You are on page 1of 100

1

Úvod
Vážené dámy a pánové,

minulý rok jsme oslavili sto lety naší republiky. Dodnes s úctou a obdivem hledíme na výsledky činů, např. první republiky,
kdy ekonomika naši země patřila mezi deseti nejvyspělejších na světě. Tam, kde do té doby téměř nic nebylo, vyrostla ve
dvou dekádách nová města, nové továrny, stovky škol, tělocvičen a nemocnic; republiku protnuly nové železnice, nové
silnice, z nových letišť vzlétla nová česká letadla. S obdivem hledíme na tento rozvoj a energii našich předků, kteří dokázali
vše naplánovat a postavit.

Cítíme se tímto odkazem zavázáni a chceme stejně jako oni posunout kvalitu a možnosti této republiky a jejího hospodářství
na vyšší úroveň; ve prospěch a blahu všech obyvatel této krásné země. Významným krokem k této vizi je „Národní investiční
plán ČR“, který od loňského léta Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) podle mého zadání připravuje.

Nejdříve bych ale rád sdělil par slov k tomu, proč jsme vůbec tento projekt spustili. Posledních 30 let politici zcela
rezignovali na dlouhodobé plánování strategických investic. Nedokázali využít ohromný vědomostní potenciál této země,
coby technologicky orientované splňující nejpřísnější ekonomické kritéria. Naše vláda chce navázat na bohatou historií
našich průmyslových objevů a výrobků a proto chceme posunout státní investice ze stavu neřízeného chaosu do stavu, kdy
investiční politika je transparentní, s dlouhodobou vizí a v souladu se strategií, tak aby projekty financované z veřejných
zdrojů přinášely nejen vysokou společenskou hodnotu, ale současně generovaly velké synergické efekty mezi jednotlivými
odvětvími.

Právě během vládních výjezdů jsme si s členy vlády a přizvanými odborníky potvrdili, že se v ČR buď dlouhodobě neplánuje
vůbec, nebo nestrategicky a investice mají převážně krátkodobý dosah s akcentem na efekty přicházející v daném volebním
období, bez ohledu na dlouhodobý přínos pro Českou republiku.

Naše vláda spustila projektem „Národního investičního plánu“ dlouhodobou systematikou práci na kultivaci veřejného
investování. Prvním krokem bylo samotné vymezení podstaty strategické investice. Ta musí splňovat nejen velikostní
charakteristiky, naplňující hospodářskou strategii ČR, ale musí mít i vysokou opční hodnotu nebo její nerealizování bude mít
velké negativní efekty.

Dalším krokem bylo nastavení pravidel výběru a řízení takových investic. Strategické investice musí být vybírány na základě
transparentní, dlouhodobě udržitelné evaluační metodologie. Důležité je, aby veřejný investor měl dlouhodobou vizi, kam
směřuje ČR; věděl, jaké podmínky musí projekt splnit, aby měl šanci na veřejnou podporu; a jaké typy projektů jsou a budou
podporovány. Tyto kroky mají motivovat investory z řad resortů, obcí, měst i krajů, aby uvažovali o svých potřebách, nebáli
se vizionářství a projekty připravovali s ohledem na dlouhodobé působení, aby jejich energií vznikala ekonomicky úspěšná
republika pro dlouhá desetiletí.

Třetím krokem je vybudování nebyrokratické struktury orgánů, které budou odpovědny za práci s „Národním investičním
plánem“. Za tímto účelem byla vytvořena Rada vlády pro veřejné investování a na MMR tým Státní expertízy. Zatímco Rada
vlády bude svojí strukturou odpovídat vládě ČR a bude odpovědná za finální výběr strategických projektů, Státní expertíza
bude odpovědná za koordinaci přípravy projektů, bude propojovat jednotlivé investory mezi sebou a koordinovat jejich
vzájemné potřeby, aby docházelo
k maximální synergii. Bude metodologickou oporou, tvůrcem metodik a standardů.

Smyslem „Národního investičního plánu“ je nastavení systému dlouhodobě udržitelných pravidel veřejného investování.
Naším cílem rozhodně není teď něco rychle sestavit a nasbírat politické body, ale položit – stejně jako naši předkové za dob
první republiky - základy náročného a všem přínosného systému.

MMR během posledních měsíců provedlo rozsáhlý sběr dat, pro který byly osloveny nejenom resorty, ale i obce, města a
kraje. Výsledkem bylo vytvoření Mapy investičních preferencí, která bude nyní konfrontována s kapitálovými možnostmi ČR
a v souladu se zmíněnou metodologií budou pro ni vybírány projekty, které budou začleňovány a procesovány v rámci
Národního investičního plánu.

Mapa investičních preferencí nyní zahrnuje přes 17 tisíc projektových záměrů v celkovém objemu téměř

2
3 500 000 000 000 Kč (3,5 biliónu), z čehož je zřejmé, že nás nyní čeká rozsáhlá práce na důkladné analýze všech
předložených projektů a jejich konfrontování s kritérii jako je strategičnost, ekonomická a finanční smysluplnost a
samozřejmě udržitelnost všech projektů.Budujeme tím republiku pro naše děti a děti našich dětí.

Andrej Babiš, předseda vlády ČR

3
Shrnutí
Národní investiční plán ČR (dále jen NIP) představuje koncept strategického a dlouhodobého investičního záměru ČR. V
současné době v České republice neexistuje jednotná investiční strategie na celostátní úrovni. Roztříštěnost rozpočtů a
zájmů jednotlivých ministerstvech, krajů, obcí a měst vede k tomu, že se netvoří dlouhodobé vize, ale investice mají často
pouze lokální či krátkodobý dosah většinou spojený s koncem volebního období. Jednotlivé investiční záměry se přitom
často překrývají anebo
si dokonce odporují. V konečném důsledku tyto nekoncepční investiční projekty znamenají menší přínos pro obyvatele
České republiky.

Ambicí NIP je tedy standardizovat procesy a metodiku pro posouzení finanční a socioekonomické efektivity a nastavit
systém managementu veřejných investic a koordinovat investiční záměry v ČR tak, aby realizované projekty byly vždy v
souladu s celkovou investiční strategií a zároveň měly co největší pozitivní dopad pro občany ČR, nehledě na to, zda
předkladatelem je ministerstvo, kraj či obec.

NIP představuje jednotnou koncepci pro strategické a dlouhodobě udržitelné investiční záměry ČR. Definuje pravidla
veřejného financování a určuje priority v oblasti strategického veřejného investování. Vládní ambicí
je připravit NIP na období do roku 2030. Úkolem NIP je shrnout základní strategické oblasti investic pro rozvoj ČR. Soustředí
se přitom na projekty veřejného zájmu, které utváří základní předpoklady pro náš každodenní život a pro růst jeho kvality.
Změna pohledu na veřejné investování není jen o apelu na dlouhodobé plánování strategických investic, je to i o sjednocení
evaluačních pravidel, o koordinaci veřejného investičního prostoru, a v neposlední řadě o změně uvažování o financování
veřejných projektů - je nutné se přestat upínat pouze k dotačnímu financování, ale hledat i privátní zdroje kapitálu a
designovat projekty tak, aby byly příp. privátně financovatelné. V tomto materiálu jsou popsány jak determinanty NIP,
tak i metodické předpoklady, prioritní osy NIP, tak i Mapa investičních příležitostí, ze které budou posléze vybírány investice
jednotlivých veřejných investorů, a současně nám ukazuje mantinely, ve kterých se veřejné investice jednotlivých investorů
pohybují.

Hlavní ambicí NIP je zahájení strategického uvažování o veřejných investicích. Tento dokument je úvodním koncepčním
dokumentem, který prezentuje základní vize v oblasti veřejného investování, který bude postupně upravován v návaznosti
na zakotvení metodologické, organizační a procesní.

Jedná se o živý dokument, přičemž toto je jeho první podoba. Předpokládá se, že v průběhu času dojde k jeho
postupnému upravování a zpřesňování. Postupně budou doplňovány nové a nové projekty v rámci kontinuálního
mapování investičních potřeb a současně se bude postupně tvořen NIP, a to v návaznosti na provedenou prioritizaci a
evaluaci. NIP bude do budoucna zásobníkem připravených projektů k realizaci.

4
1. Předpoklady vzniku
„Národního investičního
plánu ČR – klíčových
investičních oblastí
pro náš růst“
Národní investiční plán ČR (NIP) – přehled investičních oblastí, vzniká jako zastřešující dokument Ministerstva pro místní
rozvoj s cílem rámcově popsat investiční priority ČR na desetileté období tak, abychom v rámci investiční politiky začali
respektovat odborná multioborová kritéria, která významně překračují rámec zvoleného období a jako taková dávají
jednotlivým investorům, a to jak veřejným, tak i privátním jasnou dlouhodobou vizi, jak bude konstruována investiční
aktivita v dlouhodobém horizontu. Národní investiční plán si klade za cíl nastavit dlouhodobě udržitelná transparentní
pravidla pro veřejné investování, než že by diktoval konkrétní investice.

Pro úspěšnou realizaci aktivit vycházejících z přehledu investičních oblastí je nezbytné:

• Vytvoření jednotného transparentního metodologického rámce prostřednictvím nově vytvořených subjektů, a to


Rady vlády pro veřejné investování a útvaru Státní expertízy na MMR.

• Stanovení strategie a priorit – zaměření na prioritní investice, klíčové projekty a programy v každém resortu a
zároveň určení způsobu jejich hodnocení a porovnávání jednotlivých navrhovaných projektů mezi sebou pro jejich
hodnotové třídění. Všechny investice musí zároveň zapadat do jasně vymezeného strategického investičního
rámce ČR.

• Změna pohledu na financování veřejných investic. Je nezbytné, abychom v oblasti veřejných investic nehledali
pouze dotační zdroje, ale abychom projektům (pokud by to dávalo z finančního či socioekonomického hlediska
smysl) hledali privátní způsoby financování (PPP způsob financování, úvěry komerčních bank, privátní kapitál
apod.) a současně i designovali projekty již jako privátně financovatelné.

• Zajištění financování. Hledání a zpřístupnění nových způsobů financování (příkladem je vytvářený Národní
rozvojový fond), designování fondů jak národních, tak i EU zrcadlící potřeby veřejných investorů.

• Koordinovat investiční aktivitu napříč jednotlivých ministerstev, samospráv a oblastí.

• Respektování makroekonomické situace ČR a mezinárodního kontextu (jak současné situace, tak i budoucího
výhledu). Mít dlouhodobě udržitelný a důvěryhodný plán investičních aktivit, aby privátní sektor měl jasnou
představu, co bude chtít veřejný sektor realizovat, v jakých objemech a připravoval / udržoval pro tyto cíle
dostatečnou absorpční kapacitu.

V Národním investičním plánu je zakotven výsledek analýzy priorit v oblasti investování. NIP není svázán možnými zdroji
financování. Definování jednoznačných pravidel managementu přípravy investičních projektů může veřejné investory
motivovat systematicky připravovat strategické projekty.

5
Národní investiční plán může významně přispět v jednotlivých fázích ekonomického cyklu k jeho vhodnému směřování a
usměrňování. Především v období recese může vyvážený Národní investiční plán pomoci k okamžitému řešení, a to
zvýšením aktivity fiskální politiky. Podmínkou je, aby projekty v Národním investičním plánu byly v takové fázi přípravy, aby
bylo možné jejich okamžité zpuštění. Taková podoba NIP může významně přispět ke zkrácení či zmírnění recese.

6
2. Smysl tvorby Národního
investičního plánu
Hlavní motivátor vzniku NIP:

• Efektivní vynakládání veřejných zdrojů.


• Zlepšení životní úrovně občanů ČR – zlepšení služeb veřejné správy, výstavba nových bytů pro mladé rodiny a
seniory, vysoká úroveň zdravotní péče apod.
• Zvýšení výkonnosti naší ekonomiky – zvýšení růstu HDP, udržování nízké úrovně nezaměstnanosti, zvyšování
produktivity práce apod.
• Zlepšení mezinárodní konkurenceschopnosti – vysoká efektivita uplatňování výstupů vědy a výzkumu,
efektivní školství, podpora firem apod.
• Péče o životní prostředí, boj proti suchu a zvýšení odolnosti vůči klimatickým změnám.
• Nutnost zlepšovat zásadním způsobem infrastrukturu s ohledem na dlouhodobý a udržitelný růst.
• Nutnost významným způsobem podněcovat ekonomický růst, a to jak státu jako celku, tak i jednotlivých
firem.
• Zajištění dlouhodobé udržitelnosti veřejné infrastruktury.
• Zajištění synergie mezi veřejnými a privátními investicemi.

Koordinací investiční činnosti veřejných investorů dojde k větší efektivitě využití finančních zdrojů pro realizaci strategických
investičních projektů v dlouhodobém horizontu. Díky respektování NIP bude umožněna prioritizace projektů v souladu se
strategickými dokumenty ČR.

Role NIP

NIP bude ukazovat v rámcovém pohledu, jaké projekty a programy upřednostňovat a financovat v oblasti dopravy, energie,
digitální komunikace, životního prostředí, sociální infrastruktury a regionálního rozvoje a zároveň předkládá diskurz, dle
kterého bude možné posoudit, jaké projekty a programy jsou vlastně klíčové a měly by mít přednost. NIP – přehled
investičních oblastí bude průběžně aktualizován na základě vývoje jak ČR, tak i zahraničí tak, aby byl co nejefektivnější s
cílem plnit strategické investiční cíle.

Projekty vzešlé z mapování investičních preferencí

Projekt bude analyzován z hlediska strategičnosti.

Analýza souladu s prioritami.

Evaluace – finanční efektivita, proveditelnosti, socioekonomická hodnota, technická připravenost

Zahrnutí na seznam NIP

Procesní postup naplnění NIP

Příprava NIP je kontinuální, cyklický proces a samotný NIP bude průběžně aktualizován. Jedná se o deklaraci budoucích
investičních aktivit ČR v dlouhodobém horizontu. NIP bude seznamem projektů, které z multikriteriálního pohledu dávají
smysl a jsou připraveny k realizaci a jako takový bude do budoucna deklarací konkrétních projektů.

7
Co nového nám NIP přinese

Národní investiční plán přichází se sjednocením pohledu na investiční strategii na území ČR. Smyslem je, aby se analyzovaly
všechny strategické záměry bez ohledu na jejich realizátora jednotnou metodologií a současně, aby se posuzoval nejen
individuální přínos jednotlivých projektů, ale i jejich vzájemné působení – tedy i synergické efekty vznikající z jejich
kombinovaného působení. Dále aby se do hodnocení zahrnula i analýza vzájemného vytěsňovacího efektu, tedy vzájemné
negativní působení. A v nepolední řadě má NIP přispět k výběru projektů, které přispívají k naplnění jedné strategie platné
pro celé území ČR.

Proč je nezbytné, abychom měli NIP

NIP bude prezentovat investiční strategii ČR - dlouhodobě je nezbytné deklarovat jak tématické směřování investiční
strategie, tak lokalizaci významných veřejných investic, a také i objemové cílení v oblasti investic. Všechny tyto parametry je
nezbytné transparentně a důvěryhodně prezentovat proto, aby bylo umožněno plánování vzájemně provázaných
investičních akcí, aby veřejní investoři netvořili duplicitní investiční akce, aby privátní sektor měl možnost reagovat na
veřejné investice doplněním o přirozené investiční doplňky a v neposlední řadě pro zajištění samotné finanční efektivity
investiční aktivity je nezbytné, aby privátní sektor udržoval či rozvíjel potřebnou absorpční kapacitu (v případě nárazových
změn v poptávce reaguje trh přirozeným navýšením ceny, což vede pouze k tomu, že jsou investice nákladnější, ale nikoliv
tím, že by jich bylo v krátkém období možné realizovat více měřeno v naturálních jednotkách).

8
Logiku tvorby Národního investičního plánu přehledně ukazuje výše uvedený obrázek, ale nyní rozebereme jednotlivé kroky
detailněji.

9
3. Logika tvorby Národního
investičního plánu
Primárně je nutné předeslat, že Národní investiční plán (NIP) musíme vnímat jako vícedimenzionální živý dokument. Jedná
se o deklaraci budoucích investičních aktivit České republiky s dlouhodobým horizontem.
Je nezbytné, aby jeho tvorba byla maximálně pružná v návaznosti:

• na nově vznikající investiční potřeby (neboli, skutečnost, že dnes nějaký projekt nefiguruje v mapování
veřejných potřeb, de facto nic neznamená - systém musí být nastaven na to, že bude docházet ke změnám),
• změny v oblasti makroekonomické situace,
• změny mezinárodního kontextu.

Na druhou stranu, ale je relativně nezávislý na volebních cyklech a zcela zakotvený v dlouhodobě neměnných udržitelných
transparentních pravidlech prioritizace a evaluace.

3.1 Sestavení Mapy investičních preferencí

Dnes je sestavena primární vstupní mapa investičních preferencí jednotlivých veřejných investorů - jednotlivých resortů,
obcí, měst, krajů a jejich zřízených organizací. Jednotlivé subjekty byly osloveny s požadavkem na deklarování investičních
potřeb (v případě resortů, statutárních měst a krajů to byl požadavek na vymezení veškerých investic převyšujících 50 mil.
Kč na následující období do roku 2030 vč. a v případě obcí max. 20 z jejich pohledu nejvýznamnějších investic).V současné
době se připravuje systém kontinuálního sběru investičních potřeb. Znamená to tedy, že se předpokládá, že bude docházet
k průběžnému budoucímu sběru investičních potřeb v souladu se změnami společenské či ekonomické poptávky. Výhodou
tohoto systému sběru podkladů bude skutečnost, že bude zprostředkovávat tyto informace všem subjektům, které s
investičními potřebami jednotlivých veřejných subjektů pracují (např. při vytváření národních či evropských dotačních
titulů), a to kontinuálně, nikoliv nárazově.

3.2 Identifikace strategických projektů veřejných investorů

Z mapy investičních preferencí budou tedy nejprve vybrány projekty, které budou splňovat charakteristiky strategických
projektů.

Podmínky pro zařazení projektu mezi strategické projekty můžeme rozdělit na podmínky nutné a doplňkové, přičemž
podmínky nutné, projekt splnit musí. Ze čtyř doplňkových podmínek musí projekt splnit alespoň dvě.

Podmínky nutné:

• Velikost projektu
• Dlouhodobost dopadu

Podmínky doplňkové:

• Dopad nulové varianty / nevratnost nerealizace


• Vysoká opční hodnota
• Podpora základních funkcí státu
• Vysoká synergie s dalšími projekty

Kritická velikost projektu nezbytná pro zařazení mezi strategické projekty byla určena na dvou úrovních, a to:

• Pro projekty z Ministerstva dopravy: 300 mil. Kč.


• Pro projekty ostatní: 50 mil. Kč.

10
Dvě hladiny pro zařazení mezi strategické projekty byly definovány proto, že v obecné rovině projekty nad 50 mil. Kč jsou
hodny zřetele s výjimkou projektů dopravních, u nichž je nutné vzhledem k investiční náročnosti jednotlivých investičních
akcích zvažovat jiné limity.

V obecné rovině za strategický projekt nelze považovat projekt krátkodobý či operativně cílený. Za strategický projekt tedy
považujeme projekt s dopadem převyšujícím 5 let.

Vždy při hodnocení zvažujeme alternativu realizace a nerealizace určité investice. Alternativa nerealizace se označuje jako
tzv. nulová varianta - ta popisuje jak by se svět vyvíjel, pokud bychom se rozhodli zanechat svět tak, jak je, neboli nulová
varianta vyjadřuje situaci, v jaké bychom byli kdybychom projekt nerealizovali.
Strategické projekty jsou potom takové, jejichž nerealizace by byla spojena s vysokými finančními či socioekonomickými
náklady, příp. by nerealizace vedla k fatálním následkům - nebo by školdy byly dokonce nevratné (typicky můžeme mluvit o
nevratnosti, pokud by nám kulturní památka v důsledku nerealizace investice v podobě rekonstrukce spadla).

Opční hodnota vyjadřuje hodnotu projektu, kterou můžeme získat v budoucnosti v návaznosti na nějaké další realizované
investice. Opční hodnota je spojována s hodnotou v budoucnosti alternativně získanou - typicky o ní můžeme hovořit,
pokud investicí vytváříme zázemí pro další návaznou investiční aktivitu.

Synergický efekt protíná veškerou snahu v rámci NIP a jedná se o přínos spočívající v hodnotě vzájemného působení
projektů - neboli hodnotě, kterou by individuální projekty nevytvořily, ale v návaznosti ji několik projektů generuje.
Typickým příkladem jsou efekty plynoucí z integrovaných projektů.

3.3 Identifikace prioritních projektů

Projekty splňující charakteristiky strategičnosti, budou konfrontovány s prioritami ČR, neboli budou vybírány ty strategické
projekty, které budou zapadat do jedné z prioritních os.

Prioritními osami jsou:

• Věda, výzkum a vzdělání


• Doprava
• Digitální komunikace
• Energie
• Životní prostředí
• Sociální infrastruktura

Prioritní osy vzešly z analýzy 4 kritických klíčových determinant NIP:

• Kontext mezinárodní situace


• Makroekonomická situace
• Mapa investičních preferencí
• Hospodářská strategie ČR 2030

První tři determinanty lze označit za progresivně se měnící a je nezbytné, aby NIP na jejich změny citlivě reagovaly. Jedná se
tedy o tři dynamické parametry NIP. Proč je tedy analyzujeme, když připouštíme jejich dynamičnost? Podstatné je zvažovat
aktuální stav a fixovat způsob nastavení NIP a řízení veřejných investic vzhledem k aktuálnímu stavu, jelikož i toto je
jednoznačná informace pro veškeré dotčené subjekty o tom, jak chceme o investicích uvažovat a jak je budeme designovat.
Současně byť připouštíme jejich dynamičnost, je nutné si uvědomovat i určité pevné body v tomto dynamickém systému.

Makroekonomická situace nám na jednu stranu ukazuje, jaký je stav ekonomiky a z toho vyplývající možnosti v oblasti
investic, ale i mantinely, ve kterých se můžeme s naší investiční politikou pohybovat. Mantinely ve smyslu omezujících
podmínek, a to ať ze strany rozpočtové, tak i dalších zdrojů zapojitelných do investic. Analýza mezinárodního kontextu nám
ukazuje, stav i směřování okolních zemí či obecně zemí, které ovlivňují naši ekonomiku. Tyto informace musíme zvážit při
volbě vhodné investiční strategie, abychom za těmito zeměmi ekonomicky nezaostávali.

Jakým způsobem ovlivňuje makroekonomická analýza NIP? Primárně nám dává informaci pro rozhodování, jaký objem
investic je v daném období vhodný, a to ať již optikou absorpční kapacity, tak i jako generátor růstu HDP.

11
Makroekonomická analýza poskytuje tedy poskytuje informace, které využíváme v rámci investiční strategie
v rámci několika dimenzí:

• Definování objemu investičních výdajů /akceptovatelné zadluženosti, vzhledem k cílené hodnotě HDP
Existuje vztah mezi objemem kapitálových výdajů a růstem HDP a je tedy jednoznačně nezbytné se
zabývat touto korelací a provést analýzu akceptovatelného zadlužení ČR ve vztahu k růstu schopnosti daný
dluh splácet (v návaznosti na růst HDP) a ve vztahu k potenciálnímu cílenému růstu HDP. Poté určit objem
kapitálových výdajů využívaných k financování projektů NIP. Především garance objemu zdrojů je obrovský
vestavěný stabilizátor celého systému NIP.

• Časové cílení investiční aktivity tak, aby veřejné výdaje vykrývaly především období s nižší ekonomickou
aktivitou privátního sektoru. Ekonomika se přirozeně vyvíjí v cyklech a je nutné tuto její přirozenost
respektovat a dlouhodobě se na ni připravovat. NIP by měl sloužit mimo jiné i k tomu, aby v případě
recese bylo připraveno dostatečné množství vhodných investičních akcí ke spuštění, aby veřejný sektor
mohl sloužit k potlačení přirozené ekonomické křivky.

• Ukazuje, jaký je stav ekonomiky a z toho vyplývající možnosti v oblasti investic, ale i mantinely, ve kterých
se můžeme s naší investiční politikou pohybovat. Mantinely ve smyslu omezujících podmínek, a to jak
rozpočtové mantinely, tak i mantinely dalších zdrojů (pracovní kapacity, zdroje surovin či dodavatelské).

• Jaký objem investic je v daném období vhodný, a to ať již optikou absorpční kapacity, tak i jako generátor
růstu HDP.

• Absorpční kapacity - práce, zdroje přírodní či výrobní.

V zájmu zachování dlouhodobé rovnováhy je nutné, aby investiční strategie byla vyváženým investičním mixem investic
cílených na růst kvality života občanů a investic , které směřují na růst HDP či obecně na růst či stabilizaci finanční
efektivity.První skupina investic má jako hlavní kritérium růst kvality života specificky vybraných skupin obyvatelstva
(příkladem podobných investic je sociální bydlení, penziony pro seniory apod.). Druhá skupina investic je taktéž cílena na
růst hodnoty pro společnost, ale vedle tohoto kritéria je velmi důležité kritérium finanční efektivity – jedná se o investice,
které vytvářejí platformu pro privátní sektor a jako takové tudíž generují velký synergický efekt s těmito aktivitami. Pro
dosažení maximálního efektu investic je nutné, aby stát měl jednoznačnou dlouhodobou a jasnou vizi státu v oblasti jeho
investic, a to proto, aby privátní sektor vhodně tyto veřejné investice doplňoval.

Z Makroekonomické analýzy jednoznačně vyplývá, že investiční prioritou jsou následující oblasti:

• Základní a aplikovaný výzkum (pozor na nutnost se orientovat především na zajištění mezd – tvrdých
investic již bylo vynaloženo poměrně velké množství)
• Obranný výzkum
• Vzdělání
• Infrastruktura – dopravní a sociální
• Vysokorychlostní železnice

Poslední parametr v podobě Hospodářské strategie je do jisté míry statickou determinantou, která pevně a jasně deklaruje
směřování státu - jeho vizi. Bylo nutné zvolit ze spleti strategických dokumentů jeden stěžejní, ke kterému bude cílit celá
investiční strategie NIP. Tou byla přirozeně zvolena Hospodářská strategie 2030, jelikož se jedná o dokument, který
zastřešuje všechny strategické dokumenty v České republice, má v sobě integrovány jak vertikální cílení ke
konkurenceschopnosti, produktivitě i inovacích, tak
i v horizontální ose odvětvová, sektorová i průřezová témata. Je tudíž všeobjímající.

Zakotvení konkrétní strategie v jádru NIP je stěžejní, protože právě tato konstanta NIP dává relevanci, všem investorům
jistotu dlouhodobého směřování ČR, a umožňuje vytvořit zázemí pro budování takových celků, které budou generovat
maximální synergický efekt.

3.4 Evaluace
12
Poslední filtr bude evaluační. Jedná se o soubor metod, které musí být transparentní a dlouhodobě neměnné, aby bylo
dlouhodobě zřejmé, jakým způsobem a jakými metodami (včetně jejich struktury a náležitostí) a na základě jakých
proměnných budou konkrétní projekty vybírány. Zde je oblast dlouhodobé garance určitých principů pro jednotlivé veřejné
investory, tak i pro privátní sektor. Aby jednotliví veřejní investoři byli proaktivní v přípravě investičních projektů, musí mít
jasná pravidla, jak tyto projekty připravovat, ale současně musí vědět, jak budou projekty vybírány. Na druhou stranu je
nutné, aby privátní sektor viděl dlouhodobý transparentní systém, aby působil stát důvěryhodně. Pro dosažení maximálního
efektu plynoucího z veřejných investic pro občany je nezbytné, aby nejen jednotlivé veřejné projekty spolu vytvářely
dodatečný synergický efekt, ale současně aby veřejné projekty vytvářely synergické efekty i s privátními investicemi.

3.5.1 Dlouhodobá determinance

Česká ekonomika se přiblížila limitům svého růstového/ rozvojového modelu, jež byl postaven na míru potřebě ekonomické
transformace z centrálně řízeného na tržní systém, a který v uplynulých 30 letech přinesl řadu úspěchů. V mezičase se však
původně hluboce podrozvinutá, strukturálně nevyvážená a významně podkapitalizovaná ekonomika, stala středněpříjmovou
ekonomikou s podstatně zmodernizovanou ekonomickou strukturou, vysokou mírou makroekonomické disciplíny, s reálnou ambicí v
průběhu příští dekády překonat průměrnou hodnotu ekonomické vyspělosti EU (měřenou ukazatelem HDP na obyvatele v přepočtu
standardem kupní síly). Toho však při stávající struktuře (jež přes svoji modernizaci zůstala v mnohém poplatná spíše období před 20 lety,
vyznačujíc se vysokou intenzitou zapojení manuální lidské práce a stále značnou energetickou náročností na jednotku výstupu) nebude
schopna. Další nárůst počtu pracovníků při pokračující mzdové konvergenci nebude možný a spolu s vysokou energetickou náročností
začne představovat nejen limit z pohledu mezinárodní konkurenceschopnosti (na níž je tolik závislá), ale též z pohledu
zajišťování evropských i globálních klimatických cílů. Česká republika dohání vyspělejší země západní Evropy. To je vidět na
vývoji HDP na osobu, které je očištěné o rozdílné cenové hladiny, a kde jsme již na 91 % průměru EU. To na první pohled
potvrzuje příznivý vývoj české ekonomiky a může vyvolat iluze, že to tak bude pokračovat i nadále. To je ale značný omyl,
protože druhý pohled na data už tak příznivý není.

Tabulka 1: Vývoj HDP na hlavu u vybraných zemí EU


Zdroj: Eurostat

Následující tabulka ukazuje vývoj HDP na hlavu k průměru EU (EU=100). Z té je vidět, že za posledních 18 let jsme se
posunuli z úrovně necelých 74 % na současných 91 % a během této doby se nám také podařilo předehnat některé země na
jihu Evropy (Řecko, Portugalsko). To je na první pohled velmi dobrý výkon.

13
3.5.2 Aktuální vývoj

Aktuální vývoj české ekonomiky v roce 2019 je stále velmi příznivý, jak z pohledu udržení dynamiky tempa růstu, tak z
pohledu strukturální vyváženosti a minimalizace nerovnováh. Téměř tříprocentní tempo růstu, doprovázené oživenou, byť
stále nedostatečnou investiční aktivitou, trvale silnou vnější poptávkou, robustní, ale nevychýlenou osobní spotřebou,
posilovanou výrazným mzdovým nárůstem, vytváří slušně nadprůměrný evropský výkonnostní standard. Měnové podmínky
jsou stabilní a mírné zpřísnění měnové politiky stimulačně vyvažuje stále spíše slabší kurs koruny. Trh práce již zřejmě
dosáhl vrcholu svého anomálního vývoje v posledním období, kdy vyprázdnění nabídky na pracovním trhu v podmínkách
faktické nefunkčnosti volného pohybu pracovníků v rámci EU, vedlo k nenaplnění obrovského množství volných pracovních
míst a tím též nevyužití možností zakázek, které se především průmyslovým podnikům nabízely. Příznivý vývoj byl a zůstává
doprovázen vysokou fiskální disciplínou.

3.5.3 Klíčové charakteristiky a výzvy

Bude zapotřebí uskutečnit kvantitativně robustní a přesně a cíleně zaměřené investice, jež přispějí k rozšíření/ posunu
potenciálu české ekonomiky pro nový typ podnikatelských aktivit ve všech zásadních ekonomických sektorech. Tyto
investice by měly být především zaměřeny na oblasti, které mohou zásadním způsobem přispět k uskutečnění kvalitativní
změny; musejí však být též dostatečně kvantitativně robustní: rozvoj kvalitního základního a aplikovaného výzkumu, v rámci
něhož je specifická pozornost věnována obrannému výzkumu; vzdělávání (překonání stavu podfinancovanosti při souběžném
výrazném zvýšení kvalitativních parametrů); a veřejných investic do infrastruktury (zajišťují odpovídající kvalitu prostředí, v
němž se odehrává kvalitativní změna; představují odstranění hlubokého dluhu z minulosti; musí na ně navazovat nějaká
produktivní aktivita; nesmějí být pojímány samoúčelně). Tyto investice (viz níže) představují klíčový spouštěcí a rozdílový
faktor, jež povede k následné kvalitativní proměně, generující přírůstek blahobytu, jež pak bude možné ve větší míře využít
k zajištění dalších oprávněných potřeb (návazná podpora podnikatelského prostředí, zajištění odpovídajících sociálních a
environmentálních funkcí v kontextu zvyšujícího se životního standardu).

Tyto faktory by souběžně měly přispívat i k realizaci potřebných strukturálních změn a naplňovat tyto cíle:

• přispět ke sbližování rozdílu mezi HDP a HND v podobě odlivu zisků (dividend, příjmů, dalších finančních
prostředků) z české ekonomiky do zahraničí, jež v daném rozsahu a bez dalších návazných aktivit představují
druh strukturální poruchy, podvazující budoucí růst;

• posílení váhy služeb v návaznosti na aktivity zpracovatelského průmyslu (silný, autonomní, ambiciózní
zpracovatelský průmysl by měl být doprovázen navazujícími službami v oblasti obchodu, prodeje, marketingu,
post-prodejních služeb, systémových řešení a materializace myšlenek a duševního vlastnictví, apod.;

• překonání stavu podinvestovanosti české ekonomiky a zajištění, že soukromé investice vykáží vyšší
výnosnost a veřejné investice pak silnější socio-ekonomický dopad;

• zvýšení podílů ekonomických aktivit s vyšší přidanou hodnotou, na vyšších pozicích v rámci produkčního
hodnotového řetězce, se silnější autonomií a vlivem na obchodní a tržní podmínky, promítající se do
zvýšeného počtu tomuto stavu odpovídajících pracovních míst a tomu adekvátní mzdou;

• výrazné posílení národních značek a symbolů v podnikatelském sektoru a výrazné posílení váhy středního
stavu z ekonomického i společenského pohledu;

• využití polohové renty České republiky s ohledem na optimalizaci mobility, nejen v podobě dokončení
páteřního generelu klíčových dopravních módů s transevropským přesahem, ale též zajištění tomu
odpovídající obslužnosti a propojenosti.

3.5.1.1 Aktuální predikce

Aktuální predikce se opírá jak o odhady střednědobého, především cyklického vývoje, který je spojen s předpokladem
zpomalení ekonomických aktivit, zvýšením především exogenních rizik, jež mohou být patrná především ve vývoji
zahraničního obchodu, uvolněním podmínek na trhu práce a určitým nárůstem míry nezaměstnanosti. Každopádně však

14
relativní strukturální stabilita české ekonomiky nepředpokládá, že by dopad příštího zpomalení či recese měl vykazovat
destruktivní důsledky.

Daleko relevantnější je v tomto ohledu dlouhodobý výhled a jeho parametry. Ten souvisí s vývojem tzv. potenciálního HDP,
což je vývoj HDP, pokud bychom ho očistili o cyklický vývoj. Pokud například vláda zvýší běžné výdaje, které skončí vyšší
spotřebou, tento vliv bude především cyklický (vyšší současné HDP), ale z dlouhodobého pohledu se peníze projí a zbydou
pouze dluhy. Pokud ale vláda prostředky správně zainvestuje, je velká šance, že pozitivní efekt na HDP bude dlouhodobý
(dluh se nejen splatí, ale ekonomika na tom ještě vydělá).1

Fiskální politika a dlouhodobý růst. Z hlavních druhů fiskální politiky podporují dlouhodobý růst především výdaje na
vzdělání, výzkum a investice do infrastruktury. Ostatní druhy fiskální politiky, tedy například vládní spotřeba, daňová politika
nebo výdaje na obranu nemají na dlouhodobý vývoj ekonomiky zásadnější vliv nebo jsou výsledky výzkumu silně
nejednoznačné.

V tomto textu se primárně zaměřujeme na vytyčení možné cesty, jak podporovat růst ekonomiky v delším období a tím
zajistit dostatek prostředků pro financování dalších potřeb státu.

Potenciál ekonomiky. Pokud jsou splněny určité předpoklady (například politická stabilita, odpovídající legislativa a
vymahatelnost práva apod.), chudší země obvykle rostou rychleji a dohání ty bohatší. Tento vývoj je zcela přirozený a týká
se také české ekonomiky. Jak ale země bohatne, její průměrný růst HDP se postupně snižuje.

Aktuálně odhadujeme tempo růstu potenciálního produktu v ČR na zhruba 2,5-2,8 %. Z důvodu louhodobého podceňování
některých klíčových sektorů ale hrozí, že toto tempo se začne snižovat relativně rychle spolu s tím, jak začnou vyprchávat
aktuální výhody, kterými česká ekonomika disponuje. Proto je třeba investovat daleko více do výše popsaných odvětví a
uvažovat v horizontu delší budoucnosti.

3.5.1.2 Mezinárodní kontext

Aktuální mezinárodní kontext, především ten evropský, rovněž pracuje se scénářem, že po sedmi letech soustavného
ekonomického růstu ekonomiky EU se riziko obratu tohoto vývoje zvyšuje, přičemž výskyt vnějších rizik, plynoucích z
možnosti eskalace obchodních válek, zhoršení geopolitické situace i stále těžko predikovatelných důsledků brexitu, stále sílí.
Růstová aktivita navíc není rovnoměrně rozložena v rámci území EU, takže kupříkladu německá ekonomika je aktuálně
recesi nachýlena velmi silně. Přes obnovu investiční aktivity je tato v rámci EU stále nedostatečná. Její další podpora by měla
vyplývat ze zlepšující se fiskální disciplíny. Je patrná snaha prosazovat vyváženost podpory investic, strukturálních reforem a
zajišťování odpovědných fiskálních politik. Za rizikový lze v rámci EU lze taktéž označit výčet četných nerovnováh s různými
projevy v různých členských státech, počínaje nerovnovážnými vnějšími bilancemi, přes přetrvávající zadlužení veřejného i
soukromého sektoru, zvyšování jednotkových nákladů práce či dynamický růst cen nemovitostí.

3.5.1.3 Megatrendy

To vše by mělo být realizováno při respektování aktuálních megatrendů, jež mohou podobu, výši i návratnost zvažovaných
investic zásadně ovlivnit. Patří k nim zvláště:

• koncept udržitelného rozvoje;


• pracovní místa a kvalifikace pracovní síly;
• digitální společnost a jednotný digitální trh;
• energetická unie a klimatické záležitosti;
• jednotný vnitřní trh a volná/ férová soutěž;
• cirkulární a sdílená ekonomika;
• výzkum a inovace;
• efektivní alokace finančních zdrojů;
• posílení globální role v obchodu a investicích;
• sociální pilíř;
• subsidiarita a místní a regionální aktivity;
• efektivní správa (governance).

3.5.2.1 Investice

15
• Je zásadní si uvědomit potřebu dlouhodobé a systematické podpory klíčových sektorů; tato potřeba má
svůj kvantifikovaný rozměr; pro udržení konvergenční trajektorie je doporučováno ročně investovat částku
téměř 440 mld. Kč v roce 2019 z veřejných zdrojů do klíčových sektorů, jež do roku 2030 vzroste až na více
než 900 mld. Každý rozdíl oproti této částce bude představovat skryté zadlužování budoucí konvergence a
prosperity České republiky; potenciální produkt České republiky za předpokladu realistických a
bezrizikových faktorů lze v roce 2030 odhadovat na téměř dvojnásobné hodnotě oproti současnosti;

• Politika, kterou vůči těmto klíčovým sektorům – základnímu a aplikovanému výzkumu, vzdělávání a
veřejné infrastruktuře – veřejný sektor uplatňuje, by měla být anticyklická;

• Za předpokladu přesného a jasně zdůvodněného zacílení nemusí v krátkém období představovat vyšší
míra veřejného dluhu zásadní problém;

• Za předpokladu přesného a jasně zdůvodněného zacílení nemusejí veřejné výdaje vytěsňovat soukromé
prostředky; naopak existuje obrovský prostor pro jejich produktivní symbiózu;

• Základem této politiky je plánování, programování, strategický dialog a dosahování efektu úspor z rozsahu
a integrovaného projektového přístupu;
• Je dobré si definovat konvergenční cíle pro příští dekádu, následovat příkladů úspěšných zemí a vyhnout
se zkušenosti méně úspěšných či zjevně neúspěšných;

• Výdaje do základního výzkumu by měly dosáhnout přibližně 1% podílu na HDP a tento v čase držet; tyto
aktivity by měly být spojeny s kvalitativními opatřeními spojenými s konkurenčním prostředím mezi vědci
a přístupem zaměřeným na výsledky; v aplikovaném výzkumu zamezit praxi, kdy veřejný sektor financuje
výzkum, který je pak následně „kapitalizován“ soukromými subjekty; s ohledem na tradice a potřeby je
specifická pozornost věnována výzkumu obrannému;

• Podíl výdajů na vzdělání by měl dosáhnout 5,5% HDP a tento je žádoucí v čase udržet; nárůst výdajů musí
být doprovázen kvalitativní proměnou výukového procesu;

V oblasti veřejné infrastruktury je žádoucí prolomit nynější praxi realizace spíše sub-optimálních projektů, když projekty
nejvyšší důležitosti zůstávají odkládány; klíčové je udržení kontinuity a naplnění generelů jednotlivých dopravních módů jak
při překonání hlubokých dluhů z minulosti (dálnice), tak udržení kroku s aktuálními trendy (vysokorychlostní železnice,
multimodalita, obslužnost a její kvalitativní parametry).

3.5.2.2 Potřeba

Problém ale vidíme v rámci dlouhodobého výhledu české ekonomiky pro následující dvě dekády (či pro ještě delší časové
období). V tuto chvíli česká ekonomika stále relativně rychle konverguje k vyspělým zemím západní Evropy. Pokud ale
nezměníme způsob financování některých sektorů, a obecně nezvýšíme investiční výdaje vlády, tato konvergence se již brzy
může zastavit a vyspělé země západní Evropy se nám začnou znovu vzdalovat.

V tomto textu ukazujeme, že Česká republika již dvě dekády silně podceňuje důležitost některých klíčových veřejných
výdajů, když se v minulosti soustřeďovala především na běžné výdaje, které ale z dlouhodobého pohledu k růstu
produktivity nepřispějí (upřednostňování spotřeby před investicemi). Touto cestou se v minulosti vydaly země na jihu
eurozóny (Řecko, Itálie), které by pro nás měly být odstrašujícím příkladem.
V posledních letech sice došlo v rámci vládních výdajů ke zlepšení, když se do popředí konečně dostala témata jako dopravní
infrastrutura, školství či věda a výzkum, a začal stoupat objem financí do nich směřujících. Dle nás to ale stále nestačí pro
zajištění pokračování ekonomické konvergence do budoucna a tím i zajištění růstu životní úrovně pro příští generace. Navíc
musíme počítat s vysycháváním části evropských peněz spolu s tím, jak ČR bohatne (a Británie odejde z EU).

V této části předkládáme investiční doporučení pro následující dekádu. To rozdělíme do dvou částí. V první shrneme obecné
principy, kterých by se měla fiskální politika držet. Ve druhé části navrhneme finanční rámec, který by dle nás přispěl k
udržení konvergenčního procesu i do příštích desetiletí.

Potřeba dlouhodobé a systematické podpory klíčových odvětví

16
Fiskální politika by dle nás měla dlouhodobě a především systematicky podporovat klíčová odvětví, která budou přispívat k
vyššímu růstu potenciálního HDP. Problémem takových výdajů je ale skutečnost, že jejich přínosy začnou působit až se
značným zpožděním, které přesahuje délku volebního cyklu. Proto je potřeba, aby tato strategie byla dlouhodobě
konzistentní, veřejně známá a neměnila se tak s každou novou vládou nebo fází ekonomického cyklu. Tato dlouhodobá
koncepce by měla mít podobu zhruba konstantních podílů na HDP.

Skutečnost, že výdaje, o kterých v této práci mluvíme, se plně projeví v ekonomice až s odstupem mnoha let (v některých
případech klidně i dekády), může na první pohled snižovat jejich potřebu. Zvlášť, když česká ekonomika stále „šlape“.
Aktuální výhody české ekonomiky se ale mohou již relativně brzy začít vyčerpávat. A ve stejném okamžiku se začnou
západním zemím vyplácet jejich vysoké výdaje do klíčových sektorů. Následkem může být zastavení konvergence české
ekonomiky, což by negativně ovlivnilo ekonomický vývoj v ČR po dobu minimálně jedné až dvou dalších dekád.
Potřeba proticyklické fiskální politiky

Vedle systematické (dlouhodobé) podpory sektorů, které kladně ovlivňují potenciální produkt, by měla být fiskální politika
také proticyklická. V případě recesí by vláda měla namísto utahování opasků zvyšovat své výdaje, podporovat optimismus
mezi obyvateli a přispívat tak ke zmírnění poklesu ekonomiky. A naopak v obdobích silného růstu ekonomiky (růst
ekonomiky nad jejím potenciálem) by se dluhy měly splácet a vláda by neměla přispívat k dalšímu přehřívání ekonomiky.

V tomto ohledu nepovažujeme zvyšování dluhu v českých podmínkách nutně za špatnou politiku, pokud tyto finance budou
vynaloženy z dlouhodobého pohledu efektivně a pokud existuje koncepce splácení dluhu v lepších časech. V recesích klesají
daňové příjmy a rostou některé výdaje, což zvyšuje pravděpodobnost deficitního financování. Vlády by se proto neměly bát
si více půjčit, tyto prostředky investovat a tím zmírnit negativní vývoj ekonomiky. Navíc vyšší podpora ekonomiky během
negativní fáze cyklu zlepší náladu ve společnosti, což může přispět v rámci cyklického vývoje k rychlejšímu přechodu do
růstové fáze. Na druhou stranu by se ale vlády měly silně vyvarovat dluhového financování běžných výdajů, což je cesta,
poníž se kdysi vydalo Řecko či Itálie.

Strategická volba věřejných investic

Ještě v nedávných dobách se šlo často setkávat v odborné ekonomické literatuře s tezí, že veřejné investice vytěsňují ty
soukromé. Byť takové příklady existují, řada veřejných investic působí naopak příznivě na chování firem. Některé veřejné
investice totiž zvyšují produktivitu soukromého sektoru, což pak u firem zvyšuje jejich investiční aktivitu. Příkladem je
klíčová dopravní infrastrutura (například kvalitní komunikace k průmyslovým zónám), ale také investice do vzdělání (vhodná
pracovní síla), výzkumu apod. Finanční prostředky pro veřejné investice by měly být vynakládány efektivně. Proto
doporučujeme vést strategický dialog ohledně současných i budoucích klíčových potřeb státu a možného vývoje nových
technologií do budoucna. Například v případě dopravní infrastruktury by šlo o vytipování páteřních projektů s nejvyšším
ekonomickým přínosem (například na základě cost-benefit analýzy) a jejich přizpůsobení novým trendům a technologiím již
v rámci přípravy před samotnou stavbou. Podle tohoto klíče (pořadí) by se pak následně investovalo.

3.5.2.3 Oblasti

Základní výzkum

V rámci financování základního výzkumu doporučujeme postupně zvýšit podíl celkových výdajů na zhruba 1 % HDP a tento
podíl držet konstantní v čase. Tyto finance by měly směřovat především do lidského kapitálu (platy, odměny) s cílem
vytvoření konkurenčního prostředí a silným důrazem na dosažené výsledky.
Problém vědy v ČR totiž není jen v penězích ale i v celém nastavení systému, který navrhujeme velmi podstatně změnit.
Zatímco v řadě vyspělých zemích je výzkum prováděn v prostředí velmi silné konkurence (například mezi začínajícími vědci)
a velmi výrazné orientace na výsledky práce (reálné dopady vynaložených peněz), v ČR se bohužel vytvořil škodlivý systém,
který umožňuje využít dotace bez důrazného soustředění se na výsledek výzkumu a jeho další využití. Také by se mělo
důsledně zamezit možnosti, aby byla laboratoř financovaná z veřejných peněz využívána k soukromým účelům. S tím souvisí
i další problém, kterým je nedokonalý přechod mezi základním a aplikovaným výzkumem. Na Západě, kde je rozvinutý
základní výzkum, vznikají výzkumná centra, na které se vážou firmy. V tomto ohledu může být pro firmy takovéto spojení
výhodné, protože získávají přístup k lidskému (vědcům) i fyzickému (přístroje) kapitálu, který by pro ně byl jinak příliš drahý.
U nás se bohužel základní výzkum podceňuje a zájem firem je pak logicky malý, a vše tak může směřovat jen ke snaze o
využití dotací.

17
Tabulka 7: Doporučené výdaje na základní výzkum pro příští dekádu
Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

Obranný výzkum

V případě obranného výzkumu doporučujeme zvýšit výdaje do něj směřující na 0,025 % HDP a tento podíl držet konstantní v
čase. Vzhledem k historické tradici i důležitosti tohoto sektoru doporučujeme aktivní zapojení do mezinárodních programů,
z čehož by pro český průmysl mohly vzniknout zajímavé příležitosti.

Tabulka 8: Doporučené výdaje na obranný výzkum pro příští dekádu


Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

Vzdělání

V oblasti vzdělání doporučujeme zvýšit výdaje na 5,5 % HDP a držet tento podíl konstantní v čase. Značná část dodatečných
výdajů by měla směřovat do základního školství, které je v ČR silně podfinancované.
1 Samozřejmě si uvědomujeme, že toto srovnání je v mnoha ohledech zjednodušující a i v dalších částech textu ukazujeme, že určitá část
běžných výdajů může být produktivní. Na druhou stranu příklady Řecka nebo Itálie jasně ukazují, kam může přílišné zaměření na běžné
výdaje ovlivněné délkou volebního cyklu vést.

Tabulka 9: Doporučené výdaje na vzdělání pro příští dekádu


Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

Podobně jako u vědy a výzkumu je ale i u českého školství nutný kvalitativní posun. V tomto ohledu vnímáme nedávné
výrazné zvýšení platů ve školství jen jako první krok k tomu, aby se do škol přilákalo více kvalitních pedagogů. Ve druhém
kroku bude potřeba vytvořit způsob vyhodnocování práce učitelů a možnost ty nejméně kvalitní propouštět, protože pouhé
zvýšení platů v případě nekvalitních učitelů nic nevyřeší.

Dopravní infrastruktura

Ohledně veřejných investic doporučujeme výrazně zvýšit jejich podíl na HDP na 4,5 %. Část těchto výdajů nicméně směřuje
do oblastí vzdělání a vědy a výzkumu, které už jsou součástí předchozích tabulek. Po očištění o tyto prostředky by podíl
veřejných investic (především do dopravní infrastruktury) měl dosáhnout zhruba 3,3 % HDP. Tyto investice by měly
směřovat především do vybudování páteřní sítě dálnic a železnic a obchvatů měst.

Tabulka 10: Doporučené veřejné investice mimo vzdělání a výzkum pro příští dekádu
Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

S výdaji do dopravní infrastruktury souvisí výrazné zefektivnění celého procesu. V souvislosti se stabilizační rolí fiskální
politiky by bylo optimální, kdyby stát měl řadu projektů připravených dopředu tak, aby v případě pádu ekonomiky do recese
mohla vláda flexibilně zvýšit investiční výdaje a tím zmírnit její dno.

3.5.2.4 Strukturální reformy

18
Realizace investičních aktivit musí být souběžně provázena uskutečňováním strukturálních reforem, které budou zvyšovat
efektivnost vynaložených investic. Tyto reformy budou zaměřeny na efektivnější fungování tržního prostředí, včetně řešení
případů tržního selhání, podporu faktorů zvyšujících produktivitu a konkurenceschopnost a odstraňování nad měrné
administrativní zátěže.

3.5.2.5 Kapitálové výdaje

Dlouhodobé podceňování kapitálových výdajů vlády je vidět i na následujícím grafu, kdy od roku 2010 klesal jejich podíl na
celkových výdajích. Jinými slovy byly upřednostňovány běžné výdaje, jejichž vliv na dlouhodobý růst ekonomiky je ale v
mnoha případech relativně malý. V posledních letech došlo spolu s oživením ekonomiky a zlepšeným přístupem současné
vlády ke zlepšení.

V tomto ohledu doporučujeme pokračovat v aktuálním nastavení a držet podíl kapitálových výdajů na celkových 10 - 12 %. Z
našeho pohledu by 10 % mohlo být z dlouhodobého pohledu dostačující; na druhou stranu ale má ČR za poslední zhruba
dvě dekády silný investiční deficit, kdy podíl kapitálových výdajů silně poklesl, a proto dočasně navrhujeme jít přes 10%
hranici až právě na výše zmíněných 12 %, aby se toto manko alespoň částečně dohnalo.3

3.5.2.6 Cílový stav; vize

Naše pozice v rámci EU je závislá na tom, jak odpovíme na celou řadu zásadních otázek, z nichž vybíráme ty zcela kritické.

Kam chceme dojít?

Česká republika v průběhu příští dekády dosáhne minimálně na úroveň 100% průměru EU v ukazateli HDP na obyvatele;

K tomu nám může pomoci předpoklad, že nárůst investiční aktivity o 1 % povede k růstu HDP mezi 0,2 % až 0,6 %, v
závislosti na oblasti a sektoru, do kterého bude investováno).

Kde chceme být?

Vyspělá, strukturálně vyvážená ekonomika s minimem poruch a nerovnováh.

19
Kudy chceme jít?

Následovat a inspirovat se pozitivními příklady především ze severní a západní Evropy).

1 Výraznýnárůst podílu v letech 2014-2015 souvisí s dočerpáváním EU fondů z minulého programového období. Ačkoliv je samozřejmě lepší
peníze dočerpat než naopak, v tomto období směřovala část prostředků do řady projektů, které z pohledu ekonomiky s velkou
pravděpodobností neměly maximální užitek (například oproti dostavbě páteřní dálniční sítě).

20
4. Mapa investičních
preferencí
Na základě materiálů dodaných jednotlivými ministerstvy, kraji, městy a obcemi vznikla Mapa investičních preferencí, ve
které jsou zakotveny všechny, na základě deklarace investorů, strategické investice plánované do roku 2030. Na této úrovni
je třeba zmínit, že informace o výši investičních výdajů je předběžná - daná odhadem zástupců konkrétního investora
(konečná vysoutěžená cena se může lišit na základě situace na trhu), ani způsob financování (většina uvedených investic
nemá zajištěné zdroje financování). Mapa tak ukazuje odhadovanou hodnotu všech plánovaných projektů, které jednotliví
veřejní investoři považují za žádoucí.

4.1 Mapa investičních preferencí - resortní úroveň

V průběhu roku 2018 proběhl primární sběr podkladů pro tvorbu Mapy investičních preferencí, a to oslovením zástupců
jednotlivých ministerstev. Mapa investičních preferencí obsahovala celou řadu informací o projektech (detailní popis je
uveden v kapitole 3 tohoto dokumentu). Výsledkem tohoto primárního sběru bylo zjištění, že dle této deklarace by bylo
třeba investovat do roku 2030 do veřejných investičních projektů na úrovni centrálních orgánů státní správy přes 3,5 bil. Kč
(přičemž většina z této částky by byla alokována do projektů, které připravuje Ministerstvo dopravy – konkrétně by to bylo
2,8 bil. Kč). I přes to, že jak bylo uvedeno v tomto dokumentu, Mapa investičních preferencí slouží jako podkladový materiál
pro tvorbu NIP – tzn. reálně by nebyly zrealizovány všechny uvedené projekty, je zřejmé, že tato částka významně převyšuje
aktuální alokaci tohoto resortu, ale i jakékoliv výhledy a v neposlední řadě
i absorpční kapacitu ČR.

Z tohoto důvodu byly resorty osloveny znovu s tím, aby při deklaraci svých strategických projektů zahrnuly do úvahy i
předpoklad absorpční kapacity trhu a výsledkem byla nová Mapa investičních preferencí, která vznikla v tomto roce.
Absolutní objem prostředků nutných pro deklarované strategické investice dle sběru provedeného v roce 2019 se snížil na
2,8 bil. Kč. V případě většiny veřejných investorů byly úpravy potřebných investic pouze kosmetické, jediný resort, u kterého
došlo k významné absolutní změně, bylo Ministerstvo dopravy, které poskytlo soubor investic s investiční náročností, která
respektuje absorpční kapacity ČR (mimoto u některých došlo k relativní změně požadovaných investičních prostředků – jako
např. u Ministerstva práce a sociálních věcí). Na základě dnešních reálií můžeme reálně očekávat, že Ministerstvo dopravy
cílí na roční investiční objem lehce převyšující 100 mld. Kč, při jednoznačné deklaraci zvýšení investičních potřeb
(samozřejmě spojených i s dostatkem zdrojů a průběžné přípravě investic), může zvýšit svoje cílení směrem k 140 mld. Kč
(možná i výš, ale pouze za předpokladu, že se bude jednat o postupné navyšování investiční aktivity, v opačném případě by
takové zvýšení investiční potřeby vedlo spíše než k zvýšení počtu staveb k jejich zdražení) – takto je dnes nastaven soubor
investic v deklarované Mapě investičních preferencí, jelikož částka 2,1 bil. Kč je složena z 1,4 bil. Kč investic ministerstva a
0,7 bil. Kč objemu dotací, které zprostředkovává ministerstvo.

21
Resort v mil. Kč procentní podíl z celku
Ministerstvo dopravy 2 775 081 78,7%
Ministerstvo zemědělství 141 263 4,0%
Ministerstvo pro místní rozvoj 105 862 3,0%
Ministerstvo průmyslu a obchodu 103 539 2,9%
Ministerstvo práce a sociálních věcí 76 800 2,2%
Ministerstvo životního prostředí 73 661 2,1%
Ministerstvo zdravotnictví 71 574 2,0%
Ministerstvo školství 55 914 1,6%
Ministerstvo vnitra 53 397 1,5%
Ministerstvo kultury 44 588 1,3%
Ministerstvo spravedlnosti 19 891 0,6%
Ministerstvo zahraničních věcí 4 849 0,1%
Celkem 3 526 419 100,0%

Tabulka 1 - Mapa investičních preferencí v letech 2019 až 2030 v mil. Kč (sběr podkladů v 2018)

Největší podíl tvoří projekty ministerstva dopravy, které výhledově plánuje alokaci většiny zdrojů zejména do rozvoje
onvenční železniční sítě, dálnic, silnic a dopravních fondů. Další ministerstva tvoří maximálně 4% podíl na mapě investičních
preferencí.

Částky, které jsou uvedeny v tabulce, zahrnují součet jak velikosti investičních výdajů, které by dané ministerstvo rádo
proinvestovalo jak samo, tak prostřednictvím svých zřízených organizací, tak i dotací, které dané ministerstvo vypisuje, a
jsou zaměřeny na investice.

Mapování investičních preferencí agreguje pouze deklarované potřeby jednotlivých investorů a z nich je teprve vybírán NIP,
přičemž ani ten není přímo provázán na zdroje. Nelze tedy z uvedené částky usuzovat nic jiného, než že před námi stojí
velká výzva v podobě velkého množství nezbytných investic, které cílí ať již do snižování dopadů klimatických změn,
negativního dopadu dopravy či jinam, kterou abychom zvládli. Je nezbytné nastavit velmi pevně, dobře a transparentně
metodiku práce s investicemi. Současně je nutné upozornit na skutečnost, že některé investice jsou přirozeně hrazeny ze
zdrojů investora (typicky se jedná o investice realizované firmami, které spadají pod MPO – jako např. ČEPS).

Komplexní pohled na Mapu investičních preferencí podle resortů České republiky je k nahlédnutí níže. Tabulka zobrazuje
resortní potřeby na roky 2020 – 2030. Tato tabulka vychází z rezortních požadavků předložených v roce 2019. Zmapování
jednoznačně ukázalo, že potřeba veřejných investic významně převyšuje jak finanční možnosti, tak absorpční kapacitu ČR. Z
tohoto vyplývá několik významných závěrů:

• bude nezbytné projekty filtrovat - je zcela zásadní, aby vznikla akceptovatelná metodika výběru projektů,
které jako společnost považujeme hodny realizace
• je nezbytné, abychom hledali zdroje pro financování projektů

Resort v mil. Kč procentní podíl z celku


Ministerstvo dopravy 2 133 507 77,0%
Ministerstvo životního prostředí 125 260 4,5%
Ministerstvo průmyslu a obchodu 105 660 3,8%
Ministerstvo pro místní rozvoj 105 644 3,8%
Ministerstvo zemědělství 84 502 3,0%
Ministerstvo vnitra 56 281 2,0%
Ministerstvo zdravotnictví 54 393 2,0%
Ministerstvo školství 51 437 1,9%
Ministerstvo kultury 29 173 1,1%
Ministerstvo spravedlnosti 15 903 0,6%
Ministerstvo práce a sociálních věcí 6 139 0,2%
Ministerstvo zahraničních věcí 4 254 0,2%
Celkem 2 772 153 100,0%

Tabulka 1 - Mapa investičních preferencí v letech 2019 až 2030 v mil. Kč (sběr podkladů v 2019)

22
23
NIP dělí investice podle sektorů, do kterých byly podle svého charakteru zařazeny, do těchto šesti skupin: Doprava, Digitální
komunikace, Energie, Životní prostředí, Sociální infrastruktura a Věda, výzkum, vzdělání.

Investice resortů

24
Regionální investice - Krajská úroveň

25
26
Regionální investice – úroveň měst

27
Regionální investice – úroveň obcí

28
29
5. Metodologická pravidla
Evaluační principy:

• Užitečnost
• Korektnost
• Kvalita a opakovatelnost
• Participace
• Nestrannost, nezaujatost a nezávislost
• Transparentnost
• Partnerská spolupráce

Evaluační kritéria:

• Relevance
• Efektivnost
• Efektivita
• Dopad, účinek
• Udržitelnost
• Propojenost
• Zpravodajství
• Vnitřní koherence
• Koordinace

Jak principy, tak i kritéria musí být nastavena tak, aby bylo možné je ctít dlouhodobě a bylo jejich prostřednictvím
jednoznačně deklarováno, jakým směrem bude orientována investiční strategie a jak budou projekty vybírány. Poskytuje to
systému prvek stability a rovnováhy.

Národní investiční plán coby rámcový dokument prezentuje směr, jímž se Česká republika vydává a koncepčně ukazuje
klíčové priority. Jednotlivá ministerstva a další instituce plánují a připravují projekty s velkou investiční náročností. Klíčová
otázka, zda dané projekty budou realizovány, zatím nelze zodpovědět. Je ale jisté, že s největší pravděpodobností nedojde k
realizaci všech navrhovaných projektů. Je také velmi pravděpodobné, že během řešeného období vyvstane mnoho nových
projektů, které z různých důvodů není v současné době možné predikovat či dokonce plánovat. Aby NIP mohl plnit svoji roli,
je nezbytné správně nastavit procesy a metodiku pro posuzování a evaluaci jednotlivých projektů, a to jak z pohledů
souznění se strategickými prioritami a hodnotami uvedenými v NIP, (vysvětleno v kapitole věnující se prioritizaci)
tak z pohledu socioekonomických přínosů navrhovaných projektů, ale i posouzení finanční efektivity, udržitelnosti či
proveditelnosti.

Předpokladem k úspěšnému investování je totiž maximalizace užitku, který investované peníze mohou pro občany ČR
přinést a dále výběr projektů, které jsou proveditelné, a to jak v investiční, tak i provozní fázi (procesně, personálně,
právně a finančně).

Abychom naplnili výše uvedené principy, budou projekty do NIP vybírány na základě následujících podmínek:

1) Kumulované finanční toky jsou v každém roce životnosti projektu větší nebo rovny nule - podmínka finanční
udržitelnosti. (vzhledem k tomu, že finanční toky projektu v sobě mají integrované všechny předpoklady a
charakteristiky projektu).
2) Projekt bude mít pozitivní vliv na kvalitu života občanů, příp. bude pozitivně přispívat k společenskému užitku. Jedna z
možných (na základě pozitivních zahraničních zkušeností preferovaná varianta) variant, jak toto měřit, je postavit
podmínku pro výběr tak, že socioekonomická čistá současná hodnota je větší nebo rovno nule, příp. socioekonomické
vnitřní výnosové procento je větší nebo rovno společenské diskontní sazbě, za předpokladu, že bude využito
jednoznačně definované společenské diskontní sazby a budou využity akceptovatelné / autoritou definované stínové
ceny a že bude dodrženo veškerých metodických pravidel CBA.

30
Doposud nebyly jednotlivé projekty mezi sebou porovnatelné, neexistovala jednotná, standardizovaná metodika na měření
jejich dopadů, případně se u různých projektů využívaly různé přístupy k hodnocení, a proto nebyly pro srovnání dostatečně
vypovídající. Určení transparentních, dopředu známých podmínek a kritérií

pro posouzení projektů (RIA, TIA, CBA, ROI…) zajistí efektivnější rozhodování a maximalizaci užitku z investovaných peněz.

Je nezbytné jasně standardizovat způsob posouzení projektů a hodnotících parametrů, které bude muset každý projekt
splňovat tak, aby nakonec všechny projekty byly porovnatelné mezi sebou nehledě na jejich rozsah, cenu či resort nebo
municipalitu, která projekt předkládá.

Lze předpokládat, že součástí posouzení projektu bude:

• Analýza dopadu na životní prostředí EIA


• Analýza rizik a management rizik projektu
• Studie proveditelnosti
• Cost Benefit Analýza (vzhledem k tomu, že by nás především měla zajímat hodnota za peníze, lze pro
posouzení doporučit právě tuto metodu jako součást vícekriteriální hodnocení.

Je nezbytné definovat i nezbytné penzum informací, které je nutné ze zpracovávaných analýz získat:

• odůvodnění intervence postavit na dostatečném přínosu investice oproti nulové variantě (veřejné investice by
měly být realizovány pouze pokud trh selhává),
• jednoznačné definování cíle projektu,
• ideálně analyzovat možné alternativy řešení projektu,
• analýzu finančních dopadů generovaných pouze projektem.

31
6. Institucionální zajištění
a odpovědností
NIP plán bude vyžadovat dva orgány, které budou v různé fázi řešit jeho naplnění, a to Radu vlády pro veřejné investování
(dále jen Rada vlády) a Státní expertízu. Lze to vnímat tak, že Státní expertíza bude plnit roli poradního orgánu Rady vlády.

Rada vlády na základě svého statusu bude mít funkci iniciační, dohlížecí a rozhodovací. Jejím úkolem bude tedy iniciovat a
dohlížet na budování systému veřejného investování, jehož nutnou podmínkou jsou dlouhodobé závazné vize obsažené v
přijaté dlouhodobě platné strategii na úrovni celé země a dále dlouhodobě platné a v koncepčním pohledu neměnném
metodologickém přístupu, který v sobě bude obsahovat jak zohlednění finanční stability jednotlivých veřejných investorů,
tak i společenské blaho.

Radě vlády předsedá premiér ČR (předseda Rady vlády). Samotná Rada vlády je složena z vybraných členů vlády
(místopředsedy Rady vlády jsou ministr Ministerstva pro místní rozvoj a Ministerstva financí) a dále zástupci odborné
veřejnosti a zájmových skupin.

Poradním orgánem Rady vlády pro veřejné investování je Státní expertíza, zřízená na Ministerstvu pro místní rozvoj. Jedná
se o expertní tým, který bude připravovat na základě podnětů Rady vlády, příp. na základě podnětů vzniklých ze své činnosti
či výzev partnerů (jednotlivých veřejných investorů) strategické dokumenty, metodologii, procesní pravidla.

Dále bude Státní expertíza poradním orgánem pro jednotlivé veřejné investory, bude sloužit jako nejen evaluační jednotka
projektů NIP, ale i jako koordinační jednotka pro veřejné investice, bude propojovat jednotlivé veřejné investory tak, aby
bylo dosaženo maximálního společenského efektu. Státní expertíza bude plnit v neposlední řadě i orgán poradní při tvorbě
strategických investičních projektů.

Ani Rada vlády, ani Státní expertíza ovšem nikterak nezasahuje do kompetencí jednotlivých investorů. Klade si za cíl být
spíše podpůrným a koordinačním orgánem s cílem maximálně podpořit investiční prostředí tak, aby se zvýšila intenzita
přípravy strategických projektů veřejných investorů a současně systematickou prací v oblasti metodických rámců,
sjednocováním pravidel napříč celým prostorem veřejného investování, zvýšit kvalitu a připravenost projektů.

32
7. Aktuální stav a další postup
Reforma veřejného investování, jehož jedním z výsledků je NIP má tři dimenze:

• Metodickou
• Procesní
• Samotné sestavování NIP a systém sběru podkladů pro mapování investičních preferencí

Metodická dimenze bude obsahovat dvě významné složky, a to (bude připraveno):

• Metodická pravidla pro jednotlivé podkladové studie (studie proveditelnosti, CBA …) – tedy náležitosti
těchto studií, pravidla pro jejich sestavení, struktura studií, nezbytné součásti, kriteriální proměnné.

• Hodnotící pravidla, která budou aplikována na výběr projektů v rámci jejich evaluace – ta musí být
transparentní dlouhodobě udržitelná, aby umožnila strategické řízení veřejných investic.

Procesní dimenze vyžaduje:

• nastavení procesních náležitostí, kterými bude každý projekt procházet (v této dimenzi myšleno optikou
toho „rukama, kterých osob musí projekt projít, jaký je jeho životní cyklus od samotné ideje, která vzniká u
zaměstnanců veřejného investora až po konečnou evaluaci a jeho zařazení na seznam NIP. Je nutné tento
proces optimalizovat, není cílem, aby se zvýšením sofistikovanosti evaluace narostla administrativní
náročnost spojená s projekty. Pro dobré nastavení těchto procesních kroků bude klíčové provést detailní
analýzu, jaké procesy jsou realizovány v rámci životního cyklu projektu dnes - neboli čím dnes prochází
jednotlivé projekty od momentu ideového vzniku až po samotnou realizaci u jednotlivých veřejných
investorů.

• vytvoření Státní expertízy, která bude zajišťovat, aby byly vybírány do NIP pouze takové projekty, které jsou
finančně proveditelné, strategické a společensky smysluplné (s vysokým společenským přínosem, value for
money).

Státní expertíza bude (je vytvářena):

• poradním orgánem Rady vlády pro veřejné investování


• expertní tým, který bude připravovat na základě podnětů Rady vlády pro veřejné investování, příp. na
základě podnětů vzniklých ze své činnosti či výzev partnerů (jednotlivých veřejných investorů)
strategické dokumenty, metodologii, procesní pravidla.
• poradním orgánem pro jednotlivé veřejné investory,
• bude sloužit jako evaluační jednotka projektů NIP,
• koordinační jednotka pro veřejné investice,
• bude propojovat jednotlivé veřejné investory tak, aby bylo dosaženo maximálního společenského
efektu.

Sestavení NIP - postup na přípravě NIP lze shrnout do následujících kroků:

• Prvotní sběr podkladů pro sestavení Mapy investičních preferencí – tato fáze je hotová – do budoucna
se předpokládá, že bude vytvořen IT systém na kontinuální sběr podkladů. Výsledkem tohoto IT
systému je snížení pracovní náročnosti poskytování podkladů jednotlivých veřejných investorů a
současně umožní sdílení těchto informací mezi všemi subjekty, které tyto informace pro svoji práci
potřebuji (systém se momentálně připravuje).

• Nastavení konceptu metodických pravidel pro práci s projekty vzešlými z mapování a jejich výběru do
NIP – výsledky této fáze sou popsány v tomto dokumentu.

33
Další kroky nás teprve čekají:

• Zpuštění IT systému
• Rozpracování konkrétních postupů v jednotlivých metodách, jejich náležitostí, evaluačních pravidel,
které budou k výběru projektů využívány.
• Prioritizace projektů.
• Evaluace projektů.
• Zařazení projektů do NIP.
• Nastavení systému reportingu.

Poslední 6 kroků budou probíhat plynule tak, jak bude dokončována příprava strategických projektů.

34
8. Rizika a bariéry
Kritická místa plynulého veřejného investování

V rámci úvodních prací na tvorbě NIP byly analyzovány mimo jiné i bariéry plynulého investování s cílem zmapování
veškerých kritických míst, která mohou vést ke zpomalování jednak přípravy projektů, tak i jejich samotné realizace. Cílem
je identifikovat ta kritická místa, jejichž dopad do investičních prostorů lze snížit případně zcela eliminovat.

Kritická místa:

• Nedostatek finančních prostředků.

• Nejistota finančních prostředků a z toho plynoucí pasivita v oblasti přípravy projektů – pokud by
investoři měli vizi získání finančních prostředků v určité výši, nebo šanci, že určité finanční obnosy v
návaznosti na přípravu projektů obdrží, zvýšilo by to intenzitu příprav strategických projektů.
Významným motivátorem je tedy dlouhodobá stabilní fiskální politika.

• Kapacitní možnosti kvalifikovaných dodavatelů (pracovníci projektových firem, odborníci na


environmentální posouzení, samotné dodavatelské firmy – stavební a další) omezují realizaci řady
investičních projektů, příp. je významně zdražují. Jak již bylo uvedeno proto, abychom zvýšili kapacity
na straně dodavatelských firem, je nutné, aby byla jednoznačně dlouhodobý cíl v oblasti investice, který
bude obsahovat i očekávané objemy finančních prostředků, které veřejní investoři v určitém období cílí
profinancovat. Povede to na jedné straně k vyšší připravenosti dodavatelů investičních celků a
současně by to mělo stabilizovat tržní cenu dodávek.

• Kapacitní a personální zajištění institucí dotčených realizací investice (vč. samotných veřejných
investorů).

• Zdlouhavá a někdy přerušovaná územní a stavební řízení – toto je řešeno v rámci rekodifikace
stavebního práva na MMR.

35
9. Model financování
NIP není apriori navázán na žádný zdroj financování, nicméně je cílem v rámci procesů metodických či obecně
koordinačních, nastavit systémy výběru vhodného finančního zdroje pro financování daného projektu. Dnes je realita
taková, že primárním zdrojem jsou prostředky z dotačních titulů národních či evropských. Vzhledem ke změnám v oblasti
především evropského dotačního financování (musíme se připravit na skutečnost, že těchto prostředků bude ubývat a
současně, že klesá kofinancování z evropských zdrojů), je nutné postupně měnit pohled na zdroje financování pro veřejné
projekty. Financování NIP, proto předpokládá změnu logiky posuzování volby finančních zdrojů, s čímž souvisí i změna
designování samotných projektů.

36
37
10. Investiční priority,
jednotlivé oblasti
Dokument se věnuje především šesti prioritním osám, jimiž jsou:

• doprava
• digitální komunikace
• energie
• životní prostředí
• sociální infrastruktura
• věda, výzkum a vzdělání (byť je obecně toto téma součástí sociální infrastruktury, je mu vzhledem míře
významu věnována celá kapitola).

V rámci jednotlivých oblastí lze nalézt vždy přehled oblasti, popřípadě sektoru (pokud je oblast dělená na více sektorů) a
dále konkrétní priority na příslušné období v jednotlivé oblasti či sektoru.

• Do roku 2021 třeba dokončit modernizaci 100 kilometrů D1.


• Do roku 2021 zprovoznit 110 nových kilometrů dálnic.
• Zrychlit výstavbu dálnic na všech hlavních trasách.
• Modernizovat a oživit železniční dopravu s důrazem na rozvoj multimodálních systémů.

Rozvoj dopravní infrastruktury hraje klíčovou roli v rozvoji ekonomiky státu. Právě proto klademe na oblast dopravy největší
prioritu, což se projevuje rozsáhlými investicemi, které jsou do stěžejních dopravních staveb investovány a zároveň i
plánováním rozvoje dopravní sítě na velmi dlouhé období dopředu. Je třeba se přenést přes dělení dopravní sítě na tu, která
je v kompetenci Ministerstva dopravy a tu, která je ve správě regionů a začít pohlížet na dopravní síť z většího nadhledu
jako na jeden strategický celek a jako takový jej i plánovat. Každý občan může sledovat houstnoucí provoz na silnicích a
dálnicích, plnící se železniční spoje na příměstských linkách či plná parkovišti na okraji metropole. V příštích letech se tyto
neduhy budeme snažit odstranit a spolu s tím i zvýšit bezpečnost a pohodlí všech cestovatelů.

Současná dopravní situace není ideální, ale vytváří se všechny předpoklady pro její zlepšení. Jen do roku 2021 je v plánu
zprovoznit 210 kilometrů dálnic a rozestavět dalších 180 kilometrů. Dopravní stavby jsou v plném proudu a kromě
dokončení modernizace D1 (celkem na modernizaci čeká ještě okolo 100 km dálnice) nás čeká i otevření dalších 110 km
nových dálnic. Ač se to dnes možná nezdá, dálniční síť zažívá nebývalý boom a v nejbližších letech z něj budou profitovat
všichni občané. Kromě rozšiřování a zkvalitňování sítě páteřních silnic a dálnic je prioritou ČR v dopravní oblasti i intenzivní
modernizace železniční dopravní cesty. Dlouhodobým cílem je dostat co největší množství nákladu z kamionů na vlak,
ulevit tak silnicím a dálnicím a maximalizovat využití jedné z nejhustších železničních sítí na světě. Aby tohoto cíle bylo
možné dosáhnout, je nutné budovat nová, velkokapacitní překladiště pro kombinovanou (kontejnerovou), multimodální
přepravu a zároveň pokračovat v intenzivní elektrizaci klíčových tratí.

Železniční doprava musí hrát prim i v osobní dopravě. Zvláště v aglomeracích okolo velkých měst je v současnosti doprava
za prací stěžejním úkolem. Zavádění nových linek, a vzhledem ke ztenčující se kapacitě současných příměstských koridorů i
případné budování nových tratí, je aktivitou, která pomůže desetitisícům obyvatel z příměstských oblastí.

Vzhledem k nesmírně rychle se rozvíjející oblasti „čisté“ mobility, tedy pohonů na alternativní, nefosilní paliva, je možné za
klíčové označit i toto téma. Strategie musí podporovat rozvoj dobíjecích i čerpacích stanic pro tyto nové pohony a
podporovat jejich popularizaci a co nejrychlejší šíření.

Přehled oblasti

38
Dopravní infrastruktura je klíčovým prvkem rozvoje každého státu. Dalo by se říci, že její hustota, a především kvalita je
měřítkem vyspělosti dané země. Její správná výstavba a údržba má významný ekonomický a sociální dopad nejen na území
daného státu, vzhledem k pozici České republiky uprostřed Evropy i na území celého Evropského společenství.

V důsledku neustálého růstu objemu dopravy se zvyšuje i dopravní zatížení infrastruktury, které se promítá do
aktuálního stavu dopravní sítě. Zvýšená intenzita dopravy přináší nové požadavky na delší životnost, zvýšenou kapacitu a
bezpečnostní prvky dopravní infrastruktury.

Větší požadavky znamenají nemalé investiční náklady, které zatěžují veřejné rozpočty.

Trendy v ostatních evropských státech a v samotné EU jsou většinou velice podobné a v mnohém shodné se strategií a
prioritami v dopravě v ČR. Evropské státy se soustředí hlavně na rozšiřování a obnovu celé vnitrostátní infrastruktury –
silnice, dálnice, železnice, přístavy, letiště, veřejná doprava ve městech či cesty pro cyklisty. Situace je ve většině zemí velice
podobná, protože dříve vystavěná infrastruktura je po čase silně opotřebovaná a do její obnovy je třeba vkládat velké
investice. Kromě obnovy se snaží státy propojovat větší města a přispět tak obyvatelům k lepším a dostupnějším pracovním
příležitostem či k rozvoji obchodu mezi městy a v konečném důsledku posílit ekonomiku země. Dalším opakovaně se
objevujícím bodem je vytváření bezpečnější infrastruktury s cílem snížit počet úmrtí v dopravě. Tyto trendy se objevují i ve
strategiích v dopravě v ČR.

Na základě společných cílů daných Evropskou unií bude třeba se zaměřit na využívání alternativních paliv, snižování emisí a
rozvoj dobíjecích a tankovacích stanic s alternativními palivy. Tyto investice pomohou státům EU splnit schválené cíle
ohledně dekarbonizace a nižších emisí z dopravy. Dalším trendem pomáhajícím snižovat emise a zvyšovat efektivitu v
dopravě je přesun primárně nákladní dopravy ze silnic na železnici. Velkým trendem také bude (a v některých státech již
aktuálně je) elektromobilita, jakožto alternativní způsob dopravy s nízkými či nulovými emisemi. Protože jsou tyto cíle
závazné pro všechny členské země, počítá s nimi i strategie dopravy v ČR.

Kromě investic na úrovni jednotlivých států je v celoevropském měřítku klíčové propojování celé Evropy
za účelem podpory fungování jednotného trhu. Evropská unie určila jako jednu z největších priorit budování
transevropských sítí ať už v silniční dopravě či v železniční. Takovéto propojení by mělo podporovat investice a spolupráci v
rozvíjení infrastruktury v oblasti dopravy, energetiky, digitálních odvětví a zároveň je v souladu s dekarbonizací a digitalizací
evropského hospodářství.

Propojením Evropy je kromě vybudování silniční a železniční infrastruktury myšleno také zajištění rozsáhlé sítě dobíjecích a
plnících stanic. S transevropskou sítí a lepším propojením s Evropou se v ČR počítá hlavně ve spojitosti s železniční
dopravou, která by měla být hlavním způsobem napojení
na tuto síť.
Doprava je sektor, který mimo jiné slouží ke zvyšování konkurenceschopnosti České republiky. Neřešení problémů v
dopravě proto může vyústit ve velké přímé i nepřímé celospolečenské ztráty.

Opatření v dopravě musí být vnímána tak, že jednotlivé segmenty dopravy tvoří nedílný celek – tzn. oblasti, které vyžadují
podporu z veřejných zdrojů, jsou nezbytné pro fungování celého systému dopravy, a nelze je oddělovat od sektorů, které
jsou z hlediska veřejných rozpočtů tzv. „čistým plátcem“. Rozpad systému dopravní obslužnosti v důsledku plošných škrtů by
se negativně projevil jak v problémech ve fungujících oblastech dopravy (neprůjezdnost, nehodovost a celkové navýšení
externalit), tak i v ostatních celospolečenských oblastech.

Kromě vnitrostátní dopravy v ČR je třeba řešit napojení na evropský dopravní prostor. Ten je daný společnou Politikou
transevropských dopravních sítí (TEN-T), která nastiňuje rozvoj dopravní infrastruktury s výhledem do roku 2025, s cílem
podpořit jednotný evropský trh. Hlavním cílem je snížení závislosti Evropy na dovážené ropě a snížení uhlíkových emisí o 60
% do roku 2050, zastavit používání konvenčních pohonů ve městech, využívání ze 40 % nízkouhlíková paliva v letecké
dopravě a o 40 % snížit emise ve vodní dopravě.
Díky této společné politice by evropské země měly dosáhnout vyšší hospodářské spolupráce. Aby se těchto výsledných
efektů dosáhlo, je třeba realizovat přesunutí alespoň 50 % přepravy nákladů na střední a dlouhé vzdálenosti ze silniční na
železniční a vodní dopravu a také zvýšit podíl železniční dopravy v osobní dopravě na úkor letecké do roku 2050. Dále v
souladu s odsouhlasenými cíli na snížení emisí je třeba zavést alternativní energie a účinnější motory pro dopravu. Pro větší
efektivitu a optimalizaci bude nutné také zavést inteligentní dopravní systémy (ITS) ve všech druzích dopravy.

Veškeré cíle a projekty v dopravním sektoru v ČR se řídí dokumentem „Dopravní politika ČR


2014 – 2020“, což je vrcholný strategický dokument vlády ČR. Na tuto strategii navazují všechny ostatní podružné akční
plány dopravního sektoru, které rozpracovávají jednotlivé oblasti (jejich seznam je v příloze) a zároveň i NIP – přehled
investičních oblastí.

39
V dlouhodobém horizontu je třeba počítat se změnou struktury využívaných paliv pro dopravu a nutností plnit cíle
nízkouhlíkového hospodářství. Zároveň musí být silniční infrastruktura včas vybavená napájecími stanicemi pro alternativní
paliva.

Graf 4 - Mapa investičních preferencí v mil. Kč v letech 2019 až 2022

Níže lze vidět rozdělení investic do dopravní infrastruktury v posledních letech. Silniční dopravní infrastruktura je
nejpoužívanějším typem dopravy v ČR. Druhou nejpoužívanější infrastrukturou je železniční a obě dohromady jsou klíčové
pro využití kombinované dopravy.

Právě využití kombinované dopravy se jeví jako nejperspektivnější do budoucna, ale v ČR tento typ dopravy zaostává a
rozvíjí se pomalu. Důvodem je nedostatečná potřebná infrastruktura, kterou by měla tvořit hlavně překladiště, která se ale v
ČR potýkají s řadou nedostatků, například neplní parametry mezinárodní kombinované přepravy v oblastech užitné délky
kolejí, které umožňují zpracování celého vlaku na jedné koleji.

Dalším nedostatkem jsou zastaralé technologie a fakt, že jsou z většiny vlastněny soukromými vlastníky. Podpora
kombinované dopravy by se tedy měla stát jednou z klíčových priorit v oblasti dopravy pro příští desetiletí.

Velmi důležitým bodem, který je ve strategiích i ostatních evropských států, je vytvoření podmínek pro mezioborovou
spolupráci v oblasti nákladní dopravy tak, aby železniční a vodní doprava plnily službu pro silniční dopravce. Ze zdrojů EU se
proto podpoří rozvoj terminálů kombinované dopravy. Cílem je vytvořit překladiště kontejnerů, která zajistí, aby po silnici
probíhal pouze počáteční svoz a závěrečný rozvoz nákladní dopravy. Větší část délky uskutečněné přepravy by pak měla
probíhat po železnici či po vodě.

10.1.1 Dálnice a silnice

10.1.1.1 Přehled sektoru

V ČR není dokončena dálniční páteřní síť, a na části silniční sítě je nutné dobudovat obchvaty a odstranit bodové závady,
které především ohrožují bezpečnost. Zároveň je v ČR dlouhodobě podfinancovaná údržba, která se projevuje především na
kvalitě vozovek. Dlouhodobým cílem je tedy urychlit přípravu a výstavbu dopravních staveb, dokončit páteřní dálniční sítě a
dobudovat obchvaty na silnicích I. tříd, a také zlepšit stávající stav dopravní infrastruktury. Vybudovaný rozsah sítě je pak
nutné udržovat v provozuschopném stavu.

10.1.1.2 Priority

Mezi priority kapitoly patří zejména:

40
• Zprovoznit 210 kilometrů dálnic do roku 2021, z toho 110 kilometrů dálnic nových a 100 kilometrů
modernizované D1.

• Do roku 2021 rozestavět dalších 180 km dálnic.

• Zrychlit výstavby dálnic na všech hlavních trasách, konkrétně zejména D1, D3, D4, D6, D7, D11, D35, D48,
D49, D52, D55, a dokončit modernizaci dálnice D1 mezi Prahou a Brnem.

• Jednotný dopravní integrovaný systém veřejné dopravy, založený na principu jedné jízdenky
• a jednotných přepravních podmínek.

• Rozvoj městské, příměstské a regionální hromadné dopravy v rámci IDS.

• Rozvoj transevropské dopravní sítě.

• Zvýšení bezpečnosti dopravy.

• Omezení vlivů dopravy na životní prostředí a veřejné zdraví.

• Zlepšení podpory multimodálních přepravních systémů.

• Snižování energetické náročnosti sektoru dopravy a zejména její závislosti na uhlovodíkových palivech.

• Elektronický dálniční kupón místo dálniční známky, dostupný prostřednictvím aplikace v telefonu
• či na internetu.

• Elektronizace správy v oblasti registrace vozidel a vydávání řidičských oprávnění.

10.1.2 Železnice

a) Přehled sektoru

Železniční doprava je druhou nejčastější dopravou pro přepravu osob i nákladu v České republice. Jakožto hlavní konkurent
silniční dopravy obsluhuje přepravu na krátké, střední a zejména dlouhé vzdálenosti.

Železnice by se měla zaměřit na silné přepravní proudy, obsluha malých obcí pomocí železnice není efektivní. V plánu je
také reforma systému veřejné dopravy - otevřený trh v železniční dopravě, neboli liberalizace. Pro vyšší komfort cestujících
jsou v současnosti klíčové zejména opravy nádražních budov, v plánu je opravit
až šedesát významných nádražních budov. Jedná se například o nádraží v Mostě, Praze-Smíchově či v Křižanově. Nevyužité
prostory staničních budov budou nabídnuty k využití veřejné správě či komerčním subjektům.

Připravovaná síť vysokorychlostních a konvenčních železnic, nazvaná Rychlá spojení, je schopna plnit jak vnitřní přepravní
vztahy v ČR (propojení krajských měst), tak i mezinárodní přepravní vztahy v rámci EU. Na železničních expresních a
rychlíkových linkách narůstají již dnes počty cestujících meziročně o více než 10 %. To na jedné straně potvrzuje zájem
obyvatelstva o moderní železnici a správnost vynaložených investic, na druhé straně to vede ke kapacitním problémům,
které je nutno řešit výstavbou nových tratí, a to vysokorychlostních. Smyslem realizace systému RS (rychlá spojení)
přirozeně není prostá výstavba nových vysokorychlostních tratí s cílem nově koncipovat systém obsluhy území ČR veřejnou
dopravou, ale pomoci
k rozvoji ekonomiky a zvýšení životní úrovně v ČR.

b) Priority

Zvýšení konkurenceschopnosti vnitrokontinentálních intermodálních přeprav znamená zajistit dostatečnou kapacitu po


nákladní dopravu, protože v případě nedostatku nelze automaticky omezit pouze nákladní dopravu. Bude se také
pokračovat v modernizaci celostátních i regionálních železničních tratí včetně elektrizace důležitých dosud
neelektrifikovaných tratí tam, kde je to efektivní.

41
Vhodným podnětem k budoucímu rozvoji je zřízení nových vysokorychlostních tratí, které jsou dnes již běžné v dalších
zemích EU a jiných částech světa. Tento systém v budoucnu zajistí zásadní zlepšení dopravní obsluhy České republiky
železniční dopravou. Realizace systému vysokých rychlostí totiž obsahuje silné stimuly podporující zaměstnanost, ovlivňující
strukturu a kvalitu pracovní síly, technologickou úroveň, školství i kvalitu know-how, které je potřeba rozvíjet a podporovat,
neboť celý sektor má šanci stát se významným činitelem při zvyšování národní hospodářské konkurenceschopnosti.

Mezi priority kapitoly patří zejména:

• Rozvoj transevropské dopravní sítě.


• Zvýšení podpory multimodálních přepravních systémů.
• Snižování energetické náročnosti sektoru dopravy
• a zejména její závislosti na uhlovodíkových palivech.
• Omezení vlivů dopravy na životní prostředí a veřejné zdraví.
• Modernizace, rozvoj a oživení železniční dopravy.
• Rozvoj městské, příměstské a regionální hromadné dopravy v rámci IDS.

10.1.3 Ostatní

Letecká

a) Přehled sektoru

Ve výhledu na následujících 20 let se předpokládá, že poptávka po letecké dopravě bude trvale růst. Odhaduje se, že v roce
2030 bude mezinárodně přepraveno 6 mld. cestujících a počet letů se zdvojnásobí na 60 milionů. Podobným tempem by
měly růst i výkony v nákladní letecké dopravě. Dynamický růstový potenciál letecké dopravy je tedy zřejmý, ať už odhady
vyjdou přesně či o něco slaběji. Poptávka tedy bude jak po nových letadlech, tak po leteckém personálu, kapacitě letištní
infrastruktury a kapacitě
a propustnosti vzdušného prostoru.

I v případě nižšího nárůstu poptávky po využití českého vzdušného prostoru by se v následujících 20 letech stále jednalo o
zvýšení počtu letů o stovky tisíc (cca ze 700 tis. na více než 1 milion ročně) a počet přepravených cestujících v ČR může
dosáhnout až 18 milionů. Přes výše popsaný optimistický výhled do budoucna je 20 let na zajištění výstavby a plánovaní
dostatečné kapacity letištní infrastruktury poměrně krátká doba. Nehledě na to, že uspokojením narůstající poptávky se
přispívá k růstu cestovního ruchu, zaměstnanosti a ekonomické prosperitě státu. Infrastruktura letišť je dnes (s výjimkou
letiště Praha) ve vlastnictví krajů nebo soukromých subjektů. Aby mohla být letecká infrastruktura podpořena z evropských
fondů, bylo nezbytné vypracovat koncepci pro leteckou dopravu, která je rovněž důležitým podkladem pro oblast územního
plánování.

b) Priority

Mezi priority kapitoly patří zejména:

• Vzdělávání jako součást udržitelného rozvoje letecké dopravy.


• Využití dálkově řízených leteckých systémů.
• Zvýšení bezpečnosti leteckého provozu.
• Ochrana životního prostředí v souvislosti s rostoucím provozem.

Vodní

a) Přehled sektoru

V současných podmínkách se vodní doprava soustředí zejména na následující typy přeprav:

• Přeprava kontejnerů z/do námořních přístavů.


• Nadrozměrné náklady, u kterých je vodní doprava bezkonkurenčně nejefektivnější.

42
• Přeprava hromadných substrátů a vybraných zemědělských výrobků.
• Přeprava nebezpečného zboží včetně chemických výrobků.

Nevyužitý potenciál skýtá rovněž vnitrostátní přeprava, přičemž labsko-vltavská vodní cesta je ve většině své délky kvalitně
vybudována a vhodné plavební podmínky umožňují realizaci vnitrostátních přeprav s výjimkou úseku mezi Ústím nad Labem
a státní hranicí se SRN.

Jediným úsekem, který nebyl v období budování labsko-vltavské vodní cesty dořešen tak, aby zajišťoval spolehlivou
splavnost po většinu dní v roce, je přeshraniční úsek po proudu pod Ústím nad Labem. Nejvýznamnějším nedostatkem na
labsko-vltavské vodní cestě je nedostatečná spolehlivost splavnosti v úseku Ústí n/L – státní hranice.

V tomto úseku je potřebné omezit závislost vodní dopravy na klimatických podmínkách, tzn. nutnost řešit splavnost v
obdobích s nižšími vodními stavy. Tyto nedostatky vedly v posledních letech, kdy převládalo spíše sušší období, k výraznému
poklesu využívání vodní dopravy. Neřešení problému klimatických změn by do budoucna ohrozilo existenci mezinárodní
vodní dopravy v České republice.

Další oblastí ve vodní dopravě je rozvoj přístavů, u kterých se plánuje využití opuštěných lokalit brownfieldů, protože
pozemky v blízkosti vodních toků mívají vysokou bonitu půdy. Přístavy mohou být i vhodnými centry pro multimodální
dopravu, včetně kompletace nadrozměrných zásilek. Z toho důvodů je důležité, aby silniční komunikace vedoucí do hlavních
přístavů byly součástí sítě komunikací využitelných pro nadrozměrné silniční přepravy.

b) Priority

Mezi priority kapitoly patří zejména:

• Odstranění nedostatků labsko-vltavské vodní cesty.


• Rozvoj transevropské dopravní sítě.
• Podpora multimodálních přepravních systémů.
• Modernizace, rozvoj a oživení vodní dopravy.
• Rozvoj přístavů.

Cyklistická doprava

c) Přehled sektoru

Základní cíle jsou popularizace jízdního kola a rozvoj městské mobility. Výhodami cyklistiky je zlepšování zdraví, nejsou
potřeba fosilní paliva, šetří parkovací místa, nevytváří hluk a nevypouští do ovzduší škodliviny. Rozvoj cyklistiky by znamenal
zlepšení mobility v území a zvýšení bezpečnosti, ochranu životního prostředí a zlepšení zdraví obyvatel.

K naplnění vizí je stanoveno několik strategických cílů ve dvou úrovních – národní a místní. Strategickým cílem na národní
úrovni je zvýšit podíl cyklistiky na přepravě, podpořit cyklistiku a výstavbu kvalitní a bezpečné cyklistické infrastruktury.

Strategickým cílem na místní úrovni (obce, města, mikroregiony) je vytvořit podmínky pro mobilitu
a optimalizace sítě cyklostezek a cyklotras a tím zvýšit počet cyklistů. Dále je cílem zajistit bezpečnost a bezbariérovost na
trasách a vytvořit zázemí v cíli cesty, respektive zkvalitnit podmínky pro parkování a úschovu jízdních kol, včetně zajištění
hygienického zázemí pro zaměstnance při dojížďce do práce. Nedílnou součástí je také realizace lepší kampaně a
zefektivnění propagace cyklistiky pomocí marketingu jízdních kol.

d) Priority

Mezi priority kapitoly patří zejména:

• Zvýšení podílu cyklistiky na celkové dopravě.


• Výstavba kvalitní a bezpečné cyklistické infrastruktury.
• Optimalizace sítě cyklostezek.
• Zajištění bezpečnosti a bezbariérovosti, vytvoření zázemí v uzlových bodech.

43
10.2 Digitální komunikace

• Máme připraveno více než 700 projektů


• na digitalizaci státní správy.
• Poskytneme efektivní on-line služby
• pro občany i úřady.
• Zvýšíme kybernetickou bezpečnost na všech úrovních.
• Podpoříme rozvoje vysokorychlostního internetu.

Cílem je dosáhnout stavu, kdy půjde většina úkonů při komunikaci se státní správou udělat on-line; bez papírových
formulářů, bez opakovaného vyplňování týchž osobních informací. Jednotlivé úřady mezi sebou musejí sdílet informace
mezi sebou. Digitalizace je klíčovou oblastí, která ovlivňuje všechny ostatní oblasti dokumentu. Dotýká se fungování
zdravotnictví, školství, kultury, regionů, ale také třeba pohřebnictví, stavebních úřadů či finančního úřadu. Množství aplikací
digitální revoluce v rámci fungování ČR je zatím téměř nepřeberné. Právě proto je v plánu realizovat více než 700 projektů (z
nichž některé již běží).
Nezáleží jen na počtu projektů, záleží na jejich záměrech, na konkrétním fungování jednotlivých aplikací. Cílem je přinést
jednoduché, efektivní a funkční nástroje, které budou bez problémů využívat jak občané, tak úřady, a to intuitivně a s
úsporou času.

Podpoříme i další aktivity jako je rozvoj vysokorychlostního internetu na celém území ČR nebo výrazné zlepšení
kybernetické bezpečnosti na všech úrovních.

a) Přehled oblastí

Náš každodenní život prochází neustálou změnou a stále více se digitalizuje. Technologický vývoj se uskutečňuje velmi
rychlým tempem, jež v budoucnu bude mít zásadní význam na naše nejběžnější životní aktivity. Je nezbytné zachytit tento
trend a využít příležitostí, které nabízí. Pro rozvoj digitální komunikace je důležité spolupracovat na mezinárodní úrovni
nejen v rámci EU, ale i s hlavními světovými leadery v této technologické oblasti.

Hlavní iniciativou v oblasti digitalizace je vládní program digitalizace České republiky 2018+ (dále jen „Digitální Česko“).
Jedná se o soubor koncepcí zajišťující předpoklady dlouhodobé prosperity ČR v prostředí probíhající digitální revoluce. Cílem
je zlepšení efektivity státní správy, zjednodušení a zpřehlednění využívání digitálních technologií pro komunikaci se státními
orgány, zvýšení uživatelské dostupnosti služeb a tím i úspora vynakládaných veřejných prostředků pro fungování státní
správy a regionální samosprávy. Současně dojde i k posílení role digitální datové infrastruktury na úroveň dalších fungujících
infrastruktur (například dopravní).

Podpora výstavby veřejných vysokorychlostních sítí elektronických komunikací, které jsou páteří digitální ekonomiky a
jejichž přínos se promítne do dalších odvětví a poskytovaných služeb, je prioritou. Stát bude rovněž realizovat opatření,
která budou eliminovat nebo odstraňovat legislativní, finanční nebo jiné překážky za účelem usnadnění, urychlení a zlevnění
budování veřejných vysokorychlostních sítí elektronických komunikací.

b) Priority

Podpora digitalizace umožní mít moderní a digitálně přívětivou státní správu a také on-line komunikaci mezi úřady, občany,
podnikateli, firmami a institucemi navzájem.

K realizaci budou sloužit níže uvedené nástroje:

Efektivní on-line služby – vytvoření efektivní a komplexní on-line front–office služby pro občany, úředníky a firmy
umožňující řešení nejběžnějších životních situací („front-office“ ve smyslu obsluhy koncových uživatelů služeb veřejné
správy).

Obsahem cíle je realizace konkrétních služeb eGovernmentu pro všechny skupiny veřejnosti (zejména občany ČR,
podniky/podnikatele, ale rovněž cizince na území ČR), a to v souvislosti s přijatým nařízením o zřízení jednotné digitální
brány. Nestačí, aby on-line služby byly pouze přívětivé, musí být rovněž bezpečné a efektivní jak pro klienta, tak pro
úřad.

44
Půjde primárně o služby první volby umožňující řešení nejběžnějších životních situací v různých agendách veřejné správy
ČR, a jako takové musí být navrhovány a budovány. Důležitou roli hrají rovněž firmy ICT sektoru, které doplňují služby
státu o kategorii komerčních služeb souvisejících se službami veřejné správy. Plnění tohoto cíle vytváří hlavní služby s
přidanou hodnotou pro klienty, jejichž užívání může být měřeno a vede tak přímo k naplnění měřítka hlavního cíle.
Následující hlavní cíle pak vytvářejí předpoklady pro úspěšnou realizaci souvisejících dílčích záměrů.

Tato kategorie služeb zahrnuje různé komunikační kanály (rozhraní) od samoobslužných plně digitálních, po asistované s
pomocí úředníka.

Budované služby lze obecně dělit na tři skupiny:

• informační služby (zejména poskytování informací a znalostí veřejnosti),


• interaktivní služby (individuální poskytování personalizovaných informací různými informačními kanály)
• transakční služby (jako je podání všech typů, včetně provedení platby nebo rezervace termínu pro prezenční
jednání, získání potvrzení a doručení rozhodnutí úřadu).

Součástí cíle je i implementace co nejvíce tzv. integrovaných on-line služeb veřejné správy, propojující všechny tři
předchozí skupiny on-line služeb na jednom místě více úřady dohromady, zakrývajících tak pro identifikovaného
autentizovaného a autorizovaného klienta skutečnou složitost a komplexnost výkonu působnosti veřejné moci v
ČR.Externí služby pro klienty nebudou nikde dostatečně funkční bez zásadní proměny vnitřního chodu úřadů a bez jejich
trvalých změn (zlepšování, adaptace). Cesta k samoobslužným on-line službám musí vést přes zásadní zjednodušování a
elektronizaci celých jejich realizačních procesů. Zjednodušování komunikace a procesů je pak vedle digitalizace jedním
ze základních zdrojů efektivity veřejné správy a nedílnou součástí zodpovědnosti věcných správců za procesy správy
těchto služeb. Cílem eGovernmentu není pouze rozvoj rozmanitých on-line služeb, ale též jejich sjednocování a
konsolidace do společných integrovaných on-line služeb, viz princip „Jeden stát (Whole-of-Government)“.

Sdílené služby – rozvoj sdílených služeb (Czech POINT, Datové schránky, Portál veřejné správy, e-identifikace, základní
registry atd.) zajišťujících podání a doručení orgánům veřejné správy a služeb úplného elektronického podání (ÚEP) s
využitím elektronické identifikace subjektu.

a) Portál veřejné správy (PVS) se stane skutečným a jediným 100 % rozcestníkem pro všechny on-line integrované
(informační, interakční i transakční) služby veřejné správy. Současně je nezbytné transformovat stávající i nově
vznikající portály a weby OVS (ministerstev a územně samosprávných celků) tak, aby všechny společně s PVS
vytvářely homogenní rozhraní služeb veřejné správy pro občany a firmy. Obdobným způsobem PVS poskytne
službu úředníkům směrem ke specifickým podpůrným službám (informačním, interaktivním a transakčním) v
podobě „Portálu úředníka“ s odděleným uživatelským rozhraním od rozhraní pro veřejnost.

b) Platforma Czech POINT jako kontaktní místo veřejné správy bude transformována na plnohodnotné podací
pracoviště, umožňující uskutečňování služeb eGovernmentu asistovanou formou, bez místní příslušnosti, 100 %
ekvivalentní k on-line službám PVS a s ním federovaných portálů ústředních úřadů, včetně všech agend v
přenesené působnosti.

c) Datové schránky umožní činit podání i v případech specializovaných procesních nároků jednotlivých agend
(stavební řízení, veřejné zakázky apod.)

d) Pro rozvoj digitálních služeb a růst produktivity hospodářství ČR je důležité, aby sdílené služby eGovernmentu
mohly být využívány zejména silně regulovanými podnikatelskými odvětvími (bankovnictví a pojišťovnictví,
energetika, telekomunikace a vodárenství atd.), ale i jinými soukromoprávními subjekty.

Propojený eGovernment Cloud – vytvoření základní jednotné IT infrastruktury ve formě cloudových uložišť (datových
center) pro potřeby všech klíčových státních databází subjektů státní správy jako nezbytné podmínky pro vytvoření
moderního centrálního portálu státu.

Cíl zahrnuje vytvoření eGovernment Cloud (eGC), který se skládá z části státní a komerční, pro potřeby veřejné správy
ČR – on-line služeb na úrovních IaaS (Infrastructure as a Service), PaaS (Platform as a Service) a SaaS (Software as a
Service). VV komerční části se eGC zaměří na poskytování služeb komerčních poskytovatelů (Iaas, PaaS, SaaS),
vysoutěžených dynamickým nákupním systémem. Státní část eGC se soustředí na budování sdílených platforem (PaaS) a
infrastruktury (IaaS) pro jedinečné a centrálně poskytované zákony definované služby ISVS.

45
Vysokorychlostní internet a optická vlákna – celorepublikové pokrytí dostupným vysokorychlostním internetem,
omezení digitální propasti („digital divide“) mezi městskými a venkovskými sídly, motivace operátorů k dostavbě sítí a
princip sdílených služeb pro sdílenou infrastrukturu.

Předpokladem využití digitálních nebo digitálně podmíněných služeb Společnosti 4.0 je jejich dostatečná dostupnost
kdykoli a kdekoli. Dostupnost je svázána s rozvojem infrastruktury, budováním internetových
sítí a digitalizací televizního a rozhlasového vysílání.

Kvalitní a dostatečné pokrytí vysokorychlostním internetem je klíčový předpoklad ekonomického růstu ČR. Existence
vyspělé internetové infrastruktury, která umožní rychlý rozvoj vysokorychlostního internetu do roku 2020 v souladu s
cíli strategie Evropské komise Digitální agenda pro Evropu (tedy dosažení přenosových rychlostí 30 Mbit/s pro všechny
obyvatele a 100 Mbit/s pro alespoň polovinu domácností)
je z tohoto pohledu naprosto zásadní.

Zároveň musí vláda reflektovat i cíle Evropské gigabitové společnosti do roku 2025, především strategické cíle
definované Evropskou komisí v roce 2016, které jsou následující:

a) Všechny hlavní socioekonomické zdroje, jako jsou školy, univerzity, výzkumná střediska a dopravní uzly, všichni
poskytovatelé veřejných služeb, jako jsou nemocnice a správní orgány, a podniky spoléhající na využití digitálních
technologií by měly mít přístup k velmi vysokému – gigabitovému – propojení (umožňujícímu uživatelům
stahovat/nahrávat 1 gigabit dat za sekundu).

b) Všechny evropské domácnosti na venkově i ve městech by měly mít možnost připojení o rychlosti stahování
nejméně 100 Mb/s, které lze navýšit na 1 Gb/s.

c) Všechny městské oblasti a také hlavní silnice a železnice by měly mít nepřerušované pokrytí technologiemi 5G, což
je pátá generace bezdrátových komunikačních systémů. Prozatímním cílem je zajistit komerční dostupnost pokrytí
technologiemi 5G alespoň v jednom velkém městě v každém členském státě EU do roku 2020.

Podpora výstavby veřejných sítí nové generace, jejichž přínos se promítne do dalších odvětví a poskytovaných služeb, je
proto jedním z prioritních úkolů Vlády ČR. Součástí tohoto úkolu jsou i opatření pro situace způsobené výpadky v síti
elektrického napětí, kdy nebude možné využívat výhod digitalizace.

Kybernetická bezpečnost – zajištění bezpečného a dostatečně odolného přenosu informací mezi složkami veřejné
správy, řešení krizových situací, ochrana osobních údajů a soukromí.
K tomu, aby digitalizovaná společnost dobře fungovala, a aby v ni organizace i občané měli důvěru, je klíčové zajistit
bezpečnost v internetovém prostředí. Jedná se jak o obranu proti kybernetickým útokům a zajištění efektivní a kvalitní
kybernetické infrastruktury, tak o ochranu soukromí a osobních i obchodních údajů uživatelů. Tuto důvěru a bezpečnost
je nutné stejnou měrou zajistit napříč všemi sektory. K tomu je potřebné celostní porozumění všem rizikům a hrozbám a
koordinovaný vývoj a implementace odpovídajících opatření, obvykle kombinací právní regulace, technických opatření,
vzdělávání a výchovy.

Bezpečná kybernetická infrastruktura tvoří nezbytnou podmínku pro rozvoj digitální společnosti. Vize ČR
v oblasti kybernetické bezpečnosti jsou obsaženy v Národní strategii kybernetické bezpečnosti na období let 2015-2020
(NSKB) a v navazujícím Akčním plánu kybernetické bezpečnosti (AP KB). Mezi hlavníprincipy patří zabezpečení prvků
kritické informační infrastruktury (dále KII), rozšiřování expertní základny, spolupráce státu se soukromou a
akademickou sférou, podpora výroby, výzkumu a vývoje. Nedílnou součástí je i osvěta a zavádění bezpečnostních
standardů.

Oblast kybernetické bezpečnosti je také jedním z témat, která se intenzivně diskutují na evropské úrovni. Například
schválení evropské směrnice o bezpečnosti sítí a informačních systémů (NIS), které vedlo
k rozšíření působnosti zákona o kybernetické bezpečnosti na další subjekty s celospolečenským významem. Z toho
důvodu je třeba se vedle kritické informační infrastruktury zaměřit i na provozovatele základních služeb a jejich systémy,
potažmo i poskytovatele digitálních služeb.

S bezpečností internetu pak souvisí i ochrana soukromí a osobních údajů jeho uživatelů a také ochrana majetku,
duševního i fyzického zdraví a sociálních a společenských vztahů.

46
Nezbytné je rovněž zvýšit schopnost reakce ČR jako členského státu EU na kybernetické útoky, vytvořit účinné
odstrašující mechanismy a prosazovat trestněprávní důsledky, aby byli evropští občané, podniky a orgány veřejné
správy lépe chráněni.

Podpora vzdělávání, výzkumu a inovací v ICT oblasti – zajištění podpory rozvoje nových technologií v oblasti umělé
inteligence, blockchainů, výpočetních clusterů, interoperability apod.

Pro skutečné přínosy digitální ekonomiky a pro konkurenceschopnost ČR je nutné, aby se společnost přetvářela na
základě našich vlastních znalostí a naší vlastní a aktivní práce, nikoli pouze pasivním
a opožděným přijímáním globálních trendů a produktů.

Digitální stát a nové technologie

Koncepce Digitální ekonomika a společnost schválená vládou v roce 2018 stanovila základní pilíře digitálního státu s cílem
bezproblémového zavedení digitálních technologií napříč společností.

Jednou ze stěžejních technologií je umělá inteligence, kterou lze využít napříč průmyslovými sektory. Vzhledem k významu
této technologie byla zpracována Národní strategie umělé inteligence v ČR, která je součástí naplňování Inovační strategie
ČR 2019-2030 a jejího hlavního cíle - učinit z České republiky do roku 2030 inovačního lídra. K dosažení tohoto cíle má
napomoci vznik Centra excelence v oblasti umělé inteligence v Praze. Východiskem je zaměření českého výzkumu a vývoje
umělé inteligence na obory úzce související s bezpečnou interakcí člověka a stroje.

Jako další významné technologie lze uvést Blockchain a HPC. Revoluční na Blockchainu nejsou technologie samotné, ale
způsob, jakým je využívá. Jejich propojením umožňuje Blockchain bezpečné sdílení a ukládání hodnoty v elektronické
podobě. Ministerstvo průmyslu a obchodu zpracovává Studii potenciálu decentralizovaných technologií pro rozvoj
ekonomiky. Studie vytipovává nejvhodnější sektory pro uplatnění zmíněné technologie (finanční sektor, zdravotnictví a
jiné).

HPC je mezioborová disciplína, jejímž předmětem je výzkum, vývoj a využití výpočetních metod nástrojů a technologií k
řešení výpočetně náročných problému z teorie i praxe. V současnosti mapě HPC dominuje Národní superpočítačové
centrum IT4Innovations. Momentálně se zpracovává analýza Studie potenciálu ČR v oblasti HPC, která by měla nastavit další
vývoj v této oblasti.

K šíření těchto technologií napomůže vybudování center pro digitální inovace, které budou prostředníkem mezi vývojem a
koncovým uživatelem. Propojení technologií bude sloužit k efektivnímu, bezpečnému a udržitelnému přechodu na digitální
stát.

Česká republika se aktivně zapojí do výzkumných a vývojových aktivit v rámci jednotného digitálního trhu. Půjde zejména o
metody zpracovávání enormního množství (objemu) dat, s cílem jejich efektivního využívání pro aktuální potřeby i budoucí
výzvy digitální ekonomiky (např. Inteligentní dopravní systémy, kyberbezpečnost, stárnutí populace, výzkum a vývoj nových
materiálů, včetně nanomateriálů atd.). V této souvislosti je také klíčové zabývat se problematikou vysoce výkonné výpočetní
techniky (HPC)
a rozsáhlých datových analýz (tzv. Big Data). Tyto technologie významným způsobem přispívají k řešení klíčových
socioekonomických výzev např. v oblasti zdravotnictví (návrh nových léčiv a personalizovaná medicína), v oblasti průmyslu,
stavebnictví a dalších oblastí (nové materiály, zkrácení vývojových a výrobních cyklů) a v energetice (využívání zdrojů
energie, vývoj nových zdrojů, optimalizace distribuční sítě).

10.3 Energie

• Zvýšíme podíl obnovitelných zdrojů energie


• Zvýšíme energetickou účinnost využívaných zdrojů a úspory energie při přenosu, distribuci a konečné spotřebě.
• Budeme systematicky redukovat emise skleníkových plynů a dopady energetiky na životní prostředí
• Budeme usilovat o zajištění energetické bezpečnosti a konkurenceschopné a sociálně přijatelné ceny elektřiny a
tepla

Jedním z našich dlouhodobých cílů tak bude zvyšovat podíl „bezemisní energie“, získané z obnovitelných a jaderných zdrojů
tak, aby ČR směřovala k cílům EU daným v oblasti energeticko-klimatické politiky pro roky 2030 a 2050. Aby bylo možné
nadále zajistit dostatečnou produkci energie pro soběstačnost země v plné míře i v budoucnu, bude nutné vystavět nový

47
jaderný zdroj v lokalitě Dukovany, resp. Temelín a zároveň výrazně navýšit podíl obnovitelných zdrojů energie. Zároveň se
bude česká energetika postupně odklánět od využívání uhlí.

Na úrovni domácností se v příštích letech bude odehrávat malá energetická revoluce. Právě domácnosti totiž budou ve stále
větší míře využívat moderní decentrální technologie, vč. výroby a akumulace energie a české domy tak budou stále více
„smart“. Obdobné trendy budeme sledovat i u soukromého sektoru a veřejné správy. Budeme podporovat projekty
energetických úspor vč. využití financování EPC , které pomůže s financováním projektů jednotlivých municipalit.

Zvýšíme podíl obnovitelných zdrojů energie

Podíl obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie dosáhl v roce 2017 úrovně 14,76 %. Podíl OZE na spotřebě
elektřiny pak odpovídal 13,65 %; ve vytápění a chlazení dosáhl hodnoty 19,65 % a v sektoru dopravy tvořil 6,58 %. Obecně
pak platí, že na celkovém podílu OZE tvoří přibližně 2/3 OZE v sektoru vytápění a chlazení, přibližně 3 % (z necelých 15 %)
sektor výroby elektřiny a zbytek tvoří sektor dopravy. V kontextu ČR tvoří největší podíl bioenergie, respektive biomasa,
která tvoří většinu OZE v sektoru vytápění a chlazení. ČR má za cíl do roku 2020 dosáhnout podílu OZE na úrovni 13 %. Tento
podíl byl dosažen již v roce 2013 a nyní odpovídá přibližně 14,76 %.

Vývoj v této oblasti do značné míry determinuje společná politika EU. V roce 2014 byl navržen cíl dosažení podílu OZE na
hrubé konečné spotřebě do roku 2030 na úrovni 27 %, tento cíl byl v procesu vyjednávání legislativy dále navýšen na 32 %.
Tento cíl pak byl schválen v rámci Směrnice EU 2018/2001 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů, která má být
členskými státy transponována do poloviny roku 2021. Příspěvek k tomuto společnému EU cíli mají členské státy uvést v
rámci tzv. Vnitrostátních plánů
v oblasti energetiky a klimatu. ČR v návrhu tohoto dokumentu, který vzala v lednu 2019 na vědomí Vláda ČR
a který byl odeslán Evropské komisi, uvedla cíl ČR na úrovni 20,8 %. Po sečtení příspěvků jednotlivých členských států bylo
Evropskou komisí vypočteno, že by bylo dosaženo podílu na úrovni 30,4-31,9 %. Řada členských států včetně ČR tak dostala
doporučení zvýšit svoji ambici.

Hlavní priority v této oblasti jsou následující: Dle návrhu Vnitrostátního plánu ČR v oblasti energetiky a klimatu (tento plán
by měl být finalizován do konce roku 2019) je cílem dosáhnout v roce 2030 podílu OZE na úrovni 22 % podílu OZE v dopravě,
což požaduje směrnice o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů. Za dlouhodobější cíl je možné považovat cíl
uvedený ve schválené státní energetické koncepci, tedy dosažení podílu OZE (včetně druhotných zdrojů) na primárních
energetických zdrojích na úrovni 17-22 % do roku 2040 a podílu 18-25 % OZE při výrobě elektřiny.

S ohledem na obnovitelné zdroje energie existuje řada nástrojů, které jsou uvedeny kupříkladu v Národním akčním plánu ČR
pro energii z obnovitelných zdrojů respektive zprávách o pokroku. Za hlavní nástroj lze však považovat zákon č. 165/2012
Sb. o podporovaných zdrojích energie.

48
V průběhu roku 2018 byla připravena ze strany MPO novela tohoto zákona, která nastavuje rámec podpory OZE po roce
2020. Mezi další důležité nástroje patří investiční podpora prostřednictvím Modernizačního fondu, jednotlivých operačních
programů a v rámci národních programů (např. Nová zelená úsporám).
Zvýšíme energetickou účinnost na straně využívaných zdrojů i na straně spotřeby energie

Ze směrnice o energetické účinnosti vyplynula povinnost každoročně dosahovat snížení prodeje energie konečným
zákazníkům ve výši 1,5 %, a to v období let 2014 až 2020. V konkrétním vyjádření je cílem v rámci ČR dosáhnout do konce
roku 2020 nových úspor energie v objemu 51,1 PJ (tj. 14,19 TWh), takže kumulativně by mělo být dosaženo celkové
hodnoty 209 PJ úspor energie za sedmileté období. Tento, podle uvedené směrnice hlavní cíl, se však nedaří dosahovat. ČR
se zavázala, že bude docilovat úspor především na základě dotačních programů, ať už operačních programů nebo národních
programů. Dostupné dotační prostředky se ovšem zvláště u operačních programů nedaří čerpat a tím také zaostává
dosahování potřebného a očekávaného objemu úspor energie. Kromě investičních dotací mělo být rozvíjeno spektrum
dalších opatření, která by motivačně a pobídkově podporovala zájem o snižování energetické náročnosti a docilování úspor
provozních nákladů souvisejících se spotřebou energie. Takové kroky ovšem byly iniciovány velmi nedostatečně a až v druhé
polovině programového období.

V polovině roku 2015 byl na MPO nově zřízen odbor energetické účinnosti a úspor, který klade velký důraz, kromě snahy
navrhnout a připravit systém finančních nástrojů na podporu úspor energie, na dodatečná opatření, která mohou podpořit
zvyšování energetické účinnosti. Jedná se zejména o neinvestiční formu podpory, jejíž základ je zejména v programu EFEKT,
u kterého byl navýšen rozpočet programu na 150 mil. Kč ročně, o další opatření na úspory energie v dopravě nebo o
opatření v podobě vlivu daňového systému na úspory energie. Ve spolupráci s podnikatelským sektorem je dále připravován
pro oblast úspor energie systém dobrovolných dohod mezi podnikatelským a státním sektorem. Kromě toho byl připraven a
spuštěn nový program „Úspory energie s rozumem“, který by měl zejména motivovat k přípravě a realizaci kvalitních
energeticky úsporných projektů.

Sektor energetiky jde celosvětově a zvlášť v rámci Evropy cestou efektivnosti při spotřebě energie a jsou hledány nejrůznější
způsoby a formy, jak toho dosáhnout. Inspirace ze zahraničí je využívána a jsou využívány příklady dobré praxe ze zemí, jako
je Rakousko, Dánsko, Finsko, Nizozemí, Irsko a další. Trendem je na jedné straně jednoznačně komplexní řešení při přípravě
a realizaci opatření a při posuzování energetické efektivity budov, technologických procesů, areálů, nebo obcí, měst a
regionů, se zabývat možnostmi, jak vyvážit bilanci mezi efektivnějšími zdroji energie a její co nejoptimálnější spotřebou, kdy
centrální fosilní energetické zdroje mohou být nahrazovány při optimalizaci spotřeby energie menšími lokálními zdroji,
zejména obnovitelnými zdroji energie.

Hlavní priority v této oblasti jsou následující: Připravit a nastavit co nejširší spektrum opatření započitatelných do plnění cílů
podle článku 7 revidované směrnice o energetické účinnosti (2012/32/ES) do konce roku 2020. Přesvědčit spotřebitele
energie o výhodnosti investování do snižování spotřeby energie v průběhu následujících let. Snažit se o změnu povědomí o
úsporách energie u všech skupin spotřebitelů energie do roku 2030.

Budeme systematicky redukovat emise skleníkových plynů a látek znečišťujících ovzduší

V českém elektroenergém mixu jsou stále významně zastoupena tuhá fosilních paliva, a to i přes fakt, že dochází k
postupnému navyšování podílu bezemisních zdrojů (obnovitelné zdroje, jaderná energetika). Uhlí tvořilo v roce 2017
přibližně 35 % celkových primárních energetických zdrojů. Z uhlí byla také vyrobena přibližně polovina elektřiny (přibližně 47
% v roce 2018). Uhlí je také stále dominantním palivem při výrobě tepla, kde tvoří přibližně 60 %. V ČR probíhá těžba
hnědého i černého uhlí.

V tomto ohledu řada členských států EU ohlásila záměr přestat využívat uhlí v rámci energetického mixu, jedná se
kupříkladu o Rakousko, Dánsko, Finsko, Francii, Německo, Irsko, Itálii, Nizozemí, Portugalsko, Švédsko, Slovensko a Velkou
Británii.

Hlavní priority v této oblasti jsou následující: Cíle v oblasti energetického mixu jsou uvedeny ve schválené Státní energetické
koncepci, a to v podobě cílových koridorů pro primární energetické zdroje a konečnou spotřebu elektřiny. V roce 2040 by
tuhá paliva měla tvoři 11-17 % primárních energetických zdrojů. V elektřině by v roce 2040 mělo uhlí tvořit 11-21 % výroby.
Výše uvedené může být potenciálně revidováno na základě výstupů Uhelné komise systém dobrovolných dohod mezi
podnikatelským
a státním sektorem. Kromě toho byl připraven a spuštěn nový program „Úspory energie s rozumem“, který by měl zejména
motivovat k přípravě a realizaci kvalitních energeticky úsporných projektů.
Sektor energetiky jde celosvětově a zvlášť v rámci Evropy cestou efektivnosti při spotřebě energie a jsou hledány nejrůznější
způsoby a formy, jak toho dosáhnout. Inspirace ze zahraničí je využívána a jsou využívány příklady dobré praxe ze zemí, jako

49
je Rakousko, Dánsko, Finsko, Nizozemí, Irsko a další. Trendem je na jedné straně jednoznačně komplexní řešení při přípravě
a realizaci opatření a při posuzování energetické efektivity budov, technologických procesů, areálů, nebo obcí, měst a
regionů, se zabývat možnostmi, jak vyvážit bilanci mezi efektivnějšími zdroji energie a její co nejoptimálnější spotřebou, kdy
centrální fosilní energetické zdroje mohou být nahrazovány při optimalizaci spotřeby energie menšími lokálními zdroji,
zejména obnovitelnými zdroji energie. Hlavní priority v této oblasti jsou následující: Připravit
a nastavit co nejširší spektrum opatření započitatelných do plnění cílů podle článku 7 revidované směrnice
o energetické účinnosti (2012/32/ES) do konce roku 2020. Přesvědčit spotřebitele energie o výhodnosti investování do
snižování spotřeby energie v průběhu následujících let. Snažit se o změnu povědomí o úsporách energie u všech skupin
spotřebitelů energie do roku 2030.

Budeme systematicky redukovat emise skleníkových plynů a látek znečišťujících ovzduší

V českém elektroenergém mixu jsou stále významně zastoupena tuhá fosilních paliva, a to i přes fakt, že dochází k
postupnému navyšování podílu bezemisních zdrojů (obnovitelné zdroje, jaderná energetika). Uhlí tvořilo v roce 2017
přibližně 35 % celkových primárních energetických zdrojů. Z uhlí byla také vyrobena přibližně polovina elektřiny (přibližně 47
% v roce 2018). Uhlí je také stále dominantním palivem při výrobě tepla, kde tvoří přibližně 60 %. V ČR probíhá těžba
hnědého i černého uhlí. V tomto ohledu řada členských států EU ohlásila záměr přestat využívat uhlí v rámci energetického
mixu, jedná se kupříkladu o Rakousko, Dánsko, Finsko, Francii, Německo, Irsko, Itálii, Nizozemí, Portugalsko, Švédsko,
Slovensko a Velkou Británii.

Hlavní priority v této oblasti jsou následující: Cíle v oblasti energetického mixu jsou uvedeny ve schválené Státní energetické
koncepci, a to v podobě cílových koridorů pro primární energetické zdroje a konečnou spotřebu elektřiny. V roce 2040 by
tuhá paliva měla tvoři 11-17 % primárních energetických zdrojů. V elektřině by v roce 2040 mělo uhlí tvořit 11-21 % výroby.
Výše uvedené může být potenciálně revidováno na základě výstupů Uhelné komise v procesu vyhodnocení plnění,
respektive aktualizace Státní energetické koncepce.

Zajistíme konkurenceschopné a sociálně přijatelné ceny energie a tepla

Zajištění konkurenceschopnosti české ekonomiky patří k základním strategickým cílům Státní energetické koncepce
společně s cílem bezpečnosti a udržitelnosti. Tento cíl se promítá do řady oblastí a strategických priorit Státní energetické
koncepce, mezi které patří vyvážený energetický mix; úspory a účinnost; infrastruktura a mezinárodní spolupráce; výzkum,
vývoj a inovace a energetická bezpečnost.
Mezi cíle v oblasti výroby a dodávky tepla patří zachování co největšího ekonomicky udržitelného rozsahu soustav
zásobování teplem s ohledem na jejich konkurenceschopnost a zajištění srovnání ekonomických podmínek centralizovaných
a decentralizovaných zdrojů tepla při úhradě emisí a dalších externalit (uhlíková daň, povolenky, emise). Podporovat vysoce
účinnou kogenerační výrobu s jasným směřováním k postupnému odklonu od využití uhlí, které bude v budoucnu zcela
nerentabilní.

Posílíme energetickou bezpečnost, soběstačnost a dekarbonizaci zvýšením podílu jaderné energie v rámci
energetického mixu

Jaderná energetika je významným a bezpečným zdrojem energie s nulovými emisemi skleníkových plynů a její rozvoj je
jedním z pilířů Státní energetické koncepce. Pro ČR představuje jaderná energetika efektivní nástroj pro snižování emisí
skleníkových plynů, nahrazení uhelné energetiky, a zároveň nástroj pro zajištění stability a bezpečnosti dodávek elektřiny a
tepla za přijatelné ceny pro obyvatele i průmysl.

Energetická bezpečnost je deklarovaným základním bezpečnostním zájmem státu, a tudíž rozvoj jaderné energetiky a
výstavba nových jaderných zdrojů představují pro Českou republiku zároveň bezpečnostně strategickou záležitost České
republiky, nikoli čistě ekonomickou záležitost. Žádný jiný zdroj v současné době nemůže v dostatečné míře za minimalizace
dovozní závislosti, emisí skleníkových plynů a pokrytí základního zatížení nahradit jaderné palivo.
Jaderná energetika, s přesahem do řady dalších oborů, je vysoce kvalifikované technologické odvětví s přidanou hodnotou
domácího průmyslu a výzkumu. Stavba nových jaderných zdrojů v ČR tak vedle pozitivních makroekonomických efektů skýtá
i významný technologický a inovační potenciál pro české subjekty, nejen po dobu výstavby, ale i do budoucna, čímž zároveň
zvyšuje jejich exportní potenciál.

Hlavní priority v této oblasti zahrnují vytvoření podmínek pro výstavbu nových jaderných zdrojů v ČR a v souladu se SEK
dosáhnout v r. 2040 podílu jaderného paliva na výrobě elektřiny ve výši 46 – 58 %, resp. podílu na spotřebě primárních
energetických zdrojů ve výši 25 – 33 %. Bezprostřední cíle představují uvedení nového jaderného zdroje (JE Dukovany II,
kterým nahradíme stávající JE po šedesáti letech provozu) do provozu o instalovaném elektrickém výkonu do 2 400 MW do

50
roku 2040 a prodlužování životnosti stávajících jaderných elektráren na maximální dosažitelnou časovou hranici s ohledem
na zachování bezpečného a ekonomického provozu. Vytvořit podmínky pro rozvoj nových technologií a inovací v oblasti
jaderné energetiky.

Mezi priority kapitoly patří zejména:

• Vyvážený energetický mix


• Úspory energie a zvyšování energetické účinnosti
• Energetická bezpečnost a soběstačnost
• Přechod k bezemisním zdrojům energie a minimalizace dopadů na životní prostředí
• Rozvoj obnovitelných zdrojů společně se zdroji jaderné energie
• Konkurenceschopné a sociálně únosné ceny elektrické energie a teplaChytré energetické projekty pro regiony
města a obce, Chytré sítě, Inteligentní domácnosti

10.4 Životní prostředí

• Za klíčové třeba považovat budování nových


• vodních zdrojů.
• Přípravu legislativy pro ochranu vodních zdrojů.
• Monitoring a zlepšování kvality ovzduší.
• Ochranu a podporu biologické diverzity.

Životní prostředí se v posledních letech díky globální změně klimatu výrazně mění a my se musíme těmto změnám začít
přizpůsobovat. Nelze tvrdit, že klima se nemění, a přitom sledovat každoroční pády teplotních rekordů a mizející ornici z
vyprahlých polí plných nevhodných plodin. Česká krajina má problém zadržet vodu. Problém, který vznikl částečně
kolektivizací zemědělství a částečně narovnáváním toků řek, je čím dál naléhavější.

Musíme se znovu naučit zadržovat vodu, budovat nové vodní nádrže a rybníky, navracet řekám a potokům původní tvar,
mnohem více zakroucený, s meandry a mokřinami. Pouze tak se nám může podařit dlouhodobě bojovat se suchem. Třeba
intenzivně podporovat programy typu dešťovka a další, které naučí domácnosti výrazně lépe hospodařit s vodou a zároveň
nebudou zatěžovat vodohospodářský systém. Ochlazovat města formou rozšíření zeleně, podporovat aktivity směřující k
zeleným střechám či zdím, které prokazatelně snižují v letních měsících teplotu v rozpálených městech a navíc pozitivně
ovlivňují kvalitu ovzduší přesně tam, kde je to nejvíce potřeba.

Právě kvalita ovzduší, což je jedna z hlavních priorit v rámci péče o životní prostředí, se velmi intenzivně dotýká ostatních
oblastí, například energie a dopravy. Dlouhodobým trendem musí být omezování zplodin z parních elektráren a snižování
emisí produkovaných v osobní i nákladní dopravě díky využití alternativních paliv.

a) Přehled oblasti

Oblast životního prostředí dělíme na několik sektorů a to: sucho a povodně, zásobování vodou a odpadové hospodářství a
ochrana ovzduší a biodiverzity. Vzhledem k situaci z posledních několika let jako klíčový sektor vnímáme sucho a povodně,
který se intenzivně dotýká většiny ČR a jehož dopady zasahují do většiny oblastí a sektorů řešených v tomto materiálu.

10.4.1 Sucho a povodně

a) Přehled sektoru

Česká republika se aktivně podílí nejen na monitoringu problematiky sucha a povodní, ale zároveň i na podpoře priorit
definovaných v rámci tohoto tématu.

Od prosince 2018 monitoruje sucho v České republice nový systém HAMR (hydrologie, agronomie, meteorologie a
retence).

MŽP spustilo systém on-line předpovědí pro zvládání sucha. V létě 2019 plánuje MŽP spuštění druhé fáze projektu, která
bude odpovídat požadavkům úprav vodního zákona, který

51
je nyní v mezirezortním připomínkovém řízení. Aktuální verze systému umožňuje veřejnosti nahlížet na informace o suchu a
sledovat úroveň jeho závažnosti.

Od července 2018 docházelo k přijímání žádostí s protipovodňovým zaměřením. Byly vyhlášeny výzvy (nové dotace) z
Operačního programu Životní prostředí na zpracování digitálních povodňových plánů, analýzy odtokových poměrů,
pořízení protipovodňových varovných systémů či nápravu nebezpečných svahových nestabilit. Aktuálně podporovaná
opatření doplní portfolio protipovodňových dotací, pro které je pro nejbližší období připraveno v dalších dvou výzvách
celkově 350 milionů korun.

V roce 2018 vydalo MŽP vyjádření o změně podmínek programu Dešťovka a přidání 100 mil. Kč k čerpáni v rámci tohoto
programu. Domácnosti mohou žádat až o 55 tis. Kč na zachytávání dešťové vody pro závlahu zahrad. Na základě velmi
suchého počasí došlo v projektu ke změně - třebaže byl původně určen pouze pro oblasti s nedostatkem pitné vody,
nakonec byl rozšířen celoplošně.

b) Priority

Prioritou tohoto sektoru je implementace opatření proti suchu a zařízení pro zadržování vody v krajině. Právě podpora
účinných vodohospodářských řešení v souladu s přírodou má nejvyšší veřejnou prioritu. Zadržování vody hraje roli nejen pro
další zemědělské využití či energetiku, ale také pro udržení života v krajině.

Prioritami jsou i finanční podpora a zjednodušení procesů:

• Povolovací proces při obnově nebo vybudování tisíců menších vodních nádrží v krajině a stovek nových zdrojů
pitné vody pro obyvatele.
• Zvýšení podpory inovativních způsobů likvidace odpadních vod (např. domácí čistírny odpadních vod) a opatření
umožňující náhradu pitné vody za dešťovou tam, kde je to možné.
• Zajištění lepší legislativní i věcné ochrany vodních zdrojů (zejména podzemních), a především zdrojů pitné vody.

10.4.2 Zásobování vodou a odpadové hospodářství

a) Přehled sektoru

Jen za poslední rok vzniklo několik iniciativ na podporu zásobování vodou a odpadového hospodářství. Ať hovoříme o
zvýšení bezpečnosti skrz přijetí zákonů o nakládání se rtutí, monitorovacím systému SEPNO nebo sanaci státního podniku a
dalších.

V roce 2016 bylo v ČR 6 668 vlastníků vodovodu a kanalizací. Tento počet se mezi lety 2011 a 2016 zvýšil o 20 %. V ČR
neexistuje legislativní omezení co do formy vlastnictví. Oproti tomu provozovatelů VaK (vodovody a kanalizace) je o poznání
méně a to 2 853. Jejich počet rostl podobným tempem.

Česká republika přijala návrh měnící čtyři zákony v souvislosti s přijetím evropského nařízení o rtuti. Jde
o úpravu nakládání se rtutí, jakožto látkou jedovatou a těžko odstranitelnou z přírody. Lze očekávat promítnutí evropského
nařízení pro větší ochranu lidského zdraví a životního prostředí do české legislativy. Specificky hovoříme o čtyřech zákonech:
zákonu o veřejném zdravotním pojištění, zákonu o odpadech, chemickém zákonu a zákonu o zdravotních službách.

V květnu 2018 byl zahájen provoz systému SEPNO. Tento Systém evidence přepravy nebezpečných odpadů, který navazuje
na ISPOP, má za cíl ohlašování přepravy nebezpečných odpadů.

MŽP spolu se Státním fondem životního prostředí ČR vyhlásilo dvě nové dotační výzvy na projekty zaměřené
na odpadové hospodářství. Z operačního programu životní prostředí uvolnilo ministerstvo obcím, městům, firmám a dalším
zájemcům celkově 1,3 miliard Kč. Dotace napomůže žadatelům uhradit až 85 % celkových nákladů.

b) Priority

Prioritu zde můžeme chápat jako posílení strategické surovinové bezpečnosti a soběstačnosti pomoci principů oběhové
ekonomiky. Stejně tak motivační systém občanů i obcí ke snížení odpadů napomůže recyklaci odpadů.

52
Do priorit odpadového hospodářství patří také implementační plán stockholmské úmluvy o perzistentních organických
polutantech, který má od března 2017 svůj implementační plán a jasně vymezuje dovoz, použití, zpracování, zákaz výroby a
vývoz těchto škodlivých látek.

Prioritou v oblasti vodárenství je nastavení a prosazení funkce centrálního nezávislého a silného regulátora
pro oblast regulace vody. Jeho hlavním zájmem je zájem spotřebitelů.

Mezi priority kapitoly patří zejména:

• Ochrana udržitelného využívání přírodních zdrojů.


• Ochrana klimatu a zlepšení kvality ovzduší.
• Ochrana přírody a krajiny.
• Bezpečné prostředí.

10.4.3 Ochrana ovzduší a biodiverzity

a) Přehled sektoru

Česká republika usiluje o vyšší účinnost využívání energií, které souvisí i se systematickým snižováním emisí skleníkových
plynů. Právě nové technologie, jako např. chytré systémy řízení energetické spotřeby budov, mohou přinést inovace
nápomocné k dekarbonizaci ekonomiky. ČR se hlásí jako ostatní země EU ke společnému snížení emisí do roku 2030 na
úroveň o 40 % nižší než v roce 1990.

Ministerstvo životního prostředí spolu se Státním fondem životního prostředí ČR umožnilo čerpání dotace Nové zelené
úsporám na nové typy projektů. Občané mohou čerpat dotace i na zateplení svépomoci, venkovní stínící techniku, stavbu
domu v nízko energetickém standartu či výměnu kamen bez nutnosti zateplení. Program byl zahájen v roce 2014, od té
doby podpořil na 22 tisíc žadatelů v celkové sumě 4 miliardy Kč a bude pokračovat i v následujícím období.

Bylo podepsáno memorandum o dlouhodobé spolupráci v oblasti vozidel na zemní plyn pro období do roku 2025.
Dokument vznikl na základě jednání vlády, Českého plynárenského svazu a Sdružení automobilového průmyslu. Stěžejním
závazkem podle něj je, že do roku 2025 sazba daně pro zemní plyn určený pro pohon motorů nepřekročí hranici 290 Kč za
megawatthodinu. Bude tím zajištěna ekonomická výhodnost provozu vozidel na plyn. V současné době je v provozu na
silnicích zhruba 17 500 vozidel na CNG. Podle optimistických očekávání lze počítat s 50 000 vozidly na alternativní pohon
CNG na silnicích v roce 2020.

Dalším tématem je biodiverzita krajiny, kdy dochází k rozčleňování krajiny a snižování biodiverzity. Právě biologická
rozmanitost je ohrožena kontaminovanými splachy z polí po dešti. Jde o významné riziko znečistění podzemních vod. Již
nyní jsou investice do ochrany životního prostředí na úrovni 0,67 % HDP oproti EU s 0,41 % HDP.

Pomocí řady projektů byla podpořena biodiverzita v České republice. Ministerstvo životního prostředí vyhlásilo 30 mil.
dotaci na snížení takzvaného světelného znečištění. Jedním z projektu na podporu biodiverzity je evropský program Life
Plus, který patří mezi nejzajímavější v České republice. Snaha navrátit život na krkonošské horské louky a zároveň obnovu
smilkových trávníků ohrožených na evropské úrovni. Life Plus přinesl nové krajiny od pastvy na lukách přes kácení stromů až
po stavbu potočních jezů.
Ministerstvo životního prostředí plánuje vydat pro další rok na projekty neinvestičního charakteru až 13,5 mil. Kč. Jde o
projekty na adaptaci vůči klimatickým změnám a ochranu biologické rozmanitosti. Zároveň cílí i na environmentální
vzdělávání.

b) Priority

Mezi základní priority ochrany ovzduší patří omezování emisí. Priority ochrany ovzduší prostupují i do jiných kapitol ve
smyslu alternativní mobility, energeticky úsporných řešení či změny energetického mixu.
Cílem a prioritou není pouze zvyšování biodiverzity, ale zároveň zvýšení ochrany genetické banky
pro budoucnost. Právě projekty na realizaci genetických bank patří mezi klíčové projekty, podobně jako diskuse nad
rozšiřováním oblastí se zvýšenou ochranou.

Mezi priority kapitoly patří zejména:

• Zajištění ochrany genetické banky pro budoucnost.

53
• Realizace genetických bank.
• Ochrana biologické rozmanitosti.
• Prověření možnosti rozšíření oblastí se zvýšenou ochranou.
• Zlepšení druhové a věkové diverzity a kalamitních stavů v lesích.
• Ochrana ovzduší.

10.5 Sociální infrastruktura

• Změníme vzdělávací systém, aby odpovídal požadavkům 21. století.


• Stabilizujeme zdravotnický personál a podpoříme modernizaci nemocnic.
• Podpoříme rozvoj kulturní infrastruktury.
• Zajistíme kvalitní sociální služby pro všechny potřebné.

Oblast sociální infrastruktury je velmi rozsáhlým tématem s řadou různých priorit napříč několika resorty. Ač se to na první
pohled nemusí zdát, právě aktivity vyskytující se v této oblasti povedou ke zvýšení konkurenceschopnosti a k
ekonomickému růstu, obzvláště v dlouhodobém horizontu.

Klíčovou roli pro rozvoj konkurenceschopnosti má úroveň vzdělání. Právě ve školství je potřeba podpořit jeho probíhající
proměnu tak, aby úroveň absolventů i celého vzdělávacího systému byla adekvátní požadavkům 21. století. Prioritou bude
především zlepšení úrovně a atraktivity technických oborů, které jsou dlouhodobě poddimenzované. S tím souvisí
strukturální změna výuky technických předmětů i v rámci základního vzdělávání tak, aby žáci k technickým předmětům
neměli již od útlého věku odpor.
Další klíčovou oblastí pro udržení a zlepšování kvality života obyvatelstva je zdravotnictví, které je nutné hlavně personálně
stabilizovat. Velkým problémem v této oblasti je průměrný věk lékařů. Je třeba se proto soustředit na motivování
absolventů lékařských fakult, aby neodcházeli
do západních zemí a zůstávali v ČR.

Obdobný problém může nastávat i u jiných profesí. Pro intenzivní růst naší ekonomiky je potřeba podporovat rozvoj
průmyslu a to v současné době především směrem k robotizaci. Tím bude docíleno zvýšení produktivity a postupný přerod
naší ekonomiky, která je v současné době zaměřena výrazným způsobem na výrobu, směrem ke službám. Služby se
vyznačují tím, že je v nich větší přidaná hodnota lidského kapitálu. Jejich podpora se projevuje ve zvyšování životní úrovně a
tím i ve snižování životních rozdílů mezi ČR a západními zeměmi. Právě robotizace, přes strach, který probouzí, může být
klíčem
k využití maximálního potenciálu, který domácí průmysl a inovační potenciál ČR bezpochyby obsahují.
V ostatních oblastech sociální infrastruktury, kam je možné řadit například kulturu, zahraniční vztahy, veřejnou správu a
další témata, bude jednou z hlavních priorit digitalizace.

10.5.1. Zdravotnictví

a) Přehled sektoru

Zdravotnictví je stabilní veřejnou službou pro občany. Zdravotní systém je založený na kvalitě, dostupnosti
a principu rovnocenného postavení všech občanů. Pro oblast zdravotnictví máme vytyčen základní zastřešující cíl v podobě
„Zlepšení zdraví všech skupin obyvatel České republiky“.
Tohoto cíle má být dosažen prostřednictvím naplnění následujících jednotlivých podcílů:

(1) prodloužení délky života ve zdraví u všech skupin obyvatel České republiky,

(2) snížení nepříznivého vlivu faktorů způsobujících nerovnosti v oblasti zdraví,

(3) stabilizace systému veřejného zdravotnictví tak, aby byl všeobecně dostupný co do kvality i kapacity a umožňoval
plánovitý rozvoj odpovídající profesní struktury,

(4) podpora zdravého životního stylu s důrazem


na primární prevenci,

(5) snižování konzumace návykových látek a zátěže obyvatel zdravotně rizikovými látkami (vč. hluku) prostřednictvím
vyšší kvality životního prostředí.

54
Zdravotní systém v ČR dosahuje dobrých výsledků ve srovnání s ostatními ekonomikami střední
a východní Evropy a přibližuje se průměru OECD.

b) Priority

Zlepšení zdraví všech obyvatel formou dlouhodobého, pravidelného a systematického přístupu k ochraně zdraví a prevence
nemocí.

Základní prioritou v oblasti zdravotnictví je respektování následujících strategických cílů:

• Zlepšení zdravotního stavu populace: Je nezbytné přistoupit k reformě primární péče a současně systematicky
podporovat zdravotní gramotnost a motivaci občanů k vlastnímu zdraví.

• Optimalizace zdravotnického systému: Je nezbytné systematicky pracovat na integraci zdravotní a sociální


péče. Investice do stabilizace a rozvoje zdravotnického personálu. Další prioritou je samozřejmě oblast
digitalizace ve zdravotnictví a optimalizace systému úhrad ve zdravotnictví.

• Podpora vědy a výzkumu: Je nezbytné podporovat vědu a výzkum ve zdravotnictví a využití jejích poznatků
pro zvyšování kvality života občanů.

55
10.5.2 Kultura

a) Přehled sektoru

Kultura významným způsobem přispívá ke kvalitnějšímu životu, podněcuje rozvoj společnosti a může vytvářet vyšší
přidanou hodnotu produktů a služeb. Ochrana hmotného i nehmotného kulturního dědictví a jeho efektivní využívání a
podpora umění jsou základními předpoklady pro udržitelný rozvoj.

Kultura hraje zásadní roli pro rozvoj společnosti, hodnot a způsobu života, pro rozvoj osobní identity stejně jako
kompetencí. Kultura významným způsobem mění města a obce na místa, kde se primárně utváří společenská soudržnost,
tradice, vztah k práci a k mobilitě; rozvíjí vzdělanost a přispívá k celoživotnímu uspokojení a duchovnímu rozvoji
obyvatelstva.

Má ekonomicko-hospodářský potenciál, přispívá ke stabilizaci zaměstnanosti a rozvíjí cestovní ruch.


V současné době je péče o kulturní dědictví ČR značně podfinancována. Podpora umění je nahodilá a roztříštěná, většina
infrastruktury pro umění pochází z 19. století.

b) Priority

Rozvoj kulturního dědictví, podpora kulturní identity, kulturní rozmanitosti a mezikulturního dialogu. Umožnění přístupu
veřejnosti ke všem hmotným i nehmotným památkám a dostupnost všech forem kulturních aktivit po celém území ČR.
Rozvoj cestovního ruchu, regionálního i celorepublikového.

Mezi priority kapitoly patří zejména:

• Podpora kulturní infrastruktury Dlouhodobý program na podporu kulturní infrastruktury (koncertní sály, divadla,
knihovny, muzea, výstavní síně apod.). Zkvalitnění a rozšíření forem mezinárodní spolupráce v oblasti kultury a
export kulturních projektů. Podpora mobility umělců a uměleckých institucí. Mezinárodní spolupráce. Lepší využití
kulturní infrastruktury v cestovním ruchu. Podpora uměleckého a kreativního vzdělávání.

• Podpora obnovy kulturního dědictví Zkvalitnění památkové péče a uchování kulturního dědictví v muzeích.
Využití kulturního dědictví a kulturních činností, služeb a statků pro rozvoj hospodářství a zvyšování
konkurenceschopnosti.

• Rozvoj všech oblastí kulturního života v regionech Rozvoj oblasti umění (včetně regionální sítě divadel a
orchestrů) i a oblasti knihoven pro rozvoj hospodářství a zvyšování konkurenceschopnosti.

• eCulture Vytvoření Národního informačního kulturního portálu pro potřeby veřejnosti a odborníků. Integrovaná
národní digitální platforma – digitalizace souboru nejcennějších národních kulturních památek. Vytvoření
Centrálního portálu knihoven. Využití kulturního obsahu v elektronické podobě k novým vědeckým poznatkům,
inspiraci pro umění a řemesla.

56
10.5.3 Veřejná správa a bezpečnost

a) Přehled sektoru

Základní hodnota našeho společenského uspořádání je právní stát, založený na úctě k ústavně chráněným principům dělby
moci, vlády práva a ochrany základních práv a svobod. Důvěra občanů v soudy a státní zastupitelství je podmínkou efektivity
právního státu. Právo musí být předvídatelné a vymahatelné. Právo a spravedlnost jsou základními kameny právního státu.

V současné době je výkonnost veřejné správy v ČR (úroveň korupce, regulace, kvalita soudnictví apod.) ve srovnání s dalšími
zeměmi na relativně nízké úrovni. Je tedy nezbytné zefektivnit výkon veřejné správy, tj. provést změny v nastavení a řízení
veřejné správy i jednotlivých organizací.

b) Priority

Základní prioritou je zachování obranyschopnosti a vnitřní i vnější bezpečnosti. Nezbytností pro další rozvoj je zlepšení
výkonnosti veřejné správy včetně umožnění občanům komunikovat s úřady on-line.

Mezi priority kapitoly patří:

• Klientsky orientovaný přístup ve veřejné správě – digitalizace agend. Tato priorita je specifikována zejména
prostřednictvím Informační Koncepce ČR (priorita „Digitální Česko“). V rámci této koncepce byly jasně
deklarovány klíčové investiční cíle. Digitalizace je detailněji řešena v bodě 2.2.

• Modernizace soudnictví. Stabilita právního řádu a kvalita nově přijímaných norem. Respektování nezávislosti
soudců i státních zástupců a mezinárodních doporučení v této oblasti, zvyšování kvality jejich činnosti. Zlepšení
úrovně věznictví. Efektivita v exekuční oblasti.

• Posilování akceschopnosti složek Integrovaného záchranného systému, zejména v oblasti boje proti terorismu a
kyberkriminalitě. Významné je rovněž zajištění moderních objektů PČR a HZS pro výcvik a výkon služby.
Významnou roli v této prioritě představuje projekt „Hromadná radiokomunikační síť integrovaného záchranného
systému“ pro zajištění moderní komunikační platformy pro složky IZS.

• Elektronizace justice Integrace všech systémů spisové služby pod jednu platformu. Rozšíření elektronického spisu
i do ostatních agend. V justici zavedení centrálního bezpečného datového úložiště k ukládání elektronických
dokumentů.

• Sport Resort podporuje výstavbu strategických sportovních zařízení určených zejména pro přípravu reprezentace
a pořádání významných sportovních akcí.

57
10.5.4 Práce a sociální věci

a) Přehled sektoru

Základními trendy je podpora začleňování ve formě podpory přístupu k zaměstnání, podpora flexibilních úvazků, sociální
služby, podpora rodin, podpora služeb péče o děti, podpora rovného přístupu ke vzdělání, přístup k bydlení, , zajištění
slušných životních podmínek a podpora vytváření podmínek pro slaďování rodinného a pracovního života. Obecně je
trendem resortu posílit v sociální oblasti stabilitu, právní jistotu, profesionalitu a veřejnoprávní záruky.

Trend na trhu práce a sociálních věcí lze spatřovat ve zlepšování podmínek pro zaměstnance. V rámci MPSV dochází od
ledna 2019 k některým změnám, např. ke zvýšení základní výměry důchodu z 9 % na 10 % průměrné mzdy, výraznější
zvýšení minimální mzdy. Došlo zde ke druhému nejvyššímu zvýšení nominální minimální mzdy od roku 1991. Došlo k
prodloužení splatnosti záloh na důchodové pojištění a pojistného na nemocenské pojištění. Došlo k zvýšení příspěvku na
péči 3. a 4. stupně pro příjemce, o něž je pečováno mimo zařízení sociálních služeb. Došlo k nárůstu platu ve veřejných
službách a správě, včetně státní správy. Platové tarify se zvýší i sociálním pracovníkům, zdravotním nelékařským
pracovníkům a pracovníků v sociálních službách.

V současnosti v ČR existuje 32 druhů sociálních služeb, které jsou zajišťovány prostřednictvím 2 187 registrovaných
poskytovatelů. Samotných služeb je evidováno 5 832, přičemž mezi nejpočetnější sociální služby patří pečovatelská služba
(715), domovy pro seniory (541) a služby odborného sociálního poradenství (544).

V oblasti sladění profesního a rodinného života jsou klíčové služby péče o děti, do gesce MPSV spadají zákonem upravené
tzv. dětské skupiny a pilotně ověřované tzv. mikrojesle. K říjnu 2019 je evidováno 970 aktivních dětských skupin s celkovou
kapacitou 12 741 míst (většina podpořena z ESF) a podpořen z ESF provoz 98 pilotních mikrojeslí s kapacitou 392 míst. V
rámci systémových projektů „Podpora implementace dětských skupin“ a „Podpora implementace služby péče o děti od
šesti měsíců do čtyř let v tzv. mikrojeslích a pilotní ověření služby“ je realizováno metodické vedení a vzdělávání pro pečující
osoby a poskytovatele služeb péče o děti za účelem zvyšování kvality těchto služeb.

Pro podporu rodin byl zprovozněn a představen nový web k projektu Krajská rodinná politika, který by měl být zaměřen na
velmi aktuální problematiku rodinné politiky na regionální úrovni a přispění ke slaďování rodinného a pracovního života.
Zde je myšleno zlepšení nabídky služeb pro rodiny, spolupráce na krajské úrovni a navázání spolupráce s klíčovými aktéry
kraje, včetně zaměstnavatelů, s cílem zajištění lepší kvality života rodin. Zprovozněna byla i informační kampaň o právech
osob se zdravotním postižením a nyní je ve fázi příprav i kampaň k problematice ne/placení výživného. Ohledně podpory
rodin během roku 2019 vznikla Aktualizovaná Koncepce rodinné politiky, která obsahuje několik desítek opatření na
podporu rodin.
Návazně bylo v září 2018 představeno 15 opatření pro boj s obchodem s chudobou a pomoc lidem z vyloučených lokalit. Na
řešení bude spolupracovat osm ministerstev. Patří sem mj. tvorba cenových map obvyklého nájemného.

Vláda schválila příspěvek 37,5 mil. Kč na projekty sociálních partnerů pro podporu sociálního dialogu v roce 2019. Sociálním
dialogem rozumíme dvoustrannou tak i třístrannou komunikaci zástupců státu, zaměstnavatelů a zaměstnanců. MPSV
chystá také vyčlenění dalších 60 mil. Kč v Operačním programu Zaměstnanost na podporu transformace pobytových
sociálních služeb pro osoby se zdravotním postižením.
Trh práce, potažmo podíl nezaměstnaných osob, má pozitivní trend vývoje. Podíl nezaměstnaných osob za posledních pět
let klesal z 8,2 % na 2,8 % k listopadu 2018. V roce 2016 bylo z ekonomicky aktivního obyvatelstva 5 % se základním
vzděláním, 72 % se středoškolským a zbylých 23 % s vysokoškolským vzděláním.

V rámci další podpory zaměstnanosti proběhlo na 250 osmidenních kurzů na 96 místech v České republice s názvem
projektu Prokop. Projekt je určen zejména pro dlouhodobě nezaměstnané. Program dosud cílil na téměř 3 700 účastníků
evidovaných na Úřadu práce ČR. Účast v projektu Prokop otevírá lidem možnost řešit jejich dlouhodobé a kumulované
problémy.

b) Priority

Základními prioritami v rámci sektoru práce a sociálních věcí je rovnost příležitostí, podpora sociálního začleňování na
místní úrovni, posilování sociální soudržnosti a mainstreaming sociálního začleňování, podpora rodin v rámci vytváření
opatření k podpoře slaďování rodinného a pracovního života. Zde je cílem jednak rovný přístup osob sociálně vyloučených
nebo sociálním vyloučením ohrožených ke společným zdrojům, aktivní přístup lokálních aktérů k prevenci a řešení
problematiky sociálního vyloučení, snižování sociálního napětí a posilování informovanosti o problematice sociálního
vyloučení.

58
Jedna z priorit hovoří také o zamezování prekarizace práce (nahrazování plného pracovního poměru jiným typem
pracovního poměru), zrušení závislosti ekonomického růstu na materiálové a energetické spotřebě, potenciální robotizace a
digitalizace musí zvýšit kvalitu života obyvatel. Důraz je kladen na umožnění co nejdelšího dožití v domácím prostředí a
zároveň na systémovou podporu rodinných pečujících.

Sociální služby by měly být kvalitní, včasné, místně dostupné, finančně dostupné a v klientem požadované skladbě. V
sociální infrastruktuře lze identifikovat spoustu faktorů, které mohou výrazně ovlivňovat aktivity tohoto sektoru, a tvoří tak
částečné riziko, které je potřeba zvažovat při realizaci aktivit na podporu jednotlivých priorit.

Prioritou je rovněž finančně a místně dostupná nabídka kvalitních služeb péče o děti, tyto služby jsou klíčové pro sladění
profesního a rodinného života, udržení kontaktu se zaměstnáním, v kombinaci s flexibilními formami práce, a prevencí
chudoby rodin a prevence dalších negativních sociálních událostí s tím spojených (př. rozpad vztahů, vznik závislostí apod.).

Mezi priority kapitoly patří zejména:

• Podpora rodin
• Podpora slaďování rodinného a pracovního života
• Služby péče o děti v předškolním věku, zejména ve věku do 3 let
• Sociální služby
• Přístup k bydlení
• Podpora rovného přístupu ke vzdělání
• Podpora přístupu k zaměstnání a jeho udržení
• Podpora flexibilních forem práce
• Podpora přístupu ke zdravotní péči
• Zajištění důstojných životních podmínek

59
10.6 Věda, výzkum a vzdělání

a) Přehled sektoru

Kvalitní vzdělání je nutnou podmínkou pro dlouhodobý ekonomický a společenský růst. Je nutné zajistit rozvoj předškolního,
primárního, sekundárního i terciárního vzdělávání. Kvalitní školství je školství otevřené, dostupné a profesionální. Důležitá je
i podpora sportu v návaznosti na jeho pojetí jako nástroje sociální inkluze.

Podle posledního testování OECD (PISA 2015) jsou výsledky vzdělávání v ČR na průměrné či mírně podprůměrné úrovni zemí
OECD. Z posledních studií taktéž vyplývá relevantní zhoršení výsledků žáků v posledním desetiletí. Vliv na toto hodnocení
má výběr oboru vzdělávání a zejména rodinné zázemí žáka.
Věda, výzkum a inovace mají zásadní roli pro rozvoj ekonomiky, budování silné a technologicky vyspělé společnosti. Je proto
nutné podporovat vědeckou infrastrukturu, jež umožní udržet krok se světovými
poznatky a inovacemi.

b) Priority

Prioritou je zvyšování kvality školství na všech úrovních vzdělávání: intenzivní podpora odborného vzdělávání a rozvoj
celoživotních kompetencích. Nezbytností je podpora vědy a výzkumu pro dosažení dlouhodobého udržitelného rozvoje.

Školství

• Investice do kvalitního vzdělávání našich dětí, příprava mladé generace na globální konkurenci a flexibilitu v
rychle se měnícím prostředí. Přeměna vzdělávacího systému pro 21. století.

• Podpora v odborném vzdělávání, zejména těch studijních oborů, očekávajících dopady 4. průmyslové revoluce.

• Podpora oblastí ICT a informatického myšlení, jazykového vzdělávání, matematické a čtenářské gramotnosti.

• Vzdělávání budoucích pedagogů pro zajištění kvality vzdělávání v souvislosti se zvyšováním atraktivity a prestiže
povolání.

• Zajistit dostatečné kapacity ke vzdělávání budoucích pedagogů v sektorech s celospolečenskou potřebností,


zejména učitelů, lékařů, zdravotnického personálu a technických oborů.

• Podpora výjezdů studentů vysokých škol do zahraničí, výměna vědců mezi českými a zahraničními výzkumnými
organizacemi.

• Začlenění zaměstnavatelů do vzdělávání za zavádění prvků duálního systému vzdělávání.

• Podpora celoživotního vzdělávání a získání kompetencí pro další vzdělávání v rámci vzdělávání počátečního pro
dlouhodobou uplatnitelnost jednotlivců na trhu práce i ve společnosti.

• Podpora rozvoje kompetencí potřebných pro aktivní občanský, profesní i osobní život.

• Podpora spravedlivého přístupu ke kvalitnímu vzdělání a snížení nerovností ve vzdělávání.

• Podpora regionálního školství ve veřejných, soukromých i církevních školách.

• Transparentní financování regionálního školství.

• Zvyšování kapacit, obnova a modernizace školské infrastruktury.


• Obnova, modernizace a rozvoj sportovní infrastruktury celorepublikového i regionálního významu.

Věda a výzkum

• Podpora provádění vědy a výzkumu – základního výzkumu, aplikovaného výzkumu a vývoje.

60
• Přenos výsledků výzkumu a vývoje do praxe a jejich uplatňování ve výrobě a službách.

• Inovace, rozvoj technologií, umělá inteligence.

• Propojení veřejné správy, akademického, výzkumného a soukromého sektoru.

• Zapojení ČR do mezinárodních vědeckých aktivit.

• Rozvoj regionálních inovačních systémů v rámci nadnárodní i mezinárodní spolupráce.

• Hodnocení vědy a výzkumu, a to včetně zohlednění jejich skutečného praktického přínosu formou financování
výzkumných organizací.

10.7 Zahraničí vztahy

a) Přehled sektoru

Ministerstvo zahraničních věcí je ústředním orgánem státní správy České republiky pro oblast zahraniční politiky, v jejímž
rámci vytváří koncepci a koordinuje zahraniční rozvojovou pomoc, koordinuje vnější ekonomické vztahy, podílí se na
sjednávání mezinárodních sankcí a koordinuje postoje České republiky k nim.

Do státní podpory exportu je zapojena většina ministerstev, do jejichž kompetence patří podpora podnikání či sektorové
agendy. Pouze kompetence MZV a MPO jsou však definovány kompetenčním zákonem. Zapojení ostatních ministerstev je
založeno primárně na individuálních rámcových ujednáních.
Role MZV vyplývá také z faktu, že MZV disponuje sítí zastupitelských úřadů. Na každém úřadu je v určité kapacitě
ekonomický úsek. K 31. 12. 2018 disponovala Jednotná zahraniční síť na zastupitelských úřadech 118 ekonomickými
diplomaty, 6 zemědělskými, 2 ekonomickými diplomaty pro vědeckotechnickou spolupráci a 59 zahraničními
kancelářemi/zastoupeními integrovaných agentur CzechTrade a CzechInvest.
V roce 2018 bylo ekonomickými diplomaty na zastupitelských úřadech ČR v zahraničí poskytnuto českým vývozcům 509
individuálních služeb a vyřízeno 1 395 odborných dotazů. Zájem o nabízené služby ze strany exportérů meziročně vzrostl o
45 %.

V Klientském centru pro export, které je koncipováno jako jednotné kontaktní místo MPO, MZV a agentury CzechTrade pro
české podnikatele, kteří mají zájem expandovat na zahraniční trhy, bylo v roce 2018 přijato celkem 771 dotazů (691 v roce
2017).

Na státní podpoře exportu se také podílí Česká exportní banka (ČEB), Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP),
Česká rozvojová agentura a další instituce.

V roce 2018 pomohla ČEB k vývozu do 19 zemí světa. Vedle tradičních cílových zemí jako je Rusko, Spojené státy, Kanada a
Ukrajina, také například do Číny, Egypta, Chile, Rwandy nebo Gruzie. Celkový objem uspokojené poptávky českých vývozců
ze strany ČEB v roce 2018 dosáhl cca 5,6 mld. Kč. Z hlediska počtu nových transakcí bylo uzavřeno 135 nových smluv na
podporu českých vývozců.

b) Priority

Prioritou je realizace sebevědomé, aktivní a srozumitelné vládní politiky s cílem prosazovat národní zájmy. Tímto způsobem
lze docílit posílení bezpečnosti, prosperitya právního/demokratického charakteru České republiky. Zahraniční politika České
republiky vychází zejména z členství v EU a NATO.

Cílem těchto iniciativ v ekonomické oblasti je zvyšování kompetence českého průmyslu včetně posilování exportu s vysokou
přidanou hodnotou. V únoru 2019 Vláda České republiky schválila Inovační strategii České republiky na období 2019–2030,
jejímž cílem je posunout Českou republiky mezi inovační lídry v Evropě.
61
Státní podpora exportu je zajištěna díky synergickému působení MZV a MPO, klíčových rezortů v oblasti ekonomické
diplomacie a podpory exportu, a také dalších vybraných ministerstev, vládních agentur CzechTrade, CzechInvest a
CzechTourism, ve spolupráci s ČEB a EGAP.

Mezi priority kapitoly patří zejména:

• Efektivní využívání nástrojů ekonomické diplomacie a podpory exportu včetně projektů na podporu ekonomické
diplomacie, asistenčních a konzultačních služeb pro exportéry, oficiálních účastí na výstavách a veletrzích,
využívání mezinárodních zdrojů financování, vybraných programů rozvojové spolupráce a dalších.

• Posilování efektivity činnosti a integrace české agentury na podporu obchodu CzechTrade a Agentury pro
podporu podnikání a investic CzechInvest.

• Reorganizace institucionálního uspořádání státní podpory exportu v oblasti financování a pojišťování, tj. ČEB a
EGAP. Právě tyto instituce jsou

10.8 Průmysl a obchod

a) Přehled sektoru

České republice se v posledních 25 letech podařilo nejenom díky absorpci velkého objemu přímých zahraničních investic
zařadit k průměru ekonomické úrovně EU. Aby však bylo v tomto trendu možné pokračovat, je nutné v několika
následujících letech zintenzivnit rozvoj nových technologií včetně jejich následné implementace. Dále podporovat český
export na zahraničních trzích a vytvářet prostředí, které bude napomáhat rozvoji malým a středním podnikům. Malé a
střední podniky tvoří pevnou a nezastupitelnou součást tuzemské ekonomiky a jsou hlavním tahounem současného
hospodářského růstu. Díky klesajícímu objemu přímých zahraničních investic bude v následujících letech nutné podpořit
český průmysl a obchod, díky čemuž se bude moci Česká republika zařadit mezi země produkující zboží a služby vyššího řádu
a s vyšší přidanou hodnotou. Česká republika je nejprůmyslovější zemí v Evropě. Domácí ekonomika stojí na dlouholeté
tradici průmyslu, jehož podíl se v posledních letech nezmenšuje, naopak zůstává jedním z hlavních zdrojů hospodářského
růstu. Zejména zpracovatelský průmysl prošel na počátku 90. let významnou transformací a dokázal se rychle přeorientovat
na západní trhy. Dnes domácí podniky obstojí v největší konkurenci, dodávají na nejnáročnější trhy jak v Evropě, tak i ve
světě. Na přelomu tisíciletí se domácí ekonomika otevřela přímým zahraničním investicím. Systém investičních pobídek
pomáhal zajistit extenzivní růst průmyslové produkce a udržet nezaměstnanost na nízké úrovni. Zahraniční investoři přinesli
do země know-how, řada průmyslových provozů však byla spíše montážního charakteru bez napojení na domácí výzkum a
vývoj, a bez možnosti ovlivňovat a řídit přímo portfolio, realizovat marketingové strategie
či se podílet na širší strategii podniku.

Průmysl tak na delší dobu zůstal zakonzervován v oblasti tvorby nižší přidané hodnoty. Přestože i řada zahraničních
investorů v současnosti přesouvá své aktivity na našem území také do sofistikovanějších činností, high-tech produkce je v
zásadě stále nižší, než jaké je obecné očekávání.

Průmysl i stavebnictví dnes procházejí řadou proměn. Jedna z nich se obecně pojmenovává jako Průmysl 4.0. Lze očekávat,
že do roku 2030 budou průmysl a stavebnictví procházet rychlými změnami směrem ke zvyšování produktivity práce. Další
je pak nutnost reakce na celosvětové a evropské megatrendy v oblasti udržitelného rozvoje. Jedná se především o oblast
ochrany klimatu a udržitelného využívání zdrojů. Ze strany průmyslu lze očekávat realizaci opatření pro adaptaci na změny
klimatu, přechodu k nízkouhlíkovému hospodářství a případně až k uhlíkové neutralitě. Potřeba účinného využívání zdrojů
se pak projeví uplatňováním principů cirkulární ekonomiky ve všech oblastech průmyslu a služeb.

Nejnáročnější produkty může vyprodukovat pouze ekonomika zaujímající vyšší stupně na hodnotovém řetězci, tedy taková,
která dokáže i technicky náročné finální produkty realizovat na mezinárodních trzích. Charakteristickým znakem je zde podíl
high-tech výrobků na celkovém vývozu zpracovatelského průmyslu.
I když podíl výrobků high-tech a medium high-tech na celkovém vývozu zpracovatelského průmyslu (EZP) z ČR od roku 2008
setrvale roste (65 % v roce 2008, 71 % v roce 2018), největší část exportu zpracovatelského průmyslu tvoří kategorie
medium high-tech (51 % EZP 2018). Z toho největší díl připadá na motorová vozidla (25 % EZP - 2018).

Technologicky nejnáročnější kategorie high-tech tvoří pouze 19 % EZP (2018) a z toho největší díl připadá ICT výrobkům (15
% EZP - 2018). Proto je žádoucí obě tyto kategorie,
a zejména high-tech dále rozvíjet a podporovat tak, aby se jejich podíl v mezinárodní dělbě práce dále zvyšoval.
62
Lze předpokládat, že i do budoucna bude narůstat podíl služeb, které budou propojeny s průmyslovými produkty. Postupně
se tak bude stírat rozdíl mezi produktem
a službami a proces tzv. servitizace, jakožto přirozeného nástupu a rozšiřování principů průmyslu 4.0, se bude dle našeho
očekávání zrychlovat.

b) Priority

Investiční priority českého průmyslu lze rozčlenit do funkčních celků, týkajících se průmyslu a exportu . Tyto oblasti se
podílejí na zvyšování prosperity a konkurenceschopnosti České republiky. Aby nebyla ohrožena prosperita a zaměstnanost v
České republice, je žádoucí, aby český průmysl byl v souladu s moderními trendy vývoje průmyslu ve světě. Podpora
digitalizace průmyslu je součástí projektu Digitální Česko v rámci pilíře Digitální ekonomika a společnost. Tento projekt
prostupuje do celé řady oblastí. Jmenovitě se jedná o průmysl, SMART projekty v energetice, stavebnictví a dalších
odvětvích, kde je možné implementovat technologie 4.0, K pozitivnímu rozvoji českého průmyslu a obchodu je nutné dále
rozvíjet také export. Česká republika jakožto otevřená exportní ekonomika, je ze strany státu podporována řadou státních
podpůrných institucí. Jmenovitě se jedná o agentury CzechTrade, CzechInvest, Česká exportní banka a Exportní pojišťovací a
garanční společnost. Pro úspěšný rozvoj českého exportu je podpora ze strany těchto institucí klíčová. Zefektivnění podpory
exportu české ekonomiky stimulují také rozvoj vědy a výzkumu a podporují zaměstnanost českých občanů.

Mezi priority kapitoly patří zejména:

• Digitalizace agend
• Podpora českého exportu
• Konkurenceschopnost českého zemědělství
• Ochrana zemědělské půdy
• Jednotná kvalita potravin v rámci EU

63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
11. Seznam zdrojů
Evropská komise, (2018), Moderní rozpočet pro Unii, která chrání, posiluje a brání: Víceletý finanční rámec
na období 2021 – 2027
Infrastructure and Projects Authority, (2016), National infrastructure delivery plan 2016 – 2021
Ministerstvo dopravy České republiky, (2013), Dopravní politika ČR pro období 2014 – 2020 s výhledem do roku 2050
Ministerstvo dopravy České republiky, (2013), Národní strategie rozvoje cyklistické dopravy ČR pro léta 2013 – 2020
Ministerstvo dopravy České republiky, (2017), Koncepce letecké dopravy pro období 2016 – 2020
Ministerstvo dopravy České republiky, (2017), Koncepce nákladní dopravy pro období 2017 – 2023 s výhledem do roku 2030
Ministerstvo kultury, (2015), Plán implementace Státní kulturní politiky na léta 2015 – 2020
Ministerstvo práce a sociálních věcí, (2014), Strategie sociálního začleňování 2014 – 2020
Ministerstvo pro místní rozvoj, (2013), Strategie regionálního rozvoje ČR 2014 – 2020
Ministerstvo pro místní rozvoj, (2018), Národní koncepce realizace politiky soudržnosti v ČR po roce 2020
Ministerstvo průmyslu a obchodu, (2016), Národní výzkumná a inovační strategie pro inteligentní specializaci České
republiky (Národní RIS3 strategie)
Ministerstvo spravedlnosti, (2015), Resortní strategie pro rozvoj eJustice 2016 – 2020
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, (2011), Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR pro období
let 2012 až 2020
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, (2012), Zpráva OECD o hodnocení vzdělávání v České republice
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, (2016), Akční plán mezinárodní spolupráce ČR ve výzkumu a vývoji
a internacionalizace prostředí výzkumu a vývoje v ČR na léta 2017-2020
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, (2016), Akční plán mezinárodní spolupráce ČR ve výzkumu a vývoji
a internacionalizace prostředí výzkumu a vývoje v ČR na léta 2017 – 2020
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, (2016), National ERA Roadmap of the Czech Republic for the years 2016-2020
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. (2018), AKČNÍ PLÁN rozvoje lidských zdrojů pro výzkum, vývoj a inovace
a genderové rovnosti ve výzkumu, vývoji a inovacích v ČR na léta 2018 až 2020
Ministerstvo vnitra České republiky, (2016), Strategický rámec rozvoje veřejné správy České republiky pro období 2014 –
2020; IMPLEMENTAČNÍ PLÁN PRO STRATEGICKÝ CÍL 3: Zvýšení dostupnosti a transparentnosti veřejné správy
prostřednictvím nástrojů eGovernmentu
Ministerstvo vnitra České republiky, (2017), Strategický rámec rozvoje veřejné správy České republiky pro období
2014 – 2020; IMPLEMENTAČNÍ PLÁN PRO STRATEGICKÝ CÍL 1: Modernizace veřejné správy
Ministerstvo vnitra České republiky, (2017), Strategický rámec rozvoje veřejné správy České republiky pro období
2014 – 2020; IMPLEMENTAČNÍ PLÁN PRO STRATEGICKÝ CÍL 2: Revize a optimalizace výkonu veřejné správy v území
Ministerstvo vnitra České republiky, (2017), Strategický rámec rozvoje veřejné správy České republiky pro období
2014 – 2020; IMPLEMENTAČNÍ PLÁN PRO STRATEGICKÝ CÍL 4: Profesionalizace a rozvoj lidských zdrojů ve veřejné správě
Ministerstvo vnitra České republiky, (2017), Strategický rámec rozvoje veřejné správy České republiky pro období 2014 –
2020

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky (2017), Strategie zahraniční rozvojové spolupráce České republiky 2018–
2030
Ministerstvo zdravotnictví České republiky, (2014), Zdraví 2020, Národní strategie ochrany a podpory zdraví
a prevence nemocí
Ministerstvo zemědělství, (2016), Strategie resortu Ministerstva zemědělství České republiky s výhledem do roku 2030
Ministerstvo životního prostředí, (2016), Státní politika životního prostředí České republiky 2012–2020
Ministerstvo životního prostředí, (2017), AKTUALIZOVANÝ NÁRODNÍ IMPLEMENTAČNÍ PLÁN STOCKHOLMSKÉ ÚMLUVY
O PERZISTENTNÍCH ORGANICKÝCH POLUTANTECH V ČESKÉ REPUBLICE NA LÉTA 2018-2023
Ministerstvo životního prostředí, (2017), Přechodný národní plán České republiky
Ministry of transport, Danish infrastructure investments, ISBN 978-87-91013-67-6
Norwegian ministry of transport and communications, (2016 – 2017), National transport plan 2018 – 2029
Úřad vlády České republiky, (2015), Národní politika výzkumu, vývoje a inovací ČR na léta 2016 – 2020
Úřad vlády České republiky, (2016), Strategický rámec Česká republika 2030
Webové stránky Czech Invest, https://www.czechinvest.org/cz
Webové stránky Czech Trade, https://www.czechtrade.cz
Webové stránky ČEB, https://www.ceb.cz
Webové stránky Energetického regulačního úřadu, https://www.eru.cz/cs
Webové stránky Ministerstva dopravy, https://www.mdcr.cz
99
Webové stránky Ministerstva kultury, https://www.mkcr.cz
Webové stránky Ministerstva práce a sociálních věcí, https://www.mpsv.cz/cs
Webové stránky Ministerstva vnitra, https://www.mvcr.cz
Webové stránky Ministerstva zahraničních vztahů, https://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/index.html
Webové stránky Ministerstva zemědělství, http://eagri.cz/public/web/mze
Webové stránky Ministerstva životního prostředí, https://www.mzp.cz

100