You are on page 1of 103

NEZÁVISLÝ ČÍSLO 27

HORROROVÝ ČERVEN 2018


ČASOPIS

'90 horror
Mystery Art Production
Tony Todd
Nosferatu Horror Bar
Richard Corben
Obsah
S horrorem na věčné časy a nikdy jinak! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3
90–90–90 – aneb horrorové míry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5
Nosferatu Horror Bar . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
Carlton Mellick III: Strašidelná vagina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
I am not a serial killer. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
Svět podle lžičky (Agnieszka Kwiatkowska). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19
Trash – Literatura žije 26. 4. 2018 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21
Peter James . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
Filmový horror v socialistickém Československu 1948–1989 – Celovečerní film . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27
Truth or Dare . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34
Peter James: Srdíčko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36
Verunka (Miroslav Pech) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37
Tajemství Branišovského lesa – kdo chce ducha mít, vždycky si ho najde . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47
Richard Corben: Nezaměnitelný karikaturista hrůzy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50
Mystery Art Production . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56
Mystery Art Production Galerie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60
Křehká rovnováha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69
Mark E. Pocha – Na dušičky zomrieš . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71
It comes at night . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72
Devadesátkový slang strachu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73
Zombies. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78
Vůně kamene (Agnieszka Kwiatkowska) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79
Tony Todd . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82
Kodži Suzuki: Temné vody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88
Případ pavoučího muže (Roman Bílek) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90

E-mail: howardhorror666@gmail.com
www.howardhorror.cz

Redakce: Honza Vojtíšek, Roman Kroufek


Externí spolupracovníci: Roman Bílek, Kristina Haidingerová, Anna Korbelová, Ivan Kučera, Demi Mortuus,
Martin Štefko
Korektury: Zuzana Kocurková, Honza Vojtíšek
Obálka: Mystery Art Production
Ilustrace: Kristina Haidingerová (19), Zdeněk Svoboda (37, 42), Anna Korbelová (70, 80), Adam Kubík (93)
Sazba: Július Muránsky
HOWARD – 27/2017

S horrorem na věčné časy a nikdy jinak!


Už se vás nové tisíciletí zeptalo, co jste dělali v 90. letech? Přesně tam se vydáváme s tématem tohoto
čísla. Do doby, kdy se velká část z nás poprvé výrazněji setkala s horrorem, objevila ho, oblíbila a přijala za
svůj oblíbený žánr. Do doby, kdy se po pádu východního bloku k nám horror nahrnul a zaplavil police knih-
kupectví a videopůjčoven (ok, zeptejte se rodičů, ať vám povypráví před spaním místo pohádky) i plátna kin.
To vám byla nádherná doba. Do doby, kdy si tehdy mnozí, ještě zvyklí na heslovitost předchozích čtyř dekád,
vytvářeli heslo nové, přesně to, jímž uvádím úvodní slovo. Na stránkách tohoto čísla se tedy podíváme na ně-
kolik devadesátkových filmů, knih a tvůrců.
Občas se stane, že nám nezáměrně v čísle vykrystalizuje menší, vedlejší téma. Tentokrát to jsou České
Budějovice. V jednom z rozhovorů vyzpovídáme provozovatele českobudějovického Horror Baru Nosferatu,
Kristina nás provede Branišovským lesem kousek od ČB, o němž koluje spousta podivných a tajemných po-
vídaček, v reportu zavítáme na jednu dubnovou akci, která proběhla v rámci českobudějovického festivalu
Literatura žije a autorem jedné z povídek, které přinášíme v čísle, je českobudějovický autor Miroslav Pech.
Ve druhém rozhovoru vás seznámíme s plzeňskou partičkou fotografů, maskérů, filmařů a horrorových
nadšenců a nadšenkyň Mystery Art Production, která se postarala i o titulní stranu tohoto čísla. Chybět ne-
bude ani malá galerie jejich práce.
Po minulých knihách se tentokrát podíváme na československé filmové celovečerní horrory z dob socialismu,
ve třech autorských profilech se věnujeme filmu, románům i komiksům, nechybí tradiční nálož recenzí i povídek.
Přejeme tedy hezké a příjemné retro čtení a uvidíme se u příštího čísla, které bude trochu neobvyklé.
Nechte se překvapit.
Kdo si troufne před zrcadlem pětkrát vyslovit Howard?
Honza Vojtíšek
Honza Vojtíšek
Honza Vojtíšek
Honza Vojtíšek
Honza Voj-
2017
017 ŘÍ
EC 2 ZÁ
ROSIN
24 25 P
LOČÍSLO
ÍS S O P IS
NEZ NE
Č A ÁVISLÝ HORROR
VÝ Č OVÝ
Ý ČAS ZÁ
IS HORRORO ČAS
ČA OR IS VISČÍSL
ASSOP
ASO
HOPIS L O 26
OP ČA RORO Ý BŘEZEN 2018
Č AZSÁVISLÝ SOP VÝ
ÝN E IS
R OV
RO
OR
ÝH
y
tor
L
rro VIS
r S ich;

Ho š Me
l
an NE
á
e ric Tom
Am tlow ;
Č
tz;
on n Da ČE ÍSLO
Ko
R. r; Ell
e RVE 27
N2
an
De horro 018

ino m
Os
C 220016

NE
INEEC


OSSIN

VI
SL
PRO

Ý
2017

HO
RR
ZEN
21

RO NE O

Denisa & Daniela Ponomarevovy Ed Wood 17


20
LO

VÝ ZÁ
BŘE

18+
ČÍSSL
ZÁŘÍ 2016

'90 EN
ČA VISSL

My horror RV
SO Ý HO

s ČE
PI

Tornotrery A
22
paĜík
ASO in Kaš pos

S
H or

Psycho dová

rt P
HO
or a

voreens
nsyký 23
OPIS

oSlo
Slov lov ove
ov
Z

h nsk T
mm nze

LO

s resr oýondhor
A

N
W
ro Ul

Porn Jo d rorroduc LO
dr

AR
pom
lin
r la

zvefef fKar
ASSO

ČÍ
ČÍS

Joz
oize
oze
oz

zef
po K

s S , rece

RR

RE atika tS
ČÍ ion

JohfincBi
n

SL

onchaickyu H
ýa
Gob
dl es Ba an s

4/
ČA

OR

20

Pardton orr
O

tiiil
Bill
B
e ler lza o

líll
lklW Pax
ar S
VÝ Č

cri

12

e C
B o c
ČÍSLO 20

g o
4

o
An vídky

Alena

r
cí u

t
OV

no
an v

ai rbe nig IS Bhar


NEÝZČÁ

zaA Ku
r b e
áaig
a bs

r
Lit
Lite
iter
iter
uerreárn
erár
PIS

krárn
ár odí hor
rní KnrOPv ýSS
dĤ á

rní
in n u
OV

rho
hom ro
B p

Bi am ok ror
Ro ňa H amo uzn
Ý Č Rob
og ec

R
RO

ea
gu

Ad PMirPete ép m dik
Tá tth

ov rRA
Po

S
zh los nkar a
li i e
OR
2016

orrrAy . Czik
o zik
AVSISL

lle krai
raiieČAr
ra
Na ian
RRO

Ed H rra t rVkÝ
ov tov n S

be
Ho orgean Sto
ORR

OP Ý HO
Br
Po arie am alińsk ová –

or á rin

a sa
ŘÍ
OR

ia
i
VEN

r
ilkaop inclair

M ah P jer
á

IS RROR

GB e
Iš I O
y:
víd de Ma i – DIvan A
LÝ HHO

Jur IfanndG eyntrointru


ore kov

20

o ine OR
nícor ra N n Žáþek

ROV

Gr aweł Pra

12
Y
ky Fran ste Odne okon Zo ey
Ste V

RR
RO NE ČASOPIS

k
ČER

P ana

r
orr deljá

n a
: ce r sK

Hor rz renkai G lmový horror


ZÁVISL

Ja ath HO
aM
Iv

Asi Heozrni nboebjřsym


h

rCon HORRO
S

j Ha abi ský
c

ČÍS

HO
iko

Ý
ŽeDekyseod rece
rog n

K
SL
e

W
rn

NEZ
a A rčo
SeLsÝJoh

VI
LO
HolN Pitíedky,

AR

ch

OVÝ SLÝ HOR


eca ńs ¿
s

Bis on mě ám vaKor

ot


nhiþorr rbaM

D–

ror
la
pov
ZÁBV kin

Re usí na;

5
ASO LÝ HORROROVÝ

kl

ý
rgb írhoové řweeky aetpioþrtČjš

ÁVIS
ÁVIS
hh

sk NE
ce nej Pt

5/2
av TC
r
19

t te ai
ri

e v
K

ČASO
NIS

nz 2 ác

re

þe
n
V: in

012
e ; C i a nt PriK
a
mde v eeick Gar

t
ÍSLO

y
r iká
–o
rC

ssk
é

ko aphn t kr dle mbs vý é H


Ho

Pr
2016

a h o mez
PIS HORRO

n
vrNýaEhe

nac

ro zn herka
rkor

mik e ál HP
al M

om

D ese po Co mo van

PIS

osin
L orro

o ukou Arové
á Po n; CK

r
or
ce

s F du ove L
Č

D my ey fil iro
na aáš

v
bin jiné

ho de er Tsc tle itkin


Step

do ro
EN

fil ffr jský insp

ul Ma n h

eter W
r
ESdw y Nowa

in poU mov

ec
h

RR
o

rhae da

cih ur or
ká : vysoŽ

KPet Cas
Je la ry
t

Joel-P ve Vídni
lo ard o
za
EZ

W
tk

I nn 20(vnad
sáM

ROR
R OVÝ ČASOPIS
o ier ro
mos

M eo
že ko,
ror b se ty ích z
Sed váci H

t
lsoodser
NEZÁVISLÝ

2012
W kký

r
de

Pe eeŽke
a
ó

Mo Votoþková Goblin
í

vid
EZÁVISL

víd h

ch
tm vyso

ování
þ
lla orriþ

a
ČÍSL

Ci trMV ennyd A
n

Nikol hororu 2
y;

ith gĜon
NEZÁ
ýe Jenn

a ko!
ze,

rtík
Re u

en Dagonker S
th ;Š

Ĝi Am chM Baas eá
a

a motetart
c
ul ba

Pioný lSl
s

o anrti ofS frle


exu
ce

Slende
3 oc

p
ro

edma M
h

rman
y

O6
VÝ Č

. Sfýoho
u

FeeG
pr

k é h ály
þ e hov oru
es

Go itPy willoa s Čkn ŠtA


St Ĝho

vá rror

daraHha
ČÍS NE

Horroroví spratci HororKemp Philip Glass


an

Ndasocia
íny )

ho PL
8

ho
ši a

uynan
VIS

Austra ro ce horrorových autorĤ


0

Hmlská
or
le

ra á

rr

jir vaivl e s l&av efkaA otov


1

ře

ro nni Fi o
or

u
O

r
ORO

vu

G choor k
ro

a 2Žćáre
alita
to

Pa s lel S RŠvPa Pavel


P
B
L

hor

0
a
ri
o
; N tre

iv o Ki an 14H cka

ho ukaudKin
oč et
lo
rr

King
K
SO ORR

in
HORRO

nd Diamo nd

csk rlílský
B

peus
m

rro Au
ř

i k horror
gie

ůr

Austra
ru A
e
ror
yn
ČVAISLÝ H

zen 2
PIS

es

OROV
pí;

ČÍSLO 7

15
20
013
NE

ŘÍ
[1

ÝZČA
V ZÁ


u

TĜi
Ĝin
Ý

inááctk
ÁVSO
ápo
RNOE

Soc y a zr
oci l stický cadla v hor
ISLPI

cia
ial
ali
RO

Co nás Zomb ro
ÝH

i Mor ru
rákĤ

ás na
OR

hor
Červen 2013

16 Foggl d
ORR

r vská rorech štve


[1

gllaaro
ÝH

O
]

SL Bo ek & Z hrĤza
oþþek
ČÍ
ISL

OR N

ubík
ČÍSLO 8
ÁV

O V

S
EZ

PI
ÝEZČÁ

SO
N

AVSI O

ČA
SLPIS

15
Í 20 VÝ
ÝH

O
ZÁŘ OR
OR ČÍS

RR
R

HO
O

Září 2013
RO

NE Ý O1
6
ZÁ SL ÍSL
V

I
ÝČ

VI Č
L

SL V
O

ZÁ PIS
AS

Ý
NČEASO
9

HO N
OP

RREZ
OVÝ
IS

PRO

OR ÁV ROR 15
OV ISLÝ HOR EN 20
Ý ČERV
SINE

ČA HOR LÝ 15
SO ROR Z ÁVIS ČÍSLO
ČÍ

NE ČASOPIS
C2

PI OV
SL

S ÝČ VÝ
NEZÁVI RRORO
O

013

AS SLLÝ
LÝ HO LÝ HO
10

OP
IS
HORROR
NEZÁV
OVÝ ČISLÝ HORRO
HOR
OR
RRO NE ZÁVIS
ČÍ ASOPISRRROROVÝ
R ČASOPIS ČÍSLO 14

SL BŘEZEN 2015
EZ

O ČÍSLO
11 ČÍS 13 P
EN

LO ROSINE
ČE 12 C 2014
20

RV
14

EN ZÁ
20 ŘÍ
14 2014

[3]
Juraj Herz
4. 9. 1934 – 8. 4. 2018
[4]
HOWARD – 27/2017

90–90–90
aneb horrorové míry
Z obecného pohledu možná ne, ale z toho trochu lý humor, výborné scény, ale i výtečné klasické triky,
podrobnějšího se zdá, že každá horrorová dekáda má které jsou vždy skvělým kořením, když je tvůrci dělají
něco zvláštního, svého, zajímavého. Filmový horror s láskou a snahou o co nejlepší výsledek.
v  90. letech si ponechal atmosféru a  humor osm- Mal som rád tvorbu Wesa Cravena. Niektorú. Inú
desátek, ubyla, ba prakticky vymizela, z  něj nahota zas nie. Nakrútil super veci A Nightmare on Elm Stre-
s erotikou a explicitní brutalita. Mnohdy se spousta et, Scream 1 a 2 a Red Eye (nesmejte sa kurva). Uro-
důležitého děje mimo kameru, a i s krví se šetřilo. Sa- bil ale aj veci, na ktoré by nemal byť hrdý (Shocker).
mozřejmě čest výjimkám. Obecně by se dalo říci, že The People Under the Stairs (1991) nie sú zlí. Ale
90. byly na povedené a dobré horrory skoupé, přes- ani dobrí. Viem, že mnohí z vás na nich nedáte do-
to se nakonec dají objevit. Pomoci tomu snad může pustiť, ale ja som ich videl len raz a stačilo. Na jednej
i náš výběr patnácti zástupců této dekády. strane parádny dom a scenár natrieskaný originálny-
mi nápadmi, na druhej je to miestami predsa len dosť
Když se řekne klasický horror, asi si každý hned nuda. A  nemám rád kombináciu humoru a  horroru,
nepředstaví zrovna Tremors (1990), ale pokud to- tie žánre sa k sebe proste nehodia. Ale ono si to celé
muhle filmu dáte šanci, zjistíte, že to je jeden z nejzá- od začiatku koledovalo o malér. Návštevy čudáckych
bavnějších horrorů, na jaký se můžete podívat. Nejen, domov, na ktoré vás nikto nepozval, jednoducho ne-
že je to zábavné, akční, ale je to opravdu i horrorové. zvyknú dopadnúť dobre. Dvojnásobne návštevy, na
Jsou tady scény, na které se pěkně nekouká. A  do ktoré ste sa pozvali sami. Trojnásobne také, na kto-
toho všeho je tu Kevin Bacon, který vás nikde ne- ré idete s  jasným úmyslom obohatiť svoje hmotné
bude bavit tolik, jako tady. Ale humor nestojí jen na pozemské majetky. Chudobný chlapec z  geta však
něm. Původní film se rozrostl na sérii, která by v roce nechce nič viac, len trocha istoty pre seba a  svoju
2018 měla mít už šestý přírůstek, ale jednoznačně mamu a práve to ho privedie do toho domu. Do toho
nejlepší zůstává právě první Chvění. Nejen pro skvě- prekliateho, mizerného, smrteľne nebezpečného

[5]
domu. Podobné zlodejské záležitosti skrátka nikdy keď si o 22:05 skočíte do večierky pre pivo a syro-
nedopadajú dobre (Don‘t Breathe od Fedeho Alvare- vo-cibuľové chipsy. A  určite nejaký zasratý, mega-
za, Livide od brutálneho dua Bustillo/Maury, Hrůzný primitívny a  ukážkovo arogantný zmrd otvorí dvere
stařec od HPL). na svojej 45-ročnej haraburde tak, že vám poškria-
Jestli je nějaký film, který mě přivedl k  horroru, be krásny lak na vašom úplne novučičkom aute. Ale
je to právě novozélandský snímek Braindead (1992). horrorových netvorov? Nie, tých tu rozhodne neča-
Je odporný, je nechutný, je neskutečně zábavný. káte. Lenže oni tam sú. Vo forme zľudovených his-
Braindead tu není proto, abyste byli vyděšení od za- toriek, ktoré si predávajú miestni obyvatelia z gene-
čátku do konce. Je tu proto, abyste se bavili a snažili rácie na generáciu. Tony Todd bol skvelý, Candyman
se přemoct dávení. Tolik hnusu, kolik je tady, jen tak ultimátny, Virginia Madsen sexi, sídlisko ošarpané až
někde nenajdete. Navíc v takových variacích! A stej- do pivnice a univerzum okolo ponurého Daniela Ro-
ně se budete muset smát. Říkám si, že kdyby měl bitaillea šikovne a chytĺavo premyslené. Mne sa páčil
Peter Jackson natočit jen jeden film, tak bych si ra- aj zvyšok trilógie, ale jednotka je samozrejme jednot-
ději vybral Braindead než Lord of the Rings. Už jen ka. Režisér Bernard Rose o dva roky neskôr zavítal
proto, že u Braindead novozélandský režisér ukázal, do Čiech nakrútiť Immortal Beloved s Garym Oldma-
že za tři milióny dolarů je možné udělat nezapomenu- nom, no to už nebol horror (aspoň podľa väčšiny di-
telné trikové představení, které srší nápady, jež mo- vákov). Candyman sa spolieha na pomalé, ale o  to
hou ostatní tvůrci jen napodobovat. intenzívnejšie a  v  konečnom dôsledku efektívnejšie
Bolo raz jedno nevábne americké sídlisko a me- budovanie neznesiteľne pomalej atmosféry (povedal
dzi činžiakmi, ktoré mali najlepšie roky dávno za se- niekto The Silence of the Lambs?), než na krv. Ale
bou, kolovala legenda o riadne podráždenom (a len nebojte sa, bude aj tá. A nepotečie z nikoho menšie-
tak mimochodom dávno mŕtvom) týpkovi. Ak jeho ho, než z Teda Raimiho.
meno vyslovíte päťkrát do zrkadla, objaví sa za va- Príbeh o vedcovi, rozhodnutom poraziť smrť (kto-
šim chrbtom a rozpára vás tak, že nemá zmysel po- rá mu v živote vzala toľko milovaných ľudí), je noto-
chovávať vás v otvorenej truhle. Inšpiratívny Candy- ricky známy. Kennetha Branagha dnes registrujeme
man (1992) je môj obľúbený deväťdesiatkový horror. ako Wallandera a Poirota, ale v 90. rokoch bol exper-
Spôsobil tak trošku revolúciu. OK, nezabíjajte ma za tom na život a dielo Williama Shakespearea. Keď mu
toto odvážne tvrdenie. Viem, že pre mnohých z vás je Francis Ford Coppola ponúkol možnosť sfilmovať
to nuda a tak. Ale dovtedy horrory vyvolávali hrôzu už horrorovú legendu Frankenstein (1994), neváhal ani
svojím prostredím. Vesmírna loď. More. Jazero. Far- minútu. Kultový režisér The Godfather a Apocalypse
ma. Lesná chata. Temné lesy. Americký zapadákov. Now to pôvodne chcel urobiť vlastnoručne, pretože
Tam už z podstaty čakáte peklo na zemi. Candyman začiatkom desaťročia sa z nejakého dôvodu rozho-
bol iný. Autor poviedkovej predlohy, legendárny Clive dol vytvoriť sériu adaptácií legendárnych „starých“
Barker, v  nás vyvolal obavy z  totálne bežného pro- horrorov. Avšak po tom, ako v  roku 1992 nakrútil
stredia – sídliska. Miesto, kde vás možno prepadnú, perfektného Draculu (kurva zas sa smejete?) s  An-

[6]
HOWARD – 27/2017

thonym Hopkinsom, rozhodol sa, že síce privedie na nádechem, který vydechoval svých posledních ná-
svet i legendárne literárne dielo Mary Shelley, ale už sledujících pět filmů a  na jeho úroveň se nakrátko
iba ako producent. A na réžiu najal Branagha. Ten to vzepjal svými dvěma příspěvky do seriálu Masters of
nakrútil ako tzv.  „horror na úrovni“ – béčkarský kr- Horror (2005 a 2006). Zajímavostí filmu je, že si v něm
vák s áčkarským kastingom, dlhými „shakespearov- svou první filmovou roli odehrál pozdější „já jsem tvůj
skými“ dialógmi, divadelným aranžmánom a s dôra- otec, Lucu“ Hayden Christensen.
zom kladeným na atmosféru, vzťahy a vystupňovaný Španělský režisér Álex de la Iglesia na sebe
scenár (Frank Darabont). V neposlednom rade máte v tomto desetiletí upozornil hned dvěma povedenými
možnosť vidieť Johna Cleesea v parádnej nekomedi- horrorovými komediemi Balada triste de trompeta
álnej úlohe. Je v nej úžasný. (2010) a  Las Brujas de Zugarramundi (2013,
Své nejlepší filmy režisér John Carpenter na- recenzováno Obitusem v  jednom ze starších čísel
točil od konce 70. let do druhé půle 90. let. Jejich Howarda). Již před třiadvaceti lety však ukázal, kam
posledním zástupcem je až pohádkově přímočarý se jeho pojetí spojení horroru a humoru bude ubírat.
a  béčkově žánrový horror o  hledání tajemného spi- V  satanské horrorové komedii El día de la bestia
sovatele, jehož knihy vytváří mapu k tajnému místu, (1995) o  netypické trojici kněze, hodlajícího páchat
které je branou mezi naším a  démonickým světem. veškeré možné zlo, televizního okultisty a  neustá-
Jde o knihy, po jejichž přečtení zešílíte, stejně, jako le zfetovaného metalisty, která se snaží zabránit pří-
všichni ostatní kolem vás. A jak je u lidí normální, prá- chodu Antikrista na svět. Hlavní hrdina, kněz, rozluští
vě tohle je baví, a tak berou knihkupectví a pak co- kód ukrytý v  biblické Apokalypse odkazující k  datu
koliv dalšího útokem. Vyšetřováním náhlého zmizení příchodu Antikrista na zemi. Kněz, aby ďábla zmá-
spisovatele je pověřen pojišťovací vyšetřovatel John tl, mohl se k němu dostat a příchodu jeho potomka
Trent. Hledání jej zavede do městečka, v  němž au- zabránit, hodlá hřešit. Postupně se k  němu přidává
tor údajně žije. Brzy se však ukáže, že to není jen metalový prodavač z obchodu s deskami a televizní
tak obyčejné městečko. In the Mouth of Madness okultní kazatel, který by dnes měl hlavní vysílací čas
(1994) je plný bizarních postav, béčkových triků a po- na EzoTv. Ryze horrorový příběh o  příchodu ďábla
stupů, monster, s  naprostou lehkostí servírovaných na svět je prakticky po celou dobu prodchnut nesku-
žánrových klišé, nevážné vážnosti, a  několika velmi tečně funkční komickou linkou, ostatně, jak podotý-
vydařených a  strašidelných scén (odrazky jedoucí- ká samotný Obitus, obzvláště vztah metalisty s jeho
ho kola patří jistě k  nejděsivějším horrorovým oka- matkou či výprava pro panenskou krev jsou velmi
mžikům 90. let). Šílenství aka Ve spárech šílenství je zábavné scény. Komickému pozadí se nevyhnou ani
Carpenterovým obrovským a  hlubokým horrorovým vypjatější a atmosféričtější scény. De la Iglesia vytvo-

[7]
řil jednu z nejlepších horrorových komedií, vymykající mady mrtvol a  kýble krve, tenhle film vám nabídne
se dnešnímu pohledu a přístupu k tomuto žánrové- pouze iluze a magii. Hodně realistické iluze a oprav-
mu crossoveru. El día de la bestia je osobitý, originál- du temnou magii.
ní a zábavný film. Třetí díl japonské série, která je známá i pod ang-
V  režijní filmografii Cliva Barkera se nachází jen lickým přepisem All Night Long, je krásnou ukázkou
adaptace jeho vlastních děl či zpracování jeho vlast- toho, co Japonci umí – tohle je čistý úchylný hnus. Po-
ních nápadů. Nejinak je tomu i  v  případě (zatím?) kud byste si z celé série pustili pouze třetí díl, uděláte
jeho posledního režisérského počinu Lord of Illusi- si celkem jasnou představu o tom, co chtěl Katsuya
ons (1995). Ten je, podobně jako Candyman, volnou Matsumura svými filmy říct. Chtěl poukázat na temné
adaptací autorovy povídky Poslední iluze (The Last stránky lidí, na to, co skrýváme, ale co je o  to tem-
Illusion). Ovšem jak řečeno, volnou. V  povídce i  ve nější, pokud se to dostane na povrch. Chtěl prozkou-
filmu sice vystupují stejné postavy, ale příběhy obou mat, co některé jedince formuje a vede k tomu, aby
formátů se od sebe podstatně liší. Film vypráví o sou- jejich cílem nebylo tvoření, ale čistá destrukce, která
kromém detektivovi Harry D‘Amourovi se zkušenost- je skryta za tím, že dotyčný chce zajít dál, protože to
mi v nadpřirozených případech, který se během své- obyčejné nestačí. Japonci se snuffu dokáží přiblížit
ho vyšetřování připlete do třináct let starého konfliktu jako nikdo, protože filmy jako Ooru naito rongu 3:
mladého iluzionisty Swanna a tajemného mága Nixe Saishuu-shô (1996) nejsou jen násilné, ale jednodu-
aka Puritána. Swann kdysi Puritána porazil a  zako- še i  hnusné, špinavé, většina lidí by se nejspíš ne-
pal v poušti. Teď se zdá, že se Nix a jeho věrní vrací chtěla ani dotknout obalu DVD s takovým filmem.
zpět. Pán kouzel je, jak je u Barkera zvykem, ochu- Italský režisér a scénárista Pupi Avati nepatří ke
cen notnou dávkou temné fantasy a mystérie, přesto zrovna známým tvůrcům. V našich končinách (ať již
však jde o velmi zajímavý a povedený horror. Původ- žánrových nebo územních) na sebe upozornil snad
ní povídka snad poprvé představila Harry D‘Amoura, jen jako režisér gialla La casa dalle finestre che ri-
k němuž se Clive Barker vrátil ještě několikrát, letmo dono (1976) nebo scénárista posledního filmu Piera
v románu Velké a tajné show, mnohem více v jeho po- Paola Pasoliniho Salò o le 120 giornate di Sodoma
kračování Everville a v románu The Scarlet Gospels (1975). V půlce 90. let však podle svého scénáře na-
jej postavil dokonce proti Pinheadovi. V tomhle filmu točil temnou esoterickou bajku z  naší přírody L‘ar-
je navíc výborně obsazený a odehraný Scottem Ba- cano incantatore (1996). V ní sledujeme osudy mla-
kulou, takhle nějak jsem si D‘Amoura vždycky před- dého studenta Giacoma, odsouzeného za to, že
stavoval. Za zmínku jistě stojí ještě Famke Janssen přinutil svou milenku podstoupit potrat. Aby se tres-
(až se nechce věřit, že tenhle film točila ve stejném tu vyhnul, stane se pobočníkem a  posluhou exko-
roce jako Zlaté oko) a opravdu démonický předsta- munikovaného kněze, žijícího na samotě v obrovské
vitel Nixe/Puritána Daniel von Bargen. Mága si prav- knihovně a  koketujícího s  černou magií, kterého již
děpodobně představujete různě, ale takhle určitě ne. roky nikdo neviděl. Po příchodu velmi brzy zjišťuje,
Možná překvapivě nelze čekat nějaké masakry, hro- že s nimi v domě přebývá ještě cosi, co se skrývá ve

[8]
HOWARD – 27/2017

stínech. Souběžně odhaluje tajemství svého chlebo- žit kritiku celé národní kinematografie a její stagnace,
dárce i jeho přítele, kterého Giacomo našel mrtvého což sám prezentoval na tom, že zvolil pro vyprávění
při svém příchodu. Avatiho film je ukázkou, že ač zá- příběhu americký postup i  s  americkým vyústěním,
padní filmový horror v devadesátkách obecně (tedy ale přitom zůstal věrný evropské vizuální stránce
ne vždy a nutně) ustoupil od explicitní brutality a ero- a kameře, která se nutně nezajímá o postavy. Ale ne-
tiky a v jisté míře je nahradil humorem, dokázal si za- čekejte od filmu u nás známého jako Diplomová prá-
chovat strašidelnou a tajemnou atmosféru. Komorní ce skutečný snuff, čekejte zamyšlení nad tím, kam až
film pro dva muže a jednu neviditelnou bytost. Tem- jsou lidé schopni zajít v umění a v násilí, stejně jako
ný, démonický příběh, plný hutné atmosféry a napě- ve lži a přetvářce. Nepříjemný snímek k zamyšlení, je-
tí. Pupi Avati nejede na efekt, zajímá jej příběh jako muž americké finále nesedí.
středobod dění. A  L‘arcano incantatore je skvělým Kanadský Cube (1997) je předchůdce Saw. Nic
horrorem jen díky němu, ne díky lekačkám a přemí- netušící postavy jsou uzavřené na neznámém mís-
ře triků (které neobsahuje), ale jen a pouze odvíjením tě. Ale také je to film, který ukazuje smutný trend
příběhu a narůstající atmosférou. A ta knihovna, to je v  horrorech – skvělý první snímek, jehož téma je
prostě něco úžasného. následně rozmělněno v  horších a  horších pokračo-
I když se v současné době Alejandro Amenábar váních. Ale první Kostka je skvělá. Horror měl vel-
už moc horrorům nevěnuje, v roce 1996 oslnil svou mi malý rozpočet, dokázal ho však využít pro sci-fi
celovečerní prvotinou, která nese nicneříkající název komorní hrůzu, vycházející jen z toho, že je skupina
Tesis (1996). Nejen, že dokázal natočit skvělý film lidí zavřena v  kostce, z  níž mohou přejít poklopem
o snuffu, ale také ukázal, že je možné do horroru vlo- do dalších kostek. Jenže každá další kostka v sobě

[9]
může skrývat smrtící past. Klaustrofobní, tajemné, prednes znemožňuje divákom robiť si zo všetkej tej
depresivní a díky kameře zvláštně špinavé. Postavy extra-vážnosti srandu. Máte filmy, ktoré sa berú na-
se chtějí dostat ven, ale neví, jestli kostky někde vů- toľko vážne, až sú nechtiac smiešne a potom máte
bec končí. A postupně se odhaluje temné tajemství filmy, ktoré sa berú hrozne vážne a  nie sú nechtiac
okolo celého labyrintu. Jeden z  filmů, kde to počá- smiešne, ale budia rešpekt. A to je i prípad tohto vy-
teční tajemství není ve finále vyloženě zničeno. A na- beraného kúsku. Parádne zasnená atmosféra.
víc je to pěkně drsné. Režijní horrorová filmografie Steve Minera je kva-
Event Horizon (1997) zavítal do našich kín v no- litativně podobna houpačce. Naštěstí ty kvalitněj-
vembri 1997. Ťažko by ste hľadali vhodnejší film pre ší zářezy převažují. Kromě horrorů se Miner věno-
ponuré jesenné obdobie, než temnú návštevu ves- val hlavně komediím a romantickým filmům. A tohle
mírne lode, ktorá sa na pár rokov stratila do samé- všechno dokázal výtečně vytěžit a propojit v posled-
ho pekla a  keď sa z  neho vynorila, mala na palube ním filmu našeho výčtu, krokodýlím romantickém ko-
viacero infernových prekvapení. Režisér Paul W.S. mediálním horroru Lake Placid (1999). K  jednomu
Anderson vytvoril vskutku drastickú atmosféru, loď mainskému jezeru se díky odhalení původce útoku
vyzerá exteriérovo i  interiérovo prenádherne a  klišé na místního „značkovače bobrů“ sjedou muzeální
postavy s predvídateľnými hereckými výkonmi zatlá- paleontoložka, místní šerif, zástupce rybářů a vodní
ča do úzadia parádny gore festival. Ten je miestami zvířeny a  milovník krokodýlů, který je studuje a  po-
hardcore ešte i dnes, viac ako dve desaťročia po pre- važuje za božské tvory. Tahle svérázná skupinka po-
miére. Má to svoje chyby a ku koncu je to trocha ne- stupně odhaluje, že za útokem stojí obrovský kro-
zrozumiteľné (film sa radikálne prestrihával), ale i tak kodýl, který sem připlaval přes oceán. Minerovi se
ide o vynikajúci kúsok. i díky obsazení podařilo natočit z jedné strany syro-
Úradníka pozve jeho čudácky šéf na večeru do vý a napínavý, na druhou stranu příjemně odlehčený
veľmi zvláštneho podniku a  každý, kto má Jiřího a  zábavný film z  lůna přírody. Sarkastický šerif ne-
Lábusa zaevidovaného len ako hlas Marge Simpson snášející sarkasmus, zábavná a milá paleontoložka,
a  komediálneho parťáka Oldřicha Kaisera, bude sympatický milovník krokodýlů a opravdu uhrančivá
výsledkom dozaista prekvapený. Nielen hlavným policistka, panoramaticky nádherná příroda, fungují-
chodom, ale tiež Lábusovým koncentrovaným, cí humor a hodně dobře zvládnutý krokodýl, včetně
silným, autentickým, mrazivým, naliehavým scén s ním (ulovení medvěda, vrtulník). Vyloženě jako
a  presvedčivým výkonom v  Specialita šéfkuchaře horror, z něhož bude mrazit to asi přímo nefunguje,
(1999). Hoci ide „len“ o televíznu inscenáciu (a adap- ale jako film je to zajímavé a zábavné.
táciu poviedky Stanleyho Bernarda Ellina), od pr-
vých sekúnd sa môže pochváliť tým, čím sa nemô- Martin Štefko
žu pochváliť ani mnohé kinofilmy. Napr. neskutočne Ivan Kučera
temnou a  pomalou atmosférou. Lábusov dokonalý Honza Vojtíšek

[ 10 ]
HOWARD – 27/2017

Nosferatu
Horror Bar
Českobudějovický Horror Bar Nosferatu láká
své hosty už osm let. Je tak prvním podnikem svého
druhu vůbec. Je exkluzivní svou členitostí, množstvím
komůrek, propracovanými vizuálními a  zvukovými
kulisami a  celkově temnou atmosférou. Zajímavější
podnik by fanoušci horroru hledali jen těžko. Kdy
a jak vůbec vznikl, jak (ne)snadné je jeho provozování
a jaké mívá nejčastěji hosty? Nejen na to se Kristina
Haidingerová zeptala jeho majitele Pavla Tušla.

Začneme otázkou, bez které to prostě nejde –


kdy a jak vůbec vznikl nápad zřídit Horror Bar?
Horror Bar tak, jak ho známe dnes, funguje už
osm let. Na vytváření projektu se podílela spous-
ta lidí, takže zásluhy nenesu čistě jen já. Vzhledem
k  tomu, že bar se nachází ve sklepě, tyto prostory

přímo vybízely k  vytvoření horrorového konceptu.


Tak snad se nám to trochu povedlo.

Kde jsi opatřil tak působivé kulisy?


Všechny dekorace jsou vyrobeny na zakázku
přímo pro náš bar a pocházejí z různých koutů naší
republiky. Každý kousek je unikát a  dohromady tak
utvářejí jedinečnou atmosféru našeho baru.

[ 11 ]
[ 12 ]
HOWARD – 27/2017

mí jako jedinečný horrorový bar v Českých Budějovi-


Jací k  vám chodí hosté, převažují milovníci cích. Proto je třeba vymýšlet stále nové a nové akce.
horroru, příznivci tvrdé hudby nebo „civilisté“?
Z  každé skupiny, kterou jsi zmínila, sem chodí Na jakou událost ve svém podniku vzpomínáš
někdo. Od milovníků horroru, kteří jsou nadšení z na- nejraději?
šich dekorací, přes zamilované páry, které se přišly Nejlepší akce byla úplně první oslava mých naro-
ukrýt před okolním světem, až po tzv.  civilisty, kte- zenin v baru. Ale já na tuto akci moc nevzpomínám,
ří jen chtějí vyzkoušet něco netradičního, posedět respektive si z ní příliš nepamatuji. Ovšem dle vyprá-
u dobrého pití a strávit příjemný večer s přáteli. vění zúčastněných jsem ji užil dosyta.

Dnešní doba podnikům obecně moc nepřeje, Jak a kdo vymýšlí názvy koktejlů?
kvůli zákazům a  příkazům mnoho barů zaniklo, To je různé. U  některých koktejlů mě název na-
jak to zvládáte vy? padne v  podstatě hned, jakmile drink uvidím nebo
Zatím se držíme a doufáme, že se udržíme. Ale ochutnám. Jindy si zase rád nechám poradit přímo
ani pro nás to není jednoduché. Nejvíc se nás dotkl od našich hostů. Divili byste se, jak dokáží být ně-
protikuřácký zákon. Najednou jsme zjistili, že hosté kteří kreativní, obzvlášť v pozdních ranních hodinách.
raději odřeknou návštěvu našeho baru, než aby cho- Co se chutě týče, někdy objevíme nějakou zajímavou
dili kouřit ven v  –10 °C… My se jim sice nedivíme, kombinaci metodou pokus omyl nebo vycházíme ze
nicméně náš nápad to nebyl a kdyby byla možnost, svých vlastních chutí.
zavedeme kouření tak, jak byli hosté zvyklí. Tedy
přední část nekuřácká, zbytek kuřácký. Ale bohužel, Jaký je tvůj nejoblíbenější horrorový film, seri-
na to jsme příliš malí páni. ál a kniha a proč?
Pořádáte vernisáže, plesy upírů, křty horroro- Mým nejoblíbenějším hororem je V zajetí démo-
vých knih a další tematické akce, plánujete něja- nů, a to hlavně díky filmovému zpracování neskuteč-
ké další speciality? ného Jamese Wana. Celkově mám rád filmy založe-
Teď čerstvě máme v plánu kostýmovou párty ve né alespoň z části na pravdivých událostech. Co se
stylu První republiky, poprvé za celých osm let. Je to seriálu týče, nejvíce mě upoutal Salem. Na pravidel-
sice takový pilotní projekt, ale má ohlasy, lidem se né sledování však v tuhle chvíli není tolik času, takže
nápad líbí. A to je hlavní. Chceme zůstat v povědo- je to jen občasná záležitost. Z knih je to nestárnoucí

[ 13 ]
klasika – povídky od Edgara Allana Poea. Jedinečný
způsob jeho vyprávění se mi nikdy neomrzí. Dokon-
ce v baru naleznete několik veršů z povídky Havran
napsaných přímo na zdi. Poe je prostě srdcová zá-
ležitost.

Jak vnímáš horrorový žánr na české literární


a filmové scéně?
Přiznám se, že od určité doby jsem přestal čes-
kou literární i filmovou scénu tolik sledovat.
Bohužel mě celkově příliš nenadchla, nicméně se
v ní dají najít trháky, jak literární, tak filmové. Ale jak
říkám, vzhledem k tomu, že už ji nesleduji tolik jako
dřív, mohla mi spousta zajímavých věcí uniknout. Vě-
řím, že se tu ukrývá spousta talentovaných režisérů
a spisovatelů s horrorovým cítěním.

Kdybys měl do Horror Baru pozvat nějakého


významného světového hosta, kdo by to byl?
Rozhodně Tim Burton. Jeho jedinečný styl je mi
velmi blízký a jeho filmy mě nejspíše nikdy neomrzí.
Myslím, že by se mu u nás v baru i líbilo. Navíc rád
spolupracuje s Johnny Deppem, kterému role v bur-
tonovských filmech velmi sedly.

Děkujeme za rozhovor
Foto: Hanina Veselá

[ 14 ]
HOWARD – 27/2017

Carlton Mellick III:

RECENZE
Strašidelná vagina
Bizarro fiction má jednu obrovskou přednost z ní vylézala podivná holčička, s níž si hrála, si vůbec
a  výhodu: je v  ní možné naprosto všechno. Třeba nic nedělá. Jejich společné seznámení je až roman-
vlézt do vaginy své přítelkyně. Nebo se dobrovolně ticky nádherné (vlastně je to další ukázka Mellicko-
nechat nakazit pohlavní nemocí. vy schopnosti nacpat pod stříšku bizarro různé žánry
a  operovat s  nimi). Strašidelná vagina možná ne-
The Haunted Vagina naplní a neuspokojí veškerá očekávání, které od ní,
Překlad: Milan Žáček i díky jejímu názvu, může čtenář mít. Obzvláště, má-li
Vydavatel: Carcosa, 2018 o Mellickovi a jeho díle nějaké povědomí, nebo četl-
Počet stran: 190 -li již od něj něco jiného. Přesto však odhaluje jednu
slibnou věc, Carlton Mellick III jistě píše ještě lepší
Nejčelnější představitel bizarro žánru, Carlton věci.
Mellick III, se konečně prodral na police českých Což potvrzují i dvě povídky, Strašidelnou vaginu
knihkupectví. A to hned svým nejznámějším a nejzmi- v knize doplňující.
ňovanějším příběhem. V tomto vydání příhodně dopl- Porno v srpnu, o natáčení pornofilmu uprostřed
něným o dvě kratší povídky. Šámpáňo budiž bouch- oceánu, je naprostý úlet hodný Mellicka III. Jako kdy-
nuto, fanfáry rozezněny. Reprezentativní a ukázkový by se Bret Easton Ellis pořádně zfetoval, nechal se
prvek, jak se v našich končinách seznámit s bizarro kouřit thajskou šlapkou a v záchvatu orgasmu se po-
fiction, byl zformován. Děkujme nakladatelství Car- kusil napsat povídku. Ta povídka je skvělá, ať už se
cosa. Teď se již nikdo nemůže na nic vymlouvat. pokusíte přijít na jakýkoliv její smysl nebo ne. Obstojí
Strašidelná vagina, stostránkový příběh o mla- sama o sobě, ale autorův doslov k ní jí dodává hod-
díkovi, který vleze do vaginy své přítelkyně a objeví ně. Protože ano: „Je to jen blbá povídka.“ Ale pa-
tam podivný svět s ještě podivnějšími obyvateli, jistě rádní blbá povídka. Děsivá, napínavá, surrealistická,
není nejlepším dílem Carltona Mellicka III, ale snad neskutečná.
i  pro svůj výstižný, trefný a  lehce zapamatovatelný Fantastické orgie jsou pak jen spojením kla-
název, se stal jedním z nejznámějších. dů předešlých dvou děl. Rozvinutý příběh plný psy-
Jedním z kladů, respektive určujících prvků žánru chopatických bizarních úletů. Představte si, že trpíte
bizarro je, že cesta je cíl. Čímž se dá občas vysvět- mluvícím klackem. Tedy pokaždé, když máte erek-
lit absence pointy, nějakého bombastičtějšího vyvr- ci, váš penis začne přijímat a do okolí reprodukovat
cholení nebo nečekaného závěru. Protože v bizarro proslovy Tomia Okamury. Podobnou pohlavní nemo-
je nejednou nejdůležitější to, co se děje, mnohem dů- cí trpí hlavní hrdina, který se vydává na otevřenou
ležitější než to, kam to vede. Zprvu se zdá, že právě swingers party, na níž si návštěvníci navzájem vymě-
taková bude Strašidelná vagina. Mellick však nako- ňují své pohlavní choroby. A náš hlavní hrdina hodlá
nec přeci jen přijde se zajímavým závěrem. Ne nijak chytit Vibrátor, protože jen tak bude schopen ukojit
bombastickým (minimálně tak jako název díla nebo svou milenku. Jenže na swingers party plné roztodiv-
počáteční zápletka), ale velmi příjemným a uspoko- ných pohlavních nemocí se cosi zvrhne, některé po-
jivým. Příběh potěší a zaujme až překvapivou ležér- hlavní nemoci zmutují, jejich nositelé zešílí a začnou
ností, tolik potřebnou pro tento žánr. Jako naprosto vraždit ostatní. Hrstka přeživších, vedená naším hrdi-
normální a běžné předkládá věci neuvěřitelné a ne- nou, z něhož je teď žena (ale s Vibrátorem!), se musí
představitelné. Plusem je i  kontrastnost dvou hlav- spojit a  své nové pohlavní nemoci jako superhrdin-
ních charakterů. Hlavní hrdina je, přiznejme si, tako- ské schopnosti využít v  boji o  přežití. Šílené? Ano,
vý trochu suchar, nic moc se mu nechce, není moc ale neskutečně zábavné. A nápadité. Carlton Mellick
oblíben (obzvláště mezi místními bezdomovci), po- III minimálně ve dvou posledních povídkách ukazu-
řád mrmlá a musí být k průzkumu přítelkyniny vagi- je, že je schopen naprosto vážně přemýšlet o  těch
ny, z níž se ozývají podivné zvuky, trochu dotlačen. nejneskutečnějších a nejšílenějších věcech. A napsat
Naproti tomu jeho asijská přítelkyně (díky, Carltone) o nich zábavný, bizarní a skvělý příběh. Zdá se to být
je živá, pro každou srandu a nápaditá. Z toho, že se pokřivené myšlení, ale během čtení zjistíte, že takové
jí celý život z vaginy ozývají různé zvuky, a v dětství jí není, jen to nikdy předtím nikoho jiného nenapadlo.

[ 15 ]
Jak již bylo řečeno. Teď už se nemáte na co vy- vzít klidně s sebou.
mlouvat. Teď už i vy máte možnost odhalit krásy bi- Strašidelná vagina je úlet. Šílenější a bizarnější
zarro žánru a  tvorby Carltona Mellicka III. Nebrání kniha patrně u nás letos už nevyjde.
vám v tom ani zvuky, vycházející z vaginy vaší přítel-
kyně, natáčení nejlepšího pornofilmu na mořské hla- Honza Vojtíšek
dině i pod ní, nebo účast na večerní swingers party.
Tahle knížka je útlá, vleze se kamkoliv. Můžete si ji

[ 16 ]
HOWARD – 27/2017

I am not

RECENZE
a serial killer
Název dělá hodně. To vám potvrdí každý zkušený
producent. A upřímně, snímek, který vám chci teď do-
poručit, u horrorových fandů svým názvem příliš po-
vyku nevzbudí. Ale uznávám, že kdyby tvůrci snímek
nazvali Jsem brutální a nekompromisní sériový vrah se
zálibou v řezání hlav dvacetiletých jeptišek, asi by sice
zaujali mou pozornost, ale rozhodně by na mě tenhle
kousek nepůsobil příliš důvěryhodně. A to by byla ško-
da, protože tohle je vážná podívaná pro dospělé.

Režie: Billy O'Brien


Scénář: Billy O'Brien
Délka: 104 min
Původ: Irsko, Velká Británie
Rok: 2016
Hrají: Christopher Lloyd, Laura Fraser, Max Re-
cords, Karl Geary, Morgan Rysso

A to i přes fakt, že hlavním hrdinou je teenager,


který teprve začíná objevovat svět. Jenže jeho ob-
jevování se trochu liší od vrstevníků, jejichž rozhled hnutky i osudy a sám se jejich cestě vyhýbá pomo-
končí u barvy kalhotek promiskuitní spolužačky. cí pravidelných terapií u psychologa. A celkem mu
John, jak se klučina jmenuje, je totiž sociopat, kte- to funguje, i když kamarádů má poskrovnu a nejvíce
rého fascinují sérioví vrahové. Studuje jejich styl, po- času tráví s maminkou v pitevně.

[ 17 ]
Vše se změní ve chvíli, kdy do ospalého zimní- sériový vrah poprvé naplno projeví, trochu mi kles-
ho městečka, ve kterém John žije, vtrhne smrt. Oběti la čelist. Čím více se stupňuje interakce mezi ním a
mají vytrhané vnitřní orgány a všem je jasné, že nocí Johnem, tím více se objevují nepříliš logické okamži-
obchází sériový zabiják. A náš hrdina má jako jediný ky, které ale bez uzardění odpouštím, protože logic-
plán, jak onoho šikulu odhalit. Bohužel pro něj mu ká stavba příběhu není něco, co je pro mne u horroru
plán vyjde a překvapení, které na něj čeká z hlavy jen nejdůležitější.
tak nedostane. Já hledám atmosféru, originalitu, syrovost, sílu a
I am not a serial killer je pomalý odosobněný strach. A toho se mi v případě I am not a serial ki-
snímek, natočený na dnes už prakticky nepoužívaný ller dostalo v  poměrně vrchovaté míře. I když sou-
formát, což mu dodává velice specifickou atmosfé- hlasím s některými kritiky, že patnáct minut dolů by
ru. Ta se postupně zarývá pod kůži a divák si pátrání, to asi bez problému sneslo. A i když snímek doporu-
které vede k šokujícímu výsledku užije v těsném se- čuji jako svého druhu netradiční zážitek, myslím, že
pětí s hlavním hrdinou, který mu zároveň ale nebude by měl zůstat osamocený. Jedná se totiž o adaptaci
nijak výjimečně sympatický. prvního dílu šestidílné série a pochybuji, že by se po-
Jedná se o podívanou, kterou bych se nebál dařilo udržet obdobnou sílu nadlouho. Jo, a Christo-
označit za originální. Obdobná pátrání jsme tu už ně- pher Lloyd je boží.
kolikrát měli, ale nikdy se stejným výsledkem, který
příběh posouvá do zcela nové roviny a když se onen Roman Kroufek

[ 18 ]
HOWARD – 27/2017

Agnieszka Kwiatkowska

Svět podle lžičky


Kdyby lžičky mohly mluvit, zcela jistě by nejed- mohla jen dívat, takže alespoň pečlivě sledovala svět
nou na majitele zavřískly: „Opatrně, jsem snad něja- kolem ní – nejraději ze svého oblíbeného pozorovací-
ká zdviž? Klidněji, říkám! Sám se klepni o šálek! Ne, ho místa, tedy sušičky.
jen ne do myčky, pomóóóc!” Ale protože tahle lžička Svět lžičky byl takřka zcela omezen jen na ku-
byla francouzské výroby Chistofle, mohla by nanej- chyň. Občas se jí povedlo nakouknout otevřený-
výš distingovaně zafňukat: „Oh, parbleu…” mi dveřmi na chodbu a naproti zející kousek jídelny.
Nakonec, původ zavazuje – je třeba zachovat Lžička snila o cestách. Ne tak dalekých, jaké absol-
úroveň! voval majitel, který několikrát týdně opouštěl dům
Kdyby tak ještě uměla mluvit… Naneštěstí se a  vydával se do kanceláře ve městě. Byl lékařem.

[ 19 ]
Když se někdo z hostů k němu obracel per „dokto- pokoje, z  něhož občas doléhaly zvuky klavíru. Pán
re“, lžička div nepukala pýchou. Moc nevěděla, co to by hrál oblíbené etudy a ona by se nořila do zákusku;
slovo znamená, ale úcta v  hlase mluvčího svědčila možná by dokonce ochutnala kávu? Naneštěstí, do-
o tom, že její pán je Někdo. „No ba!“ myslela si ob- sud jí nebylo dopřáno navštívit hudební pokoj. Ku-
čas povýšeně. „Musí to být Někdo, když si mě mohl chyně, jídelna, komora, balkon. To byly zatím všech-
dovolit!“ A ne, nebyla domýšlivá. Prostě se jen uměla ny předchozí cesty.
docenit.
Jaký pán, taková lžička. *

* Bude dnes speciální večer? Že by se poštěsti-


lo? Lžička se takřka chvěla očekáváním, hleděla stří-
Doktor vždy vařil plně koncentrován. Byl per- davě tu na doktora, tu na dveře komory. Když se
fekcionistou: odměřoval ingredience s  neslýchanou rozezvučel domovní zvonek, v  duchu si rezignova-
pečlivostí, krájel je s  chirurgickou precizností. Ne- ně povzdechla. Přišli první hosté, nemá tedy šanci.
ztrácel při tom ani špetku elegance. Teď se pohybo- I když… možná později, až všichni odejdou? Stávalo
val po kuchyni oblečený do bílé košile a černých kal- se, že doktor chodíval spát až nad ránem.
hot, připraven na příchod hostí. Nenosil zástěru – byl A  kromě toho, tělo nemůže ležet příliš dlouho,
natolik zručný, aby se čímkoliv zamazal. Vždycky po dokonce ani v  chladu. Tak to říkal doktor, dávno,
nějaké době usedal ke stolu a dopřál si chvilku odpo- když přinesl první z nich. Není pak čerstvé. Lžička se
činku, popíjel víno a vychutnával si dort. blaženě usmála. Pozorně sledovala, jak nad ránem
Lžička strašně milovala sladkosti. Džem, ovoce, doktor udusil svého nejnovějšího hosta, vzal ho na
smetanové košíčky. Opravdu zřídka měla příležitost ruce a  nacpal do mrazáku ve skříni. Vybavovala si
je vyzkoušet, ale stávalo se, že se dostala do pá- tvář mladého muže, která se na okamžik nacházela
nových úst společně s porcí sladkostí. Jaké to byly tak blízko ní, že se o něj skoro otřela. Hezký chlapík,
chvíle! Lžička blaženě vzpomínala okamžiky, v nichž opravdu pohledný. A ty jeho velké, modré oči…
se nořila do sklenice se švestkovými povidly nebo Neobyčejně chutné. Tak chutné, až mňam.
meruňkovým džemem. Sytila se jejich chutí, nadchla
jejich strukturou. A  snila, aby se jednou dostala do Přeložil: Honza Vojtíšek

Agnieszka Kwiatkowska se narodila


v roce 1978 ve Varšavě. Pracuje jako mani-
kérka, ve volném čase píše. Autorka miluje
sovy, čte kriminálky a thrillery, miluje dobrou
kávu, italskou kuchyni a vaření. V součas-
nosti pracuje na svém prvním horrorovém
románu, jehož děj se odehrává v italských
horách. Publikovala v magazínech Histeria,
Okolica Strachu a  v  několika antologiích.
Česky poprvé publikovala v  19. čísle Ho-
warda krátkou povídkou Skvělá obsluha.
V roce 2017 vyšla její první povídková sbír-
ka Drugi Peron se sedmi strašidelnými po-
vídkami.

[ 20 ]
HOWARD – 27/2017

Trash –
Literatura žije
26. 4. 2018
Chodíte relaxovat do lesa? Uklidňuje vás zelená, řelý, úzkostí se zachvívající strom, pozůstatek lesa…
coby barva magické síly přírody? Či ve vírech slast- Jeho osamělost však byla zdánlivá…
ného vytržení, s hlavou zakloněnou vzad a křečovitě Budu pokračovat v linii zelené barvy, po které se
zavřenýma očima objímáte stromy a vnímáte, jak do teď, před mým vnitřním zrakem, permanentně pla-
vás skrze jejich letitý kmen proudí život? A co když zí nezastavitelná chapadla rudé krve člověka sevře-
je to všechno omyl? Co když se celá příroda již dáv- ného bezohlednou existenciální úzkostí… Zelená
no vzbouřila proti destruktivnímu vlivu lidstva a sna- barva… Manželka nechala vymalovat pokoj uklid-
ží se nás zničit? Ano, příroda přináší smrt… Les se ňující zelenou. Ten však teď nemá dveře, ani okna
stal místem děsu a natahuje po nás kostnaté pahýly nejsou nikde k  nalezení. Jedovatá zelená nyní svírá
větví hnijících stromů. Už nikdy nenajdeme své úto- tělo i duši své oběti v železných kleštích. Vysvoboze-
čiště v přírodě. Takový osud jsme si vybrali… A budiž ním může být pouze smrt. A cesta ke smrti vede přes
proklet ten, který musí s temnou propastí tlení a úz- ztrátu lidské důstojnosti, chlad citu a beznadějného
kosti centra armády nemrtvých stromů sdílet svůj do- hledání cesty ven z hluché noci zeleného světa, od-
mov… kud není úniku…
To byla krátká ochutnávka  díla dalšího z  nada-
Nejinak je tomu v  působivé povídce, o  niž se ných horrorových autorů nové generace, Václava
s  námi podělil nadějný mladý autor Miroslav Pech Křenka, vystoupivšího v  úspěšné festivalové sekci
v rámci horrorového odvětví s názvem Trash, kona- Trash po boku Miroslava Pecha, stejně jako ostříle-
ného 26. 4. 2018 v kavárně Měsíc ve dne v Českých ných autorů Honzy Vojtíška a Marka E. Pochy.
Budějovicích, jako součást literárního festivalu Lite- Honza Vojtíšek, jeden z patronů české horrorové
ratura žije. osvěty, nás zavedl do temné hrobky, kde nás nechal
Zahalen v  kapuci a  s  černými brýlemi na očích tonout v tlející vodě spolu s ne zcela klidnou ani čer-
přednesl sugestivním způsobem, hlasem plným tem- stvou mrtvolou…
ných ozvěn šelestu listí, svou povídku z  prostředí Korunou večera se stal křest nového hororové-
domu na pokraji lesa. U mikrofonu stál sám jako zše- ho dítěte v podobě novorozené publikace s názvem

[ 21 ]
Trash, vyšedší coby literární příloha českobudějovic-
kého časopisu Milk and Honey. Jedná se o sbírku ně-
kolika povídek z pera autorů Miroslava Pecha, Václa-
va Křenka a Honzy Vojtíška.
O šťavnatou tečku, prosycenou skrytou ironií se
posluchačskému publiku postaral host z řad sloven-
ských horrorových autorů, Mark E. Pocha…
Ať už jsme se ocitli v lesích, nebezpečně vlhnou-
cích útrobách hrobek, nasáklých vtíravým mrtvolným
puchem, či se stali diváky kontroverzní show Mar-
ka E. Pochy, cynicky parodující mainstream, v nepo-
slední řadě jsme si odnesli mnoho zážitků nejen děsu
a  strachu, ale také pocitu uspokojení nad zdarem
a životní silou našeho horrorového „kmene“…
Jménem obecenstva děkuji všem účinkujícím.

Anna Korbelová
foto: Literatura žije, Mark E. Pocha

[ 22 ]
HOWARD – 27/2017

Peter James

PROFIL
V  90. letech se o  něm tvrdilo (alespoň na obál- Dead Things (1972), Dead of Night (1974) ale i ko-
kách knih a ve vyjádřeních kritiků), že je britským Ste- mediální dramata Under Milk Wood (1972) či Spa-
phenem Kingem. Možná proto později změnil žánr nish Fly (1976). Svůj podíl ve společnosti následně
a dnes je známý spíše jako autor tzv. crime fiction. prodal a vrátil se do Anglie. V roce 1993 založil jednu
z prvních britských internetových společností. V 90.
Filmový producent, střihač, scénárista ale hlav- letech spoluzakládal produkční společnost Movisi-
ně spisovatel a romanopisec Peter James se naro- on Pictures. V roce 2001 založil další produkční spo-
dil 22. srpna 1948 v  britském Brightonu do rodiny lečnost, v  níž tři roky působil jako generální ředitel.
rukavičkářů Cornelie a Petera Jamesových, jež pro- Úspěšně produkoval celkem 26 filmů, nakonec se
sluli výrobou rukaviček pro královnu Alžbětu II. Mat- však rozhodl plně věnovat práci na své románové
ka Cornelie firmu řídila společně s  otcem Peterem, sérii o  detektivu Royi Graceovi, jejíž první díl vyšel
který pracoval také jako účetní. Dnes společnost řídí v roce 2005.
spisovatelova sestra Genevieve se svým manželem. Žije v Sussexu se svou ženou a psy. Sbírá luxusní
Mladý Peter James chodil do školy Charterhou- auta, závodí a má svůj rozhlasový pořad na BBC.
se, pak vystudoval filmovou školu v  Ravensbourne Peter James nezačínal s horrory. Jeho první ro-
a přesídlil do Kanady a později Spojených států ame- mán Dead Letter Drop vyšel v  roce 1981 a  vypráví
rických, kde pracoval jako scénárista a filmový pro- o britském agentovi jménem Max Flynn. Podobně je
ducent. Začínal v roce 1970 v kanadském dětském na tom hned následující román Atom Bomb Angel
televizním pořadu Polka Dot Door jako poslíček, vy- (1982), v  němž teroristé v  Anglii plánují vyhodit do
pracoval se až na scénáristu. povětří jadernou elektrárnu.
Později založil produkční společnost a začal pro- Snad až jeho zapálený a pronikavý zájem o me-
dukovat nejen horrorové filmy, jako např. The Corp- dicínu, přírodu, paranormální a  nadpřirozené jevy,
se Grinders (1972), Children Shouldn‘t Play with jej přivedly k  psaní duchařských a  paranormálních

[ 23 ]
dvaceti letech ji onen okamžik straší ve snech, ne-
může v  nich utéct před jednookým mužem, který ji
pronásleduje. Její sny se postupně začínají naplňovat
a  odehrávat v  realitě. Sam nakonec ztrácí pomysl-
nou hranici mezi fiktivním snem a skutečnou realitou
horrorů, počínaje silně duchařským a paranormální- a přestává mezi nimi rozlišovat. Další zajímavostí je,
mi jevy prodchnutým románem Posedlost (Posse- že stejně jako Possession, i Dreamer v českém pře-
ssion, 1988, česky 1993, v roce 2001 i jako V moci kladu vyšel pod dvěma různými názvy. Jako Zlé sny
zla) o  úspěšné literární agentce Alex, jíž se zjevuje v roce 1994 u Gemini, jako Muž v černé kukle v roce
její mrtvý syn, který zahynul při autonehodě. Alex cítí, 2008 u nakladatelství Brána.
že se její syn chce vrátit, začíná být z  toho zmate- Román Srdíčko (Sweet Heart, 1990) česky vyšel
ná, neví, co si v  záplavě lidí, kteří ji buď od okult- v roce 1996 u Naše Vojsko. Hlavní hrdinka tentokrát
ních praktik odrazují, nebo ji k využití média nabádají, po přestěhování se z  města na venkov, protože se
počít. Alex mezitím odhaluje velmi nemilé informace s manželem snaží již dlouhodobě otěhotnět a myslí
o svém synovi, které ji začínají děsit, obzvláště proto, si, že změna prostředí pomůže, začne zažívat podiv-
že si uvědomuje, že vycházejí z  jejich starého spo- né stavy jakoby záblesky z předchozího života. Více
lečného tajemství. V  tomto románu dal James vol- se románu věnuje recenze na jiném místě tohoto čís-
ný průchod svým precizním znalostem ohledně pa- la.
ranormálních a okultních praktik, různých pohledů na Svou vášeň pro mimotělní prožitky, spiritismus
nadpřirozeno (i z vědeckých oblastí a přístupů) a vy- a  zážitky během klinické smrti Peter James naplno
tvořil silně mrazivý, napínavý a tajemný psychologic- a  nejlépe zúročil v  horrorovém lékařském thrilleru
ký horror. Příšeří (Twilight, 1991), kde kladl důraz na vědeckou
Zajímavým se může jevit, že do čela svých horro- a logickou stránku věci, fantastičnost probíraného té-
rových románů Peter James často stavěl ženské hr- matu zatlačil trochu do pozadí a do popředí naopak
dinky. Nejinak je tomu i v o rok mladším horrorovém vysunul co nejrealističtější podání. Román rozjíždí
thrilleru Zlé sny (Dreamer, 1989). Tentokrát je hrdin- hned dvě dějové zápletky, které se nakonec nádher-
kou dvaatřicetiletá Sam, matka šestiletého syna, ži- ně prolnou a  vyvrcholí v  dramatickém a  napínavém
jící v nepříliš spokojeném manželství. Sam se kdysi závěru. V  jedné linii sledujeme mladou novinářku
stala aktivním svědkem strašlivé události. I po pěta- Kate, která je poslána k případu exhumace nedávno

[ 24 ]
HOWARD – 27/2017

pohřbené mladé dívky, protože se šíří náznaky, že by s  šokem a  brutalitou. Frannie zažívá nečekaný mi-
mohla být pohřbena zaživa, neboť několik lidí z hro- lostný románek, založený v  podstatě na náhodném
bu slyšelo podivné zvuky. Při vytažení rakve a jejím setkání, zároveň kolem ní umírají lidé, zdá se, že také
otevření Kate zpozoruje nejen známky vyškrábaných náhodně. Ovšem, co je to náhoda? I  když se linie
rýh na spodní straně víka rakve a znetvořených nehtů a  taje příběhu začnou nakonec rozplétat a  všechny
mrtvé dívky, ale také jejího porozeného plodu. Kate ty napínavé a atmosférické náhody zapadat do sebe
se díky své šikovnosti dostává k zajímavým informa- a dávat jasný obraz, Peter James udrží stopu překva-
cím a snahy celý případ ututlat ji jen ujišťují v tom, že pení a tajemství až do samotného konce.
mladá těhotná žena byla pohřbena zaživa. Ve druhé Do vod horrorově laděného sci-fi se James vydal
linii sledujeme mladíka Harveyho, který poté, co jej hned o  rok později v  románu Parazit (Host, 1993).
na kole srazí automobil, prožije klinickou smrt a mi- V  něm vědec do paměti počítače nainstaluje svůj
motělní zkušenost. Vidí, jak se nad jeho tělem sklá- vlastní mozek i se všemi jeho funkcemi. Že tím vyvo-
nějí seběhnuvší se lidé a pak se setká se svou mrt- lá jen řadu problémů a nebezpečných situací, je jaksi
vou matkou, která mu řekne, že se má vrátit, že ještě nasnadě. Vzhledem k  zápletce, která operuje s  ně-
není čas. Tento zážitek Harveyho změní natolik, že se čím, co prochází neustálým vývojem a pokrokem, se
rozhodne získat důkaz o tom, že duše po smrti těla zdá, že tato kniha ze všech Jamesových nejvíce pod-
žije dál a může ono tělo opustit. Harvey začne studo- léhá zubu času. Zabývá se totiž počítačovou techno-
vat na lékaře s pozdější specializací na anesteziolo- logií, ta se však vyvíjí rychleji, než si kdo ze čtenářů
ga, protože zjistí, že právě ten může nejlépe navodit nebo dokonce fantazie autorů dokáže představit. Na
klinickou smrt. A během svého studia i praxe potají druhou stranu, ona hrozba je stále po ruce a je přitaž-
provádí vlastní pokusy. Peter James se před napsá- livá a z autorského hlediska i sympatická.
ním tohoto románu celé tři roky zabýval studiem lid- O  pět let později se autor vrací do lékařského
ských prožitků mimo vlastní tělo. prostředí a k psychologické stránce strachu. Vytváří
Příběh mladé svobodné a  bezstarostné ženy tak příběh tzv.  hrůzy ze sousedství. Román Netvor
Frannie, které se v  životě najednou začnou dít pří- (Faith, 1998) nás seznamuje s úspěšným a bohatým
jemné i  nepříjemné náhody Proroctví (Prophecy, plastických chirurgem Ransomem, pragmaticky za-
1992) jsme recenzovali ve 24. čísle Howarda. Pe- loženým a  racionálně smýšlejícím mužem vědy. Po
ter James v něm schopně spojil staré žánrové prvky své manželce Faith, kterou na svém operačním stole
s novými, pochmurnou, až gotickou atmosféru pro- doupravil k dokonalému obrazu svému, požaduje jen
líná s živou akcí, romanci s mrazením, nadpřirozeno jedno jediné, aby byla dokonalou manželkou. Jenže

[ 25 ]
dokonalé manželky poslouchají. Když ale Faith one- nu působí jako inteligentní a slušně vypadající muž,
mocní vážnou chorobou, odmítne se podrobit klasic- smutnící za svou zemřelou matkou, na druhou stranu
kým lékařským zákrokům a  postupům a  hledá po- se projevuje jako bestiální chladnokrevný manipulá-
moc u mladého terapeuta zabývajícího se alternativní tor, krutě mučící své oběti.
medicínou. Terapeut však brzy neléčí jen její chorobu, Snad jen jako zajímavost uveďme ještě spíše no-
ale i letitým manželstvím s despotickým a tyranizují- velu než román Dokonalá vražda (The Perfect Mur-
cím manželem zničené srdce. Ransome manželčino der, 2010). Sotva 120 stránková kniha mixující krimi-
chování nechápe, protože odporuje jeho představě nálku s komedií a černohumorným nádechem horroru
dokonalosti. A jak známo, největší zlo často působí seznamuje s manželi Victorem a Joanou Smileyový-
touha po dokonalosti. Netvor je po stránce charakte- mi. Po letech je kromě oddacího listu nespojuje již
ru skutečným průnikem, sestupem do zla, v němž se prakticky vůbec nic, jsou navzájem odcizení, každý
narušený muž pokouší ovládnout svou ženu a neza- z  nich má jiného partnera. Victor tajně plánuje, jak
staví se před ničím, aby ji udržel pod svou kontrolou. Joanu zavraždit, aby vražda nebyla odhalena. Zjišťu-
James se k  Ransomově postavě a  stylu jejího uva- je však, že s plány na vraždu není sám, i Joana totiž
žování vrací i v retrospektivních částech, které jeho cosi kuje. Chlupy na zátylku se vám z toho jistě ježit
chování vysvětlují či uvádějí do kontextu. nebudou, ale jako cynicky a škodolibě laděný veselý
U psychologické a temné stránky lidského cho- díl z Tales from the Crypt by se to jistě ujalo.
vání a jeho kompatibility se zlem Peter James zůstal Peter James dosud napsal a  vydal přes tři de-
i v románu Pomsta (Denial, 1998), který vyšel ve stej- sítky románů. Je možná škoda, že se v  půlce 90.
ném roce jako Faith. Jako by se pokoušel uchopit let od čistého a  syrového okultního a  duchařského
a  vystihnout různé podoby psychologické nestan- horroru odklonil nejprve k  psychologickým horroro-
dardnosti lidské mysli a chování. Tentokrát jde o pří- vě laděným thrillerům a příchodem nového desetiletí
běh jediného syna nečekaně zemřelé kdysi slavné k čistým detektivním thrillerům, nejvýrazněji pojatým
herečky Glorie. Thomas Lamark je rozhodnut pomstít v dnes již dvanáctidílné sérii o superintendantovi Roy
se všem, kdo, ať už skutečně, či jen domněle, měli Graceymu.
svou vinu na uměleckém i životním selhání jeho mat-
ky. A při své cestě se neštítí ničeho. Na jednu stra- Honza Vojtíšek

[ 26 ]
HOWARD – 27/2017

Filmový horror v socialistickém


Československu 1948–1989
Celovečerní film
V  minulém čísle Howarda jsme přinesli článek
mapující literární oblast horrorového žánru v sociali-
stickém Československu v letech 1948-1989. Tento-
krát se, ze stejných pohnutek, zaměříme na filmový
formát strašidelného žánru. A to na tvorbu čistě do-
mácí, případně koprodukční. V této části se budeme
věnovat celovečerním filmům. V příštím čísle pak fil-
mům krátkometrážním a seriálům.

Hned zpočátku přiznáváme, že měřítko horro-


rovosti probíraných děl je čistě subjektivní a vychá-
zí hned z několika možných proměnných (např. Vlčí
bouda svého času nebyla mezi horrory zařazena ani
na čsfd ani na imdb). Český, potažmo slovanský (slo-
venský, polský, ale i  ruský či balkánský  atd.) horror
byl s  žánrovou čistotou a  syrovostí vždycky trochu
na štíru. Což možná vyplyne i z následujících řádků. pilu ohledně černobílého vykreslování postav a  od-
Jsou zde prostě filmy pestré, pokud to nejsou čis- dělování dobra od zla, což pravděpodobně vychází
té horrory (ostatně, vzniklo někdy v Československu z doby vzniku nejen původní předlohy ale i samotné-
něco takového?), jde alespoň o psychologické, mys- ho filmu (nastupování bolševiků k moci), přesto film
teriózní, sci-fi horrorové, nebo komediálně-horrorové zaujme nejen zpracováním, ale z  dnešního pohledu
(tenhle žánr, jak se zdá, byl v socialistických zemích hlavně zástupem mladých herců a  hereček, které
nejběžnější, stejně jako v  Polsku, i  u  nás má velká známe spíše z jejich staršího období. Je to např. je-
část těchto snímků komediální ladění) filmy. den z  prvních filmů, v  němž se objevila Ljuba Sko-
A, samozřejmě, jak je zvykem, jistě náš výčet řepová a  snad i  vám bude nějakou dobu trvat, než
není komplexní a kompletní. vám dojde, že hledíte do tváře pozdějšího Bobliga
Náš článek se, stejně jako v  předchozím čísle z Edelstadtu.
u knih a povídek, orientuje hlavně na to, že navzdo-
ry obecnému přesvědčení a pohledu to s horrorovým
žánrem v  historii socialistického Československa,
tedy za dob vlády materialistické marx-leninské ideo-
logie, nebylo zase úplně až tak tragické. Snad proto
začneme trochu netypicky a překvapivě filmem, který
byl natočen již v  roce 1947 a  do kin se dostal ještě
před únorem 1948. Ale opravdu jen o fous. Poválečná
adaptace režiséra Jiřího Slavíčka povídky N. V. Go-
gola Podobizna (1947) měla premiéru 9. ledna 1948.
Toto expresionisticky laděné (hlavně co se týče
výtvarného pojetí, nasvětlování prostoru a  částeč-
ně i hereckých postupů) drama kořeněné mysterióz-
ní zápletkou je jakousi parafrází klasického příběhu
Oscara Wilda Obraz Doriana Graye. Vypráví o  mla-
dém malíři Romanovi, který je silně přitahován ob- V  minulém čísle jsme zmiňovali psychologicko-
razem krutého lichváře Chazaje. Obraz, přinášející -horrorový román Neviditelný Jaroslava Havlíčka.
Romanovi bohatství a slávu, jej však nakonec přive- Ten se filmového zpracování dočkal hned dvakrát.
de k sebezáhubě. Mysteriozity a tajemné atmosféry Černobílý televizní film Neviditelný (1965) natočil Jiří
snad mohlo být více, film by nemusel tak tlačit na Bělka. V roli ctižádostivého inženýra Švajcara, který

[ 27 ]
se přižení do bohaté rodiny továrníka Hajna, se před- tové a všudypřítomné napětí z každého proneseného
stavuje skvělý Luděk Munzar. Ostatně, stejně jako slova, z každého záběru či pohybu hlavních postav,
pozdější verze, i  tato se honosí výborným obsaze- z filmu vytváří takřka unikátní dílo v československé
ním, Leopoldou Dostálovou v roli uštěpačné a kon- a později i české kinematografii. Hypnoticky psycho-
zervativně zásadové tetičky počínaje, přes prostě, logická erupce toho, čeho všeho je ve své nevinnosti
leč mrazivě děsivého Rudolfa Hrušínského v roli „ne- a nevědoucnosti schopen člověk, vám rozseká mo-
viditelného“ Cyrila až po překvapivě vážnou a stylo- zek na kaši, neboť „Nic není v životě lidském jisté…
vou Ivu Janžurovou v roli služebné či lehce kontrastní Jedině smrt!“
Jaroslavou Tvrzníkovou v roli Soni konče. Příběh se Ve stejném roce vznikl i povídkový film, na němž
rozjíždí jako atmosférický psychologický horror, roz- spolupracovali režiséři Miloš Makovec, Jiří Brdečka
víjený nejen herectvím (nástup Rudolfa Hrušínského a Evald Schorm. Pražské noci (1968) nám odvyprá-
v titulní roli má opravdu šmrnc), ale i podporou pod- ví tři horrorové příběhy ze staré Prahy. První příběh
manivé a strhující hudby a prací kamery. K jeho ško- Poslední Golem, odehrávající se v  době císaře Ru-
dě se však ona trýznivá a mrazivá atmosféra postup- dolfa, je poněkud děsivějším převyprávěním klasické
ně vytrácí a zůstává jen čistě psychologická stránka. pražské židovské legendy o Golemovi. Silně myste-
V tomhle ohledu je pozdější adaptace výraznější. riózní příběh s postupnou převahou horroru a výbor-
Jeden z nejdepresivnějších československých fil- ně ztvárněným Golemem. Druhá povídka Chlebové
mů natočil Juraj Herz podle knižní předlohy Ladisla- střevíčky vypráví o rozmarné hraběnce, která se ne-
va Fukse. Osudy zaměstnance pražského krematoria uváženě zaplete s  pekelnými silami. Naneštěstí má
Karla Kopfrkingla, jehož vnitřní pud poddávat se vyš- povídka zbytečně dlouhou stopáž, která ji činí po-
ší moci a autoritě a pro zachování jakéhosi buržoazní- někud rozvleklou a od jistého okamžiku (prohlédnutí
ho dekorum jít kam vítr tam plášť, je dokonalou studií pointy) nudnou. Třetí povídka Otrávená travička nás
prohnilosti, tragičnosti až apokalyptických rozměrů zavede do jednoho hostince, kde hostinská tráví své
jednoho lidského ducha. Kopfrkingl, milec četby bohaté zákazníky. Příběh beze slov, jen za doprovodu
knihy o  Tibetu, vášnivý propagátor pohřbu žehem, písní s vhodně a trefně napsanými texty. Lehce ko-
milovník sexuálních hrátek s  prostitutkami, se ve mediálně laděné, přesto s  výraznou horrorovou pří-
své touze po vnějškovité dokonalosti lidského života chutí. Zde se experiment s formou opravdu povedl.
rozhodne spolupracovat s  nacistickými okupanty Tento příběh je také v podstatě rozvedením a poin-
a odklidit ze svého okolí vše, co by mohlo překážet tou spojovacího příběhu seladona Fabricia, který se
jeho poklidnému a čistému životu, včetně jeho rasově v noci u pražského orloje seznámí s tajemnou ženou
nečisté rodiny. Spalovač mrtvol (1968) je filmový zá- Zuzanou. Ta mu během noci odvypráví zmíněné pří-
znam lidského hyenismu, jakési dobrovolné slepoty, běhy. Ve filmu exceluje Milena Dvorská, nejen svým
jistého stupně odlidštění či odcizení a vítězného ta- herectvím ale i krásou. Dalších rolí se zhostila nemé-
žení ideje nad člověkem. Životní výkon Rudolfa Hru- ně známá a hvězdná jména: Miloš Kopecký, Jiří Hr-
šínského, nevšední éterická krása Vlasty Chramos- zán, Květa Fialová, Nataša Gollová, Josef Abrhám…

[ 28 ]
HOWARD – 27/2017

Dalším československým povídkovým horroro- horrorovou atmosférou nejistoty a  vtíravého nepří-


vým filmem je jen o dva roky mladší Velká neznámá jemna, všechny pak jsou zajímavě herecky obsazeny.
(1970) režiséra Pavla Hobla. Tři povídky podle před- Televizních adaptací se v  námi popisovaném ob-
lohy Ivy Hercíkové, která se spolupodílela i na scéná- dobí dočkalo hned několik známých a  základních
ři. První povídka Přejetá dívka (Pátrání) vypráví o sta- horrorových románů. Nechybí mezi nimi ani nejzná-
rém profesoru řečtiny a latiny, který ze svého balkonu mější upír. Titulní postavy v Hrabě Drakula (1970) se
zahlédne podivnou nehodu. Mladá dívka najednou zhostil Ilja Racek. Někdy je ve své roli až přemrštěně
upadne na ulici. Všechno ukazuje k tomu, že ji sra- televizní, místy se mu však daří vytvořit hustou atmo-
zilo a přejelo auto, ale nikdo v ulici žádné auto nevi- sféru. Ostatně stejně jako hudba a nejednou i kamera.
děl ani neslyšel. Profesorovi to nedá spát, a  tak se Jde však o jediného československého Drakulu, navíc
pustí do malého vyšetřování odhalující podivuhod- patrně jednoho z  minima (ne-li jediného vůbec) Dra-
nou identitu a chování mrtvé i možné vysvětlení její kulů na světě s  plnovousem. V  dalších rolích se ob-
smrti. Povídka operuje s velmi tajemnou a napínavou jevila mladičká Hana Maciuchová, Věra Křesadlová či
atmosférou s nádherně zobrazeným závěrem. Druhá Jiří Zahajský. V  souvislosti s  touto televizní inscenací
povídka Vznášející se docent (Tápání) je spíše myste- je namístě zmínit jistou zajímavost. Velkou část tele-
riózní sci-fi groteska. Mladému docentovi se na mo- vizních adaptací horrorových klasik v československé
nitoru počítače najednou začínají zobrazovat záběry a později i české televizi režírovaly ženy. V tomto přípa-
mladých děvčat. Působí dojmem jakési předtuchy, dě Anna Procházková. Byl to vůbec její první režírova-
neboť obě děvčata z  monitoru docentu zkříží ces- ný film. A stejně jako ostatní režisérky, se se slavnými
tu životem. Hlavní hrdina navíc zjistí, že se dokáže horrorovými díly poprala minimálně úctyhodně.
vlastní vůlí vznášet ve vzduchu. Veselost a romantic- „Zvláštně laděné surrealistické dílko, napsané
ký happy end narušují jakoukoliv tajemnější atmosfé- z lásky k tajemství starých vypravovánek, pověr a ro-
ru. Poslední Noc v hotelu (Bloudění) se vrací k hutné mantických knih, psaných švabachem, jež se kdy-
horrorové atmosféře nutkavého nemizícího pocitu. si mihly před mýma očima a jež mi nedopřály svěřit
Tentokrát tísnivé, chmurné až depresivní atmosféře. svůj obsah. Zdá se mi, že básnické umění není ni-
Mladý muž nejprve nabude pocitu, že zná obsah kni- čím víc a  ničím méně, než splácením starých dluhů
hy, která teprve ten den vyšla, později, při dostave- životu a jeho tajemství,“ napsal v předmluvě literární
níčku se svou milou v hotelu, mu ona začne vyprávět předlohy filmu Valerie a  týden divů (1970) její au-
vše, co ten den dělal, aniž by měla možnost to nějak tor Vítězslav Nezval. Trochu pohádky, trochu horroru,
zjistit. Muže tato skutečnost začíná deptat a rozklá- více fantasy, hromada surrealistického symbolismu,
dat jeho soustředění. Když ráno jeho přítelkyně zmi- kouzla, magie, upíři, tchoři, nadržení chlípní misioná-
zí, zdá se, že se kolotoč neobvyklých událostí završil. ři, vnadné lepé děvy, dost erotiky, náznakový lesbi-
První a  poslední povídka operuje s  opravdu silnou smus a incest. V příběhu se v podstatě odvíjí jeden

[ 29 ]
týden života třináctileté Valerie před její první men-
struací, proměnu jejího dětského těla v tělo ženy ob-
jevující svět sexuality a erotična. Valerie žije se svou
přísnou až asketickou babičkou a ocitá se v samot-
ném středu bizarních událostí a jevů, ohrožována pří-
tomností tajemného „tchořího upíra“. V  titulní a  své
vůbec první filmové roli tehdy teprve čtrnáctiletá Ja-
roslava Schallerová. Příběh odvíjený více po vizuální
než dějové linii. „Valerii a týden divů můžete vykládat
jako politickou alegorii stejně jako jednoduchou po-
hádku s poučením,“ píše se v knize 101 hororů, které
musíte vidět, než umřete. O  námětu režisér Jaromil
Jireš řekl, že ho na něm zaujala hlavně „spojitost sku-
tečnosti a snu, hravé zápolení hororu s humorem.“ Pro svůj další film chtěl Juraj Herz zpočátku ro-
V sedmdesátých letech obecně vznikla spousta mánovou předlohu Alexandra Grina Jessie a Morgi-
naprosto šílených filmů. Jeden takový nazvaný Eden ana trochu pozměnit a  původní příběh o  dvou se-
a potom (1970) si k nám (respektive na Slovensko) strách, jedné zlé a  druhé hodné, přetavit v  příběh
přijel natočit francouzský režisér Alain Robbe-Grillet. jedné ze sester, která se v půli filmu probudí a zjistí,
Hlavní hrdinka a  její spolužáci chodí po studiích do že žádnou sestru nemá a nikdy neměla. To mu však
kavárny jménem Eden, kde hrají různé hry. Jednoho schvalovací komise zatrhla a  donutila Herze scé-
dne se zde objeví tajemný cizinec a naučí je jiné hry, nář upravit, aby více odpovídal předloze. Morgiana
např.  hru s  práškem strachu. V  noci hrdinka najde (1972) tak nakonec vypráví o sestrách Kláře a Vikto-
cizincovo mrtvé tělo na břehu řeky v  továrně, ráno rii protikladných jako den a  noc, dobro a  zlo, teplo
tam však tělo již není. Podivné události obklopující a chlad, swingers party a celibát. Viktorie chce Klá-
hlavní hrdinku se od tohoto okamžiku jen prohlubu- ru otrávit, sežene si lahvičku s jedem, který má pů-
jí. Hrdinka i  film se vydávají v  cizincových stopách. sobit velmi pomalu a není vysledovatelný. Klára za-
Všechno odkazuje na tuniskou Djerbu. Souladem bi- čne po čase projevovat známky únavy a halucinací.
zarních, psychedelických, surrealistických, symbo- Výtvarně a  kostýmově stylizované, obrazově extra-
lických, alegorických a erotických obrazů se dějová vagantní, lehce patologické, horrorově laděné psy-
linie vine jen jakoby náhodou a  nezáměrně, všech- chologické drama je hereckým koncertem Ivy Janžu-
no však dohromady dává svérázný pohled na ztrá- rové v ústřední dvojroli Kláry a Viktorie, která hlavně
cení se a hledání jedince, jeho identity a individuality v roli zlé sestry dokáže obsáhnout horrorové základy
v okolním světě. Mladičký Juraj Kukura v roli jedno- žánru. Filmu byla vytýkána přílišná sadomasochistič-
ho ze spolužáků, mladý Kroner v  roli číšníka. Eden nost, morbidnost, strašidelnost a šílenost. Morgiana
a  potom může být psychologickým horrorem v  su- byla načas stažena z distribuce, o její návrat na plát-
rrealistickém hávu jakož i uměleckým podobenstvím na kin se (paradoxně) zasadila přímluva sovětských
o místě v životě. Stejně tak ale může být pouze de- režisérů.
vadesátiminutovou reklamou na tuniskou Djerbu. Jo, V socialistickém Československu se horroru hod-
v sedmdesátkách měli zřejmě hodně dobrý matroš. ně vedlo v animované podobě. A v jednom případě
O  dva roky později se spojily dvě země, v  níž dokonce i v celovečerním formátu. Čarodějův učeň
vládla marx-leninská filosofie, vzaly mysteriózní (1977) režiséra Karla Zemana převypráví lužickosrb-
předlohu E. T. A. Hoffmana a  natočily antikatolic- skou legendu z přelomu 17. a 18. století o čarodějo-
kou propagandu, tedy poměrně zajímavý, koukatelný vě učni Krabatovi. Zeman vychází z knihy liberecké-
a povedený romanticky laděný příběh s horrorovými ho spisovatele Otfrieda Preusslera, i když je faktem,
prvky pohrávající si s mystikou. Československo-vý- že původní námět příběhu pochází až z daleké Indie.
chodoněmecké expresivně pojaté Elixíry ďábla (Die V  různých obměnách se tento příběh o  souboji ča-
Elixiere des Teufels, 1972) plné kontrastního osvětle- rodějova učně a mistra rozšířil do mnoha zemí světa
ní vypráví o  osudech kapucínského mnicha a  dívky až později. Příběh nás seznamuje s mladým Kraba-
ze šlechtických kruhů, s  nimiž si pohrává samotný tem, jehož si za učně vybere letitý čaroděj praktikující
ďábel. I když je to celé jaksi prvoplánovité a tajem- černou magii, sídlící ve starém mlýně, aby jím do-
ně nepřekvapivě zamotané (až skoro cimrmanovské plnil stav svých následovníků. Své schopnosti kaž-
rodinné vztahy, všichni spojeni se vším a  všechno dý z učňů postupně vyzkouší v závěrečném souboji
se točí jen kolem několika předem určených a jasně se samotným mistrem, pro neúspěšné již čeká vy-
čitelných postav), „ďábelsky snové“ sekvence jsou kopaný hrob a rakev. Krabat však v jednom ze spo-
hodně zajímavé a našeptávající ďábel pěkný hajzlík. lužáků nalezne přítele, a  navíc se ještě zamiluje do
Milena Dvorská ve své roli úchvatná a obrázky Jaro- krásné dívky, což samozřejmě Mistr nese velice neli-
slavy Schallerové si tehdy určitě mladý dělnický pro- bě. Lehce pesimistický a silně depresivní příběh plný
letariát vylepoval v práci do skříněk. zla, rozštípnutých lebek, krve a smrti, je pojat stroze

[ 30 ]
HOWARD – 27/2017

minimalistickou, přesto výrazově důraznou animací rozhodl (a  toto rozhodnutí nelze považovat za jiné
se silně atmosférickým komentářem Luďka Munzara než správné) více prostředků a snahy věnovat Pan-
a  démonickým mistrovým hlasem Jaroslava Mouč- ně a netvorovi, působí Deváté srdce trochu slabším
ky a vytváří tak klenot československého filmového dojmem, a  ne tak silnou atmosférou. Zřejmě již vy-
horroru. čerpané prostředky a málo času způsobily, že příběh
Dalším takovým klenotem je bezesporu pohád- trochu pokulhává, co se týče logiky. Přesto i tato po-
kový horror Juraje Herze Panna a netvor (1978) vy- hádka dokáže pocuchat nervy a vyvolat nepříjemné
cházející z  dnes již klasického tématu francouzské pocity. A  to hlavně například až mystickým plesem
lidové pohádky, kterou do našich končin uvedl Fran- nemrtvých, ohyzdností Aldobardiniho ve vynikajícím
tišek Hrubín. Vypráví o  tom, kterak poctivá panna podání Juraje Kukury, plavbou do říše mrtvých nebo
svou oddaností otci a nezištnou láskou zachrání klet- opravdu děsivým líčením Františka Filipovského.
bou stiženého prince. Juraj Herz z této látky vytěžil Dnes se s  různými horrorovými komediemi roz-
mnohem více, než by se mohlo zdát a  několik věcí trhl pytel, až by se dalo uvažovat o jakési devalvaci
sám přidal – změnil např. původně lví podobu netvo- žánru. Jugoslávsko-československé lehce horrorově
ra, což lze kvitovat jen a pouze jako změnu k lepší- komediální sci-fi Monstrum z galaxie Arkana (1981)
mu a výborný tah. Uchvacující výprava, skvělé kulisy je domácí příspěvek žánru ještě z  dob jeho raného
plné tajuplných a stísněných prostor, výborný příběh zrodu. Hotelový recepční Robert je nevyléčitelný sní-
plný lidství, citu a bezprostřednosti okořeněný pove-
denými maskami, a hlavně atmosféru správně hutnící
hudbou Petra Hapky. Minimálně během první půlky
filmu musela mít nejen tehdy ale i  dodnes spous-
ta dětských diváků zaděláno na pořádné problémy
v dolních tělesných partiích.
Takřka souběžně s  Pannou a  netvorem natočil
Juraj Herz další pohádku Deváté srdce (1978). Oba
filmy měly stejný rozpočet a část dekorací. V barran-
dovském ateliéru č.  6 totiž architekt Vladimír Lab-
ský vytvořil multifunkční dekoraci, která byla po jis-
tých úpravách kromě těchto dvou pohádek využita
např. i při natáčení Tajemství ocelového města (1978)
nebo Kočičího prince (1978). Devátým srdcem nás
provází potulný student Martin, který se rozhodne
uzdravit churavějící princeznu Adrianu. Při této své
snaze však odhalí, že je Adriana pod vlivem čaroděje
Aldobardiniho, který k vytvoření omlazovacího elixíru
potřebuje krev z devíti srdcí. Zřejmě proto, že se Herz

[ 31 ]
lek, který plánuje napsat fantastickou knihu o  oby- dělá společnost mrtvola v rakvi. Z dnešního pohledu
vatelích planety Tugador ve vzdálené galaxii Arka- zcela jistě zbytečně podceňované dílo. Zajímavostí
na. V jeho příběhu tři obyvatelé Tugadoru – robotka je samotný režisér v malé roli upíra. Tu pro sebe na-
Andra a dvě děti Targo a Ulu – navštíví naši planetu. psal záměrně z  jednoho prozaického a  pochopitel-
S nimi přiletí i jejich hračka, jakési monstrum Mumu. ného důvodu. Na jednom horrorovém festivalu měli
Díky Robertově vrozené schopnosti zhmotňovat své (nebo snad ještě pořád mají) jakousi upírskou zeď, na
myšlenky se však jeho fantazie stane skutkem a An- níž byly umisťovány fotografie všech filmových upírů.
dra, Targo, Ulu a  Mumu realitou. Příběh šitý hodně A Juraj Herz se na tu zeď chtěl dostat. A tak si napsal
horkou jehlou patří mezi těch několik vyvolených, upírskou postavu. Zatímco si Angličané kupovali upí-
jež jsou tak hrozně špatné, až jsou výborné. Tento ří motocykl až v devadesátém roce, v socialistickém
např. díky šíleným digitálním trikům, hezkým slečnám Československu už o devět let dříve jezdili v upířím
či závěrečnému svatebnímu masakru. O  samotném bouráku.
monstru nemluvě. Z obecného hlediska brakový film, Tvůrci „Babičky dobíjejte přesně“ (1983) v čele
může být přesně tím, co v  rámci československé s  režisérem Ladislavem Rychmanem zřejmě vů-
horrorové produkce svou bizarností a  abstraktnos- bec netušili, že jejich nevinná rodinná sci-fi komedie
tí alespoň trochu zahřeje. Scénář Miloše Macourka s lehkou sociologickou náplní o rodinách, jimž se ne-
zfilmoval uznávaný jugoslávský tvůrce animovaných dostává toho pevného rodinného zázemí v  podobě
filmů Dušan Vukotič, o  speciální efekty a  masky se nejstarší generace a  robotických babičkách těm ve
postaral Jan Švankmajer. své době mladšího věku přivodí několik mrazivě stra-
Za první čistý filmový československý horror je šidelných zážitků. Tento nechtěně komediálně-horro-
mnohdy považována Herzova adaptace komediálně- rový příspěvek žánru ve mně svého času opravdu
-horrorové povídky Josefa Nesvadby Upír LTD Upír vyvolával strach (oběšená kočka, babička nahánějí-
z  Feratu (1982). Doktor Marek odhaluje smrtonos- cí sousedovy děti s kosou v ruce). Titulní elektronic-
né tajemství závodního auta značky Ferat, jezdícího ké babičky můžete naprogramovat na domácí práce,
na lidskou krev. Lehká erotika, lesbické pomrkávání nákupy, výchovu dětí či na další užitečné činnosti.
a kýble krve ve své době poskytovali filmu punc neo- Jenže když se robotická babička ve snaze neústup-
byčejného krváku. A to i navzdory faktu, že bolševic- ně bránit a chránit vaši rodinu dostane do křížku se
ká cenzura ve dvou vlnách, nejprve ze scénáře, poté stejně naprogramovanou robotickou babičkou va-
z  již natočeného materiálu, pěknou řádku drastic- šich sousedů, veškeré ohledy jdou stranou a od „ne-
kých scén vystříhala (a největším negativem filmu je, vinného“ pošťuchování se přes popravování domá-
že to jde na něm vidět, ty zásahy jsou očividné). Pár cích mazlíčků lehce přejde k  pokusům o  eliminaci
jich však zůstalo a pamětníci/pamětnice jistě rádi za- nepřítele. Atmosférický punc filmu dodávají hlavně
vzpomínají na nepříjemné pocity při scéně, kdy auto výborné herecké výkony obou babiček Libuše Ha-
požírá Menzelovi ruku, nebo kdy Menzelovi v kostele velkové a Jany Dítětové.

[ 32 ]
HOWARD – 27/2017

Povaha lyžařských výcviků často záleží na vašem na Steimarová. Až by si člověk posteskl, proč už se
sociálním statusu v  dané skupině lidí. Může to být dnes takové filmy netočí.
úžasná zábava anebo stejné peklo jako ve škole, jen Posledním celovečerním socialistickým zástup-
v jiném prostředí. V silně pochmurném psychologic- cem filmového horroru je televizní film Strašidlo Can-
kém sci-fi horroru Věry Chytilové Vlčí bouda (1986) tervillské (1989). Již Oscar Wilde v literární předloze
toto ale nabírá nového významu. Jedenáct účastníků v rámci hry staví horrorové postupy a základy trochu
a  účastnic lyžařského kurzu se dostaví na osamo- na hlavu tím, že v ní netrpí lidé, ale horrorová postava,
cenou lyžařskou chatu vysoko v  horách, k  níž jedi- staletí staré strašidlo bloumající po zámku Canterville
ný přístup zaručuje ne moc důvěru vzbuzující lanov- a strašící jeho obyvatele. Jenže poté, co zámek koupí
ka. Zde jim tři podivní instruktoři řeknou, že je jeden rodina amerického velvyslance, Cantervillské straši-
z  nich navíc a  v  následně psychologicky vypjatých dlo narazí, protože tyhle jen tak nevyděsí, naopak, tr-
situacích se je budou snažit dohnat k tomu, aby pro pět začne ono samotné. A scénárista Ivo Pelant a re-
vlastní záchranu vybrali jednoho/jednu, koho obětují žisér Vít Olmer v tomhle přístupu zacházejí ještě dále,
a vydají jim. Film oplývající beznadějí, nerozhodnos- nejen tím, že původní povídkovou předlohu ve filmu
tí, bezmocí a  prohlubující se depresí je povedenou rozšiřují a přidávají spoustu svého nejen ohledně ko-
psychologicko-sociologickou sondou mezilidských miky a duchových útrap, ale i co se týče kritiky a vý-
vztahů, postavení a vzájemných vztahů jedinců v ko- směchu manýrům anglické a  americké vysoké spo-
lektivu či společnosti a silných pout držících tyto ko- lečnosti. Nezapomeňme, že film vznikl ještě v  roce
lektivně kolidující jedince pohromadě. Film je rázně 1989, takže se to jaksi hodilo a  je to pochopitelné,
položenou otázkou, zda člověk opravdu dokáže být musí se však přiznat, že je to často trefné a zábavné.
jasně vymezenou, odtrženou a odštěpenou individu- Kromě originálního a  osobitého přístupu k  předloze
alitou schopnou čistě samostatné, svébytné a  „se- se film může pochlubit výborným obsazením a podá-
beschopné“ existence, nebo zda se člověk stává ním některých rolí. Ať už jde o Petra Nárožného v roli
člověkem, rozumnou, uvažující a  humánní lidskou otce rodu, Jiřího Bartošku v roli strašidla či výbornou
bytostí pouze v obklopení a koexistenci v širším ko- Jiřinu Bohdalovou, které v jejím výkonu škodí jen dost
lektivu. Toto psychologické napětí a  atmosféru jen odfláknutá maska (což je trochu s  podivem, proto-
podporují výborně napsané postavy instruktorů a je- že ostatní masky – obzvláště bezhlavý rytíř a  upír –
jich herecké podání v čele s Miroslavem Macháčkem. jsou dost povedené). Krátkým výstupem zaujme jistě
Chcete-li zábavnější projekci, můžete se pokusit ve i  Eva Holubová a  náznaková erotičnost v  některých
filmu odhalit Jitku Zelenkovou, napsanou v titulcích. scénách. V rámci komediálního přístupu k horrorové-
Druhou filmovou adaptaci, tentokrát barevnou mu žánru není tato televizní adaptace vůbec špatným
a ne televizní, románu Neviditelný Jaroslava Havlíč- rozloučením se socialistickou kinematografií.
ka, natočil jako Prokletí domu Hajnů (1988) odbor-
ník na podobně hraniční filmy Jiří Svoboda. Absence Honza Vojtíšek
jediného normálního záběru
kamery, podivně pokřivený
zooming, neustálé předha-
zování kruhových tvarů, kos-
telní varhany, nervy drásající
klávesová hudba, pokřivenost
lidských postav a  jejich osu-
dů, depresivnost a  v  nepo-
slední řadě vytřeštěné oči
Petra Čepka coby strýčka
Cyrila z  filmu činí nezaslou-
ženě zapomenutý psycholo-
gicko-horrorový klenot čes-
koslovenské kinematografie.
Tohle vás svírá a  děsí a  vy
pořádně nevíte proč. Pocity
jsou zvláštní a divné ale přes-
to nepopsatelné. V  dalších
rolích exceluje hlavně Pet-
ronela Vančíková v  roli Soni,
která Čepkovo podání Cyrila
dokázala skvěle odhadnout
a v jeho běsnění výborně po-
kračovat. Výrazná je i  Evely-

[ 33 ]
Truth or Dare
RECENZE

To je tak, když si chcete pustit nový víceméně Příběh je samozřejmě hodně tuctovej. Začínáme
áčkový horror a místo čekání na legální zdroj sáhne- hezkým retro okýnkem, v rámci kterého vidíme v prv-
te na oblíbené úložiště. Snadno se vám pak stane, ních minutách jeden skok ze střechy a jedno polití
že místo podívané, která vás zaujala svým trailerem, kyselinou, což každého pravověrného horroráře na-
spadnete do osidel další z  řady nízkorozpočtových mlsá. Pak už ale naskočíme do současnosti a mu-
horrorů z produkce Syfy. Jenže horrorový fanda není síme přetrpět trochu delší seznamovačku s  partou
žádná měkota, která by se hned vzdala. Zatnete teenagerů. Ti jsou skoro všichni zcela tuctoví, vyču-
zuby, donesete další láhev vína a pevně se chytíte huje z nich pouze obligátní tlusťoch, a my tak ales-
křesla. A ona to nakonec taková sračka být nemusí. poň můžeme hrát hru na umírání. Zpočátku totiž ne-
lze poznat, kdo přežije a kdo nás pobaví.
Režie: Nick Simon Mlaďoši se vydají na party do prokletého domu,
Scénář: Thommy Hutson, Ethan Lawrence který jen čeká na to, až si v něm zahrají pravdu nebo
Délka: 90 min úkol. To oni samozřejmě udělají a zanedlouho už se
Původ: USA smaží ruce na kamnech a pojídáme lidské maso. A
Rok: 2017 to jsme prosím v prvním kole ze tří. Sice až do konce
Hrají: Cassie Scerbo, Mason Dye, Luke Baines, není úplně jasné, jak a proč se prokletí přilepilo zrov-
Christina Masterson, Heather Langenkamp na na tyhle zoufalce (ten barák je v tom nakonec ne-
vině), ale ono to vlastně ani nevadí.
Dokonce člověka zpětně dost potěší, že tahle Prokletá hra má totiž fantazii zkušeného sadisty a
béčková záležitost dává v hodnocení svému stejno- vymýšlí pro naše hrdiny stále zábavnější a zábavnější
jmennému bratříčkovi s vyšším rozpočtem pěkně na výzvy, které by měly skoro vždy skončit úmrtím. Na-
prdel. Takže nakonec štěstěna zřejmě navedla mou štěstí se podaří nakontaktovat jedinou přeživší z úvo-
ruku na ten správný film. Už proto, že v tomhle hraje du, která nejenže má ksicht Heather Langenkamp
Heather Langenkamp. poleptané kyselinou, ale také naznačí, že pravidla lze

[ 34 ]
HOWARD – 27/2017

obcházet a hru si trochu ohnout ve svůj prospěch. Prostě pohoda. Tohle Truth or Dare je béčková
Samozřejmě, že je na filmu krutě vidět absence jednohubka, kterou našinec slupne během sobotní-
peněz i nějaké větší invence. Ale na druhou stranu ho odpoledne a velmi pravděpodobně nebude lito-
vás nic nebude vyloženě urážet. Příběh nepříběh cel- vat investovaného času. A to je někdy vlastně docela
kem šlape, dokonce tu a tam nahodí nějaké to malé slušný výsledek. Kor od televizní SyFy produkce.
překvapení. Vlastní mordy a pokusy o ně jsou celkem
hezky nasnímané a nebojí se detailu a bodycount je Roman Kroufek
poměrně slušný.

[ 35 ]
Peter James: Srdíčko
RECENZE

Kniha, která možná odradí svým názvem, ale


to by byla obrovská škoda. Nabízí totiž slušnou ná-
lož a pestrou paletu žánru. V raně devadesátkovém
hávu.

Sweet Heart
Překlad: Irena Černá
Vydavatel: Naše vojsko, 1996
Počet stran: 222

Charley tikají biologické hodiny… ale proč troš-


kařit, doslova jí duní biologické zvony. S  manželem
ne a  ne otěhotnět, zkouší všechno možné, včetně
akupunktury, psychologických procedur až po růz-
né spirituální seance. I proto se rozhodnou přestěho-
vat z Londýna na venkov a hledají vhodnou usedlost.
Jakmile jí manžel jednoho dne ukáže fotky starého
mlýnu v Elmwood Mill, zdá se, že mají vybráno. Jen-
že když na místo přijedou, Charley se nemůže zbavit
nutkavého pocitu, že to místo zná, že už tady někdy
byla. Po přestěhování ji začnou pronásledovat nebla- Peter James se v podobně mysteriózní, spirituál-
hé vzpomínky z  jakéhosi předchozího života, které ní a okultní tématice vysloveně vyžívá, o čemž svědčí
potvrzují i hypnotická sezení. Charley je adoptovaná, i jiné jeho knihy z jeho horrorového období. Na prv-
a tak začíná pátrat po své minulosti. Ta se, jak se zdá, ní pohled poklidný duchařsko-okultní příběh se však
začíná prolínat s její současností. Manželství se roz- nebojí obohatit vyhrocenými scénami, z nichž mrazí
padá, lidé kolem začínají umírat. Pandořina skříňka je a čtenář upadá do nepříjemného rozpoložení, ať už
otevřena a zavřít se již nedá… Charley jako by byla jde o  scény realistické nebo snové. A  ví, jak s  nimi
uzavřena v neustále se opakující historické smyčce. naložit, protože rozřezávání penisu v jeho podání pů-
Peter James má skvělou schopnost navodit ve sobí stejně, ne-li hrůzněji, jako v kdejakém gore nebo
zdánlivě obyčejném příběhu jen lehce nadprůměrně torture porn horroru.
obyčejných lidí poměrně schopně a  účelně houst- Srdíčko díky této autorově schopnosti trochu pů-
noucí atmosféru. Z pohledu žánru se v Srdíčku zpo- sobí, jako kdyby se postavy v  příbězích Rosamund
čátku děje ještě mnohem méně než v Proroctví, kte- Pilcher nebo Danielle Steel najednou začaly chovat
ré jsme recenzovali v  jednom z  předchozích čísel trochu jinak, než jak jsme zvyklí, či jak je očekáváno.
Howarda. Dramaticky romantický příběh o  manže- Prostě manželský pár, pokoušející se počít dítě, se
lech, snažících se zplodit potomka, vypadá jen jemně přestěhuje na krásné místo na venkově, starý mlýn,
okořeněný neméně romantickým spiritismem otírají- jezero, vířící vodní proud v náhonu… cítíte tu roman-
cím se o  odhalování předchozích, respektive minu- tiku? Jenže pak začnou vidiny, po domě se kdosi po-
lých životů a jejich vlivu na životy současné. Zkráce- hybuje, hrdinka cítí vjemy z cizího života, ale jsou to-
ně a částečně hanlivě – romantický příběh na nedělní lik osobní, potká podivného muže a  dost ošklivým
do/odpoledne někde na dece pod stromem. způsobem zemře sousedčin pes. To pak začíná ta
Jenže chyba lávky. Příběh se z žánrového hlediska pravá romantika, temná, mrazivá a děsivá, pro nás,
rozjíždí sice pozvolna, ale když už se rozjede, podivné pro milovníky podobných příběhů.
úkazy, vidiny, přízraky, a ještě podivnější náhody se za- Srdíčko je velmi solidní a příjemný zástupce své-
čnou kupit na stránkách v příznivé intenzitě a k počá- ho žánru, pracující se všemi vhodnými proprietami
tečnímu lehkému spiritistickému nádechu se přidávají a plně využívající použité ingredience. Je to fantas-
duchařské opary a okultní stíny, kniha vás má. tický příběh, kde se poetická a romantická fantastika
Pomyslnou třešničkou na dortu je, že Peter pravidelně houpe na houpačce s  ryzím a  mrazivým
James v rámci zápletky a pointy přichází s poměrně horrorem. Jednou nahoru, jednou dolů a  pak zase
neotřelým a zajímavým, až originálním prvkem, který zpátky. Prudčeji a silněji. S pořádnými odrazy.
uvízne v mysli a pomáhá tlačit příběh až do konce. Houpete se rádi?
A  originální šmouha v  klasickém tématu či námětu,
to je věc, která vždycky potěší. Honza Vojtíšek

[ 36 ]
HOWARD – 27/2017

Verunka
Miroslav Pech
1. dolů k bradě, čímž odhalily baculaté plastové nohy a
V novém těle se dosud cítila nesvá. Chůze a po- břicho. Když míjela koš na odpadky, pustila panen-
hyby působily dost toporně. Hlavu měla svěšenou, ku na zem. Ani se po ní neohlédla a pokračovala dál
dlouhé rovné vlasy jí padaly do tváře. Na sobě měla tou divnou trhanou chůzí. Panenka zůstala ležet na
rozepnutou flanelovou košili odhalující obliny drob- zádech mezi odpadky. Kroky se pomalu vzdalovaly.
ných ňader a ploché břicho. Kdyby ji potkala nějaká Panenka zírala přímo do světla pouliční lampy.
parta zpitých maníků, pravděpodobně by ji pozvali Potom zavřela oči.
na divokou bukkake akci, nebo aspoň utrousili pár
sexuálních narážek. Ale třeba taky ne. Dost možná
by ji obešli velkým obloukem, aniž by tušili, co je na 2.
ní tak hluboce znepokojilo. Osamělá, bizarně půso- „Cos to říkala?!“ Lída Majerová si ještě víc při-
bící dívka klopýtající ve dvě ráno kolem supermar- tiskla mobil ke zpocenému uchu. Slova její dcery pře-
ketu s… V  ruce držela panenku. Visela hlavou dolů hlušil rachot kamionu. Poryv větru se opřel do auta a
a houpala se v rytmu její chůze. Šatečky se jí svezly vychýlil ho ke krajnici. Lída trhla volantem, zaslechla,

[ 37 ]
jak pod koly zavrzal štěrk, a vůz srovnala. dlo spolujezdce a zašátrala v kabelce po cigaretách.
„Promiň, neslyšela jsem tě. Ňákej magor mě má- Na přední sklo začaly bubnovat dešťové kapky. Vlo-
lem smetl do škarpy. Chybělo málo a z tvojí milovaný žila si cigaretu mezi rty a zmáčkla palubní zapalovač.
matinky mohl bejt tatarák.“ Zpomalila. Projížděla hustým lesem, z něhož moh-
„Tak nemáš telefonovat za jízdy!“ lo každou chvíli vyrazit nějaké zvíře a vrhnout se jí
„Seš jak tvůj táta. Tohle nedělej, to se nesmí, bla přímo pod kola. Zapalovač s cvaknutím povyskočil.
bla bla. Díky bohu, že nejsi moje matka.“ Přiložila si ho žhavým koncem ke špičce cigarety a
„To není vtipný.“ natáhla do sebe kouř. Potom pustila rádio a zapnula
„Dyť to říkám, celej on.“ stěrače. Neměla náladu na sladkobolný oplodňovák,
Dcera si povzdechla. který jí rádio nabídlo, a zkusila přeladit na další stani-
„Máš o něm nějaký zprávy?“ zeptala se Lída. ci, odkud se ozvali nějací uřvaní rockeři. Na třetí po-
„Jako o tátovi?“ kus chytla povídku na pokračování. Příjemný hluboký
„O kom jiným? Neozval se mi už věčnost. Ne že hlas vyprávěl o jakémsi klukovském dobrodružství.
by mi to vadilo. Ta jeho inženýrka mu vyjebala mozek Usmála se a nechala ho mluvit.
z hlavy. Seš tam ještě?“
„Jo, mami…“ Znělo to dost útrpně.
„Tak co, ozval se ti?“ 3.
„Mluvila jsem s ním minulej tejden. Má se fajn.“ Cestou ze supermarketu pracně kličkovala s pl-
„A?“ ným nákupním košíkem mezi lidmi a snažila se do
„Co a?“ nikoho nevrazit. Vzala to obloukem kolem nevábně
„To je všechno?“ vyhlížejícího muže, který u posuvných dveří somroval
„Ptal se na tebe.“ peníze, a s ulehčením zjistila, že přestalo pršet. Auto
„Páni…“ stálo na druhém konci parkoviště a nechtěla zmok-
Na druhém konci se ozval naštvaný dětský křik. nout. Zastavila u omláceného koše na odpadky a ve
Matýsek, Lídin vnouček. chvíli, kdy se ho chystala nakrmit účtenkou, k ní do-
„Copak se mu stalo, bobánkovi?“ lehl slabý hlásek. Později si nedokázala vzpomenout,
„Éé, koho teď myslíš?“ jestli na ni panenka skutečně promluvila, nebo jí ta
„Přece našeho malýho kulíška,“ cukrovala Lída. slova zazněla pouze v hlavě. Zřetelně však uslyšela
„Něco mu přelítlo přes nos. Začíná bejt dost své jméno. Rozhlédla se kolem, ale poblíž nikdo ne-
vzdorovitej.“ stál, ani na ni nemával. Zmačkala účtenku a hodila ji
Lída poslouchala, jak dcera synkovi vysvětluje, do koše. Udělala krok dopředu a znova se ozval ten
že tohle se nedělá, že to je e. V tu chvíli si uvědomi- tenký a naléhavý hlas.
la, že jí Matýsek chybí a vzpomněla si na Báru, když Lído, Lído…
byla ještě malá. Na rtech se jí objevil smutný úsměv. Zastavila se.
Lída chtěla vždycky velkou rodinu. Jenže Michal, ten, Lído, tady jsem…
co mu inženýrka vyjebala mozek z hlavy, tvrdil, že mu Zvedla obočí, pustila vozík a vykročila ke koši.
Baruška dokonale stačí a že je na výchovu dětí pří- Z  levé strany se o něj opírala panenka. Seděla tam
liš pracovně vytížený. Lída měla čím dál častěji do- s roztaženýma nohama a pohledem upřeným na lé-
jem, že Michal je příliš pracovně vytížený na všech- kárnu přes silnici. Na sobě měla hnědobílé kostkova-
no, včetně jejich milostného života, a tak se nakonec né šatečky zmáčené deštěm.
dalších dětí nedočkala. Bára dospěla a začala chodit „Kdo tě tu takhle nechal?“ promluvila na ni Lída.
s Jakubem, který studoval v Německu. Po dvou le- Na krátký okamžik si byla jistá, že panenka odpoví.
tech se vzali a časem se jim narodil Matýsek. Zůstali Ale nestalo se. Samozřejmě, že ne. Kdyby jí panenka
v Německu. Mezitím se Michal zbláznil do inženýrky. odpověděla, mohla by Lída nechat nákup nákupem,
Lídě nevadilo ani tak to, že ji Michal opustil, jako spíš nasednout do auta a eskortovat se do nejbližší pa-
skutečnost, že ji opustila vlastní dcera. Protože přes- kárny.
ně tak to ve chvílích trudnomyslnosti chápala. Všich- Pokrčila nohy a přidřepla k panence.
ni zdrhli a z ní je teď stará bába, která má při zvuku „Komupak ses ztratila?“
vnukova rozzlobeného hlásku slzy na krajíčku. Představila si malou holčičku vybíhající ze super-
„Tak jsem zpátky,“ ohlásila se Bára. marketu se zbrusu novou bárbínou, jak odhazuje sta-
„Co se stalo?“ rou a nemoderní panenku ke koši a nechává ji napo-
„Ále, někam… bo… dlo…“ spas osudu.
„Báro?“ Zvedla panenku ze země a zadívala se do skle-
„… ha… bál… č… ka…“ něných očí.
„Neslyším tě, ty debilní stromy ruší signál. Haló, „Neboj, už je dobře,“ promluvila k ní Lída konejši-
Baru?“ vě, „vezmu si tě domů a postarám se o tebe.“
Spojení se přerušilo. Podívala se na mobil. Dis- Somrák před supermarketem si konečně zapá-
plej nezobrazoval ani čárku. Odhodila ho na seda- lil vytouženou cigaretu, kterou ho podaroval vlasatý

[ 38 ]
HOWARD – 27/2017

puberťák na skateboardu a zadíval se na ženu tlačící ho nemá vyhazovat, že se bude ještě někdy hodit.
vozík přes parkoviště. Na hromadě nákupu leželo tě- Pečlivě roztřídila pyžámka, bodýčka, tepláčky, sve-
líčko v kostkovaných šatech. Konečně si ji někdo od- tříky a mikinky. Potom do pokoje snesla rozebranou
nesl, pomyslel si a vydechl hustý oblak kouře. Ta věc postýlku. Našla dokonce i matraci zabalenou v ige-
mu naháněla strach. litu, na kterém ležela silná vrstva černého prachu.
Zatímco skládala postýlku, posadila Verunku na ko-
Jakmile vyjela na silnici, sáhla po telefonu a vy- berec a vyskládala před ni nějaké hračky. Ani si ne-
ťukala Bářino číslo. Do ucha jí zněl vyzváněcí tón, ale vzpomínala, kdy naposled byla takhle spokojená.
dcera telefon nebrala. Lída zmáčkla červené tlačítko Potom ji vzala do koupelny a položila na pračku.
a odložila telefon na sedačku, na které seděla pa- Stáhla z ní vlhké šatečky, přičichla k nim – smrděly –
nenka. a hodila je do pračky.
„Máš ráda hudbu?“ Přenesla panenku do obýváku a položila ji do
Panenka neodpověděla. křesla. Otevřela komodu, vytáhla z ní deku a panen-
„Nebo spíš ticho?“ ku přikryla.
Opět bez reakce. Zamyslela se.
„Dobře. Tak budeme mlčet.“ „Jak ti budeme říkat?“
Usmála se na svou malou spolujezdkyni. Vybavila si jméno, které plánovala pro druhou
Znova se rozpršelo. dceru.
„Líbí se ti Verunka?“
O deset minut později zabočila na příjezdovou Zpod deky ji pozorovala němá kulatá tvář.
cestu k domu. Bydlela na samotě, několik metrů od „Máš ráda hudbu? Už jsem se tě ptala, viď?
silnice. Za domem se rozprostíral hustý les. Dcera Něco ti zahraju.“
nechápala, jak tam může matka takhle sama bydlet. Sedla si ke klavíru, bílému křídlu, který jí kdysi
Bára by umřela strachy. Nejbližší vesnice byla dva dávno koupil Michal k prvnímu výročí svatby, a před-
kilometry od domu. Kdyby se ti tu něco stalo, nikdo stavila Verunce svou novou skladbu. V  některých
se o tom nedozví, říkávala matce. To ani ve městě, částech potřebovala ještě trochu dopilovat, ale na
odpovídala Lída pohotově. Popravdě měla mnohem první poslech bylo jasné, že se Lídě povedl další hit.
větší strach ze života ve městě než na samotě. Tady Když půjde všechno hladce, do půl roku ji uslyší v rá-
měla klid. Na přemýšlení, komponování hudby, a tak diu. Nejspíš v  podání vycházející mladičké hvězdy,
všeobecně. Nic jí nescházelo. Tedy kromě dětí, což vítězky posledního ročníku nějaké pěvecké soutěže.
bylo docela podstatné. Kdyby nebyla tak stará, poří- Bude to bomba.
dila by si miminko. Klidně by šla na umělé oplodně-
ní. Chlapi, které poznala – měla dohromady tři vážné Večer položila Verunku do vany a opláchla ji tep-
známosti, přičemž tou poslední byl Michal – stáli do lou vodou. Přitom jí zpívala dětskou písničku, a tak
jednoho za prd. No… možná jim trochu křivdila. Jir- se tím dojala, že se jí do očí nahrnuly slzy. Potom Ve-
ka, její první, nebyl zas tak špatný. Škoda, že postu- runku pečlivě utřela ručníkem a oblékla do pyžámka.
pem času dával čím dál větší přednost flašce. Výchova panenky měla jednu zásadní výhodu: nepla-
Kéž by nebyla tak stará… kala, neprotestovala, nevřískala.
Zhasla motor a vytáhla klíčky ze zapalování. Vě- Uložila Verunku do postýlky a přikryla ji. Okraje
novala panence široký úsměv. peřiny Verunce zastrkala pod záda a nohy, aby na ni
„Sme doma, zlato.“ netáhlo. Sklonila se a políbila ji na čelo a obě tvářičky.
Najednou ji napadlo, že tahle panenka je přesně „Dobrou noc, zlatíčko.“
to, co už dlouho potřebuje. Sirotek, kterého si adop-
tovala a o kterého je třeba se postarat. Dítě, které jí Zapnula počítač a přihlásila se na Facebook.
nikam neuteče. Bára byla offline. Škoda. Přesto se rozhodla dceři
napsat. Ještě předtím otevřela nové okno, najela na
Youtube a pustila si svého oblíbence Andrea Bocceli-
4. ho. Při poslechu andělských melodií a božského hla-
Držela panenku v náručí a ukazovala jí místnost su zázračného slepce napsala Báře o Verunce.
za místností, seznamovala ji s  novým domovem. Než šla spát, zkontrolovala Verunku. Byla na
V  bývalém Bářině pokoji – kde nyní při občasných svém místě. Venku se zvedal vítr, v  noci měla při-
návštěvách přebývala s  Matýskem a občas i Jaku- jít bouřka. Potichu, aby se dítě neprobudilo, zavřela
bem – bylo všechno, co je pro dítě třeba. Lída se Lída dveře.
však rozhodla, že Verunce zařídí vlastní provizor-
ní pokojíček v  nepoužívané místnosti vedle ložnice. Zaburácel hrom a černé nebe ozářilo světlo bles-
Z půdy přinesla zaprášenou krabici. Nožem rozřízla ku. Lída otevřela oči. Bylo to dost blízko, napadlo ji.
lepicí pásku a krabici otevřela. Bylo v ní staré mimin- Kdoví, jestli nejsou vyhozené pojistky. Natáhla ruku,
kovské oblečení po Barunce. Moc dobře věděla, že prsty zašátrala po vypínači a rozsvítila lampu. To, co

[ 39 ]
spatřila, jí málem způsobilo infarkt. Na posteli ležela chutnosti měla pořád v živé paměti a nechtělo se jí
Verunka. Hlavu měla otočenou tváří k Lídě a na rtech tím znova procházet…
hrál lehký úsměv. Ale ten tam byl, už když ji Lída na- Verunka.
šla před supermarketem. Důležitější byla skutečnost, Položila prsty na klávesnici a dala se do psaní.
že panenka ležela vedle ní. Nevzpomínala si, že by ji
sem přenášela. Pravda, Lída šla spát pozdě, možná
dokonce usnula v křesle u televize, vlastně si vůbec 6.
nepamatovala, jak se dostala do postele. Co když si Usoudila, že si nenechá Bářinou jízlivou odpově-
sem Verunku přinesla? Ano, to dávalo smysl. Muselo dí zkazit den a zavřela Facebookovou stránku. Pak
to dávat smysl. Jiná možnost zkrátka neexistovala. se přihlásila na email a napsala do vydavatelství, že
Znovu sáhla po vypínači a ložnici zahalila tma. jim příští týden pošle hotovou píseň.
Lída se začala pomalu propadat do spánku. Než Pořád měla v hlavě tu noční událost. Byla to váž-
usnula, měla pocit, jako kdyby se tělíčko vedle ní ně záhada. Musela ji co nejdřív vyřešit, a nakonec
dlouze nadechlo a vydechlo. Než nad tím stačila za- dospěla ke stejnému závěru, jako před pár hodina-
přemýšlet, spala. mi. Verunku si přenesla k sobě do postele, a jak byla
rozespalá, prostě na to zapomněla. Ohlédla se přes
rameno. Verunka seděla na křesle před zapnutou te-
5. levizí, ve které běžely kreslené pohádky.
Mates se řítil po domě na svém novém odrážed- Lída měla radost, že není sama.
le. Měl dobrou náladu, protože mu máma nezkoušela Jen kdyby ji tolik nebolela ústa. Měla pocit, jako
cpát tu zdravou výživu, se kterou mu v poslední době by jí nějakým zvláštním způsobem dřevěněla. Jako
ztrpčovala život a aby byl klid, rovnou mu naservíro- když si čas od času přeležela ruku. Dostavilo se i to
vala párky. Bára by nikdy nikomu nepřiznala, že své- nepříjemné mravenčení. Znecitlivěla, ano, konečně
ho sotva dvouletého syna krmí párky k snídani. Kde- ji to slovo napadlo. Mám znecitlivělou pusu. Už od
pak. To bylo tajemství, které navždy zůstane mezi ní rána.
a Matýskem. No dobře. Mezi ní, Matýskem, Jakubem „Strš frš skrz krk,“ řekla. Přestávají mi fungovat
a mámou. Ale to je všechno! rty. Tentokrát na jinou formulaci nepřišla. Kdyby před
Seděla před notebookem a četla si matčinu zprá- malou chvilkou nevypnula počítač, zkusila by do vy-
vu. Při tom usrkávala horké kakao, na které Matýsek hledávače naťukat něco jako: ZNECITLIVĚLÁ ÚSTA,
při pohledu na odrážedlo dokonale zapomněl. nebo NEFUNKČNÍ RTY. A kdyby jí na monitoru nic
Jmenuje se Verunka. nenaskočilo, možná by se uchýlila i k té zdřevěnělé
Tak to je super, pomyslela si, fakt bomba, mámě puse.
už dokonale hráblo stylem, že hledá poklady v koších Děláš z komára velblouda.
před supermarkety. Tušila, že není dobré, když tam Myslíš?
v těch lesích žije takhle sama a s nikým se nestýká. Jasně, nic to není.
Verunka. Je to jako injekce od zubaře!
Moc dobře věděla, co to znamená. Kolikrát si Fajn, Lído, teď jsi na to kápla. Bednářová jela
musela vyslechnout, že by máma svou druhou dce- v noci přes dvacet kilometrů na kole a v bouřce, aby
ru pojmenovala Verunka. Kolikrát slyšela, jak jí TEN se ti vloupala do baráku a píchla ti umrtvující injekci
CHLAP odepřel další děti. Máma prostě byla ten typ, do rtů. Vyřešeno!
který se potřebuje o někoho starat. Bára nikdy ne- Víš co?
pochopila, proč si nepořídí nějakého domácího maz- Hm?
líčka, nejlépe psa, to jsou takoví šťastní ňoumové Di do prdele.
čili přesně to, co matka potřebuje. Ale ne. Ona radši Zkusila si to říct nahlas.
strčila hlavu do popelnice a vyhrabala z ní plastovej „Di do frdele.“
krám. Za zády se jí ozvalo velmi tiché, sotva slyšitelné
Verunku. uchichtnutí.
Bára měla opačný problém než její matka. Jakub Trhla sebou a otočila se.
ji neustále přemlouval, aby si pořídili druhé dítě. Jen- Verunka dál upírala nehybné oči na obrazovku.
že Báře se nechtělo. Všimla si, jak jí narostl zadek a Přesto měla Lída dojem – velmi nepříjemný dojem
stehna. Kozy mám skoro u kolen, říkala si při pohledu – že na ústech panenky zahlédla na krátký okamžik
do zrcadla. Zaboha nedokázala Matese odnaučit na stín úsměvu. Znova si připomněla, že ten tam byl sa-
bradavku. Zkoušela to už několikrát, ale synův hys- mozřejmě vždycky, tak už byla její ústa vytvarovaná
terický řev, kterým se dožadoval mléka, se nedal vy- nějakou tovární mašinou. Tenhle úsměv byl však o
držet. A porod stál taky za hovno. Někde slyšela, že něco širší. A dost možná to ani úsměv nebyl. Spíš
ženy jsou naprogramované tak, aby na všechny ty úšklebek.
hrůzy co nejrychleji zapomněly a přivedly na svět dal- Lída zavrtěla hlavou, aby zahnala ty divné myš-
ší dítě. Bára je asi výjimka. Všechnu tu bolest a ne- lenky a odešla do kuchyně postavit vodu na čaj.

[ 40 ]
HOWARD – 27/2017

Když se vrátila, vypnula televizi a posadila se za „No,“ začal Jakub. Věděl, že musí jednat opatrně.
klavír. Bára byla v otázkách týkajících se matky citlivá, mož-
„Nefude ti to adit?“ ná až moc. Párkrát už v tomhle směru tvrdě narazil a
Verunka byla zticha. nehodlal chybu opakovat.
Lída zkusila zahrát první tóny nové skladby, ale „Víš, podle mě nejde o nic moc vážnýho…“
moc jí to nešlo. Prsty neposlouchaly. Nějak jí ztěžkly Zaznamenal záblesk v jejích očích a rychle dodal:
a ztratily dřívější ohebnost. „Totiž, v současnosti existuje mezi některýma žena-
Něco nebylo v pořádku. ma… staršíma ženama, jistej fenomén.“
Odmlčel se a po očku zkontroloval Bářinu reak-
ci. Zdálo se, že v  ní probudil zájem, a protože nic
7. nenamítala, rychle pokračoval dál: „Některý z  nich,
Odpoledne Lídu začala svědět hlava. Do večera pokud už maj dospělý děti, ale, jak to říct, chtěly by
se to zhoršilo. Pořád se drbala, až jí pod nehty ulpěla další, jenže vzhledem k biologickým možnostem už
krev z rozdrásané pokožky. Vlezla si do vany a pustila to není… možný, tak tyhle starší ženy si pořizujou pa-
na sebe horkou vodu ze sprchy. Spláchla si vlasy, cí- nenky, takzvaný reborn panenky, který jsou vyráběný
tila, jak se jí ulevilo, bylo to mnohem lepší. Ale když si tak, aby co nejvíc připomínaly skutečný děti. Od mi-
na mokré vlasy nanesla šampón, sykla bolestí. Bylo minek až po batolata.“
to, jako kdyby si do otevřených ranek, způsobených Bára pořád mlčela.
nehty, nasypala sůl. Rychle šampon spláchla, a když „Vím, že Lída vždycky chtěla další děti. Takže si
otevřela oči, viděla, jak se odtokový kanálek plní troufám tvrdit, že… si to tímhle kompenzuje.“
dlouhými pramínky vlasů. Bára si přejela rukama po tvářích, a aniž by mu
Vstala, ztuhlými prsty sáhla po ručníku a opatrně věnovala jediný pohled, řekla, že tohle je přece jasný
si ho přiložila na hlavu. Bolelo to jako čert. Podíva- jako facka, k tomuhle nepotřebuje jeho psychiatric-
la se na ručník. Byly na něm vlhké stopy od krve. A kou diagnózu, nebo o co se tu pokouší.
spousta vlasů. Jakub zmlknul.
Z obýváku k ní dolehly hlasy. Došlo jí, že někdo „Asi bych za ní měla zajet.“
zapnul televizi. Polilo ji horko. Někdo tu je! Přehodila Poznala, že se Jakub chystá něco namítnout, ale
přes sebe ručník a pomalu vyšla z koupelny. Uvědo- uťala ho dřív, než vůbec začal.
mila si, že kulhá. „Zejtra, maximálně pozejtří.“
„Haló?“ Otočila se k němu.
Kromě televize nic neslyšela. Že by ji zapomně- „Nevadilo by ti to? Zvládneš to tu?“
la vypnout? Jenže to by ji napřed musela zapnout a „Jasně že jo, ale…“
věděla naprosto jistě, že něco takového prostě neu- „Zůstali bysme tam tak tejden, nebo čtrnáct dní.“
dělala. „No…“
V setmělém obývacím pokoji poblikávalo namod- „Chci, aby si Matýska taky trochu užila.“
ralé světlo. Dopadalo na tvář panenky sedící v křesle. „Dobře.“
„Má právo bejt se svým vnukem víc, jak třikrát do
roka!“ V hlase jí zazněla výčitka patřící jemu.
8. Nervózním pohybem si narovnal brýle. To zvyšo-
Matýsek usnul před hodinou. Jakub ležel na gau- vání hlasu se mu nelíbilo.
či a listoval vědeckým časopisem. Bára si sedla na „Jo, přesně tak. Souhlasím s tebou do puntíku.“
druhý konec gauče a prsty si promnula oči. Po chvíli Vzala ho za ruku a stiskla.
Jakub časopis zavřel a podíval se na manželku. „Díky.“
„Je ti dobře?“ „Nemusíš mi děkovat. Máš naprostou pravdu,
Zdálo se, že je ponořená v  myšlenkách a nic Lída má právo…“
ostatního nevnímá. Jakub se posadil, dotkl se Bářina „Čtrnáct dní, maximálně tři tejdny.“
ramene a otázku zopakoval. Bára sebou škubla. „Ano.“
„Promiň,“ omluvil se Jakub, „lekla ses?“ „Díky.“
„Trochu.“ Měla nepříjemnou jistotu, že je matka v  pořád-
„Přemýšlíš?“ ném průseru.
„Hm.“
Jakub zvedl obočí. Když už ticho trvalo na jeho
vkus příliš dlouho, zeptal se, jestli smí vědět, o čem 9.
přemýšlí. Bára vzdychla a dlaní si podepřela čelo. Něco se dělo.
„O mámě.“ A dělo se to sakra rychle.
Jakub mírně naklonil hlavu k rameni na znamení, Všude po ní zůstávaly prameny vlasů, ztuhlost
že poslouchá a Bára mu všechno řekla. Když domlu- v  prstech přecházela do paží, pravou nohu měla
vila, zavládlo krátké ticho. takřka nepohyblivou a mravenčení už začínala cítit

[ 41 ]
[ 42 ]
HOWARD – 27/2017

i v  levé noze. Opřela se zadkem o kuchyňský stůl. které končily v panence, jež se vznášela pár metrů od
Ručník se jí svezl z nahého těla. Podívala se na sebe. matky. Hadičkami z matky k panence proudila temně
Kůže byla nepřirozeně hladká, z nohou jí zmizely kře- rudá tekutina.
čové žíly a koleno na pravé se jí jako by stáhlo do- Napájela ji.
vnitř. To samé se dělo na pažích. Otočila ruce dlaněmi Poslední hadička vedla z  temene matčiny holé
k sobě. Byly dočista vyhlazené. Nechala je klesnout. hlavy. Matka měla doširoka otevřené oči. Dívala se
Pravačka uhodila do stehna a… ozvalo se ťuknutí. na dceru a usmívala se.
Lída zůstala zaraženě stát opřená o stůl. Třeba se je- Je to tak krásný…
nom přeslechla. Pohnula rukou, zvedla ji, co to šlo, a Mluvila, aniž by pohybovala rty.
opět ji nechala dopadnout na stehno. Prima, že tu seš…
Ťuk. Bára klopýtavě couvla.
Chvíli nato začala ječet. Je to tak krásný, nádherný. Už brzo to sama po-
znáš…
Potom začalo matčino tělo splaskávat.
10. Barunko, Barunko…
Hledala mobil, aby si zavolala sanitku. Byla si jis- Ozval se skřehotavý smích. Panenka na Báru
tá, že ho nechala ležet na stole v kuchyni, jenže tam upírala oči a smála se. Horní ret odhaloval pahýly
nebyl. Tohle se jí stávalo běžně. Pak si uvědomila, že zčernalých zubů. Místnost zaplnil puch hnoje a… ně-
nemůže mluvit. Kdoví jestli by vůbec byla schopná čeho sladkého.
udržet mobil v ruce, natož vyťukat číslo. A pokud by Je to tak krásný…
se jí to přece jenom povedlo, tak na pohotovosti těž- Matčin obličej ucházel jako balonek napuštěný
ko pochopí sled neartikulovaných skřeků, které jedi- vzduchem. Splaskával a krabatil se.
né byla schopná ze sebe dostat. Nasednout do auta To sladké, co Bára cítila, byla krev.
a vyhledat pomoc nepřicházelo v úvahu, bezpochy- PŘIDEJ SE. PŘIDEJ SE. JE TO KRÁSNÝ, KRÁS-
by by se jí nepodařilo ani otočit klíčkem v zapalování. NÝ, KRÁSNÝ…
Bára. Patami narazila na překážku. Otočila se. Před ní
Zkusí jí napsat na Facebook, ať se spojí s místní byly dva oválné otvory. K jednomu z nich přistoupila.
nemocnicí a nechá jí sem poslat záchranku. Za ním nepravidelně problikávalo namodralé světlo.
Odbelhala se do obýváku, televize pořád hrála, Chytila se okraje a vytáhla se na špičky.
ramenem se přitom opírala o zeď, aby udržela rovno- Pod ní ležela matka.
váhu. Na klávesnici počítače ležel rozlitý hrnek čaje, Její nahé tělo bylo podivně zmenšené, kůže měla
který si k němu dopoledne postavila a ani se ho ne- nepřirozeně lesklý povrch. Pohybovala se směrem
dotkla. S úsilím pohnula pravou paží a položila dlaň k matce a v té chvíli jí došlo, že matka není v míst-
na tlačítko start. Nic necítila, ruka byla mrtvá. Pře- nosti sama, že ji Bára pozoruje očima toho druhého,
nesla váhu na paži a ještě, než se zřítila na podlahu, který před sebou držel nataženou strunu.
ozvalo se cvaknutí tlačítka. Ležela na zádech s po- A struna klesala dolů.
hledem upřeným na monitor. Dotkla se místa, kde matce končilo čelo a začí-
Nic. naly prořídlé vlasy. Potom začala řezat…
Počítač nefungoval.
A i kdyby, sotva by se jí podařilo vyškrábat se na Bára otevřela oči. Na nic nečekala a sáhla po te-
nohy. lefonu.
Všimla si nad sebou drobného stínu. Zkusila oto-
čit hlavou, ale šlo to ztěžka kvůli ztuhlému krku.
Do výhledu jí vstoupila Verunka. 12.
Vypadala jinak, než když ji našla před supermar-
ketem. Vypadala… živě. Špinavé prameny vlasů pa-
11. nence padaly do tváře a něco z nich kapalo. Vychá-
Bára usnula na gauči. zel z  ní těžký nasládlý pach. Verunka se pokusila o
A zdál se jí sen. Procházela v něm dlouhou tma- něco jako úsměv. Otevřela ústa a umožnila tak Lídě
vou chodbou. Spíš než chodba to byla roura, která pohled na nepravidelnou řadu zubů. Chvíli na to Lída
se každou chvíli stáčela jiným směrem. Pohybova- ucítila, jak jí něco malého klouže do krku. Ve stej-
la se jí přímo před očima, jako kdyby byla živá, jako ném okamžiku se Verunce prořezal dásní nový zub.
kdyby procházela tělem nějakého dlouhého organis- Během dvou vteřin byl celý venku. V ten moment se
mu. Hada, nebo tasemnice. rozezvonil telefon. Musel být blízko. Verunka zatřásla
Pak se před ní objevilo světlo. Šla k němu, pohyb boky a na zem spadl mobil. Lída radši ani nechtěla
se uklidnil. Ocitla se v  nějaké bílé kouli, jejíž stěny vědět, kde ho ta malá kurva měla schovaný. Vyzvá-
byly holé a hladké. Před očima se jí v prostoru vzná- něl, dokud na něj panenka nedupla. A bylo ticho.
šela matka. Z končetin a těla vedly dlouhé hadičky, Potom jí Verunka zmizela ze zorného pole. Tele-

[ 43 ]
vize byla pořád zapnutá a na stěnu před Lídu vrhala Bára se vrhla po telefonu. Jakub konečně uznal,
stín, ve kterém byl zřetelný obrys klavíru a otáčecí že nemá nejmenší šanci a šel jí z cesty.
židličky. K nim se připojil další, pohybující se. Když ten hysterický telefonát ukončila, rukávem
Lídu už mravenčilo celé tělo. A co víc, bolelo to. si setřela slzy a podívala se na Jakuba.
Cítila, jak se jí tělo smršťuje. Jinak to nazvat nedoká- „Co tam tak stojíš?“
zala. Vždyť ta police musí být aspoň o půl metru větší „No…“
než ještě před pár minutami. „Mohl bys konečně začít fungovat?“
Stín se vyšplhal na židličku, pokrčil kolena, od- „Ano.“
razil se a skočil na klavír s odklopeným křídlem. Lída „Díky.“
zaslechla shluk disharmonických tónů, podle kterých Do pokoje vešel Matýsek a drobnými pěstičkami
usoudila, že Verunka vlezla dovnitř a hrabe se ve si protíral oči.
strunách. Netrvalo dlouho a na zdi se znovu objevil „Mami.“
její stín. Stejnou trasou slézal dolů. Bylo to jen tak tak. Kdyby se neozval, Bára by
Lída slyšela drobné cupitavé krůčky. ho ve spěchu přehlédla a pravděpodobně srazila
Blížily se. k zemi. Položila mu dlaně na ramena.
Když se před ní Verunka objevila, držela nataže- „Tak už jsi vzhůru?“
nou strunu, jejíž konce měla omotané kolem zápěstí. „Mami…“
„Fajn. Táta tě obleče. Jedeme za babičkou.“
„Babi?“
13. Bára se ohlédla na Jakuba: „Mohl bys?“
Sral ji. „Jasně,“ řekl a konečně začal fungovat.
Sral ji, jako už dlouho ne.
„Zbláznila ses? Teď nikam jet nemůžeš!“
Nemínila mu to znova vysvětlovat. Neměla čas. 14.
Z otevřené skříně tahala oblečení a cpala je do kufru Lída asi nikdy nepřemýšlela nad tím, jak bolesti-
na kolečkách. Bude potřebovat ještě minimálně je- vé musí být skalpování. Nyní měla možnost to poznat
den. na vlastní kůži. Kdyby mohla křičet, křičela by. Jenže
Natáhl k ní dlaně otočené ke stropu: No tak dítě, hlasivky už měla dávno v tahu a nejen ty. Vnímala, že
pojď do mé náruče. kromě nohou a rukou, začíná být i zbytek těla jaksi
Požádal ji, ať si sedne a trochu se uklidní. dutý.
„Báro, zkus mi to ještě jednou vysvětlit.“ Stočila pohled doleva, kam na stěnu poblikáva-
Dobře, ty kreténe, ale naposled. lo světlo televize. Verunčin stín odhodil strunu, která
„Poprvý mi nevzala telefon. Když jsem to zkusila se uprostřed započatého díla přetrhla, zabořil prsty
znova, byla už nedostupná. Musím za ní jet, jasný? pod odchlíplou kůži Lídiny lebky a zatáhl. Ozvalo se
Okamžitě.“ zapraskání, jako když někdo trhá trs trávy i s kořeny.
„Aha. No, to je fakt rozumný. Nejsem si jistej, Panenka se zapřela chodidly Lídě o ramena a škuba-
jestli ti takhle pozdě pojede vlak. Omlouvám se, ale vými pohyby zbavovala ženu skalpu. Vše zachycova-
musím tu zůstat kvůli…“ lo stínové divadlo na zdi.
„Beru si auto.“ Verunka zvedla skalp do výšky ve vítězném gestu
„Cože? Ale… brzo ráno musím do Frankfurtu na a předstoupila před Lídu. Poté si ho připlácla na ku-
tu konferenci a…“ latou hlavu, ze které visely řídké prameny vlasů. Přes
„Tak pojedeš vlakem.“ tvář se jí řinuly čůrky krve.
Nevěděl, co na to říct. Verunka se chraptivě zachechtala.
„Třeba bys mi mohl pomoct. Dojdi pro tu modrou S touhle show byla očividně spokojená.
tašku, co si v ní nosíš hadry na squash a vyprázdni
ji.“
Místo toho se podrbal vzadu na krku. Musel to 15.
zkusit. Sice se mu nechtělo, hodně tím riskoval, ale Jakmile vyjeli z  města a přestala ho rozptylovat
jiná možnost zkrátka nebyla. Bára klečela před kuf- všudypřítomná neonová záře, pouliční lampy a po-
rem a ládovala ho věcmi. četné hloučky nočních chodců, na které matku neú-
„Nenapadlo tě třeba, že… hm… Lídu bolí hla- navně upozorňoval nataženým ukazováčkem a nad-
va? Nebo… je prostě unavená, a proto si vypnula šenými výkřiky, vytuhl jako dřevo.
telefon? Taky už je,“ zkontroloval čas na hodinkách, Zatímco levou rukou pevně svírala volant, pra-
„dost pozdě.“ vačkou se natáhla pro mobil a vytočila číslo na mat-
Bára se prudce postavila, položila si ruku na čelo ku. Pořád zůstávala nedostupná. Podívala se na
a mezi obočím se jí objevila hluboká vráska. předloktí, kam si načmárala číslo, které jí nadiktoval
„Zavolám na policii,“ řekla. policista a zavolala na něj. Telefon dlouho vyzváněl.
„Co?“ Skoro vykřikl. V momentě, kdy už se chystala hovor ukončit, se ze

[ 44 ]
HOWARD – 27/2017

sluchátka ozval hlas, se kterým mluvila – zkontrolo- čelem do futer. Trochu se zapotácela.
vala čas na palubní desce a nemohla uvěřit, že už je V chodbě pod věšákem našla boty. Nazula si je,
tolik – před dobrou hodinou. po několika chabých pokusech vzdala souboj s tka-
Nedala mu ani šanci, aby se znovu představil. ničkami, otevřela dveře a vyrazila do noci.
„Tak co, byl tam někdo?“
„Á, starostlivá dcera z Německa.“
Měla dojem, že zaslechla ozvěnu. Napadlo ji, že 17.
nejspíš sedí na záchodě. Rychle tu představu zahna- Až na dvě krátké přestávky jela v kuse. Při prv-
la. ní musela natankovat. Na benzínce si koupila kafe a
„Byl se někdo podívat na mámu?“ spěchala zpátky k autu, ve kterém spal Mates.
„Ano, jistě. Poslal jsem tam strážníka…“ vyslo- Druhá pauza byla o něco delší. Syn se během
vil jméno, které okamžitě zapomněla. „Vaše maminka jízdy probudil a dožadoval se mléka. Bára zastavi-
byla doma.“ la na odpočívadle, zhasla motor a uvažovala, jestli
Bára vydechla úlevou. Napadlo ji, že to na dru- z toho kamionu, co stojí před nimi, nevyleze psycho-
hém konci nejspíš muselo být slyšet. pat v  kšiltovce a s pivním břichem, aby ji tam před
„Je v pořádku?“ plačícím Matýskem brutálně znásilnil. Ale protože byl
„Ano,“ potvrdil, „podle všeho byla dost vyplaše- Matesův vřískot k nevydržení, rozhodla se, že to pro-
ná. Takovou návštěvu určitě nečekala. Strážník jí řekl stě riskne a za moment už seděla na zadním sedadle
o tom… problému, kvůli kterému za ní přijel. Vaše s  Matesem pevně přisátým k  bradavce. Sledovala
matka mu vysvětlila, že ji skolila nějaká viróza, tak si řídký provoz na silnici.
vypnula telefon, aby ji nikdo nerušil.“ Po jídle Matýsek ožil a chtěl si hrát.
Co je to za blbost? Vypnula si ho až po tom, co „Zapomeň,“ řekla Bára a dupla na plyn. Aby byl
jsem jí volala. Proč se neozvala nazpátek? Musela si klid, pustila mu písničky. Chvíli sice dost hlasitě pro-
přece všimnout nepřijatýho hovoru? testoval, ale když mu došlo, že to nemá cenu a máma
„Haló, jste tam?“ na něj kašle, zklidnil se a za pár minut znova usnul.
„Jo,“ řekla, „jsem tu.“ Písničky jsou jistota, pomyslela si, spokojená, jak pa-
„Verunka vzkazuje, že se na vás moc těší.“ rádně syna přechcala.
Polilo ji horko.
„Cože?“ Už se rozednívalo, když konečně zabočila na pří-
„Říkám: Maminka vzkazuje, že se na vás moc jezdovou cestu k matčinu domu. Okamžitě si všim-
těší.“ la mihotavého světla v  obýváku. Zaparkovala vedle
„Aha.“ máminy Toyoty, zatáhla ruční brzdu a vypnula motor.
Musela se přeslechnout. Kdo by měl mámu Zaposlouchala se do pravidelného synova oddecho-
takhle večer rušit? Vždyť komunikuje prakticky jenom vání. Pořád spal.
se mnou… Vystoupila z auta a šla ke dveřím. Byly pootevře-
„Je to všechno?“ né. Strčila do nich a vešla do domu.
„Prosím?“ „Mami?“
„Ptám se, jestli ode mě budete ještě něco po- Určitě bude v obýváku. Nejspíš vytuhla u televize.
třebovat. Myslím, že případ je uzavřen,“ v hlase mu Na gauči však nikdo neležel.
zazněla stopa ironie, „čeká mě další práce. Takže… „Mami. Si tu?“
můžu pro vás ještě něco udělat?“ Nakoukla do ložnice. Postel byla pečlivě ustlaná
„Ne. Mockrát vám děkuju. A omlouvám se, že a závěsy roztažené.
jsem obtěžovala s takovou prkotinou.“ Chvatně prošla celý dům, včetně sklepa, ale mat-
„Nic se nestalo. Od toho tu jsme.“ ku nikde nenašla.
Nejraději by mu popřála dobré a úspěšné sraní. Zpátky v  obýváku Bára vyhlédla z  okna, aby
Nakonec se spokojila s přáním hezkého večera a za- zkontrolovala Matese. Aspoň že ten byl na svém mís-
věsila. tě.
V náprsní kapse jí zavibroval telefon. Jakub.
„Tak co, kde ste?“
16. „Před chvílí jsme dorazili k mámě.“
Zvedla panenku a posadila ji do křesla. Poté vrá- „Super! Měl jsem o vás strach. A co máma? Je
voravě – bude chvíli trvat, než si na nové tělo zvykne v pohodě, ne?“
– poodešla k sušáku a sundala z něj kostkované ša- „Není tu.“
tičky. Vrátila se k panence a oblékla ji. Rozhodla se, „Co?“
že jí nechá zapnutou televizi. Potom vytřela tu spoušť Zvýšila hlas.
na podlaze v obýváku. „Není tu!“
Zamířila do ložnice, otevřela skříň a nemotorně „Aha. Tak šla asi nakoupit, ne?“
se nasoukala do Lídina oblečení. Při odchodu vrazila Určitě, v  půl šestý ráno. Napadlo ji, že si udělá

[ 45 ]
pěknou procházku. Máma, která se bez auta nehne. Verunka.
Nic z toho však nahlas neřekla. … a vzala ji do dlaní. Nebylo na ní nic zvláštního.
„Asi jo. Nejspíš jela do krámu.“ Holá hlavička s rýhami naznačujícími vlásky, drobný
„Mates je v pohodě?“ nos, rty tvarované do mírného úsměvu…
„Spinká. Seš nějakej ufuněnej.“ Zdálo se jí to, nebo panenka pohnula očima?
„Taky že jo. Chvátám na vlak,“ připomněl jí vyčí- Měla dojem…
tavě, „musim končit, zavoláme si.“ Sakra, mám dost. Potřebuju se vyspat. Kde jsi,
„Ok.“ matko?
Strčila telefon zpátky do kapsy. Měla by dojít pro Pořád držela panenku.
Matese. Když míjela křeslo, všimla si panenky… V prstech ucítila slabé mravenčení.

Miroslav Pech (*1986)


Na literární scénu vstoupil v roce 2013
knihou Napíšu Pavle, kterou o rok pozdě-
ji následovala Ohromně vtipná videa. Sa-
mostatně vydaná próza Cobainovi žáci
(2017) zaznamenala zvýšený zájem v mé-
diích i u čtenářů a záhy se dočkala překla-
du do polštiny. Ve stejném roce vyšla i třetí
povídková sbírka Američané jedí kaktusy.
Pech ve svých dosud vydaných knihách
popisuje realitu všedního dne, hlavními po-
stavami tragikomických příběhů bývají spo-
lečenští outsideři dostávající se do mnohdy
až absurdních situací. V podobném duchu
se nese i kniha Otec u porodu, která by
měla vyjít letos. Pechovy povídky se obje-
vily i v časopisech Nový prostor, Respekt,
Reportér magazín, Tvar, Host, H_aluze, li-
terární příloze Salon deníku Právo. Stál u
zrodu literární přílohy Trash českobudějo-
vického kulturně-společenského časopisu
M ilk & Honey. V nově vznikajících textech
se stále častěji hlásí k horroru a weird fic-
tion. Na jaře 2018 vyšla v Polsku jeho první
horrorová kniha Mainstream. Žije s man-
želkou, dcerou a dvěma kočkami v Čes-
kých Budějovicích.

[ 46 ]
HOWARD – 27/2017

Tajemství
Branišovského lesa
kdo chce ducha mít,
vždycky si ho najde
Branišovský les, místními zvaný spíše Bor, je
opředený nezvykle velkým množstvím pověr. Najde-
te tu vše – od bílé paní přes vodníky až po cestování
časem nebo pád UFO. Skutečně, snad už chybí jen
ta o Jeníčkovi a Mařence. Žádná z údajných parano-
rmálních událostí však nikdy nebyla potvrzena. Od
každé dokonce existuje hned několik možných verzí.
Obyčejný smrtelník tak jen kroutí hlavou a  neví, co
si myslet, zvlášť když se takový humbuk týká v pod-
statě malého, řídkého lesa, který takřka sousedí se
sídlištěm.
Místní se jen uculují, na Bor chodí denně běhat či
venčit psy. Zatím, pokud je nám známo, se tu nikdo
neztratil ani neutopil.
Jinak už se to má s  přespolními, zvláště pak
s těmi, kteří toto místo navštíví právě pro jeho pověst.
My jsme udělali kompromis – jako přespolní a le-
gendami takřka nepolíbení jsme les navštívili s  ka-
marádem, který od něj bydlí necelý kilometr. A vyra-
zili jsme za bílého dne. Doslova, neboť byl chladný
zimní den.
Bor nás přivítal až posvátným tichem, spoustou
jezírek a tůní s nehybnou, zamrzlou hladinou. Rokle
zdobili kaskády rampouchů, spadané listí pokrýva-
la slabá vrstva sněhu. Některá zákoutí by se vyjíma-
la na umělecké fotce či na plátně. Podivovali jsme
se nad až nezvykle zvlněným terénem, ale kamarád Přesto jako by si ono místo zachovalo jakousi vlastní
nám řekl, že místo dříve sloužilo jako cvičiště pro tan- hrdost a identitu. V každé místnosti byl alespoň jeden
ky. To proto mi asi les připadal jaksi „naaranžovaný“, jasný střípek minulosti. Pobořené zdi kontrastovaly
jako by zde někdo vytvořil kulisy pro pohádku nebo s kusy zachovalých zrcadel, či koupelnového oblože-
horror. Ale spíš tu pohádku. ní, zapomenutá bota se povalovala v sutinách. Okna,
Po celou dobu jsme se kochali, nerušeni jakými- ačkoli již většinou vytlučená, dodnes pozorují mění-
koli zvuky, nebo dokonce úkazy. Sem tam i skeptik cí se okolí. Zarostlý dvorek se ztraceným oplocením
občas pociťuje jisté mrazení či špatný pocit z někte- působí jaksi útulně. Jako by vás nechtěl pustit, jako
rých míst. V  Branišáku však toho dne panoval klid by pořád měl co sdělit. Ducha dívky, která zde údaj-
a snad až posvátné ticho. ně byla pohřbena zaživa, jsme neviděli ani neslyšeli.
Poněkud jiné to bylo s bývalou hájovnou na konci A  ani příběhy desítek živých lidí, kteří tímto místem
lesa. Zchátralou budovu někdejší samoty U Petrů si prošli, a nakonec nezůstali.
podal jak zub času tak i bezohlednost bezdomovců. A tak jsem z výletu měla příjemné až lehce nos-

[ 47 ]
[ 48 ]
HOWARD – 27/2017

talgické pocity. vodník?)


Až když jsem si prohlížela vnitřek poslední míst- – Přízrak se žhnoucíma očima
nosti, zahlédla jsem oknem procházející postarší pár – Muž v černé kápi
na procházce. Bylo slyšet, jak se spolu baví. Když – Bílá paní
jsem vyšla ven, nikoho kromě mých dvou průvodců – Pocity úzkosti či strachu
už jsem neviděla, a ani oni si prý žádných kolemjdou- – Nezvyklé zvuky
cích nevšimli, ani nikoho neslyšeli. – Výkyvy teplot
Buďto pár nepovšimnut prošel až za křoviska, – Výkyvy v čase
nebo se propadl časem. Je jen na vás, čemu chcete – Spadlé UFO
věřit. – Nedávno přibyl dokonce hřbitov zvířátek.

Co všechno se mělo na Boru stát? Takže už chybí jen upíři, vlkodlaci a  ta babka
– Několik osob oběšených na tomtéž stromě v Perníkové chaloupce. Co se skutečně v těchto ti-
(dnes již pokáceném, nikdo nedokáže přesně chých místech stalo či nestalo, se bohužel asi jen tak
říci, o kolik osob šlo) nedozvíme.
– Tragická přestřelka mezi vojáky na hlídce (opět
neznámo, zda šlo o dvojici či vícero osob) Kristina Haidingerová
– Lidé zmizelí nebo utonulí v  mokřadech (že by Foto: Vladimír Šimek

[ 49 ]
Richard Corben:
Nezaměnitelný
karikaturista
hrůzy
Dnes bude řeč o komiksových horrorech (Vojtíš-
ku, neošívejte se!), respektive o  jednom z  jeho nej-
lepších a nejvěrnějších tvůrců. V celosvětovém mě-
řítku vytváří komiksové příběhy množství nadaných
kreslířů, ale ne u každého nabudete dojmu, že jeho
styl je nezaměnitelný a rozpoznatelný. Jedním z těch,
kteří se vám vryjí do paměti a budete jej snadno iden-
tifikovat, a  to i  v  případě, že vás třeba neosloví, je
americký kreslíř a  scénárista Richard Corben. I  na
tuzemském knižním trhu jsme už měli tu čest setkat
se s  Corbenovými díly a  mnohé domácí fanoušky
okouzlil výtvarný styl, který nepodléhá mainstrea-
movým trendům preferovaným zámořskými mamu-
tími vydavatelskými koncerny. Corben je od počátku
vzácně osobitý autor a málokdy se stane, že podleh-
ne vlivům, které by jeho specifický výraz pozměnily.
Stále je sice považován za nezávislého autora, ale již
dávno překročil hranice undergroundu. Z  jeho pro-
dukce pořád vyvěrá kouzlo osmdesátkového pod-
zemního komiksu a sklonů ke karikatuře. Z hlediska
horrorového fanouška hltajícího komiksy v  českém
jazyce jsou základními kameny seznámení se s Cor-
benem dvě knihy vydané nakladatelstvím Comics
Centrum – svérázná adaptace klasika hrůzostraš-
né literatury Edgara Allana Poea Duchové mrtvých
a  příběh o  oživlém strašidelném zámku, vytvořený v Kansas City studia na Uměleckém institutu, kde se
s  americkým scénáristou s  českými předky Janem učil základům malby a kresby, ale poté nastoupil do
Strnadem, Ragemoor. K  oběma se v  závěru ještě stavební firmy svého otce. Věděl, že v  uměleckých
podrobněji dostaneme. odvětvích je přeci jen přetlak a  pořád pro něj bylo
Richard Corben se narodil v říjnu roku 1940 v An- lepší dělat něco jiného, než se dlouhodobě utápět
dersonu ve státě Missouri a je zřetelným důkazem, že v žalu nad nedoceněným talentem a nespravedlností
pokud má člověk alespoň špetku talentu a s buldočí světa. Krom komiksů a horrorů, ho již od dětství fas-
zarputilostí si jde za svými sny, může dokázat velké cinovala také animace. Ve chvíli, kdy se mu v Kan-
věci, aniž by se podvolil tlaku, který je na něj kladen sas City naskytla příležitost pracovat u místní filmo-
z  nejrůznějších stran. Sice v  roce 1965 absolvoval vé společnosti jako kameraman/animátor, hrábl po ní

[ 50 ]
HOWARD – 27/2017

[ 51 ]
Přichází  období, kdy komiksový trh, který je
v Americe odnepaměti velký a pestrý, začaly dobývat
undergroundové „šílenosti“ a  jména tvůrců jako Ro-
bert Crumb, Spain Rodriguez nebo Trina Robbins se
učili skloňovat fanoušci po celých Státech. Tohle za-
jímavé a vzrušující téma ale neodpovídá zaměření to-
hoto časopisu, tak jen nastíním, že je v globále srov-
natelné s nástupem metalové hudby v osmdesátých
letech, nebo s dobou, kdy se o pár let dříve prosadil
do britských hudebních hitparád punk. Každopád-
ně, undergroundoví komiksoví umělci ukázali, že není
potřeba si lámat hlavu se zkostnatělými konvencemi
a  jejich tvorba nemusí být provázána jen s  příběhy
pro mladistvé nebo se superhrdiny. Že vše jde dě-
lat mnohem dospěleji, odvážněji a uvěřitelněji. Uply-
ne ještě pár let, ale začne se měnit i tvář mainstrea-
mového komiksu, a  superhrdinové se stanou něčím
jiným než jen tupými mírotvůrci se slipy na legínách.
Ale nepředbíhejme v  čase, jsme teprve na počátku
této přelomové éry, tedy někdy v šedesátých letech,
a Richard Corben chce být, podobně jako mnoho ji-
ných, jednoduše u toho. Na to, aby pověsil zaměst-
nání na hřebík a naplno se věnoval své zálibě, už má
dost rozumu pohromadě a ví, že profese komiksové-
ho výtvarníka není pro nováčky příliš lukrativní. I tak
tráví většinu večerů kreslením. Undergroundový nebo
všema deseti. Sice se na Uměleckém institutu žád- chcete-li nezávislý komiks má množství podob. Od
ný obor vhodný k animaci nevyučoval, ale již během existencionálních, přes psychotické, fantasmagoric-
studia Corben proměnil pomocí otcovy 8 mm kame- ké, až po příběhy, které byly odrazem toho, co se dělo
ry nepřeberné zásoby svých kreseb v  pětiminutový na ulicích nebo, co v té době přinášely pulpové časo-
snímek. Možná i on mu pomohl otevřít dveře do fil- pisy. A těmi zaměřenými na horror a sci-fi byl Corben
mové branže. Následovalo životní období, které urči- odkojen. Nebyla tak pro něj snad ani jiná cesta než
tě ani Corben, ani my, nemůžeme nazvat ztraceným. ta, kterou vytyčil James Warren ve svém malém ne-
Měl stabilní zaměstnání, oženil se. Ale člověk, který závislém nakladatelství Warren Publishing Company,
v sobě má ambice, nikdy nehází flintu do žita a jde které toho času vydávalo množství černobílých horro-
krůček po krůčku za svými sny. rových komiksových časopisů jako Creepy či Eerie.

[ 52 ]
HOWARD – 27/2017

Pokud se někdy sejde příhodná konstelace hvězd


na Warren Publishing se podíváme podrobněji, neboť
bez něj by dnes horrorový komiks vypadal úplně ji-
nak. Nyní je ale důležité, že nakladatelství bylo přes-
ně podle Corbenova gusta. Několik svých příběhů
jim poslal, byl však odmítnut. Přiznejme si na rovinu,
že Richard Corben je sice brilantním kreslířem, ale
co se týče původních scénářů, tady mu to často po-
někud haprovalo. Přesto nevěšel hlavu a na jednom
z mnoha amerických komiksových conů té doby vy-
hledal Jamese Warrena osobně. Tomu se Corbenovy
kresby líbily a  dal mu nabídku, že mu spolu s  edi-
torem nakladatelství Billem Dubayem budou posílat
příhodné scénáře. Slovo dalo slovo a  slibná spolu-
práce se mohla rozjet. Corbenovi bylo v té době ko-
lem třicítky a jeho kreslířská kariéra byla konečně po-
řádně nakopnuta. Dokonce tak, že zanedlouho mohl
pověsit práci ve filmovém studiu na hřebík a naplno
se věnovat kreslení komiksů. Navíc se nemusel starat
o to, že by nezaplatil složenky, hypotéku a podobné
malichernosti, které zná každý. Richard Corben spo-
lupracoval s „Warrenama“ až do jejich trpkého kon-
ce v  roce 1983. (Mimochodem toto nakladatelství
fungovalo již od roku 1957.) Ve zmíněném roce ale
zbankrotovalo a veškerá práva se prodala ve veřejné
dražbě, i proto se v současnosti objevují nejrůznější
publikace mapující jejich vydavatelské počiny. Co se
týče komiksů muže, o kterém je v tomto článku řeč,
tak souborné vydání jeho prací přineslo v roce 2012
nakladatelství Dark Horse pod názvem Creepy Pre- Den. Dílo tvořil poměrně zdlouhavě a mělo více rovin,
sents Richard Corben. neboť autor ho v  hlavě nosil opravdu dlouho. Pra-
Dalším magazínem, majícím zásadní vliv na Cor- základ hledejme ještě v jeho pracovním angažmá ve
benovu kariéru byl francouzský Métal Hurlant, kte- filmovém studiu, kdy v roce 1968 vytvořil krátký ani-
rý v  roce 1974 založily velké postavy evropského movaný film Neverwhere. Ten je dodnes ke shlédnu-
komiksu –kreslíř s  velmi osobitým stylem Jean Gi- tí na Youtube. V komiksové podobě pak začal příběh
raud, více známý pod pseudonymem Moebius, jeho publikovat na pokračování Heavy Metal v roce 1973.
stejně „postižený“ parťák Philippe Druillet, publicis- Den je jméno hlavního hrdiny, který je celkem blázen
ta a spisovatel Jean-Pierre Dionnet, a finanční ředi- a  dostane se do světa zvaného právě Neverwhere.
tel Bernard Farkas. Corben do magazínu pravidelně Tam se z něj stane namakaný chlap, který je vystaven
přispíval, stejně jako do o tři roky později vzniknuvší nejrůznějším dobrodružstvím. Podivný svět, v němž
americké franšízy časopisu nazvané Heavy Metal. se odehrávají ještě podivnější příběhy, je inspirován
V roce 1976 mu u Nickelodeon Press vychází pod ná- (tentokrát) dvěma nejoblíbenějšími Corbenovými spi-
zvem The Richard Corben´s Funny Book výběr jeho sovateli, Robertem Ervinem Howardem a Howardem
undergroundových černobílých komiksů. O tom, jak Phillipsem Lovecraftem. Pokud chcete více vědět,
jsou jeho tehdejší komiksy laděné, může napovědět o čem tady vlastně píšu, pusťte si kanadský animo-
přezdívka, kterou v  té době často používal – Gore. vaný snímek Heavy Metal (1981) Geralda Potterto-
V témže roce vyšla Corbenova komiksová adaptace na, jenž vznikl na základě příběhů publikovaných ve
jednoho z  jeho oblíbených spisovatelů, Roberta E. stejnojmenném časopise. Své místo si zde samozřej-
Howarda. Sto dva stránkový Bloodstar vydal The mě vydobyl i hrdina Den.
Morning Star Press a s největší pravděpodobností se Přelom sedmdesátých a  osmdesátých let mi-
jedná o úplně první grafický román v historii. Předlo- nulého století je, při vší úctě k tomu, co později vy-
hou byla Howardova povídka The Valley of the Worm tvořil, asi nejpozoruhodnějším obdobím Corbenovy
(česky Údolí červa), která poprvé vyšla v populárním umělecké kariéry. Jeho styl možná ještě nebyl tak vy-
americkém pulpovém magazínu Weird Tales, v čísle broušený, ale dynamika a  všudypřítomný zápal, se
z února 1934. Corbenova adaptace (v prvním vydání) jednoduše na jeho malbách nedá přehlédnout. Jako
vyšla v limitované podepsané číslované edici a brzy autor totiž šel vždy poněkud jiným směrem než jeho
se stala sběratelským artefaktem. Dalším Corbeno- souputníci. Začal u  prazákladu literatury hrůzy, kte-
vým známým a přelomovým dílem je sága s názvem rá pramenila z  temných, dobrodružných a  tajem-

[ 53 ]
Marvel nakreslil ve spolupráci s hvězdným scénáris-
tou Brianem Azzarellem sérii Cage a  pro Vertigo si
společně střihli šestidílný příběh Hard Time, který je
součástí populární série Hellblazer, v níž je hlavním
hrdinou chlapík ovládající magii jménem John Con-
stantine. Na filmové či seriálové zpracování téhle po-
stavy jste určitě už narazili. Česky zmíněnou sérii vy-
dalo v  jedné knize nakladatelství Crew v  roce 2006
jako Hellblazer: Těžké časy. S  Corbenem se také
můžete setkat v magazínu Crew, kde vyšlo pár jeho
kraťasů, třeba zajímavý Batman: Monstra ve stoce.
V českém jazyce vyšla i punisherovská kniha Od ko-
lébky do hrobu, na které se coby kreslíř rovněž spo-
lupodílel.
Pro zmíněné Vertigo zadaptoval třeba ještě horro-
stvím opředených příběhů v  duchu odkazu Howar- rový román anglického romanopisce Williama Hopea
da či Lovecrafta, a  ztvárňoval je až fotorealistickou Hodgsona The House on the Bordeland (1908),
kresbou s  velkým důrazem na stavbu lidského těla u nás román vyšel v roce 1997 pod názvem Dům na
a všudypřítomným závanem erotiky. Časem od oné rozhraní. V nakladatelství Dark Horse Comics vychá-
realističnosti poněkud upustil, ale podmanivé vnady zela mezi lety 2008–2009 osmidílná série Conan the
ženských těl a postavy vyzařující živočišnost zůstaly Cimmerian, kterou napsal Timothy Webster Truman.
napořád. Corbenova kresba je tou dobou rozpozna- Richard Vance Corben toho nakreslil a napsal oprav-
telná díky svérázné anatomii a  kříží se v  ní nádech du hodně, zájemcům doporučuji jeho jméno zadat
undergroundových postupů s  mainstreamovým po- do vyhledávání na comicbookdb.com. Z těch uzná-
jetím žánru. Již během sedmdesátých let za své vaných věcí ještě samozřejmě zmiňme účast na sé-
dílo posbíral šest zásadních komiksových cen. Ča- rii Hellboy, která vzniká pod taktovkou duchovního
sem mu jich samozřejmě ještě hodně přibylo, až byl otce ságy Mike Mignoly. Hellboyovskou řadu u  nás
v roce 2012 uveden do Síně slávy, při udělovaní ko- dlouhodobě vydává Comics Centrum a  Corbenovu
miksových Oscarů, Ceny Willa Eisnera. kresbu můžete najít v knihách Hellbyoy 07: Pražský
Ceny a  různá ocenění jsou dobrá také k  tomu, upír a další povídky, Hellboy 10: Paskřivec a dal-
že otevírají dveře, do nichž byste jako „nýmandi“ ni- ší příběhy a  Hellboy 11: Ďáblova nevěsta a  dal-
kdy nenakoukli. To fungovalo i  u  Richarda Corbe- ší příběhy. Za práci na Hellboyovi Corben obdržel
na, který v následujících letech začal spolupracovat i  dvě další Eisnerovy ceny. Zajímavé je, že někteří
s nejrůznějšími tvůrci a scénáristy, často velmi zvuč- konzervativní fanoušci Hellboye nemohou Corbeno-
ných jmen. V letech 1986-1994 provozoval dokonce vu undergroundovou, realistickou, erotickou, a hlav-
vlastní nakladatelství Fantagor Press, kde se objevily ně originální kresbu vystát. Ale popravdě, kdyby se
jeho vlastní tituly jako Den, Saga Den, Horror in the Corbenova kresba Mignolovi nelíbila, jen stěží by ho
Dark, Rip in Time, Vampirella, New Tales of the k Hellboyovi přizval, ne? Naopak třeba já mám zase
Arabian Nights, The Last Voyage of Sindbad nebo problém s tím, že mnoho jiných, kteří Hellboye kreslí,
Son of Mutant World. Do roku 2000 spolupracoval se snaží jen bezduše kopírovat původní Mignolův styl
také s  hudebním a  filmovým průmyslem při výrobě (tak dobří jednoduše nejsou) a nikomu to nevadí. Za
plakátů, obalů a promo materiálů. Zmiňme třeba obal zmínku stojí i čtyřdílná minisérie z roku 2005 vytvoře-
debutového alba Bat Out of Hell (1977) amerického ná pro IDW Publishing Bigfood, kterou napsali Ste-
těžkotonážního pop-rockového zpěváka Marvina Lee ve Niles, ostřílený scénárista horrorových komiksů
Adaye známého spíše jako Meat Loaf nebo poster a známý hudebník a režisér Rob Zombie. Corbenem
pro horrorový muzikál Briana De Palmy Phantom of ztvárněný hominid je pak něco, co byste nechtěli po-
the Paradise (Fantom ráje, 1974). Po přelomu milé- tkat v ZOO, natož v lese.
nia Corbenovy tvůrčí kroky směřovaly spíše směrem Závěrem se podívejme trochu podrobněji na dvě
ke komiksovému mainstreamu. Začal spolupraco- Corbenovy komiksové knihy, které se díky Comics
vat s vydavatelskými giganty jako Marvel, DC Verti- Centru objevily i  v  české mutaci. Pro Dark Horse
go, Dark Horse a dalšími. I když se dle kreslířského spolu s Janem Strnadem vytvořili čtyřdílnou minisérii
stylu dá stále dobře identifikovat, u nových prací je Ragemoor. U  nás dostaneme kompletku v  jednom
často cítit tlak, který je u těchto vydavatelství enorm- svazku. V komiksu převládá temná a sklíčená atmo-
ní a osobní kreativita není na prvním místě. Pravdou sféra, takže krom titulních obálek z původních komik-
ale také je, že Corben byl v  době, kdy se na tento sů je vše hozeno do černobílých odstínů, což ještě
typ spolupráce vrhl, ostříleným komiksovým harcov- více ztemňuje už tak ponurý děj. V něm se vrátíme do
níkem a šedesátníkem čili si mohl svobodně vybírat, časů, kdy literatuře hrůzy vládli mistři jako E. A. Poe,
po které zakázce a za jakých podmínek sáhne. Pro H. P.  Lovecraft či B. Stoker. Do doby, kdy panický

[ 54 ]
HOWARD – 27/2017

dávání nových motivů a point. Corbenovo, rozhodně


ne špatné, převyprávění je ze scénáristického pohle-
du stejně osobité jako kresební vyjádření. Výsledek
v  sobě nese hrůzu i  grotesknost. Jak je u  Corbena
častým jevem, postavy mají značné disproporční ne-
poměry mezi naddimenzovanými hlavami a  horními
končetinami oproti zbývajícímu tělu. Jejich nehezké
obličeje mají skřetí rysy a  často mongoloidní defor-
mované výrazy. Jako by původní příběhy Corben za-
vedl pod šapitó obludária, kde dostanou zcela nový,
neokoukaný a  znervózňující rozměr připomínající
nadsazené béčkové horrory ze staré školy. Všudypří-
tomný je obdiv k pulpové literatuře, hlavně horrorové-
ho a sci-fi žánru, takže představený svět se jen hem-
ží obludnými strašidly, bizarním sexem a zohavenými
mrtvolami. Původní předlohy jsou zbaveny jejich lite-
rárního velikášství a  jsou posazeny na zem, rovnou
do bahna braku a  sžíravého černého humoru. Své-
rázný Corben k adaptacím devíti povídek a pěti básní
přidal, dle vzoru horrorových komiksových antologií
z padesátých let, i společného vypravěče/průvodce
– babiznu Meg, která uvádí, připomínkuje či uzavírá
děj komentářem plným jedovatých slin. Corben tak
vzdává hold nejen mistru samotnému, ale i horroro-
vým postupům, které již mají patinu dlouhověkosti.
Richarda Corbena můžeme s  trochou nadsáz-
ky vnímat ne jako autora, ale spíše jako úkaz, kte-
rý je natolik originální, že si zaslouží uznání i věhlas.
Koneckonců to časem došlo i mnoha udělovatelům
cen, které na autorově kontě stále přibývají. Nejpr-
strach byl doslova hmatatelný a vyvolávaly jej tajem- ve samozřejmě v rámci undergroundového komiksu,
ná místa, všudypřítomné stíny nebo tísnivé báchorky poté kdy si otevřel dveře do velkého světa i těm „více
kolující krajem. Najdeme zde zámek, jenž byl zrozen viditelným“ a  v  posledních letech sbírá ocenění za
ve hvězdách, odkojen pohanskou krví a žije vlastním celoživotní přínos. Není se co divit, vždyť mu letos je
životem bez ohledu na osudy svých obyvatel. Všich- již krásných sedmdesát osm let. Ale co je dle mého
ni lidé, kteří se v  jeho prostorách ocitnou, jsou jen mnohem důležitější než veškerá provolávání slávy, je
bezpředmětnými figurkami na šachovnici absolutní- fakt, že bez něj by horrorový komiks ztratil jeden ze
ho zla. Ragemoor je komplexně vzato komiksový svých nosných pilířů.
horror vzdávající hold gotickým románům a průkop-
níkům horrorového žánru. Oba jeho autoři se znají Roman Bílek
již drahně let. Poprvé se potkali na science fiction
konferenci v St. Louis, kde Jan prodával svůj fanzine
Anomaly (byl to časopis zaměřený na science fiction,
komiks a fantasy), což bylo začátkem sedmdesátých
let. Corben se přidal mezi odběratele Strnadova fan-
zinu, ten mu následně napsal a požádal ho o přispí-
vání do tohoto periodika. Tím se zrodila dlouhodobá
spolupráce, kdy společně tvořili horrorové komiksy
a povídky. Spolupracovali na příbězích hrdiny Spirita
nebo na komiksech Mutant World, Last Voyage of
Sinbad a Jeremy Brod.
Druhou pozoruhodnou knihou je Corbenův cy-
klus adaptací povídek a  básní Allana Edgara Poea,
který následně vyšel v jednom svazku, u nás pojme-
novaném jako Duchové mrtvých. Corben se zde
soustřeďuje především na horrorové a  makabrózní
prvky Poeho díla. Některé fanoušky původní tvorby
možná zaskočí určitá banalizace a doslovnost či při-

[ 55 ]
Mystery Art
Rozhovor

Production
Zombie, čarodějnice, postapo… To vše můžete která je obecně širokou společností brána jako ak-
vidět na fotkách plzeňské umělecké skupiny Myste- ceptovatelná nebo „normální“. Baví mě věci, které
ry Art Production. Její členy tvoří talentovaní maskéři mají hloubku, svou duši a  snaží se něco říct. Věci,
a fotografové. Mají za sebou již mnoho maskovacích u  kterých se musím zamyslet a  zeptat se: „Co tím
exhibicí a výstav, spolupráci se Zombie Walk i Horror- chtěl autor říct?“ Prostě zapojit hlavu. Proto je pro
Conem. Co je žene dále, a jak až hluboko jsou ochot- mě bezduchá popkultura úplně cizí. Tímhle směrem
ni si sáhnout pro inspiraci? Na to se Kristina Haidin- se snaží od svého počátku ubírat i Mystery Art Pro-
gerová zeptala leadera MAP, Milánka Janků. duction (MAP). Nebýt normální, být jiný a stále něco
sdělovat. Je už jen na člověku, co si v  tom najde.
Pojďme rovnou na věc – v kolika letech tě to Takže od MAP nikdy nečekejte uhlazený, barevný
chytlo? foto setík plný hezkých věcí a motýlků na louce.
Na tuhle otázku neexistuje jednoduchá odpověď.
Já jsem byl vždycky prostě jinej. Už od malička jsem Jak vznikala skupina Mystery Art Production?
poslouchal tvrdou muziku (k  death metalu a  grindu Byl to čistě tvůj nápad, nebo jste do toho padli
jsem si čuchl někdy ve 13 letech) a projevy těch ka- v partě?
pel, které jsem poslouchal, byly vždy nekonvenční Lidi, kteří stáli za zrodem MAP, stáli také od za-
a  do určité míry brutální. Ať už to byla raná tvorba čátku za Plzeňským Zombie Walkem (ZW). Jenže ZW
Cradle of Filth nebo třeba Slipknot. Fascinovalo mě je pouze sezónní záležitost a trošku nám to přestalo
to, protože to bylo něco jinýho. Vybočovalo to z řady, stačit. Chtěli jsme mít taky nějaký prostor mimo dění

[ 56 ]
HOWARD – 27/2017

té akce. Když jsme dávali do kupy první fotoset, byl Ostrov panenek nebo skupina Rammstein –
to spíš takový pokus omyl a  ani jsme tehdy nevě- jak si vybíráš témata pro fotosety?
děli, že budeme mít nějaký větší projekt, který jed- Ostrov panenek byl nápad naší maskérky Míči.
nou ponese název MAP. Jenže nápady pořád chodili, Celý si to domluvila, zorganizovala a já jsem při tom
maskéři Míča s Abaddonem odváděli super práci, tak setu dělal akorát řidiče a  držel odrazku blesků. Ji-
jsme si řekli, že to maličko rozšíříme. nak, to je věc, která se skutečně stala. V Mexiku se

[ 57 ]
reálně takový ostrov nachází. To místo je spojené se A jak až daleko jsi schopen zajít při zobrazo-
super duchařskou historkou, tak nám to přišlo jako vání brutality?
skvělé na realizaci. Když má někdo z týmu nějaký ná- Myslím, že setem Dunkelheit už jsme zašli na
pad, který stojí za realizaci, tak se to většinou i sta- samý kraj toho, co se dá zobrazit. Orální sex s krvá-
ne. U mě je to maličko složitější. Chodím na nápady cející nahou mrtvou holkou. Byl to tehdy velký extrém
téměř kamkoliv. Rád se nechám inspirovat různými nejen zahrát, ale i  nafotit a  celé zrealizovat. Zbořili
klipy, texty (nebo jen jejich úryvky), jinými fotkami, jsme tím v podstatě všechno, co se dá považovat za
příběhy. Rád do toho zapojuji brutalitu nebo třeba normální na fotografii. Nejednou jsem kvůli tomu do-
okultismus, protože náboženství mě vždycky bavilo. stal ban na FB nebo mi chodily i výhrůžné zprávy od
Jak jsem říkal u  první otázky, ta hudba tam zpětně nějakých křesťanských aktivistů. Že skončíme v pek-
dělala hodně, takže i dnes si chodím ke svým oblíbe- le nebo co. Instagram nám dokonce nabídl, že by-
ným kapelám pro inspiraci. Jako třeba Rammstein, chom měli vyhledat odbornou pomoct. Když o tom
kteří inspirovali zatím dva naše sety. Jenže se snažím zpětně mluvím, je to úsměvné. A víš, co je na tom to
vzít syrovou myšlenku a něco vlastního k ní připojit. nejlepší? Že jsme si to náramně užili.
Je to pouze inspirace a nikoliv vykrádání, i když jsem
se nejednou setkal s názorem, že jsem vlastně nikdy Když už jsme u  zážitků, jakou fázi tvůrčího
nic nevymyslel, jen všechno okopíroval. procesu máš nejraději?
Jednoznačně proces focení. Domluvy jsou někdy
Co tě na temnotě tolik láká? těžký, ale je to moje práce. Aby byli správní lidi včas
Že by temnota jako taková? Pro mě je slovo tem- na svých místech. Věděli, co mají dělat a jaký je kon-
nota hrozně široký pojem. Tmy jako takové jsem cept fotosetu. Aby byly zařízené všechny rekvizity,
se bál ještě do puberty. Mám velkou představivost, potřebné materiály a podobně. Když se pak všichni
takže všechny příšery a monstra v mých nejhorších sejdou a všechno běží, jak má, přímo na place, tak
snech se v  ní mohly skrývat. Dneska třeba ve tmě už si to jen užívám.
rád přemýšlím. Pořád se v  ní skrývá určitě tajemno
a něco, s čím se prostě do běžného života nepočítá. Co z  dosavadní práce ti udělalo největší ra-
Obrovský zdroj inspirace. Co se týče temnoty, tak tu dost, a co tě naopak v tvorbě přibrzdilo?
spíš vnímám jako něco, co v sobě máme každý, ale Největší radost mám z toho, že se naše práce líbí
nedáváme to najevo. Nemluví se o tom. Je to spo- dalším lidem. Vždycky mě potěší, když někdo dané
lečenské tabu. Každý má nějakou úchylku, temnotu téma vidí stejně jako my. Když někoho osloví to, co
v hlavě a snaží se ji držet pod pokličkou. My ji naopak se snažíme konkrétním setem zrovna říct. Na druhou
rádi pouštíme z řetězu ve formě fotek. stranu je dost náročný pořád vymýšlet nové a nové

[ 58 ]
HOWARD – 27/2017

věci. Udržovat to všechno v chodu a rozšiřovat to. Ty Co chystáte s MAP do budoucna?


domluvy jsou někdy skutečně na palici. Navíc každý Právě spouštíme nový web, který už konečně vy-
z  nás máme svoje osobní životy, ale projekt jako je padá podle našich představ. Dále jsme na našem FB
MAP je vždy potřeba držet na hlavní koleji dění, a to profilu založili album „Gallery of Suicide“, kam při-
je někdy dost těžké. Lidi mimo realizační tým si to dáváme „kusovky“ (nejedná se o  celý set) různých
dost často neuvědomují. Slyším jen: „Hej, vy teď vů- forem sebevražd. Dál nás čekají dva větší sety. Je-
bec nefotíte. To je škoda.“ Jasně, že je to škoda, ale den dost psycho, kam jsme zapojili mou kamarádku,
někdy prostě nejde tenhle kolos, co se z  toho stal, perfektní malířku, která kreslí neuvěřitelně strašidel-
držet 24/7 při životě. I zlo potřebuje někdy pauzu. ný věci. Pak jeden pod mojí taktovkou, kde se bude
jednat čistě o brutalitu. Bude to mít hodně věcí mezi
Horror celkově je u nás tak trochu podhodno- řádky. Já to tak vždycky dělám, aby to mělo nějaký
covaný žánr (ve srovnání např. s Polskem či Slo- skrytý podtext a smysl. A možná to vypadá na něja-
venskem). Čím to podle tebe je? kou sérii videí.
Já si vůbec nemyslím, že by byl podhodnocova-
ný žánr. Ba naopak. Myslím, že horror u nás je koneč- Poslední dobou se věnuješ i  psaní. Řekneš
ně na vzestupu. Lidi se rádi bojí, ale platí to bohužel nám k tomu něco víc?
jen u filmů. (Hodně lidí jde do kina na horror, ale už Psaní je teď u mě bohužel na vedlejší koleji. Ně-
si třeba nikdy žádnej dobrej horror nepřečtou). Jenže jak k tomu teď nemá ten správný impulz. Loni jsem
třeba velký filmový produkce u nás ho neumí správ- napsal jednu knížku a téměř dokončil druhou. MAP
ně uchopit. Co se však týče menších umělců, které v  té době spíš odpočíval a  já měl nějaký spisova-
potkávám různě na akcích, tak je to hodně na vzestu- telský ambice. Dost mě to štve, že už nemám ten
pu. Cílem horroru vždycky bylo šokovat a tento účel grif, co před rokem, ale naštěstí je uvnitř mě nějakej
stále plní. Jen je maličko problém v  tom, že je pro skrytej hlas, co křičí: „Koukej začít psát ty trotle!“ Tak
širokou veřejnost pořád tak trošku na hraně toho, co třeba se k tomu zase dokopu, protože mám nápady
už není v pořádku. Obecně ti vždycky dorazí víc lidí asi na čtyři knížky, který bych chtěl postupem času
na koncert Beyoncé než na Marduk, i když mají mno- nejen vydat, ale i sám natočit, nebo z nich udělat pří-
hem lepší muziku. Jestli víš, co tím chci říct… Ale je- běhový fotosety na několik etap. Ale to je zatím jen
nom díky tomu si horror drží nějakou úroveň. Jakmile v myšlenkách…
by byl pro masy, přišel by o veškeré kouzlo. Přeji hodně štěstí a díky moc za rozhovor

[ 59 ]
Mystery Art
Production Galerie

[ 60 ]
HOWARD – 27/2017

[ 61 ]
[ 62 ]
[ 64 ]
HOWARD – 27/2017

[ 65 ]
[ 66 ]
HOWARD – 27/2017

Křehká rovnováha
Naše psychická rovnováha je křehká… Mnohem gickou rouškou přes tvář… Není třeba se obávat, že
křehčí, než jsme ochotni si připustit… budeme zkonzumováni kanibalem, možná ještě za-
živa…
Kde leží ta krajina, v níž lze nalézt ty nejděsivěj- Bylo by to sice lákavé se takto bát, avšak také
ší příšery, nejkatastrofičtější situace, nejbestiálněj- poněkud zbytečné. Máme tu přece tolik věcí, které
ší zrůdy a  tak podobně? Kde lze nalézt zaslíbenou jsou velice děsivé, a na které jsme si již zvykli natolik,
zemi hrůzy? Spočívá někde za hranicemi světa, který že je považujeme prakticky za normální a všeobecně
nazýváme naším či v lesích plných divé zvěře? Nebo přijatelné záležitosti…
se nachází právě uvnitř nás samých, v temných útro- Lidský kreativní duch je schopen zplodit tolik dě-
bách naší duše? sivých příběhů. Sami pak zapomínáme, že mnohé
Naše duše je tím jediným, co je s  to vtisknout z  hrůz jsou tu běžně s  námi. Pokud bych převedla
okolnímu prostředí smysl a význam. Přičemž naleze- myšlenku do textu a text do obrazu, je to jako by ve-
ní smyslu je naší klíčovou potřebou, bez které nejsme dle nás každé ráno sedávala mrtvá holčička ze stud-
schopni byť jen prostého lidského života. ny z proslulého filmu Kruh. Jako bychom na ulicích
Naše duše se podobá temným vodám praoceá- potkávali živoucí poškozené pozůstatky lidských těl,
nu, z  něhož vyvstal pahorek ozářený sluncem, jako podobně jako chlapec v Šestém smyslu…
tomu bylo in illo tempore dle staroegyptské kosmo- My tyto bytosti už ale nevnímáme jako děsupl-
gonie z Héliopole… né… Pročpak…? Protože jsme jim přiřkli lidský smy-
Tento sluncem ozářený kousek země nad hladi- sl, založený aspoň z části na životodárné iluzi, a vní-
nou praoceánu by bylo lze, v souladu s analytickou máme je proto jako cosi samozřejmého… Člověk
psychologií C. G. Junga, nazvat naším vědomím. Je oslepil svůj vnitřní zrak, opil svoji intuici… A  to vše
to jediné místo v  rozsáhlém duševním bludišti, kte- jen proto, aby mohl přežít… ať už ve světě přírodním,
ré jsme schopni mít pod svou kontrolou. Pod vodní či ve světě který si vytvořil… Někdy stačí vysadit na
hladinou, všude okolo pahorku, se nachází nekoneč- kratinkou chvíli uklidňující pilulky z lékárny, tyto umě-
ný, nevyzpytatelný a nepostižitelný prostor, obývaný lé zplozence farmaceutického průmyslu, a  člověku
nelidskými příšerami, tvory bez tváře, bez citů, o po- se běžná společnost bude rázem jevit jako chaotické
chopení pro lidské existenciální otázky ani nemluvě… uskupení neživých, nemrtvých, hýbajících se a zlých
Suchozemským bytostem je dáno jakýmsi způ- bytostí…
sobem reflektovat to, co se děje pod hladinou. Ov- Naše iluze jsou tu pro náš prospěch, ach sladké
šem, k tomu je zapotřebí propůjčit skutečnostem bez iluze… Dnes to není pro člověka pražádná nová in-
významu špetku lidského smyslu, ozdobit skrze svou formace, že náš život se musí o nějakou formu iluze
imaginaci bytosti bez tváře jemnými tahy lidských opírat…
obličejů. Představit si entity bez duše, jako by dis- Horrorová fáze začne až ve chvíli, kdy se tímto
ponovaly lidskými city… Centrum našeho světa leží tvrzením začneme zabývat do důsledků… anebo,
v  nás samých, v  tom spočívá naše svoboda i  naše nedej Satan, když své iluze o životě ztratíme…
prokletí… Temnota světlem, světlo temnotou, mysté-
rium zavřených očí a svět člověka spočívající v jeho Anna Korbelová
vlastních dlaních…
Není třeba se obávat, že se před námi zpoza rohu
objeví ženská postava s  proříznutými ústy s  chirur-

Anna „Violetka“ Korbelová


Výtvarnice a  filosofka životního pekla v  rámci umělecké skupiny Infernalismus, která se stala zázemím její
tvorby, a především specifického pohledu na realitu.
Anna pochází z jihočeské Třeboně, vůči které se však vymezuje svým dílem stejně jako vůči veškeré povrch-
nosti lidských přístupů či vnímání.
Inspirací její tvorby se stala ona sama, jako mikrokosmické okénko do světa vnitřních významů a skrytých
souvislostí světa.
Tématem a inspirací její výtvarné i teoretické práce je souhra temnoty a světla, skrytá energie přírody a pohled
na svět skrze vnitřní zrak.
Podle jejích vlastních slov, Anna ráda uvítá příležitost stát se přispěvatelkou časopisu Howard, a to jak svým
dílem teoretickým, tak výtvarným…

[ 69 ]
[ 70 ]
HOWARD – 27/2017

Mark E. Pocha

RECENZE
Na dušičky zomrieš
Mark E. Pocha románovo debutoval v roku 2016 Hoci veľa čitateľov bude určite šokovaných krvavými
kanibalským krvákom Krajinou kanibalov. O rok ne- pasážami, mňa zaujali skôr erotické, ktoré sú väčši-
skôr vydal sci-fi krvák Kontakt a na jar tohto roka mu nou vzrušujúce a inšpiratívne. Čo sa gore scén týka,
v Hydre vyšla tretia knižka - romantická komédia par- pre netrénovaného čitateľa budú megadrsné, mies-
don slasherový krvák Na Dušičky zomrieš. tami možno až nečitateľné.
Na Dušičky zomrieš je priznanou variáciou na je-
Vydavatel: Hydra, 2018 den z najslávnejších slasherov kinematografie. Mark
Počet stran: 224 E. Pocha sa tým netají, ako sa pri Krajine kanibalov
netajil inšpiráciou Rothovým The Green Infernom
Na Dušičky malý chlapec brutálne zavraždí svo- a pri Kontakte inšpiráciou Evil Deadom. Často na to
jich rodičov, dospievajúcu sestru a  jej frajera. Ná- vyslovene odkazuje, hoci miestami je to už až jemne
sledne je chytený a  na dlhé roky strčený do ústa- za hranicou (Dr. Loomis verzus MUDr. Lumisová). Po
vu, kde sa ho ujíma uznávaná psychiatrička. Keď si dejovej stránke ide na niekoľkých miestach výslov-
však žena uvedomí, že za chlapcovými očami je len ne o kópiu a nie som si istý, či pomôže, ak to autor
prázdno, tma, násilie a bezcitnosť, zavrie ho navždy na rovinu priznáva všade, kam chodí. Na strane dru-
do cely. Po 17. rokoch sa ale – už dospelému – ma- hej, hoci je to kópia miestami skutočne až extrémis-
sovému vrahovi podarí utiecť a vyrazí do svojho rod- tická, nemôžem povedať, že by mi to vadilo. Trocha
ného mesta. Práve sú Dušičky a ako sa dozvedáme, mi prekážali tuctové obete a bál som sa, že budem
v skutočnosti mal ešte jednu sestru. Tá má práve 17 musieť desiatky strán sledovať, ako postupne, jedna
rokov. A  on sa ju chystá zabiť. A  aj jej kamarátov. po druhej umierajú. Našťastie na to Mark išiel inak
A kamarátov ich kamarátov. a postupné vyvražďovania vymenil za finále z jednej
Nie, nepomýlili ste sa, nečítate recenziu Carpen- nemenovanej kingovky. Mne sa taký prístup páčil. Už
terovho klasického slasheru Halloween. Reč je o slo- menej sa mi páčilo skomolenie mena horrorovej le-
venskej literárnej vyvražďovačke Na Dušičky zo- gendy z Jasona Voorheesa na Jasona Vorheesa. To
mrieš od rozporuplného Marka E. Pochu. Mark tým by sa v horrorovej knižke stávať nemalo.
pádom vytvoril (s  pravdepodobnosťou hraničiacou Keďže knihu vydala Hydra, vydavateľstvo špeci-
s istotou) historicky prvý slovenský literárny slasher. alizujúce sa na príbehy s nadprirodzeným motívom,
Ja som síce slasherovú trilógiu napísal už v cca roku Markov najnovší román obsahuje viacero vyložene
2000, ale skončila v šuplíku. nadprirodzených prvkov. Dušičky sú unikátne, pozo-
Marka E. Pochu pokladám za jedného z minima ruhodne atmosférické a  neuveriteľne tajomné, taju-
slovenských autorov, ktorého tvorba ma baví čítať. plné a mystické obdobie, ku ktorému veci medzi ne-
Ostatní sú úspešnejší, ale nebavia ma, nudia ma až bom a zemou patria, čiže v tejto knihe je to OK.
na smrť. Jeho romány sú chytľavé a svižné a na ka- Ivan Kučera
ždý nový sa úprimne teším. A to napriek tomu, že je
vždy nezakryto inšpirovaný nejakým slávnym filmom,
pričom daná inšpirácia je niekedy až príliš, hm, de-
tailná.
Hoci je autor na verejnosti kontroverzný, akonáh-
le si sadne za počítač, má ucelenú víziu, VIE písať,
ide mu to a píše oveľa normálnejšie (v dobrom), než
by ste možno súdili z jeho krstov, autogramiád a po-
dobne.
No… tak ale zas až tak „normálne“ to nie je, ne-
bojte sa. Ako v minulosti, aj teraz kladie dôraz na (pre
mnohých čitateľov neakceptovateľný a  hraničiaci
s extrémom) sex, krv, nadávky a násilie. Medzi nási-
lím a erotikou skáče s obratnosťou dobre vytrénova-
ného scary klauna. Jeho tretí román je miestami plno-
hodnotné porno a  miestami plnohodnotný bitúnok.

[ 71 ]
It comes at night
RECENZE

Někdy to až fyzicky bolí. Skvěle nastříhaný trailer, světě It comes at night setkat. Nejde totiž ani tak
který pouze minimalisticky naznačuje, navnadí po- o to, že se nakažený brzo odebere za svými předky,
tenciálního diváka na horror, který by mohl být ne- ale o to, že se místo něj vrátí agresivní zabiják. A to
zapomenutelným. A  když se divák konečně dosta- prostě nechcete.
ne k celému snímku, zjišťuje, že v traileru se snímek Bohužel, celé ono zlo, které stále tušíme kdesi
dokonale vyčerpal a zbývajících devadesát minut je v  pozadí prakticky nepřevezme kormidlo a  zůstává
jen zbytečnou vatou. V případě It comes at night to tušeným po skoro celou stopáž. Na výsluní se tak
bolelo dvojnásob, protože upoutávka mne donutila dostávají vztahy mezi jednotlivými postavami, jejich
slintat po několika vteřinách. psychologie a  vzájemný napnelismus. Což by bylo
super, kdyby šlo o  seriál o  několika sezónách, ale
Režie: Trey Edward Shults tady prostě není místo to dobře rozvinout. Mimocho-
Scénář: Trey Edward Shults dem, narazil jsem na příměr snímku k Živým mrtvým,
Délka: 91 min ale myslím, že je nutné specifikovat, že jde o  po-
Původ: USA dobnost s  libovolnou jednou epizodou, která sama
Rok: 2017 o sobě nedokáže naznačit komplexnost světa, příbě-
Hrají: Joel Edgerton, Carmen Ejogo, hu ani postav.
Christopher Abbott, Riley Keough, Uvedené skutečnosti mne mrzí o  to víc, že po
Kelvin Harrison Jr. stránce technické a herecké jde o poměrně vytříbe-
nou záležitost. Kamera nespěchá, režisér je evident-
V úvodu se ocitáme ve světě, který sejmula jaká- ně vyznavačem minimalistického pojetí a atmosféra
si blíže nespecifikovaná nákaza. A ta si tu a tam při- by se dala místy doslova krájet. Bohužel, po jejím
jde i pro poslední z přeživších lidí. Mezi ně patří také rozkrájení na sebemenší kousky by nezbylo v  pod-
rodina hlavního hrdiny, která si poměrně spokojeně statě nic, než trocha tuctového koření a pachuť pro-
živoří v chatě uprostřed hlubokých lesů, nikým neru- marněné příležitosti.
šena. Tedy až do doby, kdy se za poměrně drama- Dokážu si představit, že zarytí fandové součas-
tických okolností spojí s obdobně postiženými lidmi ného rádoby nezávislého horroru budou hýkat nad-
a společně vytvoří drobnou, ale funkční komunitu. šením. Já ale čekal trochu klasičtější dílo, které se
Její funkčnost je ale omezena vzájemnou důvě- nezvrhne v  konverzačku mezi dvěma manželskými
rou mezi jednotlivými rezidenty, která je velice snad- páry. A to jsem bohužel nedostal.
no ohrozitelná pouhým faktem, že infekce si nevybí-
rá a může skočit prakticky na kohokoli. A to prosím Roman Kroufek
infekce samotná není tím nejhorším, s čím se lze ve

[ 72 ]
HOWARD – 27/2017

Devadesátkový
slang strachu
Horror nikdy nejsou jen filmy, i když by se to při
vyslovení toho slova mohlo zdát a mysl se nám tuto
hříšnou myšlenku snaží namluvit. Horror jsou i knihy;
romány a  povídky. A  horrorové knihy, samozřejmě,
vycházely i v 90. letech. Ať už u nás nebo v zahraničí.
Další řádky nabízí čistě nahodilý výběr symbolických
devíti knih, které vznikly v poslední dekádě minulého
století.

Britské spisovatelce Margaret Bingley u nás vy-


šel pouze jediný (údajně) erotický horror Brána do
pekel (Gateway to Hell, 1991) a ono to vlastně doce-
la stačí. V době, kdy tahle milá paní román psala, jí
bylo nějakých pětačtyřicet a bez urážky – je to znát.
Erotika tak probíhá většinou v duchu „šeptal jí sladké
něžnosti a slova lásky“ a hrůzu ve vás vyvolají hlav-
ně nezvedená dvojčata, která bych v  roli jejich ne-
vlastního tatíka brutálně zmasakroval už na dvacáté
stránce. Ale k ději. Nicola a Howard tvoří tradiční su-
charský manželský pár, jak se na Anglii sluší a patří.
Tedy do té doby, než se v autě zabije sucharčina ses-
tra i s egyptským manželem. Na krk jim totiž padnou
zmíněná dvojčata, která se sice tváří, že nevědí ani
jak se jmenují, ale ve skutečnosti jsou mnohem pro-
hnanější. Však si Damiena Thorna vynásobte dvěma.
A jako bonus je do nového domova z Afriky přiveze
vypečený rodinný přítel – Rus s nejpříšernějším mož-
ným jménem – Sergej Čeparuchin. Ten nejspíš splňu-
je spisovatelčin ideál krásy. Má tedy plné rty, výrazné
lícní kosti a jako havran černé vlasy po límec drahé
košile. O sexuální výkonnosti nemluvě. Od té chvíle s  vámi zabydluje také nový obchod s  netradičním
to jde s manžely od desíti k pěti. Howardovi nefun- jménem Nezbytné věci a jeho provozovatel – pan Le-
guje nádobíčko, Nicola má plnou hlavu Čeparuchi- land Gaunt. Jeho sortiment je pestrý. Každý si v něm
na, dětičky úspěšně devastují nervy i tělesné zdraví najde něco, po čem zatouží. A většinou je objekt jeho
všem kolem a postupně přebírají otěže domácnosti. zájmu také k mání za poměrně rozumnou cenu. Ale
Osud hlavních hrdinů nenávratně spěje ke katastro- pan Gaunt kromě peněz od kupujícího vyžaduje také
fě, ale děje se tomu natolik zdlouhavě, že jsem knihu malou službičku. Stačí provést nějakou menší zlomy-
poprvé ani nedočetl. Nakonec ji právě závěr alespoň slnost a výhodný obchod je uzavřen. Jenže jako kaž-
trochu vykoupí atmosférou upomínající na Rosema- dé maloměsto, i  Castle Rock má svoje stíny. Bap-
ry a netradičními egyptskými reáliemi, ale pořád je to tisti si nemůžou přijít na jméno s katolíky, Polly trápí
takříkajíc horror jako od maminky. artritida, Nettie měla těžkou minulost a  je psychic-
Nezbytné věci (Needful Things, 1991) Stephena ky křehká, Hugh Priest chlastá (takže jediný normální
Kinga jsou jednou z vlajkových lodí mistrovy biblio- člověk široko daleko), šerif Pangborn se viní za ztrátu
grafie. Na šesti stovkách stránek se pomalu sezna- ženy a syna, městský radní Keeton má finanční potí-
mujete se svéráznými obyvateli malého městeč- že díky sázkám na dostihy a nemůže si přijít na jméno
ka Castle Rock, v  němž se na nějakou dobu spolu s drobným policistou Ridgewickem. To pak stačí ně-

[ 73 ]
kolik dobře mířených naschválů a z malého plamín- je vyhozen z protidrogové jednotky za zastřelení dí-
ku nenávisti k prvnímu krveprolití je zatraceně blízko. těte, a chvíli pracuje jako noční hlídač v textilce, se
Netrpělivý čtenář možná bude otrávený tím, že zhru- (po dlouhých deseti letech) vrací do svého rodného
ba třetinu knihy procházíte Castle Rockem a pozná- horského městečka Crick City. Zdejší šerif mu nabí-
váte se s místními figurkami. Někoho je vám líto a ji- dl, aby mu pomohl s  místními dealery drog a  jejich
ného byste potkat opravdu nechtěli. Představte si, že vzájemnými vraždami. V  okolí města jsou totiž na-
se pipláte s detailním modelem Karlštejna, hrajete si cházeny z kůže stažené mrtvoly pokoutných dealerů.
s  každou drobností a  potom celý model jednoduše Centrum obchodu se zdá být v místním striptýzovém
zapálíte a  rozdupete. Takhle nějak vás King pečlivě motorestu, který vlastní jeden z nedaleko žijících tzv.
seznámí se všemi obyvateli Castle Rocku, aby vás Lidí z bažin. Jde o uzavřenou komunitu horalů, desít-
poté nechal přihlížet jejich postupné likvidaci. Pokud ky let se rozmnožujících mezi sebou a letitými incest-
máte dostatek trpělivosti, budete svědky bobtnají- ními vztahy zmutovanou a  zdegenerovanou. Jeden
cí hrůzy, která ve finále exploduje nevídanou silou, z nich však, zdá se, má dost inteligence na to, aby
a v oné apokalypse se můžete zamyslet nad tím, ja- koupil a  vedl strip bar, který potají provozuje i  jako
kými životy žijeme a za kolik zla si na světě můžou lidi nevěstinec, v němž nabízí nejen „normální“ holky ale
jen a pouze sami. i zmutované dívky z bažin, a navíc, jaký to pech, za
Byla první půlka devadesátek, v České republice manželku pojal Starkerovu bývalou snoubenku, která
amerického autora extrémního horroru jménem Ed- s ním před deseti lety odmítla odejít do velkoměsta.
ward Lee vůbec nikdo neznal a vyhlídka že by tomu Starkerovi se podaří do baru a mezi dealery drog in-
mohlo být za pár desítek let jinak, nebyla moc růžo- filtrovat, lidé však začínají umírat čím dál více, i jeho
vá, to mu však nebránilo, aby si plnými doušky uží- vlastníma rukama, a na obou stranách. Navíc se ob-
val a rozjížděl své slibné období. A jeho čtenáři, vy- jevují informace, že lidé z bažin mají jakési své nábo-
jma českých, samozřejmě, s  ním. Měl již za sebou ženství, a Starkerovi se začnou najednou vybavovat
sexuálně explicitní démonický horror Sukkub o sta- vzpomínky na jeho dětství a to, co kdysi viděl v lese.
ré sektě čarodějnic a  v  roce 1994 se vydal do hor- Lee se v příběhu orientuje převážně na popis vzhle-
ských bažin. A  přesně tam se vydává i  hlavní hrdi- du zmutovaných a degenerovaných lidí z bažin, tedy
na románu Creekers (1994), Phil Starker. Poté, co hlavně holek z bažin (a v tomto ohledu nezůstává nic

[ 74 ]
HOWARD – 27/2017

dlužen), koření to brutalitou a nezbytným sexem. Na- Je to holka, které by se možná někteří kluci báli, ale
mátkovou absenci něčeho více atmosférického a ta- druhá, nejspíš menší, skupinka by se do ní okamžitě
jemného schopně nahrazuje svižným a akčním krimi zamilovala. Čistokrevný, ale notně neoriginální horror
příběhem o  vyšetřování jednoho policisty ve světě, dostává daleko větší spád a  najednou srší vtipem.
z něhož vyšel, který znal, ale který se za dobu jeho Nejedná se však naštěstí o nějakou otrockou „zába-
nepřítomnosti podstatně změnil. A vůbec ne k lepší- vu“ v  zoufalství autora nafouknout kulhající příběh,
mu. Creekers jde lehce zařadit do tzv. redneck horro- ono je to opravdu vtipné a nesmírně akční, jen musíte
rového subžánru, ale díky autorově přístupu s přehle- přistoupit na Koontzovu hru. Pokud chcete klasický
dem převyšuje většinu podobné produkce, obzvláště horror, nemá cenu se tímhle dílkem vůbec zabývat.
té z poslední doby a ve filmové podobě. Tady najdete mimo strašení i superhrdinskou kome-
Dean Koontz má v  mých očích jednu speciální dii, sci-fi, nebo citlivé rozjímání nad tím, co by pro
schopnost. Vymyslí si co nejbanálnější a neatraktivní člověka měla znamenat rodina, láska a některé další
zápletku, která mne hned od samého začátku úplně hodnoty. Koontz knihu napsal pro svoje potěšení a je
odradí a  samotnou knihu je potom přesto schopen jen otázkou, jestli jste naladění podobně jako on. Po-
napsat tak, že se nakonec většinou bavím. Jednou je kud ano, četbou se budete bavit taky.
to putování v čase, jindy zase schopnost vidět skřety Dnes již nežijící americký autor Richard Laymon
v  lidech nebo zabijácká panenka. No řekněte sami. by se při troše dobré vůle dal označit za jakousi še-
To vám pak kniha leží doma na polici a vy kolem ní dou eminenci českých horrorových překladů. Knih
chodíte dlouhé roky bez povšimnutí. Právě hadro- mu v češtině vyšlo relativně dost, ale širšího povědo-
vá panenka prohání mladého asiata Tommyho, který mí se, zdá se, nedočkal. S jeho stylem a dílem bylo
tak trochu zapomněl na své kořeny a  chce být tím možno seznámit se již ve druhé půli 90. let, prostřed-
nejameričtějším Američanem v  Americe i  přes svá nictvím povídky Vana (o níž jsme se v Howardu jistě
šikmá očka. Celá zápletka románu Tikot (Ticktock, již několikrát zmiňovali) v  antologii erotických poví-
1996) by normálně vystačila sotva na povídku. Potom dek Nebezpečné vztahy. A poté z již zmíněných knih.
však do příběhu vstoupí Del se svým věrným psem Pokud jste se první dostali např. ke knize Sklepení,
Scootiem a stane se rozhodujícím prvkem, který určí, může se kniha Ten, který ovládá tvé tělo (Body Ri-
jestli budete během další četby naštvaní, nebo spo-
kojení. Del má totiž prořízlou pusu, ničeho se nebojí
a tam kde jiný couvne, ona naopak vyrazí jako první.

[ 75 ]
des, 1996) stát nečekaným překvapením. Příběh
vypráví o  hlavním hrdinovi, který v  noci, cestou do
videopůjčovny, zachrání mladou ženu před psycho-
patickým vrahem, kterého zastřelí. Žena se mu od-
vděčí tím, že mu daruje zvláštní náramek, který své-
mu nositeli umožňuje opouštět své tělo, usídlovat se
v tělech jiných osob a prožívat a vnímat jejich zážitky.
Jejich těla však nemůže nijak ovládat ani s nimi ma-
nipulovat (v tomhle ohledu je název knihy trochu za-
vádějící). Cestou od ženy hlavní hrdina zjistí, že vraha
nezabil, ale jen zranil. Dojde mu, že asi po ženě a po
něm jako svědkovi půjde. Rozhodne se náramek po-
užít, ale pozdě, vrah si už ženu znovu našel a zrov-
na ji zabíjí. Hrdina neví, co má dělat, na policii jít ne-
chce, protože se bojí, že by to bylo na něj. Řeší to se
svou přítelkyní, nakonec se rozhodne na nějaký čas
zmizet. Cestou potkává mladou dívku, která náho-
dou odhalí tajemství náramku. Nakonec se společně
s ní i se svou přítelkyní rozhodnou vrahovi postavit.
Více než pětisetstránkový Laymonův román překva-
pí hned několika věcmi zároveň. Sice obsahuje Lay-
monovy snad klasické erotické a brutální scény, ale
i  díky rozsahu v  míře až překvapivě malé. Naopak
rozjíždí velmi chytlavý a  povedený mix fantastické
road movie, paranormální romance, dramatického
milostného trojúhelníku a horrorového thrilleru o boji
se sadistickým zabijákem. Jako by si Laymon řekl,
že ukáže, že se umí věnovat i příběhu a nedávat jen
volný prostor svým „chorým a zvráceným“ předsta-
vám. Ten, který ovládá tvé tělo je čistý brak (ne v kva-
litativním, ale spíše v žánrovém smyslu), jednoduchý, ripetiích středoškolského učitele a jeho žáků, knihou
prostý, narazíte v něm na několik fakt neuvěřitelných nazvanou prostě jen Rook (1996). Jim Rook je učitel
a okatě náhodných věcí, obecně vzato je to dojíma- na zvláštní střední škole pro studenty vyžadující spe-
vá romantická slaďárna opepřená trochou té exotiky ciální péči. Bere to jako své poslání, má ty děti rád
(incest, bisexualita, trojky, mimotělní sexuální zkuše- a  věnuje jim nejlepší péči jakou může. Proto s  ním
nosti) a  náznakové brutality (vrah se fakt umí roz- doslova otřese, když nalezne jednoho ze svých žáků
šoupnout, až je možná škoda, že mu Laymon nedá ubodaného k  smrti a  z  jeho vraždy je obviněn jiný
více prostoru). Prostě dojemný příběh milostného jeho žák. Rook totiž v době vraždy ve škole zahlédl
trojúhelníku se sadistickým vrahem a  kriminální zá- podivného muže v černém, kterého však nikdo kro-
pletkou v  pozadí. Ale strhující příběh odhalující, že mě něj neviděl. Což mu přijde hodně zvláštní. Nikdo
když Laymon chtěl, tak dokázal napsat opravdu vý- mu samozřejmě nevěří a  na jeho informace o  muži
pravný příběh, který vtáhne a  udrží. Závěrem ještě nebere zřetel. Jenže onen tajemný černý muž si Ro-
jednu zajímavost, v  souvislosti s  českými překlady. oka evidentně oblíbil, navštíví ho a přinutí stát se jeho
Richard Laymon je pravděpodobně jedním z  mála přítelem a vykonavatelem jeho vůle. Rook totiž zjistí,
zahraničních horrorových autorů, kterým v Česku vy- že jde o strýce žáka obviněného z vraždy svého spo-
šlo více knih než v  sousedním Polsku. A  podle ne- lužáka, který je voodoo čarodějem, umí opustit své
dávných neúspěšných pokusů jednoho polského na- tělo a v tomto pro ostatní neviditelném stavu zabíjet.
kladatelství dostat se k jeho knihám a vydat je, tomu Rook ho vidí proto, že v  mládí prožil klinickou smrt
tak bude na nějakou dobu ještě dál. a tím získal schopnost vidět ostatními neviděné. Ča-
Anglický autor Graham Masterton aktuálně čeří roděj Rooka, pod pohrůžkou zabití dalšího jeho žáka,
police českých knihkupectví a  knihoven krimithriller nutí pomáhat mu v  jeho úsilí ovládnout celé měs-
(přiznejme, že tu a tam zabředávající i do horrorových to. Rook se však nehodlá podřídit a s pomocí svých
vod) sérií o případech komisařky Katie Maguire. Prá- žáků se Umberu Jonesovi postaví. Pravidelné čte-
ci na románových sériích si nacvičil však již dříve, na náře Mastertonových knih může překvapit naprostá
horrorech. Vlastně i jeho první horrorový román Ma- absence erotických/milostných scén, ale vzhledem
nitou byl úvodním nakonec několikadílné série. Po- k cílové skupině je to i pochopitelné. Co však nechy-
čátkem druhé půlky 90. let myslel i na mladší čtenáře bí je autora zvláštní záliba v brutálních a podivuhod-
a pro ně rozjel další horrorovou sérii, tentokrát o pe- ných popisech, tady si přijdou na své jak ti dříve, tak

[ 76 ]
HOWARD – 27/2017

i později narození. Masterton má obrovský smysl pro


humor a v tomto příběhu našel velký prostor ho pro-
jevit. Ač jde o temný příběh plný voodoo čarodějnic-
tví, v němž se nevyhneme ani mrtvolám, sebestravo-
vání a vraždám, najde se spousta místa pro komické
situace, při nichž se zasmějete. Rook je jednoduchý,
strohý a prostý, což se během čtení přetavuje v jeho
obrovskou přednost a klad. Naopak jedinou jeho va-
dou je závěr, který je (nejen vzhledem k  ostatním,
nejednou až monumentálním Mastertonovým závě-
rům a vyvrcholením) snad až moc jednoduchý, rychlý
a prostý. I navzdory jemu se však série dočkala ještě
dalších sedmi pokračování.
O  antologii Ivana Adamoviče Hlas krve (1997)
jsme v Howardu minimálně jednou již psali. V pravdě
reprezentativní výběr toho nejlepšího, co bylo v ang-
loamerickém povídkovém horroru 20. století napsá-
no však v podobném výběru chybět nesmí. Už i pro-
to, že by některými jedinci (i v naší redakci) mohla být
uznána a  považován za vůbec nejlepší horrorovou
antologii, potažmo přímo knihu obecně, která kdy
v českém jazyce vyšla. Hlas krve je soubor základ-
ních kamenů moderního horroru v  mnoha jeho růz-
ných podobách. Odhaluje krásu, pestrost a nápadi-
tost tohoto žánru. Je nezpochybnitelným faktem, že
literární horror, to není jen Poe, Lovecraft, King a Bar-
ker. Zdaleka ne. Hlas krve je dosud neošoupaným
a nevybledlým klenotem mezi česky vydanými horro-
rovými knihami.
To Čára hrůzy (1998), která vyšla přesně před
dvaceti lety u Netopejra, je v podstatě autorská an-
tologie. Sbírka povídek, obalených spojovacím pří-
během. Jako má Clive Barker Knihy krve, Jaroslav
Mostecký napsal svou Čáru hrůzy. No vážně. I  zde
nalezneme zastoupení hned několika žánrově pes- sahuje 9 povídek a do češtiny byla přeložena v roce
trých povídek, jemně propojených spojovacím pří- 2009. Devítka jednoduchých, svým způsobem pro-
během. Ten sice postupně trochu vyčpí do prázdna, stých, přesto svižných, akčních a  zajímavých poví-
ale povídky samotné, to už je jiná. Od klasických, ale dek nás seznamuje s až prostince základními atributy
funkčních a  atmosférických duchařských povídek, horrorových příběhů. Napětí, atmosféra a, ano, v ne-
přes dobrodružně laděné s příměsí antické či egypt- jednom případě i strach, zde vychází většinou z kla-
ské mytologie a historie. Nechybí ani malířský horror, sických postupů a  předmětů, ať už jde o  kouzelný
povídka o bývalém knězi, který se rozhodne (znovu) fotoaparát, podivný noční autobus s ještě podivněj-
zabít Ježíše, ryze realistická, v podstatě alegorická, šími cestujícími, starožitnou vanu, až moc živou vi-
ale neskutečně mrazivá povídka o dětských děsech, deohru, kouzelnou fotobudku anebo staré kouzelné
povídky strhující spíše historickým a  prostorovým opičí ucho, plnící přání, které je… nahluchlé. Pros-
umístěním než svou zápletkou (a  ne, ona samotná tě krátké, svižné, nekomplikované příběhy, nejednou
není vůbec špatná). Je tady prostě všechno – upíři, však zakončené překvapivými, tu a tam i nečekaný-
duchové, monstra, mytologické příšery, lidské bes- mi a  opravdu mrazivými pointami (na nichž většina
tie, a  to vše umístěno do různých míst a  časových příběhů stojí). Tohle je kniha přesně do vlaku na ces-
období. Některé povídky jsou přímočaré horrory, jiné ty nebo na delší pobyty na oné místnosti. V tomhle
zabíhají až do fantasy či okrajově sci-fi. Všechno to směru má vše, co potřebuje. Ač jsou hrdiny všech
však dává dohromady hodně příjemnou, zajímavou příběhů náctiletí a jim primárně jsou příběhy směřo-
a čtivou povídkovou sbírku. Čtenář by jistě zvládl ně- vány, na své si přijdou i dospělí čtenáři. Hororwitz se
jaké její pokračování. Co? CO? nebojí i  tvrdších kousků. V  povídce Vražedný foto-
V našem výčtu by určitě neměla chybět ani povíd- aparát např. nechá… Ale ne, jen si to přečtěte sami.
ková sbírka Anthonyho Horowitze Horory na dobrou
noc (Horowitz Horror, 1999), už pro její symbolické Demi Mortuus
spojení s číslem 9. Původně vyšla v roce 1999, ob- Honza Vojtíšek

[ 77 ]
Zombies
RECENZE

Vybrat pro recenzi nějaký z novějších kousků ve-


terána Tonyho Todda není tak jednoduché, jak by se
při pohledu do jeho filmografie mohlo zdát. Ve větši-
ně snímků z poslední doby se totiž jen mihne coby
lákadlo na plakátu a na obrazovce pobývá pouhých
několik minut. Nakonec padla volba na Zombies,
kde si přeci jen zahrál normální mluvící roli, a ještě
v ní navíc vypadá poměrně cool.

Režie: Hamid Torabpour


Scénář: Hamid Torabpour
Délka: 84 min
Původ: USA
Rok: 2017
Hrají: Tony Todd, Steven Luke, votů. A já trochu překvapivě nevím. Pokud zvládá-
Raina Hein, Aaron Courteau te umění multitaskingu a jste schopni u průměrných
filmů dělat ještě něco smysluplného, je tohle kousek
Jak název napovídá, nejedná se o podívanou, ve přesně pro vás. Pokud navíc máte rádi zombie, není
které by válčili vlkodlaci proti upírům, ale o poctivou co řešit. Ale jestli hodláte svou pozornost plně zamě-
show plnou ohnilých mrtvol na pochodu. Ty se obje- řit na obrazovku, ujistěte se, že v ní běží něco jiného
vili na chvostu jakési epidemie a přinesli na planetu než tohle.
jen zmar a zkázu, jak ostatně mají v  popisu práce. Roman Kroufek
Nikdo se jim nepostavil a pouze skupinka přeživších
se snaží vybudovat soběstačnou kolonii, chráněnou
před zombíky.
Hlavním hrdinou není postava, kterou představu-
je Tony Todd, ale jeho mladší nečernošský kamarád,
který putuje pustinou a zachraňuje přeživší. Při této
bohulibé misi se dostává do více či méně klasických
situací, které známe z  obdobných, ale kvalitnějších
snímků. Tu a tam ho ale zaskočí něco, co ve filmech
příliš nevídáme. Tak tu uvidíme blbnutí s kombajnem,
nebo šílenou paní, která z  nějakého důvodu ovládá
nemrtvé, nebo se alespoň tváří, že to umí.
Většinu času ale sledujeme mnohokrát viděné
variace na situace, které jsme už párkrát viděli, v po-
sledních letech především v  Živých mrtvých, kteří
beztak za touhle invazí laciných zombie béček stojí.
Ale ruku na srdce, pokud si jdete pustit béčko s ná-
zvem Zombies, asi nečekáte erupce originality a or-
gasmy neotřelosti (hlavního hrdinu jménem Luke hra-
je herec Steven Luke). I když musím přiznat, že závěr
vyloženě potěšil a měl skoro až sílu.
Podobně tuctové jako provedení je i obsazení,
které předhazuje jeden zaměnitelný ksichtík za dru-
hým, v čele s naprosto zapomenutelným hlavním hr-
dinou. Výjimkou budiž samozřejmě Tony Todd, které-
mu role drsného vojáka a zároveň moudrého vůdce
sedne. A navíc mu ji jako jedinému věříte, což by
v šedesáti letech nemusela vůbec být samozřejmost.
Vy byste ode mne ale asi chtěli slyšet, zda máte
Zombies věnovat hodinu a půl svých nudných ži-

[ 78 ]
HOWARD – 27/2017

Vůně kamene
Agnieszka Kwiatkowska
„Jsi jako Grenouille,” pronesla jednou Moni- dokázal zarazit, abych nevstoupil branou, neprošel
ca a to byl počátek konce. Čím dál méně upřímněj- se alejemi a  nekochal se vůní kamenných náhrob-
ší úsměv, čím dál méně času pro mě, čím dál více ních desek.
setkání s  přáteli. Když tedy začala rozhovor „hod- Pochopil jsem, že musím být opatrný, když mi
ně jsem o  nás přemýšlela a  nejsem si jistá, zda to bylo dvanáct a společně s rodiči jsem odjel do Pa-
má smysl,“ přerušil jsem ji, potvrdil, že to fakticky dovy, k hrobu prarodičů. Zapálil jsem svíčku, poklo-
nemá smysl a předběhl ji tím, že jsem se s ní rozešel. nil se, abych odříkal modlitbu a  tehdy se mi zato-
A o pár dní později jsem se vrátil na vesnici, k otci, čila hlava. Kamenná deska voněla nejprve chladem
do rodinného domu. Dokončil jsem čtvrtý rok studií, a vlhkostí, poté sluncem, babiččinou horkou kůží, je-
byl jsem volný. jím mýdlem, dědečkovým tabákem, drsností brady,
Již první noc jsem se vydal na procházku. Před- hlouběji, ještě hlouběji… Otec mě zvedl jedním škub-
tím jsem si myslel, že únava cestou z Padovy do Ro- nutím, když jsem se naklonil nad desku a otřel se o ni
viga o sobě dá znát a že tu noc prospím ve vlastní tváří. S obtížemi mě odtáhl ze hřbitova, protože jsem
posteli. Když jsem společně s otcem usedl k večeři, se vzpouzel a nechtěl odejít.
bolela mě hlava, oči se zavíraly. Kuchyně byla temná „Nevěděla jsem, že to budeš až tak prožívat,“
a chladná a rozhovor vázl. Otec se topil v polostínu – řekla večer matka, pohybující se po kuchyni. Seděl
opět vypadlo světlo, takže jsme seděli při svíčce. Již jsem mlčky, snažil se pochopit, co se vlastně stalo
tehdy, kromě únavy, jsem v celém těle cítil to zvláštní a apaticky ukusoval dort, který mi nikdy nebylo do-
volání, kterému jsem se tolikrát poddával. voleno jíst místo večeře.
A  pak jsem ležel na posteli, oblečený, vnímající Otec se nezlobil, prostě nic neříkal. Večeři jedl
narůstající neklid. Vyskočil jsem na nohy, chodil po mlčky. Jaká to byla úleva, když mi bylo nakonec při-
pokoji, vydal se do kuchyně pro šálek horkého čaje. kázáno odejít do pokoje! Vyšel jsem po schodech
Nakonec jsem vyšel před dům, a  když už jsem byl a  když jsem se ujistil, že jsem již v  mezipatře a  ni-
venku, nohy mě samy nesly ke hřbitovu. Noc byla ti- kdo mě neuvidí, přiblížil jsem nos k zábradlí a začal
chá a teplá; po čtvrthodině pomalé chůze jsem dora- ho očuchávat. Vonělo dřevem. Prostě jen dřevem. Za
zil na místo. Jako obvykle jsem se pro jistotu rozhlédl ním nebyly žádné vrstvy, hloubky, nic. Úplně stejně
a pak se svižně vydrápal na nevysokou zeď. Seskočil voněl kov, papír, oblečení. Kovem, papírem, tkani-
jsem na zem a narovnal se. Nacházel jsem se v rohu nou.
hřbitova, těsně vedle hrobky rodiny Fabresiů. Náh- Zato když jsem následujícího dne vyšel z domu
le se setmělo; po nebi plující mraky zakryly měsíc. a přiblížil nos ke kamenné podezdívce… Kámen vo-
Přivřel jsem oči a natáhl dlaň. Pod prsty jsem vycí- něl matčinou starostlivostí, otcovou málomluvností,
til tvary kamenné sochy zdobící hrobku. Přiložil jsem radostí a neklidem mladé ženy, psí srstí, jazzem.
tvář k chladnému křídlu anděla. Radostně jsem vde- Věděl jsem, že bych mohl vstoupit hlouběji do
chl vůni kamene. palety zkušeností a  vzpomínek. Ale nechtěl jsem,
To, že jsem jiný, jsem věděl již od dětství. Matka i když mě to pokoušelo. Neměl jsem v plánu vstoupit
si myslela, že se předvádím, když jsem během pro- do života a pocitů rodičů. Bylo by to… nechutné. Ale
cházek zvedal ze země kameny a očichával je. Když kameny na cestě? Sochy? Hroby? Tam se schováva-
jsem jí vysvětlil, že tak pěkně voní, pouze potřásla ly vzpomínky lidí, které jsem ani neznal.
hlavou a smála se. Tvrdila, že kámen nevoní, a já si
myslel, že si ze mě jen utahuje, protože pro mě vy-
zařoval celou řadu vůní, dojmů a vzpomínek. Po tom *
kameni jezdila auta, povozy, šlapali po něm lidé. Ne-
viděl jsem je, ale cítil.
Když jsem chodil do školy, záměrně jsem si pro- Opustil jsem hřbitov stejnou cestou, přes zeď,
dlužoval cestu, abych šel kolem hřbitova. Tehdy jsem když ještě byla tma. Tolik let si mě nikdo nevšiml, byl
měl již dost dobře vyvinutý čich a stačilo mi jít poma- jsem ale dost opatrný. Hřbitov ležel trochu bokem
lu, pouze vdechovat vůni zdi. Jen s obtížemi jsem se a asfaltová silnice k němu vedla z druhé strany. Tady

[ 79 ]
[ 80 ]
HOWARD – 27/2017

jsem pak měl věčně rozšlapanou pěšinku, vedoucí Emoce a poznání se do mě vlévali jako vlna. Ne-
jedním směrem k poli, druhým k lesíku. Málokdo tudy byl jsem schopen je ovládat; chaoticky se přes mě
chodil, obzvláště v  noci. Přeskočil jsem přes zeď, přelévaly. Smích i  pláč, radost a  smutek, první dět-
otřepal si dlaně, vytáhl zip svetru až ke krku. Mraky ské kroky, východ slunce nad Pádem, zatanči si se
stále pluly po nebi, tu zakryly měsíc, tu ho odkryly. mnou, Carlo. A dlouhá chodba s vlnícími se stěnami,
Vydal jsem se na zpáteční cestu, místy jsem pěšinu vinoucí se jako had, znetvořený nákazou zakusující
neviděl a šel poslepu. se do stěn. Slabé srdce, drtící matčino zdraví zevnitř,
V lesíku byla taková tma, že jsem několikrát má- beroucí dech, barvící vlasy do šeda. Čím dál hlubší
lem zakopl. Když jsem se konečně dostal k domu – vrásky vyškrábané drápy znepokojení.
velké, pravoúhlé budově – zjistil jsem, že se v otcově Do levandulové vůně matky se vetřelo cosi ci-
pokoji svítí. Zachvěl jsem se a zarazil. Nezamlouvalo zího. Levandule vybledla a  zešedla, ustoupila vůni
se mi vysvětlovat otci, proč se courám po dvoře ve tři země, tabáku a  kůže. To něco přicházelo, narůsta-
ráno, ale nakonec, už jsem byl dávno dospělý. Přes- lo, stávalo se čím dál hroznější. Měkké peří, sotva
to jsem se zarazil. Přistoupil jsem ke stěně, skrčil se, chmýří naplnilo má ústa a já se snažil kašlat a bojo-
prsty přejeli po kamenné podezdívce. vat, ale postupně jsem se nehybný vnořil do spán-
Před lety jsem si slíbil, že nevstoupím do vzpomí- kem vyhřáté postele.
nek rodičů. Ale teď matka nežila, už dva roky. A já se, A náhle jsem se probral. Pramen emocí se přeru-
z úcty k ní, nikdy nedotkl jejího náhrobku. Chtěl jsem, šil; ležel jsem na zádech, s hlavou opřenou o ze země
aby zůstala v mých vzpomínkách taková, jakou jsem vystupující kámen. Na okamžik jsem měl dojem, že
si ji zapamatoval. Teď mě však zahalil smutek a žal. jsem ohluchl, takový panoval rozdíl mezi tím, co jsem
Zemřela tiše a pokojně, v posteli, několik dní poté, co vycítil z  domu a  chladnou červnovou nocí. Pomalu
jsem se vrátil na univerzitu, a mě trápila myšlenka, že všechno zapadalo na své místo – měsíc vykukoval
jsem se s  ní nerozloučil, jak se sluší a  patří. Prostě zpoza mraků, vítr šuměl v korunách stromů a já jsem
jen „čau, mami, přijedu některý víkend“. Přeci jsem ležel před domem, ve skutečném světě.
ale věděl, že má nemocné srdce. Na pohřbu jsem byl Pěšinou přicházel otec. Těžce jsem usedl, brutál-
naprosto otupělý. ně navrácen do reality, vědom si toho, jak hodně se
Položil jsem dlaně na podezdívku, přiložil čelo ona realita změnila. Viděl jsem otcovu postavu, ze-
k  chladným kamenům. A  takto jsem pomalu začal zadu osvětlenou světlem nad předním vchodem, ale
vdechovat dům. každým jeho krokem do mého mozku přicházelo více
Poprvé se mi podařilo vědomě hledat ve vůni ka- a více dojmů.
mene konkrétní osobu. Do té doby jsem přijímal po- „Co to vyvádíš?“ Otec se nade mnou naklonil a já
city bez filtrování, teď jsem se koncentroval na mat- v tu chvíli věděl již všechno. Cítil jsem vůni jeho ciga-
ku. Po delší chvíli se začala zjevovat v kaleidoskopu ret, v poledne vypitého vína, holící pěny. A hlouběji.
emocí a dojmů – levandulové mýdlo se nesměle vy- Poprvé v  životě jsem cítil člověka takového, jakým
nořilo z otcových cigaret a jeho kožených bot. Vrzání je uvnitř. Přivřel jsem oči. Voněl neklidem a vztekem,
podlahy pod jejími kroky, ráno, matčiny dlaně, budící ale hlouběji, ještě hlouběji, v sobě nosil zakonzervo-
mě do školy. Vdechoval jsem matku, její pocity, emo- vaný strach, aby se nikdo nedozvěděl, jak hodně byl
ce, její bytí, celou svou bytostí. unavený, znechucený. Hořkost hádky, zarytá averze,
Teprve teď jsem pochopil, kolikrát ji sužovala mi- pocit uzavření v kleci…
gréna, i  když si nikdy na bolest hlavy nestěžovala. Ten jemný záchvěv ženského těla, mládí a parfé-
Pamatoval jsem si ji zdravou, energickou a silnou, ale mu se vlnil někde uvnitř – jemný, ale natolik silný, aby
teď jsem vnímal její trápení – bolest hlavy drtící lebku, se nedal odstranit. Ale níže, ještě níže…
nevolnost, ztěžklé a  otékající nohy, křeče, krvácení Teď jsem poprvé v životě vdechl žijícího člověka.
a zoufalství. Matka přišla o dítě! Emoce a dojmy mi „Synu, vstávej. Vezmu tě domů,“ řeklo cosi, co
vířily hlavou, ale nebyl jsem schopen je zastavit. Vde- kdysi bylo otcem, ale teď se stalo vůní. Vůní smrti
choval jsem dům, ale i  dům vdechoval mně, spojili a dlaní plných polštáře, v níž navždy zamrzl poslední
jsme se v  jedno; chtěl jsem ho odvrhnout, odstrčit, výdech mé matky.
ale nedokázal jsem to. Dům se stal matkou, matka
se stala mnou. Přeložil: Honza Vojtíšek

[ 81 ]
Tony Todd
PROFIL

Nejvýraznější nozdry filmového horroru. Nejzná- číná objasňovat tajemné a strašidelné vraždy a udá-
mější černá ikona žánru. Žánrový dříč napříč kvalitou. losti Night Stalker (2005), kde se objevil v pátém díle.
Tony Todd. Vyslovíte jeho jméno pětkrát před zrca- Night Stalker patří k těm seriálům, které jsou kladně
dlem? přijaté a hodnocené, přesto však obecně málo zná-
mé. Jde o remake staršího seriálu, který byl inspirací
Dnes bezmála dvoumetrový americký herec, hla- Chrise Cartera právě při vytváření Akt X. Todda za-
sový umělec a  producent Anthony Tiran Todd se hlédnete i v osmém díle Valerie on the Stairs režiséra
narodil 4. prosince 1954 ve Washingtonu. Vyrůstal Micka Garrise druhé série Masters of Horror (2006)
však v  Hartfordu v  Connecticutu, kde navštěvoval a v seriálu scénáristy Richarda Ch. Mathesona a re-
místní školy. Todd absolvoval University of Connecti- žiséra Joe Danteho Splatter (2009). Zatím posledním
cut a Artists Collective, Inc. Po vysoké studoval diva- horrorovým seriálem, v němž se objevil, je předloň-
delní herectví v Divadelním institutu národních herců ský Dead of Summer (2016), jehož děj se odehrává
Eugene O‘Neilla a konzervatoři Trinity Rep. v kempu u jezera Stillwater, který byl po letech opět
Jeho herecká kariéra se tak dělila mezi film, te- otevřen. Kromě kempařů a  výletníků se však vrací
levizi a divadlo. Má za sebou divadelní role v hrách i pod hladinou desítky let spící tajemství a než byste
King Hedley II, Les Blancs, Playboys of the West In- pětkrát zopakovali Candyman, začínají se objevovat
dies či The Captain‘s  Tiger, za kteroužto roli získal první mrtví. A Tony Todd v záporné roli.
nominaci na ocenění Helen Hayes. V jeho divadelním Svůj hlas poskytl nejen postavě v  Transformers
repertoáru samozřejmě nechybí ani Othello. a Young Justice, ale také titulní postavě v audio dra-
Před kamerou stál Tony Todd ve více než stov- matizaci románu Dracula Brama Stokera.
ce filmů a seriálů. Je např. jedním z mála herců, kteří Hlavním záběrem Tonyho Todda jsou však fil-
v jednom seriálu hráli dvě různé role. Nejprve se ob- my různých žánrů (např.  Platoon (1986), The Crow
jevil v  jednom díle třetí řady seriálu 24 v  roce 2004 (1994), The Rock (1996) nebo The Man from Earth
jako detektiv Michael Norris, aby se jako generál Be- (2007)) a obzvláště horrory. Těch natočil již přes pa-
njamin Juma do seriálu vrátil o pět let později v šesti desát. Není v našich silách zmínit zde podrobně úpl-
dílech sedmé série. Nás však budou zajímat seriá- ně všechny, takže v některých případech pouze te-
ly jako X-Files (1994), kde se objevil ve čtvrtém díle legraficky.
druhé série nebo podobně mysteriózně laděný seriál Do horrorového žánru vstoupil Tony Todd na sa-
o novináři, který po záhadné smrti své manželky za- motném počátku 90. let rolí haitského voodoo kněze,

[ 82 ]
HOWARD – 27/2017

vytvářejícího si zombie armádu z  místních farmářů, dow Builder (1998). Satanský horror o  vyvoleném
ve filmu Voodoo Dawn (1990). Ve stejném roce se chlapci, který se má stát obětí démona. Chlapce
objevil v  hlavní mužské roli Saviniho barevného re- chrání kněz, Tony Todd zde hraje potrhlého hipísáka,
maku černobílé klasiky George A. Romera Night of a i přes klasicky devadesátkový ústup zjevné brutali-
the Living Dead (1990) a  již tehdy si usadil bytel- ty a nahoty, si film dokázal udržet slušnou atmosféru
ný podstavec pro svou pozdější kultovní a ikonickou a kvalitní přístup k démonické zápletce.
pozici v horrorovém žánru. K dokonalosti a historické Do letopočtu a  milénia s  novým číslem na za-
nezměnitelnosti tuto pozici utvrdil jen o dva roky poz- čátku vstoupil v podstatě oceněním a zhodnocením
ději hlavní zápornou rolí v  adaptaci povídky Zapo- své současné pozice horrorové ikony. A  to mentor-
vězené Cliva Barkera Candyman (1992). Již navždy skou postavou, k  níž si hlavní hrdinové chodí pro
toto slovo bude mít Toddovu tvář. Na rozdíl od povíd- radu a porozumění, ve filmu Final Destination (2000)
ky film staví titulní mytologickou postavu městských o  skupince lidí, která se čistě náhodou vyškubne
legend trochu více do popředí. Tahle zřejmě nejkul- smrti z  náručí. Jenže se smrtí jen tak nevyběhnete,
tovnější devadesátková horrorová postava se dočka- páč ona je to jediné jisté v životě lidském. Poměrně
la ještě dalších dvou, kvalitativně klesajících, pokra- oblíbený a  kvalitní film se posléze rozrostl do delší
čování Candyman II: Farewell to the Flesh (1995) série (2003, 2006, 2009 a 2011), která dokonce dějo-
a Candyman: Day of the Dead (1999), které postavu vě uzavřela jakýsi pomyslný kruh. Mimo čtvrtého dílu
démonického včelaře více rozvíjejí a odhalují její po- se Tony Todd objevil ve všech částech.
zadí. Otázkou je, zda k  užitku či ke škodě. Candy- Kromě ujišťování omladiny, že osudu se nevy-
man je jednou z mála horrorových sérií, která vznikla hne, se v  prvním desetiletí nového století i  tisíciletí
i skončila v 90. letech (a tak nějak doufejme, i z úcty objevil v pěkné řádce horrorů. Patří mezi ně vedlejší
k tomuto herci a jeho podání titulní postavy, že tomu role v pokračování příběhu o vraždícím strašáku do
tak i  zůstane). Ve všech třech případech však Tony zelí z  roku 2002 Scarecrow Slayer (2004). Ze stej-
Todd odvádí svou práci dobře. Dalším významným ného roku pocházejí ještě horrorový thriller o sadis-
horrorem 90. let je jistě Wishmaster (1997) o démo- tickém obdivovateli Adolfa Hitlera masakrujícím ve
novi, který plní přání, ovšem za vysokou cenu. Todd svém domě mladé dívky Murder-Set-Pieces (2004)
ve vedlejší roli, ovšem po boku žánrových ikon jako a Annabelle (2004). Ne, jde o jinou Annabelle, než si
Robert Englund, Andrew Divoff, Angus Scrimm, Re- myslíte. Hned následující rok se objevil v jednom ze
ggie Bannister, Tom Savini či Kane Hodder. Což je dvou oživovacích dílů Joela Soissona devadesátko-
prvek, který se v  Toddově filmografii objevuje hned vé série The Prophecy: Forsaken (2005). Oba díly
několikrát. V  devadesátkách stihl ještě kanadsko- byly ve stejném roce natočeny v Rumunsku a vypráví
-americkou adaptaci povídky Brama Stokera Sha- o mladé ženě, která musí chránit starověkou knihu.

[ 83 ]
Po knize však jdou jak andělé, tak démoni. pozemských stvoření, vytvořil DNA sekvenci, z  jejíž
Rok 2006 se nesl v duchu hned šestice horrorů. pomocí dal vzniknout dokonalému vojáku s  nadlid-
Televizní snímek The Eden Formula (2006) stanice skou silou. Jedna z mnoha hereckých spoluprací To-
SyFy je silně inspirovaný filmem Carnousaur z roku nyho Todda s Michaelem Berrymanem. Vypomáhají
1993 na motivy románu Harryho Adama Smitha. Prů- Tom Savini a Caroline Munro.
mysloví špioni z  tajných laboratoří nechtěně osvo- Jakousi slabou variací Kostky a  Saw s  přímě-
bodí klonovaného Tyranosaura, který následně zni- sí nadpřirozena, pěknými holkami a válcujícím Tony
čí laboratorní komplex a pak si vyšlápne do ulic Los Toddem je Shadow Puppets (2007). Skupinka lidí se
Angeles. Jako popravený sériový vrah se po dvace- probudí v  neznámé nemocnici. Vůbec nic si nepa-
ti letech Todd vrací ze záhrobí v  žánrově velmi roz- matují, včetně svých vlastních identit. Spojuje je jen
pínavém akčně horrorovém béčku Shadow: Dead snaha dostat se ven. A  jakési trapné stínové mon-
Riot (2006). Tom Hardy, Rutger Hauer a  Tony Todd strum. Případ amerického masového vraha, který
by se mohli zdát lákadlem pro fantasy horror Mino- v půlce šedesátých let vnikl na ubytovnu zdravotních
taur (2006), ale zrovna objevení se Todda je přesně sestřiček a pár jich znásilnil a zavraždil se dočkal již
tou chvílí, kdy to s filmem začne jít fakt z kopce. Chuť několika filmových zpracování, včetně japonského.
však může spravit komediální gore slasher Hatchet Chicago Massacre: Richard Speck (2007) se věnu-
(2006), u  něhož se pravděpodobně více nasmějete, je nejen samotné události, ale i následnému pátrání
což byl patrně účel. Záporák, kosící sekerou návštěv- po vrahovi.
níky strašidelné plavby po bažinách New Orleansu, Dalším horrorově příznivým rokem pro Todda byl
je sice suchý, odfláknutý, nudný a  poměrně nezají- rok 2008. Sériové vraždy s moderními technologiemi,
mavý, asi jako kdyby se zbláznil Toxie a  přešel na respektive prvními vlaštovkami sociálních sítí,
temnou stranu, ale třeba to vyváží záplava bujných kombinuje nepříliš kladně přijímaný iMurders (2008)
ňader. V pokračování Hatchet II (2010) se k Toddovi v němž jsou ve svých domovech postupně brutálně
a  Kane Hodderovi přidává Danielle Harris, která od vražděni uživatelé někdejší vlajkové lodě sociálních
Todda přebírá pochodeň. Trojka (2013) už vznikla bez sítí MySpace. Ještě hůře přijímaným byl komediální
Tonyho Todda. Zato se objevil v jedné z mnoha adap- akční horror The Thirst: Blood War (2008) kombinu-
tací (možná lépe řečeno volných inspirací) známého jící tentokrát upíry s… bojovým uměním. Tony Todd
příběhu The Strange Case of Dr.  Jekyll and Mr. zde hraje upírského vládce, jemuž se postaví hlavní
Hyde (2006). Nutno dodat že v  nepovedené adap- hrdina, pravidelný cvičitel tai chi, který se po kous-
taci. Sci-fi horror The Absence of Light (2006) pak nutí upírem stane mistrem bojových umění. No, ale-
vypráví o  vědci, který zkombinoval DNA veškerých spoň to má hezké herečky. Dvoupříběhový Nite Ta-

[ 84 ]
HOWARD – 27/2017

les: The Movie (2008) se pak jeví, obzvláště co se volební kampaň, vyhrát volby a podrobit si celý svět.
týče průvodce mezi příběhy, jako přímá ale hlavně Film režíroval Jim Wynorski, tudíž mezi minimální po-
dost nepovedená kopie Tales from the Crypt nebo zitiva jistě patří okumalebné obsazení ženských rolí.
Bags of Bones. První příběh Karma má sice poin- Už to tak mezi lidmi chodí, že nejvíce zla je vykonáno
tu všední a  okoukanou jako silikonová prsa v  sou- ve jménu dobra, jako např. v Penance (2009). Zou-
časném pornu, scénář na úrovni prvního stupně zá- falá žena je odhodlána vydělat peníze na operaci své
kladní školy, postavičky vidláckých degenů jsou ale dcery striptýzem. Co čert nechtěl, objedná si ji chlá-
alespoň zábavné. Druhá povídka Bouře je na tom, pek, který ji ve jménu morálky chce její jistě ušlechtilé
co se týče všeho, ještě hůře. Film tak zachraňuje odhodlání vyříznout z mysli a očistit tak její duši. Roz-
hlavně Tony Todd v roli klauna, až by se dalo říci, že třesená kamera a absence přímých záběrů na pod-
pokud má na sobě klaunskou masku, je fakt děsivý statné prvky filmu hodně ubírají.
a aspiruje na po Candymanovi svou druhou nejlep- Ozvláštnit klasický buranský vyvražďovák nad-
ší horrorovou roli. Záhadnou smrtí herečky Scarlett přirozeným prvkem se pokusil příběh dvou sester,
May v roce 1958 je inspirován horrorový thriller Dark které zavítají do starého hornického městečka Skull
Reel (2008), v němž se Todd sešel s Lance Henrik- City Mine The Graves (2010). Titulní sestry Grave-
senem, Edwardem Furlongem a Alexandrou Holden. sovy jsou sice veskrze sympatická dvojka, film však
O kvalitách Bryan Loves You (2008), odehrávajícího trpí stejným neduhem jako Penance – prakticky nic
se počátkem 90. let v  malém městečku obývaném neukáže. Ve vzdělávacím kousku o následcích tvrdé
tajemným kultem, jehož vyznavači nosí masky, a kro- výchovy dementních otců The Quiet Ones (2010) se
mě víry v boha Bryana jim není cizí ani násilí, svědčí Tony Todd sešel s Reggie Bannisterem.
komentář na čsfd, jehož autor slibuje stovku každé- Do roku 2011 vstoupil Tony Todd dvěma vyvraž-
mu, kdo film zvládne dokoukat až do konce. Což je ďovačkami. V Jack the Reaper (2011) havaruje sku-
jistě dobrá nabídka, ne? pinka studentů cestou do muzea hnedle vedle luna-
Ani následující rok na tom nebyl Tony Todd parku. A  to je silné lákadlo. Dokud nezačnou jeden
s horrory kvalitativně o moc lépe. Ve Vampire in Ve- po druhém mizet. V Cut (2011) se pak sešla zkušená
gas (2009) by se jeho postava ráda stala guvernérem trojka Todd, Berryman a  Hodder (i  s  mačetou). Be-
Nevady. Problém trochu je, že je zde Tony Todd upí- rryman se pak s Toddem ve stejném roce sešel ještě
rem, a tak se plouží ulicemi Las Vegas a hledá vhod- v Beg (2011).
nou krev, z níž by bylo možné vytvořit elixír, který by Po roční pauze od horrorů se Tony Todd objevil
mu umožnil pohybovat se na slunečním světle, vést v úvodních minutách found footage Dead of the Nite

[ 85 ]
(2013). Nechybí slávychtivá omladina, která se s ka- vytvořit umělého člověka Todd hraje slepce. V Blee-
merou a  přesvědčením, že natočí přelomový mate- ding hearts (2015) se v malém městečku Tony setká-
riál, vydá do strašidelného domu ani záběry nočním vá s tajemným sesterstvem, které každý rok na měsíc
viděním. Bezmála hodinu na sebe Todd nechá čekat zmizí, a spolu s ním někteří muži. Jenže ti se, na roz-
v Army of the Damned (2013), kde do malého měs- díl od sesterstva, už nikdy nevrátí. Posledním Toddo-
tečka Salem County přijede skupinka filmařů, aby na- vým kouskem roku 2015 byl horrorový thriller Ago-
točila místní policejní sbor do úspěšné reality show. raphobia (2015). V něm se jako lékař Murphy snaží
Takřka plejádou horrorových harcovníků a  har- pomoci mladé dívce Faye, trpící strachem z  cesto-
covnic je příběh Disciples (2014) o  setkání vyzna- vání hromadnou dopravou a veřejných prostranství.
vačů Lucifera po tři čtvrtě století. Tony Todd, Angus Veškeré pokusy však selhávají, a tak ji Murphy pošle
„Booooyyyy“ Scrimm, Bill Moseley a jedny z prvních do domu jejího zemřelého otce, kde se její stav začne
královen horrorového řevu Linnea Quigley, Brinke zlepšovat, pak se však v domě objeví přízrak…
Stevens či tromácká harcovnice Debbie Rochon. To O  rok později si střihl pouze jeden horror Bro-
jinak slabý film může dostat do hledáčku horrorových ken Cross (2016), v loňském roce si však minimálně
nadšenců. kvantitativní, když ne kvalitativní, reputaci napravil.
Slušná řádka jmen, respektive jejich hlasů, se Proti zombie apokalypse se opět postavil v  horro-
o rok později sešla i u animovaného horroru s všeří- ru s  výmluvným a  všeříkajícím názvem Zombies
kajícím názvem Night of the Living Dead: Darkest (2017). Název Two Faces (2017) naopak napovídá
Dawn (2015). Postavy příběhu mladé dívky a vyso- schizofrenní psychologický horror o  mladé, krásné
kého černocha, ukrývajících se před zombie nákazou a s úspěšným obchodníkem čerstvě zasnoubené Je-
v opuštěném domě promlouvají hlasy Tonyho Todda, ssice, jejíž výčet pozitivních vlastností však nekončí
Toma Sizemora, Danielle Harris či Billa Moseleyho. – je také sociopatickou lhářkou a  odhodlanou neú-
S pražským rodákem Vladimírem Kulichem se sešel stupnou bojovnicí proti všem nepřátelům jejího bla-
v Grave Walkers (2015), v němž se malé městečko hobytu a pohodlí. A tak když se jí do cesty postaví
během halloweenské noci stane cílem útoku krvelač- matka jejího snoubence, která ji prokoukne na prv-
ných netvorů zabíjejících kohokoliv, kdo se jim dosta- ní pohled, na zápletku je zaděláno. Loňský výčet rolí
ne do cesty. Režisér Bernard Rose si na představitele pak uzavřel dvojicí horrorových komedií Beast Mode
svého Candymana po letech vzpomněl a obsadil ho (2017) a  #FromJennifer (2017), kombinující found
do své moderní spíše inspirace než adaptace nesmr- footage se slasherem.
telného příběhu Frankenstein (2015). V příběhu věd- I na letošek toho má v diáři nachystanou pěknou
ců, kterým se díky moderním technologiím podaří řádku. Např. horrorový western West of Hell (2018)

[ 86 ]
HOWARD – 27/2017

a pak dva filmy, které již teď zaujmou minimálně he- Rochon nebo Lloyda Kaufmana. A  to je pěkný se-
reckým obsazením. O filmu kombinujícím přežívající znam důvodů, proč to chtít vidět, nemyslíte?
nacisty a létající žraloky Sky Sharks (2018) jsme již Potěšujícím faktem je, že Tony Todd zůstává žán-
krátce psali v některém z předchozích čísel v souvis- ru, který z něj udělal ikonu a jeho jménu dodal zvuk,
losti s Barbarou Nedeljákovou. Kromě ní, nácků a žra- stále věrný a  své fanoušky oblažuje prakticky kaž-
loků se v něm Tony Todd možná tváří v tvář potká se dý rok alespoň jedním horrorem. Smutným faktem
sousedkou Ala Bundy Amandou Bearse, režisérem je, že v  tomhle ohledu kvantita vítězí nad kvalitou,
Mickem Garrisem nebo nedostižnou japonskou ex- ale když je vhodná doba a rozpoložení, i sebeblbější
pornoherečkou, horrorovou harcovnicí a současnou brakové béčko může sednout a potěšit. Jako by to-
akční mlátičkou Asami. Ještě větší zástup z horroro- hle Tony věděl a snažil se náš zásobník ještě nevidě-
vého hlediska až ikonických jmen nás čeká ve vě- ných horrorů udržet stále nabitý. Faktem totiž také je,
zeňském horroru Death House (2018), v němž dvo- že nejednou je v podobných filmech právě Tony tím
jice agentů uvízne v tajném podzemí věznice a proti světlým bodem na konci chmurného a  nepříjemně
skupině uprchlých vězňů jí může pomoci pětice těch zapáchajícího filmového tunelu. Potěšujícím prvkem,
nejhorších a nejnebezpečnějších chovanců s nadpři- díky němuž jsme schopni danému filmu mnohé od-
rozenými schopnostmi. Kromě Tonyho Todda se mů- pustit. A to je v oblasti béčkového horroru vzhledem
žete těšit na Dee Wallace, Adrienne Barbeau, Micha- k jednomu herci asi záslužnější, než jedna dvě velké
ela Berrymana, Sida Haiga, Barbaru Crampton, Kane role a pak ticho po pěšině.
Hoddera, Billa Moseleyho, Brinke Stevens, Debbie Honza Vojtíšek

[ 87 ]
Kodži Suzuki:
RECENZE

Temné vody
Povídková sbírka autora slavného Kruhu. Aneb trochu zvláštní, až by se chtělo napsat tak nějak ty-
blíží se léto, chce to mrazivé čtení k vodě. picky japonský, ovšem i  přesto souzní s  napínavou
a tajemnou povahou povídky.
Honogurai mizu no soko kara Sádka pak je psychologicko-klaustrofobní pří-
Překlad: David Petrů běh jednoho rybáře, který vyrazí na lov úhořů a na-
Vydavatel: Knižní klub, 2006 jednou se mu vybaví, kam asi zmizela jeho žena.
Počet stran: 222 Snad až klasická zápletka je podána velmi sugestiv-
ně a nepříjemně realisticky.
Kodži Suzuki se do západního povědomí dostal I  Plavba snů se odehrává na moři. Na luxusní
coby autor románové předlohy slavného a  v  jistých jachtě, jejíž majitelé chtějí hlavního hrdinu zlákat pro
kruzích i  kultovního filmového horroru Ringu Hidea zapojení se do jakési pyramidové prodejní organiza-
Nakaty z  roku 1998. Souběžně s  vlnou, kterou ten- ce. Když se hlavní hrdina nenechá zviklat a chtějí se
to film přihnal do našich končin, se svezly i překlady vrátit, zjistí, že se jejich loď nechce pohnout z místa.
kruhovské trilogie. A tato sbírka povídek. Ta již svým Může za to dětská bota, která uvízne v hřídeli moto-
názvem odkazuje k  dalšímu známému japonskému ru. Aspoň si to myslí, ale po jejím odstranění se loď
horroru (opět v  režii Hidea Nakaty) Honogurai mizu pořád nehodlá hnout a nezdá se, že by uvízli na měl-
no soko kara z roku 2002 (který se, jen pro úplnost, čině. Hustě mrazivá povídka s pomyslnou rukou, kte-
dočkal tradičního US remaku jménem Dark Water). rá vám najednou dopadne na rameno a nechce vás,
Ten je totiž filmovou adaptací první povídky Neklidná podobně jako cosi loď, pustit z místa.
voda z této sbírky. Pro ještě širší úplnost a tématic- O několik uzlů rychlejší a dravější směrem k pr-
ké propojení jen dodejme, že sbírka původně vyšla venství než Plavba snů, je hned následující, poslední
v roce 1996. mořská povídka Na širém moři. V ní obchodní loď,
Voda je alfou a omegou celé knihy. Je společným vracející se z roční plavby, natrefí na opuštěnou jach-
jmenovatelem všech sedmi povídek, včetně prologu tu. Loď duchů, jak se říká. Rozhodne se ji vzít do vle-
a epilogu. Tu hlavním příběhovým hybatelem, původ- ku naproti záchranné lodi, kterou námořníci zavolali.
cem zápletky a pointy, tu jen prostředím, v/na němž Jako hlídka se na jachtu přihlásí hlavní hrdina. Ces-
se daný příběh odehrává. tou se začte do lodního deníku a  pomalu si začne
Prakticky všechny povídky spojuje atmosféra. uvědomovat tajemnost opuštěnosti lodi. Atmosféric-
Některé z příběhů jsou zvláštně tajemně mysteriózní, ké, strašidelné, děsivé, prostě brrr. Horrorový příběh,
mrazení a strach jen obchází kolem, nemusí se čte- jako vyšitý.
náře či čtenářky přímo dotknout, jiné jsou horrorově Podivně zvláštní, hlavně svým závěrem, je před-
přímočařejší. poslední divadelní povídka Akvarely. Sledujeme di-
Například již zmíněná první povídka Neklidná vadelní představení speciálně zkomponované pro
voda není tak explicitní a přímočará, jako její filmová třípatrovou budovu staré diskotéky, které však za-
adaptace. Přesto jí to vůbec nic neubírá na tísnivé at- čne narušovat ze stropu kapající voda. Hlavní hrdi-
mosféře a mrazení. Snad právě pro tu nepřímočarost na, zvukař, je vyslán, aby odhalil důvod kapající vody
je příběh matky malé holčičky, která v  poloopuště- a zabránil nejhoršímu. Potud napínavý příběh, který
ném domě nachází kabelku malého dítěte, působi- jeho závěr staví do trochu nezvyklého a nečekaného
vější než jinak výborný film. úhlu. Nesmíme však zapomínat, že čteme dílo japon-
Tajemný, napínavý a  mrazivý rozjezd má druhá ského tvůrce…
povídka Tajemný ostrov o  vládní expedici na malý Klaustrofobicky zatížené jedince jistě potěší jes-
ostrov nedaleko Tokia, na nějž byl desítky let zaká- kynní Podmořský les, patrně nejméně horrorová po-
zán vstup. Jeden ze členů expedice je však z  této vídka knihy o  dvou jeskyňářích, kteří objeví novou
výpravy trochu nesvůj, s ostrovem se totiž pojí dávný jeskyni a  rozhodnou se ji prozkoumat. Povídka je
příběh, který mu vyprávěl jeho známý. A tak je trochu však napínavá a v závěru mile dojemná.
vyděšený, co na ostrově naleznou. Závěr povídky je Temné vody jsou skvělým náhledem do moder-

[ 88 ]
HOWARD – 27/2017

ní japonské horrorové literatury. Příležitostí k podob- Suzukiho Kruh je naprosto výborná a strašidelná
ným náhledům není jistě mnoho, proto se objevuje kniha (obzvláště, když její vyvrcholení čtete během
pocit vděčnosti za každou. Suzukiho povídková sbír- bouřky), Temné vody se však jeví svým způsobem
ka však nepotřebuje žádnou falešnou vděčnost. Do- zajímavější, snad pro tu četnost příběhů a  záple-
káže si ji zasloužit sama o sobě. Povídky, byť je spoju- tek. V každém případě je to velmi působivé čtení, po
je hlavní společný prvek, prolínající se všemi příběhy, němž budete volně pohozené dětské kabelky obchá-
jsou pestré, nejednou originální, dopadem silné i pře- zet obloukem a nikdy nevstoupíte na opuštěnou loď.
kvapivé. Mají zvláštní tajemnou auru, a i v těch přípa-
dech, kdy tajemnem a mrazením jen pomrkávají, než Honza Vojtíšek
aby v něm čtenáře a čtenářky přímo vykoupaly, si za-
chovávají hustou a temnou atmosféru.

[ 89 ]
Případ
pavoučího muže
Roman Bílek
I. „A dál?“
Modré světlo z policejních majáků pronikalo do- „Metelka.“
vnitř špinavými výlohami a vytvářelo v interiéru atmo- „Dobře Igore, kdo je Ludvík? Nějaký tvůj kámoš?“
sféru osmdesátkové vidlácké diskotéky. Bylo teprve Poručíkovi blesklo hlavou, zatímco pozoroval zbytky
půl sedmé ráno, ale na přilehlém Masarykově ná- jídla v bezdomovcových vousech, že boj o sympatie
městí se srotil početný dav zvědavců, kteří podob- na celé čáře vyhrála karikatura zpoza baru.
ně jako potkani z mediální stoky chtěli být co nejblí- „Jo… vlastně ne, už nejsme kámoši – nemáte
že senzaci visící ve vzduchu. Nejen uniformovaným cígo?“ pohlédl muž prosebně na policistu.
strážcům pořádku, majícím za úkol udržet zvědavé „A jak víš, že to Ludvík udělal?“ vyklepl policista
hejno co nejdále od místa činu, ale i  jejich nadříze- z krabičky hábéček jednu. „Z tebe to leze jak z chlu-
ným, jež měli nečekanou ranní prekérku na starosti, paté deky, chlape! Trošku zrychli, jo?“
bylo jasné, že tohle senzace bude… „Viděl jsem ho,“ zahuhňal nervózně muž a vysy-
Pro vyšetřovatele to už nyní byla férová noční pal si do kávy čtyři cukry.
můra. A to od oznámení nálezu těl uběhla sotva půl- Ruka, která právě škrtla zapalovačem a  přibli-
hodina… žovala oheň k ústům, se zastavila. Poručík Jaroš si
„Tak na rovinu, chlape… začni rychle klopit, co muže opětovně přeměřil pohledem, zapálil mu ciga-
o tom víš! Bleskem mi dej důvod, ať si nemyslím, žes retu a na oko znuděně dodal: „Igore, chceš mi říct, že
mě sem vytáhl jen proto, abych ti zacáloval kafe,“ jsi ho viděl přímo při činu?“
pronesl nedůtklivým hlasem operační důstojník. Ne- „Jo,“ odvětil, jako by říkal všeobecně známý fakt,
vraživě pohlédl do ušpiněné tváře, před kterou vyžilá třeba, že je právě středa ráno. „Ale on za to nemů-
servírka položila hrnek vyčichlého turka. že…“
„Udělal to Ludvík,“ pronesl bezdomovec bez roz- „Ne?“ Zkušeného vyšetřovatele jen tak něco ne-
paků a nepřítomně si zamíchal kafe. vyvedlo z míry, ale začínal ztrácet trpělivost. Tohle se
„Co to meleš, kurva? Jaký Ludvík?“ Poručíka Ja- začínalo jevit jako maratón a  on se po ránu zrovna
roše ani tak nevytočila věta muže, který ho před chví- necítil jako vytrvalec z Keni. „A kdo teda?“
lí vytáhl zpoza policejních zátarasů, ale dedukce, že „Přece ten pavouk!“ zazněla jasná odpověď pro-
tenhle výslech bude běh na dlouhou trať. A otázkou nesená neprůstřelnou logikou umanutého čtyřletého
bylo, zda má vůbec cíl. dítěte.
„No, Ludvík,“ zopakoval a lačně usrkl vřelé kávy. Vzduch se na chvíli zhmotnil miliony pronese-
„No dobře…,“ povzdychl si vyšetřovatel a  napil ných vtipů o  blbých policajtech. Poručík nezvratně
se kofoly. Stejně jako kafe ji donesla sešlá obsluha věřil, že takovýchto nemístných šprýmů se v  tomto
bez podprsenky, která si zjevně už léta mohla nechat prostředí muselo pronést miliardy. Žíla na jeho krku
o  pevnosti svých vnad jen zdát. Na druhou stranu zahrála ódu na zlost.
bylo nutno připočíst plusové body za to, že snad ze „Kurva, chlape, vzpamatuj se!“ vyštěkl rozhořče-
zvláštní loajálnosti k  zaměstnavateli dokonale ladila ně. „Ty tvoje žvásty nedávají žádný smysl! Dávám ti
s  geniem loci podniku. Poručík nevěděl, zda je mu poslední šanci,“ típl cigaretu do popelníku, který na-
víc nesympatická tahle non-stop kráska nebo chlap, posledy vysypala předchozí směna, a ihned si zapá-
kterého právě vyslýchal. lil další. Igorovi nenabídl. Zhluboka potáhl a s poma-
„Tak to zkusíme jinak… Jak se jmenuješ?“ lu vyfoukávaným dýmem položil další otázku: „Jak
„Igor.“ dlouho znáš toho Ludvíka?“

[ 90 ]
HOWARD – 27/2017

„Asi půl roku nebo rok,“ odvětil uraženě a pohle- „Jaký?“


dem hypnotizoval krabičku cigaret na ulepeném sto- „Na dveřích bylo napsáno OBJEKT STŘEŽEN
le. PAVOUKY.“
„Odkud se znáte?“ „Co to je za blbost?“ Předchozí radost vyvanula.
„Občas jsme spolu přespávali pod mostem… jo, Pokud ale poručík Jaroš pominul ten smrad, tak byla
znám ho od jara, od tý doby, co už se dalo přespá- alespoň sranda. Rozhodně větší, než jakou zrovna
vat venku,“ rozpomněl se Igor. „Dáte mi ještě jednu?“ museli mít kolegové, pobíhající pod drobnohledem
Pohlédl prosebně na poloprázdná hábéčka. médií a čumilů venku na náměstí. Jak říkali u nich na
„Fajn, aspoň něco,“ poručík mu nabídl další ciga- oddělení – Nezarobíš, ale nasměješ se.
retu, „a jak se ten Ludvík jmenuje dál?“ „Přesně to říkal Pičíno taky a kopal do těch dveří
„To já nevím, pane inšpektore, my takové věci tak dlouho, až fakt povolily. Byli jsme nalití, vlastně
moc neřešíme…,“ vytáhl muž roztřesenou rukou ci- úplně v prdeli… znáte to, pane inšpektore, ne?“
garetu z krabičky. Ani ho nenapadlo, že tuhle větu si strážce zákona
„A říkali jste mu nějak? Nějakou přezdívkou?“ mohl vyložit jako urážku úřední osoby. „Napadlo mě,
„Pičíno.“ jestli tam nemaj alarm, ale Ludvík říkal, že nemám být
„Cože?“ zakuckal se vyšetřovatel. posraný. Že tam vletíme, naberem cigár a chlastu, co
„Pořád říkal: To je v piči, no. Vlastně to říkal kaž- unesem, a pomažem pryč. Než se někdo vzpamatu-
dou chvíli. Nebyly cigára, nebyly prachy, nebylo víno, je, budem už dávno v hajzlu.“
nebylo kde spát…“ „A co se stalo pak?“ Policistu začal ten pošaha-
„Dobrý! Je vidět, že jste veselá parta,“ povzdychl ný případ zajímat. Nebo alespoň bavit. Už jen proto,
si poručík. „A teď mi řekni o tom pavoukovi, a jakou že nemusel venku odpovídat dotěrným reportérům
to má spojitost s tím, co se dneska stalo na náměstí.“ nebo poslouchat moudra z  přihlížejícího davu. Na-
„On ho kousl, když jsme čórovali v tom obchodě víc tam byl Janáček. Kolega, u kterého se nemusel
na Slezské…“ bát, že by cokoli zanedbal. Než technici zajistí důka-
„Pokračuj, ale tak, ať to pochopím, jo?“ Policis- zy a doktor ohledá těla…
ta se už teď bál dalšího nesrozumitelného příběhu, „Vlítli jsme tam. Měl jsem plnou igelitku flašek
se kterým by měl problém i  Phil Marlowe v  životní a Pičíno měl cigára. Jáj, nebudu z toho mít oplétač-
formě. ky, pane inšpektore?“ znejistěl najednou do vyprávě-
„V pondělí. Nejdřív jsme byli vrátit železo ve sběr- ní položený Igor.
ně, tam nám nějaký chlápek dal flašky cizáckýho „Uvidíme… Jestli nám pomůžeš…,“ zatvářil se
rumu, prý ať ochutnáme, co jsme ještě určitě nepili. poručík tajemně. „Třeba dostaneš metál, když ten
Byl hodnej, prý chápe, že to máme těžký. Rozdával případ rozlouskneš,“ ušklíbl se.
jak Děda Mráz, to se zažije málokdy. Dal nám i ně- „Furt jsme se tam jen tak motali. Už jsme chtě-
jaký cigára a  keksy, ale já sladký nežeru, tak je Pi- li vypadnout, když si Ludvík všiml šuplíku pod pul-
číno zbodl sám. Ale povím vám, ten rumajzl, to byla tem. Napadlo ho, že by tam mohla být nějaká škvára,
fakt jízda, něco takovýho jsem ještě nepil. Šlapalo tak ho vyrval. Vyskočila z něho ta osminohá chlupatá
to slušně, občas jsem vůbec netušil, která bije. Za bestie a  kousla Pičína do ruky. Celý zbledl a  hleděl
ty kačky, co jsme ve sběrně dostali, jsme nakoupili na to, jak bacil do lékárny. Pak se asi rozječel alarm
nějaký krabičáky. Jsme to kombinovali s tím rumem, a mně docvaklo, že tam nemůžem zůstat. Zpanikaři-
no. Pěkně jsme se zmastili…“ li jsme. Popadl jsem Ludvíka za flígr a táhl ho pryč.“
Igor potáhl z  cigarety a  vzpomínky mu na tváři Již bez ptaní si vytáhl další cigaretu z krabičky.
vyvolaly úsměv. „A  pak?“ Poručíkovi to už teď nehrálo jak Pří-
„Seděli jsme v nějakým parku pod stromem, pili bram v lize. V obraně díry a v útoku nikdo.
a kouřili. Pak víno došlo, ale my ještě neměli dost. Byli „Večer dostal Pičíno horečky. Bylo mu fest zle.
jsme úplně v rauši. Rozjetí jak sviňa. Zbylo nám pár Klepal se zimou. A to byla teplá noc. Bál jsem se, že
drobásků. Tak akorát na jeden krabičák. Valili jsme je s ním amen. Pořád říkal, že je to v piči, no. Jenže
do obchodu, co tam kousek vždycky býval. Jenže já byl úplně namazaný. Měli jsme ten chlast. Tak jsem
měli zavřeno. Pičína to strašně nasralo. Byl celkem mu dával taky přihnout. Ať si dá do trumpety a  na
pod obraz, jestli rozumíte? Vzteky kopl do dveří a ty bolest zapomene. Nakonec jsem usnul. Nad ránem
nějak povolily. Domákl se, že když do nich ještě pár- už tam Pičíno nebyl… Koupíte mi pivo, inšpektore?“
krát kopne, povolí úplně… máte ještě cigáro?“ svraštil obličej do prosebné grimasy a špinavýma ru-
„Ber si,“ pošoupl natřikrát policista krabičku po kama si prohrábl umaštěné vousy. Jako by nenápad-
pocintaném stole. Cítil se povznesen tím, že už ně- ně naznačoval, že má na srdci ještě hodně věcí, které
kolik Igorových vět po sobě dávalo smysl. I když se případ vyřeší.
zatím vlastně nic nedozvěděl, ale podvědomě tušil, Jaroš poručil pivo u znuděné servírky, dělající ze
že tahle story bude ještě gradovat. žvýkačky jednu bublinu za druhou. Neochotně odle-
„Ale byl tam ten nápis…,“ hlesl Igor a  naznačil, pila plandavá ňadra, třepotající se pod tričkem s ná-
aby mu bylo připáleno. pisem Chlapi to rádi hořké z barové desky a se zívnu-

[ 91 ]
tím se opřela o pípu. si tak co, s Marií se znají, chlastu je dost a o všecko
„A kdy si pak zase Ludvíka viděl, Igore?“ prone- se můžeme šábnout, že jo!? Aspoň se kluk vypotí.
sl otřeseně policista, vyvedený z  míry předchozím Hlavně, že nenatáhl brka a je mu líp.“
servírčiným výstupem. Policista dělal, že se soustředí na típání cigarety
„Včera večer. Přišel pod most, ale to už vypadal do přeplněného popelníku. Ale měl co dělat, aby cu-
jinak… málem jsem ho nepoznal.“ kající se koutky úst zachovaly dekórum.
„Jak jinak?“ Policista přehodnotil úvahu o výsle- „Pak Marie strašně zaječela. Úplně ve mně hrklo
chovém maratónu na cestu šneků kolem světa. a dostal jsem bobky. Ale nedalo mi to a pomalu jsem
„Měl moc hubené nohy a ruce, vykulený oči, vel- se tam šel podívat,“ Igor se už třepal jako osika. I sle-
kou prdel a pupek, jak kdyby byl v tom…“ pý by poznal, že se konečně ve svém vyprávění dobí-
„Jako těhotný?“ vyfoukl důstojník spolu s cigare- rá k něčemu podstatnému.
tovým kouřem. „Chceš rum?“ zeptal se otcovsky Jaroš, který už
„Jo, vím, že je to blbost… ale věřte mi, pane in- pochopil, že tentokrát je mu určena role hodného po-
špektore! Navíc tak divně chodil, klátil se, jako když licajta, protože ten zlý by z bezdomovce nevymáčkl
máte v kouli, ale pořádně rychle.“ ani slovo. Když viděl, že Igor poněkud nepřítomně
„A říkal něco?“ Popis situace, jenž byl právě na- přikývl, objednal. Dva. Ve službě se sice pít nemá, ale
stolen, se poručíku Jarošovi v  mysli zhmotnil coby došlo mu, že teď bude fekální zkazka gradovat, a to
přestřelená animovaná groteska. Rozehnal ji mávnu- chtělo zocelit žaludek. A hlavně věřil, že už konečně
tím ruky spolu s cigaretovým kouřem, který ho zaští- přijde něco, co výslech vyvede z téhle slepé, exkre-
pal v nose. menty poseté uličky.
„Nee,“ bezdomovec mocně upil piva a  ruce se Igor servírce vyrval panáka z  ruky dřív, než ho
mu roztřásly o poznání víc než předtím. stačila postavit na stůl. Už se nadechovala, že bez-
„Tak to vyklop, ale ať to má hlavu a patu,“ pronesl domovci od plic něco řekne, ale poručík jí zarazil
poručík a ukázal servírce, ať přinese ještě pivo. V du- smířlivým gestem, ke kterému přidal žoviální úsměv.
chu si dal rozkaz, že nebude sledovat, co se bude dít Odfrkla si, zatřepala hlavou jako Železník na startu
za barem. Další zívnutí úst odhalující více plomb, než Pardubické, práskla další bublinu a s výrazem mám
zubů by mu totiž nemuselo udělat dobře. Aktuálně vás v piči pohrdavě odkráčela. Jaroš Igorovi naznačil,
stačilo, že tady seděl s chlapem, co ho krmil histor- aby pokračoval a  poněkolikáté již pomyslel na svůj
kami, které by nežral sousedčin tříletý Lojzík. po ránu citlivější žaludek.
„Byl jsem pod mostem… s Marií.“ Igor nepřehlé- „Bylo tam dost šero a  bál jsem se jít blíž. Pičí-
dl policistův tázavý pohled. „To je taková ženská – no klečel na Marii, držel jí ruce a  vykousával maso
když mám víc chlastu nebo peněz, tak se s ní rozdě- z břicha. Pomalu… vychutnával si to. Kapalo mu to
lím. A pak spolu… však víte co, ne?“ všiml si, jak se v  chuchvalcích z  huby a  ona ječela jak siréna. Pak
poručík zhnuseně otřepal. Už byl ale zase položený omdlela. Vejral jsem na to a  nebyl schopný se po-
do svých vzpomínek. „Tak jsme tam byli s Marií a…“ hnout. Byl jsem posraný strachy, pane inšpektore.
„Tyhle detaily můžeš vynechat,“ přerušil ho kvap- Nic takového jsem v životě neviděl. A to jsem kdysi
ně a začal vážně uvažovat, jestli by nakonec nebylo dělal na jatkách. Pak mi něco řeklo, abych vzal nohy
přeci jen lepší posílat na náměstí do hajzlu otravné na ramena. Normálně jsem z  tama zdrhnul. Ubě-
reportéry. Ještě že nesnídal. Pokud mu před chví- hl jsem pár metrů a složil jsem se na lavičku. Pořád
lí projela hlavou myšlenka na sousedku, ke které tu jsem viděl Ludvíkovu hubu, jak z ní kape Mariina krev
a tam zaskočil na večerní skleničku a rychlý zásun, a kousky masa. Slyšel to mlaskání a srkání. Viděl ho,
aktuálně ho všechny chlípné myšlenky přešly. jak oběma rukama nabírá vnitřnosti z  jejího břicha
„Dobře. Pak jsem se musel jít vysrat.“ V  zápalu a nezřízeně je žere. A z hlavy jsem nemohl dostat ten
vyprávění si Igor ani nevšiml, jak vyšetřovatel protočil křik. A on měl takový výraz – už to nebyl Ludvík. Tím
panenky. „Chodím do křoví daleko od mostu, ať to jsem si jistý! Seděl jsem tam a nemohl se pohnout.
tam moc nesmrdí. Přeci si nebudu srát do kvartýru, Celou noc. Měl jsem nervy úplně v hajzlu. A všechen
že jo? Teda, když jsem ještě schopný chodit…“ chlast zůstal pod mostem. Ale ani za Boha bych
„Tohle můžeš taky vynechat,“ vyfoukl detektiv tam znova nešel,“ jedním hltem dopil pivo. „Nevě-
zhluboka. Napadlo ho, jak takový týpek může vlast- děl jsem, jestli tam Pičíno ještě je, nebo už odešel
ně ještě cítit nějaký smrad, když sám páchne. „A vrať druhou stranou. Bylo mi to vlastně jedno. Třepalo se
se k tomu Ludvíkovi.“ Jako úspěšný vyšetřovatel měl mnou. Pak začalo svítat. Nespal jsem a pořád jsem
výbornou představivost, ale byly momenty, kdy si až to měl před očima.“
moc dobře uvědomoval, že to v  jeho práci nemusí Podíval se smutně do prázdné sklenice a z vou-
být pokaždé to pravé ořechové. sů pod nosem vysrkl zbytky pěny. „Už bylo světlo.
„Jo, to bylo, když jsem se vracel. Už se šeřilo Tak jsem si řek, že tam půjdu. Stejně mi to trvalo,
a uviděl jsem někoho, jak si to štráduje. Pak jsem ho než jsem se z  té lavičky zvedl. Ale potřeboval jsem
poznal, ale to už mizel pod mostem. Vypadal jinak. se něčeho napít, bylo mi fest zle. Už jsem měl nakro-
To už jsem říkal, že?“ napil se hltavě piva. „Říkal jsem čeno, když Ludvík vyšel. Byl celý od krve a měl ne-

[ 92 ]
HOWARD – 27/2017

[ 93 ]
přítomný pohled. Úplně jako zmagořený. Chvíli zíral ný. Klečel na něm a hryzal. Úplně mu jeblo v kuli. To
přímo na mě, ale nevnímal. Pak vyrazil na opačnou bylo dílo, to vám povím,“ raději do sebe kopl panáka
stranu. Nevím vlastně proč, ale vydal jsem se za ním. rumu. „Ta ženská zas začala řvát. Ztvrdla na místě jak
Pod ten most jsem prostě jít nechtěl. Čím dál od toho beton a  ječela. Nevypadlo to, že by chtěla přestat.
místa budu, tím líp, říkal jsem si… i ten pocit, že si Kluk vytřeštil oči a  upaloval s  brekem pryč. Ludvík
musím cvaknout, mě nějak přešel. Došly nám cigára, se za ním rozběhl. Normálně tak jak byl. Po čtyřech.
pane inšpektore…,“ pohlédl na policistu a  frackov- Byl rychlý jak pivní sračka. To jsem ještě neviděl. Vy-
sky upřel zrak na lepkavý stůl. padalo to… nikdy jsem nic takového neviděl. Měl ho
Poručík Jaroš opět protočil panenky a  objed- po pár metrech a smotal si ho pod sebe. Pak se do
nal cigarety, rum i pivo. Jen mu projelo hlavou, jestli něj taky zahryzl. Ty pičo, to byl marast! Marii pod tím
takoví jako Igor mají vůbec páru, kolik činí policejní mostem požíral, tím jsem si jistý. Tyhle dva jen zabil.
plat. I  když, co pro ně znamenají peníze? A  kde se Rozcupoval na hadry. Rychlá akce, jestli mi rozumí-
v nich vůbec bere ta odvaha se k ruce zákona takhle te, pane inšpektore? Postavil se a zamířil k tý uřva-
chovat? Stejně… co můžou takoví Ludvíci, Igorové ný ženský. Najednou byla tak v prdeli, že ztichla. Asi
a  celá tahle ta parta ztratit? Sice už teď byl na po- tušila, co přijde. Ludvík… ale já si furt myslím, že už
chybách alespoň o náznaku pravdivosti toho, co za- to nebyl Ludvík, že za to mohl ten pavouk, co ho rafl.
tím vyslechl, ale… jeden nikdy neví – říkával kolega Byl to jinak fajn chlap, ani mouše by neublížil…“
Mazník, který ho u kriminálky zaučoval. A do nákladů „Pokračujte, co bylo s  tou ženskou?“ vybídl ho
si to nedá. Ušklíbl se při pomyšlení, jak starému nese poručík a cvrnkl novou krabičku cigaret blíže k němu.
paragon s pivy, rumy a cigaretami pro bezdomovce Bezdomovec nezaváhal, chytil se příležitosti a zapá-
k proplacení. Přes zmazané sklo ale pořád viděl ten lil si.
mumraj venku a vlastně byl rád, že může sedět tady. „No, Ludvík k ní došel, to už se zase šoural. Pro-
Jen doufal, že celá tahle estráda alespoň k něčemu hlížel si ji. Klepala se hrůzou. Ani nemukla. Dívala se
bude. Jistě, mnohem rychlejší, a hlavně méně finanč- na tu jeho držku, ze který kapala krev, a byla posraná
ně náročná metoda by to bylo z  tohohle Igora jed- až za ušima. Pičíno ji zkoumal asi tak, jako když si na
noduše vymlátit. Jednak to ale dělal nerad, a taky si výstavě prohlížíte obraz. Čuměl na ni z několika cen-
to nechtěl dovolit teď, když jsou všude ti mamrdi od timetrů a z huby mu kapala ta krev. Vytřeštěný velký
žurnálu. Úplně viděl ty palcové titulky o policejní bru- oči. Vyceněný zuby, slintal,“ otřepal se hnusem a do-
talitě. pil pivo. „Konečně jsem se probral a  začal jsem na
Zhruba za pět žvýkačkových bublin byla objed- něj řvát, ať to nedělá. Ať se vzpamatuje. Jestli je úpl-
návka na stole. A bez cavyků. Jen strážci zákona při- ný magor nebo co? Chtěl jsem tomu zabránit, pane
šlo, že se ta kreatura z pohostinství nějak moc culila, inšpektore! Jenže on mě nevnímal. Skolil ji na zem
když to před něj stavěla na stůl. Do prdele, to je ráno! a  jedním trhnutím ruky jí rozerval břicho. Musel mít
Prosvištělo mu hlavou. Poklepáním prstů o  desku krutou sílu. Začal žrát vnitřnosti. Hltal žaludek, kou-
stolu se dožadoval pokračovaní vyprávění, které za- sal do střev a všechno mu to zase z huby kapalo ven,
tím znělo jako scénář k hodně béčkovému hororu na jako by ani nepolykal,“ zasekl se a nebyl schopen ve
TV Barrandov. vyprávění pokračovat. Byl bledý a vypadal, že bude
„Šel jsem za ním. Strašně se šoural. Možná ho zvracet. Hlasitě polkl, co se mu dostalo do úst.
to břicho táhlo k  zemi…,“ Igor se otřásl nad závě- „A co jste dělal vy, Igore?“ zeptal se.
rem, který úvaha nabízela. „Bylo brzo, venku byl klid. „Já byl taky posranej strachy. Stál jsem na místě
V dálce chlap venčil čokla, ale šel na opačnou stranu. jak tamten morovej sloup. Jen jsem zíral. Měl jsem
Ludvík zabočil od řeky na hlavní, jak jezdí trolejbusy, pocit, že místo tý ženský tam vidím Marii; jak ji otevřel,
a  šel směrem sem, na náměstí. Tam byla ta rodin- začala zase řvát. A kurva nahlas! Otvíraly se okna. Lidi
ka,“ mávl rukou přes výlohu hospody k centru města. na tu apokalypsu civěli a řvali, že volaj fízly. Teda poli-
Jaroš si ale dovedl představit, jak to tady vypadalo, cii,“ usmál se omluvně. „Byl to chaos. Větší, než když
když byl klid. Navíc bylo brzo ráno a sychravý pod- tu nedávno politici rozdávali guláš zadara. Ludvík se
zim k tomu. zvedl a zdrhal pryč. Zmizel tady za rohem,“ ukázal ru-
„Ta ženská, hned jak ho viděla, začala vřískat. kou někam do vzduchu, kde tušil konec náměstí.
Hysterka, no znáte to ne, pane inšpektore? Zas po- „Já vám nevím, Igore,“ promluvil po chvíli mlčení
tkat ráno na náměstí chlapa, co je od hlavy k  patě poručík Jaroš. „I při největší snaze vám věřit a neří-
celý od krve asi není žádná hitparáda. Ten její nabíječ kám, že na tom kus pravdy nemůže být, mi to připa-
ale vypadal, že na to má. Ranař. Namakaný, holá hla- dá hodně přitažený za vlasy,“ podíval se zkoumavě
va, bez krku. Přišel k Ludvíkovi a ptal se, jestli nepo- na bezdomovce pijícího na jeho účet. „Neříkám, že to
třebuje pomoc. Jenže Ludvík se místo odpovědi na ten váš Ludvík nemohl udělat, ale báchorce o zmuto-
něj vrhl. Skočil po něm a najednou se váleli po zemi. vaném Spider-Manovi prostě odmítám věřit.“
Než se chlap vzpamatoval, Ludvík se mu zahryzl do „O kom?“ vyvalil Igor oči. „Vy ho znáte?“
krku. Najednou bylo všude krve jak z  vola. Stříkala V  tu chvíli se rozletěly dveře a  dovnitř vstoupil
do vzduchu jak ty fontánky vedle, když jsou puště- mladý muž sportovního vzezření v  sepraném loso-

[ 94 ]
HOWARD – 27/2017

sovém tričku s  nápisem Michigan university a  roz- voukem,“ ukončil rázně debatu. Pak už jen pobaveně
trhaných riflích. Zkušeným pohledem sjel místnost sledoval, jak do sebe narychlo otočil poslední kapič-
včetně módní ikony za barem, která kupodivu zrovna ky piva.
nevyfukovala bublinu, zato předvedla něco na způ- Uvidíme, co bude blekotat, až vystřízliví, pomy-
sob lascivního našpulení odulých rtů zvýrazněných slel si.
nafialovělou rtěnkou, a zamířil k sedící dvojici.
„Preso s mlíkem a vodu,“ houkl směrem k další II.
nafouklé bublině, aniž by jí věnoval pohled. Sedl si Šoural se zpod mostu. Celým tělem mu pulso-
vedle Jaroše. „Tak je to hotový, ale nezávidím tiskový val nekontrolovatelný třes. Neměl tušení, co se s ním
mluvčí, ta se z toho posere. Těch šmejdů od novin tu děje, ani jestli už náhodou nebije jeho poslední ho-
je jak vos na koupáku, dokonce i ten überkokot Ko- dina. Všechno tam nechal, včetně Igora, který se,
nopásek z Blesku. To by mě zajímalo, jak se sem tak místo toho, aby mu pomohl, ožral jako prase. Věděl,
rychle dostal.“ jinak to být ani nemohlo, že za všechno může ten
„Co říkal doktor ohledně těch mrtvých?“ zeptal osminohý zmrd. Z místa, kam se zahryzla jeho kusa-
se ho Jaroš. dla, se bolest pomalu šířila do celého těla. Jako by
Nový přísedící se na svého nadřízeného tázavě po troškách odumíral. Kudy tam nákaza prošla, tam
zadíval a hodil okem po bezdomovci. zůstávala jen palčivá spoušť. Pomalu dobývala Lud-
„To je v pořádku, Libore,“ mávl poručík rukou. víkovo tělo. Po zádech mu tekly proudy studeného
„Chlap – Dalibor Svěcený, pětatřicet, celkem kor- potu, které slaně zaplavovaly všechny póry dlouho
ba. Rozervaný krk, přervaná tepna. Příčina smrti vy- nemyté kůže. Přitom cítil, jak s ním lomcuje horečka.
krvácení. Chlapec sedm, osm let, příčina smrti stej- Nevěděl, kam jde, ale něco ho táhlo pryč. Byl vo-
ná. Adéla Svěcená, sedmadvacet, silné poškození lán neznámou silou, která ovládla mysl a nutila jej ko-
dutiny břišní, vykrvácela. Detaily klasicky po pitvě. nat dle svého přání. V nezkrotné tělesné bolesti, kte-
Ale říkal, že nic takového ještě neviděl. Prý to vypadá rou prožíval, se zrodila myšlenka, že je zvíře, které si
jako po útoku nějakého zvířete – medvěd, velký vlk… jde najít místo skonání. Někde pryč od lidí, pryč od
Jenže pár svědků vidělo z  místa činu utíkat chlapa mostu, pryč od života bez střechy nad hlavou, pryč
s pořádným panděrem a velkým zadkem…“ od smradu, levného alkoholu, falešných kamarádů,
„Tak vidíte!“ skočil bezdomovec policistům do vyžilých štětek.
řeči. Najednou začal být v nitru někým jiným. Něco ho
„Kdo to je?“ ušklíbl se muž, jemuž byl přerušen ovládalo. Vznášel se nad vlastním tělem, nad bolestí,
raport. shora sledoval nohy, které kráčely za svobodou věč-
„Možná korunní svědek,“ ušklíbl se poručík Jaroš ného odpočinku. Hledaly místo, kde na něj čekal klid,
záhadně a přes výlohu ukázal uniformovanému poli- mír a smrt.
cistovi, který právě nahlížel dovnitř, ať přijde za nimi. Mlžil se mu zrak, všechno ho bolelo a nevnímal,
„Pod jakým mostem jste to přespávali?“ co se děje kolem. Pozoroval rozmazaný chodník,
„Pod Pionýrákem, pane inšpektore,“ odpověděl nohy do něj kreslily čmouhy moderního umění. Změť
novopečený nejdůležitější svědek. Bylo na něm vi- pekelných čar, které se staly tím posledním, co mu
dět, že mu to pořádně zvedlo sebevědomí. Roli v tom v  životě zbylo. Padal na kolena a  měl čím dál větší
jistě hrál i alkohol, který právě posnídal. problém se zvednout. Přesto věděl, že musí jít, že to-
„Tady pana Metelku zavezete zatím na záchyt- hle ještě není cíl. Místy se v bolestné agonii plazil po
ku,“ zadíval se Jaroš na policistu, který právě dorazil zemi. Musel stále vpřed, přitahován nepopsatelnou
ke stolu, „a řekněte jim, ať ho dají pořádně do pucu. silou. Volala jej k sobě. Nestaral se o to, kde právě je.
Odpoledne ho přivezeme, znovu vyslechneme a se- Svět byl změtí rozpitých mžitek. Některé z nich mluvi-
píšeme protokol. To by už mohly být výsledky z la- ly, Nechte ho být, je ožralý jako svině, jiné hystericky
borky. A pošlete hlídku pod most Pionýrů, ať to tam křičely, Pojď pryč! Přeci nebudeme pomáhat nějaké
pořádně prohledají a veškeré nálezy okamžitě hlásí.“ smažce! Matně slyšel i  ty, které se smály. A  cítil ty,
„Ale, pane inšpektore…,“ vyděsil se bezdomo- které do něj pro zábavu kopaly. Chtěl jen, ať už to
vec, když slyšel slovo záchytka. všechno skončí. Ať necítí bolest. Ať se za ním zatáh-
„Klid, Igore, trochu si tam odpočinete, dáte spr- ne opona. Ať nastane věčná tma.
chu a  v  klidu si v  čistém zdřímnete. My si to zatím A ona přišla.
všechno ověříme, odpoledne to sepíšeme a pravdě-
podobně vás pustíme.“ Poručík chtěl říct domů, ale III.
naštěstí mu ta absurdita došla dříve, než ji vyslovil „Supiš, takže máme tři rozsápané mrtvoly přímo
nahlas, tak jen dodal „Nebojte se.“ v  centru, jednu mrtvou bezďačku zamotanou v  ně-
Přátelsky se usmál na muže, se kterým strávil jakém obřím kokonu pod mostem, šéfa vytočeného
jedno z nejbizarnějších rán dosavadní kariéry. doběla, který chce výsledky a včera bylo pozdě, na
„Tak a teď už jděte, a cestou tady podpraporčí- krku celou mediální stoku a  korunního svědka, co
kovi nadiktujete, kde přesně je ten obchod s tím pa- v deliriu mluví o zmutovaném pavoučím muži, který

[ 95 ]
to má celé na svědomí,“ ušklíbl se nadpraporčík Li- tam skočíme a zjistíme, jestli to pronajímá. Přijde mi,
bor Janáček, když startoval auto. „Jo, a aby se nám že tady by si obchod neotevřel ani podnikavý Vietna-
pachatel líp hledal, tak se máme ptát na Pičuse…“ mec – to by musel brát drogy.“
„Pičína,“ odvětil poručík stroze. „Třeba tu pěstuje hulení?! Po tom je dneska vět-
„Fajn, a kam teda jedeme?“ nechával šofér prů- ší sháňka než po tamagoči,“ napadlo nadpraporčí-
chod své jízlivosti. ka. „A ti dva šulíni si to zahulili, jeden viděl pavouky
„Do toho obchodu na Slezské, jinou stopu zatím a  druhému jeblo v  kuli a  vykuchal rodinku, co si to
stejně nemáme,“ povzdechl si Jaroš. štrádovala pro rohlíky do Billy. Případ vyřešen, pane
„Vidíš, na ten jsem málem zapomněl. Ještě inšpektóre!“ uchechtl se.
máme obchod střežený pavoukem, co proměňuje lidi „Se mi tak zdá, že sis z  toho super matroše,
v monstra, a jehož vyloupení majitel nehlásil,“ odfrkl o kterém teď meleš, dal taky páva, ne?“ zakuckal se
si nadpraporčík zhnuseně a zařadil jedničku. smíchem poručík. „Tak pojď, jdeme najít tu pěstírnu,
„Ty tomu fakt věříš?“ zeptal se svého nadřízené- detektive Monku.“
ho po chvíli ticha. Budova vypadala jako zmenšená verze pultové
„Spíš ne, ale praxe mě naučila nic nepodceňo- Jednoty, kterou kdysi stavěli na každém větším sídli-
vat.“ šti. Oprýskaná omítka evidentně pamatovala hodně.
„Ty vole…,“ odfrkl si Janáček, „vyšetřujeme nor- Nad dveřmi byl upatlaný nápis V_ČER_A, který měl
mální vraždy, chápeš? Chlap se vrátí domů, stará mu taky nejlepší roky za sebou. Ani přilehlé okolí na tom
zahýbá se sousedem, tak je oba probodne kuchyň- nebylo o nic lépe. Kousek od vchodu byly dvě roz-
ským nožem. Vnuk chce dědit, tak babce cvrnkne lámané lavičky a pofidérní houpačka, kolem které se
nějakou šmakuládu do čaje. Ožralý doktor sejme ně- ve slunečním svitu leskly střepy a hromádky vajglů.
koho na přechodu a ujede. Zloděj je vyrušen majite- Keře podél zdi se bujně rozrůstaly po okolí a zachy-
lem bytu, zpanikaří a začne střílet – ale tohle?“ távaly větrem naváté odpadky. Tráva byla místy ušla-
„A myslíš, že já jsem z toho celý říčný? Že se teď paná, ale většinou si rostla tak, jak se jí zlíbilo. Tohle
cítím jako agent Mulder, nebo co?“ vypěnil Jaroš. místo nepůsobilo, že by jej vůbec někdo vyhledával.
„Do prdele! Raději bych řešil všechny ty případy, co Natož aby zde někdo něco provozoval. Takové úvahy
jsi teď vyjmenoval. Ale co mám dělat? Spadlo mi to se honily policistům hlavami, když obcházeli zdevas-
do klína, nemáme se čeho chytit a všichni chtějí vý- tovaný objekt.
sledky…“ „To je Saigon,“ zhodnotil situaci Janáček a plivl
„A  řekli ti, že chápou složitost celé situace, ale na zem.
očekávají je co nejdříve, neboť tento případ je me- Obejít obchod v praxi znamenalo prodírat se vy-
diálně sledován, že jo?“ doplnil ho s  trpkým  úsmě- sokou trávou, bujnými keři a  vyhnout se všudypří-
vem parťák. tomným výkalům. Když za rohem obešli jeden z buj-
„Si piš!“ uvolnil se trochu poručík. „Mysli si o tom, ných porostů, uviděli zadní vchod. Mříž, která ho
co chceš… mi to taky nevoní… a právě proto musí- měla zabezpečovat, byla rezavá a otevřená.
me zapnout a rozlousknout to co nejdřív. Čím dřív to „Spíš to vypadá, že po zavření šachty všich-
bude za náma, tím líp…“ Bylo vidět, že se s  něčím ni odešli a  nechali to tak, jak to zrovna bylo. Tady
uvnitř pere. „Kurva, Spider-Man!“ vyfoukl z plic. bys nerozjel byznys ani s máslem za bůra,“ zhodnotil
„Ser na to, třeba něco zjistíme tady,“ prohodil místo nadpraporčík.
Janáček, když parkoval před obchodem. „Jsme na Došli ke vchodu. Za rozevřenou mříží uviděli vy-
místě, agente Muldere.“ kopnuté dveře. Nahlédli dovnitř. Nevypadalo to, že
Z  venku to vypadalo, že je obchod zamčený by posledních pár let byla prodejna používána k pů-
a vevnitř není ani noha. Přesněji řečeno, že už tady vodnímu účelu. Příslušníci si vyměnili rozpačité po-
žádná pěkně dlouho nebyla. Tady bylo naposledy hledy. Nadporučík strčil nohou do dveří a ty se s po-
otevřeno, když ještě Havel nosil krátké nohavice. lohlasitým skřípotem doširoka rozevřely. Oba muže
Oba policisty napadlo, že otevřít si večerku na tak zavalil nepříjemný zápach zatuchliny a  zvětralých
odlehlém místě je z  ekonomického hlediska sebe- exkrementů. Obličeje se jim stáhly do zhnuseného
vražda. Pravidelných zákazníků z  okolí asi moc ne- šklebu. Janáček pokrčil rameny a vstoupil do chod-
bude a lidi, kteří jdou náhodou kolem a koupí si ci- by, kterou halilo přítmí. Podlaha byla pokrytá vrstvou
gára nebo dvacet deka vlašáku, to nevytrhnou. Když špíny, odpadků a nafoukaného listí. Strop zahalovaly
ještě vedle fungovala šachta, tak to mohlo mít smysl, početné pavučiny, které se ve slabém průvanu jemně
ale teď? V okolí nebylo vidět ani živáčka. pohupovaly.
„Nemá tu ani otevírací dobu, natož nějaké varo- „Tady spíš narazíme na frajera s jehlou v žíle než
vání před pavouky,“ ušklíbl se Janáček, zatímco ráz- na čerstvý rohlíky,“ odfrkl si nadpraporčík.
ně bušil na vchodové dveře. „Ten bezďák měl halu- „Pokud už nebude tuhý jak ta jehla!“ kontroval
cinace.“ nadřízený.
„Pro jistotu to tu ještě obejdeme dokola,“ kon- „Ale pavouky tu stopro mají,“ prohlížel si Janáček
statoval Jaroš. „Máme adresu majitele objektu, tak místnost.

[ 96 ]
HOWARD – 27/2017

Pomalu postupovali chodbou, která připomínala To mu celou vizi nalezení spásy rozhodilo. Děti
skanzen zastaveného času. Po levé straně se z přítmí nesnášel. Pohnul hlavou doprava a  uviděl oškuba-
vynořilo podlouhlé okno, za kterým následovaly dve- né křoví, na kterém jako vlajka výsostného území vlál
ře do přilehlé místnosti. Přes umazané sklo viděli, že obal Strážnických brambůrek. Iluze nalezeného ráje,
není velká a nebylo těžké odhadnout, že sloužila jako nanebevzetí, chutné božské many, byla okamžitě
kancelář vedoucího. PRAJZÁCI FCB, hlásal neumě- v trapu. Překulil se na bok a za křovím uviděl siluetu
telský nápis sprejerů na vstupních dveřích, držících povědomé budovy. V  prvním momentu jej to vydě-
pouze na horním pantu. Pod špinavým oknem byl silo. Byla to večerka, kde do něj zabořila kusadla ta
prachem posetý kancelářský stůl s vyrvanými šuplí- chlupatá bestie. Není v ráji, je v říši zla. Civěl na bu-
ky, pod ním ležela židle bez jedné nohy. Podlaha se dovu a snažil se urovnat si myšlenky, které se zmítaly
topila v nánosu letitého prachu. Na zadní zdi visela hlavou jako bárka na rozbouřeném moři.
na jednom šroubu rozpadlá nástěnka se zažloutlým Překvapilo jej, že necítil nenávist, kterou tak ně-
plakátem hlásajícím Jednota od vás vykoupí: angrešt, jak očekával. Byl přeci v místě, kde začalo utrpení,
černý a červený rybíz, jahody, třešně i višně. Policis- které jej v  minulých hodinách dohánělo k  šílenství.
té si vyměnili pohledy a vrátili se na chodbu. O kus Nebyl s  to pochopit, co se vlastně stalo a  proč se
dál byly další dveře, které kdysi také chránila mříž. nakonec ocitl právě zde. Navíc, když měl být mrt-
Teď byla opřená vedle o zeď. Vešli do nepoužívaných vý. Mrtvý! Najednou si ale uvědomil, že muka, kte-
prostor bývalé pultové prodejny. Za mohutným sto- rá jej předtím sužovala, jsou pryč. A cítí se jako ni-
lem pokrytým nějakým svinstvem, který původně od- kdy v životě. Nic jej nebolí a tuší ohromnou fyzickou
děloval nakupující od těch, kteří zde pracovali, visely sílu. Hleděl na zanedbaný obchod, který sice vypa-
na zdi polorozpadlé police. Skrz nevelkou, dávno ne- dal zcela jinak, než když zde byl naposledy, ale byl
mytou výlohu do místnosti prosvítalo chabé světlo. rád, že je právě tady. Na mysli mu vyvanulo slovo,
„Pokud tady ti hoši nedávno nakupovali, nechci o kterém si myslel, že už jej v životě nepoužije – do-
nikdy ochutnat to, co předtím pili,“ ušklíbl se Janá- mov. Když se uvnitř zhmotnilo, zaplavil jej pocit do-
ček. Jaroš místo odpovědi vydal zvuk, který nejvíce jetí. Zde byl stvořen. Netušil proč tomu tak je, ale
ze všeho připomínal smích hyeny a zahudroval: „To bylo jasné, že to tak má být. Nikdy nebyl tak šťastný
je k hovnu.“ jako teď. Nikdy v životě!
„To je… podíváme se ještě támhle dozadu,“ uká- Pak se zase ozval ten dětský smích.
zal Janáček rukou do nejtemnějšího koutu místnos- Zvedl se na čtyři a rozhlížel se jako větřící predá-
ti, „a pak pojedeme za majitelem objektu. I když to tor. Pomalu a tiše se sunul ke křoví, které měl před-
bude určitě taky na hovno.“ tím za svými zády. Opatrně rozhrnul větve, uviděl
„A cestou zavolám, ať toho sjetého Metelku roz- dvě holčičky. Skotačily na rozpadající se houpačce
hodně nepouštějí. Jenže dokud nebude úplně střízli- u  zdevastovaného pískoviště. Na místě, kde by si
vý, tak to nemá cenu,“ plivl Jaroš na zem, až se roz- snad ani prase nehrálo. Děvčátka vypadala, že jim
vířil prach. není více než deset. Obě měla na sobě pestroba-
„To bude tak po tříměsíčním pobytu v odmašťov- revné šatičky, bílé podkolenky, černé lakované boty
ně,“ uchechtl se cynicky jeho podřízený. a  mašle ve vlasech. Vypadala podobně. Jen jedna
Prošli místností až k nejvzdálenějšímu temnému byla blond a měla světle modrou mašli, druhá tmavo-
koutu, kde se na konci prodejního pultu rýsovaly dal- vláska s růžovou pentlí. Lačně si je prohlížel skrz křo-
ší dveře, tentokráte dřevěné, s všeříkajícím poločitel- ví. Pocítil hlad. Silný tak, že mu z úst začaly vytékat
ným nápisem SKLAD. Nadpraporčík zapnul baterku potoky slin. Klečel na čtyřech, tělo měl napnuté jako
na mobilu. Světlo vyrušilo dvoucentimetrového pa- šelma před lovem. Byl zvíře. Predátor.
vouka, který se po pavučině rozeběhl někam do tmy.
„Ty vole, to je on!“ křikl Janáček, „Mám ho zat- V.
knout, šéfe?“ Ve skladu byla tma a  po místnosti se linul na-
„Cype!“ sládlý zápach. Byla mnohem delší, než detektivové
předpokládali, a zdálo se, že krom všudypřítomných
IV. odpadků, pár rozpadlých polic a  trosek nábytku je
Rozlepil víčka a nad sebou viděl modré nebe. Tak prázdná. Pak slabé světlo z  mobilního telefonu do-
tohle je ono? Na tváři se mu rozlil úsměv. Musí to padlo na zadní stěnu. Byla čímsi pokrytá. V chabých
být ono! Necítil přeci žádnou bolest. Byla pryč. Exis- světelných  podmínkách, které ve skladu panovaly,
tovala jen obloha, po které pluli načechraní beránci. nebylo z místa od dveří možné rozeznat, o co se jed-
Kdyby věděl, že to bude tak krásné, mohl sem vyrazit ná. Policisté se museli pár kroků přiblížit, aby zjistili,
mnohem dříve. Tady to vonělo a svítilo jasnými bar- co se ve změti stínů nachází. Chvíli trvalo, než jim do-
vami. Nemělo to nic společného se zmarem, který šlo, co v třepotavém světle vidí.
prožíval tam dole. Bylo to krásné. Krásnější než co- „Do psí piče…,“ zašeptal Janáček, který po-
koliv, co jej dosud potkalo. Byl v nebi a v uších mu malu světlem mobilu odhaloval makabrózní výjev
zněl dětský smích. boschovských rozměrů.

[ 97 ]
Přes celou stěnu, která byla kdysi pokryta bílými zažít pocit slasti a rozkoše. Toužil po tom. Bujelo to
kachličkami, se rozpínala obří pavučina utkaná z lid- v  něm a  bylo to větší a  větší. A  on netoužil po ni-
ských střev. Uprostřed dominovaly hlavy malých dí- čem jiném než se tomu opětovně oddat. Nic podob-
vek napasované rozervanými krky k  sobě. V  celko- ného ve svém předchozím životě nikdy nezažil. Bylo
vém kontextu to připomínalo deformovaný obrázek to něco, co se nedalo popsat. Cosi nadpozemského.
z hrací karty. Na pavučině v různých místech symet- Nenasytně po tom prahl. Víc a víc!
ricky visely nedospělé údy. Na zemi se matně leskla Najednou uviděl most, který dobře znal. Odtud
ohromná kaluž zaschlé krve. se vydal hledat svou spásu – své nové já. A pod mos-
Oba, i  přes letité zkušenosti z  oddělení vražd, tem…
měli problém v sobě zadržet cokoli, co toho dne po- Zamířil tam.
zřeli. Výjev byl nechutný, ale ani jeden nedokázal od-
vrátit zrak. Mobil v Janáčkově ruce se třepal čím dál VII.
více. Při pohledu na tu věc oněměli hrůzou. Cítili jen „Tak! A teď mi ještě řekni, že Libora pokousal os-
nelidský dotek smrti. V místnosti se ochladilo. Obraz minohý zmutovaný houmelesák!“ zařval šéf ostrav-
hyenismu jim ochromil smysly. Pak se ozvala rána. ské kriminálky Koutný, který už dobrou půlhodinu
Jako na povel udělali čelem vzad. Tma pohltila peskoval svého podřízeného.
místnost. Chabé světlo mířilo do míst, odkud přišli. „Nevím, byla tma a moc jsem neviděl,“ prohodil
Vstupní dveře byly nyní zavřené. rezignovaným hlasem poručík Jaroš.
„Průvan?“ promluvil třesoucím se hlasem Janá- „Kurva!“ třískl major pěstí do stolu, až dvě mohut-
ček. né složky v pravé horní části nadskočily. „A co mám
„Možná,“ odvětil poručík a jeho ruka automatic- podle tebe říct na vedení? Myslíš, že mě nebombar-
ky zajela do podpažního pouzdra pro služební zbraň. dují telefony? A co my máme, ha? Máme leda hov-
Někde napravo se ozval šramot. Okamžitě tam no!“ supěl. „Vlastně ne, máme jednoho pokousané-
zamířil neprůbojný kužel světla. Odhalil jen prázdnou ho policistu v nemocnici, který chytil nějakou infekci,
oprýskanou zeď. Světlo pomalu rekognoskovalo pro- a úžasnou pohádku o chlapovi s břichem jako balón,
stor podél stěn. Šramot se ozval z  protějšího rohu. kterou nám zarecitoval bezdomovec v deliriu… to ti
Pohotově namířený paprsek zachytil jen obří čmou- jako přijde normální?“
hu, která se ihned ztratila ve tmě. Mdlý svit z mobilu „Co mlčíš jak zařezaný dub?“ Majorova tvář bru-
po ní pátral, ale nebyla k nalezení. nátněla a žíla na krku nabývala obřích rozměrů. Byl
Poručík Jaroš hlavní pistole kopíroval světlo. na ní vidět každý puls. Aktuální rytmus nebyl pro lid-
„Tady police České republiky, vzdejte se!“ křikl do ské zdraví rozhodně optimální.
tmy. „Víš co?“ zklidnil se šéf nečekaně, „jdi domů!“
Náhle dostala situace nečekaný spád. V  násle- „Ale Mirku…?“ ozval se konečně Jaroš, který ne-
dující sekundě zamířilo světlo ke stropu. Pak vzlétlo měl tušení, jak si vyložit větu nadřízeného. Ani náhlou
do prostoru, kde zakroužilo v piruetách. Jaroš viděl, změnu jeho postoje.
jak kolegův mobil samovolně rotuje vzduchem. Do- „Jdi domů, vyspi se a  v  sedm ráno naklušeš
stal ránu do zad a ztratil rovnováhu. Snažil se ji nabýt a sdělíš mi, jaký plánuješ další postup. A pamatuj, že
dvěma vrávoravými kroky, ale upadl na bok. Usazený to musí být co k  čemu. Ať to na nějaký den zavře
prach explodoval do vzduchu. Z  ruky, kterou tlumil hubu nejen těm nahoře, ale taky těm hajzlům od no-
pád, mu vyletěla zbraň. Vše se odehrávalo neskuteč- vin, kteří se na tom kurevsky dobře baví,“ sedl si na
ně rychle. Když padal, periferně zahlédl klubko sple- židli a dlaněmi si protřel obličej. „A už vypadni,“ do-
tené ze stínů, které vzápětí zmizelo někde v  rohu. dal rezignovaně.
Mobil dokončil svůj let a třískl o zem. Nyní byla tma
absolutní. VIII.
„Kurva!“ ozval se Janáčkův výkřik. Nadpraporčík Janáček se vzbudil na nemocnič-
„Libore, jsi v pořádku?“ křičel Jaroš, zatímco se ním lůžku. Moc si nepamatoval. Přemýšlel, kde vlast-
zvedal ze země. ně je. Věděl jen, že mu je dobře. Nikdy se tak skvěle
„Ten zmrd mě kousl!“ zaúpěl kolega. necítil. Něco se změnilo. Nedokázal definovat příči-
Vchodové dveře se na chvíli otevřely a do míst- nu, ale cítil, že je konečně sám sebou. Ať se odehrálo
nosti pronikl pruh světla. Poručík Jaroš otočil hla- cokoliv, ta změna mu nalila do žil nelidskou sílu. Svět
vu, ale rám dveří zel prázdnotou. Nato kdosi dveře byl hezčím místem a on byl jeho králem.
s ohlušující ránou zabouchl. Sklad opět pohltila tma. Přes nedovřené okenní žaluzie bylo vidět, že ven-
ku panuje noc. Mezi škvírkami prosvítala tmavá ob-
VI. loha. V pokoji vládlo ticho. Byl zde sám. Pomalu se
Bezcílně se toulal. Byl vlahý podvečer a  on byl posadil a rozhlédl se. Bílé sterilní prostředí se mu ani
na lovu. Predátor vyhlížející svou oběť. Hledal příleži- za mák nelíbilo. Nechtěl tady být. A bylo mu jasné,
tost, jak ukojit pocit, který mu velel lovit. Zakousnout že zde ani nezůstane. Vytáhl si z loketní jamky infuzní
se do čerstvého masa. Ještě teplých útrob. Znovu jehlu s průhlednou hadičkou a odhodil je. Postavil se.

[ 98 ]
HOWARD – 27/2017

Nohy se dotkly studené podlahy. Vykročil ke dveřím. Nemohl se odsud vyškrábat. Přišlo mu to absurdní,
Cítil se silný a hladový. chtěl vylézt ven. Jenže to nešlo. Podíval se na své
Na nemocniční chodbě bylo šero. Prostor osvět- ruce, které svíraly mříž ohrádky, a uviděl ručičky ma-
lovaly tlumené zářivky. Rozhlédl se a  tápal, kterým lého dítěte. Krátké, naducané buřtíky, které v  drob-
směrem se vydat. Vlevo periferně zachytil siluetu ne- ných pěstičkách svíraly tyčky ohrádky. Polilo jej hor-
mocniční sestry, která vcházela do dveří na konci ko. To není možné! Najednou vnímal i své tělíčko. Byl
chodby. Vydal se za ní. Najednou ho něco popohá- malým dítětem, které umí sotva chodit. To, že měl na
nělo a nešlo to zastavit. Z koutků úst začaly vytékat sobě plínu, jej rozesmálo. Ještě, že tady nejsou ti pa-
pramínky slin. vouci. V dětství jej děsili. Otec je choval a jako dítěti
Sestřička Agáta seděla u kancelářského stolu, na mu postavili postýlku do místnosti s terárii, která byla
počítači hrála Solitaire; nejoblíbenější hru zdravotních napěchována těmi odpudivými tvory. Jen co mu to
sester. Možná proto, že na obstarožních počítačích, přišlo na mysl, všiml si, že protější zeď je poseta prů-
kterými disponovala nemocnice, ani nic jiného hrát hlednými obydlími. Ty potvory v nich byly mnohem,
nešlo. Za léta své praxe se stala přebornicí. Dnes ale mnohem větší než ty, které míval otec. Byly to gigan-
nebyla ve formě. Cítila se unavená a roztěkaná. Když tické zrůdy. Došlo mu, že ani jedno akvárium nemá
večer nastoupila, začal blázinec, který skončil až horní kryt a netvoři mohou kdykoli vylézt.
před necelou hodinou. Stihla si jen zajít zakouřit před Sotva na to pomyslel, začalo se to v domovech
pavilon a  v  kuchyňce sníst donesené rizoto. Letmo za sklem opřekot hemžit a  osminozí obyvatelé se
zkontrolovala pacienty na oddělení a konečně si na škrábali ven. Z  pavučin po místnosti začali proudit
chvíli sedla. Zatímco rejdila myší po kartách, padala další a další. Bylo jich tolik, že je ani nestíhal počítat.
na ni únava. Zívla. Někde uvnitř cítila zvláštní neklid. Všichni si to svým charakteristickým pohybem štrá-
Měla pocit, že v místnosti není sama, ale považovala dovali přímo do středu místnosti. Přesně tam, kde
to za výplod znavené mysli. I tak se pro jistotu otočila stála postýlka. Třepal s  ním vztek. Chtěl začít řvát.
a rozhlédla po sesterně. Znuděně si prohlížela míst- Křičet o pomoc ale nešlo to. Nikdy to nejde! Nikdy,
nost – zválený gauč, kde si sestry s doktory zpříjem- když to potřebujete! Místo toho začal brečet. Lom-
ňovaly noční služby, bílé dveře, ušmudlané zrcadlo coval ručičkami s  nepoddajnou ohrádkou a  bulel.
i umyvadlo pod ním. Tupě mžourala příšeřím. Nekontrolovatelně se třepal. Cítil, jak brunátní v ob-
„Pořád to samý,“ odfrkla si znuděně. Zrovna, ličeji. Pavouci se blížili. Zpomalili postup, jako by se
když se rozhodla, že se raději vrátí k rozehrané par- na jeho panické hrůze pásli. První z nich už byli sot-
tičce karet, zazdálo se jí, že se v zrcadle něco mih- va půl metru od postýlky. Obklíčili ji ze všech stran.
lo. Někde za ní, na zdi za počítačem. S trhnutím se Může se pavouk smát? Tihle se mu smáli všichni! Šel
otočila. Nic. Monitor na ni blikal a  požadoval další z  nich strach. Najednou se ta plína hodila. Povolily
tah. Je přepracovaná, pomyslela si. Už aby bylo ráno mu svěrače. Obsah střev nešel zadržet a rychle plínu
a  mohla jít domů. Zachumlat se do peřin a  nechat naplnil. Už tekl kolem okrajů ven. Cítil neuvěřitelnou
si zdát o něčem příjemném. Třeba o sexu, ten měla potupu. Lomcoval nepříčetně mříží a  díval se na ty
ráda. Jenže od té doby, co jí přehodili směny, sloužila smějící se bestie, které se soustavně centimetr po
na noční jen s  doktorem Roubalíkem a  ten byl sta- centimetru přibližovaly. Zajíkal se pláčem, docházel
rý jako Metuzalém. Beztak už ho má jen na čůrání, mu dech. Z očí se valily krokodýlí slzy a u nosu mu
uchechtla se duchu. Jo, to noční s doktorem Mazál- visela ohromná nudle.
kem, to byla jízda. Jen na to pomyslela, ucítila slabé Pavouci se jako na povel před postýlkou roze-
vzrušení. Možná doma nepůjde rovnou spát, možná stoupili. Něčemu dělali prostor. Zvedl hlavu a  spat-
si ještě dopřeje trochu vzrušení při vzpomínce na di- řil toho nejhnusnějšího pavouka svého života. Byl
voké služby, ze kterých se vracela slastně rozbola- to monstrózní pavoučí král. Na chlupaté hlavě měl
vělá. naraženou korunu a  skrz kusadla se smál mnohem
Přímo před ní se snesl ze stropu muž. Z úst mu více než ostatní. Ne, vysmíval se mu. Přímo do očí.
tekly sliny. Krev ji ztuhla v  žilách. Nemohla dýchat Panickému strachu, děsivé hrůze i tomu, že je malý
a na hrudi ji začalo pálit. Výkřik úděsu zamrzl v hrdle. a  nemá šanci zabránit tomu, co bude následovat.
Absurdní situace ji přikovala do židle. Poslední myš- Někoho mu připomínal, ale ve svém strachu měl za-
lenka v životě, která ji projela hlavou, varovala, že se halenou mysl. Nedokázal jasně uvažovat. Z huby pa-
jedná o nemocného, který by měl být v klidovém re- voučího krále kapaly slizké krvavé hleny. Už byl před
žimu na lůžku. Pak se jí pacient zakousl do obličeje. postýlkou. Zastavil se. Nasával jeho úděs. Cpal se
jím. Ostatní pavouci začali hbitě šplhat po ohrád-
IX. ce nahoru. Obsadili každý milimetr. Bylo jich tolik,
Seděl uprostřed místnosti v  dětské postýlce že v  postýlce začínala být tma. Jen shora pronika-
s ohrádkou. Zdi s původně bílými kachlíky byly hus- lo slabé světlo. Seděl uprostřed a neuroticky se třá-
tě pokryté vrstvou špíny a pavučin. Připadal si jako sl. Už nemohl ani vzlykat. Pavouci kolem něj vytvořili
ve vězení. Strážen bestiemi, které zatím nikde nevi- kruh. Byli všude. Štítil se jich. Naháněli mu husí kůži.
děl, ale to, co vůkol utkaly, se nedalo přehlédnout. Měl kolem sebe jen tolik prostoru, aby zůstal v kuže-

[ 99 ]
lu shora pronikajícího světla, širokému tak akorát na V  koutě klečel nadpraporčík Janáček a  zrovna
jeho dětské tělíčko. Pak kužel svrchu zastínila hlava vyhryzával žaludek z těla neznámé oběti. Z brady mu
pavoučího krále. kapaly krvavé chuchvalce. Pohlédl přímo do svitu
Poručík Jaroš se s výkřikem vzbudil v potem pro- baterky a zlobně zasyčel.
máčené posteli. Lapal po vzduchu. Po celém těle měl „Li – li - bore…,“ zakoktal.
husí kůži. Klepal se. Viděl svého kolegu v situaci, kterou si nedokázal
Hodně dlouho trvalo, než se uklidnil. V koupelně představit ani v těch nejděsivějších nočních můrách.
smyl z  těla solný povlak a  uvařil si pořádného tur- Ďábel vylezl z pekla a vstoupil do jeho podřízeného.
ka. I  když hodiny v  kuchyni ukazovaly teprve 3:28, Již to nebyl on. Vypadal jinak a přeci důvěrně známě.
věděl, že dneska už spát nebude. Pokud by spánek Měl výraz pavoučího krále z děsivého snu.
měly provázet takové sny, tak už nechtěl spát nikdy.
Měl vlastně dost času promyslet si, co řekne Koutné- X.
mu. Ale co? Rozhodně nebyl o nic chytřejší než vče- „Měl jste pravdu. Před třiceti osmi minutami ve-
ra. Srkl si horkého kafe. To tam má jako jít a říct, že šel do budovy a dosud tam je,“ pronesl tichým hla-
na nic nepřišel, ať ho raději degradují na pochůzkáře sem muž v  kukle do vysílačky. „Před minutou tam
v Koblově? Nikdy se přeci nevzdal bez boje. Ale co zadním vchodem vešel muž s obřím břichem. Dle po-
teď? Napadlo ho, že se ještě jednou půjde podívat pisu se s nejvyšší pravděpodobností jedná o hleda-
do toho posraného obchodu na Slezské. Třeba něco ného Ludvíka.“
přehlédli nebo ho něco napadne přímo tam. Tady teď „Zahajte akci,“ zachrastila odpověď z vysílačky.
cítil jen zmar. Navíc pavoučí aura byla stále přítomna. „Provedu!“ odpověděl muž v kukle a dal připra-
A tam snad nebude? napadlo jej vzápětí. Otřepal se. vené zásahové jednotce nonverbální pokyn k průni-
Nikdy se nevzdáš bez boje, sám jsi to před chvíli ří- ku do objektu.
kal, cynicky proneslo jeho druhé já. Netrvalo to ani půl minuty a z prostor bývalé pro-
„Kurva!“ zaklel a šel se obléci. dejny potravin se do brzkého rána ozvala ohlušující
střelba.
Čím víc se k tomu místu blížil, tím více byl nervóz-
ní. Prostupovala jím panika. Zatím ji držel na uzdě, ale XI.
sám nevěděl, jak dlouho ještě. Ani léta praxe a výcvi- „Pachatel byl identifikován jako Ludvík Marek,
ku ho nedokázala připravit na něco takového. Toto věk 47  let. Poslední roky žil na ulici a  je podezřelý
neznal. To nebyla přirozená situace. Nad celým tím minimálně ze sedmi brutálních vražd. Také je pravdě-
zasraným případem se vznášela temná hrozba něče- podobně přenašečem zatím nespecifikovaného viro-
ho, co neuměl definovat. To jej děsilo ze všeho nej- vého onemocnění, kterým nakazil minimálně jednu
víc. Musel si to přiznat. A o to to bylo horší. Přišlo mu, osobu, policejního vyšetřovatele nadpraporčíka Li-
že si s ním hrají síly, které nedokáže pochopit. Něco bora Janáčka,“ pronášela s nacvičenou dikcí tisková
zákeřného a hnusného. Zaparkoval před obchodem mluvčí ostravského oddělení Policie ČR. Major Kout-
a v hlavě mu opřekot bušil tep. Žaludek se stáhl do ný se napil piva ze sklenice, odříhl si a pohodlně se
malé kuličky, třásly se mu ruce. uvelebil v křesle před televizí. Na tváři se mu rozhostil
V jedné dlani svíral odjištěnou zbraň a ve druhé spokojený úsměv.
měl výkonnou baterku. Naposledy se nadechl čers- „Během dopadení kladl pachatel nebývalý odpor.
tvého vzduchu a pod policejní páskou vlezl předním Zásahová jednotka Policie ČR byla nucena použít
vchodem přímo do prodejny. střelné zbraně a pachatel byl na místě usmrcen,“ po-
Pomalu jí procházel a  sledoval všechny stopy, kračovala mluvčí. „Během této politováníhodné udá-
které zajistili technici. Když sem s Janáčkem poprvé losti bohužel přišli o život i dva vyšetřující policisté,
vlezli, nevnímali je. Neměli na to ani čas. Teď, po dů- poručík Jaroš a  již zmíněný nadpraporčík Janáček.
kladné analýze expertů, se zdály nepřehlédnutelné. Policejní prezident vyjádřil jménem Policie ČR rodi-
Nasupeně ždímal rukojeť pistole. nám a  pozůstalým upřímnou soustrast a  nechal se
Projížděl světlem každý kout a  snažil se najít slyšet, že oba policisté budou in memoriam navrže-
něco, cokoliv, co dosud unikalo. Tak bezradný se ješ- ni na vysoká státní vyznamenání. Dále zdůraznil, že
tě nikdy necítil. Prošel prodejnu, sklad, a nakonec za- celý policejní sbor je na jejich práci hrdý a děkuje jim
mířil do chodby, vedle níž se nacházela kancelář a na za svědomité plnění funkcí.“
konci zadní vchod. Major Koutný si spokojeně mlaskl nad tím, jak
Najednou něco zaslechl. Snad slabé mlaskání. celý případ nakonec dopadl. Sice přišel o dva z nej-
Zastavil se, naslouchal. Zvuk vycházel z  nepouží- lepších lidí, ale ve státním zájmu bylo, aby se virus,
vané kanceláře. Vytáhl pistoli. Po zádech mu stekla kterým se ten houmlesák nakazil, dále nerozšiřoval.
kapka studeného potu. Dvěma rychlými kroky vtrhl A  to bylo pod jeho vedením zvládnuto na podtrže-
do kanceláře a rychle zmapoval její prostor baterkou. nou jedničku. Navíc, co všechno mohl ještě provést
To, co uviděl v protějším rohu, jej paralyzovalo. Srdce takový Janáček? To by byla teprve lapálie! Vraždí-
se mu zastavilo. cí policista, to by bylo na tuhle zaprděnou republiku

[ 100 ]
HOWARD – 27/2017

moc. Už tak nemají policajti v očích občanů nejlepší Pražského. Volá sám policejní ředitel. „Zdar Tome,“
reputaci. Škoda jen toho Jaroše, to byl fajn chlap. přijal major hovor a  chvíli naslouchal. „Díky, díky!
Čert vem  Janáčka, to byl namistrovaný blb; no co, Jasně, tuhle partii jsme sehráli, jak nejlíp to šlo, ať
dopadlo to asi nejlíp, jak jen to šlo. Jaroš byl poctivka vidíš, že my tady v  Ostravě nejsme žádné béčka,“
a moc se řídil úředními postupy. Majorova dedukce, dmul se pýchou nad vlastní prací, zatímco se volnou
že se vrátí na místo činu, byla naprosto přesná, proto rukou škrábal v  rozkroku. „Prosím tě, řekni těm bl-
ho nenechal sledovat. A  s  tím pokousaným Janáč- bům od armády, ať si příště netestují ty svoje haluci-
kem se mu to nějak nezdálo. Kdo ví, jestli by nako- nogenní svinstva tady u mě v Ostravě, nebo by moh-
nec s  tím nakaženým debilem nějak nespolupraco- li někteří z nich dopadnout jak Jaroš s Janáčkem…
vali. Proč jinak by taky přišel do toho obchodu, no Jasňačka, vím, že to jsou vyjebané zelené mozky…
ne? Ale teď je to už stejně jedno. Osud tomu chtěl, že Ale mě už ty jejich experimenty přijdou jak v těch sci-
se nakonec všichni tři sešli v té prodejně a zásahov- -fi srágorách, co na ně můj mladej furt čumí… Kdo?
ka je při jednom rozmázla jak hovno na botě. Vlastně Jo ten druhej bezďák, neboj! Ten dostal tolik prášků,
to jsou body navíc pro celé oddělení! Samolibě se že bude mít mozek jak z alabastru. Tabula rasa, vole!
usmál a  přepnul kanál. Zrovna začínal fotbal. Man- Haha,“ zasmál se major upřímně. Než zavěsil, ještě
chester city! To je alespoň tým, ne jako ti místní čuč- pronesl: „Tak díky, a kdyby se v tom někdo šťoural,
kaři, co mají po sedmi kolech bodů jak trojúhelník. tak ho zameteme pod hlínu, na to vem jed! Měj se
Odříhl si a zavrtal se do křesla. a poplácej za mě po řiti tu svoji sekretářku! Vždycky,
Na stole, vedle pet lahve s  Braníkem, zazvo- když za tebou přijedu, tak mám sto chutí jí ho tam
nil mobil, melodie z  oblíbených Hříšných lidí města narvat až po kořen, beztak je to rajda! Haha.“

[ 101 ]
Margot Kidder
17. 10. 1948 – 13. 5. 2018

[ 102 ]
HOWARD – 27/2017

Každý den,
od půlnoci
do rána.

hororfilm.tv
[ 103 ]