PO VÍD KY

E. A. Poe

Elektronické vydání pøipravili Josef Koèmíd a Atheneum - virtuální knihovna

z prstu vycucaný výplod nìjakého ménìcenného pisálka nìjakého zkrachovaného ubožáka. ale ani takhle jsem zvlášt nepochodil. a když se nadechoval. popadl mne . Užuž jsem chtìl zklamanì odhodit“ten ètyøstránkový arch. . napadlo mne. že jsem z toho byl ponìkud pøipitomìlý. pálenkou a likéry. nohy na obrubì krbu. „nehorázná kachna . Když jsem jej pøeèetl od první do poslední øádky. Muž vložil jehlu do nesprávného konce trubièky. po ruce stolek. zhola nepravdìpodobných výmyslech 4 . Pozornì jsem si pøeèetl rubriku „Domy k pronajmutí“. který jsem si pøisunul k ohni. „To je hanebný podvod. Poe . A. v zoufalství jsem otevøel pohozené noviny. Tuckermannovu Sicílii a Griswoldovy Kuriozity. jestli není napsán v èínštinì.“ zvolal jsem. když mne zaujal následující odstavec: Cesty vedoucí k smrti jsou poèetné a prapodivné. a sedìl jsem sám v jídelnì. ale když mi nepomohlo ani povícero sklenek. potom jsem se neohroženì pustil do úvodníku. který smolí jakési báchorky z Šlarafie. Právì jsem spoøádal neobyèejnì sytý obìd.foukal šipky‘. jež nepohaní ani básníci“. Tihle chlapi sázejí na pøehnanou lehkovìrnost našeho vìku a brousí svùj vtip na nemožných. v nìmž nikterak nepodstatným chodem byly tìžko stravitelné lanýže. Když jsem tohle doèetl. na stolku pár skrovných zákuskù a rùzné láhve s vínem. Dopoledne jsem proèítal Gloverova Leonidase.Povídky ANDÌL PITVORNOSTI Bylo sychravé listopadové odpoledne. Pokusil jsem se vzchopit pomocí klaretu. Dotyèný .Šipka ‘ se zasekla do plic a za nìkolik dní nato muž zemøel. vtáhl si ji do hrdla. Jistý londýnský list píše o muži. a tak jsem jej èetl pozpátku od poslední k první øádce. Barlowovu Kolumbiádu. pøi níž se dlouhá jehla omotaná kouskem pøíze fouká tenkou trubièkou do terèe. Wilkieho Epigoniádu.E. pak rubriku „Zabìhnutí psi“ a pak dvì rubriky o uprchlých manželkách a uèních.ohromný vztek. neváhám proto pøiznat. to milé arcidílko. Lamartinovu Pou. což je hra. který zahynul z pøíèiny vskutku nevšední.aniž jsem vlastnì vìdìl proè . aniž jsem porozumìl jediné slabice.

kdybych byl nerozpoznal artikulované slabiky a slova. Od pøírody nejsem ani trochu nervózní a tìch nìkolik sklenic klaretu.“ „Mein Gott.“ Potom mì napadlo. že daleko nejbizarnìjší pøíhodou je okolnost. jako když nìkdo udeøí silným klackem do prázdného sudu. ne však tak docela popisu. jejichž hrdla nahrazovala ruce. Žádného jsem však nespatøil. „ Chee !“ ozval se znovu hlas. abych se podíval pøímo pøed sebe. Místo paží se z horní èásti trupu klátily dvì znaènì protáhlé láhve. Tento demižón (završený trychtýøem jako husarskou èapkou sraženou do oèí) ležel na sudu naplocho s otvorem namíøeným na mne. a tímto otvorem. Pokud jde o hlavu. nemíním od nynìjška uvìøit nièemu. rovnou pøed nosem. když si notnì pøihne -. Pokud se mne týká. še tu setim srovna proty fámi. který se špulil jako ústa velice pedantské staré panny.což se èlovìku stává.“ øeklo to. Její tìlo tvoøil vinný nebo rumový sud èi nádoba toho druhu a mìlo do sebe cosi nefalšovanì falstaffovského. dodal jsem v závorce a bezdìky si položil ukazovák na koøen nosu) „lidem rozjímavého a vnímavého ducha je na první pohled zøejmé. že mi huèí v uších . Do dna byly zapuštìny dvì butely. naproti u stolu sedìla postava vymykající se bližšímu zaøazení. jak tomu øíkají.“ (jako jsem já. vydávala ta kreatura dunivé. jaké jsem kdy slyšel. „Pofitám. a namouduši. jenže lidem bystøe uvažujícím. dyž fy sedyte 5 . a tímto výkladem bych se byl nejspíš spokojil. nezaznamenal jsem na nestvùøe nic víc než hesenský drátìný demižón. jak zázraènì se tyhle bizarní pøíhody poslední dobou rozmohly. dyž nefidyte. které jsem vysrkal. avšak vzápìtí mi ten zvuk pøipadal. bruèivé zvuky. podobající se velké tabatìrce s dírou uprostøed víka. „fy ale musite pyt namasány jak práse. které zøejmì pokládala za srozumitelnou øeè. „musíte pyt namasány jako práse. to pyste pyl ale ochromny plásen !“ øekl mi na to jeden z nejpozoruhodnìjších hlasù. sloužící nejspíš jako nohy. zvedl jsem jen nonšalantnì zraky a rozhlédl se kolem sebe po vetøelci. takže jsem se vùbec nevyplašil. co je jen trochu nevšední. Zprvu jsem mìl dojem.Andìl pitvornosti na bizarních pøíhodách. zatímco jsem pátravì zíral po pokoji. mì krapet rozkurážilo. naopak.

proboha to ne!“ odvìtil jsem polekanì. „a já teï zazvoním a naøídím sluhovi.“ „Checheche !“ smál se ten chlap. Poe . „to fam po tom nyc nény.E.“ osmìlil jsem se odpovìdìt. co je potle mì dobže mlufit. apyste na flastny oka fidìl.“ „Tak topše. prosím vás?“ zeptal jsem se dùstojnì. A kto ja sem? No. „Vy nejste . A o èem mlufim? O tom mlufim. Topše se podyfejte! Já zem Antìl pitfornosty. proto sem táty pšišel.“ pravila postava. kto ja zem. ‘’ nebo fam sase jednu frazim. „ale mìl jsem vždycky dojem.“ „Kdo jste. A tetka se vy dofite. že andìlé mají køídla. co tam tyskli. ale koukejte klidne setìt a hezky se chofat. kuøe ani zdání.“ „No. A.Povídky tám a nefidyte mì sedìt táty. avšak ten darebák se napøáhl docela ležérnì pøes stùl a hrdlem jedné té dlouhé láhve mne klepl do èela a srazil tak zpátky do køesla. a taky pofitám. Nato jsem se pokusil vstát. co tu pochletává !“ 6 .nejlip dyš klidne sedyte. To kùrže ma kšídlo und sofa ma kšídlo und maly áplik ma kšídlo und ten tojfl Pelsepup ma kšídlo. Fšécko.“ odpovìdìl a snad se chtìl zašklebit tìmi svými malými poouchlými ústy. dyž fy nevìršite. „Co pych delal ja s kšidlama? Mein Gott. co je èerny na pilym. copak mì mate sa nejake kùrže?“ „Ne .“ „A co vlastnì teï u mne pohledáváte -“ „Pochletaváte !“ vybafla ta vìc.“ „Jste opilý pobuda.“ „ Kšídla!“ zvolal znaènì popuzen. Ale antìl nema ani jedno kšídlo a já sem Antìl pitfornosty. „Chuchuchu . každy slofo. „Fy ste ale nefycvalany choloprátek. dyš fy se ptate èentlmena a k tomu antìla. To mne úplnì ohromilo a chvilku jsem byl na rozpacích. „Jak jste se sem dostal a o èem to vlastnì mluvíte?“ „Jak já sem taty tostal. pitvorný jste dost.“ øekl jsem. „Jak to myslíte . z nìhož jsem se už napolo zvedl. abych svou pohrùžku uvedl ve skutek. aby vás vykopl na ulici. tøebaže s jistými rozpaky. co poèít dál.co nedokážu?“ „Sasvonit. že musite pyt chloupìjší než husa. On ale nerušenì pokraèoval: „No fidyte .to netokášete !“ „Nedokážu?“ øekl jsem. je práfta.

zaboøený do køesla a bavil se žvýkáním hrozinek a cvrnkáním jejich stopek po pokoji. ‘ a mrštil jí po vetøelcovì hlavì. kdežto já jsem jen sedìl se zavøenýma oèima. Všiml jsem si. On však bud uhnul. ten šlovìk je pu felice namasány. že jsem roztøískal sklo. ani od andìla ne. co jsem se doslechl. že mne zase jako prve nìkolikrát za sebou poøádnì klepl do èela.“ Nato Andìl pitvornosti dolil mùj pohár (v nìmž bylo asi do tøetiny portského) bezbarvou tekutinou. anebo já jsem špatnì míøil. Netroufal bych si vypovìdìt vše. nad jejichž pitvorností musí znovu a znovu žasnout všichni pochybovaèi. Avšak andìl si toto mé poèínání zaèal náhle vykládat jako nevážnost ke své osobì. jíž mi nejednou zøedil mé portské. Rozpovídal se tedy zeširoka. ukonejšil jsem se posléze natolik. která prýštila z jedné ruky v podobì láhve. bdící nad „všemi maléry lidstva“. že tyto láhve mají na hrdlech nálepky. pu pašak chlap a nepreè . kterým poèastoval Gila Blase arcibiskup granadský: „Beaucoup de bonheur 7 .nepreè. a posilnìn vodou. nebo vzteky vyhrklo z oèí krapet slz. A tak jsem se vzmužil. vyjádøil své mínìní o mém útoku tak. a že jeho posláním je poøádat pøíhody. podaøilo se mi právì jen to. takže jsem nakonec usoudil. které krylo ciferník hodin na krbové øímse. patrnì obmìkèen mou zkroušeností. Ty nesmiš to pit tak silny . strašlivì zaklel a pronesl jakousi hrozbu. Když jsem se tu a tam opovážil vyslovit vážné pochyby o jeho smìlých výrocích.Andìl pitvornosti Takovéhle øeèi jsem si už nemohl nechat líbit. a si vede svou. že jsem mohl klidnì naslouchat jeho nevšední pøednášce. jejíž smysl jsem pøesnì nepochopil. že mi buï bolestí. uchopil slánku. ale z toho. a na tìch nálepkách že je nápis „Kirschwasser“.musiš do fina pšidat vótu ! Táty se napi. jež byla na dosah. Nepøíèetnì rozlícený vstal. žikám. Tyto rány mne okamžitì pøivedly k poslušnosti a takøka hanebnì doznávám. „Mein Gott!“ pravil Andìl pitvornosti. a nakonec se mi po pás uklonil a odporouèel se s pøáním. zaèal doopravdy bìsnit. Uznalá andìlova vlídnost mne naladila namìkko. anebo felice smutny. Pokud se andìla týká. „Mein Gott. že bude moudøejší mlèet a nechat ho. co øíkal. jsem postøehl. že je to strážný duch. narazil si trychtýø ještì hloubìji do oèí.

že se zastavily. Poe . „Nevadí. k jakým tu a tam dochází.“ øekl jsem si. abych hodiny prozkoumal. uvízla jedineènou náhodou v dírce pro klíèek. ale když jsem se probudil podruhé. teï by mne jen zajímalo.“ Už jsem o tom dál nepøemítal a odebral jsem se v obvyklou hodinu na lùžko. jak jsem je cvrnkal po pokoji za andìlovy vleklé pøednášky. Vyskoèil jsem. A.a tu jsem málem uvìøil. Mìl jsem tedy docela bezpeèný pocit a neprodlenì jsem se uvelebil k spánku. a ponìvadž jsem spal dvì hodiny. opìt jsem vzhlédl k ciferníku nad krbem . kterou jsem za nic nechtìl zmeškat. abych vytahoval kapesní hodinky. a nikdy jsem chvilku siesty nepøetáhl pøes dvacet pìt minut. že mám ještì pìtadvacet minut èasu. zastavila chod minutové ruèièky. že se tu dìje opravdu nìco velice pitvorného. to se rozumí . do pojišovny dorazím hladce za pìt minut. bylo k mému krajnímu údivu na hodinách poøád ještì dvacet sedm minut do šesté. Ulevilo se mi. že jedna hrozinková stopka. prolétla rozbitým sklem ciferníku. „ráno zajdu do kanceláøe a omluvím se . „žádná záhada. když odešel.E. jak mám ostatnì po obìdì ve zvyku. Když jsem si hezky pohovìl. dohodl jsem se. a jak z ní koneèkem vyèuhovala. nebo do sjednané schùzky zbývalo stále ještì dvacet sedm minut. jež jsem vypil. a protože vznikly jakési rozpory. a zjistil jsem. že jsem místo obvyklých patnácti až dvaceti minut døímal pouze tøi minuty. „Á. Oddal jsem se opìt spánku. Bylo pùl šesté. že v šest zajdu na øeditelství pojišovny a ujednám tam podmínky nové smlouvy. který obývám. shledal jsem totiž. na mne teï šlo spaní. co se stalo s hodinami?“ Pøi bližší prohlídce jsem zjistil. Mé kapesní hodinky ukazovaly pùl osmé. zachtìlo se mi zchrupnout si na patnáct dvacet minut. jsem byl pøíliš ospalý) a s potìšením jsem zjistil. už vidím. Postavil jsem svíci na stojan v záhlaví postele v úmyslu pøeèíst 8 . Pøedchozí den vypršela má pojistná smlouva na dùm.jenom náhoda. V šest hodin jsem mìl dùležitou schùzku.“ øekl jsem. Z tìch nìkolika málo sklenièek klaretu. schùzku jsem samozøejmì zmeškal.Povídky et un peu plus de bon sens!“ neboli : hodnì štìstí a o trochu víc rozumu. Vzhlédl jsem k hodinám na krbové øímse (na to.

si teï zèistajasna vzal do hlavy. Krátce nato zavanul do mého chøípí silný. takže se její bohaté vrkoèe dotýkaly mé prozatímní kštice. jak se naše vlasy mohly do sebe zaplést. a zdálo se i bezpeènì. V nìkolika minutách se rozpoutal požár v plné síle a v neuvìøitelnì krátké dobì byl celý dùm v jednom plameni. Znal jsem bohatou vdovu. a nepøipadl na pøíhodnìjší drbadlo. jak øíkám. které mi doèista sežehl oheò . Svùj dlouhý proslov zakonèil tím. ale zapletly se. aby s ní nezmizela v díøe. že se potøebuje podrbat na levé lopatce. jež mu sloužila jako paže. že se ožením. která mne stíhá. Mé vyhlídky na sòatek 9 . Zapýøila se a sklonila hlavu. jsem si zlomil ruku.želbohu jsem však do dvaceti vteøin usnul. jsem po nìm slézal. Svìtlo jsem samozøejmì nechal hoøet. kdežto ona. když tu ohromný vepø který mi svým bachratým bøichem a vùbec celkovým vzhledem i fyziognomií pøipomínal Andìla pitvornosti .na mne hluboce zapùsobila. Zástup lidí však rychle sehnal dlouhý žebøík a pøistavil jej k oknu. Tato událost . Ve spánku mì dìsila pøízraèná postava Andìla pitvornosti. že jsem se rozhodl. který až dosud klidnì døímal v blátì. staèil jsem zrovna zahlédnout krysu. Chvatnì. kterou v nepøetržitém proudu chrlil z protáhlé láhve. a její ranìné duši jsem nabídl balšám svých slibù. ba tak mnou otøásla. odporným hlasem sudu mi slibuje ukrutnou pomstu za opovržení.Andìl pitvornosti si nìkolik stránek spisu Všudypøítomnost boží . že v domì hoøí. jak pádí od stojanu s rozžatou svící. odhrnuje záclonky a dutým. Zdálo se. Rázem jsem se zøítil a pøi smùle. v záplavì cizí kadeøe. dusivý zápach . že stojí v patách lùžka. Povstal jsem bez paruky s holou bleskovkou. s jakým jsem se k nìmu zachoval.tedy tento vepø. nestaèil jsem jí však zabránit.rázem mi svitlo.spolu se ztrátou nároku na pojistné a ještì vážnìjší ztrátou vlasù. že sòal z hlavy trychtýøovitou èapku. vrazil mi její úzký konec do hrdla a zahltil mne oceánem kirschwasseru. Z pokoje jsem mohl uniknout pouze oknem. Když jsem z tìchto nesnesitelných muk posléze procitl. že mým prosbám váhavì podléhá. Zdálo se mi. Nevím. která právì truchlila nad ztrátou svého sedmého manžela. plna opovržení a hnìvu. S pocity vdìku a opojného obdivu jsem poklekl k jejím nohám. dodané panem Grandjeanem. než jaké mu skýtal spodek žebøíku.

Odložil jsem proto zatím sebevražedný úmysl. hemžící se mìstskou smetánkou.E. Jakmile jsem se ponoøil. a tu mi k mé úlevì odstranil. že se mé nohy nedotýkají pevné pùdy. Velice nìžnì i obratnì mi prohlédl postižené oko. Avšak krutá osudová smùla se mi stále lepila na paty. tento pták si umanul. kdybych se byl naštìstí nezachytil konce dlouhého vodicího lana.nadobro uražena tím. Nezoufal jsem však a odhodlal jsem se dobýti srdce ne tak neoblomné. hlavu v oblacích. Usoudil jsem nyní. že jsem ji minul bez pozdravu. paní mého srdce nenávratnì zmizela . že uletí s nejnepostradatelnìjší souèástí mého obleèení. když mne oslovil Andìl pitvornosti a s neèekanou pøívìtivostí mi nabídl pomoc. jakou pøípad vyžadoval a okolnosti dovolovaly. Poe . zjistil jsem náhle. pak ale znovu vše zmaøila malicherná pøíhoda. Jediným svìdkem tohoto osudného èinu byla opuštìná vrána. jenž právì letìl nade mnou. sdìlil mi. 10 . Tam jsem odložil šatstvo (proè bychom nemìli umírat tak.sotva si na nìm pochutnala. Než jsem znovu prozøel. Stál jsem dosud celý zkoprnìlý nad nenadálostí této pøíhody (která by ovšem mohla potkat kohokoli pod sluncem) a mùj zrak byl dosud ochromený. a vìru by ze mne byla zùstala jen mastná skvrna. kterou zøejmì pøilákalo zrní napuštìné koøalkou . jak pøicházíme na svìt?) a vrhl jsem se støemhlav do proudu. vklouzl dolními konèetinami do rukávù kabátu a pustil se za padoušským ptákem s hbitostí.Povídky s vdovou se tedy zhatily nešastnou náhodou. oèi upøené na zcizitelku mého majetku. kterou sice nebylo možno pøedvídat. že po pravdì øeèeno padám do propasti. Jak jsem se pøekotnì øítil vpøed. jež však byla pøesto pøirozeným dùsledkem pøedchozích událostí. když mi do koutka oka vlétlo jakési cizí tìlísko a na chvíli mne úplnì oslepilo. A. vykládajíc si mé chování jako zámìrnou nezdvoøilost. Štìstìna mi byla opìt na krátký èas naklonìna. a zrovna jsem se jí chystal vyseknout co nejvybranìjší poklonu. visícího z balónu. co tím myslel). Potkal jsem svou vyvolenou na promenádì. a zamíøil jsem za tím úèelem k nejbližší øece. že v nìm mám jakousi „kapièku“ (nevím. že je nejvyšší èas skoncovat se životem (když si na mne neštìstí tak tvrdì zasedlo). zbloudila od svého hejna.

a di mi z fóèi !“ S tìmito slovy upustil tìžkou láhev kirschwasseru. v jaké šlamastice vìzím èi spíše se vznáším. abych mohl promluvit. „Už kóneènì vìršiš. „A co tam donnerwetter tìláte?“ Na tuto drzost. a tak jsem na nìho jen úpìnlivì zíral. Pod dojmem této pøedstavy jsem se chystal pustit lana a dùstojnì se rozžehnat se životem. Zøejmì jsem si tím andìla ponìkud udobøil.ta ty pomuše. v ústech mìl dýmku. „Já? Akorát! Taty mᚠflašku . „Trž se !“ vybídl mne. že mám mozek nadranc. Zatímco balón prudce stoupal. Byl jsem pøíliš vyèerpán. Ani on nìkolik minut nepromluvil. že jsem opravdu støízlivý a mám dozajista všech pìt pohromadì. mých sil ještì prudèeji ubývalo.buï mne ten blázen vùbec nevnímal. Mohl jsem si však plíce vykøièet .mìl jsem pocit. Se založenýma rukama se opíral o okraj koše. abych pochopil. že prozatím o další láhev nestojím . „Na.tím jsem mu chtìl sdìlit. že je jak sám se sebou. už vìršiš?“ zeptal se mne. který jako by si ledabyle broukal jakousi operní árii.a jednou souhlasnì . Posléze. z které nenucenì bafal a budil dojem. že se tìjou pitforny vìci?“ 11 . tøebaže ze mne nespouštìl oèi. anebo mne ten darebák schválnì pøehlížel.Andìl pitvornosti Jakmile jsem se vzpamatoval natolik. Vzhlédl jsem a spatøil Andìla pitvornosti. pøesunuv pìnovku uvážlivì z pravého koutku úst do levého. avšak andìlùv køik mì od toho zámìru odvrátil. která mi dopadla pøímo na temeno hlavy . pøece jen se uráèil promluvit. když tu se mùj duch opìt vzmužil : zaslechl jsem odkudsi shora dutý hlas. „Naè ten spìch . anepo si už natobro sèizlivy a maš rosum sase pochromadì?“ Na to jsem rychle dvakrát za sebou kývl hlavou: jednou zápornì tím jsem chtìl naznaèit. „ Kto fy ste?“ otázal se mne. tak s vesmírem vùbec náramnì spokojen. zaèal jsem o své choulostivé situaci z plných plic uvìdomovat vzduchoplavce nad sebou.poèkej ! Chceš eštì jeten flaštyèku. Užuž jsem se chtìl odevzdat smutnému osudu a bez hlesu klesnout do moøe. krutost a licomìrnost jsem byl schopen vyrazit ze sebe jen jedno slùvko : „Pomoc !“ „Pomos!“ opakoval po mnì ten lotr.

stalo se. „A vìršiš taky na mì. vytáhl ostrý nùž a pøeal jím lano. Antìla pitfornosty?“ Znovu jsem pøitakal.na tùkaz. Byl jsem proto nucen k své veliké lítosti zavrtìt hlavou zápornì . nebo jsem doposud nedopadl vránu. když Andìl pitvornosti zaøval: „Tak tedy táhny k èertu. že jsem sletìl po hlavì do širokého komínu a pøistál v krbu v jídelnì. A. jakož i prázdným džbánem schiedamské kirschwasser. Ležel jsem jak široký tak dlouhý tam. mezi zbytky všelijakých zákuskù. takže kdybych se byl pøestal držet pravou rukou. 12 . zjistil jsem. Pøednì jsem si levou ruku zlomil pádem ze žebøíku.E. Má hlava se noøila do popela vyhaslého ohništì. donnerwetter !“ Sotva to vyslovil. a protože jsme èirou náhodou byli právì nad mým domem (který mi za mého putování docela hezky pøestavìli).snažil jsem se dát tím andìlu na srozumìnou. že se natopro potfoluješ Antìli pitfornosty!“ Tohle pøání jsem z oèividných dùvodù nemohl splnit. která mi je odnesla. Když jsem pøišel k sobì (pád mì úplnì omráèil). že jsou ètyøi hodiny ráno. na kterém jsem visel. promísených novinami. Tak se mi pomstil sám Andìl pitvornosti.Povídky Opìt jsem pøikývl na souhlas. že si totál namasány a taky plázen?“ Ještì jednou jsem pøikývl. „A usnavaš. kdežto mé nohy spoèívaly na troskách pøekoceného stolku. že je mi zrovna v té chvíli jaksi zatìžko vyhovìt jeho skromnému pøání ! Ještì se mi hlava ani nezastavila. „Tej si tedy prafou ruku do lefy kapsy od kalchot . pøestal bych se držet vùbec. Za druhé jsem nemìl kalhoty. Poe . støepy a rozbitými lahvemi. kde jsem dopadl z balónu.

Andìl pitvornosti 13 .

Vy to popíráte? Nechme to na pokoji! Sám jsem o tom pøesvìdèen.Povídky BERENICE Dicebant mihi sodales. že jsem nežil už døív. právì tak èlenìné. mým strastem se trochu uleví). Øíká se o nás. dokud bude svítit slunce mého rozumu. Bída svìta mnoho podob. tak v životì radost plodí žal. fresky v pøijímacím salónu. si sepulchrum amicae visitarem. V tomto pokoji jsem se narodil. Mé køestní jméno je Egeus. zde jsem procitl z dlouhé noci 14 . rodinné jméno vám neprozradím. ale nemíním pøesvìdèovat druhé. anebo se úzkosti. vzpomínku. zrodily z rozkoší. èalouny v ložnicích. sama architektura knihovny a koneènì i prapodivný výbìr knih. Buï je vzpomínka na minulou slast dnešní mukou. Zde jsem se narodil. na melodické. nestálou a jako stín nezapuditelnou. Strast má mnoho tváøí.E. curas meas aliquantulum fore levatas. a pøece právì tak dùvìrnì prolínavé. tesané pilíøe v zbrojnici.vnìjší podoba rodinného sídla. neurèitou. Poe . Ale v celé zemi není starobylejších zdí. že navštívím-li hrob své milé. ale zejména galerie starých obrazù. Klene se nad širým obzorem jako duha. / Ibn Zijad (Øíkali mi duchové. že jsme rodem blouznivcù. na oduševnìlé. promìnnou. než jsou dvorany mého ponurého. má barvy právì tak pestré jako ten oblouk. výmluvné oèi. které jsme mohli prožívat.o tìch však nechci hovoøit. vzpomínku jako stín mlhavou. šerého rodného hradu. a vìru je mnoho zarážejících a pøesvìdèivých dùkazù této povìsti . Zde zemøela moje matka. Vzpomínky z nejranìjších let jsou spojeny s tímto pokojem a s jeho svazky . kterou nelze potlaèit. které prožíváme. Ale jak plané a pohodlné je tvrdit. A. Klene se nad širým obzorem jako duha! Jak jen mohu z pojmu krásy odvodit pøedobraz ošklivosti? Ze znamení míru podobenství žalu? Ale tak jako v etice je zlo následkem dobra. že duše nemá pøedživotní existenci. a pøece smutné tóny. Mám v sobì vzpomínku na éterické bytosti.

já s chatrným zdravím.nièitelka pøišla a odešla . prostoupila její mysl. A zatím má vlastní nemoc . staly se vpravdì naprostou a jedinou mou existencí. Skuteènosti svìta na mne pùsobily jako pøeludy a jen jako pøeludy. ze všeho je pøíbìh. povahu a rozleptávala zákeøným. A není divu. ona èilá. konèící mnohdy transem . je podivuhodné. dychtivým zrakem.anebo jsem ji už nepoznával jako Berenice! V té pøedlouhé øadì neduhù. úmorných meditací zatímco ona lehce tìkala životem a nikdy nepomyslila na stíny køížící cestu nebo na tichý let èernokøídlých noèních hodin.kam se podìla? Nepoznával jsem ji .bylo 15 . ale nespoutané pøedstavy z øíše snù se oplátkou nestaly obsahem mé všední existence. jež tak údìsnì zvrátila celou sestøenèinu bytost.ale je podivné. že léta míjela a zralý vìk zastihl mne dosud v sídle otcù. já. uzamèen do vlastního srdce. Ach. jak živý je teï její obraz pøede mnou jako v dávných dobách jejích bezstarostných radovánek! Ó nádherná a pøece tak fantastická kráso! Ó sylfo v kouzelných køovinách arnheimských! Ó najádo v jejích fontánách! A náhle vše zahalí tajemství a hrùza. který se podobal skuteèné smrti a z kterého obvykle procitala s otøesnou náhlostí.transem.pøed mýma žasnoucíma oèima ji pøepadla ta zmìna. jaký závratný zlom nastal v povaze mého dennodenního myšlení. strašlivým zpùsobem i samu podstatu její osobnosti! Bìda . Berenice byla má sestøenka . pohroužen do chmur. podivuhodné. ráda se toulávala po kopcích . pøekypující svìžestí. byla snad nejmuèivìjší a nejúpornìjší jakási padoucnice. že jsem v knihách proležel své chlapectví a prosnil mládí .vyrùstali jsme spolu v otcovských zdech. který lépe nevyprávìt. do pøeludných øíší mnišského rozjímání a uèenosti. Berenice! Zavolám její jméno Berenice! . smrtelná choroba zachvátila jako smrš její tìlo . které se pøidružily k oné osudné a hlavní chorobì. tìlem i duší pohroužen do hlubokých. líbezná. jaký kal zavalil prameny mého žití. že jsem kolem sebe tìkal užaslým. do paláce fantazie.a z šedých ruin pamìti rázem vyburcuji tisíce vzrušených vzpomínek.já jsem si oblíbil osamìlé hloubání.a obì .Berenice jistì jen zdánlivé nicoty pøímo do pohádkových konèin. Choroba. Ale rostli jsme každý jinak . vlastnosti.

vlastním veškerému lidstvu a zvláštì lidem s vnímavou obrazotvorností. s nímž se mé uvažovací schopnosti (abych nemluvil pøíliš odbornì) hroužily a propadávaly do pozorování i tìch nejobyèejnìjších pøedmìtù tohoto svìta. úporným znehybnìním ztrácet pocit pohybu èi fyzické existence . až na konci snìní . chorobnou pozornost. V prvním pøípadì se snílek nebo nadšenec zaujme obvykle nemalichernou vìcí a pak nevìdomky tuto vìc ve spleti závìrù a úvah ztrácí z dohledu. až ten zvuk vìènou repeticí pøestane mysli sdìlovat jakýkoli pojem. prosnít dny nad vùní kvìtiny. S nejvìtší pravdìpodobností mi nerozumíte. probdít celou noc civìním do nehasnoucího plamene lampy nebo žhavého popela.tedy má vlastní nemoc mne rychle zachvacovala a posléze propukla v dosud neznámé.nìjaký vypjatý. jimiž bych pouze prùmìrnému ètenáøi sdìlil pøedstavu o tom niterném. pøehnaný stav takového sklonu. podivné podobì maniacké posedlosti. jednotvárnì opakovat nìjaké banální slovo. ale obávám se. který jistì postihl i jiné. že initiamentum neboli prvotní podnìt jeho zahloubání mu nadobro zmizel a vyprchal. vášnivém zaujetí. Ani jsem se nepokoušel o nìjaké závìry a tìch nìkolik. nýbrž od základu. spoèívala v chorobné citlivosti onìch duševních vlastností. které metafyzikové oznaèují jako prvky soustøedìní.jak by se napohled zdálo . která ve mnì hodinu co hodinu rostla a sílila a nakonec si mne nepochopitelnì zcela podmanila. ke kterým jsem pøece jen došel. U mne byl tento podnìt neúchylnì malicherný. že není prostøedkù. v podstatì nìco odlišného. ale který se vymyká jakémukoli rozboru èi vysvìtlení. vìtšinu letního dne probloumat nad kuriózním stínem dopadajícím šikmo na èaloun èi podlahu.shledává. Tato monománie. Hodiny a hodiny neúnavnì dumat nad nìjakou titìrnou drobností na okraji èi v tisku knihy.èasto velmi slastného . nelze zamìòovat s hloubavým sklonem. A nebyl to ani . dlouhým. A.E. vážnou. musím-li tomu tak øíkat. že svùj stav nemám zvát jinak .stav. se vytrvale 16 . probouzenou podnìty v jádøe nicotnými. tøebaže se mému vyšinutému zraku jevil zkreslenì a neskuteènì významný.to bylo jen nìkolik z bìžných a ménì zhoubných vrtochù. Ale aby mi nebylo špatnì rozumìno: tuto nepøimìøenou. které mi pøipravil mùj duševní stav . Poe .Povídky mi øeèeno.

17 . Moje meditace nikdy nebyly pøíjemné. naopak poutal nepøirozenì mùj další zájem . onomu ostrohu v moøi. V jasných okamžicích mé nemoci mne její neštìstí opravdu rmoutilo. Zkrátka. je to neuvìøitelné.mohly se za podobných okolností zrodit v hlavì kteréhokoliv smrtelníka. u mne se probuzené duševní síly projevovaly. kdežto u ostatních snivcù pøemítáním. credibile est quia ineptum est. Povrchnímu ètenáøi se patrnì zdá. a Tertuliánovo De Came Christi. nebo je to nemožné. Má èetba z té doby. soustøedìním. vìrna povaze své choroby. z hloubi duše jsem se trápil nad zkázou jejího krásného. tøebaže duševní poruchu pøímo neprovokovala. jejž srážely z rovnováhy jen nicotnosti.ale zdaleka tomu tak nebylo. certum est quia impossibile est. a když blouznìní konèilo. výluènou vnímavostí . a pohøbený vstal z mrtvých.tak pøíznaèný pro celou chorobu. podobal se mùj rozum. že jsem v promìnì duševního stavu Berenice . ale chvìl se pod dotekem kvìtu jménem asfodel. Ale tyto úvahy nemìly nic spoleèného s mou chorobnou. zarážejícímu rozpadu její osobnosti. et sepultus resurrexit.Berenice jako ke støedu vracelo k námìtu pùvodnímu. Vzpomínám si zvláštì na pojednání vznešeného Itala Coelia Secunda Curia De Amplitudine Beati Regni Dei. po mnoho týdnù svého nièím neuspoøádaného èasu jsem se marnì moøil s výkladem tohoto paradoxního výroku z Tertuliánova díla: Mortuus est Dei filius. (Zemøel syn boží. nebo je to nemožné). nìžného života a èasto jsem s trpkostí pøemýšlel o prapodivných pøíèinách toho nepochopitelnì náhlého zvratu. je to jisté. Jak vidìt.zavinìné onou nešastnou chorobou . jejíž povahu jsem se vám snažil objasnit . upínala se k ménì dùležitým. na veledílo sv. pøece jen svou uvolnìností a nedùsledností do znaèné míry spoluvytváøela pøíznaèné rysy nemoci. zato údìsnìjším zmìnám v tìlesném stavu Berenice . úchylnou pozornost. jak už jsem øekl. jeho podnìt mi vùbec nezmizel z oèí. o nìmž vypráví Ptolemaios Hephestion: ten útes vzdoroval náporùm lidské zloby i rozbìsnìným vodám a vìtrùm. Má rozháraná mysl.k tomu jedineènému. Augustina Obec Boží.našel jistì èetné podnìty pro svou soustøedìnost.

V oèích nebylo života ani lesku. Míhala se mi pøed oèima v šedavém jitøním oparu . co je možno obdivovat.nemiloval. ale jako téma pro temné.teï jsem se chvìl v její pøítomnosti. a v jedné nešastné chvilce jsem jí slíbil manželství.Povídky V nejzáønìjších dnech její nevyrovnatelné krásy jsem ji . A nevím. Ó Bože. kéž bych je byl nikdy nespatøil.proè se obrys její postavy tak neurèitì chvìl . Poe . ne jako nìco. dýšící Berenice.E. dnes pronikavì žluté prstence kadeøí. Kostmi mi projel ledový chlad. nazvali tento mírný a vlahý èas kojnou krásné Alkyoné. seschlé rty. bledl jsem. s trpkou lítostí nad jejím zuboženým. ale co musím analyzovat. když se ke mnì blížila. A. 18 . Ve své záhadné zvrácenosti jsem city nikdy neprožíval srdcem a vášnì jsem vždy prožíval rozumem. klidných a zamlžených dní. Pootevøely se a v tomto tajemném úsmìvu se pøed mýma oèima zvolna odhalovaly zuby zmìnìné Berenice. . stínily prohlubnì spánkù a svou pøízraèností neladnì kontrastovaly s truchlivým vzezøením celé tváøe.to vím jistì . kterým se øíkává kojné krásné Alkyoné . Ale teï .v hradbì stínù poledního lesa . Koneènì jsem upøel planoucí oèi na její tváø.ve vnitøní èásti pracovny a myslel jsem.byla to snad jen má vlastní vzrušená fantazie . Mlèela a já . ne jako hmotnou pozemskou bytost. Mìla vysoké èelo. Ale zvedl jsem oèi a pøede mnou stála Berenice. tìkavé pøemítání.(Protože Jupiter dává v zimì dvakrát sedm teplých dní.jak byla vyzáblá! Z døívìjších tahù nezbýval jediný stínek. Klesl jsem do køesla a bez dechu. ale jako abstraktní pojem této bytosti.v ztichlé noèní pracovnì . podivnì jasné. že ani panenky v nich nejsou. jež s ní splývalo? Nevím. velmi bledé. sedìl jsem jednoho zimního odpoledne byl to jeden z tìch mimoøádnì teplých.já bych byl za nic na svìtì nepronesl slova. [Simonides]). zachvátila mne nesnesitelná úzkost. ale Berenice vysnìnou. ne jako pøedmìt lásky. Když už se svatba blížila. bez hnutí zíral upøenì na její postavu. jak dlouho mne milovala. a bezdìky jsem uhnul jejich skelnému pohledu a zadíval se na tenké.vídal jsem ji ne jako živou. duši zaplavila spalující zvìdavost. Ó bìda . že tu jsem sám. co to bylo .zamlžený vzduch šedé roucho. zoufalým stavem jsem se rozpomínal. a pøes nì spadaly kdysi uhlovì èerné. zdálo se.

pøízraku.Berenice anebo spatøiv je.mám-li mít klid.zuby . jakýkoli jiný zájem. v každém osvìtlení. tak hmatatelnì pøede mnou .. který se s pronikavou. Vidìl jsem je nyní dokonce zøetelnìji. má-li se mi vrátit rozum. spektrální pøelud jejích zubù.a já jsem stále sedìl bez hnutí v opuštìném pokoji . než jsem je vidìl pøedtím. podmanivému úèinku. Myšlenky! Des idées . zbìsile jsem po nich toužil. Nespatøil jsem na nich jedinou poskvrnku .stále v strašlivé moci pøízraku tìch zubù. chvíli nade mnou prodlela a odešla . když jsem jim ve své fantazii pøiznával schopnost cítìní a vnímání a schopnost dokonce i bez pomoci rtù vyjadøovat myšlenky. Dumal jsem o jejich promìnì a zachvìl jsem se. que tous ses dents étaient des idées.ani vroubek na jejich okrajích.jedinì ony se zjevovaly pøed mým duševním zrakem a svou výluènou jedineèností staly se podstatou mého duševního života. Jen ony . A tak mne zastihl veèer .Que tous ses pas étaient des sentiments“ . proto jsem po nich tak šílel! Cítil jsem.a již se znovu kupily mlhy druhé noci . tak jasnì.stále pohroužen do meditací . nesmírnì bílé.vzešlo jitro . úzké. (Že všechny její kroky byly city. . že se jich musím zmocnit . marnì jsem se bránil jejímu podivnému.ani stínek na jejich sklovinì .dlouhé. Zuby . ohavnou zøetelností vznášel v promìnlivých svìtlech a stínech pokoje. Bral jsem je pomyslnì do ruky. hloubal o jejich zvláštnostech. Z tisícerých pozemských vìcí poutaly mou mysl jen ty zuby. a pøece se mi za tu chvilenku jejího úsmìvu vpálily do pamìti.vzhlédl jsem . a kolem nich se vlnily bledé rty jako pøi onom prvním strašlivém rozevøení. prohlížel ze všech úhlù. blouznil nad jejich pravidelností. Ale z rozhárané kobky mého mozku .údìsnì bílý. O chùzi mademoiselle Sallové øekl kdosi výstižnì: . Jediná jejich pøedstava pohltila vše ostatní.že všechny její zuby byly myšlenkami).zuby! Kam jsem jen pohlédl.neodešel a nikdo jej odtud nezažene .sestøenka z pokoje odešla. Studoval jsem jejich vlastnosti. kéž bych byl zemøel! Vyrušilo mne zavøení dveøí .a já jsem upøímnì vìøil o zubech Berenice.a pak pøišla tma. Pak do mých snù dolehl výkøik hrùzy a dìsu a po 19 . Posedle. všude byly. Tehdy plnì propukla má monománie.bìda! . ve všech koutech.ach ano.

bledší než umrlec. Pøece však vzpomínka na ni pøekypovala hrùzou . otevøel dveøe pracovny a spatøil jsem v pøedpokoji plaèící služebnou. hnusnými.šeptal mi o znesvìceném hrobu o zohyzdìném tìle v rubáši.hrùzou o to strašnìjší. že Berenice již není mezi živými! Èasnì zrána ji stihl záchvat padoucnice . Nebylo na ní nic zvláštního.o tom. nesrozumitelnými záznamy.jak všichni šli za tím zvukem. že byla tak matná. Ale o truchlivé dobì.E. a strachem o to údìsnìjším. a proè jsem se zachvìl. že je pùlnoc. V knize mého života byla to ohavná stránka . zastøeným. ale pøitom prostá slova básníka Ibn Zijáda: Dicebant mihi sodales. pronikavý výkøik ženského hlasu jako duch již doznìlého tónu. Co øíkal? Slyšel jsem jen úryvky vìt. vídal jsem ji už døíve . Nìco jsem spáchal . jak se sbìhl celý dùm . Pøipadalo mi. jako bych znova procitl z jakéhosi zmateného a vzrušeného snu. Poe . které dosud dýchalo dosud se chvìlo 20 . která mezitím uplynula. a dobøe jsem si uvìdomoval. na mém stole. Mìl pohled šílený hrùzou a promlouval ke mnì tøaslavým. Uvìdomil jsem si. která byla podtržena. když jsem na ni pohlédl? Nedovedl jsem si to vysvìtlit. Byla to podivná. Øíkal cosi o zoufalém výkøiku. ztichlým hlasem. Zvedl jsem se z køesla. si sepulchrum amicae visitarem. Vìdìl jsem.patøila rodinnému lékaøi. která mi oznámila.a nyní na sklonku veèera je již pøipraven její hrob i všechno ostatní k jejímu pohøbení. že byl tak zmatený.Povídky chvilce se ozvaly vzrušené hlasy a mezi nimi tichý náøek zármutku èi bolesti. A. Proè mi ale pøi ètení tìchto slov vstávaly vlasy na hlavì a krev mi tuhla v žilách? Na dveøe pokoje pak nìkdo lehce zaklepal . avšak marnì. tìle.a po špièkách vešel sluha. Náhle hovoøil s pøíšernou zøetelností . že sedím v knihovnì a že zde opìt sedím sám. který rozbouøil noèní ticho . mlhavými. jsem nemìl urèitou pøedstavu.co to bylo? Zeptal jsem se sám sebe nahlas a šepotavé ozvìny pokoje mi odpovídaly: Co to bylo? Na stole vedle mne hoøela lampa a blízko ní ležela malá skøíòka. Jak se však octla zde. Snažil jsem se je rozluštit.poèmáraná ohavnými. že Berenice je od západu slunce pohøbena. Pøitom mi v uších bez ustání zazníval jeèivý. curas meas aliquantilum fore levatas. Posléze jsem se zahledìl na otevøenou stránku knihy a na vìtu v ní.

rozlétla se na kousky a z ní s chøestivým lomozem vypadlo nìkolik zubaøských nástrojù a mezi nimi se po celé podlaze roztrousilo dvaatøicet drobných. Upozornil mne na jakýsi pøedmìt opøený o stìnu. Ale zaboha jsem ji nemohl otevøít a v rozechvìní jsem ji pustil na zem.dosud žilo! Ukázal na mé šaty .byly zablácené a zkrvácené. Chvíli jsem na nìj civìl .Berenice . 21 .byly v ní vyryty otisky lidských nehtù. Mlèel jsem.byl to rýè. S výkøikem jsem skoèil ke stolu a uchopil skøíòku. Uchopil mìkce mou ruku . která na nìm ležela. bílých alabastrových korálkù.

dávný lidový názor. to bylo zvíøe pozoruhodnì velké a krásné. aby mi neopatøila právì ty nejmilejší. jak nesmírné potìšení z toho plyne. že si ze mne kamarádi tropili žerty. A. Zítra však zemru a dnes chci své duši ulevit. kdybych to èekal. struènì a bez podrobných výkladù s pouhým sledem pøíhod v mé domácnosti. Brzy jsem se oženil a s radostí shledal. kdo si nìkdy oblíbili vìrného a chytrého psa. který mé pøízraky zredukuje na bìžnou. úplnì èerné a tak chytré. který tu vypíši.trýznily . nemusím snad ani vysvìtlovat. a když jsem dospìl. a ten nebude vidìt v okolnostech. zlaté rybky. Zvláštì jsem miloval zvíøata a rodièe mne proto zanášeli všemi druhy mazlíèkù. Možná že se v budoucnu najde mozek. Již od dìtství jsem byl znám svou poddajnou a pøívìtivou povahou. jak si libuji v domácích zvíøatech. V nesobecké. že se v této zálibì se ženou shodneme. obìtavé lásce nìmé tváøe je cosi. o tom vás ujišuji. vždy se to i mé vlastní smysly brání dotvrdit. nic víc než obvyklý postup docela pøirozených pøíèin a následkù. a pøece tak obyèejnému pøíbìhu. 22 . malou opièku a kocoura. logiètìjší a ne tak vznìtlivý mozek. Když vidìla. byl mi jedním z hlavních zdrojù radosti. jako mám já. nevynechala jedinou pøíležitost. kdo nejednou zakusil vratké pøátelství a chatrnou vìrnost pouze lidského tvora. Když pøišla øeè na jeho inteligenci. Byl bych vìru blázen. co pøímo zasahuje srdce toho. Tìm. abyste tomuto šílenému. že èlovìk žasl. Ten kocour. Byl jsem dokonce tak nápadnì útlocitný. všední vìc . Tento povahový rys se mnou rostl.E. Pro mne neznamenaly nic než hrùzu . pøipomínala manželka. které já líèím s hrùzou. Nejdøíve bych rád seznámil svìt prostì. uvìøili. Dùsledky tìchto pøíhod mne dìsily . Také jsem vìtšinu èasu trávil s nimi a nemohl jsem být šastnìjší.nìjaký chladnìjší. podle nìhož jsou všecky èerné koèky zakuklené èarodìjnice. která tajnì vìøila na povìry. Ale nebudu se pokoušet je vysvìtlovat. Mìli jsme ptáky. Poe .a znièily. A pøece nejsem blázen.mnohým nepøipadnou ani tak hrùzné jako spíše bizarní.Povídky ÈERNÝ KOCOUR Neèekám a ani se nedomáhám. než když jsem je krmil a laskal. králíky. nádherného psa. ani se mi nic nezdá.

Kocour se zatím pomalu zotavil. když se mi náhodou anebo z pøíchylnosti pøipletli pod nohy.byl mùj oblíbený mazlíèek a kamarád. všude mi byl v patách. popadl ubohé zvíøe za krk a chladnokrevnì mu vyøízl z dùlku jedno oko! Propadám se studem a odporem. byl to však pocit matný a neurèitý a duše se nedotkl. V tu chvíli jsem nevìdìl.Èerný kocour Pochopitelnì to nikdy nemyslila vážnì a já celou tu vìc uvádím vlastnì jen proto. aby za mnou nechodil ulicemi. Jen já jsem mu dával jíst. Den ze dne jsem byl mrzutìjší.tak se kocour jmenoval . Naše pøátelství trvalo nìkolik let. že jsem mu neubližoval.pocítil jsem nad zlým èinem. ba i psovi. jako jsem klidnì ubližoval králíkùm. když píši o této do nebe volající zlotøilosti. a kam jsem se v domì hnul. A dokonce jsem mu jen stìží zabránil. který stárl a byl proto trochu nevrlý . Když jsem se jednou v noci vracel znaènì opilý z jedné z mých oblíbených putyk kdesi ve mìstì. co dìlám. Na svou ženu jsem si dovoloval.i Pluto zaèínal zakoušet následky mého mrzoutství. Vším byl vinen bìs opilství.a posléze i Pluto. Na dùlek po ztraceném oku byla 23 . Má pravá døívìjší duše jako by prchla z mého tìla a jeho každou žilku teï zavalila nestvùrná. otevøel jej. mluvil jsem s ní hrubì a nakonec jsem jí vyhrožoval násilím. Moji miláèkové ovšem také pocítili zmìnu v mé povaze. Pluto . že jsem si na ni náhodou vzpomnìl. Vytáhl jsem z kapsy u vesty nùž. opici. Když se mi s jitrem vrátil rozum . že mu ublížím. vzal jsem si do hlavy. zpola výèitky svìdomí. Nejenže jsem je zanedbával. Pro Pluta jsem si však zachoval ještì tolik ohledu. Popadl jsem ho a on ze strachu. zpola hrùzu. avšak bìhem této doby nastal v mé celkové letoøe èi charakteru (stydím se to doznat) pronikavý zvrat k horšímu. koøalkou živená zloba. Okamžitì mne posedl ïábelský vztek.a která choroba se vyrovná Alkoholu! . že se mi kocour schválnì vyhýbá. Avšak propadal jsem své chorobì . se mi lehce zahryzl do ruky. Znovu jsem se vrhl na pití a brzy jsem veškerou vzpomínku na svùj vztek utopil ve vínì.když jsem se vyspal z oparu noèního hýøení . ale mizernì jsem s nimi zacházel. který jsem spáchal. nedùtklivìjší a bezohlednìjší k citùm druhých.

ale pøede mnou. který tak ohrozí mou nesmrtelnou duši. abych ubližoval dál. Záclony mého lùžka byly v plamenech. probudil mne v noci pokøik.posedla mne Zvrácenost. protože jsem vìdìl. s hryzením svìdomí.z dosahu nekoneèného milosrdenství Nejslitovnìjšího a Nejukrutnìjšího Boha. jak se dalo èekat. Hoøel celý dùm. a protože jsem cítil. že hoøí.jednou z nerozluèných prvotních vlastností a pracitù. ale zvíøe už zøejmì netrpìlo.aby mùj pád byl dovršen a zpeèetìn . Den po požáru jsem se šel podívat na trosky domu. A. Téhož dne. povìsil jsem ho.E. Jednou ráno jsem mu s chladným srdcem hodil kolem krku smyèku a povìsil ho za vìtev stromu. že to jako zákon chápeme? Tento duch zvrácenosti dovršil. jak se dopouští zlého èi pošetilého skutku jen a jen proto. abych dokonal podlost.znásilòovat vlastní pøirozenost . že mi nedalo dùvod k pohoršení. že zvrácenost je jedním z primitivních pudù lidského srdce .pokud je to vùbec možné . Až na jednu se všechny zdi sesuly. vydìšenì prchalo. Ale øadím k sobì celý ten øetìz faktù a nerad bych nìkterý èlánek opominul. k níž bylo pøistaveno èelo mé 24 . že mì má rád. Kdo se aspoò stokrát nepøistihl. Bylo ve mnì ještì kus nìkdejší nìhy. že tím páchám høích . Ale tento cit byl záhy vystøídán podráždìností. Poe . Chodilo po domì jako døív. Povìsil jsem ho s pláèem. který mne kdysi mìl rád. Manželka. že nemá? Cožpak nás cosi vìènì nepudí porušovat navzdory rozumu to. mùj pád. protože jsem vìdìl. které jsem se dopustil na nevinném zvíøeti. Tou výjimkou byla ne zvl᚝ silná stìna uprostøed domu. Ta nezbadatelná touha duše štvát samu sebe . a proto jsem se zprvu rmoutil nad tím zjevným odporem tvora. že ví. èemu øíkáme Zákon. služka a já jsme jen o vlas ohni unikli. pravím. Filozofie tento pojem opomíjí. že ji možná i vyjme .Povídky sice strašná podívaná. kdy jsem provedl tuto hanebnost. Všechno lehlo popelem. A pak . povìsil jsem ho. Nesnažím se slabošsky dokazovat pøíèinnou souvislost mezi pohromou a podlostí. A pøece vím právì tak jistì.køivdit jen pro køivdu samu .ta mne pudila. jako že žije má duše. jež øídí vývoj lidské povahy. jen proto.smrtelný høích. Požár pohltil veškerý mùj majetek a já jsem od té chvíle propadl zoufalství.

Byl to èerný kocour . Pøistoupil jsem k nìmu a dotkl se ho. Jak se pak zøítily ostatní stìny. rozmazanou bílou skvrnu. Jedné noci. v sousední zahradì. kterou jsem spatøil. ležící na jednom z ohromných sudù džinu èi rumu.Èerný kocour postele. Kocoura jsem pøece povìsil pokud se pamatuji. Zvíøe mìlo kolem krku provaz. vmáèkly obì mé podlosti do vrstvy rozmìklé malty a její vápno spolu s plameny a èpavkem zdechliny dotvoøily podobiznu. zùstal jsem ohromen a zdìšen. Hledìl jsem nìkolik minut upøenì na vršek sudu a tu mì udivilo. krom jedné vìci. 25 . jakoby vystouplou v basreliéfu. „Jedineèné!“ a podobné výrazy. Otiskla se tam s pøesností vskutku podivuhodnou. Mou zvìdavost podnítila slova jako „Podivné!“. pøilákal náhle mou pozornost èerný pøedmìt.právì tak velký jako Pluto a ve všem mu navlas podobný. z kterých se zaøízení místnosti vìtšinou skládalo. Celé mìsíce jsem se nemohl zbavit toho koèièího strašidla a opìt se ve mnì zaèal probouzet jakýsi matný cit. Tøebaže jsem se s tímto údìsným zjevem rozumovì docela hladce vypoøádal . kdežto tento kocour mìl témìø pøes celou hruï velikou.pro mne to byl vskutku pøízrak -.ohromný . jenž by mi ztrátu nahradil. do kterých jsem teï zapadal. Pak jsem si ale vše rozvážil a ulevilo se mi. že jsem pøedmìt nezahlédl už døív. což jsem pøièítal nedávnému nátìru. Pøistoupil jsem blíže a na bílé ploše jsem spatøil podobu obrovské koèky. pøece jen to silnì otøáslo mou obrazností. ale nebyly to výèitky svìdomí. Když jsem ten pøízrak spatøil poprvé . po jiném takovém mazlíèkovi. když jsem zase zpola otupìlý vysedával v kterési vykøièené špeluòce.se svìdomím jsem to ovšem tak dobøe nesrovnal -. Pluto nemìl na tìle jediný bílý chloupek. Omítka na ní celkem odolala žáru ohnì. Kolem této stìny se nahrnul hustý zástup lidí a mnozí se zvláštì o jednu její èást velmi podrobnì a dychtivì zajímali. Dokonce jsem zaèal litovat ztráty zvíøete a ohlížet se v hnusných krèmách. prvnímu aspoò trochu podobném. jak se mi zdálo. Patrnì to provedl proto. aby mne vyburcoval ze spaní. Jakmile nastal poplach. nahrnulo se do zahrady plno lidí a nìkdo zvíøe podle všeho ze stromu odøízl a vhodil je otevøeným oknem do mého pokoje.

o jaké bych ètenáøe jen stìží pøesvìdèil. Chodil mi v patách s takovou vytrvalostí.jak jsem již øekl . ostrými drápky zaal do kalhot a vydrápal se mi až na prsa. Nu. Když jsme došli domù. Dovolil jsem mu to a cestou jsem se obèas shýbl a pohladil ho. Tato okolnost je však tím víc pøiblížila mé ženì. proè to tak bylo . že se mi zaèíná protivit. A jsem se kdekoli usadil. Tento strach nebyl v pravém slova smyslu strachem z nìjakého fyzického zla . zapletl se mi pod nohy a málem mne porazil anebo se mi svými dlouhými. že jsem hned ráno.nevím jak a nevím. Znenáhla se tento odpor a nedùtklivost vystupòovaly až k rozhoøèené nenávisti. èistých radostí.byla prodchnuta onou laskavostí. ale hlavnì pøiznám se vám . a když jsem se pak mìl k odchodu. tím byl ke mnì pøítulnìjší. Hladil jsem zvíøe dál. Vyhýbal jsem se zvíøeti. jak jinak to nazvat. jakou jsem hledal ! Hned jsem ho také chtìl od hospodského koupit. ihned vstal. jak jsem zvíøe pøivedl domù. že mu nepatøí . Nìkolik týdnù jsem ho neudeøil ani jinak netýral.nesmírný strach pøed tím zvíøetem. Já se až 26 . již se krèil pod židlí nebo mi vyskoèil na kolena a odpornì se ke mnì lísal. že mu tak jako Plutovi chybí jedno oko. to je pøece potvùrka.opravdu znenáhla mne pøi pohledu na nì zaèal jímat nevýslovný hnus a radìji jsem od nìho mlèky prchal jako pøed morovou nákazou. bránila mi v tom jednak vzpomínka na nìkdejší zloèin.E.Povídky Jakmile jsem se ho dotkl.a pøece si nevím rady. A.spíše odpuzovala a obtìžovala. kterou jsem míval i já kdysi v povaze a jež mi pøipravila tolik prostých. ukázalo se. lísal se mi k ruce a zøejmì se radoval. Já jsem však brzy shledal. ale znenáhla . urèitý pocit hanby a vzpomínka na døívìjší ukrutnosti mi bránily týrat ho. zaèal hlasitì pøíst. Poe . V takových okamžicích se mi chtìlo jedinou ranou ho zabít. Jakmile jsem se zdvihl a chtìl jsem odejít. že se mu zachtìlo jít se mnou. ten však prohlásil. zjistil. kocour tu okamžitì zdomácnìl a žena si ho také ihned velmi oblíbila. Mou nenávist podnítilo nepochybnì i to.nikdy pøedtím ho nevidìl. avšak pøece jen jsem se ovládl. pøesto však mì jeho oèividná pøíchylnost . že si ho všímám. Pøedpokládal jsem pravý opak. která .nic o nìm prý neví . Èím silnìji se mi však kocour ošklivil.

Èerný kocour

stydím pøiznat - ano, i v této zloèinecké cele se stydím pøiznat, že strach a hrùza, které mi zvíøe nahánìlo, byly vyvolány pouhopouhou chimérickou pøedstavou. Má žena mne nejednou upozoròovala na tvar bílé skvrny v chlupech, o níž jsem hovoøil a která vlastnì byla jediným viditelným znamením, jímž se cizí zvíøe lišilo od kocoura, kterého jsem usmrtil. Ètenáø si vzpomene, že toto znamení, aè velké, bylo pùvodnì velmi neurèité; avšak zvolna, témìø nepostižitelnì nabývalo - a mùj rozum se tomu dlouho vzpíral jako nìjaké smyšlence - pevného a urèitého obrysu. Nakonec dostalo podobu pøedmìtu, jehož jméno se dìsím vyslovit -pøedevším proto jsem si tu obludu hnusil, bál se jí a byl bych se jí i zbavil, kdybych si byl troufal - dostalo podobu, jak øíkám, ohyzdné, pøíšerné vìci - ŠIBENICE! Ó truchlivý, strašlivý nástroji, ztìlesòující hrùzu a zloèin - agónii a smrt! Jaký jsem to byl teï ubožák - ta nejubožejší troska lidství! Považte: pouhé zvíøe, nìmá tváø, jejíhož druha jsem zpupnì utratil - pouhé zvíøe pøipraví mnì - mnì, èlovìku, stvoøenému k obrazu Nejvyššího - tolik nevýslovných bìd! Ó již nikdy jsem nemìl poznat dobrodiní odpoèinku - ani ve dne, ani v noci! Ve dne mne zvíøe na vteøinu neopouštìlo; v noci pak jsem se co hodinu vylekanì probouzel z údìsných, strašidelných snù, avšak ta pøíšera mi dál horce dýchala do tváøe, tiskla mì ohromnou tíhou - vtìlená mùra, žádnou mocí nezaplašitelná - navìky zavalující mé srdce! Drcen tìmito mukami, nechal jsem v sobì vyhasnout i poslední špetku dobra. Už jen o zlu jsem pøemýšlel - nejpodlejší, nejtemnìjší myšlenky mne vùbec neopouštìly. Má dosavadní popudlivost vybujela v nenávist ke všem vìcem, k veškerému lidstvu; a náhlými, èastými a nezvladatelnými výbuchy hnìvu, do nìhož jsem se slepì hroužil, trpìla obvykle nejvíc - ó jaká hanba! - má trpìlivá, odevzdaná žena. Jednoho dne šla se mnou cosi obstarat do sklepa starého stavení, které jsme v chudobì museli obývat. Kocour se po pøíkrých schodech hnal za mnou a málem mne srazil dolù; to mne rozlítilo k nepøíèetnosti. Napøáhl jsem sekeru (zapomnìl jsem ve vzteku na dìtinský strach, který mi dosud krotil ruku) a chtìl jsem jedinou ranou zvíøe skolit. Kdyby ta rána byla dopadla, jistì by byla smrtelná, avšak mou ruku
27

E. A. Poe - Povídky

zadržela žena Vydráždìn tímto zásahem k ïábelskému hnìvu, vytrhl jsem paži z jejího sevøení a zaal sekyru do jejího mozku. Na místì bez hlesu klesla k zemi. Sotva jsem tuto obludnou vraždu spáchal, ihned jsem s naprostou rozvahou zaèal pøemýšlet, kam tìlo ukrýt. Vìdìl jsem, že z domu je ani ve dne, ani v noci nemohu odklidit bez nebezpeèí, že mì zpozorují sousedé. V hlavì se mi vyrojilo mnoho nápadù. Také jsem si jednu chvíli øíkal, že mrtvolu rozkrájím na drobné kousíèky, které pak spálím. Pak mì zase napadlo vykopat pro ni ve sklepní pùdì hrob. Anebo jsem uvažoval o tom, že ji na dvoøe hodím do studny - nebo ji jako nìjaké zboží uložím do bedny, zaøídím vše k odeslání a pak pošlu pro nosièe, aby ji z domu odnesl. Koneènì jsem pøipadl na nìco, co se mi zdálo mnohem vhodnìjší než všechno ostatní. Rozhodl jsem se, že ji ve sklepì zazdím - tak jako ve støedovìku zazdívali své obìti mniši. K takovému úèelu se sklep dobøe hodil. Jeho zdi byly stavìny nedbale a nedávno byly ohozeny hrubou omítkou, která ve vlhku ještì neztvrdla. Kromì toho z jedné stìny ènìl výstupek vytvoøený vìtrací šachtou èi krbem, a ten byl vyzdìn a pøizpùsoben ostatním stìnám. Byl jsem si jist, že zde mohu snadno vyjmout nìkolik cihel, do díry vložit mrtvolu a všechno zase zazdít jako pøedtím, takže tu nikdo neodhalí nic podezøelého. A tento výpoèet mne nezklamal. Hasákem jsem cihly snadno vyboural, opatrnì jsem mrtvolu pøitlaèil k vnitøní stìnì, v této poloze ji podepøel a pak jsem všechno bez potíží uspoøádal zas tak, jak to pùvodnì stálo. Obezøetnì, nenápadnì jsem si opatøil vápno, písek a štìtiny, namíchal jsem omítku, která se nelišila od staré, a nanesl ji velmi peèlivì na nové zdivo. Když jsem skonèil, mìl jsem uspokojivý pocit, že se vše vydaøilo. Zeï nièím neprozrazovala, že by se jí byl nìkdo dotkl; také smetí jsem peèlivì zametl. Pyšnì jsem se rozhlédl a øekl si: „Vida, dnes jsem namouvìru nepracoval nadarmo!“ Teï mi jen zbývalo dopadnout potvoru, která mi zpùsobila tolik bìd; koneènì jsem se odhodlal ji zabít. Kdybych byl na ni v tu chvíli padl, byl by její osud zpeèetìn, ale ukázalo se, že to prohnané zvíøe se tak polekalo mého bìsnìní, že se støeží objevit pøede mnou v mé nynìjší
28

Èerný kocour

náladì. Nelze vylíèit, nelze si pøedstavit ten hluboký, blažený pocit úlevy v mé hrudi, když jsem shledal, že ten hnusný tvor je pryè. Ani v noci se neukázal - a tak jsem aspoò jednu noc od jeho pøíchodu do domu tvrdì a pokojnì spal; ach ano, spal jsem, tøebaže mou duši tížila vražda! Minul druhý a tøetí den, ale mùj trýznitel nepøicházel. Opìt jsem dýchal jako volný èlovìk. Ta obluda prchla v hrùze navždy z mého domu! Víckrát už ji nespatøím! Jaké ohromné štìstí mne potkalo! Pocit viny za temný èin mne pøíliš netrápil. Vyslýchali mne, ale na všechny dotazy jsem bez nesnází odpovìdìl. Dokonce naøídili domovní prohlídku - ale nic pøece nemohli vypátrat. Hledìl jsem s jistotou vstøíc budoucí blaženosti. Ètvrtý den po vraždì mne naprosto neèekanì navštívili policisté a zaèali znovu celý dùm velmi podrobnì prohledávat. Byl jsem pøesvìdèen, že má skrýš je prostì nevypátratelná, a nepocítil jsem tedy ani stín rozpakù. Uøedníci mne vybídli, abych je pøi prohlídce doprovázel. Prozkoumali každièkou škvíru, každý koutek. Nakonec už potøetí nebo poètvrté sestoupili do sklepa. Nehnul jsem brvou. Srdce mi tlouklo klidnì jako èlovìku pohøíženému v nevinný spánek. Procházel jsem se sklepem z jednoho konce na druhý. Založil jsem si ruce na prsou a bezstarostnì bloumal kolem. Policisté byli prohlídkou naprosto uspokojeni a už se chystali odejít. Mé srdce pøekypovalo radostí, kterou jsem nedovedl ukrotit. Prahl jsem po tom, abych vyslovil aspoò jediné vítìzné slùvko a dvojnásob tak pocítil jejich pøesvìdèení o mé nevinì. „Pánové,“ øekl jsem, když už stoupali po schodech nahoru, „tìší mì, že jsem rozptýlil vaše podezøení. Buïte zdrávi a buïte o malièko vlídnìjší, pánové. Mimochodem - tohle je velmi dobøe stavìný dùm.“ (V zuøivé touze øíci nìco nenucenì jsem už sotva vìdìl, co vùbec povídám). - „Dá se øíci skvìle stavìný dùm. Tyto zdi - už jdete, pánové? - tyto zdi jsou dùkladnì stavìny.“ A tu, posedlý chvástavostí, zabušil jsem holí, kterou jsem držel v ruce, právì na onen kus zdiva, za kterým stála mrtvola mé drahé ženy. Ó Bože, proè jsi mne neochránil, proè jsi mne nevytrhl z drápù
29

Ale v pøíštím okamžiku již tucet statných paží strhávalo zeï. Bylo by bláhové mluvit o tom. v zrùdné a nelidské vytí . Ti nahoøe na okamžik strnuli dìsem i bázní. Na její hlavì sedìlo s rozšklebenou rudou tlamou a jediným ohnivým okem ohyzdné zvíøe. Pøed oèima policistù se zjevila vzpøímená mrtvola.zprvu tlumený a pøerývaný jako vzlykot dítìte. zmítajících se v mukách.kvílivý skøek hrùzy i triumfu.E. a již mi z hrobky odpovídal hlas! Byl to pláè . Zazdil jsem obludu do hrobky! 30 . mnohohlasý skøek z hrdel zatracencù. jásajících nad jejich zatracením. Zbortila se v jediném kuse. i satanù. Poe . jaký se mùže jen z pekla ozývat. støísnìná sedlou krví. V mrákotách jsem dovrávoral k protìjší stìnì. co jsem si tenkrát myslel. ale znenáhla propukající v táhlý.Povídky arciïasa! Ještì nedoznìla ozvìna mých úderù. které mne úskokem svedlo k vraždì a jehož zrádný hlas mne vydal katu. jeèivý a nepøetržitý køik. již znaènì rozložená. A.

Èerný kocour 31 .

kdo si chce øíkat dìjepisec. Zní : Vondervotteimittiss . obdoba Bleitziz . s lítostí doznávám. kterou jsem si takto dobrovolnì uložil. tu pouèených. A. že vzbudím nejširší úèast s jeho obyvateli vylíèit neblahé události. pro Blitzen. které se v jeho zdech sebìhly. že budu pøísnì nestranný. jakou si zachovává i v dnešní dobì.Vonder. A pøece vzhledem k jeho ponìkud zastrèené poloze . s jakou se obèas musí spokojit matematici u jistých algebraických vzorcù. že letopoèet vzhledem k své šeré dávnovìkosti nemùže být nižší než jakákoli urèitelná velièina. nebude pochybovat o tom. Dá se tudíž øíci. že nejznamenitìjší obec na svìtì je . O letopoètu jeho vzniku ovšem mohu mluvit .v nadìji.jen s onou nezávaznou závazností. že mìstys Vondervotteimittiss existoval od svého vzniku pøesnì v takové podobì. Snad by byl s výhradami pøijatelný dohad Grogbumbalùv témìø totožný s Pivodonosovým.leží dosti daleko od hlavních cest . Kdo mì zná. že povinnost.Povídky ÏÁBEL VE ZVONICI Kolikpak máme hodin? (Staré rèení) Kdekdo celkem vzato ví. Nerad bych 32 .nejsem s to vybrat jediný. že jsem rovnìž na rozpacích. Donder Votteimittiss. Na základì souhrnného studia mincí. který by mne jakžtakž uspokojil.tu dùvtipných. Pokud jde o pùvod jména Vondervotteimittiss. kteøí tam nebyli. že obezøetnì prozkoumám veškerá fakta a bedlivì porovnám všechna svìdectví.jej patrnì jen velmi málo mých ètenáøù navštívilo. zastar. Z množství názorù na tento ožehavý problém .bohužel . Tomuto výkladu napovídají. že zde hodlám . Bude proto na místì. tu zas všechny pøesvìdèivì vyvracejících .holandský mìstys Vondervotteimittiss.E. patrné na špici vìže místní radnice. jak má být ostatnì zvykem každého. obeznámím-li s ním ponìkud podrobnìji pøedevším ty. splním co nejsvìdomitìji. vyslov. i jisté pøíznaky elektrického fluida.Bleitziz. nutno pøiznat. A zdá se mi to po pravdì øeèeno nezbytné i proto.èi bohužel byla . rukopisù a nápisù mohu bezpeènì tvrdit. Poe .

že Vondervotteimittiss bylo. nebo øezbáøi z Vondervotteimittissu nedovedli už 33 . Jejich architektura pùsobí svou nezmìrnou vìkovitostí ponìkud bizarnì. Nech nahlédne i do Blunderbuzzardova spisu De Derivationibus. v tìch však nacházíme jen velmi málo obmìn. èernoèervené typy. ale neubírá jí to nijak na podivuhodné malebnosti. Ty jsou zadní stranou obráceny k pahorkùm. Zdivo sestává z malých èervených cihel zvonivek s konci vypálenými doèerna. Okna jsou uzounká a hluboká a mají titìrné tabulky a mohutné rámy. jaké je nalézáme v souèasné dìjinné epoše. Døevìné èásti domkù jsou veskrze temného odstínu a jsou ozdobeny èetnými øezbami. neèíslovaná hesla) a tamtéž nech si proète marginální autografované poznámky Stuffundpuffovy s vysvìtlivkami Gruntundguzzelovými! Pøestože letopoèet založení i pùvod jména obce jsou zahaleny do temnot. není pochyby o tom. tento støed je od všech vchodù obydlí vzdálen pøesnì šedesát yardù. Temena tìchto kopeèkù si ještì žádný z obyvatel netroufl pøekroèit. Mìstys se rozkládá v dokonale kruhovitém údolíèku. takže jejich prùèelí smìøují pøirozenì do støedu planinky. mìøícím v obvodu asi ètvrt míle. jak jsem už pravil. sluneèními hodinami a ètyøiadvaceti hlávkami zelí. Støechy jsou pokryty tlustou vrstvou tašek s bohatým vroubkováním. že by nìco takového bylo možné. obklopeném kolem dokola mírnými vršky. od pradávna takové. strana 27 až 5010 (fóliové vydání. Stavení sama jsou si tak navlas podobná. Celá ta rovinka (vydláždìná plochými cihlovými dlaždicemi) je lemována souvislou øadou šedesáti domkù. Pøed každým domkem je malá zahrádka s kruhovitou pìšinkou. takže stìny se podobají zvìtšeným šachovnicím. že za nimi nìco existuje. Lomenice jsou natoèeny dopøedu a pøes okapy a domovní dveøe pøeènívají karnýsy vìtší než dùm sám. ba vùbec jen zmínka o tom. gotické písmo. Uvádìjí pro to celkem pádný dùvod : nevìøí totiž. se tu považuje za urážku. Jeho nejstarší obèan se nemùže upamatovat na sebenepatrnìjší zmìnu ve vzhledu kterékoli jeho èásti. že se jedno od druhého nedá vùbec nièím rozeznat.Ïábel ve zvonici ovšem pronášel ve vìci tak významné nìjaké smìrodatné soudy a odkazuji proto ètenáøe prahnoucího po bližších údajích na Dundergutzovo dílo ‘Oratiunculae de Rebus Praeter-Veteris’.

A každý má v ústech dýmku a v pravé ruce 34 . vybavené divoce pokroucenými železnými kozlíky. èervené vlnìné punèochy.jsou na zahradì a pozorují vepøe.pozlátkové repetýrky. židle a stoly z naèernalého døeva a všechny mají tenké a zahnuté nožky zakonèené psími tlapkami. A. Její oranžové šaty z tkaniny zpola lnìné. právì tak jako kotníky. a na samých krajích jako ochranné bašty je po kvìtináèi se zelnou hlávkou. Její støevíce . které „hoši“ pøivázali k ocasu . tìžké holandské hodinky. ale živùtek mají velmi krátký — ostatnì jsou celkovì velice krátké. Ty však vyøezávali vìru dovednì a s jedineèným dùmyslem je uplatòovali všude. nad nímž je zavìšen kotel plný vepøového se zelím. Vedle ní stojí tlustá strakatá koèka. tìžké botky s bytelnými støíbrnými pøezkami a dlouhé svrchníky s velkými perleovými knoflíky. V levé ruce drží malé. kde jenom našli kousek místa pro své dláto. tuto nádobu dbalá hospodyòka stále peèlivì opatruje.hodiny a zelné hlávky. Každý z nich mìøí rovné dvì stopy.jen tak pro švandu . Hoši . V každém domku je to malá. které si váže do kokardy ve tvaru zelné hlávky.z rùžové kùže . Podlahy jsou z ètvercových dlaždic. který má notnì vypouklé bøíško a v nìm velký kulatý otvor. Øímsy nad krbem jsou široké a vysoké. Ta jsou ponìkud tlustá. dále nosí jelenicové podkolenice. zpola vlnìné jsou vzadu bohatì nabrány. a kromì hodin a hlávek zelí vydlabaných do èelních stìn stojí uprostøed na jejich deskách skuteèné hodiny.jsou sešnìrovány žlutými tkanicemi. nebo jejich suknì sahá sotva do poloviny lýtek. Ustaviènì tu plápolá oheò. Na hlavách mají tøírohé klobouky se zdviženou støechou.Povídky od nepamìti vyøezat víc než dva námìty . Krby jsou prostorné a hluboké. Mezi kvìtináèi a hodinami vykukuje tu ještì z každé strany jeden porcelánový panáèek. Právì tak jako zvenèí jsou pøíbytky stejné i uvnitø a veškerý nábytek je zhotoven podle jednoho modelu. jež úchvatnì tikají. z nìhož na vás hledí ciferník hodinek. ale žena je halí do pìkných zelených punèoch. Na hlavì má ohromný èepec jako homoli cukru.E. tlustá. Poe . ozdobený rudými a žlutými stuhami. temnì rudé vesty jim sahají až ke stehnùm. v pravé tøímá sbìraèku na kyselé zelí a vepøové. stará paní s modrýma oèima a èervenými tváøemi.všichni tøi .

Obleèen je podobnì jako hoši . 35 . Jediný rozdíl tkví v tom. Sedí s pravou nohou pøehozenou pøes levou. malý. Abych pravdu øekl. co to je. tváøí se velmi vážnì a nepøetržitì aspoò jedním okem bedlivì sleduje pozoruhodný pøedmìt uprostøed planinky. sám pøednosta domácnosti. pak se rozhlédne a zabafá.tak aby na nì bylo pohodlnì odevšad vidìt.veliké hodiny mìstyse Vondervotteimittissu.záhy vysvìtlím. že má o nìco delší dýmku než oni a umí z ní mohutnìji zadýmat. ruèièky na nich tìžké a èerné. Radní jsou vesmìs mròaví. Ciferníky jsou rozmìrné a bílé. Hned u domovních dveøí sedí v koženém ušáku s vysokým opìradlem a ohnutými nožkami a psími tlapkami. Veliké hodiny mají sedm ciferníkù . Co chvíli zabafá a rozhlédne se.každá ze sedmi stran vìže má po jednom . než jsou hodinky . upírá pozornost k nìèemu dùležitìjšímu. tuèní a inteligentní muži s velkýma vykulenýma oèima a tlustým podbradkem a kabáty mají mnohem delší a pøezky na støevících mnohem vìtší než bìžní obyvatelé Vondervotteimittissu.“ Nad zasedací síní radnice je vìž a v té vìži zvonice. ty však nosí v kapse. Vepø .vypasený a líný .“ a koneènì „Že se budeme neochvìjnì držet svých hodin a zelí. A právì k tomuto pamìtihodnému pøedmìtu se upírají zraky starých pánù sedících v kožených køeslech. jež sem tam opadnou z hlávky a chvílemi mrskne nožkou dozadu po hodinkách z pozlátka.Ïábel ve zvonici baòaté hodinky. Za mého pobytu v obci svolali nìkolik mimoøádných schùzí a usnesli se na tøech dùležitých zásadách : „Že je nesprávné mìnit cokoli na dosavadním dobrém poøádku. které i jemu pøivázali ulièníci k ocasu. I on má hodinky. kde je a od nepamìti byla chlouba a div obce . jaké mají stoly. Ten pøedmìt je umístìn ve vìži radnièní budovy. aby vypadal právì tak hezky jako koèka.se zabývá ožíráním lupenù. starý pán s velkýma kulatýma oèima a s tuènou dvojitou bradou. Mají tu i zvoníka.“ dále „Že cokoli mimo obvod Vondervotteimittissu je nepøípustné. Je to neobyèejnì bøichatý. baculatí.a nemusím k tomu snad už nic dodávat.

naèrtl jsem tu. Jeho šosy jsou mnohem. tìší se celkem vzato vážnosti. Sestupoval z kopce velmi rychle.jaká škoda. Pøedevèírem. ale na své hodiny byli pyšní. mnohem delší. Jakmile velké tlukadlo uznalo za vhodné oznámit „Dvanáct hodin!“. za nìco kacíøského. upøeli druhé oko vydìšenì na neobyèejný zjev. pøezky bot. ale tøi laloky. Nikdy nikde se tak pøesnì nedodržoval èas jako tady. a pokud jde o bradu. než má kterýkoli starý pán v mìsteèku. že „co sem pøijde pøes kopeèky. 36 . kdo zastávají výnosná a pøitom bezpracná místa. všeobecný zájem a všichni ti maliètí staøíci v kožených lenoškách. takže si ho záhy mohl každý zevrubnì prohlédnout. Posléze. vyklubal se z toho pitvorného pøedmìtu mròavý. Mìl temnì brunátný oblièej.Povídky jehož jedinou povinností je starat se o hodiny.a vìru se ukázalo. jeho dýmka. že ta slova mìla do sebe cosi vìšteckého. cizokrajnì vyhlížející mladíèek. mnohem t잚í. Je nejvyšším hodnostáøem obce a dokonce i vepøi k nìmu vzhlížejí s pocitem úcty. tato povinnost je ovšem znamenitou sinekurou . nic kloudného z toho nekoukᓠ. jak šastnì si ve Vondervotteimittissu žili . pokud pamì sahá. Tak vyšòoøeného panáèka ve Vondervotteimittissu jaktìživi nespatøili. všichni jeho poslušní následovníci spustili souèasnì svá mluvidla a rezonovali jako vìrná ozvìna. oèi a bøicho mnohem. Od nejšeøejšího dávnovìku. Zkrátka a dobøe. když do pravého poledne zbývaly pouhé tøi minuty. odzvánìl velký zvon hodinu co hodinu pravidelnì èas.E.nebo hodiny vondervotteimittisské nemìly. Taková událost vzbudila. že by se to mohlo stát. A. objevil se na temeni východního svahu jakýsi prapodivný pøedmìt. že se ten milý obrázek mìl jednoho dne pokazit! Mezi nejmoudøejšími obèany bylo odedávna v oblibì rèení. Nu. je také nejváženìjším mužem pod sluncem. a jelikož má zvoník vondervotteimittisský tu nejznamenitìjší sinekuru. to se ví. Poe . Všichni. kam až se o nìm archívy zmiòují. nejmenší poruchu. bodøí m욝ané mìli rádi své zelí. Až do nedávna platilo pouhé pomyšlení. nemá dva. když chybìlo do poledne právì pìt minut. A nejinak odmìøovaly èas všechny ostatní hodiny a hodinky v obci. nespouštìjíce jedno oko z hodin na vìži. jakou si lze pøedstavit.

vzbouzely jeho špalkovité. tu ‘balancé’. narazil mu svùj ohromný tøírohák na hlavu. Na sobì mìl tìsnì pøiléhavý frak (z jehož kapsy povlával dlouhý cíp bílého kapesníku). cosi drzého a zlovìstného.Ïábel ve zvonici dlouhý. široká ústa a nádherný chrup. jako by ve zvonici vondervotteimittisské vìže celý regiment dábelských bubeníkù tloukl na basy parádní èepobití. Pod jednou paží nesl velikánský klobouk „na tøi facky“ a pod druhou svíral housle témìø pìtkrát tak velké jako on sám. co to je v taktu tìžká nebo lehká doba! Ti dobøí obèané nemìli však ani kdy poøádnì se rozkoukat. že ten nezvedený hejsek. kterým se zøejmì rád chlubil. tøebaže ustaviènì cenil zuby. znìlo to namouduši. ustaviènì z ní krajnì blaženým výrazem šòupal. Nu. Ale nejvíc je právem popouzelo to. Mròous ho rázem popadl za nos. který ho ten den spatøil. neforemné lakýrky nemalé podezøení. 37 . èerné punèochy a špalkovité. pøetáhl mu jej pøes oèi i ústa a pak zvedl ty velikánské housle a jal se jimi bušit do zvoníka. Hlavu mìl obnaženou a vlasy mìl úhlednì natoèeny na papiloty. a když dohopsal pøímo do mìsteèka. V levé ruce držel zlatou tabatìrku. neforemné lakýrky s ohromnými mašlemi z èerného saténu. kterým notnì zakroutil a zatøepal. èerné kašmírové kalhoty po kolena. nemìl zøejmì sebemenší potuchy o tom. v nejroztodivnìjších figurkách poskakoval z kopce. který tak vyzývavì èouhal z kapsy jeho šosatého fráèku. a mnohý m욝an. pøedvedl tu ‘chassé’. by byl dal nevímco za to. pozdrav pánbùh . a protože to dìlal dlouho a dùkladnì a protože zvoník byl velice tlustý a housle velice duté. aby mohl nakouknout pod bílý batistový kapesník.to byla pìkná podívaná pro poèestné obèany vondervotteimittisské! Øíkám bez obalu. že ten chlapík mìl v pohledu. nebo se stále šklebil od ucha k uchu. zabaletil piruetu ‘a pas de zéphyr’ a pak jako holub vkroužil do radnièní zvonice. hráškovì zelené oèi. a už tanèil tu fandango. když pøesnì pùl minuty pøed dvanáctou vpadl ten šibal. jak øíkám. a jak skotaèivì. Jinak mu z tváøe nebylo pro kníry a licousy nic víc vidìt. tu zas toèenou. pøímo do jejich støedu. zahnutý nos. kde sedìl užaslý zvoník a s dùstojným i zkoprnìlým výrazem pokuøoval.

Poe . Bylo nicménì zøejmé. nelze vùbec popsat. aby se dobøe podíval na hodinky. „Jedna!“ oznamovaly hodiny. Ponìvadž ale mezitím zaèaly tlouci. „Jetenást!“ souhlasily malé. „Tøináct!“ pravil. Naè se o to tedy pokoušet? Nastal žalostný zmatek. Zvon mìl právì zaèít odbíjet a pro každého bylo svrchovanì naléhavé a neodkladné. „Tvanást . nikdo si jeho manipulací nestaèil pozornì všimnout . „Tšinást! Tšinást!! Mein Gott. Vondervotteimittiss byl rázem vzhùru nohama. „Jetna!“ opakovali všichni maliètí staøíci ve svých kožených lenoškách ve Vondervotteimittissu. „Tøi! Ètyøi! Pìt! Šest! Sedm! Osm! Devìt! Deset!“ odbíjel zvon. silnì zbledli. a „jetna!“ øekly hodinky hochù a malé pozlátkové repetýrky na ocasech koèek a vepøù. „Der Teufel!“ pištìli. pravily hodinky jejich ženušek. „Tvì!“ opakovaly všechny opakovaèky.Povídky Bùhví k jak strašlivé pomstì by byl tento nestoudný útok dohnal obyvatele. „Jedenáct!“ hlásal velký zvon. „Tši! Štyži! Bìt! Sechst! Setum! Vózum! Tévìt! Téset!“ ozývaly se odpovìdi. 38 . nebýt velevýznamné okolnosti. že právì v tomto okamžiku provádìl chlapík ve vìži nìjakou nepatøiènost s hodinami.to štymuje!“ pravili všichni maliètí staøíci a zastrkávali své hodinky. že do dvanácti hodin chybìlo jen pùl vteøiny. „Dvì!“ pokraèoval velký zvon. je tšinást hodyn!!!“ Strašlivý výjev. „Der Teufel!“ hlesli bez dechu maliètí staøíci. A. „Jetna!“ zopakovaly i jejich hodinky. Avšak velký zvon s nimi ještì nedomluvil.E. „Vas ist los s tym mojim bžíchem?“ øvali všichni hoši. „jetna!“. upustili své dýmky a všichni sesunuli své pravé nohy ze svých levých kolen. který následoval. „Tvanást!“ odpovìdìly ostatní vespolek s náramným uspokojením a umlkly.všichni totiž museli odpoèítávat údery vyzvánìjícího zvonu. „Dvanáct!“ zabušil zvon.

škrábala.a s nesmírným vztekem si znovu nacpávali dýmky. jako by se zmocnil sám Belzebub. vrhala se ženským pod suknì a tropila tak nehorázný povyk a vøavu. který ležel bezmocnì na lopatkách. co koèkám a vepøùm vyvádìly plechové hodiny pøivázané k jejich ocasùm. zhnusenì jsem se odtamtud vzdálil a nyní vyzývám všechny. „Uš je hodynu udelany na cucky!“ „Vas ist los s tym mojim fajfkem?“ kleli všichni maliètí staøíci. když si na to vzpomenu.Ïábel ve zvonici „Mám uš pšes hodynu hlad!“ „Vas ist los s tym mojim sélim?“ jeèely všechny hospodynì. že mì ještì teï brní uši. „Donderblitzen! Už mám hodynu vykoužíno!“ . kdo si potrpí na správný èas a chutné zelí. vyluzoval takový rámus. Když se to všechno takhle žalostnì zvrhlo. kdežto ty skuteèné na øímsách krbù zaèaly øádit jako pominuté. Ale ještì horší bylo. co jen trochu pøipomínalo hodiny. že se celé údolíèko okamžitì zahalilo do neproniknutelného èoudu. aby pomohli. Pak se opìt zaboøili do svých kožených køesel a bafali tak rychle a tak zuøivì. chrochtala a kvièela. že splašenì rejdila. skákala lidem do oblièeje.ten pitomeèek! ostošest vydrnkával známou irskou písnièku o Judy a Paddym. Sedìl ve zvonici na zvoníkovi. jakou si rozumný èlovìk sotva umí pøedstavit. Mezitím všechny zelné hlávky doèista zrudly a všeho. ryla. Hodiny vyøezávané do nábytku se jako oèarované roztanèily. a jak škubal hlavou. Vypravme se jako jeden muž do toho mìstyse a obnovme odvìký poøádek ve Vondervotteimittissu! Staèí vyhnat toho mròouse z vìže! 39 . mòoukala a vøeštìla. A korunu té kalamitì nasadil ten poouchlý pidimuž ve vìži: zøejmì se do toho vložil opravdu nezøízenì. Zvíøata už to nemohla vydržet a zaèala se bránit tím. že èlovìka až obcházela hrùza. V zubech držel ten hasaèert provaz od zvonu. bez ustání odbíjely tøináct hodin a jejich kyvadla se tak mrskala a svíjela. Na klínì mìl ty své velehousle a obìma rukama na nich pekelnì falešnì . Tu a tam bylo možno mizeru skrze oblaka kouøe zahlédnout.

E. A. Poe - Povídky

DÉMON ZVRÁCENOSTI Ve svých úvahách o vlastnostech a podnìtech lidské duše - o jejích prazákladních hnutích, jejích prima mobilia - se frenologové ani slovem nezmiòují o jednom sklonu, který pøed nimi právì tak opomíjeli moralisté, tøebaže se zcela zjevnì projevuje jako prvotní, elementární a nepotlaèitelný rys. Z èiré zpupnosti rozumu jsme jej pøezírali všichni. Dopustili jsme, aby jeho existence unikla našim smyslùm z pouhého nedostatku víry - z neschopnosti uvìøit tajemnému, a je to tøeba Zjevení, nebo Kabala. Naše mysl na nìj nepøipadla prostì proto, že byl nadbyteèný pro naše poznání. Pro tento sklon jsme necítili potøebné pohnutky. Nepostøehli jsme jeho nutnost. Nechápali jsme, totiž nebyli bychom s to pochopit, i kdyby se nám pojem tohoto primum mobile sám jakkoli vtíral - nebyli bychom s to pochopit, v jakém smyslu - a doèasném nebo trvalém - by mohl být prospìšný cílùm èlovìèenstva. Nelze pochybovat o tom, že frenologie a do znaèné míry všechny metafyzické soustavy byly vyspekulovány a priori. Byl to èlovìk spíš rozumového, logického založení než èlovìk vnímavý èi všímavý, kdo se jal Bohu podkládat a diktovat zámìry a cíle. Když takto k svému sebeuspokojení vyzpytoval Jehovovy úmysly, sestavil z tìchto úmyslù bezpoèet myšlenkových systémù. Pomocí frenologie jsme napøíklad nejprve vyvodili (bylo to celkem nasnadì), že je Stvoøitelovým zámìrem, aby èlovìk jedl. Naèež jsme èlovìku pøidìlili trávící ústrojí - a tímto ústrojím jako metlou nutí Stvoøitel èlovìka, aby chtì nechtì pøijímal potravu. Poté, jakmile jsme usoudili, že je vùle boží, aby èlovìk udržoval rod, objevili jsme ihned ústrojí rozmnožovací. A tak tomu bylo s pojmy jako výbojnost, ideálnost, pøíèinnost, tvoøivost - a tak to zkrátka dopadalo s veškerým ústrojím, a zastupovalo náklonnost, mravní cit, nebo schopnost abstraktnì uvažovat. A vyznavaèi frenologické nauky doktora Spurzheima, a se jakkoli snažili utøídit principy lidského poèínání, napodobovali v podstatì jen své pøedchùdce: jako oni dedukovali a urèovali vše z apriornì daného údìlu èlovìka a ze svých pøedstav o cílech jeho Stvoøitele. Bylo by bývalo moudøejší, bylo by bývalo spolehlivìjší tøídit (když
40

Démon zvrácenosti

už je nutno tøídit) spíš na základì toho, co èlovìk obvykle èi nahodile dìlal a vždycky nahodile dìlá, než na základì toho, co má podle našich vžitých domnìnek na pokyn Nejvyššího dìlat. Jestliže nedokážeme pochopit Boha v jeho viditelných dílech, jak ho máme pochopit v jeho nepostižitelných myšlenkách, která tato díla vyvolávají v život? Jestliže mu nemùžeme porozumìt v jeho ovìøitelných výtvorech, jak mu chceme porozumìt v jeho bytostných rozpoloženích a etapách tvoøení? Indukèní postup a posteriori byl by pøimìl frenologii k tomu, aby jako vrozený a prapùvodní princip lidského poèínání pøipustila cosi paradoxního, èemu z nedostatku pøiléhavìjšího výrazu mùžeme øíkat zvrácenost. V tomto smyslu je to vlastnì nutkání bez pohnutky, nemotivovaná pohnutka. Poslušni tìchto popudù jednáme bez srozumitelného úèelu; anebo mùžeme toto tvrzení, abychom se vyhnuli protimluvu, pozmìnit takto: jednáme z dùvodu, pro který bychom jednat nemìli. V teorii se sotva najde ménì zdùvodnitelný dùvod, avšak v praxi není dùvodu silnìjšího. Pro urèité povahy se za urèitých podmínek stává naprosto neodolatelný. Jsem si tak jist, jakože dýchám, že jasné vìdomí nesprávnosti nebo pochybnosti našich skutkù bývá nezvladatelnou a jedinou silou, jež nás èasto dohání k tomu, abychom skutek provedli. A toto nepøekonatelné nutkání páchat zlo pro zlo samo nelze analyzovat, nelze je rozkládat na podružné složky. Je to prazákladní, primární podnìt - prostì elementární. Dá se samozøejmì namítnout: nedáme-li se od nìkterých skutkù odvrátit jen proto, že cítíme, že bychom se od nich odvrátit mìli, pak je naše poèínání pouhou obmìnou toho, co frenologové nazývají výbojností. Ale letmou úvahou se mùžeme pøesvìdèit o mylnosti této námitky. Výbojnost v pojetí frenologù se v podstatì opírá o potøebu sebeobrany. Je to naše záštita proti hrozbám. Svou podstatou se pøièiòuje o naše blaho, o nᚠklid; a tak touha žít klidnì se v nás probouzí a rozvíjí souèasnì s touto vlastností, totiž s jakýmkoli sklonem, jenž je pouhou obmìnou výbojnosti, avšak v pøípadì toho, co nazýváme zvráceností, nejenže nevzniká touha žít klidnì, ale rodí se pocit krajnì protichùdný. Tuto sofistiku rozluštíme koneckoncù nejlíp, prozkoumáme-li vlastní ledví. Ten, kdo dùvìrnì vyzpovídá a prozpytuje vlastní duši, nebude
41

E. A. Poe - Povídky

mít chu vyvracet naprostou fundamentálnost zmínìného sklonu. Jak je nepochopitelný, tak je i rozpoznatelný. Není snad èlovìka, který by napøíklad nìkdy v životì nepocítil muèivé, neodbytné nutkání potrápit svého posluchaèe rozvláèností. Vypravìè si uvìdomuje, že nudí: má upøímnou snahu bavit; jindy bývá struèný, pøesný a jasný; užuž se mu derou na jazyk pádné a prùzraèné obraty; jen s námahou se krotí, aby je nepronesl; obává se hnìvu toho, s kým mluví, a v duchu jej zažehnává; a pøece mu hlavou bleskne myšlenka, že by mohl tento hnìv všelijakými spletitostmi, vsuvkami a odboèkami vyvolat. Jediný záblesk myšlenky staèí. Podnìt se vystupòuje v pøání, pøání v chu, chu v neovladatelnou žádost a žádost je (k lítosti i hanbì mluvèího a bez ohledu na následky) ukojena. Máme pøed sebou úkol, který musíme urychlenì splnit. Víme, že odklad zpùsobí pohromu. Nejrozhodnìjší okamžik našeho života v nás jako bøeskná polnice burcuje èinorodou energii. Planeme, hoøíme dychtivostí pustit se do díla a pøedtucha skvìlého výsledku nám zapaluje duši. Musíme je stùj co stùj dokonèit dnes, a pøece je odložíme na zítøek. Proè? Na to není odpovìï - mùžeme jen øíci, že máme zvrácený pocit, i když podstatì tohoto pojmu stejnì nerozumíme. A je tu zítøek a s ním ještì nedoèkavìjší, úzkostná snaha dostát své povinnosti, avšak právì s touto umocnìnou snahou pøichází i nepojmenovatelná, strašná, protože nezbadatelná touha po odkladu. Tato touha sílí, jak ubývá èasu. Nadchází poslední hodina, poslední hodina èinu. Jsme zmítáni urputností zápasu, který se v nás odehrává, zápasu mezi hmatatelnou skuteèností a nehmatatelným fantómem. Dospìl-li však svár až takhle daleko, je naše zápolení marné - fantóm musí zvítìzit. Hodiny bijí - je to umíráèek našim dobrým èasùm. A zároveò je to kuropìní zaplašující ducha, který nás tak dlouho dìsil. Odlétá - mizí - jsme volni. Nìkdejší energie se navrací. Teï bychom rádi pracovali. Ale bìda, je pozdì! Stojíme na pokraji srázu. Zíráme do propasti - motá se nám hlava, je nám špatnì. Nᚠprvní popud je couvnout pøed nebezpeèím. Z neznámých dùvodù zùstáváme. Pozvolna naše nevolnost, závra a dìs vplývají do jakéhosi oparu nepojmenovatelného pocitu. Tento obláèek ještì neznatelnìji nabývá urèitìjších obrysù - tak jako se pára
42

právì proto. Týdny. kdybychom si neuvìdomovali. Kdyby si jen na vteøinku dovolil zapøemýšlet. Chováme se nepøirozenì jen proto. A po tomto pádu. Rozhovoøil jsem se tak široce proto. Bezpoèet plánù jsem zavrhl.vysvìtlit vám. že obèas poslouží i dobré vìci. a mohli bychom v této zvrácenosti vidìt vìru úklady samého satanáše. mìsíce jsem promýšlel jak vraždu provést. proè tady jsem . která nám mrazivì proniká do morku kostí barbarskou slastí své hrùzy. abych mohl jakžtakž odpovìdìt na vaši otázku . A probíráme toto a podobné poèínání z jakéhokoli zøetele. Kdybych nebyl býval tak rozvláèný. jako je vášeò èlovìka stojícího zdìšenì nad propastí a blouznícího o skoku do hlubin. ustoupit nemùžeme. A protože nás rozum od srázu varovnì odhání. byl by nevyhnutelnì ztracen. pak skoèíme a zahyneme. anebo byste mne jako ta nejhorší chátra pokládali za šílence. co by aspoò trošinku naznaèovalo dùvod. s vìtším rozmyslem. Takto snadno pochopíte. že vybavuje jednu z nejúdìsnìjších a nejohavnìjších vidin o smrti a mukách. co budeme prožívat za støemhlavého pádu z takové výšky. byli byste mi teï buï zcela neporozumìli. a pøitom je to pouhá myšlenka. vždycky nacházíme jeho zdroj v duchu zvrácenosti. Avšak nᚠobláèek na okraji propasti se zhmotòuje v podobu mnohem pøíšernìjší než kterýkoli džin nebo démon z pohádky. jaké je naše pøedstavivost schopna .Démon zvrácenosti z láhve v Tisíci a jedné noci zhmotnila v džina. Jestliže nás nezadrží pøátelská ruka nebo jestliže se s náhlým vypìtím všech sil nedokážeme vrhnout na pevný bøeh propasti. že tušíme.uvést nìco. a právì proto. proè mám na rukou tato pouta a proè pobývám v této cele odsouzence. že jsem jednou z nesèetných obìtí Démona zvrácenosti. Jiné srozumitelné pravidlo v tom nebo za tím nevìzí. tøebaže strašná. po tomto pøekotném sebeznièení . nutí nás ustoupit. Není vášnì tak bìsovsky nedoèkavé. že by byl nìjaký èin pøipravován dùkladnìji. protože jejich øešení skrývala možnost 43 . my se k nìmu o to zbìsileji pøibližujeme. tvrdím. Pochybuji. že bychom se tak chovat nemìli.právì pro tu pøíèinu po nìm nyní tak úpornì prahneme. nebo úvahy nás nabádají k rozvaze. Není to nic než pøedstava o tom.

Ani na vteøinku jsem od ní nemìl pokoj. A.“ Sotva jsem tato slova pronesl. která málem podlehla otravì zpùsobené jedem. Dlouhý èas jsem se tímto pocitem opájel. Nikde jsem nezanechal ani stínek stopy. Právì tak nás obtìžuje .E. znepokojující myšlenku. od které takøka nepostøehnutelnì zaèal pøíjemný pocit pøecházet ve vtíravou. jež mi mùj høích pøinášel. zarazil jsem se pøi vyslovení tìch tøí navyklých slovíèek . Pøedtím jsem už zažil nejeden takový záchvat zvrácenosti (jejich povahu jsem se tu pokoušel objasnit) a dobøe jsem 44 .pokud nebudu takový blázen. jak se mi do srdce vkrádá ledový chlad. A netrpíme ostatnì o nic ménì. že bych mohl být odhalen. jak závratný pocit uspokojení mi zaplavoval hruï. Ale není tøeba.a bývá to bìžné -. Zbytkù vražedné svíce jsem se obezøetnì zbavil. Poe . je-li to popìvek dobrý nebo operní árie vynikající. abych se sám pøiznal. V návalu vzteku jsem je pak takto rozšíøil : „Nic mi nehrozí . jímž byla náhodnì napuštìna svíèka. Tato myšlenka rázem roznítila mou obraznost. Znepokojovala proto. jejíž pomocí by mne mohli podezøívat. že žije v tìsném a špatnì vìtraném bytì. když nám protivnì zní v uších (èi spíše v pamìti) nìjaký banální popìvek nebo nezajímavý úryvek z opery. A tak jsem se nakonec znovu a znovu pøistihoval. že se ustaviènì vtírala. Vùbec mi nepøišlo na mysl. Poskytoval mi víc skuteèné slasti než všechny toliko hmotné výhody.smrt z rukou neznámého pachatele. jak jednoduchou lstí jsem zamìnil voskovici ve svícnu u jeho lùžka za svíèku. Pøíštího jitra ho nalezli na lùžku mrtvého a koronerùv výrok znìl: Zemøel z navštívení božího .nic mi nehrozí ano . kdykoli jsem se zamyslel nad svou absolutní bezpeèností. kterou jsem sám vyrobil.zašeptal jsem je témìø nahlas. Avšak posléze nastala chvíle. Vìdìl jsem. jak hloubám o své bezpeènosti a jak si tichým polohlasem opakuji pro sebe vìtu: „Nic mi nehrozí. Nelze si pøedstavit. pocítil jsem.“ Když jsem se jednoho dne toulal ulicemi. že má obì èítává v posteli.Povídky mého odhalení. A vìdìl jsem. natož pak usvìdèit ze zloèinu. Koneènì jsem pøi èetbì jistých francouzských memoárù objevil pøíbìh o madame Pilauové. Není tøeba líèit vám. abych vás unavoval nepatøiènými podrobnostmi. Zdìdil jsem jeho majetek a po léta bylo všechno v nejlepším poøádku.

šel jsem rychle . Rozbìhl jsem se ještì rychleji. Øíkají. jako sám duch zavraždìného . A nyní mé vlastní. že jsem mluvil zøetelnì a jasnì. Tehdy jsem si uvìdomil.pøíliš dobøe jsem vìdìl.ale do uší mi stále zaléhal drsný hlas a ještì drsnìjší ruka mne popadla za rameno. a pak jako by mne nìjaký neviditelný bìs udeøil tvrdou dlaní do zad.a mlèky mne zvalo do náruèe smrti. Kdybych si byl mohl vyrvat jazyk . potácel se závratí. Jako pøíboj na mne dotíraly myšlenky a každá nová vlna mne drtila novým dìsem. že jsem jejich náporu nedokázal ani jednou odolat.stále rychleji a rychleji . Chvilku jsem zakoušel muka rdoušeného. hypnotizující vnuknutí. Když jsem vylíèil vše. ohluchl.Démon zvrácenosti se upamatoval.vìdìl jsem . Otoèil jsem se . aby mì nepøerušili døív. strmìlo pøede mnou. bezdìèné. Ráznì jsem vykroèil . že bych snad mohl být takový blázen a pøiznat se k vraždì. že se mùj osud naplnil. kterou jsem spáchal. jako bych se strachoval. avšak s nápadným dùrazem a vášnivým chvatem.byl bych to udìlal . Ale proè ještì nìco dodávat? Dnes jsem zde a tíží mì øetìzy! Zítra budu bez pout! Ale kde? 45 . Dlouho utajované tajemství se mi vydralo z duše. oslepl jsem. Zprvu jsem se pokusil setøást tu tíživou mùru. co by mì pøed soudem plnì usvìdèilo. nebo bìda! . než dokonèím krátkou. klesl jsem v mdlobách k zemi. že myslet v mém postavení znamená prohrát.a lapl po dechu. Strašlivì se mi chtìlo køièet. jíž jsem se vydával do rukou kata a do bran pekel. Pádil jsem jako šílenec pøeplnìnými ulicemi.dal jsem se do bìhu. Lidé se mne posléze vylekali a zaèali mne stíhat. ale smysluplnou výpovìï.

46 . quid in eo esset exploraturi“.Povídky ELEONORA Sub conservatione formae specificae salva anima. že jsem šílený. vyšinuté mysli. z kterých pochází zlo. anebo si pochybujte o všem. kterou jsem v mládí miloval a o které dnes klidnì a pøesnì mohu psát tyto vzpomínky. jež ènìly kolem ní a stínily její nejlíbeznìjší koutky. ve vìtších doušcích èerpají vìdomosti. Po drobtech uèí se znát moudrost. ale ještì zdaleka není doøešeno. která je tak povznesena. Pocházím z rodu. zda šílenství není vlastnì vrcholnou inteligencí. A. které vytvoøily první údobí mého života . co má niternou hloubku. že se mùj duševní život rozpadá do dvou odlišných stavù:je to stav jasného rozumu. Vìøte tedy tomu. / Raymond Lully (lat.Zachováním zvláštní podoby bývá duše zachránìna).„agressi sunt mare tenebrarum. co vám budu vyprávìt o prvním období. a z líèení doby pozdìjší si vyberte jen to. Alespoò pøipouštím. Lidé o mnì øíkají. který se vyznaèuje bohatou fantazií a horoucí vášní. co v nìm lze prozkoumat. pøi procitnutí pak žasnout úchvatným poznáním.) .) Øeknìme tedy. v níž vìzí dobro. poznávají mnohé z toho. . co uniká snivcùm pouze noèním.Zaútoèili na moøe temnot. že stanuli u samých bran velkého tajemství. zda mnohé skvìlé hodnoty a všechno. nebo ležela daleko a vysoko mezi høebeny mohutných svahù. zahrejte si s tou hádankou na Oidipa. nevyvìrá z chorobné. že jsem šílený. že zatlaèuje bìžný intelekt.tak se má sestøenka jmenovala. kdo sní ve dne.E. Stále jsme žili spolu pod tropickým sluncem v Údolí duhových trav. Eleonora . Ale i bez kormidla a bez kompasu pronikají do širého oceánu „nevýslovného jasu“ a opìt jako dobrodruzi nubijského zemìpisce . Ta. Ti. který se váže k dobì pøítomné a všemu. co se vám bude zdát uvìøitelné. Poe . aby zkoumali. ((lat. a nemùžete-li pochybovat. spjatý s pøedstavou dìjù. V šerých vidinách je jim pøáno nahlédat do vìènosti.a stav tísnì a pochyb. o nìmž nelze pochybovat. byla jedinou dcerou jediné sestry mé dávno zesnulé matky. Do té doliny nikdo sám nezabloudil. co pøipomíná druhou epochu mého bytí.

na sklonku jejích patnácti a mých dvaceti let. Øíkali jsme mu Øeka mlèení. vinul se tichounce spletitým tokem a posléze mizel ve stinné rokli mezi svahy ještì chmurnìjšími. hustý. Patnáct let jsme se toulali s Eleonorou ruku v ruce tímto údolím. mohli byste v nich vidìt obrovité syrské hady.žluté blatouchy. a nebýt skvoucí zelenì rozložitých listù. Bøehy naší øeky i mnoha blyskotavých potùèkù. jehož èirost pøedèily jen oèi Eleonory. nestarajíce se o svìt. vzdávající poctu svému vládci slunci. nízký. A tak jsme si žili docela sami. které ji vroubily . než z jakých pøitékal. byl by se musel prodírat listovím tisícù lesních velikánù a drtit nádheru miliónù vonných kvìtù. zelený trávník. chvìjivými øadami v laškovné høe s vánky. ale sklánìly se ladnì k svìtlu. bílé sedmikrásky. jakož i svahy. a jejich nesmírná krása nám jásavì hlásala do srdcí lásku a slávu boží. nachové fialy a rubínové asfodely. Jediné šplouchnutí se neozvalo z jeho øeèištì a proudil tak nìžnì. pìknì vyrovnaný. provonìný vanilkou. nebo v jeho plynutí jako by vše utichalo. Bylo to jednou veèer. táhnoucí se dolù do tùní tokù až k samým dnùm vykládaným oblázky. Z šerých konèin za kopci v horním cípu naší odlouèené øíše vyvìral úzký. jejichž dlouhé. naseto kvìtù . které zátoèinami klouzaly do jejího koryta.všechno to vystýlal hebký. fantastické stromy. které splývaly s jejich korun dlouhými. zùstávaly ležet. na nìž jsme tak rádi hledívali. a kdo by se chtìl dostat k našemu šastnému domovu. každý na svém odvìkém místì. kam jsme pohlédli. mìòavým jasem ebenu a støíbra a byla tak hladká. který byl mimo naše údolíèko já. Jejich kùra byla žíhaná svìžím. v blažené nehybnosti. Tu a tam probleskovaly z hájù. skvostnì svítící navìky.Eleonora Nablízku nebylo jediné vyšlapané cesty. sestøenka a její matka. které v poledních hodinách nahlédlo do støedu doliny. a v nìm všude. než do našich srdcí vstoupila láska. Do konce toho 47 . oblázky. že bìlostné oblázky hluboko v jeho lùnì. hluboký potok. že jsem kromì líèek Eleonory nepoznal nic hladšího. ba celièké údolí od øeky k horám. jako z houštin snù. útlé kmeny nestály zpøíma. tulili jsme se k sobì pod plazivými stromy a shlíželi na své obrazy v hladinì Øeky mlèení. všechny ty kouty.

ale hrobu se dìsila z jednoho pomyšlení. proplétajíc jím všechny naše hovory.že jako efemerida byla stvoøena do krásy. Vášeò a s ní fantazie. A. a jako by nás chtìl navždy uzamknout do kouzelného žaláøe vznešené nádhery. tak jako se v písních barda Šíráze opakují stále stejné obrazy v nových a nových jímavých variacích. planoucí v jejím srdci v srdci. tak božskou. jakou vyluzuje jen harfa Aiólova. Nedovedla lstivì zastírat horoucí lásku. kde uvadla sedmikráska. když jsme spolu putovali Údolím duhových trav a rozprávìli o pøevelikých zmìnách. jen aby skonala. že je poznamenána spárem Smrti . líbeznìjší než cokoli na svìtì krom hlasu Eleonory. draly se na povrch a vdychovaly opojené blaženství do celého Údolí duhových trav.Povídky blahého dne jsme již nepromluvili a také pøíští den jsme pronesli jen nìkolik plachých slov. Zlaté a støíbrné rybky se prohánìly v øece a z jejího lùna stoupal šum. zaskvìl se karmínem a zlatem a den co den se pokojnì snášel níž a níž. rozjasnil jejich ponurost. ukazoval na odiv své nachové peøí a s ním tisíce ptákù oslnivì žhoucích barev. který se pozvolna sléval v melodii tak konejšivou. který tu prožila uprostøed kvítí. Poe . A jednou také v slzách promluvila o poslední smutné promìnì. která stíhá èlovìèenstvo. nádherné kvìty jako hvìzdy puèely na stromech. na kterých dosud nic nekvetlo. Pùvab Eleonory byl pùvabem serafa. která nyní tak vášnivì patøí 48 . Rmoutila se pøedstavou. že až ji pochovám v Údolí duhových trav. ale byla to dívenka prostá a nevinná. Na každém kroku se probouzel nový život. štíhlý plameòák. A od západu pøiplul ohromný oblak. Podivné. øekla mi to jednou za soumraku u bøehu Øeky mlèení. že v nás roznítil horoucí duše našich pøedkù. až se lehounce usadil na vrcholcích hor. jehož nejniternìjší taje mi odhalovala. Koberec svítil ještì sytìjší zelení a tam. Všechno se mìnilo. po staletí vyznaèující nᚠrod. opustím navždy ty blažené kouty. dosud zde nevídaný.E. rozptýlil. který jsme již dávno v tìch hesperských konèinách vyhlíželi. Vìdìla. jež se v nìm nedávno udály. od té doby se stále vracela jen a jen k tomuto bolestnému tématu. a lásku. vykvetlo za ní deset rubínových asfodelù. Pøièarovali jsme z té hlubiny boha Erota a teï jsme cítili. tak jako celý její krátký život.

vùnìmi z andìlských kadidelnic. udála se však další promìna. A vyzýval jsem všemocného vládce vesmíru. v hodinách noèního bdìní se ke mnì bude ve viditelné podobì vracet. A svolával jsem na sebe takovou kletbu od Boha i od ní.Eleonora jí. Barvy zeleného koberce pobledly a rubínové asfodely jeden po druhém uvadaly. které se už neukázaly. že za útìchu. A z našich pìšin vymizel život. A konejšivá melodie. bude tato duše. a chci líèit druhou èást své existence. který dýchám. kterým je smrt mé milované. dá prý mi aspoò èasto znamení. a bude-li jí to dovoleno. a chvìla se a pøehoøce plakala.že se nikdy v nièem nezpronevìøím její drahé památce ani památce vroucné náklonnosti. odnesu a dám ji nìjaké dívce v dalekém všedním svìtì. nìžnìjší než vìtrná harfa aiólská. kdybych slib zradil -. Až potud jsem všechno líèil vìrnì.kletbu. odlétl smutnì z údolí do hor a s ním i tisíce ptákù oslnivì žhoucích barev. že mi jakýsi stín zavaluje mysl a já už nemohu spoléhat na pravdivost svých záznamù. posvátné pøísahy. A jasné oèi Eleonory se pøi mých slovech ještì více rozjasnily. avšak pøísahu pøijala (vždy byla pouhé dítì) a to jí velmi ulehèilo umírání. ale pokraèujme. Kmeny stromù pohltily hvìzdné kvìty. Nu. že se ani neodvažuji hrùzy tohoto trestu vylíèit. té elysejské svìtice . které se ustrašenì choulily a vìènì je skrápìla rosa. naplní vzduch. až ona odejde. že se nikdy s žádnou dcerou této zemì neožením . když tiše umírala. a místo nich vyskoèily všude temné oèi macešek. A s tìmito slovy se rozžehnala se svým nevinným životem a uzavøela tak první epochu mého života. kterou jsem vlil do její duše. . jíž mne obšastnila. není-li to však v moci duší v ráji. aby byl svìdkem mé zbožné. éternìjší než 49 . A tu jsem se vrhl k nohám Eleonory a pøísahou slíbil jí i nebesùm. jako bych jí z hrudi sòal nesmírné bøímì. A nìkolik dní nato mi øekla. štíhlý plameòák nestavìl již na odiv své šarlatové peøí. nade mnou bdít. kteøí jej provázeli. že je u mne: veèerním vánkem na mne dýchne. Když teï ale míjím onen mezník v bìhu Èasu. A zlaté a støíbrné rybky odpluly roklinou v dolním konci našeho panství a již nikdy nezdobily naši líbeznou øeku. která mne mìla stihnout. a povzdychla si. cítím.Léta se vlekla a já jsem zùstával v Údolí duhových trav.

které jsem snil tak dlouho v Údolí duhových trav. oslnivá krása žen . kterou pøedtím pøekypovalo. Poe . a v hodinách osamìní. v jehož službách jsem byl. a nakonec se zdvihl i ten ohromný oblak. pozvolna utichala v šumu slabším a slabším. mohlo snadno zahladit vzpomínky na sladké sny. nejpokornìjším milostném zbožòování bez váhání sklonil. z neznámé daleké zemì dívka. zázraènou záø. A. Pompa a okázalost vznešeného dvora. které rázem potemnìly jako døív. vrtkavou slávu svìta. jaké spalující myšlenky mne posedly.Povídky všechno na tomto svìtì krom hlasu Eleonory.a obestøely mne mrákoty. zlatavou. co se dálo kolem mne. pøinášely mi vánky. a jednou . Eleonora však nezapomnìla na své sliby. Ano. Na veselý dvùr krále.k jejímž nohám jsem se v nejhoroucnìjším.byl jsem probuzen ze spánku. zapadl opìt do západních konèin a odnesl z Údolí duhových trav i onu vznešenou. A pøesto má duše zùstávala vìrna pøísaze a v tichých noèních hodinách dosud pøicházela znamení. ovívající mi èelo. Avšak prázdnota v mém srdci se ani takto nenaplnila.E.želbohu jen jedenkrát! .to všechno ohromovalo a mámilo mou mysl. s nímž jsem v slzách vylil celou svou duši k nohám nadzemské Ermengardy? Ó jasný andìl Ermengarda! Jakmile jsem ji poznal. kdy mi tísnivì tlouklo srdce. až se proud opìt ponoøil do velebnosti døívìjšího mlèení. jaká strašlivá pokušení mne zaèala muèit. a nezøetelný šepot plnil èasto noèní vzduch. opustil vrcholky hor. jež se pøitiskly k mým. dotekem nehmotných rtù. slýchával jsem andìly kolébat kadidelnicemi a údolím vìènì vanuly nové a nové pøívany svaté vùnì. ohlušivý tøesk zbraní. nìžné vzdechy. Žasl jsem. pøišla odkudsi zdaleka. Toužil jsem po lásce. Nakonec mne údolí muèilo stálým pøipomínáním Eleonory a já jsem je navždy opustil pro marnou. jak bych jen mohl pøirovnávat svou lásku k dívence z údolí k tomuto blouznivému planutí a povznášejícímu zbožnému vytržení. nemohl jsem pomyslit na jinou 50 . jenž se podobal spánku smrti. že Eleonora je u mne. Octl jsem se v cizím mìstì a všechno. jejíž kráse mé proradné srdce naráz podlehlo . Pak náhle všechno ustalo .

jsi zproštìn slibù.proè. jichž pøísahu jsi složil Eleonoøe. mne nezastrašila. jsi nyní zproštìn slibù .“ 51 .dolehly ke mnì møížovým oknem znovu ty nìžné vzdechy. musel jsem myslet jen na nì . A jednou v tichu noci .nebo duch lásky vše ovládá a øídí. která se zove Ermengarda. to poznᚠaž v nebi . Oženil jsem se . její ukrutnost mne nestihla. a slévaly se v známý a líbezný hlas.a na ni. A protože jsi pøijal do svého horoucího srdce tu. jenž øíkal: „Spi klidnì .Ermengarda! Jakmile jsem pohlédl do hlubin jejich nezapomenutelných oèí.kletba. Ó božský seraf .Eleonora ženu. kterou jsem na sebe svolal. které mne opustily.ale jen jedenkrát .

odpuste mi velmožnì.E.a poté otevøel jsem úslužnì venku tma a víc už ne.“ Tu má duše vzmužila se. „Prosím. maje horeèku a rozjímaje nad divnými svazky vìdy prastaré a záslužné když jsem klímal v polospaní. pane. 52 . nebo paní. øek jsem bez rozpakù v hlase. . ozvalo se znenadání velmi jemné zaukání na dvéøe . že to bylo v lednu. každý uhlík vrhal stín jen pøede mne a dál už ne. pøeslechl jsem zaklepání . èi zdání. bylo to tak nezvuèné jednou jen a pak už ne. jež byla mou a teï už ne. øíkal jsem si bez ustání: „Je to host.a pak už ne.“ Ach. avšak byl jsem v polospaní.nad jménem dívky nadvzdušné. Smutný šelest záclon vlaje z hedvábí a ohýbá je s hrùzou .je to skoro nemožné. již pøi vzpomínce blednu! Myslím. A.již jsem do té doby neznal ani pøibližnì.Povídky HAVRAN Jednou o pùlnoci. Poe . jenž z nenadání zaklepal tak neslyšnì jednou jen a pak již ne. „Je to návštìva. že jste klepal vy“ . Toužil jsem po kuropìní. když jste pøišel znenadání.již poslušné svìtice zvou Lenora . abych skryl své polekání.marnì hledaje v svém ètení ulehèení od hoøe nad Lenorou . jenž z nenadání zaklepal tak neslyšnì pozdní host.

stoje v pochybách a v strachu. jenom plaché oslovení „Lenoro!“ zní zimniènì. bez poklony. jak si nikdo netroufal snít mimo mne. ani slùvka na znamení. pøísným chováním. Vrátil jsem se do pokoje. bez váhání.“ vítr a nic jiného už ne. velmi divì se a boje. Pták v svém ebenovém zjevu ponoukal mne do úsmìvu vážným. co jsi zaè.Havran Hledì dlouho do tmy z prahu. to já šeptám „Lenoro!“ . jež bylo velmi vybrané „Aè ti lysá chochol v chùzi. „Jistì cos za chumelice padlo mi na okenice. když jsem zaslech trochu silnìj nový šramot poblíž mne. jež jsou tak záslužné. kdo budíš mne ztlumím na okamžik srdce. jenž se z podsvìtního šera v bludné pouti namane øekni mi své pravé jméno. najdu tì.“ 53 . ale ticho bez rušení.a ozvìna zní zimniènì jenom to a víc už ne. dlouho snil jsem. jistì nejsi havran hrùzy. kdo budíš mne. podívám se ze svìtnice. když tu s velkou motanicí vstoupil starodávný havran z dob. plutonovský havrane!“ Havran dìl: „Už víckrát ne. vznešenì jak pán èi paní usadil se znenadání v póze velmi výhružné na poprsí Pallady . Vyrazil jsem okenici.a v póze velmi výhružné si sedl jen a víc už ne.

Tak jsem sedìl nad dohady. ustal havran v rozhovoru jako duše v jedno slovo samotáøsky zabrané až jsem si øek v duchu. mlèky. pøemýšleje. osud èasto okrad mne jak mé nadìje. jenž tak bez okolkù kráká bezobsažnou odpovìï. jako je: Už víckrát ne!“ Když však havran bez ustání ponoukal mne k usmívání. jež si lení v póze velmi záhadné na poprsí nade dveømi . marnì. velmi dobøe vím.“ Však havran dí: „Už víckrát ne.E. bez nálady pod ptákem. kles jsem s zamyšlenou tváøí do podušky na polštáøi. refrény. jež prozrazuje bezradné. když se vhroužím do sametu ve vzpomínkách na tu vìtu.“ Zaražen an na mne hledí s pøiléhavou odpovìdí. že mne nìco napadne. sedì na mramoru. takže nedošlo mu to až k sluchu: „Vìøím pevnì na pøedtuchu. øíkám si: „To bezpochyby pochyt velmi obratnì od pána. že není skoro ani k uvìøení pták èi zvíøe. 54 . takže nic už nedovedl zpívat než ty bezradné pohøební a smutné písnì. A. tak bezradné. nad èím øek své bezradné. Poe .Povídky Žas jsem nad nevzhledem ptáka. jenž v hloubi prsou nepøestával bodat mne. nad èím pøíšerný ten pták zde øíká svoje bezradné „už víckrát ne“. i on se k ránu odtud vykradne. jejž osud vedl neštìstím a navždy svedl. pøistrèil jsem køeslo mysle.v póze velmi záhadné a øíká si: „Už víckrát ne.“ Potom. co as je tu.

a jsi pták anebo z pekel. ona víckrát.“mene tekel. po nìmž láska k Lenoøe v tvé mysli navždy zapadne“ však havran dìl: „Už víckrát ne.“ dím. pojï hádat mnì stateènì. mdlé a malátné. neruš pokoj mého stáøí.“ „Proroku.“ dím. po nìmž navždy vychladne. rci té duši. havrane! 55 . zdali najdu balzám v smrti. starý lháøi. a jsi pták anebo z pekel. kdy pøivine. jež nad námi je. satane! nenech mi tu. víckrát ne. zdali aspoò jednou v ráji tu.“ „Tos øek jistì na znamení. ale do níž nevboøí své ruce. by opuštìný žiji zaklet v této zemi. pøi nebi. již svatí nazývají Lenora. jež žal tají. ani pírka na polštáøi.“ „Proroku. zda tvá vìštba uhádne“ havran dí: „Už víckrát ne. táhni zpátky do bouøe a do podvìtí. „Chudáku. a pøece proroku. Zdálo se. že u stínidla houstne svìtlo od kadidla. synu podsvìtí. jenž leká mne. že se chystᚠk rozlouèení. pøi Bohu. dùm mám hrùzou obklíèený. tvùj Bùh ti v zpìvu posílá sem pro úlevu balzám na tvou starou nìhu.“mene tekel. opus sochu. v záøi matné. zda tvá vìštba uhádne. jasnou dívku Lenoru kdy v náruèí své pøivine“ havran dí: „Už víckrát ne. že bezpochyby andìl v zvoncích z nebe propadne.Havran na niž padá lampa. mdlé a malátné.

Povídky Vyndej zobák z mého srdce. stále sedí jako ïábel na bìlostných òadrech Pallas Athéné. oèi v snìní pøimhouøeny na pozadí bílé stìny. 56 . jímž mne navždy uhrane.víckrát ne. stále sedí. lampa vrhá beze zmìny jeho stín. havrane!“ Havran dí: „Už víckrát ne. opus sochu. Poe . nevzchopí se . A.E.“ Pak se klidnì ulebedí. jímž uhrane a má duše z toho stínu.

Havran 57 .

byl rozsudek . sotva znatelnì zachvívají šeré drapérie. která mìla být postavena na staveništi Jakobínského klubu v Paøíži. že omdlévám. 58 . Bylo mi zle. snad že se mi ve fantazii sléval s klapotem mlýnského kola. A. jak se kroutí tou smrtonosnou formulí. Vyvolal ve mnì pøedstavu otáèení.bìlejší než list papíru. Ještì jsem vidìl. (Dlouho zde øádila bezbožná cháska trýznitelù. Poslední zøetelná slova. jak se jemnì. jež zahalují stìny místnosti. SOSPITE NUNC PATRIA. a zdìsil jsem se. MORS UBI DIRA FUIT VITA SALUSQUE PATENT. cítil jsem. k smrti zle mi bylo z tìch dlouhých muk.a až pitvornì tenké.Povídky JÁMA A KYVADLO IMPIA TORTORUM LONGAS HIC TURBA FURORES SANGUINIS INNOCUI NON SATIATA ALUIT. Ètyøverší složené pro tržní bránu. A pak mi hlasy inkvizitorù splynuly v jediný snový. To trvalo jen chvilku.ovšem s jakou dìsivou zvelièeností! Spatøil jsem rty èernì odìných soudcù. jak pronášejí slabiky mého jména. Dnes. Pøipadaly mi bílé . mátožný šum. Ještì okamžik jsem však vidìl . vládne život a blaho). neoblomitelné rozhodnosti a krutého opovržení k mukám èlovìka. tam. nemohoucí se dosytit nevinné krve. která jsem ještì zaslechl.strašný rozsudek smrti. V tìch nìkolika vteøinách závratné hrùzy jsem ještì vidìl. jak tato ústa pronášejí rozsudek. kde byla hrozná smrt. Poe . na kterém toto píši . tenké úporným výrazem pevné. Vidìl jsem. a když mne koneènì odvázali a dovolili usednout. nebo se nic neozývalo. FRACTO NUNC FUNERIS ANTRO. když je vlast v bezpeèí a sluj záhuby rozboøena. nebo záhy jsem už neslyšel nic. který byl pro mne osudem. a potom padl mùj zrak na sedm vysokých svící na stole.E.

nelze vùlí vybavit. trháme chatrné pøedivo nìjakého snu.a já jsem poznal. s rozmyslem 59 . duševní stavy. ano. který nikdy neupadl do mdlob. ale neztratil jsem je úplnì. která jej nikdy pøedtím neupoutala. Kdybychom si dovedli vybavit pøi vstupu do toho druhého stadia dojmy stavù prvních. A vesmír nebyl nic než ticho a nehybnost a noc. a pøece vím. A tu se mi do mysli jako lahodná melodie vkradla pøedstava o blaženém spánku. pak ale mé nitro zaplavila nièivá ošklivost. ani v samém hrobì neztrácíme vìdomí úplnì! Jinak by pøece èlovìk marnì doufal v nesmrtelnost. že jsem neztratil vìdomí úplnì. co se nám zdálo. Ani v nejhlubším spánku. všechny vjemy a pocity jako by pohltil šílený.Jáma a kyvadlo Zprvu se mi zdálo. A ta hlubina . Pøicházela tichounce. Znovu a znovu snažil jsem se vzpomenout. ten èlovìk nedumá nad vùní nevídaného kvìtu.neviditelná ostatním. A pøece si již za vteøinu nevzpomeneme (tak køehké je to pøedivo).co je ta hlubina? Kdybychom aspoò její stíny mohli jednou rozeznat od stínù záhrobí! I když však dojmy z toho. že od nich mi pomoc nepøijde. kteøí mne zachrání. Co mi z vìdomí zbývalo. že mi pøinášejí milost. jejich plameny pohasly. nikdy. ten èlovìk se nepozastavuje s úžasem nad melodií. usilovnì. odkud se vzaly? Èlovìk. vysoké svíce se propadly do prázdna. postavy soudcù mi zmizely jako zázrakem z oèí. samy? A neptáme se pak s údivem. co jsem nazval prvým stadiem. ani v smrti. patrnì by nám tyto dojmy vypovìdìly mnohé dìje z té hlubiny tam na druhé stranì. jako bych se dotkl galvanického drátu podoby andìlù se promìnily v beztvaré pøízraky s hlavami z plamene . Když se probouzíme i z nejtvrdšího spánku. nìžnì a dlouho jsem jí nemohl porozumìt. zavládla èernoèerná tma. støemhlavý pád. ani v mdlobách. že je to sedm útlých andìlù. nevynoøí se pøece jen po delším èase nezvány. v nìmž duše klesá do podsvìtí. pak pocítíme existenci fyzickou. Ze mdlob se vracíme do života ve dvou stadiích. ba ani vylíèit. Omdlel jsem. jakmile jsem se však do ní plnì ponoøil. to si netroufám blíže oznaèit. který mne èeká v hrobì. ani v deliriu. ten èlovìk nehledívá na teskná zjevení plující vzduchem . nejprve prožíváme niterné. nevídá nikdy neznámé paláce a strašnì povìdomé tváøe v žhoucích uhlech. každá žilka se ve mnì zachvìla.

Pak prudké probuzení k vìdomí a pokus o pohyb .Povídky snažil jsem si pøipomenout aspoò nìjakou známku toho stavu zdánlivého nebytí. A už je tu jasná myšlenka na proces. Mìl jsem pocit.níž a níž .který se zdaøil. Pak neodbytná touha opìt se pohroužit do tupých mrákot. A. sestoupili až kamsi za meze bezmezného prostoru a po úmorné práci odpoèívali. jako by ti. ale pak už zbývá jen šílenství . Vybavují mi také neurèitou úzkost kolem srdce. který trval dlouho. že neuvidím nic. Koneènì jsem se zoufalým odhodláním chvatnì otevøel oèi. Pak znenadání myšlenka a v ní údìsný strach i úmorná snaha pochopit vlastní skuteèný stav. kteøí mne nesli (ó strašný prùvod).jak mi jasný rozum z pozdìjšího údobí øíká . jako jsem se strachoval. Dìsil jsem se prvního pohledu na své okolí. mìl jsem kratièké záblesky rozpomenutí. dusila. vyvolanou právì jeho nepøirozeným ztišením. do nìhož má duše upadla . které se nepochybnì vztahovaly . Obklopovala mne èerná tma vìèné noci. Pak jsem pocítil náhlé znehybnìní všeho kolem. Chvílemi jsem ji tam tak nechal a snažil se pøitom pøedstavit si.a pøece jsem si netroufal použít zraku. šeré drapérie.a již se mi chvilkami zdálo.zbìsilý pøekotný pohyb srdce a jeho tlukot v mých uších. rozsudek. Pak opìt zvuk a pohyb i hmatový vjem . Znenadání se mi do vìdomí vrátil pohyb a zvuk . Neproniknutelnost tmy mne tížila. Mé nejhorší pøedstavy se naplnily.až mne pøepadla šeredná závra z pouhé pøedstavy nekoneènosti toho sestupu. A ještì se rozpomínám na cosi plochého a vlhkého. Natáhl jsem ruku. na nevolnost. na soudce. že jsem. Ale neobával jsem se tolik spatøit vìci hrozné. která se pøehrabuje ve vìcech zakázaných. kde jsem a kdo vùbec jsem. Až dosud jsem neotevøel oèi. Chtìlo se mi . vìdomí bez myšlenky . Pak pøeryv slepé prázdnoty. 60 .šílenství pamìti. Ty cáry pamìti mi mlhavì vybavují vysoké postavy. že se mi to daøí.šimravý pocit po celém tìle. které mne zdvihly a mlèky snášely kamsi dolù . Pak pouhé vìdomí.E. Všechno další pak mizí v naprostém zapomenutí a teprve pozdìji jsem si z toho jen s krajním vypìtím cosi mlhavého vybavil. mdloby.stav.k onomu stavu zdánlivého bezvìdomí. že ležím nespoután na zádech. dopadla tìžce na cosi vlhkého a tvrdého. Poe . Opravdu. Lapal jsem po dechu.

Pøesto jsem ani na vteøinu neuvìøil. Byla to 61 .ale všude stále jen tma a prázdno. Pak už jsem nevydržel muka napìtí a opatrnì.Jáma a kyvadlo Vzduch nesnesitelnì tísnil. že je lépe opakovat je jen šeptem. které se budou konat tøeba až za nìkolik mìsícù? Tu myšlenku jsem však vzápìtí zavrhl. Vydechl jsem volnìji. Zdálo se. A tu mi náhle údìsná pøedstava vehnala proud krve do srdce a nakrátko mne opìt obestøely mrákoty. zaèaly se mi v hlavì rojit tisíceré temné povìsti o hrùzách Toleda. Vsadili mne snad znovu do vìzení. Zbìsile jsem všemi smìry rozhazoval rukama. o tom jsem nepochyboval . vyskoèil jsem a chvìl se køeèovitì po celém tìle. Mé napøažené ruce narazily koneènì na pevnou pøekážku. Nic jsem nenahmatal . s rukama napøaženýma jsem pokroèil vpøed. Zùstal jsem tiše ležet a snažil se pøemýšlet. mìla kamennou podlahu a bylo v ní aspoò trochu svìtla. Vždy nìèemu takovému uvìøit . že jsem opravdu mrtev. smrt ukrutnìjší než bývá obvykle. pokud jsem vìdìl.ovšem tak podivné a tak pøíšerné. že mne pøece jen nepotkal osud nejobludnìjší. abych zahlédl alespoò chabý paprsek svìtla. øíkal jsem si vždycky . O zdejších žaláøích se vyprávìly podivné vìci . tøeštil jsem oèi z dùlkù.a pøece jsem se bál na krok pohnout.zcela vyluèuje vìdomí samého bytí. Postoupil jsem tak o nìkolik krokù . Byl vynesen rozsudek a pøipadalo mi. Ale jak jsem se opatrnì sunul dál. co se vlastnì se mnou dìje. Nechají mne v tomto èerném podsvìtí zahynout hladem. A kromì toho moje bývalá cela. Teï mne zajímala a zneklidòovala jen její podoba a její èas. že od té chvíle uplynula velmi dlouhá doba. kde mám èekat na pøíští popravy. Vždy obìti bývají požadovány okamžitì. bývají upalováni a jedno takové autodafé bylo uspoøádáno právì veèer v den mého soudu. Sotva jsem se vzpamatoval.pouhé výmysly. Z každièkého póru mi vyrazil studený pot a v ohromných krùpìjích se mi usazoval na èele.i když se o tom doèítáme v beletrii . abych nenarazil na stìny hrobky. anebo mne èeká ještì dìsivìjší údìl? Že je na konci smrt. A pøece: kde jsem a co se se mnou dìje? Odsouzenci k smrti. jako ostatnì všechny cely odsouzencù v Toledu. Rozpomnìl jsem se na inkvizièní øízení a z nìho jsem se pokoušel vyvodit.znal jsem pøíliš dobøe své soudce.

Zprvu jsem postupoval nesmírnì obezøetnì. Urazil jsem tedy dohromady sto krokù. Pùda byla vlhká a kluzká. že jsem zùstal ležet a záhy mne na místì pøemohl spánek. než to za kryptu považovat. aniž bych to postøehl. tøebaže se zdála pevná. napoèítal jsem dvaapadesát krokù. a tak jsem odhadl vnitøní obvod žaláøe na padesát yardù. který jsem mìl v kapse. nedùvìøivì. jak mne k tomu nabádaly dávné povìsti. Byl jsem tak zemdlen. takže jsem ji mohl snadno obejít a vrátit se tam. pak jsem klopýtl a upadl. Poe . Bylo jistì lehké tuto nesnáz pøekonat . že budu tápat kolem cely a až kruh dokonèím. Do chvíle. krypty nezbývalo mi totiž. stìna byla zøejmì všude stejnì ztvárnìna. Tyto výzkumy mnoho smyslu nemìly . nahmatal jsem bochník chleba a džbán s vodou. než jsem pak došel k hadøíku.a pøece se mi v mé rozhárané mysli zdála zprvu nezdolatelná. odkud jsem vyrazil. Odstoupil jsem od zdi a odhodlal se pøejít celý prostor napøíè. abych pokraèoval. patrnì kamenná . ano. ještì když mne odvádìli do inkvizièní sínì. než jsem upadl. jen jsem se chtivì pustil do jídla a pití. pak se mi však pøipletl pod 62 . našlapuje obezøetnì.nadìje nebyla pražádná a pøece mne jistá zvìdavost nabádala.Povídky zeï. Postupoval jsem podle ní. Nùž však byl pryè . byla zrádnì kluzká. Pøedstavoval jsem si. Napadlo mì vrazit èepel do nìjaké škvírky ve zdivu a oznaèit si tak výchozí bod.velice hladká. Neuvažoval jsem o tom. slizká a studená.vymìnili mi šaty za jakousi kutnu z hrubého serže. Chvíli jsem vrávoral vpøed. ušel jsem dalších osmaètyøicet krokù. na to jsem byl pøíliš vyèerpán. Utrhl jsem kus obruby ze své kutny a rozprostøel jej kolmo ke zdi. Když jsem se probudil a natáhl ruku. A. Koneènì jsem si dodal odvahy a vykroèil ráznìji. jistì tento cár opìt nahmatám. Narazil jsem ovšem ve zdi na èetné hrany a nemohl jsem si tedy utvoøit pøedstavu o tvaru krypty. Hledal jsem proto nùž. nebo podlaha. Tak jsem postoupil deset až dvanáct krokù.E. Zanedlouho jsem však už zase pokraèoval v obchùzce svého žaláøe a s námahou jsem posléze dorazil k útržku látky. umínil jsem si pøejít prostor pokud možno pøímoèaøe. Takto jsem však nemohl zjistit rozmìry svého žaláøe. poèítal jsem se dvìma kroky na yard. Nepoèítal jsem však s rozlohou žaláøe ani se svou slabostí.

Za jiného rozpoložení mysli bych se byl odvážil skoncovat rázem svou bídu skokem do jedné z nich. Natáhl jsem ruku a zachvìl jsem se dìsem. nebo jsem zjistil. A zároveò jako by se mi èelo hroužilo do lepkavého dýmu a do nozder mi stoupal podivný zápach tlející plísnì. Z pøílišného rozrušení jsem probdìl dlouhé hodiny. ten jsem pak hodil do prohlubnì.Jáma a kyvadlo nohy cár.jaké jsem teï o vlas unikl . V témž okamžiku jsem zaslechl zvuk. ještì když jsem ležel. a tmou jako by náhle probleskl slabý zákmit svìtla. která mne zachránila. Zprvu jsem byl pádem tak zmaten. koneènì se ozvalo duté žbluòknutí a po nìm zvuèné ozvìny. Drkotaje zuby. anebo s obludnými hrùzami duševními. a zaradoval se z vèasné náhody. našel jsem vedle sebe tak 63 . teï však byl ze mne ten nejhorší zbabìlec. zaujala. Dlouhými útrapami jsem byl vnitønì tak rozerván. Po mnoho vteøin jsem slyšel. do jaké záhuby jsem se øítil.smrt z povídaèek o inkvizici. co jsem èetl o tìchto jámách . že jsem si hned nevšiml ponìkud zarážející okolnosti. tápal jsem zpátky ke zdi a umiòoval si. který mne èekal. tøebaže zjevnì spoèívaly níže než brada. se nedotýkaly nièeho. jejíž rozmìry jsem ovšem zatím nemohl odhadnout. Obìti tyranské inkvizice mìly na vybranou: umírat buï za strašlivých muk tìlesných. jak pøi pádu naráží o stìny propasti.jejich strašlivým úèelem není prý usmrcovat obìti náhle. Když jsem se probudil. Mnì zøejmì urèili smrt druhou. kdežto rty i horní èást oblièeje. že jsem upadl tìsnì na okraj kruhové jámy. Také jsem ovšem nemohl zapomenout na to. Poznal jsem. že jsem se tøásl už pøi zvuku vlastního hlasu a stal se tak v každém ohledu vhodným pøedmìtem pro druh muèení. Pøišlápl jsem si jej a prudce upadl na oblièej. která mne však záhy poté. A právì takovou smrt . pak jsem však pøece jen usnul. jako by se mi nad hlavou rychle otevøely a právì tak rychle zavøely dveøe. že radìji zahynu tam. než abych riskoval hrùzy šachet. Šmátral jsem po zdi hned pod roubením jámy a podaøilo se mi vydrolit malý úlomek. visící z mé roztržené kutny. považoval jsem za bujnou smyšlenku. Staèil jediný krok a byla by po mnì veta. Bradou jsem se totiž dotýkal podlahy. který zase tak náhle pohasl. kterých se mi teï v obraznosti vyrojilo nìkolik v rùzných místech žaláøe.

ale když jsem znovu otevøel oèi. že obrysy tìchto nestvùr jsou celkem zøetelné.Povídky jako pøedtím chléb a džbán s vodou. Všiml jsem si. nebo sotva jsem dopil. odpornými výplody. Pøepadl mne hluboký spánek podobný spánku smrti. A. nahmatal jsem ve zdi množství hran.ve skuteènosti jsem tedy obešel témìø celou kryptu. vyvìrajícími z mnišských povìr o záhrobí. v nìmž jsem vìzel. patrnì jsem se stejnou cestou vrátil . Zeï nemìøila kolem dokola víc než dvacet pìt yardù.mohl jsem obhlédnout rozsah i tvar žaláøe. mírnì propadlých èi vyklenutých míst. kdy jsem klesl.E. že obvod cely je dvakrát delší než ve skuteènosti. Jistì v ní bylo nìco omamného. dostal jsem se tehdy nepochybnì až na jeden nebo dva kroky k útržku látky . Poe .nevìdìl jsem zprvu. Také v odhadování tvaru vìzení mne cosi zmátlo.vždy v strašlivém postavení. Byl jsem však posedlý vyzkoumat každou malièkost a všemožnì jsem si chtìl vysvìtlit. mohlo mít sotva nìco menší význam než právì rozmìry mé cely. a tak jsem ani nepostøehl. Tento objev mne na chvíli zcela zbyteènì potrápil. Celý povrch tohoto kovového pásu byl poèmárán pøíšernými. což mi vnuklo pøedstavu velké nepravidelnosti . který procitá z letargie èi spánku! Byly to prostì hrany nìkolika porùznu rozložených. Koneènì mi svitlo. Nevím ovšem. Muèila mne palèivá žízeò a naráz jsem nádobu vyprázdnil. Pokud šlo o jeho velikost. Pak jsem usnul. kostlivcù a mnoho dalších. vìru zbyteènì . a jejich švy a spáry vytváøely ony výklenky. rozeznával jsem své okolí. Také podlahy jsem si teï 64 . že jsem na svou pou vyrazil se zdí po levici a skonèil se zdí po pravé ruce.tak mocný má úèinek naprostá tma na èlovìka. jak dlouho jsem spal. Tvar žaláøe byl zhruba ètverec. už se mi klížila víèka. Co jsem pokládal za zdivo. jejich barvy jsou však patrnì úèinkem vlhka vybledlé a rozmazané. Byl jsem zcela vyšinutý. vypadalo teï jako obrovské pláty železa èi jiného kovu.jedinì tak jsem se mohl domnívat. Když jsem tápal vpøed. V pøízraèné sirnaté záøi . Pøi prvním pokusu napoèítal jsem dvaapadesát krokù do chvíle. jak jsem se pøi mìøení cely spletl. znaènì jsem se zmýlil. vskutku údìsných obrazù pokrývalo a hyzdilo stìny. odkud se linula . a když jsem se probral. Postavy hrozících ïáblù.

že místo kosy držela v ruce cosi. Po pùlhodinì (snad uplynula i hodina . A moji muèitelé zøejmì zamýšleli tuto žízeò stupòovat . A teï jsem spatøil nìco. která ležela po mém boku na zemi. že džbán zmizel. a když jsem pohlédl na zem. vidìl jsem. Kývalo se v krátkých kmitech a ovšem zvolna. s hrùzou.Jáma a kyvadlo povšiml. možná ètyøicet stop nad mou hlavou a byl sestrojen podobnì jako postranní stìny. Jen s velkým. až na to.jídlo na misce bylo totiž palèivì okoøenìno. A nedbajíce mého upøeného pohledu. Mnohonásobnì mi ovíjel údy a tìlo a ponechával trochu volnosti jen hlavì a levé paži. Nìkolik minut jsem je tak pozoroval spíše s podivem než s bázní. mìl jsem dojem. Byla to postava Èasu. Na jedné desce mne silnì zaujala prapodivná postava. jak se tu pohybuje nìkolik obrovských krys. hrnuly se sem v houfech s laènýma oèima. jejímuž jícnu jsem unikl. byla tu však pouze jediná. že je to pravda. Vylézaly ze šachty. co mne opravdu zmátlo a udivilo. Hledìl jsem vzhùru a prohlížel si strop cely. nebo mne trýznila nesnesitelná žízeò. Vzápìtí jsem shledal. nebo mé postavení i poloha se bìhem spánku podstatnì zmìnily. že se hýbá. soustøedìným vypìtím jsem je od nìho odhánìl. kterou jsem mìl pøed oèima hned po pravici. Jak jsem tak na nì vzhùru hledìl (kyvadlo viselo pøímo nade mnou). Posléze mne jeho jednotvárný pohyb unavil a zadíval jsem se jinam. lákal je pach masa.mìl jsem nejasnou pøedstavu o èase) jsem opìt vzhlédl. Dráha kyvadla se prodloužila bezmála o yard. Uprostøed zela okrouhlá jáma. Ležel jsem teï zcela natažen na zádech na jakémsi nízkém døevìném rámu. ano. S hrùzou jsem shledal. takže jsem se mohl jakžtakž krmit z hlinìné misky. Byl jsem k nìmu pevnì pøipoután dlouhým pásem. který se podobal popruhu. A jeho rychlost byla pøirozenì také mnohem vìtší. Ve vzhledu tohoto mechanismu mne však nìco nutilo k pozornìjší prohlídce. Zaslechl jsem totiž slabý šelest. tak jak se obvykle maluje. To vše jsem vidìl jen nejasnì a s velikou námahou. Byla kamenná. co jsem na první pohled pokládal za malovanou podobu ohromného kyvadla. jaká vídáme na starých hodinách. Ale hlavnì mne znepokojil 65 . Klenul se asi tøicet.

že jsem rozpoznal jámu. širokého tvaru. byla to jistì jen chvilièka. jakoby po dlouhém hladovìní. ale pøipravit mi záhubu (druhé volby zøejmì nebylo) jinou a mírnìjší. podle povìstí považovaný za nejzazší vrchol všech jejich trestù. a že hrana srpku je zøejmì ostrá jako bøitva. Poe . A jako bøitva byl patrnì i bytelný a tìžký. jakým jsem oznaèil ten hrùzný pojem. Nyní jsem zpozoroval .vždy jsem vìdìl. Mírnìjší! V svém žalu jsem se pousmál výrazu. nezpozoroval jsem další pokles kyvadla. svištìl vzduchem. Byl pøipevnìn k mohutné mosazné tyèi. jakým jsem byl já jámu.zlomeèek po zlomeèku po stupních rozpoznatelných jen v intervalech. A s bolestným 66 . mnoho dní možná uplynulo . Ale právì tak mohla uplynout dlouhá doba . kdy jsem odpoèítával svištící kmity oceli! Kyvadlo klesalo níž a níž . Proè vykládat o dlouhých. nebylo už ïábelským zámìrem teï mì tam svrhnout. že znatelnì pokleslo. Znovu mne naèas obestøely mrákoty. nebo od ostøí vybíhal vzhùru do pevného. Když jsem se probral. bylo mi nadto nevýslovnì špatnì a mdlo. že tìm ukrutným ïáblùm neunikly mé mdloby a že stroj mohou zastavit. jaký konec mi pøichystala muèitelská vynalézavost mnichù. I v tomto èase smrtelné úzkosti prahla lidská pøirozenost po jídle. záludnì pøipravená muka dodávají tìmto vraždám v kryptách zvrácené pitvornosti. Pochopùm inkvizice neušlo.Povídky dojem. kdy se jim zlíbí. Již jsem vìdìl najisto. pøedlouhých hodinách smrtelného.ano. a jak se houpal. jejíž hrùzy mìl okusit tak zapøísáhlý kacíø. A pak jsem se znenadání utišil a jen se usmíval na blyštivou smrt jako dítì na podivnou cetku.netøeba dodávat s jakým dìsem -. Do této jámy jsem jen èirou náhodou neupadl a dobøe jsem vìdìl. aby urychlila sestup kyvadla. že mne ovíval jeho bøitký dech.coul po coulu . Když jsem tedy do propasti nespadl.zapøísahal jsem do omrzení nebesa. nebo když jsem nabyl vìdomí. Bìsnil jsem. ten symbol pekla. Modlil jsem se . Do chøípí se mi tlaèil pach ostré oceli. že právì neèekanì. vší mocí jsem se zdvíhal proti švihùm strašlivého handžáru. dlouhý asi stopu od hrotu k hrotu.E. šílel. že jeho spodní konec tvoøí srpek tøpytné oceli. ba víc než smrtelného dìsu.zaèínalo kmitat tak tìsnì nade mnou. které trvaly vìky! Teprve po nìkolika dnech . které trèí vzhùru. A.

nic víc. jako bych jí mohl další sestup oceli zarazit.stále nevyhnutelnì dolù! Zalykal jsem se a svíjel pøi každém jeho kyvu.byla v nìm radost i nadìje.doleva . s rychlostí. Tušil jsem. jak øíkám. neúprosnì dolù! Jen tøi palce nad hrudí mi teï kmitalo! Zbìsile jsem se snažil vyprostit levou paži. Zhloupl jsem . až se ocel otøe o látku. Marnì jsem se namáhal dobrat se k nìmu. znovu zachytí .netroufal jsem si zatím pøemýšlet dál. Dolù . až mi smýkne pøes odìv . že srpek jej køižuje nad krajinou srdeèní. bleskl mi hlavou jakýsi nedomyšlený nápad . natáhl jsem levou ruku a uchopil ubohý zbytek jídla. že v nìm byla radost i nadìje. jimiž by rozalo i ty železné stìny kolem. Choulil se v køeèi pøi každièkém 67 . Tak houževnatì jsem se do ní pohøížil. Nutil jsem se k úvahám o tom. Zaèal jsem s bláznivou rozkoší porovnávat rychlost. jaký asi zvuk vydá ten srpek. že se hned v zárodku rozplynul. Pozdìji roztøepí tkaninu mé kutny. Tak dlouho jsem se probíral tìmito malichernostmi.neodvratnì.byl ze mne idiot. Jakmile jsem vsunul sousto mezi rty. Ale to bych se právì tak mohl pokoušet zastavit lavinu! Dolù . Pøes dìsivé rozpìtí kyvu (snad tøicet i více stop) a neúprosné svištivé rázy. jak ta nebo ona pøedstava ve mnì pøevládala. tak jsem na té myšlence ulpìl. s jakou kmitalo.neustále dolù se šinulo.daleko vzhùru . jakých má èlovìk mnoho a nikdy je nestaèí domyslit. Stíží jsem dosáhl od mísy k ústùm . znovu si jej vybavit. Vidìl jsem. vrátí se. Kdybych dokázal zpøetrhat pouta nad loktem. Doprava . Jakou jsem si však já mohl dìlat nadìji? Byl to.znovu a znovu se bude vracet a sekat. chvíli zoufale naøíkal. Dlouhé útrapy znièily takøka nadobro mé nejzákladnìjší duševní schopnosti. pokud mi to pouta dovolovala. snad bych kyvadlo zachytil a snad bych ho i zastavil. Dolù .ani o vlas dál. ale také jsem cítil. nedomyšlený nápad. A u této pøedstavy jsem se zastavil . Kyvadlo kmitalo v pravém úhlu k mému trupu.Jáma a kyvadlo úsilím.stále tak nepøestajnì . Byla volná jen od lokte k prstùm.o zvláštním. rvalo by mi po nìkolik minut toliko šaty . který mi krysy nesežraly. mrazivém záchvìvu. jaký asi probìhne nervy. s jakou klesalo. až mi stydla krev v žilách.se skøekem zatracence! S kradmým skokem tygra rovnou k mému srdci! Chvíli jsem se smál.

Již dlouho se nejbližší okolí nízkého rámu. že øemen. nic jiného mne nepoutalo. až se na mne vrhnou. nevyhranìný. že zbývá deset. Poznal jsem. když klouzalo dolù . Teï už tedy byl nápad celý . bezdìènì jsem je mhouøil. jejíž úryvek mi mlhavì prolétl myslí. která tiše promlouvá k odsouzencùm na smrt i v žaláøích inkvizice. blesklo mi cosi myslí. drzé.sice temný. jaký provází zoufalství. proè jsem se ještì chvìl a choulil? Byla to nadìje . Staèí tedy jeden úder bøitkého srpku do kteréhokoli dílce øemenu . Popruh obepínal mé údy a tìlo køížem krážem . civìly na mne rudýma oèima. je z jediného kusu. nesmyslnou. když jsem k rozpáleným rtùm zdvihl pokrm. na nìmž jsem ležel. prostoupil mé nitro onen zbystøený. když se rozmáchlo ode mne vzhùru. A. Ale jak hrozivì blízko by ocel švihala! Jen malinko se vzepøít znamenalo by smrt! Ale cožpak by pochopové inkvizice tuto možnost nepøedvídali? Cožpak by jí nezabránili? A køižuje se pouto na mé hrudi právì s drahou kyvadla? V pøedtuše. 68 . Teï mì napadlo. kterým jsem omotán.a jakmile jsem si to uvìdomil.tøebaže smrt by mi pøinesla jen úlevu . soustøedìný chlad.jenom ne v dráze smrtonosné sekery! Sotva mi hlava klesla do døívìjší polohy. zoufalou nadìjí jsem na kyvadlo upíral oèi. snad trochu šílený. S dychtivou. jako by se nemohly doèkat. pøece však úplný. že nepatrným posunem mechanismu se mi ta bøitká. lesklá sekyra zatne do hrudi. Po mnoha hodinách a snad dnech jsem zase pøemýšlel.Povídky švihu. Žádný provaz. snad dvanáct rozmachù a ocel se dotkne mého šatu . že se má chabá a patrnì poslední nadìje rozplyne. abych si vidìl na hruï. o níž jsem se zmínil. co bych mohl nejspíš oznaèit jako druhou èást oné nedomyšlené spásné myšlenky. pak je mohu levou rukou snadno stáhnout z tìla. zvedl jsem hlavu natolik. doslova hemžilo krysami. laèné. jakmile se pøestanu hýbat. A proè mne tedy mrazilo.a pouto je rozato.nadìje i na skøipci triumfující. nadìje.E. Byly divoké. Poe .ó jak nevýslovnou úlevu! A pøece mne do morku kostí mrazilo pomyšlení. S horeènou pílí zoufalce zaèal jsem jej okamžitì uskuteèòovat. „Co asi jsou zvyklé žrát v té jámì?“ pomyslel jsem si.

Uhýbaly jeho úderùm a hledìly si pomazaných pout. Ještì dvakrát švihlo . S nadlidským úsilím jsem zùstával bez hnutí ležet. pro jaký svìt nemá jméno.hladovou havì zprvu poplašila. kam jsem jen na nì dosáhl. že staèí ještì chvilku vydržet . Avšak kyvadlo již dotíralo na mou hruï. Ta žravá chamraï se mi co chvíli zahryzávala do prstù. jak jej neviditelná síla vytahuje stropem. Jejich rostoucí houfy na mne nalehly. ale jistì jsou pro mne 69 . která se mi zaryla do duše. že se na nìkolika místech již rozpadlo. To byl zøejmì signál k hromadnému náporu. zmrazovaly mi srdce neodbytným slizem. Svíjely se mi na hrdle. Nepochybnì jim neušel jediný mùj pohyb.Jáma a kyvadlo Tøebaže jsem je vší mocí hledìl odehnat. studenými èumáky mi oèichávaly ústa. A nechybil jsem ve svých výpoètech. To byla výstraha. Pak jsem se zvolna. postrašila. sunul z objetí pouta a z dosahu handžáru.v chapadlech inkvizice! Sotva jsem slezl z té pryèny hrùzy na kamennou žaláøní dlažbu. Popruh mi v cárech splýval z tìla. Nìkteré z krys bázlivì ucouvly. ale pro svou bezdìènou jednotvárnost pøestal pohyb posléze pùsobit. Avšak nadešel okamžik úniku. jak pouto povoluje. nevytrval jsem nadarmo. Pravidelný pohyb kyvadla je ani trochu nerušil. obezøetnì.ta náhlá nehybnost . zhltaly bezmála všechno mé jídlo. že jsem volný. mnohé se vrhly do jámy. Zøetelnì jsem cítil. vyskoèilo jich pár nejdrzejších na mou pryènu a èichaly k popruhu. Proøízlo mi košili. Bez ustání jsem nad miskou mával èi kroužil rukou. drtily mi hruï hnusem. že se nehýbám. Avšak cítil jsem. jen boèním pohybem a pøikrèen.všemi cévami projela mi ostrá bolest. To však trvalo jen chvilku. Nové a nové hordy se hrnuly z jámy. ztekly jej a po stovkách se vrhaly na mé tìlo. Vìdìl jsem. Jakmile zpozorovaly.a mám vyhráno. neúhybnì. Mávl jsem rukou a mé osvoboditelky se chvatnì rozprchly. Zatím jsem byl volný! Volný . Nadarmo jsem nespoléhal na jejich nenasytnost. dusily mne tìžkými tìly. pak jsem zdvihl ze zemì ruku a zùstal strnule. Zmìna . bez dechu ležet. Potøel jsem teï zbytky toho mazlavého ostrého pokrmu svá pouta. Vydrápaly se na rám. pøestal se pekelný stroj hýbat a vidìl jsem. Volný! Zatím jsem unikl smrti za agonií jednoho druhu. zaplavily mne. Rozalo tkaninu na kutnì. Koneènì jsem pocítil.

který to vypoví! Ó hrùzo! Ó radìji všechny hrùzy svìta .Povídky pøichystána muka nová a horší než sama smrt. tím otvorem podívat. Poe . než jaké jsem mìl já. jen jejich barvy mi pøipadaly rozplizlé a neurèité. že jsem marnì pøemáhal obraznost. proklestilo cestu do mé duše . kde jsem pøedtím nic netušil. kterou jsem zprvu jasnì nepostøehl. Chvíli jsem jen nepøítomnì bloumal.nìco neobvyklého . Tu jsem si také poprvé všiml. lapal po dechu! Již jsem prohlédl zámìr svých muèitelù . pøedstava studené studnì mne blažila jako balzám.stìny od podlahy. jak se co nevidìt uškvaøím žárem. která se táhla kolem celé spodní hrany stìn. Ale má mysl se ještì zoufalou vteøinu bránila pøijmout dosah toho. ovšem bez výsledku. Záøe z rozpálené klenby prosvítila její nejzazší kouty. chvìl se a hroužil do planých. Ztrhaným zrakem jsem upøenì pohlédl dolù. Obrysy krvavých hrùz rozlévaly stále sytìjší nach. Neskuteèného! Vždy jsem už pouhým dechem nabíral do chøípí pach rozžhaveného železa! Vìzení prostoupil dusivý zápach. Vrhl jsem se k jejímu zejícímu kraji. 70 . pochopil jsem náhle záhadnou promìnu své kobky. na co jsem hledìl. Když jsem se vzpøímil. aby v nich vidìla nìco neskuteèného.E. tìch nejsatanštìjších ukrutníkù! Uskoèil jsem pøed žhavým kovem doprostøed cely.a ukázalo se. satanské postavy dostávaly výraz. A. Vycházela ze škvíry asi pùl palce široké.tìch neoblomitelných.jakási zmìna. nesouvislých dohadù. Nakonec si to však prodralo.jen tuto ne! S výkøikem jsem prchal od propasti . Když jsem si pomyslil. odkud se line ta sirnatá záøe osvìtlující celu.zakryl si dlanìmi tváø a hoøce se rozplakal. Pokoušel jsem se. takže strašidelné. Ze všech koutù. Již jsem se zmínil o tom.propálilo se to do mého zdìšeného mozku. které mne uzamykalo. Každou vteøinu žhnuly temnìji ty oèi. že opravdu oddìluje . zíraly na mne tisíceré démonské oèi s tak zuøivou. údìsnou životností. hoøely takovým zlovìstným žárem. jaký by rozdrásal i silnìjší nervy. zírající na má muka. Barvy teï zaèaly intenzívnì prozaøovat. Ó kde je hlas. S mým žaláøem se nìco stalo . S tímto pomyšlením jsem se tìkavì rozhlížel po železném ostìní. že obrysy postav na stìnách byly docela zøetelné. Tato škvíra jako by oddìlovala . Zalykal jsem se.

již jsem ani nedoufal. „jakoukoli smrt . že už jsem nemìl èas uvažovat. že dvì železné stìny tvoøí ostrý úhel . že planoucí železo mì má zahnat právì do jámy? Cožpak bych vydržel ten žár? A kdybych i vydržel. mohl bych vzdorovat jeho tlaku? A kosoètverec se teï zužoval tak rychle. ba ani si nepøál. Ale dlouho mne na pochybách nenechali. sténavým lomozem se dìsivá promìna dovršovala. aby skonèila.jen ne smrt v jámì!“ Já blázen! Což mi dosud nenapadlo.Ozval se zmatený šum lidských hlasù! Ryèný jek mnoha polnic! Dunivé rachocení tisícerých hromù! Natažená ruka zachytila moji ruku. Jako prve jsem se zpoèátku snažil pochopit.Jáma a kyvadlo Žár rychle sílil. Mé zprahlé. Inkvizice byla v rukou svých nepøátel. má zmuèená duše však dobojovala ještì jediným mocným. právì když jsem v mdlobách klesal do propasti. uzmítané tìlo nemìlo posléze už ani coul pevné pùdy pod nohama. Rád bych byl pøitiskl rudé stìny k své hrudi jako pl᚝ vìèného míru.odvrátil jsem oèi . Opìt jsem vzhlédl . Pøestal jsem bojovat. Cítil jsem. Byla to ruka generála Lasalla. Uskoèil jsem avšak svírající se stìny tlaèily mne neodbytnì dál. Mùj dvojí únik podráždil pomstychtivost inkvizitorù a teï je tedy konec všem žertùm s Králem dìsu. 71 . Jeho støed a tedy i nejširší èást byly právì nad rozšklebenou prohlubní. „Chci smrt. Tvar kobky se ve chvilce zešikmil v kosoètverec. co se dìje. že vrávorám na samém okraji . Francouzská armáda vstoupila do Toleda.a roztøásl se jako v záchvatu zimnice. dlouhým a posledním výkøikem zoufalství.“ øíkal jsem si. S rachotivým. Prostor býval ètvercový. Teï jsem vidìl. Ale tím promìna nekonèila .tentokrát se zmìnil jeho tvar. Žaláø se promìnil podruhé .a dvì pochopitelnì tupý.

Bylo jich sedm .Povídky MASKA ÈERVENÉ SMRTI „Èervená smrt“ již dlouho pustošila zemi. ale vznešeného vkusu.bylo uvnitø. Krev byla jejím zhmotnìným znakem a peèetí . Dvoøané byli tedy zabezpeèeni a mohli smìle vzdorovat nákaze. vybral si ze všech svých rytíøù a dvorních dam tisíc zdravých a veselých pøátel a uchýlil se s nimi do ústraní za vysoké zdi a cimbuøí odlehlého kláštera. Byla obehnána mohutnou zdí. Když byla jeho øíše již napùl vylidnìna.výtvor princova vlastního výstøedního. Choroba èlovìka zachvátila. pak prudké krvácení z pórù a konec. byly tu baletky. Avšak princ Prospero byl šastný. Každých dvacet tøicet krokù stìna prudce 72 . Šarlatovými skvrnami na tìle a hlavnì na tváøi odsuzoval mor svou obì do klatby. Pøicházely pronikavé bolesti. Klášter mìl bohaté zásoby. Pokoje byly tak nerovnomìrnì rozmístìny. byly tu krásky a bylo tu víno. v kterých se odehrávala. Ale nejdøív vám vylíèím komnaty. rdousila a v pùlhodinì sklála. Když sem dvoøané pøišli. Zde to ovšem bylo docela jiné. pøinesli s sebou kováøské výhnì a tìžká kladiva a zatavili závory. Byla to skvostná podívaná . Byla to rozsáhlá a nádherná budova . že bylo vidìt vždy sotva dál než do jednoho.Èervená smrt. posuvné dveøe bývají dokoøán rozevøeny témìø až ke stìnám.èerveò a údìsnost krve. komedianty. jak se ostatnì pøi princovì zálibì v bizarnosti dalo oèekávat. Na sklonku pátého nebo šestého mìsíce tohoto odlouèení . byli tu hudebníci. Princ pamatoval na rozmanité radovánky.královské apartmá. A. V mnoha palácích vytváøí øada takových komnat dlouhý a pøímoèarý prùhled.ta maškaráda. takže celý prostor lze snadno pøehlédnout.právì když venku bìsnil mor nejzuøivìji . Dosud žádná morová rána nebyla tak vražedná a tak obludná. Ve zdi byly železné brány. pak náhlé mrákoty. To všechno a ještì k tomu bezpeèí .E. neohrožený a prozíravý. zavíral jí dveøe pøed pomocí a soucitem bližních. Chtìli se opevnit proti náhlým záchvatùm zoufalství zvenèí a šílenství zevnitø. Poe . Opatøil šašky.uspoøádal princ Prospero pro svých tisíc pøátel velkolepý maškarní ples. Venku . Svìt venku a se o sebe postará! Jen blázen by se teï rmoutil a pøemýšlel.

bylo vidìt. Ale v západní. Jejich kyvadlo se houpalo s temným. jakmile však 73 . èerné komnatì. která se vinula podél zákrutù celého apartmá. jediná lampa. a když minutová ruèièka opsala kruh ciferníku a hodiny zaèaly odbíjet. jediný svícen. pátá byla bílá. usedlejší. v šesté pøevládala fialová.syté barvy krve. že se jen málokdo z celé spoleènosti osmìlil pøekroèit práh. a jak hodiny odzvánìly. které mìlo vždy takovou barvu. které pokrývaly strop a visely ze stìn. hluboký i harmonický. který byl sice jasný a zvuèný. proudící na temné závìsy krvavým sklem. V tøetí bylo všechno zelené okna též. Uprostøed každé stìny bylo napravo i nalevo vysoké. že hudebníci v orchestru hodinu co hodinu pøestávali na chvilenku hrát a naslouchali odbíjení. si rukou pøejeli èelo jakoby v zmateném zasnìní èi zamyšlení. Tato okna byla z malovaného skla. úzké gotické okno vedoucí do pøilehlé chodby. Sedmý pokoj byl zahalen do èerných sametových èalounù. opravdu pøízraèný úèinek. stála pøed každým oknem tìžká trojnožka s rozžhaveným uhlím. fantastické obrazce a dojmy. Druhá komnata mìla okrasy a èalouny purpurové. Pouze v tomto pokoji nesouhlasila však barva oken s barvou výzdoby. vyvolalo ohnivé svìtlo. jehož plameny prozaøovaly zbarvené sklo a místnost oslnivì osvìtlovaly. ale pøitom tak podivnì jímavý a naléhavý. jednotvárným øinèením. Ètvrtá byla zaøízena i osvìtlena oranžovì. tìžkým. Uvnitø pokojù nehoøelo svìtlo. takže i tabulky okna byly z purpuru. a tak se i tanèící páry bezdìky pøestávaly otáèet a celá ta veselá spoleènost trochu zrozpaèitìla. A v této komnatì stály u západní stìny ohromné ebenové hodiny.Maska èervené smrti odboèovala a pøed divákem se otvíral nový a nový obraz. tváøe pøíchozích vypadaly v té záøi tak údìsnì. které se kolem nich vinuly. vydral se z kovových plic stroje zvuk. V žádné z tìchto sedmi komnat nebyla uprostøed záplavy zlatých ozdob.okna byla proto jasnì modrá. Vznikaly tak pøepestré. že ti nejrozmaøilejší pobledli a ti starší. jež tu byly nahodile rozmístìny èi splývaly z klenby stropu. ale na chodbách. Nejvýchodnìjší pokoj byl napøíklad vyzdoben modøe . spadajíce v tìžkých záhybech na koberec téže látky a barvy. aby lahodila s barevným odstínem dekorace v komnatì. Zde byly tabulky šarlatové .

Poe . Byly tu fantaskní postavy s údy a výstrojí. mnoho rozmarných. mnoho bizarních. a šílené tóny orchestru jako by znìly ozvìnou jejich krokù. A hudba se znovu rozvášní a pøeludy ožijí a znovu køepèí ještì rozmarnìji než døíve a zbarvují se záøemi z mnoha barevných skel. tlumený smích. oslnivé. Pøeludy stojí jako pøimraženy.a pak uplynulo šedesát minut (do nichž se vejde tøi tisíce šest set vteøin prchavého èasu). Byly to postavy skutku pitvorné . nápady pøekypovaly ohromující nádherou.a za jejich echem letí lehký. Avšak ke komnatì tam na západì se teï už žádná maska neodváží pøiblížit. a znovu se pøikradly rozpaky.E. hudebníci na sebe pohlédli a usmáli se vlastnímu zneklidnìní a bláhovosti.samý lesk a tøpyt. nìkteré strašlivé a nemálo též odporných. Byla tu šílená zjevení. obecenstvo znovu propuklo v bezstarostný smích. Vévoda mìl prazvláštní vkus. Byl to vìru zástup snových pøeludù. Dekorace podle bìžné módy se mu nelíbily. jimiž prosvítají zášlehy ohòù. že pøi pøíštím odbíjení se už nedají tak dojmout a zmást . A tu se náhle v sametové síni ozve úder ebenových hodin a všechno na okamžik strne a všechno umlká . dráždivost a pøízraènost . které k nim nepatøily. a šeptem se navzájem ujišovali.pøipomínající Hugovy Hernani. Lidé z jeho družiny si to nemysleli. zazní blízký tlumený cinkot ebenových hodin naléhavìji a vážnìji než tìm. neklid a zamyšlení jako pøedtím. a tomu.jen chvilenku to trvalo . Bylo tøeba ho slyšet. K této velké slavnosti uspoøádal témìø sám celou tu promìnlivou výzdobu sedmi komnat a svým podmanivým vkusem sám urèoval výbìr masek. Snad si nìkteøí myslí. A. zbarvovány odstíny komnat. Jeho návrh a plány byly smìlé. kdo vboøí nohu do šerého koberce. co se tu vláèelo po komnatách! A ty pøeludy se kroutily a ploužily. jakoby bláznem vymyšlená. 74 . Ale pøesto byl to ples bujný a velkolepý. dotýkat se ho .Povídky údery doznìly. znal jejich úèinek. Mìl vytøíbené oko pro barvy. Avšak zvonivé údery doznívají . Mnoho podob krásných. kteøí se baví v odlehlejších komnatách.jen hodiny je slyšet. vidìt. že byl šílený. hodiny zaèaly vyzvánìt znovu. nebo noci ubývá a krvavým sklem line se svìtlo èím dál ryšavìjší a èerò šerých èalounù dìsí.abyste si to opravdu nemysleli.

když už ne schválili. V shromáždìní pøízrakù. skránì i tváøe byly skropeny údìsným šarlatem. kteøí mu stáli nablízku . Ale to všechno by rozjaøení hodovníci. by nìjaký obyèejný zjev sotva vzbudil takový rozruch. bylo vidìt.a jeho široké èelo. všechno zas rozpaèitì znehybnìlo. jakou hraje roli. jakmile se jich dotknete. hrùzu a odpor. Bujný kvas víøil dál a dál . která zakrývala tváø. horeènì pulsoval život. ale ta nová postava pøeherodovala samého Heroda a pøekroèila hranice i princovy bezbøehé fantazie. Maska. byla zformována k tak pøesné podobì tuhé tváøe mrtvoly. tedy aspoò strpìli. Hudba tak jako pøedtím zmlkla. I èlovìk nadobro rozvrácený.že se do úvah tìch pøemýšlivìjších hodovníkù vloudilo o trochu víc ducha. a tak se asi stalo .Maska èervené smrti Tam se však hemžil hustý zástup. A tak se snad také stalo. Tentokrát však hodinový zvon zaznìl dvanáctkrát. Zakuklenec však zašel pøíliš daleko: vzal na sebe podobu Èervené smrti. velebnì. utichlo kroužení párù. „Kdo se opovažuje?“ tázal se sípavì dvoøanù. Jeho rubᚠbyl potøísnìn krví . I ten nejotrlejší èlovìk má v srdci struny. vzápìtí mu však tváø zrudla hnìvem. jak se v prvním okamžiku køeèovitì otøásl hrùzou èi odporem. jemuž je život i smrt jen pro smích. A když se šeptem rozneslo. že se dostavil nový host. ozval se v obecenstvu šum a reptání. že ještì než poslední ozvìna posledního úderu zanikla v tichu. Vždy volba masek na tento veèer byla takøka neomezena. které si dosud nikdo nevšiml. že je v nìm cosi nestoudného. pøestává s nìkterými vìcmi žertovat. že i nejpozornìjší pohled by sotva odhalil klam. A opravdu: celá spoleènost zøejmì v skrytu duše cítila. snad aby zdùraznila. že v kostýmu i vystupování vetøelce není nic žertovného. zahalená od hlavy k patì do pohøebního hávu. zprvu vyjadøující nesouhlas a údiv posléze strach. postøehli mnozí pøítomnost masky. vychrtlá postava. které ho rozechvìjí. Byla to vysoká.až koneènì hodiny zaèaly odbíjet pùlnoc. jaké jsem vykreslil. procházela mezi tanèícími). a poznáme. Když na tento strašidelný zjev poprvé pohlédl princ Prospero (maska zvolna. koho za svítání povìsíme na 75 .„kdo se opovažuje urážet nás tímto rouhavým výsmìchem? Chopte se ho a strhnìte mu masku.protože bylo více èasu .

Stál v modré komnatì s družinou bledých dvoøanù po boku. Teprve pak se dav hodovníkù pozvedl k zbìsilé odvaze zoufalcù a hnal se do èerné komnaty. posvátný strach. A teprve tehdy. se princ Prospero vzpamatoval. zablýskla se dýka . Když se však chopili zakuklence. hnal se zbìsile šesti pokoji . Ozval se pronikavý výkøik. neskrývala v sobì žádný hmatatelný tvar. A teï každý vìdìl. a v žádné se nikdo nepohnul. A bujaøí hodovníci padali jeden po druhém v hodovních síních. pøiblížil až na krok k princovi. zbrocených teï krví. a plameny v trojnožkách dohasly a tma a zkáza a Èervená smrt 76 .a dopadla na èerný koberec.a tou opìt do bílé . jak právì klesl k zemi. prošel modrou komnatou a vstoupil do purpurové . kterým sem vstoupil. nikým neohrožován. kráèel nerušenì dál týmž slavnostním. šílený vztekem a hanbou z chvilkové zbabìlosti. Jakmile promluvil. a každý zemøel tak. takže se mezi nimi nenašel jediný.Povídky cimbuøí!“ Princ Prospero stál ve východní. A. a pak. a tak se cizinec.z purpurové do zelené .pohøební rubᚠa mrtvolná maska.úplnì sám. vykroèili chvatnì smìrem k vetøelci.zelenou prošel do oranžové . že pøišla Èervená smrt. a z ebenových hodin odešel život s životem posledního rozmaøilce. Ta šílená drzost nahánìla dvoøanstvu podivný. ale nesla se zvuènì a jasnì dál. ustrnuli všichni nevýslovnou hrùzou .a odtud ještì dál do fialové.E. do všech sedmi pokojù nebo princ byl èlovìk statný a smìlý a hudba na jeho pokyn ihned umlkla.pádil s napøaženou dýkou a již pøichvátal v nejzazší. sametové komnatì na tøi ètyøi kroky k odcházející postavì. Vkradla se tiše v noci jako zlodìj. Poe . na nìž se tak zuøivì vrhli. zatímco celý ten zástup jakoby z jediného popudu ucouvl ze støedù komnat ke stìnám. který v tom okamžiku nebyl daleko a teï již sám rozvážným. aby ho zadržel. jehož vysoká postava stála zpøíma a nehybnì ve stínu ebenových hodin. kdo by proti masce pozvedl ruku. na který vzápìtí klesl mrtev i princ Prospero. Vyrazil. nebo všechny zachvátil smrtelný dìs . dùstojným krokem pøistupoval k mluvèímu. modré komnatì. když tato slova pronášel. odmìøeným krokem. ta se však náhle prudce otoèila a pohlédla svému pronásledovateli do tváøe.

77 .Maska èervené smrti rozprostøely nade vším svou bezmeznou moc.

a tak budu pokraèovat. budu ji opakovat. Mùj sluha a jediný ošetøovatel v opuštìném zámku byl pøíliš neklidný a také neobratný. Jestliže nezapùsobí.Je živý a mluvil by. aby se odvážil pustit mi žilou. Vyèerpal jsem všechny utišující prostøedky. složenou z dvou rovných dílù opia a tabáku. dokud se nedostaví spánek. jak se zachází s tímto jedem v tuhém stavu. Teï jsem ale stál pøed nìèím novým. aby ode mne odcházel shánìt nìkde pomoc.avšak bez výsledku. že spolknu nejdøíve jen velmi nepatrnou dávku. to tupé tøeštìní. Stávalo se. abych ustal.Povídky MEDAILÓN Egli é vivo e parlerebbe se non osservasse la regola del silenzio. ostatnì v bitce s bandity jsem ztratil víc než dost krve. který ležel spolu s tabákem v pouzdru mé vodní dýmky. Pøi kouøení na tom zvl᚝ nezáleželo. dokud horeèka nepoleví. Nakonec jsem si vzpomnìl na balíèek opia. takže požitek byl bez jakéhokoli nebezpeèí. Øekl jsem si. Nemìl jsem však tušení. v Caøihradì jsem si totiž navykl kouøit s tabákem i tuto omamnou látku. Sáhl jsem dovnitø a našel narkotikum. a tak jsem byl v nouzi odkázán na pouhý odhad. Požíval jsem èas od èasu laudanum a morfium a pøed požitím tìchto narkotik bych nebyl zaváhal.prostì jsem se rozhodl brát lék postupnì. / Nápis pod italským obrazem sv. Pedro vìdìl o správném dávkování právì tak málo jako já. jaké množství jsem ho požil. Pøesto jsem se nijak zvl᚝ nezneklidnil .E. po nìmž tolik prahnu a který již skoro týden neoblažil mé rozjitøené smysly. že jsem vykouøil celý obsah a nepocítil pøitom žádný zvláštní úèinek. zarazil jsem se. Když jsem si však chtìl kousek ukrojit. Není pochyby o tom. Již dlouho mne spalovala vysoká horeèka. Jed ovšem úèinkoval jen pozvolna. Pedro mi podal pouzdro. Obvykle jsem hlavièku dýmky naplnil do poloviny smìsí. . že právì táto zjitøenost smyslù. Bruna (it. Také nebylo radno. Poe . které v tomto pustém apeninském kraji byly po ruce . A. kdyby nezachovával pøíkaz mlèení). Až dosud jsem opium nepolykal. nìkdy však jsem nevykouøil ani dvì tøetiny dýmky a již se dostavily až zarážející pøíznaky duševní poruchy a varovaly mne. jež mne již 78 .

ale i v èetných výklencích. jak jsem s jistotou odmìøil svou dávku tak. který jsem držel v ruce.byla už beztak noc -. Na stìnách visely èalouny. zažehl svíce vysokého kandelábru.a spolkl jsem ji bez obav . že nechtìl pøipustit. nebo jsem je nemohl srovnávat podle ustálených mìøítek. Místnost byla bohatì vyzdobena. Usídlili jsme se v jedné z menších. a rozhrnul dokoøán tøásnìmi zdobené závìsy z èerného sametu. obdivnì se díval. abych si mohl v pøípadì. Vyslovil jsem tato pøání proto.a zbožnì. do kterého se mùj sluha odvážil vniknout násilím jen proto.byl jednou z onìch navršenin ponurosti a pompy. mohla být právì tak dobøe dávka pøemrštìnì veliká. co jsem pokládal za mizivou dávku opia. Dlouho. kterou jsem nakonec spolkl . A tak dávka. všechno však bylo potrhané a staromódní. že to. alespoò støídavì prohlížet obrazy a proèítat svazeèek. pokryté rozmanitými a roztodivnými zbranìmi a trofejemi. Bylo zøejmé. který stál v hlavách mého lùžka. Zámek. natáhl jsem s námahou ruku (nechtìje rušit døímajícího sluhu) a pøisunul svícen tak. jaké se od nepamìti chmuøí v Apeninském pohoøí. abych s tìžkým zranìním nocoval pod širým nebem . vzpomínám. tyto obrazy mne patrnì vlivem zaèínajícího deliria nesmírnì zaujaly. a chmuøí se právì tak ve skuteènosti. Rychle a opojnì prchaly hodiny a blížila se pùlnoc. které jsem mìl.byla zajisté jen malou èástí kusu. A tyto obrazy. jako v románech paní Radcliffové. že jsem už nerozeznával velké vìci od malých. jakož i neobvykle velkým poètem smìlých moderních obrazù v rámech s bohatými zlatými arabeskami. že jsem ji porovnal s celkovým množstvím opia. která ležela v odlehlé vìži budovy.Medailon zachvacovalo. jež visely nejen na hlavních stìnách pokoje. 79 . který jsem nalezl na podušce a který se zabýval jejich popisem a rozborem. že neusnu. pøedlouho jsem èetl . zbavilo mùj rozum souvislého vnímání a tak jej zatemnilo. Když se mi pak poloha svícnu znelíbila. které postel obklopovaly. Pøikázal jsem tedy Pedrovi. ne tak honosnì zaøízených komnat. Naopak. aby jeho svìtla dopadala pøímo na knihu. V této chvíli jsem vùbec netušil. které si bizarní architektura zámku nedovedla odpustit. aby zavøel tìžké okenice . že zámek byl jen doèasnì a pøed nedávnem opuštìn.

Vyhledal jsem 80 . Paže. Za okamžik jsem se upøenì zahledìl na obraz. že èarovné kouzlo obrazu tkví v naprosté živoucnosti výrazu. S niternou. a jak tomu bývá u medailónù.a to jistì tuto pøedstavu již v samém zárodku zaplašilo. nebo první záblesk svic na plátnì jako by rozehnal døímotné mrákoty jež obestíraly mé smysly. kterého jsem si pøedtím nevšiml. Byl to naléhavý popud. že jsem poznal tajemství jeho úèinku. to mi zprvu unikalo. Koneènì se mi zdálo.Povídky To však mìlo naprosto nepøedvídaný úèinek. Øekl jsem již. a vyburcoval mne rázem k plnému vìdomí. který tvoøil pozadí celku. uchvátil a zdìsil. než nesmrtelná krása zpodobené tváøe. že to byla podobizna mladé dívky. že vidím jasnì. chtìl jsem zklidnit a zkrotit svou fantazii pøipravit se na støízlivìjší a spolehlivìjší pohled. Pøíèina mého hlubokého vzrušení zmizela mi tak z oèí a já jsem dychtivì sáhl po svazku. Poe . A pøece to bylo nìco jiného než dokonalost malby. Paprsky èetných svící (a bylo jich mnoho) ozáøily náhle výklenek. bohatì zlacený. který pojednával o obrazech a líèil jejich historii. Teï jsem ani trochu nepochyboval. Jako umìlecké dílo nemohlo nic vzbudit vìtší obdiv než obraz sám. potom zmátl. Co mne k tomu vedlo. zíraje utkvìle na portrét. že si má fantazie probuzená z polospánku zamìnila omylem tváø obrazu za tváø živé osoby. zdobený maurským filigránem. A. kterým jsem chtìl zøejmì získat èas na rozmyšlení. jakým s oblibou maluje své hlavièky Sully.a zavøel oèi. proè jsem vlastnì zavøel oèi. ale s pøivøenými víèky jsem v duchu pøemítal. òadra i obrysy záøících vlasù vplývaly neznatelnì do nejasného. Poznal jsem. zachycovala pouze hlavu a ramena. Nad tím vším jsem se teï vážnì zamyslil a snad celou hodinu jsem tak napùl ležel. co na mne tak prudce a tak mocnì zapùsobilo.E. Rám byl oválný. Jen letmo jsem pohlédl na obraz . a pøece hlubokého stínu. Byla to podobizna dívenky dozrávající v ženu. Je také vylouèeno. zda mne zrak neklame. posvátnou hrùzou jsem postavil svícen na pùvodní místo. Tak jsem spatøil v živém osvìtlení obraz. na který jeden ze sloupù lùžka vrhal až dosud hluboký stín. který mne zprvu ohromil. a klesl jsem opìt do lùžka. chtìl jsem si ovìøit. Rozeznával jsem pøece okamžitì pøíznaèné rysy malíøské školy a rámu . napùl sedìl. Byla malována stylem.

ze všeho se tìšila. že barvy. namalovat portrét své mladé ženy. A vskutku.Toto je opravdu život sám!‘ 81 . tak dìsivì ozaøující osamìlou vìžièku. nenávidìla pouze umìní. kdo podobiznu spatøil. který dotvrzuje nejen malíøovo umìní. kterou tak nepøekonatelnì zpodobil. Když však pozdìji práci dokonèoval. stínek zbarvil oko . ba i na tváø své ženy jen zøídkakdy pohlédl. hloubavý a pøísný. a jak byla líbezná. pouhý dotek štìtce na rtech. ale i jeho hlubokou lásku k ženì. která však dennì umdlévá a slábne. tak byla i plná šastné pohody. kdy spatøila malíøe. A když uplynulo mnoho týdnù a zbývaly už jen malièkosti pøièinit. že svìtlo. Ona se však stále usmívala a nestýskala si. hovoøil zjihlým hlasem o vìrnosti podoby jako o zázraku. která sedí pøed ním. vysokém arkýøi. vše milovala. nespouštìl z plátna oèi. aby vytvoøil podobu té. jež jí bylo sokem. jak se dnem i nocí lopotí. zaèal se chvìt a sinat a v údìsu zvolal: . kdy si ho vzala za muže. která jej miluje. jako plná šastné pohody. ubírá z líèek té. nezkrotný a zasmušilý a svému zanícení propadal. štìtce a ostatních ošklivých nástrojù. kterým byl oznaèen medailón. rozjasnìlá. Malíø byl teï již posedlý tvùrèím zápalem. Ale v pøíštím okamžiku. nebo vidìla. které roztírá na plátna. A nevidìl. A tak tato paní vyslechla jistì s hrùzou pøání malíøe. hubí zdraví i ducha jeho manželky. jež ji okrádaly o tváø milého. Nevidìl proto. s jakou horoucí a spalující rozkoší se malíø (tehdy již slavný) pustil do svého díla. A byl to muž náruživý. nikdo už do vìže nesmìl. Ale byla pokorná a poslušná a sedávala odevzdanì po mnoho týdnù v temném. On . a èetl tato temná. zíraje dále na obraz. jenom on ne. duch paní opìt vzplál jako plamen v nitru lampy. A potom se štìtec dotkl rtù. Malíø však planul pro své dílo a dlouhé hodiny a dlouhé dny na nìm nepøestával pracovat.Medailon èíslo. které vytvoøil. dìsila se pouze palety. mìl již jednu nevìstu: své umìní. úsmìvná a dovádivá jako mladá srna.a malíø stanul na okamžik pøed dílem. všichni ji vidìli chøadnout. kam pouze shora prosvítalo trochu svìtla na šedavé plátno.dívenka pøevzácné krásy a právì tak líbezná. kdy k nìmu zahoøela láskou. Ona . Neblahá však chvíle. pouhý stínek barvy v oku. podivná slova: „Byla to dívenka pøevzácné krásy.náruživý.

E. A.Povídky Pak se prudce otoèil k své milované .byla mrtva! 82 . Poe .

Medailon 83 .

mohu opravdu narazit na potíže. což je zcela bìžné. dovnitø mu však jeho vztah k duševním chorobám nedovolí vstoupit. Byl to fantastický zámek. nejpozdìji pøíštího dne dohonit. a navrhl jsem proto svému spoleèníkovi (pánovi. nechtìl jsem propást tuto pøíhodnou pøíležitost.Povídky METODA DOKTORA TÉRA A PROFESORA PÉRA Na podzim roku nepøíliš vzdáleného jsem se na cestách po nejjižnìjších provinciích Francie octl pouhých nìkolik mil od jistého maison de santé neboli soukromého blázince. napadlo mì. nebo nemám-li nìjaký doporuèující dopis. že je pootevøená a že z ní vykukuje tváø nìjakého muže. pak jsem se však za svou slabost zastydìl a jel jsem dál.omlouvaje se pøednì. Vzápìtí tento muž vyšel ven. že pospíchá a za druhé že ho dìsí. pokrývajícím úpatí hory. abychom asi tak na hodinu na dvì odboèili a ústav si prohlédli. nebo pøedpisy tìchto soukromých blázincù bývají pøísnìjší než øady veøejných nemocnic. takže ho mohu ještì bìhem dne. Když jsme dorazili k bránì. Prosil mì však. a sotva se dalo vìøit. o nìmž jsem mnoho slyšel v Paøíži od svých pøátel z lékaøských kruhù. s nímž jsem se náhodou seznámil pøed nìkolika dny). Odpovìdìl. která se asi po pùlhodinì jízdy bezmála ztrácela v hustém lese. Když se se mnou louèil. Jeho vzhled mi nahánìl hrùzu. všiml jsem si. on že pomalu pojede dál. že neznám-li se osobnì s øeditelem monsieur Maillardem. Poe . Tímto zavlhlým. zastavil jsem konì a užuž jsem se rozhodl zamíøit zpátky. oslovil 84 . a sdìlil jsem mu své obavy. abych se na nìho nijak neohlížel a klidnì ukojil svou zvìdavost. že se mnou zajede až k bránì budovy a pøedstaví mne. že pro svou starobu a zchátralost je vùbec obyvatelný. že pøístup do ústavu nebude možná tak snadný. Podìkoval jsem mu a hned jsme zahnuli z hlavní silnice na travnatou stezku. ponurým porostem jsme projíždìli asi dvì míle a pak se pøed námi objevil zmínìný maison de santé. Byl proti tomu . témìø na spadnutí.E. pohled na lidi duševnì choré. A. Sám se prý pøed nìkolika lety s Maillardem seznámil a pomùže mi aspoò tak. Ponìvadž jsem nikdy podobné sanatorium nenavštívil.

kvìtináèù a hudebních nástrojù.ne nepùvabná.Metoda doktora Téra a profesora Péra jménem mého spoleèníka. abych nevìøil podobným dùkazùm normálnosti.aspoò v mých oèích . velice krásná žena a zpívala árii z Belliniho. i když jsou tajnì hlídáni. zavedl mne øeditel do malého. Omezil jsem se proto jen na bìžné námìty. rozlouèil se a už jsem ho víckrát nevidìl. co jsem øíkal. že ústav monsieur Maillarda se øídí zásadami. a proto jsem zùstal bìhem celé rozmluvy tak opatrný. odpovídala naprosto vìcnì. Byl to sám monsieur Maillard. avšak moje letitá zkušenost s iracionálními projevy šílenství mne nabádala. že tu dokonce jen zøídkakdy nemocné zavírají. uhlazených zpùsobù a vyzaøovala z nìho jistá vážnost. že se mi plnì vìnuje. Potom pøinesl elegantní sluha v livreji podnos s ovocem. U klavíru sedìla mladá. Mìla tichý hlas a celé její vystupování bylo zdrženlivé. požívají zdánlivì znaèné svobody a že se vìtšina z nich smí volnì potulovat po budovì a zahradách v obèanských šatech jako lidé se zdravým rozumem. že v její tváøi rozpoznávám stopy jakéhosi žalu: byla neobyèejnì bledá. Na všechno. že pacienti. vzhledný pán staré školy. ostatnì jakýsi tìkavý lesk v jejích oèích mi dával tušit. V Paøíži jsem se doslechl. v nìmž kromì mnoha jiných známek vybraného vkusu bylo množství knih. dùstojnost a velmi výrazná autorita.vùbec nepoužívá trestù. To všechno jsem si uvìdomoval a v hovoru s mladou dámou jsem se mìl na pozoru . pøestala zpívat a pøijala mne s milou zdvoøilostí. a dokonce i její vlastní originální postøehy znìly zcela rozumnì. které by podle mého mínìní neznepokojily èi nepodráždily ani šílence. jimž se obecnì pøezdívá „utišující metoda“ . aby sestoupil z konì. Byl to statný. že není duševnì zdravá. i když to byla bledost . velice úpravného salónu. V krbu plápolal pøívìtivý oheò. Také jsem mìl dojem. Když odjel. vínem 85 . jakmile jsem vstoupil. jak jsem byl na zaèátku. Byla v hlubokém smutku a probouzela ve mnì smíšené pocity úcty. Jakmile ho monsieur Maillard ujistil. kreseb. zájmu a obdivu.že se tu.nebyl jsem si totiž tak docela jist. srdeènì si s ním potøásl rukou a prosil ho. že je pøíèetná. Mùj známý mne pøedstavil a zmínil se o mém pøání prohlédnout si ústavní zaøízení.

mohl jste to na vlastní oèi posoudit. na jejichž takt se mohu spolehnout. Ale pøedpokládám. z nìhož jsem si posloužil. Škoda že jste k nám nezavítal døív .“ odpovìdìl. „Ne. o které jsem tolik slyšel.“ „Promiòte mi prosím moje podezøení.“ øekl s povzdechem. Když ještì platila moje døívìjší metoda a pacientùm bylo dovoleno všude se volnì procházet.nu. pane. pøi níž se pacientùm vyhovuje ve všem. že ona utišující metoda.byla poctivì vyzkoušena. A. jak je praktikována. pane.“ øekl.jsou ménagés. s jakou chvályhodnou obezøetností jste si poèínal. èasto je nerozumní lidé.“ odpovìdìl jsem. Poe .tedy. To. jak výbornì si zde vedete. naè si vzpomenou .E. je spíš na mnì. obecnì se dá o ní øíci.ta patøí k rodinì . Proto jsem byl nucen zavést pøísná omezení a povoluji pøístup do ústavu jen osobám. pochází z tøetí ètvrté ruky. se zde už neuplatòuje?“ „Je to nìkolik týdnù.skvìlá. jak øíkáme. pohlédl jsem tázavì na svého hostitele.“ „Když ještì platila vaše døívìjší metoda!“ opakoval jsem jeho slova. vydráždili k nebezpeèným záchvatùm zuøivosti. že jste obeznámen s utišující terapií . „že se musíme vrátit k nìkdejší praxi. vzdìlaná žena.“ „Nuže. že je to metoda. 86 .“ „Ne tak docela. „ach ne . že v tomto ústavu . rozumíte -“ „Ano. které s sebou utišující metoda pøinášela.to je má neteø . „ale vám jistì nebude zatìžko mi odpustit. kteøí si pøišli prohlédnout nᚠdùm.Povídky a jiným obèerstvením. abych vám podìkoval. „co jsme se rozhodli navždy s ní skoncovat. V Paøíži velmi oceòují. Myslím si.jestli vùbec nìkde . „Mám tomu rozumìt tak. Vážné nebezpeèí. Když odešla.už se neomlouvejte . Málokdy se u mladých mužù shledáváme s takovou rozvahou a neuváženost ze strany našich návštìvníkù pøivodila nejednu trapnou mrzutost. Udìlali jsme všechno.naopak.“ „Opravdu ? Já žasnu!“ „Došli jsme k nezvratnému závìru. vytrvale hrozilo a její pøednosti byly znaènì pøeceòovány. a domníval jsem se. ano . že je docela možné . a brzy nato dáma pokoj opustila. co je v rámci rozumné lidskosti možné. co vím.

S každým jednotlivým pacientem jsme se snažili jednat. Naštìstí ji už ve všech francouzských soukromých sanatoriích zavrhli. a tak se nám podaøilo mnohé natrvalo vyléèit. že se to z hlouposti jako fakt zdráhá pøijmout . dokud jsme ho zase nemohli propustit mezi jeho pøátele .vytýkali jsme pacientovi. který si pøedstavoval. Významnou úlohu hrálo i to. že je kuøe. Léèba spoèívala v tom.myslíte. co se od vás dovídám.Metoda doktora Téra a profesora Péra Žádnou smyšlenku. aby nenakazil ostatní. že jsme tuto pøedstavu brali jako skuteènost . znamená cele si ho získat. Hodnì jsme spoléhali na prosté formy rozptýlení. než jaká se bìžnì dává kuøatùm. byli jsme k jeho nápadùm nejen shovívaví. Projevit dùvìru v soudnost èi pochopení ze strany duševnì chorého. a nikdy zde nepadlo slovo šílenství. A tak trocha zrní a drobného štìrku udìlaly divy.reductio ad absurdum. Naopak. že k lepšímu?“ „Rozhodnì. ale ještì jsme ho v nich povzbuzovali. a dokonce byla nebezpeèná. „Byl 87 . Nic tak nerozruší chabý mozek choromyslného jako logické pøesvìdèování . jsme mu nevyvraceli.“ „Nu. Mìli jsme tu napøíklad muže.“ „A tento zpùsob uklidòování . a teï jste všechno zmìnili . jako je hudba.a také jsme mu týden odpírali jakoukoli jinou potravu. aby støežil poèínání všech ostatních. Tu a tam.“ „A to jste vùbec své svìøence netrestali?“ „Naprosto ne. èetba jistého druhu a podobnì. kterou si nemocný vzal do hlavy.“ øekl jsem. a tam jsme ho drželi tak dlouho. když se stav nemocného kriticky zhoršil nebo u nìho náhle propukla zuøivost. jako by byl postižen nìjakým bìžným fyzickým neduhem.“ „Velmi mì pøekvapuje.maniakální zuøivce tu totiž nemáme. Metoda mìla své nevýhody.to bylo všechno?“ „Zdaleka ne. Tyto pøípady bývají obvykle dopravovány do veøejných nemocnic. Proto jsme se také obešli bez nákladného opatrovnického personálu. tanec.“ „A nikdy jste je nezavírali?“ „Velmi zøídka. karetní hry. odstranili jsme ho do odlouèené cely. že jsme každého chovance povìøili. tìlocvik vùbec.

mám na nìm svùj podíl. co slyšíte. Na první pohled patøili k vyšším vrstvám .“ øekl. jak jsem si všiml. které jistì už pøekroèily sedmdesátku.to vám nervy dostateènì posílí. milý pøíteli. až se zotavíte z únavy po dlouhé jízdì. a dnešní Paøížan by o nìkterých z nich sotva mohl øíci. kterou mi v malém salónku pøedstavil 88 . kdy se nauèíte samostatnì posuzovat. Poveèeøíme. mìly na sobì spoustu šperkù. objevil jsem onu zajímavou dívku. jejich obleèení silnì pøipomínalo okázalou parádu starého dvora. zøejmì vám nìjaký ignorant nìco nakukal.aèkoli jsem mìl dojem. a jenom polovinì toho. Také mi neušlo. Mohu vám nabídnout telecí á la Saint Menehoult s kvìtákem v omáèce velouté a na zapití sklenku Clos de Vougeôt . „Vy sám jste jej objevil?“ „Jsem hrdý na to.“ odvìtil mùj hostitel. Jak jsem se rozhlížel.Povídky jsem totiž pevnì pøesvìdèen. která podle mého názoru i podle mínìní všech. Pokud jde o naše soukromá sanatoria. „ale pøijde èas. Mnohé dámy napøíklad. že jen velmi málo šatù je dobøe ušito . co se dìje ve svìtì. že jsou až pøemrštìnì vyšòoøení. co vidíte. který mi pøitom ukazoval místní zahrady a skleníky.“ V šest hodin byla ohlášena veèeøe a mùj hostitel mne uvedl do prostorné jídelny. Nevìøte nièemu. „že vám mohu pøitakat . A. „Tato setkání pùsobí na citlivìjší povahy vždycky ponìkud otøesnì a nerad bych vám kazil chu k jídlu.“ „Jste ještì mladý. kdo ji zažili v praxi. Poe . že jsou obleèeny s vybraným vkusem.“ „Je to vᚠsystém?“ zeptal jsem se.nepochybnì lidé šlechtického pùvodu .“ odvìtil.nebo jich aspoò velmi málo padlo jejich majitelùm.E. Aspoò dvì tøetiny hostí. tvoøily dámy. náramkù a náušnic a paže i òadra nosily necudnì odhaleny. že dnes už se v celé zemi jinou metodou šílenství ani neléèí.“ Takto jsem asi hodinu nebo dvì rozmlouval s monsieur Maillardem. na jaké se až dosud pøišlo. Ale po veèeøi. je daleko nejúèinnìjší ze všech systémù. vás milerád provedu po domì a seznámím vás s metodou. „Zatím vám ještì nemohu pøedvést své pacienty. kdy pøestanete spoléhat na tlachy druhých. kde už byla shromáždìna poèetná spoleènost celkem pìtadvacet až tøicet lidí.

Jakživ jsem nevidìl tak marnotratnì plýtvat takovými dobrotami. zatížení spoustou zastaralých názorù. na nohou støevíèky s vysokými podpatky a na hlavì špinavý èepec z bruselské krajky. ovšem ve Francii se dost èasto obejdou bez kobercù. výstøední lidé. Také okna byla holá. žalostnì trpìly oslnivou záøí z ohromného množství voskových svící v støíbrných svícnech. p횝alami. Nìkolik èilých sluhù bylo neustále v pohotovosti a na velikém stole v odlehlejším koutì sínì sedìlo sedm nebo osm hudebníkù s houslemi. jací to jsou podivínští. byl vkus v uspoøádání. Èeho se ovšem znatelnì nedostávalo. že ve všem. který byl tak objemný. neoplývala zrovna velkou elegancí. a když jsem se pak dal s nìkterými stolovníky do hovoru. Zkrátka. Celkovì jsem se nemohl ubránit dojmu. jak jsem si všiml.Metoda doktora Téra a profesora Péra monsieur Maillard.hojnost témìø barbarská.kde se jen dalo. takže okna tu byla ze tøí stran a dveøe ve zbývající stìnì. co mne zprvu pøivedlo k mému pùvodnímu dojmu. jež byly rozloženy jak na stole. co kolem 89 . a mé oèi. bez záclon. jež mìly být hudbou a které všem pøítomným kromì mne zøejmì velice lahodily. tøebaže se zdála dosti pohodlná a prostorovì vyvážená. Na podlaze napøíklad nebyly koberce. a ten jí slušel mnohem lépe. Tito chlapíci mi bìhem jídla co chvíli drásali nervy vyluzováním roztodivných zvukù. Jídelna sama. Byla obtížena mísami a pøímo pøetížena lahùdkami . jak to vídáme u našich obyèejných krámských výloh. a vnuklo mi i podezøení. že má na sobì krinolínu. zavøené okenice byly bezpeènì zajištìny železnými tyèemi. byla v hlubokém smutku. aby mne ušetøil nepøíjemného pocitu. že se pod ním její oblièej komicky ztrácel. Tabule byla prostøena víc než bohatì. Místnost tvoøila. že jde o „utišující metodu“. Bylo tam všehovšudy deset oken. Když jsem ji vidìl odpoledne. Kupy jídel by staèily nasytit snad i bájné obry. tak po celé místnosti . pøivyklé mírnému svìtlu. ale k svému nemalému pøekvapení jsem zjistil. že monsieur Maillard mì chce po dobu veèeøe klamat. ale pak jsem si vzpomnìl co mi øíkali v Paøíži o obyvatelích jižních provincií. že veèeøím s blázny. upevnìnými napøíè. v obleèení celé té spoleènosti bylo cosi pitvorného. mé pøedchozí obavy se záhy zcela rozplynuly. pozouny a bubnem. samostatné obdélníkové køídlo zámku.

k mému nemalému údivu oblíbeným námìtem všech hostí.Povídky sebe vidím. zpùsoby myšlení i tradièními zvyklostmi. jak jsem brzy zjistil. ale brzy jsme ho z toho vyléèili: nedali jsme mu totiž vùbec nic jiného k jídlu.E. Mezitím plynul živý.nil admirari je moje heslo. Pøedvádíte to ovšem vìrnì. Témìø všichni èlenové spoleènosti. buïte tak laskav!“ pøerušila ho stará dáma sedící vedle nìho.monsieur De Kock by si pokládal za èest 90 . kde by nechovali lidský èajník. „Mìli jsme tu kdysi chlapíka. Poe . Nᚠdžentlmen byl èajníkem ze starého cínu a každé ráno se dùkladnì leštil jelenicí a plavenou køídou. za jakého se považoval ten ubožák.“ pravil tlustý mužík vpravo ode mne. duchaplný hovor. Potom zas bez ustání vyhazoval . „Co to s tìma nohama vyvádíte? Vždy jste mi pokopal brokát! Copak je nutné ilustrovat tak názornì. Mamselle Laplaceová . je cosi bizarního .“ øekl vysoký muž pøímo proti mnì. Pøevládaly v nìm jako obvykle dámy. Jste namouvìru skoro stejný osel. „Tisíckrát prosím za odpuštìní! Nechtìl jsem vás urazit. A. Hodnì se nás nazlobil a mìli jsme co dìlat. Také jsem už pìkný kus svìta zcestoval. jak èasto zrovna tahle podivnùstka vleze bláznùm na mozek? Stìží byste našli ve Francii sanatorium.“ „A pak jsme tu mìli pøed nedávnem èlovìka. „který si vzal do hlavy. A mimochodem.takhle . abych se dal nìèím jen tak pøekvapit . že je èajník. prosím vás.a obraznì øeèeno jím doopravdy byl. Dlouho nechtìl jíst nic jiného než bodláky.ale svìt se koneckoncù skládá z všelijakých lidí s nejrùznìjšími nápady. co chcete øíci? Tady nᚠpøítel by vám jistì rozumìl i bez takových demonstrací. to musím uznat.“ „Mille pardons! Mamselle!“ zvolal monsieur De Kock. byli velice vzdìlaní. pustil jsem se s vervou do pochutin pøed sebou. a protože jsem mìl náramný apetyt. který si namlouval. že je osel . když byl takto pokárán. Vyprávìly se èetné historky dotýkající se vrtochù místních pacientù. Mluvil zøejmì docela ochotnì o svém postavení øeditele blázince a duševní choroby byly vùbec . „chlapíka. a mùj hostitel byl hotovou snùškou bodrých anekdot. abychom ho udrželi na uzdì. A tak jsem se docela klidnì posadil po pravici svého hostitele. není to zvláštní.tak -“ „Ale pane De Kocku! Krote se.

Vezmu si jenom kousek šunky. aby aspoò ždibet ochutnali z jeho lýtka. „Pierre.“ Na stole bylo nìkolik mís s vedlejším chodem. hrozná obluda.“ odvìtil jsem. „Po pravdì øeèeno.na zpùsob koèky. že vám zachutná.“ „Byl to bezesporu ohromný pitomec. Pøi bližším ohledání jsem však zjistil. „Ne prosím. kde byla pøetržena. který vypadal jako obyèejný francouzský králík .a mámli být upøímný.“ V témž okamžiku se tøem statným èíšníkùm šastnì podaøilo složit na stùl ohromnou mísu èi spíše vál s èímsi. ingens.“ zvolal hostitel. jak se podle anglického zpùsobu upravuje zajíc. velmi obøadnì si políbil ruku a pøipil si vína se sleènou Laplaceovou. „ale 91 . mon ami. navazuje nit hovoru. posazené na kolena.Metoda doktora Téra a profesora Péra pøipít si s vámi. abych vám nabídl kousek tady z toho telecího á la Saint Menehoult uvidíte. „Dovolte mi.už nevím který svatý .“ U tìchhle provinciálních lidí èlovìk vùbec neví.“ „Ó radìji ne .vedle jiných pomatencù . nestojím nijak zvl᚝ o telecí á la Saint . oèí zbavená.“ ozval se mrtvolnì vyhlížející muž na konci tabule. Ale vymìním si talíø a okusím králíka. „Králíka au-chat .“ oslovil mì teï monsieur Maillard.jsme tu mìli pøed èasem pacienta. dìkuji. i jejich koèku á la králík bych si odpustil. cui lumen ademptum. „dovolte. informe. „potom . Toho jejich králíka au-chat ani neochutnám .pøece jen jsem si to rozmyslel.je to delikatesa.“ vpadl kdosi do øeèi. kterou mohu vøele doporuèit. který se velice zatvrzele vydával za cordobský sýr a s nožem v ruce obcházel pøátele a vybízel je.“ Poté se monsieur De Kock hluboce uklonil. „A potom. pomyslel jsem si. „vymìò pánovi talíø a dej mu porci tady z toho králíka au-chat!“ „Porci èeho?“ øekl jsem.nesvìdèí totiž mému žaludku. co vlastnì jí. že je to jen telátko upeèené v celku. [Z Vergiliovy Aneidy]).“ (Strašlivá. co jsem pokládal za „monstrum horrendum. s jablkem v hubì.

a takhle vyvalil oèi a strašnì rychle jimi zaèal mrkat .jaký v životì neuslyšíte. jak pøirozenì si vedl.takhle . Jestli ten èlovìk nebyl žabák. „pak tu byl Petit Gaillard. napodobuje pìnivý klokot šampaòského. že sám sebe nemùže nabrat mezi palec a ukazovák.“ „A pak tu byl Jules Desouliéres .dobøe známe. ale nic na to neøíkal a hovor navázal velice hubený. že je žabák a také se mu mimochodem do znaèné míry podobal.takhle : kuááák. což kuchaø uraženì odmítal.pak vám namouduši øeknu. Pøál bych vám ho vidìt.jak se mi zdálo . že je šòupec tabáku a upøímnì ho rmoutilo. Mám na mysli chlapíka.“ „Já žasnu!“ zvolal jsem a pátravì jsem se podíval na monsieur Maillarda. že se monsieur Maillardovi toto poèínání dvakrát nezamlouvá. Jeho kvákání . Poe . po tøech sklenkách vína vystrèil lokty na stùl . pane.takhle . Já osobnì bych nechtìl pøísahat.“ 92 .“ øekl jsem.strèil pravý palec do levého koutku úst. „Hehehe! Hihihi! Hohoho! Huhuhu! To se namouduši povedlo! Jaképak žasnu.“ obrátil se øeèník ke mnì. drobný pán s mohutnou parukou.nesmíte ho brát tak doslova. prudce jej vytáhl se zvukem pøipomínajícím bouchnutí zátky.takhle . že jím doopravdy nebyl. pane.kromì tady toho cizího pána . „to by vám srdce zaplesalo. Poøád dotíral na kuchaøe.to vám byl tón .“ „O tom nepochybuji. který si o sobì myslel. kuáák! . A. pane. „A pak. který se pokládal za láhev šampaòského a ustaviènì vybuchoval a šumìl. že byste zkoprnìl údivem nad jeho skvìlým talentem. A když po dvou.E. „který si namlouval.drôle . že takový dýòový nákyp á la Desouliéres by nebyla znamenitá pochoutka. pak mi nezbývá než litovat. Bylo zcela oèividné.“ pravil další muž.a ten byl doopravdy geniální byl posedlý pøedstavou. mon ami? Nᚠpøítel je šprýmaø . „Hahaha!“ smál se tento pán. „A pak tu byl jeden idiot.“ øekl. kdybyste vidìl. že je dýnì.Povídky nedá se srovnat s jistým èlovìkem.tón hes . pak obratnì pøitlaèil jazyk k zubùm a po nìkolik minut ostøe syèel a šumìl.“ Nato si mluvèí velmi neomalenì .a roztáhl ústa . aby z nìho udìlal nákyp. kterého všichni .

takhle -“ A tu mu pøítel. jak se vrtí.byl totiž neobyèejnì výmluvný. To madame Joyeusová. v nejlepším pøípadì velice hloupý blázen. slyšel s nemalým údivem oslovit jako madame Joyeusovou) se zaèervenala až po uši a zdálo se.“ Dáma (kterou jsem po historce o madame Joyeusové. ale jako kohoutek se taky umìla chovat. O jedné z nich tvrdil.další svérázná osobnost. „Ale vᚠpan Boullard. Válel byste se smíchy. anebo pùjdete od stolu .takhle a .tak . „Buï se budete chovat jako dáma. Mìla sice svùj vrtoch.“ øekl jeho šeptající soused. že je Ciceronova. Stávalo se napøíklad.a -“ Tu mu pøítel. 93 . kdo mìli èest ji znát. že jí je pokárání krajnì trapné. Hodinu se vám vydržel toèit na podpatku . Není vylouèeno. od úst k bradì lordu Broughamovi. vypravìè okamžitì zmlkl a klesl zpátky do køesla. „byl pøece blázen. protože mu vlezl do hlavy groteskní. že má pravdu . „pak tu byl Bouffon Le Grand . ale byl by nás pøesvìdèil. „pak tu byl Boullard. kterého pøedtím pøerušil. Úchvatnì tøepotala køídly . ale vedl ji instinkt se zdravým rozumem a pøinášela radost všem. že se promìnil v dìtskou hraèku známou jako vlèek. Byl to náruživý øeèník a nedokázal svou vášeò opanovat. že vyskoèil na jídelní stùl .prostì rozkošné! Kykyryký! Kykyry kykyry kykyrykýýýýýý!“ „Madame Joyeusová.Metoda doktora Téra a profesora Péra „A pak. který sedìl vedle nìho. že vlastní dvì hlavy.tak . vlèek.a co se kokrhání týká . že jakousi náhodou se promìnila v malého kohoutka. Mluvím o nìm jako o vlèku. prokázal stejnou službu také mu cosi zašeptal. druhá se podle nìho skládala ještì ze dvou dalších: od temene po ústa patøila Démosthenovi.raète si vybrat. smímli se zeptat. jak dobøe víte. ale ne tak docela nesmyslný nápad. položil ruku na rameno a pošeptal mu do ucha pár slov. „A pak. Po zralé úvaze pøišla na to.takhle . protože kdo kdy slyšel. že se mýlil. kdybyste ho vidìl.“ spustil jiný èlen spoleènosti. o lidském vlèku? To je absurdní. již právì vylíèila. nebyla takhle pominutá. Pomátl se z lásky a umanul si.“ zajeèela stará dáma. krote se laskavì!“ pøerušil ji velmi rozzlobenì nᚠhostitel.

a potom -“ „Mon dieu! Mamselle Salsafette!“ vykøiklo nìkolik hlasù najednou.to už byl velmi silný . Choromyslní propukávají obèas v takové hromadné vytí . tøásli se a blekotali hrùzou a naslouchali. cudná dívka. že po takovém vycím unisonu následuje spoleèný pokus uniknout na svobodu .E.Povídky Svìsila hlavu a už ani nehlesla. schoulili se do svých køesel. Jak zvuk pomalu dozníval. která pokládala bìžný zpùsob oblékání za neslušný a vždycky si pøála nosit šaty nikoli nalíc. Sem tam se ovšem stává. madame Joyeusová byla opravdu blázen!“ zvolala. A.jeden vyplaší druhého.ozývající se odkudsi z hlavního traktu zámku. když celý výjev náhle a definitivnì zakonèilo nìkolik výkøikù . mladší dáma navázala na pøedchozí téma.“ øekl monsieur Maillard. „Co to vyvádíte? Zadržte! To staèí .tak . nálada spoleènosti se rychle vracela. jak se to dìlá! Dost! Dost“ A nìkolik hostù už vyskoèilo z køesel.“ „Kdepak .tentokrát silnìjší a jakoby bližší .tehdy se ovšem s jistým nebezpeèím musí poèítat.už vidíme.ale když se ozval poètvrté. „už jsme si na takové výlevy zvykli. Byla to moje krásná dívenka ze salónku! „Ach. Všichni zbledli jako mrtvoly.“ „A kolik jich tu máte na starosti?“ „Teï jich tu nemáme víc než deset.“ „Pøevážnì ženy.a pak tohle . to byste 94 . jak se to nìkdy dìje u smeèky psù v noci. aby zabránilo sleènì Salsafettové pøipodobnit se Venuši Medicejské. nesmírnì skromná. „Zato v názoru Eugenie Salsafettové jsem shledávala nìco skuteènì rozumného. všichni brzy okøáli a žertovali jako pøedtím.tak . jeho mohutnost zøejmì polevila.tak . Avšak jiná.jsou to do jednoho muži . Poe . ale ostatních mi v té chvíli bylo až líto.a pak potøetí .tak . jasnì vidíme. „To nestojí za øeè. Jakživ jsem nevidìl spoleènost rozumných lidí tak strašlivì vydìšenou. Osmìlil jsem se poptat po pøíèinì toho rozruchu. Tento køik silnì otøásl mými nervy.byl to spíš srdceryvný øev . Ozval se .a chlapi jako hory. jestli se øev znovu neozve. nemýlím-li se. Dá se to provést koneckoncù velice snadno. Byla to pùvabná.a potom takhle . Staèí udìlat jen tohle . ale naruby.

ta je doufám neškodná . co vám to jen vlezlo do hlavy? Tato dáma. Jedna dáma se snažila poslechnout monsieur Maillarda doslova: strèila si obì ruce do úst a odevzdanì si pøidržovala svùj neposlušný jazyk až do konce hostiny. „A ta jemná dáma. všechny staré ženy . jak vidíte.Metoda doktora Téra a profesora Péra koukal. všichni!“ zvolal velmi nasupenì mùj hostitel. ale ne vždycky. a co ty ostatní dámy a pánové.“ „Ano . „velmi dobøí pøátelé a pomocníci.všechny velmi staré ženy jsou víceménì výstøední!“ „Ovšemže. která nám pøed chvilkou pøedvedla kokrhání .nijak nebezpeènì vyšinutá hm?“ „Mon dieu. Má jistý sklon k výstøednostem. Pøed èasem jsme tu mìli dvacet sedm pacientù a z toho bylo osmnáct žen. naklánìje se k nìmu.zcela neškodná. který sleènì Laplaceové pokopal holenì.“ oslovil jsem šeptem monsieur Maillarda. znaènì zmìnily.nu.znaènì zmìnily. to pøiznávám . znaènì zmìnily.“ „Skuteènì? Vždycky jsem si myslel.co tím proboha myslíte?“ „Jen malinko jí pøeskoèilo?“ øekl jsem a dotkl jsem se èela. „ovšemže .jsou to nejlepší ošetøovatelky duševnì chorých. moje stará dobrá pøítelkynì paní Joyeusová. je naprosto normální .„ „Jsou moji pøátelé a zdejší opatrovníci.jako jsem já.“ odpovìdìl monsieur Maillard a povýšenì se napøímil.ale to víte.“ „Obecnì to platí. ti . jaké si lze pøedstavit. „Držte jazyk za zuby. „Co . že není nijak zvl᚝ . „ta milá dáma.“ vpadl do øeèi pán. Mají svùj osobitý pøístup. jak vidíte. „Pøedpokládám. že ano?“ „Neškodná!“ vybuchl v nelíèeném údivu. fascinuje 95 .“ pøitakal jsem. „Bez žen bychom se vùbec neobešli . „I ženy -“ „Pochopitelnì.“ zahlaholila sborem spoleènost.“ „Jakže? Všichni?“ otázal jsem se. Celá spoleènost zmlkla a témìø minutu zachovávala hrobové ticho. že vìtšina duševnì chorých patøí k slabšímu pohlaví. víte? Jejich prùzraèný pohled dìlá divy.“ odvìtil. Ale pozdìji se pomìry. „Ano.

dùvìrnì znáte.dìláme si vìtšinou. že jste nikdy neslyšel ani o uèeném doktoru Térovi. milý pøítelíèku. Monsieur Maillarde. „ovšemže! Chovají se trošinku divnì.ne. pokud jsem správnì rozumìl.E. øíkal jste.rád a po právu mu je pøisuzuji .Povídky . pokud se nemýlím. Zavøené pacienty musíme pochopitelnì pøísnì støežit.“ „A možná taky. Nicménì se stydím do krve.“ øekl jsem.nìco jako had. napijeme se spolu Sauternes“ 96 .rozumíte.“ øekl jsem.“ „Pane na nebi!“ vykøikl mùj hostitel a zároveò se prudce i s židlí odstrèil od stolu a zvedl ruce nad hlavu.myslím lékaøská péèe spíš pøíjemná než co jiného. nezdá se vám? Jsou trošku vyšinuté. nemyslíte?“ „Divné! Vyšinuté! To myslíte vážnì? Víte. že metoda. Poe . „že jsem dokonce ani jména obou tìch pánù jakživ neslyšel. velmi tvrdá ?“ „Vùbec ne. o kterém jste zajisté už slyšel.“ „Se zahanbením musím doznat. to není možné -. dost!“ pronesl laskavì a stiskl mi ruku.je trochu moc silné . rozumíte? „ „Ovšemže.“ øekl jsem. monsieur. „Já jsem se snad pøeslechl! Pøece mi tu nechcete tvrdit . vy jste mne . a také jsou v mém systému jisté modifikace. A. „ovšemže. Vyhledám co nejdøív jejich spisy a peèlivì si je prostuduji. my tady na jihu nejsme moc stydliví . s nímž se. hm?“ „Ovšemže. je velmi pøísná.proslulý Pér. „ale proti pravdì se nelze prohøešit. „Dost už o tom.vy jste mne opravdu zahanbil!“ A skuteènì mi bylo hanba.“ øekl jsem. Mimochodem. „Pojïte. že to naše víno stoupá drobet do hlavy . co se nám líbí . ale jinak je jim naše péèe . Podílí se na ní i profesor Tér. o které se zase zasloužil . kterou teï uplatòujete místo proslulé utišující metody.musím se pøiznat . „ovšemže.“ „A tu novou metodu jste vy sám objevil?“ „Ne tak docela. že neznám díla tìchto nepochybnì vynikajících mužù. rozumíte -“ „Ovšemže.“ odvìtil jsem.radujeme se ze života. užíváme si. ani o slavném profesoru Pérovi?“ „Musím se doznat k své nevìdomosti.

se posléze blížil jakémusi komornímu pandemoniu. došlo k pozoruhodné události. o kterém jste mluvil na zaèátku. který své nepøátele nechal podle povìstí upalovat zaživa v kovovém býku. èím dál zmatenìjší.nejvyšší èas dát mu svìrací kazajku. kdo to má v hlavì v poøádku. Když má nìco nekalého za lubem.smáli se . ano. 97 . vážený pane. Ostatní následovali nᚠpøíklad a nijak se pøitom neomezovali. dovede to náramnì chytøe maskovat. To se ještì provozovala utišující metoda a pacienti byli na svobodì. „zmínil jste se pøed veèeøí o nebezpeèí.a každého. v tomto domì. Chovali se vzornì .“ „Ale já se ptám na nebezpeèí. jaký se naskýtá metafyzikùm pøi studiu lidské mysli. Není to napøíklad tak dávno. pak je namouduši .pozouny buèely jako odsouzenci v mosazných býcích Falaridových (Falaris . nìkolik lahví Sauternes a Vougeôt pøed sebou. „A pane.l. jak víno všechny zdolávalo. dá se øíci.“ køièel jsem mu z plna hrdla do ucha.Metoda doktora Téra a profesora Péra Pili jsme.tedy až výjimeènì vzornì . že volný pohyb pacientù je pøíliš riskantní?“ „Zda jsem se já osobnì s nìèím takovým setkal? Nu. stol. Také jeho mazanost je pøísloveèná.a celý výjev. Slovo pronesené v normální síle mìlo tak malou nadìji. pø.vyvádìli tisíceré hlouposti . že ano. co zde. s nímž jste se osobnì setkal jako øeditel tohoto ústavu .buben drnèel . které s sebou pøináší stará utišující metoda.žertovali .øecký tyran na Sicílii (6.“ odpovìdìl.housle skøípìly .n. Choromyslný mùže být doèasnì ‘ukonejšen’. ale nakonec stejnì ztropí nìjakou výtržnost. Breptali . a prohnanost. jsme v tom povyku udržovali velice hluènou konverzaci. že bude slyšeno. mohlo napadnout. jak se tomu øíká. Monsieur Maillard a já. to je jeden z nejt잚ích oøíškù. s jakou pøedstírá normální stav. Jakmile se šílenec zaène projevovat naprosto pøíèetnì. „obèas hrozilo opravdu znaèné nebezpeèí. V èem spoèívá?“ „Ano. jako hlas ryby ze dna Niagary.) . Rozmary šílencù bývají nevypoèitatelné a podle mého názoru a ve shodì s mínìním doktora Téra a profesora Péra je vždycky riskantní nechat je pobíhat jen tak bez dozoru.).máte nìjaký konkrétní dùvod domnívat se.

velice nešetrnì. Poe .jistì kdekoho zburcovali. Takový stav vìcí se pøece nemohl dlouho udržet.“ „Jste na omylu. zase ho pustil. kdežto teï všechny ošetøovatele okamžitì zavøeli do cel a zacházeli s nimi . Blázni si zatím dávali poøádnì do nosu . že se ho ani nemìl proè obávat.a o kolik víc. velmi dlouho .byli svázáni na rukou i na nohou a zavøeni do cel.myslím samosprávu choromyslných.a proto pøesvìdèil ostatní pacienty.E.Povídky že kují nìjaké ïábelské pikle . Totiž ne tak úplnì . to vám pøesnì nepovím.“ „A skuteènì se mu to podaøilo?“ „Hladce. Spískal to všechno jeden omezenec .to musím bohužel øíci .aspoò mìsíc .právì proto. než o jakém se kdy komu snilo . který si bùhvíproè vzal do hlavy. Shodili své ošuntìlé šaty a navlékli na sebe všechno. Ošetøovatelé a ošetøovaní si brzy museli vymìnit místa.na to mùžete vzít jed. že vymyslel lepší správní systém. Sklepy zámku mají bohaté zásoby vína a ti blázni dovedou po èertech dobøe pít. Dovolil mu krapet se tu porozhlédnout . Vùdce vzpoury byl náramnì mazaný. který vypadal tak pitomì. Patrnì si chtìl svùj nápad vyzkoušet . šílenci pøevzali násilím úlohu ošetøovatelù. aby se s ním spikli a spoleènì svrhli vládnoucí autoritu. dlouho. vèetnì šperkù.vždy šílenci byli pøedtím volní.blázen.až na jednu výjimku: jednoho mladého pána. aby si šel po svých.zachtìlo se mu z nìkoho si pro zmìnu tak trochu vystøelit. A opravdu: jednoho krásného rána se ošetøovatelé octli v poutech . že protiúder na sebe nedal dlouho èekat. Nikoho nepustil dál . kde je pak jako blázny ošetøovali blázni sami . Øeknu vám hezky si užívali!“ 98 .“ „Ale doufám.zkrátka.“ „To se mi ani nechce vìøit! Jakživ jsem neslyšel nìco tak absurdního!“ „A pøece je to pravda. Když ho jaksepatøí obalamutil. že se chovali až nápadnì dobøe. co našli v rodinných šatnících. Venkované z okolí návštìvníci. A. kteøí si pøicházeli prohlédnout ústav .“ „A jak dlouho tady ten šílenec vládl?“ „Ach.

jednoduchá .Metoda doktora Téra a profesora Péra „A co léèba . Byla to metoda vìru znamenitá . zato s vehemencí pøímo nadlidskou.byla zkrátka . A všechno to pøehlušovalo nepøetržité hýkání osla. okenice byly neurvale páèeny a strhávány. jako by spása jeho duše závisela na každém kváknutí. jeho léèebný postup byl mnohem lepší než postup jeho pøedchùdcù. Dveøe se otøásaly pod údery ohromného kladiva.a upøímnì øeèeno. že máte pravdu. hned jsem se mohl pøesvìdèit. podobné tìm. až na to. „Dobrotivé nebe!“ zvolal jsem. se rázem vzchopili. která byla bezpochyby vynikající. vydrápali se na svùj stùl a spustili jako jeden muž americkou píseò Yankee Doodle. Sotva to doøekl. a s rozpøaženými pažemi zaèal zbìsile víøit po jídelnì. Èekal jsem od nìho vìtší srdnatost. zahájil slavnostní øeè. Mezitím vyskoèil na jídelní stùl mezi láhve a sklenky pán. a jakmile tam nabyl rovnováhy. který se shlédl ve vlèkovi. Rozpoutal se strašlivý zmatek. „Blázni zøejmì uprchli z cel!“ „Velice se obávám.dokonce krajnì pøíjemná . kteøí byli poslední ètvrthodinu zøejmì tak opilí. jemuž to bylo pøed chvílí s takovou námahou pøekaženo. které ze sebe vydá. takže opravdu pùsobil dojmem vlèka a srážel každého. jaké nás polekaly už pøedtím.. kteøí se rychle pøibližují.šikovná . že se nìkolik lidí násilím dobývá do místnosti.sice trochu falešnì. že nemohli plnit své poslání. A má stará 99 . jak už jsem podotkl . jenže tentokrát jako by povykovali lidé. A pak se zase rozkvákal muž žabák a kvákal tak.žádné mrzutosti . co se toho týká. popadli své nástroje. že ji nebylo slyšet. kterou pak po celou dobu všeobecné vøavy vyhrávali . pod okny se ozval øev a kletby a vzápìtí bylo jasné. kdo se mu pøipletl do cesty. Monsieur Maillard se k mému nesmírnému úžasu vrhl pod bufet. že pochází od chlapíka.„ Tu pøervaly hostitelùv výklad další zbìsilé výkøiky. Èlenové orchestru.“ odvìtil monsieur Maillard a zesinal. který u veèeøe pøedvádìl láhev tohoto lahodného nápoje.jaký speciální druh léèby vùdce vzpoury zavedl?“ „Inu. V témž okamžiku se roztoèil muž. A když jsem zaslechl neuvìøitelné bouchnutí zátky a šumìní šampaòského. blázen nemusí být vždycky padlý na hlavu.

s jakou jsem zíral. jak tìmito okny vpadla.po nìmž jsem se skulil pod divan a zùstal tam tiše ležet. Tou je dennì polévali. A.drama dospìlo ke katastrofì. Do smrti budu prožívat svùj vlastní úžas a hrùzu. líèil mi patrnì svùj vlastní dobrodružný poèin. Tento pán byl skuteènì pøed dvìma nebo tøemi lety øeditelem ústavu. Utišující metoda . co se v místnosti dìje. sám se však zbláznil a tak se stal pacientem.“ Chtìl bych jenom dodat.bylo jich deset . Poe . Asi po patnácti minutách.E. kykyrykýýýý!“ A pak pøišel vrchol . který podnítil své spolupacienty ke vzpouøe. Nedìlala však dohromady nic jiného. že aèkoli jsem ve všech evropských knihovnách pátral po dílech doktora Téra a profesora Péra. jež mi v tu chvíli pøipadaly jako smeèka šimpanzù. byla „jednoduchá . bylo deset oken velmi hbitì a témìø souèasnì vytluèeno. pak je peèlivì posypali peøím a pak je zavøeli do podzemních kobek. Tam je vìznili déle než mìsíc a po tu dobu jim monsieur Maillard štìdøe dopøával nejen téru a peøí (v tom právì spoèívala jeho metoda). vøítila se mezi nás a hlava nehlava kolem sebe mlátila. nesehnal jsem jediný výtisk. Nakonec jeden z vìzòù unikl stokou a osvobodil ostatní. Dostal jsem ukrutný výprask .Povídky pøítelkynì madame Joyeusová vypadala tak vyjevenì. Pøesto nemohu nesouhlasit s monsieur Maillardem.byla na zámku opìt zavedena. bylo mé úsilí do dnešního dne naprosto bezúspìšné.náležitì upravená . drápala a jeèela bojechtivá rota oblud. Protože kromì hýkání a skuèení a kokrhání nebyl náporu obléhatelù kladen žádný odpor. že jsem nad chudinkou málem zaplakal. dupala. Když pøepadení opatrovníci . 100 .podlehli pøesile. orangutanù nebo velkých èerných paviánù z mysu Dobré nadìje. ale poskytoval jim i trochu chleba a témìø neomezenì vody.v nejmenším.šikovná a nebyly s ní žádné mrzutosti . Když mi monsieur Maillard vyprávìl o šílenci. než že stála v koutì u krbu a ze všech sil vøeštìla : „Kykyryký. Jak správnì poznamenal. O tom všem nic netušil mùj spoleèník na cestách. dospìl jsem k uspokojivému rozuzlení této tragické události. jejich pøemožitelé je nejprve dùkladnì natøeli térem. který mne k nìmu uvedl. kdy jsem s nastraženýma ušima naslouchal. že jeho osobitá léèba byla svým zpùsobem znamenitá.

Metoda doktora Téra a profesora Péra 101 .

že každý literární výtvor takové nauèení obsahuje. že nikdo nemùže vzít pero do ruky bez nìjakého hlubokomyslného zámìru. Takový romanopisec se napøíklad vùbec nemusí starat o mravní nauèení. že Euenisem chtìl Homér jinotajnì upozornit na Jana Kalvína. Pierre La Seine zašel ještì o krok dál: básník prý mínil doporuèit mladým mužùm støídmost v jídle a pití. je úplnì jedno. Je v díle . dokud jeho Básnì milostné nebudou zcela vyprodány anebo pro nedostatek ètenáøù odloženy do regálù jako neprodejné zboží.prostì. Jsme pøesvìdèeni. dokonce zjistili. Antinoem osoèit Martina Luthera. všechno.což v prosté angliètinì znamená.Povídky NIKDY SE S ÈERTEM NESÁZEJ O HLAVU! pøíbìh s mravním nauèením “Con tal que las costumbres de un autor. Až nadejde vhodná chvíle. neotøelé názory v pohádce o Raráškovi a nadsmyslno v Paleèkovi. V zájmu vyšší spravedlnosti by bylo na místì nechat ho tam tak dlouho. Krátce a dobøe. Naši modernìjší scholastikové jsou neménì bystøí. importa muy poco que no sean igualmente severas sus obras” . Filip Melanchton napsal kdysi dávno komentáø k øeckému eposu Batrachomyomachiá neboli Žabomyší válka a dokázal v nìm. Každý literární výtvor by mìl obsahovat mravní nauèení a kritikové. Autoøi jsou takto ušetøeni mnoha nesnází. Poe . což je pro nás dùležitìjší.” praví don Tomás de las Torres v pøedmluvì ke svým Básním milostným.E. prostøednictvím Lótofagù protestanty všeobecnì a Harpyjemi prý myslel Holanïany. A. A právì tak Jacobus Hugo došel k skálopevnému pøesvìdèení. že básníkovým zámìrem bylo podnítit odpor k veøejnému pobuøování. co podle nich 102 . podobenství v indiánském pøíbìhu Powhatan. nìkde tam je a samo už se spolu s kritiky o sebe postará. “sean puras y castas. jakou morálku hlásají jeho knihy. že za tento výrok je dnes don Tomás v oèistci. že je-li autor mravnì bezúhonný. co ten pán zamýšlel i co nezamýšlel. Tito chytráci nám odhalují skrytý smysl v dílku Pøed potopou. bylo dokázáno. literární èasopisy jako Kompas nebo Posel z Maine vynesou na svìtlo všechno.

takže nakonec bude všecko jako na dlani. jak pøi nich kopal. Vyvinuly se následkem jisté osobní vady jeho matky. nebo je mnohem dùmyslnìjší.ve snaze odvrátit svou popravu i vyvrátit vznesená obvinìní .totiž. kteøí si umìlecký úèin schovávají až na poslední chvíli a morálku jako nìjaký cancour pøilepují na samý závìr svých bajek. O mrtvých jen dobøe. zalité slzami. A nevyplácí se vyplácet dítì zleva doprava. a taky hanebnì zašel. nabízím jim . když byl spráskán tak. že tomu nièemovi nezbývá už ani špetka nadìje. Øezala sice malièkého Tobiáše. Však se také zastydí.Nikdy se s èertem nesázej o hlavu mìl zamýšlet a nádavkem i to. pak zákonitì každý úder v opaèném smìru do nìho vpravuje patøiènou dávku zlotøilosti. než je øezat levaèkou.Zesnulí nezakoušejí pøíkoøí. že to s ním bylo den ze dne horší. to je pravda. že zèernal v oblièeji. až byl málem k nerozeznání od nìjakého Afrièánka. a jednoho dne. pøíbìh. Svìt se otáèí zprava doleva.následující smutný pøíbìh.jenže ta nešastnice byla postižena leváctvím a je lépe dítì vùbec neøezat. ale za své neøesti nemohl.) je také skvìlé pravidlo . jehož mravní nauèení pøímo bije do oèí. jimiž mne zahrnuli jistí nedoukové . A proto výtky. Jestliže každá rána vedená správným smìrem vytlouká z dítìte špatnosti. Posléze jsem se na vlastní oèi. než jaké má La Fontaine a jiní. nebo i poloslepý si je mùže pøeèíst vytištìné velkými písmeny jako titul povídky.jsou naprosto neopodstatnìné. jak jen mohla . ‘Defuncti injuria ne afficiantur’ (lat. a dìátka jako tuhé øízky nebo øecké olivy se tluèením neomylnì vylepší . Tìmto kritikùm nebylo prostì dáno vyložit mé dílo a rozvinout mé mravní zásady zùstal jsem jim utajen. a pøitom 103 .) bylo zákonem dvanácti desek a ‘De mortuis nil nisi bonum’ (lat. že jsem nikdy nenapsal mravouènou povídku èi pøesnìji øeèeno povídku s mravním nauèením .nebo její spoøádané mysli byla povinnost vždycky rozkoší. Ale než se tak stane. Žil hanebnì. Za toto uspoøádání si zasloužím pochvalu.i když je dotyèný mrtvý jen zesnulá nula. pøesvìdèil. jsem poznával. co se zøejmì chystal zamýšlet . . až je ‘Severoamerický nezábavný ètvrtletník’ za nìjaký èas usvìdèí z jejich tuposti. Nemám proto v úmyslu oèeròovat svého zemøelého pøítele Tobiáše Mordiána. Býval jsem èasto u Tobiášových výpraskù a už z toho.

Poe . nic víc . V šesti mìsících jsem ho pøistihl. Byly to u nìho jen takové floskule. jestli si troufnu zkusit to ještì jednou. nemohl jsem to už déle vydržet. že nebyl schopen srozumitelného slova.nic naplat. Spoleènost jej neschvaluje . A. takže když dospìl v muže.usmíval se. A vulgární . jimiž zaokrouhloval své promluvy.E.smál se. Zatahal jsem ho za nos .zaèal volat policii. Ve vìku pìti mìsícù se nejednou tak rozvášnil. Odvracel jsem ho . Právì tato krajnì nedžentlmenská záliba vehnala nakonec Tobiáše Mordiána do záhuby. že se vsadí s èertem o vlastní hlavu.vysmrkal se mi do dlanì a prohlásil. jak rostl a sílil on. Žadonil jsem . jak hryže balíèek karet. Zákon jej zakazuje . pøesto jsem chtì nechtì považoval za svou povinnost zrazovat ho od toho. Je to zvyk nemorální .a nemìly vùbec žádný obsah. Když øekl: “Vsadím se s vámi. již jsem mu prorokoval. i když ne tak docela nevinné vsuvky èi obrazné fráze. Kopl jsem ho . Byly to prosté. klesl jsem na kolena a pozdviženým hlasem jsem mu pøedpovìdìl zkázu. Pohrozil jsem mu .nadával mi.” nikoho nenapadlo brát ho vážnì.o tom jsem ho snažnì pøesvìdèoval. Rostla totiž a sílila. že se vystøíhá lihovin. Jinou neøestí.v tom jsem ho nemínil ani trochu obelhávat.marnì. že to a to. V osmi mìsících kategoricky odmítl zavázat se podpisem. Jeho pøedèasná zkaženost byla bezesporu strašlivá. Byl odpornì chudobný. Ne že by se chtìl doopravdy o nìco urèitého sázet.Povídky se dosáhlo jen toho. už témìø nedokázal vyslovit vìtu. kterou Mordiánova matka zásluhou své podivné tìlesné vady pøenesla na syna. že si pøivodil záchvat. byla chudoba. ale projevil se u nìho i sklon nadávat a klít a své výroky utvrzovat sázkami.šklebil se. Zapøísahal jsem ho . ani nápad! V tom se zas pøítele musím zastat: ani o zlámanou grešli by se nevsadil.a také jsem mu to øekl. aby ji neprošpikoval návrhem na hazardní sázku.což byla jen a jen pravda. až na sklonku svého prvního roku nejenom že chtìl stùj co stùj nosit kníry. A tak mìsíc co mìsíc upadal hloub a hloub do nepravostí. V sedmi mìsících propadl zlozvyku chytat a líbat robátka ženského pohlaví. Kázal jsem mu . a proto se bezpochyby jeho mimovolné výzvy k sázení zøídkakdy 104 . Obracel jsem ho .

nacházel v uvedeném úsloví den co den vìtší zalíbení bez ohledu na to.co by však pan Coleridge nazval mystické. Záhady nutí èlovìka pøemýšlet a tím mu škodí na zdraví. Je nesporné.” nebo “Vsadím se s tebou o facku. Mìl malou hlavièku.bylo nìco. Nakonec upustil od všech ostatních obratù a sázel se s èertem o vlastní hlavu tak výluènì. byla by i ztráta nepatrná. Znovu jsem sebral všechny své síly a naposledy jsem se pokusil pøeèíst mu levity. oè si troufneš. že ve výrazu. jak to zní nehoráznì.Nikdy se s èertem nesázej o hlavu stoèily k financím.totiž “osvìtlím mu jeho vlastní postavení”. jenom se mi pátravì díval do oblièeje. že mne to nejen pøekvapovalo. Rozhodl jsem vynaložit veškerou svou výmluvnost. s jakým pan Mordián obvykle pronášel své urážlivé výroky v pøízvuku. Doèista se mi to pøestávalo líbit. Ihned jsem se pustil do díla. což bylo ještì pøíznaènìjší: “Vsadím se s èertem o vlastní hlavu!” Tato poslední prùpovídka se mu zøejmì nejvíc líbila . To je ovšem má osobní úvaha a zdaleka nechci tvrdit. že jsem ho jakživ neslyšel prohodit rèení jako: “Vsadím se s tebou o dolar. pan Carlyle hypokritické.” nebo “Vsadím se. s jakým je vyslovoval . Poté mrkl pravým okem. že mu posloužím.jenže zvrácená pøítelova povaha mu bránila nìco takového pochopit.nìco. Chvíli zùstal zticha. “Vsadím se s tebou o co chceš. jak podle známé irské kroniky posloužil svatý Patrik ropuše . v kterých se nevyznám. Zapøisáhl jsem se. Nemusím snad ani øíkat. když èlovìk nabízí v sázku svùj mozek jako bankovky . s tak zanícenou vytrvalostí. pan Kant panteistické. a pan Emerson enigmatické. abych ji zachránil. zaèal se pan Mordián chovat velmi podezøele. ale i rozlaïovalo. nebo z Mordiána se stal ukrutný skrblík. Posléze však hodil hlavou na stranu a nápadnì povytáhl oboèí. takže kdyby ho nìkdo vzal za slovo. Opìt jsem se uchýlil k výstražným domluvám. že mu ji pøisuzuji právem. že byla nejménì riskantní. Když jsem skonèil své kázání. Pak 105 . co z okamžitého nedostatku pøiléhavìjšího oznaèení musím nazvat divné . Pak obrátil dlanì vzhùru a pokrèil rameny. co mne zprvu upoutávalo a pozdìji znaènì zneklidòovalo . Buï jak bud’.” Obyèejnì øíkal. Vždycky mne rozladí jevy.snad proto. Duše pana Mordiána byla ohrožena.” anebo.

Jednoho krásného dne jsme si ruku v ruce vyrazili na procházku a zamíøili k øece. že jsem se nemálo polekal pøípadných následkù. Pak si pøiložil palec k nosu a uznal zøejmì za vhodné zatøepat nepopsatelným zpùsobem ostatními prsty. že jsem si jen na chvilku odskoèil z domova. Mìl štìstí. Rozhodli jsme se pøejít po mostì na druhou stranu. aby se sám o sebe postaral. ba èas od èasu jsem se pøistihl.E. Je už dost starý. že jsem mu trpìl jeho odpustitelnìjší zlozvyky.Povídky týž úkon provedl levým. zda moje matka ví. že si jako gurmán hoøèici. že už ho nadále nebudu svými radami obtìžovat. 106 . že to moje matka neví. pochvaluji jeho škodolibé vtipkování . co na to øeknu. Dokonce mne rozhnìval. Otoèil se jako na obrtlíku a s nedùstojným chvatem mne opustil. a rozhodl jsem se. když jsem plnil svou povinnost. O mé rady nestojí. Mùj zmatek.tak hluboce mne zarmucovaly jeho bezbožné øeèi. Vybavuji si jen hlavní body jeho projevu. a nesl jsem urážku jako muž. Zašel jsem dokonce tak daleko. že jsem pro toho nešastníka udìlal všechno. Tentokrát bych byl pøijal jeho troufalou sázku. Usoudil jsem však. pøece jen jsem se nepøimìl vzdát úplnì jeho spoleènosti. že jsem se vzdálil ze svého bydlištì? Tuto otázku mi prý klade jakožto èlovìku pravdomluvnému a rád by se doèkal odpovìdi. Byl bych pro Satana vyhrál Mordiánovu hlavièku .jak øíkají mohamedáni. Kašle na mé pøipomínky. že ho ponechám na pospas jeho svìdomí. nechám-li klapaèku zavøenou. Naèež je otevøel tak dokoøán. Potom obì oèi velmi pevnì zavøel. mì prozrazuje. Nepìknì se mne dotkl. A znovu se mne výslovnì dotázal. co se dá. A. øekl. totiž se slzami v oèích. Myslím si snad. I když jsem se však vyhýbal jakémukoli nabádání. když jim šlápnete na kuøí oko.nebo moje matinka moc dobøe vìdìla. Pan Mordián si však nepoèkal. Nakonec si dal ruce v bok a uvolil se odpovìdìt.nebesa popøejí útìchu . Bude mi prý vdìèen. Byl jsem uražen. že to udìlal. Poe . Avšak chodá šefá mídehed . a vsadí prý se s èertem o svou vlastní hlavu. že je poøád ještì dìcko? Mám nìco proti jeho charakteru? Míním ho urážet? Nejsem blázen? Ví vùbec moje rodná máti. že jsem pryè.

S diagnózou této choroby jsem nebyl ovšem tak dobøe obeznámen. kdyby se rozkrájel. Když jsme do tohoto tunelu vešli. Tak ctihodný zjev se hned tak nevidí: nejenže byl od hlavy po paty v èerném. Prošel jsem jím klidnì tak. že by se to povedlo Tobiáši Mordiánovi. Už jsem mìl na jazyku odpovìï a bez ohledu na své nedávné pøedsevzetí ho za jeho bezbožnost vypeskovat. Pøesto se o tom zmiòuji. která chránila chodce pøed nepohodou. že jsem jím docela normálnì otoèil. nebo mého pøítele stihl zøejmì jakýsi druh akutní jankodikózy. že je chvástal a že to nedokáže. abych mohl mluvit zasvìcenì. hned zase šišlal. jako by nìkdo pronesl: “Ehm!” Lekl jsem se a pøekvapenì se rozhlédl. zatarasil nám cestu dosti vysoký turniket. hned hulákal. Byl jsem vìru na rozpacích. Když jsme posléze dorazili témìø na druhý konec mostu a pøiblížili se k chodníku. že to svede. když tu jsem tìsnì u lokte zaslechl mírné odkašlání. rozdíl mezi jasným svìtlem venku a šerem uvnitø mne velmi sklíèil. nebo Mordián okamžitì prohlásil. ale 107 . Mùj literární pøítel pan Carlyle ovládá ty nejkrkolomnìjší stylové pøemety. Inu. že na mne padly tìžké chmury. a protože v ní bylo jen málo oken. ale plavmo by turniket nezdolal. Proto jsem mu bez obalu hezky od plic øekl. žvatlal a žvástal páté pøes deváté a pøitom se neustále tváøil ukrutnì vážnì. a pøitom velmi dùstojnì vyhlížejícího staøíka. že turniket pøeskoèí. Jako umanutý podlézal a pøeskakoval všecko. nevìøil jsem. mám-li být upøímný. Byl pøehnanì èiperný .Nikdy se s èertem nesázej o hlavu Tento most mìl støechu. který ho nutil dìlat ze sebe uèinìného blázna. Jenže takovéhle otáèky nebyly nic pro pana Mordiána. mám-li ho zkopat nebo politovat. které znìlo. až se mne zmocnilo neblahé podezøení: není vylouèeno. Umínil si. byla tam nepøíjemná tma. On sám byl. jak se zdálo. že se s èertem vsadí o hlavu. a tvrdil. že to dokáže. a proto jsem také pochyboval. že ho posedlo transcendentálno. v neobyèejnì povznesené náladì. Vùbec tak ovšem nezapùsobil na nešastného Mordiána. co mu pøišlo do cesty.tak živý. který se chtìl naopak s èertem vsadit o hlavu. Mìl jsem pøíležitost tìchto slov pozdìji litovat. Mùj pohled posléze sklouzl do výklenku v mostní konstrukci a zachytil tam postavièku chromého. a nemìl jsem bohužel nablízku žádného ze svých pøátel z èasopisu Kompas. že to dokáže stylem plavmo.

už na mì trhlo. Ruce pøemítavì spínal na bøiše a obì oèi se mu obezøetnì hroužily do pøevislých brv. “co ty na to? Slyšíš mì? Ten pán øíká: Ehm!” Pøi tìchto slovech jsem na pøítele upíral pøísný pohled.a zaznìlo to úplnì jako kletba. sám jsem ji za hlubokou ani nepokládal. A. sotva by se byl vyjevil víc. “Mordiáne. co dìlat. “ten pán øíká: Ehm!” Nehodlám tu obhajovat hlubokomyslnost své poznámky.vypadat pitomì. musí vraštit èelo a tváøit se zuøivì.to mi vìøte . jinak bude . Když jsem si ho prohlédl pozornìji.“Mordiáne.a pøitom mu neustále. všiml jsem si.Povídky košili mìl èistou. a to mi pøipadalo velice divné. co ty na to? Slyšíš mì? Ten pán øíká: Ehm!” “Nepovídej. než když jsem k nìmu pronesl tìch nìkolik prostých slov: “Mordiáne. aby mi pomohl z úzkých.” hlesl posléze.E.” vybízel jsem ho. bez poskvrnky a límeèek úpravnì pøehnutý pøes bílou kravatu a vlasy mìl vepøedu rozèísnuté jako holèièka. byl jsem totiž nadmíru zmaten. a kdybych byl Mordiána prostøílel jak øešeto nebo ho praštil pøes hlavu svazkem ‘Básnì a básníci Ameriky’. ale již døíve jsem si všiml. že jsem se obrátil na pana Mordiána.velice potìšilo. elegantnì se pøibelhal k Mordiánovi.‘ehm!’ ” To staøíka zøejmì . aèkoli mi v tu chvíli nebylo nic tak vzdálené . Tak tedy .” opakoval jsem . s výrazem tak 108 .” pravil jsem. jaký v nìm sami spatøujeme. že úèinek našich slovních projevù nebývá vždycky úmìrný významu. pøerušil mì opìt tím svým : “Ehm!” Na tento projev jsem nebyl schopen okamžitì vyklopit odpovìï. když vystøídal všechny barvy v oblièeji jako pirát vlajky. že pøes svùj pøiléhavý obleèek má ještì èernou hedvábnou zástìru. a když je èlovìk nadmíru zmaten. musím se k tomu postavit chlapsky. Poe . Opustil své místeèko ve výklenku. “Mordiáne. Znal jsem jistý literární ètvrtletník. jehož redakce doèista zkoprnìla nad slovem : “Žvást!” Proto se nijak neostýchám pøiznat. když ho stíhá váleèná loï. Ale než jsem staèil o této zvláštnosti cokoli poznamenat. “Tohle že øekl? Víš to jistì? Inu.bùhsuï proè . vzal ho za ruku a srdeènì mu ji stiskl . Poznámky tak lakonické povahy jsou vpravdì takøka nezodpovìditelné.

jestli ho ladnì a jaksepatøí transcendentálnì pøeskoèíte . zrovna jako by èetl mé myšlenky.dva .” pravil s nejupøímnìjším ze všech úsmìvù. Nebìžel zrovna vznosnì. chápete.to ona osudná otázka . Ale co když ji nezdolá . chápejte. abych se pøesvìdèil. jak tøeba píše pan Lord. že pøekážku zdolá. velice zasnìná ovce. Jeden extrém plodí druhý. jak se ozve teï!.” øekl.co když ji nezdolá? “Jakým právem. Buï jak buï.aspoò mi to tak pøipadalo .” “Ehm!” odvìtil pøítel. že to vyhrajete. jaký si lze jen pøedstavit. Rád bych vìdìl. tak vyrazíte. jež na mne vychrlil ten den.” tázal jsem 109 . nevyjadøuje se nahlas.teï!” Pøesnì pøi slovì “ted’!” vyrazil mùj nebohý pøítel prudkým cvalem.. už ho pøešly ty jeho transcendentální choutky. tváøe se jako velice stará. “Ehm!” opakoval po kratší odmlce a od té chvíle jsem od nìho neslyšel už nic jiného než ehm.taková formalita. Poèkejte tady. takže jsem si byl témìø jist. Starý pán ho uchopil pod paží a odvedl ho dál. pak se dlouze zahledìl na Mordiána a koneènì zavelel. naèež si s hlubokým povzdechem svlékl pl᚝. “Mùj milý brachu. chvilku jako by o nìèem pøemítal. opásal se šátkem a v jeho vzezøení. “Jsem pøesvìdèen.nìkolik krokù od turniketu.” “Ehm!” odpovìdìl Tobiáš. Øeknu: raz dva tøi a teï! Tak pamatujte.. se udála pøímo nepopsatelná zmìna. jak bylo smluveno: “Raz . upøenì hledìl do oèí.pøitáhl si šòùru u zástìry. co jsem mu naposledy mluvil do duše. dokud nezaujmu své místo u turniketu.” Poté se postavil k turniketu.musí to být stylovì èistý skok plavmo. “Aha!” pomyslel jsem si. “ale musíme si to ovìøit . pak vzhlédl. ale zase ne tak nestylovì jako recenzenti pana Lorda. mírnì se pousmál . zdaleka ne tak stylovì.Nikdy se s èertem nesázej o hlavu bezelstnì vlídným. jestli už zapomnìl na všechny ty nezodpovìditelné otázky. do stínu zastøešeného mostu . jak zkroutil oèi vzhùru a koutky úst stáhl dolù. Mordiáne.tøi . “pro klid duše vám povolím menší rozbìh. Pouhá formalitka. “Tohle mlèení je u Tobiáše Mordiána krajnì pozoruhodné a je to nepodobnì dùsledek jeho døívìjší mnohomluvnosti.

Tohle všechno mne naplnilo úžasem. trvalo pouhý okamžik. “nutí ten starý pán jiného pána skákat? Co je to vùbec zaè . abych skákal. Poe . Ale co jsem øekl. co jsem slyšel.vážné zranìní. Vidìl jsem ho. jak køepce utíká. Pøispìchal jsem k nìmu a zjistil jsem.ozvìna. jež po celé délce vyztužovaly støešní konstrukci. tak skákat nebudu. že právì s ostrou hranou této podpìry pøišel do styku krk mého nešastného pøítele. a než jsem se staèil zahloubat. nebo pan Mordián ležel nezvykle tiše. co mu dávali. Svou hroznou ztrátu dlouho nepøežil. Pøitom mi cosi blesklo hlavou. odkud vyrazil.E. Vidìl jsem ho vysoko ve vzduchu. Rozhodl jsem se tedy. že pøišel o hlavu.na tom mi èerta starého záleží!” Most byl. Z toho jsem usoudil. nejlépe homeopaty. jenže tu jsem nikde. zasazená širší stranou vzhùru a pøedstavující jednu z celé øady takových tyèí.Povídky se. klenutý a velmi grotesknì zastøešený a také v nìm neustále dunìla nepøíjemná ozvìna . jak velkolepì se odráží od podlahy mostu. A souèasnì jsem spatøil starého pána.a pochopitelnì mne neobyèejnì zarazilo. když pøedtím chytil a zabalil do zástìry cosi. A. jak se mu ve výskoku nohy jako strunky vypínají. jak už jsem podotkl. a to na téže stranì turniketu. ale on se i tu trochu. Ve výši asi pìti stop pøímo nad turniketem pøetínala jako podpìra stropní oblouk mostu plochá železná tyè.a smutná pravda mne rázem osvítila. jak se plavmo obdivuhodným obloukem vznáší pøímo nad turniketem . co jsem si pomyslel. s tím a nepoèítá! A kdo to je . co do ní tìžce žuchlo z temna klenby pøímo nad turniketem. že pøítele vezmu domù a pošlu pro lékaøe. která mi zaznìla obzvl᚝ nápadnì. Ale celý skok se odehrál ve vteøinì. že v letu nepokraèuje dál. jak úžasnou rychlostí hopká pryè. pan Mordián se zøítil rovnou na záda. Homeopati mu pøipravili jen malou dávku lektvaru. že utrpìl dalo by se øíci . zdráhal 110 .ten pajdavý mròous? Kdyby chtìl na mnì. ale nemìl jsem èas o tom pøemýšlet. Fakt je. když jsem pronesl posledních pár slov. otevøel jsem prudce nejbližší okno mostního krytu . že se ho to nìjak ošklivì dotklo a že potøebuje trochu povzbudit. Chudáèek Tobiᚠse vymrštil ke skoku necelých pìt vteøin poté. nenašel. a jsem hledal jak jsem hledal. Bylo mi jasné. co se rozbìhl.

A tak se mu daøilo èím dál tím hùø. do jeho rodinného znaku jsem dal pøimalovat jednu pøíènou tyè a velice skrovný úèet za pohøební výdaje jsem poslal transcendentalistùm.Nikdy se s èertem nesázej o hlavu pozøít. až nakonec .skonal. Ti darebáci jej odmítli zaplatit.jako výstražný pøíklad pro všechny výtržníky . a tak jsem dal pana Mordiána okamžitì vykopat a prodal ho jako žrádlo pro psy. Zkropil jsem jeho hrob slzami. 111 .

že jsou choroby. Ale kde dlela zatím duše? Nezávisle na nevyhnutelném apriorním závìru. Po urèité dobì jakýsi neviditelný princip opìt rozhýbe magické èepy a zakleté soukolí. A. o londýnském moru. Za to. Takovým tématùm by se mìl romantický autor zdaleka vyhnout. nýbrž se jen na èas pøeruší. než je kterákoliv z tìch obecných hromadných pohrom. že z dlouhých a truchlivých výètù lidských bìd bych mohl vybrat èetné osudy jednotlivcù naplnìné hlubším utrpením. Poe . Kdyby si to všechno nìkdo vymyslel.skuteènost . jejichž poutavost je strhující. Avšak co nás na tomto líèení vzrušuje. vpravdì ta nejmeznìjší strast.za to dìkujeme milosrdnému Bohu! Být pohøben zaživa patøí nespornì k tìm nejstrašlivìjším mukám. ne mnohostná. že jisté pøíèiny mají 112 . Chvìjeme se napøíklad “slastnou mukou” pøi èetbì o Napoleonovì pøechodu Bereziny.E. že nezmìrnou údìsnost agónie zakouší èlovìk jako jedinec a nikdy èlovìk jako masa . nechce-li své ètenáøe popudit nebo odpudit. Že se to dìje èasto.Povídky PØEDÈASNÝ POHØEB Jsou jisté námìty. Nemusím ètenáøi pøipomínat. a pøece jsou pøíliš hrùzné pro beletristické zpracování. øeži noci bartolomìjské nebo o udušení sto dvaceti tøí vìzòù v Èerné jámì kalkatské. velmi èasto. Skuteèná ubohost. je pravda . matné. ale v tìchto pøípadech pùsobí na naši obraznost právì tak živì jejich rozsah. jaká mohou být údìlem ubohých smrtelníkù. mùže sotva popøít èlovìk uvažující. Rozhraní mezi životem a smrtí bývá neznatelné. o zemìtøesení v Lisabonu. Jsou to jen doèasné pauzy v chodu toho nepochopitelného mechanismu. “Provaz støíbrný” se tedy nepøetrhl navždy a “èíše zlatᔠnerozrazila se nenapravitelnì. jako jejich povaha. a pøece se nezastaví nadobro. Kdo se odváží øíci. Jmenoval jsem jen nìkolik významnìjších dìjinných kalamit. posvìtí-li je a ospravedlní krutá vznešenost pravdy. Bez pohoršení se jich mùžeme zmocnit jen tehdy. kde život konèí a kde zaèíná bezživotí? Víme.historie. je individuální. pøijímali bychom to jen s ošklivostí. pøi nichž se všechny funkce živého organismu zastaví.

že bezpoèet lidí bývá opravdu pøedèasnì pohøbeno. která pak další tøi roky zùstala nedotèena. uvést dlouhou øadu spolehlivì ovìøených pøípadù. Mohl bych. aby do ní zabudovali sarkofág . takže se z ní pohøbená mohla vymanit. proti níž veškerý um lékaøský nic nezmohl. Na nejhoøejším stupni schodištì. kterou v hrobce náhodou zapomnìli. K takové pozoruhodné události.tou oživlá nejspíš bušila do železné brány v zoufalé snaze upoutat nìèí pozornost. byla nalezena prázdná . protože se domnívali. Po velkých útrapách žena umøela. Dáma byla uložena v rodinné hrobce. který sám kryptu otevíral! Když se køídla brány rozestoupila. Manželku jednoho z nejváženìjších obèanù . Rysy v oblièeji se jí stáhly a propadly.totiž že takové obecnì známé pøípady doèasného zastavení životních funkcí vedou nutnì tu a tam k pøedèasnému pohøbení . Pohøeb byl zkrátka uspíšen. Peèlivým rozborem se dospìlo k závìru. že rakev sklouzla ze svého podstavce na podlahu a rozbila se. Rty jí mramorovì zesinaly. mrtvá ožila a tak mocnì se v rakvi zmítala. kde vyvolala silné pohnutí a znaèný rozruch.tedy nezávisle na této úvaze svìdèí dùkazy lékaøské a zkušenost bìžné praxe prokazatelnì o tom. došlo pøed nedávnem v sousedním Baltimoru. Tep ustal. Lampa plná oleje. Její tìlo vychladlo. jakýsi bíle odìný pøízrak se mu s chøestotem zhroutil do náruèe. že krátce po pohøbu. Nikdo vìru netušil a ani nemìl dùvod tušit. snad do dvou dnù.Pøedèasný pohøeb své zákonité následky . že rozklad znatelnì pokroèil. jejíž okolnosti budou snad ještì v živé pamìti nìkterých ètenáøù. totiž domnìle umøela.olej se ovšem mohl také vypaøit.jaký údìsný otøes však èekal manžela. Pøi tomto poèínání patrnì èirou hrùzou omdlela nebo podruhé skonala a pøi pádu se jí rubᚠzapletl do železného kování. jež vyènívalo dovnitø.skvìlého advokáta a èlena Kongresu postihla náhlá a nevysvìtlitelná choroba. jež vedlo do oné dìsuplné krypty. Oèi ztratily lesk. ležela velká štìpina z rakve . Byla to kostra jeho ženy v dosud nezetlelém rubáši. Po uplynutí této doby ji otevøeli. Tøi dny ji nechali nepohøbenou a za tu dobu ztuhla jako kámen. Tak tam spoèinula 113 . Jevila všechny obvyklé známky smrti. že není doopravdy mrtva. kdyby bylo tøeba.

Strávila s ním nìkolik truchlivých let a pak umøela . Hrdinkou pøíbìhu je jistá mademoiselle Victorine Lafourcadová. které nad jiné jasnì opodstatòují tvrzení. Po svatbì ji však monsieur nejen zanedbával. která ho podle všeho upøímnì milovala. kdo ji spatøil. že její podoba se èasem natolik zmìnila. zatajila pøed ním své vzkøíšení a prchla s milencem do Ameriky. K manželovi se už nevrátila.E. Její ženské srdce nebylo neoblomitelné a tento poslední dùkaz lásky je dokázal nadobro obmìkèit. chudý literát èi žurnalista z Paøíže. Po dvaceti letech se oba vrátili do Francie pevnì vìøili. Svým nadáním i milou povahou si získal náklonnost dìdièky. Mezi jejími èetnými nápadníky byl i Julien Bossuet. ale snad se k ní choval i vyslovenì krutì. pana Renella. Pohøbili ji nikoliv do hrobky. Procitlá poznala svého zachránce a zùstala u nìho. a vzala si bankéøe a úspìšného diplomata. ale do obyèejného hrobu v její rodné vsi. kde leží vesnice . velice pùvabná dívenka z proslulé a zámožné rodiny. že ji pøátelé nepoznají.rozhodl. že na základì mimoøádných okolností i dlouhého rozmezí let zaniká nejen mravnì. že pravda je fantastiètìjší než smyšlenka. aby ho odmítla. O pùlnoci vyhrabe rakev. který byl mylnì považován za smrt. že jeho milovaná otevírá oèi. Ano. Dala se cele Bossuetovi. Ale život z ní dosud zcela nevyprchal a její milenec ji nìžnými doteky probouzí z letargického spánku. A. Avšak zmýlili se . naplnìn zoufalstvím a dosud rozohnìn vzpomínkou na svou lásku.nebo aspoò upadla do stavu tak podobnému smrti.Povídky a takto vzpøímená zetlela. Ona se však postavila na odpor a soudní tribunál jí dal za pravdu . nepochyboval. Uplatòuje své nemalé lékaøské znalosti a pomocí úèinných regeneraèních prostøedkù milou definitivnì køísí. Pøichází ke hrobu. V roce 1810 se ve Francii udál pøípad pøedèasného pohøbení za okolností. že o jejím skonu nikdo. pochovali ji zaživa. Její milenec.má romantický zámìr zmocnit se nádherných kadeøí své nìkdejší milé. Pološílený odnáší ji do najatého pøíbytku ve vsi. otvírá ji a už se chystá ustøihnout pramen vlasù. Poe . když spatøí. avšak její rodová pýcha ji nakonec pøece jen pøimìla. 114 . vydá se z hlavního mìsta do vzdálené provincie. dokud se plnì nezotavila.monsieur Renelle ji pøi prvním setkání poznal a èinil si na ni jako na svou ženu nárok.

Hrob byl ledabyle a nalehko zasypán velice porézní hlínou. jistì by nepochybil . Kolem poledne nastal mezi nimi veliký rozruch. pøece jen zapùsobila. Pohøeb se konal ve ètvrtek. a teprve pak upadl do mdlob. jakmile se však probudil. Jistý dìlostøelecký dùstojník. Po nìkolika hodinách se probral. Poèasí bylo teplé a byl proto až s nepøimìøeným chvatem pohøben na jednom místním høbitovì. Provedli na nìm se zdarem trepanaci. jejíž víko zbìsilým náporem èásteènì odklopil. s jakou stál na svém. jakýsi venkovan prohlásil. Z hlubokého spánku ho zøejmì vyburcoval ruch na høbitovì. spadl ze splašeného konì a utrpìl tìžkou pohmoždìninu na hlavì. pustili mu žilou a uplatnili další bìžné léèebné postupy. Na první pohled se zdál mrtvý. tøebaže je ochromen asfyxií. že když sedìl u dùstojníkova hrobu. jako by se tam dole nìkdo zmítal. Avšak muž upadal postupnì do stále beznadìjnìjšího strnulého stavu. jak se všichni domnívali.otiskl v posledním èísle velice sklièující pøíbìh podobného ražení. ale pak na nì mužova nelíèená hrùza i umínìnost. Ihned byl pøevezen do nejbližší nemocnice. Z jeho líèení vyšlo najevo. takže dovnitø pøece jen pronikal vzduch. Zprvu jeho tvrzení pøíliš nevìøili. Lipský Chirurgický vìstník . plnì si uvìdomil údìsnost svého 115 . Pøíští nedìli zaplnily høbitovní prostory zástupy lidí. rozeznal jednotlivé známé a pøerývavì vyprávìl o svých mukách v hrobì. Rychle pøinesli rýèe a v nìkolika minutách vyhloubili hrob (hanebnì mìlký) do té míry. ale sedìl témìø vzpøímený v rakvi. ucítil zcela zøetelnì. Muž nad sebou zaslechl kroky chodcù a snažil se na sebe upozornit. bezprostøední nebezpeèí mu nehrozilo.Pøedèasný pohøeb ale i zákonnì jeho právo jakožto manžela. že dosud žije.kdyby chtìl tento vlivný a záslužný èasopis vydávat v pøekladu nìkterý americký nakladatel. jak se pod ním pohnula zemì. že ještì aspoò hodinu po svém pohøbení si byl vìdom. že se z nìho vynoøila hlava pohøbeného. Ihned ztratil vìdomí. že žije. kde zjistili. zemøel. muž mohutné postavy a skálopevného zdraví. ale pøestože mìl naštípnutou lebeèní kost. až nakonec.

že tìlo v køeèovitých stazích projevilo tu a tam mimoøádný stupeò životnosti. Lékaøi se tedy rozhodli. Když domluvil. zdánlivì zemøel na tyfus provázený nìkterými netypickými pøíznaky.promluvil. Snadno se dohodli s jednou z èetných tlup. co øíká. jak jsme se dovìdìli. klesl tìžce na podlahu. a pøišla kdekoli na pøetøes. se pak daøilo celkem dobøe a byl prý na nejlepší cestì k úplnému uzdravení. Tyto pøíznaky vzbudily znaènou zvìdavost u ošetøujících lékaøù. ale nikterak køeèovitì vstal ze stolu. Pacient. podlehl náhle extatickému záchvatu. nìkolik vteøin se zaraženì rozhlížel a pak . tìlo exhumovat a v soukromí je nerušenì podrobit pitvì. Zmínka o galvanickém proudu mi pøipomíná proslulý a velmi neobvyklý pøípad. jejichž úèinek se v žádném ohledu nelišil od bìžných reakcí . Nebylo daleko do svítání a lékaøi usoudili. že je naèase pokraèovat v pitvì. Provedli øadu pokusù.E. Pøipozdívalo se. který bývá prùvodním jevem této léèebné metody. nakonec se však stal obìtí šarlatánského lékaøského pokusu. jak se v takových pøípadech dìje èasto. pan Edward Stapleton. bylo slyšet hlásky. Naøízl tedy kùži a do rány vložil konec drátu. ale cosi pronesl. a tøetí noci po pohøbu byla domnìlá mrtvola vykopána z velice hlubokého hrobu a složena v operaèním sále jedné soukromé nemocnice. kteøí požádali pøátele údajnì zesnulého. A tu pacient rychle. Když mu do tìla zavedli galvanický proud. Jistý medik si však zvl᚝ dychtivì pøál ovìøit vlastní teorii a mermomocí chtìl zavést proud do jednoho z hrudních svalù. vyvolávala tenkrát hluboké vzrušení. Tomuto pacientovi. který byl už dva dny pochován. Lékaøi zahájili pitvu vìtším øezem v krajinì bøišní. které se zabývají unášením mrtvol k podobným úèelùm a jichž je v Londýnì plno. 116 . kdy pomocí galvanické baterie byl vzkøíšen z mrtvých mladý londýnský advokát. Nebylo mu rozumìt. Ti však odmítli. To se stalo v roce 1831 a událost. Poe . pokroèil doprostøed místnosti. A.až na to.Povídky postavení. aby jim dovolili jeho posmrtné vyšetøení. pak jim ale svìží vzezøení mrtvoly bez jediné známky rozkladu vnuklo nápad použít baterie.

a zároveò vìdomí. že je v pitevnì. S jakým úžasem. lékaøi však pøed nimi jeho vzkøíšení utajovali tak dlouho. Podezøení hrùzná .všechny tyto vjemy a úvahy. abychom dokázali. Když si rozvážíme. nezbývá nám než pøipustit.to vše a k tomu pøedstava vzduchu a trávy nahoøe. Bylo by snadné pøipojit k tìmto historiím nesèíslnì dalších. pravím. které dosud tepe. vnášejí do srdce. co se s ním dìje. které vzbuzují nejhrùznìjší podezøení. že pan Stapleton je živý. kdy v nemocnici omdlel a klesl k zemi. od okamžiku.Pøedèasný pohøeb Na nìkolik okamžikù všechny ohromila hrùza . kdy ho lékaøi prohlásili za mrtvého. Bylo patrné.dusivé výpary vlhké prsti .èerná tma absolutní noci . kdyby se nìjak dovìdìli o našem osudu. že k pøedèasným pohøbùm dochází. že po celou dobu nebyl ani na chvilku zcela v bezvìdomí .bylo však nutno rychle jednat a toto nezbytí jim záhy vrátilo duchapøítomnost. která ze sebe chtìl zoufale vypravit. s jakým vytržením ho pøátelé pøijali.že jsme beznadìjnì odsouzeni k osudu èlovìka skuteènì mrtvého .” byla ona nesrozumitelná slova.že si matnì a zmatenì uvìdomoval vše. který by byl uzpùsobenìjší pøivodit ta nejkrajnìjší tìlesná i duševní muka. že není zážitku. Tvrdí. že se dìjí èasto.ticho jako v podmoøské tùni . kteøí by nás pøispìchali zachránit.neviditelná. než být pohøben pøed svou vlastní smrtí. Drtivý tlak na plíce . tak obludný a nesnesitelný dìs. aniž o nich máme tušení. témìø vždycky se najdou kostry v polohách. že se o nìm nikdy nedoví . ale hmatatelná pøítomnost Èerva dobyvatele . Mohl se vrátit do kruhu svých pøátel. jak zøídkakdy je v naší moci .už pro povahu vìci . si snad umíte pøedstavit. Kdykoli se na høbitovì provádìjí nìjaké vìtší práce. nebo jich vìru není zapotøebí.takové pøípady odhalit. dokud si nebyli jisti. vzpomínka na drahé pøátele. Po aplikaci éteru pacient procitl a zanedlouho se uzdravil. že se ho 117 . když poznal. tøebaže v mdlobách.o co však hrùznìjší údìl sám! Bez váhání se dá øíci. “Jsem naživu.pøilnavá lepkavost rubáše neúprosné objetí tìsného prostoru . a už z jakéhokoli dùvodu. až do chvíle. ale radìji od toho upustím. Nejotøesnìjší okolnost této trapné události je obsažena pøímo ve výpovìdi pana Stapletona. že se nemusí obávat recidivy.

Poe . jehož první záchvat by byl mimoøádnì prudký . a vlastnì i skuteèná diagnóza. by byl témìø nevyhnutelnì odsouzen k pohøbení zaživa. jsem na vlastní kùži zažil a poznal . že se na nemocném neobjevují známky rozkladu. co nyní vypovím.je to osobní. tak jeho bezprostøední pøíèina. Proto také každé vyprávìní na toto téma vzbuzuje hluboký zájem. nezahladitelná zkušenost. A. kolísavou èinnost plic. a pak je pøedevším dùležitá okolnost. nejsou nijak jednoznaèné. Nìkdy jsem bez jakékoli zjevné pøíèiny velice zvolna upadal do jakéhosi mrákotného polovìdomí èi bezvìdomí a v tomto bezbolestném stavu. Pøed pohøbením zaživa zachrání pacienta obvykle jen to. a když mu ke rtùm pøiložíme zrcátko. co nazýváme absolutní smrtí. Obmìny této nemoci spoèívají nejspíš v její intenzitì. mùžeme sledovat ochablou. ale tlukot jeho srdce je dosud slabì slyšet. na lících má lehké rùžové skvrnky. neschopen se pohnout a v pravém slova 118 . že jeho pøátelé vìdí o jeho pøedchozích kataleptických záchvatech a vyvolají proto urèité pochybnosti. V tom tkví nejspolehlivìjší ochrana proti osudnému konci. zùstávají záhadou. je ovšem pro samu hrùznou posvátnost námìtu zcela zákonitì podmínìn naší bezvýhradnou vírou v pravdivost líèené události. nevyrovnanou. Záchvaty jsou postupnì výraznìjší a výraznìjší a každý další trvá déle než pøedchozí. Jindy mùže takový trans trvat týdny nebo i mìsíce. Nemoc postupuje naštìstí pozvolna.v útrobách pekelných si nedovedeme pøedstavit nic pøízraènìjšího. Má choroba se v podstatných rysech nelišila od pøípadù popsaných v lékaøských knihách.Povídky zalekne i ta nejtroufalejší fantazie. kterou lékaøi z nedostatku pøesnìjšího oznaèení nazývali katalepsií. Tøebaže jak náchylnost k tomuto neduhu. To.E. zatímco se lékaøi sebedùkladnìjším vyšetøováním a sebepøísnìjšími zkouškami marnì snaží odhalit podstatný rozdíl mezi stavem ochoøelého a tím. První pøíznaky. Nìkdy postižený leží jen jeden den nebo i kratší dobu ve stavu jakési strnulé letargie. Na povrchu zemì neznáme nic trýznivìjšího . jsou celkem dobøe známy jeho pøíznaky a prùbìh. tìlo úplnì nevychladlo. Nešastník. tøebaže nápadné.což se nìkdy stává -. Po nìkolik let mne sužovaly záchvaty zvláštní choroby. Je jako omráèený a znehybnìlý.

Pøedèasný pohøeb

smyslu myslet, ale s tupým, letargickým vìdomím života i pøítomnosti lidí kolem lùžka, jsem setrvával, dokud nenastala krize; po ní jsem se vždy rázem vzchopil a ihned jsem dokonale vnímal. Jindy mì nával srazil náhle a prudce. Udìlalo se mi zle, naráz mì pøepadla zimnice a závra, tìlo zmrtvìlo a já jsem se zhroutil. Pak jsem týdny živoøil v prázdnu, ve tmì a tichu, vesmír se promìnil v nicotu. Totální zánik nemùže být drtivìjší. Z takovýchto záchvatù jsem se však probíral oproti náhlosti, s jakou se dostavovaly, velice pomalu. Tak jako žebrákovi bez pøátel a bez domova, bloudícímu dlouhou, pustou zimní nocí ulicemi, zaèíná svítat den, tak liknavì, tak malátnì, ale zároveò tak povzbudivì se do mé duše znovu vracelo svìtlo. Pominu-li tento sklon ke kataleptickým stavùm, bylo mé zdraví celkem dobré, vlastnì jsem ani nepozoroval, že by je ona prevalentní choroba nìjak ovlivòovala - ledaže by se jí dal pøièítat zvláštní jev provázející mùj normální spánek. Kdykoli jsem se probíral z døímoty, nikdy jsem nemohl ihned úplnì sebrat smysly a nìkolik minut jsem jen vytøeštìnì a zmatenì zíral - mé celkové duševní schopnosti, a zejména pamì, byly naprosto utlumeny. Tìlesnì jsem pøitom netrpìl, zato jsem zakoušel nezmìrná muka duševní. Mou fantazii zaplavovaly mrtvolné obrazy. Má øeè se hemžila “èervy, hrobkami a epitafy”. Utápìl jsem se ve vidinách smrti, do mozku se mi ustaviènì vtíral pøízrak pøedèasného pohøbení. Údìsná hrozba, jež nade mnou visela, mne pronásledovala neúmornì. A za nocí jsem o ní pøemítal ještì trýznivìji než ve dne. Jakmile strašná tma zahalila zemi, tu jsem se pøi každém úzkostném pomyšlení zachvìl zachvìl jak zdobné chocholy na pohøebním voze. Teprve po tìžkém boji, když už další bdìní nebylo v moci lidské pøirozenosti, odhodlával jsem se usnout, ale do poslední chvíle jsem se zmítal strachem, že se probudím v hrobì. A když jsem nakonec pøece jen zdøíml, rázem jsem byl stržen do svìta pøeludù, nad nímž na obrovských, èerných, zlovìstných køídlech kroužila neodbytná vidina hrobu. Z nesèetných ponurých fantazmat, jež mne sklièovala v snách, uvedu jen jeden pøíznaèný výjev. Mìl jsem pocit, že jsem déle a hloubìji než obvykle pohøížen do kataleptické mdloby. Náhle se mého èela
119

E. A. Poe - Povídky

dotkla ledová ruka a nedùtklivý, huhòavý hlas mi zašeptal do ucha: “Vstaò!” Posadil jsem se. Byla nejèernìjší tma. Postavu toho, kdo mne probudil, jsem nevidìl. Nemohl jsem se upamatovat ani na okamžik, kdy mne záchvat pøepadl, ani na místo, kde jsem ulehl. Zùstal jsem chvíli bez hnutí, snaže se usilovnì rozpomenout, studená ruka však chòapla po mém zápìstí a vztekle jím zaškubala, zatímco huhòavý hlas mne znovu oslovil: “Vstaò! Poruèil jsem ti pøece, abys vstal!” “A kdo jsi ?” zeptal jsem se. “Nemám jméno v konèinách, kde pøebývám,” odpovìdìl hlas truchlivì. “Býval jsem èlovìk, teï jsem bìs. Býval jsem krutý, teï jsem ubohý. Cítíš, jak se tøesu. Zuby mi drkotají, když mluvím, ne však chladem noci - nekoneèné noci - ale odporem. Je to k nesnesení ohyzdné. Jak mùžeš klidnì spát? Ten agonický køik mne stále probouzí. Ta podívaná je nad mé síly. Vstaò pøece! Pojï se mnou do širé noci ukážu ti hroby. Není to strastiplná podívaná? Pohleï!” Vzhlédl jsem - nezøená postava, která dosud svírala mé zápìstí, neviditelným pokynem otevøela všechny mohyly svìta. Z každé vycházela matná fosforná záøe rozkladu a prosvìcovala až na dno útroby, kde jsem spatøil rubášem zahalená tìla, spící v truchlivém objetí s èervy. Ale bìda! Skuteèných spáèù bylo ménì, o milióny ménì, než tìch, kteøí nezamhouøili oka, kteøí se v hlubinách nesèetných jam chabì vzpínali a nepokojnì pøevalovali, až jejich pohøební roucha kormutlivì šelestila. A vidìl jsem, že pøemnozí z tìch, kdo napohled pokojnì odpoèívali, zmìnili - tu více, tu ménì - upjatou, strnulou polohu, v níž byli pùvodnì pochováni. A jak jsem tøeštil zrak, opìt mne oslovil ten hlas: “Není to - ach, není to žalostný pohled ?” Než jsem se však zmohl na slova odpovìdi, postava pustila mé zápìstí, fosforná svìtla pohasla a hroby se rázem uzavøely - jen zmì zoufalých stenù ke mnì znovu dolehla: “Není to - ó Bože - není to pøežalostný pohled?” Tyto fantazmagorie, jež se mi zjevovaly v noci, zaèaly na mne svou drásavostí úèinkovat i v bdìlých hodinách denních. Už jsem neovládal
120

Pøedèasný pohøeb

své nervy, byl jsem vydán na pospas nepøetržité úzkosti. Zdráhal jsem se cestovat, kamkoli chodit, zabývat se jakoukoli èinností, jež by mne odvedla z domova. Ano, ani jsem si už netroufal vzdalovat se z blízkého dohledu tìch, kteøí vìdìli o mé chorobì, nebo jsem se bál, že v pøípadì bìžného záchvatu budu pohøben døív, než bude mùj skuteèný stav rozpoznán. Pochyboval jsem o péèi i oddanosti nejbližších pøátel. Hrozil jsem se, že jednou, až zùstanu ochromen déle než obvykle, je nìkdo pøesvìdèí o tom, že už mne nelze vzkøísit. A protože mi pøipadalo, že jsem jim na obtíž, zaèal jsem se dokonce strachovat, že jednou uvítají nìkterý zvl᚝ tvrdošíjný záchvat jako dostateènou záminku k tomu, aby se mne nadobro zbavili. Marnì se mne nejoddanìjšími sliby snažili uchlácholit. Vymáhal jsem svatosvaté pøísahy, že mne za žádných okolností nepohøbí døíve, dokud rozklad nepokroèí do té míry, že další prùtahy budou naprosto neúnosné. Ale i pak zùstávala má vydìšená duše hluchá k rozumným domluvám a neochotná pøijmout útìchu. Pøichystal jsem celou øadu složitých preventivních opatøení. Mezi jiným jsem dal pøebudovat rodinnou kryptu tak, aby se dala otevøít zevnitø. Pøi nepatrném stisku dlouhé páky, jež sahala hluboko do hrobky, se rozevøela železná vstupní vrata. Také jsem zaøídil, aby dovnitø mohl volnì proudit vzduch i svìtlo a aby hned vedle rakve, do níž jsem mìl být uložen, stály pohotovì nádoby s jídlem a vodou. Tato rakev byla teple a mìkce vystlána a byla opatøena víkem vybaveným stejným mechanismem jako vchod krypty, zdokonaleným o pružiny, které by víko pøi sebemenším pohybu tìla bezpeènì odklopily. Kromì toho všeho byl do krovu hrobky zasazen velký zvonec, od nìhož mìl vést motouz otvorem do rakve a tam uvázán k ruce nebožtíkovì. Ale bìda - co zmùže všechna ostražitost proti osudu èlovìka? Ani tyto skvìle vymyšlené záruky nestaèí ochránit pøed ukrutnými mukami ubožáka, jemuž muka pøedèasného pohøbení osud pøedurèil! Nadešla chvíle - jako už tolikrát pøedtím -, kdy jsem opìt jednou procital z naprostého bezvìdomí do prvního chabého, neurèitého pocitu bytí. Pomalu - hlemýždím krokem - se pøibližoval mdlý, šedavý úsvit mého psychického dne. Malátná úzkost. Neteèné trpìní tupé
121

Vybavuji si. Stav.hluboká. když jsem pøi tomto úsilí chtìl pohnout èelistmi. že krize je už dlouho zažehnána. a také ze stran jako by mne tìsnì svíralo cosi prkenného. smrtelná a neurèitá. Také jsem mìl dojem. která proudem hrne krev ze spánkù k srdci. A první úsilí rozpomenout se. že si do jisté míry mohu uvìdomit svùj stav. k jakému èlovìka nedožene žádné jiné neštìstí. A nyní pøichází první rozhodný pokus myslet. zùstal jsem nìkolik minut bez hnutí. A koneènì. Pak. za nìhož se procitající pocity pracnì tvarují do myšlenky. pomíjivý zdar.na propadlých plících jako by mi ležela hora. drtivá. Ptáte se proè? Nesebral jsem dost odvahy k sebemenšímu pohybu. potom kratièký návrat do nicoty. kdy se èlovìk o nic nezajímá. Vìdìl jsem. pøi každém bolestném nadechnutí se vzpínaly spolu s rozbušeným srdcem. mne pøesvìdèila. pak uplyne ještì delší doba. Nemohoucnost. Poe .E. zkrušuje mou vydìšenou bytost ta posupná hrozba . že ležím na èemsi tvrdém. že je zpeèetìn.Povídky bolesti. jako by mne zavalil oceán. Zoufalství.mé vyprahlé rty i jazyk se o to køeèovitì pokusily -. jedinì zoufalství mì pøimìlo. že trpívám záchvaty katalepsie. Vìdìl jsem. a v údech zaèíná svìdit a brnìt. abych zdvihl svá ztìžklá víèka.a pøece byla tma .a pøesto mi v skrytu duše cosi našeptávalo. Když mne posedla tato domnìnka. v nic nedoufá.naprostá tma. A nyní pamì natolik ožilá. po dlouhé pauze. Nedokázal jsem napnout ani zlomek vùle. neodbytná pøedstava hrobu.ta pøízraèná. Posléze se mírnì zachvìjí víèka a vzápìtí tìlem jako elektrický otøes projede hrùza. že jsem plnì nabyl zrakových schopností . avšak z úst mi nevyšel žádný zvuk . A. neprostupná. pak náhlé vzchopení. vìèná nesvitnost noci. že mám podvázanou bradu. zvonìní v uších.teï jsem však prudce natáhl ruce. tak jak se to dìlává mrtvolám. o nic nesnaží. abych se pøesvìdèil o svém osudu . Cítím. že se neprobouzím z obyèejného sna. že záchvat pominul. pak pøichází zdánlivì nekoneèné období slastného klidu. které spoèívaly v zkøížené poloze na mé hrudi. Chtìl jsem vykøiknout .naprostá tma . jež se ve výši necelých šesti palcù prostíralo nad mou 122 . kterou jsem pocítil. Byla tma . Vìdìl jsem. Až dosud jsem se neodvážil pohnout údy . Narazily na pevné døevìné pažení. A èásteèný.

mám-li na nìm smyèku motouzu od zvonce. nejsem ve své kryptì! Záchvat mne zastihl mimo domov. abych hlasitì vykøikl.a hodili navždy hluboko dolù. nenahmatal jsem ji. Závìr byl nezvratný. bylo úplnì holé. Vzápìtí odlétl navždy mùj andìl utìšitel a ještì drtivìjší zoufalství než pøedtím opanovalo mou bytost . Sáhl jsem si na zápìstí. Vydal jsem se s pøítelem na loveckou výpravu podél bøehu øeky James. “Hej. Tato událost se pøihodila nedaleko Richmondu ve Virgínii. co je to tady?” ozval se nato drsný hlas. Dalo mi 123 . divoký. “Co má k èertu tohle znamenat?” pøidal se druhý.a ti mne zakopali jako psa.nemohl jsem nepostøehnout.vøeštìt tady jako pavián?” øekl ètvrtý. táhlý výkøik èi agonický ston se rozlehl øíší podsvìtní noci. a strávili tam noc. které jsem obsadil.rozpomnìl jsem se totiž na všechna svá pøedbìžná opatøení. Dlouhý. Ted už jsem vìru nepochyboval. to jsem už zapomnìl . ale vrátili mi a náležitì vzpružili mou pamì. napjal jsem ještì jednou všechny své síly. “Nech toho. A v této chvíli nezmìrné sklíèenosti sestoupil ke mnì sladký cherub nadìje . ostrý pach vlhké prsti. když nás zaskoèila bouøe. že neležím na poduškách. Spal jsem na jednom ze dvou lodních lùžek jak vypadají pryèny šalupy o šedesáti èi sedmdesáti tunách. že ležím v rakvi. jak to jen šlo. Urazili jsme proti proudu nìkolik mil. Nevyburcovali mne ze spánku -výkøikem jsem už totiž plnì procitl -. nepohnulo se. do nìjaké sprosté. mezi neznámými lidmi . Už se schylovalo k veèeru a jediný úkryt nám skýtala zakotvená malá šalupa. Lùžko. naložená zahradní hlínou. bez jediné pøikrývky. a do chøípí mi náhle zavanul pøíznaèný. Uvelebili jsme se v její kabinì. zatloukli do nìjaké nuzné rakve . naèež se mne chopila rota surovcù a bez okolkù mnou snad nìkolik minut lomcovala.Pøedèasný pohøeb hlavou. Trhl jsem sebou a zbìsilými rozmachy jsem se pokusil odklopit víko. Jeho šíøka nepøesahovala osmnáct palcù. Právì tolik mìøila vzdálenost od jeho spodku k podlaze paluby nad ním. “Co tì to napadlo .kdy a jak. bezejmenné jámy. Jak tato strašlivá jistota neúprosnì pronikala do nejniternìjších koutù mé duše. jimiž jsem tak peèlivì vystlal svou rakev. povídám!” zvolal tøetí. nemusím snad ani popisovat.

s jakou ještì dlouho po probuzení z normálního spánku dávám dohromady své smysly a znovu nabývám pamì. nebo právì jeho nadmìrnost pøivodila v mé povaze nevyhnutelný zvrat. který jsem si uvázal kolem hlavy místo noèní èepice. Odložil jsem lékaøské knihy. v nìmž jsem uléhal. Pøestal jsem èíst Noèní myšlenky. kteøí mnou tøásli. Spálil jsem Buchana. než jsem se do nìho vtìsnal. o níž jsem se již zmínil. Vypravil jsem se do ciziny. Nicménì jsem spal tvrdì.nesmíme rušit jejich spánek. sice nás pohltí . Má brada vìzela v hedvábném šátku. kdy se i støízlivému oku rozumu jeví nᚠtruchlivý lidský svìt jako hotové peklo . nebo zahyneme. Mé duševní zdraví se zlepšilo . Zkrátka stal se ze mne nový èlovìk.bìda! . se nepochybnì zcela vyrovnala utrpení pøedèasnì pohøbeného èlovìka. byla posádka šalupy a nìkolik dìlníkù. kteøí skládali její náklad. a vše dovršila nesnadnost. Byla údìsná . Muži. bombastické morbidity o høbitovech. A. musí spát. Podnikal jsem namáhavé výlety. která jsem vytrpìl. Vdechoval jsem svìží nebeský vzduch. to není .byla nepøedstavitelnì hnusná. Od oné pamìtihodné noci jsem se zbavil navždy záhrobních úzkostí a s nimi zmizela i má neblahá choroba.nebo to nebyl sen ani noèní mùra .nabylo rovnováhy.avšak tyto hrùzy musí spát jako démoni doprovázející Afrasiaba na jeho plavbì po Oxu.E. Poe . jednak má náchylnost k jistým myšlenkám. avšak toto zlo zplodilo i cosi dobrého. Možná že ty úzkostné stavy byly spíš její pøíèinou než následkem.pouhopouhá smyšlenka . Jsou okamžiky. strašidelné povídaèky a podobný škvár. Trudný zástup záhrobních hrùz. Avšak muka. a celé mé vidìní . než je smrt. zaèal jsem žít lidským životem. Zaèal jsem pøemýšlet o jiných námìtech.avšak naše obraznost se nemùže jako Carathis beztrestnì ponoøit do všech jeho hlubin.vzniklo z docela pøirozených dùvodù: jednak zapùsobilo prostøedí.Povídky velkou práci. kterou obvykle nosívám. 124 . Ten právì vydával onen zemní pach.

Pøedèasný pohøeb 125 .

a celkem jeho vkusu vyhovovalo daleko víc. a mnohému monarchovi by bylo zatìžko trávit své dny (dny u dvora jsou ponìkud delší než jinde) bez obou: bez šaška. že jeho sedm ministrù bylo sedm na slovo vzatých vtipálkù. kteøí byli jeho ministry . Na nìjakou vybroušenost nebo. Domnívám se.nemluvì o jeho vlastní osobì. Rafinované vtipkování ho unavovalo. aby vyvážil hlubokomyslnou moudrost sedmi mudrcù.za pár drobtù spadlých z královského stolu . A. Nᚠkrál si samozøejmì také choval šaška. 126 .a tak si nᚠkrál mohl co chvíli gratulovat. Mùj pøíbìh je z doby. kteøí nosili strakatinu s èapkou a rolnièkami a kteøí na požádání . tìlnatí. a bez trpaslíka. než øekl. s kterým se mohl zasmát. Jenže šprýmaøi. Poe . Není proto divu. “delikátnost” vtipu si ovšem král nijak nepotrpìl. Následovali krále nejen jako nepøekonatelní vtipálci. tuèní. rozvernosti žertu než v jeho duchaplnosti. Nìkolik velkých evropských monarchií si dosud drželo své “blázny”. bøichatí a nemotorní . jak jsem již podotkl. ten si ho bezpeènì získal. anebo zda je tlouška tak trochu k vtipkování pøedurèuje. bývají v devìtadevadesáti pøípadech ze sta tuèní. Kdo umìl dobøe vyprávìt anekdoty. Nikdy se mi nepodaøilo zjistit. že ve Skokanovi (tak se šašek jmenoval) získal trojí poklad v jedné osobì. kdy dvorní šaškové nevyšli ještì úplnì z módy. Trpaslíci bývali v tìch dobách u dvora právì tak bìžní jako šašci.musili umìt vyklopit nìjaký bøitký vtip. jak tomu øíkal. Mìl v oèích krále trojnásobnou cenu .E. když nìkdo nìkomu nìco vyvedl. že hubený šprýmaø je bílá vrána. Jeho blázen èi dvorní šašek nebyl však jenom šaškem.Povídky SKOKAN Nepoznal jsem èlovìka tak laèného žertování. že jméno Skokan nedali trpaslíkovi kmotøi pøi køtu. ale pøipodobnili se mu i svými postavami: byli jako on mohutní. Žil snad jen pro šprýmy. jako byl král. Liboval si spíš v øíznosti. kterému se mohl posmívat.byl totiž navíc trpaslík a mrzák. Celkem vzato potøeboval trochu té pošetilosti . zda lidé z vtipkování tloustnou. Jistì by dal pøednost Rabelaisovu Gargantuovi pøed Voltairovým Zadigem.už proto. ale jisté je.

vím jen. že to byla jakási barbarská zemì. odkud Skokan pùvodnì pocházel.maškarní ples. témìø právì tak zakrslá (ovšem jinak krásnì soumìrná a k tomu skvìlá taneènice). nebyl ani trochu oblíben a nemohl proto Tripettì prokázat mnoho služeb. zato ona byla pro svùj pùvab a nevšední krásu (i pøes svou titìrnost) každým obdivována a hýèkána a mìla u dvora znaèný vliv. Byli z nich brzy opravdu nerozluèní pøátelé. A kdykoli se u dvora konala maškaráda èi nìco podobného. na kterou slavnost stanovili. aèkoli krále i s jeho vydutým bøichem a vodnatelnou hlavou považoval celý dvùr za postavu vskutku nádhernou. že by se bez jeho rad snad ani nebyli obešli. a že byla nesmírnì daleko od dvora našeho krále. Avšak Skokan. Nemohu øíci pøesnì.už nevím jaké . mìl ohromnou sílu v pažích (jíž mu pøíroda patrnì nahradila nemohoucnost dolních konèetin). v návrzích na zcela originální postavy i kostýmy pro maškarní plesy. tøebaže byl tak ohromným zdrojem zábavy. Nadešla noc.nìco mezi skákáním a plazením . vždycky se skvìle uplatnil talent jak Skokanùv. Pod Tripettiným dohledem byla nádherná dvorana vyzdobena dùmyslnou dekorací. že za tìchto okolností se oba malí zajatci dùvìrnì sblížili. Skokan se opravdu mohl pohybovat jen jakýmsi škubavým krokem .a tyto pohyby skýtaly neomezenou potìchu a ovšem i útìchu králi. Jednou se král rozhodl uspoøádat na poèest jakési významné státní události . Není divu. o které nikdo nic nikdy neslyšel. Celý dvùr 127 . byli uneseni ze svých domovù a posláni jako dar králi jedním z jeho vítìzících generálù.Skokan ale že mu je jednomyslnì pøiøklo sedm ministrù pro jeho neschopnost chodit jako ostatní lidé. tak Tripettin. lano nebo cokoli. byl-li jen po ruce strom. takže hravì pøedvádìl kousky úžasné obratnosti. Pøi této akrobacii se vìru podobal spíš veverce nebo opièce než žabákovi. která mìla maškarádì dodat patøiènì vznešeného lesku. po èem se dalo šplhat. kterého nikdy neopomenula užít ve prospìch Skokanùv. Avšak Skokan. tøebaže se na znetvoøených nohou jen s ukrutnou námahou smýkal po zemi. Zvláštì Skokan byl tak vynalézavý v námìtech na všelijaké výjevy. Skokan a s ním mladá dívenka.

zastihli ho se všemi sedmi kabinetními ministry u vína. ukázalo se však. podnìcovalo totiž toho chromého chudáka až k zuøivosti. padaly velké. “nejdøív zhltni tady ten pohár na zdraví svých dalekých pøátel (Skokan jen povzdychl).E. když mohl Skokana pøimìt k pití a “náladièce”.ale aby to byly skuteèné charaktery.” øekl král.” øekl. než se leskly.jen král a jeho sedm ministrù byli na rozpacích. že byli tak vypasení. a rozkaz. když šašek a jeho družka vstoupili. “Pojï sem. jak tomu øíkal. Už nás nudí dívat se vìènì na jedno a totéž. “A teï k vìci. èas utíkal. Pokud se kostýmù a masek týká. potøebujeme charaktery 128 . Poe . Úspìch králova “žertíku”je všechny zøejmì náramnì pobavil. a nikde se neprojevil ani náznak nerozhodnosti . který pokornì pøijal z tyranovy ruky. “Ano.zkrátka.originální postavy. hoøké krùpìje. že Skokan víno nemá rád. èlovìèe . Skokane. Král øval smíchy.” Na takové pobídky se snažil Skokan jako obvykle vymyslet nìjakou vtipnou odpovìï. co budou pøedstavovat.” øekl ministerský pøedseda. Když dva maliètí pøátelé pøedstoupili pøed krále. co tu ještì nebylo. aby pøipil vzdáleným pøátelùm. když trpaslík váhavì dopíjel víno : “Vidíš. Ten ubožák mìl totiž zrovna narozeniny. mládenèe . nebo víno zaúèinkovalo na jeho vznìtlivý mozek prudce a okamžitì. byl každý samozøejmì už dávno rozhodnut. Proè právì oni váhali. mu vehnal slzy do oèí. avšak dnes na nic nepøišel. A tak èi onak. Mnozí si už pøed týdnem nebo i pøed mìsícem rozmysleli. to mi nebylo jasné. a zuøivost není zrovna pøíjemný stav. Do poháru. Neklidnì postavil èíši na stùl a pološíleným pohledem se rozhlédl po spoleènosti. a nakonec v nouzi nejvyšší poslali pro Tripettu a Skokana. Jenže král miloval své žertíky a bavilo ho. neobyèejný tlusoch.nìco originálního. A. Ale nejspíš na nic nemohli pøijít proto. že mocnáø má mizernou náladu. ledaže by to dìlali ze šprýmu. napij se! Víno ti zjasní rozum.Povídky hoøel nedoèkavostí. Chceme masky . “musíš nám poradit. milý Skokane. a pak nás oblaž svým dùvtipem. Pojï. co dokáže sklenice dobrého vína! Vždy se ti už lesknou oèi!” Ubohý èlovíèek! Oèi mu spíše sálaly. Vìdìl. Chceme masky .

” “Nejspíš. vrátilo se na své místo na konci stolu. “Pokoušíš se?” vykøikl zlostnì tyran. Král zrudl zlostí. Ten zatím zøejmì do znaèné míry vystøízlivìl. “Nu tak. Dvoøané se šklebili. opakovalo jeho smích tìch sedm sborem. “Co . v nìmž by byl slyšet i pád lístku èi peøíèka. a hledì teï upøenì. “Jak to myslíš? Á. ale jen chabì a jaksi nepøítomnì. “Pij. povídám!” køièel ten netvor. ha. ale klidnì do tyranovy tváøe. ale protivným.jak nejvhodnìji vyjádøit svùj hnìv. na smrt bledá. aby ušetøil jejího pøítele. vypij to!” Nalil vrchovatì další pohár a podával jej mrzákovi. Na chvíli se rozhostilo hrobové ticho.” øekl trpaslík roztržitì víno ho totiž vyvedlo z rovnováhy. že jsem slyšel toho trhana skøípat zuby. ha!” a protože tohle myslel skuteènì jako žert.” A tu se trpaslík zasmál (král byl tak osvìdèený šprýmaø. Posléze ji beze slova od sebe odmrštil a obsah vrchovatého poháru jí vchrstl do oblièeje. “Mám dojem. Skokan se také smál. “ale byl bych pøísahal na svou rytíøskou èest. padla pøed ním na kolena a zapøísahala ho.” øekl král netrpìlivì. a aniž se odvážilo vzdychnout. pouze hlesl: “Já . “nebo u všech ïasù -” Trpaslík váhal. který jako by se ozýval souèasnì ze všech koutù místnosti. že smích 129 .já? Jak bych to mohl být já?” “Ozývalo se to myslím zvenku. Tyran chvíli jen žasl nad její smìlostí. “nic tì nenapadá?” “Pokouším se vymyslet nìjakou novinku. táhlým skøípotem. Bylo pøerušeno tichým. Tumáš. a tímto vysvìtlením jako by se mu velmi ulevilo. že si brousil o dráty klece zobák. jako by se rozpakoval.co znamená ten zvuk? Proè to dìláš?” zeptal se král rozlícenì trpaslíka. pøistoupila k mocnáøovu trùnu. Tripetta.” poznamenal jeden z dvoøanù.ha.” øekl na to král. už chápu.Skokan jeden jako druhý . který jen nìmì zíral a zalykal se. že to byl papoušek za oknem. Ubohé dìvèe se s námahou zvedlo. Jsi mrzutý a potøebuješ ještì víno. co poèít nebo øíci .

“a je to opravdu nesmírnì zábavné.” “Bájeèné!” zahømìl král jedním dechem s ministry. “Z tebe ještì nìco udìlám. že milerád vypije tolik vína.a jistì je to nejen ohromí. Vaše Velièenstvo si ani nedovede pøedstavit. “Osm je nás nachlup . ale také vydìsí.já a sedm mých ministrù.Povídky nikomu nezazlíval) a odhalil pøitom øadu velkých. “Nemohu øíci. a zrovna když se papoušek za oknem tak divnì ozýval. aby uskuteènil Skokanùv plán. “Já vás vystrojím jako orangutany.” poznamenal král a pøitom vypjal hruï a pøivøel víèka.” “Nesmí. Bohužel je k tomu zapotøebí osmi lidí a -” “Je nás tu tolik!” zvolal král a smál se. silných a velice odpudivých zubù. vyprázdniv další pohár bez zjevnìjšího úèinku. když se to dobøe sehraje. Budete pøedstírat.E. zaèal horlivì pøedestírat své námìty. Takový kontrast nikdo nenapodobí. že vás spoleènost na plese bude mít za skuteèná zvíøata . jak to spolu souvisí.” odpovìdìl mrzák. 130 . Navíc krále ujistil. Podoba bude tak dokonalá. a Skokan.” pokraèoval Skokan. jak pohotovì pøišel na tu náhodnou shodu. které vìtšina lidí pokládá za pravé a kteøí s divokým øevem vtrhnou mezi vybrané a skvostnì obleèené muže a ženy.vzápìtí nato. “Ta hra je rozkošná tím. kolik bude králi libo.je to naše národní zábava a èasto ji u nás provozujeme na maškarádách. že jste hromadnì utekli svým dozorcùm. co Vaše Velièenstvo uhodilo dívku a vchrstlo jí do oblièeje víno . Skokane! Uvidíš!” “Øetìzù se používá proto.” “To je ale nádherné. ale zde by to byla úplná novinka. To mocnáøe utišilo. vzpomnìl jsem si na jedno bájeèné vyražení .” zvolal král. jak mocnì zapùsobí na maškarním plese takových osm orangutanù.” “My to sehrajeme.” øekl trpaslík. aby øinèením zvyšovaly zmatek.” prohodil s naprostým klidem. “Jakou paniku vyvolá mezi dámami. A. Tak ven s tím. “svìøte mi to. “ale vzápìtí nato. Poe . jako by v životì nevypil ani kapku vína.” øekl král a celý kabinet chvatnì povstal (také se již pøipozdilo). jaké je to vyražení!” “Øíkáme té høe Osm spoutaných orangutánù.

Pak byli pomazáni dehtem. protáhl zbytek øetìzu dvakrát napøíè tímto kruhem v pravém úhlu . to však i s lanem bylo umístìno (aby to nekazilo celkový vzhled) nad kupolí na støeše. ve kterém se ples poøádal. kdy se nᚠpøíbìh udál. a tak to provedl postupnì u všech osmi. byla zasazena pochodeò. objevovala v civilizovaném svìtì jen velmi zøídka. rozestavil jednotlivce co nejdále od sebe a utvoøil z nich kruh. a protože napodobeniny. Na Skokanovu radu èekalo osm orangutanù se svým vystoupením 131 .Skokan Skokan pøemìnil skupinu na hlouèek orangutanù velmi jednoduchým. když ukoøistili šimpanze èi jiné velké opice na Borneu. a nemohou se proto všichni vyhýbat støedu sálu . Sál. ale pro svùj zámìr krajnì úèelným zpùsobem. do které denní svìtlo pronikalo jen jedním oknem v kupoli. aby se použilo peøí. A teï pøišel na øadu øetìz. které trpaslík vytvoøil.by poškozovaly nádherné šaty hostù. V noci byla ostatnì urèena hlavnì noèním zábavám . který visel na øetìzu ze støedu svìtlíku a býval spouštìn nebo vytahován pomocí závaží. se dá mnohem vìrnìji napodobit lnem. Výprava sálu byla svìøena Tripettì. že srst zvíøete. byla velmi vysoká kruhová místnost. ta se ale v nìkterých drobnostech zøejmì øídila rozvážnìjšími pokyny svého malièkého pøítele. Kapky vosku z jeho svící .jak prý tehdy mìli ve zvyku lovci. Skokan jej nejprve ovinul královi kolem pasu a dùkladnì jej utáhl.bývala osvìtlena ohromným lustrem. bylo možno uvìøit v jejich pravost. Jakmile dokonèil práci s øetìzem.a v takovém teple se nedalo zabránit stékání vosku . jichž tu bylo podél stìn padesát až šedesát. která šíøila libou vùni. aby lustr pro tentokrát odstranili. Nato jeden z ministrù navrhl. jako je orangutan. Byl to právì jeho nápad. V rùzných èástech sálu byly rozmístìny nástìnné svícny a do pravé ruky každé karyatidy. Nejdøíve byl král a jeho sedm ministrù vtìsnáno do pøiléhavých trikotù. a aby všechno vypadalo ještì vìrojatnìji. Tato zvíøata se v dobì. pak kolem dalšího muže a opìt utáhl. byly dostateènì zvíøecí a víc než dostateènì ohyzdné. tento návrh však Skokan zamítl a všechny hned názornì pøesvìdèil.totiž místu pod lustrem. Na dehtový nátìr byla tedy nanesena silná vrstva lnu. kterých jistì bude mnoho.

Sotva doznìly údery hodin. Když vøava vrcholila a kdekdo se staral jen o vlastní kùži . tam z ruky karyatidy vytrhl pochodeò. Poe .když ne zrovna za orangutany . padali a klopýtali. A. který jim byl v patách a popichoval je. vyskoèil hbitì jako opièka králi na hlavu a z ní se vyšplhal nìkolik stop nahoru po øetìze. jenže král naøídil. A poté jakási neviditelná síla vytáhla hák tak vysoko.v tlaèenici rozèileného davu totiž opravdu hrozilo nebezpeèí . “Já se o nì postarám!” jeèel teï Skokan a jeho pronikavý hlas pøekøièel snadno všechen ten povyk. Brzy nato král se svými sedmi pøáteli doklopýtal pøes celý sál až pod kupoli.E. Jak se dalo pøedvídat. pokládali mnozí hosté ty dravì vyhlížející tvory .tedy za nìjaká skuteèná zvíøata. Rozruch mezi maskami byl nesmírný a královo srdce plesalo radostí. Jak už to v panice bývá. jak øetìz. co jsou zaè!” Tu po hlavách obecenstva dohopsal ke stìnì. jako by si prohlížel hlouèek orangutanù. zaèínalo se teï na celou vìc dívat jako na podaøenou taškaøici a pøi pohledu na ošemetné postavení opic propukalo v bouølivý smích. A tu trpaslík.nebo skoro všichni se pøi vstupu zapletli do øetìzù. všechno se pøekotnì hrnulo ke dveøím. a kdyby byl král obezøetnì nezakázal nosit v sále zbranì. kdy sál pøímo pøekypoval hosty. Jen co si je poøádnì prohlédnu.mohli jste spatøit. jak to ostatnì sám trpaslík pøedem navrhl. hned vám øeknu. s kterou se vrátil do støedu sálu. èely k sobì. aby po jeho pøíchodu byly dveøe okamžitì zamèeny a klíèe odevzdány Skokanovi. až se hák na jeho konci zastavuje pouhé tøi stopy od podlahy. na kterém visíval lustr a který byl této noci vytažen. že orangutani se rázem octli v tìsnì sraženém hlouèku. Mezitím se obecenstvo z prvního otøesu už trochu vzpamatovalo. aby zvyšovali rozruch. bylo by všech osm brzy zaplatilo své vyražení krví. 132 .Povídky trpìlivì až do pùlnoci. sklánìje pøitom pochodeò. popadl jejich øetìz v prùseèíku uprostøed kruhu a bleskurychle jej zavìsil na hák. pøímo k øetìzu. na kterém býval zavìšen lustr. zvolna klesá dolù. “Však já se o nì postarám! Myslím. Dámy houfnì omdlévaly úlekem. již se všichni v jednom chumlu pøihnali èi spíše pøikutáleli . že je znám.

Mrzák po nich mrštil pochodní. zèernalá.a vzápìtí vylétl øetìz prudce nahoru. vyšplhal se šašek.král. Je to mocný král a jeho sedm nejdùvìrnìjších rádcù . lehce a klidnì se vyšplhal ke stropu a svìtlíkem v kupoli zmizel. který se opìt utišil.dovršeno. Jenže tentokrát nemohlo být sporu o tom. bylo dílo pomsty . zmítající se orangutany a nechal je viset v prostoru mezi kupolí a podlahou. “Aha!” øekl koneènì rozlícený šašek. Øíká se. pomáhala svému pøíteli 133 . jako by chtìl pouze vypátrat.smrdutá. že na chvíli nastalo hrobové ticho. zatínal své ohromné tesáky a s výrazem šílené zloby zíral do osmi tváøí. vyvlekl s sebou užaslé. zíral na nì ochromen dìsem. o nìco výš. ohyzdná. A já.dík znaèné vznìtlivosti lnu i dehtu .Skokan a stále pokøikoval: “Však já brzy zjistím. Když potom plameny vyšlehly divoèeji. jací lidé se skrývají za tìmito maskami. který se nebojí udeøit bezbranné dìvèe. “Aha! Už mi zaèíná svítat. až pøiložil pochodeò k jeho lnìné srsti. šprýmaø. Skokan. Ta se rázem vzòala oslnivým plamenem. Osm mrtvol se houpalo na øetìzech . když ukrutník vchrstl Tripettì víno do oblièeje. dotìrný skøípot. který tak zaujal krále a jeho rádce. odkud zvuk vychází. ale tu šašek náhle pronikavì hvízdl . ale nemohl jim v nièem pomoci. já jsem prostì Skokan. Za pár vteøin bylo všech osm orangutanù v jediném plameni. držel se stále ve stejné vzdálenosti od osmi pitvorných masek a ustaviènì jim strkal k tváøím pochodeò. skrytá na støeše sálu. co jsou zaè!” Celý sál (i s opicemi) se svíjel smíchy. tímto pohybem upoutal pozornost zástupu. a tohle je mùj poslední šprým. jež se k nìmu vzhùru obracely. kteøí ho k takovým podlostem navádìjí. A tu trpaslík ještì jednou promluvil: “Teï už vidím jasnì. co je to za lidi!” A tu krále naoko prozkoumával blíž a blíž. Dav pod nimi jeèel. Ozýval se ze zpìnìných úst trpaslíka. beztvará zmì.” Sotva trpaslík skonèil svou krátkou øeè. Pøerušil je onen temný. Tento let vzhùru celou spoleènost tak ohromil. a sedm rádcù. pøimknut k stoupajícímu øetìzu. kdo jsou. aby jim unikl. který skøípal zuby. že Tripetta.

Poe . A. Nikdo je totiž od té chvíle nespatøil.E. 134 .Povídky vykonat tuto plamennou pomstu a že se jim pak podaøilo uprchnout spolu do staré vlasti.

Skokan 135 .

A. že vás potkávám. má to být amontillado a já jsem trochu na pochybách. v dobì. Vy. pomsta pøijde . kde se jen dalo. že jsem si až pøál. ani skutkem nezavdal pøíèinu k pochybám o své pøízni. aby omráèilo britské a rakouské milionáøe. zapøisáhl jsem se. kteøí tak dobøe znáte mou pravou povahu. strakatì pruhovaný trikot a hlavu mu zdobila kornoutová èepièka s rolnièkami. Mìl na sobì pøiléhavý. Dál jsem se na nìho. V tomto ohledu jsem se s ním celkem shodoval. jak jsem byl navyklý.tenhle Fortunato .” 136 .Povídky SUD VÍNA Bezpoèet pøíkoøí. že ho vidím. jak se vyzná ve vínech. Potkal jsem pøítele jednou veèer. že se mu pomstím. byl Fortunato jako jeho krajané šarlatán . sám jsem mìl dobrý èich pro vzácná italská vína a nakupoval jsem je. ba nìkdy i strach: byl velice pyšný na to. Ale poslyšte. Vìtšinou se jejich znalecké zanícení pøizpùsobuje dobì a pøíležitosti . Øekl jsem mu: “To je ale štìstí. Jen málo Italù má opravdu vytøíbený vkus. abych mu byl nikdy v životì nestiskl ruku. Vypadáte dnes opravdu skvìle. musím trestat beztrestnì. že jsem svou hrozbu vyslovil nahlas. A právì tak zùstává neodèinìna. a právì nezvratnost tohoto rozhodnutí mi zapovídala riskovat nezdar. Pokud se týká obrazù a šperkù.ale u starých vín rozpoznal pravou hodnotu. která prozrazovala. jsem snášel trpìlivì. že už hodnì vypil. Byl jsem tak rád. kdo se køivdy dopustil. jimiž mne Fortunato sužoval. zajisté nepøedpokládáte. jestliže se odplata vymstí tomu.to jsem si nezvratnì umínil.E. Køivda zùstává neodèinìna. Jednou. Byl v šaškovském úboru. až nastane èas. kdy vrcholilo bláznovství karnevalu.slouží èasto jen tomu.tøebaže jinak budil respekt. témìø už za šera. že mùj nynìjší úsmìv platí již obìti mé budoucí pomsty. Fortunatovi jsem tedy pochopitelnì ani slovem. jestliže se mstitel neodhalí jako mstitel tomu. Musím nejen trestat. kdo odplácí. mùj milý Fortunato. Mìl jednu slabou stránku . získal jsem sud vína. Oslovil mì s vøelostí. pøívìtivì usmíval a on nepostøehl. jakmile se však opovážil urážet mì. Poe .

aby 137 . že se jeho koštéøské schopnosti vyrovnají vašim. že z koupi sejde. Však mi øekne –” “Luchesi nerozezná amontillado od sherry. uprostøed karnevalu!” “Mám jisté pochyby. že jste se už nìkde zadal.” “A musím je rozptýlit.Sud vína “Cože?” zvolal.” “Amontillado!” “Amontillado!” “Mám jisté pochyby.a mé sklepy jsou nesnesitelnì vlhké. pak je to on. ne. Dobøe jsem vìdìl.” “Kam?” “ Do vašich sklepù.” Pøi tìchto slovech mne Fortunato pevnì uchopil za paži. že se do pøíštího rána nevrátím a výslovnì jim pøikázal. Amontillado! Podvedli vás. ne.” “Amontillado!” “Vy ale na mne nemáte èas. øíkáte? Vylouèeno! Teï. pøíteli. že tento pøíkaz je pro nì dostateèným pokynem. aby se na krok nehnuli z domu.” “Nu. jste ošklivì nachlazen . pøíteli. pojïme tedy. aniž jsem se s vámi poradil.” “Ne. Luchesi -” “Nikde jsem se nezadal. Nebyl jste nikde k nalezení a já jsem se bál. nemohu zneužívat vaší dobroty. “a byl jsem ke všemu tak hloupý.” “Nevadí. Nasadil jsem si èernou hedvábnou masku. zajdu za Luchesim. Stìny jsou povleèeny ledkem. ale jak pozoruji. Oznámil jsem jim.” “Ne. pojïme! Nachlazení nestojí za øeè. “Amontillado? Sud. že jsem zaplatil plnou cenu. ten èlovìk nerozezná sherry od amontillada.” odvìtil jsem.” “A vidíte: nìkteøí blázni tvrdí. Pojïte. potají se odtud vykradlo užívat masopustních radovánek. Vidím. Jestli nìkdo umí kriticky posoudit víno. A co se Luchesiho týká. zahalil se co nejúžeji do své pláštìnky a dal se chvatným krokem vésti do svého paláce. Nu. Snad jste se tedy nezadal. Služebnictvo v domì nebylo.

Jste bohatý. kterou jsem vytáhl z dlouhé øady jejích družek rozložených po zemi. “ten kašel nestojí za øeè. jímž se vcházelo do sklepení. “Jak dlouho už máte ten kašel?” “Uf. Na kašel nezemøu.” øekl jsem.pravda. “Je ještì o kus dál.” øekl jsem a nabídl mu víno. Vzal jsem z nástìnného svícnu dvì pochodnì. “kteøí tu kolem nás leží zakopáni.” 138 . “Nechtìl jsem vás namouvìru zbyteènì plašit. uf.” odvìtil jsem. Poe . “Co ten sud?” otázal se. “ale podívejte. “Pøipíjím tìm. Doušek tady toho médoku nás ochrání proti vlhkosti. Na mnì teï nesejde. “Pojïte. jakmile vytáhnu paty. ale pøesto byste si mìl dát na sebe dobrý pozor. uf! Uf. “Pijte. a to si nemohu vzít na svìdomí. “Ledek.rolnièky opìt zacinkaly. jednu jsem podal Fortunatovi a øadou komnat jsem ho odvedl ke klenutému prùchodu. Požádal jsem ho. aby mì obezøetnì následoval.” øekl jsem rozhodnì.vždy se roznemùžete.” Pøitom jsem urazil hrdlo láhve.” øekl jsem. Mùj pøítel nešel pøíliš pevným krokem a rolnièky na jeho èapce pøi chùzi pocinkávaly. nebojte se. obdivovaný. “Ledek?” zeptal se po chvíli.” pravil. Koneènì jsme stanuli na vlhké pùdì katakomb rodu Montresorù. A kromì toho je tu ještì Luchesi -” “Nechte toho. Vaše zdraví je drahocenná vìc. uf.E. S potutelným úsmìvem zvedl láhev ke rtùm. Na chvilku se odmlèel a dùvìrnì na mne kývl . jak jsem býval i já. kterého by tìžce postrádali.” “Tak . jak z tìch dutin ve zdi záøí bílé pavuèiny!” Otoèil ke mnì hlavu a upøel na mne dvì kalné bulvy. zalité mázdrou opojení. a vykroèil jsem dolù po dlouhém toèitém schodišti. “vrátíme se. jste šasten. “To nic není.Povídky okamžitì do jednoho zmizeli. jste èlovìk. A.” øekl. nezabije mì. vážený. milovaný. uf!” kašlal mùj nebohý pøítel a nìkolik minut se nezmohl na odpovìï. Vrátíme se .” øekl posléze.

Mezi kostmi prosakuje vlhkost.Nikdo mne neurazí beztrestnì.” odvìtil jsem. . “Znamení. Jsme pod úrovní øeèištì.” øekl.” “Je to velká zlatá noha na azurovém poli.” “K jakému?” “Nejste svobodný zednáø.” “Montresorové. Zopakoval ten pitvorný pohyb. než bude pozdì. jsem. V oèích mu divoce zablýsklo.” pravil jsem a vytáhl ze záhybu svého rokeloru zednickou 139 .” øekl. pøibývá ho.” odvìtil jsem. jsem. “Pak nepatøíte k bratrstvu.” “A heslo?” “Nemo me impune lacessit.” Otevøel jsem jako prve láhev de Gráve a podal mu ji.” “Zde je. “Pochopil jste?” “Ne. Ale pøedtím bych se posilnil ještì jedním douškem médoku.” “Nevzpomínám si na vᚠerb. “byli velký a poèetný rod. “se táhnou daleko. “Vidíte. podél zdí lemovaných sudy a soudky. “Ledek!” øekl jsem. Celou ji naráz vypil. jehož zuby se zatínají do její paty. Zasmál se a vyhodil láhev ke stropu s posunkem. nepochopil. Lne ke klenbì jako mech.” ujistil jsem ho. “Tyhle kobky. Opìt jsem se zastavil a tentokrát jsem se osmìlil uchopit Fortunata za paži nad loktem. Procházeli jsme podél valù nakupených kostí.” pravil jsem.” “Ale ano. “znamení. Víno mu jiskøilo v oèích. do nejodlehlejších koutù katakomb. Médoc mi roznìcoval fantazii. kterému jsem nerozumìl.” (lat.” pravil.Sud vína “A já na vaše zdraví . Vᚠkašel -” “To nic není. “Vy? Vylouèeno! Zednáø?” “Zednáø. “pojïme dál.) “Skvìlé!” pravil. vrátíme se. Pojïte. rolnièky na èapce cinkaly. noha drtí vzpínajícího se hada.a dlouho žijete!” Znovu mne uchopil za paži a kráèeli jsme dál. Pøekvapenì jsem na nìho pohlédl.

naskládanými vysoko do stropní klenby na zpùsob povìstných katakomb paøížských. Její stìny byly vroubeny lidskými pozùstatky.” pøerušil mne pøítel a zavrávoral vpøed. marnì mžoural do nitra výklenku. “ V nejzazším konci krypty byla ještì jedna. “Ale pojïme dál musíme za tím naším amontilladem. Vykroèili jsme na další pou za sudem amontillada. Prošli jsme øadou nízkých prùchodù.” øekl jsem. A. Vytáhl jsem klíè a vystoupil z výklenku. V chabém svìtle nedohlédl na jeho slepou stìnu. ne tak prostorná hrobka. Vzápìtí jsem ho pøipoutal k žulové stìnì. na jednom místì se kupily do rozmìrné haldy. z druhé visutý zámek. mìl pouze vyplòovat mezeru mezi dvìma obrovskými podpìrami katakomb. vzdálené od sebe asi dvì stopy. sestoupili níž.Povídky lžíci. kostí zbavené zdi bylo vidìt další výklenek. Pøehodil jsem mu øetìz kolem pasu a ve vteøinì jej zaklínil do zámku a zamkl.” zvolal a o nìkolik krokù ucouvl.” øekl jsem a ukryl nástroj znovu pod pl᚝. “Jen dál. “Vy žertujete. kterou jsem mu opìt nabídl. Za ním se tyèila mohutná žulová stìna. která katakomby kolem dokola obepínala. kde byl tak dusný vzduch. aby se bránil. znovu se proplétali chodbami a koneènì nás cesta svedla do hluboké krypty. Luchesi ovšem -” “Luchesi je žabaø. Nebyl zøejmì zbudován k žádnému zvláštnímu úèelu. Marnì zvedal Fortunato matnou pochodeò. Ze ètvrté byly kosti strhány a válely se volnì po zemi. Za okamžik se octl na konci mìlkého prostoru. vyjevenì zùstal stát. Tøi stìny této vnitøní hrobky byly dosud takto vyzdobeny. že má pøed sebou kámen. hluboký asi ètyøi stopy.” “Budiž. široký tøi a vysoký šest až sedm stop. Pøítel byl pøíliš ohromen. Pøiložte ruku na stìnu. než planuly. Z jedné visel krátký øetìz. V této obnažené.” øekl jsem.E. Ènìly z ní dvì železné svory. Byl jsem mu v patách. a když seznal. Poe . Naposledy vás zapøísahám: vrame se! Ne? Pak vás tu 140 . marnì napínal zrak. “Cítíte ledek? Je tu opravdu velmi vlhko. “amontillado je na dosah. Fortunato se ztìžka opøel o mou paži. že zde pochodnì spíš jen doutnaly.

pak tøetí a ètvrtou. Zbývalo položit a omítnout jediný kámen. Prvním náznakem jeho vystøízlivìní bylo tiché zasténání z hloubi výklenku. “Vidíte.pøekøikoval. Pak se rozhostilo dlouhé. že z Fortunata opojení do znaèné míry vyprchalo. který se z úžasu dosud nevzpamatoval. úporné ticho. v nìmž jsem stìží rozeznával hlas 141 . a abych mu mohl naslouchat s vìtším požitkem. Døív vám ale musím prokázat nìkolik drobných úsluh . povšiml jsem si. Poté køikloun utichl.roztøásl jsem se. Když øinèení posléze utichlo. Sotva jsem položil první vrstvu zdiva. znovu jsem se chopil lžíce a bez pøerušení jsem položil pátou. nechal jsem práce a posadil se na haldu kostí.” “Amontillado!” vykøikl pøítel. Tu se však z nitra výklenku ozval tichý smích. Lomoz trval nìkolik minut. “amontillado!” Pøi tìchto slovech jsem se obrátil k hromadì kostí. šestou a sedmou vrstvu. a potom jsem uslyšel zbìsilé škubání øetìzem. jedenáctou vrstvu. jež vyrazily z hrdla spoutaného. jeèivé skøeky. Opìt jsem ustal v práci. Zápasil jsem s jeho tíhou. o níž jsem se zmínil.pøidával se k nim . devátá a desátá vrstva byly hotovy. Nebyl to náøek opilého èlovìka. jako by mne svou silou prudce odhodily od zdi. Byla již pùlnoc a mé dílo spìlo k závìru. Zeï dosahovala teï bezmála k mé hrudi. Vytáhl jsem zednickou lžíci a horlivì se pustil do díla: zaèal jsem zazdívat vchod do výklenku. Vytáhl jsem z pochvy rapír a zaèal jím tápat po výklenku. Dokonèil jsem bezmála i poslední. Položil jsem druhou vrstvu. Rozhrnul jsem ji a záhy se pod kostmi objevilo množství stavebního kamene a malty. Znovu jsem se pøiblížil ke zdi.Sud vína tedy musím pohøíchu nechat.udìlám. co bude v mé moci. pozvedl pochodeò nad své dílo a matným svitem ozáøil postavu uvnitø. znásoboval je v síle i prùraznosti.” øekl jsem. Po nìm následoval truchlivý hlas. Chvilku jsem váhal . Pak mi hlavou bleskla uklidòující myšlenka: položil jsem ruku na pevný kámen katakomb a opìt nabyl rovnováhy. Opakoval jsem je jako ozvìna . Zaèal jsem znenáhla odpovídat na domáhavé výkøiky zazdívaného. pøi kterém se mi zježily vlasy na hlavì. Ostré. Osmá. Zèásti jsem jej zasunul na urèené místo.

Pùl století se jí žádný smrtelník nedotkl. Srdce se mi sevøelo . Místo odpovìdi zacinkaly jen rolnièky. Už aby bylo po všem. Podél nové zdi jsem znovu navršil starou hradbu z kostí.” “Pro lásku boží.až si nalejeme vína hehehe!” “Amontillada!” øekl jsem. Opìt jsem zavolal: “Fortunato!” Stále nic. “pro lásku boží!” Na tato slova jsem však marnì èekal odpovìd’.to asi ta vlhkost katakomb.” øekl jsem. “už abychom zmizeli. amontillada. Ale nepøipozdívá se? Neoèekávají nás v paláci . A. Zvolal jsem hlasitì : “Fortunato!” Žádná odpovìï. Chvatnì jsem zasunul poslední kámen do patøièné polohy a ohodil jej maltou. Zaèal jsem být netrpìlivý. skvìlý žertík! Však se mu v paláci nasmìjeme . Prostrèil jsem pochodeò poslední zbylou škvírou a vhodil ji dovnitø. Poe .Povídky vznešeného Fortunata : Hahaha! Hehehe! Podaøený kousek. Montresore!” “Ano. namouduši. ‘In pace requiescat!’ 142 .hehehe! .signora Fortunato a ostatní spoleènost? Už abychom odtud zmizeli!” “Ano.” øekl jsem. “Hehehe! Hehehe! Ano.E.

Sud vína 143 .

tajemství úskoku. který je radost poslouchat. anebo zda samo jméno má nìjaký nepostøehnutelný vliv na povahu.Povídky VRAH JSI TY! Zahraji si teï na Oidipa v záhadì rattleboroughské. žoviální. zlehèujícím tónem .” A proto se také skoro všichni bodøí. jenž jednou provždy skoncoval u rattleboroughských s nevírou a všechny nízké duše troufající si dosud pochybovat obrátil na skálopevnou víru našich pramátí. poctivý. které dávaly tušit nìco nekalého. aby to nebyl otevøený. nebo jak se mu všeobecnì pøezdívalo Karlík Goodfellow. celé mìsteèko se jako jeden muž zvedlo a vydalo se hledat jeho tìlo. doposud se mi nepodaøilo zjistit.jistý pan Charles Goodfellow. bezvadnì vystupující pánové na divadle jmenují Karel. který se vám vždycky upírá pøímo do oèí. Tato událost . Poe . Kromì toho bylo zvíøe zranìno a celé od bláta. zaruèený. který pøivodil rattlebouroughský zázrak .kterou bych velmi nerad líèil nìjakým nevhodným. Jednoho èasného sobotního jitra vyrazil pan Shuttleworthy z Rattleborough na koni se zjevným úmyslem zajet si do vìtšího mìsta. Avšak dvì hodiny po jeho odjezdu se kùò vrátil bez pána i bez tlumoku. anebo žertovnìji Karlíèek Dobráèek.ten jedineèný. 144 . nikým nepopøený a také nepopiratelný zázrak. jako by øíkal: “Já mám prosím èisté svìdomí.jen já tak totiž mohu uèinit . které mu pan Shuttleworthy pøipoutal zrána ke høbetu u sedla. nikoho se nebojím. zda je v tom jen úžasná náhoda. ale je nesporným faktem. s pohledem. dobromyslný a bezelstný chlapík s jasným. Pan BarnabᚠShuttleworthy. vzdáleného asi patnáct mil. a vrátit se ještì týž den na noc domù. Pøátele pohøešovaného muže tyto okolnosti pochopitelnì notnì poplašily. jeden z nejzámožnìjších a nejváženìjších obèanù mìsta.se zbìhla v létì roku osmnáct set a nìco. že se ještì nikdy nikdo nejmenoval Karel. všemi uznávaný. jsem na hony vzdálen jakékoli špatnosti. byl nìkolik dnù pohøešován za okolností. že se dosud neobjevil. Hlavním a také nejhorlivìjším iniciátorem tohoto pátrání byl dùvìrný pøítel pana Shuttleworthyho . A. Prozradím vám . srdnatý.E. zvuèným hlasem. a když se v nedìli ráno ukázalo. Nuže.

nebylo to na pøekážku. že ho rodièe pokøtili Karel. ještì nikdá jsem nekápl na tak pøíjemného mládence. a tøebaže pan Shuttleworthy. pokud tak vùbec uèinil. jak už to bývá. Staøí pánové bydleli hned vedle sebe.nìkterý z pøíštích dnù ji mᚠv domì. to se dá vìru tìžko odhadnout. a protože se umíš tak nádhernì nalejvat vínem.” (pan Shuttleworthy mìl neblahý zvyk klít. A mì hrom bací. kteøí ve mìstì nìco znamenali. poplácal svého spoleèníka po zádech a øekl mu: “Nìco ti povím. jak praví rèení. a se na místì propadnu. jako jsi ty. jestli tì neobdaruju ohromnou bednou Chateau Margaux. jejich dùvìrnì pøátelským vztahùm. tøebaže se zøídkakdy spustil dál než k nìjakému tomu “A mì hrom bací”. nikdo nic nevìdìl. je tím “nejlepším doporuèením”. ty se pøímo pøedhánìly. a v dùsledku toho vlastnil onu nevinnou tváø. Každý byl záhy ochoten na jeho slova pøísahat. A to všechno jen proto. Karlíku: co jsem živ. nic mi tu nenamítej. jak do sebe obrací jednu ètvrtku za druhou. dokázal se bez nesnází seznámit se všemi lidmi. a kolik potom pøi takovém posezení ti dva kmotøi spoøádali vína. že by u nìho nìkdy nìco pojedl). Již jsem uvedl. Karlíkovým oblíbeným nápojem byl Chateau Margaux a pana Shuttleworthyho zøejmì blažil pohled na toho starého bracha.” pravil “jestli ještì dnes odpoledne neobjednám ve mìstì dvojitou bednu nejkvalitnìjšího roèníku a nepošlu ti ji prezentem! To udìlám. “U sta rohatých” èi “Spral to kat”) “a mì hrom bací. a velmi èasto se zdržel na snídani nebo na svaèinu a témìø pokaždé na obìd. jak jsem právì poznamenal. døíve než se v této konèinì usadil. jak se vede sousedovi.Vrah jsi ty! Tak tedy starý Karlík Dobráèek. že pan Shuttleworthy patøil k nejváženìjším obèanùm a byl nepochybnì nejzámožnìjším obèanem mìsta Rattleborough a že se s ním Karlík Dobráèek pøátelil tak dùvìrnì. když s vínem. a pokud jde o ženy. aby Karlík aspoò tøikrát ètyøikrát nezaskoèil pozeptat se. zrovna když se toho nejmíò nadìješ!” Zmiòuji se 145 . jako by to byl jeho vlastní bratr. udìlám to a basta! Tak ji pìknì èekej . tøebaže v Rattleborough nebyl déle než nìjakých šest mìsícù a tøebaže o nìm. a tak jednoho dne. která. nebo neminul den. zašel jen velmi zøídka k panu Goodfellowovi (a není známo. aby se mu zavdìèily. ubylo i trochu soudnosti. už jsem øekl.

jak øíkají staré dámy. dokud se “nìco dalšího neobjeví”. mladíka znaènì uvolnìných mravù a i jinak dosti nevalného charakteru. jako byl Karlík Dobráèek onoho nedìlního jitra.a pøesvìdèit se. a tak jen dlouze pøemlouval ostatní pøátele pana Shuttleworthyho. jako by pohøešovaný byl jeho rodný milovaný bratr èi otec. Nuže. aby byl schopen cokoli podniknout. když zaèínalo být nabíledni. Zprvu ho pøíliš zmáhal žal. “hýèkali svùj žal”.øeknìme týden nebo dva. zda se ještì nìco dalšího neobjeví. ostatnì vìøím. že by pøi tomto rozhodnutí bylo zùstalo. A. kteøí zápasí s nìjakou trýznivou bolestí. Této náchylnosti otálet a váhat jste si bezpochyby už nejednou povšimli u lidí. Rattleboroughští obèané mìli namouvìru v takové úctì Karlíkovu moudrou rozvahu. a jako v záchvatu zimnice se od paty k hlavì rozklepal. Tato Karlíkova poznámka silnì na 146 . aniž je nadobro usmrtila . jaké vskutku dùvìrné porozumìní mezi obìma pøáteli panovalo. takže se dìsí jakékoli pøedstavy èinnosti a nejradìji by potichu zalezli do postele a tam si. Tento synovec jménem Pennifeather nechtìl zaboha slyšet o nìjakém “klidném vyèkávání” a trval na tom. že se kùò vrátil domù bez pána i bez pánových tlumokù.E. zesinal. jejíž støela prolétla hrudí zvíøete.Povídky o tomto drobném projevu pánì Shuttleworthyho štìdrosti jen proto. možná i jeden až dva mìsíce . sotvakdy jsem poznal èlovìka tak hluboce otøeseného. Jejich rozumové schopnosti jako by cosi utlumilo. proè poslal konì napøed. že je to “pøinejmenším prapodivný výraz”. aby záležitost zatím nijak nerozviøovali. nebýt krajnì podezøelého zásahu ze strany synovce pana Shuttleworthyho. že se pan Shuttleworthy stal obìtí nìjaké nièemnosti. Poe . Užil tohoto obratu a pan Goodfellow tehdy pohotovì upozornil. jak se ten starý poctivec vyjádøil. že se jich pøevážná vìtšina pøiklánìla k jeho názoru zatím vìc nerozviøovat. vzchopit se k nìjaké záchranné akci. zbrocen krví od rány z pistole.jakmile tohle všechno uslyšel. zkrátka dumali o svých strastech. abych ukázal. èi zda se pan Shuttleworthy docela normálnì nevrátí a nevysvìtlí. Jakmile uslyšel. aby se okamžitì zahájilo pátrání po “mrtvole zavraždìného”. že prý bude nejlépe nìjaký èas vyèkat .

pøesvìdèil je všechny . které nic neznamenalo a bezpochyby pominulo. Nicménì. že takové poèínání by bylo velmi nerozvážné. že toto bylo první øešení.jen cosi zamruèel v tom smyslu. dospìlo to dokonce tak daleko. A pro tuto roli se po pravdì øeèeno hodil sotvakdo lépe než právì Karlík. které prý se Karlík v jejich domì dopustil. k nìmuž došli.Vrah jsi ty! pøítomné zapùsobila a jeden muž z hlouèku se velmi dùtklivì otázal. že pátrání podniknou. Podotýkám. a je vodil do tìch nejzapadlejších dìr a koutù. jakmile mu napadený dal prùchod. po cestách. uštìpaèných narážek. zejména pak mezi panem Goodfellowem a panem Pennifeatherem . že pan Pennifeather. co souvisí se zmizením jeho bohatého strýce. urovnal si šaty a ani se nepokusil o odvetu . jisté je. pokládalo se témìø za samozøejmé. že Karlík tehdy projevil pøíkladnou zdrženlivost a køesanskou lásku. V posledních tøech ètyøech mìsících nevládla totiž mezi nimi právì ta nejlepší shoda. že obèané uspoøádají peèlivý a velmi dùkladný prùzkum okolí hromadnì a že je povede sám Karlík. o jejichž existenci 147 . že má zrak jako rys. a dokonce se cítí oprávnìn mluvit o strýci jasnì a jednoznaènì jako o èlovìku zavraždìném?” Nato mezi jednotlivci v zástupu padlo nìkolik hašteøivých.až na pana Pennifeathera . A už pøedcházelo cokoli (s naším pøípadem to nijak nesouvisí).tak aby vùkolní kraj byl vskutku zevrubnì prohledán. “jak to pøijde. že mladý pan Pennifeather je tak zevrubnì obeznámen se vším. že se rattleboroughští obèané. Øíká se. že se “pøi první vhodné pøíležitosti jak náleží pomstí”. který u strýce bydlel. Jakmile se definitivnì usnesli. což ovšem bylo jen pøirozené a zcela oprávnìné vzkypìní hnìvu. že se pátrající rozptýlí . o kterém bylo známo. Inu. Po úderu se zvedl.totiž rozdìlí do hlouèkù . pøemluveni zejména panem Pennifeatherem. Opomnìl jsem však øíci.aèkoli slovní pùtka mezi tìmito dvìma nebyla nic neobvyklého. posléze rozhodli vyrazit ve skupinách do blízkého okolí a slídit po zmizelém panu Shuttleworthym. že Karlíèek Dobráèek øadou dùmyslných argumentù shromáždìné pøesvìdèil.a tak bylo na závìr dojednáno. jednou strýcova pøítele doslova srazil k zemi pro jakousi údajnou nepøístojnost.

vesta. avšak marnì. které u všech vzbudil. a když už se hledající vzdali nadìje. že ji mìl její majitel na sobì právì toho rána. jako by od stezky k rybníèku bylo vláèeno nìjaké mohutné a tìžké tìlo. vnukla prozøetelnost panu Goodfellowovi šastný nápad celou kaluž odvodnit. Vesta byla znaènì potrhaná a potøísnìná krví a v zástupu bylo nìkolik lidí.E. Tam stopa odboèovala na postranní stezku. takøka obrostlý trnitým houštím. Bylo však zcela oèividné. a tøebaže se v pátrání pokraèovalo dnem i nocí bezmála týden. a mezi pøítomnými se nenašel nikdo. že vestu spatøil na panu P. jak vùèihledì zesinal. Protože s sebou mnozí obèané mìli lopaty pro pøípad. Dno rybníèku bylo dvakrát køížem krážem prohledáno. vytváøejíc tak asi pùlmílovou zkratku. nebo urèitá stopa tu pøece jen byla. objevila se v bahnì. že se tu odehrál jakýsi zápas . byl trativod rychle a bez námahy vyhlouben. a sotva bylo vidìt dno. Tento návrh všichni s nadšením pøijali a vychvalovali do nebe Karlíkùv dùvtip a rozvážnost. byl spatøován i v tom. že by bylo tøeba exhumovat mrtvolu. nenašla se po panu Shuttleworthym jediná stopa. kteøí mu pøi jeho rozmaøilém zpùsobu 148 . než mùže mít èlovìk. a chystali se odejít. kdy pan Shuttleworthy odjel do mìsta. èerná vesta ze sametu a hedvábí. za touto louží stojaté vody už po dalších stopách nebylo potuchy. nemíním to ovšem tak doslovnì.vypadalo to. kdy pan Shuttleworthy zmizel. A. jiní zas byli hotovi dokonce odpøísáhnout. kteøí se s urèitostí rozpomnìli. kdo by tvrdil. Skupina se pustila po stopách kopyt a posléze vpravo od pìšiny objevila rybníèek. Ubohý muž byl vysledován podle podkov svého konì (mìly pøíznaèný tvar) až k místu ležícímu asi tøi míle na východ od Rattleborough na hlavní silnici k vìtšímu mìstu. Poe . Øíkám-li “jediná stopa”. mnohem vìtší a t잚í. aby se ospravedlnil. které tam zùstalo. Poté se od nìho odvrátilo i tìch nìkolik posledních pøátel.Povídky v okolí nemìl nikdo ani tušení. Když ho pak vyzvali. Celá vìc se teï velmi vážnì vyhrotila proti panu Pennifeatherovi a nepochybný dùkaz podezøení. vùbec nìkdy od chvíle. že nìco odhalí. jež se vinula partií lesa a pak znovu zahýbala na silnici. nedokázal ze sebe vypravit jediné slùvko. v níž takøka všichni poznali majetek pana Pennifeathera. na sobì po celý zbytek onoho pamìtihodného dne. že zmínìný kus odìvu nemìl pan P.

uèiní vše.upøímnì odpouští urážku.pøi vší Karlíkovì výmluvnosti . se ovšem zaskvìla velkodušnost pana Goodfellowa. Pronesl vøelou a neobyèejnì výmluvnou obhajobu pana Pennifeathera. a toto vydìdìní pokládali od té chvíle za hotovou vìc . kterého hájil. ale znáte to: tihle pøecitlivìlí lidé zøídkakdy vyhmátnou zrovna ten nejvhodnìjší obrat a v pøekotné snaze posloužit pøíteli plesknou èasto nìjakou nehoráznost èi protimluv a zabøednou do takových pøehmatù. než prospìjí. jichž se øeèník dopustil. Pan Goodfellow mluvil v tomto duchu ještì dobrou pùlhodinu a jeho øeè svìdèila o skvìlých vlastnostech jeho mozku i srdce. z hloubi duše. ale neskrývanou tendencí nevynášet se v oèích svých posluchaèù). tak nìjak podivnì se to zvrtlo. co je v jeho moci. aby byl ihned zatèen.Vrah jsi ty! života zùstali vìrni. v pøímém kontrastu s jejich poèínáním. jak pravil. jež tu proti panu Pennifeatherovi želbohu opravdu vyvstalo. ještì prohloubilo podezøení vùèi muži. použije milerád veškeré své chatrné výmluvnosti. aby . A tak to také . že 149 . Na to lidé až dosud vùbec nepøipadli.aby zmírnil.tak prostomyslní byli zdejší obèánkové.dopadlo v našem pøípadì: tøebaže se mluvèí velmi zanícenì podezøelého zastával. pokud mu dovolí svìdomí. naopak. že tomuto prudkému mladému džentlmenovi .“dìdici majetku po váženém panu Shuttleworthym” . kterou vyøkl pøed jedním nebo dvìma roky (pan Shuttleworthy nemìl už jiného žijícího pøíbuzného). neblahý dojem této vskutku neobyèejnì trapné epizody. nemíní podezøení. Tím záønìji. v níž nejednou pøipomnìl. jež pronesl (s bezdìènou. Odpouští mu to. a halasnìji než jeho staøí. Utkvìla jim v pamìti jen jakási strýcova pohrùžka. rozvádìt do krajnosti. že synovce vydìdí. a co se jeho (pana Goodfellowa) týká. byla zmínka o tom. že i každé slùvko. jíž vládne. zavilí nepøátelé se domáhali. a poštvalo proti nìmu hnìv zástupu. že podezøívaný je dìdicem váženého pana Shuttleworthyho. Jedním z nejnepochopitelnìjších omylù. Avšak po Karlíkovì narážce se nad tou vìcí znovu zamyslili a najednou je napadlo. které se tento mladý džentlmen nepochybnì ve výbuchu vášnì vùèi nìmu (panu Goodfellowovi) dopustil. že pøes nejlepší úmysly jeho vìci nepomìrnì více uškodí.

jak se trochu 150 . neodbytný podnìt k ukrutnému skutku je tu náhle nasnadì . Chtìl bych jen upozornit. bono .E. jak se shýbá a posléze docela oèividnì zdvíhá z trávy jakýsi malý pøedmìt. Cestou však došlo ještì k další pøíhodì. který pachateli z vykonaného èinu plyne.Povídky zùstalo tøeba jen pøi pohrùžce. která ještì hmatatelnìji než nález vesty uvalovala podezøení ze strašného zloèinu na mladého muže. jaký právì rozbíráme. že zmìnìna bude.tedy. Pan Goodfellow. avšak i tento motiv by byl vyvážen nadìjí. Jeho strýc mu zprvu odkázal majetek. náhle nìkolik krokù poodbìhl. která pøítomné v jejich podezøení ještì utvrdila. která cituje ze všech jazykù od chaldejštiny až po èikasóské náøeèí a které podle potøeby tu a tam vypomùže svými obsáhlými znalostmi pan Beckford . visí synovci neustále nad hlavou. Hrozbu však ve skuteènosti nesplnil . A teï abychom si správnì rozumìli . kdy pravdìpodobnost. jak pravím.otázka. Poe .tak rozšafnì aspoò usoudili ctihodní obèané rattleboroughští. Nu. Kdyby se bylo zmìnilo. že nìkdo spáchal nìjaký èin. A. pak mu pohrozil.komu.na pùvodní závìti se zøejmì nic nezmìnilo. Cui . a to prachobyèejnou pomstu. Bleskurychle si jej prohlédl a lidé si všimli. Pan Pennifeather byl v dùsledku toho na místì zatèen a zástup se po kratším prùzkumu okolí vydal se støeženým mužem domù. který se pøi své snaživosti držel stále o kousek pøed ostatními. ve všech znamenitých románech od Bulwera a Dickense až po Turnapennyho a Ainsworthe se tato dvì latinská slùvka tlumoèí “k jakému úèelu?” nebo (jako quo bono) “k jakému užitku?”. Cui bono? Ve všech znamenitých románech a povídkách napøíklad v díle paní Gorové (autorky Cecila). Jejich správný význam je nicménì “v èí prospìch?”. mìl by podezøívaný jen jedinou myslitelnou pohnutku k vraždì. že tato prostá latinská frázièka se stále chybnì pøekládá a vykládá. A vzápìtí naprosto logicky vyvstala otázka: cui bono . Protože však závì zùstala nezmìnìna a pohrùžka.dobru? Je to výslovnì právnický obrat a hodí se pøesnì pro takový pøípad. že ho vydìdí. a nyní se tato otázka velmi ostøe vyhrocovala proti panu Pennifeatherovi. bylo vidìt.mi dovolte malièko odboèit. dámy. že pøece jen ještì získá strýcovu ztracenou pøízeò. úzce souvisí s pravdìpodobností prospìchu.

151 . Tam to se zatèeným dopadalo právì tak neblaze. panu Goodfellowovi. pøíliš usvìdèující . aby prohlásil. co ví. nerozpakoval se docela bez obalu doznat. kde se díky prozíravosti pana Goodfellowa našla zakrvácená vesta. Na støence byly ostatnì vyryty jeho iniciály. Poté uvedl. mu prý nedovoluje smlèovat nadále to. ihned ho zavedli na komisaøství k výslechu. co musí øíci. zpozorovali a také ihned pøekazili. Vøelá náklonnost k tomuto mladému muži (pøesto. kterou dluží nejen svým bližním. který by mu nìjak vysvìtlily všechny ty podezøelé okolnosti. Tu pøedstoupil pan Goodfellow a se slzami v oèích požádal. že nazítøí hodlá ve mìstì uložit v Rolnicko-živnostenské záložnì mimoøádnì velký obnos. je španìlský nùž. Když se ho zeptali. nezachoval nejlépe) ho prý dosud vedla k tomu. dohadùm. øekne vše. v nìmž aspoò tucet lidí okamžitì rozpoznalo majetek pana Pennifeathera. jež tak vážnì svìdèily proti panu Pennifeatherovi. zda to. a jakmile dorazili do Rattleborough. že pøedmìt. že se k nìmu. Neúprosná povinnost. kde pobýval onoho rána.Vrah jsi ty! rozpaèitì snaží ukrýt jej v kapse kabátu. i kdyby mu mìl tento trudný údìl srdce utrhnout. Èepel nože byla otevøená a od krve. že to pravda je. avšak tyto okolnosti jsou teï až pøíliš neklamné. Pan Goodfellow (jako svìdek) teï obžalovaného slavnostnì vyzývá. a pøi této pøíležitosti dal øeèený pan Shuttleworthy øeèenému synovci nepokrytì najevo své neoblomné rozhodnutí zrušit svou pùvodní závì a neodkázat mu prakticky ani šilink. aby ho podrobili výslechu. co teï pan Goodfellow (jako svìdek) uvedl. Pan Pennifeather k nemalému údivu všech pøítomných otevøenì doznal. Ukázalo se. Tento zámìr však nìkteøí. jichž je fantazie mocna. který pan Goodfellow zdvihl. kdy pan Shuttleworthy zmizel. ale pøímo Stvoøiteli. je nebo není do posledního puntíku pravda. že právì toho jitra èíhal s puškou na vysokou v bezprostøední blízkosti rybníèka. aby se uchyloval k tìm nejbujnìjším dohadùm.pan Goodfellow to na vlastní uši slyšel -. jak øíkám. že onoho posledního odpùldne pøed pánì Shuttleworthyho odjezdem se tento vážený starý pán zmínil svému synovci . Teï už o vinì synovcovì nikdo nepochyboval.a pan Goodfellow prý již nemùže váhat.

aby se úøední pitvou okamžitì zjistilo. Pan Pennifeather dokonce tvrdošíjnì popíral. kam jej ukryl. Kromì tašky objevili strážníci mezi pelestí a matrací nešastníkova lože košili a šátek na krk. Ti se z prohlídky témìø obratem vrátili a pøinesli dobøe známou kovanou penìženku z rudohnìdé kùže. Do této situace pøišla zpráva. Návrh byl pøijat a panu Goodfellowovi se po dùkladném pátrání v hrudní dutinì podaøilo nahmatat a jako nezvratný dùkaz viny obžalovaného vytáhnout odtud kulku nezvykle velkého kalibru. co s jejím cenným obsahem provedl. že složí kauci v potøebné výši.E. Tato šlechetnost byla v dokonalém souladu s Karlíkovým úèinlivým a rytíøským chováním. A. nenašla-li by se v tìle mrtvého zvíøete náhodou kulka.odpovídala pøesnì ráži pušky pana Pennifeathera a vùbec se nehodila do pušky kohokoli v mìstì èi jeho okolí. tøebaže pan Goodfellow proti tomuto pøísnému postupu vášnivì protestoval a sám se nabídl. obojí ohavnì potøísnìné krví jeho obìti. vyšetøující komisaø odvolal další svìdecké výpovìdi a okamžitì na zatèeného uvalil soudní vazbu. aby prohledali pokoj obžalovaného v domì jeho strýce. a pan Goodfellow navrhl. která jak bylo na místì ovìøeno . že drobný kaz na povrchu náboje má navlas tvar rýhy v jedné z matric. Poe . že na úhradu záruky. Jakmile se ten náboj našel. že kùò zavraždìného právì podlehl následkùm zranìní. nemá na celém širém svìtì nic. co by stálo za dolar. jež projevoval po celou dobu svého pobytu v Rattleborough. Když se pøi nejbližším zasedání kriminálního soudu pan Pennifeather za neskrývaného zatracování celé obce za svùj èin odpovídal. Rezolutnì odmítl propustit ho na jakoukoli záruku. obojí s monogramem zatèeného.Povídky Vyšetøujícímu komisaøi nezbývalo než poslat dva strážníky. K úplnému dovršení jistoty se pak ukázalo. Byla však prázdná a komisaø se marnì namáhal ze zatèeného vytáhnout. byl øetìz nepøímých dùkazù tak jednolitý a nezvratný (pan Goodfellow jej podepøel ještì nìkolika 152 . kterou mladému pøíteli nabídl. která podle vlastního Pennifeatherova doznání patøila obvinìnému. že o tom vùbec nìco ví. V tomto okamžiku se ten vzácný èlovìk dal do té míry strhnout vroucím soucitem. kterou starý pán po léta nosíval. Výsledek soudního øízení si snadno domyslíte. která utrpìl. že zøejmì doèista zapomnìl.

Bedna Vám bude doruèena nákladním vozem den po obdržení tohoto dopisu. vedla nakonec docela pøirozenì k tomu. A zatím si Karlík Dobráèek svým ušlechtilým vystupováním ještì víc naklonil poèestné obèany mìsta.1. Poruèení panu Shuttleworthymu. porouèíme se s veškerou úctou Brock. P. Bedna nese èíslo a oznaèení uvedené na okraji listu. C. že porota ani neopustila soudní síò a okamžitì oznámila svùj výrok: Vinen vraždou z pohnutek nízkých a neèestných. že se .zøekl svého až pøehnanì skromného zpùsobu života.6 tuctù láh.tu a tam ovšem zkaleným vzpomínkou na neblahý. 153 . Krátce potom byl nešastník odsouzen k trestu smrti a poslán do okresní vìznice. Chat Mar. kterou naše firma obdržela asi pøed dvìma mìsíci od našeho ctìného zákazníka pana Barnabáše Shuttleworthyho. Cvock. K dalším službám vždy ochotni. nedávno oplakaného pøítele. a spol. M. B. a spol. Proti døívìjšku se jeho obliba snad zdesateronásobila a pohostinnost.by s jistým sebezapøením . Mlock a spol. které pod tlakem svého citlivého svìdomí nemohl zamlèet).Vrah jsi ty! dalšími usvìdèujícími fakty. M. dovolujeme si dnes zaslati na Vaši adresu dvojitou bednu Chateau Margaux. A .No. Jednoho krásného dne byl tento velkodušný starý pán pøíjemnì pøekvapen tímto dopisem: Vážený pan Charles Goodfellow. . s kterou ho všude èastovali. které sršely vtipem a veselím . druh Antilopa s fialovou peèetí. Rattleborough Odesílatelé: B. Poøádal teï ve svém domì dosti èasto veèírky. C. truchlivý údìl. který si na nìm doposud vynucovala chudoba. (1/2 veletuctu) Vážený pane! Na základì objednávky. S. který co nevidìt dolehne na synovce hostitelova blízkého. aby tu oèekával neúprosnou odplatu zákona.

Hodnì o tom. Pokud si vzpomínám. pak se však pøece jen utišili. a jak se velmi èasto v podobných pøípadech dìje. jednomyslnì se usnesli. že slíbené Chateau Margaux ještì nìkdy dojde. jež jim Karlík pøedkládal. Koneènì nastalo ráno a do domu pana Goodfellowa zaèala proudit vybraná spoleènost. A. kýžený nápoj dorazil. Ne že by se v pozvánkách.i já jsem se dostavil .jen Chateau Margaux se k nemalé rozmrzelosti hostitele ponìkud opozdilo. nikdy jsem však dùvod jeho jednání plnì nepochopil. Zasunul jsem 154 . Snad se tu sešlo pùl mìsta . pøemýšlel a nakonec se rozhodl o vìci pomlèet. proè Karlík dospìl k závìru pomlèet o tom. z nichž mnohá pøi tom strkání vzala zasvé. abych vypáèil víko bedny. tak udìlali. aby pøišli a pomohli mu vypít trochu moku vzácnì jemné chuti a lahodné vùnì. že ji vyzvednou na stùl a bez meškání vykuchají. I já jsem pøiložil ruku k dílu. Jak øekli. Èasto mi vrtalo hlavou. Byla to bedna pøímo obludných rozmìrù. jež rozeslal. a proto teï v daru spatøoval jakýsi jedineèný pøíznivý zásah Prozøetelnosti.E. Karlík. Teprve k veèeru. aby “pøi obøadu vykopávání pokladu” zachovala klid. a já jsem samozøejmì “s nesmírným potìšením” vyhovìl. Mìl samozøejmì nesmírnou radost a v návalu dobré pohody sezval na druhý den spoustu pøátel. Požádali mne. nezmínil se vùbec nikomu. usedl se strojenou dùstojností do èela tabule a zaèal zuøivì bušit karafou do desky. Poe . když už hosté spoøádali uèinìnou horu jídla. že víno dostal od svého starého pøítele. ocitla se bedna na stole mezi láhvemi a sklenkami. že od smrti pana Shuttleworthyho se pan Goodfellow vzdal veškeré nadìje. nápadné ticho. aby s nimi na malé hostince naèal víno od toho starého dobráka Shuttleworthyho. a protože byli všichni jak náleží rozjaøeni. Požádal jen pøátele. Lidé ještì chvilku povykovali. rozhostilo se náhle hluboké. který si pøed dvìma mìsíci objednal a který má nazítøí obdržet. pravda. než byste pìt napoèítali. a tak.Povídky Jisté je. tøebaže nìjaký znamenitý a šlechetný dùvod k tomu nepochybnì mìl. vyzývaje spoleènost. který už mìl pìknou špièku a ve tváøi byl rudý jako rak. že dostal darem Chateau Margaux. o “starém dobrákovi Shuttleworthym” jakkoli zmínil.

Úprk ke dveøím a oknùm byl strašlivý. Prostøedky. V závìru svého líèení. Potom na svého konì naložil tìlo pana Shuttleworthyho a dopravil je pøes les do vzdálené a bezpeèné skrýše. truchlivì upírala po nìkolik vteøin své kalné. že je zcela pohroužen do sebe. byly pøes svou úèinnost vpravdì jednoduché. vstal. Kdybych žil tisíc let. V témže okamžiku se v bednì tváøí v tváø hostiteli prudce posadila zohavená.Vrah jsi ty! dlátko. lehce do nìj nìkolikrát ukl kladívkem. kterého pokládal za mrtvého. se podlý zloèinec zajíkal. vražednické svìdomí. nikdy nezapomenu na ten žalostný výraz. takøka rozložená mrtvola zavraždìného pana Shuttleworthyho. kde tyto vìci byly pozdìji nalezeny . Strnule. a víko odletìlo. jimiž jsem toto doznání z pana Goodfellowa naštìstí ještì vèas vynutil. za který byl pan Pennifeather uvìznìn a èekal v žaláøi na smrt. který jako smrtelná muka zkøivil jeho zsinalou tváø. slova mu vázla. pøi nìmž nám stydla krev v žilách. jako by se jí tím nevýslovnì ulevilo. že úpornì zpytuje své zvrhlé. Tu mu šlehlo v oèích. a jako by se opìt vrátil do vezdejšího svìta. Když koneènì zpovìï doøíkal. s námahou odvlekl k houštinì u vody. Vypovìdìl zhruba toto: Sledoval svou obì až k rybníèku. Jeho 155 . odpotácel se od stolu a padl mrtev k zemi. Avšak po prvním zbìsilém.aby se pomstil panu Pennifeatherovi. znìla dutì.do nejmenší podrobnosti se pøiznal k hnusnému zloèinu. i docela statní mužové omdlévali na místì hrùzou. a konì. pak hlavou a rameny tìžce dopadl na stùl a dotýkaje se mrtvoly zaèal ze sebe chvatnì a vášnivì chrlit pøiznání . tam støelil z pistole po koni. ještì pøed chvílí tak brunátnou z úspìchu a vína. nùž. zmocnil se jeho náprsní tašky. vøeštivém záchvatu dìsu se všechny oèi obrátily na pana Goodfellowa. prázdnou penìženku a náboj podstrèil vlastnoruènì na místa. hnilobné oèi pøímo na pana Goodfellowa a pronesla pomalu. avšak jasnì a dùraznì tato slova: “Vrah jsi ty!” Pak. pøepadla pøes okraj truhlice a roztáhla po stole své roztøesené údy. s prudkým trhnutím vyskoèil z køesla. zkrvavená. Výjev. pažbou své zbranì jezdce udolal. Také zakrvácený šátek a košili nastražil on. který následoval. Dlouho sedìl nehybnì jako mramorová socha a vyhaslý pohled jeho oèí naznaèoval. se nedá vylíèit. Vestu.

Povídky pøehnaná upøímnost mne odpuzovala a od samého zaèátku ve mnì vzbouzela podezøení. byla pøíhoda s kulkou. A. od pana Goodfellowa. Jestliže byla nalezena ve zvíøeti. Byl jsem proto ve støehu a vidìl jsem Karlíkovo pleticháøské poèínání v docela jiném svìtle než dobøí obèánkové z Rattleborough. z kterého už jednou vylétla. kdo ji nalezl. že jsem si je nechával pro sebe. které nebylo o nic mírnìjší proto. pojal jsem podezøení. že v okamžiku. vsunul ji mrtvému do hrdla a tìlo jsem pak složil do staré bedny od vína . Opatøil jsem si pevnou kostici. že krev je jen znamenitý klaret. s kterými pan 156 . Já jsem na rozdíl od rattleboroughských nezapomnìl. musel jsem je násilím pøidržovat . Èirou náhodou jsem pøed èasem vyslechl onen sousedský rozhovor. Za nìkolik dní se dostavil výsledek: narazil jsem na starou vyschlou studnu. jak pan Goodfellow poslední dobou stupòuje svou štìdrost a výdaje. témìø úplnì zarostlou houštím. je nasnadì. kterou vlastnoruènì vytáhl z útrob pošlého konì. Na základì toho jsem pak jednal dál. že ji tam nezbytnì vložil ten. Byl jsem u toho. když ho pan Pennifeather udeøil.dávaje si záležet. abych je ohnul zároveò s kosticí. Mezitím jsem zaèal na vlastní pìst soustavnì pátrat po mrtvole pana Shuttleworthyho. který se mu tehdy . kdy budou uvolnìny høebíky. že svùj slib pomsty. Takto vybavenou bednu jsem ještì oèísloval. oznaèkoval a opatøil adresou. a pøímo nebo nepøímo. nemilosrdnì splní.tøeba jen letmo .E. co jsem hledal. kterou mi vnukl náboj .samozøejmì jsem pøedpokládal. kudy pan Goodfellow vodil svùj houfec pátrajících.zkouškou jsem si ovìøil. Zakrvácená košile a šátek mi potvrdily myšlenku. Poe . pak jsem jménem obchodníkù s vínem. že jednou dírou kulka do hrudi vnikla a druhou z ní vyšla. když jsem pøitloukal víko. Záhy jsem poznal. a posupný výraz. že všechna inkriminující odhalení pocházejí. mne pøesvìdèil. Co mi však úplnì otevøelo oèi. Z pochopitelných dùvodù jsem se na hony vyhýbal konèinám. víko odletí a mrtvola se vymrští. kdy se pan Shuttleworthy dal obloudit lichotivými øeèmi svého denního hosta a slíbil mu bednu Chateau Margaux.mihl v oblièeji. jak to jen pùjde. nic víc. Když jsem se pak zamyslel i nad tím. a na jejím dnì jsem objevil to.

Vrah jsi ty!

Shuttleworthy obchodoval, napsal dopis, který už znáte, a nakonec jsem pøikázal sluhovi, aby na moje znamení pøivezl bednu na káøe pøed dùm pana Goodfellowa. Pokud jde o slova, která mìl mrtvý pronésti, spolehl jsem se plnì na své bøichomluvecké schopnosti, a pokud jde o jejich úèinek, byl jsem si jist, že otøesou vrahovým svìdomím. Myslím, že už nemám co vysvìtlovat. Pan Pennifeather byl ihned propuštìn, zdìdil po strýci jmìní, ze zkušenosti se jak náleží pouèil, obrátil kartu a vedl od té doby nový, spokojený život.

157

E. A. Poe - Povídky

WILLIAM WILSON Co o tom øíci? Co øíká kruté svìdomí, ten pøízrak na mé cestì? W. Chamberlayne, Pharonnida Dovolte mi, abych si pro tuto chvíli øíkal William Wilson. Èistý list, který mám pøed sebou, netøeba poskvròovat mým pravým jménem. Pøineslo mému rodu už pøíliš mnoho zášti a hrùzy a opovržení. Nerozvály snad rozkacené vìtry jeho hanebnou povìst do nejzazších koutù zemì? Ó nejzavrženìjší ze všech zavržených! Nejsi snad navždy mrtev pro tento svìt, pro jeho pocty, pro jeho kvìty, pro jeho vznešené tužby a cíle? Nevisí snad navìky hustý, šerý, nekoneèný mrak mezi tvými nadìjemi a nebem tam nahoøe? Ani kdybych mohl, nebudu dnes na tomto místì líèit nevýslovná muka a neodpustitelné zloèiny svých nedávných let. V tomto údobí v tìchto posledních letech - se má zvrhlost náhle prudce vystupòovala, a já si teï nepøeji nic jiného, než odhalit její pøíèinu. Lidé upadají mravnì vìtšinou pozvolna. Ze mne spadla veškerá ctnost naráz jako pl᚝ z ramenou. Ze zkaženosti celkem nezávažné povahy jsem skokem dospìl k zhýralosti nestoudnìjší, než jakou proslul Elagabalus. Poshovte mi prosím, vyslechnìte, jaká náhoda, jaká ojedinìlá událost pøivodila tuto pohromu. Smrt se blíží a stín, který je její pøedzvìstí, mìkce obestírá mou duši. Kráèeje chmurným údolím, prahnu po úèasti - øekl jsem bezmála útrpnosti - svých bližních. Rád bych je pøesvìdèil, že jsem byl do jisté míry otrokem okolností, jež se vymykají vùli a vlivu èlovìka. Pøál bych si, aby v pøíbìhu, který tu dopodrobna vylíèím, nalezli pro mne v té pustinì høíchu aspoò malou oázu sudby. Chtìl bych, aby pøipustili - a sotva mohou nepøipustit -, že jakkoli silná pokušení existovala pøede mnou, ještì nikdy nikdo nemusel odolávat takovému pokušení, jakému jsem byl vystaven já, a nikdo tak jako já ještì žádnému pokušení nepodlehl. A je to snad proto, že nikdo jako já dosud netrpìl? Cožpak jsem všechno neprožíval ve snu? A neumírám teï jako obì hrùzy a záhady nejpøízraènìjší ze všech pozemských vidin?
158

William Wilson

Pocházím z rodu, který byl odedávna proslulý svou pøedstavivostí a lehce vznìtlivou povahou, a já jsem již v raném dìtství dával neklamnì najevo, že jsem tyto rodinné rysy plnì zdìdil. S pøibývajícími lety se projevovaly silnìji a pùsobily z mnoha dùvodù vážné starosti mým pøátelùm a znaèné škody mnì samému. Byl jsem èím dál svéhlavìjší, liboval jsem si v nejbujnìjších rozmarech, propadal jsem nezkrotným náruživostem. Moji rodièe, nerozhodní, postižení podobnými vrozenými slabostmi jako já, se marnì potýkali se špatnými sklony, jež se u mne prosazovaly. Nìkolik chabých, pochybených pokusù o nápravu skonèilo naprostým nezdarem z jejich strany, zato já jsem triumfoval. Od té doby byl mùj hlas v domì zákonem - ve vìku, kdy jen málo dìtí bývá bez dozoru, jsem si mohl poèínat, jak se mi zlíbilo, a stal jsem se témìø doslova pánem svých skutkù. Mé nejstarší vzpomínky na život ve škole jsou spojeny s rozlehlou budovou v alžbìtinském slohu v zamlžené anglické obci, kde bylo bezpoèet obrovských, sukovitých stromù a kde všechny domy byly nesmírnì staré. Toto starobylé, úctyhodné mìsteèko bylo spíš jakýmsi pøeludem a uklidòovalo duši. Ještì teï živì pociuji osvìžující chlad jeho stinných alejí a vdechuji vùni nesèetných keøù a znovu s nepojmenovatelnou slastí naslouchám, jak temnì duní kostelní zvon, který každou hodinu s prudkým a ponurým rachotem vpadne do ticha šerého pøítmí, v nìmž ponoøena spí zdobná gotická vìž. Nic mi snad v této chvíli nemùže pøinést vìtší potìšení, než si vybavovat drobné vzpomínky na školu a na vše, co s ní souvisí. Budiž mi odpuštìno, že v bídì, do které jsem zabøedl - ach, pøíliš skuteèné - hledám úlevu, jakkoli chabou a doèasnou, v hrstce nesourodých malièkostí. Jsou to všechno pouhé nicùtky a samy o sobì i smìšné, ale v mých pøedstavách nabývají bezdìky závažnosti ve spojení s dobou a prahy osudu, který na mne pozdìji tak tìžce dolehl. Budu tedy vzpomínat. Dùm, jak jsem již øekl, byl starý a nepravidelného tvaru. Mìl rozsáhlý pozemek, obehnaný vysokou, bytelnou cihlovou zdí, pokrytou nahoøe vrstvou malty se støepy skla. Tento žaláøní val vymezoval hranice
159

kdy nás opìt tak sešikované odvádìli na ranní a veèerní bohoslužby do jediného místního kostela. kdy jsme pod dohledem dvou poduèitelù mohli hromadnì vycházet na krátké toulky po sousedních loukách .Povídky našeho svìta. Høištì bylo ovšem za budovou. v ušòupaných šatech.pøíliš nestvùrný. mohutnou.každou sobotu odpoledne. jaký paradox .E. Tøi nebo ètyøi nejvìtší z nich sloužily jako høištì. za ty jsme smìli nahlédnout jen tøikrát do týdne . s parukou tak nehybnou. ale v každém zaskøípìní jejích tìžkých stìžejí jsme tehdy tušili hluboké záhady. s rákoskou v ruce uplatòoval drakonické zákony svého ústavu? Ach.byl týmž mužem. Pùda zde byla rovná. V jejím prùèelí byl francouzský parèík.a dvakrát bìhem nedìle. S jakým úžasem a zmatkem jsem ho sledoval z naší odlehlé lavice pod zadní klenbou kostela. tak nábožnì splývavým. tak peèlivì napudrovanou . Øeditel naší školy byl v tomto kostele zároveò pastorem. jeho nepochopitelnì rozèlenìným pøístavkùm a traktùm vskutku nebylo 160 . který ještì pøed chvílí s nevrlou tváøí. s rouchem tak hladce. že nikde nebyly stromy.pouze pøi prvním vstupu do školy a pøi posledním odchodu z ní nebo pøed vánocemi a letními prázdninami. aby tento pán s výrazem tak šlechetným a vlídným. Rozsáhlý areál mìl nepravidelný pùdorys s èetnými prostrannými výbìžky. kdy si pro nás pøijel nìkterý z rodièù èi pøátel a my jsme se s jásotem navraceli domù. Jakou posvátnou hrùzu v našich hrudích probouzela! Otvírala se pouze za našich tøí pravidelných odchodù a pøíchodù. o nichž jsem se zmínil.pro mne však se vším všudy zakletý zámek! Jeho klikatým chodbám. Ale ten dùm! Jaké prapodivné staré stavení to bylo . Byla snýtovaná a pobita železnými høeby a nahoøe se zubatily železné hroty. tvrdým štìrkem. když vznešeným. Dobøe si pamatuji. A. ale tímto posvátným prostorem jsme procházeli opravdu jen zøídka . osázený zimostrázem a jinými keøi. Poe . nalézali nepøebernì námìtù k ponurým poznámkám nebo ještì ponuøejším úvahám. lavièky nebo nìco podobného. vysypaná jemným. abychom do nìho pronikli! V jednom výklenku dùkladné zdi se chmurnì tyèila ještì dùkladnìjší brána. volným krokem vystupoval na kazatelnu! Je to možné.

Sotva se dalo bezpeènì urèit. Byla to bytelná stavba s tìžkými dveømi. Uèebna byla nejvìtší místností v domì .William Wilson konce. v kterém ze dvou jeho pater èlovìk právì je.a nemohl jsem se ubránit pøedstavì. V odlehlém. kterou jsem sdílel s osmnácti až dvaceti jinými studenty. Bìhem pìti let. Za hradbou mohutných zdí této ctihodné koleje jsem strávil . V dalších výklencích byly dvì podobné komùrky. v které odlehlé èásti domu leží malá ložnice. že v každé místnosti najde tøi ètyøi schody vedoucí nahoru nebo dolù do dalšího pokoje. pøecpaných nepøebernými hromadami knih a tak zbrázdìných iniciálami i celými jmény. druhá uèiteli angliètiny a matematiky. ani s odporem . starodávných. než jaké mé zralejší jinošství nacházelo v pøepychu nebo mùj mužný vìk v zloèinu. hodiny obludných rozmìrù v druhém. strašidelnì pùsobícím koutì byl ètyøhranný výklenek. a zdánlivì otravná jednotvárnost školy byla nabita silnìjšími vzruchy. Také pøíèné. ošoupaných škamen. že naše nejurèitìjší pøedstavy o celé stavbì se pøíliš nelišily od našich pøedstav o nekoneènosti. Mohl si být jist. nepøehledné a vzájemnì se protínající. Po celé tøídì bylo køížem krážem bez ladu a skladu nakupeno množství èerných. s lomenými gotickými okny a dubovým stropem. Byla velice dlouhá. se mi nikdy nepodaøilo pøesnì stanovit. hluboký asi osm až deset stop. po dobu vyuèování svùj “svatostánek”. kde mìl nᚠøeditel. která jsem tu strávil.dobu mezi desátým a patnáctým rokem svého života. radìji by podstoupil muka pekelná. jíž se snad v dávné minulosti honosily. že také nejvìtší na svìtì. ale pøesto nám nahánìly hrùzu: Jedna sloužila jako katedra uèiteli klasických pøedmìtù. že nadobro ztratily i tu trošku pùvodní formy. Pøesto se musím domnívat.nikoli v nudì. groteskními kresbami a spoustou jiných øezeb. a než by ji byl za nepøítomnosti “principála” kdokoli z nás otevøel. Ohromné vìdro s vodou stálo v jednom rohu místnosti. aby se zabavil èi zaujal. Vnímavý mozek dítìte nepotøebuje události vnìjšího svìta. úzká a tísnivì nízká. které nebyly zdaleka v takové vážnosti. že v nìm bylo 161 . postranní chodbièky byly tak èetné. že mùj raný duševní vývoj probíhal dost neobvykle. ctihodný pan doktor Bransby.

Povídky i cosi bizarního. kteøí nebyli o mnoho starší než já .ve skuteènosti nazírané oèima svìta toho bylo pramálo k zapamatování! Ráno budíèek. odmítal slepì vìøit tomu. podøizovat se mé vùli. Nepochybnì jsem v dìtství prožíval s intenzitou muže to. Wilsonùv odpor mne uvádìl do znaèných rozpakù. que ce siécle de fer!” (fr. Proto jsem si v tomto vyprávìní dal jméno William Wilson smyšlené jméno. procházky. kteøí podle studentské hantýrky patøili do “naší party”. s jakou jsem pøed ostatními odbýval jeho 162 . jakými jsou vyraženy nápisy na kartaginských mincích.E.) . A pøece ve skuteènosti . Mùj jmenovec. nadšení a panovaènost mi vpravdì zajistily už velmi záhy významné postavení mezi spolužáky a pozvolna. veèer nás honili do postele. mìl stejné køestní jméno i pøíjmení jako já . høištì a jeho šarvátky. le bon temps.to všechno jakási dávno zapomenutá duševní magie pøetvoøila v blouznivá rozjitøení. hry a pletichy . toto železné století! Má horlivost. pak je to krutovláda chlapecké tyranské povahy nad ménì ráznými kamarády. nebo pøes mùj urozený pùvod bylo mé jméno z nejbìžnìjších a už od nepamìti bývalo (zøejmì z práva daného zvykem) spoleèným majetkem nízkých vrstev. ve sportu i rvaèkách na høišti. v svìt pøekypující dìním. nejasné vybavování sporých radostí a fantazmagorických útrap. jediný z tìch. co teï nalézám vryto do pamìti rýhami tak živými. Valná vìtšina lidí si z událostí útlého vìku nezachová do doby dospìlosti nìjaký urèitý dojem.nade všemi kromì jednoho. si troufal soupeøit se mnou ve studiích. že jsem pøi vší nadutosti. který. zkoušení. vzrušivých zážitkù podnìcujících srdce i ducha. U mne je to jiné. o to trapnìjších. co jsem tvrdil. Touto výjimkou byl žák. odvážil se dokonce všemožnì zasahovat do mých despotických rozkazù. chatrná. Jeli na zemi nìjaká svrchovaná a neomezená krutovláda. Ze všeho zbude šedivý stín. které se pøíliš neliší od mého pravého. tøebaže jsme nebyli pøíbuzní. nesouvislá vzpomínka. pravidelná volná odpoledne. ve vesmír pestrých dojmù. ale docela pøirozenì jsem získával pøevahu nade všemi. Poe . “Oh. døení lekcí.okolnost. tak hlubokými a tak trvalými. která vlastnì není nijak pozoruhodná. A.Ó krásné èasy.

daly vzniknout mezi žáky vyšších roèníkù domnìnce. nedovedl jsem ho poctivì nenávidìt. Pøipadalo mi. aby mne nepøedstihl. nebo. Již jsem øekl. jeho vzdor a zvláštì jeho nepøístojné a umínìné zásahy do mých plánù nebyly mínìny po pravdì útoènì. jež ve mnì Wilson svým vìèným soupeøením a nesnesitelným oponováním vyvolával. ale pøes trvalé napìtí.nebo jen vyrovnanost sil nepozoroval vlastnì nikdo mimo mne. že se ho bojím. Možná že ho v jeho rivalitì popouzela jenom jakási rozmarná chu oponovat mi.aèkoli jsem obèas s pocitem údivu. abych mìl pocit. že mu schází jak ctižádost. že jsme bratry. a pøece jsme spolu díky mé pýše a jeho opravdové dùstojnosti nikdy nepøestávali “mluvit”. Snad se to mùže zdát podivné. byli bychom nepochybnì dvojèaty. v nìmž mi sice veøejnì pøiznával palmu vítìzství. Jeho soutìživost. Snad tento rys Wilsonova chování. že v jeho jízlivých narážkách èi nesouhlasu je i dávka velice nevhodné a krajnì nevítané pøíchylnosti. ohromovat nebo zahanbovat mne . pokoøení i vzteku musel postøehnout. naši druhové v jakési nevysvìtlitelné zaslepenosti zøejmì nic takového ani netušili. jak jsem se po svém odchodu z ústavu doktora Bransbyho náhodou dovìdìl. že jsme na školu vstoupili týž den. a v okolnosti. které mne pohánìly a umožòovaly mi vynikat. Pohnutkou k tomuto podivnému chování nemohlo být podle mých pøedstav nic jiného než bezmezná domýšlivost. ale vždycky to zaonaèil tak. jsem chtì nechtì spatøoval dùkaz jeho skuteèné pøevahy. A pøece tuto pøevahu .což je shoda dosti nápadná. tak náruživý elán. v skrytu duše cítil. že vlastnì patøí jemu. že Wilson nebyl ani vzdálenì spøíznìn s mojí rodinou. Témìø dennì jsme spolu mìli nìjaký spor. byly spíš povahy soukromé. že se mnou ve všem tak snadno udržuje krok.William Wilson domnìlé nároky. Starší chlapci se obvykle nezajímají tak zevrubnì o své mladší druhy. musel jsem se neustále štvát. ledna roku 1813 . tváøící se nestoudnì jako zastánlivá ochrana a pøízeò. narodil se mùj jmenovec 19. a v mnoha ohledech byly si naše povahy 163 . jakož i shoda našich jmen a k tomu i náhoda. protože toho dne jsem se narodil i já. anebo jsem mìl øíci. Kdybychom však opravdu byli bratry.

který mi bude ustaviènì na oèích. nemá sama žádné slabiny a naprosto vyluèuje posmìch na svùj úèet. byl by ji jiný. a když v den mého pøíchodu pøibyl do koleje další William Wilson. 164 . napoøád mì tím dráždil. jakkoli se dovede radovat z bøitkosti vlastních žertù. a protože to byla zvláštnost podmínìná patrnì konstituèní vadou. Zvuk tìch dvou jmen mi drásal uši. to mi zùstane navždy utajeno.mùj sok mìl zøejmì neduživý hrtan èi hlasivky. i když se tváøily jako nevinné škádlení) než v nìjaké vážné. jimž snad jen naše vzájemné postavení nedovolilo dozrát v pøátelství. využít ve svùj pochybný prospìch. jak už to v bìžné školní praxi bývá. Jak se vùbec mohl dovtípit. Tohoto nedostatku jsem nikdy neopomenul. která nepøekroèila míru nenávisti. že Wilson a já jsme byli nerozluèní kamarádi. a dvojnásob se mi to jméno hnusilo. Od vždycky se mi protivilo moje neurozené pøíjmení i moje obyèejné. A. rùznorodá smìsice pocitù. nìco obdivu. budou následkem té ohavné shody nevyhnutelnì a èasto zamìòovány s mými. Z tohoto nepøirozeného vztahu mezi námi dvìma nepochybnì vyplývalo. že ve mnì probouzely pocity. Mé nápady v tomto smìru. Poe . respektoval . že mì taková malichernost mùže zlobit. Wilson mi odplácel nejrùznìjším zpùsobem. že se tak jmenuje. ménì bezradný protivník. hodnì báznì a hora trýznivé zvìdavosti. Pro moralisty ještì musím dodat. tichou sebekázní. a už otevøených nebo zastøených) vyúsovaly spíš v proud posmìškù a neomaleností (jež zraòovaly. Objevil jsem u nìho vlastnì jen jedno zranitelné místeèko. zapøisáhlé nepøátelství.Povídky dokonce tak blízké. a jsem je sebedùmyslnìji propracovával.E. která. jakmile to však postøehl. jak jen to bylo možné. protože je nosil cizí èlovìk. a obzvl᚝ jeden druh jeho žertování mne až nepøíèetnì popouzel. že všechny mé výpady proti nìmu (a bylo jich mnoho. Je mi vskutku zatìžko blíže urèit nebo jen vylíèit mé pravé city vùèi nìmu. Byla to pestrá. a jehož záležitosti. takže nikdy nedokázal mluvit hlasitìji než tichým. zazlíval jsem mu. nezvuèným šepotem. ne-li plebejské køestní jméno. nebývaly vždy stejnì zdaøilé. nebo mùj jmenovec byl obdaøen onou nenápadnou. víc úcty. než jsem byl já. kvùli kterému je teï budu slýchat dvakrát tak èasto. trocha popudlivé nevraživosti.

jak bylo pro nìho pøíznaèné. o veøejné uznání. Umanul si. O mé zvuènìjší tóny se ovšem nepokoušel. Tehdy jsem ještì netušil. anebo ještì spíš jsem vdìèil za své bezpeèí virtuóznímu poèínání napodobitele. tak v jednání dokonale napodobovat. zùstalo pro mne po mnoho tísnivých mìsícù nevysvìtlitelnou záhadou. ale že si v této okolnosti nalezl tak bohatý zdroj špièkování. jehož by svými vtipnými výkony tak snadno dosáhl. že je rozvíjel pozvolna. že je tato podobnost nìkým pøetøásána nebo že ji naši spolužáci vùbec zpozorovali. mohu pøièíst. že jsme stejnì velcí a všiml jsem si. že jsme si dokonce jedineènì podobni celkovým vzezøením i rysy ve tváøi. Utìšovalo mne pouze vìdomí. které kolovaly ve vyšších tøídách. zevnìjšku èi na nᚠvzájemný vztah. již mi zasadil. bylo zøejmé. jak krutì mne toto skvìlé zpodobování (sotva bych je mohl nazvat karikaturou) trýznilo. jedinì jeho mimoøádnì bystrému postøehu. že mne bude jak v øeèi. nic mì nemohlo silnìji pobouøit (i když jsem to úzkostlivì tajil) než jakákoli narážka na podobnost našich povah. Že ji v celém jejím rozsahu a právì tak pozornì zaznamenal on. Ale po pravdì jsem se nemusel ani trochu obávat (jedinì snad øeèí o našem pøíbuzenství a pak Wilsona samého). mou chùzi i celkové vystupování si osvojil bez nesnází. Také mne dopalovaly povìsti o našem pøíbuzenství. Proè naši spolužáci nevytušili jeho zámìry. Možná že své nápodoby uèinil ménì nápadné tím. že jsme navlas stejnì staøí. že zøejmì jen já tu hru pozoruji a že nemusím snášet potutelné a podivnì jízlivé úsmìvy od nikoho jiného než od svého jmenovce. Spokojen patrným úèinkem. zato intonace byla totožná a jeho podivný šepot se stal vìrnou ozvìnou mého hlasu. Pøizpùsobit se mi v oblékání bylo velmi snadné. který ve mnì zamýšlel vyvolat. pøes jeho vrozený neduh mu neunikl dokonce ani mùj hlas.William Wilson Takto podnícená rozladìnost sílila. jak jsem už døíve pravil. Zkrátka. Nemíním zde líèit. a naprosto nestál. jako by se tajnì pochechtával ránì. nepostøehli jejich provedení a neúèastnili se jeho pošklebkù. který podobnì jako kopista obrazù opovrhl vnìjší 165 . kdykoli se objevila sebemenší známka duševní nebo fyzické podobnosti mezi mnou a mým sokem. a svou úlohu hrál vìru znamenitì. ale neuniklo mi.

a že bych byl dnes lepší a tím i šastnìjší èlovìk. dotìrném vmìšování do mých zámìrù. že v prvních letech našeho studentského soužití by byly moje city k nìmu snadno uzrály v pøátelství. že se mi vyhýbá. co neznalec na obraze rozpozná) a zprostøedkoval dokonale ducha originálu . divoké. Již nejednou jsem se zmínil o jeho protektorském chování vùèi mnì a o jeho ustavièném. že si nevzpomínám na jediný pøíklad. rady nikoli otevøenì vyslovené. jež mne zaplavilo.cosi. A. zmatené. který jsem tak ze srdce nenávidìl a jímž jsem tak zarputile opovrhoval. Poe . ne-li jeho širší vlohy a praktické znalosti. ztratil pøi jednom prudkém støetnutí svou obvyklou rozvahu a zaèal mluvit a jednat s otevøeností ponìkud cizí jeho povaze . jako bych se s bytostí stojící 166 . pøekotné vzpomínky na dobu. po tak dlouhé dobì. Øekl jsem. A tak jsem se èím dál víc vzpouzel jeho dotìrnému dohledu a den co den jsem otevøenìji dával najevo. Pøi jedné pøíležitosti to patrnì zpozoroval a od té chvíle se mi vyhýbal nebo pøedstíral.Povídky formou pøedlohy (jediné. kdybych nebyl tak èasto odmítal rady sdìlované mi tím významným šepotem. ale jen naznaèené nebo napovìzené. Tyto zásahy mívaly èasto nepøíjemnou podobu rady. Pøijímal jsem je s odporem. kdy se pamì sama ještì ani nezrodila. že aspoò jeho mravní smysl. nìjakou ztøeštìnost. pokud si pamatuji.k mému soukromému posouzení i vzteku. se mùj vztah k nìmu bezmála stejnou mìrou mìnil v nepochybnou nenávist. èím jsem byl starší.a tu jsem v jeho pøízvuku. kdy by mi mùj sok doporuèil nìco neuváženého. ale v posledních mìsících mého pobytu v koleji.aspoò se mi zdálo. co mi oživilo matné vidiny mého nejútlejšího dìtství. Pøibližnì ve stejné dobì.E. jak se mi protiví jeho (podle mého mínìní) nesnesitelná nadutost. co mne zprvu vylekalo a pozdìji hluboce zaujalo. kdy se jeho dotìrnost v bìžném denním styku oèividnì mírnila. že jsem objevil . tak pøimìøenou jeho nedospìlosti a zdánlivé nezkušenosti. který sílil. upøímnì a po právu pøiznat. než pøiznáním. Nemohu lépe vystihnout vzrušení. byl mnohem pronikavìjší než mùj . že jsem ze sebe jen stìží setøásl dojem. v jeho postoji i v celkovém výrazu objevil . A pøece musím dnes.

neslyšnì jsem vstoupil. když je vzhùru! Totéž jméno! Tatហtváø. A jednu z tìchto komùrek obýval Wilson. Zahledìl jsem se na ni a mým tìlem projel vzápìtí ochromující. Tato iluze se však rozplynula právì tak rychle. veden svým obchodním dùvtipem. celého mne posedla bezdùvodná a pøitom nesnesitelná hrùza. že všichni tvrdì spí. jež spolu souvisely a v nichž spal vìtší poèet studentù. pøisunul jsem lampu ještì blíž k jeho oblièeji. že tentokrát svùj zámìr stùj co stùj uskuteèním a dám svému protivníkovi plnì pocítit všechnu z᚝. zastínìnou lampu jsem nechal pøede dveømi. s nimiž jsem až dosud znovu a znovu ztroskotával. zmrazující pocit. byly to pouhé komùrky. zaøídil také jako ložnice. V témž okamžiku spoèinuly i mé oèi na jeho tváøi. Když jsem došel k jeho pokojíku. jak se zjevila. Pomalu a tiše.tyto rysy pøed mýma oèima . Už dlouho jsem se chystal vyvést mu jeden z tìch zlomyslných žertíkù. že spí. zatímco mi mozkem víøil bezpoèet nesouvislých myšlenek. jsem odhrnul závìs kolem postele a svìtelné paprsky jasnì ozáøily spáèe. Ne. abych urèil den poslední rozmluvy se svým jedineèným jmenovcem. Jsou tyto rysy . Byla tam ale i spousta všelijakých zákoutí. Pokroèil jsem blíž a naslouchal jeho klidnému oddychování. Lapaje po dechu. ale jeden èlovìk se tam vešel. Rozlehlá stará budova s mnoha postranními trakty mìla nìkolik velikých místností.opravdu Wilsonovy? Ano. rysy! Týž den 167 . že nepatøí Williamu Wilsonovi. Umínil jsem si. v údobí nekoneènì vzdálené minulosti. že mì takhle mátly? Zíral jsem na nì. jíž planu.William Wilson pøede mnou znal už dávno pøedtím. vstal jsem z lùžka a s lampou v ruce jsem se kradl bludištìm úzkých chodeb do ložnice svého soka. to jsem vidìl. výklenkù a pøístavkù (což u budovy tak hudlaøsky postavené bylo nevyhnutelné) a ty doktor Bransby. a zmiòuji se o ní jen proto. takhle pøece nevypadá. Prsa se mi sevøela. vrátil jsem se pro svìtlo a s ním jsem se znovu pøiblížil k jeho lùžku. ale jako v záchvatu zimnice jsem se zachvìl pøedstavou. Co se to s nimi pøihodilo. kolena se mi roztøásla. Když jsem v noci bezprostøednì po zmínìném støetnutí (dokonèoval jsem tehdy již svùj pátý rok na škole) zjistil. Když jsem si ovìøil. jak jsem si to pøedem promyslel. jsou.

nesmyslné napodobování mé chùze. s nimiž jsem na nì vzpomínal. Tøi léta plná pošetilostí utekla bez užitku. Po nìkolika mìsících. Pravda . mých zvykù a zpùsobù! Je skuteènì v mezích lidských možností. Vír nerozvážných bláznivin. To krátké mezidobí staèilo oslabit mé vzpomínky na události u doktora Bransbyho. pohltil rázem všechny hlubší. bylo jen a jen výsledkem tohoto dennodenního sarkastického napodobovaní? Otøesený. zakoøenila ve mnì sklony k neøesti a do znaèné míry dala zbytnìt mému tìlu. již jsem podìdil.Povídky pøíchodu do koleje! A pak to umínìné. než pøekvapilo. do nìhož jsem se tak chvatnì a tak slepì vrhl. po týdnu bezduché zábavy. Vyvrávoral jsem z místnosti a nìkolika rychlými kroky 168 . Jednou. abych do nich už víckrát nevstoupil. že v hale je nìjaký èlovìk. právì jsem se chystal pronést jakýsi obzvl᚝ peprný pøípitek. jaký jsem vedl v Etonu. vážnìjší dojmy a z mé døívìjší existence zanechal v pamìti jen samé plytkosti. A zpùsob života. které jsem strávil doma v naprosté neèinnosti. Mohl jsem teï bez zábran pochybovat o spolehlivosti svých smyslù a zøídkakdy jsem si onu zkušenost pøipomínal jinak než s podivem nad nekoneènou lidskou lehkovìrností a s úsmìvem nad bujnou pøedstavivostí. Toto neèekané vyrušení mne v mém zjitøelém opilství spíš potìšilo. když moji pozornost náhle upoutalo prudké otevøení dveøí a naléhavý hlas sluhy za nimi. co teï vidím. smyl z minulých èasù vše kromì pìny na povrchu. když naše nespoutané hýøení vrcholilo. a tak se na východì již matnì šeøilo. mohl sotva tuto skepsi zaplašit. aby to. po špièkách jsem se vytratil z pokojíku a poté jsem bez meškání opustil prostory staré koleje. anebo aspoò podstatnì zmìnit povahu pocitù. A. Víno teklo proudem a nechybìly ani jiné a snad i nebezpeènìjší svody. Ale nechce se mi tu široce rozvádìt pøíbìhy mé nièemné rozmaøilosti . jsem k sobì pozval malou spoleènost nejzhýralejších studentù k tajné pitce. Sešli jsme se pozdì v noci. nebo nᚠflám se mìl jako obvykle protáhnout až do rána. Øíkal. Šílenì rozjaøený kartami a alkoholem. zdìšený jsem zhasl lampu. Poe .rozmaøilosti. který má zøejmì velice naspìch a chce se mnou neodkladnì mluvit.tragika z dramatu vyvanula.E. jež se vysmívala zákonùm a unikala bdìlým øádùm uèilištì. mého hlasu. ocitl jsem se na škole v Etonu.

Byla to váha temné výstrahy obsažená v tìch dvou slovech. To jsem v chabém svìtle staèil postøehnout. byl neznámý pryè. Ale kdo. kteøí mi poskytli veškerou výbavu i roèní apanáž. jaký jsem mìl v té chvíli na sobì i já. s nedùtklivým gestem mne uchopil za paži a zašeptal mi do ucha: “Williame Wilsone!” Ihned jsem dokonale vystøízlivìl. Tøebaže tato pøíhoda živì zapùsobila na mou vyšinutou obraznost. Pravda. kašmírovém ranním obleku.pouze jsem si ovìøil. byl bledý rozbøesk. a pøece zašeptaných hlásek. kdy já jsem z nìho uprchl. chvìjícího se ukazováku. jak jej varovnì držel mezi svìtlem a mýma oèima.William Wilson jsem dorazil do vestibulu. rozpoznal jsem postavu mladíka asi mojí výšky. Ale zanedlouho jsem pøestal o této epizodì pøemítat. Než jsem se vzpamatoval. bylo nìco. které teï rozptylovalo naprostou tmu. že kvùli jakési náhlé nehodì v rodinì musel opustit ústav doktora Bransbyho odpoledne téhož dne. Tam jsem také záhy odjel díky rozhazovaèné ješitnosti mých rodièù. støiženém podle poslední módy. Nicménì jsem si nijak nezastíral. sykavým hlasem. V chování neznámého i v posunku jeho zdviženého. zanechala dojem právì tak živý jako prchavý. že znám totožnost toho záhadného èlovìka. matnì prosvítající lunetovým okénkem. Jakmile jsem postoupil dál. který se tak vytrvale plete do mých záležitostí a obtìžuje mne svými vtíravými radami. Sotva jsem stanul na prahu. po nìkolik týdnù jsem po neznámém usilovnì pátral anebo se hroužil do morbidních úvah. pronesených pøíznaènì tichým. jež ke mnì dolehly s pøívalem vzpomínek na zašlé dny a zasáhly mé nitro jako elektrický proud. co to je zaè . povìdomých. v nìmž si mé srdce tak hovìlo.ten Wilson? Odkud vùbec pøišel? A jaké má cíle? Na žádnou z tìchto otázek jsem nenacházel odpovìï . ale rysy jeho tváøe jsem nerozeznal. a soupeøit v marnotratnosti s nejpyšnìjšími 169 . v bílém. chvatnì se ke mnì pøiblížil. tónina tìch nìkolika prostých. V tomto nízkém a tìsném prostoru nevisela žádná lampa a jediné svìtlo. umožòující mi užívat do sytosti pøepychu. ale to mnou tak hluboce neotøáslo. co mne naplnilo nevýslovným úžasem. a pøedevším to byl témbr. nebo jsem celou svou pozornost plnì zamìøil k zamýšlenému odjezdu do Oxfordu.

že nevyniká inteligencí. A právì obludnost této urážky všeho mužného a èestného byla nepochybnì hlavní. když na universitu vstoupil mladý. ne-li jedinou pøíèinou beztrestnosti mého poèínání. který se s námi obìma znal stejnì dùvìrnì. a vybral jsem si ho pochopitelnì jako vhodný terè své zruènosti. jak hluboce jsem i zde klesl pod úroveò džentlmenské cti: seznámil jsem se s profesionálními karbaníky. Brzy jsem zjistil. a když jsem si dokonale osvojil toto z nejpodlejších øemesel. neodolatelné výboje! Provozoval jsem s úspìchem tyto nekalosti již dva roky. Sotva mi však uvìøíte.jeho pøehmaty jen originální rozmary . Snad staèí øíci. A.byl bohatý jako Herodes Atticus a právì tak snadno jako on se prý domohl svého majetku. který . Ano. nedávno povýšený šlechtic Glendinning. propukla dvojnásobnou silou a ve své posedlosti po pustých zábavách jsem odvrhl i základní pravidla slušnosti. podnìcovaná tìmito prostøedky. Vždy i ti nejzhýralejší z mých druhù by spíš pochybovali o neklamném svìdectví svých smyslù.Povídky dìdici nejbohatších panství ve Velké Británii. než by z nìèeho takového podezøívali toho veselého. Má vrozená náruživost. setkal jsem se s ním (najisto jsem pøedpokládal.jeho nestoudné podlosti jenom nenucené. abych ho pak tím bezpeènìji vtáhl do svých sítí. štìdrého Williama Wilsona . který však 170 .E. Poe . øíkám pravdu. jež podstatnì obohatily široký repertoár výtržností. tehdy bìžnì poøádaných na nejzkaženìjší evropské univerzitì. jen abych si rozmnožil svùj beztak ohromný pøíjem. že to bude schùzka poslední a rozhodující) v kolejním bytì jiného studenta (pana Prestona). nejšlechetnìjšího ze všech nezávislých studentù v Oxfordu . pøímého.jehož hanebné kousky (jak øíkali jeho pøíživníci) jsou jen výstøelky mládí a nezkrotné fantazie . Ale mìlo by pramalý smysl zabývat se podrobnìji mými výstøednostmi.toho velkorysého. Èasto jsem ho vyzýval ke høe a podle vzoru øemeslných hráèù jsem ho zprvu nechal vyhrávat znaèné èástky. že ve vyhazování penìz jsem pøeherodoval samého Heroda a že jsem osobnì zavedl èetné skandální novinky.jak se proslýchalo . Když koneènì mùj plán uzrál. praktikoval jsem je bìžnì na úkor lehkovìrnìjších kamarádù z koleje.

že zbledla pøímo strašidelnì. záludnì mnou povzbuzován. abych si v oèích svých druhù udržel dobrou povìst. nemohly ho podle mého mínìní vážnì znepokojit. dokud jsem ho nìkolikerým odmítnutím nevydráždil k zlostné poznámce. a èástky. že je až kupodivu. když jsem z nìkolika poznámek kolemstojících a z Glendinningova zoufalého výkøiku vyrozumìl. Ostatní èlenové spoleènosti. již do ní vehnalo víno.trvat rozhodnì na pøerušení hry. že ho zmohlo právì vypité víno.William Wilson budiž k jeho cti øeèeno . Pak se dlouze napil portského a udìlal pøesnì to.navrhl. nechali svých karet a obklopili nás jako diváci. že jsem toho èlovìka pøivedl na mizinu. které až dosud prohrál. natož aby ho takhle vyšinuly. co jsem chladnì pøedvídal . než z pohnutek ménì sobeckých .spíš proto. rozdával a hrál tak roztržitì. Výsledek jasnì potvrdil. Už chvíli ztrácela jeho tváø zarudlou barvu. Zanedlouho mi byl dlužen znaèný obnos. která mi dovolila dát souhlasu nádech dotèené pýchy. jež jsou pøi podobných pøíležitostech tak bìžné. a to za okolností. S dobøe pøedstíranou neochotou jsem nakonec svolil. Glendinning. Glendinning mi byl na mé všeteèné dotazy líèen jako nesmírný boháè. které mu získaly obecnou úèast a byly by ho chránily pøed úklady tøeba i ïábla. notnì nahýbal. až se mi posléze podaøilo takticky pøimìt Glendinninga k partii. v níž byl mým jediným protihráèem. míchal teï. a už jsem se chystal . Protahovali jsme veèírek dlouho do noci. sezval jsem ještì dalších osm až deset kolegù a velice jsem si dal záležet na tom. K této hanebné historce bych jen struènì dodal. Nejpravdìpodobnìjší se mi zdálo. jak se mùže najít nìjaký tupec. ne ovšem døív. mùj hejl. Nadto se hrála má oblíbená écarté. abychom zdvojnásobili už beztak pøemrštìné sázky. Abych je lépe zamaskoval. i když byly ohromné. který si už zveèera. ale nyní jsem s úžasem zpozoroval. aby se karty zaèaly hrát jakoby náhodou a aby ke høe dala popud sama vyhlédnutá obì. jak dokonale byla koøist v mých nástrahách: za necelou hodinku se jeho dluh zeètyønásobil. zaujati naší hazardní hrou. Øíkám: s úžasem.nemìl o mých zámìrech sebemenší tušení. 171 . že jsem jeho nervový stav nemohl pøièítat výluènì opilosti. který jim naletí. že jsem nevynechal jediný z podlých trikù.

uslyšeli jsme vetøelcùv hlas. s nimiž jsme hráli své partie. A neváhám dokonce pøiznat. bylo takové ticho. kdykoli se vám bude hodit. zmizel. tìžké dvoukøídlové dveøe pokoje se znenadání dokoøán rozletìly a mocný. že by bylo slyšet špendlík upadnout na podlahu.vylíèit své pocity? Musím snad øíkat. výrazným. jak pøišel. A.dokáži vùbec . že nesnesitelnou tíhu úzkosti sòalo z mé hrudi na krátký okamžik náhlé. v nìmž jsem bezdìky cítil. který mi pronikal až do morku kostí. Poté však nastala úplná tma a my jsme mohli jen tušit. neomlouvám se za své chování. Nejste zøejmì pouèeni o pravé povaze muže.odbornì se jim øíká arrondées . Pak ovšem podvádìný 172 .a to tak. podivné vyrušení. když si takto poèínám. jak dovnitø vstoupil neznámý èlovìk. který dnes v noci vyhrál v écarté veliký obnos na lordu Glendinningovi. že nejvyšší karty byly mírnì vypouklé na úzkých stranách.” Když mluvil. Prohlédnìte si prosím. že stojí v našem kruhu.E. Poskytnu vám proto rychlý a zaruèený návod. V jejich zkomírajícím plápolu jsme staèili zahlédnout. Døív než se kdokoli z nás mohl vzpamatovat z krajního úžasu nad touto neomaleností. Žalostný stav mé obìti vzbudil ve všech sklièující rozpaky a na nìkolik okamžikù zavládlo hluboké ticho. protože plním jen svou povinnost. podšívku manžety jeho levého rukávu a nìkolik balíèkù. kdežto nízké na širších. Pak mne prohledali. Mohu . tìsnì zahalený v pl᚝. Široké. jež byly k nerozeznání od tìch. až na to. jak mne pálí tváøe pod mnoha sžíravými pohledy výèitek a opovržení. nikdy nezapomenutelným šepotem. prudký náraz jakoby kouzlem pozhasínal všechny svíce v místnosti. jak jsem se v té chvíli mìl zachovat. Okamžitì mne popadlo snad deset rukou a vzápìtí byly znovu rozsvíceny svíce. V podšívce rukávu našli všechny karty vyšších hodnot dùležité pro écarté a v kapsách županu nìkolik balíèkù kompletních her. které najdete v ponìkud objemnìjších kapsách jeho vyšívaného županu. že jsem prožíval všechny hrùzy zatracencù? Mìl jsem vìru pøíliš málo èasu k úvahám. Sotva domluvil. “Pánové. že moje byly poznamenané . jak získat toto nezbytné pouèení.” pronesl tichým. asi stejnì vysoký jako já. jež na mne upírali ménì otrlí kolegové.Povídky Tìžko øíci. Poe . “Pánové. odešel právì tak ráznì.

který snímá. než opustit Oxford . co by ve høe mohlo nìco znamenat.” Byl jsem tak bezmeznì ponížen. s úžasem. který ležel u jeho nohou. Pl᚝. S poslední špetkou duchapøítomnosti jsem pøijal pl᚝. mìl na sobì jak jsem si uvìdomil .než opustit v každém pøípadì mùj byt. neobrátí své obìti pochopitelnì nikdy nic. “Pane Wilsone. toto je vᚠmajetek. který jsem tehdy nosil. Prchal jsem marnì.William Wilson dùvìøivec. který mne tak drtivì odhalil. pøihraje svému protivníkovi pokaždé vysokou kartu. Shledali jsme jich vìru dost. a nenápadnì jej položil pøes svùj. po délce karet. si ani netroufám øíci. pøímo hejskovsky vybìravý.” (Bylo chladno. když mi pan Preston podával pl᚝. ba bezmála s hrùzou jsem si uvìdomil.” øekl nᚠhostitel a shýbl se. pøehodil jsem si pøes župan plášt. aby zvedl pøepychový pl᚝ z vzácných kožešin. “pane Wilsone. Záhadný muž. Uznáte. a mimo mne jej z celé spoleènosti nemìl už nikdo. jako mlèenlivé opovržení a sarkastický odstup.jak vzácné a jak závratnì drahé. že mi mùj vlastní pl᚝ už visí pøes ruku (jak jsem si jej pøes ni zøejmì nevìdomky pøehodil) a že ten. který mi Preston podával. A proto. kdyby veškerou mou pozornost nezaujal v tu chvíli podivnì zarážející fakt. snímající po šíøce. Mùj nelítostný osud mne jakoby v zaníceném opojení pronásledoval a pøitom se jeho záhadná 173 . že by bylo zbyteèné hledat i zde (mìøil si s trpkým úsmìvem záhyby kožichu) nìjaký další dùkaz vaší dovednosti. doprovázen mukami hrùzy a hanby. Také jeho støih byl podle mého fantastického návrhu. jak se to dìlává. S výrazem nasupeného vzdoru jsem opustil byt a hned ráno ještì pøed úsvitem jsem se chvatnì vydal na cestu z Oxfordu na pevninu. doufám. s nimiž bylo pøijato.pl᚝.) “Pøedpokládám. pokoøen. je do nejmenších podrobností jeho pøesným duplikátem. nebo v tìchto triviálnostech jsem byl pošetile. který je mi nabízen. že bych se byl tìmto sžíravým slovùm vzepøel patrnì násilím. který zvedl z podlahy poblíž dvoukøídlových dveøí. kdežto falešný hráè. který jsem pak odložil. že vám nezbývá. byl z neobyèejnì vzácné kožešiny . a když jsem odcházel ze svého pokoje. Sebevìtší výbuch hnìvu nad tímto odhalením by se mne nedotkl tolik.

soka . bylo toho pramálo.Ale pøistupme již rychle k poslední osudové scénì dramatu! Až dosud jsem se trpnì podvoloval této despotické nadvládì. jak se brzo ukázalo. Jak se mohl. Ale ani tady jsem neuspìl. A. já jsem ale nepoznal chvíle oddechu.nenávidìného a obávaného soka z koleje doktora Bransbyho? Bláhovost! .tøebaže z jakéhosi osobitého rozmaru tak úzkostlivì a s dovedností pøímo zázraènou napodoboval mùj odìv. teprve zaèínala projevovat.obvinil mne neprávem z lakoty v Egyptì . nastrojil to vždycky tak. v niterných samomluvách kladl otázky: “Kdo je to? Odkud pøišel? Co zamýšlí?” Leè odpovìdi jsem nenacházel.že bych v tomto svém úhlavním nepøíteli a démonickém rádci nepoznal Williama Wilsona. Nábožná úcta. svého spolužáka. že kdykoli mi v poslední dobì zkøížil cestu . A už byl Wilson kdokoli. pak potupnì upíral! A pochopitelnì jsem si všiml i toho. jmenovce. domnívat.Povídky moc. toto byla falešná póza nebo pošetilost. Je to vìru ubohé ospravedlnìní autority. oè jsem mohl opøít své dohady. které kdybych je byl dokonèil. tøeba jen na okamžik. Poe . pøekazil mi pomstu v Paøíži. shledal jsem se s èerstvým dùkazem neblahého Wilsonova zájmu o mé záležitosti. které mi tak urputnì. Neuniklo mi ovšem. že bych v muži. aby zmaøil takové zámìry a zabránil takovým skutkùm. které se uzurpátorsky zmocnil! Ubohé odškodnìní za pøirozené právo na svobodnou vùli. s jakou jsem bezdìènì vzhlížel k Wilsonovì mravní 174 .uèinil tak vždycky jen proto. vášnivou lásku v Neapoli . Sotva jsem vkroèil do Paøíže. by napáchaly mnoho zla a bolesti. v Berlínì a v Moskvì! Kde všude jsem nemìl dùvod trpce ho proklínat? Pøed jeho nezbadatelnou tyranií jsem nakonec zdìšenì prchal jako pøed morem a do všech koutù zemì jsem prchal marnì! A znovu a znovu jsem si potají.zmaøil mé ambice v Øímì. S jakou nevkusnou a zároveò až údìsnou vlezlostí mi ten darebák v Øímì zhatil mé velkorysé zámìry! A právì tak ve Vídni. A pak jsem dopodrobna.znièil mou èest v Oxfordu . že mùj trýznitel. který mne varoval v Etonu . Léta plynula. formy a pøíznaèné rysy jeho nestoudného dozírání. peèlivì zkoumal postupy. kdykoli násilnì zasahoval do mých zájmù. spoleèníka.a tìch pøípadù stále pøibývalo . abych ani na vteøinku nespatøil jeho tváø .E.

který se ve všem shodoval s mým. jak jsem oèekával. i když s trpkou nechutí. Buï jak buï. K mé popuzené náladì pøispìlo nemalou mìrou i to. Jednou v Øímì jsem se v dobì karnevalu úèastnil maškarního plesu v paláci neapolského vévody Di Broglia. že jak sílí má vùle. Dopøával jsem si vína ještì hojnìji než jindy a dusné ovzduší pøeplnìných sálù mne nesnesitelnì roznìcovalo. do kostýmu. “Darebáku! Komediante! Nièemný lotøe! Já ti nedovolím. do jakého kostýmu bude pøestrojena. dùstojné rozvaze. pocioval jsem poznenáhlu pøíliv povzbudivé nadìje a posléze ve mnì tajnì uzrálo pevné a zoufalé odhodlání nepodlehnout už nikdy té zotroèující moci. vzdorovat. Èerná hedvábná škraboška zcela zakrývala jeho tváø. veselou.nebo tì na místì probodnu!” A již jsem si klestil cestu z plesové sínì do malé pøilehlé komnatky a vlekl ho neúprosnì s sebou. “Darebáku!” sípal jsem zlostí a každá hláska.William Wilson povznešenosti. A snad to nebyla jenom iluze. abych se bezvýhradnì. v nìmž vìzel rapír. že jsem si musil svízelnì razit cestu spletí hustého zástupu. mìl na sobì španìlský pl᚝ z modrého sametu. že jsem snášel èím dál netrpìlivìji dozor nad svým životem. zloøeèený šepot. 175 . kterou jsem ze sebe vyrazil. Avšak v poslední dobì jsem zcela propadl vínu a jeho obluzující vliv na mé zdìdìné sklony zpùsobil. otoèil jsem se bleskurychle k rušiteli a zuøivì jsem ho popadl za límec. slábne stejnou mìrou moc mého muèitele. Zaèal jsem reptat. Rozbìsnìn nepøíèetným vztekem. jako by mì ještì víc rozbìsòovala. snad jsem si jenom nenamlouval. Byl obleèen. spolu s pocity hrùzy. ve mnì až dosud probouzely pøedstavu vlastní nemohoucnosti a bezmocnosti a vnukaly mi. jimiž mne naplòovaly jiné povahové rysy i jeho troufalé pøetváøky. nedoèkavì jsem se k ní zaèal prodírat. podroboval jeho nesmlouvavé vùli. krásnou cho staøièkého a dìtinského Di Broglia. abys mì uštval k smrti! Pojï se mnou . obepnutý karmínovým pásem. V tomto okamžiku jsem ucítil lehký dotyk ruky na rameni a zaslechl nezapomenutelný. S bezostyšnou dùvìrností mi pøedtím vzkázala. tlumený. hledal jsem totiž dychtivì (netøeba øíkat z jak nízké pohnutky) mladou. zøejmé všudypøítomnosti a všemohoucnosti. váhat. a jakmile jsem nyní zahlédl její postavu.

Pak jsem ho vyzval. 176 . když øíkal : “Zvítìzil jsi. šílenì vzrušený a v jediné paži jsem cítil nezdolnou moc zástupu.jak je tam odhodil. øíkám. a když mi byl takto vydán na milost a nemilost. a zdálo se mi. osobité fyziognomii.aèkoli tam pøedtím vùbec žádné nebylo. Hrubou silou jsem ho v nìkolika okamžicích zatlaèil k ostìní pokoje. ale nebylo tomu tak. který se v tu chvíli naskytl mým oèím.a hle. jediný tah v jeho výrazné. a pak jsem se ihned vrátil k umírajícímu soupeøi. Jeho maska a pl᚝ ležely na zemi . Tak mi to pøipadalo.Povídky Jakmile jsme osamìli. Byl to mùj sok byl to Wilson. který je tvým obrazem. Nebyla jediná nitka na jeho odìvu. podlehl jsem.mrtev pro svìt. pro nebe i pro nadìji! Existoval jsi ve mnì . aby tasil. Zaváhal. vztekle jsem ho od sebe odstrèil. Krátký okamžik. A pøece jsi od této chvíle i ty mrtev . a když jsem k nìmu v neskonalé hrùze zamíøil. má bledá a krví potøísnìná podoba. s ukrutnou zbìsilostí jsem mu vrazil rapír do hrudi a znovu a znovu jsem jej tam noøil.tak mi to zprvu v mém zmatku pøipadalo . Spatøil jsem tam veliké zrcadlo . zjevuje. Rychle jsem k nim pøiskoèil. Vtom se kdosi pokusil otevøít dveøe. Souboj byl vìru krátký. Byl jsem posedlý. které by se naprosto beze zbytku neztotožòovaly s mými. Zaklel jsem a pøirazil dveøe. A. Poe . potácivým krokem mùj vlastní obraz. že promlouvám já sám. staèil patrnì k tomu. ale už nemluvil šeptem. aby se v uspoøádání hoøejšího èi vzdálenìjšího konce pokoje odehrála podstatná zmìna. až zavrávoral ke zdi. Ale žádný lidský jazyk nemùže vypovìdìt ohromení a dìs. pak s mírným povzdechem mlèky vytasil zbraò a pøichystal se k obranì. vykroèil mi vstøíc malátným. moje smrt ti v tomto obraze. kdy jsem odvrátil zrak.E. kdo tam tenkrát stál pøede mnou v agónii smrti. ale jen na vteøinku. Byl to Wilson. jak dokonale jsi zavraždil sám sebe. jež se mne zmocnily pøi pohledu. abych mu v tom zabránil.

William Wilson 177 .

............................................................................................................................................................................. 72 MEDAILÓN .................................. 22 ÏÁBEL VE ZVONICI ............................................................... 40 ELEONORA ................................................ 112 SKOKAN ...................................................................................................................................... 32 DÉMON ZVRÁCENOSTI ............................................................. 144 WILLIAM WILSON .................................... 14 ÈERNÝ KOCOUR ...................................................... 84 NIKDY SE S ÈERTEM NESÁZEJ O HLAVU! .............................................. 102 PØEDÈASNÝ POHØEB .................................................................................. 4 BERENICE .. 136 VRAH JSI TY! ..........................................................................................Obsah ANDÌL PITVORNOSTI ................................................. 58 MASKA ÈERVENÉ SMRTI ............................ 126 SUD VÍNA ............................... 52 JÁMA A KYVADLO .................................. 158 178 ............................................ 46 HAVRAN .......... 78 METODA DOKTORA TÉRA A PROFESORA PÉRA .......

zde.literatura na webu http://atheneum.Atheneum .cz .