You are on page 1of 134

OBSAH ČÍSLA

září 2019 #32

Rozhovor: Alex Caesar Gomez


str. 100

86. Recenze: Mandy


88. Povídka: Neznámý
interpret (Tomáš Marton)
100. Rozhovor: Alex Caesar
Gomez
104. Proti Proudu: Ať žijí
duchové (Marsu!)
107. Portrét: R. L. Stine
114. Z palubních záznamů
122. Sorority Babes in

TÉMA #32: vesmírný horror the Slimeball


Bowl-O-Rama
124. Povídka: Vlak
(Robin Stejskal)

4. Alien: Revize 44. Portrét: Hřbitovní


12. Recenze: Hollywood tanečnice s motorovými
Chainsaw Hookers pilami
15. Recenze: Zbouchl jsem 50. Recenze: Kopiec
satanovu dceru 53. Recenze: Us
17. Povídka: Ti, co neumírají 55. Povídka: Toto je mé tělo
(Lenny Ka) (Krzysztof T. Dąbrowski)
25. Skúsime to cez vesmír 61. Deadite Press
35. Rozhovor: Linnea Quigley 65. Portrét: Démonická
41. Linnea Quigley‘s Valerie Kaplanová
Horror Workout 84. Recenze: Děti Raumy
EDITORIÁL
honzy vojtíška
na Žáčka. Archivář Petr Boček podá
HOWARD zevrubnou zprávu ze své pátrací akce
po horrorových stopách Valerie Kapla-
31/2019 nové a mladší ročníky jistě potěší se-
Nezávislý horrorový magazín tkání s autorem R. L. Stinem. Nechybí
tradiční recenze ani vzpurný příspěvek
howardhorror666@gmail.com
www.howardhorror.cz do rubriky Proti proudu. A čeká vás
i narozeninová oslava jednoho z ves-
Redakce: Honza Vojtíšek
mírných souputníků.
Obálka, sazba & grafika: Vítáme vás na palubě. Vydejte se
Michal Březina s námi prozkoumat mrazivé dála-
Externí spolupracovníci: vy, setkat se s nepoznaným, nahléd-
Petr Boček, Michal Březina, nout za opony strachu, případně při
Lenny Ka, Roman Kroufek, nečekaném náhlém setkání dojem-
Lucie Matoušková, Demi ně zašišlat: „To je ale loztomilé zví-
Mortuus, Andrea Parezová,
Pozor, hovoří kapitánský můstek: žááááááÁÁÁÁÁÁÁÁ…“
Martin Štefko, Milan Žáček
„Máme slušný starší koráb, aj ty sa v ňom Startujeme za té mínus deset, devět,
Ilustrace: pomestíš, aj poklady čo sú v moriach, je osm, sedm, šest, pět, čtyři…
Michal Březina (57, 129),
v ňom miesto pre všetkých. Skúsime to cez
Zuzana Droppová (19), Adam
Kubík (93). Ilustrace na obálce: vesmír…“ zpívá v jedné ze svých nej- Palubní kapitán
Charidimos Bitsakakis tvrdších skladeb jistá slovenská kapela, Honza Vojtíšek
www.harrybits.artstation.com/ a i my jsme se rozhodli vydat na cesty
www.instagram.com/charidimos_art/ a prozkoumat tajemné dálavy. Téma-
Rozhovor: Linnea Quigley
tem tohoto čísla je vesmírný horror,
Korektury:
Zuzana Kocurková tedy děsy, hrůzy a strachy odehrávající str. 35
Honza Vojtíšek se mimo naši rodnou hroudu v literární
Správa webu: Roman Kroufek i filmové podobě.
Meziplanetární let vám zpříjemníme
rozhovorem se sympatickou hvězdou
amerického osmdesátkového a deva-
desátkového horroru Linneou Quigley,
plzeňská scénáristka Alena Čadová
pak vyzpovídá (jiho)amerického reži-
séra svého horrorového scénáře Alexe
Caesara Gomeze. V palubní knihovně
si můžete přečíst povídky Lenny Ka,
Robina Stejskala, Tomáše Martona
i polského člena posádky Krzysztofa
T. Dąbrowského a dovzdělat se prv-
ní částí nového seriálu o horrorových
str. 107 nakladatelstvích z různých koutů světa
Portrét: R. L. Stine z pera překladatele a nakladatele Mila-
HOWARD 32

alien: revize
téma

„Možná, že jsi nesledoval poslední události, ale dostali jsme na


prdel, kámo!“ Věta, jež zazněla ve filmu Aliens (1986) a která
vlastně docela jednoduše charakterizuje celou vetřelčí ságu.
Michal Březina u příležitosti 40. narozenin této vesmírné
potvory přesto podrobně sumarizuje čtyři základní filmy
o krutých vesmírných monstrech.

4
32/2019

NEJDŘÍVE BYLO VEJCE, rovými prvky jsou zde ohyzdné monstrum


POTOM FACEHUGGER neznámého původu a člověk v tísni, který
Všechno začalo prakticky už v roce 1970. monstru čelí prakticky beze zbraní i bez
Ronald Shusett a Dan O‘Bannon začali jakékoliv erudice o jeho schopnostech
pracovat na scénáři k Dickovu Total Re- či… řekněme motivech. Tíživou atmo-
call, ale jak se pánům brzy ukázalo, celý sféru vyvolává stísněný prostor kosmické
projekt by byl tuze nákladný, a tak nechali lodi a postupný úhyn všech zúčastněných.
dobrodružství z Marsu prozatím u ledu. Okolnostem nepomáhá ani skutečnost,
Spočítali si totiž, že pro ně bude reálněj- že onomu mimozemskému vetřelci koluje
ší natočit cosi komornějšího, třeba právě v žilách kyselina. Divák zkrátka chápe, že
příběh o děsivém mimozemském mon- posádka je v dosti tragické situaci, jelikož,
stru, které by ve skromných interiérech pokud se jim podaří monstrum zabít, jeho
zánovní kosmické lodi nahánělo k smrti krev může poškodit loď, tedy zabít posád-
vystrašenou posádku. ku jaksi post mortem.

A tak konečně po devíti letech úporné Možná je zbytečné líčit, jak se lačný xe-
práce se mohli nechat první diváci okouz- nomorf dostal na palubu těžební kosmic-
lit filmem Alien, zdařile ukočírovaným ké lodi Nostromo. Mohla za to snad lidská
britským režisérem Ridleym Scottem. zvědavost, touha po získání unikátní bio-
Jejich první dojmy musely být úchvatné. logické entity, či snad neopatrnost? Jisté je,
Ale možná i relativně rozpačité. Ruku na že se nechala posádka zlákat zoufalým sig-
chlopeň, do té doby zkrátka nemohli vidět nálem z neznámé planety a pohotovostně
něco podobného, především co do zpra- se po přistání vydala na průzkum. Záhy
cování. odhalila prostorné hnízdo se snad tisíci
Scott vdechl svému snímku naprosto su- podivnými kožnatými vejci. Vedoucí týmu
gestivní, dechberoucí atmosféru, ale pře- Kane se pak stal prvním „šťastlivcem“, kte-
devším dodal skličující a temný děj s po- rému se na skafandr přisál takzvaný Face-
stavou děsivou jako dosud žádnou. hugger – jisté vývojové stadium vetřelce.
Snímek Alien zaznamenal fantastický O nějaký čas později se z Kaneova těla
úspěch u diváků i kritiků. Jasnými horro- vydere na světlo boží vetřelčí mládě, které

5
HOWARD

v temných zákoutích lodi


Nostromo vyroste v krve-
lačnou bestii, a které nemá
nic jiného na práci než se
honit se zbývající posádkou
táhlými chodbami. V boji
s ním nakonec obstojí pouze
křehká, avšak duchapřítomná
Ellen Ripleyová.
Pokud odhlédneme od řekněme
rozpačitých snah rozvinout vetřel-
čí univerz, tedy od filmů Prometheus
a  Covenant a také crossoveru Alien vs.
Predator z univerza prakticky zcela jiného,
došlo tak na první setkání člověka s touto
impozantní vesmírnou bytostí, setkání,
které si rozhodně říkalo o další pokračo-
vání. Ellen Ripleyová se tak stává jakýmsi
pojivem celé následující ságy.

PLANETA ÚSPĚŠNĚ OSÍDLENA.


ALE KÝM VLASTNĚ?
Roku 1986 přišel James Cameron s ná-
padem, vzít výše zmíněné monstrum
a poněkud ho rozmnožit. A nechat opět
hrstku lidí odolávat jeho útokům. Milov-
níci monster a akčních scén si jistě přišli
na své, s menším zklamáním pak odešli ti,
kteří postrádali tíživou horrorovou nála-
du z prvního filmu. Je však nutné dodat,
že naštěstí s tím, co Vetřelec představu-
je – tedy, jak vypadá, jak se pohybuje, jak
útočí, se nervydrásajícím scénám lze sotva
vyhnout. Aliens nabídnou i několik skvě-
lých „lekaček“. A napětí stupňované pouze
odezvou detektoru pohybu – laskomina
pro každého řádného horroristu. Snímek
Aliens tím pádem nabízí od všeho trochu,

6
32/2019

čímž vznikl prakticky


skvělý mix oblíbených
ingrediencí. Mnozí se
pak bijí do prsou, že právě
Aliens jsou tím jediným
nejlepším snímkem na toto
téma. Jako bonus nám tvůrci
představili Alien Queen, vetřel-
čí královnu, matku, která postou-
pí do finálního souboje s Ripleyo-
vou.
Ale zpátky na začátek příběhu, spíše
tedy na konec, na konec prvního filmu
o vetřelci. Jediný přeživší z lodi Nostro-
mo, Ellen Ripleyová, sotva potvoru vystr-
nadila ze svého mezihvězdného záchran-
ného modulu, si naordinuje hibernaci na
neurčito a poletuje nazdařbůh vesmírem
v chabé naději, že ji brzy někdo objeví
a probudí. To se nakonec stává až o zhru-
ba padesát let později. Po počátečních roz-
pacích se Ellen pomalu vypořádává se sku-
tečností svého neobvyklého skoku v čase,
načež ji pacholci z firmy Weyland-Yutani
Corp. s nadšením informují, jak zdárně
kolonizovali během doby jejího umělého
spánku planetku LV-426. Samozřejmě se
jedná o oběžnici, kde tehdy našla posádka
lodi Nostromo onu líheň vajec plných lač-
ných Facehuggerů. Logicky předpokláda-
né napadení kolonizátorů vetřelci na sebe
nenechá dlouho čekat. Weyland–Yutani
proto vysílá na pomoc jednotku po čer-
tech drsných mariňáků (jímž je Ripleyová
svěřena jako konzultant), na LV-426, aby
ochránili rodiny kolonizátorů. Celá stanice
se však ukáže jako jedno obrovské hnízdo
totálně zamořené xenomorfními monstry.

7
HOWARD

Divákům se navíc potvrdí informace, že ZRODILA SE HVĚZDA


Weyland–Yutani hodlá za každou cenu Tím však vetřelčí stopa rozhodně neza-
získat alespoň jeden (pochopitelně živý) niká. V době, kdy Ripleyová v laboratoři
exemplář této v jistém smyslu úžasné mi- na Florině 161 ověřovala svůj nezávidění-
mozemské entity. hodný zdravotní stav, zanechala na místě
Ripleyová, které se podařilo stanici vy- zkumavku se svou krví. Vědci pak po dvě
mazat z hvězdné mapy, a navíc zachránit stě let (kupodivu opravdu tak dlouho) ex-
jedinou přeživší, dívenku Newt, a po- trahovali z této krve vzorky vetřelčí DNA.
slední z mariňáků, seržant Hicks, opou- Do této doby se tak vrací poslední film
ští ve spěchu LV-426. Jejich autopilot Alien: Resurrection Jeana-Pierra Janue-
i hibernační komory však selžou v dů- ta (režisér skvělých Delikates). Vědcům
sledku útoku vetřelce, který se pokoutně se tedy podařilo nesčetněkrát naklonovat
infiltroval na palubu ještě před zničením samotnou Ellen (různě malformované
stanice. Loď havaruje na planetě Florina klony), ale i několik mnoho exemplářů
161. vetřelců včetně impozantní královny. Sho-
dou okolností přiráží na hvězdnou stanici
POSLEDNÍ AŤ ZHASNE Auriga, kde pokusy provádějí, jednotka
Tvrdé přistání přežije pouze Ellen, na- žoldáků, obchodníků s bílým masem. Tito
víc brzy zjistí, že Florina 161 není žádná mají doručit lidské oběti pro vetřelčí vejce.
Hawaj. Je to peklo. Planeta plná odpadu Jako obvykle se cosi pokazí a dochází
s hrstkou prakticky odepsaných vězňů. k nerovnému boji proti hordám monster.
Přítomnost ženy dosti podstatně zamá- Klon Ripleyové, jehož DNA je obohacené
vá s jejich přirozenými pudy. Ale to není o DNA vetřelce, uniká směrem k planetě
pro Ellen to nejhorší. Odhalí nepříjem- Zemi. Na lodi se však ukrývá cosi podiv-
nou pravdu, totiž, že uvnitř jejího těla se nějšího než by kdy „vyrobila“ vetřelčí krá-
klube další potomek, bohužel ne lidský. lovna, totiž zplozenec zrozen přirozeným
K její ochraně před mukly se navíc vě- porodem, tedy nikoliv z vejce, zplozenec
zením prohání vetřelčí jedinec, který se tolik podobný člověku, avšak s patrnými
vyklubal ze psa, což mělo i vliv na jeho pudy vetřelců. Je ovšem pomalý, těžko-
dospělou podobu i schopnosti. pádný, nedovede lézt po zdi a k nemilému
Ve spěchu připlouvá na Florinu 161 vý- údivu fanoušků začne navíc projevovat své
sadek z Weyland–Yutani, patrně přímo city. Tato skutečnost patrně srazila Vzkří-
pan Weyland osobně a slibuje Ripleyové šení na nejnižší špricli oblíbenosti z celé
hory doly, pokud jim vydá mládě dosud jinak vskutku zdařilé ságy.
ukryté v jejím hrudním koši. Ripleyová
volí raději smrt skokem do výhně, čímž UNIVERZUM SE ROZRŮSTÁ
zabije i svého právě rozeného kudrnáče. Januetův snímek nebyl poslední, i když
jako poslední uzavírá anabázi Ellen Ri-

8
32/2019

9
HOWARD

pleyové. Roku 2004 nabídli tvůrci crosso-


ver, ve kterém spojili svět Vetřelců se
světem Predátorů, v zabíjení podobně
interesovaných monster z vesmíru. Do
jejich nekonečných půtek se přimíchali
lidé v tajemném zikkuratu, no, spíše v py-
ramidě, pohřbené kdesi na severním pólu,
načež měl příběh dohru v druhém pokra-
čování odehrávajícím se na americkém
středozápadě.
Posléze se na místo činu vrátil sám Ridley
Scott, a to s ideou natočit jakýsi prequel,
tedy zobrazit události, které předcházely
jeho prvnímu filmu Alien (1979). Na-
konec se ukázalo, že jde ve skutečnosti
o zcela jiný, přesto dosti podobný univerz.
Filmy Prometheus (2012) a Alien: Co-
venant (2017) ale z pietních důvodů v ti-
chosti obejdeme.

ZELENOKREVNÍ VERSUS ČLOVĚK


Dlužno ještě dodat, že zfilmovat crossover
AVP se ukázalo jako geniální myšlenka,
jenom to provedení už bylo poněkud hor-
ší. Ale co naplat, řádný fanoušek bere vše,
tedy i souboj svých oblíbených monster.
A ruku na srdce, kolikrát jste si přehráli
scénu v útrobách podzemní pyramidy, kde
spolu bojují dvě vesmírná monstra Vetře-
lec a Predátor?
A víte, jak dopadne každý další souboj
Vetřelce s Predátorem? Ať už dopadne
jakkoliv, důležité je, že je to vždycky člo-
věk, kdo cvrnkne do diáře.

• Michal Březina

10
září 2019

11
Hollywood Chainsaw
Hookers
recenze
Kdysi, kdysi, byli podobné snímky výsa- jako Fred Olen Ray, Jim Wynorski, Da-
dou šediváků. Lidí, kteří prahli po kaž- vid DeCoteau nebo Andy Sidaris. Tihle
dém, byť sebepodivnějším filmovém zá- chlapíci formovali (ne)vkus celé jedné
žitku a na conech pravidelně okupovali generace filmových fanoušků pomocí la-
místnost s nepřetržitě běžícím videore- ciných, ale zcela účinných propriet.
kordérem. I já jsem svého času potkával Základem byly nahé holky, čím více, tím
persony typu Sapkowského pouze na lépe. A samozřejmě nešlo o nenápadnou
toaletách a šedivěl u videa, aniž bych měl nahotu přelomu tisíciletí, tady jste se,
dojem, že o něco přicházím. Jak ale ty- přátelé, často prodírali džunglí pubické-
hle snímky, které mnohdy nelákali ničím ho ochlupení a zdolávali silikonová po-
jiným než názvem, fungují v době, kdy hoří. Ta byla samozřejmě v ideálním pří-
máme po ruce celosvětovou kinemato- padě zalévána řádně krvavým deštěm. To
grafii na dvě kliknutí? vše podtrhovaly pekelné herecké výkony
a humor, za který by se pro jeho infan-
Režie: Fred Olen Ray tilnost a lechtivost styděl i patnáctiletý
Scénář: Fred Olen Ray, T. L. Lankford puberťák předávkovaný viagrou.
Délka: 75 min A přesně takové jsou i Hollywoodské
Původ: USA rajdy s motorovými pilami, jak zní čes-
Rok: 1988 ký název tohoto asi nejslavnějšího díla
Hrají: Gunnar Hansen, Linnea Quigley, Freda Olena Raye. Všechny výše uvede-
Michelle Bauer, Christopher Ray, Mi- né propriety jsou zastoupeny vrchova-
chael Sonye tou měrou, aniž by diváka začaly nějak
významněji nudit. Samozřejmě musíte
Samozřejmě! Protože, minimálně v pří- na Fredovu hru přistoupit už v úvodu,
padě tohoto kousku jde o naprostou kla- jinak budete nevěřícně zírat, jakéže céč-
siku. Abyste ji dokonale ocenili, musíte ko jste si to vlastně pustili. Když už jsme
se se mnou vrátit na přelom osmdesátých u režiséra, mimochodem také úspěšného
a devadesátých let minulého století, kdy wrestlera, většina jeho snímků vznikala
videovým dýchánkům vládli mužové v rámci rozsáhlého rodinného klanu. Ten
je tady rozšířen o jeho desetiletého syna

12
září 2019

v nenápadné roli dí-


těte v baru. Tomu se
říká moderní otcov-
ství.
Zapomněl jsem do-
dat něco, co už asi
tušíte. Příběhy a scé-
náře obdobných
snímků nepatří mezi
ty nejsofistikovaněj-
ší a ani Hollywood
Chainsaw Hookers
nejsou (naštěstí) vý-
jimkou. Hlavní hr-
dina, soukromé očko
jménem Jack Chan-
dler se během vy-
šetřování zaplete se
starobylým egypt-
ským kultem, jehož
členky potřebují lid-
ské oběti pro zacho-
vání věčného mládí
nebo tak něco. Po-
bíhají u toho nahé
a zabíjejí motorový-
mi pilami. Co více si
milovník filmového
umění může přát.
Když už jsem
u těch členek kultu,
jejich herecké skilly začínají u pohupo- face ve vůbec prvním Texas Chain Saw
vání ňadry a končí u kroucení pozadím, Massacre. A šéfuje jim dobře. Vždyť kde
ale některé, především tedy Linnea Qui- jinde uvidíte scénu, kde na pozadí staro-
gley se pánu Bohu docela povedly. Šé- egyptských kulis dvě polonahé dívky bo-
fem celého zvrhlého náboženství je pak jují pomocí motorových pil? Nikde. Tak
ten nejpovolanější z povolaných, Gunnar si toho važte.
Hansen, svého času představitel Leather- • Roman Kroufek

13
HOWARD 32

14
Carlton Mellick III
Zbouchnul jsem
satanovu dceru
recenze

Být panic, a přesto se stát otcem, tak to pořádně vyvede z míry, zvlášť když zjistí,
vyžaduje sakra velkou porci smůly. že Veška, matka jeho budoucího dítěte, je
dcerou samotného Satana. Nejprve hodlá
I Knocked Up Satan‘s Daughter strčit hlavu do písku, a pošle Vešku zpát-
Překlad: Milan Žáček ky do pekla. Návštěva jejího příbuzenstva,
Vydavatel: Carcosa které vyvraždí téměř celé osazenstvo baru,
Rok českého vydání: 2019 kam pravidelně chodí, ho ale přesvědčí, že
Počet stran: 224 by se své milé zříkat neměl. Autor kni-
hy, Carlton Mellick III, je představitelem
Přesně tahle tragédie potká čtyřiadvaceti- literárního žánru bizarní fikce. Ačkoliv
letého flákače Jonathana, který raději utekl v Americe jde o poměrně etablovaného
z vysoké školy, než aby dospěl a přijal zod- spisovatele, u nás mu zatím vyšla pouze
povědnost za svůj život jako každý správný kniha Strašidelná vagína. Jeho další vý-
Američan. Do doby, než se na jeho prahu tvor, Zbouchnul jsem Satanovu dceru,
zjevila divná těhotná holka s rudou kůží, který letos vydalo nakladatelství Carcosa,
ocasem a rohy trčícími jí z vlasů, se přitom se může pochlubit jen těžko překona-
Jonathan měl tak báječně. Živil se pro- telnou mírou absurdity. Kniha je natolik
váděním zvědavců po svém domě z lega, bizarní, že vám z nečekaných dějových
který si vlastnoručně postavil a všechny zvratů budou místy vstávat vlasy na hlavě.
peníze, co vydělal, utratil za jídlo a pivo. Tedy pokud nějaké máte.
Neměl sice elektřinu ani teplou vodu, ale Nelze však říct, že by autor na sebe jen vr-
kdo by řešil takové detaily. Volný čas trávil šil nesourodé dějové roviny a doufal, že do
stavěním roztodivných bizarností z lega sebe zapadnou jako jednotlivé díly lega,
a popíjením s kamarádem Šódžim, zápas- a nakonec utvoří uspokojivý příběh. Jde
níkem suma, který je tak trochu alkoholik. o celkem slušně napsanou romantickou
Nelze se tedy divit, že role otce Jonathana love story s prvky kousavé satiry. Dobře se

15
HOWARD 32

čte, jen místy mi vadilo na můj vkus dost v první řadě cení peněz své církve, které
křečovité přecházení z přítomného času neváhá získávat prodejem pochybných
do minulého a naopak. Příběhu nechybí křesťanských cetek. Názorným příkla-
humor, který se nezřídka strefuje do vy- dem jeho lásky k bližnímu je podněcování
čpělých amerických hodnot. Kritice je tu k lynčování těhotné Vešky, které nakonec
podrobena hlavně urputná snaha vítězit výustí v masakr pořádaný její satanskou
za každou cenu a pokrytectví křesťanské rodinou. Ta se totiž snaží ochránit svou
morálky. Hlavní hrdina se nesnaží vést sestru a má hlad. A v pekle nejedí nic, co
úspěšný život v konvenčním společen- už je mrtvé.
ském měřítku. Chce být šťastný, a hledá • Lenny Ka
způsob, jak toho dosáh-
nout. Jeho rodina a okolí
ho nechápe. Myslí si, že je
zbabělec, když odmítá žít
v zarytých kolejích každo-
denního chození do práce,
vydělávání peněz a jejich
následného utrácení. To,
co nevidí je, jak jsou jejich
vlastní životy prázdné, a že
Jonathan především nechce
dopadnout jako oni.
Svým popisem pekla a ro-
diny Jonathanovy budou-
cí nevěsty nám Carlton
Mellick III představuje leh-
ce šílenou vizi posmrtného
života. Lidé jsou v ní jen
otroky Boha či Satana. Pek-
lo je sice kruté, ale alespoň
dává lidem možnost získat
svobodu. Křesťanské po-
krytectví je zde reprezento-
váno osobou záletnického
manžela Jonathanovy sestry
Paige Josepha. Pastor evan-
gelického kostela Kristo-
vy Svaté církve Ježíšovy, si

16
září 2019

ti, co neumírají
Lenny Ka

Led bolestivě zapraskal pod tvrdým do- v rytmu divoké melodie. Jedna z maškar
padem boty a jeho matně průzračnou přitom ztratila rovnováhu. Ve snaze zís-
strukturu narušila pavučina trhlin. Šašek kat stabilitu udělala krok vzad, ale zavrá-
na okamžik zaváhal, ale pak škubl řetě- vorala a uklouzla na ledě, který nevydr-
zem. Kovová oka připevněná k obojku žel, a slaměný se s vyděšeným kviknutím
přitom suše zavrzala. zabořil až po kolena do mrazivé vody.
„Tady není hloubka, pojď.“ Medvědovi se do nohavic vsakovala
Medvěd navlečený do huňatého koži- voda vytékající z ledové průrvy. Věděl, že
chu šel neochotně za ním. Svezl se na musí rychle pryč, jestli se taky nechce vy-
všechny čtyři, aby rovnoměrněji rozložil koupat. Šašek si jeho úprku všiml pozdě,
váhu mohutného těla. Chlupaté tlapy mu a jak medvěd vyrazil vpřed, strhl ho ře-
na ledu podkluzovaly a ujížděly do stran. těz a on s žuchnutím spadl na záda. Led
Svaly se napínaly k prasknutí, jak se sna- znova zapraskal.
žil držet rovnováhu, a stejně nebyl dost Břeh už byl jen kousek. Medvěd skoro
rychlý. Do krku se mu zařezávala kůže rukama dosáhl na balvany lemující okra-
z obojku, až mu na něm naskakovaly je rybníku.
rudé šrámy. „Stůj, ty kreténe. Chceš se uškrtit!?“ za-
Ostatní masky utvořily kolem dvoji- řval šašek hystericky, zatímco se hrabal
ce nepravidelný půlkruh. Šly pomalu, na nohy z bahna a močůvky páchnoucí
v uctivé vzdálenosti za nimi. Jeden z piš- rybinou. „Nevidíš, že jsem se probořil?“
tců fouknul do píšťaly a procesí začalo Řetěz už pustil, ale podjela mu noha
zpívat. a on znova sletěl do vody.
Hej pane, vše, co máš, nám dej „Kurva.“
Víno rudé krve do sklenic nalívej Chytil se rukama ledu a po čtyřech vy-
Své dcery raděj dobře zamykej lezl nahoru. Klouzavým plazením dolezl
Masky maj dnes divokej rej až na souš. Bylo mu jasné, jak směšně
Na kluzkém ledu nemohly tančit, ně- musí vypadat, ale zase si stoupnout se
kolik z nich se přesto začalo pohupovat odvážil až na pevné půdě.

17
HOWARD 32

Barevný kostým zšedl, smrděl a studil. tupující sníh pod ní obnažil tenký pruh
Slaměný na tom byl líp. Mokré měl jen loňské trávy. Ve starých trsech už rašila
nohavice od kolen dolů. Stejně tak Ja- zelená stébla a bílé hlavičky sněženek.
rek, kterého před promočením ochránila Ty končily pod podrážkami bot taneč-
vysoká vrstva mastného chemlonu níků v barevných mundúrech, již neko-
fingující medvědí srst. ordinovaně křepčili kolem muzikantů ve
„Dej si panáka, ať se trochu zahřeješ. zvířeckých maskách. Mezi nimi ještě po-
Dole u Posedělových se převlečeš,“ na- skakovala kobyla, která každou chvíli do
bídl mu úslužně slaměný, poté co si sám někoho vrazila dřevěnými kopyty.
dal pořádnýho loka. Simona se stáhla zpátky do pokoje.
Kuba si od něj vzal flašku. Podle vůně Podbřiškem jí projela ostrá bolest, a tak
tipoval slivovici. Pekelně škrábala v krku, si sedla na dřevěnou lavici. Mohla by
ale příjemně prohřívala vnitřnosti. se vytratit zadními dveřmi dřív, než si
Stáhl si z trupu šaškovskou pelerínu jí všimnou. Nechtěla nikoho vidět, tím
a zkusil z ní vyždímat všechnu vodu. méně Kubu. To on mohl za to všechno.
Druhý slaměný mu podal rolák, co měl Strčili jí do vagíny chirurgické kleště.
navlečený pod svetrem se zabodanou slá- Studená ocel jí rozedřela sliznici až do
mou. Zvládne to. Jen se kluci nesmí moc krve, než z ní vyškrábli dítě. Když se
zastavovat. Na trávě ještě ležely zbytky druhý den ráno probudila, cítila už jen
tajícího sněhu, ale ve větvích stromů už tupou bolest. Byla zesláblá, ale šťastná,
pulzovala energie, jak se do nich znovu že to má konečně za sebou. Postel i pe-
vracela míza. Vzduch voněl jarem. řiny byly bílé, stejně jako stěny nemoc-
Oblékl se. Mokrý kostým na suchém ničního pokoje. Jen dole na kalhotkách
roláku už tolik nestudil. Nicméně třást měla trochu zaschlé krve.
zimou se stejně nepřestal. Zase se napil Dlouho se sprchovala horkou vodou.
pálenky a dal ji kolovat. Někdo zahrál na Masírovala si s ní provlhlou kůži v pod-
housle. Přidaly se píšťaly a průvod masek břišku, jako by doufala, že z ní smyje
vyšel zasněženou pěšinou do vesnice. doteky prstů v latexových rukavicích.
Další láhev tvrdého načínali ještě, než Sebrali jí její miminko. Nestála o něj, ale
došli k prvnímu domu. Když Jarek zabu- teď, když jeho mrtvolka ležela v igelito-
šil na vrata Posedělových, už se trochu vém pytli na biologický odpad, si najed-
motal. Muzika hrála dál. nou připadala strašně prázdná.
Stroj se, panenko, neměj strach Přece ale nebude ve čtyřiadvaceti mat-
To jen zima je už na marách kou. V létě má jet do Amsterdamu. Ka-
Zas budeme tančit po lukách marád jí říkal, že může tančit v jednom
Ptáci už zpívaj na střechách luxusním baru v centru. Nebyla žádná
Záclona za oknem se pohnula. Dopo- profi tanečnice, ale vrtět zadkem do
lední slunce prohřívalo zeď domu a us- rytmu docela uměla. Všichni chlapi na

18
HOWARD 32

ní obdivně zírali, když byla na parketě. polštáře a k zpocenému čelu se jí lepi-


Nosila totiž krátký sukně, pod který si ly chuchvalce mastných, sytě červených
nebrala kalhotky. vlasů. Byla po páteční noční. Kalné oči
Bude to dobrý. Potřebuje jen klid a tep- utopené pod odulými víčky, prozrazova-
lo. Trochu víc se přitiskla k topení za la- ly, že ještě napůl spí.
vicí a instinktivně si objala břicho. Nikdy „Jsou to snad tvoji kamarádi, ne? Tak ať
nebyla ani u moře, a teď má poprvý v ži- přestanou dělat ten kravál!“
votě šanci vypadnout z týhle díry. Začít Simona sledovala, jak matka vztekle flá-
žít a volně dýchat. Tady může jít tančit kla konvicí o elektrický podstavec. Podle
nanejvýš do místního pajzlu, kde hraje kyselosti její nálady tipovala, že se sotva
hudba z jukeboxu a všichni jsou nadraní vrátila před šestou. Spala tak čtyři hodi-
už v deset večer. ny, nebo spíš míň. Vlastně ji docela lito-
Ostatně právě tam potkala Kubu. Nebyl vala, ale zároveň měla sto chutí jí říct, že
to klasickej hezounek, ale v očích měl je jí blbě a potřebuje se vybrečet. Jenže
něco rebelskýho, a to se jí líbilo. Trochu máma o tom potratu nevěděla, takže jen
jí sice vadilo, že má na zádech vykérova- poslušně vstala, a šla otevřít.
nou podobiznu Saurona a tmavý vlasy si Pokud něco nechtěla, tak vypadat za
holí na číro, neplánovala s ním však strá- dvacet let jako její matka. Obtloust-
vit zbytek života, tak co. Důležitý bylo, lá ženská, s nohama promodralýma od
že měl vždycky prachy, aby za ní zatáhl křečových žil, která dvanáct hodin denně
drinky. Taky měl vlastní auťák a občas stojí u pásu ve fabrice, a pak skoro ne-
ji v něm svezl, když chtěla do města na může chodit, jak ji bolí oteklá chodidla.
nákupy nebo do kina. Průser byl, že si Přitom byla v mládí, než otěhotněla
ten kokot nedával pozor, kam při mrdání a porodila čtyři děti, docela hezká. Jestli
stříká. se teda dalo věřit fotkám.
Z přemítání ji vytrhla tvrdá rána do Na chodbě spojující kuchyň s další obyt-
vrat. Nejspíš kopanec. Kéž by si ten debil nou částí domu, byla zima jako vždycky.
zlomil nohu o jejich dubové dřevo. Mís- Topení tu nebylo, a na elektrický přímo-
to bolestného sípání, ale uslyšela varovné top, který by alespoň trochu prohřál mo-
zapraskání letitých pantů. hutné zdi starého statku, nebyly peníze.
„No tak Símo, copak to neslyšíš?“ Simona minula skříň na kabáty a něko-
Máma rozrazila nedovřené dveře od lik párů bot. Zastavila se u zrcadla, kde
kuchyně. Zjevně právě vstala. Měla na z malé krémové taštičky vylovila rudou
sobě jen župan, který dávno postrádal rtěnku. Podívala se na sebe a přetřela si
jakoukoliv barvu. Kolíbavě se došourala s ní pobledlé rty.
ke dřezu, aby napustila vodu do rychlo- Povzdechla si. Nevypadala zdravě.
varné konvice a udělala si kafe. Obličej Což by sice šlo zakrýt silnější vrstvou
měla otlačený od záhybů zmuchlaného make-upu, jenže ten jí před týdnem

20
září 2019

došel, takže si jen narychlo prohráb- „Ale pozor! To by byla fakt škoda,“
la zacuchané vlasy hřebenem a udělala zasmál se medvěd. Vzal láhev do ruky
několik kroků k  polici, co sloužila a přičichl k ní.
jako provizorní spižírna. Navršeny do „Rum? To si nechám líbit.“
úhledných komínků tu stály plastové Olízl skleněné hrdlo a napil se. Po ně-
kelímky a několik lahví různého stáří kolika locích lehce zkřivil rty a Simonu
a obsahu. napadlo, že ten zvětralý rum asi bude
Vybrala tu, která budila dojem, že je pěkný humus. Jarek přestal pít, ale flašku
načatá už hodně dlouho. Dala ji i s pár z ruky nepustil.
kelímky na podnos a otevřela vedle stojí- „Jsme trochu mokrý, já, Kuba a ještě
cí lednici. Ležel tam talíř s chlebíčky, na jeden týpek. Probořil se pod náma led.
němž z jedné strany prosvítal bílý porce- Můžem se u vás usušit?“
lán. To si nejspíš táta vzal pár kousků od Podíval se přímo na ni, a ona si všimla,
cesty, když se vracel večer ožralej z hos- že má rozostřené zornice. Jako by měl oči
pody. Simona vytáhla talíř ven a několik potažené tenounkým závojem mlhy. Na
chlebíčků položila na podnos. Musí mít okamžik ji napadlo, že to není Jarek. Ne
zas draka jak vidle, jestliže ho nevzbudi- ten, se kterým jako malá lítala po vesnici
lo vyhrávání muzikantů ani kopance do a hrála si s ním na benga a zloděje.
vrat. Chytila tác do ruky, a zadoufala, že „Já se nejdřív najím.“
se s těmi vyžírky moc nezdrží. Kuba se naklonil nad tác a začal se ládo-
Masivní okovanou závoru nechala bez vat chlebíčkem. Nebyl sám. Najednou se
povšimnutí. Ze skoby visící na bíle omít- kolem ní shlukl celý chumel pořvávají-
nuté zdi sundala malý klíč a odemkla cích maškar. Ti, kterým obličej nezakrý-
s ním boční dvířka. Rychle pohledem valy zvířecí masky, jej měli zamalovaný
zkontrolovala vnější stranu vrat, jestli na černým uhlem a Simona je poznávala
nich nezůstaly škrábance a prohlubně po spíš po hlase, nebo podle vlasů. Pokud je
kopancích. Naštěstí ne. Pak ucítila pach teda pod slaměnými klobouky zahlédla.
levné kořalky, a z toho smradu se jí skoro Někdo jí vytrhl podnos, a i když se ho
zvedl žaludek. To už ji ale kolem boků pokusila zase chytit, čísi ruce jej odsunu-
chytly huňaté medvědí tlapy. ly daleko z jejího dosahu. Huňaté che-
„Pojď tančit s medvědem, koťátko.“ mlonem obalené tlapy ji znova popadly
To zrovna, pomyslela si. Vysmekla se kolem pasu.
z Jarkova sevření a stoupla si tak, aby „Jaro přichází na pole, a proto musí být
mezi ní a šmátrajícími tlapami byl pod- Jarek ve stodole,“ zachroptěl jí do ucha
nos. Flaška stojící na něm se přitom po- medvěd a přitiskl se k ní, až na zádech
vážlivě zakymácela, takže měla co dělat, a zátylku cítila teplo sálající z jeho těla.
aby neslítla dolů a nerozbila se o masivní „Pusť mě, ty prasáku,“ zasyčela a zkusila
kamennou dlažbu. se mu vysmeknout.

21
HOWARD 32

Tentokrát ji ale držel pevně. Objal ru- která jí rozbolavěla celý trup tak, že se
kama její břicho a přitlačil si ji k rozkro- bála pohnout. Přes zadek ji plácly něčí
ku. Když pak ucítila, jak se mu ruce ruce a ona spíš náhodou našla ramena
sunou k jejím prsům, dostala strach. nového tanečníka.
Prosebně se rozhlédla po ostatních, ale „Kubo, prosím, pusť mě. Je mi strašně
nikdo si jich nevšímal. blbě. Chci domů,“ obrátila se na něj.
Slaměné klobouky opentlené barev- Moc dobře ho neviděla kvůli slzám,
nými fábory se skláněly nad podnosem které se jí draly do očí, ale připadalo jí,
jako nenasytná sarančata. Několik hu- že s ním není něco v pořádku. Zamrka-
debníků pořád hrálo a z jejich úst se li- la, a všimla si, že má stejně rozostřené
nul podivný nápěv. zorničky jako Jarek. Hudba hrála dál.
Zárodek je vytržený z hlíny Vina nezůstane bez trestu
Už nikdo tě nezbaví špíny Mrtví jdou pro nevěstu
Simona několikrát polkla na prázdno, Zavražděný život v půdě vzklíčí
aby potlačila potřebu zvracet. Snažila se A nikdy ho nikdo nezničí
nasát do plic co nejvíc vzduchu. Dýchala Cítila, jak se jí uvnitř hrudi šíří slabost
skrz rty. Nechtěla čichat ten smrad, ale a rozlézá se žílami jak jedovatý had.
stejně měla pocit, že se jí lepí na kůži. Před očima se jí komíhaly nezřetelné
„Přece bys mi neutekla bez tance, je obrazy. Zdálo se jí, že je už kdysi viděla.
masopust a užijem si spoustu legrace,“ Jako by k ní přicházely z hrůzného, dáv-
zaskřehotal medvěd další debilní verš. no zapomenutého snu.
Co to má sakra být? Snaží se ji sba- Viděla laufera s medvědem připou-
lit na veršovaný říkadla? Byla ale příliš taným na kovovém řetězu, jak jdou
vyděšená, než aby cokoliv řekla, nebo zasněženou strání dolů k rybníku. Ko-
mu odporovala. Trochu povolil sevření lem nich tančili masky a muzikanti
a ona se k němu opatrně otočila čelem. foukající do trubek a píšťal. Slaměným
Snažila se od něj mírně odsunout a mít se začernalými obličeji trčely z oděvu
obličej co nejdál od jeho páchnoucího stvoly mrtvých rostlin a kytice uvázané
dechu. z barevného krepu. Fábory zabodané ve
Jen jeden tanec. Pak ji snad pustí a bude špičatých kloboucích jim vlály ve větru
moct domů. Zpátky do tepla a do své a v rukou nesli kosy.
postele. Medvěd začal poskakovat do „Kubo, prosím, nech mě!“
rytmu a točit se dokola v rychlých oto- Zkusila ho od sebe odstrčit, ale nepustil
čkách. Motala se jí hlava. Zkusila zavřít ji. Naopak udělal další prudkou otočku
na okamžik oči, ale skoro spadla. a ona v ústech ucítila dráždivou pachuť
„My chceme taky tančit, půjč nám ji,“ zvratků. Začala reflexivně dávit. Žlutá
ozval se Kuba. tekutina s napolo strávenými kousky
Žaludek se jí stáhl do malé tvrdé koule, jídla jen těsně minula šaškův obličej, aby

22
září 2019

skončila na jeho barevné peleríně. Kuba, Je jí vedro, přestože má oblečení pro-


jako by si toho vůbec nevšiml, se dál po- močené studeným potem. Z posledních
hupoval do rytmu zrychlující melodie. sil kopne šaška mezi nohy, až zaskučí.
Zavřela oči. Ten se od ní trochu odtáhne, ale krk jí
Maškary se zastavily u stavení, aby nepustí. V rozkroku mu pulzuje bolest,
do mrtvé půdy pole zasely nový život. která vystřeluje až do mozku. Svěží vůně
Hospodář a ženy ze statku vyšli před jejího těla ho ale nutí pokračovat. Ob-
dům. V rukou nesou dary. Šašek zkou- lízne její rozpraskané rty. Chutná to,
ší majiteli statku prodat kobylu, aby mu jako by lízal jahody s cukrem. Nasaje
pomohla sklidit z pole budoucí úrodu. její horní ret do svých úst a trochu do
Jenže on ji nechce. A pak šašek pustí něj kousne.
z řetězu medvěda, který tančí s děvčaty. Celá se chvěje. Očima nepřítomně hle-
Pálí ji tváře, jak jí sůl ze slz rozežírá dí někam vzhůru a už se vůbec nebrání.
kůži. Pevně semkne rty a usilovně polk- Laufer trochu povolí sevření jejího krku
ne. Už ji nedrží Kuba. Cizí ruce se do- a ona se sípavě nadechne.
týkají jejích boků a stehen. Sahají jí na „Kubo, prosím,“ zachroptí.
vlasy a na krk. Někdo ji ho stiskne tak, Šašek znovu vezme její ret do úst.
že nemůže skoro dýchat. Pokouší se od- Tentokrát se zahryzne hlouběji. Jeho
strčit šmátrající ruce, ale je jich strašně zuby drtí její ústa, až z nich vytryskne
moc. Zkouší křičet, ale nejde to. krev. Olízne červený pramínek, který jí
Vřavu přehluší ostrý výkřik a rudá krev stéká po bradě a dlouze si vychutnává
zbarví sníh. To masky kosami stínají kovovou příchuť krve. A pak se znova
kobylu, kterou nikdo nekoupil. Muzika zakousne. Trhá zuby její tkáně. Žvýká
náhle ztichne, masky přesto tančí v kru- a polyká.
hu kolem kobyly, jako by slyšely hudbu, Ona jen bolestně chrčí, tahá ho za vla-
která nehraje. Smějí se, berou sníh do sy a škrábe nehty do obličeje. Z tváře jí
rukou a rozhazují ho kolem sebe. crčí proud krve, který milosrdně zakrý-
Pak všechno zčerná. Simona leží ve vá ohlodanou sanici a trčící lícní kost.
sněhu a nad ní se sklánějí postavy v klo- Kuba kouše dál. Jen mlhavě si uvědo-
boucích s pentlemi. Oči jim horečně muje cvakání dalších zubů a mlaskání
planou, ale nikdo nic neříká. To chasa jiných úst. Nemrtví hladově požírají Si-
do země pochovává basu. Jejího krku monu zaživa. Jak úžasná to hostina. Jak
se znovu dotýkají šaškovy studené ruce. dlouho už nepili horkou pulzující krev
Škrtí a tisknou, až jí z něj sdírají kůži. a nejedli čerstvé maso?
Simona se mu snaží vyprostit, ale už Kuba zaťal prsty do mazlavé hmoty
nemá dost síly ani na to, aby prsty se- a najednou mu došlo, že to jsou zakr-
vřela lepkavou látku Kubovy peleríny vácená lidská střeva. Okamžitě je pustil.
nasáklou jejími zvratky. Chtěl křičet, ale děsem stažené hlasivky

23
HOWARD 32

mu vypověděly poslušnost. Hlavu měl


úplně prázdnou, ale co se stalo, si pama-
toval až příliš jasně. Jako by do jeho těla
vstoupil někdo cizí.
Vzpomínal si na tisíce tváří nuzných
rolníků, bojujících se zemí a živly o pře-
žití. Celé věky přicházel posvětit jejich
půdu, aby jim vydala ze svého lůna úro-
du. Pradávný rituál plodnosti nesmí být
nikým narušen. Ženy, stejně jako země,
mají rodit děti. Mají sloužit lidstvu. Tak
praví starý zákon předků, který musí být
střežen.
Pohlédl na mrtvou Simonu, jak jí vy-
třeštěné oči lezou z důlků. Několik jeho
přátel se ještě pořád krmilo zbytky její- LENNY KA (1981)
ho masa, pod kterým už prosvítalo běl-
mo kostí. Musel se vyzvracet. Doufá, že jednou napíše veleúspěš-
Na sněhu v kaluži krve se něco pohnu- ný horror, jehož hlavní postavou
lo, ale masky dál klečí nehnutě kolem bude její psychotický kocour Sebas-
těla zabité ženy, protože to jen kobyla tián toužící po krvi, zabíjení a per-
vstala z mrtvých. manentním znásilňování králičí sa-
mice Justýny. Pochází z Kroměříže.
Žije v Praze. Živí se psaním článků,
ale raději by se živila psaním knih.
První její uveřejněná povídka vyšla
v magazínu Trash vol. 3, protože je
tak perverzní, že nikdo jiný by ji ne-
vydal. Málokterý spisovatel ji oslovil
jako Edgar Allan Poe. Nejen kvů-
li tomu, že byl alkoholik, ale taky
díky šíleným příběhům o mrtvých
i nemrtvých a černém kocourovi.
Slibuje, že bude psát, dokud to bude
někoho bavit číst a pravděpodobně
i dlouho potom, co to číst nikdo ne-
bude. Protože pravda je až na dně
láhve, která nikdy nevysychá.

24
Skúsime to cez vesmír
téma

Fantazie a strach dobývají první. Filmo- co k němu patří. Černobílý formát (bod
vý horror se do vesmíru vydal ještě dříve, k dobru), atmosférická hudba a stylové
než samotní lidé. Bylo by s podivem, kdyby úvodní titulky (druhý bod k dobru), bli-
se horror nevydal za hranice všedních dnů kající světélka v raketě, člověk v celotělo-
a hlavně za hranice našeho světa. Vždyť, vé masce (která vypadá, jako by ji ukradli
jak tvrdí jeden známý slogan, ve vesmíru monstru z Černé laguny, když si zrovna
náš křik nikdo neuslyší. A vesmír, to je přeci odložilo a odskočilo do sprchy), lehce
výborné místo pro hromadu bubáků, stra- úsměvné scénky (volně položená krabi-
šidelných míst a nezvaných hostů. Strachu ce s granáty), oduševnělé dialogy a nád-
je Země prostě malá. Ostatně, jak ukazuje herná poetika mimického herectví. Je to
naše výběrová dvacítka. film, který postupem času svou hodnotu
neztrácí, jen se mění její obsah. Tohle už
A začněme hned odvěkým příběhem nechcete vidět, aby vás to vyděsilo, ale
– vesmír, monstrum, láska. Tedy, před- proto, abyste si užili přes půl století starý
chůdcem Alien. Nevěříte? V roce 1973 přístup k filmování a trikům.
ztroskotá na Marsu vesmírná raketa. Její
posádka považuje planetu za obydlenou
pouze jimi a… smrtí. Netrvá dlouho
a pochopí, že oni jsou tam navíc… A tak
naživu zůstane pouze kapitán lodi. Pro
něj přiletí záchranná raketa, jenže ka-
pitán nakonec zjistí, že ho poveze jako
vězně, obviněného ze zabití posádky. Za-
rytě však tvrdí, že posádku zabilo jakési It! The Terror from Beyond Space
monstrum, doslova. Ovšem nikdo mu
nevěří. Ale kdo nevěří, ať tam běží a zjis- To Terrore nello spazio (1965) je film,
tí, že… druhé jméno Marsu je Smrt. It! kde si český distributor při překladu
The Terror from Beyond Space (1958) názvu opět zařádil, nenechme se tedy
je klasický sci-fi horror své doby, se vším, zmást. Pod názvem Planeta upírů oprav-

25
HOWARD 32

du nic vamp nebude, nicméně na své si


přijdou milovníci šedesátkové futuristi-
ky. Pravděpodobně dostanou orgasmus
již v první scéně na palubě vesmírného
korábu. Všude samá stříbrná, hranaté
papundeklové panely se spoustou bli-
kajících tlačítek, pípání, šum a kostýmy
připomínající ono známé EXPO 1967
v Montrealu. Jednou ze zajímavostí bude
pro fanoušky Alien pravděpodobně to, že
lze najít nejen podobnosti v námětu, ale
i v některých scénách. Nicméně je nut-
no brát v potaz, že mezi vznikem obou
filmů je poměrně velký časový odstup.
Horrorové scény tohoto filmu mohou
přijít mnohým špatné, ale mě popravdě
nadchly. Jednoduchá kulisa, prostá scé-
na s trochou mlhy, kde vylézají mrtví
kosmonauté z hrobů a atmosféru to má
naprosto neskutečnou. Když se k tomu
navíc přidá celkem solidní zápletka, která
má velmi realistický podklad, nemohu si
stěžovat. Vřele doporučuji. daří odpálit atomovkou, posádka s drob-
nými zraněními z drsného letu přistává
Pro ty, kdo si myslí, že byl Armageddon a začíná velká oslava hrdinů. Během
originální, tady máme jeden starší kousek. oslav na Gamma-3 dostávají buňky mi-
Stačilo tak málo a z hitu konce 90. let by mozemského organismu perfektní příle-
mohl být zajímavý remake. V The Green žitost se nepozorovaně množit a růst. Je-
Slime (1968) posádka vědců z vesmírné jich růst je navíc posílen pravděpodobně
lodi Gamma-3 objevuje obří asteroid díky vyšší koncentraci kyslíku a nastává
blížící se k Zemi. UN Space Command tak pravý space horror. Bleskurychle pak
vysílá svého odvážného kosmonauta, aby rozpoutávají peklo plné monster opatře-
velel misi vedoucí k jeho zneškodnění. ných elektrifikovanými chapadly, která se
Když na asteroidu přistanou a vrtají díry snaží vyvraždit posádku, jednoho po dru-
pro nálože, naráží na neškodně vypadající hém. Kdo přežije, vám sice neprozradím,
mimozemskou rasu, kterou s sebou nevě- ale o tom, že tu najdete i trochu šedesát-
domky na obleku jednoho z astronautů kové erotiky vás spravit mohu. Rozhod-
přináší na mateřskou loď. Asteroid se po- ně si myslím, že Kinji Fukasaku a Kat-

26
září 2019

suhiko Taguchi se zhostili režie velmi zývají! Co budeme dělat, co budeme, do


dobře a s vhodně vybranými americkými prdele, dělat!“. Exceluje zde tehdy ještě
producenty natočili film, který v té době neznámý a dosud stále neznetvořený Ro-
fanoušky horroru jistě nadchnul. Obsa- bert Englund, nebo také další významná
zení populárních herců Roberta Horto- persona béčkového horroru, Sid Haig.
na, Luciany Paluzzi či Richarda Jaeckela
muselo působit jako obrovské lákadlo Parta Hic ve vesmíru aka Inseminoid
a nepopírám, že na šťabajznu Lucianu se (1981). Jestli může posádka vesmírné lodi
i mně dobře kouká. Osobně jako největ- Xeno o něco soutěžit, bude to rozhodně
ší zážitek z filmu vnímám šedesátkovou Pohár vesmírného přeboru v nešikovnos-
futuristiku. ti a nanicovatosti. Zbrklejší posádku lodi
jsem snad v žádném filmu neviděla – zlo-
Nebojte, režisér Galaxy of Terror (1981) menou nohou, neustálými pády, debilní-
Bruce D. Clark nenatočil sociální drama mi nápady a zbytečnou panikou to začí-
o teroristických buňkách, ani netrpěl Ba- ná. Když ale omylem popálíte svářečkou
ader-Meinhofským komplexem, pouze kolegu tak, že ho tím totálně knockoutu-
přinesl syrový horror z nejzazší hranice jete, tak to fakt není v pohodě. Ve filmu
vesmíru. A odpusťte obligátní spojení uvidíte minimum z neznámého tvora,
„na svou dobu“, ale na svou dobu zabo- který napadne a oplodní členku posádky.
doval s něčím, co teprve na svůj rozkvět Uvidíte však více než dost špatného he-
v kinech čekalo. Ale na druhou stranu je rectví hlavní těhule s hodně špatnou ná-
třeba také dodat, že diváci už prodělali ladou a špatně vycpaným břichem. Má-
manévry s Alien Ridleyho Scotta. No, te-li rádi naivní a levné filmy, zmutovaná
zkrátka Clark (to není ten maskovaný děťátka a nějaké to gore navrch, můžete
superman) nás s celkem realisticky pů- film na vlastní nebezpečí zkusit.
sobící posádkou vezme na záchrannou
misi, cíl: asteroid Morgentus. Tedy se vy- Inseminoid
dáváme na průzkum této obskurní oběž-
nice. Co Gagarin nechtěl, posádka se je-
den po druhém stává svačinkou jakýchsi
zrůdných housenkovitých monster. Jejich
útok není hbitý jako napadení Vetřel-
cem, Clark se spíše vyžívá v horrových
standardech pomalé a především hodně
krvavé smrti. Navíc se dočkáme i jistého Forbidden World (1982) je celkem šíle-
psychologického strachu a to uvnitř lodi ná Cormanovka, vyznačující se plytkým
– znáte to: „Tady základna, ozvěte se, dějem s logickými dírami o velikosti krá-
ozvěte se, přepínám. Džejn, oni se neo- teru. Posádce vesmírné lodi se vymkne

27
HOWARD 32

z rukou jistý experiment, naštěstí je zde


Creature
však chrabrý vesmírný voják, který za-
chrání situaci, přičemž zároveň stihne
osouložit veškerou ženskou posádku
lodi, provést operaci a jeho účes stále
drží! Bohužel však film na spoustě mís-
tech nefunguje a nezachrání to ani cel- koutky, ale zde neplatí nepsané pravidlo,
kem pěkné prostředí vesmírné lodi, fajn že prvním projevem strachu může být
gore i masky, které se většinou docela po- smích. Dnes je největším negativem to-
vedly. Nezachrání to dokonce ani všech- hoto filmu fakt, že doba videopůjčoven,
ny ty full frontaly, na jejichž spočtení by kdy jsme domů radostně a dychtivě nosili
snad ani prsty obou rukou nestačily. Film každou videokazetu mnohdy jen na zá-
se také pyšní poměrně hojnými prostřihy kladě jejího obalu a žánrového umístění
všeho druhu, přičemž k mým nejoblíbe- v polici, je nenávratně pryč… A takové to
nějším patří scéna soulože, prostříhaná byly hezké časy a filmům jsme dokázali
scénou upřeně zírajícího muže protáčejí- hodně odpustit. Jak píše náš příležitostný
cího zuřivě jo-jo. Chcete-li si film užít na kolega Ivan Kučera: „To dieťa vo mne si
100%, doporučují také kvalitní ostravský stále chce obliecť skafander, do pravej ruky
rychlodabing. svetlomet, do ľavej medzihviezdny samo-
pal a vnoriť sa do temných priestorov. Ale
Ruku na libovolný mimozemský orgán, film... film je hrozný.“
nazvat film Creature (1985), když v něm
hraje Klaus Kinsky je vážně trefné. On Bruce Campbell a divný chlápek ze Star
v něm totiž fakt vypadá jako odpudi- Treku objeví ve vesmíru 14 000 let sta-
vý netvor. Příběhu o výzkumném týmu, rého kosmonauta a podivný míč, přesně
který na největším měsíci planety Saturn tak začíná biják s názvem Moontrap
objeví záhadný neporušený předmět vej- (1989). Míč se ukáže být ne zrovna přá-
covitého tvaru, z něhož se vyklube dvě telsky naladěným obrovským kyborgem
stovky tisíc let titulní monstrum, to ale z masa a kovu. Tenhle kyborg má dal-
moc nepomůže. Jde totiž, navzdory jis- ší kámoše, a ti si dělají zálusk na Zemi,
té stopy nápaditosti – mrtvé astronauty protože prastarou populaci na Marsu už
ovládají paraziti netvora – o poměrně ne- vyplenili a je tam nuda. Film byl laciný
záživné recyklační céčko s pouhými dvě- už ve své době, teď na něm ještě mocně
ma světlými body. Hádáte správně, oba zapracoval zub času a na všech těch ro-
jsou ženského pohlaví a jak je zvykem, botech, raketách a scénách na Marsu je
jeden z nich zařve jako první. Titulního to zkrátka dost vidět. Má ale své momen-
záporáka se tvůrci rozhodli moc neuka- ty, pro které určitě stojí za to vidět a taky
zovat, i přesto vám nejednou zacukají jsou tam prsa, humor, a zároveň přičich-

28
září 2019

Screamers (1995) je film, který boduje


v místech, kdy upadá akce. Filozofický
mazlík mého výběru je zinscenovám dle
povídky Druhá série Philipa K. Dicka.
Námět však z počátku vypadá ve svém
filmovém zpracování poněkud lacině,
teprve následně odhaluje mnohými neo-
The Dark Side of the Moon
čekávanou lepší stránku. Nebezpečí číhá
všude a v poušti je to jistota. Cosi se hbitě
nete k novinkám americké kosmonauti- sune pískem směrem k lidem a vraždí je
ky jako je kyslíkový stan pro nouzovou na potkání. Když konečně začnou řešit co
soulož a měsíční pušky s neomezeným dělat, místo toho aby nahodile reagovali,
počtem nábojů! jsme tam, kde je autorův styl spíše od-
halitelný. Vojáci používají v dlouhé válce
U  The Dark Side of the Moon (1990), robotickou techniku, která se zvrtne ve
pokud se vám ho podaří splašit na VHS, vývoji a zařadí do vyhlazovacího progra-
si pak musíte trochu pohrát s kontras- mu kromě svých nepřátel i vlastní tvůrce.
tem i jasem a zároveň si pak sednout dál
od televizoru, třeba do předsíně. Tepr- Je až zajímavé, kolik se do vesmíru, dří-
ve potom máte šanci se trochu oprostit ve či později, podívalo horrorových sérií.
od poněkud vágních triků. Ale Gagarin I tento fenomén budeme v našem výběru
aby to spral, triky netriky, hlavní je pří- reflektovat. Začněme jednou z nejzná-
běh, že? Nuže, odvrácená strana, neboli mějších a svého času hodně dobře oce-
zde temná strana, je ta strana Měsíce, ňovaných sérií. Peklo technicky vzato,
kterou ze Země neuvidíte, ani kdybyste jakožto stav mysli, nezná hranice. A tak
se na hlavu postavili. Tam prý ani není se do vesmíru a budoucnosti vydal i Pin-
povrch tak zvrásněný meteority. Říkal to head se svou démonickou kohortou ve
Armstrong, tak to asi bude pravda. Nic- čtvrté části série Hellraiser: Bloodline
méně, podle tvůrců se tam nachází před- (1996). Pravda, děje se tak jen ve „spojo-
měty, které záhadně zmizely na Zemi, vacím“ příběhu propojujícím dvě samo-
v takzvaném Bermudském trojúhelníku. statnější dějové povídky, ale i to se počí-
Jestli tohle není téma na horrorové sci- tá. Hlavní dějová linie se totiž odehrává
-fi, tak už nevím. Posádka se navíc setká někdy ve 25. století miliony kilometrů od
s jakýmsi Zlým duchem, který se jen tak planety Země – na vesmírné základně
z plezíru rozhodne vymazat všechny čle- vytvořené potomkem stvořitele kouzelné
ny lodi Spacecore z povrchu Země, teda kostky otevírající bránu do pekla, Mer-
Měsíce. A vskutku, po mnohých se bě- chantem. Ten se rozhodl rodinného pro-
hem chvíle úplně slehne Měsíc. kletí zbavit tím, že kostku otevře, vyvolá

29
HOWARD 32

mu na něj sáhnout!), ve druhém se roz-


hodl najít si nevěstu, ve třetím zavítal do
Las Vegas a konečně v Leprechaun 4: In
Space (1996) navlékne sako a vydá se do
vesmíru, kde švihá svým zeleným lase-
rovým mečem (no vážně!). Kromě toho
nabude až gigantických rozměrů. A chce
Hellraiser: Bloodline se stát králem. Na svůj pytel peněz ně-
jak pozapomněl, zabíjí však pořád s chu-
tí (cca tak co 10-15 minut). Pro mnohé
Pinheada a navždy jej uzavře ve světel- nejslabší díl série (že by potvrzení toho,
né pasti, kterou je celá orbitální stanice. že návštěvy vesmíru sériím opravdu ne-
Příběh dvakrát odskočí do historie (ta prospívají?), pro jiné oddechová zábava.
lepší část filmu), v jakýchsi mezipauzách Faktem však je, že až do tohoto dílu kaž-
se vrátí na vesmírnou stanici, aby na ní dý z nich vznikal jen s pouhou roční pau-
také i skončil. Bloodline měl náběh stát zou. Na pětku se čekalo celé 4 roky.
se dobře zajištěným filmem, naneštěstí
několik známých režisérů práci na něm Nechci malovat Gagarina na zeď, ale co se
odmítlo a ti dva, co to nakonec natočili, nepodařilo ve filmu The Dark Side of the
s filmem nebyli spokojeni natolik, že se Moon, tedy především triky a pochybné
nechali do titulků napsat pod klasickým herecké výkony, to se dokonale vyvedlo
filmovým pseudonymem Alan Smithee. v Event Horizon (1997). Příběh je velmi
Film ale nakonec není tak špatný, jak by podobný. Vynechejme teď encyklopedic-
se mohlo zdát. Vrátí se Pinhead, přivede ké poučky, co je horizont událostí, když
s sebou svého pekelného psa i pár Ceno- člověk zírá do černé díry z blízka, jisté je,
bitích pomocníků (žádné známé „tváře“ že se ve vesmíru můžou dít věci, na které
z předchozích dílů). Méně mystična, vás v NASA nebo na Bajkonuru nikdo
krve, hnusu, ale Pinhead hlásí pořád stej- nepřipraví. Zkrátka, kdesi za planetou
ně, o tom žádná. Neptun, takže fakt hodně daleko, jaksi
„ožije“ dávno postrádaný vrak kosmic-
Pinheada do nikdy nekončícího prostoru ké lodi Horizont. Nový hvězdný koráb
brzy následoval i známý zelený parchant.
Ne, nemyslím teď jistého maskota jis-
té internetové prodejní sítě, ale trošičku
sympatičtějšího zmetka, zparchantělého
zlomyslného irského skřítka, kterému
v prvním dílu série šlo hlavně o třpytivé Event Horizon
dukátky z jeho pokladu (jen se opovažte

30
září 2019

a nová posádka je vyslána na samý okraj


naší soustavy, aby přišla příčině na kloub. Jason X
Jakmile dosáhnou cíle, což netrvá dlou-
ho, jelikož už umíme ohýbat časoprostor,
začíná kolotoč událostí, z kterých se slab-
ším žaludkům zvedne povaha. Skvělému
horroru nechybí báječná výprava, hudba
a svou ruku k dílu přiložil i ten asistent,
co chlístal na herce hektolitry krve. Za- Také trochu jiný sekáč, věčně nespoko-
chraňte se před peklem. jený mamánek Jason Voorhees, prošel už
kdečím. Poté, co převzal chladné řezné
David Twohy, který si zatím zkusil ko- žezlo po své matce Pamele, vyměnil py-
mediální horrůrek o nasraných ježcích tel za hokejovou masku, mnoha způso-
z vesmíru (Critters 2, 1990) dostal zálusk by vykuchal a naporcoval pěknou řádku
na něco mnohem lepšího a tak napsal pubertální mládeže, navštívil Manhattan
scénář k filmu Alien3. Jenomže, toho se i peklo, se v zatím posledním dílu série
producenti báli jak Gagarin warpové- (nebudeme-li počítat crossover Freddy
ho pohonu a tak si z toho milý Twohy vs. Jason (2003) a trestuhodně existují-
udělal vlastní film. Modří už vědí, jed- cí tragický remake z roku 2009) Jason
nalo se o film Pitch Black (2000), který X (2001) podíval i do vesmíru a stal se
se nakonec pro úspěch dočkal i dalších mutantním cyborgem. Zcela určitě nejde
pokračování. Předkládá příběh furianta o nejlepší díl série a mnoho pravověrných
Riddicka, jenž jako vězeň ztroskotá s po- fanoušků a fanynek jistě nepotěší svým
sádkou a několika osadníky na pouštní silně komediálním (více než v jakékoliv
planetě. Má však zbroušené čočky svých předcházející části) laděním, ale abych
očí a vidí v noci jako s noktovizorem, pravdu řekl, vzpomínám-li retrospektivně
který kupodivu nikdo z posádky nemá, na celou sérii, vyjma zběsilého výrazu ve
a proto se nebezpečný vrah Riddick stává tváři paní Voorhees, si nejvíce věcí vyba-
jejich spasitelem v údolí temnoty. Plane- vím snad právě z tohoto dílu. Ostatní mi
ta kromě miliard tun nanicovatého písku tak nějak splývají do jedné velké slasher
ukrývá i děsivé bytosti, které samozřejmě koule. I ve vesmíru je Jason prostě sekáč
neprahnou po ničem jiném než po lidské a masér. Navíc zde oprášil můj nejoblíbe-
krvi. Napětí mezi přeživšími roste a ces- nější způsob zabíjení – mlácení obětí ve
ta přes průsmyk zamořený krvelačnými spacáku o strom. Jason X tak zřejmě ne-
hnusáky je nevyhnutelná. Nastává boj na bude nejlepším filmem série, ale jako je-
život a na smrt. Ale přesto, že se finální diný z nich má jednu obrovskou výhodu
bitva odehrává v černočerné tmě, není di- – je jistě nejbizarnější a zraje jako víno,
vák ochuzen o skvělý horrorový zážitek. pokaždé je lepší a pokaždé, když si na něj

31
HOWARD 32

vzpomenu, musím uznat, že je lepší, než


jsem si původně myslel.

Film Dracula 3000 (2004), to je vesmír,


upíři, Gansta ‚Coolio‘ Paradise a Udo
Kier – braková paráda jak se patří! Zá-
Dead Space: Downfall
chranná kosmická loď nalezne v hvězd-
né soustavě Karpatia loď Demeter, ta je
z neznámých důvodů ztracena již bez- teprve začíná. Přijdou monstra a teprve
mála 100 let. Bohužel se ukáže, že sexy to začne být správný masakr. Počítej-
Udo je mrtvý a na palubě se nachází již te s tím, že postavy mluví jako obecní
jen značně vyčpělý Orlok, který začne dlaždič a gore scén je tam nad utrženou
posádku postupně měnit na další ves- hlavu. Každopádně malé upozornění na
mírné krvesaje. Film je plný příšerných konec, tento film není vhodný pro děti
dialogů, ještě horšího herectví a zhovadi- a mladistvé.
lých scén, které nedávají smysl. Máte-li
však lehké masochistické sklony a čistou Zubatí zas jednou zahltili vesmír a je
lásku k filmovému braku, může se stát, potřeba hrdinů pro boj s nimi. Režisér
že s filmem strávíte fajn večer, nebudete filmu Bloodsuckers (2005) Matthew
se nudit a ztraceného času budete litovat Hastings byl v zárodku myšlenky o na-
jen trošku! točení tohoto filmu inspirován kulťáky
jakými jsou Alien, Blade, Pitch Black,
Nikdy jsem nekoukala na prequel ke Serenity či Starship Troopers. Lidstvo
staré videohře a o to zajímavější pro mě má technologii pro cestování vesmírem
Dead Space: Downfall (2008) byl. Film zahlceným upíry nejrůznějších druhů,
popisuje příběh USG Ishimury a musím kteří mají lidskou rasu na předním místě
konstatovat, že vás na hru opravdu při- ve svém labužnickém žebříčku. Hlavní-
praví, co se týče historie i výskytu mobů mi hrdiny filmu jsou členové jednotky
– příšer. Pokud máte v plánu jet dnes již V-San (Vampire Sanitation), kteří pro-
retro hru Dead Space, tak vřele dopo- vádí vesmírné upírské čistky. Úkol těchto
ručuji zhlédnout dříve než odstartujete. jednotek je už z povahy akce mimořádně
Příběh se odvíjí od nálezu staré relikvie důležitý a pomáhá lidstvu přežít. Film
při těžbě. Lidé si od počátku myslí, že má má zajímavý rozjezd, po kterém se chce
něco společného s náboženstvím a tak první důstojník Underwood (Dominic
si to jako kořist vezmou na palubu lodi Zamprogna), který byl převelen na loď
a ejhle! Relikvie spustí v lidech běsnění kapitána Churchilla ( Joe Lando), nechat
a šílenství a oni se začnou vraždit mezi převelet jinam. Důvodem je částečně od-
sebou. Ne, tady ten horror nekončí, ale por k poslání jednotky a pravděpodobně

32
září 2019

i dojem, že není plně kompetentní pro čtrnácti letech a pořád mě baví. Faktem
post na takto zaměřené lodi. Kapitán je, že počáteční scéna je asi nejlepší část
Churchill ho odmítá a hned na to se po- celého filmu, ale komu by to vadilo, že?
sádka vrhá do záchranné akce. Jak už to Ona možnost sledovat vnadnou krásku
tak bývá, něco se zvrtlo a dosavadní kapi- Natassiu Malthe, případně hodnotit, jak
tán se ztrácí pod náporem upírů. Velení moc režisér Matthew Hastings při tvor-
tedy připadá na Underwooda, který misi bě masky upíra Phlega kopíroval Lucife-
ukončí a utíká se zbytkem posádky v boji ra z české pohádky Čert ví proč (2003), je
o holý život. Posádka složená z dalších taky zábava. Postavy velmi zřídka vybočí
dvou lidí Rose (Leanne Adachi), Ro- ze stereotypu. Adachi je sice tvrďačka,
man (Aaron Pearl) a sexy upírky Quin- která má spoustu keců na upírskou ko-
tany (Natassia Malthe) je frustrovaná, legyni, ale i tak ji v poslední scéně poně-
a tak dává vypít kalich hořkosti Under- kud submisivně žádá o upírský tantrický
woodovi až do dna, k tomu ho označí za sex. Trochu gore scén se tu taky najde, ale
neschopného a zbabělého, což mu příliš vzhledem k rozpočtu toho moc nečekej-
nepřidá. Jako nový kapitán si musí vydo- te, zábavných sekvencí tu bude pro sou-
být důvěru a respekt svých lidí. Jak se mu časného diváka rozhodně víc.
to daří, to už posuďte sami… K opětov-
nému zhlédnutí filmu jsem se dostala po Jak už to u sci-fi horrorů bývá, vždycky
vás sežere nějaké ohyzdné monstrum
Bloodsuckers z mlhoviny Koňská hlava, protože
vyhodíte pytlík od svačiny v jeho
skrovném biotopu, nebo se stanete obětí
vlastní schízy, neboť ve vesmíru vždycky
číhá cosi, co takříkajíc leze každému na
palici. Aby se v tom Gagarin vyznal, že?
Pandorum (2009) má však od všeho
trochu. Pracuje se zde se strachem na
několika frontách. Začínáme obavami
ze ztráty paměti přeživších astronautíků
– ve finále pak sledujeme dobrodružství
osiřelého člena posádky kosmické
generační lodi, seržanta Bowera, jehož
pronásledují... no, něco jako lidožraví
démoni, a klidně bych se nebál říct, že se
jedná o jakési kosmoupíry. Jeho postup
lodí (s pomocí trosečnice jménem Nadia)
pak probíhá v neskutečném tempu,

33
HOWARD 32

Pandorum

člověk ani nedýchá, načež přichází bodů filmu nepřidají. Naopak docela fajn
celý point příběhu, který pak pasuje je vzhled záporáků, který si ale z důvodu
Pandorum mezi TOP filmy tohoto, všudypřítomných písečných bouří či tmy
řekněme, okrajového žánru. Celý snímek narušované světelnými sirénami moc ne-
tak stojí nejen na děsivé atmosféře užijeme, ale na jedno shlédnutí to vlastně
a parádní, až téměř Gigerovské výpravě, není až tak špatné a navíc… Zombies na
ale i na výkonu mladého Bena Fostera Marsu, to chce přeci vidět každý!
a ostříleného Denise Quaida a vlastně
i té sexy Němky Traueové Antjei. • Andrea Parezová
• Lucie Matoušková
Pojď se podívat na horror o hledání ži- • Michal Březina
vota na Marsu, říkali. Bude to super, ří- • Honza Votíšek
kali. A tak jsem si pustila The Last Days
on Mars (2013), a moc super to nebylo.
Originalita z filmu zrovna nečiší, jede
se dle klasického narativu vesmírných
horrorových sci-fi filmů – náhodný ná-
lez, který by mohl být hledaným důka-
zem života na Marsu a buum, najednou
je tu průšvih. V tomto případě je oním
průšvihem jakýsi virus, který napadne
lidskou schránku a udělá z ní zombie.
Poměrně nesympatické postavy a jejich The Last Days on Mars
rádoby hluboké debaty příliš kladných

34
Linnea Quigley
rozhovor

Punkerka, která náruživě a bez stopy studu tancuje na hrobech. Odhodlaná členka
tajemného kultu vyznávajícího motorové pily. Ďáblem posedlá účastnice halloween-
ského večírku, ale i roztomilá němá oběť násilníků či odhodlaná policistka. Tím vším
byla ve filmech jedna ze stálic královen horrorového vřískotu, stále aktivní hereč-
ka i neúnavná návštěvnice žánrových conů a jak ukazuje následující rozhovor, velmi
sympatická Linnea Quigley.

Jak jste se dostala k filmu? Byla to cíle-


ná cesta nebo shoda náhod?
Vůbec jsem neplánovala, že bych praco-
vala ve filmovém průmyslu. Nemyslela
jsem si, že mám talent. Nedostala jsem
se ani k roztleskávačkám. Neuměla jsem
vlastně nic, takže když jsem se s rodiči
přestěhovala do LA, začala jsem praco-
vat v lázních Jacka LaLanneho a holky,
co tam dělaly, mě tak nějak vzaly pod
svá ochranná křídla a já se s nimi svezla.
Začala jsem jako záskok a pak přešla ke
komparsu, a tak nějak se mi to zalíbilo,
hlavně když jsem začínala mít pocit, že
v tom nejsem až tak špatná.

Začínala jste u producenta a režiséra


Rogera Cormana, který se, mimo jiné,
proslavil krátkou natáčecí dobou svých
filmů. Jaký byl Corman na place a jak se
s ním pracovalo?
Ve skutečnosti jsem s Cormanem nikdy
nepracovala. Natáčela jsem film Burial
of the Rats s Danem Goldenem v Ro-

35
HOWARD 32

gerových studiích, ale Roger mě nikdy


nerežíroval.

Podle mnohých vašich filmů se zdá,


že jste nikdy s nahotou před kamerou
problém neměla a nikdy vás nemuseli
přemlouvat. Stalo se naopak někdy, že
se vám samotné zdálo, ba jste přímo na-
vrhla, že by někde bylo fajn něco uká-
zat? Nebo jste vždy jen dělala, co po vás
žádal scénář a režie?
Já si myslím, že to je prostě součást prá-
ce, která je někdy vyžadovaná, hlavně
pak v 80. a 90. letech. Existoval tu určitý
vzorec, se kterým se holka musela smí-
řit. Nebylo to o tom, že bych se vylože-
ně chtěla víc a víc odhalovat. Vlastně to
tenkrát nebylo nijak populární. Všechny Velkou pozornost a až kultovní status
velké herečky nahotu odmítaly, naopak vám přinesla role Trash v The Return
teď je doba jiná a všechny do ní jdou. of the Living Dead (1985), respektive
striptýzová scéna na hřbitově. Vybavíte
Ehm… Vedete si statistiku nebo doká- si ještě, jak dlouho se ta scéna natáčela
žete spočítat, kolikrát jste se ve filmech a co na ní bylo nejtěžší?
sprchovala? Moc dlouho jsme ji netočili, bylo to do-
(smích) Kruci, ani omylem si nevedu po- cela rychlé. Vlastně jen pár hodin, což je
čet scén ve sprše. Nemám nejmenší páru, fakt dost málo na danou scénu, kterou
ale jsem čistotná osoba. Vždycky jsem je musíte sestříhat a dokončit. Byl to jeden
jenom požádala, ať je voda teplá. z těch dnů, kdy bylo krásně a teplo, místo
abychom se klepali zimou v dešti. Nej-
Vaše filmografie čítá desítky horroro- těžší část asi byla celá nahá tancovat, ale
vých rolí. Máte nějakou oblíbenou scé- když chcete být Herečka, musíte se na to
nu, například vašeho skonu? Oblíbená naladit.
záporná postava?
Slaherů jsem ve skutečnosti udělala jen O svém herecké kariéře jste napsala dvě
pár. Většina z nich jsou horrorové ko- knihy. Mohla byste našim čtenářům
medie. Hádám, že můj nejoblíbenější je trochu přiblížit, o čem přesně pojedná-
Silent Night, Deadly Night, ale fakt mi vají? Co v nich můžeme objevit?
bylo líto toho jelena. První se jmenuje Linnea Quigley Bio

36
HOWARD 32

Night of the Demons

& Chainsaw Book a vypráví především Vždycky mě bavila policejní práce a mám
o mé práci se zvířaty. O tom, jak jsem pocit, že filmy Vice Academy mi vnuk-
brala fanoušky do útulků, které připo- ly myšlenku, že dokážu cokoli, co chci.
mínaly spíš jatka, o mně a Stevovi John- Bavilo mě vymáhání práva, a tak jsem
sonovi, o mých rodičích, o zkušenostech zkusila a úspěšně splnila všechny testy,
a zážitcích z natáčení, které znáte a mož- což mi zabralo asi rok. Ale na konci jsem
ná i neznáte. Druhá je I’m Screaming vycouvala, protože se mi nechtělo vstávat
As Fast As I Can a ta obsahuje ještě více brzy na policejní akademii, což je prostě
historek z natáčení. A pak je tu ještě jed- hloupé, protože bych ji ráda dokončila.
na, na kterou jste zapomněl. Jmenuje se Navíc museli vidět všechny moje filmy
Skin a byla to horrorová parodie Mado- a fotky, než mě přijali, takže mě tam fakt
nniny knihy Sex. Mám ještě čtvrtou, na asi chtěli.
které začínám pracovat, a tam se chystám
říct opravdu všechno. Hrajete v horrorech již 40 let. Filmový
horror se za tu dobu jistě změnil. Změ-
Po vašich rolích v policejních komedi- nil se podle vás nějak výrazně? Existují
ích Vice Academy (1989) a Vice Aca- nějaké změny, které vnímáte pozitivně
demy II (1990) jste se údajně rozhodla a které naopak negativně?
přihlásit k policii a úspěšně jste absol- Přijde mi, že se horrory ještě více promě-
vovala vstupní testy. Co je na tom prav- nily ve filmy o krásných ženách a módě.
dy a proč jste nakonec u policie nezů- Když na dnešní filmy koukáte, dojde
stala? vám, že ženy mají mejkap, i když jsou ve

38
září 2019

vesmíru. Je to méně a méně realistické Nezávisle na vašich rolích, co vás osob-


a už to nemá ten osmdesátkový a deva- ně děsí více – zabití sprchovou trubicí
desátkový feeling. nebo zmutovanou plyšovou krysou?
Moje matka přišla na natáčení a začala
Hrála jste v mnoha horrorech i kome- vyšilovat, protože ona i já máme hrůzu
diích, často dokonce ve filmech, kde se z mrtvých krys. Stačilo, aby viděla, jak
horror mísil s komedií. Jak na vás půso- pode mnou mizí krysí ocas, ale tohle ne-
bí míchání těchto dvou poměrně odliš- bylo skutečně strašidelné. To jsem prostě
ných žánrů? jen víc hrála. Myslím, že hlava ve sprše
Když se nad tím zamyslíte, být vystrašený byla děsivější. Fakt to bolelo! Tohle by
je vlastně docela k popukání. Je spousta byla hodně hnusná smrt.
filmů a pořadů, které ukazují, jak nějací
lidé vystraší jiné lidi a ve skutečnosti je Ve filmech jste se často setkávala s he-
vtipné, jak reagují, když jsou vyděšení. rečkami Brinke Stevens a Michelle
Mnohdy reagují naprosto šíleně a divně. Bauer. Šlo jen o pracovní styky nebo se
A když to dělají, je to k smíchu. Vysko- stýkáte i mimo natáčení?
čí na stůl, utíkají. Horror a komedie jsou Každá z nás je dost zaměstnaná. Michel-
propojené, protože být vystrašený je ta- le má rodinu a Brinke svoje vlastní zále-
kové zvláštní. Děláte divné věci, a přitom žitosti. Já se snažím angažovat v ochraně
je to strašně realistické. zvířat. Je pro nás docela těžké se sejít, ale

Screaming in High Heels

39
HOWARD 32

když už se nám to povede, fakt si to uži- si ten trik na seminář spousta lidí přišla
jeme. Díky tomu jsme si hodně blízké. vyzkoušet.
Jsme každá jiná, ale protože jsme spolu
dělali spoustu filmů, vždycky spolu máme Na co zajímavého se od vás můžeme tě-
o čem mluvit. šit v budoucnu?
V létě natáčím Barn 2 s Justinem Sea-
Dodnes patříte mezi královny horro- manem a poté Killer Babes and the
rového řevu a jako taková objíždíte Frightening Film Fiasco s Brettem
různé cony a setkání s fanoušky. Cítíte Mullinsem. Pracuji na další kni-
po těch letech nějak věkově vyme- ze. Jsem i na Cameo, pokud
zenou hranici vašich fanoušků byste měli zájem o osobní
anebo vaši práci znají i mladí video. Můžete mě sledo-
fanoušci? vat na Instagramu a Twi-
Myslím, že z hlediska věku tteru jako @LinneaQui-
nejsou hranice. Mladí si straš- gley nebo na Facebooku
ně přejí, aby vyrůstali v 80. pod TheOfficialLinne-
letech. Doslova milují osm- aQuigley. Docela ráda
desátkové filmy, takže tu bych se k vám podívala
věkovou hranici prostě a natočila něco ve sty-
nevidím. Tři mí blízcí lu „Atomic Blonde“.
přátelé jsou mladší vě- Byla by to zábava,
ková generace. Bývali máte tolik filmařů
to mí fanoušci a teď a tohle bych nato-
jsou to mí nejlepší čila docela ráda.
přátelé.

Umíte pořád ještě ten


trik se rtěnkou z Night
of the Demons? Děkujeme za rozhovor
No jasně! Steve Johnson
mě to naučil dobře a já mu Otázky
za to musím poděkovat. • Honza Vojtíšek
Je to skvělý způsob, jak si
s sebou nosit rtěnku, ale Překlad
ne každá žena to zvládne. • Martin Štefko,
Měla bych mít seminář • Lucie Matoušková
o tom, jak si strčit rtěnku
do bradavky. Myslím, že by

40
září 2019

Linnea Quigley's 
Horror Workout
recenze

Když už v tomto Howardu intenzívně vi co říct. Ale vezmeme to postupně.


slintáme nad Linneou Quigley, nemohl Jelikož komentáře k filmu čtu vždy až
jsem vynechat jediný snímek, který má po jeho zhlédnutí, nebyl jsem na obsah
její jméno přímo ve svém názvu. A hned připraven a čekal jsem nějaký rozjucha-
v úvodu musím předeslat, že málokdy nější dokument, ve kterém si vychutnám
název filmu tak přesně vystihuje jeho průřez první třetinou hereččiny kariéry
obsah. Protože tohle je opravdu, víc než s vypíchnutím těch neznámých i těch
cokoli jiného, pouhé hrůzostrašné cvi- nejznámějších snímků. Bohužel režisér
čení s Linneou Quigley. Prostě Cvičme Kenneth J. Hall, mimochodem odpo-
v rytme s béčkovou scream queen, pro- vědný za kultovní Dr. Alien, nezískal
ložené několika záběry z jejích slavných práva na ukázky z mnoha filmů. Ty nej-
filmů.

Režie: Kenneth J. Hall


Scénář: Kenneth J. Hall
Délka: 60 min
Původ: USA
Rok: 1990
Hrají: Linnea Quigley, Cleve Hall,
Cynthia Garris

Poslední věta prvního odstavce tak nějak


vystihuje celý hodinový snímek a pokud
vás něco takového zajímá, určitě utíkejte
do nejbližší videopůjčovny. Že už žádné
nejsou? To je v pohodě, nemyslím, že by
v České republice byl reálně někdo, koho
tenhle film přitáhne. Je totiž zcela pevně
ukotven ve své době a dnes nemá diváko-

41
HOWARD 32

Abych jen nehanil. Pokud toužíte po


ryzí osmdesátkové béčkové atmosféře
s kozičkami a šílenými účesy a zároveň
nemáte prostor pro sledování nějakého
příběhu, je Linnea Quigley‘s Horror
Workout celkem ok podkres pro nějakou
smysluplnější aktivitu. Pokud se rádi dí-
váte na nahou Linneu, pak vám zcela jistě
stačí vidět pouze titulky, během kterých
se sprchuje a kamera po ní voyeristicky
klouže dlouhé minuty nahoru a dolů. Ve
slavnější jsou odbyty fotkou, nebo nejsou zbytku filmu je, až na vypadlé ňadro při
zmíněny vůbec, a tak tu s rozšafným ko- cvičení u bazénu, oblečená až hanba.
mentářem hlavní hrdinky vidíme ukáz- Jo, a občas je to i vtipné: „Já dobře vím,
ky z pouhých pěti kousků: Vice Acade- co děláte při sledování mých filmů. My-
my, Creepozoids, Assault of the Party slíte, že tím spálíte dost kalorií?“. Asi ne,
Nerds, Sorority Babes in the Slimeball Linneo, ale nám to stačí. Cvičit s tebou
Bowl-O-Rama a Night of Demons. Ty nebudeme…
jsou navíc poměrně nesmyslně nahuštěné
v prvních patnácti minutách filmu. Cel- • Roman Kroufek
kem si tak užijeme asi deset minut zábě-
rů z jiných filmů.
Hm a co tvoří těch zbývajících padesát
minu, Obitusi? No, to raději ani nechtěj-
te vědět. Drtivou většinu Linnea Qui-
gley‘s Horror Workout zabírá cvičení.
Doslova. Sestává ze tří bloků, kdy v tom
prvním cvičí Linnea sama, v druhém
s partou zombie u bazénu a ve třetím
s kamarádkami během slumber party.
Bohužel to zní lépe, než to nakonec vypa-
dá. Cvičící scény nejsou nějaká intermez-
za, ale tvoří hlavní náplň téhle podívané.
Jsou neskutečně dlouhé a nudné a dopl-
ňuje je tragicky fádní disko podkres. Ješ-
tě, že to má „pointu“ s mačetou, sekerou
a vrtačkou, po které každý příčetný divák
touží asi od patnácté minuty.

42
září 2019

43
HOWARD 32

44
září 2019

Hřbitovní tanečnice
s motorovými pilami
portrét

Většinu podstatných informací o hereč- popud a popud přátel začala Linnea brát
ce Linnee Quigley odhaluje již předchozí hodiny herectví a hry na kytaru. Jednou
rozhovor, zbývá tedy jen doplnit pár dal- z jejích prvních rolí byla televizní rekla-
ších a zmínit několik zásadnějších a zají- ma na zubní pastu Close-Up.
mavějších rolí. Pro její obecné herectví byla ikonickou
a snad i věšteckou hned její první fil-
Barbara Linnea Quigley se narodila mová role. V roce 1975 se totiž objevila
27. května 1958 ve městě Davenport v grindhouse horroru Wheeler (1975)
v Iowě jako jedináček Dorothy a Willia- jako mladičká barmanka, která je nahá
mu Heath Quigleyovým. Její matka byla přinucena tančit psychopatovi, jenž ji
v domácnosti, otec chiropraktik a psy- polévá pivem, aby posléze byla nucena
cholog, působil jako výkonný vicepre- předstírat sex s mrtvolou. Další zářez
zident Palmer College of Chiropractic. do hereckého pásku si udělala o tři roky
Po základní škole v rodném Daven- později v Charlesem Bandem produko-
portu Linnea absolvovala střední školu vaném ulítlém erotickém komediálním
v Bettendorfu. Na svá studentská léta muzikálu Fairy Tales (1975) o princi,
později zavzpomínala: „Byla jsem tak který musí do určité doby oplodnit ja-
plachá. Nepohnula jsem ústy, nezpívala koukoliv ženu, aby mu bylo zachováno
v glee klubu nebo něco podobného, nehrála celé království. Jenže jeho erekce si po-
žádné hry. Byla jsem strašně, strašně pla- staví (tedy nepostaví) hlavu a princi ne-
chá.“ zbývá než najít jednu jedinou, která jej
Po maturitě se společně s rodiči v roce vzruší, dívku z podobizny, která mu visí
1976 přestěhovala do Los Angeles a na- v pokoji. O vybíjecím slasheru z muzea
stoupila do lázní Jacka LaLannea. Zde realisticky vypadajících figurín Tourist
se setkávala s mnohými modelkami Trap (1979) jsme krátce psali v jednom
a herečkami, vystupujícími jako kom- ze starších čísel Howarda. Až do céč-
parzistky v různých filmech. Na jejich kových vod se noří Don‘t Go Near the

45
HOWARD 32

Park (1979) se slibným, leč nevyužitým


námětem dvanáct tisíc let starého ta-
jemství nesmrtelnosti spojeného s kani-
balským rituálem. V tromáckém horro-
rovém thrilleru Graduation Day (1981)
nahradila herečku, která se odmítla před
kamerou svléknout.
Kromě horrorů sbírala Linnea Quigley
zkušenosti v komediích (Summer
Camp (1979), Nice Dreams (1981)),
akčních filmech (Deathsport (1978))
a thrillerech (Stone Cold Dead (1979),
ale také v erotických záležitostech (jen
roku 1983 Playboy Video Magazine
vol. 4, Nudes in Limbo nebo Kidnapped
Girls Agency).
Výrazněji na sebe upozornila v násle-
dujících dvou letech. Parohy se nechala
probodnout ve vánočním krváku Silent
Night, Deadly Night (1984), neskuteč- spodní prádlo a zvýšila prodejnost gelu
ně milou a sympatickou němou oběť si a kapesníčků v Beverly Hills Girls
po boku Lindy Blair střihla v zajímavě (1986) a o rok později k sobě přibra-
pojatém studentském rape & revenge ly ještě Brinke Stevens v horrorovém
horrorovém thrilleru Savage Street béčku Davida DeCoteaua Nightmare
(1984) a svůj dokonalý zadeček prosla- Sisters (1987) o třech pipinách, které
vila a svou postavu proměnila v ikonu si na kolej pozvou tři dementy a začnou
během hřbitovního tanečku v komedi- blbnout s věšteckou koulí. DeCoteau jí
ální odpovědi na klasiku George A. Ro- pak nabídl „klasickou“ sprchovou scénu
mera The Return of the Living Dead ve vetřelcoidním sci-fi horroru Creepo-
(1985). Kromě toho stihla i vražednou zoids (1987).
slasher olympiádu Fatal Games (1984) Během natáčení dnes již klasického
a širší komentář nepotřebující Party osmdesátkového horroru Night of the
Games for Adults Only (1984). Demons (1988) o jednom neplánova-
V roce 1986 se objevila ve filmu spo- ném průběhu halloweenské pařby ve
lečně se Samathou Fox. Moc infor- starém domě, se Linnea Quigley se-
mací o něm tedy nalézt nelze, jen, že známila s maskérem a tvůrcem speci-
se jmenoval Sweethearts. Se svou ka- álních efektů Stevem Johnsonem. Ten
marádkou Michelle Bauer rozechvěla jí pak dohodil miniroličku jedné z duší

46
září 2019

z Freddyho hrudníku, když pracoval Saviniho, Lloyda Kaufmana, Uwe Bolla


na A Nigthmare on Elm Street 4: The (budete překvapeni, ale patrně mu ale-
Dream Master (1988). spoň jednou dáte za pravdu) a Brinke
Nejen horrory však byla Linnea živa. Stevens v Zombiegeddon (2003).
Svůj komediální talent a rošťácké ksi- Z horrorové záplavy posledních dvou
chtění uplatnila např. v policejní sérii dekád zmiňme jen pár názvů. S Brinke
Vice Academy (1989 a 1990) nebo Vir- Stevens se přesvědčily, že Corpses Are
gin High (1991) a Assault of the Party Forever (2003), s Lloydem Kaufmanem
Nerds 2: The Heavy Petting Detective si zakouzlila v Hoodoo for Voodoo
(1995). Střihla si i sci-fi Robot Ninja (2006), s Reggie Bannisterem si střihla
(1989) a Dr. Alien (1989), sportovní cameo ve vyvražďováku duchaprostých
drama s Antonio Banderasem, Woody slečen ve Spring Break Massacre (2008)
Harrelsonem, Lucy Liu nebo Wesley a s Edwardem Furlongem a Shannon
Snipesem Play It to the Bone (1999), Elizabeth se vrátila do prokletého domu
krimi thriller Charlie and Sadie (2003) v remaku Night of the Demons (2009).
nebo akční film Super Hero Central Aktuální desetiletí jí pak před kameru
(2004). Nevynechávala ani erotiku, např. postavilo v horrorových komediích Stri-
Ronem Jeremym režírovaný kousek pperland (2011) a Girls Gone Dead
Curse of the Lesbian Love Goddess (2012), satanském Disciples (2014)
(1998) nebo názvem všeříkající Sex Fi- v němž se po 75 letech setkávají kani-
les: Pleasureville (1999).
Linnea se však proslavila hlavně jako
jedna z queens of scream a horrory tvo-
ří značnou část její filmografie. Zůstala
jim také věrná dodnes. Z těch známěj-
ších či pozornost zasluhujících zmiňme
například upírskou romantiku Innocent
Blood (1992), pokračování démona po-
msty s obličejem ranní kocoviny Pump-
kinhead II: Blood Wings (1994) nebo
halloweenskou bubárnu s krásnými
ňadry a sympatickým titulním bubákem
jménem Jack-O  (1995). Objevila se
i v adaptaci románu Deana R. Koontze
Phantoms (1998), ukázce, jak natočit
velmi špatný horror Kolobos (1999),
třetí části prorocké série The Prophecy
3: The Ascent (2000) a po boku Toma

47
HOWARD 32

Silent Night, Deadly Night

balističtí vyznavači Lucifera, společně bum nazvané TERROR 404 elektronic-


s Michelle Bauer a Brinke Stevens coby ká kapela Pertubator. Osmá skladba alba
legendární trio královen horrorového se jmenuje Linnea Quigley Horror
řevu, které pozve ředitel jistého filmové- Workout a je to cover verze závěrečné
ho studia na zvláštní projekci v 3 Scre- písně ze stejnojmenného filmu.
am Queens (2014). Účast na projekci je Na svém kontě má Linnea Quigley přes
zárukou získání hlavní role v připravo- 160 hereckých rolí. Některé věci aktuál-
vaném horroru, což v trojici žen vyvolá ně natáčí, např. komedii Cool As Hell
vzájemné podezření, čemuž dopomůže 2 nebo horror The Good Things Devils
i fakt, že jim dojde, že promítaný zá- Do, jiné jsou v postprodukci (horro-
znam je reálný. A vrah je blízko. Jeli- ry Clownado a Camp Twillight) a pár
kož film režíroval David DeCoteau, již jich je oznámeno (seriál 86 Zombies
z plakátu filmu je jasné, že hrudníky zde a horror Blood Wings).
bude odhalovat spíše mužská část he- Kromě herectví se Linnea Quigley vě-
reckého ansáblu. Svůj hlas pak propůj- novala i hudbě. S ní začala prakticky ve
čila i horrorovému animáku Where the stejné době jako s herectvím. Kromě
Dead Go to Die (2012). konkurzů na filmy totiž Linnea obchá-
V roce 2012 se objevila v opravdu vý- zela i kapelní konkurzy a hledala něko-
živném videoklipu Trucker Bombed ho k sobě do kapely. Nejprve hrála na
massachusettské death metalové kapely kytaru v čistě ženské kapele zpěvačky
Sexcrement. Ve stejném roce vydala al- a skladatelky Lucrecie Sarity Russo

48
září 2019

jménem Mad Whistle. Tehdejší manžel kou organizace PETA. Koncem 70. let
Russo Jeffrey Spry se se svou kapelou minulého století se stala vegetariánkou
Felony a Linneou objevil ve filmu Gra- a později přešla na veganství. V říjnu
duation Day. Linnea později založila 1990 se objevila na obálce časopisu Ve-
vlastní kapelu The Skirts, která zkoušela getarian Times. Obálka však vyvolala
v suterénu punk rockového clubu The kritiku, kdy někteří čtenáři Linnee vyčí-
Masque. Skladby The Skirts zazněly tali, že se objevuje ve filmech zobrazují-
v několika pozdějších Linneiných fil- cích násilí na ženách.
mech. Se skladbou Santa Monica Blvd. Linnea Quigley je stále aktivní v horro-
Boy se kapela v roce 1983 objevila na rovém žánru, ať již herecky nebo objíž-
kompilaci The Sound of Hollywood děním žánrových conů. Je skutečnou
Girls u Mystic Records. scream queens, která si své fanoušky
Ač se to z některých jejích rolí nezdá, hýčká, o čemž svědčí i rozhovor pro náš
Linnea Quigley měří pouhých 157 cm. časopis. Komunikace s její agentkou byla
Za trikaře a maskéra Steve Johnsona, jednou z nejpříjemnějších a nejvstříc-
s nímž začala chodit během natáčení nějších komunikací, které jsme kdy
Night of the Demons, se provdala v led- ohledně rozhovoru vedli.
nu 1990. Jejich manželství však vydrželo
pouhé dva roky. Podle veřejných zázna-
mů se podruhé provdala v březnu 2004, • Honza Vojtíšek
rozvedla se však ještě ten samý rok. Je
aktivní v hnutí za práva zvířat a člen-

Savage Street

49
H. p. Lovecraft, Zealia Bishop
kopiec
recenze

Je všeobecně známo, že Howard Philli- sbírku The Course of Yig obsahující tři
ps Lovecraft nepsal jen samostatnou společné příběhy Bishop a Lovecrafta
tvorbu. Na několika příbězích pracoval a její profily H. P. Lovecrafta a Augusta
společně s jinými autory a autorkami. Je Derletha.
škoda, že do češtiny byl přeložen jen zlo- V roce 2013 vydalo tyto tři společné
mek z tohoto díla. příběhy jako Kopiec polské nakladatel-
ství C&T.
Kopiec Zealia Bishop začala s H. P. Lovecraf-
Překlad: Katarzyna Bogiel tem spolupracovat v roce 1927. V roce
Vydavatel: C&T, 2013 1928 dokončili příběh Klątwa Yiga
Počet stran: 154 (The Curse of Yig), vycházející z nápa-
du Zealie Bishop. Většinu autorství si
Tři příběhy napsal H. P. Lovecraft spo- však připisuje Lovecraft. Jde o krátký,
lečně s americkou povídkářkou Zealií leč syrový a úderný příběh o amerických
Bishop (celým jménem Zealia Brown- pionýrských osadnících, kteří propad-
-Reed Bishop) (1897-1968). Ta tvořila nou strachu z legendárního hadího boha
převážně v žánru romantické beletrie, jménem Yig. Formou a stylem dnes již
je autorkou historického seriálu o Clay trochu klasický a všední příběh své doby,
County v Missouri, přesto se do širšího jehož kostra byla do dnešních dnů vy-
povědomí dostala díky povídkám vy- užita hned několikrát, včetně úderného
tvořeným společně s Lovecraftem. Bis- závěru, ale přesto stále ukázka, že to fun-
hop žila v Kansas City, aktivně působila guje. Houstnoucí atmosféra a vyvrcho-
v National Federation of Press Women lení, které i po těch desetiletích dokáže
a Missouri Women‘s Press Club. O jejím překvapit a zachvět vnitřnostmi.
spojení s Lovecraftem a jejich společné Dějový náčrt titulní povídky Kopiec
tvorbě lehce napoví i její členství v New (The Mound) Zealie Bishop Lovecrafto-
England Historic Genealogical Society. vi poskytla koncem roku 1929. Lovecraft
Arkham House v roce 1953 vydal její ho považoval za „plytký a banální“, na-

50
září 2019

konec z něj vykřesal jednu


ze svých nejdelších povídek
mýtu Cthulhu. Jde snad
dokonce i o příběh, v němž
je tento kult a náhled
prastaré civilizace popsán
nejpodrobněji a nejucele-
něji v rámci jednoho díla.
Tento styl však nakonec
může být vnímán i negativ-
ně. The Mound totiž jako
by absorboval a exponoval
právě negativní stránku
(samozřejmě v závislos-
ti na subjektivním vkusu)
Lovecraftovy tvorby, tedy
dlouhé a rozsáhlé opisy
a popisy, několikeré opako-
vání již řečeného a neustálé
se vracení k určitým věcem
a obratům. Příběh i tento-
krát operuje se starými le-
gendami původních obyva-
tel amerického kontinentu,
dokonce několikrát odka-
zuje k předchozí povídce
a okrajově se v ní objevují
i postavy z ní. Točí se kolem zvláštního v několika částech i časových obdobích
kopce, podle všeho uměle vytvořeného, propojujících historii dobývání americ-
na němž po desetiletí mizí lidé. Chodí kého kontinentu, legendy původních
po něm také postava starého indiánské- amerických obyvatel a Lovecraftova
ho muže a ženy. Legendy tvrdí, že muž mýtického universa. Povídce však škodí
ženu zabil. Ti, kteří výstup na kopec pře- již výše zmíněná popisnost, v níž se jde
žili a vrátili se, zmateně vykřikovali cosi až ztratit, počáteční temná a mrazivá at-
o prastarých entitách žijících v zemi pod mosféra brzy vyprchá v až biblické opisy
kopcem, o podivném Tulu s chapadlovi- a z Kopce se stane něco, co by snad ob-
tou hlavou… A modří už vědí. Dočkáme stálo jako další z Gulliverových výletů.
se tedy klasického rozmáchlého příběhu Tentokrát do zaniklé země prastaré před-

51
HOWARD 32

lidské civilizace. Zde Lovecraft to, co ve horror propojující okultní prostředí se


svých příbězích nejednou jen naznačoval starými mýty a legendami a lovecrafto-
nebo nerozváděl až do krajnosti, odhalí vým kosmickým universem. Nechybí ani
až na samotnou kost. A neustále se opa- jakýsi společný prvek všech tří povídek,
kující zmínky o Tulu s chobotničí hlavou zde nejvíce exponovaný, kde se čtenář
a Yigovi začnou být až protivné. Pokud dostane do bodu, ve kterém mu vypravěč
zrovna nepropadáte tomuto Lovecrafto- vypráví, jak mu někdo vypráví něco, co
vu spíše fantasy stylu, povídka vás prostě mu vyprávěl někdo jiný. Zmatečné? Ono
uondá. Což je poměrně škoda, protože to příběh odvypráví, jen se o tom nesmí
v závěru se opět vrátí k temné, mrazivé začít přemýšlet.
a nepopsatelně děsivé horrorové atmo- Povídky vzniklé společným úsilím Ze-
sféře. Jenže to už na zakřesnutí potřeb- alie Bishop a H. P. Lovecrafta (ať už na
né jiskry, uhašené a zašlapané do prachu nich má kdokoliv z nich jakkoliv velký
nudných prastarých svatyň a ulic staro- či převažující podíl), jsou zajímavé mi-
bylých podzemních měst, nemusí stačit. nimálně již z hlediska lehké odlišnos-
Oproti tomu zajímavou a v jisté míře ti od nám známé Lovecraftovy tvorby.
i překvapivou je povídka Sploty Medu- Všechny tři příběhy, první a třetí výraz-
zy (Medusa‘s Coil), která vznikla v roce něji, obsahují prvky, které v samostatné
1930. Objevují se v ní totiž jistá překva- Lovecraftově tvorbě nejsou běžné a pa-
pení netypická pro Lovecraftovu tvorbu. trné. Obzvláště výrazné zapojení myto-
Již v první povídce např. poměrně hodně logie původních amerických obyvatel je
prostoru dostaly ženské postavy. Tady přínosným krokem. Vlastní pohled na
mají zastoupení ještě výraznější, až by starou evropskou mytologii pak přinese
se dalo říci, že jsou hlavním hybatelem velmi zajímavý a temný horrorový pří-
nejen zápletky, ale i děje. Jak již název běh, poměrně drsný.
napovídá, Bishop s Lovecraftem se po- Je škoda, že titulní povídka svou nezá-
kusili po svém odvyprávět starobylou živnou rozmáchlostí celek strhuje k leh-
legendu o jedné z Gorgon, Medúze. Pří- kému nadprůměru, ale první a třetí po-
běh vypráví o jistém starém muži, jehož vídka mnohé vynahrazují. Stejně tak je,
syn si z Evropy přivedl mladou a krás- jak se ukazuje, škoda, že se z Lovecraf-
nou ženu, která byla vůdkyní tajného tových kooperací a autorských spolu-
spiritistického a mystického kultu. Jak prací našim čtenářům a čtenářkám toho
se nakonec ukáže, žena je ještě nebez- dostalo stále žalostně málo. Je ještě co
pečnější a nevyzpytatelnější, než jak od- napravovat. Společná tvorba Zealie Bis-
halovaly různé povídačky. Svým způso- hop a H. P. Lovecrafta je toho zářnou
bem nezvykle civilní příběh tajemstvím ukázkou.
a temnotou opředeného milostného
trojúhelníku vygraduje v syrový temný • Honza Vojtíšek

52
září 2019

us
recenze

Pro většinu mainstreamových publicistů zatraceně strašidelně a režisérův cit pro


i diváků byl před dvěma lety zjevením budování atmošky jel na plné obrátky.
nenápadný horror Get Out (2017). Vy- Alespoň tedy v těch trailerech.
dělal navíc hromadu peněz a jeho reži- Bohužel první chybu udělal režisér
sér, debutující Jordan Peele se tak přes a scénárista v jedné osobě poměrně brzo
noc stal hvězdou. Podle mě však šlo po začátku. Místo aby v náznacích sezna-
o přehypovaný kousek s opravdu hlou- moval s démonickými kopiemi pohodo-
pou pointou a povedenými trailery. No vé černošské rodiny, napálí je za pár mi-
a teď tu máme Peeleho podruhé, prachy nut všechny do jednoho obýváku, kde si
opět tečou, kritika i diváci jsou spokojení začnou povídat. Tajemno tedy poměrně
a opět přitom jde o přehypovaný kousek
s opravdu hloupou pointou a povedený-
mi trailery.

Režie: Jordan Peele


Scénář: Jordan Peele
Délka: 121 min
Původ: USA
Rok: 2019
Hrají: Lupita Nyong‘o, Winston Duke,
Shahadi Wright Joseph, Evan Alex, Eli-
sabeth Moss, Tim Heidecker

Samozřejmě nezůstanu o tohoto suché-


ho, byť vtipného konstatování a pokusím
se své hodnocení trochu rozepsat. Předně
tu máme trailery. Málokdy se stává, aby se
divák bál už při upoutávkách, ale Peele-
mu se podařilo u mě tuto emoci vyvolat.
Příběh rodiny, za kterou v noci přijde její
zvrácenější a krvežíznivější kopie vypadal

53
HOWARD 32

rychle vezme za své, všechny si je mů- je přitaženější za vlasy víc než drdol dce-
žeme v klidu prohlédnout a může začít ry hlavní hrdinky. Peele už podruhé vy-
přesdržková. Na tu se hrdinové rozdělí světluje hodně hloupě a zcela nefunkčně
hezky do dvojic a rozeběhnou se po ba- a zcela zabíjí pocit ze zbytku filmu.
ráku i mimo něj. Někde jsem četl názor, že by Us dobře
Namísto strašidelného snímku, který fungovalo jako půlhodinová epizoda ně-
slibovali trailery, tak dostáváme spíš akč- jakého nadpřirozeného seriálu a nezbývá
ní napínák, ve kterém se nahusto zabíjí, než s tím souhlasit. Dokonce myslím, že
ale nikdo se nebojí. Výhodou jsou herec- by se z filmu snadno uživily epizody dvě.
ké výkony prakticky všech zúčastněných, Jedna o vpádu podivných kopií lidí do
kteří hrají přesvědčivě a ždímají ze sebe našeho pohodového světa a druhá posta-
emoce, jak to jen jde. Možná jen tatík na vená na pointách a vysvětlení v poslední
mě mnohem lépe působil v bubu verzi třetině snímku.
než v té rádoby pohodové. Na druhou Bohužel, Peele to spatlal dohromady
stranu je právě on nositelem většiny hu- a podobě jako u Get Out zabíjí dobře
morných situací, jako je hádka o řízení budované tajemno i netradiční atmosfé-
auta. Řídit bude ten, kdo zabil nejvíc lidí: ru, kterou buduje díky kvalitním hercům
„Já mám dva, zabil jsem sebe a Joshe.“ a uvědomělé režii. Možná by měl Jordan
Bohužel, jak snímek poměrně hezky Peele pro příště pouze režírovat a psaní
odsýpá, směřuje k něčemu, co může být příběhu nechat na někom, kdo nechce za
ozdobou i prokletím každého filmu. každou cenu šokovat.
K pointě. Ta tu má především podobu
naprosto nesmyslného vysvětlení, které • Roman Kroufek

54
září 2019

toto je mé tělo

Rodiče, bratry, sestry i přátele… Umlátili ho k smrti.


Všechny potkal stejný osud. Možná měl ale otec štěstí?
Třeba to tak bylo lepší?
Otce odvedli včera. Méně utrpení…
Vycítil, o co jde, vyškubl se tyranům a za-
čal utíkat. ***
Pustili se za ním tři. Všechno to začalo před dvěma dny.
První úder inkasoval do žeber. Odhodilo Odvezli nás z tiché, poklidné vsi.
jej to na bok, až se takřka převrátil, ale ně- Nahnali nás do vagónů. Nacpali nás do
jak se sebral a vstal. Po úderu už ale nebyl každého více, než se mohlo vejít – až tak,
tak rychlý, jako předtím. že se tu a tam někteří udusili. A mnozí
Další údery. skončili s polámanými kostmi.
Slyšel jsem praskot lámaných kostí. Přesto se někteří pokusili utéct, klást od-
A v souvislosti s dalšími údery takřka jistě por.
drcených. To, co se s ním dělo dále, jsem Mučitelé je rychle sráželi k zemi a boles-
neviděl – slyšel jsem pouze zvuky. Tichá tivým bodáním ostří je nutili natlačit se
pošta – takto se šířily všechny zvěsti. zpátky do namačkané masy těl. Ječících.
Zlé zvěsti – protože pouze takové jsme Kvílejících. Vyděšených těl.
tam znali. Tehdy jsem viděl jejich oči. Těšilo je to.
Odděleni od sebe, uvězněni v těsných ce- Nacházeli v tom jistý druh zábavy.
lách. Celou dobu jsme museli stát. Byli však i někteří se znuděným pohle-
Den nebo noc, to nebylo podstatné, stáli dem. Ti si jistě již „vyhráli“ dosyta…
jsme – tyrani neznali lítost. Sám jsem se neodvažoval bránit se – ješ-
Říkali mi, že otce mlátili tak zarputile, že tě mlád neměl jsem tolik sil jako starší.
ještě dlouho poté, co se přestal hýbat, na Ostatně, kdesi hluboko v mysli jsem živil
něj dopadaly údery. Jako by jim to způso- naději, že se mi to jenom zdá.
bovalo jakousi nevyslovitelnou satisfakci, Později bylo hůře. Čím dál více pochyb.
jako by si na bezbranném odreagovávali To je jen sen, strašlivý, ale jen sen – ří-
své životní frustrace. kal jsem si, ale strach, bolest a fakt, že to

55
HOWARD 32

všechno trvalo tak dlouho… mi postupně Táhli je po betonu, do krve jim sdírali
odhalili, že je to krutá skutečnost. kůži – utrpením je přiváděli až na pokraj
šílenství.
Když nás vyložili, sotva jsem žil. „Vyvolení“ ležící na podlaze po mnoho
Hnali všechno do velké staré budovy. hodin, a občas dokonce dní, umírali v mu-
Někteří se snažili utéct, bránit se. kách.
Tyrani je tloukli palicemi, kopali botama. Viděl jsem v jejich očích prosbu – už ne
Neužívali si to však tak, jak později u otce o život a záchranu, ale o rychlou smrt.
– příliš velká „masa“ na uhlídání, až moc Čím rychlejší, tím lepší.
pozornosti. Nikdo jim nemohl pomoci.

Věděl jsem, že je to místo, z něhož se ne- Odkud se bere v mučitelích tolik nená-
odchází – bylo to cítit již zdaleka. visti, krutosti?
Okolo ozbrojení mučitelé, ploty, zabez- Nejednou, chechtající se jako nejlepšímu
pečená místa – žádná šance na útěk. vtipu, nám lámali nohy. Někdy páteře.
I ostatní to snad vycítili. Roztřesení stra- Smáli se, když sledovali, jak se oběť po-
chem, poháněni náhodnými ranami tyra- kouší odplazit, aby byla od nich co nejdále.
nů – pohrouženi v beznaději mířili vstříc Opravdu dobrá zábava, no ne?
osudu.
Byl cítit ve vzduchu se vznášející specific- Když se věnovali „obyčejnému“ zabíje-
ký zápach – strachu, smutku a smrti. ní, takovému jako rychleji a více, jako by
Smrti především. propadali transu. Na jejich tvářích se zra-
A to zoufalé kvílení… čila nuda. Občas působili dojmem, že jsou
myšlenkami daleko odtud. Pohybovali se
Našlo se několik opravdu odhodlaných – tehdy takřka mechanicky.
přesvědčených, že Bůh je neopustil a ne- Brali nás utahané ke stěně a omračovali,
dopustí, aby se jim něco stalo. Jak by to aby nás po chvíli zavěšovali vzhůru noha-
bylo možné? Vždyť jsou přeci zázrakem ma.
stvoření. Jak by tedy bylo možné znetvořit Pak nůž.
„dílo“ Stvořitele? Vždyť ON to nedopustí! Krk.
A pokud je víra silná, musí se to podařit. Tekoucí krev.
A tak, přesvědčeni o síle svých andělů Krev zalévající oči a ústa otevřená ve vý-
strážných, stavěli se na neobyčejný odpor. křiku.
U nich to bylo nejhorší… A umírající ji musel pít, dávit se…
Byli bodáni hroty, neustále kopáni, až se Tak to probíhalo nejčastěji.
vysílili a takřka se přestali hýbat… Občas však, namísto podříznutí hrdla,
Mučitelé přijížděli a přivazovali krvácejí- dokázali pro zpestření vyloupnout oko
cí „vyvolené“ k autům. a pozorovat tvé utrpení, tvůj strach.

56
září 2019

Někdy nám usekávali palce… s vroucí vodou – představivost tyranů pře-


A my ve své bezbrannosti jsme na to hle- kračovala veškeré myslitelné hranice.
děli a věděli, že se nedá odhadnout, kdy Chudák se svíjel a v mukách kvílel. Bušil
si vezmou i nás. A co je horší, zda si ne- do stěn.
budou i na nás užívat pro zábavu… pro Pozvedal opařenou hlavu a snažil se do-
zpestření. stat ven. Nedostal.
Vražděníčko, hra na vražděníčko. Po chvíli se už jen chvěl v křečích.
A když jsem myslel, že to je už konec
Tělo nasáklé strachem. Svaly takřka zdře- – otevřel ještě jednou oči. Zvrátil hlavu
věnělé nehybným napětím, paralýzou stra- dozadu a rozlehlo se tak nelidské kvílení,
chu. Hodinu za hodinou, den za dnem. až se to zdálo nemožné, že by živá bytost
Otráven adrenalinem v bezmocném oče- mohla ze sebe vydat takový zvuk.
kávání. Očekávání až na nás přijde řada… A přesto.
Na koho to padne, ten musí z kola ven! Mistrovství hrůzy, umění krutosti.
Kdybych jen znal jejich jazyk, kdybych
Dělám pod sebe strachem. Opět. jim tak mohl naplno spílat – říct jim, co si
Kovový zápach krve. Smrad vnitřností. o tom všem myslím.
A do toho všeho – jako skromný přídavek Měl bych co ztratit? Nic!
– pod nohama břečka z vlastních hoven. Získal bych jen kouska cti v tomto ha-
Jednoho z nás hodili zaživa do nádoby nebném místě.

57
HOWARD 32

Nejhorší je očekávání. Vědomí. Soucit. Když už jsi odsoudil své „děti“, přinej-
Když vidíš mučené blízké, cítíš se tak, menším měj čest a odpověz, ó Milosrdný!
jako by to dělali tobě – a uvědomuješ si, že Ale třeba to není skutečnost? Možná jen
to udělají i tobě. šílencův sen?
A bojíš se, bojíš, a ještě jednou bojíš. Bože, jsi snad šílenec?
A tak to jde bez konce.
A kdyby nebylo faktu, že také budeš obě- Matka v očekávání.
tí, možná by tě zachvátila necitelnost – Bratříček nebo sestřička?
příliš mnoho podnětů. A proto, srdce stále Nevěděl jsem a nikdy se nedozvím.
pumpuje krev prosycenou adrenalinem.
Svaly ztuhlé, napjaté na samotnou mez Máma byla těhotná.
únosnosti. Mysl je vědomá beznadějné si- Máma vůbec byla…
tuace, ale tělo… i když znehybněné, stále
připravené v pohotovosti. I když slábne Minulost se mi promíchala se současnos-
čím dál více, přesto každý sval, každá šla- tí, současnost s imaginární budoucností.
cha, jsou celou dobu napjaté – takové oče- Chvílemi jsem už snil v bdělém stavu, to
kávání je neobyčejně vyčerpávající a samo je jisté – sám už nevím, co se událo a co
o sobě je již dostatečným mučením. ne.
Jedno se událo určitě. Zabili mámu.
Bratranec trpěl, a já společně s ním. Tichá pošta? Tentokrát ne.
Ať už záměrně nebo ne, omráčili jej ne- Stačilo se zeptat souseda. Viděl to, co já.
dostatečně. Hrdlo podřízli, ale nějak mi- Zabili mi mámu…
zerně, jakoby nechtěně.
A možná schválně? Když se to dělo, cosi uvnitř mě se přep-
Třesavka – chvěl se jako alkoholik. nulo, tak jako uvnitř. Jako by někdo vypnul
Chrčel. Stahoval svaly ve snaze se uvol- všechny vjemy, pocity, jako by odreálnil re-
nit, kopal nohama. alitu, způsobil, že jsem se cítil jako divák
Možná to byla pomsta? v kině.
Pomsta za prosby o milost? A byl to děsivý „film“ – projevení vnitřní
Ale vždyť, než si ho vzali do parády, se ohavnosti naší tělesnosti.
přestal bránit. Padl na kolena a žalostně Vypnul jsem se.
lkal, vydával ze sebe lítostivé vzlyky. Byl jsem ve stavu, kdy jsem mohl pou-
Možná? Kdo ví? ze sledovat a jako kamera, pouze zazna-
menávat… zaznamenávat… zaznamená-
Pane? Stvořiteli náš? Jsi tam? vat…
Možná nám laskavě udělíš odpovědi, za
co to všechno? Mámu pověsili vzhůru nohama a otevřeli
Jen tolik, ale ne zas tak moc… hrdlo přeříznutím arterií, které v rytmu

58
září 2019

srdečních úderů začaly plivat jasně rudou je chrání. Hle, vzpoura na palubě.
krev. Jaký to byl pohled – opravdový svátek ba-
Ještě pořád žila, trpěla, když sebou bez- rev – tvůrčí šílenství Matky přírody!
mocně škubala a kvílela. Zázrak! Ach! Zázrak!
Mučitel naučeným pohybem vrazil ostří
poblíž dělohy. Musel při tom přetnout Pozornost poutalo brutálně vytržené lůž-
střeva, protože skrze narušenou tkáň ko, v němž se stále cosi líně pohybovalo.
s pronikavým syčením unikaly plyny. Dokonce i tehdy, kdy matčino srdce již
Aniž by tomu věnoval pozornost, kat znehybnělo – jakoby zděšené, ale již mrt-
řezal dál, až se kůže rozvírala jako svět- vé. Jakoby v očekávání toho, co se za oka-
le růžový skafandr, pod nímž se ukrývalo mžik stane. Jakoby…
spodní prádlo z nažloutlého tuku. I on se
rozestupoval, i když trochu pomaleji, škví- Na pokraji reality a snu. Jen krůček od ší-
ra se vyplňovala temně rudou krví. lenství. A na druhou stranu vnitřně omrá-
Z řezu pomalu vyplula blankytná, trochu čený, jako by mi někdo obuškem mlátil po
zkrvavená střeva. duši.
Vrah je chytil a zatáhl. Se zvukem, po- Do gumovek obutá noha mučitele drtící
dobným tomu, jaký vydává praskající gu- ten stále doutnající život.
mička, ale mnohem hlasitějším, se odtrhla Bratříček nebo sestřička?
od pojivové tkáně. Po chvíli s hlasitým A pukající tkáň. A hlava. Ničený plod.
vlhkým plácnutím dopadla na podlahu. Sourozenec.
Stále se z nich kouřilo… Oči poprvé vidící svět a již hasnoucí ne-
Po nich se z břicha vysunul šedostříbrný popsatelným utrpením.
pytel, v němž se něco hýbalo. A smrt.
Pak, společně se slizským tukem, vyklou-
zl děsivý průvod barevných vnitřností. Co se dělo dále? Stále jsem viděl, ale můj
To svědčilo o neslýchané fantazii Tvůrce mozek již evidentně nebyl schopen dále
– obzvláště, jestli jde o tvorbu bohatého přijímat to, čeho byly oči svědkem. Zablo-
nitra svých oveček: koval k sobě přístup, zabalil roztřesenou
Slizké, bílo-červené trubičky, rytmicky mysl neprostupným kokonem bezpečí.
plivající krev. Průsvitné, rosolovité tká- Příliš velký šok? Trauma?
ně a s nimi se přetlačující, skoro jako by Tak se to prý profesně pojmenovává.
šli na námluvy, ostatní vnitřnosti. Fialová
játra padající na ochablé a kouřící balóny Minulost s budoucností a současností,
plic. A srdce, s obtížemi stále slaběji pum- skutečnost se snem – ztracení, odtržení
pující krev – protože už takřka nebylo co od reality. Absurdita. Abstrakce. Grotes-
pumpovat. Pouze ledviny stále zůstávaly ka. Umírání od základu.
v měkkých pelíšcích pojivové tkáně, která Stále se vracím k těm okamžikům, kdy

59
HOWARD 32

jsem viděl smrt matky a nenarozeného.


Ale to bylo takové odreálněné – absurdní
spektákl krutosti. Krzysztof. T. Dąbrowski
Šok, zmatek, počátek šílenství? Nebo (*1978)
snad…
Patří k nejhravějším, nejpracovi-
Zamyslel jsem se, jaké by to bylo, kdy- tějším a nejodhodlanějším pol-
bych byl kočkou anebo psem. ským nejen horrorovým autorům.
Čekal by mě jiný osud? Jeho povídky vyšly hned v něko-
Nic by mi nehrozilo? lika zemích (Česko, USA, Ma-
Byl bych šťastný? ďarsko, Rusko, Německo, Itálie,
Hladili by mě jemně, tou samou rukou, Španělsko, Izrael, Brazílie, Me-
která před pár okamžiky usmrtila mam- xiko, Argentina a publikovali jej
ku? i ve slovenské mutaci Playboye).
Ale nebude mi dáno poznat odpověď. Kromě toho má na kontě několik
Jsem pouze prasetem. románových (Orgazmokalipsa)
Od narození odsouzený k smrti. a povídkových (Z życia dr Abble,
Anima vilis, Grobbing) knih,
Člověk se otočil. z nichž román Anomalia vyšel
Jeho pohled se zastavil na mně. i ve Španělsku a román Ucieczka
Ztuhl jsem nehybně, strnulý zděšením. v USA. Objevil se také v několika
Vrahovy oči mi daly jasně a výrazně na desítkách antologií (Bizarro Ba-
srozuměnou: zar, 31. 10 Haloween po polsku,
Teď je řada na mně… Dziedzictwo Manitou, Gorefi-
kacje, Kochankowie niedosko-
nali, Oblicza grozy atd.). Kromě
(drabble) povídek a románů pra-
cuje i s komiksem a pokud svou
tvorbou vyloženě neděsí, baví jí
svérázným smyslem pro humor.
Dąbrowski je jedním z pionýrů
polského bizarro fiction, spoluza-
kládal kabaret Bojowe Chomiki
z Saturna (Bojoví křečci ze Satur-
nu). Podle jeho drabble povídky
vznikl krátkometrážní film Anioł
s Annou Muchou v hlavní roli.

60
září 2019

Deadite Press, USA


Horrorová nakladatelství ve světě

Cestu literárnímu horroru razí leccos: slavní S léty 2009-10 přichází posun a expanze.
autoři, oddaní editoři, věrní čtenáři a v ne- V New Yorku v roce 2010 končí slavné
poslední řadě vizionářská nakladatelství, paperbackové nakladatelství Dorches-
která se odhodlají pustit do rizika a nabíd- ter se silnou horrorovou řadou Leisure
nout něco specifického. Těm nejdůležitějším, Horror a jeho autoři hledají místa, kde se
klíčovým nebo nějakým způsobem výrazným prosadit. Mění se celý trh, roli klasických
bych se chtěl na stránkách Howarda věno- kapesních paperbacků (mass market paper-
vat… dnes tedy americký Deadite Press. backs) přejímají e-knihy a tištěná horro-
rová literatura, odhlédneme-li od těch
Deadite Press je výlučně horrorová od-
nož oregonského bizarro nakladatelství
Eraserhead Press, které existuje od roku
1999 a po různých pokusech najít si mís-
to na slunci v současnosti funguje jako
profesionální nakladatelství pod vedením
Rose O’Keefe s velkou podporou Carl-
tona Mellicka III. Deadite Press vzni-
kl o pět let později, když se vymezil vůči
bezbřehé bizarro fiction soustředěním na
horror, a to ne horror ledajaký, ale pře-
devším hardcore, extreme, splatterpunk,
body horror, samozřejmě s velkou příměsí
ujetostí a bizarra, protože výchozí krevní
skupina se v něm dodnes nezapře.
Na úvod, v letech 2004-8, vydal trojici
poměrně obsáhlých románů černošského
autora Andreho Duzy, jejichž barvité ná-
zvy prozrazují, co všechno se v nich kom-
binuje: Dead Bitch Army, Jesus Freaks,
Necro Sex Machine…

61
HOWARD 32

největších jmen a bestsellerů, se u speci- vokativním, k čemuž napomáhají jasně


alizovaných nakladatelů víceméně vydává rozpoznatelné obálky mj. i od slavných
dvěma směry: k limitovaným vázaným vy- ilustrátorů, jako je Alan M. Clark (v roce
dáním a tzv. tisku na požádání (print-on- 1994 vyhrál World Fantasy Award), Glenn
-demand), což je doménou i Eraserhead Chadbourne (spolupráce se Stephenem
Press včetně DP. Od roku 2010 dochází Kingem) nebo Ed Mironiuk, proslulý
tedy k odlivu a přílivu známých jmen a od spoluprací s Carltonem Mellickem III.
Dorchesteru k DP přecházejí hardcoristé Velice výraznou autorkou ilustrací, z nichž
Edward Lee, Bryan Smith nebo Wrath přímo čiší bolest, je Suzzan Blac – stačí se
James White (s tím, že limitovaná vydání podívat, jak ztvárnila obálky k His Pain
jim vycházejí jinde). V témže roce si k DP Wrathe Jamese Whitea, Mangled Meat
odskočí i Carlton Mellick III s teenager- Edwarda Lee nebo Genital Grinder
ským slasherem Apeshit, o rok později Ryana Hardinga.
přichází s téměř celým svým portfoliem Do dnešního dne v DP vyšlo 108 titu-
Brian Keene, a silná řada je na světě. lů a celý jejich číslovaný seznam je uve-
DP od začátku staví na horroru smělém, den na stránce deaditepress.com/books/.
nespoutaném, prudce originálním a pro- S ohledem na svéráznou, extrémní podo-

62
září 2019

bu horroru, na niž se DP zaměřuje, by si jeden jediný text, jenž se dočkal českého


každý, kdo přečte kompletní produkci DP, překladu, a to Stůl Edwarda Lee ze sbír-
zasloužil medaili, nebo obklad na čelo. ky Carnal Surgery (Howard č. 2, březen
2012 + antologie Za tebou, Golden Dog,
Knihy, jak již bylo řečeno, jsou tištěny 2016). Nicméně se blýská na lepší časy.
na požádání, tzn. fyzická, papírová kopie Ještě letos by Carcosa měla vydat 12. sva-
vznikne až po zakoupení, nejčastěji přes zek ze seznamu produkce Deadite Press
Amazon nebo jinou velkou celosvětovou – lovecraftovsky chapadlovitou erotickou
platformu, druhým silným odbytovým novelu Trolley no. 1852 (Tramvaj č. 1852)
kanálem jsou e-knihy. V běžných knihku- Edwarda Lee, ve středním horizontu by
pectvích lze naopak na produkci DP na- to měly být i tituly č. 4 (Apeshit) a č. 13
razit jen stěží. (Zombies and Shit) Carltona Mellicka
Pokud se podíváme, co z těchto knih vyšlo III a snad i další; pozornost by například
česky, odpověď je jednoduchá: nic. Žádný zasloužila i některá z ženských autorek,
samostatný titul. Dokonce i v povídko- které píšou drsný hardcore, např. Monica
vých sbírkách, kterých lze v seznamu na- O’Rourke.
počítat poměrně hodně, se objevuje pouze • Milan Žáček

63
HOWARD 32

64
démonická
valerie kaplanová
portrét

V době mého dětství nebylo české herečky, no. Mnozí lidé ji asi budou mít spojenou
která by ve mně vyvolávala takovou hrů- právě s tímhle maskotem televizní loterie,
zu jako Valerie Kaplanová. A to jsem ještě nebo aspoň s její babičkou v Troškových
netušil, že bydlí v nedalekých Pardubicích, bláznivých komediích. Byla v devadesá-
kam jsme jezdívali nakupovat. A že občas tých letech nesmírně populární, běžně
zajede i do mé rodné Chrudimi! Kdybych ji rozdala až šedesát autogramů denně.
tam snad tehdy potkal, tak by mně asi před- Ale já ji budu mít vždycky zafixovanou
časně zešedivěly vlasy! spíš s děsivými postavami, které opravdu
uměla. A na ně bych se teď zaměřil, byť
Ale teď vážně. Letos v květnu uplynulo řada z nich přímo do horrorů nepatřila,
dvacet let od úmrtí téhle bezesporu cha- ale horrorovým nádechem poznamenala
rismatické divadelní, filmové a televizní filmy jiných žánrů.
herečky. V pardubickém okresním ar- Měla k tomu takřka ideální fyziogno-
chivu je uložen její fond, který jsem měl mii. Nezdravě vyzáblá postava, vrásčitý
možnost prostudovat. Obsahuje osob- obličej, uhrančivý pohled a výrazný hlas
ní i rodinné dokumenty, diáře a deníky, ji přímo předurčovaly pro role démo-
pracovní smlouvy, korespondenci, části nických žen: dozorkyně v nacistickém
scénářů a množství fotografií, takže pod- kriminálu ve filmu …a pozdravuji vla-
kladů pro tenhle článek jsem měl víc než štovky (1972), kořenářky zvané „bohy-
dost. Nicméně i tak se vyrojilo množství ně“ ve Škaredé dědině (1975), zaříká-
otázek, na něž se mi nepodařilo nalézt vačky v Oldřichovi a Boženě (1985) či
zcela uspokojivou odpověď, například se- tetinky Karolíny v Prokletí domu Hajnů
stavit její úplnou filmografii včetně „ště- (1988). Hrála čarodějnice (Kočičí princ,
ků“ v cizích produkcích se ukázalo být 1979) a smrtky (Honza málem králem,
tvrdým oříškem. 1977, Perinbaba, 1986). Teprve později
Možná, že už leckdo zapomněl, kdo že se objevily postavy dobráckých či roztrži-
to ta Kaplanová vůbec je. Nejspíš stačí tých babiček (Artuš, Merlin a Prchlíci,
říct „bába Tutovka“ a bude okamžitě jas- 1995), často pojatých s notnou nadsáz-

65
HOWARD 32

ně mám nejradši staročeská tradiční jídla,“


říkávala, „jako cmundu, škubánky, couračku,
kubu, bramborové šišky na sladko či na sla-
no.“ Přiznávala, že miluje i tučné maso,
při jednom natáčení spořádala čtyři por-
ce hovězího žebra, až se z toho kolegům
zvedal kufr. Režisér Zdeněk Troška o ní
vyprávěl: „Valerie byla úžasná baba. (…)
Byla s ní ohromná psina. Nezkazila žád-
nou legraci a byla k neutahání! My už pa-
dali na hubu a ona měla obrovskou výdrž.
Od rána do rána jela v jednom kuse a byla
velice společenská. Při životě ji držel jen
rum a cigareta. A když už opravdu musela
jíst, tak si v kuchyni nebo v restauraci po-
prosila o to nejtlustší maso, co tam měli.“ V
Greta Garbo? Kdepak, devate- době natáčení komedie Slunce, seno a
náctiletá Valerie Kaplanová pár facek v roce 1989 přiznala váhu 39
v roli královny Kristiny. kilogramů.
Díky předčasně zestárlé tváři hrála po-
kou (Slunce, seno a pár facek, 1989, měrně brzy stařeny. V září 1967 si její
Slunce, seno, erotika, 1991). Několi- matka překvapeně poznamenala do diá-
krát hrála mužské postavy: ve filmu Jára ře, že její sotva padesátiletá Valerie ztvár-
Cimrman, ležící, spící (1983) ztvárnila ňuje babičku v Lucerně. Když hrála smrt
titulní roli zneuznaného českého génia, v pohádce Honza málem králem, bylo jí
v Divadle Na Zábradlí zase postavu dě- jen devětapadesát, Járu Cimrmana ztvár-
dečka Dubského ve Stroupežnického nila ve věku 66 let, nemohoucí babičku
Našich furiantech (1994). ve snímku Slunce, seno a pár facek jako
Z pochopitelných důvodů mnohokrát dvaasedmdesátiletá. Klamala obličejem.
přišla v médiích na přetřes hereččina Roku 1992 dostala od jednoho redaktora
strava. Podle fotografií jako dítě nijak vy- otázku: „Zajímá mě, kolik je vám vlastně
záblá nebyla. Po válce už prý vážila při let, protože se hovoří o astronomických čís-
170 centimetrech výšky jen 34 kilogra- lech.“ Odpověděla: „Chachá, není to tak
mů, lístky na maso měnila za marmelá- hrozné. Od září za čtvrt století mi bude
du a mrkev s jablkem. Ovoce bylo jejím rovná stovka.“ Sama na adresu svých vrá-
nejoblíbenějším jídlem i ve vyšším věku, sek napsala: „Teď už jsem babi nehezká a
stejně tak zelenina, a k tomu všechny scvrklá, mně to v civilu nevadí, a pro film
perlivé nápoje: sodovka i šampus. „Osob- to je dobře, jak mně posledně řekl při natá-

66
září 2019

čení pan produkční: Budete hrát indiánskou


babičku a víte proč? My jsme totiž v Praze
žádnou jinou tak vrásčitou herečku nese-
hnali.“ Tehdy se jednalo o televizní film
Honorární konzul, adaptaci románu
Grahama Greena.
A teď kratičké curriculum vitae. Valerie
Kaplanová se narodila v Hlinsku v okre-
se Chrudim 12. září 1917. Její otec, po-
cházející ze Skutče, byl obchodním zá-
stupcem, zaměřeným na prodej obuvi.
Matka se narodila v Kolíně. Valerie se
s rodiči brzy odstěhovala do Vídně, kde
žila až do svých jedenácti let. Na toto
období vzpomínala: „Naučila jsem se díky
tomu dobře německy, ale na češtinu jsem byla
pěkný hajzlík.“ Rodiče totiž doma mluvili V dobách, kdy za války vystu-
česky, Valerie jim sice rozuměla, ale dlou- povala v recitačních pásmech.
ho tvrdošíjně odpovídala jen v němčině. Seklo jí to.
Ve druhé polovině dvacátých let se rodina
vrátila do Čech a záhy zakotvila v Praze. k 80. narozeninám T. G. Masaryka. Při
Tam začala Valerie chodit na měšťanskou té příležitosti se s ním i setkala. Pravda,
školu. Z té doby se zachoval její deník, celá ubrečená, protože nemohla na na-
který svědčí o tom, že už češtinu dokonale teklou nohu narvat holínku, kterou v roli
ovládla. Zápisky působí svěžím dojmem, nosila. Po měšťance studovala rodinnou
ani se nechce věřit, že vznikaly před tak školu, pak Anglický institut a soukromou
dávnou dobou. Převažují samozřejmě jazykovou školu Lingua. Uměla tedy an-
stesky na školu: „Budeme asi psát písemku. glicky a německy, zvládala psaní na stroji
Ta bude vypadat! „Pomoz Pán Bůh!“ Potom i těsnopis. Pracovala jako úřednice, diva-
zas votrava, a to hodinu na piano. Jestli dlu se věnovala amatérsky, spolu s dalšími
budu mít tu protivnou fraili, tak se zježím. budoucími herci, třeba s Jiřím Sovákem,
Píšeme zas novou měsíční písemku početní. Martinem Růžkem nebo Jaroslavem
Ach jo! Ta nás s těma písemkama umorduje. Šterclem. Aby se i v tomto oboru vzděla-
Jsem zvědavá, jak dopadne, když si na ni la, navštěvovala soukromou dramatickou
vzpomenu, de mně mráz po těle.“ Proto- školu. V té době se vdala, v roce 1941 si
že ráda recitovala, byla v roce 1930 jako vzala Vladimíra Tláskala, o devět let star-
třináctiletá vybrána, aby na scéně Vino- šího úředníka Národní banky. Už za dva
hradského divadla účinkovala v pořadu roky došlo k rozvodu. O svém manželství

67
HOWARD 32

života, dokonce si ho za to rodné připi-


sovala v soukromých diářích. Ve filmech
ale účinkovala výhradně jako Kaplanová.
Po válce se zúčastnila konkurzu a stala se
profesionální divadelní herečkou. Hrála
v oblastních divadlech: v Liberci, v Kar-
lových Varech, v Brně, v tehdejším Gott-
waldově (dnes Zlín) a od roku 1961 až
do konce života v Pardubicích, kde také
bydlela. Hostovala též v pražském diva-
dle Na Zábradlí.
Na začátku padesátých let vystoupila ve
dvou osvětových filmech, ale teprve v pa-
desáti letech, roku 1967 získala skuteč-
nou roli ve snímku Karla Kachyni Noc
nevěsty (1967). Aby realisticky ztvárnila
Valerie Kaplanová předčítá umírající tuberkulózní ženu, nechala se
dětem (1968). Ani se jí nebojí, dokonce hospitalizovat na příslušném
to ještě nehrála smrtky. nemocničním oddělení. Ostatně umíra-
jící postavy hrála velmi často. Říkala: „Už
se později Valerie Kaplanová vyjádřila jsem si zvykla, že skoro v každém filmu
takto: „Můj manžel byl fouňa. To mi v té umřu.“
době imponovalo. Nosila jsem mu snídaně V kolika filmech a televizních pořa-
do postele a kvůli němu jsem přestala i s di- dech skutečně účinkovala, se neodvažuji
vadlem. Byla jsem hloupá, projedl všechny říct. Napočítal jsem jich přes osmdesát.
naše peníze.“ V manželství se narodil syn, Sama Valerie Kaplanová v jednom roz-
který jako čtrnáctidenní miminko zemřel hovoru přiznala, že „díky své nepořád-
na zápal mozkových blan, zatímco lékaři nosti“ žádný vlastní seznam nemá. Není
ho léčili na chřipku. Je zajímavé, že o to tak úplně pravda, ke konci života
této smutné události není v pozůstalosti se pokusila své filmové a televizní role
Kaplanové žádný doklad. Její deníky z let sepsat. V pozůstalosti se navíc zachovaly
1942-1943 jsou vedeny pečlivě, zazna- i části scénářů, některé smlouvy a řada
menány jsou i kontroverze s manželem, fotografií. Ale mnohdy sama uvádí třeba
ale zmínka o porodu a dítěti chybí. Jen jen nepřesný nebo pracovní název, který
na jedné stránce v prosinci 1942 se na- znemožňuje jednoznačné přiřazení
chází bez jakýchkoli dalších poznámek titulu, zejména u cizích produkcí. Tak
výrazný kříž. Znovu se už neprovdala, ale se třeba v pozůstalosti nachází snímek
příjmení Tláskalová nesla až do konce z polaroidu, který ji zachycuje jako

68
září 2019

jeptišku s nápisem „Točná IV/1994“, a


takřka nečitelným textem „Indiana Mr.
John“. Časově by se to shodovalo s natá-
čením The Young Indiana Jones Chro-
nicle (1992), který se částečně v Čechách
skutečně realizoval a vystupovali v něm i
někteří čeští herci. Jiný doklad k dispozi-
ci nemám. A detailně kvůli tomu sledo-
vat všech šestatřicet dílů nehodlám. Po-
dobných případů je víc, takže těch filmů
je třeba i stovka, oficiální databáze jich
zachycují mnohem méně. A to do nich
nepočítám filmové spoty a reklamy.
Teď k těm démonickým postavám. Do
širšího diváckého povědomí se herečka
poprvé nepochybně zapsala často reprí-
zovanou pohádkou Honza málem krá- Jako smrtka ve filmu Honza
lem (1977), vznikající pod taktovkou málem králem (1977)
režiséra Bořivoje Zemana. Natáčelo se
na hradě Borotín a ve Vysokém Chlum-
ci u Sedlčan. Vlastní pohádka je až se- Další naopak způsobila sama. Ten souvi-
lankovitá. S pohodovým dějem ale ostře sí s natáčením patrně nejděsivějších scén
kontrastují horrorové scény se smrtkou, filmu, kdy kmotra navštíví hospodu, smr-
přízračnou kmotrou s kosou, ztvárněnou tící kosu zavěsí na lustr a ten rozkymá-
právě Valerií Kaplanovou. Autor tohoto cí. Popisovala to takto: „Čestmír Řanda
příspěvku si ještě po letech vzpomíná na (alias hostinský) na mne nezapomněl.
děs, který v něm tato postava vyvoláva- Coby smrtka jsem ho nešťastnou náhodou
la svýma vyzáblýma rukama, skřehota- sekla do hlavy a pak ještě nechala zavřeného
vým hlasem a děsivým výrazem ve tváři. s produkčním v miniaturním chlívku s ma-
Představitel hlavní role Jiří Korn potvrdil lými prasátky. Když jim otevřeli, protože já
stejný dojem ze strany dětských herců: letěla už na vlak do Pardubic, kde jsem ve-
„Paní Kaplanovou, která hraje smrtku, do- čer hrála, tak byli úplně zmožení. Když mne
kázali maskéři nalíčit tak přesvědčivě, že potkal, tak se mi pěkně poděkoval.“
se jí všechny děti doopravdy bály a utíkaly V září 1977 poslalo Filmové studio Ba-
před ní, nechtěly s ní hrát.“ Sama hereč- rrandov Valerii Kaplanové dopis, v němž
ka vzpomínala na dva úrazy, ke kterým se uvádí: „Režisér Sequens pokračuje v na-
došlo v průběhu natáčení. Jednak jí Jiří táčení seriálu 30 případů majora Zemana a
Korn zlomil žebro, což mu prý odpustila. byl by velmi rád, kdybyste s ním chtěla spo-

69
HOWARD 32

Představitel mladého Brůny, Josef Ku-


bíček, kterého pro roli doporučil právě
Crha, o tom řekl: „Když jsem třeba po
výkřiku matky vběhl do ložnice, ležela tam
s víc než realisticky rozťatou hlavou a ko-
lem bylo moře krve. To šlo pryč.“ Jednalo se
o moment, který mladý Brůna popisuje
kriminalistům slovy: „Maminka ležela
přes postel. Měla rozbitou hlavu a chroptěla.
Otec stál se sekyrou, divně se kýval. Zdálo se,
že se dokonce usmívá.“ Stříhalo se údajně
jen pro naše diváky a evropské televizní
společnosti. Japonci prý zakoupili nevy-
stříhanou verzi včetně těch nejkrvavěj-
ších záběrů. Působivost Studny tkvěla i
v tom, že byl založen na skutečném pří-
Jako Brůnová v epizodě Stud- padu, který se udál ve středočeských Vo-
na (1978) ze seriálu 30 případů noklasech, samotnými kriminalisty zvaný
majora Zemana „české Psycho“. Já sám, coby jedenáctiletý
jinoch, jsem od televizní obrazovky
lupracovat. Zasíláme Vám proto scénář, po při premiéře hrůzou utekl, což mi ale
jehož přečtení nám laskavě sdělte, zda roli nebránilo již druhý den spolu s ostatními
přijímáte.“ Takovýmto způsobem získala spolužáky předvádět, jak že se ten starý
Valerie Kaplanová proslulou roli matky Brůna se sekyrou děsivě klátil. Často (i
Brůnové ve Studni, patrně nejpůsobi- mnou) tradovaný výrok, že „ten večer byl
vějším díle celého ideologicky podbar- otec podivně neklidný“, ve Studni ve sku-
veného seriálu. Na obrazovce se přitom tečnosti nezazní. Mladý Brůna místo
objevila jen velmi kratičce. Pravda také toho vypravuje: „Otce jsem si nevšímal, jen
je, že její postava byla poněkud zastíně- vím, že byl divně tichý. Zádumčivý, uza-
na výkonem Jaromíra Crhy (1922-1982) vřený do sebe. Takový býval po hádkách se
v roli starého Brůny. Ono pověstné kývá- strýcem každou neděli.“
ní se sekerou bylo Crhovým spontánním V  Kočičím princi (1979) režiséra Oty
hereckým nápadem, který se režisérovi Kovala hrála Valerie Kaplanová čaroděj-
zalíbil. To dodalo scéně určitou děsivou nici z perníkové chaloupky. „Měla jsem
grotesknost, kterou ještě umocnily cho- tam postavenou perníkovou chaloupku ze
máče vlasů nalepené na čepel sekery. dvou a půl metráku opravdového perníku,“
Některé scény s Kaplanovou byly nako- vzpomínala na natáčení. „Klučina, co hrál
nec pro „přílišnou krvavost“ vystřiženy. Jeníčka, se mě ze začátku hrozně bál. Malá

70
září 2019

Mařenka byla statečnější, i když ještě necho-


dila do školy. Když mě poprvé uviděla, na-
přáhla odhodlaně ruku a vyhrkla: „Nazdar,
babi!“ Pro mě tahle její role znamenala
v dětském věku další ujištění, že Kapla-
nová je vždycky jenom za příšeru. Ona
sama byla později ráda, že aspoň v pokra-
čování Arabely (1993) mohla hrát hod-
nou stařenku a za roli babičky Prchlíkové
ve filmu Artuš, Merlin a Prchlíci získala
dokonce v roce 1995 od dětské poroty
na 27. Dětském filmovém a televizním
festivalu Oty Hofmana v Ostrově cenu
jako nejsympatičtější dospělá herečka.
Jinak její účinkování ve filmech muselo
děti spíš frustrovat.
V roce 1985 si Valerie Kaplanová zahrála Jako ježibaba v pohádce Kočičí
další smrtku, opět děsivou, a to v pohád- princ (1979)
ce Perinbaba Juraje Jakubiska. Postava se
nazývala přesně Zubatá stará, protože její
mladší podobu hrála Eva Horká. Natáče- (…) Největší strach jsem zažila při natá-
la 2 dny v ateliérech a deset v exteriérech, čení scény ve vodopádu (…) Představte si
podle smlouvy měla být od 2. dubna do dvoje štafle – na posledních špryclích dva
2. července k dispozici výhradně výro- chlapi, ti drželi prkno, na to mne vysadili,
bě tohoto filmu, na postsynchronech se strčili mi hlavu pod vodopád a pan režisér
měla podílet od 2. ledna do 13. února povídá: Prepáčte, otočte sa. Měla jsem za
1985 a od 18. do 29. března 1985. Zvlášť sebou čtyři měsíce rehabilitace po roztříš-
s ní byla uzavřena dohoda o vykonání tění kyčle – to byla bolest! (…) A to ještě
zvláštních, tj. rizikových výkonů ve čty- nemluvím o tom, jak jsem měla za partne-
řech obrazech, a to lety v balónu ve výšce ry čtrnáct zlých vlčáků. Sice tam byl jejich
nad 4 m a potápění se do studené vody ve ošetřovatel, ale to nebylo nic platné, jejich
studni v rozsahu „2 lety a 4x potopenie sa“. vrčení mi nahánělo husí kůži.“ Vzpomína-
O tomto dobrodružném natáčení Valerie la také na spolupráci s italskou herečkou
Kaplanová vyprávěla: „Ještě dnes, když si Giulettou Massinovou v roli Perinbaby,
vzpomenu, jak jsem trčela tři čtvrtě hodi- manželkou Federica Felliniho, kvůli níž
ny ve studené vodě a v těžkém kostýmu ve oprášila své znalosti italštiny.
studni anebo musela několikrát zvládnout Skutečným horrorem byl americký film
290 schodů nahoru a dolů, mi není lehko. Howling II: Your Sister Is a Werewolf

71
HOWARD 32

ku Jezeří u Horního Jiřetína na Mos-


tecku, kde se konaly vlkodlačí magické
a sexuální orgie, pro potřeby natáčení
byla dokonce příslušně pomalována zeď
jedné z místností. Hlavní hrdinka Jen-
ny se ke konci filmu nachází spoutána
v kostnici mělnického chrámu sv. Petra
a Pavla. Část filmu (koncert) se odehrá-
vala v punkovém klubu Fučíkárna v Pra-
ze. Veřejná bezpečnost dostala z vyšších
míst příkaz nezasahovat, a tak se pankáči
mohli dosyta vyřádit. Ve filmu se také
objevuje nádražíčko se symbolickým
názvem Vlkava. Hlášení nádražního
rozhlasu zůstalo i v anglickém originále
v češtině, nebylo předabováno. Hlavní
Jako služebná Alžběta ve filmu hereckou hvězdou filmu byl charismatic-
Poklad hraběte Chamaré (1985) ký Christopher Lee. (Má ho vůbec cenu
připomínat jako filmového Drákulu či
Sarumana?) Valerie Kaplanová ve filmu
(1985), jak žánrem, tak bohužel i kvali- hrála jednu z ústředních postav: vlkod-
tou. Byl natočený podle knihy Garyho lačí vládkyni Stirbu v podobě stařeny,
Brandnera, režíroval ho Phillippe Mora. která se po vysátí mladé oběti změní
Začátek a konec filmu se odehrává v Los v sexy dračici Sybil Danning. Je to jen
Angeles. Jinak se natáčelo v Čechách, cameo role, ale bez ní by se děj nehnul.
které simulovaly Transylvánii, a to včet- Je pravda, že si tam není moc podobná,
ně staroměstského orloje. Řada záběrů přestože se bezesporu jedná o vrásčitou
vznikla v Českém Krumlově, kde byla starou ženu. Dokonce jsem po určitou
ústřední dvojice (Annie McEnroe a Reb dobu vážně pochyboval, že jde opravdu o
Brown) ubytována ve fiktivním hotelu, Kaplanovou. Deníky z let 1984-1985 se
před nímž se koná rušný trh doprová- v její pozůstalosti nedochovaly, ani žádná
zený tancem, zpěvem a loutkovým di- smlouva. Ale v závěrečných titulcích je
vadlem. Početnou část komparzu tvořili její jméno skutečně uvedeno. Navíc má
místní Romové, kteří pomáhali navodit ve svém dodatečně sestaveném přehledu
iluzi Balkánu. Jeden z dalších komparzi- filmografie zapsán titul: Tam, kde vyjí vlci
stů si poznamenal, že zdejší exteriéry se realizovaný pod vedením francouzského
točily od 10. do 12. září 1984. Filmování režiséra, což by odpovídalo. Nicméně na
dále probíhalo na zdevastovaném zám- jiném místě téhož seznamu má ke stej-

72
září 2019

nému titulku připsáno Giorgino, což je


jiný film. Takže: věřme, že stará Stirba
je Kaplanová, byť zdařile namaskovaná.
Ve filmu hráli i další čeští herci: Ivo Nie-
derle, Jitka Asterová či Petr Skarke. Jan
Kraus si střihl roli nadrženého vlkodla-
ka. Jiří Krytinář hrál neohroženého sto-
paře vlkodlaků jménem Vasile, kterému
bohužel nedopatřením vypadnou z uší
ucpávky (!) a on se pak stane jejich snad-
nou obětí. Právě sled scén, kdy zohavený
a transformovaný v démona vyláká lov-
ce těchto příšer Stefana (Lee) a vzápětí
nechutně umírá, patří k několika lepším
místům jinak hodně slabého filmu, počí-
naje hloupým scénářem a konče laciným
provedením. Sám Lee se v jednom do- Jako Zubatá-stará v Jakubis-
pise českému fanouškovi vyjádřil v tom kově Perinbabě (1985)
smyslu, že se v konečném výsledku jed-
nalo o „příšerný film“.
Oblíbeným režisérem Valerie Kapla- na čarodějnice. V něm ovšem Kaplanová
nové byl bezesporu Zdeněk Troška, ze- nehrála. Natáčení Pokladu pro ni podle
jména díky pozdějšímu natáčení komedií smlouvy představovalo 6 dnů, z toho 3
ze série Slunce, seno… Ovšem poprvé v ateliéru a 3 v exteriérech během první
hrála v jeho Pokladu hraběte Chamaré poloviny roku 1984. Filmovalo se v Dol-
(1985), vycházejícím z novely Aloise Ji- ním Jiřetíně, na hradě Valečov, v Jab-
ráska, v němž ztvárnila starou služebnou lonném v Podještědí, na zámku Nový
Alžbětu, která v průběhu děje poněkud Falkenburk a v kostele v Krbicích, který
efektně skoná u jídelního stolu. Zkuše- zanedlouho zanikl při těžbě uhlí.
nosti z tuberkulózního oddělení nemoc- V devadesátých letech slíbil Zdeněk
nice se, jak vidno, opět hodily. K výraz- Troška Valerii Kaplanové další děsivou
ným scénám filmu patří ty horrorově postavu, a to v několikrát jím avizova-
laděné, které se objevují hned na začátku. né Čachtické paní na motivy slovenské
Jsou to fantaskní vidiny chromé hra- románové klasiky Joža Nižnánského.
běnky (B. Bohdanová), vrcholící Alžbě- Neměl to být čistý horror, spíš historic-
tiným upálením. Na internetu se čas od ko-dobrodružný snímek s prvky horroru.
času objevuje chybné přiřazení snímků „Nechci, aby to byl krvák, kde stříká krev
téhle sekvence k Vávrovu filmu Kladivo z plátna na diváka,“ vyjadřoval se reži-

73
HOWARD 32

hrát Kamila Magálová. Ta se k neustá-


lému odkládání realizace vyjádřila v tom
smyslu, že pokud si Troška nepospíší,
bude moci hrát už jen Alžbětina hrbaté-
ho sluhu Ficka. Když v květnu 1994 zval
Troška Valerii Kaplanovou na premiéru
pohádky Princezna ze mlejna, znovu
avizoval začátek natáčení: „Tak a nyní,
kdy je pohádka skoro po roce hotova, vrhám
se na Čachtickou paní! A těším se, jak budete
krásně zlá, coby pomocnice hraběnky Bátho-
ryové!“ Myslím, že by se role démonické
služebné jistě zhostila se ctí. K tomu však
nikdy nedošlo, film nebyl realizován, pro-
tože se na něj nakonec nesehnaly peníze.
V červenci 1986 se Valerie Kaplanová
Stará Stirba na konci filmu účastnila natáčení dalšího horroru. Jed-
Kvílení vlkodlaků (1985) nalo se o televizní inscenaci Lokis podle
námětu Prospera Meriméa (Lokis. Ma-
nuskript profesora Wittembacha, 1869).
sér o projektu. Počítalo se i s natočením Vypráví příběh inspirovaný litevskými
šesti hodinových dílů pro televizi. Troška pověstmi o bytosti, která je jakýmsi hyb-
chtěl původně film obsadit americký- ridem člověka a zvířete. Tato próza byla
mi hvězdami, uvažoval o Meryl Streep, už zfilmována několikrát, asi nejznáměj-
Glenn Close či Cher. Zájem vstoupit do ší je polská verze z roku 1970, ověnčená
projektu dokonce projevila jistá americ- několika cenami, například Grand Prix
ká společnost, s níž nějaký čas probíhala na Mezinárodním filmovém festivalu
jednání. Brzy se však rozešli, údajně kvůli fantastických a strašidelných filmů ve
diametrálně odlišnému přístupu k látce: španělském Sitges. Psal o ní už Honza
Američané si Čachtickou paní předsta- Vojtíšek v Howardu č. 11/2004. Česká
vovali spíš jako akční fantasy. Pak se jed- televizní inscenace je naproti tomu ne-
nalo s Poláky, Rusy, Němci a Brity. Ještě právem zapomenutá. Kdysi jsem ji viděl
v lednu 1993 režisér herečce psal: „Milá a musím přiznat, že se mi líbila, ale už
Valerie, jásejte, plesejte, Čachtická paní je už je to přeci jen dávno. Režisérkou byla
schválená, a když všechno půjde, jak bychom Anna Procházková (1940-2010), z jejíž
si přáli, mohli bychom už na podzim točit!“ filmografie můžeme připomenout po-
Natáčení však bylo nakonec odsunuto. vedenou televizní verzi Drákuly (1970)
Hlavní roli Alžběty Báthoryové měla s Iljou Rackem v titulní roli. Démonic-

74
září 2019

kého hraběte v Lokisovi zdařile ztvárnil


Jiří Schwarz, jeho šílenou matku, kterou
kdysi jako těhotnou napadl (a dle jejího
přesvědčení i znásilnil) medvěd, Jaroslava
Adamová. Profesora hrál Václav Knop,
doktora Oldřich Vlach, správce Jan Po-
han. Valerie Kaplanová se zhostila, takřka
už klasicky, role stařeny. 9. až 13. července
1986 se natáčelo ve studiu č. 4 na Kavčích
horách (dekorace: chodba, dvorana, vý-
klenek, salon, pokoj profesora, pracovna,
pokoj pro hosty), 16. července na nádvoří
hradu Kost.
Poté znovu obsadil Valerii Kaplanovou
Juraj Jakubisko, který se později, až po
smrti herečky, vypořádal s Čachtickou
paní ve filmu Bathory (2008) po svém, Jako profesor Theo Eisner
v rozporu s tradicí i s historickými pra- v seriálu Teta (1987)
meny a pro nás, příznivce horrorů poně-
kud kontraproduktivně. Však mu Zdeněk
Troška dodnes nemůže zapomenout, že kovém filmu Creepshow (1982) podle
mu „sebral téma“. Nicméně teď mám na scénáře Stephena Kinga, v The Exorcist
mysli sedmidílný seriál Teta (1987), na- III (1990) či v televizním horroru Child
točený v široké koprodukci Českosloven- of Darkness, Child of Light (1991). Her-
ska, Německé spolkové republiky, Francie, ce a zpěváka Eddieho Constantina, kte-
Španělska a Rakouska. Jednalo se o rý hrál vodníka Aloise, jsme mohli vidět
povedenou parodii na frankensteinovské v horroru o dětských příšerkách It lives
příběhy, která se dostala i na plátna kin again II (1978). Představitel Talbota,
v sestříhané podobě jako celovečerní film Ital Flavio Bucci, hrál Daniela v Argen-
s názvem Pehavý Max a strašidlá (1987). tově kultovním hororu Suspiria (1977).
Vystupovala v ní řada horrorových postav Charismatický Dracula Ferdy Mayne byl
(vlkodlak Talbot, Frankensteinovo mon- hrabětem von Krolockem v Polanské-
strum Albert, hrabě Dracula), ale byla to ho The Fearless Vampire Killers (1967),
samozřejmě spíš pohádka pro děti. Ob- doktorem ve filmovém zpracování Car-
jevili se v něm herci, kteří bývali obsazo- milly J. Sheridana Le Fanu pod názvem
váni do různých horrorů. Představitelka The Vampire Lovers (1970), hrál v béč-
Frankensteinovy tety, Švédka Viveca kovém horroru Frightmare (1983) nebo
Lindfors třeba hrála v Romerově povíd- ve výše uvedeném Howling II (1985).

75
HOWARD 32

částí smlouvy bylo i stanovení odměny za


mimořádnou předběžnou přípravu (zdo-
konalení angličtiny) v počtu 22 hodin.
Herečka měla být pro natáčení k dispo-
zici po celou dobu realizace seriálu od 20.
9. 1985 do 15. 4. 1986, s postsynchrony
se počítalo od 30. 6. do 29. 8. 1986. Na
natáčení jí Sancho Grazia zlomil koleno:
„V jednom záběru mě odhodil na rakev a ta
měla bohužel kovovou hranu,“ vzpomínala,
„Já mu to ale odpustila. Byl to krásný muž-
ský. Také mě jako jedinou při posledním zá-
běru políbil na tvář.“ Spoluautorem scéná-
ře byl kromě Juraje Jakubiska a Joachima
Hammanna i Jaroslav Dietl, na výtvarné
stránce se podílel Jan Švankmajer.
S Bobem Hoskinsem ve filmu V roce 1988 vznikal psychologický
Raggedy Rawney (1988) horror Prokletí domu Hajnů na motivy
románu Jaroslava Havlíčka Neviditelný.
Vypráví příběh ambiciózního inženýra
Tvář Sancho Grazii v roli prokuráto- Petra Švajcara pocházejícího z nuzných
ra by vám mohla být povědomá, pokud poměrů, který se ožení do bohaté podni-
jste kdysi s  napětím sledovali osudy katelské rodiny Hajnů. Ta, jak postupně
neohroženého zbojníka Curra Jiménéze zjišťuje, je ovšem postižena dědičnou du-
ve stejnojmenném španělském seriálu ševní poruchou. Filmu dominuje skvělý
(1976). Hrál ovšem i v horrorovém seri- herecký výkon Petry Vančíkové, která
álu Películas para no dormir (2006) nebo přesvědčivě zachytila rozklad osobnosti
mysteriózním La casa de las mil muñe- Švajcarovy manželky Soni a její propad
cas (1967) s Vincentem Pricem v jedné do hlubin šílenství. Valerie Kaplanová
z hlavních rolí. Valerie Kaplanová v Tetě ve filmu ztvárnila roli tetinky Karoliny,
dostala další mužskou roli, a to roztrži- která je faktickou vládkyní domu Hajnů.
tého stařičkého profesora Theo Eisnera, Podle smlouvy měla plánovaných 22 fil-
který vzhledem evokuje Alberta Ein- movacích dnů, z toho 12 v ateliéru a 10
steina. Ve smlouvě byla její postava pů- v exteriéru. Režisér snímku, Jiří Svoboda,
vodně nazvaná Thesiger (stejné jméno si jejího hereckého výkonu velmi pova-
má i v dokumentaci k natáčení), přičemž žoval. „Děkuji (…) za Vaši spolupráci na
se plánovalo 11 natáčecích dnů, z toho našem Neviditelném,“ psal jí v dopise,
dva v ateliéru a devět v exteriérech. Sou- „spolupráci, která nebyla jen příjemná, ale

76
září 2019

především plodná – myslím, že jste Ha-


vlíčkově tetince Karolíně vdechla život tak
svébytný a výrazný, že si ji už jinak neu-
mím představit: sváděla ke karikaturní jed-
norozměrnosti, ale Vy jste ji nadala inten-
zivním vnitřním životem, který z ní činí
postavu nejen zlou, žlučovitou a panovač-
nou, ale i postavu plnou vnitřních polotónů,
postavu vnitřně tragickou. (…) Nemusím
Vám jistě psát, vážená paní Kaplanová, jak
jsem si Vaší spolupráce na filmu Neviditel-
ný vážil – to jste jistě poznala sama, ani to,
jakou jsem měl radost, když jsem nakonec
našel tu pravou tetinku Karolínu, kterou
jsem dlouho a složitě hledal. Myslím, že ve
Vás našla ideální ztělesnění, což potvrdila
i manželka spisovatele Jaroslava Havlíčka, Jako tetinka Karolina v Pro-
když jsem jí film předváděl.“ Na natáčení kletí domu Hajnů (1989)
ráda vzpomínala i Valerie Kaplanová: „Po
víc jak dvaceti letech jsem se setkala s panem
Čepkem (hráli spolu už ve filmu Ohléd- a prohlížela fotky. Byli tam před výkladem
nutí v roce 1968), který mne velice srdečně čtyři mládenci a jeden z nich se ptal: Na co
přivítal, jako bychom se rozešli včera. Měla půjdeme? A ten druhý: Člověče, byl jsem na
jsem takové hezké pohlazení.“ Petr Čepek tom Prokletí, to je žrádlo. Pudu na to eště.
ve filmu ztvárnil roli šíleného strýce Cy- Jak se říká, i u takových nevycválaných
rila, který si myslí, že má schopnost být chlapců (18-20 let) je to radostné.“ Režisér
neviditelný. Ostatně Strýc Cyril byl i pra- herečce po natáčení napsal: „Pevně dou-
covní název filmu. Produkce si v průběhu fám, (…) že se mi dostane do ruky scénář,
příprav od Valerie Kaplanové vyžádala ve kterém pro Vás znovu naleznu postavu,
fotografii ve věku zhruba padesáti let, aby která by Vám umožnila zužitkovat Vaše
podle ní mohli namalovat obraz, který herecké umění ve filmové práci a vytvořit
pak visel v domě Hajnů. Herečka vždy člověka neméně živého a poutavého, jakým
pečlivě sledovala ohlasy na jednotlivé své je naše tetička Karolína.“ Nicméně z další
filmy. Režiséru Svobodovi popsala násle- Svobodovy filmografie se Valérie Kapla-
dující příhodu: „Byla jsem v sobotu v Ko- nová objevila už jen v televizním filmu
líně na hřbitově (odtamtud pocházela její Supersen (1989). Později si zahrála ještě
matka) a po cestě míjela kino Jas, kde hrají v jedné havlíčkovské adaptaci, a to ve fil-
Prokletí domu Hajnů, tož jsem se zastavila mu Helimadoe (1993) režiséra Jaromila

77
HOWARD 32

Des Christoffel von Grimmelshau-


sen abenteuerlicher Simplicissimus
(1975), Der Knabe mit den 13 Vätern
(1976). Z osmdesátek si můžeme připo-
menout (kromě už zmíněného Howling
II) žánrově těžko zařaditelný film Boba
Hoskinse Raggedy Rawney, vyprávě-
jící o mladíkovi, který za války uprchne
z armády a připojí se ke skupince koču-
jících cikánů, v němž Kaplanová ztvárni-
la roli Doris. Natáčelo se v Čechách na
jaře a v létě roku 1987, mj. v Suchdole
nad Lužnicí. Záplavu podobných zahra-
ničních snímků přinesla léta devadesátá
Idylka mezi záběry v Hošticích. (např. francouzský televizní film Cathe-
Valerie Kaplanová s Vlastimi- rine Courage (1993), britské zfilmování
lou Vlkovou (Cecilka), se kte- románu Franze Kafky Proces (1993),
rou hrála i ve filmu Giorgino s Kylem MacLachlanem v hlavní roli
a v Kvílení vlkodlaků. nebo německo-rakouskou minisérii Ra-
detzkymarsch (1995)).
Jireše. Tenhle snímek už ovšem horroro- V letech 1991-1992 se v Čechách rea-
vý nebyl. lizovala nepříliš povedená sci-fi /fantasy
V průběhu své herecké kariéry byla Va- Nexus, natáčená ve spolupráci se Španěl-
lerie Kaplanová obsazena do řady zahra- skem a Velkou Británií. Má pověst hod-
ničních filmů, a to nejen kvůli zajímavé- ně špatného filmu. Mě však její sledování
mu vzhledu, ale také díky svým solidním celkem příjemně překvapilo: ne že by to
jazykovým dovednostem. Sama říkala, že bylo veledílo, ale nejspíš jsem čekal ješ-
dvě stránky anglicky psaného scénáře se tě větší ubohost. A možná taky proto, že
zvládne naučit za pouhou půlhodinku. Od jsem mnohé pasáže přejížděl zrychleně,
dětství uměla německy, italštinu si oprá- takže jsem viděl spíš trailer. Název Ne-
šila díky spolupráci s Giulettou Massino- xus znamená spojitost, souvislost, vztah
vou, zvládla i španělštinu. Pravda, některé či poměr. Děj se odehrává ve vzdálené
role v cizích filmech byly němé, nicméně budoucnosti (po roce 13 012) na planetě
i v těchto případech mohla bez problémů Taron, na níž se po zničení Země usídli-
přímo komunikovat se členy štábu. Po- lo několik desítek bývalých pozemšťanů.
dobné to bylo i při koprodukcích našich Tam jsou utlačovaní místními obyvateli,
filmařů se zahraničními. První takové kteří jim původně poskytli azyl. A tak
projekty přišly už v sedmdesátých letech: dojde ke vzpouře. Béčkově horrorové

78
září 2019

jsou v něm snad jen scény s mučením


na „hyzdícím“ elektrickém křesle, což
například postihlo postavu Jany Švando-
vé. Hráli v něm i další čeští herci (David
Prachař, Jan Přeučil, Miroslav Táborský,
Jan Kanyza, Bořivoj Navrátil). Autorem
výtvarné koncepce byl Jiří Štamfest,
složité trikové scény vytvořili mistři z
barrandovské firmy AB Trilobit. V čele
tvůrčího štábu stanul španělský režisér
José Maria Forqué. Britský herec Struan
Rodger hrající ve filmu mága Azhara, se
kromě seriálů Hercule Poirot či Midso-
mer Murders objevil i v Game of Thro-
nes. Valerie Kaplanová ve snímku Nexus
ztvárnila epizodní roli „osmdesátnice“
v rámci dvou filmovacích dnů, a to mezi Nexus (1993): obal videokazety
5. říjnem a 5. prosincem 1992, na plátně
se však v konečném sestřihu jen mihla.
V roce 1992 byla herečka vůbec na roz-
trhání. Další zahraniční produkcí, v níž a horroru se odehrává na sklonku první
účinkovala, byl horrorově laděný film Gi- světové války v prostředí nehostinného a
orgino, v němž měla roli stařeny, matky mrazivého venkova. Mladý lékař Giorgio
Georgese. Jednalo se o celovečerní debut Volli ( Jeff Dahlgren) se vrací z armády
režiséra a hudebního skladatele Lauren- kvůli onemocnění plic a hledá mentálně
ta Boutonnata, který do té doby natáčel postižené děti z Nadace Roux, o které
působivé videoklipy pro francouzskou před válkou pečoval. Budova bývalého
zpěvačku Myléne Farmer, pro niž též sirotčince je však prázdná a on se dozví,
skládal písně. Ta také ve filmu ztvárnila že byly evakuovány do vesničky v horách.
jednu z hlavních rolí, Catherine. My si asi Tam zjistí, že všechny jím hledané děti
maně vybavíme videoklip k hitu Désen- jsou mrtvé, přičemž nepřátelsky naladěné
chantée (1991), zachycující vzpouru v ja- vesnické ženy (všichni muži jsou na
kémsi gulagu uprostřed ledových pustin, frontě) z  jejich smrti viní psychicky
který končil symbolicky (pro toho, kdo labilní Catherine, s níž se Giorgio
sledoval až do úplného závěru) v souladu postupně sblíží. Vše spěje k tragickému
s názvem písně, to jest bezvýchodně. Gi- finále. Děsivé jsou scény z podzemí
orgino přináší také zimu, chlad a depresi. psychiatrické léčebny či samotný závěr.
Příběh na hraně mysteriózního dramatu Film se natáčel na zasněžených pláních

79
HOWARD 32

dnech 21. a 22. prosince 1992, natáčení


v Popradu pak s přestávkami od 11. ledna
do 3. března následujícího roku. Přestože
se jedná opět o menší roli, její průjezd ve
voze s malým Georgesem je velmi efekt-
ní a diváka vyděsí. Dokončování a post-
produkce trvaly delší dobu, takže Gior-
gino měl premiéru až 5. října 1994, na
DVD se objevil dokonce až roku 2007.
Patřil k nejdražším evropským filmům,
ale z nejrůznějších důvodů se ve své době
stal propadákem. Dokonce kvůli tomu
došlo k roztržce mezi Myléne Farmer a
režisérem. Nicméně současné hodnocení
diváků na filmových databázích je velmi
příznivé.
Role osmdesátnice ve sci-fi Valerie Kaplanová sporadicky spolupra-
Nexus (1993) covala s rozhlasem. V rámci našeho žán-
ru si připomeňme roli venkovské drbny
v působivé rozhlasové hře Edy Kriseové
na Slovensku v době rozpadu federace. s názvem Dům, která vypráví mysteri-
Diváka jistě zaujme postava faráře s pro- ózní příběh na pomezí balady a horroru.
tézou. Ztvárnil ho Joss Auckland, kte- Rodina z velkého města si pořídila dům
rého si možná vybavíte jako rozverného na venkově. Jedná se o polorozpadlou ba-
excentrického pasažéra taxíku ve video- rabiznu na kopci u vesnice, kterou chtě-
klipu Always on My Mind (1987) dua jí jen trochu vyspravit, a hlavně vyházet
Pet Shop Boys. Jinak hrál ve spoustě fil- staré, plísní prolezlé věci bývalého maji-
mů i seriálů, mj. v televizní verzi Jekyll & tele. Vše se ale komplikuje. Otec je za-
Hyde (1990) s Michaelem Cainem v ti- neprázdněn v Praze, a tak veškeré úpravy
tulní roli. Mezi krajně nesympatickými, leží na bedrech jeho manželky. Navíc je
fanatickými a špinavými vesničankami možné, že bývalý majitel ještě žije a mož-
divák určitě zaregistruje příležitostnou ná ani neví, že mu dům už nepatří. Drbny
herečku Vlastimilu Vlkovou (mj. farářovu o tom diskutují: „Byl to blázen a tulák, do-
hospodyni Cecilku z Troškovy trilogie kud žila jeho máma, tak to s ním ještě šlo.“
Slunce, seno…), která už s Kaplanovou „No jo, jenže po její smrti se nastěhoval do-
společně vyla na zámku Jezeří v Howling zadu do komory a tam žil jako v chlívku.“
II. Inu, Vlková… Valerie Kaplanová měla „Už je to dobrejch deset let, co se vypařil.“
v Praze maskérské a kostýmní zkoušky ve „Co vás nemá! Před pěti lety se tu objevil.

80
září 2019

No jo. Přijela s ním tehdá nějaká ženská.“


(…) „Janda není jedinej, kdo z vesnice
zmizel. Pamatujete se na starýho Šimka?
Odešel do lesa na houby a už se nevrátil.
A Šimková nevěděla, jestli už je vdovou a
může brát vdovskej důchod anebo jestli
má s tátou ještě počítat.“ V domě se
objevují neznámá zavazadla a tajemné
výhružné vzkazy. „Já se jen přišla zeptat:
dneska v noci se vrátil.“ „No a? On nic neu-
dělá. Byl tak blbej, že ho nevzali ani na voj-
nu. Tak vidíte, že nemůže bejt k něčemu.
Jo, hlavně uklidit sekeru. Já četla v černý
kronice, jak jeden umlátil sekerou celou ro-
dinu.“ I samotný dům se začíná vůči no-
vým majitelům chovat nepřátelsky. „Já ji Nepříliš kvalitní foto z natá-
tuhle zahlídla: vyvážela z chalupy všechen čení Giorgino: Valerie se svým
ten sajrajt po Jandovi. No a v tom příkrým filmovým synem Georgesem (La-
svahu u šípku vám najednou uklouzla, ko- dislav Houska)
lečko se převrhlo a ona ksichtem rovnou do
toho svinstva.“ Hra v režii Jiřího Horčič- citovala na vítání občánků a při dalších
ky byla natočena v roce 1992, premiérově podobných společenských příležitostech.
byla odvysílána v květnu 1993 na stanici Ochotně odpovídala na dopisy fanoušků,
Praha. omlouvala se za pozdní odpovědi z dů-
Jaká vlastně byla Valerie Kaplanová? vodu zaneprázdnění. Filmování ji bavilo,
Podle recenzí výborná herečka s do- velmi ráda se o různé historky podělila
konalou dikcí, podle korespondence s lidmi na besedách, i mimo ně. Moje ba-
s režiséry a herci spolehlivá a přátelská bička tak od ní vyslechla v čekárně oční-
kolegyně. Rozuměla si i s obyčejnými ho oddělení pardubické nemocnice nad-
lidmi z komparzu. Dlouhá léta pracovala šené vyprávění o natáčení filmu Slunce,
s dětmi. Vedla dětský divadelní soubor, seno, erotika.
v němž měla i přes 40 svěřenců různého Byla kuřačkou, ráda četla a posloucha-
věku. Pro „své děti“ připravovala reper- la rozhlas. Malou ikonku rozhlasového
toár, texty upravovala, případně je sama přijímače si často zakreslovala do svých
psala, zajišťovala představení, připravo- záznamů, když bylo nějaké zajímavé vy-
vala kostýmy i výpravu, po nocích šila sílání. V jednom rozhovoru přiznala, že
maňásky. Většina jejích odchovanců se nemá televizi. „To je ztráta času,“ neo-
k ní hlásila i po letech. Kromě toho re- pomněla dodat. Žila sama v malém bytě

81
HOWARD 32

plné přepadávání, vražd a znásilňování.


Nejsem žádný puritán a chápu, co my-
slel Josef Váchal svým Krvavým romá-
nem, který byl oživením v té době. Tam
jde o nadsázku a černý humor. V takovém
množství je to nuda a myslím, že ani mlá-
dež to již nezajímá.“ Kromě nadsázky a
černého humoru jí byly mnohem bližší
psychologické horrory a atmosférické
mysteriózní příběhy.
Puritánka nebyla, ale měla rozum.
V roce 1992, když jí bylo pětasedmde-
sát, ji oslovil erotický magazín Leo, aby
pro něj udělala rozhovor na téma láska
a sex. Rozhovor měl být doprovázen fo-
tografiemi, není specifikováno jakými.
Giorgino: Valerie Kaplanová Kaplanová odpověděla: „Včera jsem obdr-
jako Georgesova matka (1994) žela Váš dopis, a tak jsem se informovala
u své trafikantky a nahlédla do magazínu
Leo. Zjistila jsem, že by „baba Tutovka“
1+1 s třiceti plyšáky, z nichž nejstaršího jak vyprávěním, tak eventuálními foto-
jí prý koupil při narození otec. grafiemi nemohla zapadnout do krásných
Jeden časopisecký článek o Valerii nymf tohoto časopisu. Nezlobte se, prosím,
Kaplanové se nazýval Žena se smyslem mileráda poskytnu rozhovor do některých
pro horor. Ale měla vůbec ráda horro- jiných novin. Nejsem škarohlíd ani za-
ry? Její maminka si do diáře pečlivě za- rputilá moralistka, ale moje krédo je: méně
znamenávala zhlédnuté filmy a k nim je více.“
připisovala hodnocení: „dobrý“, „pěkný“, Její diář byl zejména od konce osmde-
„slabé“, „blbost“, „arci blbost“, „hrozná sátých let doslova nabit programem. A
blbost“. 24. července 1970 byla na pro- tak to zůstalo až do konce života. Ještě
slulém Hitchcockově snímku Psycho, na 1. května 1999 měla v diáři zapsanou
ohodnotila ho jako „slabý“. Sama Vale- plánovanou akci. Říkala: „Mám ráda
rie Kaplanová tvrdila, že nesnáší „mou- hodně práce. Když jsem doma a nemám
chy, průvan a stupidní krváky ze západu.“ do čeho píchnout, je mi všelijak.“
Několikrát si v rozhovorech stěžovala Opravdu, ač to vzhledem k jejímu na-
na záplavu krvavé komerce: „Zlobí mě, turelu překvapí, v denních záznamech
že kina jsou plná amerických násilnických najdeme často stručnou poznámku:
filmů. Nevím, proč se tak propagují filmy „zle“ nebo „smutno.“ O oslavách konce

82
září 2019

roku říkala například toto „Na silvestra


si koupím malou flašku šampusu a půjdu
spát. Ráno se probudím a řeknu si: zaplať
Pánbůh, že zítra je všední den.“ Zároveň
dodávala: „Ale to se nedá nic dělat. Říkám
si, že na světě je jen jediná spravedlnost.
Všichni jednou musíme umřít.“ V dubnu
1999 byla hospitalizována v pardubic-
ké nemocnici, ale všichni věřili, že se
svým tuhým kořínkem opět vyvázne.
Nestalo se tak, zemřela 12. května 1999.
Bezprostřední příčinou smrti byla plicní
embolie a závažné střevní onemocnění.
Věnovala se i charitě. Například celý
honorář za pořad Eso, kdy zastupovala
Terezu Pergnerovou v období obrovské
popularity „Báby Tutovky“, zaslala pro- Jeden z posledních snímků
střednictvím Českého červeného kříže Valerie Kaplanové
obětem ničivých povodní v roce 1997.
V závěti pak odkázala fakticky celý
svůj majetek několika divadlům (včetně stav, které jen tak nevymizí z paměti, byť
Národního) a na humanitární účely, se v mnoha případech nejednalo o velké
například oddělení dětské onkologie role, ani o čisté horrory. Pro tuto ženu
v pardubické nemocnici. démonického zevnějšku je tak bezespo-
Písemná pozůstalost včetně některých ru zcela na místě, když se dvacet let po
osobních předmětů byla předána do smrti objeví v novém filmu. Ano, je to
Státního okresního archivu Pardubice. tak. V současné době natáčí Juraj Jaku-
Převážně z ní také vychází tento člá- bisko pokračování úspěšné Perinbaby.
nek. Část byla prezentována na výstavě A díky digitálním trikům v něm opět
ke stému výročí existence budovy Vý- bude hrát Valerie Kaplanová jako stará
chodočeského divadla v roce 2009 i na Zubatá. Tu mladou tentokrát ztvární
výstavě Kamera! Klapka! Akce! v Chru- Sabina Skalická, shodou okolností býva-
dimi roku 2010. V roce 2001 připomněl lá studentka Gymnázia Lanškroun, jejíž
filmové umění Valerie Kaplanové třídní učitelkou byla moje manželka.
televizní pořad z cyklu Úsměvy.
Když přehlédnu „horrorovou“ kariéru
Valerie Kaplanové, není vskutku nijak • Petr Boček
velká. Přesto vytvořila řadu děsivých po-

83
HOWARD 32

kristina haidingerová
děti raumy
recenze
Po pěti letech přišla Kristina Haidingero- Díky přesunu do dnešní doby jsem měl
vá s pokračováním knihy Ti nepohřbení, i pocit, že se z děje trochu vytratil ten fan-
s pokračováním, které nese název Děti tasy nádech, který je tam pro mě hodně
Raumy. Kristina sice tvrdí, že je jedno, silný. Samozřejmě, pořád probleskuje, ale
v jakém pořadí knihy čtete, ale já bych tohle už není tak silný gotický horror jako
přece jen zůstal u toho, že budete číst nej- Ti nepohřbení, tohle je moderní horror,
prve Ty nepohřbené a následně až Děti který mi v současnosti sedí víc. I Violeti
Raumy. Pokud byste pořadí obrátili, asi do dneška sedí hodně dobře, mají nové
byste se docela divili, proč Violeti nepo- možnosti a my objevujeme i to, jak se ně-
užívají i v první knize takové schopnosti, kteří vyvíjeli, jaké byly jejich osudy. A že
kterými se prezentují v knize Děti Raumy. si Kristina rozhodně nebere servítky. Není
nutně explicitní, stačí jí naznačit, nebo jen
Děti Raumy
lehce popsat, a už se to ve vás kroutí. Po-
Vydavatel: Netopejr, 2019
stavy si tady rozhodně užijí a není nutné,
Počet stran: 336
aby u toho byla tuna vyhřezlých mozků,
Ale jasně, důvod je zde možné nalézt – Ti rozlámaných kostí a vyvrhnutých střev.
nepohřbení se odehrávají především v 17. Přesto jako kdyby si Kristina se součas-
století, Děti Raumy už jsou současné. I tak ným příběhem sem tam nevěděla rady.
ale není úplně pochopitelné to, proč Sa- Některé scény se dějí o překot, jako kdyby
muelovi nepřišlo divné, jakými schopnost- se stalo něco důležitého, ale bum, najednou
mi najednou Violeti disponují. Anebo už je všechno jinak. Takový jsem měl pocit,
si tak dobře nepamatuji Ty nepohřbené? když ke konci „hrdina“ zpacifikoval „zá-
Jsem velmi rád, že Kristina děj posunula poráka“, abych zůstal obecný, ale o kousek
do současnosti, protože najednou je to pro- dál je záporák zase na nohou, hrdina ho
středí člověku bližší, najednou je i Kristina prostě nechal být a jel si za něčím jiným.
sama schopna lépe popsat to, o co jí jde. To je takové lehce naivní, i když k atmo-
Ona dokáže skvěle zachytit útrapy postav, sféře Kristininých v podstatě moderních
dno společnosti, bezvýchodnost situace. gotických románů to tak nějak sedí.
A v současnosti to z mého pohledu vyzní- Jakmile se postavy rozdělí, bude něco
vá líp než v minulosti. špatně. Tohle je takový klasický prvek,

84
září 2019

i když není přesně jasný důvod, proč se sluší a někdo ho ocení víc než já. A teď
rozdělují, tedy kromě toho, že tak to bude jsem zvědavý na to, jestli se Kristina pustí
lepší, i když čtenář už dávno tuší, že tak i do jiného horroru, který bude mimo svět
to lepší nebude. Ke konci knihy jsem pak Violetů. Doufám, že ano.
měl pocit, že se hodně používá vypravěč-
ská zkratka. Na pár stránkách se děj posu- • Martin Štefko
ne o několik dnů, i když by člověk čekal
vyvrcholení, které bude spíše v krátkém
intervalu. Přiznám se, jsem spíše za-
stáncem údernějších konců. Tady mi
přišlo, že Kristina už naplno přešla do
poetické roviny, což mě tolik nesedí.
Netvrdím, že je to špatně, jen to není
pro mě.
Kniha Děti Raumy má velmi dobře
napsané postavy. Není zde snad ani
jedna, která by byla jen černá, nebo
jen bílá. Na každé postavě je něco
temného, na každé postavě je něco
dobrého anebo je alespoň vysvětle-
no, proč se chová tak, jak se chová.
Všechny postavy jsou tak velmi lid-
ské, ale přitom zde není žádná, která
by byla nějakým způsobem otravná.
Jsou ozdobou knihy, jejich motiva-
ce jsou většinou pochopitelné, a to
i přesto, že je vzhledem ke schopnos-
tem Violetů možné motivace upravit,
jak by se zachtělo. Kristina se tím ale
nenechala zlákat a svým hrdinům ne-
chává lidskou podstatu i chybovost.
Kristina Haidingerová zná své Vio-
lety, má jejich svět zmáknutý a chce
přednést příběh svému publiku. To se
jí daří. Na konci jsem sice pocítil jisté
rozčarování, jako kdyby se něco ne-
uzavřelo, ale z druhého pohledu, ten
poetický konec tomu do jisté míry

85
HOWARD 32

mandy
recenze
Není žádným tajemstvím, že pokládám Rok: 2018
Nicolase Cage za extrémně špatného Hrají: Nicolas Cage, Andrea Risenbo-
herce. Ostatně tohle stigma nenosím rough, Linus Roache, Bill Duke
sám, v naší církvi, kde Cage presentuje
antikrista, jsou nás statisíce. Jeho exal- Mandy je jméno přítelkyně hlavního hr-
tované herectví ale umí být zdrojem diny Reda. Je poměrně ošklivá, docela
zábavy, a tu a tam se setká s odpovídají- náruživá a hodně mrtvá. Ale to trochu
cím příběhem, který jako by na neherce předbíhám. Red a Mandy si v osmdesá-
Cageova rozměru čekal. Příkladem budiž tých letech minulého století užívají bez-
jeho nejlepší film, Vampire‘s Kiss. Re- starostný život uprostřed hlubokých lesů.
cenzovaná Mandy do téhle skupiny také Red přes den klátí stromy, přes noc Man-
patří, i když chechtat se u ní asi příliš ne- dy a nic nenasvědčuje tomu, že by tahle
budete. buranská idyla měla skončit. Jenže jed-
noho dne do jejich dřevorubeckého ráje
Režie: Panos Cosmatos vpadne sekta sestávající z několika podi-
Scénář: Panos Cosmatos, Aaron Stewart- vínů a vše se ve zlé obrátí. Jak jsem pro-
-Ahn flákl hned v úvodu, Mandy během hrá-
Délka: 121 min tek se sektou zařve a pak konečně začne
Původ: USA, Velká Británie, Belgie to, na co divák čeká. Nicolas se nasere.

86
září 2019

příjemná partička už tu dlouho nebyla


a jejich vůdce s malým pindíkem je pak
vyloženě sympaťák. Mandy mi až tak dů-
ležitá nepřišla, ale chápu, že příběh po-
třeboval nějaký spouštěč, který by Nic-
kovi přeřezal brzdová lanka a jako taková
funguje na výbornou. No a pak je tu sa-
mozřejmě náš starý známý pan Cage. Při
vzpomínce na remake Wicker Mana se
dodnes budím zbrocený ledovým potem,
ale tady mu naštěstí dal režisér postavu,
která přehrávat musí. Dožene ji k tomu
kombinace smutku, vzteku, bolesti a ko-
kainu a tento koktejl, který by rozhýbal
i Golema bez šému, dělá z Nicolase nad-
lidskou bytost.
Příběh není ničím zvláštní, v době, kdy Prakticky nesleze z plátna, každých pár
se odehrává, bylo takových mnoho. Co minut dostane nakládačku, která by vy-
snímek povyšuje nad drtivou většinu řadila ze hry celý ragbyový tým, a přitom
současné žánrové produkce je atmosféra, se stále sune za svou pomstou. Cestou
kterou nelze označit jinak než za psyche- nelikviduje pouze podřadné členy kul-
delickou. Takhle nějak by musel vypadat tu, ale také jejich „nadřízené“, kteří jsou
film, natočený nadrogovaným dítětem, zvláštní, ale zcela funkční kombinací
které by spolu měli Sam Raimi a Clive motorkářů, sadomasochistů a Cenobitů.
Barker. Barvy tečou z obrazovky do va- Škoda, že ve filmu nedostali víc prostoru,
šeho obýváku, mnohasekundové záběry protože opravdu dávali vzpomenout na
na nehybné herce dávají vzpomenout na původní démony z pera Cliva Barkera.
zaseknuté videokazety a krev v pravidel- Asi jste poznali, že Mandy doporučuji.
ných výstřicích stříká vysoko nad tisícile- Ale určitě ne každému. Pokud máte rádi
té sekvoje. Jo, takhle divné to je. Korunu konverzační komedie, duchařiny nebo
tomu pak dává hudba Jóhanna Jóhann- třeba zombie komedie, tady krutě za-
ssona, která vyvěrá přímo z minimalis- pláčete. Takhle nějak vypadá artový film,
tického pekla. Škoda, že tenhle extrémní který zároveň umí pobavit. A to i přes
talent pobyl na Zemi tak krátce. (a díky) Nicolasi Cageovi.
Nevyhnu se samozřejmě ani komentáři
hereckých výkonů. Členy sekty muse-
li castovat přímo uprostřed hlubokých • Roman Kroufek
amerických lesů, protože tak moc ne-

87
HOWARD 32

neznámý interpret
tomáš marton

„Aby byla duše svěží, čerstvá a zdravá, musí Uložil rozepsanou kritiku a vyšel z kan-
se jí dostávat hezkých a příjemných prožitků. celáře. Světla zářivek nepříjemně kousala
Protože když se jí nedostává krásných věcí, do očí. Proč to nikdo neupraví? Proč je
začne chřadnout, onemocní a nakonec zošk- na chodbě vždycky o tolik prudší světlo?
liví.“ Došel k automatu na kávu a zmáčkl tla-
čítko Bílá káva.
Konečně má další za sebou. „Nazdar, Břéťo. Tak jak de život?“ ozval
Oddechl si. Byla to hrůza. Už tisící kape- se Konrádovi za zády známý hlas.
la, co si myslí, že ho ohromí. Patřil Danu Kupkovi, který psal hlavně
Břetislav Konrád, hudební kritik, si jen o tvrdém metalu. I pro něj bylo místo
povzdechl a dopsal recenzi. Snad už pě- v Musicstar magazínu.
tistou. Další kapela, která ho nevýslovně „Jde to.“
nudila. Dan se usmíval. To dělal pořád a Konrá-
„…stejné jako u minulého alba. Pořád ty da tím docela štval.
samé postupy, opakující se melodie. Jako Proč se furt musí smát jak idiot?
by The Resonance dostali křeč, a posled- „Máš tam nějakou zajímavou muziku?
ních deset let ne a ne se z ní dostat. Kdyby Potřeboval bych si trochu vyčistit uši od
alespoň zpívali česky, jejich angličtina je těch death metalových výplachů.“
stále příliš „slovanská“. Nevidím na této „Radši zůstaň u nich. Mně chodí samý
desce snad nic…“ nudný kraviny.“
Patřil mezi nejznámější a nejoceňova- Dan si vzal svou kávu z automatu a pře-
nější hudební publicisty u nás. Psal pro stal se usmívat.
největší časopis o muzice Musicstar ma- „Člověče Břéťo, já si snad nepamatuju, že
gazín. bys něco chválil.“
Už nějakou dobu ho to nebaví. Pár let. „Když není co.“
Má pocit, že už ho nedokáže nic zau- „Ale nepovídej, že se ti nic nelíbí.“
jmout, nic potěšit. Všechny skupiny hrají „Ne, hudební průmysl je úplně vyřízenej.“
pořád jen to samé. Vše se opakuje, recy- „Já myslím, že jsi někdy až moc negativ-
kluje. ní.“

88
září 2019

Konrád si uvědomil, že ho vlastně Dan koloběhu „z práce domu a zpět“ jej změ-
kritizuje. A to on opravdu nemá rád. nily. Dřív – tak vzdáleně to slovo zní –
„A já si zase myslím, že nejsi ve svých býval jiný, pohodovější a společenštější.
recenzích vůbec objektivní. Napíšeš, že je Věděl, že je protivný. Moc dobře si byl
to nářez nebo pecka a hotovo.“ vědom toho, že jej kolegové nemají v ob-
Dan dopil a vyhodil prázdný kelímek do libě.
koše. Jenže jiný už nebudu, tak ať si nakašlou.
„Musím jít, kamaráde. Nějak mě začla Vzpomněl si na balíček.
bolet hlava.“ Kdo mi ho jen mohl poslat?
„Jak to?“ zeptal se Konrád, i když ho to Vzal nůž a podélně rozřízl papírovou
ve skutečnosti vůbec nezajímalo. schránku. Vyndal z ní plastový předmět.
„Je tady ostré světlo a ta tvá pleš hází Cédéčko.
hrozné odlesky,“ řekl Dan, když už od- Žádný originál, jen tenký plastový obal
cházel a začal se smát. a v něm CD disk, který si můžete koupit
Konrád byl otrávený ještě víc, než když na vypalování.
šel na kávu. Nesnášel vtipy na svou pleš. Břetislav někdy dostával poštou „cédéč-
Hlavně, že on vypadá, jako když nemá ka“, ale jen po předchozí domluvě s ka-
na holiče. pelou a na balíčku vždy byla i zpáteční
adresa. Pokaždé se navíc jednalo o origi-
*** nál.
Když se vrátil domů z práce, zjistil dvě Přišlo mu to dost podivné, o to víc
věci. Tou první byla skutečnost, že je ka- stoupla jeho zvědavost, co je na stříbrném
ždý návrat do bytu pro něj bolestně tíži- kotoučku nahrané.
vý. Vrací se totiž do smutku a osamění. Jeho obývacímu pokoji dominovali dva
Nikdo jej nečeká. Kočka, co mu dělala velké stojanové reproduktory a dvacet let
společnost, před týdnem pošla. Druhou stará – ale pekelně skvělá – věž značky
skutečností se stal nález ve schránce. Aiwa. Vložil do mechaniky CD a čekal,
Vyňal z ní malý balíček. Muselo v něm až se rozběhne. Už dlouho necítil tako-
být něco tvrdého. Na bílém obalu nebyl vou zvědavost.
žádný nápis. Než balíček otevřel, udělal Display ukázal, že disk má jen jednu sto-
si čaj a vychutnával ticho. Bylo příjem- pu o délce čtyř minut.
né, nemusel poslouchat žádnou „rádoby“ Cože? Někdo mi poslal jen jednu pís-
muziku, co se dnes produkuje. Po pár mi- ničku?
nutách ho však přestalo bavit i ticho. Prvních dvacet vteřin bylo ticho. Ale
Je to hrůza. Proč mě nic nebaví? Proč se jen zdánlivé. Z reproduktorů se linul
nedokážu radovat? podivný, téměř neslyšný hluboký zvuk.
Stal se z něj mrzout, to si uvědomoval. Nedokázal to k ničemu přirovnat. Sotva
Léta samoty a neustálého neměnného ho slyšel, ale bylo to tam. Pak se rozezněl

89
HOWARD 32

klavír. Konrádovi otevřel úžasem ústa. ho okřiknout. Jenže Dan se zmítal na


Bože, to je nádherná melodie. židli a hudbu si evidentně užíval. Nemělo
Ke klavíru se přidal zpěvák. Jeho hlas byl smysl na něj křičet, rámus by totiž stejně
naprosto nevšední a originální. Medově nepřeřval.
příjemný a zároveň hluboký, temný. In- Proč si ten blbec nenasadí sluchátka?
tonace dokonalá, stejně tak souhra hla- Šel do své kanceláře a zapnul počítač.
su a klavíru jako nástroje. Pastva pro uši. Přečetl maily a musel se smát. Zas mu
Jen ten zvláštní zvuk v pozadí. Stále tam přišly zprávy od chudáků umělců. Stěžují
zůstával. Text písně byl smutný. O smrti. si, že je zkritizoval.
Zpěvák skladbu velice prožíval. Jako by Je to má práce, tak co si stěžujete. Jsem
smrt dobře znal. kritik, ne mazatel medu kolem huby.
Velice expresivní. Pan Polný, známý neúspěšný hudebník,
Skladba dohrála. Obyčejná, nikterak slo- zase fňuká. Ten chlap mu psal snad každý
žitá, ale Konrádovi se líbila. Tohle mohl den.
říci po strašně dlouhé době. Něco se mu „Konráde, tys byl vždycky namyšlenej
líbilo. Pustil si ji ještě několikrát, a i když a já tě…“
šel potom spát, stále mu v hlavě zněla ona Nedočetl a rovnou e-mail smazal. Dnes-
kouzelná a zvláštní melodie. Ale i text ka ho čeká psaní o rockové kapele Opium
mu přišel zajímavý. a její nové desce Zničující dopad doby.
„Až přijde tvůj konec, tak já se budu dívat, Už ji slyšel dvakrát a musel potřetí.
smyčka smrti utahuje se jak skřipec a tobě Víckrát už ale opravdu ne.
nezbyde, než s temnotou splývat.“ „…nuda a zase jenom nuda. Tenhle
První, co si ráno uvědomil, bylo, že mu typ rockové hudby byl populární možná
v hlavě pořád zní včerejší skladba. Záro- v devadesátých letech v Anglii, kde vlád-
veň měl pocit, že se mu něco zdálo, jen si li Oasis, ale dnes opravdu ne. V lepších
nedokázal vzpomenout co. Vždycky to už momentech kapela připomíná hodně
skoro měl, ale chyběl krůček. Vzpomínka špatnou verzi Awolnation. Musím však
nebyla přístupná. pochválit název kapely – Opium. Oprav-
Jen to hluboké bublání. Bylo v tom snu, du mi přijdou jako by si ho dopřávali po
to vím. kilech.” Dopsal, uložil a poslal šéfredak-
Do práce dorazil jako vždycky včas. Ještě torovi. Znovu a zas myslel na tu zázrač-
nikdy nepřišel pozdě. Naprosto vzorový nou nahrávku, co obdržel včerejší den.
zaměstnanec. Recenze, reportáže a člán- Jenže tu teď poslouchat nemohl. Zazvo-
ky také odevzdával v termínu. Konrád nil telefon.
byl na to patřičně hrdý. „Dobrý den, pane Brož. Co pro vás
Procházel kolem Danovy kanceláře mohu udělat?“
a i na chodbu bylo slyšet brutální dunění „Přijďte ihned od mé kanceláře.“
extrémního metalu. Otevřel dveře a chtěl „Ano, jistě, hned jsem tam.“

90
září 2019

Co jen může chtít? chvilku se zasekl, pak jen vyštěkl:


Ani ne za dvě minuty už seděl naproti „Do toho vám, s prominutím, nic není.“
šéfredaktorovi Musicstar magazínu. „Hm, dobře, jak chcete, říkat mi to ne-
Brož měl velkou nadváhu a stále se po- musíte. Ale jedno změnit musíte. Váš
til, nicméně na této pozici se držel od přístup. Nechci, aby nám sem chodily
samotného začátku časopisu už celých takové maily.“
dvacet let. „To mám lhát?“
„Pane Konráde, asi netušíte, proč jsem si „Ano, když to bude třeba! Co si vůbec
vás sem pozval, nebo ano?“ myslíte? Když budeme na každou desku
„Ne, opravdu nevím. Vyskytl se nějaký psát, že je to sračka, přestanou s námi
problém?“ interpreti komunikovat. Nebudou roz-
„Ano,“ řekl tvrdě Brož a Konrádovi se hovory, nebudou pozvánky na koncerty.
sevřel žaludek. A vydavatelství se na nás taky vybodnou.
A teď se do mě pustí. Nevím, jestli vydr- Inzerce v časopise jsou placené. Když
žím být slušný. o ně přijdeme, můžeme časopis zabalit.
„Poslední měsíce chodí stížnosti. Na vás. Takže od teď si vás budu hlídat. Všechno
Zpočátku jsem to nebral tak vážně, ale co napíšete. Jasné?“
počet mailů se zvyšuje. Muzikanti i vy- „Jasné,“ řekl otráveně Konrád.
davatelské společnosti si myslí, že nejste „Teď mi jděte z očí.“
objektivní…“ Konrád se zvedal a Brož ještě dodal:
„Tak to si opravdu jen myslí.“ „A ty Opium přepište. Do večera.“
„Mlčte. Ještě jsem nedomluvil,“ odsekl
Brož a jeho čelo se proměnilo v ráj kapek ***
potu. Dnes necítil tíživou bolest, když dorazil
Konrád věděl, že se musí udržet. domů. Dnes cítil úlevu.
Ale srát na hlavu si nenechám. Debilní tlustej Brož! Takže mám psát:
„Pročetl jsem si vaše recenze a články za „jo úžasné skvostné dílo hodné mistrů“?
poslední měsíc a nevěřil jsem vlastním Když je něco špatné, tak je to prostě špat-
očím. Chlape, co to s vámi je? Vy všech- né. Nechtějí přijít o penízky, fňuky fňuk.
no setřete jak špínu ze stolu. Plácáte Aby si zlepšil náladu, pustil si CD s pís-
a plácáte jak je to hrozné. Posloucháte ty ní, která ho včera tak okouzlila.
nahrávky vůbec?“ Třikrát, pětkrát, nakonec desetkrát do-
Brož si kapesníkem utřel čelo a tvář. kolečka.
„Poslouchám a píši přesně to, co si mys- Dokonalost.
lím, že je pravda,“ odpověděl Konrád. Poměrně spokojený šel spát…
Brož se na něj nevěřícně podíval. … a když znovu nastal den, věděl, že se
„Máte problémy v osobním životě?“ mu něco zdálo. A dokonce si to pama-
Konráda tyhle otázky rozčilovaly. Na toval.

91
HOWARD 32

Ve  snu stál v naprosté temnotě. Do no- „Si prý byl včera na koberečku u šéfa.“
hou ho studilo. A slyšel hluboký a temný „Vidím, že si v redakci poctivě rozdává-
zvuk. Chvilku jen bloumal tmou, poté se te informace. Vsadím se, že z toho máte
někde vysoko nad ním rozsvítilo malé všichni hroznou srandu.“
světlo. Nebylo moc silné, jen lehce naru- „Proč myslíš?“
šilo tmu. Podlaha, na níž stál, byla slože- „Moc dobře vím, jak mě všichni nesná-
ná z nějakých desek. Tvrdých a černých šíte.“
jako obsidián. Viděl zlom, kde plocha „Břéťo, to si myslíš asi jen ty sám. Všech-
končila. Připadalo mu, že stojí na pó- no vidíš moc černě.“
diu. Zvuk náhle zesílil. Bublání, hluboké Konrád se o tom nechtěl bavit a tak se
a nepopsatelné. rozhodl, že se Dana zeptá, co si myslí
A bylo to čím dál zřetelnější až… o jeho tajemné nahrávce.
… se probudil. „Nevíš náhodou co je to za interpreta?“
Do práce odešel a stále si pobrukoval tu „Co?“
krásnou melodii. „No to, co zrovna hraje. Tohle je po x
letech první věc, co se mi opravdu líbí.“
*** „Tak mi to pusť,“ řekl trochu zmateně
Než se vrhl na recenzování dalšího alba, Dan.
pustil si „svou“ skladbu. Vzal si ji do prá- „Už to přeci hraje.“
ce, aby se nějak dobře naladil. V přehrá- „Nic neslyším.“
vači bylo napsané Neznámý interpret. Konrád vztekle praštil do stolu a přidal
Tak rád bych věděl, kdo to nazpíval. To- hlasitost.
hle přeci musí být hvězda první velikosti. „Lepší?“
Hledal na internetu zmínku o novém „Nic nehraje. Opravdu ne.“
singlu či desce. Projel všechna nejzná- „Ty si furt samá srandička, co?! Nebo
mější vydavatelství. Zkoušel zadat kus máš z toho svého metalu už dočista do-
textu do vyhledávače, ale písní o smrti je mrvený uši!“
tolik… „Klid, Břéťo, praskne ti žíla. Fakt nic ne-
Někdo otevřel dveře jeho kanceláře hraje.“
a vstoupil. „A ven!“
Konrád neslyšel klepání, takže bylo jas- Dan ale pořád stál. Jako by čekal, že se
né, že jde o Dana. Konrád uklidní.
„Nazdar, Břéťo. Tak jak de život?“ „Vypadni!“ zařval z plných plic Konrád.
„Pominu fakt, že jsi nezaklepal. Ahoj, Dan neřekl ani slovo a opravdu odešel.
Dane, mám se skvěle.“ Řev byl však slyšitelný po celé redakci.
Dan se opět usmíval. Asi byl jediný, Několik odvážlivců se zvědavě přiblížilo.
koho Konrádovo bručounství neodradilo „Co k čertu čumíte! Hleďte si své práce!“
od komunikace s ním. Mezi odvážlivci se něco šeptalo. Konrád

92
září 2019

moc dobře věděl, že si o něm povídají dělat, ani promluvit.


jako o bláznovi. Slyšel jen tlukot vlastního srdce a to
Jestli mě předtím měli alespoň trochu bublání. Pořád znělo hluboce a neklidně.
rádi, tak teď už ne. Chtěl se otočit. Nešlo to. Cosi za ním
vydechlo a ke Konrádovi se nesl odpudi-
*** vý zápach. Smrdělo to jako něco hnusně
Byl otrávený celý den a potom i večer. starého a rozkládajícího se. Zvedl se mu
Ani si nepustil písničku. žaludek. Cítil i síru a čpavek. A bublání
Šel do postele. Nemohl usnout. Pořád bylo zas hlasitější. Kdosi za ním udělal
myslel na to, proč Dan neslyšel tu sklad- krok směrem k němu a on vykřikl…
bu. …do probuzení.
Dělal si ze mě jen srandu? Nevypadal Zpocený a vyděšený seděl na posteli
tak. Jsem snad blázen? a hluboce vydechoval. Nic tak intenziv-
Myšlenky mu prostupovaly hlavou a on ního se mu doposud nezdálo.
si najednou připadal, že je na pódiu. Musel si pustit cédéčko. Znovu a zas.
Jako z toho snu. Jenže něco se změnilo.
Díval se směrem vpřed, ale tam Přestalo se mi to líbit.
vládla jen tma. Něco bylo A nejen to. Hudba a zpěv,
jinak. Cítil přítom- které se linuly z re-
nost někoho produktorů, mu
dalšího. Stál přišly odpudivé
za ním. Jen a svým způso-
malý kou- bem strašné.
sek. Ne- Přesto ne-
mohl dokázal
nic

93
HOWARD 32

nahrávku vypnout. Znovu a zas se Šéfredaktor Brož nervózně klepal pro-


opakovala. piskou do stolu a mračil se. Na stole měl
To bublání! čerstvou kávu a půlku bagety.
Vyňal disk z mechaniky a vložil jej do Konrád byl skleslý a odevzdaný.
počítače. Měl v něm program na vytváře- Ty zvuky. Zvuky pekla.
ní muziky. Potřeboval zesílit ten hluboký „Pane Konráde, opět jste mě zatraceně
zvuk v pozadí. Potlačil tedy zpěv a klavír. naštval.“
Bublání naopak dal na maximum. Vyčis- „Čím zas?“
til zvuk. Ruce se mu klepaly, protože si „Řvete mi tady na zaměstnance a nadá-
začal uvědomovat, co slyší. Bublání ne- váte jim.“
bylo bubláním nýbrž zcela něčím jiným. „Aha, Dan Kupka si stěžoval,“ řekl skoro
Slyšel skřeky, volání o pomoc, zvuk při- bez emocí.
pomínající tekoucí lávu. Slyšel zcela jasně „Ne, ten to nebyl. Sám se mu divím, že
to utrpení. Tisíce hlasů. se s vámi ještě baví.“
Ach bože, slyším peklo. „Dobře, omlouvám se, už se to nestane.“
„To tedy ne. A dnes jste přišel pozdě.“
Byl otřesený. Okamžitě tu věc vypnul. „Ano, to přišel.“
Netušil co to má všechno znamenat. Brož chvilku na Konráda zíral. Udivova-
Proč já? Co bude dál? la ho jeho odevzdanost a vláčnost.
Jedna věc byla jistá. Dnes dorazí poprvé „Dám vám poslední šanci se vzchopit.
ve svém životě pozdě do práce. Přišel se Bude to buď anebo.“
sklopenou hlavou. Nedíval se kolem sebe, „O co se jedná?“
ale dobře věděl, že ho všichni sledují. „Zítra je hudební galavečer v Kulturním
Zapadl do kanceláře. Sám však dlouho domě, jak dobře víte. Náš časopis tam byl
nevydržel. Přišel se za ním podívat Dan. pozván jako hlavní mediální partner. Bu-
„Co chceš?“ sykl Konrád. dou tam všichni důležití domácí inter-
„Si v pořádku, Břéťo?“ preti. Všichni ti, které tak rád kritizujete.
„Ne to nejsem.“ A víte co? Vy budete dělat moderátora.
„Můžu ti nějak pomoct?“ Pěkně představovat a chválit jednu kape-
„Jo, seber se a vypadni z mé kanceláře,“ lu za druhou.“
řekl ostře Konrád a tupě hleděl na desku Konrádovi začaly cukat koutky.
stolu. Moje noční můra pokračuje.
„Jak chceš. Asi si neuvědomuješ, že sem „Chválit? Ty neumělce?“
jediný tvůj kamarád. Hezký den, Břé- „Ano, chválit. A pěkně nahlas. Budete se
ťo. Ty jeden nafoukanej blbe,“ řekl Dan muset chovat mile. Upozorňuju, že je to
a silně za sebou zabouchl dveře. vaše poslední šance. Zaváháte a končíte.
Než stačil Konrád vydýchat Dana, volal A pište si, že by to byl definitivní konec
mu šéf. Musel opět na kobereček. vaší publicistické kariéry. Do všech re-

94
září 2019

dakcí bych poslal váš posudek. Rozumí- ho dělalo jeden krůček za druhým, aby se
te?“ ke Konrádovi přiblížilo. Nemohl se oto-
„Rozumím. Můžu už odejít?“ čit, aby se podíval. Nešlo křičet. Byl jak
„Běžte.“ zamrzlý. Potom se ozvalo bublání. Nabí-
Z práce nezamířil hned domů, chvilku ralo na intenzitě, až se vykrystalizovalo
se procházel bezcílně ulicemi. v to, co slyšel po vyčištění zvuku na svém
Co se mi to děje? počítači. Slyšel skřeky, volání o pomoc,
zvuk připomínající tekoucí lávu. Slyšel
*** zcela jasně to utrpení. Tisíce hlasů. A ti
Bál se vrátit domů. Zároveň si říkal, že všichni se shromáždili pod pódiem. Vi-
mít strach ze svého bytu je naprosto ira- děl je na zlomek vteřiny a to ho dokonale
cionální. Jenže on se nebojí samotného vyděsilo…
bytu, nýbrž toho, co tam na něj může … až se probudil.
čekat. Propocený byl víc než kdy předtím. Měl
Vyšel po schodech nahoru až před dve- sucho v ústech a pocit, že hoří. Šel se
ře svého domova. Přitiskl ucho ke dve- umýt a pak uvařil čaj. Ani ten mu však
řím a snažil se poslouchat. Čekal, jest- nepomohl – nebylo mu dobře.
li neuslyší mručivé bublání nebo něco A to dnes musím na ten galavečer. Ke
jiného. Neslyšel nic a tak se odhodlal všemu to celé moderovat a tvářit se nad-
vstoupit. Všechny místnosti vypadaly tak šeně.
jako vždycky. Prázdné, tiché a uklizené. Až do večera měl volno. Snažil se ležet
Konrád však jako by stále vyčkával. Dí- a dostat se z toho stavu, ve kterém byl.
val se do všech koutů. Neustále pendlo- I když se před odchodem ven cítil už
val mezi pokoji. Cédéčko si nepustil, ale docela dobře, jedna věc nechtěla ode-
vzpomněl si na něj. jít. V hlavě pořád slyšel ty nářky, skřeky
Nahrávka z pekla. Možná ji nazpíval a peklo samotné. Nemohl se jich zbavit,
sám ďábel. byly už jeho součástí.
Tak moc by si tu přál společnost.
Kdybych tu měl alespoň svou kočku. ***
Jenže ta ho opustila před týdny a tak zů- Kulturní dům už před samotným začát-
stával sám. Po půlnoci šel spát. kem programu připomínal rej mraven-
Ocitl se opět na pódiu. Všude kolem ců. Lidí zde bylo nepočítaně a to činilo
tma. To se však brzy změnilo. Rozsvítil se Konráda ještě nervóznějším. Už v uvítací
reflektor a namířil na něj. Udělal pár kro- hale na něj čekalo nemilé setkání. Přímo
ků vpřed, potom vlevo a pak zase zpět. proti němu šel Pavel Vajda, zpěvák ka-
Světlo ho stále sledovalo. pely Bastien, kterou nedávno tak ostře
Smrad. Příšerný puch, jaký si pamatoval zkritizoval. Vajda Konráda zpozoroval
z minulého snu, byl zpět. Cosi neznámé- a usmíval se na něj.

95
HOWARD 32

„No hele, podívejme se, koho to sem hlava. Možná z toho špatného osvětlení.
čerti nesou. Sám velký kritik Konrád.“ Konečně hlavní sál. Místo tak pro pět set
„Ahoj, Pavle, dlouho jsme se neviděli.“ lidí. Centrum mraveniště. Někdo ho chy-
„Ty jeden hajzle, tak já mám hlas jak til za rameno.
zmutovanej havran?! Já to měl zabalit už „Konečně jste tady,“ řekl Brož a pře-
před dvaceti lety?! Já přežívám jen díky dal Konrádovi program večera. „Bude to
jménu?!“ dlouhý večer, doufám, že to zvládnete.“
Vajda byl rudý jako býk. Na chvíli, kdy „Zvládnu.“
se potká s Konrádem, se velice těšil. „Jste celý bledý, není vám dobře?“
„Já, já…“ „Zvládnu to,“ řekl důrazně Konrád, ač-
„Nemáš co říct, viď? Neumíš mi to říct koliv sám tomu moc nevěřil.
do očí. To ty jsi měl skončit před dvace- Proč tu není víc světla? A proč je tu ta-
ti lety! Od té doby píšeš jenom sračky kové horko?
a pliveš po druhých.“ „Dobře, za patnáct minut začínáme.“
Konrád stál jako zařezaný. Konrád si dal ještě kávu a vypil litr vody.
Proč mě prostě nepraští? Pocit neskutečného vedra nezmizel.
Vedle Vajdy se objevil jeho kolega z ka-
pely a táhl ho pryč. ***
Konrád slyšel, jak říká: „Dámy a pánové. Přátelé a kolegové.
„Kašli na něj, na ubožáka.“ Dobrý večer vám všem, rád bych vás při-
Konrád pokračoval dál směrem k hlav- vítal na tomto galavečeru věnovanému
nímu sálu. Ještě zbývalo projít druhou hudbě. Dnes to bude oslava muziky a já
půlku haly, třemi chodbami, malým sa- věřím, že se budeme všichni dobře ba-
lónkem s barem a bude tam. Halu osvět- vit…“
lovalo pět lustrů zavěšených vysoko nad Konrád se tvářil profesionálně mile. Ne-
zemí. Přesto měl Konrád pocit že uvnitř být neustálého pocení a lehce roztřesené-
panuje spíš příšeří. Lidé jej pozorovali. ho hlasu, nikdo by v něm nepoznal toho
Některé z nich znal. Měli mu co vra- mrzutého hudebního kritika.
cet. Všichni ti rádoby umělci. Spojovací „…a na scénu zvu prvního dnešního vy-
chodba mezi halou a salónkem působila stupujícího. Vloni vydal desku „Vyznání“
tmavě a stísněně. Přesto v ní byly spous- a na tři týdny opanoval první místo pro-
ty návštěvníků galavečera. Někteří jen dejní hitparády. Přichází zpěvák Jan Ma-
tak postávali se sklenkami v rukou a vě- šek.“
novali se družnému rozhovoru, jiní jen Když Konrád mířil do zákulisí, potkal se
procházeli. Několikrát do něj někdo vra- právě s Maškem.
zil. Měl pocit, že to bylo schválně. Sa- „To se krásně poslouchá, jak o mně mlu-
lónkem jen proletěl. Začínal mít strach. víš. Kdo by to řekl, ještě minulý rok jsi
Nevěděl proč. Trochu se mu motala psal, že jsem parazit české hudby.“

96
září 2019

„Jste na řadě, pane Mašku,“ odbyl ho pódia. Konrád byl čím dál vyděšenější.
Konrád a šel se napít. Sen se stává skutečností. Jenže jak to
Musel uvést ještě dalších osm interpre- skončí?
tů. Pokaždé to bral jako těžkou potupu. „…a teď už přenechávám prostor The
„…úžasná a nádherná zpěvačka…“ Beasts. Hezký večer všem!“
„…stále ještě dokážou překvapovat a být Konrád sám sebe slyšel, jak se mu tře-
progresivní…“ se hlas. Bylo po všem. Jeho práce končí.
„...mám tu čest pozvat na pódium legen- Otočil se a stanul před…
dární skupinu…“ …zrůdou ze svého snu. Věděl to.
Všechno říkal se sebezapřením. Rovněž Baskytarista napůl schovaný v mlze,
měl pocit, že se mu všichni smějí. Horko která se stále vypouštěla na scénu. Maska
neustávalo a on už vypil pět láhví vody. odporného stvoření. Jako by stanul peklu
Ale byl spokojen. Ostudu si neudělal tváří v tvář.
a Brož je jistě spokojen. Konrád vstal Dívá se na mě.
a šel ohlásit posledního vystupujícího. Šel dál. Aby se dostal do zákulisí, musel
chtě nechtě projít kousek vedle baskyta-
*** risty. Věděl, že je to jen maska, ale vypa-
Byl rád, že už bude konec. Stál u mikro- dala hrozivě. Byl na jeho úrovni. Basky-
fonu a díval se do publika. Hlava na hla- tarista něco řekl. Hrálo už intro a tak
vě, někteří už evidentně podnapilí. moc dobře nerozuměl.
„Dámy a pánové. Přátelé výborné mu- „Konráde, tys byl vždycky… a já tě
ziky. Večer se chýlí ke svému konci a já vždycky… Vím, kde bydlíš!“
bych na pódium rád pozval…“ Opravdu to říkal? Říkal, že ví, kde by-
Cítil za sebou pohyb. Kapela zaujala svá dlím?
místa. Jemu se však připomnělo něco ji- Konrád měl navíc pocit, že ten hlas zná.
ného. Pocítil smrad. Pod nohama se mu
tvořila mlha. ***
To ona tak páchne. Tak zvláštně. Umyl se a převlékl. Šel si pro pití. Potkal
Reflektor jej ozařoval, ozval se hluboký Brože. Usmíval se a potřásl Konrádovi
zvuk. Baskytarista vyzkoušel svůj nástroj. rukou.
To bublání. „Uváděl jste to opravdu výborně. Jsem
Měl pocit, jako by mu dýchali na záda. rád, že jste to vzal za správný konec. Jen
Potil se tak příšerně, že si připadal jako tak dál.“
tekoucí láva. Publikum pokřikovalo, ať Udělalo mu to radost. Odcházel. The
už vypadne, že chtějí The Beasts. Tak se Beasts ještě hráli, publikum řádilo, jak se
jmenovali. Nosili strašlivé masky a hráli sluší na pořádném rockovém koncertě.
moderní tvrdý rock. Jemně pršelo a vzduch byl svěží. Najed-
Publikum se stále více lepilo na hranu nou si připadal jako znovuzrozený. Už

97
HOWARD 32

dlouho se necítil tak lehce. Někdy stačí Mohla za to zejména jizva táhnoucí se od
jen málo, aby člověk našel novou cestu, levého ucha až ke koutku úst.
aby se vymanil z trápení. „Nějak nemáš co říct. Ale v recenzích si
Bylo dobře, že jsem šel na ten galavečer. kecal o sto šest.“
Vyslechl si několik nadávek, ale zasloužil Konrád se bál. Věděl, že ten chlap nepřišel
si je. Pochopil, že tudy cesta nevede. Urá- jen tak.
žet jiné jen proto, že se má sám špatně, „Co chceš?“ dostal ze sebe.
není správné. Domů přišel nový Břetislav Polný přistoupil blíž. V ruce se objevila
Konrád. břitva.
„Sereš mě už takovou dobu. Kvůli tobě
*** jsem musel zabalit už dvě kapely.“
Na stole leželo CD. Usmál se a vyhodil „Kvůli mně?“
ho do koše. Jako každý večer zkontrolo- „Víš, tvé kritiky jsou hodně čtené a lidi na
val počítač. A dobrá nálada byla pryč. to dají. Vydavatelství to taky berou vážně.
„Dneska večer se uvidíme, ty hajzle,“ Tys psal, že stojíme za hovno a oni si řekli,
zněl nový e-mail odeslaný ještě před ga- že nepotřebují vydávat někoho, kdo stojí
lavečerem. Odesílatelem byl Zděnek Pol- za hovno.“
ný. Konrád nevědomky před Polným cou-
Konrád si vzpomněl. val, až se zarazil o stěnu. Muž s břitvou se
„Konráde, tys byl vždycky namyšlenej usmál.
a já tě vždycky nenáviděl.“ „No jo, nemám tuhle věc jen tak na oz-
Tohle mu vždycky psal. dobu. Proč si nikdy neodpověděl na ty e-
Ví, kde bydlím. Píše mi už několik týd- maily?“
nů. Nevěděl jsem, že hraje i v The Beasts. „Nečtu je, chodí mi jich tolik a nemám
Někdo zaklepal na dveře. čas a náladu číst jak…“
Když jsem odcházel, ještě hráli. To ne- „…ti někdo nadává. Jsi bezpáteřní hnusák,
může být on. co nestrpí, když ho někdo kritizuje, zatím-
Znovu zaklepání. co on sám si do každého rád kopne.“
I kdyby to byl on… tak prostě nepůjdu Polný před sebou zašermoval břitvou
otevřít. a Konrád se přesouval podél stěny dál.
Opět hlasité ťukání. „Já se omlouvám.“
Jen si klepej, posluž si. Neotevřu. „To každý, když mu jde o život,“ usmál se
Zámek cvakl a dveře se otevřely. Konrád Polný a opět se o kus přiblížil ke Konrá-
nevěřil svým očím. On měl klíč. Zavřel za dovi, který zakopl o židli. Rychle vstal
sebou. Konrád zkameněl strachem. a znovu ustupoval.
„Ahoj, pisálku, jdu tě zkritizovat,“ řekl „Mrzí mě to. Opravdu! A já to pochopil.
vesele Polný. Byl vysoký skoro dva metry Dneska mi to došlo. Ode dneška už jsem
a i bez masky jeho tvář vypadala děsivě. jiný.“

98
září 2019

„Zrovna dneska, to je mi ale náhoda. Ne, To jsou ti, co hráli na galavečeru.


ne. Je pozdě, ničil jsi mi kariéru po dvacet Nelíbili se mu.
let a to se nepromíjí,“ řekl Polný a udě- „…tady si někdo myslí, že když si vezme
lal dva dlouhé kroky ke Konrádovi. Ten strašidelný masky, tak bude strašně cool.
vykřikl a zrychlil. Shodil reproduktory, Jenže k tomu je třeba i dobrá muzika
narazil do televize, potácel se vyděšený a tady opravdu není. Tuctový melodický
k smrti. Polný pozvedl břitvu. On udělal metal vhodný leda tak na hospodské zá-
tři kroky vpřed, Konrád tři kroky vzad. bavy…“
Polný sekl, Konrád uhnul… Kritika vyšla v příštím čísle.
…do okna, kterým proletěl prazvláštně Když se o dva dny později vrátil Dan
lehce. domů, čekalo na něj překvapení. Ve
Padám. schránce byl neoznačený balíček.
Pád jako by trval minuty. Loučil se při K čertu, já si nic neobjednal.
něm se životem. Zaslechl klavír a zná- Rozbalil jej. Uvnitř našel cédéčko.
mou melodii. Stále silněji slyšel podivné
bublání.
Padám peklu vstříc.
Poslední, co slyšel, byl refrén skladby
z CD:
„Až přijde tvůj konec, tak já se budu dívat,
smyčka smrti utahuje se jak skřipec a tobě
nezbyde, než s temnotou splývat.“

***
Druhý den se Dan Kupka dozvěděl
o smrti svého kolegy. Tomáš Marton (*1987)
Byl to divný a protivný chlap, ale špatný
nebyl a tohle si nezasloužil. Narodil se v Duchcově. V dětství pro-
Konrád přitom vypadal po galaveče- padl světům Jaroslava Foglara, o něco
ru tak dobře, jako už dlouho ne. A pak později E. M. Remarqua, v současnosti
přišel domů a asi se v něm něco zlomilo Stephena Kinga, H. P. Lovecrafta, Kena
a on vyskočil z okna. Folleta a Dmitryho Glukhovského.
Proč lidi páchají sebevraždy? Přeci když Píše přes deset let, dlouhou dobu svá
život stojí za hovno a ty se ho zbavíš, ne- díla prezentoval pouze na literárních
máš šanci ho zlepšit. internetových stránkách, později publi-
Vrátil se k práci. koval v elektronickém časopise Lemu-
Musel dodělat recenzi za Konráda. rie. Knižně debutoval povídkou Škvíra
Šlo o kapelu The Beasts. v antologii Může se to stát i vám (2018).

99
Za dveřmi je...
Alex Caesar Gomez
rozhovor

Plzeňská scénáristka Alena Čadová se svými scénáři krátkometrážních


horrorů již nějakou dobu úspěšně boduje v zahraničních scénáristických sou-
těžích. Bylo jen otázkou času, kdy její příběhy zaťukají na nos nějakého reži-
séra nebo režisérky a dojde k rozpohybování autorčiných temných vizí. A to
se děje právě teď. Jeden z jejích scénářů zaujal jihoamerického režiséra žijící-
ho v Miami Alexe Caesara Gomeze, který se rozhodl autorčin scénář Knock,
Knock zfilmovat. A my jsme se rozhodli, že by krátký rozhovor scénáristky
s režisérem jejího filmu mohl být zajímavým zpestřením tohoto čísla.
září 2019

Alexi, jsi režisérem mého prvního fil- vyděsil natolik, že se na něj nedokážu dí-
mu, krátkometrážní horrorové grotes- vat doteď. Byl jsem vychován v katolické
ky Knock, Knock. Proč sis vybral zrov- víře a věřil ve všechny historky o nadpři-
na můj scénář? rozenu, které mi vyprávěli tety, strýco-
Má milá Aleno, hned jak jsem scénář vé a jejich děti. Nicméně miluji klasiky
k filmu Knock, Knock našel na webu horrorového žánru, jako je It, Candy-
Inktip.com, jsem věděl, že na něm zkrát- man, A Nightmare on Elm Street a Le-
ka chci pracovat. prechaun. Když jsem se stal režisérem,
tak jsem proto věděl, že bych se nebránil
Pro mě je to poprvé, co je můj scénář natáčení horrorového filmu. Pokud by
produkován a je podle něj točen film. tedy pro to byla vhodná příležitost.
Pracoval jsi už někdy dřív se začínají-
cím scenáristou? Knock, Knock je krátkometrážní film
Ano, v roce 2012 jsem režíroval scénář, o funebrákovi, který zažije jednu vel-
pro jehož autora šlo také o první pro- mi neklidnou noc ve svém pohřebním
dukci. Film se jmenoval Matt‘s Obse- ústavu. Natáčení se konalo ve skuteč-
ssion. ném pohřebním ústavu v Miami na
Floridě. Pověz mi, jaké to bylo? Byla to
Co tě přimělo vybrat si pro natáčení děsivá zkušenost?
horrorový kraťas napsaný mnou, oby- Natáčet v pohřebním ústavu bylo roz-
čejnou holkou z Česka? hodně víc než děsivé. Ten pohřební
Vybral jsem si horrorový kraťas napsa- ústav byl dva roky zavřený, nepoužívaný.
ný neobyčejnou holkou z Česka, protože Obzvlášť jedna místnost, přípravna, byla
jsem skutečně obdivoval tvůj autorský dost mrazivá. Jen pomyšlení na to, že zde
talent a tvůj způsob vyprávění příběhu. byli mrtví balzamováni a připravováni
k pohřbu, byl neskutečný zážitek.
Jsem první český tvůrce, se kterým spo-
lupracuješ, nebo už jsi s někým z Čech O horrorových filmech, které se na-
pracoval? Nebo alespoň s někým z Ev- táčely na strašidelných místech, se
ropy? často říká, že jsou prokleté. Bažím po
Toto je úplně poprvé, co pracuji s někým tom být svědkem toho, jak se na place
z Evropy. Ale doufám, že ne naposledy. horrorového filmu stane něco děsivé-
ho, nevysvětlitelného. Došlo k něčemu
Proč zrovna horror, Alexi? Jaký máš takovému při natáčení Knock, Knock?
vztah k horrorovému žánru? Je mi líto, že tě zklamu. Vzhledem k lo-
Vždycky jsem měl velmi osobní vztah kaci to samo o sobě bylo děsivé, ale ne-
k vybraným horrorovým filmům. Jako byli jsme svědky žádného nevysvětlitel-
dítě jsem viděl The Exorcist, a ten mne ného jevu. Naštěstí.

101
HOWARD 32

Ve filmu uvi- The Haunting of Hill House na Netflixu.


díme dva ame-
rické herce Co se s filmem děje právě teď a kdy už
– Joshuu Rit- můžeme očekávat premiéru?
tera a Fedora Právě teď se snažíme získat více peněz
Steera. Proč jsi na postprodukci na jednom z crowdfun-
vybral zrovna dingových webů. Naším cílem je mít film
je? A pracoval hotov a připraven pro oficiální premiéru
Alena Čadová

jsi s nimi už nejpozději na Halloween, tedy 31. října


dříve? 2019. Odkaz na crowdfundingovou kam-
Joshuu Ritte- paň a video k ní budeme mít k dispozici
ra jsem si pro kolem 15. srpna. Fanoušci se tam dozví,
roli funebráka vybral z mnoha důvodů. Je jak a kde mohou přispět. Také tam bude
velmi odhodlaným, talentovaným hercem, více informací o našich hercích, postavách
a pro roli funebráka se hodil díky vzhledu. a filmu samotném.
O Fedorovi Steerovi jsem slyšel od vedou-
cího castingu ještě dříve, než jsem se s ním Premiéra bude bezpochyby v Americe.
potkal osobně. Několikrát mi o něm říkal Budou mít i čeští fanoušci možnost film
jako o dobré volbě pro postavu hrobníka. zhlédnout?
Že bude tím pravým a dodá naší postavě Ano, čeští fanoušci film rozhodně uvidí
skvělý charakter i vzhled, jsem si uvědo- také. Budou mít možnost vidět film onli-
mil, jakmile jsem viděl jeho scénu v seriálu ne. Pokud se nám podaří získat dostatek

102
září 2019

peněz, velmi rádi bychom navštívili Čes- The Blair Witch Project – miluješ ho,
kou republiku a uspořádali zvláštní premi- nebo nenávidíš?
éru tam. Neviděl jsem remake, ale originál The
Blair Witch Project byl naprosto úžasný
Alexi, nemohu si tuto otázku odpustit: koncept. Když vyšel, nepochyboval jsem
moc mě zajímá, zda máš rád nějaký český o tom, že jde o autentický záznam.
horror. Pokud ne, tak zda alespoň nějaký
znáš. Třeba Spalovače mrtvol (1969). A jsi Alexi, závěrem: naše první spoluprá-
fanouškem nějakého českého tvůrce? ce nám přinesla rozkošnou horrorovou
Musím přiznat, že jsem žádný český horror grotesku. Jsem moc ráda, že jsi na ní pra-
dosud neviděl, ale moc rád to napravím. coval zrovna ty. Pověz mi, je to naše po-
Spalovač mrtvol zní jako dost zajímavý slední společné hororové dílko?
počin, takže tohle bude asi první, který V žádném případě. Doufám, že budeme
zkusím. Z českých tvůrců znám dobře pře- mít znovu možnost spolu pracovat. Čes-
devším Miloše Formana. Jsem fanouškem koamerických horrorů není mnoho. Ne-
Přeletu nad kukaččím hnízdem, a jedním můžu se dočkat dalších tvých scénářů, a už
z mých oblíbených je i Amadeus. Obojí teď jsem zvědav, o čem budou.
jsou skvělé filmy.

Koho máš raději, Freddyho, nebo Jaso- • Alena Čadová


na?
-
Freddyho. nockShort
n d m e . c o m/KnockK
Draculu, nebo Frankensteina? w w w. g o f u dingLink
e n s e F i l m CrowdFun
p
Frankensteina. HorrorSus

103
HOWARD 32

Ať žijí duchové (marsu)


proti proudu
Možná bych si měl napsat na vizitky, že Nebudu vás zdržovat a urážet ani sebe-
jako vedlejšák dělám advokáta ex offo ve- menším vysvětlováním toho, kdo že je ten
řejně odsouzeným vesmírným horrorům John Carpenter. Jedním slovem je to le-
legendárních režisérů. Jak si jistě nevzpo- genda, ale legendy jsou bohužel náchylné
menete, před časem jsem tu obhajoval k jednomu specifickému typu profesní-
Scottova Promethea a teď se hodlám ho přešlapu – že na stará kolena (někdy
stejně angažovat i v nešťastné kauze Car- i dřív) vytvoří dílo, které má skoro všech-
piho Ghosts of Mars (2001). Mé moti- ny trademarky jejich majstrštyků, ale ne
vace jsou jasné – nesnesu nespravedlnost, už jejich kvalitu. A působí jako by ho ne-
miluju vesmírné horrory (od Alien přes natočil dotyčný režisér, nýbrž jeho zaníce-
Event Horizon až po Pandorum) a v ne- ný, leč neschopný fanda. Přesně ten dojem
poslední řadě mi Eraserhead za mé pří- jsem měl z Ghosts of Mars, když jsem je
spěvky do tohoto plátku masíruje nohy.
Než se tentokrát pustím do obhajoby,
dám prostor obžalobě, která je mimořád-
ně závažná a nebere si servítky:

„Fatálne/školácky nezvládnutá sračka.“


(tron)
„Ten typ filmu, ktorý by každý zo zúčastne-
ných najradšej vymazal zo svojej filmogra-
fie.“ (Pomo)
„Radši bych tento film nechal spláchnout do
záchoda než ho někomu pouštět.“ (Djkoma)
„Celý film vypadá, jako by ho natočila parta
ochotníků a ne kdysi tak zajímavý režisér.“
(Anthony)
„Bezkonkurenčně nejslabší z filmů Johna
Carpentera… Naprostá ztráta času.“ (gu-
daulin)

Celkové hodnocení filmu na ČSFD: 40 %.

104
září 2019

viděl poprvé. A nejen já. Přesto mě něco velmi zdařilé epizody Masters of Horror,
přimělo se na ně podívat ještě několikrát kterými suverénně dokázal, že na to po-
a postupně si je dost oblíbit. řád ještě má…
Duchové jsou esenciální carpenterovi- Duchové jsou béčko, o tom žádná. Těžké
na. Mistr v podstatě vzal svou sedmde- béčko. Levné a levně vypadající, hloupé,
sátkovou temnou obléhačku Assault on okoukané, bez ambicí a navrch vysloveně
Precint 13 a zasadil ji do vesmíru. Opuš- blbě natočené. Jestliže Přepadení nebo
těnou policejní stanici v L.A. nahradil Halloween dokázal Carpenter kdysi poří-
opuštěným důlním městečkem na (mat- dit za babku, aniž by tím utrpěl výsledek,
riarchálním!) Marsu a krvežíznivé gangy Duchové vypadají místy až jako homevi-
vyměnil za krvežíznivé mimozemšťany, deo. Skoro třicet mega na vesmírnou sci-fi
kteří (podobně jako The Thing) infiltrují bez hereckých hvězd přitom není zas tak
lidská těla. I zde se musí zástupce zákona málo – velmi podobná a o pět mega lev-
chtě nechtě spojit se
zločincem-antihrdi-
nou, aby proti drtivé
přesile nelítostných
útočníků měli as-
poň nějakou šanci.
A i tentokrát je pří-
běh rozdělen na dvě
poloviny – ticho před
bouří a bouři – sché-
ma dobře známé
i z Aliens nebo Pitch
Black.
Přitom film měl původně navazovat na nější Pitch Black z předcházejícího roku
úplně jiné Carpiho snímky a sice Esca- vypadá solidně. Triky, práce s flashbacky
pe from New York a Escape from L. A. a střih podivně si libující v prolínačkách
a udělat z nich trilogii – třetí díl se měl jsou vysloveně tragické, scéna u soudu
jmenovat Útěk ze Země. Ještě zajímavěj- rámující vyprávění celkem zbytečná, akce
ší je, že Carpi se nechal slyšet, že během nezajímavá a film neděsí a funguje spíš
jeho natáčení vyhořel a rozhodl se nadob- jako akčňák než jako horror.
ro vykašlat na továrnu na sny. O čemž by To poslední ale není nutně špatně a triků
jednou mohl natočit Útěk z Hollywoodu. je naštěstí minimum. Film působí pří-
Další film (Ward) skutečně natočil až po jemně oldschool a šablona „tajemná první
dlouhých devíti letech a nebyla to žádná půlka, obléhačková druhá půlka“ fungu-
sláva, ale mezitím si střihl dvě záhadně je. Zajímavě postavená je i celá situace,

105
HOWARD 32

kdy zabitím nakaženého problém s ním balón), z nichž si užijeme hlavně parádní
nekončí, ale začíná, protože se automa- futuristický vlak.
ticky začne přesouvat do jiného těla, dost Ghosts of Mars mají daleko do Carpiho
možná právě do vašeho. Což hrdinům při největších pecek a chybí jim i pouhá tech-
obraně svazuje ruce a je to značný upgra- nická zručnost jeho průměrných kousků.
de oproti zmíněnému Přepadení. Hlav- Ale i když jde o nepovedené béčko, je to
ní postavy mají naše sympatie, protože nepovedené béčko, které je narozdíl třeba
situaci aktivně čelí a nechovají se úplně od předchozích (k mému zděšení výraz-
idiotsky, a pnutí a špičkování mezi nimi ně lépe hodnocených) Carpiho Vampi-
pobaví. Akce je dost a scéna ústupu před res carpenterovské až na půdu a docela
přesilou v chodbě, kdy se v krycí střelbě zábavné. A jako takové je možné ho mít
střídají dvě dvojice, je cool, byť se dala rád.
natočit ještě efektněji. A moc fajn jsou
i všechny ty hračky (vlak, transportér, • Josef Blažek

106
září 2019

r. l. stine
portrét

Jeho jméno nefiguruje v žebříčcích nejlepších horrorových


autorů, přesto patří vedle Stephena Kinga a H. P. Lo-
vecrafta zřejmě k do češtiny nejpřekládanějším horroro-
vým autorům. A zabrouzdáte-li do komentářů na různých
databázích, odhalíte, že je mezi čtenáři velmi oblíbený.
Mnozí jej mají spojeného se svým mládím, horrorovými
začátky, dospíváním, a i v dospělosti se k němu často vra-
cí. A je proč.

107
HOWARD 32

Americký romanopisec, povídkář, tele- děti. Pro Scholastic Press vytvořil a jako
vizní producent, scénárista a editor Ro- editor a přispívající autor spravoval hu-
bert Lawrence Stine se narodil 8. 10. moristický časopis pro náctileté nazvaný
1943 v hlavním městě státu Ohio Co- Bananas. V letech 1975 –1984 vyšlo přes
lumbus do rodiny dispečera Lewise Sti- sedmdesát čísel a několik doprovodných
nea a Anne Feinstein. Vyrůstal v Bexley. ročenek a brožovaných knih.
Psát začal již v devíti letech, kdy na půdě První horrorový román napsal Stine
objevil starý psací stroj. Tehdy jeho pří- v roce 1986, jmenoval se Blind Date
běhy byly však spíše zábavné a komické. (Rande naslepo) a vypráví o Kerrym, na
K horroru se dostal prostřednictvím ko- kterého se po opravdu špatném roce snad
miksů. Mezi jeho nejoblíbenější patřily usmálo štěstí. Má rande naslepo, od ně-
Tales from the Crypt a Little Shop of hož si hodně slibuje, protože tuší, že ta
Horrors. Jak sám tvrdí: „Tyhle příběhy holka je opravdu jiná než ostatní. A jak
byly příšerné a poprvé jsem je objevil u holi- se ukáže, má pravdu. Je to dívka snů…
če. Doma mi je však nikdo kupovat nechtěl nebo nočních můr. Do dnešních dnů na-
a tak jsem ochotně a dobrovolně chodil kaž-
dou sobotu k holiči nechat se ostříhat, proto-
že zrovna tehdy ten komiks vycházel a holič
měl vždy čerstvé číslo. Nechtěl jsem propás-
nout ani jeden příběh. Umíte si tedy před-
stavit, jak jsem vypadal – jako malý jsem
neměl žádné vlasy.“ Nejraději však četl
příběhy Edgara Alana Poea.
Horror se tak do jeho začátečnické tvor-
by začal probíjet stále intenzivněji. Stine
často své povídky nosil do školy, kde mu
je učitelé zabavovali. On však hrůzu psal
dál. Později začal přispívat do student-
ských novin na státní univerzitě Colum-
bus v Ohiu, kterou v roce 1965 absolvo-
val s bakalářským titulem z angličtiny. Po
studiu se přestěhoval do New York City,
kde se hodlal věnovat spisovatelské ka-
riéře.
Jeho autorské začátky byly spojeny
s tvorbou pro děti a humornou tvor-
bou. Pod pseudonymem Jovial Bob Sti-
ne napsal desítky humorných knih pro

108
září 2019

psal několik stovek horrorových příběhů, několik Stineho příběhů vyšlo ještě v sérii
nejen pro děti a náctileté. Mnohé z těch- Tichá hrůza (např. Buďme neviditelní
to příběhů se staly součástí hned něko- (Let‘s Get Invisible), Vítejte v mrtvém
lika sérií, ať již jde o nejznámější Ulice domě (Welcome to Dead House) či Ze-
strachu (Fear Street, česky v rámci edi- lená krev (Monster Blood), příběh dva-
ce Stopy hrůzy např. Večírek s překva- náctiletého Evana, jehož rodiče nechají
pením (The Surprise Party), Klub děsu u podivínské pratety s vizáží a vystupo-
(The Thri), V cizím těle (Switched), váním čarodějnice. Evan si s kamarádkou
Čtenář myšlenek (The Mind Reader) koupí konzervu zelené krve, která, kromě
nebo Jsi frajer, Bobby (Double Date)) nezvyklé barvy, má i nezvyklé vlastnosti,
nebo aktuálně díky filmovým adaptacím je totiž kouzelná a Evan s Andy s ní za-
nejprofláklejší Husí kůže (Goosebumps, žijí několik děsivých dobrodružství.
česky např. Půlnoční přízrak (The Bar- R. L. Stine pracoval i pro televizi. Pro
king Ghost), Doupě nestvůry (How to Nickelodeon napsal a režíroval seriál
Kill a Monster) nebo nádherně atmo- Eureeka‘s Castle. Produkoval televizní
sférický a napínavý příběh o prokletém seriál na motivy svých příběhů Goose-
fotoaparátu Úsměv, prosím… přichází bumps (1995-1998) a tři videohry Esca-
zlo! (Say cheese and die)). V 90. letech pe from HorrorLand, Attack of the

109
HOWARD 32

Mutant a  Goosebumps HorrorLand. svou knihu a režisér Peter Hewitt podle


V roce 2007 se spolupodílel na scéná- něj natočil Mostly Ghostly: Have You
ři filmu podle své knihy The Haunting Met My Ghoulfriend (2014). Mládež-
Hour: Don‘t Think About It o mladé nické horrorové fantasy zaujme snad jen
gotičce a milovnici horrorů Cassie, která pokud máte slabost pro Bellu Thorne.
po přestěhování do nového města obje- Poměrně většího ohlasu se dočkal Goo-
ví zapadlý obchůdek a v něm podivnou sebumps (2015) havajského režiséra
knihu jménem The Evil Thing, o níž jí Roba Lettermana, v němž si Jack Black
prodavač řekne, že z ní nikdy nesmí číst zahrál samotného R. L. Stineho, tedy po-
nahlas. Zbývá ještě dodat, že se zrovna divínského autora série bestsellerů s ná-
blíží Halloween a Cassiin dotěrný bázli- zvem Husí kůže. S ním se seznámí hlavní
vý bratříček by chtěl přečíst pohádku na hrdina filmu, pubertální Zach, který se
dobrou noc. Více asi zmiňovat netřeba. přestěhuje z velkoměsta na maloměsto
Snad jen, že hlavní roli si zahrála mladší a (jak to bývá) moc nadšený z toho není.
sestra Haley Joela Osmenta Emily a ve Vlastně vůbec. Ale (přesně jak to bývá),
filmu se objeví i Tobin Bell (a ne, jelikož nakonec se seznámí s mladou a krásnou
jde o mládežnický horror, tentokrát si slečnou Hannou a jejím podivínským
s nikým hru nezahraje). O sedm let poz- otcem a všechno je najednou krásné
ději již sám do scénáře adaptoval další a prosluněné. Jak taky v rodinném fan-

110
září 2019

do níž se zapsal jako nejprodávanější


autor dětské literatury. V USA Today ve
třech po sobě jdoucích letech v devade-
sátkách Stineho jmenovali jako nejpro-
dávanějšího amerického autora číslo jed-
na. V letech 1996-1997 se v žebříčku 40
nejlépe placených bavičů podle Forbesu
umístil na 36. místě. V roce 2011 obdr-
žel International Thriller Award. Asoci-
ace horrorových autorů (Horror Writters
Association) jej v roce 2014 poctila oce-
něním Lifetime Achievement Award.
Stineho příběhy inspirovaly vznik 4D
filmových atrakcí Haunted Lighthou-
se R. L. Stine‘s v Sea World v San An-
tasy horroru jinak, že… Husí kůže se toniu a San Diegu a Busch Gardens ve
o tři roky později dočkala pokračování Williamsburgu a Tampě.
Goosebumps 2: Haunted Halloween S jeho knihami vyrůstá a dospívá již ně-
(2018). V obou Husích kůžích se před kolikerá generace horrových fanoušků,
kamerou mihl i samotný R. L. Stine. i v ČR jeho knihy již čtou potomci těch,
Trochu komické je, že v prvním díle jako kteří si počátkem 90. let minulého sto-
profesor jménem Black. Ve druhém díle letí z trafiky a knihoven odnášeli Stopy
pak jako ředitel Harrison. hrůzy.
Podle všeho se na rok 2020 chystá fil- V červnu 1969 se R. L. Stine oženil se
mová verze Fear Street. spisovatelkou, redaktorkou a pozdější
V roce 1995 se R. L. Stine pokusil na- spoluzakladatelkou Parachute Press Jane
psat román i pro dospělé čtenáře nazvaný Waldhorn, s níž má syna Matthewa, kte-
Pověrčivý (jehož recenzi si můžete pře- rý se uchytil v hudebním průmyslu. Žijí
číst na jiném místě tohoto čísla). Dodnes ve státě New York.
napsal ještě tři další romány orientované Ohledně psaní R. L. Stine prohlašuje:
na dospělé The Sitter, Eye Candy a Red „Pokud se toužíte stát spisovatelem, nebojte
Rain. se psát o čemkoliv, co vás napadne. Čtěte, co
R. L. Stine je nazýván Stephenem Kin- jak nejvíce dokážete a poznávejte spisova-
gem dětské literatury. Na svém kontě má tele kolem sebe a jejich osudy, protože i oni
přes 330 vydaných knih, přes šest a půl samotní jsou inspirací. A nebojte se o čemko-
desítek jich bylo přeloženo do češtiny. liv diskutovat.“
V roce 2003 jej jeho tvorba dostala do-
konce až do Guinessovy knihy rekordů, • Honza Vojtíšek

111
HOWARD 32

R. L. Stine
Pověrčivý
recenze

Až si někdo kýchne, až rozsypete sůl, bavná, jak se na první pohled zdá… a na
snad víte, co je třeba udělat. Není to- povrch začnou vyplouvat jistá tajemství.
tiž známo, co všechno vaše opomenutí R. L. Stine jako by se rozhodl ukázat,
může vyvolat a způsobit. Tedy, jistý uni- že zvládne napsat i něco dospělého, pro
verzitní profesor ví… a tak za žádnou dospělé čtenáře. Svým způsobem se mu
cenu neprocházejte pod žebříkem. to i povedlo. Pověrčivý je romantic-
ké krimi drama s horrorovou gradací
Superstitious a příměsí s dobře vykreslenými a vybar-
Překlad: Michal Vrbovec venými postavami. Tedy, ona žánrová
Vydavatel: Knižní klub, Cento gradace by mohla být rychlejší a trochu
Rok českého vydání: 1998 důraznější. Horrorově se román začne
Počet stran: 286 projevovat snad až o utrženou paži poz-
ději, než by žánrově zběhlému čtenáři
Sára Morganová se po nevydařeném bylo milé. Tolik zatím k negativům.
vztahu (přitahuje to snad?) vrací do Zachránit se to snaží Stineův um na-
rodného města i na místní univerzitu psat chytlavý a sympaticky ubíhající
coby studentka. A zatímco kolem školy příběh. To Pověrčivý je. Barvité posta-
brutálně umírají oběti záhadných vražd, vy (byť balancující na hraně kýčovité
Sára se po hlavě vrhne do nového vzta- tuctovosti – neodolatelně krásný pro-
hu. S krásným a na první pohled mi- fesor, lehce naivní hlavní hrdinka, pro-
lým univerzitním profesorem Liamem fesorův kolega, který se zásadně ženám
O‘Connorem, jehož roztomilost pod- nedívá do očí, ale všude jinam, i obe-
poruje jeho upřímná víra v různé mýty zřetná a rozvážná hrdinčina kamaráda)
a pověry. Liam i jeho sestra Margareta a svižné tempo si čtenáře získají a on čte
studentku ohromí natolik, že Sára, na- dál a dál možná ani ne kvůli zájmu, jak
vzdory upřímnému varování své ka- to skončí, ale čistě jen pro pocit sdílet
marádky, přijme profesorovu nabídku s postavami další a další události. Na-
k sňatku. Brzy se však ukáže, že Liamo- pomáhá tomu Stineho strohý styl, který
va pověrčivost není tak příjemná a zá- si snad vybudoval tvorbou pro mladší

112
září 2019

Ale ono to nakonec přijde,


musí, a když to přijde, je to tro-
chu zbrklé a částečně komické.
Jako by se Stine nedokázal od
tvorby pro děti a mládež zcela
odpoutat a při psaní románu
pro dospělé pro námět sáhl do
krabice s mnoha svými náměty
pro mládežnické horrory. Ano,
pointa a vyvrcholení je svým
způsobem, poplatno názvu, ne-
otřelé a až originální (v soula-
du s dlouhodobým utajováním
v příběhu). Ano, dává to smysl.
Ale… opravdu? Opravdu? Za-
klapne dospělý dočtenou knihu
a řekne si: „Jo! To beru!“?
Přesto, je-li si třeba něco z této
recenze zapamatovat, bude to
tato základní myšlenka: Není
to vůbec špatně napsaná kniha.
A pokud vás tvorba R. L. Sti-
neho k horroru přivedla, pokud
vás vedla za ruku při vašem
horrorovém dospívání, není
žádný důvod pro to, Pověrčivé-
a nejmladší. Krátké úderné věty, hodně ho minout. Nedělejte to, staří známí se
vnitřních promluv postav, zajímavé ale neobchází. Nemuselo by se vám to totiž
funkční opakování, vybroušené dialo- vyplatit.
gy. To vše udrží pozornost v okamžiku, Takže když si někdo poblíž vás kýchne,
kdy se kromě krátkých vražedných scén jste-li ateisté, řekněte alespoň: „Zdra-
a popisu jejich nálezu nic akčního ani víčko!“ Ono vám to (díky tomu), hlavu
vyhroceně dramatického neděje. Proto- neutrhne.
že převážně sledujeme Sářiny romantic-
ké peripetie a tokání s Liamem, případ- • Honza Vojtíšek
ně vzpomínáme na jejího sebestředného
bývalého.

113
HOWARD 32

Z palubních záznamů
téma

Palubní deníky dokáží být zajímavým čte- Toho, coby průzkumníka, zastihneme na
ním. Komplikované mezilidské či mezi- stopě krystalu, který se lidem hodí jako
druhové vztahy v uzavřeném nebo naopak surovina (jak už to bývá). Pasou po něm
nekonečném prostoru, objevování nových však také místní lidoještěři. Ti sice ne-
a exotických míst, nová a dosud netušená doceňují hmotnou hodnotu artefaktů,
tajemství… A co teprve deníky kosmických ale zase jsou pro ně posvátné (jak už to
korábů a vesmírných dobrodruhů… Zá- bývá). Emzáci jsou občas nepříjemní díky
znamy z deseti z nich vám předkládáme svým primitivním zbraním, ale člověk je
k nahlédnutí. při troše opatrnosti dokáže umravnit pla-
menometem (jak už…však vy víte). Na
Pro H. P. Lovecrafta byla vesmírná hrů- milého Stanfielda se však usměje štěstí.
za denním chlebem, většinou však Nachází mrtvého člověka, u něj artefakt
autor všelijakým mezihvězd- jako kráva a jako bonus – nulová lidoješ-
ným neřádstvem terori- těří společnost. Ale ouha. Je tu ještě jeden
zoval matičku Zemi. zádrhel. Chlápek leží pod jakousi velkou
Čestnou výjimkou neviditelnou kopulí – fandové Stephe-
budiž povíd- na Kinga vědí. Kenton však není líný na
ka Ve zdech krok, prapodivnou stavbu obejde a díky
Eryxu (In své píli v ní najde otvor. Být tam podob-
the Walls of ný posera jako já, stačilo by to na happy
Eryx, 1939). end. Prostě bych drapl artefakt a metelil
Kdepak pro lováky. Ne tak Stanfield. Ten zjistí,
Arkham, že ona podivná stavba má uvnitř laby-
tentokrát rint. A jako správný dobrodruh si řekne,
se autoro- že jej zkrátka musí prozkoumat. Považte.
va fantazie Neviditelný labyrint. Inu – každý své-
odvázala ho štěstí strůjcem. Tuhle starou pravdu
a hlavního si můžete ověřit v jednom z kultovních
hrdinu Ken- sešitů od Zlatého koně jménem Hrůza
tona J. Stanfiel- v Dunwichi a jiné horory (1990).
da vystřelila až na A chčije a chčije. Kdyby se děda Ko-
nehostinnou Venuši. márek někdy podíval na Venuši, měl by

114
září 2019

únava, nehostinné prostředí cizí planety


a jak jinak – déšť, déšť a déšť. První z azy-
lových staveb však chlapi nacházejí v rui-
nách a začínají tušit, že proti nim nestojí
jen nehostinná planeta. Povídka Raye
Bradburyho Dlouhý déšť (The Long
Rain, 1950) sleduje osudy nešťastných
trosečníků, jejich boj o přežití i postu-
pující šílenství, pramenící z bezvýchodné
situace a nikdy nekončícího přívalového
deště. Co by tihle chlapíci dali za ono
Zákopčaníkovo památné „slunce v duši“.
Promočený příběh hledejte ve sbírkách
Slunce a stín (Mladá fronta, 1963), Ka-
leidoskop (Odeon, 1988) či Ilustrovaný
muž (Plus, 2017).
Martin Ray Woods sestavil výběr, kte-
rý u nás vyšel pod názvem The Best
Horror, Povídky: III. Prá-
vě tady naleznete dílko
amerického sci-fi
autora Harryho
o počasí ve své rodné hroudě mnohem Harrisona Uli-
pozitivnější smýšlení. Tam totiž chči- ce Askhelonu
je pořád. Ne často. Pořád. Obří kapky (The Streets
vám pleskají do hlavy a mučí vás a mučí of Ashke-
svou vytrvalostí. Sluníčko nikdy nevyjde lon, 1962),
a v šeré džungli to do vás mlátí a mlátí. které nás
Zkrátka. Na ztroskotání to není zrovna vezme mezi
nejvlídnější lokalita a o tom se přesvěd- mimozem-
čí poručík se svými třemi parťáky. Jejich ské Wes-
jedinou nadějí je najít některý ze Sluneč- kery, jimž
ních pavilonů – jednu z budov, které lidi obchodník
na Venuši postavili právě pro to, aby se (a ateista)
měli před pekelným nečasem kde skrýt. John Garth
Naši nešťastníci se probíjejí k záchraně, dávno a polopatě
protože vyspat se v hustém dešti zkrátka vysvětlil, jak to na
není to pravé ořechové. Nepřítelem je jim Zemi chodí. Pomalu

115
HOWARD 32

jim předává lidské vědomosti, obcho- nu) a najdete ji také ve sci-fi antologiích


duje s nimi a koexistuje bez problémů Stvořitelé nových světů (Albatros, 1980),
do té doby, než se do místní pohodičky Ocelové vize (Návrat, 1998) či The Best
přimíchá otec Mark, kterého coby misio- of Harry Harrison: Zpátky na Zemi
náře na planetě vysadí kosmické plavidlo. (AFSF, 1996).
A průšvih je na světě. Bezelstní ufouni se V 80. letech 20. století George R. R.
pustí do stavby kostela a naslouchají pla- Martin začal obsahově svou tvorbu roz-
menným řečem zapáleného černoprdel- šiřovat o horror a fantasy. Skvělou ukáz-
níka. Posléze mužíčkové zjišťují rozpory kou prolnutí horroru do jeho do té doby
v názorech obou pozemšťanů. Jeden tvr- převážně sci-fi tvorby může být útlý
dí, že všechno kolem stvořil Bůh, druhý román, nebo novela, trváte-li na detai-
zase oponuje, že žádný Bůh neexistuje. lech a správném pojmosloví, o skupince
Weskerové chtějí přijít na to, kdo z nich vědců, vyslaných na výzkumný let, jehož
má pravdu a najdou si vlastní logickou, úkolem je odhalit kosmickou loď mýtic-
i když poměrně drastickou, metodu. Po- kých volcrynů, kteří plachtí vesmírem až
vídka po poměrně hravém úvodu pře- k jeho samotnému okraji. Část lidí ve vol-
kvapuje svým hloubavým obsahem a po- cryny věří, ale dokonce i někteří z výpravy
měrně depresivním vyzněním, které je považují jen za smyšlenku kombinující
člověku vnucuje otázky, kde dnešní lovce UFO s vyznavači různých
se u lidí stala chyba. Proč náboženství. Vůdce vědeckého týmu si
musí člověk vnucovat pro jejich výpravu najme přepravní loď
jiným svou pravdu, jménem Nightflyer. Té velí jeden jediný
i kdyby byla se- člověk, podivínský Royd Eris, jenž obývá
benesmyslněj- celou půlku lodi, která je zcela samostat-
ší? Dává také ná a pro vědce nepřístupná, komunikuje
vzpomenout a zjevuje se jim jen prostřednictvím ho-
na podobné logramu. A neustále je sleduje. Když se
misionářské posádka lodi pokusí odhalit Erisovo ta-
„spasitele“, jemství, začne postupně umírat ne zrovna
kteří napá- příjemnými způsoby. Čím více odhalují
chali spous- z Roydovy historie a původu, tím více se
tu zla hlavně jejich počet redukuje. G. R. R. Martin
na naší rod- dokázal ve svém krátkém příběhu vý-
né planetě. borně propojit sci-fi reálie s horrorovou
Povídka u nás atmosférou. Počáteční vesmírné sci-fi se
vyšla i pod ná- tak schopně, akčně a prakticky bez jas-
zvem Věrozvěst ného předělu promísí s drsným a syro-
(nebo Ulice Ashkelo- vým psychologickým horrorem o úzké

116
září 2019

a Predátor povětšinou loví na naší rod-


né hroudě. Ale naštěstí je zde literatura
(byť v grafické podobě), která tato dvě
monstra spojila dohromady ještě dříve,
než počítačové hry nebo filmy. A tak oba
vesmírní prevíti nechybí v našem výčtu.
Původní crossover Vetřelce a Predátora
byl coby bezmála stoosmdesátistránkový
komiks Vetřelci vs. Predátor scénáris-
ty Randyho Stradleye a kreslířů Philla
Norwooda a Chrise Warnera představen
již v únoru 1990 ve 36. čísle Dark Hou-
se. Příběh vypráví o osudech osadníků
planety Rjuši, kteří zde chovají ke zpra-
cování místní nosorohy. Celé zeměděl-
ské základně Prosperity Wells, spadající
pod velkou korporaci, velí mladá a am-
biciózní, ale ne moc přátelská Ma-
čiko Noguči. Jenže zrovna
skupince na malém prostoru uzavřených v okamžiku, kdy přiletí
lidí stojících tváří v tvář smrti. V pod- komerční transport-
statě vesmírný vyvražďovák s tísnivým ní loď Lecter, jejíž
zázemím paranoického psychologické- součástí je továr-
ho thrilleru překvapí rychlým spádem, na na zpracová-
pohlcující atmosférou a hned několika ní 15 milionů
zajímavými a zároveň nepříjemnými scé- tun zvířat,
nami (poletující oko aspiruje na dlouhé aby vyzvedla
noční můry). Příběhově jde o zajímavý první zá-
předobraz pozdějších filmů jako Event silky no-
Horizon nebo Sunshine. Vydat se hle- sorohů,
dat mýtické volcryny se můžete na lodi na planetu
Nightflyers (Laser, 1992). dopadnou
V čísle věnovaném vesmírným horro- vetřelčí vejce,
rům by zcela jistě neměli chybět patrně vyslaná Pre-
nejikoničtější horroroví šmejdi z ves- dátory. Vejce
míru. Jenže Vetřelec, nebo jak mu říkají se, i díky zisku-
Poláci – Osmý pasažér Nostromo, si vy- chtivosti zdejších
fasoval narozeninový samostatný článek farmářů, brzy uchytí,

117
HOWARD 32

Vetřelci vyrostou a zrovna v okamžiku, ha první (BB art, Crew, 2009). Titulní
kdy Mačiko zjistí, že výše dodávek, jejich příběh v něm doplňuje několik kratších
bezproblémové vyzvednutí a odeslání příběhů, z nichž některé úvodní příběh
a vyjednání většího platu zaměstnan- nebo jeho dějové zápletky dále rozvíjí,
cům jsou jen bezpředmětné a pro lid- jiné si jdou vlastní cestou nebo jen v pod-
skou existenci nedůležité problémy, na statě opakují původní univerzální záplet-
planetu přistane skupinka lovuchtivých ku AvP série. Z hlediska horrorového
Predátorů. Formálně je komiks spíše jen žánru mnohem temnější, mysterióznější,
jakýmsi dalším pokračováním (původní) atmosféričtější a obecně horrorovější než
filmové vetřelčí ságy, respektive crosso- titulní Vetřelci vs. Predátor je v omni-
verová variace na Cameronovy Aliens. busu příběh Věčný, ten se však, ke škodě
Tedy skupinka osadníků na cizí planetě našeho tematického zaměření, naneštěstí
bránící se útoku čtyřčelistních vesmír- odehrává na planetě Zemi.
ných gothů s přídavkem bojechtivých Orbitální stanice Třetí Británie vra-
rastafariánských alfa samců s rozjetým cí partu navrátilců z Marsu zpátky na
balíkem mražených kuřecích křidýlek Zemi, ale nakonec pro ně bude právě
místo ksichtu. Prostě taková osmdesát- tahle část výpravy tou nejdramatičtější.
ko devadesátková solidní klasika. Co Některé členky výpravy se totiž postupně
však příběh pozvedá hodně, najdou tuhé jako veka a ve stavu podob-
opravdu hodně výše, je ném tomu, v jakém svoje hostitele zane-
naprosto výborná so- chává tolik oblíbený Vetřelec. Tedy s vy-
ciálně-filosofická bouchnutým hrudním košem. Tedy mělo
úvodní část (prv- to tak být. Jenže výpravy do vesmíru – to
ní kapitola), je jedna velká konspirace. I o „vetřelčí“
která je úvo- paseku se totiž stará obyčejný člověčí vra-
dem nejen houn s břitvou, který má po mordu oběti
samotného vložit do bříška trhavinu a tím nafingo-
příběhu ale vat aliení útok. A tím pošetřit peníze da-
vlastně i ce- ňových poplatníků následným zrušením
lého AvP dalších zbytečných a nebezpečných špa-
universa. círů do vesmíru. Smůla je, že náš hrdina
Česky si na – vrahoun, tuhle práci zbožňuje. Nejen,
planetu Rjuši že ho snad baví, ona jej přímo rajcuje.
zalovit si nebo A znáte to, když máte nadité kalhoty, jde
se nechat lovit to s chladnokrevným uvažováním z kop-
můžete zaletět ce. Aby těch komplikací nebylo málo, je
v omnibusu Vetřel- třeba na obranu Charlieho říct, že on lidí
ci vs. Predátor: Kni- nezabíjí. On to dokonce vnímá tak, že se

118
září 2019

se zlostně usmál. Tlusťoch jízlivou narážku


ignoroval a začal vyprávět.
V roce 2014 polský autor Łukasz Ra-
decki vydal zvláštní knihu. Na první po-
hled jde o klasickou povídkovou sbírku,
která však tvoří ucelenější celek. Jde totiž
o partičku kamarádů, kteří se baví o tom,
jak by měl vypadat takový klasický béčko-
vý horrorový film, který by chtěli natočit.
Celá jejich rozprava (a tedy kniha jako
taková) se tak, kromě jednotlivých pří-
běhů, vycházejících nejen z béčkovosti,
ale i z bohaté námětové studnice horro-
rového žánru, jež si navzájem kámoši
vypráví jako ukázky, stává jakousi esejí,
studií, zamyšlením nad klady a zápory
béčkového horroru. A po všech možných
námětech a zápletkách, se dostane
i na vesmírné sci-fi, v němž
se seznámíme s kosmic-
kou lodí Satellite 15,
s nimi prořezáváním jejich hrdel miluje. která šlape bez-
A kde je láska, tam to zavání průšvihem problémově jako
jakbysmet. Podle toho taky nakonec milý hodinky, až její
Charlie v povídce Jaroslava Mosteckého chodby a ka-
dopadne. Číslo se smrťákem vyšlo již juty zalehne
v říjnu 1998 ve druhém (a posledním) mrak mo-
čísle sympatického žánrového časopisu notónnos-
s ještě sympatičtějším názvem Horror, ti a nudy.
o třináct let později dalo jméno celé Kapitán
sbírce kratších prací tuzemského klasika sní o něja-
(Epocha, 2011). Je taky jednou z mála ké změně
povídek tohoto souboru, která se obejde a té se mu
bez humorného nádechu a je chladně dostane, když
a krvavě vážná. zachytí hlá-
„A co řeknete na sci-fi horror?“ usmál se šení neznámé
Marek. lodi. Tou se ukáže
„Kdysi dávno, v předaleké galaxii?“ Radek být výletní loď Tali-

119
HOWARD 32

sman směřující k Zemi 5. Talisman se


však před týdnem přestal ozývat v éteru
a zmizel z radarů. Jak vidno, dost výrazně
se odchýlil z kurzu. Jenže na první mrt-
vé dojde již po otevření vstupních dveří
Talismanu. A pak přišlo šílenství… Ale
přišlo opravdu z lodi Talisman? Zjistit to
můžete ve sbírce Horror Klasy B (Oficy-
na Wydawnicza Literat, 2014).
„Vy pořád jedete to své…“ rozhorlil se Ma-
rek. „Vždyť je to přeci béčkový horror, ne?
V něm je přeci všechno dovoleno, ne? Tady
nejde o psychologii postav, ale pouze o to,
aby bylo hodně mrtvol.“
„Jasně, a ještě aby kundy ukázaly kozy.“
Že do hlubin vesmírného horroru
brouzdají i čeští autoři dokazuje druhý
domácí zástupce v našem výběru Pa-
vel Fritz a to povídkou Ar-
cha zrůd. V ní se vesmír-
ní výzkumníci zastaví loď, s níž chtěli odletět. Jenže neodletěli
na zamrzlé planetě a všichni zemřeli. A výzkumníci postup-
Kassandra, kte- ně odhalují mrazivá tajemství, proč to tak
rá se stala před vyspělá civilizace nezvládla a proč mnozí
stamiliony zemřeli ještě před tragédií… Archa zrůd
lety obětí začíná jako klasická vesmírná sci-fi tra-
kosmické gédie o odhalování čehosi tajemného,
tragédie. čím více se však blíží ke konci, tím více
Na pohled nabírá mrazivou atmosféru až vygradu-
h n u s n í je v nádherně nepříjemnou horrorovou
a inteligent- pointu, produkující husí kůži… Na prů-
ní původní zkum ledem pokryté a civilizačně vyhla-
obyvatelé zené Kassandry se můžete vydat v au-
planety se torově stejnojmenné povídkové sbírce
podle všeho (Epocha, 2016).
pokoušeli o zá- Navzdory tomu, že většina Howard
chranu, vystavěli týmu jsou tradicionalistické konzervy,
obrovskou generační nebráníme se moderním trendům. Třeba

120
září 2019

knižním sé- mezinárodní vesmírnou stanici, kde pře-


riím psaným bývají tři astronauté a jeden kosmonaut,
rovnou pro čekající na přílet kosmické lodi Sojuz.
epub vydání. Jeden ze čtveřice právě vysílá na zemi pro
Přesně tako- školáky a popisuje jim prostředí a chod
vým je i první stanice, když se Sojuz přiblíží, ale místo,
část již třídíl- aby se se stanicí spojil, tak do ní narazí
né série The a poškodí některé její části. Při nehodě
Vessel: Book zemře jeden z astronautů (chudák, zrov-
One: A Space na cvičil připoután na běžeckém pásu).
Horror Se- Jenže jak se po čase ukáže, pás funguje
ries (2017) pořád… David Wellington ve svém pří-
Briana Mar- běhu ukázal, že zombie žánr může ještě
tineze. V ní se setkáváme s vesmírným pořád způsobit mrazení a napnout atmo-
cestovatelem Erickem Desantem, který sférou, umístí-li se do zajímavého pro-
se najednou probudí na obrovské ves- středí a zprostředkuje zajímavou formou
mírné koloniální lodi Ark One miliony a záznam komunikace mezi vesmírnou
světelných let od Země, plné lidí, rostlin, stanicí v kosmu a vesmírným stře-
zvířat a… Erick si vůbec nevzpomíná diskem na zemi je funkční
kdo je a proč se dostal tam, kde se prá- formou. Chcete-li zažít
vě nachází. Během průzkumu lodi se Vesmírný rozklad
pokouší přijít na to, komu a čemu může (Orbital Decay),
věřit a nalézt odpovědi na mnohé otázky. můžete odstar-
Místo nich však přicházejí podivné vize, tovat v antolo-
nutící Desanta zvažovat, zda může vůbec gii Jonathana
věřit dokonce i sám sobě. The Vessel se Maberryho
tváří jako působivý mix Event Horizon, a George A.
The Island of Doctor Moreau a Dead Romera
Space. Ve stejném roce vyšel ještě dru- Nocoživlých
hý díl, třetí pak v roce 2018, ač všechny m r t v o l
relativně krátké, každý je rozsáhlejší než (Dobrovský,
předchozí. Chcete-li sami bloudit v ně- 2018).
kolik kilometrů dlouhé vesmírné arše,
můžete v Kindle edition u Bloodstream • Demi
City Press. Mortuus
Chvilku jim to trvalo, přeci jen, svého • Honza
času nebyli tak mrštní, ale do vesmíru Vojtíšek
si to dobelhali i zombíci. A to přímo na

121
HOWARD 32

Sorority Babes in the


Slimeball Bowl-O-Rama
recenze
Tohle číslo Howarda je z velké části věno- Bohužel pro ně vede skrze trofej cesta na
váno jedné úžasné dámě, která žije úžas- náš svět pro ošklivého skřeta (Holly shit! E,
ný herecký život, a díky umělecké odvaze e. Unholly shit!), který má hodně zvrácený
a božskému tělu se objevila v pěkném zá- smysl pro humor. Naštěstí pro všechny se
stupu úžasných filmů. Na její počest jsem na bowlingu potkají se zlodějkou s tváří
se rozhodl doplnit si ty nejzákladnější flá- a tělem Linney Quigley a ta pravá béčková
ky její takřka nekonečné filmografie. Ho- zábava pomalu může začít.
llywood Chainsaw Hookers mě nadchly, Ale opravdu pomalu. Na to, že mají So-
a tak jsem se ihned vrhl na další kulťák, rority Babes jen osmdesát minut, tak po-
Sorority Babes in the Slimeball Bowl-
-O-Rama.

Režie: David DeCoteau


Scénář: Stephen Ashley Blake
Délka: 80 min
Původ: USA, Rok: 1988
Hrají: Andras Jones, Linnea Quigley,
Brinke Stevens, Hal Havins, Michelle
Bauer, Michael Sonye, Robin Stille

Začíná to jako každá druhá teenagerská


komedie osmdesátých let – na koleji. Par-
tička nerdů se rozhodne šmírovat dívky
na vedlejší ubytovně, které mají zrovna
iniciační rituál do sesterstva. Ten sestává
v plácání zadků pádly, a to si kluci i diváci
samozřejmě užívají. Tedy až do chvíle, kdy
jsou nachytáni. Za trest musí holkám po-
moci ukrást trofej na místním bowlingu.

122
září 2019

měrně dlouho čekáme na rozjezd, který heterosexuálního teenagera. V Sorority


přichází až po dlouhé půlhodině. Ale pak Babes in the Slimeball Bowl-O-Rama
to začne. Lidi se mění v démony, skřet si tak potkáme několikero slavných párů ňa-
své řádění užívá a divák se začíná bavit. der té doby. Kromě Liney Quigley (která
Jednotlivá zabití jsou rozhodně fajn, i když je neukáže!) je to například její souputnice
člověk má, především po právě dokouka- z  Hollywood Chainsaw Hookers Mi-
ných Hollywoodských rajdách, pocit, že chelle Bauer, která měla v osmdesátých
režisér doma zapomněl pěkných pár kýblů letech obdobně kultovní status. Ten si
krve. ostatně držela ještě před několika lety, kdy
A když už jsme u pana režiséra, chvíli se v průběhu roku stihla natočit tři snímky
u jeho osoby zastavme. David DeCoteau postupně s Charesem Bandem, Fredem
je ve filmové branži činný od poloviny Olenem Rayem, a právě Davidem DeCo-
osmdesátých let dvacátého století dodnes teau.
a sype na diváky filmy ve velkém. Aby taky Ale zpátky k našemu snímku. Ten se
ne, vždyť pochází z líhně samotného Ro- s ubíhající stopáží trochu zadýchává, jako
gera Cormana. Od něj se přes bratry Ban- by nebyl čas na to točit trikově jen trochu
dovy dostal až k vlastní produkční spo- náročnější scény, a tak se tu docela hodně
lečnosti, která jej vynesla až na pomyslný povídá. Naštěstí jsou rozhovory přeživších
trůn sestavený z homoerotických sofťáků. tu a tam proloženy nahým ženským hrud-
No, jsou království, kde bych asi vládnout níkem nebo pokusem o vraždu, a tak se
nemusel, ale David si svůj žánr, ve kterém divák vyloženě nenudí. Že by ale nadšeně
místo polonahých žen běhají polonazí hýkal v béčkovém orgasmu, to taky ne.
muži, našel a je v něm nejlepší.
V osmdesátých letech ale točil pro nej- • Roman Kroufek
vděčnějšího diváka té doby, tedy bílého

123
vlak
robin stejskal
Denis vedl Spidyho ze školy. Poslední Denisovi připadal jako narkoman. Byl
školní den v týdnu měli za sebou a Spidy bledý v obličeji a tvář mu hyzdily červené
se nemohl dočkat víkendu. Chrlil jeden skvrny.
nápad za druhým, jak by mohli strávit „Schovej se za mě,“ řekl.
volné dny. „Proč?“ podivil se Spidy.
„Mám pro tebe dárek,“ řekl Denis a po- „Udělej, co ti říkám,“ zvýšil hlas a odstr-
dal mu bílou obálku. čil ho za sebe. Chlapec se mu prsty za-
Chlapec ji převzal. „Co to je?“ zeptal se chytil o zadní okraje kapes džínů.
překvapeně. Tulák vytáhl z kapsy pistoli. Měl rozší-
„Otevři to a uvidíš,“ pobídl ho. řené zorničky a zarudlý nos, ze kterého
Spidy obálku otevřel a vytáhl z ní dva vytékal sopel. V ruce se mu zabydlel třas.
lístky do kina. Nemohl uvěřit vlastním Denis se jen mohl modlit, aby tu zbraň
očím. Byly na Spidermana. Vzápětí se ale neměl nabitou.
při bližším prozkoumání zachmuřil. „Naval prachy, křupane, nebo tě voddě-
„Myslel jsem, že budeš mít radost,“ pro- lám. Je to jasný?“ Dávivě zakašlal.
nesl Denis. Denis přikývl, ale celý se třásl. Cítil, jak
„Je to až v osm hodin,“ řekl tristně. mu Spidy zabořil prsty do stehen. Vzly-
„Máma nás nepustí.“ kal.
„Máma volala, že budou s tátou celej ví- „Tak kurva mi dej ty prachy, seš snad
kend pryč, takže se to ani nedozví.“ hluchej?!“ Z nosní dírky mu stekla krev.
Chlapec se znovu rozzářil a objal ho ko- Setřel si ji hřbetem ruky a setřepal ji na
lem pasu. „Ty jsi ten nejlepší brácha na zem.
světě. Já jsem tak rád, že tě mám.“ „Peněženku mám v batohu,“ pronesl
Denis mu prsty pročísl vlasy. Měl ho Denis vystrašeně. Věděl, že v tomhle sta-
moc rád. Nechtěl, aby měl prázdné dět- vu se nebude zdráhat zmáčknout spoušť.
ství tak jako on. V periferním vidění za- Byl zcela pod vlivem drog, neschopen
hlédl tuláka, ale nevěnoval mu žádnou odlišit realitu od fikce.
pozornost. „Tak půjdeme, chlapáku, už „Tak to kurva sundej a dej mi ho,“ po-
mi kručí v břiše.“ hrozil zbraní.
Tulák se mezitím přiblížil. Měl potrhané Denis pomalým pohybem sundával ba-
oblečení a ruce schované v kapsách letní toh. S hrůzou sledoval chvějící se prsty.
bundy. Hleděl na Denise. „A žádný rychlý pohyby nebo tě vod-

124
září 2019

kráhnu, rozumíš? Tak rozumíš sakra?!“ „Dám vám mobil,“ snažil se ho uklidnit.
Silně zakašlal. Volnou rukou si zakryl „Mám ho v kapse.“
ústa. Po chvíli vykašlal nechutně zbarve- „Ale žádný triky. Varuju tě.“ Přepadl ho
ný hlen. další záchvat kašle.
„Ano.“ Denis si sundal batoh a podal Denis vytáhl z kapsy mobil a ukázal mu
mu ho. ho.
„Nic na mě nezkoušej, nebo seš mrtvej.“ „Pošli mi ho po zemi.“
Feťák si vzal batoh a ukázal na chlapce. Denis učinil, jak mu řekl. Vložil do švihu
„Co má v té aktovce?“ více síly, takže narkoman nestihl mobil
„Nic,“ pronesl Denis zajíkavě. „Je mu te- zachytit a musel se pro něj natáhnout.
prve šest, nemá vlastní peníze.“ Denis zmáčkl Spidymu ruku a ten se
Spidy zaryl své drobné prsty do Deni- rozběhl. Neohlížel se, přesně tak jak mu
se ještě víc. Celý se třásl. „Já chci domů,“ přikázal bratr. Pak ale zaslechl výstřel
zasípal. a zastavil se.
„Jestli kecáš, oddělám tě. Je mi to u pr- Denisovi se podlomila kolena a vzápě-
dele, slyšíš?“ tí na ně dopadl. Myslel si, že ho zvládne
„Ano. Vemte si peníze a nechte nás.“ odzbrojit. Že bude mít rychlejší reflexy.
Uvědomil si, že tlukot srdce mu přehlušil Musela to být pouhá vteřina, která mu
vlastní hlas. unikla. Ohlédl se ke Spidymu. Z levého
Narkoman se vzdálil. Pistoli měl stá- koutku oka mu stekla slza. Ztěžka zala-
le namířenou na Denise. Chvěla se mu. pal po dechu. Zavrtěl hlavou a pohledem
Volnou rukou se snažil otevřít batoh. prosil chlapce, ať uteče pryč. Jenže Spidy
Denis chytil Spidyho za ruku. „Až ti ji v prožitém šoku běžel k Denisovi. Při-
zmáčknu, tak se rozběhneš a nezastavíš tom křičel jeho jméno.
se, ať uslyšíš cokoliv.“ Ozval se další výstřel.
„Buď zticha!“ okřikl ho feťák. Konečně Spidymu vyklouzla obálka, kterou stále
se mu podařilo nalézt peněženku. svíral, z ruky a zhroutil se na zem. Měli
„Stiskni mi ruku, že rozumíš.“ jít přece do kina, tak proč najednou cítí
„Řekl jsem, kurva, ať seš zticha! Odprás- takový chlad?
knu tě jako hmyz!“ Denisovi stékala z úst krev. Oči se mu
Chlapec mu ji sevřel. pomalu zavíraly. Pohlédl na narkomana
Narkoman otevřel peněženku. Nalezl s nechápavým výrazem. Byly to jen dvě
v ní jen dvě stovky. blbý stovky. Další výstřel ho srazil k zemi.
„Co to kurva má být?“ rozčílil se.
„Jsem student,“ zachvěl se Denisovi hlas. ***
„Nemám moc peněz.“ Mladý muž otevřel dveře vlakového kupé
„Za tohle bych tě měl zabít a toho tvýho a vstoupil dovnitř. Jediným pasažérem
kluka taky.“ zde byla žena, která ani nezaregistrovala

125
HOWARD 32

příchod nového cestujícího a dál upírala vloženou sílu, překotila se zpět. Kdyby ji
pohled k obrazovce notebooku. Už se včas nezachytil, spadla by mu na hlavu.
chystal otevřít ústa, aby z nich vyslovil „Zatracená práce,“ zaklel ve snaze vrátit
základní francouzskou frázi, ale pak si tašku zpátky do zavazadlového prostoru.
uvědomil, že je už na území Německa. „Ukažte,“ ozvalo se za ním, „pomůžu
Rok už nemluvil jinak než francouz- vám.“ Žena uchopila zespodu zavazadlo
sky a německy uměl jen „Guten Tag“ a společnými silami ho vrátili na poličku.
a „Scheisse“. A ani jedno slovíčko nevy- Muž na ni s vděčností pohlédl. „Mělo
jadřovalo to, co chtěl, proto se pokusil mě napadnout, že tak krásná žena musí
sesmolit větu v angličtině. pocházet z Česka.“
„I donť want to bother you, lady, but is Pousmála se. „Je příjemné opět slyšet
it free here?“ rodný jazyk.“
Žena k němu vzhlédla. Ve tváři lehce „To máte pravdu,“ přitakal. „Mimocho-
překvapený výraz, jako by se divila, jak se dem,“ natáhl ruku. „Denis.“
sem dostal. „Zuzana,“ přijala ji, „ale přátelé mi říkají
„Of course,“ pronesla školní angličtinou. Suzy.“
„Please, sit down,“ dodala s lehce rozta- Denis bezděčně pohlédl na cestovní taš-
ženými koutky. ku.
Uvědomil si, že musí být přibližně v jeho „Myslím, že už nespadne,“ ujistila ho
věku, tedy okolo šestadvaceti let. Stále se a usadila se zpět na místo. „Odkud je-
na něho příjemně usmívala, jako by oče- deš?“ zeptala se.
kávala zpětnou vazbu. Vypadala sym- „Z Belgie.“
paticky a za normálních okolností by se „Docela daleká cesta,“ podivila se. „Ne-
pokusil o flirt, i když jeho životní zkuše- bylo by rychlejší letět letadlem?“
nosti se ženami zůstávaly někde na bodu „To by asi bylo,“ připustil, „ale nikdy
mrazu, ale aspoň by zbytek cesty probíhal jsem si nezvykl na změnu tlaku při vzle-
příjemněji. Jenže se cítil nesmírně una- tu a přistání. Bolest, která se mi zarýva-
vený. Rok intenzivní práce v cizině ho la až do mozku, ve mně vždycky budila
natolik vyčerpal, že neměl chuť pouštět dojem, že musí každou chvíli explodovat.
se do jakékoliv konverzace v angličtině. Navíc při sebemenších turbulencích jsem
Navíc měl pocit, že předchozí větou vy- měl pocit, že padám do propasti. Usou-
čerpal veškerou slovní zásobu. Opětoval dil jsem, že mně to za ty nervy nestojí.
jí úsměv, opřel kufr k oknu a nadzvedl A byla by škoda zřítit se, když se zrovna
cestovní tašku k zavazadlovému pro- vracím domů.“
storu. Připadala mu ještě těžší než před „Po roce?“
hodinou, ale možná se jen jeho ruce více „Co prosím?“ odvětil Denis zmateně.
unavily. Přehodil ji přes železnou kon- „Byl jsi pryč rok nebo ne?“ upřesnila
strukci poličky, ale protože neodhadl Suzy.

126
září 2019

„Ano,“ zatvářil se překvapeně. „Studova- „Jako někdo,“ upřela k němu pohled,


la jsi kriminalistiku?“ jako by v jeho očích hledala skrytou od-
„Psychologii,“ odvětila, jako by to vše vy- pověď, „kdo před něčím utíká.“
světlovalo. „Logická dedukce,“ objasnila Denise to zaskočilo. Skutečně před ně-
při zjištění, že se Denis tváří stále překva- čím utíkal. Utíkal celý život, na střední,
peně. „Chlap si na rozdíl od ženy obvykle na vysoké a dokonce i po ní. Ale teď měl
vystačí při cestování na kratší dobu s jed- pocit, že si konečně uspořádal myšlenky.
ním zavazadlem, ale protože máš kromě Že konečně ví, co od života očekává.
tašky ještě kufr,“ ukázala na něj, „usoudila „Potřeboval jsem změnu,“ pronesl po
jsem, že to bylo na delší dobu. A obvykle chvíli ticha. „Uspořádat si myšlenky. Člo-
se za prací do ciziny jezdí na rok.“ věk má v cizině spoustu času na přemýš-
„Hotový Sherlock Holmes,“ pronesl lení.“
s uznáním. „A co že sis vybral zrovna au-paira?
„Vůbec ne.“ Tváře se jí lehce začervenaly, Není to přece jenom práce pro ženy?“
což jí přidalo na kráse. Denis pokrčil rameny. „Přišlo mi to
Denis se cítil v její přítomnosti lehce ner- jako příležitost přestat utíkat. Zastavit
vózně. Koneckonců uplynul už rok a půl, se a ujasnit si priority. Mít nějaký řád.“
co měl naposledy rande s dívkou, přesto Denis se zamyšleně podíval z okna na
byl nesmírně rád, že narazil zrovna na ni. ubíhající krajinu. „Naplňoval mě pocit,
„Jen si dávám dohromady souvislosti,“ že se…“ odmlčel se.
dodala. „A kde jsi pracoval?“ „Že se o někoho staráš,“ doplnila ho.
„Tentokrát žádná dedukce?“ zeptal se Přikývl. „I když jsem věděl, že je to jen
škádlivě. na rok, poprvé po dlouhé době v životě
„Jak vidíš, rozený Sherlock nejsem,“ po- jsem necítil potřebu utéct pryč.“ Znovu
krčila rameny. se mu ale vracel pocit prázdnoty. Před-
„Pracoval jsem jako au-pair v jedné ro- stava, že ho doma nic nečeká, ho děsila.
dině.“ Jako au-pair se nemusel nikdy bát, že se
Zuzana vytřeštila oči a pak se tlumeně probudí a přivítá ho prázdný dům.
zasmála. „A o kolik dětí ses staral?“ vytrhla ho
„Co je na tom směšného?“ z myšlenek.
„Promiň, bylo to netaktní, ale nevypadáš „O čtyři.“
jako muž, který by se dokázal postarat Zuzanu to rozesmálo. „Teď si děláš ze
o děti.“ mě srandu, že jo?“
„Třeba jsem je vařil a jedl,“ navrhl tuhle „Vůbec ne,“ pronesl zcela vážně. „Rodi-
možnost. na měla pětiletá trojčata a sedmiletého
Zuzana se pousmála. chlapce. Teď už jsou pochopitelně o rok
„A jako kdo podle tebe vypadám?“ zeptal starší. Trojčata byli rovněž kluci, proto
se posléze. chtěli muže. Nevadilo mi to. Mám děti

127
HOWARD 32

rád. Měl jsem mladšího brášku, o kterého Všiml si, že Zuzana nechala displej note-
jsem se staral, než…“ odmlčel se. Nechtěl booku otočený směrem k němu. Překva-
na to myslet. Ne teď, když konečně našel pilo ho zvolené pozadí tapety. Působilo
sám sebe. Ne, že by se úplně dokázal vy- dost ponuře na ženu, která se zdála být
rovnat s minulostí, ale aspoň se s ní naučil plná života. Obrázek představoval vla-
žít. kové nádraží zahalené ve tmě. Jediným
Zuzana si všimla, že ho zmínka o mlad- zdrojem světla byl projíždějící vlak. Ku-
ším sourozenci rozhodila. „Promiň,“ řek- žely světel lokomotivy si prorážely cestu
la. „Minulost nás občas dostihne v těch skrz padající kapky deště.
nejnevhodnějších chvílích. Byla jsem Naklonil se blíž k obrazovce a zrak mu
v Německu na půlroční stáži v oboru sklouznul na dolní lištu Windowsů. Za-
psychologie. Během praxe jsem zjistila, razilo ho, že má chybně nastavené datum.
že mnoho lidí se před něčím schovává. Přesunul pohled doleva, kde Suzy měla
Někdy se ale před určitými věcmi ukrýt minimalizované okno Wordu s názvem
nedá, můžeme je pouze přijmout jako „Vlaky a cestující“. Pravděpodobně se
součást sebe sama.“ jednalo o rozpis vlaků, i když ho trochu
Denis se chmurně pousmál. zarazil dodatek „cestující.“ Vábilo ho to,
Uvědomila si, že plácá nesmysly, proto se ať dokument otevře a nahlédne do jeho
raději odmlčela. Potřebovala se nadýchat obsahu. Věděl, že by neměl nahlížet do
čerstvého vzduchu. cizích věcí, ale nemohl si pomoci. Chtělo
„Pohlídáš mi notebook?“ zeptala se náh- to a dokonce mu připadalo, že ho to pří-
le. „Potřebuju si odskočit,“ dodala. mo žádá, ať dokument otevře. Už se na-
„Jistě,“ přitakal. Nejspíš má pravdu, po- tahoval k touchpadu, když se dveře kupé
myslel si. Mohli bychom se klidně odstě- náhle otevřely. Prudce sebou trhl.
hovat na druhý konec země, ale minulost „Hledáš něco?“ pronesla Zuzana. V tom
si vždycky vezeme s sebou. Minulost je tónu nebylo obvinění ani pohrdání. Byl
jako černý pasažér, který se neptá, jestli to hlas matky, která kárá dítě za to, že taj-
může odcestovat s vámi. Je tam, bez ohle- ně chodí na cukroví.
du na to, jak daleko se vzdálíte od domo- „Omlouvám se,“ odvětil. „Přemohla mě
va. I když máte pocit, že si přestoupila na zvědavost.“
jiný vlak, stejně si nakonec najde cestu „Nic se neděje,“ věnovala mu úsměv. „Je
zpět. Můžete se jí na chvíli vzdálit, ale ni- v lidské povaze zkoumat to, co působí ta-
kdy před ní neutečete. Dřív nebo později jemně, ale obávám se, že v tom nenajdeš
vás dostihne. Minulost – temný pasažér, nic zajímavého. Měla jsem klienta, který
který je uvnitř nás. byl přesvědčen, že do vlaků nenastupuje-
Celý život se snažil přesvědčit sám sebe, me náhodně. Tvrdil, že cestující si nevy-
že to nemohl předvídat, ale v očích rodičů bírají vlaky, kterými pojedou, ale vlak si
bude vždycky ten, kdo je připravil o syna. vybírá cestující, které sveze. Vlaky si pro

128
září 2019

nás přijíždí, když ztratíme životní směr pomůže opět najít důvod k životu. Byl to
nebo provedeme něco velmi zlého.“ jeho způsob, jak se vyrovnat s realitou.“
„A co se pak s námi stane?“ zeptal se Denis sklouzl myšlenkami zpět k pozadí
Denis, zaujatý myšlenkou. notebooku. „Proč máš na ploše tak po-
Zuzana si sedla a zasmála se. Podíva- chmurnou tapetu, když jako psycholožka
la se z okna. Právě zastavili na nádraží. bys měla dávat lidem naději?“
Název stanice ale nepostřehla. „To záleží „A proč se ti zdá ponurá?“ namítla.
na tom, jaké tajemství v sobě skrýváme,“ „Protože působí temně. Prázdné nádra-
zaklapla notebook. Ozval se tlumený ží, které obklopuje noc za sychravého
zvuk. „Ale to jsou jen báchorky lidí, kte- počasí. Jediným důkazem života je pro-
ří potřebují pomoct. V životě je důležité, jíždějící vlak.“
abychom v něco věřili a pak se i nemožné „A není to právě ta naděje,“ skočila mu
stane skutečné.“ do řeči, „která vystupuje z temnoty? Svět-
Mít se o co opřít, pomyslel si Denis, i když lo, které ji pohlcuje a přináší úsvit? Ně-
je to jen v naší mysli. „A jak dopadl?“ kdy obrázek, který působí temně, může
„Ten klient?“ zeptala se. přinést daleko více svitu než jasná obloha
„Ano.“ se sluncem, za kterým se ukrývá bouře.“
„Dobře,“ odpověděla. „Řekl mi, že si Denis usoudil, že na tom něco musí být.
udělal výlet vlakem, který si pro něho při- Záleží, jak se na svět díváme. Jestli ho
jel. Když do něho nastoupil, věděl, že mu vnímáme jako noc, po které nastane den,

129
HOWARD 32

nebo jako den, po kterém nastane noc. Modrá kontrolka ho vábila k sobě. I když
Chtěl jí to říct, ale z reproduktorů se ozva- mu Zuzana prozradila obsah dokumen-
lo hlášení. Denis si teprve teď uvědomil, tu, stále se nemohl zbavit nutkání, že tam
že už nějakou dobu stojí na místě. ukrývá něco jiného. Pohlédl na displej
Hlášení proběhlo nejprve v německém mobilu a zjistil, že spal téměř dvě hodiny.
a anglickém jazyce, poté přešlo do češtiny. Připadalo mu, že je Suzy pryč už poměrně
„Dámy a pánové, vlak musel neočekáva- dlouho. Ve voze panoval podivný klid a po
ně zastavit. Prosím, nevystupujte. Budeme celou dobu nezaslechl jediný hlas z vedlej-
pokračovat hned, jakmile to bude možné.“ ších kupé. Neslyšel, že by někdo nastoupil
Denis se podíval z okna. „Vypadá to, že nebo vystoupil. Otevřel okno a vykoukl
tu asi nějakou chvíli pobudeme,“ pronesl, ven. Několik kapek ho plesklo do tváře.
když si všiml, že zastavili na vedlejší koleji. Nespatřil žádnou osobu, dokonce ani bu-
„Tak to si mezitím zajdu pro bagetu do dova nádraží nevykazovala známky akti-
jídelního vozu. Dáš si taky něco?“ vity. Vše působilo tak opuštěně, až z toho
„Ne, díky. Asi si na chvíli odpočinu.“ Sna- mrazilo.
žil se přečíst název stanice, ale měl výhled Zavřel okno a pohlédl znovu na blika-
z příliš špatného úhlu. jící kontrolku. V životě necítil tak silnou
touhu otevřít cizí předmět jako právě teď.
*** Dokonce ani, když jako dítě o Vánocích
Denis otevřel oči. Musel z toho čekání pozoroval dárky pod stromečkem. Šeptá-
usnout. Uvědomil si, že vlak stále sto- ní notebooku sílilo. Ignoroval ho. Otevřel
jí na místě. Nevěděl sice, jestli se pořád dveře a nakoukl do chodby. Zela prázdno-
nachází ve stejné stanici, ale při pohledu tou, osvětlená ještě slaběji než kupé vozu.
z okna usoudil, že asi ne. I přesto, že padl Šetří snad elektřinou, podivil se.
soumrak a do skla bubnovaly kapky deště, Otočil se. Kontrolka nepřestávala blikat.
zdálo se mu, že vzhled stanice je odlišný. Otevřel notebook a probudil ho z režimu
Téměř jako vystřižený z pozadí Suzynina spánku. Klikl na jméno uživatele a oče-
notebooku. Napadlo ho, že si nejspíš zase kával požadavek na vložení hesla. Místo
odskočila na záchod a nechtěla ho budit, toho naskočila plocha. Všiml si, že lišta
tak nechala notebook na sedadle. zobrazuje opět jiné datum. Tentokrát se
Blikající modré světlo signalizovalo, že je ho zmocnil strach. Zobrazovala datum
v režimu spánku. Svítilo dokonce inten- smrti jeho bratra před deseti lety. Strach se
zivněji než samotná žárovka v kupé. Mdlé mu rozrůstal po těle a sevřel mu žaludek.
osvětlení zabudované ve stropu vozu pů- Denis klikl na dokument „Vlaky a cestují-
sobilo, jako by každou chvíli mělo vypo- cí“ a otevřel ho. Zachvěl se.
vědět službu. Nebylo zde o moc víc světla
než venku, kde se v plné kráse obnažoval Denis – příjezd ve 21:00 hod. Stanice Va-
měsíc. ranov.

130
září 2019

Pohlédl na hodiny. Bylo dvacet minut postava. V tom přítmí jí neviděl do tváře,
po deváté. Vystřelila si z něho snad za jeho ale podle velikosti a barvy oblečení usou-
zvědavost? napadlo ho. Zaklapl monitor dil, že to musí být průvodčí, která mu kon-
a vyšel do uličky. Nahlédl do vedlejšího trolovala lístek.
kupé, ale nikoho tam nenašel. Osobní věci „Hej!“ vykřikl.
a zavazadla tam však zůstala. Podivné ti- Žena se k němu ohlédla. Denis při po-
cho obklopovalo celou prostoru. Nedolehl hledu na ni sebou trhl. Na chvíli měl po-
k němu žádný hlas ani sebemenší šum. cit, že to není člověk, ale něco co nepatří
Sousední kupé na tom bylo podobně. Cí- do našeho světa. Vzápětí si uvědomil, že
til, že se ho zmocňuje panika. Mozek se jen vlivem zakřivení světla spatřil obraz
dožadoval odpovědi na prostou otázku: něčeho, co vytvořilo jakousi iluzi. Oddychl
Kam se všichni poděli? Věděl, že panikaří si. „Excuse me.“
předčasně; zbývalo mu přece prohledat Žena na jeho volání nereagovala a brzy
ještě celý vůz a i kdyby poté náhodou na zmizela za dveřmi dalšího vagónu.
nikoho nenarazil, může prozkoumat ostat- Denis se rozběhl, nechápaje, proč před
ní vagóny. Jenže, jak dlouho potrvá, než se ním utekla, aniž by mu vysvětlila, co se
jeho mysl zhroutí z prosté myšlenky, že tu děje. Běžel celkem rychle, alespoň si to
všichni jsou pryč? Měl by si to připustit myslel, přesto když vstoupil do druhého
dřív, než bude pozdě. Ne, odmítl se pod- vozu, už ji nezahlédl. Prozkoumal každé
volit takové paranoidní představě. Není kupé, ale výsledek byl vždy stejný jako
přeci možné, aby všichni zmizeli, aniž by v předchozím vagónu. Po průvodčí nezů-
si s sebou vzali věci. Došel na konec vozu, stala žádná stopa. Napadlo ho, že by mohl
ale všude to bylo stejné. Pohozené věci na prozkoumat celý vlak, ale děsil se myšlen-
sedadlech, zavazadla v poličkách, jako by ky, že by nevstřebal skutečnost, že je každé
se jen všichni odešli nadýchat trochu čers- kupé bez výjimky prázdné. Prohledal pro-
tvého vzduchu. to jen další tři vagóny, z nichž poslední byl
To bude ono, pomyslel si. Všichni se jenom jídelní vůz.
šli podívat, proč vlak stojí na místě. Ote- Překvapilo ho, že stoly byly prostřené
vřel okno z chodby a vykoukl do opuště- a měly naservírované různorodé pokrmy –
ného nádraží. Pršet už téměř přestalo, ale některé z nich z poloviny snězené. Dostal
žádnou siluetu postavy nezahlédl. Nechá- ukrutný hlad. Sedl si ke stolu, na kterém
pal to. Spatřil však název obce, který byl byl nachystaný řízek s bramborovým sa-
podsvícený bílým světlem. Varanov. Snažil látem a pustil se do jídla. Co na tom, že
si vybavit, která obec by se v Česku nebo si ho někdo objednal. Nezdálo se, že by
v Německu mohla tak jmenovat, ale žád- se zákazník hodlal vrátit. Přemýšlel, kam
ná mu nevytanula na mysli. se všichni poděli. Nebo snad kam zmizel
Vzápětí zaslechl zvuk otevírání dveří. Na on? Zapudil tu myšlenku. Připadala mu
druhém konci vozu z prvního kupé vyšla absurdní.

131
HOWARD 32

Měla jsem klienta, který byl přesvědčen, že do Zmocnila se ho panika, když ho přivítal
vlaků nenastupujeme náhodně. další prázdný vůz. V mysli si promítal po-
Dojedl. Napadlo ho, že by měl raději pro- sledních deset let života. Vzpomínal na
zkoumat prostory nádraží. Třeba se oprav- den, kdy se probral z kómatu. Rodiče mu
du schovávají v hlavní budově. tenkrát řekli, že jeho malý bráška umřel.
Zatáhl za kliku venkovních dveří a pokusil Od té doby s ním téměř nemluvili. Do-
se je otevřít. Bez odezvy. Vložil do toho víc konce mu nic neřekli, ani když jim sdělil, že
síly, ale výsledek se nezměnil. odjíždí do Belgie.
Tvrdil, že cestující si nevybírají vlaky, který- Konečně dosáhl cíle: motorového vozu se
mi pojedou, ale vlak si vybírá cestující, které stanovištěm strojvedoucího. Dveře do ka-
sveze. Vlaky si pro nás přijíždí, když ztratí- biny byly otevřené.
me životní směr nebo provedeme něco velmi „Haló?“ zvolal a pak vstoupil dovnitř. Vši-
zlého. ml si, že na přístrojové desce je položený
Spěšně zamířil do dalších vozů. Všude obrázek. Připadal mu povědomý. Vzpomí-
ho vítala prázdná kupé a až děsivé ticho. nal si, kdo ho nakreslil.
Už nezkoušel další dveře. Hnal se dopře- „Spidy?“ zašeptal.
du k lokomotivě. Napadlo ho, že by se od- Na obrázku byli nakresleni dva chlapci.
tamtud mohl dostat ven a třeba při troše On, když mu bylo šestnáct, a jeho bráška,
štěstí narazí na strojvůdce, který mu řekne, kterému tehdy bylo šest. Nakreslil ho dva
že všichni čekají v čekárně, než se odstraní týdny předtím, než zemřel. Co to povídá,
technická závada. Proč by ale někteří nechá- nezemřel přece, byl zavražděn. To je rozdíl.
vali na sedadlech notebooky a mobily? Zemřete, když máte těžkou nehodu nebo
„Mobil,“ zopakoval pro sebe a vytáhl jste smrtelně nemocní, ale nikdy nezemřete
vlastní. Signál měl dostupný. Proč ho to cizí rukou.
nenapadlo dřív. Náhodně vyťukal číslo Vzal obrázek do ruky. Spidy na trička
a potvrdil jeho vytočení. Čekal minutu, ale chlapců napsal jejich jména. Říkal mu Spi-
spojení se nedočkal. Připadalo mu, že vlak dy, protože měl nesmírně rád Spidermana.
je nekonečně dlouhý. Kolik už prošel vagó- Jeho pokoj byl věčně přeplněn komiksy
nů? Osm? Deset? Nebo snad víc? Nemohl o Spidermanovi, figurkami a dokonce
si vzpomenout. i oblečení měl potisknuté svým oblíbeným
Zkusil číslo rodičů. Stále to zvonilo, ale ni- hrdinou. Nejraději měl pyžamo, na kterém
kdo to nezvedal. Spiderman chytá zločince. Často nechtěl
A co se pak s námi stane? spát v jiném než v tomto. Od té doby, co
To záleží na tom, jaké tajemství v sobě skrý- zemřel, byl Denis pro rodiče pouhý vzduch.
váme. Jako by nezemřel Spidy, ale on. Chápal, že
Žádné tajemství přece neschovává, nebo truchlí, ale jemu chyběl víc. Byl to přece on,
ano? kdo se o něho každý den staral, ne oni. Oni
Zavrtěl hlavou a rozběhl se na konec vozu. se hnali za kariérou a doma se zdržovali

132
září 2019

zřídka. Byl to on, kdo ho vodil do školy a ze


školy domů. On, kdo si s ním hrál a četl
mu. Ne oni, ale on. Oni mu dali život, ale
on mu dal lásku, to je přece cennější.
Řekl mi, že si udělal výlet vlakem, který si pro
něho přijel. Když do něho nastoupil, věděl, že
mu pomůže opět najít důvod k životu. Byl to
jeho způsob, jak se vyrovnat s realitou.
Vzal si obrázek a vyšel z kabiny strojvůdce.
Dveře ven byly otevřené. Pochopil, že celý
jeho život byl jen sen. Pouhá iluze toho, co
mohlo být. Jen snil, jaké by to bylo, kdyby se
tenkrát probudil.
Vystoupil a rozhlédl se okolo. Objal ho
chlad. Nádraží mělo tři nástupiště. Osvětle-
ná cedule nad schody hlásala číslo dva. Sedl
si na lavičku a vyčkával. Věděl, že dřív nebo
později dorazí. Robin Stejskal (*1989)
„Na nástupiště číslo tři, kolej šestá dorazí
rychlík číslo dvacet osm. Nevstupujte do Narodil se v Brně. Po dlouhém
kolejiště před zastavením vlaku.“ psaní pro sebe začal svou tvorbu
Denis si prohlížel obrázek bratra. Za ním zveřejňovat na literárním serveru
se ozývalo skřípání kolejí a nepříjemný Pište povídky. Knižně debutoval
zvuk brzdného systému. Přemýšlel, jestli to v roce 2015 povídkovou sbírkou
byl on, kdo mu tam nechal ten obrázek. Roztomilá holčička v níž nabí-
Vstal a zamířil ke schodišti. Byl přesně dl žánrovou paletu své tvorby od
takový, jak si ho pamatoval. Malý bráška dramat, přes thrillery, fantaskní
s krátkým sestřihem a láskyplným úsmě- realismus a sci-fi až po horror.
vem. V roce 2018 vydal horrorový ro-
„Přijel jsem si pro tebe, brácho,“ řekl. mán Prokletá kaple odehrávají-
„Já vím, Spidy. Já vím.“ cí se v malé nenápadné vesničce
Spidy ho chytil za ruku a Denis ji sevřel. nedaleko Brna jménem Medovi-
„Chyběl jsi mi,“ řekl chlapec. ce. Román splétá a prolíná nejen
„Ty mně taky, bráško.“ různé dějové, ale i časové roviny.
Ruku v ruce zamířili po schodišti dolů. V dubnu 2019 pak publikoval po-
Osvětlená cedule nad nimi zhasla a vlak vídku Tajemný pasažér na blogu
z druhého nástupiště odjel. Knižní díra.

133
HOWARD 32

134