199

Nietzschova biologicka ontologie

.Pokusme se jednou nemit pravdu."

Tristan Tzara

.Kdo umi dychat vzduch mych spisu, vi, ze to je vzduch vjsin - silny vzduch. [ ... ] [e blizko ledovcum, samota je nesrnfrna > ale jak [ ... ] volne se tu dycha! jak mnoho citf tu clovek pod sebou" (Friedrich Nietzsche: Ecce homo, Pfedrnluva 3). Dychat neznarnena clst. Znamena zit. Zit v prostoru vzduchu a svetla. Prostor je mistem svobody a spolehlivosti. Puste, ledove misto, na nemz se odehrava Nietzschovo mysleni, nenalezf ke spolecne sdilenemu obydlenemu, obyvatelnemu povrchu sveta. Z jeho perspektivy se otevira zavratna pro past (Abgrund) mimo zduvodneni (Begricndung}. [sme vyzvani, abychom zamefili nasi poctivost (Redlichkeit) skrze vsechny viditelne podoby a .vyklady sveta', Jest nam projft labyrintem vlastniho nitra, naseho duchovnfho a telesneho sebeprozfvani, proniknout k puvodu nasi svetske existence, k samyrn iitrobam Sveta, z nehoz vyvstavame k Zive skutecnosti.

Proc se tim ocitame mimo dobro a zlo? Proto, ze prave hodnocenirn pretvaH vule naseho zivota skutecnost v prostory naseho pobyvani - tj, ve zpusoby, jimiz cinime z povrchu sveta oporu nad chitanem propastne bezednosti. Tento zaklad je moralnl: z rozlisovani dobra a zla spfadame zaklady, na nieM stavime nase poznani, nase pravdy. Jimi se vztahujerne ke skutecnosti sveta, ktery prozfvarne jako ,tento svet' - prostor lidskeho pobyvani mezi Nebem a Zemi. Tento povrch sveta, tuto jeho tvamost - tenkou slupku, zrcadlo, do jehof moralni optiky promitame sve pravdy - prohlasujeme za pravou, celou, jedinou, vylucnou skutecnost sveta,

Take Platonuv Sokrates ve Faidrovi vyzYva k vzestupu vzhuru, abycham - osvabazeni od stinu, nerealnych obrazu a odlesku tohoto sveta - zaujali perspektivy nadnebeskych mist. Vzdelinf duse,

200

NIETZSCHOVA BIOLOGICKA ONTOLOGIE

NlETZSCHOVA BIOLOGICKA ONTOLOGIE

201

k nemuz jsme vybizeni, je liceno jako krkolomna, namahava tura, dychavicna .strapace' - .riesnadna a trapna" (CHALEPE KAI DYSKOLOS - 246B). Narocna cesta poznani, kterou milovnfkum moudrosti nabfzf Plata nova ,eestovnf kancelai", je pfitom az prekvapive preHdnena: "Dufe (z nic/]i kaMd se snaii ndsledoixu. weho boba] konaji spolu. tu okruzni cestu, jsouee ponol~eny dolu, Slapajice po soh! vespolek a do sebe vrdiejice [ .. .J. Tu vznikd nesmin1Y hluk zdpas a lopocen£, pficemf. se [ .. ] zmrzacuji [... a] presto, ie vynaklddaji velkou ruimahu; odchdzeji neueastny pod[vane na jsoucno a po odchodu se nasyciqi pouhjm minenim" (Faidros 28, 247E-248A-B). Tento obecny udel turistu pfipomfna dopravni zacpu nebo tlacenici na recepci. Dusi srastlivce, ktery se dokaze prodrat do zastupu bohu a "pfipodobnit se jim", se alespofi na chvili podaif, ze !,pozdvihne blasns weho vozataje do vniijSiho prostoru (EIS TO EXO TOPON) a spolu s bohem pl'Ojede ten okruh, znepokojovana jsouce od koni f. .. ], jind pak easem ji zdvihne, casem spusti doW a pro ndsilne potinani koni nektel'a jsoucna uvidi, jind ne" (248A). Toliko "duse mane nesmrtei1'llf, kdyi se ocinou na orcboiu, projedou. 'Oel1 a stanou na hfbetu oblohy;jak se tam zastaoi, otdleni nebes je VOZl dokoia s seboii a ony se di'Oaji l'Ia veci 'One nebes" (26, 247B-C). Ani tern se vsak, zda se, nie pfitazliveho nenabizi: "Ta nadnebeskd sidla dosud Mdny z bdsnikU neoplvoval, jak by si zaslouiila, ani nikdy neoude opevovat. Ma se to S nimi takto - musim se totii odvdiit povldlt pravdu, zvlaste kdyi miuoim 0 pravde - toto misto zaujimd bewm-vd, beztvdrnd a nehmatatelnd jsouenost vskutku jsoucl, viditelnd jedinl razumu - vozataji duie, jii ndleii druh pravdiv.eho vedln!" (27, 24 7C).

Ponura veru, mrtva a namesicn! to krajina: strasidelna, na netelesnyrni duchy odtazite zavaznosti a ztivazne Nadnebeska mista nabizeji zasveceni do puvodu spolecne nosti - do povahy byti, poznatelnosti a sdileni sveta a c""t"I e- {r" veci, Duvod tohoto spolecenstvi se nachazi v idejich Pravdy,

ra a Spravedlnosti.

Nietzsche se vsak pta: jaky slnysl rna tata Pravda, 0 niz na ceste vzdelani jde, k jejimuz zreni vede cesta neposkvrneneho poznani? Pravda, jd se k zadnemu smyslu neobraci, nevyzyva k opevovani, neni zdrojem basnicke a tvurcf inspirace.jejiz prostor tlumi, umrtvuje Zivou rnytopoetickou zkusenost prystic! z fantazie a obrazotvornosti: pravda ostfe oddelena od nepravdy. K cemu Dobro, ktere, zda se, nenf k nicemu dobre, nebof je dobrem 0 sobe, dobrern, ktere toliko zlo odrnfta, zlo popira? Neskryva se snad za takovymi protiklady, pro nez v nadnebeskych mistech neni misto, neco puvodnejsfho, bozstejSfho? Co je mimo dosah svetla ideji, od nichz odvozujerne skutecnost .sveta' naseho spolecneho pobyvanf a jimz zajiste vdecime za jeho zjevnost, srozumitelnost, veditelnost a poznatelnost? Nespokojujeme se nakonec i my - milovnici moudrosti - s pouhou fasadou skutecnosti - tak jak uz byva udelern turistu?

Nietzsche klade do otazky sam puvod a duvcd erotickeho vzmachu vzhuru.jenz stoji dusi tolik namahani a pfernahani a tin! telu nasili. Odkud a k cemu ona .laska k pravde', touha po poznani, .liz se on sam tak dlouho spolu s ostatnimi oddaval? Zastavuje se co turista-disident, nechava mfjet cely ten zastup nasledujfci v jizde sve bozske pruvodce po okruzni vyhlidkove trase strasidelnym zamkem nadnebeskych sidel. Prestava natahovat krk, strkat hlavu do .mista vne', slovy Zarathustrovyrni "pfsku nebeskych nadeji", a obraci pohled opacnym smerem: zpet dolu, zpet k svetu, telesnosti a zivosti - vzdava se vaznosti: "Vzhliiite vzhiiru, touiite-li po poozneseni. A ja shliiim doW, protoie pooznesen jsem. - Kdo z ods dotede se smdt a zdroven bjt povznesen?" (Zarathustra I - 0 eteni a psani).

Ti ostatni, kteH jej predesli hledice vzhuru, k nadnebeskym mistum, nejsou strhavani otacenim sfer: podivana, ktera se jeho opacnemu pohledu naskyta.je naopak strhujici: volnost prestozde znamena Zive sebeprostofeni skutecnosti vule, jez je svoa mirou zivota. Zde nie nerna vlastni zaklad, nic nelze : kazdy zaklad je neeim zakladan, kazde ovefeni pfedpo-

202

NIETZSCHOVA BIOLOGICKA ONTOLOGTE

klada viru, odkazujici zpet ke svernu zrodu a puvodu. Zde vse, co se ukazuje, je toliko povrchem, skvicim se ve svetle nadpozernskych ideji. Ty vsak nejsou zdrojem byti sveta, toliko duvodem jeho podoby, ktera - ukazujic k podobnostem, obecnostem - skryva to skutecne, co se skrze ne zjevuje, ono jedinecne, co se v podobach projevuje.

Odtud propastnost, zavratnost one nesmfrne-vesmirne mnohosti iive, tl~lesne skutecnosti sveta. Toliko strohost, duchovnost, znakovost nadpozernskych mist propujcuji svetu zdanijedno-duchosti, jedno-znacnosti a spolu s nimi i vsern jistotarn a urcitostern.

Sokrates hledajici moudrost poznaval sam sebe, bal se vsak sopticiho Tyf6na, skryteho v utrobach vlastni telesne pfirozenosti (Faidros 230A). Kdyi se setkal se ztelesnenfrn Pravdy, Diotimou - svou .animou', nepoznal v ni praobraz sve vlastni duse, povaioval ji toliko za ucitelku moudrosti, v nii vide! smysl iivota, nikoliv vsakjeho vlastni projev. Sam a tom hovori v pfispevku, ktery prednesl na sympoziu 0 lasce, Pravila pry k nernu: ,,A tak ten, kdo poCinaje od zdejSich krdsnJfch vec£... vystupuje stdle vzhurujako po stupnich od jednoho ke dvema a od dvou ke vsem krdsnjm te1ilm a od krdsnjch tel ke krdsnjm Cinnostem a od cinnosti ke krdse naukovjch poznatku a od poznatku dostoup{ koneene k onomu poznanf, jehoi predmetem nen! nic jinlho net prdve ona krdsa sama, a tak nakonec pozna krdsu. samu. Na tomto stupni Zivota, milj S6krate," pravila cizinka z Mantineje, "ac jestliie vubec kde jinde, stoji cloveku za to iit, kdyi se diva na krasno samo." (Symposion 211 C-D.) Tim S6krata podvedla - svedla na scesti; vlakala ho, takjako Venuse Artusovy rytife do kruhoveho cimbuif sveho nadnebeskeho hradu, a odsoudila k nekonecnernu hledani stejne jako vsechny ty zastupy hledajici po nern:

Sira Gawaina po Sira Karla. "Circulus vitiosus deus," fib. - boistvo jako bludny, nefestny kruh ...

Nietzsche vsak, takjako Parsifal, obstal ve zkousce. l'l.UZ,IJ~Jz,l.laL<'.'.,·.

V Moudrosti obraz sve vlastni duse - samotny zdroj Zivota.

NIETZSCHOVA BIOLOGICKA ONTOLOGIE

203

ci se zady k zastupu nadnebeskych turistu, byr s nimi vystoupil do vYse, byt byl jejich dedicem: "Pro kazdj vysok:j svet must bjt clove'k zrozen: jasne]i hceno, c'1ove'k pro ne] musi bjt pestovdn [ ... ] M nobo pokoleni must pracovat pro vznik filosofa" (VI.213).

abe perspektivy se nevylucuji, nybri doplnuji, Muiemeje oznaCit jako lasku k Moudrosti a lasku k Zivotu. Zjevuji ruzne aspekty sveta: na jednc strane jeho otevfenost, odhalenost, .pravdivost', na druhe strane jeho iivou skutecnost, jejimi je kazde otevirani i kazde usebrani, zjeveni sveta projevem, ktery ji zarovefi zakryva, Laska k Moudrosti i laska k ZivotujsQU projevem teze mocnosti, teie prasily.jimf je sam "Eros,jeniz vicnjch bohuje nejspanil~jSi,! udyoproliuje a ves'kerych boM i lidil mysl v prsou si podmanuje i rOzSafnj rozum" (Hesiodos: 7beogonia 120-123).

Nietzschovi, Jeni je schopen i .zvraceneho' pohledu, se v perspektive mimo dobra a zlo naskyta zavratna podivana rnnohotvarnosti, prornenlivosti a nesmfrnosti-nesoumefitelnosti podob Svetao Prozrazuje, ie ana jednoduchost, jednoznacnost, spo1ehlivost a pravdivost, jii se svet jevi nasemu poznani a vedeni, povstava z propastnych hlubin jeho nezbadatelne skutecnosti: moznosti, hlubinnych rnocnosti sveta jako projevu iivota, Vule k Moci, jei se vidy urcityrn zpusobem rozevira tim, ie se usebira v jednotu rozprostirajfci se rozmanitosti. Svet, jehoi vzhled (EIDOS) je vztahem ke vstficnemu, rozumejicirnu, partlcipacnimu vhledu, se meni dle taho, jak na nej clovek hledi, jak on se zracf v nas a my v nern - jak se nam otevira a nabizi misto spolecnernu pobyvani,

Svet lidskeho pobyvani je potud sku teeny, ie se vyznacuje spolehlivosti - jistotou a urcitosti, jei mu dava byti a poznatelnost, Na principy a zdroje jistoty, urcitosti, zjevnosti (pravdivosti) a jsoucnosti usiluji patfit any tlacici se zastupy milovniku moudrosti, ucastniku vedeckeho dobrodruztvi poznani i lovcu poznatku ve vecnych lovistich nadnebeskych mist. Z tohoto nazirani si odnasejf nazory

204

NIETZSCHOVA BIOLOGlCKA ONTOLOGIE

(DOGl\1ATA), ktere - schematicky aplikovane na tento svet naseho aktualniho pobyvani - davaji jiste a pfesne vedenf, jehoz urcita podoba se stava vzorem (paradigmatem) vedeckeho poznani jako zpusobu (postupu, metody) ziskavani poznatku k zabydlovani tohoto sveta, Tito uctfvatele pravdy si vsak neuvedomuji, ie urcitost a jistota jejich vedenf, na nemz zakladaji jeho pravdivost, je pouze jistjm rozevrenim sveta, jen urCitjm jeho usebranim do celkoveho pochopenL Nietzsche nevylucuje jina rozevreni, nebof svet skryva nescetnost, nesmirnost ostatnich moznosti: nebof Pravda, takjako duse, tak jako zivot sam, je ,zivou skutecnosti' - nesmirnou Mod sebeinterpretace. Moudrym ,tohoto sveta' zustava skryto tajemstvi tvurCi moci, ktera je i mod poznani, Proto sve vedeni prohlasuji za majetnictvi pravdy a sebe samy za .rnoudre',

StaH milovnici pravdy vsak vedeli, ze "moudry je pouze Buh". o BoH Moudrosti pak bylo zjeveno, ze byla s nim, kdyi .tvofil svet', kdyzjdte nebylo propasti (srv. PHs!' 8. 20-31) - hrala sf pred nim, a rovnei biblicky Buh, hlede na ni a jeji dovadivou rozkosnost, spati'il v ni podobu roe vtile a obdafil Svet prave touto svou hravou, dravou, divokou svevolnostf.

'" *' *-

"Dejme tomu, ie pravda je iena - jak? nen; pak oprdvnlne podezieni, ie vsichni filosofovi, pokud byli dogmaiici, spatnl rozumlli iendm? ie ta strasidelnd vaznost, neohraband doternost, s niz az dosud pravdu obtliovali, byly neiikovne a nevhodnc k tomu, naklonit si p1'dvl ienu? 'Jisto je, ze si ji nenakloniii ... " (Mimo dobro a zlo - Piedmluua}, Nietzsche v iivodnich slovech pfipomina toto tajemstvi, jehoz ohlas dosud zni vserni jazyky: pravda - Wabrheit, Proto si s ni filosofove tak malo rozumeli: zvhl.ste, dodava tzsche, pokud byli ,dogmatiky', tj.Ipeli na svych nazorech a s to poodstoupit od sveho nazirani. Jejich poznani ulpelo vrchu, zustalo povrchnL A poznavajfci si az dosud "'''' .... "."><" •. tomto odstupu, nestrannosti, nezaujatosti - na sve

NIETZSCHOVA BIOLOGICKA ONTOLOGIE

Samu pravdu prohlasili za povrchni - ucinili ji prazdnou, mrtvou, nezajimavou. Zakladali si na .neposkvrnenosti' sveho poznani _ unbefleckte Erkenntnis,jak to Nietzsche nazyva. Na teto objektivite zalczili samu vedeckosr. Proc - pta se Nietzsche - si tak opatrne drzeli pravdu od tela? Zbavivse poznan! vsf eroticnosti - smyslnosti, ucinili je ne-smyslne: tak zbavili Pravdu smyslu - tj. zivota a skutecnosri, Nerozumfme si s ni ani my. jsrne totiz ptilis zvykli na ,povrchovou ontologii', k niZ nas privedla novoveka geornetrizace sveta, Poiadavek pojmoveho mysleni - jeho pfesnosti, definovanosti.jednoznacnosu, nezavislosti na kontextu, situaci a souvislostech - povazujerne za natolik sarnozfejmy, ie jsme ztratili cit pro hloubku a tajemsrvi slov. Objevime-li pravdu, pak to pro nas znamena, ze ji zce1a odkryjeme a odhalfme - pfivedeme k naproste, pruhledne zjevnosti - zpfistupnime ji kazdernu: vykazerne .ii, dokazerne, popiserne zpusob (postup, metodu], jak jsme k ni dosli r Chime se dotceni, nesdili-li nekdo s mimi nas objev, neuzna-li jej jako ,rekord', tj. ein hodny zaznamenani, a neuzna-li jeho platnost - rozumi se obecnou. To, ie mimi objevena pravda dosud zustala skryta, pfipisujeme nasi neznalosti, nevedomosti, omezenosti. Cizi a absurdni je pro nas predstava, ze nami spatrena pravda byla dosud neznamou proto, ze je neslucitelna s jinymi pravdami, nesnasi se s nimi a je jim nesnesitelna, nema misto v jejich spolecenstvf, je nemfstna - a tedy nepravdiva, Ze jsme ji nenasli, neobjevili, nybd ie ona se zjevila nam, zachovavajic si svou hloubku a nezbadatelnost. Abychom ji pochopili, ptijali, musfrne jine pravdy opustit,

Nietzschuv vstupni naznak, ie Pravda je zenou, pfijimarne nanejv,Ys jako inspirujici metaforu, se shovivavostf k .basnicke licenci'. A pfitom nam timto pfedznamenanfm na zpusob velkych skladatelu poskytl leitmotiv, voditko, interpretacni kIfc k svernu poselstvi.

Take pfichazejic] filosofove budou pravdepodobne pfateli pravdy: ,,[ .. ] nebo( vsichnifilosofove dosud milooali sve pravdy. [ .. J Must se

205

206

NIETZSCHOVA BIOLOGICKA ONTOLOGIE

pfiCit jejich hrdosti, jakoz i jejich vkusu, ie by snad jejicb pravda meta bjt dokonce pravdou pro kaideho [ ... J" (HA3). Nebof je-li narn pravda milovanou ienou, pakjiste ne jako vefejna devka, k niZ by mel kaidy pfistup. [eji pifzeii je zarliva - jako kaide zeny: Vyiacluje vernost - a diskretnost: nechce byt kdekoliv a komukoliv ukazovana (,demonstrovana'), predvadena (,prednasena'), zvefejfiovana (,publikovana') a vnucovana, Diskretnost pak znarnena respekt k soukromi, ohled k odlisnosti okolnosti,

Predpoklad obecne pravdy (Gemeinwahrheit) ci obecneho dobra (Gemeingut) je vulgarni, hruby, nevychovany, sprosty (gemein) - a tudiz bezcenny, Vidyt ani castiee, ktera je .zarovefi vlnou', nenf lhostejne se vyskytujici kulickou, Nemuze, tj. nechee byt .okukovana' - na to je jeji povaha pfilis vnimava, vlniva pravdepodobnost jejf existence je doslova .komplexni' - tj. subtilne lntimni,

Nietzsehovy postrehy nespocivaji v informacich, nazorech, sdelenich a tvrzenfch. Pfipominaji spise texty iniciacni, ktere nas navadeji. Nemluvi ,o svete',jakjej nazframe, iijeme a obyvarne v optice rozliseneho dobra a zla, na zaklade obecne pfijimanych desek pravd a hodnot. Prornlouva z pocatku a luna sveta, jenz neustale sebe sarna rodf, vytvafi se co iiva bytost v procesu rozlisovani - diferenciace, rozvoje a sebepromeny: "Vlddce,jehoi vestirnaje v Delfach, ani nemluvi (UTE LEGEI), ani neskrjod (UTE KRYPTEI), ale naznacuje (ALIA SEMAINEI)," pravi Herakleitos (Zl. B93 z Phitarcha)' Delfy (DELFOI) pak znamenaji delohu - delohu sveta, smysl mysterijnfch vyroku a vesteb musi byt uhadnut, vy-veden (odtud EX-EGESIS - vyklad),

Nietzsche sam nam to ovsem nikterak neusnadnuje. Pfipomeiime si jeho vyrok, ie "kaidj hlubokj duch potrebuje masku: vice, kolem kaidlho hluboklho ducha maska ustavicne vyrUstd, neustdle cbybnlmu, totil plochemu vjktadu kaidlho slooa, kaidlbo ku, kaidl zndmky iivota,jii projevuje" (HAD).

NlETZSCHOVA BIOLOGICKA ONTOLOGIE

207

.Novemu rodu filosofu,' ktery Nietzsche ohlasuje a k nimi se pochopitelne hlasi, je vlastni, ie chtejf zustat tajemstvim - hadankami a zahadami, byt ne jii hledaCi pravdy, ale pokusniky a pokusiteli,

Maska je atributem Dionysa - boha, jehoz v zavtru Nietzsche zjevf jako .genia srdce', Ba svet sam potrebuje masky. Co plochy vystupuje svet naseho spolecneho pobyvani, spolecenstvi vefejneho prostranstvi - triiste, ktere jsme oddelili jak od oblasti soukrome - od pfirozenosti naseho byti, tak od pifrody, od nii je obec - prostor obecnosti - chranen hradbami. Agora je prehledna: umozriuje jednani - sjednoceni se na nazoru, hodnoceni a souzeni, Pro novovekou vedu je eery svet jedinou velikou agorou _ spolecnym svetovym prostransrvlm (Weltraum) ; byl ucinen srozumitelnym prostorem, do nehoz byla zahrnuta cela ptiroda. Se vznikem pifrodovedy - prohlasenim pHrody za veditelnou - nastava novovek, Odtud .zakony pfirody', tolik podobne mravnim zakonum lidskym: s jejich obecnou platnostf, vefejnosti, vsudestejnosri (xlemokraticnostf).

,Tento svet' vsak jiz jest vykladem moralnfrn, vysledkern hodnocenl, sam vsak je projevem Zivota - nahodilym, svevolnym projevem jeho vule k moci. Biologie je puvodnejsf nd ontologie: rad a podoba byti, jemuz dava Zivot vyvstat, jsou kontingentni, nahodile, .svevolne', jsou projevem yule Zivota k sobe samernu - prostorem jeho sebeprojevovani.

Pfipornefime si, ie v biblicke reci znamena ,poznat' - 'JADAH _ tel, .splynout v milostnern objeti', a take latinske ,sapio' - vedet, z nehoz se odvozujf vYrazy pro moudrost, vedenf a vedu (sapientia, .saooir', ,science' apod.), znamenalo .ochutnavar (srv. saporito, savoureux, savour). Laska spociva ve vzajemnosti, chur pak zaidi na vkusu (v-kousnuut). Nejsou tudiz i sama .Iaska k pravde', .touha po poznani', ba pravda sama, svet sam, jeho danost a sku teenost, projevem Zivota, ktery je puvodnejsi nd vedenf? Lidskeho zpusobu zivota jako byti-ve-svete? Nejsou takovymi vsechny nase , i ty nejduchovnejsl, nejabstrakmejsf - ty, ktere jsme si

208

NlETZSCHOVA BlOLOGICKA ONTOLOGIE

zvykli odvozovat odjinud, zakladat na neeem jinem: na transcendenci, Iakticite, zjevcni, ideach, hmote, substanci, veci 0 sobe, objektivite, mysleni, logice Ci racionalite ... ? Snad proto, ie sarni si na nich tolik zakladame? Proe - !?

Historik vedy Thomas S. Kuhn hledal reSeni k zahade, proc bylo Kopernikovo uceni soudobyrn vzdelanym svetem okamzite nadsene prijato, navzdory tomu, ze jeho model byl antiintuitivni,

tj. v rozporu s bHnou zkusenosti, a nadto daleko borS{ nez dosavadni soustava ptolernaiovska, kterou sliboval nahradit. jeho nadseni zastanci a propagatofi mu ostatne vetsiriou ani nerozume-

li - mezi takove patfil i sam mucednik heliocentrismu Giordano Bruno! Duvod iispechu tkvi v renesancnim platonismu s jehokultern svetla rozumu a jasu pravdy, jejicbZ symbolern bylopravC Slunce, jak byl rozvinut zejmena dflem Marsilia Picina, pulsl()letf pied Kopernikem. Heliocentrismus byl pfedpfipraven achten·i>

Kopernikovo dilo vzniklo v pravy Cas, jako na zavolanou. .

o stastnou koincidenci: sarno bylo plodem sve doby.

Podobny paradox predstavuje nesmirna popularita,

na zacatku naseho stoleti tesila Einsteinova teorie tak narocna, ze j{ dodnes jen malo odborniku a lidske pfedstavivosti se vymyka naprosto. I totti naplnila ocekavani doby: zapadla do atrnosfery

se vuci tradici a jejim hodnoram v souvislosti s

avantgardnfch hnuti a jejich kultem modernosti, bovernu .relativismu', je v tom rovnez kus rozumeni: Einsteinova teorie relativity predstavuje prl·nn'fri'·,

hied na fyzikalni chovani soustav nezavisle na jejich ". Hiprr;riP'n relativnim - pohybu, a tudis, ironicky, jejich Sf! Jejf slava ovsern nespociva pouze na liocentrismus znamenal konec hegernonickeho.postaven

telismu, tak teorie relativity vskutku zrelatirii'7Il'llaldtlt"uifii

NIETZSCHOVA BIOLOGICKA ONTOLOGIE

209

fyziku - uhelny kamen novovekeho mechanistickeho pojeti sveta, prototyp dokonalosti vedeckeho poznani a nevyvratnosti, absolutnosti vedecke pravdy.

Z tohoto hlediska bychom ovscm mohli pravern pohlizet na Nietzscheho jako na pfipravovatele a hlasatele konce novoveku, totiz zaniku "modernich idealu", jak to sam nazyva, tedy jako na jakehosi Einsteinova Ficina, Prave uvahy "Mirna dobro a zlo" Cini z Nietzscheho predchudce rnyslenkovych a duchovnich proudu nasf soucasnosti, Toto mysleni se vedorne a radikalne rozchazi s novovekern, tak jako renesance programove problematizovala zaklady stredoveku - tj. hodnoty, pravdy a zasady stredovekeho pojimani, prozfvanf a zabydlovani sveta, Nelze si nevsimnout, jak Nietzschovo lfeeni .filosofu zitrka a pozitfka", jejich otazek, cilu a mysleni odpovida nekterym aspektum ,postmodernismu'. Podobnost jeste vynikne, kdyi Nietzschovy kritiky krestanstvi vztahneme rovnez na soucasnou institucionalni vedu, ktera dnes vpravde plni funkci duchovni rnoci, garanta a strafkyne pravdy, stanovic tabulku hodnot - vedeni dobreho a zleho. Nietzsche presvedeive ukazuje, ie tato moralni rovina je pro kazdy spolecensky utvar, pro kaidou kulturu tim zakladnim, Z nf vyrustajf vsechny ostatnf hodnoty a jejich projevy. Tak jako drive nabozenstvi, tak nyni veda urcuje podobu vedeni a poznani, a tim i porozumeni svetu a povaze skuteenosti.

Novoveka veda chtela puvodne stat .mimo dobro a zlo': chtela bit objektivni a pozitivni, tj. prosta hodnotovych prvku, Svuj vzor (paradigma) nalezlo vedecke poznani v matematicke prirodovede, ktera pfistupuje k pfirode jake k .objektivnf realite',.iii hodnorove a rnoralni rysy kategoricky uprela. Tim se zajiste novoveke a moderni mysleni rozeslo s myslenim stfedoveku a zcela opustijeho svet, Zachovaly-li se jeho zbytky, pak v podobe .uznavahodnot krestanske moralky', jez. funguji jako kosmeticke spolecenske etikety, Natolik se vymykajf kontextu novovesveta, ze vyzaduji zvlastnf, transcendentalni zduvodneni ze

210

NIETZSCHOVA BIOLOGICKA ONTOLOGIE

strany moralni filosofie. Tyto pokusy jsou hlavnim tercem Nietzschovy kritiky.

Objektivni podobou pravdy se vsak novoveky postoj mimo dobro a zl~ nedosta1. Nietzsche ukazuje, ze rozliseni dobrolzlo je puvodnejsl nei vedeni - protiklad pravda/nepravda. Odhaleni moralnich zakladu objektivniho poznani a mechanistickeho pojetf sveta je zakladnim pifnosern Nietzschova spisu, Tim druhyrn je spatreni tohoto rozlisovani v same povaze Zivota, jenz je pro Nietzscheho ontologickou dimenzf, kterou interpretuje jako vuli k mod.

Nietzschova .biologicka' ontologie nejen predjlma postmoderni relativisrnus pravdy, ale zaroveii pfedstavuje rdeni epistemologickych paradoxa a antinomii soucasne vedy, Navfc nabizi vYchodisko z postmoderni skepse, agnostickych, destruktivnich a nihilisrickych dusledku, k nernuz se zda ontologicky a hodnotovY relativismus neodvratne smerovat.

Nietzschuv vykon je nesrovnatelne mirocnejsi nez Einsteimrv.

Nevznasf totiz jen nesplnitelne posadavky na lidske mysleni a predstavivost, ale zafezava se, Nietzschovymi slovy, krute a bezohledne do vlastniho srdce: rna proti sobe sarno Iidske zalozeni-. ktere je moralnl. Nebot vse, co se muze stat pfedmetem naseho vnimani a poznani, co je obsahem nasich pfedstav a vedomosti duvodern naseho jednani, povstava z hodnoceni: rozdfl mezi dobryrn a zlym je puvodnejsi oei rozdil mezi jsoucim a U<;;li>UULJJU •. Sami jsme z tohoto rozliseni utkani, a s nim i nas svet, zumeni svetu a s nim i zpusob, jak jej obyvame, je bou moralky, Kdykoliv nas Nietzschovy vyroky pobufuji

suji, pak se tak deje proto, ze nejsme s to stridat perspektivy .rnimo dobro a zlo', Citime-li potrebu omlouvat, dobove vysvetlit, a tak .od-vysvetlit', ~i jinak neutralizovat jejich provokativni byt vcelku jisti, ze je to projev instinktivni

tomu nerozumime, ze jsme nedozrali dobe

NIETZSCHOVA BIOLOGICKA ONTOLOGIE

211

V rnnohem totif vychazi i veda soucasne do by Nietzschovi prekvapive vstifc, Pfispela k tomu evolucni teorie, teorie inforrnace a jejich slouceni do podoby sociobiologie, jei se stab takrka vedeckou veroukou soucasnosti - neCim, jako byla v Nietzschove dobe newtonovska mechanika a institucionalni kiestanstvi. Podoba dnesniho sveta tu na prvni pohled v mnohern odpovida Nietzschovu prorockernu vhledu.

Zivot neni druhotnyrn, zvlastnim, okrajovym pozemskyrn jevern: podilel se na utvafeni Zerne temer od pocatku jeji existence. V jistem smyslu lze v Zivote videt nejvyznarnejsiho geologickeho Cinitek Zivot nasi planetu zabydlil, uspofadal ji ,k svernu obrazu': v tornto smyslu je Zerne skutecne ,zivou planetou', nebot jeji podobu a povahu Zivot sam urCil. UCinil z ni prostor sve existence. Zpusobem existence Zivota je vyvoi - evoluce. DIe soucasne vedy je evoluce vysledkem vzajernne konkurence ruznych Zivotnich podob, z nichf vitezf ty, ktere se lepe osvedcf, tj. prosadi se na ukor svych alternativ, ktere zaniknou. Uspech se projevf jako ,pfeiiti'. To je vyznam tzv. .pfirodniho vyberu', ,boje 0 Hvot' usticiho v preiiti silnejsfho, zdatnejsiho, v nemz dnes biologie spatruje hybnou silu evoluce a duvod soucasne podoby Zivota na Zemi, jeho sourodosti i rozmanitosti.

Nove podoby Zivota se neprosadily proto, ze byly silnejsi, vys- 81, pokrocilejsi, lepsi, nybrZ protoze se ukazaly takovymi, jezto se prosadily, Neurcila to zadna vnejsl kriteria, ale rozhodla 0 tom ,shoda okolnosti' - retez nahod a nehod. Kdybychorn mohli seenar opakovat, zcela jiste by se vse odehralo jinak, vJvoj by dostal jiny smer, Proc vsak mluvime 0 srneru tam, kde chybi efl ci zamer, ktery nutkave, instinktivne Zivotu podkladame a pfipisujerne - tak jako lidskym dejinam, vlastnimu Zivotnfmu pifbehu ci svobodnemu jednani? To proto, ze organicka forma, ktera se uplatni, prosazovanf, jenz se uMze uspesnym, nejen prdiji, udrzi

ale otevrou novy prostor, nove sance, prehodnoti hodnotu shodam poskytnou nove okolnosti. jinymi slovy: kazda

212

NIETZSCHOVA BIOLOGICKA ONTOLOGIE

zivotnf podoba urci nove kriteria vyhodnosti - urCi .dobre' a .spatne' - tj. dobre a spatne pro Zivot, jinyrni slovy: ustavi nova pfirozena kriteria zdatnosti.

Soucasna neodarwinisticka synteza vidi substrat teto konkurenee v ,genech', dedicnych vloh:ieh v podobe chemickych zapisu pro realizad vlastnosti organismu. PH kopirovani genetickeho zapisu dochazf k prepisum - vznikaji ruzne ,mutanty', tj. textove varianty, Diky kfizeni provazejicimu rozmnozovani dochazi kjejich vzajemne V-Ymene. Skora kazdy jedinecje takjedinecnou kombinad ruznych variant techto vloh. Za takovych okolnosti se dlouhodobe prosadi prave ty viohy a jejich verze, ktere nejvice pfispivaji k _preZiti sveho nosite1e, tedy kjeho rozsfrenf a uspesnernu prosazeni na ukor ostatnich. Sklltecna konkurence problha tedy udajne mezi geny - variantarni useku genetickeho zapisu: biologicke druhy jsou podle toho pouze vyslednicemi a jednotlive organismy prostredky tohoto prosazovani,

.Teorie sobeckeho genu' je dnes takfka vseobecne pfijimana za spravny a jediny vyklad vsech Zivotnich projevu, vcetne lidskych. I my jsme tudiz vysledkem biologicke se1ekce, vcetne jazyka a mysleni a vsech duchovnich a kulturnich pravd a hodnot a ovsern: moralky - "vedeni dobreho a zleho". Nase mravni normy takjako normy poznavaci a esteticke - pravda a krasa - jsou vysledkem postupneho rozlisovani dobry/spatny behern vyvoje Iidskeho druhu, lidske civilizace, lidskych kultur, Proto tel. ruzna plemena, jimis Nietzsche mini obecne lidska spolecenstvi, vcetne kmemi, narodu, EM, cechu a cirkvi, se vyznacuj] ruznymi "deskami hodnot",jeZ zakladajfjejich spolecne obyvani sveta, urcuji porozumeni svetu a urCitym zpusobern otevfraji svet,

Sociobiologicky vyklad sveta vsak vede v posledku k xu: vztazen na vedu, jeji racionalitu a jeji podobu pravdy, zuje sarna sebe. Objektivni veda se svym mechanistickym sveta vznikla jen ajen diky jiste shode dejinnych okolnosti - z

na doby, mimo nil, by byia zcela nemyslitelna, Sarna sobe

~ ".

NIETZSCHOVA BIOLOGICKA ONTOLOGIE

213

vytvofila prostfedi - prostor, v nemz mohla vzniknout a posleze se prosadit evolucni teorie. A v ramci te z nejrozmanitejsfch jejfch podob prezila je.li sociobiologicka varianta. PatH k povaze pfirozene selekce, ze se toto pojeti sveta usiluje obecne prosadit. Zda zustane uspesne, to se teprve ukaze. (Piedpoklada to pfedevsim, ze se udrzf .episternologicka nika' vedeckeho pojeti sveta - proti konkurenci jinych kosmolcgickych rozvrhii.] Nemuze si vsak pro svou iispesnost cinit narok na to, ze je - nezavisle na svern prosazeni - .objektivne', tedy .absolutne' pravdiva l

Nietzsche na nekolika rnistech provadi moralni interpretaci objektivniho poznani, mechanistickeho vykladu a novovekeho pojeti hmoty jako substance. Ukazuje tez na rnoralni osnovu kazde podoby sveta. Tim, ze pravdu vedeckeho poznani prohlasil za projev Zivota a pfisoudil .1i ipso facto evolucni povahu, pfedesel soudobou postmoderni epistemoiogii, je.lirnz klasikern je v-yse citovany T. S. Kuhn. Take pro Kuhna jsou ,paradigmata' podobami vedeni a zpusoby poznan], jeZ se .evolucne' prosadily. K okolnostern, jejichZ shode vdeCi za svi\j uspech, mHdeji ovsern i spolecenske podminky- .sociologicka' stranka vedy, Prave to .ie vsak nepfijatelne pro scientisticke fundamentalisty, presvedcene 0 .objektivnfm' (1;). vposled transcendentalnim, metafyzickem] zalozeni vedecke pravdy.

V Nietzschove duchu lze pokladat za epistemologicky projev Zivota kazde paradigma,jd sarno predstavuje prostredi vzchazeni dalsich podob pravdy. Nove paradigms, ktere se z jeho luna zrodi, pfevladne a prosadi sva pravidla hry, ovsem prohlasi pfedchozi podobu vedeni za nepravdivou. je to pfiklad pro Nietzschuv argument, ze se pravda rodi z nepravdy. A Casto i ze lzi a klamu: Ize uvest nespocet pfikladu, kdy ke genialnfrnu objevu Ci dejinnemu zvratu doslo na zaklade omylu, chyby v interpretaci, ba vjjimecne

Kaide nove paradigma musi reinterpretovat minulost, prosase jake jeji logicke vyiisteni, Pravda poznani rna tlltez povahu

214

NIETZSCHOVA BIOLOGICKA ONTOLOGIE

jako svoboda jednani, kterou Nietzsche tak dokonale rozebral: patif k morfologii vule,

A zde se dostavame k Nietzschovu vychodisku z absurdnich, nihilistickych dusledku postmodernfho relativisrnu, ktery spolu s pravdou, dobrern a krasou popira sarna sebe a konci u nepoznate1nosti, ba neexistence skutecnosti. K ternto dusledkum bychom byli nuceni dospet pouze za setrvani na urcitern, strnulern, povrchnim pojeti sveta, jehoz dobro a zlo ucinime nezavislym na zivote a jeho hodnoceni: to jest; ulpime-li na povrchu sveta zracfdrn se v zrcadle nadnebeskych sfer, nepodafi-li se nam zaujirnat postoj ,mimo dobra a zlo',

Na tornto postoji se dornnivaji setrvavat soucasni sociobiologove - zastanci teorie sobeckeho genu. Molekuly pro ne totis existuji .objektivne', tedy .absolutne', a zakonitosti, na jejichz zaklade funguji mechanismy jejich geometrickeho uspoi'adani a jeho prornen, plati nutne, Ale i tato predstava, toto vedeni je toliko podobou mysleni - a mysleni pak je projevem zivotnfch pochodu, .pudu'i jak by reki Nietzsche. Ze se tyto podoby ukazaly liCinne a uspesne, opet vypovida jen a jen 0 jejich zivotnosti. - Pokud ...

Ano: pokud vlastnf skutecnosti neni tate zivotnost sama: jeif uplatneni, podoba, prostor, ktery otvlra a nabizi, schopnost, s jakou se prosadila v celkovern kontextu aktualni lidske zkusenosti, "Prditl nejschopnejsiho" - survival qf tl.?e fittest. ,To fit' znamena hodit se, zapadnout. Mechanisticke mysleni si to predstavuje jako zaplneni predem existujici mezery - .rnezery ve znalostech', jak se tiki Avsak prasadit se, uplatnit, osvedcit se - to neznamena jeri .vejit se' ci .vetfit', pfizpusobit se okolnostern, nybd tyto okolnosti samy prornenit, interpretovat je takovym zpusobem, aby se jejich ,text' stal pfirozenym kontextern. (Rozdil v obou aspektech - pfizpusobit se a pfizpiisobit si - dobfe vystihuje tzschovo rozlisovani panske a rabske moralky: je vsak zrejme, konkretni chovani a jednani nelze takto ostre kategorizovat!)

,',

NIETZSCHOVA BIOLOGICKA ONTOLOGIE

215

Nietzsche pravem podrobil kritice pfedstavu Zivota jako vjsledku diferencniho preZlvanf (oznacovaneho jako .pud sebezachovy'), Vlastni povahou Zivota jakozto Zivota nemuze byt .pfeZlvanf' (ktere je piece pouhyrn, bezmocnym vegerovanim l] nybrz uplatneni urcite jeho podoby. A to nejen podoby rodu Ci druhu. Druh (fecky EIDOS, lat. species - tedy podoba, vzhled, vzezfeni] je vlastne zpilsob (srv. nern. Art, tak v obratu ,,Art und Weise"), rad podobnosti - "eideticky prostor", uvnitf ktereho kazdy jedinec projevuje svou individualitu a originalitu, tj. jedinecnost a puvodnost, tak jako umelec, basnik, myslitel ci vedec - pHvrZenec urciteho stylu, hnuti, proudu, paradigmatu. Nejenze vetsina zivych bytostije obvykle vybavena jedinecnou verzi dedicne infermace (pHznacne oznacovane jako .geneticky potencial', tedy doslova .vytvafeci mohutnosr'), ale kazda je tez je dinecnou aktualizacf sveho .programoveho vybavenf', tj. interpretacf genetickeho textu, Pfitom dana interpret ace - v)iber z moznych ctent - otevira dals] interpretacni moznosti (hermeneuticky prostar), Cfmz ovsem jine ornezuje Ci vylucuje. Organismus neni tedy trpnym vysledkem uskutecneni vlastniho .gerietickeho programu', nybrZ projevem, ztelesnenim, vpravde manifestaci semanticke interpretace genetickeho zapisu, jd sama povstala z "konfliktu interpretaci" (slovy Paula Ricoeura), tedy opet ze vzajernne konkurence 0 prosazenf ruznych zpusobu ctenf. 'Za jistych okolnosti muze pfitom dojit ke specifickym zasahum do samotneho textu.

Wsledkem teto interpretace je fenotyp. Nenf to vsakjen telesny tvar a organicke funkce v uzsim slova smyslu, Za fenotyp Ize povazovat celkovy zpusob vztahovani se zive bytosti k svetu. Path sem i vzhled, postoj a chovani, imponujici krasou a silou, rysy a vykony.jimiz se projevuje at uz uCinna uspornost Ci hyfive plytvanf. To voSe si zjednava uznani, autoritu, prestiz, nadrazenost u ostatnich pfislusnfku spolecenstvi, kteremu tim silny, mocny, zdatny jedinec vtiskuje podobu a tvar so be vlastni, To vse jsou

216

NlETZSCHOVA BIOLOGICKA ONTOLOGIE

NIETZSCHOVA BIOLOGICKA ONTOLOGIE

217

vysostne projevy Zivota jako ,ville k moci', t], k svobode sebeprosazeni teto ville. Ville k moci je villi k sobe same, ke svernu tvaru jakozto k prostoru, ktery je jeho podobou sebeuplatneni, tedy opet vilH. Cdltina zde stastne a nazorne dava do souvislosti svobodu s volnosti a vuli s prostorem ("sroubek v zavitu rna dostatecnou villi" apod.). Prave tyto rysy - kvalita, stupeii, vznesenost (to, co Nietzsche nazyva ,vornebm') tvaru, podob a gest - stoji zcela mimo zajem soucasne biologic, ktera nepojednava 0 zivote, nybd a mechanismech, ktere se v zivotnich projevech uplatfiuji, kterych Zivot pouZiva.

Prave v .expresivite' - krase, vyraznosti, skvelosti, napadnosti, kouzle a puvabu (na rozdil od skleslosti, ochablosti, sedivosti, povadlosti) - se ohlasuje sfla, energie, vitalita, zdatnost, svrchovanost jakoZto moe a potence (jejichz opakem je ,nemoe' a ,impotence'), tj. rozsah ,prostoru', kteryrn bytost disponuje, v nemz se uskutecnuje, jimz manifestuje, projevuje sve bytf jako vznikani, svou skutecnost jako uskutecnovani,

Nietzsche oznacuje subjektivitu zivotajako .vuli', Takto pojata subjektivita nepredpoklada cil ci zamer, nicmene predstavuje schopnost svuj projev - manif'estaci vnitfniho prostoru, naplneni urcitych moznostf - inierpretooat. Sarna .moc' (Macht) spociva tedy pr.edevsfm v interpretacni schopnosti. JakoZto zakladni ontologicka kategorie nema "ville k mod" co do Cineni s nasilim, bezohlednosti, sobectvfm, agresivitou Ci usurpatorskymi, dobyvacnyrni sklony. Alespofi nikoliv v prvni rade, nebof ve svych nicivych, negujicich podobach jsou tyto skIony spise vyrazern opaku, tj. slabosti a nicotnosti - neschopnosti pochopit situaci ve svuj prospech, ucinit Z okolnosti smysluplny kontext sveho prosazenf. Skutecna vule k mod se umociiuje tim, ze se uskutecriuje: otevira nove moznosti, podstupuje riziko - vydava vsanc vlastni zivot, riskuje pfditf. Tato povaha Zivota - dimense jeho .panske ky' - se hokynarskernu popisu objcktivniho vedeni, ktere toliko s moralkou rabskou, zcela vymyka.

Nejvyzriamnejsim pojmem je zde prave .interpretace'. Neni nahoda, ze s biologickou ontologif pfichrizi pravefilolog, s vytifbenym smyslem pro sernantiku, vyklad, historicky rozmer a herrneneutiku, vybaveny vnimavostl pro tvary, podoby a souvislosti, J akkoliv se soucasne inforrnacni pojeti Zivota a evoluce- a lingvisticka terminologie, ktera je doprovazi - jazykovernu pHstupu pfimo nabizeji, Hlologicky mrav (mos philologicus) se v biologii dosud neprosadil. (Marne se 0 to snaZil uz v sedesatych letech Roman Jacobson a jeho skola: jeho nadsena vstficnost byla molekularnimi biology a genetiky s posmechern odmftnuta.) Filologicky pifstup k zivotu, ktery Nietzsche myslitelsky pfipravil, by znamenal zvrat v biologii, Ci spise vznik skutecne biologie jako vedy 0 Zivoteo - Dosud vsak k nemu nedoslo,

"Hle, jsem to, co sebe sarna stale prekonava !" pray! Zivot k Zarathustrovi. vydava sebe sarna vsanc, manif'estuje vnitfni podobu, aby ji prosadil a umocnil - tj. aby zvelebil, rozvinul prostor svych tvilrcfch moznosti. Zaclny rys, rozmer, rovina Ci vlastnost nejsou pro Zivot zakladni, Vidfme to na prornenach tvaru, chovani, ornamentu: okrajovy, nahodily rys se mMe stat pfevladajicim, pozadi popfedim, podrobnost vl'tdCimmotivem, podfizeny pud mMe nabyt vrchu a podrobit si ostatni a vse pfeuspofadat ,ve svem duchu': nahodile souvislosti se pfitorn mohou dostat do nutnych ("kauzilnich) zavislosti, podminky se mohou stat vlastni pHCinou, geny mohou fidit a menit funkce a ty opet zpetne menit geny. Zivot nerna podstatu ani zakladni rovinu popisu - toliko hierarchicke site regulad, to jest vztahu podrizenosti, stalosti a promenlivosti, ktere se samy mohou men it a pfeskupovat - z nouze, potjeby, ci jen tak'. Kazde nove .pomery', ~i. jine rozlozeni sil se uplatni a pfevladnou, pokud to zyJsi .moc' celku, umocni villi. Proto je bvot propastny, .nezbadatelny": "Ve t'VIf oko jsem neddono pohltfdl, iivote-ieno! A tu se mi z#lo, U v nezbadaielno klesdm" (Zarabustra II - Tanecn! p[sen). Lze tedy rid: "Pro toto stupiiovani vlastni skutecnosti.jimf ten, kdo vytvaH krasno, otevira nove svet,

218 NIETZSCHOVA BIOLOGICKA ONTOLOGIE

a hlede do samych hlubin byti odkryva jeho stale dalsi moznosti, proto - ac jestlize viibec pro neco - stoji za to Zit a neustale vystavovat svu] zivot nebezpeci." Byla by snad toto skryta nauka cizinky z Mantineje, hlubsi tajemstvi, jd S6kratovi nesdelila - Ci o ktere se S6krates s ucastniky onoho pamatneho symp6zia nepodelil?

Zdenek Neubauer

Friedrich Nietzsche MIMO DOBRO A ZLO

Pfedehra k filosofii budoucnosti

Z nemeckeho originalu Jenseits von Gut und Bose, vydaneho nakladatclstvim C. G. Naumann, Leipzig 1906, pi'elozila a poznamkarni opatfila Vera Koubova, Doslov napsal Zdenck Neubauer.

Odpovedmi rcdaktorka Daniela Lcharova.

Graficky upravil a sazbu zhotovil David Balihar, Vydalo nakladatelstvt AURORA, Oplctalova 8, Praha 1,

jako svou 30. publikaci.

Vytiskla tiskarna FINIDR, s, r. 0., Lipova ul., Cesky Tesin.

Praha 1996 Naklad 3000 v)itiski'1.

Vydanf prvni.

Doporucena cena vcetne DPH 175 Kc.

Sign up to vote on this title
UsefulNot useful