You are on page 1of 102

OBSAH ČÍSLA

červen 2019 #31

Rozhovor: Václav Votruba str. 21

63. Recenze: Summer of 84


65. Povídka: Svačinka
(Michal Březina)
69. Doktore, bolí to
76. Portrét: Ennio
Morricone
83. Recenze: Bad Samaritan
85. Recenze: E-mail ze
záhrobí
87. Rozhovor: Jiří Šedý

TÉMA #31: DOKTOR Z HOR roru


93. Povídka: Temná strana
ráje ( Jiří Šedý)
98. Recenze: Děsy a běsy
100. Recenze: Radius

4. Ostrov Dr. Moreaua z Českého Krumlova


10. Recenze: Oni (Václav Votruba)
14. Jak básníkům chutná 46. Z denníka osoby
horror žiadajúcej o viac nových
21. Rozhovor: Václav sviežich horrorových
Votruba zahraničných autorov
27. Recenze: Šumavský děs na našom trhu
1&2 52. Portrét: Larry Cohen
30. Recenze: Glass 57. Dr. Strach
32. Povídka: Paní Emílie 61. Recenze: Insomnia
EDITORIÁL
honzy vojtíška
naleznete inspiraci pro další lé-
HOWARD kařské a zdravotnické horrory,
které vás v podobě filmů nebo
31/2019
knih udrží v posteli. Medik Ivan
Nezávislý horrorový magazín Kučera vás seznámí s obsahem
howardhorror666@gmail.com
naší horrorové knihovny, dal-
www.howardhorror.cz ší pacienti přináší hrst mrazivě
zábavných historek z nemocnic
Redakce: Honza Vojtíšek
a ordinací. Naše nabídka léčiv je
Obálka, sazba & grafika: pestrá a široká.
Michal Březina
Pamatujte však, tohoto Ho-
Externí spolupracovníci: warda poctivě dobrat, až do po-
Michal Březina, Alena sledního písmene. Protože až se
Čadová, Kristina
Haidingerová, Lenka uzdravíte, příště se vydáme na
Milí pacienti, vážené pacientky,
Kašparová, Roman výlet. Daleký výlet. Ale jen, když
Kroufek, Ivan Kučera,
Lucie Matoušková, Andrea odteď klid na lůžku. Po dobu budete poslouchat svého lékaře.
Parezová, Martin Štefko následujících dní dvakrát denně
Ilustrace:
recenzi, před obědem rozhovor • MUDr.(lant) Honza Vojtíšek
Anna Korbelová (35), s lékařem Jiřím Šedým nebo hu-
Adam Kubík (67), Zuzana debníkem a spisovatelem Václa-
Droppová (95) vem Votrubou, po obědě piánko
Korektury: s Enniem Morriconem a večer či
Honza Vojtíšek, Zuzana v noci, pro dobré spaní, za svitu
Kocurková, Zuzana Droppová
svíček nebo lampičky jednu dvě
Správa webu: Roman Kroufek povídky. Nebo něco drsnějšího
s Larry Cohenem. Žádné courá-
ní, odmlouvání a flákání horroru,
nebo vám naordinujeme klystýry,
kolonoskopii a cévkování. Čtení
pro klid na lůžku budete mít dost.
I tematicky laděné, protože lékař
je váš nejlepší přítel a nejlépe ví,
co je pro vás dobré. Ať už se vám
to líbí nebo ne. Rozumíme si? Jen Rozhovor: Jiří Šedý
str. 4 ho nesmíte nasrat. Protože pak…
ale proč prozrazovat obsah aktu- str. 87
Ostrov Dr. Moreaua
álního čísla detailně.
A pokud stihnete léčivého Ho-
warda přečíst rychle, jistě v něm
ostrov dr. moreaua
téma

Jestli jste chtěli někdy slyšet upřímně děsivý načež se setká se vskutku roztomilými
příběh o zvěrstvech, kterých se může dopus- pozůstatky lidské civilizace. Vrátí se, aby
tit lékař, tak se vám mohlo poštěstit právě o tom pověděl a varoval.
s knihou Ostrov doktora Moreaua (popr- Wells napsal První lidé na Měsíci, jako
vé vydal Stone & Kimball roku 1896 jako kdyby věděl, že se tam jednou skutečně
The Island of Doctor Moreau), jejímž podíváme. Autor znovu nastiňuje pro-
autorem je světově proslulý fantasta a otec blematiku kontaktu s jinou civilizací, zde
nejznámějších sci-fi témat, britský spisova- se Selenity, původními obyvateli Měsíce.
tel H. G. Wells (1866 – 1946). Strašidelný Tentokrát je však člověk tím, kdo podniká
ostrov plný výtvorů zhýralého lékaře se stal invazi do cizího světa. I toto téma dalo za
třikrát filmovou předlohou a román sám vznik několika filmovým variacím, nebo
o sobě jakýmsi průkopnickým dílem vědecké všelijakým dalším adaptacím – naposledy
sci-fi s ostrými rysy poctivého horroru. jakýsi neznámý Michal Březina s romá-
nem Měsíční deník (Albatros Media a.s.
TÁTA WELLS A JEHO DÍTKA 2016), kde s Wellsovými prvními lidmi
H. G. Wells měl, jak se dnes zcela ra- na Měsíci úzce spolupracuje a dál rozvíjí
cionálně zdá, šťastnou ruku na témata. jejich osudy.
V podstatě lze říci, že to byl vždycky prá- Wells napsal také syrový sci-fi horror
vě on, kdo přišel s něčím novým a jeden Neviditelný, napsal tucet povídek a ka-
každý další autor nebo tvůrce mohl od něj ždá v sobě tehdy nesla originální námět.
už jen a pouze opisovat. Například povídka Superaktivátor po-
Však právě Wells napsal Válku Světů, jednává o preparátu, jenž dokázal z člově-
román, který pojednává o invazi mimo- ka udělat superrychlého přeborníka, který
zemšťanů na naší planetě… a kolikrát dovedl za pár minut napsat román, nebo
jsme ten příběh už viděli? Wells napsal se během mrknutí oka vypořádat s otrav-
také Stroj času, načež se od té chvíle v ro- ným psíkem své sousedky. A můžeme si
mánech a filmech cestuje časem imrvére, jen položit otázku, zda právě tato povíd-
a to všemi směry. Byl to právě Wells, kdo ka stála u zrodu dnes již tolik oblíbených
zavedl v sci-fi terminologii pojem „Time komiksových i filmových superhrdinů
Machine“. Wellsův hrdina nám odcestu- s všelijakými nadlidskými schopnostmi,
je až do roku 802 tisíc a nějaké drobné, postavy jménem Flash zejména.
HOWARD 31

Herbert George Wells v pozdějším věku ho, a nakonec své okolí, příběh doktora
bohužel přičichl k ideálům socialismu, Moreaua na to jde poněkud od pralesa…
stal se jakýmsi utopistou a vydal se za
samotným V. I. Leninem do Ruska, uby- ROBINSONÁDA, KTEROU BY SI
tován u Maxima Gorkého pohlédl pak KAŽDÝ MILERÁD ODPUSTIL
na „události“ okem skeptickým – jinými Doktor Moreau, posedlý svou ideou
slovy, Leninovým ideálům kvitoval, ale zahrát si RPG na Boha, se uchyluje na
za jejich realizaci by ruku do ohně nedal. tajuplný ostrov společně se všemi svý-
Vše pak zaznamenává v místopisné no- mi skalpely, pižlátky i vrtáky a baňkami,
vele Rusko v mlze. v neposlední řadě i svým poskokem, jis-
Stihl ale také napsat stěžejní utopistické tým panem Montgomerym. Díky znač-
dílo Lidé jako bozi, kde si vzal na paškál nému finančnímu zázemí zbuduje na
průnik na jinou planetu pomocí dimen- ostrově během jedenácti let speciální kli-
zionální brány – ano, jistě si teď také niku a současně i malou Zoo. Jak to vše
řeknete, že téma jakési brány do jiných spolu souvisí, odhalujeme postupně s ná-
světů jsme už rovněž několikrát někde mořníkem Prendickem, který se souhrou
viděli. Dlužno dodat, že Lidé jako bozi náhod dostane na ostrov coby trosečník.
nenabízí, jak by se možná dalo předpo- Nejdřív je rád, že přežil. Úsměv mu ale
kládat, příjemná sci-fi dobrodružství, ný- velmi brzy z tváře zmizí. Jeho zachrán-
brž se zaměřuje především na uchopení ce, lékař Montgomery, ho seznamuje se
ideální socialistické, a tedy hypoteticky svým pánem, dobrodincem Dr. More-
svobodné společnosti, vysvětluje principy auem. Prendick záhy odhaluje, že More-
zákonů podmiňující fungování utopistic- au zkouší jaksi vyšlechtit z různých šelem
ké svobody, a především potíže plynoucí i jinak domestikovaných zvířat dokona-
z konfrontace s průměrnými Londýňany lou lidskou bytost. (Samozřejmě berme
z roku 1923. v potaz, že mu pod pilku vlezou mazlíčci
Ale zpět od autorovy naivní vize fungují- spíše větších rozměrů, ve škále od leo-
cího socialismu k jeho rané syrově horro- parda po vepře. Nekalkulujme s tím, že
rové tvorbě, ve které tkví mnohem větší by se pokoušel vytvořit člověka třeba ze
síla, především co do čtivosti. V Nevidi- slepice, Wells se v tomto díle k humoru
telném i v Ostrovu doktora Moreaua prakticky vůbec neuchyloval.)
se autor zaměřuje především na důsled- Prendick prchá do džungle, neboť se
ky pokroku vědy, zejména lékařství, a to domnívá, že se stane příští Moreauovou
v rámci klasické vědecké fikce, jenomže obětí. Při úprku lesem nabude však po-
důsledky činů jeho hrdinů jsou vpravdě citu, že ho neustále kdosi pozoruje z pří-
horrorové. Zatímco jistý pan Griffin děsí tmí všudypřítomného pralesa. Oči tolik
i mravně šokuje svou neviditelností nej- pronikavé a tolik cizí. Oči nikoliv lidské,
dříve své zrcadlo, posléze sebe samotné- ani zvířecí.

6
červen 2019

Moreauovy děti. M‘ling – sluha vytvo-


H. G. WELLS řený ze psa, Mluvčí Zákona – jakýsi be-
ranoid, který zastupuje Moreaua, jako na
Zemi zastupuje papež Boha, někdo ho
halt poslouchá, někdo halt ne. Panteří
žena – rád bych řekl, že dokonalá žena.
Leopardí muž – ten je právě startérem
tragických událostí na ostrově. A nako-
nec jistý Hyení muž – vskutku nezdařilý
hybrid, který se tedy rozhodně moc ne-
potatil a v knize jde po krku snad všem
dobrým duším.
Kromě horrorové atmosféry, nebo čis-
tého čtenářského nadšení z originální
fikce, nabízí autor také sáhodlouhé a po-
někud suchopárné výklady s podkresem
filozofických úvah, především však pole-
miku ohledně morální etiky, a jistě tuší-
te proč. Má člověk právo vytvořit jinou
bytost? A jak dalece je lidské provádět
složité chirurgické operace na živých tvo-
rech? A není tomu samozřejmě náhoda,
Události na sebe nenechají dlouho čekat, že právě Wells byl velkým kamarádem
tajemní obyvatelé, vykazující značné de- našeho Karla Čapka, který podobné dile-
fekty v hlavních lidských rysech, a s kte- ma zpracoval ve svém díle RUR. Ostatně
rými se záhy seznámí, zrovinka pomalu román Ostrov doktora Moreaua krátce
opouštějí od jakéhosi mravního kodexu po vydání způsobil vskutku značný roz-
stanoveného samotným vládcem ostro- ruch právě kvůli polemice všech výše
va (nepít vodu v obvyklé zvířecí poloze, nadnesených morálních témat, zejména
nechodit po čtyřech, nejíst syrové maso téma tehdy stále ještě běžné vivisekce.
atd.). Zvířata násilně (rozuměj: zaživa, Dílo bylo kritiky odsouzeno jako ošklivý
viz vivisekce) přeoperovaná na člověka se a skoro bych řekl zlý, zlý, nepěkná věc.
začínají jaksi bouřit, jejich „povstání“ má Cituji tehdejší tisk – list Guardian: „Od-
pak katastrofální následky, které ze zišt- porný horror, věc plná krutostí, s jakými
ných důvodů odmítám prozradit. se čtenáři dosud nesetkali, typický příklad
Moreaův ostrov však není komorní dra- morálního úpadku autora. Talent má být
ma o třech personách. Zásadní roli zde vždy doprovázen zodpovědností, a na to
hrají ještě obyvatelé ostrova, takzvané při psaní této knihy, která nemá žádný jiný

7
HOWARD 31

smysl, než děsit a znechucovat čtenáře svojí


zvráceností její autor zapomněl! Tato kniha BURT LANCASTER
neměla být nikdy napsána!“

TŘIKRÁT A DOST
Je zřejmé, že Wellsova „eugenická fik-
ce“ si o filmové zpracování prostě říká.
Jak už bylo řečeno, složitě bychom mezi
jeho romány hledali dílo, které se nestalo
základem pro film. Spielbergovu Válku
světů (2005) s Tomem Cruisem musel
vidět každý. A když Válku světů převedl
v roce 1938 herec a režisér Orson Welles
do rozhlasové podoby natolik sugestiv-
ně, tak nespočet posluchačů v Americe
propadal zoufalství v domnění, že došlo
ke skutečné invazi! Neviditelný i Stroj
času přichází filmařům na paškál pravi-
delně, vždy jednou za čas. Nejinak tomu na plátna kin dostal film ještě za živo-
bylo i v případě „Ostrova“. Poprvé se ta autora (Island of Lost Souls – 1932)
a dlužno dodat, že se jednalo o velmi
dramatické zpracování – a to tolik, že
CHARLES LAUGHTON
film putoval rovnou do trezoru v Ang-
lii a několika státech USA… Snímek od
knižní předlohy dosti odbočuje, přesto
jde o velmi kulantní zpracování, takové,
o kterém by každý řekl: „Na svou dobu
fakt hustý.“
Podruhé se na ostrov vrátili filmaři roku
1977 (The Island of Dr. Moreau) a na-
točili solidní podívanou, která už otrlý
lid šokovala méně, přesto nabízela kva-
litní atmosféru a opět mírný odklon od
knižní předlohy. V roli krutého lékaře,
který urputně praktikoval pouze a prá-
vě vivisekci, tehdy exceloval Burt Lan-
caster. Přeživšího trosečníka pak zdařile
uhrál mladý Michael York.

8
červen 2019

Naposledy to hollywoodští experti na cenu nejhoršího režiséra, nominaci však


absolutno zkusili v roce 1996 (The Is- v sošku neproměnil. Hůře dopadl nebohý
land of Dr. Moreau). Roli svébytné- Marlon Brando, ten sošku Nejhorší he-
ho doktora Moreaua si pro sebe uzmul rec ve vedlejší roli poctivě získal. Osobně
Marlon Brando, trosečníka (z hava- si však troufám tvrdit, že tento snímek až
rovaného letadla) si zkusil jistý David tak hrozný není, jen je škoda, že dopadl,
Thewlis a Valu Kilmerovi svěřili Mont- jak dopadl. Nebýt machinací filmového
gomeryho, jenomže… Jelikož si studio studia, mohlo to dopadnout samozřejmě
začalo vymýšlet kraviny, nadějnému re- jinak, a jak se trefně říká – možná by se
žisérovi Richardu Stanleymu projekt se- všichni divili. Pro zvídavce tu pak je do-
bralo a svěřilo jej někomu jinému ( John kumentární snímek o zhaceném natáče-
Frankenheimer), což se záhy ukázalo ní Lost Soul: The Doomed Journey of
jako jedna z největších pitomostí v dě- Richard Stanley‘s Island of Dr. Moreau
jinách filmařiny – do kin totiž vypustili (2014).
vskutku špatný snímek, který běžného
diváka rozhodně nenadchl a milovníka NADĚJE UMÍRÁ POSLEDNÍ
knižní předlohy pak akorát otrávil. I zde Podle všeho to vypadá, že se na ostrov
mohl klidně Guardian kritizovat: „Ten- podíváme ještě jednou. Prý se má natáčet
to film neměl být nikdy natočen.“ Ostatně už letos a celého projektu se ujala společ-
Frankenheimer byl pak nominován na nost Appian Way Leonarda DiCapria.
Nezbývá než doufat, že s dnešními tech-
nickými vymoženostmi z toho vykřesají
MARLON BRANDO
konečně pořádnou opulentní podívanou,
která nadchne právě i zaryté uctívače pů-
vodních předloh, ale i každého fanouška
sci-fi, a horrorové nadšence zvlášť.
Jestli se dočkáme premiéry, nejedná-li
se tedy pouze o pouhý drb ze zákulisí,
je pak povinností každého, vyhledat nej-
bližší antikvariát, rozhrnout zaprášené
štosy s Leninovými spisy a vyhledat tuto
kdysi odsuzovanou knihu a s chutí se za-
číst.

• Michal Březina

9
mark e. pocha
oni
recenze
Charles Manson slovenské literatury, dami opředený Branišovský les ležící
takhle si říká Mark E. Pocha (1981), nedaleko Českých Budějovic. Údajný
jehož debut Oni u nás vyšel letos 20. výskyt paranormálních aktivit zhmotňu-
března. Jeho sympatie k masovému vra- jících se v podobě černě oděného přízra-
hovi dávají tušit, že nepíše pohádky pro ku s flétnou a stromu oběšenců, kde svůj
předškolní děti, nýbrž horrory. Pokud jste život ukončila řada sebevrahů, je však pro
jeho nejnovější počin ještě nečetli, raději Marka E. Pochu pouze kulisou bizarního
nadcházející řádky nečtěte, mohli byste setkání několika nesourodých skupin po-
se připravit o potěšení z objevování kr- stav, které v lese chtějí strávit noc.
vavých point tohoto díla. Autor si nedává žádnou práci s budová-
ním atmosféry tajemna, protože navzdo-
Oni ry fantazii dráždící lokaci čerpá inspiraci
Překlad: Milan Žáček především v prvoplánových béčkových
Vydavatel: Carcosa krvácích. Brutalitou a absurdností narace
Rok českého vydání: 2019 často překračuje hranice konvenční lite-
Počet stran: 214 ratury. Zásadní je pro něj hlavně auten-
tičnost prožitku, a pokud jde o explicitní
Mark E. Pocha testuje hranice čtenář- líčení sexu a nekorektní humor, umí jít
ského vkusu. skutečně až na dřeň.
Přestože všechny své romány (Krajina Stejně jako autorova přímočarost, i zá-
kanibalov, Kontakt: Záhuba prichádza pletka příběhu je až panensky prostá.
z nebies, Na Dušičky zomrieš a DOM Spisovatel brakových horrorů, Honza
490) vydal zatím jen ve slovenštině, není Vojtíšek, potkává v lese zájezd bankov-
zcela neznámý ani českému čtenáři. Pu- ních úředníků ze Slovenska, kteří sem
blikoval například v časopise Pevnost, vyrazili na adrenalinový team building.
XB-1 nebo Howardu. Úspěšně bodoval Ten pro ně pořádá trojice narkomanů, co
také v několika tuzemských literárních si chtějí vydělat na novou varnu perviti-
soutěžích, jako třeba Ježíšku já chci pla- nu.
menomet či Rokle šeré smrti. Jak už to ale chodí, vše se zvrtne. Do
Dějištěm jeho české prvotiny je legen- prokletého lesa se pod záminkou nevin-

10
červen 2019

ného stanování vydá-


vá i pedofilní literární
vědec se svou nedo-
spělou dcerou Trish.
V průběhu noci čeká
na všechny přítomné
krvavá lázeň a čtenář
si může jen tipovat,
kdo a zda vůbec ně-
kdo, přežije.
Bolestné skřípění
mlýnku na maso je
ale jen jednou stranou
příběhu, který pit-
vá především vnitřní
pochyby, provázející
hledání odvahy a síly
ukrývající se hluboko
v nás. Trish zrovna
oslavila své třinác-
té narozeniny. Je to
malá nevýrazná dí-
venka, přesto věří, že
jednou dokáže velké
věci. Chce být operní
zpěvačkou a za svým
snem si jde tvrdě.
Otec s ní má ale
vlastní, zvrácený
plán. V jeho fantazi-
ích visí mrtvá na stromě oběšenců. S ne- Mark E. Pocha dává čtenářům díky zda-
příznivými okolnostmi, které člověk není řilé psychologii postav možnost ztotožnit
schopen změnit, a z toho vyplývající bez- se s jeho hrdiny a zároveň se ptá, co bys-
moci řídit svůj osud, se více či méně potý- te dělali vy, kdybyste byli na jejich místě.
kají všechny postavy v knize. Trish o svůj Vaše životy přece nejsou tak odlišné. Vy
život bojuje, jenže chlípným choutkám taky nemáte všechno, co se vám děje, pod
mnohem silnějšího otce se sama ubrání kontrolou. Zřetelně to vidíme třeba v pří-
jen těžko. padě Mirce. Úspěšný rockový muzikant

11
HOWARD 31

pracující dočasně jako bankovní úředník neví, co má dělat, a tak text prostě nějak
ví, že umírá. V posledních okamžicích ži- lepí na sebe a doufá, že bude držet po-
vota přemýšlí nad tím, proč právě on. hromadě.
Vždyť všechno bylo až do této chvíle Když třeba bankovní úředníci objeví
relativně v pořádku. A teď tu skřípnu- rozsápanou mrtvolu své kolegyně, po-
tý v medvědí pasti čeká na smrtící ránu užije větu: „Nastal moment vrcholného
maskovaných monster, která ho proná- napětí“. Což je stejně pitomá fráze, jako
sledují. když dívka požádá svého přítele předtím,
Kniha nenabízí jednoznačné odpovědi. než mu stáhne kalhoty: „Ukaž mi svého
Zpočátku sledujeme osudy postav retro- malého kamaráda“. Zato například scé-
spektivně, a můžeme tak lépe chápat je- nu, kde opilý a zfetovaný Rotten s puš-
jich vnitřní motivace. Společně s nimi se kou v ruce vyčítá své přítelkyni a nejlep-
zamýšlíme nad osobní odpovědností za šímu kamarádovi nevěru, má napsanou
vlastní činy. Nad vinou a trestem. Když naprosto bravurně.
nakonec umírají, nevíme, kdo je zabil ani Nejsyrovějším okamžikem z celé kni-
proč. Je pravda, že autor hned v úvodu hy je pro mě smrt Honzy Vojtíška. Jde
čtenáře upozorňuje, že je zbytečné hledat totiž o skutečného člověka, spisovatele,
v jeho knize vysvětlení všech tajemství, v jehož časopise Howard Mark E. Pocha
která předestírá, přesto by si snad nějaké publikoval, a kterého osobně zná. Nevím
rozuzlení zasloužili. Závěrečná transfor- sice, jaký k sobě mají tito pánové vztah,
mace Trish, která v sobě nakonec nalézá ale zavraždit v románu reálného člověka
sílu vzdorovat otci, a následně se promě- mi přijde docela přes čáru.
ňuje v nelidskou bytost, nám spíš vnucuje Kromě úvodního autorova slova obsahu-
další otázky. je kniha i epilog od teoretika populární
Přestože je Mark E. Pocha výrazným kultury, PhDr. Mariána Kluvance, PhD.,
talentem slovenské literatury, najdou se což je ovšem občanské jméno Marka E.
v jeho textu přešlapy, které mu lze vy- Pochy. Má to být fór, ale současně se tím
tknout. Drobné chyby ve stylistice snad Mark alias Marián snaží objasnit své
mohou být způsobené překladem po- chápání umění, horrorového žánru a bra-
měrně mladého nakladatelství Carcosa, ku obecně. Stejně jako je umění reakcí na
jenž si klade za cíl zprostředkovat českým aktuální dění ve společnosti, je podle něj
čtenářům co nejpestřejší výběr z žánru horror metaforou lidského utrpení, re-
světového horroru. flexí skrytých obav pramenících z reality,
Místy je poněkud únavný, když trochu kterou utváříme. Ta je často děsivější než
jinými slovy zopakuje myšlenku, kte- sebelíp vymyšleny příběh.
rá zazněla v předešlém odstavci. Často
je sice vtipný a vyprávění má živý spád, • Lenka Kašparová
v určitých chvílích ale budí dojem, že

12
jak básníkům chutná
horror
téma

Ano, ano. Již naše babičky věděly, že dok- ze s notnou dávkou bandáže a různých
toři, lékaři a felčaři jsou lidé milí, ochotní, módních doplňků. Sérum neviditelnosti
odhodlaní a přičinliví. Hotoví lidumilové, má totiž jeden háček – vzbuzuje v Gri-
za nimiž zavítáte, když je vám nejhůře, ffinovi touhu páchat stále strašlivější zlo-
svěříte jim svá vlastní těla a osud, věříte činy. Film režiséra Jamese Whalea patří
jim, důvěřujete. Jen je nesmíte nasrat anebo dodnes ke klenotům, a především klasi-
si nesmí začít myslet, že jsou bohorovní. To ce žánru. Často je vzpomínán také pro
se pak všechny jejich klady pouhým lusknu- úchvatné triky.
tím prstu, tak rychlým, že to nestihnete ani To další dr., ten nebádá. Ale šikovný je
postřehnout, změní v zápory. Nebezpečné také dost. The Abominable Dr. Phibes
a smrtelné. Nejen jim samotným, ale nám (1971) vypráví příběh o zpackané opera-
všem. Nabízíme krátký průřez horrorového ci ženy slavného varhaníka doktora An-
pohledu na tuto profesi. tona Phibese, na které se podílelo devět
doktorů. Ti nyní postupně umírají, a to
Invisible Man (1933) je působivé zpra- poměrně originálními způsoby inspiro-
cování knižního horroru z pera H. G. vanými deseti morovými ranami. Vraždy
Wellse, které se dostalo na plátna kin ješ- vyšetřuje Scotland Yard, který Antona
tě za autorova života. Dlužno dodat, že Phibese vyloučí z okruhu podezřelých,
se prakticky jedná o jediného filmového
Neviditelného, který je právě tolik věrný
předloze. Lze se jen domnívat, že je to
dáno dobou vzniku, každé nové pojetí
Neviditelného je totiž poplatné své době.
Téma je velmi známé. Doktor Griffin vy-
nalezne sérum neviditelnosti a obezřetně
jej vyzkouší na sobě samém. V tíživé at-
mosféře horroru, který tehdy šokoval už
jen svými triky, sledujeme neblahý vývoj INVISIBLE MAN (1933)
událostí kolem jeho osoby viditelné pou-

14
červen 2019

neboť uhořel při autonehodě poté, co kůže a upnuté zvonové jeansy, takže je
se dozvěděl o smrti své milované ženy. jasné, že hned ve vlaku nabalí první kost,
Nebo snad ne? Vincent Price prostě jede která se připlete do cesty – Judy. Ta jede
bomby a doktor Anton Phibes je Ma- navštívit svou tetičku Harris a světe div
cGyverem horroru, protože tak vynalé- se, cesta oba zavede do stejného zařízení.
zavého chlápka byste těžko pohledali. Přivítání není zrovna vřelé, každý druhý
Jigsaw měl skvělého učitele. by vzal nohy na ramena, oba však, nej-
Ale pojďme do ústavu. Příběh Horror spíše okouzlení místní ochrankou, kte-
Hospital aka Doctor Bloodbath aka rá zásadně nosí jen motorkářské helmy

HORROR HOSPITAL (1973)

Computer Killers aka Death Ward #13 a kožené oblečení, v nemocnici zůstávají
(1973) se točí kolem nemocničního za- a ocitají se v „laskavé“ péči místního lili-
řízení, ve kterém se ve velkém realizuje putského sluhy. Páreček při obědu potká-
zneuznaný doktor Christian Storm, kte- vá podivné zombies spolustolovníky a je
rý s malinkou lobotomií dělá velké věci – velmi znepokojen. Jasona nejspíše situace
z mladých a nepoddajných lidí tvoří jemu znepokojuje poněkud více, neboť v této
zcela oddané trosky. Jason, náš hlavní části filmu se mu z ničeho nic objeví na
hrdina, však potřebuje dovču a agentura zadku tmavá skvrna, která zde sídlí až do
Hairy Holidays nabízí takovou, jakou si druhé, akčnější části filmu, kdy najednou
zrovna představuje – levnou, a navíc s při- bez rozloučení mizí ze scény. Judy se má
danou lékařkou péčí. Jason není zrovna stát dalším pokusným králíčkem pro ex-
moc fešák, ale má kotlety, náramek z hadí perimenty doktora Storma, když tu na

15
HOWARD 31

vrata nemocnice zaklepe další štramák


a děj nabere na obrátkách! Ano, tento
film je brak, naštěstí se však nebere vážně
a je tedy relativně sledovatelný, máte-li
hodně volného času.
Sci-fi, vlastně horror, vlastně komedie,
tedy vlastně spíš splatterová komedie
Re-Animator (1985) dokonale sym-
bolizuje styl filmových horrorů raných HEI TAI YANG (1988)
osmdesátých let, tedy horrorů se značnou
dávkou humoru, kýblů krve a nápadně
legračních triků (např. The Return of the yang 731 vznikol podľa skutočných uda-
Living Dead, Ghoulies, Child‘s Play). lostí. A jedna vec je, keď na základe sku-
Re-Animátor je navíc natočen na moti- točných udalostí vznikne dráma o boji
vy povídky mistra hrůzy H. P. Lovecraf- s rakovinou a niečo úplne iné, keď na ich
ta. Tvůrci zde zcela popustili uzdu své základe vznikne film o japonskej mega-
fantasii a přivedli na svět zaníceného -beštiálnej Jednotke 731, ktorá v prvej
experimentátora Herberta Westa (na- polovici 20. storočia robila pokusy na
prosto skvělý Jeffrey Combs), který čistě ľuďoch vo svojom tábore smrti. Na be-
v zájmu vědy (mrk mrk) jaksi vyrábí kr- žnom programe dňa boli vivisekcie, am-
velačné zombíky. Nebudete se bát, dnes putácie, či vystavovanie obetí chemickým
se budete jistě jen uculovat, bezpochyby a biologickým zbraniam. Už pred pozre-
ale snímek v době svého vzniku dokázal tím filmu som na základe fotiek tušil, že
rozpumpovat… a když už nic, tak jis- možno nie je najlepší nápad dať sa na to.
tě žaludky slabších povah. Ano, mluvící Poviem vám na rovinu, že som si neustále
utržené hlavy, to se jen tak nevidí. Re-A- musel hovoriť je to film, je to iba akože,
nimátor má i své úspěšné pokračování, tj. všetko sú to len masky, triky, efekty. Ak
Bride of Re-Animator (1989) a chladněji by som sa o tom neustále nepresviedčal,
přijatý Beyond Re-Animator (2003). asi by som sa povracal. Niektoré výjavy
Ale konec srandy, zdraví je vážná věc. sú vskutku príšerné. Odtrhnuté nohy pa-
Hei tai yang 731 (1988) je obludná tria ešte k tomu príjemnejšiemu. Potom
hongkonská mäsiarčina, z ktorej by ob- ale uvidíte tú scénu s rukami. Alebo od-
chádzala temnota aj mojich bývalých pornú scénu s mačkou a krysami. Výjavy,
spolužiakov-mäsiarov. Viete, čo je na tom ktoré už nikdy nedostanete z hlavy.
najstrašnejšie? Že zďaleka nie je až taká Ulicami klasicky zaspatého horrorového
obludná, ako realita, na základe ktorej mestečka sa potuluje stará legenda o šia-
bola natočená. Veru tak, hoci to možno lenom doktorovi, ktorý zomrel a síce po
znie neuveriteľne (ale asi ani nie), Hei tai sebe zanechal pravdepodobne rovnako,

16
červen 2019

ak nie ešte viac šialeného syna. Ale po personálu, který může za jeho vyloučení
synátorovi sa záhadne zľahla zem a ka- z nemocnice a odebrání licence. Tenhle
ždý ho pokladá za mŕtveho. Skutočnosť film je jednoznačně nejnudnější nemoc-
je však úplne iná a ako správne tušíte, niční horror, jaký jsem kdy viděla. K vět-
šialený dospelý syn sa vracia do mestečka šímu utrpení přispívá i poměrně dlou-
a začínajú sa kopiť prvé brutálne úmrtia. há stopáž, film se ke konci hodně vleče
K doktorským horrorom patria nechut- a stává se nekonečným sletem regenerací
né fyzické výjavy. To už je tak akosi ich a následných útěků a mordů hlavní po-
podstata, pointa. A inak tomu nie je ani stavy. Ten chlap je opravdu nezmar, ožil
v Dr. Giggles (1992). Dočkáte sa viace- ve filmu snad víckrát, než Jason Voohre-
rých ťažko zabudnuteľných scén a medzi es! Ale každopádně – velký špatný, ne-
tie najnezabudnuteľnejšie jednoznačne brat!
a bez najmenšej debaty nepatrí ani tak Návšteva u zubára zvykne ľuďmi bývať
špeciálne meranie tlaku alebo obrana pokladaná za horror. Mnou nie, nakoľko
v podobe hádzania ľudským srdcom (!), sa o svoj chrup ukážkovo starám, ale po-
ako skôr šialená skrýša v ľudskom tele. znám ľudí, ktorí majú v ústach cintorín
Keď uvidíte, pochopíte. A nikdy neza- a pre tých je stomatológ príšernejšou
budnete. Inak je Dr. Giggles tradičné nočnou morou, než Freddy. Napriek
žánrové béčko, spoliehajúce sa na výraz- môjmu pozitívnemu vzťahu k zubárom
nú zápornú rolu, necharizmatické obete, (alebo možno práve preto?) patria fil-
krvavé scény a atmosféru amerického mové scény so zubmi k mojim najne-
polovidieka. Veľmi veľa mu ale dáva zma- obľúbenejším (Cast Away s Hanksom,
gorený, vizuálne nezameniteľný Larry Verbinského A Cure for Wellness). Na-
Drake (Darkman, The Beast), ktorý nás točiť celovečerák o vraždiacom dentistovi
navždy opustil pred troma rokmi vo veku The Dentist (1996) prekvapivo niekomu
66 rokov. Jeho chichot a celkové poňatie napadlo až v polovici 90. rokov, čomu sa
psychopata je intenzívne. ťažko verí, ale je to naozaj tak. A ujala
Exquisite Tenderness aka Surgeon sa toho drasťácka dvojka Brian Yuzna/
(1995) zdánlivě nabízí vše, co si jen fanda Stuart Gordon (Return of the Living
nemocničních horrorů může přát – nee- Dead 3, Re-Animator, Dagon, Arach-
tické experimenty, vraždy a bílé pláště. nid). O dva roky neskôr prišiel sequel,
Bohužel však hlavní postava, Julian Mo- ale do tretice sa už úchylnému Corbinovi
tar, doktor zbavený licence, je zoufale Bernsenovi vrátiť nepodarilo. Skoro ni-
necharismatický a jeho mordy v drtivé komu to nevadilo. Ani zubárom.
většině nezajímavé. Motar pobíhá po U nemilosrdných tónů zubařské vrtač-
nemocnici a vysává z pacientů štávičku ky ještě chvíli zůstaneme. Humorně po-
z hypofýzy, kterou používá ke své rege- jatý amatérský snímek Michaela Hrabí
neraci. U toho všeho se ještě stíhá mstít Brněnský masakr zubařskou vrtačkou

17
HOWARD 31

což se záhy projeví jako fatální chyba. Ted


BRNĚNSKÝ MASAKR se má totiž stát příštím „tělem na prkně“.
ZUBAŘSKOU VRTAČKOU (2004) On však své nitro nechce nikomu doslova
ukázat, a tak se rozpoutá boj nejen o pře-
žití. Podaří se Tedovi dostat své spolužáky
včas na praxi, ale nohama napřed?
Pořád ale lepší ležet na prkně než být
uprostřed, věřte nám.
(2004) snad nejlépe souzvučí s tématem Z Holandska ešte jakživ žiadny normál-
tohoto čísla Howarda. Celý film se ode- ny, neúchylný režisér neprišiel. A z Euró-
hrává v ordinaci obskurní stomatologie, py ako takej pre zmenu nikdy neprišlo…
potažmo v čekárně. Jsme svědky úpor- nič dobré. Len šialení, psychopatickí
ného boje pacientů se zakrslým zubařem doktori bývajúci uprostred hlbokých le-
šílencem, který nemá daleko k tomu, sov, kde vás omráčia, unesú a prišijú vám
aby vám rozryl ústa příklepem značky ústa k zadku cudzieho človeka. The Hu-
Black & Decker, i boje s neméně šílenou man Centipede (First Sequence) (2009)
zdravotní sestřičkou. Komorní komedie/ je absurdné, odporné, nechutné, napína
horror není, jak možná název napovídá, z toho na vracanie a pritom to zďaleka nie
parodií na The Texas Chain Saw Massa- je také explicitné, ako by jeden čakal (to
cre, přesto dovede pobavit, a to nejen svou boli až zvyšné dva diely). Dieter Laser vy-
lehce rozvernou pointou. tvoril exkluzívneho magora a Tom Six sa
Samozřejmě víme, že součástí lékařství vďaka jednoduchému, ale neopozerané-
je i patologická anatomie, tedy i snímek mu námetu stal slávnym na celom svete.
Pathology (2008) konkrétně zapadá do Niekedy proste stačí len nápad, ktorý sa
našeho výběru. Vždyť právě na patologii dá zdrhnúť do jednej vety a ktorý tu ešte
se rozcvičují budoucí lékaři. Nejinak je nebol.
tomu i v tomto snímku. Jenomže tamní Japonský Kjófu (2010) slibuje hromadné
parta praktikantů má své pofiderní zá- sebevraždy, otevírání lebek, halucinace,
jmy. Obstarávají si nebožtíky sami. Tak, experimenty, a hlavně HLEDÁNÍ KLÍ-
proč ne, že? Nějak se s tím začít musí.
Ona ta situace ve zdravotnictví asi není
nejrůžovější ani v USA. Nicméně, na
scénu přichází mladý a sympatický stu-
dent Ted (Milo Ventimiglia), jemuž je
okamžitě klubíkem nabídnuta účast na
obstarávání těl. Tedovi je to samozřejmě
proti srsti a pokusí se z celého projektu HUMAN CENTIPEDE (2009)
mladých nadšených vrahounů vycouvat,

18
červen 2019

ČE K REVOLUCI LIDSKÉ SPIRI-


TUALITY! Fantazie! Já při sledování NATIONAL THEATRE LIVE:
toho filmu plného vytříbených dialogů FRANKENSTEIN (2011)
a logicky jednajících postav (sarkasmus),
hledala klíč leda tak od sklepa. Abych
vzala lopatu a film zakopala co nejblíže
jádra Země, aby jej už nikdy nikdo ne-
našel a nemusel být objetí tohoto drsného
experimentu. Ale teď vážně – téma, téměř
Lovecraftovské, nevypadá vůbec špatně.
K nalezení onoho klíče je potřeba provést vás to nechá s pipikom v rukách, všetci sa
pár experimentů, které jsou za hranicí na vás pozerajú a vy ani zaboha neviete,
lékařské i lidské etiky, jak jinak. Veškeré kde sa tam vzali, veď pred chvíľkou tam
snažení má vést k evoluci člověka, který ešte neboli. Na snímke je (ne)vidieť slabší
bude schopen vnímat realitu mimo náš rozpočet, na strane druhej aspoň to ako
celok pôsobí realistickejšie a naturalis-
svět. Bohužel však v tomto případně vý-
razně pokulhává zpracování a vše ještě tickejšie. Ku koncu, kedy už hádam vari
azda už ani nečakáte žiadne odpovede, sa
podkopává téměř nulová práce s dějem,
které z filmu dělá nezáživný miš maš bez prekvapivo dostavia a majú účinok síce
slabšej, ale i tak solídnej rany do spodnej
atmosféry. Tím chci hlavně říci, že pro
čeľuste.
mě už je pozdě, já už jsem byla pozna-
Samozřejmě nám bylo jasné, že by ve
menána, ale snad se mé varování dostane
výčtu neměl chybět zřejmě nejznámější
k lidem včas dříve, než uvidí na plátně
horrorový doktor. Ale dlouho jsme du-
ono bílé světlo a… ztratí 90 minut své-
ho drahocenného života. Raději si upečte mali, v jaké verzi a podobě by byl nej-
Krtkův dort. vhodnější. A pak nás trkla ohledně žánru
Ďalší šialený doktor. Ďalší únos (ono, patrně nejméně známá forma. Divadel-
ní představení National Theatre Live:
bez únosu to v tomto podžánri moc dobre
Frankenstein (2011), ale s hvězdným
nejde). A ďalšia nechutne príšerná operá-
zastoupením. Neb trojice Benedict Cum-
cia. To je Victim (2010). Solídne psycho.
berbatch – Jonny Lee Miller – Danny
Hlavne čím sme bližšie ku koncu, tým je
Boyle s dohledem Mary Shelley ze záhro-
to vyhrotenejšie a šialenejšie. A nakoniec
bí, je poměrně slibný příslib moderního
a netradičního zpracování. A můžete ho
mít hned ve dvou verzích, protože Cum-
berbatch se s Millerem v rolích Franken-
steina a Monstra prohazovali. Která verze
VICTIM (2010) je lepší však již necháme na vás.

19
HOWARD 31

Film, po kterém se slabším žaludkům zvedne


povaha, toť American Mary (2012). Sympa-
tická dívka Mary (česky Máňa) by tuze ráda
vystudovala medicínu, jenomže to stojí ně-
jaký ten peníz, a tak si milá Mary hodlá
přivydělat v nedalekém striptýzu. Ku-
podivu však po ní nikdo ne-
chce, aby zpitým lopatám
ukazovala své sněhobílé,
nedotčené a spoře oděné
tělo, nýbrž využila svého ta-
lentu a dosavadního lékařského
vzdělání, aby se jaksi chirurgicky postarala
o jednoho zraněného floutka. Později při-
jme Mary nabídku rozmařilých žen baží-
cích po vylepšeních, které by soudného
člověka snad ani nenapadla, a tak, mís-
to aby doma na Díkuvzdání v klidu
zašívala krocana, musí zašít rybu jed-
né z nich. A odstranit bradavky. Dál se
to veze tak trochu v duchu krimi thri-
lleru. Jakmile ji totiž na fakultním ve-
čírku zdroguje a znásilní vrchní chirurg,
Dr. Grant, Mary doslova jebne v hlavě,
zanechá studií a vrhne se na pokoutnou,
nebo lépe bizarní, plastickou chirurgii
v provizorních podmínkách. Dělá všech-
no, od rozříznutí jazyka přes podkožní
štěpy až po drobné amputace. Vlastně se jí
docela daří, dokud nezačne policie pátrat
po zmizelém Dr. Grantovi, se kterým měla
onehdy nedobrovolný styk. Kampak se nám
ten čerchmant asi poděl?

• Michal Březina
• Ivan Kučera
• Andrea Parezová
• Honza Vojtíšek

20
VÁCLAV VOTRUBA
rozhovor

Spojit vášeň pro hudbu, psaní, ale i fotografování spolu s prací, která člověka živí, není
jednoduché, ale Jihočech Václav Votruba to dokázal. Netuším, kde ten čas bere, ale
jen v roce 2018 vydal čtyři knihy, k tomu hraje ve třech kapelách a ještě pořádá besedy
a sem tam zveřejňuje své fotografie. A do toho ještě pracuje v oblasti PR. Horroru
se ve své tvorbě nevěnuje primárně, ale v roce 2018 vydal rovnou dvě knihy, které do
tohoto žánru patří. Knihy Insomnie a Šumavský Děs II se však jeví jen jako zlomek
toho, na čem všem pracoval a pracuje.

Když si chci najít něco o Vaškovi Votru-


bovi, vyskočí na mě, že je to novinář,
člověk, co dělá v PR, spisovatel, mu-
zikant, ale i fotograf. Cítíš se v něčem
z toho nejvíce svůj? Nebo je už něco, na
co nemáš čas?
Já v poslední době spíš používám ozna-
čení „pisálek“, což možná není úplně
profesionální, ale prostě psaní je mou
takřka celodenní činností. Kolikrát si ří-
kám, že by mě zajímala statistika, kolik
wordových stran ročně napíšu. Hodně se
pohybuji v oblasti PR, pracuji na zpravo-
dajích, najímají si mě média a tak dále.
Vedle toho mám psaní knih, které mě
zaměstnává čím dál víc, z čehož mám ra-
dost. Je to má vysněná meta a jdu si za ní
jak buldok. Čistým koníčkem je muzika,
tedy aktivní hraní. Mám tři kapely, které
mě odvádí od pracovního stresu…

Pořádáš besedy, které podle všeho ne-


jsou monotematicky zaměřené. Co na
těchto besedách můžeš svým poslucha-

21
HOWARD 31

čům, čtenářům nebo prostě návštěvní- se v knihách věnuji také muzice, tak se
kům, kteří na ně dorazí, nabídnout? Co ve finále zaměřuji i na ni. Někdy se ale
myslíš, že si z tohoto setkání odnesou, stane, že si mě někdo objedná čistě na
tedy kromě toho, že si určitě mohou tematickou besedu – čeká mě třeba půl-
koupit nějakou tvou knihu? denní workshop na téma propagace na
Dříve jsem jezdil s novinářskými sociálních sítích nebo beseda na téma mé
workshopy, které ale postupně začaly na- poslední knihy Monumenty, kdy budu
hrazovat besedy o knihách. Každopádně mluvit o světových zpěvačkách. Celkově
se jedná o neformální, odlehčené besedy,
do kterých posluchače kolikrát zapojuji.
Mám na ně skvělé reakce a doufám, že
jich bude stále víc, protože tohle je dal-
ší cesta, která mě moc baví. Jsem prostě
tvor ukecaný.

Tvoje rozpolcenost se projevuje i v tvé


literární tvorbě. Máš za sebou horroro-
vý román, dvě sbírky horrorových poví-
dek, v podstatě vztahové drama z doby
50. až 70. let, ale také knihy o hudbě,
nejnověji zajímavý počin Monumenty.
Jaká kniha ze všech, co jsi publikoval,
se ti psala nejlépe? Je nějaký žánr, který
upřednostňuješ?
Nejlépe tebou zmíněné Monumenty. Je
to ryze fanouškovský projekt, kdy jsem
se vyznal ze své lásky k ženskému zpě-
vu, a to napříč žánry. Z beletrie mi šla
se nejedná čistě o mou prezentaci, na ak- nejsnáze Insomnie, protože v té jsem
cích vyprávím o možnostech, které dnes zase vycházel z řady osobních zkušeností.
začínající spisovatelé mají, dávám jim Nejnáročnější byla trilogie Kniha kovu,
rady, jakým tématům se věnovat, čeho se která je velmi obsáhlá a jedná se o lite-
vyvarovat… Snažím se je namotivovat, raturu faktu. Co se týká beletristického
ostatně většinou jsou mými poslucha- žánru, tak jsem otevřený všemu. Když ale
či středoškoláci. Během zhruba hodinu nad tím přemýšlím, nejvíc mě to táhne ke
a půl dlouhého bloku ale mluvím i o no- komorním dramatům a horrorům. Mám
vinařině, se kterou mám více než dese- rád knihy, kde je jen minimum postav –
tileté zkušenosti, a vzhledem k tomu, že například Misery od Stephena Kinga.

22
červen 2019

Také se mi líbí spíše strohý jazyk, který je měl napsanou už na konci roku 2017,
mi někdy vyčítán, ale v tomto na mě měl takže v roce 2018 jsem vlastně napl-
velký vliv Cormac McCarthy. no pracoval jen na dvojce Šumavského
Děsa a trojce Knihy kovu. Snažím se
Jen v roce 2018 jsi vydal třetí Knihu pracovat systematicky, což znamená, že si
kovu, horrory Insomnie a Šumavský Děs určím prioritu a věnuji se jen jí. Nemám
II, navíc ještě knihu mapující histo- rád víc rozepsaných věcí najednou. Dru-
rii Centra pro pomoc dětem a mládeži hý díl Šumavského Děsa tímto stylem
v Českém Krumlově. Není to trochu vznikal tři měsíce. Poté jsem si nechal
moc na jednoho autora, nemluvě o te- několikaměsíční odstup a knihu dotáhl.
matickém rozptylu? Jak se ti na tak Samozřejmě jsou projekty, jako například
různých knihách pracovalo? Píšeš jich zmíněné CPDM nebo Knihy kovu, kte-
i několik najednou? ré vznikají delší dobu a spíše nárazově,
Z těchto knih byla nejnáročnější ta ale pokud jde o beletrii, tam mám jasný
o Centru pro pomoc dětem a mláde- časový harmonogram.
ži v Českém Krumlově, což byl úžasný
projekt, který mi hodně dal. Faktem ale Jsi spisovatel a muzikant, navíc se za-
je, že dílo bylo takřka celé hotové už rok měřuješ na horror a na metal. Myslíš si,
před vydáním. Stejně tak Insomnii jsem že je mezi těmito žánry nějaké spojení?

23
HOWARD 31

Dá se literární horror nějak spojit s hu- je. Samozřejmě chápu, že někomu může
debním metalem? přijít méněcenná, ale pokud už touto
Určitě ano. Věřím, že třeba k Lovecrafto- formou mám za sebou pět knih, zna-
vi se bude hlásit mnoho kapel, například mená to, že to pro mě asi nějaký smysl
i našinci Master´s Hammer, jejichž zpě- má… Je třeba si uvědomit, že u vydání
vák Franta Štorm mimochodem ilustro- knihy u velkého nakladatele a v běžné
val kolekci Lovecraftových knih, která distribuci je spisovatel ten poslední v ce-
u nás před časem vyšla. Velkou studnicí lém řetězci. S tím se nehodlám smířit.
inspirace, ačkoliv se nejedná o horror, Mluvím o beletrii, u literatury faktu je
byl a je pro muzikanty Pán prstenů. to o něčem jiném, tam mám jen dobré
Samostatnou kapitolou jsou samozřej- zkušenosti. Ale beletrie… to je prostě
mě horrorové filmy, věřím, že třeba Evil boj. Nemluvě o tom, že je člověk pod
Dead se musel svého času líbit norským tlakem nakladatele, který se samozřej-
black metalistům. Vzpomněl jsem si také mě snaží svůj produkt co nejlépe prodat,
na českou kapelu Pátek XIII., která měla proto ti defacto tvé dílo ohýbá dle svých
texty postavené jen na klasických horro- představ. Ale aby to nevypadalo, jak je
rech. A abych se přiznal, dostal jsem teď samonáklad růžový… Není, je to obrov-
chuť si pustit nějakou desku od Johna ská dřina, a pokud to člověk myslí vážně,
Carpentera, což sice není metal, ale at- je to práce na několik hodin denně. A to
mosféru to má pěkně dusnou. i po vydání, protože po návštěvě tiskár-
ny jen začíná druhá fáze. Naprosto chá-
Neuvažoval jsi o tom, že bys mohl žánr pu, že tuhle formu řada autorů po první
horroru promítnout i do svých foto- zkušenosti vzdá.
grafií?
Ani ne, mám rád melancholické fotky Samonáklad je spojený s tím, že si
s atmosférou, ale samotný horror mě ne- v podstatě všechno děláš sám. Musíš si
láká. Každopádně focení mě moc baví, zajistit redakci, korektury, obálku, na-
dlouho jsem byl reportážním fotogra- sázet knihu, nechat vytisknout, starat
fem, ale v poslední době se začínám více se o finanční stránku. Neříkáš si někdy,
zaměřovat na portréty, což je další oblast, že toho je na jednoho člověka zbytečně
které bych se rád věnoval intenzivněji. moc? Anebo už máš kolem sebe kolek-
tiv lidí, kteří ti pomůžou?
Pokud se nepletu, aktuálně už máš na Je to tak, pokud chceš, aby kniha byla
svém kontě devět knih, z toho pět jich profesionální, musíš obstarat vše zmí-
bylo vydáno v podstatě samonákladem. něné, nemluvě o reklamě, která je také
Proč tahle cesta? Oslovoval jsi i klasic- nesmírně důležitá. Na jednoho člověka
ké nakladatele? je toho příliš, ale s tím se do toho musí
Protože mi tato cesta naprosto vyhovu- jít. Lidi kolem sebe naštěstí mám a jsem

24
červen 2019

jim vděčný. Mluvím o redakci, korektu- na některých místech skoro zlidověl, je


ře, grafice… Ještě bych chtěl někoho, kdo to celebrita. Takže jsem se dal do dvoj-
by obvolával sponzory. ky a pochopil jsem, že je to něco, co mě
naplňuje. Z toho plyne, že trojka určitě
Tvoje první horrorová kniha je Šu- bude, jen ne letos, protože mám jiné pri-
mavský Děs. Jedná se o sbírku povídek, ority. Zatím si ale alespoň zapisuji nápa-
jež jsou vlastně legendami Šumavska. dy na jednotlivé kapitoly. Už se těším, až
Kde jsi pro ně bral inspiraci? Jak moc mě ten syčák zase navštíví a celý projekt
jsou příběhy smyšlené a jak moc se za- se rozjede!
kládají na odposlechnutých či naleze-
ných pověstech? Za sebou máš jeden horrorový román,
Prvotní vize byla taková, že originálněj- Insomnii. Proč ne jednoduše česky Ne-
ší formou sepíšu pověry a pověsti Čes- spavost? Nechtěl jsi být spojován s Kin-
kokrumlovska. Celé to vzniklo už před gem?
mnoha lety, kdy jsem se pověstem vě- Máš pravdu, nechtěl jsem, aby v tom lidé
noval v Českokrumlovském Deníku, ve hledali spojitost, protože je celkem zná-
kterém jsem pracoval. S takovým cílem mé, že jsem velkým fanouškem Stephena
jsem na knize dokonce začal pracovat, Kinga. Každopádně, a jsi první, komu to
ale po třech kapitolách jsem pochopil, že
tudy cesta nepovede. Proč bych přežvý-
kával něco, co už přede mnou udělali
jiní? Proč pořád popisovat to stejné, byť
třeba jinou formou? Ne, řekl jsem si, že
si vymyslím příběhy nové. Každopádně
v první knize Šumavského Děsa jsou ka-
pitoly, které se o místní báchorky opírají,
například rytíř na Louzku, trpaslík na
Dívčím kameni, hrob v Klení u Benešo-
va nad Černou. Ve druhém díle jsem už
místní pověsti úplně opustil.

Šumavský Děs vyšel v roce 2017, jeho


pokračování v roce 2018, máme se těšit
ještě na další díly? Máš stále inspiraci
pro další příběhy?
Po jedničce jsem nečekal, že bych někdy
sepsal pokračování, ale ta kniha měla
velmi slušnou odezvu. Šumavský Děs

25
HOWARD 31

řeknu, pravdou je, že právě Kingova Ne- pronásleduje hlavní postavu. Zmíněný
spavost pro mě byla impulsem, abych se kamarád, který o něm mluvil, mu totiž
dal do práce. Ta knížka mě totiž strašně říkal Karel. Tak jsem do knihy napsal
zklamala, dala mi úplně něco jiného, než Karel. A bum, dostávám za to čočku, že
jsem od ní očekával. Čekal jsem čtení to není vůbec horrorové jméno. Že je to
o nočních děsech a oni tam zelení mu- jméno, co degraduje atmosféru. To asi
žíčci… Pro mě nejslabší King, co jsem ano, ale prostě… fakt to byl Karel!
četl. Musel jsem si spravit chuť Prokle-
tím Salemu. Letos jsi již stačil vydat knihu Monu-
menty, která je určená především hu-
Insomnii jsem vnímal hodně jako text, debním fandům. Jedná se o první díl,
který člověk napíše, aby se zbavil něče- takže předpokládám, že se dočkáme
ho, co ho trápilo. Měl jsi problémy se i pokračování. Co ale tvoje další lite-
spaním, jak v knize sám uvádíš. Osob- rární tvorba? Plánuješ se vrátit i do há-
ně jsem měl z knihy pocit, že jejím cí- jemství horroru? Pracuješ aktuálně na
lem není ani tak samotný horrorový něčem horrorovém?
žánr, jako potřeba něco uzavřít. Vní- Letos bude mým hlavním literárním
mal jsi Insomnii jako určitou formu projektem biografie jednoho známého
terapie? muzikanta, která ale vyjde nejspíš až
Vnímal, i když mi nebylo úplně příjem- v roce příštím. Než odstartujeme práce,
ný se k některým událostem, které jsem rád bych dokončil první syrovou ver-
sám zažil, vracet. Nespavost je fakt něco zi novely, na které momentálně pracuji.
šíleného… Člověk se ztrácí mezi realitou Té bych dal spíš nálepku drama, i když
a bludy, jako by stál na totálním pokraji. malinko drsnější. Myslím, že to bude
Hodně se to bagatelizuje, ale každý, kdo zajímavý počin, protože se odehrává
nespal několik nocí za sebou, mi potvr- v prostředí, které není v tuzemské litera-
dí, jak děsivá záležitost to je. Faktem je, tuře vůbec běžné. Na konec roku mám
že v mém případě nešlo jen o nespavost. naplánovanou schůzku se Šumavským
V bytě, kde jsem tehdy žil, se skutečně Děsem, takže i na horror dojde.
něco dělo, což mi potvrdil i člověk, který
v něm žil přede mnou. Vlastně mi sám Děkuji za rozhovor
popsal, než jsem mu cokoliv řekl, takřka • Martin Štefko
totožné zážitky. Ještě dnes mě z toho
mrazí. Každopádně Insomnie jako kni-
ha pro mě byla zajímavou zkušeností.
Vycházel jsem totiž skutečně z vlastních
zážitků, proto jsem zanechal i tako-
vé drobnosti jako jméno „ducha“, který

26
václav votruba
ŠUMAVSKÝ DĚS 1 & 2
recenze
Mytologické memoáry prastarého Šu- současné či nedlouho vzdálené. Hrád-
mavského Děsa. Příběhy psané prachem ky, rozvaliny, staré domy, podivná místa,
času i strachem lidí, mrazivými pařáty mytologické postavy, tajemné bytosti…
věků a lidovou slovesností. Věci, které se Děs s Votrubou nám naservírují celých
možná nestaly, ale mohly se stát. A stále šestnáct lidových legend nejlépe působí-
můžou. U čeho všeho Děs byl, kde všude cích za hvězdnatých nocí u praskajícího
obcházel, než se rozhodne zavítat k vám? ohně, mravoučných fresek (Hrob plný
zlaťáků), variací klasických strašidelných
Šumavský děs a mrazivých témat (Guláš), napínavých
Vydavatel: Nová Forma, 2017 atmosférických historek (V lese) či jen
Počet stran: 162
Šumavský Děs II
Vydavatel: Nová Forma, 2018
Počet stran: 160

Obě knihy Václava Votruby mají podti-


tul Paměti bájné šumavské bytosti. Trefný
podtitul. Obzvláště v případě prvního
Šumavského Děsa, kde je tato bájná
šumavská (a pošumavská, jak se také
ukáže) bytost nejednou přímou součás-
tí vyprávění a děje jednotlivých příběhů.
Děs totiž rád mluví i o sobě, a ač není
hlavním hybatelem povídek, je jejich ne-
dílnou součástí. Proč by taky nebyl, jsou
to jeho paměti, vzpomínky a vypráví, co
sám zažil nebo viděl. A že nás protáh-
ne blízkým i širokým okolím i časovým
rozpětím. Od dob pradávných až po časy

27
HOWARD 31

a pouze temně drsných náznakových první pohled, to je obálka a následně do-


příběhů (Babička). Zříceniny, staré hřbi- provodnými ilustracemi. Ty jsou prostě
tovy, čarodějnické kameny, tmavé lesy, úžasné, kvalitní a nádherné samy o sobě,
tajemné podzemní tunely… Cítíte to i bez své „doprovodné“ funkce.
mrazení? Upíři, čarodějnice, obři, skřítci, Ve druhém svazku svých vzpomínek
trpaslíci, duchové a pekelně dobré guláše. Šumavský Děs II notně přitvrdil. Jestli-
Lidové pověry, staré mytologické příbě- že v první knize svých vzpomínek udě-
hy, místní legendy. Zda zcela vymyšlené, lal radost těm, kteří to rádi mysteriózní
vycházející z, nebo inspirované skutečný- a (ta)jemné, ve druhém potěší ty, kteří
mi příběhy je pro knihu vlastně naprosto to rádi natvrdo a drsně. Příběhy v něm
nepodstatné. Plusem však je, že Votruba obecně zostřely, jsou výrazněji horrorové.
dokázal vystihnout povahu podobných Již opouští jasně mytologické lidově slo-
příběhů a podle nich napsat své vlastní. vesné hájemství a halí se do klasicky po-
A pokud se této (a vlastně oběma kni- vídkového hávu. Což není nijak na ško-
hám) dostane větší publicity a známosti, du. Vytváří to hezký kontrast s prvním
věřím, že by některé příběhy mohly začít svazkem. Příběhy jsou prostě povídko-
žít vlastním životem a formou vyprávění vější, horrorovější, přímočařejší, ostřejší,
se udržet a „zlidovět“. mrazivější, drsnější, mají výraznější po-
Šumavský Děs neoplývá přílišnou ori-
ginalitou, co se týče témat ani postupů,
vše to však nahrazuje funkční a podma-
nivou prostotou. Abyste to špatně nepo-
chopili, příběhy Šumavského Děsa jsou
podány tak přirozeně a lehce, až to prostě
chytne a potěší.
Celé mi to v rámci horroru přijde zají-
mavě uchopeno. Je to taková trochu krá-
lovna koloběžka, je to horror i není, je to
pohádka ale není, je to pověst ale není,
hezky to pojí všechny prvky do sebe. Ne-
nazval bych však tuto knihu obecnou fan-
tastikou, i když se tak může jevit, strach
a horror je cítit hodně. Problém je asi ten,
že mě více zaujala forma než samotné
příběhy, některé jsou samy o sobě poměr-
ně slabé, ale v rámci jakéhosi „deníčku“,
„životopisu“ titulní bytosti tam sedí. Čím
však první Šumavský Děs zaujme na

28
červen 2019

inty a ucelenější vyvrcholení. Přesto jsou Jediné, co Šumavskému Děsu II trochu


pořád tajemné, atmosférické a plíživě kazí dojem, je až moc mentorský doslov.
děsivé. Šumavský Děs tentokrát z poví- Chápu jej a sdílím jeho poselství, jen se
dek razantně vycouval a nechal je mluvit ke knize moc nehodí. Když už, v prvním
samy za sebe. Seznámí nás např. s pěkně svazku by zapůsobil lépe.
hustou a ostrou Paní Emílií z České- Oba svazky Šumavského Děsu jsou
ho Krumlova, před níž by se snad i za- v rámci domácího horroru zajímavým
městnavatelka Dolores Claiborne krčila jevem. Nejen svým lokálním ukotvením,
v koutě. Čeká nás také fantomový vlak ale i (obzvláště v prvním případě) for-
(Koleje pod lipenským jezerem), hřbi- mou. První svazek lze v klidu doporučit
tovní árie jednoho zneuznaného umělce i mladším čtenářům, kteří se se žánrem
(Hrobka ve Volarech), poetický příběh teprve seznamují a odhalují jeho taje
o vyrovnávání se se smrtí a umíráním a krásy. Určitě je to vhodné čtivo na do-
(Mrtvola), klasická psychologicky zamě- volenou v Jižních Čechách, na Šumavě
řená duchařina (Záhadný trumpetista) nebo u Lipenské přehrady. Hordy turis-
nebo Posednutí Anežky N., a na skok tů u přehrady vás možná vyděsí více, ale
se vrátí i upír Ludvík z prvního svazku ono vědomí, že si čtete příběhy z míst,
(Nemrtvý z Vyššího Brodu). Příběhů kterými jste projížděli, hodláte je navští-
je tentokrát jen třináct, jsou však o něco vit anebo jsou až nebezpečně blízko vás,
delší a propracovanější. Ilustrací je méně, udělá taky své…
nahradily je fotografie, které však příbě-
hům dodávají stejnou atmosféru. • Honza Vojtíšek

29
GLASS
recenze

Řeknu to hned na úvod, aby bylo mezi natoria pro duševně choré. Bohužel, pan
mnou a  případným čtenářem jasno. režisér asi všechny prachy z rozpočtu
Mám rád filmy M. Night Shyamalana, prochlastal s Willisem a Jacksonem na
a to i většinu těch „slabších“, jako Lady baru, jinak nechápu, proč se nepokusil
in Water (2006), nebo The Happening navázat na opulentní filmovost Vyvole-
(2008). Unbreakable (2000) pak pova- ného a místo toho přichází s příběhem
žuji za možná vůbec nejlepší film, jaký komornějším než Posel z Liptákova.
byl kdy natočený (pere se o první mís- Příběh prakticky neexistuje. Respekti-
to s Twelve Monkeys). Proto jsem na ve je jak z nepovedené anekdoty. Skle-
konci Split (2016) zahýkal nadšením, něný, Rozpolcený a Vyvolený se potkají
když se v potitulkové scéně na baru ob- u doktorky a ta jim každému naordinu-
jevil David Dunn jako předzvěst spojení
obou těchto příběhů. Bohužel, hýkání
bylo předčasné.

Režie: M. Night Shyamalan


Scénář: M. Night Shyamalan
Délka: 129 min
Původ: USA
Rok: 2019
Hrají: James McAvoy, Bruce Willis,
Samuel L. Jackson, Anya Taylor-Joy

Shyamalanovi trvalo tři roky, než do


kin dostal poslední díl trilogie, nazvaný
slibně Glass. Představa, že se všechny tři
jeho ikonické postavy, navíc hrané vyni-
kajícími herci, potkají v jediném filmu
vyvolávala erekci, a to i přes první roz-
pačité trailery, které naznačovaly, že se SAMUEL L. JACKSON
většina děje bude odehrávat za zdmi sa-

30
červen 2019

je odlišnou léčbu. Jak asi tušíte, ne vše Abych předešel námitkám, že Glass do
klapne podle doktorčiných představ Howarda nepatří, tak patří. Jednak je
a nás tak čeká vyvrcholení tří silných v něm sériový vrah středoškolaček, kte-
příběhů vrchol nudy a nesmyslnosti. rý se mění v nezastavitelné monstrum
A ta nuda na tom vyloženě mrzí, pro- a jednak je čirou hrůzou pro všechny fa-
tože režisér má k dispozici tři vynikající noušky režiséra dívat se, jak se propadá
herce, kteří jindy s přehledem utáhnou na filmařské dno a ničí značku, která ho
i větší ptákoviny. V Glass jim ale nikdo proslavila.
nedává prostor. Pokud máte pocit, že jsem zbytečně
Kromě stavby příběhu a zbytečné ko- přísný a že to zas tak špatné být nemů-
mornosti mě neskutečně štvala ještě že, tak máte pravdu. Má to občas světlou
jedna věc. Drtivá většina záběrů vypadá chvilku, ale mým hlavním cílem je za-
televizněji než Kobra 11, což neskutečně bránit vám ve zhlédnutí filmu. Nedělejte
tahá za oči. A bolí to o to víc, že Unbre- stejnou chybu jako já a nekazte si vzpo-
akable je na velkém plátně naprosto mínky na snímky, které mu předcházely.
úchvatnou podívanou s promyšlenou
kompozicí každého záběru. Tady to vy-
padá jako by někdo běhal kolem hlav- • Roman Kroufek
ních postav s mobilem a tu a tam dostal
křeč a na pár sekund se zasekl.

31
Paní Emílie z Českého
Krumlova
VÁCLAV VOTRUBa

„Přines mi vodu, dělej, ty mrcho,“ vykřikla le měla, byl jím vyhlášený grázl Petr Vlk,
Emílie, uvězněná na svém loži. Byla po- který měl už jako nezletilý na triku neje-
tomkem dávného šlechtického rodu, tak- den delikt. To paní Emílie netušila, v té
že jí v žilách kolovala modrá krev, čímž se době začínala mít jiné starosti a městské
vždycky ráda chlubila. Dávala najevo svou klepy se k ní dostávaly stále řídčeji.
nadřazenost, obyčejným člověkem opovr- Zuzana se objevila ve dveřích se sklenicí
hovala, hnusil se jí. Nikdy se tím netajila. vody na tácku. Emílie ležela v posteli od-
Co vám budu povídat, tuhle ženskou ne- krytá, noční košili měla vykasanou až pod
měl v Českém Krumlově nikdo rád. prsa, takže ošetřovatelka opět viděla její
„Ano, madam,“ ozvalo se z dolního pa- vychrtlé tělo, které v ní vzbuzovalo šílený
tra. odpor.
Ani šlechtic se nevyhne stáří, v případě „Tady máte,“ řekla jemně.
Emílie dokonce přišlo dřív, než bývá zvy- Emílie se na ni podívala a snad se na
kem. V pouhých 56 letech onemocněla tváři pokusila vyloudit i úsměv, avšak po
myositidou, která spustila další závažné chvilce se jí v očích objevil stín, který Zu-
nemoci. O dva roky později již byla zcela zana moc dobře znala.
odkázána na lůžko ve svém domě v ulici „Vypadni, poběhlice,“ ozvalo se z oko-
Latrán. ralých rtů. Emíliina pravá ruka vystřelila
Jelikož neměla žádnou rodinu, musela do a sklenici srazila na zem. Ta se samozřej-
svého života vpustit cizí ženu. Ženu, které mě rozbila.
se ve svém nitru štítila, stejně jako každé „Jsi k ničemu! Copak nevíš, že mám ne-
jiné osoby neurozeného původu. Neměla mocné svaly, že je nemohu korigovat? Je
však jinou možnost. Řeč je o Zuzaně, de- to tvoje vina,“ zaskřehotala šlechtična.
vatenáctileté dívce s pronikavýma mod- Zuzana měla podezření, že v tomto pří-
rýma očima a úsměvem, ze kterého šíleli padě nemoc roli nehrála, ale jen posluš-
snad všichni chlapci ve městě. A nejen ně pokývala hlavou. „Moc se omlouvám,
oni, stále častěji se jí dvořili i starší páni, hned vám přinesu novou sklenici a vodu
z nichž někteří neměli problém ani s tím, na podlaze utřu.“
že jsou ženatí. Jenomže Zuzana již příte- Měla nepříjemnou práci, kterou by ne

32
červen 2019

každý zvládl, ale ona se jí chtěla držet odpřisáhla, že se jí v koutku úst objevil
stůj co stůj. Emílie jí sice měsíčně dáva- úsměv.
la směšné peníze, ale nechala ji ve svém „Říkám to pořád, jsi jen lidský odpad, co
domě bydlet, což pro Zuzanu bylo nejdů- pro peníze udělá všechno,“ konstatovala
ležitější. Vzhledem k tomu, že stará paní ta stará bréca a zavřela oči. Tím dala naje-
trávila celé dny v posteli, mohla ošetřova- vo, že chce spát.
telka užívat celý dům. „Tu vodu vám přinesu?“ zeptala se Zuza-
„Ne, žádné utírání,“ ozvalo se z poste- na. V ústech pořád cítila všechnu tu špínu.
le, když byla Zuzana ve dveřích. Otočila „Jdi k čertu.“
se a nechápavě na Emílii pohleděla. „Tu
vodu z podlahy vylížeš!“ ***
„Ale…“ vysoukala ze sebe Zuzana. O tři hodiny později, to už byl večer, se
„Žádné ale, holčičko. Buď to teď hned z horního patra ozval nakřáplý ženský
vylížeš, nebo se sem už nikdy nevracej.“ hlas. „Zuzano, děvče, pojď sem,“ volala
„To neudělám,“ zakroutila dívka hlavou. Emílie.
Věděla, že všechno má své meze. Ošetřovatelka klimbala v křesle, nejdříve
„Ale uděláš. Teď hned!“ měla pocit, že se jí jen něco zdá, ale když
„Skončím, nikdo se o vás starat nebude,“ hlas, ve kterém bylo cítit počínající šílen-
zabojovala Zuzana. V očích se jí objevily ství, zintenzívněl, vystřelila a běžela do
slzy. schodů.
„Hned!“ zakřičela bába. „Ano, madam?“
Zuzana nevěřila, že to skutečně dělá. Že „Kde to jsem, Zuzano?“ ptala se šlechtič-
poníženě klečí vedle postele staré ženské, na. Očima těkala po místnosti, byla de-
která si už ani nedokáže utřít zadek. Že zorientovaná a vystrašená. Zuzaně přišla
se chystá vylízat podlahu. „Ne, prostě to ještě sešlejší než kdy jindy, možná i o něco
neudělám,“ zvedla se. menší, vlastně se v té posteli ztrácela.
„V tom případě odejdi z tohoto domu.“ „Jste přece doma, paní.“
„Potřebujete mě…“ „Nejsem doma, tady to neznám!“
„Odejdi.“ „Nebojte, jste doma, v bezpečí.“ Zuzana
Zuzana chvíli stála před postelí a bojo- ji pohladila po vlasech a přikryla ji. „Je-
vala s chutí tu starou rašpli zaškrtit. Ani nom se vám něco zdálo.“
by jí to nestálo příliš sil. Byla vyzáblá Emílie jí evidentně nevěřila, ale nechala
a takřka nehybná. „Dobře, udělám to,“ se uchlácholit. „Děkuji ti, děvče.“
řekla a o několik vteřin později již vodu Zuzana se jí chvíli dívala do očí. Ležela
ze země slízávala. Cítila na jazyku prach, před ní úplně jiná žena než odpoledne.
pachuť z něčeho prohnilého. Zvedal se Žena ztracená ve svých chorobách, žena
jí žaludek, ale svůj úkol splnila. Emílie ji na pokraji vlastního života, žena odevzda-
mlčky pozorovala a Zuzana by dodnes ná osudu. „Potřebujete něco?“

33
HOWARD 31

„Ne, děkuji, omlouvám se, že jsem tě vy- „Už letím,“ zavolala dívka a navlékla si
rušila, když už je noc.“ přes košilku svetr.
„Je teprve večer…“ Žádná odpověď. Ticho. Třeba spí, po-
„I tak… Promiň.“ myslela si Zuzana, ale věděla, že tomu
„Nemáte hlad?“ tak není. Věděla, že ta bestie číhá. Číhá
„Ne.“ v temnotě svého zatuchlého pokoje, ze
„Na záchod se vám, víte co… nechce?“ kterého se ošetřovatelce zvedal žaludek.
„Ne.“ Slabě zaklepala na dveře a otevřela. Emí-
„Tak dobrou noc.“ lie seděla na posteli. „Bože, jak jste to do-
„Dobrou.“ kázala?“ neudržela se Zuzana. Fakt, že se
ta chorobami prolezlá ženská dokázala
*** posadit, ji fascinoval. Byla již přesvědče-
Zuzana myslela na Petra, neviděli se už na, že Emílie bude navždy upoutaná na
dva dny, což jí připadalo nekonečné. Paní lůžko.
Emílie ho nenáviděla. Po setkání, kdy jí „Mlč a pojď sem,“ odsekla šlechtična.
Petr k posteli přinesl květiny, za které dal V očích měla plameny, opět to byla úplně
své poslední peníze, Zuzaně dala ultimá- jiná žena, než s jakou mluvila před chvil-
tum – buď on, nebo ona. Mladí milenci se kou.
tak scházeli potají. Zuzana si to nedoká- „Pojď sem,“ zopakovala. Ošetřovatelka
zala vysvětlit, ale i když byl Petr přes den nehybně stála ve dveřích. Byla jak přiko-
dole, její zaměstnavatelka o něm nahoře vaná, nechtěla k té staré hydře, věděla, že
věděla. Možná ho cítila, možná slyšela ji opět čeká bolest a ponížení.
jeho přidušený smích, to je jedno, prostě „Tak bude to?“
o něm věděla. Zuzanu pak tahala za vlasy, „Ano, madam, už jdu.“
nebo jí do rukou zatínala nehty. Trýznila „To bych prosila.“
ji a na očích jí bylo znát, jak se náramně Emílie shodila pokrývku na zem. Zuza-
baví. V noci většinou krotla a o Petrově na si okamžitě všimla promočeného pro-
přítomnosti neměla ani páru. stěradla.
Ošetřovatelka seděla na židli vedle své „Co to je?“ tázala se stará paní hlubokým
postele a hleděla na ulici. Centrum Čes- hlasem.
kého Krumlova na ni mělo uklidňující „Ptala jsem se vás, jestli potřebujete na
vliv. Vždy si představovala staré časy, kdy záchod…“
se po městě pohybovali Emíliini předci. „Ptala ses, zda se mi NECHCE na zá-
Načepýření a v těch nejdražších oděvech. chod. To je rozdíl, ty mrcho.“
Byli všichni tak nepříjemní a povýšení? „Promiňte.“
Mohla za to údajná modrá krev? „Pojď ještě blíž.“
„Zuzano!“ vytrhl ji ze zamyšlení rozzuře- Zuzana přistoupila, jak nejblíž to šlo.
ný křik. Opět ona. Stará paní. Byla smířená s tím, že přijde trest. Určitě

34
HOWARD 31

ji zase bude tahat za vlasy. A také že ano. „Pracovat…“


Zkostnatělá ruka ji chytila a srazila k po- „Na čemu budete pracovat, smím-li se
steli. Přímo na promočené prostěradlo. zeptat?“
„Lízej!“ „Nebuď zvědavá, huso.“
„Ne, to přece nemyslíte vážně,“ bránila se „Dobrá…“
uslzená dívka. „Co dnes plánuješ k obědu?“
„Lízej!“ Ta otázka Zuzanu překvapila. Emílie to-
Věděla, že nemá na výběr. Věděla, že tu tiž většinou nejedla. Vlastně přežívala jen
noc v ní zemřela mladistvá naivita a ne- na chlebu a tekutinách.
vinnost. Tu noc se všechno zlomilo. Když „Přála byste si něco speciálního?“
jazykem přejížděla přes prostěradlo a za „Zelí.“
hlavou slyšela úchylný skřehot, byla pře- „Zelí?“
svědčena, že je na absolutním dně, od kte- „Co je na tom divného?“
rého už se může jen odrazit. Níže to již „Vlastně nic. Vzhledem k tomu, že je ne-
přece nejde. Jenomže se mýlila, jak uká- děle, to dává i smysl. Uděláme si slavnost-
zaly nadcházející dny… nější oběd, co vy na to?“
„Věděla jsem, že mě pochopíš,“ pokusila
*** se šlechtična o úsměv.
Když ráno Emílii nesla snídani, měla „Pokud chcete, můžu vařit častěji.“
zrychlený tep. Nevěděla, co může čekat. „To bych byla ráda…“
Šlechtična byla čím dál víc nevyzpyta- „Dobrá,“ řekla ošetřovatelka a vyšlápla si
telnější. Jako by se v jejím těle nacháze- ke dveřím.
lo hned několik osobností. Nebo to celé „Zuzano, počkej,“ ozval se nečekaně
jen hrála? Chtěla si před smrtí užít ještě jemný hlas. „Promiň mi ten včerejšek, ta
pořádné divadlo? Tragické představení nemoc mě ničí.“
o dvou rolích? „To nic. Vím, že to máte těžké.“
Byla vzhůru. Ležela na zádech a hleděla Těžké to měla, to ano, Zuzana však vě-
do stropu. „To je dost, už jsem měla hlad,“ děla, že Emíliina rostoucí tyranie nemá
řekla celkem klidně. s nemocí nic společného. I po tolika ho-
„Nechtěla jsem vás budit…“ dinách cítila kyselou moč na jazyku…
„Budit? Jsem vzhůru nejméně dvě hodi- Zelí bylo chutné. Všechny ingredience
ny, nemohu si dovolit vyspávat. Musím naštěstí měly ženy doma, takže Zuzana
pracovat.“ nemusela běhat po okolí a nic shánět.
„Pracovat?“ podivila se Zuzana. Stará žena dokonce spořádala šest kned-
Emílie se na ni podívala. Dívka nedoká- líků. A pořád neměla dost… „Dala bych
zala rozpoznat, zda v jejím obličeji vidí si zákusek,“ konstatovala.
pobavení, vztek nebo jen počínající de- „Možná bych mohla něco sehnat ve měs-
menci, kterou přinášela vleklá nemoc. tě.“

36
červen 2019

„Tak na co čekáš?“ „Zuzano, pospěš.“


„Už jdu.“ Přidala do kroku. Šlechtična byla celá
„A stav se cestou v hostinci pro pivo, mu- bílá. Už od dveří Zuzana poznala, že je jí
síme to spláchnout!“ špatně. Rychle k ní přikročila a sklonila se
Zuzana Emílii nepoznávala. Šlechtična k ní. V tu chvíli ji Emílie pozvracela. Ten
a pivo? To bylo nemyslitelné. Přesto její zápach byl zničující, chtěla zešílet, vyběh-
přání splnila. „Aby se vám neudělalo špat- nout z domu a už se nevrátit. Ze všeho
ně, není to pro vás zrovna nejlepší kombi- nejhorší byl ale smích. První upřímný
nace,“ prohodila, když jí nalévala sklenici. smích, který od té fuchtle kdy slyšela. Ta
„Stejně brzy zemřu, tak co bych si trošku bába se popadala za břicho!
neužila. Víš, o čem jsem přemýšlela?“ „To jste udělala schválně,“ konstatovala
„Nevím.“ Zuzana znechuceně.
„O tom, že nemám žádné děti, žádné „Když myslíš,“ ušklíbla se Emílie. „A teď
příbuzné, o kterých bych věděla…“ makej, přece mě tu takhle nenecháš.“
„Ano.“
„…a tím pádem není nikdo, kdo by zdě- ***
dil můj majetek.“ Další den vládlo ticho. Šlechtičně se evi-
Zuzaně přejel mráz po zádech. Snaží se jí dentně přitížilo, tak jen pospávala. Pospá-
stará paní něco naznačit? vala a kňučela. Až se v Zuzaně probouze-
„To mě mrzí…“ la lítost. Přece jen… na smrtelné posteli
„Nemusí. Přemýšlím totiž, že bych závěť by se lidem mělo odpouštět. A Emílie na
napsala na tebe.“ smrtelné posteli bezesporu byla. Žádnou
„Na mě?“ jinou už nikdy nevyzkouší. Vlastně se už
„A ne? Jsi můj nejbližší člověk.“ nikdy nikam nepodívá z této místnosti,
„Ano, ale…“ domu, ulice či města. Její životní podzim
„Žádné ale nechci slyšet. Drž zobák se chýlí ke konci.
a nalej mi ještě sklenici. Nebo víš co, nech Zuzana na ni hleděla. Věděla, že kdyby se
mi tady celý džbán a jdi si odpočinout.“ stará paní probudila a viděla ji, jak ji po-
„Celý džbán? Udělá se vám špatně.“ zoruje, byla by zlostná, ale dívce to beztak
„To je moje věc.“ nedalo. Prohlížela si její tvář, přemítala
Zuzana neochotně odešla. Bouřilo v ní nad tím, jestli by viděla, jak z toho umíra-
mnoho emocí, byla nadšená z toho, co jícího těla odchází duše.
právě slyšela, stejně tak ale tušila, že to ne- Emílie na ni pohlédla. Byl to opět ten
bude jen tak. Že na ni Emílie něco chystá. pohled odevzdanosti a utrpení. „Ty jsi
Zhruba za hodinu se ozvalo jemné zavo- tady?“ zeptala se tiše.
lání. Už když dívka stoupala do schodů, „Ano, madam.“ Zuzana čekala nával vý-
měla zvláštní pocit. Nechtěla do toho po- čitek, ale stará paní vážně nebyla ve formě.
koje. „Jsem tady, kdybyste něco potřebovala.“

37
HOWARD 31

Emílie ji chabě chytila za ruku. „Jsi po- „Dneska je celý den mimo. Mám oba-
klad, bez tebe už bych nežila.“ vy, že dnes v noci možná zemře. Mám
Zuzaně opět slzely oči. Je možné něko- pocit, jako bych na vlastní oči viděla, jak
ho nenávidět a zároveň zvláštně milovat? z ní prchá život.“
Tu polomrtvou ženu nesnášela, jenomže „Bába má tuhý kořínek, moc se nera-
stejně tak si k ní vytvořila určité pouto. duj.“
Ostatně někdy to tak bývá mezi únoscem „Neraduj? Nechci, aby zemřela! Až
a obětí. Tady sice žádný únosce nebyl, ale se tak stane, budu muset opustit tento
svým způsobem to bylo podobné. dům.“
„Nechám už vás odpočívat,“ vydechla Po poslední větě se Zuzana zamyslela.
ošetřovatelka. „Kdybyste něco potřebova- „Víš, co mi řekla?“ zeptala se po chvíli.
la, zavolejte, nebo zacinkejte na zvonek. Petr přirozeně zakroutil hlavou. Jak to
Budu připravená.“ měl vědět? V posledních dnech se nevi-
„Děkuji ti.“ děli. „Že by na mě přepsala závěť.“
„Sladké sny.“ Zuzana vstala a udělala Vytřeštil na ni oči. Přesně to chtěl sly-
něco, co ji samotnou šokovalo – políbi- šet! Vlastně v to i tajně doufal. Zuzana
la šlechtičnu na čelo. Cítila z ní smrt, byl sice práci přijala kvůli tomu, aby měla
to horší zápach než všechna promočená přechodně kde bydlet, ale Petr měl da-
prostěradla. leko širší plány. Věděl, že Emílie nikoho
Z místnosti odešla s pocitem loučení. nemá, a tak doufal, že se jeho partnerka
Přišel den D? Emílie sice vypadala ode- vetře do její přízně.
vzdaně, ale to bylo jen zdání. Ve svém ni- „To je přece úžasné!“ zvolal.
tru bojovala, nehodlala přijmout fakt, že „Potichu,“ dala mu prst na ústa. „Víš, jak
ona, tak význačná osoba, by měla zmizet dobře slyší.“
ze světa pozemského. Vlastně nedokázala „V tom případě ale nesmí umřít. Tu zá-
pochopit, že se tak skutečně děje. věť musí stihnout přepsat!“
„Vůbec nevím, jak to probíhá. K tomu
*** musí být zapotřebí notář, ne?“
Zuzana se usadila dole v hale a pustila se „To vůbec nevím, holka.“ Odmlčel se.
do čtení knihy. Na desáté stránce se ale „Ale zjistím to! Zítra večer zase přijdu
nachytala, že řádky textu vůbec nevnímá. a budeme chytřejší. Snad ještě vydrží.“
Myšlenky jí utíkaly směrem ke své jediné Zuzana ho objala. „Petře, je to oprav-
společnici posledních dní a týdnů. Sku- du strašné… Kdybys viděl, do čeho mě
tečně zemře? A co se stane poté? nutila. Do tak odporných věcí, že na ně
Ozvalo se slabé zaťukání, nikoliv však ze nemohu ani myslet.“
shora, ale ode dveří. Petr! Úplně na něj „Já vím, lásko, ale musíš to vydržet. Po-
zapomněla. kud skutečně podepíše, uznáš sama, že to
„Spí?“ zašeptal ve dveřích. trýznění a ponižování za to stálo.“

38
červen 2019

Plakala. Opět. V posledních dnech to „Hned teď zmizí, jinak z mého života
nebylo nic neobvyklého. „Nemůžu ani zmizíš i ty.“
říct, co jsem dělala. Přestal bys mě mi- Milenci se na sebe podívali. „Budu muset
lovat.“ odejít, lásko,“ šeptnul Petr a vydal se ke
„Vždycky tě budu milovat, i kdyby…“ dveřím. „Buď statečná.“
Ozvalo se volání. „Zuzano!“ Ten hlas „Budu,“ odpověděla Zuzana a zavřela za
přišel z horního patra, ale nebyl tlumený ním dveře. S hrůzou se otočila zpátky ke
přes dveře. schodům. Emílie tam již nebyla.
„Zuzano!“
Klepala se. Chytila svého milence za ***
ruku a pociťovala skutečnou hrůzu. Ač byla přesvědčena, že se stará paní ne-
„Musíš za ní jít,“ zašeptal jí. „Možná při- dožije rána, nestalo se tak. Naopak, šlech-
chází ten pravý okamžik. Pokud je aspoň tična vypadala zdravější. Jako vampýr,
trošku při smyslech, zlom ji!“ který se přes noc najedl.
Oba se zvedli a mlčky šli ke schodům. „Vypadáte dnes dobře,“ polichotila jí
Emílie, která stála nahoře, si jako první Zuzana.
všimla Zuzana. Začala vřeštět, až to pro- Emílie se neusmála, ale ani nezamračila,
budilo sousedy ve vedlejším domě. Niko- jak s oblibou dělala. Prostě na ni jen dál
mu ale nic nenahlásili, věděli, že je šlech- hleděla. Dívka měla obavy, aby se stará
tična těžce nemocná a na podivné zvuky paní nevrátila k večerní události, ale ne-
si již zvykli. stalo se tak. Možná o tom sama nevěděla.
Hleděli na ni. Na vrásčitou přízračnou „Děvče, mohu tě o něco poprosit?“ ze-
ženu, která stála na schodech jak nosfe- ptala se po chvíli šlechtična.
ratu. „Má paní, to není možné,“ vyhrkla „Samozřejmě.“
dívka. „Sáhni do tamtoho stolku,“ ukázala smě-
Emílie se na ni podívala, podivně trhla rem k toaletce vedle okna, „a vyndej mi
hlavou a Zuzana si uvědomila, že její oči šperkovnici, kterou tam mám.“
nenesou žádnou známku života. Buď již Zuzana věděla, že je stará paní v dobrém
byla po smrti, nebo se nacházela v něja- rozpoložení. Věděla, že kdyby tomu tak
kém podivném transu. nebylo, místo děvčete by zaznělo oslovení
„Ty mrcho, jasně jsem ti řekla, že k nám mrcha a ohledně šperkovnice ještě doda-
do domu nesmí!“ tek, že o ní jistě celou dobu ví a krade jí
„Tak to prr, pořád jsem její přítel,“ sna- z ní jednotlivé poklady.
žil se zareagovat Petr, ale jeho hlas nezněl Dívka poslechla a ze šuplíku vytáhla cel-
příliš přesvědčivě. kem těžkou zdobenou krabičku.
„Mlč! Tvůj hlas mě ničí. Jsi jen lidský „Šikovná,“ usmála se Emílie. Skutečně
šváb, který mi zasviňuje dům,“ skřípa- se usmála, což Zuzanu udivilo. „A teď si
la. Otočila se zpátky na ošetřovatelku. jdi odpočinout. Nech mě tady, prosím, sa-

39
HOWARD 31

motnou, chci se prohrabat ve svých hrač- Zuzaně se udělala tma před očima. Poz-
kách.“ ději Petrovi přiznala, že si vůbec nepama-
Ošetřovatelka se takřka uklonila a s úle- tovala, jak šlechtičnu usmrtila. Podle vše-
vou se z pokoje vytratila. ho ji ale zadusila polštářem.

*** ***
Šlechtična se opět ozvala po slabé hodin- „Ty jsi fakt hloupá,“ konstatoval Petr
ce. „Zuzano,“ volala. rozčileně. „Je po dědictví! Tohle všechno
Než se nadála, už u ní mladá dívka stála. mohlo být naše,“ ukázal teatrálně po dolní
„Dej mi ruku,“ rozkázala Emílie. místnosti.
„Proč?“ Zuzana plakala, což Petra také dovádělo
„Chci ti něco dát.“ k šílenství. „Nech už toho, bába byla bez-
Zuzana poslechla. Natáhla ruku a zadí- tak před smrtí. Vlastně jsi ukončila její
vala se staré paní do očí. Cítila, jak jí něco trápení.“
navléká na prostředníček. Když se podí- „Myslíš?“
vala dolů, překvapením vyjekla. „Nemyslím! Vím!“
„Zlatý prsten po tetičce,“ řekla Emílie. Utřela si oči a podívala se směrem ke
„Je nádherný!“ kuchyni, kde vařila vodu na čaj. „Popraví
„Já vím… A nyní je tvůj!“ mě,“ polkla. „A co je nejhorší, za vraždu
„To nemyslíte vážně.“ mě čeká peklo.“
„Smrtelně vážně. Věz, že slovo smrt je „Snad ještě nevěříš na peklo,“ odfrkl Petr.
pro mě v těchto dnech velmi významné.“ „S tím se vrať do středověku. Žádné peklo
„Nevím, jak vám poděkovat.“ není. V mých očích jsi neudělala nic špat-
„Neděkuj… Zavři ještě oči a podej mi ného. Vlastně se dá říct, že to byla sebe-
znovu ruku. Mám tady pro tebe další, ten- obrana. Bába tě přece napadla, ne?“
tokrát skutečně speciální dárek.“ „Malou jehlou…“
Důvěřivá Zuzana tak učinila a očekávala „No a? I malá jehla může způsobit ne-
další prsten nebo náramek. Místo toho se štěstí.“
ale dočkala nevýslovné bolesti. Zuzana to už nevydržela. Postavila se
Chvíli nechápala, co se děje. A to i přes a dala Petrovi facku. Překvapilo ji, jak in-
to, že hleděla na krvácející ukazováček, ze tenzivní byla, vlastně ji překvapil celý ten
kterého tekla krev. Emílie jí zajela pod ne- čin, ale nemohla se udržet. „Právě jsem
het zlatou jehlou. Aby toho nebylo málo, zabila člověka. Lidskou bytost. Za to se
tak prsten po tetičce měla zpátky na dlani. jednou budu zpovídat, tak si nech ty řeči.
Opět se smála jak pominutá. Jako čaro- Nemáš vůbec ponětí, co se ve mně ode-
dějnice na sabatu. „Snad jsi nevěřila, že hrává. Můj vnitřní boj, to je peklo! A je to
ti to opravdu dám,“ zajíkala se. „Takové to nejhorší peklo, co si jen umíš předsta-
děvce!“ vit.“

40
červen 2019

Zíral na ni ublíženým pohledem. Vlastně nickou bytost před několika hodinami


měl nutkání jí ránu vrátit, ale nakonec se zavraždila. Vlastníma rukama. Těma krás-
udržel. Petr byl manipulátor a zlodějíček, nýma mladýma a jemnýma rukama. „Stal
ale žádný ranař. „Dobře, chápu tě… Ale se ze mě netvor,“ usoudila nahlas.
co budeme dělat? Přece se nepůjdeš sama „Ty a netvor? Vždyť ses o tu pekelnici
udat?“ starala tak pečlivě…“
„Mohu říct, že zemřela přirozenou smr- „…vypočítavě,“ přerušila ho, „vypočítavě!
tí…“ Prostě jsem u ní chtěla bydlet, radovat se
„Přivolaný lékař pozná, že byla udušena.“ z jejích nóbl věcí. Chtěla jsem si na chvíli
„Třeba jen konstatuje smrt a tím to pro užít života v luxusu.“
něj skončí. Všichni ví, že je Emílie vážně „Ale dost jsi kvůli tomu vytrpěla…“
nemocná a už jen střihá metr. Nikoho by „Ani tak ne…“
to nepřekvapilo,“ usoudila Zuzana a na- Opět ji chytil za ruku. „Vím, co uděláme!“
lila si teplý nápoj. Na chvíli se zamyslela Zuzana se naposledy podívala na krum-
a poté dodala: „Byla to fakt mrcha. Mr- lovský zámek a Vltavu. Měla chuť do ní
cha, mrcha, mrcha…“ skočit a nechat se unášet. Nebo se prostě
Opět se jí chtělo plakat, tentokrát ji ale utopit. Smrt za smrt. Taková by byla spra-
Petr objal. Pochopil, že nemá cenu situa- vedlnost! „Co uděláme?“
ci zlehčovat, nebo zbytečně tlačit na pilu. „Budeme se tvářit, že Emílie stále žije!“
„Miluji tě,“ zašeptal. Šokovaně mu pohlédla do očí. Nechá-
Podívala se na něj. „Já tebe taky.“ pala, i když možná kdesi ve skrytu duše
Chytil ji za ruku a odváděl ji z kuchyně. moc dobře věděla, co tím její milý myslí.
Pryč od čaje, pryč od ponuré atmosféry „Nikomu to nenahlásíme a budeme žít
domu v ulici Latrán. Došli na Lazebnic- v jejím domě.“
ký most, odkud byl nejkrásnější výhled na „Zbláznil ses? Je jen otázkou času, kdy se
krumlovský zámek. Tehdy ještě působil na to přijde.“
zachmuřeněji, netěšil se péčí památkářů. „Anebo se na to nikdy nepřijde…“
Ale i tak byl fascinující. „Jako že se na šlechtičnu zapomene?“
„Kdysi jsem slýchával od babičky, že na „Možná…“
zámku řádívali upíři,“ usmál se Petr. Držel „Tomu přece sám nevěříš…“
Zuzanu za ruku a přemýšlel, co budou dě- „Nevěřím, ale vsadím se, že minimálně
lat. Situace, do které se dostali, se mu příliš rok máme. Pak se můžeme zdejchnout
nezamlouvala. s jejími penězi. Zmizet, vypařit se… Ni-
„To jsou jen báchorky. Upíři neexistují.“ kdo se ptát nebude.“
„Nikdy jsi neslyšela o Cetvinách?“ Zamyslela se a vůbec poprvé, co se s ní
Pouze zakroutila hlavou. Neměla náladu ten den Petr setkal, se jí na tváři objevil
na mluvení o vampýrech a dalších démo- úsměv, respektive alespoň náznak. Petr vě-
nických bytostech. Ostatně jednu démo- děl, že je na dobré cestě.

41
HOWARD 31

*** Petr ještě spal, když se ozvalo zaklepání


„Co uděláme s tělem?“ zeptala se, když na dveře. Zuzana sebou trhla. Vyděšeně
dorazili do Emíliina domu. Už se stmívalo hleděla ke vstupním dveřím a modlila se,
a ona se cítila k smrti unavená. ať se ty rány neopakují.
„Necháme ho tam, kde je.“ Jenomže se opakovaly. Ještě několikrát.
Vytřeštila oči. „V domě, kde chceš bydlet?“ „Pošta,“ zaznělo za nimi.
„Přesně tak.“ Pošta? Vždyť Emílie za celou dobu ne-
Čekala, zda k té strohé větě něco přidá, ale dostala jediný dopis. Tak proč zrovna teď?
nedočkala se. „Přesně tak?“ Otevřela. Muž středního věku s vtipným
„Co chceš slyšet víc? Prostě ji tam nechá- knírem si ji nevěřícně měřil. „Kdo jste,
me ležet. Do toho pokoje nebudeme vůbec mohu-li se zeptat?“
vcházet.“ „Ošetřovatelka paní Emílie,“ odpově-
„To nemyslíš vážně, víš, jak to tady bude děla Zuzana. Snažila se vyloudit úsměv,
zapáchat?“ působit přirozeně.
„Vím.“ „Mám tady pro paní zásilku, musím ji
„A?“ předat pouze jí,“ oznámil jí pošťák.
„A nic. Kvůli trošce smradu přece nebude- Zuzana panikařila. Měla chuť si klek-
me riskovat, že tělo někde najdou.“ nout na kolena a prosit toho muže o od-
Dávalo to smysl, ačkoliv se to Zuzaně puštění. Byla schopná mu vše vyklopit,
vůbec nelíbilo. Být pod jednou střechou možná by se jí i ulevilo.
s mrtvolou? „Paní bohužel nemůže,“ ozvalo se od
„Platí, že za ní žádný lékař nechodí?“ ptal schodů. Byl to Petr.
se Petr. „A vy jste kdo?“ přimhouřil pošťák oči.
„Ano, řekla mu, že je smradlavý skunk a že „Nejste moc zvědavý?“ usmál se na něj
už ho nikdy nechce vidět. Urazil se a po- Petr přátelsky.
přál jí bolestivé umírání.“ Pošťák viditelně znejistěl, ale nedal se.
Petr se smál. To ten stres. „Fakt to byla je- „Dopis mohu předat jen paní, tak ji, pro-
žibaba…“ sím, přiveďte.“
„O mrtvých jen dobře…“ „To nejde, paní spí,“ zašeptala Zuzana.
„Kecy!“ „Tak ji vzbuďte.“
„Slyšíte se? Chcete, abychom vzbudili
*** umírající ženu! Máte vůbec srdce?“ zaú-
Když druhý den procházela kolem Emílii- točil Petr. Jeho hraná laskavost byla ta-
ny ložnice, oklepala se hrůzou. O několik tam. „Prostě nám to dejte a my jí to pře-
minut později zkoumala u zavřených dve- dáme.“
ří, zda již není cítit zápach, ale k její radosti Pošťák chvíli přemýšlel a pak odevzdaně
tomu tak nebylo. Nalhávala si, že to tak tře- vydechl: „Dobrá, ale jestli kvůli vám budu
ba bude navždycky. Člověk nikdy neví… mít průšvih, tak si mě nepřejte!“

42
červen 2019

Dopis jim předal a bez rozloučení odešel. Ten nápad nebyl tak špatný, jak Petr
Na obálce nebyla žádná zpáteční adresa. uznal. Souhlasil, že tak učiní hned druhý
Zuzana chtěla psaní okamžitě spálit, ale den, avšak mělo to dva háčky. Petr byl líný
Petr byl pohotový. „Neblázni, co když je a nedalo se mu věřit…
to něco důležitého?“ vyhrkl.
„Jestli je to něco důležitého, tak už to ***
paní k ničemu není.“ Uteklo několik dní a smrt v domě paní
„Jí ne, ale nám nejspíš ano,“ řekl a pus- Emílie se konečně projevila. Nasládlý zá-
til se do trhání obálky. Z výsledku byl ale pach Zuzanu probudil chvíli před šestou
zklamaný. Psaní měla na svědomí nějaká hodinou ranní. Nejdříve byla dezoriento-
Irena Braunová z Luženic. Psala Emí- vaná, pomyslela na shnilé ovoce, ale rych-
lii, že bude mít v létě cestu do Českého le si uvědomila realitu. Mrtvola. Mrtvola
Krumlova a že by se u ní ráda zastavila na o několik metrů dál.
návštěvu. „To určitě, další bába do bará- „Cítíš to?“ zatřepala Petrem.
ku,“ prohlásil Petr a dopis roztrhal. Hodil „Co?“ zareagoval, aniž by otevřel oči. Cí-
ho na podlahu vstupní haly. tila z něj alkohol. Určitě zase vysával bar
„Děláš si ze mě legraci?“ zakřičela Zu- v obývacím pokoji.
zana. „Emílie. Už zapáchá!“
„Proč?“ „To si s tebou jen hraje tvé svědomí,“
„Protože ten bordel po tobě musím…“ konstatoval a odvalil se na druhý bok.
Větu nedořekla, přerušila ji rána, která Strčila do něj, až spadl z postele. „Žádné
se ozvala z horního patra. Jako by něco svědomí! Smrdí to tu kvůli tobě. Nebyl jsi
těžkého spadlo na zem. Oba se podívali dodnes schopný zazdít ty dveře.“
směrem k Emíliině pokoji. Bylo možné, Petr byl rozzuřený. Měl těžkou kocovinu
že žije? Že je slyší a snaží se doplazit ke a vůbec se mu nechtělo se se Zuzanou há-
dveřím? dat. A zápach? Přece s ním musela počí-
Chvíli stáli a poslouchali. Čekali, že ka- tat! Žádná zeď jim nepomůže… „Jo, zítra
ždou chvíli uvidí, jak někdo bere za kliku to udělám,“ odsekl a vrátil se zpátky pod
ložnice. Zuzana cítila, jak jí teče pot po peřinu.
zádech. Byly to nejdelší vteřiny jejího ži- „Zítra? Dneska!“ vyštěkla.
vota. Nic se však nestalo. „Ne, zítra! Dneska na to nemám náladu.
„Nech to být,“ strčil jí Petr ruku před ob- Dál se k tomu nebudu vyjadřovat. Ostat-
ličej. „Nech to být…“ ně je to tvůj svinčík, co tu tak zavání.“
Chytila ho za rameno. „Jedno mi slib.
Jestli tady chceš skutečně bydlet… žít ***
pod jednou střechou s mrtvolou, musíš O dva dny později již neměl na výběr.
její pokoj zazdít. Alespoň tím zabráníš Zápach se rychle rozšířil a být v něm bylo
úniku zápachu.“ nesnesitelné. Zuzana trávila většinu času

43
HOWARD 31

u řeky. Odmlčela se, něco se v ní zlomilo, Vyskočila z postele a hrůzou zakřičela.
prožívala své vlastní peklo, o kterém mlu- Petr už byl také vzhůru, tvářil se rozpačitě.
vila. Petrovi to ale bylo celkem jedno. Měl, „Slyšel jsi to?“
co chtěl. Pěkné bydlení uprostřed Českého „Co?“
Krumlova. Sám se začínal cítit jako hrabě. „Stará paní mě volá!“
Jako NĚKDO. „To se ti jen zdálo,“ máchl na ni rukou.
Pustil se do práce. Jedny zazděné dveře, „Nezdálo. Skutečně jsem ji slyšela, byla
co to je pro tak šikovného hocha, že? Za jsem vzhůru.“
hodinu měl hotovo, až sám sobě nadával, „Stará paní je už na druhém břehu. Těžko
že se k tomu nedokopal dřív. tě může volat.“
Na Emílii se ani jednou nepodíval. Ne- Zuzana dobrých deset minut posloucha-
chtěl ji vidět. Bylo mu jasné, že už by to la, ale Emílie se už neozvala. Možná to byl
nebyl příliš pěkný pohled. Sice ne o moc skutečně jen přelud. Zalezla si zpátky pod
horší než za jejího života, ale přece jen… peřinu a usnula.
Pohled na mrtvolu, to nebylo pro každého.
Když se Zuzana odpoledne vrátila, ***
zazděné ložnice si okamžitě všimla, žád- Byla čím dál víc paranoidní. V domě paní
nou emoci však na sobě nenechala znát. Emílie se začínala bát. Děsily ji stíny, zvu-
Vlastně ani žádnou necítila. Byla prázdná. ky, dokonce i staré knihy úhledně srovna-
„Aspoň slovo DÍKY by neuškodilo,“ pro- né v knihovně ji rozrušovaly. S Petrem už
hlásil Petr. takřka nekomunikovala. Většinu času jen
Zuzana zmizela v jejich pokoji, který byl seděla v kuchyni a přežívala o čaji.
dříve pokojem pro hosty. Petr trávil dny mimo „domov“. Nejčastěji
Večer spolu leželi v posteli a mlčeli. Zu- vysedával v hospodě na náměstí, kde roz-
zana byla duchem bůhvíkde, Petr přemýš- hazoval Emíliiny peníze. Nedalo mu práci
lel o svém společenském postavení. Nelí- je najít, starší lidé nemají příliš mnoho fan-
bilo se mu, že mu hospodský Franěk tyká, tazie. Stačilo prohledat komodu ve spole-
nelíbilo se mu, že mu lékař Avram říká čenské místnosti.
„mladej zlatej“ a už vůbec se mu nelíbilo, Když se osudného dne vrátil „domů“, byl
že ho radní Kalista na ulici nedokáže ani hodně opilý. Opilý a agresivní. Nejdříve
pozdravit. To všechno se mu nelíbilo! Zuzaně nadával za to, co spáchala. Za to,
Oba už spali, když se z nedalekého Emí- že nedokázala udržet své ruce na uzdě a on
liina pokoje ozvalo známé zavolání: „Zu- tak přišel o šlechtičnino dědictví. Nakonec
zano.“ jí vyčetl, že vůbec žije. „Takové jako ty…
Dívka sebou trhla, probudila se, ale mys- tady na tom světě nemají co dělat,“ řekl
lela si, že se jí jen něco zdálo. Lehla si na hrubě a dal jí facku. Vůbec první facku,
záda a zavřela oči. Pomalu odcházela, když kterou kdy nějaké ženě uštědřil. Vzrušilo
opět zaslechla zavolání. ho to.

44
červen 2019

Zuzana se nijak nebránila. Možná chtěla, mohla vylézt, ty zrůdo. Ale nedá se nic dě-
aby ji ten hulvát umlátil. Jeho to samozřej- lat, musím to s tebou skoncovat.“
mě ještě více rozvášnilo. Dal ji druhou ránu Třetí cihla byla pryč.
a čekal na odezvu. Žádná nepřišla. Když Teprve až nyní zaregistroval, jak silný je
opět napřáhl ruku, ozvalo se z horního pa- v ložnici zápach. Udeřil ho mocnou silou,
tra zavolání. Šlechtična volala Zuzanu! až se zapotácel.
Tohle nebyl žádný sen. I Petr slyšel známý Vyndal sirky a snažil se dovnitř nahléd-
hlas. Chvíli jen stál a hleděl nahoru. Poté nout, ale postel byla ode dveří příliš daleko,
se rozběhl ke schodům a křičel, že už toho nedokázal poznat, zda v ní šlechtična stále
všeho má dost. leží. Pracoval tedy dál.
Nejdříve mlátil do zdi pěstí, ale nakonec Čtvrtá cihla, pátá… To stačilo! Vyhrnul
moudře usoudil, že bude vhodnější si vzít si rukáv a strčil dovnitř ruku se zapálenou
kladivo. „Až skončím tady s bábou, přetáh- sirkou. Pohyb uvnitř zaregistroval příliš
nu tebe,“ zahrozil směrem dolů k Zuzaně, pozdě. Cosi ho chytlo. Cosi kluzkého a sli-
která seděla na zemi a celé to divadlo po- zkého. Vykřikl hrůzou a snažil se vytrh-
zorovala s jemnou jiskrou v oku. nout, ale nešlo to.
Když vyrazil první cihlu, Emílie se opět A pak ji zahlédl… Tvář smrti, která se
ozvala. Na okamžik se zasekl, jako by si zjevila z temnoty, aby sfoukla plamen, jenž
konečně uvědomil, co se vlastně děje. Byl zvýraznil její pekelné rysy.
ale tak silně opilý, že nedokázal smysluplně Opět vykřikl, ta ruka stvořená ze slizu ho
vyhodnotit situaci. Bušil dál, krvácely mu pustila, přičemž Petr odskočil ode dveří tak
dlaně a v koutku úst se mu leskly sliny. nešťastně, že zavrávoral a spadl ze schodů.
„Zabiju tě,“ zasyčel do díry. Zlomil si vaz. Poslední, co za svého živo-
Druhá cihla byla pryč. ta viděl, byla Zuzana, jak odchází z domu
„Udělal jsem to fakt kvalitně, abys ne- hrůzy.

VÁCLAV VOTRUBA (1987)

Narodil se v Domažlicích, od svých 19 let však žije v Českých


Budějovicích. Novinář, muzikant, spisovatel. Několik let při-
spíval články do Deníku, Budějcké Drbny a hudebních časopi-
sů. V současnosti se věnuje především PR aktivitám. Hraje ve
třech metalových kapelách. V roce 2016 vydal svůj první román
Na pokraji a první díl hudební publikace Kniha kovu, která získala ocenění Břitva za
nejlepší tuzemskou rockovou knihu roku. Druhý díl vyšel v roce 2017, třetí na konci
loňského roku. Dále vydal dvě povídkové knihy lokálních příběhů Šumavský Děs &
Šumavský děs II (z něhož pochází povídka Paní Emílie z Českého Krumlova) a my-
steriózní horrorový román Insomnie. V březnu 2019 vydal další hudební publikaci
Monumenty I. věnovanou padesáti deskám s ženským zpěvem.

45
Z denníka osoby
HOWARD 31

žiadajúcej o viac nových


sviežich horrorových
zahraničných autorov
na našom trhu
Svitá na lepšie literárne horrorové časy? V poslednom čase pozorujem zmenu
Vyzerá to tak. k lepšiemu. Žáner horroru sa vyvíja a ak
Kedysi to mal fanúšik horrorových knižiek ho budeme len kopírovať a o nič nové sa
komplikované. Maximálne občas vyšla nesnažiť, skončíme v pekle, kde na nás
kingovka. Najväčší frajeri sa dostali k Pe- budú opovržlivo pľuť morské prasiatka –
trovi Benchleymu (ale ruku na potápača, a niečo také čo? Niečo také nechceme!
kto od experta na podmorské veci čítal aj Žáner má veľa podôb a ešte viac mož-
niečo iné, než len Čelisti?), HPL (geniá- ností a smerov, akými sa vybrať v hľadaní
lne opisy monštruóznych, temne hlbokých pravdy a odhaľovaní jeho zákutí, ktoré sú
nocí so štekajúcimi psami dodnes naháňa- stále nezmapované. A myslím si, verím, že
jú strach, znepokojujú čitateľa a mňa in- tu viac, tu menej noví, čerství a svieži au-
špirovali v písaní e-booku Lesy, ale faktom tori, ktorých vám postupne predstavím, sa
je, že HPL zaujímavé postavy tvoriť proste na túto neľahkú úlohu sebavedomo podu-
nevedel, jeho texty boli zbytočne dlhé a pri jali a snažia sa žáner posunúť inam. Čo je
18. opise mimozemského artefaktu behom len a len dobre, lebo ako tu, tak aj v živote
jedinej poviedky ste toho mali tak akurát platí, že keď sa prestaneme snažiť, je to za-
po krk) a k Poeovi (ktorý ma mimo Ha- čiatok konca.
vrana a Vrážd na ulici Morgue nikdy ne- Poďme na to.
bavil). A kolujú legendy, že niektorí v tých
temných časoch čítali dokonca Koontza, Laird Barron
Barkera a Petera Jamesa (a najhardcoro- Laird má skvelý štýl. Nebál by som sa ro-
vejší Shauna Hutsona a Jamesa Herberta dáka z Aljašky označiť za veľkého literáta.
– Slimáci, Krysy…). Avšak skrátka toho Viem, odvážne a ambiciózne tvrdenie, ale
nebolo tak veľa, ako by sme chceli. trvám si na ňom. Laird miluje jazyk, hru

46
červen 2019

Philip Fracassi
LAIRD BARRON Philip Fracassi je podobný zjav, ako
Laird Barron. Má skvelé poviedky, ale aj
také, ktoré sú dosť hrozné. Tie hrozné ma
neprekvapivo nebavili, ale tie skvelé boli,
ehm, skvelé.
Ako Laird, i Fracassi do svojich povie-
dok pchá veci, bez ktorých by sme sa po-
kojne zaobišli nielen my, ale aj dotyčné
poviedky. Dokonca by boli bez nich lep-
šie. Tak ale čo už, musíme sa s tým zmie-
riť. Odpúšťam mu len vďaka tomu, že keď
so slovami. Vidí to každý, kto rád číta. Ten sa do nejakej poviedky naplno oprie, vy-
chlap proste VIE písať. A bodka s výkrič- tvorí úžasný, mrazivý a inšpiratívny prí-
níkom! beh. Vďaka tomu sa ľahšie tolerujú jeho
Mnohé jeho lesné poviedky sú bravúrne. slabšie kúsky.
Zatiaľ v češtine Lairdovi vyšli dve zbierky Ako Laird, i Philip často siaha vo svo-
(Okultace a jiné povídky a Ta nádherná jich poviedkach po čertovsky originál-
věc, jež na nás všechny čeká). Obsahujú nych príšerách a obludách, vytvárajúc
príbehy, ktoré sú originálne, svieže a dé- dusnú, fantastickú atmosféru plnú fantá-
monicky dobre napísané. Niektoré ale idú zie. Laird je mi ale predsa len o čosi bliž-
mimo mňa. Okrem toho autorovi strašne ší, lebo mám slabosť pre horrorové lesy
dlho trvá, kým svoje príbehy rozhýbe a do- a tým rozhodne viac dominuje Barron.
vtedy sa musíme prelúskať nie zrovna naj-
zaujímavejšími postavami na svete a veca-
mi, ktoré podľa mňa do poviedok nepatria,
lebo v poviedkach by mali byť len veci pria-
mo súvisiace s dejom a to u Lairda často
nebýva; on tam pokojne napchá veci, ktoré,
ako na konci zistíme, so zápletkou v pod-
state nijako nesúviseli. Toto má spoločné
so svojím kamošom Philipom Fracassim.
Napriek tomu mám Lairdov prístup veľmi
rád, lebo je hrozne inšpiratívny a väčšinou
mám pri jeho čítaní obrovskú chuť oka-
mžite zavrieť knihu, sadnúť si za počítač
a napísať nejakú vlastnú parádnu horroro- PHILIP FRACASSI
vú poviedku.

47
HOWARD 31

Napriek tomu dúfam, že sa s novými odhaľovať, aké strašné veci zrejme viedli
dielami od Fracassiho (ktorému v Če- k ich temnému koncu.
chách zatiaľ vyšla len jedna zbierka, zato Simmons je skvelý v opisoch ako postáv
s veľkolepým názvom Hleď, prázdnota) (preklínaný „náhradný kapitán“ Crozier
stretnem čo najskôr. je jedným z mojich najobľúbenejších li-
terárnych hrdinov za posledné roky), tak
Dan Simmons prírody a počasia. V Terrore sa dusíte od
Dan Simmons je v našich končinách po- neskutočne nízkych teplôt a v Temnom
merne známy spisovateľ. Ja od neho urči- létě naopak cítite horúčavu typických
te môžem odporúčať Temné leto, ktoré letných prázdnin, ktoré sa prehupli do
mnohí obviňujú z kópie kingovky To, ale svojej druhej polovice, decká sa už tak
ak by to aj naozaj bola pravda, tak čo sa trochu nudia, rodičia sú otrávení a nasra-
mňa týka, v tomto prípade kópia predbe- tí, už ani príroda akosi nezvláda nepres-
hla originál. tajné extrémne vysoké teploty a rada by si
Ešte lepší bol mrazivý Terror. V ňom odpočinula. Noci sú temné a dusné a na
Simmons zručne, ako skúsený sibír- nekonečných poliach sa ospalo vlní ku-
sky husky, mystifikoval o osude dvoch kurica a iné poľnohospodárske plodiny.
anglických lodí, ktoré kedysi skutočne V ktorých sa však môže čokoľvek ukrý-
existovali a skutočne zmizli a až v po- vať. A aj sa veru ukrýva.
sledných rokoch začíname postupne Hoci som rád, že som od Simmonsa čí-
tal tieto veci, tak musím priznať, že ne-
jde o žiadneho môjho srdcového autora
a do jeho ďalších diel sa nehrniem. Ako
hovorí klasik Owen Wilson v Zoolande-
rovi, nepočúvam Stinga, ale vážim si jeho
tvorbu.
Ale nie, žartujem. Teším sa na Danov
Zimní přízrak, ktorého české vydanie
je však záhadne odkladané z mesiaca na
mesiac. Verím, že raz sa ho dočkáme.
A že to čakanie bude stáť za to.

Michelle Paver
Michelle v českom jazyku vyšlo viacero
kníh, ale regulárnym horrorom je jedi-
ná – Kroky v temnotě. Drsné, zlovestné
DAN SIMMONS a napínavé dobrodružstvo muža, ktorý
v prvej polovici 20. storočia skončí len so

48
červen 2019

pôvodom zla, nad temnými myšlienkami


a nad ešte oveľa nebezpečnejšími ľud-
skými činmi, ktoré nikdy nezostanú bez
následkov. Takže za mňa spokojnosť a dal
by som si pokojne aj nejaký iný Michellin
knižný horror.

Nick Cutter
Kanaďan Nick Cutter v Čechách vydal
v češtine zatiaľ len dve knihy – Oddíl
a Hlubinu. Oba romány boli pekne drsné
a fyzicky nechutné, no nie samoúčelným,
lacným spôsobom.
Disponovali kvalitnými postavami, ktoré
ma bavili a tie postavy medzi sebou mali
zaujímavé vzťahy… ktoré ma tiež bavili.
Nick perfektne opísal jedinečné prostre-
dia, do akých svojej knižky zasadil a to
MICHELLE PAVER ako parádne pochmúrny, nehostinný, sy-
chravý ostrov, na ktorom skysne skupina
svorkou verných psov v geniálnych Špic- nič netušiacich skautov a až príliš nesko-
bergoch, nie je určené na čítanie pred ro si uvedomí, že sa ocitla v nesprávny čas
spánkom.
Určite a bez debaty by som to nevidel
na horror desaťročia a knižka ma v mno-
hom sklamala (vo finále to trochu upadá
a dovtedy autorka až parodicky zneužíva
prítomnosť náhody – zničená vysielačka,
postupne odpadávajúci jednotliví členo-
via výpravy atď.). Čakal som predsa len
podstatne väčšiu žánrovú šupu. Ale i tak
je to miestami veľmi nepríjemné čítanie,
ktoré ma dokázalo reálne trochu vystrašiť,
čo sa podarilo len vskutku mizivému per-
centu horrorových spisovateľov.
Michelle vôbec nezaujímajú krvavosti,
ale keď dôjde na strašenie, je v ňom fakt NICK CUTTER
dobrá. Rada (a pútavo) sa zamýšľa nad

49
HOWARD 31

jeho knihy v češtine začali naplno vy-


chádzať až relatívne nedávno – v roku
2011.
Vtedy vyšla jeho asi najklasickejšia kni-
ha, kultovka Po sezoně. Nasledovali
knihy Red, Dívka odvedle a minulý rok
Schovka. Tá sa prvých sto strán rozbie-
ha (ehm), ale potom naberie taký spád,
až vám zhodí širák z hlavy.
Jack písal veľmi dobre, zručne, k veci,
stručne a v neposlednom rade vynikal
brutálne krvavými, realistickými scéna-
mi.
Jack bol drsný. Bol skutočne, reálne drs-
ný. Taký, akí by chceli byť iní spisovate-
JACK KETCHUM lia, ale proste nie sú. Jack tú drsnosť však
mal v sebe a nekompromisne ju dával
na nesprávnom mieste, tak namakaná von.
podmorská stanica na dne Mariánskej
priekopy, najhlbšieho miesta planéty.
Mne osobne Nickov štýl sadol a to na-
priek tomu, že sa v humusných scénach
nezvyknem vyžívať (hoci si uvedomu-
jem, že do horrorov patria). On s nimi
ale vie pracovať zručne a tak, aby vás
presvedčil, že sú k jeho príbehom proste
nevyhnutné. A sú fakt dosť nepríjemné.

Dallas William Mayr


(Pardon, Jack Ketchum)
Jack nás navždy opustil minulý rok a nie
som si istý, či patrí do tohto zoznamu.
Je to totiž totálna legenda, ktorá písala
v dobách, keď sme niektorí neboli na
svete. Ale áno, napriek istým pochyb-
nostiam si na jeho zaradení do tohto
zoznamu trvám a to z toho dôvodu, že BRIAN JAMES FREEMAN

50
červen 2019

Brian James Freeman


& Norman Prentiss
V Čechách zatiaľ neznáma autorská
dvojica, ktorú nám prvý (a zatiaľ aj po-
sledný) raz predstavilo vydavateľstvo
Carcosa v ich spoločnom horrore Děti
Halloweenu.
Hoci to ku koncu troška poľavilo z tem-
pa a ponurá atmosféra jedného z najge-
niálnejších horrorových sviatkov roka
nebola vystihnutá až tak prepracovane,
ako som sa tešil, hodnotím štýl oboch NORMAN PRENTISS
pánov ako presvedčivý, svižný, vypísaný
a pútavý.
(V pasti) a nemali by sme zabudnúť ani
na výrazné horrorové komiksy (Ryby,
Tých mien je viac. Je tu dvojica Dou-
Skrýš, Temnými hvozdy). Možno si
glas Preston £ Lincoln Child stojaca za
o nich povieme nabudúce, kamoši tem-
románom Relikvie (ktorú určite pozná-
noty.
te vďaka filmu s Tomom Sizemoreom),
Thomas Olde Heuvelt (HEX), Grady
• Ivan Kučera
Hendrix (Horrorstör), Josh Malerman

51
LARRY COHEN
PROFIL

V březnu letošního roku zemřel americký (1963), Columbo (1971) nebo NYPD
producent, režisér a scénárista, jehož dílo Blue (1993). Vymyslel temný sci-fi se-
zanechalo v horrorovém žánru hlubokou riál The Invaders (1967), který na pře-
a nesmazatelnou stopu. Larry Cohen pat- lomu 70./80. let mohli ti šťastnější z nás
řil k těm tvůrcům, za něhož hovořilo dílo zhlédnout v polské TVP1. Jako správný
samotné. Spousta filmů na nichž se podílel filmový fanoušek, hodlající svůj koníček
vám utkví v paměti, ale když se řekne sa- proměnit v zaměstnání, se Cohen brzy
motné jeho jméno, kolik z nás bude tápat? přestěhoval do Los Angeles, kde se stal
vyhledávaným scénáristou seriálových
Lawrence George Cohen je zajímavý pilotních dílů. V půlce 60. let nabídl
již datem narození, uvádějí se totiž dva Alfredu Hitchcockovi několik svých
letopočty. Narodil se 15. července na scénářů (Special Effect, Phone Booth),
Manhattanu. Údajně v roce 1941, ale ovšem i přes Hitchockovo nadšení stu-
kvůli své práci u televizní stanice NBC dio návrhy zamítlo.
si prý rok narození změnil na 1936. Fa- Později však uspěl i jako filmový scé-
bulace zmátla natolik, že dodnes nalez- nárista. Poprvé s pokračováním klasiky
nete spoustu zdrojů, které snad stejnou Sedm statečných Return of the Magni-
měrou uvádějí rozdílně oba roky. ficent Seven (1966). A nakonec se do-
Důležitější však je, že Larry Cohen čkal i realizace Phone Booth (2002).
kouzlu filmu propadl již jako dítě. Kina V sedmdesátých letech si začal Cohen
navštěvoval minimálně dvakrát týdně, budovat své jméno ve fantastickém sci-
zamiloval si hard-boiled a noir filmy, ob- -fi/thriller/horrorovém žánru, zača-
líbil si tvorbu režiséra Michaela Curtize. la také vystupovat známá a oblíbená
V rodném New Yorku vystudoval vyso- „značka“ – „scénář/produkce/režie Lar-
kou školu. Již od počátků jeho filmové ry Cohen“. V horrorovém žánru se cítil
tvorby s ním úzce spolupracovala jeho jako doma.
sestra, novinářka Ronni Chasen. V roce 1974 zrežíroval a produkoval
V 50. letech 20. století Larry Cohen vlastní horrorový scénář It‘s Alive ope-
nastoupil k televizní síti NBC. Učil se rující s dnes již klasickým, tehdy se však
zde psát televizní scénáře, později začal rodícím subžánrem, v němž zlo a mon-
vytvářet vlastní skripty. Napsal scénáře strum představují děti. Příběh kombi-
např. k televizním seriálům The Fugitive nuje otřesy a šoky, které příchod nového
HOWARD 31

života, konkrétně do současné doby, kdy pokračování liší snad jen počtem harantů.
okolí (ať už v jakémkoliv smyslu) má na Naposledy se ke svým zabijáckým dětem
dítě nejednou větší vliv než jeho tvůrci, vrátil (ovšem již jen jako scénárista a reži-
tedy rodiče. Nejen v tom psychickém, ale sér) po dlouhých devíti letech v It‘s Alive
i v genetickém smyslu. K tomuto příbě- III: Island of the Alive (1987). V roce
hu se Cohen producentsky, scénáristicky 2009 se původní díl série dočkal svého
i režisérsky vrátil o čtyři roky později v It remaku It‘s Alive v režii Josefa Rusnaka.
Lives Again (1978) v němž hlavní hrdi- A dopadl… jako většina remaků zběsilé
na prvního dílu navzdory vlastnímu tra- remakové vlny nultých let 21. století.
gickému osudu hodlá pomáhat podobně Svůj autorský triumvirát uplatnil dále
postiženým párům. Od prvního dílu se např. u syrového horrorového trhilleru

54
červen 2019

MANIAC COP

God Told Me To (1976) v němž lidé za- Salem‘s Lot z roku 1979. A dopadlo to
čínají bezdůvodně vraždit a prohlašují, že skoro předvídatelně. A Return to Sa-
jim to nařídil bůh, či u klasického mon- lem‘s Lot (1987), které tak nějak většino-
ster horroru Q (1982) v němž se aztéc- vě rezignuje na postavy a události první-
ký bůh Quetzalcoatl (schválně, třikrát za ho dílu, vychází prostě jen z premisy, že
sebou, co nejrychleji!) prohání současným Salem‘s Lot je město upírů, je… prostě…
New Yorkem v podobě obřího létajícího no… Potřebujete-li nějaký další důvod
ještěra. (kromě kompletace Cohenova díla) proč
Jako scénárista a režisér natočil horro- do toho jít, tak snad jen hudba a chcete-li
rovou komedii o vraždícím jogurtu The vidět Taru Reid, když ještě vypadala jako
Stuff (1985). V ní ze země začne vytékat člověk, v roli malé upírky.
podivná pěna a lidi ji začnou jíst. Ona Režii vynechal u policejní horrorové sé-
je pak začne ovládat. Prosté, svým způ- rie Maniac cop o policistovi, který se po
sobem ujeté. Horrorové scény tam jsou své tragické smrti vrací ze záhrobí po-
jakoby navíc. Ne, že by byly špatné, to mstít a dále udržovat pořádek v ulicích.
vůbec, ale prostě sledujete normální pří- U tohohle jsme počátkem devadesátek
běh odhalování nekalých činů a praktik, v kině doslova chrochtali blahem. Ob-
v němž tu a tam odněkud vyteče jogurt rovský spálený ksicht démonického pol-
a někoho sežere. Naprostý úlet. dy přes celé plátno, to mělo kule. Larry
O dva roky později se Cohen pustil do Cohen napsal scénáře ke všem třem dí-
nečekaného údělu. Kdo ví, koho to vůbec lům: Maniac Cop (1988), Maniac Cop 2
napadlo, ale napsal a zrežíroval pokračo- (1990) a Maniac Cop 3: Badge of Silen-
vání kingovské adaptace Tobera Hoopera ce (1992). Produkoval jen první dva díly.

55
HOWARD 31

V prvních dvou dílech se ve vedlejších ro- jedenáctého dílu Pick Me Up první série
lích mihli Bruce Campbell a Sam Raimi, horrorového seriálu Masters of Horror
ve třetím Ted Raimi. (2006).
Z režijně-scénáristického ranku zmiňme Horrorů ať již jako scénárista, producent
ještě s tímto číslem Howarda tematic- či režisér vyprodukoval hned několik de-
ky spřízněný horrorový thriller s lehkou sítek, kromě nich pracoval také na několi-
příměsí komedie The Ambulance (1990) ka thrillerech a krimi dramatech. Hodně
o zlodějích tělesných orgánů, používají- oblíbené měl policejní a kriminální pro-
cích pro své nekalé činy falešnou záchran- středí.
ku. V téhle stálici polic devadesátkových Larry Cohen se dokonce projevil jako
videopůjčoven narazíte na Erica Robert- herec. Sice jen jednou jedinkrát, ale přes-
se, Jamese Earla Jonese a komiksového to ve studenoválečné, snad i proto u nás
tvůrce Stana Lee v jedné z minirolí. v 90. letech hodně oblíbené, komedii Joh-
Z nedávných filmů ztrame pár slov na Landise Spies Like Us (1985) s Chevy
o  Captivity (2007) s Elishou Cuthbert Chasem, Danem Aykroydem a sovět-
v hlavní roli unesené dívky, která navazu- skými vojandami v sexy spodním prádle
je přátelství se stejně uneseným mužem, v hlavních rolích.
drženým ve vedlejší místnosti. Jen škoda, Larry Cohen byl dvakrát ženatý. Měl dvě
že ten film skončí přesně tak, jak vás na- dcery. S první manželkou Janelle Webb se
padne jako první a doufáte, že to takhle rozvedl v roce 1980, s Cynthií Costat byli
nebude. manželé až do její smrti v roce 1994. On
Posledním tvůrčím projevem, nebude- sám zemřel 23. března 2019.
me-li počítat remake It‘s Alive, byla režie • Honza Vojtíšek

CAPTIVITY

56
červen 2019

DR. STRACH
téma

Teď všechny žerty stranou. Cokoliv dosud svérázné operaci zemřel. Stejně děsivé
bylo, a ještě bude v tomto čísle o lékařích bylo následné odhalení, že Ricketson měl
a jejich pracovním prostředí napsáno, před touto operací kvůli opakovaným
bylo v rámci žánrového klišé. Strach pochybením problémy již ve dvou jiných
a další žánrové pocity se však s nimi státech USA.
mnohdy pojí i v kruté a nemilosrdné rea- Umělci zpravidla svá díla podepisují. Za
litě. Asi každý z vás by byl schopen hodit svérázného umělce se zřejmě považoval
do placu nějakou strašidelnou a mrazi- Red Alinson, který na odebranou dělohu
vou historku z lékařského prostředí, ba jisté kadeřnici kauterem vypálil její jmé-
dokonce přímo o nějakém konkrétním no.
doktorovi. Ve dvou případech tak učiní- James Burt pak patří k těm bohorovným
me i my, což bude jakási realistická vý- lékařům, kteří se na názor a přání pacien-
jimka z pravidla tohoto čísla. Opravdu, ta, v tomto případě pacientek, ani nepta-
tady končí sranda, na okamžik na stránky jí. Po porodu svým pacientkám prováděl
Howarda zavane krutá realita. Ještě před úpravy pohlavních orgánů. On sám to
našimi historkami však krátký a obecný viděl jako v podstatě laskavost a pomoc,
pohled do oné nepříjemné a drsné reality. neb, svými vlastními slovy, pacientkám
Protože strašidelní a děsiví lékaři, lékař- z „vyděšených, váhavých domácích myš-
ské instituce a prostory nejsou jen domé- ek“ vytvářel „nadržené malé domácí myš-
nou horrorového žánru. Ostatně, takový ky“, přesto mnohé z jeho pacientek mu-
Mengele či jeho kolegové z Jednotky 731 sely podstoupit opravné zákroky. I tento
by mohli vyprávět… případ má stejně děsivé zakončení. Je-
likož Burt sám odešel ze zdravotnictví,
… nebo i Robert Ricketson, takový soudní žaloba o náhradu 21 milionů do-
MacGyver zdravotnictví. V roce 2001 larů neuspěla.
na Havaji totiž při operaci páteře svému Ale teď do domácích lékařských zaříze-
pacientovi místo titanového implantá- ní. I tam je mrazivo a děsivo. Nevěříte?
tu voperoval šroubovák. Ano, obyčejný
šroubovák. Pacienta museli operovat ješ- ***
tě třikrát, i přesto však nakonec skončil Bylo mi čerstvě 18, když jsem se od
na invalidním vozíku a do dvou let po doktorky dozvěděla, že mne čeká ope-

57
HOWARD 31

race kvůli podezření na zánět kostní šíření infekce dál do těla je nezbytné in-
dřeně. Nebyla to rána z čistého nebe. fikovanou část amputovat.
Že v té noze něco je, jsme věděli pos- Přišel čas operace a jela jsem na sál. Bylo
ledního třičtvrtě roku. A když jsme po to krátké, a konec konců vlastně úspěšné.
nekonečně dlouhém kolečku radiačních Noha mi zůstala. Zatímco jsem blouzni-
vyšetření vyloučili špatně zhojené zlo- la, a i po probuzení z narkózy neustále
meniny, nezhoubné nádory a podobná upadala do mikrospánku, dovezli mě
potěšení, přistoupili jsme k rozhodnému zpět na pokoj. Paní z prostřední postele
kroku „nohu otevřít a zjistit, co se s tím dojatě řekla „Statečná!“, já čapla ze stol-
vevnitř dá dělat“. ku Květy zla od Baudelaira, v přesvědče-
Po třičtvrtě roce o berlích a urputných ní, že si zrovna teď musím kousek pře-
bolestech mne místo prázdninového číst, a usnula jsem jak špalek.
koupání a slunění se čekalo kolečko pře- Bolest mne probudila, až když byla tma.
doperačních vyšetření. Místo nástupu do V útržcích si jen vzpomínám, jak mi ses-
posledního ročníku střední školy jsem tra co chvíli vyměňovala kapačku s léky
byla 3. září přijata do nemocnice. Vza- na bolest. Vzpomínám si ale na děsivý
li mi věci a převlíkli do košile. Dostala sen, který jsem měla jen onu první noc
jsem náramek a návleky a jediný osobní v nemocnici. Byla v něm shrbená, jed-
předmět, který mi zůstal v ruce, byl mo- nonohá žena o berli, která se belhala ode
bil. Štrádovala jsem si to na křídlo „B“, dveří k mé posteli. Kdykoliv jsem znovu
oddělení lůžek, kde jsem v nejvyšším upadala do spánku, měla jsem pocit, že
osmém patře zabrala postel u okna v ne- slyším nepravidelné cvakání, jako by to
příliš komfortním třílůžáku. byly údery holí o podlahu.
Paní po padesátce, která okupovala pro- Na mou postel dopadalo světlo zven-
střední lůžko, čekala banální operace čí, ale roh pokoje u vstupních dveří byl
vybočeného palce u nohy. Starou paní, úplně černý. Viděla jsem, že obě postele
cirka po sedmdesátce, výměna kyčelního jsou obsazené. Zdálo se, že obě paní spí.
kloubu. Bavili jsme se střídmě, asi tak, jak Starší z nich měli operovat tentýž den,
se s babičkami, které neznáte ani den, dá. co mě.
Už když jsem se o nezbytnosti operace Abych zahnala děsivé myšlenky, pustila
dozvěděla, děsila mne představa, že se jsem si v discmanu Linkiny, uši ucpala
probudím z narkózy a budu bez nohy. sluchátkama, zalezla pod peřinu a před-
Co v ní roste totiž nikdo jistě nevěděl. stírala, že tam nejsem. Zůstala jsem
Ale prý věděli, že to musí ven. O zánětu vzhůru několik hodin a svítila si pod
kostní dřeně jsem toho bohužel četla až peřinou mobilem, když jsem i přes slu-
příliš, a tak jsem věděla, že je nezbytné chátka uslyšela nějaký rámus. Následně
nechat ránu otevřenou, podávat antibio- ženský jekot, a i přes hlasitou hudbu vel-
tika do kostní dřeně lokálně, a v případě mi srozumitelné „pomoc“.

58
červen 2019

Strhla jsem peřinu a spatřila starší ona shrbená žena, o které se mi zdálo,
z mých dvou spolunocležnic, kterak leží nemohla být ona. I když měla po ope-
na zemi, hází sebou a tře si zápěstí os- raci zakázáno chodit. Třeba to o berlích
třím plastového nože, který dostala ráno nějak zvládla a v deliriu z léků se belhala
k namazání másla na rohlík. Druhá paní po pokoji. A já ji v rauši z narkózy a léků
zběsile mačkala tlačítko, kterým se při- na bolest považovala za sen.
volává sestra, a volala z plných plic o po- Několikrát jsem se na starou paní šla
moc. Po vstřebání prvního šoku jsem po- podívat přímo k posteli. Nespala. Měla
padla berle a belhala se k paní na zemi, oči otevřené a dívala se na mě, ale vůbec
abych zjistila, co s ní je. Nesrozumitelně na mě nereagovala. Vypadala nepřítom-
mumlala, má slova jako by ani neslyšela. ně. Hladila jsem ji po čele a konejšila, ať
Dál se škrabala plastovým nožem po zá- už spí, že ráno už jí bude dobře. Jen kou-
pěstí a svíjela se na zemi. Přiběhly sest- kala. Neodpověděla jediné slovo.
ry, starou paní zpacifikovaly a přenesly ji Druhý den ráno na náš dotaz, zda si pa-
zpět na postel. Paní dostala malou injek- matuje, co se onu noc dělo, nám řekla,
ci a po chvíli se zklidnila. že si nepamatuje nic. Jen, že „se jí zdály
Sestry s námi zůstaly na pokoji ještě asi hrozný blbiny“. Přiznala prášky na spaní
hodinu, aby uklidnily nejen starou paní, a od doktora dostala pořádně vynadáno.
ale i nás. Prý nepřiznala všechny léky, Strávili jsme spolu na pokoji ještě pět
které brala, a bez vědomí lékaře si vzala dní. Naštěstí se zážitek neopakoval.
prášek na spaní. Po výměně kyčle, zatěž-
kávající narkóze, a pod vlivem všemož- ***
ných kapaček na bolest u ní nevhodná Podle mě vůbec nejděsivější na dokto-
kombinace léků pravděpodobně způso- rech je jejich snaha podrobně vysvětlit,
bila halucinace. Paní z prostřední postele co všechno vám budou dělat. Proč? Jestli
toho viděla víc, jelikož já byla v inkri- to mají udělat, ať to udělají. Co čekají?
minovanou chvíli pod peřinou. Paní prý Že po téhle podrobné přednášce hnusu
nejdřív ječela ze spaní, následně prudce a odporností zůstaneme sedět a nezdrh-
vstala a dala se jakoby na útěk. Při prv- neme jim z ordinace či sálu? Své zubař-
ním došlapu na operovanou nohu ale ce jsem to zakázal (ve skutečnosti jsem
pochopitelně spadla a převrhla na sebe ji požádal, jestli by si tyto popisy mohla
tác z nočního stolku. Rána, kterou jsem odpustit, pokud chce, abych nevzal do
slyšela, bylo žuchnutí těla na zem. Ve zaječích). Původně jsem chtěl psát lite-
snu, který se jí zdál, si snažila z nějakého rárně jistě záživnější zubařský zážitek,
důvodu ublížit, a použila k tomu plasto- ale subjektivně mnohem děsivější mám
vý nůž, který měla na svém stolku. jiný. Zubař mě za zub vláčel po celé ordi-
Byla jsem skoro celou noc vzhůru. Ne- naci, zapíral se kolenem o mou hruď, aby
mohla jsem přestat myslet na to, jestli ho dostal ven, jiný doktor mi s podivným

59
HOWARD 31

úsměvem ve tváři mával před obličejem bodcem prorazil skrz měkkou tvář za bra-
mými vytrženými krčními mandlemi, ale dou mezi spodní čelistí a jazykem. Když
mým nejděsivějším zážitkem v lékařské jsem viděl doktorův prst čouhající klukovi
ordinaci bylo tohle. z pusy – ještě s ním trochu vrtěl –, málem
Bylo mi asi třináct nebo čtrnáct, po- jsem omdlel a ten obraz mě ve snech dě-
pravdě si už nevybavím, jestli jsem byl sil ještě hodně dlouho.
ještě na základce nebo už na učilišti, ale Snad za to mohla kombinace mého vy-
ono to je jedno. Důležité je, že byla zima, jukaného mládí, tehdejší suverénnosti
já na zamrzlém chodníku uklouzl a do- a bezstarostnosti lékařů, a ještě málo na-
padl přímo na pravé koleno. Pak už to koukaných gore filmů, ale nic děsivějšího
šlo rychle, bolestivě ale hlavně obludně jsem u lékaře dosud nezažil. Brrr… ješ-
nateklé koleno, odchod k lékaři a punk- tě teď mi naskakuje husí kůže, jen si na
ce. Ovšem ještě než jsem se dostal na ten prst nořící se do brady a vykukující
řadu (ono to v tu dobu zřejmě klouzalo z otevřených úst lemovaných zakrvave-
hodně a nejen mně), do čekárny, v níž nými zuby vzpomenu.
jsem čekal, vtrhla vyděšená matka na po-
kraji hysterie s asi osmi až desetiletým • Alena Čadová
synem, jehož brada, krk a oblečení byly • Honza Vojtíšek
zbroceny krví. Zajímavé bylo, že kluk byl
na první pohled klidnější než matka, na-
vzdory zranění, které si způsobil. On to-
tiž zakopl nebo snad také uklouzl, to už
si přesně nepamatuji a… Dnes už to moc
nevídám, vlastně prakticky vůbec, ale za
mých dětských let byla v zemi u vchodů
do domu nainstalována taková kovová
věc. Prostě plát hrubého kovu, na obou
koncích končící ostřejší špičkou. Otíralo
se o to bláto z bot. No a ten kluk bradou
dopadl přesně na tu špičku a… Doktor
na zavolání sestry vyšel z ordinace, po-
hlédl na kluka, otočil se, vrátil se do or-
dinace a když z ní zase vyšel, natahoval
si gumové rukavice. Přímo v té čekárně
chlapci natočil hlavu a zespodu mu do
rány zasunul prst… který chlapci vylezl
z otevřených úst a lakonicky prohlásil:
„Jo, to je skrz, to zašijeme…“. On si tím

60
václav votruba
insomnie
recenze
Už od začátku je patrné, že kniha In- jednou je kniha velmi dobrá. A pak zase
somnie je hodně osobní příběh. Teď přichází další kvalitativní pád.
nemyslím v tom smyslu, co se zde ode- Jak už název napovídá, bude se jed-
hrává, ale jedná se o děj, kde jsou místa, nat o knihu, kde je problémem hlavní
která autor zná, ať už proto, že se zde postavy nespavost. Václav, jak se hrdi-
narodil, žil nebo pracoval. Ale především na jmenuje, trpí nespavostí. Prostě si
je to kniha, která se věnuje něčemu, co k němu přišla, nejprve pomalu, ale pak
autor sám zažil. Trpěl nespavostí, i když už intenzívněji. A tady jsou výborné scé-
podle jeho vlastních slov to nebylo až ny – paralýza ve spánku, vidiny, přeludy,
tak hrozné jako v případě hlavní postavy, halucinace, nebo prostě něco, co člověka
jíž je alespoň podle jména Vašek Votru- přiměje vidět věci, které ostatní nevidí.
ba sám. Hledat paralely je však zbyteč- V tomhle jsou popisy docela dobré… až
né, pořád jsme u příběhu, který je fikcí. do jedné chvíle. Do chvíle, kdy se začí-
A více méně skutečně i fikcí horrorovou. nají opakovat. To už máte pocit, že se
popsané jen recykluje a nic nového se
Vydavatel: Nová Forma, 2018 nepřináší. A kniha tím dostává nesmírně
Počet stran: 158 pomalé, unylé tempo.
V ději se objevují prvky, které skoro ne-
Otevřel jsem knihu Insomnie s tím, že mají opodstatnění nebo se prostě objeví
by mohlo jít o zajímavé horrorové čte- zničehonic. Proč má hrdina najednou
ní – ta obálka vás dovede nadchnout – psa? Zmínka o něm je zbytečná. Postava
a jasně, zajímalo mě, jaký horrorový ro- má kamarády, to je jasné, ale objevují se
mán napsal další z jihočeských autorů. vlastně jen proto, že domněle oživují děj.
Přiznám se však, že z hlediska horroru Ve skutečnosti by se bez nich dění obe-
je pro mě kniha Insomnie spíše zklamá- šlo. A podobně je to s dalšími postavami
ním. Jako kdyby před sebou čtenář měl – kamarádka Hanka, Čarodějnice, vlast-
kvalitativní sinusoidu. Nejprve se ocitne ně i bratranec v závěru. Osobně mi také
někde na jejím prostředku, pak chvíli vadí, že zde chybí nějaké návaznosti. Ně-
stoupá, aby se, bum, ocitl na jejím dně. kdo se objeví a pak zmizí. Nemá hlubší
Další pasáž něco málo vynahradí a na- zasazení do děje.

61
HOWARD 31

Kniha by potřebovala redakční práce. najednou to zní divně a jaksi nepatřičně.


Jedna scéna za všechny: Véna jede s ka- Insomnie má svoje horrorové momenty,
marády na koncert. Vypadá to, že to jsou dobré, ale pak má i nesmírně slabé
vlastně dělá jen proto, aby si promluvil momenty, kdy se nic neděje a popisy se
s Psychem, k čemuž ale vůbec nedojde. jen opakují. Je to škoda, potenciál zde
Kapitola přímo zmiňuje, že je pro Vénu byl, nevadilo by pak ani, že se finále snaží
důležité si s Psychem promluvit, ale žád- o nějaké to lehké zamyšlení nad lidským
ný rozhovor se nekoná, nakonec je to jen bytím.
další výplňová kapitola, která se jeví zby-
tečná. Dalším příkladem potřeby redakce • Martin Štefko
je skutečnost, že je kniha koncipována
v deníkových zázna-
mech, ale ty samy ne-
mají vždy podobu de-
níkového záznamu,
někdy se autor obrací
přímo na čtenáře, což
v deníkovém zázna-
mu postrádá smysl.
Hlavně proto, že au-
tor nemluví o deníku,
ale o knize.
Vydávat knihy sa-
monákladem je fajn,
ale někdy se prostě
hodí další osoba, kte-
rá knihu přečte a řek-
ne, že s ní něco není
v pořádku. Kniha
Insomnie to bohužel
potřebuje. Text je na
horror místy hodně
naivní, jako kdyby se
Vašek bál zajít tro-
chu dál, ale přitom
tajemné, mysteriózní
scény umí. Když pak
použije sprosté slovo,

62
červen 2019

SUMMER OF 84
RECENZE

Budou se množit jako houby po dešti. ster Squad (1987). Vždy šlo o odlehčený
Začne to nenápadně, ale reálně hrozí, že pohled na souboj s něčím nereálným, ve
se z toho stane vlna, která pohltí sama kterém se sice umírá, ale nebere se úplně
sebe. Ptáte se co? Retro horrory snažící se vážně.
navodit atmosféru dětských hrůzostraš- Summer of 84 se sice taky tváří, že mu
ných příběhů osmdesátých let minulého jde o pomrkávání na diváka, ale když
století. Odstartoval to úspěch Stranger skupinka dětí pátrá po (možná) pedofil-
Things (2016) a dokonale nakopnulo
nové It (2017). Netrvalo dlouho a první
epigoni jsou tu.

Režie: François Simard, Anouk Whi-


ssell, Yoann-Karl Whissell
Scénář: Matt Leslie, Stephen J. Smith
Délka: 106 min
Původ: Kanada, USA
Rok: 2018
Hrají: Graham Verchere, Judah Lewis,
Cory Gruter-Andrew, Tiera Skovbye,
Rich Sommer

Mezi ně samozřejmě patří recenzované


Summer of 84, které tráví na předměstí
amerického maloměsta partička kluků
pátráním po sériovém vrahovi malých
chlapců. A tady je první zádrhel. Větši-
na snímků, které se snaží Summer of 84
kopírovat pojetím i atmosférou, v sobě
měla výrazný fantastický prvek. Ať už to
jsou upíři ve Fright Night (1985), ves-
mírné příšerky v Gremlins (1984) nebo
výkvět monster v ikonickém The Mon-

63
HOWARD 31

ním sériovém vrahovi, není to prostě A když už jsem zmínil ty tvůrce. Pokud
ono. Neprozradím příliš, když řeknu, že má film tři režiséry, je sám o sobě pode-
podezřelým se během deseti minut stává zřelý. Ale pokud je autor hudby zároveň
soused hlavního hrdiny a nás tak čekají kameramanem (a nejmenuje se Rodrigu-
stokrát viděné postupy, ve kterých svět ez), věští to vyložený průšvih. Paradoxně
dospělých nechává děti zcela na holič- hudba je na filmu asi tím nejzajímavější,
kách, nevěří jim a ty se tak musí plížit po pokud vám tedy nevadí, že oldschoolový
domě, pátrat na vlastní pěst, dorozumívat elektronický soundtrack zní jako z šede-
se vysílačkami… zíííííííív. sáté osmé epizody Stranger Things.
Viděli jsme to už mnohokrát a větši- Reakce fanoušků, co jsem tak koukal,
nou v zábavněji pojatém hávu. Kromě jsou poměrně příznivé, evidentně je tu
šablonovitého příběhu se tvůrci poku- hlad po podobně laděných snímcích. Ať
sili šablonovitě obsadit i všechny hlavní už kvůli tomu, že si chtějí nostalgicky
role. Takže klasicky pohledný hlavní hr- zavzpomínat, anebo se s osmdesátkovou
dina, který miluje (a šmíruje) dívku ze atmoškou potkávají poprvé a prostě je
sousedství, drsňák v koženém oblečení, baví. Těm druhým bych doporučil třeba
brýlatý nerd a samozřejmě ošklivý, stále to The Monster Squad, aby viděli, jak
připosraný tlouštík. Zatímco sidekickové mají opravdové osmdesátky vypadat.
jsou poměrně přesní, hlavní hrdina, který
dostává zbytečně moc prostoru, je nevý- • Roman Kroufek
razný až hanba.

64
červen 2019

SVAČINKA
michal březina

Petr Hrabčák, student medicíny, se s eki- prdeli? To víš, někdy to prostě nevyjde.
pou spolužáků šinul chodbou. Nacházeli A víš co, pomůžeš mi s ní ty.“
se v nejnižším patře fakultní nemocnice. „Ale, já…“
Pitevna. „Celá noha se musí zafixovat. Jak bys
Na dnešní nadílku vědomostí se netě- postupoval? Pověz nám, ať se pobavíme.“
šil. Svérázný patolog Vodrážka uměl sice Petr znejistěl. „Dlahu?“
vždycky zaujmout, ale Petr zvládal praxi „Ano, dlaha. To je výborný nápad. A až
jen stěží. Pohled na mrtvé lidské tělo ješ- tu pipku strčí pohřebáci do futrálu a při-
tě jakžtakž snesl, jenomže jakmile došlo jdou se s ní rozloučit dětičky, budou se
k prvnímu řezu, k prvnímu pohledu pod divit, co za idioty se na tom kadáveru vy-
kůži, celý ochabl, rozklepaly se mu ruce, řádilo, nemyslíš? Připadám ti jako idiot?“
žaludek sevřel v silném návalu nutka- „To ne, pane doktore. Myslel jsem…“
vého zvracení. Ne, neměl na to povahu, „Musíme postupovat jako umělci, chá-
přesto věřil, že si jednou zvykne. Všichni peme se, ne? Patolog je jako sochař.
mu to říkali. I z těžce zmrzačeného kadáveru musí
Vodrážkovy praktiky i přístup samotný vytesat Davida. Víte, kdo byl David? Po-
tomu bohužel příliš nepomáhaly. čkat, podívejte, ještě to teče.“
„Podívejte,“ spustil lékař, jakmile se Z otevřené rány se uvolnilo trochu tká-
všichni seskupili kolem stolu s mrtvolou ně a s mlaskavým zvukem se cucek při-
mladé ženy, „bouračky jsou vždycky ra- lepil na podlahu. Petr škytl a rychle si
dost. Když vás semele náklaďák, máme dal ruku před pusu, vskutku nerad by
jenom práci navíc. Vidíte tu nohu. Ku- teď pozvracel zmiňovaný kadáver mladé
žela, kam to vejráš! Tuhle nohu. Femur ženy.
úplně napadrť, klinkala se podél stolu, „Hrabčák, rychle, přines mi ten mop,
nožka jedna, už jak ji sem vezli.“ máme ho vedle ve svačinárně.“
Petr zavrávoral, otevřená rána na steh- Petr byl tuze rád, že se může na okamžik
ně a s hrozivě trčící stehenní kostí ven vzdálit. Trochu se nadýchat čerstvého
v něm začala vyvolávat pocit paniky. Od vzduchu. Však už samotný odér pitevny
rána nic nejedl, zauvažoval, co vůbec mu docela úspěšně nabourával psychiku.
bude zvracet, až to na něj přijde. V přidružené místnosti, v takzvané sva-
„Hrabčák, co je zase s tebou?,“ rozkřikl činárně, nikdy dosud nebyl, přesto věděl,
se Vodrážka. „Co jsi čekal? Modřinu na že je to tam lepší.

65
HOWARD 31

Odběhl do vedlejší místnosti a na chví- Ozval se tlumený zvuk. Všichni včet-
li se posadil na lavici. Zrychleně dýchal, ně Vodrážky se ohlédli. Petr Hrabčák
pokusil se do sebe nasát co nejvíce ne- omdlel a pleskl sebou bezvládně o pod-
otráveného kyslíku. Popadl mop opřený lahu.
o statnou lednici a odběhl s ním zpátky „Nesmějeme se a odneseme kamaráda
na pitevní sál. vedle, šup, šup,“ pobízel vyučující lékař,
„Co ti tak trvalo? Nevěděls, jak vypadá „položte ho ve svačinárně na tu dlouhou
mop? Sakra, Hrabčák!“ Doktor Vodráž- lavici. A pak honem sem, ještě vám uká-
ka pro tento okamžik znepokojil i ostat- žu, jak vrátit vyhozenou lopatku na mís-
ní studenty. Jeho nervozita znamenala, to. A tím myslím kost zvanou scapula,
že je na obzoru jakýsi problém, že se nenechte se zmást tím mopem. Tady se
něco stalo a nikdo nevěděl co. Každý učíte medicíně, ne úklidu.“
pouze předpokládal, že někdo z nich
bude muset tím mopem vytřít znečiště- ***
nou podlahu. Petr se probral a mžoural před sebe.
„Když to teď…“ vyhrkl lékař a nečekaně Chvíli mu trvalo, než se vůbec zorien-
zlomil násadu mopu o své koleno, „neza- toval. Podle tlumených hlasů z vedlejší
fixuju, tak se to kurva…“ cedil dál mezi místnosti, dle kterých rozeznal své spo-
zuby a dál se i pral s násadou, kterou lužáky, poznal, kde se právě nachází. Ci-
musel přelomit ještě jednou, „celý roz- věl na velkou lednici před sebou. Cítil se
padne! Hrabčák, chytni ji za patu a drž.“ slabě, pořád na svých rukách pociťoval
V následném okamžiku odehnal také dotek chladné kůže zemřelého těla. Před
všechny studenty od stolu. „Potřebuju očima se mu zjevovala Vodrážkova zkr-
manipulační prostor, kurva!“ vavená ruka ponořená v otevřené ráně
Věděli, že jde do tuhého. nohy. Potřeboval se napít.
Doktor Vodrážka prudce vrazil jeden Prohnalo se mu hlavou, zdali pak tu má
konec ulomené násady do otevřené rány doktor Vodrážka něco k pití. Ano, potře-
na stehně mrtvoly, hluboko, až ke ko- boval akutně něco, co by ho postavilo na
lenu, potom zkrácenou násadou v noze nohy.
trochu šťouchal tak, aby se mu podařilo Opatrně otevřel dveře erární chladničky
vsunout ji dovnitř celou. Nakonec ji za- a pohlédl na její vybavení. A skutečně,
přel o kyčelní kloub. našel již načatou krabici s pomerančo-
„Teď sem pojďte a sledujte. Právě jsme vým džusem. Potutelně se ohlédl, zda
improvizačně zajistili celou nohu, ne- nehrozí, že by ho někdo přistihl. Zasle-
zbývá než ránu zašít. Kdo se toho chopí? chl v dáli Vodrážkův hlas, v plném na-
Nic to není, to zvládne i cvičená opice. sazení vykládal cosi o vzdálenosti mezi
Tobiášová, se hlásíš, nebo si protahuješ jednotlivými stehy. Tobiášovou si docela
ruce? Pojď sem a zašij to jak panenku.“ vychutnával.

66
HOWARD 31

Petr se pouze ušklíbl. Měl vlastně radost,


že je na chvíli mimo dění, že je terčem
někdo jiný než zrovna on.
Opatrně sebral krabici s džusem a rych-
le se napil. Tak akorát, aby to případný
majitel nápoje nepoznal.
Sotva džus vrátil do lednice, jeho zrak
zavadil o talířek s jahodami. Určitě úlo-
vek ze zahrádky, nic kupovaného. Jahody
malé, tmavě červené, dokonce i se stop-
kou a několika lístky. Při jejich množství
na talířku věděl Petr moc dobře, že opět
nikdo nic nepozná, i pochyboval, že by
měl Vodrážka spočítané, kolik jahod ke
svačince má. MICHAL BŘEZINA (1977)
Chutnaly sladce, uzobnul ještě několik. Narodil se v okolí Aše a v následu-
„A jéjej,“ vyhrkl Petr, jakmile zavrtal svůj jících letech začal poznávat, jak zá-
zrak o polici výš. „On si tu docela debu- bavné je udivovat učitelky českého
žíruje.“ Nálada se mu zlepšila, pryč byly jazyka obskurními slohovými pra-
stavy plné zhnusení, strachu a nejisto- cemi. Své první texty uplatnil jako
ty. Opět se znovu rozhlédl, zda je sám, zpěvák několika metalových kapel
a opatrně hrábl rukou do široké plastové (Ephell Duet, Sitra Achra, Cassage,
misky se škvarky, která se nacházela hned Štáb ZS-CO, hostoval u Onanizer
vedle plochého talíře s třemi jitrnicemi. a Empty Feeling). V téže době také
„Pán byl asi na zabíjačce, jak tak kou- křižoval stopem po Evropě. V roce
kám.“ 2016 ohromil společnost Albatros
Hrábl ještě jednou. Chuť škvarků, ač Media a. s. svou hravou sci-fi Mě-
vůbec nesolených, byla velmi intenzivní. síční deník, jež předkládá osobité
Věřil, že si opět nikdo nevšimne, a ještě zážitky posledního českého kosmo-
jednou si zobl. Došlo mu záhy, že pitevna nauta Marcela Šebesty na Měsíci
nemusí být nutně nejhorší místo na svě- roku 2081. V roce 2018 vydal horro-
tě, snad by to tu v příštích časech studií rovou povídku Mensibia v antologii
zvládl. Uchovej mou duši (2018). V časo-
„Kurva, Hrabčák!“ ozvalo se náhle ode pise Pevnost uveřejnil povídky PA-
dveří, „já myslel, jaká seš padavka, a ty mi RAZIT a Zabiják z Kaichanu. Je
tu klidně žereš vzorky toho utopenýho také redaktorem E-magazínu SciFi
chlapa ze včerejška!“ svět Vanili.cz, kde píše rubriku SciFi
Quest.

68
červen 2019

doktore, bolí to
téma

Marná snaha, lékaři jsou nedílnou součástí plného člověka. Hyde má volný přístup
horrorového žánru. Už desítky, ba dokonce do Jekyllova domu a laboratoří, Jekyll
přes stovku let. Ať už se to jim samotným, ho navíc brání a omlouvá jeho neurva-
nebo nám, líbí nebo ne. Jak říká klasik: lé chování. Utterson má v péči Jekyllo-
„Nenaděláš nic.“ Ale uznáte sami, pořád je vu závěť, v níž se tvrdí, že v případě Je-
bezpečnější a příjemnější si o nich jen číst kyllovy smrti nebo náhlého zmizení má
v knihách než sedět v jejich čekárně. Pokud být vše odkázáno právě Hydovi. A to se
si tedy o nich nečtete u nich v čekárně… Uttersonovi pranic nelíbí. Po čase dojde
Než přijdete na řadu a vyslechnete si ne- k chladnokrevné vraždě sira Danverse.
jděsivější větu: „Nebude to bolet.“ Případně Vše, včetně jedné svědkyně, ukazuje, že
„Teď to jen trochu štípne.“

Do tématiky literárních horrorových


doktorů uvede jeden z nejpovolanějších
a nejslavnějších, s nímž nás již v roce
1886 seznámil Robert Louis Steven-
son. V Podivném případu Dr. Jekylla
a pana Hyda (The Strange Case of Dr.
Jekyll and Mr. Hyde). Advokát Utterson
vyslechne od přítele historku o jeho se-
tkání s podivným panem Hydem. Nikdo
Hyda nezná, nikdo neví odkud se vzal,
nikdo neví, co vlastně dělá. Každý, kdo se
s ním setkal, ví jen jedno, setkání s ním
není příjemné. Tento malý a odpudivý
mužík doslova vyzařuje zlo a být v jeho
přítomnosti není vůbec pozitivním zá-
žitkem. Utterson se s Hydem sám se-
tká a všechno, co slyšel, se mu potvrdí.
O to víc jej překvapuje, že Hyde je velice
spřízněn s Dr. Jekyllem, kterého každý
považuje za hodného, mírného a lásky-

69
HOWARD 31

vrahem je právě Hyde. Příběh Dr. Je- po tajemství a identitě jisté osoby, aby
kylla a pana Hyda je hodně starý a vešel se pomalu, takřka neznatelně přeměňo-
již ve všeobecnou známost. Není možná val v napínavou, ne zjevně, ale plíživě
tak slavný jako skoro stejně staré příběhy vzrůstající děsivou historku o podstatě
o Frankensteinovi či hraběti Draculovi, a poměru zla a dobra v člověku. R. L.
ale jeho zápletka je stále využívána pro Stevenson příběh začal psát v době, kdy
nové a nové příběhy, a to nejen ty straši- se aktivně zabýval otázkou „prazáklad-
delné či vyloženě horrorové. Vzpomeň- ní rozdvojenosti člověka“ a to hlavně
me např. komedie o Zamilovaném pro- z mravního hlediska. Tedy otázkou dob-
fesorovi s E. Murphym. Svým způsobem ra a zla v lidském charakteru. V závěreč-
příběh žije vlastním životem a stále se né části, což je vlastně Jekyllova zpověď,
obnovuje. Dostalo se mu té pocty zařadit dobře rozvíjí teorii dobra a zla v člověku.
se mezi literární klasiky, které většina lidí Tak se Podivuhodný příběh Dr. Jekylla
zná, aniž by je četla. Stojí tak po boku a pana Hyda stává takřka filosofickým
např. Shakespearových příběhů – každý a částečně i sociologickým traktátem
zná příběh Romea a Julie či Hamleta, o povaze lidského zla a dobra. Někte-
ale ruku na srdce, kolik z nás je skuteč- ří učenci, myslitelé a filosofové (často
ně četlo? S panem Hydem jste se mohli nábožensky/křesťansky založení) tvrdí,
v popkultuře setkat např. v dnes již prá- že člověk je v podstatě zlý, že všechno
vem zapomenutém chvilkovém letním dobro v něm pochází od boha a vytvá-
filmovém trháku jménem Van Helsing ří se v něm vírou a službou bohu. Jiní,
(2004). Ve skutečnosti však zapomeňte např. ruský vědec, přírodovědec a anar-
na siláckého a hromotluckého Hyda, jak chokomunista P. A. Kropotkin naopak
byl ztvárněn v tomto filmu. Prvotní pan tvrdí, že člověk se rodí v podstatě dobrý
Hyde, tak, jak ho ztvárnil Stevenson, je a zlo v něm je výsledkem výchovy, okolí
malý, zakrslý, odpudivý chlapík. Ostatně, a prostředí, v němž je vychováván a které
Stevenson jej popisuje takto: „Hyde byl ho obklopuje a utváří. Někteří pak tuto
bledý a zakrslý – budil dojem člověka zrůd- teorii rozvíjí ještě tím, že zlo a dobro je
ného, ač se to znetvoření nedalo popsat, v člověku přítomné takřka stejně a jde
měl nepříjemný úsměv, choval se k advo- jen o to, které z těchto vlastností dá člo-
kátovi ohavně bojácně a zároveň vyzýva- věk průchod závisle na svých tužbách
vě a mluvil chraptivým, sípavým hlasem, a okolní společnosti. I o tom je Steven-
skoro selhávajícím – to všechno svědčilo sonův příběh. Jeho spisek je sice krátký,
proti němu, ale ani to všechno dohromady běží rychle vpřed, bez jakýchkoliv odbo-
nemohlo zdůvodnit dosud nepoznaný od- ček a zabředávání do popisností, přesto
por, hnus a strach, jaký u pana Uttersona dokáže napětí a vzrůstající děsivost celé-
vzbudil.“ Příběh se odvíjí zpočátku jako ho příběhu budovat již od prvních vět.
dobrodružně-kriminální případ pátrání Vždyť už jen představa číst někdy kon-

70
červen 2019

cem 19. století o člověku, který povalí


osmiletou holčičku a bez jakéhokoliv
pozastavení na ni šlápne, nebo který holí
umlátí člověka a pak po něm ještě začne
skákat a dupat, je svým způsobem děsi-
vá. Stejně jako Jekyllův popis, jak se ráno
probudí a zjistí, že nekouká na svou ruku,
ale na ruku Hydovu. Podivný příběh dr.
Jekylla a pana Hyda se zcela jistě dá po-
važovat za jeden ze základů strašidelné
a děsivé literatury, už jen proto, že se stal
jedním ze základních kamenů mnoha ji-
ných příběhů stojících na podobné nebo
takřka identické zápletce a pointě. Je to
mrazivý a děsivý příběh, který se dobře
čte a samotná jeho četba vyvolává spous-
tu otázek k přemýšlení. Se skutečným
a původním dr. Jekyllem a jeho temným
stínem panem Hydem se můžete sezná-
mit hned v několika vydáních, od roku
1900 (Ottovo nakladatelství) česky vy- objevující se u některých z nich, se na-
šel minimálně jedenáctkrát, naposledy konec slije v hezky uzavřený příběh plný
v roce 2015 (B4U Publishing). tajemna, mystéria a odkazů ke starým
Opravdu starým dobrým tajemným představám a božstvům. Zaběhat po le-
a mysteriózním příběhem je krátká no- sích se zdánlivě imaginárním kamará-
vela Artura Machena Velký bůh Pan dem si můžete ve vydání 3. sešitu horro-
(The Great God Pan, 1894). Atmosfé- rů Nakladatelství MOR z roku 1992.
ricky mysteriózní příběh vypráví o ná- Ve filmové adaptaci klasika, která ne-
sledcích jednoho lékařského zákroku mohla v našem výběru chybět, v literár-
jistého doktora na mladé dívce. Krutých ním originálu jedna ze známějších mis-
a dalekosáhlých následcích, neboť na trových věcí. Toť Lovecraftův Herbert
jeho základě nejen strachy, ale i vlastní West: Reanimátor (Herbert West: Re-
rukou umře několik lidí a i žena, pod- animator, 1922). I on si však zaslouží své
robena zákroku neskončí dvakrát dobře. místo v našem výběru. Neb je všeobecně
Tento zásah do jejího mozku totiž ženě známo, že mnohé filmové adaptace mis-
umožní spatřit mocného boha lesů, lov- trových děl jsou hodně volné a „jiné“ než
ců a přírody Pana. Mnohovrstevnatý děj Lovecraftovy originální verze. Nejed-
o záhadných úmrtích a podivné ženě, nou jde až takřka o dvě samostatná díla.

71
HOWARD 31

procesů. Co z toho všeho vyplývá? Klasi-


ka. Vylupování hrobů, objevování poma-
tených a vraždících šílenců, podobných
dávno mrtvým lidem, brutální a nemi-
losrdné mordy nevinných a náhodných
obětí. To vše vedoucí ke zmizení samot-
ného Westa. Chcete-li Herbertovi při
jeho pokusech nakukovat přes rameno,
můžete např. v osmém svazku Lovecraf-
tových sebraných spisů Uvězněn s fara-
óny (Zlatý kůň, 1992).
Psychiatři a psychologové občas půso-
bí ujetě a divně. Asi možná musí, aby se
u nich různí blázni, psychicky narušení
a momentálně zaostalí jedinci mohli cítit
trochu příjemně a oni k nim měli čistěj-
ší a volnější cestičku. Dr. Harper, k ně-
muž v povídce Stephena Kinga Kost-
livec (The Boogeyman, 1978) přijde
mladý Lester Billings, vypadá a působí
naprosto normálně. Málomluvný, spíše
V Lovecraftově originálním temném, naslouchající, nesnaží se klienta nikam
atmosférickém a (na rozdíl od filmové nasměrovat, prostě jej jen nechá vypoví-
adaptace) zcela vážném gotickém, pra- dat. Ostatně, i Billings působí obyčejně,
chem a hlínou zaprášeném pojetí nám ne zrovna jako nějaký magor. Pravda, je
očitý svědek (spolupachatel a kolega) to tak trochu macho buran, ale potřebu-
vypráví o pokusech a osudech nejprve je se vypovídat a jeho zpověď o úmrtích
studenta lékařské fakulty, později prak- jeho tří dětí je tak upřímná. A dr. Har-
tikujícího lékaře Herberta Westa. West per tak chápavý a naslouchající… Svě-
je posedlý myšlenkou oživování mrtvé řit se se svými problémy dr. Billingsovi
hmoty a proslulý svými výstředními te- můžete v povídkové sbírce Noční směna
oriemi o povaze smrti a možnosti, jak (Mustang, 1996).
ji uměle předcházet. Westovy názory Že jsou v našem tématu zubaři velmi
a přesvědčení totiž vycházejí z čistě me- vděčným a působivým námětem, nás pře-
chanistického pojetí života. Jejich no- svědčil již filmový výběr na jiném místě
sitel věřil, že lze promyšleným chemic- tohoto čísla. Nejinak je tomu i v literární
kým působením ovlivňovat organické sféře. Dentální lékaři jsou prostě brrr…
soustrojí člověka po selhání přirozených Již samotná cesta k nim a pobyt v jejich

72
červen 2019

čekárně je horror sám o sobě, a což te- skořápky vklíněným „mezi dáseň a zub,
prve, když jste Nedočkavý a neústupný, někam hluboko až k nervu,“ teď čeká
váš zubař je mimo město a vy musíte jít v ordinaci, až na něj přijde řada. Je však
k někomu jinému. K někomu, na koho nedočkavý, a tak se rozhodne nebrat
nejste zvyklí a nemáte v něj vybudova- ohled na pořadí a vtrhne přímo do or-
nou důvěru. Protože zubaři jsou skrytí dinace… kde jej přijme mladý, profesi-
sadisté, skrývající se za rouškou huma- onálně vyhlížející zubař. Jenže, když váš
nity, víme? Minimálně tedy ten v čis- zubař začne vtipkovat, každému musí
tě realistické (ano, protože kde úřaduje být jasné, že je zle. Jste-li nedočkaví i vy,
zubař se všemi svými hejbátky, bzukátky můžete zapálenému zubaři do ordinace
a vrtátky a neústupným zápalem pro věc, vběhnout v antologii To nejlepší z ho-
tam se nadpřirození bubáci strachy krčí roru a fantasy (ABR, 1997).
v koutě) povídce Christophera Fowlera Znásilnit doktorku, která navíc nesnáší
z roku 1993. Její hlavní hrdina Thurlow muže a cokoliv intimního s nimi se jí do-
udělal tu hloupost, že místo louskáčku slova hnusí, asi není příznivá kombinace.
na ořechy použil své zuby. A jeden ze Řidič autobusu Telek si to však snad ani
zubů to nevydržel. S prasklou stoličkou, neuvědomil, protože byl opilý, jak zákon
sedřenou dásní a pravděpodobně kusem káže. Teď, v garáži doktorky Galhové mu
to vlastně už může být ale jedno a ani mu
nijak nepomůže jindy veselý a zábavný
styl Miloslava Švandrlíka. Dopadla na
něj totiž Pomsta doktorky Galhové.
Jenže, znáte to pořekadlo o štěstí opilců?
Jak Telek nakonec dopadl můžete zjis-
tit ve sbírce Draculův poslední doušek
(Nakladatelství Epocha, 2011).
Jednou z nejzvláštnějších a příběhově
nejpodivuhodnějších knih, které jsem
kdy četl, se hodně rychle stala M. D.
V osidlech pohanského boha (The M.
D., A Horror Story, 1991) Thomase
Michaela Dische. No vážně. Ta kniha je
vším, čím chcete. „Historickým“ romá-
nem, reflektujícím jisté dějinné období.
Příběh mladého chlapce, z něhož se sta-
ne uznávaný lékař a vědec, začíná v se-
dmdesátých letech a doběhne až do roku
1999, tedy z pohledu vzniku knihy do

73
HOWARD 31

ní rozpoutá nebezpečnou epidemii. Tak-


že thriller. Hlavní hrdina ale není jediný,
doktorů je v knize více. A i ostatní po-
stavy, kterých je v knize poměrně hodně,
jsou zajímavé. Jak by vám šlo veršování
při vymýšlení přání pro caduceum mů-
žete vyzkoušet v českém vydání naklada-
telství Adam z roku 1993.
Až by se zdálo, že by se lékař Paul Clé-
ment z románu Franka R. Tallise Brány
pekel (The Forbidden, 2012) mohl z výše
zmíněných příběhů poučit. Ale to on ne.
Na to je až příliš ambiciózní. A tak když
se během návratu z misijní nemocnice
na karibském ostrově Svatého Šebestiá-
na, kde přičichl k tajům a kouzlům míst-
ní magie a živých mrtvých, rozhodne dál
bádat v oblasti resuscitace a přechodu ze
stavu klinické smrti zpět mezi živé, je
budoucnosti. Je tedy i sci-fi. Během do- každému čtenáři jasné, že je zle. A pro-
spívání mladého hrdiny se kniha věnuje tože nejbližším pokusným objektem je
(okrajově) nejen otázce rasismu, ale (ve Clémentovi on sám, uvede se do stavu
velkém) i náboženství, je tedy i sociálně- klinické smrti, přejde do světa mrtvých
-kritickým románem. K hlavnímu hrdi- a zase se z něj vrátí. Jenže ne sám… Pří-
novi navíc promlouvá starořímský bůh běh by se pocitově dal rozdělit na takřka
cest a poslů Merkur. Daruje mu kouzel- souměrné dvě poloviny, první část knihy
nou hůlku, caduceus, s níž hlavní hrdina je trochu těžkopádná až rozporuplná,
začne konat zajímavé kousky. Připraví kdo však vydrží, dočká se napínavé a dě-
o vlasy svou nevlastní babičku, svého ne- sivé atmosféry. Negativem knihy, jak je
vlastního bratra odkáže na lůžko, zabije u nakladatelství Baronet občas zvykem,
pár lidí… Tedy horror. A sluší se říci, že je její český překlad. Ale našinec přivyk-
nejmrazivější a nejděsivější na celém pří- ne lecčemu. Za výlet do Karibiku a kra-
běhu je, jak naprosto rozvážně, bezsta- jiny za oponou, to snad stojí.
rostně, v klidu a lhostejně hlavní hrdina Z čeho má člověk největší strach? Po
svou hůlku a její sílu využívá. Jako když přirozených obavách o vlastní život
si v obchodě koupíte housku. No a když a o své blízké je to nejspíš zubař neboli
je dospělý, pomůže mu stát se uznáva- stomatolog – krátká anketa jasně proká-
ným a bohatým doktorem, protože díky zala, že spousta lidí by se nechala raději

74
červen 2019

Že se však Jiří Šedý neorientuje jen


na svou hlavní profesi, ukazuje např.
v povídce Doktorovo dilema. Hrdi-
nou tohoto horrorového chirurgického
thrilleru je lékař, jehož bratr onemocní
nepříjemnou chorobou. Ale lítostivé-
ho bratra, jímž zároveň cloumá vztek
prakticky na všechno a všechny okolo,
napadne řešení. Sice trochu kompliko-
vané, ale funkční. Prostě taková klasika,
ale tomuhle lékaři se na stůl nebo vů-
bec do blízkosti dostat prostě nechcete.
A pokud ano, s dilematem mu můžete
pomoci Ve špatný čas na špatném místě
(Netopejr, 2017).

• Kristina Haidingerová
• Honza Vojtíšek

hodiny tetovat než si nechat vytrhnout


zub moudrosti. Shodou náhod se takhle
jednou sešel pacient (Zuzana Gajduš-
ková), zubař ( Jiří Šedý) a jeho kamarád
nakladatel (Karel Netopejr Petřík), slo-
vo dalo slovo a vznikla knížka Doktor
Karies (Netopejr, 2017), příběh o noční
můře všech pacientů stomatologických
ordinací. Téma koketuje s poměrně no-
vým směrem „weird“, ve kterém známý
pocit strachu prostupují či podněcují
nadpřirozené hrůzné sny. Stomatologic-
ká praxe a vlastní zkušenosti obou autorů
činí dílo děsivě uvěřitelným. Překvapivý
zvrat má nádech science fiction, ovšem
co je noční můra a co už je skutečnost?

75
HOWARD 31

76
červen 2019

ennio morricone
PROFIL

Již jen pouhé jeho jméno zní mnohým stej- nických skladeb, uvědomoval si však,
ně lahodně jako hudba, kterou oblažil stov- že takto rodinu neuživí. Ve druhé půl-
ky filmů různých žánrů. Ennio Morricone ce 50. let 20. století se během pobytu
je živoucí legenda, nepřestávající pracovat v Darmstadtu seznámil s Mariou Travia,
ani ve svých devadesáti letech. Stal se po- kterou si v roce 1956 vzal za manželku.
jmem, nedostižnou metou, jménem. Snad V Darmstadtu se seznámil i s průkopní-
až překvapí, pro kolik horrorových nebo kem aleatorické hudby, americkým skla-
s horrorem spřízněných filmů složil hudbu. datelem Johnem Cagem, který jej údajně
inspiroval ve využívání různých zvuků
Italský hudební a filmový skladatel En- v tvorbě (např. vrzání vodního čerpa-
nio Morricone se narodil 10. listopadu dla). Morricone tedy začal koncem 50.
1928 v Římě do rodiny kavárenského let skládat a aranžovat hudbu pro různá
trumpetisty a ženy v domácnosti. Měl divadelní představení, televizi, a nakonec
čtyři sourozence. Když mu bylo deset i pro filmy. Bral to jako zábavu, rozptý-
let, zemřel jeho dvouletý bratr Aldo. Ve lení a obživu. Prvním filmem, pro nějž
společné domácnosti žili Morriconeovi složil hudbu, je drama Franca Rossiho
společně ještě s jednou rodinou. Morte di un amico (1959). Morricone
Otec syna vedl k hudbě již od dětství. se nevyhýbal žádným žánrům, bral ko-
Své první skladby Ennio složil už v šes- medie, dramata, thrillery, krimi i sci-fi.
ti letech ale proto, že byl k sobě a své Postupem času se stával oslovovanějším
tvorbě velmi kritický, později je zavrhl a začal skládat i pro zahraniční filmy,
a zničil. Nastoupil studium hry na trub- nejen evropské, ale brzy i americké. Zají-
ku a skladby na konzervatoři Accademia mavé je, že nikdy nepřišel na chuť Holly-
Nazionale di Santa Cecilia. Učil jej Goff- woodu, snažil se od něj držet si odstup.
red Petrassi, který jeho zájem a vášeň pro Přesto na několika hollywoodských fil-
hudbu podporoval a prohluboval. Ennio mech pracoval, a dokonce dostal Oscara
cvičil každý den, neustále studoval teorii za celoživotní dílo.
a promýšlel kompozici. Po večerech hrá- Spolupracoval s mnoha režiséry. Patr-
val v různých klubech. ně nejslavnějším spojením je jeho spo-
Po absolvování konzervatoře se Ennio lupráce se Sergio Leonem, Morricone
snažil věnovat převážně tvorbě symfo- napsal hudbu pro všechny filmy, které

77
HOWARD 31

Leone režíroval, počínaje westernovou době slavný italský krimi seriál La Pi-
klasikou Per un pugno di dollari (1964). ovra na němž pracoval od druhé série
Spolupráce byla natolik bezproblémová v letech 1985 až 1994 či Marco Polo
a vzájemně přínosná, že Morricone ně- (1982). Z filmů zmiňme namátkou my-
kdy složil hudbu mnohem dříve, než byla steriózní drama Il maestro e Marghe-
scéna, v níž byla použita, natočena a jis- rita (1972), komedii La cage aux folles
tou měrou ji nejednou právě svou hud- (1978), akční fantasy Red Sonja (1985),
bou ovlivnil. Pravidelně spolupracoval krimi The Untouchables (1987), krimi
i s Bernardem Bertoluccim (Prima della thriller Frantic (1988), drama Disclo-
rivoluzione (1964), Novecento (1976)) sure (1994), romantické drama Lolita
a Pierem Paolo Pasolinim (Teorema (1997), sci-fi Mission to Mars (2000)
(1968), Il Decameron (1971), I racconti nebo návrat k westernu The Hateful Ei-
di Canterbury (1972), Il fiore delle mi- ght (2015).
lle e una notte (1974) nebo Salò o le 120 Morricone složil hudbu k více než pěti
giornate di Sodoma (1975). Sám nejlé- stovkám filmů. Je zajímavé, že ač jich
pe hodnotí spolupráci s režiséry Giulia- z tohoto počtu je pouze kolem třiceti,
nem Montaldem a Gillo Pontecorvoem nejvíce se proslavil hudbou k wester-
(La battaglia di Alderi (1966), Queima- nům. Právě v nich se projevil jeho úspor-
da (1969), Operación Ogro (1979)). ný a minimalistický styl komponování
Koncem 60. let 20. století se Ennio ve spojení s experimentováním s neob-
Morricone začal orientovat výrazně jen vyklými zvuky a tóny. Ve své tvorbě
na filmovou hudbu. Postupně spolupra- Morricone využíval jak sbory, tak elek-
coval na mnoha známých a oblíbených trickou kytaru, romantické housle, fou-
filmech a seriálech, např. i u nás ve své kací harmoniky, postupy klasické hudby
a v mnohých dílech výrazně pracoval
s tichem.
Pojďme se však podívat na stopu, kterou
zanechal v horrorovém žánru a filmech,
které jsou mu velice blízké.
První takovouto stopou je duchařský
horror o jistém hraběti, který brutálně
mučí a zavraždí svou manželku i s jejím
milencem Amanti d‘oltretomba (1965)
s tehdejší královnou gotického horroru
Barbarou Steele v hlavní dvojroli. Když
se po letech hrabě znovu ožení, jeho
manželku začnou sužovat děsivé noční
můry plné duchů zavražděných.

78
červen 2019

O tři roky později svou velmi znervóz-


ňující a děsivou hudbou dopomohl my-
steriózně-fantasknímu horroru Un tran-
gquillo posto di campagna (1968), který
se projevuje silnou dávkou psychedelič-
na, zmatení a chaotičnosti dosahující až
hranic surrealismu. Vypráví o osudech
městem unaveného malíře, který se roz-
hodne přesídlit na klidný a tichý venkov.
V hlavní roli příběhu, který je popisován
i jako filmová esej o malířství, pop-artu
a možnostech propojení umění a sku-
tečnosti a (chcete-li fest kýč) také jako
příběh o zoufalé snaze nalézt ztracenou
lásku, se představí Franco Nero a Vanessa a rozjel jeho režisérskou kariéru na plné
Redgrave. obrátky. A Morricone dodával déle než
Na samotném počátku nové dekády jednu dekádu mnohým filmům tohoto
(anebo na samém konci končící dekády, nového žánru hudební pozadí.
jde o úhel pohledu) Morricone navázal Spolupráce Morriconeho s Argentem
dlouhou spolupráci s italským režisérem trvala až do konce 90. let. Vytvořili spo-
Dariem Argentem. Pro hudebního skla- lečně celkem 5 filmů. Hned následující
datele to bylo hned dvojí dlouhodobé se- rok po Argentově celovečerním debutu
tkání. Nejen s Argentem, ale i se žánrem rovnou dva filmy, samozřejmě gialla. V 4
zvaným giallo. Morricone svou hudbou mosche di velluto grigio (1971) proti
podpořil Argentův celovečerní debut, sériovému vrahovi stojí mladý bubeník
drsný krimi thriller (giallo) L‘uccello Roberto. Ohledně kamery velice zajíma-
dalle piume di cristallo (1970), nato- vý snímek plný zábavných až komických
čený podle knižní předlohy Frederica postav, homosexuálního oparu, půso-
Browna. V něm se americký spisovatel bivé masky vraha a jedné autonehody.
stane během noční procházky Římem Hrdinou Il gatto a nove code (1971) je
svědkem pokusu o vraždu. Spisovatel naopak slepec Franco, který se živí vy-
zasáhne a dívku zachrání, dostává se tak tvářením křížovek pro noviny. Zápletka
do kolotoče vyšetřování několika vražd tradičně jalová, střih hravý, přesto film
a rozhodne se pátrat po maskovaném má čím zaujmout. Obsahuje patrně jednu
sériovém vrahovi dívek na vlastní pěst. z nejlepších scén přejetí člověka vlakem,
Zápletka tuctová, jak se na správné giallo jaká kdy byla natočena. Ke spolupráci
sluší a patří, ovšem celovečerní debut a giallu se pak vrátili po rovném čtvrt sto-
Argentovi přinesl poměrně velký úspěch letí. V La Syndrome di Stendhal (1996)

79
HOWARD 31

tentokrát sériového vraha stíhá policistka tro (1971, rež. Aldo Lado) mají kromě
Anna trpící titulním psychosomatickým žánru a Morriconeho společného to, že
onemocněním v podání režisérovy dce- v obou hraje budoucí bondgirl Barbara
ry Asie Argento. O dva roky později se Bach. V tom prvním maskovaného vraha
pak Argento pokusil o vlastní adaptaci honí policejní inspektor, druhý je v dějo-
klasického románu Gastona Lerouxe Il vé linii trochu sofistikovanější, nejdříve
Fantasma dell‘opera (1998) s Julianem se jeví jako politicky zabarvený thriller,
Sandsem a Asií Argento v hlavních ro- do něhož se postupně vplete mysteriózní
lích. Příběh, odehrávající se v uměleckém linie vedoucí příběh kamsi do temnoty
prostředí a založený na hudební složce si tajných spolků a pak přijde závěr, kte-
patrně nikoho jiného, než Morriconeho rý potěší žánrově rozmanité diváky. Ale
nezasloužil. Už proto, že hudba se může hlavně, La corta notte delle bambole di
jevit jako jedna z mála pozitivních kvalit vetro se odehrává v socialistické Praze
filmu. Nebudeme-li brát v potaz hru ja- a částečně v ní byl i natáčen. Jeden z ně-
zykem Asie Argento. V obou případech meckých názvů filmu (koprodukce) je
šlo o (zatím?) poslední spojení Morrico- dokonce Malastrana.
neho s horrorovým žánrem. Hned o rok později Ennio Morricone
V sedmdesátých letech se ale Morricone zvládl gialla jen tři (filmů celkově však
stal zvukem rozvíjejícího se giallo žánru. bezmála tři desítky). Opětovná spoluprá-
Jen v roce 1971, kromě již dvou zmíně- ce s Aldo Ladem Chi l‘ha vista morire
ných Argentových snímků, složil hudbu (1972) proti vrahovi postavila sochaře
k dalším pěti (jen pro informaci, v roce s manželkou, policejní inspektor pak
1971 se s Morriconeho hudbou objevilo vraha stíhá v Mio caro assassino (1972)
přes dvě desítky filmů). Na výrazně psy- Tonina Valeriia. Ukázkovým příkladem
chedelickém kriminálním giallu plném Morriconeho hudební všestrannosti
leseb, nahoty a barev Una Lucertola con může být příběh vraha studentek kato-
la pelle di donna (1971) spolupracoval lické školy Cosa avete fatto a Solange?
s Luciem Fulcim. Na neméně haluci- (1972), v němž se mísí vážná hudba, kla-
nančně klaustrofobním Gli Occhi freddi vírní party, jazzové úderky a romantické
della paura (1971), takřka celém se ode- balady. Kromě Morriconeho hudby, zá-
hrávajícím v jednom jediném bytě, pak stupu mladých hezkých dívek v šatech
s Enzo G. Castellarim. Gironata nera i bez a charismatického hlavního hrdiny,
per l‘ariete (1971) je jedním ze dvou giall jímž je tentokrát záletný profesor dívčí
režiséra Luigiho Bazzoniho a vrahovi na katolické školy, film zaujme originálním
stopě je v něm alkoholu holdující novi- a velmi netradičním způsobem, jímž vrah
nář (opět Franco Nero). La tarantola dal odpravuje své oběti a faktem, že se zde
ventre nero (1971, rež. Paolo Cavara) před kamerou poprvé objevila pozdější
a  La corta notte delle bambole di ve- plivačka na váš hrob Camille Keaton.

80
červen 2019

touží po jejím návratu. A jak tomu bývá,


v horrorech se vždy najde někdo, kdo je
ochoten přání vyplnit. Zajímavostí mo-
hou být jména spojená s filmem – he-
rečky Liv Ullmann a Ornella Muti nebo
režisér Juan Luis Buñuel. Ne ten Buñuel,
ale jeho syn. Třetím kouskem pětase-
dmdesátého roku byl tentokrát vánoční
exploitation Aldo Lady L‘ultimo treno
della notte (1975), který Morricone ob-
dařil výrazným ústředním motivem na
foukací harmoniku. Mladé dívky, sadi-
stický vrah, sexuální hrátky, realistické
pojetí.
Ve své podivnosti, neuspořádanosti, Ve druhé půli 70. let začal giallům do-
částečné chaotičnosti až surrealistického cházet dech, a i Morricone se přesunul
charakteru za hranice gialla rozhazuje ke klasičtějším horrorům. Snad díky
plnými hrstmi Spasmo (1974) horro- angažmá ve vykrádačce Vymýtače ďábla
rového klasika Umberta Lenziho s Iva- Morriconeho přizvali k natáčení pokra-
nem Rassimovem a Suzy Kendall, který čování satanské klasiky. Exorcist II: The
klasickou rovnici vyšetřující – vrah po- Heretic (1977) sice nedopadl zrovna
někud ozvláštňuje. Od gialla si Morri- dobře, soundtrack však za pozornost jis-
cone odpočal v bezostyšné a nezastírané tě stojí. Od ďábla pak přeskočil k rozto-
vykrádačce Vymýtače ďábla L‘anticristo milému vodnímu zvířátku. Orca: Killer
(1974) Alberta De Martina, u něhož za Whale (1977) nijak nezakryje inspiraci
kamerou stál Joe D‘Amato. Spielbergovými Jaws, ale zdejší titul-
V  Macchie solari (1975) však již zase ní hrdina je rozhodně hezčí, a tak ně-
notoval honu na vraha, tentokrát mu jak probudí vaše sympatie a fandíte mu.
jsou na stopě mladá patoložka z márnice Druhým satanským filmem tohoto roku
a kněz, jehož sestra byla vrahovou obětí. byl pro Morriconeho Holocaust 2000
Film Armanda Crispina se však nedrží (1977) o bohatém podnikateli, který
giallo kanónu, spoustu jeho prvků opo- zjistí, že jeho syn je samotný antikrist
míjí, a tak trochu mate „tělem“. Hudba (a jmenuje se Angel, ach ta ironie). Ne-
je však klasicky výborná. Leonor (1975) zpochybnitelným faktem ale asi je, že dé-
je pak romantizující horrorové drama monické téma poskytuje velmi temnou
o středověkém šlechtici, který se nemů- atmosféru pro hudební vyžití.
že vyrovnat se smrtí své (titulní) ženy, Další trojici horrorů Morricone hudbou
a i když se znovu oženil a zplodil dítě, doprovodil o pět let později. The Thing

81
HOWARD 31

žitelným a nepřekonatelným. Jeho hudba


příběhy jen nepodkresluje. Ona je sama
vypráví. Mnoho umělců převzalo jeho
motivy, zapracovalo je do své vlastní tvor-
by, nebo je prostě jen interpretuje. Meta-
llica používá Ecstasy of Gold jako ote-
vírací skladbu svých koncertů, Ramones
podobně používali mělodii z Il buono,
il brutto, il cattivo. Hugo Montenegro
uspěl se svou verzí melodie z Il buono,
il brutto, il cattivo, později natočil celou
desku Morriconeho skladeb. Morricone
sám spolupracoval s umělci z různých
koutů světa např. s portugalskou zpě-
(1982) je snad již kultovní sci-fi horro- vačkou Dulce Pontes nebo americkým
rovou klasikou s doslova mrazivými tóny, cellistou Yo-Yo Ma. Se svou hudbou
které rozezvučí ty správné sluchové buň- dokonce sám koncertuje. V roce 2005
ky. White Dog (1982) je sociálně laděný během turné s Římským symfonickým
až horrorový thriller o jedné lidské bestii orchestrem zavítal i do Bratislavy, Prahu
a psí oběti, z něhož mrazí mnohem více dvěma koncerty poctil o šest let později
než z většiny moderních horrorů. Vy- a pak ještě v roce 2017. Rád spolupra-
práví o nádherném psovi, kterého jeho coval s Českým národním symfonickým
rasistický majitel cvičil, aby byl agresivní orchestrem, který, mimochodem, nahrál
vůči černochům. Připravte si kapesníky. jeho hudbu k Tarantinově filmu The Ha-
U tohoto nervydrásajícího filmu si pros- teful Eight, za kterou dostal Oscara.
tě popláčete. I díky hudební složce čistá Morricone za svou tvorbu získal bezmá-
a nekompromisní emocionální drtička. la pětadvacet různých ocenění. Největším
Návratem k giallu (s trochou sci-fi a ko- ocenění však zřejmě bude obliba a sláva
medie) byl Extrasensorial (1982) Alber- tvorby samotné. Ostatně, mnohem více
ta De Martina. než tyto suché a plytké řádky o Enniu
Posledním filmem, který stojí za zmínku Morriconem řekne právě jeho tvorba.
je dnes již pozapomenuté áčkové vlkod- Tak si běžte nějakou pustit, pokud již tak
lačí romantické drama s Jackem Nichol- nečiníte.
sonem a Michelle Pfeiffer v hlavních ro-
lích Wolf (1994). • Honza Vojtíšek
Ennio Morricone se nejen ve filmové
hudbě stal pojmem, pro mnohé nedosa-

82
červen 2019

bad samaritan
RECENZE

Příběhy o tom, jak partička zlodějů vnik- A nezačal špatně, jeho prvním filmem
ne do sídla předpokládaného boháče, aby byla šílenost Geostorm (2017), která
se z pána domu obratem vyklubal vraž- charakterem zcela navázala na katastro-
dící šílenec, jsou poměrně atraktivní. Jen fické kousky, kterými Devlin definoval
v posledních letech jsme jich v nejrůz- svůj trademark v minulém století. Jenže
nějších variacích (The Collector (2009), pak si řekl, že si zaflirtuje s horrorovým
Don‘t Breathe (2016)) viděli hned něko- žánrem. A to příliš nedopadlo, i když re-
lik. No a klasikou samozřejmě zůstávají cenzenti jsou k němu až podezřele shoví-
Cravenovi The People Under the Stairs vaví. A o co tedy jde?
(1991). Nejnověji se do této kvalitativně Dva zlodějíčci mají poměrně propra-
nesourodé skupinky připojuje Bad Sa- covaný systém okrádání zákazníků lu-
maritan režiséra Deana Devlina.

Režie: Dean Devlin


Scénář: Brandon Boyce
Délka: 111 min
Původ: USA
Rok: 2018
Hrají: David Tennant, Kerry Condon,
Robert Sheehan, Jacqueline Byers

Že vám režisérovo jméno nic neříká?


Možná by pomohlo, kdybych zdůraznil
jeho hlavní džob ve filmovém průmyslu.
Dean je totiž producent, a  to ne producent
ledajaký. Stojí za snímky jako Stargate,
Independence Day nebo Godzilla.
Spolu s  Rolandem Emmerichem tak
v devadesátých letech pomáhal formovat
filmový (ne)vkus celé generace. No
a tenhle producent se rozhodl, že se na
stará kolena stane režisérem.

83
HOWARD 31

xusních restaurací. Pracují jako poskoci, devším volba titulního hrdiny byla obřím
kteří parkují jejich auta, a zatímco se bo- přešlapem.
háči nacpávají lanýži ve sladkokyselém Robert Sheehan v titulní kladné roli by
nálevu, zlodějíčci se nechají jejich vlast- sice mohl být dobrým zlodějíčkem, ale
ními auty dovézt až k nim domů, kde rozhodně ne klaďasem. Od dob Misfits
jim vybílí trezor. Jednoho dne ale narazí, (2009) sice přibral nějaké to kilo, ale drzý
protože v domě místo cenností hlavní a nesympatický ksichtík mu zůstal. Jeho
hrdina najde zmlácenou dívku, připouta- kumpán je pak už vyloženě k smíchu.
nou k židli. Osvobodit se mu ji nepodaří, A tihle dva se snaží házet klacky pod
a tak udělá největší chybu svého života nohy někomu, koho scénáristé evidentně
a věc nahlásí policii. V tu chvíli se teprve pasovali na boha. Má tak nekonečné pro-
ukáže, jaký je titulní padouch magor. středky, umí být takřka neviditelný, když
Příběh tedy žádná velká hitparáda, ale to to potřebuje a vše mu dokonale vychází.
by možná ani nevadilo. Vždyť záporáka si Určitě se mezi vámi najdou tací, které
střihnul sám David Tennant, svého času příběh nezajímá, herci jsou jim ukrade-
desátý a s přehledem nejlepší Doctor ní a atmosféra sprosté slovo. Bohužel,
Who. A tomu by člověk odpustil leccos. i vás, kteří v horrorech bažíte primárně
Bohužel, ať už se Tennant mračí do ka- po krvi a vnitřnostech musím zklamat.
mery sebevíc, atmosféru se mu prostě vy- Bad Samaritan je velmi krotký i v tomto
kouzlit nedaří. Za to může samozřejmě směru. On je jednoduše krotký ve všech
režisérovo neumětelství, respektive příliš- směrech, nepřekvapí ničím a plynule teče
ná hra na jistotu, ve které pouze opakuje k očekávanému konci. A to prostě nesta-
zaběhlé postupy, aniž by přišel s čímkoli čí.
byť jen trochu originálním. A neulehčují
mu to ani herci v ostatních rolích, pře- • Roman Kroufek

84
červen 2019

terence blacker
e-mail ze záhrobí
recenze

Od: howardhorror666@gmail.com se s nimi pokouší navázat kontakt duch


Komu: ctenar.horroru@horror.baf již padesát let mrtvého chlapce a snaží se
Předmět: E-mail ze záhrobí je přivést k místu svého skonu. Proč?
Datum: Včera 6:66 Na konci knihy je upozornění, že je kni-
ha určena pro čtenáře od 9 let, což docela
You Have Ghost-mail! sedí. Příběh je jednoduchý, psaný prostým
Překlad: Hana Parkánová Whitton slohem a bez větších ekvilibristických či
Vydavatel: Albatros skrytě významových hrátek. Přesto všech-
Rok českého vydání: 2004
Počet stran: 96

Milý čtenáři, milá čtenářko.


Horror se obecně tváří jako pro starší
a pokročilé, přesto se s ním nejlépe se-
znamuje ve věku, o němž si právě ti staří
a pokročilí myslí, že je to moc brzy. Proto-
že paměť typu „Za mých mladých let…“
je, naneštěstí, selektivní. Naštěstí existují
příběhy, které nejen, že k horroru umí při-
vést, ale myslí i na ty (nej)menší. Otázkou
je, zda cílová skupina, pro něž jsou určeny,
již nekouká po těch vyšších příčkách.
Desetiletý Matthew dostane nový po-
čítač a je z něj nadšený. Jen jeden den.
V noci se totiž na monitoru objeví zvlášt-
ní zpráva a od té doby je počítač divně
zpomalený. A zprávy pokračují. Společně
se svou spolužačkou Angie, která se v po-
čítačích vyzná ještě více než on, zjistí, že

85
HOWARD 31

no ani starší děti či dokonce dospělí ne- denou záležitostí. Negativem naopak jsou
musí nad knihou mávnout rukou. Terence mírně odfláknuté korektury. Je to kniha
Blacker dokázal do svého příběhu zapojit pro děti, tedy ty, kteří se se slovy a čte-
hned několik napínavých, atmosférických ním teprve pořádně seznamují, odhalují
až strašidelných scén. Ty sice jsou poplat- jeho krásy a naservírovat jim takové pře-
né hlavní cílové skupině, ale skvěle splňují klepy a špatné tvary slov není asi dobře.
svůj účel. Ani směřování k vyvrcholení Obzvláště, pokud je text tak jednoduchý
není tak přímočaré, jak by se na první a kniha nemá moc stran. Až se mi nechce
pohled zdálo, dojde k několika zvratům, věřit, že by tohle někdo při druhém, tře-
a ne zcela očekávaným událostem. Jen sa- tím čtení přehlédl.
motný závěr je možná zbytečně učesaný Přes to všechno, již během pár odstavců
a přehnaně pozitivní (až nad rámec vy- byly veškeré obavy z dětské knihy a pro-
právěného příběhu). Při troše dobré vůle stého příběhu pryč, ač mám na hrbu již
to však lze pochopit. čtyři dekády, kniha mě bavila. A už vím,
Velkým pozitivem knihy je její grafické co nabídnu ke čtení svému desetiletému
zpracování. Skvěle vymyšlené komiksové synovi.
ilustrace na začátku každé kapitoly, které
trochu odhalují obsah, respektive určité S pozdravem
úseky dané kapitoly, jsou opravdu pove- Honza Vojtíšek

TERENCE BLACKER

86
červen 2019

jiří šedý
rozhovor

Jiří Šedý je sympatický zubař, který lidi


mučí jen ve svých psaných příbězích. Tak-
že chápete, že s ním v tomto čísle prostě
musel být rozhovor. O ten se postarala
Kristina Haidingerová neb se z našeho
týmu bojí zubařů nejméně. A navíc se jí
Jirka líbí, ale to nikomu neříkejte… Ani
jemu…

Jako autor ses podílel na celé řadě


knih, jak na změnu tématu reagovalo
tvé okolí?
Já jsem vlastně téma nezměnil, horrory
jsem psal vždy. Jen byly dlouhou dobu
nepublikovatelné – byly to horrory i po
stránce řemeslné a je dobře, že jsem je
tehdy nevydal a ten „šuplík“ radši vy-
sypal. Medicínské publikace si jdou
od začátku svou samostatnou cestou,
dodnes je píšu, nebyl tam žádný zlom.
Platí tam úplně jiná řemeslná pravidla,
proto není problém žít tyto dva životy
současně.

Jaká je tvoje první zkušenost s horro-


rem – první kniha, film nebo rovnou
zážitek?
První, hodně intenzivní, kterou si pa-
matuji, bylo, když jsem poprvé viděl
v televizi Draculu, bylo to na chalupě,
bylo mi asi deset let a na celý ten čer-
nobílý film jsem koukal sám, na půdě,

87
HOWARD 31

ostatní členové rodiny spali dole, o pat- objevem byl Neviditelný od Jaroslava
ro níže. Byl to hodně intenzivní zážitek, Havlíčka, respektive skoro všechno od to-
takže jsem si co nejdříve přečetl i knihu hoto autora. Neviditelný u něj ale zatím
– četl jsem ji jen v noci, při lampě, když už jednoznačně vede. Vůbec, ta psychologie
ostatní spali, chtěl jsem to prožít znovu za je pro mě v horroru mnohem důležitější,
stejných okolností. A tehdy jsem pocho- než zombíci či krev.
pil, že horrorová kniha, když jí vytvoříš
správné podmínky, je mnohem bohatší, Docela chápu jisté spojení stomatologie
pestřejší a napínavější než film, tedy ve přes nemocniční prostředí a naše nejni-
většině případů. Že je vlastně hodně i na ternější strachy ze zubařů s horrorem.
tobě, jaké podmínky té knize vytvoříš. Vědí o tvé tvorbě i tvoji klienti?
Někteří ano. Dokonce spoluautorka jedné
Když už jsme u toho, zeptám se tě i na tu knížky, Doktora Kariese, je moje bývalá
nejoblíbenější knihu a film či seriál. i současná pacientka. A ta kniha vznikla
Filmy ani seriály mě moc nebaví, zčásti i na její popud, když mi
jsem spíše knihomol. Co se týče před vytržením osmičky přines-
knih, v rámci rodinného dědictví la stránku textu o svém strachu
si doma předáváme z generace – a ta stránka se s malými úpra-
na generaci Záhadu vyhaslých vami stala později součástí této
očí od Viktora Bočka. Setká- „mininovelky“. Tu knihu mám
ní s jeho potomkem – Petrem vůbec poměrně rád, dělali jsme
Bočkem, a to osobní i autorské, na ní celkem asi tři roky, i ilus-
pro mě proto bylo hodně za- trace se moc povedly.
jímavé – je to důkaz, že svět je
opravdu malý. Pak mám moc rád klasiku, Tématem tohoto čísla je „lékařský
zmíněného Draculu, pak Frankensteina horror“, podělíš se s námi o nějakou
a řadu věcí od Kinga, Ketchuma či Le- zkušenost či zajímavé vyprávění, které
vina. Ze sérií například Nekroskop. Pří- tě v literární tvorbě inspirovalo?
jemným překvapením jsou pro mě čeští Skutečně horrorové scény mě naštěstí
autoři, a to jednak skupina, kterou jste ko- v každodenní praxi potkávají výjimečně,
lem sebe vytvořili vy s Honzou Vojtíškem, ale spoustu horrorových historek se dozví-
kterou vydává Karel Petřík, ale i třeba Pa- dám od pacientů. Někdy to jsou skutečně
vel Renčín se svou Vězněnou. Ze starších témata, která by stála za zpracování, třeba
českých autorů mě baví hlavně Josef Karel odstranění zubní dřeně („trhání nervů“)
Šlejhar, Emanuel Lešehrad, Ladislav Klí- bez anestezie, hlášky typu „to vás nemů-
ma či některé věci Jana Weisse, ač nejde že bolet“ atd. Samozřejmě, že si řadu věcí
vždy o typické horrory. To je i případ pacienti přidají, ale i tak je to bohatý zdroj
Karla Matěje Čapka Choda. Skutečným inspirace, bohužel. Zatím jsem skuteč-

88
červen 2019

89
HOWARD 31

ně „zubařský horror“, který by mě hodně Kupodivu poměrně běžné věci, faktury,


dostal, v knize nebo filmu nezaznamenal. novinové titulky nebo blbost některých
Slušná je zubařská scéna z filmu Marato- lidí. Ty běžné, jako třeba noční hřbitov,
nec, hodně dobrá je první část béčkové- pavouci či mrtví, mně nevadí, snad mož-
ho horroru The Dentist, ale jinak jsou ty ná s výjimkou hadů – tam se ale nejedná
věci, na které jsem narazil, spíše úsměvné. o skutečný děs, spíš vlastně nevím, jak
Mám na mysli třeba Čapkovu povídku bych se měl k tomu zvířeti chovat, moc
Když bolí zuby, některé pasáže z Hraba- mu nerozumím.
la o problémech se zubními náhradami
apod. Skutečný literární zubařský horror, Jak to bylo s vydáním tvé první horro-
u kterého bych se vážně bál, jsem zatím rové antologie Děsy a běsy? Předpoklá-
nepotkal – ale třeba existuje. dám, že do nakladatelství vydávajících
odbornou literaturu tvé kroky nesmě-
Co dokáže nejvíce vyděsit tebe samot- řovaly.
ného? Kupodivu ano, zkoušel jsem to u na-
kladatele, u kterého jsem měl už tehdy
vydaných několik odborných knih, ale
nechtěl ji vydat, že horrory nedělá. A ne-
chtěl taky vydávat povídky, spíš delší tex-
ty. Nabízel mi, že mi vydá fantasy nebo
pohádku, ale tyhle žánry já nepíšu. Tak
jsem to nechal uležet a pak jsem jednou
potkal na koních Jenny Nowak a ta mi
řekla o Karlu Petříkovi alias Netopejrovi.
A bylo.

Napsal jsi celou řadu horrorových po-


vídek jak do časopisů, tak do antologií,
a jednu kratší novelu navrch. Uvažuješ
o románu?
Uvažuji, několik nápadů už mám, i ně-
kolik synopsí, ale zatím ten čas nenastal.
Myslím však, že k tomu dojde. Ovšem
dávám tomu čas, nechci nic psát na sílu,
nutit se do toho. Bude to zřejmě jako
s mou první knihou básniček, která se
jmenuje Dentální rapsodie – ta ze mě
prostě „vypadla“, naráz a s vysokou in-

90
červen 2019

Co si myslíš o současném domácím lite-


rárním horroru? Má podle tebe šance si
získat nějakou větší čtenářskou základ-
nu, nebo vystoupit ze stínu fantasy?
Domácí horror i česká literatura obecně
má poměrně velký potenciál. Problém,
který se naštěstí zatím týká hlavně ostatní
české literatury, je, že drtivě vítězí kvan-
tita nad kvalitou – vydává se strašně moc
knih, ve kterých se už pořádně neorientu-
jí ani profesionální literární vědci. Je tak
velmi těžké odlišit zrno od plev. Českého
horroru je stále jako šafránu a je skvělé,
že se daří, že se spolu autoři i čtenáři stá-
le více setkávají, a že autoři dohromady
spolupracují na antologiích, conech atd.
V tom vidím obrovský potenciál a sílu
českého horroru, která řadě jiných témat
v české literatuře, snad s výjimkou fan-
tasy, chybí – autoři už nevytvářejí skupiny
a názorová hnutí, prakticky nevycházejí
almanachy jako dříve atd. Tento typ akti-
vit je důležitý, protože je podhoubím pro
tenzitou. A nic nenasvědčovalo tomu, že dobré, začínající autory. Ti géniové od
se to stane. A v druhé fázi, po povinném přírody ho tolik nepotřebují, ale většina
uležení, jsem už dělal, pro mě překvapivě nadprůměrných autorů z těchto aktivit
a netypicky, relativně málo oprav. profituje – je skvělé, když máš kolem sebe
pár lidí, kteří ti řeknou, že tohle je prostě
Co považuješ při psaní horroru za nej- kravina nebo tě naopak pochválí. Tohle
náročnější? se českému horroru daří. Dalším oříškem
Největší problém je hlavně udržet si čas, bude proniknout s překlady do zahraničí.
když se mi psaní daří. Protože zkrátka
pořád někoho bolí zuby. Čas si najdu, Sleduješ i české filmové horrory?
ale udržet si ho – při mé profesi prostě Film sleduji jen okrajově, a pokud, tak
nemůžeš na týden vypnout telefon, zam- klasické mistrovské kusy typu Spalovač
knout se v bytě a jen psát. To vám všem mrtvol – pod tímto titulem jsou totiž,
ostatním mohu jen závidět. tedy pro mě, dvě různá díla, jako by jedno
napsal pan Fuks a druhé pan Hrušínský.

91
HOWARD 31

Jinak jsem ale televizi pověsil do ordi- Jaké horrorové projekty chystáš do bu-
nace, tam na ní ukazuji pacientům fotky doucna?
a rentgeny. Doma byla většinu času vy- Teď je hlavním úkolem dopsat povídku
pnutá a zabírala spoustu místa na stěně, pro Vaši antologii, to je priorita. Pak si
kde už dnes máme knihy. ještě občas pohrávám s jednou z těch ne-
dokončených synopsí s potenciálem stát
Čemu se věnuješ, když zrovna nejsi se románem, ale to je zatím jen ve stadiu
v ordinaci, na kongresu nebo za psacím „oťukávání“ – snažíme se s tím příběhem
stolem? přijít si vzájemně na chuť – chemie tam
Právě jsi popsala 95 % mých aktivit v bdě- je, ale ještě si spolu nerozumíme ve všem,
lém stavu, takže by bylo korektní říct: „Už poznáváme se postupně.
skoro ničemu“. Ale přeci jen, občas ještě
jezdím například na koni, i když méně Děkujeme za rozhovor
často než dříve, a než bych si přál. A sna- • Kristina Haidingerová
žím se hodně číst – knih, které si chci pře-
číst totiž stále přibývá.

92
temná strana ráje
jiří šedý

1. května nu… koneckonců pracoval jsem v nemoc-


Mám po tom všem, co se událo, ještě ale- nici, jsem vycvičen k samostatnosti… když
spoň minimální právo psát? Mám vůbec je na deset křesel jedna sestra, není s vámi
právo se z toho všeho vypsat? Z toho straš- v reálu žádná, protože vždycky má někdo
ného šoku? Vychrlit vše na papír, abych se přednost.
alespoň touto cestou zbavil toho děsu? Nebo Odešel poslední pacient a sestra mi přived-
mám jen děkovat bohu, že jsem dnes Alenu la Alenu, posadila ji na křeslo a zamávala
spatřil v čekárně a že vypadala normálně. Že mi své adieu: „Na shledanou, pane doktore.
mi nehrozí kriminál… být zavřen do kon- A tady máte nějaké pomeranče, kdyby na
ce života v chladné cele, kde bych pomalu vás přišel hlad.“ Zahlaholila a položila na
umíral z poloviny svou osamělostí, z druhé linku tři oranžové plody. Usmál jsem se na
poloviny znásilňován spoluvězni jako nejpo- ni a otočil se k Aleně.
níženější tvor na zemi. Snad při mně tehdy „Tak copak vás trápí, slečno?“ vypadl ze mě
stála štěstěna… když jsem ji dnes uviděl, ži- otřepaný frazém.
vou, zdravou, krásnou jako tehdy… nechtěl „Strašně se bojím, pane doktore,“ zašeptala.
bych být pod tím balvanem, co mi spadl ze „Nebojte, přeci jen jsme od středověku po-
srdce… byl obrovský a rána při jeho pádu by někud pokročili. Máme tu magický šuplík
zabila slona. Ale od začátku. s anestetiky, který by nám mohl závidět
kdejaký narkoman.“ Stupidní blábol, ale ku-
*** podivu zabírá.
Alenu Kořínkovou k nám objednala její ses- „Hrozně se bojím, že mi vytrháte všechny
tra. Prý ji musím ještě ten den vyšetřit, že mě zuby.“
moc prosí, že je sestra velmi bojácná, že to Zarazil jsem se.
asi nic není, ale prý abych ji alespoň uklidnil, „Proč bych to dělal, slečno?“
že peníze nehrají roli, a tak dále… to máme „Nevím… víte, jsem trochu senzibil… a…
každou chvíli, lidé třeba odjíždějí na dovole- mám takové tušení.“
nou a vzpomenou si, že si vlastně potřebují „Hmmm, zvláštní. Ale nebojte, já na para-
nechat zkontrolovat zuby… co kdyby. Nebo normální jevy nevěřím, takže bych měl být
si třeba vzpomenou jen tak. Ale zvykli jsme proti vaší věštbě imunní.“
si na to, bereme to jako součást profese. Pokus o vtip.
Objednal jsem ji tedy na konec pracovní Opět o blbý vtip.
doby, už budu sice v ordinaci sám, ale zá- Ale zasmála se.
kladní vyšetření a případně ošetření zvlád- „S vámi je sranda. Ale já mám vážně tako-

93
HOWARD 31

vé tušení. Třeba je to jenom předzvěst toho, si prosím klidně dýchat do této masky, kte-
že když mě budete vyšetřovat, tak se leknu, rou vám nasadím na obličej. A za chvíli už
cuknu hlavou a vy mě zraníte.“ budete v ráji. Ne nadarmo se mu říká rajský
Začínáš mě děsit, děvče… ne, to jsem špatně plyn, no ne?“ řekl jsem a nasadil jí masku
vyjádřil… je už osm večer… začínáš mě tro- přes obličej. Chvíli jsem čekal, až plyn začne
chu… SRÁT. působit, ale zřejmě někde netěsnila, takže
„Neblázněte, prosím… a… čeho se vlastně jsem se nadýchal taky.
tolik bojíte? Respektive… co vás vlastně trá- Jenže…
pí?“ Kdybych se byl jen nadýchal čistého raj-
„Pane doktore… když mě budete vyšetřo- ského plynu, zřejmě bychom se tam spolu
vat, nešlo by mě na to uspat? Víte, já se váž- smáli, dokud by nám rajský plyn nedošel…
ně strašně bojím… a když budu uspaná, tak pravděpodobnost otravy byla vyloučena, kli-
sebou třeba necuknu a nic se mi nestane a vy matizace byla dokonalá… opak by mi u hy-
mě v klidu vyšetříte… a když něco najdete, gieny neprošel, donutili by mě k nápravě,
tak to rovnou opravíte a já nebudu vůbec případně mi ordinaci zavřeli a sebrali licenci.
o ničem vědět a-“ Jenže…
No ty kráso… Když se dostane větší množství rajského
„Slečno… slečno, zastavte, prosím,“ sna- plynu do kontaktu s oxidem bumedičini-
žil jsem se mluvit co nejklidněji, „uspat do tým, může nastat paradoxní reakce. Proto
celkové anestezie vás samozřejmě nemohu nesmí být v ordinaci při jeho použití žádné
a byl by to obecně nesmysl – jen na vyšetře- tropické ovoce, hlavně mandarinky a po-
ní, případně malé ošetření? To přece nejde.“ meranče, kde je této chemické sloučeniny
„Ale… pane doktore-“ spousta. Jenže… taková interakce přece není
A následovala půlhodina litanií, kterými reálná, neboť… kde by se za normálních
vás nebudu otravovat. Co vám budu poví- okolností v ordinaci vzalo jídlo? To hygie-
dat, nakonec mě ukecala… na přísně zakazuje. A na všech dveřích jsou
„Dobrá,“ rezignoval jsem. „Víte co? Pro vel- přece nápisy o zákazu vstupu s jídlem.
mi bojácné pacienty tu máme rajský plyn. Ledaže…
Pravda, používáme ho pouze při ošetření, Ta má drahá zdravotní sestra.
na vyšetření jsme ho zatím nepoužili, ale Jakmile jsem se nadýchal směsi plynu
koneckonců… je to naprosto bezpečná me- a oxidu bumedičinitého, vyletěl jsem z těla
toda. Budete sice vnímat, ale budete se cítit jako raketa. Mé vědomí, duše, nebo astrální
jako v na večírku… jako v alkoholovém opa- tělo… říkejte si tomu, jak chcete, se zarazilo
ru. Souhlasíte?“ až o strop ordinace. Astrální tělo prý nic ne-
Samou radostí nadskočila v křesle. cítí… kecy… mě to tedy bolelo jako čert…
„Jéééé, vy jste ten nejlepší doktor na světě.“ i když méně než to, co následovalo.
„Ano, máte pravdu.“ S hrůzou jsem sledoval, co se začíná dít.
Usmála se. Doktor, tedy rozuměj, já, potažmo má tě-
„Děkuji. Tak tedy… pojďme na to. Budete lesná část, kterou jsem v tu chvíli vůbec

94
červen 2019

95
HOWARD 31

neovládal, totiž naučenými pohyby u téměř přírody jsem obrečel – jak cinknul do kovové
bezvědomé (a tedy dokonale spolupracující) misky, upadla ze stropu na podlahu slza jako
pacientky bleskurychle vyšetřil jeden zub po od krokodýla. Astrální tělo že nemůže bre-
druhém, a aniž bych mohl cokoliv dělat, od- čet? Já bulel jako pominutý.
ložil zrcátko a sondu a začal si v klidu chys- Nakonec bylo po všem. Jakmile mé tělo za-
tat chirurgický stolek. Vše s dokonalou přes- šilo poslední ránu a všechno dokonale ukli-
ností a chladnokrevností. Preciznost sama. dilo, sesulo se vyčerpáním k zemi.
Když jsem uviděl, jak vybaluje páky a kleš- A mě to vtáhlo zpět do těla.
tě, začal jsem řvát. Marně. Snažil jsem se A takhle mě ráno našli.
k němu, tedy vlastně k sobě, co nejdříve do- Ležícího na podlaze.
stat a zarazit to, ale byl jsem ke stropu jako A pacientka nikde.
přimrazený. Naopak mě nějaká neznámá síla „Vy jste tu v noci flámoval, že jo, pane dok-
spíše tlačila hlouběji a hlouběji do stropu, až tore?“ ptala se mě sestra, když jsem otevřel
jsem měl pocit, že začínám zády postupně oči.
drtit omítku. Pomalu jsem vstával. Hlava mě bolela jako
Mé tělo se však nenechalo rušit. Vše si by mě do ní někdo hodinu mlátil kladivem.
pečlivě vyskládalo a začalo konat. Anestezii „Cože?“
pochopitelně doktor vynechal, ta už teď byla Rozvzpomínal jsem se na tu noc. Bál jsem
prakticky celková, tak nač plýtvat anestetiky se zeptat. Ale nakonec jsem musel. Musel
a pacientku navíc zatěžovat přílivem farmak! jsem znát pravdu.
Do prdele, do prdele, do prdele! „Kde je slečna Alena Kořínková?“
Nebýt toho, že jsem si uvědomoval, co se „Je v čekárně, čeká na vás.“
vlastně ve skutečnosti dělo, byl bych asi na Cože?
sebe pyšný. Trhání zubů mi vážně šlo. Zasu- „Byla tu dnes první, musí s vámi prý mlu-
nout páku mezi dva zuby, chvíli podržet, zub vit.“
rozkývat, hladce vyndat kleštěmi, vícekoře- „Vážně? Ona… jak vypadá?“
nové zuby nejprve rozříznout vrtákem, pak „Jak vypadá?“ zasmála se sestra. „Jak by
rozpáčit, následně vyndat po kouskách, lžič- měla vypadat? Úplně normálně!“
kou vyčistit ránu, pěkně zašít, zkomprimovat „Ona… má zuby?“
a šup na další. „Cože?“ Sestra se prohnula smíchy v pase.
„Debile, kreténe! Nech toho! Okamžitě to „Ano… má zuby. Pane doktore, neměl byste
zastav!“ Řval jsem jako pominutý, ale mé tě- pracovat takto dlouho do noci, respektive,
lesné já nereagovalo a pokračovalo jako stroj, pokud se neurazíte… takto dlouho flámo-
až z něj lil pot. Vytrhnout najednou všech vat.“
třicet dva zubů není žádná sranda, ale když Hmm, chceš říct: „Neměl bys tolik chlastat.“
pacient moc neprotestuje, dá se to zvlád- Usmál jsem se.
nout. Nevím, jak dlouho to trvalo, jistě něja- „Vážně je v pořádku?“
kou dobu ano, ale i tak mi to přišlo ukrutně Letěl jsem ke dveřím a podíval se do ku-
rychlé. Každý ten krásný zdravý bílý zázrak kátka.

96
červen 2019

Ufff… je tam a vypadá normálně.


„Sestři, prosím vás, poproste ji, ať chvíli po-
čká, rád se na ní podívám, ale potřebuji se
dát trochu do pořádku.“
„Chtěla jsem vám zrovínka navrhnout to-
též. Začínáme až za hodinu, slečinka s tím
počítá, prý na vás počká. Ona neví, že tu jste,
klidně si odpočiňte.“
A tak jsem bočními dveřmi odešel do své
pracovny a vychrlil na papír toto vyznání.
Ani nevíte, jak se mi ulevilo, že to vše byl
jenom sen. Asi od ní dostanu výtku, že přišla
pozdě domů… ale, panebože!!! Cokoliv, jen
když je v pořádku! Kámen mi spadl ze srdce.
Tak se nezlobte, že jsem to na vás tak vychr-
lil, mám toho ještě plnou hlavu. Hurá, vše je JIŘÍ ŠEDÝ (1980)
v pořádku! Je zdravá, živá a má… ZUBY!!!
MUDr. et MDDr., PhD., MBA,
2. července lékař, chirurg, zaměřený na oblasti:
Sedím v chladné cele a čekám, až přijde Olaf
klinická anatomie, poranění mí-
a opět mě znásilní. Dnes už potřetí. Mám už
chy, neurogenní plicní edém, orální
jen asi deset minut, takže budu psát stručně.
a maxillofaciální chirurgie a stoma-
Slečnu jsem s jásotem uvedl do ordinace.
tologie. Pracuje na výzkumu kme-
Představila se mi jako Eva Kořínková.
nových buněk v čelistní chirurgii.
Dvojče Aleny.
Dvojče té nebohé dívky, které jsem vytrhal Autor a spoluautor mnoha prací
všechny zuby. z oboru, např. Klinická anatomie
Dvojče té nebohé dívky, která se… bůh penisu (2010) nebo Zubař – nejlep-
ví, jakým zázrakem dostala z mých spárů ší přítel člověka (2014) . Překladatel
domů, kde se zhroutila do náruče k smrti z/do angličtiny. Básník (Dentální
vyděšených rodičů. Rapsodie, 2017) a horrorový spiso-
Dvojče té nebohé dívky, kterou museli hos- vatel. Povídkami přispěl do antologií
pitalizovat na psychiatrii. Sto hororů ve sto slovech (2016)
Dvojče té nebohé dívky, která se předevčí- a  Ve špatný čas na špatném místě
rem zabila. (2017). V roce 2014 mu vyšla sbír-
Dvojče té nebohé dívky, kvůli které teď ka povídek Děsy a běsy, v roce 2017
jsem, kde jsem a kde se mnou dozorci a věz- společně se svou pacientkou Zuza-
ni dělají vše to, co si zasloužím. nou Gajduškovou napsal zubařský
Plným právem. horrorový thriller Doktor Karies.

97
HOWARD 31

jiří šedý
děsy a běsy
recenze
Kniha představuje soubor 28 povídek. Vět- sila bych se vyhnout De Sadovským klišé,
šina z nich je soudobých, některé s prvky nicméně jde o luxusně vykreslenou ukázku
fantastiky. Autor chápe horrorový žánr jako psychopatologie.
prostředek vyvolání a stupňování napětí, Děsy a běsy obsahují, stejně jako každá
nikoli jako snahu o co největší kondenzaci sbírka, povídky silnější, průměrné i slabší,
násilí a krve… které by si zasloužily lépe propracovat, ji-
nak čtenáře spíše nezaujmou. Nejvíce mě
Vydavatel: Netopejr, 2014 ovšem mrzí, že nad motivací některých po-
Počet stran: 204 stav bych mohla přemýšlet celé zimní veče-
ry a stejnak bych ji asi neodhadla správně
Děsy a běsy jsou prvním souborem horro- ani po pěti semestrech psychologie. Mladší
rových povídek, kterým se Jiří Šedý pochlu- čtenáře by kniha mohla bavit, nicméně zde
bil českému knižnímu trhu. Sbírka obsahu- je otázkou, jak lákavé jsou pro tuto skupinu
je povídky, které se od sebe liší jak svým knihy bez ilustrací. Ač jsem se u této sbír-
rozsahem, tak i zpracováním. Najdeme zde ky téměř nebála, pozornost čtenáře, napětí
kratší povídky, které čtenáře uchvátí svou a místy mrazivé chvění si udržet autor umí
děsivou pointou či atmosférou, ale i dlouhé výtečně. Osobně si myslím, že humor a kli-
příběhy s prvky fantasy např. Podivuhod- šé zde převáží horrorové prvky, ale i přesto
ná závěť. Název sbírky je sám o sobě vcel- má sbírka čím čtenáře zaujmout. Originali-
ku trefný, neboť Jiří Šedý čtenáři servíruje ta námětu u povídek C5 a Zácpa je nespor-
horrorovou všehochuť. Nechybí zde stup- ná, stejně tak kvalita povídky Otec Smrt,
ňující se napětí, nejistota ani strach. která byla již dříve publikována v 2. antolo-
První povídka Butcher zavede čtenáře do gii českého horroru.
malého obchůdku, jehož majitel umí s grá- Potenciál Jiřího Šedého vidím především
cií naložit se svou konkurencí. Jde o slibný v tématech spojených s anatomií a lékař-
začátek, který však čtenáře především roz- stvím, vsazených do prostředí kratších a ze-
seká svým poněkud zvráceným humorem. jména atmosféricky laděných horrorových
Podobně je na tom i povídka Zámecký textů.
krátký proces, která detailně vykreslí bizar-
ní choutky jisté hraběcí rodiny. Být auto- • Lucie Matoušková
rem, více bych příběh rozpracovala a poku-

98
červen 2019

99
HOWARD 31

radius
recenze

Radius jsem viděl před několika měsíci si platí HBO Go a nestahuje filmy po-
a uložil si ho do bezpečně uzavřené ška- koutně z Ulož.to a nakonec i zhodnotil
tulky „slušný film s nápadem, znova ne- recenzovaný film. Co víc si přát. Jenže
třeba“, kde od té doby spinkal. Když jsem požadavky kvalitních periodik jsou ne-
ke své hrůze a nekonečné hanbě zjistil, úprosné, a i já je musím dodržovat. Tak-
že jsem za poslední čtvrtrok neviděl ani že přihodím ještě tři odstavce o filmu,
ty čtyři povinné horrory pro Howarda, o kterém je nejlepší nevědět nic.
skočil jsem na HBO Go. A tady na mě Je postavený na opravdu cool nápadu.
čekal mezi záplavou nevábně vyhlížejí- Hlavní hrdina má kolem sebe prostor
cích céčkových podivností. Dal jsem mu (rádius), ve kterém okamžitě umírá vše
druhou šanci a byl jsem s ním spokojený živé. Ptáci, jiná zvířata i lidé. A navíc má
ještě o stupínek více než před časem.

Režie: Caroline Labrèche, Steeve Léo-


nard
Scénář: Caroline Labrèche, Steeve
Léonard
Délka: 87 min
Původ: Kanada
Rok: 2017
Hrají: Diego Klattenhoff, Charlotte
Sullivan, Brett Donahue, Alicia John-
ston

Když si po sobě čtu první odstavec,


mám dojem, že tak nějak supluje celou
recenzi a mohl by čtenářům, vychova-
ným zkratkovitostí digitálních sítí, sta-
čit. Přiznal jsem se v něm, že už praktic-
ky nekoukám na horrory, doložil, že jsem
na ústecké poměry movitý občan, který

100
červen 2019

amnézii, takže vůbec netuší, proč se mu Atmosféra snímku, dokreslená nená-


to děje. Super schopnost hlavní hrdinky padnou hudbou, dokáže otevřeného
pak spočívá v tom, že když je dostateč- diváka vtáhnout do děje, který je roze-
ně blízko hlavního hrdiny, neguje jeho hraný na příjemných sedmaosmdesáti
rádius. A samozřejmě má také amnézii. minutách. Je pak jen na vás, zda dáte to-
No a tihle dva sympatičtí lidé si to rázují muhle kanadskému nezávislému kousku
krajinou, dávají si pozor, aby se od sebe šanci, kterou si podle mě zaslouží. Asi
příliš nevzdálili a pátrají po své minulos- z něj nebudete učurávat blahem, ale
ti. v záplavě všech těch bubu jeptišek a re-
Potud super a opravdu jsem měl radost, maků je Radius příjemným zpestřením.
že jsem narazil na nenápadný nezávislý
klenot, který se zapíše do podrobnějších • Roman Kroufek
dějin žánru. To se kvůli trochu překom-
binované druhé polovině snímku nesta-
ne, ale i tak jde o příjemnou podívanou.
Autoři využívají speciálních schopností
obou hrdinů očekávatelně, ale občas
efektně, a hrdinové samotní jsou ztvár-
něni sympatickými herci, kteří asi nikdy
nebudou patřit ke špičce, ale svou práci
odvádějí dobře.

101