o pohadce 0 tom, kterak se Honza ucil latinsky

o cesta ch tam & zase zpatky

Zna ji snad kazdY. Honza zatouzf byt panem, mama vsak namitne, ze by k tomu musel umet latinsky. Honza se vyda "do sveta" naucit se Iatinu. Cestou nahodne zaslechne hrstku vyroku. V domneni, ze je to latinsky, si je zapamatuje. Zahy usoudi, ze uz zna dost. Povazuje se za pana a po navratu nepromluvi jinak nez ,latinsky' po pansku. Stale opakuje ony vety, ktere po chytil. Nakonec zjisti, ze se nedomluvi, rad se jeste prihlasi 0 jidlo tak, ,jak mu zobak narostl". Uz si na pana vice hrat nechce.

Ta prostoducha vypravenka se pohadkam ani nepodoba, lee byva mezi ne razena. Predstavuje jejich nesourodou slozku - moralizujici vlozku, At uz jeji .moralka' spoerva v opovrzenf marnivou ueenostf a obraci se proti ctizadostivosti, at vyzy-va k prostote a skromnosti a pranyruje pychu a povysenost, vyzmva nepresvedCive a piisobi nejapne,

Zahadny dej nam presto utkvi v hl ave a neprestane ji vrtat. J edna se skuteene 0 vyraz nevzdelaneho resentimentu prostacstvf v posmesne kvazipohadkovem provedeni? Nechce se verit, ze jde vskutku jen 0 nepodarenou povidacku. N eni to spise parodie pohadky? Vzdyf jeji hrdina pohadkovym hrdinou vlastne neni: v zadnem tam se, zda se, neocitl a odnikud zpdtky se nevratil, Snad si jen vysel na prochazku do prespolnf vsi. Zda se nepravdepodobne, ze by se

takova pohadka na levacku jen tak zatoulala mezi' skutecne pohadky. Proc se pak podobnych anekdot nevyskytuje mezi pohadkami vic? A existuji-li - u bratfi Grimmu nalezneme radu podivnosti! - proc je z nich zarazovana mezi prave pohadky jenom ona? A proc nalezf k nejznamejsfm? Sarna zahadal

....,...., ....,

Co kdyz je ale vsechno jinak? Co kdyz jde 0 skutecnou pohadku se vsim vsudy, jenze ztajenou, zahalenou - mysterijni? Neni pro to sice zadnych prfmych dokladu ani presveddivych dukazu ci konkretnich stop (clues). -Iiste naznaky (cues), vymluvne souvislosti a okolnosti vsak k podezfeni opraviiuji. Cely repertoar Honzovy "latiny" sestava ze ctverice vyroku nepochybne ceskych, banalnich a bezvyznamnych, Uved'me si je zde. Ne proto, abychom si je pripomneli - toho netreba, nybrz abychom si je zpfitomnili a pfedvedli jak tfeba. Tu jsou:

.,Sud kulaty." ,,Rys tu pije:" .. Tu je kura." .. Ten to ryje."

80

81

Zdenek Neubauer

Takto je mis hrdina zasleehl a poehytil od tech, ktere mijel eestou do svsta ucit se latinsky. Vypravi se, ze Honza tyto vety postupne vysleehl, kdyz sel kolem. Nebyly urceny jemu a nezda se, ze si ho nekdo z pronaseifcich vsiml. Stal se nahodilym svedkem etyf seen, nezucastnenym divakem vystoupeni pro jednu osobu. Jejich protagoniste byli zaujati predmetem sve '0 vzdy jedine - vypovedi: lezicim sudem, pijfcfm rysem, stojici karou, ryjicim muzem. Zneji prave tak hloupe jako vypraveni. Snad proto, ze jsou vytrzene ze souvislosti. Vskutku, skvele to pfedstiraji - dokud se na ony souvislosti nezeptame.

Dffv, nez tak ucimme, poukazme uz na prvni skutecnost, jiz se tfsniva zvlastnost Honzovy latiny ohlasuje. Nenapadne, lee hrozive. Ae je tato okolnost znama, jeji vyzriam nenf zaznamenan. Nikdo v nf nepoznava znameni, aniz kdo tusi, co znamena. Jeji rozpoznam dalo prvni podnet k sepsani techto poznamek.

Tisnivou skutecnostf je sarna bezna znalost Honzou nasbrranych vyroku. Kdyby vskutku slo 0 zeela nahodile litrZky beznyeh feel obyeejnych lidi, bylo by mozno uvadet za pfiklad libovolne jine, Na pffbehu by to nemelo nic zmenit, Citi-

82

o cestach tam & zase zpatky

me vsak, ze tomu talc neni. Nestal by za vypravent. J en pro ony Ctyfi vyroky dosel rozsfrem,

A jeste neco: prestose jejich smysl je ponekud temny, jejich znenf zustava nemenne, jako u slavnych latinskych citatu. Jako takove jsou i uvadeny: vhod-nevhod pfipomfnany, nazpamet citovany a zpameti recitovany. Vzdy verne, presne a stejne opakovany - doslovne, jakoby v "kanonickem zneni". Slova jejich doslovnosti stala se nedilnou soucastf obecneho povedomi. EPEA PTEROENTA - "perutna slova ", "okfidlene vyroky" se ulitle ze souvislosti a okolnosti meni v ptxihouiny, Vyprosteni z kontextu vede k zprosteni smyslu. Jejich vyznam se omezi na pouhe uvadeni a jejich poslani na predvadeni - sebepredvadenf uvadejicfho.

Zato okridlene vyroky Honzovy latiny jsou ptakoviny proste. Nebyly smyslu zprosteny: zadny namely. Jak snadno vidno, situace, jez by jim smysl dala, nikdy nenastala, okolnosti jejich iiletu dany byt nemohly. Ze ani vyznam nemaji, je sdostatek ocividne ihned: ticinnost jejich prezentace je pro reprezentaci (sebeprezentaei) naprosto bezvyznamna, Pficina jejich obliby - zaliby v jejich uvadeni - tak jiste netkvi v predvadenf. A stezi by v nich kdo nalezl zalibeni. Tim mene je duvodem jejich rozsffene znalosti rozsfrenf vedomostf.

83

Zd eriek Neubauer

Kde neni duvod, lze puvod hledat jako pffcinu. Tkvi V rcenich samych, V techto pohffchu nezabavnych a nevzletnych - nepamatnych a pamatovanf nehodnych, lee presto k pameti vhodnych (pametihodnychr) - pamatovatelnych (pamatnychi') nejapnych obratech. Tyto se vydatne pfieiriuji 0 castost a hustotu sveho vyskytu, J ejich napadnou otfelost nahradi nenapadna vetfelost, nutkava vtiravost a lepkava ulpelost, jejich nezabavnost, nezbavitelnost a vybavitelnost. Nemalou merou to prispfva ke zvysovanf mnozstvi odkazu ("citaeniho indexu") jejich zdrojeone obskurni pohadky, Letem svetern se vsak nejapne vyroky sih i samostatne - po vlastnich perutich. Znaji je i pohadky neznalf. Ta zase ke sve znamosti nepotrebuje nutne Honzu. V jednom cizim kraji se jeji ptakoviny kladou do list jakemusi Popolvarovi, Nevystavely si tyto vy-roky - co mnemotechnickou pomucku k svemu uhnizd'ovanf se V pameti - dokonce i pohadku samu?

Dej podivne povidky pusobi, ze na prupovidkach neni na pohled nic divneho. Divnost ctverice vyroku se skryva za podivnost vypraveni. N atolik, ze se zda s podivem, jak mohlo dojit k omylu. Kazda vypoved' byla naprosto srozumitelna a jeji obsah doslova ocividny, Vseehny vypovidaly 0 tom, ceho se tykaly a k cemu ukazovaly. Minene bylo prttomne. Vypovedi byly

84

o cestach tam & z ase zp a tkv

vysloveny obycejnymi lidmi, zdanlive za zcela vsednich okolnostL Jak se mohl Honza domnivat, ze mluvi latinsky - reel panu?

Takto se lze divit, pokud si ty ctyfi vety bezmyslenkovite zapamatujeme a pak uz jen ph kazde pfflezitosti mechanicky preffkame. Opakujemeje vzdy v stejnem zneni, tomtez poradf, beze vsi souvislosti s tim, 0 co jde. Cinime tak bez ohledu k jejich smyslu Ci vyznamu, natoz k situaci a okolnostem, za nichz bylo onech vYrokli pouzito. - Zkratka, koname presne to, co Honza, kteremu se pritorn divime,

Neni vsak cemu se divit. Vz trocha zamysleni vzbudi podezrem, Zahy se ukaze, ze to, co je podivne, jsou ony ctyfi vyroky. J ak uz naznaceno, jsou sice srozumitelne, nebof maji obsah, a presto jim vyznam i smysl zcela chybi. N eexistuji totis iadne okolnosti, za nichZ by kterakoliv z techto vypovedi mohla smysl davat, A take si nelze predstavit situaci, v niz by melo vyznam nekterou vyslovit. Stacl si to zkusit!. .. (A aby nas nezaskocila neci neobvykle bujna predstavivost Ci kromobycejne zlovolna obmyslnost, budiz pripomenuto, ze prichazejf v uvahu situace obycejne, ktere obvykle lze potkat cestou - jsou doslova obvious - pocestni.)

Vz po formalnf strance v nas mely Honzovy latinske vety budit pochybnosti. Jejich gramaticka holost nas mohla varovat, ze se snad jed-

87

Zd enek Neubauer

o cestach tam & zase zpatky

na 0 hole nesmysly. Pripomfna to znamy pffpad ,,Ptak lett", Mine uvadeny typicky pffklad vety hole. Jakoito vyrok je tento pffklad nejen netypicky, nybri zhola nemozny, Je vic nez na biledni, ze nebyl a nemohl byt nikdy a zadnym Ceehem ph zdravem rozumu pronesen. Vyskytuje se toliko v odhornem jazykovednem pisemnictvi. Totez plati 0 vyrocich Honzova latinskeho repertoaru, Nikomu, kdo rna vsech pet pohromade, by nikde na svete a za nic na svete nenapadlo neco takoveho prohlasit, Pokudje ovsem necituje - neopakuje po Honzovi.

N eni se proto co divit, ze Honza vyrokum nerozumsl. Jezto vsak nepoehyboval, ze maji smysl, povazoval je za latinske. Otazka spfse zni: Kde a od koho je rnohl, u vsech vsudy, zaslechnout? Rozumi se, jakozto pronesene vyrokyo Jak receno, nikde na svete by se s nimi nesetkal. Se sudem, rysem, karou a rytim ovsem ano. A ne-li v nasem dnesnim, tak alespori v byvalem svete Honzove, Ackoliv ... rys pijici na navsi, nadto v bhzkosti hlasite na nej upozorrlujiciho cloveka, by Honzovi i nam mel slouzit za vystrazne znameni!

Obrat .u. usech. vsudy" naznacuje odpoved': u zadneho vsudy naseho sveta, v nemz, jak receno, nelze nikde takove vety slyset ani vyslovit. A to za zadnych okolnostf - za nic na svete. Tille okolnosti, za nichz se Honza uCillatinsky,

z tohoto sveta nebyly. Vety, ktere slysel, mohly zaznit prave jen "u osech. vsudy", receno zastupne za ,« usecb. certu". Tedy v podezfelern, snad pekelnem zasvet], Ozvenou odtud zni do sveta naseho. Pouze v zasvetnim jinde - v nikde naseho sveta - smely byt ony zahadne a zajiste mocne (d'abelskef) formule jakoby mimochodem vyslovenya radoby mimochodcem pochyeeny.

Honza se tam tudfz skutecne octl. Vykonal cestu tam a zase zpatky, Nevsiml si toho a vratil se s neporizenou, Ani to nevedel a nikdy se nedozvedel, Ani tuim. to vypravec nepovedel. Co vypravel, byla nakonec prece jen pohadka - jenomze skryta, nevyslovena: ztajena-tajemna, A neni to ani tak pohadka 0 Honzovi, jako spise o ctveru posvatnych, kouzelnych formuli, jez kdysi z tam dolehly sem. Stale nam ozvenou zneji znamymi slovy nezname reCi: .sudhulaty-ryetupije-tujehara-tenioryje ... ". Jejich znenf zname, Jezto mnime, ze rozumime, neslysime v nich slova zahadna a tajemna, Nenapadne nas, ze by puvodne mohla byt magicka, SteZl bychom pripustili, ie by mohla byt ucinna, A i kdybychom to zjistili, neporozumime jim. Nikdy nepochopime, proc,

Z ceho vsak by bylo mozno presto soudit, ze Honzovy latinske citaty pochazeji z posvatneho

88

89

Zderiek Neubauer

o cestach tam & zase zpa tky

jazyka? - Prave proto, ze jsou v latins. Nikoliv ovsem v latins zdejsf, nybd v latine tamnf, Mohla by to byt slova magicke feCi zasvetniho tam, kam se jf Honza sel ucit, A nedejme se mylit, ze to, co si osvojil, zni tak presvedcive eesky. Prave tak presvedcive budi slova dojem, ze davajf smysl - ac nemaji ceho. Pripustme, ze je Honza ponekud zkomolil - prizpusobil vzrustu sveho zobaku, Lee zname "hokus-pokus" zni take docela po nasem - jako domaci protejsek .odborneho' abrakadabra. Presto i ono je nadnarodnf, a pfse se "hocuspocus". Vzniklo z latiny (te zdejsi) zkomolemrn slov "hoc est corpus {meum} "- "toto je telo {me}". Je to konsekracnf formule (obetnf vyrok), jiz vyslovuje knez vysluhujici N ejsvetejSi Svatost - pri Promeriovanf (hostie v Telo Pane). Vyraz .hocuspocus" lze (zertern) prohlasit za ,jazykovY relikviar" schranu na svate ostatky ("relikvie"), obsahujiei. .. znetvorene ulomky posvatnych slov.

"Latina" je v rnytech, pohadkach a snech jmenem posvatneho jazyka - jazyka mocnych slov a vyroku, "SvatY" znaCi toIik, co mocny. "Svatou" ei "posvatnou" (,sakralni') je fee skuteenych slov a nazvu, fee kouzel, zaffkavani a zaklinani se pravymi jmeny - tajemnymi -Imeny Moenosti a Sil. "Nazvat pravym jmenem" znamena privolat - vyvolat ve skuteenost. Vyroky posvatne

feCi jsou mocne proto, ze jsou skutecne: svatos'tna slova pusobf to, co znamenaji.

J akozto jazyk biblicky a bohosluzebny byvala latina - fee Moudrych onoho casu - takto posvatna, Pozdeji se na to zapomnelo. To kdyz se prestalo verit na slovni zarfkanf - kleti a zehnani. Latina se stala idol em vzdelancu - a postrachem vzdelavanych. Klesla na neoblfbeny vyucovaci predmet. Dnes ani ten, kdo ji umi, s nf uz neumi zachazet. Uci-li se ji, osvoji si ji, Ucini ji znalosti svou a zbavi ji moei jeji. Drive vedeli, ze slova pronasena v latina pusobi sama. Pronasejfcf jim rozumet nemusi: staCi, kdyz vi, kdy a ktera, Stare grimoary (kouzelnicke navody) uvadeji mezi zarikavadly i latinske verse zalmu a biblickych vyroku. I ony jsou pri rnagickych iikonech ueinne,

Proto byvala latina jazykem mocnych "panu" - knezi a doktoru. Byla jim prostfedkem zasvetmho spojeni at s Bohem as Jeho andely, ei s demony a jejieh silami. As takovymi neni fee. Moeni nepotrebovali latinsky mluvit, lee umet latinu pouzivat. Takto dodnes umf latinu ministranti v kostele: znaji slozite odpovedi jako "etkumspiritutuo", "kvifecitcelumeteram" a umf je pouzrvat; vyslovit je spravne a vyfknout na spravnem miste. Umi latinu, i kdyz neumi latinsky. Proto se dodnes nerfka "umi latinsky", nybd "uIDi Ci zna latinu".

90

91

Zdenek Neubauer

Honza se vsak Bel ueit latinsky. V tom spocfval jeho prvni omyl. Druhy byl v tom, ze nepoznal, ze to nedokazal,

VaznejSim duvodem k podezrent, ze sudkulatyrystupije-tujekara-tentoryjejsou svym puvodem magicke formule, je jejich moe, jinak nepochopitelna, Jeji vliv se projevuje onou jiz zmmenou nutkavosti, chytlavosti a ulpelosti - VB! nejapnosti, banalite a nesmyslnosti navzdory. Podobne podivne se to rna naprfklad s vyroky starych mudrcii, Moudra jako ,,Nikdy neustoupis dvaknit do teze reky", ,,Eoj je otec useho", .Niceho prilis", ,J]use cichaji k podsveti" nepusobi ani moudre, ani hluboee. Presto jsou rovnez obecne znama a vzdy znovu uvadena, Jsou predkladana jako zasady a nazory prvnich myslitelu. Ve skutecnosti jsou to ozvuky vyroku davnych mysterii. Odtud cerpajf sve kouzlo.

Take Honzova zaklinadla s nami provadeji prava kouzla,jsouce vseho kouzla zbavena. Ani Honza jimi nikoho neokouzlil. Nebyla z tohoto sveta, v jeho rodne vsi nepusobila. 'I'otiz: pusohila co blabol, ktery na nikoho nezapusobil, Jen Honzovi zpusobil ostudu. Ani panska latina neni pro svet. Cini mocnymi ty, kdo jsou ze sveta vyriati, Ve svete pusobi odcizeni i klerikum a ucencum: lide je maji za blazny. Co teprve zasvetni

92

o cestach tam & z ase z patky

latina v zapeci, zahumnf a na navsi Honzova svetal Honza sve dary treba promrhal: prilis brzy se spokojil se snadno a rychle nabytymi znalostmi. Nebo se jejich tajemny smysl pri navratu obratil v temny nesmysL Tak tomu v pohadkach byva: poklady sperku a zlata se zmenf v naklady sutril a blata a tamnf drahe kameni a vzacne mince se smeni za suche listi a kozi bobky zdejsf meny. Je vsak i mozne, ze Honza jen nedokazal s latinskymi kouzly nalezite zachazet, Nevedel, kdy a jak a k cemu je pouzit. Ani se 0 to nepokusil. A nikdo to po nem nezkusil.

Je nasnade cist Honzuv prfbeh i jako jinotaj, Pfipomma obvykly osud soucasneho vzdelance, Podobne jako Honza - a narozdil od knezo-samana Ci maga-doktora - se moderni intelektual blahove domnfva, ze se skutecne uci latinsky, kdyz studuje skolni latinu. I on propasne svou jedinecnou sanci, aniz to vi, aniz se to kdy dovi. Vubec netusi a nikdy nepomyslf, co ona vzacna vysadni a neopakovatelna zivotni prflezitost obnasela. Mohl prekrocit prah svatyne jazyka Vergilova, Ovidiova, Horatiova, opustit svet povrchni vzdelanosti a sestoupit k jeho zakladum - k tomu, co ho nese a vzdelava. Byval by stanul mezi pilfri chramu klasiku, mudrcu

95

Zd en ek Neubauer

o ces ta ch tam & zase zp atky

a mystiku, Dosel by zasvetniho zasveceni do toho, co je za svetem, Mohl sestoupit v temny prazaklad a prapuvod svetu a vekil. Zde by ucinil zkusenost syroveho, primitivniho, archaickeho a archetypalnfho byti. Poznal by, jak naprosto je odlisne od vznesenosti, vybranosti a jemnosti obvyklych podob vzdelanosti. Zplnomocnen odkazem prvotnich eonil, stal by se jejich pravoplatnym dedicem - mocnym budoueich svetil. Touto moei by zaujal svrchovany postoj ke svetu svemu, Svilj vlastni svet by si privlastnil a ziskal tak podil nad svym udelem.

Mnoho povolanych - pramalo vyvolenych: ti, co "meli latinu", nemaji nic. Vraci se s hrstkou okndlenych citatu a skrovnou municf tislovi a pnslovi, ktera k pohorsenf davajf k lepsimu. A po zbytek zivota s pychou zpameti odffkavaji par desitek versu, Obvykle treba (psano jak slychano:) "Aurea prima satrie etas quo vindice nullo sponte sua sine lege rectumque colebat ... " apod. Takjako Honza. Jejich zaiikadla - ei spfse odifkadla - ale nepochazejf odjinud. Nesklizeji proto jen posmeeh. Take shovrvaveho uznanf se jim dostava. Vsak take jejich trousicum vydrzf na cely zivot - na rozdil od Honzy. Jejich tolik obvykly pffbeh je neskonale smutnejsl. ..

Je to vsak zcela jiny pffbeh, nez Honzuv neobvykly. Je dobry duvod se domnivat, ze navrat s neporizenou mu byl zachranou a ze se mu neuspech obratil v prospech, Zkratka, ze mel pri VSl smule vic stesti nez rozumu, jak se ostatne na hloupeho Honzu slusi. Na tom by nebylo nic divneho, Pry chytrost nejsou zadne cary; zato stestf je vsi smule carou pres rozpocet,

Onen dobry duvod k domnence, ze Honza se svou latinou dopadl vlastne dobfe, podal prapodivny prfbeh. Vynofil se z niceho nic, presneji receno ze stejnojmenne sbirky "sezranych spisu" Ivana Wernische (Petrov, Brno 1992). Neocekavane dodal temto uvaham na nad ocekavani silnou presvedcivost. N a dukaz zasvetmho puvodu Honzovy latiny je treba uvest tento novy dokladovy material v plnem zrieni,

-- --,..,

Met jsem piiiele, kter{; se jmenoval Zdasla] Mraskano. Tento Mraskano, znamenit[; laiinik, pochdzel z iedne samoty ozdatene nejmene sedm chuzi ad mesta. Proto vidy po vyucovdni ceka! nan pied gymndziem sestikoZovy oozik. Proc tolikakolovy? Inu, byl ten Mraskano pofddny tlousiik! Minlko[ovy vozfk rozlomil by se pod nim vpUli. A do sviho sestikoldlcu posadil mne Mras7cano jednoho jii temit podzimnfho oecera, fka, ie ma doma pozoruhodne rodice. Jdfku, praoil, jsou ti mi eiarousi pekn: cimani! [akmile zoedi, ie jsi siroiek, vystroji ekutecn« hody. Nu? Nu a jii jsme ujiideIi

96

97

Zd eriek Neubauer

k Zesu. Sedm chuz: letem minulo a sestikoldlc zastavil pfed prapodionqm Mraskanovic sidlem, zpuli myslivnou, zpitl! latinskym chramem. Nei abych nezdrioual: oba ZdasIaJovi rodicooe byli docela obytejni lidozrouii. Lidozrouii. lidokupci a upiii, to jest latinaii. MohZ jsem to pfedvidat, lcdybych se byl kdy zamyslil nad vskutku nelidskou tloustkou pfite1e ZdaslaJa a jeho odpudivfjmi znalostmi. [e piece dobte zndmo, ie latinaii nesytf se jen potoomumi citaty a plesnivym papirem, to pouze pfedstiraji, ve skutecnosti poiiraji lidske maso a zapijeji je lidskau kroi. To je praoa pfitina tasteho mizeni propadlych iaku! Ne: abych nezdriooal: v podkrooni soetnicce pfebyvaZ jeste Zdaslaftlv str[;c, neioor, sileny skalni inspekior. Jii temer podzimni vitr napInoval dum nebZahymi skfeky. Z temne chodby vstoupili jsme do mistnosti, leteraito byla cela ruda. Veskere lenihy v policich, vyhradne laiinske, vdzdny byly v lidske leuii. Krvave rudy byl mobiliat, stejne rude koberce na zemi i po stendch, zel velmi zdhy jsem pochopil prot. To proto, aby nebylo oideti lervavych stfikandL Bylo tam totii vsude kroe nacdkdno az az. lakmile jsme vstoupili do tohoto poleoje, zanechal pfitel ZdaslaJ lehce zeriotmeho tonu a protnlouoal, nicema, jiz pouze latinsky. Be ura skalafa, pozdravil neoeedne serednau bytost, skrcenou stafenu s opicimi hnaty, kierazto vysla ndm v ustrety a byla jeho maikou. Sraves skuklene rnret'! odoeiila a jd ndhlou hruzou zachudcen obrdtil jsem se lee dvefim. V nich objevil se star[; Mraskano. liz ani nevim: byl

98

o cestach tam & zase z p a tkv

uskuiku dvouhlavy, nebo jeho druha hlava byla jen ku rameni posinutym hrbem? Brahu ksaflas kuplet, mazafisis eklefrch a hapatastar, zafval. Hrebre? zaemdl se Zdaslaf a ukdzal na mne. Ksufr! Ubrata hreporentes! Achacha! Poehopil jsem, ze mluvi 0 mne. To osak. jiz se schodic sestupoval Sileny str[;c, jeni v dive nedockaoosti uodzal si jii pod krk zkrvave1y brynddk. Hablata flesnesl zasislal a slina ukapla mu z huby. Krabrech kastrhet rnotox! vykfikla na mne pfiSernd etatena. Sebral jsem zbytlcy sve latiny a porozumel iomu takto: Zbaoime nynf tve kosti masa, propadaku! Tu des a vztek zmnohondsobily silu mych paii, vyskubl jsem se Zdaslafovi, jenz pokusil se mne zadriei, vrhl jsem se leu doeiim, povalil doouhlaoeho dedka, vybifhl z domu a ztratil se jim v doubi. Hrodoch! Grchtar! Siraslio« jejich kletby mne provazely, ledyi utikal jsem lesem k mesiecku. K domouu dobehl jsem kraice pfed pidnoci. Pfestoie jsem by! notne vyhlddly, nedoikl jsem se vetefe pfichystane v kuchyni na stole, viezI pod pohovleu a spal ai do nina. Tak slwncilo me pfdtelstvf se Zdaslafem Mraskanem. Piistiho dne, pfi pisemne zkousce z latiny, kdy podstrkoval mi svt"tj seiiit, dal jsem mu najevo sve opoorzeni, flea: Sutor ne ultra crepidarn, coz znamend: Svec at ei zere eoou boiu. A vice jsem lc nemu jii nepromluvil. A to je vse. Vsak ano, vim: kaide gymndzium je vybaveno nejmene jednim talcovym propadlem a toto propadlo byvd uoddeno v cinnost pomoci dobte skryttho mechanismu.

99

Zdenek Neubauer

Vypraveni, jez neni pohadkou. Tim vetsfm pravern by bylo nasnade cist je jako resentiment. Co vylev zaka-propadaka proti skolnfmu predmetu vlastniho neuspechu a ucebni latce, ktera se zda byt pohrfchu latkou tohoto sveta, Na rozdfl od Honzy vi, ze zasvecen nenf, Zasvecenf vedome odmita a touzf je znesvetit. PH tom prozrazuje, ze i on se octl v pohadkovem zasveti. Vlastni dej jeho vypravenf se tam odehrava, Lici se v nem cesta tam a zase zpatky, kterou vykonal nejmenovany vypravec, N azyvejme ho treba "Ichform", v souladu s neladnymi jmeny jeho postav. Vi uvodnf tidaj 0 jeji vzdalenosti, sedm chilzi od mesta; tj. od mista naseho ,dorna', svedci o tom, ze samota, kterou Ichform navstfvil, lezr v pohadkovem jozde. Take v pohadkach byva jinde "za sedmero horami a za sedmero rekami ... ", Odtud obliba sedmimilovych bot.

Ichform sedm chuzf neprosel, nybrZ urazil: tam proletel, nazpet probehnul. Kolak, na nemz sedmeru vzdalenost svetu prekonal, byl vsak sestikolovy, Zato byl pohadkove pevny, Sest je Cislo uplne a dokonale: nic neprebyva a ani nechybi. Takto spolehlive skloubeny jsou zivly kouzlem Salomounovy peceti tvaru sesticipe hvezdy - neporazitelneho strtu Davidova. (Sedm uplnost prekracuje: 0 jedno za nebo nad). Mraskanuv kolak tak nemel 0 koleeko vic, ani miri. Byl

100

o cestach tam & zase z patky

nezlomny, mohl prekonat propastny zlom sedmi chuzi mezi svety. Prokazal se podivuhodne pevnym: svu.j obvykly naklad unesl jen 0 kolecko, a presto navdavkem uvezl Ichforma. Dokazal jet a dat se v let. Melo to Ichforma varovat. Sam priznava, ze prehledl jine varovne znameni: nadlidskou tloustku jeho rnajitele. Vsimnete si, ze Mraskano zduvodnil pozvam dle pravdy,

Mraskanovic obydli jiz zcela lezi v zasvetnim pNsefi. Podobou do pohadek nalezf: zpuli myslivna, zpuli latinsky chramje jako chaloupka na murfch nozkach. Stoji rovnez v lese a .nevsedne seredrui bytost, skrcena etaiena s opicimi hruity" jakoby babe Jaze z oka vypadla. Take zahrobm hruznost mravu - vrazdeni, lidozerstvi, krvezfzeri - tornu odpovida. Tak jako je v pohadkach cele kralovstvi potazeno cernJrn suknem, half doupe latinaru krvave rude phkrovy. Jeho stavebni sloh prozrazuje, ie lidozrouti, lidokupci a upfri, kterf je obyvaji, jsou latinari. Myslivna znacf jak myslitele - doktory-ucence, tak myslivee - vedatory-rnagy; diyoke pffrody tajemstvi znaci les. Latinsky chram je prfbytkem knezi.

Iehformovo svedectvf potvrzuje, ze zasvetni latina je naprosto odlisna, S posvatnou reci naseho sveta nevykazuje sebemensf podobnost. Ani ve zvukomalbe - pokud lze 0 zvukomalbe u hlukomazanice vubec mluvit. Neblahe skfeky

101

Zdenek Neubauer

se podobaji skrehotu skretu. A vskutku, skoro zadne ze slov vyroku Ichformem uvadenych ~ Be ura skalafa; Sraves skuklene mref; Brahu ksaflas kuplet, mazafisis eklefrch a hapatastar; Hrebre Ksufr; Ubrata hreporentes; Achacha Hablata flesnes; Krabrech kastrhet motox; Hrodoch Grchtar ". neni ani nevypada Iatinske, S vyjimkou "ura", ktere dokonce existuje a znamena ,ocas'. Latinske by mohlo bft snad jeste motox - lee neni. Ichform dokonce udava vyznam vety, ktera timto slovem koncf:

Zbaoime nyni tve kosti masa, propadahul . Ani ten vsak neposkytuje k latina zapeklf kloudny klfe. Zato je skvelym dokladem ohromujicf khcove skutecnosti: Ichform tamnf zapeklite latine preci jen trochu rozumeli Dokazal to prave tou trochou latiny zdejsi, propadakovsky chatrne. V nf naopakjeho nelidsky iinosoe nadlidsky vynika, diky sve materstine - zapekelnf latins.

Dalo se to predpokladat. Posvatny jazyk musf s prechodem me nit podobu. Od bozstev, andelu, duchu, demonu a d'ablu nelze cekat, ze budou mluvit zrovna latinsky. A predstava Boha hovoricfho jazykem lidozravych latinaru je pffmo rouhava,

Proc tedy Honzovy vyroky zustaly nezmensny? Snad proto, ze slo 0 magicka zaklinadla a nikoliv jen 0 sproste kletby. Nebo proto, ze Honza oba svety nerozlisil, Ichform vsak rozdil mezi tam a zpdtky zrejme rozpoznal. To ho za-

102

o cestach tam & zase zpHky

chranilo: v nepohadco uspel jako pohadkovy hrdina netrpici nenalezitou ctizadostf. Propadak nepropadne panice (panskemu jazyku), Porozumi-Ii, ze umi na nedostatecnou, rozumi dostatecne, "Sutor ne ultra crepidam « sice neznamena "Svec at! si zere svou botu", Svou prekladatelskou botu vsak Ichform obratne pfirkne d'abelskemu latinari. Spravny vyznam, "svec at'se drZi soeho hopytal", naznacuje jeji pekelny puvod. Latinske tislovi vsak Ichform zna spravne, Vyslovi jim svuj spasny a osvobozujici postoj - Say no, to the devil, say no!

Ke vsemu slovy prislovf, ktere je poselstvim pohadky 0 tom, kterak se Honza ucil latinsky.

105

Zderiek Neubauer

Publikace vznikla pea: Spolecenstva J. R. R. Tolkiena. Na projektu "Vize Roklinky" - tedy ilustracich, ktere protkavaji knihu a maji zpodobiiovat Posledni domacky dum - se malfrsky podfleli:

Vlad'a "Leaf' Satran (str. 13)

Matus "Loki" Hyzny (str. 21) Barbara Sliwinska (str. 29 + obalka) Jana Kvardova (str. 39 + str. 59) Ondrej "Nerion" Janovsky (str. 49) Jakub "Drak" Kocf (str. 69)

Magdalena "Firiel" Hnilickova (str. 78) Martina "Agama" Zrostlfkova (str. 85) Janina Strnadova (str. 93)

Jii'ina Kminkova (str. 103)

V edici Bard dale oyslo:

1) Bard 1

2) Bard 2

3) Bard Special - Peter S. Beagle

4) Rabit

5) Rejsti'fk k Hobitovi

6) Zpevnik Pisne ze Stredozeme

7) Od Knihy ztracenych povesti k Silmarillionu

106

107

Zdenek Neubauer

o cestach tam a zase zpatky

Odpovedny redaktor Michael Bronec Korektury J ana Kopeekova

Sazba Michael Bronec

Obalka Barbara Sliwiriska Graficke zpracovanf obalky Mirek Dvorak, Dataprint

Vytiskly 'Tiskarny Havhckuv Brod, a. s.

Vydalo nakladatelstvi ~ #4 rPtde, Horackova 1208, Praha 4, 14000 jako svou 120. publikaci, svazek 8 edice Bard Vydani prvni, Praha 2010 Naklad 1.250 vy-tisku

Cena 170 xe

ISBN 978-80-87364-15-4

Sign up to vote on this title
UsefulNot useful