CHARLES BUKOWSKI Erekce, Ejakulace, Exhibice a dal í p íb hy oby ejného ílenství

P TA TY ICÍTKA NA ZAPLACENÍ

IN E

Duke m l dceru Lalu, tak ji pojmenovali. m la ty i roky. bylo to jeho první dít a on si p itom v dycky dával zále et, aby nem l d ti, m l strach, e ho jednoho dne n jakým zp sobem zamordují, ale te byl do ní úplný blázen a ona ho m la ráda, rozum la v emu, co si Duke myslel, vládlo mezi nimi dokonalé porozum ní. Duke byl s Lalou v samoobsluze a mluvili o v em mo ném, plácali, co je napadlo. mluvili o nejr zn j ích v cech a Lala mu vypráv la v echno, co v d la, a ona toho znala spoustu - instinktivn - a Duke toho zase tolik nev d l, ale vypráv l jí také v echno, co v d l, a fungovalo jim to, byli spolu astní. "co je to?" zeptala se. "to je kokosový o ech." "co je uvnit ?" "mlíko a taková v c na vejkání." "pro to tam je?" "proto e je tam tomu dob e, v echno to mlíko a ta v c na vejkání se uvnit sko ápky cítí prima. íkají si: 'pání ku, tady uvnit je nám ale prima!"' "pro se to uvnit cítí prima?" "proto e v echno by se tam tak cítilo. já taky." "ne, ty ne. odtamtud zevnit bys nemohl ídit auto a nevid l bys odtamtud m . nemohl bys tam jíst slaninu s vají kama." "slanina s vají kama není v echno." "a co je v echno?" "vím já? mo ná vnit ek slunce, zmrzlá hmota." "VNIT EK SLUNCE? ZMRZLÁ HMOTA?" "jo." "jak to vypadá uvnit slunce, kdy je to zmrzlá hmota?" " íká se, e slunko je ohnivá koule. a myslím, e v dci by se mnou nesouhlasili, ale já si myslím, e by uvnit mohlo být zmrzlý." Duke vzal do ruky avokádo. "bezva!" "jo, to je p esn avokádo: zmrzlý slunko. sníme slunko a hned je nám teplo." "je slunko i ve v em tom pivu, co pije ?" "ur it ." "mám slunko uvnit já?" "víc ne v ichni lidi, který znám." "ale já si myslím, e ty má v sob OBROVSKÝ SLUNKO!" "díky, milá ku." li dál a dokon ili nákup. Duke nic nevybíral. Lala naplnila ko ík podle svých p ání. n co z toho se nedalo jíst: balóny, pastelky, d tská pistole. kosmonaut s padákem, který se mu rozvinul, kdy jste ho vyst elili do nebe. setsakramentsky skv lej kosmonaut. Lale se nelíbila pokladní u kasy. zamra ila se na ni. ubohá ena: m la vpadlý prázdný obli ej - byla to p í erná kreatura a ani o tom nev d la.

"ahoj, zlatí ko!" ekla pokladní. Lala neodpov d la. Duke ji nenapomenul. zaplatili a li do auta. "vzali si na e peníze," ekla Lala. "ano." "a ty potom musí v noci do práce a vyd lat dal í peníze. já nemám ráda, kdy chodí v noci pry . chci si hrát na maminku. já budu maminka a ty bude moje d átko." "dob e. budu d átko u te . co mám d lat, mami?" "fajn, d átko, umí ídit auto?" "m e to zkusit." pak jeli v aut . kdy odbo ovali doleva, jakýsi mizera dupl na plyn a pokusil se do nich vrazit. "d átko, pro se do nás sna í lidi vrazit svýma autama?" "proto e jsou ne astný, mami, a ne astný lidi rádi ubli ují." "copak nejsou ádný astný lidi?" "je spousta lidí, kte í p edstírají, e jsou astný." "pro ?" "proto e se stydí a bojí se a nemají odvahu si to p iznat." "ty se bojí ?" "mám odvahu p iznat to jenom tob - já mám tak hrozitánskej strach, mami, e si myslím, e ka dou chvilku zhebnu." "d átko, chce svou fla ku?" "jo, mami, ale po kej, a dojedeme dom ." jeli dál a zahnuli na Normandii. kdy jste odbo ovali vpravo, trefovali se do vás h . "jde dneska v noci do práce, d átko?" "ano." "pro pracuje v noci?" "je v t í tma. lidi m tolik nevidí." "pro nechce , aby t lidi vid li?" "proto e kdy by m uvid li, mohli by m chytit a poslat do lapáku." "co je to lapák?" "v echno je lapák." "JÁ nejsem lapák!" zaparkovali a odnesli nákup do domu. "mami!" volala Lala, "nakoupili jsme! zmrzlý sluní ka, kosmonauty, v echno!" maminka ( íkali jí "Mag") odpov d la: "to je dob e." potom se obrátila na Duka: "krucinál, p ála bych si, abys dneska v noci nikam nemusel. mám takovej divnej pocit. necho , Duku." "tak ty má pocit? zlato, já mám ten pocit poka dý. pat í to k tomu. musím jít. jsme úpln vycucaný. d cko naházelo do ko íku úpln v echno od unky v konzerv po kaviár." "kriste na nebi, to nem e to d cko ok iknout?" "chci, aby byla astná." "kdy bude v lochu, tak moc astná nebude." "podívej, Mag, v mým povolání musí po ítat s tím, e si n co odsedí . ty to nem e vydejchat, ale o tom ta práce je. n co jsem si u odsed l. m l jsem v t í t stí ne jiní." "co takhle n jaký poctivý zam stnání?" "v háku to lov ka zni í, lásko. a ádný poctivý zam stnání nejsou. um e tak jako tak. a já u si jdu svou cestou - jsem jako takový zuba , který trhá spole nosti zuby. je to to jediný, co umím. u je pozd . a ty ví , jak se zachází s bejvalejma trestancema. ví , jak se chovají k tob , íkal jsem ti, e..." "já vím, co jsi mi íkal, ale..." "ale ale ale ALE!!!" sko il jí do e i Duke, "nech m domluvit, sakra!" "tak domluv."

"to jsou ti pr mysloví uráci, co vysávají otroky a ijou si v Beverly Hills a v Malibu. to jsou ti chlápci, co se specializujou na 'rehabilitování' mukl , bejvalejch mukl . díky nim je pak ka dej zasranej mukl propu t nej na estný slovo istej jako lilie. je to podfuk. otrocká práce. odvolací soudy to v dí, oni to v dí, my to víme. u et it prachy státu, vyd lávat na n koho jinýho. svinstvo. samý svinstvo. v echno. makat t ikrát tolik jako normální lov k, a p itom t ze zákona o v ecko oberou - prodávat jim sra ky za desetinásobek nebo dvacetinásobek skute ný ceny. ale v echno je podle zákona, podle jejich zákona..." "jdi s tím n kam, to jsem u sly ela mockrát..." "a ty jdi do háje, jestli si to neposlechne je t JEDNOU! ty si myslí , e nic nevidím a necítím? myslí si, e mám dr et hubu? i p ed vlastní enou? jsi snad moje ena, ne? mrdáme spolu, ne? ijeme spolu, ne?" "to ty v dycky v echno zmrdá . a te jenom ve ." "NA TEBE mrdám! ud lal jsem chybu, technickej p ehmat! byl jsem mladej; nechápal jsem ty jejich buzerantský zákony..." "a te se sna í svou blbost n jak ospravedlnit!" "hele, to je dobry! to se mi LÍBÍ. enu ka. ty kundo. ty jsi prost kunda. nejsi nic jinýho ne kunda, do iroka rozcapená na schodi ti bílýho domu a s mentálním syflem..." "d cko poslouchá, Duku." "to je dob e. dopovím to, ty kundo. REHABILITACE. to je to slovo, to jsou ti du evní uráci z Beverly Hills. jsou tak zatracen decentní a HUMÁNNÍ. jejich man elky poslouchají v Hudebním centru Mahlera a p ispívají na charitu, aby si sní ily da ovej základ. a zvolej je v L. A. Times za deset nejlep ích enskejch roku. a ví , co jejich man ílci provedou s tebou? budou s tebou zacházet jako se psem ve svý k ivácký fabrice. zkrouhnou ti vejplatu, rozdíl si str ej do kapsy a na jakýkoli dotazy neodpov dí. je to v echno svinstvo, copak to nikdo nevidí? nikdo to NEVIDÍ?" "já..." DR HUBU! Mahler, Beethoven, STRAVINSKIJ! donut j t pracovat zadarmo p es as. celou tu stra livou dobu tí tak akorát skopou prdel. a jakmile jen n co CEKNE , u hav jí linku k soudu: 'je mi líto, Jensene, ale musím vám íct, e ten vá chlápek ukradl ze zásuvky v pokladn p tadvacet dolar . docela jsme ho p itom za ali mít rádi.'" "jakou chce teda spravedlnost? kriste na nebi, Duku, já nevím, co mám d lat. ty jenom vaní a vaní . o ere se a vypráví mi, e Dillinger byl nejskv lej í chlap, kterej kdy il. houpe se o ralej v k esle a camrá jako Dillinger. i já jsem na ivu. poslouchej m ..." "seru na Dillingera! ten je mrtvej. spravedlnost? v Americe není ádná spravedlnost. existuje jediná spravedlnost. zeptej se Kennedy , zeptej se mrtvých, zeptej se, koho chce !" Duke se zvedl z houpacího k esla, el do komory, zalovil pod krabicí s váno ními ozdobami a vytáhl boucha ku. p ta ty icítku. "tohle, tohleto. to je jediná spravedlnost, která platí v Americe. to je ta jediná v c, které v ichni rozumí." zamával tou proklatou v cí nad hlavou. Lala si hrála s kosmonautem. padák se patn otvíral. vindl. dal í vindl. jako strnule letící racek. jako kuli kové pero. jako Kristus hulákající p erývan na Tátu. "posly ," ekla Mag, "vyka li se na ten bláznivej kanón. já si najdu práci. nech m , abych si na la práci." "TY si najde práci! jak dlouho u tohle poslouchám? umí tak akorát mrdat zadarmo a válet se tady, íst asopisy a cpát se okoládou." "panebo e, to není zadarmo - JÁ T MILUJU, Duku, fakt t miluju." Duka to najednou zmohlo: "tak dob e, fajn. tak aspo ukli ten nákup. a n co mi uva , ne vyrazím."

Duke vrátil boucha ku zpátky do komory. posadil se a zapálil si cigaretu. "Duku," zeptala se Lala, "chce , abych ti íkala Duke nebo táta?" "to je jedno, zlatí ko. jak jenom chce ." "pro jsou na kokosovém o echu chlupy?" "kristepane, to nevím. pro mám chlupy na koulích?" Mag p i la z kuchyn a nesla v ruce plechovku s hrá kem: "takhle s mým d ckem mluvit nebude ." "s tvým d ckem? vidí tu její kulatou pusinku? p esn jako moje. vidí ty o i? vidí ten pupek? p esn jako m j. tvoje d cko - jen kv li tomu, e vyklouzlo z tý tvý kropenky a ocucávalo ti kozy. není to ni í d cko. pat í jenom sob ." "trvám na tom, " ekla Mag, " e nebude p ed dít tem takhle mluvit!" "tak ty trvá ... ty trvá ..." "ano, trvám!" dr ela plechovku s hrá kem ve vzduchu voln na dlani levé ruky. "trvám." "p ísahám, e jestli mi tu plechovku s hrá kem nedá z o í, pak mi pomáhej pámbu, ale pámbu nepámbu, NACPU TI TEN HRÁCH DO ZADKU, E TI BUDE LÍTAT VEN HUBOU!" Mag ode la s hrá kem do kuchyn a z stala tam. Duke si el do komory pro kabát a pro boucha ku. políbil d v átko na rozlou enou. usmíval se jako prosincové sluní ko, v n m est bílých koní b í p es nízký zelený h eben. tak n jak o tom uva oval; za ínalo ho to tvát. rychle vypadl. ale dve e zav el ti e. Mag p i la z kuchyn . "Duke ode el," eklo dít . "ano, já vím." "jsem ospalá, mami, p e ti mi kní ku." posadily se spolu na pohovku. "vrátí se Duke, mami?" "jo, ten hajzl se vrátí." "co je to hajzl?" "Duke. miluju ho." "ty miluje hajzla?" "jo," zasmála se Mag. "jo. poj sem, milá ku. sedni si mi na klín." sev ela dít v náru í: "jé, ty jsi tak teplá, jako pe ínka, jako teplé koblí ky!" "já NEJSEM pe ínka a NEJSEM KOBLÍ KY! TY JSI pe ínka a koblí ky!" "dneska je úpln k. moc velký sv tlo, moc velký sv tlo. bojím se, mám strach. je í i, já toho chlapa miluju, kriste na nebi..." Mag sáhla do kartonové krabice a vytáhla odtamtud d tskou kní ku. "mami, pro jsou na kokosovém o echu chlupy?" "chlupy na kokosovém o echu?" "ano." "posly , já jsem postavila na kávu. sly ím, jak v e voda. po kej, musím to jít vypnout." "dob e." Mag ode la do kuchyn a Lala sed la na pohovce a ekala. Duke zatím stál p ed obchodem s alkoholem na rohu Hollywoodu a Normandie a íkal si: do prdele do prdele do prdele. nevypadalo to dob e, smrd lo to. jako by cítil v zádech hlave automatické pistole. tak dostali Louieho. rozst íleli ho na cucky jako porcelánovou kachni ku na st elnici. zákonná vra da. celej zasranej sv t se topil ve sra kách legálních vra d. to místo nevypadalo dob e. snad by dnes byla lep í n jaká malá hosp dka. teplou skej bar. n co jednoduchýho. peníze na m sí ní nájem. ztrácím odvahu, pomyslel si Duke. zítra u budu jen sed t v k esle a poslouchat ostakovi e. vrátil se ke své erné fordce model '61. vyrazil na sever. 3 bloky. 4 bloky. 6 blok . 12 blok do toho mrazivého sv ta.

Mag sed la s dít tem na klín a etla mu z kní ky: IVOT V LESE... "lasi ka a její kamarádi norek, kuna a vydra jsou mr tná, rychlá, divoká zví ata. Jsou to maso ravci a neustále krve ízniv soupe í o..." v tu chvíli krásné dít usnulo a na nebi svítil úpln k. V LOCHU S NEP ÍTELEM STÁTU . 1 v roce 1942 jsem jednou poslouchal ve Filadelfii Brahmse. m l jsem malý gramofon. byla to Brahmsova druhá v ta. bydlel jsem tehdy sám. pomalu jsem upíjel z láhve portského a kou il laciný doutník. m l jsem malý útulný pokoj, jak se íká, a tu se ozvalo zaklepání na dve e. myslel jsem, e mi jde n kdo p edat Nobelovu nebo Pulitzerovu cenu. stáli tam ale dva slabomysln vyhlí ející k upani. Bukowski? jo. ukázali mi placku: FBI p jdete s námi. vezm te si rad ji kabát. budete pry del í dobu. netu il jsem, co jsem spáchal. neptal jsem se. pochopil jsem, e v echno je asi ztraceno. jeden z nich vypnul Brahmse. se li jsme po schodech dol na ulici. z oken ouhaly hlavy, jako by o tom v ichni v d li. pak se ozval ten v ný enský hlas: to je ten p í ernej mu skej! kone n ho chytli! prost to s enskýma neumím. po ád jsem musel p emý let, co jsem asi provedl, a jediné, na co jsem p i el, bylo, e jsem mo ná n koho v opilosti zavra dil. nechápal jsem ale, co by s tím m la mít spole ného FBI. dlan si op ete o kolena a nehýbejte rukama! dva chlápci sed li vp edu a dva vzadu, tak jsem si domyslel, e jsem musel odkrouhnout n koho opravdu d le itýho. rozjeli jsme se a já se po chvíli zapomn la zvedl jsem ruku, abych se po krábal na nose. BACHA NA TU RUKU!! kdy jsme dorazili do ú adovny, jeden z agent ukázal na adu fotografií visících kolem dokola na v ech ty ech st nách. vidíte ty fotky? zeptal se ost e. rozhlédl jsem se po snímcích, v echny byly p kn zarámované, ale ádná z tvá í mi nep ipadala pov domá. ano, vidím ty fotky, odpov d l jsem mu. to jsou mu i, kte í p i li o ivot p i slu b v FBI nev d l jsem, jakou odpov ode mne o ekává, a tak jsem rad ji nic ne íkal. vzali m do jiné místnosti. tam byl za p epá kou dal í lov k. KDE JE VÁ STRÝC JOHN? za val na m . co e? zeptal jsem se. KDE JE VÁ STRÝC JOHN? netu il jsem, co tím myslí. na chvíli m napadlo, e se tak v hantýrce íká n jakému tajemnému nástroji, jím jsem vra dil lidi, kdy jsem byl opilý. znervózn l jsem a nic mi nedávalo sebemen í smysl. chci od vás v d t, kde je JOHN BUKOWSKI! aha, ten je mrtvý. do prdele, tak to není DIVU, e ho nem eme najít! odvedli m dol do lutooran ové cely. byla sobota odpoledne. z okna cely jsem vid l kolem chodit lidi. jaké m li t stí! naproti p es ulici byl obchod s gramofonovými deskami. z reproduktor mi hrála hudba. v echno tam venku vypadalo tak svobodn a zdálo se tak snadné. stál jsem tam a sna il se p ijít na to, co jsem provedl. m l jsem na krají ku, ale nic jsem ze sebe nevymá kl. bylo mi jen smutn a zle, zlý smutek, kdy u se nem ete cítit h . myslím, e to znáte. myslím, e ka dý to ob as za ije. ale taky si myslím, e já to

za ívám pon kud p íli asto. v zení v Moyamensingu mi p ipomínalo starý hrad. otev ely se p ede mnou dv obrovské d ev né brány a pohltily m dovnit . divím se, e jsme ne li p es padací most. str ili m do cely s tlus ochem, který vypadal jako ú etní ze státního ú adu. jmenuju se Courtney Taylor, nep ítel státu . 1, p edstavil se. pro sem oupli tebe? zeptal se. (u jsem to v d l, proto e jsem se cestou zeptal.) vyhýbání se vojenské povinnosti. dvoje p ípady tady nesná íme: odpíra e vojenský slu by a úchyláky. zlod jská honorace, co? jen a zem vzkvétá, a je co krást. p esto nemáme rádi odpíra e vojenský slu by. jsem v tom fakt nevinn . p est hoval jsem se a zapomn l jsem oznámit na vojenskou správu novou adresu. na po t jsem to ekl. dostal jsem tady p edvolání k odvodu ze St. Louis. ekl jsem jim, e se do St. Louis nedostanu, a m po lou k odvodu tady. udali m a odvlekli sem. nechápu to: kdybych se cht l vyhýbat odvodu, nedával bych jim p ece adresu. vy jste v ichni nevinní. mám pocit, e to jsou v echno p kný kraviny. natáhl jsem se na pry nu. kolem el bacha . ZVEDNI TU SVOU ZATRACENOU PRDEL! za val na m . zvedl jsem tu svou zatracenou odpíra skou prdel. chce se zabít? zeptal se m Taylor. jo, odpov d l jsem. tak stáhni dol tu trubku, na který visí sv tlo. do kyblíku si napus vodu a stoupni si jednou nohou do n ho. vy roubuj árovku, str dovnit prst a dostane se okam it odtud. dlouho jsem sv tlo pozoroval. d kuju, Taylore, opravdu umí lov ku pomoct. kdy se zhaslo, ulo il jsem se a v tu chvíli vtrhli dovnit . t nice. co to je, do prdele? za val jsem. t nice, odpov d l Taylor. máme tady t nice. vsadím se, e mám víc t nic ne ty, ekl jsem. vsa se. deset cent ? deset cent . za al jsem chytat a zabíjet t nice na své pry n . skládal jsem je na d ev ný stolek. nakonec jsme ohlásili konec sout e, vzali své t nice ke dve ím cely, kde bylo trochu sv tlo, a spo ítali je. m l jsem jich 13, Taylor 18. dal jsem mu dese ák. teprve pozd ji jsem zjistil, e ty svoje p lil a ma kal, aby vypadaly del í. byl to podvodník. profík. hajzl. na dvo e, kde jsme mívali vycházky, jsem propadl kostkám. vyhrával jsem jeden den za druhým a bohatl jsem. na v ze ské pom ry. za den jsem vyd lal tak patnáct, dvacet dolar . kostky se hrát nesm ly a oni na nás mí ili ze strá ních v í kulomety a vali: NECHTE TOHO! nám se ale v dycky poda ilo hrát dál. kostky pronesl dovnit jeden úchylák. nem l jsem vlastn ádnýho z nich rád. v ichni m li útlou bradu, vodový o i, malý zadky a slizácký zp soby. desetiprocentní chlapi. myslím, e to nebyla tak úpln jejich vina, ale pohled na n jsem nem l rád. jeden z nich za mnou chodil po ka dé h e. ty jsi frajer, ú asn to válí , dej mi pár drobnejch. nasypal jsem mu do fialové dlan pár mincí a on se odplazil, svinskej hadí urák snící o tom, jak ukazuje ptáka t íletejm hol i kám. bylo to to jediný, co jsem mohl ud lat, aby ho nezmlátili, i kdy za rva ky dávali samotku a díra byla depresivní, ale chleba s vodou byly je t hor í. vid l jsem, jak odtamtud vycházejí, a trvalo dobrej m síc, ne vypadali zase jako d ív. v ichni jsme ale byli áhlí. já byl áhlej. já ur it . byl jsem na n ho moc tvrdej. kdy jsem se na n ho nedíval,

uv domoval jsem si to. byl jsem bohatej. kdy se zhaslo, chodil za mnou kucha s talí i plnými jídla, dobrého jídla v obrovském mno ství: zmrzlina, kolá , zákusky, dobrá káva. Taylor mi poradil, abych mu nikdy nedával víc ne patnáct cent , to byla nejvy í sazba. kucha v dycky za eptal díky a zeptal se, jestli má p ijít i dal í ve er. v ka dým p ípad , odpovídal jsem. bylo to jídlo, jaký jedli bacha i, a ti si evidentn ne ili patn . v zni v ichni umírali hlady a my s Taylorem chodili po dvo e a vypadali jsme jako dv enský v devátým m síci t hotenství. je to dobrej kucha , íkal Taylor. zavra dil dva lidi. zabil jednoho chlápka, dostal se ven a rovnou zabil dal ího. te u tady bude po ád, pokud se mu nepoda í utýct. jednou v noci si vzal do parády ho ana, sjel ho do hn dky a p kn mu ji natrh. ho an tejden nechodil. ten kucha se mi líbí, ekl jsem. myslím, e je to hodnej kluk. je to hodnej kluk, souhlasil Taylor. po ád jsme si bacha i st ovali na t nice a bacha na nás je el: KDE SI MYSLÍTE, E JSTE? V HOTELU? DY SI TO, CHLAPI, NOSÍTE S SEBOU! co jsme pochopiteln pova ovali za urá ku. bacha i byli zlí, bacha i byli blbí a bacha i se taky báli. bylo mi jich líto. nakonec m s Taylorem rozhodili do r znejch cel a na i celu vydezinfikovali. potkali jsme se s Taylorem na vycházkovým dvo e. dali m ke klukovi, ekl Taylor, k n jakýmu nová kovi, úpln blbýmu, neví v bec nic. je to p í erný. m dali ke starýmu chlapovi, kterej neumí anglicky, sedí celej den na kýblu a po ád dokola opakuje: TARA BUBBA ERE, TARA BUBBA SERE! celej sv j ivotní problém u vy e il: rát a srát. myslím, e mluví o n jaké mýtické postav ze své vlasti. e by lo o Tarase Bulbu? nevím. kdy jsem el poprvý na vycházku, staroch mi roztrhal prost radlo a ud lal si z n ho prádelní ru; pov sil si na ni pono ky a spodky, a kdy jsem ve el dovnit , ze ry kapalo. staroch celu nikdy neopou t l, nechodil dokonce ani do sprchy. íkalo se, e ádný zlo in nespáchal, cht l tam jen z stat a oni ho nechávali. e by dobro inný skutek? ílel jsem z n ho, proto e mn vadila vln ná deka, která m krábala. já mám stra n jemnou poko ku. ty starej zmrde, je el jsem na n ho, jednoho chlapa jsem u zabil, a jestli se okam it nezvedne , tak bude druhej! on ale dál sed l na kýblu, usmíval se a opakoval: TARA BUBBA ERE, TARA BUBBA SERE! vzdal jsem to. ale aspo jsem nemusel drhnout podlahu, ten jeho zasranej domov byl po ád mokrej a vydrhnutej. m li jsme tu nej ist í celu v Americe. na sv t . a taky miloval to no ní jídlo navíc. ur it . FBI rozhodla, e pokud jde o odpírání vojenské slu by, jsem nevinný, a nahnali m k odvodové komisi, spoustu nás tam nahnali. pro el jsem t lesnými testy a potom m poslali k psychiatrovi. v íte ve válku? zeptal se m . ne. jste ochotný jít do války? ano. (m l jsem bláznivý nápad, e se zvednu ze zákopu a p jdu st elbou kup edu, dokud m nezabijí.) psychiatr dlouho nic ne íkal a po ád si n co psal na kus papíru. potom ke mn vzhlédl. mimochodem, p í tí st edu máme ve írek léka , um lc a spisovatel . cht l bych vás pozvat. p ijdete? ne. dob e, ekl, nemusíte chodit. kam chodit?

do války. podíval jsem se na n ho. nemyslel jste si, e to chápeme, e ne? ne. dejte tenhle papír tomu lov ku u vedlej ího stolu. byla to dlouhá cesta. papír byl p elo ený a p ipíchnutý k mé kart spínátkem. zvedl jsem ro ek a nakoukl: "...skrývá extrémní senzitivitu za maskou klidného obli eje..." co je to za sm nost, pomyslel jsem si, panebo e! já a senzitivní!! tak to bylo v Moyamensingu. a tak jsem vyhrál válku. OBRÁZKY ZE SLAVNÝCH AS Nová ky v dycky dávali na i t ní holubího trusu, a kdy jste uklízeli holubí trus, holubi v dycky létali kolem a srali vám tro ku víc do vlas , do tvá e a na aty. Nedostali jste ale pochopiteln ádný saponát - jen vodu a kartá , a tak el ten trus dol t ko. Pozd ji vás p e adili do dílny ke stroji za t i centy na hodinu, ale jako nová ek musel lov k nap ed chvíli uklízet holubí trus. Byl jsem zrovna s Blainem, kdy Blaine dostal nápad. Uvid l v rohu jednoho holuba, který nemohl létat. "Posly ," ekl Blaine, "já vím, e tihle ptáci se um jí dorozumívat. Vzká eme p es n ho n co t m ostatním. Vy ídíme si to s ním a pak ho vyhodíme na st echu a on ekne v em ostatním pták m, jak to tady dole chodí." "Dob e," souhlasil jsem. Blaine el a sebral ptáka. M l u sebe malou hn dou iletku. Rozhlédl se. Byl to stinný kout v ze ského dvora. Byl horký den a na dvo e nebylo moc v z . "Chce mi n kdo z vás, pánové, asistovat p i operaci?" zeptal se Blaine. Nikdo neodpov d l. Blaine za al od ezávat jednu nohu. I ti nejotrlej í se odvraceli. Vid l jsem, jak si ti, kte í byli blízko, dívají dlan ke spánk m a odvracejí zrak. "Sakra, co je to s váma, ho i?" rozk i el jsme sena n . "Máme u dost t ch holubích hoven ve vlasech a v o ích! Vy ídíme si to s tímhle ptákem, a a ho vyhodíme zpátky na st echu, ekne t m ostatním pták m: 'Tam dole jsou n jací p kní hajzlové! Nep ibli ujte se k nim!' Tenhle holub ekne t m ostatním holub m, aby nám p estali srát na hlavu!" Blaine vyhodil ptáka na st echu. Nepamatuje si u , jestli to fungovalo nebo ne. Ale pamatuje si, e p i drhnutí jsem s kartá em narazil na ty dv holubi nohy. Bez p ipojeného pta ího t la vypadaly velice zvlá tn . Rozmatlal jsem je kartá em spolu s trusem. II V t ina cel byla p epln ná a vypuklo n kolik rasových nepokoj . Bacha i ale byli sadisti tí. P elo ili Blaineho z mé cely do cely plné ernoch . Kdy ve el dovnit , Blaine zaslechl, jak jeden z ernoch íká: "To je m j ho an! Pánové, z tohodle chlapa si ud lám svýho ho ana! Ale v ichni si m eme st ihnout! Tak se p kn svlíkni, ho ánku, nebo ti máme pomoct?" Blaine si svlíknul aty a natáhl se na podlahu. Sly el, jak kolem n ho p echázejí. "Panebo e! To je ten nejhnusn j í vejfuk, jakej jsem kdy vid l!" "Na tohle se mi nepostaví, Ho o, nem e si pomoct!" "Je í i, vypadá to jako zkurvená kobliha!" V ichni ode li stranou a Blaine vstal a oblíkl se. Vypráv l mi o tom p i procházce na dvo e: "M l jsem t stí. Roztrhali by m na cucky!" "Díky tvé hnusné iti," ekl jsem.

III Pak tu byl Sears. Searse dali na celu s tlupou ernoch a Sears se rozhlédl a popral se s tím nejmohutn j ím. Ten le el na kavalci. Sears vysoko vysko il a ob ma koleny dopadl v í silou obrovi na hrudník. Za ali se rvát. Sears ho se ezal. Ostatní se koukali. Zdálo se, e Searsovi je to jedno. Venku na dvo e d ep l na bobku, sna il se najít nejmén bolestivou polohu pro své hý d a kou il vajgla. Pohlédl na ernocha. Usmál se a vyfoukl kou . "Ví , odkud jsem?" zeptal se ernocha. ernoch neodpov d l. "Pocházím od soutoku Mississippi," lukoval a zadr el na chvíli kou v plicích, potom ho vyfoukl, usmál se a po ád neklidn posedával. "Líbilo by se ti tam." Potom típl vajgla, vstal, oto il se a zamí il p es dv r... IV Sears vyjí d l i na b lochy. M l dost sm ný vlasy, vypadaly, jako by je m l k hlav p ilepený a stály p kn zp íma, pinav zrzavý. Na jedné tvá i m l jizvu po no i a o i m l kulaté, p í ern , stra n kulaté. Ned Lincoln vypadal na devatenáct, ale bylo mu dvacet dva - halasný hrbá , jeho levé oko zpola pokrýval bílý film. Sears ho zmer il na dvo e hned první den, kdy chlapec p i el. "HELE, 'TY!" zaje el na kluka. Hoch se oto il. Sears na n ho namí il prstem: "TY! TEBE ZNI ÍM, LOV E! P IPRAV SE NA TO, ZÍTRA T DOSTANU! ZLIKVIDUJU T , CHLAPE!" Ned Lincoln tam jen stál a moc toho nechápal. Sears se pustil do hovoru s jiným v zn m, jako by na celou zále itost zapomn l. V d li jsme ale, e nezapomn l. To byl prost jeho zp sob. U inil prohlá ení a to sta ilo. Jeden z chlapcových spoluv z na cele s ním ten ve er mluvil. "M l by ses na to p ipravit, chlap e, on to myslí vá n . M l by sis n co po ídit." "Co?" "M e si t eba vyrobit malou kudlu z páky vodovodního kohoutku, kterou naost í o beton. Nebo ti m u prodat fakt dobrou kudlu za dva dolary." Hoch si koupil kudlu, ale p í tí den z stal ve své cele, na dv r nep i el. "Ten malej hajzlík se bojí," ekl Sears. "Já bych se bál taky," ekl jsem já. "Ty bys p i el ven," ekl. "Z stal bych uvnit ," odpov d l jsem. "Ty bys p i el ven," opakoval Sears. "Tak dob e, p i el bych ven." Sears ho sprovodil ze sv ta následujícího dne ve spr e. Nikdo nic nevid l, jen erstvá rudá krev odtékala do kanálku spolu s mýdlovou vodou. V N které lidi prost nezlomíte. Dokonce ani samotka je nenapraví. Joe Statz byl jedním z nich. Zdálo se, e bude v dí e u nav dycky. Byl oblíbeným ter em jednoho bacha e. Kdyby se mu poda ilo zlomit Joea, lépe by ovládal i ostatní v zn .

Jednoho dne ten bacha se dv ma dal ími svými mu i odsunul víko samotky, si k otvoru a zaje el dol na Joea: "JOE! JOE, U MÁ DOST? NECHCE NAHORU, JOE? JESTLI NEHODLÁ TE VYLÍZT, NEP IJDU HODN DLOUHO!" Nep icházela ádná odpov . "JOE! JOE! SLY Í M ?" "Jo, sly ím t ." "CO NA TO ÍKÁ , JOE?" Joe popadl kýbl s chcankami a hovny a mr til jím bacha ovi do obli eje. Bacha ovi mu i vrátili víko na místo. Pokud je mi známo, Joe je je t po tam dole, a u mrtvý nebo ivý. To, co provedl bacha ovi, se rozneslo. jsme na Joea mysleli, v t inou po ve erce. VI

klekl JOE,

ád asto

A se odtud dostanu, íkával jsem si, chvilku po kám a potom se sem vrátím, budu se dívat na lapák zven í a budu p itom p esn v d t, co se d je uvnit , budu zírat na ty st ny a rozhodnu se, e se u nikdy nesmím dostat dovnit . Ale kdy jsem odtamtud vypadl, nikdy jsem se nevrátil. Nikdy jsem si lapák neprohlídl zven í. Je to jako se patnou enskou. Nemá v bec smysl vracet se zpátky. Nechcete ji ani vid t. M ete ale o ní mluvit. To jde snadno. A to jsem dnes trochu ud lal. P eju ti mnoho t stí, kamaráde, a u uvnit nebo venku. BLÁZINEC KOUSEK NA VÝCHOD OD HOLLYWOODU Zdálo se mi, e n kdo klepe, tak jsem se podíval na hodiny a bylo teprve p l druhé odpoledne, je í ikriste, hodil jsem na sebe starý upan (v dycky jsem spával nahý: py ama mi p ipadají sm ná) a otev el jsem rozbité okno vedle dve í. "Ano?" zeptal jsem se. Byl to Bláznivej Jimmy. "Ty jsi spal?" "Ano, ty ne?" "Ne, já jsem klepal." "Poj dál." P ijel na kole. A na hlav m l nový panamák. "Líbí se ti m j novej panamák? Myslí , e vypadám jako fe ák?" "Ne." Posadil se na pohovku a pozoroval se ve velkém zrcadle za k eslem, popotahoval si klobouk, posouval si ho na stranu a zase zpátky. M l s sebou dva hn dé papírové pytlíky. V jednom byla obvyklá láhev portského vína. Druhý vysypal na konferen ní stolek - no e, vidli ky, l íce; panenky - následoval plechový ptá ek (sv tle modrý s ulomeným zobá kem a oprýskanou barvou) a dal í harampádí. Prodával ty nakradené nesmysly po r zných hipísáckých obch dcích, kde jste dostali v echno od indických ty inek po narkotika, v oblasti Sunsetu a Hollywood Boulevardu - tedy v chudinských ástech t chto ulic, kde jsem bydlel, kde jsme v ichni bydleli. Chci íct, abych byl p esný, e jsme ili nedaleko: na polorozpadlých dvorcích, v podkrovích, v gará ích, nebo jsme spávali na podlaze u do asných p átel. Bláznivej Jimmy si tehdy myslel, e je malí , ale já jeho obrazy pokládal za stra n patné a taky jsem mu to íkal. I on tvrdil, e mé obrazy jsou stra n patné. Bylo mo né, e oba máme pravdu. Ale já si myslím, e Bláznivej Jimmy byl fakt vy inutej. O i, u i a nos nem l v po ádku. Ve zvukovodech levého i pravého ucha m l nánosy mazu; sliznici v nose m l lehce zanícenou. Bláznivej Jimmy v d l naprosto p esn , co ukrást, aby to mohl do t ch obch dk prodat. Byl to vynikající a zárove ne kodný zlod j. Ale to jeho dýchací ústrojí: v horních ástech obou p ekrvených plicních lalok m l n jaké elesty. Kdy zrovna nekou il cigaretu, balil si

jointa nebo nasával z fla ky víno. M l systolický tlak 112 a diastolický 78, p i em m l puls 34. lo mu to s enskýma, ale m l stra n nízkou hladinu hemoglobinu: 73, ale spí 72 procent. Jako my v ichni nejedl, kdy chlastal, a chlastal rád. Bláznivej -Jimmy si nep estával hrát p ed zrcadlem s panamákem a vydával p itom tiché hnusné zvuky. Usmíval se na sebe. Zuby m l v podstat zka ené a sliznice v ústech a v krku zanícené. Potom si pod tím p iblblým panamákem p ihnul vína, co m p im lo, abych si p inesl dv piva. Kdy jsem se vrátil, ekl: "Zm nils mi jméno z ' ílenýho Jimmyho' na 'Bláznivýho Jimmyho'. Myslím, e má pravdu 'Bláznivej Jimmy' je mnohem lep í." "Jen e ty jsi fakt ílenej, ví ," ekl jsem mu. "Jak jsi p i el k t m dv ma dírám v pravé pa i?" zeptal se Bláznivej Jimmy. "Vypadá to, jako by v echno maso bylo spálený. Vidím skoro a na kost." "Byl jsem v rau i a pokou el se v posteli íst Klokana od D. H. Lawrence. Zachytil jsem rukou za ru a lampi ka mi spadla na pa i. Ne se mi poda ilo tu zasranou v c ze sebe set ást, málem m to odrovnalo. Byla to stowattová árovka od General Electric." "Byls s tím u doktora?" "M j doktor na m sere. V dycky tam jen sedím, diagnózu si d lám sám, navrhnu si lé bu a potom jdu a zaplatím to u sestry. Dohání m k ílenství. Rád stojí a vypráví mi o dob , kdy slou il v nacistický armád . Francouzi ho zajali a zajatý nácky strkali na cestu do zajateckých tábor do dobyt ák . A civilisti p i zastávkách na nádra ích házeli dovnit na ty nevinný ubo áky zápalný lahve a smradlavý kuli ky a pou itý prcgumy plný mraven í kyseliny a já mám t ch jeho historek u plný zuby..." "Podívej!" ekl Bláznivej Jimmy a ukázal na konferen ní stolek. "Podívej na ty st íbrný p íbory! Nádherná staro itnost!" Podal mi l íci: "Jen se podívej na tu l íci!" Díval jsem se na l íci. "Hele," pokra oval, "musí mít ten upan takhle rozhrnutej?" Odhodil jsem l íci na stolek. "Co má bejt, tos nikdy nevid l na chlapovi ptáka?" "Jde o tvý koule! Jsou p í ern velký a chlupatý! Hnusný!" Nechal jsem si upan rozev enej. Nerad poslouchám rozkazy. On sed l a dál si r zn kroutil s panamákem. Ten jeho stupidní panamák a palpitace nad apendixem. Spodní okraj jater p i palpaci citlivý. Slezina negativní. V echno negativní a palpitace. Dokonce i ten zasraný lu ník snad palpituje. "Hele, m u si zavolat?" zeptal se Bláznivej Jimmy. "Místní?" "Jasn , místní." "Dej si bacha, aby byl místní. Nedávno v noci jsem málem odd lal ty i chlapy. Honil jsem je v aut po celým m st . Nakonec zajeli k chodníku. Zaparkoval jsem za nima a vypnul motor. Neuv domil jsem si, e oni si ho nechali b et. Kdy jsem vystoupil, vyrazili. Stra n m to na tvalo. Ve chvíli, kdy jsem startoval, byli u v trapu." "Oni od tebe volali mezim sto?" "Ne; neznal jsem je. lo o n co jinýho." "Tohle je místní hovor." "Tak jen do toho, vole." Dopil jsem první pivo a prázdnou lahví jsem t ískl do velké d ev né bedny (o rozm rech rakve) uprost ed pokoje. T eba e mi domácí dával na týden dv popelnice, jediný zp sob, jak se to tam mohlo vejít, spo íval v rozbíjení v ech lahví. Byl jsem v irém okolí jediný lov k s dv ma popelnicemi, ale jak se íká, ka dý je aspo v n em dobrý. Byl v tom v ak men í há ek: rád jsem chodil bosý a st epy z rozbitých fla ek

p ece jen ob as vypadly na koberec a pak se mi zabodávaly do chodidel. To taky tvalo mýho dobrýho doktora - ka dý týden mi musel vytahovat st epy, zatímco v ekárn umírala n jaká drahá stará dáma na rakovinu. Nau il jsem se proto v t í kusy vy ezávat sám a men í jsem nechal, a si d lají, co cht jí. A pochopiteln kdy nejste moc pod parou, cítíte, e vám st ep zajede pod k i, a hned ho vytáhnete. To je nejlep í zp sob. Vy kubnete st ep je t za erstva a krev za ne st íkat jako semeno, a tak se cítíte trochu jako hrdina - teda já se tak aspo cítím. Bláznivej Jimmy se díval na telefon ve své ruce zvlá tním pohledem: "Nebere to." "Tak zav s, blb e!" "Telefon po ád zvoní." "A já ti naposled íkám, abys zav sil!" Zav sil. "Jedna enská mi v era v noci sed la na obli eji. Dvanáct hodin. Nakonec jsem jí vykoukl zpod kachlí a zrovna vycházelo sluní ko. lov e, myslel jsem si, e mám jazyk vejp l, jako bych m l z jazyka vidli ku." "To by teprve bylo n co." "Jo. Mohl bych obd lávat dv pí i najednou." "Jist . A Casanova by se z toho v hrob posrat." Dál si hrál s panamákem. Rektáln vykazoval náb h na hemeroidy. itní sv ra velmi sev ený. Panamák. Prostata pon kud zdu elá a p i palpaci citlivá. Potom ten zasranej ubo ák vysko il a vyto il znova stejný íslo. Hrál si s panamákem. "Po ád to vyzvání," ekl. Potom si sedl, poslouchal vyzván ní, pod lané pohybové ústrojí - mám na mysli úpln zesrané dr ení t la (kyfóza). Pátý obratel dolní páte e vykazuje mo nou anomálii. Hrál si s panamákem: "Po ád to vyzvání." "Pochopiteln ," ekl jsem, "s n kým oustá." "Pochopiteln . A po ád to vyzvání." P istoupil jsem k n mu a zav sil. Potom jsem za val: "Do prdele!" "Co se d je, é e?" "Sklo! Na tý zasraný podlaze se v ude válí sklo!" Stál jsem na jedné noze a z druhé jsem si vytahoval sklo. Bylo to p kné. Roz ízlo bolavé ne ity. Okam it vytryskla krev. P e el jsem ke svému k eslu, vytáhl starý hadr, do n ho jsem si otíral malí ské t tce, a zkrvavenou patu ovázal. "Ten hadr je pinavej," ekl Bláznivej Jimmy. "Tvoje du e je pinavá," odpov d l jsem mu. "Zapni si, prosím t , upan!" "Tady," ekl jsem, "vidí ?" "Já vím. Vidím. Proto t ádám, aby sis ho zapnul." "Tak dob e, do prdele." Velice zdráhav jsem si p ehodil upan p es genitálie. V noci si m e ka dý svoje genitálie odhalovat. Ve dv odpoledne to vy aduje jistou odvahu. "Posly ," ekl Bláznivej Jimmy, "pamatuje si, jak jsi jednou v noci pochcal ve Westwood Village policajt m auto?" "Kde byli oni?" "Asi padesát metr daleko a cosi tam domlouvali." "Asi si ho navzájem honili." "Mo ná. Tob to ale nesta ilo. Musel ses vrátit a pochcat jim ho podruhý." Ubohej Jimmy. Fakt celej rozesranej. Luxace prvního, pátýho a estýho obratle na kr ní páte i. Taky slabost pravého t ísla. A st uje si, e jsem pochcal policajt m auto. "Tak dob e, Jimmy, ty si asi myslí , e jsi senza ní frajer, co? S tím svým pytlíkem ukradenejch cetek. Tak já ti n co povím!" "Co e?" zeptal se a dál hled l do zrcadla a ma kal si sv j panamák. Potom si

ucucl z láhve s vínem. "Shán jí se po tob od soudu! Ty si na to nepamatuje , ale zlomils Mary ebro a pak ses za pár dní vrátil a pra til ji do obli eje." "Shán jí se po mn od SOUDU? Od SOUDU? Ale ne, lov e, to nemyslí vá n , e by se po mn shán li od SOUDU?" Mr til jsem druhou pivní lahví do velké d ev né bedny uprost ed pokoje: "Ale ano, m j chlap e, jsi úplnej blázen, pot ebuje pomoct. A Mary t udala pro ublí ení na zdraví..." "Co to znamená 'ublí ení na zdraví'?" Odklusal jsem pro dal í dv piva (pro sebe) a vrátil se. "Poslouchej, pitom e, ty ví moc dob e, co znamená 'ublí ení na zdraví'! Celej ivot nejezdí jenom na kole!" Zadíval jsem se na n ho. M l pon kud suchou, p irozen pru nou poko ku. V d l jsem taky, e má na levé p lce zadku (uprost ed) malý výr stek. "Ale já tomu s tím SOUDEM nerozumím! Co to má ksakru znamenat? Jist , trochu jsme se pohádali. Proto jsem ode el za Georgem na pou . T icet dní jsme tam pili portský víno. Kdy jsem se vrátil, tak na m za ala JE ET! M ls ji vid t! Já jsem jí necht l ublí it. Jenom jsem jí tro ku skopal prdel a kozy..." "Bojí se t , Jimmy. Jsi nemocnej. Já t zblízka studoval. Ví , kdy neonanuju nebo nejsem pod parou, tak tu kní ky. Nejr zn j í kní ky. Ty jsi dementní, p íteli." "Ale byli jsme tak výborní p átelé. Ona si s tebou dokonce cht la za oustat, ale nemrdala by s tebou, proto e milovala m . Tak mi to ekla." "Jen e, Jimmy, to bylo tenkrát. Ty nemá sebemen í p edstavu, jak se v ci m ní. Mary je stra n hodnej lov k. Je..." "Panebo e na nebesích! Zapni si ten upan! PROSÍM!" "No nazdar! Promi ." Ubohý Jimmy. Jeho genitálie - levý chámovod a kus pravého byly snad srostlé nebo aspo tam m l jakousi jizvu. Pravd podobn poz statek po n jaké patologické zále itosti z minulosti. "Zavolám Ann ," ekl. "Anna je nejlep í Maryina kamarádka. Ta o tom bude v d t. Pro m chce dát Mary k soudu?" "Tak jí zavolej, vole." Jimmy si v zrcadle upravil panamák a vyto il íslo. "Anno? Tady Jimmy. Co? Ne, to není mo ný! Hank mi to práv ekl. Poslouchej, já tuhle hru nemíním hrát. Co? Ne, já ji nep erazil ebro! Já jí jen skopal tu velkou prdel a kozy. Chce íct, e to fakt dala k soudu? Já tam nep ijdu. Pojedu k Jeromovi do Arizony. Se enu si tam místo. T i sta p tadvacet za m síc. Práv jsem vyd lal dvanáct tisíc dolar na velkým pozemkovým k eft ... Zav i u , proboha, hubu o tom SOUDU! Ví , co hned te ud lám? Pojedu OKAM IT za Mary! Dám jí pusu a u vejkám jí pysky! Se eru jí v echny chlupy z kundy! Co je mi po n jakým soudu? Nacpu jí ho do zadku, do jamky pod pa í, mezi kozy, do pusy, do..." Jimmy se na m zadíval: "Zav sila." "Jimmy," ekl jsem, "m l by sis nechat vypláchnout zvukovody. Má z etelné symptomy emfyzému. Cvi a nechej kou ení. Musí si lé it páte . Kv li tomu oslabenýmu t íslu bys nem l zvedat nic t kýho a bu opatrnej p i stolici..." "Co to je v echno za kraviny?" "Ten výr stek na zadku vypadá na veruku." "Co je to veruka?" "Bradavice, taková hnida, vole." "Ty jsi hnida, vole." "Jo," ekl jsem. "Kde jsi p i el k tomu kolu?" "Pat í Arturovi. Artur má spoustu blbostí a sra ek. P jdeme k Arturovi a n jakou sra ku si zakou íme." "Já nemám Artura rád. Je to takovej zhý kanej spratek. N který zhý kaný spratky mám rád. Artur pat í k t m druhejm."

"P í tí týden odjí dí na p l roku do Mexika." "Spousta t ch zhý kanejch spratk po ád n kam jezdí. O co jde? Grant?" "Ano, grant. Ale on neumí malovat." "Já vím. Ale ur it jde o jeho sochy," ekl jsem. "Mn se jeho sochy nelíbí," ekl panamák. "Poslouchej, Jimmy, nemusím mít rád Artura, ale jeho sochy jsou mi blízký." "Jen e je to po ád v echno jako ty starý ecký blbosti - holky s velkejma kozama a prdelema a ve vlajících atech. Zápasící chlapi, kte í se tahají za ptáky a za vousy. Co to má, sakra, být?" Zapome me tedy, milý tená i, na chvilku na Bláznivého Jimmyho, a zabývejme se Arturem - co není ádný velký problém. Souvisí to i s mým zp sobem psaní: m u p eskakovat z jedné v ci na druhou a ty m m e sledovat a v bec na tom nezále í, jak záhy zjistí . Arturovo tajemství spo ívalo v tom, e je d lal v nad ivotní velikosti. Stra n , opravdu velice p sobivé. Toho zasranýho betonu. Jeho nejmen í mu tí i enský se ty ili v slune ním nebo m sí ním sv tle - p ípadn ve smogu, to zále elo na tom, kdy jste p ijeli - do dvouap lmetrové vý e. Cht l jsem k n mu jednou p ijít v noci a v ude kolem stáli venku ti betonoví lidé, ti betonoví ob i. N kte í m ili ty i a p t metr . Obrovská prsa, pizdy, ptáci, koule, v ude kolem. Práv jsem doposlouchal Elixír lásky od Donizettiho. Nepomohlo to. Po ád jsem se cítil jako pygmej v pekle. Rozk i el jsem se na celé kolo: "Arture, Arture, pomoc!" Ale on byl sjetej ha eni nebo mo ná jsem byl sjetej já, u nevím. V ka dým p ípad to ve mn vzbudilo sakramentsky bo skou báze . Já mám est stop a sto p t kilo, tak jsem tomu nejv t ímu hajzlovi, co tam byl, nasadil body ek. Nabral jsem ho zezadu, kdy se nedíval. Spadl dop edu na obli ej, fakt SPADL! Rána se rozlehla po celém m st . Pak jsem ho ze zv davosti p evrátil na záda a pochopiteln jsem zjistil, e jsem mu urazil urák a jednu kouli, druhá k apla vejp l; odlomila se i ást nosu a asi polovina vous . Cítil jsem se jako vrah. Potom vy el Artur a ekl: "Hanku, jsem rád, e t vidím!" A já odpov d l: "Promi mi ten randál, Arte, ale vrazil jsem do jednoho tvýho mazlí ka a ta zpropadená socha kobrtla, spadla a polámala se." "To je v po ádku," odtu il. el jsem tedy dovnit a celou noc jsme hulili. A pak u jen vím, e na obloze stálo slunce a já jel sám v aut - bylo asi dev t hodin ráno - a projel jsem p es v echny stopky a ervený na k i ovatkách. V bec ádný problém. Dokonce se mi poda ilo zaparkovat jen asi jeden a p l bloku od bytu. Kdy jsem ale p i el ke svým dve ím, na el jsem toho betonovýho ptáka v kapse. Ta kurevská v c m la dobrejch edesát centimetr . Se el jsem zpátky dol a str il ho domácí do po tovní schránky, ale velký kus z stal ouhat ven, zahnutý a nesmrtelný, s obrovským aludem ponechaným napospas po ákov velkomyslnosti. Dob e. Zpátky k Bláznivýmu Jimmymu. "Ale chci se zeptat," ekl Bláznivej Jimmy, "vy m opravdu chcete dostat k SOUDU? K SOUDU?" "Posly , Jimmy, ty fakt pot ebuje pomoc. Zavezu t do Pattonu nebo do Camarilla." "Z tý p í erný okový terapie se mi d lá zle... Brrrr!! ! Brrrr!!!" Bláznivýmu Jimmovi se v k esle rozt áslo celý t lo, jak tu terapii znovu pro íval. Potom si p ed zrcadlem upravil sv j novej panamák, usmál se, vstal a zamí il znovu k telefonu. Vyto il svoje íslo, podíval se na m a povídá: "Po ád to vyzvání." Zav sil a vyto il íslo znovu.

V ichni za mnou chodí. Dokonce i m j doktor mi telefonuje: "Kristus z nich byl nejv t í psycholog a m l nejv t í ego tvrdil, e je Syn bo í. Jen e pak vyhodil z chrámu ty sm nárníky. To byla p irozen chyba. Dostali se mu na k i. Dokonce ho po ádali, aby si zk í il nohy, proto e cht li u et it h ebík. Je to k zblití." V ichni m chodí nav t vovat. Existuje chlápek s p íjmením Ranch nebo Rain, n co na ten zp sob, a ten v dycky chodí se spacími pytli a s n jakou smutnou historkou. Jezdí mezi Berkeley a New Orleansem. Tam a zpátky. Jednou za dva m síce. A pí e patné, staromódní rondely. A v dycky, kdy p ijede (nebo "p idusá", jak tomu s oblibou íkají), stojí to b ra a p ípadn dal ích pár dolar , plus v echno, co sní a vypije. To je v po ádku, rozdal jsem víc pen z, ne nahrabal, ale tihle lidi by si m li jednou uv domit, e i já mám problémy, abych z stal na ivu. Sed l tam tedy Bláznivej Jimmy a já naproti n mu. Nebo p ijde Maxie. Maxie hodlá ve jménu lidu zav ít v echny kanály v Los Angeles. Je to proklat p kný gesto, to musíte uznat. Maxie, kamaráde, íkám mu, dej mi ale v d t, a bude v echny ty kanály zavírat. Já jsem pro lid. Jsme dlouholetí p átelé. Odjedu z m sta o týden d ív. Maxie si neuv domuje, e lechetná v c lidu a hovna jsou dv r zné v ci. Nechte m vyhladov t, ale neberte mi moje hovna a záchodovou mísu. Vzpomínám si, jak m j domácí jednou odjel na nádhernou dvoutýdenní dovolenou na Havaj. Fajn. Den poté, co odjel z m sta, záchod vypov d l slu bu. M l jsem sv j vlastní plun r, proto e se sra ek stra n bojím, ale strkal jsem ho dovnit po ád dokola, a nic se ned lo. Je vám jasné, co mi zbylo. Zavolal jsem proto svým nejbli ím p átel m, ale já nejsem typ lov ka, který má p íli mnoho nejbli ích p átel, a kdy u n jaké mám, tak nemají záchod, ne ku-li telefon... mnohem ast ji nemají v bec nic. Zavolal jsem tedy t m n kolika málo, kte í m li záchod. Byli na m stra n hodní. "Samoz ejm , Hanku, u m se m e vysrat kdykoli!" Jejich pozvání jsem nep ijal. Nevím, snad to bylo tím zp sobem, jakým to ekli. M j domácí na Havaji se tedy koukal na tane nice hula-hula a mn tam zatím le ely ty zasraný hovna, plavaly na hladin a pokukovaly po mn . Ka dý ve er jsem se tudí vysral, potom vylovil hovna z vody, zabalil je do voskovýho papíru, balí ek dal do hn dýho pytlíku, nasedl do auta a vyrazil do m sta, abych to n kam vyhodil. V t inou jsem jen zaparkoval ve druhé ad , nechal motor b et a vyhodil ty zpropadený hovna p es n jakou ze , jedno jakou. Sna il jsem se nepodléhat p edsudk m, ale domov d chodc se jevil jako obzvlá p íhodné a klidné místo a myslím, e jsem jím sv j pytlík hoven hodil nejmí t ikrát. Jindy jsem prost za jízdy stáhl okénko a hovna vyhodil, jako jiní odklepávají popel nebo vyhazují nedopalky doutník . Mluvíme-li u o hovnech, zácpy jsem se v dycky bál víc ne rakoviny. (K Bláznivýma Jimmymu se vrátíme. Já vám íkal, e pí u tímhle zp sobem.) Kdy se mi jeden den nepoda í vysrat, nikam nem u jít, nic nem u d lat - jsem z toho tak zoufalý, e se asto sna ím vykou it si vlastního ptáka, abych uvolnil vnit nosti, rozpohyboval st eva. A pokud jste n kdy zkou eli vykou it si vlastního ptáka, pak jist znáte to stra né pnutí v páte i, kr ních obratl a v ech sval , úpln v eho. Nahoníte si ho, aby byl co nejdel í, a potom se zkroutíte, a vás to odrovná jako na mu idlech, nohy máte daleko za hlavou a zaklesnuté o p í le postele, i se vám chv je jako umírající vrab ák v mrazu, v echno máte ohnuté p es tu ohromnou pivní cejchu, v echny svaly za até a napnuté k prasknutí, ale opravdu bolí to, e vám nechybí p l metru nebo t icet centimetr - schází vám p l centimetru - pi ka jazyka a kone ek ptáka jsou tak blízko, ale zárove je to jako v nost nebo ty icet mil. B h nebo kdo to sakra byl, v d l moc dob e, co d lá, kdy nás dával dohromady.

Ale zpátky k t m ílenc m. Jimmy vytá el po ád dokola to samé íslo od p l druhé a do esti, kdy jsem to já vzdal. Ne, to u bylo p l sedmé, kdy jsem to vzdal. Komu na tom zále í? Po sedmistém ty icátém devátém volání jsem tedy nechal upan úpln rozev ít, p istoupil jsem k Bláznivýmu Jimmymu, vzal mu sluchátko z ruky a ekl: "To sta í." Poslouchal jsem Haydnovu symfonii . 102. M l jsem dost piva, aby mi vydr elo na zbytek ve era. A Bláznivej Jimmy m nudil. Byl to k upan. Pakomárec. Krokodýlí ocas. Psí hovno na podpatku. Podíval se na m : "Soud? Myslí , e m po ene k soudu? Ne ne, nev ím na tyhle hrátky, co lidi mezi sebou hrají..." Ot epané fráze. A maz v u ích. Zívl jsem a zavolal Izzymu Steinerovi, jeho nejlep ímu p íteli, který mi ho p ihrál. Izzy Steiner tvrdil, e je spisovatel. Já íkal, e neumí psát. On íkal, e já neumím psát. Bylo mo né, e jeden z nás má pravdu, nebo taky ne. To víte. Izzy byl rozlo itý idovský mladík asi sto osmdesát ísel vysoký a vá ící p es devadesát kilo. M l silné pa e, mohutná záp stí, bý í íji a tik hlavy; m l malá o ka a velice nesympatická ústa - jen takovou malou díru do hlavy, z ní se bez ustání inuly oslavné v ty o Izzy Steinerovi a dovnit zase proudilo bez p eru ení jídlo: ku ecí k idýlka, kr tí stehna, dlouhé bochníky francouzského chleba, pavou í trus - cokoli, cokoli, na em spo inulo jeho vilné oko. "Steinere?" "Hm? Studoval na rabína, ale rabínem být necht l. Cht l jenom rát a být po ád ir í a ir í. Ode li jste se jenom vychcat, a kdy jste se vrátili, ledni ka byla prázdná a on tam stál s tím hladovým, zahanbujícím pohledem a hltal posledni zbytky. Jediné, co vás p ed tím útokem ze zálohy p i p íchodu Izzyho m e ochránit, je to, e nejí syrové maso - má ho rád krvavé a neprope ené, ale ne syrové. "Steinere?" "Grk... "Hele, jen klidn dopolykej. Musím s tebou mluvit." Poslouchal jsem, jak výká. Zn lo to, jako kdy dvanáct králík oustá na slám . "Posly , lov e. Mám tady Bláznivýho Jimmyho. Je to tv j hoch. P ijel na kole. Já budu ka dou chvilku zvracet. P ij hned sem. Posp si. Varuju t . Ty jsi jeho p ítel. Jsi jeho jedinej p ítel. Na tvým míst bych si p kn pospí il. Odve si ho, odtáhni mi ho z o í. U za sebe dlouho neru ím." Zav sil jsem. "Tys volal Izzymu?" zeptal se Jimmy. "Jo. Je to tv j jedinej kamarád." "Je í ikriste," odtu il Bláznivej Jimmy a za al shrnovat v echny ty l íce a d ev ný panenky a spoustu dal ích blbostí do pytle, vyb hl ven ke svýmu kolu a schoval v e na nosi . Ubo ák Izzy se ítil. Tank. Malá dírka úst nasávala oblohu. Byl zkurvenej p evá n Hemingwayem a Faulknerem s drobnou p ím sí Mailera a Mahlera. Pak byl náhle Izzy na míst . Nikdy nechodil. Zdálo se, e prost prolet l dve mi. Jako by p ikva il na malých koulích vzduchu - hladový a tém nep emo itelný. Potom uvid l Bláznivýho Jimmyho s lahví vína. "Pot ebuje prachy, Jimmy! Stoupni si!" Izzy p evrátil Jimmymu kapsy naruby, ale nic nena el. "Co to d lá , lov e?" ptal se Bláznivej Jimmy. "Kdy jsme se naposled servali, Jimmy, roztrhls mi ko ili. Roztrhals mi kalhoty. Dlu í mi 5 dolar za kalhoty a 3 dolary za ko ili." "Jdi do prdele, kámo, já ti ádnou zasranou ko ili neroztrhal."

"Dr hubu, Jimmy, varuje t !" Izzy vyb hl zpátky ke kolu a za al prohrabávat papírový pytel, který visel vzadu na nosi i. Vrátil se s hn dým papírovým pytlíkem. Vysypal ho na konferen ní stolek. L íce, no e, vidli ky, gumové panenky... vy ezávané obrázky ze d eva... "To je v echno zbo í na hovno!" Izzy vyb hl zpátky ke kolu a prohledával pytel na nosi i znovu. Bláznivej Jimmy p istoupil ke stolku a za al si svoje krámy strkat zpátky do pytlíku: "Jenom to st íbro je za dvacet dolar ! Vidí , jakej je to blbec?" "Jo." Izzy se v ítil zpátky dovnit : "Jimmy, ty na tom kole nemá ani hovno! Dlu í mi osm dolar , Jimmy. Poslouchej, kdy jsem t naposled zmlátil, roztrhals mi aty!" "Seru na tebe, kámo!" Jimmy si znovu p ed zrcadlem upravil sv j novej panamák. "Podívejte se na m ! Koukn te, jak skv le vypadám!" "Jo, vidím," ekl Izzy, p istoupil k Jimmymu, vzal mu panamák z hlavy a roztrhl mu ho podél vn j ího okraje. Potom ho roztrhl i na druhé stran a vrátil panamák Jimmymu na hlav. Jimmy u nevypadal jako fe ák. "Podej mi izolepu," ekl Jimmy, "pot ebuje si spravit klobouk." Izzy na el kus izolepy, p istoupil k Jimmymu, protáhl pulku skrz díru v klobouku, odmotal p es trhlinu dlouhý kus pásky, ale v t inou mimo, a konec p etáhl p es okraj Jimmymu do obli eje, kde mu z stal viset u nosu. "Pro m cht jí dát k soudu? Tohle já nehraju. Co to má sakra znamenat?" "Dob e, Jimmy," ekl Izzy. "Odvezu t do Pattonu. Jsi nemocnej lov k! Pot ebuje pomoc! Dlu í mi osm dolar , Mary p erazils ebro, pra tils ji do obli eje... jsi nemocnej, stra n nemocnej!" "Seru na tebe, kámo!" Bláznivej Jimmy vstal a ohnal se po Izzym, netrefil se a upadl na podlahu. Izzy ho zvedl a za al s ním prudce to it. "Nech toho, Izzy," vlo il jsem se do toho, "bude celej po ezanej. Na podlaze je spousta skla." Izzy mr til Jimmyho na pohovku. Bláznivej Jimmy vyb hl se svým hn dým papírovým pytlíkem ven, dal si ho na nosi , vrátil se a za al nadávat: "Izzy, ukradls mi fla ku vína! M l jsem tady dal í fla ku vína. Stála m 54 cent . Kdy jsem ji kupoval, m l jsem 60 cent . Te mám jenom est." "Hele, Jimmy, tak Izzy ti sebral láhev vína? A co se to válí vedle tebe na pohovce?" Jimmy zvedl láhev. Podíval se jí do hrdla: "Ne, to není ona. Tohle je n jaká jiná, tu moji sebral Izzy." "Podívej, Jimmy, tv j kámo víno nepije. Nechce tvoji fla ku. Pro u tu svou prdel nezvedne a neodjede na tom svým kole do horoucích pekel?" "Já t mám taky plný zuby, Jimmy," ekl Izzy, "vypadni. Má , cos cht l." Jimmy stál p ed zrcadlem a upravoval si, co zbylo z jeho panamáku. Potom vy el z místnosti, nasedl na Arturovo kolo a za svitu m síce odjel. Strávil u m n kolik hodin. U byla noc. "Ubohej bláznivej hajzl," ekl jsem a díval jsem se za ním, jak lape, "je mi ho líto." "Mn taky," ekl Izzy. Potom sáhl pod ke a vytáhl láhev vína. li jsme dovnit . "P inesu sklenky," ekl jsem. Vrátil jsem se se sklenicemi, posadili jsme se a pili víno. "Zkou el sis n kdy vykou it vlastního ptáka?" zeptal jsem se Izzyho. "Zkusím to, a p ijdu dom ." "Myslím, e to nejde," ekl jsem. "Dám ti v d t." "Mn chybí asi p l centimetru. Jsem z toho otrávenej." Dopili jsme víno a pak jsme li k Shakeymu, lili do sebe po kýblech tmavé pivo

a sledovali staré slavné zápasy. Vid li jsme, jak Louise vy ídil Holan an, t etí zápas Zale versus Rocky, Braddock - Baer, Dempsey - Firpo, celou starou kolu, a potom pustili starý grotesky Laurela a Hardyho... byla tam i ta, jak se ti hajzlové perou o p ikrývky ve spacím vagón . Byl jsem jediný, kdo se tomu smál. Lidi na m zírali. Loupal jsem o í ky a smál se na celé kolo. Pak se rozesmál Izzy. Potom se jim za ali smát v ichni, jak se perou o p ikrývky ve spacím voze. Úpln jsem zapomn l na Bláznivýho Jimmyho a po dlouhých hodinách jsem se zase kone n cítil jako lidská bytost. ivot je prostý jenom mu nesmíte bránit. A musíte mít trochu pen z. A si jiní vedou svoje války, jiní a si chodí do v zení. Z stali jsme do zavíra ky a Izzy pak el dom a já taky. Svlékl jsem se, namastil si tágo, zahákl se palci u nohou za p í le postele a sto il se p es hlavu. Bylo to stejné: p l centimetru scházelo. Prost nem ete mít v echno. Natáhl jsem se po kní ce, otev el ji uprost ed a za al íst Tolstého Vojnu a mír. Nic se nezm nilo. Byla to po ád mizerná kniha. DOPORU IL BYSTE PSANÍ JAKO PROFESI? Hospoda. Kde jinde. S výhledem na ranvej. Sed li jsme u baru, ale í ník si nás nev ímal. Barmani v leti tních hospodách jsou snobové, íkal jsem si, jako bývali snobové z ízenci v l kových vlacích. Navrhl jsem Garsonovi, e místo abychom se na n ho rozk i eli, co je p esn to, co (barman) chce, sedneme si ke stolu. Vstali jsme a sedli si ke stolu. V ude kolem byli perfektn oble ení zlod ji, vypadali spokojen a hloup , popíjeli ze sklenic, ti e hovo ili a ekali na svá letadla. My s Garsonem sed li a koukali po í nicích. "Do prdele," pravil Garson, "koukni, jak mají ty aty - ouhají jim kalhotky." "Hmmm ehmm," ekl jsem. Pak jsme k nim m li poznámky. Jedna nem la ádnou prdel. Druhá m la p íli hubený nohy. A ob vypadaly hloup a myslely si o sob , e jsou kdovíjaký fe andy. Ta, co nem la prdel, p i la k na emu stolu. Dal jsem Garsonovi p ednost a pak jsem si objednal skotskou se sodou. Ode la pro nápoje a za chvíli se vrátila. Panáky nebyly v t í ne v normální hospod , ale pak jí budu muset dát po ádný dý ko za to, e jí vidím tak p kn zblízka kalhotky. "Bojí se?" zeptal se Garson. "Ano," odpov d l jsem, "ale eho?" " e poletí poprvý letadlem." "Myslel jsem, e se budu bát. Ale podívej se na ty lidi..." mávl jsem rukou kolem dokola po hospod . "Je jim to úpln jedno..." "A co tení?" "Já nemám rád tení. Jsou blbá. Jako kopání strouhy. Kv li p e ití." "Aspo d lá to, co t baví." "Ne," ekl jsem, "já d lám to, co baví tebe." "Tak dob e, tak aspo lidi oce ují tvou práci." "Doufám. Nesná ím pomy lení, e by m mohli za sonet zlyn ovat." Vzal jsem svou cestovní ta ku, dal si ji na klín a dolil si sklenku. Vypil jsem ji a pak objednal Garsonovi i sob dal í. Ta, co nem la prdel, m la na echrané kalhotky: p emý lel jsem, jestli pod t mi na echranými kalhotkami nosí je t jiné kalhotky. Dopili jsme. P isp l jsem Garsonovi b rem nebo dokonce mo ná p tkou za to, e m dovezl na leti t , a li jsme nahoru do letadla. Sotva jsem se usadil na posledním sedadle v poslední ad , letadlo za alo rolovat. P ití ilo se mi. Zdálo se, e to trvá dlouho, ne se letadlo vznese. U okénka vedle m sed la n jaká stará babka. Vypadala klidn , tém znud n . Pravd podobn létala ty ikrát nebo p tkrát týdn a provozovala et z bordel . Neda ilo se mi ádn dopnout bezpe nostní pás, ale kdy si nikdo jiný nest oval, nechal jsem ho voln viset. Bylo by trapn j í ptát se letu ky, jak se zapíná pás, ne se

nechat vymr tit do vzduchu. Byli jsme ve vzduchu a já se nerozk i el. Bylo to klidn j í ne jízda vlakem. ádný pohyb. Nuda. Jako bychom jeli padesátkou; hory a mraky kolem nás nijak neubíhaly. Uli kou chodily dv letu ky a usmívaly se na celé kolo. Jedna z nich nevypadala patn , ale na krku m la stra n nab hlé íly. To bylo o klivé. Druhá letu ka nem la ádnou prdel. Pojedli jsme a pak se za alo rozná et pití. Za dolar. V ichni panáka necht li. Divní uráci. Pak jsem za al doufat, e letadlu upadne k ídlo a já kone n uvidím, jak vypadají tvá e t ch letu ek. V d l jsem, e ta s nab hlými ílami by stra n nahlas je ela. A ta, co nem la prdel - inu, kdo ví? Tu se ílami bych popadl a b hem pádu vst íc smrti bych ji znásilnil. Rychlovka. Sev eni v objetí a vzájemné ejakulaci t sn p ed dopadem na zem. Nehavarovali jsme. Dal jsem si druhého povoleného panáka a pak si potají nalil extra jeden sv j vlastní p ímo p ed o ima babky. Ani nehnula brvou. Já jo. Plnou sklenku. Na ex. Bez sody. A u jsme byli na míst . Seattle... Nechal jsem v echny vystoupit p ed sebou. Musel jsem. Te jsem se toti neum l ze svého bezpe nostního pásu vyprostit. Zavolal jsem na tu s nab hlými ílami na krku. "Letu ko! Sle no!" P i la za mnou dozadu. "Víte, promi te... ale jak se... tahle zatracená v c rozepíná?" Nedotkla se pásu a nep iblí ila se ke mn . "Oto te si to, pane." "Ano?" "Jen zatáhn te za ten malý há ek vzadu..." Ode la. Zatáhl jsem za há ek. Nic. Tahal jsem a tahal. Kristebo e! Potom to povolilo. Popadl jsem svou leteckou ta ku a sna il se tvá it normáln . U otev ených dví ek vedoucích na plo inu sch dk se na m usmála: "P eji vám p kný den, pane, doufáme, e op t poletíte s námi!" Se el jsem dol na ranvej. Stál tam n jaký mladík s dlouhými blond vlasy. "Pan Chinaski?" zeptal se. "Jo, to jste vy, Belforde?" "Neustále vyhlí ím v echny tvá e..." ekl. "To je v po ádku," odpov d l jsem, "poj me odtud." "Do tení je t máme n kolik hodin volna." "Skv lý," odtu il jsem. Leti t bylo rozkopané. Na parkovi t jsme museli jet autobusem. Nechali nás ekat. Na autobus ekal obrovský dav lidí. Belford se vydal sm rem k n mu. "Po kejte, po kejte!" ekl jsem. "Já tady mezi tolika zasranýma lidma nem u stát!" "Oni vás neznají, pane Chinaski." "To vím moc dob e. Ale já znám je. Z staneme tady. A autobus p ijede, dob hneme tam. Zatím bychom si mohli dát panáka, co íkáte?" "Ne, d kuju, pane Chinaski." "Hele, Belforde, íkej mi Henry." "Já jsem taky Henry," odpov d l. "Aha, já zapomn l..." Stáli jsme tam a já pil. "Autobus u jede, Henry!" "Fajn, Henry!" Dobíhali jsme autobus... Potom jsme se rozhodli, e já budu "Hank" a on "Henry". M l v ruce papírek s adresou. Srub jednoho p ítele. Mohli jsme tam odpo ívat a do za átku tení. Jeho p ítel byl pry . tení m lo vypuknout a v dev t ve er. Henrymu se n jak neda ilo srub najít. Byla to p kná krajina. Ur it to byla moc p kná krajina.

Borovice, borovice, jezera a zase borovice. erstvý vzduch. ádný provoz. Nudilo m to. ádnou krásu jsem v tom nenacházel. íkal jsem si, e asi nejsem moc dobrý lov k. Tady je ivot, jak by m l být, a já se tu cítím jako ve v zení. "P kná krajina," ekl jsem, "ale ekl bych, e jednoho dne ji zkrotí." "Ur it ," odpov d l Henry. "M l byste to tady vid t, kdy za ne sn it." Díky bohu, pomyslel jsem si, e jsem n eho takového u et en... Belford zastavil p ed hospodou. Ve li jsme dovnit . Nenávidím hospody. Napsal jsem o nich p íli mnoho povídek a básní. Belford si myslel, e mi prokazuje laskavost. O hospodách se toho dá napsat spoustu, ale má to své meze. Po ase toho máte plné zuby. Lidi v hospodách se podobají lidem v laciných obcho ácích: zabíjejí as i v echno ostatní. Ve el jsem jako druhý. Znal pár lidí u jednoho stolu. B da, byl tam jeden profesor ehosi. A dal í profesor ehosi jiného. A tenhle a támhleten. Bylo jich kolem stolu plno. Pár en. eny se z jakéhosi d vodu podobaly margarínu. V ichni sed li a pili z p llitr zelené jedovaté pivo. I p ede mnou se objevil p llitr zeleného piva. Zvedl jsem ho, zadr el dech a napil se. "Odedávna se mi líbí va e práce," ekl jeden z profesor . "P ipomínáte mi..." "Omluvte m ," sko il jsem mu do e i, "hned se vrátím..." Sp chal jsem na hajzl. Pochopiteln to tam páchlo. P kn bizarní místo. Hospoda... máte toho plný zuby! Nestihl jsem dve e od kabinky otev ít. Musel jsem to hodit do mu le. U vedlej í mu le stál hospodský komik. "Primátor" m sta. V ervené epi ce. Legra ní chlapík. Do prdele. Hodil jsem avli a obda il ho tím nejodporn j ím pohledem, jaký svedu. On potom ode el. Pak jsem vy el já a posadil se zpátky ke svému zelenému pivu. "Vy dnes ve er tete v...?" zeptal se m jeden z nich. Neodpov d l jsem. "V ichni ur it p ijdeme." "Já tam asi taky p ijdu," ekl jsem. Musel jsem. Dostal jsem u peníze a utratil ek. Na jiném míst , n kdy jindy, se mi toho snad poda í zbavit. Jediné, po em jsem tou il, bylo vrátit se do svého pokojíku v L.A., zatáhnout rolety, zapíjet chandru a pojídat natvrdo uva ená vají ka s paprikou a doufat, e n kde v rádiu chytnu Mahlera... Dev t ve er... Belford m vede dovnit . Jsou tam malé kulaté stolky, kolem nich sedí lidé. Je tam pódium. "Chcete, abych vás uvedl?" zeptal se Belford. "Ne," odpov d l jsem. Na el jsem sch dky na jevi t . Stála tam p ipravená idle a stolek. Odlo il jsem si svou cestovní ta ku na stolek a za al z ní vytahovat v ci. "Jmenuju se Chinaski," ekl jsem jim, "a tady mám spodky, pár pono ek, ko ili, lahvinku skotské a n kolik básnických sbírek." Skotskou a kní ky jsem nechal na stole. Rozbalil jsem celofán, do n ho byla skotská zabalená a napil se. "Chce se n kdo na n co zeptat?" V ichni byli zticha. "Tak dob e, m eme tedy za ít."Nap ed jsem jim p ednesl starý v ci. Poka dý, kdy jsem si p ihnul, zn la pak dal í báse líp - mn ur it . Studenti byli na ka dý pád výte ní. Cht li jediné: abyste jim zám rn nelhali. To jsem pokládal za férové o ekávání. P etrp l jsem první p lhodinu a po ádal o desetiminutovou p estávku. Se el jsem z jevi t s lahví v ruce a sedl si ke stolu k Belfordovi a dal ím ty em nebo p ti student m. P i la za mnou mladá dívka s jednou z mých knih. Panebo e na nebesích, holka, pomyslel jsem si, tob podepí u v echno, co má !

"Pane Chinaski?" "Samo," odpov d l jsem a máchnul jsem svou geniální rukou. Zeptal jsem se jí na jméno. Potom jsem tam n co napsal. Nakreslil obrázek nahýho chlápka pronásledujícího nahatou enskou. Datum. "Mockrát d kuju, pane Chinaski!" Tak takhle to funguje? Kupa kravin. Vytáhl jsem svou láhev jednomu hochovi z huby. "Hele, kámo, ty u si p ihejbá podruhý. Já se budu muset potit tam naho e je t dal í p l hodiny. U se lahve ani nedotkne ." Sed l jsem uprost ed stolu. Loknul jsem si a polo il láhev zpátky. "Doporu il byste psaní jako profesi?" zeptal se m jeden z mladých student . "To má být pokus o vtip?" zeptal jsem se na oplátku já. "Ne, ne, myslím to vá n . Radil byste v novat se psaní profesn ?" "Psaní si vybírá tebe, ty si ho vybrat nem e ." Odtáhli ho ode m . Dal jsem si dal ího panáka a pak jsem vylezl zpátky na jevi t . To nejlep í jsem si v dycky nechával na konec. Bylo to poprvé, co jsem etl na univerzit , ale jako zah ívací kole ko jsem absolvoval dva opilecké ve ery v jednom losangeleském knihkupectví. To nejlep í si nechat na konec. Tak to d láte v d tství. P e etl jsem to v echno a do konce a pak jsem zav el kní ky. Potlesk m zasko il. Byl mohutný a vytrvalý. Bylo to trapné. Ty básni ky tak dobré nebyly. Museli tleskat n emu jinému. P edpokládám, e tomu, e jsem to celé vydr el... V dom u jednoho z profesor se konal ve írek. Profesor vypadal p esn jako Hemingway. Hemingway u byl ale pochopiteln mrtvý. Profesor koneckonc tak trochu taky. Bez ustání mluvil o literatu e a o psaní - o samých takových posraných zále itostech. A jsem el kamkoli, po ád m sledoval. Chodil za mnou v ude krom záchodu. V dycky, kdy jsem se oto il, stál za mnou... "Aha, Hemingway! Myslel jsem, e jste mrtvej!" "Víte, e Faulkner byl taky alkoholik?" "Jo." "Co si myslíte o Jamesi Jonesovi?" Ten staroch byl nemocnej: nikdy si s tím nedal pokoj. Na el jsem Belforda: "Posly , chlap e, ledni ka je prázdná. Hemingway toho moc nenakoupil..." Dal jsem mu dvacku: "Nev d l bys o n kom, kdo by mohl zajít aspo pro pár piv?" "Jist , o n kom bych v d l." "Tak dob e. A pár doutník ." "Jakou zna ku?" "Jakoukoli. Lacinou. Deset, patnáct cent . Díky." Bylo tam asi dvacet nebo t icet lidí a jednou u jsem ledni ku zásobil. Tak takhle ta blbost funguje? Vybral jsem si tu nejlíp vypadající enskou v baráku a rozhodl se, e ji p inutím, aby m nenávid la. Na el jsem ji, jak sedí sama u stolu v jídeln . "Holka," ekl jsem jí, "ten zasranej Hemingway je nemocnej lov k." "Já vím," odpov d la. "Já chápu, e chce vypadat p íjemn , ale nedoká e se zbavit literatury. Kristaboha, to je nechutnej mu skej! Ví , e jsem nikdy nepotkal spisovatele, kterej by se mi líbil? V echno to jsou takový zastydlí puritáni, nejhor í lidskej odpad..." "Já vím," ekla, "já vím..." Popadl jsem ji za hlavu, p itáhl si ji a políbil. Neodporovala. Hemingway nás zahlédl a ode el do jiné místnosti. Hej! Ten sta ec p ece jenom dokázal zachovat klid! Pozoruhodné! Belford se vrátil s nákupem a já p ed nás naskládal hromadu piv a mluvil jsem, líbal ji a mazlil se s ní celé hodiny. Teprve následující den jsem zjistil, e

je to Hemingwayova ena... Probudil jsem se sám v posteli kdesi v pat e. Pravd podobn jsem byl po ád je t v Hemingwayov dom . M l jsem vá n j í kocovinu ne obvykle. Odvrátil jsem obli ej od sluní ka a zav el o i. Kdosi mnou zat ásl. "Hanku! Hanku! Vzbu te se!" "Do prdele. Táhni n kam." "Musíme jít. Hned. V poledne máte tení. Je to daleko. Sotva to stihneme." "Tak to nestihneme." "Musíme to stihnout. Podepsal jste smlouvu. ekají tam. Cht jí vás nato it z televize." "Z televize?" "Ano." "Panebo e, mohl bych se jim t eba p ed kamerou vyzvracet..." "Hanku, musíme to stihnout." "Dob e, dob e..." Vstal jsem z postele a zadíval se na n ho: "Jse hodný, Belforde, e se o m tak stará a e posbírá v echny moje krámy, Pro se na m nena tve a nevynadá mi?" "Jste m j nejoblíben j í ijící básník," odpov d l. Zasmál jsem se: "Proboha, já bych snad mohl klidn vytáhnout ptáka a celýho t pochcat..." "To ne," ekl, "zajímám se o va e slova, nikoli o va e chcanky." P kn m poní il a já se s ním cítil dob e. Nakonec jsem se dal dohromady, jak jsem musel, a Belford mi pomohl dol ze schod . Dole stál Hemingway se svojí enou. "Panebo e, vypadáte p í ern !" ekl Hemingway. "Promi mi tu v erej í noc, Ernie. Nev d l jsem, e je to tvá ena, a ..." "To nic," ekl, "dáte si trochu kávy?" "Rád," odpov d l jsem, "n co pot ebuju." "A n co k sn dku?" "Díky, jíst nebudu." Sed li jsme ml ky u stolu a popíjeli kávu. Potom Hemingway cosi íkal. Nevím u , o em to bylo. Myslím, e asi o Jamesi Joyceovi. "Nech u toho, zatracen !" ekla jeho ena. "Nemohl bys u jednou zav ít hubu?" "Posly te, Hanku," ekl Belford, "m li bychom jít. Je to daleko." "Dob e," odpov d l jsem. Vstali jsme a zamí ili k autu. Pot ásl jsem si s Hemingwayem rukou. "Vyprovodím vás k autu," ekl. Belford s H. li ke dve ím. Oto il jsem se k ní. "Sbohem," ekl jsem. "Sbohem," odpov d la a pak m políbila. Nikdy m takhle nikdo nepolíbil. Ona prost v echno vzdala, úpln v echno. Nikdy m takhle nikdo neo oustal. Vy el jsem ven. Znovu jsme si s Hemingwayem pot ásli rukou. Pak jsme odjeli a on se vrátil do svého domu a ke své man elce... "U í literaturu," ekl Belford. "Jo," odtu il jsem. Bylo mi opravdu blb . "Nevím, jestli to zvládnu. To je p kná pitomost, mít tení v poledne." "To ale m e p ijít nejvíc student , aby si vás poslechli." Jeli jsme dál a já náhle v d l, e u není ádného úniku. V dycky je n co, co se musí ud lat, jinak vás vyma ou a zni í. Je to tvrdá realita, ale já ji p ijal a p emý lel, jestli bude v bec n kdy n jaká p íle itost, abych jí unikl. "Nevypadáte moc na to, e to zvládnete," ekl Belford. "Zastav n kde. Koupíme láhev skotské."

Zajel k jednomu z t ch podivn vyhlí ejících washingtonských obchod . Koupil jsem t etinku vodky, abych se pokusil rovnou dostat do kondice, a p llitr skotské na tení. Belford ekl, e na té p í tí taci jsou p kn konzervativní a e by bylo lep í, kdybych si p elil skotskou do termosky. Tak jsem koupil i termosku. Kdesi jsme se zastavili na snídani. Bylo to tam p kné, ale holky neukazovaly kalhotky. Kristebo e, v ude byly n jaký enský a víc ne polovina z nich vypadala dob e na ousta ku, ale nic se s tím nedalo d lat - m ete se na n jen dívat. Kdo kdy vynalezl tak hnusnej podvod? V echny ale vypadaly dost podobn - kdy si odmyslíme tady trochu tuku navíc nebo jinde ádnej zadek - tolik kytek na poli. Kterou si vybere ? Která si vybere tebe? Je to jedno, a v echno je to tak smutné. A kdy je výb r hotov, nikdy to nefunguje, nikdy nikomu to nefunguje, bez ohledu na to, co sami íkají. Belford nám ob ma objednal k vají k m erstvé housky. P esp íli prosté. í nice. Pom oval jsem její prsa, boky, rty, o i. Ubo a ka. Úplná ubo a ka, do háje. V jejím mozku pravd podobn nebyla ádná jiná my lenka ne obrat n jakýho hajzla o poslední halí ... Poda ilo se mi sníst v t inu housek a u jsme byli zpátky v aut . Belford se je t vrátil k v erej ímu tení. Oddaný mladík. "Ten hoch, co vám o p estávce dvakrát upil z láhve..." "Jo. Ten si o n co koledoval." "V ichni se ho bojí. Vyhodili ho z kolejí, ale on se tam po ád potlouká. Je neustále na LSD. Je to blázen." "Mn je to úpln jedno, Henry. M ete mi ukrást moje enský, ale ne ahejte mi na whisky." Zastavili jsme se pro benzin a jeli dál. P elil jsem skotskou do termosky a pokusil se vypít vodku. "U se blí íme," ekl Belford, "za chvíli uvidíte v áky kampusu. Podívejte!" Podíval jsem se. "Kristova noho!" ekl jsem. Sotva jsem uvid l v áky kampusu, musel jsem vystr it hlavu z auta a za al jsem zvracet. Cákance zvratk klouzaly a z stávaly p ilepené z boku na Belfordov aut . Jel oddan dál. N jak vycítil, e to zvládnu, jako bych zvracel jen tak z legrace. Zvracel jsem po ád dál. "Promi ," sta il jsem jen íct. "To je v po ádku," ekl. "U bude poledne. Máme asi p t minut. Jsem rád, e jsme to stihli." Zaparkovali jsme. Popadl jsem svou cestovní ta ku, vystoupil a vyzvracel se na parkovi ti. Belford vykro il odhodlan kup edu. "Po kej chvili ku," ekl jsem. Op el jsem se o sloup a znovu zvracel. Kolem li n jací studenti a hled li na m : co tady ten starý lov k d lá? el jsem za Belfordem po cesti kách, nahoru, dol ... Americká univerzita spousta k oví, cesti ek a kravin. Zahlédl jsem své jméno na plakátu: HENRY CHINASKI TE SVOU POEZII V... To jsem já, pomyslel jsem si. Málem m to rozesmálo. oupli m do jakési místnosti. V ude bylo plno lidí. Drobné bílé tvá e. Bílé lívane ky. Usadili m do k esla. "Pane," ekl lov k za kamerou, "a zvednu ruku, m ete za ít." Pozvracím se, pomyslel jsem si. Sna il jsem se najít n jaké kní ky s básni kami. Hledal jsem v ude kolem sebe. Potom jim Belford za al vypráv t, co jsem za ... jak skv lou p íle itost to máme zde na severozápadním tichomo ském pob e í... Chlápek zvedl ruku. Za al jsem: "jmenuju se Chinaski. První báse se jmenuje..."

Po t ech, ty ech básních jsem si p ihnul z termosky. Lidi se zasmáli. Bylo mi jedno, emu. Loknul jsem si znovu a za al se uklid ovat. Tentokrát ádná p estávka. Podíval jsem se stranou na televizní obrazovku a zjistil jsem, e tu u p l hodiny s pramínkem vlas padajícím mi p es elo p ímo doprost ed nosu. Pobavilo m to; pak jsem si ho odhrnul a dal se do práce. Zdálo se, e jsem to zvládl. Potlesk byl dobrý, i kdy ne tak mohutný jako v era. Komu to vadí? Jen se odtud dostat ivý. N kte í m li moje kní ky a chodili si pro podpisy. Ehm, hmm, pomyslel jsem si, tak takhle ty kraviny fungují. Víc nic moc. Podepsal jsem papír na svých sto dolar , p edstavili m vedoucí katedry literatury. Zt lesn ní sexu, tak vypadala. íkal jsem si, e bych ji m l znásilnit. ekla, e cht la p ijít do toho srubu v horách - k Belfordovi -, ale po vyslechnutí mých básní to pochopiteln neud lala. Bylo to za mnou. Vracel jsem se na sv j zatuchlý dvorek a do svého ílenství, ale bylo to moje ílenství. Belford m s jedním p ítelem zavezl na leti t a sedli jsme si do hospody. Koupil jsem pití. "Je to legra ní," ekl jsem, "asi jsem se zbláznil. Po ád sly ím svoje jméno." M l jsem pravdu. Kdy jsme dob hli ke sch dk m, moje letadlo u uhán lo po ranveji a práv se za alo odlepovat od zem . Musel jsem se vrátit a jít do zvlá tní místnosti, kde m vyslýchali. Cítil jsem se jako kolák. "Tak dob e," ekl mi lov k, co sed l naproti mn , "za adíme vás do dal ího letu. Ale ten u ur it musíte stihnout." "D kuju vám, pane," ekl jsem. On n co pov d l do telefonu a já se vrátil do hospody a objednal dal í pití. "Je to v po ádku," ekl jsem, "dali m do dal ího letu." Pak m napadlo, e bych mohl dal í let zme kávat u po ád. A pak bych se musel v dycky vracet a zase se vid t s tím samým lov kem. Poka dé by to bylo o trochu hor í: on by m l v t í vztek a já ím dál provinilej í výraz. Klidn se to mohlo stát. Belford s p ítelem by se vytratili. P i li by jiní. Uspo ádali by na m men í sbírku... "Mami, co se stalo s tatínkem?" "Um el v hospod na leti ti v Seattlu, kdy se sna il dostat na n jaký let do Los Angeles. "Mo ná tomu nebudete v it, ale druhý let jsem stihl tak tak. Sotva jsem dosedl, letadlo se dalo do pohybu. Nechápal jsem to. Pro to bylo tak t ké? Ale byl jsem na palub . Odzátkoval jsem láhev. Letu ka m p istihla. Poru il jsem pravidla. "Víte, e vás m eme vysadit, pane." Kapitán práv ohlásil, e jsme ve vý ce 15 000 metr . "Mami, co se stalo s tatínkem?" "Byl básník." "Co je to básník, mami?" " íkal, e neví. A b si umýt ruce, budeme ob dvat." "On to nev d l?" "P esn tak, nev d l. A b , ekla jsem, e si má umýt ruce..." VELKÁ ZENOVÁ SVATBA Sed l jsem vzadu, zabo ený v sedadle s dalamánky, játrovkou, pivem a limonádami; na sob jsem m l zelenou kravatu, první kravatu od smrti otce p ed deseti lety. Te jsem m l být sv dkem na zenové svatb , Hollis se ítila sto ty icítkou a Royovy metrové vousy mi vlály do obli eje. Jeli jsme mým autem zna ky Comet, model 1962, ale já jsem nemohl ídit: nem l jsem poji t ní, zato dva záznamy v rejst íku za ízení v opilosti a navíc u jsem za ínal být opilý. Hollis s Royem spolu ili p ed svatbou t i roky a Hollis Roye vydr ovala. Já sed l na zadním sedadle a cucal pivo. Roy mi p edstavoval jednoho po druhém v echny leny Holliiny rodiny. Royovi la zkrátka líp intelektuál tina. Nebo mo ná jen e i. Doma m li na st nách spoustu fotek

p e vykujících chlápk schoulených v kabátech. A taky fotku Roye p i orgasmu, kdy masturbuje. Roy ji d lal sám. Podvedl fofák. Sám. Provázek. Drát. P ípravy kolem. Roy tvrdil, e musel onanovat estkrát, ne získal dokonalý snímek. Celodenní práce: mlé ná kapka letící vzduchem, um lecké dílo. Hollis odbo ila z dálnice. Nebylo to daleko. N kte í bohá i mají p íjezdovou cestu dlouhou dva kilometry. Tahle nebyla patná: p l kilometru. Vystoupili jsme. Tropické skleníky. ty i nebo p t ps . Obrovská erná chlupatá hloupá ucintaná zví ata. Nedostali jsme se ke dve ím - ten bohá stál na verand a díval se dol s panákem v ruce. Roy zaje el: "Nazdar, Harveyi, ty hajzlíku, jsem rád, e t vidím!" Harvey se usmál: "Vítám t , Royi." Jedna z t ch erných chlupatých potvor mi moulala levou nohu. "Zavolej si toho psa, Harveyi, ty hajzlíku, jsem rád, e t vidím!" zak i el jsem. "Aristotele, NECHEJ TOHO!" Aristoteles toho nechal, práv v as. A. Chodili jsme nahoru dol po schodech se salámem, ma arskými marinovanými rybi kami, garnáty. Hum i. Bagety. Mleté hrdli í prdýlky. Pak jsme to m li v echno p ichystané. Sedl jsem si a popadl pivo. Byl jsem jediný, kdo m l kravatu. Taky jsem byl jediný, kdo koupil svatební dar. Schovával jsem ho u st ny za Aristotelem o u lanou nohou. "Charles Bukowski..." Vstal jsem. "Ach, Charles Bukowski!" "Ehm." A dál: "To je Marty." "Ahoj, Marty." "A toto je Elsie." "Ahoj, Elsie." "Vy opravdu," zeptala se, "rozbíjíte nábytek a okna holýma rukama, kdy jste opilý?" "Ehm." "Jste na to u trochu starý." "Tak podívej, Elsie, neser m s takovým..." "A tohle je Tina." "Ahoj Tino," Sedl jsem si. Jména! Se svou první enou jsem byl enatý dva a p l roku. Jednou ve er p i lo na náv t vu pár lidí. P edstavoval jsem je své en : "Tohle je into Louie, tohle je Marie, královna rychlovek, a tohle je kulhavej Nick." Potom jsem se obrátil k nim a ekl: "Tohle je moje ena... moje ena... tohle..." Nakonec jsem se jí musel zeptat: "JAK SE VLASTN , DO PRDELE, JMENUJE ?" "Barbara." "Tohle je Barbara," sd lil jsem jim... Zenový mistr nep ijel. Sed l jsem a popíjel pivo. Potom za ali chodit dal í lidé. Po ád se valili po schodech nahoru. Celá rodina Hollis. Vypadalo to, e Roy rodinu nemá. Ubohý Roy. V ivot jediný den nepracoval. Dal jsem si dal í pivo. Po ád chodili po schodech nahoru: bývalí muklové, podvodníci, mrzáci, deale i v r zných p evlecích. Rodina a p átelé. Desítky lidí. ádné svatební dary. ádné kravaty. Odsunul jsem se dál do svého kouta. Jeden chlápek byl p kn z ízenej. Trvalo mu p tadvacet minut, ne vy el po schodech nahoru. M l speciáln vyrobené berle, které vypadaly velmi pevn , s kruhovýmí otvory pro pa e. Speciální úchytky. Hliník a guma. ádné d evo pro ho íka. Pochopil jsem to: pan ovaná samohonka nebo mizerný plat. P ihýbal si

ve starém holi ském k esle s horkým vlhkým ru níkem p es obli ej. tamprle minuly jen pár ivotn d le itých míst. Byli tu dal í. Kdosi u il na Kalifornské univerzit v Los Angeles. N kdo jiný vozil sra ky na ínských rybá ských lodích p es p ístav v San Pedro. P edstavili m nejslavn j ím vrah m a k efta m století. Já práce st ídal. Potom se objevil Harvey. "Bukowski, nedal byste si trochu skotské se sodou?" "Jasn , Harveyi, samo." Zamí ili jsme do kuchyn . "Na co ta kravata?" "Mám naho e na kalhotech rozbitý zip. A mám moc malý spodky. Konec vázanky mi zakrývá chlupy t sn nad ptákem." "Pova uju vás za ijícího mistra sou asné povídky. Nikdo vám nesahá ani po kotníky." "Jasn , Harveyi. Kde je ta skotská?" Harvey mi ukázal na fla ku skotské. "Piju tuhle zna ku, proto e ji v dycky zmi ujete ve svých povídkách." "Já te ale, Harveyi, zna ky st ídám. Objevil jsem lep í vizoury." "Které?" "To kdybych si tak vzpomn l." Na el jsem vysokou sklenici a nalil do ní nap l skotskou a vodu. "Je to dobrý na nervy, víte?" ekl jsem mu. "Jist , Bukowski." Vypil jsem to na ex. "Co takhle je t jednu?" "Samo." Vzal jsem si druhou sklenici a el do obývacího pokoje, kde jsem se usadil zpátky do svého rohu. Mezitím zde do lo k nové vzru ující události: zenový mistr p ece jen P IJEL! Zenový mistr m l na sob velice módní oble ení a neustále se díval kolem sebe p imhou enýma o ima. Ale mo ná to m l vrozené. Zenový mistr pot eboval tabla. Roy b hal po dom a shán l tabla. Zenový mistr byl zatím velice klidný a vlídný. Dopil jsem sv j drink a el si nalít dal í. Vrátil jsem se do místnosti. Dovnit vb hlo d cko se zlatými vlásky. Asi jedenáct let. "Bukowski, etl jsem n který tvoje povídky. Já si myslím, e jsi ten nejlep í spisovatel, kterýho jsem kdy etl!" Dlouhé blon até kudrny. Brýle. Hubené t lo. "Výborn , zlatí ko. U jsi dost stará. Vezmeme se. Budeme ít z tvejch pen z. Jsem u unavenej. Bude m moct vodit ve sklen né kleci s v tracími otvory. Nechám t , abys mohla mít mladý kluky. Budu se t eba i dívat." "Bukowski! Jenom proto, e mám dlouhý vlasy, tak si myslí , e jsem holka! Já se jmenuju Pavel! P edstavovali nás! Copak jsi na to zapomn l?" Pavl v tatínek Harvey m pozoroval. V iml jsem si jeho o í. Hned mi bylo jasné, e se práv rozhodl, e koneckonc zase tak dobrý spisovatel nejsem. Mo ná jsem dokonce patný spisovatel. Inu, ádný lov k se nedoká e v n p etva ovat. Ale m j ho ík byl výte ný: "To neva, Bukowski! Po ád jsi ten nejú asn j í spisovatel, kterýho jsem kdy etl! Táta mi dovolil, abych si p e etl jen n který tvoje povídky..." Potom v ude vypnula elekt ina. To ten kluk práv pot eboval pro tu svoji velkou hubu... V ude ale byly sví ky. V ichni hledali sví ky, chodili s nimi kolem a zapalovali je. "Do prdele, to jsou jenom pojistky. Vym te pojistky," ekl jsem. Kdosi odpov d l, e to nejsou pojistky, e je to n co jiného, a tak jsem to

vzdal a ve sv tle svící jsem ode el do kuchyn pro dal í skotskou. Do prdele, stál tam Harvey. "Má ikovnýho synka, Harveyi. Ten tv j kluk Petr..." "Pavel." "Promi . Biblický p e eknutí." "Rozumím." (Bohatí rozum jí; jenom s tím nic ned lají.) Harvey odzátkoval novou sedmi ku. Mluvili jsme o Kafkovi. Dostojevskij, Turgen v, Gogol. O v ech t ch fádních pitomostech. Potom u byly sví ky úpln v ude. Zenový mistr cht l za ít. Roy mi dal p edtím dva prstýnky. Nahmatal jsem je. Byly po ád na míst . V ichni na nás ekali. Já ekal, e Harvey se ka dou chvíli po v í té skotské z ítí na podlahu. Nevypadalo to dob e. Dr el se mnou krok a vypil v dy jednoho panáka, zatímco já dva, a je t se dr el na nohou. To se asto nestává. Vy ahli jsme p l sedmi ky b hem deseti minut, co se svítilo sví kami. Vy li jsme za ostatními. Vyklopil jsem Royovi prstýnky. P ed pár dny Roy sd lil zenovému mistru, e jsem opilec: nespolehlivý, zbab lý a nemravný. Nepo adujte proto b hem ob adu prstýnky od Bukowského, proto e Bukowski by tam t eba nemusel být. Nebo m e prstýnky ztratit, mohl by zvracet, p ípadn ztratit Bukowského. Tak to kone n bylo tady. Zenový mistr za al listovat v malé erné kní e ce. Nevypadala moc tlust . ekl bych takových sto padesát stránek. " ádám vás," ekl nenový mistr, "abyste b hem ob adu nepili a nekou ili." Dopil jsem svou sklenici. Stál jsem Royovi po pravici. V ichni rychle dopíjeli. Zenový mistr se p itrouble usmál s výrazem duchovní p evahy. K es anský svatební ob ad jsem m l na prtaný zpam ti. A zenový ob ad vlastn p ipomínal ten k es anský, jenom do n ho p idali pár kravin navíc. B hem jednotlivých úkon se postupn zapálily t i malé ty inky. K zenovému ob adu byla t eba celá bedna r zných v cí - snad dv nebo t i stovky. Po zapálení jednu ty inku umístili do st edu d bánu s pískem. To byla zenová ty inka. Potom byl Roy po ádán, aby svoji ho ící ty inku umístil po jedné stran zenové ty inky, a Hollis m la svou ty inku zapíchnout z druhé strany. Jen e ty inky nebyly úpln v po ádku. Zenový mistr se musel s chápavým úsm vem natáhnout a upravit ty inky do správné hloubky a sklonu. Potom zenový mistr vytáhl náhrdelník z hn dých korálk . Podal náhrdelník Royovi. "Te ?" zeptal se Roy. Do prdele, pomyslel jsem si, Roy byl odjak iva ve v em se t lý. Pro si nic nep e etl o vlastní svatb ? Mistr Zen se k nim sklonila vlo il pravou ruku Hollis do Royovy levice. A korálky obkrou ily ob ruce. "Bere si..." "Beru si..." (To je zen? pomyslel jsem si.) "A ty, Hollis, bere ..." "Beru..." Mezitím tam ve sv tle sví ek n jaký pitomec po izoval z ob adu stovky fotografií. Znervóz ovalo m to. Klidn to mohla být FBI "Cvak! Cvak! Cvak!" V ichni jsme byli pochopiteln istí. Bylo to ale zneklid ující, proto e to bylo bezohledné. Potom jsem si v iml ve sv tle svící mistrových u í. Sv tlo sví ek je prosv covalo, jako by byly vytvo eny z toho nejjemn j ího toaletního papíru. Zenový mistr m l ty nejten í u i, jaké jsem kdy u lov ka vid l. Práv to mu poskytovalo svatost! Ty u i jsem musel získat! Na pen enku, pro kocoura nebo jen pro vzpomínku. Nebo pod pol tá . Bylo mi pochopiteln jasné, e to ke mn promlouvá v echna ta skotská se sodou

a pivo, ale na druhou stranu jsem vlastn n co takového v bec netu il. Nep estával jsem sledovat u i zenového mistra. Ozývala se po ád dal í slova. "...a ty, Royi, slibuje , e nebude u ívat ve svém svazku s Hollis ádné drogy?" Zdálo se, e nastala trapná pauza. Potom s rukama svázanýma hn dými korálky Roy promluvil: "Slibuju, e nebudu..." Brzy to bylo za námi. Nebo aspo se zdálo, e je to za námi. Zenový mistr se nap ímil a nazna il úsm v. Poklepal jsem Royovi na rameno: "Blahop eju." Potom jsem se p edklonil, vzal do dlaní hlavu Hollis a políbil ji na nádherné rty. V ichni tam po ád je t sed li. Národ vy inutc . Nikdo se nehýbal. Sví ky ho ely jako vy inuté sví ky. P istoupil jsem k zenovému mistru. Pot ásl jsem mu rukou: "D kuju vám. Zvládl jste ob ad výborn ." Zdálo se, e ho to pot ilo, a já se díky tomu cítil trochu líp. Ale zbytek t ch gangster - kongres a mafie: ti byli p íli hrdí a blbí, aby si t ásli rukou s Orientálcem. Jenom jeden z nich políbil Hollis. Jenom jeden si je t pot ásl rukou se zenovým mistrem. Klidn to mohla být svatba s p est elkou. To byla rodinka! Já jsem byl poslední, který by n co v d l, nebo komu by n co ekli. Kdy te bylo po svatb , za alo být uvnit dost chladno. Sed li a zírali jeden na druhého. Nikdy nedoká u pochopit lidské plém , ale n kdo v dycky musí hrát klauna. Strhl jsem si zelenou kravatu a rozto il ji ve vzduchu: "HEJ! VY URÁCI! NEMÁTE HLAD?" el jsem ke stolu a za al se ládovat sýrem, marinovanými vep ovými no i kami a ku ecími kundami. N kolik z nich prkenn vstalo, p istoupili ke stolu a za ali se hrabat v jídle, proto e nev d li, co jiného by m li d lat. P im l jsem je o dibovat prost ené stoly. Potom jsem ode el loknout si skotské se sodou. Kdy jsem si v kuchyni znovu naléval, zaslechl jsem, jak zenový mistr íká: "Musím te odejít." "Ach, neodcházejte..." sly el jsem starý, je ivý enský hlas vyr stající ze st edu té nejv t í se losti zlo ineckého podsv tí za poslední t i roky. A ani ona nezn la tak, jako by to mínila vá n . Co jsem tu mezi nimi d lal? Nebo ten profesor z Kalifornské univerzity? Ne, profesor z Kalifornské univerzity sem pat il. Musí existovat n jaké pokání nebo n co. N jaká akce, která by v echna jednání zlid tila. Sotva jsem usly el, e za zenovým mistrem zaklaply vstupní dve e, oto il jsem do sebe velkou sklenici skotské. Potom jsem prob hl pokojem osv tleným svícemi a plným vito ících hajzl , na el dve e (to mi dalo na chvíli docela práci), otev el je, zav el a náhle jsem byl... asi 15 krok za mistrem Zenem. Zbývalo je t ty icet, padesát krok dol na parkovi t . Dohonil jsem ho a potácel se vedle n ho, p i em jsem d lal na ka dý jeho krok dva. Vyk ikl jsem: "Hej, mist e!" Zen se oto il ke mn : "Ano, starý mu i?" Starý mu i? Oba jsme se zastavili a dívali se na tom to itém schodi ti v m sícem zalité tropické zahrad jeden na druhého. Zdál se to být p íhodný as pro navázání bli ího vztahu. ekl jsem mu: "Chci bu ty va e zasraný u i, nebo vá zasranej oblek - ten neonovej upan, co máte na sob !" "Starý mu i, vy jste se zbláznil!" "Myslel jsem, e zen má víc ávy a kurá e, ne aby spatra proná el

kategorická a nepravdivá tvrzení. Znechucujete m , mist e!" Zen sepjal ruce a vzhlédl vzh ru. ekl jsem mu: "Chci bu vá zasranej oblek, nebo va e zasraný u i!" M l i nadále sepjaté dlan a díval se vzh ru. Vrhl jsem se dol ze schod , pár jsem jich minul, ale let l jsem kup edu, sna il jsem se, abych si nep erazil lebku, a kdy jsem padal na n j, pokusil jsem se ho v í silou pra tit, ale p edstavoval jsem jen neusm rn nou pohybovou energii pu t nou ze et zu. Zen m zachytil a zvedl zpátky do svislé polohy. "M j synu, m j synu..." Byli jsme v t sné blízkosti. Pra til jsem. P kn jsem ho nabral. Sly el jsem, jak zasy el. O krok ustoupil. Znovu jsem se rozmáchl a ude il. Netrefil jsem se. Máchl jsem nalevo do prázdna. Spadl jsem na jakési kytky importované z pekla. Vstal jsem. Znovu jsem se na n ho za al sápat. A v m sí ním sv tle jsem si v iml svých kalhot - pot ísn ných od krve, kapajícího vosku a zvratk . "Te jsi narazil na svýho mistra, ty hajzle!" upozornil jsem ho, kdy jsem se k n mu blí il. ekal. Roky devíti emesel nedopustily, aby mi svaly úpln ochably. Vrazil jsem mu v í silou svých sto p ti kil po ádn do b icha. Zen ti e hekl, znovu vzhlédl k obloze, cosi orientálsky pronesl a zasadil mi n n jednoduchý úder karate, po n m m zanechal válet se mezi mexickými kaktusy a n ím, co mi p ipadalo jako maso ravé rostliny z hlubokých brazilských d unglí. Odpo íval jsem v m sí ním sv tle a do chvíle, kdy se mi zazdálo, e se mi jeden fialový kv t za al plí it sm rem k nosu a jemn mi bránit v dýchání. Do prdele, trvalo p inejmen ím 150 let, ne se lov k dostane do harvardské klasické knihovny. Neexistovala jiná volba: vymanil jsem se ze záhonu a za al se plhat zpátky nahoru po schodech. Kdy jsem byl tém na vrcholu, vstal jsem, otev el dve e a vstoupil. Nikdo si m nev iml. Po ád kecali o blbostech. Pra til jsem sebou do svého kouta. Úder karate mi natrhl levé obo í. Na el jsem kapesník. "Do prdele! Pot ebuju panáka!" zaje el jsem. Harvey mi ho p inesl. istá skotská. Oto il jsem ji do sebe na ex. Pro m e znít um lidského hovoru tak nesmysln ? V iml jsem si, e ena, ji mi p edstavili jako nev stinu matku, te odhalovala zna ný kus nohy, která nevypadala v bec patn . Dlouhé nylonky a drahé lodi ky s jehlovými podpatky plus dole u prst mali ké drahokamy. To by dostalo do varu i idiota a já byl jen polovi ní idiot. Vstal jsem, p istoupil k nev stin matince, roztrhl jí sukni a ke stehn m, rychle ji políbil na p kná kolena a za al ji líbat vý a vý . Sv tlo sví ek pomáhalo. V emu. "Hej!" probrala se náhle. "Co to d láte?" "Vy oustám z tebe du i, hodlám t mrdat, e se z toho posere ! Co na to íká ?" Odstr ila m a já upadl pozpátku na koberec. Le el jsem bezmocn na zádech, házel sebou a pokou et se vstát. "Zasraná Amazonko!" je el jsem na ni. Nakonec se mi asi po t ech i ty ech minutách poda ilo postavit se na nohy. Kdosi se zasmál. Kdy jsem zjistil, e u mám nohy zase pevn na zemi, zamí il jsem do kuchyn . Nalil jsem si panáka a oto il ho do sebe. Nalil jsem si druhého a el zpátky. V ichni tam byli: celé zpropadené p íbuzenstvo. "Royi a Hollis?" oslovil jsem je. "Pro si nerozbalíte vá svatební dar?" "Jasn ," ekl Roy, "pro ne?" Dárek byl zabalený ve ty iceti metrech staniolu. Roy ho trp liv odmotával. Kone n se mu to celé poda ilo. " astné man elství!" vyk ikl jsem. V ichni to vid li. V místnosti zavládlo naprosté ticho. Byla to malá rakev, ru n vyrobené dílo t ch nejlep ích pan lských

emeslník . M la dokonce i r ovorudé polstrování. Byla to p esná replika velké rakve, jen snad byla vyrobena s v t í láskou. Roy po mn vrhl vra edný pohled, utrhl visa ku s návodem, jak pe ovat o lak na d ev , hodil ji do rakve a zaklapl víko. Bylo naprosté ticho. Jediný dar nep i el nazmar. Brzy se v ak zase v ichni dali dohromady a dál si povídali o nesmyslech. Já jsem nemluvil. Byl jsem na svojí ozdobnou rakvi ku opravdu py ný. Hledal jsem dárek celé hodiny. Málem jsem se z toho zbláznil. Potom jsem ji uvid l v regále, stála tam úpln sama. Hladil jsem její st ny, obracel ji ze v ech stran a pak jsem se podíval dovnit . Bylo to drahé, ale platil jsem za dokonalé emeslné provedení. D evo. Tit rné záv sy. V echno. Zárove jsem pot eboval n jaký sprej na mravence. Na el jsem ho vzadu v obchod pod zna kou erný prapor. Mravenci si vybudovali mraveni t pod prahem vstupních dve í. Vzal jsem si zbo í k pokladn . Sed la tam mladá holka a já to p ed ni vylo il. Ukázal jsem na rakvi ku: "Víte, co to je?" "Co?" "To je rakvi ka!" Otev el jsem ji a ukázal jí vnit ek. "Z mravenc se m u zbláznit. Víte, co hodlám ud lat?" "Co.?" "V echny ty mravence zabiju, dám je do rakvi ky a poh bím!" Rozesmála se: "Vy jste mi zvedl náladu na celej den!" Mladé u dnes ni ím nezasko íte; mají naprostou p evahu. Zaplatil jsem a vy el ven... Te na svatb se ale nikdo nesmál. Tlakový hrnec ovázaný rudou stuhou by je pot il. Nebo ne? Harvey, ten bohá , byl nakonec ze v ech nejlaskav j í. Mo ná proto, e si mohl laskavost dovolit? Potom jsem si vzpomn l na citát ze své etby, na n co ze starov ké íny: "Byl bys rad ji bohatý, nebo se v noval um ní?" "Rad ji bych byl bohatý, proto e se zdá, e um lec v dycky sedí u dve í bohá e." Popíjel jsem ze sedmi ky a u mi bylo v echno jedno. Vzpomínám si jenom, e pak bylo náhle po v em. Sed l jsem na zadním sedadle svého automobilu, Hollis op t ídila, Royovy vousy mi zase vlály do obli eje. Já popíjel ze své sedmi ky. "Hele, snad jste tu moji rakvi ku vy dva nevyhodili? Mám vás oba rád, v dy to víte! Pro jste tu rakvi ku vyhodili?" "Podívej, Bukowski! Tady je tvoje rakvi ka!" Roy mi ji dal p ímo p ed o i. "Aha, dob e!" "Chce ji zpátky?" "Ne! Ne! To máte ode m dárek! Vá jedinej dárek! Nechte si ji! Prosím!" "Tak dob e." Zbytek cesty jsme vícemén ml eli. Bydlel jsem v jednom bloku nedaleko Hollywoodu (pochopiteln ). S parkováním to bylo zlé. Nakonec na li místo asi p l bloku od mého domu. Zaparkovali moje auto a podali mi klí e. Vid l jsem, jak jdou p es ulici ke svému autu. Díval jsem se za nimi, pak jsem se oto il, abych se vydal na cestu k domovu. Po ád jsem se po nich ohlí el a zárove jsem si opatroval zbytek Harveyovy sedmi ky, a tak jsem pi kou boty zachytil o lem kalhot a upadl jsem. Padal jsem na záda a mým prvním instinktem bylo ochránit zbytek výte né sedmi ky, aby se nerozbila o beton (jako matka s dít tem). Sna il jsem se zbrzdit pád rameny, hlavu i láhev jsem dr el ve vzduchu. Láhev jsem zachránil, ale hlava dopadla temenem na chodník: BUM! Oba stáli a dívali se, jak padám. Byl jsem omrá ený tém do bezv domí, ale poda ilo se mi na n p es ulici zak i et: "Royi! Hollis! Pomozte mi, prosím,

dojít dom , jsem zran ný!" Chvíli nerozhodn stáli a dívali se na m . Pak nasedli do auta, nastartovali, op eli se do seda ek a hladce odjeli. Byla to pomsta za n co, co jsem asi provedl. e by za tu rakvi ku? A to bylo cokoli - jízda mým autem, nebo já sám jako klaun a sv dek na svatb ... opot eboval jsem se. Nad lidmi jsem odedávna poci oval znechucení. To, co mi je znechucovalo, spo ívalo p edev ím v nemocných rodinných vztazích, které zahrnovaly man elství, vým nu moci a podpory, a které se jako v edy, jako lepra í ily dál: va i nejbli í sousedé, va e okolí, va e tvr , va e m sto, vá kraj, va e zem , vá národ... v ichni se dr í vzájemn za prdel v medové plástvi p e ívání z iré blbosti zví ecího strachu. V echno jsem to chápal, rozum l jsem tomu, pro m tam nechali prosícího válet se na zemi. Je t p t minut, íkal jsem si. Pokud tady budu moct le et je t p t minut, ani by m n kdo otravoval, vstanu a doplazím se k sob dom . Byl jsem poslední psanec. Billy Kid byl proti mn nula. P t minut. Jen m nechte, abych se dostal do své jeskyn . Dám se do po ádku. A m p í t po ádají, abych fungoval v tom jejich sv t , povím jim, kam si to mají str it. P t minut. To je v e, co pot ebuju. Kolem pro ly dv eny. Otá ely se a dívaly se po mn . "Podívej se na n ho. Co s ním je?" "Je opilý." "Není nemocný, e ne?" "Ne, podívej, jak dr í tu láhev. Jako kojence." Do prdele. Za val jsem na n : VYLÍ U VÁM PÍ E! VYLÍ U VÁM OB VA E PÍ E DO SUCHA, VY KUNDY!" "Áááááá!" Ob utekly do proskleného v áku. Sklen nými dve mi. A já le el venku, nedokázal jsem vstát, sv dek b hví eho. Pot eboval jsem se jenom dostat k sob dom - 30 metr daleko, blízko jako t i miliony sv telných let. T icet metr od pronajatých vstupních dve í. Je t dv minuty a mohl bych vstát. P i ka dém pokusu jsem se cítil siln j í. Starý o rala to nakonec v dycky doká e, kdy mu dají dost asu. Minuta. Je t jedna minuta. Mohl bych to dokázat. Pak byli kolem m . Sou ást ílené rodinné struktury tohoto sv ta. ílenci, kte í se sotva zabývali tím, co je p im lo k jejich konání. P i zaparkování nechali b et své dva ervené majáky. Vystoupili z auta. Jeden m l baterku. "Bukowski," ekl ten s baterkou, "zdá se, e se nedoká ete vymanit z potí í, co?" Odkudsi znal moje jméno, z jiné doby. "Podívejte," ekl jsem, "já jsem jenom zakopl. Pra til jsem se do hlavy. Neztratil jsem v domí ani schopnost p emý let. Nejsem nebezpe ný. Pro mi, chlapci, nepom ete k mým dve ím? Je to odtud 30 metr . Nechte m odkutálet se do své postele a já se z toho vyspím. Nemyslíte, e práv to by byla ta správná laskavost, ji byste mi mohli prokázat?" "Pane, dv dámy nám nahlásily, e jste se je pokusil znásilnit." "Pánové, já bych se nikdy nepokou el znásilnit dv dámy zárove ." Jeden z policajt mi tou svojí stupidní baterkou po ád svítil do obli eje. Dodávalo mu to ú asný pocit nad azenosti. "Jen 30 metr ke svobod ! Copak to, ho i, nechápete?" "Jste ta nejzábavn j í atrakce ve m st , Bukowski. Dejte nám n jaké lep í alibi." "Tak podívejte - to, co tady vidíte rozpláclé na chodníku, je výsledný produkt jedné svatby, zenové svatby." "Chcete íct, e se n jaká ena skute n pokusila si vás vzít?" "M ne, ty blb e..." Policajt s baterkou mi ji p ilo il a k nosu: "Prosili bychom úctu k mu m zákona." "Promi . Na chvilku jsem na to zapomn l."

Po krku a dál na ko ili mi stékala krev. Byl jsem stra n unavený - ze v eho. "Bukowski," zeptal se ten s baterkou, "pro se nedoká ete vyhejbat potí ím?" "Nechte si ty kecy," ekl jsem, "poj me tedy do lapáku." Nasadili mi elízka a hodili m na zadní sedadlo. Stará smutná scéna. Jeli pomalu a mluvili spolu o r zných mo ných i ílených zále itostech nap íklad o roz í ení vstupní verandy, o bazénu, o zadním pokoji pro babi ku. A kdy do lo na sport - byli to opravdoví chlapi -, tak Dodgers mají je t po ád anci, t eba e krom nich je t taky dva nebo t i dal í týmy. Zpátky k rodin - jestli Dodgers vyhrají, tak vyhrají. Jestli lov k p istane na M síci, to oni p istanou na M síci. Ale kdy je hladov jící lov k po ádá o esták - nemá doklady, seru na tebe, vole. Myslím tím situaci, kdy jsou v civilu. Myslím, e se je t nena el hladový ebrák, který by n kdy po ádal o almu nu policajta. V tomhle je ná rejst ík istý. Potom m prohnali mlýnem. Poté, co jsem byl 30 metr od domu. Poté, co jsem byl jediná lidská bytost v baráku, kde se nacházelo 59 osob. Zase jsem se ocitl v té podivné situaci, kdy jsem byl z jakéhosi d vodu vinen. Ti mladí kluci netu ili, o co jde. Popletli jim hlavu ÚSTAVOU a PRÁVEM. Mladí policajti, m st tí i státní, byli na opilce kolení. Museli ukázat, e to mají zmáknutý. Díval jsem se, jak vzali jednoho chlápka do výtahu a jezdili s ním sem a tam, nahoru dol . Kdy ho pustili ven, sotva jste ho poznávali - n jaký ernoch vyk ikoval o lidských právech. Potom p ivedli b locha, který k i el n co o ÚSTAVNÍCH PRÁVECH; asi p t z nich se na n ho vrhlo a srazili ho na zem tak rychle, e nedokázal vstát, a kdy ho p ivedli zpátky, op eli ho o st nu, kde jen rozt esen z stal stát. Po celém t le m l zarudlé podlitiny, stál tam a t ásl se jak osika. Po ád dokola m fotili. Neustále mi brali otisky prst . Vzali m dol do cely, otev eli dve e. Pak u to jen znamenalo najít si místo na zemi mezi sto padesáti dal ími mu skými v místnosti. Jeden kýbl na sraní. V ude zvratky a chcanky. Na el jsem si mezi svými spoluv zni místo. Byl jsem Charles Bukowski, s portrétem v literárních archivech Kalifornské univerzity v Santa Barba e. N kdo si tam o mn myslel, e jsem génius. Natáhl jsem se na pry nu. Vtom jsem zaslechl mladi ký hlas. Hodn mladý kluk. "Pane, za tvr ák vám ho vykou ím!" M li vás obrat o v echny drobné, o bankovky, ob anku, klí e, no e a tak dál, taky o cigarety, a na to na v echno jste dostali potvrzení. To jste ale bud ztratili, nebo vám ho n kdo ukradl. Nicmén peníze i cigarety byly v cele neustále. "Promi , chlap e," odpov d l jsem mu, "ale obrali m do posledního halí e." Po ty ech hodinách se mi poda ilo usnout. Tam na míst . Sv dek na zenové svatb ; a vsadím se, e nev sta s enichem si tu noc ani neza ukali. N kdo ale ano. USMÍ ENÍ Vystoupil jsem z autobusu na Rampartu, vrátil jsem se o blok zpátky na Coronado, vy el malý kopec, vy plhal pár schod na cesti ku a po ní do el ke dve ím na sv j horní dvorek. Postál jsem p knou chvíli p ede dve mi a vychutnával si slunce na pa ích. Potom jsem na el klí , otev el dve e a za al stoupat po schodech. "Haló?" sly el jsem Madge. Neodpov d l jsem. Pomalu jsem stoupal do schod . Byl jsem bledý jako st na a n jak zesláblý. "Haló? Kdo je to?" "Nevyskakuj, Madge, to jsem jenom já." Stál jsem na vrcholu schodi t . Sed la na pohovce ve svých starých atech ze zeleného hedvábí. V ruce m la sklenici s portským, portské s kostkami ledu,

jak to mívala ráda. "Milá ku!" vysko ila. Zdálo se, e má radost, políbila m . "Ach, Harry, ty ses opravdu vrátil?" "Snad. Pokud vydr ím. Má n koho v lo nici?" "Nebu hloupý! Chce panáka?" " íkali, e nesmím. Musím jíst va ená vejce, vají ka nam kko. Dali mi seznam." "To jsou ale svin . Pora se. Chce se vykoupat? N co k jídlu?" "Ne, jenom si sednu." P e el jsem k houpacímu k eslu a sedl si do n j. "Kolik ti z stalo pen z?" zeptal jsem se jí. "Patnáct dolar ." "Utrácí rychle." "No... "Kolik asu nám zbývá do placení in e?" "Dva týdny. Nemohla jsem najít práci." "Já vím. Hele, kde je auto? Nevid l jsem ho stát venku." "Panebo e, mám pro tebe patnou zprávu. N komu jsem ho p j ila. Nabourali ho zep edu. Doufala jsem, e bude opravené, ne se vrátí . Je dole, v tom servisu na rohu." "Jezdí?" "Jo, ale já ti cht la nechat ten p edek opravit." "S autem s nabouraným p edkem se dá jezdit. Pokud je v po ádku chladi a sv tla, je to jedno." "Je í ikriste! Já se jen sna ila ud lat to, co jsem pokládala za nejlep í!" "Hned jsem zpátky," ekl jsem jí. "Kam jde , Harry?" "Podívat se na to auto." "Pro s tím nepo ká do zít ka, Harry? Nevypadá dob e. Z sta se mnou. Popovídáme si." "Vrátím se. V dy m zná . Nemám rád rozd lanou práci." "Do prdele, Harry!" Za al jsem scházet po schodech. Pak jsem se je t vrátil. "Dej mi t ch patnáct dolar ." "Do prdele, Harry!" "Hele, n kdo musí tuhle lo zachránit p ed potopením. Ty to ud lat nehodlá , to oba víme." "Kristaboha, Harry, já fakt d lala, co jsem mohla. Co jsi byl pry , chodila jsem ka dý dopoledne po ú adech a po podnicích. O nic se mi nepoda ilo zavadit." "Dej mi t ch patnáct dolar ." Madge vzala svou kabelku a nahlédla do ní. "Hele, Harry, nechej mi peníze na fla ku vína na dne ní ve er, tahle je u skoro prázdná. Cht la bych oslavit tv j návrat." "Já vím, e to ud lá , Madge." Sáhla do kabelky a podala mi desetidolarovku a ty i dolarovky. Popadl jsem kabelku, obrátil ji vzh ru nohama a vysypal z ní obsah na pohovku. V echny její serepeti ky vyh ezly ven. Spolu s drobnými mincemi, malou lahvinkou portského, dolarovou a p tidolarovou bankovkou. Natáhla se po p tidolarovce, ale já byl rychlej í, zvedl jsem se a uhodil ji do obli eje. "Ty hajzle! Jsi po ád ta stejná kurva, e jo?" "Jo, díky tomu jsem je t neum el." "Je t jednou m pra tí a st huju se!" "Ty ví , e t nerad mlátím, milá ku." "Jo, do m si pra tí , ale jinak bys neuhodil lov ka, e ne?" "Co to s tím má, do prdele, spole nýho?" Vzal jsem si p tidolarovku a vydal se op t po schodech dol . Autoservis byl hned za rohem. Kdy jsem ve el na dv r, Japonec práv natíral

nov instalovanou masku chladi e st íbrnou barvou. Chvíli jsem tam stál. "Je í i, vy z toho d láte hotovýho Rembrandta," ekl jsem mu. "To je va e auto, pane?" "Jo. Co jsem dlu en?" "Sedmdesát p t dolar ." "Co e?" "Sedmdesát p t dolar . P ivezla ho sem paní." "Kurva ho sem p ivezla. Tak podívejte, celý to auto v bec za p tasedmdesát dolar nestojí. Ani te . Tu masku jste koupil na sme áku za p t dolar ." "Podívejte, pane, paní íkala..." "Kdo?" "Tak dob e, ta ena íkala..." "Za tu já nejsem odpov dný, lov e. Já jsem práv p i el z nemocnice. Zaplatím vám, co m u a jak to p jde, ale nemám práci a to auto pot ebuju, abych si práci mohl sehnat. Budu ho pot ebovat okam it . Jestli se enu práci, budu vám moct zaplatit. Jestli práci nese enu, nezaplatím vám nic. Jestli mi nev íte, budete si prost muset to auto nechat. Dám vám techni ák. Víte, kde bydlím. Vy plhám se tam je t jednou, jestli chcete, a p inesu doklady." "Kolik pen z mi m ete dát na míst ?" "P t babek." "To není moc." " íkal jsem vám, e jsem se práv vrátil z nemocnice. Jakmile si se enu práci, zaplatím vám. Bu tak, nebo si nechte auto." "Tak dob e," ekl, "v ím vám. Dejte mi toho b ra." "Kdybyste v d l, jaké úsilí m stálo, abych toho b ra získal." "Co tím chcete íct?" "Jako bych nic ne ekl." Vzal si p tidolarovku a já si vzal auto. Nastartovalo. Dokonce tam bylo p l nádr e benzinu. O olej a vodu jsem se nestaral. Objel jsem párkrát blok, jen abych si zkusil, jaké to je, znovu ídit auto. Byl to dobrý pocit. Potom jsem zastavil p ed obchodem s alkoholem. "Harry!" uvítal m sta ík v bílé pinavé zást e. "Ach, Harry!" ekla jeho ena. "Kde jsi byl?" zeptal se ten sta ec v bílé pinavé zást e. "V Arizon . Prodával jsem tam n jaký pozemky." "Vidí , Sole," ekla sta ena, "v dycky jsem ti íkala, e je to chytrej lov k. Vypadá, e mu to v hlav pálí." "Tak dob e," ekl jsem, "vezmu si dva balíky po esti Millerech v lahvích, na ú et." "Tak moment," ekl sta ík. "Co se d je? Copak sv j ú et nesplácím? Co to má, do prdele, znamenat?" "S tebou je to v po ádku, Harry. Ale jde o ni. Zvedla ú et na... hned se podívám... d lá to t ináct sedmdesát p t." "T ináct sedmdesát p t, to nic není. U jsem vám dlu il osmadvacet babek a vyrovnal jsem to, ne?" "Ano, Harry, jen e..." "Jen e co? Chcete, abych si pro to zajel n kam jinam? Chcete, abych tu ten dluh nechal? Vy mi po v ech t ch letech nev íte kv li dv ma v ivejm karton m piva?" "Tak dob e, Harry," ekl sta ec. "Tak mi to ho te do ta ky. A karton pallmallek a dvakrát Dutch Masters." "Dob e, Harry, dob e..." Potom jsem znovu plhal po schodech nahoru. Vystoupil jsem na vrchol. "Ach, Harry, ty si nese pivo! Nepij to, Harry. Nechci, abys mi um el, milá ku!" "Já vím, e to nechce , Madge. Jen e dokto i hovno v dí. Otev i mi pivo. Jsem unavenej. P íli jsem pracoval. A to jsem odtamtud teprve dv hodiny."

Madge p i la s pivem a se sklenicí vína pro sebe. Vzala si lodi ky s jehlovými podpatky a zk í ila nohy vysoko ve vzduchu. Po ád je t byla kus. Pokud lo o t lo. "Dali ti auto?" "Jo. "Tem malej Japonec je hodnej kluk, e?" "Musel být." "Co tím chce íct? Nespravil snad to auto?" "Jo. Je to hodnej kluk. Byl tady naho e?" "Harry, neza ínej zase! Já Japonce ne oustám!" Vstala. M la je t po ád plochý b icho. unky, boky, prdel, v echno akorát. To byla kurva. Vypil jsem p l lahve piva a p istoupil k ní. "Ty ví , e jsem do tebe blázen, Madge, milá ku, vra dil bych pro tebe, to p ece ví , ne?" Stál jsem u úpln t sn u ní. Malou ko se na m usmála. Odhodil jsem svou pivní fla ku, pak jsem jí vzal sklenici s vínem z ruky a vypil ji. Za celé dlouhé týdny jsem se zase poprvé cítil jako lov k. Stáli jsme t sn u sebe. Na pulila ty svoje rudé vá nivé rty. Potom jsem do ní ob ma rukama prudce str il. Upadla na pohovku. "Ty kurvo! Zvedlas dluh u Goldbarthových na t ináct sedmdesát p t, e?" "Já nevím." aty se jí vyhrnuly vysoko nad kolena. "Ty kurvo!" "Ne íkej mi kurvo!" "T ináct sedmdesát p t!" "Nevím, o em to mluví !" Vlezl jsem na ni, zaklonil jí hlavu a za al ji líbat, p i em jsem jí osahával prsa, nohy, boky. Rozbre ela se. "Ne íkej... mi... kurvo... ne, ne... Ty ví , e t miluju, Harry!" Vysko il jsem a z stal stát uprost ed koberce. "Budu mít pro tebe práci, milá ku!" Madge se jen zasmála. Potom jsem k ní p istoupil, vzal ji do náru e, odnesl do lo nice a hodil ji na postel. "Harry, v dy jsi sotva p i el z nemocnice!" "Co znamená, e se u pár týdn t í na st íkající sperma!" "Nemluv tak sprost !" "Jdi do prdele!" Sko il jsem do postele za ní a cestou si stihl strhat aty. Vysoukal jsem jí aty nahoru, líbal ji a mazlil. Byla to velká a baculatá enská. Sundal jsem kalhoty. Potom jsem byl uvnit , jako za starých as . Osmkrát nebo desetkrát jsem ho p kn pomalu do ní zasunul. Potom ekla: "Nemyslí si, e jsem oustala s tím hnusným Japon íkem, e ne?" "Já myslím, e bys o oustala cokoli hnusnýho." Stáhla kundu dozadu a vy oupla m ven. "Co to má, do prdele, znamenat?" zaje el jsem. "Já t miluju, Harry, ty ví , e t miluju; zra uje m , kdy mluví tímhle zp sobem." "Fajn, milá ku, já vím, e nemrdalas s tím hnusným Japon íkem. D lal jsem si jenom legraci." Madge rozev ela nohy a já ho op t zasunul. "Ach, ta ko, to byla ale dlouhá doba!" "Opravdu?" "Co tím chce íct? Zase si za íná s n jakejma spros árnama?" "Ani nápad, milá ku! Miluju t !" Zdvihl jsem hlavu a políbil ji, ani bych ustal v pohybu. "Harry," ekla.

"Madge," ekl jsem já. M la pravdu. Byla to dlouhá doba. V obchod jsem dlu il t ináct sedmdesát p t plus za dva kartony piva, doutníky a cigarety, a losangeleské M stské v eobecné nemocnici jsem dlu il 225 dolar . 75 dolar jsem dlu il tomu hnusnýmu Japon íkovi a pak tu byly je t n jaké men í dluhy za opravy a my svírali jeden druhého a st ny se nad námi zav ely. Dokázali jsme to. KUNDA A KANT A ASTNÝ DOMOV Jack Hendley vyjel po eskalátoru do klubu. vlastn nemí il do klubu - prost si jen jezdil na tom zasraným za ízení. t iapadesátý dostihový program. ve er. program dostal od starýho pro ediv lýho lov ka - 40 cent , oto il na první stránku - dostih na míli a jednu osminu, vyhlá ená cena dva a p l tisíce dolar - kon m ete po ídit levn ji ne nové auto. Jack vystoupil z eskalátoru a vyzvracel se do odpadkového ko e, který stál vedle. ty zkurvené noci strávené u whisky ho zabíjely. m l si od Eddieho vyzvednout trávu, ne Eddie odjel z m sta. byl to ale stejn dobrý týden, est set dolar za týden, to bylo n co dost jiného ne t ch 17 babek týdn , za které kdysi ve ty icátém pracoval v New Orleans. ale celé dne ní odpoledne bylo zka ené zaklepáním na dve e, po n m Jack vstal a pustil toho lov ka dovnit . byl to bezvýznamný pitomec, který sed l u n ho na gau i 2 hodiny a vanil o IVOT . stra ný na tom bylo, e ten v l o IVOT nic nev d l. ten idiot o n m jenom povídal, ale v bec se neobt oval tím, aby ho il. hlupák nicmén stihl vypít Jackovo pivo, vykou it Jackovy cigarety a zabránit mu, aby se dostal k dostihovému programu a p ipravil se na sázení. dal ímu chlapovi, který mi bude otravovat ivot, Bo e pomoz mi, tomu dal ímu chlapovi, co mi bude otravovat ivot, to p kn z erstva nandám. jinak vás se erou, jeden za druhým, a jste z toho úpln hotoví, pomyslel si Jack. já nejsem ádnej kru as, ale oni ano, v tom spo ívá jejích tajemství. zastavil se na kávu. posedávali tam sta í mu i, prohlí eli si í nice a ertovali s nimi. byly to utahaný a zoufale osam lý kundy. Jack si zapálil, obrátil se mu aludek a hned cigaretu típl. na el si místo dole na tribun , kde nikdo nebyl. s trochou t stí ho tam nebude nikdo otravovat, aby mohl vyplnit sázenku. Jen e - v dycky se na li kolem n jaké ztracené existence - ho i, kte í nem li nic jiného ne AS a nem li nic na práci - ádné znalosti, ádný program (v programu byla p ilo ena objednávka na postroje); nem li nic jiného na práci ne se plí it kolem, v echno obhlí et a enichat. p icházeli o celé hodiny d ív, tupí a duchem nep ítomní a prost tam jen postávali. káva byla dobrá, horká. jasný, istý a chladný vzduch. dokonce ádná mlha. Jack se za ínal cítit líp. vzal si do ruky pero a za al za krtávat první dostih. je t to snad mohl zvládnout. ten hajzl prokecal na jeho pohovce celé odpoledne, ten hajzl ho p ibil na k í . bylo to celé nat sno, stra n narychlo - m l jen hodinu do prvního rozb hu, aby vyplnil celou sázenku. nedalo se to d lat mezi jednotlivými dostihy - bývala tam p íli velká tla enice a bylo t eba sledovat výsledky na totalizátoru. poda ilo se mu vyplnit první dostih. zatím to bylo dobré. potom ho zaslechl. dal í ztroskotanec. Jack ho zahlédl, jak zírá do prázdna na parkovi ti, kdy scházel dol ke svému sedadlu. nyní byl ten ztracenec u unavený hrou na sledování automobil . pomalými kroky p icházel k Jackovi, mu ve st edních letech v p evle níku. ádné o i, ádný kontakt. ztracená existence. ztroskotanec v kabát . somrák se k n mu pomalu blí il. jedna lidská bytost k druhé, ano. bratrství,

ano. Jack u ho sly el. dorazil ke schod m a tam se zastavil. potom se el o schod ní . Jack se oto il a hled l na toho hajzla. somrák tam jen stál v kabát . sto metr kolem nebyl nikdo jiný, ale somrák si ho musel p ijít o ichat. Jack zasunul pero zpátky do kapsy. potom se ten somrák postavil t sn za n ho a díval se mu p es rameno do programu. Jack zaklel, sto il program, vstal a posadil o t icet metr dál nalevo, a za dal í p í nou uli ku. otev el program a za al znovu a zárove p emý lel o lidech, kte í chodí na dostihy - byla to ú asná a hloupá zv , la ná, osam lá, úto ná, nevychovaná, blbá, nep átelská, egotická a posedlá. sv t byl nane t stí su ován miliardami lidí, kte í nem li nic jiného na práci, ne ho i vás zabíjet. byl z poloviny hotov s prvním dostihem, vypl oval sázenku perem, kdy to zaslechl znovu. pomalé kroky sm rem k sob . rozhlédl se. nemohl tomu uv it. byl to ten samý beznad jný p ípad! Jack sto il program a vstal. "co mi chcete, pane?" zeptal se somráka. "co tím chcete íct?" "chci se zeptat, pro se mi chodíte koukat p es rameno? je tady prostor n kolika mílí a vy v dycky skon íte po mém boku. co teda, do prdele, chcete?" "tohle je svobodná zem , já..." "tohle není svobodná zem - v echno je koupené a prodané a je to n í majetek." "myslím tím, e si m u chodit, kde se mí zachce. zaplatil jsem si vstupné stejn jako vy. m u jít, kamkoli se mi zamane." "to jist m ete, pokud se mi ale p itom neserete do soukromí. jste hrubý a hloupý. jak se íká, lov e, ty m DO ENE K ÍLENSTVÍ." "já si zaplatil vstupné. nem ete mi íkat, co mám a co nemám d lat." "dob e, je to jen na vás. já op t zm ním místo. d lám v echno pro to, abych se ovládl. ale jestli za mnou p ilezete POT ETÍ, slibuju vám, e vás odtud vy enu!" Jack op t zm nil místo a vid l, jak somrák odchází, aby si na el jinou ob . ale po ád mu ten hajzl z stával v zet v hlav a Jack se musel p esunout nahoru do baru a dát si skotskou se sodou. kdy se vrátil, kon u byli na dráze a zah ívali se p ed prvním dostihem. pokusil se napsat po adí na první dostih, ale nyní u tam byl dav lidí. N jaký opilec s megafonovým hlasem vypráv l lidem, e nevynechal jedinou sobotu na dostizích od roku 1945. totáln du evn zaostalý idiot. dobrý chlap. po kají, a se jednou ve er snese mlha, a po lou ho zpátky do jeho osam lé kom rky onanovat. tak, pomyslel si Jack, visím na k í i. za dobrotu na ebrotu. ten hajzl na jeho pohovce mluvil o Mahlerovi a Kantovi a kund a revoluci, p i em ani o jednom tématu toho moc nev d l. k prvnímu dostihu pot eboval p istoupit s klidem. 2 minuty do startu. jedna minuta. tla il se obvyklým denním davem. nula. "tady je máme!" ozval se výk ik. n jaký chlápek mu po lapal ob nohy. dostal ostrou ránu loktem a z levého boku odrazil n jakého kapsá e. somrácký, krysí dav. vsadil na Windale Ladybird. do prdele, favoritka dopoledního rozb hu. to rychle ztrácí hlavu. Kant a kunda. somráci. Jack zamí il na vzdálený konec tribuny. startovací boxy byly p ipravené a kon se adili ke startu dostihu na jednu míli a jednu osminu. je t ani nedosedl na místo, kdy se u n ho objevil dal í somrák. byl jako v tranzu. hlavu m l oto enou nahoru a zíral na n co v trámech krovu. t lem ale mí il p ímo k n mu. nebylo mo né uhnout. srá ka. ve chvíli, kdy do sebe narazili, Jack nastavil loket, který se zabo il hluboko do m kkého b icha. chlap odsko il a zachropt l. kdy se Jack dostal na místo, Windale Ladybird vyhrávala v zatá ce p ed

cílovou rovinkou o ty i délky. Bobby Williams se pokou el zvít zit na míli a jednu osminu. k ale nep ipadal Jackovi ivý. po patnácti letech na dostizích dokázal podle kroku vytu it, jestli k b í snadno nebo zt ka. Ladybird se p í ern namáhala - vedla o 4 délky, ale mlela z posledního. na za átku cílové rovinky to byly 3 délky. potom vyrazil Hobbyho Record. k b el rychle a vysoko. Jack byl v loji. s náskokem t í délek na za átku cílové rovinky byl v háji. 15 metr p ed cílovou páskou se Hobbyho Record p ehnal kolem a vyhrál p ibli n o délku a p l. dobrá sázka na 7 ku 2. Jack roztrhal ty i p tidolarové sázenky. Kant a kunda, te bych m l jít dom . u et it balík pen z. tohle je jeden z t ch patných ve er . druhý dostih na jednu míli byl nakonec jednoduchý. selhání favorit nebylo zapot ebí. dav sázel na kon Ambro Indigo, proto e startoval na vnit ní dráze, m l rychlý klus a v sedle okeje Joea O'Briena. druhý uchaze o vít zství, Gold Wave, startoval na vn j ím okraji ve startovacím boxu 9 a s neznámým Donem McIlmurrayem. kdyby to v echno bylo tak jednoduché, bydlel by u deset let v Beverly Hills. ale vzhledem k tomu, e se první dostih nepovedl, kv li tomu Kantovi a kund , vsadil Jack 5 na vít zství. jako návnada na vylákání pen z se v záv ru objevil Good Candy a v ichni ho i si b eli na Good Candyho vsadit. Candy spadl od dopoledne z dvaceti na 9. te to bylo 8 ku jedné. chlapci íleli. Jack cítil, e tu n co smrdí a pokusil se tomu ubránit. potom se k n mu najednou ítil OBR - ten hajzl musel mít aspo dva metry ty icet - odkud se tu vzal? Jack ho nikdy d ív nevid l. OBR cht l CANDY, ale vid l jenom okno a auto, které táhlo startovací bránu na startovní áru. chlapík byl mladý, vysoký, iroký, vypadal stupidn a dun l po podlaze k Jackovi. Jack se pokusil vytratit. p íli pozd . obr ho pra til loktem do spánku a odhodil ho p t metr daleko. vzduch rozví ily ervené, modré, luté a modré kruhy. "Hej, ty hajzle!" za val Jack na obra. ale obr se u naklán l do okénka a skupoval lístky na prohru. Jack se vrátil na své sedadlo. Gold Wave prob hla zatá kou do cílové rovinky s náskokem t í délek. a b ela lehce. snadné vít zství za 4 ku jedné. Jack m l ale jen 5 lístk na vít ze, co mu vynese est a p l dolaru. aspo se vyhrabe z toho nejhor ího. prohrál t etí, tvrtý a pátý dostih, v estém vsadil est ku jedné na Lady Be Fast a v sedmém se nechal zlákat na Beautiful Handovera, 8 ku 5. pak to ale stáhl a vsadil pouze t icet dolar , zcela instinktivn , potom dal v osmém dostihu 20 na vít zství Propensity, 3 ku jedné, a Propensity spadla hned po startu a tak to lo po ád dál. dal í skotská se sodou. celá ta zále itost, ádná p íprava p ed dostihy - bylo to jako pokou et se o oustat nafukovací mí v tmavé komo e. cesta dom umírání te bylo trochu snaz í, kdy si ob as vyjel na vzduch do Acapulka. Jack si prohlí el holky, které se vystavovaly na idlích u st ny. personál klubu vypadal ist a p íjemn , dob e se na n koukalo. ale práv tady byli za ízeni na to, aby z t ch, co vyhráli, vytáhli peníze. dovolil si na chvíli se pot it nohama jedné z holek. pak se vrátil k totalizátoru. ucítil, jak se o n ho n kdo opírá bokem a nohou. dotek prsu, závan parfému. "promi te, pane, omlouvám se." "to nic." op ela se o n ho slabinami parádn . sta ilo pronést pár kouzelných sl vek a mohl mít d vku za padesát dolar , on ale nikdy je t nevid l d vku, která by za padesát dolar stála. "tak jo," ekl. "kdo b í v t etí dráze?" "May Western." "myslíte si, e vyhraje?" "proti t mhle soupe m ne. mo ná p í t , z trochu lep í pozice." "pot ebovala bych kon , který by vyd lal peníze. který z nich podle vás bude vyd lávat?"

"ty bude vyd lávat," ekl Jack a odtáhl se od jejích nohou. kunda a Kant a astný domov. v ichni sázeli na May Western a Brisk Risk padal dol . DOSTIH NA JEDNU MÍLI, H ÍBATA A KLISNY, KTERÉ V ROCE 1968 DOSUD NEVYHRÁLY 10 000 DOLAR . kon vyd lávali víc ne lidé, jenom nemohli vyd lané peníze utrácet. kolem projela nosítka na kole kách s edovlasou enou zabalenou do p ikrývek. u totalizátoru to hu elo jako v úle. Brisk Risk dále klesal. May Western stoupala prudce nahoru. "haló, pane!" byl to mu ský hlas, který se ozval za jeho zády. Jack se soust edil na totalizátor "jo?" "dejte mi tvr ák." Jack se ani neoto il. sáhl do kapsy a vytáhl tvr ák. vlo il si ho do dlan a natáhl ruku za záda. cítil, jak se jeho dlan dotkly cizí prsty a tvr ák sebraly. v bec toho chlápka nevid l. na tabuli se objevila nula. "u p icházejí!" do prdele. vsadil deset dolar , dostal jeden lístek na vít ze PIXIE DEW, dvacet ku jedné a dva lístky na CECELII, 7/2. v bec nev d l, co d lá. na ka dou p íle itost existoval jiný zp sob chování, na bý í zápasy, na milování, sma ení vají ek, pití vody a vína, a kdy ty innosti neprovádíte správn , zasko í vás a m e vás to zabít. Cecelia se dostala do ela a p ivedla celé pole na vzdálenou rovinku. Jack kontroloval krok kon . ance. ne la dosud zt ka a okej ji dr el zlehka. dobrá trefa. alespo zatím. ale druhý k vypadal líp. Jack se podíval do programu. Kimpam, p vodn 12 ku jedné, nakonec 25, lidi ho necht li. na koni jel Joe O'Brien, ale Joe u s tímto kon m prohrál na 9 ku jedné o dva dostihy d ív. dokonalá sázka naslepo. Lighthill popustil Cecelii uzdu, b ela voln , ubrala na tempu, Lighthill to musel bu vydr et, nebo vzdát. je t po ád byla nad je. na za átku cílové rovinky m l ty i délky náskok. O'Brien Lighthillovi 4 délky nechával. potom se p edklonil a nechal Kimpama jít, do prdele, ne, ne na 25 ku jedné, pomyslel si Jack. p itáhni jí uzdu, Lighthille. máme 4 délky náskok. do toho. 20 na vít zství, to m e p i kurzu 7/2 d lat 98 babek, je t m eme zachránit ve er. pozoroval Cecelii. nezvedala nohy v kolenou dost vysoko. kunda a Kant a Kimpam. Cecelia zkrátila krok, uprost ed cílové rovinky se tém zastavila. O'Brien se se svým kurzem 25 ku jedné p e ítil kolem, nadsedával v sedle, pracoval s uzdou a mluvil ke koni. potom se z vn j í strany objevil Pixie Dew a Ackerman se svými dvaceti ku jedné uvolnil uzdu p esn podle pot eby a p e el na bi ík - dvacetkrát deset, 200 babek plus drobný. Ackerman stáhl O'Brien v náskok na jednu délku a tak do li do cíle - O'Brien s hlavou u ucha svého kon , prosvi t l cílem s úsm vem na rtech jako obvykle a v echno skon ilo. Kimpam, ty letá hn dka z irské stáje Meadow Wick. Irské? a O'Brien? do prdele, to u bylo trochu p íli . kone n se tedy do kaly ty ílené dámy s jehlicemi v kloboucích, které se zde objevovaly z blázinc ze samého pekla. okénko na dvoudolarové vít ze bylo plné drobných sta enek na penzi s dvoudecovými lahvinkami ginu v kabelkách. Jack el dol po pevném schodi ti. eskalátor byl p epln ný. p endal si pen enku do levé p ední kapsy, aby se ubránil kapsá m. levou zadní kapsu mu ten ve er napadli p tkrát nebo estkrát, ale za celou dobu jim v noval pouze h eben s vylámanými zuby a starý kapesník. nasedl do auta, vymotal se z tla enice, p i em se mu poda ilo nep ijít o blatník, a práv za ala p kn padat mlha. na sever se ale dostal bez problém ,

a na to, e kdy p ijí d l ke svému domu, uvid l v mlze cosi p kného, mladého, v krátkých atech. stopovala p i cest , do prdele, dupl na brzdy, dobré nohy, ale v dob , kdy p ibrzdil, byl u o padesát metr za ní a za sebou m l n kolik dal ích aut. tak dob e, a si ji znásilní n jakej idiot. nebude se otá et a vracet. zkontroloval pohledem sv tla v byt , nikdo tam není, to je dob e. dostal se dovnit , sedl si, palcem otev el dostihový program na zít ek, otev el si t etinku, plechovku piva a dal se do práce. byl doma 5 minut, kdy zazvonil telefon. vzhlédl, ukázal telefonu vzty ený prost edník a znovu se zahloubal do dostihového programu. starý profík se vracel do své bran e. b hem dvou hodin zmizelo est p llitrových plechovek piva a t etinka whisky a Jack u spal v posteli. m l zít ej í program dokonale vypracovaný a na tvá i mu spo íval nepatrný sebejistý úsm v. existovaly desítky zp sob , jak se lov k m e zbláznit. SBOHEM, WATSONE je po patném dni, kdy si uv domí , e to nikdy nedoká e , p ijde dom ve smradlavých pono kách, pár poma kaných dolar v pen ence, ví , e zázrak se nikdy nestane, ba co h , myslí na tu opravdu patnou sázku v posledním dostihu na jedenáctého kon , o n m jsi v d l, e nem e vyhrát, naprosto zelená ská sázka na 9/2, jako bys ignoroval ve keré znalosti získané za dlouhá léta, p istoupila k desetidolarovému okénku a ekl: "dvakrát na jedenáctku!" a starý edovlasý hoch za okénkem se zeptal: "na jedenáctku?" v dycky se ptá, kdy si patn vyberu. mo ná nezná p ímo vít ze, ale ví, jak sázejí zelená i, a tak po mn jen vrhne smutný pohled a vezme si dvacku. potom jít ven a sledovat celý ten poslední dostih, v bec si to lov k nepromyslel, poflakuje se kolem a v mozku se ti za íná ozývat: "do prdele, já se asi musel zbláznit." probíral jsem to se svým p ítelem, který u strávil na dostizích p kných pár let. asto se mu n co podobného stalo a íká tomu "touha po smrti", co je ot epaná v c. mávneme nad tím termínem rukou, ale p esto má cosi zvlá tního do sebe. b hem dostih se toti lov k opravdu unaví a opravdu EXISTUJE ono nutkání hodit celou hru p es palubu. ten pocit m e na lov ka dolehnout bez ohledu na to, zda vyhrává nebo prohrává, a v té chvíli za ne se patnými sázkami. já ale pova uju za daleko reáln j í problém to, e v tu chvíli chcete být OPRAVDU n kde úpln jinde - sed t v k esle a íst si Faulknera nebo kreslit pastelkami svého dít te. dostihy jsou nakonec jen dal í ZAM STNÁNÍ, a je to po ádn t ké zam stnání. ve chvíli, kdy m p em e podobný pocit, a jsem na tom dob e, opustím prost závodi t ; kdy m ten pocit p em e a nejsem na tom dob e, za nu patn sázet. dále by si m l lov k uv domit, e ve v em se T KO vyhrává; prohrát je jednoduché. je jist vzne ené být Velký Americký Ztroskotanec - kdokoli to m e dokázat; a tém v em se to poda í. lov k, který umí sázet na kon , m e d lat tém v e, co si usmyslí. nepat í na dostihovou dráhu. m l by být n kde na Left Bank b ehu se svým nerozlu ným malí ským stojanem nebo psát v East Village avantgardní symfonii. nebo u init astnou n jakou enskou. nebo ít v jeskyni v horách. ale chození na dostihy vám pomáhá uv domit si sama sebe i dav. spousta kritik , kte í neum jí psát, dnes skandáln sni uje Hemingway v význam, a starý brach napsal v druhé polovin své dráhy pár patných v cí, ale v hlav to m l v po ádku a dokonce i tehdy vypadali jeho konkurenti jako kolá ci, kte í se usilovn hlásí o dovolení p isp t svými literárními pokusy. já vím, pro Ernie chodil na bý í zápasy, bylo to prosté: pomáhalo mu to v psaní. Ernie byl mechanik: rád na papí e v ci spravoval. bý í zápasy byly rýsovacím prknem celého sv ta: tady Hannibal plácal po zadku slona p i cest p es hory nebo n jaký o rala mlátil svou enu v laciném hotelovém pokoji. a kdy se Hem dostal k psacímu stroji, psal vestoje. pou íval ho jako pu ku. jako zbra . bý í zápasy byly v ím a k ni emu se nevztahovaly. m l to v echno v hlav ,

která vypadala jako tlusté máslové slunce: sta ilo to napsat. mn dostihy okam it eknou, kde mám slabiny a kde jsem silný, a eknou mi, jak se v ten den cítím, i to, jak se neustále m níme, jak se PO ÁD m níme a jak málo o tom víme. a odhalení davu je hororový film století. V ICHNI do jednoho prohrávají. jen se na n podívejte. jste-li toho schopni. jeden den na dostizích vás nau í víc ne ty i roky na univerzit . kdybych n kdy u il tv r í psaní, jednou z mých podmínek by bylo, e ka dý student musí jednou týdn na dostihy a v ka dém dostihu musí vsadit alespo dva dolary na vít ze. ádné sázení na umíst ní mezi prvními t emi. lidi, kte í sázejí na umíst ní v první trojce, cht jí VE SKUTE NOSTI z stat doma, ale nev dí jak. z mých student by se tak automaticky stali lep í spisovatelé, i kdy v t ina z nich by asi chodila h oblékaná a do koly by museli chodit p ky. p ímo vidím, jak takové tv r í psaní u ím: "tak jak vám to jde, sle no Thompsonová?" "prohrála jsem 18 dolar ." "na koho jste vsadila v hlavním dostihu?" "na Jednookého Jacka." "zelená ská sázka. ten k zhubl o t i kila, co p itáhne pozornost davu, ale taky to znamená posun v t íd oproti povoleným limit m. favorit vyhrává jedin tehdy, kdy na papí e vypadá patn . Jednookej Jack vykazoval nejvy í rychlost, co op t navnadilo dav, jen e ta rychlost byla nam ená na esti osminách míle a tahle rychlost je v porovnání v dycky vy í ne rychlost z normálních dostih . k navíc uzavíral na estce, tak e si v ichni mysleli, e bude v dostihu na míli a jednu estnáctinu nejlep í. Jednookej Jack p itom v posledních dvou letech dvakrát ztratil dostih v posledních dvou zatá kách. to není náhoda. ten k je prost sprinter, je dobrej jedin na sprint. lov ka by nem lo zmást, e se nakonec dostal a na 3 ku jedné." "jak se vedlo vám?" "prohrál jsem sto ty icet dolar ." "na koho jste vsadil v hlavním dostihu?" "na Jednookýho Jacka. hodina skon ila." ne jsem za al chodit na dostihy, v dobách, kdy je t neexistovala sterilní fantasknost televizního vymývání mozk , jsem pracoval jako bali v jedné obrovské továrn , z ní vycházely tisíce stropních svítidel k oslepení sv ta. s v domím, e knihovny jsou k ni emu a básníci si jen pe liv o et ují své bolístky, studoval jsem po hospodách, barech a boxerských zápasech. bývaly to skv lé ve ery, slavné doby klubu Olympic. m li tam malého ple atého Ira, který ohla oval zápasy (jmenoval se Dan Tobey?), a ten m l styl, vid l, jak to v echno vzniká, snad je t jako kluk na í ních parnících, a pokud snad nebyl a tak starý, tak ur it pamatoval zápasy Dempsey versus Firpo. po ád ho mám p ed o ima, jak bere do ruky ru a pomalu zasouvá mikrofon a v t ina z nás byla opilá u p ed prvním zápasem, nás ale nebylo t ké opít, kou ili jsme doutníky a cítili lehkost ivota, ekali jsme, a tam vpustí dva hochy, byli jsme krutí, ale tak to chodí, takhle se chovali i k nám a my je t po ád byli na ivu a v t ina z nás m la s sebou obarvené zrzky nebo blondýny, ano, dokonce i já. jmenovala se Jane a podstoupili jsme spolu p kných pár desetikolových zápas a v posledním jsem já skon il k.o. byl jsem py ný, kdy se vracela ze záchodu a celá tribuna za ala dupat, hvízdat a k i et, jak kroutila tím svým obrovským, kouzelným a nádherným zadkem v úzké sukni - a byla to kouzelná prdel, kdy dokázala, e lov ka celého zamrazilo a z stal stát s otev enou pusou a k i el slova lásky do betonového stropu. p i la na místo a sedla si vedle m a já pozvedl láhev jako diadém, nabídl jí, ona si lokla, podala mi ji zpátky a já ekl na adresu t ch kluk na ochoze: "já ty uje ený onany zabiju." a ona se podívala do programu a ekla: "na koho sází v prvním zápase?" vybíral jsem je dob e - tak na 90 procent -, ale musel jsem je nap ed vid t. v dycky jsem si vybíral chlapa, který se mí pohyboval, který vypadal, jako by

se mu necht lo bojovat, a pokud se n kdo p ed gongem pok i oval a jeho soupe ne, m li jste vít ze okam it : museli jste si vybrat toho, kdo se nek i oval. v t inou fungovalo obojí. ten, který p edem imitoval box a poskakoval v rohu, se v t inou nakonec pok i oval a pak dostal na prdel. v t ch dobách nebývalo moc patných zápas , a pokud byly, bylo to stejné jako dnes: v t inou lo o t kou váhu. my jim to ale tehdy dávali najevo rozbourali jsme ring nebo jsme to tam celé zapálili, rozmlátili idle. nemohli si prost dovolit dát nám p íli mnoho patných utkání. v hollywoodské lize bývaly patné zápasy asto a my na ligu nechodili. i ho i z ligy v d li, e ty pravé zápasy se odehrávají v Olympicu. p i el tam Raft dal í, v echny ty hv zdy a hv zdi ky, a zaplnili p ední ady. kluci z ochoz byli nad ení a boxe i do toho dali v echno, a v ude se vzná el modrý cigaretový dým a jak jsme k i eli, dej mu, a vyhazovali peníze a chlastali whisky, a kdy v echno skon ilo, jeli jsme dom do svých starých milostných postelí s na imi odbarvenými ne estnými enami. rozdivo elí jsme dorazili dom a spali jako o ralí andílkové. k emu by byla ve ejná knihovna? k emu by byl Ezra? T.S.? E.E.? D.H.? H.D.? kterýkoli z Eliot ? kdokoli ze Sitwellových? nikdy nezapomenu na ve er, kdy jsem poprvé uvid l mladého Enriqua Balanose. práv v as. m l jsem v oblib jednoho barevnýho. nosíval si s sebou do ringu malou bílou ove ku a p ed zápasem ji v dycky objal, co je jist banáln sentimentální, ale on byl tvrdý a dobrý a tvrdej a dobrej chlap m e mít n jakou úchylku, ne? byl to prost m j hrdina a jmenoval se Watson Jones nebo tak n jak. Watson byl t ída a m l talent a styl - byl mr tný a rychlý a m l RÁNU a m l rád svou práci. ale potom proti n mu jednou ve er bez ohlá ení kdosi postavil mladého Balanose a Balanos byl talent, byla to jeho doba, pomalu Watsona zpracovával a porazil ho, poslal ho k zemi t sn p ed koncem. mýho hrdinu. nemohl jsem tomu uv it. pokud si vzpomínám, Watson skon il k.o., co byl opravdu ho ký ve er. val jsem se svou lahví po milosrdenství, tou il jsem po vít zství, k n mu prost nedo lo. Balanos m l ur it navrch - ten hajzlík m l místo pa í dva hady a v bec se nehýbal - jen klouzal, to il se a trhav pohupoval jako jakýsi druh zlého pavouka, ale v dycky byl na správném míst a d lal si svoje. bylo mi ten ve er jasné, e k porá ce Balanose bude pot eba výjime ného chlapa a e Watson si klidn m e sbalit tu svou ove ku a jít dom . teprve mnohem pozd ji ten ve er, kdy u do m whisky tekla proudem a nadával jsem svý enský, e tam sedí a ukazuje mi celý nádherný nohy, teprve tehdy jsem p ipustil, e vyhrál lep í. "Balanos má dobrý nohy. nemyslí, jen reaguje. je lep í nemyslet. dnes ve er zvít zilo t lo nad du í. v t inou to tak bývá. sbohem, Watsone, sbohem, Central Avenue, je po v em." mr til jsem lahví o st nu, el a popadl jakousi enskou. byl jsem ran ný. byla krásná. li jsme do postele. pamatuju si, e oknem drobn pr elo. nechali jsme na sebe padat dé , bylo to p kné. bylo to tak p íjemné, e jsme se milovali dvakrát po sob , a kdy jsme usínali, m li jsme obli eje oto ené k oknu a pr elo na nás celou noc a ráno byly pe iny celé mokré a my oba vysko ili, ka lali jsme a smáli se: "je í ikriste! je í ikriste!" bylo to legra ní a ubohej Watson zatím kdesi le el s rozt ískaným a oteklým obli ejem tvá í v tvá V né Pravd , tvá í v tvá konc m v estém kole, pak ve tvrtém kole a pak zpátky do fabriky spolu se mnou, k vra edné osmihodinové nebo desetihodinové práci za pár halí , bez perspektivy, jen ekat na padla a nechat si vysávat du i, kýchali jsme: "je í ikriste!" bylo to legra ní a ona ekla: "ty jsi celej promodralej, jako by t obarvili NAMODRO! jé i , koukni se na sebe do zrcadla!" a já se klepal zimou a umíral jsem a stoupl jsem si p ed zrcadlo a byl jsem celej MODREJ! sm ný! lebka a hnáty! rozesmálo m to, smál jsem se tak, a jsem spadl na koberec a ona spadla na m a oba jsme se smáli a smáli a smáli, je í ikriste, smáli jsme se, a jsem si myslel, e jsme se zbláznili, a pak jsem musel vstát, oblíknout se, u esat se, vy istit si

zuby, bylo mi p íli blb , abych mohl n co sníst, p i i t ní zub jsem se pozvracel, el jsem ven a zamí il p ky do továrny vyráb jící stropní svítidla, slunce bylo skv lý, ale museli jste brát, co bylo. VELCÍ BÁSNÍCI UMÍRAJÍ V KOU ÍCÍM HRNCI PLNÉM SRA EK n co vám o n m povím. s p í ernou kocovinou jsem jednoho dne vylezl zpod pe iny a pokusil se dojít do obchodu nakoupit si trochu jídla, najíst se a pustit se do práce, kterou nenávidím. v po ádku. byl jsem v potravinách a ten malý hajzlík (musel být stejn starý jako já), jen snad trochu líp zaji t ný, hloup j í a idiot t j í, taková malá hlodavá veverka samý vytahování, která se nezajímá o nic jinýho, ne o to, jak se ona cítí, co si myslí nebo jak se vyjad uje... byla to veverka - hyena, neohrabanej nemotora. slimej . po ád na m zíral. potom ekl: HEJ!!! p i el blí a stál tam a po ád zíral. HEJ! ekl, HEJ! m l p í ern vykulený o i a stál tam a t ma vyvalenýma o ima na m ustavi n zíral. na dn t ch o í byla pína jako pína na dn bazénu - nic se v nich neodrá elo. m l jsem jen pár minut, musel jsem pospíchat. do práce jsem p i el pozd u v era a byl jsem napomenut - b h ví, pokolikáté - za nadm rné absentérství. opravdu jsem mu cht l uniknout, ale bylo mi p íli blb , abych se dal dohromady. vypadal jako správce in áku, v n m jsem p ed pár lety bydlel. jeden z t ch, co v dycky stojí ve vestibulu ve t i ráno kdy p icházíte s cizí enskou. nep estával zírat, a tak mu povídám: NEPAMATUJU SE NA VÁS. JE MI LÍTO, ALE NEPAMATUJU SE NA VÁS. NEMÁM MOC DOBROU PAM NA LIDI. p itom jsem si íkal: pro prost neodejde ? pro musí být zrovna tady? nelíbí se mi. BYL JSEM JEDNOU U VÁS, ekl. TÁMHLE, ukázal. oto il se a ukázal na jih a na východ, kde jsem v ivot nebydlel. pracoval jsem tam, ale nikdy jsem tam nebydlel. dob e, pomyslel jsem si, je to blázen. neznám ho, v ivot jsem ho nevid l. jsem svobodný lov k. m u ho odstr it. PROMI TE, ekl jsem, ALE UR IT SE MÝLÍTE - JÁ VÁS NEZNÁM. TAM JSEM NIKDY NEBYDLEL. JE MI LÍTO, LOV E. roztla il jsem sv j vozík jiným sm rem. TAK TO TAM MO NÁ NEBYLO. ALE ZNÁM VÁS. BYLO TO VE DVO E, BYDLEL JSTE V BYT VE DVO E, V DRUHÝM PAT E. ASI P ED ROKEM. JE MI LÍTO, odpov d l jsem, ALE JÁ STRA N CHLASTÁM. ZAPOMÍNÁM LIDI. OPRAVDU JSEM BYDLEL VE DVO E V DRUHÝM POSCHODÍ, ALE BYLO TO P ED P TI LETY. POSLY TE, MYSLÍM, E SE MÝLÍTE. JÁ ALE OPRAVDU SP CHÁM. MUSÍM JÍT, NEMÁM ZROVNA ANI CHVILKU. a odjel jsem s vozíkem do odd lení masa. b el vedle m . VY JSTE BUKOWSKI, E ANO? ANO. BYL JSEM U VÁS. JENOM SI NA TO NEPAMATUJETE. PIL JSTE. KDO VÁS KE MN , SAKRA, P IVEDL? NIKDO. P I EL JSEM SÁM. NAPSAL JSEM O VÁS BÁSE . VY SE NA TO NEPAMATUJETE. ALE NELÍBILA SE VÁM. MHMM, odtu il jsem. JEDNOU JSEM NAPSAL BÁSE PRO TOHO CHLÁPKA, CO NAPSAL "MU E SE ZLATOU PA Í" .JAK SE JMENUJE? ALGREN. NELSON ALGREN, ekl jsem. JO, ekl. NAPSAL JSEM O N M BÁSE . POSLAL JSEM JI DO JEDNOHO ASOPISU. REDAKTOR MI NAVRHL, ABYCH POSLAL BÁSE AUTOROVI. ALGREN ODEPSAL, NAPSAL MI POZDRAV NA DOSTIHOVEJ PROGRAM. "TO JE M J IVOT," NAPSAL MI. VÝBORN , ekl jsem, JAK SE TEDA JMENUJETE? TO JE VEDLEJ Í. JMENUJU SE "LEGIE". VELICE ZÁBAVNÉ, usmál jsem se. klusali jsme dál a pak jsme se zastavili. já

sáhl do regálu a vylovil balení hamburger . pak jsem se rozhodl, e mu dám ko em a zmizím. vzal jsem hamburger, vrazil mu ho do ruky, pot ásl mu s ní a ekl: JSEM RÁD, E JSEM VÁS POTKAL, ALE JÁ, LOV E, OPRAVDU MUSÍM B ET. a prudce jsem vyrazil pry . do odd lení pe iva. neot áslo jím to. PRACUJETE PO ÁD NA PO T ? ptal se a klusal vedle m . BOHU EL ANO. M L BYSTE ODTAMTUD ODEJÍT. JE TO P Í ERNÝ MÍSTO. NEJHOR Í MÍSTO, NA JAKÝM M ETE BÝT. MYSLÍM, E ANO. ALE JÁ SI NEM U PRÁCI MOC VYBÍRAT, VÍTE? JÁ NIC ZVLÁ TNÍHO NEUMÍM. JSTE SKV LÝ BÁSNÍK, LOV E. VELCÍ BÁSNÍCI UMÍRAJÍ V KOU ÍCÍM HRNCI PLNÉM SRA EK. UZNÁVAJÍ VÁS ALE V ICHNI LIDI NA LEVICI. COPAK PRO VÁS NIKDO NEM E NIC UD LAT? lidé na levici? ten chlápek je blázen. klusali jsme dál. JÁ MÁM UZNÁNÍ. OD SVEJCH KAMARÁD Z PO TY. JSEM UZNÁVANEJ JAKO MAZAVKA A SÁZKA NA KONÍ KY. TO NEM ETE DOSTAT GRANT NEBO N CO PODOBNÝHO? LONI JSEM TO ZKOU EL. SPOLE ENSKÝ V DY. DOSTAL JSEM JENOM STRU NÝ ZAMÍTNUTÍ. ALE KDEJAKEJ H UP V TÝHLE ZEMI P ECE IJE Z GRANTU. KONE N Z VÁS N CO VYPADLO. COPAK NEMÁTE TENÍ NA UNIVERZITÁCH? RAD JI BYCH JE NEM L. POKLÁDÁM TO ZA PROSTITUCL CHT JÍ PO VÁS JENOM... nenechal m domluvit. GINSBERG, ekl, GINSBERG TE NA UNIVERZITÁCH. A CREELEY A OLSON A DUNCAN A... JÁ VÍM. sáhl jsem do regálu a dal si do ko íku chleba. V ECHNO TO JE SVÝM ZP SOBEM PROSTITUCE, ekl. za ínal filozofovat. kristenanebi. utíkal jsem k zelenin . POSLY TE, MOHL BYCH SE S VÁMI ZASE N KDY VID T? MÁM MÁLO ASU. JSEM FAKT NA ROZTRHÁNÍ. vylovil zápisní ek. NAPI TE MI SEM VA I ADRESU. kriste bo e, pomyslel jsem si, jak se z toho vykroutit, ani bych toho chlapa urazil? napsal jsem adresu. A CO TELEFON? zeptal se. ABYSTE V D L, A SE ZA VÁMA VYPRAVÍM. NE, ÁDNÝ TELEFONNÍ ÍSLO. vrátil jsem mu zápisník. KDY JE NEJLEP Í DOBA? MUSÍTE-LI U P IJÍT, TAK N KDY V PÁTEK VE ER PO DESÁTÉ. P INESU KARTON PIVA. A BUDU MUSET VZÍT S SEBOU ENU. JSEM ENATÝ U 27 LET. TO JE ZLÉ, ekl jsem. ALE NE. JE TO JEDINÁ MO NÁ CESTA. JAK TO VÍTE? JINOU CESTU NEZNÁTE. ELIMINUJE TO ÁRLIVOST A NESHODY. M L BYSTE TO VYZKOU ET. NIC TO NEELIMINUJE, JEN P IDÁVÁ. A U JSEM TO ZKOU EL. ACH ANO, VZPOMÍNÁM SI, E JSEM O TOM ETL V JEDNÉ Z VA ICH BÁSNÍ. BOHATÁ ENSKÁ. dorazili jsme k zelenin . k zmra ené. V T ICÁTÝCH LETECH JSEM IL VE VILLAGE. ZNAL JSEM SE S BODENHEIMEM. P Í ERNÝ ZAVRA DILI HO. VÁLEL SE PO ULICÍCH. ZABILI HO, KDY BYL S N JAKOU LACINOU T TKOU. JÁ TEHDY IL VE VILLAGE. BYL JSEM BOHÉM. NEJSEM BEATNIK. ANI HIPÍK. TETE "FREE PRESS"? OB AS. P Í ERNÝ. domníval se, e pova uje hipíky za p í erný. byl nesmírn my lenkov ký ovitý. TAKY JSEM MALOVAL. PRODAL JSEM JEDEN OBRAZ SVÝMU PSYCHIATROVI. ZA T I STA DVACET DOLAR . V ICHNI PSYCHIAT I JSOU NEMOCNÍ, STRA N CHOROBNÍ LIDI. dal í hluboká my lenka, jak vyst i ená z roku 1933.

VZPOMÍNÁTE SI NA TU BÁSE , KTEROU JSTE NAPSAL O TOM, JAK JDETE NA PLÁ A SCHÁZÍTE DOL ZE SKÁLY A POD SEBOU VIDÍTE V ECHNY TY MILENCE A VY JSTE SÁM A CHCETE RYCHLE ODTAMTUD A JDETE TAK RYCHLE, E TAM ZTRATÍTE MEZI NIMI BOTY. TO BYLA SKV LÁ BÁSE O OSAM LOSTI. byla to báse o tom, jak OBTÍ NÉ bývá, aby lov k mohl být aspo CHVILKU SÁM, ale to jsem mu ne ekl. vzal jsem si balení mra ených brambor a zamí il k pokladn . klusal vedle m . PRACUJU JAKO ARAN ÉR VÝLOH V SAMOOBSLUHÁCH. 154 DOLAR TÝDN . V KANCELÁ I JSEM JEDEN DEN V TÝDNU. PRACUJU OD JEDENÁCTI DO TY ODPOLEDNE. TE PRACUJETE? JIST , PRACUJU TADY NA VÝKLADECH. MOC BYCH SI P ÁL MÍT N JAKÝ VLIV. VYTÁHL BYCH VÁS Z TOHO. chlapec u pokladny za al markovat zbo í. HEJ! zaje el m j p ítel. TEN NEBUDE TO ZBO Í PLATIT! TO JE BÁSNÍK! chlapec u pokladny to zvládl dob e. nic neodpov d l. prost dál markoval. m j p ítel znovu za val: HEJ! TO JE SKV LÝ BÁSNÍK! NENECHTE HO TO ZBO Í PLATIT. ON RÁD ÍKÁ HLOUPOSTI, ekl jsem chlapci u pokladny. pokladní byl výborný, zaplatil jsem a vzal si svou ta ku. POSLY TE, JÁ BUDU MUSET JÍT, ekl jsem svému p íteli. z jakéhosi d vodu nemohl odejít z obchodu. m l strach. cht l si tu svou dobrou práci udr et. skv lé. byl to vynikající pocit, vid t ho bezmocn stát u pokladny. kdy u mi neklusal po boku. NAV TÍVÍM VÁS, ekl. zamával jsem mu zpod ta ky, kterou jsem musel nést ob ma rukama. venku stála zaparkovaná auta a kolem chodili lidé. ádný z nich ne etl poezii, nerecitoval poezii, nepsal poezii. najednou mi ty masy lidí p ipadaly docela rozumné. do el jsem k svému autu, hodil ta ku dovnit a chvíli jen ne inn sed l. ze sousedního auta vystoupila n jaká ena a ukázala mi záblesk b lostné nohy nad horním okrajem pun ochy. jeden z nejskv lej ích sv tových výkon Um ní: ena s krásnýma nohama vystupující z auta. postaví se a sukn se op t sveze dol . na mali ký okam ik se na m usmála, potom se oto ila a vydala se houpavou, pomalou a vzru ující ch zí ke koloniálu. nastartoval jsem a vycouval. tém jsem zapomn l na svého p ítele. on ale na m nezapomene. dnes ve er ekne: MILÁ KU, HÁDEJ, KOHO JSEM DNES POTKAL V SAMOOBSLUZE? VYPADAL SKORO ÚPLN STEJN , MO NÁ NEBYL TAK OPUCHLÝ. A NA BRAD MÁ STRNI T . KDO TO BYL? CHARLES BUKOWSKI. KDO TO JE? BÁSNÍK. UTEKL MI. NEPÍ E U TAK DOB E JAKO D ÍV. ALE KDYSI NAPSAL PÁR Ú ASNÝCH V CÍ. BÁSN O OSAM LOSTI. JE TO OPRAVDU VELICE OSAM LÝ LOV K, ALE NEVÍ O TOM. V PÁTEK VE ER K N MU P JDEME NA NÁV T VU. ALE JÁ NEMÁM CO NA SEBE. JEMU JE TO JEDNO. ON NEMÁ RÁD ENY ON NEMÁ RÁD ENY? JO. ÍKAL MI TO. POSLY , GUSTAVE, TEN BÁSNÍK, U KTERÉHO JSME BYLI POSLEDN , BYL P Í ERNÝ LOV K. NEBYLI JSME TAM ANI HODINU A ON SE O RAL A ZA AL HÁZET LAHVE NAP Í POKOJEM A NADÁVAT. TO BYL PRÁV BUKOWSKI. JENOM SI NA NÁS NEPAMATUJE. NENÍ DIVU. ALE ON JE STRA N OSAM LÝ M LI BYCHOM ZA NÍM ZAJíT. TAK DOB E, KDY MYSLÍ , GUSTAVE. D KUJU TI, ZLATO. nep áli byste si být Charlesem Bukowským? umím taky malovat. zvedat inky. a moje malá si myslí, e jsem B h.

jindy to tak skv lé není. M J POBYT NA CHALUP

BÁSNÍK

pro ty, kte í se zajímají o ílenství, a u své nebo moje, mohu n co o tom svém pov d t. pobýval jsem na chalup básník na Arizonské univerzit nikoli proto, e by si m tam vybrali, ale proto e jenom naprostý blb nebo ubo ák m e nav tívit (ne kuli tam bydlet) v letních m sících Tucson. pr m rná teplota zde b hem mého pobytu byla kolem jedna ty iceti stup . nedalo se tam nic jiného d lat, ne pít pivo. jsem básník, který dal na v domí, e nepo ádá tení. jsem taky lov k, který se v opilosti chová jako p kný pitomec. a kdy jsem st ízlivý, nemám o em povídat, tak e na chalupu básník nikdo moc neklepal. a mn to nevadilo. a na u kandu, je se mi donesla, e tam má být barevná pokojská, velmi p kn stav ná, která má jednou za as p ijít poklidit, tak e jsem v tichosti sp ádal plány, jak ji znásilním, ale ona se o mn zjevn taky doslechla a nikdy nep i la. drhl jsem si tedy vanu sám; svoje fla ky jsem si sám vyhazoval do popelnice, na jejím víku stálo ernými písmeny: ARIZ. UNIV. obvykle jsem se po vyhozeni lahví kolem jedenácté ráno na popelnici vyzvracel. pak jsem se v t inou po ranním pivu vrátil do postele a sna il jsem se zchladit a ud lat si pohodu. hostující básník, vlastn spí hostující opilec. za celý den a noc jsem v t inou vypil ty i nebo p t karton po esti pivech. klimatizace ale nebyla patná, koule jsem m l v klidu, aludek se uklid oval a péro po ád myslelo na tu barevnou pokojskou, du e stále zvracela p i pomy lení na Creeleyho a dal í, kte í srali na stejném hajzlu, spali v té samé posteli a p ibli n uprost ed t chto my lenek náhle zazvonil telefon. to bude ur it ta skv lá nakladatelka... Bukowski? jo. jo. aspo myslím. nechcete n co k snídani? n co k emu? k snídani. aha. já si myslel, e jste íkal tohle. bydlíme tady se enou kousek od vás za rohem. nesejdeme se v bufetu na kampusu? v bufetu na kampusu? ano, my tam budeme. p jdete po ád rovn na opa nou stranu od dálnice a pak se zeptáte, KDE JE BUFET NA KAMPUSU? ptejte se, koho potkáte: KDE JE BUFET NA KAMPUSU? uf, panebo e... co je vám? sta í, kdy se budete ptát ka dého, koho potkáte, KDE JE BUFET NA KAMPUSU? posnídáme spolu. posly te, odlo me to. dnes ráno ne. tak dob e, buku, jen jsem si myslel; e kdy u jsme tady... jist , díky. asi po t ech nebo ty ech pivech a koupeli a po pokusu íst pár kní ek poezie, které zde byly, a poté, co jsem pochopiteln shledal, e nejsou dob e napsané, m v ichni uspali: Pound, Olson, Creeley, Shapiro. byly tam stovky kní ek a starých asopis . ádná moje kniha tam nebyla, alespo v téhle chalup ne, tak e tam úpln chcíp pes. kdy jsem se vzbudil, dal jsem si dal í pivo a vydal se ve ty icetistup ovém vedru asi o osm nebo deset blok dál k velké nakladatelce. obvykle jsem se n kde stavil a koupil pár karton . oni nepili. stárli a m li v emo ná t lesná trápení. bylo to smutné. pro n i pro m . ale její jednaosmdesátiletý otec semnou málem dr el krok, pivo za pivem. m li jsme se rádi. byl jsem tam, abych nahrál gramofonovou desku, ale kdy arizonský profesor, který m l za nahrávání odpovídat, sly el, e mám p ijet, skon il v Nemocnici u

blahoslavenné panny Marie s alude ními v edy. v den, kdy ho m li propustit, jsem mu osobn zatelefonoval, kdy jsem byl nap l opilý, a oni si ho tam je t dal í 2 dny nechali. nem l jsem tedy nic jiného na práci, ne pít s tím jednaosmdesátiletým sta íkem a ekat, a k n emu dojde: pokojské, po ár, konec sv ta. se skv lou nakladatelkou jsem se pohádal a ode el jsem do zadního pokoje a sed l tam s jejím ta kou a sledovali jsme jakýsi televizní program, kde tan ily samé enské v minisukních. sed l jsem tam s po ádn ztopo eným ptákem... v ka dém p ípad se ztopo eným ptákem. jak na tom byl ta ka, nevím. jednou v noci jsem se ale ocitl na opa ném konci m sta, velký vysoký chlap s vousem po celém obli eji. Archer nebo snad Archnip, tak n jak se jmenoval. chlastali jsme osto est a kou ili - chesterfieldky. kecali jsme a propírali svoje prádlo. a potom se ten obrovský chlap s chlupatým obli ejem, ten Archnip, slo il hlavou na st l a já za al jeho en osahávat nohy. nechala m . nechala si to líbit. m la na t ch nohách ty nejjemn j í bílé chloupky moment! bylo jí asi p tadvacet! - jenom jsem tím cht l íct, e v elektrickém osv tlení ty chloupky na t ch skv lých dlouhých nohách vypadaly tro ku bíle. a ona po ád opakovala: já t vlastn nechci, ale jestli jse p ichystanej, tak m m e mít, to je víc, ne v t ina z nich doká e íct. a já jí po ád ty nohy osahával a sna il jsem se být p ichystanej, ale chesterfieldky a pivo m zbavily jakéhokoli náznaku n eho takového, a tak jsem ji mohl tak akorát po ádat, aby se mnou utekla do Los Angeles, kde by se mohla zam stnat jako í nice a vydr ovat m . z jakéhosi d vodu o takovou nabídku nejevila zájem. a koneckonc to povídání s jejím man elem, a u jsme pitvali zákon, d jiny, sex, poezii, román, medicínu... dokonce jsem si man ela upravil, kdy jsem ho vzal do baru a nalil do n ho v rychlém sledu 3 skotské se sodou. ekla mi jenom, e ji zajímá pouze Los Angeles. odpov d l jsem jí, e se jdu vychcat a a na to zapomene. m l jsem z stat v hospod . odkudsi ze st ny vylezla n jaká holka a tan ila na baru; po ád mi vrt la rudými hedvábnými kalhotkami p ed obli ejem. stejn to asi byla jenom n jaká komunistická konspirace, tak e by to asi taky stálo za hovno. p í tí den jsem jel zpátky s men ím chlapíkem s krat ími vousy. dal mi chesterfieldku. ím se ivíte, lov e, zeptal jsem se ho, s takovými vousy, co d láte? maluju, ekl. kdy jsme se tedy vrátili do chalupy, otev el jsem pivo a vyptával se ho na malování. já maluju taky. prozradil jsem mu sv j tajný recept, jak se pozná, jestli je nový obraz dobrý nebo ne. taky jsem mu ekl, v em spo ívá rozdíl mezi malováním a psaním a co m e lov ku p inést malování na rozdíl od psaní. on moc nemluvil. po pár pivech se rozhodl odejít. díky za svezení, ekl jsem mu. není za . kdy mi zavolal skv lý nakladatel a pozval m na snídani, musel jsem mu íct, e u nep ijdu, ale pov d l jsem mu o chlápkovi, co m p ivezl dom . hodnej chlápek, ekl jsem, hodnej kluk. jak jsi íkal, e se jmenoval? zopakoval jsem jméno. aha, odtu il, to byl profesor ..., u í malbu na Arizonské univerzit . aha, ekl jsem. na malém rádiu se st edními vlnami se nedal chytit ádný program s vá nou hudbou, tak jsem poslouchal jinou muziku, proléval si hrdlo pivem a poslouchal tu jinou bláznivou hudbu: a p ijede do San Franciska, vple si r i do vlas ; hej hej, ij pro dne ní den; a tak dál, po ád dokola. na jedné stanici byla úpln posraná sout : ptali se na m síc narození. srpen, ekl jsem jim. narodili jste se v listopadu? zap la n jaká dáma v odpov . promi te, pane, netrefil jste se, oznámil mi hlasatel. jo? ekl jsem. jo? hlasatel zav sil. museli jste spojit m síc, v n m jste se narodili, s nahrávkou, kterou práv pou t li. kdy se vám to povedlo, zkou eli jste to se dnem narození, tedy

sedmého, devatenáctého a tak dál. kdy se vám poda ilo obojí, vyhráli jste VÝLET ZDARMA DO LOS ANGELES S UBYTOVÁNÍM V MOTELU A S KAPESNÝM NA ÚTRATU. podivín tí hajzlové. el jsem do ledni ky. te je ty icet t i stup , oznámil hlasatel. p i el m j poslední den pobytu a ta barevná pokojská se je t po ád neukázala, a tak jsem se za al balit. skv lý nakladatel mi nadiktoval jízdní ád autobus . musel jsem jít jenom o t i ulice dál na sever a nasednout na autobus sm rem na východ po Park Avenue do Elinu. kdy p ijde na zastávku p íli brzo, tak tam nest j. b do bistra a po kej tam. kup si kolu nebo n co jinýho k pití. sbalil jsem se a el na autobusovou zastávku ve ty icetistup ovém vedru. zasranej autobus nebyl nikde v dohledu. do prdele, ekl jsem. vydal jsem se rychlou ch zí na východ. chlast ze m cr el jako Niagarské vodopády. kufr jsem si p ehazoval z ruky do ruky. mohl jsem si vzít na vlakové nádra í taxík, ale skv lý nakladatel mi cht l dát s sebou n jaké knihy, cosi, co se jmenovalo KRUCIFIX V MRTVÉ DLANI, musel jsem si to p ibalit do kufru. nikdo nem l auto. dorazil jsem na místo a otev el si pivo, potom tam p i el z nemocnice profesor, p ijel svým autem, aby se ujistil - aspo si to myslím -, e jsem u odjel z m sta. ve el dovnit . strávil jsem celou dobu v chalup básník , ekl jsem mu. propásl jste buka, ekl nakladatel. buk si v dycky vybuduje vlastní klec. nechodí na snídani do bufetu na kampusu. potom jsem mu ekl, aby PO KAL V BISTRU, KDYBY M L AUTOBUS ZPO D NÍ. a víte, co ud lal? el sem celou cestu p ky v tomhle vedru s kufrem v ruce. do háje, copak to nechápe ? ekl jsem nakladateli. já nesná ím bistra! nejsem rád v bistru a u úpln nerad tam ekám. mají tam mramorovou fontánku. sedí tam a hledí na tu kulatou mramorovou fontánku s pitnou vodou. vrtí se p ed tebou n jakej mravenec nebo tam umírá n jaká t nice, jedním k ídlem t epe a druhý má mrtvý. jsi cizinec. pár hloupejch lidí t klidn pozoruje. nakonec p ijde í nice. nenechá t ichnout ke svým smradlavým kalhotkám, ale p itom je o klivá jak ert a navíc to ani netu í. neochotn p ijme objednávku. kolu. p inese ti ji ve zteplalém, poma kaném papírovém kelímku. nechce ji. ale pije . t nice je t po ád není mrtvá. autobus po ád nikde. mramor ve fontánce je ubleptanej mazlavým slizem. v echno je to fra ka, chápe ? kdy jde k pultu a pokusí se koupit si balí ek cigaret, 5 minut eká , ne se n kdo objeví. cítí se dev tkrát omrdanej, ne se ti poda í odtamtud vypadnout. na bistrech není nic patnýho, buku, íká nakladatel. a já znám chlápka, kterej íká, e "na válkách není nic patnýho". ale je í ikriste, já si p ece musím p stovat svý neurózy a p edsudky, proto e nic jinýho nemám. nemám rád bistra, nemám rád bufety na kampusech, nemám rád shetlandský poníky a nemám rád Disneyland, nemám rád policajty na motorkách, nemám rád jogurt a nemám rád Beatles a Charlieho Chaplina, nemám rád okenní aluzie a tu maniodepresivní k tici, která visí Bobbymu Kennedyovi do ela... kristenanebi, oto il jsem se na profesora - tenhle lov k m tiskne u deset let, stovky básní, a ON V BEC NEVÍ, CO JSEM ZA ! profesor se zasmál, a to je co íct. vlak m l dv hodiny zpo d ní, a tak nás profesor zavezl k sob dom do kopc za m stem. za alo pr et. z obrovského sklen ného okna byl výhled na celé m sto. jako ve filmu. pomstil jsem se skv lému nakladateli. profesorova man elka si sedla ke klavíru a zakvílela n jaký kousek z Verdiho. alespo jsem v d l, e nakladatel trpí. M L JSEM HO VE SVÝM BISTRU. tleskal jsem a podn coval ji, aby p idala dal í. nebyla vlastn moc patná, m la v sob ú asnou sílu, ale bezstarostn s ní plýtvala - p íli mnoho síly bez po ádn vybarvených tón . pokusil jsem se ji p im t k dal ímu zp vu, ale jeliko jsem byl jediný, kdo na tom trval, tak od toho jako praví dáma upustila. zavezli m v de ti na nádra í k vlaku s malými lahvemi po kapsách meru kovice, samý podobný chlast. podal jsem kufr jako spoluzavazadlo a nechal

je tam v echny stát v hlou ku a ekat se mnou na vlak. p e el jsem po perón k místu, kde se m la nakládat zavazadla, posadil se v de ti na vozík a pustil se do meru kovice. byl to teplý dé , který usychal, sotva se lov ka dotkl; jako by to byl jen takový zvlá tní pot. sed l jsem a ekal na vlak do Los Angeles, do toho jediného m sta na sv t . ano, chci íct, e je to m sto, v n m to stojí víc za hovno, ne v kterémkoli jiném m st na sv te, a to je práv ta zábava. je to moje m sto. moje meru kovice. skoro jsem ho miloval. kone n se ítil proti mn . dopil jsem meru kovici a el vlaku naproti, hledal jsem íslo vozu, v z íslo 110. ádný v z 110 tam ale nebyl. ukázalo se, e to je ty icet dvojka. dostal jsem se do vozu s Indiány, Mexi any, ílenci a podvodníky. byla tam holka v modrých atech, její prdel vypadala jako nebeské dno. byla bláznivá. mluvila na malou panenku, jako by to bylo její d cko. sed la naproti mn a mluvila s panenkou. mohl bys ji mít, star e, kdybys to zkusil, íkal jsem si. jen e akorát by ji lov k p ivedl do ne t stí. do háje s tím. lep í je jenom o umovat. oto il jsem se proto na bok a hled l na ty úchvatné nohy v odrazu m sí ním svitem zalitého okna. Los Angeles se p ibli ovalo. Mexi ani a ílenci chrápali. já hled l na m sí ní nohy a poslouchal, jak mluví se svou panenkou. co te ode m skv lý nakladatel o ekává? co by ud lal Hem? co Dos Passos? Tom Wolfe? Creeley? Ezra? m sí ní nohy p estávaly mít smysl. oto il jsem se na druhou stranu a díval se na fialové hory. mo ná je tam taky n jaká kunda. a Los Angeles se mi blí í v ústrety, plné kund. a v chalup básník , kdy te Bukowski odjel, ji vidím, tu barevnou pokojskou, jak se shýbá, zvedá, a hýbá, potí se a poslouchá rádio a p ijede do San Franciska, vple si r í do vlas - ta barevná pokojská kvete láskou a nikdo tam není a já sahám do kapsy a otvírám dal í z mých malých lahví. a popíjím a popíjím, a u je tu Los Angeles, k ertu s ním. BLBÍ KRISTOVÉ t i mu i museli zvednout gumovou masu a p enést ji ke stroji, který ji rozkrájel na nejr zn j í tvary; nah íval ji a krájel a nakonec ze sebe plival takové v ci jako bicyklové pedály, koupací apky, termofory... museli jste dávat pozor p i vkládání gumy do stroje, jinak vám mohl u íznout pa i, a kdy jste m li kocovinu, v dycky jste m li o to v t í strach, e by se vám to mohlo p ihodit. v posledních t ech letech se to stalo dv ma chlap m: Durbinovi a Petersonovi. Durbina str ili do kancelá e - vídali jste ho tam sed t s jedným volným rukávem. Petersonovi dali ko t a mop a on uklízel hajzly, vyprazd oval odpadkové ko e, rozná el toaletní papír a d lal dal í podobný v ci. v ichni tvrdili, e je to ú asný, jak Peterson s jednou rukou v echny ty práce zvládá. osmihodinová pracovní doba pomalu kon ila. Dan Skorski pomohl vsadit do ma iny poslední kus gumy. pracoval tuhle sm nu s jednou z nejhor ích kocovin svého ivota. minuty mu b hem práce p ipadaly jako hodiny, vte iny jako dlouhé minuty. a kdykoli se lov k podíval, sed lo ve v i aspo p t chlápk . kdykoli se tam lov k podíval, uvid l O I, které ho bedliv st e ily. Dan se vydal k panelu s pícha kami, kdy na dílnu ve el drobný hubený mu ík, který vypadal jako doutník. zdálo se, jako by se doutník v bec nedotýkal chodidly podlahy. doutník se jmenoval pan Blackstone. "kam má , sakra, namí eno?" zeptal se Dana. "pry odtud, to je m j cíl." "P ES AS," ekl pan Blackstone. "co e?" " ekl jsem: P ES AS. podívej se kolem sebe. musíme v echen ten materiál zpracovat." Dan se rozhlédl. v ude kolem byly hory a hory gumy do stroj . a na p es asech bylo nejhor í, e se v bec nedalo odhadnout, jak dlouho budou trvat. mohlo to být n kde mezi dv ma a p ti hodinami. to se nikdy nedalo íct p edem. as tak akorát na to, aby se lov k do trachal do postele, polo il se, vstal a zase

za al krmit ty ma iny gumou. nem lo to konce. po ád tam bylo víc gumy, víc objednávek, víc stroj , celá tovární hala kyp la, ejakulovala, blila gumu, hory gumy gumy gumy, a 5 chlápk ve v i bylo ím dál bohat j ích. "vra te se zpátky DO PRÁCE!" ekl doutník. "ne, nem u," ekl Dan. "u neuzdvihnu jedinej kus gumy." "jak se nám poda í dostat odtud v echen ten materiál? " zeptal se doutník. "musíme ud lat místo pro zít ej í dodávku." "po i te si dal í halu, najm te víc lidí. ud ete t ch pár lidí k smrti, vymlátíte jim mozek z hlavy. ani nev dí, jak na tom vlastn jsou, jen se na n PODÍVEJTE! koukn te se na ty ubo áky!" byla to pravda. d lníci jen st í p ipomínali lidské bytosti. m li skelné nemocné o i, z nich tr elo ílenství. smáli se úpln v emu a po ád si jeden druhého dobírali. m li vyh ezlé vnit nosti. zavra dili je. "jsou to výborní mu i," ekl doutník. "to ur it jsou. p lka jejich platu jde na státní a federální dan ; druhá p lka jde na nový auta, barevný televize, p iblblý enu ky a ty i nebo p t r znejch druh poji t ní." "bu budete pracovat p es as s ostatními, nebo dostanete padáka, Skorski." "pak mám padáka, Blackstone." "mám dobrý d vod vám nezaplatit." "Státní pracovní komise." "po leme vám ek." "dob e. ale ud lejte to rychle." kdy odcházel z budovy, za íval tentý svobodný a nádherný pocit, který m l v dycky po vyhazovu z práce nebo kdy sním n jakého zam stnání nechal. odcházel z té haly a v echny ostatní tam nechával: "koledoval sis o to, Skorski. nikde ti nebylo líp!" bylo úpln jedno, o jak zasranou práci lo, d lníci mu v dycky íkali to samé. Skorski se zastavil v obchod s alkoholem, koupil si p llitr Grandad a jel dál dom . byl to krásný ve er a on dopil láhev a el do postele a spal uvoln n , jak to u léta nepocítil. ádný budík, který ho o p l sedmé ráno vyburcuje do fale né a zví ecké lidskosti. spal do poledne, pak vstal, vzal si dv tabletky sody a vypravil se pro po tu do schránky. m l tam jeden dopis. Vá ený pane Skorski, u dlouho pat ím k obdivovatel m Va ich povídek a básní a rovn jsem ocenil Va i nedávnou výstavu obraz na univerzit v N. V na í redakci v nakladatelství WorldWay Books, Inc. se uvolnilo místo. Jsem si jistý, e,jste o na í firm ji sly el Na e knihy jsou distribuovány v Evrop , Africe, Austrálii a dokonce i v Orient . Va i práci sledujeme u n kolik let a velice se nám líbil Vá výb r poezie i prózy v dob , kdy jste byl v letech 1962-63 editorem nevýznamného asopisu LAMEBIRD. Jsme p esv d eni, e byste byl platnou posilou na eho redak ního týmu. Domnívám se, e bychom spole n mohli dát na í práci nový rozm r. Pro nabízené pracovní za azení je ur en po áte ní plat 200 dolar týdn a bude nám ctí p ivítat vás v na í redakci. Hodláte-li o na í nabídce uva ovat, zavolejte nám na ú et volaného na íslo ......... a my Vám obratem za leme telegraficky letenku a finan ní obnos, který, jak v íme, pokryje ve keré Va e po áte ní náklady. s úctou Vá D. R. Signo éfredaktor WorldWay Books, Inc. Dan si otev el pivo, dal va it pár vají ek a zatelefonoval Signovi. Signo zn l, jako by mluvil p es kus poma kaného plechu. Jen e Signo vydával n které

nejskv lej í spisovatele sv ta. a taky Signo p sobil velmi neformáln , v bec ne jako jeho dopis. "vy m tam opravdu chcete?" zeptal se ho Dan. "samoz ejm ," odpov d l Signo, "p esn , jak jsme vám napsali." "tak dob e, po lete telegraficky prachy a u tam jedu." "peníze jsou na cest ," ekl Signo. "budeme se t it." zav sil. tedy Signo zav sil. Dan vypnul vají ka. el do postele a spal dal í dv hodiny... v letadle do New Yorku to mohlo být lep í. jestli to bylo tím, e let l poprvé v ivot , nebo tím podivným plechovým zvukem Signova hlasu v telefonu, Dan nev d l. od gumy k plechu. t eba m l Signo jenom moc práce. to by mohlo být ono. n kte í lidí byli nevýslovn zaneprázdn ní. po ád. kdy Skorski nastoupil do letadla, cítil se cestou docela dob e a taky m l s sebou nedopitou láhev Grandad. ta mu v ak do la asi v p li cesty a on za al vy adovat panáky po letu ce. nem l sebemen í p edstavu, co mu letu ka nalévá: bylo to fialov sladké a zdálo se, e to ke Grandadu moc nesedí. za chvílí u bavil v echny cestující a vypráv l jim, e je bývalý boxer Rocky Graziano. nap ed se smáli, ale pak ztichli, proto e on usilovn lp l na svém: "já jsem Rock, ano, jsem Rock, a jak jsem jim dával do dr ky! odvaha a úder! a jak obecenstvo je elo!" potom se mu ud lalo zle a stihl to záchod na poslední chvíli. kdy ást vyzvracel, n jak se mu dostalo trochu do bot a m l to i na pono kách, tak e si boty i pono ky sundal, pono ky vypral a vy el ven naboso. pono ky n kam odlo il, aby uschly, a potom kamsi odlo il i boty a potom zapomn l, kde nechal jedno i druhé. chodil sem a tam uli kou. bos. "pane Skorski," oslovila ho letu ka, "z sta te, prosím, na svém míst ." "Graziano. Rock. utr. a kdo mi, do prdele, majzl boty a pono ky? roztrhnu ho vejp l." vyzvracel se p ímo v uli ce a n jaká stará dáma na n ho zasy ela jako had. "pane Skorski," ekla letu ka, "trvám na tom, abyste se posadil na své místo!" Dan ji popadl za záp stí. "líbíte se mi. myslím, e vás p ímo tady v uli ce znásilním. p edstavte si to! znásiln ní na obloze! bude se vám to LÍBIT! bývalý boxer Rocky Graziano znásilnil letu ku p i p eletu nad státem Illinois! poj sem!" Dan ji objal kolem pasu. m la odporn prázdný a stupidní výraz v obli eji; byla mladá, egotická a o klivá. m la IQ kozy a ádný kozy. ale m la sílu. vytrhla se mu a utekla do pilotní kabiny. Dan se je t trochu vyzvracel a pak el a sedl si na místo. druhý pilot vy el z kabiny. mu s tlustým zadkem a obrovskými elistmi, t ípatrovým barákem, ty mi d tmi a ílenou man elkou. "hele, kamaráde," ekl druhý pilot. "jo, kámo?" "dej se do lat . sly el jsem, e tady vyvádí ." "vyvádím? co to má znamenat? jsi snad p ih átej, let e?" " íkám ti, aby ses dal do lat !" "na to ti seru, kámo! já jsem platící pasa ér!" tlustoprdelník uchopil bezpe nostní pás a p ipoutal ho s pohrdlivou p ezíravostí a náznakem hrozby a síly k sedadlu, jako by to byl slon, který trhá ze zem mangovník i s ko eny. "a te Z STANE na míst !" "já jsem Rocky Graziano," ekl druhému pilotovi. druhý pilot u stál vp edu u své kabiny. kdy kolem procházela letu ka a uvid la Skorského p ipoutaného k sedadlu, rozhih ala se. "já ti je t uká u svejch T ICET CEN ÁK !" za val na ni. stará dáma na n ho znovu sykla jako had... bosý chytil na leti ti taxík do nové ásti Village. na el si bez problém

pokoj a za rohem taky hospodu. v hospod pil a do asného rána a nikdo se v bec nezmínil o jeho bosých nohách. nikdo si ho nev ímal, nikdo na n j nepromluvil. byl v New Yorku a bylo to bezvadný. dokonce ani tehdy, kdy si p í tí den ráno el koupit boty a pono ky a ve el do obchodu bosý, nikdo mu nic ne ekl. m sto bylo staré n kolik století a bylo blazeované a povznesené nad jakékoli názory a pocity. po pár dnech zatelefonoval Signovi. "m l jste dobrou cestu, pane Skorski?" "ale jo." "já dnes ob dvám v Griffo's. je to hned za rohem vedle nakladatelství. myslíte, e bychom se tam mohli za p l hodiny setkat?" "kde je Griffo's? tedy - jakou to má adresu?" "sta í, kdy eknete taxiká i Griffo's." zav sil. tedy Signo zav sil. ekl taxiká i Griffo's. a dorazili tam. ve el dovnit . stál ve dve ích. uvnit bylo 45 lidí. který z nich byl Signo? "Skorski," usly el volání, "tady!" u stolu sed l Signo je t s jedním lov kem. pili koktejly. kdy se posadil, p i el í ník a postavil p ed n ho koktejl. je í ikriste, vypadal úpln stejn . "jak jste m poznal?" zeptal se Signa. "ach, já vás znám," ekl Signo. Signo se nikdy nedíval lov ku do o í, hled l nad n j, jako by o ekával n jaký vzkaz nebo ptáka, který má p ilet t, i snad jedovatý íp z kmene Ubangi. "tohle je Strange," ekl Signo. "to jo," odtu il Dan. "chci íct, e tohle je pan Strange, jeden z na ich vedoucích redaktor ." "dobrý den," pozdravil Strange. "odedávna obdivuji va i práci." Strange to m l jinak: po ád hled l do zem , jako by ekal, e n co vyleze ze kvír v podlaze - za ne prosakovat nafta, probourá se sem krtek nebo dojde k invazi pivem zdivo elých váb . nikdo nic ne íkal. Dan vypil sv j koktejl a ekal na n . pili stra n pomalu, jako by na tom nezále elo, jako by to byla mýdlová voda. dali si je t jeden koktejl a vrátili se do kancelá e... ukázali mu jeho pracovní st l. stoly byly od sebe odd lené st nami z mlé ného skla, skrze n nebylo nic vid t. vzadu za stolem byly zav ené dve e z tého skla. a na stisknutí knoflíku se p ed stolem také uzav el sklen ný panel a byli jste sami. mohli jste uvnit obtahovat sekretá ku a nikdo by o tom nev d l. jedna ze sekretá ek se na n ho usmála. bo e, to bylo t lo! v echno to maso, nat ásající se a nacpané do at , p ímo volající po o oustání, a potom ten úsm v... p ímo st edov ká muka. hrál si s logaritmickým pravítkem na stole. bylo to na m ení n jakých pikometr nebo mikometr nebo kýho erta. nev d l o pravítkách v bec nic. jen tam sed l a s jedním si hrál. ub hlo 45 minut. za ínal mít íze . otev el zadní dve e a vydal se uli kou mezi mlé n bílými sklen nými st nami. v ka dé sklen né kóji byl n jaký lov k. n kte í telefonovali. jiní si hráli s papíry. v ichni vypadali, e v dí, co d lají. na el Griffo's. sedl si k baru a dal si dva panáky. potom se vrátil. posadil se a dál si hrál s pravítkem. ub hlo 30 minut. potom vstala vrátil se do Griffo's. 3 panáky. zpátky k pravítku. zpátky dol do Griffo's a zase zpátky. ztratil cestu. kdy ale pozd ji toho dne procházel uli kou kolem pracovních stol , v ichni redakto i ma kali svoje knoflíky a p ední skla se p ed ním zavírala: plesk, plesk, plesk - celou cestu a k jeho stolu. jenom jeden redaktor svoje p ední sklo nezav el. Dan tam stál a hled l na n ho - byl to rozlo itý mu nad hrobem, s pon kud tlustým, ale ochablým krkem, tkán mu uhnívaly, tvá m l odulou a kulatou, nafouklou jako d tský nafukovací mí s nez eteln vyrytými rysy. mu se na n ho nedíval. hled l do stropu nad Danovou hlavou a m l vztek - nap ed byl rudý, potom zesinal a celý se dál rozpadal. Dan dorazil ke svému stolu, pra til do

tla ítka a zav el se uvnit . ozvalo se zaklepání na dve e. otev el. byl to Signo. Signo se díval nad jeho hlavu. "rozhodli jsme se, e vás nebudeme pot ebovat." "co takhle výdaje na zpáte ní cestu?" "kolik pot ebujete?" "sto sedmdesát p t by m lo sta it." Signo napsal ek na 175 dolaru, hodil mu ho na st l a vy el ven... Skorski se místo zpáte ního letu do Los Angeles rozhodl pro San Diego. u hodn dlouho nebyl na dostizích v Caliente. a m l p itom tu dráhu zmáknutou na laciný sázky. m l pocit, e by si mohl vybrat tak p t ze esti a nekupovat p íli mnoho kombinací. rad ji by m l vypo ítat dlouhodobý vá ený pr m r rychlosti, co by mohlo být zdravé vodítko. p i zpáte ním letu z stal docela st ízlivý, noc strávil v San Diegu a ráno si vzal taxík do Tijuany. na mexických hranicích p estoupil z jednoho taxíku do druhého a mexický taxiká mu na el dobrý hotel v centru m sta. bylo est hodin odpoledne a zdálo se, e r ové slunce konej í chudobu a zlobu m ste ka. ubo áci kousek od hranic s USA, tak e mohli znát jazyk i tamní korupci, ale p itom dokázali odsát jen nepatrnou áste ku bohatství, jako títono p ilepený na b i e raloka. Dan vyhledal bar a dal si tequilu. z juke-boxu hrála mexická hudba. sed lo tam pár mu ských a popíjeli celou hodinu jednu skleni ku. ádné eny. kone n , v T. to nebyl ádný problém. a to poslední, co by v té chvíli cht l, byla n jaká enská, n jaká rozechv lá a roztou ená kunda. enský se v dycky nakonec n jak p ipletly do cesty. dokázaly lov ka zabít na 9000 r znejch zp sob . a se mu povede ta promy lená sázka, shrábne svých 50 nebo 60 tác a najde si n jaké míste ko na pob e í mezi Los Angeles a Dagem, koupí si elektrický psací stroj nebo vytáhne malí ské t tce, bude popíjet francouzské víno a chodit ka dý ve er na dlouhé procházky po pob e í oceánu. rozdíl mezi dobrým a patným ivotem spo íval jen v tro ce t stí a Dan m l pocit, e mu práv t stí p eje. kní ky, p inejmen ím ú etní kní ky, mu to dlu ily... zeptal se barmana, co je za den, a barman mu ekl, e tvrtek, tak e m l je t dva dny. do soboty se nepob í. Aleseo muselo ekat na Ameri any, kte í se p ivalí p es hranici na své dva dny ílenství po p ti dnech v pekle. Tijuana se o n postará. Tijuana se za n postará o jejich peníze. Ameri ané si ale nikdy neuv domují, jak stra n je Mexi ani nenávidí; americký prachy je úpln omrá ily a chovají se tu, jako by jim v echno pat ilo, ka dá enská pro n p edstavuje lacinej mrd a ka dej polda postavi ku z comicsu. jen e Ameri ani zapomn li, e nad Mexikem vyhráli pár válek, a to jako Ameri ani nebo Texasani nebo kdovíkdo. pro Ameri any to je jenom jakási historie z kní ek; jen e pro Mexi any je to realita. není to dobrý pocit, být ve tvrtek ve er jako Ameri an v mexickém baru. Ameri ani dokonce zni ili i bý í zápasy; Ameri ani toti zni ili úpln v echno. Dan si objednal dal í tequilu. barman ekl: "nechcete p kný d v e, se ore?" "díky, p íteli," odpov d l, "ale já jsem spisovatel. víc se zajímám o lidstvo jako celek ne o n jakou konkrétní kundu." byla to sebev domá poznámka a Dan se cítil hnusn , kdy to ekl, ale barman vycouval. byl tam ale klid a mír. pil a poslouchal mexickou muziku. bylo výte né zmizet na chvíli z americké p dy. sed t, nasávat atmosféru, poslouchat a v ívat se do jiné kultury. co je to vlastn za slovo? kultura. ale stejn to byl dobrý pocit. pil tam asi ty i nebo p t hodin a nikdo ho neotravoval a on taky nikoho neotravoval a cítil se u trochu st íknutý a el nahoru do svého pokoje, vtáhl aluzie, zíral na mexický m síc, natáhl se, cítil se ze v eho docela povznesen a usnul... následující ráno na el Dan kavárnu, kde mu dali vají ka se unkou a oh áté fazole. unka byla tuhá, vají ka - erstvá - na okrajích p ipálená a káva

patná. ale líbilo se mu tam. bylo tam prázdno. a servírka byla tlustá a blbá jako ropucha, v bec jí to nemyslelo - nikdy ji nebolely zuby, nikdy nem la ani zácpu, nikdy nep emý lela o smrti a o ivot jen velmi málo. dal si je t jednu kávu a vykou il si jednu sladkou mexickou cigaretu. mexické cigarety jinak ho ely - ho ely divoce, jako by byly ivé. bylo teprve kolem poledne, a to bylo opravdu p íli brzy, aby el do baru, ale do soboty se ur it nepob í a nem l tam psací stroj. musel psát jedin p ímo do stroje. nedokázal psát tu kou nebo perem. m l rád kulometný zvuk psacího stroje. pomáhal mu v psaní. Skorski se vrátil do stejného baru. hrála tam po ád mexická hudba. zdálo se mu, e uvnit sedí úpln ti samí mu i jako v era. barman p inesl tequilu. vypadal laskav ji ne o den d ív. t eba ti chlápci znají n jaký p íb h, který by mu mohli vypráv t. Dan vzpomínal, jak vysedával v erno ských barech na Central Avenue, sám, daleko d ív, ne se sympatizování s ernochy stalo módní intelektuálskou zále itostí. mluvil s nimi a vy el z toho naprázdno, proto e oni mluvili a p emý leli úpln stejn jako b lo i - materialisticky, stra n materialisticky. a on se u jejich stol opíjel a oni ho nezabili, kdy si opravdu p ál, aby ho zabili, kdy smrt byla jediným východiskem. a te byl tady. v Mexiku. opil se brzy a za al strkat mince do juke-boxu, z n ho se linula mexická hudba. v t inou tomu nerozum l. p ipadalo mu, e to má v sob po ád stejnou, ospale romantickou zasranou melodii. znudilo ho to a po ádal o enskou. p i la a sedla si k n mu. byla trochu star í, ne ekal. m la uprost ed pusy zlatý zub a Dan v sob nena el sebemen í touhu, absolutn ádnou touhu ji o oustat. dal jí p t dolar a ekl jí - domníval se, e velice zdvo ile -, aby la pry . dal í tequila. t ch p t chlap a barman sed li a pozorovali ho. musí se dostat k jejich du ím! musejí p ece mít du e. jak m ou takhle ne inn posedávat? jako uvnit kukly. nebo jako mouchy na okenní ímse poletující v líném slunci ve ty i hodiny odpoledne. Skorski vstal a hodil do juke-boxu pár dal ích mincí. potom se zvedl ze idle a za al tan it. smáli se a pok ikovali. bylo to povzbuzující. aspo trochu ivota do toho zdej ího umírání! Dan po ád krmil juke-box a tan il. brzy na n ho p estali pok ikovat a smát se mu a jenom se na n ho beze slova dívali. objednával si tequilu za tequilou, koupil skleni ku pro v ech t ch p t ml enlivých mu , kupoval pití barmanovi a slunce zapadalo, noc se vplí ila do du e Tijuany jako mokrá pinavá ko ka a Dan tan il. tan il po ád dál. ur it ze své drogy. ale bylo to nádherné. pr lom. kone n . zase tu byla Central Avenue n kdy v roce 1955. byl skv lý. v dycky byl n kde d ív, ne p i ly davy a v echno to posraly. dokonce zápasil se idlí jako s býkem za pou ití barmanovy ut rky... Dan Skorski se probudil ve ve ejném parku na nám stí, kde sed l na lavi ce. nap ed si v iml, e svítí slunce. to bylo dobré. potom ucítil, e má na hlav brýle. visely mu za uchem. a jedno sklí ko bylo lehce vymá knuté z obrou ky, viselo z ní na slabounké nitce. kdy zvedl ruku, aby se brýlí dotkl, jeho dotek zp sobil, e se nitka p etrhla a sklí ko spadlo - poté, co vydr elo celou noc - na betonovou zem a rozbilo se. Dan si sundal z hlavy, co mu zbylo z brýlí, a zastr il si je do kapsy u ko ile. potom následoval dal í pohyb, o n m u dop edu V D L, e bude zbyte ný a marný, marný, marný... MUSEL ho u init, aby zjistil, jak na tom je, kone n ... sáhl po své pen ence. nic tam nebylo. m l tam v echny svoje peníze. kolem nohou se mu leniv procházel holub. odjak iva nenávid l, jak t mhle zasranc m pracuje krk. blbost. jako blbé man elky a blbí éfové a blbí prezidenti a blbí Kristov . a byla tu blbá historka, kterou by jim nikdy nedokázal vypráv t. o noci, kdy

se opil v této tvrti, kde m li ARLATOVÉ SV TLO. m li tam malou sklen nou kostku a uprost ed zahrady plné kv tin stál Kristus v ivotní velikosti, díval se trochu smutn a trochu o unt le a shlí el p ímo dol na prsty u nohou... OSVÍTILO HO ARLATOVÉ SV TLO. Dana to dohán lo k ílenství. kone n jednou, kdy byl zase v noci trochu opilý, uvid l v zahrad sed t staré dámy, které zbo n hled ly na svého arlatového Krista. Skorski v o ralosti ve el dovnit . a dal se do práce, sna il se Krista dostat z jeho um lohmotné klece. bylo to ale t ké. potom vyb hl jakýsi chlap: "pane! co to vyvádíte?" "...enom se sna ím dostat toho hajzla z tý klece! vadí vám to?" "promi te, pane, ale u jsme zavolali policii..." "policii?" Skorski pustil Krista a utekl. a na mexické nám stí uprost ed nicoty. na koleno mu poklepal malý ho ík. mladý kluk celý v bílém. krásné o i. nikdy v ivot nevid l tak nádherné o i. "chcete si za oustat s mojí ségrou?" zeptal se chlapec. "má 12 rok ." "ne, spí ne, aspo ne dnes." malý chlapec ode el se sv enou hlavou a smutkem v o ích. neusp l. Danovi ho bylo líto. potom vstal a ode el z nám stí. ale ne na sever do zem Svobody. na jih. hloub ji do útrob Mexika. kdy procházel postranní rozblácenou uli kou b hvíkam, pár malých kluk po n m házelo kamením. ale bylo mu to jedno. tentokrát m l aspo na nohou boty. a dali mu to, co cht l. a to, co mu dají, je p esn to, co bude chtít. v echno bylo v rukou blb . procházel p ky n jakým malým m ste kem na p li cesty do Mexika City a íkalo se o n m, e vypadá skoro jako n jaký purpurový Kristus, on byl ale v ka dém p ípad do modra ZKÁROVANÝ, co k tomu nemá daleko. pak ho u nikdy nevid li. co znamená, e asi nem l tak rychle pít ty koktejly v New York City. nebo mo ná m l. P ECITLIV LÝ "uka te mi mu e, který ije sám a má ustavi n pinavou kuchy , a v p ti p ípadech z devíti vám uká u výjime ného lov ka. " - Charles Bukowski, 27. ervna 1967, nad devatenáctou lahví piva "uka te mi mu e, který ije sám a má ustavi n istou kuchy , a v osmi p ípadech z devíti vám uká u lov ka odporných du evních vlastností." - Charles Bukowski, 27. ervna 1967, nad dvacátou lahví piva stav kuchyn asto odrá í stav mysli, u mu zmatených a nejistých, poddajní mu i bývají filozofové. jejich kuchyn se podobají jejich du i, jsou plné odpadk , pinavého nádobí, ne istot, ale oni si jsou stavu své du e v domi a berou ho s humorem a nadhledem. ob as plamenn vyzývají v ná bo stva a p icházejí plni síly, jí n kdy íkáme tvorba; stejn jako se n kdy pokou ejí nap l opilí v kuchyni uklidit. ale brzy v e upadne do starých nepo ádk a oni se op t ocitají v temnotách, v touze po baseballových p enosech, prá cích, modlitb , sexu, t stí a spáse. mu s po ádkem v kuchyni je v ka dém p ípad podivín. na takového si dávejte pozor. stav jeho kuchyn odrá í stav jeho mysli: v echno v po ádku, uspo ádané, nechal se rychle ivotem zasko it a vpravil se do podlé rigidní obrany a konej ení vlastních my lenek. kdy

takovému lov ku deset minut nasloucháte, zjistíte, e nic, co kdy v ivot pronese, nemá význam, e je to poka dé hloupost. je to betonový mu . betonových mu je víc ne t ch jiných druh . jestli e hledáte ivého mu e, nap ed se podívejte do jeho kuchyn a u et íte si as. ale enská se pinavou kuchyní, to je trochu jiná zále itost alespo z pohledu mu skýho. jestli e není zahá kovaná jinde a nemá d ti, pak istota nebo pína její kuchyn je tém v dy (výjimky nejsou vylou eny) p ímo úm rná tomu, jak pe uje o vás. n které eny plýtvají teoriemi na záchranu sv ta, ale nedoká ou po sob umýt hrní ek od kávy. kdy se o tom p ed nimi zmíníte, eknou vám: "umývání kávových hrní k není d le ité." bohu el je. zvlá t pro mu e, který hákuje osm hodin a je t dal í dv hodiny p es as n kde u soustruhu. spása sv ta za íná tím, e spasíte jednoho mu skýho; v echno ostatní je jen velkohubá romantika nebo politika. na sv t existují dobré enské, dokonce jsem jich pár potkal. pak ale existuje jiný druh enských. jednu dobu m bohem prokletá práce ni ila do takové míry, e na konci osmihodinové nebo dvanáctihodinové pracovní doby jsem m l celé t lo ztuhlé do jediné tvrdé tabule bolesti. íkám "tabule", proto e to je jediný zp sob, jak to doká u popsat. chci tím íct, e po odpolední sm n jsem si nebyl schopen ani na sebe navléct kabát. nedokázal jsem zvednout pa e a nasoukat je do rukáv . byla to p í erná bolest a ruku jsem nemohl tak vysoko zvednout. jakýkoli pohyb zp sobil, e se mi hr zou z exploze bolesti zatm lo p ed o ima, p ipomínalo to ílenství. dostal jsem v t í mno ství pokut, v t inou pocházely ze t etí nebo tvrté hodiny ranní. cestou dom z práce jsem se ve snaze vyhnout drobným technickým problém m pokusil vystr il levou pa i, abych nazna il odbo ení doleva. blinkry mi u dlouho nefungovaly, jeliko jsem jednou v opilosti utrhl celou tu ty ku s ovládáním blinkr , která je u volantu. pokusil jsem se tedy vystr it levou pa i. poda ilo se mi pouze dostat záp stí k oknu a vystr it ven malí ek. moji pa i u zvednout ne lo a bolest byla sm ná, tak sm ná, e m to rozesmálo, p ipadalo mi to zpropaden legra ní, jak mi malí ek poslu n tr í do nádherné erné losangeleské noci, do toho prázdna, kdy nikdo kolem není, jenom já a signalizuje do v tru sv j zasraný nepovedený pokus o p ehlednou dopravní situaci. zasmál jsem se a málem jsem v tom smíchu naboural zaparkované auto, proto e jsem se to pokou el u ídit tou druhou v ivou rukou. dojel jsem na místo. n jak jsem zaparkoval, vlo il jsem klí do zámku dve í a ve el do svého bytu. uf. kone n doma! ona byla v posteli a pojídala okoládu (opravdu!) a listovala New Yorkerem a sobotní literární p ílohou. bylo to asi ve st edu nebo ve tvrtek a ned lní noviny se je t po ád válely v pokoji na podlaze. byl jsem p íli vy erpaný, abych dokázal n co sníst, a napustil jsem si vanu jenom do poloviny, abych se neutopil. (je lep í si sv j as p edem ur it, ne aby si as vybral vás.) kdy jsem se centimetr po centimetru pracn vysoukal z té zasrané vany jako zapomenutá stono ka a dopotácel se do kuchyn , abych se napil vody, d ez byl ucpaný. stála v n m a po okraj edivá smradlavá voda; pozvracel jsem se. v ude se válely nevyhozené odpadky. a tahle enská m la zálibu v uschovávání prázdných kelímk a skleni ek s ví ky a tak na hladin v d ezu spolu s nádobím plavaly v echny tyhle p edm ty v jakémsi jemném a nev domém výsm chu celému sv tu. umyl jsem si skleni ku a napil se trochu vody. potom jsem zamí il do lo nice. nikdy nepochopíte, jaká muka pro m p edstavovalo zm nit svislou polohu mého t la na vodorovnou pozici v posteli. jediný zp sob, jak se vyhnout p í erné bolesti, spo íval v naprosté nehybnosti, a tak jsem z stal nehybn le et jako zmrazená n má blbá zasraná ryba. sly el jsem, jak otá í stránky, a pokusil jsem se o náznak lidského kontaktu. vysoukal jsem ze sebe následující otázku: "tak jak to lo dnes ve er v básnické díln ?" "mám strach o Bennyho Adimsona," odpov d la. "Bennyho Adimsona?" "ano, to je ten, co pí e ty legra ní povídky o katolické církvi. v echny to

rozesm je. nikdy nepublikoval, jenom jednou v n jakém kanadském asopise, a u nikam ani nic neposílá. myslím, e asopisy na n ho dosud nejsou p ipravené. ale je opravdu ú asn legra ní, v echny nás doká e rozesmát." "tak v em má problém?" "p i el o práci závozníka. mluvila jsem s ním p ed kostelem, ne za alo tení. íkal mi, e nedoká e psát, kdy nemá práci. pot ebuje práci, aby mohl psát." "to je legra ní," ekl jsem, "já jsem pár svých nejlep ích v cí napsal, kdy jsem nechodil do práce. kdy jsem umíral hlady." "jen e Bonny Adimson," odpov d la, "Bonny Adimson prost nepí e o SOB ! on pí e o DRUHEJCH lidech." "aha." rozhodl jsem se, e to nechám být. bylo mi jasné, e by to trvalo p inejmen ím t i hodiny, ne bych mohl jít spát. do té doby by n které bolesti zmizely dol do matrace. a za chvíli u by byl as vstávat a vrátit se na to samé místo. sly el jsem, jak obrací stránky New Yorkeru. cítil jsem se mizern , ale rozhodl jsem se, e existují jiné zp soby my lení. t eba na tu básnickou dílnu opravdu chodí n jací spisovatelé; bylo to nepravd podobné, ale MOHLO se to stát. ekal jsem, a mi povolí strnulé t lo. zaslechl jsem dal í oto ení stránky, okoládu vytahovanou z obalu. potom op t promluvila: "ano, Benny Adimson pot ebuje práci, pot ebuje p i psaní z n eho vycházet. v ichni se ho sna íme povzbudit, aby za al p ispívat do asopis . opravdu bych ti p ála íst ty jeho protikatolický povídky. kdysi býval katolík, ví ." "ne, to nevím." "jen e on pot ebuje práci. v ichni se mu sna íme najít práci, aby mohl dál psát." nastalo del í ticho. up ímn e eno, v bec jsem nemyslel na Bennyho Adimsona s jeho problémy. potom jsem se pokusil nad Bennym Adimsonem a jeho problémy p ece jen zamyslet. "posly ," ekl jsem, "já bych um l problém Bennyho Adimsona vy e it." "TY bys to um l?" "jo." "jak?" "berou dole na po t . berou tam v echny, kdo mají ruce a nohy. mo ná by mohl nastoupit hned zítra ráno, pak bude moct psát." "na po t ?" "jo." dal í oto ení stránky. potom promluvila: "Benny Adimson je p íli CITLIVÝ, aby mohl pracovat na po t !" "aha." poslouchal jsem, ale nesly el jsem ani stránky novin ani okoládu. v té dob se velmi zajímala o autora povídek jménem Choates nebo snad Coates nebo Chaos nebo tak n jak. psal promy len hloupou prózu, která vypl ovala prostor mezi reklamami na ko alku a parníky a po stra né nud poka dé kon ila tím, e n jaký chlap s kompletní sbírkou Verdiho a s kocovinou po láhví bacardi zavra dí t íletou hol i ku v modrých ate kách v n jaké pinavé newyorské uli ce v 16: 13 odpoledne. to byla zvrtaná nenormální p edstava redaktor New Yorkeru o avantgardní náro né próze - ve smyslu, e smrt v dy vít zí a e v ichni máme za nehty n jakou pínu. to v echno u tady bylo a v daleko lep ím provedení p ed padesáti lety od lov ka jménem Ivan Bunin, který to napsal v povídce Pán ze San Franciska. od Thurberovy smrti se New Yorker potácel jako mrtvý netopýr v ledových jeskyních kocoviny ínských bol evických strá í. smysl je jasný jenom jim samým. "dobrou noc," ekl jsem jí. nastalo del í ticho. potom se rozhodla ud lat toté . "dobrou noc," ekla kone n . s oplzlými poznámkami, které se mi draly do pusy, ale beze slova, jsem se

oto il (dobrých p t minut práce) ze zad na b icho a ekal jsem na ráno p í tího dne. snad jsem byl k té dám nelaskavý, snad jsem p e el od kuchyní k nevra ivosti. ka dý z nás má v du i spoustu v elijakého svinstva, já p edev ím. a já se n jak zapletl s t mi kuchyn mi, v t inou jsem to popletl. ta ena, o ní se zmi uji, má v mnoha ohledech spoustu odvahy. jenom to prost nebyl pro ni ani pro m moc poda ený ve er. a doufám, e ten kámo se svými protikatolickými povídkami a svými starostmi najde nakonec práci, která by vyhovovala jeho p ecitliv losti, a e v ichni budeme odm n ni jeho nenabízeným (krom Kanady) géniem. já zatím pí u o sob a stra n chlastám. to ale víte ZNÁSILN NÍ! ZNÁSILN NÍ! Doktor na m zkou el n jaký nový test. Spo íval v trojím odb ru krve - druhý deset minut po prvním a t etí o tvrt hodiny pozd ji. Doktor provedl první dva odb ry a já vy el ven na ulici, abych p e kal t ch 15 minut, ne se vrátím do ordinace. Stál jsem na ulici a vtom jsem si v iml eny, která sed la na autobusové zastávce naproti p es silnici. Z milion enských sem tam spat íte takovou, která z vás v echno vytáhne. Je to n co v jejich podob , ve zp sobu, jakým dr í pohromad , ve zvlá tních atech, co mají na sob , n co v nich, co nedoká ete zvládnout. M la vysoko zk í ené nohy a m la na sob sv tle luté aty. Nohy se jí zu ovaly k jemným kotník m, ale m la p kn tvarovaná silná lýtka a nádherné k ivky hý dí a stehen. Ve tvá i m la ten hravý výraz, jako by se na m usmívala, ale sna ila se to skrýt. el jsem k semaforu a p e el p es ulici. Blí il jsem se k její lavi ce na autobusové zastávce. Byl jsem v tranzu. Nedokázal jsem se ovládnout. Kdy jsem se p iblí il, vstala a vydala se dol ulicí. Její zadek m p ipravoval o rozum. el jsem za ní, poslouchal cvakání jejích kramflí k a o ima hltal její t lo. Co se to se mnou d je? pomyslel jsem si. Ztrácím nad sebou vládu. Na to ti seru, odpov d l mi jakýsi vnit ní hlas. P i la k po t a ve la dovnit . Ve el jsem hned za ní. Stálo tam ve front asi p t lidí. Bylo teplé a p íjemné odpoledne. V ichni vypadali, jako by byli ve snovém opojení. Já ur it . Jsem od ní pár centimetr , pomyslel jsem si. Mohl bych se jí dotknout. M la slo enku na sedm dolar osmdesát p t cent . Poslouchal jsem její hlas. Dokonce i její hlas p sobil jako sou ástka speciálního sexuálního stroje. Ode la. Koupil jsem si deset koresponden ních lístk , které jsem necht l. Potom jsem sp chal ven. ekala na autobus, který práv p ijí d l. Stihl jsem to na poslední chvíli do dve í t sn za ní. Potom jsem si na el hned za ní místo. Jeli jsme hodn daleko. Musela vycítit, e ji sleduju, pomyslel jsem si, ale nevypadá, e by ji to n jak obt ovalo. M la sv tle zrzavé vlasy. V echno na ní bylo jakoby v jednom ohni. Museli jsme jet asi p t nebo est kilometr . Náhle vysko ila a zatáhla za ru. Sledoval jsem, jak se jí p i zata ení za ru, vysunuly t sn upjaté aty nahoru. Je í ikriste, tohle nevydr ím, pomyslel jsem si. Vystoupila p edními dve mi a já zadními. Zabo ila doprava za roh a já ji sledoval. Ani jednou se neoto ila. Byla to tvr in ák . Vypadala snad je t líp ne p edtím. Taková enská by nikdy nem la vycházet na ulici. Potom ve la do domu s názvem "Hudson Arms". Já stál venku a ona ekala na výtah. Vid l jsem, jak nastupuje, dve e se zavírají a já ve el do domu a z stal stát dole u výtahu. Sly el jsem, jak klec jede nahoru, dve e se otvírají a ona vystupuje. Kdy jsem zmá kl knoflík na p ivolání výtahu a zaslechl, e se rozjí dí, za al jsem odpo ítávat vte iny:

Jedna, dv , t i, ty i, p t, est... Kdy p ijel výtah dol , napo ítal jsem mu osmnáct vte in. Vstoupil jsem dovnit a zmá kl nejvy í tla ítko: 4. patro. Potom jsem po ítal. Kdy jsem dojel do tvrtého patra, napo ítal jsem 24 vte in. To znamenalo, e bydlí ve t etím pat e. N kde ve t etím pat e. Zmá kl jsem trojku. 6 vte in. Vystoupil jsem. Bylo tam docela dost byt . Napadlo mi, e by to bylo p íli jednoduché, kdyby bydlela hned v prvním byt , a tak jsem zaklepal na druhý. Vylezl z n ho ple atý chlap v tílku a v k andách. "Jsem z poji ovny Concord. Domníváte se, e máte adekvátní poji t ní?" "Táhn te odtud," ekl Ple oun a zav el dve e. Zkusil jsem vedlej í dve e. Otev ela je asi osma ty icetiletá enská, docela vrás itá a tlustá. "Jsem z poji ovny Concord. Domníváte se, e máte adekvátní poji t ní, paní?" "Jen poj te dál, pane," ekla. Vstoupil jsem do bytu. "Posly te," ekla, "my s chlapcem ivo íme. M j man el zem el p ed dv ma lety na ulici. Prost to s ním seklo venku na ulici. Se sto devadesáti dolary m sí n nevyjdu. M j chlape ek má hlad. Nedal byste mí n jaké peníze, abych mohla svému chlape kovi koupit vají ko?" Prohlí el jsem si ji. Chlapec stál uprost ed pokoje a klebil se. Byl to velký kluk, bylo mu asi dvanáct a byl asi trochu nenormální. Po ád se klebil. Dal jsem té enské dolar. "D kuju vám, pane! Mockrát vám d kuju!" Objala m a políbila. Ústa m la celá vlhká, vodová, m kká. Potom mi vrazila jazyk do pusy. Málem jsem se pozvracel. Byl to tlustý jazyk plný slin. M la velká prsa, m kká, jako lívance. Vytrhl jsem se jí. "Posly te, copak jste nikdy nebyl osam lý? Copak nepot ebujete enu? Já jsem spo ádaná a istotná enská, opravdu. Se mnou se nemusíte bát ádných nemocí." "Podívejte, já budu muset jít," ekl jsem. Vypadl jsem odtamtud. Zkusil jsem troje dal í dve e. Bez úsp chu. Potom ve tvrtém pat e to byla ona. Otev ela asi na p t centimetr . Op el jsem se do dve í, vtla il se dovnit a zav el za sebou. Byl to p kný byt. Stála tam a hled la na m . Bude k i et? napadlo m . P ed sebou jsem m l tu velkou v c. P istoupil jsem k ní, popadl jsem ji za vlasy a za prdel a políbil ji. Tla ila se proti mn , jako by se se mnou cht la rvát. Po ád je t na sob m la ty luté aty. Odtáhl jsem se a ty ikrát jsem ji surov pra til. Kdy jsem ji popadl znovu, nekladla u takový odpor. Zapotáceli jsme se na podlaze. Natrhl jsem jí aty u krku, pak jsem je roztrhl ní a roztrhal jí podprsenku. Obrovská, fantastická prsa. Líbal jsem jí je, pak jsem se p esunul k úst m. aty jsem jí vyhrnul nahoru a sna il se jí sundat kalhotky. Kone n byly dole. A já ho m l uvnit . Vzal jsem si ji vestoje. Kdy jsem byl hotov, odhodil jsem ji na pohovku. Její í a se na m dívala. Po ád je t vypadala dob e. "B do koupelny," ekl jsem jí. "Umyj se." el jsem k ledni ce. Byla tam láhev dobrého vína. Na el jsem dv skleni ky. Nalil jsem do obou. Kdy p i la, podal jsem jí sklenici a sedl si na pohovku vedle ní. "Jak se jmenuje ?" "Vera." "Líbilo se ti to?" "Ano. Já jsem ráda znásiln ná. V d la jsem, e m sleduje . Doufala jsem. Kdy jsem nastupovalo do výtahu bez tebe, myslela jsem, e jsi ztratil nervy. Znásilnili m p edtím jenom jednou. Pro hezkou enskou je t ký sehnat chlapa. V ichni si myslí, e je nedosa itelná. Je to peklo." "Ale podívej se, jak vypadá a jak se oblíká . Uv domuje si, e mu í na ulici v echny mu ský?" "Ano. P í t chci, abys pou il pásek."

"M j pásek?" "Ano, na prdel, na stehna, na nohy. Ubli uj mi, a pak mi ho tam teprve str . ekni mi, e m znásilní !" "Dob e, tak t zmlátím a pak t znásilním." Popadl jsem ji za vlasy, bolestiv ji políbil a kousl ji do rtu. "Mrdej m !" ekla. "Mrdej m !" "Moment," ekl jsem, "musím si odpo inout!" Rozepnula mi poklopec a vytáhla penis. "Je nádhernej. Celej fialovej a ohnutej!" Str ila si ho do pusy. Za alo na n m pracovat. Byla v tom hodn dobrá. "Do prdele," ekl jsem, "do prdele!" Dostala m . Sna ila se dobrých est, sedm minut, pak se za al zvedat. Chytila m zuby t sn pod aludem a vysála ze m v echen morek. "Poslouchej," ekl jsem, "vypadá to, e tu z stanu na celou noc. budu pot ebovat sílu. Co bys ekla tomu, e bych se okoupal a ty bys zatím p ipravila n co k jídlu?" "Dob e," ekla. el jsem do koupelny, zav el za sebou dve e a pustil teplou vodu. aty jsem si pov sil na há ek na dve ích. Dal jsem si výbornou horkou koupel a pak jsem vy el s ru níkem kolem beder. Sotva jsem vy el, ve li do dve í dva poldové. "Ten svi ák m znásilnil!" ekla pold m. "Tak moment," ekl jsem. "Oble se, kamaráde," ekl v t í z policajt . "Hele, Vero, to snad je n jaká sranda, ne?" "Ne, znásilnils m ! Znásilnils m ! A potom jsi m p inutil k orálnímu styku!" "Oble se, kamaráde," opakoval ten velký policajt. "Nebudu ti to íkat dvakrát!" Vrátil jsem se do koupelny a za al se oblékat. Kdy jsem vy el ven, nasadili mi elízka. Vera to zopakovala: "Násilníku!" Jeli jsme dol výtahem. Kdy jsme procházeli halou, ohlí elo se po mn n kolik lidí. Vera z stala u sebe v byt . Policajti m surov hodili na zadní sedadlo. "Co se d je, kámo?" zeptal se jeden z nich. "Ty si míní zni it ivot kv li jedný pizd ? To není rozumný." "Nebylo to tak docela znásiln ní," ekl jsem. "Málokdy to je úpln znásiln ní." "Jo," ekl jsem, "myslím, e máte pravdu." Pro el jsem registrací. oupli m do cely. ídí se jenom podle toho, co jim ekla ta enská, pomyslel jsem si. Kde je n jaká rovnoprávnost? Potom m napadlo: Znásilnils ji nebo neznásilnil? Nev d l jsem. Nakonec jsem usnul. Ráno byl grapefruit, kuku i ná ka e, káva a chleba. Grapefurit? Fajnový místo. Jo. Byl jsem v cele asi tvrt hodiny, kdy se otev ely dve e. "Máte t stí, Bukowski, ta dáma své obvin ní stáhla." "To je skv lý! Skv lý!" "Ale dávejte si bacha." "Jasn , jasn !" Dostal jsem sv j majetek a vy el ven. Nasedl jsem na autobus, p estoupil, dojel do in ovní tvrti a pak u jsem stál p ed domem "Hudson Arms". Nev d l jsem, co mám d lat. Musel jsem tam stát dobrých p tadvacet minut. Byla sobota. Pravd podobn byla doma. el jsem k výtahu, nastoupil a zmá kl tla ítko do t etího poschodí. Vystoupil jsem. Zaklepal na dve e. Byla tam. Vtla il jsem se dovnit . "Mám dal í dolar pro tvýho kluka," ekl jsem.

Vzala si ho. "D kuju! D kuju mockrát!" Nastavila mi pusu. Chutnala jako vlhká guma vakuové pumpy. Ven se vystr il tlustý jazyk. Sál jsem ho dovnit . Potom jsem jí nadzdvihl aty. M la krásnou velkou prdel. Obrovskou prdel. iroké modré kalhotky s malou dírkou vlevo. Stáli jsme p ed velkým nást nným zrcadlem. Popadl jsem ji za tu velkou prdel a zabo il jazyk do té vakuové pusy. Na e jazyky se proplétaly jako dva ílení hadi. P ede m vysko ilo cosi velikýho. Idiotský synek stál uprost ed pokoje a klebil se na nás. ODPORNÉ M STO Frank el dol po schodech. Nem l rád výtahy. Nem l rád spoustu v cí. Schody nem l rád o trochu mí ne výtahy. Recep ní u p epá ky na n ho zavolal: "Pane Evansi! Mohl byste na chvili ku, prosím vás?" Obli ej recep ního p ipomínal kuku i nou ka i. Frank m l co d lat, aby ho nepra til. Recep ní se rozhlédl po hale a pak se k n mu velice d v rn naklonil: "Pane Evansi, my vás sledujeme." Recep ní se znovu rozhlédl po hale, zkontroloval, e tam nikdo není, a znovu se k Frankovi naklonil: "Pane Evansi, my vás sledujeme a jsme p esv d eni, e ztrácíte rozum." Recep ní se narovnal a zadíval se Frankovi p ímo do o í. "Cht l bych dnes jít do kina," ekl Frank. "Nevíte, jestli n kde ve m st dávají n jaký dobrý film?" "Neodbíhejme od tématu, pane Evansi." "Tak dob e, p icházím o rozum. Máte pro m je t n co?" "Chceme vám pomoci, pane Evansi. Myslím, e jsme ást va eho rozumu na li. Chcete ji vrátit?" "Tak dob e, vra te mi kousek mýho rozumu." Recep ní sáhl pod pult a vytáhl cosi zabalené do celofánu. "Tady ho máte, pane Evansi." "D kuju." Frank si str il balí ek do kapsy kabátu a vy el ven. Byl chladný podzimní ve er a on se vydal ulicí sm rem na západ. U první bo ní uli ky zastavil a za el za roh. Sáhl do kabátu a vytáhl zabalený balí ek, rozbalil celofán. Vypadalo to jako sýr. Kousl si. Chutnalo to jako sýr. Celé to sn dl, vrátil se z uli ky na hlavní t ídu a pokra oval p vodním sm rem. Zabo il do prvního kina, na které natrefil, koupil si lístek a ve el do tmy. Sedl si dozadu. Uvnit nebylo mnoho lidí. Místnost smrd la mo í. enské na plátn byly oble ené jako ve dvacátých letech a mu i m li pomádu ve vlasech, které si esali rovn dozadu. Jejich nosy mu p ipadaly stra n dlouhé a zdálo se, e mu i mají taky namalované o i. Dokonce to ani nem lo zvuk. Titulky b ely dole pod obrazem: BLANCHE P I LA DO VELKÉHO M STA. N jaký chlápek s rovn s esanými napomádovanými vlasy nutil Blanche pít z láhve ginu. Vypadalo to; e se Blanche o rala. BLANCHE SE ZATO ILA HLAVA. NÁHLE JI POLÍBIL. Frank se rozhlédl kolem sebe. Zdálo se, e v ude sebou kubají nakrátko ost íhané hlavy. V kin nebyly ádné eny. Vypadalo to, e si je ho i navzájem kou í. D lali to po ád dokola. Jako by se nikdy neunavili. Zdálo se, e mu i, kte í sedí sami, ustavi n onanují. Sýr byl dobrý. P ál si, aby mu dal recep ní toho sýru víc. ZA AL BLANCHE SVLÉKAT. Poka dé, kdy se kolem sebe rozhlédl, byl jeden chlápek ím dál blí u n ho. Potom se Frank vrátil pohledem k filmu a chlap se zase posunul o pár sedadel blí k n mu. MILOVAL SE S BLANCHE, KDY BYLA V OPILOSTI BEZMOCNÁ.

Op t se rozhlédl. Chlápek byl 3 sedadla od n ho. T ce oddechoval. Potom se chlápek objevil na sedadle p ímo vedle n j. "Do prdele," ekl ten chlápek. "Do prdele, úúú, úúú. Ááááá. Ách, ách! Ííí! Uf!" KDY BLANCHE NÁSLEDUJÍCÍHO JITRA PROCITLA, POCHOPILA, E BYLA ZPRZN NA. Chlápek smrd l, jako by si nikdy neutíral zadek. Naklonil se k n mu a z koutku úst mu tekla slina. Frank zmá kl knoflík na svém finském no i: "Opatrn !" ekl chlápkovi. "Jestli se je t kousek p iblí í , mohl by ses poranit o tohle!" "Panebo e!" ekl chlápek. Vstal a uhán l adou sedadel k uli ce, potom rychle prob hl uli kou k p ední ad sedadel. Sed li tam jiní dva chlápci. Jeden z nich honil druhýho, který ho ojí d l. Chlápek, který Franka obt oval, se tam posadil a pozoroval je. BLANCHE ZÁHY ZJISTILA, E JE V DOM , KDE SE PROVOZUJE PROSTITUCE. Potom se Frank pot eboval vymo it. Vstal a zamí il k nápisu MU I. Ve el dovnit . Tam to opravdu smrd lo. Pozvracel se, otev el dve e od kabinky a ve el dovnit . Vytáhl penis a za al chcát. Náhle usly el n jaké zvuky. "Úúúúú do prdele úúúúú do prdele úúúúú úúúúú panebo e, to je had, to je kobra, je í ikriste, úúú úúú!" V p epá ce mezi kabinkami byla vyvrtaná díra. Uvid l v ní oko n jakýho chlápka. Vzal ptáka, zamí íl jím bokem a nachcal chlapovi do oka. "Úúúúú úúúúú, ty hnusnej uráku!" ekl ten chlápek. "Úúú, ty odpornej malej zmrde! "Sly el, jak si chlap utrhl kus toaletního papíru a utírá si obli ej. Potom se ten chlápek rozplakal. Frank vy el z kabinky, umyl si ruce. Necht l u se dál dívat na film. Byl zpátky na ulici a vracel se do svého hotelu. Najednou byl zpátky v hale. Recep ní na n ho kývl. "Jo?" zeptal se Frank. "Podívejte, pane Evansi, je mi to líto. Jenom jsem si z vás utahoval." "O co lo?" "V ak víte." "Ne, nevím." "No o tom ztrácení rozumu. Byl jsem opilý, víte. Nikomu to ne íkejte, p i el bych o práci. Pil jsem. Já vím, e vy neztrácíte rozum. Jenom jsem ertoval." "Jen e já ztrácím rozum," ekl Frank, "a d kuju za ten sýr." Pak se oto il a zamí il ke schod m. Kdy ve el do svého pokoje, posadil se k psacímu stolu. Vytáhl sv j finský n , zmá kl tla ítko a prohlí el si epel. Byl dob e nabrou ený z obou stran. Bylo s ním mo né bodnout i krájet. Znovu zmá kl tla ítko a zasunul n zpátky do kapsy. Potom Frank na el pero a papír a za al psát: "Milá maminko, tohle je odporné m sto. Vládne zde ábel. V ude jen samý sex, který není p edm tem Krásy, jak to zamý lel B h, nýbr jen nástroj Zla. Ano, s velkou pravd podobností toto m sto padlo do rukou áblu, do rukou Zla. Mladé dívky jsou nuceny pít gin, potom je ty bestie p ipraví o pel jejich panenství a p inutí je slou it v domech h íchu a prostituce. Je to stra né. Je to neuv itelné. Mé srdce trpí. V era jsem se procházel po pob e í. Vlastn ne tak úpln po pob e í, ale naho e po útesech. Pak jsem se na chvíli zastavil a posadil se, abych se nadýchal Krásy. Mo e, obloha, písek. ivot se stal V ným Po ehnáním. Pak se p ihodila ta nejkouzeln j í v c. Zespodu m zahlédly 3 malé veverky a za aly plhat nahoru po útesu. Vid l jsem, jak jejich tvá i ky vykukují zpoza kamen a proláklin v útesech, kdy za mnou plhaly. Nakonec p i ly a k mým nohám. O ima se mi dívaly do tvá e. Nikdy jsem, maminko, nevid l krásn j í o i - o i neposkvrn né H íchem: celá obloha, celé mo e, V nost v t ch o ích. Nakonec,jsem se pohnul a ony... "

Ozvalo se zaklepání na dve e. Frank vstal, el ke dve ím a otev el. Byl to recep ní. "Pane Evansi, prosím vás, musím s vámi mluvit." "Dob e, poj te dál." Recep ní za sebou zav el dve e a z stal stát p ed Frankem. Táhlo z n ho víno. "Pane Evansi, prosím vás, ne íkejte na emu vedení o tom nedorozum ní." "V bec nevím, o em mluvíte." "Jste skv lej chlap, pane Evansi. Víte, já chlastám." "Budi vám odpu t no. A te jd te." "Pane Evansi, n co vám musím íct." "Dob e. Co je to?" "Zamiloval jsem se do vás, pane Evansi." "Máte na mysli moji du i, chlap e?" "Ne, do va eho t la, pane Evansi." "Co e?" "Do va eho t la, pane Evansi. Neura te se, prosím vás, ale cht l bych, abyste mi ho tam vrazil!" "Co e?" "ABYSTE MI HO TAM VRAZIL, pane Evansi! Do m ho strkala polovina námo nictva Spojených stát ! A ti ho i v dí, co lov ku d lá dob e, pane Evansi. Není nad p knou istou i !" "Okam it opustíte m j pokoj!" Recep ní objal Franka kolem krku a pak se náhle jeho ústa ocitla na Frankových ústech. Ústa recep ního byla velmi vlhká a studená, smrd lo mu z nich. Frank ho odstr il. "Ty svinskej hajzle! TYS MN DAL PUSU!" "Miluju vás, pane Evansi!" "Ty v ivej prasáku!" Frank vytáhl n , zmá kl knoflík, epel vysko ila a on ji zabo il recep nímu do b icha. Potom ji vytáhl. "Pane Evansi... panebo e..." Recep ní spadl na podlahu. Ob ma rukama se dr el za poran né místo a sna il se zastavit krvácení. "Ty hajzle! TYS MN DAL PUSU!" Frank se sehnul a rozepnul recep nímu poklopec. Vytáhl mu penis, natáhl ho vzh ru a asi ve t ech tvrtinách ho u ízl. "Panebo e panebo e panebo e..." zamumlal recep ní. Frank el do koupelny, vzal tu v c a hodil ji do záchodové mísy. Potom spláchl. Umyl si ruce pe liv mýdlem a vodou. Vy el z koupelny a posadil se zpátky k psacímu stolu. Uchopil op t pero. "... utekly, ale zahlédl jsem V nost. Maminko, musím se z tohoto m sta odst hovat, musím pry z tohoto hotelu ábel zde vládne tém v em lidem. Napí u ti z dal ího m sta - snad ze San Franciska, z Portlandu nebo ze Seattlu. Mám pocit, e se vydám na sever. Neustále na tebe myslím a doufám, e jsi astná a zdravá. At' T ná Pán po celý as provází. S láskou, Tv j syn Frank" Napsal adresu na obálku, zalepil ji, nalepil po tovní známku a potom si el dát dopis do vnit ní kapsy kabátu, který visel ve sk íni. Pak vytáhl z komory kufr, polo il ho na postel, otev el a za al se balit. BER NEBO NECHEJ BÝT el jsem po ulici zalité sluncem a nev d l, do eho píchnout. Po ád jsem jen

el a el. Jako by se mi n co m lo p ihodit. Rozhlídl jsem se a uvid l jsem elezni ní koleje a vedle kolejí stála neohozená bouda. Byl na ní nápis: HLEDÁ SE POMOC Ve el jsem dovnit . Sed l tam malý sta ík v modrozelených podvléka kách, který výkal tabák. "Jo?" zeptal se. "Já, ehm, já, ehm, já..." jo, poj dál lov e, vymá kni se! Co chce ?" "Vid l jsem... vá nápis... hledá se pomoc." "Ty se chce zapsat?" "Zapsat? Na co?" "Do prdele, není to flek pro n jakou k ehotinku!" Naklonil se a odplivl si do pinavého plivátka, potom dál zpracovával sv j molek, p i em vtahoval tvá e do bezzubých úst. "Co budu d lat?" ptal jsem se. "To ti eknou, co bude d lat!" "Chci v d t, co je to za práci." " elezni ní tra ová parta, n kde na západ od Sacramenta." "Sacramenta?" "Sly els dob e, panebo e. Já mám spoustu práce, lov e. Chce se zapsat nebo ne?" "Zapí u se, zapí u..." Podepsal jsem se na papír, který m l na desce s klipsem. M l jsem íslo 27. Napsal jsem tam dokonce svoje pravé jméno. Podal mi lístek. "Bude i s ná adím na nástupi ti 21. Budeme mít pro vás speciální vlak." Vlo il jsem si lístek do své prázdné pen enky. Znovu si odplivl. "Podívej, chlap e, mn je jasný, e jsi tak trochu pra t nej. Tahle tra se stará o spoustu podobnejch p ípad , jako jsi ty. Je to tak trochu humanitární pomoc. Jsme hodný lidi. V dycky pamatuj na starýho - - Nezapome se o nás tu a tam v dobrým zmínit. A a bude na trati, poslouchej svýho p edáka. Je na tvý stran . M e si tam na pou ti u et it n co pen z. B h ví, e je tam není kde utratit. Ale v sobotu ve er, hochu, v sobotu ve er..." Zase se naklonil ke svému plivátku a pak se vrátil zpátky: "No prost v sobotu ve er p jde do m sta, o ere se, nechá si ho za pár up vykou it od n jaký ilegáln p ist hovaný mexický se ority, vrátí se a bude ti líp. Tyhle rychlovky vysávají mizérii chlapovi p ímo z palice. Já v takový part za ínal, a te jsem tady. Hodn t stí, chlap e." "D kuju vám, pane." "A te u táhni do prdele! Mám práci...!" Na nástupi t 21 jsem dorazil ve stanovený as. U mého vlaku postávali samí chlápci v hadrech, smrd li, smáli se, kou ili balené cigarety. el jsem blí a postavil se kousek od nich. Pot ebovali ost íhat a oholit a chovali se zárove srdnat i trochu nervózn . Potom nám ekl jeden Mexi an s jizvou po no i na tvá i, a si nastoupíme. Nastoupili jsme. Okny nebylo vid t. Sedl jsem si na poslední sedadlo v na em voze. Ostatní v ichni sed li vp edu, smáli se a povídali si. Jeden z chlap vytáhl p llitr whisky a asi sedm nebo osm z nich si trochu loklo. Za ali se po mn otá et. Zaslechl jsem poznámky na svou adresu: "Co s ním je, s tím hajzlíkem?" "Myslí si, e je n co lep ího ne my?" "Jede s náma makat, lov e." "Kdo si myslí, e je?." Díval jsem se z okna, pokou el jsem se o to, t eba e ho neumyli u dobrých 25 let. Vlak se dal do pohybu a já v n m byl s nimi. Bylo jich asi 30. P íli

dlouho neotáleli. Natáhl jsem se na sedadle a pokou el se usnout. " !" Prach a pína mi vlet ly do tvá e a do o í. Usly el jsem, e n kdo je pod sedadlem. Op t se ozval ten svi tící zvuk a masa 25 let starého prachu mi stoupala do ch ípí, do úst, do o í, na asy. Vy kával jsem. Potom se to opakovalo. Opravdu dobrá trefa. A byl tam dole kdokoli, za ínal v tom být ú asn dobrý. Vysko il jsem. Zaslechl jsem zase ten zvuk zpod sedadla a za chvíli vylezl a utíkal dop edu. Pra til sebou na sedadlo, sna il se být sou ástí party, ale zaslechl jsem, jak povídá: "Jestli sem p ijde, tak doufám, e mi, chlapi, pom ete! Slibte, e mi pom ete, jestli sem p ijde!" ádné sliby jsem nesly el, ale byl v bezpe í: nepoznal bych jednoho od druhého. T sn p edtím, ne jsme opustili Louisianu, jsem si musel jít dop edu pro hrní ek vody. Pozorovali m . "Koukn te na n ho. Koukn te na n ho." "Hnusnej hajzl." "Kdo si myslí, e je?" "Hajzl, vy ídíme si to s ním, jen co budeme sami n kde na trati, je t bude plakat, v em nám je p kn vykou í!" "Podívejte! Má ten papírovej kelímek vzh ru nohama! Pije ze patnýho konce! Jen se na n j podívejte! Pije z toho u ího konce! Ten chlap je kretén!" "Jen po kejte, a budeme na kolejích, bude nám kou it ptáky!" Obrátil jsem do sebe kelímek, nalil si znovu a znovu ho vypil, obrácenou stranou. Hodil jsem kelímek do odpadkového ko e a vrátil se na místo. Sly el jsem: "Jo, chová se jako kretén. Mo ná se roze el s holkou." "Jak by takovej chlápek mohl mít holku?" "Nevím. Vid l jsem u blázniv j í v ci..." Projí d li jsme Texasem; kdy p i el mexický p edák s konzervami. Rozdal nám je. N které z nich nem ly ádnou nálepku a byly o kliv vyboulené. Pak se vrátil ke mn . "Ty se Bukowski?" "Ano." Podal mi konzervu s nápisem Luncheon Meat a do sloupce "J" si k mýmu jménu napsal "75". V iml jsem si, e ve sloupci "V" jsem u dlu il "45,90" dolar . Potom mi podal malou konzervu fazolí. A do sloupce "J" p ipsal "45". Pak se vrátil zpátky do p ední ásti vozu. "Hej! Kde je, do prdele, otvírák na konzervy? Jak to máme rát bez otvíráku?" zeptal se kdosi. P edák pro el líta kami na chodbi ku a byl pry . V Texasu jsme zastavovali kv li vod , oázy zelen . Na ka dé zastávce zdrhli dva, t i nebo ty i chlapi. Kdy jsme p ijeli do El Pasa, zbylo nás z jednat iceti jen 23. V El Pasu ná vagón odpojili a vlak pokra oval dál. Mexický p edák pro el vozem a ekl: "Musíme se zastavit v El Pasu. Budete spát v hotelu." Rozdal nám lístky. "To jsou poukázky na ubytování v hotelu. Tam p espíte. Ráno nasednete na vlak do Los Angeles do vozu íslo 24 a odtamtud pojedete do Sacramenta. Tady máte poukázky na hotel." Zase p i el zvlá za mnou. "Ty se Bukowski?" "Ano." "Tady má hotel." Podal mi lístek a napsal "12,50" do kolonky "U". Nikomu se nepoda ilo svoje konzervy otev ít. Pozd ji je zase vybrali a rozdali

je dal í part , která jela za námi. Sv j lístek jsem vyhodil a p espal jsem v parku asi dva bloky od hotelu. Probudil m ev aligátor , zvlá t jednoho z nich. V jezírku uprost ed parku jsem napo ítal ty i nebo p t aligátor a asi jich tam bylo i víc. Byli tam taky dva námo níci v bílých uniformách. Jeden z námo ník stál o ralý uprost ed jezírka a tahal krokodýla za ocas. Krokodýl se vztekal, ale byl pomalý a nedokázal dostate n oto it krk, aby námo níka dostal. Druhý námo ník stál na b ehu s mladou holkou a smáli se. Potom, zatímco námo ník v jezírku po ád je t bojoval s aligátorem, ode el ten druhý i s holkou pry . Oto il jsem se na druhý bok a spal dál. Cestou do Los Angeles se jich stále víc b hem zastávek na dopln ní vody vytrácelo. Kdy jsme dorazili do Los Angeles, zbylo nás z jednat iceti 16. Mexický p edák procházel vlakem. "V Los Angeles z staneme dva dny. Dostavíte se ve st edu ráno v 9:30 na nástupi t 21 k vozu íslo 42. Máte to napsáno na obálce, ve který máte lístky do hotelu. Dostali jste také stravenky, za který se m ete najíst ve Francouzský kavárn na Main Street." Podal ka dému dv kní e ky, na jedné stálo UBYTOVÁNÍ, na druhé STRAVA. "Ty se Bukowski?" zeptal se. "Ano." Podal mi moje kní e ky. A p ipsal do mého sloupce "U" 12,80 a do sloupce "J" 6,00. Vy el jsem p ed nádra í a cestou p es nám stí jsem si v iml dvou men ích chlápk , kte í p ijeli vlakem se mnou. li rychleji ne já a blí ili se ke mn zprava. Ohlédl jsem se po nich. Oba nasadili iroký úsm v a ekli: "Ahoj! Jak se má ?" "Mám se dob e, dík." Pokra ovali dál je t rychleji a zmizeli v Losangeleské t íd sm rem k Main Street... V kavárn pou ili ho i stravenky na pivo. Já jsem svoje stravenky taky vym nil za pivo. Pivo stálo jen deset cent . V t ina se jich rychle opila. Stál jsem na konci barového pultu. U o mn nemluvili. Propil jsem v echny svoje stravenky a potom jsem prodal poukaz na ubytování jinýmu tulákovi za 50 cent . Dal jsem si dal ích 5 piv a vy el ven. Vydal jsem se na procházku. el jsem na sever. Potom na východ. Potom zase na sever. Potom jsem el kolem smeti t , kde se válelo spoustu rozmlácených aut. Jeden chlápek mi kdysi íkal: "Ka dou noc spím v jiný zna ce auta. V era jsem spal ve fordu, noc p edtím v chevroletu. Dneska budu spát v cadillacu." Na el jsem bránu ovázanou et zem, ale branka byla ohnutá a já byl dost hubený, abych se kvírou protáhl. Rozhlédl jsem se a na el si cadillac. Modelu jsem si nev iml. Ulo il jsem se na zadní sedadlo a usnul. Muselo být asi est ráno, kdy jsem usly el k i et n jakýho kluka. Bylo mu asi patnáct let a v ruce m l baseballovou pálku: "Vypadni odsud! Vypadni z mýho auta, ty zasranej tuláku!" Kluk vypadal vystra en . M l na sob bílou ko ili a tenisky a vp edu mu chyb l zub. Vystoupil jsem. "Z sta stát, kde jsi!" je el. "St j, st j!" Namí il pálku na m . Pomalu jsem se vydal k brán , která u byla otev ená, i kdy ne moc. Potom z chatr e pobité férovým papírem vy el tlustý a ospalý padesátník. "Tati!" je el kluk. "Tenhle chlap byl v jednom na em aut ! Na el jsem ho, jak spí na zadním sedadle!" "Je to pravda?" "Jo, je to pravda, tati! Na el jsem ho, jak spí na zadním sedadle v jednom z na ich aut!" "Co jste d lal v na em aut , pane?" Star í chlápek byl blí k brán ne já, ale já k ní p esto dál mí il.

"Ptal jsem se vás, co jste d lal v na em aut ." P iblí il jsem se k brán . Star í chlápek popadl h lku z klukových rukou, p ib hl ke mn a koncem pálky m tvrd pra til do b icha. "Uf!" vyjekl jsem, "panebo e!" Nemohl jsem se narovnat. Couval jsem zpátky. Kluk získal odvahu, kdy to vid l. "Já ho dostanu, tati! Já ho dostanu!" Kluk si vzal pálku od starýho chlapa a za al s ní pohupovat. Potom m mlátil úpln v ude. P es záda, po bocích, po obou nohou, p es kolena, p es kotníky. Mohl jsem si tak akorát chránit hlavu. Dr el jsem si pa e kolem hlavy a on m p es n mlátil. Ustoupil jsem k drát nému plotu. "Já ho dostanu, tati! Dostanu ho!" Kluk nemínil skon it. Ob as se mi pálka trefila do hlavy. Kone n starý chlap ekl: "To u sta í, synku." Kluk m ale dál mlátil pálkou. "Synku, ekl jsem, e to sta í." Oto il jsem se a z stal viset na drátech plotu. Chvíli jsem se nemohl v bec hýbat. Dívali se na m . Kone n jsem se zvedl a dokázal jsem se udr et na nohou. Vrávoral jsem sm rem k brán . "Pus m na n ho, tati!" "Ne, synku." Pro el jsem bránou a vydal se na sever. P i ch zi m v echno bolelo. Za al jsem opuchat. el jsem stále men ími kr ky. Bylo mi jasné, e o moc dál nedojdu. Kolem byly jen dal í skládky. Potom jsem mezi dv ma skládkami uvid l prázdnou parcelu. Zamí il jsem tam a vyvrtl si kotník v n jaké dí e. Rozesmál jsem se. Parcela se sva ovala dol . Potom jsem zakopl o v tev, která tr ela nad zemí z jednoho ke e. Kdy jsem vstal, m l jsem dla roz íznutou o zelený st ep, který v ní z stal v zet. Láhev od vína. Vytáhl jsem sklo z rány. Krev se mísila se pínou. Odstranil jsem hlínu a sál si ránu. Kdy jsem spadl podruhé, p eto il jsem se na záda, za val bolestí a pak pohlédl do ranní oblohy. Byl jsem zpátky ve svém m st , v Los Angeles. Nad obli ejem mi tan ily malé mu ky. Zav el jsem o i. DOLAR A DVACET CENT konec léta miloval ze v eho nejvíc, ne podzim, i kdy mo ná to u vlastn byl podzim, na plá i u za ínala být zima a on se rád procházel t sn po západu slunce podél vody, nikde ádní lidé a voda vypadala pinav , voda vypadala mrtvoln a racci je t necht li jít spát, nenávid li spánek. racci slétali dol , nalétávali na jeho o i, jeho du i, na to, co z jeho du e zbylo. kdy vám toho z du e moc nezbývá a víte to, po ád je t n jakou du i máte. posadil se a díval se p es vodu do dáli, a kdy se díváte p es vodu do dáli, p ipadá vám v echno úpln neuv itelné. nap íklad, e existují takové státy jako ína nebo USA nebo místa jako Vietnam. nebo e byl n kdy dít . ne, kdy na to p ijde, zase to tak neuv itelné není; m l p ece tak zasraný d tství, e na to nikdy nezapomene. a dosp lost: v echna ta zam stnání a v echny ty eny, potom ádná ena a ádné zam stnání. v edesáti tulák. vy ízenej. nic. má v hotovosti dolar a 20 cent . nájem zaplacený na týden. oceán... vzpomínal na eny, n které na n ho byly hodné. jiné byly prost bestie, hrabivky, bláznivky a p í erný palice. pokoje, postele, domy, Vánoce, zam stnání, zpívání, nemocnice a prázdnota, prázdné dny a noci beze smyslu a bez nad je. a te zhodnocení t ch edesáti let: dolar a 20 cent . pak usly el, jak se za jeho zády n kdo sm je. m li p ikrývky, láhve a plechovky s pivem, kávu a oblo ené chleby. smáli se a smáli. dva mladí kluci, dv mladé holky. tíhlá, pru ná t la. ádné starosti. potom si ho jeden z nich v iml.

"hele, co TO je?" "jé i , nemám tu ení!" nehýbal se. "je to lov k?" "dýchá? oustá?" "CO by mohl oustat?" v ichni se rozesmáli. zvedl svou láhev s vínem. trocha tam je t zbyla. tohle byla vhodná chvíle, aby ji dopil. "HÝBE se to! podívejte, HÝBE se to!" vstal a oprá il si písek z kalhot. "máto ruce a nohy! máto obli ej!" "OBLI EJ?" zase se rozesmáli. nechápal to. d ti se takhle nechovaly. d ti nebyly zlé. co byli tihle za ? zamí il k nim. "stá i není ádná ostuda." jeden z mladík práv dopíjel plechovku piva. odhodil ji stranou. "ostuda je promarnit sv j ivot. vy mi jako takovej marnej p ípad p ipadáte." "ale jsem p esto dobrý lov k, chlap e." "dejme tomu, e by ti jedna z t ch holek ukázala í u, tatíku. co bys d lal?" "Rode, NEMLUV takhle!" to promluvila mladá holka s dlouhými zrzavými vlasy. nechávala si vlasy voln vlát ve v tru, jako by se celá v tom v tru houpala, prsty nohou zabo ené v písku. "co bys na to íkal, tatíku? co bys d lal? co? co bys d lal, kdyby ti ji jedna z t ch holek nastr ila?" vydal se dál, obe el jejich deku a zamí il pískem na d ev nou promenádu. "Rode, pro jsi s tím starým ubo ákem tak hnusn mluvil? já t ob as NENÁVIDÍM!" "POJ SEM, ko i ko!" "NE!" oto il se a uvid l, jak Rod d v e honí po plá i. dívka k i ela a pak se rozesmála. Rod ji dohonil a oba upadli do písku, zápolili spolu a smáli se. vid l, e druhý pár tam stojí a vá niv se líbají. dostal se na promenádu, posadil se na lavi ku a otíral si písek z chodidel. potom si obul boty. za deset minut byl zpátky ve svém pokoji. zul si boty a natáhl se na postel. nerozsvítil. ozvalo se zaklepání na dve e. "pane Sneede?" "ano?" dve e se otev ely. byla to domácí, paní Connersová. paní Connersové bylo p ta edesát, nedokázal ve tm rozeznat její obli ej. byl rád, e nedoká e její obli ej ve tm rozeznat. "pane Sneede?" "ano?" "uva ila jsem trochu polévky. trochu dobré polévky. mohu vám p inést?" "ne, já nechci." "ale no tak, pane Sneede, je to dobrá polévka, opravdu dobrá! já vám talí p inesu!" "ach, tak dob e." vstal, sedl si na idli a ekal. nechala dve e otev ené a z chodby sem dopadalo sv tlo. pruh sv tla mu procházel p es nohy a klín. do pruhu sv tla na stole polo ila polévku. talí polévky a l íci. "bude vám chutnat, pane Sneede. já d lám dobré polévky." "d kuju," ekl. sed l tam a zíral do polévky. byla lutá jako chcanky. ku ecí polévka. bez

masa. sed l a sledoval malá kole ka mastnoty na hladin . chvíli sed l zcela ne inn . potom vzal l íci a ulo il ji zpátky do p íborníku. polévku p enesl k oknu, vyhákl jedno k ídlo a ti e ji vylil ven. chvíli se tro i ku kou ilo ze zem . potom bylo po v em. vrátil talí do p íborníku, zav el dve e a vrátil se do postele. tma je t zhoustla. m l rád tmu, tma m la smysl. kdy pozorn poslouchal, sly el hu ení oceánu. chvíli oceánu naslouchal. potom si vzdychl, hluboce si povzdechl a zem el BEZ PONO EK Barney jí ho vrazil do zadku, zatímco m kou ila; Barney se ud lal jako první, str il jí do zadku palec, zavrt l jím a zeptal se: "jaký je tohle?" nemohla mu v té chvíli odpov d t. dod lávala m . potom jsme asi hodinu dál chlastali. potom jsem p e el k iti já. Barney si vzal pusu. potom ode el dom . já el taky k sob . upil jsem se do spánku. muselo být asi p l páté odpoledne, kdy se ozval zvonek u dve í. byl to Dan. byl to v dycky Dan, kdy mi bylo blb nebo jsem se pot eboval vyspat. Dan byl komou ský intelektuál, který vedl básnickou dílnu a vyznal se ve vá né hudb ; m l zast i enou bradku a b hem e i po ád dokola pou íval r zné rádoby vtipné ironické poznámky, ba co h - psal rýmovanou poezii. Podíval jsem se na n ho: "ale do prdele," ekl jsem. "zase kocovina, Buku? Buk a básn , blejou krásn !" p esn . b el jsem na záchod a vyzvracel se. kdy jsem se vrátil, sed l na pohovce a tvá il se docela drze. "jo?" zeptal jsem se. "no, pot ebovali bychom pár tvejch básní do jarního tení." nikdy jsem na ta tení nechodil, nikdy jsem se o n nezajímal, ale on p esto u n kolik let chodil a já nev d l, jak se ho slu n zbavit. "Dane, já ádný básn nemám." "mívals jich plnou sk í ." "já vím." "vadilo by ti, kdybych se do tý sk ín podíval?" "jen si poslu ." el jsem do ledni ky a vytáhl si pivo. Dan sed l v obýváku s n jakými zmuchlanými papíry. " ekl bych, e tahle není patná. hmmm, tahle je ale odporná! tahle taky stojí za hovno. a tahle taky. hihihi! co se ti stalo, Bukowski?" "nevím." "hmmmmmmmm. tahle je ale hrozn patná. úúú, ta ale stoji úpln za hovno! a tahle!" nevím, kolik piva jsem vypil, zatímco on hodnotil mé básn . ale za al jsem se cítit trochu líp. "tahle je..." "Dane?" "ano. ano?" "nezná n jakou kundu?" "co e?" "nezná n jaký enský, který by vzdychaly po deseti a patnácticentimetrovým?" "tyhle básn ..." "vyser se na básni ky! chce to kundu, hochu, kundu!" "no tak je tady Vera..." "jedem!" "n který ty básni ky se mi docela líbí..." "vezmi si je. chce pivo, ne se oblíknu?" "no, jedno by ne kodilo." podal jsem mu pivo, sv j roztrhaný upan shodil na zem a oblékl si aty se lé asem. ver otepec. jedny boty. roztrhané spodky, zip na kalhotách, který se dá

zapnout jen do t í tvrtin své délky. vy li jsme ze dve í a nasedli do auta. zastavil jsem se pro malou lahvinku skotské. "nikdy jsem t nevid l jíst," ekl Dan, "jí v bec n kdy?" "jenom vybrané v ci." cestou k Ve e m navád l na cestu. vystoupili jsme, skotská, já a Dan. zazvonili jsme na zvonek u docela drahého bytu. Vera otev ela: "ach, nazdar, Dane." "Vero, to je... Charles Bukowski." "úúú, odedávna jsem byla zv davá, jak Charles Bukowski vypadá." "jo. já taky," protla il jsem se kolem ní dovnit . "má n jaký sklenky?" "úúú, ano." Vera p i la se sklenicemi. na pohovce sed l n jakej chlápek. nalil jsem skotskou do dvou sklenek, jednu podal Ve e, druhou si nechal v ruce, a pak jsem si sedl na pohovku mezi Veru a toho chlápka, co tam u sed l. Dan sed l naproti nám. "pane Bukowski," za ala Vera, " etla jsem va i poezii a..." "vyser se na poezii," ekl jsem. "úúú," ekla Vera. vypil jsem skotskou do dna, chytl jsem ji a vyhrnul jí aty vý nad kolena. "má nádherný nohy," ekl jsem jí. "myslím, e jsem trochu tlustá," ekla. "ale v bec ne! práv akorát!" nalil jsem si dal í skotskou, naklonil se k ní a políbil ji na koleno. znovu jsem si trochu lokl a za al ji líbat trochu vý na noze. "sakra, já p jdu!" ekl ten chlápek na druhém konci pohovky. vstal a ode el. svoje polibky jsem prokládal útr ky hloupého tlachání. dolil jsem jí sklenku. brzy jsem m l její aty vyhrnuté a k zadku. uvid l jsem kalhotky. byly to nádherné kalhotky. nebyly z takové té obvyklé látky, jak se kalhotky d lávají, vypadaly spí jako starodávný p ehoz p es postele - jakoby se ité z jednotlivých tvere k té m kké hedvábné látky; jako miniaturní p ehoz do lo nice ve tvaru kalhotek - a jemné barvy: zelená, modrá, zlatá a levandulová. m la fakt rajcovní kalhotky. vytáhl jsem hlavu str enou mezi jejíma nohama a naproti nám sed l Dan a celý se leskl. "Dane, kamaráde," oslovil jsem ho, "myslím, e je na ase, abys el." m j kamarád Dan ode el jen se zdánlivou zdráhavostí, p ihlí ení jist vylep ilo pozd j í onanii. bylo ale pro n ho ur it t ké odcházet. pro m to bylo taky t ké. ale p kné. narovnal jsem se a dal si dal ího panáka. ekala. pil jsem pomalu. "Charlesi," ekla. "hele," odpov d l jsem, "já mám rád sv j chlast. neboj se, i na tebe dojde." Vera tam sed la v atech vyhrnutých a k prdeli a ekala. "jsem moc tlustá," ekla. "ty si to opravdu nemyslí ?" "v bec ne, jsi perfektní. mohl bych t znásil ovat t i hodiny v kuse. jsi jenom trochu máslovitá. mohl bych do tebe zají d t ustavi n ." dopil jsem skotskou a nalil si dal í. "Charlesi," ekla. "Vero," odpov d l jsem. "co je?" zeptala se. "jsem nejv t í sv tovej básník," prozradil jsem jí. " ijící nebo mrtvý?" zeptala se. "mrtvý," ekl jsem. natáhl jsem se k ní a chytil ji za prso. "rád bych ti vrazil do zadku ivou tresku, Vero!" "pro ?" "do prdele, to nevím." stáhla si aty dol . dopil jsem láhev skotské. "ty ch ije ze svý kundy, e jo?" " ekla bych, e jo."

"to je práv na vás enskejch to pitomý." "Charlesi, budu t muset bohu el po ádat, abys u el. musím zítra brzo ráno vstávat do práce." "práce. k smíchu. Turek si ho vyhonil a chcípl." "Charlesi," ekla, "prosím t , odejdi." " ádný strachy. já t o oustám! jenom se je t pot ebuje krapánek napít. jsem lov k, kterej má rád svý pití." vid l jsem, e vstává, ale bylo mi to jedno. nalil jsem si dal í skleni ku. potom jsem vzhlédl a Vera tam stála s dal í enskou. ta druhá vypadala taky dob e. "pane," ekla ta druhá enská, "já jsem Ve ina p ítelkyn . vy jste ji vystra il a ona musí brzy ráno vstávat. musím vás po ádat, abyste okam it ode el!" "POSLOUCHEJTE, VY HNUSNÝ KUNDY, JÁ VÁS OMRDÁM OB , SLIBUJU! JENOM M NECHTE JE T TROCHU SE NAPÍT, TO JE V ECHNO, CO PO VÁS CHCI! NA OB NA VÁS EKÁ DOBREJCH P TADVACET CEN ÁK , KLID!" sed l jsem a dno láhve bylo na dosah, kdy tu se objevili dva poldové. sed l jsem tam na pohovce jen ve spodkách, boty a pono ky jsem si sundal. líbilo se mi tam. docela p kný byt. "pánové?" podíval jsem se po nich tázav . "jste z výboru Nobelovy ceny nebo to bude Pulitzerova?" "obujte si boty a oble te kalhoty," ekl jeden z nich. "OKAM IT !" "pánové, uv domujete si, e hovo íte s Charlesem Bukowským?" zeptal jsem se. "ob anku si vezm te s sebou na stanici. te si obujte boty a oble te kalhoty." dali mi ruce za záda a nasadili elízka, bolestiv jako obvykle, e se mi malé výstupky na náramcích za ezávaly do il. potom m pohotov vystr ili ven a hnali m po sva ující se p íjezdové cest , p i em mnou cloumali o n co rychleji, ne mé nohy dokázaly jít. m l jsem pocit, e to sleduje celý sv t a taky jsem se cítil podivn zahanbený. provinilý, mizerný, nedokonalý, jako urák, jako nevyu itá kulka z kulometu. "tak ty jse skv lej milenec, co?" zeptal se jeden z nich. pova oval jsem to za podivn p átelskou a lidskou poznámku. "byl to p knej bejvák," ekl jsem, "a p ál bych vám vid t ty kalhotky." "dr hubu!" ok ikl m ten druhý. hodili m dozadu bez jakékoli opatrnosti. natáhl jsem se tam a poslouchal jejich laskavé, super bo í rádio. v takových chvílích m v dycky napadalo, e policajti jsou lep í ne ve skute nosti. a byla to do jisté míry i pravda... na stanici do lo na obvyklé fotografování a konfiskaci v cí z kapes. ale asy se m nily. modernizovaly. objevil se chlápek v civilu. potom obtí né snímání otisk , p i kterém mám odedávna potí e s levým palcem: "KLID! UKLIDN TE SE P ECE!" poka dé ten pocit viny za patn otisknutý palec. jak se ale máte UKLIDNIT ve v zení? chlápek v civilu se vyptával na nejr zn j í v ci a psal do papíru se zelenými kolonkami. neustále se usmíval. "ti chlapi jsou zví ata," ekl mi tichým hlasem. "mn se líbíte. zavolejte mi, a vás pustí." podal mi prou ek papíru. "zví ata to jsou," opakoval. "bu te opatrný." "zavolám vám," lhal jsem v domn ní, e by to mohlo pomoct. kdy se k nim dostanete, ka dý sympatizující projev vám p ipadá ú asný..." m e si jednou zatelefonovat," ekl bacha , "te hned." pustili m z cely, kde v ichni spali na pry nách a vypadali docela spokojen , ebrali o cigarety, chrápali, smáli se a chcali. nejuvoln n ji p sobili Mexi ani, jako by byli doma v lo nici. árlil jsem na tu jejich pohodu. vy el jsem ven a listoval telefonním seznamem. v tu chvíli jsem si uv domil, e vlastn nemám ádné p átele. otá el jsem stránkami po ád dál. "posly ," ekl bacha , "jak dlouho ti to bude trvat? jsi venku u tvrt hodiny."

sp n jsem vyto il n jaké íslo. na druhém konci mi akorát stra liv vynadala ísi matka, která to zvedla a tvrdila, e já jsem ho (jejího syna) dostal do v zení, kdy jsem ho v opilosti z legrace nutil p espat na schodech márnice na hlavní t íd v kalifornském Inglewoodu. ta stará kurva zcela postrádala jakýkoli smysl pro humor. bacha m zavedl zpátky do cely. teprve tehdy jsem si v iml, e jsem jedinej chlápek v cele, kterej nemá pono ky. muselo nás tam být na záchytce asi 150 a 149 z nás m lo pono ky. mnozí p itom bydleli v odstavených dobyt ácích. jediný jsem nem l pono ky. m ete klesnout a na dno a pak najít je t dal í dno. kecy. poka dé, kdy jsem narazil na nového bacha e, ptal jsem se, jestli by mi nemohl dovolit jeden telefonát. nevím, kolika lidem jsem dohromady telefonoval. nakonec jsem to vzdal a rozhodl jsem se, e tam u budu jenom hnípat. potom se otev ely dve e cely a zavolali moje jméno. "jdete ven na kauci," ekl bacha . "je í ikriste," odpov d l jsem. b hem celého procesu vypl ování papír ke kauci, co trvá asi hodinu, jsem p emý lel, co to m e být za and la. myslel jsem na v echny lidi. p emý lel jsem, kdo by mohl být tím mým p ítelem. kdy jsem vy el ven, zjistil jsem, e to byl jeden chlápek s man elkou, o nich jsem se domníval, e m z du e nenávidí. ekali na chodníku. zavezli m dom , kde jsem jim peníze za kauci zaplatil. vyprovodil jsem je zpátky k autu a sotva jsem ve el do dve í, zazvonil telefon. ve sluchátku se ozval enský hlas. zn l dob e. "Buk?" "jo, milá ku. kdo jsi? já se práv vrátil z v zení." byl to mezim stský hovor od n jaké kundy ze Sacramenta. jen e na tu jsem svým pérem nedosáhl a po ád jsem je t byl bez pono ek. "n kdy si tu tvoje kní ky básní po ád dokola, Buku, a v echny ty básni ky jsou stra n odvá ný. Buku, já na tebe po ád myslím." "díky, Ann, d kuju, es mi zavolala. jsi hodná holka, ale já budu muset jít a ichnout si n kde k fla ce." "miluju t , Buku." "já tebe taky, Ann..." el jsem ven a koupil si karton p llitrových plechovek a láhev skotské. naléval jsem si prvního panáka, kdy telefon zazvonil znovu. vypil jsem jedním dou kem p lku sklenky a zvedl sluchátko. "Buk?" "jo, Buk. práv jsem p i el z v zení. Buk." "ano, já vím. tady je Vera." "ty odporná kundo. tys zavolala poldy." "byl jsi p í erný. p í erný. ptali se m , jestli t nechci obvinit ze znásiln ní. ekla jsem jim, e ne." m la na dve ích etízek, ale vid l jsem kvírou dovnit . láhev skotské a est p llitrových plechovek piva ve mn ádily. m la na sob rozepnutý upan, tak e jsem vid l jedno p kn plné prso, které se usilovn sna ilo dostat k mé puse."Vero, milá ku," ekl jsem, "myslím, e by z nás mohli být dob í p átelé, moc dob í p átelé. odpou tím ti, es zavolala ty poldy. pus m dovnit ." "ne, ne, Buku, my dva nikdy nem eme být p átelé! ty jsi p í erný lov k!" prso nep estávalo naléhat. "Vero...!" "ne, Buku, vezmi si svoje v ci a jdi, prosím t !" ch apl jsem po pen ence a pono kách. "tak dob e, tuno, str si to do tý svý rosolovitý prdele!" "úúúúú!" vyjekla a p ibouchla dve e. kdy jsem kontroloval pen enku, jestli v ní z stalo p tat icet dolar , zaslechl jsem, e si pustila Aarona Coplanda. byla cáklá. odcházel jsem po sva ující se p íjezdové cesti ce, tentokrát bez policejního doprovodu. auto jsem na el o kousek ní . nasedl jsem. nastartovalo. nechal

jsem ho zah át. starej v rnej milá ek. zul jsem si boty, navlékl pono ky, zase se obul a byl jsem op t slu ný ob an. za adil jsem zpáte ku, zacouval mezi dv auta, zato il a vyrazil temnou ulicí na sever, na sever, na sever... ke svému bytu, k sob samému, k n emu, moje starý auto toho m lo plný kecky, pak jsem i já toho m l plný kecky a na semaforu jsem na el na odpadkovém ko i odlo enou p lku starýho doutníku, zapálil jsem si ho, trochu jsem si spálil nos, nasko ila zelená, vtáhl jsem do sebe kou , vypustil modrý dým, nikdy nic nezem elo, co nedostalo ádnou anci, co prohrává, co se vrací na to samé místo. je to divné: ne oustání je n kdy lep í ne dobrá mrda ka. i kdy se mohu mýlit. mnozí tvrdí, e se mýlím asto. POKLIDNÝ ÁNROVÝ OBRÁZEK lidi, kte í se stavují u m doma, jsou trochu zvlá tní, jen e nakonec ka dý je trochu zvlá tní; sv t se ot ásá víc ne kdy jindy a dopady zm n jsou z ejmé. je tady ten, co je trochu tlustý, nechal si te nar st kozí bradku a vypadá docela dob e. chce p e íst na tení jednu moji báse . íkám mu, e dob e. a potom mu povídám, JAK ji má íst, a on je z toho trochu nervózní. "kde je pivo? je í ikriste, ty nemá nic k pití?" bere si 14 slune nicových semínek, dává si je do pusy, mechanicky je výká. jdu pro pivo. tenhle kluk - Maxie - nikdy nepracoval. po ád chodí na univerzitu, aby se vyhnul Vietnamu. te studuje na rabína. bude to ílený rabín. je dost nadr enej a taky p knej svi ák. bude z n ho dobrej rabín. ve skute nosti ale není proti válce. jako v t ina lidí i on d lí války na dobré a patné. cht l jít do izraelsko-arabské války, ale ne se stihl sbalit, bylo po v em. je tedy pochopitelné, e lidi po sob po ád st ílejí; sta í, kdy jim dáte tu v ci ku, která jim zapadne do jejich my lenkového pochodu. není dobré st ílet Vietnamce ze severu: dob e, tak post ílíme Araby. bude to p í ernej rabín. sebral mi pivo z ruky, pot eboval ty slune nicový semínka trochu zalít. "jé i ," ekl. "tys zabil je í e," povídám. "neza ínej s tímhle!" "neza nu. já na to nejsem." "cht l jsem íct, jé i , sly el jsem, es dostal slu ný prachy za HR ZOSTRA NOU ULICI." "jo, jsem jeho nejprodávan j í autor. trumfl jsem Duncana, Creeleyho i Levertova v echny dohromady. to ale nemusí nic znamenat - ka dej ve er se prodá spousta výtisk L. A. Times; a p itom v t ch novinách v bec nic není." "jo." tu ili jsme se na pivu. "jak se má Harry?" ptám se. Harry je kluk, Harry BYL kluk z blázince. napsal jsem p edmluvu k Harryho první kní ce básní. byly to docela dobrý básni ky. volaly, k i ely, oslovovaly. potom Harry spadl a po u i do práce, kterou já odmítl vzít: za al psát do jednoho dív ího asopisu. já ekl redaktorovi "ne" a poslal jsem místo sebe Harryho. Harry byl zmatka ; brával i hlídání d tí. te u básn nepí e. "ach, Harry. má TY I motorky. 4. ervence sezval k sob na dvorek plno lidí a odpálil oh ostroj za 500 dolar . b hem tvrthodiny zmizelo 500 dolar v nebi." "Harry to n kam dotáhl." "to ur it . je tlustej jako prase. chlastá prvot ídní whisky. po ád jenom jí. o enil se s holkou, která po smrti svýho prvního man ela dostala 40 000 dolar . um el jí ne astnou náhodou p i sportovním potáp ní. prost se utopil. Harry po n m zd dil skafandr." "nádherný." "ale na tebe árlí."

"pro ?" "nevím. sta í zmínit tvoje jméno a za ne zu it." "já visím na vlásku, jsem skoro odrovnanej." "oba mají svetry, na kterých mají svoje jména. ona si myslí, e Harry je skv le] spisovatel. moc se v tom nevyzná. bourají jednu ze , aby Harrymu za ídili pracovnu. zvukov izolovanou, jako to m l Proust. nebo to nebyl Proust?" "ten, jak m l místnost oblo enou korkem?" "jo, myslím, e jo. v ka dým p ípad je to p ijde na dva tácy. úpln vidím slavnýho spisovatele, jak v tom korkem oblo eným pokoji pí e: 'Lilly mr tn p esko ila plot k farmá i Johnovi...'" "nech ho být. je legra ní, jak se topí v pen zích." "jo. a jak se má hol i ka? jak se v bec jmenuje? Marina?" "Marina Louise Bukowski. jo. nedávno m vid la, kdy jsem lezl z vany. má t i a p l roku. ví , co ekla?" "ne." " ekla: 'Hanku, podívej se, jak se nemocnej. tady vp edu ti to v echno visí a vzadu ti nevisí nic!'" "to je dobrý." "jo, ekala urák z obou stran." "mo ná to není patnej nápad." "nic pro m . já mám potí e sehnat dost práce pro jednoho." "nemá je t pivo?" "jasn . promi ." p inesu je. "stavoval se Larry," íkám mu. "jo." "jo. myslí si, e revoluce vypukne zítra ráno. mo ná jo, mo ná ne. to nikdo neví. íkám mu, e problém s revolucemi spo ívá v tom, e musejí za ít ZVNIT KU ven a ne zvn j ku DOVNIT . to první, co tihle lidi p i nepokojích ud lají, je, e b í a popadnou barevnej televizor. cht jí ten samej jed, kterej d lá z nep ítele blba. ale Larry m neposlouchá. sbalil si flintu a el do Mexika p idat se k revolucioná m. revolucioná i jen chlastali tequilu a zívali. taky mezi nima byla jazyková bariéra. te je na ad Kanada. mají tam v jednom ze severních stát tajný sklady potravin a zbraní. ale nemají atomovou bombu. jsou nasraní. taky ádný letectvo." "to nemají ani Vietnamci. a vedou si dob e." "proto e nem eme kv li Rusku a ín atomovku pou ít. p edstav si ale, e se rozhodneme vybombardovat n kde v Oregonu skrý plnou Castr . to by p ece byla jenom na e zále itost, ne?" "mluví jako správnej Amík." "já nemám ádnej politickej názor. já jsem pouhej pozorovatel." "je dob e, e v ichni nejsou jenom pozorovatelé. to bychom se nikdy nikam nedostali." "a my se n kam dostali?" "nevím." "já taky ne. vím ale, e v t ina revolucioná jsou p kní uráci, jsou BLBÍ, stra n blbí, tak e to m ou p kn zkurvit. já ne íkám, e by se chudák m nem lo pomoct, e by se nevzd laným nem lo dát vzd lání, e by nemocní nem li mít nárok na o et ení a tak dál. já jenom tvrdím, e se z t ch revolucioná asto d lají moc velcí svatí, p i em n kte í z nich jsou stra n vyjebaní chlápci, kte í se nedokázali vyrovnat s akné, opustily je man elky a te nosí na rkách kolem krku ty zkurvený mírový symboly. v t inou to jsou oby ejní oportunisti, kte í jdou s dobou, a d lali by zrovna tak pro Forda, kdyby se tam dokázali dostat. já nechci vym nit jedno blbý vedení za jiný blbý vedení to d láme p i ka dejch volbách." "p esto si myslim, e revoluce by to tady trochu pro istila a zbavila nás

spousty sra ek." "to se stane bez ohledu na to, jestli se vyhraje nebo prohraje. zbaví nás to spousty dobrejch v cí a spousty patnejch. lidský d jiny se pohybují stra n pomalu. já se na to hodlám dívat z pta í perspektivy." "lep í je jenom se dívat." "lep í je jenom se dívat. dej si je t pivo." "po ád mluví jako reakcioná ." "posly , rabíne, sna ím se na v ci dívat ze v ech stran, nejen z tý svý. establishment je ve velkým klidu. to jim musí nechat. s establishmentem budu kdykoli vést rozhovory. já vím, e mám co do in ní s tvrdými hochy. jen se podívej, co provedli Spockovi. nebo ob ma Kennedy m. Kingovi. Malcolmovi X. sám si na ten seznam p idej dal í. je to dlouhej seznam. na velký éfy nem e moc zhurta, nebo skon í hraním dixíku na h eben s hajzlpapírem n kde v lapáku ve Forest Lawn. v ci se ale m ní. mladým to myslí líp, ne to myslelo starým, a sta í umírají. po ád se to dá je t zmáknout bez toho, abychom se vzájemn vra dili." "zastra ili t . pro m platí jen 'Vít zství nebo Smrt'." "to íkal Hitler. vyhrál smrt." "co je na smrti patnýho?" "p ed náma dnes ve er stojí otázka, co je patnýho na ivot ." "ty napí e kní ku jako HR ZOSTRA NÁ ULICE a pak chce jenom ne inn sed t a pot ásat si rukama s vrahama." "podali jsme si ruku, rabíne?" "mluví na p l huby, p i em i v této chvíli se ve sv t d jí ukrutnosti." "má na mysli pavouka a mouchu nebo snad ko ku s my í?" "myslím na lov ka proti lov ku, p i em lov k má schopnost se s tím vyrovnat." "na tom, co íká , n co je." "to ví , e jo. nejsi jedinej, kdo umí mluvit." "co teda podle tebe máme d lat? zapálit m sto?" "ne, zapálit národ." "p esn jak íkám: z tebe bude sakra dobrej rabín." "díky." "a a zapálíme národ, ím ho nahradíme?" "ty chce tvrdit, e Americká revoluce selhala, Francouzská revoluce selhala, Ruská revoluce selhala?" "ne úpln , ale ur it nedosáhly cíle." "byly to pokusy." "kolik povra dili lidí, kte í v bec za nic nemohli?" "ob as mám pocit, e mluvím s Platónem." "to taky mluví : s Platónem s idovským plnovousem." pak se rozhostí ticho a problém z stane tr et ve vzduchu mezí námi. chudinské tvrti jsou zatím plné roz arovaných, zapomenutých lidí; chudáci umírají v sociálních ústavech s nedostatkem doktor ; v zení jsou tak p epln ná rozháranými a ztracenými lidmi, e není dost pry en a v zni musejí spát na podlaze. kdy lov k n kdy najde út chu a pomoc, je to skutek milosrdenství, který nemá dlouhého trvání, a blázince jsou nacpané k prasknutí, proto e spole nost u ívá lidi jako achové p ce... je samoz ejm stra n p íjemné být intelektuálem nebo spisovatelem a pozorovat v echny tyto zále itosti, dokud lov k nemá strachy sev enou VLASTNÍ prdel. to je ta potí s intelektuály a spisovateli - necítí toho o moc víc ne svoje vlastní pohodlí a svoji vlastní bolest. co je normální, ale k nasrání. "a kongres," pokra uje m j p ítel, "v í, e n co vy e í novým zákonem o dr ení zbraní." "jo. víme p ece, kdo z v t iny zbraní st ílí. ale na druhý stran si zase nejsme tak jistí, kdo st ílí z toho zbytku. je to armáda, policie, stát nebo n jací jiní ílenci? bojím se na to jen pomyslet, proto e klidn m u být

dal í na ad , a p itom mám pár rozepsaných sonet , který bych rád dokon il." "nemyslím si, e bys byl dost d le itý." "díky bohu za to uji t ní, rabíne." " ekl bych ale, e jsi tak trochu zbab lec." "to jsem. zbab lec je lov k, který umí p edvídat budoucnost. state nýmu lov ku tém v dycky chybí p edstavivost." "n kdy si myslím, e z TEBE by byl dobrej rabín." "to ne. Platón nem l ádnej idovskej plnovous." "nech si ho nar st." "dej si pivo." "d kuju." a pak jsme se odml eli. dal í podivný ve er. lidi ke mn chodí, mluví a dávají mi pocit napln ní: budoucí rabíni, revolucioná i s pu kami, FBI, kurvy, básní ky, mladí básníci ze státu Kalifornie, profesor z Loyoly na cest do Michiganu. profesor z Kalifornské univerzity v Berkeley, dal í, co bydlí v Riverside, t i ty i kluci z ulice, oby ejní vandráci s kní kama od Bukowského nacpanýma v hlav ... a n jakou dobu jsem si myslel, e mi tahle banda zni í a zabije moje krásné a vzácné chvilky, ale mám t stí, proto e v ichni mu tí i enské mi n co p inesou a n co mi nechají, a já se pak nemusím cítit jako Jeffers za n jakou kamennou zdí, a taky mám i jinak t stí, proto e sláva, kterou jsem získal, je do zna né míry skrytá a tichá a sotva se n kdy stanu n jakým Henry Millerem, aby mi na trávníku p ed domem tábo ili lidi, bohové ke mn byli velice dob í, nechali m na ivu s vyrovnanou myslí, je t po ád se vzpouzím, d lám si poznámky, v echno pozoruju, cítím dobro v dobrých lidech, cítím zázrak, který se ítí po mé pa i jako ílená my . takový ivot, jaký mi byl v osma ty iceti dop án, t eba e lov k nikdy neví, je ten nejslad í ze v ech sladkých sn . hoch to s tím pivem trochu p ehnal, zítra bude rabín h ímat nad ned lní snídaní. "musím to zvládnout. mám zítra kolu." "jasn , chlap e, jsi v po ádku?" "jo. úpln v po ádku. m j táta t pozdravuje." "vy i Samovi, e jsem íkal, a se na v echno vyka le. v ichni to musíme zmáknout." "má m j telefon?" "jo. p ímo u levýho prsa." dívám se, jak odchází. dol po schodech. trochu tlustej. ale sedne mu to. moc. nest ídmost moci. plane a umí se rvát. bude z n ho dobrej rabín. moc se mi líbí. pak u je pry , zmizel mi z dohledu, a já usedám, abych vám tohle napsal. v ude kolem psacího stroje je rozsypaný popel z cigaret. abych vám dal v d t, jak to jde a co bude dál. vedle mého psacího stroje le í dv malé boti ky pro panenky, ani ne 3 centimetry dlouhé. nechala je tam moje dcera Marina. je te kdesi v Arizon se svou revolucioná skou matkou. je ervenec roku 1968 a já klepu do stroje a ekám, e se ka dou chvíli rozletí dve e a spat ím dv zsinalé tvá e tlus och ve státních slu bách s chladnokrevnou rukou na boucha ce. doufám, e se neobjeví. byl to p íjemný ve er. a jenom pár osam lých tet ev si vzpomene, jak byly vr ené kostky a jak se usmívaly st ny. dobrou noc. PIVO A BÁSNÍCI A KECY byla to stra ná noc. noc p edtím spal Willie v bu in za Bakersfieldem. byl tam Holan an a je t jeden kámo . pivo bylo na mn . p ichystal jsem sendvi e. Holan an po ád vanil o literatu e, o poezii; pokou el jsem se ho dostat pry , ale z stal tam le et p ímo uprost ed. Holan an má knihkupectví kdesi v Pasaden nebo v Glendale nebo kdovíkde. potom se hovor sto il k nepokoj m. ptali se m , co si o t ch bou ích myslím, a já jim ekl, e vy kávám, e

my lenky by m ly p icházet samy. byl to p kný pocit, kdy si m ete dovolit ekat. Willie sáhl po jednom z mých doutník , vybalil ho z celofánu a zapálil si. kdosi ekl: "jak je to mo né, e pí e fejetony? posmíval ses Liptonovi, e pí e fejetony, a te d lá p esn to samý." "Lipton pí e jako takový levicový Walter Winchell. já d lám Um ní. to je rozdíl." "hele, lov e, nemá je t tu zelenou cibulku?" zeptal se Willie. el jsem do kuchyn pro dal í zelenou cibulku a pivo. Willie byl postavou p ímo z kní ky - z kní ky, kterou dosud nikdo nenapsal. m l masivní h ívu vlas , velkou hlavu a plnovous. záplatované d íny. jeden týden byl ve Frisku. o 2 týdny pozd ji v Albuquerque. potom zase n kde jinde. v ude s sebou nosil svaze ek básní, které p ijal do svého asopisu. v ichni se jen dohadovali, jestli ten bláznivý asopis n kdy v bec vznikne. Drá ák Willie, hubenej, energickej, nesmrtelnej. psal výborn . dokonce i tehdy, kdy n koho set el, ud lal to bez sebemen í nenávisti. prost jen uvedl své tvrzení a zbytek byl na vás. milosrdná bezstarostnost. otev el jsem pár nových piv. Holan an byl po ád u literatury. práv vydal "18. dynastii egyptského automobilového vzru ení" od D. R. Wagnera. byla to p kná práce. Holan an v mlad í kámo jen poslouchal - byl tady nový: byl zticha, ale stra n se sna il, aby nic nepropásl. Willie po ádal cibulku: "mluvil jsem s Nealem Cassadym. ten se u do ista zbláznil." "jo, o n co si koleduje. je to hloupý. buduje si um le pov st. to, e se ocitl v Kerouakov knize, mu vlezlo na mozek." " lov e," ekl jsem, "nejsou to tak trochu hnusný literátský pomluvy?" "jasn ," ekl Holan an, "mluvme o nákupech. v ichni mluví o nákupech." "posly , Bukowski, myslí si, e se te pí e n jaká poezie? e ji pí e aspo n kdo? Lowell je moc koketní, ví ." "tém v ichni básníci slavných jmen nedávno um eli - Frost, Cummings, Jeffers, W C. Williams, T. S. Eliot a dal í. p ed pár dny Sandburg. um eli v tak krátkém sledu, e to vypadá, jako by um eli spole n , hozeni do Vietnamu a do v ných nepokoj a bylo to prazvlá tní a rychlé a zvrhlé a jako vyst i ené z new age. jen se podívejte na ty sukn , vyhrnuté tém úpln p es prdel nahoru. jedeme te stra n rychle a mn se to líbí, není to patné. jen e establishment se bojí o svou kulturu. kultura je trvalka. pro potla ení pokroku neexistuje nic tak dobrýho jako muzeum, Verdiho opera nebo zaprd nej básník. Lowella dohnali po pe livém prozkoumání doklad k poru ení zákona. Lowell je dost zajímavý na to, abyste p i n m neusnuli, ale natolik upovídaný, aby nebyl nebezpe ný. první, co vás po p e tení jeho díla napadne, je, e tenhle ho ík nikdy nezme kal as k ob du, dokonce snad ani nikdy nem l píchlou pneumatiku a nebolely ho zuby. Creeley je n co podobnýho a já si myslím, e establishment chvilku mezi Creeleym a Lowellem váhal, ale nakonec se rozhodl pro Lowella, proto e Creeley prost nevypadal jako takový blbec a nem ete mu tak úpln v it - ten by se taky mohl ukázat na zahradním ve írku u prezidenta a lechtat hosty svými vousy. proto to musel být Lowell, proto nás krmí Lowellem." "kdo teda pí e básn ? kde jsou?" "v Americe ne. jsou snad jenom dva, na který bych mohl v týhle souvislosti pomyslet. Harold Norse, co si lé í svou melancholickou hypochondrii ve výcarsku a pobírá almu ny od svých bohatých p íznivc , neudr í stolici, umluje, má strach z mravenc a tak dál. a pí e te stra n málo, tak trochu ze ílel, jako my v ichni. kdy ale potom PÍ E, je v tom v echno. ten druhej chlapák je Al Purdy. ne Al Purdy prozaik, Al Purdy básník. to není jeden a ten samej lov k. Al Purdy ije v Kanad , p stuje si svoje vlastní víno, který sám lisuje a vyrábí. je to opilec, obrovskej kus chlapa, kterýmu te musí být n co mezi ty iceti a padesáti. jeho ena ho vydr uje, aby mohl psát poezii, co

je, to musí p ipustit, nádhernej druh man elky. já nikdy ádnou takovou nepotkal a ty taky ne. ale kanadská vláda mu navíc stejn v dycky dá n jakej grant, ty i tisíce dolar tu a 4000 dolar támhle, a posílají ho na Severní pól, aby psal o tamním ivot , a on to d lá, pí e ílené isté básn o ptácích, lidech a psech. do prdele, jednou napsal sbírku básní s názvem "Písn pro v echny Anety" a já ji p i tení skoro celou obre el. je krásný se do ní ob as podívat, je krásný mít hrdiny, je krásný mít n koho, kdo za vás vezme kousek va eho úd lu." "nemyslí si, e pí e stejn dob e jako oni?" "jenom n kdy. v t inou ne." do lo pivo a já se musel jít vysrat. dal jsem Williemu b ra a ekl jsem mu, e by bylo výborný, kdyby za el pro dva kartony velkejch plechovek Schlitze (tak to stálo v reklam ), a tak v ichni 3 ode li a já ve el do místn stky a posadil se. nebyl to patný pocit, kdy vám kladli aktuální otázky doby. ale je t lep í bylo to, co jsem d lal já. myslel jsem na nemocnice, dostihy, na pár en, které jsem znával, pár en, které jsem poh bil, p epil, p efikl, ale nep ehádal. na ílené alkoholi ky, které mi p iná ely svou zvlá tní a výlu nou lásku. potom jsem zaslechl za st nou: "poslouchej, Johnny, tys mn za celej tejden nedal ani jednu pusu. co se d je, Johnny? posly , mluv se mnou, chci, abychom si spolu promluvili." "jdi do háje, nech m na pokoji. mn se s tebou nechce mluvit. NECH M BEJT, BU TAK HODNÁ, ANO? NECH M , DO PRDELE, BEJT!" "posly , Johnny, já jen chci, abys se mnou mluvil, tohle já nevydr ím. nemusí se m dotýkat, jenom se mnou mluv, je í ikriste, Johnny, já to nevydr ím, JÁ TO NEVYDR ÍM, JE Í IKRISTE!" "U JSEM TI, DO PRDELE, EKL, A M NECHÁ NA POKOJI! NECH M , DO PRDELE, BEJT, NECH M BEJT, NECH M BEJT... BU TAK HODNÁ, ANO?" "Johnny..." po ádnou jí ubalil. otev enou dlaní. fakt po ádnou. Málem jsem spadl z mísy. sly el jsem, jak mu sprost nadává a pak odchází. Holan ana Willie a jejich kámo se vrátili. otev eli plechovky. já si dokon il svoje a vrátil se k nim. "chystám antologii," ekl Holan an, "antologii nejlep ích ijících básník , opravdu jen t ch nejlep ích." "jasn ," odtu il Willie, "pro ne?" potom si v iml, e jsem se vrátil: "vysral ses dob e?" "moc ne." "ne?" "ne." "pot ebuje víc vlákniny. m l bys jíst víc erstvé cibule." "myslí ?" "jo. sáhl jsem do misky, dv cibulky jsem si vzal a hodil si je do pusy. t eba to p í t p jde líp. zatím pokra ovaly bou e, pivo, hovor, literatura a nádherné mladé eny ob ast ovaly tlusté milioná e. sáhl jsem do krabi ky a vzal si jeden ze svých doutník , rozbalil ho, sundal papírek s firemní zna kou, str il si ho do svýho zma kanýho a spletitýho obli eje a zapálil si ho - tedy doutník. mizerný psaní je jako mizerný enský: nedá se s tím prost nic moc d lat. ZAST ELIL JSEM V RENU CHLAPA Bukowski bre el, kdy Judy Garlandová zpívala v newyorské filharmonii; Bukowski bre el, kdy Shirley Templeová zpívala "Nudlová zví átka v mé polévce"; Bukowski bre el v laciných zapadlých hotýlcích, Bukowski se nedoká e obléct, Bukowski není schopen slova, Bukowski se bojí en, Bukowski má patné za ívání, Bukowski je vystra ený a na p du a nenávidí slovníky, jepti ky, poldy, autobusy, kostely, lavi ky v parku, pavouky, mouchy, blechy, trhlou e;

Bukowski nenarukoval do války. Bukowski je starý, Bukowski se p ta ty icet let ne el vycpat; kdyby byl Bukowski opice, vyhnali by ho z tlupy... m j p ítel se tolik obává, e mi bude rvát maso z kostí mé du e, a se zdá, jako by v bec nikdy nemyslel na sebe. "ale Bukowski blije velice ohledupln a nikdy jsem ho nevid l mo it na podlahu." vidíte tedy, e p ece jen mám jakési kouzlo. potom p ítel otev e malé dve e do místnosti jeden krát dva metry, nacpané k prasknutí papíry a v elijakými novinami. "tady m e kdykoli bývat, Bukowski. nem l by ses tady patn ." ádné okno, ádná postel, ale hned vedle záchodu. p esto mi to p ipadá dobré. "bude ale muset mít punty do u í, proto e si asto pou tím muziku." "ur it si n jaké obstarám." vracíme se do jeho doup te. "nechce si poslechnout n jakýho Lennyho Bruce?" "ne, díky." "Ginsberga?" "ne, ne." magne ák mu prost po ád hraje, bu magne ák, nebo gramofon. nakonec m dostali Johnny Cashem zpívajícím pro hochy ve v zení ve Folsomu. "zast elil jsem v Renu chlapa, jen abych vid l, jak umírá." p ipadá mi, e Johnny je tro ku lakuje, podobn jako podez ívám Boba Hopea, e lakoval o Vánocích kluky ve Vietnamu, jen e já u holt mám takový my lenky. ho i nad en je í, pustili je z cel, ale mn to tro ku p ipadá, jako by házeli hladovejm a do pasti chycenejm lidem ohlodaný kosti namísto slu ný stravy. necítím v tom v bec nic svatýho ani odvá nýho. pro chlapy ve v zení je mo ný ud lat jedinou v c: pustit je. a pro chlapy ve válce se dá taky ud lat jediný: válku skon it. "vypni to," po ádal jsem ho. "co se ti d je?" "je to podvod. sen ve ejný celebrity." "to nem e íct. Johnny si odsed l svoje." "to si odsed la spousta lidí." "pova ujeme to za dobrou muziku." "líbí se mi jeho hlas. ale jedinej lov k, kterej opravdu smí zpívat ve v zení, je ten, kdo v tom v zení doopravdy je." "nám se ale líbí." je tam jeho ena a pár mladejch ernoch , kte í hrají v n jaké kapele." Bukowski má rád Judy Girlandovou. 'Tam nad duhou'." "líbila se mi jednou v New Yorku. byla odu evn lá. to nem ete pop ít." "je tlustá a nasládlá." bylo to po ád stejné - lidi rvou v echno na kusy a nikam se nedostanou. ode el jsem d ív. kdy jsem odcházel, sly el jsem, jak si znovu pou t jí Johnnyho Cashe. zastavil jsem se na pivo a do el jsem dom práv ve chvíli, kdy zazvonil telefon. "Bukowski?" "jo." "Bill." "ale, ahoj, Bille." "co d lá ?" "nic." "co d lá v sobotu ve er?" "to nemám as." "cht l jsem, abys p i el k nám, poznal pár lidí." "tentokrát ne." "ví , Charley, u jsem z toho v nýho volání trochu utahanej." "jo."

"po ád je t pí e pro ten vulgární plátek?" "co e?" "pro ty hipísácký noviny..." " etls to n kdy?" "samoz ejm . samý protestování. ztrácí as." "já nepí u v dycky v duchu t ch novin." "myslel jsem, e jo." "já myslel, e tys ty noviny etl." "mimochodem, co ti íkal ná spole ný p ítel?" "Paul?" "ano, Paul." "v bec jsem s ním nemluvil." "ví , on se stra n obdivuje tvé poezii." "to je dob e." "mn osobn se tvoje poezie nelíbí." "to je taky dob e." "tak e v sobotu nem e ." "ne. "tak dob e, u jsem z toho telefonování fakt unavenej. m j se." "jo, dobrou noc." dal í cupovatel. co, do prdele, v ichni cht jí? dob e, Bill bydlel v Malibu a vyd lával si na ivobytí psaním - filozoficko-sexuální sra ky na k eft plný p eklep a studentskejch pokus o um ní - a Bill nem e psát, jen e Bill taky nedoká e být bez telefonu. zavolá znovu. a znovu. a hodí ty svoje mizerný sra ky na m . já jsem starej chlap, kterej neprodal svý koule ezníkovi, a z toho ze ílel. ale jejich kone ný vít zství nade mnou m e spo ívat pouze v mým fyzickým zni ení, a to se m e stát kterýmukoli lov ku úpln kdekoli. Bukowski pova oval Mickey Mouse za nacistu; Bukowski ze sebe ud lal vola v automatu u Barneyho; Bukowski ze sebe ud lal vola v jídeln u Shellyho; Bukowski árlí na Ginsberga, Bukowski árlí na cadillac, model 1969, Bukowski nerozumí Rimbaudovi; Bukowskí si utírá prdel hn dým d evitým papírem, Bukowski bude za p l let po smrti, Bukowski nenapsal od roku 1963 jedinou slu nou báse , Bukowski bre el, kdy Judy Girlandová... zast elila v Renu chlapa. usedám ke stolu. zakládám papír do stroje. otvírám si pivo. zapaluju cigaretu. mám pár dobrých ver a zvoní telefon. "Buk?" "jo?" "Marty." "ahoj, Marty." "posly , práv jsem si p e etl dva tvoje poslední fejetony. je to dob e napsaný. netu il jsem, e tak dob e pí e . cht l bych z nich ud lat kní ku. ozvali se ti u z GROVE?" "jo." "chci je. tvoje fejetony jsou stejn dobrý jako básni ky." "m j kamarád v Malibu tvrdí, e básn stojí za hovno." "a jde do prdele. chci ty fejetony." "jsou u....." "do prdele, ten p ece d lá porno. kdy bude u m , dobude univerzity, nejlep í knihkupectví. kdy si t najdou tihle lidi, jse za vodou; jsou u unavení z t ch hlubokomyslnejch sra ek, který vydávají po staletí. uvidí : vydají v echny tvoje starý a nepublikovaný v ci a budou je prodávat za dolar nebo dolar a p l v milionovejch nákladech." "nebojí se, e se ze m stane urák?" "copak u urák nejse , zvlá kdy chlastá ? mimochodem, jak se má ?" "tvrd j, e jsem u Shellyho v hospod popadl n jakýho chlapa za klopy a trochu s ním zacvi il. ale mohlo by to být hor í, v dy ví ." "co tím myslí ?"

"myslím tím, e taky on mohl popadnout za klopy m a tro ku se mnou zacvi it. jde o mou hrdost, chápe ." "poslouchej, hlavn neumírej a nenechej se zavra dit, dokud t nevydáme v t ch vydáních po dolaru a p l." "pokusím se, Marty." "jak to vypadá s 'Penguinem'?" "Stanges tvrdí, e v lednu. práv jsem dostal obtahy. a padesát liber zálohy, který jsem vyhodil na koní ky." "nemohl by ses t m dostih m vyhýbat?" "kdy vyhrávám, tak nic ne íkáte, hajzlové." "to má pravdu. dej mi v ka dým p ípad v d t o t ch fejetonech." "dob e. dobrou noc." "dobrou noc." Bukowski, skv lý spisovatel; socha Bukowského v Kremlu, jak si honí péro; Bukowski a Castro, socha v Havan zalitá sluncem a pokrytá pta ím trusem, Bukowski s Castrem vjí d jí na závodním dvousedadlovém bicyklu jako první do cíle Bukowski sedí vzadu; Bukowski v luvím hnízd ; Bukowski bi ující devatenáctiletou mí enku krotitelským bi em na tygry, mí enku s estadevadesáti centimetry p es prsa, mí enku, která te Rimbauda; Bukowski zaná ející ve zdech sv ta, p emý lející, kdo ho zbavil t stí... Bukowski obdivující Judy Garlandovou, kdy u je pro v echny pozd . potom jsem si uv domil, kolik je hodin, a vrátil jsem se do auta. kousek od bulváru Wilshire. jeho jméno tam zá í na velkém neónu. kdysi jsme d lali tuté zasranou práci. nejsem p íli odvázanej z bulváru Wilshire, ale po ád se u ím. nikomu nebudu vadit. je nap l barevnej, b lo ská matka a otec mí enec. oba jsme spole n p ipadli na jednu zasranou práci, d lali jsme cosi spole n . a t eba e sra ky vás dob e nau í, bylo t ch lekcí trochu moc, co m e lov ka utopit a nav dycky zabít. zaparkoval jsem zezadu a zabu il na zadní vchod. íkal, e na m ten ve er po ká a do noci. bylo p l desáté, dve e se otev ely. DESET LET. DESET LET. deset let. deset let. deset. deset zasranejch LET. "Hanku, ty hajzlíku!" "Jime, ty vole..." "poj nahoru." el jsem za ním dovnit . je í ikriste, tak e to nemusíte v echno spolknout. je to ale p kný, zvlá t kdy jsou sekretá ky a zam stnanci pry . nikomu nevadím. má est nebo osm pokoj . jdeme k jeho pracovnímu stolu. vytahuju dva kartony po esti plechovkách. deset let. je mu t ia ty icet. mn 48. vypadám p inejmen ím o patnáct let star í ne on. a cítím se zahanbený. povislý b icho. pocit jako zpráskaný pes. sv t mi sebral spoustu hodin a let svojí pitomou ka dodenní rutinou; vypovídá to samo za sebe. cítím se zahanbený svou porá kou; nejde o jeho peníze, ale o moji porá ku. nejlep í revolucioná je chudý lov k; já nejsem ani revolucioná , já jsem jen unavený. jaký to s sebou vle u pytel sra ek! zrcadlo, zrcadlo na st n ... ve sv tle lutém svetru vypadá dob e, odpo at , a zdá se, e je opravdu rád, e m vidí. "pro il jsem si peklo," íká, "celý m síce jsem nemluvil s normální lidskou bytostí." "to, lov e, nevím, jestli já ti budu sta it." "ty mn bude sta it." pracovní st l má aspo est metr . "Jime, m u vyhodili z takový spousty podobnejch míst. n jak je to v echno na hovno. jako sen o snu o snu, v echno patn . te tady sedím a piju pivo s chlapem za pracovním stolem a u neumím to, co jsem kdysi d lal." zasmál se: " lov e, já ti chci dát tvou vlastní kancelá , tvoji vlastní

idli, tv j vlastní st l. vím, jak na tom te jse . chci ti dát dvakrát tolik." "to nem u p ijmout." "pro ?" "rád bych v d l, ím se ti vyplatím." "pot ebuju tv j mozek." zasmál jsem se. "myslím to vá n ." potom mi p edest el sv j plán. ekl mi, co chce. byl to jeden z t ch neklidných zasraných mozk , co si takový v ci vysnívají. p ipadalo mi to tak dobrý, e jsem se musel smát. "p íprava bude trvat 3 m síce," íkám mu. "tak si plácnem." "já jsem spokojenej. ale takový v ci n kdy nevyjdou." "tohle vyjde." "mám kamaráda, kterej m nechá p espat u sebe v komo e, kdyby to nevy lo." "dob e." pili jsme je t dal í dv t i hodiny, potom ode el, aby se stihl vyspat na sch zku s kamarádem, s ním m l jít druhý den ráno (v sobotu) na jachtink, a já se pomalu odkodrcal z nóbl tvrti a zapadl do prvního pinavýho pajzlu na záv re nej drink nebo mo ná na dva. a pochopiteln jsem, do prdele, narazil na chlápka, kterýho jsem znával z práce, do ní jsme kdysi spole n chodili. "Luku!" povídám, "ty hajzle!" "Hanku, ty zví e!" dal í barevnej (nebo ernej) chlap. (co d lají po nocích b lo i?) dívá se, jak mu kupuju panáka. "d lá tam je t ?" ptá se. "jo." "no do prdele, lov e," íká. "co e?" "já u to tam nemohl vydr et, tak jsem toho nechal. okam it jsem dostal práci, lov e. bezva... zm na, chápe . to práv lov ka zabíjí: nedostatek zm ny." "já vím, Luku." "tak první ráno jdu k ma in . d lá se tam s laminátem. mám na sob ko ili s rozhalenkou a s krátkým rukávem a v imnu si, e se na m lidi dívají. tak já si, do prdele, sednu a za nu ma kat páky a chvilku je v echno v po ádku a pak m najednou za ne v echno sv dit, rozumí . zavolám si mistra a íkám mu: 'hele, co to má, do prdele, znamenat? v ude m sv dí! krk, pa e, v echno!' odpoví mi: 'to nic není, na to si zvykne .' ale v imnu si, e on má celej krk zabalenej do átku a pracovní ko ili s dlouhým rukávem. no tak p ijdu druhej den celej zabalenej a namazanej a zapnutej, ale po ád to není dobrý - ten zasranej laminát odlítává v tak jemnejch t ískách, e to není vid t, jsou to mali ký laminátový ípy, který procházejí oble ením a zabodávají se do k e. te u chápu, pro m p inutili, abych si vzal na práci ochranný brýle. za p l hodiny by byl lov k slepej. musel jsem pry . nastoupil jsem do slévárny. lov e, ví , e tam ti chlapi NALÍVAJÍ TU ROZPÁLENOU BÍLOU SRA KU P ÍMO DO FOREM? rozlívají to jako rozpálený sádlo nebo omá ku. neuv itelný! a horký! do prdele! odcházím. a jak se má ty, lov e?" "ta kurva támhle, Luku, se na m po ád dívá, klebí se na m a po ád si vyhrnuje sukni nahoru." "nev ímej si jí. je to blázen." "ale má nádherný nohy." "jo, to má." objednal jsem dal ího panáka, vzal sklenici a el k ní. "nazdar, lásko." sáhla do kabelky, vytáhla ruku, zmá kla tla ítko a vysko il nádhernej

patnácticentimetrovej abikuch. ohlídl jsem se na vý epního, kterej zbledl. kurva povídá: "je t krok a bude bez koulí!" hodil jsem jejího panáka do sebe, a jak m p i tom pozorovala, popadl jsem ji za záp stí, vykroutil jí kudlu z ruky, zav el a str il si ji do kapsy. vý epní se po ád díval hodn neutráln . vrátil jsem se k Lukovi a dopili jsme svoje sklenice. v iml jsem si, e je za deset minut dv , a tak jsem si nechal dát od vý epního dva kartony po esti plechovkách. jdeme k mýmu autu. Luke nemá kola. jde za námi. "pot ebuju n kam zavízt." "kam?" "k Century." "to je daleko." "no a co, v dy máte, vy hajzlové, m j n ." kdy jsme byli na p li cesty k Century, v iml jsem si e nohy tý enský na zadním sedadle se zvedly do vý ky. ve chvíli, kdy se vrátily dol , zahnul jsem za roh do tmavé uli ky a ekl Lukovi, aby si el dát ku áckou. nesná ím druhou ligu, ale kdy nemáte n jakou dobu první a p itom se o vás p edpokládá, e máte být slavný Um lec a rozum t ivotu, musí vám druhá liga STA IT a musíte to brát, jak se mezi chlapy íká, e ty druholigový jsou lep í. bylo to dobrý. kdy jsem z ní slezl, vrátil jsem jí vyst elovací n zabalený do desetidolarovky. pitomost, samoz ejm . ale já rád d lám pitomosti. Luke bydlí na rohu Osmé a Iroly, tak e to nemám daleko. kdy otvírám dve e, za íná zvonit telefon. otev u si pivo, sednu si do houpacího k esla a naslouchám vyzván ní. mn to u sta ilo - ve er, noc a ráno. Bukowski nosí hn dé spodky zna ky BVD. Bukowski se bojí letadel. Bukowski nenávidí Santa Clause. Bukowski vyrábí deformovaný figurky z pasty na opravování strojopis . kdy krápe, Bukowski bre í. kdy Bukowski bre í, krápe. ach, svatyn vodotrysk , ach, ourky, ach, vyst ikující ourky, ach, p enádherná lidská o klivosti, p ítomná v ude jako psí hovno, které bota po ránu u nespat í; ach, mocná policie, ach, mocné zbran , ach, mocní diktáto i, ach, mocní zasraní blázni v ude kolem, ach, ty osam lá, nejosam lej í chobotnice, ach, tikote hodin, jen nás v echny zanechává vyrovnané i nevyrovnané, svaté a trpící zácpou, ach, tuláci povalující se v uli kách bídy uprost ed zlatého sv ta, ach, d ti, které vyrostete do o klivosti, ach o klivosti, je bude je t o kliv j í, ach, smutku, ach, kavalerie v uzav ených hradbách - ádný Santa Claus, ádná Kunda, ádná Kouzelná h lka, ádná Popelka, ádné Nejlep í mozky v ech v k ; zaná ení - jen sra ky a mlácení ps a d tí, jen sra ky a utírání sra ek; jen dokto i bez pacient jen mraky bez de t jen dny beze dn , ach bo e ach mocný jen jsi práv toto do nás vlo il. a se nám poda í vecpat se do tvýho mocnýho ICIKOVSKÝHO paláce a zavést and l m pícha ky, chci usly et Tv j hlas, jak kone n jednou pronese MILOSRDENSTVÍ MILOSRDENSTVÍ MILOSRDENSTVÍ PRO TEBE a pro nás a za to, co jsme Ti provedli, odbo il jsem z Iroly a dojel jsem na Normandii, práv to jsem ud lal a pak jsem p i el dom , sedl jsem si a ekal, a zazvoní telefon. DÉ ENSKEJCH v era, co byl pátek, bylo po mourno a de tivo, a já si po ád íkal, z sta st ízlivej, lov e, nepoddávej se tomu, a vy el jsem ze dve í na trávník domácích a na poslední chvíli jsem se p ikr il, abych se vyhnul fotbalovýmu mí i hozenýmu n jakým budoucím ligovým zadákem (1975 - 1975?), a pomyslel jsem si, je í ikriste, v dy u tu máme za chvilku rok 1984, vzpomínám si, jak jsem etl tu kní ku, íkal jsem si, no dob e, 1984, do íny to je deset milion

kilometr , a tady to máme p ímo p ed o ima, nechyb lo moc a byl jsem mrtvej, p ipravenej, lámal jsem si hlavu, jak p ijít k tu nýmu vejvaru, nachystanej to rozbalit. po mourno a de tivo - umrl í komora, tmavá smradlavá umrl í komora: Los Angeles, Kalifornie, pozd odpoledne, pátek, ína deset kilometr daleko, rý e s o ima, blijící psi smutku - po mourno a de tivo, do prdele! - a já si vzpomn l, jak jsem si jako dít íkal, e bych se cht l do ít roku 2000, myslel jsem si, e to bude n co nádhernýho, kdy m j fotr ze m denn t ískal du i, ale u tu touhu nemám - je jeden den z mnoha, VÁLKA, po mourno a de tivo - z sta st ízlivej, lov e, nepoddávej se tomu, a tak jsem nasedl do auta, ojetýho, a jeli jsme spolu, se ralo p t z dvanácti mejch vejplat, a pak jsem jel dol po bulváru Hollywood na západ, po té nejdepresivn j í ze v ech ulic na sv t , st epy skla nicoty, byla to ta jediná ulice, která m opravdu dokázala vzteknout, a já si uv domil, e jsem vlastn cht l na Sunset, co bylo ale p ibli n stejn zlý, a tak jsem odbo il na jih, v ichni se zapnutýma zapnutýma zapnutýma st ra ema a za okny ty TVÁ E! - uf! - a vjel jsem na Sunset, jel je t o jeden blok dál na západ, na el obecní holobyty, zastavil vedle ervenýho chevroletu s bledou blondýnkou a blondýnka i já jsme na sebe vzájemn jen lhostejn a s nenávistí zírali - tu bych omrdal, pomyslel jsem si, na pou ti, kde by nikdo nebyl, a ona po mn koukala a íkala si, tomu bych dala v kráteru vyhaslé sopky, kde by nikdo nebyl, a já odtu il: "DO PRDELE!", nastartoval jsem, za adil zpáte ku a pokra oval pry odtud, bylo po mourno a de tivo, ádnej servis, mohli jste tam sed t hodiny a nikdo se vás nezeptal, co si p ejete, jen ob as jste zahlédli mechanika, jeho výkající hlava n kdy vykoukla z n jaké díry, byl to ú asnej lov k! - a kdy jste se ho na n co zeptali, na tval se - m li jste si jít za vedoucím, jen e vedoucí servisu se po ád n kde skrýval - bál se mechanika taky a necht l mu p id lávat p íli mnoho práce. celá ta hr zyplná odpov vlastn zn la NIKDO NIC NEM E UD LAT básníci nedoká ou psát poezii, automechanici nedoká ou opravit auta, zuba i nedoká ou trhat zuby, holi i nedoká ou st íhat vlasy, chirurgové to serou s no em, pra ky vám roztrhají ko ile a povle ení a poztrácejí pono ky; v chlebu i ve fazolích nacházíte kamínky, který vám ulomí kus zubu; hrá i americkýho fotbalu jsou zbab lci, telefonní opravá i znásil ují d ti; primáto i, guverné i, generálové, prezidenti mají asi tolik rozumu jako slimáci chycení do pavu iny. a dál a dál. po mourno a de tivo, z sta st ízlivej, nepoddávej se tomu, jel jsem do servisu k Bierovi a obrovskej ernej hajzl s doutníkem v hub se ke mn rozb hl: "HELE! NO TY! TY TAM! TADY NEM E PARKOVAT!" "posly te, já p ece vím, e tady nem u parkovat! chci jenom mluvit s vedoucím servisu. vy jste snad vedoucí servisu?" "NE! CO T NEMÁ, LOV E! JÁ NEJSEM ÁDNEJ VEDOUCÍ SERVISU! LOV E, ALE TADY NEM E PARKOVAT!" "dob e, tak kde najdu vedoucího servisu? hraje si na záchodku se svým pin ou?" "MUSÍ ZPÁTKY A ZAPARKOVAT TÁMHLE NA PARKOVI TI!" vycouval jsem a zaparkoval venku na parkovi ti. vystoupil jsem a el zpátky, postavil se k malé p epá ce, na ní byla cedulka "Vedoucí provozu". dovnit vjela n jaká enská, trochu vykolejená, obrovský nový auto, dve e nedov ený, sna ila se autem vymanévrovat, vypadala divoce, vystoupila, auto vyfiknutý, krátkou krati kou sukýnku, dlouhý edivý pun ochy, aty vysoko vyhrnutý kolem bok , jak vystupovala z auta, zíral jsem na ty nohy, blbá kunda, takový nohy, hmm, a jen tam stála, blbá a vykolejená a v tu chvíli P ICHÁZÍ vedoucí provozu ze záchodu: " ÍM VÁM POSLOU ÍM, MADAM? CO VÁS TRÁPÍ? BATERIE? NEDOBÍJÍ? "a okam it si odb hl pro montérky a vrací se a veze na vozíku baterii, ptá se jí, jak se otvírá kapota, a já tam stál a díval se, jak si hrají s kapotou, prohlí el jsem si její nohy a zadek a myslel si: blbé jsou ta nejlep í ousta ka, proto e je lov k m e nenávid t - mají dar t la a mozek mouchy. kone n se jim poda ilo kapotu zvednout a on p ipojil baterii z auta ke své baterii a ekl jí, a nastartuje. nastartovala na t etí nebo snad tvrtej pokus, potom za adila rychlost a pokusila se ho p ejet, kdy odpojoval kabely,

málem se jí to poda ilo, ale on z stal stát pevn na nohách. "ZATÁHN TE RU NÍ BRZDU! ZA A TE? NEUTRÁL!" Fakt blbá husa, pomyslel jsem si, kolik asi odrovnala chlap ? obrovský náu nice, rudá rt nka jak z po tovní známky. st eva plný sra ek. "VÝBORN , TE VYCOUVEJTE ZA BUDOVU! SPRAVÍME VÁM TO!" b el podél auta, strkal jí hlavu do okénka a p i couvání jí zíral na nohy. "TO JE ONO, TO JE ONO, COUVAT, COUVAT!" a hled la hled l. zabo ila za roh a on tam z stal stát. vedoucímu provozu i mn stál. odlepil jsem se od st ny, o kterou jsem se opíral. "HEJ!" "CO JE?" ekl. "POT EBUJU POMOCT!" ekl jsem a blí il jsem se k n mu, po ád je t s tvrdým. díval se na m cize. "JAK POMOCT?" "geometrii a vyvá it kola." "HEJ! HERITITO!" p ib hl Japon ík. "geometrii a vyvá it kola," ekl jsem Herititovi. "dejte mi klí e." podal jsem Herititovi klí e. nevadilo mi to. v dycky jsem m l u sebe dvoje nebo troje klí e. byl jsem neurotik. "Comet, model 1962," ekl jsem mu. Heritito zamí il ke Cometu, model 1962, a vedoucí servisu ode el na záchod. já se vrátil ke st n a pozoroval provoz na silnici; byla zácpa, hrozivá únava a vy erpání v temném Los Angeles, v mrholícím drobném de ti, temno 20 let po roce 1984, celá ta chorobná kouzelná spole nost ílená jako narozeninový dort p edhozený mravenc m a váb m, po mourný zasraný dé , Heritito si p istavil m j modrý Comet, p t z dvanácti mejch vejplat, na rampu a pták mi ochabl. díval jsem se, jak sundává kola a ode el jsem se projít. dvakrát jsem obe el blok, potkal 200 lidí a nepoda ilo se mi spat it jedinou lidskou bytost. prohlí el jsem si výklady obchod a ve výkladech nebylo v bec nic, co bych cht l. ale u ka dé v ci byla cenovka. kytara. co bych, do prdele, d lal s kytarou? mohl bych ji spálit. gramofon. televize. rádio. na nic, na nic. samej mejd. v ci dobrý na to, aby si lov k zasral mozek. dají vám pecku jako dvoukilová rudá rukavice. bum. a koupíte ji. Heritito byl docela dobrej. za p l hodiny u ho m l z rampy dole. zaparkovaný. "hej, to je výborný, kde mám zaplatit?" "ale ne, to bylo teprve vyvá ení. te to je t musíme dát na geometrii. p ed váma je je t jedno auto." "aha." ve er byly dostihy a já doufal, e stihnu první o p l osmé. pot eboval jsem prachy a ur it jsem v tom byl dobrej, ale taky mi zabralo p l hodiny p ed dostihem, ne jsem si p ipravil svoje sázky, pot eboval jsem proto nejpozd ji o p l sedmé vyrazit. dé , po mournej dé , nepohoda. t ináctýho in e. trnáctýho alimenty, patnáctýho splátka na auto. musel jsem na koní ky; bez nich taky m u zbankrotovat. v bec nechápu, jak to, do prdele, d lají jiní. je to na hovno. b hem ekání jsem za el do obchodu a koupil si tvery spodky za p t dolar . vrátil jsem se, hodil si je do kufru, kufr jsem zamknul, je í ikriste, mám od kufru jenom JEDEN klí ! to není pro neurotika dobrý. zamí il jsem do boudy, kde vyráb li klí e. málem m p ejela jedna couvající enská. vrazil jsem jí hlavu do okýnka a zíral jí na nohy, m la purpurov rudý podvazky a stra n bledou poko ku: "dávejte pozor, kam jedete," pravil jsem k jejím nohám, "v dy jste m málem zabila!" její obli ej jsem nikdy nevid l. vytáhl jsem hlavu z okénka a pokra oval v cest do výroby klí . nechal jsem si ud lat druhej klí . kdy jsem platil, p íb hla n jaká stará enská: "hej, nem u vyjet kv li jakýmusi nákla áku!" "m to nijak nesere," ekl chlap, co vyráb l klí e.

byla prost trochu moc stará. boty bez podpatku. ílenej pohled v o ích. velký plochý um lý zuby. sukni do p li lýtek. miluj, miluj, miluj bradavice svý babi ky. podívala se na m : "co mám d lat, pane?" "zkuste Armádu spásy," odpov d l jsem jí a el. mo ná p ed dvaceti lety. m l jsem sv j klí ek. po ád je t pr elo. pokou el jsem se nasunout klí ek na klí enku, kdy náhle se objevila dal í v minisukních a s de tníkem. u minisukn se p edpokládá, e budete nosit ty zvlá tní asexuální pun ochy, který jsou naho e odporn tlustý, nebo pun ochá e s kalhotkami; ale tahle byla oble ená staromódn - vysoký podpatky, dlouhý nylonový pun ochy lehce p es zadek, a byla ú asn stav ná. kristebo e, v ichni se za ní otá eli, byl to krá ející ílený sex utr ený ze et zu, ruka s klí enkou se mi rozt ásla a já zíral, jak se v de ti ke mn pomalu blí í a usmívá se. utekl jsem i s klí enkou za roh. chci vid t tu prdel, a p jde kolem, íkal jsem si. ale prdel zahnula taky za roh a pro la pomalu kolem m , vlnila se mladá a nádherná a p ímo si o to koledovala. dob hl ji dob e oble ený mladík. zavolal na ni jménem. "jsem stra n rád, e t vidím!" ekl. mluvil a mluvil a ona se usmívala. "doufám, e ti bylo dnes v noci dob e!" ekla. ojí d l ji? chlap úpln ílel. poda ilo se mi nasunout klí ek na klí enku a sledoval jsem ji do obchodu. díval jsem se, jak se pohupuje v bocích, jak se vlní uprost ed samoobsluhy a v ichni mu tí otá ejí hlavy a íkají si: "je í ikriste, podívej se na to!" el jsem k ezníkovi a vzal si íslo. pot eboval jsem maso. zatímco jsem ekal, v iml jsem si, e se vrací. potom se op ela o ze a stála tam asi ty i metry ode m , dívala se na m a usmívaly se. pohlédl jsem dol do své dlan . m l jsem íslo 92. stála tam a ekala. dívala se na m . na sv táka. cosi m opustilo. t eba má velkou kundu, pomyslel jsem si. nep estávala m pozorovat a usmívat se. m la p kný obli ej, tém krásný. jen e já musel stihnout start prvního dostihu o p l osmé ve er. nájem t ináctýho, alimenty trnáctýho, splátka na auto patnáctýho, tvery spodky za 5 dolar , geometrie, první dostih první dostih, íslo 92, BOJÍ SE JÍ, NEVÍ , CO MÁ D LAT, JAK SE CHOVAT, BOJÍ SE, SV TÁKU, NENACHÁZÍ SLOVA, PRO SE TO ALE MUSÍ STÁT ZROVNA V EZNICTVÍ? a budou s tím jenom potí e. bude ur it ílená, to p ece ví . bude se chtít k tob nast hovat. v noci bude chrápat, bude házet noviny do záchodu, bude chtít oustat osmkrát týdn . bo e, to je p íli , ne ne ne ne ne, musím stihnout start toho prvního dostihu. p e etla m . do lo jí, e jsem macho. náhle pro la kolem m . 68 chlap jen zíralo a m lo sny o sláv . pustil jsem to. starý. jsem starý. pat ím na hn j. cht la m . jen si jdi na ty svý koní ky, sta e ku. jdi si koupit to svoje maso, íslo 92. "92," ekl ezník a dostal jsem p l kila mleté kýty, malou kotletu a kus na biftek. zabal si do toho ptáka, sta íku. vy el jsem do de t zpátky k autu, otev el jsem kufr, hodil maso dovnit a zase jsem si stoupl ke st n , vypadal jsem sv tácky, poku oval cigaretu, ekal jsem, a mi dají auto na rampu, ekal jsem na start prvního dostihu, ale v d l jsem, e jsem selhal, selhal jsem v jednoduchém úkolu, propásl jsem dobrou p íle itost, dar z nebes v tomhle zasraném de tivém dni v Los Angeles, v pátek, který se schyloval k ve eru, kolem po ád jezdila auta se zapnutými st ra i, za skly nebyly ádné tvá e a já, Bogart, já, jediný ivý, jsem se kr il u zdi jako debil, se sv enými rameny, benediktin tí mni i, kte í se divoce sm jí p i pití vína, v echny krábající se opice, rabíni ehnající nakládaným okurkám a bu tík m; drsný mu akce - Bogart, opírající se o ze obchodního domu Biers-Sobuck, ádný oustání, ádná odvaha, pr í pr í pr í, v prvním dostihu vsadím na Lumber Kinga a výhru vsadím na Wee Herba; a p i el mechanik, sedl si do auta a vyjel s ním na rampu a já se podíval na hodiny p l esté, bude to tak tak, ale n jak u na tom tolik nezále elo. odhodil jsem cigaretu na zem p ed sebe a z stal na ni zírat. rudý oharek m také pozoroval.

potom ho dé uhasil a já se vydal za roh najít n jakou hospodu. NO NÍ ULICE ÍLENSTVÍ z stali jsme z opilecké parti ky u m doma s tím hochem sami dva, sed li jsme tam, kdy n kdo najednou za al venku troubit na houka ku, bylo to hlasité NAHLAS NAHLAS, zpívejte nahlas, v echno se nakonec v hlav n jak srovná. sv t je v koncích, tak jsem jen dál sed l u svýho pití, poku oval jsem doutník a na nic nemyslel - básníci ode li, básníci se svými enami ode li, bylo to docela p íjemné i s tím houkajícím klaksonem. srovnávání. básníci se navzájem oso ovali z nejr zn j ích zrad, ze patného psaní, z toho, e u nemají co íct; ka dý z nich si p itom nárokoval lep í p ijetí, e pí e líp ne ten a ten a tak dál. ekl jsem jim, e by pot ebovali 2 roky v uhelných dolech nebo v ocelárnách, ale oni dál brebentili, záke ní, afektovaní, primitivní a v t inou mizerní spisovatelé. te byli pry . doutník byl dobrý. sed l tam jeden hoch. práv jsem napsal p edmluvu k jeho druhé sbírce básní. nebo k první? to je jedno. "poslouchej," ekl hoch, "poj me ven a ekneme jim, a se na to vyserou. ekni mu, aby si tu houka ku str il do prdele." hoch nebyl patný spisovatel, um l se smát sám sob , co je n kdy známka jisté velikosti nebo p inejmen ím známka, e máte anci skon it jako n co jiného ne vycpaný literární hovno. sv t je plnej vycpanejch literárních hoven, který po ád mluv j o tom, jak se potkali ve Spoletu s Poundem nebo v Bostonu s Edmundem Wilsonem nebo s Dalím ve spodkách nebo s Lowellem u n j na zahrad ; sedí v upáncích, nechají vás naparovat se a TE jste k NIM promluvili, aha aha. "...kdy jsem se naposled vid l s Burroughsem..." '"Jimmy Baldwin, jak ten byl, je í ikriste, opilej, museli jsme ho vyvést na jevi t a op ít o mikrofon..." "p jdeme ven a ekneme jim, a si ten klakson str í do prdele," ekl hoch, ovlivn ný mýtem Bukowského (já jsem ve skute nosti zbab lec) a Hemingwayem a Humphreyem B. a Eliotem ve shrnutých spodkách. tak. bafal jsem z doutníku. klakson je el po ád dál. HLASITÉ KUKÁNÍ. "ta houka ka mi nevadí. nikdy necho na ulici, kdy jsi pil 5, 6 nebo 8 hodin v kuse. pro takový, jako jsme my, mají u p edem p ichystaný klece. myslím, e bych u dal í klec nesnesl, ádnou tu jejich zasranou klec. postavil jsem si jich dost sám." "jdu jim íct, aby toho nechali," ekl hoch. hoch byl pod vlivem supermana, lov k a Superman. líbili se mu urostlí chlapi, tvrdí a vra ední, sto devadesát centimetr , sto deset kilo, chlapi, kte í pí ou nesmrtelnou poezii. potí byla jen v tom, e velcí ho i byli v ichni nenormální a byli to rozmazlení buzíci s nalakovanými nehty, kte í jen psali drs ácký básn . jedinej chlápek, kterej spl oval hochovy p edstavy o hrdinovi, byl John Thomas, a velkej John Thomas se v dycky tvá il, jako by tam hoch v bec nebyl. hoch byl id a velkej John Thomas m l slabost pro Adolfa. já m l rád oba a já moc lidí rád nemám. "posly ," ekl hoch, "já jim jdu íct, a si to str í n kam." m j ty bo e, hoch byl sice velkej, ale trochu obtloustlej, jídlo moc nezanedbával, ale uvnit byl m kkej, laskavej, vystra enej a plnej obav, a taky trochu bláznivej jako my v ichni, nikdo z nás to nakonec nedokázal, a tak jsem ekl: "vyka li se na ten klakson, chlap e. stejn to nevypadá, e by na to troubil n jakej chlap. zní to jako enská. mu skej p estane houkat a pak zase za ne, hudebn vyhro uje. enská se prost o klakson op e. a výslednej zvuk je jedna velká enská psychóza." "m to sere!" ekl hoch a vyb hl ze dve í. a co je komu po tom? pomyslel jsem si. co na tom vadí? lidi neustále d lají kroky, které jim nikdo nem e mít za zlé. kdy ud láte n jaký krok, v echno musí být matematicky spo ítané. to se nau il Hem na bý ích zápasech a funk n

to vlo il do svýho díla. já se to nau il na dostizích a funk n to vlo il do svýho ivota. sta í dob í Hem a Buk. "haló, Hem? u telefonu Buk." "ach, Buk, jsem tak rád, e volá ." "myslel jsem, e bych sko il pro n jaký pití." "to by bylo výte ný, chlap e, ale jak vidí , panebo e, dalo by se íct, e jsem tak trochu z ruky." "ale pro jsi to ud lal, Ernie?" " etls moje kní ky. tvrdí se, e jsem se zbláznil, e jsem m l jakýsi p edstavy. st ídav po ád ve cvokárn . tvrd j, e jsem si vymyslil, jak mn odposlouchávají telefon, potom jsem si vymyslil, e mám za zadkem CIA, e m sledují a pozorují. ví , já nebyl nikdy moc na politiku, ale v dycky jsem se tahal s levi ákama. válka ve pan lsku, v echny ty blbosti." "jo, v t ina tvejch literárních postav inklinuje doleva. vypadá to romanticky, ale m e se z toho vyvrbit p kná past." "já vím. ale popravd e eno jsem m l p í ernou kocovinu a v d l jsem, e jsem ud lal chybu, a kdy uv ili na STARCE A MO E, bylo mi jasný, e sv t je prohnilej." "já vím. vrátil ses k svýmu p vodnímu stylu. ale to nebyla skute nost." "já v d l, e to není skute nost. a dostal jsem CENU. a nasadili na m pehy. a stá í. sed l jsem a chlastal jako starej zmrd, vypráv l vy p lý historky komukoli, kdo byl ochotnej poslouchat. musel jsem si ten mozek vyst elit." "dob e, Erníe, m j se zatím, ur it se uvidíme." "dob e, Buku, já vím, e p ijde ." zav sil. a jak. el jsem ven, abych se podíval po hochovi. byla to stará enská v novém aut , model 1969. po ád ma kala klakson. nem la nohy. ádný prsa. ádnej mozek. jenom auto z roku 1969 a rozho ení, obrovský a totální rozho ení. p íjezd k jejímu domku blokovalo zaparkované auto. m la vlastní rodinný d m. já bydlel v jednom z posledních dvork se slumy na DeLongpre. jednoho dne to domácí za stra livou sumu prodá a srovnají m buldozerem se zemí. to je zlý. po ádal jsem ve írky, který kon ily p i východu slunce, a ve dne v noci t ískal do kláves psacího stroje. ve vedlej ím dvo e il jeden blázen. v echno bylo nádherný. jeden blok na sever a deset blok na západ jsem mohl chodit po chodníku, na n m se skv ly stopy HV ZD. nevím, co ta jména znamenají. nechodím do kina. nemám televizi. kdy mi p estalo hrát rádio, vyhodil jsem je z okna. v opilosti. své, nikoli rádia. v jednom okn mám obrovskou díru. zapomn l jsem, e tam je sí proti hmyzu. musel jsem ji otev ít, a pak teprve rádio vyhodit, kdy jsem byl pozd ji jednou opilý, byl jsem bos a posbíral nohou (levou) v echno sklo, a doktor, ani mi dal panáka, se m b hem ezání chodidla, hledání a odvá ného vytahování st ep zeptal: "posly te, nechodíte n kdy tak trochu bez toho, abyste v d l, co d láte?" "v t inou, lov e." potom se mi za ízl do nohy tak hluboko, e to nebylo pot eba. chytil jsem se po stranách stolu a ekl: "ano, pane doktore." pak u byl trochu laskav j í. pro by m li být dokto i lep í ne já? nechápu to. tu úsko nou záludnost starýho doktora. tak jsem byl zase na ulici, Charles Bukowski, p ítel Hemingwaye, Ernieho, nikdy jsem ne etl SMRT ODPOLEDNE. kde ji se enu? hoch ekl té bláznivé enské v aut , která se jen do adovala zdvo ilosti a vlastnických práv: "odtáhneme to auto, odtla íme ho z cesty." hoch mluvil i za m . te , kdy jsem mu napsal p edmluvu ke kní ce, byl mým pánem. "hele, chlap e, to auto není kam odtla it. a mn je to navíc opravdu jedno. já jdu zpátky chlastat." zrovna za ínalo pr et. já mám stra n jemnou k i, jako krokodýl, a k tomu stejnou du i. ode el jsem. do prdele, m l jsem t ch p tek plný zuby.

ode el jsem, a kdy jsem se pak blí il do svý díry ve dvo e, usly el jsem, jak na sebe je í n jaké hlasy. Oto il jsem se. bylo to tady, n jaký ílený útlý hoch v tri ku je el na tlustýho idovskýho básníka, jemu jsem práv napsal p edmluvu k jeho básni kám. co s tím m lo spole nýho bílý tri ko? bílý tri ko tla ilo mýho zpola nesmrtelnýho básníka pry . tla il na n ho tvrd , bláznivá stará enská se po ád opírala o klakson. Bukowski, má snad zase jednou otestovat sv j levej hák? houpe se jako dve e od stodoly a doká e vyhrát tak jednu z deseti rva ek. kdy jsi naposled vyhrál n jakou rva ku, Bukowski? m l bys nosit enský kalhotky. dob e, do prdele, s takovými výsledky, jako jsou ty tvoje, u jedna porá ka navíc neznamená ádnou velkou hanbu. za al jsem se vracet, abych svýmu idovskýmu básníkovi pomohl, ale v iml jsem si, e mezitím p inutil bílý tri ko k ústupu. potom z v áku za 20 milion dolar , kterej postavili vedle mýho slumu, vyb hla n jaká mladá holka. díval jsem se, jak se jí p i b hu v hollywoodské imitaci m sí ního sv tla vlní prdel. holka, ukázal bych ti n co, na co nikdy nezapomene , na co bys nikdy nezapomn la: solidní devíticentimetrovej rozechv lej a pulzující pták, panebo e, ale ona mi nikdy nedala anci, ta vlnící se prdel uhán jící ke svýmu autu Fiaria nebo jak se to správn pí e, model 1968, sko ila dovnit , s kundou umírající po mé poetické du i, sedla si dovnit , nastartovala, vyjela z p íjezdové cesty, málem m p ejela, m , Bukowského, BUKOWSKÉHO, hmmm, a zajela s tím na podzemní parkovi t pod dvacetimilionovým v ákem. pro si to tam nezaparkovala rovnou? no. chlápek v bílém tri ku po ád je t b hal kolem bláznivé enské, m j idovský básník se ke mn vrátil v hollywoodském m sí ním svitu, který nás v echny zaléval jako smradlavá voda z umývání nádobí, sebevra da je tak t ká, mo ná se ná osud zm ní, v Penguinu vychází sbírka básní Norse - Bukowski Lamantia... a co? enská má volný pr jezd na p íjezdovou cestu, ale nem e se mezi auty trefit. dokonce si i patn najela. po ád couvá a nabírá nárazníkem bílou dodávku, která stojí p ed ní. p i prvním nárazu odcházejí zadní sv tla. couvá. dupe na plyn. odchází p lka zadních dve í. couvá. dupne na plyn. odchází celý blatník a p lka levého boku, ne, vlastn pravá strana, je to pravá strana. nic víc. p íjezdová cesta je volná. Bukowski - Norse - Lamantia. Penguinka. pro ty druhý dva chlápky je zatracen dobrý, e jsem v tý kní ce s nima. zase ty odvá ný ramena, sk ípání plechu o plech. a mezitím se opírá o klakson. bílý tri ko se klátí v m sí ním sv tle a b sní. "co se d je?" ptám se hocha. "nevím," p ipou tí nakonec. "bude z tebe jednou dobrej rabín, ale tomuhle v emu bys m l rozum t." kluk studuje na rabína. "já tomu nerozumím," ekl. "pot ebuju se napít," ekl jsem. "kdyby tady byl John Thomas, pozabíjel by je v echny. ale já nejsem John Thomas." m l jsem se k odchodu, enská po ád dál vrá ela do bílé dodávky a rozbíjela ji na kousky, byl jsem zrovna na odchodu, kdy v té chvíli p i el starý mu v brýlích a v hn dém kabát , který na n m schlíple visel, byl to opravdu starej chlap, star í ne já, a to znamená fakt starej, p i el blí a postavil se klukovi v bílém tri ku. postavil se? to je to správný slovo, ne? tak e starý mu v brýlích a vlajícím hn dém kabát p ibíhá s velkou plechovkou zelené barvy, musel to být p inejmen ím galon nebo mo ná 5 galon , nevím p esn , co to znamená, naprosto se mi vytratila zápletka nebo smysl, jestli tady v bec kdy jaký byl, a starý mu ká e tu plechovku po íleném hochovi v bílém tri ku, který b há dokola po t íd DeLongpre pod odvá n svítícím hollywoodským m sícem, v t ina barvy ho míjí, ale n jaké cákance ho zasáhnou,

p edev ím na míst , kde míval srdce, mouha zelené p es bílou, d je se to rychle, jak u se tak v ci d jí rychle, málem rychleji ne mrknutím oka a úderem srdce, a práv proto dostáváme o v ech událostech tak rozdílné zprávy, o nepokojích, p stních soubojích nebo o emkoli podobném, o i ani du e nedoká í udr et krok s frustrující zví eckou AKCÍ, ale vid l jsem, jak ten starý lov k klesá k zemi, jak padá, myslím, e tomu p edcházel úder, ale vím, e k ádnému druhému nedo lo. enská v aut p estala vrá et do dodávky a troubit, jenom tam sed la a je ela, je ela v nejvy ím mo ném rejst íku, který znamenal toté jako její le ení na klaksonu, byla mrtvá a nav dy odrovnaná v aut z roku 1969 a nedokázala to pochopit, byla posedlá a zni ená, roztrhaná na kusy, a jakási malá áste ka její du e kdesi uvnit si to p ece jen uv domovala - nikdo nakonec neztrácí du i úpln - jenom z ní po etile odhazují dev tadevadesát setin. bílý tri ko se napodruhý do starce skv le trefilo. rozbilo mu brýle. nechalo ho v hn dém kabát válet se a zmítat sebou. starý mu vstal a hoch mu dal dal í ránu, srazil ho na zem, pra til ho je t jednou, kdy byl na kolenou, kluk v bílém tri ku se dob e bavil. mladý básník mi ekl: "JE Í IKRISTE! PODÍVEJ SE, CO D LÁ S TÍM STARÝM LOV KEM!" "hmm, je to hodn zajímavý," ekl jsem a p ál jsem si mít u sebe pití nebo aspo cigaretu. ode el jsem zpátky dom . potom jsem uvid l auto líta ky a zrychlil jsem krok. hoch el za mnou. "pro se tam nevrátíme a ne ekneme jim, co se stalo?" "proto e se nic nestalo krom toho, e v ichni ze íleli, proto e jsou úpln umo ení ze ivota. v týhle spole nosti se po ítají jenom dv v ci: nenechej se p istihnout bez pen z a nenechej se p istihnout s jakoukoli drogou." "ale to tomu starýma lov ku nem l d lat." "k tomu jsou sta í lidi p edur ený." "ale co spravedlnost?" "v dy to je spravedlivý: mladí mlátí starý, iví mlátí mrtvý. copak to nechápe ?" "jen e ty íká takový v ci, a p itom jsi starej." "já vím, poj me dovnit ." vytáhl jsem pár dal ích piv a sed li jsme potichu. skrz st ny bylo sly et vysíla ku z auta té blbé líta ky. dva dvaadvacetiletí kluci s boucha kou a s pendrekem p ijeli, aby na míst rozhodovali o dvou tisících letech idiotského, homosexuálního, sadistického k es anství. ádný div, e se cítili dob e, nadití ve svých uniformách z p íjemné látky, v t ina policist jsou st edostavov tí ú edníci, kte í dostávají biftek d laný na pánvi a mají enu ku s nap l slu ným zadkem a nohama a tichý d m n kde ve Srákorárn zabili by vás, aby dokázali, e Los Angeles je v právu, zatýkáme vás, pane, je nám líto, pane, ale musíme to ud lat, pane. 2000 let k es anství a jak to v echno kon í? vysíla ky v autech líta ky, který se pokou ejí v echno to shnilý svinstvo udr et pohromad , a co dál? tuny válek, men í nálety, násilníci v ulicích, bitky na no e, tolik ílenc , e na to rad ji nemyslíte, necháte je rad i ovládnout ulice v policejních uniformách nebo bez nich. li jsme tedy dovnit a hoch po ád opakoval: "hele, p jdeme ven a ekneme policii, co se stalo?" "ne, chlap e, prosím t . kdy jsi opilý, jsi vinen bez ohledu na to, co se d je." "ale jsou p ímo p ed barákem, poj me jim to íct." "není o em mluvit." hoch si m prohlí el, jako bych byl p kn zasranej zbab lec. jsem. on byl nejdýl ve v zení sedm hodin p i n jaké demonstraci na losangeleské univerzit . "chlap e, myslím, e ve írek skon il."

hodil jsem mu na pohovku deku a on el spát. já si vzal dv t etinky piva, ob jsem otev el, postavil si je na elo své pronajaté postele, po ádn si p ihnul, natáhl se a ekal na svou smrt, jak to musel d lat Cummings, Jeffers, popelá , kamelot, dostihový peh... dopil jsem ob piva. hoch se probudil o p l desáté. nechápu, jak m ou lidi brzo vstávat. Micheline taky vstávala brzo. b hala po dom , zvonila na zvonky, v echny budila. v ichni byli nervózní a mlátili do zdí. lov ka, který vstává p ed polednem, jsem v dycky pova oval za úplnýho blbce. Norse m l skv lý nápad - sed t v hedvábném upanu a v py amu a nechat sv t, a si jde svou cestou. vypustil jsem hocha ze dve í a on ode el do sv ta. na ulici zasychala zelená barva. Maeterlinck v pták byl mrtvý. Hirschman sed l ve z e elém pokoji s krvavým ch ípím. a já napsal dal í P EDMLUVU k dal í knize ísi poezie. kolik je t ? "hej, Bukowski, mám tady sbírku básní. myslel jsem si, e by sis ty básni ky mohl p e íst a n co mi k tomu íct." "n co íct? jen e já nemám rád poezii, lov e." "to nevadí. jenom mi k tomu n co ekni." hoch byl pry . pot eboval jsem se vysrat. záchod byl ucpaný; domácí na t i dny odjel. vzal jsem hovno a vlo il je do hn dého papírového pytlíku. potom jsem el ven a nesl si pytlík jako lov k, který jde se sva inou do práce. kdy jsem el potom kolem prázdné parcely, pytlík jsem zahodil. t i p edmluvy. 3 pytlíky hoven. nikdo nikdy nepochopí, jak Bukowski trp l. vracel jsem se dom a snil o enách le ících na zádech s nohama vzh ru, o v né sláv . to první by bylo hez í. a do ly mi hn dé pytlíky. mám na mysli papírové pytlíky. v deset hodin dorazil po ák. dopis od Beilese z ecka, pí e, e tam taky pr í. tak dob e, uvnit jsem byl zase sám a ílenství noci se prom nilo v ílenství dne. uvelebil jsem se na posteli na zádech, zíral jsem do stropu a naslouchal zasranýmu de ti. FIALOVEJ JAKO KOSATEC Jedna strana odd lení byla ozna ena A-1, A-2, A-3 a tak dál a dr eli tam mu e, a druhá strana byla zna ená B-1, B-2, B-3 a dr eli tam eny. Rozhodli se ale, e je terapeuticky vhodné, abychom se ob as vídali, a to byla velice dobrá terapie - oustali jsme ve sk íních, venku na zahrad , za stodolou, v ude. Spousta enskejch tam ílenství jenom p edstírala, proto e je jejich man elé p istihli s jiným, a celý to byl trik - cht ly, aby jim zase uv ili, aby je man ílci politovali a aby se pak dostaly ven a d laly to celé znova. Pak se zase vracely a pak ly zase ven a tak dál. Kdy ale byly holky zav ené uvnit , musely to mít, a my d lali v echno, abychom jim v tom pomohli. A zam stnanci m li pochopiteln spoustu práce - dokto i soulo ili se set i kama a z ízenci ojí d li jeden druhýho, tak e sotva v d li, co d láme my. Bylo to výborný. Víc ílenc jsem potkal venku - kam se podíváte: v laciných obcho ácích, v továrnách, na po tách, v obchodech s pot ebami pro zví ata, na baseballu, ve stranických sekretariátech ne kolik jsem jich vid l uvnit . N kdy jste nev d li, za co se tam dostali. Byl tam jeden docela vyrovnanej chlápek, snadno se s ním dalo mluvit, jmenoval se Bobby, vypadal dob e; vlastn vypadal sakra líp ne v t ina psychiatr , kte í se nás sna ili vylé it. S ádným z psychiatr se nedalo del í dobu bavit, ani byste se za ali cítit úpln ílen . V t ina psychiatr se stala psychiatry, proto e se báli o sv j vlastní rozum. Zabývat se vlastním rozumem je to nejhor í, co m e ílenec ud lat, a v echny teorie, který to popírají, jsou kraviny. Ob as dokonce n jaký cvok pokládal podobný otázky: "Kde je doktor Malov? Dneska jsem ho je t nevid l. Má dovolenou? Nebo ho p elo ili?"

"Je na dovolené," odpovídal jiný cvok, "a p elo ili ho." "To nechápu." " eznickej n . Záp stí a krk. Nenechal ádný dopis." "Býval to takový p íjemný spole ník." "To jo, do prdele." Je to v c, kterou nikdy nepochopím. Myslím to hroznové víno na podobných místech. Hroznové víno nikdy není na kodu. Ve fabrikách, ve velkých institucích, jako je tahle... ob as ukápne slovo, e se tomu a tomu stalo to a to; ba co h , dny, týdny p edem jste sly eli v ci, které se potom staly Starýho Joea, kterej tady byl u dvacet let, mají propustit, nebo v echny nás mají propustit, nebo n co podobnýho, v dycky to nakonec byla pravda. Dal í v c, která se týká psychiatr - kdy bychom se vrátili k psychiatr m - spo ívá v tom, e nikdy nedoká u pochopit, pro na to musejí jít tak zostra, kdy mají po ruce v echny ty prá ky. Ani jedinej mozek mezi nimi v emi. Ale abychom se vrátili k tématu - pokro ilej í p ípady (mám na mysli pokro ilej í sm rem ke zdánlivému vylé ení) pou t li v dycky v pond lí a ve tvrtek ve dv hodiny s návratem o p l esté ve er pod trestem ztráty tohoto privilegia. Teoretický základ k této praxi spo íval v my lence, e bychom se pomalu mohli p izp sobovat ivotu ve spole nosti. Zkrátka místo abyste jen tak rovnou vylezli z blázince na chodník. Sta ilo se rozhlédnout, abyste se dostali okam it zase zpátky. Sta ilo, kdy jste vid li v echny ty cvoky, co se venku pohybovali. M l jsem povolena svá pond lní a tvrte ní privilegia, b hem nich jsem nav t voval doktora, na kterého jsem v d l n jakou pínu a zásoboval jsem se u n ho r znýma prá kama na povzbuzení, amfetaminem, libriem a podobn . Prodával jsem je paco m. Bobby je pojídal jako bonbóny a Bobby m l spoustu prach . Vlastn v t ina z nich m la prachy. Jak u jsem íkal, asto jsem p emítal, co tam Bobby d lá. Byl v po ádku ve v t in oblastí chování. Provád l jen jeden takový drobný trik: ka dou chvíli vstal, vrazil si ob ruce do kapes, vytáhl si vysoko nohavice kalhot a p e el tak osm nebo deset krok , p i em si p es rty potichu hloup pohvizdoval. Byla to n jaká melodie, která mu po ád tr ela v hlav . Trvalo to poka dý jen pár vte in. To bylo to jediný, co u n ho nefungovalo. D lal to po ád, tak dvacetkrát nebo t icetkrát za den. Kdy jste to zpo átku párkrát vid li, mysleli jste si, e si d lá legraci, a íkali jste si, m j bo e, co je to za sm nýho nádhernýho chlapíka. Teprve pozd ji vám do lo, e on to musí d lat. Dob e. Jak to bylo se mnou? Hned. Holky pou t li taky ve dv odpoledne, a to jsme u nich m li lep í anci. oustání ve sk íních bylo po ád rajcovní. Ale museli jste mrdat rychle, proto e prostor po ád k i oval nep ítel. Chlápci s vozíky, kte í znali nemocni ní pom ry a p ijí d li s vozíky a na e krásné, ale bezmocné dámy od nás odhán li. Ne jsem se dal na prodej prá k , nemíval jsem moc pen z, a tak bývalo hodn potí í. Jednou jsem musel zatáhnout jednu z t ch nejlep ích, Mary, na dámský záchod u jídelny. Docela nám dalo zabrat, ne jsme si na li vhodnou pozici nikdo si nebude na hajzlu lehat na zem - stát se nám tam p íli nevedlo - bylo to dost divný - a pak jsem si vzpomn l na trik, který jsem se jednou nau il. Na hajzlu ve vlaku cestou p es Utah. S p knou mladou Indiánkou, která se o rala vínem. - ekl jsem Mary, aby si hodila jednu nohu p es umyvadlo. Pomohl jsem jí dát nohu nahoru a vrazil ho do ní. Fungovalo to výte n . Zapamatujte si to. M e se vám to n kdy hodit. Dokonce si m ete na vylep ení zá itku nechat na koule téct teplou vodu. Mary pak vy la z dámských záchodk jako první a pak jsem vy el já. Z ízenec z jídelny m uvid l. "Hej, lov e, co d lá na dámskejch záchodcích?" "Proboha, lov e!" nazna il jsem mu pohyb záp stím. "Ty jsi fakt p knej proutník, co?" Odvrávoral jsem pry . Zdálo se, e m nepodez ívá. M l jsem z toho strach dobrý dva týdny, pak jsem na to ale zapomn l...

Myslel jsem si, e jsem na to zapomn l. Ale prá ky ly dob e. Bobby spolykal úpln cokoli. Prodal jsem mu dokonce i pár balí k antikoncep ních pilulek. Spolykal je. "Výborný zbo í, lov e. P inese to je t , e jo?" Nejdivn j í byl ale Pulon. Ten jenom sed l na idli u okna a v bec se nehýbal. Nikdy ne el do jídelny. Nikdy ho nikdo nevid l jíst. Ubíhaly týdny. Po ád sed l na svý idli. Vztahy m l jenom s naprostejma bláznama - s lidma, který nikdy na nikoho nepromluvili, dokonce ani na psychiatry. Ti tam postávali a mluvili s Pulonem. Mluvili o v em mo ným, p ikyvovali, smáli se, kou ili. Krom Pulona jsem m l nejlep í vztahy s beznad jnejma p ípadama jen já. Psychiat i se nás ptávali: "Jak se vám to s nima, chlapi, da í?" V tu chvíli jsme na n oba jen zírali a neodpovídali. Ale Pulon p itom um l mluvit s lidma, kte í nemluvíli u 20 let. Um l je p im t k odpov di na otázky a vypráv l jim o r zných v cech. Pulon byl stra n divnej. Byl to jeden z t ch pronikavejch mozk , který doká ou jít na smrt, ani by hnuli brvou - mo ná proto se tak choval. Jenom blbec má plnej pytel rad a odpov di na v echny otázky. "Poslouchej, Pulone," ekl jsem, "ty nikdy nejí . Nikdy t nevidím jíst ádný jídlo. Jak to d lá , e jsi na ivu?" "Chichichichichichichi. Chichichichichichichichi..." Hlásil jsem se dobrovoln na r zný práce, jen abych se dostal z odd lení, abych se mohl porozhlédnout kolem. Byl jsem tak trochu jako Bobby, jenom jsem si nevytahoval kalhoty a nepískal si fale n cosi z Bizetovy Carmen. Já m l sebevra edný komplex a depresivní stavy a nesná el jsem davy lidí a p edev ím jsem nesná el stání v dlouhých frontách na cokoli. A práv to je v echno, o em celá spole nost je: dlouhý fronty a ekání na cokoli. Pokusil jsem se o sebevra du plynem, ale nepovedlo se to. M l jsem ale jiný problém. Mým problémem bylo vstávání. Nenávid l jsem vstávání, odjak iva. íkával jsem lidem: "Dva nejv t í lidský vynálezy jsou postel a atomová bomba; ten první t p ede v ím chrání a ten druhý t ze v eho dostane." Mysleli si, e jsem se zbláznil. D tský hry, jaký v ichni hrají: d tský hry - z kundy do hrobu, ani by se jich kdy dotkla hr za ivota. Ano, nenávid l jsem ranní vstávání. Znamenalo to za ínat znovu ivot, a kdy jste byli celou noc v posteli, vybudovali jste si zvlá tní druh soukromí, kterého se lov k jen t ko z íká. Byl jsem v dycky samotá . Odpus te mi, myslím, e to nemám v hlav v po ádku, ale chci íct, e a na rychlovky s n jakou d vkou je mi úpln jedno, jestli v ichni lidi na sv t pom ou. Ano, vím, e to není hezká my lenka. Ale bojuju jako had; koneckonc , byli to lidi, kv li nim jsem ne astný. Ka dý ráno to probíhalo stejn : "Bukowski, vstávat!" "Co-o?" " ekl jsem: 'Bukowski, vstávat!'" "Jo?" " ádný 'JO!' Vstávat! Vsta te a s chutí do ivota, blázne!" "...chrr... jdi si zamrdat se set i kou..." "P ivedu doktora Blasinghama." "O oustej ho taky." A to u se poklusem p i ítil Blasingham, rozru ený a pon kud vykolejený, zrovna toti prstem oustal ve svý ordinací jednu studentku, která snila o s atku a dovolené na Francouzské Rivi... s jedním starým du evn zaostalým d dkem, kterýmu se ani nedokázal postavit. Doktor Blasingham. Pijavice okresních fond . arlatán a posera. Nedoká u pochopit, pro ho nezvolili za prezidenta Spojených stát . Mo ná ho nikdy nevid li - byl neustále zaneprázdn ný ohmatáváním a ucintáváním nad kalhotkama sest i ek... "Tak Bukowski. VSTÁVAT!" "Nic se tady nedá d lat. Absolutn nic se tady nedá d lat. Copak to nevidíte?"

"Vstávat. Nebo p ijdete o své výhody." "Do prdele. To je, jako byste ekl, e p ijdete o gumu, kdy není co oustat." "Tak dob e, ty hajzle... já, doktor Blasingham, za nu po ítat... Jdeme na to... Jedna... Dv ..."' Vysko il jsem: " lov k je ob tí prost edí, který odmítá pochopit jeho du i." "Vy jste p i el o du i u v mate ské kolce, Bukowski. Umyjte se a p ipravte se na snídani."... Nakonec mi dali za úkol dojit krávy, a tak jsem musel vstávat je t d ív ne ostatní. Ale bylo to docela p kný, tahat v echny ty krávy za vemena. A taky jsem se domluvil s Mary, e se ráno sejdeme ve stodole. Kolem samá sláma. Bude to výborný, bude to výborný. Tahal jsem za vemeno a Mary p i la ke kráv z druhé strany. "Dáme se do toho, Pythone." íkala mi 'Python'. Nemám sebemen í pon tí pro . T eba si myslí, e jsem Pulon? Vycházelo mi to tak. Ale co p inese p emý lení lov ku dobrýho? V dycky to vede jenom k potí ím. Vylezli jsme si na p du a svlékli se; oba jsme byli nazí jako ost íhaný ovce, t ásli jsme se a istá tvrdá sláma nás bodala jako hroty seká k na led. Do prdele, tak o tomhle lov k ítal akorát ve starých románech a my to ízením bo ím pro ívali! Dostal jsem ho dovnit . Bylo to skv lý. Práv se mi za alo da it, kdy to náhle vypadalo, jako by do stodoly vtrhla italská armáda... "HEJ! NECHTE TOHO! NECHTE TOHO! PUS TU ENU!" "OKAM IT Z NÍ SLEZ!" "VYTÁHNI Z NÍ TOHO SVÝHO URÁKA!" Tlupa z ízenc , samí prima ho i, v t inou homosexuálové, do prdele, nic jsem proti nim nem l, jen e podívejte se na to: u lezli nahoru po eb íku... "U SE ANI NEHNI, TY ZVÍ E!" "JESTLI DO NÍ VYST ÍKNE , TAK JSE BEZ KOULÍ!" Zrychlil jsem, ale nebylo to k ni emu. Byli ty i. Odtáhli m z ní a p eto ili m na záda. "PANE BO E, PODÍVEJTE SE NA TO!" "FIALOVEJ JAKO KOSATEC A DLOUHEJ JAKO POLOVI KA LIDSKÝ RUKY! JAK PULZUJE A JAK JE OBROVSKEJ A HNUSNEJ!" "JDEM NA TO?" "Mohli bysme p ijít o práci." "T eba by to stálo za to. "V tu chvíli ve el doktor Blasingham. Tím se v echno vy e ilo. "Co se to tam naho e d je?" ptal se. "Máme toho mu e pod kontrolou, doktore." "Co ena?" "Ano, ena." "Uf... ta je ílená jak blázen." "Tak dob e, oble te je a p ive te mi je do ordinace. Jednoho po druhým. enu jako první!" Nechali m p ed ordinací ekat, p ed Blasinghamovým soukromým Bo ím odd lením. Sed l jsem na tvrdé lavici mezi dv ma z ízenci a listoval st ídav v Atlantic Monthly a v Reader's Digest. Byla to muka, jako kdy umíráte ízní na pou ti a zeptají se vás, emu dáte p ednost - jestli chcete cucat suchou houbu nebo vám mají hodit do krku pár zrní ek písku... Myslím, e Mary protáhl ten povedenej doktor po ádn jazykem. Potom Mary spí vynesli z ordinace a vtla ili dovnit m . Vypadalo to, e Blasinghama celá zále itost p kn napru ila. ekl mi, e m sledoval n kolik dní dalekohledem. Podez ívali m u celé týdny. 2 neobjasn ná t hotenství. ekl jsem doktorovi, e p ipravit mu skýho o sex není ten nejzdrav j í zp sob, jak mu pomoct napravit rozum. Tvrdil, e sexuální energii je mo né páte í p evést a p em nit na mnohem p íjemn j í pou ití. Odpov d l jsem mu, e bych

to pova oval za mo ný, kdyby to lov k d lal dobrovoln , ale e kdy jsme k tomu p inuceni, páte i se prost moc nechce p evád t energie na jiná p íjemn j í pou ití. Tak to celé skon ilo. P i el jsem na dva týdny o své výhody. Ale je t ne to zabalím, doufám, e se mi to n kdy poda í ud lat na slám . Takhle mi zkazit oust - myslím, e mi p inejmen ím jeden dlu ej. NEBESKÝ O I p ed n jakou dobou p i la ke mn na náv t vu Dorothy Healeyová. m l jsem kocovinu a p tidenní strni t na brad . zapomn l jsem na to, a onehdy v noci u piva padlo její jméno. zmínil jsem se mladíkovi naproti, e se u m stavila. "pro za tebou p i la?" zeptal se. "nevím." "co íkala?" "nepamatuje se, co íkala. pamatuje si jenom, e m la na sob p kný modrý aty a m la nádhern jasný modrý o i." "ty si nepamatuje , co íkala?" "v bec nic." "m ls ji?" "samoz ejm e ne. Dorothy si musí dávat sakra majzla, s kým jde do postele. jen si p edstav tu publicitu, kdyby se nev domky vyspala s agentem FBI nebo s majitelem et zce obchod s obuví." " ekl bych, e Jackie Kennedyová si taky musí opatrn vybírat." "samo. Image. nikdy se asi nevyspí s Paulem Kassnerem." "to bych byl rád u toho, kdyby k tomu do lo." "dr el bys ru níky?" "dr el bych, aby se nerozpadli," odpov d l. a o i Dorothy Healeyové v sob m ly tu nádhernou planoucí mod ... kreslený seriály jsou u dlouho vá ný, a jsou díky tomu komi t j í, ne bývaly kdy d ív. v jistém smyslu p evzaly kreslený seriály roli n kdej ích seriál v rádiu. obojí má jednu v c spole nou: mají sklon p edvád t vá nou, velice vá nou realitu a v tom spo ívá jejich humor - v té jejich realit v tak um lohmotné podob z lacinýho obcho áku, e se tomu musíte zasmát, pokud zrovna nemáte p íli velký alude ní potí e. v dne ních Los Angeles Times (kdy tohle pí u) p edstavují poslední hv zdu hippie-beatnické scény Mary Worthovou. máme tu univerzitního rebela, vousatého a v roláku, utíkajícího s královnou kampusu, dlouhovlasou blondýnkou s dokonalou postavou (málem mi ztvrdl, kdy jsem si ji prohlí el). jaká stanoviska univerzitní rebel zastává, si nikdy nem eme být úpln jisti, známe jen pár jeho krátkých projev , v nich toho moc ne ekl. ale nebudu vás interpretací lánku unavovat. kon í velkým o klivým d dkem v kravat a drahým obleku, holohlavým a s orlím obli ejem, a ten d dek proná í k vousá i svá pou ení, nabízí jemu i celé skupin práci, aby mohl adekvátn ivit jeho sexy dceru. hippie-beatnik nap ed odmítá a mizí ze stránky a tatínek s dceru kou to balí, aby ho opustili a nechali ho v tom jeho idealistickém marastu, kdy v tu chvíli se hippie-beatnik vrací. "Joe...! Cos to ud lal?" íká sexy dcerunka. a Joe vchází s ÚSM VEM a BEZ VOUS : "myslel jsem si, e je správné, abys v d la, jak tv j man el ve skute nosti vypadá, drahou ku... ne bude p íli pozd !" potom se obrátí k ta kovi: "to znamená, e jsem za va i dceru ochoten zaplatit cenu, kterou po adujete, pane!" (ach, ten sex, ach, ta láska, ach, ten MRD!) "Ale," pokra uje ná n kdej í hipík, "po ád mám v úmyslu bojovat proti NESPRAVEDLNOSTI... kdekoli ji najdu!" to je dob e, proto e ná bývalej hipík hodlá najít spoustu nespravedlnosti v obchod s nemovitostmi. tatík mu p izvukuje: "Bude se ale stra n DIVIT, Joe! ...a zjistí , e my, sta í zpáte níci, chceme taky lep í sv t! My prost jen nev íme, e se musí SPÁLIT d m, kdy se chce zbavit termit !"

jen e, sta í zpáte níci, lov k si musí pomyslet, co to D LÁTE? potom p elétnete o ima na prot j í stranu na APARTMÁ 3-G, kde univerzitní profesor rozebírá s velice bohatou a krásnou dívkou její lásku k idealistickému a chudému mladému doktorovi. ten doktor projevuje velmi o klivé záchvaty temperamentu - trhá ubrusy a shazuje nádobí ze stol v kavárnách, há e vají kovými chlebí ky a - pokud si to dob e pamatuju mlátí svoje p átele. vzteká se, proto e ta krásná bohatá ena mu po ád nabízí peníze, ale nicmén p ijme nový moderní automobil, na vysoké noze za ízenou ordinaci v centru m sta a dal í vymo enosti. kdyby ten doktor byl kamelot z rohu ulice nebo po ák, nic takovýho by nedostal, a já bych rád vid l, jak jde do n jakýho no ního klubu a shodí tam na podlahu ve e i i s vínem a kávou a l ícema a pak se vrátí na místo a ani se neomluví. ur it bych nesnesl pomy lení, e by mi TENHLE doktor operoval moje chronický hemeroidy. kdy si tedy tete takový kreslený seriály, tak se sm jete, sm jete a sm jete, a p itom víte, e to tak áste n opravdu je. v era p i el ke mn na náv t vu jeden profesor z místní univerzity. nevypadal jako Dorothy Healeyová, ale jeho ena, peruánská básní ka, vypadala opravdu dob e. d vodem k náv t v bylo, e u byl unavený z t ch v ných shromá d ní takzvané NOVÉ POEZIE. kolem poezie je po ád ten nejv t í a nejsnob t j í um lecký povyk a malé básnické skupinky bojují o moc. mám za to, e ta nejv t í kdy vynalezená snobárna byla skupina ERNÁ HORA. a Creeleyho se po ád tu a tam na univerzitách bojí - bojí se ho a obdivují ho - víc ne jakéhokoli jiného básníka. potom tu máme akademiky, kte í pí ou podobn jako Creeley velmi pe liv . v podstat má dne ní obecn p ijatelná poezie na sob jakýsi skelný povrch, je to kluzké a unikavé, a kdy se do toho pono íme hloub ji, p ijdeme na to, e se tu skládají sloví ka jedno k druhému do pon kud nelidské ocelové sumace nebo jakéhosi poloutajeného hlediska. je to poezie pro milioná e a tlus ochy, co mají as, tak e má podporu a p etrvá, proto e její tajemství spo ívá v t ch, kte í pat í do kruhu, jenom v t ch a ostatní se m ou jít vycpat. ale poezie je to nudná, stra n nudná, tak nudná, e její t kopádnost je pova ována za její skrytý význam - význam je ukryt, dob e, tak dob e ukryt, a tam ádný význam není. ale kdy se VÁM ho neda í nalézt, nemáte du i, cit a tak dál, tak e HO RAD JI NAJD TE, NEBO K NÁM NEBUDETE PAT IT. a kdy ho nenajdete, TAK ML TE. ka dé dva t i roky tak n kdo z akademické p dy, kdo si chce zachovat pozici v univerzitní hierarchii (a pokud si myslíte, e Vietnam je peklo, m li byste vid t, co se d je mezi t mi takzvanými velkými mozky p i intrikách a v bitvách o moc ve vlastních malých celách), vydá dal í unavenou sbírku nablýskané a zbab lé poezie a dá tomu nálepku NOVÁ POEZIE nebo NOVÁ NOVÁ POEZIE, ale po ád je to tý obehraný kolovrátek. tenhle profesor byl vylo en hazardér. íkal, e má té hry dost a e chce p ijít s n ím silným, s n jakou novou tvo ivostí. m l své vlastní nápady, ale potom se m zeptal, kdo podle mého pí e OPRAVDOVOU novou poezii, co je to za hochy a jaký je ten materiál. neum l jsem mu odpov d t, opravdu. nap ed jsem pár jmen zmínil: Steve Richmond. Doug Blazek, Al Purdy, Brown Miller, Harold Norse, a tak dál, ale potom jsem si uv domil, e v t inu t ch lidí znám osobn , a pokud ne osobn , tak aspo z dopis . m l jsem z toho prabídný pocit. kdy vypíchnu práv tyhle, bude to zase dal í taková ERNÁ HORA - skupinka ení podle jinýho klí e, co zrovna "letí". tak se za íná umírat. jistý druh nádherný osobní smrti, ale v ádným p ípad nic dobrýho. ekn me tedy, e je necháte stranou; e necháte stranou ty starý bardy nablýskaný poezie, co vám z stává? práce nabité energií, ivé práce mladých, co teprve za ínají psát a objevují se v malých asopisech, které vydávají dal í energií a ivotem nabití mladíci. sex je pro n ímsi novým a ivot je taky docela nový a válka taky, a to je v po ádku, p iná í to ob erstvení. je t se nestali "sou ástí". jak to ale bude pokra ovat? napí ou vám jeden dobrý ver a 14 patných. ob as nad jejich pracemi dokonce zatou íte po

k i álové pr zra nosti a pe livém krtání Creeleyho, a v ichni taky zn jí úpln stejn . potom zatou íte po Jeffersovi, mu i sedícím na skále a tesajícím krev svého srdce do st ny. íkají, abyste nev ili lov ku p es 30, a z procentuálního hlediska to není patná pou ka - v t ina lidí je do té doby zaprodaná. jak mám ale potom V IT LOV KU POD 30? kdy se pravd podobn zaprodá? s Mary Worthovou, její nos vykukuje z pozadí. asi je to dobová zále itost. pokud jde o poezii (v etn jistého Charlese Bukowského), jednodu e v této chvíli, prost NEMÁME ádné nabijáky, ádné nebojácné inovátory, mu e, bohy, hochy, kte í by nás dokázali vykopat z postele nebo nás provést temným peklem továren a ulic. doba T. S. Eliot je pry ; Auden skon il; Pound eká na smrt; Jeffers po sob nechal díru, která se nedá zaplnit ádným Love-In v Grand ka onu; dokonce i starý Frost m l jistou duchovní velkolepost; Cummings nám nedával usnout; Spender p estal psát, nebo " ivot dne ního lov ka zmírá"; D. Thomase zabila americká whisky, americký obdiv a americká enská; dokonce i Sandburga, dávno p edtím ne pohasl jeho talent a vkrá el do amerických t íd s neost íhanými bílými vlasy, patnou kytarou a zmatenýma o ima, dokonce i Sandburga nakopla smrt do zadku. p ipus me si to: velikáni jsou pry a ádní jiní velikáni je nep i li nahradit. mo ná je to dobou. mo ná je to dobou Vietnamu, Afriky, Arábie. je docela dob e mo né, e lidi cht jí víc, ne co um jí básníci vyjád it. je docela dob e mo né, e nakonec se stanou básníky v ichni lidé - s trochou t stí. b h ví, já básníky rád nemám. nerad s nimi sedím v jedné místnosti. je ale t ké najít to, co má lov k skute n rád. zdá se, e v ulicích n co chybí. mu , který mi plní nádr u benzinky na rohu, vypadá jako to nejodporn j í a nejhnusn j í zví e. a kdy vidím fotografie svého prezidenta nebo kdy ho sly ím mluvit, vypadá jako n jaký obrovský vykrmený klaun, jakési hloupé a um lé stvo ení, je má v rukou m j ivot, mé nad je, stvo ení, které rozhoduje o v ech ostatních. a já tomu nerozumím. je to, jako by se ná prezident choval jako na e poezie. je to tém tak, e jsme si ho stvo ili nedostate ností vlastní du e, a proto si ho zaslou íme. Johnson je p kn v bezpe í p ed kulkou n jakého atentátníka, nikoli kv li zvý eným bezpe nostním opat ením, ale proto e v zabití mrtvoly lze nalézt jen malé nebo spí v bec ádné pot ení. co nás vrací k profesorovi a jeho otázce: koho za adit do kní ky opravdu nové poezie? ekl bych, e nikoho. zapome te na tu kní ku. to by bylo nejlep í. jestli si chcete p e íst n co opravdu lidskýho a bez p etvá ky, doporu il bych Kana ana Ala Purdyho. ale co to vlastn znamená, e je Kana an? jen n koho, kdo pod imuje n kde na strom , je zde sotva p ítomen a vyk ikuje nádherné zapálené písn do svého podomácku vyráb ného vína. as, bude-li nám dop án, nám v echno poví, ekne nám o n m. tak e pardon, profesore, nem u vám pomoct. byla by to jen taková r e v mé knoflíkové dírce (R E ZEM ?). jsme ztraceni, a to v etn Creeley , vás, m , Johnsona, Dorothy Healeyové, C. Claye, Powella, Hemova posledního výst elu, toho velkolepého smutku mé dcery, která ke mn b í nap í pokojem. v ichni cítíme po ád víc a víc tu stra livou ztrátu du e a sm ru a sna íme se ím dál víc dosp t k n jaké podob Krista p ed kone nou katastrofou, jen e se neobjevuje ádný Gándhí nebo RANÝ Castro. jenom Dorothy Healeyová s nebeskýma o ima. a to je v ivá komunistka. tak e jsme v brynd . Lowell odmítl jakési pozvání od Johnsona na zahradní slavnost. to bylo dobré. to byl za átek. jen e Robert Lowell pí e nane t stí dob e. p íli dob e. je lapen kdesi mezi nablýskanou poezií a tvrdou realitou a neví, co má d lat - míchá proto obojí a umírá na oba zp soby. Lowell by byl moc rád lidskou bytostí, ale kastrují ho vlastní poetické koncepce. Ginsberg nám mezitím provádí p ed o ima gigantické p emety, uv domuje si díru a sna í se ji zaplnit. p inejmen ím ví, co je patn - jen e prost postrádá um lecké mistrovství, aby mohl svou vizi naplnit. tak e, profesore, d kuju, e jste se stavil. spousta podivných lidí mi klepe

na dve e. p íli mnoho podivín . nevím, co z nás bude. pot ebujeme spoustu t stí. a já ho poslední dobou nem l. a slunce se p ibli uje. a zdá se, e ivot, t eba e je tak hnusný, bude stát je t tak t i ty i dny za to. myslíte, e to zmákneme? POVÍDKA PRO WALTERA LOWENFELSE set ásl ze sebe kocovinu a vylezl z postele a náhle byly tady ena a dít - a on otev el dve e a dovnit vb hlo d cko a za ním ve la ena. a z Novýho Mexika. i kdy nap ed se zastavily u Velký Billy, lesbi ky. d cko - hol i ka sebou pra tilo na pohovku a op t p ehrávali hru na setkání. bylo p kný vid t dít , bylo zpropaden dobrý vid t se s dít tem. "Tina dostala zán t do palce na noze. d lá mi to starosti. byla jsem dva dny tak trochu v mlze, a kdy jsem se toho zbavila, m la na palci tohle." "m la bys ji p inutit, aby ve v ech t ch brlozích nosila boty." "NA TOM NEZÁLE Í! CELEJ SV T JE JEDEN VELKEJ BRLOH!" ekla. byla to ena, která si z ídkakdy esala vlasy, chodila v erném oble ení na protest proti válce, nejedla grepy kv li stávce proti grep m, byla komunistka, psala poezii, ú astnila se love-in , vyráb la popelníky z keramické hlíny, ustavi n kou ila a pila kávu, pobírala nejr zn j í eky od matky a bývalých man el , ila s nejr zn j ími mu i a m la ráda chleba s jahodovou marmeládou. d ti pou ívala jako zbran a m la jedno za druhým, aby se mohla ú inn bránit. t eba e v echno, co si s ní mohl lov k v posteli u ít, m l u dávno za sebou, i kdy u se v ím skoncoval, chlast byl evidentn jedinou zasranou výjimkou. ale tak by se u nikdy opít nemohl. v podstat mu p ipadala jako jakási nábo enská fanati ka naruby - nic nemohla d lat p ece patn , kdy m la ty nádherné ideály: pacifismus, lásku, Karla Marxe, v echny ty pi oviny. nev ila ani na PRÁCI, ale kdo na ni nakonec v í? naposled pracovala za druhé sv tové války, kdy se p idala k dobrovolným enským sbor m, aby spasila sv t a zachránila ho p ed tou bestií, která pálila lidi v pecích: p ed A. Hitlerem. ale z intelektuálního hlediska to byla dobrá válka, víte. a te strkala do pece jeho. "kristenanebi, zavolej mýmu doktorovi." znala na doktora íslo: to byla jedna z v cí, na n byla dobrá. ud lala to. pak u jen káva a cigarety a povídání o projektu komuny, v ní ila. "n kdo vylepil ve stodole tvou básni ku HAJZL LIDSTVA. a je tam s náma jeden starej opilec, Elí, je mu edesát. je neustále opilej a dojí kozu." sna ila se, aby mu to zn lo lidsky, aby ho zaujala v emi t mi mouchami a od íznutím od jakékoli mo nosti samoty, dostih nebo v klidu popíjeného piva, a taky by tam musel sed t a dívat se, jak se po ní válejí chlápci s chorým mozkem, a on by nemohl árlit, jenom prosté nechutné hr zy a deprese z mechanických lidí provád jících mechanické pohyby, lidí, kte í se sna í p ivést svoje zabetonované du e zpátky k ivotu výst iky spermatu. "no jo," ekl, "já kdybych tam dol p ijel, podíval se na ten pinavý kopec a slepi í trus, za al bych k i et a ze ílel bych. nebo bych si na el zp sob, jak se zabít." "Elí by se ti líbil. ten je taky po ád opilej." hodil plechovku od piva do papírovýho pytle. " edesátiletýho o ralu m u najít v ude. a kdy ne, tak sta í dvanáct rok po kat. jestli se mi to poda í." kdy se jí tohle nepovedlo, vrátila se ke káv a cigaretám, trochu zak iknutá, ale zárove s jakousi slepou zu ivostí, a jestli si myslíte, e n co takového neexistuje, tak to jste je t nepoznali paní Lásku, Protivále nou Pacifistku, paní Básní ku, prost Paní. sed t na koberci v kruhu p átel a vanit o kravinách... byla st eda a on musel ve er do PRÁCE, zatímco ona vzala d cko do místního knihkupectví, kde si navzájem etlo svoje v ci pár lidí. v Los Angeles bylo takových míst habad j. lidi, kte í neum li psát dost dob e, aby se to mohlo

íst ko kám, se scházeli a etli si navzájem, co napsali, aby se mohli povzbuzovat, jak jsou dob í. byla to jakási du evní onanie, kdy nebylo co jiného d lat. deset lidí si mazalo med kolem huby a uji ovali se, jak jsou výborní spisovatelé, ale ob as bylo sakra t ký najít n koho jedenáctýho, a pochopiteln nem lo ádnou cenu n co posílat do asopis jako PLAYBOY, THE NEW YORKER, THE ATLANTIC, EVERGREEN, proto e tam dobrý psaní nepoznají a neocení, ne? "na na ich setkáních teme lep í v ci ne ve v ech velkých i malých asopisech dohromady..." ekl mu p ed deseti lety jeden nýmand. do prdele, bylo by to jen k nasrání... kdy se v noci ve tvrt na ty i vrátil, m la v celém byt rozsvíceno, rolety vyta ené a spala na pohovce s vystr eným nahým zadkem. vstoupil do bytu, pozhasínal v t inu sv tel, zatáhl rolety, el se podívat na dít . d v átko v sob m lo jiskru. star í ena je dosud nezabila. u 4 roky. díval se na spící dít , na Tinu, byl to zázrak, jak spala a ila navzdory tomu okolnímu peklu. i pro n ho to bylo peklo, ale taky to v zelo v prosté a zásadní skute ností, e nedokázal vystát tu enskou. a nebylo to jen v enských jako takových; existovalo pár en, které by snesl, a spousta z nich k n mu byla taky nespravedlivá - dávaly mu p kn zabrat; ale dít - pro to jsou d ti, které nakonec v dycky dostanou na prdel? necelý metr vysoká, bez zam stnání, bez pasu, bez ance. za ínáme je zabíjet v té chvíli, kdy vylezou z kundy. staráme se o jejich r st a strkáme je p ímo do té druhé díry. naklonil se a políbil spící dcerku, ale skoro stydliv . kdy se vrátil do pokoje, byla vzh ru. voda na kávu v ela. cigareta. on si dal pivo. co je mu po tom, v ichni jsou ílení. "dnes ve er se jim líbila moje básni ka," ekla. " etla jsem svoji básni ku a jim se líbila. mám ji tady, kdyby sis ji cht l p e íst." "poslouchej, d v e, úpln ze m v práci vymlátili mozek. myslím, e si ji te nejsem schopnej po ádn p e íst. zítra, jo?" "jsem tak astná. vím, e bych nem la, ale jsem. zná ten poetickej asák, co z na ich skupinovejch tení vydáváme?" "jo?" "tak jeden výtisk se dostal k Walteru Lowenfelsovi, on si ho p e etl a napsal, aby se na m zeptal!" "to je p kný, fakt p kný." m l radost kv li ní. cokoli, z eho byla astná, cokoli, co ji vytahovalo z té zasrané hadí nory. "Lowenfels má dobrej vkus; je to sice tak trochu levi ák, ale to já mo ná taky, to se patn pozná. ale tys napsala pár kousk , co mají ávu, to víme oba," ekl. koupala se v té radosti a on se za ni cítil astný. cht l, aby zvít zila. pot eboval, aby zvít zila. v ichni to pot ebovali. co je to za zkurvenou hru. "ví ale, v em v zí tv j problém." vzhlédla: "v em?" "je to po ád t ch osm nebo dev t stejnejch básní." nosila t ch 8 nebo 9 stejných básní do ka dé nové literární skupiny, kterou objevila a mezitím si hledala dal ího mu skýho, dal í d cko, dal í obranu. neodpov d la. po chvíli ekla: "co je to za asopisy v tý velký kartonový krabici?" "moje dal í sbírka básní. pot ebuju u jenom titul a písa ku. záloha je na cest . musím jenom p epsat svoje vlastní básni ky, ale já nejsem schopnej p episovat svoje vlastní básni ky. je to ztráta asu a návrat po stejný cest . nedoká u to. ta krabice tady le í u p l roku." "pot ebuju prachy. kolik mi zaplatí ?" "dvacet, t icet dolar , ale je to p í erná práce, t ká a nudná." "ud lám to." "tak dob e," ekl, ale v d l, e to nikdy neud lá. nikdy nic neud lala. 8, mo ná 9 básni ek. ale jak se íká, i kdy napí ete v ivot jenom jednu nebo

dv dobrý básni ky, jste v tom. v em? v kund s tripletu, pomyslel si... d cko m lo narozeniny, asi p ed dv ma nebo t emi týdny, a následující den jel s Tinou - doktor jí z palce odstranil nehet a dal jí malé lahvi ky, které m la ka dé ty i hodiny pít -, d lal p í erné poch zky, které lov ka úpln stravovaly, zatímco m l n kde o ralý zpívat - vyhnul se asi ty em nebo p ti obchod m, aby udr el lo na vod , potom se stavil v pekárn , vyzvedl narozeninový dort, ud lali ho p kn , vzali s Tinou ten dort v r ové krabici a zamí ili na trh pro toaletní papír, maso, chleba, raj ata a b hvíco je t , zmrzlinu ano zmrzlinu, jakou zmrzlinu bys ráda, Tino? zatímco na nás padá ocelová obloha Richarda Nixona, tak jakou, Tino, co? kdy se vrátili, byla poetka Waltera Lowenfelse zelená vzteky, prskala a nadávala... rozhodla se, e p epí e sbírku básni. a co? dal jí novou pásku do stroje. "TA ZASRANÁ PÁSKA NEFUNGUJE!" byla stra n vzteklá, sed la tam ve svých erných protivále ných atech. vypadala o kliv . je t o kliv ji. "po kej chvilku," ekl jí. "máme dort a v bec." zanesl nákup do kuchyn a Tina la s ním. díky bohu za tohle nádherný dít , pomyslel si, který vze lo z t la téhle eny, jinak se obávám, e bych tu enskou zavra dil. díky bohu za m j osud nebo dokonce i Richardu Nixonovi. díky jemu nebo vlastn emukoli: t m modrým stroj m, co se nikdy neusmívají. vrátili se s Tinou do pokoje, kde stál psací stroj, a on zvedl víko stroje a je t v ivot nevid l takovým zp sobem nasunutou pásku, nedalo se to v bec popsat. ve skute nosti se stalo to, e dal í ve er la na jiné básnické tení a n co u nedopadlo tak dob e; o co lo, mohl jen hádat: n kdo, s kým cht la mrdat, ji neo oustal, nebo ji o oustal n kdo, s kým mrdat necht la, nebo n kdo ekl n co patného o její poezii, nebo ji n kdo po krátkém rozhovoru nazval "neuroti kou"; a to bylo cokoli, tak to v tomhle prost edí chodilo, sta ilo je trochu popíchnout a bu se úpln rozzá ili strojenou láskou, nebo se celí nakr ili a zmítali se nenávistí. byla te úpln bez sebe a on s tím nedokázal nic d lat. sedl si a nasadil pásku správným zp sobem. "A 'S' SE ZASEKÁVÁ!" je ela. nezeptal se jí, co se na tom druhém básnickém tení stalo. tentokrát ádná zmínka od Waltera Lowenfelse. odebrali se s Tinou k jídelnímu stolu a on vytáhl dort, ASTNÉ NAROZENINY, TINO, na el ty i dr á ky na sví ky a poda ilo se mu nasunout ty i zasraný sví ky do dr á k a zarazit je do dortu a potom usly el téct vodu... koupala se. "posly , nechce se podívat, jak Tina sfoukává sví ky? do prdele, p ijely jste kv li tomu a z Novýho Mexika. jestli se nechce dívat, tak nám to ekni, a my za neme bez tebe." "tak dob e, p ijdu..." "dob e..." p i la. a on zapálil ty zasraný sví ky, ty i. ohe . na dortu. " astné narozeniny ti p ejem. astné narozeniny ti p ejem. astné narozeniny, drahá Tino... " a tak dál. sentiment. ale její tvá i ka, Tinina, zá ila jako 10 000 film o t stí. v ivot nic takového nevid l. musel si b icho, plíce i o i sev ít eleznou obru í, aby zadr el plá . "tak dob e, holka, te je sfoukni. doká e to?" Tina se naklonila a poda ilo se jí sfouknout první 3, ale zelená sví ka vydr ela a on se rozesmál. bylo to legra ní, opravdu mu to p ipadalo legra ní:

"do prdele, ta ZELENÁ se ti nepovedla! jak je to mo ný, e nedoká e sfouknout ZELENOU sví ku?" zkou ela to znovu. potom ji dostala. a oba se smáli. nakrájel dort a dali si k n mu zmrzlinu. banální sentiment. ale líbilo se mu její t stí. potom máma vstala. "musím se vykoupat." "dob e..." ode la. "záchod je ucpanej." ve el za ní. záchod nikdy nebýval ucpanej, dokud nep ijela ona. házela do n j chuchvalce edivých vlas , nejr zn j í d myslná za ízení na kundu a stohy toaletního papíru. namlouval si, e si to vymý lí, ale opravdu s jejím p íjezdem v dycky p icházelo ucpání záchodu, p íchod mravenc a v elijaké temné a melancholické my lenky na smrt. v dycky p icházely s ní s tou dobrou osobou, která nenávid la válku a nenávid la nenávist a volila lásku. cht l tam str it ruku a v echny ty její serepeti ky vytáhnout, ale ona jen ekla: "podej mi rendlík!" "co je to rendlík?" zeptala se Tina. "to je slovo, který lidi rádi íkají, kdy je nenapadá nic jinýho, co by mohli íct," odpov d l jí. "ve skute nosti nic takovýho jako rendlík neexistuje a nikdy neexistovalo." "co budeme d lat?" zeptala se Tina. "dáme jí hrnec," ekl. p inesli jí hrnec a ona se chvíli srala kolem záchodové mísy, ale nedokázala se v ím tím p í erným svinstvem, co tam naházela, a s heroickými hovny nic ud lat. po ád to jenom chrchlalo a pak to naprd lo zpátky, tak jako ona v dycky prd la. "zajdu pro domácího," ekl. "ALE JÁ SE POT EBUJU VYKOUPAT!" je ela. "tak dob e," odpov d l, "vykoupej se. hajzl po ká." zav ela se tam. oto ila kohoutkem u sprchy. musela v té spr e stát dobrý dv hodiny. n co v tom, jak jí voda drcala na mozek, jí muselo dávat pocit dobra a bezpe í, jednou musel s Tinou dovnit , aby se vy urala. ani si nev imla, e byli uvnit . její tvá a du e byly obrácené k nebes m: pacifismus, poezie, matka trpitelka. odp rkyn grep , ist í ne vydestilované hovno, jeho ú et za vodu a elekt inu nar stal a tan il nad její ú asnou du í. ale nemohla to být záludná taktika komunistické strany - dohnat v echny k ílenství? nakonec ji odtamtud svými vtípky vystrnadil a p ivedl domácího. sn ní a malátnost se ur it k její poetické du i hodily - mohl ji mít Walter Lowenfels -, ale on se pot eboval vysrat. domácí byl prima. sta ilo pár strk s jeho pov stným rudým plun rem a cesta do mo e byla volná. domácí ode el a on se usadil a nechal v emu volný pr b h. kdy vy el ze záchodu, byla úpln nep í etná, a tak navrhl, aby strávila zbytek dne a ve er v nedalekém knihkupectví nebo n kde v bordelu nebo kde chce, a e on si zatím bude hrát s Tinou. "dob e. vrátím se zítra kolem poledne s matkou." nalo ili ji s Tinou do auta a zavezli ji do knihkupectví. jakmile vystoupila, nenávist v její tvá i okam it ustoupila, nenávist z její tvá e zmizela a cestou ke dve ím knihkupectví u zase byla pro MÍR, LÁSKU, POEZII, pro samé krásné v ci. ekl Tin , a si jde sednout k n mu na p ední sedadlo. chytila se ho za ruku a druhou ídil. " ekla jsem mám 'sbohem'. miluju mámu." "ur it ji miluje . a já vím, e máma t taky miluje." a tak ídil, jeli spolu, ona a on, oba velice vá ní, jí byly ty i, on byl o trochu star í, ekali na ervené a sed li vedle sebe. to bylo v echno. sta ilo to.

POZNÁMKY K P ÍPADNÉ SEBEVRA D sedím u okna a p ijí d jí popelá i. vysypávají popelnice. poslouchám, kdy budou brát tu moji. u je to tady: PRASK CINK TINK BLU K T ! dívají se jeden na druhýho: " lov e, tady mají jednoho po ádnýho pijana!" zvedám svou láhev a ekám na dal í vývoj kosmických let . * * * kdosi mi dal panebo e, ten to. prost ze d je slavným? * * * p i li dva. id a N mec. "kam jedeme?" ptám se. neodpovídají. N mec ídí. poru uje ve keré dopravní p edpisy. plyn má se lápnutý k podlaze. potom jsme v kopcích a on klou e po okraji silnice - je tam estisetmetrový sráz. není p kné, uva uju, zem ít rukou n koho jiného. dorazíme na hv zdárnu. nuda. oba vypadají spokojen . id má rád zoologické zahrady, ale je noc a v zoo mají zav eno. jsou lidi, kte í po ád musejí n kam chodit. "poj me do kina!" "poj me se vykoupat!" "poj me si za oustat!" "vyserte se na to," íkám v dycky, "m tady nechte sed t." lidi u pak dál nic nenavrhují. jenom m posadí do auta a já m u jenom valit o i, jaká zvlá tní nudná hloupost m asi eká. N mec tedy b í k budov . v omítce jsou zá ezy, které vedou a na st echu. N mec se po nich za íná plhat. najednou je v p lce domu, visí nad pr elím. bo e, jaká nuda, pomyslím si. ekám, a spadne nebo sleze dol . jde kolem jeden u itel. je tam se st edo koláky. v ichni jsou se azeni, jako by se chystali projít dve mi. u itel vzhlédne a uvidí N mce. "ten pat í k nám?" ptá se. "ne, ten pat í ke mn ," odpovím mu. napochodují dovnit . N mec slézá dol . vcházíme do budovy. je to tady stejné, jako to bylo p ed t iceti lety. velká pohupující se koule zav ená v báni na drát . v ichni se dívají, jak se koule houpe. bo e, pomyslím si, jaká nuda. potom jdu za N mcem a idem a oni chodí kolem a v ude ma kají tla ítka. p edm ty se trhav chv jí a trochu pohybují. nebo vidíme elektrický výboj. polovina za ízení je rozbitá a ma kání tla ítek je marné. N mec se nám ztratil. chodím s idem. nachází p ístroj, který zaznamenává ot esy p dy. "hej, Hanku!" je í. "jo." "poj sem! podívej: a napo ítám do t í, oba nadsko íme do vzduchu." "dob e." on vá í devadesát, já metrák. "raz, dva t i!" nadskakujeme a p istáváme. p ístroj napí e pár ádk . "raz, dva t i!" nadskakujeme. kní ku od Normana Mailera. jmenuje se K es ani a kanibalové. jenom pí e a pí e. není v tom ádná áva, ádný humor. nechápu sebe jen tla í slova, jakákoli slova, cokoli. práv tohle se jen pomyslete, jaké máme t stí!

"a je t jednou! raz..." "sereme na to," íkám, "poj me na panáka!" odcházím. p ichází N mec. "poj me pry ," navrhuje. "samo," íkám. "odmítla m n jaká kurva," íká N mec, "je to nechutný." "nic si z toho ned lej," íkám, "asi má posraný kalhotky." "ale to se mn líbí." "rád si k nim ichá ?" "samoz ejm ." "tak to promi , to má dnes ve er sm lu." p ibíhá id: "p jdeme do dragstoru Schwab!" je í. "ach, kristenanebi," odtu ím. vracíme se do auta a N mec nám zase musí p edvád t, jak blízko smrti nás m e p ivést. pak jsme kone n zpátky z kopc . v ichni lidi v Los Angeles to d lají: ílejí po n em, co tady není. v podstat je to strach podívat se sám na sebe, v podstat je to strach ze samoty. já se bojím davu, toho zdivo elého, hledajícího davu; lidí, kte í tou Normana Mailera a chodí na baseball, st íhají a zalévají trávník a ryjí se s lopatkou v záhonech. N mec jede k Schwabovi. chce si ichnout. * * * na východ hraje symfonický orchestr. dirigent si vyd lává tím, e hraje to, co bych nazval Melodie pro za áte níky. ty hudební útr ky pot í tém ka dého za áte níka na poli vá né hudby. ale pokud má lov k n jaký cit, nedoká e tyhle útr ky poslouchat víc ne ty ikrát nebo p tkrát, ani by mu z toho bylo trochu na nic. ale práv tenhle orchestr to sma í týden co týden a obecenstvo je st edního v ku a já nemám ani potuchy, co je to za lidi, odkud se berou a pro jsou tak opo d ní. ale po poslechu t ch jednoduchých, základních a pon kud sladkých kousk oni skute n v í, e sly eli n co nového, skv lého a hlubokomyslného, vyskakují ze sedadel a vou: "BRAVO! BRAVO!" p esn tak, jak sly eli, e se to d lá. dirigent p ichází a po ád dokola se uklání a potom vybídne hrá e v orchestru, aby se postavili. moje jediná my lenka zní: ví ten dirigent, e je balamutí nebo je taky retardovaný? n které z t ch kousk jsem musel znát v hudební výchov na st ední kole a dirigent rád hraje La Vie Parisienne od Offenbacha, Ravelovo Bolero, p edehru k La Gazza ladra od Rossiniho, Louská ka od ajkovského ( ábel nás ochra uj!); potom Bizetovu Carmen nebo n co jiného od n ho; Copland v El Salon Mexico, T írohý klobouk od de Fally, Elgar v Pomp and Circumstance March, Gershwinovu Rhapsody in Blue ( ábel nás ochra uj nadvakrát!); a pak je t spoustu dal ích, které m momentáln nenapadají... ale nechme ten dav p ijít do styku s t mi cukrátky, budou se bezbolestn vyprazd ovat. a cestou dom pak m ete p edpokládat následující scénu. star í, dvaapadesátiletý mu , majitel t í obchod s nábytkem, s pocitem, e je inteligentní: "ten to má dané od boha, to je lov k, co se opravdu vyzná v hudb ! úpln ti ji dá procítit!" man elka: "ano, poka dé m to tak povznese! mimochodem, budeme jíst doma nebo n kde venku?" * * * vkus nebo jeho nedostatek pochopiteln nelze p esn stanovit. kunda jednoho je

ru ní práce pro druhého. umím pochopit popularitu Faulknera, baseballu, Boba Hopea, Henryho Millera, Shakespeara. Ibsena, echovových her. G. B. Shawa celého prozívám. Tolstého taky. Vojna a mír je pro m ten nejv t í propadák po Gogolov Plá ti. O Mailerovi jsem u mluvil. Bob Dylan na m p sobí afektovan , zatímco Donovan má podle v eho opravdový styl. jenom to nechápu. box, profesionální americký fotbal, basketbal, to v e se hýbe silou. raný Hemingway byl dobrý. Dostojevskij byl rvá . Sherwood Anderson jakbysmet. raný Saroyan. tenis a opera, vyberte si. nová auta, s t mi se b te vycpat. pun ochové kalhoty, pff. prstýnky, hodinky, pff. první v ci Gorkého. D. H. Lawrence, Céline o.k., bezpochyby. míchaná vají ka, do prdele. Artaud, kdy se dostane do varu. Ginsberg, ob as. kdo má pravdu? pochopiteln já. to je p ece jasný. * * * kdy jsem byl kluk, el jsem jednou na jakýsi Letecký den. byli tam lete tí kaskadé i, letecké závody, seskoky padákem. vzpomínám si, e jeden kaskadér byl výbornej. nízko nad zem zav sili na há ek átek a on let l ve starém n meckém fokkeru z první sv tové války t sn nad zemí a sebral átek há kem, kterej mu visel na k ídle. potom ud lal p emet a ítil se kolmo p ímo do zem . málem a do zem . stra n dob e to letadlo ovládal. nejlep í byly letecký závody - pro d cka, ale mo ná i pro ty ostatní - spousta havárií. ka dé letadlo m lo jiný tvar, vypadala stra n podivn . pomalovaná k iklavýma barvama.a havarovala. havárka za havárkou. bylo to ú asn vzru ující. m j kamarád se jmenoval Frank. dnes je z n ho soudce u nejvy ího soudu. "hej, Hanku!" "co je, Franku?" "poj se mnou." li jsme pod tribunu. "odtud se m e koukat enskejm pod aty," ekl. "jo.?" "jo, podívej!" "júúú!" tribuna byla postavená na konstrukci, skrz kterou jste se mohli dívat. "hele, podívej se na tuhle!" "ta je teda, lov e!" Frank se vydal na obch zku. "pssst! tam naho e!" el jsem za ním. "jo." "dívej se! támhle je vid t kunda!" "kde? kde?" "dívej se tím sm rem, co já!" stáli jsme tam a zírali na tu v c. pozorovali jsme ji dlouho. potom jsme li zpátky a dívali se na zbytek p ehlídky. v akci byli para utisti. sna ili se sesko it co nejblí kruhu, který byl namalovaný na zemi. zdálo se, e se jim neda í dosko it moc blízko. jeden chlápek sesko il a padák se mu otev el jenom z ásti. n jaký vítr se do n j dostal, tak e nepadal stejn rychle jako lov k bez padáku a mohli jste ho sledovat. zdálo se, e kope do vzduchu a rukama a pa emi se sna í tahat za provazy, aby se mu padák otev el celý, ale nepoda ilo se mu to vy e it. "to mu nem e nikdo pomoct?" zeptal jsem se. Frank neodpov d l. m l fotoaparát a fotil. spousta lidí si to fotila. n kte í m li dokonce kamery. mu byl u tém u zem a po ád se je t sna il uvolnit provazy. potom dopadl. p i dopadu bylo vid t, jak se od zem odrazil zpátky do vzduchu. padák ho p ikryl. zbytek seskok zru ili. Letecký den byl tém u konce. byla to docela událost. ty havárie, seskok i kunda. jeli jsme dom na kolech a mluvili o tom. vypadalo to, e ivot bude docela zajímavá zále itost.

POZNÁMKY O MORU Mor, -u m. (angl. post, fr. peste, z latinského pestis; stejný ko en jako perdo, zni it, zkáza (angl. PERDITION)). Dým jový mor, název r zných smrtelných epidemických onemocn ní; cokoli nechutného nebo zhoubného, destruktivního; obtí ný nebo destruktivní lov k. mor je nám v jistém smyslu velice nad azený: ví, kde nás najde a jak se k ním dostat: v t inou v koupeln , p i pohlavním styku nebo ve spánku. taky se mu da í p epadnout vás na záchod , kdy jste v polovin s vyprazd ováním st ev. kdy se objeví u dve í, m ete k i et:"Jé i . po kej chvilku, do prdele. jenom chvilku!" ale zvuk úzkostného lidského hlasu mor jenom povzbudí - jeho bu ení a zvon ní je vzru en j í. mor obvykle bu í a zvoní. musíte ho pustit dovnit . a kdy nakonec odejde, budete aspo týden nemocní. mor vás nejen znechutí na du i - taky velice rád zanechá svoje luté chcanky na va em záchodovém prkýnku. nechává toho za sebou málo k vid ní; nevíte, e tam je, dokud si nesednete, a to u je pozd . na rozdíl od vás má mor celé dlouhé hodiny, aby se vám provrtal hlavou. a v echny jeho nápady jsou protikladné va im, ale on to nikdy neví, proto e bez ustání mluví, a dokonce ani tehdy, kdy si dovolíte nesouhlasit, mor nesly í. on vá hlas vlastn nikdy neposlouchá. p edstavuje to pro n ho jen prázdný prostor odmlky, a pak hned pokra uje ve svém dialogu. a zatímco mor pokra uje, vy p emý líte, jak se vám mohl tím svým pinavým rypákem dostat do du e. mor si je také velmi dob e v dom doby, kdy spíte, a as od asu vám ve spánku zatelefonuje a jeho první otázka zní: "nevzbudil jsem t ?" nebo za vámi p ijde do bytu, budete mít ve v ech oknech zata ené rolety, ale on stejn zabu í a zazvoní, divoce, divoce jako p i orgasmu. kdy neotev ete, za ve na vás: "já vím, e tam jsi! vid l jsem venku auto!" tihle ni itelé, t eba e nemají sebemen í p edstavu o va ich my lenkových pochodech, p esto um jí vycítit, e je nemáte rádi, ale to je na druhou stranu jen povzbudí. taky si uv domují, e jste jistý osobnostní typ - kdy si tedy máte vybrat, jestli zra ovat nebo se nechat zranit, vyberete si to druhé; moru se nejlíp da í na t ch nejlep ích projevech lidskosti; ví, kde hledat nejlep í masí ko. mor mi neustále po ruce spoustu standardních nesmysl , které si plete s vlastní moudrosti. n které z jeho nejoblíben j ích poznámek jsou: "neexistuje nic takového, e je V ECHNO patné. íká , e v ichni policajti jsou patní. jen e nejsou. potkal jsem pár slu ných. existuje taková v c jako slu nej policajt." nikdy nemáte anci vysv tlit mu, e ve chvíli, kdy se lov k navle e do uniformy, stává se placeným ochráncem sou asného stavu v cí. je tu od toho, aby dohlí el na to, e v echno z stane p i starém. jestli se vám líbí, jak se v ci mají, potom jsou v ichni policajti dob í policajti. pokud se vám nelíbí, jak se v ci mají, pak v ichni policajti jsou patní policajti. existují takové v ci, e je V ECHNO patné. jen e mor je prosáklý t mi pomatenými filozofiemi zdravého selského rozumu a nenechá si je vzít. jeliko není schopen myslet, lepí se mor na lidi - ponu e, definitivn a nav dy. "nejsme dob e informovaní o tom, co se d je, neznáme skute né odpov di na v echny otázky. musíme v it na im v dc m." to je tak pitomé stanovisko, e je ani nehodlám komentovat. kdy tak na to myslím, vlastn ani nehodlám uvád t dal í morová stanoviska, proto e se mi z nich za íná d lat nanic. tak to bychom m li. mor nemusí být lov k, který zná va e jméno nebo bydli t . mor je v ude, po ád, je p ipravený p ilepit se na vás svým jedovatým smradlavým paprskem smrti. obzvlá si pamatuju na jednu dobu, kdy jsem m l t stí na koní ky. byl jsem dole v Del Mar novým autem. ka dý ve er po dostizích jsem si vybral jiný motel a po spr e jsem se p evlékl a vydal se

autem podél pob e í, abych si na el p kné místo, kde bych se najedl. místem, kde se lov k m e dob e najíst, mám na mysli podnik, kde není moc lidí a dob e se tam va í. vypadá to jako protiklad. kdy je jídlo dobré, v t inou tam bývají p ece lidi, ale jako mnohé zdánlivé pravdy, ani tahle tak úpln neplatí. ob as se davy enou na místa, kde servírují absolutní hnusy. ka dý ve er jsem tedy podnikal pou , abych vyhledal místo, kde se dob e va í a p itom tam nejsou n jaké ílené davy. to v dycky zabralo n jaký as. jeden ve er jsem tak jezdil asi hodinu a p l, ne jsem svoje místo na el. zaparkoval jsem a ve el dovnit . objednal jsem si newyorský ízek, hranolky a tak dál, sed l jsem tam u kávy a ekal, a mi objednané jídlo p inesou. restaurace byla úpln prázdná; nádherný ve er. potom se zárove s p íchodem mého newyorského ízku otev ely dve e a ve el mor. ov em, uhodli jste. bylo tam dvaat icet míst, ale on si MUSEL vybrat idli u mého stolu a vedl se servírkou hovor nad svou koblihou. vypadal úpln jako platejs. jeho e i se mi zavrtávaly do st ev. jeho zka ené blbé vnit nosti a zápach z jeho du e se vzná ely ve vzduchu a v echno ni il. a strkal mi loket práv tak akorát do talí e. mor je velmi dobrý ve strkání lokte do talí e. sn dl jsem newyorský ízek a ode el a pak jsem se tak o ral, e jsem druhý den pro vihl první t i dostihy. mor je v ude, kde pracujete, v ude, kde se zam stnáte. m si mor s oblibou vyhlí í za partnera. kdysi jsem pracoval na míst , kde byl lov k, co u 15 let s nikým nepromluvil. byl jsem tam druhý den a on se mnou mluvil plných 35 minut. byl to naprostý ílenec. jedna v ta se n eho týkala a druhá byla o n em úpln jiném. co by bylo v po ádku, jen e to byla strakatá sm s úpln mrtvolných pi ovin naprosto bez humoru. dr eli si ho tam, proto e to byl dobrý d lník. "dobrá práce za dobrý plat." v ka dé práci byl p inejmen ím jeden podobný ílenec, mor, který si m v dycky na el. "v ichni blázni v továrn t mají rádi," je v ta, kterou jsem sly el v ka dém zam stnání. to není moc povzbudivé. ale mo ná pom e, a si uv domíme, e ka dý z nás byl n kdy pro n koho morem, jen e jsme to nev d li. do prdele, je to stra livé pomy lení, ale asi to bude pravda a t eba by nám to pomohlo mor sná et. v podstat neexistuje ádný stoprocentní lov k. v echny nás p eválcoval n jaký druh ílenství a o klivosti, který si sami neuv domujeme, ale p itom to v ichni ostatní vidí. jak máme v ichni spolu vydr et? p esto musíte jen obdivovat lov ka, který se moru postaví. mor se hroutí pod p ímým tlakem a brzy se p ilípne rad ji n kde jinde. znám lov ka, je to takový intelektuálsko-básnický typ, ivý a inorodý mu , který má na dve ích bytu p id lanou obrovskou ceduli. nepamatuju si to úpln p esn , ale je tam n co v následujícím smyslu (vyvedené nádherným rukopisem): v em, kterých se to týká: zavolejte mi, prosím, a domluvte si se mnou sch zku, chcete-li se se mnou vid t. nebudu reagovat na nedomluvené klepání na dve e. pot ebuji as na svou práci. nedovolím, abyste mi moji práci zni ili. pochopte, prosím, e to, co m dr í p i ivot , ze m zárove iní lep ího lov ka, kterého potkáte, a se jednou sejdeme za pohodových a p irozených okolností. obdivoval jsem ten nápis. nepova oval jsem ho za projev snobství nebo za sebep ece ování. byl to dobrý lov k s dobrým smyslem pro situaci a m l dostatek humoru i odvahy, aby hájil svá p irozená práva. poprvé jsem na nápis natrefil náhodou, a kdy jsem na n ho chvíli zíral, p i em jsem sly el ivot uvnit , vrátil jsem se k autu a odjel. za átek chápaní je za átek v eho a je na ase, abychom s tím aspo n kte í z nás za ali. já nap íklad nic nemám proti v elijakým t m Love-in m, dokud M NIKDO NENUTÍ, ABYCH SE JICH Ú ASTNIL. já dokonce nemám nic ani proti lásce, ale mluvili jsme o morech, ne? dokonce i já, p ední morový urák, jsem se jednou moru postavil. míval jsem tehdy no ní dvanáctky, bo e odpus mi a bo e odpus bohu, ale jeden ten stra n morovatý mor se nedokázal ovládnout, aby mi denn kolem deváté ráno nezavolal. p icházel jsem dom asi o p l osmé a po n kolika pivech se mi

v t inou poda ilo usnout. m l to dokonale na asovaný. a krmil m po ád t mi samými vásty. rajcovalo ho u jen to v domí, e m zase probudí a usly í m j hlas. ka lal a k oural a chrchlal a drmolil. "poslouchej," ekl jsem mu nakonec, "pro m po ád budí v dev t hodin ráno? ví p ece, e v noci chodím do práce. 12 hodin! pro m , do prdele, budí ka dej den v dev t ráno?" "myslel jsem si," ekl, " e bys mohl odejít na dostihy. cht l jsem t chytit, ne odejde ." "posly ," pokra oval jsem, "první dostih startuje odpoledne ve t i tvrt na dv a jak si proboha m e myslet, e chodím na dostihy, kdy 12 hodin denn jsem ka dou noc v práci? jak si, do prdele, m e myslet, e to v echno zvládnu? já pot ebuje spát, vysrat se, vykoupat se, najíst se, za oustat si, koupit si tkani ky do bot a spoustu dal ích v cí, copak nemá trochu smyslu pro realitu? copak si neuv domuje , e kdy p ijdu dom z práce, tak m práv vysáli do posledního prdu? copak si neuv domuje , e mi nic nez stalo? já nem e stíhat dostihy. jsem p íli slabej i na to, abych se po krábal na prdeli. pro mi sakra telefonuje ka dý ráno v dev t?" jak se íká, hlas se mu zalykal emocemi: "cht l jsem t zastihnout, ne odejde na dostihy." bylo to marné. zav sil jsem. potom jsem si vzal velkou kartonovou krabici. popadl jsem telefon a dal jsem ho na dno krabice. celý ten zasraný p edm t jsem oblo il spoustou hadr . d lal jsem to po p íjezdu ka dý den ráno, a kdy jsem se probudil, p ístroj jsem zase vytahoval. mor um el. pak za mnou jednoho dne p i el osobn . "jak to, e u nebere telefony?" ptal se. "kdy p ijdu dom , str ím telefon do krabice plné hadr ." "uv domuje si ale, e kdy strká telefon do bedny plné hadr , strká tam symbolicky vlastn m ?" dlouze jsem se na n j ml ky zadíval a pak jsem ti e ekl: "to má pravdu." u to nikdy mezi námi nebylo stejné. sly el jsem od jednoho svého p ítele, od star ího p ítele, velmi ivého, ale nikoli um lce (díky bohu) následující stí nost: "McClintock mi t ikrát denn telefonuje. telefonuje po ád i tob ?" "u ne." z McClintock má legraci celé m sto, jen e McClintoci nikdy nepochopí, e jsou McClintoci. McClintock je snadno k poznání. ka dý McClintock má u sebe malý erný se itek plný telefonních ísel. a máte-li telefon, dejte si pozor. mor vás bude zastra ovat po telefonu, nap ed vás ujistí, e hovory jsou místní (nejsou) a pak za ne sypat do ucha zhnuseného poslucha e nekone nou nálo jedovatostí, tyhle mcclintockovský morový týpky doká í mluvit celé hodiny, a i kdy se sna íte neposlouchat, nem ete si pomoct a p ece jen posloucháte a cítíte k tomu ubo ákovi na druhém konci zmu eného drátu jakousi ironickou sympatii. mo ná jednoho dne doroste sv t do takové podoby, e mor u díky t drým a slu ným ivotním podmínkám nebude morem. existuje teorie, e mor vzniká p sobením v cí, které by nem ly být. patnou vládou, patným vzduchem, zmrveným sexem, matkou s d ev nou pa í, otcem, který se vzru oval v iti drát nkou na nádobí, a tak dál. jestli n kdy utopická spole nost vznikne, nevíme a v d t nebudeme. ale i v téhle chvíli máme n které posrané oblasti lidství, s nimi se musíme vyrovnat - zástupy umírajících hladem, erno i, b lo i a rudo i, spící bomby, love-iny, hippies, ne tak docela hippies, Johnson, vábi v Albequerque, patný pivo, potlesk, svalnatý úvodníky, tohle tohle a tamto tamto a Mor. mor je tu po ád. já iju dnes, nikoli zítra. moje Utopie MOMENTÁLN znamená mén mor . a ur it bych si rád poslechl vá p íb h. jsem si jistý, e ka dý z nás má na krku jednoho nebo i dva McClintocky. mo ná m m ete se svými historkami o McClintockových morech rozesmát. panebo e, to mi vlastn n co p ipomíná!!!!! NIKDY JSEM NESLY EL, E BY SE McCLINTOCK ZASMÁL!!! p emý lejte o tom.

p emý lejte o v ech morech, které jste kdy poznali, a vzpomínejte, jestli se n kdy smáli. sly eli jste je n kdy se smát? jé i , jen si to p edstavte, v dy já sám se moc asto nesm ju. nem u se smát, jenom kdy jsem sám. zajímalo by m , jestli jsem to psal o sob . mor mo ený mory. p emý lejte o tom. celá armáda mor zmítajících se v estadevadesátce. v estadevadesátce? zapalme si chesterfieldku a zapome me na v echno. uvidíme se ráno. nacpaní do krabice plné hadr a laskající cecky kobry. haló? nevzbudil jsem vás, e ne? hmmm, to jsem si nemyslel. MIZERNEJ TRIP napadlo vás n kdy, e lsd a barevná televize p i ly na trh p ibli n ve stejnou dobu? p ichází tak exploze zkoumání barevného sv ta a co my d láme? jedno stavíme mimo zákon a to druhý kurvíme. v sou asných rukou je televize pochopiteln k ni emu; tady moc není o co se hádat. a etl jsem kdesi nedávno v n jakých svodkách, e jeden agent dostal do obli eje krabicí s lsd, kterou po n m mr til údajný výrobce té halucinogenní drogy. to je taky svého druhu plýtvání. pro postavení lsd, dmt, stp mimo zákon existuje n kolik základních d vod m e to lov ku zp sobit permanentní vy inutí rozumu. ale to samé m e zp sobit sklize epy, utahování roub v General Motors nebo mytí nádobí i vyu ování v základním kurzu angli tiny na venkovské univerzit . kdybychom postavili mimo zákon v echno, co lov ka dohání k ílenství, celá spole enská struktura by se rozpadla - man elství, válka, dopravní obslu nost, jatka, v ela ství, chirurgie, m ete jmenovat cokoli. lov ka m e dohant k ílenství cokoli, proto e spole nost je vybudovaná na fale ných základech. pokud celý ten spodek neshodíme a nep estavíme, tak se budou blázince dál p ehlí et. a krácení rozpo t pro blázince na ím dobrým guvernérem jsem si vybral za nep ímý d kaz toho, e lidi, které spole nost do ene k ílenství, by nem li být tou spole ností podporováni a lé eni, zvlá t pak v dob inflace a vysokého zdan ní. vybrané peníze by na ly lep í vyu ití p i stavb silnic nebo by je bylo nap íklad mo né rozdat ernoch m, aby nám nevypalovali na e m sta. a napadla m nádherná my lenka: pro ty ílence neodprásknout? jen pomyslete na ty peníze, co by se u et ily. dokonce i ílenec p íli mnoho jí a pot ebuje místo na spaní, a p itom to jsou hnusní hajzlové - jen jak je í a jak smrdí po hovnech rozmazaných po st nách, to v echno. pot ebovali bychom k tomu pouze malou léka skou radu, která by rozhodovala, a pár dob e stav ných sest i ek (nebo bratr ), které (kte í) by uspokojovaly (i) v mimoú edním ase sexuální choutky psychiatr . vra me se ale vícemén k lsd. stejn jako platí, e ím mén toho dostanete, tím v t í máte nad ji - dejme tomu t eba p i sklizni epy - platí i obrácen , e ím víc toho získáte, tím v t í máte nad ji. cokoli slo it j ího a nepoznaného - malování, psaní poezie, vykrádání bank, postavení diktátora a tak dál vás p ivádí na místo, kde se nebezpe í a zázrak sob podobají jako siamská dvoj ata. z ídka se pohybujete na hran , ale kdy tomu tak je, ivot je docela zajímavý. je docela dobré spát s enou jiného mu e, ale víte, e jednoho dne budete p isti eni se spu t nými kalhotami. to v domí z toho iní p íjemn j í zále itost. na e h íchy jsou vyráb ny v nebi, abychom si vytvo ili své vlastní peklo, které tak evidentn pot ebujeme. bu te v n em dost dob í a hned si vybudujete vlastní nep átele. ampión m se posmívají; dav je tou í spat it na kolenou, aby i oni spadli do vlastních sra ek. na zasraný blbce se v t inou ned lají atentáty; vít ze je mo né odrovnat po tovní bombou ( íká se to) nebo vlastní pu kou v malém m ste ku, jako je nap íklad Ketchum. nebo jako Adolfa s jeho kurvou, ne se Berlín na poslední stránce d jepisu rozp lil vedví. z lsd taky m ete parádn zcvoknout, proto e to není aréna pro poctivé ú edníky. patné lsd vás m e podobn jako patná kurva úpln odrovnat, to je jistý. gin vyráb ný ve van nebo podomácku pálená samohonka za ily taky svou

dobu. zákon vytvá í vlastní nové nemoci budováním jedovatých erných trh . ale v t ina mizerných trip je v zásad zp sobena tím, e lov k je vycvi ený a otrávený u d ív spole ností. kdy má lov k obavy o zaplacení in e, splátek na auto, pícha ky, kolu pro dít , dvanáctidolarovej ob d s milenkou, názory soused , nebo jestli má vstát p i státní hymn a co se stane s Brendou Starrovou, tabletka lsd ho velmi pravd podobn do ene k ílenství, proto e v jistém smyslu u ílený je a nechává se jenom uná et spole enskou vlnou, jinými ílenci a hloupými v dci, kte í zp sobili, e je necitlivý k jakémukoli individualistickému my lení. trip si ádá lov ka, kterého je t nezahnali do klece, jeho je t neo oustal ten velký Strach, díky n mu celá spole nost funguje. v t ina lidí se bohu el p ece uje a hodnotí sama sebe jako v podstat svobodná individua, a to je práv to pochybení generace hippies, kdy nev í nikomu p es 30. 30 toti v bec nic neznamená. v t ina lidí je v zajetí a totáln vy kolená ve v ku sedmi osmi let. v t ina mladých VYPADÁ svobodn , ale to je jen chemická zále itost t la a energie, a nikoli reálná podoba du e. potkal jsem svobodné lidi na t ch nejpodivn j ích místech a nejr zn j ího v ku - jako domovníky, zlod je aut, my e aut, taky pár svobodných en - v t inou to byly zdravotní sestry nebo í nice, a taky NEJR ZN J ÍHO v ku. svobodná du e je vzácná, ale poznáte ji okam it od pohledu - hlavn tím, e se v její p ítomnosti cítíte dob e, velmi dob e. trip s lsd vám uká e v ci, v nich neplatí ádná pravidla. uká e vám v ci, které nenajdete v u ebnicích a kv li nim nem ete protestovat u svého poslance v místním zastupitelstvu. tráva vám umo uje tuhle spole nost jenom lépe sná et; lsd je jiná spole nost sama. jste-li orientováni spole ensky, m ete snad lsd ozna it za "halucinogenní drogu", co je jednoduchý zp sob, jak se s ní vyrovnat a na v echno zapomenout. jen e halucinace u ze své definice je závislá na tom, z jakého stanoviska vycházíte. cokoli se vám d je ve chvíli, kdy se to skute n d je, se pro vás stává realitou - m e to být film, sen, soulo , kdy vra díte nebo jste vra d ni, nebo jezení zmrzliny. pouze l i jsou dodávány pozd ji; co se d je, to se d je. halucinace je jenom slovo ze slovníku a sociální pilí . kdy lov k umírá, je to pro n ho velmi reálné; pro ostatní je to jenom ne t stí nebo n co, eho je t eba se zbavit. poh ebka se o v echno postará. jakmile si sv t za ne p ipou t t, e celek je tvo en V EMI ástmi, pak mo ná za neme mít nad ji. cokoli lov k vidí, je reálné. nebylo mu to vnuceno ádnou vn j í silou, bylo to zde u d ív, ne se narodil. neobvi ujte ho, e to vidí a te , a neobvi ujte ho, kdy ze ílí, proto e výchovný a duchovní systém spole nosti nebyly dost moudré, aby mu ekly, e zkoumání nikdy nekon í, ale naopak mu vnutily p edstavu, e jsme v ichni jen malí zbab lci za azení v krabicích od jedni ky do p tky a nic víc. není to lsd, co zp sobuje mizernej trip - je to va e matka, vá prezident, malá holka odvedle, zmrzliná se pinavýma rukama, hodiny algebry nebo pan l tiny naskládané p es sebe, je to odporný puch záchodu v roce 1926, je to lov k s p íli dlouhým nosem, kdy vás ujistili, e dlouhé nosy jsou o klivé; je to projímadlo, je to brigáda Abrahama Lincolna, jsou to faldy kurvy a je to Toots and Casper, je to tvá Franklina Delano Roosevelta, jsou to citrónové pastilky, je to deset let práce v továrn a vyhazov za p timinutové zpo d ní, je to ta stará o klivá d jepisá ka, co vás u ila americkou historii v esté t íd , je to vá p ejetý pes a nikdo, kdo by vám byl schopen vysv tlit, co se stalo, je to t icetistránkový 3 míle dlouhý seznam. mizernej trip? celá tahle zem , celý tento sv t je na takovém mizerném tripu, p íteli. ale zav ou t , kdy spolkne tabletku. já z stávám na pivu, proto e v sedma ty iceti m u v podstat p kn zahá kovali. byl bych p knej blázen, abych si myslel, e jsem v em jejich sítím unikl. myslím, e p kn to vyjád il Jeffers, kdy ekl n co v tom smyslu, e si má lov k dávat pozor na pasti, e je jich spousta, íká se, e chytili dokonce Boha, kdy jednou chodil po Zemi. n kte í z nás si dnes

pochopiteln nejsou tak jistí, e to byl b h, ale a to byl kdokoli, um l pár bezvadnejch trik , ale asi trochu moc mluvil. kdokoli m e mluvit trochu moc. t eba i Leary. nebo já. je chladná sobota a zapadá slunce. co budete d lat dnes ve er? kdybych byl Liza, u esal bych se, jen e já nejsem Liza. mám tady jeden starý výtisk National Geographic a stránky zá í, jako by se tam n co skute n odehrávalo. ale samoz ejm se nic ned je. v tomhle dom jsou samí opilci. celá zátoka opilc p ipravených na konec. kolem okna chodí eny. vydávám, sy ím, cedím mezi zuby pon kud unavené a jemné slovo, které zní jako "hovno", potom trhám tuto stránku ze stroje. je va e. ZVÍ ECÍ NUDLE V MÉ POLÉVCE Stra n jsem tehdy chlastal a b hem té doby jsem p i el o pohodlné zam stnání, o bydlení a (pravd podobn ) i o rozum. Spal jsem tu noc na ulici, a kdy jsem se vzbudil, vyzvracel jsem se na sluní ku, p t minut po kal a pak jsem dopil láhev vína, kterou jsem na el v kapse kabátu. Zamí il jsem bezcíln do ulic. Za ch ze jsem m l pocit, jako by v ci dostávaly n jaké obrysy a smysl. To pochopiteln nebyla pravda. Ale jen stát na ulici taky zrovna nepomáhalo. Chvíli jsem el a sotva jsem si to uv domoval. Vágn jsem rozva oval nad fascinující smrtí hladem. Cht l jsem jenom najít místo, kde bych si mohl lehnout a po kat. Necítil jsem v i spole nosti ádnou ho kost, proto e jsem k ní nepat il. U dávno jsem si na tu skute nost zvykl. Brzy jsem se ocitl na okraji m sta. Domy stály dál od sebe. Byla zde pole a malé usedlosti. Bylo mi spí patn , ne e bych m l hlad. Bylo horko a já si svlékl kabát a p ehodil jsem si ho p es pa i. Za al jsem cítit íze . Nikde ani stopa po vod . M j obli ej krvácel, jeliko jsem v era v noci upadl, vlasy jsem m l neu esané. Um ít ízní nepat ilo k mým p edstavám o snadné smrti; rozhodl jsem se, e n kde po ádám o sklenku vody. Minul jsem první d m, který mi nep ipadal p átelský, a el jsem dál po cest k velkému dvouposcho ovému zelenému domu obklopenému révou, k ovím a spoustou strom . Kdy jsem p icházel na verandu, zaslechl jsem uvnit podivné zvuky a zdálo se mi, e cítím pach syrového masa a mo e a dal ích v cí. Nicmén z domu na m vyza ovala p átelská nálada; zazvonil jsem. Dve e otev ela ena kolem t icítky. M la dlouhé, tmav zrzavé vlasy, dost dlouhé, a hn dýma o ima si m prohlí ela. Byla to pohledná ena, oble ená do upnutých riflí, vysokých bot a sv tle r ové ko ile. V její tvá i a o ích se neobjevil ani náznak strachu nebo obavy. "P ejete si?" ekla tém s úsm vem. "Mám íze ," odpov d l jsem. "Nemohla byste mi dát sklenici vody?" "Poj te dál," ekla a já el za ní do obýváku. "Posa te se." Sedl jsem si zlehka na starobylou idli. Ode la do kuchyn pro vodu. Sed l jsem a vtom jsem zaslechl n jaký lomoz v hale, který se blí il k obýváku. Ob hlo to p ed mýma o ima pokoj a pak se to postavilo p ede m a dívalo se to na m . Byl to orangutan. Poskakoval radostí, e m vidí. Potom se rozb hl ke mn a vysko il si mi na klín. Obli ej mi p ilo il t sn k tvá i. Na chvíli jsme si pohlédli do o í, ale on hlavu rychle odtáhl. Popadl m j kabát, sesko il na podlahu a uhán l chodbou i s mým kabátem, p i em vydával podivné zvuky. Vrátila se se sklenicí vody a podala mi ji. "Jmenuju se Carol," ekla. "Já se jmenuju Gordon," ekl jsem já, "ale na tom sotva zále í." "Pro by na tom nezále elo?" "Já jsem v koncích. V echno mám za sebou. Chápete." "O co jde? Alkohol?" zeptala se. "Alkohol," p ipustil jsem a pak jsem máchl rukou kolem sebe, "a oni." "Já mám s 'nimi' taky problémy. Jsem docela osam lá."

"Chcete íct, e bydlíte v tak obrovském dom sama?" "No skoro," zasmála se. "No jo, ta velká opice mi ukradla kabát." "Ach, to je Bilbo. Je hodný. Trochu ílený." "Budu ten kabát v noci pot ebovat. Za íná být zima." "Dnes z stanete p es noc tady. Vypadáte, e si pot ebujete trochu odpo inout." "Pokud si odpo inu, mohl bych mo ná v té h e pokra ovat." "Myslím, e byste m l. Je to dobrá hra, kdy se to vezme ze správnýho konce." "To si nemyslím. A krom toho, pro byste mi m la pomáhat?" "Já jsem jako Bilbo," ekla. "Jsem ílená. P inejmen ím oni si to myslejí. T i m síce jsem strávila v blázinci." "Kecáte," ekl jsem. "Nekecám," ekla. "Za prvé vám jdu ud lat trochu polívky." "Radnice," ekla pozd ji, "se m odtud sna í vystrnadit. Je to u soudu. Táta mi na t stí zanechal docela slu ný peníze. M u proti nim bojovat. íkají mi Bláznivá Carol ze Svobodné zoo." "Já ne tu noviny. Svobodná zoo?" "Ano, já miluju zví ata. Problémy mám s lidma. Ale já mám proboha se zví aty opravdové vztahy. Mo ná jsem blázen. Já nevím." "Myslím, e jste hlavn moc p kná." "Skute n ?" "Skute n ." "Zdá se, e se m lidi bojí. Jsem ráda, e vy se m nebojíte." Její hn dé o i se otevíraly ím dál víc. Byly temn hn dé a b hem hovoru se mi zdálo, jako by z nich zmizel jakýsi tít. "Posly te," ekl jsem, "promi te, ale budu muset jít na záchod." "B te do haly a jsou to první dve e vlevo." "Dob e." el jsem p es halu a zabo il doleva. Dve e byly otev ené. Zastavil jsem se. Nad vanou sed l na ty i od sprchy papou ek. A na p edlo ce se rozvaloval urostlý tygr. Papou ek m ignoroval a tygr si m prohlí el znud ným pohledem bez zájmu. Rychle jsem vycouval zpátky do obýváku. "Carol! Panebo e, na záchod je tygr!" "Ach, to je jenom Fe ák Joe. Fe ák Joe vám neublí í." "Jen e já se nedoká u vysrat, kdy na m umí tygr. " "Ach, hlupá ku. Poj te se mnou!" el jsem za Carol do haly. Ve la do koupelny a ekla tygrovi: "Poj , Fe áku, musí odtud. Ten pán by se nemohl vysrat, kdy by ses na n ho díval. Myslí si, e ho chce se rat." Tygr se díval na Carol úpln bez zájmu. "Fe áku, ty hajzle, nebudu ti to íkat dvakrát! Po ítám do t í! Tak jdeme! Jedna... dv ... t i... " Tygr se nehýbal. "Tak dob e, koledoval sis o to!" Chytila tygra za ucho, táhla ho za n , a zví e nadzvedla z jeho le ící polohy. elma prskala a vztekala se; vid l jsem její tesáky a jazyk, ale zdálo se, e Carol si toho nev ímá. Táhla tygra za ucho pry do haly. Potom ucho pustila a ekla: "To sta í, Fe áku, b do svýho pokoje! Okam it b do svýho pokoje!" Tygr se zvedl a pro el halou, opsal p lkruh a polo il se na podlahu. "Fe áku!" ekla. "B do svýho pokoje!" elma op tovala její pohled a nehýbala se. "Ten hajzl je ím dál nemo n j í," ekla. "Budu muset proti n mu zavést kárné opat ení, ale nerada. Miluju ho." "Vy ho milujete?" "Já miluju v echna svoje zví átka, pochopiteln . Poslouchejte, a co papou ek? Papou ek vám vadit nebude?"

" ekl bych, e pod papou kem to m u snést," odpov d l jsem. "Tak do toho, a se vám dob e sere." Zav ela dve e. Papou ek si m up en prohlí el. Potom povídá: "Tak do toho, a se vám dob e sere." A on to ud lal, p ímo pod sebe do vany. Odpoledne a ve er jsme spolu je t trochu mluvili a dostal jsem najíst pár dobrých jídel. Nebyl jsem si úpln jistý, jestli to celé není parádní p edstavení, které souvisí s deliriem tremens, nebo jestli jsem náhodou neum el nebo se nezbláznil a nemám vize. Nevím, kolik druh zví at tam Carol chovala. A v t ina z nich se p izp sobila re imu domácnosti. Byla to Svobodná zoo. Pak byla hodina "sraní a výcviku", jak tomu Carol íkala. V echny je vyvedla postupn ven na dv r ve skupinkách po p ti i esti zví atech. Li ku, vlka, opici, tygra, pantera, hada no ur it jste byli v zoo. M la tam skoro v echno. Zvlá tní ale bylo, e zví ata se navzájem neobt ovala. Byla dob e krmená (ú et za potraviny m la hrozitánský - tatínek jí toho musel zanechat opravdu hodn ), ale m napadlo, e do tém legra n n ného stavu je p ivádí p edev ím Carolina láska - e jsou tou láskou ochromena. Ta zví ata se prost cítila dob e. "Jen se na n podívejte, Gordone. Podívejte se na n . Musíte je p ece milovat. Jen se podívejte, jak se pohybují. Ka dé je tak jiné, ka dé tak skute né, ka dé tak samo sebou. Nejsou jako lidé. Jsou klidná, spokojená, nikdy nejsou o klivá. Mají dar, mají tý dar, s ním se narodila..." "Ano, myslím, e chápu, co máte na mysli..." Tu noc jsem nemohl usnout. Oblékl jsem se, jenom jsem si nevzal boty a pono ky, a se el jsem dol p es halu do obývacího pokoje. Díval jsem se dovnit , ani bych byl vid n. Z stal jsem stát. Carol byla nahá a rozta ená na konferen ním stolku. Le ela zády na stolku jen do p li stehen a nohy se jí houpaly p es okraj. Celé její t lo bylo vzru iv b lostné, jako by nikdy nepoznalo slunce, a prsa m la spí bujná ne velká vypadala, jako by byla sama pro sebe, tr ela do vzduchu a bradavky nebyly tmav í jako u v t iny en, ale spí jasn r ovo- ervené, jako ohe , jen r ov j í, tém neonové. Kristepane, enská s neonovýma prsama! A její rty m ly stejnou barvu a byly pootev ené jako ve snu. Hlava jí zlehka visela p es okraj na druhém konci konferen ního stolku, p i em dlouhé prameny rudohn dých vlas jí splývaly na koberec a zlehka se pohupovaly. A z celého jejího t la sálal pocit, jako by bylo namazané olejem - jako by nem la ádné lokty a kolena, ádné pi até výstupky, ádné hrany. Byla vyhlazená olejem. To jediné, co z jejího t la tr elo, byla ta ost e vzty ená prsa. A kolem t la m la obto eného dlouhého hada - nevím, co to bylo za druh. Jazý ek se t epetal a hadí hlava se pohybovala podél Caroliny hlavy, pomalu a plynule. Potom se had vysunul vý , ohnul krk a zadíval se Carol na nos, na rty, na o i - vpíjel se jí do obli eje. Chvílemi klouzalo hadí t lo po Carol tak n n a jemn , e se zdálo, e ji had hladí; po ka dém pohlazení ji had lehce stiskl a svíjel se dál kolem jejího d la. Carol prudce oddechovala, chv la se a t ásla; had jí vklouzl za ucho, potom se nadzvedl a p ejel jí po nose, rtech a o ích a znovu pohyb opakoval. Hadí jazyk rychle kmital a Carol m la otev enou kundu, její nádhern zrzavé chlupy vyzývav tr ely ve sv tle stolní lampy. Vrátil jsem se do svého pokoje. M l jsem pocit, e je to stra n astný had; takové enské t lo jsem je t nikdy nevid l. M l jsem potí e usnout, ale nakonec se mi to poda ilo. Druhý den ráno jsme spolu snídali a já ekl Carol: "Vy jste opravdu do té své zoo zamilovaná, ne?" "Ano, v echny miluju, v echny bez výjimky," odpov d la. Skon ili jsme snídani a u jsme spolu moc nemluvili. Carol vypadala líp ne kdy jindy. Stále víc zá ila. Vypadalo to, e její vlasy jsou ivé; jako by kolem ní p i ch zi poskakovaly a sv tlo, které p icházelo oknem, je

prosv covalo a zvýraz ovalo jejich ohniv rudou barvu. M la p iv ené o i, z nich dýchal ár, ale nebyl v nich strach ani pochybnosti. Ty o i: vpou t ly v echno dovnit a vypou t ly ven. Byla zví ecí i lidská. "Posly te," ekl jsem, "jestli mi m ete od té opice p inést m j kabát, p jdu po svých." "Já nechci, abyste ode el," ekla. "Chcete, abych se stal sou ástí va í zoo?" "Ano." "Jen e já jsem lov k, víte." "Ale jste nedot ený. Nejste jako oni. Po ád uvnit hnete; oni jsou ztracení, okoralí. Vy jste ztracený, ale neokoral jste. Jenom je t eba vás najít." "Ale já asi budu p íli starý na to... abyste m mohla milovat jako zbytek své zoo." "Já... nevím... Mám vás stra n ráda. Nem ete z stat? T eba bychom vás mohli najít..." Dal í noc jsem zase nemohl spát. Se el jsem dol do haly do místa odd leného korálkovým záv sem a díval se. Tentokrát m la Carol st l uprost ed pokoje. Byl to dubový st l, tém erný, s pevnýma robustníma nohama. Carol le ela rozta ená na stole, hý d na hran , nohy rozta ené, prsty se dotýkala podlahy. Jednou rukou si zakrývala kundu, potom ji odtáhla. Kdy ji odtahovala, zdálo se, e se jí celé t lo zalilo jasn r ovou barvou; proudila v n m krev, potom zase zmizela. Zbytek r ové barvy jí na chvíli z stal pod bradou a na krku, potom také zmizel a její kunda se lehce pootev ela. Tygr obcházel pomalu v kruzích kolem stolu. Potom své kruhy zrychlil a mával ocasem. Carol slab zaúp la. Ve chvíli, kdy to ud lala, stál tygr vp edu p ímo p ed jejíma nohama. Zastavil se. Zvedl se. Polo il si tlapy po stranách Caroliny hlavy. Penis se mu nap ímil; byl obrovský. ouchal jí penisem do kundy a hledal otvor. Carol tygr v penis uchopila a sna ila se ho zavést dovnit . Oba se svíjeli v k e ích na pokraji vá n , kterou u nedokázali zadr et. Potom ást penisu vnikla dovnit . Tygr náhle nadhodil p lky a vnikl dovnit i zbytkem... Carol vyjekla. Potom její pa e objaly tygra kolem krku a on za al makat. Oto il jsem se a vrátil se do svého pokoje. P í tí den jsme ob dvali na dvo e spole n se zví aty. Piknik. M l jsem práv v puse l íci bramborového salátu, kdy el kolem rys se st íbrnou li kou. Vstoupil jsem do naprosto nové totální zku enosti. Radnice p inutila Carol, aby kolem vybudovala vysoký drát ný plot, ale zví at m po ád z stával obrovský prostor, na n m se mohla neru en prohán t. Dojedli jsme a Carol se natáhla na trávu a dívala se vzh ru do nebe. M j bo e, být tak znovu mladý! Carol se na m podívala: "Poj si lehnout vedle m , ty starej tyg e!" "Tyg e?" "'Kdy tygr jede...' A um e , poznají t podle pruh ." Natáhl jsem se vedle Carol. Oto ila se na bok a polo ila si hlavu na mou pa i. Oto il jsem se k ní. V t ch o ích se zra ila celá obloha i zem . "Vypadá jako Randolph Scott smíchaný s Humphrey Bogartem," ekla. Zasmál jsem se. "Ty jsi legra ní," ekl jsem. Po ád jsme se dívali jeden na druhého. M l jsem pocit, jako bych se mohl do jejích o í propadnout. Potom jsem se dotkl rukou jejích úst, líbali jsme se a p itáhl jsem si její t lo blí . Druhou rukou jsem ji vískal ve vlasech. Byl to polibek lásky, dlouhý polibek lásky, ale p esto mi vstal; její t lo se pohybovalo proti mému hadími pohyby. Kolem pro el p tros. "Je í i," ekl jsem, "Je í i, Je í i..." Znovu jsme se líbali. Pak za ala íkat: "Ty hajzle! Ach, ty hajzle, co mi to d lá ?" Carol m vzala za ruku a str ila si ji do svých modrých riflí. Ucítil jsem chloupky její kundy. Byly trochu zvlhlé. T el jsem ji tam a laskal, potom jsem se dostal prstem dovnit . Divoce mne líbala. "Ty hajzle! Ty hajzle!" Náhle se odtáhla.

"Je to moc rychle! Musíme pomalu, pomalu..." Posadili jsme se a ona m vzala za ruku a etla mi z dlan . "Tvoje ára ivota..." ekla. "Nejsi na zemi dlouho. Podívej se, tady. Podívej se na svou dla . Vidí tu áru?" "Ano." "To je ára ivota. A vidí moji? Já byla na zemi u mockrát." Carol mluvila vá n a já jí v il. Carol jste museli v it. Carol byla to jediné, emu se tady dalo v it. Tygr nás pozoroval ze vzdálenosti asi dvaceti metr . Vánek p ehodil Carol pramen rud zrzavých vlas ze zad p es rameno. Nemohl jsem to vydr et. Popadl jsem ji a znovu jsme se líbali. P ekulili jsme se na záda a ona se za chvíli odtrhla. "Tyg e, ty hajzle, íkala jsem ti: pomalu!" Chvíli jsme si zase povídali. Potom ekla: "Ví , nevím, jak to vyjád it. asto se mi o tom zdává. Sv t je unavený. P ichází jakýsi konec. Lidi zmrtv li do bezvýznamnosti - jsou to kamenní lidé. Jsou unavení sami ze sebe. Modlí se za smrt a jejich modlitby budou vysly eny. Já - já - inu - já rad ji p ipravuji nové stvo ení, aby obydlelo to, co ze zem zbude. Cítím, e n kde n kdo jiný také p ipravuje nové stvo ení. Snad na n kolika místech. Ta stvo ení se setkají, zplodí potomky a p e ijí, chápe ? Musejí mít ale v sob to nejlep í ze v ech stvo ení, v etn lov ka, aby p e ila v té nepatrné áste ce ivota, která zbude... Ty mé sny, mé sny... Myslí si, e jsem ílená?" Podívala se na m a zasmála se: "Myslí si, e jsem Bláznivá Carol?" "Já nevím," ekl jsem. "To se nedá íct." Tu noc jsem zase nemohl spát a se el jsem do haly k obývacímu pokoji. Podíval jsem se skrz korálky. Carol byla sama, nata ená na pohovce, nedaleko svítila malá lampi ka. Byla nahá a zdálo se, e spí. Odhrnul jsem korálky a ve el do místnosti, sedl si na idli naproti ní. Sv tlo lampi ky jí dopadalo na horní polovinu t la, zbytek le el ve stínu. Svlékl jsem se a p iblí il se k ní. Posadil jsem se na okraj pohovky a prohlí el si ji. Otev ela o i. Kdy m Carol uvid la, nezdála se být p ekvapená. Ale hn jejích o í, t eba e jasná a hluboká, se zdála být bez p ízvuku, bez akcentu, jako by to nebylo n co, co by dokázala pojmenovat nebo za adit, nýbr cosi jiného - jakási síla mimo m . Ale p ijímala ji. Ve sv tle lampi ky jí vlasy zá ily jako na slunci - hn dou proza ovala rudá. P ipomínalo to vnit ní ohe . Sklonil jsem se a políbil ji za ucho. Viditeln vdechla a vydechla. Sklouzl jsem ní , nohy mi sjely z pohovky, p esunul jsem se k prs m a za al po nich jezdit jazykem, p e el jsem k b ichu, pupíku, zpátky k prs m, potom jsem sklouzl zpátky dol , je t ní , do míst, kde jí za ínalo ochlupení, a za al jsem ji tam líbat, lehce kousat, pak jsem el je t ní , p esko il je t ní a líbal ji na vnit ních stranách nohou. Pohnula se a vydala nepatrný zvuk: "Áá, áá..." A pak jsem byl u její t rbiny a velice pomalu jsem jazykem krou il po okraji pysk , nap ed jedním sm rem a potom opa n . Zlehka jsem ji kousl, vno il jazyk dvakrát hluboko mezi závojí ky, vytáhl ho a op t krou il. Za alo tam být vlhko, slab slaná chu . Krou il jsem jazykem dál. Zvuk: "Áá, áá..." a kv tina se rozev ela a já spat il malé poupátko a pi kou jazyka jsem je za al tak jemn , jak to jen bylo mo né, lechtat a lízat. Nohy se jí rozt ásly, a kdy se mi jimi pokusila stisknout hlavu, vyjel jsem jazykem nahoru a po ád vý a ke krku, kousal jsem ji a m j penis ji potom ouchal a ouchal a ouchal, a po n m sáhla a nasm rovala ho do otvoru. Kdy jsem vjí d l dovnit , na la si moje ústa její a byli jsme uzam eni na dvou místech - ústa m la vlahá a chladivá, kv tinku mokrou a rozpálenou, hnulo to dole jako v peci a já z stával zabo ený penisem nehybn celý v jejím t le, zatímco ona se pode mnou ádostiv vrt la... "Ty hajzle, ty hajzle... hýbej se! Hýbej s ním!" Z stal jsem nehnutý a ona sebou zmítala. Zap el jsem se prsty u nohou o elo pohovky a vtla il se je t hloub ji dovnit , ale po ád jsem se nehýbal. Potom jsem t ikrát mávl jenom penisem, ani bych se pohnul t lem. Odpov d la

k e ovitými stahy. Opakovali jsme to, a kdy u jsem to nemohl vydr et, vytáhl jsem ho a tém ven a vjel s ním zpátky - ár a hebkost - ud lal jsem to znovu a z stal zase bez hnutí, zatímco ona se nabodnutá na m kroutila, jako bych byl há ek a ona ryba. Opakoval jsem to mnohokrát a potom jsem jím v divokém vzru ení za al prudce jezdit sem a tam, cítil jsem, jak se zv t uje, mí ili jsme k vrcholu spole n jako jedno t lo - dokonalý spole ný jazyk byli jsme nade v ím, nad d jinami, nad sebou samými, nad svým egem, nad milosrdenstvím a nad zkoumáním, nade v ím krom tajuplné radosti z vychutnávání Bytí. Vyvrcholili jsme spole n a já potom z stal v ní, ani by mi ochabl penis. Líbal jsem ji a její rty zhebkly a úpln se mi poddaly. Její ústa se uvolnila, vzdávala se v emu. Nechali jsme svítit a n n se je t dal í p l hodiny objímali, potom Carol vstala. la do koupelny první. Potom jsem el já. Tu noc tam nebyli ádní tyg i. Jenom jeden starý Tygr, co práv pro il po ádnou jízdu. Ná vztah se vyvíjel dál, sexuáln i duchovn , ale musím p ipustit, e mezitím Carol pokra ovala i se zví aty. M síce ubíhaly v dokonalém t stí. Potom jsem si v iml, e je Carol t hotná. Kv li sklenici vody, pro kterou jsem se zastavil. Jednou jsme jeli nakupovat. Zamknuli jsme d m jako poka dé. Zlod j jsme se nemuseli p íli obávat, proto e se tam procházel panter a tygr a pár dal ích takzvan nebezpe ných zví at. Zví at m vozili jídlo ka dý den, ale pro sebe jsme museli jezdit na nákupy do m sta. Carol byla hodn známá. Bláznivá Carol, po ní ve v ech obchodech lidé pokukovali, a nyní tedy i po mn , po jejím novém mazlí kovi, jejím novém starém mazlí kovi. Nap ed jsme li do kina, ale film se nám nelíbil. Kdy jsme vy li ven, drobn pr elo. Carol si koupila n kolikery mate ské aty a potom jsme li nakoupit na trh. Nazpátek jsme jeli pomalu, povídali jsme si a u ívali si sebe. Byli jsme spokojení lidé. Cht li jsme jen to, co jsme m li; nepot ebovali jsme ty ostatní a dávno jsme se p estali starat, co si myslejí. Ale cítili jsme jejich nenávist. Byli jsme mimo. ili jsme se zví aty a zví ata p edstavovala hrozbu pro jejich spole nost - aspo si to mysleli. A taky jsme p edstavovali hrozbu pro jejich zp sob ivota. Oblékali jsme se do starých v cí. Já se neholil a nezast íhával si vousy; vlasy mi tr ely na v echny strany, a i kdy mi bylo padesát, m l jsem vlasy zá iv ry avé. Carol padaly vlasy a na zadek. A po ád jsme se m li emu smát. Up ímný nestrojený smích. Neum li to pochopit. V samoobsluze Carol ekla: "Hele, ta ku! Tady má s l! Chytej s l, ta ku, ty starej hajzle!" Stála o kus dál v uli ce, mezi námi byli t i lidé a ona mi hodila pytlík se solí p es jejich hlavy. Chytil jsem ho; oba jsme se rozesmáli. Potom jsem se podíval na s l. "Ne, ne, dcerko, ty kurvo! Pokou í se mi odrovnat tepny? Musíme vzít jodizovanou! Chytej, zlatí ko, a bacha na dít ! Ten ubohej hajzlík schytá dost ran pozd ji!" Carol chytila pytlík a hodila mi zpátky jodizovanou. Ten výraz jejich tvá í... Byli jsme tak ned stojní. U ívali jsme si sv j den. Film nestál za nic, ale my si ten den u ívali. D lali jsme si vlastní kino. Dokonce i ten dé byl dobrý. Stáhli jsme okénka a nechali dé padat dovnit . Kdy jsem vjí d l na cestu k domu, Carol zaúp la. Byl to výk ik iré bolesti. Sesula se a docela zbledla. "Carol! Co je s tebou? Jsi v po ádku?" P ivinul jsem ji k sob . "Co je s tebou? ekni..." "Já jsem v po ádku. To d lají oni. Cítím to, vím to, ach, Bo e, Bo e - Bo e m j, ti hnusní hajzlové, ud lali to, ud lali, ty stra ný, p í erný svin ." "Co ud lali?" "Vra da - v dom - v ude jen vra dy..." "Po kej tady," ekl jsem.

První, co jsem uvid l, byl orangutan Bilbo. V levém spánku m l dírku po kulce. Jeho hlava le ela v kalu i krve. Byl mrtvý. Zavra d ný. Na tvá i m l ten sv j úsm v. V úsm vu se zra ila bolest a skrz bolest prosvítal smích, jako by zahlédl Smrt a Smrt byla n ím jiným - p ekvapením, které p esahovalo jeho rozum a zp sobilo, e se skrz bolest usmíval. Te u o tom v d l víc ne já. Tygra Fe áka dostali na jeho nejoblíben j ím míst - v koupeln . Zast elili ho mnoha ranami, jako by vrazi m li strach. Byla tam spousta krve a áste n u zaschla. O i m l zav ené, ale tlama mu ztuhla ve vzteklé grimase a tr ely z ní mohutné nádherné tesáky. Dokonce i ve smrti p sobil majestátn ji ne ivý lov k. Ve van le el papou ek. Jedna kulka. Papou ek le el dole nedaleko odtoku, hlavu a krk m l zkroucené pod t lem, jedno k ídlo pod sebou, zatímco péra druhého byla do iroka rozprost ená, jako by to k ídlo cht lo samo k i et, ale nemohlo. Prohledal jsem pokoje. Nic nez stalo na ivu. V ichni zavra d ní. erný medv d. Kojot. Mýval. V ichni. Celý d m byl tichý. Nic se nehýbalo. Nemohli jsme nic d lat. Le el p ede mnou obrovský poh ební projekt. Zví ata doplatila na svou výlu nost - a na na i. Uklidil jsem obývací pokoj a lo nici, ut el krev, jak nejlépe to lo, a vzal Carol dovnit . Pravd podobn se to stalo, kdy jsme byli v kin . Polo il jsem Carol na pohovku. Neplakala, ale celá se chv la. Hladil jsem ji a konej il, mluvil k ní... Ob as se celá ot ásla a zaúp la: "Úúúú, úúú... m j Bo e..." Teprve po dobrých dvou hodinách se rozplakala. Z stal jsem u ní a dr el ji v náru i. Brzy usnula. P enesl jsem ji do postele, svlékl ji a p ikryl. Potom jsem el ven, abych si prohlédl dv r. Díky Bohu, byl dost veliký. P es noc jsme se ze Svobodné zoo prom nili na zví ecí h bitov. Trvalo dva dny, ne jsme v echny poh bili. Carol p ehrávala na gramofonu smute ní pochody a já kopal, ukládal do jam mrtvá t la a zahazoval je hlínou. Bylo to nevýslovn smutné. Carol ozna ovala hroby a oba jsme pili víno a nemluvili. P icházeli lidi a dívali se, pokukovali za drát ným plotem; dosp lí, d ti, noviná i a fotografové. Na konci druhého dne jsem zaplnil poslední hrob a potom mi Carol vzala lopatu a pomalu se vydala sm rem k davu za plotem. Dav ustoupil a ustra en to v n m za um lo. Carol mr tila lopatou o plot. Lidé se p ikr ili a zvedali ruce p ed obli ej, jako by lopata m la pletivem prolet t. "Tak dob e, vrazi," zaje ela Carol, "bu te astní!" Vrátili jsme se do domu. Venku bylo padesát p t hrob ... Po n kolika týdnech jsem navrhl Carol, e bychom to mohli zkusit s novou zoo a e by tentokrát v dycky n kdo z stával doma, aby je ohlídal. "Ne," odpov d la. "Moje sny... moje sny mi ekly, e nade el as. V echno se blí í ke konci. P i li jsme práv v as. Dokázali jsme to." Neptal jsem se jí. M l jsem pocit, e si toho pro ila dost. Jak se blí il as porodu, Carol m po ádala, jestli bych se s ní o enil. ekla, e se vdávat nepot ebuje, ale jeliko nemá ádné p íbuzné, cht la, abych po ní zd dil majetek. Pro p ípad, e by zem ela p i porodu a její sny ohledn konce nebyly pravdivé. "Sny se mohou mýlit," ekla, "i kdy ty moje se zatím nikdy nemýlily." M li jsme tedy tichou svatbu - na h bitov . Vybral jsem si za sv dka a dru bu jednoho starého kamaráda z mokré tvrti a kolemjdoucí zase zírali. Zvládli jsme to rychle. Dal jsem kamarádovi n jaké peníze a trochu vína a odvezl ho zpátky do mokré tvrti. Kdy jsme tam jeli, zeptal se m s lahví u pusy: "Tys ji zbouchl, co?" " ekl bych, e jo." "Chce íct, e byli i jiní?" "No... vlastn ano." "Tak to s t ma enskejma chodí. Nikdy si nem e bejt jistej. Polovi ka chlap v ulici sem p i la kv li enský." "Myslel jsem si, e za to m e chlast."

"Nap ed p ijdou enský a chlast následuje." "Aha." "S enskejma nikdy neví ." "Ach, já jsem v d l." Sekl po mn pohledem a já ho vysadil. ekal jsem dole v nemocnici. Celé to byla stra n podivná zále itost. P i el jsem do toho domu p ímo z ulice a v echno se to prost n jak stalo. Láska a utrpení. Ale láska nakonec nad utrpením zvít zila. Nic v ak je t neskon ilo. Pokou el jsem se íst výsledky baseballu, výsledky dostih . Sotva na tom zále elo. Pak tu byly ty Caroliny sny; v il jsem jí, ale jejími sny jsem si nebyl a tak jistý. Co to jsou sny? Nev d l jsem. Potom jsem uvid l za pultem recepce Carolina doktora, jak rozmlouvá se sest i kou. el jsem za ním. "Ach, pane Jenningsi," ekl, "va e ena je v po ádku. A dít je... je to kluk, ty i a p l kila." "D kuju vám, pane doktore." Vyjel jsem výtahem nahoru a postavil se ke sklen né p epá ce. Muselo tam bre et snad sto d tí. Sly el jsem je i p es sklo. Po ád dokola. Rození. A smrt. V echno má sv j as. P i li jsme sami a sami odejdeme. A v t ina z nás ije osam le a ve strachu neúplné ivoty. Snesl se na m nevýslovný smutek. Vid l jsem, e ve kerý ivot musí zem ít. Pochopil jsem, e ve kerý ivot se nap ed prom ní v nenávist, v demenci, neurózu, hloupost, strach, vra du, v nic - nic v ivot a nic ve smrti. Sd lil jsem sest i ce své jméno. Ve la do prosklené místnosti a vyhledala na e dít . Kdy ho zvedla, usmála se. Byl to shovívavý, prosebný úsm v. Musel být. Podíval jsem se na dít bylo to nemo né, z léka ského hlediska nemo né: byl to tygr, medv d, had a lov k. Byl to jelen, kojot, rys a lov k. Dít neplakalo. Jeho o i si m prohlí ely a poznávaly m a já poznával jeho. Bylo to nesnesitelné: lov k a Nad lov k, Nad lov k a Nadzví e. Bylo to totáln nemo né a dít se dívalo na m , na svého otce, na jednoho ze svých otc , na jednoho z mnoha svých otc ... a okraj slunce sev el nemocnici mocným stiskem a celá nemocnice se rozt ásla, kojenci k i eli, sv tla blikala, fialový záblesk se odrazil v prosklené p epá ce p ede mnou. Sest i ky je ely. T i zá ivky vypadly ze svých kovových záv s dol na kojence. Sest i ka tam stála s mým dít tem v náru í a usmívala se, zatímco na San Francisco padala první vodíková bomba. OBLÍBENEJ LOV K dvakrát po sob jsem m l ch ipku, ch ipku a ch ipku a po ád n kdo bu il na dve e a v dycky to byli dal í lidi a ka dý z nich v il, e mi mají co nabídnout, n co speciálního, a buch buch buch na dve e a po ád je to ta samá v c. íkám: "MOMENT! PO KEJTE CHVILKU!" navle u na sebe n jaký kalhoty a pustím je do dve í. ale jsem stra n unavenej, nikdy nespím, kdy bych m l, t i dny jsem se nevysral, p esn tak, uhodli jste, za ínám ílet a v ichni ti lidi mají v sob zvlá tní energii, ze v ech i í dobrota, já jsem samotá , ale nejsem zase a takový pavouk, jenom mám v dycky d vod - n jaký. myslím na n mecké r ení, které matka asto pou ívala, ne eknu to p esn , ale zn lo to n jak jako: "emmer etvas!" co znamená: v dycky je n co. co lov k nikdy tak úpln nechápe, dokud není trochu star í. ne e by v k byl n jakou výhodou, jenom se ta scéna po ád dokola vrací jako filmový blázinec. je to hromotluk ve pinavých gatích, cosi neobvyklýho, obrovská sebed v ra ve vlastní práci a v bec to není patnej spisovatel, ale jsem ostra itý s tou jeho sebed v rou, podobn jako on se má na pozoru p ed skute ností, e se nelíbáme a nepadáme si kolem krku v p edsíni. je herec. m l by být. ije sám víc ivot , ne kolik zvládne ít deset lidí. ale jeho energie, v jistém

smyslu nádherná, m nakonec unavuje. já úpln seru na básnickou scénu nebo na to, e telefonoval Normanu Mailerovi, nebo e se zná s Jimmy Baldwinem nebo s ostatními nebo se v emi ostatními ostatních. a vidím, e m tak docela nechápe, proto e m ty jeho vývody vesm s moc neberou. dob e. p esto ho mám rád. je lep í ne zbylých 999 z tisíce. ale moje n mecká du e nebude mít klid, dokud nenajde toho tisícího. jsem úpln zticha a naslouchám, ale n kde pode mnou je vroucí kotel ílenství, o který je t eba se postarat, nebo to jednou ud lám sám, v pokoji za 8 dolar týdn kousek od Vermont Avenue. tak, do prdele. on mluví. a je to dobrý. sm ju se. "15 tác . dostal jsem 15 tác . um el mi strejda. potom se cht la vdávat. jsem tlustej jako prase. dob e m krmí. vyd lává t i stovky tejdn v kancelá i poradce jednoho ministra, d lá tam n jaký zasraný voloviny, a te si m chce vzít a nechat práce. jedeme do pan lska. dob e, já pracuju na nový h e, dostal jsem fantastickej nápad na hru, a tak chlastám a ojí dím r zný kurvy. jeden chlápek v Londýn chce tu moji hru vid t, chce ji inscenovat. no dob e, vrátil jsem se z Londýna a na co tady, do prdele, nenatrefím: moje enu ka oustá se starostou a s mým nejlep ím kamarádem a já jí íkám p ímo do tvá e: "TY HNUSNÁ KURVO, TY TADY MRDÁ S MÝM NEJLEP ÍM KÁMO EM A SE STAROSTOU. JÁ T ZABIJU A DOSTANU JENOM P T LET, PROTO E JSI MI NEV RNÁ!" rázuje sem a tam po pokoji. "co se stalo dál?" zeptal jsem se. " ekla: 'tak do toho, jen m probodni, ty uráku!" "to je odvá ný," ekl jsem. "bylo to odvá ný," ekl. "m l jsem v ruce obrovskej eznickej n a odhodil jsem ho na podlahu. byla na m moc velkej formát. t ída. moc velká vy í st ední t ída." no dob e. d ti bo í - pak ode el. vrátil jsem se do postele. tém jsem umíral. to nikoho nezajímalo. p e el m chlad. nem l jsem na sebe dost pokrývek. po ád mi byla zima. a rozum taky v echna dobrodru ství lidskýho rozumu vypadají jako vindl, jako blbost, zdá se, e ve chvíli, kdy jsem se narodil, vyvrhli m mezi partu vindlí , a jestli tomu vindlu nerozumíte nebo na n m spolupracujete, jste mrtví, je s váma konec. vindl to tady il po celá staletí, ty vy se vám nepoda í jen tak zni it. on necht l ádný vy ni it, on necht l vít zit; v d l, e Shakespeare je patný psaní, e Creeley je strach; nezále elo na tom. jediný, co cht l, byl malý pokoj a samota. samota. jednou ekl p íteli, o n m si tehdy myslel, e mu trochu rozumí: "nikdy jsem nebyl osam lý." a jeho p ítel odpov d l: "ty jsi zasranej lhá ." vrátil se zpátky do postele, bylo mu zle, hodinu le el a zvonek u dve í znovu zazvonil. rozhodl se, e si ho nebude v ímat. jen e zvon ní a bouchání dosáhlo takové intenzity, e m l pocit, jako by mohlo jít o n co d le itýho. byl to mladej idovskej kluk. docela dobrej básník. no a co, do prdele? "Hanku?" "jo?" vtla il se do dve í, mladej, nadupanej, s vírou v podvod, jemu se íká poezie - v echny ty sra ky: kdy je lov k dobrá lidská bytost a dobrej, výbornej básník, bude n kde v tomhle pekle odm n ný. hoch to jenom nev d l. pro takový je u dávno n kde p ipravenej Guggenheim, p kn tu ný a pohodlný míste ko u itele základního a pokro ilýho kurzu angli tiny n kde za v trem na t ch pitomejch univerzitách, kterých je celá zem plná. v echno bylo p edur eno k ztroskotání. du e nikdy nezvít zí nad vindlem. snad a po staletích po smrti, a to potom tu du i, která ne vindlovala, pou ijí jako vindl, aby t vy oupli ze svýho vindlu. v echno se v dycky posere. ve el dovnit . mladej, student na rabína. "do prdele, to je hnusný," ekl.

"co?" zeptal jsem se. "to cestou na leti t ." "jo. "Ginsberg si zlomil ebro p i autonehod . Ferlinghettimu; tomu nejv t ímu mokovi ze v ech, se nic nestalo. jede do Evropy na p t nebo snad sedm tení za t ký prachy a nemá ani krábane ek. jednou jsem s Ferlinghettim vystupoval a on se sna í na jevi ti strhnout pozornost jenom sám na sebe pomocí nejr zn j ích trik , e je to a hanebný. nakonec ho vypískali, chytili se. Hirschman má taky samý sra ky." "nezapome , e Hirschman je posedlej Artaudem. myslí si, e kdy lov k není blázen, tak nem e být génius. dej mu as. mo ná z n ho n co bude." "do prdele," povídá hoch, "tys mi dal 35 dolar , abych ti p epsal na stroji tvou dal í sbírku básní, jen e je toho stra n moc. JE Í I KRISTE, já jsem si nemyslel, e toho bude TOLIK!" "myslel jsem, e jsem vzdal psaní poezie." a kdy id íká "Je í i Kriste", víte, e je na tom blb . dal mi tedy 3 dolary a já mu dal p tku a oba jsme se hned cítili líp. taky mi sn dl p lku bagety, nakládanou zeleninu a ode el. vrátil jsem se na bidlo a chystal jsem se um ít, proto e to lov ka opravdu unaví, a jsou dob í nebo patní, dob í ho i nebo patní ho i, co pí ou svoje rondely, procvi ují si svoje ubohý básnický svaly, je jich tolik, tolik se jich to sna í zmáknout, tolik se jich vzájemn nenávidí a hlavn pochopiteln nenávidí ty na vrcholu, kte í v bec netou ili se tam dostat, jen e spousta t ch, co jsou na pici, se tam sna í udr et, a tak je po ád plno rozchod a roztr ek, po ád dokola: "potkal jsem Jimmyho na ve írku..." dovolte mi tu sra ku polknout. vrátil se tedy do postele. a pozoroval pavouky, jak polykají zdi. sem pat il, odedávna. nesná el dav lidí, básníky, nebásníky, hrdiny, nehrdiny - nesnesl by z nich ani jednoho. byl odsouzený k záhub . jediným jeho problémem ohledn záhuby bylo, aby dokázal záhubu p ijmout co mo ná nejlaskav ji. on, já, my, vy... poda ilo se mu dostat se zpátky do postele, t ásl se zimou. smrt jako kus ryby, bíle zbarvená voda i lání. p emý lejte o tom. ka dý um e. to je výborný, jenom abych to nebyl já a pak je t jedna osoba. dob e. existují r zné pou ky. r zní filozofové. jsem unavený. dob e, ch ipka ch ipka, p irozená smrt zp sobená hrubou nedbalostí a nedostatkem pé e, tak e je to kone n tady, le ím sám nata ený na posteli, zpocený, hledím na k í , ztrácím rozum svým vlastním osobitým zp sobem, p inejmen ím kdysi býval m j vlastní, dnes je po ád n kdo za dve mi, nevyd lám si za rok psaním ani 500 dolar a oni mi p itom po ád tlu ou na dve e, cht jí se na m PODÍVAT. on, já - oba jsme zase usnuli, je mi zle, potím se, umírám, fakt umírám, jenom a m nechají na pokoji, je mi srde n jedno, jestli jsem génius nebo idiot, nechte m spát, nechte m aspo jeden den je t jednou na pokoji, jen 8 hodin, zbytek m e být vá , a v tu chvíli zazvonil zvonek znovu. ekli byste, e to je Ezra Pound s Ginsbergem, kterej se mu sna í vykou it ptáka... a on zavolal: "po kejte chvilku, jenom si oble u kalhoty." venku se v ude svítí. jako neonový sv tlo. nebo drá divý chlupy prostitutky. je to u itel anglické literatury, b h ví odkud. "Buk?" "jo. jsem nemocnej, lov e. mám ch ipku. je to naka livý." "pova ujete leto ek za sv j vrchol?" "nevím. te práv umírám. je tady d cko. ale te jsem stra n nemocnej, naka liv ." kousek poodstoupí a musí natáhnout pa i, aby mi podal karton esti plechovek piva. potom otev e svoji poslední básnickou sbírku, podepí e mi ji a odchází,

já vím, e ten ubo ák neumí psát, nikdy to um t nebude, ale je fascinovaný n kolika ver i, které jsem kdysi n kde napsal, a jemu se nikdy nepoda í. jen e to nejsou ádný závody; velký um ní nejsou ani v nejmen ím ádný závody, velký um ní m e být vláda nebo d ti nebo malí i nebo uráci nebo úpln cokoli. rozlou il jsem se s chlapem a jeho kartonem a pak jsem otev el kní ku: "...strávil akademický rok 1966-67 na Guggenheimov stipendiu, b hem n ho se zabýval studiem a výzkumem v..." mr til kní kou do kouta, v d l, e to bude sra ka. V echny ceny shrábli v dycky ti zazobaní, co m li as a v d li, kde si vyplnit p ihlá ku na toho zasranýho Guggenheima. on nikdy ádnou nevid l. na takový formulá e nenatrefíte, kdy jezdíte s taxíkem nebo d ete jako hotelovej poslí ek v Albuquerque. nasrat. znovu usnul. zazvonil telefon. nep estávali mu bu it na dve e. a bylo to. u si toho nev ímal, mezi v emi t mi zvuky a pohledy si toho p estal v ímat, nespal u 3 dny a 3 noci, ani jednou se nevysral, a te bylo najednou ticho. tak blízko smrti, jak jen se doká ete dostat, ani byste ze íleli. být blízko. bylo to skv lý. brzo ode li. a v kristovi na jeho pronajatém strop se objevily drobný trhlinky a on se jen usmíval, kdy mu 200 let stará omítka za ala padat do úst, a on ji vdechl a udusil se. KV TINOVEJ K z stal jsem s Vousatým Johnem vzh ru celou noc. rozebírali jsme Creeleyho - on stál za ním, já proti, a já byl o ralej, u kdy jsem p i el, a je t jsem s sebou p inesl pár piv. rozebírali jsme v echno mo ný, m , jeho, jen jsme tak tlachali a noc ubíhala. kolem esté ráno jsem nasedl do auta. nastartovalo a já se ítil dol z kopc a vjel jsem na Sunset. poda ilo se mi dorazit dom , na el jsem si dal í pivo, vypil ho, poda ilo se mi svlíknout se a vlézt do postele. vzbudil jsem se v poledne, bylo mi zle, vysko il jsem, navlíkl na sebe aty, vy istil si zuby, u esal se. zahlídl jsem chorobn vypadající obli ej visící v zrcadle, rychle jsem uhnul pohledem, st ny se zato ily, vy el jsem ze dve í a nasedl do auta, zamí il jsem na jih sm rem na Hollywood Park. koní ci. vsadil jsem p tku na 8 ku 5 na favorita, oto il jsem se a el se podívat ven na dostih. k okýnku b el vysokej mladej kluk v tmavým obleku, aby si stihl na poslední chvíli taky vsadit. ten hajzl musel mít dobrý dva metry. pokusil jsem se mu uhnout z cesty, ale ramenem m nabral p ímo do ksichtu. málem m to povalilo. oto il jsem se: "ty zasranej bláznivej uráku, DÁVEJ BACHA!" zaje el jsem. byl p íli zaujatý sázením, nesly el m . el jsem na rampu a sledoval, jak se 8 ku 5 ítí do cíle. potom jsem vy el ze sázkové místnosti na tribunu a dal jsem si horkou kávu bez leha ky. celý závodi t vypadalo jako psychedelickej trip. 5,60 krát 5. zisk 18 babek v prvním dostihu. necht l jsem být na dostizích. necht l jsem být nikde. ob as musí lov k bojovat o ivot tak tvrd , e nemá as ho ít. vrátil jsem se do kancelá e, oto il do sebe kafe, sedl si, abych neomdlel. bylo mi zle, p í ern zle. asi za minutu jsem vklouzl zpátky do fronty. obrátil se na m malej Japon ík, p iblí il se tvá í a t sn k mýmu obli eji: "který se vám líbí?" nem l ani program. pokou el se nahlídnout do mýho programu. tihle chlápci doká ou vsadit p tku nebo i 20 babek na dostih, ale jsou p íli lakomí, aby si koupili za 40 cent program, v kterým je popsaná i forma v ech koní a jejich výsledky z poslední doby. "mn se nelíbí nikdo," vy t kl jsem na n ho. myslím, e jsem se ho tím zbavil. oto il se a sna il se íst v programu chlápka, co stál p ed

ním. nakukoval tam po stran , sna il se mu dívat p es rameno. uzav el jsem sázku a vy el ven, abych se na dostih podíval. Jerry Perkins uhán l jako trnáctiletej valach, co práv p esn byl. Charley Short vypadal v sedle ospale. mo ná byl taky celou noc vzh ru. s kon m. b eli s tou no ní kocovinou na 18 ku jedný a já roztrhal sázenku. o den d ív b eli dostih na 15 ku jedný a potom na 60 ku jedný. sna ili se m dostat na ebrotu. moje aty i boty vypadaly jako od hadrá e. hazardní hrá vyhodí prachy za cokoli, ale nikdy za oble ení - chlast je v po ádku, jídlo, kunda, ale ádný atstvo. dokud nejste nazí a máte zelený, nechají vás sázet. ho i si prohlí eli cosi ve stra n krátký minisukni. byla fakt KRÁTKÁ! a byla mladá a pohodová. obhlídl jsem si ji. trochu moc. noc v posteli by m p i la na stovku. íkala, e pracuje kdesi jako servírka v baru. vycouval jsem ve svejch otrhanejch hadrech a ona la k baru a koupila si vlastní pití. dal jsem si dal í kávu. íkal jsem v era v noci Vousatýmu Johnovi, e mu skej obvykle zaplatí za kundu z nejr zn j ích d vod aspo stonásobek. já to ned lám. jiní jo. kunda Minisukn stála tak za 8 dolar . to znamená, e se p ece ovala asi jenom na t ináctinásobek. hodná holka. stoupl jsem si do fronty na dal í dostih. na tabuli byla nula. dostihy pomalu kon ily. tlus och p ede mnou vypadal, jako by spal. nevypadal, e by cht l sázet. "vsa si a b ," ekl jsem. vypadal, jako by byl k okýnku p ilepenej. pomalu se oto il a já ho pohotov odstr il loktem a celým bokem t la, odsunul jsem ho od okýnka. kdyby n co ceknul, pra til bych ho. v kocovin jsem poka dý celej nesv j. vsadil jsem dvacku na vít zství Scottish Dream. dobrej k , ale bál jsem se, e ho Crane nebude um t jet. je t nikdy mi nep edvedl dobrý vedení. dob e - te musel vyhrát. p edb hli ho na sázku 18 ku jedný v cílový rovince. z stal o vte inu pozadu. starej Clarence Hansen je je t po ád str il do kapsy. ebrácká h l se neustále p ibli ovala. rozhlí el jsem se po lidech. co tady d lají? pro nejsou v práci? jak to zvládnou? u baru bylo pár bohá . ti si ned lali starosti, ale m li ten zvlá tní mrtvolnej výraz bohatejch lidí, kterej získají, kdy je opustí nutnost bojovat a nemají ji ím nahradit ádný zájem, jenom bejt bohatej. ubo áci. jo. hahaha, ha. po ád jsem pil vodu. byl jsem vysu enej. zvedal se mi aludek a byl jsem vysu enej. ale vytrvalej. dal í sázka. zase zahnanej do rohu. jak únavnej sport. p i el ke mn dob e oble enej pan lskej týpek, kterej smrd l vra dou a incestem na sto hon . smrd l jako ucpaná stoupa ka "p j mi dolá ," ekl. odpov d l jsem mu velice ti e: "odprejskni." oto il se a el vedle. "p j mi dolá ," opakoval. p i la odpov . narazil na newyorskýho ízka. "ty mi p j p tku, onane," ekl mu ízek. ostatní lidi chodili kolem, vyvedení ze svýho Snu. zlomení, vzteklí, plní obav. nete ní, zmrza ení, podvedení, obraní, vy dímaní, nachytaní, nasraní. vrátili by se znova, kdyby se jim poda ilo vyhrát n jaký prachy. a já? za nu d lat kapsá e nebo pasáka nebo n co takovýho. dal í dostih nebyl o nic lep í. zase jsem skon il druhej, Jean Daily mn ve fini i p edstihl Pepper Tonea. za al jsem mít ím dál siln j í pocit, e ve kerá má dlouholetá zku enost s dostihy - ty hodiny no ního studia - je pouhá iluze. do prdele, v dy to jsou jenom zví ata, pustíte je a n jak to dopadne. líp bych ud lal, kdybych z stal doma, poslouchal n jakej sentimentální ký - t eba Carmen v angli tin - a ekal, a m domácí vyrazí. v pátým dostihu jsem byl zase druhej s Bobbijackem, porazil m Stormy Scott N. Stormy byla nakonec rovná sázka, i kdy ráno ho je t bookmaker ocenil na 5 ku 2, hlavn kv li skv lýmu okeji Farringtonovi, a proto e poslední rovinnej dostih vyhrál o jedenáct délek. druhej. v estým op t. se Shotgunem, dobrá ance na 8 ku jedný a el v záv ru do toho, jen e Pepper Streak m l je t hodn sil. roztrhal jsem sv j

desetidolarovej lístek na vít zství. v sedmým dostihu jsem skon il t etí a byl jsem o 50 dolar leh í. v osmým jsem si musel vybrat mezi Creedy Cashem a Red Wavem. na poslední chvíli jsem se p iklonil na stranu Red Wavea, tak e p irozen vyhrál Creedy Cash s O'Brienem na 8 ku 5. co nebylo ádný velký p ekvapení - Creedy u vyhrál letos 10 dostih z devatenácti start . na Red Wavea jsem se t ce spolehl, a tak jsem byl leh í u o 90 babek. el jsem se na záchod vychcat a v ichni se tam po ád rojili, p ichystaní vra dit, okrást vás o pen enku, om ele a vyklepan vyhlí ející parti ka. brzy budou v ichni odcházet, bude po v em. kam jen ma ou jít - do rozpadlejch rodin, k ztracený práci, ztracenýmu podnikání. ílenství. ale jdou z toho dan na í dobrý milý Kalifornii, holka. sedm osm procent z ka dýho dolaru. za n co se postaví silnice. najmou se policajti, aby vás zastra ili. postaví se blázince. nakrmí se a zaplatí Ronald. je t jedna nad je. vsadil jsem na jedenáctiletýho valacha Fitmenta, kon , kterej ve svým posledním dostihu prohrál a marn ho nabízeli za 6500 dolar , skon il 0 13 délek vzadu a te b el proti dv ma nabídkám na 12 500 dolar a jedné na 8000. musel jsem ze ílet, taky m l pom r 9 ku 2. vsadil jsem si jako pojistku deset dolar na Urralla na vít ze v pom ru 6 ku jedný a 40 dolar jsem vsadil na Fitmentovo vít zství. tím pádem jsem u p i el o 140 dolar . v sedma ty iceti jsem se po ád je t dokázal pohybovat v nemo ných bláznivých vodách. sázel jsem jako ti nejprimitivn j í venkov tí balíci. el jsem ven, abych se na dostih podíval. Fitment vb hl do první zatá ky jako druhej, ale b el zlehka. neklopýtni, zlato, jenom neklopýtni. dop ej mi aspo n jakou radost, malou skromnou radost. není nutný, aby bohové srali na hlavu po ád tomu samýmu chlapovi, a zrovna mn . a má ka dej sv j as. je to dobrý pro posílení ducha. stmívalo se a kon b eli ve smogu, na zadní rovince se Fitment po ád dr el jako druhej a dorá el na první pozici. jeho krok byl volný. jen e Meadow Hutch, favorit s pom rem 8/5 mu blokoval cestu a dr el se po ád kousek p ed ním. tak prob hli poslední zatá kou a potom Fitment vyrazil, nalepil se na Meadow Hutche a pak ho nechal za sebou. tak jsme se zbavili favorita s pom rem 8/5, zbývá je t porazit i v ech 6 dal ích koní. do prdele, do prdele, oni mi to nedop ejí, pomyslel jsem si. n kdo z toho klubka vyrazí. n kdo se probere. bohové mn to nepustí. vrátím se do svýho pokoje a budu le et ve tm se zhasnutým sv tlem, hled t do stropu a p emý let, o em to celý bylo. Fitment si dr el do cílový rovinky 2 délky náskok a já ekal. zdálo se, e cílová rovinka je n jaká dlouhá. bo e, ona BYLA dlouhá! DLOUHÁ! nem e se to stát. nevydr ím to. je u stra ná tma. 140 babek ztráta. kocovina. stá i. blbost. sm la. boule na du i. mladý holky spí s velikány t la a intelektu. mladý holky se mi posmívají, kdy m vidí na ulici. Fitment. Fitment. dr el si ty 2 délky. ítil se vp ed. nakonec to bylo 2 a 1/2. nikdo se mu nep iblí il. nádhera. symfonie. dokonce i ten smog se usmíval. díval jsem se, jak prorá í cílovou pásku a pak jsem el a napil se znovu vody. kdy jsem se vrátil, vyv ovali zrovna výhry. 11,80 dolaru za 2 vsazený. já vsadil 40. vzal jsem si pero a spo ítal si to. výt ek: 236 dolar . mínus vlo ených 140. vyhrál jsem 96 dolar . Fitment. lásko, milá ku, lásko moje. kv tinovej k . fronta u desetidolarovejch sázek byla dlouhá. el jsem na záchod a post íkal si obli ej vodou. zase jsem krá el voln . vy el jsem ven a vytáhl lístky. na el jsem jenom T I lístky na Fitmenta! Jeden jsem n kde musel ztratit! amatér! blbec! osel! bylo mi zle. jeden desetidolarovej lístek byl za 59 dolar . vracel jsem se do míst, kde jsem chodil a sbíral lístky. ádnej s íslem 4. n kdo si mým lístkem p ilep il. stál jsem ve front , prohrábaval si pen enku. jakej jsem jenom idiot! potom

jsem lístek na el. schoval se do roztrhané pod ívky v pen ence. nikdy d ív se to nestalo. oslovská pen enka! vybral jsem si svých 236 dolar . v iml jsem si, e m Minisukn pozoruje. ach, ne ne ne NE!! uhán l jsem dol po eskalátoru, koupil si noviny, procpal se mezi idi i na parkovi ti ke svýmu autu. zapálil,jsem si doutník. to nelze pop ít, pomyslel jsem si: génius nem e být po ád na dn . s tou my lenkou jsem nastartoval sv j Plymouth z roku 1957. ídil jsem velice opatrn a slu n . broukal jsem si koncert d moll pro housle a orchestr od Petra Ilji e ajkovského. napadla m slova k hlavnímu tématu, k úst ední melodii: "je t jednou, budeme svobodní. ach, je t jednou, budeme svobodní, svobodní, svobodní..." jel jsem mezi navztekanými smola i. jejich dosud nezaplacená a vysoce poji t ná auta byla v ím, co jim zbylo. provokovali se vzájemn k ni ení a zabíjení, nají d li a cpali se, nenechávali mezi auty kousí ek místa. poda ilo se mi nasm rovat se k výjezdu na Century. auto mi chcíplo p esn v brán a zablokoval jsem za sebou 45 voz . pro lápl jsem rychle párkrát pedál plynu, mrkl na dopravního policajta, a pak oto il startérem. motor nasko il a já se pohnul a vyrazil smogem k domovu. Los Angeles nebylo vlastn tak patný místo: dobrej profík to nakonec v dycky zvládne. VELKÁ KONOPNÁ HRA jednou ve er jsem se ocitl na n jakém shromá d ní - v t inou mi to bývá stra n nep íjemný. já jsem v zásad samotá , starej o rala, kterej dává p ednost pití o samot , snad jen s nad jí na n jakýho Mahlera nebo Stravinskýho v rádiu. jen e tady byl najednou úpln ílený dav. nebudu se pou t t do lí ení d vod , proto e to je jiný p íb h, mo ná del í, mo ná zmaten j í, ale zkrátka kdy jsem tam tak stál, popíjel víno a poslouchal Doors, Beatles nebo Jefferson Airplane smíchaný se v emi okolními hlasy, uv domil jsem si, e pot ebuju cigaretu. mn do ly. obvykle mi dojdou. uvid l jsem kousek od sebe stát 2 mladíky, pohupovali rukama, voln se vlnili do rytmu a vypadali jako zt e t nci: ohnuté krky, prsty rozta ené - byli jako z gumy, z rozcupovaný gumy, která se natahovala a smr ovala a trhala. p istoupil jsem k nim: "hele, kluci, nemáte cigaretu?" p im lo je to k je t divo ej ímu skákání. stál jsem tam a pozoroval je, rozjí d li to, trhan sebou zmítali a klátili se ze strany na stranu. "my nekou íme, lov e! LOV E, my ne... k o u i m e. cigarety." "ne, lov e, my nekou íme. teda aspo tímhle zp sobem ne." skok. d ep. guma. "my jedeme na M-a-l-i-b , lov e! jo, jedeme na M a l l l - i - b ! lov e, my mizíme na M-aly-b !" "jo, é e!" "jo, é e!" "jo!" skok, prsk. nebo prsk, skok. nemohli mi jednodu e jen sd lit, e nemají cigaretu. museli mn zasv tit do svýho sv ta, do svýho nábo enství: cigarety jsou pro pr ochy. oni jedou na Malibu, do n jaký zdánliv uvoln ný a rozskota ený boudy na Malibu a zahulej si tam trávu. svým zp sobem mi p ipomínají ty staré dámy, co stojí na rohu a prodávají "Strá nou v ". celej ten dav, co jede v LSD, STP, marihuan , heroinu, ha i i a receptech na kapky proti ka li, trpí syndromem "Strá né v e": musí být s náma, lov e, proto e jinak jse mimo, jinak jse mrtvej. zdá se, e takové neustálé naléhání je pro ty, co n co berou, p ímo POVINNOSTÍ. ádný div, e je ka dou chvilku n kde zatknou - nedoká ou si to toti brát n kde v tichosti pro vlastní pot ení; musejí p ece dát V D T, e pat í do kruhu. dál se to pak sna í propojit s Um ním, Sexem; revoltou proti establishmentu. jejich psychedelickej B h Leary jim íká: "vyka lete se na

spole nost. poj te za mnou." pak si pronajme tady ve m st sál a kasíruje je 5 dolar na hlavu za to, e si ho jdou poslechnout. potom se dostaví Learymu po boku Ginsberg. potom Ginsberg prohlásí Boba Dylana za velkého básníka. reklama marjánkové lobby, co se umí procpat na první stránky novin, na sebe sama. Amerika. ale nechme to být, proto e to je taky jiný p íb h. ta v c má spoustu chapadel a skoro ádnou hlavu, alespo tak, jak vám to budu povídat a jak se to taky stalo. ale zpátky k t m hoch m, co byli "in", k t m huli m. k jejich jazyku. bezva, vole. já jako scéna. k l. in. out. pr och. roztan enej. zmáknout. holka. ta ka. a tak dál. ty samý fráze - nebo jak tomu budete íkat - jsem sly el v roce 1932, kdy mi bylo dvanáct, a sly íte-li je o p tadvacet let pozd ji, tak k jejich u ivateli nep ilnete zrovna velkou láskou, obzvlá kdy je pova uje za vrchol moderní svobodomyslnosti. v t ina t ch výraz pochází p vodn z prost edí tvrd ích drog, od tý bandy se st íka kama a dal ím nádobí kem, a taky od starejch erno skejch jazzmen . terminologie t ch, co jsou skute n "in", se m ní, ale ti takzvaní moderní ho íci jako ti dva, po kterých jsem cht l cigaretu, po ád mluví jako v roce 1932. a e by z marjánky vznikalo um ní, to je pochybné, a jak. DeQuincy napsal up ímnou výpov a "Po iva opia" je nádhern napsaný, i kdy místy dost hloupý. je v povaze v t iny um lc , e zkou ejí tém v echno. jsou otev ení k experiment m, zoufalí, se sebevra ednými sklony. ale marjánka p ichází a TEHDY, kdy u je Um ní tady, kdy u je tu i um lec. marjánka nedoká e produkovat Um ní. ale asto se stává hra kou v rukách zavedeného um lce, jakýmsi holdem bytí na t ch v emo ných konopných dýcháncích, a taky proklat výte ným materiálem pro um lce, který tak m e nachytat lidi v jejich duchovních nedbalkách, se spu t nými duchovními kalhotami. nebo kdy ne spu t nými, tak aspo ne tak dob e hlídanými. ve t icátých letech devatenáctého století se v Pa í i vypráv ly klepy o Gautierových konopných dýcháncích a ve írcích se sexuálními orgiemi. trochu se i v d lo, e tento Gautier pí e bokem poezii. ale na jeho ve írky se dnes vzpomíná víc. p esko ím na jiné chapadlo tématu: mn se nelíbí my lenka, e by m mohli zhaftnout za po ívání anebo vlastnictví trávy. je to, jako by vás odsoudili za znásiln ní, kdy si ichnete ke kalhotkám u n koho v prádelníku. tráva prost není tak dobrá. velkou ást efektu p sobí p edem o ekávaný stav a víra, e se lov k dostane do rau e. kdyby se vymyslela náhra ka se stejnou v ní a bez obsahu drogy, v t ina u ivatel by cítila úpln stejný ú inek: "hej, lásko, tohle je DOBREJ matro , fakt jemnej!" pokud jde o m , umím dostat víc z n kolik p llitrovejch plechovek piva. jsem istej nikoli kv li zákonu, ale proto e m ten matro nudí a má jen nepatrnej ú inek. ale ru ím vám za to, e ú inek alkoholu a maru ky je odli nej. je mo ný dostat se s pomocí trávy do rau e a skoro to nevnímat; u chlastu v t inou moc dob e víte, na em jste. já jsem ze staré koly: jsem rád, kdy vím, na em jsem. ale jestli n kdo chce trávu, LSD nebo si chce píchat, já proti tomu nic nemám. je to jeho v c a to, co je pro n ho nejlep í, je pro n ho nejlep í. to je v echno. existuje dnes velká spousta spole enskejch komentátor s velice nízkým mozkovým potenciálem. pro bych k tomu m l p idávat svoje vysokopotentní vr ení? v ichni jist sly eli ty staré dámy, co íkají: "já si prost myslím, e je to HROZNÉ, co si ti mladí lidé sami sob p sobí, v echny ty drogy a podobn ! myslím, e je to p í erné!" a pak se na tu vy ilou holku podíváte: ádný o i, ádný zuby, ádnej mozek, ádná du e, ádná prdel, ádná pusa, ádná barva, ádná menstruace, ádnej humor, nic, jenom h lka a vy p emý líte, co její aj a su enky a kostel a d m na rohu ulice znamenají PRO NI. a starci se n kdy nad tím, co d lají n kte í mladí, p kn roz ílí: "já jsem celej ivot sakra TVRD pracoval!" (myslí si, e je to n jaká ctnost, ale ve skute nosti to pouze dokazuje, e lov k je totální v l.) "tihle lidé cht jí v echno

dostat ZADARMO! jenom se flákají a ni í si t lo drogou a doufají, e budou parazitovat na spole enském bohatství!" potom se podíváte na N HO: amen. jenom árlí. podvedli ho. obrali ho o jeho nejlep í roky. on by si ve skute nosti taky rád u il. kdyby to tak mohl vrátit. jen e nem e. proto te chce, aby trp li stejn , jako trp l on. a obecn vzato je to celý práv o tomhle. huli i d lají z toho svýho konopí zbyte n velkou v du a spole nost d lá zbyte n velkou zále itost z toho, e si to svoje zasraný konopí hulej. a policie má práci a huli e zavírají a ti je í, jako by je k i ovali, a ko alka je legální, pokud jí nevypijete tolik, e vás zhaftnou na ulici a dají pod zámek. dejte lidem cokoli a oni to v dycky v echno po krábou, poserou a pozvrací. kdybyste konopí legalizovali, byly by spojený státy trochu p íjemn j ím místem, ale zase ne o moc lep ím. dokud tady budou soudy, v znice, právníci a zákony, budou se pou ívat. po adovat legalizaci konopí je n co podobnýho, jako je po ádat, aby v dycky nap ed namazali elízka máslem, ne vám je nandají. bolest vám p sobí n co jinýho - proto pot ebujete konopí nebo whisky nebo d tky a ko ený úbory, nebo je ící muziku vyhulenou tak nahlas, abyste nemohli p emý let. nebo blázince nebo mechanický kundy nebo 162 baseballovejch zápas za sezónu. nebo vietnam nebo Izrael nebo strach z pavouk . svou lásku, která si umyje ve d ezu za loutlý fale ný zuby, ne p jdete soulo it. existují základní odpov di a existují pal ivé problémy. po ád se motáme kolem t ch problém , proto e nemáme v sob dost mu nosti, abychom dokázali pojmenovat své pot eby. n kolik století jsme si mysleli, e by to mohlo být k es anství. kdy jsme nap ed hodili k es any lv m, nechali jsme je, aby nás pak házeli ps m, zjistili jsme, e komunismus by mo ná mohl být tro i ku lep í pro b icho pr m rného lov ka, ale ud lal stra n málo pro jeho du i. te si hrajeme s drogami a myslíme si, e otvíráme n jaké dve e. Východ ty v ci zná déle ne st elný prach. zjistili, e mén trpí a rychleji umírají. hulit i nehulit. "jedeme do M-a-li-b , lov e! jo, jedeme do Malllll-i-b !" omluvte m , ne si ubalím trochu Bull Durhamu. chcete ouda? DEKA Poslední dobou jsem patn spal, ale o tom nechci zrovna mluvit. D je se to toti tehdy, kdy se zdá, e spím. íkám, e "se zdá, e spím," proto e práv tak to je. ím pozd j í je hodina, tím spí vypadám, jako bych spal, cítím, e spím, ale p esto ve svém snu sním o svém pokoji, sním, e spím, a v echno je p esn takové, jak jsem to zanechal, kdy jsem el spát. Noviny na podlaze, prázdná pivní láhev na prádelníku, moje jediná zlatá rybka zvolna krou ící na dn akvária, v echny ty d v rn známé v ci, které jsou mojí sou ástí podobn jako vlasy. A mnohokrát, kdy jsem v posteli a NESPÍM, dívám se na st ny, pod imuju a ekám na spánek a p emítám: jsem je t vzh ru nebo u spím a zdá se mi o mém pokoji? Poslední dobou lo v echno patn . Pár poh b ; kon b eli mizern ; bolesti zub ; krvácení a dal í v ci, o kterých se nedá mluvit. asto mívám pocit, e to asi t ko u m e být hor í. A pak si pomyslím: tak dob e, po ád má je t st echu nad hlavou. Nejsi na ulici. Byly doby, kdy mi ulice nevadila. Dnes bych to u nep e il. U toho vydr ím stra n málo. Tolikrát jsem byl otrávený, tolikrát m ezali skalpelem, ano, tolikrát m bombardovali... tolikrát, e u prost nechci; nedoká u se u tomu v emu postavit. A te tedy o em chci vypráv t. Jestli usnu a zdá se mi, e jsem ve svém pokoji, nebo zdali se to skute n d je a já jsem vzh ru, to nevím, ale v ka dým p ípad se za ínají dít v ci. V imnu si, e dve e od sk ín jsou pootev ené, a jsem si jistý, e p ed chvílí pootev ené nebyly. Potom vidím, e

kvíra v pootev ených atníkových dve ích a v trák (byl horký a já nechávám v trák na podlaze) tvo í p ímku, která kon í p ímo v mé hlav . Cuknu sebou a zu iv prchám z pol tá e a íkám "zu iv ", proto e v t inou zu ím, kdy se m n co hnusnýho a odpornýho sna í vystrnadit z postele. U sly ím, jak si íkáte: "Ten kluk je ílenej." A opravdu asi mo ná jsem. Ale mám pocit, e to tak docela není. I kdy je to velice slabý bod mé obrany, pokud je to v bec n jaký bod. Kdy jsem mezi lidmi, cítím se nesv j. Mluví a mají v sob nad ení, který já v sob nemám. Ale p esto se v jejich p ítomnosti cítím siln j í. Mám takový nápad: jestli e mohou existovat na pouhém okraji jev , pak já m u existovat taky. Ale jakmile jsem sám, v echna ta p irovnání blednou ve srovnání s tím, jak musím elit st nám, dýchání, d jinám, vlastnímu konci, tomu, e se d jí podivné v ci. Jsem evidentn slabý lov k. Pokusil jsem se uchýlit k Bibli, k filozof m, k básník m, ale podle m se v ichni míjejí s n ím podstatným. Mluví o n em úpln jiném. U dávno jsem si v nich p estal listovat. Skromnou pomoc jsem na el v chlastu, hazardních hrách a sexu, a tak jsem se za al podobat normálním mu m ve spole nosti, ve m st , ve stát ; jediný rozdíl spo ívá v tom, e se nestarám o sv j "úsp ch", e nechci rodinu, domov, slu nou práci a tak dál. Tak tady jsem: ani intelektuál, ani um lec; ale nemám ani zdravý ko ínek oby ejného lov ka. Visím s nálepkou n kde uprost ed a v ím, e tohle je za átek ílenství. A jak jsem vulgární! Sahám si do zadku a krábu se tam. Mám hemeroidy, spoustu hemeroid . Je to lep í ne soulo . krábu se do krve, dokud m bolest nep inutí, abych p estal. Opice a lidoopové tohle d lávají. Nev imli jste si jich v zoo, jak jim te e ze zadku rudá krev? Ale nechte m pokra ovat. I kdy byste asi dali spí p ednost n jaké pikantnosti, povím vám o té no ní m e. Tyhle Sny o pokoji, dovolte mi jim tak íkat, za aly asi p ed rokem. Jeden z prvních se mi p ihodil ve Filadelfii. Z ídkakdy jsem tehdy pracoval a asi jsem se bál, jestli se mi poda í zaplatit in i. Nepil jsem u tolik, jen trochu vína a piva, sex a hazard na m tehdy je t nedolehly takovou silou. I kdy jsem tehdy il s jednou pouli ní t tkou a p ipadalo mi divný, e by je t mohla chtít dal í sex nebo "lásku", jak tomu íkala, kdy jsem jí to d lal poté, co p es den nebo v noci vyhov la n kolika dal ím chlap m, a t eba e jsem byl stejn zcestovalý a prot elý lapákem jako kterýkoli jiný Král cest, p ipadalo mi stra n zvlá tní, strkat ho tam po v ech T CH... obrátilo se to proti mn a m l jsem t ký asy. "Drahou ku," íkávala, "musí pochopit, e t MILUJU. S t ma druhejma to nic není. Ty prost NEVÍ , co je to enská. enská t m e nechat do sebe vlízt a ty si m e myslet, e jse v ní, ale vlastn v ní v bec nejse . Ale tebe já dovnit pustím." Takový e i moc nepomáhaly. Jenom zv t ovaly tu tíhu. A jednou v noci, ekn me, e se mi n co zdálo, nebo mo ná ani ne, jsem se probudil a ona byla se mnou v posteli (nebo se mi zdálo, e jsem se vzbudil) a já se rozhlídl kolem sebe a v ude tam byli takoví mali cí chlápci, bylo jich asi 30 nebo 40, a p ivazovali nás k posteli jakýmsi st íbrným drátem, b hali p es nás a kolem nás, pod postel, p es postel, a v ichni m li v ruce dráty. Moje dáma musela moji nervozitu vycítit. Vid l jsem, e otev ela o i a podívala se na m . "Bu zticha!" ekl jsem. "Nehýbej se! Sna í se nás popravit elektrickým proudem!" "KDO SE NÁS SNA Í POPRAVIT ELEKTRICKÝM PROUDEM?" "Proboha, íkal jsem ti, abys byla ZTICHA! Dr hubu!" Nechal jsem je je t n jakou dobu pracovat a p edstíral jsem, e spím. Potom jsem se v í silou vzty il, p erval jsem dráty a zasko il je. Po jednom jsem se ohnal, ale netrefil jsem. Nevím, kam zmizeli, ale zbavil jsem se jich. "Práv jsem nás zachránil p ed smrtí," ekl jsem svý enský. "Dej mi pusu, ta ku," ekla. Ale abych se vrátil do sou asnosti. Vstávám ka dý ráno s podlitinami po t le. Modrý zna ky. Existuje jedna deka, na kterou si dávám obzvlá pozor. Myslím, e ta deka na m ve spaní dorá í. Kdy se probudím, mívám ji n kdy uta enou kolem krku, e sotva m u dýchat. Je to v dycky ta samá deka. Ale já ji ignoruju. Otev u si pivo, palcem otev u dostihový program, podívám se z okna,

jak pr í, a sna ím se na v echno zapomenout. Chci prost jen pohodln a bez problém ít. Jsem unavený. Nechci si vymý let nebo podléhat n jakým p edstavám. A v noci m p esto zase deka otravuje. Pohybuje se jako had. Bere na sebe nejr zn j í podoby. Nez stává mrtv rozta ená na posteli. A dal í noc. Zkopnu ji na zem vedle pohovky. Potom vidím, jak se hýbe. Deka se hýbe v dycky, kdy má pocit, e se nedívám. Vstanu, v ude rozsvítím, vezmu si noviny a pustím se do tení, tu úpln cokoli, kurzy akcií, lánky o poslední mód , jak p ipravit holoubata, jak se zbavit rosi ky; dopisy do redakce, politické fejetony, inzeráty, nekrology atd. B hem celé té doby se deka ani nehne a já vypiju t i a ty i piva, mo ná o n co víc, a potom u n kdy svítá, a to se pak spí snadno. Nedávno v noci se to stalo. Nebo to za alo u odpoledne. Stra n málo jsem p edtím spal, a tak jsem si el lehnout u kolem tvrté, a kdy jsem se probudil nebo se mi zase zdál ten sen o pokoji, byla tma a deku jsem m l obto enou kolem krku a bylo jasný, e se rozhodla, e nade la TA PRAVÁ chvíle! Nechala v eho p edstírání! la po mn a byla silná nebo já si spí p ipadal slabý, jako ve snu, a musel jsem napnout ve keré síly, abych se ubránil udu ení, ale deka na mn po ád visela a sápala se po mn ve snaze p ekvapit m nep ipraveného. Cítil jsem, jak se mi na ele perlí pot. Kdo by kdy uv il n emu takovému? Kdo by v il takové blbosti? Deka, která o ivne a pokusí se lov ka zavra dit? Ni emu se nev í, dokud se to JEDNOU nestane - jako t eba atomové bomb nebo tomu, e Rusové po lou do vesmíru lov ka, nebo e B h sestoupí na zem a potom ho p ibijí na k í ti, které stvo il. Kdo uv í v cem, co se teprve stanou? Poslednímu zhasnutí ohn ? Osmi nebo deseti mu m a enám v n jaké vesmírné lodi, nové ar e, která s nimi zamí í k jiné planet , aby tam znovu zasili vy erpané lidské sém ? A který lov k uv í, e se m tahle deka pokusila u krtit? Nikdo, nikdo, o kom bych v d l! A to v domí v echno je t svým zp sobem zhor ovalo. I kdy jsem jen málo vnímal to, co si o mn lidi myslí, cht l jsem, aby si uv domili existenci té deky. Divný? Pro ? Je t podivn j í bylo, e jsem asto uva oval o sebevra d , ale kdy mi te cht la deka pomoct, bojoval jsem s ní. Kone n se mi jí poda ilo zbavit a mr til jsem s ní na podlahu a rozsvítil. To bude konec! SV TLO, SV TLO, SV TLO! Ale ne, vid l jsem, jak se je t i ve sv tle cukala a pohnula se asi o p t centimetr . Sedl jsem si a pozorn ji sledoval. Op t se pohnula. Tentokrát aspo o t icet centimetr . Vstal jsem a za al se oblékat, ze iroka jsem deku obcházel, abych na el svoje boty, pono ky atd. Kdy jsem byl oble ený, nev d l jsem, co si mám po ít. Deka te byla klidná. Mo ná bych mohl jít na procházku nadýchat se erstvého no ního vzduchu. Ano. Prohodím pár slov s trafikantem na rohu. To ale taky nebyl dobrý nápad. V ichni trafikanti v okolí byli intelektuálové: etli G. B. Shawa, O. Spenglera a Hegela. A vlastn to nebyli lidi, s nimi by se dalo mluvit: bylo jim 60, 80, nebo mo ná 1000 rok . Do prdele. Práskl jsem dve mi a vy el ven. Kdy jsem dorazil ke schod m, n co m p im lo, abych se oto il a rozhlédl se po chodb . Máte pravdu: deka m sledovala, plazila se jako had, záhyby a stíny jí vp edu vytvá ely hlavu, ústa, o i. ekl bych, e ve chvíli, kdy p esv d íte sami sebe, e horor je jenom horor, je to pro vás okam it MEN Í horor. Chvíli jsem na deku myslel jako na starýho kámo e, kterej nechce být beze m , tak e musela jít za mnou. Jen e pak m napadlo, e tenhle kámo , tahle deka se m pokusila zabít, a rychle jsem po schodech seb hl dol . Ano, ano, hnala se za mnou! Pohybovala se po schodech, jak rychle se jí zacht lo. Bez jedinýho zvuku. Odhodlan . Bydlel jsem v druhým pat e. la za mnou dol . Do prvního. Do p ízemí. Mojí první my lenkou bylo, e vyb hnu ven z domu, ale venku byla tma, byla to tichá a opu t ná tvr daleko od velkých ru ných t íd. Jako nejlep í mi p ipadalo, e bych se vecpal k n jakým lidem, abych otestoval reálnost situace. Chce to

P INEJMEN ÍM 2 hlasy, aby se skute nost stala skute ností. Um lci, kte í p edb hnou svou dobu o spoustu let, to znají, a lidi dementní nebo lidi, kte í mívají takzvané halucinace, to znají taky. Kdy jste jediní, kdo vidí n jaký zjevení, skon íte jako sv tec nebo jako blázen. Zaklepal jsem na dve e bytu 102. Otev ít p i la Mickova ena. "Ahoj, Hanku," ekla, "poj dál." Mick se válel v posteli. Byl celý opuchlý, kotníky m l nab hlé, b icho v t í ne u t hotný enský. Býval to t kej alkoholik a jeho játra to vzdala. Te se v n m dr ela voda. ekal, a se uvolní l ko v nemocnici pro veterány. "Ahoj, Hanku," ekl, "p inesls n jaký pivo?" "Hele, Micku," ekla jeho stará, "ví , co íkal doktor: u ani kapku, ani pivo." "K emu má tu deku, chlap e?" zeptal se m . Podíval jsem se na sebe. Deka mi vysko ila p es pa i, aby nevzbudila p i vstupu pozornost. "No," zrozpa it l jsem, "já jich mám moc. Myslel jsem si, e by se vám jedna mohla hodit." P ehodil jsem deku p es pohovku. "P inesls pivo?" "Ne, Micku." "Pivo by mi ur it bodlo." "Micku," ekla jeho stará. "Je stra n t ký po tolika letech tak naráz p estat." "Mo ná má pravdu," ekla jeho stará, "sko ím dol do obchodu." "To je v po ádku," ekl jsem, "p inesu pár ze svý ledni ky." Vstal jsem a zamí il ke dve ím, p i em jsem nespou t l deku z o í. Nehýbala se. Sed la tam na gau i a dívala se na m . "Za chvilku jsem zpátky," ekl jsem a zav el dve e. ekl bych, e to bude n kde v mým mozku, pomyslel jsem si. P inesl jsem deku s sebou a p edstavoval si p itom, e m sleduje. M l bych víc chodit mezi lidi. iju ve stra n omezeným sv t . el jsem nahoru, nabral pár lahví do papírovýho pytle a zamí il zpátky dol . Byl jsem n kde v prvním pat e, kdy jsem usly el je ení, nadávky a st elbu. Seb hl jsem z posledních schod a vrazil do bytu 102. Opuchlý Mick tam stál a v ruce svíral dvaat icítku, z její hlavn je t stoupal pramínek kou e. Deka le ela na pohovce, kde jsem ji nechal. "Micku, ty ses zbláznil!" ekla jeho stará. "P esn tak," odpov d l. "Ve chvíli, kdy jsi ode el k sob pro pivo, tak ta deka, v mi nebo ne, ale ta deka sko ila ke dve ím za tebou. Sna ila se vzít za kliku a odejít, ale nedokázala kliku pevn stisknout. Kdy jsem se probral z prvního oku, vysko il jsem z postele a zamí il k ní, a jakmile jsem se k ní p iblí il, sko ila mi po krku a pokusila se m u krtit!" "Mick je nemocný," ekla jeho stará, "dostává injekce. Vymý lí si a má vidiny. Míval vidiny, kdy pil. Vylé í se, a ho vezmou do nemocnice." "Jdi s tím n kam!" za val a stál celý opuchlý uprost ed pokoje v no ní ko ili. " íkám ti, e se m ta v c pokusila zabít a bylo t stí, e ta stará boucha ka byla nabitá a e jsem pro ni sta il dob hnout do sk ín , a kdy se po mn ta v c zase za ala sápat, tak jsem ji odpráskl. Odplazila se. Vrátila se na pohovku a tam te sedí. Vidí tu díru, kudy pro la kulka. To nejsou ádný vidiny!" Ozvalo se zaklepání na dve e. Byl to správce. "Je tady trochu moc ru no," ekl. " ádná televize, rozhlas a hlu ná zábava po desáté ve er." Potom ode el. P istoupil jsem k dece. Byla v ní skute n díra. Deka se zdála být nep irozen klidná. Kde sídlí ivot v o ivlé dece? "Kristepane, poj si dát pivo," ekl Mick, "mn je jedno, jestli um u nebo ne."

Jeho stará otev ela 3 lahve a s Mickem jsme si vykou ili pár pallmallek. "Hele, chlap e," ekl, "vezmi si tu deku p kn s sebou, a bude odcházet." "Já ji nepot ebuju, Micku," ekl jsem, "jen si ji nechte." Mocn si p ihnul piva: "Tu zasranou v c si odsud odnese !" "Je p ece MRTVÁ, ne?" zeptal jsem se ho. "Jak to mám, do prdele, v d t?" "Chce snad íct, e v í tomu nesmyslu s dekou, Hanku?" "Ano, prosím." Zaklonila hlavu a rozesmála se. "Vy jste mi teda povedenej páre ek blázn , jako e jsem jich v ivot pár vid la." Potom dodala: "Ty taky pije , e, Hanku?" "Ano, prosím." "Moc?" "N kdy." "Já ti jenom íkám, aby sis tu zkurvenou deku ODSUD odnesl!" Po ádn jsem se napil piva a p ál jsem si, aby to byla vodka. "Tak dob e, kamaráde," ekl jsem, "kdy tu deku nechce , vezmu si ji." Slo il jsem ji do tverce a p ehodil si ji p es pa i. "Dobrou noc, lidi." "Dobrou noc, Hanku, a díky za pivo." Stoupal jsem po schodi ti nahoru a deka byla nep irozen klidná. Mo ná ji ta kulka odd lala. Ve el jsem do bytu a hodil ji do k esla. Potom jsem se posadil a nep estával jsem ji sledovat. N co m napadlo. Vzal jsem lavor na nádobí a dal do n ho novinový papíry. Potom jsem si p ipravil porcovací n . Lavor jsem polo il na podlahu. Posadil jsem se do k esla a polo il si deku do klína. Uchopil jsem n . Bylo ale t ké do deky bodnout. Sed l jsem dlouho v k esle, za zády mi dýchal no ní vánek z toho prohnilého m sta Los Angeles a bylo nesmírn t ké bodnout. Co jsem mohl v d t? Mo ná ta deka byla n jaká ena, která m kdysi milovala, a na la si zp sob, jak se ke mn v podob deky dostat. Myslel jsem na dv eny. Potom jsem myslel jenom na jednu enu. A pak jsem vstal, el do kuchyn a otev el si láhev vodky. Doktor íkal, e tvrdýho se nesmím ani dotknout, jinak okam it zhebnu. Já ale p es jeho zákaz tajn trénoval. Skleni ku jeden ve er. 2 druhej. Atd. Tentokrát jsem si nalil do velké sklenice. V bec te nezále elo na umírání, lo o smutek a zázrak. Jen málo dobrých lidí v noci plá e. Jen málo dobrých lidí. Mo ná je deka opravdu ta enská a sna í se m zabít, abych se s ní ve smrti spojil, nebo se sna í jako deka milovat a neumí to... nebo se pokusila zabít Micka, proto e ji vyru il, kdy se za mnou pokusila jít ke dve ím? ílenství? Jist . Co není ílenství? Není snad ivot ílenství? V ichni jsme na péro jako hra ky... pár závit sto enýho drátu jednou praskne a je to... a my chodíme po sv t a p edvídáme v ci, d láme si plány, volíme vlády, st íháme trávník... ílenství, ur it , ale co NENÍ ílenství? Vypil jsem sklenici vodky do dna a zapálil si cigaretu. Pak jsem naposled uchopil deku do rukou a potom jsem BODL! Bodal jsem, bodal a bodal, ezal jsem tu v c na co nejmen í kousky... házel jsem je do lavoru a potom jsem dal lavor k oknu, zapnul v trák, abych vyhnal kou z bytu, a kdy se ohe rozho el, el jsem do kuchyn a nalil si dal í vodku. Kdy jsem se vrátil, plápolaly tam rudé plameny, ho ela jako stará bostonská arod jnice, jako Hiro ima, jako láska, jako v bec ka dá láska, a já se necítil dob e, v bec jsem se necítil dob e. Vypil jsem druhou sklenku vodky do dna a p estal jsem tém cokoli cítit. el jsem si do kuchyn pro dal í a porcovací n jsem vzal s sebou. Hodil jsem ho do d ezu a od rouboval ví ko láhve. Znovu jsem pohlédl na porcovací n ve výlevce. Na st ence byla z etelná stopa po krvi. Podíval jsem se na své ruce. Hledal jsem na nich n jaké íznutí. Kristovy ruce byly nádherné. Prohlí el jsem si svoje ruce. Nebyl na nich ani krábane ek. Jediná od rka. Ani ádná jizva. Cítil jsem, jak se mi po tvá i kutálejí slzy, jak se plazí jako t ké, nesmyslné p edm ty bez nohou. Byl jsem ílený. Ur it musím být ílený.

Sign up to vote on this title
UsefulNot useful