ROZHOVOR

S PAULEM RICOEUREM ORECI,

ZJEVENI A ONTOLOGII

121

(NEUBAUER)

Nejdi'ive bych reid polozil jednu otazku: Co presne minite pojmem discours, ktery se u vas Casto vyskytuje? Je to pro nas velmi dulefit6 kvUli pi'ekladu -

(RICOEUR)

Nuze, jak vite, rozlisenf mezi "parole" a "langue" je vzato ze Saussurova Kursu obecne lingvistiky. Slovem "langue" nazjva Saussure vsechno, co coo jazyk systemem, tedy jeho soustavu fonologickou, gramatickou a lexikalnf. "Parole" je pak to, co s jazykem cinf kaZdy jednotlivec, kdykoliv pronasi nejakou vypoved', Nu, a slovo "discours" je prave synonymum pro "parole", avsak s ponekud odlisnym durazem: je tu jista zvlastnf intence, ktera se u Saussura nevyskytovala. Pro Saussura vsechno, co je usporadane, patff k "langue", kdezto "parole" - to je vee Iiboviile; je to svobodna a individualnf tvorba vet. Slovo "discours" zavedl v lingvistice Emile Benveniste; nahrazuje

jim termin "parole", aby zdiiraznil, ze tu nejde 0 zadny chaos, 0 neco iracionalnfho, ze "fee" rna vlastnf fad, ktery se lisi od systematickeho fadu jazyka. Tento fad "feCi" je dvojfho druhu. Na urovni very je to funkce predikatu - sarna veta uz je cosi organizovaneho, neco, co zahrnuje mluvid subjekt, pfedmet feCi a nejak)i protejsek, k nemuz se iec obraci. Kde je fec, tam nekdo fika nekornu neco 0 necem,

Pakje tu druhy smysl slova "discours", ktery se jeste vice vzdaluje od pouhe synonymie mezi "parole" a "discours"; tady vystupuje do popiedf druhy podstatny rys ieCi, totiZze se mnze organizovat do sirsfch celkii, nezjsou vety, jako napffklad vypravenf, baseii, esej, a tak se diferencovat do ruznychliterarnfch zanru. To je, chcete-li, "discours" cislo dye, "ree" v druhem slova smyslu. Je pravda, ze ve francouzstine ma slovo "discours" oboji smysl, reid bych vsak, ze "discours" v prvnfm vyznamu byl zaveden spiS kviili lingvistum, zatfmco pro literarnf kritikyje rozhodujici vyznam druhy, A tak to slovo uztvam i ja, napffklad ve sve soucasne praci 0 narativite. Vypravenl je pffmo typickou formou "feCi": rna zacatek, prostredek a konec, rna nizne postavy, okolnosti, zamery a vysledky - a to vsechno vytvaTf uspofadany ce1ek, kteremu rozumime prave jako usporadanemu celku. Tak dejme tomu piibeh Harnleta - to je, rekneme, tragedie nerozhodnosti. Kdyz ten pffbeh vypravim, podavam urCit:9 celek, ktery mohu charakterizovat jednfm slovem jako "discours",

(NEUBAUER)

Da se ffci, ze "discours" zachyceny pisemne je totez co "text"?

(RICOEUR)

Ano, Zajiste. S tim odstinem, Ze slovo "text" se da uzit - ovsernze metaforieky - take 0 necem jinem nez 0 psanem "discours". Napffklad, mluvi-Ii nejaky autor 0 filmu, mute ho brat jako "text", aby tak zduraznil

123

organizovany raz obrazu, "texturu" dfla, aby podtrhl skutecnost, ze to je spredeno, setkano - v tomto smyslu je text jakymsi pfedivem.

(NEUBAUER)

Text je tedy pojem daleko sirSi nez fixovany "discours", Pro vas je vsak "discours" ndy necfm, co se odehrava v jazyce, ze?

_. (RICOEUR) Ano.

(NEUBAUER)

Naprfklad urCita soustava znaku v ikonograficke symboliee - to nenf "discours" .

(RlCOEUR)

Nikoliv. Dalo by se vsak ffei, ze jde 0 text. Vlastne nevim - vite, to je prave to, co se ptihodilo historicky se slovem kniha. V renesanei se mluvilo 0 "knize pifrody' - velka kniha ptfrody, tikalo se - tiber. Takovy je, myslfm, puvod metaforickeho uZivam slova text: uZiva se analogicky. Jiste, lze riei, ze pfiroda je jako kniha; mozna, ze ona je dokonce tou prvnf knihou.

(NEUBAUER)

KdyZ si vsak uvedomfme, ze jazyku nalezf podle vas subjektivni nutnost, pak tato tradicnf metafora nenf zase tolik nepffpadna. V ramci vaseho myslent o jazyce nema pfece mfsto pfedstava, ze by zde byla na jedne strane skutecnost a na druhe jazyk; skuteenost plna, hluboka, smysluplna, konkretni - a jazyk jako jejf pouze teoreticka, plosna abstrakce. Jazyku ll<HeZi pfece stejna hmatatelna jsoucnost. Take jazyk v sobe skryva tajemstvi - vyznacuje se dokonce jakousi telesnou konkretnostt, Diky tomu muze tee vyjadfovat, predstavovat, predvadet skutecnost; dela to tak, ze to, co tika, woven komi: "tim totM," - jazykovymi prostfedky.

(RICOEUR)

Ano, myslenka paralelismu mezi soustavou znaku a soustavou veci, to je problem Wittgensteinova Traktatu, Chei rid, ze prave na tuto ryze idealnf konstrukci se Wittgenstein nakonec up nul, kdyZ tvrdil, ze "discours" je jako Bild,jako picture. Picture theory pfedpokladajiny jazyk, nezjakym mluvfme, ne jazyk pfirozeny, nybd vykonstruovany, a na druhe strane skutecnost, kterou tato teorie predpoklada, nenf tou skutecnosti, kterou prozfvame, nybd skutecnostt, jak ji konstruuje veda. Pak ovsem je mOZDe dospet k dokonalemu paralelismu: je to paralelismus men uplne prestavenym jazykem a skutecnosn pfevedenou na kostru. Marne tu pak v jistem smysiu dve kostry

124

- ale skutecnost tady uz nenf skutecnostf plnou, plnohodnotnou, telesnou, masitou, a ta druha kostra take nenl telesnym jazykem.

Vztah jazyka a skuteenosti je vsak doceia jineho tadu - asi jako, dejme tomu, mezi basnf a svetem. Basen nenf nejakgm odrazem, zrcadlem - nenf obrazem; je to skutecne jakasi rekonstrukce, ktera odpovfda na vyzvu, v nfZ se dozaduje na feci cosi hlubsfho, nez je tee. V jinem smysiu neize mluvit o paralelismu, protoze by nebylo jasne men eim a efm.

(NEUBAUER)

Tento vztah jineho iddu je snad mOZDe si ptedstavit nasledovne: Jestlize se ffkii, ze jazyk vy-jadfuje skutecnost, pakjako by skutecnost byla pfftomna "v jadfe", tedy v nitru teCi samotne, Rec, kdyZ tika skutecnost, vlastne mluvenfm vyjevuje tento sviiL obsah. Mluvit pak znamena jakoby vnfmat skutecnost konanfm, tvofenfm. Rec je tak tvi'LrCf denf, tvorba - POIESIS. Jak ale mMe by! pravdiva, kdy.z je vlastne fikci? Tvrdfm, ze skutecnost rna takovou povahu, ze fee, prave jakozto Cinnost tvoffci fikce, je s nf nejak souroda, soupodstatna.

(RICOEUR)

Vezmeme tfeba ten pifpad "reci'', kterymse ted' pnive zabyvam: vypravenf ("Ie recit"), Vypravent je urcitou strukturou, a cela ta strukturaje umele sestavena, Takovy divadelnf kus nebo roman - to jsou utvary, skladby zceia umele, jsou to fikce. A presto mohou do jiste miryzachycovat pravdu, pokud davajf vstoupit tern rysum skutecnosti, ktere bychom byli jinak

nespatfili, . ..

Vezmeme napffklad takovou vymyslenou zarlivost, zarlivost sestrojenou tak desivym zpusobem jako, v Othellovi. Rekl bych, ze bytostna povaha zarlivosti se vpravde vyjevi teprve za hranieemi jakehokoli mozneho prozitku wlivosti. Pravda Othella spocivii prave v tom, ze zjevuje to, co v kazde jednotlive lidske zarlivosti existuje pouze ve stavu nedokonalem, moZDO tid polovicatem, Tfm, ze basnfk sestrojil takovou extremni zarlivost, vyslovil pr~vdu vsech zarlivostL Nejde tedy, jak je videt, ~ vztah paralelismu, nybd _ dejme tomu- ovztah zjevnosti.jfz davamevyvstat, Reki byeh, ze tady uz nelze rozlisovat men "vymyslet" a "objevit",

Na tento problem jsem narazil uz vicekrat, Ze totiz nelze proste ffci: to je jen takovy vymysl, tomu nie neodpovida; nebo naopak: ne, to se skutecne stalo, a pak je to jen pouha kopie skutecnosti, Avsak prave do te miry, v jake marne co einit s tvorbou, zjevuje vytvor neco, co zde vlastne uz bylo. Ale pro koho to tu byIo? Nebylo to pro nikoho - odhalujf se tu skutecnosti, 0 nichz nemeli ani jejich vlastnf aktefi j asnou pfedstavu: tady teprve - ve svetle Othella - vidite, vy zarlivee, jak jste zarliry!

125

(NEUBAUER) •.. ,

S tim VSlm vrele souhlasfm, miuvi mi to ze srdce, A jestlize nym vznesu

urCite namitky, tak jen proto,abychom proniklijeste dal.Kanto~vob~.at~m: myslet vic, nef bylo feceno. Tak, jak to bylo fecen?;, mne to tOtl~ z Jlsteh? dfivodu neuspokojuje. Uvedu pffkla~. Na svevceretSI pi'ednas:eJ~teJ):avtl - a s tim jsem vehementne nesouhlasil -, ze pro vedemo nem dulezlte to, co se skuteene historicky odehralo, ale to, co pi'ibeh, 0 nejz vefid opfra svou viru, vyjadfuje. A ted' i'ikate totez 0v Ot~eIl.ovi, skor? stejnym z~ilsob~n:' Pi'itom je to pfibeh prokazatelne vymysleny ajako s fikci se s mm take zachaz1, na rozdfl od biblickych piibehU, jak k nim pfistupuji vefici. Mluvite 0 Othellovi i 0 bibli stejnym jazykem, to jest na stejne iirovni vykladu,

. A prave tady mi neco nesouhlasf, To totiz vypada, jako by to, co s~ s~~te~e udalo, byla jedna vee, kdezto to p~sta~~e, ob~ah ~oh?, c.o se: vypra~, je ~ec druha, Podstatnyneni pak skutecny prozitek Ct projevzarlivosti, nebo jak doslo fakticky k migraci Zidil do Pales tiny: jako by skutecnost sarna nebyla podstatna! V pfipade biblickych vyprave~ rna by! tim podst~t.nYm t~kv:~n~ teologicky obsah, ktery nam chteli svatopisci skrze sve fikce sdeh.t. ~o je be~n~ postoj upadle exegeze, stojfcfbezmocne pied vysledky archeologickeho badani a historicke a textove kritiky Pfsma,

Stale je tu ale pfitomen ~fed~oklad, ze ~ k~yZ j~, obs~£,?~~tat~~~f!v!?' c~ se opravdu sbehlo.je pfece jen VlC pra;~a~ ze je t? hutnejs] , ~~~t,lcteJsI . ~e.: onen "duch" pfibehu-textu, 0 ktere venci svou vrru opira. A vertci to pocit uJ~ bolestne, protoze take pro ne rna fakticita - to, co se vlastn~ udalo - zakladni statut skutecnosti. A veTfcl by chtel opfrat svou viru 0 skutecnost - ne 0 fikee

a jejich - jakkoliv podstatny - smysl. v,( ,

N am se vsak ukazuje, Ze se to se samotnou skutecnosti rna tak, ze v nt nelze

rozlisit tvorbu a objevovani, fikci a nalezenf - . .

Doufam ze mi rozumite - pfedkladam to schvalne jen schematicky, jako paradox. Ontologicka podvojnost mezi skutecnosti podstatnou a ?kut~c~ost~ vlastni - faktickou, historickou (to, "jak to vlastne bylo") - }e J?l. ClmSI podezfelym, neudrzitelnym, protoze to spociva na predsudku objektivity.

(RICOEUR) ,. ,

To proto, ze obe interpretace, .kte~e. kladete do vzajemneho protikladu,

nalezejf k temuz predsudku objektivity -

(NEUBAUER)

Vid'te?!

(RICOEUR) .",' . Jeden ma: toto jest, a druhy; me takoveho nem. - Ale prave v SOUVlS~OS~l

s pffkladem z Exodu mi vase pozn~mka. piipa~~ nesmfrne podnetmi; M~me ted' tota k dispozici fadu dokladu, z nichz muze vyvstat neco takoveho [ako

126

"

d6jiny. Dnes jiz toho vfme dostatecne 0 pronikani do zeme Kanaan, a vi se, ze k nemu dochazelo mnohymi cestami, ze severu stejne jako z jihu, a podobne, To vsak neznamena, ze se nic neodehralo, Zaprve je zde narod, ktery to vypravt a jehoz skutecnost se tfmto vypravenfm ustavuje, lid, ktery se stava svym vlastnfm pffbehem, A zadruhe, kdyt tento narod vypravi, Ze byl vysvobozen z egyptske zeme, stavi se tim pod imperativ stat se narodem vysvobozenym: to je ten vztah mezi narodem a vypravenfm, ktery jsem se snazil vcera vysvetlit. Je to vypravent, ktere zavazuje: nejde 0 tadne "to se jen vypravt, ale ve skutecnosti to bylo jinak". Jde 0 to, Ze ten, kdo to vypravt, se pfipodobiiuje tornu, co vypravf. Marne zde tedy prfbeh, ktery rna zakladajfcf raz, Tato fundujic! platnost je tady podstatna,

(NEUBAUER)

Neco mi vadi na vasi tezi, ze podstatna je fundaee Ci poslanf - napffklad fakt, Ze zidovsky narod sam sebe pochopil ve smyslu sveho pffbehu, prestoze dnes vfme, :le ... - Co to ale je, to "pfestoze dues virne"? Rekonstrukce davne minulosti, kterou nam pfedklada archeologie (na zaklade one "fady dokladil, kterymi dnes disponujeme") - eopak to neni zase jiny vdiscours", tentokrat vedecky? I to je nejaka fikce - vypravena v jinem tanru' a v ramci jinych pfedpokladii; k tern pfedpokladum naleZf i sarno kriterium toho, co je historickym dokladem a co nikoliv, Marne ide tedy zase jisty druh pffbehu, ktery tentokrat vypraveji archeologove a hlstorikove na zaklade pochopenf sve vedy a na zaklade ~v9ch vedeckych nazoru na to, co je skutecnost a co ne.

(RICOEUR)

Vzdyt' vy sam se uzavtrate do tohoto ramce, kdyZ hied ate historickou skutecnost - skutecnost ve smysiu historickem - pro ona vypravenf, Vy sam jako byste vMel, ze se to sbehlo pnive tak, jak nam to historikove pfedkladajf, Zatimco ja se nepodrizuji archeologickemu kriteriu,

(NEUBAUER)

Ptave to jsem mel na mysJi -

(RrCOEUR)

Nu, jestlize se nepodfizujete archeologickemu kriteriu, pak se stavite na me stanovisko, totiz ze podstatne je to, ze ti, kdo to vypravenf pfijali, byli jim sami formovani, A to je dillezite; je neskonale duleZitejsi by! vysvobozenym lidem, nef ze zde byla nejaka zaborena kola vaIecnych vozil, pronasledujfcf faraon, tak jak se to v tom pfibehu - nyni si pfesne nevzpomfnam - vypravi, casto v odlisnych verzfch,

127

(NEUBAUER) • .

Budiz, laky je pak ale smysl vaseho obratu ."je neskonale dii.~~ZlteJs~'?

Je-li tento rozdil v diIlefitosti minen ryze axiologicky, pak protestujii Jestlize se vsak da smyslu tohoto obratu rozum~t ?ntologic~, p~ jsem spok?jen. ;0 jest, ptam se, je-Ii ieeeny vztah men zJlstenm:~lstoriku a presved~ll1m lidu izraelskeho ontologicky relevantni. V tom pffpade to vsak znarnena, ze marne vedle sebe dva pffbehy: [eden, ten historicky, je vypraven na pozadf vedeckeho chapanfbytijako Vorhandensein (vyskytu) a ten d~uhy)e vyprave~ na pozadi chapanf bytf jako Vo~sehung 0 (prozfeteln?su1~ )ako .. BOZI Wirklichkeit (skutecnost) - Bozi Wirken (pusobenl), prOJeVUJ1CI se vdejinach izraelskeho naroda, A k obema verzim, k obema piibehiun lze pfistupovat se snahou 0 vfklad a porozumeni; na oba lze aplikovat hermeneuticky p~stup, aniz bychom museli pocit'ovat tlak spatneho svedomi typu; ano, sIn:ysl prlbehu je jiste dUleZitejs~ pravdu vsak bohuzel map archeologove; ti vykopali skutecnost takovou, jaka je, bez ohledu na nejakY hlubsf smysl-

(RICOEUR) .•

Podle mne toto spatne svedomf existujepouze u konzervati~ch ~eget~:

Maji spatne svedomf, protoze chteji mit oporu v archeologu, a pntom Jl vyCftaji objektivitu, technologii -

(NEUBAUER)

V domneni, ze archeologie sama je bez predpokladfi.

(RICOEUR)

Jiste, - Je tu vsak urcita intelektualni poctivost, kterou v lidskem poznanf stale aplikujeme, Praktikujeme tak jistou objektivitu, anit bychom proto propadali piedsudku objektivity; tato objektivita je mir<?u nasi i~t~lek.~u~lnf poctivosti, To znamena, te s biblickym textem zachazime jako s kazdym Jmym.

Chtel bych se jeste zmtnit 0 te druhe alternative, kterou )ste uvedl. a kterou odmftam, totiz je-li to axiologicke, pak to nenl ontologicke. ~e to !e prave to, co popiram, To je protiklad trPu, 0 fekl bych, noyoka~tovske~lO - :~ hodnotfcf soud neni soud 0 skutecnosti, Vubec se nestavim mlIDO axiologii, feknu-Ii, ze "stat se narodem" podle biblickeho vypravenf patff do roviny ontologicke, Byti Izraele je konstituovano tim, co ono vyj'lraveni znamena, takze je moZDO fiei, ze axiologie je -

(NEUBAUER)

- ontologickou dimenzf,

(RICOEUR)

- ontologickou dimenzi, ano.

128

(NEUBAUER)

V tom s vami tedy vrele souhlasfm. Ohrazoval jsem se pouze proti tomu, te by ono "neskonale dUleZitejsi" bylo skutecne mineno vflucne axiologieky.

(RICOEUR)

"Iednat jako vysvobozeny narod" je obsazeno v "byt vysvobozenym narodem", coz je plne smyslem Izraele. To, ze pisatele Noveho ~akona chapali Stary Zakon jako pfedobrazy ("figures"), zapada do meho pojetf -

(NEUBAUER)

Ponevadz pro ne veskera skutecnost, cely svet - to vsechno byly obrazy ...

(RICOEUR)

Prave - ontologicke obrazy. Azase, obrazy - to nesmfme brat jen jako ...

Opravdu, myslim si, ze novoveky pojem mytu zde neni pouzitelny, mfnfme-li mytem neco ve smyslu "to je jen m 9tus", totiz pouha smyslenka v protikladu ke skutecnosti,

(NEUBAUER)

Neni zde tadna skutecnost, ktera by se nam davala tak, ze by bylo mozno ji s necfm konfrontovat, s nejakou fikd, a pak se ptat, zda tomu skutecnost odpovfda, nebo ne ... S tfm jsme zacali - nerna smysl mluvit 0 paralelismu.

(RICOEUR) Pfesne tak.

(NEUBAUER)

Kdyt jsem byl pozadan, abych napsal uvod ke sbornfku vasich kratsich pract, chtel jsem pfi te pnlezitosti ukazat, ze vase mysleni dava sanei myslet skutecnost jako vefici. To jest, myslet ji ontologicky tak, aby Zjevenf mohlo bjt mysleno zeela pfirozene, jako neco, co je se samotnou povahou byti v organickem souladu. Zkratka, podle meho nazoru, prave vase hermeneutika sk9ta moznost prvni skutecne kfest'anske filosofie - snad poprve v zapadni tradici. Dosud byly za kfest'anskou filosofii vydavany pokusy vmestnat pravdy a zkusenosti viry do filosofemat vypujcenych odjinud, z myslenkovych systemu, ktere vznikaly nezavisle na pochopeni skutecnosti, ktere vyvolava Radostna Zvest, U vas vsak nachazlm filosofii, ktera je s to poskytnout vife ontologicky zaklad. To proto - jestli yam dobfe rozumim ., ie pro vas byt znamend zjevovat se: byti jsoucna - veskereho jsoucna - je co do sve povahy zjevovanfm,

Ve vasern myslenf nachazfm artikulaci toho, ze stvorenf, sdelem a vtelenf jsou ontologicky sourode, Vteleni Boffho Slova neni wei svetu ein ganz Anderes, necfm zcela jinym; je dokonanfm, dovrsenfm toho, Cfm skutecnost jakozto stvofena vzdy byla.

129

Pied nekolika dny jste nam v diskusi, ktera se dotykala ontologickych zakladn vasich temat, polozil otazku: proc ontologie? proe yam na ni tolik zmen? Jeden z ueastniku k tomu tehdy polohlasne poznamenal: jinak bychom nebyli filosofy! Sam jsem tehdy nahlas odpovedel, ze asi mate pravdu, ze to, na eern vposledku zmen, neni ontologie, ale spasa. Budiz, Jde vsak 0 spasu eloveka, Ci lepe: Clovecenstvi. Tady musfme vzit vazne poselstvi Heideggerovy antropologie, kdyZ tvrdt, ze clovek je bytosn, ktere jde 0 bytf - v tom spoCiva bytostne urcenf cloveka. Ja bych to sam vyjadril radeji asi takto: elovek bytostne participuje na onorn rozmeru byti,jfmz se bytf vztahuje samo k sobe. Tento ontologicky rozmer naz:9va Heidegger Dasein. (Nenf vsak v tom ohledu zcela dusledny; Dasein je sice u neho ontologicky rozmer, presto vsak prislusne texty casto navozuji dojem, ze jde proste 0 ucene oznacenf cloveka.) Clovek rna tedy principialne aktivni podil na ontologickych rozmerech skutecnosti. On mysli byti, to jest vztahuje se k nemu zcela pfirozene skrze ree - LOGOS; kazdy Ciovek, ne jen filosof. Takze jde-Ii 0 spasu, spasu cloveeenstvi, pak jde ipso facto oontologii. Spasa sarna je tak kategorif ontologickou, a ne snad jen ontickou, byt'nadpfirozenou atou nejduleZitejsi.

Clovek mysli bytf. A byti j e pro kazdeho cloveka byti toho, co jest, ne snad nejake byti 0 sobe, A woven ovsem bytf vseho, co jest, kazdeho jsoucna. Zjeveni, slovo Bon, udalost spasy, veroucne Clanky, biblicke pffbehy - to .vsechno je pro verkiho Cloveka take neco, co jest. Mluvili jsme pred chvflf 0 tom, ze byti nalezt smyslu, obsahu. Take obsahu toho vseho, k eemu se vztahuje vira. A pfesne 0 tohle jde v porozument Pfitom je to totez; 0 co jde hermeneutice. Hermeneutika pronika k obsahu, k smyslu jako k necernu jsoucfrnu, poznava to vporozumem, Novovekemu Cloveku je vsak vychovou a vedeckym chapanfm sveta vstepovana takova ontologie, takove porozument skutecnosti, pro ktere to, co skutecne jest, jsou rozprostranena jsoucna - res extensae, Ta jsou plne urcena svym povrchem - plastem ohranicujfcfm prostor.rkrery tato jsoucna zaujimaji. To, co jest, je tedy pouhy neprostupny povrch ryskytorych jsoucen, geometricky povrch, ktery veda more geometrico poznava, tedy konstatuje a ex-plikuje. Nazyvam to ontologif povrchu, "povrchni ontologif". Ve svete povrchU ovsem neco takoveho jako obsah, nitro, smysl a podobne, nema mfsto, A proto take smysl- a tedy byti - toho, k cemu se pfedevsfrn upina vira, byl veNd clovek nueen promftat nekam za, vposledku mimo to, co jest. Proto v novoveku upadly v uevaznost hermeneuticke vedy; zabyvaly se interpretaci, tedy necfm Ciste subjektivnfm, interpretaci smyslu, kteremu objektivne nie neodpovfda.

Vy jste vsak ukazal, Ze k uznanf bytf smyslu neni tfeba postulovat jeho nezavislost na subjektu, jemuz se v porozumeni zjevuje. Upozornil jste, ze psychoanalyza a strukturalismus jsou vlastne obnovenymi hermeneutickymi vedami. To vsak pfedpoklada jinou ontologii, nez je ta "povrchnf", Vy pojednavate 0 smyslu, ktery se nam dava v mytech, dogmatech 'a

130

symbolech, stejnym zpusobem, fekl bych temef jednfm dechem jako 0 nejbeznejsich zkusenostech naseho bezprostfednfho prozfvanf - 0' vnfmani rozvazovant, chtenf, pozornosti a podobne, Vypracoval jste tak pojrnov€ prosti'edky schopne fenomenologicky traktovat jak obsahy pfirozene zkusenosti, tak i to, co je tradiene povazovano za nadprirozene, v novoveku

. pak dokonce za nadskutecne - zasvetnf, Roztrfstil jste tak mytus "pouze metaforickeho", "pouze symbolickeho". Tim jste dovolil znovu, modernimi prosti'edky, myslet ana/ogiam ends; ale prosu, fie jii jako metafysicky pfedpoklad, kterym si scholastikove pomahali z nouze. Analogie entis, bytostna analogicnost jsoucna,vystupuje jako zakladnf fenomen treba jazykapfirozene reCi, kterou pofad uzivame.

Take se domnfvam, ze jako cervena nit se celym vasfm dilem tahne tajemstvf vtelenf, Christologicke motivyu vas probleskujf vsude - bez ohledu na ~o, mluvite-li pffmo 0 vffe, nebo tfebas 0 tom, jak se slovo, kaZde slovo lidske reCt, vydava a jak zanika tim, ze se zpruhlediiuje do neuchopitelna, kdykoIiv se z reCi (parler) stava recene (dire). Zde vsude se rysuji christologicka tajemstvi. Stejne tak pojem (concept), tolik pojmove blizky poceti (conception), na sebe bere podobu slova a tfrn se vy.dava nahodnosti a posetilosti mluvy, pfijfma na sebe omezenf jazykoveho systemu a vsechna po.kusenf f.eCi. A i kdyZ slovo vposIedku zjevuje pravdu skrze svlij obsah, ktery usjednocuje kontext, v nemz bylo slovo vysloveno, presto nenf tento smysl oddelitelny od konkretna, tedy od telesnosti - totiz od konkretnf recove udalosti, kde v pohybu prenosu vyznamu lze zahlednout smysl jako to, 0 co jde a co Jest.

Tolik pro ilustraci myslenek a vhledu do povahy byti, ktere ve mne roznecuje studium vaseho dila a ktere mi pomahate vyjadfit.

(RICOEUR)

Uz kdyi jsem praeoval na Symbolice zla, byl jsem postaven pi'ed problem puvodnfho propojeni symbolu - sbytim, rekneme. Pfiznavam-li totiZ zlo skrze sYl?boly jako poskvrna, pad, zbloudeni a podobne, befi zde 0 pfiznanf neceho, co Jest. Doznanf, to j e cosi nesmfrne duleziteho - byla to asi chyba, ze jsem toho tehdy nechal... Symbolicno nenf pouhou konstrukci, ktera si vystaci s vnitfnf estetikou, symbolika skutecne cosi zjevuje. Abych navazal na to, co jste ffkal o zjeveni: velky diiraz bych kladl na slovo "zjevujfcf'; Celkem vzato, symbolika je zjevena v te mffe, v jake je sama zjevujfd; a prave univerzalita zjevujfciho demonstruje centralni dnlezitost zjeveneho. Jakmile pochopfme tuto smysluplnost, a lze-li tak tid, vsudypiftomnost zjevujiciho, prave tehdy jsme zpnsobili prijmout zjevene ne jako cosi nadprirozeneho, nybrz jako samu pfirozenost pfirozeneho, maximalne koncentrovanou, zhustenou - abych tak i'ekl- do jakychsi hutnych uzlu ...

A dale - abyeh pokracoval ve smeru zjevujfcfho symbolu - pati'i sem take cely

131

rozbor metaforicke pravdy, ktery jsem nedavno provedl: metafora take nenf nejakou jazykovou hfickou v ponekud negativnim smyslu toho slova, vfdyf to neni pouha hra, pouhy jazykovy rykon, zdafily slovni obrat, metafora take cosi zjevuje. V tom smyslu, ze "videt neco jako ... " znamena ukazat, Ze toto neco "jest jako ... ". Daval jsem vcera za priklad podobenstvi, ktera pro mne jsou stale uzasnym, mimofadnym zdrojem meditace nad symboly. Cteme~li v podobenstvich, ze bylo feceno: podobno jest kralovstvt nebeske tomu a tomu - to vsechno jsou ontologicke yYroky. Chci ffci, ze kralovstvi nebeske opravdu jest jako ... V:live metafoie, na konci sedme studie, tusfrn, se to dokonce pokousfrn vyjadfit graficky: mfsto abych psal sloveso "byt" oddelene od "j ako", piSu tam "byt-jako", aby si to byt jako uchovalo svou ontologickou hutnost. Chci tfm vyjadfit, ze kralovstvi nebeske opravdu jest, jako se to rna s kralem, ktery odjfzdf do valky, jako se to rna s zenou, ktera ztratila drahocennou perlu,jako je tomu s clovekem, ktery nalezl poklad. Tady nemame co delat s basnickym titvarem uzavfenym do sebe sama, nybd s basm, ktera je otevrena wei tomu, co ukazuje,

V tom smyslu nejsern tak piivodnf,jak tvrdite, jezde zi'ejmy heideggerovsky zaklad, jedinou piivodnosti, kterou bych si osoboval vzhledem k Heideggerovi,je to, ze jsem vice vyuzfval zdrojii, ktere nabfzi jednak lingvistika, jednak psychoanalyza - nebo obecne semiologicke vedy, Ale to je nepatrna

pi'ednost. ~

Ponekud vice se asi od Heideggeraodklanfm tam, kde on vei'il, ze je tfeba sestoupit az k pfedsokratikum, chceme-li spati'it ontologickou vazbu symbolu, nei se myslenf zvratilo v zapadnf metafysiku, zatfmco ja jsern presvedcen, ze tato ontologicka vazba symbolu a modu "byti-jako" je Citelna v zidovskem a kfest'anskem Pfsmu, To piedstavuje jedinecne mfsto, kde lze spatfit toto spojeni, ktere se u presokratikii proste nevyskytuje. Tady myslfm, if: se Heidegger zfekl zasadne diileziteho pramene. Vzdyt' jistym zpnsobem veskere zapadnf mysleni pochazi z toho, Ze fecke pojmoslovf bylo naroubovano, abych tak fekl, na ontologicke pfedporozumeni prorokii a evangelii. J akmile vsak Heidegger zcela odrfzlfecky svet od sveta hebrejskeho, nenf potom jii s to nalezt fecky svet jinde nez v predsokraticke zarodecnosti a nerozvinutosti; vidf pak totiz nikoliv organicke napojeni na hebrejskou tradici, nybd jen to, co on sam chape jako prvni zvraceny preklad, pfeklad do latiny. Takze jeho nepfftelem je nakonec, pravem Cinepravem, latinska scholastika. Heidegger se tak minul jednim ze dvou velkych proudiizapadni kultury -

(NEUBAUER)

Vcetne tradice alexandrijske, jez data vznik teologii.

132

(RICOEUR)

Ano, je da1eko zajimav~jsf obratit se k feckepatristice, nezli lpet na pfedsokratovskych zlomcich. Tam doslo ke kulturnf . udalosti pfekvapujici velikosti -

(NEUBAUER)

- kterou wbee nezname, piicemz prave tam bychom asi nasli onen diilezity spojujid elanek mezi udalosti setkani fecke a zidovske myslenky na jedne strane a dedicem tohoto setkanf, totiz kfest'anskou kulturou latinskeho " Zapadu, na strane druhe.

(RICOEUR)

Vezmeme napifklad vznik trojicnfho dogmatu.Tadyseukazuje, zek tomu, aby byIo mozno vyslovit cosi, co je v hioubi Pfsma, bylo tfeba uplne predelat recke pojmy. Musely se promenit, protoze mely vyslovit - neco jineho,

To praveHeidegger nepochopil. Mel za to, ze metafysika je jaksi uzavfene pojmoslovf, zatfmco ana museia svym zpusobem "vybuchnout", aby mohla vyslovit neco, co jf bylo zhola cizi. Vidyt' v platonskem, aristotelskem Ci stoickem odkazu nebylo nic, co by odpovfdalo trojicnimu mysleni. A nahle vyvstane uvnitf ieckeho myslenf neco, co si fada b9t vyfeeno, co si zada svou iee a co zaroveii vyvolava jakoby rozvrat v feckem jazyee, nebot' je tfeba spojit substancni terminologii (kolem HYPOSTASIS) s terminologif tykajfcf se osoby (PROSOPON).

(NEUBAUER)

A toto "neco" pochazf odkud? - abychom neupadli do nejake neprijatelne mytologie; osobne bych fekl, ic toto "neco" vzchazf ze samotneho napetf onech dvou zpiisohii mysleni. Vzdyt' trojicnf mysleni (Trojice jakozto myslena) bylo cizi i tradici Zidovske, patii jaksi jen k te nereflektovane a nevyslovene "hlubine Pfsma", jak jste to vyjadi'il. Neexistuje piece zadna "zkusenost Trojice" 0 sobe, ktera by si teprve dodatecne hledala pojmove, symbolicke a predstavove prostredky, svou metaforiku.

(RICOEUR)

Nikoliv, ale byla zde cela fada riiznyeh meziclanku mezi, dejme tomu, kanonickymi spisy a dogmatickymi vYP0ved'mi. Pfedevsfrn zde marne doxologie, Napfiklad ono "nebot' tve jest kralovstvi i moe i slava na veky", ktere se octlo v Matousove evangeliu za rnodlitbou Pane. Doxologie se zacaly vyskytovat take v zalmech; a navic tu marne formule, ktere jsou svehodruhu vyznanfm viry, ale nejsou jeste na pojmove tirovni vyznani Nicejskeho, A tak je reeky jazyk temito vyznanfmi viry postupne uvaden do pohybu a zaroveii jim sam poskytuje prostfedky pojmoveho vyjadi'enf. Toto pojmoslovf se vsak

133

hluboee promeiiu]e tim, ze vstoupilo do gravitacnfho prostoru toho, co si zada bYt mysleno jakozto Trojiee.

Tady ponekud navazuji na vasi myslenku ontologie zjeveni. Rekl byeh, ze je tu jakesi "bytf k myslenf", ktere uvadi nasi fee do ehodu.

(NEUBAUER) Pfesne!

(RICOEUR)

Moe se mi Ubi Gadameruv obrat "zur Spraehe bringen": neco je tfeba pnvest k feei. Tady se zase setkavame s vasfm pojenm zjeveni; zkusenost zjevenf, to je zkusenost, ze nase fee je k cemusi vyzvana.Je vyzvana, aby vyslovila neco, co si 90 naSI feCi vymaha pfistup.

(NEUBAUER)

Rad bych se ted' zeptal na tohle: Na jedne strane by se to dalo "cist nespojite", jak fikavate. Ie zde proste neco, jakesi "cosi", co uz zde existuje (nejak.nekde, vhloubiPisma) aeo siprorazrcestudo nast feci. Budiz.Ale nent tomu zaroven i tak, v perspektive "etem spojiteho", ze bytf onoho "cosi" pfimo SPOClVtl v tom, Ze je privadeno k feCi, takze nema smysl jeho bytf myslet oddelene od tohoto deni?

(RICOEUR)

U reite! Zajiste!

(NEUBAUER)

J e to tedy struktura zcela analogicka s vaSim pojetfm symbolu a jeho vztahu k tomu, co vyjadfuje?

(RICOEUR)

Mezi byt a byt tecen je [akasi pnvodm, intimnl vzajemnost. Protoze onu vyzvu k vysloveni, s niZ se na nas neco obraci, nem ufeme zakusit jinak nez v usilf to vyslovit.

(NEUBAUER)

A tedy - toto neco nemliZe ani byt jinak. Vidfm zde jakousi analogii k vzajemnosti aktu rozvazovani, rozhodovanl a konani v proeesu, ktery tak znamenite predvadite ve sve knize Le volontaire et l'involontaire. Take tam by mohl schematicky pffstup tvrdit, Ze jde 0 tfi nizne, nasledne faze, takZe by zamem nalefelo byti nezavisle na tom, zda je 0 nem uvazovano a zda je uskutecnen. J emnejsi rozbor, ktery se drfi fenomenologie vnitfniho proZlvaui, vsak odhalf, Ze se jedna 0 jediny, nerozliseny proees. Take zde bytf zameru

134

spoeiva v tom, ze vzchazf z rozvazovanf.

Souhlasfte s tim, ze je mozno stejnymjazykem vyjadfitjak bytf toho, co se odehrava v ramci individualnf subjektivity na poli ego-eogito, tak byti toho, co se ?dehrava v porozumenf symbolnm, respektive toho, co je zde pochopeno, a stejne tak bytf urCite teologicke pravdy vymahajfcf si pfistup do myslen! a jazyka?

(RICOEUR)

. To jeono. Souhlasfm.- Abychomse navec podfvalizjine stranky, dalbych Jeste pffklad z estetiky. Mam na mysli malii'e Cezanna, 0 nemz tolik uvazoval Merleau- Ponty; Cezanne se neustale vracf k hofe Ste Victoire, maluje ji znovu a znovu. Ptame se proc - vZdyt' kazdy obraz je svym zpusobem dokonaly; je to hotove duo; proc to zkousf znovu? Proto, ze pro nej hora Ste Victoire jest tak, ze si zada hYt malovana, A toto jeji "malbychtive" byti ho bude vyzyvat pofad - az do smrti, Zkratka, je tfeba splacet jakysi dluh wCi tomu, eo nas takto vyzyva. Sam jsem ueinil podobnou zkusenost se Zjevenfm. A pro Cezanna to byla ta hora; stala se jakoby krystalizacl veskere ontologicke vJvrj: prave tam, v tom miste a v te intenzite jeho vide-of hory Ste Victoire pied nim vyvstaval ukol bYt malffem, Setkavame se s tim tak trochu v Exodu, kdyZ je i'eeeno, ze to, co se udalo, je treba vypravet budoudm pokolenfm; takove vypravenf zavazuje a promeiiuje ty, kteff vypravejf, k obrazu toho, co vypravujf. Rekl bych, ze pro malfre je vyzvou fakt, ze se mu dostalo jisteho viden], a toto videnf si zada jiste konani, totiz "malovanf", a pfitom zadny jednotlivy akt malovanf nikdy nevycerpa vyzvu j eho videnf. A prave proto nelze ffci "vzdyt' to je pouhy obraz!" Prave tohle "to je pouze ... " -

(NEUBAUER)

Tady nekde rna svlij pocatek prvotni hi'fch-- -t

(RICOEUR)

Tak - je to prvotnf hffch jazyka. Je to skuteene neco desiveho, protoze tohle "je pouze" umoziiuje tez: vymysl, kteryje pouhym vymyslem, literaturu, ktera se stava sarna sobe diem. Chapani se skutecnosti v novoveke fikci - to je forma hrfchu, hffchu jazykoveho,

• / Viz vynikajid pasaz z Capkova V zajelf slov, heslo XXXIV-Pouhost:

Adam se v raji obrati! k Hospodinovi, prave: "Co jsi to stvofil? VZdyt' ve tvem ubohem raji je kamen pouhym kamenem, tygr pouhjm tygrem ... A Eva! Pouha zena. A ty sam? Buh je pouhy duch." ... "Adame, Adame! Kamen nenf pouhy kamen; je to zbrafi, meznfk, stena domu, kamen urazu, budouci socha, we to, co z neho udelas. Tygr neni pouhy tygr; je to mlade, otec, lesni bdh nebo dobrodruzstvf v dzunglich. Adame, nikde a v nicem nestvofil jsem nejake pouhosti; vsech no je mnohostranne a slibne, plne mosnosti a klidek, Adame, vina je v tvych oelch; z meho tygra jsi udelal pouhe zvife, z me hmoty pouhy materialism us, z me skutecnosti pouhj: realismus

- ubohy Adame!" .

135

(NEUBAUER)

Sem taky patff cely redukcionisticky proud novoveke vedy, pod egidou

lockovskeho "nothing but" - .

(RICOEUR)

J e to hffch re~i viibee.

(NEUBAUER)

Takze me dojmy z vaseho dfla yam pfipadajf opravnene?

(RICOEUR) Naprosto.

(NEUBAUER)

Potreboval jsem si to ovefit, Nejsem rozhodne nezaujatym ~tenarem - na to me vase dflo prflis nadchlo, nalezl jsem ve vas vzor a prostfedek vlastnfho filosofovanf Pfatele me proto podezirajf, ze do vas vkladam prills mnoho ze sveho,

. (RICOEUR)

Ale vZdyf v kazde interpretaeijsou pfftomny dva hlasy, ktere hovoii - bias toho, kdo je interpretovan, a hlas interpretujfcfho. Existuje pasaz u Heideggera, mysHm, ze to je v uvodu jeho vykladu Kanta, kde mluvi pffmo 0 "nasili interpretaee".

(NEUBAUER)

Jisteze mam pravo se nechat inspirovat vasimi texty a rozvfjet je vlastnfm zpusobem. Je tu ovsem take to, co jste pied chvflf nazval "intelektualni poctivosti" - respekt k objektivite, objektivite ve smyslu spravedlnosti. Navic k tomu nynf pfistupuje ita, ze se takovym zdrojem inspirace stane osobni setkanf, Pak to pfestava bft vee volneho vfberu cetby podle vlastniho sklonu a stava se to udalostf; zivotnf udalostf, ktera vyzyva, ktera zustava stalou, zavazujfdvfzvou, jiZnejsme nikdy pravi, jakjste to pfed chvflivyjadril. Vase dflo se mi stalo nepostradatelnym, protoze mi v urCitem okamfiku podalo pomocnou ruku na oeste, po ktere jsem se sam jiz dIouho - snad odjakziva - ubfral, A nikdy uz nebudu moei oddelit osobni poznanf autora od jeho cetby,

A ta rna eesta vede do "zaslfbene zeme ontologie", jakjste se kdesi vyjadril.

Me setkanf s vami proto take nejak souvisf s bytim, jak se mi zjevuje v mem porozumenfvasim myslenkam, Nenitedy jensoukromou zalezitostl, nybrz rna take - zde a nyni - svou ontologiekou dimenzi.

Exemplifikuje to me pfesvedcenf, ze bytf samo je osobni, niterne, subjektivni povahy. Pokusfrn se yam strucne prediozit tuto svou "ontologii

136

subjektivity". Posud'te, zdaje slucitelna s vasim mySlenim,nebo zdajde 0 neco, co je mimo, co pouze uziya vasich myslenkovych motivii a forem, ale se zamerem, ktery je yam cizf,

"Ontologif subjektivity' minfm takove porozumenf skutecnosti, pro ktere bytf jsoucna, kterehokoliv jsoucna, je subjektivnt povahy. To znamena, ze jsoueno, co do sveho bytf, je jaksi "soupodstatne" se subjektivitou, tak jak ji prozfvame "v sobe", Toto "v sobe" znamena jak "ve mne", to jest uvniti vlas~ni partikularni psychiky jedinecneho konecneho jsoucna, jfmz jsem ja, tak 1 v das Selbst, SAUTON delfske vfzvy, k nemuz je nase subjektivita otevrena. Toto "Sebe" veskereho bytfjest otevfenim nasi niternosti, je to nase subjektivita - nase podflenf se na vztahu jsoucna k sobe samemu. A to je byti. Kazda vee - nejen lidske Dasein - je ek-sistenci, tj. vzchazenfm jsouena do zjevnosti ve vztahu, vnitinim vztahu k sobe samotnemu, Byti jsoucna nespocfva v nejakem kantovskem "an sich", ale v sebeprojevu, v sebezjevovani,

To vsak znamena, ze fenomenologie subjektivity, kterou podavate ve svem dfle Le volontaire et Pinvolontaire, je ve skuteenosti zkoumanfrn ontologickym. -Je tobiijecneCteni:je tojakoby pruvodce po vlastnf subjektivite, u kazdeho tvrzeni, lepe receno ukazovanf a upozoriiovani, si muze ctenar ihned v sobe ovefit, zda tomu tak vskutku je .

(RICOEUR) Tua res agitur,

(NEUBAUER)

Jiste; podivuhodne je ale to, ze mea res agitur i tam, kde sleduji vase usilf

o interpretaci symbolu, metafor a zjeveni, kde tedy nejde 0 popis intimity a soukromi lidskeho nitra, V takovem zazitku nachazt potvrzeni ontologicka duvera, ze to, co jest, je obsah, a ten neni zasvetnl, nybrZ je zjevny, vnitrne zjevny, Zkusenost subjektivity, jejf fenomenalita, neznamena skrytost, nybrZ naopak zjevnost toho, co jest: noli foras ire, in interiore hominis habitat veritas. Teto vnitrni zjevnosti se tradicne Tika LOGOS. Je to zjevujici ohyb, ktery v okamziku pfenosu vyznamu, to jest skrze analogii, zjevuje v metaforickem napetf to, co jest. Nebot' byti, jak naznacujete svym poslednfm dflern, je samo metaforicke; to, co jest.je tak, ze vzchazi analogicky, z metaforickeho napetf, BYt - to znamena vZdy byt jako ... , jak jste take pred ChV11i sam fikal. V tomto byt-jako, v metaforickern pnunjest-a-nenlse zjevuje skutecnost, Skutecnost je bytostne zjevena, a to tak, ze je zjevujicf; bYt znamena vzchazet ve zjevnost - telesne v ni vzchazet skrze telesnost. A to je ontologicky smysl zjeveni a vtelent,

Toto chapani skutecnosti pronika celym vasim dflem, Alespoii v tomto smeru jsem jim byl os loven, protoze u vas to nikde takto pfimo, neomalene nestojt, Na to jste piflis opatrny, jemny a poctivy, To ja jsem asi prudky a neopatmy a piilis nadseny tim, co se rni zda prosvitat skrze radkyvasich uvah.

137

A stejne si myslim, Ze prave tato ontologie je pfftomna "v hlubine Pisma"; teprve na zaklade teto povahy bytf dava Zjeveni pfirozene smysl. Pak Slovo BoZi ptestava by!: inform ad, konstataci, pffkazem, poucenim, ale muze by!: pfijfmano pnlve jako Zjevenf, jako tvUrcl akt Bozf.

Je to mozne takto vyjadfit, je to z vaseho hlediska vubec smysluplne?

(RlCOEUR)

Nu, ano - pripojil bych se k tomu snad v ponekud jine feCi. Rekl bych, ze kdybyehom nemeli zadnou zkusenost zjevujfd feCi, nemohli bychom vubec rozeznat, zeneco je zjevenf, Vedome se tu odklanim od tradice, v nfzjsem byl vychovan, od tradice barthovske, ktera trva na naproste vnejskovosti Zjeveni. Jak by se vsak Zjevenf dalo poznat, kdybyzde jiz nebylo pfedporozumeni pro to, co to zjevenf je. Domnfvam se, ze tate zkusenost zjevenf se nam dava kazdodenne, vpravde v kazdem zavaznem slove, v kazde pravdive reci, vsude tam, kde lze fiei: ano, je to skutecne tak! A vsude tam, kde toto "ana, je tomu tak" muzeme prohlasit, tam je nam dana zkusenost zjevenL

(NEUBAUER)

Ve.skere nase porozumeni byti timto zpiisobem jerr. - Je tomu tak?

(RICOEUR)

Es ist so. - Ano, je tomu tak.

Ajednim ze zpusobu, jak vyjadfit pojem zjeveni, nejen pedagogickyrn, ale pffmo psychagogickym, by byIo: zde jsem vysloven. Vztah k feCi je tu tedy obraceny: ne, ze ja fikam, nybd ja sam jsem feeen. To jest, sam se stavam vYtvorem slova, ktere se ke mne obrad. To jsem se pred chvilf snazil vysvetlit v souvislosti s lidem Izraelskym, ktery neni pouze lim, kdo vypravf pffbeh Exodu, ale je sam vysloven slovem Exodu jakozto vysvobozeny narod.

(NEUBAUER)

Proto jsou v Izraeli "pozehnaoy vsechny narody"; kazdy clovek je nejak zahrnut do dejin Izraele,jestjako ten, kdo "bojuje s Bohem as lidmi", Protoze jest znaci stavat se a stavat se znamena vzcluizet ve zjevnost.

A tak.jestli uz od pocatkurozumfm bytijakotomu,sCim se bezprostfedne setkavam ve zkusenosti "jsem", pak skrze vlastni bytf rozumim byti jako takovemu, Ostatne, tfmto jmenem - "jsem" - se Buh zjevil Izraeli, jako

puvodce veskerenstva. .

Vztah k byti vsak nenaleff pouze lidskym subjektum, I hvezdy nebeske, hory a pahorky, veskera zvef divoka a krotka, ovocne stromy a cedry libiinsk€ jsou poslusny Bozfho hlasu. Veskere jsoucnoje tak "eksistujfcf", tedy vyvstavajfci ve zjevnost - telesnou zjevnost.

138

Opakuji: byt rovna se zjevovat se, to se rovna povstavat, stavat se a to se rovna prekracovanf sebesama, transcendenci,

J e to pi'ilis silne?

(RICOEUR)

Ne - - nikoliv, to je v pofadku,

139

poZNAMK¥·

Jednotlive studie vznikly v nasledujfcfm poiadi:

Radikalnf skepse v roee 1980 (byla upravena v roce 1983), Novy Areopag a Reeky odkaz a ki'est'anstvi v roce 1981, Piirodni vedy a nabozenstvf a Vira a zazraky v roce 1982. Autoruv rozhovor s francouzskjm filosofem Paulem Ricoeurem se uskutecnil behem navstevy P.R. v Praze na podzim roku 1980:

imcKf ODKAZ A KREsTANSTVi

1) Vojtech Zamarovsky: Reeky zazrak, Praha 1972.

2) Vojtech Zamarovsky: Dejiny psane Rimem, Praha 1967.

3) Claude Tresmontant: Bible a anticka tradice, Praha 1970.

4) J. S. Machar: V z<ii'i helenskeho slunce, Jed z Judeji (sbirky basni starsfho

ceskeho basl}ika,1941-1942).

5) Paul Ricoeur: Le volontaire et I'involontaire, Paris 1967, 1.111.3 s. 159.

6) Jan Patocka: Platen a Evropa, Praha 1976 (rukopis).

7) Friedrich Nietzsche: Gotzendammerung 11,3.

8) Julius Tomfn: Podfvana, Praha 1979 (rukopis),

9) Jacques Monod: Le hazard et la necessite, Paris 1970.

10) M. Eigen, R. Winkler: Das Spiel - Naturgesetze steuern den Zufall, Miinchen 1975.

11) Werner Heisenberg: Physik und Philosophie, Berlin 1961; cesky; Fysika a

filosofie, Praha 1966. .

12) I. Prigogine, I. Stengers: La nouvelle alliance, Paris 1979, vol. 112, s. 287- 304.

13) Michel Foucault: Les mots et les choses, L archeologie du savoir, Paris 1969.

14) Thomas S. Kuhn: The structure of scientific revolution - Univ, Press

Chicago 1968.

15) B. L. Whorf: Language, thought and reality, Massachusetts 1956.

16) Paul Ricoeur: Le conflit des interpretations, Paris 1969.

17) R. Ruyer: La gnose de Princeton, 1074, kap. XIV., s. 138.

RADlKA.LNI SKEPSE

1) STY. Raymond Ruyer: Paradoxes de la conscience, Paris 1966.

2) Srv. Platen: Symposion 203B.

3) Srv. Herakleitiiv ziomek B 93: "Vladce, jehoz vestba je v Delfach, ani

141

nernluvi (LEGEI), ani neskryva (KRYPTEI), nyhd dava znameni (SEMAINEI = oznacuje; nem, pfekl.: be-deutet)."

4) Srv. Paul Ricoeur: Religion, atheisme, foi, Paris 1969.

5) Srv. Jacques Monod: Le hazard et la necessite, Paris 1970. nebo Richard Dawkins: The Selfish Gene, Oxford 1976.

PRIRODNI vEDY A NABOZENSTVI

1) Srv. Ilya Prigogine, Isabella Stengers: La nouvelle alliance, Paris 1979.

2) Proto je svetovy nazor oznacovan take jako ideologie. Platen mluvil 0 skutecnem vedeni jako 0 "zfenf idejf", Toto zfenlje take bezperspektivui, protozejde 0 zfenivnitfnf, Neni totozne ani s oznacenfm (ONOMA), ani s pfedstavou (EIDOLON), ani s vYmerem, definici, vykladem (LOGOS). Sam modern! termin ideo-logie prozrazuje naopak novoveke presvedcenf, ze toto zi'eni skutecnosti bezprostfedni je svou povahou totozne s LOGOS. Predstavuje to odmftnutf hluboke ontologicke zkusenosti, z niz povstala filosofie. Proto take v ramci ideologie neni filosofie mozna.

3) Srv. Bernard d'Espagnat: Quantum theory and reality, Scientific American 241/5/, November 1979, s. 128-140.

142

OBSAH

NovY Areopag .

Recky odkaz a kfest'anstvf Radikalnf skepse

Pffrodni vedy a nabozenstvf Vira a zazraky

Rozhovor Z.' Neubauera a Paula Ricoeura

o feCi, zjeveni a ontologii .

5 11 31 67 97

121

ZDENi'!K NEUBAUER

Navy Areopag

Studio Reeky odli:.&z • kl'esfansl>'! RadikJ[lnf skep se

Pffrodn{vldy. ~f.onsl>'!

Vir •• lhnll<y • autorovjm rozhovcrem • PaulBm Roooorem oa .'v&

Knihu Zdenka Neubauera Novy Areopag vydala Kfest'anska akademie Praha

v roce 1992 jako SVOIi 4. publikaci,

Odpovedna redaktorka Helena Webrova. Obalku a grafickou iipravu navrhl Pavel Bosak.

Vytisklo Narodnf informacni sti'edisko CR, Praha. Vydanf prvni,

Prof. RNDr. PhDr. Zdenek'Neubauer (nar.1942) vystudoval biologii (s odbornou specializacf rnikrobiologie)

na pffrodovedecke fakulte a filosofii na filosoficke fakulte . University Karlovy v Praze. Uz od stredoskolskych let se zajfrnal 0 pffrodni vedy a 0 filosofii a jejich soustavne studium doplrioval celozivotnfm zajmem 0 dalsf obory (jako teologii, umenovedu, lingvistiku, klasicke jazyky). Po navratu

ze studijniho pobytu v Italii na zacatku sedmdesatych let pracoval jako vedecky asistent na oddelent mikrobiologie PrE Spolupracoval na nekolika vyznamnych biologickych objevech, pfednasel v zahranicf (OSA, Italii), publikoval ve svetovych vedeckych casopisech. Pfestoze zacatkem osmdesatych let opustil pffrodovedeckou fakultu (po nekolikaletem omezovanf sve vedecke a pedagogicke Cinnosti), konal dale vedeckofilosoficke a epistemologicke pfednasky (pofadane VOMS

a VTS), na nichz seznamoval posluchace s novymi proudy

v pi'frodnich a humanitmch vedach. Byl take clenem skupiny ftlosofU (oznacene jako "/platonska/ akademie"), z jejfz Cinnosti vzniklo mnoho filosofickych praci, publikovanych

v samizdatovych sbornicich doma i v zahranici, ad roku 1990 nastoupil na pffrodovedeckou fakultu jako vedouci katedry filosofie pffrodnfch ved a zacal pi'ednaset i na katedi'e filosofie FF UK. J ako autor mnoha vedeckych a filosofickych pracl

je dobfe znam uzsimu okruhu odbornych ctenafU.

Tonto knihou se pfedstavuje sirs! ctenarske verejnosti.

Sign up to vote on this title
UsefulNot useful