-
miláčik.“ Natiahol k  nej ruku s  troma prstami, špi- ľal, ktorou Alexovou časťou vylepší ďalšiu polievku.
navé nechty sa mu olupovali z lôžok, ale lyžičku dr- Pálilo mu to, ako nikdy. „Máš na mňa dobrý vplyv,
žal pevne. Príšerne páchol rozkladajúcim sa mäsom. kámo. Vďaka za všetko.“ Pozdvihol hrnček a s chu-
„Netvár sa tak znechutene, tak som zabudol, že ich ťou sa pustil do paradajkovej polievky s talianskymi
nemáš rada, no! V manželstve sú aj horšie veci.“ Po- cestovinami a kúskami jemnej človečiny.

[ 44 ]
HOWARD – 26/2017

Peter Polach aka Apterus (*1987)

V letech 2007-2013 vystudoval volné výtvarné umění a klasickou grafiku na Akademii umění v Bánské
Bystrici, kde získal i základy digitální grafiky zaměřené však na design a postprodukci. Zhruba od roku 2012
se začal intenzívně zaobírat digitální malbou.
https://www.artstation.com/apterus
https://www.youtube.com/channel/UChd8_Jf1ZQaTO5NFAm3lbmA/videos
HOWARD – 26/2017

[ 47 ]
HOWARD – 26/2017

[ 49 ]
[ 50 ]
HOWARD – 26/2017

[ 51 ]
[ 52 ]
HOWARD – 26/2017

[ 53 ]
Literární horror
v socialistickém
Československu
1948–1989
Je všeobecně známo, že v socialistickém Česko- jak to nejlépe specifikovat, díky své neprvoplánovi-
slovensku horrorovému žánru pšenka nekvetla. Z jis- tosti. Onen strach nebyl hlavním tahounem, zaujíma-
tých důvodů záměrně a plánovaně, protože nezapa- la obsahová nadstavba, víceznačnost, víceobsaž-
dala do kánonu tehdy vládnoucí ideologie. Neb jak nost. Tedy fakt, že horror není, nebo nutně nemusí
tvrdil její klasik „člověk a  příroda existují jen v  čase být jen jednostranná přímočará (spotřební) záležitost,
a  prostoru, kdežto bytosti mimo čas a  prostor, vy- ale, jak vám mnozí jeho fandové potvrdí, i horror má
tvořené kněžourstvím a  udržované fantazií nevědo- co říci, k  čemu se vyslovovat, něco reflektuje. Sice
mé a utlačené masy lidstva, jsou chorobné fantazie, vpravdě horrorové dílo, tedy ideologicky závadné,
výmysly filozofického idealismu, mizerný produkt mi- ale přesto obsahově tak silné a zajímavé, že i všudy-
zerného společenského řádu.“ Či přesněji a  jasně- přítomnému marx-leninskému pohledu přišlo vhod.
ji řečeno: „[Marxistická filosofie] (…) Byla vždy a  je Taková díla máme na mysli. Rozumíme si?
plně v  souladu s  přírodovědou a  se společenskými I v žánrově velmi nepříznivých čtyřech dekádách
vědami, je nepřítelem všech forem idealismu, mysti- budování socialismu v Československu vyšlo několik
ky, kněžourství.“

Ano, tehdy vládnoucí marx-leninská ideologie
coby samozvaná vlajková loď materialistického ate-
ismu hrátky a zábavu s nadpřirozenem, spiritualitou,
přízraky a bubáky z jiných dimenzí jaksi neuznávala
a plánovaně se je snažila vystrnadit z povrchu zem-
ského a lidských myslí. Zjednodušeně řečeno, horro-
ru nijak nepřála a  diskuse o  tom, jak jeho existenci
a  ukotvení u  nás o  mnoho let opozdila, a  jak jsme
díky bolševikům přišli o mnohá zásadní žánrová díla,
se ještě stále dostávají na pořad dne.
Jedno přísloví tvrdí, že všechno zlé je k něčemu
dobré. I tato tristní situace, která zde po čtyři dese-
tiletí vládla, mohla odrážet či přinášet dvě zajímavé
skutečnosti. Možná to bude znít až rouhavě a kacíř-
sky, ale právě díky tomuto velmi úzkému a jemnému
ideologickému sítu, jímž byla literatura prosívána, je
možno dojít k myšlence, že když už se k nám mezi
roky 1948-1989 něco horrorového dostalo, nebo
u  nás vzešlo, neslo to známky kvality, ať už žánro-
vé nebo literární obecně. Posouzení však nechává-
me na každém individuálně a vašich osobních zku-
šenostech.
Druhým prvkem, který mám na mysli, je, že
v námi probíraném období se některé žánrově přívě-
tivé knihy dostávaly na československé pulty jaksi,

[ 54 ]
HOWARD – 26/2017

horrorových nebo s horrorem silně koketujících knih.
Z dnešního pohledu jich možná bylo pomálu, ale jis-
tě stojí za pozornost. Tady (samozřejmě patrně ne
všechny) jsou.
Jednou z  nejstarších a  nejvydávanějších horro-
rových klasik, vydávaných u nás za každého režimu,
je básnická sbírka Karla Jaromíra Erbena Kytice. Má
snad někdo v  úmyslu zpochybňovat její horrorový
žánr? Již ta ukazuje onu mnohoznačnost. Kytice není
jen souborem strašidelných příběhů ve verších, je od-
razem dobových vyprávění, pověstí a mytologických
bájí. Právě pro onu lidovost a  slovesnost, s  histori-
zujícím pohledem zpět sahajícím až k  předkřesťan-
skému myšlení a víře Slovanů na českém území, se
dostala i do učebnic ryze materialistického školství.
A tak se valná většina z nás s horrorem setkala již ve
školních lavicích a sbírala za to dobré známky (pokud
jste se zpaměti naučili celého Vodníka jako já). Vydá-
ní z roku 1959 (Státní pedagogické nakladatelství) se
sice pokouší v rozsáhlých komentářích k jednotlivým
Erbenovým příběhům jejich magičnost a nadpřiroze-
nost relativizovat a i jejich prostřednictvím propago-
vat vládnoucí ideologický pohled, například přikládá-
ním největší váhy právě k oné lidovosti a starobylým
pověrám, přesto v nich v citacích ponechává hodně
prostoru samotnému autorovi, který mnohé o svém
díle vysvětluje. Kniha se tak i přes ideologické zatí-
žení a snahu o reinterpretaci významové stránky pů-
vodního díla, přičiňuje o větší povědomí nejen o díle
samotném ale i o přístupu autora k němu. „Paměti-
hodné jest, že všecky báječné bytosti vodní, podle
pověsti slovanských a  jiných národů, jistý ráz ukrut-
nosti na sobě mívají, takže když na člověku pomstíti
se nemohou, i  na svém vlastním rodu pomstu svou duše se dostalo pocty zařadit se mezi literární kla-
vylévají. Ostatně sluší věděti, že táž pověst vypravuje siky, které většina lidí zná, aniž by je opravdu četla.
se také o lesním muži, kterýž chytiv dívku, sedm let za A  je vždycky fajn, seznámit se s  prototypy nejen li-
ženu ji u sebe choval; a když potom od něho utekla, terárních forem a  pozdějších epigonů. Zpravidla to
z pomsty dítky své s ní zplozené roztrhal,“ nechávají trochu poopraví pohled na původní postavy. Socia-
vydavatelé v doslovu k Vodníkovi promluvit samotné- lističtí čtenáři měli ohledně schizofrenického hlavního
ho autora. Po potřebném oddělení zrna od plev zasa- hrdiny tu možnost již v  roce 1958, kdy samostatně
zují doslovy s obsáhlými autorovými citacemi dílo do Jekylla a Hydea vydala Mladá fronta. Ve 359 svazku
širšího kontextu a vydání se stává zajímavou studni- edice Světová četba pak Jekyll a  Hyde vyšel ještě
cí sahající až ke kořenům pramenů, z nichž bylo při společně se Stevensonovými nehorrorovými novela-
tvorbě čerpáno. Paradoxně tak ony komentáře či do- mi Franchardský poklad a Falesánské pobřeží (Ode-
slovy zpětně posilují tajemnou a strašidelnou povahu on, 1965). Druhého vydání se tato kniha v  totožné
mnohých příběhů ze sbírky a její hrdé místo v horro- podobě dočkala hned o rok později (Odeon, 1966).
rovém žánru a českém horroru. Kytice byla v letech Poměrně často vydávané tehdy bylo atmosférou
1948-1989 v Československu vydána minimálně se- až horrorové psychologické drama Jaroslava Havlíč-
dmadvacetkrát. Mnohdy vycházela každý rok, někdy ka Neviditelný z roku 1937. Příběh, odehrávající se
i několikrát během jednoho roku. v půli 20. let 20. století, o podivné rodině, jejíž strý-
Klasický viktoriánský horror Podivný případ dr. ček má utkvělou představu, že po konzumaci určité-
Jekylla a  pana Hyda Roberta Louise Stevensona ho lektvaru je neviditelný a  jako neviditelný se také
možná není tak slavný jako skoro stejně staré příbě- po domě pohybuje a chová se tak, vyšel znovu de-
hy o  Frankensteinovi nebo Draculovi, jeho zápletka set let po vítězném únoru (Československý spisova-
je však stále využívána pro nové a nové příběhy a to tel, 1958) a pak ve skoro pravidelných intervalech až
nejen ty vyloženě strašidelné nebo horrorové. Vědec- do konce 70. let (Mladá fronta, 1963; Českosloven-
ky nadpřirozenou linií okořeněnému psychologické- ský spisovatel, 1966; Tatran, 1975 a Československý
mu příběhu o sváru kladné a záporné stránky lidské spisovatel, 1979). Již v roce 1965 byl román adapto-

[ 55 ]
ván do stejnojmenného televizního filmu s Rudolfem Klasikou nejen dětských strachů u nočních lam-
Hrušínským a Luďkem Munzarem. O více než dvacet piček se jistě stal povídkový výběr Oscara Wilda
let později jej do celovečerního filmu Prokletí domu Cantervillské strašidlo a jiné prózy (Mladá fronta,
Hajnů (1988) s výstižně chmurnou a mrazivou atmo- Smena, Naše vojsko, Svět sovětů, 1965) obsahující
sférou převedl Jiří Svoboda s fenomenálním Petrem jedny z nejzákladnějších žánrových povídek, ať již jde
Čepkem v klíčové roli. o lehce komickou romanci o nešťastném duchovi ve
Sci-fi bylo pro československé marx-leninské střetu s  moderní rodinou Cantervillské strašidlo, až
budovatele socialismu a  vydavatele z  obecně pojí- ironickou povídku o síle lidské vůle a umanutosti a je-
mané fantastiky trochu stravitelnější a  přijatelnější jich ukojení Zločin lorda Artura Savila, či temný a po-
než horror. Přeci jen, ta věda a většinové empirické chmurný příběh o životě, smrti a umírání, ve své době
popírání mystického nadpřirozena… A  to i  v  přípa- velmi kontroverzně a odmítavě přijaté dílo Obraz Do-
dě, kdy příběh přímo koketoval s  prvky horrorové- riana Graye. Skvělý výběr povídek, v nichž se nadpři-
ho žánru. Takto již v roce 1962 uznávaný sci-fi autor rozeno snoubí s posměšnou kritikou dobových zvyk-
Josef Nesvadba otiskl ve sbírce Výprava opačným lostí a  společnosti je doplněn rozsáhlým doslovem
směrem (Československý spisovatel) povídku s upír- a povedenými barevnými ilustracemi. V trochu jiném
skou tématikou o  automobilu jezdícím na lidskou složení vyšel podobný výběr i  na Slovensku jako
krev Upír LTD. Povídka se do roku 1989 objevila ješ- Cantervillské strašidlo a iné poviedky (Tatran, 1969).
tě ve dvou autorových povídkových výběrech: Vy- Až v půlce šedesátých let se k nám dostal jeden
nález proti sobě (SNKLU, 1964) a Výpravy opačným z nejznámějších fantastických příběhů 19. století, ro-
směrem (Mladá fronta, 1976). V  roce 1981 se Ne- mán, který za jeden ze základních, ba ten nejzáklad-
svadbova povídka dočkala dnes snad již kultovní fil- nější, stojící u samotných kořenů, stavebních kamenů
mové adaptace Juraje Herze nazvané Upír z Feratu. žánru, považují a označují jak sci-fisté tak i horroris-
Jen o dva roky později se Nesvadba k tématice auta té. Jde, samozřejmě, o kultovní příběh Mary Wollsto-
jezdícího na krev vrátil a  snad i  pod vlivem Herzo- necraft Shelley Frankenstein. Zásluhu na tom měl
va filmu napsal pokračování v podobě povídky Upír velký milovník a propagátor horroru v socialistickém
po dvaceti letech, která byla otištěna v  antologii Československu, redaktor a překladatel Tomáš Kor-
českých sci-fi povídek Lidé ze souhvězdí lva (Mladá bař. Jeho překlad románu vyšel v roce 1966 u nakla-
fronta, 1983). datelství Práce. V  roce 1969 vyšel světoznámý pří-

[ 56 ]
HOWARD – 26/2017

běh o vědci, který z kusů mrtvých těl vytvoří a oživí logického horroru. Jeho druhého vydání se dočkali
umělou bytost a nese za to (byť svou odpovědnost v roce 1983 u Mladé fronty.
odmítá) následky, v překladu Pavla Vilikovského jako V roce 1967 zabodoval, a mnozí milci a milovnice
Frankenstein čiže Moderný Prometeus u  sloven- literárního horroru vám potvrdí, že jde o zářez až do
ského nakladatelství Tatran v Bratislavě. Ve stejném živého masa, který se jen tak nezahojí, opět Tomáš
roce vyšel znovu česky, tentokrát u Lidového nakla- Korbař a  nejen sám sobě udělal obrovskou radost.
datelství. Korbařovi se román, který již v době čes- Jeho slabost pro horrorový žánr a  touha seznámit
kého překladu měl několik filmových adaptací a  je- s  ním i  československé čtenáře a  čtenářky přines-
jich volných pokračování, jistě podařilo protlačit na la opravdu šťavnaté ovoce. V tomto roce totiž vyšla
československé knižní pulty díky jeho propojenosti jím editovaná a  přeložená antologie angloameric-
temného gotického horroru s vědecky pojatou sci-fi kých horrorových povídek Tichá hrůza (Mladá fron-
a mravokárným odkazem o postavení člověka a jeho ta). Svým způsobem bible horroru v  socialistickém
duše v systému přírodních zákonů. Československu, kniha, jež je mnohými dodnes po-
Že do temných vod, stínů a zákoutí horroru ob- važována za tu nejlepší horrorovou knihu, která kdy
čas zavítali i  domácí autoři ukazuje Ladislav Fuks v  českém jazyce vyšla. Vpravdě reprezentativní vý-
a  jeho u  nás vpravdě již kultovní román Spalovač běr těch nejlepších, nejpůsobivějších a nejstrašidel-
mrtvol (Československý spisovatel, 1967). Striktní- nějších příběhů nejen své doby (tedy 40. až 60. let
mi mantinely materialistického realismu příběh za- 20. století), ale i v nadčasové rovině. Ptáky Daphne
městnance krematoria, který se nejen díky okolním du Maurier počínaje, přes mrazivě démonického Byl
změnám, ale i vlastním pocitům a vyznávaným pra- to démon Henry Kuttnera, svým způsobem nechut-
vidlům, vnitřně hroutí a mění v chladnokrevnou vraž- nou Specialitu šéfkuchaře Stanley Ellina, milostně
dící bestii, proklouzl díky absenci čehokoliv nadpři- trojúhelníkový Souboj Joan Vatsekové, Letními hosty
rozeného, realistické čistotě čiré hrůzy a  především Shirley Jacksonové konče. Šestnáct povídek, všech-
díky psychologické povaze a očividnému protifašis- ny horrorové, každá jinak, v jiném žánrovém odstínu.
tickému a  protinacistickému naladění. Na což sou- Můj svazek z  roku 1967 je otrhaný, ohmataný, mís-
druzi samozřejmě hodně slyšeli. A  tak se již naši ty zašpiněný, vazba zcela rozpadlá, stránky praktic-
rodiče a starší sourozenci mohli bát u ryze psycho- ky nedrží pohromadě, neustále ze svazku vypadávají,
chybí mu přebal ale nehodlám se ho vzdát, protože
tohle, dámy a pánové, je prostě významný kus histo-
rie pro horror v českém jazyce. Jde zřejmě o jedinou
antologii horrorových povídek, která se v Českoslo-
vensku dočkala druhého vydání. Trvalo to jen tři roky.
Charakteristickým prvkem socialistických horro-
rových antologií, o  nichž je řeč, je, že se zpravidla
vyhýbaly současné realitě, obsahovaly převážně po-
vídky staršího data nebo odehrávající se v časech již
minulých (ba přímo historických) a  místech vzdále-
ných. Útlá antologie pouhých osmi strašidelných po-
vídek Fantastické povídky (Svoboda, 1968) hledí
nejen do historie, ale na rozdíl od Korbařovy Tiché
hrůzy se rozhlíží po celém světě, tedy i  na východ.
Setkáme se tak s  příběhem ze samotného počátku
našeho letopočtu autora Plinia Mladšího Strašidelný
dům, Pchu Sung-ling nás v Soudci zemřelých zavede
do středověké Číny, klasik ruské literatury N. V. Gogol
čtenáře seznámí s  podivuhodným tvorem známým
jako Vij, Guy de Maupassant k smrti vyděsí svým ne-
viditelným vetřelcem jménem Horla a  Charles Dic-
kens v  Hlídači poodhalí děsivost železnice a  krásu
skvěle napsané strašidelné povídky.
Za třetí nejznámější socialistickou antologii
horrorových povídek by se dal označit výběr editor-
ky Marie Švestkové Stráž u  mrtvého (Mladá fron-
ta, Smena, Naše vojsko, Lidové nakladatelství, 1969)
s  podtitulem a  jiné hrůzostrašné povídky. Opět ve-
skrze angloamerická záležitost ale jména (Hawthor-
ne, Dickens, Poe, Stevenson, Le Fanu, Bierce) slibují
sice opět povídky zpravidla staršího data, ovšem ča-

[ 57 ]
sem prověřenou kvalitní četbu s několikastránkovým do útlé knížečky, psané velmi strohým stylem, doká-
doslovem editorky o horrorovém žánru a jednotlivých zal nacpat. Tolik alegorií, tajemna, atmosféry, strachu
povídkách: „Na první pohled tu shledáme velice pes- a odkazů. Nádherně temný příběh o ztrátě dětských
trou směsici stylů a  pojetí. Některé hrůzné povídky iluzí a  přeměny dítěte v  dospělého člověka v  roce
jsou sentimentální a  moralizující, některé mají nála- 1970 vydal Odeon patrně u příležitost vzniku i v za-
du zvláštního tajemného snu, jiné napodobují prosto- hraničí uznávané a ceněné filmové verze románu re-
tu a baladickou hutnost lidové tvorby, a jiné naopak žiséra Jaromila Jireše. O deset let později román vy-
dýchají dekadentní chorobností nebo jsou až cynicky šel jako součást 32. svazku Nezvalova souborného
kruté.“ díla (společně s  Karnevalem, Monakem a  Řetězem
Další ikonická horrorová postava se českoslo- štěstí) u Československého spisovatele.
venským čtenářům představila již za první republiky Ve stejný rok, kdy vyšel Korbařův překlad Dracu-
v  10. a  20. letech, do socialistického Českosloven- ly vyšla i jeho čistě upíská antologie Rej upírů (Lido-
ska se vrátila až po bezmála půl století. A mluvila slo- vé nakladatelství, 1970). Upíři zřejmě byli již natolik
vensky. Dracula totiž vyšel v  roce 1969 v  překladu známé a  oblíbené postavy, navíc ukotvené v  lido-
Jozefa Kota u  bratislavského nakladatelství Tatran. vých vyprávěních, zvycích a obyčejích, že je nemoh-
Český překlad Tomáše Korbaře vyšel až následující lo ignorovat ani marx-leninské materialistické učení.
rok u nakladatelství Odeon. A tím rejdy nejslavnější- Obzvláště, když se toto učení z druhé strany opíralo
ho upíra všech dob v socialistickém Československu a zaštiťovalo právě lidovostí. A co ještě, když se upí-
skončily (nebudeme-li počítat jeho švandrlíkovské ry ve své tvorbě zabývali takoví umělci jako Jan Ne-
příbuzenstvo). Tatran Kotův překlad znovu vydal až ruda, Ivan Sergejevič Turgeněv, upírský klasik She-
v roce 1990. ridan Le Fanu, E. T. A. Hoffmann či A. K. Tolstoj?
Básník a poeta Vítězslav Nezval s publikováním Celkem deset povídek v  knize reprezentuje sice ne
problémy neměl. Byl totiž, z  vůdčího ideologického zcela profláknuté, přesto klasické příběhy upírské-
pohledu, tak nějak „náš“ (nebo „jejich“ chcete-li). ho žánru. Kromě striktnějšího tématického zaměření
Přesto v letech 1948-1989 vyšel jeho ryze temně fan- (snad jediného případu v námi probíraných publika-
taskní horrorový román Valérie a týden divů (1932) cích) kniha zaujme trochu nezvyklým formátem a po-
o  krvechtivém tchořím upíru, dělajícím si zálusk na divuhodnými ilustracemi. Na další vydání si kniha po-
mladou dívenku, prožívající svou první menstruaci, čkala celé čtvrtstoletí.
jen minimálně. Je až neskutečné, kolik toho Nezval Z  obecného pohledu i  našeho přehledu by se
mohlo zdát, že všechno důležité vycházelo v  češti-
ně a slovenská nakladatelství byla jen v zápřahu. Jak
se však ukázalo např. u  Draculy, i  slovenská nakla-
datelství uměla přijít s vlastní iniciativou. Dokládá to
např. i antologie Strašidlá najstrašnejšie (Slovenský
spisovateľ, 1970). Opravdu reprezentativní svazek
z  rozsáhlejší série antologií Alfred Hitchcock uvádí,
který původně vyšel v roce 1964, obsahuje 23 horro-
rových, thriller a mysteriózních povídek, včetně Ca-
mera Obscura Basila Coopera, Ono Theodora Stur-
geona, Lidí bez kostí Geralda Kershe, Trolla T. H.
Whita nebo V přístavu Margaret St. Clair, a sci-fi ro-
mán Z mořských hlubin Johna Wyndhama. Čtyři kni-
hy z této série se až v půlce 90. let objevily v českém
vydání u nakladatelství ABR. To slovenské obsahuje
třetí a půlku čtvrtého českého vydání.
Opravdový kousek se zřejmě v horrorově nejplod-
nějším roce čtyř socialistických dekád povedl básníku
Janu Zábranovi. Dokázal kvalitně navázat na Korba-
řovu Tichou hrůzu ale nebýt jen pouhým pokračová-
ním či zopakováním předchozího úspěchu. A to hned
z několika důvodů. Zábranova antologie Lupiči mrt-
vol (1970) se totiž svým obsahem ohlížela do širších
prostorových i časových dálav. Povídky do své anto-
logie Zábrana sesbíral obecně vzato opravdu z celé-
ho světa a  ještě navíc, kromě klasických žánrových
jmen (Poe, Bierce, Bradbury, Dahl), se poohlédl po
autorech a autorkách a jejich pracích, které s horro-
rovým žánrem nejsou spojovány zcela (Maupassant,

[ 58 ]
HOWARD – 26/2017

mují s  jeho nejběžnějšími žánrovými styly a  postu-
py, které později ve svých strašidelných povídkách
jen opakoval a rozváděl do jiných možností a závě-
rů. Švandrlík, coby člověk, který věřil v nadpřirozeno,
si v těchto povídkách často střílel a dělal srandu ze
skeptiků a  nechával je v  nich hodně trpět. Některé
povídky jsou ryzími atmosférickými horrory vzbuzu-
jícími strach, v  jiných Švandrlík horroru dodává iro-
nický až komický ráz… z něhož v jeho případě mra-
zí také, jen tak trošku jinak. Dnes se vydání dočkaly
snad všechny autorovy horrorové povídky, až do lis-
topadu 1989 však byl Draculův švagr jediná možnost
se s nimi seznámit.
„Literární horror, žánr, který nachází mezi čtenáři
stále více nadšených obdivovatelů, vynesl na světlo
a  na stánky knihkupců i  sto let mrtvého anglického
spisovatele irského původu Josepha Sheridana Le
Fanu,“ uvádí záložka vydání autorovy sbírky pěti po-
vídek Zelený děs (Dialog, 1970) k téměř stému výročí
autorovy smrti (1873) a prvního vydání sbírky (1872).
Sbírka obsahující legendární Carmillu, Pokoj v  hos-
tinci Dragon Volant, Soudce Harbottlea a v závislos-
ti na vydání povídky pojmenované Pronásledovatel/
Démon a Zelený děs/Zelený čaj v českém překladu
vycházela pod dvěma různými názvy. Již v roce 1925
vyšla pod doslovným překladem V  temném zrcadle
(In a Glass Darkly) u nakladatelství Čin, ke stejnému
názvu se v roce 2011 uchýlil Volvox Globator. Takřka
paradoxně vydání z roku 1970, kromě jednoodstav-
cové anotace na záložce, neobsahuje žádný doslov
věnující se autorovi nebo usazující předkládané po-
vídky do historického či spíše ideově platného kon-
Stevenson) nebo prakticky vůbec (Woolf, Faulkner, textu, což se zdá poněkud netypické.
Malaparte). Co však knihu, kromě obsažených poví- Někdy se horrorové příběhy dostávali ke svým
dek, činí ještě hodnotnější, je naprosto výborná Zá- čtenářům dokonce maskovaně, třeba ve sci-fi anto-
branova žánrová předmluva nazvaná Rozkoš z  hrů- logii Ivo Železného Stvořitelé nových světů (Albatros,
zy a jednotlivé autorské medailonky před povídkami, 1980). Kromě několika zmínek o horroru v doplňko-
kde kromě klasických nacionálií přidal i krátký rozbor vých textech v  antologii naleznete skvělou povídku
každé povídky. Lupiči mrtvol se tak z „pouhé“ povíd- Harry Harrisona Verozvěst (1969) o ironických osu-
kové sbírky stali (snad se sluší říci, že nejen ve své dech křesťanského misionáře na cizí planetě. Sci-fi
době) osvětově-propagačním dílem. Mnozí čtenáři se kulisy hostí vyloženě hustou horrorovou atmosfé-
díky ní mohli poprvé setkat s tvorbou (byť Hrůzný sta- ru plnou napětí. Povídka později česky vyšla ješ-
řec není zrovna ukázkovým výběrem, po námi probí- tě několikrát i  pod jinými názvy více odpovídajícími
rané období to však byla jediná možnost) Howarda tomu původnímu Ulice Aškelonu či Ulice Ashkelonu,
P. Lovecrafta. Dále s  Mouchou George Langelaana, např. v  antologii The Best Horror povídky: III (Clas-
mrazivě lidským horrorem Lidé od vedle Pauline  C. sic, 1995). Do horroru ve Stvořitelích nových světů
Smith, titulními Lupiči mrtvol Roberta Louise Steven- nás zavedou ještě závěreční mraziví Nájemci Willi-
sona či Pánem z Prahy tehdy neznámého autora. Je ama Tenna.
škoda, že se kniha dočkala jen jednoho jediného vy- Několik horrorových a  mysteriózně mrazivých
dání. I dnes, v době, kdy autor Pána z Prahy díky ně- povídek obsahuje i  sbírka Mateřské znaménko
kolika kliknutím myší není již tak neznámý, by měla co Nathaniella Hawthornea (Odeon, 1988). Např. již dří-
říci a pořád by plnila svou funkci. ve v  antologiích představenou a  žánrově stylovou
Humorista Miloslav Švandrlík měl kromě smyslu Rappacciniho dceru o  mladé dívce, úzce spojené
pro humor také zálibu v horrorech a napsal ke třem s rostlinami svého vědátorského otce. Duchařinou je
stovkám horrorových povídek. Dvaačtyřicet z  nich nasáklá Stará panna v bílém, mrazivou atmosféru má
poprvé vyšlo ve sbírce Draculův švagr (Novinář) již i titulní Mateřské znaménko.
v  roce 1970. Povídky z  knihy představují v  podsta- V rámci seznamování s pestrou paletou literatury
tě průřez Švandrlíkovou horrorovou tvorbou, sezna- nesměl ani v socialistických vydavatelských fondech

[ 59 ]
Bradburyho se rozhodl československé čtenáře se-
známit Odeon, když v roce 1989 vydal jejich masivní
(přes 700 stran) výběr nazvaný Kaleidoskop. Povíd-
ky jsou v knize rozděleny do osmi tématických okru-
hů. Jeden z nich je pojmenován Hrůza a děs a ob-
sahuje horrorové povídky Vítr, Zástup, Kostra, Malý
vrah, Emisar, Rakev, Horečnatý sen a Hoši! Pěstujte
i  vy obří houby doma ve sklepě! Stejně jako ostat-
ní bloky, i tento skvěle reprezentuje Bradburyho lad-
né taneční kroky v daném stylu či žánru. Obzvláště
z Malého vraha a automobilového Zástupu až stydne
krev v žilách.
Literární horrory, které u nás v letech 1948-1989
vycházely by se obecně daly rozdělit do tří skupin:
1) Psychologické příběhy, operující s  temnými a  ta-
juplnými stránkami a  zákoutími lidské psychiky
a chování (např. Podivný případ dr. Jekylla a pana
Hyda, Neviditelný, Valerie a týden divů, Spalovač
mrtvol).
2) „Historické“ příběhy, tedy příběhy vzniklé nebo
odehrávající se v  19. nebo na přelomu 19.
a 20. století.
3) „Umělecké“ příběhy, tedy příběhy, které kromě
žánrového záměru, oplývaly velmi uměleckým
podáním a  přínosem kvalitní literatury (Dracula,
Horla, Carmilla apod.). V  pozdějších dobách se
utvořila skupina čtvrtá, do níž již spadaly klasič-
tí představitelé horrorového žánru bez jakéhokoliv
jiného přívlastku, tedy převážně „pouze“ strašidel-
né příběhy tiché hrůzy.
Jak vidno, i  socialistický čtenář tedy přístup
k horrorové literatuře měl. Okleštěný a strohý, v ne-
chybět jeden z tvůrců žánrové literatury Edgar Allan jednom případě ideologicky komentovaný, ale měl.
Poe. Nejen, že se jeho povídky objevovaly v někte- S  přimhouřenýma oběma očima i  svým způsobem
rých z  již zmíněných antologií, ale autorovy klasic- reprezentativní. Hlavní problém tkvěl v  tom, že na-
ké horrory jako Černý kocour, Skokan, Eleonora či mlsán a  chycen, neměl moc možností svou zálibu
Jáma a kyvadlo se po boku svých žánrových příbuz- v  tomto žánru rozvíjet a  ukájet dle svých chutí, byl
ných dostaly i do výběrové sbírky autorových poví- odkázán na nakladatelské milodary a jak již bylo zmí-
dek Černý kocour (Mladá fronta, 1988). něno v úvodu článku, ideologické síto mělo oka velmi
Posledním československým socialistickým vý- úzká. Také neměl možnost setkat se se současným
běrem strašidelných povídek je antologie editorek horrorem. A tak se dnes můžeme jen domnívat, jaké
Zuzany Ceplové a Jarmily Rosíkové se stylovým ná- by to bylo, kdyby si osmdesátkoví pionýři a svazáci
zvem Půlnoční povídky (Albatros, 1989). A Ceplová u táborových ohňů vyprávěli své pocity z To Stephe-
s Rosíkovou odvedly velmi skvělou práci. Sice do své na Kinga nebo Po sezoně Jacka Ketchuma, na pio-
antologie zařadily povídky již známé, třeba Carmillu, nýrských táborech kolovaly z ruky do ruky ohmatané
ve většině případů však neznámé nebo znovuvydané výtisky H. P. Lovecrafta, kluci by u ohně holky škádlili
až po dlouhých letech, např. Venuše Illská Prospe- předčítáním nechutností Cliva Barkera a Švandrlík by
ra Mériméeho, Varování zvědavcům M. R. Jamese, byl vnímám nejen jako humorista.
Pes I. S. Turgeněva, Zánik domu Usherů E. A. Poea, A pak přišel listopad 1989 a rokem 1990 literární
jeden z nejlepších povídkových horrorů vůbec Opičí horror vtrhl na pulty československých knihkupectví
tlapka W. W. Jacobse. Povídky původem sahají do takřka (s důrazem na slovo takřka – ještě pořád je co
různých koutů celého světa, nechybí ani český zá- dohánět a mnohé ze základního fondu horrorové lite-
stupce, výborný Nebožtík rytmistr I. Herrmanna. Ma- ratury v češtině či slovenštině stále chybí) v plné pol-
sivní vazba, reprezentativní výběr, žánrově odpoví- ní. Bez jakýchkoliv zábran kromě těch tržních.
dající atmosférické ilustrace, výborná ukázka toho,
že zájem o horrory bude v budoucnu mezi českými Ale to už je jiný příběh.
a slovenskými fanoušky vzkvétat.
S  hodně výraznou částí povídkové tvorby Raye Honza Vojtíšek

[ 60 ]
HOWARD – 26/2017

Zarya – 1:

RECENZE
Výprava o přežití
Dneska má smartphone každé malé dítě, ovšem
ne Caelos. Ten si pořídil první hloupý telefon až ně- Sarah is missing je hrou, ve které najdete te-
kdy v roce 2015, kdy se s brekem rozloučil s čudlíko- lefon oné Sáry a za pomocí mobilní asistentky IRIS
vým Sony Ericssonem a přešel na ten nejlepší mobilní a  prozkoumáváním obsahu mobilu musíte vypátrat,
systém, Windows mobile. Jenže jak doba pokročila, co se se Sárou stalo, přičemž to pravděpodobně
přišel čas na upgrade a co čert nechtěl, Windows tak není nic dobrého. Hra ovšem obsahuje doslova tuny
nějak na mobilech pro nezájem skončil. Modelová si- anglického textu, tudíž jsem z jejího recenzování pro
tuace: Na Windows byly všechny důležité aplikace, Howard upustil.
ovšem ve srovnání s Androidem, nebo IOS jich bylo Plague Inc. je simulátor pandemie. Dostanete
opravdu zoufale málo. Když jsem si tedy před ne- celý svět a vaším úkolem, coby nemoci, je rozšířit se
dávnem pořídil čínskou placku s Androidem a zapnul do celého světa a zabít veškerou populaci naší pla-
android store, bylo to něco jako když křovák přijede nety. Horrorových prvků je tam dost, včetně scénářů,
do New Yorku. Ze začátku má strach, nicméně po- kde můžete po světě šířit upíry, či zombie. Ale taky
stupně začne zkoušet ty nové věci. Jako já. Ovšem kočky. Při hraní téhle hry mám vždycky trochu vše-
nebojte, hra, o  které chci poreferovat, se dá koupit mocný pocit, třeba když upgraduju svou nákazu ně-
i na Steamu a vůbec se dá hrát napříč platformami. jakým prvkem, který začne zabíjet lidi (jako zvracení
Ještě, než ale začnu, rád bych zmínil takové menší krve, či kolaps orgánů). Vždy, když mrtví narůstají po
dva tipy na hry, o kterých jsem chtěl původně psát. statisících, mám z toho mírnou erekci. Ovšem od je-
jího recenzování jsem také upustil, jelikož je to jenom
Zarya – 1: Výprava o přežití zírání na mapu světa a to doslova.
Vývojář: Your Story Interactive Každopádně, nakašlat na angličtinu a  tyhle im-
Datum vydání: 30. 5. 2017 perialistické hry, my si chceme zahrát něco, čemu

[ 61 ]
rozumíme, co je nám blízké. A co je nám bližší než stat ke zdroji signálu a vás se vždy zeptají, co mají
Moldávie? Protože krom toho, že v Moldávii je česká dělat, když narazí na problém, tedy: Máme jít rychlej-
vesnice z dob, kdy ještě migrovali Češi, v Kišiněvě je ší ale nebezpečnější cestou, nebo delší ale schůdněj-
i studio, jež vydalo hru, která je kompletně v češtině. ší? Máme prozkoumat tuhle místnost, nebo pokra-
A tou je Zarya – 1: Výprava o přežití. čovat dál? Na vašich rozhodnutích pak samozřejmě
O čem je Zarya? Už samotný název studia Your záleží to, co se ve hře stane, či zda někdo z posádky
Story Interactive napovídá, že se jedná o interaktiv- umře, což se stane velice lehce. Astronauti postupně
ní příběh. Vtělíte se do role našeptávače, respektive doputují ke zdroji signálu, což je stará sovětská sta-
vás povolají do Velení vesmírného průzkumu a  bá- nice, v níž se dělo, respektive děje, něco nekalého.
dání spojených národů (UNSEED). Prvního listopa- Co? No, to je na vás, abyste to zjistili. Ovšem není
du 2021 je divize Luna ve stavu nejvyšší pohotovosti to tak lehké a rozhodně to nezjistíte na první pokus.
kvůli neznámému signálu přicházejícímu z odvráce- Problém s  plnou mocí nad celou misí je ten, že
né strany Měsíce, který byl zachycen posádkou ISS. vlastně plnou moc nemáte. Jistě, důležitá rozhodnutí
Vy jste dočasně převelený styčný velitel týmu, který jsou na vás, ale i když volíte bezpečnější řešení, stej-
byl vyslán na průzkum. Cílem mise je nalézt zdroj sig- ně se někdy něco pokazí. Hra sice technicky je texto-
nálu, získat o něm co nejvíce informací, popřípadě ho vá adventura, ale doslova je spíš oním interaktivním
vzít s sebou. Máte plnou moc nad celou misí, což je příběhem čili většinu herního času strávíte jen čtením
trochu problém, ale o tom později. textu na obrazovce s občasným vlastním rozhodnu-
Postupně se seznamujete se čtyřmi členy posád- tím. Jedinou kratochvílí a de facto i grafikou jsou fot-
ky. Serža, Kostra, Savvy a Chase. Podle postu je to ky, které vám astronauti sem tam pošlou, když na
velitel, doktor, technik a střelec. V podstatě jedinou něco narazí. Nebo vám jen tak pošlou na začátku
animaci, kterou si užijete, uvidíte na začátku hry, kdy selfie. Čili, co je hlavním tahounem na Zarya – 1 je
v jednoduché 3D grafice sledujete ne zrovna pěkné příběh. Ten je trochu podobný tomu z Dead Space,
přistání lodi. A  pak začíná samotná hra. Vzhledem na což je dokonce ve hře i narážka, když astronauti
k tomu, že se technicky jedná o textovou adventuru, konečně objeví zdroj signálu a vy řeknete, že doufá-
vidíte pouze rozhovory astronautů, přičemž vy mů- te, že to není světélkující obelisk. Myslím samozřej-
žete reagovat až vám to hra nabídne. Máte možnosti mě komiks, nevím, jak je to ve hře Dead Space, kte-
dvou, tří, někdy jen jedné odpovědi, podle toho, co rou jsem nehrál. Příběh je vlastně docela sci-fi horror
se zrovna děje. A na vašich rozhodnutích pak záleží klišé, ale tím, že do něj zasahujete se stává docela
osud celé mise, a hlavně čtyř astronautů. Ti se také napínavým a  vás prostě zajímá, co se na základně
chovají jinak podle toho, jak se chováte vy, to zna- děje. Do doby, než narazíte na tajemné bytosti, což
mená, že pokud jim budete suše roboticky odpoví- většinou končí smrtí všech zúčastněných. Samozřej-
dat, budou vás mít tak trochu na háku, zatímco když mě kromě vaší, vy si totiž sedíte v pohodlném křes-
s nimi budete moc kámoš, může to dopadnout špat- le v Portoriku. Každopádně, příběh mě zaujal a chtěl
ně. Každopádně, astronauti vystoupí a musí se do- jsem pokračovat, což dá zabrat nejen kvůli tom, že

[ 62 ]
HOWARD – 26/2017

není zrovna krátký, ale především kvůli otravným re- chápeme se, Moldávie není žádné terno, tak by jim
klamám, pokud máte free verzi. Já si hru koupil, jeli- člověk měl dát vydělat.
kož se to nedalo. Co u  hry překvapí je samozřejmě čeština. Ta je
Ve hře jsou totiž čekací části. To znamená, že po- více než dobrá, rozhodně lepší než některé češtiny
sádka vám řekne, že musí rozbít tábor, nebo něco do velkých her, ale občas se také nevyhne dost kos-
opravit a  že přeruší na určitý čas spojení. Někdy trbatému větnému spojení, či nějaké té pravopisné
jsou to tři minuty, ale později jsou to spíš hodiny, ně- chybce. Ale pokud jste si někdy přečetli nějaké ty ko-
kdy dokonce až dvanáct hodin! Myslím, že jednou mentáře kdekoli na internetu, takové drobné chybky
za dvacet čtyři hodin máte k  dispozici free přesko- ani nezaznamenáte.
čení času, pak další za shlédnutí krátkého reklam- Zarya – 1: Výprava o přežití (ha, až teď jsem si
ního videa a  pak musíte prostě čekat. To znamená uvědomil, že ten podtitul zní dost hloupě) je tako-
hru vypnout a počkat zmíněných třeba dvanáct ho- vá malá velká hra. Rozhodně se hodí i pro občasné
din. Logicky člověka napadne, že radši počká ty pě- hráče, na zkrácení noční směny, nebo dlouhou ces-
timinutovky a reklamní video použije na dvanáctiho- tu vlakem. Ovšem, musíte mít plnou verzi, ta free je
dinové čekání, jenže problém je v tom, že vy nevíte, dost na přesdržku. Každopádně i  s  plnou verzí ne-
jak dlouhý bude ten čas. Proto doporučuji zakoupit máte vyhráno, protože dopracovat se ke zdárnému
plnou verzi, cena je menší než za krabičku cigaret. konci s aspoň polovinou posádky je úkol dosti nad-
Ono čekání totiž velmi ruší a když si člověk spustí hru lidský. Nicméně nápad na hru (hlavně tedy do mo-
třeba na druhý den, kdy konečně vypršela lhůta, dáv- bilních zařízení) je to skvělý a  podle slov tvůrců se
no zapomněl, co se sakra přesně stalo a vytrácí se chtějí soustředit právě na takovéto interaktivní příbě-
napětí a zvědavost, co bude dál. Ovšem tohle nelze hy. Které si já v budoucnu moc rád zahraji, či možná
použít jako negativum, jelikož je to chyba hráče, že lépe řečeno, přečtu.
si nekoupí plnou verzi. Nicméně je to zcela unikátní
sytém, jak vás donutit si koupit plnou verzi. Ale tak Martin Skuřok

[ 63 ]
Psychopompos
REPORT

předpremiéra
21. 2. se konalo dlouho očekávané první promí- jevil se také „hlavní antihrdina“ americký herec Jared
tání studentského filmu Psychopompos. Kino Atlas Doreck (představitel mj. i hl. role velmi zajímavě po-
na Pražské Florenci přivítalo příjemnou atmosférou jaté divadelní hry Dracula: Jonathan Harker’s  Diary;
a  dobrou náladou zúčastněných, kterých se i  přes mihnul se i ve filmu Underworld: Blood wars). Zřejmě
odvolání promítání ve 3D sešlo požehnaně. Mezi nejkrásnějšími hosty ale byli ti zvířecí – výstavní hadi
hosty převažovalo množství tvůrců samotného filmu, společnosti Serpentis Ictu.
sešla se velká část štábu i  zástupci postprodukce. Ti také sehráli důležitou úlohu při zahájení. Dvě
Další početnou skupinu pak tvořili přispěvatelé, kteří rudě oděné dámy v  jejich společnosti tvořily atmo-
projektu pomohli na Startovači. Cesta ke vzniku filmu sférickou kulisu k vystoupení tanečnice Jany Mareš-
nebyla krátká, a co šotek nechtěl, zamotala se právě kové.
při dokončování 3D formátu. Janu jsem neviděla tančit zdaleka poprvé a byla
to ze strany organizátorů sázka na jistotu. Svoji roli
Ale zpět k samotné premiéře. V překrásných ró- sehrála i výborně zvolená doprovodná hudba.
bách zazářila režisérka a scénáristka Lucie Gukker- Pak sál potemněl a  objevily se úvodní titulky
tová, nebo představitelka jedné z  hlavních rolí (ma- dlouho očekávaného snímku.
dame De Blois) korsetiérka a modelka Riwaa Nerona, Byla jsem opravdu zvědavá, jak si s u nás poměr-
k  zahlédnutí byly i  další krásky ze společenství La ně neznámou, a ne právě jednoduchou a jednoznač-
Femme, nebo představitelka jedné z  vedlejších rolí nou básní H. P. Lovecrafta Lucie Gukkertová poradila.
a známá restaurátorka obrazů Jana Kremanová. Ob- S výsledkem nejsem nespokojená. Apeluji na výbor-

[ 64 ]
HOWARD – 26/2017

ně zvládnutý vizuál, šťastnou ruku při volbě herců o  panu a  paní De Blois, a  co čert nechce, záhy se
(včetně dětských představitelů) a  krásných i  tajem- oba jmenovaní objeví osobně. V tu dobu už víme, že
ných lokací. Za zmínku stojí také povedené kostý- madam skutečně ovládá černou magii, ale také zjiš-
my a působivý soundtrack. Samotný děj už mě tolik ťujeme, jak moc touží po dítěti. Pak se začnou nebo-
neoslovil… Českou vesničkou kolují nepěkné zvěsti hým vesničanům dít podivné věci, ve kterých aby se

[ 65 ]
čert vyznal. Kamenem úrazu se stal pravděpodobně měla pocit, že většina materiálu skončila na podlaze
střih. Sotva si myslíte, že vám začnou střípky zapa- střižny a film mi tak nakonec přišel až zbytečně krát-
dat do sebe, šmik, a jste úplně někde jinde. Nejsem ký a nedořečený. Musím říci, že obě upoutávky jsou
si jistá, zda některé scény či souvislosti nevyzníva- v tomto ohledu mnohem dynamičtější a působivější.
jí nelogicky. Z nedotažených myšlenek jsem osobně Naopak zlatým hřebem snímku jsou scény s vlkodla-

[ 66 ]
HOWARD – 26/2017

kem, kde se krom výborné kamery Adama Hanuse žit na celých 100 %. Nakonec byla přece jen trochu
vyřádil hlavně maskér Jakub „Zombie FX“ Gründler. škoda, že úplně první vysílání neproběhlo ve 3D, film
Dá se říci, že bez Jakubovy příšery by snímek mohl by býval do té stovky tak možná dorostl. Uvidíme při
být považován spíše za mysteriózní nežli horrorový. dalším promítání. I  tak zatím dávám palec nahoru,
Vzato kolem a kolem, film Psychopompos je je- a budu se těšit na další podobné projekty.
dinečným průlomovým projektem s velkými ambice-
mi a obrovským potenciálem, který však nebyl vyu- Kristina Haidingerová

[ 67 ]
[ 68 ]
HOWARD – 26/2017

Ivan Kučera
Matilda
Na svoje ôsme narodeniny Matilda dostala dar- Dedko!
ček: išla na letné prázdniny k starým rodičom na vi- Vyzeral byť nahnevaný. Schmatol ju za ruku
diek. a ťahal domov. Cestou jej vysvetľoval, že to už nikdy
Dedko s babkou ju tam nechceli. Matildiným ro- viac nesmie urobiť.
dičom povedali, že vraj im v  strede lesa pristáli zlí „V lesoch žijú strašidlá, Matilda,“ dohováral vnuč-
mimozemšťania a odvtedy sa tu dejú zvláštne, tem- ke. „Z týchto lesov ešte jakživ nič dobré nevyšlo a to
né veci. tu žijem už 80 rokov.“
Vraj keď tam ide človek o polnoci a počuje vola- Vnučka sa ho spýtala, či sa na ňu hnevá. Usmial
nie o pomoc, nesmie sa obzrieť, lebo inak už z tých sa a povedal, že nie. Oči sa mu ale neusmievali.
lesov nikdy nevyjde. Matilda sa obzrela k lesu. Kým nad nimi bola ob-
Alebo skoro ráno sa tam potulujú vysoké ženy loha modrá, posiata bielymi, našľahanými oblakmi,
v  klobúkoch a  čiernych, dlhých plášťoch a  hľadajú nad lesom sa vznášala temnota.
deti. Nie svoje. Cudzie. V  noci Matildu znova prebudili zvuky. Otvorila
Rodičia sa babke a dedkovi vysmiali, vyložili Ma- okno a potichu sa s nimi rozprávala.
tildu aj s batožinou pri verande a odfrčali. Boli to vysoké ženy v klobúkoch a plášťoch.
Prvý večer u  babky a  dedka bol príjemný. Ska- Vôbec sa ich nebála.
marátila sa s ich kocúrom Žmurkom a babka urobi- Ukrývali sa v tieni stromov.
la vnučkino obľúbené jedlo  – pečené kura s  ryžou „Máme tu málo kamarátov. Ľudia sa nás boja,
a mrkvovým šalátom. nechodia za nami do lesa. Ty sa nám veľmi páčiš.
Spať šla skoro. Sledujeme ťa. Nechceš byť naša kamarátka?“
Okolo polnoci ju zobudili nejaké zvuky. Prichád- Jasné, že chcela. Potom išla spať.
zali zvonku pred domom. Ale bola taká unavená, že Nasledujúce ráno ju zobudil hluk. Vykukla von.
sa iba prevalila na druhý bok a pokračovala v spaní. Dedko. Pílil stromy. Keď ju uvidel vykúkať z okna na
Ráno sa starí rodičia správali čudne. Babka pri poschodí, škaredo na ňu pozeral. Ale nepovedal ani
zalievaní kakaa vyliala mlieko a dedko sa na vnučku slovo.
zvláštne pozeral a nervózne si šúchal tvár. Poobede sa Matilda šla s babkou kúpať do ne-
Matilda sa ich po raňajkách spýtala, či sa môže ďalekého jazera. Bolo tam pekne, ale strašná nuda.
ísť so Žmurkom prejsť do lesa. Zakázali jej to. Vraj Aj Žmurko sa nudil.
tam žijú malé príšery, ktoré sú stále hladné a  len Stretla tam veľa ľudí. Smiali sa, opaľovali sa
čo zacítia človeka (alebo kocúra), vrhnú sa naňho a kúpali sa. Zdalo sa, že všetci chodia sem a do lesa
a ohlodajú mu z kostí všetko mäso. nikto. Tety mali pravdu.
„Ale je tu plno jazierok, rybníkov a  potôčikov,“ Večer z  okna Matilda pozorovala vzdialený
povedal Matilde dedko. les. Jeho ostré, pichľavé špičky sa zabodávali do
Matildu jazierka, rybníky ani potôčiky nezaujíma- červeno-žlto-fialovej oblohy. Niečo ju tam lákalo.
li. Chcela ísť do lesa. A tak, keď starí rodičia nedá- V noci zasa prišli. Tentokrát so sebou doviedli aj
vali pozor, urobila si maslový rožok so šunkou, vzala svoje deti. Vraveli, že deti sú veľmi hladné. Cez deň
džús, zavolala Žmurka – a vyrazili. nemohli vychádzať z lesa.
Čím boli bližšie k okraju lesa, tým bol Žmurko ne- Matilda im ponúkla čokoládu. Odmietli. Také veci
pokojnejší. Mraučal a zastavoval sa. Ale keď videl, že vraj nejedávajú.
Matilda (ktorú si obľúbil od prvej chvíle) pokračuje, Ráno, keď Matilda zišla dole do kuchyne, sedel
slepo išiel za ňou. za stolom okrem dedka s babkou aj ujo poľovník s vl-
Zastali na okraji a nazerali z bezpečnej diaľky po- čiakom. Žmurko sa krčil na samom vrchu kuchynskej
medzi hrubé, drapľavé kmene do hĺbky lesa. Ale nič linky, škaredo na psa zazeral a syčal.
strašné tam neuvideli. „Ahoj Matilda. Dúfam, že nechodíš do lesa.“
Matilda si teda povedala, že bude v poriadku, ak „Nie,“ šepla vystrašene. Urobila vari niečo zlé?
vojdú dnu. „My tam nechodíme. Kedysi sme chodili, ale po-
„Matilda!“ ozvalo sa zrazu za ňou. tom sme prestali. Už veľa našich priateľov sa odtiaľ

[ 69 ]
nevrátilo. Navyše, teraz tu máme medveďa. Je ne- la neporušená.
bezpečný. Zatúlal sa k nám spoza hranice, maco chl- Žmurko syčal a prskal. Srsť sa mu ježila.
patý.“ Priplazili sa vysoké tety v  čiernom a  dlho sa
Matilda sa chichotala. Aj pes sa usmieval. Ale na- s Matildou šeptom rozprávali. Okrem iného jej navrh-
večer, keď starí rodičia zaspali pred televízorom, tam li, že ak im dá to, po čom túžia, budú sa s ňou hrá-
išla. Matilda bola dieťa. vať. To ju veľmi zaujalo, pretože s dedkom a babkou
Kocúrik šiel s ňou, hoci nerád. bola nuda.
Zvečerievalo sa, ale stále bolo veľmi horko. Vša- „Matilda! Matilda, si tu?“
de cvrlikali cvrčky a voňalo suché seno. Pod nohy jej Dedko s babkou. Blížili sa. Pomedzi stromy vide-
skákali zelené lúčne koníky. la prebleskovať dve baterky.
Došla na okraj lesa. Vonku bolo šero, ale vnútri Zakričala, ako jej povedali tety. Aby ju starí rodi-
už vládla tma. čia počuli a išli do stredu lesa.
Matilda vošla do lesa. Potom si ich ony vzali. Aj Žmurka. Netrvalo to
Kocúrik ju nasledoval. Ostražito sa obzeral oko- dlho, lebo deti boli veľmi, veľmi hladné.
lo seba. Zo starých rodičov a kocúra zostali iba biele kos-
Pod nohami im pukalo ihličie. ti. Oni oblízali aj krv z nich.
Boli čoraz hlbšie. Ráno Matilda zavolala rodičom a povedala, aby
Keď sa Matilda obzrela, východ z  lesa už nevi- prišli pre ňu, lebo babke a dedkovi sa niečo stalo.
dela. Potom išla do lesa, vykúkala z neho a čakala, kto
V strede lesa o niečo zakopla. Spadla na zem. príde.
Pozrela tam. Všetkých zavedie do stredu lesa.
Pomedzi husté koruny prastarých stromov za-
svietil mesiac. Osvietil kostru medveďa. Zo všetkých
kostí bolo obhryzené mäso. Len chlpatá hlava zosta-

[ 70 ]
HOWARD – 26/2017

Peter Czikrai

ROZHOVOR
Slovenský scénárista a  režisér Peter Czikrai by budeš točit/točíš horror? Různí lidé na různých
se svým způsobem dal označit za současného nej- místech, s nimiž kvůli natáčení přijdeš jakkoliv do
výraznějšího slovenského horrorového filmaře. Má na styku…
svém kontě více než jeden film a dostal se s ním do
zahraniční produkce. Chybí mu už „jen“ celovečerní Je to rôzne. Od podozrievavého pohľadu, cez
zářez. Proč, i to se dozvíte v následujícím rozhovoru. nadšené prejavy. Je to vždy o ľuďoch. Nepoviem nič
nové, keď budem tvrdiť, že horror u nás nemá tradíciu.
Představ si, že bys psal scénář sám o  sobě. Vždy bol doménou Hollywoodu a rozvinutejších kine-
Co by ve filmu o tobě pronášel takový ten úvodní matografii. U nás sa vyskytovali len občasné pokusy.
vypravěčův hlas, který seznamuje s hlavním hrdi- Niektoré ale vyšli veľmi dobre. Spalovač mŕtvol, Valé-
nou? „Čeká vás příběh o…“ rie a týden divů, Mahuliena, zlatá panna či Upír z Fe-
Určite by som nepísal scenár sám o sebe. Ak by ratu, taká československá Cronenbergovina. Jeden
som sa mal definovať, rád rozprávam obrazom. Tak- z dôvodov tvorivého nedostatku bol socík. Zahranič-

„Začínam o horrore uvažovať
ako o prenose hlbších myšlienok.“
že úvod by bola asi nejaká pekná krajina, možno por- né horrory sa sem skoro vôbec nedostali. A keď ne-
trét krásnej ženy, ktorá chrúme jablko. máte vonkajšie vplyvy, nemáte ani povedomie a chuť
skúšať. Zároveň bola Európa tak nejak kultúrnejšia,
Jaké je točit horror na Slovensku z  pohledu menej orientovaná na zábavu. I keď Taliani a Španieli
okolí? Nemyslím technické věci, ale prostě jak v 70tych dosť ovládli horrorový trh, všakže. Horror sa
reaguje okolí, když přijdeš s tím, že chceš točit/ v  našich končinách stále berie ako braková tvorba.

[ 71 ]
Prečo je to tak, neviem presne zodpovedať. Mám po- kinematografií…
cit, že je to zase iba o ľuďoch. Tvorcoch. Ak si z neho Je na ňom niečo fascinujúce. Ukazuje temnú
zoberú iba esenciu strašenia, vytvorenia hnusu, je to stránku nás samých, a dá sa cez neho aj veľa pove-
zrejme málo na to, aby bol viac akceptovaný. Tiež dať. O  našom fungovaní, pocitoch, či problémoch.
začínam o  horrore uvažovať ako o  prenose hlbších Keď sa podarí takýto presah, je to super. Ja som sa
myšlienok. A  čo sa ľudí v  mojom kruhu týka, ak sú v mladosti o horror nijak zvlášť nezaujímal. Skôr som
dobrí spolupracovníci a veria režisérovej vízii, točí sa obdivoval horrorové obaly VHSiek v  požičovniach.
relatívne ľahko. Nič sa však nedá zaplatiť skutočným Zlomilo sa to až niekedy po výške. A  keďže sa rád
nadšením. Patetické ale je to tak. vyjadrujem obrazom, horror mi prišiel ako dobrý for-
mát na tento štýl rozprávania. Čo zisťujem na sebe
Proč horror? Určitě jsou jak u vás tak i u nás za tie roky, je zmena ako o horrore rozmýšľam. Ked-
příhodnější žánry, jimiž udělat díru do domácích ysi ma bavila jeho slizká stránka. Efekty. Dnes sa kri-

[ 72 ]
HOWARD – 26/2017

ticky rozhodujem, koľko chcem ukázať, a čo nechám písmeno „M“ hľadali novú tvár. Ja som na túto vý-
nevypovedané. zvu narazil na nete – v podobe traileru. Po mojej pr-
votine Good Night to bolo dobré pokračovanie. Za
Bylo těžké do filmů dostat docela znělá a zku- dva mesiace sme film pripravili, natočili a odovzda-
šená jména, např. i v Česku známého Marka Igon- li. Do súťaže sa prihlásilo cez 500 filmárov z celého
du či Zuzanu Šulajovou? sveta. Z tohto mega balíčka sa vyberalo 12 naj a ná-
Vôbec. Mal som šťastie na hercov, ktorých si sledne víťaz. Cez 12-tkove sito som nakoniec nepre-
väčšinou vyberám podľa typu. Niečo musí z herca na šiel, ale počas súťaže robili rôzne zahraničné stránky
mňa pôsobiť. Napr. Judit Bárdos, s ktorou som točil svoje best ofky, a naše Mko sa tam často objavova-
všetky tri horrory je v tomto výnimočná. Dobre chápe lo. To bola pre náš tím veľká satisfakcia. Po súťaži
čo treba v jednotlivých scénach zahrať, má uhrančivé si producenti povedali, že z 500 filmov nebol dobrý
oči a je šikovná herečka. Keby točila v Štátoch, uro- iba jeden, a urobili spin-off celovečerák ABC’s of De-
bí v  horrore kariéru. Ak by chcela. Zuzka, či Marko ath 2.5, kde je aj náš film. Je doteraz on demand na
sú na tom podobne. Kamera ich má rada a moc sa nete, ale finančný úspech to nebol. Dá sa pozrieť za
s tým neserú. Vedia zahrať komplikované emócie, aj necelé 3 doláre, a za 5 doláčov stiahnuť do kompu –
obyčajný vresk. Sú pragmatickí, a  vnímaví zároveň. no aj tak ho niekto po 12 hodinách (čo bol live) šupol
Nie je to až také bežné, ako by sa mohlo zdať. na torrenty. Producenti zanedlho oznámili, že ďalšie
pokračovanie točiť nebudú, lebo je to finančné rizi-
Jednou z tvých nejvýraznějších prací je patrně ko. A tu je aj odpoveď, prečo filmy kupovať a nesťa-
tříminutový kraťas M is for Malnutrition, který jsi hovať. Najviac týmto nelegálnym sťahovaním trpia
točil do projektu ABC’s of Death. Mohl bys tento nezávislí producenti, ktorých to vie položiť. A  to sú
projekt blíže představit? O co přesně v něm jde? práve tí tvorcovia (vo všeobecnosti), ktorí filmy robia
Mko, ako ho nazývam, som natočil pre americ- mimo mainstreamových škatuliek. Čiže ak sa diváci
kú súťaž ABC’s  Of Death. Jej cieľom bolo, aby sa sťažujú, prečo sa netočia originálne horrory, odpo-
víťazný film začlenil do súboru krátkych horrorov od veď z časti hľadajme aj v tomto.
etablovaných režisérov. Vznikol poviedkový horror –
Abeceda smrti 2. Profíkov oslovovali napriamo. Ka- Všechny tři horrory, o  nichž se v  tomto čísle
ždému pridelili jedno písmeno, z ktorého mali odvo- zmiňujeme či jsou dohledatelné na databázích,
diť slovo a  teda aj tému na 3 minutový horror. Na jsi natočil v  roce 2013. Absentuje v  nich amatér-

[ 73 ]
ský přístup a jsou minimálně po technické stránce diery. Raz som dostal ponuku začleniť môj film A…
poměrně kvalitní. Začal jsi hned jimi nebo jen své pod značku CryptTV, ktorú ambasadoruje Eli Roth.
rané práce schováváš v ohmatané krabici ve skle- Ale zmluva s Američanmi bola tak bizarne nevýhod-
pě hned vedle vyschlých mrtvol prvních kritiků? ná, že som po dlhšom váhaní odmietol. Moje filmy
Nemám nič v  tajnej komore. Len svojich osob- som primárne netočil kvôli zisku. Proste som mal
ných démonov. Technická stránka, respektíve re- chuť robiť. Čakať, kým získam grant, sa mi nechcelo,
meslo, je základ pri každom type umenia. Bez neho pretože je to beh na dlhšie trate. Bol som ready a po-
sa nikto nepohne ďalej. Bez neho je vyjadrovanie ne- vedal si: „Ok, budem krvácať.“ Zdroje ale po čase vy-
súrodé, chaotické. Preto som si dal záležať ako to schli. Druhou vecou je samotný štáb. Väčšina robila
„vyzerá“. Aspoň do tej miery, akú som vtedy zvlá- zadarmo a z nadšenia pre vec. Keď sa však točí tým-
dol. Môj prvý horror bol Good Night, ktorý som točil to spôsobom, musíš brať do úvahy, že nebudú stále
v 2012. Tam som si horror ohmatal, a zisťoval čo fun- k dispozícii. Živia sa filmom, a kto platí má predno-
guje a čo nie. A poučil sa aj na vlastných blbostiach. sť. Aj keď dokážeš s týmto dealovať a plánovať veľ-
Ostatné dva filmy vznikli rok na to. mi dopredu, nikdy si nemôžeš byť istý, že v termíne
nakrúcania nedostanú platený job. A posledným dô-
Stejně jako před nimi, i po oněch třech horro- vodom sú námety. Nechce sa mi točiť hocičo. Preto
rech zeje tvá obecně dostupná filmografie prázd- som po „zázračnom“ roku 2013 prestal. Som však
notou. Přestal jsi točit úplně nebo se o  tom jen iba spiaci režisér, ešte som neskončil.
neví? Opravdu se tvá tvorba omezila jen na ten
jeden rok?Věnuješ se horroru i nadále? Protože se číslo, pro nějž tento rozhovor dě-
To sa pýta veľa ľudí. Odpoveď je prozaická. Pra- láme, tématicky věnuje Slovenskému horro-
chy. Všetky horrory som si platil z vlastného. Chvíľu ru a  speciálně se budeme věnovat i  slovenským
som si myslel, že by sa dali speňažiť. Kdeže. Krátky horrorovým filmům nelze se vyhnout otázce, co si
film je ťažké predať. Lebo je krátky, koniec. Je mož- o slovenském horrorovém filmu myslíš? Máš ně-
nosť film premietnuť za poplatok na nete, ale kto ti jaký oblíbený? Je něco, co tvým soukmenovcům
zaň s ochotou zaplatí? Napočítaš ich na rukách. Na ve filmech jde a naopak něco, co ti na jejich tvor-
internet je uploadovaná tona videí denne. Aby ľudia bě vadí?
prišli k tvojmu videu a zaplatili, treba propagáciu, kto- Slovenských horrorov nie je veľa. Teda čisto slo-
rá stojí peniaze a čas. To je liatie energie do čiernej venských. Niektorí režiséri sa na to dali a väčsinou od

[ 74 ]
HOWARD – 26/2017

nich dostaneš odpoveď, že to bol záhul a komerčne profi maliar. Aj som išiel na prijímačky na maľbu. Ne-
nič moc. Páčilo sa mi Zlo. Jediné, čo by som chcel, zobrali ma. V 15tich som začal robiť animovaný film,
nech sa podporuje žánrový film. Nech to žije, kvasí čo bol prvý vstup do filmu. Po neúspechu s maľbou
a vzniká podhubie pre ďalších. U nás aj u vás. som si dal rok pauzu, a začal naplno riešiť prípravu
na filmovú školu. Po prijatí som už vedel, že sa  fil-
Jako většina „začínajících“ tvůrců jsi zpraco- mu budem venovať naplno. A  čo sa týka scenárov,
vával své vlastní nápady a  scénáře. Dokážeš si ich písanie je veľmi zložitý, bolestivý proces, ktorý sa
představit, že bys adaptoval cizí scénář? Vnímáš musí vysedieť. A hlavne, zápasíš s vlastnou kreativi-
jako režisér i  scénárista nějaké výrazné rozdíly tou, ktorej nedostatok môže byť silne frustrujúci. Ale
(klady, mínusy) mezi adaptací vlastního a  cizího keď to príde, stránky idú skoro samé.
scénáře?
S týmto zápasím asi najviac. O čom by horror mal Kdybys točil celovečerní horror, o čem by byl
byť. Horror pre horror je nezmysel. Pribrať spolupra- a kdo by v něm hrál?
covníka je pre mňa vítaná vec. Nie je však veľa sce- Táto otázka sa raz sama zodpovedá.
náristov, ktorí sú ochotní sa do toho pustiť. Ale sú aj
takí, čo by to radi skúsili. Treba im dať šancu a nebyť Pokud už jsi neodpověděl v předchozí odpo-
voči horroru vopred predpojatý. Dá sa s ním všeličo. vědi, na čem aktuálně pracuješ nebo co chystáš
Kladom písania vo dvojici je vzájomné korigovanie nového, chystáš-li vůbec něco? Čím se vlastně
myšlienok, ktoré vás posúva. Pri adaptovanej látke normálně živíš, když netočíš?
je to skôr o prístupe. Buď zoberieš všetko alebo len Točím reklamy. Živí ma to a  zároveň to beriem
fragment, okolo ktorého sa vyrozpráva nový príbeh. ako dobrú filmársku prax. Vybrusujem remeslo. Nie-
Ja som chcel kedysi adaptovať česko-slovenský ko- kedy si klienti zo mňa robia prdel, že režisér horrorov
mix Oskar Ed. Ale nenašiel som na neho kľúč, ktorým točí reklamy s veselými deťmi ako jedia jogurty. Nie-
by som to vedel spracovať. čo nové horrorové v príprave mám, ale kým to nemá
reálne kontúry, nechcem ešte prezrádzať. Mu-ha-ha!
Z  tvé tvorby dost čiší nejen láska k  horroru
jako žánru, ale i  láska k  filmu obecně. Co tě na
tomto médiu tak zaujalo? Kdyby sis měl vybrat Děkujeme za rozhovor
scénář nebo režii, co bys dělal raději a proč? Otázky: Honza Vojtíšek
Celý život kreslím, a ešte v 18tich som chcel byť Foto: Marieta Zuziková, Vlado Masný

[ 75 ]
Good Night
RECENZE

Národil sa Kris… No, v tomhle slovenském horro- ku jednorožca fakt pobaví). Film má ale i svá negativa.
rovém vánočním kraťasu ne. On rozhodně ne. Ta se týkají hlavně příběhu, potažmo zápletky, která
by potřebovala o pár minut více, aby byla přehledně-
Režie: Peter Czikrai jší. Je totiž velmi jednoduché se v  dějové linii ztratit
Scénář: Peter Czikrai a tak zcela nepochopit co a hlavně proč. Ono to požit-
Délka: 29 minut ku z  filmu nijak zvlášť nebrání, natolik je technická
Původ: Slovensko a  žánrová stránka řemeslně dobře zvládnutá, ale po
Rok: 2013 skončení filmu se může dostavit jedno velké: „Čože?“
Hrají: Marko Igonda, Zuzana Šulajová, Tomáš Gál,
Markéta Coufalová Honza Vojtíšek

Je Štědrý podvečer a  podivný mlčenlivý pár
s  velkou taškou hledá v  restauraci nocleh. Servírka
je pošle do jednoho domu, kde pronajímají pokoj.
Dům vlastní bezdětný manželský pár potácející se
na prahu chudoby a tak jsou za zákazníky rádi. Ma-
jitele domu však láká obsah mužovy tašky a tak se
rozhodne, až si všichni popřejí dobrou noc a usnou,
že… Jenže noc ještě nekončí a  pár má své vlastní
plány.
Boha jeho… Pořád mi vrtá hlavou, jak dokázal
jeden mladý filmař v jednom roce natočit tři minimál-
ně po technické stránce výborně zvládnuté horrory
a od té doby o něm nebylo slyšet?
Good Night výborně postupně hustí atmosféru,
napínavý děj doprovází trefná a funkční hudba, triky
jsou promyšlené a  na skvělé úrovni. Profesionální
herecké obsazení (Marcinková, Igonda, Šulajová) by
mohl závidět kdejaký horrorový filmař z Čech i Slov-
enska, na naprostou absenci amatérismu taky nena-
trefíte v  každém československém horroru. Jistě
potěší i kombinace slasheru s démonickým okultním
horrorem.
Výčet kladů by mohl být hodně dlouhý, tady se
prostě cit pro žánr a  schopnost vést půlhodinový
strašidelný film musí ocenit. Napětí, atmosféra, krev,
dobré postavy (hlavně manželský pár pronajímající
pokoj) i trocha toho humoru (hláška o magickém čurá-

[ 76 ]
HOWARD – 26/2017

Dušan Fabian
Šťastná guľôčka
Teraz alebo nikdy. Predsa len som si nedral ko- *
lená nadarmo! Pomyslí si s  úsmevom malý Miňo,
prstom si napraví okuliare, ktoré mu skĺzli po nose, Neuveriteľná smola!
a  spotenú dlaň si utrie o  bok krátkych menčestro- Miňo kráča vyľudnenými uličkami, ťažko prešľa-
vých nohavíc. Celé prázdniny v pokľaku na zemi prá- puje z nohy na nohu.
ve kvôli tomuto momentu. Víťazný úder. Nesmiem ho Len čo môj starší brat zistí, že som prehral väčši-
pokaziť! Za žiadnu cenu! Len pomaly, sústredene… nu jeho vzácnych dúhoviek, tak ma utlčie k smrti. Vy-
Miňo je obklopený hlúčikom detí. Pozorne sledu- žobronil si ich od otca, keď si nás naposledy zobral
jú jeho zahnutý ukazovák, ktorý sa trasľavo blíži ku k sebe na víkend do Prahy. V našom malom mesteč-
guličke. Priamo nad Miňom stojí o rok starší spolu- ku podobné guličky nedostať…
žiak – vyziabnutý dlháň, ktorého všetci prezývajú Su- Zronené chlapča konečne zastane pred starým
chtár, po stranách hracej plochy dvaja šťúpli chlapci opusteným barakom. Mama mu dennodenne kladie
–  ryšavý Oheň a  zavalitý Barlo, a  za jeho chrbtom, na srdce, aby sem nechodil, no on sa tu aj napriek
opretá o stĺp pouličnej lampy plavovlasá Patrícia. zákazu z času na čas zastaví. Smelo prekročí prách-
Miňov prst sa konečne dotkne skleneného po- nivý prah a ani sa pri tom necíti nijak zvlášť previnilo.
vrchu, gulička sa rozkotúľa… a o vlások minie zelenú Jeho návštevy už tak či tak nebudú dlho trvať. Pred-
dúhovku. nedávnom si to tu boli obzrieť páni z  radnice. Celý
Dopekla! blok čoskoro zbúrajú.
„Hopsa,“ zaškerí sa Suchtár. „Niekto má dnes Prejde krížom cez hlavnú chodbu, zamieri do
vážne smolu, hehehe! Nerozbil si ráno pri čistení zu- jednej zo zadných miestností, z  ktorej je pochmúr-
bov zrkadlo, Miňo?“ ny výhľad na šrotovisko, sadne si na špinavú drevenú
To nie je možné! podlahu a chvíľu zadumane strká do dúhoviek rozsy-
„Sleduj, ako zakončujú profíci!“ paných pred sebou.
Suchtár suverénne klesne na ľavé koleno, ťah Som nahraný. Jediný čerk! Jediný prekliaty čerk!
úspešne zopakuje, pošle obe guličky do jamky a za- Nemôžem tomu uveriť…
čne z nej vyberať všetky ostatné. Kotúč zapadajúceho slnka na moment zamrká –
„Tak čo? Ešte jedna hra?“ popred jeho krvavú zorničku sa mihne čierny tieň.
„Nie, už musím domov,“ zakrúti Miňo hlavou. Vy- Rozbitým oblokom vletí do miestnosti robustný hav-
zerá ako kôpka nešťastia. ran a zosadne na podlahu hneď naproti Miňovi.
„Si sraľo,“ povie mu Barlo. „Schováš zbytok guli- „NazdaRr,“ zakráka a zobákom mu prihrá jednu
čiek zbabelo pod posteľ alebo čo?“ z guličiek.
„Možno zajtra…“ „Nazdar,“ odzdraví Miňo starému známemu.
„Dobre,“ prikývne vážne Suchtár. „O  deviatej „VaRri si napokon prehRral?“
v parku. Budeme čakať.“ „Prehral.“
Miňo sa mu nedokáže pozrieť do očí. Obráti sa „NeboRrák, mláďa!“ poľutuje ho havran. „No…
čelom vzad a skleslo odchádza preč. V ruke má po- možno si nepoužil spRrávnu taktiku, kRáá.“
loprázdne vrecúško. „Hlúposť,“ zamračí sa Miňo. „Celú hru som mal

[ 77 ]
pod palcom. A vôbec, čo ty o tom vieš?“ „Vyzerá to tak, že sa mi konečne podarilo nako-
„Ja?“ Havran vyskočí na podobločnicu, hrdo pať ti zadok, Suchtár,“ narovná sa a  obdarí svojho
vypne hruď a veselo zakráka: protihráča širokým úsmevom. „Čo ty na to?“
„Kam stRratila sa bRrož, minca, peRrla? „Náhoda, ušiak. Mal si štígro,“ zachmúri sa Su-
Kde dúhovka je zakotúľaná? chtár. „Tie posledné guličky stáli tak blízko jamky, že
Nepomôže pRri hľadaní metla! by ich do nej poslepiačky dopravila i moja sedemme-
Hej, opýtaj sa Rradšej havRrana!“ sačná neter!“
„Je z  teba hotový básnik!“ povie mu chlapec „Vyhral som.“
s  ľahkým úsmevom, a  potom znova zvážnie. „Hral „Vyhral,“ prikývne Suchtár. „Skočím domov po
som dobre a nič som nestratil, kamoško. O väčšinu nové dúhovky a dáme si odvetu. Čo hovoríš?“
skleniek som prišiel kvôli nemožnému záverečnému Miňo váha. Má ďalej pokúšať šťastie?
úderu. Jediná cesta, ako ich dostať späť, je znova „Donesiem tie, čo som vyhral od toho škuľavého
o ne hrať.“ zazobaného gymnazistu,“ láka ho Suchtár na jedi-
„Možno si teda nezakončoval spRrávnou dúhov- nečnú korisť. „Mám ich schované pre špeciálne prí-
kou, kRáá!“ zamudruje znova vták. ležitosti. Stoja naozaj za to. Vraj mu ich priniesla teta
„Ako to myslíš – správnou dúhovkou?“ až z Kanady. Keď jeho fotrovci prišli na to, že som ho
„Počul si už o Šťastne guľôčke?“ o ne obohral, pokúsili sa ich vyprosiť od mojej matky,
„Nie.“ hehe. Nedostali ani prd.“
„Chlapče, chlapče. K  istej výhRre nikdy nestačí Miňo neodolá. „Platí,“ povie. „Po obede. O druhej.
len tRréning, zRručnosť a sústRredenie. I Šťastena, Za fabrikou.“ Spokojne si znova kľakne a začne zbe-
kRáá, musí byť bezpodmienečne na tvojej stRrane!“ rať vyhrané guličky.
„Šťastná guľôčka,“ zamyslí sa Miňo. „Hm. Kde „Platí,“ prikývne stále zachmúrený Suchtár,
by som niečo také, preboha, zohnal?“ luskne na Ohňa a vykročí preč.
„Ja by som možno vedel kde,“ žmurkne havran,
„kRááhahahá!“ *

* Miňo je v siedmom nebi. Byť víťazom je úžasný
pocit.
Cestička v parku, na ušliapanej hline kade-tade Po prvýkrát som vybral miesto ďalšieho súboja!
roztrúsené guličky. Pomaly, jedna za druhou miznú Ja! Po hre so Suchtárom! Neuveriteľné! Až sa to do-
v pätou vyhĺbenej jamke. Koruny gaštanov nad hla- zvedia spolužiaci…
vami detí sa kolísajú v miernych poryvoch vetra. Patrícia nesmelo pristúpi k Miňovi.
Barlo dnes nedorazil, no Oheň – ako správny po- „Ideš domov?“ spýta sa ho.
chlebovač  – fandí Suchtárovi za dvoch. Patrícia sa „Hm. Najskôr áno,“ pokrčí Miňo plecami. „Čakajú
tvári ako nestranný pozorovateľ, ale jej oči, nenápad- ma s obedom.“
ne skryté v tieni slameného klobúčika s ružovou stu- „Mňa takisto. Môžeme ísť chvíľu spolu. Bývam
hou, jasne prezrádzajú, že i ona považuje za jasného rovnakým smerom ako ty.“
favorita toho istého hráča. „No…“ Miňo je chvíľu v pomykove. „Chcel som
A  Suchtár má samozrejme znova navrch. Na- cestou ešte niekam skočiť, ale…“
šťastie však ešte stále nie je o všetkom rozhodnuté. Chápe, že takáto ponuka sa neodmieta.
Miňo sa nevzdáva a siaha po poslednej záchrane. „Na vysťahovanú ulicu?“ prekvapí ho Patrícia.
Teraz zistíme, čím si ma to vyzbrojil, kamarát Hav- „Ako vieš?“
ran. Povie si v duchu a zašmátra hlbšie v kapse. Tak Plavovláska sa tajuplne usmeje a obaja vykročia
sa ukáž, Šťastná guľôčka. Budeš sa musieť kotúľať bok po boku smerom k obytnej štvrti.
skutočne zázračne, aby si ma vytiahla z kaše, v ktorej „Všetci vedia, že sa chodievaš zašívať do tých
práve som. opustených barakov na predmestí. Decká si myslia,
V  Miňovej ruke sa objaví lesklý biely predmet že si čudný.“
so sivou škvrnou, tak trocha pripomínajúci sklenené Miňo prikývne. Na tvári má trpkú grimasu. „A ty?“
ľudské oko. „Čo by na tom malo byť čudné?“ Zasmeje sa
Poďme na to. spolužiačka. „Každý máme miesta, kam sa chodie-
Postaví guličku na štartovnú čiaru, zatají dych vame skryť. Aj keď vy chalani si niekedy viete vybrať
a rázne do nej štuchne. skutočne strašidelné brlohy. Nebojíš sa preliezať tie
Gulička sa rozkotúľa vpred a nedbajúc na nerov- staré domy sám? Počula som, že čoskoro pôjdu na
nosti zeme mieri presne tam, kde ju chcel mať. Ako- odstrel.“
by ju skutočne viedla neviditeľná ruka Šťasteny. „Nie. Je to tam úplne v pohode.“
Doposiaľ prehrávajúci chlapec sa uškrnie a nie- Chvíľu obaja kráčajú mlčky. V  Miňovom vnútri
koľkými istými ranami úspešne dopraví všetky zostá- pomaly bobtná hlúpa, no neodbytná potreba – nie-
vajúce guličky do jamky. čím na Patríciu zapôsobiť.

[ 78 ]
HOWARD – 26/2017

„Chceš počuť tajomstvo?“ zašepká placho. Kde je moja Šťastná guľôčka?! Vzlyká v  mysli.
„No?“ Ako sa niečo také vôbec mohlo stať? Ako som mo-
„V jednom z barakov žije hovoriaci havran.“ hol stratiť jedinú zázračnú vec, ku ktorej som sa kedy
„Naozaj?“ Patrícia si ho nedôverčivo premeria. dostal?
„Skutočne. Pomohol mi zohnať Šťastnú guľôč- „Daj vedieť, až si zoženieš novú zbierku skleniek
ku.“ a budeš sa ich potrebovať zbaviť, hahaha!“
„Šťastnú guľôčku? Nevymýšľaš si?“ Oheň i Patrícia sa hlasno zasmejú.
„Nie. Pozri, tuto je,“ Miňo vytiahne z  vrecúška Posmešky zostávajú bez odozvy. Miňo ich vôbec
bielu sklenku. „Dnes som pomocou nej dostal do nevníma.
jamky sedem dúhoviek!” Patrícia za guličkou na- „Padáme,“ zavelí spokojne Suchtár a  s  plným
tiahne ruku, no Miňo ju znova pohotovo skryje. „Je vreckom vysoko nad hlavou vedie dvojicu preč.
čarovná. Stačí ju len mierne postrčiť a  sama vyrazí
správnou rýchlosťou správnym smerom…“ *

* Toto je najhorší deň môjho života…
Miňo sa so zhúžvaným  prázdnym vrecúškom
Deti sedia na schodoch pred vchodom dvojpo- v ruke vlečie k vysťahovanej ulici.
schodového domu, z okien nad ich hlavani sa ozýva Vari som ráno nad tým somárom vyhral len preto,
rapčiace rádio. Vrecúško s guličkami leží medzi nimi. aby ma poobede mohol obrať úplne o všetky dúhov-
„Neverím ti,“ chmúri sa plavovláska. „A  okrem ky, čo som mal, a pred všetkými ma úplne zosmieš-
toho, havrany nerozprávajú. Mal by si si dávať pozor. niť?
Môže mať niečo nákazlivé. Havrany určite prenášajú So zvesenou hlavou vstupuje do havranieho br-
kopu chorôb. Rovnako ako holuby. Mama sa vždy lohu.
zlostí, keď ich môj mladší brat chytá do rúk.“ „Tak ako, kRáá?“ privíta ho čierny tieň usadený
„Tento rozpráva. Prísahám,“ dušuje sa Miňo. pod tmavým stropom.
„Dokáže opakovať slová ako papagáj?“ Miňo si sadne na zem a schúli sa v opačnom rohu
„Nie. Normálne vie hovoriť.“ miestnosti. „Stratil som ju,“ povie zronene. „Šťastnú
Patrícia stále krúti hlavou. guľôčku. A znova prehral…“
„Neviem. Možno, hm… Možno keby si ma nieke- „KRááRaRaRa! To je zlé!“
dy vzal so sebou a ukázal mi ho…“ uvažuje nahlas. „Som totálny pako,“ ponorí chlapec tvár do dla-
„Och, môj klobúk!“ vykríkne zrazu. ní. „Nemal som ju miešať s ostatnými. Tak mi treba!“
Ulicou sa preženie prudký nápor vetra a  vezme „Šťastnú gulôčku nejde len tak stRratiť,“ krú-
Patrícii z hlavy jej slamený klobúčik. Dievčina vyskočí ti havran nesúhlasne hlavou a  nervózne prešľapuje
na nohy, no Miňo ju zastaví. z  nohy na nohu. „Rrozmýšľaj! Nemohol si ju niekto
„Nechaj, donesiem ho.“ takpovediac bez opýtania požičať?“
„Vďaka.“ „Vylúčené. Mal som vrecko po celý čas so se-
Okuliarnatý chlapec beží dolu ulicou, naháňa ne- bou.“
zbedný klobúk. Patrícia ho chvíľu pobavene sleduje. „Isto?“
A keď má pocit, že je dostatočne ďaleko, nenápadne „Isto. Teda…“ chlapec sa na chvíľu zarazí. „Vlast-
strčí ruku do opusteného vrecúška. ne… Och, bože, Paťa! Ale na čo by jej bola? Baby
guľky nehrajú.“
* „Zato SuchtáRr áno.“
„Dopekla!“ Drobná pästička prudko udrie do
Dve hodiny po obede, čas odvety. Za fabrikou, podlahy. „Ale ak ju dala Suchtárovi, ako ju dostane-
medzi hŕbami stavebného odpadu prebieha ľúty sú- me späť?“
boj o posledné guličky. „Budeme znova hRrať.“
Opojenie z  víťazstva je preč. Suchtár opätovne „Ťažko. Vyčistil ma do poslednej dúhovky. Navy-
vyhráva a  Miňa pomaly premáha zúfalstvo. Oheň še, ak sa rozhodne použiť Šťastnú guľôčku, nemáme
nešetrí štipľavými poznámkami a  čo je najhoršie, aj najmenšiu šancu.“
po Patríciiných poobedňajších sympatiách akoby sa „Žiaden stRrach,“ zasmeje sa havran. „Zoženie-
zrazu zľahla zem. me ďalšiu víťaznú dúhovku. Takú, čo poRrazí aj tú
„Tomu sa hovorí kráľovská séria,“ frngne Suchtár pRrvú! A tvoja falošná pRriateľka PatRrícia nám pRri
protihráča do nosa. „Zdá sa, že som zasa vo forme, tom pomôže.“
ušiak!“ „Naozaj?“
Príčina prehry je jasná. „Jasne. Ale toto bude naposledy!“ Vták zletí pria-
„Uhuhú! Vari to nie sú slzy?“ mo na Miňovo koleno a  vážne na neho uprie svoje
„Daj si odpich, Suchtár!“ Odstrčí ho Miňo namo- korálky pripomínajúce oči. „A odpRrisaháš mi, že na
súrene a zo všetkých síl potlačí plač. guličku tentoraz dáš sakRramentský pozoRr! Musí-

[ 79 ]
me byť opatRrný,“ dodá tajomne. „PRričasté vyná- mu dochádza sklenený arzenál.
šanie magických pRredmetov na svetlo sveta je Rris- Tak čo? Máš odvahu vytiahnuť i to, k čomu si sa
kantné. PRriťahuje pozoRrnosť nebezpečných síl…“ nedostal zrovna poctivou cestou?
Dlháň siahne na dno vrecka a  položí na
* zem ukradnutú dúhovku.
Očividne áno. Tak sa ukáž!
Jasný slnečný deň, obloha je takmer bez obla- Ďalší nepodarený strk. Štíhlym prstom staršieho
kov. Suchtár a Oheň skúšajú nové triky s guličkami chalana akosi chýba istota.
na tradičnom mieste v parku. Miňo k nim prichádza Slabota, Suchtár, slabota. Sleduj ako sa to robí.
odhodlaným krokom. V očiach má novú výzvu. Na vec treba s citom.
Oheň ho zbadá ako prvý: „Hej, Suchtár, pozri kto Miňo jediným sebavedomým úderom dopraví
sem ide!“ obe Šťastné guľôčky do jamky.
„Ale!“ Zdvihne starší chlapec prekvapene obo- „Máš, čo si chcel! Spokojný?!“ zavrčí na neho
čie. „Čo ty tu, Miňo? Mamička ťa vyhrešila a prišiel si Suchtár.
žobrať o guličky, ktoré si včera prehral?“ „To vieš,“ prikývne Miňo a zohne sa po výhru.
„Nie. Prišiel som o ne hrať.“ „Radím ti, zopár dní sa mi neukazuj na oči,
„Si robíš prču,“ zarehní sa Oheň. „Že ťa to ešte lebo…“
neomrzelo! Prídeš aj o gate. A vôbec, kde máš dú- „Lebo čo?“
hovky?“ „Proste sa mi radšej vyhýbaj!“
„Tu,“ vystrie Miňo ruku a otvorí dlaň. „Na to aby
som od amatérov ako vy dostal to, čo chcem, mi sta- *
čí jediná.“
„Silné reči, ako vždy,“ zaškerí sa Suchtár, no Miňo si so širokým úsmevom sadá na lavičku
z jeho hlasu je poznať, že ho existencia ďalšej Šťast- v  parku a  obzerá si Šťastné guľôčky, lesknúce sa
nej guľočky značne prekvapila. A  možno aj trochu v lúčoch slnka.
zneistila. „Tak fajn, poď si po záverečnú pecku do Som neporaziteľný. Do začiatku školského roku
nosa!“ o mne bude počuť každé decko, čo kedy kľačalo nad
Začína duel. jamkou a odvážilo sa hrať.
Miňo stavia na štartovú čiaru svoj nový poklad Ani si poriadne nevšimne, kedy si k nemu prisad-
a  okamžite triumfuje. Vyškerené tváre protihráčov ne muž v hnedom koženom plášti, plstenom klobúku
postupne strácajú sebavedomé výrazy a začínajú sa a slnečných okuliaroch.
mračiť. „Zvláštne dúhovky,“ zapáli si chlap cigaretu
„Koniec!“ vyhlási Suchtár po treťom kole. „Ráno a mykne bradou so strniskom smerom k Miňovej dla-
som si privrel palec do dverí. Začína mi puchnúť, ne- ni. „To si dostal od rodičov?“
môžem hrať!“ „Vyhral som ich,“ odpovie po krátkom zaváhaní
Miňo sa pobavene uškrnie: „Netušil som, že po Miňo.
pár stratených guličkách pustíš do gatí.“ „Aj ja som kedysi hrával,“ prikývne muž, pohodl-
„Ber, čo si vyhral, a vypadni.“ ne sa oprie o operadlo lavičky a zhlboka zašlukuje,
Okuliarnaté chlapča sa hrozivo zamračí. „Nepri- „ešte keď som chodil do školy. Už je to dávno. Ako
šiel som po odpad, ktorým si začal,“ povie. „Chcem vidím, mládež to stále drží. Nikdy som však podobné
svoje guličky. Všetky.“ guličky nevidel. Ukážeš mi ich?“ Natiahne k  Miňovi
Suchtár chvíľu váha. Tvári sa zarazene. „Fajn, dlaň.
posledná hra,“ prikývne napokon. „Ale maj na pamä- „Och, prepáčte,“ strčí chlapec guličky rýchlo do
ti, že sa s tebou zahadzujem len preto, aby si nikomu vrecka a zoskočí na zem. „Už musím… musím ísť vy-
nemohol tvrdiť, že som sa vyhováral.“ zdvihnúť recept na koláč pre mamu od jej kolegyne.
Miňo si vyzývavo zloží ruky na hrudi. Podobné re- Dovidenia.“
čičky si môžeš nechať pre škôlkárov, ktorí hrajú s hlin- Náhlivo opúšťa park.
kami… To vieš, že ti ich ukážem, ty slizký úchyl. Radšej
Suchtár siaha do vrecka po ďalšie dúhovky. si tie svoje spotené paprče niekam strč, ak nechceš
prísť k úrazu!
* Muž sa Miňovi vôbec nepáči.
Temné sily. Zarezonujú mu v mysli havranove vý-
Ale, ale, ďalší nevydarený úder? Vyškiera sa Miňo stražné slová a na moment ho nepríjemne zamrazí.
škodoradostne. Tuším začínaš mať i niečo s očami, Ešte raz sa za mužom obzrie a naposledy zamieri
nafúkanec. Len pokračuj, pokračuj. Vykladaj guličky k opustenému starému domu.
a hraj. Takto sa mi to páči…
Vonku začína byť pomerne chladno, no Suchtá- *
rovo čelo sa potí ako za vrcholiaceho leta. Pomaly

[ 80 ]
HOWARD – 26/2017

Havran ho čaká na tradičnom mieste. Miňove ramená bezmocné klesajú. Nôž padá na
„Víťazná koRrisť? KRáá?“ zem.
„Veru tak!“ zaškerí sa Miňo, mávajúc plným KamaRrát, kde si? Zavzlyká Miňo odovzdane.
vrecúškom. Kde si, keď ťa najviac potRrebujem?
Obaja si sadnú na parapet vyrazeného okna. Svetlo baterky skĺzne z  jeho tváre k  podlahe
„Tuším mi tu niekto dlhuje poďakovanie, kRáá- a osvetlí zbraň, pokrytú zaschnutou krvou. Rukoväť
hahaha!“ noža má tvar vtáčieho pera a ostrá otváracia čepeľ
„Naozaj? Mám pocit, že svoju odmenu si už do- pripomína špicatý zobák.
stal, pažravec.“ Na čepeli je vznešenými oblúčikovitými ťahmi vy-
„No tak,“ zaprosí vták. „PáRr pochvalných slov gravírovaný nápis Havran.
navyše by mi uRrčite neublížilo…“
„Pššt!“ zarazí ho Miňo náhle. „Počul si to?“
V diaľke vrznú vchodové dvere.
„Niekto sem ide. Rýchlo, schovajme sa!“
Miňo i  Havran pohotovo vyrazia k  schodom do
pivnice. Havran sa s  roztiahnutými krídlami spúšťa
do tmy.
Miňo sa učupí pri jednej z vlhkých stien a načúva.
Chvíľu je ticho. Potom začne podlaha nad jeho
hlavou vŕzgať pod opatrnými krokmi ťažkých topá-
nok. Podrážky drvia úlomky skla. Domom sa šíri zá-
pach cigaretového dymu.
Muž v  hnedom plášti kráča po opustenom sta-
rom dome a hľadá ho.
Prekutáva postupne jednu miestnosť za druhou.
Netrvá to dlho. Napokon sa obráti k schodom do piv-
nice, zažne baterku a pomaly zostupuje dolu.
Kužeľ svetla sa plazí po počmáranej omietke,
železnom haraburdí, hŕbkoch odpadkov a potkanie-
ho trusu. Napokon zahne do miest pod schodišťom
a tam zamrzne.
Na podlahe pivnice ležia mŕtvolky dvoch detí.
Jedno telo patrí Barlovi a druhé Patrícii. Obom chý-
bajú oči. Zaschnutá krv na lícach svedčí o ich násil-
nom vypreparovaní.
Vedľa mŕtvoliek stojí labilný stolík s  nalomenou
nožičkou. Na ňom ležia staré noviny,  zakrvavené
handry, jeden jemný štetec a fľaštička s priesvitným
lakom, ktorý sa používa na spevnenie vystrihovacích
modelov lietadielok, áut a raketoplánov…

*

„Ježišikriste,“ zašepká muž.
„Stoj! Už ani kRrok!“ ozve sa z tmy chlapčenský
hlas.
Kužeľ svetla sa obráti k náprotivnej stene a od-
halí Miňa prikrčeného v  útočnom postoji, s  nožom
v ruke.
„Pokojne,“ povie muž a bez náznaku vzrušenia si
potiahne z cigarety. „Polož to na zem, chlapče, som
od polície.“
Pomôž, HavRran… Zaprosí Miňo v duchu a vy-
plašene hľadá v  okolitej tme svojho priateľa. Už sú
tu…
„Polož to,“ zopakuje dospelý. „Hra skončila.“
Je naozaj koniec. Na chlapcove prosby nikto ne-
odpovedá.

[ 81 ]
Stephen King:
RECENZE

Danse Macabre.
Svět hororu
„Podobně jako atrakce v  zábavním parku, které Ona zmínka o  vnímání Kinga jako horrorového
napodobují násilnou smrt, je hororový příběh šancí autora má, samozřejmě, subjektivní charakter. Při
zjistit, co se děje za dveřmi, jež míváme obvykle za- čtení Danse Macabre jsem se snažil vybavit, kdy na-
mčené na dva západy. Lidská představivost se však posledy jsem u Kinga cítil takové souznění a ovládal
se zamčenými dveřmi nespokojí. Někde je tu další ta- mě tak blažený pocit. Naposledy snad v  roce 2001
nečník, šeptá nám v noci představivost…“ při jeho Pytlu kostí.
Obsah Kingova pojednání o  (angloamerickém,
Danse Macabre abychom byli přesní) horroru by se dal rozdělit do tří
Překlad: Milan Žáček částí.
Vydavatel: Beta-Dobrovský, 2017 V  první se autor vyslovuje ke konkrétním dílům,
Počet stran: 515 seznamuje s nimi, zasazuje je do kontextu horrorové-
ho žánru jako celku i obrazu doby vzniku, analyzuje
Danse Macabre (včetně existence jejího čes- a přidává několik osobních připomínek a názorů. A to
kého vydání, viz dále v  textu) je jistě nejzvláštnější ať jde o všeobecně známá díla (potěšující je vypích-
knihou Stephena Kinga, ba dokonce knihou plnou nutí jakéhosi triumvirátu klasických horrorových ro-
paradoxů. Již třeba z faktu, že dnes být fanouškem mánů Dracula, Frankenstein a Podivný případ dokto-
Stephena Kinga a jeho tvorby nutně neznamená být ra Jekylla a pana Hyda), nebo díla u nás ne moc nebo
fanouškem horroru. Stačí být fandou krimi, fantasy vůbec známá. Vždyť jeden ze zásadních horrorových
nebo dramatických thrillerů. Ale to jen tak na okraj. románů Dům na kopci Shirley Jackson se českého
Ohledně českého vydání se dá, z jedné strany, li- překladu dočkal teprve před pár lety. Za pozornost
tovat, že jsme si na něj museli počkat bezmála 40 let. jistě stojí kapitola o horroru v americkém radiu, něco,
Na druhou stranu se toto zpoždění dá vnímat i  po- co je v našich končinách (až na pár ojedinělých vý-
zitivně. Mladším příznivcům horrorového žánru, je- jimek) snad dosud pole neorané. Myslím tedy něco
jichž rozhled začíná u Saw a remaků starých klasik, kontinuálnějšího.
může horror přiblížit a otevřít dále, než si kdy mysleli. King si patrně nikdy neodpouští vlastní náhled,
Vždyť kolik dnešních remaků vychází z  filmů právě druhá část by se tedy dala zformovat z jeho osobních
z  Kingem probíraného období? Kolik základů a  po- a  autobiografických připomínek, rozvah a  vzpomí-
stupů, na nichž současné horrory fungují, vznikalo nek. Velmi zábavné v tomto ohledu jsou jeho ironické
právě tehdy? Starší fandy žánru může seznámit s ně- a  výsměšné výtky a  narážky na kýčovité až trapné
kolika příběhy a formami, které ještě neznají nebo ni- otázky a  „předsudky“ ohledně horrorových auto-
kdy neměli jinou možnost se s nimi setkat. Kingova rů. Víte, co myslím, ta neustálá vyjádření o tom, jak
kniha dnes znovuobjevuje určité filmy i romány, plně může někdo psát o takových věcech, jaký to asi musí
seznamuje s  fenoménem radiového horroru. I  přes být člověk a co se skrývá v jeho nitru (jsou šílení! Ur-
své stáří pořád přináší platné a univerzální myšlenky čitě jsou ŠÍLENÍ! A jen čekají na příležitost rozsekat
a vyjádření. Onen odstup, kdy čteme čtyřicet let sta- vás na kusy, zprznit vaše akvarijní rybičky a vyděsit
ré myšlenky autora knihy o knihách, filmech a rozhla- vaše plyšové medvídky).
sových hrách ještě o  dalších pár dekád starších, je Třetí, nejpodstatnější a  prakticky univerzálně
zvláštní cestou, podobnou retro jízdě ve vozíku stra- platnou část tvoří rozvahy o horroru jako žánru, sty-
šidelného zámku v lunaparku. King nás nechá usadit, lu a směru. A to nejen z literárního, ale i historické-
případné připoutání nechá na vás, pak zatáhne za ho, sociologického a  kulturního hlediska. V  ní King
páku a vše uvede do pohybu. horror rozebírá natolik oduševněle, pronikavě, zají-

[ 82 ]
HOWARD – 26/2017

mavě, fakticky a  univerzálně (formou přehršle cito- části kultury a umění.
váníhodných a do kamene tesatelných pasáží), až při S  „opožděným“ českým vydáním se pak může
knize nejednou naprosto zapomenete, že čtete slo- pojit i několik zajímavých úvah a myšlenek. Myslí si
va „vyřčená“ před čtyřmi desetiletími. Na horror zde King to, co napsal před čtyřmi dekádami i teď? Změ-
King nahlíží optikou, která se sice postupem času nil se nějak jeho vztah k horroru? Částečně na to od-
a let ještě rozvinula a rozšířila, hlavní základy a formy povídají předmluvy k pozdějším vydáním, které jsou
žánru jsou však platné vždy. Vždy jsou tím, co žánr v českém překladu obsaženy.
dělá žánrem. Danse Macabre je velmi důležitá kniha. Zají-
Stephen King se v  knize jeví jako obrovský fa- mavá, rozumná, chytrá a  přemýšlivá. Bezpochyby
noušek horroru, který ho jen nekonzumuje a  nepí- nejzajímavější kniha Stephena Kinga, ať už jste fa-
še, ale přemýšlí o něm a bádá v něm. I proto v knize noušek horroru obecně nebo Stephena Kinga jako
zmiňuje málo známá a nejednou i kvalitativně špatná horrorového autora. Je to kniha, která vás o horroru
díla, skvěle je ale uvádí v kontextu starého pořekadla nebude poučovat, bude s vámi lásku k horroru sdílet.
„Není vítězů bez poražených“. Dalo by se to považo- A to je na ní to krásné.
vat za nejpodstatnější poslání knihy. Láska k horro-
rovému žánru, v dobrém i ve zlém. Ne k jednotlivým
horrorovým dílům, ale k horroru jako komplexní sou- Honza Vojtíšek

[ 83 ]
mother!
PROTI
PROUDU

Kontroverzníí snímek mother! (2017) polarizuje Oscarech upadla na schodech, očekávajíc thriller/
diváctvo už od záříjové premiéry na filmovém fes- drama o utiskované mladé ženě v domácnosti, zřej-
tivalu v  Benátkách. Režisér Darren Aronofsky si za mě jste jako většina diváků dospěli k závěru, že Aro-
svůj počin vysloužil přezdívku Temný princ Benátek, nofsky vám předložil nesmyslnou haluz a bordel.
a z Itálie si odvezl Zlatého lva za Nejlepší film. Vzá-
pětí byla ale mother! týdeníkem New York Observer První rovina: Tělo
označena za „nejhorší film roku, ne-li století“, a Cine- mother! lze skutečně brát do jisté chvíle čistě
maScore jí udělil nejhorší možnou známku – F. povrchně  – tedy jako příběh o  domácnosti, do kte-
ré vtrhnou nezvaní hosté a  setrvávají v  ní déle, než
Na mother! lze nahlížet z  několika úhlů pohle- se sluší a patří. I tak skýtá děj slušnou dávku napětí,
du, a každý z nich vám nabídne jiný divácký zážitek. když je hrdince pomalu utahována pomyslná smyčka
A jako u každého filmu, finální dojem je dán přede- kolem krku.
vším divákovým očekáváním. Zatímco hlavní hrdinka chce mermomocí budovat
Pokud jste se rozhodli na mother! zajít do kina, rodinné hnízdo, cizinci ji od jejího poslání odvádějí. Pán
abyste prožili zneklidňující, absurdní, jungovskou domu se s návštěvníky bleskurychle sbližuje, a nabízí
noční můru, jejíž význam přesahuje rovinu biblickou jim otevřenou náruč a nocleh, jak dlouho si budou přát.
a existenciálně filozofickou, odcházeli jste jistě spo- Familiární hosté znenadání narušují soukromí hrdinky,
kojeni, a po zhlédnutí jste rozklíčovávali symboly ve když za ní bezostyšně vtrhnou na záchod, přehrabu-
filmu viděné. Osmiúhelníky všude, kam se podíváš, jí se v jejím prádle, nedbaje zákazu hostitelky v domě
krystal v  pracovně, žábu v  prádelně, jizvu na boku kouří, nebo ji zesměšňují pro nevhodný oděv a  žá-
Eda Harrise, a konečně, onen záhadný žlutý prášek, dají ji, aby se oblékala uměřeněji. Zprvu rezervovaná
jenž Jennifer Lawrence míchá do barvy při malování a zdvořilá hostitelka se ocitá na hraně totální duševní
a zároveň jím tiší bolest v podbřišku. destrukce a razantně návštěvu vyzývá, aby se spako-
Pokud jste si vybrali mother! proto, že v ní hra- vala a táhla, odkud přišla. Na to už je ale pozdě, jelikož
je ta rozkošná, milá dívka z  Hunger Games, jež na návštěva zabydlený pokoj nehodlá opustit.

[ 84 ]
HOWARD – 26/2017

Pro diváky, kterým se nechtělo u filmu hlouběji du- Na počátku všeho byli Carl Gustav Jung a jedno
mat, může být mother! teatrální, nelogickou smrští magické slovo: archetyp. Kromě dobře známých ar-
událostí, ke kterým nikdy nemůže dojít. Hlavní hrdino- chetypů Stín (odvrácená strana mysli), nebo Persona
vé se totiž nikdy nechovají jako skuteční muž a žena, (sociální maska, vlastní Já), uveďme si archetyp pro
a ani hostů nebudete mít v jeden moment doma stov- nás nejdůležitější – archetyp Matka. Ta v psychoana-
ky. Ani vám nezačnou dům sami od sebe přemalovávat lýze představuje zdroj všeho života a plodnosti a ma-
jinou barvou. Na závěrečnou šílenou kadenci dějových gickou autoritu ženství. Matku přírodu, jež život dává,
zvratů lze tedy maximálně pohlížet jako na horečna- i jej krutě bere. Ve filmech, bájích, a dokonce i v na-
tý sen. Film svou časovou výsečí jednak noční můru šich snech je archetyp Matky hojně zastoupen v po-
připomíná, a především, celý děj sledujeme výhradně době zlých čarodějnic, sudiček, smrtky, nebo třeba
z perspektivy Jennifer Lawrence. Ta v šoku hledí kolem Matky Boží.
a sama sebe se táže, zda se ona hrůza skutečně děje. A nyní přichází naše hrdinka. Dívka mladá, krev
Jen toto vysvětlení dokáže ospravedlnit, proč se váš a mlíko, plodná, se zdravou, porcelánovou pletí. Není
dům znenadání ocitá ve válečné zóně a  doma máte dle mého tak těžké rozklíčovat, že Jennifer Lawren-
náboženské fanatiky, teroristy a sektáře. ce není prostou, bezejmennou postavou, ale alegorií
Matky Přírody. Ve scénáři, stejně jako v závěrečných
Druhá rovina: Mysl titulcích, je postava dokonce označena jako „mo-
Komu rovina povrchní nestačí a  nebojí se o  vý- ther“. Dům, jež tak úzkostlivě opečovává, je její dílo –
znamu viděných událostí více hloubat, postřehne planeta Země. Ráj, který stvořila vlastními silami. Má
symboly, slibující další, hlubší rozměr filmu. mother! s ním neobyčejně silné, mateřské spojení (po domě
totiž není ani tak dramatem nebo thrillerem, jako po- chodí vždy bosa) a naslouchá mu. Trpí-li dům, trpí fy-
dobenstvím, jehož smyslem je nabídnout funkční pří- zicky i ona. Jejich organismus je jednotný.
běh, skýtající prvky filozofického konceptu.

[ 85 ]
„Trávíme tu všechen čas. Chci z  toho udělat neuposlechnou a než bys řekl ‚zakázané ovoce‘, Pfe-
ráj.“ – mother iffer krystal upustí a rozbije. Než jsou z domu vyhná-
ni, přichází na scénu jejich dva synové, a  stane se
Jennifer Lawrence následně přivede světu kata- očekávané – Kain zabije Ábela.
strofickou událost, jež dům (rozuměj Zemi) zničí, jeli- Události v domě přimějí Bardema napsat o nich
kož lidstvo neposlouchalo a dál bezostyšně ničilo její knihu, Písmo svaté, jež se stane kultem a vyvolá mezi
dílo. Vše živé na Zemi je podrobeno nekompromisní- lidmi nekontrolovatelnou hysterii. Z básníka a tvořite-
mu cyklu života a smrti. Po apokalyptickém požáru le Bardema se stává uctívaná modla. Ospravedlňu-
zůstává zárodkem pro nový život krystal v pracovně jíc se Bardemovým posvátným textem demolují jeho
Javiera Bardema, jenž je pomyslným semínkem, ze stoupenci celý dům a  příběh spěje k  surrealisticky
kterého vznikne nový strom. Velký třesk, jenž nastar- násilnému závěru – deseti egyptským ranám a apo-
tuje vznik nového vesmíru. A cyklus života začíná na- kalypse.
novo: popel, krystal, nový domov, nová Matka Pří- mother! rozhodně není ani odpočinkovým, ani
roda. snadno vstřebatelným snímkem. Mně osobně při-
šel, po projekci v  pozdních nočních hodinách, při-
Třetí rovina: Duše nejmenším zneklidňující. Na rozdíl od alegorického
Jak už je zřejmé, film mother! nelze vnímat jako podobenství Antikrist (2009) režiséra Larse von Tri-
chronologicky vyprávěný děj, kde čas teče jako era ale považuji symboliku v něm za jasně srozumi-
v běžném životě. Místo toho je mnohovýznamovým telnou, čitelnou, a  vícerovinný význam mother! lze
pásmem symbolických metafor, nad nimiž by měl dle mého rozklíčovat i bez komentáře režiséra. Navíc
divák přemýšlet a  nacházet pro ně různé významy. není mnoho snímků, jenž by takto testovali diváckou
Podívejme se nyní na nejhlubší, biblickou rovinu fil- pozornost, a  v  mother! nezazní snad jediný dialog,
mu. jenž by nepoukazoval na skutečnou identitu postav.
Titul filmu se píše s  malým „m“ a  ne náhodou Bdělý divák má tak z filmu hluboký požitek.
jsou celé závěrečné titulky psány malým písmenem. Právě přílišná okatost a  přímočarost alegorií je
Tedy s výjimkou jediného slova. Postava Javiera Bar- Aronofskymu kritiky vyčítána. Dle mého soudu ne-
dema nese jméno „Him“, česky „On“. Bardem, jenž právem. Odhalil-li divák význam skrytých symbolů
je ve filmu básníkem, tvořitelem, vítá do svého domu sám a bez komentáře režiséra, byl úkol tohoto pseu-
první návštěvu  – Eda Harrise. V  krátkém záběru vi- doexperimentu splněn.
díme, že Harris má čerstvé zranění v  oblasti žeber.
Následující den přichází bez ohlášení druhý host do „Sestoupení do tmy vám umožní nalézt světlo.“ –
domu – Harrisova žena, Michelle Pfeiffer. Ta je fasci- Darren Aronofsky
nována krystalem v  Bardemově pracovně, do které
jim je vstup zapovězen. Harris a Pfeiffer pána domu Alena Čadová

[ 86 ]
HOWARD – 26/2017

V temném lese
slovenského horroru
„Slovenský horor. Slovné spojenie, ktoré priemer-
nému domácemu konzumentovi evokuje skôr obraz
vyhorenej krčmy, než sľubne sa rozvíjajúci literárny žá-
ner,“ píše v závěrečné eseji Prechádzka medzi ná-
hrobnými kameňmi v antologii Na hroby slovenský
autor Dušan D. Fabian. Z obecného hlediska je však
možné prohlásit, že má jisté prvky, které mu ten čes-
ký horror může snad i  závidět. Na co všechno tedy
při procházce zákoutími a temnými stíny slovenského
literárního horroru můžeme narazit?

Tak jako Češi mají svého Karla Jaromíra Erbena
a částečně i Boženu Němcovou, i historii slovenského
horroru lze vystopovat do pohádek. Přesněji řečeno
do těch sebraných a zpracovaných duchovním Pav-
lom Dobšinským (1828-1885). Tento sběratel a zpra-
covatel slovenských národních pohádek a  pověstí
sesbíral a  napsal několik desítek knih s  podobnými
příběhy. A  některé z  nich, např. Nebojsa nebo Lak-
tibrada se nevyhýbaly ani ryzím horrorovým scénám
a  postupům: „Ona sa zľakla a  skryla sa za pec do
kúta. Tu Laktibrada dvere vylámal a stal si naprostred
chyže a zase tak kričal. Potom ju chytil a z kože ju vy-
triasol. Mäso z kostí poobhrýzal a kožu zavesil na dve-
re. Potom vzal hlavu a gamby z úst odrezal; že sa len na ní tehdy nepřipadlo horrorové. Vychází to možná
tak zuby vyškierali. Vybil jednu šibu na obloku a tam z faktu, že Švantner jaksi nepsal strašidelné a horro-
zastrčil tú hlavu.“ rové povídky plánovitě. Psal opravdu nádherné pří-
Výrazné žánrové prvky nalezneme také v  díle běhy z hor a vesnic, v nichž (tedy v některých z nich)
prozaika a  učitele Františka Švantnera (1912-1950). dokázal navodit opravdu mrazivou atmosféru. Napří-
Švantner za první republiky studoval na učitele klad v povídce Přízraky, kde jedna scéna, v níž otec
v  Banské Bystrici. Během studií se, pod vlivem ro- se synem táhnou nočním lesem mrtvolu hajného, má
mánů Emila Zoly, živě zajímal o sociální myšlenky, od vskutku strašidelnou atmosféru a  závěr povídky až
mládí měl také intenzivní vztah k přírodě. Rád o sa- trýznivě tíživou. Asi takhle, když vezmete svou mi-
motě při pasení dobytka snil a jeho láska k přírodě se lou a její kamarádky na výlet někam na Slovensko do
promítla do jeho tvorby. Švantnerova tvorba je roz- lesa a v noci jim u ohně Přízraky přečtete, garantuji
sahem malá, vydal sotva tři knihy próz, přesto však vám, že si znečistí boxerky a tangáče jen to hvízdne.
zanechal ve slovenské literatuře silnou stopu. Byť A všechny budou chtít spát s vámi ve stanu. Možná
mnohé jeho povídky nejsou přímo horrorové, přesto i jejich kamarádi a partneři. S podobnou atmosférou
operují s tak silně mrazivou a strašidelnou atmosfé- operuje mysteriózní příběh pasáků koní Aťka. Cosi
rou, že by jim mohli závidět mnohé ryze horrorové mrazivého, tajemného, snad až horrorového se dá
příběhy. V  některých povídkách však Švantner onu nalézt také v dalším příběhu horských pasáků (tento-
hranici překročí a hezky si čtenáře a čtenářky povo- krát dobytka) Hořící vrch.
dí. Jako třeba v případě milostného trojúhelníku (on, Modernější a  současnější stopu v  žánru zane-
ona a duch jejího mrtvého manžela) Setkání. U této chala mladá autorka Lucia Droppová (*1981) ve své
povídky je zajímavé, že když jsem ji četl poprvé v ori- sbírce fantastických povídek Vyššie záujmy (Artis
ginále, moc mi horrorová nepřipadla. Když jsem ji Omnis, 2010). Hned úvodní povídka sbírky Hladný
po letech četl znovu v  českém vydání Švantnerovy tovar je makabrózní příběh o  jednom pintlich kon-
sbírky Malka (SNKLU, 1962), nechápal jsem, co mi trolorovi a hladových červech. Jednoduché a prosté

[ 87 ]
jako červí smysl života ale veskrze účinné. Svědčit
o  tom může i  fakt, že právě za tuhle povídku Dro- po výborný napínavý a mrazivý dětský příběh o hře
ppová obdržela v  roce 2009 Cenu Fantázie. Bodejť v kuličky Šťastná guľôčka. Některé povídky vychá-
by ne, když měla s červy, coby účastnice rybářských zejí z postupů nebo se odvolávají k Fabianovým oblí-
soutěží, osobní zkušenosti. Horrorovou atmosféru beným autorům. Dvadsiaty šiesty križ je tak poctou
nakonec nabere i zdánlivě pohádková povídka Príliš nedokončené povídce Edgara Allana Poea Maják,
teplá jeseň o muži, který narazí na velmi přičinlivé tr- Cesta k  novej identite pak osobitou parafrází po-
paslíky. Ne každý z nich je však roztomilý přitroublý vídky Howarda Phillipse Lovecrafta Snové putování
pidižvík, někteří z nich jsou pěkní hajzlíci (vzpomeň- k neznámému Kadathu. Že má Fabian horror a slo-
me zparchantělého Leprechauna). venskou krajinu (což je skoro poznávací prvek mno-
Výrazným autorem slovenského horroru je již hých slovenských autorů, Švantnerem počínaje, Ka-
zmiňovaný autor, košický rodák Dušan  D. Fabian rikou a Ivanem Kučerou patrně nekonče) rád, jde cítit
(*1975). Byť je zřejmě známý hlavně díky svým fan- skoro z  každého slova sbírky. Ač je obliba starých
tastickým a fantasy románům Invocato Elementalium horrorových příběhů a světů E. A. Poea či H. P. Lo-
(2006), Živého mě nedostanou (2008), Pestis Draco- vecrafta z příběhů patrná, přesto jsou moderní a mají
num (2008) či Sonáta pro Azazela ze série Kladivo na silný osobitý styl.
čarodějnice (2013), figuruje v jeho díle i sbírka Odbila Zmiňované knihy Droppové i  Fabiana vyšly
13. hodina (Artis Omnis, 2012) sdružující jeho ryze u zřejmě horrorově nejvýraznějšího slovenského na-
horrorovou povídkovou tvorbu. V  ní nalezneme Fa- kladatelství Artis Omnis. Vydalo i  dvě žánrové sbír-
bianovo vyjádření lásky k  horrorovému žánru, ať již ky domácích povídek: sborník povídek vycházejících
jednotlivými povídkami, které jsou v  rámci žánrové v letech 2000-2004 v internetovém magazínu Hlbo-
palety velmi pestré, od klasických přímočarých zále- ký hrob, kombinujících fantasy, horror, humor Neže-
žitostí, až po mystické příběhy plné Fabianových ob- lané dedičstvo po neobľúbenom strýkovi (2006)
líbených elementálů, nebo v zajímavých autorových a  vpravdě reprezentativní záležitost Farby strachu
komentářích k jednotlivým povídkám. Máme zde po- (2011). V  té první je možno si přečíst např. příběh
vídky tajemné a mrazivé, jako úvodní Migréna, s níž o mladíkovi, kterému se místo mozku usadí přerost-
Fabian vyhrál v roce 2001 Cenu Béla, přes jeho ver- lý roztoč nebo erotické eskapády zapomnětlivého
zi found footage horroru Andrášiovská pivnica až poutníka na strašidelném hradě, ve druhé kromě již

[ 88 ]
HOWARD – 26/2017

Pocha, které se postupně stalo zavedenou značkou,
společnou sbírečku splatterových povídek (oprav-
du kapesní formát) s  Martinem Moudrým nazvanou
A  bude hůř. E. Pocha přispěl rovnou šesti různě
dlouhými povídkami přebíhajícími a  přeskakujícími
vzájemné plůtky fantastického žánru. Všechny však
spojuje syrovost, brutalita a krvavost. Syrovým hor-
rorem je hned úvodní Robin Mstitel o šikanovaném
chlapci a jeho nezvyklém ochránci, bílém roztomilém
králíčkovi Robinovi. Mixem démonické nadpřiroze-
nosti a mučivého Saw thrilleru je kratičký Dlouhý běh
na krátkou trať. Ostatní Markovy povídky v knize se
linou v  akčním střílečkovém tempu, do oblasti hor-
roru částečně nakoukne druhá jeho nejdelší povídka
Nemilosrdně o temném démonu/anděli (rozhodněte
se sami), který chodí zúčtovat s hříšníky. Mark E. Po-
cha své jméno proslavil také jako editor fantastických
(tedy i horrorových) antologií českých a slovenských
žánrových povídek. Po Knize bolesti se s nimi přesu-
nul k  fantastickému nakladatelství Hydra, kde ses-
tavil Na hroby, loňskou Zombie apokalypsu nebo
na letošní rok chystanou antologii železničních poví-
dek. Poslední dobou se však věnuje hlavně románo-
vé tvorbě, v níž se ovšem, na rozdíl od té povídkové,
naneštěstí více než na práci s příběhem a atmosfé-
rou zaměřuje hlavně na popkulturní odkazy, hrátky
s žánrovými klišé, formou a postupy. Jak ale vidno,
patrně úspěšně. Po kanibalském horroru Krajina ka-
zmiňovaných povídek Stretnutie Františka Švantne- nibalov (Hydra, 2016) tak přišel ufounský sci-fi horror
ra, Migréna Dušana Fabiana a Príliš teplá jeseň Lu- Kontakt (Hydra, 2017) a  v  letošním roce, prakticky
cie Droppové také Samotu Jozefa Kariky, utajenou již za pár dní, nás čeká young adult slasher Na du-
část z Draculy (respektive rozvedení jedné příběho- šičky zomrieš (Hydra, 2018), vzhledem k  tomu, že
vé větve) Útek Jonathana Harkera Juraje Červe- u Hydry, jistě okořeněný čímsi nadpřirozeným. Mark
náka, mytologicko-rozprávkový horror Zmok Joze- E. Pocha je také znám svými živými vystoupeními na
fa Girovského nebo malířský příběh Farba Alexandry různých setkáních, literárních akcích a conech, kde
Pavelkové. Pro Artis Omnis také editoval svou první vás přinutí sestoupit až na samé dno svého nitra a je
antologii Mark E. Pocha. Jmenuje se Kniha bolesti, také současně nejaktivnějším slovenským žánrovým
vyšla v roce 2013 a jde o československý fantastic- propagátorem.
ký multižánrový výběr tématicky zaměřený na bolest. O mrazivých tajích, strašidelné atmosféře a děsi-
Horrorové vody hájí skvělé romanticko-horrorové Še- vé bezútěšnosti slovenských lesů vám své řekne Ivan
poty mrtvých Marka E. Pochy, Melodie bolesti Mi- Kučera. Hned ve svém prvním elektronickém romá-
lana Petráka nebo neméně výborná Půjčené je lepší nu Kozí ľudia (2013) o  podivných stvořeních ukrý-
vrátit Dušana Fabiana. Artis Omnis také po dlouhá vajících se ve slovenských lesích od dávných časů
léta organizuje literární soutěž horrorových povídek až po současnost. Jeho druhý elektronický román se
Cena Béla, kterou postupně vyhrávaly povídky tako- dokonce jmenuje Lesy (2014) a i v něm je nám na-
vých autorů jako (kromě již zmíněných) Ivan Kučera konec odhaleno nezvyklé, podivuhodné a ano, proč
či Janko Iša, jehož vítězná povídka o Kladivákovi se to skrývat, veskrze překvapivé a nečekané tajemství
po roce dočkala románového příběhu právě u tohoto skrývající se pod korunami jejich stromů. Do lesů nás
nakladatelství. Kučera několikrát zavede i ve své povídkové sbírce
Ještě pod pro nás nezvyklým jménem zabodoval Obchádza nás temnota (Hydra, 2016) a  věřte, že
jeden z  nejexcentričtějších slovenských žánrových i v tomto případě vám to nebude moc příjemné. Pro-
autorů v roce 2008 s povídkami Nedozerné dôsled- tože Kučera a les není opravdu pozitivní a přívětivá
ky administratívnych omylov a  Od teorie k  praxi kombinace. Doufejme, že kazit renomé slovenského
(alebo o  tom, ako sme svet spláchli v  záchodo- turistického ruchu ještě nějakou dobu bude.
vej mise) v literární soutěži Ježíšku, já chci plame- A kolik slovenských horrorů znáte nebo jste četli
nomet. Povídky vyšly ve stejnojmenném sborníku vy?
s  podtitulem To nej z  roku 2008 (Netopejr, 2011).
Jen o dva roky později vydal, již pod jménem Mark E. Honza Vojtíšek

[ 89 ]
S. Kerson
Nemophilia
Nemophilia (pods. m.) – túžba uniknuť do lesov. nej hlavičky. Práve sa k tebe hrnie na svoj pravidelný
monológ,“ uškrnie sa Leah a maximálne nenápadne
12. ma s  Beth nechajú napospas môjmu dlhoročnému
„Čaute! Čakáte dlho? Sorry, ale s fotrovcami sme ctiteľovi.
sa na totálku rozhádali. Veď počkajte, keď vám to Tom mi už z diaľky venuje svoj typický nechut-
porozprávam,“ dobieham ku kamoškám s  podno- ne optimistický úsmev žiariaci medzi vrstvou vla-
som plných vysoko aromatizovaných káv balansujú- sov a rôznych šatiek omotaných okolo hlavy a krku.
cich na predlaktí. Leah ma veselo objíma okolo krku, „Čau, Sam!“ kývne mi a ja si klasicky pripomeniem
zatiaľ čo Beth sa pohotovo zhostí svojej role otázkou, neskonalé šťastie, že sa moja úhľadná skrinka na-
čo sa u nás zase zomlelo. chádza priamo oproti tej jeho, večne skrytej pod ná-
„Predstav si, že sa kvôli hlupákovi Davidovi sťa- nosom vystrihnutých pasáží z milovaných kníh. „Ako
hujeme do najväčšieho zapadákova kdesi vo Walese! sa máš? Vyzeráš dosť skleslo, stalo sa niečo? Ak
Otec sa rozhodol, že sa všetci natlačíme do domu po chceš, môžeš sa mi pokojne zveriť a ja sa pokúsim
starej mame ku hnusnému hmyzu a  budeme dúfať, pomôcť ti.“
že sa tam bratovi zlepší zdravotný stav. Chápete to? „Si milý, Tom, ale my toto nijako nevyriešime,“
Akoby nebolo jedno, kde to decko dostane svoje hy- hlesnem a kým on znova rapoce čosi hlboké a moti-
sáky!“ zúrim cestou do triedy a lakťami od seba od- vačné, pohľad mi bezmyšlienkovito utkvie na najnov-
strkávam skupinku dievčat vehementne mávajúcich šom výstrižku prelepenom cez všetky ostatné.
rukami mojím smerom.
„Chuderky, zrejme dúfajú, že si ich všimneš, keď Do raja kráčame s  našimi priateľmi. Do pekla
ti prstami vypichnú oči,“ poznamená na ich účet smerujeme sami.
Leah a  následne sa teatrálnym zabručaním vráti
k mojej tragédii:,Wales?! Bože, ako ti to mohli urobiť, „Sam, nevyznávaj Tomovi lásku a poď, lebo zas
navyše práve teraz, keď konečne tvoríš pár s pánom budeme meškať!“ kričí na mňa odkiaľsi Beth a ja sa
Joshom, najúžasnejším mužom na… no, minimálne pomaly dávam do pohybu. Nesprávnym smerom.
na našej škole?!“
„Keby len to,“ zapojí sa Beth, ale od októbra si 11.
sa zapísala na dobrovoľnícke literárne kurzy pre so- Debaty o  sťahovaní sa nikdy neupínali na kon-
ciálne slabé deti, aby si nachytala čo najlepšie skóre krétny dátum, avšak moje tiché (okej, občas poriad-
na prijímačky na univerzitu, a oni sa rozhodnú, že ťa ne hlasné) dúfanie (a  občas zúfalo-nahnevaný krik),
vhodia kamsi medzi dedinčanov na miesto, kde vku- že sa jednalo len o rodičovský zastaraný humor, aké-
se prší?“ mu podľa všetkých tínedžerských časopisov naša
„Áno, raz som bola s rodičmi vo Walese a z neba generácia nerozumie, na začiatku leta zaniklo. Škatu-
smoklilo tak veľmi, až sa mi úplne skučeravili vlasy!“ le na mňa číhali uprostred izby a namyslene mi uka-
neodpustí si Leah s ďalšou dávkou teatrálnosti a obe zovali prostredníky, keď som ich vymenila za jedno
sa začnú rozplývať nad akousi geniálnou žehličkou popoludnie s Joshom alebo kamoškami. Lenže náhle
na vlasy navrhovanou hádam samotnými olympský- mám Londýn kdesi za chrbtom a pred sebou obrov-
mi bohmi, takže ich musím nasmerovať späť k nášmu ské chladné domisko s  obrovským lesom na konci
problému a jeho možnému riešeniu. ulice. Sen každého študenta snažiaceho sa dostať
„Ostaň u Josha,“ žmurkne na mňa Beth, veď má na univerzitu.
dom pomaly taký obrovský ako celá waleská dedin- „Sam, čo robíš?“ po krátkom zaťukaní, ohľadom
ka.“ ktorého by sa dalo polemizovať, či nebolo súčas-
„Keby som bola na tvojom mieste, už dávno by ťou monotónneho cupitania dažďu na strechu, mi do
som sa tam nanominovala,“ štuchne ma Leah, čo mi izby vkĺzne otec. „Ahá, pripravuješ si úvodnú hodinu
však náladu nedvihne ani o waleský zrážkový milime- pre literárny kurz?“ Bingo, si hlavička, otec. „Zbytoč-
ter a začnem sa dožadovať skutočnej rady. ne strácaš čas, dobre vieš, že ťa samu do Londýna
„Spýtaj sa Thomasa Premúdreho, našej sčíta- na ten tvoj výmysel nepustím. Radšej poď postrážiť

[ 90 ]
HOWARD – 26/2017

Davida, lebo chceme s mamou skočiť na väčší nákup rozprávaš ty. Nesprávajú sa dobre, ukazujú mi ška-
do mesta. Dave potrebuje nové lieky.“ redé veci. Niekedy sa ich bojím. Ale ty o nich hovoríš
„Jasné, tvárme sa, že mu to placebo zaberá,“ pekne, takže musia byť dobré, nie?“
hundrem si popod nos, kým ako poslušná dcérka za- „Áno, určite sú dobré, nemáš sa čoho báť,“ pri-
volám krpca k sebe do izby, napchám mu do náruče takám zmätene, na čo sa David vedľa mňa spokojne
pol kila hračiek a vrátim sa ku kôpke kníh a pozná- schúli a musím ním zatriasť, aby sa prebral a vrátil sa
mok. Popritom automaticky zruším ďalší prichádza- domov. Doma sa vyčerpane zvalím do postele a roz-
júci hovor od Josha. Prepána, veď vie, že o takomto hodnem sa zavolať Joshovi.
čase nemám ani štipku času. Nech si otec hovorí, čo „Čau, moja!“ ozve sa, keď sa už chystám vzdať
chce, ja kurzy viesť budem, či už bývam v Londýne svoj pokus. „Konečne si sa ozvala. Dnes večer hrám
alebo na konci sveta. Neviem síce ako, ale detaily na party u akéhosi pracháča, vieš, koľko mi za to za-
budem riešiť v októbri. platil? Už len zo zálohy sa poser…“
David je však dôkazom mnou vymysleného Mur- „To je super, zlato,“ preruším ho s  úsmevom.
phyho zákonu, že len čo sa človek potrebuje sústre- „Škoda, že tam nemôžem byť. Musím strážiť môjho
diť na prácu a nedokáže sa venovať citlivému bratovi, hlúpeho brata. Nabudúce sa naňho vykašlem, pôj-
sa vyššie menovaný jedinec záhadne pretransformu- dem sa na teba pozrieť a poodháňať od teba všetky
je z takmer sedemročného introverta na mimoriadne ctiteľky.“
zvedavé decko a dožaduje sa konverzácie. „Sam, čí- „Haha, na odháňanie tu mám tvoje kamošky, dra-
taš si knižky?“ podíde ku mne aj teraz a nakúka mi há, Leah s Beth sú mojimi najvernejšími fanúšičkami
do poznámok, akoby vedel práve on rozlúštiť môj a strážia ti ma ako psy! Ale rád ťa tu uvidím, musíš už
škrabopis. „Prečítaš aj mne? Prosím, Sam, prečítaš prestať robiť babysitterku a prísť sa zabaviť s tvojím
aj mne? Prečítaš aj mne?“ chlapcom!“
S  povzdychnutím nad prácou zlomím palicu „Prídem,“ sľúbim a  zvyšok večera strávim na-
a takmer aj ceruzku a vezmem ho na kolená. „Čo si miesto práce premýšľaním o Joshovi a o tom, ako sa
sa zasekol, Dave? Okej, prečítam ti niečo. Čo by si teraz zabáva kdesi v klube s mojimi priateľkami.
chcel, zase rozprávku?“
Prikývne. „Ale novú, všetky už poznám.“ 10.
„Ale ja žiadnu novú nemám…,“ začnem, no vzá- „Nespravíme si dnes výlet? Zdá sa, že nás ko-
pätí sa zháčim a so strachom, aby sa nerozpútal je- nečne čaká slnečný deň,“ navrhne mama, kým sa
den z  jeho nepredvídateľných záchvatov, siahnem babreme v raňajkách otrávení týždňom nekončiacich
po svojej chabej predstavivosti a vymyslím si príbeh búrok.
o  vílach a  škriatkoch. Štruktúra je chabá, za obsah „Čaká nás hlavne veľa blata,“ zamrmlem, no na-
by som si sama strhla zo tri body, avšak David hlce šťastie mi nik nevenuje pozornosť.
každé moje slovo ako verše z  Biblie. Moja studni- O  necelú polhodinu sa natriasame v  aute ces-
ca nápadov má bohužiaľ veľmi plytké dno a  nápa- tou do vzdialenejšieho a napodiv nami doposiaľ ne-
dy sa minú skôr než Davidova pozornosť. Dožaduje preskúmaného lesa. Zdá sa však, že rodičia výletom
sa pokračovania, tak mu do hlavy tlačím jedno klišé trafili vedľa, pretože David pri zmienke o dobrodruž-
za druhým a nebojácne v tom pokračujem aj počas stve v  zbožňovaných lesoch šiel od radosti vysko-
pravidelnej prechádzky po dedine. Keď sa brodíme čiť z kože. Teraz iba mĺkvo sedí vedľa mňa a je celý
lúkou, ktorú s radosťou zakomponujem do príbehu, akýsi povädnutý, iba nervózne v rukách žmolí vytrh-
Dave sa odrazu skrúti akoby trápený kŕčom a dych nuté stránky z mojich kníh. Pred pár dňami ich po-
sa mu nebezpečne zrýchli. Našťastie obďaleč spo- čas chvíle mojej nepozornosti vytrhol a počarbal ne-
zorujem úbohú spráchnivenú lavičku, tak ho k nej ko- foremnými tmavými kresbami, vďaka čomu som sa
rytnačou rýchlosťou dovediem a usadím ho na ňu aj naňho nahnevala tak, až som ho schytila, triasla ním
s dávkou liekov. Hlce ich ako lentilky. a revala naňho, kým neodpadol od plaču.
„Sam?“ osloví ma po nekonečne dlhej dobe strá- „Nick, nezastavíme na chvíľu? Asi mu je zle,“
venej sedením a prázdnym zízaním kamsi do nezná- mama sa už deviaty raz za niekoľko minút otočí
ma. „Sú víly dobré? A škriatkovia? Obri?“ k  bledému bratovi. „Necítiš sa dobre, miláčik? Bu-
„David, sú to len vymyslené príbehy,“ unavene zo deš vracať?“
mňa vykĺzne skôr, než si stihnem uvedomiť, ako veľ- „Ten ti už niečo povie,“ zagúľam očami. „Radšej
mi David ľpie na svojich primitívnych rozprávkach. rovno zastavme skôr, než ma to milé dieťatko ogrc-
„Klameš! Naozaj existujú, videl som ich,“ skrík- ká.“
ne náhle, čo ma dokonale preberie spolu s obavami „Zastavíme, len čo sa objaví prvé odpočívadlo,“
o ďalší záchvat. trpezlivo opakuje otec tiež asi deviaty raz a žmúri do
Rýchlo sa snažím zachrániť situáciu. „Vážne? Ja lesného šera pred sebou. „Tak hustým lesom som
som ich ešte nikdy nevidela. Ako vyzerajú?“ ešte nešiel, konáre úplne zakrývajú oblohu, takmer
Zvraští čelo hľadiac na neďaleký les ponárajúci akoby bol večer. Navyše v kombinácii s rozbitou ces-
sa do večerného šera. „Nie sú také pekné, ako o nich tou… Nech sme čo najrýchlejšie von, nepáči sa mi

[ 91 ]
tu.“ koľko počmáraných strán kníh.
Ja si tentoraz na rozdiel od zvyšku rodiny užívam Otcovi sa v  rukách rozdrnčí mobil a  nástojčivo
lesné prítmie. Dokonale korešponduje s mojou aktu- zvoní do ticha.
álnou náladou pohybujúcou sa pod bodom mrazu.
Josh sa nielenže ozýval čoraz zriedkavejšie, ale jeho 9.
facebookový profil sa začal hemžiť fotkami s prvými Dom sa neustále hemžil policajtmi, susedmi, ro-
fanúšičkami, a  málo ich veru nebolo. Skúšala som dinnými príslušníkmi či známymi, lenže nik veselým
ho ohľadom tých prsnatých umelín konfrontovať, krikom neprehlušoval rozhovory, nemotal sa náv-
no dočkala som sa akurát hádky cez esemesky na števníkom pod nohy a nestrkal im do rúk svoje po-
tému, nedôveruješ mi, tým pádom náš vzťah nemá divné kresby. V dome náhle chýbal život. Nedalo sa
zmysel.“ Nakoniec som situáciu zvládla upokojiť, zá- to vydržať.
roveň však ustávali i naše nočné čety, správy a sky- S mamou a otcom sa tiež nedalo vydržať. Zo-
pe. Beth mi radila prísť do Londýna, prekvapiť ho brali si z práce voľno, aby mohli naplno spolupra-
v klube a zistiť, aká je pravda, kým Leah ma od prí- covať s políciou, lenže páni v uniformách sa po vý-
chodu silou-mocou odhovárala, až môj nepokoj začí- mene základných informácií dokonale zaobišli bez
nal nebezpečne bublať pod pokrievkou umiernenosti ich pomoci. Obaja sa teda snažili pracovať doma,
dobrej frajerky. mobily si brávali aj do kúpeľne, keby im náhodou
Moje myšlienky preruší strašný náraz a nasledov- volali so správou, že sa David našiel. Pri zvuku
né škrípanie bŕzd a potom sa už všetko stane veľmi esemesky vyskakovali ako panáčiky na gumičke.
rýchlo. Čosi obrovské nám zboku vrazilo do auta ta- Pokúšala som sa s  nimi tráviť čo najmenej času,
kou silou, až nás odtislo z cesty a my sme sa prevrá- pretože po pár dňoch ma ich správanie začalo ne-
tili do priekopy vedľa cesty. Črepiny lietajú a miešajú uveriteľne dráždiť.
sa nie s maminým či otcovým, ale práve Davidovým „Mala by si sa ísť prejsť a vyvetrať si hlavu,“ radí
výkrikom, vysokým neprirodzeným ručaním, akoby mi Beth počas popoludňajšieho skypu a Leah vedľa
ho drali z kože… nej oduševnene prikyvuje. „Sedenie v izbe na zadku
Preberám sa z bezvedomia, len čo mi to zniče- a neustále zízanie do papierov na kurz ti neprospie-
né telo dovolí. Auto leží šikmo v strmom jarku, takže va, potrebuješ zmeniť lokál.“
moje a mamine dvere sú zablokované. Chvíľu roztra- Naveľa obe počúvnem a vyberiem sa merať krok-
senými prstami bojujem s pásom. Omámene sa otá- mi dedinské chodníky. Vyberám z vrecka mobil a vy-
čam k Davidovi a v krku mi zlovestne praští. táčam číslo toho, s kým sa mám teraz chuť rozprávať
Sedadlo vedľa mňa zíva prázdnotou, pokrkvané najviac.
dvere otvorené dokorán a postriekané krvou. „Príď konečne do Londýna, Sam, nebola si tu
Náhle sa mi mozog rozbehne na plné obrátky. celé veky,“ odporúča mi po skončení môjho výlevu.
Vysúkam sa z  auta a  tvrdo dopadám na zem, no „Zabavíš sa a môžeš mi prísť na koncert. VIP miesto
hneď ma dvíhajú otcove drsné ruky. Odvážim sa mu priamo v prvom rade, moja!“
zahmleným zrakom pozrieť do tváre a vyčítam v nej „Nemôžem tu rodičov nechať samých. Zabudnú,
neuveriteľný strach vyžarujúci z  každej nedoudiera- že si robia hrianky alebo ohrievajú obed a vybuchne
nej bunky. Vtedy sa naplno začínam báť aj ja. nám dom,“ namietam podráždená, že si v takejto si-
„Volaj záchranku,“ vtisne mi do ruky mobil, kto- tuácii propaguje koncert. „Navyše by som mala byť
rý v  tom zmätku stihol bohviekedy nájsť. Roztrase- v blízkosti domu, pátranie predsa ešte nie je uzavre-
nými prstami čosi mačkám na displeji skrášlenom té. Kedykoľvek nám môžu zavolať, že sa Dave našiel
rozsiahlou prasklinou v  tvare pavučiny, no vzdám a máme okamžite letieť na políciu alebo do nemoc-
sa. Sledujem otca opatrne vyťahovať mamu na ces- nice.“
tu. Následne mi mobil trhá z ruky a vybavuje hovor „To chápem, lenže po tak dlhom čase? Sorry, Sa-
sám. Čakanie vypĺňa volaním Davidovho mena hla- mie, ale tvoj brat nevydrží bez mamičky dva týžd-
som plným stupňujúceho sa napätia. Odchádzam ne v lese. Navyše ho aj tak neznášaš, tak sa uvoľni
od mamy, slepo za ním kráčam preč z cesty medzi a príď ma pozrieť, pusa.“
stromy a  popritom periférne zaznamenávam pohyb Ohúrene zastanem uprostred cesty. „Josh, čo to
v dolinke neďaleko auta. Obrovská tmavá srna so za- trepeš?“
krvaveným bokom sa zmieta v poslednom predsmrt- „Predsa ti skazil život, obral ťa o kamarátov a po-
nom kŕči. Naše pohľady sa na krátku chvíľu pretnú hodlie a bohvie, čo ešte. A aj predtým si naňho vkuse
prv, než tvor, ktorý nám zmenil životy, naposledy vy- nadávala, že ho musíš strážiť, tak by si teraz mala byť
dýchne. rada, že je von z hry, nie?“
Nedbajúc o  mamu či príchod sanitky sa oba- Neviem, ako dlho som stála uprostred cesty ne-
ja predierame čoraz hlbšie do lesa, až dorazíme na schopná reakcie. „Ako môžeš byť tak necitlivý, pre-
menšiu čistinku tvorenú množstvom dolámaných boha? Môj brat je niekde vonku sám! Každý sa háda
stromov a  pňov. Ako ozdoba po nejakej zvrátenej so súrodencami a občas o nich povie aj niečo škare-
detskej oslave sa všade po priestore povaľuje nie- dé, ale to neznamená, že mu na nich nezáleží!“

[ 92 ]
HOWARD – 26/2017

[ 93 ]
„Brániš sa, akoby som trafil klinec po hlavičke, či čosi docvakne na miesto.
ako sa to hovorí. Pokoj, nemyslel som to zle, asi som „Mami, vstávaj! Zobuď sa!“ trasiem ňou, až sa
si len nedal pozor na jazyk, predsa ma poznáš. Josh strhne a  doširoka otvorí oči s  bratovým menom na
premýšľa, až keď niečo vysloví. Musím teraz utekať perách.
na skúšku, potom ti píšem, pá!“ „Áno, týka sa to Davida. Pozri, myslím, že tento
Ohromene civiem na hluchý mobil. Čo si to do- chlap ho uniesol, všimla si si ho predtým na fotkách?
voľuje?! Ako sa môže o mojom bratovi takto vyjad- Pozri, stojí za stromami, akoby naňho číhal. Aha, tu,
rovať, ako môže dokonca povedať o  mne, že som aj tu a tu tiež,“ ukazujem jej postupne všetky obrázky
rada, že je David preč? Je pravda, že jeho úprimnosť neznámeho a opakujem, že musíme okamžite zavo-
často hraničí s hlúposťou, no v takejto situácii by sa lať políciu a že naša nehoda nemohla byť spôsobená
kontroloval aj ten najväčší vyznávač morbídneho hu- len lesným zvieraťom, keď odrazu do izby vojde otec
moru. a ja svoje vysvetľovanie musím začať odznova.
Domov sa vrátim vo viere, že mi náladu nedo- Obaja si prezerajú fotografie a vymieňajú si roz-
káže zhoršiť nič. V obývačke však pri zažatej stolo- pačité pohľady, zatiaľ čo ja utekám po mobil. Ibaže
vej lampe zbadám sedieť mamu. Chúli sa na gauči, mama ma chytí za ruku:,Sam… Ja viem, že posled-
na stolíku porozkladané rodinné albumy ako materiál né týždne sú pre nás všetkých veľmi náročné. Po-
do obrovskej koláže spolu s  vysokou fľašou vodky. trebuješ si poriadne oddýchnuť. Poď, dám ti trošku
Potichu sa zakrádam bližšie, aby som ju nezobudila, z tabletiek, ktoré ocko včera doniesol…“
ak náhodou od vyčerpanosti zaspala. Posledné noci „Prosím? Nie!“ skríknem pohoršene, keď si uve-
som ju často počula chodiť po izbách a otvárať dvere domím, čo sa na mňa snažia našiť. „Donesiem ti
do Davidovej izby, akoby dúfala, že sa v noci vkradol lupu, aby si sa pozrela detailnejšie. Či si si ho už vši-
späť cez okno, ako keby sa nič nebolo stalo. mla? Preto bol otec teraz za detektívom?“
Teraz sa mama tiež nepokojne strhne a uprie na „Samantha,“ zabručí otec, čím ma umlčí. „Pre-
mňa rozospaté oči podliate tmavými kruhmi. „Sam, staň si z nás robiť tvoje hlúpe sarkastické žarty. Zdá
jedla si niečo? V chladničke je ešte polievka, keby si sa ti, že toto všetko je len hra? Že sa David skrýva
chcela. Ocko šiel za detektívom, do hodinky by mal niekde v záhrade?“
byť naspäť.“ „O čom to, preboha, hovoríte?“ kričím už nielen
„Choď si ľahnúť, mami,“ poviem pevne a pomaly nahnevane, ale aj zmätene.
ju odvediem do spálne. Vzápätí sa vraciam do obý- „Na tých fotkách je len David,“ povie mama jed-
vačky s  úmyslom zlikvidovať nedopitú fľašu, keď si noducho.
uvedomím, že jeden dúšok by mojej rozdráždenej
mysli hádam neuškodil. 8.
Namiesto upratania fotiek sa posadím a  preze- Kontaktujem Beth s Leah a na skype im ukazu-
rám si snímky malého okatého Davida vykúkajúceho jem muža za stromami, avšak dostávam stále rov-
z  kočíka pred Londýnskym okom, vysmiateho Da- nakú odozvu. Baby sa dokonca vyhovoria a ukončia
vida v  prvom lese a  trojročného Davida sústredene hovor predčasne s  tým, že majú ísť kamsi s  kýmsi.
rozoberajúceho hasičské auto namiesto toho, aby Rozhodnem sa teda siahnuť po poslednej možnosti.
sa s ním hral. David, David, David. V pozadí sa ob- …rozumieš? Prosím, povedz mi, že ho tam vi-
čas vyskytla jeho staršia sestra znudene sa hrajúca díš aspoň ty, lebo mám pocit, že som sa zbláznila,“
s mobilom. Ďalší záber z lesa, Dave vyrehotaný ako hlesnem a  odložím inkriminované dôkazy na nočný
slniečko z detských knižiek, Sam s pokriveným, nú- stolík.
teným úsmevom. „Sklamem ťa, Sam,“ odpovie Tom mierne zara-
Rezignovane sa chystám fotky odložiť, keď si na zene, no na rozdiel od ostatných rovno nezruší ho-
jednej z nich za bratovým ramenom všimnem vysokú, vor. „Skutočne vidím len Davida, prepáč. Tvoji rodičia
mierne rozmazanú mužskú postavu v slušnom oble- majú pravdu a si len unavená a v šoku. Bola si na vy-
ku. Akoby pán o desiatej dopoludnia sedel v advo- šetreniach po nehode, či sa ti niečo nestalo?“
kátskom kresle na rozvodovom konaní a o pár hodín „Nie, nemám otras mozgu a  okrem pár štichov
si vyšiel po dobre vykonanej práci do lesa. Nezná- som bola a aj som absolútne v pohode,“ odseknem.
my okoloidúci pôsobil ako vystrihnutý z inej fotogra- „Každopádne ďakujem za úprimnosť.“ A  zruším ho
fie a  nalepený do našej rodinnej snímky, vôbec do prv, než zruší on mňa. Pokúša sa mi dovolať na sky-
prírodného prostredia nezapadal. Naschvál prejdem pe i na mobil, tak si ho vypnem a vezmem situáciu
prstom po hladkom povrchu, aby som sa uistila, že do vlastných rúk.
ho naozaj ktosi nedolepil. Možno ho cez skype nevidia, pretože kvalita mo-
Sam, choď si už ľahnúť, začína ti preskakovať, jej notebookovej kamery je poľutovaniahodná. A ro-
pomyslím si, lenže moje prsty blúdia k ďalším fotkám dičia už majú obdobie orlieho zraku za sebou, no po
a hľadajú ho. Nachádzam ho stále len v lese a iba na okuliaroch zatiaľ siahajú len pri čítaní novín. Musím
fotkách Davida a nikoho iného. Zatúžim po ďalšom ísť na políciu a nahlásiť im únoscu sama.
dúšku vodky a  namierim si to k  fľaši, keď mi zrazu Celú noc sa prehadzujem a rozmýšľam, či sa fakt

[ 94 ]
HOWARD – 26/2017

pochlapiť a  priniesť fotky policajtom alebo ich ne- jete na hlúposti?“
chať, nech sa o prípad postarajú sami. Je to predsa Policajtka si niečo dlho píše do notesu a  na-
ich robota, rovnako ako je mojou prácou sedieť na miesto relevantnej odpovede ma obdaruje údajne
zadku a  čakať. Lenže aj vo filmoch často vidieť, že liečivým tichom. Keď jej kolega zaklopká na dvere,
polícia je na míle vzdialená od kriminálnika s geniál- vykĺzne z  izby so slovami, že mi rodičia všetko vy-
nym plánom. Ibaže čo ak muž nie je skutočný a som svetlia. Následne sa aj s kolegom vyberie prispievať
len unavená? Lenže ak by som dolapila zločinca, k šíreniu kriminality.
možno by to zapôsobilo na prijímaciu komisiu na uni- „Sam, chceme, aby si vedela, že ťa máme obaja
verzitu… Teda, minimálne by som bola v  novinách, veľmi radi, aj keď práve prežívame veľmi ťažké ob-
správach a skrátka vo všetkých médiách obľubova- dobie,“ mama spustí starú pesničku, keď utíšia moje
ných vysoko sčítanými riaditeľmi škôl. rozhorčenie a usadia ma na gauč aj so zvláštne za-
Na druhé ráno konečne presvedčím samu seba páchajúcim čajom. „A  neviníme ťa ani z  Davidovho
a hoci mi moje podvedomie našepkáva, aby som do zmiznutia, to nech ti ani nenapadne. Si mu najlepšou
vyšetrovania neplietla moje nešikovné prsty, hodím sestrou, akú si môže priať, toľko sa oňho staráš a on
si fotky do ruksaku a vyberiem sa na zastávku auto- ťa zbožňuje. Určite by chcel, aby si si teraz dopria-
busu skôr, než sa rodičia preberú do ďalšieho nezá- la trochu oddychu, aby si sa mu zas mohla venovať,
živného dňa. Zastávku hľadám v rannej hmle a kon- keď sa k nám vráti.“
trolujem si na tabuli časy odchodov, či som náhodou „To nie je odpoveď na moju otázku,“ odseknem
niečo v mojej unavenej hlave nedoplietla, keď ho za- a zazerám na nich, kým sa krotím čajom. „Ale vážne,
hliadnem. čo sa tu deje?!“ skríknem a tresnem šálkou po sto-
Stojí neďaleko cesty na lúke, vysoký, tmavý a zá- le, až rodičov mykne. „Vy o  niečom viete, všakže?
roveň tak svetlý, že sa zdá, akoby si zabudol tvár. Pô- A chcete, aby som sa to nedozvedela! Lenže nebu-
sobí veľmi nehybne, až si na okamih pomyslím, že je dete zo mňa robiť debila, jasné? O  čo ide?“ revem
to len strašiak vyrobený jedným z dedinčanov. Lenže a revem, ale môj krik je akýsi slabší a rodičia sú roz-
vtedy sa priblíži smerom ku mne, akoby nekráčal, ale mazaní a gauč je ku mne čoraz bližšie…
vznášal sa a  ja bežím do hmly, bežím, ani neviem, Prebúdzam sa v posteli a trvá mi, kým si uvedo-
kam, skrátka utekám a plačem a kričím s vedomím, mím, že ma zdrogovali. Zrejme im policajti tajne pod-
že je skutočný, že som mala pravdu a  že zistil, že strčili prášky. Áno, jeden z nich ma zabával a druhý
o ňom viem a teraz zabije mňa a potom aj moju ro- im radil, ako zo mňa spraviť zdrogovanú mátohu prí-
dinu… liš hlúpu na to, aby zistila, o  čo sa jedná. Tentoraz
„Samantha, kam bežíš? Si v poriadku?“ brzdí ma ste však nenarazili na hrad z  piesku, ale na skalu,
skupinka starien smerujúcich na autobus. Nechám páni policajti. Mojich rodičov ste možno zmanipulo-
sa nimi upokojiť, nariekam im v náručí, odrazu rovna- vali, ale ja mám vlastný mozog. Chystám sa predsa
ko maličká ako David, a rapocem o únoscovi dovte- na univerzitu.
dy, kým nezavolajú políciu. Volám Beth a Leah, pretože neviem, na koho iné-
Len čo dorazí ruka zákona, okrem informácií sa ho sa obrátiť a  vysvetľujem im, že musia okamžite
môžem popýšiť aj fotkami a zatiaľ čo čakám v poli- prísť, pretože sa voči mne spolčila polícia s vlastnou
cajnom aute a trasiem sa, sledujem, ako za oknom rodinou. „Viem, že mi neveríte, ale momentálne ste
debatujú a prezerajú si dôkazy. Pomaly cítim, ako sa mojou jedinou nádejou. Príďte a pomôžte mi vysto-
upokojujem. Už je všetko v poriadku, teraz sa ho vy- povať toho muža,“ hovorím, keď mi odrazu čosi na-
dajú hľadať, nemôže byť predsa ďaleko, a  onedlho padne a  rýchlo dodávam:,Možno mi teraz odpočú-
máme Davida späť spolu s pokojom v duši. vajú telefón, čítala som, že sa to deje veľmi často.
Odvezú ma domov a zatiaľ čo sa policajtka roz- Vidíte, možno mi napichli mobil a teraz po mne pôj-
práva s vyplašenými rodičmi v obývačke, policajt za- du, takže ak by ste ma nenašli doma, budem sa skrý-
čne javiť neprirodzený záujem o  náš dom a  donúti vať v  lese hneď pri lúke neďaleko autobusovej za-
ma ukázať mu svoju izbu a následne aj Davidovu. stávky. Doneste si aj zbrane, slzný sprej a tak. Zatiaľ
„Máte tu obaja vlastné kráľovstvá,“ rozplýva sa sa majte.“
pupkatý policajt s nezvyčajne žiarivými očami. „Boli „Ehm, Sam, si v pohode?“ opýta sa neisto Beth,
ste si s bratom blízki? Čo rád robieval? Mali ste toho no ruším telefonát a náhlivo sa balím do ruksaka pre
veľa spoločného?“ Tlačí ma do monológu o  mojich prípad úteku. Pripadám si, akoby môj život niekto
rozprávkach a našich hádkach, až kým ho nevystrie- náhle zrýchlil na dvojnásobok a obohatil ho o neprí-
da policajtka javiaca pre zmenu prehnaný záujem jemnú hudbu z  hororov. Uteč hneď, radí mi hlások.
o mňa a moje koníčky. Ak ťa odpočúvajú, sú na ceste pripravení spraviť ti
„Dobre, neviem, o  čo tu ide,“ rozhodím rukami z  mozgu kašu ako vo filmoch, keď sa niekto dozvie
a  skoro zvalím jedného z  Davidových dinosaurov prísne tajné informácie. Bež.
z poličky, ale ja s vami túto zvláštnu hru hrať odmie- Tak bežím. Rodičia sú našťastie zamestnaní tele-
tam. Prečo sme u nás doma a nie na policajnej sta- fonátom, takže sa vykradnem na ulicu a šprintujem
nici? Prečo sa ma namiesto hľadania únoscu vypytu- k lúke tak rýchlo, ako mi to kondícia mestského člo-

[ 95 ]
veka dovoľuje. Cestou ma obieha akési auto. Šofér nechávajúc dvere pootvorené. Chystám sa na od-
nečakane skrúti volant a ja zaspätkujem, spoznáva- chod, musím predsa stihnúť autobus a potom sede-
júc v ňom otca usadeného v susedinom aute, keďže nie u psychologičky, keď ho začujem a okamžite sa
naše je po havárii stále v oprave. Otočím sa, no na otočím. Cez pootvorené dvere pozorujem učiteľa li-
útek je prineskoro a  otec ma vreštiacu nakladá do teratúry, toho Foxyho, ako zanietene rozpráva o Lo-
auta, zatiaľ čo skupinka dedinčanov stojacich na za- vecraftovi a mágii. Akoby cítil môj pohľad, otočí sa ku
stávke sa prizerá, ako miznem v  aute smerujúcom dverám a naše pohľady sa stretnú. Nepochopiteľne
do neznáma. pomyslím na srnu v lese a rozbehnem sa preč.
„Ty, Sam… Viem, že je to citlivá téma, ale ako
7. pokračuje pátranie po bratovi? Hľadá ho ešte polí-
Začala sa škola, posledný ročník na strednej cia?“ pýta sa ma Jane o pár dní počas obeda, kým
a zároveň prvý na novej škole v neďalekom mesteč- bezmyšlienkovito posúvam hrášok po tanieri. Teraz
ku. Hoci som sprvu myšlienku novej školy nenávide- k nej však dvihnem hlavu:,Čože? Ešte? Áno, a budú
la, zamilovala som sa do krásnej historickej budovy ho hľadať, až kým ho nenájdu!“
a dokonca sa začínala tešiť na prvé dni. Získavanie „Dobre, prepáč, ja som tým nemala na mysli…,“
nových priateľov a stávanie sa obľúbenou som mala začne ospravedlňujúco, lenže tým akoby vo mne
predsa v  malíčku a  dúfala som, že ma noví priate- niečo rozdúchala. Vstávam, odsúvam stôl, až tác-
lia rozptýlia od straty mojich londýnskych kamarátov ka s obedom padá a kompletne mi zasviní nohavice.
i od temných myšlienok. Revem na ňu, že je necitlivá krava a keď chce čerstvý
Žiadne pozitívne prekvapenie sa nekonalo. Deň, update, nech sa páči, tam sú noviny. Nevnímam, že
kedy ma vlastný otec naložil do auta a  odviezol na nás hľadí celá jedáleň ani jej ospravedlňujúci po-
k psychologičke očividne vstúpil do jednostránkovej hľad meniaci sa zo šoku v… strach. Jej strach ma na-
dedinskej kroniky zaujímavých udalostí. Hviezdou budí ešte väčšmi. Krava debilná, ozve sa vo mne môj
školy som skutočne bola, to áno, lenže inak, než som hlások tak nahlas, ako ešte nikdy. Počuješ, čo hovorí
si želala. Tí ľudia ma nenávideli. Áno, aj teraz predo o tvojom bratovi? Počuješ? Náhle sa odmlčí a potom
mňa skákali v snahe získať moju pozornosť, ale aby tak jasne, akoby bol v mojej hlave ešte niekto druhý,
mohli škúliť, robiť opičky a  napodobňovať bláznov chladne a jasne zasyčí ZABI JU.
v zvieracích kazajkách. Mali ešte toľko chochmesu, V  prvom okamihu ho chcem počúvnuť, len-
aby sa ku mne správali úctivo aspoň počas vyučova- že rýchlo sa zháčim a  vydesím sa tak, až cúvnem,
nia, lenže prestávky a čas pred školou a po nej boli spadnem na stoličku a  škaredo si udriem chrbát.
rýdzim peklom. Nejakí chalani ma opatrne berú na ruky a kamsi vedú
„Bože, to sú idioti. Ukáž, pomôžem ti,“ spolu- a ja sa som znova pred autom v otcovom železnom
žiačka Jane sediaca v lavici predo mnou mi z rúk be- objatí a hádžem so sebou s obnovenou intenzitou,
rie navlhčené utierky a  pomáha mi zotrieť plesnivé keď ma usadia pred dvere ošetrovne a ja postupne
ovocie rozmazané po skrinke. Nechápavo na ňu za- stíchnem. Snažím sa upokojiť, no spomeniem si na
žmurkám:,Ešte budeš aj ty za šibnutú kvôli tomu, že hlas žiadajúci vraždu, spomeniem si naňho v  hmle
mi pomáhaš. Radšej odíď.“ na lúke, spojím si ich oboch dohromady a  roztra-
„Pokiaľ si si nevšimla, za čudnú ma majú už te- siem sa.
raz. Bifloška, šprtka, krátkozraký krt… Sotva vedia, „Môžete ísť, chalani, postarám sa o  ňu,“ začu-
ako sa naozaj volám,“ chrapľavo sa zasmeje. „Takže jem z neskutočnej diaľky, keď už s ošetreným chrb-
ak dovolíš, neodídem.“ tom čakám na prázdnej chodbe na rodičov strážená
Dá sa povedať, že Jane mi bola novou priateľ- dvoma mocnejšími chlapcami. Lavička vedľa mňa sa
kou. Po tom, čo som zistila, že Beth s  Leah vola- prehne, keď si vedľa mňa sadá. „Bude to znieť hlúpo
li rodičom ohľadom môjho úteku, som svoju dôve- vzhľadom na situáciu, ale na okamih som si myslel,
ru voči nim roztrhala, spálila a zakopala na záhrade že sa v jedálni zachováš ako Carrie a nám budú po-
a ony sa nesnažily vykopať ju, oprášiť a pretrieť opti- nad hlavy lietať stoly a hnusná omáčka slečny Petti-
mistickou farbou. Josh sa so mnou rozišiel cez ese- sovej.“
mesky, s čím som síce rátala, no aj tak ma jeho zrada „Ako kto?“ unavene sa spýtam.
zasiahla. O to väčšmi, keď som ho len pár hodín po „To ako vážne? Dievča, ty nepoznáš klasiku!
rozchode objavila na spoločnej fotke s Leah preple- A  ako reprezentatívna vzorka vyznávača klasiky by
teného tak, ako so mnou nikdy predtým. Dôverovať som sa mal predstaviť aj ja, som profesor Foxem-
Jane som sa teda po niekoľkonásobnom bodnutí do berg, ale všetci ma volajú…“
chrbta od priateliek, frajera, rodičov a polície neod- …Foxy, viem,“ pomaly prijmem jeho ruku a opa-
važovala, no bolo príjemné mať po boku rovnakého trne k nemu zodvihnem zrak. Vyzerá veľmi milo a prí-
outsidera. jemne, štíhly chlapík okolo štyridsiatky so zarážajúco
„No tak, neboj sa, bude sa ti tam páčiť! Keď máš veľkým množstvom sivých vlasov. „Rád ťa privítam
rada literatúru, Foxy bude tvoja krvná skupina,“ Jane na literárnom krúžku. Zistíš, kto je Carrie a možno sa
ma po škole dotiahne k jednej z učební a vkĺzne dnu, dozvieš, že nielen Lovecraft ti hovorí z duše,“ žmurk-

[ 96 ]
HOWARD – 26/2017

ne na mňa a len čo na konci chodby zbadá mojich ro- bosti, a nakoniec som mu čo-to o sebe poodhalila aj
dičov, zodvihne sa. „Tu sa zrejme moja dnešná misia ja. Bol veľmi ohľaduplný, nijak na mňa netlačil a po-
skončí. Hádam sa ešte uvidíme…“ čúval o mojich nočných morách s vážnym záujmom,
„Samantha,“ dokončím potichu. s akým som sa nestretla ani u preplatenej psycholo-
„Samantha, jasné,“ prikývne, venuje mi úsmev gičky. Začala som ho teda tiež brať vážne.
a odkníše sa chodbou opačným smerom. „Poznáte ten hlások kdesi vo vašej hlave, ktorý
vám napovedá, čo máte alebo nemáte spraviť? Ho-
6. vorí sa tomu intuícia alebo niekedy svedomie, asi zá-
Ranná rosa sa mi zarývala do pokožky a  meni- leží od situácie. Ja mám pocit, ako keby ten môj vnú-
la sa na drobné zmrznuté kryštáliky. Chladný vánok torný hlas skutočne žil. V  poslednej dobe obzvlášť.
hladkal moje ubolené svaly, ježil chĺpky na šiji a prú- Snaží sa ma riadiť, kontrolovať, ale bez ohľadu na
dil okolo popraskaných žíl. Les bol ponorený do hus- mňa samotnú. Asi sa snaží zvíťaziť nado mnou a ja
tej a  nedostupnej hmly. A  to neskutočné ticho, ach zatiaľ vyhrávam, ale bohvie, na ako dlho. Predtým
bože. Tlačilo mi na ušné bubienky, snažilo sa skrz fotky, potom ten muž a teraz toto… navyše tie sny…
ne preniknúť do môjho tela a naplniť ho beznádejnou Asi som fakt taký blázon, ako o mne tvrdia spolužia-
prázdnotou. Bola som sama, lenže všetko na mňa ci.“
hľadelo, uprene a  intenzívne. Stromy, listy a  úbohé „Každý z nás je určitým spôsobom blázon, niek-
steblá trávy. Nešepkali si o  mne, len pokojne stáli. torí ľudia to však vedia pekne zakryť peniazmi, dra-
A čakali. Lenže na čo? hými oblekmi a  falošným smiechom,“ povie Foxy,
Prudko sa strhávam zo sna a revem ako ranené čím ma trocha rozveselí.
zviera, ako ranená srna, až kým ma mama nepríde Na druhý deň si ma Foxy po škole odchytí, aj keď
upokojiť. Čím iným, než ďalšou dávkou liekov, pre- nemáme literárny krúžok. „Pozri, robil som pre teba
tože tie sú odpoveďou na všetko, teda aspoň takúto celú noc výskum,“ začne, len čo za nami zatvorí dve-
vieru vyznáva psychologička a  naučila ju aj mojich re učebne a  predloží predo mňa zopár starých za-
rodičov. Pretože čo iné pomôže bláznovi než kopa prášených kníh. „Nikde sa toho nepíše veľa, ale čosi
liekov a  tetka so zápisníkom pýtajúca sa na každý som našiel. Podľa istých spisovateľov existujú dva
detail od môjho detstva cez vzťah k  bratovi až po svety – jeden je tento, takzvaný reálny svet, v ktorom
haváriu, len nie na to, čo by ju malo zaujímať naj- väčšina ľudí žije, chodí do práce a platí dane. A po-
väčšmi? tom existuje ešte jeden. Teda, existuje je asi prisilné
„Dobrý deň, Samantha. Ako sa dnes cítite?“ slovo a možno je ich dokonca viac. Nik presne nevie,
„Asi lepšie. Chodím na literárne kurzy, lenže nie čo sa v  nich nachádza. Všetky informácie sú kusé
ako lektor, akým som pôvodne mala byť, kým ste mi alebo sa jedná o dohady. Niektorí tvrdia, že sa vyvíja-
to zatrhli, ale ako študent. Učí ma profesor Foxem- jú paralelne s naším a dokonca môžu vyzerať rovna-
berg, ale všetci ho volajú Foxy. Je ku každému trpez- ko, len sú v nich isté veci, ktoré by ľudský mozog ne-
livý a priateľský a vie o literatúre viac než všetci ľudia, zvládol spracovať. Kresťania sa hrajú so slovíčkami
akých som kedy poznala.“ ako nebo a peklo, ale podľa mňa je toto niečo iné. Istí
„To je skvelé. Ste si s pánom Foxembergom blíz- jedinci majú dar vidieť kúsok ďalších svetov. Básnici,
ki?“ spisovatelia a určite aj tí za dverami blázincov. A ja si
Zatváram oči. Kráčam po literárnom krúžku sme- myslím, Sam, že ty máš ten dar tiež.“
rom k zastávke, keď ma dobieha a ponúka mi ciga- Bozkávame sa a  nakoniec skončíme na jednej
retu. Odmietam. z lavíc, na druhý deň na zemi a na ďalší opretí o ste-
„Ale čo! Moja najobľúbenejšia žiačka nebodaj nu. Snaží sa mi pomôcť, hľadá čo najviac informácií
nefajčí?“ prekvapene zažmurká a  ponúkne sa na- a ja sa zatiaľ snažím spracovať všetko, čo mi hovorí.
miesto mňa. Miluje sa so mnou a hneď nato sa ma spýta, či som
„Kdeže, keby som teraz fajčila, vybuchla by mi rozhodnutá, či sa vrhnem skúmať ten druhý svet ale-
hlava,“ uškrniem sa. „Aha, takže najobľúbenejšia? bo nie. A ja neviem.
Nevraveli ste to isté minulý týždeň Jane?“ …Samantha, vnímate ma? Pýtam sa, či ste si
„Prosím ťa, Jane je snaživka, usiluje sa pochopiť s pánom Foxembergom blízki.“
písanému textu, lenže to ty nepotrebuješ,“ štuchne „Nie sme si blízki. Sme rovnakí.“
do mňa. „Ty si chodiace literárne dielo. Nie, vážne,“
seriózne prikyvuje, keď sa pobavene rozosmejem. 5.
„Si tajomná, Samantha. Nepredvídateľná. Podľa Niečo je inak. Foxyho nedokážem nikde zohnať,
toho, čo som počul  – zaručene nie je ani polovica nechodí do školy a  ak áno, vyhýba sa mi a  ruší je-
pravda, ako poznám svojich študentov – tak si si pre- den krúžok za druhým. Ak bude pokračovať takým-
šla peklom. Keby si žila v devätnástom storočí, Poe to tempom, vyhodia ho zo školy a  z  môjho života.
by ťa miloval.“ Vyhliadnem si ho teda po jednej z jeho hodín a kým
Nakoniec som na zastávku nešla. Túlali sme sa ešte študenti vychádzajú z  učebne a  on si odkladá
po okolí, rozprávali sa o gotickej literatúre, jeho sla- poznámky, tresnem päsťou po katedre. Zdá sa, že to

[ 97 ]
vôbec nezaznamenal. „Neviem. Asi na mieste, kde si ľudia v rodine ne-
„Foxy, čo sa deje? Prečo sa mi vyhýbaš? Spravi- klamú a kde láska nevyhynie po pár mesiacoch. Kde
la som niečo?“ priateľstvo neznamená darčeky na každý bezvýz-
Úkosom na mňa pozrie. „Nie, všetko je v úplnom namný sviatok, ale to, že pri sebe stojíte na slnku aj
poriadku.“ v lejaku.“
Postavím sa do dverí, aby nemohol uniknúť. „No „A ako ten svet nájdete?“
tak, povedz mi to. Vždy sa rozprávame iba o mne, no „Tento konkrétny svet neexistuje.“
o tebe padli sotva dve slová. Voláš sa Foxy a učíš li- Kým psychologička oboznamuje rodičov o pok-
teratúru, to je všetko, čo viem.“ rokoch v  mojej šialenosti, vykradnem sa na chod-
„A to je všetko, čo ti o mne stačí vedieť,“ usmeje bu a s úsmevom sa obzriem. Škoda, že si to divadlo
sa na mňa rovnako ako obyčajne, ale istým spôso- nebudem môcť pozrieť. A možno áno, ktovie. Mož-
bom úplne inak a akosi krivo. Vydesí ma to. „Ja som no ma zachránia. Ale najprv sa pozriem za Davidom
jednoduchý človek, Sam. Dovolíš? Idem neskoro na a Foxym, pokúsim sa ich nájsť a zistiť, či mám nao-
hodinu a ty vlastne tiež.“ zaj dar vidieť dva svety alebo som skrátka blázon.
Meškal na hodinu, meškal do školy a  nakoniec A možno každý blázon balansuje medzi dvoma svet-
do nej neprišiel vôbec. Školský rozhlas nám oznámi, mi, pričom oba považuje do istej miery za normálne.
že sa nad ránom obesil vo svojej kúpeľni. Zatváram dvere na toaletách a otočím kľúčikom.
Vyťahujem vreckový nožík a poslednýkrát sa na seba
4. pozriem v  zrkadle. Zdá sa mi, že zelenšie oči som
„Povedz mi, mami,“ pýtam sa počas cesty ku ešte nemala. Zrejme sa už pripravili na fungovanie
psychologičke, prečo už polícia nepátra po Davido- v iných podmienkach.
vi? A  prečo stále nosíš čierne šaty? A  nesprchuješ Priložím si nôž k zápästiu a na okamih zatvorím
sa s mobilom pri umývadle? Už si zabudla na môjho oči. Snažím sa ho privolať, pot mi steká po spán-
brata?“ koch, hoci vonku je mrazivý január a na toaletách sú
„Prosím?“ otočí ku mne hlavu tak prudko, až pootvárané okná.
takmer havarujeme druhýkrát. „Nezabudla som na Zabi. ZABI.
Davida, zlatko, vôbec nie! Čo to hovoríš? Polícia po Prejdem si čepeľou noža po predlaktí. Tu máš tú
ňom stále pátra a nájdu nám ho.“ svoju smrť.
„Vážne si to myslíš? Čo tie čierne šaty, mami? Už
si ho oplakala. A možno oplakávaš aj mňa, dva v jed- 3.
nom, syn aj dcéra, obaja sú nanič, jeden je nezvestný Kvety. Všade, úplne všade. Ktosi ma pritlačil
a prvorodená je blázon a obeť posttraumatickej poru- k  holandskému kvetinovému záhonu. Ale nie, je to
chy a ideálne aj schizofrénie, aby ste ju mohli zbaviť len jedna malá kytička na nočnom stolíku. A  všet-
svojprávnosti, všakže? Počula som, ako ste sa o tom ko je biele. Som v nebi, takže kresťania mali pravdu.
s otcom zhovárali a čítala som svoju správu. Jedno Bola som Abrahámovým synom, ktorého v  alterna-
decko si si sama pre seba pochovala, tak prečo nie aj tívnej verzii Biblie obetoval Bohu. Obety majú zjav-
druhé, veď je úplne mimo a akoby tu vôbec nebolo.“ ne vydláždenú cestu do neba, kde majú aj kvety, asi
Pokračujem rýchlym tempom, zatiaľ čo mama plače preto, aby všetko nebolo tak monotónne biele, pre-
a vzlyká a odstavuje auto na krajnici a objíma ma, ale tože by jeden z toho zošalel.
ja okolo nej ruky neoviniem, nepritisnem si k blízkosti „Sam?“
srdca osobu, ktorá sa vzdala svojich detí, aby mohla Hmm, Sam. Zaujímavé. To bude asi nejaký tajný
žiť v tomto krásnom slniečkovom svete. kód pre svätého Petra.
„Dobrý deň, Samantha. Ako sa dnes máte?“ „Sam, počuješ ma?“
„Veľmi dobre. Robila som si výskum, či sa oplatí Ach, dočerta, ja som Sam. A pri mne sedí Tho-
hľadať skutočnosť v skutočnom alebo neskutočnom mas. Čo tu robí? A kde som ja?
svete. Čo poviete?“ Tom mi postupne a  hlavne pomaličky vysvetľu-
„Poviem vám, že dôležité je riadiť sa svetom väč- je, že som hospitalizovaná na psychiatrii po tom, čo
šiny.“ som sa pokúsila zabiť seba a následne podľa vlast-
„Aj keď stojí za hovno?“ ných slov zničiť celú zaprdenú planétu, ale to som už
„Myslíte si, že stojí za hovno?“ údajne bola pod silnými sedatívami a označila svoje
„To neviem. Pre ľudí živiacich sa hovnom je to sliny za zázrak zrodenia. Nuž, keby som pod seda-
asi prechádzka ružovou záhradou. Ale pre mňa, je to tívami mala písať knihy, bola by som slávnejšia než
naťahovanie na škripec. Tikanie hodiniek alebo dy- Apolinaire.
namitu. Je to ako koža plaza tesne predtým, než ju Neboli pri mne rodičia. Vedľa lôžka nestála več-
zvlečie, pretože ho tlačí.“ ne urečnená Leah ani starostlivá Beth či Josh v ob-
„Necítite sa v tomto svete dobre?“ tiahnutom tielku. Strýkovia, tety, susedia, spolužiaci,
„Ach, slečna, vy ste tak múdra.“ všetci záhadne zabudli moje meno. Tom sa vraj nie-
„A v akom svete by ste teda chceli žiť?“ koľkokrát pokúšal zorganizovať výlet na moje odde-

[ 98 ]
HOWARD – 26/2017

lenie, lenže jeho snaha sa nikdy nestretla s úrodnou premýšľala a uvažovala, či sa nezavraždil preto, lebo
pôdou. Alebo akoukoľvek pôdou. toho o mne a o iných svetoch vedel priveľa. Či ho ne-
„Idem zavolať tvojim rodičom, že si sa prebrala. zabil On, pretože sa okolo mňa príliš motal. Netúžila
Večer som ich poslal konečne sa vyspať,“ povie, len- som zariskovať a prísť aj o Toma, preto som zamrm-
že ho pevne chytím za ruku. „Nechoď.“ Tak pri mne lala niečo nesúvislé a rýchlo zmenila tému:,A čo si ty
ešte dlho sedí a rozpráva mi o všetkom možnom a ja mal na mysli, keď si spomínal, že som iná? Ja som si
ho počúvam, až kým sa neobjaví sestrička s poriad- práveže pripadala úplne rovnaká.“
nym monoklom, ktorý som jej údajne spôsobila ja, „No, že si akoby… Neviem, že sem skrátka neza-
nenaservíruje mi ultraľahkú stravu a  neskontaktuje padáš, a nemyslím len medzi Beth s Leah. Všeobec-
rodičov. Nasledujúce dve hodiny mi teda vkuse nie- ne. Akoby tvoj život bola veľká pretvárka pred niečím
kto plače pri nohách postele, až si naozaj pripadám iným.“
ako mŕtva. Venujem mu predlhý skúmavý pohľad, kým sa
Chodím na jedno sedenie za druhým, individu- odhodlám položiť mu ďalšiu otázku. „Myslíš si, že
álne aj skupinové, nekonečne dlho si pobudnem na človek môže byť v tomto svete šťastný?“
rôznych oddeleniach, až ma koncom jari konečne Očakávam nechápavý pohľad a prosbu o špeci-
pustia na slobodu. Thomas ma celý čas navštevuje aj fikáciu slovného spojenia tento svet, no Tom sa len
po prepustení v domácom prostredí, prináša na roz- zamyslí a  zamračene s  pohľadom upretým kamsi
veselenie jednu knihu za druhou a tajne aj sladkosti. mimo odpovie:,Samozrejme. Keď ti stačí mať to, čo
Prechádzame sa po dedine a  zhovárame sa majú ostatní, tak si na veľmi dobrej ceste.“
o všetkom a ničom. Rozpráva mi, ako ho prvé roky Nečakane sa môj svet znova otriasa v základoch
na strednej šikanovali, pretože sa rozhodol kamará- a búra sa v momente, kedy som sa rozhodla dať zbo-
tiť sa s ľuďmi označovanými za outsiderov. „Mal som hom tejto realite s  vedomým, že v  nej pre mňa už
všetky nóbl zbohatlícke decká v prdeli a po určitom nič nemá zmysel. Teraz však hľadím na Toma, počú-
čase ich prestalo baviť hádzať hrach na stenu. Ne- vam jeho pokojné tempo reči a jeho hrejivý hlas ma
chali nás na pokoji.“ núti vziať do rúk tehly a nanovo vybudovať domov na
„Pokojne volaj ľudí pravým menom. Viem, že ho- dávno neobývanom mieste. Obdivujem jeho zmýšľa-
voríš o  Joshovi a  Leah. Mrzí ma to, Tom, veľmi ma nie a starostlivú voľbu slov a cítim, že nie je len jed-
to mrzí, najmä preto, že som medzi nich zapadala aj ným z hipsterských adolescentov hľadajúcich útechu
ja, chodila som s Joshom a vláčila sa s Leah a Beth, v zdanlivo príliš inteligentnom polemizovaní o hovne.
ktorí sa mi otočili chrbtom, len čo sa vyskytla prvá Hoci ma doposiaľ všetko ťahalo odtiaľto preč, odrazu
príležitosť. Nemyslím si, že sa mi v ten deň, keď za- ma jeho prítomnosť bez akejkoľvek snahy presvied-
volali mojim rodičom, snažili pomôcť, práve naopak. ča, aby som zostala. Že som po Foxym našla nie-
Chceli, aby ma zavreli presne sem, do blázinca, aby koho sebe podobného a svet odrazu nie je pustým
sa mohli vláčiť s Joshom a zaujať pozície kráľovien miestom plným samoty dômyselne ukrytej v spoloč-
školy alebo čo. Keby to neboly urobili, stále by som nosti druhých. Ani neviem ako a nahýnam sa k nemu
medzi nich patrila.“ pripravená na bozk, pripravená veriť mu a  možno
„Bohužiaľ máš pravdu, nechcela by si ich teraz dať druhú šancu svetu, v ktorom každý nosí masku.
vidieť. Podľa mňa by si však medzi nich nepatrila, Okrem neho.
asi by si si uvedomila, že je to banda namyslených Ibaže Tom sa odtiahne.
idiotov.“ „Sam, prepáč, ale ja som nemal na mysli nič ro-
Smutne som sa naňho usmiala, vďačná za takú- mantické. Bože, tak ma to mrzí, pripadám si ako naj-
to bielu lož. „Prepáč, že som na teba bola predtým väčší idiot… Ja priateľku mám, Sam, už viac než dva
odporná. Panebože, príde mi to ako pred stovkou ro- roky a…“
kov,“ uškrniem sa. „Považovala som ťa za absolútne Prikyvujem, mrmlem slová presýtené samými
dno celej školy a práve ty si sa vo finále ukázal ako prepáč a mrzí ma to a pred očami sa mi zjaví nápis
najväčší priateľ. Ďakujem.“ na jeho školskej skrinke.
„Fuu, o takomto vyznaní od kráľovnej školy som
nesníval hádam ani ako malý chlapec!“ uškrnie sa aj 2.
on a chytí ma za ruku. „Je to v pohode, Sam. Som Školu som mala prerušenú až do odvolania. Za-
rád, že si sa nakoniec prestala vláčiť s fádnymi ľuďmi vreli ma doma, zväčša s mamou, občas s otcom, no
ako Leah. Vždy som si myslel, že si iná než ostatní, nikdy samú, preto som sa vždy v noci vykradla von
hoci si sa tak veľmi snažila zapadnúť. Ja som sa celý zo záhrady a  utekala do lesa. Tam sa mi najlepšie
život snažil vyčnievať spomedzi sivého davu, heh. uvažovalo a nadväzovalo kontakt. Kráčala som i be-
Len by ma ešte zaujímalo… Čo si mala na mysli tým, žala, sedela, tancovala a pokojne zo seba zhodila ne-
že Beth s Leah volaly tvojim rodičom?“ potrebné šaty. Cítila som jeho blízkosť. Vedela som,
Nemohla som mu to povedať, hoci som mu od- že ten v mojej hlave sa nachádza práve tu, odtiaľ čer-
razu verila viac než Foxymu. Počas zotavovania sa pá svoju energiu, aby sa na okamih mohol zhmot-
z  nevydarenej samovraždy som nad Foxym často niť a postupne k sebe brať výnimočných ľudí. Snaži-

[ 99 ]
la som sa hľadať odpovede, pýtala sa Jeho a zúrila, aby ma dokázal udržať nad vodou. Nechal ma uviaz-
keď mi odmietol pomôcť. Pýtala som sa, prečo po nuť. Všetci blázni uviazli, možno s nohou zaklienenou
mne chcel zabiť Jane a prečo chcel zabiť mňa, Nikdy vo dverách alebo sa zasekli v  úzkom priestore ne-
na to neodpovedal. preskúmanej jaskyne. Pol roka som ležala na mieste
Les postupne tíchne. Vtáky odlietajú, ale aj oni preplnenom stagnujúcimi ľuďmi neschopnými poh-
sú akosi potichu. Boja sa alebo sa snažia nenarušiť núť sa.
posvätnosť tohto okamihu? Vedia vtáky, že On chcel, Dokážem mu, že stojím za to, aby ma vytiahol
aby som vraždila? Sú zvieratá dobré alebo zlé? Po- a  podal mi ruku. Nemienim zostať na  minimalistic-
mohli by mi získať odpovede? Počkať, vlastne už po- kej planéte tvorenej štyrmi stenami, kam sa z hádok
mohli – srna. Narazila do auta, David sa dostal preč v obývačke plazí jedna výčitka za druhou.
a  ja som tak postupne nachádzala odpovede na …moja chyba?! Dovoľ, aby som sa ti vysmiala!
otázky, aké som si nikdy nepoložila. Foxy a jeho oči. Je to aj tvoja dcéra, Carl, podieľal si sa na jej výcho-
Oči srny. Pomohol mi zistiť, že existuje niečo viac než ve rovnakou mierou ako ja. Teda, ak mám byť pres-
tento svet. ná, omnoho menšou mierou. Neviem, kto z nás roz-
A  možno Foxy nikdy neexistoval. Ani on, ani hodol, že Sam sa odsťahuje z Londýna s nami, hoci
Jane. Boli len testom, produktom inej dimenzie, sve- ju čakal posledný rok na strednej škole a mala skvelé
ta za zrkadlom. výsledky a šancu dostať sa na univerzitu. Nespomí-
Zastanem a  započúvam sa do ticha. Les tmav- nam si, kto zamietol možnosť nechať ju na interná-
ne, schyľuje sa k večeru. Nepočujem ho, ale cítim ho toch a umožniť jej tak začať svoje kurzy, na ktoré sa
všade navôkol. Do očí sa mi nahrnú slzy. „David?“ pripravovala celé leto, hoci si jej rázne zamietol cho-
Je to on, ale na druhej strane. Lenže čo je tá dru- diť na víkendy do Londýna.“
há strana? Smrť? Šialenstvo? S  nožom na zápästí „Ahaaa, takže pani sa teraz hrá na svätú a  zo
som bola tak blízko, aby som to zistila. Namiesto de- mňa robí samotného diabla, rozumiem tomu správ-
finitívneho prerezania žíl som vyrezala otvor, cez kto- ne? Dovoľ mi teda, milá moja pastorka, aby som ti
rý ku mne prúdi kresťanské peklo. pripomenul, že tiež neašpiruješ na titul matky roka.
Nedokážem spať, po nociach sa túlam po byte Keď sa náš syn stratil, vykašľala si sa na dcéru a celú
a  spôsobujem matke insomniu. Snaží sa prekonať domácnosť a ona sa musela starať o teba, dokonca
svetový rekord v pchaní liekov do šialeného decka. ťa neraz videla chľastať! Aký vzor teda mala vo svo-
Snaží sa dokázať mi, že sa ma nechce vzdať. Počas jej milovanej mamičke, svojej dokonalej chránenky-
dňa sa nemusím veľmi namáhať, aby som začula jej ni, ktorá sa po havárii nestarala o  staršie dieťa, ale
nekonečné hádky s  otcom skonštruované s  úmys- okamžite riešila svojho syna a na Sam si spomenula
lom nájsť zlatú strednú cestu medzi tým, či nechať až vtedy, keď bolo potrebné nakúpiť alebo navariť?“
Sam doma alebo ju odviezť späť k  bláznom, kam „Ideš ma obviňovať? Ty, ktorý si ju v  živote ne-
patrí. Priznávam sa, že im v rozhodovaní veľmi nepo- viezol na sedenia a nepočúval všetky psychologički-
máham. Nedokážem totiž v sebe nič udržať. Všetko ne monológy o tom, že okrem havárie sa v Saminom
jedlo zo mňa putuje von, cítim v ústach hnilobu a len živote vyskytlo viac dôvodov vážnych psychických
čo sa mi podarí zaspať, budím sa s revom a v pre- problémov?“
svedčení, že mi vypadali všetky zuby a  vykĺbila sa „Bol som v práci, prekrista, niekto musí zarábať
mi sánka. peniaze, aby nejako utiahol tento dom!“
Mám chuť zavolať Tomovi. Mám chuť byť nor- „Lenže peniaze, Carl, ti dcéru naspäť nekúpia!“
málna a zastaviť ten portál prinášajúci z iných dimen- Nemôžem ich viac počúvať, ide mi prasknúť hla-
zií hnus a hrôzy. Chcem ujsť do lesa, no rodičia ma va. Vkročím do miestnosti a mágia mojich krokov ich
strážia ako americkú Deklaráciu. Niekto zo susedov donúti konečne zavrieť huby. Nemusím však mávnuť
im musel dať echo, že sa v noci nahá túlam lesami čarovným prútikom, aby sa zmenili na milujúcich sta-
a ulicami, pretože mi zamrežovali okná. rostlivých rodičov ochotných položiť za život dieťaťa
„Prečo mi to robíš?“ plačem nahlas po skonče- celý obsah peňaženky a možno aj vodičský preukaz.
ní ďalšej zo série nočných môr. „Myslela som si, že „Nebojte sa,“ poviem im, nebudem vám už sťa-
máš so mnou nejaký plán, tak kde si? Prečo si sa žovať životy. Potrebujem vyriešiť jednu vec a potom
odmlčal?“ vám bude znova ľahko, sľubujem.“
Neodpovedá. Stíchol po mojom neúspešnom Ľudia sú rôzni, takže aj rodičia sa líšia. Jedni deti
pokuse o  samovraždu. Zrejme ho rozčúlilo, že som rozmaznávajú, ich susedia svoje malé dvojičky otĺ-
neuspela a trestá ma. Ticho stojí v kúte a prizerá sa kajú od rána do večera a ich sestra odvedie syna na
môjmu utrpeniu, no nepomôže mi. Určite som v jeho vojenskú školu dúfajúc, že sa tým faganom raz bude
očiach nestúpla ani po fraške s  Tomom. Lenže čo môcť pochváliť. Všetci rodičia majú spoločnú jednu
ak sa ma nesnaží potrestať, ale ma rovno vyškrtol túžbu, a to vyjsť cez dvere svojho bytu a ukázať sve-
z  plánu, nech bol akýkoľvek? A  ako bonus ma ne- tu svoje decko a držať ho pred sebou ako ochranný
cháva balansovať na ľade dosť tenkom na to, aby štít pred spoločnosťou túžiacou množiť sa a zapĺňať
som bola po členky v ľadovej vode, no dosť hrubom, chýbajúce miesta a vytvárať ďalšie poslušné ovečky.

[ 100 ]
HOWARD – 26/2017

Preto len čo rodičom ukážete, že cez tie dvere ne- chlebík následne aj tak putujúci von krkom. V duchu
prejdete ako ulízaný gentleman s učebnicou v hlave, sa zabávam na tom, že si ihlice určite doniesla ako
cítia sa, akoby ste im prehnali guľku rovno cez hlavu. staropanenskú formu sebaobrany, keby sa na ňu ten
adolescentný blázon vrhol.
1. Stiahnem sa do izby, nahnevane krúžim doko-
Hádky vyústia do spoločného kompromisu. la ako škrečok a rozmýšľam, až ma bolí hlava. Príde
Chcú sa odsťahovať späť do Londýna a nájsť mi, po- mi zle, zatočí sa mi hlava a ocitnem sa nebezpečne
riadnych doktorov, nie dedinských imbecilov s  dip- blízko podlahy. Vraciam a hneď dostávam triašku, po
lomom rozžutým kravou.“ Snažím sa pred nimi mas- tele mi steká studený pot a  kosti mi otriasa strach.
kovať moje zhoršujúce sa zdravie, no nepotrvá dlho, Je to ono? Prenasledoval ma celý rok preto, aby ma
kým na mne rapídny úbytok váhy začne byť viditeľný trápil, obrátil mi mozog naruby a vo veľkolepom finá-
a privedie ma späť do nemocnice. le ma zabil?
„Prosím, rozmyslite si to! Mne je tu dobre, sku- Pokožka mi horí. Snažím sa nahlas nerevať, pre-
točne, nechcem sa vrátiť späť do mesta, náš život tože hoci pani Jaliská dávno chrápe pred telkou,
je tu!“ kvílim a nariekam a dostávam pohladenie po sluch má ako typická dedinská stíhačka lepší než lo-
hlavičke a  slová útechy, no plán A  zostáva naďalej vecký pes. Zatnem teda nechty do podlahy a cítim,
plánom A  bez možnosti ďalšieho kompromisu. Ja ako sa lámu. Znova ma napína a zvratky predo mnou
však odísť nemôžem a nedokážem rodičom prezen- sa miešajú nielen s krvou, ale aj niečím iným.
tovať jasný argument. Tu sa všetko začalo a tu sa to Vtedy to ustane a ja necítim nič. Tak rýchlo, ako
i skončí. sa to začalo, to aj prestane. Záchvat. Áno, záchvat.
„A čo David?“ zatlačím na inú strunu. „Čo ak sa Doktori nevedia prísť na jeho príčinu, pretože David
vráti a nenájde nás?“ je zdravý ako ryba, respektíve ako každý malý cha-
„Sam,“ otec ma s  povzdychom chytí za ruku lan v jeho veku. Vie, že doktori riešia len veci, ktorým
a bez citlivosti, aká by mala byť rodičom naložená do rozumejú. Vie, že rodičia všetko riešia cez doktorov
náručia po narodení prvého decka, mi šplechne do a  tiež vie, že jeho sestra nič nerieši, no tiež to má
očí:,David sa nevráti. Prešlo príliš veľa času.“ v sebe. Cíti víly. Vie o nich. On sa ich bojí, no ona tvr-
Pozriem sa na mamu a  mysliac na rozhovor dí, že sú to priateľky. Ona jediná mu bude rozumieť,
v aute na ňu hľadím tak dlho, až sklopí zrak. Viem, že lenže nie takto, nie s mysľou každého človeka ube-
David sa nevráti, lenže odkiaľ to vedia oni? Netušia rajúceho sa nesprávnym smerom. Preto jej nakreslí
predsa o  mieste, kam odišiel, takže mu automatic- mapu…
ky capli nálepku ďalšieho navždy zmiznutého dieťa- Rýchlo sa postavím, no zapotácam sa a takmer
ťa zožratého lesným zvieraťom alebo zavraždeného sa zvalím do vlastných vývratkov. Potichu sa odtac-
zatúlaným feťákom. Kam sa podela rodičovská vie- kám do Davidovej izby a hľadám jeho bezvýznamné
ra a intuícia, nad akou sa rozplývajú všetky letáčiky čmáranice. Nepodarí sa mi nájsť všetky, no to mi ne-
v čakárni u psychologičky? prekáža. Našla som gro.
O  pár dní sa dozvedám, že náš pobyt v  dome Hľadám čistý papier, nikde ho však, v  zmät-
je časovo ohraničený a zmocní sa ma panika. Ak sa ku, aký som počas hľadania v  izbe spôsobila, ne-
odsťahujem, zostanem navždy plávať na tenučkom dokážem nájsť, preto schmatnem Davidove pastel-
ľade. Nočné mory si ma nájdu a stane sa so mnou ky a prekresľujem mapu na steny. Keď mi nestačia,
to, čo mi predpovedá jeden sen za druhým. Ak sa ne- kreslím po hale a presúvam sa do obývačky. Podklad
pohnem, budem preňho mŕtva. Prosím ho o pomoc, vo forme kresieb už nepotrebujem, On mi núka ob-
avšak naďalej bez odozvy. razce do hlavy sám. Vytrvalosť mi priniesla najslad-
O  pár dní mi rodičia oznámia, že sú nútení od- šie ovocie. Počujem, ako sa pani Jelisová preberá
cestovať na noc do Londýna za obhliadkou bytu zo spánku a  zmätene okolo seba šermuje krátkymi
a  vybavovania miesta v  preplnenej nemocnici. „Nie ručičkami. Nedosiahne na svoje ihlice.
je síce v najlepšom stave, no nachádza sa neďaleko Utekám z domu. Zhadzujem zo seba oblečenie,
nemocnice, takže by sme ťa v prípade potreby mohli pretože ho nepotrebujem. V ruke držím mobil a vo-
navštevovať čo najčastejšie,“ vysvetľuje mama. „Prí- lám jedinej osobe, s ktorou sa chcem skutočne roz-
de ťa postrážiť pani Jalisová a prespí na gauči, keby lúčiť. Bežím, letím, vznášam sa.
si v noci niečo potrebovala. Ak by sa však čokoľvek „Ahoj, Sam! Ako sa máš?“
dialo, zavolaj nám a my okamžite sadneme na prvý „Úúúúúúžasne, Tom! Mám sa skvelo!“ nedoká-
vlak.“ žem sa prestať smiať, takže pochybujem, že rozumie
Cítim vo vzduchu príležitosť. Poskytol mi ju, aby polovici môjho výlevu radosti. „Našla som toľkokrát
som mu dokázala, či som hodná odpustenia. Od ra- hľadané miesto, ach bože, a celý čas som ho mala
dosti sa k pani Jalisovej správam milo a zapnem jej priamo pod nosom. Povedz mojim rodičom, že ma to
telku. Okamžite si pred ňu zloží masívne telo, vytiah- vôbec nemrzí. Že ma nemrzí totálne nič. A ty, Tom…
ne ihlice na pletenie a  s  nedôverou na mňa hádže Ešte to netušíš, ale si na rade. Povedal mi to.“
očkom, kým do seba viac než hodinu tlačím drobný „Sam, čo to…“

[ 101 ]
Odhadzujem mobil a  znovu utekám, až kým sa Prejde si rukou po popolavej tvári a  chystá sa
takmer úplne nezotmie. Vstupujem do tak hustého vrátiť do predsiene, keď si odrazu niečo všimne.
lesa, až ma pohltí čiernočierna tma, pretože oblohu Kúsok papiera letargicky leží medzi gaučom a  ne-
vidieť predsa nie je. Prichádzam na čistinku a čakám, bohou susedou, vrah ho zjavne položil na mŕtvolu,
opájam sa v tichu. Cítim, že prichádza. Chĺpky na šiji no prievan z neustáleho návalu policajtov ho musel
sa mi zježia a ja sa uškrniem. Otočím sa a ukloním sa sfúknuť mimo ich zrak. Otec si uvedomuje, že by mal
mu. Celý les sa mu klania. o novom dôkaze upovedomiť políciu, no proti svojej
vôli má odrazu papier dokrkvaný v ruke. Tváriac sa,
0. že si ide po pohár vody sa odoberie do kuchyne, kde
…bojím sa,“ šepká matka. „Bojím sa, čo tam lúšti neznámy rukopis načmáraný cez kúsok nejakej
nájdeme.“ Otec ju berie za ľadovú ruku a pokračuje kresby. Ide o hybrid písma dieťaťa a príliš inteligent-
v  mlčaní. Obaja sa bežne počas cesty autom díva- ného človeka. Je medzi nimi vlastne rozdiel?
jú von z iného okna, lenže teraz cestujú na zadnom
sedadle policajného vozidla a hľadia rovnakým sme- svet je zvláštne miesto najmä vtedy, keď naň hľa-
rom. díš z druhej strany
„Musím vás varovať, nie je to príjemný pohľad,“
vraví policajt, kým oboch vedie do domu. „Hlavne na Otec dlho hľadí na pár slov a nadobúda zvláštny
nič nesiahajte, odoberáme odtlačky, aby sme našli pocit, akoby rukopis predsa len poznal. Odpoveď má
páchateľa. Pátranie po Samanthe je samozrejme za- na jazyku, keď do miestnosti vkráča policajt. „Pane,
hájené.“ musíte sa s nami presunúť na policajnú stanicu a po-
Obaja sa na seba pozrú prv, než ruka v ruke vkro- vedať nám všetko, čo viete. Nepotrvá to dlho, po-
čia dnu. Akoby sa chystali skočiť do studenej vody. tom vám aj manželke poskytneme slušný nocľah. Na
Matka má oči plné sĺz a otcove pery sú zovreté tak mieste činu nebudete môcť zostať.“
pevne, že tvoria tenkú čiaru. Vchádzajú do vstupnej „V poriadku, idem,“ prikývne otec a kým kráča za
haly, predierajú sa pomedzi policajtov a zdesene sle- policajtom, odloží si zdrap hlboko do vrecka noha-
dujú objekty osvetľované bleskom fotoaparátov. víc. Sám netuší prečo. Ako v mrákotách otvára dvere
„Domnievame sa, že to nakreslilo dieťa,“ odpo- policajného auta rovnako omámenej manželke, keď
vedá na nevyslovenú otázku policajt. za sebou čosi začuje, alebo skôr zacíti. Rýchlo sa
„Presne takéto stromy kreslil náš David,“ vydých- otáča, no ulica za ním je prázdna, všetok zhon je sú-
ne matka. Pohľadom prechádza zo stromov na čis- stredený v dome. Pozornosť mu ukradla len šialene
tinku, na dve zvislé čiary a ešte viac stromov. „Čo je rozblikaná pouličná lampa.
toto?“ ukáže prstom na najväčšiu a najtmavšiu kres- „Si v poriadku?“ začuje manželkin hlas, tak pri-
bu obrovského panáčika stojaceho medzi stromami. kývne a odpovie frázou naučenou rokmi manželstva,
„Bože, to vôbec nie je dôležité,“ zavrčí otec. „Kto že všetko je fajn, všetko je okej a  v  najlepšom po-
to mohol spraviť? Pýtali ste sa susedov? Neverím, že riadku. Nasadne do auta a nechá sa viesť kamsi do
nič nepočuli, veď pri tom musela kričať, keď ju… No, neznáma.
veď viete.“
„Nie nutne. Vrah vedel, čo robí, akoby s ihlicami
narábal už odmalička. Možno šlo o nejakého umelca,
hoci si neviem predstaviť, čo mohol robiť vo vašom
dobre zabezpečenom dome. Nenašli sme žiadne
známky vlámania, takže mu možno vaša dcéra otvo-
rila sama a keď videla, že zavraždil jej opatrovateľku,
ušla do noci. Podľa správy psychologičky je psychic-
ky labilná. V jej izbe sme našli zuby, dolámané nechty
a chuchvalce vlasov a na základe testov zistíme, či
patria Samanthe. Nestihli sme ešte zvážiť všetkých
možných podozrivých a preskúmať aj iné možnosti,
keďže sme správu o možnom nebezpečenstve obdr-
žali od pána Thomasa len pred pár hodinami.“
Hoci policajt zdôrazňuje, že pokiaľ nechcú, ne-
musia sa ísť pozrieť na telo, otec sa rozhodne nechať
matku v predsieni a o pár sekúnd zhrozene odvracia
zrak od pani Jaliskej rozvalenej na zemi pred pohov-
kou ako obrovská veľryba po útoku lovcov. Z krku jej
trčia tmavé lesklé ihlice na pletenie ako mimozemské
antény. Sivé oči má doširoka otvorené a otec verí, že
sú upreté priamo na netvora.

[ 102 ]
HOWARD – 26/2017

Každý den,
od půlnoci
do rána.

hororfilm.tv
[ 103 ]
Gabriela Marcinková
PROFIL

Zadáte-li do vyhledávače jméno této mladé slo- (2015) nebo slovenském dramatickém seriálu Tajné
venské herečky, podstatná část odkazů se bude tý- životy (2015). Z filmů za zmínku stojí ještě dánsko-
kat jejích nahých scén ve filmech. Nás však, přeci -německý road movie thriller Move On (2012) s Mad-
jen, zajímají ty strašidelné scény. A i těch má na kon- sem Mikkelsenem, slovenské komediální drama Voj-
tě hned několik. těch (2015), česká komedie Celebrity s.r.o. (2015)
nebo záznam divadelní hry Sláva (2016).
Sympatická hnědovláska Gabriela Marcinková Svého času Gabriela Marcinková své herectví
se narodila 2. dubna 1988 v Košicích, již od dvou let propůjčovala mnohým studentským filmům, osmimi-
však žila v Prešově a sama se považuje za Prešovan- nutovým Neříkej hop (2010) počínaje, bezmála dva-
ku. Svou touhu po herectví dlouho považovala jen za cetiminutovým Bazénem (2014) zatím konče.
nesplnitelný sen. Věnovala se spíše atletice. V běhu Často se objevuje i  v  horrorech, a  to nás zají-
přes překážky dosáhla významných úspěchů. Je ně- má nejvíce. V  miniroli prostitutky se objevila v  upír-
kolikanásobnou mistryní Slovenska, vyběhala si ně- ském dramatu Byzantium (2012), takové modernější
kolik stříbrných a  bronzových medailí. Překážkovou a ženštější obdobě Interview with the Vampire (mož-
dráhu opustila kvůli zdravotním problémům s páteří. ná proto, že oba filmy točil stejný režisér) o rodinných
K filmu přičichla již na gymnáziu, kdy s kamará- vztazích a lásce tváří v tvář nesmrtelnosti. Dramatic-
dem natočila několik amatérských filmů. Začala na- ký příběh matky a dcery staletí putujících světem.
vštěvovat také dramatický kroužek a ochotničila v di- Ve stejném roce si již mnohem výraznější roli
vadle. Dlouho zvažovala, kam se vydat na studium, střihla i v domácím horroru Attonitas (2012) o sku-
nad chemií, farmacií nebo biologií nakonec přeci jen pince mladých lidí s perfektním kamerovým vybave-
zvítězilo herectví a přihlášku poslala na Vysokou ško- ním, kteří jdou odhalit tajemství jednoho starého sta-
lu múzických umění v Bratislavě. vení. Snaha o  celovečerní slovenský horror se sice
Herecky debutovala v  české televizní pohád- ocenit dá a  může, ale scénárista a  režisér Jaroslav
ce Sofie a  ukradený poklad (2008). A  pak už to Mottl ve svém filmu z  found footage zkoncentroval
jelo. Gabriela Marcinková šla z role do role, a to ne- jen všechno zlé a  špatné. Pokud po zhlédnutí fil-
jen v  Česku a  na Slovensku. Již o  tři roky později mu nabudete pouze pocitu, že vznikl jen proto, že
se (společně s Judem Lawem, Anthony Hopkinsem, se filmaři dostali k technicky vymazleným kamerám
Rachel Weisz a  Moritzem Bleibtruem) objevila v  ro- a  kamerovým systémům, které umožňují např. ka-
mantickém dramatu 360 (2011), na němž se kopro- meramanovi snímat prostor i za sebou, je to prostě
dukčně podílela Velká Británie, Rakousko, Francie špatně. Veškerá možná pozitiva by pravděpodobně
a Brazílie. K divadlu, kde se objevila v hrách Aj kone fungovala v kratší (podstředometrážní) stopáži. U ce-
sa strieľajú, Othello, Rok v Kocúrkove nebo Veľa kri- lovečerní se může stát, že divák bude trpět více než
ku pre nič, postupně přidávala další filmové a  poz- hrdinové filmu bloudící v jednom starém klášteře.
ději i  seriálové role. Kromě klasických slovenských Hned následující rok však pomohla reputaci do-
Paneláků a Ordinácií v ružovej zahrade, se po boku mácího horroru napravit společně s  mladými tvůr-
Miroslava Donutila objevila v seriálu Doktor Martin ci. Vedlejší roli servírky si zahrála v krátkometrážním

[ 104 ]
HOWARD – 26/2017

tel) to zcela ve svém stylu pokazí. A jako na potvoru
zrovna o kousek dál jeden financí chtivý místní pro-
vozovatel sjezdovky chce nalákat finanční partnery
na své vylepšené sněhové dělo. To kromě sněhu ale
vytváří také zombíky. Tyto dvě hlavní postavové li-
nie se střetnou v  horské chatě, kde propuká party
a happy hour. A taky zombie masakr. Ač se to díky
názvu a  snad i  zemi původu nezdá, Útok zombíků
v kožených kalhotách s padacím mostem je nakonec
vcelku povedená horrorová komedie, zábavná, ná-
paditá (dekapitace zombíků snowboardy) s  parádní
maskérskou prací a Marcinkovou, která (snad až na
skvělou Margarete Tiesel) strká celé mezinárodní ob-
horroru Petera Czikraie Good Night (2013), jemuž se sazení do kapsy.
podrobněji věnujeme hned na dvou jiných místech Ve stejném roce se objevil také povídkový horror
tohoto čísla. Jako zombice se mihla i v jeho krátko- ABCs of Death 2.5 (2016), obsahující i  Czikraiův
metrážním M is for Malnutrition (2013) o němž také kraťas M is for Malnutrition, v němž jí coby zombici
píšeme jinde v čísle. vpálí kulku do hlavy Judit Bárdos.
Horroru i  studentskému filmu zůstala věrná Za letmou zmínku snad stojí i na letošní rok chys-
i v okultním krátkometrážním snímku Pavola Čižmá- tané mysteriózní sci-fi Důvěrný nepřítel o  manžel-
ra Jama (2013). V něm otec pátrá po ztracené dce- ském páru (Dyk – Marcinková), který se nastěhuje do
ři a  pomoc hledá u  psychotronika s  kyvadélkem. prototypu inteligentního domu ovládaného pouhým
Ten ho odkáže na souřadnice uprostřed lesa. Když hlasem poskytujícímu obyvatelům maximální luxus
je otec vyhledá, nalezne chatu a  v  ní mladou dívku a stoprocentní bezpečnost. Ale již název a všeobec-
v podání právě Marcinkové. Zpočátku dobře rozjetý ná představa vývoje podobně nastavených příběhů
a v hlavních rolích sympaticky obsazený kraťas tak- napovídají, že to nebude taková procházka růžovým
řka naprosto zabijí rádoby komické vsuvky, včetně sadem… Zbývá jen doufat, že se tvůrci nebudou
podobně laděného závěru. Kladem filmu tak zůstá- upejpat a  nabízející se napínavá atmosféra nabere
vají jen Marcinková a Vladimír Kittler v hlavních rolích. alespoň trochu horrorové kontury. Premiéra by měla
Její další horrorová role byla opět zahranič- být v srpnu.
ní. V  hlavní ženské roli se objevila v  rakouské alp- Z  Gabriely Marcinkové se klube zajímavá
ské kombinaci Snowboarďáků a  Choking Hazardu a schopná herečka, které hranice rodné hroudy a fil-
Attack of the Ledenhosen Zombies (2016). Coby mových žánrů postě nestačí. Což je milé i sympatic-
manažerka se pokouší uspět s prezentací dvou mla- ké.
dých snowboarďáků před sponzory, jenže jeden
z mladíků (tak nějak shodou okolností zrovna její pří- Honza Vojtíšek

[ 105 ]
Černá křídla
RECENZE

Cthulhu 3
Velký Prastarý rozprostřel svá křídla již potřetí. mou stopu překvapení či úžasu, ale po dvou třech
Snad proto jsou tak umolousaná, sem tam děravá povídkách, které, navzdory někdy dobře rozjetým
a již nevrhají tak temný stín. a poměrně nápaditým či originálním rozjezdům, jako
by vypadly ze strojku s jedním mustrem na HPL po-
Lack Wings of Cthulhu 3 vídky, je četba už poměrně unavující. Tyto povídky
Překlad: Milan Žáček se nakonec slijí do nepřekvapivé a jednotvárné koule
Vydavatel: Laser-books, 2016 s nějakým začátkem a stereotypní kosmickou poin-
Počet stran: 338 tou. Plytkou a nudnou.
Tomuto dojmu napomáhá také fakt, že se i právě
Howard Phillips Lovecraft je v  českých luzích díky oné linii, která se stala vzorem, velká část poví-
a  hájích, temných zákoutích a  zaprášených sklepe- dek nese spíše ve fantasy duchu, jen letmo okoře-
ních i půdách poměrně hodně oblíbený autor. Má své něném čímsi temným a  tajemným, v  němž se onen
věrné fanoušky a fanynky a dalo by se říci, že co se klasický lovecraftovský makabrózní a  temný horror
týče vydavatelského prostředí, je na tom možná ješ- trochu vytrácí. Například v  okultně erotické povíd-
tě trošku lépe než Stephen King, neboť se překládají ce jinak výborné autorky Caitlín R. Kiernan Kopec
a vydávají i knihy vycházející z jeho odkazu. Jeden Strom (Svět jako kataklyzma). Zde magic-
Což je svým způsobem fajn, částečně však jen ká a  astrální rovina povídky nabobtná do takových
do té doby, než se do těchto knih začtete a zjistíte, rozměrů, že se v ní jakýkoliv horror rozmělní v břeč-
že na západ od našich hranic a dál ještě přes velkou ku. Prakticky čistou fantasy z  alternativního světa
louži to všechno nabralo takřka obřích, s Prastarými za zdí, kam propadávají lidé s  rakovinovými nádo-
srovnatelných, rozměrů. Opravdu, stačí si pročíst jen ry, bez napětí a stopy mrazivější atmosféry, je i Zdiv-
medailonky autorů a autorek z této antologie. Mini- nor Donalda Tysona. Makabrózním temným fantasy
málně dvě třetiny z  nich mají na kontě buď nějaký pornem v  rádoby lovecraftovském hávu je povídka
lovecraftovský román nebo editorství lovecraftovsky Pod Arkhamským měsícem (J. A. Salmonson & W.
laděných antologií. Cthulhu mýtus, zdá se, překročil H. Pugmire). Možná se i vám při čtení vybaví filmový
svůj vlastní stín natolik, že i fanoušci a velcí obdivo- Total Recall (samozřejmě ten s druhým nejznámějším
vatelé Lovecrafta a jeho díla (mezi něž se hrdě a se rakouským emigrantem). Nevýrazně nakonec působí
ctí řadí například i autor těchto řádků), si začínají po- i poslední povídka antologie, pokračování (jde prak-
hrávat s myšlenkou, zda už toho není opravdu moc. ticky o přímé navázání a rozvinutí dalších osudů ně-
Výše zmíněný odstavec má své opodstatnění, kterých hrdinů) jedné Lovecraftovy povídky Zpoza
a dokonce částečné logické propojení právě s touto neznámého světa (Brian Stableford). Dlouhý a uke-
recenzovanou antologií. Neboť se jejím prostřednic- caný rozjezd společně s nevýrazným závěrem může
tvím probíraná problematika přelévá i na pulty našich ve čtenáři po dočtení knihy zanechat lehce nevalnou
knihkupectví a domácích knihoven. pachuť. Abstraktní nudou, více se koncentrující na
Jakýkoliv nápad se postupem času vyčerpá, rádoby vzletnou formu textu než na samotný příběh
a i máchající křídla se jednou unaví. Ponechme teď a jeho děj, je povídka Josepha Pulvera SR Černými
stranou statistický fakt snižujícího se počtu stránek schodišti pod zem. Lehce básnický styl utkví v pa-
(ok, tahle má o pár stránek více než druhá část) a po- měti mnohem více než neoriginální zápletka.
vídek v  jednotlivých dílech antologie (hovoříme sa- Jsou zde ale i povídky, které, jak již bylo zmíněno,
mozřejmě o těch vydaných v češtině, celá série má přichází alespoň s  originálními, nápaditými a  dobře
dosud šest částí) a věnujme se závažnějšímu nega- rozjetými zápletkami, které ovšem v některých přípa-
tivu. dech v  závěru pokazí tuctové nebo nezajímavé vy-
Tím je v této antologii do očí bijící fakt, že se dost vrcholení. Je to případ zpočátku skvělé a  nápadité
podstatná část autorů a autorek zařazených povídek první povídky antologie o malinkých tvorech žijících
tematicky držela jedné jediné lovecraftovské linie. To v  mýdlech Houdinky (Jonathan Thomas). Nápad
nejenže povídky připravuje o  kouzlo a  alespoň let- s tvory žijícími v neuvěřitelném a nepředstavitelném

[ 106 ]
HOWARD – 26/2017

prostředí je naprosto skvělý, atmosférický a  typicky nářovy oči, je cestovatelská Čínská dovolená (Peter
lovecraftovsky mrazivý, je obrovská škoda, že se ni- Cannon). Opravdu plíživá hrůza v jedné z těch poví-
jak více a zajímavěji nerozvine, spíše se utopí v sice dek, v nichž samotných se toho zrovna moc neděje
solidní, ale přesto klasice. Velmi sofistikovaně ne- až do úplného konce, které však nejvíce působí až
příjemný a  nechutný (až brutální) rozjezd a  průběh po dočtení.
povídky má druhá povídka knihy Pěkná panenka Trojici nejvydařenějších, nejoriginálnějších, nej-
Popletka (Donald R. Burleson). Ovšem stejně jako silnějších a  nejstrašidelnějších povídek uvádí origi-
předchozí povídka, i  u  této výsledný dojem kazí do nální a poutavý výlet dvou starých kamarádek Nek-
ztracena vycházející závěr. Ani ne solidním průmě- rotická zátoka (Lois Gresh). Druhá povídka nejlépe
rem se nakonec ukáže být plážová romance Richar- operující s  charaktery, jsou zde opravdu vytříbené.
da Gavina Děravý kámen o  mladém mileneckém Mrazivý příběh o  síle, podstatě a  zákoutí přátelství
páru, který na pláži nalezne kámen s dírou. Odkazy a  vztahu dvou lidských povah. Člověk je tvor kom-
k Lovecraftovi působí poměrně nuceně a samoúčel- plikovaný a ve své podstatě nepopsatelný, nečitelný
ně. Výraznější temný lesk takto laděným příběhům a nepředvídatelný. To z něj činí dokonalý předpoklad
dokázal alespoň trochu vtisknout až Darrell Schwei- zla. O druhou nejlepší povídku knihy se postaral Sam
tzer, který svou temnou Pavučinu ve tmě dokázal Gafford. Jeho zákulisní romantikou a erotikou nabitý
rozběhnout do příjemně mrazivých kosmických tem- příběh postaršího ženatého muže a  mladé podivín-
not a dálek. Tajemně přímořský a lovecraftovsky div- ky nazvaný Weltschmerz zaujme mimo jiné tím, že
ný je příspěvek Marka Howarda Jonese V cestě pří- přináší zajímavý výklad Lovecraftovy mytologie. Pří-
livu o  netypickém fyzicky (to je asi třeba zdůraznit) běh pohltí, tajemno jen jemně lechtá na chodidlech
milostném trojúhelníku dvou mužů a jedné ženy, kteří a v zátylku, aby naplno vybuchlo v poměrně originál-
se vypraví na výlet do domu na pláž. Slabší (ovšem ním a nečekaném závěru. Podobně jako Lois Gresh
z  povahy příběhu naprosto nevyhnutelný) závěr na- si i Gafford krásně hraje s charaktery a vytváří velmi
konec i  tentokrát vyšumí do ztracena jako stahující zajímavé postavy. Nejvybroušenější povídkou, doko-
se odliv. nalou prakticky v každém detailu, se jeví obsedantně
Svým způsobem zvláštní a v rámci antologie jako kompulzivní Megalitická vlna (Don Webb) s poma-
celku trochu netypická je povídka Thistleův objev lu houstnoucí atmosférou. Příběh o malé obci, v níž
(Simon Strantzas). Odkazy k  jisté Lovecraftově po- cosi lidi nutí vytvářet (z čehokoliv, mikrovlnkami počí-
vídce jsou výrazné, přesto Strantzas napsal zajíma- naje, automobily konče) tajemné kalendáře podobné
vou povídku o setkání s jiným světem a následky, kte- Stonehenge je lehce náznaková, přesto silně nervóz-
ré to přinese. Povídka má spád, jiskřivou erotickou ní. Atmosféra opravdu pohlcuje natolik, až se čtenář
atmosféru, a i navzdory částečně nepochopitelnému začne hlídat, zda při čtení ve svém okolí podvědo-
chování hlavního hrdiny je příjemným čtenářským zá- mě z domácích věcí běžné potřeby nevytváří kruhové
žitkem. V  kontextu celé antologie zajímavě vychází obrazce. Podobný pocit jste naposledy mohli cítit při
i  nejkratší povídka knihy Hotel Del Lago (Mollie  L. povídce Stephena Kinga N.
Burleson). Po všech těch kosmických výletech a na- Považuji za svou povinnost dát na vědomí, že ke
hlížení za oponu našeho světa příjemná, protože pří- druhému hodnotícímu punktu (už i  proto, že vizuál-
močará, zkratkovitá, rázná, bez kosmicko-fantask- ním stylem vychází právě z Lovecrafta) knihu dotáhla
ního balastu. Nejsyrovější HPL epigon, který by bez jen ona posledně zmiňovaná pětice povídek (a fakt,
znalosti či povědomí jeho tvorby neměl takovou sílu. že nechceme hodnocení půlit).
Snad proto se povídka jeví tak sympatická. Je obrovská škoda pro knihu samotnou, že ty za-
Aby to ale nevypadalo, že jsou v  knize jen sla- jímavější povídky jsou zařazeny až v  poslední třeti-
bé povídky (i  když převažují). Jsou zde i  dobré po- ně. Působí to, že od ní čtenář neodchází zase až tak
vídky, dokonce výborné, natolik výborné, že nako- zklamaný a  zlepší to její vnitřní hodnocení, ale moc
nec trochu vyváží zklamání, které při četbě knihy toho už nezachrání. Ten nezáživný rozjezd zanechá
může nastat. Punc jednoho z  nejzajímavějších au- hlubokou rýhu. Otázka, zda jimi neměly být prolože-
torů lovecraftovských povídek si již od minulé čás- ny slabší povídky z prvních dvou třetin knihy rezonuje
ti antologie drží Jason V Brock. Jeho Muž s rohem výrazným echem.
má výborný rozjezd s příjemným pomrkáváním, kte- Obrovským kladem a jakýmsi pozitivním pozná-
ré dokonce překračuje meze HPL tvorby a pokukuje vacím znakem Lovecraftovy tvorby je úžasná schop-
i po takřka stejně nazvané povídce jiného autora po- nost kreace zlo(po)věstného jako základního staveb-
hybujícího se v mistrově universu. Muž s rohem na- ního prvku z něhož mrazí. To se, naneštěstí, mnohým
konec sice upadne do balastu pro tento svazek kla- jeho následovníkům a následovnicím v této knize ni-
sických a častých point ale v celkovém kontextu se kterak nepodařilo.
drží nad linií předělu. Snad i pro tu lehce nesympatic-
kou hlavní hrdinku. Hodně dobrou povídkou, operu-
jící s velmi plíživou atmosférou čehosi nepříjemného
a děsivého, aniž by to bylo vhozeno přímo před čte- Honza Vojtíšek

[ 107 ]
The Babysitter
RECENZE

Trávit večery pod dohledem chůvy je noční můra políčka. Ta se ostatně táhne režisérovou filmografií
většiny amerických dětí. Čím více se jim blíží puber- jako trapná červená nit. Asi je to nějaký můj osobní
ta, tím intenzivnější pocit trapnosti podobná potupa problém unaveného starce, ale měl jsem u  Babysi-
přináší. Outsider Cole to má však jinak. Holka, která tter úplně stejný dojem jako u nedávného Krampuse.
na něj dává pozor pokaždé, když jeho rodiče vyrazí Ty filmy se tváří, jako by byly šité na míru fanouš-
pařit, je totiž splněním hned několika snů. Jednak je kům horroru, ale já jim tu snahu prostě nevěřím. Řada
pro něj dokonalou kámoškou, která ho vnímá takové- „vtipných“ momentů pak pro mě ústí v trapnost, při
ho, jaký je, jednak má tělo supermodelky a nebojí se které raději zavírám oči.
ho ukazovat. Její drobnou vadou pak je, že tu a tam Nabízí se srovnání se spřízněným Better Watch
někoho zabije při satanistickém rituálu. Out, který se pokouší téma večerního hlídání dětí
uchopit obdobně originálně a  v  mých očích vítězí
Režie: McG o prsa průměrné gymnastky. Nebál se totiž více za-
Scénář: Brian Duffield tlačit na horrorovou strunu a přijít s drsnějším poje-
Délka: 85 min tím. Také rozložení záporných a kladných rolí se mi
Původ: USA líbilo víc.
Rok: 2017 Dokážu si představit, že zástupy mlaďochů si Ba-
Hrají: Judah Lewis, Samara Weaving, Bella Thorne, bysitter budou užívat jako svěží vánek v dusnu pře-
Hana Mae Lee, Leslie Bibb vládajících duchařských horrorů, ale pro mne je to
spíš takové průměrné uprdnutí. Přežiju ho, párkrát
Teď bych se měl asi omluvit, že jsem propálil pře- se uchechtnu, ale rozhodně se k němu nebudu chtít
kvapení, ke kterému dojde někdy ve třetině filmu, ale vracet.
bez té informace o satanistických rituálech bych brzo
neměl o  čem psát. Do té doby jde prostě o  příběh Roman Kroufek
ustrkovaného ňoumy, kterého má z nějakého důvodu
ráda jeho sexy chůva. A to by věru nebyla podívaná
pro čtenáře Howarda, byť tělo titulní roštěnky splňuje
všechny významy slova „dokonalost“.
Právě až s první vraždou, kterou by teda nečekal
jen úplný ignorant, se film zvrhne a obrátí se do rovi-
ny extrémně vtipné a originální satanistické komedie.
Tedy pardon. To jsem popsal charakteristiku, kterou
by si přáli v recenzích číst tvůrci filmu. Ona realita je
totiž o poznání nudnější a méně originální, než si au-
toři myslí.
Rozhodně jim nelze upřít snahu o  dobrou styli-
zaci, celkem fajn obsazení většiny rolí a slušnou tri-
kovou stránku věci. Bohužel extrémně iritující je tou-
ha být neustále cool, která čumí doslova z každého

[ 108 ]
HOWARD – 26/2017

Petr Boček
Horrorový prejt
aneb
Děsivé výroky
Hystericky se smála, když ji pohřbíval. Při líbání vždy hořel modrým plamenem, při souloži
pravidelně zhasl.
Pořád jí něco padalo z rukou, tu nehet, tu celý prst.
Viděla mu až do žaludku, když ho otevřela.
Ze zdravotní dovolené se vrátil mrtvý.
Mimozemšťan se před nasednutím na motocykl sty-
S  nelíčeným zájmem pohlédl na nedaleký atomový lově oblékl do jeho čerstvě stažené kůže.
hřib.
Bez obličeje se cítil nesvůj.
Měl štěstí, že ho jen smrtelně zranili.
„Včera jsem se úspěšně oběsil, drahoušku!“
Ležela nehybně na té krásné zapomenuté pláži ně-
kolik desítek let. S porcováním lidí měl zatím jen minimální zkušenosti.

Z manžela jí zbyl jen snubní prstýnek, zbytek zakale- Denně ho navštěvovala mrtvá tchyně a schválně mu
né kyseliny z vany vypustila. pouštěla německé romantické seriály.

Netrap se, už na to nemáš žádnou hlavu! Její piercing neopravitelně poškodil mlýnek na maso.

Zamilovaně pohlédl do jejích prázdných očních důl- V rakvi bylo veselo, společnost mu dělali přítulní čer-
ků. vi.

Celých pět měsíců neměla sousto v  ústech a  evi- Umřel tak dvakrát až třikrát.
dentně jí to už nevadilo.
Od té doby už nikdy nelhal: vyřízli mu totiž jazyk.
Po vykostění se stal neobvykle pružným.
Doktoři ho uléčili k smrti.
Namazala si máslo na chleba přesně tím nožem, kte-
rý mu předtím vytáhla ze zad. Nevěš hlavu, uděláme ti to sami.

Manžel jí protekl stropem. Jde o úhel pohledu: Masožravci podle svých odpůr-
ců jedí zdechliny, vegetariáni zase kompost.
Evidentně už došla krev, a tak vysál koberec.
Amputovanou hlavu protézou nenahradíš.
Začala se obávat o jeho zdraví, protože už dobrý tý-
den nedýchal. Zlatíčko! Dovol mi políbit tu tvou roztomilou moro-
vou hlízu!
Zazdili ho kvalitně, ale zapomněli to odhlučnit: rušil
jim sledování sportovních přenosů nesnesitelným ťu- Měl takovou libůstku: depiloval lidem nohy elektric-
káním ještě dobrý týden. kou bruskou.

[ 109 ]
Nic lidského mu nebylo cizí: sežral toho člověka Ten děsivý démon mu až příliš věrně připomínal man-
včetně kostí. želku.

Snaž se umřít pokud možno definitivně. Bylo to nechutné: ti duchové měli průhledné všecko,
i trenýrky.
Na důkaz své mírumilovnosti předali mimozemšťané
pozemské delegaci dar: plný talíř masa, přesněji ře-
čeno létající talíř plný lidského masa. Byli ho už pře-
žraní. Z pohádek:
Ta podivná žena se zlatou jizvou na čele na něj nepří-
Dosyta se najedl až po smrti. četně pohlédla, pohladila svůj chlupatý hábit a pra-
vila: „Říkej mi lidský kožíšku, princi!“ A  pak vytáhla
Připadlo mu, jako by ucítil dobře okořeněný pečený břitvu.
bůček, když vtom si uvědomil, že ho právě upalují.
Macecha vykřikla: „Tak ty jahody jsi nějakou shodou
Špatně se mu dýchalo, rakev patrně zapomněli vy- náhod zvládla, Mařeno! Ale teď půjdeš do kanálu
bavit klimatizací. a přineseš mi odtamtud pouťové balónky!“

Měl pořádně proříznutou pusu. Až za uši. Líbání Šípkové Růženky je úžasná zábava pro nek-
rofily.
Okamžitě zemřel a už se ani nepohnul. Ostatní zom-
bie ho tak považovali za podivína. Na budově byl nápis: Exkluzivní sado-maso salon
„Obušku z pytle ven“.
Jak dlouho ještě, člověče, míníte krvácet?
Jednou ranou deset zabil. Hmm, tak tomu se říká
Kolikrát jsem vám říkal, že kremace se provádí až po úspěšný masový vrah!
smrti dotyčného!
HOWARD – 26/2017

[ 111 ]