You are on page 1of 39
OUSSEAY O SPOLEGENSKE SMLOUVE NEBOLI 0 ZASADACH ~ STATNIHO PRAVA Chei zkoumat, zda v obtanském Fédu mize bjt legitimn{ a bezpetné pravidlo pro spravu, kdys bereme lidi takové, jacf jsou, a zékony takové, Jaké mohou byt. Vynasnazim se pHi tomto badanf, abych vidy sloutil to, co dovoluje pravo, s tim, co vyéaduje prospéch, aby spravedinost a uzitetnost nebyly od sebe oddéleny. Pristupuji k viastnt véci, aniZ jsem prokézal dalezitost svého ndmétu, Zeptite-lie mne, jsem-li knféetem nebo z4konodircem, Ze piti o pol odpovim, 4c nikoli a %e privé proto 0 pol piii, Kdybych byl knfactem nebo zékonodarcem, neztrdcel bych fas tim, Ze bych Fikal, co se md init, ale utinil bych to, ncbo bych mléel. Jelikoz jsem se narodil jako obéan svobodného stdtu, jako den suveréna, samo hlasovact privo mi ukladé povinnost poutit se 0 veFejnych zélezi- tostech, byt i vliv, ktery ve vefejnych zéleditostech mize mit méj hlas, byl sebeslabsi. Jsem Stasten, %e kdykoli uvazuji o viddach, nalézim ve svém badant vidy nové dtivody pro to, abych miloval vlédu své zemé. KAPITOLAL NAMET TETO PRVNI KNIHY Clovék se narodil jako svobodny, ale viude je y okovech. Ten, kdo se povaduje za pina ostatnich, stv se vét8im otrokem nez oni sami. Jak se tato zména udila? Nevim, Co mize tuto 2miénu ospra- vedlnit? To myslim dovedu rozlustit. Keybych si vsimal jen moci a tiginku, ktery z ni pochézi, fekl bych: Doknd je ndrod donucovan poslouchat a dokud poslouchd, délé dobie, ale Jakmile mize jho setiast a jakmile je setiese, dela Jelté lépe, nebot kdy% znovu nabywa své svobody ‘tymz privem, kterym mu byla uloupena, je bud oprivnén k tomu, aby se své svobody opét chopil, nebo zde nebylo’ priva k tomu, aby sc mu od: Hala. Spoletensky Hd je svatym privem, které twolf 2dklad viech ostatiiich prav. Protoze ale toto pravo nepochézt z p¥irozenosti, mus{ byt zalozeno na timluvach, a jé chei zjistit, o jaké dmluvy jde. ‘Dive viak mustm dokézat, co jsem piedeslal.. KAPITOLA IL. O PRVNIGH SPOLEGNOSTECH Nejstarii pHirozenou spoletnostt je rodina, Dati viak ziistavaj{ spjaty s otcem jen tak dlouho, pokud ho nezbytné potiebujf. Jakmile tato poticba pic- stane, pfirozené pouto zanikne a déti, zproitin€ 203 ( povinné posluinosti otci, a otec, zproitény povin- nosti petovat o det se stanou nezavislymi, Jestlize nadale zistévajt spojeni, nedéje se tak piirozené, ale dobrovolné, a rodina se udriuje jen dohodou, ‘Tato spoleénd svoboda je diisledkem piiroze- nosti tlovéka. Prvnim 24konem tlovéka je bdit nad zachovaniin sebe samého, jeho probit starost= ‘mi jsou ty, jimiz je povinen sm sobé. Jakmile dité nabyde rozumu, stiva se svym vlastnim panem a samo posuzuje prostiedky vhodné k scbezachové. Lze tedy ici, Ze rodina je prvnim vzorem stétnt spoletnosti: hlava statu je obrazem otce, lid je obrazem déti a vSichni, i kdy2 se narodili rovnt a svobodni, zcizujf svou svobodu jen pro sviij uzitek. Rozdil je pouze v tom, Ze v rodiné chova otec k détem Lisku, jez jej odmétiuje za péti, kterou Jim vénuje, ale ve state nahrazuje tuto lasku zdliba V panovani, zde hlava statu takovou lésku ke svym nérodiim nechova. Grotius popird, Ze by velkerd Tidsk moe byla zavedena ve prospich téch, kte#l jsou ovlédéni, a jako piiklad uvadf otroctvf. Jeho' obvyklym zpi- sobem uvazovni je dokazovat vidy privo skuted- nosti.t Bylo by moZno pout diislednéjsi metody, ta by viak byla pro tyrana méné piizniva, Podle Grotia je tedy nejisté, zda lidsky rod patii stove lids, nebo zda tato stovka lidé patif lidskému rodu. Zda se v¥ak, Ze se v celé své knize ptiklant k prvni- mu nézorw. Stejného minéni je i Hobbes. A. tak je lidsky druh rozeléien na sta dobytka, nich? add ma svého videe, kterg je hl aby je pow ‘Tak jako mé pasty vy¥8t p¥irozenost ne jeho 1 ,,Usend idént o veteiném privu jeou Easto jen dic aml dvndho saceivd a eowle alvin relat sig 2a svém, ky sid prt a sede fe pis peal" (Pojeds ‘iat o 2ijmech Francie v pomira t fowedams od manbise @Argenson) A to privé uddlal Grote. 204 stida, maji i pastyfi lidl, kteif jsou jejich videi, vy&it pfirozenost nez jejich lid. Takto podle zprdvy Philonovy uvazoval cisaf Caligula, a Uinil 2 této analogie dosti sprivny zvér, Ze krdlové json bohy aid je dobytkem. Tento Caliguliv tisudek se shoduje s nézorem Hobbesovym i Grotiovym a pfed nimi vSemi ckl Ji Aristoieles, Ze lidé si nejsou od piirody na- prosto rovni, ¥e jedni se rodi k otroctvi a druzf k nadvlédé. Aristoteles mél pravdu, ale zaméfioval xiéinek s piftinou, Je zcela jisté, 4e kaZdy Hlovék zrozeny v otroctvi 3¢ rodi k ottoctvi. Otroci ztrdcejf ve svjch okovech vSe, dokonce i pans, aby se z nich dostali. Miluji své poddanstv‘ tak, jako Odysseovi druzi milovali svou zvifect podobut —Jsou-li otroci od pilrody, je tomu tak proto, ze ie stali otroky proti pfirodé. Prvnf otroky stvofila moc a zbabélost otroki jejich otroctv! prodioudila, Neiekl jsem nic o krili Adamovi, ani o cfsaii Noemovi, otci tH velkych monarcht, ktell se rozdélili o svét tak, jak to udinily déti Saturnovy, které v nich snad nékdo pozndvé, nebo se to ale- spoti domnivam, Doufim, Ze se za tuto skromnost dotkam vdéku. Pochazim totiz piimo od jednoho tohoto knizete, mond dokonce z nejstari vétve, a nemohu védet, jestli bych se ovéfenfm titulu ne- stal zdkonitym krdlem lidského druhu. A¢ je toma jakkoliv, nelze se neshodnout na tom, 3e Adam byl suverénem svata, stejné j i rénem svého ostrova, dokud byl jeho jedi obyvatelem, a Ze v této.¥8i sedél monarcha na svém trimé berpetné, nebot se nemusel obavat ani veponr, ani valek, ani spiklenct. 2 Viz malé Plutarchovo pojedninf nazvané © tom, jak vifata wiivali romumu. 205