You are on page 1of 3

JUDr. JAN KNĚŽÍNEK, Ph.D.

MINISTR SPRAVEDLNOSTI ČR

Praha 3. dubna 2019


Č.j. MSP-9/2019-OINS-ORIO/27
Počet listů: 2
Přílohy: 1

Vážená paní poslankyně,

dne 6. 3. 2019 jste se na mne opakovaně obrátila písemnou interpelací ev. č. 460 ve věci
postupu při nakládání s nekroptickým materiálem. Dovoluji si tímto na Vaši interpelaci odpovědět
písemně v souladu s § 112 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.

V prvé řadě odkazuji na svou odpověď na Vaši předchozí interpelaci, ve které jsem Vám
sdělil, že Vámi dotazované problematice nakládání s biologickým materiálem věnuje Ministerstvo
spravedlnosti pozornost a zpracovává Stanovisko k problematice povahy biologického materiálu
a jeho likvidace v trestním řízení. Taktéž jsem Vám sdělil, že bylo toto stanovisko zasláno
vybraným institucím a že následně Vám bude zasláno a otázky zodpovězeny.

Zodpovězení Vámi položených obecných otázek v původní i v současné interpelaci bylo,


tak jak jsem Vám taktéž sdělil již dříve, odvislé od finálního znění uvedeného stanoviska. Toto
stanovisko si Vám nyní dovoluji předložit spolu s odpověďmi na Vámi položené obecné otázky.

Odpovědi na otázky č. 1., 2. 4. a 5. vycházejí z přiloženého stanoviska. Pouze ve stručnosti


uvádím, že odebraný biologický (nekroptický) materiál je uložen na pracovišti ústavu soudního
lékařství, jehož zaměstnanci byli přibráni orgánem činným v trestním řízení k provedení pitvy.
O tomto se žádné rozhodnutí nevyhotovuje.

Odebraný biologický materiál zpravidla žádného vlastníka nemá neboť lidské tělo ani jeho
části nemohou být předmětem vlastnického práva.

K nakládání s odebranými vzorky je oprávněn ústav soudního lékařství, u kterého jsou


vzorky uloženy. Biologický materiál není důkazem v trestním řízení, protože je tzv. pramenem
důkazu. Za důkaz se pak považuje poznatek z pramene důkazu získaný a v těchto případech
obvykle zachycený např. ve znaleckém posudku, případně pitevním protokolu či jiném odborném
vyjádření vyhotoveném na základě zkoumání odebraných vzorků.
Jak bylo uvedeno výše, biologický (nekroptický) materiál není důkazem v trestním řízení a
proto není-li zvláště procesně zajištěn, o nakládání s ním rozhoduje přednosta ústavu soudního
lékařství, jehož zaměstnanci prováděli pitvu, nikoliv orgán činný v trestním řízení.

Otázka č. 3 - Jak bylo výše uvedeno, za uložení vzorků je odpovědný ústav soudního
lékařství, u kterého jsou vzorky uloženy. To samozřejmě nevylučuje, aby v rámci zvláštního
postupu podle trestního řádu o uložení vzorků autoritativně rozhodl orgán činný v trestním řízení,
u kterého je trestní řízení v době, kdy se o tomto rozhoduje, vedeno.

Otázka č. 6 - Formulace otázky je bohužel neúplná. Z tohoto důvodu na ni nemohu


v současnosti odpovědět. Pokud nenaleznete odpověď na otázku v přiloženém stanovisku či
v odpovědích na ostatní Vaše dotazy, prosím Vás o její upřesnění.

Na otázku č. 7 taktéž odpovídá stanovisko, kdy je zřejmé, že o odebrání jednotlivých


vzorků rozhodují znalci přibraní k pitvě a taktéž rozhodují o jejich zničení. Orgány činné v trestním
řízení žádný pokyn k odebrání vzorků ani k jejich zničení automaticky nedávají. Ve výjimečných
případech však tak mohou učinit. Orgány činné v trestním řízení nařizují pitvu, avšak standardně
nespecifikují, jaký konkrétní biologický materiál má být odebrán (ostatně se obvykle jedná o
odbornou otázku, k jejímuž zodpovězení nemají odborné vzdělání), a ani nerozhodují o tom, jak
má být s tímto materiálem nakládáno. To však opět nevylučuje, aby ve výjimečných případech, je-li
to potřeba, tak učinili prostřednictvím procesních institutů upravených v trestním řádu. Z výše
uvedených důvodů se ani obvykle k zničení těchto vzorků nepožaduje žádné rozhodnutí orgánu
činného v trestním řízení.

Na toto navazuje i odpověď na otázku č. 8 a 9, tedy, že o způsobu likvidace, době


skladování vzorků a skartaci vzorků rozhoduje standardně ten, kdo je oprávněn s nimi nakládat,
tedy ústav soudního lékařství, u něhož jsou vzorky skladovány. Je zřejmé, že orgány činné
v trestním řízení by mohly skartaci pozdržet či zakázat, avšak pouze využitím zvláštních procesních
institutů trestního řízení. Obecně se však doposud nestalo, že by takovéhoto zásahu bylo třeba.

Otázka č. 10 – Na základě výše uvedených skutečností lze taktéž uzavřít, že na jednání


ústavu soudního lékařství, tedy i osoby jeho přednosty, která dá pokyn ke skartaci vzorků
v pravidelném intervalu, ve kterém se v daném ústavu biologický materiál běžně likviduje, nelze
pohlížet jako na postup nezákonný.

Otázka č. 11 – Obecně lze uvést, že institut přeložení odebraného nekrotického materiálu


na jiné místo trestní řád nezná. Jak je uvedeno výše, mohou však tohoto účinku orgány činné
v trestním řízení dosáhnout prostřednictvím zajištění pramene důkazu podle trestního řádu.

Odpověď na otázku č. 12 taktéž vychází ze stanoviska. Soudy po podání obžaloby běžně


nečiní žádná opatření k zachování biologických (nekroptických) vzorků, a to opět s ohledem na to,
že tyto nejsou důkazem v trestním řízení. Je tedy nutné pouze umožnit obhajobě uplatnit její právo
a to zejména přístupem ke všem důkazům či jejich podkladům.

2
Otázka č. 13 – Ministerstvo momentálně vzhledem k dosud bezproblémové praxi zvažuje
pouze novelizaci zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících či nového zákona o znalcích,
znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech o aktivní notifikaci záměrů ohrožující či porušující
důkazní hodnotu pramene, zejména jeho likvidace, a to s dostatečným předstihem, aby mohl být
pramen důkazu orgány činnými v trestním řízení v případě potřeby zajištěn a jeho znehodnocení
zmařeno. Případným znehodnocením pramene důkazu v trestním řízení znalcem či znaleckým
ústavem (v případě přijetí nového zákona taktéž znaleckou kanceláří) bez předchozí notifikace by
mohlo dojít k porušení jejich povinností v rámci výkonu znalecké činnosti.

Otázka č. 14 – Připomínkovými místy byly Nejvyšší státní zastupitelství a Nejvyšší soud.

Otázka č. 15 – V současné době nezvažujeme novelizaci trestního řádu. O této


problematice jsem však informoval rekodofikační komisi pro nový trestní řád. Mohu pouze
zopakovat, že se nyní jeví jako bezprostředně vhodné v prvé řadě upravit zákon o znalcích a
tlumočnících, případně nový zákon o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech.

Co se týká Vaší výtky týkající se předešlého posouzení jednání soudců v kauze Kramný,
dovoluji si Vám sdělit, že jsem Váš podnět v rozsahu vznesených pochyb o řádném postupu
soudců v daném řízení postoupil k posouzení odboru dohledu a kárné agendy, do jehož působnosti
spadá vyřizování podnětů na kárné řízení se soudci.

Odbor dohledu a kárné agendy si z důvodu plné informovanosti v dané věci vyžádal také
vyjádření předsedkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. Ivy Hrdinové a předsedkyně senátu
JUDr. Renáty Gilové. Po řádném posouzení věci dospěl k závěru, že zde nejsou důvody pro
zahájení kárného řízení vůči JUDr. Renátě Gilové. Proto se nemohu ztotožnit s Vaším tvrzením
rezignace Vámi napadaných soudců na řádný výkon odborného a spravedlivého rozhodování
soudů a výkon povinností soudce a ponechání jejich výkonu osobě stojící mimo orgány činné
v trestním řízení. Orgány činné v trestním řízení i ústav soudního lékařství v daném případě
postupovali lege artis.

V případě dalších doplňujících otázek jsem připraven k jejich zodpovězení.

S úctou

Příloha: Stanovisko k problematice povahy biologického materiálu a jeho likvidace v trestním


řízení

Vážená paní
Mgr. Jana Černochová
poslankyně Parlamentu ČR

ID DS: bykaigw
JUDr. Jan Kněžínek, Ph.D.
Ministerstvo spravedlnosti ČR
Elektronicky podepsáno: 03.04.2019 16:03:48
T=Ministr spravedlnosti ČR, SERIALNUMBER=P316774, G=Jan,
3 SN=Kněžínek, CN="JUDr. Jan Kněžínek, Ph.D.", OU=02225, O=Česká
republika - Ministerstvo spravedlnosti [IČ 00025429],