You are on page 1of 143

Brian Evenson str.

68

91. Proti proudu


93. Tikot
(Dean R. Koontz)
95. Ostrov panenek
102. Ed & Lorraine
Warrenovi
106. Suspiria (2018)
109. Může se to stát i vám
112. Napiš o mně
(Anna Musialowicz)
119. Loutky a panenky
v pohybu
téma 127. The Predator (2018)
Panenky, loutky & plyšáci v horrorech 130. Země ztracenců
a prokletých
(Anna Šochová)
132. Biohazard
4. Puppet Master 60. Hereditary (2018) (Ondřej Kocáb)
pod drobnohledem 62. V papíru zabalené 139. Povídky, básně
17. Nekrosarium hračky a scénáře prvních třiceti
(Boček & Zubík) 68. Méďa SrdcíkTM čísel časopisu Howard
19. Halloween (2018) (Brian Evenson)
22. Onkostar 78. King Diamond
(Martin Vít Matějka) "Puppetmaster"
30. Melissa George 80. Děti, které nevěděly, že
36. Rozhovor: hrají v horroru
Bratři Tesařovi 83. Dobrý kamarád Charles
44. Gymnázium příšer 88. Studňa
47. Innsmouthský Bard (Senvosne)
Tedy hlavně o temných stránkách tohoto
kroku. Ano, tento Howard je věnován
30/2019 loutkám, panenkám a chlupáčům. Ne
těm, co poslušně a nehybně čekají ve va-
Nezávislý horrorový magazín šich postelích, na policích a v houpacích
křeslech, až se vrátíte ze školky, školy
howardhorror666@gmail.com
nebo práce, ale těm, co se hýbou, když se
www.howardhorror.cz
zrovna nedíváte. A když to vidíte, je již
Redakce: zpravidla pozdě.
Honza Vojtíšek Čeká vás tedy podrobný článek o sérii
Roman Kroufek Puppet Master, profil jedné vraždící pa-
nenky, temný a atmosférický fotopříběh
Obálka, sazba & grafika: z Ostrova panenek či klasické ohlédnutí
Michal Březina za tematickými příběhy z filmů a knih.
Nechybí ani tematická hudební a knižní
Externí spolupracovníci:
Milé děti, recenze.
Alena Čadová, Honza
jistě jste si již všimly samy. Ano, třicátý Od panenek dáme vydechnout např.
Kohoutek, Lucie
Matoušková, Demi Mortuus, Howard prošel plastickou operací. Po šesti během rozhovoru s českou bratrskou ko-
Łukasz Radecki, Martin a půl letech spolupráce se s námi rozloučil miksovou dvojicí Jiřím a Antonínem
Štefko, Michal Březina Július Muránsky. Neměl to s námi lehké, Tesařovými nebo v článku o dětech, kte-
přesto odváděl skvělou práci. Za jeho čas ré se umí zabavit i bez panenek. Třeba
Ilustrace: a pracovní nasazení mu velice děkujeme tím, že hrají v horrorech, aniž by si to
Zuzana Droppová (25), Odon a přejeme spoustu úspěchů v další práci. pořádně uvědomovaly.
Milich (71), Senvosne (89), Na jeho místo vizážisty nastoupil mla- Nechybí samozřejmě tradiční nálož
Dawid Blodek Boldys (115), recenzí a povídek, u nichž se nám opět
dý, hezký a neméně šikovný Michal Bře-
Anna Korbelová (135)
zina, který se předvedl již titulkou mi- podařilo překročit hned několikero hra-
nulého čísla. Od teď bude mít na starost nic. Čeká vás nejen plyšová povídka od
Korektury:
Zuzana Kocurková Howarda celého. Kromě vzhledu, s nímž Briana Evensona, jemuž nedávno česky
Honza Vojtíšek se pojí i změna formátu, jsme se rozhodli vyšla povídková sbírka, ale i mrazivě
upustit od grafického znázornění hodno- dojemný příběh autorky Anny Mu-
cení u recenzí. Tohle byl krok, který jsme siałowicz, se slovenským autorem Sen-
chtěli učinit již od prvního čísla, ale na- vosne nakoukneme do Studny a domácí
konec jsme se k tomu neodhodlali. Kulaté dvojka Ondřej Kocáb a Vít Martin
třicáté číslo nám však přijde jako dobrá Matějka vás každý zvlášť provede svým
záminka. Věříme, že slova jsou více než nervním příběhem z kulinářského nebo
nějaká chladná procenta či grafické prv- televizního prostředí.
ky. Od teď tedy v recenzích pouze text, Tak na okamžik nechte panenky, lout-
mnohdy subjektivní, ale přesto k tématu. ky a médi ještě pořád nehybně odpočívat
Doufáme, že změna nenaruší váš vztah a pohrejte si s těmi našimi. Jsou neškod-
k Howardu a Michalova práce se vám ní… Snad…
bude líbit stejně, jako se líbí nám. V každém případě se nemáte čeho bát,
Teď již ale k aktuálnímu číslu. protože i kdyby se vám něco stalo, příš-
Dnes dáme prostor vašim nejbliž- tě to spravíme. Protože příště vás čeká
ším a popovídáme si o tom, co se stane, zevrubná prohlídka profesionály. Takže
Anna Musialowicz když se vymaní z vašeho područí, z vaší nashle v ordinaci.
str. 112 vůle a začnout žít vlastním životem. Honza Plyšový Vojtíšek
puppet master pod
drobnohledem
téma

Polský spisovatel a publicista Łukasz Ra- važuji za odborníka na akční film made
decki v roce 2012 napsal pro 40. číslo časopi- in Hong Kong nebo porno jakékoliv pro-
su Grabarz Polski rozsáhlý článek o zřejmě dukce. Právě horror však vytvořil celé zá-
nejznámější a nejrozsáhlejší filmové sérii stupy sequelů, prequelů a remaků s hrdi-
panenkovsko-loutkového horroru. A my ny jako Michael Myers, Jason Voorhees,
jsme si řekli, proč psát něco nového, když Freddy Krueger nebo Pinhead, kteří vždy
už takový článek existuje, navíc zajíma- po nějaké době znovu vzbuzují emoce
vě pojatý ne podle chronologie jednotlivých dalším objevením se na plátně. Kromě
dílů, ale podle chronologické linie odvíjeného svébytných popkulturních ikon (protože
děje? Od doby publikace článku v GP byly za takové je již možné výše zmiňované
natočeny dva nové díly, a tak jsme Łukasze postavy označit) se množí neméně po-
požádali nejen o svolení jeho článek přeložit pulární série, byť ne tak legendární (Saw,
a publikovat, ale i o jeho aktualizaci. On Wrong Turn) nebo opravdu překvapující
nám ve všem vyhověl, za což mu patří vel- (Human Centipede, Paranormal Acti-
ké díky. Která Toulonova loutka děsí nejvíce vity). Ukazuje se, že v dobrém tónu lze
vás? vyrobit ne jeden, ale přinejmenším dva
horrory v daném cyklu. K čemu však po-
Série Puppet Master byla od počátku dobné rozvahy? Protože se celou dobu
věrná domácímu kinu a hned debutovala snažím pochopit fenomén jedné z nej-
na VHS trhu. Později skrze DVD zavíta- delších horrorových sérií – Puppet Mas-
la do oblasti televizní produkce. Tento již ter. Fenomén, kterému jsem také podlehl.
třicet let trvající příběh vám představím Série začala koncem 80. let a je natáčena
na následujících stranách a rovnou varuji dodnes. A i když, jak to tak bývá, větši-
před spoilery. Na druhou stranu, nějaká na částí má s originálem společného jen
větší překvapení snad nelze ve spojení nemnoho a úroveň většiny z nich je roz-
s tímto cyklem očekávat… manitá (a hlavně nízká), přesto se chvá-
Žádný filmový žánr snad nevytvořil tolik lyhodně vyhnula hloupým rebootům,
sérií jako horror. Můj odhad, samozřej- remakům a podobným blbostem a celá
mě, může být chybný, poněvadž se nepo- historie se dá složit do celkem přehled-

4
březen 2019

ného příběhu. Nechybí zde, samozřejmě, pět faktických sequelů, jeden crossover
logické chyby, jimiž se nebude zabývat (s Demonic Toys) a pět prequelů, vy-
žádný milovník béčkového filmu. Nijak právějících o osudech hrdinů před první
totiž neskrývejme, že série filmů o vra- částí. Naštěstí mi šéfredaktor [časopisu
žedných loutkách nemůže být žádným Grabarz Polski – pozn. překl.] navrhl ve
způsobem brána vážně a nikdy také o nic své prostotě geniální nápad nepopisovat
podobného nestála. Jde o typický film jednotlivé části v řadě vzniku filmů, ale
žánru „zamiluj si nebo zavrhni“. Milov- chronologicky odvyprávět od začátku
níci psychologické hloubky, strašidelné až do konce příběh, jaký nám celá série
atmosféry a oparu uštvání/odcizení by se představuje. A ukázalo se to trefou do
měli Puppet Masterovi vyhnout velkým černého, protože jisté díly sledovány ve
obloukem. Přicházejí vražedné marione- změněném pořadí mnoho získaly, aniž
ty a chystá se skvělá zábava. by současně ubíraly kráse a atmosféře
Přiznávám, že mám obrovský sentiment prvním částem. Začněme tedy tím, o co
k prvním částem série, s dalšími díly tu vlastně jde.
tomu bylo různě. Série totiž vytvořila Sáhneme-li nejdále jak je jen mož-

5
HOWARD 30

né, dostaneme se do roku 1892. Tehdy


egyptský čaroděj Afzel ukradne bohu Su-
tekhovi silné zaklínadlo umožňující oži-
vovat mrtvé. Ten za nevděčníkem posílá
tři mumie, které v podobě démonických
mužů v černých pláštích stíhají Afzela až
do Paříže. Tam pak mladý loutkář An-
dre Toulon představuje se svou divadelní
skupinou hru Mefisto. Těžce raněný Af-
zel nachází u Toulona úkryt a za odměnu
jej učí tajemství oživování neživých před-
mětů. Takto získává život Pinhead (ne tajemství samozřejmě prozradil nějaký
ten z Hellraisera), loutka s mohutným mág, ale v Káhiře v roce 1912, v níž Tou-
tělem a mikroskopickou hlavou. Mezi- lon společně se svojí ženou Elsou hrál
tím se k divadlu dostává princezna Elsa, Mefista. Důležitější je však to, že se ve
která se, samozřejmě, zamiluje do hezké- filmu objevují zajímavé verze klasických
ho loutkáře a démonické mumie koneč- loutek (Pinhead, Blade, Six Shooter),
ně dopadnou Afzela, který, pro záchra- ale také Sergeant Driller (později známý
nu Toulona, spáchá sebevraždu ve snaze jako Tunneler) a nikdy dříve (ani pozdě-
přesvědčit Sutekha, že si vezme své ta- ji) nepředstavené Dr. Death a Cyclops.
jemství do hrobu. Egyptský bůh však lest Především to však byl poslední výstup
prohlédne a znovu vysílá své démonické Guye Rolfeho v roli Toulona, který ze-
sluhy, aby loutkáře zlikvidovali. Na obra- mřel o několik let později. Krátce řečeno,
nu divadla se postaví jeho zaměstnanci, sedmá část sérii žádnou hanbu neudělala,
Toulonovi přátelé, všichni také zemřou přesto mohla zklamat milovníky silněj-
tragickou smrtí. Jejich duše pak mladý ších dílů.
Toulon přenese do loutek a spolu s nimi Další osudy Toulona a jeho ženy odvy-
svede poslední bitvu ve vlaku do Káhi- právěla část třetí (Puppet Master III:
ry, kam společně se snoubenkou utíká. Toulon‘s Revenge, 1991). Probíhá druhá
S celým tímto příběhem se seznámíme světová válka. Loutkář společně s man-
retrospektivně, když Toulon, ukrývající želkou přebývá v Berlíně, kde úspěšně
se za druhé světové války, vzpomíná na odehrává různá představení, v nichž, sa-
své osudy (Retro Puppet Master, 1999). mozřejmě, využívá oživené loutky. Tyto
Zajímavý příběh nemá s horrorem moc hry se líbí veřejnosti, ale jeden z diváků,
společného, mnohem blíže má k fantasy, poručík Wehrmachtu, nabývá podezření,
ještě zajímavější však je, že se zcela ne- že za pohyby loutek, pohybujících se „jako
shoduje s genezí oživovacího elixíru, kte- živé“, se skrývá něco více. Jednoho večera
rá se objevila v prvních dvou částech, kde se do divadla vloupá a odhalí loutkářo-

6
březen 2019

vo tajemství. Němec o situaci informuje konání. Právě v této části se seznámíme


Gestapo, které z rozkazu majora Krause s genezí Leech Woman, nepochybně
zabíjí Elsu a zatýká Toulona, aby jej při- nejvýjimečnější (a ve svém konání nejne-
nutilo prozradit svá tajemství. Loutkář chutnější) loutky, do níž byla zakleta duše
za pomocí loutek uprchne a vykonává na zavražděné Elsy.
nacistech krutou pomstu. Později s ma- Již zmiňovanou sebevraždou začíná také
lým sirotkem, Peterem Hertzem, utíká devátá část série (Puppet Master: Axis
do Švýcarska. Tam se ukrývá před fašisty of Evil, 2010). Schopně je zde spoje-
a pravděpodobně vlastně tehdy jim vy- no pojetí z originálního filmu s novou
práví příběh obsažený v Retro Puppet verzí, díky čemuž jsme se dozvěděli, že
Master. Píši „pravděpodobně“, neboť ihned po sebevraždě Andre Toulona
a nástupu Gestapa, přechází loutkářovo
tajemství i s loutkami do rukou Danny-
ho Coogana, synovce majitele Bodega
Bay Inn. Ukazuje se, že byl Mistrovým
přítelem a již dříve poznal část tajem-
ství. Chlápek využije loutky, aby sledo-
valy muže flirtujícího s jeho snoubenkou

opět dochází k jistým časovým nesrov-


nalostem. Protože jestliže se zde Toulon
mstí nacistům za smrt ženy během druhé
světové války, jak se to slučuje s faktem,
že první část začíná loutkářovou sebe-
vraždou v Bodega Bay v Americe v…
roce 1939 – PŘED vypuknutím války?
Dejme však hledání logických objasně-
ní klid. Film se představuje jako jeden
z nejlepších ze série a zcela určitě jako
jeden z nejkrvavějších a přeplněných
sexem (německé velení tráví čas hlavně
ve veřejném domě). Poprvé v celé sérii
zde také loutky byly představeny jako
kladné postavy, které, byť brutální a nelí-
tostné, mají správnou motivaci ke svému

7
HOWARD 30

Beth a tím natrefí na stopu tajemného


spiknutí (protože oním mužem je jeden
z gestapáků), jehož cílem je sabotáž USA
a stojí za ním japonská teroristická orga-
nizace, kterou vede charismatická (při-
nejmenším v předpokladu) Ozu. Když je
Beth unesena, zločinci zabíjejí Dannyho
bratra (který právě vstoupil do armády)
a chlápek vytváří novou loutku Ninju
(přirozeně) – do níž umístí bratrovu duši loutka vypadá a co dělá…). „Naše“ lout-
a společně s dalšími loutkami se postaví ky (neboť není nejmenších pochyb na
do boje s Japonci a nacisty. Film je plný čí straně stojí – hvězdnatý prapor se již
logických lapsů a dějových nepřesností, netřepotá, on hrdě vlaje ve větru!) samo-
přesto se sleduje celkem příjemně, pod zřejmě hrdinsky podstupují boj s nacisty
podmínkou, že divák zapomene na chvá- a jejich loutkami. Není co skrývat. Tato
lenější části série. Loutky se opět jeví část nepochybně patří k nejhorším a nej-
jako kladní hrdinové, na pozadí se třepo- kurióznějším. Přiznám se, že mě během
tá hvězdnatá vlajka a celek se sotva otírá sledování doprovázel úsměv, ale hlavně
o stín horroru. Přesně tím film předsta- díky neuvěření, že to sleduju. Souboje
vuje zajímavost pro fanatiky série, sám loutek jsou totiž zábavné, ale vypada-
o sobě je prostě špatný. jí spíše jako stvořené pro děti (a dětmi).
Pomyslného dna série dosahuje částí No a pak je tu rozpočet. Opravdu žalost-
Puppet Master X: Axis Rising (2012). né a prkenné herectví a bída bije přímo
Děj začíná tam, kde skončila předcháze- z obrazovky. Neomluvitelné je ochuzení
jící část, tedy od útěku Ozu, která jako loutek. Jester již nemá pohyblivou tvář
jediná přežila útok hrdinských loutek a Blade dokonce ani nehýbe ústy. Jde vý-
(a „zajala“ Tunnelera). Její štěstí však razně vidět, že zde šlo pouze o co nejlev-
nemá dlouhého trvání. Padne do rukou nější vyždímání peněz.
Gestapa (které naprosto zjevně a otevře- V roce 2017 natočená další část série
ně během války sídlí v USA v Chinatown Puppet Master: Axis Termination uza-
– bravo!) a umožní fašistům vytvořit vírá trilogii týkající se práce Toulonových
vlastní loutky. A tak se objeví čtyři nové: loutek pro spojence. Skupina neobyčej-
Bombshell – loutka se vzhledem (ne) ně schopných hrdinů tvořících Allied
slavné Elzy střílející samopaly ukrytými Opperatives se s pomocí loutek dává
v… ňadrech, Wehrmacht (idiotský název do boje s bandou nacistů vedených psy-
pro vlkodlačí loutku), Blitzkrieg (připo- chopatickými telepaty – doktorkou Ger-
míná jen mně robotický tank z Demonic dou Erst a sturbannführerem Steinerem
Toys?) a Kamikaze (tipněte si, jak tahle Krabkem. Když je unesena dcera doktora

8
březen 2019

Ivana Ivanova (!), trpaslíka velícího AO, těžké a je jen dobře, že byla série „Axis“
mise se změní v pomstu. Nikdo, abso- zakončena tímto způsobem. Je zde jak
lutně nikdo snad neočekával po 11. části atmosféra, tak humor, risknu dokonce
série nic dobrého. Tvůrci však tentokrát prohlášení, že je to nejlepší díl od Puppet
po dvou předcházejících „nacistických“ Master III: Toulon‘s Revenge. No, mož-
filmech šťastně překvapují. Ovšem, opět ná od Retro Puppet Master. V každém
se objevují zlé nacistické loutky (Bomb- případě, v žebříčku je hodně vysoko.
shell a Blitzkrieg) a Toulonova parta, Co se podle tvůrců dělo s loutkami dále
od dob války až po současnost není zná-
mo, alespoň prozatím. Víme však, co se
událo takřka o padesát let později, kdy se
na videu objevil originál (Puppet Mas-
ter, 1989). Čtyři vědci s parapsycholo-
gickými schopnostmi jsou sužováni vi-
zemi vysílanými jejich známým Neilem

tedy Blade, Pinhead, Leech Woman,


Six Shooter, Tunneler a Jester dělají to,
co umí nejlépe čili vraždí lidi. Tentokrát
opět ty zlé. Scénáristy však napadlo celek
navléknout do alespoň trochu zajímavé-
ho děje a nezapomněli napsat dialogy,
které se herci nemusejí stydět pronášet.
Dodáme-li k tomu podařenou práci se
světlem a kameru, připomínající rané Gallagherem. Všichni se setkají v jeho
roky série a konečně násilí – samoúčel- nemovitosti v Bodega Bay Inn (té, v níž
né ale důrazné, ukazuje se, že ohledně Toulon v roce 1939 spáchal sebevraždu,
atmosféry Axis Termination připomíná což vidíme na počátku filmu). Na místě
nejranější, již kultovní části této franšízy. zastihnou pouze Megan, Gallagherovu
Navzdory zanedbatelnému rozpočtu zde ženu a podezřívavou hospodyni. Ukazu-
není vidět chyby a televizní produkci. Je je se, že se Neil za nevyjasněných okol-
to film, připomínající někdejší filmy éry ností zabil. Na místě se začínají dít čím
VHS. Pravda, souboje telepatů vypada- dál podivnější věci. Za prvé, vize sužující
jí trochu komicky a v zanedbatelných vědce nabývají na síle, něco nezvyklého
epizodních rolích se mihnou „prkenní“ se děje také s Gallagherovým tělem, což
herci, ale obsazení dělá, co může, aby některým umožňuje zpochybnit jeho
smazalo pachuť nacistické trilogie. Pře- smrt i když nepochybně mají co do čině-
skočit tak nízce nastavenou laťku nebylo ní s mrtvolou. Nakonec do děje vstupují

9
HOWARD 30

vražedné loutky, které brutálním a spek- ním uzdy fantazii. Zcela nepochybně zde
takulárním způsobem začínají hos- nenajdeme dobré herectví a efekty hod-
ty mordovat. Ukazuje se, že Gallagher ně zestárly. Přesto je to stále neobyčejný
odhalil Toulonovo tajemství, sám si tak a nezvyklý film. Kultovní.
zajistil nesmrtelnost a při té příležitosti I když závěr originálu odhaluje, že Me-
využívá loutky k vyvraždění svých býva- gan Gallagher zná tajemství oživování
lých přátel, z nichž chce učinit podříze- mrtvých předmětů, přesto je právě ona
né otroky. Nedá se však zahrávat s po- první obětí, když se loutky rozhodnou
city loutek, které při obelhání propadají vzkřísit Toulona. Činí tak v roce 1991
vzteku. Je třeba přiznat, že i navzdory již (Puppet Master II: His Unholy Crea-
uplynulých let a faktu, že film od začát- tion, 1991), když vykopou tělo a oživují
ku neměl velký rozpočet, podařilo se vy- ho zbytky egyptského elixíru. Aby vyro-
tvořit nezapomenutelné dílo. Především, bil formuli, Mistr potřebuje mozkovou
jedinkrát v celé sérii byla vybudována tkáň a krev, proto loutky připraví jatka
atmosféra napětí a neobyčejnosti, která parapsychologů, přibyvších do Bodega
byla následně konfrontována s brutali- Bay Inn, aby se pokusili objasnit záha-
tou konání loutek (Tunneler zavrtávající du šílenství Alexe Whitakera, jediného
se do tváře jedné z žen).
I samotné loutky upoutaly
pozornost – jednoznačně
zlé a kruté, přitom však ta-
jemné a výjimečné. Každá
z nich se odlišovala jiným
vzhledem, charakterem,
chováním a samozřejmě
způsobem zabíjení. Blade
využíval z rukou vytvoře-
ný nůž a hák, Tunneler vr-
ták na hlavě, Pinhead škr-
til a mlátil obrovskými pěstmi a Leech přeživšího pogromu, k němuž došlo před
Woman zvracela jedovaté pijavice, které dvěma lety. Toulon, vydávající se za no-
se prokousávaly do těla obětí. Do toho vého majitele, nejprve získá jejich důvěru
přichází všechno sledující a výrazy své a pak je využívá ke známému účelu. Vy-
tváře komentující Jester. Film skvěle zob- tváří také poslední loutku, která vstoupí
razuje mentalitu tvůrců v osmdesátých do kánonu loutek – Torche, marionetu
letech, kde se neobávali dokonce ani nej- specifického prušáckého vzhledu s pla-
kurióznějších nápadů a snažili se narušit menometem. Pokoutná procedura by jis-
zatuchlá schémata naprostým popuště- tě skončila úspěchem, kdyby nedošlo ke

10
březen 2019

dvěma událostem. Za prvé, během jed- Na každý pád, horror a černý humor zde
noho z útoku umírá Leech Woman. Ve byly namíchány v dokonalých proporcích
skutečnosti se objasnění jejího původu a činí z této části nejlepší v sérii. Přinej-
dozvíme až v části následující, přesto to menším podle mě.
v jisté míře logicky vysvětluje následující Další osudy loutek byly odvyprávěny
události. Mezi parapsychology se nachází v roce 1993 kdy došlo k natočení hned
Carolyn Bramwell, kterou Toulon pova- dvou dílů najednou. Jako první se ukázal
žuje za reinkarnaci své tragicky zemřelé Puppet Master 4: The Demon. V Bo-
ženy. Rozhodne se loutky zradit a pou- dega Bay Inn právě přebývá mladý vě-
žít elixír a zaklínadlo k přenesení duše dec Rick Myers. Samozřejmě pracuje na
vlastní a duše Carolyn do dvou figurín oživování matérie, i když jeho cílem je
lidských rozměrů. Loutky samozřejmě spíše robotika a komputerizace. Během
s něčím takovým nesouhlasí a Mistrovi nekonečných bojů s laserovými pistole-
se brutálně pomstí. Carolyn je pak za- mi objeví Toulonovy loutky, které se již
chráněna svým přítelem, Michaelem Ke- stihly vrátit „domů“. Mezitím se Sutekh
nneyem. Opuštěné loutky vzkřísí Cami- rozhodne jednou pro vždy vypořádat se
llu Kenney, matku hrdinského mládence, všemi, kteří znají nebo mohou poznat
protože počítají, že se o ně postará. K je- tajemství reanimace. Jeho hlavním cílem
jich smůle vychází najevo sadistická po-
vaha ženy, která všechny loutky uvězní,
kromě Torche, který, podobně jako ona,
nenávidí děti. Tato vražedná skupina vy-
ráží na turné, během kterého chce Ca-
milla zavést pořádek se „sociálně nepři-
způsobivými dětmi“. Tento naznačený,
nikdy nerozvinutý závěr se, naneštěstí,
nedočkal pokračování. I když v mnoha
ohledech byla tato část odlišná od origi-
nálu, přesto se zde podařilo udržet atmo-
sféru neobyčejnosti a snad žádná z částí
nebyla tak syrovým horrorem jako právě
tato. Samozřejmě, je možné si stěžovat na
schematičnost, neboť film v mnoha ohle-
dech připomíná konvenci slasheru, s tím,
že namísto tábora u jezera zde máme re-
zidenci, namísto hloupaté a sexující mlá-
deže mladé a sexující pseudovědce a na-
místo vraha v masce – loutkové vrahy.

11
HOWARD 30

je organizace Omega Project, která se


zabývá právě takovýmto výzkumem. Su-
tekh na zemi posílá tři démony zakleté
v domorodé loutky jimž se říká Totemy.
Je třeba zmínit, že do Bodega Bay Inn
přijíždí Rickova dívka, Susie, společně
s kamarády Cameronem a Lauren. A,
jak se dá čekat, mladí hrdinové jsou za-
pojeni do projektu Omega, čeká je tedy
střet s Totemy. Naštěstí se jim na pomoc
vydají Toulonovy loutky podpořené jeho těžké přijmout stávající skutečnost. Pro-
duchem posedlou novou postavou – De- to mu Rick prozradí tajemství oživlých
kapitronem. Jde o první část, která uka- loutek. Muž, který si chce Rickovu verzi
zuje pozitivní, až by se chtělo říct dob- ověřit, do Bodega Bay Inn vyšle skupi-
rodušnou tvář loutek (vražedné zde jsou nu nájemných zlodějů, jejichž úkolem
jen Totemy, Toulonova parta zde na lidi je nalezení loutek. Tam se také objevuje
neútočí). Občas to dosahuje až kreténské další Totem, tentokrát ovládaný samot-
úrovně infantility, např. když je Myers ným Sutekhem. Loutky se pouštějí do
využije ke hře s lasery. Relaxační přestřel- boje se zloději i egyptským bohem. Pod-
ka lasery v maličkém pokoji zpoza gaučů poruje je Rick a Toulonův duch, který se
a židlí za celek strhávajícího nuceného opět vtěluje do Dekapitrona. Výsledek je
smíchu Rickovy vyvolené… Ano, to je lehce předvídatelný, i když je třeba zmí-
ten okamžik, kdy série dosahuje pověst- nit, že během bojů je většina loutek váž-
ného dna. Je překvapující, že po oprav- ně poškozena. Ostatně, film nese název
du povedených třech částech se tvůrci The Final Chapter a měl uzavřít jistou
rozhodli pro mládežnický film, protože etapu série, protože již byla plánována
dokonce ani pseudovědecký tým s Ric- další trilogie spojená s jiným názvem, ale
kem v čele nevypadá na osoby, kterým plány byly nakonec zamítnuty. Film ve
by v obchodě prodali alkohol. Loutky skutečnosti dopadl trochu lépe než jeho
pak jsou tak nechutně sympatické (což předchůdce (díky útokům loutek na zlo-
k nim, pochopitelně, vůbec nepasuje) že děje), přesto však bije do očí pubertální
je až div, že se žádná z nich nestala plyšo- infantilitou a hloupými dějovými vyústě-
vým medvídkem… ními. Vidět lze výrazný nedostatek ná-
Puppet Master 5: The Final Chapter padů a usilovnou snahu táhnout příběh
vypráví další osudy Myerse, jež je zatčen dál. Ale ruku na srdce, je-li něco špatné,
jako podezřelý z vražd spáchaných Tote- tím, že to roztáhneme se to lepším ne-
my v předchozí části. Jeho šéf Jennings stane. Rozhodně jsem proti gumovému
v jeho vinu nevěří, i přesto je pro něj Sutekhovi, Totemům, Dekapitronovi

12
březen 2019

a mládežnické fantasy, které nahradilo sl jeho osobnost do mechanické loutky.


atmosférický a originální příběh. Ptáte se, kde v tom všem jsou Toulonovy
Mezitím jsou Toulonovy loutky vy- loutky? Jsou, někde na okraji, a tak ně-
staveny na aukci a koupeny doktorem jak nechtěně. Tu vystupují na scéně před
Magrewem, uznávaným vědcem, který dětmi, onde dost brutálně vraždí nejagre-
potají provádí experimenty, jejichž cílem sivnějšího výrostka, který obtěžoval Jane
je (překvapení!) oživit mrtvou hmotu a Magrewa. Nakonec svedou boj s policií
(Curse of the Puppet Master, 1998). vyslanou k doktorovi a s ním samotným,
V té samé době se z vysokoškolského když je znechutí vědcova krutost. Ve
studia vrací jeho dcera Jane. Oba se se- srovnání se dvěma předchozími pokra-
znamují s Robertem „Tankem“ Wynsley- čováními vypadá šestá část celkem zají-
em, lehce zaostalým nesmělým chlapcem mavě, těší především návrat ke krvavým
pracujícím na benzínové stanici, který se počátkům série. Celek však je trochu jako
ukazuje být velmi schopným amatérským Friday The 13th V. Je vidět snaha znovu
řezbářem. Magrew jej pozývá k sobě, aby rozjet sérii, je vidět, že někomu záleželo
na tom, aby se vytvořilo
cosi poměrně originálního
a zajímavého. Je škoda, že
výsledek již v den premié-
ry byl neobyčejně zastara-
lý a schématický. Přesto,
navzdory několika zbyteč-
ným scénám, film stojí za
zhlédnutí.
Je těžké odhadnout, jak
vlastně série skončila,
mu pomohl vytvořit další loutky pro jeho neboť další část je v podstatě mizerný
experimenty. Selanka je tu a tam naruše- hold, který je spíše zákeřným útokem
na agresivními výrostky, kteří dotírají na na peněženky. Puppet Master: The Le-
Tanka a Jane. Winsley navazuje s dokto- gacy (2003) je příběhem Petera Hertze
rovou dcerou čím dál hlubší přátelství, což (chlapce, který utekl s Andre Toulonem
se otci moc nelíbí. Když je chlapec poslán ve třetí části) a který je teď majitelem
pryč, Jane nalézá „hrob“ hrozně znetvo- Bodega Bay Inn(!). Vyslýchá ho Mac-
řené, zpola shnilé loutky, která ji oslovuje lain, nájemná vojačka najatá Toulono-
jejím jménem. Dívka v ní rozpozná dří- vými loutkami(!) aby odhalila tajemství
vějšího otcova asistenta. Naneštěstí, už je umožňující zvrátit prokletí oživení. Jak se
pozdě, Magrew dokázal Winsleye podle ukazuje, duše zakleté v loutkách a uvěz-
vylákat a uvěznit, aby následně přene- něné v dřevěných tělech strašlivě trpí.

13
HOWARD 30

Plochý příběh s otevřeným a nepromy- proběhnout aukce u příležitosti třiceti let


šleným zakončením slouží jen k zobra- nechvalně proslavených vražd v Toulon.
zení náhodně vybraných scén ze všech Tajemná síla oživuje loutky a ty rozjíždí
předcházejících částí(!), protože nového jatka. Doslova. Je třeba uznat, že Puppet
materiálu se zde sešlo dohromady sotva Master: The Littlest reich (2018) je kr-
na deset minut. vavý, občas dokonce trochu přehnaný, ale
Chronologicky poslední, ale podle pořád neopouští formuli slabého slasheru
některých nezávislou částí je crosso- z 80. let. Od zástupu průměrných kous-
ver Puppet Master vs. Demonic Toys ků z oněch let ho odlišuje věk obětí (na-
(2004), v němž Toulonovy loutky patří místo puberťáků zde máme lidi okolo
vnukovi jeho bratrance(!) a jeho dceři třicítky a čtyřicítky) a namísto jednoho
a bojují s Ericem Sharpem a jeho vra- všechny masakrujícího šílence hromadu
žednými hračkami. Jak je možné si do- vraždících loutek. A v obou případech to
myslet, mnoho dobrého z toho nevznik- není dobré řešení. Nejvíce však vadí fakt,
lo. že se tvůrci uchýlili k sice osvědčené, ale
V minulém roce se ukázal nejnovější díl již zaprášené franšíze a rozhodli se ji úpl-
série, respektive spíše její reboot. Tvůrci ně deformovat. Nemohu vyzradit všech-
totiž zdůrazňují, že představené události no, stačí říct, že podle scénáristů se film
se odehrávají ve vůči originálu alternativ- odehrává v alternativní realitě a loutky
ní realitě. Proč? Hlavním hrdinou filmu jsou zlé a nelítostné. Ovšem, podobně
je Edgar, muž středního věku, nedávno bylo v prvních částech původní série, ale
rozvedený a zklamaný životem. Vrací přesto všechno – tam to bylo odůvodněné
se do rodného domu, aby se dal dohro- a loutky, stejně jako jejich tvůrce, se jevily
mady. V pokoji mrtvého bratra objevuje být v podstatě tragickými postavami a je-
ošklivou loutku. Společně se známými ze jich osud, dokonce i ve slabších částech,
sousedství odjíždí na sraz, na němž má byl logicky rozvíjen. Navíc, každá loutka

14
březen 2019

byla individualitou, se svou historií, zá- Není co skrývat. Puppet Master je jed-
libami, minulým lidským životem. Zde nou z nejzaslouženějších a nejtrvalejších
máme hromadu loutek, některé vystu- sérií v historii horroru. Je samozřejmě
pují v několika variantách a všechny jsou možné polemizovat nad smysluplností
nemilosrdně kruté. Upřímně řečeno, do- některých částí či dalších pokračování,
konce i Gremlini a Critters byli mnohem přesto se nedá upřít, že Toulonovy lout-
sympatičtější a inteligentnější. Tvůrci ky prostě nelze nemilovat. Po mnoha le-
The Littlest Reich chtěli udělat krvavý tech se dočkaly vlastního komiksu, série
horror staré školy na bázi staré, vysloužilé figurek a neslábnoucí popularity. Začaly
série. Částečně se jim to povedlo. Ale do- jako agresivní vrazi, pak se stali oblíbenci
konce ani obsazení (v epizodních rolích, mládeže, trpícími dušemi, nakonec tak-
ale přesto) takových hvězd jako Udo Kier řka válečnými hrdiny. Teď se opět staly
šílenými vrahy,
co ale přinesou
následující roky?
Neboť o tom, že
nejpozději do
dvou let dosta-
neme další část,
snad nikdo ne-
pochybuje.
Závěrem krát-
ce o hlavních
hrdinech série,
neboť i když se
celou sérií mihlo
přes pětadvacet
nebo Barbara Crampton (From Beyond, loutek(!), každá s vlastní tváří a schop-
Re-animator) nepomohlo zachránit dě- nostmi, přesto na obrazovce neohroženě
jové záplaty, které mají ospravedlnit kr- kraluje vždy ta samá parta.
vavá jatka. Kdyby se to ukázalo jako film
navazující na sérii, pastiš nebo úplně jiný Blade
film, s jinými panenkami, možná bych Oblečen do černého podle gotické
byl zaujat více. Za zničení potenciálu módy, s charakteristickou bílou tváří,
(protože už jdou řeči o další části) a na- se stal vůdcem loutek a symbolem série
prosté popření atmosféry originálu však (objevuje se nejčastěji na obalech, reedi-
filmu náleží trestné body. Průměr. Hroz- cích atd.). Namísto rukou má nůž a hák,
ný průměr živící se na známé značce. kterými poráží oběti. Podle historie je

15
HOWARD 30

v něm zakletá duše Valentina Thomp- v odpornou loutku, která na své obě-
sona, Toulonova přítele. Objevuje se ve ti zvrací jedovaté pijavice. Je duší Elsy
všech částech série. – nacisty zavražděné Toulonovy ženy.
Přítomná ve všech částech kromě čtvrté
Jester a páté.
Blázen s pohyblivou hlavou, která se po-
hybuje nezávisle třemi směry, díky čemuž Six Shooter
jako jediný dokáže ukázat své emoce. Za- Neustále vysmátý šestiruký kovboj stří-
jímavostí je, že rovněž jako jediný nikdy lející z malých pistolí. Vystupuje ve všech
nezabil člověka (nebudeme-li počítat po- dílech kromě prvních dvou. Jeho před-
moc při souboji s šerifem v Curse of the chozí osobnost není známa.
Puppet Master). Za svého života se jme-
noval Hans Siederman a miloval vtípky, Torch
za něž byl zavražděn nacisty. Objevuje se Můj oblíbenec, i když se objevuje jen ve
ve všech částech, v prvních byl on před- dvou částech. Vypadá jako kříženec Lor-
stavován jako vůdce. da Vadera s pruským/nacistickým vojá-
kem a jako zbraň používá plamenomet.
Pinhead Obzvlášť nenávidí děti. Existuje několik
Kdysi Herman Strauss, řidič náklaďáku, hypotéz vysvětlujících, kým byl dříve,
který vozil jídlo do židovského ghetta. avšak žádná není natolik konkrétní, aby
Má maličkou hlavu a neproporčně ob- stála za zmínku.
rovské tělo, obzvláště ruce. Jako jediná
loutka používá sílu (škrtí, bije) a jiné • Łukasz Radecki
předměty (pohrabáče, pálky). I on je pří- Přeložil: Honza Vojtíšek
tomen v každém díle.

Tunneler
Z loutek nejbrutálnější a nejkrvavější
vrah, navlečený do německé uniformy
a ozbrojený vrtákem na hlavě. Rovněž
neodlučitelná ikona série, nevystoupil
pouze proti Démonickým hračkám. Za
života německý voják, pracující v solném
dole, Joseph Sebastian.

Leech Woman
Žena pijavice. Na první pohled obyčej-
ná, byť trochu ohyzdná panenka se mění

16
boček/zubík - nekrosarium
recenze

Zajímavých českých nebo slovenských a jednou čistě humoristickou (Nápady


autorů přibývá i na horrorovém poli. Za šíleného pedagoga a jiné radosti).
posledních 10 let jsem poznal několik au- Nekrosarium je jejich třetí strašidelná
torů, kteří mě překvapují svou nápaditos- sbírka a oba autoři tentokrát zvolili for-
tí nejen co se obsahu týče, ale také formy. mu spíše krátkých příběhů, obsahující
Například decentní horrorové povídky prvky snad všech druhů horrorů, kte-
Romana Bílka, vycházející hvězda v po- ré se vyznačují povětšinou vtipnými až
době Martina Štefka, mrazivé příběhy
Ivana Kučery či nikdy nevadnoucí forma
Honzy Vojtíška, který to u nás z hlediska
horroru dlouhodobě zastřešuje. V reper-
toáru tuzemské horrorové tvorby také
dlouhá léta poznávám autorskou dvojici
Petr Boček a Miloslav Zubík, která si mě
získala svým osobitým černým humo-
rem, vytříbeným stylem a uvolněnou at-
mosférou v povídkách, které občas mrazí,
ale častokrát spíše prostě skvěle baví.

Petr Boček & Miloslav Zubík


Vydavatel: Netopejr
Rok vydání: 2018
Počet stran: 324

Vítejte v Nekrosariu. Tvorba dvojice


Boček-Zubík se již představila v řadě an-
tologií (Poslední polibek, Ve špatný čas
na špatném místě, Může se to stát i vám
a další) a také ve třech sbírkách z nichž
dvě se zabývají tvorbou horrorovou (Vý-
prodej nočních můr, Mrazivé příběhy)

17
HOWARD 30

absurdními pointami, černým švandrlí- Prototyp o nápaditém klonování. Líbi-


kovským humorem a cimrmanovskými ly se mi i povídky Vítězství, Urna nebo
situacemi. V knize se setkáte s podivnou Laktační psychóza. Ovšem dobrých
bohyní slimáků, lesním duchem, talento- příběhů má kniha opravdu hodně, a i ty
vaným chlapcem, mimozemšťany, podiv- slabší skvěle pobaví.
nými stavy mysli nebo s ošklivou nemocí. Brožované vydání ve formátu do kapsy
Výčet je ale obrovský, vždyť Nekrosari- se k povídkovým sbírkám hodí nejlépe.
um obsahuje soubor 75 povídek. Těch Kde jinde číst povídky, než během krát-
několik delších střídá spousta krátkých kých cest do zaměstnání ve vlaku nebo
a mezi nimi se ještě objevují tzv. „Horo- MHD? Ilustrace obálky v podání sester
rové drůbky“ – krátké texty, ne více než Ponomarevových je moc hezká a rozhod-
na pár řádků, obsahující děsivou nebo ně zobrazuje rozmanitost horrorů, které
úsměvnou pointu či zamyšlení. sbírka obsahuje.
Styl obou autorů je velice specifický, od Autorská dvojice Petr Boček – Miloslav
prvních povídek, co jsem četl, je vidět Zubík opět přinesla zajímavou sbírku.
pokrok, syrovost vystřídal literární um Nekrosarium je literární panoptikum
vychrlit čtivé střípky, které i když jako by děsivých, plíživých, krvavých, psychóz-
vypadly z delšího textu, neruší čtenáře. ních, tajemných a temných horrorových
Ovšem střídání forem vyprávění a kvality příběhů. Především je ale zábavné a roz-
jednotlivých povídek neumožňuje koli- manité, plné absurdních situací, úsměv-
krát plynulé přecházení z příběhu na pří- ných závěrů a černého humoru. Oba
běh a zhltnutí knihy najednou může být autoři mě upřímně baví, pro jejich jazyk,
pro někoho problém. Trochu mě zamr- mně blízký styl a také jak oba dokáží psát
zelo, že jsem v takovém rozsahu různých v symbióze. V jejich dílech prostě nejde
příběhů nenašel žádné dvě, tři, které by poznat, kdo z autorů psal jaký odstavec
na sebe nějak navazovaly, alespoň volně. a díky tomu neodvádí pozornost čtenáře.
Speciálně do této sbírky by se to echtovně Těším se, až si od nich třeba jednou pře-
hodilo. Co ovšem, krom příběhů, oceňu- čtu novelu či román. Doporučuji.
ji, jsou kreativní malé detaily vykreslující
prostředí. Hlášení z autorádia, novinové • Honza Kohoutek
titulky, popisy okolí atd. Jsou psány vtip-
ně, stylem mně blízkým.
Z takového množství povídek je těžké
najít tu nejlepší. Pokud mám ovšem vy-
zvednout kousky, které mě upoutaly nej-
víc, rozhodně sem patří povídka Černá,
což je děsivý popis jednoho zajímavého
mimozemského únosu. Dále povídka

18
halloween
recenze

Kromě vynikající Suspirie se mé ostatní a nadšené reakce prvních diváků. Bo-


filmové recenze v tomto Howardu ne- hužel, výsledek je důkazem, že ani John
sou v duchu hejtování. A ve všech pří- nemládne a že trailer je zcela svébytné
padech to ode mne schytají nové sním- umělecké dílo, které nemusí mít s vý-
ky, které si i u horrorově pozitivního sledkem vůbec nic společného.
publika vydobyly pozitivní až frenetické Výsledek totiž trpí několika neduhy,
ohlasy. Prvním pánem na holení budiž které z něj dělají tuctovou záležitost ve
Halloween, který na scénu přivádí ba- stylu těch nejprůměrnějších pokračo-
bičku Jamie Lee Curtis a pradědu všech
vyvražďovacích maniaků, Michaela
Myerse.

Režie: David Gordon Green


Scénář: Jeff Fradley, Danny McBride,
David Gordon Green
Délka: 106 min
Původ: USA
Rok: 2018
Hrají: Jamie Lee Curtis, Judy Greer,
Andi Matichak, James Jude Court-
ney, Nick Castle, Haluk Bilginer, Will
Patton, Rhian Rees

Přitom vše vypadalo velmi nadějně.


Upoutávka, ve které je Michael na dvo-
ře psychiatrické léčebny konfrontován
se svou maskou a posléze zasype dívku
na toaletě vymlácenými zuby, měla sílu
a dávala vzpomenout originálu. Natěše-
nost podporovalo i zapojení samotného
Johna Carpentera do realizace snímku

19
HOWARD 30

vání. Rozhodnutí autorů natočit přímé kazy na originál. Bohužel mu scénáris-


pokračování původního Carpenterova té hážou pod nohy překážky v podobě
snímku a ignorovat při tom všechna po- hloupé postavy psychiatra a nevýraz-
kračování včetně H20 je odvážné a po- ných teenagerů, připravených na poráž-
měrně hloupé. Jasně, není nutné nava- ku.
zovat na celou, příbuzenskými svazky
notně propletenou, sérii, ale minimálně • Roman Kroufek
díly s Jamie Lee Curtis (respektive dvoj-
ka a H20) si přehlížení nezaslouží. Co
by asi řekli fandové Star Wars na pokra-
čování, ve kterém by padesátiletý Luke
se svým otcem hospodařili na farmě
a soupeřili s Bobou Fetem o nejkvalit-
nější mléko z Banth?
Ignorace předchozích dílů s sebou při-
náší další věc, která mě v příběhu štvala.
Z praotce všech vraždících maniaků se
tak totiž stává břídil s asi čtyřmi zářezy
na pažbě. A podobných po státech jistě
pobíhají stovky. Trochu za vlasy přita-
žená pak působí postava Laurie Strode,
která je čtyřicet let zcela vyšinutá z jedi-
né noci, během které Michael pobil ně-
kolik jejích kamarádů. Jasně, muselo to
být peklo a člověk z toho asi má dlouho
špatné sny. Ale aby se na 40 let nebyl
schopný socializovat, byl kvůli tomu
permanentně rozhádaný s celou rodinou
a bydlel v sídle plném pastí, to už je tro-
chu moc.
Podobně jako v H20 tak čekáme na
konfrontaci hlavní hrdinky, mimocho-
dem s nesympaticky rozevlátým há-
rem, a Michaela, který naštěstí neztratil
nic ze své pověstné nemluvnosti. A to
je vlastně, kromě hudby, jediné poziti-
vum snímku. Michael se sune obrazem
a vraždí s více či méně povedenými od-

20
březen 2019

21
ONKOSTAR
VÍT MARTIN MATĚJKA

Moderátor si přejel rukou vlasy a stáhl ra- Štítí se mě, uvědomila si Lenka. Možná
mena dolů. Rychle zkontroloval mikrofon se mu nejdřív hnusilo jen to prso, ale teď
a pak namířil pohled na prsty asistenta re- už se tak dívá na mě na celou. Nedotkne
žie. Ty postupně mizely v pěsti, jak běžel se mě, neobejme. Občas ještě ze slušnosti
odpočet zahájení živého vysílání. Poslední dostanu pusu, ale hned po ní se odtáhne.
prst zmizel a sálem se rozezněla znělka po- Jako bych byla rakovinou prolezlá celá.
řadu následovaná potleskem obecenstva. Jako by to mohl chytit. Nebo jako bych
byla já sama zkurvená nemoc. Vlastně jí
*** jsem. Jsou to mé buňky. Mé vlastní tělo.
Lenka stála jen v kalhotkách před zrca- „Pohlaď ho!“ vyzvala ho.
dlem. Šminky ležely před ní na poličce. Robert sebou trhl.
Sice už teď měla zpoždění, ale nedokázala „No tak,“ pobídla ho, a aby bylo jasné,
odtrhnout pohled od svého levého ňadra. co myslí, vypnula postižený prs směrem
Boule byla patrná, i když měla ruce volně k němu.
spuštěné podél těla. Už nemusela zvedat „Co to děláš?“ vyštěkl ostřeji než chtěl.
ruku nad hlavu, aby ji zvýraznila. Na jejím „Chci, aby ses mě dotkl.“
vrcholu se navíc objevilo zarudnutí. „Nech toho, prosím tě.“
Nedalo jí to a zvedla levou ruku. Tumor „Hnusím se ti, co?“
se zvýraznil ještě víc. Stejně tak tuhé pro- „Ale ne,“ zavrtěl hlavou Robert, avšak
sáknutí v podpaží. Cítila, jako by se jí ten navzdory tomu, co říkal, si stále držel od
hajzl vysmíval. Nenáviděla ho. Nenáviděla Lenky odstup, „jen musíme být opatrní.
své tělo, které se rozhodlo sežrat ji zaživa. Co kdyby ti to ublížilo.“
Nejradši by vzala v kuchyni nůž a vyřízla si „Není to, sakra, mimino!“ zařvala náhle
tu mrchu z těla hned tady na místě. Lenka na celou koupelnu. „Je to nádor!
Dveře do koupelny se otevřely. Slyšíš? Nádor. Toho se můžeš dotknout.
„Promiň, nevěděl jsem, že jsi tady,“ Ro- Nekousne tě. Jediný, koho sežere, jsem já!“
bert chtěl zavřít, ale pak si všiml, na co se Robert couval před stále více dotírající
Lenka dívá. Zaváhal. Pomalu k ní došel. Lenkou. Nakonec zakopl a před pádem
Díval se na tumor vyklenující se z prsu. na zem ho zachránily pootevřené dveře
Z prsu, které dříve tak rád vášnivě mačkal koupelny, kterých se na poslední chvíli
i něžně hladil. chytil. Nabral ztracenou rovnováhu. Ale-

22
březen 2019

spoň fyzicky. Na Lenku, po jejíchž tvářích roveň nemohla dostat z hlavy vizi, jak skrz
se koulely slzy, se díval zděšeně. lehkou látku poloprůhledných šatů prosa-
„Promiň lásko,“ Lenka si objala oběma kuje hnisavý výtok z bradavky. Musela se
rukama prsa, aby je schovala před Rober- té představě pousmát. S hrůzou zjistila, že
tovým pohledem a se slzami v očích se akorát v tu chvíli ji zabrala kamera. Úsměv
k němu otočila zády. jí zmrzl na rtech. Zkusila ho ještě změnit
„Nic… nic se neděje,“ vykoktal. Ale krok na bolestínský škleb, ale to už kamera pře-
k ní neudělal. Ani se nenatáhl a nepohladil jela na další soutěžící. Střelila pohledem
ji po zádech. Věděl, že by měl, ale nešlo to. po porotě sedící v obrovských křeslech,
„Za hodinu musíme vyrazit,“ připome- tvořených množstvím k sobě nalepených
nul. míčů, což mělo evokovat trsy nádorových
„Ano, já vím. Budu hotová, neboj,“ špitla buněk. Profesor Celer na ni hleděl s tázavě
Lenka mezi jednotlivými vzlyky. povytaženým obočím.
Robert zavřel dveře. Nasadila smutný výraz týraného štěněte
a pevně opětovala profesorův pohled. Ten
*** se naklonil k řediteli největší zdravotní
„Vítejte u dalšího kola nejpopulárnější pojišťovny a něco mu pošeptal. Vyřčené-
soutěže minulosti, přítomnosti i budouc- mu se oba pousmáli, ale zdálo se, že ředitel
nosti. Soutěže, která svou sledovaností dost křečovitě.
trhá rekordy jako žádná jiná! Vítejte při Moderátor střídavě se svou kolegyní zno-
sledování soutěže Onkostar!“ vu rychle představovali porotu a už byla
Moderátor napasovaný v legínách se sa- první reklamní přestávka. Inu sledovanost
kem posetým flitry předal slovo své ko- byla veliká a bylo třeba vytřískat z toho, co
legyni. Kamera chytře zabrala moderátor- se dá. V prvních kolech soutěže byla mezi
ku s větším odstupem, aby tak i divákům soutěžícími ještě jakás takás kolegialita,
u televizních obrazovek umožnila poko- ale jak se blížilo finále, odtažitost a rivalita
chat se jejím naditým dekoltem, z něhož stoupaly exponenciálně. Ta tam byla vcelku
vše přetékalo ven. Pokud by někdo nebyl dobrá nálada o komerčních přestávkách,
uchvácený objemem, byl zájem o obrazov- kdy se bavili mezi sebou, protože společný
ku jištěn tmavými dvorci kolem bradavek, problém, společné onemocnění jim dávalo
které prosvítaly skrz lehkou látku šatů. pocit sounáležitosti. Ne, teď už hrál kaž-
„Svině, ty bys tu měla sedět,“ proběhlo dý sám za sebe a každý tak tvrdě, jak jen
hlavou Lence, když sledovala poprsí mo- dokázal. Po reklamních spotech přišli na
derátorky poskakující v rytmu jejího nad- řadu soutěžící. Letošní ročník soutěže cílil
šeného frázování textu naučeného nazpa- jen na ženy s nádory prsu a gynekologic-
měť. „Sedět tady místo mě, tak bys s nima kými malignitami. Díky tomu byl tento
tolik neházela.“ ročník také nejdramatičtější a nejsledova-
Ihned se za své myšlenky zastyděla, ale zá- nější.

23
HOWARD 30

Lenka se soustředila, aby udržela kamen- kamer. Ta si to ale nebrala osobně. Moc
nou tvář, když soupeřka vyprávěla, jak se dobře věděla, že na dekolt vede.
od zjištění nemoci její život dostal do di-
voké sestupné spirály. Jak přišla o místo ***
a banka jí chce vzít střechu nad hlavou. Lenka měla hlavu opřenou o boční okno
Co kolo, to nové a dramatičtější událos- spolujezdce. Letargicky sledovala chod-
ti. Vše s jediným cílem, vehnat porotě ník s pravidelnými skvrnami pouličního
a hlavně divákům, na nichž nyní záviselo, osvětlení ubíhající kolem. Robert řídil.
kdo postoupí do dalšího kola, slzy do očí Rádio tiše šumělo bezbarvými popovými
a přitáhnout ruce ke knoflíkům hlasovací- hity.
ho zařízení. „Nikdy to nemůžu vyhrát,“ pronesla
Nyní, v předposledním kole, byly už jen Lenka a jezdila prstem po okně. Malovala
tři. Lenka měla mluvit jako poslední, což obrazec, který viděla jen ona.
znamenalo vydržet ještě další dvě komerč- „Ale můžeš. A vyhraješ!“ snažil se ji
ní přestávky. Hodina a půl soustředění uklidnit Robert.
a hrané spoluúčasti, protože i jejich reakce „Můžeš mi říct jak? Ta svině Renata se
byly důležité. Soutěžící musely dávat na- dnes vyhoupla přede mě. Viděl jsi ty vý-
jevo, jak je dojímají osudy jejich sokyň, sledky? Jistě, že jsi je viděl.“
a v rozhovorech předtočených v soukro- „Jsou to kecy. Zneužívaná. Pche. Může si
mí se televizním divákům svěřovaly, jak říkat, co chce, když je její otec mrtvej.“
strašně přejí vítězství té či oné soupeřce. „Ano, to může. Jenže porotu ani diváky
Všechny přály vítězství všem, jen ne sobě. nezajímá, jestli to je pravda. Zajímá je jen
A v duši přály smrt všem, jen ne sobě. její příběh.“
Lence z toho bylo na zvracení. Ale tako- Chvíli oba mlčeli.
vá byla pravidla hry a ona hodlala vyhrát. „Všiml jsi si, jak to dávala do souvislosti?“
Za každou cenu. Jinak se k nákladné léčbě přerušila ticho Lenka.
nemá šanci dostat. „Co myslíš?“
Právě vycházející popová hvězda, která se „No, jak naznačovala, že když jí to otec
bůhvíproč ocitla v porotě soutěže, snesla dělal, tak to bolelo stejně, jako když začaly
své široké pozadí z nádorového křesla, aby potíže s jejím nádorem tam dole?“
na playback zazpívala jeden ze svých tkli- „To je přece pitomost!“ vybuchl Robert.
vých hitů. Když dozpívala a diváci v sále „Tomu nemůže nikdo věřit.“
se zvedli k potlesku, dojatě se ukláněla na „Ale může. I když to vyvrátí, myšlen-
všechny strany. Moderátorka čekala na ka byla vyřčena a semínko zaseto. I ten
dokončení děkovačky s mikrofonem za dýchavičnej profesůrek Celer sice řekl,
zády, hruď vypnutou, za což si vysloužila že je to málo pravděpodobné. Ale slyšíš
od zpěvačky pohrdavý úšklebek. Zkuše- to? Málo pravděpodobné, ne vyloučené.
ně jím počastovala sokyni ve slepém úhlu Komu jinému hlasovat pro léčbu než chu-

24
HOWARD 30

dáku ženské, která má nemoc způsobenou a stejné se určitě neslo i před tisícovkami
sexuálním zneužíváním?“ televizí ve všech domácnostech, kde show
Opět bylo několik kilometrů ticho. dnes večer naladili. Porota neskrývala slzy
„Máš pravdu.“ a z obecenstva skrytém v temnotě sálu se
„V čem?“ Lenka se poprvé za jízdu na co chvíli ozvalo popotáhnutí nebo zasmr-
Roberta otočila. kání. Lenka držela na tváři stále stejný
„Že potřebujeme něco silnějšího.“ útrpný výraz, ale v duchu se usmívala. Se-
„Jenže co? Můj otec bohužel ještě žije. žrali to. Robert měl pravdu. Její geniální
Kdybych přišla se stejnou historkou jako Robert a jeho nápad. Šikula.
ona, stejně by se mi všichni vysmáli.“ Profesor Celer se otočil na kameru a po
„Tak musíme mít lepší. Dramatičtější.“ dramatické pauze zvedl list papíru. Ta
„Ale jakou? Sakra, Roberte, ty mi vůbec hladově zaostřila na písmena.
nepomáháš. Tohle je jasné od začátku, ale „Jak vidíte,“ začal profesor dýchavič-
co já mám, aby to lidi zaujalo? Nudný ži- ně a mezi slovy dělal až zbytečně dlouhé
vot střední třídy. Nezajímavý, stejně jako pauzy, „zde je lékařská zpráva z gynekolo-
jejich.“ gie ve fakultní nemocnici Motol. A zde,“
Robert střelil pohledem po Lence. Milo- ukázal prstem na příslušný řádek, „je pod-
val ji. Udělal by pro ni první poslední, ale pis kolegy gynekologa, který tímto stvrzu-
ona mu pořád nevěřila. Pak prudce dupl je pravost tohoto dokumentu. Hrozivých
na brzdu, jak skoro přehlédl červenou na detailů vás ušetřím, ale ve zkratce mohu
semaforu. na základě tohoto dokumentu potvrdit
„Možná mě něco napadlo,“ prohlásil Ro- pravdivost vyprávění paní Lenky.“
bert, „zkusím zavolat jednomu známému.“ Sálem se rozlehlo mnohohlasné napjaté
„Co tě napadlo? Řekni mi to,“ naléha- vydechnutí. Světla se rozsvítila a k Lence
la na něj Lenka, ale Robert mávl rukou pomalu se zvedající ze židle galantně při-
a rozjel se dál. spěchal moderátor.
„Vydrž, nejprve si zavolám, a když to pů- „Jak se cítíte Lenko?“ vrazil ji hned pod
jde, řeknu ti to.“ nos mikrofon.
Lenka kapesníkem utřela slzy a smutně
*** se usmála.
Lenka seděla sama na židličce na pódiu. „Bylo to…“ dramatická pauza, „očišťují-
Pečlivě nalíčená, make-upu tolik, aby byly cí.“
patrné cestičky slz putujících po její tvá- „Očišťující?“
ři. Všechny reflektory mířily přímo na ni, „Ano. Nikdy jsem o tom takhle otevřeně
takže pro obecenstvo se svět smrskl jen nemluvila.“
na její postavu, jedinou osvětlenou bytost „Opravdu nikdy?“ přehnaně se podivil
v temném světě. moderátor. Ignoroval její osobní prostor
Kamera ukončila detail. V sále bylo ticho a tlačil se na ni.

26
březen 2019

„Ne, nikdy. Vlastně ani s mým manželem Pocit výjimečnosti. Vždyť to oni zachrá-
Robertem jsem o tom takhle otevřeně ne- nili Lence a Robertovi manželství, když
mluvila.“ jim umožnili dostat se přes potrat jejich
„A je tu dnes Robert s námi?“ zvědavě jediného dítěte. Oni jsou ten důvod, že
se rozhlížel moderátor, ale zcela zřetelně o tom Lenka dokázala tak otevřeně mlu-
byla situace nahraná, jelikož kamera ani vit a mohlo dojít k odpuštění.
na chvíli nezaváhala a zaostřila přesně na Když se vracela na své místo mezi ostat-
Roberta. Ten měl zuby zatnuté do sevřené ní soutěžící, viděla nenávist v jejich očích.
pěsti, ze které čouhal cíp kapesníku, tváře Dnes odtud odejdou jen dvě. Jedna z nich
mokré. nepostoupí a podle zvuků ze sálu to Len-
„Ano je. Lásko! Lásko!“ dramaticky vola- ka rozhodně nebude.
la Lenka do publika směrem k Robertovi.
„Ano?“ Robert se postavil. ***
„Je mi to líto, lásko! Tak hrozně líto,“ „Roberte, ty jsi šílenej,“ zírala na manžela
Lenka k němu prosebně natahovala ruku. Lenka poté, co jí vysvětlil svůj další nápad.
„Mně také, lásko moje, mně také,“ křičel Robert se zarazil.
v odpověď Robert. „Proč? Dělám to přece pro tebe. Jak jinak
„Já udělala všechno, co bylo v mých si- chceš tu svini porazit?“
lách.“ „Ale tohle je příliš. Uvědomuješ si, jaké
„Já vím. Vím to!“ stigma to na tebe vrhne?“ Lenka upila ze
Pak oba propukli v pláč. Opět. A s nimi skleničky víno.
celý sál a porota. A celý tým. Včetně ka- „Mně je jedno, co si budou lidé myslet.
meramana. Byla to katarze v nejčistší po- Dělám to pro tebe. Pro tebe a pro nás.
době. Lence blesklo hlavou, že je jí vlastně Vždyť i ten Renatin manžel je odhodlaný
líto, že nikdy doopravdy nepotratila. Sko- na sebe nechat naházet špínu, aby jí po-
ro cítila touhu, být v té pozici doopravdy mohl.“
a moct zažít onen očišťující pocit se všemi „Jo, to máš pravdu,“ přikývla zamyšleně
těmi lidmi zde dohromady. Lenka.
Musela se kousnout do koutku úst, aby se Když odcházela po předposledním kole
při té myšlence neusmála. Pak si ale uvě- k autu, zaslechla, jak u toalet mluví Renata
domila, že lehký očistný úsměv by si moh- s manželem. Nedalo jí to, zastavila u poo-
la dopřát, a tak si ho dopřála. K jejímu tevřených dveří a poslechla si, co chystá ta
překvapení se ze sálu ozval potlesk a lidé mrcha na další kolo. Renata akorát nadá-
povstávali a tleskali její ohromné síle, s níž vala do telefonu na Lenku a vysvětlovala
se vyrovnává se životními kopanci, jako mu, že budou muset zahrát rozchod. Její
je ztráta dítěte a nyní ta zákeřná nemoc. muž se trochu cukal, dost se mu nelíbila
Lidé byli jak u vytržení. Pocit jejich účasti představa, že bude před lidmi za hajzla,
v celé aféře jim dával pocit sounáležitosti. který opustil ženu v těžké nemoci. Ale

27
HOWARD 30

Renata byla v argumentaci neúprosná. do obýváku. Z lustru visela oprátka a pod


Za vše mohla Lenka, která nasadila laťku ní stála připravená židle. Lenku při tom
hodně vysoko. pohledu zamrazilo. Teprve teď, když vidě-
Hlasování bylo pro obě hodně vyrovna- la vše připravené, začalo jí docházet, co se
né. Bylo třeba přebít Renatin plán ně- chystají udělat.
čím, ještě silnějším. Lenka neměla příliš „Připravená, zlato?“ vynořil se za ní Ro-
představu, jak to udělat. Pořád vymýšlela bert.
varianty na potrat, ale Robert přišel s ná- „Na tohle asi nebudu nikdy,“ povzdechla
padem, který jí vyrazil dech. Ale zároveň si.
jí poskytoval naději. „Tak pojď, jdeme na to. Nesmí být příliš
„Hele, je to jednoduché,“ začal Robert dlouhá prodleva mezi tvým příchodem
vysvětlovat znovu. „Ale musíme se vy- a odjezdem do nemocnice.“
hnout podezření, že to je nahrané. Dnes Lenka mlčky přikývla. Robert jí něco
jdeš na kontrolu na onkologii. Půjdeš tam vtiskl do dlaně.
normálně. Je důležité, abys tam byla. Jak „Tady máš, tím to půjde dobře přeříz-
se vrátíš, uděláme to a budeš tvrdit, že jsi nout.“
mě takhle našla. Pak zajedeme do nemoc- Lenka se jako ve snu podívala na zelený
nice, kde mě prohlédnou, abychom měli odlamovací nůž na koberce.
oficiální důkazy. Lékařská zpráva z poho- „Jo, a ještě jsem to trochu doladil. V ku-
tovosti bude stačit.“ chyni leží na stole dopis na rozloučenou.
„Dobře,“ souhlasila Lenka. Ten si jako schováš a pak se s ním vytasíš
„Jen to má jednu nevýhodu,“ zamyslel se rovnou při přenosu. Sepsal jsem tam něja-
Robert. ké bláboly o tom, jak je toho na mě moc
„Jakou?“ a jak pořád myslím na to dítě a tak.“
„Na finále s tebou nepůjdu. Bylo by to „Dobře, to je chytré,“ Lenka se cítila jak
okaté a nikdo, kdo by to myslel vážně, by ve snu. Stejně jako ve snu sledovala, jak si
se tam neukázal.“ Robert vylezl na židli, nasadil si oprátku
„To máš pravdu. Ale neboj, to zvládnu.“ na krk a dotáhl uzel.
„Já vím,“ objal ji Robert a dal jí pusu do „Miláčku, je všechno v pořádku?“
vlasů. Lenka si uvědomila, že to je po Lenka se na něj podívala.
dlouhé době poprvé, co se jí neštítil do- „Dívám se na svého muže s oprátkou ko-
tknout. lem krku. Co myslíš?“
„Jsi úžasný, víš to?“ „Neboj, když jsme zvládli dostat se až
Robert se jen usmál a dál ji pevně svíral. sem, zvládneme i tohle. Připrav se a jde-
me na to.“
*** Robert se na ni usmál. S oprátkou kolem
„Už jsem doma,“ Lenka vešla do bytu. krku to působilo strašně děsivě. Potom se
Položila klíče do misky na botníku a došla zhoupl a jeho nohy sjely ze židle. Provaz

28
březen 2019

se napjal. Robertovi ruce vylétly ke krku.


Ale lano se jeho vahou zařízlo hluboko do
kůže. Zachroptěl. Oči se mu vypoulily. Ja-
zyk vylezl z pusy. Začal máchat rukama.
Ukázal na Lenku a na provaz. Chropění
neustávalo.
Lenka stála a jako ve snu se dívala, jak se
Robert dusí. Ten sebou trhal čím dál víc.
Svěrače povolily a po džínách se začala ší-
řit skvrna moči. Smrad potvrdil, že povolil
i druhý svěrač. Lenčiny a Robertovy oči se
setkaly. Na jednu dlouhou sekundu uti-
chlo i jeho smrtelné chropění. Pak Lenka
sevřela v ruce nůž a strčila ho do kapsy.
Robert sebou začal v šílené panice trhat.
Nehty se vnořily do kůže krku a drásaly Vít Martin Matějka (1982)
ji do krve. Ta stříkala na jeho bílé tričko.
Lenka se otočila, odešla z obýváku a za- Žije v Plzni. Se psaním se potýká již
vřela za sebou dveře. Pak se svezla na od dětství, kdy se pokoušel vytvořit
podlahu. Plakala ještě dlouho potom, co českého Bigglese a objevil sci-fi, fan-
sebou Robert přestal škubat. tasy a horror. Po dlouhou dobu psal
do šuplíku, pak ale začal dosahovat
*** prvních úspěchů v  podobě dru-
Lenka seděla v křesle, jehož kožený po- hého a  čtvrtého místa v  povídkové
tah vrzal při každém pohybu. V žíle za- soutěži Horor Webu v  roce 2013,
vedenou kanylu, kterou jí do krevního prvního místa stejné soutěže o  rok
řečiště proudila léčba, jejíž úhradu vyhrála později (vítězná povídka Plyšák
v soutěži Onkostar. Byla to již druhá kúra byla publikována ve 13. čísle How-
a zabírala dobře. Od první se nádor zmen- arda) a třetího místa v soutěži Rokle
šil skoro na polovinu. V televizi začínala šeré smrti (2014). S  povídkou On-
znělka dalšího kola. kostar se umístil na druhém místě
Otočila se na sestru, která kontrolovala v  letošním ročníku soutěže Horor
infusní vaky. Webu. Neustále se pokouší o fanta-
„Sestři, mohla byste to přepnout někam sy, zřejmě spontánně se nejlépe ale
jinam?“ cítí v horroru. Snad díky zaměstnání.
Pracuje jako lékař.

29
melissa george
profil

Sympatická Australanka s výrazným obli- než je herectví. Již od dětství ráda tan-
čejem a uhrančivýma očima si prošla i ně- covala, v sedmi letech začala chodit na
kolika horrorovými filmy. balet, stepování a jazzové tance. Pozdě-
ji ale přešla na kolečkové brusle, které jí
Melissa Suzanne George se narodila v sr- v letech 1989 a 1990 přinesly bronzové
pnu 1976 v australském Perthu do rodiny medaile na mistrovství Austrálie a o rok
zdravotní sestry a stavebního dělníka. Má později stříbrnou na juniorském světovém
dvě sestry a jednoho bratra. Je sestřeni- šampionátu. Stala se australskou národní
cí australské operní pěvkyně, sopranist- mistryní. Sport je náročný koníček, a jak
ky a cellistky Taryn Fiebig. Zpočátku to to v pubertě bývá, známe všichni, takže
vypadalo, že vynikne v úplně jiné oblasti, asi nepřekvapí, že studiu zaneprázdně-
ná Melissa moc nedala. Na střední školu
Warwick Senior sice nastoupila, ale v šest-
nácti letech studium přerušila. A stala se
tak jedním z příkladů, že i bez vzdělání se
člověk může prosadit a uspět.
Kromě sportu se pubertální Melissa začala
věnovat i modelingu. V roce 1992 vyhrála
soutěž o nejkrásnější teen modelku Zá-
padní Austrálie. V době, kdy odcházela ze
střední školy se setkala s filmovou agent-
kou Liz Mullinar a obstála v konkurzu na
roli Angely Parrish v australské soap ope-
ře Home and Away, běžící v letech 1993-
1996. Tato role jí vynesla celkem pět no-
minací Logie Award, z nichž dvě obhájila.
Tím začala nová éra jejího života. Koleč-
kové brusle šly stranou a Melissa se kvůli
herectví přestěhovala do Sydney, kde dál
pokračovala v seriálovém herectví, např.
s Heathem Ledgerem a Verou Farmigou

30
březen 2019

ve fantasy dobrodružném seriálu Roar Spice (2001), romantická komedie Down


(1997), ale začala pokukovat i po filmech with Love (2003) nebo thriller drama
(TV drama Fable z roku 1997). Derailed (2005), a v seriálech (Friends,
Poměrně velmi brzy ji však začala být Charmed, Alias, Monk, Coupling).
Austrálie herecky malá. Již v roce 1998 Všechno to však byly stále vedlejší role.
debutovala na plátně v temném sci-fi Na svou první hlavní roli si musela po-
thrilleru Dark City (1998), o rok pozdě- čkat až do roku 2005. A přinesl ji jí právě
ji se objevila v americkém krimi thrilleru horrorový film.
The Limey (1999) a později v sice krátké, Objevila se totiž jako Kathy Lutz v re-
přesto výrazné a zapamatovatelné roli zpí- maku horrorové klasiky The Amityville
vající herečky Camilly Rhodes v Lyncho- Horror (2005) o mladé rodině, která se
vě mysteriózním dramatu Mulholland nastěhuje do domu, v němž však tak tro-
Drive (2001). Melissa se nakonec na chu straší. Alespoň to tvrdí rodina, podle
přelomu tisíciletí rozhodla přesunout do jejichž zážitků byl původní film i tento
profesně příznivějšího a širšího prostředí remake natočen. Filmového manžela Me-
a přestěhovala se do Los Angeles. V roce lissy hrál Ryan Reynolds a oba, navzdory
2008 dokonce získala americké občanství. obecnému přijetí filmu, byli za své role kri-
Melissa George se objevovala stále více tikou pochváleni. Pravda, culíčky a sukýn-
ve filmech jako je např. komedie Sugar & ku Margot Kidder z původního filmu se

31
HOWARD 30

Melisse přebít nepodařilo, ale svou první kou příměsí pachu krve. Prostě banda
hlavní roli ustála se ctí. Film samotný pa- bílých mladých turistů z různých koutů
tří k těm povedenějším remakům. Určitě světa uvízne v nebezpečné exotické zemi,
i proto, že je kratší, nahuštěnější a svým kde se stane lovnou zvěří. V podstatě sot-
způsobem akčnější než originál. va průměrný snímek má tři výrazná pozi-
V horrorech se jí zřejmě zalíbilo. Když tiva, jímž může zaujmout. Napětí v něm
hned následující rok potřebovali obsadit příjemně převyšuje expresivnost. Své roz-
roli sice fakt pěkné, ale přesto ne úplně hodně dělá exotické prostředí (jeskyně).
hloupé a tupé turistky, objevující se před A už jsem zmiňoval holky v bikinách?
kamerou převážně v bikinách v Turistas Nejvýraznějším negativem pak je bezrad-
(2006), byla Melissa hodně dobrá volba. ný závěr, z něhož jde cítit snaha o rychlé
Ze všech těch holek v bikinách tam totiž a prakticky jakékoliv, ale hlavně rychlé,
její postava působí nejpříjemněji a nej- zakončení, protože stopáž a producenti
přirozeněji. Ale nezapomeňme, že jde tlačí.
o klasický vyvražďovák, takže jde hlavně Že však Melissa ani v horrorovém žán-
o ty bikiny, ne o vysokoškolské studium. ru neustrne v jednotvárnosti a nebude jen
On totiž film není ničím jiným než jen dalším uvřískaným řezivem v bikinách
takovým levným pralesním hostelem, co či sukýnkách, jak se občas stává, ukázala
servíruje brazilské vykuchané menu s leh- hned o rok později.

32
březen 2019

W Delta Z (2007), pravda, po horroru temnou Selmu Blair předvádějící skvělou


jen pošilhává a zabrousí do něj vlastně jen práci s kladivy.
v určitých scénách, přesto má tenhle kri- Ve stejném roce se objevila opět jako fil-
mi thriller dostatečně temnou a drsnou mová manželka, tentokrát obecního šerifa
zápletku, aby tyto scény měly své odů- s tváří a tělem Joshe Hartnetta, v aljašské
vodnění a zatažení filmu do horrorového upírské komiksové adaptaci 30 Days of
žánru bylo částečně obhájitelné. Melissa Night (2007). Dramatický doslova krvák
George zde hraje mladou policistku, kte- o skupince upírů, která zaútočí na měs-
rá vyšetřuje se starším kolegou brutální tečko na celých 30 dní zahalené polární
vraždu těhotné ženy a zdánlivou sebe- nocí a jeho přeživších obyvatelích, kteří se
vraždu jejího přítele. Do obou na první jim snaží ubránit, nabízí jednu zajímavě
pohled mučených mrtvol totiž kdosi vy- snímanou scénu a skvělou Melissu. Je také
řezal podivuhodný vzkaz, jakousi šifru, jedním z mála filmů, na jehož hodnocení
která se posléze ukáže být rovnicí, podle se s Obitusem rozcházíme. Já za největ-
níž vrah postupuje. Rozehrál totiž kru- ší negativum filmu považuji paradoxně
tou a brutální hru: zabij svého blízkého, právě upíry, kteří svým takřka až komic-
abys přestal trpět. V souvislosti s tímto kým pojetím (s moudra trousícím šéfem
filmem patrně často narazíte na přirov- v čele) film srážejí do mrazivých dojmo-
nání či řeči o kopírování Saw či Se7en, vých nížin, Obitus film považuje za jednu
ale jde o přirovnání zbrklá, notně zjedno- z nejlepších filmových upířin nultých let.
dušená a povrchní. W Delta Z sice není Ale kdo by dal na dospělého muže zají-
kasovním trhákem, nabízí však zajímavý majícího se o kytičky, ne? Přesto si film
průběh, notně chmurnou zápletku, Ste- vysloužil vcelku pozitivní přijetí a dočkal
llana Skarsgarda s vizáží odulého Karla se dokonce pokračování, v němž však byla
Rodena, velmi sympatickou a v rámci její postava přeobsazena sice hezkou, ale
možností snaživou Melissu a nádherně poměrně prkennou Kiele Sanchez.

33
HOWARD 30

Velmi zajímavé hlavní role se Melissa se ním. Logické chyby se v něm, minimálně
ctí zhostila v neméně zajímavém psycho- v jednom případě, objevují, pozornost
logickém horrorovém thrilleru Triangle však na sebe strhává právě hlavně Meli-
(2009). Zahrála si v něm dívku Jess, kte- ssa, která táhne celý film velmi schopně.
rá vyrazí s přáteli na výlet lodí po moři. O dva roky později se pak objevila v do-
Jejich jachta však ztroskotá a Jess se za- jemné roli ovdovělé matky malé holčič-
chrání přesunem na nedalekou loď. Jenže ky, která je sužována tchánovou despocií
brzy získá pocit, že s lodí cosi není v po- a snahou získat vnučku do své péče ve
řádku, obzvláště, když na ní začne nará- dvoudílné televizní adaptaci romantic-
žet na sebe samotnou. Ano, alfou a ome- kého horroru Stephena Kinga Bag of
gou snímku je uvíznutí v časové smyčce, Bones (2011). Kingovy filmové adaptace
což není třeba brát jako nějaký politová- to mají těžké, protože jeho styl a forma
níhodný spoiler. To je pořád ještě rozjezd se do filmové podoby převádějí jen těžce
filmu. Příběhy s podobnými zápletkami a málokterá filmová předělávka se Kin-
často nedokáží zakrýt či rozmělnit nelo- gově knize alespoň vyrovná. Mick Garris
gické momenty a okamžiky a divák se po však Kingovi a jeho dílu rozumí a umí
chvíli nachytá při tom, že už je jen vyhle- jej podchytit. A i když jej většinou pře-
dává a nekoncentruje se na děj. Triangl vádí právě pro televizi, činí tak s rozva-
je v tomhle ohledu ale milým překvape- hou a úctou k předloze. Melissa George

34
březen 2019

do své role sedla, poskytla jí přesně to, co


potřebovala. Pierce Brosnan v hlavní roli
spisovatele, který po tragické smrti man-
želky jede odbourat svůj autorský blok
na jejich chatu k jezeru a přitom odhalí
podivné tajemství nejen své manželky,
ale i dávné historie a stihne se znovu za-
milovat (ano, ani kniha nijak nezastírá,
že jde o „pouhý“ romantický a dojemný
horror) je trochu prkenný a filmu škodí
(2016) a The First (2018), za roli v se-
přepálená stopáž a až obtěžující produ-
riálu In Treatment byla nominována na
ct placement (ten tablet si fakt prostě
Zlatý glóbus za nejlepší ženský herecký
nekoupím), jinak jde ovšem o poměrně
výkon ve vedlejší roli v seriálu, minisérii
zdařilou filmovou adaptaci a další dob-
nebo televizním filmu.
rou Melissinu roli.
Vraťme se ale k oné úspěšnosti navzdory
Tím prozatím Melissa George s horro-
absenci deklarovaného vzdělání. Melissa
rem skončila, ale doufejme, že ne defi-
George totiž nezáří a finančně neboduje
nitivně. Herectví se, samozřejmě, věnuje
jen v herectví ale i v oděvním a módním
i nadále. Pro nás zajímavý se může např.
průmyslu. Je autorkou tzv. „Style snaps“
jevit místy až k horroru šilhající strhující
– adhezních pásků na švech kalhot, díky
thriller, u něhož lze občas trnout mra-
kterým si můžete libovolně nastavovat
zením, A Lonely Place to Die (2011),
délku nohavic, aniž byste je museli přeší-
v němž si zahrála horolezkyni, která
vat. Dle svých vlastních slov z roku 2012
uprostřed lesa objeví v podivném vězení
vlastní hned tři patenty, které využívají
v zemi zahrabanou mladou dívku. Živou
ženy a jí vydělávají mnohem více než he-
dívku. Tu tam uklidili mafiáni, čekající na
rectví. Melissa George byla 13 let vda-
výkupné. Pro nás může být film zajíma-
ná za režiséra Claudia Dabeda, po roz-
vý tím, že si jednu z jeho výrazných rolí
vodu chodila s hip hopovým magnátem
zahrál Karel Roden. Zajímavější je, že
Russellem Simmonsem. V roce 2011 se
i když Melissa hraje roli hlavní a Roden
seznámila s francouzským podnikatelem
výraznou, neobjeví se ve filmu v ani jed-
Davidem Blancem, s nímž má dva syny.
nom společném záběru. Zatím posled-
Jejich vztah však dlouho nevydržel a do-
ním hereččiným filmem je mysteriózní
sud oběma působí problémy. To už je ale
Don‘t Go z loňského roku. Pokračovala
téma pro bulvární a ne žánrový časopis.
také v účinkování v televizních seriálech:
Grey‘s Anatomy (2008 a 2009), Lie to
• Honza Vojtíšek
Me (2010), The Slap (2011 a 2015), The
Good Wife (2013 a 2014), Heartbeat

35
antonín & jiří tesařovi
rozhovor

Jiří Tesař je komiksový ilustrátor, který si oblíbil především japonskou mangu, díky
čemuž můžeme vidět jeho tvorbu ve sbornících Vějíř. V poslední době se mu však
nejen kresebně, ale také scenáristicky, daří publikovat komiksy v časopisu ABC.
Antonín Tesař je komiksový scenárista, známý hlavně spoluprací se svým bratrem
Jiřím, mají na kontě už tři společné komiksové knihy – Gymnázium příšer, Versus
a Tisíc masek. Podobně jako Jiřímu, Japonsko mu přirostlo k srdci, což je patrné na
spoluautorství knih Made in Japan: Eseje o současné japonské popkultuře a Planeta
Nippon. Antonín je redaktorem magazínu A2.
Bratrům Tesařovým Martin Štefko položil několik otázek souvisejících nejen s ko-
miksem, ale i s horrorem.

Všiml jsem si, že často tvoříte spolu, s kreslířem dialog, kdy on sám přichází
především samostatné knihy, ale kromě s vlastními nápady a podněty. Snažím se
toho spolupracujete i s jinými autory nebýt autoritativní scenárista.
(sborníky Vějíře). S kým se vám spolu-
pracuje lépe? Spolu, anebo s někým ji- Antoníne, ty jsi uvedl, že tvorbu vní-
ným? máš jako dialog, kdy chceš aby kreslíř
Jiří: Moje filozofie coby kreslíře byla, přicházel s vlastními nápady. Platí to
že každý scénárista má jiný zájmy a ji- pro vaše tři vydané společné knihy?
nou náladu komiksů, takže je dobrý to Kde se pro ně zrodil ten prvotní nápad?
střídat. S někým člověk pracuje i víckrát, U tebe, nebo už od začátku, ještě před
s někým radši jen jednou. Spolupráce prvními slovy scénáře, spolupracujete?
s bráchou je pohodlná, kreativně volná Antonín: Prvotní nápady jsem vymy-
a náladově dost rozmanitá, proto jsem slel já. Už si moc nepamatuju, jak moc
s ním spolupracoval často. jsme konzultovali scénáře s Jirkou. My-
Antonín: Já jsem spolupracoval vlastně slím, že tolik ne. Spíš jde o to, že já moc
jen s bráchou a s tehdejší přítelkyní a ny- dopodrobna nerozepisuju, jak má vypa-
nější manželkou Zuzkou Blaštíkovou. dat kresba – rozepisuju scénář do pane-
V podstatě jenom s rodinnými příslušní- lů (jinak to podle mě u komiksu nejde
ky. Spolupracuje se mi s nimi dobře, jsou – scénárista by měl být schopný vyprá-
hodní, chápaví a kreativní. Kreativita je vět příběh v panelech, ne jenom sepsat
důležitá. Jsem rád, když je spolupráce něco jako literární scénář, který si pak už

36
březen 2019

„rozkouskuje“ do panelů kreslíř) – ale jsou Jiří: Společný ne. Děláme teď každý na
tam jen ty pokyny, které jsou důležité pro svých věcech (u mě je to především ábíč-
příběh. Snažím se dát kreslířům prostor ko), který nás dost pohlcují. Snad někdy
se „vyblbnout“ výtvarně, aby kresba ne- v budoucnu.
byla jen doprovod k textu, ale aby dostala
prostor dotvořit atmosféru a předvést se Ve vaší tvorbě, ať už společné, či nikoli,
sama o sobě. se objevují prvky horroru, případně se
jedná přímo o horrorové příběhy, což je
Přece jen spolupráce je náročná, na vidět především na knihách Gymnázi-
uměleckém díle obzvlášť. Stalo se vám um příšer a Tisíc masek. Je horror vaším
už někdy, když jste spolupracovali, že oblíbeným žánrem? Anebo rádi tvoříte
jste něco začali a nedokončili? i jiné?
Antonín: Když už byl hotový scénář Jiří: Já mám rád horror, ale nejsem na
a začalo se kreslit, tak se to, pokud vím, šokery. Blood and guts, to není pro mě.
dotáhlo do konce. Rozpracovaných ne- Čtu to a sleduju to kvůli atmosféře. Má-
dokončených scénářů by bylo víc. lokterý žánr je tolik zaměřený na náladu
Jiří: V Gymnáziu příšer byl jeden ko- a na prostředí. Jsem prostě na gotický
miks, který se tam nakonec nedostal, horror. Troufám si říct, že v tom se s brá-
protože jsme s ním přestali být spokojení chou trochu lišíme.
během kreslení. Ani už nevím, jak da- Antonín: Já mám horror hodně rád,
leko jsem se v něm dostal. Ale jinak jo, krváky mi nevadí, baví mě všechno od
všechno se dotáhlo do konce, nebo se to italských gore šíleností po psychologic-
ani nezačalo, protože byl zrovna čas dě- ké a psychedelické věci jako Don’t Look
lat na něčem jiném. Jsou projekty, které Now (1973). Taky se snažím horrory
máme už pěknou dobu v šuplíku, snad se číst, kromě Kinga, Lovecrafta nebo třeba
i k nim někdy dostaneme. Richarda Mathesona mě teď hodně ba-
vily česky vydané sbírky Lairda Barrona
Aktuálně máte nějaký společný projekt a Philipa Fracassiho – restart klasické
rozdělaný? weird fiction u těchhle autorů je hod-

37
HOWARD 30

ně zajímavý trend. Pracuju jako filmový


kritik a občas píšu i o žánrové literatuře
(fantastika), takže mám celkem přehled.
Asi největší horrorová guilty pleasure je
pro mě román Shauna Hutsona Slimáci
(Breeding Ground).

Vliv Lovecrafta, ale i filmových horro-


rů je na vašich komiksech patrný. Pa-
matujete si, co byl ten první impuls,
který vás k horrorům přitáhl? Bylo to
nějaké konkrétní dílo, ať už literární,
nebo filmové?
Antonín: Povídka Ve zdech Eryxu od
Lovecrafta v Ikarii v roce 1991 a Alien
(1979) v televizi přibližně ve stejné době.
První horrory, co jsem četl a viděl. Bylo
mi asi osm.
Jiří: Já jsem samozřejmě ve stejné době
viděl Vetřelce taky, na stejné televizi.
Akorát mně bylo sedm. To byl i pro mě
takový milník, ale ještě bych vzpomněl
černobílého Sherlocka Holmese – The zážitek, protože se po té strašidelné kos-
Hound of the Baskervilles (1939) a The mické lodi s monstrem pohybuješ aktiv-
Pearl of Death (1944). Ty jsem viděl asi ně sám. Teda pohybuje se postava, kterou
ještě dřív a byly pro mě asi tak stejně hut- ovládáš, ale máš v tom takzvaně prsty.
né jako Alien, byl jsem fakt malý. Jiří: Možná hudba by byla ideální médi-
um, ve fyzickém buzení neklidu je hroz-
O jakém médiu si myslíte, že je pro ně důležitý zvuk. Počítačový hry jsou
horror nejvhodnější, a proč? Film, pró- možná druhá nejlepší varianta, Barkerův
za, anebo jiná forma? Undying je pro mě jedno z nejlepších
Antonín: Já řeknu možná kacířsky mé- uměleckých děl vůbec.
dium, které nezaznělo a ve kterém jsem
nikdy nepracoval – ale pro horror jsou Scenárista může fungovat i bez kres-
jako dělané počítačové hry. Pro horro- líře, napíše příběh jako povídku nebo
ry bývá hodně důležitý prostor a pohyb jako román. Stejně tak, kreslíř může
postav po něm. Třeba Alien: Isolation, fungovat bez scenáristy, když bude
kterou jsem nedávno hrál, je hrozně silný vytvářet obrazy a samostatné kresby.

38
březen 2019

Přesto jste se rozhodli pro komiks, kte- Itoa Spirála a Ryby, ale hrozně mě bavili
rý po vás mnohdy vyžaduje spolupráci. i Kazuo Umezu, Šintaro Kago, Suehiro
Proč jste se rozhodli, že komiks je ta Maruo, Hideši Hino a další. Gymnázi-
správná cesta pro vás? Že chcete vyprá- um a hodně i Versus jsou ovlivněné prá-
vět horrorové příběhy jeho prostřednic- vě těmito autory. Tisíc masek měla být
tvím? kombinace Lovecrafta a Pro hrst dolarů.
Jiří: My jsme se nevrhli do komiksů
s tím, že budeme dělat horrory. Bylo to Popravdě, když se řekne horrorový ko-
jedno z pro nás přístupných médií, ve miks, alespoň ten na českém trhu, na-
kterém jsme mohli tvořit. Já uměl kreslit, padnou mě první Japonci, právě Džun-
brácha psát. První komiksy, co jsme děla- dži Ito, ale hned v závěsu za ním vy dva.
li, nebyly horrory. Ale tohle je celkově problém horroru
Antonín: Bude to znít stařecky, ale my u nás. Moc se o něm nemluví, není tak
jsme oba devadesátková generace a ko- výrazný jako jiné žánry a lidé ho spíše
miksy pro nás byly v dospívání cool mé- znají jako ten filmový. V čem vidíte sil-
dium hlavně kvůli časopisu Crew. né stránky komiksu z hlediska tvorby
Jiří: Ale člověka prostě médium, ve kte- horrorových příběhů?
rém pracuje, nasměruje k určitému druhu Antonín: Záleží, jestli chcete dělat dě-
hrůzy. King je specifický, Carpenter zase sivý horror, jestli chcete čtenáře vylo-
jinak. Nás asi lákalo, co by se stalo, kdy- ženě strašit, nebo chcete být morbidní,
bychom dělali horror v komiksu. Když makabrózní, šokující. K tomu druhému
se nad tím zamyslíte, známých horrorů je skvělý nástroj kresba – nakreslit oblu-
v komiksu není zas tolik. du je efektnější a jednodušší než udělat
Antonín: Když jsem psal Gymnázium horrorovou masku v hraném filmu nebo
příšer, hrozně jsem hltal japonské under- tu obludu popsat v literatuře. Já jsem si
groundové horrorové a bizarre komiksy – třeba nikdy nepředstavoval, že by se u na-
česky z toho vyšly skvělý věci od Džundži šich komiksů někdo vyloženě bál – to je

39
HOWARD 30

v komiksu opravdu hrozně těžké. Snažil


jsem se v Tisíci maskách ale pracovat
hodně s pomalejším tempem, takovým
filmovým gradováním scén, s očekává-
ním, co přijde po otočení stránky a po-
dobně. Hodně je to taky odkoukané od
těch Japonců. Skvělá vyloženě horrorová
manga je Fuan no Tane, co jsem si teď
vzpomněl, ta má k nějaké strašidelnosti
občas hodně blízko.
Jiří: Co tu nezaznělo, je Domu od Kat-
suhiry Otoma, ten je profláklejší, ale
v kresbě mě ovlivnil hodně, takovými
těmi zneklidňujícími expresivními výje-
vy.

Bylo řečeno, že je těžké si vzpomenout


na nějaké známější české horrory. Když
se řekne český horror (je jedno v rámci
jakého média), vybaví se vám pod tím
spojením něco konkrétního?
Jiří: Mně se vybaví Spalovač mrtvol rého. Respektive chystám se na Trhlinu
(1969) a Kladivo na čarodějnice (1969), od Kariky, i když je to vlastně slovenský
což ani jedno horror není. horror, a Mainstream Miroslava Pecha,
Antonín: Mně z nějakého důvodu na- ale ještě jsem se k tomu nedostal. Horro-
skočil komiks Guláš podle Švandrlíka, rový je vlastně i Švankmajer, určitě Něco
který vyšel v osmnácté Kometě. Taky z Alenky (1988) má dost horrorové prv-
kdysi dávno vyšel komiks Puma 3: Dračí ky. Krátký animák Václava Mergla Kra-
sémě podle R. E. Howarda a jeho po- bi (1976) je taky vynikající skoro-horror,
vídky Holubi z pekel. Oboje jsou totální nebo Poslední lup (1987) od Jiřího Bar-
kuriozity. Horrorové prvky mají někte- ty. Osobně se znám s Lukášem Bulavou,
ré filmy Juraje Herze, ale třeba i Pasťák amatérským filmařem z Karviné, jeho
(1968) a seriál Záhada hlavolamu Kyselý dech (2016) mě dost bavil.
(1969) od Hynka Bočana. Opravdu
dobrý je podle mě taky film Jsem brána Na otázku jsem se ptal hlavně proto,
(2017) od Robina Kašpaříka. Bohužel že mnoho lidí má pocit, že český horror
nemam čas číst české literární horrory, není, ale vaše odpovědi naznačují, že
ale určitě by se tam taky našlo něco dob- rozhodně je a že má tradici.

40
březen 2019

Antonín: No, český horror podle mě Jiří, jak se spolupracuje s takovým mé-
právě nemá tradici. Sem tam se objeví diem jako je ABC? Dávají ti v tvorbě
něco, co má nějaké horrorové prvky nebo volnost?
je to pokus o český horror, ale není tu Jiří: Musím zaklepat, že s ABC se spo-
žádná kontinuita. V literatuře je možné lupracuje úplně pohodově. Člověk by če-
určité naděje vkládat do nakladatelství kal, že bude muset pro komerční časopis
Gnóm a Carcosa, které horrory cíleně plnit spoustu čtenářských požadavků, ale
vydávají, a Carcosa dokonce vydala už plnil jsem vlastně jen podmínky, které
i český titul. Jinak je tu nějaká linie nad- jsem tam stejně sám chtěl. Pak to bylo jen
šenců, kteří jsou pořád dost na okraji, což o čtenářských reakcích, na které musíte
je ostatně případ i nás dvou. nějak taky zareagovat. Já věřím, že by člo-
věk měl dělat vždycky to, co mu jde a co
Jak vnímáte přijetí vašich komiksů? ho baví a to se mi v ábíčku daří kloubit
Máte na ně hodně ohlasů? Jaké převlá- dohromady se zaměřením časopisu, takže
dají? ideál.
Jiří: Pokud si dobře pamatuji, tak ohlasy
byly o něco víc pozitivní než negativní, Antoníne, na čem aktuálně pracuješ ty?
i když málokdy jsme se dočkali nějaké- Nechystáš další knihu o Japonsku?
ho hlubšího hodnocení, spíš to bylo vět- Antonín: Chystáme dotisk Planety Nip-
šinou líbí/nelíbí. Nejvíc ohlasů bylo asi pon a zrovna uvažujeme, jestli tam nepři-
na Gymnázium příšer, které je v mém dat novou kapitolu o fekálním humoru.
okolí taky hodnocené nejlépe ze všech
tří knih, asi že je takové nejpřístupnější. Románové ambice nemáš? Že bys na-
Antonín: Všechny naše věci vyšly v ma- psal rovnou celou knihu?
lém vydavatelství, které jinak vydává jen Antonín: Příští rok snad konečně vy-
sborníky komiksů české manga komuni- jde kniha o filmovém braku, horror ne-
ty Vějíř. Neměli jsme žádnou propagaci, vyjímaje, kterou připravujeme s kolegy
žádné napojení na velké vydavatelství, z Festivalu otrlého diváka. Jinak ambice
což určitě hraje roli v tom, že ty komiksy by byly, čas momentálně spíš ne. Ale rád
nebyly nijak zvlášť moc reflektované bych na něčem od příštího roku začal pra-
v médiích. Tím je neomlouvám, ani ne- covat, ještě se musím rozmyslet na čem.
tvrdím, že jsou to nějaká zneuznaná díla,
jenom říkám, že jsou jednou nohou ve V románu by ses chtěl držet horrorové-
fanzinové tvorbě. Brácha teď pracuje pro ho žánru, anebo bys chtěl objevovat jiné
časopis ABC, což je určitě dobrá věc pro končiny?
získání renomé, a je super, že k tomu do- Antonín: Mě baví horrory. Asi bych jel
stal příležitost. zase něco na hranici horroru. Nic z našich
komiksů vlastně nejsou „čisté“ horrory.

41
HOWARD 30

inspiraci, a sice
anime horror
Teito monoga-
tari (Doomed
Megalopolis,
1991), britský
seriál Children
od the Stones
(1977), cokoliv
známějšího od
Arthura Ma-
chena a Dům
na rozhraní
Williama Hope
Máte nějaký snový projekt, který byste Hodgsona.
chtěli realizovat, ať už společně nebo Antonín: Na mě měly nepochybně
jednotlivě, zatím jste se k tomu nedo- největší dopad filmy, na které jsem v de-
stali, ale rozhodně se k němu chcete vadesátkách koukal na VHS, ať už ve
vrátit? videopůjčovně, v televizi nebo přes pi-
Jiří: Máme jeden společný projekt, kte- rátský a zahraniční kazety. Raimiho Evil
rý bych mohl nazvat vysněným, protože Dead (1981), Argentovo Inferno (1980),
se nám nikdy nepovedlo ho dokončit asi Jacksonův Braindead (1992), Soaviho
mimo jiné kvůli tomu, že jsem si dost ne- La setta (1991), Fulciho Paura nella ci-
věřil, že ho prostě kresebně zvládnu. Snad ttè dei morti viventi (1980), Gordonův
na něj v budoucnu v nějaké formě dojde. horror From Beyond (1986), Romerova
Jinak mě se zatím daří všechny svoje scé- Night of the Living Dead (1968) a hro-
náristické projekty, které dovedu do kon- mada dalších klasik. Nic objevného, ale
ce, pak i vydat. tohle je opravdu hlavní zdroj mého zájmu
o horror.
Nezbývá než pogratulovat! A otázka na
závěr: Kdybyste měli vybrat horrorové Díky za rozhovor!
dílo, bez ohledu na ta, která jste jme- • Martin Štefko
novali, co byste čtenářům, divákům, ale
případně i hráčům doporučili, protože
je podle vás zásadní, ovlivnilo vás, nebo
na vás prostě mělo velmi silný dopad?
Jiří: Za mě určitě kromě Lovecrafta, což
je klasik, tak zmíním svou méně známou

42
bratři tesařovi
- gymnázium příšer
recenze
O Gymnáziu příšer jsme ztratili pár slov i když je na sport levý, ale hlavně – je něko-
již v minulém čísle. Ale proč se, u příleži- mu hrozně podobný. A není sám. Po něm
tosti rozhovoru s oběma autory, na tuhle přichází další nováček, jménem Edward.
v podstatě komiksovou povídkovou sbírku Tomáš patří k nejpovedenějším příběhům
nepodívat trochu podrobněji? sbírky, dal by se označit za zábavný, ale ko-
mika z něj brzy vyprchá a do popředí se
Scénář: Antonín Tesař dostává tajemné (tajemně a pronikavě ne-
Kresba: Jiří Tesař příjemné) bizarno.
Vydavatel: Yatun, 2010 Silnou inspiraci japonskými komiksy
Počet stran: 104 (a nebál bych se říci, že přímo konkrétním
autorem) jsou (opět) bizarní až groteskní
Útlá knížečka obsahuje hned několik pří- Polibky. Líbat spolužáky se prostě nevy-
běhů, jejichž společným jmenovatelem je plácí, obzvláště, když vypadají divně a vy
místo děje. Tím je škola, přesněji řečeno věříte pohádkám o líbání žab.
gymnázium. Opravdu zvláštní gymnázi- Tajemným a atmosférickým příběhem,
um, ne ani tak ono samo o sobě (ono to šplhajícím se na pomyslný vrchol sbírky,
v knize není nijak specifikováno, přesto jsou Spolužáci. Nejdelší a nejrozvinutější
se dá považovat za jisté, že jde ve všech děj, snad proto tak působivý a pohlcují-
příbězích o totožné gymnázium, které cí, o jednom z učitelů, který se chystá na
technicky vzato je úplně obyčejné stav- třídní sraz po letech. A kromě toho s ním
bou, jako každá jiná škola), jako spíše jeho hovoří školní záchod, jen tak mimocho-
osazenstvem. Tedy, hardware je v pořádku, dem. Petr nás pomalu vtahuje do velmi
software je tím, oč tu běží. Gymnázium nepříjemného psychologického horroru,
bratrů Tesařových totiž nenavštěvují pros- který vykolejuje z reality a vlastně i exis-
tí smrtelníci. Tedy nejen prostí smrtelníci. tence jako takové. Závěr je opravdu něco
Hned v prvním příběhu jménem Tomáš krásného. V tom našem žánrovém sympa-
totiž do třídy nastoupí nový žák, jmé- tickém smyslu. Chápeme se, že ano?
nem… Tomáš. Jenže Tomáš se jeví být tak Trochu na vážkách jsem se stránkou 51.
trochu podivínem. Je zamlklý, už pouhým Je to samostatný příběh (Spolužáci končí
zjevem se od ostatních odlišuje, jen tak na str. 50, Sestry začínají až na str. 52)?
trochu trousí, sportuje do roztrhání těla, Jakási mezihra dělící knihu na dvě polovi-

44
březen 2019

45
HOWARD 30

ny? Nebo je to svérázná předehra Sester? doucnosti stojí jisté oběti. Už jen ta před-
Kdo ví. Každopádně to funguje ve všech stava, že školní radiátory založí odbory
možnostech. a začnou stávkovat…
Sestry jsou zvláštní dramatický příběh, až Povídkový formát umožnil bratrům Te-
psychologické drama s příměsí romantiky. sařovým i větší pestrost ve výrazu kresby
Pohrávají si s temnými podobami citů příběhů. Na rozdíl od komplexních Tisíc
a lásky, jsou o samotě, ne/normalitě, místě masek, zde jednotlivé příběhy, ač černobí-
a postavení ve společnosti. Tento příběh lé, mají odlišnou atmosféru a povahu od-
částečně projektuje přístup, který tvůrci povídající obsahu. Zatímco Polibky jsou
vyjadřují a pojmenovávají nejen v úvodu např. až panensky nevinně světlé, Sestry
sbírky. Dá se to, respektive „zbytečná a pro jsou naopak temné, zachmuřené a jakoby
příběh nijak nedůležitá“ podoba jedné utopené ve stínech. Šikana je pak divoká,
z postav, však vnímat i jako negativní nebo rozevlátá, ukřičená a provokativní. Tomáš
přinejmenším rušivý element. naproti tomu trefně a funkčně operuje
V podstatě osvětově výchovným agitač- s odlišností titulního hrdiny.
ním spotem, zábavnou formou fungujícím Tesařovi svými knihami zatím prokázali
ve školách by mohla být groteskní Šika- jedno – jsou výraznými postavami české-
na. Nepříjemně úsměvný příběh o dvou ho komiksového horroru, zvládajícími jak
chlapcích, kteří šikanovali, až se ušikano- krátkou tak delší formu vyprávění. Gym-
vali. názium příšer i Tisíc masek jsou totiž
Sportovně založený Stroj je svým způ- povedené věci. Gymnázium příšer tedy
sobem strukturou trochu podobný Poli- přeci jen trochu povedenější, protože au-
bkům, jen je více technický. Příběh stu- torům poskytlo více manipulačního pro-
dentky, která je trochu levá na sport ale storu.
tělocvikářka se rozhodne tento stav věcí
změnit a udělat z Navrátilové neporazi- • Honza Vojtíšek
telnou sportovkyni. A že jsme v příběhu
nepokrytě inspirovaném japonskou bizar-
ní mangou, použije tělocvikářka pro svůj
záměr titulní instrument.
Hodně slušnou dávkou bizarní, hravé
a v jistém směru nepříjemně komické ná-
paditosti operuje poslední příběh nazvaný
Vejška. V něm se studenti gymnázia roz-
mýšlejí o své budoucnosti, místě v životě
a společnosti a svém pracovním ale i exi-
stenčním zařazení. A není to věru lehké,
neb budoucnost a vytyčený směr své bu-

46
Padnout do hororu držkou
Gnóm! je mladé české nakladatelství, které vydává
žánrovou literaturu v nezvykle pečlivém a luxusním
zpracování, protože žánr si to prý zaslouží.
Položili jsme zakladateli nové značky pár otázek.
Tak především, není ti Se strachem. Tím, že si to
blbé dělat rozhovor sám prožiješ v jeho podání.
se sebou? A dál?
Ani ne. To je furt to samý Takže horor je vlastně Jak, dál? Budu rád, když
– nevidíš knihy, jaký bys pro sluníčkáře? tahle značka bude příští
rád kupoval, tak si založíš Přeber si to jak chceš, rok ještě existovat. Plány
nakladatelství, nevidíš hlavně mě sere pojem na další rok si radši
rozhovory, jaký bys rád sluníčkář. Ale někde nedělám.
četl, tak si je píšeš sám... jsem zahlídl rozhovor
s Fracassim, kde říkal, že Jak to?
Co je to vlastně Gnóm,
je to specializované
hororové nakladatelství?
horor je příklad toho, co
prožít nechceme. Takže
já to vlastně chápu jako
Co jak to?

Jak to, že takový


www.gnom.name
www.pulp-robot.cz
Ne. Je to žánrový takovou magickou operaci, pesimismus? Copak ty
nakladatelství, který kdy si to vyřídíš se smrtí nemáš vyprodáno?
o horor jenom zakoplo. a zlem jakoby v zastoupení. Nemám, protože toho
A padlo do něj držkou. Nemůžeš před nima totiž tisknu moc. Ale v týhle
zavírat oči... kvalitě se toho nedá
Ty vůbec horory nečteš? tisknout míň než tisíc
Mám doma Tichou hrůzu Ale možná jsou i lidi, kusů, jinak by ty knihy
a taky Bradburyho které to přitahuje, třeba musely stát třeba 6
povídky, to jsou věci, by něco takového prožít stovek kus...
které znám od dětství. chtěli.
Kinga třeba jsem nečet. Podle mě horor prožít Takže potřebuješ širší
Žádnýho. Je to moc tlustý nechceš a porno prožít publikum.
a moc populární. A s tím chceš. Ale někdo to může Asi jo. Kde ho vzít?
Barronem to byla taková mít třeba obráceně.
náhoda. Obrácený libido. Nevím. Ale jsme v Čéchii,
tady je horor všechno,
Jaká? To jsou teda moudrosti. například na trůně
Prostě jsem na něj Já z toho důvodu nemám sedí zombie, všichni
někde narazil, stáhl si rád některý autory, který se bojí neviditelných
„The Beautiful Thing...“ se vyžívaj jenom v popisu přízraků… Lidi by tu měli
…a užasl. násilí a jinak za tím není o strašidlech víc číst.
nic. Ty nemusím. Myslím, To ste řek vy, pane
Proč? že s hororem je to jako redaktore, já se vod toho
Protože jsem už dlouho nic s bojovým uměním. Buďto dištancuju.
takovýho nečetl. Ten chlap se ho učíš proto, abys mohl
prostě umí psát. ubližovat, nebo proto, abys Nemyslíš, že ses měl Pozor, celá tato stránka
Je mi jedno, co píše, mohl něco bránit. čtenářům Howarda víc
a vlastně jsem se podbízet? Třeba přiznat, je zaručeně jenom
ze začátku bál toho, že jsou Už toho nech,
to zrovna takový hrůzy. ty jedno Šalamounovo
že se v hororu moc
nevyznáš, to od tebe
SPROSTÁ REKLAMA,
hovno. Budeš vydávat nebylo zrovna chytré. která vás má ovlivnit!
Proč? horory dál? Kdybych se chtěl podbízet,
Protože jsem měl pocit, že Docela mě tenhle typ budu vydávat úplně jinej
nechci mít takový hrůzy literatury zaujal. Zatím typ knížek.
v hlavě. teda máme za sebou
svatou trojici Barron, Však ty na to jednou
Tak proč to vydáváš? Fracassi, Evenson. dojedeš, na tu svou
Změnil jsem názor. Uvidíme, co bude dál. Letos paličatost.
Uvědomil jsem si, že tohle chci vydat ještě Barronovu
je člověk, kterej tím, že píše novinku, jeho krimithriller
Ty taky, vole.
Ilustrace Vaška Šlajcha
k Evensonovým povídkám
horor, dosahuje nějaký Blood Standard. —
katarze, prostě ve výsledku Otázky kladl
vlastně pozitivních pocitů. To ale není horor. Jakub Němeček
Je to vyrovnání se smrtí. Ne. Ale je to Barron. (únor 2019)

Ilustrace Karla Wennergrena


k Barronově povídce
„Muži z Porlocku“

2019

2018

2017
hereditary
recenze

Když na loňské Tradiční horrorové setká- Matka vyrábí miniatury traumatických


ní dorazili dva mí přátelé s fotografií ja- událostí, dcerka s vizáží troglodyta, tatík,
kési oživlé pochodně na triku, působilo to kterému je to vše úplně jedno a koneč-
zvláštně. Když pak čtyři dny v kuse ado- ně synáček, který jediný chce žít úplně
rovali novinku Hereditary s intenzitou normální život. Bohužel i na pařby musí
Rona Jeremyho po týdenním půstu, bylo s sebou brát svou mladší sestru, což se
to ještě zvláštnější. No a když se na sítích jednou docela zamotá. A tohle zamotání
začala objevovat srovnání s Exorcistou je asi nejlepším momentem filmu, proto-
a výkřiky o nejlepším horroru za poslední že pár desítek minut po něm se atmosfé-
léta, měl jsem jasno. Na tohle se jen tak ra stupňuje do závratných výšin a divák
nepodívám.

Režie: Ari Aster


Scénář: Ari Aster
Délka: 126 min
Původ: USA
Rok: 2018
Hrají: Toni Collette, Gabriel Byrne,
Alex Wolff, Milly Shapiro, Ann Dowd,
Mallory Bechtel, Jarrod Phillips

Dal jsem tomu půl roku, kdy hype kolem


Hereditary zcela ustal a já si tak mohl
v klidu vychutnat film, aniž bych k němu
přistupoval se znechucením. A zpočátku
jsem byl opravdu nadšený. Už úvod s do-
mem v domě, umně využívající minia-
tur, sliboval nevšední zážitek. A prvních
zhruba třicet minut mi ho i dodalo.
V centru dění stojí rodina, která má
k funkčnímu modelu poměrně daleko.

60
březen 2019

čeká, kam všechno tohle nenápadné stra- plátně s jistotou ostříleného harcovní-
šení povede. ka a připravuje si scénu na něco oprav-
Do prdele vede, milí čtenáři. Heredita- du velkého. Jeho budování atmosféry je
ry má totiž jedno z nejhorších možných v úvodu velmi nenásilné a vy mu hodně
vyústění v  historii horroru vůbec. fandíte, aby příběh dotáhl k hodnotné-
Nebudu se k tomu více rozepisovat, ale mu cíli. On ale rozvěsí na stěny hromady
vězte, že eskalace je povedená a opravdu brokovnic, aby nakonec zcela nečekaně
intenzivní, ale na jejím konci čeká pouze rozrazil vrata kanónem a vystřelil z něj
primitivní hromada hnoje na úrovni nazdařbůh do nebe.
céčkového strašáku na páteční půlnoc.
A to fakt zamrzí. • Roman Kroufek
Všechno ostatní je totiž na výši. Herci
jsou obsazení výborně, sympatie vzbuzu-
je maximálně tak Gabriel Byrne, a i u něj
si říkáte, že nic takového byste doma mít
nechtěli. Všichni ostatní jsou ale o level
až dva dále, v čele s hysterickou mamin-
kou, kterou s přehledem vyšvihla Toni
Collete.
Na poli celovečerního filmu debutující
režisér Ari Aster si je všechny vodí po

61
v papíru zabalené hračky
téma

Panenky, loutky, plyšáci. Člověkem člo- A tak horror panenky objal a vybavil
věku nejvíce podobné, k jeho vlastnímu je všemi možnými strachy, které z nich
obrazu vytvořené věci. Hračky, fetiše, mohou sálat. Je to jako uzavřený kruh.
modly, čarodějnické pomůcky, dekorace Horror neudělal nic, co by nevzešlo
a kdo ví, co všechno ještě. Uměle vytvo- z lidské mysli, ze zákoutí a představivos-
řené věci, s nimiž je často jako s lidmi ti jejího strachu, jen tomu dal „hmotnou“
zacházeno, jako k lidem je k nim při- podobu. Uvedl to v život. A celý ten
stupováno… Přesto nehybné, bez vlast- strach se zadními vrátky vrátil. To když
ního života, s upřeným pohledem, který člověka obdařil pediofobií. Tedy chorob-
neuhne ani nemrkne. Věci často určené ným strachem z panenek.
k objímání. Co když ale objetí opětují? Podle studie z roku 1970 japonského
Cítíte to mrazení? vědce zabývajícího se robotikou Masahi-
ro Moriho, se strach z panenek podobá
Není divu, že, stejně jako mnoho ji- lidskému strachu z robotů. Ve své studii
ných běžných a lidmi vyrobených věcí, rozebírá neklid, jenž v lidech vzbuzuje
horrorový žánr pohltil i panenky, loutky, robot i pouze nepatrně podobný člově-
ňuňózní plyšové medvídky a jiné bytos- ku. Jakmile robot začne vykazovat ja-
ti. Vždyť k tomu vlastně byly předurče- kékoliv nelidské rysy a prvky chování,
ny. Nejstarší dochovaná panenka ur- přivádí člověka do fáze zděšení. Jiná stu-
čena ke hraní pochází z Mezopotámie. die, provedená u tisícovky respondentů,
V Egyptě panenky používali již 2000 došla k tomu, že strach povzbuzuje po-
let před naším letopočtem, 200 let př. cit, kdy nevíte, co máte čekat. A co čekat
n. l. dokonce měli panenky s pohyblivý- od něčeho, co se nehýbe, ale co kdyby
mi končetinami. Panenky, jak je obecně mohlo? Spousta příběhů, i ve vaší vlastní
známe dnes, získaly svou podobu v půlce mysli, vypráví o tom, že se panenky hý-
16. století. Kromě zábavy byl a mnohdy bají, a dokonce nejsou přívětivé k člově-
stále ještě je jejich význam i mystický ku, tedy i k vám. A pak uvidíte panenku,
a kultovní, panenky sloužily k různých loutku, plyšáka, na vlastní oči. Usmívá
náboženským obřadům, kde zastupova- se, šklebí, nehybně, samozřejmě, že ne-
ly roli člověka. Zastupovaly roli člověka! hybně… Ale vy podvědomě nevíte, co
Řekli jsme si o to sami. očekávat. Nevíte. Pohne se? Je ten úsměv

62
březen 2019

63
HOWARD 30

stejný jako před chvílí? Nehyb-


ný? Zdánlivě nehybný… a ten
pocit nejistoty je větší a větší
a když přeroste únosnou mez,
kde se panika se strachem chyt-
nou za ruce a začnou ve vaší
hlavě radostně tancovat…
Výborně, seznamte se. Vyděše-
ný člověče, pediofobie. Pedio-
fobie, vyděšený člověk. Nějakou
dobu budete trávit spolu.
Jedním z nejefektivnějších
způsobů, jak se pediofobie zba-
vit, je expozice. Tedy postupná
konfrontace s obávanými před-
měty. Co třeba začít četbou?
Něco špatně s obvykle mi-
lými hračkami začalo být už
dávno. Např. v roce 1948 Pro-
fesorův medvídek (The Pro-
fessor‘s Teddy Bear) Theodore
Sturgeona, ten byl opravdovou
nestvůrou, co mluvila uchem,
protože ústa měla plná krve.
Hluboko v záhybech jejího
boltce se kroutily drobné rtí-
ky. A těmito rtíky před spaním
nestvůra jménem Chlupáč roz-
mlouvala se svým majitelem,
čtyřletým Jeremym, který jí vyprávěl své ví paní Avril Clay ze sídliště Burton
sny o sobě samotném v budoucnu a kr- Bridge, která si roku 1982 v povídce au-
mil ji… krmil…, než prohlédl. Máte i vy torky příběhů pro děti a mládež Adèle
nutkání spěchat do postele a vyprávět si Geras otevřela Ordinaci pro panenky
se svým medvídkem? Můžete to zkusit (The Dollmaker). Tato milá a šikovná
ve Sturgeonově sbírce Bůh v zahradě paní, nadevše milující děti, první a třetí
a jiné vize (Epocha, 2004). středu každého měsíce přijímala k opra-
Přes všechno v tomto čísle zmíněné, pa- vě rozbité panenky. Aby dál rozdávaly
nenky často přinášejí radost. Své o tom radost na světě. Jenže když některé děti

64
březen 2019

zjistí, že se jim panenky vracejí tak tro- můžete v antologii Hlas krve (Najáda,
chu jiné, ač tomu nikdo další, obzvláště 1997).
rodiče, nechce věřit, dojdou postupně Že panenky v horrorech nemusí být
k tomu, že i paní Avril chce trochu té nutně původcem zla a strachu dokazuje
radosti a štěstí. Až z toho mrazí. Upad- Anna Šochová ve své povídce Panen-
la-li vaší panence hlava, můžete s ní ka. Zde naopak na starém německém
zavítat do ordinace v antologii Jablíčko hřbitově v západočeském pohraničí na-
pro slečnu učitelku a jiné horory (Alba- lezená panenka hlavní hrdince pomůže
tros, 2004). Ale nezapomeňte, až budete uniknout děsu a hrůze reality jejího běž-
odcházet, řekněte, prosím, že
může další. A doufejte, že paní
Avril nebude chtít té radosti
ještě trochu více.
A teď ruku na srdce, připadly
by vám fajn panenky s dýňový-
mi hlavami? Které nekupujete
ale adoptujete a jako správný
sezónní módní produkt mají
svou vlastní legendu? Že jo?
Kdo by si taky, sakra, chtěl hrát
s panenkami, které mají mís-
to hlavy dýni? Jenže v povíd-
ce Darella Schweitzera z roku
1988 je těchto lidí plno. A be-
rou prodejny s panenkami do-
slova útokem. Čímž trpí hlavní
hrdina příběhu, nerudný pro-
davač Norton, jehož štve celý
svět, manželkou počínaje, prací
konče, o panenkách s dýňovou
hlavou nemluvě. Jednoho dne
Norton najde úlevu, stane se
z něj totiž Muž, který byl oš-
klivý na panenky s dýňovou
hlavou (The Man Who Wasn‘t
Nice to Pumpkin Head Do-
lls). Chcete-li i vy být hnusní
na panenky s dýňovou hlavou,

65
HOWARD 30

ného života. Co na tom, že malá Gita, Pamatujete na Erica Cartmena ze South


na rozdíl od čtenáře, ještě moc nerozumí Parku, který, když měl splín a přišlo to na
tomu všemu, co se kolem ní děje, přesto něj, pořádal zahradní čajové dýchánky se
cítí, že od té doby, co se svou starší sest- svou pannou Polly a ostatními panenka-
rou Tinou objevily starou panenku, se mi a méďánky? Tak podobné dýchánky
její život mění k lepšímu. Alespoň v noci se svými hračkami, Méďou, Pipinellou,
nebo když usne, kdy se záhadně přemís- Viktorínou s pochroumanou rukou,
ťuje v čase do lepšího života, lepší rodiny. Koníkem a Hrochem, pořádá Alice,
A když v jejím skutečném životě nebez- hlavní hrdinka povídky Beaty Iris Čer-
pečí vygraduje a takřka jí sevře svou ruku né O holčičce, která si povídala s pa-
na rameni, nejtoužebnější přání Gity nenkami. Alice panenkovské mejdany
a její sestry se stane pravdou. Zvláštní pořádala hlavně, když byla doma sama,
a nepochopitelnou pravdou. Sice s nad- když její zlá a děti nenávidící teta, k níž
přirozenou zápletkou, přesto je Panen- se dostala po smrti rodičů, odešla do
ka výborným a zdrcujícím realistickým práce učit děti. Protože teta monstrum
horrorem děsícím umně vykresleným nenávidí nejen děti, ale i panenky, ob-
prostředím, z něhož až mrazí. Zjistit, jaké zvláště, když s nimi Alice mluví. Asi už
štěstí by panenka přinesla vám můžete vám došlo, kdo zlomil ruku Viktoríně,
v soutěžním sborníku P. E. K. & P. N. N. co? A když takhle jednou teta náhle po-
(Netopejr, 2003) nebo sbírce Země ztra- dobný dýchánek přeruší, Alice zjistí, jaké
cenců a prokletých (Nová Forma, 2018). to je mít dobré přátele. Beata Iris Čer-
ná se se svou povídkou v roce
2003 dostala až na čtvrté místo
v povídkové soutěži Ježíšku, já
chci plamenomet, a tak můžete
na Alicin panenkovský mejdan
zavítat v soutěžním sborníku
Ježíšku, já chci plamenomet.
To NEJ z roku 2003 (Netopejr,
2005).
Panenku Ehecatl objeví ve
stejnojmenné povídce (Lal-
ka Ehecatl) polského autora
Roberta Cichowlase šestiletý
Sebastian, a i když mu to jeho
dědeček zakázal, vezme si ji
k sobě a schovává se s ní pod
peřinou, když venku fouká. Jen-

66
březen 2019

že panenka začne pronášet divně znějí- Bozích, ve tmě žhnou dvě drobná očka
cí původně americká slova, vybuchne jí horečnou a nepopsatelnou změtí tajem-
hlava a v místnosti se, kromě Sebastiana ství… Svou Pěknou panenku Popletku
a bezhlavé panenky, objeví další bytosti si můžete pořídit v povídce Donalda
– žena v sukni z hadů a divný pán. A blí- R. Burlesona v antologii Černá křídla
ží se k Sebastianovi a panence, a blíží… Cthulhu 3 (Laser, 2016).
Po letech se Sebastian hodlá do dědova V Čechách se podivné a tajemné pa-
bytu nastěhovat společně se svou pří- nenky prostě nacházejí. Lída Majero-
telkyní, i navzdory nepříjemným vzpo- vá, hudební skladatelka a osamělá žena
mínkám a divnému pocitu, když otevírá s dcerou a vnoučkem v zahraničí, tu svou
dveře pokoje, v němž kdysi, před lety, on najde u odpadkového koše před obcho-
a panenka… Mysteriózně psychologické ďákem. Vezme ji domů, obdaří jménem
schoulení s panenkou pod peřinou mů- Verunka a začne se o ni starat. Jenže čím
žete prožít v autorově sbírce Wylęgarnia více se o ni stará, tím více s ní splývá.
(FORMA, 2013). Povídka Miroslava Pecha je mnohem
Ale teď již pojďme za Cindy, sedmnác- delší, než se podle těchto tří popisných
tiletou feťačkou, snad již v posledním vět zdá, skrývá se v ní stylová horrorová
stádiu sebedestrukce. I když má svou jízda s Pechovým vytříbeným strohým
soudnost a nevpravuje si do žil nic bizar- stylem (Pech dokáže třemi slovy vyjádřit
nějšího než kuchyňské čistící prostřed- to, na co King s Barkerem potřebují dva
ky, kreosot a vnitřky z lithiových bate- odstavce). Syrové rodinné drama o ztrátě
rií. Cindy má taky dítě. Všechny krásy jistoty a kontaktu s životem, o pocitech
světa tomu, kdo ví, kdo je jeho otcem. vyprázdnění a vzdalujících se rodinných
Zástup adeptů je široký, všichni však pout. Svou vlastní Verunku můžete na-
stejného ražení jako Cindy. Je jím snad lézt ve 27. čísle časopisu Howard nebo
Jimmy, který často rozprávěl o Starých v autorově knize Mainstream (Carcosa,
Bozích? Cindy se chce své dcery zbavit 2018).
a je záhadou, kde se v ní vzal ten nápad. A jaký strašidelný příběh s panenkami,
V místním obchoďáku prodávají Pěkné loutkami a plyšáky jste zažili vy? Potře-
panenky Popletky (Dimply Dolly Doo- bujete terapii?
fy), které jsou zabaleny v krabicích tak
akorát dost velikých. Cindy to potěší, její • Honza Vojtíšek
dcera dokonce konečně dostala jméno… Ilustrační foto: Miro Švercel
Cindy kvůli svým návykům sice již mno-
ho života neužije, její dceru však koupí
manželský pár pro svou dceru Marciu.
Jsou totiž vánoce. Jenže když všichni spí,
neznalí Jimmyho průpovídek o Starých

67
méďa srdcíktm
brian evenson
I navíc – za malý poplatek padesáti dolarů
– i vysoce kvalitní nahrávku tlukotu srdce
Michael a Lisa Donnerovi se o službě dítěte. Tu nahrávku zkopírují do zařízení,
Méďa Srdcík™ poprvé dozvěděli přibliž- které všijí do srdce z hebké látky, a to pak
ně ve čtvrtém měsíci těhotenství v ordina- vloží do hrudi plyšového medvídka. Když
ci porodníka. Čekali na příjmu za jednou potom medvídkovi správným způsobem
Brazilkou, která měla rodit každou chvíli, zmáčknete hruď, nahrávka s tlukotem
a zatímco se recepční snažila sehnat jed- srdce se spustí a třicet minut poběží.
nu zdejší zaměstnankyni jménem Marlie, Dokonalý dárek pro vaše novorozeňátko!
která prý mluvila lámanou portugalšti- pravily reklamní výkřiky na konci letáku.
nou, začal si Michael prohlížet brožury Nemluvňata ohromně uklidňuje, když mo-
a letáky rozložené na recepčním pultíku. hou spát vedle medvídka, který tluče jako
Měli tam pozvánku k účasti na vědecké jejich vlastní srdce! Darujte svému dítěti po-
studii o tom, jak souvisí přírůstek váhy hodlí jako v bříšku, i když už bude z bříška
s těhotenstvím, a leták, který zval na pra- venku! Jen za padesát amerických dolarů!
videlné cvičení. Měli tam lesklé, na třetiny Michael s úšklebkem podal leták druhé
skládané letáčky o nitroděložních tělís- polovině rodiny Donnerových, Lise, a sle-
kách a ostatní antikoncepci, a měli také doval, jak se bude tvářit.
sady speciálních barevných ultrazvuko- „Ujetý, co?“ řekl.
vých snímků ve vysokém rozlišení, které „To nemůže být pro miminko dobré,“
představovaly podobiznu dítěte v lůně pravila Lisa. „Když má srdce zároveň
olemovanou růžově či modře anebo, když v sobě i vedle sebe. To by ho mátlo.“
jste chtěli příbuzné v tomto směru napí- „Ale miláčku,“ oponoval Michael. „Ono
nat, tak žlutě. nemá vedle sebe opravdové srdce. Jenom
No a pak tam měli Méďu Srdcíka™. Byl nahrávku.“
tam jen jeden letáček, celý ošoupaný a tro- „No ale stejně,“ trvala na svém Lisa. „Ty
chu pomačkaný, a na jeho spodním okraji by ses chtěl na noc schoulit do klubíčka
bylo nakopírované odtrhávací telefonní s nahrávkou vlastního srdce?“
číslo. Firma Méďa Srdcík™ nabízela ul- „Nevím,“ řekl Michael. „Jak to mám vě-
trazvuk, který podle jejího tvrzení většina dět? Nikdy jsem to nezkoušel.“
pojišťoven uhradí a který klientovi poskyt- Bavili se o tom i později v čekárně, když
ne nejen obvyklý ultrazvukový obraz, ale už se zaregistrovali. Bylo to pro ně jenom

68
březen 2019

divné téma, o kterém si mohli povídat. pro ně přišel k hlavnímu vchodu, odemkl
Rozebírali to ještě i v ordinaci, když če- a zase za nimi zamkl. Spěšně je dostr-
kali na doktorku, a pak už doktorka při- kal do suterénní místnosti s ultrazvukem
šla. Kromě jiných vyšetření stříkla Lise a rychle provedl sken. Postavil před ně
na břicho gel a na něj přitiskla kapesní pořadač se zalaminovanými fotkami ply-
ultrazvukový skener připojený k minia- šových medvídků a řekl jim, ať si jednoho
turnímu reproduktoru v náprsní kapse. vyberou. Bylo očividné, že se to celé děje
Zapnula zvuk a všichni uslyšeli rychlé tak nějak pokoutně.
a rytmické bušení dětského srdíčka. „Ale to nebylo třicet minut, jak jste sní-
„Někdo třeba říká, že to zní jako dusot mal to srdce,“ řekl Michael.
splašených koní,“ pravila doktorka. „Cože?“ opáčil technik. „Aha, ne, my po-
Vyšetření obnášelo ještě další věci, měře- třebujeme jen patnáct vteřin. Vezmeme
ní, otázky ohledně stravy, krátkou diskusi, patnáctivteřinovou smyčku a tu nakopí-
a pak byla návštěva u konce. Doktorka rujeme.“
zmizela a Michael pomáhal Lise znovu se Michael si v duchu říkal, jestli si má stě-
obléknout. žovat. Teď mu připadalo jako chyba, že
„Možná bychom prostě měli nahrát du- sem jezdili; co začalo jako žert, mu teď
sot splašených koní a dát ho do medvíd- připadalo prostě jenom divné. Ale už
ka,“ řekl Michael. tam byli a už do toho vložili příliš mno-
„Moc vtipné,“ řekla Lisa. ho energie, než aby toho teď nechali. Lisa
Ale když šli ven a Michael předal recepč- mu to tolerovala jen tak tak – nevymyslela
ní svou kreditku, aby si z ní strhla nemoc- si to ona, ale Michael; to mu řekla úpl-
niční poplatek, natáhl se a odtrhl z letáku ně jasně, už když sem jeli. A teď, když se
Méďa Srdcík™ lísteček s číslem. „Jen tak ji pokoušel přimět, ať medvídka vybere
pro srandu,“ vysvětlil ženě, která obrátila ona, prostě jen mávla rukou, ať s tím jde
oči v sloup. „Jen abychom měli co vyprá- někam. Zběžně prolistoval stránky, jenže
vět na večírcích. Jen abychom mohli říct, co mohl vědět o tom, jak správně vybrat
že jsme to zkusili.“ medvídka? Vždyť sám jako dítě žádného
neměl. Co se jeho týkalo, připadali mu
Což byl také důvod, proč když se dítě všichni ti medvědi skoro stejní. Nakonec
narodilo mrtvé už v šesti a půl měsících, vybral jednoho s malýma černýma očka-
měli pořád ještě medvídka s nahrávkou ma a tmavohnědým kožichem, u kterého
úderů jeho srdce. Tehdy totiž na to číslo stálo „hebký plyš“. Vybral si ho částečně
z papírku zavolali a domluvili si schůzku. proto, že ho napadlo, jak o tom bude moci
Do areálu, kde se prováděly všechny mož- žertovat: „Hebký plyš, sladce spíš.“
né druhy snímkování lidského těla, dora- Než odešli, technik shrábl Michaelových
zili kolem osmé večer. Nervózní technik padesát dolarů, popadl jejich pojišťovací
v popelavě šedé nemocniční uniformě karty a opsal si čísla.

69
HOWARD 30

„Přijde vám to zítra,“ řekl. Potom Donnerovi na medvídka vlastně


„Proč?“ zeptal se Michael. „Proč ne zapomněli. Chystali se totiž na příchod
dneska?“ miminka. Četli si na internetu, co bu-
Technik se potutelně usmál. „Takhle dou potřebovat a na co se mají připravit.
to prostě u nás chodí. Když pracujete Naplnili dům nejrůznějšími kojeneckými
na volné noze, dodáváte věci až druhý proprietami a pozvolna si přivykli na my-
den.“ šlenku, že budou mít dítě. Byli na dalším
A pak už stáli venku na špatně vydláž- ultrazvuku, tentokrát v ordinaci porodní-
děném parkovišti a dívali se, jak technik ka, a zjistili, že to bude holčička. Michael
zamyká dveře. byl překvapený – očekával kluka, od po-
čátku se na to psychicky ladil. Pak mu ale
Když jim medvídek přišel poštou, nebyl definitivně došlo, že to bude holčička,
vůbec tmavohnědý, ale spíš takový světle a ta myšlenka se mu začala líbit.
hnědý a žíhaný. Ani plyš by se nedal po- Všechno šlo vlastně úplně hladce – tě-
psat jako hebký, protože to vlastně nebyl hotenství jak podle učebnice, říkával s ob-
plyš, ale jen obyčejná látka. Byl to beze libou porodník –, a pak najednou nebylo
všech pochybností laciný medvídek. Na- nic. Michael Donner přišel domů z práce
víc vypadal ošuntěle, jako by snad technik a zavolal na Lisu Donnerovou, a nikdo
šel a koupil prvního medvídka, na které- se neozval. Pomyslel si, že šla ven. Šel
ho narazil někde v bazaru. do kuchyně a nalil si panáka. Sundal si
„To je on?“ zeptala se Lisa a hladila si kravatu a přehodil ji přes opěradlo žid-
břicho. V té době byla možná v šestém le. Bezmyšlenkovitě přešel do ložnice
měsíci. „To je ale šereda.“ a vtom Lisu uviděl, jak tam leží zhrou-
Když však začal Michael mačkat med- cená na podlaze, v bezvědomí a se stehny
vídkovu hruď, aby zkusil zapnout tlukot od krve.
srdce, zůstala s ním a poslouchala. Chvíli Zavolal záchranku. Pak zkontroloval,
trvalo, než se tlukot spustil, ale když se jestli Lisa vůbec dýchá. Dýchala. Po-
konečně ozval, i Lisa musela uznat, že pleskával ji po tvářích, mluvil na ni a třel
zní pozoruhodně jasně. jí ruce, dokud nezačala přicházet k sobě,
„Ale stejně, proč by mělo miminko chtít ale i pak byla zmatená a zdálo se, že neví,
tohle poslouchat?“ namítla Lisa. kde je. A potom uviděla krev a začala být
Michael pokrčil rameny. Neměl na to hysterická a on ji jen tak tak udržel, do-
žádnou odpověď. Chvíli si s medvědem kud nepřijeli záchranáři, nedali jí sedati-
hrál, vypínal mu srdce a zase ho zapínal, va a neodvezli do nemocnice.
a pak ho hodil do rohu postýlky, aby tam
čekal na jejich miminko. „Někdy,“ řekla jim o pár hodin pozdě-
ji dětská lékařka, „se těhotenství zkrátka
neujme.“ Nebyla to jejich chyba, nebylo

70
nic, co by bývali mohli udělat jinak. Ně- rodilo v normálním termínu. Neměli by
kdy se prostě tělo rozhodne vyvíjející se si to klást za vinu; měli by jednoduše po-
plod vypudit. chopit, že se to prostě stalo.
„Ale my jsme slyšeli srdíčko,“ namítala
Lisa. „Viděli jsme ji na obrazovce. Byla Pro Lisu však bylo nesmírně těžké ne-
živá.“ klást si to za vinu. Bylo to nakonec její
Dětská lékařka jen potřásla hlavou. Kdo tělo, v němž dítě rostlo, a z toho si vyvo-
ví, co se s plodem stalo? Něco rozhodně dila, že její tělo dítě zabilo. Michael se
ano, a to něco zabránilo dítěti, aby se na- ji pokoušel utěšovat, objímat, ale rychle

71
HOWARD 30

přišel na to, že Lisa nechce, aby ji někdo A u toho tedy zůstali: Lisa byla stěží
utěšoval nebo objímal. Chtěla být sama se schopná normálně fungovat, Michael se
svým žalem. všude plížil jako duch, aby se jí ještě ne-
Následovaly dny, kdy téměř nevylezla přitížilo, kojenecké věci pro nepřítomné
z postele, dny, kdy jí Michael musel nutit, miminko byly úhledně poskládané v dět-
aby něco snědla. Když o malou přišli, řekli ském pokoji a oba Donnerovi s nadějí
jim, že byla dost stará na to, aby mohli do- vyčkávali, že přijde čas, kdy se budou cítit
stat rodný list, a tak vyplnili rodný i úmrt- líp.
ní list najednou, přičemž byl zaznamenán
jednominutový interval mezi tím, kdy se II
holčička narodila a kdy zemřela, i když
podle Michaela to vypadalo, jako by se Asi tři měsíce potom, co přišli o dítě,
narodila už mrtvá. Takhle se to ale prostě vzbudil Michaela nějaký zvuk. Byl sotva
dělá, řekli jim v nemocnici. Zeptali se jich, slyšitelný a on si chvíli nebyl jistý, jestli
jestli chtějí pohřeb – řekli jim, že to by také se mu jenom nezdá. Ležel v posteli –
mohli povolit, ale Lisa o tom nechtěla ani jeho manželka ležela zhrouceně vedle
slyšet. Místo toho nechali tělíčko spálit něj a buďto spala, nebo to předstírala –
a popel si donesli domů. Michael nevěděl, a poslouchal. Chvíli si myslel, že by mohl
co si s popelem počít, a nemohl z Lisy do- znovu usnout, ale na tom zvuku bylo
stat, co by s ním chtěla udělat ona, a tak cosi, co neuměl přesně popsat a co ho
prozatím postavil urnu do horního patra, nutilo zůstat vzhůru.
na přebalovací stůl v dětském pokoji. Zívl a nakonec vstal a vydal se za zvu-
Když se tehdy dítě narodilo mrtvé, Lisa kem. Otevřel dveře ložnice a šel do obý-
si ho na chvíli podržela – jedna ze sester váku, ale tam to neslyšel ani zdaleka tak
Michaelovi řekla, že to se někdy dělá, že dobře. Šel do kuchyně, stál a snažil se
je to určitý způsob, jak se s ním rozloučit chvíli zadržet dech. Pořád nic. V pracov-
–, ale zdálo se, že to Lise nijak neprospě- ně totéž.
lo. A Michael z toho nakonec měl noční Nakonec se vrátil do ložnice a lehl si.
můry. Bylo těžké na to nemyslet: dítě, Okamžitě to uslyšel znovu.
zjevně mrtvé a ne zcela vyvinuté, přitisk- Teď už byl úplně vzhůru. Pokoušel se
nuté ke kůži jeho ženy, která pláče. zjistit, odkud ten zvuk přichází, a ten-
Věci pro miminko nechali tak, jak byly. tokrát chodil po pokoji sem a tam a na-
Michael nejprve navrhl, že by je moh- slouchal. Nakonec si uvědomil, že to slyší
li odnést a uskladnit v suterénu, ale když přes mřížku ventilace ve stropě a že zvuk
je začal sbírat, jeho žena vydala podivný, přichází shora, z dětského pokoje.
naříkavý výkřik, který ho vyděsil jako nic Vyšel nahoru, otevřel dveře dětského
jiného v životě, a on zase položil všechno pokojíku a čekal. Bylo to ono, zvuk po-
zpátky. dobný statickému šumu, ale tišší a podiv-

72
březen 2019

ně pulzující. Chodil po temném pokoji, však myslel, že by to dokázat mohli.


zvolna se začínal orientovat a rozeznávat Políbil ji a snědli oběd, který koupil
správný směr, a nakonec si uvědomil, že u Vietnamců. Potom odešel do práce
zvuk vychází z postýlky. a pohvizdoval si. Zbytek dne byl dobrý,
Na vteřinku ho zachvátila čirá panika. jeden z nejlepších, jaké v poslední době
Blesklo mu hlavou, že se jim snad nako- zažil. Cítil se dobře až do okamžiku, kdy
nec přece jen narodilo dítě, ale že ani on, na konci pracovního dne vstoupil do dve-
ani jeho žena si jeho existenci nechtěli ří a našel svou ženu, jak sedí v obýváku,
připustit. Nechali ho tady nahoře o sa- houpe na klíně medvídka a naslouchá
motě, nechali ho tu umřít. A potom na- tlukotu jeho srdce.
táhl ruku, zašátral v postýlce a nahmatal „Pššt,“ řekla. „Už skoro spí.“ A usmála
tělo medvídka. se.
Medvídkovo srdce pomalu a pravidelně Zůstal stát ve dveřích jako solný sloup.
tlouklo. Jeho vypůjčené srdce, měli by- Jenom se na ni díval ode dveří a přemýš-
chom říci, protože to byl zvuk srdce jejich lel, co by měl říct a co se na to vlastně říct
mrtvého dítěte. Absolutně na tu hračku dá, pokud vůbec něco takového existuje.
zapomněl. Něco se v ní muselo pokazit, „Chceš si ji pochovat?“ zeptala se.
pomyslel si, když se sama náhodně za- „Liso,“ řekl, „ty víš, že je to jenom hrač-
pnula. ka, že ano?“
Držel medvídka pár minut, když tu ná- Pohlédla na medvídka na klíně. „Ano,“
hle tlukot srdce ustal stejně nečekaně, odpověděla. „Máš skoro úplně pravdu.“
jako začal. Opravdu to bylo třicet minut? „Skoro úplně?“ opáčil.
Možná byla závada právě v tom. Opatr- Přikývla. „Má přeci její srdce.“
ně položil medvídka zpátky do postýlky „To je jen zvuk jejího srdce,“ řekl. „Je to
a vrátil se do postele. jenom nahrávka.“
„Jistě,“ přitakala po dlouhé odmlce. „Já
Příští den si na to ani nevzpomněl. Jako vím.“
obvykle odešel ráno do práce a strá- Čekal, že řekne něco dalšího, ale neřekla
vil celý den v kanceláři. Ale když přišel už nic, jen se něžně pohupovala a dívala
domů na oběd, zjistil, že jeho žena nespí. se na medvídka.
Byla vzhůru a normálně fungovala, ospr- „Liso,“ oslovil ji.
chovala se, dokonce uklidila. Něco se za- „Ona mě volala,“ řekla nakonec.
čalo měnit. K lepšímu. „Ach, miláčku,“ řekl. Natáhl se a chtěl
Zhluboka se nadechl. Celé ty měsíce jí medvídka vzít, ale Lisa hračku pevně
po dceřině smrti, kdy se díval, jak se jeho držela a nechtěla mu ji dát.
žena snaží přežít a on sám se snažil také,
si říkal, že oni, Donnerovi, se přes to do- Nakonec, když o tom hodně dlouho
stanou, ale tak úplně tomu nevěřil. Teď si mluvili, Lisu přiměl, aby se medvíd-

73
HOWARD 30

ka vzdala z vlastní vůle. Ano, přitakala, dou to muset opravit. Buď opravit, nebo
chápe to. Nechtěla ho vyděsit. Jistěže to se medvídka zbavit. To bude asi lepší, po-
chápe – tohle není jejich dcera, je to jen myslel si, prostě se ho zbavit.
medvídek. Nechtěla tvrdit, že by mohl
být něco víc, prohlašovala Lisa. Jenže o pár dnů později tam medvídek
„Jak jsi to myslela, když jsi říkala, že tě pořád ještě byl. Jakmile se ocitl znovu
ten medvídek volal?“ zeptal se Michael. v dětském pokoji, Michael na něj za-
„Myslíš ona,“ namítla Lisa, ale vyhýbala pomněl. Lisa trávila většinu času opět
se mu pohledem. v posteli, ale vstávala teď trochu častěji
„Cože?“ a Michael si říkal, že se pomalu uzdra-
„Neřekla jsem medvídek,“ ohradila se. vuje.
„Řekla jsem ona.“ Byl by na medvídka zapomněl úplně,
Udělal neurčité gesto rukou. „A záleží kdyby se o tři dny později znovu nepro-
na tom?“ budil v posteli s vědomím, že něco sly-
Okamžik na něj šokovaně hleděla, ale šel. Tentokrát to bylo hlasitější. Byl na-
pak se ten výraz pomalu vytratil a ona půl v mrákotách a v hlavě slyšel vlastní
odvrátila zrak. „Ne,“ řekla. „Vlastně ne.“ tep. Nějak se dostal z ložnice a po scho-
A potom znovu upadla do letargie, stej- dech došel do dětského pokojíku, ale
ně jako předtím. Nechala se od něj do- když tam vstoupil, medvídka nikde ne-
vést k posteli. Možná by bylo lepší jí toho viděl. Také zvuk zeslábl. Pár minut med-
medvídka nechat, pomyslel si tak trochu vídka hledal a pak se vrátil do ložnice.
proti své vůli. Ale na druhou stranu měl Teprve potom si uvědomil, že medvídek
obavy, co by se stalo, kdyby jí ho opravdu je v posteli.
nechal. Rozzuřeně probudil Lisu. Vypadala ro-
„Jak jsi to myslela, když jsi říkala, že tě zespale a zmateně. Zamával jí medvě-
volala?“ zeptal se znovu, když jí upravoval dem před očima.
přikrývku. „Můžeš mi k tomu něco říct?“ zeptal se.
„No prostě volala,“ řekla. „Slyšela jsem „K čemu?“ zeptala se ona.
to. Něco jsem slyšela a šla jsem se nahoru Copak se nemůže prostě přiznat, že
podívat, co to bylo. Byl to tlukot jejího vzala medvídka a přinesla ho do poste-
srdce.“ le? Co se to s ní děje?
„A začalo to jen tak samo od sebe?“ „Ale já –“ namítla.
Přikývla. „Já s tím nic nedělala. Prostě to „Žádné ale,“ řekl. Nepřestával jí nadá-
začalo samo od sebe.“ vat, dokud se taky nerozzuřila a nezaje-
Vzhledem k tomu, že sám zažil něco čela: „Ale já tam pro něj nešla!“
podobného, cítil, že jí musí věřit. S tím Jak se tam teda dostal? chtěl vědět.
přehrávačem v medvídkovi nebylo něco Plyšáci se přece jen tak nešpacírujou
v pořádku – měl nějakou poruchu. Bu- po domě. Jeden z nich ho musel přinést

74
březen 2019

a Bůh ví, že on to nebyl. Takže to musela bylo. Ale vzhledem ke všemu, co se při-
být ona. hodilo potom, to nebyl ani trochu dobrý
„Ne!“ křičela na něj. „Přísahám, já to nápad.
nebyla!“ Uvažoval, že sejde dolů a seřve ji kvůli
Zhluboka se nadechl. No dobře, řekl tomu, jenže nechtěla snad ona vyvolat
a konečně se trochu zklidnil, možná právě tohle? Ne, řekl si, on to zvládne
tam pro něj nebyla. Nebo o tom sama jako dospělý člověk: bude předstírat, že
neví. Byl ochoten vzít to v úvahu jako toho medvídka ani neviděl. Prostě ho
možnost. Možná to udělala ve spánku, hodí zpátky do popelnice, kam patří,
bezmyšlenkovitě. a potom, jelikož dneska jezdí popeláři,
„Ne,“ odporovala, také už trochu klid- zůstane doma tak dlouho, aby se pře-
něji. Ležela celou dobu v posteli. Tím si svědčil, že ho doopravdy odvezli. To
je jistá. bude medvídkův konec. Už na něj nikdy
Zavrtěl hlavou. Jiné vysvětlení prostě nebudou muset myslet. Nějak se z toho
není, řekl jí. dostanou a postupně se vrátí k životu,
„A co ty?“ namítla. „Proč bys to nemohl který vedli předtím.
ve spánku udělat ty?“
Bez přemýšlení odpověděl: „Ale já nej- A skutečně to všechno zvládl. Ospr-
sem psychicky narušený.“ Okamžitě choval se, dal si něco k snídani. Přinesl
toho litoval, ale už bylo pozdě. Byl to za- ženě misku cereálií, ale ona ještě spa-
čátek hádky, která skončila medvídkem la – nebo snad předstírala, že spí, aby
vyhozeným venku v popelnici, manžel- s ním nemusela mluvit. Políbil ji na tvář,
kou nepříčetnou vzteky a manželem, šel nahoru, popadl medvídka a hodil ho
který si musel ustlat nahoře v dětském do popelnice. Medvídkovo srdce zrovna
pokoji na hromadě peřin položených tlouklo. Potom nasedl do auta a čekal
na zemi. za volantem, dokud ve zpětném zrcát-
ku neuviděl, jak přijíždí popelářský vůz,
První, co uviděl, když se probudil, mechanická ruka se zvedá a vysypává
byl medvídek v postýlce, který se tiskl popelnici. Tak, pomyslel si a nastartoval,
na dřevěnou ohrádku, jako by ho po- je to hotové a je po všem.
zoroval. Michaela zachvátil tupý vztek.
Uvědomil si, že když spal, jeho žena A to mohl být konec celé záležitosti.
musela vstát, vytáhnout medvídka z po- Za normálních okolností by to konec
pelnice a dát ho zpátky do postýlky. byl. Když přišel ten večer domů, omluvil
No, především nebyl dobrý nápad toho se ženě a ona se omluvila jemu. Plakala
medvěda vůbec kupovat, řekl si. Tehdy a on projevil dost slušnosti, pokud se to
to vypadalo jenom jako vtip, a kdyby je- tedy slušností dá nazvat, aby ji nenař-
jich dítě bývalo přežilo, taky by to vtipné kl z toho, že přitáhla medvídka zpátky

75
HOWARD 30

domů. Ona zase měla dost slušnosti, aby vezli ho? Nebo se do popelářského auta
nedala najevo, že ví, že on hodil med- nevysypal a ona ho našla na ulici? Musí
vídka znovu do popelnice. Slíbila mu, že přece existovat nějaké logické vysvětle-
se bude víc snažit, a on jí slíbil, že bude ní, doufal Michael.
trpělivější. Zkrátka, udělali všechno to,
co tak lidé ve vztahu dělávají (ať už ze Rozsvítil a zíral na medvídka skrz
strachu, anebo z lásky), když mají pocit, šprušle postýlky. Srdce přestalo tlouct
že zašli příliš daleko. stejně náhle, jako začalo. Všiml si, že
medvídek je špinavý, pokrytý vrstvou še-
Jenže tím to neskončilo. Třetí nebo dého prachu jemného jako popel. Bude
čtvrtou noc, když už Michael přestal ho muset zničit, ale ještě než to udělá,
být ostražitý a začalo se mu zdát, že se jeho žena mu dluží vysvětlení. On teď
vracejí zpátky k normálnímu životu, se medvídka opráší a potom jí ho ukáže,
opět vzbudil uprostřed noci s vědomím, přinutí ji, aby mu všechno vysvětlila,
že něco zaslechl. a potom ho přímo před ní zničí.
Ne, pomyslel si a vlastně ještě skoro Když však hračku zvedl, aby ji očistil,
spal. To se ti jen zdá. Je to sen. uvědomil si, že je něco jinak. Medví-
Pokusil se znovu usnout, opravdu se dek se mu zdál jiný, těžší, a když s ním
snažil, ale ten zvuk ho usnout nenechal. pohnul, cosi se mu v těle přesouvalo,
Nebyl to vlastně ani zvuk. Spíš něco jako jako by byl najednou plný písku. Podí-
náznak zvuku. Jenže ho prostě nenechal val se na něj víc zblízka, přičichl k němu
na pokoji. Pomalu ho začínal naplňovat a uvědomil si – ne, ten poprašek, to není
děsem. prach, který vypadá jako popel, to oprav-
Vstal z postele. Naslouchal v ložnici, du popel je. A když pak se zhnusenou
ale odtamtud zvuk nepřicházel. Naslou- grimasou položil medvídka na přebalo-
chal v obýváku, přestože věděl, že nepři- vací stůl, aby ho otřel, uvědomil si, od-
chází ani odtamtud. Naslouchal všude kud ten popel pochází. Víko urny bylo
po domě kromě místa, o němž předpo- uvolněné, popel ležel rozsypaný všude
kládal, že z něj ten zvuk vychází. Nako- kolem, a když Michael do urny nahlédl,
nec šel poslouchat i tam. zjistil, že je skoro prázdná.
Najednou měl pocit, jako by měl údy
Otevřel dveře dětského pokoje. Ano, z olova. Teď, když věděl, co má hledat,
bylo to tam, ten zvuk byl tady, byl to sla- hned uviděl, kde je na tkanině rozerva-
bý tlukot srdce. Medvídek byl na svém ný a nešikovně rozpáraný šev, skrze
místě v postýlce, právě tak jako celé mě- který kdosi naplnil medvídka popelem
síce předtím. Ale jak jenom dokázala jeho dcery. Najednou mu bylo jasné, že
jeho žena dostat medvídka zpátky? Že situace je mnohem horší, než si dokázal
by se nějak zachytil v popelnici a nevy- uvědomit.

76
březen 2019

Snažil se přemýšlet. Otevřel urnu, držel


ji těsně pod okrajem přebalovacího pul- BRIAN
tu a pomalu do ní shrnoval rozsypaný EVeNSON
popel. Potom ji postavil zpátky na pult (1966)
a začal na medvídkovi párat další šev.
Jakmile to udělal, srdce začalo znovu je profeso-
bušit. A potom – ačkoli nechápal, co rem literatury,
který má rád
to vlastně viděl, a policii, která ho poz-
evropské spi-
ději vyslýchala ve věci smrti jeho ženy,
sovatele a fi-
to nikdy nedokázal správně popsat – se lozofy, ale zároveň i detektivní romány
na něj medvídek usmál. americké „drsné školy“. Jeho minimalis-
Ucukl rukou, jako by ho něco kouslo. tické texty spadají často, ale ne vždy, do
Zíral na medvěda. Tohle je ten moment, žánrů horroru a science fiction, jindy jsou
pomyslel si s nadějí, kdy se probudím. spíše psychedelické anebo prostě jen „div-
Jenže se neprobudil. On už vzhůru byl. né“. Zpochybňují věrohodnost našeho
A když znovu natáhl ruku, tentokrát subjektivního vnímání skutečnosti, jsou
proto, aby medvídkovi, který se vycpal temné a záměrně provokativní a mají
popelem jeho dcery a který obsahoval čtenáři sloužit jako spouštěč nebo kata-
zvukovou repliku jejího srdce, utrhl hla- lyzátor a být dotvořeny v jeho mysli: „Vě-
vu, nemohl tušit, že tohle bude poslední řím, že realita existuje, ale my ji vnímáme
okamžik, kdy ještě cítí, že má nad svým natolik neúplně, že k ní máme jen částečný
životem nějakou vládu, a že od teď už vztah.“ Vydal několik románů a povíd-
kových sbírek, knihami přispěl i do světa
bude všechno jenom horší a horší.
Vetřelců nebo Dead Space. Pod pseudo-
nymem B. K. Evenson, jehož označuje za
Přeložil: Jakub Němeček
své „neidentické dvojče“, píše komerčně-
Publikováno se souhlasem autora ji zaměřené knihy nebo díla vytvářená
společně s jinými autory (ať už např. se
scénáristou Jamesem Demonacem nebo
zpěvákem a režisérem Robem Zombie).
Jeho díla byla přeložena do francouzštiny,
italštiny, japonštiny, maďarštiny, perštiny,
ruštiny, řečtiny, slovinštiny, španělštiny
a turečtiny. První české knižní vydání
hned dvou jeho posledních titulů v jed-
nom svazku přineslo letos nakladatelství
Gnóm! Jedná se o novelu Doupě a sbír-
ku Zhroucení koně z níž pochází i po-
vídka Méďa SrdcíkTM.

77
King Diamond
The Puppet Master
recenze

Ještě před tím, než jsem se pustil do psaní od začátku hodně energické album. Rif-
recenze, bylo pro mě příjemným zjiště- fy vtáhnou a Kingův přednes příběhu
ním, že mám originál tohoto alba ve své celou atmosféru dokresluje. Nálada však
sbírce. Kupoval jsem ho v době, kdy jsem na této desce kolísá. Začátek alba je plný
s Kingovým horrorem začínal, což bylo, rychlých sól, nabroušených riffů a písnič-
pokud se nepletu, v polovině roku 2006. ky odsejpají. Ale zhruba v prostředku vše
Abych pravdu řekl, jsem spíše fanouškem zpomalí. Pravděpodobně to King Dia-
éry 90. let. Mezi mé nejoblíbenější tedy mond udělal záměrně, aby podtrhl celou
patří alba jako The Spiders Lullabye, The atmosféru příběhu, který se teď jen line
Graveyard nebo Voodoo. The Puppet do posluchačových uší a graduje. Bohu-
Master jsem slyšel pouze dvakrát, a to žel tempo z prvních tří songů již do po-
při zakoupení onoho nosiče, takže jsem slední písničky nedožene. Mě osobně to
upřímně rád, že mohu následující řádky docela mrzí, protože mám radši svižnější
psát při poslechu – pro mě téměř neopo- skladby. King v nich dokáže podat pří-
slouchané desky. běh kolikrát ještě mnohem lépe. Avšak
„Let the show begin.“ tento model můžeme pozorovat i u více
jeho alb. Třeba u The Graveyard, kde je
Rok vydání: 2003 začátek také svižnější a konec zpomalí.
Label: Massacre Nejvíce mě z celého alba bavila písnička
Počet skladeb: 12 The Ritual, která má ze všech skladeb
Délka: 55:50 na albu nejhutnější atmosféru a také No
More Me. Zde se setkáváme s naprosto
Na začátku je potřeba si říct (především pomalým tempem, kde klávesy a kytary
pro lidi, kteří jsou Kingovou tvorbou ne- pouze doplňují Kingův zpěv, přičemž
políbení), že každé jeho album je celis- příběh graduje k vyvrcholení.
tvý příběh a písničky na sebe navazují. Já Muzika Kinga Diamonda je obecně ce-
bych tu však rád příběh řešil úplně mini- listvá. Je to snad jeden z mála umělců,
málně a zaměřil se spíše na hudbu jako od kterých je lepší pustit si celé album
takovou. Album The Puppet Master je než jen jednotlivé songy. U The Puppet

78
březen 2019

Master to platí dvojnásob. Album je to Diamond za celou dobu existence nevy-


povedené, ale chyběla mi tam nějaká „hi- dal vyloženě špatnou desku, a to je dobrý
tovka“. Na všech jiných albech je může- výkon, když jich na kontě má celých 12.
me nalézt: Welcome Home, Halloween The Puppet Master bych rozhodně řadil
nebo třeba Sleepless Nights. Jenže něco k těm nadprůměrnějším z jeho tvorby.
takového The Puppet Master postrádá.
Nejblíže se k tomu přiblížila písnička • Milánek Janků
Magic a to kvůli svému chytlavému ref-
rénu. Když nad tím tak přemýšlím, King

79
děti, které nevěděly, že
hrají v horroru
téma
Posedlé, k smrti bledé nebo nadpři-
rozenými schopnostmi obdařené děti
k horrorům patří stejně tak, jako elfové se
špičatýma ušima k fantasy. Do jaké míry
jsou ale dětští herci vystavováni zvráce-
nému teroru, který se na place odehrává?
Mnohdy jsou děti díky šikovnému střihu
straněny při natáčení takřka všeho násilí
a krveprolití. A často se tak stane, že si
ani neuvědomují, že film, ve kterém prá-
vě hrají, si rozhodně s kamarády nepustí maminka (Shelley Duvall) a odnáší jej
dříve, než vyrostou z dětských punčochá- pryč poté, co jeho otce ( Jack Nicholson)
čů a na kole budou jezdit bez přídavných obviní, že se Dannyho pokusil uškrtit.
koleček. Danny si po celou dobu myslel, že The
Shining bude něco jako rodinné drama.
1. Danny Torrance (Danny Lloyd), Cenzurovanou verzi filmu viděl poprvé
„The Shining“ (1980) ve 13 letech. Necenzurovanou poté v 17,
Režisér Stanley Kubrick byl přesvědčen, kdy pochopil, že se podílel na výrobě jed-
že šestiletý Danny musí zůstat před hrů- noho z největších hororů v dějinách ki-
zami hotelu Overlook chráněn od první- nematografie.
ho do posledního dne natáčení. Danny se Danny neměl ve svém věku dobré ponětí
tak povětšinu času proháněl na své tříkol- ani o tom, jaký honorář by měl jakožto
ce ve spletitých uličkách Elstree Studios. jeden z hlavních protagonistů dostat.
Při tom mu věrně sekundoval Scatman Doufal, že to budou alespoň dva dolary,
Crothers, který byl Dannyho spojencem aby si mohl koupit něco dobrého.
a ochráncem nejen jako šéfkuchař Mr.
Halloran. 2. Carol Anne Freeling (Heather O‘
Pro některé vypjaté scény byl namísto Rourke), „Poltergeist“ (1982)
Dannyho použit umělý panák. Příkla- Rozkošná blondýnka s andělskou tvá-
dem je scéna, kdy ho do náruče zvedá

80
březen 2019

cí dopad na tak mladou dívku. Režisér


William Friedkin si ale Lindu vybral
právě pro její snadnou adaptabilitu a ve-
selou povahu.
O čem má film The Excorcist být Linda
tušila jen rámcově. U některých děsivých
a explicitních scén ve skutečnosti vůbec
nerozuměla jejich konceptu. Natáčení
slavné masturbační scény s krucifixem si
prý dobře pamatuje – neměla tehdy ale
vůbec ponětí, co scéna znamená. Jedno-
ří a modrýma očima si srdce Stevena duše dělala, co se po ní chtělo – krucifi-
Spielberga získala už na castingu, když xem zuřivě bodala do polštáře, jež měla
na požádání začala křičet tak moc, až jí vystlaný mezi nohama.
z očí vytryskly slzy. Na place prý měla na Kameraman Owen Roizman si Lindu
štáb uklidňující vliv a povětšinu času si pamatuje jako obyčejné, bezstarostné
se členy štábu hrála. Natáčení ji tak moc děvče, které po place pobíhalo a tropilo si
bavilo, že film Poltergeist označila za svůj ze všeho žerty. Tedy dokud Billy Fried-
nejoblíbenější film (spolu s Disneyho kin nezakřičel „Akce!“ V tu chvíli se opět
kresleným Dumbem). proměnila v nechutnou, zvratky vrhající
U jedné scény ale byla Heather opravdu zrůdu z pekla, které není nic svaté.
vyděšená, a to když ji obrovský vír vtáhl
do skříně. Heather se totiž rámu postele
neudržela a letěla místností až do skříně.
Spielberg ji uklidnil, že už scénu nebude
muset opakovat, a pro výsledný film pou-
žil tuto verzi záběru.
K Poltergeistovi se váže tajemná legen-
da o prokletí filmu i štábu, který na něm
pracoval. Malou Heather kletba stihla ve
věku pouhých 12 let, kdy náhle zemřela 4. Newt (Carrie Henn), „Aliens“ (1986)
po krátké nemoci. Při sledování prvního dílu Alien se sed-
miletá Carrie vůbec nebála. Místo toho
3. Regan MacNeil (Linda Blair), „The se celou dobu smála. Natáčení dvojky si
Exorcist“ (1973) tak užívala plnými doušky. Scénu, kdy se
Jakmile byla do role ďáblem posedlé klouže větrací šachtou a ztrácí se zbytku
Regan obsazená třináctiletá Linda Blair, přeživších, schválně kazila, aby se mohla
začal se diskutovat možný traumatizují- sklouznout ještě jednou.

81
HOWARD 30

a místo narozeninového přání knihu


s podpisy všech herců a lidí ze štábu.
Kubrickova dcera Vivian se podepsala
stylově, umělou krví.
Louise Burns uvedla, že celý štáb se cho-
val, jako by všichni byli jedna velká rodi-
na. Děvčata ocenila především to, že reži-
S Carrie byl občas na place její bratr sér Stanley Kubrick si našel čas na oslavu
a maminka. Ve vybraných scénách je Ja- narozenin dvou malých dívek, které už
mes Cameron požádal, aby plac opustili v životě neuvidí.
– aby se Carrie cítila skutečně opuštěně Co se týče násilné scény na chodbě, kde
a beznadějně. Carrie si za dobu natáče- dívky leží v tratolišti krve na koberci,
ní vypěstovala silné pouto k Sigourney děvčata si s významem scény hlavu pří-
Weaver, jelikož si ve filmu navzájem zby- liš nelámala. Více je trápilo to, že kaluž
ly. Všichni ostatní je opustili. krve, ve které na zemi leží, začíná pomalu
O vetřelcích se Carrie vyjadřovala jako stydnout.
o „svých kamarádech, jenž mají na sobě • Alena Čadová
převleky“. Při natáčení scény, kdy je až po Článek byl původně psán a publikován pro
hrudník ve vodě, si stěžovala, že je voda autorčin blog Alena Cadova Being Creative
až příliš teplá, takže spolu s kamarádem
vetřelcem seděli na trubkách a ráchali si
nohy ve vodě.
Namísto vetřelců se Carrie spíše bála jít
do kavárny pro něco k snědku, jelikož
byla stále v kostýmu Newt, a myslela si,
že na ni proto budou všichni civět.

5. Dvojčata Gradyovy (Lisa & Louise


Burns), „The Shining“ (1980)
Identická dvojčata Lisa a Louise roli
získala ve věku 10 let. Z placu si prý ne-
sou vzpomínky především na to, jak si
hrála s malým Danny Lloydem a Jackem
Nicholsonem.
Dvojčata během natáčení slavila jede-
nácté narozeniny, a přímo na place se
konala jejich oslava. Jako dárek každá
z dívek dostala lahvičku s umělou krví,

82
dobrý kamarád charles
téma

Zrodil se z jednoho náhodného nočního chorobně, si oblíbil jeho tělo. Jejich vztah
setkání. Malý vzrůstem, velký činy, zápa- však nebyl z nejlepších, vzteklý Chucky
lem a odhodláním. A chce si hrát. Hod- postupně zabil pár lidí asistujících u jeho
ný chlapec Chucky. porodu, samotný Andy se k němu po-
stupně začal chovat odtažitě. Jejich přá-
Chucky se narodil jedné bouřlivé noci telství nakonec narušilo několik střelných
roku 1988 na podlaze hračkářství Play- ran, které Chucky inkasoval do svého
land za provolávání Ade due Damballa… malého těla.
Endelieu pour de boisette Damballa! Jeho O dva roky později Chucky podstoupil
otcem byl sériový vrah Charles Lee Ray výraznou plastickou úpravu svého těla.
ovládající voodoo, matkou modrooká pa- Mnoho jeho částí bylo nahrazeno, vy-
nenka pro chlapce řady Good Guys. Za spraveno, upraveno. Chucky se opět stal
kmotry scénárista Don Mancini, který pohledným, s jen nevýrazně pohyblivými
Chuckyho doprovází celým jeho dosa- rysy ve tváři, jako mnohé hollywoodské
vadním životem a režisér Tom Holland. hvězdy. Stále se snažil najít Andyho, je-

Malý zrzavý Chucky s riflovými lacláči hož matka skončila v psychiatrické lé-
a pruhovaným trikem byl brzy po zrodu čebně. Andy byl umístěn do pěstounské
adoptován svobodnou matkou a jejím péče. Chucky se podvodem vetřel do
šestiletým synem Andym. Tím začala domu pěstounů, ale Andy jejich dávné
Chuckyho dětská hra. K Andymu vel- přátelství obnovovat nehodlal. Naopak,
mi přilnul a obzvláště, dalo by se říci až pokusil se před ním svou adoptivní rodinu

83
HOWARD 30

varovat. Chucky byl Andymu v patách, místem na hrátky, široce rozvinul svou
doma, ve škole a všude za sebou, jak má hravost, ironii, břitkost hlášek a osobitý
ve zvyku, zanechával mrtvoly. Nakonec styl. Popravdě, akademie dala mnohem
se s Andym střetli v továrně na výrobu více jemu než Andymu, který byl, jako
panenek Good Guys, kde se Chuckymu mnoho jemu podobných puberťáků, ne-
stala osudná jeho vrozená nafoukanost. mastný neslaný. Po konečném střetnutí,
vyříkání si pro-
blémů a kama-
rádství na věky
končícímu
souboji se ces-
ty Chuckyho
a Andyho na-
konec rozešly
na pouti sídlící
vedle kasáren.
Chucky šel
do sebe a jeho
stopa na čas
zmizí.
Kdo ví, kde
se celých sedm
let toulal. Kaž-
Tentokrát se jeho tváře nafoukly do roz- dopádně, jako správný hodný chlapec se
měrů neslučitelných se životem. vrátil, aby nám představil svou nastávající,
Chucky je však dobrý kamarád, věrný nevěstu jménem Tiffany. Ti dva se oprav-
a odhodlaný. A navíc roste, a tak se dal na du hledali, až se našli a panuje mezi nimi
vojnu, zatímco Andy na holky. Oba totiž, pouto nejsilnější, oddaná a všehoschopná
po pouhém roce odloučení, nastoupili do láska. Láska sahající až za hrob. Tedy ale-
vojenské akademie. Andy, aby se něco spoň ze strany Tiffany. Chucky na to měl,
naučil, Chucky aby konečně dovršil jejich samozřejmě, svůj vlastní pohled. Ovšem
vzájemný vztah. Snad proto, že už se ni- jejich vzájemné špičkování – a že Tiffany
jak a nikam nevyvíjel a neřešil. Chucky se dokáže Chuckyho vyprovokovat k úžas-
nezměnil, chtěl to, co od začátku, Andy ným kouskům – je jen jednou podobou
však chtěl Chuckyho už jen zneškodnit. lásky. Chucky se dostal do romantického
Žádné dlouhé ciráty, žádné kamarádič- období plného radosti, zábavy, humoru
kování (na to už měl holky). Pro Chuc- a špičkování se v trefných a úderných
kyho byla akademie opravdu vděčným hláškách. Ale takové zamilované vztahy

84
85
HOWARD 30

prostě jsou. Chucky s Tiffany dokázali Mancinim zvažovali kompletní změnu,


jet opravdu na plný plyn a smetli z cesty během níž by se Chucky vypořádal s krizí
kohokoliv, kdo se jim postavil. Chucky už středního věku, pokusil se drapnout dru-
ne monotematicky nožem, ale povzbuzo- hý dech a všechno si to prožít zase znovu
ván a provokován Tiffany mnoha různý- od začátku v moderním hávu a nové po-
mi, černohumorně zábavnými způsoby. době, nakonec se ale zachoval jako férový
chlap. A tak se prostě v roce 2013 „jen“
vrátil, takový, jaký byl. A tento chlapský
přístup se prostě musel ocenit. Chuc-
ky s Donem uznali, že jejich předchozí
žertování už bylo trochu přes krvavou
čáru zanechanou po odtažené mrtvole,
a tak Chucky sice opět ironicky hláškuje
(„Chucky říkal, že žádný bůh není. Říkal,
že život je svině, nechá tě chcípnout, v ka-
luži krve jako zapíchnuté prase“), většinou
se však věnuje tomu, co umí nejlépe. Ano,
Inu, Chucky si pořád rád hraje, nejen se práce s nožem je ryzí umění. A není tře-
zabíjením, ale i s Tiffany. Intimně, jestli ba kvůli ní cestovat po světě. Stačí jeden
víte, jak to myslím… dům a hrstka lidí. Ano, Chucky se opět
Po dalších šesti letech došlo zřejmě snažil usadit a zavzpomínat na své oblí-
k nevyhnutelnému. Chucky s Tiffany bené osmdesátky. Se starými známými,
svět seznámili se svým potomkem Gle- s novými přáteli. Chucky je pořád cool
nem. Chucky jako otec tak trochu selhá- řízek, jehož přítomnost bolí až stříká
val, respektive nehodlal se smířit s po- krev.
vahou svého syna, a tak už měl ze všeho
fakt prdel, a kromě vraždění se oddával
např. masturbaci nad Fangorií. Spíše, než
aby se snažil svého syna pochopit, trousil
jeden popkulturní odkaz za druhým. Na-
víc to začalo skřípat mezi ním a Tiffany,
která, jako správná matka, se snažila Gle-
na zastávat. Pořád šlo ale o dvojici, které
není radno se stavět do cesty, což zjistila
např. Britney Spears. A dobře jí tak.
Rodinou většinou spousta z nás zklidní.
Ale Chucky rozhodně ne. Sice zase na
čas zmizel a se svým kmotrem Donem

86
březen 2019

Trvalo to bezmála třicet let, ale Chuc- Některé nápady myslím prostě nedají
ky si za tu dobu dokázal vytvořit vlastní spát, a tak se pravděpodobně v letošním
kult. Svou novou kamarádku sice dohnal roce Chucky vrátí. Tak, jak uvažoval
do ústavu pro duševně choré zločince, co před lety. V novém hávu, v nové podobě,
by to však byl za kámoše, kdyby ji nechal s mnohými novinkami, hezky od začátku
na holičkách? A tak se v ústavu nechá se pokusí do svého kultu nalákat nové,
„zaměstnat“ jako terapeutická pomůcka. mladé ovečky. Otázkou je, zda se mu to
Už taky bylo na čase, aby si Chucky našel bez Dona Manciniho povede.
pořádnou práci. A jeho terapeutické a lé- Ale upřímně, jsem sám, kdo by místo
čebné účinky jsou neuvěřitelné. Spoustu toho raději příběh Charlese Lee Raye?
lidí zbaví doživotně starostí a problé- Před onou osudnou nocí v Playlandu?
mů a svou kamarádku Fionu dokonce
přiměje po letech zase chodit. O jeho • Honza Vojtíšek
schopnostech klonovat se nemluvě. Ano,
Chuckyho kult je upevněn, vzdejme
Chuckymu slávu. Ade due Damballa…
Endelieu pour de boisette Damballa!

87
studňa
senvosne

Keď som sa presťahoval z vidieckeho mieneným radám svojho lekára, som sa


domu v odľahlom kúte krajiny do pa- ľuďom vyhýbal čoraz viac.
nelového bytu uprostred mesta, znášal V behu tých monotónnych dní ožívali
som to len veľmi ťažko. Bola to radikál- moje spomienky na rodinný dom a det-
na zmena a nie veľmi dobrovoľná. Spra- stvo. Spomenul som si na dávne zážitky
vil som to na naliehanie svojho lekára. a udalosti z mojich najrannejších obdo-
Odmalička som bol samotár a stránil bí. Ovládli ma natoľko, že som ich znova
sa ľudí, no po matkinej smrti som sa ako malý chlapec prežíval v snoch. Sny,
úplne uzavrel pred vonkajším svetom. aj keď ma zahlcovali minulosťou, alebo
Lekár usúdil, že zmena miesta môjho čímsi nejasným, dosiaľ nepoznaným, mi
pobytu, hoci by bola len dočasná, by mi boli veľkou oporou. Nešlo iba o bezvýz-
mala pomôcť vzchopiť sa a nájsť ces- namný únik pred realitou. Prirodzene,
tu k ľuďom. Tak som nakoniec pristú- občas ich vystriedali nepríjemné nočné
pil na ním navrhovanú „liečbu šokom“. mory, ale aj tie ma niekedy vtiahli späť
O živote v meste som nemal prakticky do minulosti.
žiadnu predstavu. Vedel som iba, že ma Jeden zo snov sa mi z času na čas opa-
desí nezmyselný ruch, ktorý spôsobuje tá koval. Bol natoľko odlišný od ostatných,
bezduchá masa ľudí. Preto som považo- že som nevedel, kam ho mám zaradiť.
val za výhodu, že si môžem prenajať byt Prebudenie z neho zavše sprevádzal po-
v tichšej časti mesta. V tom tichu som cit niečoho ozajstného, naveky stratené-
však výraznejšie počul veci, ktoré v mest- ho. Ten sen mi pripadal príliš cudzí, bol
skom hluku prirodzene zanikajú. však spojený s niečím mne dôverne zná-
Deň za dňom som tak počúval hlasy mym. Bol o starej kamennej studni. Síce
i celé rozhovory susedov. Po čase som ro- vyzerala trochu inak, ale vedel som, že je
zoznával aj rôzne zvuky, z ktorých som si to presne tá studňa, ktorá dodnes stojí
vedel odvodiť ich momentálnu činnosť. v sade za mojím rodným domom.
Zachvátila ma paranoja, že rovnako ja V sne však stála kdesi na lúke uprostred
sám môžem byť sledovaný nimi. Tak, keď prastarého lesa, zaliata v slnečných lú-
som bol doma, snažil som sa žiť čo naj- čoch horúceho, letného dňa. Po chvíli
nenápadnejšie, v tichosti. A doma som sa zotmelo. Zdalo sa, že je noc a slnko
trávil stále viac času. Aj napriek dobre vystriedal mesiac, ktorý zaplavil lúku ne-

88
březen 2019

zu ustal a krajinu
ovládlo nepriro-
dzené ticho. Môj
pohľad padol na
studňu. Začul som
mocné trúbenie.
Vychádzalo z útrob
studne a zem sa do-
ďaleka chvela, v jeho
nekonečne dlhom
tóne. Pozoroval som
stáda zmasakrova-
ných laní, skrúca-
ných bolesťou. Ich
bezsrsté telá pokrý-
vali mokvavé rany
a opuchliny plné
zdutých pľuzgierov.
Trúbenie utíchlo.
Zaznel spev. Desi-
vý, obludný chorál
vytryskol zo stud-
ne, ktorej kamenné
okraje sa začali rú-
cať.
Precitol som. Už
som nebol len ne-
prítomným pozoro-
patrným svitom. Ale bol stále deň. A to vateľom. Bol som bezprostredným účast-
v momente tesne pred úplným zatme- níkom celého výjavu. Vnímal som svoje
ním slnka. Vietor sa zdvihol a prudko telo, ale ono nebolo ľudské. Nezemský
rozkýval konáre stromov, ktorých tiene súzvuk ďalej prúdil krajinou. Už vo mne
rozohrali prízračné divadlo. Vyniesol nevzbudzoval hrôzu. Anjelská hudba ne-
do výšky prach, ktorý kopytami zvíri- poznaných sfér mi zahltila myseľ. Vábila
la divá zver, ktorá sa v húfoch bezhlavo ma k rúcajúcej sa studni. A ja, úplne odo-
rozutekala po priľahlých lúkach zahale- vzdaný tomu vábeniu, celý v očakávaní,
ných mrazivým šerom. že sa vnorím do jej temnoty, skočil som
Nastalo úplné zatmenie. Vietor zra- do studne.

89
HOWARD 30

Zakaždým som sa v tom momente


zobudil. Iba raz, posledný raz ten sen
pokračoval a ja som padal do hlbín tej
prastarej studne. Zelené svetlo sa slabo
odrážalo na jej múroch. Jeho zdrojom
bolo moje telo. Rútil som sa dole, ale
môj pád sa spomalil. A ja som vnímal
zvláštne, do kameňov vytesané sym-
boly a línie, spájajúce sa do podivných
obrazcov. Pohltili ma. Pred mojimi oča-
mi ožívali vo veľkolepých scenériách
nebeských svetov. Nekonečné zástupy
prazvláštnych bytostí sa mi klaňali
a oslavovali môj príchod.
V tom čudesnom vytržení som si uve-
domil, že viac neklesám. Držal som
hrdzavý kľúč. Bol to kľúč od môjho
dávno zabudnutého domova. Zvieral
som ho vo svojich, teraz už ľudských ru-
kách. V rukách dieťaťa. Bol som malým Senvosne (1985)
chlapcom a unášaný som stúpal hore
k žiarivému svetlu. Skôr, ako ma pohl- Autor po ukončení gymnázia stu-
tilo, ucítil som prudkú, prenikavú bolesť doval filozofii na UPJŠ v  Košicích.
a prebudil som sa. V roce 2007 mu byla diagnostiková-
Takže teraz som tu. Na ceste domov. na schizofrenie a studium předčasně
O chvíľu mesiac zatieni slnko a svet po- ukončil. Výrazněji se začal věnbovat
hltí temnota. Mňa táto studňa. Vnorím kresbě a malbě pro vlastní potěšení.
sa do jej útrob, čo presahujú hranice Tvorba se pro něj stala určitou for-
svetov. Spomenul som si, keď som sa mou autoterapie. Jen před nedávnou
vtedy zobudil a v domnelej bolesti som dobou do ní zahrnul i psaní. Autor
si dlaňami zvieral ľavé koleno s veľkou má blízký vztah k horrorovému žán-
jazvou. Mám ju od troch rokov. Matka ru, který se do značné míry zrcad-
ma vtedy našla plakať so zakrvaveným lí v  jeho tvorbě. Ať už jde o  filmy
kolenom, pri našej starej studni. anebo literaturu a  to hlavně autorů
Zašepkala: „Neboj sa ma, postarám sa jako E. A. Poe a H. P. Lovecraft. Po-
o teba. Vezmem si ťa domov.“ užívá pseudonym, který odkazuje na
název jeho nejoblíbenější básně od
Poea.

90
pojď si hrát
proti proudu
„Pojď si hrát!“ vyzval mě tuhle Honza smíchy. Ano, je to tak, chodící (a mluví-
Vojtíšek, „napiš hejt na oblíbený horror.“ cí) panenka, jakmile se v ní skryje duše
Samozřejmě jsem se nenechal dlouho muže na útěku, nemá jiné starosti, než
pobízet, jenže jak jsem zvyklý spíše chvá- zamordovat nějakého hocha (uznávám,
lit, brzy jsem narazil. Navíc jsem dlouho že má Chucky docela uvěřitelný motiv).
nemohl najít vhodný film. Jakmile mi ale Dobře, jistě by se našla námitka – atmo-
bylo známé téma tohoto čísla Howardu, sféra, práce s napětím, hudbou a další-
totiž horrorové panenky, loutky a plyšáci, mi horrorovými prvky zde nepochybně
příležitost se našla sama. Modří už vědí. fungují, dokonce i ta panenka je nalíčená
Ano, vybral jsem si film Child‘s Play více méně děsivě. On by asi ten film jinak
(1988). nebyl tolik divácky úspěšný. Jenomže po-
Bezesporu se jedná o kultovní film – řád jde o to, že sledujete chodící hračku.
jméno protagonisty (panáka Chucky- V době vzniku filmu jsem byl zvyklý
ho) i některé hlášky jednoduše zlidověly na celou škálu horrorů, kde excelovala
(pojď si hrát – řečeno se zvlášť úlisným úchvatná monstra jako Freddy, Jason,
tónem v hlase, na to se balily holky), na-
konec i z jistého filmařského hlediska se
jedná o vcelku zdařilý film (přinejmen-
ším v rámci doby svého vzniku).
Co bych si však dovolil rozporovat, je ja-
kási strašidelnost snímku. Pojďme si tedy
zapolemizovat, zda se skutečně jedná
o horror.
Přijměme fakt, že se hledaný bestiální
vrah „nahraje“ při svém útěku do oblí-
bené dětské panenky, unikne tak urput-
ným detektivům z řad FBI, jenomže ho
vražedné choutky jen tak nepřešly, půjde
po krku malému chlapci, který panenku
vyfasuje k narozeninám. Tak zní syžet
horroru a vůbec by nebylo divné, kdyby
teď nějaký nezávislý pozorovatel vyprskl

91
HOWARD 30

Mike, potom ten chlap, který měl místo ani žádná nostalgie a určitě bych nenašel
hlavy jehelníček, xenomorfní vesmírné chuť pustit si další díly, které, jak jsem se
zrůdy… a pak přišla legračně nastrojená doslechl, zcela potvrzují výše uvedené ná-
loutka. Mnozí to jistě ocenili jako origi- mitky. To už bych si radši nechal ošahat
nální nápad, a bezesporu to nápad je, ale koule leprákem. No schválně, opravdu
máme se bát? Ne se smát legračně po- jste zbledli strachy, když se Chucky za-
skakující figurce, které dobrý pozorovatel mračil a se směšným poskakováním od-
mohl odhadovat váhu tak kilo, maximál- kvačila ta hračka do kuchyně pro kinžál?
ně dvě, figurce, z jejichž pohybů se dal
pod postelí tušit znavený loutkoherec, • Michal Březina
figurce, která vyloženě legračně smýká
s dospělými chlapy o podlahu?
Jsem přesvědčený, že vysokou divác-
kou oblibu si film získal pro svou ryzí
originalitu, určitě nápad, ale zcela jistě
ne pro jistou strašidelnost. Samozřejmě
beru v úvahu, že dětem, které se ve svě-
tě hraček pohybují, může takový snímek
přivodit šok a doživotní trauma. Jde ale
o horror pro děti?
Takže, abych se dostal ke své řečnické
otázce, zda se opravdu jedná o horror,
troufám si poznamenat, že ne. Přenos
lidské duše do věci zavání spíše sci-fi,
jenomže tím, že jde o duši vraha, která
baží po zabíjení dál, a navíc je vržena do
klidného prostředí běžné rodiny, dovolil
bych si šacovat film na thriller. Solid-
ní část příběhu, kde záběrům dominuje
sama loutka, přiřkl bych klidně nálepku
komedie. Jenomže komedie kouzlem
nechtěného a vzhledem k množství kr-
vavých scén, nakonec bych (kdybyste mě
náhodou mučili) možná stejně sklouznul
k horroru… Kouzlem nechtěnému?
Child‘s Play mě svého času bavil, jenom
bych ho určitě nezařadil ke svému nejob-
líbenějšímu horroru, nepojí mě k němu

92
Dean r. Koontz - tikot
recenze

Koontzovi věrní již ví, že umí být schop- spokojenost se směřováním synova života.
ný (sub)žánrový mixér. I přesto si dokážu Tommy si jde spravit (trochu natruc) ná-
představit, že i je dokáže Tikotem pře- ladu do restaurace a po návratu domů mu
kvapit. Mě tedy překvapil. někdo doručí zvláštní zásilku. Po zaznění
zvonku před domovními dveřmi objeví
Dean R. Koontz: Ticktock zvláštní plátěnou panenku se vzkazem
Překlad: Roman Lipčík ve vietnamštině. Tommy již vietnamštině
Vydavatel: BB/art moc nerozumí. Proto, když panenka ožije
Rok českého vydání: 2010 („Loutka v hadrech pozvedla sukovitou pěst,
Počet stran: 262 zahrozila a vyzývavě zavřískla…“) a za-
čne usilovat o jeho život, myslí si nejprve,
Phan Tran Tuong aka Tommy Phan je že jde o pomstu nějakého z vietnamských
americký Vietnamec. Nebo vietnamský
Američan, čert se v tom politicky ko-
rektním slangu vyznej. On by tedy rád
byl pouze Američanem, ale svůj původ
zapřít a ovlivnit nelze, obzvláště, když
vám jej neustále připomíná a předhazu-
je matka, rozmrzelá vaším rozhodnutím
přijmout zvyky a tradice země, do níž
vaše rodina před mnoha lety utekla před
válkou. Tommy opustil svou práci no-
vináře a plně přesedlal na psaní akčních
kriminálek s neohroženým vietnamským
detektivem v čele. Takový šikmooký Ja-
mes Bond nebo… no… superhrdinštější
Martin Tomsa. Tyhle romány mu vynesly
tolik, že si Tommy mohl splnit svůj dlou-
holetý sen – koupit si akvamarínovou
corvettu. Tommy se hodlá o svou radost
podělit s matkou ale ta jej, slušně řečeno,
pěkně setře a opět mu dá najevo svou ne-

93
HOWARD 30

gangů, o nichž během své novinářské pra- Koontzovi budiž připsáno k dobru, že
xe nepsal moc hezky a přívětivě. Panen- přesto všechno Tikot splácaninou není.
ka se však postupně mění v monstrum Ono to prostě funguje. On si asi oprav-
a je ve svém konání a úsilí neústupná. Její du potřeboval odpočinout od vážné tvor-
kletba totiž platí jen do svítání. Když se by a tak se nechal strhnout a napsal ve
ho Tommy dožije, přežije. Alespoň si to své tvorbě výjimečný, přesto funkční mix
myslí. Během Tommyho útěku před mon- horroru, sci-fi, sociálního dramatu a až pa-
strem se k němu přidá servírka Deliveran- rodické komedie. Koontz tuto knihu sám
ce z restaurace, která mu zachrání život označuje za výjimku ve své tvorbě, což je
před jedním z útoků zmutované panenky. dobře. Knize to dodává jistou svébytnost.
Tommy však brzy zjišťuje, že Deliverance Tikot snad může zklamat tím, že nepo-
je snad ještě mnohem zvláštnější a svým skytne to, co od něj (ať už z povahy auto-
způsobem záhadnější než monstrum, kte- ra, jeho celkové tvorby, obálky či anotace)
ré je stíhá. může být očekáváno, na druhou stranu je
Částečnou, přesto nezpochybnitelnou ne- schopen toto zklamání uspokojivě kom-
typičnost Tikotu v Koontzově bibliografii penzovat milým překvapením a zábavou.
vysvětluje a objasňuje samotný autor v do- Ano, toho horroru v románu zrovna moc
slovu ke knize, kde nastiňuje proč a jak není, ale vietnamského Američana nocí
vznikla a jak došel k několika základním honí démonická panenka z hadrů, měnící
prvkům svého románu. Komické je již to, se v monstrum a absorbující kolemjdoucí.
že dnes zfilmovaný by Tikot vlastně ani Na útěku mu pomáhá neobyčejná dívka
nijak nepřekvapil, byl by to jen další „poli- s ještě neobyčejnějším psem a matkou,
ticky korektní“ příběh, jehož hlavním hr- která závodí se vším, co má motor a vrčí.
dinou je příslušník minority, kterého do- Dívka, která je jako ze snu. Nebo noční
provází žena, zrozená patrně z intimního můry, to už záleží na vás. Ostatně, jmenuje
vztahu Johna Ramba a Anguse MacGy- se Porodní bolesti. No vážně…
vera. Ale ten román byl napsán v půlce 90. Tikot je možná jen dalším pokusem spo-
let 20. století, což všemu dodává trochu jit horror s humorem (je však třeba zdůraz-
jiný, realističtější a působivější tón. K tomu nit, že z doby, kdy to nebylo ještě tak moc
všemu ještě přidejte superinteligentního běžné jako o dekádu později nebo i dnes)
psa, hromadu funkčního situačního a kon- na druhou stranu je to opravdu zřejmě
verzačního humoru, trochu mezikulturní- nejzvláštnější, nejnetypičtější a nejneče-
ho sociálního podtónu (v tomhle ohledu kanější příběh, který kdy Dean R. Koontz
velmi povedená a skvěle vykreslená záleži- napsal. S velkou pravděpodobností vás ne-
tost), napětí, akce, hlášek o mimozemšťa- vyděsí, má ale velkou šanci pobavit.
nech a sněžných mužích (neustále se opa-
kující, ale přesto pořád funkční vtip), až by • Honza Vojtíšek
z příběhu mohla být docela splácanina.

94
ostrov panenek
fotopříběh

Model: Míča Gertrůda Štrůdlová


Manažer: Míča Gertrůda Štrůdlová
Fotografie: Markéta Hlavatá
Text: Milánek Janků

Inspirováno skutečným příběhem


Někteří lidé tvrdí, že jsem blázen. Jiní tvrdí, že jsem
si všechno vymyslel. Že jsem opředl lži okolo vlast-
ního ostrova, abych přilákal turisty, nebo abych jen
šokoval. Ale oni je neslyší. Neslyší je šeptat v temnotě
noci, kdy k sobě nakloní hlavičky a slepýma očima se
mi propalují do kůže.
březen 2019

Neviděli dívenku potopenou ve vodách kaná-


lu. Neviděli tu křivdu, jakou se svět podepsal
na dítěti a necítili její strach a hněv, tak jako
ho cítím já. Nechce být zapomenuta, nechce
odejít sama…
Bere si je, panenky, malé kamarádky a šeptá
jim svá slova. Slova o osamění a smrti. Slo-
va, která by žádné dítě nemělo znát. Bere si
panenky, ale už jí přestávají stačit…

97
Už jich bylo tolik, má dojem, že ji jen obe-
lhávám. Zlobí se. A když je noc nejtemnější,
tak křičí. A její křik se nese po mém ostrově. Je
plný její bolesti a v těch chvílích chci utéct. Ale
nemůžu ji tu nechat…
Nezachránil jsem ji, tehdy jsem její nářek
neslyšel, a proto ho teď budu snášet do konce
života.
Ubohá duše držící se vší silou tohoto světa,
zoufale lpící na kouscích plastu, na ostrově
a vodě, která ji zahubila… Volá mě k sobě,
už nechce být sama… A panenky se omrzí…
Panenky nemluví… Panenky ji nevezmou za
ruku na cestě za světlem…
Volá mě… A já už tomu volání nedokážu
vzdorovat…
Objevte pravdu za legendou… Ostrov pane-
nek čeká, až ho objevíte…
HOWARD 30

Ed a Lorraine Warrenovi
profil

Edward Warren Miney (1926-2006) si v době pozůstalostní dovolené (loď,


a Lorraine Rita Warren (*1927) jsou na které pracoval, byla potopena), vzal
manželský pár, který byl přes padesát let Lorraine za manželku a odešel zpět plnit
považován za největší americké odborní- svou vojenskou povinnost. Po válce se jim
ky v oblasti duchů a démonologie. Vel- narodila dcera a začali se živit malbou
kou zajímavostí je i fakt, že tento pár celá a prodejem obrazů. Eda bavilo zejména
desetiletí upozorňuje církev a nábožen- malování fiktivních strašidelných domů,
ské úřady nejen ve Spojených státech na díky jeho obrazům mu začaly chodit
výskyt a nutnost řešení paranormálních nabídky na malování v domech, kde se
krizí na území USA. opravdu něco dělo. Eda vždy na domu
Ed s Lorraine těmto úkazům zasvětili zajímala jeho historie, svou práci stavěl
celý svůj život a snažili se aktivně sdě- hlavně na osobním průzkumu historic-
lovat veřejnosti informace o metodách, kých podkladů.
jež by mohly pomoci v boji s případný- Manželé Warrenovi založili v roce
mi úkazy. Ed se vždy zaměřoval na pro- 1952 organizaci známou pod zkratkou
blematiku démonologie a Lorraine byla N.E.S.P. R. (The New England Society
a doposud stále je považována mnohými For Psychic Research), která dobrovol-
za vysoce efektivní médium. Manželé ně poskytuje své služby všem potřebným
spolu vychovali dceru a syna. Syn Warre- duším bez ohledu na existenci fyzického
novým pomáhal v praxi po dalších třicet těla. Díky dlouholeté praxi, uvádí se až
let a na závěr jejich paranormálně aktiv- deset tisíc řešených případů, si Warreno-
ního života převzal štafetu. vi v suterénu svého domu postupně vy-
Ed Warren vyrůstal v Connecticutu budovali okultní muzeum. Toto muzeum
s otcem policistou, odtud podědil smysl je do dnešních dní přístupné veřejnosti
pro hledání logického vysvětlení u všech a jeho součástí byla donedávna i ikona
případů, které kdy vyšetřoval. Lidé z jeho panenkovské hrůzy, totiž zlověstná vraž-
okolí o něm tvrdili, že nikdy neviděli dící roztomilost nesoucí jméno Annabel-
skeptičtějšího člověka. Se svou nastáva- le. V celém objektu panuje přísný zákaz
jící se setkali, když Edovi bylo šestnáct dotýkat se exponátů, nelze totiž vyloučit
let a pracoval v divadle. V sedmnácti na- jejich vliv na vaše fyzické či duševní zdra-
stoupil k námořnictvu a po 4 měsících ví.

102
březen 2019

Spousta případů jejich kariéry se do-


čkala filmového zpracování, např. The
Haunted (1991) či The Haunting in Co-
nnecticut (2009). Podrobněji zmiňme jen
tři nejslavnější:
Annabele. Hadrová panenka Raggedy
Ann, kterou obdržela zdravotní sestra
Donna v roce 1970 jako narozeninový
dárek od své matky. Panenka se sama pře-
mísťovala po bytě, údajně fyzicky napadla
Donnina kamaráda Loua, když u Don-
ny přespával. V té době se v domě začali
objevovat záhadné vzkazy na nichž stálo přestěhovala na farmu v městečku Ha-
„pomozte mi“. Ed a Lorraine byli dopo- rrisville během roku 1971 a téměř ihned
ručeni rodinně prostřednictvím kněze, po nastěhování se v domě začaly dít dě-
na kterého se rodina obrátila s prosbou sivé věci, za kterými stálo cosi zlomyslné-
o pomoc. ho. Pověst domu již v té době byla velmi
Případ Perronových. Široce medializo- nahnutá a po několika pokusech o uklid-
vaný případ, který se stal předlohou filmu nění situace Ed a Lorraine zvolili seance
The Conjuring. Rodina Perronových se pro komunikaci s duchem. Na rozdíl od

103
HOWARD 30

filmu v domě nikdy nebylo prováděno a Lorraine pocítila údajnou démonic-


vymítání žádné osoby. Rodina Perrono- kou přítomnost. Tým pracující s Edem
vých se po částečném uklidnění situace a Lorraine zachytil na fotoaparát snímek
v roce 1980 z domu odstěhovala a dům malého chlapce, který vykukuje z pokoje
zůstal prázdný až dodnes. v patře blízko schodiště. Rodina Lutzo-
Amityville. Píše se rok 1974, když vých v domě vydržela přesně 28 dní a ná-
rodinu DeFeových zasáhne tragédie. sledně se odstěhovala.
V jejich rodinném domě dochází k hro- Ať už si o aktivitách manželů Warre-
madné brutální vraždě a podezření padá nových budeme myslet cokoliv, jedno je
na jediného přeživšího, nejstaršího syna nesporné. Svými případy dokázali za-
Ronalda. Třináct měsíců po masakru je sáhnout horrorový žánr a dopomohli mu
dům přeprodán manželům Lutzovým, k několika zajímavým příběhům.
George je svědkem levitace nejen před-
mětů, ale i své ženy Kathy. Ed a Lorraine • Lucie Matoušková
krátce po tomto incidentu navštíví dům,
ale již ve dveřích pocítí něco děsivého.
Ed v rozhovorech několikrát zopakoval,
že měl pocit tíhy, jež ho srazila k zemi

104
HOWARD 30

suspiria
recenze

V tomto Howardu vás čekají minimál- hle snímek nepůjde s proudem, nebude
ně tři recenze na snímky, které jsou silně pro každého a rozhodně bude zajímavý.
svázané s minulostí a ve velkém odka- Dvě a půl hodiny dlouhý výsledek do-
zují na své předchůdce. Jen jeden z nich kazuje, že to byla beze zbytku pravda.
ale důstojně na originál navazuje a do- Výrazný režisér, oblíbený v artových
kazuje, že i dnes je možné natočit rema- kruzích, ale bez jakékoli horrorové zku-
ke kvalitou se skoro blížící své předloze. šenosti, pojal svou Suspirii jako variaci
Není asi překvapením, že tím povede- na Argentem zpracované téma, ovšem
ným kouskem je právě Suspiria režiséra bez otrockého kopírování originálu. Na-
Luca Guadagnina. místo barevné opulentnosti tak využívá
střídmou paletu, se kterou ale staví vi-
Režie: Luca Guadagnino zuál, který si s tím Argentovým v ničem
Scénář: David Kajganich nezadá.
Délka: 152 min Příběh je samozřejmě daný. Mladá
Původ: USA, Itálie dívka vstupuje do baletní školy, kterou
Rok: 2018 ovládají čarodějnice. A zatímco u Ar-
Hrají: Dakota Johnson, Tilda Swinton, genta jsme čarodějnice tušili na pozadí
Chloë Grace Moretz, Jessica Harper, a pomalu se k nim propracovávali, tady
Mia Goth, Sylvie Testud, Angela Win- jsou všudypřítomné a v mnoha momen-
kler, Małgorzata Bela tech jsou hlavními hybatelkami děje.
Ten se odehrává v sedmdesátých letech,
Přitom hodně dlouho vypadal ná- kdy byl Berlín rozdělen na dvě polovi-
pad předělávat Suspirii jako kandidát ny a více než čarodějnice vzbuzovala
na hloupost roku. Argentův originál je v lidech strach policie. Atmosféra je tak
v mnoha aspektech nedostižný a mi- zcela specifická a režisér ji kočíruje s ne-
nimálně jeho úvodní sekvence patří vídanou jistotou.
k tomu vůbec nejlepšímu, co kdy bylo Se stejnou jistotou také vodí na nit-
natočeno. Tomu se samozřejmě trochu kách své herce, kteří jsou skvěle obsa-
špatně konkuruje a fandové se právem zení. Chloë Grace Moretz se jen mihne
výsledku obávali. v úvodu, aby diváka namlsala na násle-
Uklidnila je až první plnohodnotná dující dvě hodiny, ale Dakota Johnson,
upoutávka, která jasně naznačila, že ten- a především Tilda Swinton jsou na vr-

106
březen 2019

107
HOWARD 30

cholu svých hereckých možností. Gua-


dagnino tlačí na pilu co se erotična týče,
a já mu v tomto samozřejmě fandím,
stejně jako v momentech, kdy dojde
na lámání chleba končetin. Zabití jsou
mlaskavá a každému je věnován dosta-
tečný prostor.
Specifickou kapitolou je pak komunita
čarodějek, která má k přátelskému sdru-
žení hodně daleko, což je jen podtrženo
v závěrečném defilé, které je až nesne-
sitelně dlouhé, ale stejně tak intenzivní.
Rozhodně něco, co jste na obrazovce
už dlouho neviděli a neuvidíte. A to lze
ostatně říci o celé Suspirii. Pravdou je,
že zkrácení o půl hodiny by ji prospělo,
ale i těch vystřižených třicet minut by
bylo lepších, než drtivá většina současné
áčkové horrorové produkce.

• Roman Kroufek

108
může se to stát i vám
recenze
Už se stává skoro tradicí, že každý rok i zůstala – smartfón, poznáte ve smyslu
vychází jedna sbírka v edici HorrorConu. znáte, některá oslovení. Pokud to měl
První byla kniha Ve špatný čas na špat- být český překlad, tak se vším všudy. Po-
ném místě, v roce 2018 ji následovala kud jde o povídku samotnou, ve finále se
právě Může se to stát i vám a v přípravě autor snaží o zbytečnou explicitu, která
už je antologie třetí. Já jsem měl to štěstí, nefunguje. Tlačení na pilu příběhu nedá-
že jsem byl mezi autory první knihy, ale vá nic navíc, jen chce šokovat za každou
pro sbírku Může se to stát i vám mi moje cenu, což v tomhle případě prostě nebylo
aktuální neschopnost psát krátké příběhy nutné.
nedovolila participovat na vydání spolu Hanina Veselá má ráda mumie a mrtvo-
s ostatními autory. O to více mě potěšilo, ly, což se v povídce Ztuchlina projevuje
že dostali prostor jiní. naplno. Osobně mi tenhle styl úplně ne-
sedí, ale atmosféra se povídce upřít nedá.
Vydavatel: Netopejr Ta je velmi hutná. Chvílemi se v textu
Rok vydání: 2018 objevuje přímá řeč, která není uvozená,
Počet stran: 296 ani psaná kurzívou. Místy mě to lehce
mátlo, protože jsem si nebyl jistý, jestli
Honza Vojtíšek otevírá knihu svou po- je to vnitřní monolog, nebo mluví někdo
vídkou Ty víš… Začíná velmi pove- jiný.
deným vykreslením postav a prostředí, Miroslav Pech je v povídce Sama doma
které je samo o sobě nesmírně zajímavé. klasicky stručný až strohý, úderný jako při
A pak do toho přidá prvek, u něhož vás psaní reportáže, což dodává jeho povídce
zamrazí. Výborně vystavěné. A pak na- nepříjemně depresivní ráz. Když budete
jednou bum. Je konec a já jsem si říkal, tuhle povídku číst, bude vás mrazit, pro-
jestli jsem něco nepřehlédl, jestli mi něco tože pochopíte, co přijde. Nechcete, aby
neuniklo, jestli tam toho nemělo být víc. to přišlo, ale osud postav je v Mirkově
Přiznám se, že pointa mě lehce zklamala. díle nevyhnutelný. A i když budete vě-
Na kolejích stála je moje první setkání dět, jak se to vyvine, povídka nemá o nic
s Mirem Švercelem a zároveň je to prv- méně temný dopad. Jedna z nejlépe poja-
ní slovenská povídka ve sbírce. A myslím tých povídek, pokud se zvoleného tématu
si, že tady je český překlad na škodu. Ta týká. Tady si opravdu dovedu představit,
slovenština je z toho cítit hodně, někde že se to může stát i vám.

109
HOWARD 30

Roman Bílek má rád humor a je to znát


skoro na všem, co jsem od něj četl. Ne-
říkám, že je to špatně, naopak povídka
Killershow dává sbírce Může se to stát
i vám větší bohatost. Osobně mi ale sar-
kastické a cynické pojetí moc nesedlo, už
jen proto, že ta pointa prostě tak dobrá
není. Ale jsem si jistý, že tohle je povídka,
která dokáže oslovit širší publikum.
Nejkratší povídka ve sbírce jsou Bludič-
ky od Lucie Jedinečné Barthové, u níž je
škoda úvodu, kde jsou encyklopedické
popisy. Jsou naprosto zbytečné. Dokonce
si myslím, že příběhu i ubližují. Proč tam
jsou? Proč nenechat děj hezky doznít až
s finální větou? Tahle povídka by skvěle
fungovala bez tohoto úvodu.
Bílé díry Josefa Kariky je dobře napsaná
povídka, ale opravdu se vztahuje k téma-
tu, jež je dáno názvem knihy? Opravdu
je tohle něco, co by se mohlo stát? Ale
dobře, odhlédneme-li od toho, že povíd-
ka je už trochu za hranicí zvoleného té-
matu – a tahle sbírka tematická měla být
– je tohle jedna z těch povídek, které vás
určitě budou bavit.
Kvalita ilustrace, respektive tisku této
ilustrace k povídce Dům u mostu Fran-
tišky Vrbenské je strašlivá. Tohle by pro- že Dominik Fiala má prostředí a postavy
stě v knize být nemělo. Hodně to zkazí skvěle vymyšlené, ale měl jsem pocit, že
dojem. Povídka sama je nesmírně dobře čtu ukázku románu, ne povídku. Opět
napsaná, jen je to povídka kriminální, by se pak dalo hovořit o tom, jestli je to-
ne horrorová. Lehce by se dalo mlu- hle povídka, která splňuje celkem jasně
vit o thrilleru, ale to opravdu jen lehce. vytyčené téma, od něhož bych očekával
Františka Vrbenská rozhodně nezklama- realistické horrory bez nadpřirozených
la a chápu její zařazení hlavně ve smyslu prvků.
mít ve sbírce velké jméno. Anna Šochová mě velmi potěšila. Po-
Na povídce Ashley Carriganová je znát, vídka Prstoklady se na první pohled jeví

110
březen 2019

skoro jako taková milá, jemná, ale ona je ale rovnou se na ně díval nebo je dokonce
sakra moderní a promění se v pořádnou prožíval. Výborné zakončení sbírky.
jízdu. Její druhá polovina s „novou“ ba- Je velká škoda, že nakladatelství Neto-
bičkou se žene kupředu ve zběsilém, sko- pejr nezměnilo tiskárnu, protože vazba je
ro až psychedelickém tempu, ale přitom tradičně taková, že jen čekáte, kdy vám
je stále vyprávěn příběh. A dobrý příběh. sleze fólie z obálky, je možná i celkem
Měl jsem to štěstí, že jsem povídku možné, že trochu načatá bude. Tohle se
Škvíra Tomáše Martona slyšel čtenou děje v podstatě u každé knihy, kterou
samotným autorem na jednom z Lite- Netopejr v této vazbě vydává. Vytknout je
rárních srazů Haniny Veselé. Povídka možné i skutečnost, že po otevření knihy
byla tenkrát v podstatě dokončená, byly máte pocit, že vám písmena vypadáva-
k ní nějaké připomínky, nápady. Myslím, jí ven, jak je text natlačen na okraj. Sem
že Tomáš něco málo použil, povídka ale tam holt budete muset palec posunout,
byla dobrá už před tím. Jen je velká ško- abyste si písmena nezakrývali. Je škoda,
da, že tady musí být nadpřirozený prvek. že tyhle prvky knihu trochu shazují, ale
Tohle by skvěle fungovalo jako syrový předpokládám, že to je dáno tím, aby byla
psychologický horror. zachována celkem příznivá cena.
Lógr Petra Bočka je velmi zajímavě Sbírka Může se to stát i vám, pokud se
koncipovaná povídka, kde si v první čás- povídek samotných týká, přináší vysokou
ti něco myslíte, ale po chvíli zjistíte, že kvalitu a ukazuje, že horroroví autoři zde
jste vlastně sledovali trochu jiný příběh, jsou a že jsou zde další, ne tak známí,
že ten pravý na vás teprve čeká. A vů- kteří mají co říct. A jsem rád, že se sem
bec vám to nevadí, protože Petr dokáže dostali. Jasně, jsou tu povídky, které mě
skvěle, se svým typickým černohumor- nebavily, ale to je prostě dáno i tím, že je
ným a cynickým nadhledem vystihnout žánrově bohatá a každý autor má trochu
postavy, o nichž píše. A všechno parádně jiný styl. Ne všechno vám vždy bude vy-
temně graduje až do konce. hovovat. Příště trochu doladit shodu po-
A na závěr spolueditorka Kristina Ha- vídek s tématem, dát tomu lepší vazbu,
idingerová a její Druhá šance. Přiznám která po jednom přečtení bude vypadat
se, asi jsem od Kristiny čekal něco z je- pořád stejně, a spokojenost bude maxi-
jího světa Nepohřbených, o to více mě mální.
překvapila. Příběh není horrorem, tohle
je pořádné lidské drama ze dna společ- • Martin Štefko
nosti a snaha se od něj odpoutat, které je
ještě velmi dobře vypointované. Temné,
depresivní, se skvělými popisy, u nichž
jsem měl až pocit realistické přesnosti
některých scén – jako kdybych je nečetl

111
napiš o mně
Anna Musialowicz

Chlapec se u mne objevil, kdo ví odkud sním o tom, že se někdy stanu nejenom
– jako vždy. Stanul za mnou, netrpělivým slavným, ale i rozeznatelným, prioritou
podupáváním oznamoval svou přítomnost není nesmrtelná chvála, ale vezdejší chléb,
a dožadoval se pozornosti. Nějakou dobu na který si vydělávám rozvážením zásilek
jsem dělal, že jsem příliš zaměstnán, abych v kurýrní firmě. Takový je holt osud.
si ho všiml. Zarputile jsem zíral do moni- Prcek mi nahlížel přes rameno. Takřka
toru, prsty v nerovnoměrném rytmu ťukaly jsem cítil na krku chladný dotyk jeho vše-
do klávesnice. Na monitoru se objevovala tečného nosu.
náhodná slova vytvářející nesmyslné věty. „Co děláš?” zeptal se. „Píšeš?”
Prcek mně rozptyloval, i tak jsem si ale „Vždyť vidíš sám,” zavrčel jsem. Necítil
musel přiznat, že to nebyl dobrý den pro jsem sympatie k tomu děcku, ale už jsem se
vytvoření čehokoliv. Ostatně, již přes týden s ním naučil žít. Byl jako dotěrná moucha,
jsem nedokázal vymyslet nic natolik zají- kterou můžeš odhánět, ale i tak ti usedne
mavého, aby stálo za to hodit to na papír. přesně uprostřed čela. Lezl za mnou takřka
Respektive napsat do souboru. Múza mě všude, občas jsem se ho zlostně ptal, zda
opustila. Přesto jsem ale každý večer usedal si ho mám s sebou brát i na hajzl. Skláněl
před počítač alespoň na hodinu, abych na- tehdy tu svou hlavu, oči se mu plnily slza-
ťukal pár slov a nevyšel ze zvyku. Nenazval mi, ústa se křivila do podkovy a já se začal
bych se spisovatelem, i když tu a tam pub- cítit hloupě. Tak jsem mu dovoloval sedět
likovali nějakou mou povídku. Vydal jsem se mnou. Čím je to dítě vinné?
dokonce knihu, román, který zůstal zcela „A co píšeš?” skoro se mi vydrápal na ko-
bez odezvy. Na několik jeho výtisků se prá- lena. Někdy jsem se s ním dělil o své my-
ší na mé polici, několik jich našlo přístřeší šlenky, vyprávěl jsem mu, co mě právě na-
v domovech mých známých, kdo ale koupil padlo, jak se budou odvíjet osudy hrdiny
ostatní? Nevím. Vydělal jsem trochu drob- mé povídky. On mě pozorně poslouchal
ných, sotva ale stačily na zaplacení nájmu a měl zaujatý výraz, který mě pokaždé
a energie. Mé jméno vám pravděpodob- pobavil. Pak pronášel svá moudra, komen-
ně vůbec nic neřekne. Opakuji tedy, neo- toval, navrhoval nápady ohledně rozvinutí
značil bych se za spisovatele, spíše autora nebo zakončení příběhu. Nebudu zapírat,
několika textů, mé psaní je však koníček, že mě nejednou překvapil a jeho koncep-
kterému se věnuji s odhodlaností mani- ce jsem ve svých povídkách využil. Musím
aka. A pokud dokonce kdesi v hloubi duše přiznat, že prcek byl neobyčejný.

112
březen 2019

„Ech, nic důležitého,“ povzdechl jsem. „O mně. Jen s jiným jménem.“


„Nějak dnes nemám inspiraci.“ „Ale to přece píšu!“
„Tak napiš o mně.“ „Tak ale lépe.“
Už mě o to žádal několikrát, občas jsem „Jak lépe?“ zvýšil jsem hlas. Vyděšený pr-
pro vlastní klid splácal několik vět, aby dal cek o krok couvl.
pokoj a dál mě nerušil. Dneska mi to i tak „Napiš to tak, aby si to mohl přečíst i ně-
nešlo, tak jsem otevřel „nový soubor“, roz- kdo jiný, nejen já.“
valil se v křesle a vyzývavě na chlapce po- Jo tak, zapomněl jsem, že tohle děcko je
hlédl. moudřejší než jiná v jeho věku. Dokázal
„Tak co mám napsat?“ přesně vycítit moje nálady, viděl nuance,
„Napiš něco o mně. Jen změň jméno.“ viděl zahalené obsahy, věděl, kdy mně iri-
„Fajn,“ začal jsem vyťukávat písmena na tuje, kdy si přeju, aby mi zmizel z očí. Ne,
klávesnici. „Byl jednou jeden, řekněme, že že by toto vědomí nějak využíval, spíše se
Šimek.“ v takových případech neohrabaně pokou-
„Ne, Šimek ne.“ šel změnit mou náladu, což se mu občas
„Petřík?“ dařilo. Byl přesvědčivý, moudré zvíře.
„Taky ne.“ „Tak dobře, napíšeme to pořádně. Jak
„Tak jak?“ ještě jsem nenapsal ani prv- mám začít?“
ní větu a prcek mi už začal lézt na nervy. „Napiš něco o samotě.“
„Vždyť je to jen vymyšlené jméno. Nemá Nahnul jsem se nad klávesnici, koutkem
žádný význam.“ oka pohlédl na prcka. Rty svíral v úzkou
„Myslíš?“ prcek vypadal nepřesvědčený. linku. Byl bledší než obvykle. Rozrušoval
Přiložil si ukazováček ke rtům a intenzivně se. Záleželo mu na tom.
se zamyslel. „A může být Tadek?“ „Osamělost, to je děsivý strach…“ začal
„Tadek? A kdo dnes dává děcku takové jsem.
jméno?“ „Hej,“ přerušil mě písklavě. „To je z pís-
„Vždyť jsi říkal, že jméno nemá žádný vý- ničky! Mají to ale být tvá slova.“
znam?“ Zhluboka jsem si povzdechl. V hlavě jsem
„Dobře,“ vypustil jsem vzduch z pusy. „Jak měl prázdno a ani nápady na příhody hod-
chceš: byl jednou jeden Tadek. Tadek byl ného chlapce Tadka, ani filosofické vývody
moc hodný chlapec a bylo mu devět let.“ na téma osamělosti se mi v ní nehonily,
Prcek se znovu zamračil. čekajíc, až jim umožním vystoupit skrze
„Proč ale píšeš takové bláboly? Chceš se prsty, přenést myšlenky pomocí klávesni-
mě zbavit.“ ce a změnit je v megabity, pixely, cokoliv,
Skoro jsem se zadusil. co umožní poslat je dále, abych se s nimi
„Vůbec tě neodbývám. Jen prostě nevím, podělil svou tvorbou pochybné kvality. Ni-
co ode mě chceš. O čem má být ten pří- cota. Neurony se přestaly navzájem stýkat,
běh?“ synapse nepřeváděly nápady. Mozek zja-

113
HOWARD 30

lověl. Ale chlapec stál a čekal, netrpělivě ale poznamenal, že je pro něj lepší poslou-
takřka poskakoval na místě, přičemž klepal chat mě. „I přesto, že se na slunci třpytily
prstem do stolu, jako by mě chtěl popo- jako zlato, ostatní děti je přirovnávaly spíše
hnat. k mrkvi. Tadek neměl ve škole lehký život.
„Děcko jedno, co ode mě vlastně chceš? Neustále mu bylo nadáváno do rudohla-
Vždyť vidíš, že nemám den…“ vů, škaredého a falešného odpadu. Nikdo
„Je den! Koukni za oknem, slunce stá- s ním nechtěl sedět v lavici, do dvojic byl
le svítí. A každý den je šancí napsat něco vybírán jako poslední. A i když jej paní
dobrého!“ učitelka nejednou chválila a kárala žáky,
No ano, dostal mě. Měl jsem mu odpově- děti ho za jejími zády škádlily a dělaly mu
dět, že každý den je stejně tak příležitostí, naschvály.“
aby se něco posralo, ale zarazil jsem se. Prcek se zachmuřil. Pod víčky se mu na-
„Tak jak vlastně začít?“ sbíraly slzy.
„A co nejdříve vymyslet druhou větu? Pak „Určitě chceš, abych o tom psal?“ bylo mi
se vrátíš k první.“ ho líto. Ty vzpomínky nebyly příjemné a já
„Možná to tak bude jednodušší. Tadek byl ho nechtěl zarmoutit. Takové drásání sta-
hodně zajímavým chlapcem, moudřejším rých ran nikdy není dobré. Minulost je tře-
než jeho vrstevníci, kvůli čemuž ho často ba nechat za sebou, aby se poskytlo místo
nechápali. Může být?“ budoucnosti.
„Ano,“ pokývl prcek hlavou a přisunul se „Určitě,“ odpověděl tiše ale rozhodně.
k počítači tak, že mi takřka zakryl obra- „Napiš o tom, jak mi strkali červy do pená-
zovku. „A teď napiš o té samotě.“ lu. A zamykali na záchodě.“
„I přesto, že jej obklopovalo mnoho jiných „Dobře.“ Energie, kterou jsem ještě před
dětí, cítil se ve skupině osamocen. Ne kaž- chvílí oplýval, zmizela. Cítil jsem se teď
dý ho dokázal pochopit. Dobře?“ tak nějak zvláštně vinen, jako bych byl sám
„Ano. Pamatuj, že to má být smutný pří- ve třídě s tímhle děckem a sám ho trápil.
běh.“ Prcek se ke mně přisunul ještě více, Prcek mi popisoval svůj školní život a já
loket si opřel o mé koleno. Necítil jsem podrobně sepisoval jeho vzpomínky, mě-
jeho tíhu. Na bledých tvářích se objevily nil jsem jen jméno. Děti jsou kruté. Ne-
jemné ruměnce. Dobrá, pomyslel jsem si, obyčejně. Měl jsem dojem, že s každým
když už mu na tom tak záleží, napíšu tedy jeho slovem na má ramena dopadá tíha.
to, o co žádá, jednou a pořádně. Začala se Nápaditost a podlost dětí překračovala
ve mně sbírat chuť psát. mou představivost. Hleděl jsem na prcka,
„Chlapec byl často terčem posměšků kvů- společně s ním prožíval jeho strach, hledal
li svým zrzavým vlasům,“ psal jsem dále cesty, jak utéct mučitelům, schovával se
a nahlas četl každé slovo, protože se prcek v koutech. Třásl jsem se, když mě zahlédli,
ještě nenaučil plynule číst. Chtěl jsem na běžel jsem, když mě honili. Chlapec hovo-
monitoru zvětšit písmo, aby to měl lehčí, řil tiše, přesto čím více se odvíjel jeho pří-

114
HOWARD 30

běh, tím byl jeho hlas jistější. Mluvení mu ho úmyslně utěšovala a vysvětlovala mu,
poskytovalo úlevu. jak důležitou postavou byl. Navíc doda-
„Napiš o Martinovi. Že se chtěl skamará- la, že legendy o Jidáši hovoří, že měl také
dit,“ poprosil. ryšavé vlasy, takže se pro něj Tadek hodil
„To už je ten příběh s představením?“ Vě- přímo ideálně.“
děl jsem, kam směřuje, přesto mi nikdy ne- Pohlédl jsem na chlapce. Jeho tvář měla
řekl všechno. Neznal jsem konec. zarytý výraz. Opět zbledl tak, že se stal
„Ano, to už je ono. Napiš, že se blížili ve- takřka průhledným.
likonoční svátky. Že jsme měli zahrát kří- „Všechno v pořádku?“
žovou cestu.“ „Ano, dobře to píšeš,“ odpověděl, aniž by
„Když paní z náboženství oznámila, že odpoutal zrak od monitoru.
byla třída vybrána, aby představila posled- „Ptám se, zda je všechno v pořádku s te-
ní okamžiky z Ježíšova života, každý byl bou.“
nadšen. Nejvíce Martin, kterému hodně „A tak, se mnou. Jako vždy. Piš dál.“
záleželo na tom, aby si zahrál samotného Tak jsem popsal, jak se děti zapojily do
Ježíše. Tadkova třída byla zodpovědná za organizace představení, jak vzrušeně bě-
poslední večeři. Začaly spekulace, komu haly o přestávkách na zkoušky, setkávaly se
bude přidělena jaká role. Katechetka ozná- po hodinách, jen aby všechno vyšlo skvěle,
mila, že provede tajné hlasování. Nejprve jen aby diváky srazily na kolena. Martin
však povyprávěla o všech postavách, které se opravdu pokoušel navázat nit porozu-
ve hře měly vystoupit. Ježíš, apoštolové, mění s Tadkem, neboť mu hodně záleželo
Máří Magdalena, bezejmenní vojáci, ar- na tom, aby scéna zrady vyšla perfektně.
cikaplané a jiné anonymní postavy. Každý Tadek ve skutečnosti podvědomě cítil, že
z chlapců chtěl být apoštolem, usednout kamarádovi šlo pouze o to, aby zazářil na
s Kristem ke stolu. Výjimkou byl Jidáš – jeho účet, aby se Jidáš stal pouze nic ne-
což není divné, nikdo nechtěl hrát největ- znamenajícím pozadím skvělé hry Ježíše-
šího zrádce v historii lidstva. Paní vyhlásila Martina. Přestože sympatie, které mu teď
desetiminutovou přestávku, během níž si byly projevovány, byly bezcenné, Tadek se
každý mohl promyslet, koho by rád viděl těšil z každého přívětivého gesta. Ostatně,
v jaké roli a pak svůj návrh napsat na papír nedocházelo k nim často.
a vhodit jej do košíčku. Martin nejdříve Představení sklidilo úspěch. Veřejnost,
nebyl vybrán na Ježíše, ale na svatého Pe- skládající se obzvláště z matek a otců hlav-
tra, ale že si Ježíše vylosoval zrovna Petřík ních hrdinů, byla uchvácena, v Tadkových
z první lavice, s radostí si role vyměnili. uších ještě po mnoho dní zněl potlesk. Na-
Tadek ani nebyl nějak zvlášť překvapený, víc, po tom všem ho děti nezatratily a byly
když mu ve hře připadla právě role nená- jakoby méně škodolibé, nejednou během
viděného Jidáše. Katechetka však buď ne- her zdůrazňovaly, že se konečně alespoň
chtěla pochopit chlapcovo zoufalství, nebo k něčemu hodil a opravdu to zvládl.

116
březen 2019

Radost z úspěchu třídu zcelila natolik, že Lovili ryby, pronášeli plamenné proslovy,
se dokonce několik týdnů po představení navraceli hříšníky. Zapojili se do toho ce-
setkávali, aby znovu přehráli své role, zdo- lými svými dětskými srdci. Náhle se však
konalili dialogy a navrch vymýšleli alter- na chlapcově tváři objevil stín.
nativní příběhy, které se v oněch dobách „Teď napíšeš o příběhu Jidáše.“
mohli odehrát. „Je to smutný příběh?“
„Konec,“ odsunul jsem se od stolu. „Ano, je to můj příběh.“
„Ne, ještě ne.“ Prcek se nehnul z místa. Za oknem se zatáhlo. Každou chvíli začne
„Mám tam dopsat, že všichni žili dlouho pršet, napadlo mě. Čert vem trávu. Pose-
a šťastně?“ odfrkl jsem. kám ji zítra. Zajímal mě Tadkův příběh.
„Řeknu ti konec toho příběhu. Piš.“ „Martinova babča mu řekla, co se s Jidá-
Co jsem měl dělat? Trochu nabroušený, šem stalo. Jak litoval zrady Ježíše, jak chtěl
protože jsem před počítačem seděl už pří- odevzdat stříbrňáky, jak si zoufal a jak…
liš dlouho, jsem se přisunul ke stolu a roz- Znovu jsme tedy z kartonu vystřihli min-
masíroval si krk. Napadlo mě, že bych měl ce a zabalily je do alobalu. Předchozí stří-
posekat trávu, ale chlapec byl tak nadšený, brňáky jsem někde ztratil, což mi chlapci
že jsem neměl to srdce mu odmítnout. měli za zlé, ale nepotrestali mě za to. Tak
Ostatně, neznal jsem závěr. Veden prcko- jsem chodil, plakal a kvílel, vrhal jsem se
vými slovy jsem psal. na kolena, abych jim odevzdal peníze a aby
„Jednoho dne Martin přišel na zahra- vrátili Ježíše. Marcin stál bokem a sledoval,
du a řekl, že má nápad na konec Jidášova zda svou roli hraju dobře. Měl připomínky,
příběhu. Protože jsme již „udělali“ zmrt- ale hlavně chválil, že mi to jde dobře. Kluci
výchvstání, poslali jsme svatého Petra na vysoko pozvedali hlavy, obraceli se ke mně
kříž vzhůru nohama. Petřík si tehdy skoro zády. A já jsem sténal a prosil u jejich no-
zlomil krk, ale všechno skončilo šťastně hou. Mohli plivat mým směrem, ale tak,
a hodně jsme se nasmáli…“ aby mě netrefili. Ne vždy šla slina mimo,
„To mám taky napsat?“ přerušil jsem ho. někdy jsem ji dostal a oni se pak smáli.
„Eee… Napiš, ale tak nějak hezčeji.“ Bylo mi to trochu líto, ale víš, představení
Navlékl jsem chlapcovy zážitky do slov muselo běžet. A pak, jak přikázal Marcin,
a pohlédl na něj. Usmíval se při svých jsem se vyškrábal na ten strom. Pomohli
vzpomínkách. Znovu prožíval zábavu, mi kolem krku uvázat šňůru a pak jsme
radostné chvíle se svými vrstevníky. Po- ji pevně obtočili kolem větve stromu. Víš
vyprávěl o několika verzích života Máří přeci, jak Jidáš zemřel. Šňůru vzal Marcin
Magdaleny, která se popořadě zamilovala z domu, byla to taková ta na věšení prádla,
do každého z apoštolů, dokonce i do Jidá- hodně pevná.“
še, ale nakonec prohlásila, že miluje pou- Odsunul jsem prsty od klávesnice. Cítil
ze Ježíše. Nemohli jim však, k nelibosti jsem, že mi srdce bije ve zrychleném rytmu
Agnieszky, která ji hrála, vystrojit svatbu. a žaludek se kroutí.

117
HOWARD 30

„Co jste to udělali?“ vyhrkl jsem. Po zá-


dech mi přeběhlo ledové zachvění.
„Skočil jsem z toho stromu. Jen jsem se
tak houpal a oni se pokoušeli mě sundat.
Bolelo to, dusil jsem se a chtěl jsem si strh-
nout šňůru z krku, ale nemohl jsem. Kluci
křičeli, ale to ve scénáři nebylo.“
Malý ne-Tadek, ne-Jidáš se na mě široce
usmíval. Začal na místě radostně poskako-
vat.
„To byla jízda! Víš, kolik se seběhlo lidí?
Ale to mě už nezajímalo.“
Seděl jsem jako zařezaný, střídavě jsem
hleděl chvíli na monitor chvíli na prc-
ka. Prsty se mi chvěly. Co mi to to děcko
řeklo? Chlapec mě objal a políbil na tvář. Anna Musiałowicz (1982)
Chladná ústa zvlhčila mou kůži.
„Díky. Tohle je můj příběh. Nakonec jsi Vystudovala poznaňskou Univer-
ho napsal. Běžím si hrát na dvorek.“ zitu Adama Mickiewicze. Autor-
„Kam? Každou chvíli bude bouřka. Nesly- sky debutovala v březnu 2016 na
šíš, jak hřmí?“ přestože stále v šoku, snažil portálu Kostnica.pl. Její povídky se
jsem se myslet rozumně. objevily v časopisech a magazínech
„Vítr přestal. Pohoupu se na stromě.“ (Brama, Histeria, OkoLica Stra-
Viděl jsem, jak se mlhavá postava rozplý- chu, Czerwony Karzeł, Szortal na
vá v běhu. Měl v sobě tolik energie, tolik… wynos a Świt_ebooków) a antolo-
života? giích (Tabu, Słowiańskie koszmary,
„A kdy odejdeš? Jako navždy.“ Mroczne dziedzictwo, Maszyna,
Rozpité tvary se zpět změnily v postavu Licho nie śpi, Halloween w stu sło-
chlapce. Otočil se ke mně. Ryšavá čupřina wach a Gorefikacje III). Jako ko-
vypadala, že plane. Usmál se, v očích mu rektorka spolupracovala při vydání
tančily jiskry. antologie slovanského horroru Krew
„Nikdy. Byl jsem přeci Jidášem, nechápeš? Zapomnianych Bogów, pracovně
Jsem zatracený.“ se angažuje ve vydavatelství Dom
Horroru. Ve volných chvílích hraje
Přeložil: Honza Vojtíšek šachy, navštěvuje zámky, kreslí, po-
slouchá většinou rock a heavy metal
a čte převážně fantasy.

118
loutky a panenky
v pohybu
téma
Dvěma nejznámějším a zřejmě nejpro- fonát s matkou, který ji přiměje návštěvu
slavenějším horrorovým sériím o pa- přítele odložit a strávit večer s ní. Ten se
nenkách a loutkách věnujeme v čísle nakonec bude jevit mnohem příjemněj-
samostatný prostor, filmových horrorů ší než to, co ji teprve čeká. Zlatý řetízek
o panenkách a loutkách je ale samozřej- totiž spadne a démonem posedlá soška
mě více. Přinášíme tedy patnáct filmů, ožije. A jde po Amelii. Je to jednoduché,
v nichž se loutky, panenky, figurky a po- přímočaré, ale hodně povedené a v ne-
dobná havěť pohybují, mluví a zabíjí. Jste jednom ohledu nápadité. Soška váleč-
připraveni? níka je opravdu děsivá a její zpracování
v příběhu hodně působivé. Představa, že
Povídkový Trilogy of Terror (1975) se vám něco takového lítá a vříská po bytě
našeho tématu dotýká jen částečně. Tedy fakt nepůsobí příjemně. Amelia narušu-
voodoo panenka se objeví už ve druhé je jinak většinou psychologický odstín
povídce o sestrách Millicent & Therese, horroru, kterým oplývají předchozí dvě
ale jen okrajově, byť má výraznou úlohu povídky. Celý film, adaptující tři povídky
v pointě příběhu. Nás však zajímá nej- Richarda Mathesona (poslední do scé-
více povídka poslední, pojmenovaná po náře přepsal dokonce on sám) je jedním
hlavní hrdince Amelia. Ta je i povídkou
nejživější, nejdivočejší a svým způsobem
nejbláznivější. Amelia je mladá žena,
která má čerstvého přítele a hodně kom-
plikovaný vztah s matkou. Setkáváme se
s ní zrovna, když přijde domů a chystá se
na oslavu přítelových narozenin. Koupila
mu zajímavý dárek, sošku jakéhosi do-
morodého válečníka jménem Zuni, v níž
je údajně, dle popisku, uvězněn krvežíz-
nivý démon. Uvnitř sošky jej drží zlatý
řetízek. Amelie však má nepříjemný tele-

119
HOWARD 30

hereckým koncertem Karen Black, kte- Místo toho na něj však čeká zklamaná
rá v každé povídce ztvárňuje hlavní roli, a momentálním manželstvím neuspoko-
v prostřední povídce dokonce dvojroli. jená Peggy Ann v plné palbě. Stačí, aby jí
V každé z těch rolí je jiná a k její vlastní Corky předvedl pimprlové divadlo, a paní
cti je třeba říci, že tváří v tvář vzteklé dé- domu skočí někdejšímu lůzrovi po pytlí-
monické Zuni se chová poměrně rozváž- ku. Jak se říká, kdo si počká, ten se dočká.
ně. Na to, že je Trilogy of Terror pouhý Corkyho agent však nehodlá potenciální
TV film, jde o zajímavou podívanou. zlatý důl nechat ladem a vyrazí jej hle-
Pamatujete si prošedivělého multimi- dat. A jako první si všimne, že s oním
lionáře, který stvořil Jurský park? Tak stydlivým klukem a jeho panenkou není
právě tenhle sympatický chlapík jmé- všechno úplně košer. Musím říct, že tady
nem Richard Attenborough režíroval z mého pohledu Hopkins zahrál to, co
snímek Magic (1978). Není to zdaleka měl zahrát v The Shining Jack Nicholson
jediný tahák, proč se na biják z roku 1978 a možná by se pan Král tolik nečertil.
podívat. Tím je totiž hlavně Anthony Tady by mu člověk od samého začátku
Hopkins v hlavní roli showmana Cor- opravdu dal pětikorunu a vlastně poměr-
ně dlouhou dobu sledujeme obyčejný
(ale dobrý) film o nešťastném chlapíko-
vi a jeho pohnutých osudech. Až časem
se odchlipuje druhá osobnost nadějného
schizofrenika a konec filmu už vrcholí
v gejzíru šílenství.
Do pořádné pasti se ve snímku Tourist
Trap (1979) dostane nerozvážná partič-
kyho Witherse. I když showmana… On ka mládežníků. Jasně. Woody by oprav-
se mladík zpočátku zejména ztrapňoval du neměl vozit prázdnou rezervu, ale že
a byl všem pro smích, ale průlom přišel by za to zasloužil vykrvácet… Kamarádi
ve chvíli, kdy začal coby břichomluvec však jedou v jeho stopách a díky poruše
vystupovat s prostořekou panenkou Fat- vozidla brzy natrefí na milého strejce,
sem. Najednou je Corky na roztrhání pana Slausena. Ten děckám nabídne po-
a zdá se, že jeho cestě mezi televizní cele-
brity nestojí nic v cestě. Stačí vyřídit pár
formalit jako je zdravotní prohlídka. Ale
právě tady se novopečená skorohvězda
sekne a prchá do ubytovny, v níž vyrost-
la jeho neopětovaná školní láska Peggy
Ann Snow. Doufá, že zde nalezne aspoň
vodítko, kde dámu svého srdce hledat.

120
březen 2019

moc a nerozpakuje se podělit o svůj těž- Za zmínku rozhodně stojí informace,


ký osud, o osud jeho samoty, z níž udě- že tento film v 80. letech traumaticky
lala zapadákov nově vzniklá dálnice, ani poznamenal celou generaci především
o spoustu figurín, které prý vyrobil jeho mladých amerických diváků televize
talentovaný bráška, jenž vyrazil za lepším HBO, byl totiž jedním z nejčastějších
do města. Pan domácí však večer teen- krátkometrážních filmů zařazených jako
agerům zakáže chodit ven z domu, uká- vyplňovací vsuvka. Celkový dojem tro-
že se také, že má doma figurínu vlastní chu kazí střih, ale jinak se rozhodně film
ženy a celkově začíná být poněkud méně nemá za co stydět. Ostatně 9/10 břicho-
sympatický než při prvním setkání u na- mluveckých loutek se shoduje na tom, že
haté laguny. Ten, kdo není postupem osamocené ženy v domě jejich přítom-
času zlikvidován, upadne do zajetí mas- nost děsí. Jsem si jistá, že mě by pouhá
kovaného fantoma a asi nebude velkým přítomnost této rekvizity rozhodně sta-
překvapením, kdo se za onou maskou čila k tomu, abych se k ní neotočila ani
skrývá a jak to vlastně je s oním bráškou na vteřinku zády. Psychologicky vzato,
pana Slausena. Film má typicky americ- nedůvěra k věcem, které se zdají být jako
kou atmosféru (v dobrém slova smyslu), živé, je přirozená. Pokud je sledujeme na
hromadu vskutku děsivých figurín, které plátně, mohou se nám zdát komické, ale
jejich psychopatický taťka umí ovládat počkejte, až se jednou probudíte a po-
myšlenkou a taky sexy Tanyu Roberts ve dobná loutka bude stát vedle vaší postele
vedlejší roli. Fascinuje mě, kterak doká- s nožem v ruce.
zala šikovně upotřebit svoje levé ňadro ve Pokud dáváte přednost trikům, tak se
chvíli, kdy jí přistál v zátylku indiánský budete nudit anebo smát, jinak vás ale
nůž. Zajímavostí budiž fakt, že se reži- osmdesátkové dílko Stuarta Gordona
sér David Schmoeller k figurínám vrá- jménem Dolls (1987) nemůže zklamat.
til o deset let později kouskem Puppet Carolyn Purdy-Gordon a Carrie Lorra-
Master. ine ( Judy) jsou prostě skvělé. Dokonce
Tomu se říká dobře využitých 8 minut. bych řekla, že Carrie v roli Judy je jednou
The Dummy (1982) je skvělým příkla- z mála snesitelných dětských postav, kte-
dem toho, jak krásně lze po etapách divá- ré lze na stříbrném plátně vidět. Kýčovi-
kovi dávkovat strach. Atmosféra houstne,
napětí stoupá za parádního doprovodu
elektronické hudby, kameraman ví, jak
udělat dobrý záběr a Carri Vickrey se
z minuty na minutu snaží zachránit svou
cudnost i holý život. Docela mě mrzí, že
tahle šťabajzna nezazářila v dalších fil-
mech, rozhodně by bylo na co se koukat.

121
HOWARD 30

tost a trapnost tam najdete u punkerek, a přestěhuje se kvůli ní do Mexika. Otec


které bych snad radši ze scénáře vypus- rodiny má sen, že s novými panenkami
tila a dala víc prostoru majitelům domu. udělají díru do světa. Dětem se přesun
Panenky v tomto filmu už vám asi moc líbí, dcerka okamžitě vyškemrá jednu
hrůzy nenaženou, ale rozhodně bych ne- z panenek zapomenutých v továrně, syna
měla zájem v místnosti s nimi přenoco- zajímají spíše archeologické vykopáv-
vat. Film Dolls se právě kvůli panenkám ky hned vedle továrny. A právě z nich,
v postprodukci dodělával poměrně dlou- ze staré původně americké krypty chvíli
ho, bylo třeba dodat šepot a efekty pa- před jejich přistěhováním unikl onen zlý
nenkám, což způsobilo uvedení snímku démon a posedl všechny panenky v to-
o celý rok později, nežli padla poslední várně. Ano, jedno výrazné odlišení od
klapka. Zajímavostí je, že Carolyn Pur- Chuckyho zde opravdu je, posedlých pa-
dy-Gordon kromě herecké role propůjči- nenek je více, většinou však sledujeme jen
la svůj hlas i samotným panenkám, stej- jednu, Dolly, kterou dostala dcera a která
ně tak tomu bylo i u celé rodiny režiséra malou Jackii začne ovládat a podřizovat
včetně pár jeho přátel. si ji. Holčička začne být vzpurná, drzá
Inspirace Dolly Dearest (1991) Chuc- a špatně reaguje na křesťanské projevy
kyho hrátkami je nesporná a nezpochyb- (pobožná služka, kněz). Netrvá dlouho
nitelná. Chucky měl dva videodeníky ze a panenka začne zabíjet a ohrožená rodi-
svého života v té době již venku a třetí na i ostatní, se musí semknout a postavit
se objevil ve stejném roce jako tato pa- se jejím silám na odpor. Panenka vypadá
nenkovská duchařina. I Dolly je posedlá a působí fakt skvěle, osmdesátko-devade-
sátková ultimátní MCBP Denise Crosby
v roli matky taky potěší, stejně jako ně-
které snad i Rip Torn v roli archeologa,
ale tím jsou klady filmu vyčerpány. Úmrtí
jsou nezáživná, filmem se jako zatuchlý
puch rozlévá nuda.
Ještě okatěji po Child‘s Play pomrkává,
ba přímo mává víčky jako vraty od ga-
ráže, Pinocchio‘s Revenge (1996). Tady
si totiž někdo řekl, že zvládne vlastního
zlým duchem, tentokrát starým démo- Chuckyho. A tak vzal jednu obdařenou
nem jednoho již vymřelého a pro jistotu MCBP (snad jediný klad různých Chuc-
zapomenutého a nikým nezmiňovaného ky klonů) v podání Rosalind Allen, šoupl
kmene původních Američanů. A finá- jí roztomilou dcerušku, sličnou chůvu
le se odehrává v továrně na panenky. Tu (která se prostě musela osprchovat) a ne-
totiž koupila typická americká rodinka chal ji (MCBP ne chůvu!) obhajovat od-

122
březen 2019

souzeného synovraha, po němž jí zůsta- profesionální fotograf a model se mají


ne jen jedna ošklivá loutka, která možná stát předlohami nových panenek. Ono
vraždí. A možná že ne. Jenže tento ka- pro aktéry příběhu už samotný pohled na
cířský pokus o lezení Chuckymu do… panenky a majitelku muzea, pro diváky
zelí, byl náležitě potrestán. Tohle prostě pak úchvatný a mrazivý titulkový pří-
není dvakrát dobré (neoriginální příběh, běh jedné legendy ukazuje, že něco není
na celovečerák příliš málo zajímavého v pořádku. V muzeu totiž nejsou sami,
děje), byť se pár světlých momentů na- jen s panenkami a zaměstnanci. Sochař-
jde (ehm… sprchová a milostná scéna, ka Hae-mi naráží na tajemnou dívku
nejednoznačnost ohledně loutky, na níž v červených šatech, která tvrdí, že ji zná.
stojí celá pointa filmu, pár okamžiků Inhyeongsa je vizuálně zajímavý snímek
s Pinocchiem, ladně probodnutá dlaň se skvělým hudebním motivem v úvod-
a tu a tam sporý náznak nějaké atmosfé- ním titulkovém příběhu a několika velmi
ry). Přesto je film schopen diváka uspat. povedenými okamžiky. Neopouštěj staré
Jen mi tak nějak pořád uniká smysl názvu panny pro nové! Mohou mít totiž duši.
filmu, a to jak tradičně poměrně mimóz- A to, zda bude čirá nebo temná záleží na
ní český distribuční, který film dokonce mnoha faktorech. Například na péči ma-
přiřazuje k Chuckyho sérii (Dětská hra jitele.
4: Syndrom Pinocchia), tak i původní. Taky jste měli coby prďolové doma vlast-
Ono ten český Syndrom k tomu sedí tro- ní jednotku zelených plastových vojáčků
chu lépe než originální Pomsta. a vybojovali s nimi na gauči nejednu do-
I asijské panenky mají své kouzlo. Tem- mácí bitvu? V první epizodě seriálu Ni-
né a mrazivé. Přesvědčit se o tom může- ghtmares and Dreamscapes: From the
te v jihokorejském Muzeu panenek paní Stories of Stephen King (2006) nazvané
Im, sídlícím na samotě u lesa. Přesně do výstižně Battleground, si jeden takový
něj se v Inhyeongsa (2004) kvůli lákavé- útvar nechtěně pořídí nájemný vrahoun,
mu projektu sjede skupinka mladých lidí. který mi chvílemi připomíná tuzemské-
Sochařka, pubertální studentka, intro- ho kolegu od fochu, pana Kájínka. V pří-
vertní spisovatelka, sdílící svůj život spíše běhu, odehrávajícím se téměř beze slov,
se svou panenkou než s kýmkoliv jiným, si tenhle chlapík na úvod odkroutí svoji
práci – tedy zakroutí krkem majiteli vel-
ké firmy s hračkami. Později si ve svém
přepychovém bytě užívá zasloužený od-
počinek po šichtě a náhle mu na prahu
přistane balíček. V něm je plechová bed-
na obsahující 20 pěšáků, 3 helikoptéry,
2 jeepy, 1 kanón a 2 mediky. Adresátovi
nečekaný prezent žádnou velkou radost

123
HOWARD 30

neudělá, a ještě míň nadšení v něm vy-


volá to, že vojáčci obživnou a rozpouta-
jí mu doma regulérní válku. A to si náš
hrdina nevšiml toho, že na boku krabice
se výrobce chlubí ještě nejedním tajným
bonusem navíc. Musím říct, že Brian
Henson tuhle povídku nemohl zpracovat
líp. Nelehkou látku natočil maximálně
zábavně, vojáčci vypadají opravdu skvěle
a člověk jim drží palec, jako by zachraňo-
vali proti obřímu darebákovi svého vojína
Ryana. Je to hravé, je to napínavé a ve fi- rozhodně vychutnáte. Film se točí okolo
niši boj na život a na smrt skvěle graduje. tří dívek, Tabithy (Katheryn Winnick),
Dead Silence (2007) není sám o sobě Shelby (Laura Breckenridge) a Lisy
špatným filmem, tedy alespoň do chvíle, ( Jessica Lucas), z nichž každá si uží-
než zjistíte, že za ním stojí James Wan. vá jinou formu pozornosti, kterou jim
Bohužel Wanova tvorba bude díky SAW nachystal psychopat (Keir O’Donnell).
vždy srovnávána s touto laťkou a Dead Většina mi dá za pravdu, když jako ne-
Silence pak nutně chutná jako špatně jděsivější a současně nejpropracovanější
naložená rychlokvaška. Film je do jisté pasáž uvedu Tabitha vs. Klaun. Velmi
míry předvídatelný a kdo nemá rád le- mě potěšil i fakt, že v oné zmíněné scé-
kačky, ve většině případů stihne odvrátit ně Katheryn Winnick nepanikaří, neboť
zrak. Na druhou stranu vás ve filmu mo- to k ní opravdu nesedí. Další dva příběhy
hou překvapit některé panenky, zejména mě až tak nezaujaly, nicméně pokud bych
pak známá loutka ze série Saw, která ale je slyšela u táboráku, asi bych to viděla
nebude jedinou, co tam tak trochu „pře- trochu jinak. Obecně lze říci, že režisér
bývá“. John Simpson měl větší úspěch s prvo-
Po zhlédnutí Amusement (2008) mno- tinou Freeze Frame, za kterou obdržel
ho z vás pochopí, proč se nemáte posmí- cenu IFTA za nejlepší nový talent a cenu
vat ostatním. Tedy, ono je spíše otázkou, Taormina International Film Festival za
zdali to vydržíte sledovat až do konce, nejlepší první snímek. Kdo by si ovšem
ale pokud ano, užijete si pár zábavných zasloužil pochvalu, jsou čeští dabéři, kteří
scén navíc. Z počátku to vypadá na za- odvedli skvělou práci a stejně tak i Mar-
jímavý rozjezd, ale čím dál děj utíká, co Beltrami, který pro film dělal hudební
tím více máte chuť vypnout přehrává- aranžmá. Ono totiž, když za sebou máte
ní. Samotný film bych charakterizovala hudbu k filmům jako Scream, Resident
jako nesourodý, nelogický a laciný, ale Evil, I Robot a The Omen, tak je pravdě-
i přesto se v něm najdou scény, které si podobné, že víte, co a jak.

124
březen 2019

Taškařice Triloquist (2008) Marka Jo- si duch panenky přál s nimi bydlet, svo-
nese z mého pohledu nejvíc ztrácí tím, lí. Tím se ovšem teprve odstartuje teror
že už na míle daleko na diváka pomrkává ze strany panenky a snaha získat jejich
a slibuje kulervoucí zábavu, která ve finá- duše. Naštěstí tehdy vstoupí do hry Ed
le až tak zábavná není. Sourozenci An- s Lorraine a celou situaci vyřeší. Tímto je
gelina a Norbert jsou nuceni se po mat- završena úvodní část a jakýsi prequel no-
čině smrti postarat sami o sebe, a protože vému případu. V druhé části snímku se
je Norbert mentálně postižený, většina Ed s Lorraine snaží pomoci rodině zba-
úkolů padá na neklidná bedra zvrhlého vit se nepřátelského ducha, který s Perro-
děvčete, které má poněkud svérázný po- novými sdílí obydlí. Film se natáčel ve
hled na svět. Parta by nebyla kompletní Wilmingtonu, kde produkce postavila
přesnou repliku domu, dle autentických
fotografií a videonahrávek z archivu
manželů Warrenových a reálně postižené
rodiny. Filmu to přidává na autentičnosti
a divák se může povozit na vlně nostal-
gie, což většinou není na škodu. K tomu
se navíc u filmu sešel James Wan (SAW,
Dead Silence, Insidious) spolu s bratry
bez sprosté a násilné panenky Dummy, Chadem a Carey Hayesovými (House of
která celý příběh táhne svými hláškami Wax, The Reaping) a hned bylo zaděláno
a stará se o dostatečné množství krve na úspěch. Ostatně nám tento film svým
před kamerou. Pokud máte rádi fekální úspěchem rozjel velkou sérii propojených
a obhroublý humor, road movies, ošklivé filmů, ať už jde o přímé pokračování The
panenky a zlobivé blondýnky, potom dej- Conjuring či série o panence Annabelle.
te téhle jednohubce šanci. Dalšími navazujícími filmy jsou The Nun
Příběh The Conjuring (2013) byl inspi- a The Crooked Man. Příběh originálního
rován paranormálními událostmi, které domu by sám o sobě vyvolal v mnohých
byly zacíleny na rodinu Perronových.
S hlavními hrdiny filmu Edem a Lorra-
ine Warrenovými se setkáváme skrze pa-
nenku Annabelle, jejímž původním vlast-
níkem byla již zesnulá sedmiletá dívka
jménem Annabelle Highins. Dámy, které
nyní vlastní panenku, si zavolají médium,
neboť je děsí samovolné pohyby panenky.
Chtějí se s duchem přebývajícím v pa-
nence spojit a když médium sdělí, že by

125
HOWARD 30

nepříjemné pocity, neboť v něm přebýva- čáry, spíš jen rozplizlé rozuzlení a nevy-
lo již před Perronovými celých osm ge- užitý potenciál. William Brent Bell tak
nerací různých rodin, z nichž se ani jed- stvořil sotva průměrné dílo, které neu-
né nevyhnula řada nepřirozených úmrtí. razí, ale rozhodně ani nedonutí člověka
Dochována jsou data o sebevraždě, vraž- porcelánově ztuhnout hrůzou.
dě, smrtelné otravě, brutálním znásilně- O tom, že jsou loutky, panenky a podob-
ní, několika utonutích a umrznutích. Já ná obživlá stvoření vděčným horrorovým
bych se tam tedy nenastěhovala, a vy? námětem svědčí nespočet amatérských,
Nejen z české kotliny vyrážejí děvčata studentských i profesionálních krátko-
hlídat dacany do Anglie. Jedna taková au metrážních horrorů, jichž je internet
pair dorazí i ze Spojených států a hleď- doslova plný. Jako třeba dvouačtvrtmi-
me. Hnedle je to Lauren Cohan, kterou, nutový film The Doll (2016) kanadských
coby Maggie, zviditelnil seriál Walking filmových experimentátorů a hračičků
Dead. Ve filmu The Boy (2006) si tak Banana Planet Films. V podstatě pouhá
střihla hlavní roli, ale ouha. Z počátku se dvouminutová napínací lekačka zaujme
může zdát, že úkol hlídat porcelánového skvělým a funkčním provedením v ma-
panáka Brahmse, bude až trapně snadné lém časovém prostoru, táhlou atmosférou
a že pošahaní „rodičové“ budou cálovat a nádhernou porcelánovou figurkou mla-
za nic. Ale chyba lávky. Staříci si raději dé dívky v růžových šatech se psíkem.
strčí šutr do kapsy, zaparkují na dno ryb- Aneb jak málo stačí, abyste se posrali…
níka a nebohé děvče nechají napospas
nadrženému zásobovači, sadistickému • Demi Mortuus
expříteli a ještě sadističtější paňáce, která • Lucie Matoušková
postupně jeví známky nečekané pohybli- • Honza Vojtíšek
vosti. Tentokrát v tom však nejsou žádné

126
THE PREDATOR
recenze
Další z loňských nostalgických návratů je Hrají: Boyd Holbrook, Trevante Rho-
spojený s dredatým zabijákem z vesmí- des, Jacob Tremblay, Keegan-Michael
ru, kterému dal poprvé na prdel Arnold Key, Olivia Munn, Thomas Jane, Alfie
Schwarzenegger před dlouhými jedenat- Allen, Sterling K. Brown, Augusto Agu-
řiceti lety. Tehdy to byla typická osmde- ilera, Jake Busey
sátková přesdržková s nějvětší hvězdou
té doby a neopakovatelnou atmosférou Tentýž Shane Black, který se nesmaza-
nehostiné džungle. Jednu z rolí si v tes- telně zapsal do filmové historie scénáři
tosteronem nasáklé partě tehdy střihnul k Lethal Weapon, The Last Boy Scout či
usměvavý Shane Black. nověji povedeným The Nice Guys. Jako
scénárista se proslavil vypointovanými
Režie: Shane Black slovními přestřelkami a hláškami, notně
Scénář: Fred Dekker, Shane Black pronášenými drsnými chlápky, zdánlivě
Délka: 108 min bez budoucnosti. A svůj model hlášku-
Původ: USA jících parťáků se pokusil Black přenést
Rok: 2018 i do svého čtvrtého režisérského poči-

127
HOWARD 30

nu, nazvaného v originále lakonicky The a kteří zkříží cestu zabijákovi z vesmíru.
Predator. Bohužel se tak neděje uprostřed džun-
Ten je samozřejmě pokračováním kul- gle, ale v americkém městečku a v centru
tovního snímku, a jako takový dostal dění stojí synáček hlavního akčního hr-
hezký český podtitul Evoluce. Bohužel diny. A to je ten možná největší problém.
evoluční proces předpokládá určitý vývoj
k lepšímu, schopnějšímu a kvalitnějšímu.
A Shane Black se postaral o to, aby jaký-
koli pokus o vývoj zarazil hned v úvodu.
Divák tak má pocit, že sleduje snímek
z konce osmdesátých let, kdy hloupé
akčňáky vznikaly jak na běžícím pásu
a publikum se na ně těšilo.
Takže dostáváme hláškující partu vy-
vrhelů, kteří jsou výborní se zbraněmi

128
březen 2019

Chlapeček je inteligentní až hamba, brzo které samozřejmě nemůže zemřít a ně-


se naučí pracovat s obličejovou maskou kolik trikově nepovedených predátořích
predátorů, jejich písmo, národní písně, psů. Výsledný mišmaš se tak líbí nostal-
sexuální rituály a bůh ví co ještě. A nebo- gickým feťákům testosteronu a panu re-
jí se to použít, takže ho musíme sledovat žisérovi. Já nejsem ani jedno.
až zbytečně často. Užírá tak času na akci,
která je beztak poměrně bezzubá. • Roman Kroufek
A to paradoxně i v situaci, kdy na scénu
vstupuje asi hlavní lákadlo, které stojí i za
českým distribučním názvem. Jsme totiž
svědky vývoje predátoří rasy, kdy je hlav-
ní záporák o dvě hlavy větší než průměr-
ný predátor, pancíř je součástí jeho kůže
a inteligence se násobně snižuje. Jinak by
totiž nikdy nemohl dopadnout tak, jak
dopadne.
Bandička desperátů, která proti němu
stojí se chová obdobně moudře, a tak se
sledování mění v utrpení, když sledujeme
dva naprosto nesmyslně se chovající tá-
bory. Mezi nimi se potácí geniální děcko,

129
Anna šochová - země
ztracenců a prokletých
recenze
Anna Šochová se konečně odhodlala se- padočeské pohraničí v bezprostředním
brat a vydat většinu svých západočeských okolí Ašska (už vám docvakla symbolika
povídek. iniciál autorčina pseudonymu?). Země,
Vydavatel: Nová Forma, rok vydání: v níž se nejen v devadesátých letech, ale
2018, počet stran: 248 jak nás autorka přesvědčuje (a to i na do-
provodných přednáškách k této knize)
Anna Šochová na sebe upozornila po- neustále, děly opravdu zvláštní, neobyčej-
čátkem století (případně tisíciletí, což je né a temné věci. Země ztracenců a prokle-
honosnější verze), když zabodovala svými tých. A z ní, z této země, oblasti, z těchto
povídkami v soutěžích o Pohár Eddieho ztracenců, prokletých a tajuplných postav
Krígla a Pohár nakladatelství Netopejr. Anna Šochová vyzobává a zprostředkuje
Z těchto soutěží v roce 2003 vyšel povíd- fantaskní (ale kdo by věřil že pouze fan-
kový sborník se čtyřmi autorčinými po- taskní?) příběhy.
vídkami. Již v nich autorka ukázala svůj Tyto příběhy postupem let a času rozese-
povídkový směr, zvláštní a zajímavý. Zají- la různě po antologiích, aby se, konečně,
mavý tím, že ač své povídky řadí obecně KONEČNĚ, v roce 2018 rozhodla mno-
do fantastiky, převážně tedy do horroru hé z nich sebrat a vydat v jedné společné
a operuje v nich klasickými horrorovými sbírce, nazvané Země ztracenců a prokle-
proprietami a strašidelnými zápletkami, tých. Onen název je vybrán opravdu pří-
nejsou to ony, z nichž čtenáře mrazí. Ne, značně a trefně. O ničem jiném příběhy
Anna Šochová děsí realitou a prostředím v knize opravdu nejsou. Jsou o ztracených
svých povídek, univerzem svých příběhů, a prokletých lidech. Až z toho mrazí. A to
jejich postavami a životními situacemi, je největší klad a pozitivum povídek Anny
v nichž postavy žijí a událostmi, které pro- Šochové a této knihy. Mrazí z ní. Autor-
žívají. Strach, hnus, nepříjemno a klasické ka dokáže naprosto detailně a realisticky
horrorové mrazení v zátylku vycházejí vykreslit osudy svých postav, postav, kte-
z „pouhého“ vykreslení reality, skutečné ré znáte, osudy, které dokážete, byť jste se
reality doby a místa. A ač se doba v rám- s podobnými ještě sami osobně nesetkali,
ci autorčiny tvorby mění, místo zůstává absorbovat a vztáhnout na sebe. Protože
stejné. Ponuré, tajemné a neobyčejné zá- jste už sami něco zažili. A nemusí to být

130
březen 2019

zabalit do nádherného pozlátka, dokáže


ze strachu a odpornosti udělat přednost
své tvorby, přesvědčit čtenáře, že největší
strach nahání realita, nic krutějšího totiž
neexistuje. Její postavy prostě žijí a vy, na-
neštěstí, spolu s nimi, vedle nich, ve stej-
ných místnostech, dopravních prostřed-
cích, na stejných místech. Společně s nimi
prožíváte jejich zážitky, spolu s nimi trpí-
te… Protože ty postavy jsou vaši staří zná-
mí. Povídky jako Autobus, Starý hřbitov,
Pod podlahou, Panenka, Něco mi dlužíš
a hlavně Sladké tajemství toho budiž nej-
zářivějším a nejpovedenějším důkazem.
Povídky knihy v rámci fantastického žán-
přímo v západočeském pohraničí, ono to ru lavírují, narazíte spíše na fantasy příbě-
severočeské, severomoravské nebo i jiho- hy, v jednom případě až svým způsobem
české má své… Hybatelem autorčiných (notně pokrouceným) pohádkový, na my-
povídek je život, strachem utrpení. Dě- steriózní tajemnosti, na sci-fi horrory, nej-
sem pak fakt, že skutečný, reálný život, tak více se však příběhy roztahují v hájemství
jak ho známe, je mnohem strašidelnější horroru. V každém případě si však udr-
a krutější než sebefantastičtější vymyšlený žují svou drastickou či krutou atmosféru
bubák. a spojuje je jedno – místo děje. Ona země
Anna Šochová se fantastickým a horro- ztracenců a prokletých.
rovým proprietám nijak nevyhýbá. V kni- Všech šestnáct příběhů má čím zau-
ze na nás číhá zvláštní hmyz, podivuhodné jmout. Ve výběru některé povídky, na
panenky, kouzelní dědečkové, neobyčejní něž jste mohli narazit jinde, chybí, dá se
slimáci, doslova zástup duchů, pubertální to však brát i pozitivně. Už jich nebude
čarodějnice, mutantní monstra, tajem- chybět k tomu, sesbírat další podobnou
né lamí ženy, předpovídání budoucnosti, sbírku, hodně. Už jen pár a třeba se do-
oživlí mrtví, prolínání časových rovin, ší- čkáme podobně ztraceného a prokletého
lení vědátoři a mnoho dalšího a všechno sourozence. Bylo by to fajn. K tomu je ale
je to skvělou a pevnou součástí příběhu, třeba mít prvorozence… A stačí k tomu
z toho ale patrně zkušené mrazit nebude. tak málo. Obzvláště, když za to stojí.
S obyčejnými lidmi, jejich vzájemnými A Anna Šochová, ona milá, pokorná a au-
vztahy a situacemi to už ale bude jistě hor- torsky nevyzpytatelná první dáma českého
ší. Brrr… Tohle jen tak někdo nedokáže. horroru za to určitě stojí.
Ale Anna Šochová ano. Ta dokáže hnus • Honza Vojtíšek

131
biohazard
ondřej kocáb

Jedna má kamarádka kdysi prohlásila, že emaily a pozdravil spolubydlícího, který


rýmečka je pro chlapy smrtelná choro- spěchal do práce. Během následující ho-
ba. Samozřejmě jsem tehdy se smíchem diny jsem rezignovaně brouzdal interne-
protestoval. Nicméně v jádru měla čás- tem a spílal si do blbců, že jsem studium
tečně pravdu. Nemocný muž dost dobře nedokončil, protože práce prostě nebyla
nemůže plnit svou roli ochránce a lovce. a já měl hluboko do kapsy. Rodiče sice
Je poměrně stresující myslet na to, jak nějaké peníze posílali, ale to jen proto,
snadno lze chorobě podlehnout a jak že dosud žili v iluzi, že od rána do večera
snadno člověka vyřadí ze života. Proto poctivě studuji.
nad tím většinu času neuvažujeme a za- Zatímco jsem procházel nabídky prá-
tlačíme obavy z nákazy do hloubi naší ce, žaludek mi oznámil, že se blíží doba
mysli. oběda. Vždycky jsem rád vařil; na dobré
Ale já nad tím teď nemálo přemýšlím. jídlo a pití jsem si potrpěl i toho dne.
Jde to těžko, neboť hlava mě bolí jako Pokud se tedy za dobré jídlo dá označit
by se chystala explodovat a potřísnit něco, co jste našli zastrčené hluboko
stěny lepkavou tkání. Na čele mi perlí v mrazáku supermarketu. Šlo o masivní
pot, a vlastně nejen na čele, ale na celém flákoty hovězího masa z Amazonie, ka-
těle. Je mi horko a současně cítím chlad, ždá ve své krabičce. Cena byla přelepená
přestože ležím zachumlaný pod dekami. už několikrát, mě však ani nenapadlo
Naproti posteli už hodiny svítí moni- zkontrolovat, zda nejsou prošlé. V hlavě
tor počítače, ke kterému nemám sílu jít mi stále dokola znělo jediné.
a pustit si alespoň film nebo seriál. Na Maso z Amazonie.
nočním stolku po mé levici leží konvi- Rázem jsem před sebou viděl celou tu
ce s dávno vychladlým čajem a vedle něj nádheru, bobulky z jalovce, česneko-
rozečtený Jack Ketchum. Ale já už se vý dip, kvalitní černé pivo… Vzal jsem
nedokáži na ta písmenka soustředit. Tak všech šest kousků, koneckonců byly ve
prostě ležím a je mi blbě. slevě a doslova za pakatel. Doma jsem
Má nemoc se poprvé projevila před je nacpal do mrazáku. S ničím se mi
dvěma dny. poplést nemohly, sám jsem toho uvnitř
To ráno bylo jako každé jiné. Kolem moc neměl a Ralph, můj spolubydlící,
osmé jsem vstal, při snídani projel nové byl vegetarián.

132
březen 2019

Ještě toho dne jsem jeden kousek piju čaj. Nic jiného mi nezbývá. Je to
z mrazáku vytáhnul a uvařil. Rozhodl lepší než na začátku, hůlku skoro nepo-
jsem se tentokrát udělat pokrm trošku třebuji a mluvím bez problémů. Jen jsem
syrovější. Nevím, co mě k tomu vedlo; hodně unavený, jako kdybych dlouho
při vaření si počínám stejně jako malíř nic nejedl. Nacpal jsem do sebe nějaké
u svého plátna či básník při tkaní veršů. ovoce, ale teď mi už nic nechutná.
Své jídlo považuji za umělecké dílo. Nemůžu usnout.
Pravda, možná lehce, ale opravdu jen Je mi jako bych umíral.
lehce zapáchalo. Možná se i trochu sví-
jelo na pekáči, kdo ví – já nic nezaregist- ***
roval. Měl jsem na něj příliš velkou chuť. Čtvrtého dne nastal zlom.
Toho dne se už nic zvláštního nesta- Když jsem se ráno probudil, bylo mi
lo. Večer jsem se cítil unaveně, tak jsem docela dobře. Samozřejmě jsem cítil
brzy usnul. únavu a mírnou otupělost, ovšem ten
Ráno mi bylo mizerně. A když říkám balvan na mém těle se ztratil bůhvíkam.
mizerně, myslím tím mizerně. Pokud Pohled na hodiny mi prozradil, že Ralph
jste někdy zažili alespoň slabou migré- už bude nejspíše v práci. Vykulil jsem se
nu, tak víte, o čem mluvím. Pohled se z postele s úmyslem dát si sprchu, tělo
mi rozostřoval a hlava se mi točila. Bez jsem měl celé ulepené potem.
hůlky bych se na záchod nedobelhal, Voda mi udělala dobře. Znepokojily
jak se mi podlamovaly nohy, jako bych mne však podivné fleky na břichu a zá-
byl nějaký dědek. Byl jsem slabý jak po dech. Mohlo jich být kolem pěti a vy-
měsíci věznění v hladomorně a následné padaly trochu jako modřiny. Na dotek
bitvě s gorilami v parních válcích. Ne- nebolely, avšak byly zvláštně vlhké.
mohl jsem téměř myslet a má mluva za Nelíbilo se mi to. Říkal jsem si, že si to
mnoho nestála. hned něčím namažu.
Ralph mě toho dne odvezl k doktorovi; Sotva jsem však vylezl z koupelny, pře-
měl o mě vážné obavy. Bohužel netušil, padl mě strašný hlad.
jaký můj doktor je. Kolikrát jsem si ří- Vykašlal jsem se na převlékání a ještě
kal, že přejdu jinam – a stále jsem to od- v županu se vydal k ledničce. Uvnitř byla
kládal. Takže po zběžné prohlídce jsem spousta zeleniny, tofu a vegetariánských
dostal předpis na léky, které byly zrovna pochoutek. Nějak jsem na to neměl chuť
nejvíce v kurzu, a doporučení ať se pár a váhavý pohled na spižírnu mi prozra-
dní v klidu proležím a hodně piju. Pak dil, že ovoce taky nechci. Ne, tohle nebyl
prý ta rýmečka přejde. hlad, spíše taková ta iracionální chuť na
Kdybych byl onoho úkonu schopný, něco monstrózně nezdravého.
přetrhnu toho člověka jak hada. Vůbec si nevybavuji okamžik, kdy jsem
A od té doby ležím doma, beru léky, otevřel mrazák.

133
HOWARD 30

Vím jen, že jsem měl strašnou chuť na Prý rýmečka.


maso, na maso z Amazonie. Nešlo se tomu ubránit, musel jsem něco
Prostě zatmění; po tomto výpadku sníst. Ve vzduchu se vznášela zvláštní
mi nezbývalo než nechápavě hledět do vůně, jakou jsem dříve necítil. Linula se
útrob ledničky. Zřejmě jsem to maso z kuchyně; a já kráčel přímo za nosem.
v předchozích minutách vytahal ven Uprostřed stolu ležela ta kotleta, kterou
z umělohmotných obalů a naskládal ho jsem při předchozí návštěvě odhodil –
mezi tofu a jogurty, aby zvolna rozmr- nyní kompletně rozmražená. Maso mi
zlo. Nechápal jsem proč. Zmateně jsem svou barvou připadalo až neuvěřitelně
se podíval do své ruky, kde jsem držel čerstvé.
poslední zmrzlý kus, jako bych se ho Sněz si mě, vybízelo.
chystal umístit k ostatním. Srdce mi za- A já tam stál a svět se se mnou točil,
čalo zběsile bušit, můj dech se zrychlo- svět, kde jsem existoval jen já a ten flák
val a oči mi div nevypadly z důlků. Pak masa. Nemohl jsem z něj odtrhnout po-
jsem maso olízl. hled. Srdce mi bušilo a slintal jsem jako
Fuj, ledové. šílenec. Maso se ocitlo v mých rukou.
Udělal jsem krok zpět a otřásl se. Co to Zahryznul jsem se do něj a oderval po-
zatraceně dělám? řádný kus, rval jsem ho rukama na kusy
Otřeseně jsem maso napůl odložil, na- a ty hladově polykal, kousek po kousku,
půl odhodil. Slyšel jsem, jak dopadlo na pěkně za syrova…
stůl. Někde za mnou se zabouchla led- Bylo pryč.
nička. Jako ve snách jsem zacouval zpát- Zadíval jsem se na své ruce, pokryté
ky do svého pokoje. kousky tkání. Bylo mi jasné, jak musí
Něco se mnou bylo hodně, hodně špat- vypadat má ústa, jak musím vypadat já.
ně. Roztřásl jsem se. Potřebuji pomoc, než
nad sebou znovu ztratím kontrolu. Za-
*** volám si záchranku, kohokoli… zív…
Ležel jsem, uvnitř sžíravý hlad. chce se mi spát…
Takovou zaslepující chuť k jídlu jsem Unavený, tak unavený…
v životě neměl. Připadal jsem si jako Dopotácel jsem se zpět do pokoje
bych celé týdny nejedl. Měl jsem pocit, a padl do postele naznak.
že téměř fyzicky cítím, jak hubnu. Vy- Usnul jsem okamžitě.
soukal jsem se namáhavě z postele a vši-
ml si, že ty podivné mokvavé fleky se ze ***
zad rozšířily na další části mého těla. Vzbudil mě zvláštní zvuk. Znělo to jako
Nyní byly na hrudi, břichu, stehnech plesknutí.
i rukou. Na čele mi perlil studený pot. Venku už se stmívalo a já se ke svému
Nebyl jsem v pořádku, to ani náhodou. překvapení cítil docela dobře. Rozsví-

134
březen 2019

til jsem světlo a posadil se k počítači. mé choroby by mohly souviset s pozře-


Jako vždy, žádné nové zprávy. Kdybych ním toho polosyrového masa.
chcípnul, nikdo si toho ani nevšimne. Plesk!
Povzdechl jsem si, podíval se na sebe do Znovu ten zvuk. Znepokojující na tom
zrcadla a uvědomil si zvláštní, pozitivní bylo, že se ozýval ze setmělé kuchyně.
věc. Nedalo mi to a šel jsem se podívat.
Část těch odporných fleků na mém těle Už když jsem se přiblížil ke kuchyni,
zmizela. Ostatní se jevily bledší, jako by slyšel jsem pomalý, mlaskavý zvuk. Roz-
se chystaly zmizet. Začal jsem uvažovat; svítil jsem a při pohledu na ty věci se mi
pravděpodobně právě někdy v tomto zježily chlupy na zátylku.
okamžiku jsem si uvědomil, že počátky Dveře ledničky zely rozražené dokořán.

135
HOWARD 30

Na zemi pod nimi ležel kus masa; ne, náhle uvolnila a dopadla mi na hlavu.
neležel, jedna jeho část se kroutila, jako Zaplavila mě bolest. Upustil jsem nůž
kdyby prozkoumávala okolní prostředí. a strhl si tu věc z hlavy; prudkým mr-
Další kus se sunul po kuchyňské lince sknutím jsem ji odeslal na neumytou
a zanechával po sobě slizkou cestičku pánev, dosud stojící na sporáku. Dostal
jako v nějaké nechutné parodii na sli- jsem nápad. Sáhl jsem do skříně pro
máka. Pak jsem si všimnul třetího – su- vodku a maso na pánvi jsem jí řádně
nul se kolmo po stěně a zrovna se chys- zalil.
tal pokračovat na strop. Všechny se mi „Doufám, že máš rád bolest, hajzle,“
jevily o něco menší než předtím. škrtnul jsem zápalkou.
Když jsem si uvědomil, že jsem tohle Zatímco jsem maso zprudka flambo-
jedl, můj žaludek se vzbouřil. val, svíjelo se v bezmocné agónii. Při-
Zatímco jsem se přemáhal, abych po- padal jsem si jako inkvizitor upalující
tlačil dávivý reflex, opřel jsem se rukou čarodějnici a byl jsem rád, že to maso
o linku. Jak jsem prudce oddechoval, nemůže ječet; i přesto jsem ten řev té-
ucítil jsem na ruce něco slizkého. Flá- měř slyšel.
kota masa zřejmě nějakým šestým smy- Pak jsem si všiml, že rozsekané kousky
slem rozpoznala živého tvora a rozhod- na lince se jako stádo červů plazí smě-
la se mne poctít svou přítomností. Sotva rem ke dřezu. Zřejmě se snažily uprch-
se však dotknula mé holé kůže, ucítil nout výlevkou, když se ukázalo, že tento
jsem štiplavé pálení a rukou ucuknul. protivník je nad její síly. Při představě,
Měl jsem na ní teď ty zvláštní hnědoru- že tahle příšernost opustí mou kuchyň,
dé fleky, co mi rašily po celém těle. mi tuhla krev v žilách.
A pochopil jsem. Ty fleky, ty zname- Shrábnul jsem je do hrnce, napustil
naly trávení. Něco v mém těle, snad vodu, a dal je vařit.
nějaký virus či bakterie přítomná v tom Rozhlédl jsem se. Třetí kus se nadměr-
prošlém mase bůhvíodkud, mě pomalu ně rychle sunul po stěně, jako kdyby měl
trávilo. Bralo si mé tkáně, kousek po v patách samotného ďábla. Zřejmě chtěl
kousku. Stejně tak to stravovalo ty kusy uprchnout pootevřeným oknem. Ty věci
masa – proto teď vypadaly menší! byly inteligentní! Nějakým způsobem
Ze stojanu na nože jsem vytáhnul je- pochopily vývin situace a pokoušely se
den zvláště nabroušený a začal jsem zachránit si kůži.
flák na lince porcovat na malé kousíčky. „Nikam,“ zavrčel jsem a strhnul flák
Kroutivě se svíjely a kdyby mohly, asi by masa ze stěny. Šlo to hůře, než jsem
sténaly zoufalstvím a zděšením. Za no- čekal. Ruka mě pálila, jak maso v sebe-
žem zůstávaly na dřevěné lince hluboké obraně vylučovalo trávící tekutiny, aby
šrámy. mě přimělo ho pustit. Se zatnutými
Plesk! Kotleta plazící se po stropě se zuby jsem se vydal k mikrovlnce. Za-

136
březen 2019

čalo se prudce svíjet, zřejmě můj úmysl HLAD!


chápalo. To poslední slovo jsem pravděpodobně
„Chcípni, ty malej sráči.“ zařval nahlas.
S těmito slovy jsem dvířka mikrovlnné A následně se vrhl vpřed.
trouby zabouchl. Nastavil jsem nejvyšší Maso sice bylo překvapené, ale zarea-
výkon a přístroj spustil. Maso se svíjelo, govalo právě včas na to, aby mi uhnu-
škvařilo, peklo se ve vlastní šťávě. Fas- lo a spasilo se útěkem. Vyrazil jsem za
cinovaně jsem hleděl na jeho utrpení, ním, běželi jsme dolů po schodech a já
jako kdybych tam měl malé roztomilé něco nesrozumitelného řval. Nevím, co
zvířátko. Kuchyni začal zaplňovat pach by se stalo, kdyby se mi v ten okamžik
spáleniny. A já se z nějakého důvodu ví- někdo ze sousedů připletl do cesty.
tězoslavně rozchechtal. Maso bylo venku. Slyšel jsem bouch-
„Proboha, co se tady stalo?“ nout vchodové dveře.
A do háje. Ralph se právě vrátil domů. Vyrazil jsem ven. Slunce už zapadlo
Otočil jsem se k němu, na tváři stále a v parčíku před domem svítily oranžo-
neovladatelný vítězný škleb. Musel na vým světlem lampy. Má potrava tu ni-
mě být příšerný pohled. Do půl těla kde nebyla. Kam se vypařila?
nahý a zpocený, všude možně na kůži Potrava. Maso. Ralph.
podivné hnědavé fleky. Ruce – a taky Roztřásl jsem se a do očí mi vhrkly slzy.
ústa, jak jsem si uvědomil – byly stále Prozřel jsem.
ještě špinavé z mého odpoledního se-
lhání. Připočtěme k tomu rozcuchané ***
vlasy a přerostlé strniště na bradě; mu- Je pátý den. Skrývám se.
sel jsem působit jako dokonalý šílenec. Ne, neptejte se kde. Je to místo, kde se
Chtěl jsem to vysvětlit, objasnit proč můžu natrvalo odříznout od světa, za-
kuchyň vypadá jak po nájezdu splaše- jistit, abych se nikdy nedostal na svobo-
ného řezníka. Ale nedostal jsem ze sebe du. Vím o něm jen já. Napíšu zde svůj
jediné slovo. Koupil jsem nějaké maso, příběh a budu doufat, že se dostane do
vylezlo z ledničky a zaútočilo na mě, věřil správných rukou. Pak ten poklop zavřu
bys tomu? Prý z Amazonie! Jo a asi jsem a už mě nikdy nikdo nenajde.
kvůli němu tak trochu nemocný… Doufám.
A jak jsme na sebe bezradně kouka- Víte, hodně jsem nad tím přemýšlel.
li, svět se pro mě částečně zpomalil. Nad tím, co se ze mne stalo. Nemám
Náhle jsem viděl všechno to maso na ponětí, jak se to maso dostalo do super-
jeho kostře, chutné tkáně plné čers- marketu. Nevím ani, čím přesně bylo
tvé KRVE… a vnitřnosti, tepající ži- nakažené. Zato ale vím, že už nikdy ne-
votem… to maso… MASO, které je chci spatřit živého tvora z masa a kostí.
támhle přede mnou! Musím ho mít! V zájmu všech.

137
HOWARD 30

Mám příšerný hlad, ale nechci nikomu


ublížit. ONDŘEJ
Je tady teplo. Doufám, že to celý proces KOCÁB
trávení urychlí. (1991)
Ano, umírám. Možná jsem mrtvý už
teď, když píši svůj příběh. Avšak kdy- Pochází ze Zlí-
byste mě přece jen našli a já se stále po- na. Jeho cesta
hyboval, nevěřte mi. Mám podezření, že vedla na UP
pozřením masa se ta zatracená věc rege- v Olomouci, kde vystudoval obor
neruje. Usuzuji tak z těch několika krys, biofyzika a nyní zde pracuje jako
co jsem po cestě spořádal. vědecký pracovník v oblasti výzku-
Omlouvám se vám, všem, které jsem mu masožravých rostlin. Povídka
zklamal. Já tohle nechtěl. Biohazard je již jeho druhým ví-
Tohle je konec. Už není co říct. Snad tězstvím v literární soutěži Horo-
jen poslední věc. r-webu. Na stánkách časopisu Ho-
Mám zlé tušení. ward publikoval už několik kratších
Já těch kotlet kupoval šest. povídek (Na okraji propasti, Žrád-
lo a Studna).

138
březen 2019

shrnutí: howard # 1 - 30
sestavil honza vojtíšek

Povídky, básně a scénáře prvních třiceti 5/2012


čísel Howarda. Rychlík č. 666 (Honza Vojtíšek)
V první třicítce Howarda jsme publikovali Slepá kolej (Stefan Grabiński)
na několik desítek povídek, básní i pár Post Coitum (Pavel Koliba)
scénářů autorů a autorek z různých koutů Mrtví už ti neublíží (Pavel Koliba)
světa. Považujeme za příhodné ve třicátém
čísle jako shrnutí jistého období zveřejnit 6/2013
jejich seznam. Zuřivost (Martin Skuřok)
Slepý vladař (Martin Skuřok)
1/2012 Umbwati (Damian Węgielek)
Váza (Łukasz Radecki) Ovoniavač (Ivan Kučera)
Z druhé strany (Honza Vojtíšek) Lov (Martin Skuřok)
Nenávidím (Martin Skuřok)
2/2012 Bagrovisko (Ivan Kučera)
Krysy ve zdech (Bartosz Czartoryski)
Stůl (Edward Lee) 7/2013
Death Metal (Ondřej Pešák) Rybář (Robert Poch)
Utekajte, už idem! (Mark E. Pocha)
3/2012 Dech života (Robert Pocha)
Slepý muž s capom ( Jozef Harendarčík) Bar u mrtvé coury (Ivana Prajerová)
Teď a navždy (Kazimierz Kyrcz)
Saldo mortale (Kazimierz Kyrcz) 8/2013
Světlo zasvěcených (Svatopluk Doseděl) Podívej se! (Kai Meyer)
Žlutý avatar (Martin Král)
4/2012 Cyborg cheerleader. Fuckdown in
Bisklavret (Marie de France) hockey mask camp ( Josef Blažek)
Dokonalá matka (Ivana Prajerová) Povyprávím ti temnou historku (Stefan
Odneste mě na rukou: vysoko, vysoko! Darda)
(Paweł Paliński)
Co dokáže tma (Graham Masterton) 9/2013
Amanda Krueger (Honza Vojtíšek)

139
HOWARD 30

Alien (Martin Skuřok) Horár (Ivan Kučera)


Carrie (Robert Poch) Mravenčí farma (Ivana Prajerová)
Critters (Zdenek Hulbach) Moja krásna (Mark E. Pocha)
Damien Thorn (Martin Skuřok) Mučení andělů (Anna Šochová)
Ghostface (Honza Vojtíšek) Když píseň v hlavě zní (Anna Šochová)
Haiku ze staré chaty (Zdenek Hulbach) Romantika (Martin Štefko)
Mircalla (Honza Vojtíšek) Knihovna, Sobota ( Josef Blažek)
Jason Voorhees (Zdenek Hulbach) Rozhodně ne! (Martin Štefko)
Michael Myers (Robert Poch) Školení (Honza Vojtíšek)
Gage (Honza Vojtíšek) Tlamičky (Martin Skuřok)
Nosferatu (Martin Skuřok) Upír (Robert Cichowlas)
Pinhead (Honza Vojtíšek) Vŕzganie podlahy (Ivan Kučera)
Sadako (Martin Skuřok) Počátek (Honza Vojtíšek)
Tall Man (Zdenek Hulbach) Zdařilý pokus reinkarnace (Robert
John Morlar (Honza Vojtíšek) Cichowlas)
Toshio Saeki (Honza Vojtíšek) Oni (Mark E. Pocha)
Nasmrcení (Krzysztof T. Dąbrowski) Noční host (Aleksandra Zielińska)
Františkova pomsta (Krzysztof
T. Dąbrowski) 11/2014
Jak se z Česka stala horrorová velmoc Sciendum anima (Matúš Veselý)
( Josef Blažek) Kostel v Auvers (Robert Cichowlas)
Noční proměna (Honza Vojtíšek) Hladná pivnica (Matúš Veselý)
Dům doktora Gacheta v Auvers (Robert
10/2014 Cichowlas)
Autobus (Anna Šochová)
Nože na citróny a šváby (Carlton 12/2014
Mellick III) Hlad (Krzysztof Gonerski)
100 mrtvol v 100 slovech (Robert Byt č. 3 (Roman Bílek)
Cichovlas) Guláš: Nášup ( Josef Blažek & Adela
Bezpečí na silnici (Martin Štefko) Blažek Hrivnáková)
Božská hra (Martin Skuřok) Fotograf (Martin Štefko)
Černá kapitola Čech (Ivana Prajerová) X (Krzysztof Gonerski)
Knihovna, Středa ( Josef Blažek)
Deti beštie (Ivan Kučera) 13/2014
Blbec (Honza Vojtíšek) Poslední přání (Daniel Barták)
Knihovna, Pátek ( Josef Blažek) 13 rad postavám hororů (Petr Boček
Liborek (Martin Skuřok) & Miloslav Zubík)
Budeme si hrát (Ivana Prajerová) Plyšák (Vít Martin Matějka)

140
březen 2019

Koledu, nebo vám něco provedu (Honza 18/2016


Vojtíšek) Expozice hrůzy (Lukáš Vlasák)
O večeru halloweenském (Michaela Ticho v éteru (Sylwia Błach)
Neuvirtová) Posledný člen výpravy (Milan Vričan)
Smrt ve Stínadlech ( Josef Blažek) Spisovatel (Daniel Barták)
NYX (Robert Poch)
19/2016
14/2015 White Trash Gothic (Edward Lee)
Enen (Kazimierz Kyrcz) V rokli Pustého žlebu (Vladimír
Neukojitelná (Stuart Olver) Zábrodský)
Jasná Diagnóza (Petr Boček & Miloslav Host (Kristina Haidingerová)
Zubík) Peel‘s Rotcod (Aleš Richter)
Klíšťata (Pavel Žďárek) Skvělá obsluha (Agnieszka
Očistec 3D (Kazimierz Kyrcz) Kwiatkowska)
Na chvíľu zhmotnené šialenstvo (Ivan Narozeninová splátka (Martin Štefko)
Kučera) Domov (Kristina Haidingerová)
Noční chod (Honza Vojtíšek)
15/2015 Akutně potřebná dovolená (Norbert
O potkanoch a ľuďoch (Adela Blažek Góra)
Hrivnáková) Anděl zkázy (Petr Boček & Miloslav
Beštia ( Janko Iša) Zubík)
„Potkani sežerou všechno“ ( Josef Blažek)
20/2016
16/2015 Vyzvracet duši (Łukasz Radecki)
Láska, nenávist a nádherné skládkové Prase na porážku (Eva Bartáková)
moře (Mort Castle) Ve jménu rozkoše (Marcin Piotrowski)
Sebranka (Heda Bartíková) Okenice (Alena Čadová)
Žáby (Tomáš Vorobok)
Poslední střih (Carla Mori) 21/2016
There‘s a Monster in My Closet (Alena
17/2015 Čadová)
Masokostní moučka (Guy N. Smith) Dožínky (Maciej Szymczak)
Mrtvé maso (Tomasz Czarny) Na okraji propasti (Ondřej Kocáb)
Genius loci (David Daenemark) Milé dítě (Honza Vojtíšek)
Na cestu (Honza Vojtíšek)
Dala jsem své tělo do dobrých rukou
(Tomasz Czarny) 22/2017
Na dobrou noc (Daniel Čech) Netvor (Renata Bočková)

141
HOWARD 30

Každý má svůj kříž (Krzysztof Pod peřinou (Daniel Čech)


T. Dąbrowski) Kořala ( Jan Ševčík)
Matka (Alena Čadová) Půlnoční romantika (Pavel Červenka)
Mrazák (Diuk) Žrádlo (Ondřej Kocáb)
Nejdivnější exorcismus (Krzysztof Procházka (Tomáš Vorobok)
T. Dąbrowski) Zrcadlo, zrcadlo (Markéta Kubíčková)
Ouija (Krzysztof T. Dąbrowski)
Smutná krása (Renata Bočková) 26/2018
Šepot lesa (Ivan Kučera) Samota ( Jozef Karika)
Tér (Roman Bílek) Vskutku neobyčajný účinok instantných
Tělo Satanovo (Kristina Haidingerová) polievok (Lenona Štiblaríková)
Útok (Honza Vojtíšek) Matilda (Ivan Kučera)
V temných vodách si ťa nájde (Milan Šťastná guľôčka (Dušan Fabian)
Vričan) Nemophilia (S. Kerson)
Všichni jedna rodina (Alena Čadová) Horrorový prejt aneb Děsivé výroky
Výpadek paměti (Petr Boček & Miloslav (Petr Boček)
Zubík)
Ženy, které nepolykají semeno (Roman 27/2018
Bílek) Svět podle lžičky (Agnieszka
Rybka (Vratislav Kopecký) Kwiatkowska)
Žárlivec (Michał Stonawski) Verunka (Miroslav Pech)
Vůně kamene (Agnieszka Kwiatkowska)
23/2017 Případ pavoučího muže (Roman Bílek)
Příbuzní (Dagmara Adwentowska)
Mrtvá jako čokoláda (Diuk) 28/2018
Z tunelu ke světlu (Dagmara Nechci! (Martin Štefko)
Adwentowska) Minulé životy (Petr Boček)
Lékořice (Magdalena Maria
24/2017 Kałużyńska)
Teorie s háčkem (Kazimierz Kyrcz V pekle nejsou hajzly (Václav Křenek)
& Michał J. Walczak) V mojej koži (Zuzana Droppová)
Fatland (Krzysztof T. Dąbrowski) Médium (Agnieszka Kwiatkowska)
Pusť mě ven (Honza Vojtíšek & Mark Každý to zná (Pavel Červenka)
E. Pocha) Stroj 9 (Tomasz Czarny)
Dopravní špičky (Dariusz Barczewski) Mrtvý sen (Renata Bočková)
Kachnojeb (Robert Cichowlas)
25/2017 S Meluzínou sůl lízat (Honza Vojtíšek)
Do poslední kapky ( John Everson)

142
březen 2019

29/2018
Rodina Mórová (Andrea Farkašová)
Studna (Ondřej Kocáb)
Zrkadielko, zrkadielko… (Miro Švercel)
Abatyše (Vítězslava Felcmanová)
Prázdná houpačka (Veronika
Fiedlerová)
Pomocníci (Martina Perlíková)
Posledný vlak do Edgarovej Lipy (Lukáš
Jurík)

30/2019
Onkostar (Martin Vít Matějka)
Méďa SrdcíkTM (Brian Evenson)
Studňa (Senvosne)
Napiš o mně (Anna Musialowicz)
Biohazard (Ondřej Kocáb)

143