You are on page 1of 117

Výbor ze starší české literatury

oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i.

Elektronickou edici připravili: Alena M. Černá (hlavní editorka), Miroslav Boček (editor), Irena Fuková (editorka), Barbora Hanzová (editorka), Martina Jamborová (editorka), Marek Janosik-Bielski (editor), Jaroslava Pečírková (editorka), Štěpán Šimek (editor), Kateřina Voleková (editorka), Pavlína Zápotocká (editorka), Boris Lehečka (kódování TEI)

Tato kniha vychází v roce stého výročí Ústavu pro jazyk český.

Copyright © Alena M. Černá, Miroslav Boček, Irena Fuková, Barbora Hanzová, Martina Jamborová, Marek Janosik-Bielski, Jaroslava Pečírková, Štěpán Šimek, Kateřina Voleková, Pavlína Zápotocká, 2011 Copyright © oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2011 Copyright © Nakladatelství Academia, Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., 2011 E-mailový kontakt: vyvoj@ujc.cas.cz Obálku navrhl Robin Brichta s použitím obrázku ze Snáře Vavřince z Březové (polovina 15. století, Moravská zemská knihovna v Brně, signatura Mk 0000.0014, fol. 1r). Při tvorbě knihy bylo použito písmo FreeSerif. Kniha vznikla v rámci řešení projektu GA ČR č. P406/10/1140 Výzkum historické češtiny (na základě nových materiálových bází). ISBN 978-80-86496-50-4 (PDF) ISBN 978-80-86496-51-1 (EPUB)

Vydal Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., v Nakladatelství Academia. Praha 2011.

...........................................75 Kuchařka (úryvek)............................................................................................13 Tomáš ze Štítného: Řeči nedělní a sváteční (úryvek).................................43 Povídka o Alexandru Velikém (úryvek)..... 12 Život svatého Václava.............................................................................................................................. 2 Slovo do světa stvořenie......... 100 Pranostika nová (úryvek)..............................................................................4 O  lišcě a  o čbánu......................................................... 61 Hynek z Poděbrad: Rozprávka o jednom kupci a o jeho ženě (úryvek)...................................82 Jan Petřík...................................................................................................... 37 Noci milá.......................16 Jan Hus: Dcerka nebo O poznání cesty pravé k spasení (úryvek).............................9 Svatý Václave.......... 50 Vít Tasovský z Lipoltic: Z městského práva – o zlodějstvích a lúpežiech (úryvek)....................77 Frantovy práva (úryvek)..............................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................Obsah Na úvod......................................................................... kniha Genesis (úryvek)............................................. 23 Jan Hus: Jádro učení křesťanského........ 89 Sepsání ctnostného života svatého poustevníka a opata Vendelína (úryvek)......................................................................................................................... 87 Historie o Tyll Eulenspieglovi (úryvek)............................................................................................... 1 „První česká věta“ – přípisek v zakládací listině kapituly litoměřické...................... 3 Modlitba Kunhutina.............................................................................................................................. 110 ...............56 O  ženě zlobivé........................................................................................................................... 69 Spis o nových zemích Ameriga Vespucciho (úryvek)... 44 Bible kladrubská....95 Mistr Albrecht: Lekařství konská jistá a dokonale skušená (úryvek)........................................................................................................................................... 34 Povídka o Bruncvíkovi (úryvek).................... 42 Latinsko-český slovníček nečistých zvířat................................................................. 64 Chirurgické lékařství (úryvek).......... bakalář z Benešova: O sedmerém svobodném umění.... 106 Souhrnná ediční poznámka............................................................................................................................................................

Také raný novověk představujeme v  jeho tematické a  žánrové rozmanitosti – nechybí cestopis. o Alexandru Velikém či tvorba Hynka Poděbradského. neboť jej z rukopisů a starých tisků připravilo vědecké pracoviště. Náš Výbor si neklade za cíl zachytit starší českou literaturu v celé její pestrosti a úplnosti – netouží zaznamenat všechny literární druhy či žánry ani rovnoměrně postihnout vymezené období. Šest set let by při takových ambicích ostatně vydalo na daleko obsáhlejší svazek. Výbor ze starší české literatury vychází v roce. Ve Výboru má zastoupení i  odborná literatura lékařská a  právnická. která čtenářům přináší díla ze staršího českého písemnictví. Spojit historii a  současnost. kdy si Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky připomíná sté výročí založení Kanceláře Slovníku jazyka českého. v jednotlivých elektronických knihách. zejména chceme oslovit mladou generaci. Překladovou prózu reprezentuje mimo jiné povídka o Bruncvíkovi. satirická díla či veterinární lékařství. K tomuto výročí chceme dát veřejnosti dárek − elektronické edice starší české literatury budou k dispozici zdarma.Na úvod Na úvod Výbor ze starší české literatury je první elektronickou knihou. Elektronický Výbor ze starší české literatury však není určen jen laickým čtenářům. překladatele povídek z Dekameronu. Náš cíl je jiný – představit starší literaturu psanou historickou češtinou v  knižní formě počátku třetího tisíciletí. Doufáme. kuchařka. že si výsledek této naší snahy najde své čtenáře. Na samý začátek jsme umístili „první českou větu“ ze zakládací listiny litoměřické kapituly. za ní následují proslulé skladby české středověké lyriky. V chronologickém řazení obsahuje dvacet šest textů pocházejících z  období třináctého až osmnáctého století. předchůdkyně dnešního ústavu. oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český. protože stojí na počátku ediční řady: postupně budou vycházet díla starší české literatury samostatně. Výbor představuje jakousi ochutnávku. ukázky z  děl teologických myslitelů Tomáše ze Štítného a  Jana Husa a úryvky z bible. ale i odborné veřejnosti. legenda. Nechť jejich cesta za čtenáři nemá úskalí! editoři –1– Výbor ze starší české literatury . které bude nový způsob prezentace kultury našich předků jistě blízký.

Litoměřice. Černá. začátek 13. Editor: Alena M. signatura R2. [1v] Pavel dal jest Ploskovicích zeḿu. Bogučeja a Sedlatua.„První česká věta“ – přípisek v zakládací listině kapituly litoměřické „První česká věta“ – přípisek v zakládací listině kapituly litoměřické Česko. Vlach dal jest Dolas zeḿu bogu i sv́atému Ščepánu se dvěma dušníkoma. a tato dvě jména přepisujeme jako tvar akuzativu singuláru. fond litoměřické kapituly. avšak je možné zvažovat i tvar instrumentálu singuláru („Bogučejú a Sedlatú“) –2– Výbor ze starší české literatury . Státní oblastní archiv v Litoměřicích. století.

Ot něhože naše krščenie6 jmenem nazváno.Slovo do světa stvořenie Slovo do světa stvořenie Česko. Černá. jehož nám slavné vzkřiešenie vesele dáno. Praha. z Davidova pokolenie božsky5 vzchováno. Archiv Pražského hradu. (1) (2) (3) (4) [8v] Slovo1 do světa stvořenie v božství2 schováno3. Editor: Alena M. signatura A 57/1. konec 13. jež pro Evino shřěšenie4 na svět posláno. století. I pro naše vykúpenie na smirt prodáno. (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) 1 2 Slovo] louo božství] boſtvui 3 schováno] zhowano 4 shřěšenie] zreſſenie 5 božsky] boſki 6 krščenie] ckrenie –3– Výbor ze starší české literatury . pro drahé naše spasenie Židóm prodáno. Dievcě dřieve porozenie jest zvěstováno.

Národní knihovna České republiky. Editor: Marek JanosikBielski. z vína svú Krev učiňuješ. (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) (18) (19) (20) (21) (22) (23) (24) (25) (26) (27) (28) (29) (30) (31) (32) 7 8 přieteľu] pzretelu potřěbného] potribneho 9 stvořiti] ſtoriti 10 proměňuješ] prominuges –4– Výbor ze starší české literatury . ježe činíš divóv mnoho divnú mocú slova tvého v rukú popa všelikého. Praha. (1) (2) (3) (4) [146v] Vítaj. Tu své divy ty zjevuješ. všeho hořě zbaviteľu. svým milým sě zjevujúcí. z vysokého i z ščedrého. všěch kajúcích milujúcí. velmi [147v] drazě vykúpiti. milý Spasiteľu. z potřěbného8. nebesa dens otvořiti a svým Tělem obdařiti. divný slaviteľu i rozkošný krmiteľu! Děkujemy tobě z tvého z milovánie velikého. z toho.Modlitba Kunhutina Modlitba Kunhutina Česko. věrný náš přieteľu7. začátek 14. signatura VII G 17 d. jě rozkošně kochajúcí! Vítaj. věčný život dávajúcí! Všeho kvietie kráše ktvúcí. slavný Stvořiteľu. chléb v své Tělo proměňuješ10. ež si ráčil ny stvořiti9. když nás hřiešných navščěvuješ. všie dobroty davateľu! Vítaj. Bože. všěch světlostí [147r] viece stvúcí. vítaj. vítaj. v núzi těšiteľu. Kráľu všemohúcí. z radostného. ve všěch miestiech vševidúcí. století. vítaj. Chvála tobě.

Když tak divně k nám přichodíš. Tvé jest Tělo napliněno. avšak jedno slunce známy. cěle na [148r] nebi počíváš. s sobú anjely přivodíš. cěle v oplatcě přěbýváš. Augustin jest svědek na to. Kakož15 koli i prokniemu málo dáno jest věr[149r]nému. v oplatcě jsi veštek tajně. Na nebi jsi veštek zjěvně.Modlitba Kunhutina (33) (34) (35) (36) V chlebnéj tváři ty sě skrýváš. ani v oplatcě temnější. mnoho poprslkóv13 vídámy. vše křesťanstvo obděleno. jakož usty vzemše svato. takož v oplatcě jsi divně. ani na nebi světlejší. ani v oplatcě jsi menší. v malé části14 rozdrobeno. To každému jmieti za to. (37) (38) (39) (40) (41) (42) (43) (44) (45) (46) (47) (48) (49) (50) (51) (52) (53) (54) (55) (56) (57) (58) (59) (60) (61) (62) (63) (64) (65) (66) 11 b čsti] chyzti marginální přípisek soudobou rukou 12 uchváceno] uſuaceno c doplněno podle NK ČR VII F 30 13 poprslkóv] poprclzcou 14 části] chaſtim 15 Kakož] Tacoſ –5– Výbor ze starší české literatury . Na to svědka slunce jmámy. [148v] věrným sirdcem uchváceno12. božskú světlost tu pokrýváš. jež jest sridcem takéž vzato. Ani na nebi jsi věčí. k velikéj čsti11 nám to hodíš. mocným slovem usvaceno. Když to bude rozlomeno. {když k nám s anjely přichodíš}b. jakož na nebi jsi slavně. když [to]c na ně vzpomínámy. po všem světu rozděleno. divně když jest učiněno.

aby mohl ty s Matkú jmieti chvály z toho i vši světí. Rači ny dens nakirmiti. téže v oplatcě posvaceno. aby otvořě dnes nebe. živé22 krimě nasytiti. téže na křížu umořeno. [cěle také i čtvrtému]d. na výsost18 jde19 k Otcu domóv. (69) (70) (71) (72) (73) (74) (75) (76) (77) (78) (79) (80) (81) (82) (83) (84) (85) (86) (87) (88) (89) (90) (91) (92) (93) (94) (95) (96) (97) (98) d doplněno podle NK ČR VII F 30 vzkřiešeno] uuzcriſeno 17 ovšem] uoſem 18 výsost] uuiſoth 19 jde] gide e marginální přípisek soudobou rukou 20 všěch] uuiſiech 21 Chlebe] chele 22 živé] ſiuie 16 –6– Výbor ze starší české literatury . cěle věrně tisúciemu. Dež jest z dievky porozeno. tebe. Ten Chléb živý nejde dolóv. jakož ovšem17 oslaveno. Avšak proto nenie dvoje Božie Tělo ani troje. krmě {jest}e všěch apoštolóv i všěch20 svatých i anjelóv. téže na [149v] nebe zpodviženo. Cěle dáno jest třetiemu. tako věří sridce moje. ve všěch miestiech vše jedno je.Modlitba Kunhutina (67) (68) všako cěle jest prvniemu. živý i rozkošný Chlebe21. téže v zemi pohřebeno. Proto prosím. cělo dáno i druhému. téže z mrtvých jest vzkřiešeno. Ale tako jest vzkřiešeno16. cěle jistě posledniemu. Daj dóstojně tě vídati i dóstojně přijímati. Bože. dal nám ščedré dary z sebe.

Rači zlobi v nás umniti a dobroty přibaviti. pro hanebné oběšenie i pro hrozné okrvavenie i pro krásy tvé zbavenie. jejie rozkoš v dušu vlíti. pro túžebné po[150v]hřebenie i pro slavné tvé vzkřiešenie23 i pro divné vzpodviženie prosím. tobě z daróv děkovati. pro tvé nuzné roztěženie. Bože. Rači s tobú ny sjednati i tě právě daj poznati. na tě veždy zpomínati (101) (102) (103) (104) (105) (106) (107) (108) (109) (110) (111) (112) (113) (114) (115) (116) (117) (118) (119) (120) (121) (122) (123) (124) (125) (126) (127) (128) (129) (130) (131) (132) (133) (134) (135) 23 24 vzkřiešenie] uuzcriſene daj] Mai Výbor ze starší české literatury –7– . tvé milosti i veliké tvé ščedrosti. dušu s tělem uzdraviti. pro žalostné prorazenie i pro křivé otsúzenie. aby zbavil škařědosti hřiešné také i těžkosti. Daj24 života polepšenie. diábly ot nás vzdalevati. pro tvé hořké umořenie. Rači hřiechy otpustiti i jich plině očistiti a mě jiných uchovati. Pro tvé svaté porozenie pro těžké tvé truzenie. pravé milosti rozženie a děl dobrých rozmnoženie. Daj nám za hřiechy plakati i jich právě sě pokáti. tvého hněva ny zbaviti. zlé žádosti [151r] uhašenie. tě všiem sirdcem milovati.Modlitba Kunhutina (99) (100) [150r] jejie silú posíliti.

živé. Rači s námi tedy býti. když jest duši těla zbýti. Daj nám s Matkú tě vidúce kralevati v tobě jsúce a tě v sobě více jmajúce. nikdy neumierajúce a věčně sě radujúce. Amen. veždy rozomně25 živúce. všeho kvietie kráše ktvúce.Modlitba Kunhutina (136) a v tom život náš konati. li že v rozkoš provoditi. a nás v hořě neuvoditi. [151v] [s] svatými sě seznajúce a s anjely zpievajúce. Tuto jmenuj A i kohož chceš26. Tě výše všěch milujúce a ve zboží plavajúce. v rozkoši sě kochajúce. (137) (138) (139) (140) (141) (142) (143) (144) (145) (146) (147) (148) (149) (150) (151) (152) (153) (154) (155) 25 26 rozomně] roſnnie chceš] thes Výbor ze starší české literatury –8– . mirtvé.

i pusti jej dolóv opak. milý pane? Pakli nechceš se mnú jíti.O lišcě a o čbánu O lišcě a o čbánu Česko. mój pane!“ Čbán sě dolóv s hory pokoti. Vecě: „Dobrý večer. léta 14. že pójdeš se mnú bezděky. mého milostného pána. točivši sě sěmo i tam. jáz chci tobě učiniti. čbáne? Zdali s ustal. 60. a když sě v niestěji vtoči. Editor: Alena M. liška sě po ňem běžiec upoti. viec sě kotiti nemožieše. vzemši jej na plece. inhed v kamnách čbána zoči. teprv sem jedno přišel sěm. Vecě: [131r] „Čbáne. proč běžíš prudcě? Přěsadíš mi skoro srdce. ano v nich jediný chrústek. čbáne. jiesti sobě hledajíci uběže do jedněch pústek. chrúste. vecě liška: „Kde jdeš. co to neseš. čie jsú toto chyšě pusté?“ On jiej tako otpovědě řka: „Jázť sám nevědě. i uběže k pustým kamnám. těžek s mi nésti.“ A když čbán na rovni bieše. Vecě: „Pověz mi to. Tu ji potka onen chrústek. [130r] O lišcě a o čbánu (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) (18) (19) (20) (21) (22) (23) (24) (25) (26) (27) (28) (29) (30) (31) (32) (33) (34) (35) (36) (37) (38) (39) (40) (41) (42) (43) Liška jednú běhajíci. kak sě jmáš. vznesši jej na jeden břiežek. řkúc: „Jázť tobě učini tak. Praha. že nohami jedva pleteš?“ Ona vecě: „Nesu čbána. století. nejmám nice činiti s tiem. Černá.“ Vecě: „Pójdiž dolóv. signatura XXIII G 92.“ Liška [130v] počě sě točiti. vecě: „Liška. mój milý pane?“ Čbán lišcě nice nevecě a ona. potěšči sě s ním ven z pústek. Výbor ze starší české literatury –9– . Národní knihovna České republiky. čbáne. by mohla co uhoniti.“ Zdáše sě jiej nésti těžek.

“ Čbánu lzě mluviti nebieše. ké sě modlíš.“ Čbán sě počě zalévati. čbán k ocasu přivázavši. jižť jest velmi zle o tobě. běda lišcě hubenici! Mnieše oklamajíc čbána. Tehdy sě liška rozhněvavši. raźuť. Liška sě počě ottáhati.“ Čbán počě svrchu plavati. Ona sě v studnici vrže. [131v] vecě: „Když sě nechceš modliti.“ Přivázavši čbán k uocasu vecě: „Jáz tě tam donesu.“ A když přiběže k studnici. vody sě veň nalévati. co s uhonil.O lišcě a o čbánu (44) (45) (46) (47) (48) (49) (50) (51) (52) (53) (54) (55) (56) (57) (58) (59) (60) (61) (62) (63) (64) (65) (66) (67) (68) (69) (70) (71) (72) (73) (74) (75) (76) (77) (78) (79) (80) (81) (82) (83) (84) (85) (86) (87) (88) (89) (90) (91) kdež sě nevrátíš na věky. žeť nechci tobě škoditi. nebo z hlíny slepen bieše. lišky k sobě potáhati. budeš úpiti na své hoře. že tiem dlíš. hlúbe sě pohřižěvati. čbáne. co mi sě chce státi?“ [132r] Vecě: „Milý čbáne. Vecě: „Čbáne. jměj to sobě. naliť sě oblúdi sama. Výbor ze starší české literatury – 10 – . počě liška naň volati řkúc: „Čbáne. brizo viz o sobě. Vecě liška: „Ne tak. jázť špíleji. Rač mě. nebožku.“ Ona nic nepomeškavši. vzleze vzhóru na ohlubnici i pusti čbána v studnici. zlého s úmysle. vody sě veň nalévati. čbána u vodu vrazivši vecě: „Jižť sem dosti hověla tobě. liška počě vždy volati řkúc: „Běda. pokoř mi sě jedinú a otpustímť vši tvú vinu. plavajě jako prosěd mořě. milý pane!“ Tehdy čbán počě bobtati. jáz tě musím utopiti. inhed ji čbán na dno vtrže. otpusť mi to a jáz tobě slibuji to. živiti!“ Ona toho řéci netaže. až ji čbán k sobě přitaže.

svój život marně ztratila.O lišcě a o čbánu (92) (93) (94) (95) (96) (97) tu jiej neda viec vzniknúti. musi bezděky utonúti. – 11 – Výbor ze starší české literatury . ot čbána z hlíny slepeného zbyla liška života svého. Tak sě liška přěmúdřila.

pros za ny Boha. vévodo české země. Praha. kněže náš. Národní knihovna České republiky. v život věčný.Svatý Václave Svatý Václave Česko. Editor: Marek JanosikBielski. utěš smutné. (1) (2) (3) (4) (5) (6) [96r] Svatý Václave. léta 14. blazě tomu. 80. signatura XVII F 30. oheň jasný svatého Ducha! Kyrieleison! Pomoci tvé žádámy. století. smiluj sě nad námi. ktož tam pójde. svatého Ducha! Kyrieleison! Nebeskéť jest dvorstvo krásné. svatý Václave! Kyrieleison! (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) (18) – 12 – Výbor ze starší české literatury . otžeň vše zlé.

ku pohanským modlám jeho všěmi činy vedieše. moravského arcibiskupa. poškozený text – 13 – Výbor ze starší české literatury . A  jeho kněžna Drahomiř. Potom to slovutné kniežě Vratislav [s] svú kněžnú. nemnoho na světě přěbyv. pro ježto skrzě jeho svatého slova snažné kázanie všěcka Česká země slavně jest osviecena netolik slovem. A potom. tehdy české slovutné kniežě jménem Bořivoj a jeho bohobojná kněžna svatá Ludmila v tom městě. ež jeho svatá učenie. bedlivě ve dne i v noci Boha následujě ve všěch svatých skutciech. svatéj Ludmile jeho chovati poručiv. jako světlé jiskry od něho jdúc. od tú dvú jest udávena a  ta svatá dušě do nebes vzata. svatému čtení podlé křesťanskéj viery28 jeho učieci chováše. jiejžto jméno bylof Drahomiř. v  druhého syna Boleslava sě uvázavši. 1379. ale i  rozličným příkladem. pro nižto spravedlnost svaté viery ne tajně. babka jeho. své tělesenstvie bez poškvrny choval a vzdy žádajě. Těch časuov ta závistivá Drahomiř. svatá Ludmila. 27 f učiněn] uczinyl „d“ škrtnuto písařem 28 viery] wierzie g nejisté čtení. skončil. Potom po těch časiech to šlechetné kniežě Vratislav svého syna svatého Václava tiem úmyslem. Jehožto zástup kúřimské kniežě potupiv. Ale syn jejie svatý Václav vieru křesťanskú. moravský král. neb sě tak o  jeho svatéj milosti píše. rozličně i  veliké násilé činiti tak. svatého Václava a  nemilostivého Boleslava. jeden slul Spytigneus a  druhý Vratislav. ješto Velehrad slóve. Tehdy Spytigneus. Těch časuov kúřimské kniežě. tvrdě držieše. ež oplatky tajně peka a z hroznóv víno svýma rukama vydavujě k božiej službě po kostelech dáváše. Tehdy milostivý utěšitel Duch svatý tak toho dietěte srdce vnitřním vdešením [142v] byl rozpálil. aby tam jěvše věrnú boží služebnici svatú Ludmilu zahubila. ež musil svatý Václav s  velikú vojskú na pole proti němu táhnúti. ješto tehdy moravského arcibiskupstvie stolec i  hlava bieše.Život svatého Václava Život svatého Václava Česko. s svým zástupem proti němu také na pole vyjel a s ním sě k boji zamluvil. Knihovna Národního muzea v Praze. umřěl a Vratislav po něm v Čechách kniežětem byl ostal. žádajíc nad svú čščí svatú Ludmilú kněžstvo České země obdržěti. navracije zasě jí rozehnalé křesťany a jim milostivě v jich potřěbách pomáhajě. svatý křest jest přijal. jakž jeho byla svatá Ludmila. vnuka svého. Svatopluk. kak by pro Jezukrista svú krev prolil. tu. dva šeřadná násilníky. od svaté[142r]ho Cyrilla. [143r] pracným i rozličným sirým lidem tajně v noci nosieše. signatura III D 45. ale zjevně kázáše. vida božieho sluhy pýchu. ale pohanských modl sě vzdy přidržieše. svatého Václava. aby sě viera křesťanská spořě rozmnožila. na to jeho kněžna Drahomiř nic netbala. To také zvláščí pokorú činieše. nedada své země viece hubiti. v  kostele svatého Víta od blaženého arcibiskupa Metudia oba svatý křest sta přijala. jal sě kněžství České země přěkážěti. sě stkviechu a jeho osviecené promluvenie jako plovúcie stredi sladcě od jeho svatých ust pocházieše. první v českéj zemi v svatéj vieřě vzkvetlý. nemilostivá pohanka. aby potom českým kniežětem byl. vzdy sě Bohu nábožně modlil. Často také drva a jinú potřěbu chudým vdovám. v almužnách. když bratr svatého Cyrilla jménem Metudius po jeho skončení miesto něho moravským arcibiskupem byl učiněn27. jimažto jména byla Thuman a  Guman. A  tak sě jest stalo. jměl dva syny. naučila. V těch časiech to šlechetné kniežě české Bořivoj jměl jest dva syny. Praha.g jeho na svéj mysli potupně nesa. Potom nemilostivá pohanka Drahomiř jala sě křesťanuov nenáviděti a  jim mnoho zlého činiti. A  když Vratislav kniežě s  pravým srdcem křesťanskú vieru milováše. do Tetína na hrad poslala. ež jest byl přěčistého života. Ale přědrahý ten květ. [141v] Když tomu všemohúcie milost božie chtěla. Editor: Štěpán Šimek. u milosrdí i u pokořě nad jiné své rovně znamenitě prospieval.

aby tělo své babky svaté Ludmily na jiné místo přěnesenie učinil. stolec i hlava duchovnie tvé země. Potom po malých časiech svatý Václav. aby ižádného člověka krev31 nevinně nebyla odsúzena. Jest liť se mnú boj lib. ano jeho světí anděli vedú a kříž zlatý jemu sě na čele stkvie. a pak liť já tě přěmohu. žeť jest zima. nad nimižto chceš panovati? Jáť tvých lidí krve prolitie nežádaji. rádť to chci zpósobiti. aby k ciesařovu dvoru jěl. byl pozván. stúpaj u mé stúpějě. poslal své posly k svatému otci papežovi. s svým s starým sluhú. jež nepočě nic zimy číti. jižto zvláš[143v]če v noci Bohu sě modle nesl. o tom jest mnoho psáno. Potom svatý Václav s tiem drahým darem do pražského města přijěv. aby ta smlúva byla s uobú stranú otvrzena tak. Bojě sě také. ale přijěda kostel svatého Víta posvětil. přěd svatým Václavem na zemi padl. ež potom vidění svatý Václav cěléť tělo svaté Ludmily v Tetíně nalez. tak sě jemu nohy shřiely tak. povýšen bude v dóstojenství arcibiskupstvie. Ale proti tomu bratr jeho Boleslav jeho svatým 29 30 samým] ſamyem kniežat] knyzat 31 krev] krwe – 14 – Výbor ze starší české literatury . aby mu ráčil svuoj hněv odpustiti. prosě. A ty jisté svatého Václava stúpějě. Jemužto řězenský biskup odevzkázal a řka: A zda mne. do Prahy přinesl a v klášteřě svatého Jiřie. Potom svatý Václav žádajě věcí nebeských. všě šibenicě a žalářě obořiti kázal. v zákon svatého Benedikta vjíti. tu. Tomu poselství kniežě kúřimské vesele povolil. tenť kostel. jenž těch časuov nad Českú zemí biskupového duostojenstvie moc jmějieše. tehda ten svatý Podivoj. od ciesařě i ode všěch kniežat30 ctně přijat a tu u pilných ciesařových radách znamenitě nade všě jiné u múdrosti poznán. ale ať tvoji pod mú moc slušějí. poslal. všěch tělesných věcí sobě za nic nenesa. inhed přěd ním se všěmi kniežaty padna. k svatému křstu přepravujě. Tehdy svatý Václav ruky svatého Víta na ciesařovi poprosil a inhed jemu ji mile ciesař dal. nade mnú nad samým29 svítězě. ež po zmrzlém blátě chodě své svaté nohy obraňováše. A když jednoho jitra v ciesařovu radu pozván a pro velikú práci. však veliké zimy trpěti nemožieše. kostel ve jmě svatého Víta založiv učinil.Život svatého Václava Jemužto svatý Václav po poslu vzkázal a řka: Když žádáš nad mým kněžstvím vévoditi. na tom byl by uslyšán. prosě. tehda ciesař s kněžími. cožť je toho potřěba. Jemužto [144r] svatý Václav vecě: Podivoji. poctivě položil. jenž slul svatý Podivoj. A jakž počě v jeho svaté stúpějě stúpati. k  kostelu bos jdieše. ano snieh a led veliký. A tak sě jest stalo. svému bratru Boleslavovi kněžstvie vzdada. jáť tvého nežádaji. jemu sě pokořil. aby sě přijěti neoblenil. A když tam přijěl. to byl tak zpósobil. rozličně sě trudil. Jemužto svatý Václav vecě: Vrať sě domóv s pokojem a měj na svém dosti. slibujě jemu. kakžkoli v obuvi jda. Což potom svatý Václav pro Jesukrista pokorných a milosrdných skutkuov činil. ež prorocky u budúcích časiech mnohé věci přěvěděl. by sě pro svú hrdost přijíti oblenil. v tu hodinu anděli s nebes sstúpivše nad svatým Václavem sě vznášiechu a kříž stkvúcí přěd jeho tváří svatú sě blščieše. jakž by nikdo jima pomáhati nesměl. ež pohanské a  porobené děti kupujě. jakž sem božím zjevením viděl. uzřěv ciesař. řězenského biskupa. To kúřimské kniežě uzřěv. Ten také dar svatý Václav vláščí a od Boha jměl. když by svatý Václav v radu přišel. což by na něm poprosil neb kázal. A za tiem po toho svatého otcě. aby mohl. v radu přijíti sě zapozdil. jakžto sě i stalo. Zvlášče když jednoho časa svatý Václav v noci. a znamenitě zjeveno mu bylo. potřěbuješ? Věz to. synu milý. panujž nade všěmi nad mými. ježto i dnes hřbí. aby ti u boji zbiti byli. všickny krvavy biechu. jemužto vše tajenstvie i  náboženstvie svatého Václava známo bylo. vizi to. jehožto posvěcenie žádáš. Bohu je dědil. To také svatý Václav zvlaščieho milosrdie činil. jež ten kostel. Avšakž jakž brzo svatý Václav v radu přišel. Avšak aby sě tvá prosba i vóle naplnila a tvuoj kostel byl posvěcen. aby ho nikdo povstáním nepoctil. A když tě kniežětě proti sobě na sědánie diesta a obě vojščě na tom přihládaní stásta. od něho odpuščenie prosě.

bratra svého. všěch nevěrných mater zlostný příklad. skrúšenýmh srdcem sě nábožně zpoviedal. mátě svatého Václava. Tehda svatý Václav smrt svú přědvěděv. aby svatý Michal duši mú Hospodinu obětoval. nevinný jako ovčička dobrovolně sě vésti přěpustil. již svéj sě krvi protiviec. pravé světlúcie slunce. V těch také časiech ta přězlá svaté viery nenávistnicě Drahomiř. ale s svými nemilostivými lidmi opět sě naň obořiv. tělesných žádajě32. vezma bratra svého meč. Potom skrzě svatého Václava Buoh zřějmé divy v Čechách i v jiných vlastech činil. na modlitvu sě až přěs prvospí oddal. ješto byla na stěnu střělila. dlúhé časy ižádným řemeslem setřieti nemožena. A ta svatá dušě slavně do nebes svatými anděly vznesena. nemilostivý bratr jeho Boleslav s vražedlným úmyslem ze tmy naň vstúpil a tu. A to s velikú radostí učinil. bratra svého svatého Václava nemilostivě ranil. nebeské světlosti oděním sě ohradiv. učiň kostel ve jmě mého milého mučenníka svatého Václava. A když tak svatý Václav. ješto duši osvěcije. kostel krásný ve jmě svatého Václava učiniv slovutně nadal. na jedny hody lstivým zámyslem do Boleslavě pozval. svého bratra svatého Václava zabil. Bohu poděkovav. svého syna. proto božím přěpuščením přěd Pražským hradem jako ona prokletá města Dathan a Abiron sě jest propadla. v nížto svatý Václav svú krev prolil. Potom ta svatá krev. Ale svatý Václav chtě dobrovolně obět svú vzdáti Bohu a duši svú. A ta propast jest zřějmě všěm známa až do dnešnieho dne. točíš tělesenstvie své dáti pro milého Jezukrista. To řek. Po niejžto ráně ten sám zlý Boleslav inhed letěl. tělo krále nebeského přijal. A zvlášče v tu [145r] hodinu. smrt byla zjednala. neb již od tohoto času vína s vámi píti viec nebudu této úrody. a nebeských netbajě. hřiešná tempnost proti světiej světlosti. Pro to sě zlý Boleslav nic neobměkčil. A vy tuto také se mpnú jasně píte a hodujte. chtieše rád. A ti také ohavní vražedlného Boleslava pomocníci rozličnú boží ranú všickni jsú hanebně sešli. pohanka. neb toho bieše dávno žádal. svatého Václava. a tu žalostivě za své i svých blížních hřiechy zaplakav. pro něžto svatého Václava.Život svatého Václava činuom závidě. by kterým činem mohl kněžstvie České země dojíti. A tu jeho svaté jmě jako i v Čechách u veliciej chvále jmají až do dnešnieho dne. po tmě jdieše. nejmajě moci nad sluhú božím. Z toho viděnie král sě probrav. svatý Václav od večeřě vstal. 32 h žádajě] zadigie nelze vyloučit čtení „skrušeným“ Výbor ze starší české literatury – 15 – . jemu vrátil a řka: Vuole tvá buď v tvú rukú. A potom nábožně na jitřní vstav. A když na těch hodech svatý Václav s svými rytieři na večeři sedieše. jako volajíc na vražedlného bratra. zjevil sě Spasitel na kříži pně králi dáčskému a takto k němu mluvě: Chceš li svých hřiechóv odpuščenie u mne obdržěti. propovědě k nim a řka: Zajtra u vigiljí rajského probošta svatého Michala kalich utrpenie pro mého milého Hospodina píti budu. aby pro svatú vie[144v]ru svú krev prolil.

což koli chtie malovati. a bez pravé křesťanské viery nelze sě jest líbiti Bohu. aby v nebesiech poklad z toho shromazdila a aby dosáhla oné drahé. že j’ křesťanka a nedrží ustavenie kniežat římských. čte to čtenie. pomohl jí prodati sbožie toho. daj mi. proč by tak sbožie prodávala. ješto když nalezne dobrý pramen v kterém poli. a pójde. tajila sě. 33 34 křesťanskú] krzeſtyanſku mněl] nmyel Výbor ze starší české literatury – 16 – . ne ihned toho pronesla. co mne za to prosíš. A tak sě tu u hrobu vzdřieme v kakés otrapě. točíš vieru pravú. A  pak ten. to prodá a kúpí to miesto a naloží na to. Vyjdú andělé boží a odlúčie zlé od dobrých a zlé v oheň uvrhú. ješto mněl34. však odtud máme vše dobré jmieti. vzácné Bohu. Takež dievka tato k vieře přistúpivši. A tento tělesně tomu rozuměje. kdež dobré a čisté ryby budú ode zlých a nečistých vybrány. století. kak sě to tré podobně k svaté Luciji připodobnává. A přišedše k hrobu. tak jest vzácná věc drahá panenská čistota. odtud milost svatá. A tak i maléři. což jměla. dievko libá Bohu. ješto několik let jměla nemoc. Editor: Barbora Hanzová. aby s tiemto obým ostala. a  svatá Lucia počala sbožie prodávati. což jměla. pro poklad onen a pro tu perlu. vše prodala. tam vymluvila a s ní šla také. jako točíš o těchto rybách. vše. když ten. A tak jest dořekl: Takť bude na skonání světa. kdež bude pláč a skřeht zubóm. ješto sama móžeš učiniti? Aj. by jměl ji jmieti. Poklad jest skrytý viera naše křesťanská. ež když svatá Agáta v panenství byla smrt přijala pro boží milost [10v] a Bóh skrze ni veliké divy činil u jejie hrobu. ješto hledá dobrých perel. což má. bielé perly panenské čistoty. a svatá Agáta ukáže sě jí řkúc: Sestra Lucia. obžaloval ji. Dnes kostel. chudým rozdala. Národní knihovna České republiky. nalezši skrytý poklad a  nalezši drahú perlu. I mieníť Kristus v tom čtení nebeským královstvem pořád kostela svatého. zakryje a pójde vesele a prodá vše. Odtud jde naděje věčné radosti. skrze tvú vieru matkať jest tvá uzdravena! Pak svatá Lucia pověděla to vše mateři řkúc: Již. najprv čistotú své srdce ozdobila a pak vše. Třetie praví podobenstvie k nebeskému královstvu nevod v moře upuštěný. kúpí ji. [10r] O svaté Luciji. Neb ona j’.Tomáš ze Štítného: Řeči nedělní a sváteční (úryvek) Tomáš ze Štítného: Řeči nedělní a sváteční (úryvek) Česko. svatá Lucia snažně prosila za svú matku. což jměla. A byla j’ za muž smluvena za pohana. ať je obrátím Bohu na čest! A  tak vrátile sě domóv. neb kterýmiž koli osdobíš čistotu šlechetnostmi. Čte se o ní. ješto všeliký národ rybí osáhna vytáhne na břeh. že j’ k tomu kupci podobno nebeské královstvo. všeliké dobrých lidí šlechetnosti. i  chce toto prodati. A ona to. najprv dadie bielú barvu. Neb jakož jest libá a vzácná bělost dobré perly. v němž Kristus nebeské královstvo ke trojí věci připodobnal: najprvé ku pokladu skrytému v zemi. jenž když kto nalezne. chtě sám rád užiti toho. což má. což jměla. přikryje. otázal v jejie čeledi jedné starosty. Druhé die Kristus. neřiekaj mi nic o muži a to věno. Když pak nalezla druhú perlu. přikryla. A dobře j’ k bělosti připodobnaná. matko. Praha. I chciť to ukázati. aby onoho dosáhla za ně. a 15. přelom 14. a nalezna jednu drahú. až i prodala vše. neb ač zde nenie zřiedlno bohatstvie pokladu toho. a kúpí rolí tu. ješto s’ mi za muž dáti chtěla. To j’ do horníkóv najzřiedlnějie. den svaté Lucie pamatuje. ale tajně s matkú svú křesťankú33 byla. zaňž svatá Lucia smluvena byla. signatura XVII C 15. A  ta jemu odpovědě řkúc: Tvá panna nalezla je velím lepšie sbožie. poznavši vieru pravú. prodada. neb ona j’. podobněť móž přijieti všecky. Protož podobně na její den čtu čtenie toto. ež sě tu sbožie naděje velikého. Ten poklad skrytý nalezši svatá Lucia. v obět dala Bohu. zač prodala. tehdy svatá Lucia svú nemocnú matku. až pak potom i své tělo a svú krev prolila pro jmě božie. prodala a  obé to kúpila. což má.

bude řéci: Bych jměla muže. Abych však nebyl bez odtuchy i s takýmiž. ješto jsme tu naději potratili. Amalech tolik sě die výkladem. ješto zlé i dobré táhne ryby. Neb i panny jsú jedny. neb hřiech jich ostal. nejmějme těchto vdov nemúdrých obyčejóv. Takéž někto pustiec od světa. polzal jeho v té žádosti. ani té. aneb nejměli li sú činiti s světem. nepojme vdovy. oblibují to. a jako by vlk lačný. točíš ješto krev líže. bude sě jim zdáti. ješto j’ jim míla čistota [11r] v boží milosti. táhněm sě k tomu. panenskú korunu v nebesiech jmieti. k němuž táhne tělesná žádost. Bohu dadúc sě v svém panenstvu. co j’ k tomu úmyslu vdova. ale jelikož k  tomu. ješto však pojme jej neb ji kněž najvyšší. by nic jich nechutného. žádajíc světu líby býti. co nesnadností bývá na světě.Tomáš ze Štítného: Řeči nedělní a sváteční (úryvek) Tiem pak činem ona třetie podobnost nevodu onoho. budú po světu vzdy túžiti. mienivši za muž. ale jen jako jich polizujíc. Protož chcem li býti hodni Jezu Krista. stojiece jen po marnosti. když jedny budú vzaty u věčnú chválu a druhé budú k marnosti jako nestatečné zóstaveny a potlačeny a zahynú. ješto jím voly spřahají. však pannú ostavši. jmajíc pamět. téžť jest i o jiném takovém. majíc rozkošný pokrm mannu. by v světě byli. jho nalezna. ješto tiem jhem spřeženi byli. zlých nechají a dobré vezmú. jehož jsme sě učinili nedóstojni: chci řéci. nevědúc. ež nemá té moci. aneb toho zapomněvše. zavrhúc to. ješto j’ ji jiný muž odehnal od sebe. vyšed z Ejipta. jako když někto líže rožeň. co zlá kóže. pána našeho Jezu Krista. rád by zlý byl a túží jako vdova po muži. Tiť nejsú dóstojni Jezukrista. o  němž jest v podobenství psáno v knihách Mojžiešových: kněz najvyšší pojme pannu. a veselím světským a v těch marnostech zprzní je velmě? Však bude li v těle panenská celost zachována a úmysl bude v dobré proměněn. ež móž chot býti toho kněze najvyššieho. co j’ je dřéve potýkalo. a ty znamenává. ješto nemohú skutkem tělesné žádosti syti býti. aby v tom neporušení ostala věčně. jakž sě jí malé nahodí protivenstvie. ež zahladí Amalechitské. by bylo dojíti lze té koruny svatých panen. ne jelikož k oné panenské korunce vláští. ješto zóstaveny jsú k zahynutí. jako by řekl krvoliz. panenské koruny došla. ješto mají vdov něterých v tom obyčej. a druhé. móž. já bych tohoto netrpěla. ješto těch nepojme kněz najvyšší. ale když vše vytáhne. Kdyby mohl takový.i Proti takým die Hospodin [11v] v proročství. když v něm bude. co k světu slušie. ješto podlé úmysla dobrého móž chválu jmieti a podlé úmysla nehodného ztratí chválu. ež ona ne z těch jest byla. a jakž je v čem potká malá nechut. Neb v tělesném manželstvie panna bude porušena. opět bude své panenstvo zasě jmieti. ale žádost neumřela. Najprvé vdovú jsú ty znamenány. Druzí také mohú ke vdově připodobnáni36 býti. Avšak svatá Lucia ne inhedť jest panenstvie chovala na ten úmysl. I slušie nám tuto znamenati. jakož svatý Jeronym die: Porušené duše budú pannami. V tom podobenství lid židovský byv v Ejiptě v hoři. bychom v milosti byli s Hospodinem. to v nich milujíc. ež by rád najedl sě těch volóv. ale jest vzata mezi dobré. vzeli k ní mrzkost a túžili po Ejiptu. ale v tomto duše porušená. 35 i duchovným] dochonym nejisté čtení 36 připodobnáni] przypodobnanani – 17 – Výbor ze starší české literatury . mysl zčistiec. oddala sě v panenství Bohu. ale ony svú myslí hřiechu neostaly. aby zle činil. chtiec neb nechtiec. dotýká této dievky svaté. A jedna li pro světskú čest drží panenstvo a nemieniec viec ostati při něm. ež vdova. ač jest kto v těle i porušen. a co panna. Divnéť jest to duchovnie manželstvo. ješto moc jim umřela k  skutku hřiecha. a snad by s mužem trpěla viece. ani zlé. A coť řku o panenství. co od muže odehnaná. až pak v lepšie úmysl proměnivši. Ale skonánie ukáže každých odplatu. šeředné kóže. ješto světu jen slúžie. nepotkalo. ač sě jest pečeně jemu i nedostala. Jakož i svatá Lucia. dadúc sě Synu božiemu v  manželstvo duchovným35 činem jako choti.

Neb kteráž má penieze v  své moci neb takové klenoty. ješto svět hrdá jimi a odlúčil je od sebe proti jich vóli. A jakož jsú zvláštie tři znamenie pravého panenstvie tělesného. čisté viery a v jedné milosti k Bohu. Toť jest duchovné panenstvo. ne tak vzžaluje37. leckomus rány ukazujíc.Tomáš ze Štítného: Řeči nedělní a sváteční (úryvek) Skrze tu. by od milovníkóv nebrala toho. ješto slušie k boží milosti. a ktož dává. když kto vzdy jen mluví o dědinách. ež by tak svět hrdal jimi. ež panny pravé jsú stydlivy. o penězích a o jiných světských věcech neb tělesných? Ano j’ to pověděl i sám Kristus. neoblibuj. A to j’ jisté. [12v] Ktožť mnoho chtie jmieti. ež ktož jest z země. když ji k kterému hřiechu podněcijí. byť světa tohoto nemilovali a hřiechem nebyli porušeni. cělé. to však pro Bóh. die k ní v kantikách: Vzní hlas tvój v mú uší. řeč dávají. Skrze pannu. ač i nemyslí. Skrze zlú. Týmž právě činem nenie to ovšem čísta duše. Jsúť také toho šeředné zlé kóže obyčeje. šepty jeho přijímajíc. rozuměti jest všelikú křesťanskú duši. j 37 zjevně chybný zápis vzžaluje] wzaluje Výbor ze starší české literatury – 18 – . nechtiec sě těch šeptóv střieci. Ale obrátie li k Bohu všicku svú mysl. Takež veliké znamenie panenstvie duchovného po velikém nestáti sboží. jako pro svět. strachť jest. vyběhla by a  volajíc na ulici. Ač jiného co miluje. ež nemóž to nadlúze tráti. ež hřiechu neváží za hřiech a  k  šeředství hřiecha nemá studu. Takež duše cizoložná svět milujíc. nelibého. učiň. Neb tak mnohé Bóh obracije k sobě. by kdy na to přišlo. ješto j’ od porušenie čísta všeliké ohavy hřiecha a jest pravé. an hrdá jimi. ež řiekají: Chud jsem jako děvečka. Druhé znamenie panenstva bezpeněžie. Neb jakož die svatý Pavel: Ktož chtie bohati býti. hubenějše budú svého lidu. ješto j’ muž ji odehnal od sebe a odlúčil. A zdali to ten hrubý hlas nenie. ješto odrážie příkrú řečí a neochotenstvím od sebe takového nečistého pošeptače. I jest příslovie mezi Němci. by pannú byla. jako vól myče jen k zemi. takež jsú tohoto duchovného v témž podobenství. Třetie znamenie panenstva hlas čistý. budú li po světu vzdy túžiti a k Bohu sě neobrátie. a nepovolij. strach jest. ješto sě skrze vdovy znamenávají. hlas tvój sladký. znamenie jest. by ovšem k šeřednému skutku povolila. jakož jest to zlých kóží. die: O stěnu sem sě urazila. zatají toho. ež jsú jich duše porušeny milostí těch hrubých věcí. majíc pokrm a oděv. ežť zacházejí v to šeředstvo. táhnúc sě k světu. Protož kteráž duše nechce takovú zlú kóží slúti a zajíti v taká šeředstvie. nestrpí toho tak s dobrú myslí. ješto by v bujnosti a svět majíc po své vóli. Prvé jest. A darové člověka oslepují. ješto vše dušij ďábelská pokušenie oblibuje. pro něco dává. jehož jest plno srdce. ne tak vzlostí. ana v boží službě. oněch nechaje. ale by muž jejie urazil ji. ve mnohá padají pokušenie a v škodná a v osídla. což ji od světa práce potká a nelíbosti. nenie podobné. ale protiv sě zlého ducha podštívaní! Die svatý Jakub: Protivte sě ďáblu a poběhněť před vámi. A kteráž nemá toho studu. nectných žen obyčej vláští. A ež nebeský chot rád ten hlas slyší od své choti. šerednú kóži ta sě duše znamenává. o zemi mluví. neb porušené bývají hlasu hrubějšieho. jakoť ctné ženy činie nebo dievky. netbali Boha. ješto ji pojme najvyšší kněz i  král Kristus. k němužť mohú přijíti i na těle porušení. A to sem řekl na ten úmysl. by mohla ctnú slúti. ktož slyší to neb čte. jako i ony. Takež duše čistá má stud před Bohem a v svém srdci za každý hřiech. A býváť to. Protož nejsúť takové hodny. ješto sě jim nezdálo. A proti tomu. ty móžeme znamenati. aby každý. ale když ji co potká. ješto topie lidi v zatracenie. A ty. kteráž ráda slyší šepty [12r] a přijímá je od frejieřóv. byť je vzal Kristus za chot sobě. a  hotova přijieti zlých duchóv šepty. ješto j’ již tak ohýrala. Neb z toho usta. Bude li šrám neb modřině. ež když ji urazí milovník jejie. V tomto pak duchovném panenstvu čistým hlasem móžem sladké řeči o Bohu a o nebeském královstvu rozuměti a slova k Bohu čisté modlitvy. ktož jen o zemských světských a tělesných mluví věcech. zčastné by bylo to jich neščestnie. v tom dosti jmieti. Jakož die Izaiáš: O zemi mluvíš a tvá řeč vzdy hlas vydává.

A nový zákon. ež tělesný nevod. a potom obecně 38 zákon] zalon Výbor ze starší české literatury – 19 – . tak [93r] by i mezi námi býti jmělo. ale nevod duchovný zajde nás. ješto jest bližnieho jeho. nemilujeť a nenieť přietel. ež jest to božie přikázanie. ješto die svatý Pavel: Milost blížnieho nečiní zlého. vytáhne k břehu. Vidúc. by miloval. Amen. V dnešní neděli ponúká nás svatý Pavel v své epištole. ješto má najprv hřiech nenávisti a závisti vypuditi. ež mezi duchovným nevodem a mezi rybím tělesným jest taká proměna. Neb vieť stvořitel všeho. Neb jakož die svatý Ambrož: Mnohých jest milost nezřiezená. móžem. dobrými býti a k věčnému královstvu hodni nebeskému. nemstí sebe úd uražený nad tiem. ovšem chce. Pořádť jest po Bohu otce a máteř milovati. potom děti. Velí nám také přirozený zákon milost k bližniemu. Hospodine. ješto má na prvém býti neb na druhém. má býti Bóh najprv a šlechetnost základ milosti mezi nimi. a což by chtěl od jiných. co viece a co méně má mílo býti. Aj. a což on miluje. neb přirozenie ukazuje v srdci. ješto j’ jej urazil. jehož nevidí. a veselé a útěchu v tom. jakož die svatý Řehoř. aby to učinil jiným. ktož miluje. Neb ten [92v] ani zabie. ne v tělesné. smilné žádosti poprznění pořiedně […]. ješto j’ řečeno: Budeš milovati bližnieho svého. aby pořád byl v milosti. I  svědčí svatý Jan. K tomu j’ podobné. jako sám sě. ani krade. donidž nás nevytáhne na břeh nevod onen. ješto i zlé protiv Bohu. jakéž ryby zachytí. Zdaliž údové těla jednoho nemají sě spolu milovati? Zdali kterého údu nenie třeba? Móž li oko noze řéci neb noha oku: Netřeba mi tebe? A tak i o každém údu jiném. a Kristus hlava těla toho. táhl i jiné k jeho milosti. A urazí li jeden úd druhý. […] V čtvrtú neděli řeč. aby to miloval také. V těch. abychom sě spolu milovali. miloval i  bratra svého. ono ku potřebě. jakož sě milují údové těla a pomáhá jeden druhému. ež. zákon38 milosti. jako sám sě. a die. ktož sě chtie právě a přietelsky milovati. ani povie svědečstva křivého. Jehož dopomoz nám. ani cizoloží. přietelské milosti nemóž býti mezi zlými. ješto die Tulius: Ne každý jest přietel. potom známé a přívuzné. a potom přivésti mezi bližnie milosrdné slitovánie v nedostatciech leč v duchovných leč v tělesných a štědrú pomoc v tom. k němuž by každý mohl přijíti a nalézti milost jeho. abychom sě čístě. kohož mní. co prvé a co potom. také sě máme všichni spolu milovati a najviec jednoho Boha majíc nad sebú. vše j’ v tom slovu rozuměti. A tak plnost zákona jest milost. kakžkoli miluje. aneb nejsú li. proč jest vše stvořil. Neb takť jest. A v jiných zvieřatech móžem toho příklad jmieti nebo vzieti. zákon jest naplnil. jenž chce to za právo jmieti. a dřéve než nás vytáhne na břeh. donidž jmá čas. aby nade vše člověk miloval Boha a svého bližnieho. aby ktož miluje Boha. aby každý. když vida bližnieho nemiluje? Však všichni jsme svatého kostela tělo jedno. Protož pravé.Tomáš ze Štítného: Řeči nedělní a sváteční (úryvek) opatřil sě po těch znameních. aby pro Bóh a pro šlechetnost sě milovali. ktož jej miluje. A uzří li. ež nenie toho všie věcí hoden. ač i táhne každý k břehu svému. jest li hoden. protiv úlohu pravdy a šlechetnosti učiní jeden pro druhého. a nás každý úd něterý aneb stránka. jehož by nechtěl od jiného. A tak i psaný zákon velí. ež jsú dobří a milí Bohu. by miloval Boha. učisť sě a připrav s pomocí daru božie milosti. A kak móž to řéci. aby byli. když jsme všichni pozváni k jedné milosti. nečinil jinému toho. to položie na třetiem neb na čtvrtém miestě milosti. obrátiec sě k Bohu. ani bude žádati čeho. ono k osdobě. aby. ješto móž. by jej Kristus v svú milost přijal jako chot svú chot. a my zlí. ktož bližnie miluje. což vidí hodného bližním. a kteréžkoli i jiné jest přikázanie. zlé čině tomu. kakť jest milost veliké dobré! Ale to j’ slovo také znamenati. o té řku obecné něco. Ale nechaje nynie té zvláštie přietelské milosti. ež každé zvieře miluje zvieře podobné k sobě. A tak. zlé neb dobré.

jakož běch řekl. ež jsú v duchovní milosti.Tomáš ze Štítného: Řeči nedělní a sváteční (úryvek) všecky. a  ovšem ti. ale dějí: Budem múdři. ale jakž k  ní bude tělesná milost připuštěna. ovšem jiná od těchto. avšak to přemóž zajženie té zlé milosti. A toho j’ pohřiechu mnoho. v nenávist nejmajíc ižádného. nejen řečí. v  níž svatý Pavel mluví napomínaje. dobřě budeta. čtú to čtenie. Kristus lepší div učinil na tělesné svatbě. a dobré manželské vynímají z viny. brzo poznal a  zlé odskočil. ješto bývá mezi přátely a těmi. Neb chytrý ďábel ne inhedť ukáže zevně zlého v tělesné milosti. ale co j’ dobré a šlechetné. ješto jsú čistotu panenskú neb vdoví zalíbili. ež ta lodíčka móž snad milost znamenati. jako by duchovnie byla. jehož žalostě Izaiáš die: Víno tvé namiešeno j’ vody šenky vašimi. ežť bude ta milost nebezpečna. bude krýti. chci znamenie položiti. Né netolik přiměšijí vody zlí šenkové k  dobrému vínu. když nejsta spolu. ež nebude jim v paměti. Máme také. neb jest v manželstvie přezřiena. jakž on svú mocí učinil ticho a pomohl jim. inhed jie neodehnali. toto nám nic neuškodí. převrátiti a v jinú ji proměniti. Ta nenie tak upřiemá. aby sobě pomáhali k šlechetnosti a k svatosti chváléc. ale ovšem někdy u vodu je obrátie a v nečistú druhdy. Ale ne vzdy j’ hřiech. [93v] aby sě lidé spolu milovali40. až sě pak tak rozmóž ta milost mezi milým a mezi milú. A někdy uzře něteré. znamenajte. I vzal sem v úmysl. tak pohyne. pak usnul Ježíš a búře sě vztrhla. v níž všel Kristus s svými. jako když k  vínu přimiesie vody. zemdlé víno. v šlechetnosti a v svatosti sě milovati. proč s  túto epištolú. Neb vztrhnú sě rozličné žádosti světské. neb ješto bývá pro užitek. ež se j’ vlúdila ta tělesná milost. po nichž by. Protož ež stává sě. Jiná j’ pak milost pro užitek. Pak sem sě díval. ješto j’ v lidech. aby byli opatrni lidé milujíc sě. ale když je zšlechtí duchovnie milost. [k] křivdě39 jeden druhému nepomáhal. Znamenajte. ač již poznají. 39 40 křivdě] krzywdy milovali] mylowaty Výbor ze starší české literatury – 20 – . tehdyť umie i pod postavami přietelské neb tovařišné. To j’ pak beze lsti družce milovati i práce sě neobinúti v potřebu jeho. Veliká j’ šlechetnost duchovnie milost a  rozkošná. a mlazší Syna božieho ubudie. ež nebudeta bez túhy. až pak. jelikž sě jedna rozmóž. Tě obě milosti samě o sobě ani jsta zlé ani dobřě. v níž sě lidé milují spolu. ké jest která. jej žádajíc pomoci jeho. mají sě tělesné milosti střieci jako [94r] jedu duchovnieho. až někdy ďábel připósobí. jsúť v té lodíčce s Synem božím. Protož třeba j’. ež povolíta k šeředství sobě. ješto budú chtieti všie věcí svatú milost. ale zlý div to. dřéve než by sě rozmohla. A jiná j’. Ta j’ vzdy zlá sama v sobě. jeden druhého ztratiti nechtě. A jiná jest tovařišná. jako j’ byla ona lodíčka nebezpečna. tělesné. a zajže jich srdce. bude menšieho vprvé podávati. a duchovní slovú a mají býti. když jest v  svém řádu. nezajdem dále. ale i skutkem milovati a v núzi i svým statkem spomoci jemu. chtiec lodíčku překotiti. ež móž sě k ní i k oněma přimiesiti. kdež víno dobré obrátie u vodu mezi těmi. avšak móž býti skrze duchovní uskrovněna. ješto jsú sobě v obyčeji. ješto ti spolu milují sě mimo jiné. co j’ dobré. ješto nemienie k tělesné svatbě manželsky. vztrhneť sě búře. Ale s  duchovní spolu v  jedné chvíli nemóž státi. každému přejíc dobrého jeho. a  neostražitým i  pod duchovnie milosti postavú vluzije sě tělesná. aby zlého jeden v druhém nemiloval. ež Ježíš všel na lodíčku a za ním vešli mlazší jeho. a podá jie v podobnosti. dřéve než by sě rozmohla. tělesná milost. také vzbuditi tělesnú milost. A kdyžť umie črt pod duchovní postavú podati tělesné milosti. a k těma snadně móž duchovnie milost. vodu u víno obrátiv. Ale usne liť Kristus. Neb patera j’ milost mezi lidmi: jiná jest svatá duchovnie milost. Ktož tak pořiedně milují sě v Boze. jako plevel vyvrha z božie zahrady. ale kudyž mohúc. ješto jsú podobného k sobě přirozenie. s  tolik mdlé druhá. A někdy s žalostí to jednomu bude. ež jest již porušeno člověčie přirozenie. zlosti nechválil. Jiná milost bývá přirozená. aby tělesnú poznajíc. by tělesná byla. jakož sem dřéve mluvil o tom. ta j’ vzdy dobrá. ež súkromě budeta někde.

k čemu táhne úmysl? Kdy vznikuje. když má mluviti žena s mužem. budú [95v] na sě žalovati a svá tajemstvie pronositi. když k jinému milý ukáže milost. ale ne mnoho mluvíta spolu o tom. budú sobě hněvajíc sě opakovati. Třetie znamenie tělesné milosti jest nepokoj mysli. ale stržen vnitřní kořene v úmysle. ale pravdú a boží milostí. po nichž móž. a nechažť by neviděli lidé. ktož tělesně miluje. by sě v duchovní [94v] milosti milovali. strpí družci pro čáku polepšenie. aby to bylo psáno v knihách jeho. když jich jest viece v té čisté svaté milosti. dalecí jsú všie oplzlosti. když uzří. ež jste milostí tělesnú oslepeni. Vidieť jistě. [95r] kak velmě on ji miluje. Ale duchovná milost útěchu má. ale tělesné slušieť sě střieci. Druhé znamenie tělesné milosti. co j’ v srdci? Ješto beze všie záslony zří v mysl každého a vidí. kak jest slušné postavy. poznánie pravdy. aneb chtiec jiné zklamati. Čtvrté rozeznánie tu milosti. i slovce oplzlá budú někdy kaks z  daleka vycházeti. odkud pochodí. ješto j’ potřebné k jich spasení. ješto sě tělesně milujeta. ež když sě sbéřeta. z něhož pochodí krásný list svrchu? A netolik zří na kořen. nemá závisti. Ani tělesné postavy milého přemietá v mysli. Ani hlédá míl neb míla býti osdobami tělesnými. i to. ež onen miluje také jiného. aniť sě k sobě usmievají. ež by nemohli pro své dobré pobyti bez sebe. aby dal pokutu zlému netolik skutku. na nohu vstúpajíc jeden druhému. Ale ne tak jest bláznová duchovnie milost. jímž by sě vystřiehli bludóv. ež. Ale milost duchovnie střeže sě kútóv. lizně po oku vzhlédajíc na sě.Tomáš ze Štítného: Řeči nedělní a sváteční (úryvek) ktož máte milosti. a mohú li před lidmi ukrásti. vzávidí. když jsú rózno. ež to tak jest. v čem sě kochá. bývá při nich někaká oplzlost. nebyli bychom súzeni. kryje sě příčin k zlému. ktož tělesně nemiluje. o čem přemietá. za to jměli. když jest kto s kým v takovém něterém obyčeji. budú s sebú pojhrávati. Šesté rozeznánie milosti tělesné od duchovnie. Svatéť duchovnie nehyzdím milosti. ež bezpřemně túžie po sobě. volaje ku pomoci. kdy jsú spolu. z něhož zlý úmysl pocházie. rozum jměli v  duchovných věcech. ani oni sami mezi sebú mohú co toho znamenati. Ale mezi kterýmiž jest tělesná milost. jeho zaslúžil chvály. A  když vzbúzie tělo. a v túž oplatu omlúváte zlé mezi sebú. když co bude nelibého mezi nimi. aby. a najviec. chtě lodíčku svaté milosti pohubiti. rozeznalivú světla svého spravedlností znamenává v každého srdci projatě velmě. co j’ jeden druhému činil líbosti a viery ukázal. ty málo o Bohu a o duchovných věcech a mnoho o lecičems marném. co diete před Bohem. Ale duchovnie milost nečiní takého nemúdrého nepokoje. A  Bóh přepúštie. ač by co i bylo nehodného. sami sebú klamáte. ale miluje v milém šlechetnost a boží milost. jakož die svatý Pavel. nic by takého nelze sě bylo tu dopatřiti. a kak jest míl jeden druhému a kak věren. bráně sě pokušení. aneb odplatu dobrému. vzbúzie zlý duch rozličně búři. ruce sobě ohledují. rameno k ramenu přitiskajíc. jen to spolu rozmlúváta. ale také i tomu střeni vnitřniemu. aneb o marných novinkách tohoto světa. potvrzenie v  křesťanské vieře a  v  naději a rozniecenie v milosti k Bohu. sladký li jest kořen čili hořký. budú sě sebe zaklínajíc odpoviedati. když jsta spolu. aby člověk. Páté znamenie tělesné milosti prchánie hněvivé. ké jest která. Rozsuzijme sě. která je milost drží spolu. s ženami neb se pannami! A snad mníte. a jeden o druhém vzdy myslí neb mluví. I řkuť řeč svatého Augustina: Mníte. nečiní zlého. trpedlivá jest. I máť každá jí znamenie. Ale svatá milost nehlédá – 21 – Výbor ze starší české literatury . ješto sě v  Boze milujeta. Prvé rozeznánie mezi nimi jest. když budú kníhy k  súdu jeho otevřieny. neb jej ona. co by činil. A  protož. ač by i lidí nebylo při nich. ež tělesně sě milujíc přieliš sladokušně a pochlebně píší a šelí listy mezi sebú a dárky nepotřebně okrášlené. by jiní vás neviděli u vašem oplzlstvie. poznána býti. ež ta. po němž móž poznána býti. vydadie řeči. kdybychom sě sami súdili. A tu. kde by byl. duchovní slovúc mužie. ješto vše vidí. co rozkládá v tajnosti srdce. z něhož který pocházie úmysl. neb věčně pak mají býti s sebú.

sezřete sě po znameních těchto. však v sobě ovšem viece mrzí hřiech v milém přieteli než v kom v jiném. hřiech očitý jeden v druhém omlúvajíc. kdež kralije s Otcem i s Duchem svatým v témž božství jednom! Amen. Ale ktož jsú spolu v svaté milosti. kdež bychom věčně v čisté. Sedmé. a jej chváléce v bydle královstva nebeského. svatá li j’ milost. kakkoli všudy hřiechu nenávidie. – 22 – Výbor ze starší české literatury . ale drží sě prosté věci v napomenutí přietele a v pomoci potřebné kteréžkoli. v pořádné. A tak ktož mají které milosti mezi sebú. ež tělesní milovníci zlého sobě přehlédají. A tak i Bóh mstí na tomto světě tieže hřiechu v svých milých nežli v jiných. čili tělesná! A vizte. ať upokojí pokušenie a  vyprostí z  nebezpečenstvie všelikého a  dovede nás tam. věrné milosti milovali sě v milosti jeho.Tomáš ze Štítného: Řeči nedělní a sváteční (úryvek) těch přielišných okras. nečisté milosti nezahubila svaté milosti! A spí liť Ježíš v srdcích vašich. é. a zlosti sobě pomáhají. probuďte jej modlitvú. by búře tělesné.

}k Slyš. jenž jest panenstvie zvelebil nad jiné stavy. viz a přichyl ucho své a poznaj sě. Editor: Barbora Hanzová. aby nemněli lidé. viz rozumem a přichyl volí ucho své pilně. co bude psáno. [213r] Tuto sě počíná o poznání cěsty pravé k spasení {Tractatus pulcher Husi de Castitate. dcerko. ráčiv sě z  čisté panny uroditi a panicem čistým býti. a dušě k ctnosti. dcerko. A jakož Otec nenie Syn ani Duch svatý. tak duše tvá jest jeden duch a tři tyto věci: pamět. 1414. Šesté. A když sě ty tři věci v duši tak sjednají. A tak. Osmé. aby k budúciemu súdu pilně hleděla. rozum a vóle. Čtvrté. aby poznala zdejšieho přiebytka pokušenie. Nebuď jako ti. též rozum nenie pamět ani vóle. signatura IV C 18. a viz a přichyl ucho své! Slyš uchem. jenž jest tě podobnú k sobě stvořila. Třetie42. že jest Duchem. a přichyl ucho své a viz{věz}l. jeho zná a žádá: prvá věc pamět. žeť chci. aby poznala nynějšieho života biedu. Slyšiž. aby právě sě kála. jakož Syn ani Duch svatý nic nevolí. pilna byla. Dušě má tři věci v sobě. rozumějíc toho. jest tři osoby. dcerko. Když ty tři věci v duši své poznáš. a čím viece milovati ho budeš. jeden duch. pro to. duše člověk vnitřní. Pomniž na moc Otcě Boha. jiné věci daremnie chtěla znáti. než což Otec volí. aby pána Boha nade všechny věci najviece milovala. aby sě poznala. Ty od sebe počni. Slyš.Jan Hus: Dcerka nebo O poznání cesty pravé k spasení (úryvek) Jan Hus: Dcerka nebo O poznání cesty pravé k spasení (úryvek) Česko. žes jiná stvořenie nerozumná přěsáhla a k Bohu duší podobná jsi stvořena. by pro to. k komu jsi podobná stvořena. rozumem k němu hledí a volí sě ho drží neb chápá. aby život věčný vážila. Tělo slove člověk zevnitřní. též tvá pamět [213v] a vóle nic nemá přijieti. by pro to. to věz Otec. pravým Bohem a pravým člověkem. Desáté. a to mocně. A v tom toto písemce konečně chci zavřieti. jimiž na Boha pomní. aby dóstojenstvie duše vážila. Páté. že rovné jsú tři k interlineární přípisek pozdější rukou rozuměla] rozumniela l marginální přípisek pozdější rukou 42 Třetie] Tṙietie m marginální přípisek pozdější rukou 43 třetie] tṙietie 41 – 23 – Výbor ze starší české literatury . A z toho zbéřeš. Praha. nebyl tak múdrý jako Otec. a sami sebe neznají. by nebyl tak milostivý jako Otec a Syn. Druhé. svatý Duch. Knihovna Národního muzea v Praze. aby snad. vidúc{vědúci}m. tiem viece on tě zasě bude milovati. naplniec odplatu věčnú vzala a s chotem svým Ježíšem. Kapitola prvnie Slyš. a tak že máš tělo a duši. aby poznala tři nepřietele. neb čím viece sě poznáš. Tělo tiehne k hřiechu. tak že jakož Bóh. třetie43 vóle. aby poznala své svědomie. Pamětí na Boha vzpomíná. sebe neznajíc. a jsúc pilna. byl ne tak mocný jako Syn. aby nám i panicstva i panenstvie potvrdil a nad jiné stavy zvelebil a povýšil. že jest Synem. přěbývala. dcerko. na jiné lidi hledie. jenž mnohé věci umějí. Syn. a sami na sě nepomnie. k komu jsi podobná stvořena. jemuž zvláště příslušie pro lidi moc. tiem viece Boha poznáš. múdřě a dobrovolně. že jest Otcem. jemuž příslušie zvláště múdrost. aby slyšiec rozuměla41. tehdy shledáš. žeť sem řekl najprvé. Pomni na dobrovolnost Ducha svatého. tiem viece k němu přistúpíš a viece milovati budeš. aby naplnila. aby nemněli. Pomni na múdrost Syna Božieho. Sedmé. Ty poznaj sě. aby poznala sě vědúc. než což rozum ukáže. jemuž zvláště příslušie dobrovolnost neb dobrotivost. že si člověk. aby nemněli lidé. a čím viece Boha poznáš. tehdy držie v ní obraz a podobenstvie svaté Trojice. jenž si jemu panenstvie zaslíbila. a viz a přichyl ucho své. To slyš. dcerko. druhá rozum. Deváté.

Protož ty. a pokoř sě a pros milosti u něho. že Božie rozumné. k němu nadějí tiehni. v sobě ho nalezneš a v něm sě pokocháš. neb ktož kolivěk ho v paměti má. že tě od hřiechu smrtedlného zachová. A ty tři osoby stvořily sú každé stvořenie. neb musíš je všem lidem. Pomni také. že od Boha pošlý. ač jeho obrazu konečně hřiechem nepoškvrníš. A  v  tom člověku vnitřniem Trojice svatá přebývá milostí. protož jeho najviece miluj. že kam sě obrátíš. najbohatější a tak najoslavnější. kteraks podobná k  Bohu. dal jest Bóh Otec Syna jediného. zdas ho kdy rozhněvala. v múdrosti i v dobrotě. ale v němž sě všechny jiné věci konají. k níž jest vnitřním člověkem mezi všemi věcmi stvořenými najviece podoben. neb všecky věci stvořil jest a činí mocně a zpravuje múdře a rozdává všem věcem potřěbu milostivě. v moci. jakož on ráčí pójčiti. spatři nedostatek a pokoř sě. a jeho nižádná. neb on jest prvý i poslední. a tak sě jemu samému klaněj.Jan Hus: Dcerka nebo O poznání cesty pravé k spasení (úryvek) osoby v božství. že jsi podobná k Bohu. nebť já svatý sem. aby pamatovala. a on tobě buď chot najmilejší. kto ho zná rozumem a miluje. rozuměj. a tak slove člověk svatý neb anjel svatý. co jsi. nemóž býti hřiechem zprzněný. Každý den znamenaj pilně. když pamětí. A Duch svatý vóli svobodnú. to věz moci své od tebe neodtrhne a  po smrti v  život věčný přijme. žeť hodné jest. té jinam neobracuj. A srozumieš. Buď svatá. aby nic zlého s přivolením v srdce nevpustila s libostí. že on všechny věci osáhá a osáhl jest. aby nevolil zlosti. aby mocně stál proti zlosti. a zvláště od přivolenie k hřiechu. zachovaj sě od smrtedlného hřiecha a od všednieho. Když na Boha vzpomeneš. slavné a krásné v duši stvořenie. aby uměl sě vystřieci od zlosti. Znamenaj. nebť on toho žádá řka: Světí buďte. zachovává sě od zlosti. neb na věky nezhyneš. Protož to pomni a poznaj sě v duši. neb on jest nesmierný. najkrašší. Tak sě poznaj. A Syn múdrost. on v nich přěbývá jako v chrámu a oni sú jeho chrám. V svatých jest utěšený. když. – 24 – Výbor ze starší české literatury . nepójdeš daleko. kterak slavné stvořenie jsi. maje rozum od Boha daný. že tě Bóh stvořil k sobě podobnú. dal sě sám za tě na smrt ohavnú a velmi ukrutnú. počátek i konec všech věcí: počátek nepočatý. žes tak od Boha svatého stvořena. že nenie rozumem osažený. jakož dále móžeš. tehdy drží obraz a  podobenstvie svaté Trojice. Viz prospěch svój v dobrém a raduj sě. aby nebylo nic marného. Syn. stvořil jest anjely i jiné věci. k Bohu podobné. že učinil tě Bóh věčnú a v tobě chce věčně přěbývati. jemu velmě milé. neb oni ustavičně v něm sě radují. co. a žeť on jest najlepšie dobré. že on. a viz a přichyl ucho své. Tu viz a přichyl uši své. Protož ty pomni. že. cos provinila. aby poznala své svědomie. co vypustíš z úst v řeči. a konec neskonalý. buď svatá. a pak zachovává je od zlosti konečně. A dal mu Otec moc. neb oni žádostivě v něho rozumem hledie. ruky. Pomni. pro to. A  má ho každý milovati. V stvořených věcech jest divný. poznajíci sě. Věz. Boha znala a milovala a tak s ním zde v milosti ustavičně přebývala. a kam pójdeš. anjelóm i ďáblóm v súdný den oznámiti. A tak v anjeléch jest žádúcí. V lidech jest milovný. s  tiem jest milostí. aby nezahynula na věky. věčnú. že k Bohu v radost věčnú. tak sě znaje. že on jest všeho světa stvořitel. žeť jest odpustil. sobě rovného. Pomni. aby podobenstvie nezšeřadila hřiechem smrtedlným. pán Bóh váš. a bude v tobě a s tebú Bóh přěbývati. On najlepší. rozumem a  volí najviece po ní tiehne. odkud jsi a kam pójdeš. a činí lidi svaté. dcerko. v svém svědomí položila. a zvláště člověka učinily k sobě podobného. ale od něhož sě všechny jiné věci počínají. jsa věčný. že Bóh v sobě jest neosažený rozumem. najmúdřejší. jemuž jsi svú vieru slíbila: tu drž. neb jest jich Bóh a oni sú jeho lid. On svatý. A  když ty tři věci člověk zachová. Nižádným nepohrzie. A tiem srozumieš. znaje všecky věci. Kapitula druhá Slyš. Boha pravého. že nemóžeš hřiechóv konečně skrýti. neb on prvé [214r] miluje nás a  učinil jest každého k sobě podobného. a on. Patři. cos v duši. to věz nezhynulú. Patři. že dal jest jim rozum. A aby nezhynúc byla v radosti věčné. odkud jsi.

že jakož veliký pytel slove široký. Slyš také a viz. To slyš. tak že nic sě rozumem a volí nedostrčí v člověku. a tak často položí člověka k spasení. [215r] an slušie k zatracení. či nenie. ale Božie přikázanie přěstupujíce. A v tom Kristově zlořečení jsú všickni nynie ti. Též v jiných staviech. Páté z přielišné bázni. a tak že dobré položí člověku za zlé. které on žádá. jest li v hřiechu. A tak široké svědomie měli sú kněžie a  zákonníci za Krista. a pakli tbá. což nenie hřiech. čili nenie. A tak člověk v domu svém. to jest zlú přielišnú smělost. že veliké věci v sě béře. to věz v duši své čeledi má protivníky. Protož má sě ho člověk velmě ostřiehati. že nic dobřě nečiní. biskupové a jiní preláti a zákonníci i také kniežata. již sě jich kají. Aj. jímž sě člověk sám zná. jako sú pokládali kněžie a zákonníci. i neučiní sobě poznánie v hřiechu svém. má li to učiniti. jako když kto netbá sebe poznati. když člověk nevie. jenž jest řekl: Běda vám. aby nepokládal za hřiech. A slove široké svědomie. či nemá. U příkladě když jest člověk nemocen a velé jemu v postní den jiesti mléčné. jakož činie papeži. hřiech za nehřiech. z toho sobě svědomie nečiníte. když budeš mrtva. A tak kam sě člověk obrátí. jest veliký 44 45 Třetie] Tṙietie zavazenie] zavazaníe Výbor ze starší české literatury – 25 – . i jiné skutky. i jiedlo. a tak činí. jenž taký hřiech dopustí. tolik a tak velikých má mieti utrpení. Rozkoš ukazuje. A  má sě varovati svědomie přieliš širokého i svědomie přieliš úzkého. má vždy k  Písmu hleděti. svědčí pamět. ihned přirazí sě svědomie. ale nechce jiného otázati. bázeň neb strach jest kat a rozkoši jsú mučenie. Neb ta jest každé duši položena úmluva. že by chudému dal almužnu přěd lidmi dobrým úmyslem. neb dóm široký neb vrata široká. že jest přieliš zlý. velblúd neb vóz projede. že poblúdí. A bývá blud v svědomí: prvé. súdí ho rozum. pakli činí dobřě a v tom nepýchá duše. Třetie44 bývá blud z pýchy.Jan Hus: Dcerka nebo O poznání cesty pravé k spasení (úryvek) buď zlé neb dobré. má li učiniti. Čtvrté bývá blud z nezřiezené žádosti. neuměje sám sebe rozsúditi. to věz. páni i měštěné. Také má sě člověk varovati svědomie přieliš úzkého. aby slib svój Bohu držěla: činí li zle. lakomstvie a svatokupectvie svého za hřiech smrtedlný nepokládají. to jest z malých věcí sobě svědomie činíte. tak že člověk směle činí hřiech a nechce mieti za hřiech. že jiesti. a svá ustavenie a přikázanie mnoho vážie. neb koliko jest měl člověk zlých a kterak velikých zlých rozkoší. kteříž sú hřiechóv hrubých sě nedopustili neb kteří. kterak má mučen býti. a on vrtká nevěda. též to svědomie béře v sě veliké hřiechy. jenž komára vycedíte a velblúda požieráte. kteříž málo vážie přěstúpenie zákona Božieho. Neb svědomie široké často má zlé za dobré. a vrátí tobě. a viz a přichyl ucho své. svědomie jest při živém a vleče sě po mrtvém. jakož die Písmo: Běda těm. vždy a neb chvála. dopustivše sě. mistři a zákonníci a pokrytci. a neb pohaněnie za ním jde. To také široké svědomie dává velikú všetečnost. jest li vinen hřiechem. jakož die Písmo. her. když kto. Druhé blud bývá v svědomí z netbánie. že svědomie jest své poznánie. dokud jsi [214v] živa. zabylství. Protož aby člověk zpravil své svědomie i  v  minulých skutciech. klásóv. neumývajíce rukú. jenž řkú zlému dobré a dobrému zlé! Ó. jenž člověka odchyluje od dobré věci. přieliš doufaje sobě nad jiné. jenž smilstvie. co jest zlořečených v tom svědomí mnoho kněží. což sě nemá báti vedlé rozumu: jako činil li by kto sobě svědomie. nekárá pravé svědomie. aby neshřěšil. i  kteréž ještě činí a  kteréž potom bude činiti. jimiž bez zavazenie45 veliký kóň. čili nemá. že sě hřiechóv právě nekaje neb nezpoviedal. ale když zle činí člověk. dcerko. jenž frejóv. A v tom svědomí jsú lidé zlořečení. jako když sě kto bojí toho. žaluje na něho svědomie. jest li hřiech. a umie roztíkati. neb to vede člověka k zúfalství. A tiem úzkým svědomím klamá ďábel obecně ty. A položí chytrý čert člověku i promluvenie za hřiech. i napitie. svědomie chová tobě. stříhanie rúcha a jiných zlých obyčejóv za hřiech nemají a tak svědomie sobě z nich nečinie. tancóv. Neb die člověku.

jest li bohat. k rozkoši. že nemóž hřěšiti. že v té milosti jest najviece tesknosti. usta slinie. že nenie hřiech. zatřásá hlavú. chudoba ho nuzí. brzký k mluvení a zpozdilý k slyšení a hotový k hněvu. aby poznala nynějšieho života biedu. jenž die: Člověk. z nosu chlípí. drží je z bázní. a budeme snad někdy. musí slúžiti sluhám. že potřěbie tobě jest. vzdychá po nich. túží po času minulém. když milosti Božie nemá a tak když Boha právě nezná. plní sě mnohými psotami. tožť biedy dosti: tu musí střepěti. krátký jsa čásek živ. jenž jest v království svém všie libosti zkusil: Smiech s bolestí bude smiešen a konec radosti drží sě lkánie. A tak jest pán Bóh zpósobil. Aj. on jest byl. a bude li kdy svěcké veselíčko. hlas chřípí. a viz a přichyl ucho své. toť vešken jest poražený. co on jest. když dadie. neskrotí člověka tak psota rozličná! Aniž mladý kunštuj starým! Neb což sme. pilnost práce mútí. aby pánu neb paní ve všem uhověl. Ani sě zespí. neřku vypsati všecky psoty. hlava sě jemu třěse. hyzdí živé. vlasip lezú. A co jiných po těle nedostatkóv! A v duši kterak starý neduží? Shledám. [215v] a konečně pustí je lakomý s  bolestí. ku pýše. smutný a žalobný. jenž sě držie člověka až do smrti. již na paty cídí a smrt u dveří stojí. aby mohl duchovně vesel býti. [216r] Die Ovidius: Ta milost vysušuje duši. nebrzo sě polepší. Pakli jest chudý. nerád dává. velikost sě krčí. sklesna zuby pořehtává. že nižádným milost nemóž býti uléčena kořením. co jich móž člověk v světě mieti? Jest li mlád. aby neztratil. a tak jest bieda v duši i v těle. ač toho lidé biední neznamenají. jako křivé dřevo staré nebrzo kto napraví. v zlosti zastaralý. Nemá li toho. duch smrdí. A opět die: Ach běda. a však šiet neb baba prokřikne: Hý. A tak pravé jest Písmo. brzo k zlému uvěří a nebrzo od toho odstúpí. že bieda jest nedostatek dobré věci. ta milost jest tesklivost. Pak nedostatek těla jest prácě. Toť jest li zdráv a nemá zbožie. nahota. chřbet sě krčí. má li penieze. těch tají. zbožie ho mučí. toť jest otrápený. rtové hnijí. chrop v prsech a hudci v hrdle. To všě pilně má člověk znamenati. co túhy jest v světě: péče nutí. dcerko. A písmo svaté i pohanské praví. Také věz. tělo sě třese. urozen jsa z ženy. A tak zbožie dobývá s prací. aby pokora zdržala od pýchy a múcenie od chlipnosti neb od marného veselé. Jest li nemocen. žiezen. lidé světští za najužitečnějšíq věc pokládají libost v smilství krásných lidí. a pán Ježíš ukázal jest. pakli má. Pakli příde k věku starému. {…vypisuje přirozenie … člověka a hoře smrti}o ihned srdce jeho bude tesklivé. Starý lakomý a skúpý. A jinde die: Kolik kvietkóv na poli. chlubí sě dávními skutky. ani dobré obrátie za zlé{ve zle}n. Protož hřiech smrtedlný duši jest najvěččie bieda. pleci sě nad hlavu pozdvihují. že svědomie sluhy Božie má býti pokorné a smutné. již sě mu srdce třese. studenost neb zima. lačnost. plíce jedva vietr k dychání přijímají. horko. Kapitula třetie46 Slyš. rád béře. zmrlé. a Jan li mi nedá skočiti přěs zahrádku! Ó túho veliká! Aj. I kto by mohl vymluviti. A znamenajme ještě. A věz. uši hlechnú. bolest trútí.Jan Hus: Dcerka nebo O poznání cesty pravé k spasení (úryvek) hřiech. opilstvie a jiné bolesti. tvář sě vráská. tolik bolestí v milosti. chválí lidi staré. A těchto bolestí a tesklivostí jsú prázdny čisté panny a čistí panici a svaté vdovy 46 n třetie] tṙietie marginální přípisek soudobou rukou o marginální přípisek pozdější rukou p psáno „wlaſi“ q slovo mladší rukou upraveno na „najutěšenější“ – 26 – Výbor ze starší české literatury . Neb die Šalomún. truchlivá jest duše. maje požívati. rána. nutí ho žádost tělestná k smilství. V duši bývá bieda. strach smrti hrozí. a nelze vždy uhověti. blikáta i tečeta oči. že takto: starý. hanba i smrt. Starý brzo sě popudí a těžcě a nebrzo sě ukojí. srdce mdlé. slúží li. tožť bolest hubí. zuby pršie. že nemóž nižádné veselé býti světské bez někaké bolesti. aby dal každému potřebu. jest li pánem. ani právě odpočine. tehdy ihned a neb po malém času mnohým pomine zamúcením. sě bojí.

Ale s  strany dušě. znajíce tu biedu. již móž viděti neb vidí. dokud rozumu nepožívá. Psota po psotě leze. Již pozná duše. že hřiech tak jest k vóli přiměřený. urozenie. abychom dlúho byli živi. že dietěte. a však nikdy konečně nemá pokušenie. Neb die sv. ďábel nepokúšie. povoněním. tiem viece hřiechóv přibývá a také tiem věččie múka nás čaká. že jest pokušenie jedno. A věz najprvé. jako od té. ač člověk od které věci čitedlné. Čtvrtá kapitula Slyš. A z toho ihned poznáš. neb když pokúšie. dnes li sě smrt přiblíží. A ďáblé sě také nezmeškají. A pohan – 27 – Výbor ze starší české literatury . a  tak nemóž jie připuditi k  dobrému ani odstrčiti od zlého bezděky. ale ta věc ho nepokúšie. nepolepšíme li sě. Dále věz. Ale když člověk vezme sobě příčinu od které kolivěk věci. A hřiechové jako by řekli: Ty si nás činila. ale. A ona. tebe sě nepustíme. krádeži. křivá svědectvie. A že v člověku vóle jest moc dušě najvyššie. jímž kto pokúšien bývá. co síla i všeho světa oslava a neb chvála? Již po smrti ukáže konec. ač jí co móž raditi k  dobrému a  táhnúti ji od zlého. a nevie. a viz a přichyl ucho své a poznaj zdejšieho světa pokušenie. bydla dlúhého již nežádali. u vóli neb v žádosti duše bude pokušen. Neb pokúšie Bóh. jímž kto pokúšie jiného. tiem nás ukrutnějie súditi bude. protož konečně každý hřiech koná sě volí a má hniezdo u vóli. že rozum. A když najradějé chce býti živ a u veselí přebývá a mní. jenž nenie rozumná. a bude li v hřieše smrtedlném. a též i blázna. s tebú budeme vždy. od čichu. dcerko. že člověk nemá pokušenie s  strany těla. rúhanie a tak i jiní hřieši. tak že jest svobodná. a ihned zhyne. že co bude kto zde sieti. abychom sě zde netěšili. bujnost i zbožie na smrti neutěšie. ale ona sama sebe a ďábel skrze to ovoce. a druhé. když k němu člověk nepřivolí. že nenie li volen. že má dlúho býti živ a klade přěd sebú. neb které ovoce jest jedla. okušením neb dotčením. i v zčestí. Co prospěje krása. jakož sám spasitel náš praví řka. Jako jiskra sě ukáže. jako hovada neb kamene. Protož die sv. Neb každá taká věc nerozumná nic jiného nečiní. Ale ďábel vždy zle. Každý den zlosti přibývá a dobroty ubývá. a ihned sě ho nemoc chopí a smrt ho udáví bez opatřenie. [216v] Bóh vždy pokúšie dobře. ihned sě jie chopie a do ohně věčného ji vzlúpie. A  tak. Augustin. domóv k svému milému Otci.Jan Hus: Dcerka nebo O poznání cesty pravé k spasení (úryvek) a také sě nalézají svatí manželé. to jest jie nepokúšělo. tehdy nikdy nenie hřiech smrtedlný. kam chvála světa chýlí. ktož móž vypsati? Než toto vězme. že Bóh svého syna vyvoleného neb dcerky své vyvolené pokúšie k zaslúžení. ten sám sebe pokúšie a neb ďábel ho pokúšie skrze tu věc. kteréž jest i v noci i ve dne páchala. chce jich zniknúti. jsúc v tomto životě tak mnohými biedami obklíčeni? A čím sme déle živi. Bernard. Protož toho sě má člověk najviece varovati. mladost. tak právě ho ďábel málo ho …pokúší. chvála. i v nezčestí. A  tu věz. co bohatstvie i uměnie. A člověk někdy k hřiechu. Brzky utěšenie minulo. Pak co jiných psot a běd jest v tomto biedném našem životě. co dlúhá zde rozkoš i smilněnie. tak že čije viděním neb slyšením. Protož pokúšie li člověka ďábel kterým kolivěk hřiechem. že z srdce. k věčné radosti statečně pospiechali. by nebyla dušě. jakož Písmo ukazuje. a ihned uhasne. smilstva. a duše sě do pekla veze. a o tom psal sem mnoho jinde. jenž z  mladosti dětinské jest bláznem. ten pokúšie k zatracení. cizoložstva. než což jí Bóh v její přirození rozkázal. tak člověk jedne chválú světskú poblyskne. to jest z vóle srdečné pocházějí myšlenie zlá. že čím nás Bóh déle čaká. že přijdúce anjelé chtie ji vzieti a přěd súd vésti hrozného súdcě. jedne ač v rozumu. tehdy nenie hřiech. Ale ďábel. to bude po smrti žieti. že mnoho zpósobí. hrozní sě jí ukáží. vraždy. Jako Evy jablko. krása. Člověk někdy pokúšie dobřě a někdy také zle. vzpomenúci na své hřiechy. Duše s tělem sě rozlúčí a s velikú bolestí a bázní. má některak počátek pokušenie. Proč tehdy tak pilni sme. Ale ďáblovo pokúšenie jest vždy zlé a najhoršie. vždy sě člověk mění. Tak máme vážiti tohoto života psoty a biedy. tvoji skutkové jsme. neb kdy tělo jest bez dušě. tehdy pokúšie spravedlivě. pokúšie člověk a pokúšie ďábel. aby ze vnitř byl pokúšen.

aby člověk konečně sě hřiechu nekál. ale nekaješ sě. A móž býti v tom pokušení tento příklad. jehož sě člověk dopustil. aby byl blahoslavený. neb by byl věděl. Protož také najviece jest pilen mužóv svatých. že kterak kolivěk myšlenie zlé padne na mysl člověku. až sě jeden druhému dá. a což Bóh jest přědvěděl. jakož sem řekl. protož to mají pomnieti. jenž sú méně hřěšili než ty. že již jest ten člověk jeho usědanec. Aj. neb ti najviece rušie jemu jeho královstvie. Čtvrtý dóvod. A  toho jest dóvod ve čtení. a lakomstvím. že Kristova smrt bude jeho poraženie a duší vysvobozenie. kteříž slovem Božím v cierkvi svaté prospievají. A hledá pokušením. aby ty pro mnoho menší hřiech byl zatracen. aby Pilát s Kristem neměl nic činiti. aby hledal spasenie? Druhý dóvod ďáblóv jest z těžkosti hřiecha. mně. pakli budeš nemocen. že konečně nechce sě hřiechóv káti. A nižádný nebývá blahoslavený bez vóle. že ďábel z pýchy své má žádost. spadl sem s nebe a jsem zatracen. jako jest popudil biskupóv a kněží i zákonníkóv proti Kristovi. aby je svedl s Božie cěsty. že zlačněl. A má věděti člověk. a o svatém Job a o jiných. nežs jej učinil. a tak věčně byl zatracen. a Kain a Saul vedlé písma sú zatraceni. ale v nemoci budeš želeti. jichž jest rozličně pokúšěl. jimiž lidi pokúšie a svodí je a přěmáhá. aby člověk konečně hřiechóv sě nekál. [217v] Protož. požívaj světa. to jest nechce li voliti. aby ho zamordovali. že nepřivolí li. nikdy nehřěšivše. A svatý Augustin die: Nic mi nebude škoditi. by sě ho kál. že jest učeným literátem. že nižádný nebývá zlý bez vóle. neb jsi v hřieše smrtedlném. [217r] buď kterak kolivěk nečisté. Pátý dóvod. za tě trpěv. Protož jednoho člověka jedniem a druhého jiným hřiechem pokúšie. poňavadž o najvyššieho pokusil sě rozličnými obyčeji. má své dóvody. znamenav. a dietky nekřstěné. to jest aby člověk k hřiechu přivolil. Protož prelátóv a kniežat velikých viece jest pilen. Neb poňavadž já pro malé pomyšlenie. jsa anjelem. neb řekla jest. byl by radějí přěkazil. Protož velmi popúzie proti nim47 svých údóv. jsú pro hřiech otcóv zatraceny. byl jest ženu Pilátovu navedl. kterým by. že pána Ježíše pokusil jest trojím obyčejem: lakotú. Řehoř: Myšlenie. Protož die sv. že ďábel. a dovodí takto: Poňavadž Bóh nemóž své spravedlivosti opustiti a Božie spravedlivost chce tomu. to musí sě státi. Dále věz. a zvláště aby zúfal jako i on. Prvý tento. A má ďábel z svého přirozenie a z dávného zvykánie a naučenie mnoho vtipóv a chytrostí. když mám od hřiechu pokušenie. Což tehdy platno jest. a zvláště těch. že die: Oč máš péči? Však Bóh. že die člověku: Jsi mlád.Jan Hus: Dcerka nebo O poznání cesty pravé k spasení (úryvek) Aristotiles die. jakož die čtenie: Nic nebuď tobě do tohoto spravedlivého. prvé ženě. jižť sě dávám! A v tu dobu již čert má za to. poznav. kterak ty chceš spasen býti? Třetí48 dóvod ďáblóv. ovšem též činí i na jiných lidech menších{ďábel}r. to vše zle činíš. když rozum nepřivolí. protož musíš ty zatracen býti. Protož najviece o to stojí. kdež by mohl najviece uškoditi. když jedne prázden budu přivolenie a  libosti. A týž jest dóvod o Evě. ale brání sě jemu statečně. nebs právě sě ho nezpoviedal. strachuje sě již svého přěmoženie. jenž učené velmě klamá. aby sě stalo. A dotud člověka duší. tehdy jemu neškodí. až sě přizná. anis ho právě želel. Ty mníš. najviece stoje o to. též ďábel tepe sě s volí člověka dotud. že jakož dva člověky sědáta o vítězstvie. nebť sem mnoho trpěla skrze viděnie. jenž ukazuje. by tudy jeho moc přemohl. A  tiemto písmem má sě každý zpravovati a ďáblu a žádosti zlé nepřivolovati. aby člověka pokúšel konečně u vóli. ještě máš dosti času ku pokání. až ji od dobrého odrazí a ke zlému přitiehne. že Bóh ho předvěděl k zatracení. A  že lidé najtěžšie pokušenie mievají v myšlení. zklamal. že namietá člověku řka. aby byl Kristus neumřěl. neb die: Čerte. duše nepoškvrní. to jest nevolí li hřiecha. člověka pokúšeje. Ale zklamal sě jest. jakož sě domnievá po příchylnosti a po znameních. že die člověku: Ty což učiníš. dosti r marginální přípisek pozdější rukou nim] nam 48 Třetí] Tṙietí 47 – 28 – Výbor ze starší české literatury . pýchú.

musí znamenati: prvé. a Písma Božieho nemáš. Tyto tři věci když člověk bude mieti.Jan Hus: Dcerka nebo O poznání cesty pravé k spasení (úryvek) jest učinil a jsi Boží Syn vyvolený k spasení. u veselí. v libosti tělestné a v rozkoši. jímž by sě bránil ďáblu. a zvláště tesklivosti. ale pro tvé nekánie. Matěj. a pán Bóh bude tobě hotov odpustiti. jenž jest najvěččí hřiech. aby svého života přirozenie znamenal. Pavel. jakož chceš. a  když dále [218v] die: A  Bóh tomu chce. jakož ukazuje ve čtení sv. ďáble: Já pro malé pomyšlenie. i tesklivým. že sobě život odjímají. A jakož die sv. spieše je porážie. a některého člověka několiko těmi dóvody a některého jedniem klátí a onoho jiným a druhého jiným. aby ty pro mnoho menší hřiech byl zatracen. s Boží pomocí. bych já byl přědvěděn k zatracení. jednak obcuje vesele s lidmi rozumnými. Třetie51 příprava proti ďáblu jest. A tak nalez Evu samu. přěmóž ďábla i jeho dóvody. lásky a Božie milosti a odpovězme ďáblu k jeho dóvodóm. an zapověděl každé utěšeníčko a velí kříž po sobě nésti a velí. jenž die a selhati 49 s těžký] tieżko mladší rukou „l“ škrtnuto 50 dietěte] dietete 51 Třetie] Tṙietie t marginální přípisek soudobou rukou u interlineární přípisek soudobou rukou v marginální přípisek soudobou rukou 52 jej] giei – 29 – Výbor ze starší české literatury . že die člověku: Á. lžeš! A když dieš. Protož dobré jest člověku. kterak jest vám Bóh těžký49 zákon ustavil! I kto jej móž naplniti. Protož kaj sě hřiechu s pravú pokorú. vieme. a jsa člověk křehký? A má ďábel chytrý mnoho jiných lstí. i zklamal ji i pána Ježíše také v samotě pokúšěl. když die ďábel: Bóh nemóž své spravedlivosti opustiti. {K prvému}t Když najprvé die ďábel člověku: Bóh tě předvěděl k {zatracení}u. když jedne člověk sám sě přihotoví. tu dieme. protož lžeš. Druhé. jednak o něm pozpěvuje. neb k přěmožení ďábla jest velmě člověku užitečné. aby samy nebývaly a  temností aby sě varovaly. jako tesklivého. neb tú velmě ďábel lidi k zúfalství zavodí. neb ďábel. když jedne člověk nezatvrdí sebe temností hřiechóv. protož i těm ženám. i báznivým jest dobré. bych já byl přědvěděn. Ale milosrdný spasitel činí z pokušenie prospěch. aby sě varoval temností. chtě člověka uvésti k nekání konečnému. jímž by mi mohl dovésti. jest jemu potřěbie. nežs jej52 učinil. a zvláště aby sám nebýval mnoho súkromie v těch věcech. aby z Božie milosti byl Písmem osviecen. samoty i těch neduhóv. ďáble. Aby člověk uměl ďáblu k jeho dóvodóm odpověděti. že sú velmě hnuly svým přirozením a mokrost ta sě v nich rozmnožila. ale těchto zvláště požívá. Šestý dóvod. neb samého člověka nalezna ďábel. rád ho láká pilně. tu dieme: Ďáble. jsi zatracen. toho jemu pójčme. již on hotov jest dáti i jeho anjelé. umie li psáti. jakož nevieš i dne súdného a jiných budúcích věcí. jednak. jich rozum zavodí v  zúfalstvie. že ne pro to samo pomyšlenie. hněvivého a  bláznivéhos. jistě budeš spasen. by Bóh tak milostivý a spravedlivý přěpustil na člověka přěs jeho moc ďáblu pokušenie. aby člověk sám sebe nenáviděl? I chceš ty sě o to pokusiti. maje na nich ty pomoci. aby mohl člověk státi nepřěmožen od ďábla. rceme: Ďáble. Protož. jsa anjelem. aby člověk byl pilen ustavičně služby Božie. však si ty nebyl v radě Boží aniž vieš jeho tajemstvie. aniž móž to býti. že Bóh nepřěpúštie člověka pokúšeti nad jeho moc. jenž Boha milují. jenž nejsú mnoho potřěbné k spasení. že omladné ženy v  své bolesti [218r] a  po porození dietěte50 mají veliké pokušenie a  strachy. kterés učinil v nebi. {K druhému}v K druhému dóvodu. aby věrú. neb člověka nezpósobilého v přirození brzy ďábel zklamá. že jsi lhář a svú lží mnohé si zklamal. nadějí a láskú byl osviecen. jakož i Kristus bránil sě jeho trojemu pokušení a přěmohl ho Písmem. Protož stójme v světlosti viery. to věz nezpósobnost přirozenie. jednak sě modle. spadl sem s nebe a jsem zatracen. píše. buď živ zde.

jakož chceš. ale ne. že nelze mi sě pokáti. jako jsi ty zmařil hotové královstvie nebeské. abych jeho svaté smrti sobě k spasení nezmařil. Toho ty. na to navedeš. požívaj světa! Ďáble. ďáble. A ten hřiech. že pro hřiech otcóv jsú zatraceny. vyvolený k spasení. protoť já nechci hřěšiti ani čakati nemoci. {K pátému}z Pak páté. ďáble. že bohatec. Ale. prvé si řekl. A ďáble. Ale ďáble. že pánu Bohu netřěba jich vyčítati. lžeš. ďáble. jenž do sebe nevie hřiecha smrtedlného: Ty což činíš. neb viem. neb když dieš takto: Ještě máš dosti času ku pokání. [219r] ó ďáble. když dále dieš. já na všecky jeho zlosti nevzpomenu. A když dále dieš. ufám Bohu. ďáble. kterak jest vám Bóh těžký zákon ustavil. potom velmě brzcě jsi u věčné zatracenie svržen. a tuto dieš. že člověku dal času dosti ku pokání. lžeš: neb já kaji sě. kterak sem kolivěk shřěšil. jedne že toho nemá. neučiníš. když dieš. jako die písmo. jsa jedne stvořen. nebude zatracen. nechci tebe ve zlém poslúchati. když dieš. že Kain a Saul jsú zatraceni. a nebude li ho mieti. dávaje sě jemu vinen. lstivě sě divíš. nikdy neshřěšivše. neb on die: Jho mé sladké jest a břiemě mé lehké. A když dovodíš řka: Neb jsi v hřieše smrtedlném. že jsem. dotud vždy má času dosti. ďáble. že „když hřiešný učiní pokánie ze všech svých hřiechóv a učiní súd a spravedlivost a zachová má přikázanie. jsú zatraceny pro hřiech otcóv. živ bude a neumře“. Protož o to mám péči. neb by člověk měl kteraké kolivěk hřiechy. jako Bóh velí. tak že sú sě hřiechu konečně nekáli. I co slazšieho. ďáble. že jsú ti méně shřěšili než já. jest tvój hřiech! {K třetiemu}x54Pak třetie55. neb viem. neb ten hřiech jest i jich i otcóv. ďáble: Oč máš péči? Však Bóh. ďáble. že jest tak milostivý. tu miesíš lež s pravdú. abych sě v ní kál. tak že dokud duši má v prsech ještě. {K čtvrtému}y Pak čtvrté ďáble: Jsi mlád. jistě budeš spasen. a tak móž sě hřiechóv káti. {K šestému}aa A když dieš šesté: Á. v němž móž mieti skrúšenie. abych milého Otcě nehněval. aniž chci doufati mladosti. jako i tvé. A kdy dieš: Ještě máš dosti času ku pokání. nebyly by zatraceny. ďáble. A když dieš: Buď živ zde. Aniž mne. dosti jest učinil. neb lžeš. Protož. lžeš! Nemóžeš toho dovésti. protož věčné zatracenie trpíš. ďáble. dosti jest učinil. že všichni sme v Adamovi hřěšili. neb oni sú shřěšili hřiechem nekánie konečnieho. by dietky nikdy neshřěšily: však svatý Pavel die. u veselí. A pravdu dieš. přidaj. z tvé řeči chci póžitek sobě vzieti. jenž jest byl živ. A ten hřiech jest věččí než jiní všichni hřiechové. ďáble. vizi. ale nekánie konečné. tak jako ty velíš. abych vždy v tesklivosti z nova sě zpoviedal a všechny příčiny a okolky hřiecha knězi pravil neb všecky zvláštie hřiechy jmenoval. A když dále dieš: Jsi Boží syn. Ale my sě chceme káti. již tě tvým šípem zastřělím. člověku. to vše zle činíš. jako ty. a lehčejšieho Synu pravému Božiemu než milovati ho nade všecky 53 w je] jie nad původní „ztratilo“ nadepsáno „a“ x marginální přípisek soudobou rukou 54 třetiemu] tṙietiemu 55 třetie] tṙietie y marginální přípisek soudobou rukou z marginální přípisek soudobou rukou aa marginální přípisek soudobou rukou – 30 – Výbor ze starší české literatury . A také. an všechny zná. tehdy nenie zatracen. že dietky nekřstěné. to je53 zatratilow. za tě trpěv. toho pójčieme. ďáble. o němž já mám péči. z toho chválím Boha. umřel jest a jest od tebe pohřeben v pekle. ďáble. že mladí tak obecně mrú jako staří a že tak mnoho prodávají koží telecích jako volových neb kravích. A když dieš. že mám dosti času ku pokání. ďáble. ďáble. za mě trpěv. poňavadž ty. A což potom dieš. chci požívati. znám to. toho příme. ďáble.Jan Hus: Dcerka nebo O poznání cesty pravé k spasení (úryvek) nemóž. toho přím. Aj. I kteraks brzo zasě svú lež obrátil! A však. a já dávám sě jemu ve všech vinen a želém jich. že milosrdný Bóh. želém hřiecha a zpoviedal sem sě ho pánu Bohu i vždy zpoviedám. že i pro svój. v libosti tělestné a v rozkoši. A by sě kály.

Pro něž každý člověk. jednak sě spustila do pekla. že ta viera přemáhá svět. ale i lepem nastražil jest. tehdy svój kříž nese po něm. abychom jich neřádně požívali a tak v jeho osídlách zvázli. jenž ab marginální přípisek soudobou rukou sstúpiv] ſtupiw ac původně „nevěří“. a smysl mysli přěvrátí. marné. onde by spatřila veliké utěšenie. závist. že božstvie. po Kristovi. tvoji dóvodové za nic nestojie. jehož křídle jsta spravedlnost a milosrdenstvie. A tak by právě po velikém orlu letěla. duše a tělo. povoněnie a dotknutie. klásy i jiné škodlivé a marné řeči vydávají. Pak střely ďáblovy jsú hněv. rozuměj. kde jest Šalomún. a tak tobě. Svět pak. ihned pálí tělo a pudí mysl.Jan Hus: Dcerka nebo O poznání cesty pravé k spasení (úryvek) jiné věci a svého bližnieho jako sě? A to když člověk {má}ab. v střiebře i v jiných věcech. zapomenuv svého stvořitele. lžeš. a když je vypastvím. šípové ohniví. Od těla utéci nemohu ani ho od sebe zahnati mohu. ten mě všudy obklíčil a oblehl na všechny strany a pěti branami mě raní. kterýž je má: zrak. ktož chce. Kterýmžto peřím jednak by sě vznesla v nebesa. ti třie nepřietelé. ale marnost. má řka Bohu volati: Pomoz mi. tak sě proti mně vzbujé a jeho síla a zdravie mně sě protivie. Protož jdi ote mne. v smrtedlném jsa zde životě. Ale zapověděl jest každé veselé zlé. jsú jeden Kristus. nečistá a rozkošná myšlenie ot něho mám. nemáš li jiných. A zabiti ho neslušie. okušenie. tehdy svého nepřietele proti sobě krmím. jež móž uhasiti. jenž. neb jakž dosti jie a pie. Aj. aby přijala libost a vóle aby k libosti přistúpila. A když dieš. že: i kto móž ten zákon naplniti?. Kapitula pátá Slyš. Aj. Pavel. záporka je přeškrtaná 56 – 31 – Výbor ze starší české literatury . voněnie dobrému myšlení přěkážie. [219v] Ty snad vieš. jakož die sv. ďáble. Tiť sú: tělo. jakož i nemáš. a tuto velikú biedu. že Bóh velí. jest li v tvé moci. neb sebe člověk nenávidí. příchylnost tělestná k přátelóm. že Otec i Syn i Duch svatý jsú tři osoby i jeden Bóh. že každý. jenž chtie jeho duši poraziti. jehož viděti nemohu. těmi mě raní branami svět a smrt vcházie oknami mými v duši mú. ale ten z  tvé moci vyšel. nebť tebe lháře poslúchati nechci. usta mluvie a lží jiné hanějí. A když dále dieš. a zvláště utěšením a  veselím v  smilství. svět a ďábel. aby člověk sám sebe nenáviděl. a věří li. sstúpiv56 do pekla. tiem lpem duše jest v svém peří lpena. A marná a divná od světa. ďáble. An sě velí svým všem veseliti a radovati. Peřie duše jest myšlenie o radosti nebeské. Lep jest [220r] žádost bohatstvie. Aniž tolik osídla svá zlécel jest. jenž jest věčná pravda. o Božiem milosrdenství. A dotýkanie k smilství popúzie. svět a ďábel. pane Bože mój! Nebť jsú nepřietelé obklíčili duši mú. milovánie cti světské a rozkoš tělestná. Protož těžko mi jest sě ho vystřieci! A zlécel jest všudy osídla svá v zlatě. a viz a přichyl ucho své a poznaj tři nepřietele každého člověka v světě. živiti je musím. jehož ty si zklamal veselím marným. lepších. když zlé vóli nepřivolí a tělo své od hřiechu drží a tak v pravé pravdě miluje sě k věčnému životu. neb jest přivázáno. ďáble. a nebude li brzy odvrženo. ktož má štít viery. pro něž ty si zavedl Davida. ďáble. Tělo mé z bláta jest. ďáble. ale jáť Písma svatého o tom nemám. tělo. a tak aby sě hřiech dokonal. ten napal jest lučiště své v temnosti. protož blatná. ale musím je tiepati. že ztučnie. A kdy dieš: an zapověděl jest každé utěšeníčko. Neb die svatý Jan v své epištole. sluch. jenž v pravdě nenie veselé. o věčném zatracení. pravý Bóh a pravý člověk. smilstvie. pýcha. a  Šalomúna. Pak ďábel. jenž sě jiným bohóm modlil. a slovú. Slyší ucho. Aj. vzletěl jest na nebesa. to jest všicku zlost v světě. to jest věříac li. Pět bran jest pět smyslóv v člověku. neb hledí oko. že nemóž vysoko létati. ale milého Otcě svého a spasitele Jezukrista. a úmysl srdečný zkřiví. jakož svědčí Šalomún Duchem svatým. dcerko. Aj. A lstivá a zlostná od ďábla. obklíčili sú duši mú. diem. žeť jest lehké.

Protož má volati člověk s Davidem a řéci: Vysvoboď mě z nepřátel mých. tak že statečný bojovník. i sytost. Tak rozuměj. tak že nižádného hřiecha nelíbí. jednak skrytě. chceš li sě právě káti. neb jest sobě jiný zákon i obyčej položilo nežli duch. že sě jich dopustil. Bože mój. spasí. A ďábel najviece doufá pomoci od těla. z čeho sě máš káti. A tak zčestie s jedné strany a nezčestie s druhé strany móž mě raniti. neb i lačnost. tak konečnie nekánie. takť ti třie nepřietelé proti mně bojují. že pokládám bezpečenstvie sobě. Pravý kající pracuje o radost nebeskú a netbá utěšenie tohoto světa. jenž mě těšie. tehdy všechna kánie prvnějšie by k spasení zmařil. jako by jiného želela. tak sobě stýskal jest svatý Pavel. ale v hřieše svém umře. jenž člověka. všudy hnutie. kterýž jest v údiech mých. neb tělo s ďáblem proti mně sú sě spikli. a potom vždy shřěšil. kteréž jest učinil. i spánie. a viz a přichyl ucho své. Také pros svatých. a vidíš li co nehodného. vždy repce proti němu a nechce57 ho poslúchati. ihned dále [220v] ad přidal: Milost Božie skrze pána Jezukrista našeho. žes kajície. Neb die pán Bóh: Odvrátí li sě spravedlivý od spravedlnosti své a učiní li zlost. kterýž tak želé minulých hřiechóv. a ještě viece. ať sú pomocni. nebť jsú zsilněli proti mně. trpě od těla pokušenie. že sě jiných volně nedopúštie. aby sě s ním. ač bez všednieho nemóž v tomto biedném životě býti. k němu volaj. již neroď viece hřěšiti. tak že všudy člověku boj jest. kterak kolivěk byl jest hřiešný. kterak kolivěk byl jest člověk dobrý. čili hyneš v ctnostech. Nebť die svatý Augustin. Protož. aby nic ohavného sě nedopustila. jest v zamúcení pro hřiechy. Protož tělo vždy sě protiví mému duchu. že sě jich kaje a že jich ostal. Protož na jeho zpoléhaj pomoci. myšlenie i skutky. kteraká jsi v žádosti a v obyčejích. želej sebe. čehož by sě měl káti. vždy by kánie tak zrušil. tak že kam sě obrátím. tak aby želeje již nikoli nechtěl hřěšiti. jenž sě protiví zákonu mysli mé a jenž mě jímá v zákoně hřiecha. jakož najdále móžeš. jakož konečné kánie to samo jest plné a dokonalé. lekám sě. práce i odpočinutie bojují proti mně. Postav sě [221r] sama přěd sebú. Pravý kající. jako by jiného postavila. Protož těžký jest boj. že daremné jest kánie. i veselé. ať tě zbaví zlého a nedá padnúti v pokušení. i hněv. že nekál li by sě konečně člověk. Ale ten. jenž mě mútie. že sě máš káti. všechny spravedlnosti. Slyš. Protož ty. pilnost přilož a rozuměj. než s Boží pomocí. a viz. A tak pravý kající jest ten. čeho má sě káti. neb i těch věcí. dcerko. že právě sě káti jest minulých hřiechóv želeti a již mieti vóli jiných sě nedopúštěti. ostřiehaj sě od hřiecha. kto mě vysvobodí z těla smrti této? Aj. že by sě tisíce krát kál. sjednala v skutciech. že sama sebe neostřěžeš. kteréž potomnie škvrní hřěšenie. všudy pokušenie. A tak zřěď své žádosti. toho zatratí. Zčestie svú sladkostí mě klamá. i těch. ktož činí ještě to. neb miení učiniti. A co ďábelských myšlení! Aj. život svój každý den aspoň kratičce přěvrz v mysli své a pilně znamenaj. neb máš pilna býti. a nezčestie mě svú hořkostí straší a vede mě v netrpělivost. Nezčastný já člověk. svatý Pavel křičí řka: Vidím jiný zákon v údech mých. měj v mrzkosti všechny hřiechy. ale vždy zlostně. Protož ty. Kapitula šestá {O kání}ae Slyš. ten jest posměvač kánie. kterak si podobna k svému choti Kristovi v skutciech a kterak nepodobna. a přichyl ucho své vnitřnie a slyš tělestným také. Ostřiehaj všech čichóv svých. i bděnie. A řek: Kto mě vysvobodí?. vše mě móž raniti. Tak die Bóh. i od těch. a jest v utěšení. nebudú jemu vzpomenuty. želej hřiechóv minulých. držě Božie přikázanie. jednak zjevně. plač na své hřiechy {a}af 57 ad nechce] nehce na foliu jsou nečitelné přípisky mladší rukou ae marginální přípisek pozdější rukou af interlineární přípisek soudobou rukou – 32 – Výbor ze starší české literatury .Jan Hus: Dcerka nebo O poznání cesty pravé k spasení (úryvek) jest všudy své šípy rozpustila. nikdež bezpečnosti nemám. jakož ufám. již li prospieváš. jenžť sú mě nenáviděli.

Miery tobě dáti neumiem. v naději a v lásce a tak čist od hřiechu smrtedlného. mrtvým živost. I proč sě to tak stalo? Jedne aby všem byl dán příklad. a Petra. radú. milostivě k Ježíšovi navrátilo. pane. 58 59 pojez] pogież lotře] lotṙie ag zde nečitelný text – 33 – Výbor ze starší české literatury . nalézá sě již s Bohem smieřeného. nebť to jest jeho jiesti: velmě ho milovati a tak v něm milostí přěbývati a v tom pokánie konati. neb jednú v týden. oděním nahého. Také kánie nižádného nezamietá. Také pokánie [221v] lotru zlému rúhavému. a hledaje sebe zatraceného. když přijdeš v své královstvie. Ty sama sebe zkus.Jan Hus: Dcerka nebo O poznání cesty pravé k spasení (úryvek) srdce ukazuj Bohu. neb jakož Bóh obdaří. A  tak i  jinými svatými činy. neb ob den. ó převeliké Božie a nesmierné milosrdenstvie. tresktáním. zjevného hřiešníka. Jenž má tyto kusy: želenie. jsa káním obrácen. na pohanku kananejskú pilnú vzezřělo jest. A potom vezmi posílenie. almužnú duchovní. apoštolem učinilo a písařem syna Božieho. brzcě. aby v nižádný neupadla. na památku pána Jezukrista a k svému prospěchu přistúpaj k jeho svatému tělu. jako dobrým naučením. dnes budeš se mnú v ráji. vyznánie a dosti učiněnie. ktož bude káním na poslední hodinku navštieven. a ostřiehajíc sě i všedních lehkých hřiechóv. varujíci sě. nižádným kterak kolivěk zlým nehrzie. jsa pevný u vieře. na kříži poslední hodinku volajíciemu: Vzpomeň na mě. viny odpuštěním. Také kánie Pavla. jenž sě modlil.“ to věz. Také kánie na hřiešnici Magdalénu plačtivú. Jedne hřiechu sě varuj pilně a miluj Boha velmě. a  shlédna sě prvé syna ďáblova mrzkého. majíc žádost. že dává živým posílenie. Také pokánie Mathea. aby lačností nezamřěla. neb řekl jest jemu umučený na kříži spasitel: Věru pravi tobě. ktož ho viece miluje. Protož die svatý Pavel: „Zkus sebe sám člověk. kdes to vzal. že tak brzo […]ag jest ráj lotrovi. Želenie hřiechóv do smrti. neb takým pokáním duše bývá ďáblu odjata a  Kristovi navrácena. A tak. nad zákonníka pyšného spravedliva učinilo jest. cierkvi svaté násilníka. slyšal jest: Dnes budeš se mnú v ráji! Ó lotře59. slepým prozřenie. a tělestnú. neb jednú u měsieci. jakož nemohu tobě dáti žádosti dobré. těla pána Ježíše. ráj jest otevřělo. nalézá sě syna Boha najvyššieho a spolu dědicem s Kristem královstvie nebeského. buď to každý den. Tak sú sě káli hřiešní. neb v neděli toliko. Také pokánie zjevného hřiešníka. vyznánie Bohu jich do smrti a dosti učiněnie modlitbú. želejíc hřiechóv minulých. že nižádný nebude od nebeského královstvie zavržen. jako nakrmením lačného. jehož ten lépe požívá. napojením žieznivého. ani daru Ducha svatého. Ó divná Božie dobroto. nevěrného přísežníka. jenž jest sebe neznal. žes najprvé tomu vítězilému králi v radosti přisazen? I kdes to vzal. naděje a láska a tak žádost má tě vésti k tomu chlebu. a tak. navštievením nemocného neb žalářného. Také pokánie cizoložnici v hřieše popadenú vysvobodilo jest. Také pokánie Davida cizoložníka a vražedlníka očistilo a velikým prorokem učinilo. jako svatý Pavel velí. že z synóv hněvu činí syny lásky a z ďáblových slúh činí Božie sluhy. jenž sú již velicí světí. že jenž sě zlosti smrti hodné dotřěl a svému spasiteli rúhal. že vracuje naději zúfalým. aby již vždy dobřě živa byla. pojez58 chleba živého. postem. protož tvá viera. „ten chléb jez“. že najprvé tak slavně jsi pasován? Jistě divná moc jest pravého kánie. že pokáním sě člověk pozná. jsúci od hřiechu smrtedlného v naději čista.

signatura Cod. to by inhed mohl učiniti. a v tu dobu již bude všěcka svítězilá chot Kristova. Druhá strana slove cierkev svatá odpočívajících neb spících. stvořenie vedlé člověctvie. a jest sbor vyvolených. Neb mohlo by sě státi Boží mocí. kteréž nám sú budúcie.Jan Hus: Jádro učení křesťanského Jan Hus: Jádro učení křesťanského Rakousko. toho Pán Bóh najviece povyšuje. Kristus Jezus má v sobě božstvie. duši a tělo. Boha milovati jest přikázanie Božie plniti. Otec.“ – to věs pokoren činí – „ten ah ai marginální přípisek soudobou rukou marginální přípisek soudobou rukou aj původně bylo v textu zapsáno „geſus“. byli vyzvobozeni. Bohu musí každý slúžiti. což on jest stvořil. jeden Bóh. ale bude plná. to miluje. tak že nemohú bez hlavy živi býti vedlé obecného běhu. a dává jim živost. s nímž bude na věky večeřeti. a tak proti hřiechu. jenž jest nepočalo býti. Kristus Jezus jest stvořitel i stvořenie. k slabice „ctwim“ je stejnou rukou na horním okraji připsáno „čenſtwym“ 60 dávaje] dawagie 61 jí] gie – 34 – Výbor ze starší české literatury . nad něž nemóž býti pomyšleno lepšie. Neb die Spasitel: „Ktož sě níží. že vie a zná všecky věci. ty tři věci. [225r] Bóh jest dobré. ktož viece má ne zlata ani střiebra. A proto každý z té cierkve bojovník slove rytieř krále velikého. kteréž sú nám minulé}ah. Bóh jest v nebi s svatými radostí. 1432/1433. ale čakají. že by některý úd byl živ. rovný Otci i Duchu [225v] svatému božstvím v moci. Duch svatý. slabika „ziſſ“ je stejnou rukou nadepsána ak původně bylo v textu zapsáno „clowiectwim“. Vídeň. Cierkve svaté hlava jest Kristus proto. Cierkev svatá na tré sě dělí. proti světu. to jest radosti věčné požívati. tři osoby. a tak ktož jest najpokornější a najviece Boha miluje. i ty. co sě Bohu líbí. bez hřiecha smrtedlného i bez všědnieho. tak že vše. jediný Pán a jediný Vykupitel. Bohu nenie nic potřebie. Syn. {i ty. jenž sú již svítězili nad diáblem. Bóh jest všemohúcí proto. když v súdný den všichni světí vstanú z mrtvých. jsúce oslavní i na duši i na těle bez poskvrny. Bohu nemóž nižádný uškoditi. Österreichische Nationalbibliothek. jenž sú živi. Pána Jezukrista. Bóh jest každé věci dobré milovník. a ta jest sbor svatých všěch s Kristem v nebeské radosti. V  Boha věřiti jest Boha najviece milovati. V cierkvi svaté ten jest najdóstojnější. dobrotú i múdrostí. a neb čině. Bohu nemóž nižádný dosti rovně odplatiti. Bóh jest všudy bytem. neb jest nesmierně dobrý a nesmierně dobré miluje. Bóh jest duch věčný. jenž slovú proto odpočívající neb spící. proti tělu. jsa oddělen od hlavy. aby pomocí svatých. že jest najdóstojnější a že ji zpravuje a živí. jenž sú živi v světě a bojují proti diáblu. po niež nebude jiná radost. ale ctnosti. stvořitel vedlé božstvie. Ač jsú tři osoby. mocí. Bóh božstvím netrpí bolesti. Kristus Ježíšaj jest pravý Bóh a pravý člověk. že což by ráčil učiniti. Kristus Jezus jest věčný božstvím. nad světem a nad tělem. Duch svatý. jakož sě Bohu líbí. Cierkev [226r] svatá obecná ještě nebyla jest aniž jest. tak že jedna strana slove cierkev svatá svítězilá. a však jest jediný Bóh. s dobrými v zemi milostí. v dobrotě i v múdrosti. jenž jest počalo mocí Ducha svatého v životě Panny Marie. kterak mají činiti. 4557. Bóh jest jediný v bytu a trój v osobách. Syn. Bóh jest vševědúcí proto. jakož hlava tělestná dává zprávu údóm těla. a nemóž hřěšiti ani lháti. jediný Stvořitel. že nemóž býti zlý. Cierkev svatá obecná jest sbor všech vyvolených k  spasení a  ta sě na věky ot Boha neodlúčí. ale menší člověčenstvímak. Editor: Kateřina Voleková. a jest sbor všech blahoslavených v očistci. Bóh jest tak dobrý. v pekle se zlými pomstú. dávaje60 jí61 i každému údu jejiemu duchovnie hnutie k dobrému. a neb {trpě}ai. že již sobě skutečně blahoslavenstvie nezasluhují. a však jest jediný pravý Bóh a pravý člověk. to věs bez počátka i bez konce. Třetie strana slove cierkev svatá rytěřijície neb bojujície. Bóh súdí jedne vedlé skutkóv. Trojicě svatá jest Otec. ale nevěčný člověctvím.

Sedm jest milosrdenství. zpraviti pochybujícieho. třetie manželstvie. jenž k  tělu příslušějí: nakrmiti lačného. Pět jest čichóv tělestných. ktož srdečně žělé minulých hřiechóv a má pevný úmysl. Tři jsú částkyas svatého kánie. napojiti žieznivého. sedmá poslednie olejovánie. odieti nahého. jedno rúcho obecné. závist. t. ale i ti. kteréžto záleží na modlitbě. Bóh. šesté čistota srdcě. hodni jsú smrti. těšiti zamúceného. čtvrtý potvrzovánie cizieho hřiechu. to jest hřiechu srdečné žělenie. rada. že jemu jest hřiechy al škrtnuto „ne“ a „cie“ připsáno stejnou rukou na levém okraji původně bylo v textu zapsáno „hrzieſneho“. druhá biřmovánie. t. pátý nepomáhanieaq staviti cizieho hřiechu. pátá kánie. čtvrtá kněžstvie. přijéti pocestného. A čtvrtý změtencóv a změtenic. křest neb pokánie. lakomstvie. slabika „ne“ je stejnou rukou nadepsána „ici“ an „geſt“ je stejnou rukou nadepsáno ao původně v textu zapsáno „ducha“. nestaví aar neb maje a moha tresktati. Sedm jest posvátných věcí: prvá jest křest. proto. [226v] jeden Pán i Otec. Sedm jest smrtedlných hřiechóv. sluch. Pavel k Římenínóm. jeden nápoj. trpěti míle protivnosti a modliti sě za přátely i za nepřátely. jenž k  duši zvláště příslušějí: naučiti hlúpého. a ufá Bohu. smilstvie. V cierkvi svaté třie jsú světí stavové: manželský. {O člověku kajíciem.Jan Hus: Jádro učení křesťanského bude povýšen. čtvrté lačnost spravedlnosti. navštieviti nemocného. almužna proti lakomství a spolu ti skutkové jsú proti všem hřiechóm. a tak všichni světí sú synové Boží a cierkve svaté a jsú v duchovenství vlastní bratřie a sestry a všeho sbožie duchovně spolu. puost proti smilství. [227r] Osm jestan blahoslavenství: prvé chudoba duchuao. jedna kúpel. páté milosrdenstvie. dobrotivost a bázen. ten jest vinen smilstvím. Sedm jest daróv Ducha svatého: múdrost. vdovský a panenský. na pravém okraji je stejnou rukou připsáno „nie“ ar nadepsáno as původně v textu zapsáno „czaſti“. šestý netresktánie cizieho hřiechu. t. ten smrtedlně hřěší. jenž činie. uměnie. kteříž přivolují těm. druhá zpověd. V příkladě: ktož komu k  smilství pomáhá vědomě neb brání ho v  smilství neb radí jemu k  smilství [227v] neb potvrzuje ho neb. tresktati hřěšíciehoam. zrak. A tak cělý v čichu člověk móž hřěšiti zrakem. chut a dotknutie. jenž srdečně želé svých hřiechóv. krev Kristova. třetie lkánie. to jest hřiechu vyznánie přěd Bohem z  pokory a  před knězem. síla. a jsú tito: pýcha. lakota. t. druhý pomoc cizieho hřiechu. ač rozličně požívají. to věs skrúšenie.“ V cierkvi svaté jest jeden pokrm. sluchem. na almužně a na jiných dobrých skutciech. Sedm jest milosrdenství duchovních. slabika „ti“ je nadepsána „ky“ at marginální přípisek soudobou rukou au marginální přípisek soudobou rukou am – 35 – Výbor ze starší české literatury . že všěcky jiné hřiechy v sobě zavierají. kteříž činie. tělo Božie. druhé tichost. šestá svátost těla Božieho. Šest hřiechóv jest zap přivolenie k ciziemu hřiechu: prvý bráněnie cizieho hřiechu. A ktož těmi šesti obyčeji přivoluje k ciziemu smrtedlnému hřiechu. na póstu. láska. Neb die sv. voněním. Třetie dosti učiněnie. třetí rada k  hřiechu. hřiechy také smrtedlné. t. osmé trpenie protivnosti pro spravedlnost. jenž slovú hlavní. hněv a lenost.}au Kající pravý jest. ale již kajících.“ A Panna Maria Bohorodicěal die: „Ssadil jest mocné s stolicě a povýšil jest pokorných. Modlitba jest zvláště proti pýšě. když móž kněz {jmien}at býti. odpustiti vinnému. stejnou rukou je nadepsáno „v“ ap nadepsáno aq původně v textu zapsáno „nepomahati“. voněnie. aby nehřěšil. sedmé pokoj v  duši. jíti k vězni a pochovati mrtvého. že netoliko ti. moha staviti smilstvie. chutí a dotknutím. netreskce. rozum.

ktož [228r] bude toto písemce krátké čísti. Protož ten nenie pravý kající. což jest dobrého.“ Dajž ten milosrdný Spasitel tomu. A že lidem má najprvé ku pokání příležeti hřiechóv veliké žělenie a druhé nechtieti hřěšiti. aby je i spamatoval i skutkem. ktož sě v  hřiech smrtedlný navracuje. a  již plní všěcka Božie přikázanie. Neb tak {učině}av věrně do smrti přěbýval by zde v Božie milosti a po smrti v věčné radosti. znaje srdečné žělenie cizoložnicě. Protož Spasitel milostivý. řekl jest jí62: „Jdi. neroď viece hřěšiti.Jan Hus: Jádro učení křesťanského odpustil. již sú chtěli ukamenovati. Amen. A  posměvač jest kánie. naplnil. 62 av jí] gie marginální přípisek soudobou rukou Výbor ze starší české literatury – 36 – .

A  vida lev na něm hlad. vstav i jide mezi veliké lesy z hory na horu. že se pod ním země velmi zatřásla.“ I dobyv svého meče. rozběh se i roztrže ji velikém hněvem na poly a na malé kusy ji rozmeta.Povídka o Bruncvíkovi (úryvek) Povídka o Bruncvíkovi (úryvek) Česko. neb jest z  vysokého dřeva doluov upadl. Tu opět Bruncvíka zlé bylo potkalo. poče [se] lva velmi báti. Tomu lvu velmi toho žel bieše. kterak mi se stane. chtě lva rád zbýti. přič odšel. než lvu pomoci. Černá. A několiko dní šel vždycky ve dne i v noci. neb stravy tu jiné žádné nemějíše. milý bože64. aby on. nebo kamžkolvěk Bruncvík se obrátil. A lev vždycky sedieše pod tiem dřevem na nohách. aby jemu též neučinil. Protož nelzeť jest jinak. tak ho velmi miloval. ano hřmot vždy větší. Thedy Bruncvík. Tu na tom vysokém dřevě seděl jest tři dny a tři noci. ale jakž jemu lev pomohl. i zařva v té žalosti lev tak silně. odběhl rychle i nařípa kořenie i přinesl jest v ustech a obkládal jest Bruncvíka. poče srnu tu tak horce péci jako v najhočejší72 peci. zdali by kde mohl odbyti toho lva. sejda doluov. Národní knihovna České republiky. Editor: Alena M. Opět Bruncvík velikú nebezpečnost mějíše. jak se děje. A potom posilniv se Bruncvík. že v malé chvíli se zhoji. neb bieše lvovi velmi těško. stlúkl se velmi. z každé oheň jako z výhně vycházíše. a vyňav i položi předeň. Ale lev pro nic nechtěl ostati. A tak opět poče blúditi plné tři léta po těch vysokých a pustých horách. Praha. I nabrav69 s sebú žaluduov a bukvic v ňadra. Tu se tepru san rozhněva i poče Bruncvíka až k zemi67 mnohokrát68 plamenem porážeti. tu zaslyši zvuk a hřmot veliký. A ješče jemu právě nikdy nedóvěřil. A když se jemu uda na jednu horu převelmi 63 64 devět] dewied bože] buozie 65 dějž] Dieſs 66 dvénásob] dwienasob 67 zemi] zemie 68 mnohokrát] mnoklat 69 nabrav] Nabram 70 chvíli] chwile 71 roztrže] roztzne 72 najhočejší] nayhorczegſſie 73 milováše] milowawſſe 74 Tu] ta – 37 – Výbor ze starší české literatury . Vida lev velikú vieru Bruncvíkovu. padl na zemi i odpočinul sobě. že jej byla převelmi umdlila. ano lev a san přeprudce se tepú. A Bruncvík se vždy [s] saní tepíše. A  z  druhé strany také lva se báše a  tak dvénásob66 viece sebú nebezpečen bieše. že již s velikú núzí se bránil. polovina 15. A Bruncvík velikém strachem z dřeva doluov upadl. A lev vždycky za ním. přiskoči k  sani i  poče s  ní bíti. Vida to lev. A ten drak jmějíše devět hlav. že jemu Bruncvík nevěříše. sede Bruncvík u  veliké mdlobě od hladu. zastavi se poslúchaje. i uda se jemu do jednoho údolé hlubokého vjíti. [204r] A když Bruncvík odtad devět63 dní a devět nocí běžíše a vdycky do větších a pustších hor jdieše. i šel jest preč. hledě nahuoru. Tu74 Bruncvík poče jeho hladiti a krotiti. lva zastúpiv. neb je san velmi bieše ubila. 1. a ješče neviem. řka takto: „Nuž. stravu jeho obmyšluje. signatura XI B 4. tak. Vida již Bruncvík velikú vieru lvovu i milováše73 jej opět převelmi. I vida to lev. stoje i poče mysliti. i uzře. A když bieše po tom úrazu. dějž65 se. Vida Bruncvík sílu do něho tak velikú. běžev i uhoni srnu a přinese i roztrže71 ji na poly i vloží v usta. A přistúpiv blíže. nemaje co jísti. nebo san je velmi páléše. že již šest hlav z ní obrubal bieše. hlavu svú jemu na lóno položi. zda by v té chvíli70 lev kam odšel. za sebú vždy lva viděl. i vstúpil jest na velmi vysoké dřevo. kterémuž [204v] pomoci? Pro to zvieře. pro lva. století. A lev poctivě přilehna. vyjel sem z své země i veliký strach mám.

a zšed dolů. Devět dní a devět nocí moře s nimi hráše a druhých devět dní a nocí u veliké tmě mezi horami se viděli78. A jakž koli se obdržel. poče se diviti. lev z jednoho konce a on z druhého seděl. chtě lva zbýti. A patře na vše strany i uzře jeden hrad v moři velmi daleko. nebo jiného nic nevědě. I umieniv sobě cestu k tomu hradu i jide tam. rozhněva se i vskoči po Bruncvíkovi. I poče Bruncvík zpět postúpati. omeška se málo. jedny o jednom oce81 a jiné o jedné noze a mnozí rohatí nad očima. i poče mečemaw kuolé76 a prútie rubati a lev na hromadu smýkati. A  když se k  tomu hradu blížíše. že jí79 utě kus jako člověčí hlava. A když patnácte dní jide i vyšed jest z těch pustých hor k moři pustému. A stoje nad mořem. nebo dobré. věziž. i prosil pána boha75. Vida to Olibrius. druzí vrčie. bych měl. čili z núze?“ Bruncvík vece: „Králi milý. že ho vždy lev ostati nechce. tak svému králi slúžíc. A nevěda jiného vymysliti. nebo jedni [205v] vyjí. Hrad převelmi krásný bieše. poče mysliti. že s námi musíš v núzi přebývati. když přijede k jedné hoře. mněť jest na tom hradě býti. ale na nim potvory morské všecko biechu. 75 boha] buoha m. trpěti. nesa vepř v ustech. Vida opět Bruncvík. jiné jako lišky červené83. jiné polovice šedivé a polovice bílé. Thedy Bruncvík. ano rozličné proměny morské okolo něho biechu. Tu opět Bruncvík velikú nebespečnost mějíše. však vždy u vodě jednak do hrdla. I vece sám k sobě Bruncvík: Buď zlé. A když již bieše na tom hradě. A tak lev dvěma nohama drže se lésy. ano se ta hora svítí jako plamen. avšak chceš li se v jednu věc uvázati a mé dcery Afriky dobyti. jiné s psíma82 hlavama. A okolo něho80 mnoho rozličných lidí viděl. A v tu chvíli lev. i dobyv meče a podplynuv pod ni. až z  těch hor a  miest tmavých vyjeli.“ I vece král Olibrius: „Bruncvíče. až jemu na lésu pomůže. jiné o dvú hlavú. tu opět jej veliký strach podjide. ano král toho města Olibrius mějíše oči napřed i nazad a prstuov na každé noze 18 i na rukú tolikéž. věziž to. i poče mu pomáhati s velikú nesnadností. stravu honě. nesa vepř divoký v ustech. a již mi se pohřiechu tato má nešťastná příhoda z veliké núze děje. I upletl jest sobě lésu širokú a vloži ji na vodu i  vsede. A  ta hora karbunkulus převelmi čistá bieše a  to světlo od té hory jest svietíše. všed na dřevo. ač toho se v našich vlastech nikdy nepřihodilo84. A tak jeden druhému utonúti77 nedal. A protož z vuole li jsi sem přišel. zdali by kde [205r] hrad a nebo město uzřieti mohl. chtě z toho hradu sjeti. Thedy poče Bruncvíka strach podjímati. udeři silnú ránu. poklek na svá kolena. aby jemu ráčil pomocník býti z toho blúzení. že se jedva na té lése obdržal. ano křik a zvuk od nich veliký. kterak by k tomu hradu mohl přijíti. A tak v té vodě osmnácte dní plúval jest. by takový člověk mohl mezi námi viděn85 býti. než kam jej oči nesly a mysl vedla. zdaleka uzře. tak. tam šel. tvé jméno dobře viem. kteráž mi jest vzata třetieho léta od draka Baziliška na hrad. promluvi k němu: „Bruncvíče. ledvy že předníma nohama doskoči.Povídka o Bruncvíkovi (úryvek) vysokú jíti. i uzře. jiné herbovaté jako velblúdové. i ovšem po vuoli jsem z své vlasti ven vyjel. A  v  tu chvíli lev. jednak do pasu sedíše. že do moře neupadl. třetí skučie.nadepsáno za původní p76 kuolé] kuolie 77 utonúti] vtunuti 78 viděli] wiedieli 79 jí] ge 80 něho] neho 81 oce] oczy 82 psíma] ſpima 83 červené] czerwe 84 nepřihodilo] przeprzihodilo 85 viděn] Wieden aw – 38 – Výbor ze starší české literatury . jemuž říkají Arabia. i plul dobrú chvíli. odstrči se od břeha. neviem co. na pustém moři ode mne tři sta mil.

dobuda svého meče. A každé z nich usta převeliká měloax. uzře Bruncvík pannu velmi krásnú. jmenuješ mě. A když biechu u prvních vrat. i jidechu dále. ale žádného člověka na něm nebieše. střehúc toho hradu. jedním rohem seče a  druhý na hřbet položí. Tu uzřechu97 tepru strašlivá zvieřata a veliká. Vida to Bruncvík. a jiného nic nevidieše100. vsed se lvem. vezma na pomoc pána boha89 svého. avšak chceš li to plniti. musky se s nima o ty vrata tepíše. Veliké potvory biechu. až se veškern hrad hýbáše. jenž slovú sidforavé. S těmi opět Bruncvík práce mějíše. nebo každá mějíše hlavu jako člověk. To zvieře nebojí se nic jiného než červené barvy. ocas jako svině. A tak dobyvše všech vrat. Střiebra a zlata tu dosti bieše. jidechu do pravého hradu. Theda vece87 Bruncvík králi: „Toto mi jest najprvé divno. v nesnadné88 mě věci poddáváš. Ta zvěř i  podnes. i poče se s nimi velmi bíti a je různo trhati. A  druhým. Ta zvieřata takových srstí biechu jako nedvěd a rohy jako diáblové mějíchu a zuby černé jako konské. Však bohu se poručiv. ostrá jako břitva. i  jel jest. i bil se jest s nimi tak prudce. Uzřevši Bruncvíka se91 lvem. Avšak dobyv meče. že pojednú člověka pohltilo. bylo by již namále zdravie Bruncvíkova. aby mu za pět měsícuov trvala.Povídka o Bruncvíkovi (úryvek) žeť chci pomoci k tvé zemi86 a pustiti tě skrze železná vrata. že se hrad třesíše. tělo jako kuoň. a jidechu96 k třetím vratóm.“ Jichžto bieše mocen ten král Olibrius. Vida to lev. poče se opět s  nimi bíti velikú chvíli tak prudce. její hlava a ruce až do pasu. na který nabrav stravy.“ A král poče jemu slibovati a jeho velice ctíti. jedno na pravé92 poly93 hněvy velikými roztrže a potom i druhé. tu se div nad divy stal! Pověz mi. chciť se o to pokusiti. rozběhna se. když jemu jeden ustane. nebo je opět hněvem roztrhal. tehda ten položí a druhém se brání. tu uzře90 ukrutných dvě zvieřat. [206r] by boha98 napřed a lva nebylo. Ale pohřiechu. tak. opět uzře dvě silnější. a jinudy nebylo lze Bruncvíkovi jíti než skrze ta vrata. Tu lev všecku svú sílu sebrav. Ta zvieřata slula monetrus. A když u druhých vrat biechu. že zvuk u morských zátokách slyšéchu. A ta velmi silná biechu. přivázav koráb. Bruncvík káza třetí den připraviti korábec. když se s94 kým svadí. Tak první vrata obdržavše. Těch zvieřat všecka jiná zvieřata zemská i morská se báchu. Ona uzřevši Bruncvíka. Tu ovšem lev jemu vděčen bieše. Každé mělo dva rohy na dva lokty dlúhá. a ocasové hadoví dva101 miesto noh u nie biechu. s nimižto se Bruncvík mějíše bíti. i šel a lev za ním. A když přijidiechu na ten palác. any na střieberných řetízích ležíchu. že pán jeho mdléše. Tu krásy mnoho vidiechu99. a těm řiekáchu glato. kterak 86 87 zemi] zemie vece] wieczy 88 nesnadné] neznadne 89 boha] buoha 90 uzře] Vzrzy 91 se] ze 92 pravé] prawa 93 poly] pole 94 s] z 95 zemi] zemie 96 jidechu] giedechu 97 uzřechu] Vzrzewchu ax „usta převeliká mělo“ omylem zopakováno dvakrát 98 boha] Buoha 99 vidiechu] Wiediechu 100 nevidieše] Newiedieſſi 101 dva] dw – 39 – Výbor ze starší české literatury . A jestiť tak udatné na vodě jako na zemi95. že nevídavše mne. i vece: „Mládenečku milý. že všecky lev roztrha. A  když přijel pod ten hrad velmi krásný. hněvive se třeséchu. že jim buoh pomóž. což mi slibuješ. A tak druhá vrata obdržavše. A to jakož o dceři mluvíš.

“ A když jest to slyšala panna. i poče [se] Pánu modliti. tiem jich viece přibývalo.“ Bruncvík vece: „Afriko. i vece: „Milý Bruncvíče. mohl si mě téměř sám na svém hradě zahubiti. chceš mě dobyti? Ó. že jednú ranú veliké břevno přesekáváše.“ Afrika panna vece102: „Ó. panno milá.“ Vsta Bruncvík. nesnadnáť jest věc to. pod zlatú korunú se povali. Silně jej drak raníše. Ale nic proti tomu není. Jiného nic. od nešporův celú noc až do poledne s ním se tepiechu. staň se vuole boží105. pro ten pisk a zvuk byl by jich neslýchal. a tak jeden druhému věrně pomáháše. nic nespomůžeš proti takové síle. Tuť se s tiem drakem Baziliškem silně tepíše. pomni na to.“ Panna vece: „Když spie. můj milý Bruncvíče. pískanie. a přes puol hodiny. těch mých zlatých pásuov! Teď dva ocasy hadové mé nohy obklíčily až do pasu a na kaž[206v]dý den odpoledne až do večera muoj pán Basiliscus těmi hady obkličuje mě. tepru se sám [hne] hněvy velikými. a kterak mne choval. Bruncvík na to nic netbáše. tlustý jako drelink a mějíše osmnácte ocasuov a obnoží hadových. když nechceš beze mne jíti. jestliže tebe budu moci dobyti. otec tvůj Olibrius. Bruncvík již vešken krvavý a velikú mdlobú na zemi letieše. Tu tepru u boji Bruncvík veliké hoře mějíše. panno milá. A čím jich viece bil. jakéhož jsi nikdy neslýchal ani věděl. pověz mi. že kdyby čtyři trubači velmi silně trúbili. nevěrný otče. A když se povali se všech stran mnostvie haduov a ješčeróv velikých a jiných potvor jedovatých. že pán již ležíše. Nebo otec můj na to několiko tisícuov naložil. než se mnú utěšenie má. a druzí ďábelskými hlasy křičéchu. chtě jich pomstiti. drak Basiliscus hne se v té své jeskyni106. než si mi tu velikú žalost obnovil! Nebo pohleď a věz. že sluhy jeho mordováše. ale se musky s nimi potýkáše a až do pasu v jedu brodíše108. Kterak ty pak. s pláčem jej objevše. Ten prsten má 24 mužův sílu. žaloštěmi velikými zařva velmi. tvé se hoře a tvá bieda počne. A když přicházieše k tomu času. A protož. nemeškaj jeho na pravý palec vzéti. spí li ta zvieřata u prvních trojích vrat. ješčeť bych se kázala s nimi se všemi radějé bíti nežli s těmito rozličnými a morskými potvorami. zlé nebo dobré. hlediece naň.Povídka o Bruncvíkovi (úryvek) jsi se sem dostal. A prosím tebe. nepuojdeš li ty přič. Bruncvík zhůru vsta. A posadivše jej vedlé sebe. milý Bruncvíče. i poče se s drakem prudce bíti a ocasy okolo něho109 rúbati a hněvy 102 103 vece] Wiecze mužuov] muozuow 104 beřiž] berziſ 105 boží] buozy 106 jeskyni] geſkynie 107 chvíli] chwile 108 brodíše] prodiſſe 109 něho] neho – 40 – Výbor ze starší české literatury . tak jemu děkuji.“ A v tu chvíli107 vzejde křik. ten mě jest sem poslal a slíbil mi skrze vrata železná popustiti. by měl sílu tisíce mužuov103. ovšemť spie a spáti budú. a pak celú noc až do poledne čistá panna a krásná bez těch haduov jsem. chtě mě zase dobyti. až se veškern hrad třesíše. že sem zdráva. a lev jej zastupováše. buď já živ nebo mrtev. Thedy panna Afrika vece: „Pomni se a nepostúpaj! Již máš v takém nebespečenství býti. aby jemu z těch hruoz ráčil spomoci. i poče jeho velmi milovati. že si sem pro ně tak snadno přišel?“ Vece Bruncvík: „Afriko. až k zemi častokrát na svú tvář padáše. chtíce Bruncvíka ubiti. když tě bude kderý strach podjímati a na tě počnú bíti. jsa sám jediný. milý Bruncvíče. nať prsten muoj. tu se jim Bruncvík poče brániti svým mečem. že se přivalí ke mně s poledne tři hodiny a leží až do nešporuov na mém luoně. zlý. bez tebe z tohoto hradu nepojedu. Vida to lev. a to tak ostrých. by takových měl sto prstenův na každém prstu. Nebožčíčku. Bruncvíče?“ „Afriko. a druzí tlustí jakžto břevno. panno milá. A toť má za obyčej. a lev je převelmi trháše a okny z hradu metáše. že po padesáti poče jednú ranú přetínati. beřiž104 se z hradu a otci mému pověz. k lvovi poběže. zvuk od hadóv. Vida to drak Baziliscus. nic tomu nemoh učiniti. Bruncvíče milý.

že jej v devieti dnech zhoji. neb jich již nemohl čím raniti.“ A ona. protož nemeškaj k otci svému radostně jeti.“ A tak nabravše střiebra a zlata a drahého kamenie a klénotóv za několiko tisícuov. co tomu učiniti. Tři dny a tři noci slova nepromluvil [207r] a lev nad ním vždy žalostivě stáše. mělť sem pro tě veliké nesnáze. že všecky obnože z draka obtrhal bieše. Nevěda lev. Nařiv kořenie. i šli sú k králi. Afriko. vece: „Ó. avšak zhuoru skoči. 110 učini] vcziniti Výbor ze starší české literatury – 41 – . objevše Bruncvíka. A když drak zabit bieše. A na kusy jej roztrhachu.Povídka o Bruncvíkovi (úryvek) trhal. najmilejší muoj Bruncvíče. od velikých ran Bruncvík k zemi letíše. panno milá. v ustech přinese a panna Afrika lékařstvie učini110 jemu. A potom Bruncvík k té panně vece: „Nuže. Afrika panna velmi jeho želéše a smutně nad ním stáše. Bieše Bruncvík s velikými bolestmi. chci vesele s tebú jeti. nemeška z hradu po kořenie běžeti. i tu [se] tepru udatně s drakem tepiechu. až z něho pramenové jako potokové tečiechu.

Veronika Tichá a Anna Zitová – 42 – Výbor ze starší české literatury . v smutku. v túžebné žalosti. že mi s ní nelze mluviti. Editor: Alena M. 2. Státní oblastní archiv. proč [s] tak dlúha? Po mé111 milé112 jest mi túha.Noci milá Noci milá Česko. Lucie Marková. (1) (2) (3) (4) [154v] Noci milá.ay (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) 111 112 mé] mem milé] mylem ay Na editování básně spolupracovaly studentky FF UK Praha Tereza Kozubíková. nestyšť sobě. To vše činí nebývanie u té najmilejší panie. Černá. Milý Bože. nad jinéť chci přieti tobě. polovina 15. komu se mám utěšiti? Již mé srdce bydlí v strasti. signatura A 7. století. nedaj dlúze po mé milé býti v túze. Třeboň. Brachku milý.

Lv 11. Ex 26. století. [FS] Levitici XI az Cirogrillus ježek Grifo noh Alietus sahan Vultur sup Strucioba pstros Larus chřiestel Bubo výr Mergus křěkař vel bukač Cignus labut Ibix čáp Onocraclus sojka vel volavka Porfirion šědiper vel pelicanus Erodius raroh Calandrius kalandr Cocodrilus jezvec Mygale hranostaj Camaleon křeček vel sysel Talpa krtice Stellio kolčava vel pavúk Citropes čberovébb Retorta přesúkanéhobc Mergulus křekařbd Lanugo pýřeník. Sapiencie 5be az Lv 11. Národní knihovna České republiky. signatura VI E 14. Dt 14.5–30 špatně čitelné bb špatně čitelné. 15.Latinsko-český slovníček nečistých zvířat Latinsko-český slovníček nečistých zvířat Česko. Praha.15 ba – 43 – Výbor ze starší české literatury .31 bd špatně čitelné. Editor: Kateřina Voleková.17 be špatně čitelné.35 bc špatně čitelné. Sap 5.

[28r] Tuto se počíná celá kronika o Velikém Alexandru Najmúdřejší zajisté Ejipští.Povídka o Alexandru Velikém (úryvek) Povídka o Alexandru Velikém (úryvek) Česko. vydali jsú se všemu světu skrze výsost uměnie a skrze známost uměnie hvězdářského. že množstvie lodí a  bárek na něho tiehnú. podrobě sobě je i vás. kúzléše. povstal jest proti tobě král perský s množstvím lidu nepřátelského bez čísla. že Xerses. i poče tu všemi silami kúzliti. Ale Anaktanabus bydléše ústavně v Macedoní v neznámosti. jenž k němu chodiechu. Praha. jenž tu řeč na něho vznesl: Stráži. K tomu odpovědě královna a řkúc: Zdráv. Tehdy Anaktanabus všel jest na sieň. král perský. brali jsú se k  bohu svému najvětčému. Ale jeden den. Ale Ejipští. drže v své ruce prut palmový a hledě na ten prut. Agosajští a mnozí jiní lidé od východu slunce vycházející. A tak. oblékl se v plátennie rúcho jakožto prorok ejiptský. což jest mohl unésti a což bieše potřebie jemu k hvězdářství a k zvykání řemeslóm čarodějným. aby jim o  jich králi úplně dal odpověd. Tu odpověd přijemše Ejipští. králi ejipském. Knihovna Národního muzea v Praze. Editor: Štěpán Šimek. s mocnú rukú nepřátelskú na něho tiehne. I zda toho neviete. že jsi Ejipský? Odpovědě jí Anaktanabus: [29r] Královno. A spatřiv její krásu. Sateští. A když sede. prosiece. jenž bieše plná vuody dšťové. zasměv se vece tomu. A tak inhed tu Anaktanabus proměni rúcho své. ale v síle umóv. A tak po nevelikém času přišel jest do Macedonie i sede v neznámosti zevnie všem. přepěkné a králové slovo jsi pověděla. jenž vás všechny svému ciesařství podrobí. neb jsú Ejipští 113 114 Anaktabovi] Nattanarobow ji] gye Výbor ze starší české literatury – 44 – . přistup blíž a seď. A vzem rakvici měděnú. však ne jako statečný rytieř dal jsi nám odpověd. A drže ruku jejie. A v tom srozuměl jest na té rakvici. I utekl jest z Ejipta blíž do vlasti. Ale Serafis odpovědě: Anaktanabus. Argvétští. aby viděl královnu. jenž slóve Pelazius. kterak Ejipští biechu velmi poraženi nátiskem těch mnohých králóv barbarských. signatura II C 10. inhed jsú učinili královský obraz z  černého kamenie ke cti Anaktabově a  napsali sú k  jeho nohám ty odpovědi. okolo roku 1445. Uriánští. když jsi Ejipt jmenovala. kterúť sem tobě poručil. aby věčně u  budúcích časiech bylo pamatováno. Arabští. umějíce mieru země a vody morské a znajíce řád nebeský. Ale pravím tobě. že Anaktanabus nemóž nalezen býti. Darští. té buď pilen. král váš. Mezopotonští. A přišed do múřenínské země. točíšto hvězdný běh a hnutie oblakóv. že jeden lev mnoho jelenóv zapúzie a zahánie a na útok obrátí? A to řek Anaktanabus. A když to uslyše Anaktanabus král. pozdravi jie a řka: Zdráva. že jest byl člověk vtipný v hvězdářství anebo v čarování a u měřství a u počitedlném umění dospělý. Kaldejští. královno macedonská. to. Syrští. šel jest sám do ložnice. A nerodi ji114 nazvati paní. Kapitola II. otáza jeho královna Olympias: Pravda li jest. sieni své i učinil jest tu lodičku [28v] u vuoštěné rakvici. nebť jsú tu také Partové. a pomstíť vás nade všemi nepřátely. vlil jest v ni vodu dšťovú. skrze kúzedlné čarovánie svolal jest diábly. ale šel jest sám do ložnice. neb tak pravie o  Anaktabovi113. a oholiv sobě bradu i hlavu. A v tom vidieše. bral se z Ejipta pro Xersa. nebť moc nenie v množství lida. Ale po malém času vrátíť se k vám. sieni své. A drže v ruce prut měděný. když jsú viděli. vzal jest s sebú zlata. A  biechu posazeni v  stráži kniežata rytieřstvie Anaktabova na pomezí perské vlasti. nehnul jest se s svým rytieřstvem ani vuojsky připravoval. Perští. I přijide jeden z nich a řka: Najvěčí césaři Anaktabe. svrha s sebe starost. inhed jest zastřeleno srdce jeho a tak se zapálil v její žádosti. Mezi tiem král macedonský Filip vyjel bieše na vojnu. jemužto jméno bieše Serafis. Médští. když jemu bylo zvěstováno. ale mluvíš jako člověk báznivý. krále perského.

toho boha tváří v tvář uzříš. chtěj nebo nechtěj. A protoť pravím. předložky emendujeme – 45 – Výbor ze starší české literatury . ať115 bych věřila. nabrav kořenie a zetřev je. ne jako proroku. Vece jí Anaktanabus: Křivěť mluvie. Ano. z. aby tu noc Olympias boha Amona viděla s  ní ležícieho a  k  ní mluvícieho a  řka: Ženo. den a hodinu narozenie králova. A když vsta od nie. kterú zpósobu má ten buoh. šel jest z sieni. buď jemu tuto noc hotova. Tehdy on vece: Dáš li mi miesto na své sieni. neb jsem přijal odpověd. co ze mne učiní Filip. neb ten buoh v uosobě drakové přijde a potom. A když to povědě. chciť. a vyšed z města. A mezi tiem. staneť117 se to. v třetiem měsiec a slunce stáše. líbí liť se jemu. Vezmi sobě komoru na mé sieni a budeš moci právě toho dolíčiti a jakožto otce toho dietěte119 budu tě mieti. pověz mi. zavola k sobě Anaktanaba i povědě jemu sen. Neb pravie lidé. zažene mě a jinú pojme116 sobě za ženu. ani starý. vece jemu: Mistře. A inhed Anaktanabus. chceš li. inhed jest vyňal z svých nader dvornú dsku z drahého dřeva ebena a slovem zlatým ozdobenú a střiebrem. pravě. A když to povědě. v mém podobenství ukážeť se. maje na čele dva rohy beranie a bradu s šedinami ozdobenú. jenž mějieše na sobě tři okršlky. Odpovědě 115 116 ať] at pojme] pogmye 117 staneť] ſtanet 118 lehneť] lehnet 119 dietěte] dyetete 120 ji] gye 121 jest] giest 122 z] s bf v písmu zachováváme psaní s-. chceš li ode mne ještě jiné slyšeti? Odpovědě králová: Chci. Tehdy u první súmrak noční poče Anaktanabus skrze čarodějná kúzla proměňovati se v zpósobu v drakovú a sípě proti komoře králové přeletovati. pobral jest jich tuk a smiesil kúzlováním skrze diábelské potvory. že tak na ni vzhlede. A když se poče břich její nadýmati. káza jemu dáti komoru na své sieni. že jest s  člověkem jako s  bohem ležela. aby mi zjevil všicku pravdu. nežliť mine nemnoho časóv. zhlede na ni žádostným přivolením. Prvý okršlek držéše na sobě dvanácte rozumností. [29v] ale střédmého jest věku. Ale ráno šel jest121 Anaktanabus z122bf sieni a králová by těhotna. že mám hleděti na královnu. Vece královna: Uzřím li to. ale jako bohu chci se klaněti. jide inhed na pusté miesto. co se má přihoditi mezi mnú a Filipem. já smyslem vtipným jako prorok o těch znaji. K tomu vece Olympias: Dobřes řekl. procítivši králová Olympias ze sna. jimižto mohl hodiny rozeznati a narozenie člověčie. zavola k sobě Anaktanaba i vece k němu: Mistře. jenž se narozují. A  to řek. A sedm kamenóv rytých a dva kameny ustavena k zdraví lidskému. až se vrátí.Povídka o Alexandru Velikém (úryvek) múdří i sny vykládají a zázraky ukazují a ptactvu rozumějí. neb uzříš jeho ve snách a lehneť118 s tebú. vstúpi na jejie lože i poče ji silně objímati a líbati a potom ji pozna. člověčí tvárnost přijma. K tomu vece králová: Prosím tebe. co jsi řekla. Vece Olympias královna: Prosím tebe. co myslíš. bude tě mieti Filip za ženu. Odpovědě Anaktanabus: Jeden z najmocnějších bohóv ožení se tebú a pomóžť tobě ze všech protivností. vece jemu: Mistře. mistře. tajnosti zvěstují a znají osudy těch. udeři ji120 po břiše i vece: To početie zkurvilé od ižádného nebuď dovedeno nikoli. mistře. zvl.vzniklé spodobou podle originálu jen v rámci hranic slova. A tak jest zklamána Olympias. Tehdy vidúc Olympias. ale dřéve. jenž bieše viděla. požehnav královú. Druhý okršlek mějieše dvanácte zvieřat. mým králem. Potom otevřel jest konvici slonovú a vyňal jest z nie sedm hvězd přestkvúcích. pověz mi léto. A všed do komory. tj. aby mi pověděl. že vrátí li se Filip s vojny. A  když by ráno. Odpovědě Anaktanabus: Ani jest mladý. u předpon. Vidúc ty věci králová Olympias. počala jsi obranitele svého. vece jí: Královno. na mě tak hledě? Odpovědě Anaktanabus: Zpomenul sem přepěkné odpovědi bohovy. A to řekši.

Uzřev to král Filip. A procítiv ze sna Filip. A v tom prstenu bieše kámen. tehdy u Vlašiech opuky z oblakóv padaly sú. že ten. i  vece k Olympiadě: Toběť pravím i všem hodovníkóm.Povídka o Alexandru Velikém (úryvek) Anaktanabus: Neroď se lekati. protož ote mne i ote všech jiných nebudeš jmieti ižádného porokovánie. poče z nich čarovati nad ní. a stalo se jest. královno. zamúti se velmi. i vece k ní: Ženo. a ten obejde veškeren svět a obdrží sobě všecky lidi. a dřéve nežli do něho učini hlavu. A po malém času vece Anaktanabus: Seď. však buď chován. A vzhled na ni Filip i vece k ní: Komus se dala oklamati. jenž se z nie má naroditi. meč ostrý takto se vykládá. A  přiblíživ se k  Olympiadě. počela jsi obránci svého. jemu zázrak viděnie povědě. Ale v  ta doby král Filip bojoval jest i  svítězil. A on odpovědě a řka: Králi Filipe. neb nenie ote mne počato. A sediec porodila jest. ženú svú. A po skutku jako by viděl břicho zašívati a prstenem zapečetiti. vyjide z sieni a z města na pusté miesto. shřešila jsi i nezhřešila. Ale jáť124 sem to všecko. tohoto draka viděl sem v boji v tu chvíli. Kapitola IV. ne od člověka. smrtí rychlú on umře. což se nad tebú dálo. Kapitola III. že je125 od buoha stvořenie. Zpósoba jeho ani otcova. Tehdy Anaktanabus. A  to když pade na zemi. neb hlava lvová. viděl. Viděv král Filip ta znamenie. tak velice sípieše. A protož té noci zevi se králi Filipovi Amon buoh ve snách leže s Olympiadú. že všickni hodovníci velikým strachem byli jsú omámeni a  zamúceni. jehožto měl sem z jiné ženy. pomóž tobě buoh Amon. A urozuměv. aby toto dietě nikoli nebylo zachováno. aby oklamal krále Filipa skrze sen. rozbi se a  inhed vyleze z něho malitký hádek. jenž chodieše před ním a jeho nepřátely porážéše123 před obličejem jeho. běh slunečný. položil na jejiem lóně hlavu svú a  poceloval jest ji. neb v tuto hodinu od slunce živlové zamúceni jsú. A zavolav hadače. A to činieše skrze diábelské stroje. a na miesto syna. a  letěv do lóna jeho. když sem potřel své ukrutné nepřátely. Tehdy Olympias poče stonati. A řek to. vzejdi. A inhed. I zjevi se jemu malý a krotký ptáček. když dietě padlo na zemi. narodíť se tobě syn. A když král Filip vráti se do Macedonie. ale od boha počela jest chot tvá. neb jsi násilé od boha trpěla. třásla se jest země mocně a také hrom. blýskanie a zázrakové byli jsú po vší zemi i po všem světě. I vjide k Olympiadě královně i vece jí: Myslil sem. Olympias? Pravíť. lekl se jest a třásl se. ani 123 124 porážeš] porazeſſye jáť] yat 125 je] gye – 46 – Výbor ze starší české literatury . Kapitola V. jenž kralovati bude po tvé smrti. Tehdy v ta doba rozšířila se jest noc daleko na den. chtieše do něho jíti. neb se hýbáše břich její. maže to tukem z kořenie. nebo v  tom boji zevil se jemu drak. inhed usleče. tehdy se vší pilností to dietě bylo jest chováno. Ale přibližováše se den narozenie jeho. Uzřev to Filip. jeho ženú. a vyryv kořenie. urodil jest vajce. oblek se v zpósobu drakovú a jda skrze sieň hodujících. a otočiv se okolo vajce. aneb v jeho narození vidím živly změněny. na němžto bieše ryta hlava lvová a běh sluneční a meč ostrý. Tehdy vece Anaktanabus: Pozdvihněte královny málo s jejie stolice. A když to vece. A prvé nežli se vrátí do země královstvie svého. sáhne až do vschodu slunečného a mečem porobí sobě všecky krajiny i národy. Jeden den hodováše král Filip s  svými kniežaty a  s  Olympiadú. ze[30r]třel jest je a vzal tuk z nich a popad. Odpovědě hadač: Filipe. [30v] Po nemnohých časiech sedieše král Filip na sieni své. I káza přijíti k sobě Anaktanabovi i vece jemu: Břich muoj velikými mukami se mútí. zavola k sobě hadače i povědě jemu sen. jako by syn muoj byl. střete jeho Olympias a pocelovala jest jeho.

ktož na tom ukrutném koni bude jezditi. mátě jeho. znamenáše hvězdu. jedno oko bieše žluté126 a druhé črné. ale Merkurius se raduje. I káza jeho v hrob položiti. sr. ale smuten sem. co o mně miení Filip. Vece Alexander: Jakožto tvé bláznovstvo učinilo jest. takéž se jest stalo. Jemužto vece Anaktanabus: Znamenie jest bylo. vece Anaktanabovi: Hvězdu. tento rukopis též v edici Kolár. A obyčejně patře na nebe. Vece Alexander: Jest ten účinek tobě svědom? Odpověděl Anaktanabus: Jest. života velikého a krásný přéliš. lekši se. že po smrti jeho ten bude kralovati. nese jeho na svú sien. mějieše obraz: kštice jeho ostrá jakožto lvová zdá se. ať129 lotrovstvo. A když uzře Olympias. jakožto róžkové vycháziechu. J. Odpovědě Anaktanabus: Zajisté. ukážiť ji tobě. Vece jemu Alexander: Žádám ten běh věděti. Tehdy ve škole. že zpósoba tvá jest ke mně nepodobná. jáť sem tě udělal. A  když tak Anaktanabus hledieše. variantní rukopis Národní knihovny České republiky XVII B 6: „věcí“. zavola Anaktanaba128 a  vece jemu: Mistře. Vece Anaktanabus: Zajisté. co jest to? Odpovědě Alexander: Tělo Anaktanabovo jest. A nazván jest od rodičóv Alexander. kterak se zamucuje. na hvězdu a opatř hvězdu Erkulešovu. že takú mukú měl sem umřieti. zubové jeho biechu ostří. Kapitola sedmá. A bieše svázán se všech stran řetězy železnými. oči jeho blýskáchu se [31r] jako hvězdy. jsa hnut otcovú dobrotivostí. synu. A když to vece. Potom v  těch časiech jedno knieže kapadocské přivedl jest Filipovi kóň divuoký. náhlost jeho horlivá jakožto lvová zpósoba. přistúpil jest k  němu blíže Alexander i  vstrči jeho do hlubokosti přékopa. Jováše [31v] vidím stkvúcieho a súdové moji mně od syna mého brzkú smrtí hrozie. jide z sieni a šel jest po něm Alexander v súmrak z města. vizi. viem. o nebeské jsi se pokusil. Kapitola VI. (eds. že od syna mého mám vzieti smrt. A když jdiešta nad přékopem městským. M. ale sem smuten. Ale když bieše Alexander ve dvanácti letech. tak tobě slušie umřieti. jeho moc a věhlasnost127 ukazováše. – Nedvědová. synu. A když bieše dvanácti let. Uslyševši to královna Olympias. byl jest 126 127 žluté] zlute věhlasnost] wihlaſnoſt 128 Anaktanaba] Actanaba bg chybějící text (?). Anaktanabus poče mysliti a řka: Myšlenie královo nenie škodné ižádnému ani tobě. Vece Alexander: Móžeš li mi ji pokázati? Odpovědě Anaktanabus: Jdi po mně hodinu noční. Ale Alexander. vece sluhám svým: Udělajte jemu mřieži železnú. barvú rozličnú se stkvieše. od něho budú zahubeni. A protož když uzře král Filip toho koně krásu. Ale uslyšev to Alexander. že muoj syn má mě umrtviti? Odpovědě Alexander: Tehdy já tvuoj syn sem. vždy bojováše s  tovaryši tak v  učení. A to řka i pusti duši. poněvadž ty neuměje zemskýchbg. Mezi tiem vzal jest odpověd ve snách král Filip. jež podle zákona mají umřieti. I  zdaliť sem tobě nepověděl. vece jemu: Synu. VII. nebť jest řekl synu mému: Rychlost já tvú chválím a vtipnost. jakožto v  řeči i  v  skutku a  v  chytrosti. zdvih hlavu jeho na své pleci. že zpósoba tvá nikoli ke mně se nepřirovnala. kdež sedieše. vece Anaktanabus: Patřiž.): Próza českého středověku. jenž lúčieše žádost Alexandrovu od něho. kterúž jmějieše. vidíš li na nebi? Odpovědě jemu Anaktanabus: Ovšem. uče se bojování a chodieše přede všemi v odění. neb jedieše lidi. rozuměj. chváléše jeho a  vece jemu: Synu Alexandře.Povídka o Alexandru Velikém (úryvek) mateřina. Praha 1983 129 ať] at – 47 – Výbor ze starší české literatury . vždy obdržuje kniežetstvie. A řékáchu jemu Bucifal pro hroznost jeho zraku anebo pro znamenie. Vece Olympias: Anaktanabus jest otec tvuoj. tak jemu řka: Nešťastný. kterú počítáš. jenž jmějieše vyžženú hlavu býkovú a na čele miesta. rychlost tvú a rozum umu tvého miluji skrze skutek. Jehožto rychlost spatřiv král Filip.

vece k  němu: Synu Alexandře. štěňátko. A  naleze jej na svatebném hodování sediecého. avšak kdyžť132 budu slaviti svatbu mateře mé. přitovařišuje ji jinému králi. neb se byl naučil úplně sedmeru svobodnému naučení Aristotilešovu a  Kas[32r]tariášovu. Ten den doséhl jest Alexander převelikého vítězstvie. poče rukú jeho lízati a položi se před ním. složiv své nohy a pozdvih hlavy. svatbu stroje. podlé naučenie urozenie svého čině. že uzříš mě v své vlasti a jáť válku vedu a královstvie tvé mému příkázaní porobím. A vza s sebú rúcho a klénoty drahé. aby měl. vece králi Filipovi: Z Kleopatry syn. neb nic nemáš proti mně jednati. Ale kóň. Tehdy Alexander zamútil se jest 130 131 Hleďte] hledte styď] styd 132 kdyžť] kdyżt 133 kterýžť] kteryżt – 48 – Výbor ze starší české literatury . takto promluvi: Otče. spatř sám se. jenž tu sedieše. co na tě slušie. rozhněval se velmi a  vece tak Alexandrovi: Hleďte130. potka jeho Mikuláš. a  se dvanácti učedlníky a  s  služebníky svými. kdežto stáše ten kuoň divuoký a mezi železnými mřéžemi uvázán a před ním nohy a ruce člověčie ležie. styď131 se. neboť mají vysoké věci obyčej padati do hlubokosti a úzké a malé věci až do nebe [32v] se pozdvihují. že po mé smrti všecka královstvie panováním tvým budú zpravována. Vece jemu Alexander: Otče. múdrý a  rozumný. když jdieše Alexander mimo miesto. A když to vece Mikuláš. pověz mi. Odpovědě Mikuláš: Dobře pravíš. šel jest k  němu a  poče po jeho hřbetu hladiti pravú rukú a  inhed poče jemu kóň krotek býti a  jakožto pes před pánem svým též kóň před Alexandrem poče krotek býti. Srozuměv Alexander vuoli jeho. A protož všed na svatbu Alexander. A  když to uzře král Filip. A  přiblíživ se vece jemu: Kto jsi ty. jménem Lizias. Uslyšev to jeden. plinu proti Alexandrovi a řka jemu: Vezmi. A když přijede Alexander do polopenské země. Vece král Mikuláš: Koho ty mieníš? Vece jemu Alexander: Ty jsi král aridonský. [33r] kterýžť133 se narodí. aby o koních svých pilnú péči měli. Odpovědě Alexander: Já sem Alexander. Potom obdrže Alexander a stě mečem hlavu krále Mikulášovu. jel se jest s králem Mikulášem u pobitie. mne jsi nepovolal. přételem svým. I  vrátil se jest Alexander k  králi Filipovi. a  připraviv vojsku den ustavený. Vece Alexander: Odjeď ote mne. žeť sem královskú čest dal. zlaté i přikáza svým rytieřóm. trúbiece v trúby vojenské s uobú stranú. Potom Alexander vsed naň i  vyjede na něm ven. I sta se a vyjev Alexander s Efezem. nebo ty. poče silně hleděti na Alexandra. budeť k tobě podobný a po tvé smrti budeť držeti tvé královstvie. zběhli sú se nepřátelsky a ukrutně počechu bojovati. divil se jest velmi. A protož. A inhed vskytl jest ruku svú skrze mřieži. Kapitola VIII. neb bieše král Filip vyhnal Olympiadu a přitovařišil sobě byl Kleopatru. anebo sám budu poroben. Ale jeden den. I ustavili jsú mezi sebú den bojovánie a tu jsú se rozjeli. mudrcem. otevřev mřieži. Ale rytieři Alexandrovi vstavili jsú koni jeho korunu vítězstvie jeho a  tak s  vítěznú chválú vrátil se jest k  otci svému. Vezmi sobě sto koní a sedmdesát šilinkóv zlatých a jeď u mocném rytieřství. jsa obklíčen. přísahámť skrze dobrotivuost otcovu a  skrze břicho mé mateře.Povídka o Alexandru Velikém (úryvek) silný. všecky odpovědi bohóv dokonány jsú na tobě. těch mudrcóv. Odpověděl král Filip: Vděčně to učiním. chtěl odtud pryč jeti. syn krále Filipa Macedonského. A  uslyšev tu řeč Mikuláš. udatný. král té země. aby s  ním bojoval. umřeť. móž li to býti. s  vojskem. Ale Alexander. tebeť nikoli nepozovu. přijmi první korunu vítězstvie mého. v němžto sem byl od buoha počat. ztáh šíji svú. komuť mluvím skrze zdravie otce mého. kteréž on bieše zvuolil. ó člověče. ať sedu na voze mistrovském. A tu podrobiv sobě královstvie Mikulášovo. Jestliže na marnosť sliny mé v jeho tvář upustím. vece jemu: Že si mú malostí zhrdal. avšak srdce tvé nepozvihuj se v zpupnost.

A to řek. Směř se se mnú a s ženú a pro smrt Lizia nikoli se nezamucuj. zámutkem vztyči se a posunu se na Alexandra a chtě jemu mečem dáti. avšak ne jako na syna slušie. nebť jest neslušalo tak nehodných a nešlechetných řečí přede mnú provolati. A po několice dnech Filip král upadl jest v nemoc. i vece k ní: Neroď se lekati. chtě svuoj meč vstrčiti u mě. navštěvuje jeho. tiem viece klesáše na zemi jakožto strachem omámený. poče král Filip plakati. i vede ji k králi Filipovi. neb Alexander všech hodujících stoly jest vymetal a také Kleopatra hanebně z sieni jest vyhnána. A když to mluvieše Alexander. Uzřev to král Filip. nemáš býti kárána. A inhed Lizias umře.Povídka o Alexandru Velikém (úryvek) velmi. neb poněvadž jest skryt hřiech tvuoj. A inhed jest klesl a čím viece k němu se přibližováše. kterúž držéše. proč nestojí moc v nohách tvých? A inhed se zruši kvas svatební. Tehdy Alexander všel jest k němu. přituli ji k sobě a políbi ji. A když ji uzře Filip. jenž jsi sobě podrobil zemi řecskú. jsa pohnut dobrotivostí. aniž buď134 otci mému zlostna. přételi. A tak vyjide Alexander a šel jest k Olympiadě. I vece jemu: Filipe králi. mluvím. posunuv se na Lizia a udeři jej v hlavu holí. Nepodobněs učinil. ale jakožto na přétele tobě. mateři své. I vece jemu Alexander: Filipe. kakžkoli nedóstojno jest tě vlastním jménem jmenovati. 134 buď] bud Výbor ze starší české literatury – 49 – .

A viděl bóh. K óbrazu božiemu stvořil jest jeho. 1. 1471. I rozdělil světlost ode tmy 1. a byly jsú velmi dobré.9 Ale vece opět bóh: Shromažďte se vody. a dřevo jablka nesúcie. deň druhý. ješto se hýbe na zemi! 1. deň třetí.17 I ustavi je v óbloze nebeské. 1. i všeliké létalé nebeské podlé plodu svého. 1. aby bylo nad nocí. I stalo se jest tak. kteréž jest učinil. od těch. aby rozdělily deň a noc.22 I požehna jím řka: Rosťte a rozmnožte se a naplňte vody morské a ptáci rozmnožte sě na zemi! 1. 1. čině ovoce podlé rodu svého. 1. že jest dobrá. signatura XVII A 29. aby měli k krmení. 1.19 I sta se večer a ráno.25 I učinil bóh zvieřata zemská podlé tvářnosti jích i dobytek i všeliký zemiplaz zemský v rodu svém.5 i nazval jest světlost dnem a tmy nocí. a buďte na znamenie a časy a dni a léta 1. aby svietily na zemi 1.10 I nazval bóh suchost zemí a shromážděnie vód nazval mořem. ješto mají v sobě samých siemě plodu svého. I sta se večer a jitro. deň šestý. deň čtvrtý. 1. že by bylo dobré. 1.15 a svěťte na obloze nebeské a osvěcujte zemi! I sta se tak.4 A viděl bóh světlost. 1. 1. ješto nese siemě na zemi. samce a samici stvořil je.30 i všem zvieřatóm zemským i každému ptáku nebeskému i všem věcem. I uzře bóh. I vidě bóh. aby vládl nad rybami morskými a ptactvem nebeským a zvieřaty i všelikým stvořením i všelikým zemiplazem. 1. 1. 1.27 I stvoři bóh člověka k óbrazu a ku podobenství svému.29 I vece bóh: Aj dal sem vám všelikú zelinu. že by bylo dobré.14 I řekl jest bóh: Buďte světla na obloze nebeské. deň pátý. A učiněn jest večer a ráno. I viděl bóh. bh marginální přípisek soudobou rukou Výbor ze starší české literatury – 50 – .1 II 2. 1. I uzře bóh. I odpočinul deň sedmý ode všeho diela. 1.6 I opět vece bóh: Buď stvrzenie {neb obloha}bh uprostřed vód a rozděleny buďte vody od vód! 1. kteréž pod nebem jsú. v miesto jedno a ukaž se suchost! I stalo se jest tak. ješto se hýbí na zemi a v nichž jest duše živá.8 I nazva bóh stvrzenie nebem.24 Opět vece bóh: Vyveď země duši živú v rodu svém: dobytek a zemiplazy i zvěř zemskú podlé tvářnosti jích! I stalo se jest tak.28 A požehnal jím bóh a řekl: Rosťte a rozmnožte se a naplňte zemi a podrobte jí a panujte rybám morským a ptactvu nebeskému i všem živočichóm.1   Tehdy dokonány sú nebesa i  země i  všechna okrasa jích 2. kteréž biechu pod stvrzením. a hvězdy. a světlo menšie. že by bylo dobré.23 I sta se večer a ráno.7 I učinil jest bóh stvrzenie a rozdělil vody. [4v] A počínají se knihy Genezis Na počátce stvořil bóh nebe i zemi.11 I řekl: Vzploď země bylinu zelenú a činijící siemě. kterúž sú vyvedly vody v tvářnosti své. a všeliké dřievie.Bible kladrubská. Národní knihovna České republiky.2 Ale země byla neužitečná a prázdná a tmy biechu nad tváří propasti a duch boží nosieše se nad vodami. kniha Genesis (úryvek) Bible kladrubská. kteréž bieše dělal. Praha. I stalo se jest tak. kteréž biechu nad stvrzením. kteréž jest činil. že by bylo dobré.31 A viděl jest bóh všecky věci.13 I sta se večer a jitro.18 a byly nade dnem a nocí a dělily světlo a temnosti. I učiněn jest večer a jitro. aby bylo nade dnem. světlo větčie.3 I povědě bóh: Buď světlo! I učiněno jest světlo. jehož siemě v sobě samém buď na zemi! A stalo se jest tak. kniha Genesis (úryvek) Česko. že by bylo dobré. 1.21 I stvoři bóh velryby veliké a všelikú duši živú i hýbající. deň jeden. aby byli vám v pokrm 1. 1. 1. 1. 1.26 I řekl jest: Učiňme člověka k uobrazu a ku podobenství našemu. Editor: Jaroslava Pečírková.2  a  doplnil bóh dielo své dne sedmého. 1. 1. ješto se hýbí na zemi! 1.16 Učinil bóh dvě veliké světle.20 Také řekl jest bóh: Vyveďte vody zemiplazy duše živé a létalé na zemi pod oblohú nebeskú! 1.12  I vydala jest země bylinu zelenú a ješto nese siemě podlé plodu svého a dřevo čině ovoce a maje jedno každé siemě podlé tvářnosti své.

3.23  I vece Adam: Toť nynie kost z kostí mých a tělo z těla mého. A když byl usnul.17 ale z dřeva uměnie dobrého i zlého nejez. Neb všecko. 3. aby dělal a ostřiehal ho. kdežto se rodí zlato. dřieve nežli jest plod nesla.24 Protož opustí člověk otce svého i máteř a bude se přídržeti ženy své a budeta dva v těle jednom.14 Ale jméno potoka třetieho Tygris. skry se Adam i žena jeho od tváři pána boha uprostřed dřeva rajského. oba. jenž obcházie všicku zemi múřenínskú. 2. kteréž jest stvořil bóh. A potok čtvrtý Eufrates. 2.12 I řekl jest Adam: Žena. přikázal nám bóh. dřieve než [5r] jest vyšlo na zemi. že kterýžkoli deň jiesti budete z něho. toť jest jméno jeho. 2. 3.9 I povolal jest pán bóh Adama a řekl jemu: Kde jsi? 3.6 Protož uzřela jest žena. sšili sú listie fíkové i učiništa sobě věníky.22 A vzdělal pán bóh kost. jenž se odtad dělí ve čtyři hlavné prameny. 2. 2.8 A když uslyšechu hlas pána boha chodícieho v ráji ku povětří po polodni. v ženu i přivede jí k Adamovi. 3. 3. kniha Genesis (úryvek)  A požehnal jest dni sedmému i posvětil jeho.13 I řekl jest pán bóh k ženě: Proč jsi to učinila? Kterážto odpovědě: Had zklamal mě.4 Tato jsú pokolenie nebe i země.5 i všecko plodictvo zemské. vzal jedno z žebr jeho i naplnil masem miesto něho. Ale Adamovi nenalézáše se pomocník podobný jemu. 2. že by dobré bylo dřevo k jedení a pěkné očima a hledění135 utěšené. dala mi jest s dřeva.7 I otevřely sú se oči obú a když poznašta se býti nahá.11 Jemužto řekl jest: I kto jest ukázal tobě. vědúce dobré i zlé. protože náh sem byl.1 bi 135 chybějící text. 2. 3. tenť jde proti Asyrským. abyšte nejedli ze všelikého dřeva rajského? 3. ješto jest uprostřed ráje. 3. homoioteleuton hledění] hledení Výbor ze starší české literatury – 51 – . kterúž vzal bieše z Adama.7 Tehdy stvořil jest pán bóh člověka z hlíny země a vdechl v tvář vdešenie života.Bible kladrubská. otevrú se oči váše a budete jako bohové. ješto jsú v  ráji. aby viděl. ta slúti bude mužice. který jest učinil pán bóh nebe i zemi 2.12 a zlato země té najlepšie jest. smačujíc vešken svrchek země. abychmebi snad nezemřeli. z kteréhož sem přikázal tobě. 3.16 a přikázal jemu řka: Se všelikého dřeva rajského jez. kterúžs dal tovařišku mně. jehož bieše stvořil. A tu nalézá se dřevo bdellium a kámen onychinus.19  Protož stvořiv pán bóh z země všecka zvieřata zemská i vše ptactvo nebeské.10 A potok vycházieše z miesta rozkoši k smačování ráje.13 A jméno potoku druhému Gion. a nestydiešta se. Učiňme mu pomoc podobnú k  němu.9 I vyvedl jest pán bóh z země všeliké dřevo pěkné k vidění a ku požívaní chutné. Kterýžto vece k ženě: Proč zapověděl vám bóh. aby učinil.6 Ale studnice vzcházieše z země. 2. dřevo také života uprostřed ráje a dřevo uměnie dobrého i zlého. Neb v kterýžkoli deň jiesti budeš z něho. i vze z óvoce jeho i jedla jest a dala muži svému. a jedl sem.5 neb vie bóh. 2. 2. 2. 2.15 Tehdy vzal jest pán bóh člověka a postavil jej v ráji rozkoši. 2.21 protož vpustil jest pán bóh dřiemanie v Adama. 2. smrtí umřeš. Onť jest. 3. přivede je k Adamovi. i by učiněn člověk v duši živú. co by nazval je. i jedla sem. aby nejedl. což jest Adam nazval duše živé. když stvořeny jsú v deň.3  Ale z  ovoce dřeva. neb z muže vzata jest. 3. Neb nedštil bieše hospodin na zemi a člověk nebieše.10 Kterýž vece: Hlas tvój slyšal sem v ráji a bál sem se. jedl si. 2. jenž obcházie všicku zemi Eiulat.14 I řekl 3.18 A také jest řekl pán bóh: Nenie dobré býti člověku samému.20  A nazval jest Adam jmény svými všecka zvieřata a všeckna ptactva nebeská a všecka hovada země.2 Jemužto odpovědě žena: Z  ovoce dřievie. 2. v němž postavil člověka. kterýžto jedl jest. i skryl sem se. jieme. 3.8 A učinil bieše pán bóh ráj rozkoši od počátka. 2.4 I řekl jest had k ženě: Nikoli smrtí nezemřete. ješto by dělal zemi.25 A bieše náh Adam. kteréž učinil bieše pán bóh. točížto i žena jeho.3 III  Ale i had bieše chytřejší všech živočichóv zemských. aby náh byl? Jediné žes z dřeva. Neb v něm přestal bieše ote všeho diela svého. 2. 2. 2. 2. 2. a všelikú zelinu vlasti. Onť jest.11 Jméno jednomu Fizon.

18  Trnie a hložie ploditi bude tobě a jiesti budeš bylinu zemskú.21 A jméno bratra jeho Tubal. Túlařem a zběhem budeš na zemi. V úsilích jiesti budeš z nie po všecky dni života tvého. z které[5v]hož sem přikázal tobě. Ale každý. 3. protože by byla mátě všech živých. 4.8 I řekl jest Kain k Abelovi. odplatu}bl. ženu svú. ktož nalezne mě. 4. 4. 4.9  I řekl jest hospodin k Kainovi: Kde jest Abel.17 A poznal jest Kain ženu svú. Protož každý.17 Ale Adamovi řekl jest: Že si poslúchal hlasu ženy tvé a jedl si s dřeva.3 I stalo se jest po mnohých dnech. zlořečená země v diele tvém. a zabil jest jeho. 3. jenž jest byl otec přebývajících v staniech a pastýřóv. hřiechu}bm a ty panovati budeš nad ním. Ale byl jest Abel pastýř ovcí a Kain oráčem. A vzdělal jest město a nazval jméno jeho ze jména syna svého Enoch.11 Protož nynie zlořečený budeš na zemi. i vzhlédl jest hospodin k  Abelovi a  k  daróm jeho. hned ve dveřiech hřiech přítomen bude. 4. V bolesti budeš roditi syny a pod mužovú mocí budeš a onť panovati bude nad tebú. 3. 4. sedmkrát viece pomštěno bude nad ním.10 I řekl jest k němu: Cos učinil? Hlas krve bratra tvého volá ke mně z země. 3. aby nejedl. z niežto vzat jest.5  ale k  Kainovi a  k  daróm jeho nevzhlédl jest. 4. 4. když jest obětoval Kain z úžitkóv zemských dary hospodinu. 4. jenž jest byl klepař bj napsáno dvakrát zde navíc zapsáno „na“ bl marginální přípisek soudobou rukou bm marginální přípisek soudobou rukou bk – 52 – Výbor ze starší české literatury .4 Abel také obětoval z prvorozených stáda svého a z tukóv jích. z niež vzat jsi. Protož nynie aby snad nepustil ruky své a nevzal také s dřeva života a jedl by a byl živ na věky.18 Potom Enoch zplodil Irad.16 Ženě také řekl jest: Rozmnožím biedy tvé a početie tvá. než abych smilovánie zaslúžil. Jméno jedné Ada a jméno druhé Sella. ale pod tebú bude žádost jeho {t. aby jeho nezabíjel každý. věda dobré i zlé.21 Učinil jest také pán bóh Adamovi a ženě jeho sukně kožené a oblékl je 3. aby dělalbk zemi.16  A vyšed Kain od tváři Páně. 4. 4.22 Sella také urodila Tubalkain.24 I vyvrže Adama a postavil jest před rájem rozkoši cherubín a plamenný meč na obě straně ostrý k uostřiehaní cesty dřevu života. kterážto počala a urodila Enocha. 4.13 I řekl jest Kain k hospodinu: Větčie jest nepravost má.20 I urodila Ada Jabal. povstal jest Kain proti Abelovi. ktož zabie Kaina. Zdali strážce bratra mého jsem? 4. I rozhněval se jest Kain přielišně a svrašti se obličej jeho. bratru svému. 4. zlořečený jsi mezi všemi živočichy a hovady zemskými. I položil hospodin Kaina na znamenie. doniž se nevrátíš do země. vezmeš {t. 4. 4.14 Aj vymietáš mě dnes od tváři země a od tváři tvé skryji se a budu tulákem a zběhem na zemi.19 jenžto pojal ženě dvě. A když biešta na poli. ktož by ho nalezl. ten jest byl otec zpievajících na húslech a na varhaniech.15 Nepřiezni položím mezi tebú a ženú a semenem tvým a semenem jejím. kterážto jest otevřela ústa svá a přijala krev bratra tvého z ruky tvé.2 A opět porodi bratra jeho Abele.20  I nazval jest Adam jméno ženybj své Eva. IIII 4. 4. nebude tak. Neb prach jsi a v prach se obrátíš. kterážto počala a porodila Kaina řkúci: Jměla sem člověka skrze boha. 3. 3.1  Ale Adam poznal jest Evu. 4. bratru svému: Vynděva ven. 3.15 I řekl jest jemu hospodin: Nikoli.22 i vece: Aj Adam učiněn jest jako jeden z nás.Bible kladrubská.7 Však budeš li dobře činiti. kniha Genesis (úryvek) jest Pán k hadu: Že si to učinil. pakli zle. nedáť tobě úžitkuov svých.23 vypustil jest jeho Pán z ráje rozkoši.12 Když dělati budeš jí. 3. zabie mě. 4. Onať potře hlavu tvú a ty budeš lstivě lákati chodidla jejie. 4. A Irad zplodil Maaiel a Maaiel zplodil Matusahel a Matusahel zplodil Lamecha. 3. Na prsech tvých choditi budeš a zemi jiesti po vše dni života tvého.19 v potu tváři tvé požívati budeš chleba. přebýval jest na zemi zběhem na vzchod slunce u první vlasti od ráje Eden. bratr tvój? Jenžto odpovědě: Neviem.6 I řekl jest hospodin k němu: Proč si se rozhněval a proč svraštila se tvář tvá? 4.

1 VI  A když se počechu lidé rozmnožovati na zemi a dcery zplodichu. že sem zabil muže na jiezvu mú. pojímachu ženy sobě ze všech.24 Sedmkrát viece pomsta dána bude z Kaina. 5. 5.22 A chodil jest Enoch s bohem.7 A byl jest živ Set. 5. 5. 5. když jest zplodil Enos.17 I učiněni sú všickni dnové Malalehel osm set devadesát a pět let i umřel jest. 4. 5. 5. 5.26 Ale i Setovi narodil se jest syn. Cham a Jafet. a zplodil jest syny a dcery.31 I učiněni sú všickni dnové Lamechovi sedm set sedmdesát sedm let i umřel jest. 5. k óbrazu a ku podobenství božiemu učinil jeho. 6. jehož jest zabil Kain.5 A učiněn [6r] jest vešken čas.4 A biechu obrové na zemi v těch dnech. osm set a třidceti let a zplodil syny a dcery.2 Samce a samici stvořil jebn a nazval jméno jích Adam v  deň.30 A byl jest živ Lamech. ale z Lamecha sedmdesátkrát sedmkrát.16 A živ byl Malalehel. 5. 5. neb vzal jeho bóh.6 Byl jest také živ Set sto a pět let a zplodil jest Enos. 6.18 A živ byl Jared sto šestdesát a dvě létě i zplodil Enocha. 5. Ade a Selle: Slyšte hlas mój. mládence v hněv mój.23 I učiněni sú všickni dnové Enochovi tři sta šestdesát pět let. 5.25 Poznal jest také ještě Adam ženu svú a porodila jest syna i nazval jest jméno jeho Set řka: Položil mi bóh siemě jiné za Abele. 4. 5.12 Byl jest také Kainan živ sedmdesát let a zplodil jest Malaleel 5. 5. pozorujte řečí mých. osm set a sedm let a zplodil jest syny a dcery. 5. 5. 5.24 A chodil jest s bohem a nezjevil se jest.28 A byl jest živ Lamech sto osmdesát dvú let i zplodil syna 5. osm set let. kteréž vybierachu.9 Ale byl jest živ Enos devadesát let a zplodil jest Kainan.3 I řekl jest bóh: Nezóstane duch mój v člověku na věky. který stvořeni sú. 5. když jest zplodil Malaleel. jehož nazval Enos. Tento jest počal vzývati jména Páně. 5. 5. když zplodil Jareda. Ale sestra Tubalkain Noema. když zplodil Matuzale.14  I učiněni sú všickni dnové Kainan devět set a deset let i umřel jest. zplodil jest Sem. který jest živ byl Adam.21 Pak Enoch byl jest živ šestdesát a pět let a zplodil Matusale. V  Toť jsú knihy pokolenie Adamova [v deň. 5. 5. sedm set osmdesát dvú let a  zplodil jest syny a  dcery. osm set let a zplodil syny a dcery.4 I učiněni sú dnové Adamovi. 4.29 a nazval jméno jeho Noe řka: Tento nás utěší od skutkóv a od úsilí rukú naších v zemi. 5. 5. let devět set a třidceti i umřel jest. 5.19  I byl živ Jared. ženy Lamechovy. Neb když sú vcházeli synové boží ke dcerám 6.Bible kladrubská. osm set a čtyřidceti let i zplodil syny a dcery. kteréž jest zlořečil hospodin. Ale Noe. 6. když zplodil Lamecha.15 Ale Malaleel byl jest živ šestdesát a pět let a zplodil Jared.11 A učiněni sú všickni dnové Enos devět set a pět let i umřel jest. tři sta let a zplodil jest syny a dcery. že by byly krásné. 4.10 Po jehožto narození byl jest živ osm set a patnáct let a zplodil syny a dcery.26 A živ byl Matuzale.2 vidúce synové boží dcery lidské.13  a živ byl Kainan. 5. když jest zplodil Enocha. pět set devadesát pět let a zplodil jest syny a dcery.3  A  byl jest Adam živ sto a  třidceti let a  zplodil jest syna ku podobenství a k uobrazu svému a nazval jest jméno jeho Set. kniha Genesis (úryvek) a  kovář na všech dielech mědi a  železa.8 I učiněni sú všickni dnové Set devět set a dvanáct let i umřel jest.20 I učiněni sú všickni dnové Jared devět set šestdesát a dvě létě i umřel jest.23  I  vece Lamech ženám svým. neb tělo jest.1 bn chybějící text Výbor ze starší české literatury – 53 – . když pět set byl let.27  I učiněni sú všickni dnové Matuzale devět set šestdesát a devět let i umřel jest. 5. když zplodil Noe.] kterýž jest stvořil bóh člověka. když jest zplodil Set. I byl jest živ Enoch. I budú dnové jeho sto a dvadceti let. 5.25 Byl také živ Matuzale sto osmdesát sedm let a zplodil jest Lamecha.

7. 6. Cham a Jafet. i všeliké zvieře podlé rodu svého i všeliká hovada v rodu svém i všecko. a všecko létajície podlé rodu svého. mužie slovutní. vody povodňové rozvodněly sú se na zemi. v němžto bieše duch života.9 Totoť jsú pokolenie Noe: Noe muž spravedlivý a dokonalý byl jest v pokoleních svých. žena jeho a ženy synóv jeho s ními v koráb. žena jeho i ženy synóv jeho s ním v koráb pro vody povodňové. kniha Genesis (úryvek) lidským a ony sú rodily. vece. samcového137 plodu a samičieho. dvé a dvé ze všelikého těla. 6.6 a sželilo136 se jemu.5 Tehdy učinil jest Noe všecky věci.16 A kteréž vešla sú. kterého sem stvořil. VII   I  řekl jest hospodin k  němu: Vendi ty i  vešken dóm tvój v  koráb. 7.3 Ale i z139 ptákóv nebeských sedmero a sedmero. 7.18 A položím slib mój s tebú a vendeš do korábu ty i synové tvoji. a všecky věci. 7. 7.1 136 137 sželilo] żelilo samcového] ſamcowé 138 všech] wſſet 139 z] yz – 54 – Výbor ze starší české literatury .17  Aj já přivedu potopy vody na zemi. 7. Tito jsú mocní od věku. všeliké jistě tělo porušilo bieše cestu svú na zemi. 6.11  I porušila se jest země před hospodinem a naplněna jest nepravosti. 7. 7. 6.16 Okno v korábu učiníš. Cham a Jafet. Vdóle ponebie a trojnásobnie schrány učiníš v něm. že sem je učinil. v němž jest duch života pod nebem.20  Z ptákóv podlé rodu svého a z hovad v rodu svém i ze všeho zemiplazu zemského podlé rodu svého po dvém ze všech vendú s tebú. neb tě sem viděl spravedlivého přede mnú v  pokolení tom. A dvéře korábu učiníš z boku. kterúž sem učinil. přebyvadlka v korábu učiníš a klím zmažeš vnitř i zevnitř. 6. že jest porušena země. 6. naplněna jest země nepravosti od tváři jích i já zatratím je s zemí. samec a samice. A v lokti dokonáš vrch jeho.6 a bieše šesti set let. kteréž přikázal jemu bóh. se svrchku země. kdyžto se vody povodně rozvodněly na zemi.2  Ze všech138 zvieřat čistých vezmi sedmera a sedmera. s bohem jest chodil 6. 6.19 A ze všech živočichóv všelikého těla po dvém uvedeš v koráb.5 A vida bóh. 6.15 A takto jej učiníš: Tří set loktóv bude dlúhost korábu.21 A protož vezmeš s sebú ze všech pokrmóv. že by mnohá zlost lidská byla na zemi a všeliké myšlenie srdce bylo pilno ke zlému každý čas 6. od tváři země.13 Na úsvitě dne toho všel jest Noe.4 neb ještě a po sedmi dnech já dštíti budu na zemi čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí a shladím všelikakú podstatu. ale ze zvieřat nečistých dvé a dvé.8 Ale Noe nalezl jest milost před bohem. samce a samici.10 a zplodil tři syny: Sem. a sneseš u sebe a budú tak tobě jako jím v pokrm. A vystřiehaje se k budúciemu a dotčen jsa bolestí srdce vnitř. abych zahubil všeliké tělo. 7. 6.12 I stal se jest déšť na zemi čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí.7 shladím. od zemiplazu až do ptákóv nebeských.22  Tehdy učinil jest [6v] Noe všecky věci. 7. 7. neb mi jest žel. což se hýbe na zemi.Bible kladrubská. člověka. synové jeho. aby zachováno bylo siemě na tváři všie země. 6.12 A když jest viděl bóh. což se hýbe na zemi. padesát loktóv širokost a třidceti loktóv vysokost jeho. Sem. od člověka až do zvieřat.10 A když sú přešly sedm dnóv. 6. 7. 6. samce a samici. kteréž pod nebem jsú. 7. samec a samice ze všelikého 7. 6. kteréž přikázal jemu bieše hospodin. 7. žena tvá a ženy synóv tvých s tebú.14 oni. 6. kteříž mohú jedeni býti. 6.13 řekl jest k Noe: Konec všelikého těla přišel jest před mě.15 vešli sú k Noe do korábu. jakož přikázal byl bóh Noe. Všelicí ptáci i všecky letky 7. 6.7 I všel jest Noe i synové jeho. aby živi byli s tebú.11 Léta šestistého života Noe měsiece druhého sedmnáctý deň měsiece prodřely sú se všecky studnice hlubokosti veliké a oblakové nebeští otevřeli sú se. že by člověka učinil na zemi. pohynú. samce a samici.9 dvé a dvé vešli sú k Noe do korábu.14 Učiň sobě koráb z dřievie oblovaného. aby mohli živi býti.8 Také ze zvieřat čistých i nečistých i z ptákóv i ze všeho.

ješto se plazie na zemi.1 bo bp přepsáno na „zbraniewaẛe“ chybějící text bq chybějící text – 55 – Výbor ze starší české literatury . kteréž hýbáše se na zemi. jakož sem učinil. ptactva.17 i všecka zvieřata.6 A když sú pominuly XLti dní.16 Vyjdi z korábu ty i žena tvá. 8. 7. aby viděl. kteréž bieše učinil.3 I navrátily sú se vody z země jdúce a vracujíce se a počely sú se umenšovati po stu padesáti dnech.bq 8.19 ale i všecka zvieřata. VIII  I rozpomenul se jest bóh na Noe i na všecka zvieřata i na všecka hovada. 8. neb vody biechu na všie zemi. 8.4 I odpočinul jest koráb měsiece sedmého dvadcátý sedmý deň měsiece na horách arménských. studenost i vedro. vyveď s sebú a vejděte na zemi. 8. Tehdy Noe porozumě. žena jeho i ženy synóv jeho s ním.22 po všecky dni země setie i žni. A otevřev Noe střechu korábovú. přivedl jest vietr na zemi i umenšily sú se vody 8. Rosťte a rozmnožte se na [7r] nie.18  neb prudce sú rozvodněly a naplnily všecky věci na svrchku země. v nichžto dýchanie života jest na zemi. již li sú přestaly vody na tváři země. zvieřat. kteréž bieše přikryla. 8. 8. synové tvoji i ženy synóv tvých s tebú 8. 7. 8. 8. vypustil jest havrana. Jistě koráb nosieše se na vodách 7. ješto se plazie na zemi. 8. hovad i všech zemiplazóv.13 Protož šestistého prvnieho léta prvnieho měsiece prvý deň měsiece umenšily sú se vody na zemi. 8. vrátila se jest k němu do korábu. neb smyslové i myšlenie člověčieho srdce ke zlému hotovi jsú od mladosti jích. bp 8.7 kterýžto vycházieše a nevracováše se. otevřev Noe okno korábové. kterážto nevrátila se viece k němu. tak zemiplaz jako ptáky nebeské.15 I mluvil jest bóh k Noe řka: 8.18 Tehdy vyšel jest Noe i synové jeho.12 A když počaka sedm jiných dnóv. 8.23 A shladil jest všelikú podstatu. kteráž biechu s ním v korábu.20 I udělal jest Noe oltář hospodinu a vzem ze všech hovad i ptákóv čistých. i vypustil jest holubici. kteráž sú u tebe. Protož nebudu viece bíti všeliké duše živé.17 I stala se jest potopa čtyřidceti dní na zemi a rozmnožily sú se vody a zdvihly sú koráb na výsost od země. jakož přikázal jemu bóh.21 I zhynulo jest všeliké tělo. 8. doňavadž neuschly vody na zemi.2 a zavřieny sú studnice hlubokosti a oblakové nebeští a zbráněnibo sú dšťové z nebe. nesúci větev olivovú s zeleným listím v ústech svých. ze všelikého těla tak v ptáciech jako v hovadách i všech zemiplazech.9 kterážto když nenaleze.8 Vypustil také holubici po něm. A zóstal jest sám Noe a kteříž s ním biechu v korábu. 8. i shlazeny sú z země. kniha Genesis (úryvek) těla vešli sú. že by přestaly vody na zemi. všickni lidé 7.20 Patnást loket vyší jest byla voda nad hory.19 a vody přemnožily se přieliš na zemi. zemřeli sú. opět pustil holubici z korábu 8. od člověka až do dobytčete.10 A počakav viece sedm dní jiných.14. A přikryty jsú všecky hory vysoké pode vším nebem. hovada i zemiplazové.21 A povoněv hospodin vóně chutné i vece k němu: Nikoli viece nebudu zlořečiti země pro lidi. 8. 7. A ztáh ruku a popadenu vnesl do korábu. noc i deň neodpočinú. obětoval jest spálené oběti na oltáři. 8.vzhlédl jest a viděl. kteráž jest byla na zemi. Neb desátý měsiec první deň měsiece ukázali sú se vrchové hór.11 a ona přišla k němu k večeru. kde by odpočinula noha jejie. 7. ješto se plazie na zemi.Bible kladrubská. i zavřel jeho hospodin od zevnitřka.22 i všecky věci.24 I zakryly sú vody zemi sto padesát dnóv. 8. 7. že by vysechl svrchek země.5 A tak vždy vody bráchu se a scháziechu až do desátého měsiece. 7. léto i zima.

aby výše lezl k kradení. opět ktož otvierá zeď nebo okno aneb co puojčuje. poněvadž ta věc bieše kupujícieho. nebo nebylo by slušné a veliké obtieženie bylo by obžalovaného ze mnohých žalob. lúpež neb nápodobné proviněnie podezřenie jal. [80v] Kapitola o zlodějstvích a lúpežiech Věci krádežem neb lúpežem jaté a potom nalezené ne hned na rychtáře příslušie. O krádežibs{t. O žalobě z zlodějstva neb krádeže Žádá li obžalovaný neb obviněný žalobník krádeže. buďto kuoň neb jiná věc. kdež by od lidu mohl viděn býti. když nebývá kto lapen v skutku. A odpoviedá se. ten slove tajitel zlodějstva neb přechovávač. jako ač by kto lapen byl při skutku zlodějském. čí jest otázka. zavřel. anebo aspoň jej v trhu provolá. [81v] lúpeže neb nápodobného zaviněnie. proti jednostajnému žalobníku v témž právě měl by se svědky očišťovati. všichni ti a těm podobné věci dělajíce slovú pomocníci zlodějští. leč věrohodným svědomím nevinnosti svú okaž sám třetí. z  nichž každá šla by jemu na hrdlo. a nad to když rok a den budú chovány. buďte rozděleny na tři strany. opět ktož střeže na ulici zloděje. o ztracení}bt kúpené věci {kteráž byla ukradena}bu čie škoda bude Ač co. br interlineární přípisek pozdější rukou škrtnuto bt interlineární přípisek pozdější rukou bu interlineární přípisek pozdější rukou bs – 56 – Výbor ze starší české literatury . komu by ztracena byla. ale mají býti provolány. musí sám sedmý přemožen býti.Vít Tasovský z Lipoltic: Z městského práva – o zlodějstvích a lúpežiech (úryvek) Vít Tasovský z Lipoltic: Z městského práva – o zlodějstvích a lúpežiech (úryvek) Česko. držeti bude. pakli jest prvé z krádeže neb z jiného zlého skutku byl znamenitě obžalován. jednú žalobú má osáhnúti všecku škodu. O lapení zloděje z podezřenie Jestliže by rychtář kohokoli pro krádež. signatura IV B 10. že se jemu tak ztracena přisuzuje. a též ti jako i přechovávači zlodějóv hodni sú šibenice jako zlodějie. téhož najméně za tři dni v vazbě neb v kládě na rynku. takže jest zlé jméno měl. aby lapen nebyl. ač by zavřien byl. dřieve nežli by z vazby puštěn byl neb z žaláře. Knihovna Národního muzea. byla by kúpena a úplně zaplacena a ta věc prodaná v moci prodavače bez výmienky přes noc byla by a ztratila by se neb ukradena byla. Editor: Martina Jamborová. že kupujíciemu. v niežto ta věc neb kuoň bieše. jakož jest jiné časy činiti zvykl. ač však prodavač tak komoru. ale toliko obviněn z krádeže. Praha. a duovod toho jest. Opět ktož puojčí řebříka. když ji kúpil a zaplatil. k tomu připravuje. 1468. a nebo ač by vědomě kradené věci přechovával. opět ktož vědomě klíče kozí nohy neb jiné přípravy. [81r] ale pro druhý nebyl li jest dřieve zlopověstný a nemohl li by se očistiti. Dvój jest krádež Jeden slove zjevný. O zlodějském přechovávaní {a spomáhaní}br Ktož by vědomě zloděje v svój duom přijímal a hospodu jim dával. Pro první skutek neb pro přítomnost ukradené věci bývá odsúzen. Druhý slove tajný krádež. jichž zlodějé užívají.

kterak taková slova nepoctivá měla by opravena býti. a jestliže maje radu svých nic odporného nemluvil by skrze řečníka svého. zapsati}bw. a zlé uctěnie Jestliže by kto krádeže kuřat neb kačat nebo nápodobných věcí v něčiem domu hledal. běžie s  miesta na miesto a  letie. Nebo jakož na rychtáře slušie nad zločincemi popraviti. když nebývají ostříhány. takové však svědectvie najviec při krádežiech podezřenie plodí. a od hospodáře domu před purkmistra pohnán.Vít Tasovský z Lipoltic: Z městského práva – o zlodějstvích a lúpežiech (úryvek) O rozdielu krádeže Veliký rozdiel jest krádež u někoho naleznúti a téhož v skutku zlodějském lapiti. z nichž rychtáři dostane se dvě česti a třetie městu. a  nebo přihodila li by se jemu potom příhoda takováž. lépe muož se nevinného vymluviti. že pro ztracenie hovad a jiných létavých věcí. ta jistá žádost obviněnému má býti do vazby vzkázána. Muož li člověk hledati ztracené věci u súseda bez odpovědi Znamenaj. toho před týmž purkmistrem slovy neslušnými zle uctě a štrafuje jej pro takové ujitie neslušně učiněné. slepic. slova neslušná sú propověděna. [82r] O krádeži kuřat. než toliko skrze poctivé muže jemu poctivost buď ukázána. a  osobu obžalovanú znamenati {t. slušíbz člověku do domu súseda svého vjíti k hledání. ale mají býti jich vlastním pánóm vydány. zaplatí pokuty deset funtóv. jenž ten čas vedlé úřadu {purkmistr má moc dvou konšel}bx purkmistrského moc a miesto dvú přísežnú drží. jenž nemajíc rozumu. pakli by co k své straně požádal. žádost žalobníka staň se jemu. jenž svú věc ztratil. věc kradenú. u  něhožto ani lúpež ani krádež nebyl by nalezen. t. kačat. nežli by mohl přemožen býti skrze žalobci svého. bv interlineární přípisek pozdější rukou marginální přípisek pozdější rukou bx marginální přípisek pozdější rukou by marginální přípisek pozdější rukou bz vyškrabáno ca interlineární přípisek pozdější rukou bw – 57 – Výbor ze starší české literatury . Avšak přísežní mají toho i druhého. aby obviněný veden byl k súdu s krádežem naň zavázaným. A jest odpověd: poněvadž před purkmistrem. Žaluje li kto na druhého z zlodějstva Obžalovaný jména dobrého a  počestné pověsti. jemuž {práva člověka zle uctěného}by lál. jenž toliko k  takové řeči učiněné muož jemu dán býti. t. otázka jest. nočním a denním. tajně přeslyšeti. protož jestliže žalobník u někoho zjevně nalezl by. ačkoli toho bez odpuštěnie a vědomie rychtářova pro jiné ztracené věci člověk činiti nemá. nebuď placeno penězi. O svědectví ženském pro krádež {že moci nemá}bv Při žalobách z krádeže ženy nemohú svědčiti. Tehda přísežní vedlé toho obojieho stranu spravedlnosti opatřie. též také dlužen jest spravedlivým jich statek navrátiti plným právem. an nese zlodějstvo. prosbú. Ale oblanému nebo tomu. rovně jakož rozdiel jest mezi krádežem zjevným a tajným. byl li jest snad dřieve zlopověstný. ten ktož je prořekl. O krádeži a lúpeži lidí odsúzených {na koho přísluší}ca Kradené věci a  lúpežové odsúzených neslušie na rychtáře. a vedlé rozumných předkládaní duovoduov žádá.

t. {12 malých. samú neb jednú přísahú muož se očistiti. vydati nemuože. O narčení psance z zlodějstva Ačkoli zloděj pro starý krádež byl by zapsán. ačkoli rychtáři polapen byl by. dvěma prsty se očistí. tehda napřed má tázán býti. že zloděj nebo jiný zločinec zbaven jest práva svého. tehda to znamenie okazuje. tehda zaplatie ten šacunk za pokutu rychtářovu a za proviněnie k slúpu přivázán jsa metlami skrovně mrskán buď. nežli ač by krádež jakžkoli malý u něho byl by nalezen. proč by se jemu to stalo. tak má před súd veden býti. ačkoli při žalobě nebyl dostatečen. jenž žaluje na zloděje prvé na úd ochromeného neb znamenaného. O zloději práva ztraceném Když se obecně mezi lidmi die. avšak bez překážky toho. O přísaze zloděje Jestliže by po prvé obžalovaný z krádeže a nejsa lapen při skutku ani znamenán neb zapsán maje se přísahú očistiti pochybil by. aby jemu nikdy nebylo dopuštěno očištěnie. že by skrze ukušenie koně nebo v boji neb v jiné počestné příhodě uši ztratil aneb jináče údóv zbaven byl. kdež pán bieše nezdáleně nebyl přítomen. a  má dobře přemýšleno býti. když v přísaze padne. muož li mieti v přísaze hollung. to nemá rozuměno býti tak. bude li lapen s krádežem. Pakli by obžalovaný takového duovodu neučinil. dán v sazenie bez jistiny neb bez krádeže. anebo ač by na témž miestě. avšak ještě v přítomném času muož býti za nevinného. ač to nenie rychtáři zjeveno. uší nemaje neb cajchován jsa aneb jinak ochromený {ohavený}cc byl by nalezen. O zamlčení krádeže. aneb utiekanie po skutku jej přemáhá. že by proto nebyl hoden šibenice. jakž jest lapen. že svědectvie za právo jiného. že jest byl předtiem krádež učinil. a žalobce. tehda i s tiem krádežem naň zvázaným před súd veden bude. že jest škodné Ač by komu s cizími věcmi jeho vlastnie věci byly ukradeny a on by o tom mlčal a ani před súsedy ani před učedlníky súdu v čas určený nezjevil by toho krádeže neb škody. toliko ač by osvědčenie z krádeže slušným časem nebylo předloženo. ten cizé věci cb cc interlineární přípisek pozdější rukou interlineární přípisek pozdější rukou cd interlineární přípisek pozdější rukou – 58 – Výbor ze starší české literatury . tehda opět obžalovaný samú rukú se očistí.Vít Tasovský z Lipoltic: Z městského práva – o zlodějstvích a lúpežiech (úryvek) [82v] O žalobě z krádeže od pána na čeledína Ač by pán na služebníka dávno od jeho služby odešlého žaloval z  krádeže dnes v  domu jeho učiněného. ale zloděje zapsaného prvé skutek druhého krádeže neb krádež. hned když se krádež stal. t. a dokáže li. pakli toho ten žalobce neučiní. poniž {když}cd jest zlopověstný. ačkoli byl by malý. nebo toliko tak jest zbaven práva svého.}cb O narčení zloděje cajchovaného / bezuchého / bezrukého Ač obžalovaný z krádeže ani při skutku krádeže ani s krádežem věcí ani utiekaje byl by lapen. jenž se po roce z krádeže má očistiti neb vymluviti. avšak proto [83r] pokuty nebude platiti. z čehož jej viní. takový. O vedení zloděje k súdu Zloděj v skutku neb v krádeži jsa lapen. nebo vieceť jest hoden milosti řečený obžalovaný. a tehda třmi svědky od žalobce muož přemožen býti. a krádež byl by tak malý vedlé šacovánie.

že při krádežiech a při jiných prohřešeních člověk druhdy podlé zlého domněnie k vieře podobného súzen bývá.Vít Tasovský z Lipoltic: Z městského práva – o zlodějstvích a lúpežiech (úryvek) zaplať. poněvadž řekl jest. poněvadž člověk pod těmi lety plně rozumu neužívá ani plně mezi dobrým a mezi zlým dostatečně muož roze[84r]znati. ce cf interlineární přípisek pozdější rukou interlineární přípisek pozdější rukou cg interlineární přípisek pozdější rukou ch interlineární přípisek pozdější rukou – 59 – Výbor ze starší české literatury . O krádežiech holomudcóv {t. O krádeži dietěte let nedošlého Ač by mladší patnádcti let krádež učinil. Pakli zloděj sahá patnádctého léta. O žalobě na čeledína z krádeže Ač by sluha neb syn čeledín krádež učinil. že takové vymlúvanie jest všetečné. že by všetečně z osvědčenie svědkóv a nezvěděnie pravdy k tomu hnut jest. jsú li taková slova dostatečná k  jeho omluvě neb vymluvení. tehda metlú kázně od rodičóv neb svých poručníkóv má tresktán býti a tak i žalobníku i rychtáři dosti jest učiněno. O rúchu z kradené vlny udělaném Opět uděláš li sukno z kradené vlny neb rúcho. zaplatě škodu. a také proto. navrátí je tomu. tak aby v súdu mohl státi. jestliže jest jmenoval snad ty některé své tovaryše. jakož se svrchu vypisuje. že by při tom krádeži byl aneb při lúpeži. A jest vědomé. ale má tresktán býti. nebo jich věk při tom nerozumie. Opět pozdné {lenivé}ce zvěstovánie {vyznání}cf. a žaloba z krádeže že jde na obžalovaného. O krádeži omluvném Bylo li by jich viece obžalováno z krádeže a jeden z nich řekl by. nenie jemu prospěšné. ztratil li jest z nich které. aby vyznavač před právem byl dospělého věku. žaloba bude na pána neb na otce. a žádné pokuty rychtáři nedá. nebo krádež pocházé neb záleží z žádosti. má jemu spomoženo býti. ač by přehlédl své vlastnie věci. že také. nebo zdá se. i to rúcho bude kradené a pán té vlny muož toho sukna neb rúcha požádati. ač by sobě člověk prodlenie uprosil. A  odpověd jest. ač toho přísahú potvrdí. O krádeži kola voznieho Ztratil {koupil li}cg li kto kola voznie a obstaví li jemu je druhý. v němž léta rozumná docházejí. nebo při vyznávaních postaven jsa ten. jestliže člověk věrný a ctný kola kúpil. ale že by přítomen byl pro zbraňovánie lúpeže neb krádeže. Prospěšné [83v] však jest prodlévané zvěstovánie neb oznámenie. Opět potřebie jest. pro takové vyznánie nemá býti odsúzen na smrt. tu jest otázka. a seznal by se krádež učiniti. protož i dědice obžalovaného zloděje vieže. a též má býti zachováno po smrti zloděje mezi jinými náměstky. protože k nim krádež přišel jest. let nedošlých}ch Otázáno jest: let nedospělí neb holomudci cizí věc berúce činie li krádež? A líbí nám se. Ostatku o tom hledaj o zlém domněnie neb o všetečnostech a dolejie o ranách. nébrž z jeho vlastnie řeči. tehda zaslúžil jest proti sobě vynésti ortelovánie smrtedlného. že by přítomen byl lúpeži. pro takový však krádež nemá býti na hrdlo odsúzen. ktož jest nařekl ta kola. jenž jest let nedošel. jenž kto potom činí o svých vlastních věcech ztracených.

nemuož svědčiti Podvakrát z krádeže neb z zlodějstva obžalovaný. avšak vždy přes to od svědectvie zamietán bývá jako zlopověstný. – 60 – Výbor ze starší české literatury . ačkoli krádež při něm nebyl by nalezen a také ač se jest i očistil.Vít Tasovský z Lipoltic: Z městského práva – o zlodějstvích a lúpežiech (úryvek) Ktož jest podvakrát z krádeže obžalován.

nemáš nic pryč ustúpiti. Knihovna Národního muzea v Praze. milá paní. vždyť již bude méně láti. kažiž vetché140 dievce dáti. 140 141 vetché] wethchey ji] gie ci marginální přípisek soudobou rukou – 61 – Výbor ze starší české literatury . ještě nedaj jí v tom viny. a ty k ní pak vesele kroč. Chovaj sě pak na večeři. ale kup jí sukni novú. Mluv k ní velmi dobrotivě {dotklivě}ci a čině k ní milostivě. Pakliť bude láti druhé. Kdyžť dá dvě nebo tři rány. Praha. netepa jie ani jí laje. století. a čímť bude viece láti. muožeš jie tiem pokusiti. škodíť tobě i mně mnoho. ostaň toho. kup jí měšec. signatura II F 8. smie liť to pak učiniti. ač ty sě chceš vždy zlobiti.O ženě zlobivé O ženě zlobivé Česko. máš ji vždy dary krotiti. ať tebe viec neudeří. (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) (18) (19) (20) (21) (22) (23) (24) (25) (26) (27) (28) (29) (30) (31) (32) (33) (34) (35) (36) (37) (38) (39) (40) (41) [187r] Pakli kto má ženu zlobivú. ažť ji141 hněvy minú. Pakliť jest nemilá proč. tepruv hlédaj utiekati. konec 14. a ty jí kup třěvíce nové. nuož i nový pás. a čímť bude viece rotiti. Pakli k ní který hněv máš. budeť sě daleko méně zlobiti. ještě nehněvaj sě na ni. schovaj sě někde uteka a svú duši v sě uvleka. potom bude mysli jiné. zdaliť klamajíc to činí. Když tě bude chtieti bíti. a ty jí máš vždy dar dáti. Editor: Jaroslava Pečírková. Bude liť velmi búchati. vždy s ní pěkně nakládaje. nehněvajě sě. a u vetchéj kaž vše dni choditi. ale směje řci: „Máš zlé obyčeje. budiž tu.

nebo že tě musím bíti. že jsi mě včera kázala.]cj chci tě do smrti kázati hněvem. ani sě tobě brániti. chci tě tresktati tú rotú. že budevě zle bydliti. tebe na všem poslúchati. obrátil to v kratochvíle. s právem by sě tiem styděla!“ Dobrotú svú jejie viny přěmóžeš i ty zlé činy. všeho chci sě ráda uchovati. Již jsi střiedu vydržala. že jsi mě včera bila. [jižť má střieda má nastati. Pomni. milá! Jáť sem tebe nechtěl bíti.O ženě zlobivé (42) (43) (44) (45) (46) (47) (48) (49) (50) (51) (52) (53) (54) (55) (56) (57) (58) (59) (60) (61) (62) (63) (64) (65) (66) (67) (68) (69) (70) (71) (72) (73) (74) (75) (76) (77) (78) (79) (80) (81) (82) (83) (84) (85) (86) (87) hněvajíc sě i mě bíti. [187v] to přikázal hospodin sám. cj verš v rukopise není Výbor ze starší české literatury – 62 – . vše sem to přětrpěl míle. bitím i dobrotú. Račiž mi to odpustiti. „Nezlosť sě tak. že si muže bíti chtěla. Pakli tě kdy stepu z čeho. chci sě lépe pamatovati a chci tě méně hněvati. žes to učinila. milý brachku. ani hněvaj. chci sě ráda polepšiti!‘ Když pak pokornú řěč mluvíš. pokoj sobě i mně daj. Kdyžť netepu ani sě hněvám. Potom toho nemysl sobě. a budeš mi tiem viece mila.‘ žělej. má paní drahá. sama sebe lituj. Včera s velmi provinila. Potom sě lépe pamatuj. Snad sě já také rozhněvám. ty. i bude to škoditi nám. budú sě nám lidé smieti. ale já tě kázati mám. milejší mi býti musíš. Když já sě z čeho rozhněvám řkúc: ‚Jižť já dosti jmám. chceš li. řciž: ‚Ráda. bych já sě dal bíti tobě.

kdyžť já mám milost k tobě. by proti mně chtěla zlostiti. Chci té řeči dosti mieti. a to uměj zachovati. nemievaj zlosti v sobě. pomni mne pak nehněvati.“ – 63 – Výbor ze starší české literatury . o vše sě se mnú hněvati. rač nám přieti. Jezukriste. potom sě bohu dostati. v dobrém stavu pevně státi.O ženě zlobivé (88) (89) (90) (91) (92) (93) (94) (95) (96) (97) (98) jedno k tobě dobrotu mievám.

i o jejím milovníku a o příhodě jeho uts. a pak tíše vod muže vstanúc. když by pod vokna k domu jejímu přišel. [162v] V městě Florencii přebýval jest jeden bohatý kupec. že ta dobrá paní s tú nití usnula jest a muž její své nohy od sebe odtáhl jest. co by ta nit znamenávala. nedlúho hned potom ck 142 Antonín Grund v edici Boccacciovské rozprávky. kteréž jest žena má přistrojila. i spustila jest nit hedvábnú skrze okno. urozené a velmi chytré. kdež takové známosti obco[163r]vání spolu měli sú více snad. než jest toho potřebí bylo. jakož i ještě zvyklost mnohých kupcuov jest. aneb zdali čemu porozuměl. Praha. krásnú a ušlechtilú pannu za ženu. kdež on hned rukú po ní sáhl. a druhý konec té niti vzavši. A když jest tak učinil.“ A hned vzal nit od palce ženy své nožnieho i přivázal jest ji k svému palci. kterak by tomu cestu najíti mohla. aby jeho příští srozuměti mohla. [164r] že muž jest její spal. kteréž on jest hoden nebyl. A skrze to svých všech vyjieždění i kupectví na straně nechav. že jest velmi tvrdě a dlúze spával. než když jest usnul. až naposledy vymyslila jest sobě. když by muž najlépe spal. A  skrz to znamenal jest Robertus. chtě vyrozuměti. vzal jest ji a poznenáhlu k sobě ji potahoval. Byla li jest příčina. Černá. A k tomu. Kdež ta paní skrz takovú věc velmi smutna byla jest a skrze takovúto nevóli na svém srdci velikú žalost měla. kteréhož ta pěkná paní dosti dobrú známost měla jest. 1 A c 100. A také ta dobrá paní manželka jeho žádné lásky jest k němu neměla. leč jest prve uhlédal. A skrz takovú příčinu muž její. že vo to stojí. Pakli jest to bylo. co by ta nit znamenávala. viděl li jest. kterýž v své mysli vysoké. signatura V E 39. Avšak myslila jest. jako v světě jeden býti mohl. kterýžto mládenec před tím dávno slúžil jí a jí frejoval jest. že tu noc toho nechati má a  že domuov dobře spat jíti muož. neb již žádnú měrú u svého milého Roberta nalézati se nemohla. když by od žádného slyšen býti nemohl. Praha 1950 na tomto místě doplňuje slovo „a“ zevnitř] żewnitrz Výbor ze starší české literatury – 64 – . aby povýšeni byli a řádu rytieřského dojíti mohli. A tudy. čili se přihodilo. A když jest Robertus přišel a nit zevnitř142 domu na ulici našel. jakž jest koli se přihodilo. sobě mysle. takže jest se jemu noha mezi tu nit zapletla. kteréžto niti konec až na zemi jest dosahal. A vtom po některých časích minulých událo se jednu noc. jménem Linhart.Hynek z Poděbrad: Rozprávka o jednom kupci a o jeho ženě (úryvek) Hynek z Poděbrad: Rozprávka o jednom kupci a o jeho ženě (úryvek) Česko. připraviti k sobě přijíti mohla [a]ck svú kratochvíl s ním míti podlé svého starodávního obyčeje. A z té příčiny hledal jest toho. kterak v  její komoře okna na obecní ulici a cestu jsú. století. že nit z vokna ven na ulici visí: „Totoť musí veliké zlosynstvo býti. že muž její velmi dlúho neusnul jest. [162r] Jiná opět rozprávka o jednom kupci a o jeho ženě. tehda jest nit jemu doluov pustila. neb jest přátelská byla. k tomu ctnostná i dobrá a znamenitého rodu a on ztolika kupec. veliký závistník a nevěřící ženě své byl jest. tehda jest nit držela tuze a ji k sobě vtáhla. Editoři: Alena M. že jest muž ještě nespal. A tak dlúhé chvíle takové veselé spolu měli sú a jim takové štěstí tak slúžilo a pomáhalo bez nedostatku. že žena jeho na lože se položila. že jest sobě pojal za manželku z řádu rytieřského pěknú. všecku pilnost svú na to vzložil. na palec k své noze uvázala. kterážto k jednomu jménem Robertus k němu u veliké lásce zapálena byla. Takže jest tu nit našel u své ženy palce nožního přivázánu. aby své ženy hlédal a ji střihl a nikdy v loži jest neusnul. konec 15. protož vzala jest před se. když jest porozuměl. Martina Jamborová. Knihovna Národního muzea v Praze. že hned sobě přitom nic dobrého [164v] nemyslil a sám k sobě přitom řekl. k Robertovi jest šla a byla jest s ním vesela. aby Roberta po puolnoci. neb jest ústavně od něho k přátelské [163v] lásce nabízena byla. kdež mu se dosti to neznámé zdálo.

kteráž měla dobře z čeho. že hospodář vždy ústavně za ním běží a že má při sobě meč. a niti té ne dobře k palci přivázav. ty bezectná mrcho.“ A tak s tú řečí s komory vyšed. a jakož pak čakal jest. želejíc takové své obtiežnosti. dveří jest velmi dobře zevnitř zatarasoval domovní a k jejím bratřím a švakróm svým do jich domu šel jest. ze dveří domových vyskočil jest. Kteréž jest tak velmi prosila s velikými prosbami a sliby i darováním namluvila. kterúž jest našla zkrvavenu a velmi ubitu. I počala jest ji těšiti. než věz jistě. že nechci života tvého více užívati nikdy a chci hned k bratřím tvým jíti a tvé dobré skutky oznámiti a [167r] hned tě s nimi zase do jich domu vypraviti a chci tebe prázden býti. až by k němu přišla. Robertovi ta nit strhla se a do ruky jeho jemu přišla. dobyv svého meče.[165r] kto jest tu nit jemu s palce stáhl. aby to strpěla a jemu se znáti nedala. a což jest mohl. A když jest ke dveřóm domovým přišel. A paní. Kdež muž té paní hned to jest ucítil. A tak v tom že je rozvadili a rozstrčili. žena Linhartova. jako jeho paní jest činívala. Přitom hned hospodář s velikým hněvem domuov šel a do komory vkročil a počal mluviti k ženě: „Kde jsi. té paní jeho frejieř. A ač jest koli kupec byl. aby muž mněl. než že muž její za jejím frejířem běží. počal jest běžeti a hospodář s nahým mečem běžal jest za ním. shledáš. ženu li jest svú čili dievku její bil.“ A hned vskočiv na lože. A tak po velikém bití řekl jest k ní: „Aj. kteráž ty všecky věci viděla i slyšela jest. co je činil s dievkú. jako by sama paní tu ležala. že každý jeden od druhého preč jest jíti musil. koho jest honil. – 65 – Výbor ze starší české literatury . tlúci i tlačiti. že by její tajné zjednání najevo vyšlo a že v tom jiného nenie. kteréžto všech věcí svých vždycky tajných svěřovala jest se. Kdež ta dobrá dievka k tomu ke všemu přivolila jest a na své paní místě na lože [166r] vlehla jest. procítila jest a nalezla. Sama se také zase pěkně připravivši a oblekši. že by žena jeho byla. to jest všecko učinil a tu dobrú dievku tak jest ubil. a tak ji vždy lísajíc.Hynek z Poděbrad: Rozprávka o jednom kupci a o jeho ženě (úryvek) že jest mládenec. abych tebe neuhlédal anebo najíti nemohl. když by hospodář její zase přišel a s ní což by koli počínal. že by to paní nebyla a že spíše její muž jest. Ihned vstala jest a zavolala dievky své. že takový mord mezi sebú jednají. A skrz tu příčinu mněl jest. kto by ten byl. by ji pak velmi zbíti měl. že nit od palce jejího odtržena jest a k tomu komorní dveře i tudiež domové že sú otevřené. že jí za tu práci chce hodnú záplatu učiniti. shledáš. Ten jistý hospodář rychle vstav. lože velmi čistě zase ustlala a přistrojila. že paní má čakati. rukama a nohama bíti. když by muž její domů zase přišel. že ty více nebudeš v mém domu se mnú přebývati. ty zlá a falešná ženo. hned světlo v komoře zhasivši. přišel a za tu nit podlé svého prvního obyčeje potahoval. v domu se jest schovala čakajíci. že jest nemohl rozeznati. kdež Robertus po takové věci porozuměl jest. [166v] budeť se. chtě přezvěděti. a naposledy uřezal jí vlasy. A vtom byl jest křik a rozbroj veliký mezi Robertem a hospodářem. A v té chvíli paní. až jest ji od pláče jejího odvedla a ji upokojila. A jakž brzo tomu žena jeho porozuměla. aby se na jejím místě do lože jejího položila takovú měrú. a že jí slibuje. chtě jej zabiti. však proto byl jest muž silný a statečný. nebudeť třeba toho se žádnému knězi zpoviedati. A když jest viďal Robertus. že jest hospodář proto nemohl seznati. Ale její hlas i řeč pro její veliký pláč i také pro veliký hněv hospodářuov dalo jest příčinu. než s nějakým pokřikem chutně jest otevřel. hned jest k ní do komory šla a světlo rozžehla. a jakž najlépe mohl. kto by ten jistý býti měl. ta věc jinak jednati. co jednati a počínati bude. takže všichni sousedé v té ulici zhuoru vstali a k nim běželi a jim oběma láli velmi a domlúvali. tak [167v] jako by ještě nikdiež tu noc žádný na tom loži neležal a nebyl. A ty snad světlo proto zhasila. těch jest neotevřel tak tiše. a druhdy již požádala jest milosti pro Pána Boha. mněje. Více tak ta paní dobrá poručila jest jí. že jest mlčela. k sobě meč vzal. [165v] Hned jest porozuměla. A potom paní zase do svého pokoje a své komory šla jest. nic méně žádosti neměl hospodáře zbíti jako hospodář jej. že jest muž z domu vyšel. vzal jest dievku za vrch. obrátiv se proti hospodáři. že jest více k čertu nežli k ženě podoba byla. a z své komory vyvedši do její uvedla. Ta dievka dobrá plakala. sám já tobě za to pokání dám. jakž jest najlépe uměla a mohla.

co by ještě z toho dále státi se mělo. co jest muž muoj žaloby vám na mě učinil. ješto by s ní více cti dojíti mohli nežli on.“ I řekla jest paní: „I co se to znamenává. A tak pořád všecky věci jim oznámil. jich švokr. švakrem s svým do jeho domu šli sú. až sú jej uslyšeli a jemu otevřeli. kterak ji bil všudy po všem životě a tak zkrvavil. a oni aby s ní nakládali.“ A vtom Linhart. že jest nedávno ji v  loži nechal a  že jí dobře nastokrát pohlavkuov a  políčkuov dobrých dal a  k  tomu že jí i tvář všecku zdrápal a že na ní žádného nevidí zdrápaní. na ni žaloval jest a zvlášť. jako by ještě nikdiež lehla nebyla. že by byl Linhart. by se ona takové věci dopustiti měla. A když sú té paní bratří. porozuměli. co jest se stalo. jaká by toho příčina byla. obrátila se jest k muži a řekla jest jemu: „Ouvé. Kdež bratří její v takovém příští v náhlém velmi se tomu divili a skrze to jejich hněv počal se obměkčovati a tu věc že sú s lepšiem rozmyslem počali jednati a ji s velikými hrózami počali se ptáti. tázala se. A k tomu laternu a svíci v svém domu rozžehla a potom položila se nebo posadila na schodě. čakajíci. že mne chceš zlú ženú učiniti. kto by to byli. toť jest mně velmi neznámá věc. muž její.Hynek z Poděbrad: Rozprávka o jednom kupci a o jeho ženě (úryvek) rovně tak. všichni rychle vstavše. kdež jim Linhart. velmi se [170r] mu to divné zdálo. od počátku pověděl jest. co jest učinil. co jest jim švokr jich pravil. a k lepší vědomosti té věci. potom. ješto já to slyším. A tak. že jest šila a že v žádném zamúcenie ani v protivenství nenie a že na svém obličeji a tváři veselé postavy jest. ty zlá a nešlechetná ženo. milí bratří! I co hledáte o těchto nočních časích?“ Kdežto bratří její vidúce ji. švokr jich. což jsú slyšeli a srozuměli o své sestře. což jest najspieš mohl. kdež paní jim otpověděla a řekla: „Milí bratří. že by se jí to neznámé zdálo velmi a divné. i s mateří svú. přísně počal jest na ni hleděti a sobě mysliti. aby po ni přišli. jaká by toho příčina byla. že jest své ženy měl a uřezal. že o tom nikterakž nedrží. a potom že jest před ním prchl a on kterak jest ho honil. že jest ji zbil tak. kteřiež tří byli. a když jest zase přišel. jiného úmyslu před sebú nemajíce. Více jest řekla ta dobrá matka. než že své sestře škaredú službu chtí učiniti. kterak jest nit u své ženy palce nožnieho přivázanú našel a kterak jest tu nit k svému palci přivázal.“ a hned od svého šití vstala jest i řekla: „Vítajte. tomu všemu za pravdu věřili. A potom řekl jim. že by v takovú chvíli po noci sem i tam sám chodil. co jest to. velmi mile jich prosila. muž její. což se niti dotýče. kdy by muž přišel zase. kdež paní sestra jich tomu porozuměla. jakož na takovú sluší podle vší potřeby. že ji nechce žádnú měrú v svém domu míti. A vtom bratří její počali sú jí praviti. v tomť já vám pověděti a praviti nic neumiem ani viem. proč ty to činíš. pomáhajž nám Pán Buoh. že jest ta nit z vokna na ulici visala až na zemi. k němu sú šli a ptali se jeho. aby se nad svú sestrú neunáhlevali a jí také vyslyšenie dali a tomu tak dokonce nevěřili. kto jsme neb kto jest zde. jistěť sem toho nezaslúžila. k bratřím ženy své šel jest a tak dlúho na dveře tlúkl. jakž ste prvé porozuměli. A [169r] v takových řečech bratří do domu sestry své vešli sú a hned zhuoru po vzchodě vešli. Bratří té paní z míry hněvivi byli. Najprvé. kterak hospodář. kteréž jest mněl. jak sú se dály. že spíše pro jinú příčinu hněv jest muž její k ní vzal a tudy že by chtěl na ni takovú neslušnost uvésti a tudy aby mohl svú zlost proti ní přikryti. aby to mohlo všecko v pravdě nalezeno býti. proto. jala se jest šíti. [168r] kteréž sú se staly. že by ztěžka po jeho [169v] zprávě měla k člověku podobna býti. že skrze svého muže těžce obžalována. kteréhož jest nalezl před dveřmi domovými stojéci. kdež jeden z bratróv jejich k ní řekl: „Hned to máš zvěděti. Paní o takových věcech o všech činila se nevědúci. Ukázal jest jim vlasy. muoj milý muži. a že to muož snad býti. jakž se jim najlépe zdáti bude. U velikém hněvu jsúc [168v] proti ní zapáleni. kterak jest nit doluov jeden stáhl skrz okno komorní. Kdež mátě jejich s velikým pláčem za nimi jdúci. ano by dosti bylo nějakému tvrdému muži a nevěřícému. aby takovú – 66 – Výbor ze starší české literatury . neb ona jest velmi dobře svú dcerku znala a z mladosti vychovala. jakž jest jim švokr jich a muž její pravil a jim rozuměti dal. co jim švokr jich o ní pravil. žádných bití ani rvaní na ní uznati ani viděti mohli tak. všecky ty věci. rozkázali svíce rozžíti a pochodně. a jim ty vlasy v jich ruce dal. co Linhart.

Protož. že tě kdy směl tak zhaněti. Nechme této vší věci na straně. co má činiti a mluviti. k čemuž nikdy vuole neměla. i počala se teprú búřiti podlé dcery a řekla jest: „Pravím to na svatý křiež. než což jest on na mě žaloval. Protož jižť toho také smlčeti nemohu. nevěda. nebť jest dosti bylo. co proti [171v] nim odmlúvati. [171r] Nu. než tomuto psu steklému z mnoha peněz. kterýž jest nit z okna doluov táhl. k manželství nikdy hoden nebyl. honil až na ulici? Což sem potom nedal dobrých pohlavkuov a bití za tvé dobré činy a k tomu cožť sem neuřezal vlasuov i s vrkoči preč?“ Paní řekla: „Dajžť Buoh rozum lepší. jakž teď vidíte. že jest on to sám učinil. šeredný lotr. 143 ubil] ubils Výbor ze starší české literatury – 67 – .“ A hned sňavši šlojieř z své hlavy. aby moji synové. i bóhdaj jej Buoh proklel na duši i na těle. okázal. protož nevěděl. kterúž jest vám pověděl. kterýž chce kupcem býti. A když to bratří její i mátě uhlédali. že bych to činila. že muž muoj toho hledá chodě. najdeš li kde na mém životě najmenší bití aneb zdrápaní a modřiny. A skrze to mněl jest. již my budem praviti tolikéž o tobě. než že toho od něho za jiné nepřijmete nežli jako od opilého přísluší. jestli to pravda. ty by vždy říkal: takť jest. nemáš toho tak lehce [172v] vážiti tomu vožralému a potvornému psu. neb se to tak nenalézá. kterýž ze vsi sem přilezl jest. řekli sú k muži jejiemu: „Švokře. seděti nenechal. že což jest pravil. švokr jich. což jest své některé lotryni udělal. až do puolnoci a déle. bratří milí. že ty ten nejsi. bezecný padúch ožralý. dcero. víc než který poustenník býti. což jest vám pravil o mně. siré ženy. což’s ty o naší sestře pravil. a když jsi byl tento večer doma. milý muži.“ Kdež Linhart. čili’s mi je uřezal. abyšte i vy jemu to také odpustili. A vtom paní. což jsme s noci nešli spat spolu. byť tě byl v tom tak našel. A pohleďte jedné na jeho tvář. tehda hned chtí ve jmě čerta urození býti a dobrých urozených lidí děti za ženy míti a erby sobě jednati a  potom rozprávěti: já a  moji přátelé z  takového a  takového rodu jsme. ohledaj sám. však ještě hledí jako ožralý beran. aby směl tak smělý býti. ty falešná ženo. Ba znajte a znamenajte toho dobrého člověka. Jáť bych to ráda byla viděla dávno. tu statečnost. musímť vám jeho velikú zlost oznámiti. kdež sú to mohli dobře učiniti a dáti tě hrabí Gvidovi s jedniem kusem chleba v obvěněnie [173r] raději. jakž jest pravil. ješto já viem. šeredný osel. nejsa sám při sobě a nevěda. stál. nepřišel liť sem zase do domu. A když já mu to odpouštím. anebo tuto noc v tomto domu u mne [170v] anebo když’s ty mne tuto noc bil anebo jedno najmenší slovce řekl?“ Kterýžto muž její řekl jest: „Ó.“ A když jest to stará její paní matka uslyšela. a ji ubil143. kdež v tom nepochybuji. že v té své ožralosti žeť jest se k své některé lotryni položil a že jest u té nit přivázanú u palce nalezl. když jsem tvého frejíře. že nenie tak. chci. aniž toho radím. že by měl skrze to střiezlivost míti. obrátivši se k bratřím svým. jako’s ty nám to věděti dal. Ba. aby své obchody a kupecké běhy tím lépe zpravovati mohl. že jest to tak nenašlo. že jest to mně udělal. neb jest dobře viďal a znamenal. mám liť své vlasy. aby měl jednu ruku na mě vložiti ze zlé vuole. než prostě ať jest hrdla zbaven. že by musil sám ote mne umříti. v tomto jsi ty domu tuto noc nikdiež do lože nevcházel. neb jest on takové mé dcery. chudé. jináč nevěřím. kterémuž jste mne ve jmě čerta za ženu dali. jakož jsi ty. neb jinému nerozumiem. kteréž jsi sám pravil. nepotřebný. A když jest od vína a snu procítil. Neb jistě věz. co činí. [172r] Protoť jistě nepochybuji. žes mne velmi ubil a vlasy uřezal. vidím dobře. A když již má jedné se tři šilinky peněz. ale řídko která noc jest. netoliko bíti. jako by mu v hrdlo napískali.Hynek z Poděbrad: Rozprávka o jednom kupci a o jeho ženě (úryvek) věc učinil. Kaž mě ohledati. Pohleď sám i vy. své čisté vlasy okázala jest a viděti dala jemu i bratřím svým. jáť tobě lepší svědomí okázati nemohu proti tvým řečem. řekla jest k nim: „Milí bratří. musíť k tomu jiný rozum býti. a já. nohavice pod koleny podvazuje. vlasy uřezal. aby on s jinými ženami dobře s lehkými a zlými z jedné taberny do druhé nechodil a v své vožralosti s nimi své rozkoši neplodil a mne. jakož jsi sám oznámil.

všickni se proti Linhartovi. než vždy tě chtěli tomu šerednému lotru vecpati. by to mělo tak býti. odplatíme jedno s druhým. jakož jest k vám mluvil. věru. čili se jest jemu [174r] snílo to. slušalo by mu ten jarmark dáti. sám nevěděv. Avšak po tom lání naposledy řekli sú jemu: „Toť již chcme odpustiti jako ožralému a nerozumnému muži. kdež hřiech i hanba jest. když jsme k ní do domu šli. A protož na potomní časy hleď se takových věcí varovati. Pozumějte vy tomu. pamatoval. byla li jest to pravda. jinak. by mi chtěli folkovati. jako bychom tebe neznali. co jest na vaši sestru pravil. jaká jsi. stane liť se to. I slíbil. a on pak o puolnoci ještě v svém ožralství chce z tebe zlú a nešlechetnú učiniti. Věru. než jest kdy kterému zlému domlúváno bylo.“ Linhart jako blázen zuostal. Jistě bychť já byla [173v] mužem. jakož sem ženú. že na ni toho ani jiného žalovati nechce. ač míti více mohla. což jest on vám pravil. ten pan kupec od čtyř peněz. obořili a jemu domlúvali láním a zlými slovy. já bych jemu s tohoto světa vskuoře pomohla a žádnému bych toho nedopustila učiniti nežli sama. kteráž v tomto městě býti muož. dokud jest živ. aby potom bez menší starosti a strachu od muže svého své věci volně jednala a své libosti a vuoli dosti činila.“ A hned obrátivši se k svým synóm: „Zdaližť sem vám na cestě jdúc sem nepravila. aby naň. neb jsi ty najurozenější dcera. kterážto svú chytrostí před takovú věcí s velikým neštěstím ušla a skrze to ještě svobodnější cestu sobě jest připravila. cl v rukopise omylem dvakrát psáno ale nechtěli sú Výbor ze starší české literatury – 68 – . švokru svému. co jest činil. a on ke mně mluvil. rovně jako by mi se zdálo. tím se uměj zpraviti. ať taková věc více před nás nepřichází od tebe ani od žádného jiného. že to možné nenie. což jest pravil o své ženě. jak švokr váš s sestrú vaší nakládá.Hynek z Poděbrad: Rozprávka o jednom kupci a o jeho ženě (úryvek) Ale nechtěli súcl nikda mé rady poslúchati.“ A když sú to ti bratří svú matku tak hněvivú viděli.

a zvláště spomáhá těm. a toť z tebe všecken jed vyžene. Nebo učiň takto: Vezmi kohúta živého i voškubiž jemu řit vokolo a přilož jemu na to miesto uštnuté holú řití a zacpej kohútu usta a stiskni jemu hlavu. učiň takto: Vezmi verbenu a úpor i zvař to s vínem a pí a věž sobě tiem to uštnutie. a vytáhneť z tebe zadkem svým všecken jed. [238v] Když koho uštne co jedovatého. Editor: Alena M. A potom. Národní knihovna České republiky. jakoť na cestě ruoste. pak vezmi skopové kopyto i spáliž je na prach a směs jej s stredem a maž sobě tiem tu bolest. učiň takto: Vezmi hadové kořenie a česnek i ztluc to spolu a věž tiem uštnutie. Nebo učiň takto: Vezmi truskavec. i píž ten nápoj ráno a večer. kterak máš pomáhati lidem. což buď. a zvláště proto. i směs to spolu a přikládej sobě na to uštnutie. Pak polož na tu bolest čistú bielú rúšku a na to ten polej tlučený i přivěžiž to jinú rúchú.Chirurgické lékařství (úryvek) Chirurgické lékařství (úryvek) Česko. napiš na lístku tato slova a nos je na hrdle a řiekej mu je nad ranú. ať by dále votok jíti nemohl. Nebo učiň takto: Vezmi vlaské víno. a toť vytáhne ten jed a tu bolest ukrotí. procedě to skrze rúchu čistě. Když koho uštne had nebo což kolivěk jiného jedovatého. Nebo učiň takto: Vezmi múchy obecné a víno a máslo. a toť ten všecken jed ven vytáhne. Nebo učiň takto: Vezmi mouchy a víno čisté a máslo i zetřiž to spolu a věž se tiem. folio 239 je vypuštěno 146 štíra] ſtiera 147 jestiť] geſtyſt – 69 – Výbor ze starší české literatury . vezma rútu. a toť vytáhne všecken jed z té bolesti. mitemhane. Černá. kteříž se blénu najedie. Hadové uštnutie Když koho had uštne nebo co jiného jedovatého. A ta se menují takto: Galgalice. štíra146. učiň takto: Vezmi jitrocel a ztluc jej s vínem a pí ten nápoj. ať by se ten jed nerozšel a nerozlil po všem těle a nepřišel do života. pak. buď. Praha. jakž budeš uštnut. i rozežviž jej dobře a přivěž sobě na to uštnutie. učiň takto: Vezmi kohúta živého i roztrhniž jej na poly a přilož sobě za horka na to [238r] uštnutie. Když koho had ukusí nebo štír145 nebo jakáž kolivěk věc jedovatá. kterážto se po zemi plazí. neboť pravie mistři. a budeš zdráv. a rozdavuje múchy. věž je na to uštnutie. Nebo učiň takto: Vezmi mateří doušku a vař ji v kozém mléce a pí ten nápoj a věž tiem uštnutie. Neboť to jest věc pokušená. a toť z každého uštnutie jed ven vytáhne. a toť ten jed vytáhne a bolest rozžene a votoku se rozjíti nedá. pavúka. že ihned. Nebo učiň takto: jestližeť se po tobě veliký votok rozlé. začátek 16. věž sobě tiem ránu také. a toť z tebe ten všecken jed vyžene a vytáhne ven. a toť každý jed mocně ven vytáhne. ktož jsú tráveni. že máš sobě zatáhnúti nad tiem uštnutím ten úd tuze řemenem nebo povrázkem. neboťcm[240r] ta věc sama spomáhá proti každému skousaní hada. Nebo učiň takto: Vezmi listie celidonové a zetři je čistě a rozpusť to starým pivem teplým. A jestiť147 k tomu lékařstvie svrchované. a toť léčí všeliké uštnutie a spomáhá těm. fumise. psa vsteklého. polej a volej dřevěný i zetřiž ten polej [240v] a rozpusť tiem vínem a volejem. že jest ta slova sám had člověku pověděl skrze zaklenie a  naučil lékařství [237v] tomu. století. učiň takto: Vezmi mozk kapúnový a přičiň k tomu málo pepře a vypíž to s sladkým vínem. signatura XVII H 23. jakoť mistr Galien praví. Nebo učiň takto: Vezmi 144 145 štír] Sſtier štír] Sſtier cm po foliu 238 následuje omylem folio 240. a mineť ten votok jistě. ztluc a klaď ji sobě na tu bolest. Ale toto máš věděti. kteréžto had nebo štír144 nebo jaká jiná věc jedovatá uštne. celimie. a budeš zdráv. [237r] Jedovaté uštnutie Tuto se pokládá naučenie mistra Galiena.

že ihned každý had umře. Pak posadiž mu baňky na ta miesta. a tak čině. i vobaliž to v čistý vosk a pozři to vcele nebo nadělej malých kulek a pozři je. úpor. Pak vezmi tvrdú kuoru chlebovú tak zvieci jako ty ranky. a vypoť se dobře z toho. kterak máš léčiti lidi. pak. A toť z něho všecken jed skrze pot vytáhne a tudyť zdráv bude. kirian. a polož na to kuoru. v kterémž jest bobrový stroj vařen. a když to snie. A též muožeš učiniti.Chirurgické lékařství (úryvek) bukvici a vař [241r] ji v starém pivě a pí ten nápoj často. Pominulý pes Tuto se pokládá naučenie mistra Avicenna. Nebo učiň takto. kdyžť se zsadí. [242r] A při tom jemu dej dryáku kventin. kdyžť kuoň cídie. [243v] Tuto se pokládá lékařstvie velmi misterné mistra Anzhelma. mastix a aloe a krve drakové i udělejž z toho prach a ten syp do těch ran. i nakladiž jich v dřevěný olej anebo pověs je. a budeš zdráv. učiň takto: Vezmi chrústy. Vsteklý pes Když koho vsteklý pes skouše. ten bielý. jitrocel. zavieže v rúšku. a potom jej věž touto mastí: Vezmi vosku libru a dřevěného oleje 6 lotuov a loje jelenieho nebo kozlového tolikéž. kyran. A toť ten jed vytáhne a tu zlú krev nakaženú rozžene. vezmiž rozchodník a mák i zetřiž to spolu a rozpusť. neboť jest převýborná ke všem ranám. Nebo [242v] učiň takto: Vezmi rozchodník i s kořenem a ztluc jej dobře a rozpusť to lítým octem a udělej z toho jako varmuži i dejž se toho napiti a spomožť jistě každému. Nebo učiň takto: Vezmi kořenie. až se namiesto zhojíš. věž tiem ránu ukušenú. Když koho vsteklý pes skouše. kastagan. rozpustě teplým vínem. skoroke. 148 149 ždmiž] zdymz vzteklého] wztekkeho Výbor ze starší české literatury – 70 – . učiň takto: Vezmi púšťadlo a rozřež jím ty rány. kafratan. i kladiž je sobě na rány. i namočiž ji v horký dřevěný olej. žeť od něho kosti v lejnu odejdú. a toť jest jisté a dokonalé. jakoť slove holubie nožka. vezma bielek vaječný. dělaje z toho flastry. polej. a zvláště se hodí proti skúsaní psa vzteklého149. vobale u vosk. nakladiž jich v teplé víno nebo u pivo i píž ten nápoj za sedm dní a maž sobě ty rány tiem olejem. Nebo učiň takto: Vezmi čekanku a ztluc ji dobře s bielkem vaječným a věž sobě tiem ty rány. Pak rozpustiž to spolu na tichém vohni a potom stav doluov a přičiň k tomu kadidla bielého a schovej. a tudy zbudeš štěnec hrdlem. čím chceš. Pak. ať velmi krvaví. kteréžto pominulý pes skouše nebo což kolivěk jiného vsteklého. zaživeť jeho beze všie škody. [243r] budeš zdráv. vezma májky. kteréžto máje měsiece na jesenu bývají. a musíť ven. ať se ta zlá krev ven vytáhne jedovatá. a kdyžť bude potřeba. lékaře krále uherského. jda do lázny. neboť to jest věc často pokušená. a dej nemocnému ten nápoj píti. a umře liť v člověku. jediné. Nebo učiň takto: Vezmi bukvici a ztluc ji s vínem i přičiniž k tomu málo medu. což nejhorčejší budeš moci. neboť to mistři pravie. i namočiž v něm koudeli a přivěž na to a nerozvazuj toho až do třetieho dne. kteřížto v sobě hada mají. bez srsti. a potom učiň takto: Vezmi bielé kadidlo. kterak máš pomáhati lidem. Napiš tato jména na sýru nebo na chlebu a dej je nemocnému sniesti: yran. Nebo učiň takto: Vezmi [244r] prach z hřebelce. nebo v octě. Pak. i vařiž je u víně a pí ten nápoj často. aby se jich holú rukú nedotýkal. a ztluka samu bukvici s olejem semenečným. rútu a rozchodník i ztluciž to dobře spolu a přikládej to sobě na ty rány. a budeš zdráv jistě. a potom užívej dryáku. a umřieť ten had jistě v tom člověku nebo z něho ven vyleze. buďto člověku nebo hovadu všakému. myrru. i naspiž jeho do vína a dej jej vypiti nemocnému. učiň takto: Vezmi starček. vezma kus sal armoniaku. Pak ždmiž148[241v] mu z nich v ty rány ten olej. učiň takto: Vezmi kozí krev a mléko kozie i píž to za nápoj ustavičně. i pozřiž jich pět oblo a budeš tratiti. Pak věž se tú mastí. kdežť jest skúsán. když kterému hadu přijde do úst sal armoniak.

A tak čině. připravě ty vejce. co jemu škodí. cožť se zdáti bude. anéz. a budeš zdráv. ažť počne hústnúti. Nebo učiň takto: Vezmi kozlík. i vařiž to spolu v starém pivě a pí ráno. A když to všeckno učiníš. zvaře lékořici a nastruže ji. dlúhého pepře 3 loty. pak učiniž takto: Položiž toho nemocného na lavici a nalí kozého mléka do čberu a vlož do něho rozpálené železo a pusť mu tu páru do úst a ihnedť z něho ten had vyleze. ať ten nemocný sedí v té vanně celý den. kterak máš pomáhati lidem. jakoť ruoži pálé. Pak. šalviji. i píž ten nápoj. neboť jest to věc jistá a často pokušená. lékařství}co Tuto se pokládá jedna správa a naučení mistra Galiena. a budeť vstávati. lékořici a skalný osladič151. a vždy jemu máš mazati podešvi noh. bielý benedikt. galgánu 3 loty. pak ztluciž je na prach a ten pí s horkým vínem ráno a večer. ať se z něho dobře vypotí. cožť jest dosti. a  vtluc je do teklíka i přičiniž k tomu tak mnoho soli a tolikéž másla a směs to v hromadu. slije s toho kořenie. a dej jí dobře jíti. vezma je opět z té smetany. fíky.Chirurgické lékařství (úryvek) Ktož má hada v sobě Ktož má hada v  sobě. i dejž mu se jich najésti do sytosti a nedej jemu potom píti. anebo když v něm něco hnije. jakoť slove lanýž. a schovej ji do čisté sklenice. Nebo učiň takto: Vezmi [247r] jelenie ledvinky vnitřnie a zkrájej je na kusy a usuš dobře. jazejček a starček. učiň takto: Vezmi bielé horčice 4 loty. ať velmi zlačnie. pak dejž jemu potom dryák. nechovalé. [245v] Ktož schne po všem životě a nevie. pak vezmi sladkú smetanu a vsaď do nie ty raky. kterak máš pomáhati [246v] těm. pak udělejž mu láznu v kádi nebo u vanně i mej v ní toho nemocného. cožť se zdá. pak. učiň takto: Vezmi raky živé [245r] nové. šalviji. pak ztluciž to u moždieři velmi dobře a přičiň k tomu stredu. pak píž tu vodu ráno a večer. neboť to bude jeho počištěnie u všech úduov. na kteréžto se ženy velmi hněvají a v nenávist je mají. Pak dejž mu píti tento nápoj: Vezmi benedikt [246r] červený i s kořenem. a budeť zdráv. cožť nejdéle bude moci strpěti. pak nadělejž z nich mléka a vař v něm čistú zelenú šalviji i píž ten nápoj ráno a večer. pak vařiž to u březové vodě a přičiň k tomu málo omanu. a nechej. Ktož schne po všem životě Nebo učiň takto: Vezmi mandlí a připraviž je jako ku polévce. pak nedávejž tomu člověku jiesti150 ani píti. prvé bez púštěnie krve. řecké víno. Tuto se pokládá naučenie mistra Galiena. učiň takto: Vezmi vajec. i vařiž to spolu v octě. a namoče v tom rúšku. jakou je psána poznámka na dolním okraji) co marginální přípisek pozdější rukou – 71 – Výbor ze starší české literatury . bratra jeho peského a sodomského. a to čiň ráno a večer. i vařiž to spolu na tichém vohni. dejž jemu púštěti krev z hlavné žíly z obú rukú. A potom pí. ať vosáknú a tu vodu z sebe vylkají. najdeš zase k svému zdraví. kteřížto po nemoci schnú po všem životě a vadnú. ani jez. Když kto ženského diela dělati nemuožcn {Mistra Lotra a Rufiána. A budeť pan tovaryš slúžiti. A tu vannu máš sobě po několikrát činiti. učiň takto: Vezmi yzop. i obiniž jí sobě hlavu a usni v tom. belšán a yzop. pak zsekejž je drobně a napal z nich vody týmž obyčejem. jelenie hubky. ať se jie napijí dobře. a budeť zdráv. 150 151 jiesti] gyeſſtie osladič] oſladyz cn škrtnuto (zřejmě stejnou rukou. zvaře skořici a vystudě. nechajť dobře osáknú na tom řešetě. ale píž to skrovně. pak užívejž toho konfektu s dobrým vínem na noc a nepí po tom viece. což nejdéle budeš [244v] moci. a vsaď je do řešata. což nejhorčejší budeš moci. a to vždy jedinú lžičku. a potom čistě schovej. kteřížto ženského diela dělati nemohú. 3 loty a poleje.

i ztluciž to všeckno na prach a směs se stredem a vař to spolu na tichém vohni a užívej toho s dobrým vínem. skrze to úd zemdlí na jeho přirození. učiň takto: Vezmi ledvinky a mandy jelenie i vařiž to v dobrém víně i píž ten nápoj na noc horký. [249v] i píž ten nápoj. i proleziž skrze ty hace tú dierú po třikrát. ten přešti. ztluciž jej na prach. a některým také. a to v čem chce. a staneť pan tovaryš jako roh. učiň takto: Vezmi posek býkový a vlož jej do horké peci po pečení chleba a nechej jeho tam schnúti přes noc. od jednoho konce do druhého. musíť se pan tovaryš zbúřiti. a budeť dobře tvá věc státi. Pak. to kořenie. směse jej s medem. jakoť mistr Křišťan vypisuje. neboť ta věc všeckny žíly zemdlí a nakazí. jakožto pravokrevní a lidé studení a ozhřiví. a potom jdi k vozu a u kteréhož kola nalezneš zákolník. zázvoru. tak ihned semene zbudú a skutku nedokonají. a rozřež je nadél. kterýžto na mezech roste. Pak přičiň k tomu prachu z dlúhého pepře. a tak čině. ihned ten úd sílu a [249r] moc stratí a zase zemdlé. v kterých chodíš.Chirurgické lékařství (úryvek) Ženské dielo Ktož nemohú ženského diela dělati. galgán. rútu a oman. A na tyť muže ženy nebývají laskavy. 152 nezasluhují] nezaſſluhy Výbor ze starší české literatury – 72 – . a zvláště z mladosti. jakž se jediné ženy dotknú. A  někteříť mohú toho diela dosti učiniti. A někteří jsú také tak chlípní a chtiví. přičiň k tomu prachu. zvaře mátu. polej a čibr. žeť k tomu dielu za nic státi nebudú. což na něm [250r] nalezneš. dlúhý pepř. Nebo učiň takto: Vezmi několik vajéček mravencových u mravišti a rozetři je čistě a rozpusť to vínem a vypí nebo v něčem sněz. a některým také. Ženské dielo A některým také pokaženie údu pochodí. a některým skrze rozličnú příčinu. Také máš znamenati. žeť síla a moc mužského konce nejviece záleží na mužském semeni. a  tak čině. i píž to [247v] na noc a zmaž sobě lono i nároky olejem horčičným anebo žlučí kance divokého anebo sádlem jezevčím. bielú horčici. neboť jest věc jistá a pokušená skrze pana Protivu Medka. učiň takto: Vezmi hace. naučenie mistra Křišťana. budeť kokeš kokrhati a dobře pracovati. čibr. A  kdyžť by se to přihodilo. peltrám. budeť hahá. a  staneť křechkost bezděčného semene tečenie. i udělejž z toho prach a směs jej s medem i užívejž toho na noc s vínem. Ženské dielo Ktož nemuož pěkným slúžiti a má mdlého pomocníka. ztluka bielý pepř. i  vypíž to v  teplém pivě. majíce na sobě velikú chtivost a křechkost. a jakž jeho muž odbude. že v tom skutku často s ženami nebývají. A budeš moci hýbati. neboť od toho úd velmi mdel bývá. Pak. lečť jim baby zadělají. Nebo učiň takto: jdi ve čtvrtek do slunce k zvonu a struž z toho srdce. procedě čistě. a budeť tovaryš vstávati. i směs to v hromadu. lékořici. neboť to úd mužský zdvihá a jím hýbá. z galgánu. neboť nezasluhují152 prebendy. kterýžto v sobě moc dlúho zadržují. Pak vezmi bedrník a vař jej v dobrém víně a. žeť by tě pan baba opravil. zvaře bedrník u  víně. že v sobě moc přirozeného údu a sílu pokazie. a přičiň k němu dlúhého pepře a zázvoru i píž to s dobrým vínem horce na čtítrobu a jez rád rejži. kteřížto přes moc to dielo dělají. i protož takový má užívati. Nebo učiň takto: Vezmi vstavač. bedrník. Pak vezmi břečtan zemský a zvař jej u víně a procedě i vespiž toho pachu v to víno i píž to horké na noc a maž sobě nádobie vejci mravencovými nebo mozkem z vranie hlavy. i užívejž v tom nápoji bobrového stroje. žeť jsú mnozí nedostatci mužského přirozenie a žeť to pochodí rozličně. [248v] bobek a sémě kopřiv velikých. Nebo učiň takto: Vezmi lněné sémě a zsuše ztluc na prach a prosej čistě. některým od přirozenie. nebo máš znamenati a věděti. neboť ty mají v sobě semene dosti. počna po hlavě. a byť z mladosti nebývalo. Nebo učiň takto: Vezmi vstavačové [248r] kořenie.

jiež. Nebo nadělej prachu z toho a užívej jeho s dobrým vínem. a ztluc to spolu na prach. i kámenť náramně lomí a mocně jej vyhoní. stisknúc nohy v hromadu. [251v] Když chceš komu učiniti. 153 cp zbouříť] zbarziet zde písař omylem začal psát „nemo…“ Výbor ze starší české literatury – 73 – .Chirurgické lékařství (úryvek) Nebo učiň takto: Vezmi rubáš a oblec se veň naruby a diž ve čtvrtek ráno do slunce na most dřevěný. pod kterýžto voda živá teče. a budeš zdráv. Pak užívejž toho kořenie ráno a večer. neboť jest k tomu lepšie nežli suchá. i rozpustiž jej z ženým vínem a vypí to na čtítrobu. pak. kteřížto klánie u bocéch mají. učiň takto: Vezmi mléko [252v] a med. Pak dejž jí ten nápoj píti. učiň takto: Vezmi 9 mravencuov nebo 40 a zvař je u vodě. kterak máš pomoci ženám k smilstvu. a to proto. i zetřiž to na prach a pí po tři dni s studenú vodú. kteréžto nikdy muže k  skutku nežádají. a nebudeť moci nižádného smilstva. a budeš mieti chut smilstvo ploditi. Nebo dej jí rútu s vínem vařenú. kdyžť jí jejie nemoc přestane. kterak máš léčiti lidi. pak dejž mu to vypiti. kteréžto smilstvo přinášejí. a toť v každé ženě všeckny smilné žíly vysuší. Nebo učiň takto: Vezmi vodnú mátu i močiž ji u vodě tři dni a tři noci. Ale to máš věděti a znáti. a mineť klánie jistě. pak vložiž to sobě žena v hanbu a lehni s tiem. dokud živ. neboť jim přirozenú horkost odjímá a hasí. a staneť jí zapálenie smilstva jistě. pak vomočiž v tom lněný rub a klaď sobě na bok. [251r] pane bože. Ale kdyžť by se žena smilná od přirozenie dostala. Nebo učiň takto: Vezmi múdce liščie i zetřiž je čistě a rozpusť vínem i dejž jí ten nápoj vypiti a zbouříť153 se v ní všeckny žíly. Tuto se pokládá naučenie mistra Křišťana. ve čtvrtek. Kterak máš ženu k smilstvu zbúřiti Tuto se pokládá naučenie mistra Křišťana. a toť staví v každém člověku klánie. i dávejž ten ná[250v]poj ženě píti. neboť to jest věc pokušená na mnohých. muožeš li mieti zelenú. a staneť každé klánie. Ženský nesyt Nebo učiň takto: Vezmi bukvici a zelenú pšenici i vařiž to u víně i píž ten nápoj. a budeť. učiň takto: Vezmi petruželné kořenie a zvař je čistě v řiečné vodě. učiň takto: Vezmi semene rútěného dvě čésti a  jednu hřebíčkuov. kteřížto vnitřnie votoky mají anebo kteřížto skrze otrávenie velmi otekú. a staneť chtivost smilstva. zachovej. Nebo učiň takto: Vezmi ředkev a ztluc ji dobře. Tuto se pokládá naučenie mistra Avicenna. kterak máš pomáhati lidem. pro kteréžto člověk mluviti nemuož. štiž skrze ten most do té vody a učiň to pořád po tři jitra. neboť v něm rozvieže všeckny speklé věci a učiní člověka zdráva. zhřejž to dobře spolu. Ale v ženách ta věc mokrostí hýbá a onyť pro mnohé mokrosti mužuov k skutku žádají. učiň takto: Vezmi kuoru s melé dubového i nadělejž z nie prachu. ploditi s nižádnú osobú. tať slove nesyt. žeť ta věc mužom smilstvo uhašuje. Nebo učiň takto: Vezmi hadové kořenie a mateří dúšku i vařiž to u víně a pí ten nápoj ráno a večer. vezma toho prachu jako jádro malého ořecha. a uhasíť v  tobě chlípnost smilstva. a toť stavuje a léčí klánie [252r] a odjímá trávenie a stavuje súchotiny a krotí závrat v hlavě a běhavku velikú a dnu mocně zahoní a jiné rozličné nemoci a neduhy léčí a stavuje a jest lékařstvie pokušené. Klánie u bociech Ktož má klánie u bocéch. u pátek a v sobotu. Nebo učiň takto: Vezmi čekanku a  ztluc ji dobře a  zvařiž to s bielým octem. Pak píž tu vodu. učiň takto: Vezmi bzový květ a topolový. aby nikdy nemohl smilstvacp ploditi. Nebo učiň takto: Vezmi vepřová lejna a zhři je dobře i kladiž to sobě na srdce.

neboť ta věc léčí a hojí každého. i píž [253v] ten nápoj. i držiž ji sobě na jazyku. zázvor. A toť každý otok zahoní. a budeš zdráv. a mineť každý jistě. Nebo učiň takto: Vezmi šalviji a polej a rútu i zvařiž to spolu a užívej toho nápoje ráno a večer. pepř. totižto zlá pára. pak. a toť ten otok splaskuje a nežity a neštovice na jazyku léčí. Slezena oteklá Když komu slezena oteče. ažť bude husto jako kaše. pak mažiž sobě tiem jazyk často. učiň takto: Vezmi sal armoniacum. a toť zahoní každý votok tělesný a jest tak užitečné jako dryák. – 74 – Výbor ze starší české literatury . kterážto jde v hlavě a pochopuje svú nemocí hlavu na poly. Nebo učiň takto: Vezmi rútu a vař ji v silném víně. a budeš zdráv. i vařiž to všeckno spolu u vodě. Pak. peltrám a horčici. Emigrania Ktož má votok v hlavě u mozku. ječnú múku a mléko. i kladiž ji sobě na bolest. a hryzenie a vřenie u břiše staví. kterýžto přijde po púštění krve. Ale nejprvé pusť sobě krev z  hlavné žíly a potom se maž. a mineť každý votok. a toť zahoní každý votok slezeny. učiň takto: Vezmi miezku polyňkovú a směs ji s medem. Pakliť komu jazyk oteče. jediné v ustech držeti a ven vyplívati. Pakli budeš mieti nežit na jazyku nebo jakú neštovici lítú. a potom kaž sobě pod jazykem krev púštěti. a mineť jistě. a sloveť podagra a česky hřeben. A toť také zahoní tu nemoc. Ale nemáš té vody požérati. i dělejž z toho flastry a klaď sobě na otok. kterak máš léčiti a odehnati otok žíly. muškátový květ. učiň takto: Vezmi mateří doušku a vař ji s octem a pí ten nápoj.Chirurgické lékařství (úryvek) [253r] Vnitřní votok Pakliť kto velmi vokolo srdce oteče. a budeš zdráv. kterážto nemoc slove emigrania. učiň takto: Vezmi rútu. a máčeje v tom plenku. Tuto se pokládá jedno lékařstvie. a budeš zdráv. polynek. komuž plíce a játry otekú. pak vařiž u medu. Nebo učiň takto: Vezmi čtyři diely šalvije a jeden hadového kořene. vezma té vody v usta. smiešeje s vodú. bielú múku a stred i [255r] udělejž z toho flastr a klaď sobě na otok. i užívejž toho ráno a večer. jakoť v nohách bývá. i směsiž to v hromadu. Nebo učiň [254v] takto: Vezmi kořen kopřivný a ztluc jej dobře a polož sobě na břicho proti slezeně. a  toť zažene každý [254r] votok z  jazyka a  uléčí jej rychle a uzdraví namiesto. Pakliť komu rameno voteče. kterýžto pod žebry stojí. i stluciž to spolu dobře u moždieři. suol. zřeje to na pánvici. učiň takto: Vezmi volej a máslo i mažiž se tiem a naspi na to popela z jívového dřeva. učiň takto: Vezmi miezku opichovú. učiň takto: Vezmi aloe a ruožený volej i  směsiž to v  hromadu a  maž sobě tiem hlavu.

a nedomnievaj se toho. koliko chtie. že sme od povětřie a od větruov velikú překážku měli. a druhé. jenž se jmenuje Hlava zelená. kteréžto hodně mají nazvány býti Novým světem. Potom. signatura DR IV 37/a. že jest nepodobná věc k mluvení. jenž se již nynie jmenují ostrovové Velicí kanarytští. Editor: Pavlína Zápotocká. I ženy i mužie. Ti lidé nemají nic zvláštnieho. že by sobě malé dierky provrtovali anebo že by toliko po jedné dierce na tváři měli. V chodu jsú rychlí a svobodní a veselé tváři. nedaleko od břehu odjieždějíc. [3r] abychom ohledali ten Nový svět. nebo ženy jejich jsúc nad obyčej smilné. a tak se zdají náčervení. nebo ani od Ptolomea. když to zvieře ukúsí muže v konec. ani litery mají ani kněh ani vědie. A když jsme [3v] ten ostrov objiežděli. že mužie mievají konce nadobyčej tlusté. A  přijeli sme k  jejich břehóm sedmého dne srpna měsiece léta páně tisícieho pětistého druhého. kterak do těch zemí přišli. zajisté by se podivil tomu. i  jeli sme s  velikým úsilím a  prací a  s  velikým nebezpečenstvím a  s  strachem LXVII dní. Prosím. A tak od hory. nalezli jsme tak mnostvie lidu. mramorovým kryštalem a alabastrem mistrně připraveným. že na samé tváři měli po sedmi dierách tak velikých. jakož se já domnievám. Protož o našem vyjetí do těch zemí a o mraviech těch lidí tutoť chci psáti. ale tvář svú sami sobě kazie a škaredú činie. čti s pilností. A  tu sme vpustili kotvy. neb sobě provrtují líci. mnohokrát jsme scházeli z korábuov na zemi a přátelsky sme s těmi lidmi obcovali. kteráž od Ptolomea nazvána jest hora Múřenínská. všichni nazí chodiechu. ale již nyní od našich jmenuje se Hlava zelená a múřenínským jazykem Beseghyce. Strahovská knihovna. Žádných kosteluov nemají. nebo ženy neprovrtují sobě než to[4v]liko uši. nejsú také ani modloslužebníci. Toliko žen sobě pojímají. ani od jiného kterého starého mudrce jest o  nich taková řeč ani památka učiněna. i  ukázal nám ty nové země. tehdy jemu nadobyčej velmi oteče a bude tlustý. A to jedno proto. žádného řádu nezachovávajíc. rozestřevše větrníky. jeden každý sám sebe jest pánem. tolikrát se s ženami rozvodie. I  poradivše se jeli sme okolo toho ostrova k  východu slunce. Aby svú chlípnost nasytily. pysky. ale kterak se kolvěk narodie. neb mají nějaká malá zvieřata a ty přisazují k údóm muským. Také se domnievají. měsíce máje se třími koráby. že žádného jiného lidu na světě není kromě než o[5r]ni sami. Bez krále sú živi. A kolikrát chtie. neb sem já mnohé vídal. ale všeckny věci sú jim obecné. tak až do smrti chodie. že sme my jeli viece než tisíc a osm set mil vlaských. Těla sú velikého a dobře zpuosobilého a jsú náčervení. žádného zákona. A lid ten bieše tichý a přívetivý. majícieho v tváři své sedm drahých kamenóv jako prst dlúhých a tlustých a v pysku sedm. Kdyby viděl věc tak neobyčejnú a potvornú. Mají také jeden obyčej velmi mrzký a k věření nepodobný. neb sú všichni pravili a psali. umějí učiniti. že sme blúdili. A tak. Potom sme jeli po moři na západ slunce až k hoře. Plzeň 1503–1504 (?). že již tam žádné země ani světa viece není. Potom líbilo se pánu všemohúciemu. ale jakož se já domnievám. a tak. [4r] neb nazí chodie a bývají od slunce spáleni. [2v] Alberykus Vespucius Vavřinci Petrovi de Medicis pozdravenie.Spis o nových zemích Ameriga Vespucciho (úryvek) Spis o nových zemích Ameriga Vespucciho (úryvek) Česko. vyjeli jsme z země hispánské dne XIIII. jenž nás mnohokrát zase navracovaly. i  přijeli sme k  jednomu úhlu k poledni jako tři sta mil vlaských. Ale však protož – 75 – Výbor ze starší české literatury . člověka. že do každé prst vešel. a to proto. Mají kštici a vlasy dlúhé a černé. Léta božieho tisícieho CCCCCI. A tento jest obyčej toliko mužuov. nos a uši. žádnú stránku těla na sobě nepřikrývajíce. Již v minulých dnech psalť sem dosti široce o navrácení svém z nových zemí. Praha. až do těch nových zemí jest viece než sedm set mil vlaských. Ale zklamáni jsú všichni při svém domnění. tisk: Mikuláš Bakalář. A  jeli sme k  poledni ustavičně celých XVI měsiecuov skrze ostrovy Šťastné. když sme vešli do těch zemí a na ty ostrovy. A ty diery zacpávali sobě drahým kamením.

Všichni stromové sú tam vonní a všichni z sebe gumi a olej vypúštějí. proti slunci stojící. že u prostředku těch zemí jest velmi mnoho zlata. neb sem viděl já a mnozí jiní tam bielú duhu o puol noci. neb poněvadž sú masnaté. a jest tak zdravý jako u nás puolnoční. Není mezi nimi žádných kupcuov ani kupectvie kterého. aby ty své zlé obyčeje opustili. Mnohé boje mezi sebú činie. kterýž byl nastal. Málo dště tam prší. Země jejich jest velmi úrodná a plodná. Byla nám to divná věc. ale však těla sú ušlechtilého a čistého. A viděl sem tam mnohé ovoce k našemu ovocí nápodobné. Starší navodie mladších k boji a ukrutně se sami mezi sebú mordují. Toto také zamlčeti nech[7r]ci. nepoddadieli se králi hispánskému. neb mají městečka a vsi dvema řady ustavené. Viděli sme tam také ten den měsiec. namlúvali jsme je. že tam neveje než vietr polední. že jeden snědl syny své i ženu. nedveduov a jiných hrozných zvieřat. tehdy oni zstrašili se strachem velikým. A poddali se moci krále hispánského. že na nebi jest všecko dobré. od koho ten nesmrtedlný život očekávají. Ženy jejich. neb v jejich lesiech jest mnoho lvuov. ačkolvěk i mnohé děti některé mievaly. ale k našim semenóm velmi nepodobná. než každá měla i břicho i cecky jako panna. z něhož oni chléb pekú. Item byl sem v jednom městečku XXVII dní. A když se jich kto otieže. kteřížto i slíbili nám. Den srpna měsiece jest tam XVIII hodin dlúhý. A vězně. a najviece tři anebo čtyři hodiny. která by měla cecky slabé anebo břicho zvraskalé. Ale my. mající mnohé hory a údoly a veliké a utěšené řeky. jenž pocházie z porušeného povětřie. Jsú také tam byliny a kořenie ro[6v]zličné. A pravili sú nám. oni odpoviedají. vždycky nahé chodie a jsú velmi smilné. že když sú najprvé nalezli ty země a když přistáli s koráby k těm ostrovóm a když vyšli mužie zbrojní z korábuov. širokých a hustých lesuov. jistější byl. Pravie také.Spis o nových zemích Ameriga Vespucciho (úryvek) věřie. že nevědie. A jejich položenie jest k poledni. Nikdá tam moru nebývá. coť pravím. chtiec je mordovati. A když k boji jdú. nazí a nezbrojní. – 76 – Výbor ze starší české literatury . Rádi na ryby chodie a jejich řeky velmi sú rybnaté. Povětřie u nich vždycky jest povlovné a zdravé. A pravím viece. jakož by se někto domnieval. Ta řeč Arestotilešova a všech mudrcuov jiných v těch zemiech miesta nemá. Tam nebe a povětřie z většie strany vždycky jest jasné. Mají také mnohá semena. pokudž jsme mohli. Tam stromové bez štěpovánie utěšené ovoce nesú. A mezi jiným masem tělo člověčí jest jim obecné. Jejich braň a zbroje jestiť lučiště a mají střely z trstí na tlustšiem konci zaostřené. kteréž z boje přivedú. viděl sem. a tak ti lidé. ničímž svého těla nepřikrývají. že sme žádné neviděli. A tu jsem viděl v do[5v]mích těla člověčí slaná vysíce. jako u nás slaniny vešejí. Item praví Arestotileš. že duha jest oblak mokrý. že po tomto životě budú mieti život nesmrtedlný. chovají a bijíce jedie. hnedky se sám nějakým kořením uzdraví. A aby. jakož sme napřed pověděli. že chtie to učiniti. a ač kto z nich někdy bude nemocen. ani která nemoc. Žádného tam kovu není kromě zlata. Viděl sem také člověka a mluvil sem s ním skrze znamenie. A věřím. Nechodie rádi na lov. že se oni divie. kterýžto viece než tři sta lidí bieše snědl. z větší strany přikrývají hanbu svú. Mají také mnoho perel. nesmějí do těch velikých. proč my nepřátely naše nejieme. A nejsú tak mrské. Jsú [6r] živi sto let a padesáte let. i tudiež všichni jiní mudrci.

vysmažiž. zsekaje čistě. Potom tam daj čistého medu nebo cukru. nařežiž k tomu mandlov. vlož je k mandlom. vložiž medu do kotla čistého. přisoliž. ať zevrú. protiehniž skrze hartuch. ať vrú. coť by se zdálo. zdá liť se. Zadušenina z výmena Vezmi výmena. květu nemnoho. takto Přistav. Zadušenina z rakuov Najprv přistav je. Pak řecké víno zpera. Potom udělati na ně jíchu z řeckého vína v moždieři a přidaj topénku z bielého chleba. i dajž kořenie – pepř. Knihovna Národního muzea v Praze. A potom povaře. a zdá liť se. přistaviti k ohni a vložiti ty ptáky tam. Pak vložiti ty zsekané hlavy tam do toho kotla a miešeti. do nového hrnce vlož. kterak mají dělány býti. budeš mieti dobrú šalši. dajž do toho. usušiti čistě černě. maličko přisol. krom šafránu. hřebíčky a květu málo. Peciž v másle neb v sádle. jest li v sobotu. aby vystydla. přisol. pak rozpusť dobrým vínem aneb vlaským. pec v másle. Kto by chtěl dělati hlavy skládané. učině. přisol je154. zlúpě čistě. aby zevřely. a zdá liť se. v pánvi rozpustiti s vínem a procediti. dajž kořenie všecka. přisol. jediné kožky ztluc. Dajž do nich cukru nebo medu. Praha. odbeř všecko od kostí maso a mozk k tomu. dajž pak kořenie všecka. aby vystydla. pak ta výmena zřezaná vlož tam. tehdy [2r] v sádle. A potom vložiti do presu anebo pod prkno a přiložiti kamenem. prosekajž to spolu. století. když by chtěl na mísu dáti. signatura I H 51. a najprvé o zadušenině Najprvé odpéci a osoliti a jíchu z řeckého vína učiniti a z bielého chleba. máš li jíchu hovězí. vlo[2v]žiti to čistě do rúchy plátna nového. Pak tu hlavu polej tú jíchú. namiesto přebeř je a [1v] zsekaj čistě koséří.Kuchařka (úryvek) Kuchařka (úryvek) Česko. přistav je. a potom obeř s nich srsti a potom přistav zase. aby vřeli. Ale proceď to skrze sítko nebo plátno. skořice. A když všecka kořenie dáš. pak nařeže mandlov a řeckého vína zpera. povařiž a daj studené neb horké. jádra vybeř. zázvor. a zdá liť se. přisoliti. zřež je dlúze a drobně. jakož prvé o tom dotčeno. že by vřel. též i z řeckým vínem udělati a tu jíchu vložiti do nového hrnce čistého. a rozpusť vínem dobrým. Pakli jiného dne. což najlépe muožeš. a zahřej med dobře. rozpustě octem dobrým a naklada zázvoru a skořice. směsiž to spolu. vezmiž šípky ruožené a ztluc v moždieři. [1r] Chceš li mieti červenú šalši. zázvor. skořice. aby sladko bylo. skrze hartuch protáhna. pak to vlož do těch hlav. Černá. pak ji tlúci s řeckým vínem neb třieti. A pak zsekaj na čistém štoku a. a vespiž mandly a řecké víno. Potom zsadiž je s žlútky čistými. dajž k tomu žlútkov surových. pak oceď je a oblup jim klepeta aneb samy kožky. Pak mandly. cožť by se zdálo. Anézu. pak aby vařil dlúho. schovajž. sekaj to kosieřem. Editor: Alena M. kmínu. Pak nazajtřie krájeti jako topenice a dávati to na mísu a udělaj na to jíchu týmž obyčejem jako na zadušeninu. že by tuho bylo. Potom vyklada ven. udělajž na to jíchu z řeckého vína. aby nepřihořalo. 154 je] gim Výbor ze starší české literatury – 77 – . A když uvrú. aby čistě vystydlo. ať vrú. Počíná se spis o krmiech. vypeka zřežiž na kusy. aby se mohlo držeti. pak kořenie – pepře. nařeže madluov. že by rozvieraly. řeckého vína a zpec. začátek 16.

miešej chutně. nech. tluc to spolu v moždieři a prosej skrze sítko. aby bylo husto. a přidati topének z bielého chleba. pak protiehni skrze hartuch i vlíž je do čistého hrnce nebo kotlíka. A dáti k tomu švestek nebo povidl. ať vře spolu. dajž kořenie svrchu psaného a vlož másla tiem drahnějie a medu. když se ssadí. Pak vezmi čisté rejže. a medu daj. aby je třel čistě. že bude jako mouka. Potom to rozpustiti dobrým vínem. protáhniž skrze hartuch a přistav k vohni. coť by se zdálo. scediž s nich [4r] tu jíchu i ztluciž je v moždieři. A když bude vřieti. aby bylo černo. dáti cukru aneb čistého medu. hřebíčkov a málo květu. Jinak v den mastný Udělaj hustčí a přidaj čistého másla. jako by mohla býti jícha velmi hustá. Pak to rozpustiti vlaským nebo jiným dobrým vínem. aby bylo sladko dobře. natluciž koliandru. přistav je u víně aneb v čisté vodě. jestliže by bylo v postný den. Pak rejži. Potom. i zavařiti je tou moukou. odstav od ohně a vlí vajce tam a daj na mísu. Pak mandluov nařezati dlúze a drobně a vložiti do té kaše. a přičiň k tomu jalovce. nech jich. miechajž dobře. coť by se zdálo. odstav ji od ohně a daj ji na mísu. miechaj chutně. dajž tiem více chleba. A jakž se ssadí. obvaře v čistém moždieři neb zetři v pánvi. Vořechová kaše Vybera jádra. ažť bude husto. hřebíčkov. Kaše vinná a černá Vezmi čistého chleba bielého a jej usušiti černě. Pak když se koli zsadí. aby se nesrazilo. Pak daj medu neb cukru tam. Ale když budeš vrtieci léti. Kaše z suchých hrušek Vypera hrušky. ať zevrú. přispiž trochu mouky a  protiehni skrze hartuch. protiehni ji skrze hartuch. nalíž vajec. tak nevelmi hustě ani také žídce. Kaše mandlová studená Vezmi mandlov. pak jader povařiti málo. anézu a kmínu loučnieho i vlaského. cq „do té kaše“ zapsáno omylem dvakrát Výbor ze starší české literatury – 78 – . pak protáhni skrze hartuch a daj medu i vař a daj čistého voleje nemnoho i vař a daj na mísu. ať jest sladko. přidada vína a natepa vajec. což by se mohlo ssaditi.Kuchařka (úryvek) Kto chce dělati hlavu z srních hlav Též obrané vařiti je dlúho v hovězí jíše a též obrati z nich maso a mozk a vložiti do moždieře a tlúci. co by se [3r] zdálo. Potom vsyp do té kašecq nemnoho. Do té kaše kmínu vsypati. rozpusť je čistú vodú. Pak to oblúpě vlož do té kaše. Jinak s máslem Vezmi vína dobrého. aby bylo dosti. daj na mísu. A vlož řeckého vína a vlíž tam vajce ta. a nabiti vajec. pak vlož tam sádla a daj kořenie – pepře. a ztluc je čistě. skořice a květu málo – a dřevěného oleje vlíti nemnoho. I procediž skrze hartuch do čistého kotlíka. A potom daj na mísu. pak prosieti ji skrze sítko čisté. ať vrú dlúhú chvíli. zázvor. rozpustiž to dobrým vínem tak. že by se mohla s nich kuože doluov slúpati. a vrtěti a procediti. protiehniž to skrze hartuch. a když bude vřieti. ať jsú málo hustčie než kravské mléko. zpera i prosušiti ji i ztlúci v moždieři. ať nepřihoří. aby se nesrazilo. a kořenie – pepř. pak vařiti u víně a přiložiti švestek. Když dobře budú.

I vezma řeckého vína. rozpustíš 155 cr vařiž] wawrziz pravděpodobně vynecháno slovo Výbor ze starší české literatury – 79 – . dajž tam vína řeckého. daj na mísu a přisol. dajž kořenie všecka. daj šafránu.Kuchařka (úryvek) přebera ji a zpera. ať vyvrú všecky. Chceš li mieti žlutú. coť by se zdálo. Pak vystuď je čistě. zdá liť se. A když to ztlučeš namiesto. Kaše z zvěřiny takto se má dělati Vezmi jeleninu kýtní. přilíž trochu malvazie nebo vína. Nechaj jie. nasuše topének z  bielého chleba. dajž k tomu cukru anebo medu. A vezma čistý rendlík. nalí dřevěného oleje. A když se koli zsadí. Vezmi cukru nebo medu. zahřej jej dobře. udělajž mandlové mléko. peciž to poznenáhlu na malém uhlí. když toho bude s mísu. vlíž ji na cínovú mísu. nechť potom povře. když se upeče. vložiž do nie cukru. dajž kořenie – pepř. skořici. coť se zdá. Kaše fíková Přistav fíky u víně neb v malvazí. tluc v  moždieři a  rozpusť vlaským vínem anebo malvazím. což se bude na něm srážeti. ať spolu vře. Kaše brunátná v mastný i v postný den Vezmiž čistých jahod nebo višeň černých. Kaše z játr volových Vezmi játry a vař je v hovězí jíše. ať se nesrazie. ztluc je v moždieři. Kaše maková Zpeř jej čistě a zetři. A zdá liť se. dajž voleje dřevěného. což by se zdálo. směsiž to spolu. vlíž do kotla a. a protiehni skrze hartuch. A když zetřeš. potom tu kaši řezanú polí tiem mlékem a daj na stuol. přistavě k vohni. a když [5v] uvře. zpera čistě. Chceš li žlutú mieti. vařiž155 je. ať jest sladko. zalíž vokolo krajiev volejem horkým. že by husto bylo. vosol ji a daj na mísu. vlíž tam. pokládaj vrstvu a druhú chleba sušeného. když bude vřieti. odstav od ohně a potom daj na mísu. nech. v  čem si fíky vařil. potom vondaj do čistého kotla a dajž do toho cukru nebo medu. vař v čistém víně. daj na mísu. anézu tlučeného. ať bude jako mléko. vlíž tam ta vajce a miechaj. nalíž vajec. Pak dajž kořenie k tomu – pepř. A zsuše čistých topeniček. nebť jest nesporo. a sádla čistého nalí. zázvor. zázvor. nalíž vajec. naspi tam jalovce. když bude zvierati. rozmočiž v  tom. hřebíčky. rozpusť jej teplú vodú. A  když plnú nakladeš. mandlov i zřež mandly čistě a zpeř u víně. a přikryj horkú pokličkú na vohni rozpálenú. Protiehniž to skrze hartuch. ať zevře. Pakli chceš. anézu tlučeného. hřebíčky. dajž do něho cukru a nechaj. Potom daj kořenie svrchupsané. Pak. přidaj šafránu. Potom protiehni skrze hartuch. vosole pec na rožníku. Potom vocedě ztluc v moždieři. udělajž toho. nasuše čistého suchého chleba. chceš li omasť. květu málo. daj na mísu. protluciž ji v moždieři i prosej skrze sítko i zavař [4v] tou mukou tu kaši a vař. skořice a květu málo. potom ji krájej a klaď na jinú mísu. vytáhniž to skrze hartuch. A když bude dobře. vondajž to do čistého kotlíka. zhřeje víno […]cr nebo vlaské. nechajž. ať se vycedí. ať čistě vystydne. aby hustá byla. [5r] Mazanec Učině všecko dřieve řečené. aby toho nespálil. omáčej v tom. Pak protiehni to skrze hartuch. vondajž do čistého kotla. což by se dalo. dajž do toho medu a[6r]nebo cukru. zbierajž to do sítka.

Kuchařka (úryvek)

a protiehni skrze hartuch, ať jest nehusto, ani velmi žídko, dajž pak kořenie – pepř, zázvor, skořice a květu nemnoho. Potom vezmi čistého chleba bielého, nastruž a prosej skrze čistý duršlák. Vezmi anézu a  kmínu, ztluc to v  moždieři, nasypiž do té kaše ten chléb, vařiž a miechaj, ať se nesrazí. Potom daj na mísu.

Kyselice z vepřových neb z telecích paznehtuov
Telecie přistaviti a vepřové vopáliti, potom povařiti, což by mohlo býti napoly, i vařiž je potom u víně tak dlúho, ažť otevrú všecky [6v] kosti, když pak dobře rozevrú, mútví protiehni skrze duršlák, i co kostí zuostane, vymec ven. A co toho, ztluc to v moždieři. Pak čistých topeniček, spále na tichém uhlí, usuše, ať jest černé, vlož tam, ať jsú spolu stlučeny. Vezmiž švestek aneb povidl, protiehniž skrze duršlák, vlož k tomu, pak toto z moždieře vybera, ať s tiem zevře, a potom to protáhni skrze hartuch, vondaj do čistého kotla, vezma medu čistého, coť by se zdálo, ať by sladko bylo, i nechajž toho, ať vře, i dajž kořenie všecka k tomu, a vespi tam kmínu i jader, pomaže necky medem, vylí na necky, ať ustydne. A potom studené řež přes necky a pospi zázvorem nebo skořicí a daj na mísu.

Kyselice z líňov
Vezmi líňov, coť by se zdálo, s mísu neb se dvě, ty líně, vykuchaje čistě, vař v dobrém víně, natři tam řeckého vína, aby černo bylo, a zdálo li by se neklovato, přičiň [7r] kaprových koží. Pakli by neměl, ale vyzích měchýřuov aneb bobrových nožiček, obváže to čistě, vlož k těm líňom, ať spolu vrú, i když by se zdálo, že by dobře bylo, protiehni skrze duršlák a potom skrze hartuch i vlíž do čistého kotla a vař a daj tam cukru neb medu, ať by sladko bylo. Dajž kořenie jako k prvnie, a květu nemnoho. A protluka jader višňových, vespiž tam,cs cožť by se zdálo, medem pomaže necek, i vlíž tam a vstav do studena, ať vystydne, krájej ji napřieč a klaď na mísu a pospi, čím chceš.

Sejr mandlový
Vezmi mandlov, coť by se zdálo, zvaře je zlúpiž a zlúpě protluc je v moždieři, potom tři v pánvi, když bude suché, vytiskni z nich volej a, vezma měchýřuov vyzích, uvař je v čisté vodě, že by mohly rozevřieti, a  vlož je do pánvice, rozpustiž to teplú vodú, v  kteréž156 mě[7v]chýře vařil. Potom, zdálo liť by se, že jest velmi klovato, protiehni to skrze hartoch, vlíž to do kotlíka, vařiž to, ať nenie žídká, co by mohla býti kaše dobře žídká. Pak vlož tam cukru, ať jest dobře sladko, prostudiž to v čisté vodě studené. Pak vezmi střiepek polévaný nebo což kolivěk, pomažiž olejem, vlíž ten sejr, postaviž to v studeně, ať dobře vystydne, vložiž jej na čistú mísu. Potom učiniž čistého mléka mandlového. Vezmiž cukru čistého i zvařiž a potom vystuď i nalíž vokolo toho sejru mandlového a daj na mísu.

Lampreda takto má se dělati
Vezmi dobrého malvazie s  pintu nebo se dvě, vlíž do kotlíka neb do pernice, vsadiž tu lampredu tam, ať nevyskočí, pak, když zemdlé, zakoliž ji v tu každú dierku a vytluc tu krev do toho malvazie, což muožeš najlépe. Potom vlož ji na rošt, když počne praště[8r]ti dobře, semkniž s nie kuoru svrchní i prosole ji trochu, vlož ji zase na rošt a připec ji dobře. A propeka ji, zřež na kusy a vlož na mísu. I vezmi řeckého vína, zpera čistě, zetřiž v pernici i, zahřeje to malvazie, v kterémž lampreda byla, rozpustiž tiem a proceď skrze hartuch. Potom vlož do čistého kotlíka, vložiž i tu lampredu do něho, to ať vře dobrú chvíli, dajž pak skořice dosti,
cs 156

následuje text „a vstav do studena“, který je červeně přeškrtnut kteréž] kteres
Výbor ze starší české literatury

– 80 –

Kuchařka (úryvek)

zázvoru, hřebíčkuov a nemnoho květu a cukru dosti a, zdá liť se157, trochu přisoliti. A když by se zdálo, že jest dobře, vlož do čistého hrnce, ať vystydne, dajž pak na mísu a muožeš ji týden nebo dvě neděli chovati.

Nejnoky takto dělaj
Vezma je, kdyžto vře voda, nalíž té vody na ně a miechati mútví, ať se spařie, i prosole odpec je na roště. A když se odpekú, uřež každé kus hlavy a ocasu, udělajž jíchu [8v] z řeckého vína, rozpustiž ji pak vínem dobrým neb malvazím a protiehni skrze hartuch i vlíž to do kotlíka, vlož tam ty nejnoky, ať vrú dobrú chvíli, dajž do nich cukru a skořice, pepře, zázvoru a hřebíčkov, ale květu nemnoho, zdá liť se, přisol, dajž na mísu teplé neb studené.

Štokviše takto dělaj
Vezmi štokviš, ztluc jej něčím dobře, nechaj ho moknúti přes noc. Pak ráno přistav jej k ohni, a když se najméň voda zahřeje, odbieraj jej čistě na kusy, ale ať v nich kostí nenie, kladiž jej do kotlíka do čisté vody. Potom nalup cibule, zpeřiž ji dobře i vložiž vrstvu cibule a vrstvu štokviše, i oblúpě mandlov, učiniž jíchu i vlož tam, i oleje daj dosti, osoliž ten škokviš, vložiž v to mandlové mléko, ať vře spolu. A když jest dobře, odstav od ohně a daj na mísu.

Kapry sekané
[9r] Vezmi kapruov, coť by se zdálo, vostruž z nich lupinu doluov i odbeř maso s koží, což můžeš najlépe. A odřeže hlavy, vondajž do kotlíka a, nalije vody, osoliž nemnoho. A když povře, vybeř to ven a tu jíchu schovaj. A to, co si obvařil a s kostí sebral, zsekaj to spolu z surovými kapry a kosti v moždieři ztluc a ty kuože, otužect je anebo obvaře, zsekaj to zvláště i směs to vše spolu, i dajž kořenie petruželného a nařeže mandlov a řeckého vína zpera, dajž do těch kaprov sekaných a, vezma kmínu čistého, dajž tam potom kořenie, zázvor, skořici, pepř, hřebíčky a květu. Ustaviž tu jíchu na voheň, v kteréž si vařil ty kosti, i osoliž ty kapry, coť se zdá, i lepiž je v hromadu, co by mohlo býti husté vajce. I vař to, coť se zdá, vybeřiž to na čisté necky a rozřež každé na čtvero. A kosti prvně ztluc v moždieři, přidada bielého chleba. Pak tu jíchu, v které si vařil ty kapry, [9v] rozpustiž a přilí vína trochu, i vytiehni skrze hartuch, zvař je v čistém kotle, dajž kořenie – pepře, zázvoru, hřebíčkov, skořice, šafránu, nedaj květu, zdá liť se, přisol trochu, i vlož kapry tam, ať vrú spolu, a ta jícha ať jest hustá, jako by mohla býti na kuřencích. A potom daj na mísu.

157 ct

se] ſie nejisté čtení
Výbor ze starší české literatury

– 81 –

Frantovy práva (úryvek)

Frantovy práva (úryvek)
Rusko, Petrohrad, Knihovna Ruské akademie věd, signatura 2589.q 19788-793 (dříve XXX δ 287); tisk: Jan Mantuan, Norimberk 1518. Editor: Alena M. Černá.

[3v] Nejprv obdarujeme vás, abyšte v jídle a v pití žádné míry nedrželi, a to proto, že žádný dlúho nestůně a také lechce umře. Jakož vídáte na voko, že mnohý s chutí se napil, spoleh na stuol neb na lavici, a oni měli, že spí, a on byl bez duše. A tak nebude třeba velikého nákladu na líkarstvie, ani na svátosti, ani na hromnice, ano svaté Písmo praví: Blahoslavení, kterých buoh břich jest. Máme také Ezaie v 5. kapitule: Blaze vám, kteří vstáváte ráno a následujete jídla a pitie až do noci. Máme tak v Přísloví v 18. kapitule: Člověk veselý a který se často raduje, jeho věk bývá dlúho. Ale člověk, který se stará a vdy pečuje, vysušeny mu bývají kosti, že nemůž dlúho trvati. Item druhé propúštíme vám, abyšte byli tak živi a vždycky dlužni byli a nikdá z dluhuov nevycházeli, a  to jestliže si jednomu dlužen, vezmi něco a  zdluž se druhému a  prvnímu zaplať, a tak, jak jest přísloví, vyraž klín klínem, až tam všickni ostanú. A skrze to budú míti dlužníci daleko věčí starost a fresuňk, bojíce se, aby jim snad nezaplatil, než ty, aby myslil, kudy měl zaplatiti. Toliko jen pobuďte, kdy vám lají, trpedlivi. Oni potom, nahněvajíc se a nalajíc vám a nahanějíc se vás do voli, potomť vás nechají s pokojem a ten dluh z mysli spustí. Jakož pak dlužníkov nevěsie. Item na toto pomněte: žádný z našeho cechu aby nebyl, který by viec v neděli neutratil, než je celý tejden vydělal, a k tomu ještě aby se přidlužil. Item toto přikazujem, aby žádný z našeho cechu nemyslil o živnosti své ani o jakém platu k užitku svému, an praví sv. Čtenie: Hleďte na ptactvo nebeské, že ani žnú, ani sejí, a kterak je milý Buoh krmí a  odívá. Opět Písmo praví: Zahyň ten s  práva, kto se o  zejtřejší den stará. Jestli zboží malé, ale odpočinutí veliké. Job praví, 1. kapitula: Nahý sem [4r] vyšel z břicha matky své a nahý se navrátím. Ano co jest platno mnoho míti, jestliže mnoho máš, víceť potřebí a vždy víc žádáš. I buďme my chudí, neb jest těch království nebeské, jako sv. Čtenie svědčí. Ale jáť sem jinak spraven od jednoho hodověrného, že by je již bohatí uplatili a zaplatili, že my chudí stěžky co budem mieti, ale já tomu nevěřím. Item za to vás prosíme: žádný z vás nebuď, aby ve dne nepospal, a to proto, aby tiem snáz v noci dýle s tovaryši pokvasiti, pohráti neb na frej jíti mohl. Item žádnej neměj péče o chalupě své, aby měl opravovati střechy, půdy, maštale, a to proto, kdyby pastýř zatrúbil a žena dlúho spala, aby mohl dobytek, nejsa přivázán a zavřen, slyše pastýře, sám do stáda vyjíti, neb v našem cechu ženy nedojí zítra, než u večer. A jestliže by kde šindel vypadl, vytrhej jich víc, neb jest líp, že se velikú děrú kropí, než kdy malá, ješto se všecko k ní zběhne i teče potůčkem. Pakli z našeho cechu počne kto něco stavěti, my přísně tomu přikazujem, aby toho nedostavěl ani dokonával, až by to zhnijíc zase padlo. Také kto ste z našeho cechu, nezavírajte u večer (leč pro búřku) ani voken, ani domu, a to proto, že zlodějí, jdúc tudy, budou řéci: „Když tě tak nechal, čert tam jdi, an proto nechal, že tu někde stojí a střeže s oštípem.“ A kdyby zavřel, tehdy by se oni lámali a dobývali do domu řkúc: „Hleďme svýho, neb všickni v domu spie.“ Item každý z cechu našeho radši propí všecko, než by sobě co přikúpil do domu, jako hrachový hrnec, mútvici, mísu, talíř. A jestliže by potřeboval světla, nekupuj pojednú ani beř158 na159cu libru, než každý den jdi zvláště s penízem, neb jest daleko spořeji. Také nepotřebí
158

beř] be
Výbor ze starší české literatury

– 82 –

i vidě. a kdy sv. tam nohami. ale lehněte tak v sukni. [I]cx řekl jest k němu Paška: „Pomni. sv. A Paška pohleděl do nebe i uzřel svú zástěru. a přiběhl k vratom řka: „Kto tu tak nezbedně tluče?“ Ten odpověděl: „Já sem. tehdy mu Paška zaprskne voči a vskočí do nebe i vsede na tu zástěru. nutě jeho. mlč. [4v] Item žádný z našeho cechu nedávejte mnoho pro Buoh. A sv. Petr: „I co tlučeš.“ Tehdy sv. teď. Také nepotřebie vám míti talířuov. ale proto byšte měli otevrúc nějaké rozmluvenie se mnú jmíti. slyše tlúci. takže žádného v nebi nezuostalo 159 cu na] a poškozený text 160 stříbrného] ſtrzibrneo 161 Tehdy] tehd 162 Paška] aſſka cv poškozený text 163 se] gſe 164 se] gſe 165 předse] p cw poškozený text 166 se] gſe cx poškozený text 167 nezapřel] nezapr cy poškozený text – 83 – Výbor ze starší české literatury . i poskytne sv.“ Sv. v kabátě i v nohavicech. v jiné věci můžte se objíti. Petře. nechť já se164 předse165cw ale napiem. až se po nebi rozléhalo. tloukl opět horlivěji.Frantovy práva (úryvek) vám mis. že ho dotýká. Petru. Petr mlčel. kterému říkali Paška. i zastyděl se a vece: „Milý bratr. ano leží v nebi. polapiv sudlici. sekyr. vece k němu: „Co chceš sem. a tak. pak když jde spat. A také slýchal sem jak živ. a tak vždycky proti obyčeji. Jakož se jest přihodilo v Puclicích. nebo sme my chudí prvé a naše by mělo býti království nebeské.“ a sv. a ty nic dobrého na onom světě neučinil. počne se166 s ním hanebně trhati. I vyšel jest Buoh proti jeho duši se vší říší ne[5r]beskú. ani tobě. zahodí liť se kto k vám. taliřuo. že sem já ještě nikdá nezapřel167cy Boha. napijeť se rád z karhanu. ten jak živ nedal nic pro Buoh. napí se. i nuž se na Pašku. Také netřeba vám hrdého nádobí. že na svém muož seděti. Item žádný aby nechodil spat deset hodin ranějie. kterú je na tomto světě pro Buoh dal. zatloukl jest perlíkem na vrata nebeská. bych tě neotrávil. Byl jeden kovář. Petrovi (neb je sebú přinesl lavičku vína): „Na. aby byl v nebi. kde jest svatý Petr. však nebudeš puštěn. pootivře drobet brány nebeské.“ Potom po malé chvíli umřel jest jeden na tomto světě velmi dobrý a svatý člověk. a zachovav něco v ústech. řekl: „Kto tak nezbedně tluče na nebe. Petře. nestelte sobě. aby zase šel ven z nebe. kterú dal pro Buoh. že j’ u vás láska. A tak napie se. kdy toliko máš lžíci za klobúkem. bohdáť já víc žádnému hříšníku nebudu protiven. sekyr. pil. Petr pil. Uslyše to vrátnej. nechcete odevříti. jako s’ ty ho třikrát zapřel. abychom viděli a znali. sv. A někdy lehněte napřieč lože.“ Tak se Paška rozhněvav. abyšte zítra práce neměli obláčeje se. leč k velcenoci. kdy umřel. Tehdy161 Paška162cv vece: „Ty se163 snad bojíš.. když toliko máte lžíci za klobúkem. druhdy kde hlavú. by bylo prostřed moře. jako stříbrného160 neb cínového. motyk neb sekáčuov etc. i vece k sv. Paška.“ I řekl k němu vrátný: „Co chceš a proč tlučeš?“ A přihodil se k tomu svatý Matúš. Abyšte mne pak nechtěli pustiti. Petr. slyše tu řeč. krom jednomu chudému pacholku dal z lásky zástěru kovářskú. bude li míti co. Slyše to Pán Buoh. a to proto.“ Tehdy sv. Vida nebe zavřené. věčí se žádostí zapálil. protřev sobě voči. Petr. že mu neodevře?“ A svatý Petr. vzel perlík a šel k nebi. v jiné věci muožte se objíti u souseduov. motyk neb sekáčuov. Petr vida.“ I řekl Paška: „Mnoho se píše o vašem milosrdenství a káže. kovář Paška. pil. přiběh k vratom a zavolá: „Kto tu tluče?“ Ten odpovie: „Já sem.

ješto ho neumí. kterú Pán Buoh mieval pod nohami. i udeřil jest perlíkem v tu láku i rozbil ji. Po malé chvíle navrátil se je Pán Buoh se vší říší nebeskú i s tú duší. an na bělidle168 jedna pradlí druhé ukradla rubáš.“ I tak. Paška pak vida. lekl se jest náramně a nesměje strachem mluviti. A teď přikazuji. již sme pohřešili stoličky. jako by okřéli. a já ulitovav tý nevěry. kde Pán Buoh sedá. i jide na to místo. než ste se zežrali. ale shledáš. že mi poděkuješ. Tehdy Paška tepruv počne hmážděti na vrata.“ Vece k němu Paška: „Daj mi jednu láku malvazie. chtěl bych rád za to učiniti. odkuď by byl. i uhlédal. I řekl k němu Tartareus: „Co chceš?“ Paška [5v] řekl: „Nevěřím. tieže se172 ho. kto tě sem pustil do nebe?“ Odpověděl Paška: „Sv. Petr. všecko shlédl. Sv. byl bych ji rád zabil. však si bezděčně sem vešel. kto by ji vzel. již by žádného kachlíku v kamnech neostalo. zakýval jest prstem na Solferna a na Tartara. kde se duše mučily.“ Ale když jeho sv. že v pokoji nás zachováš. počel šturmovati perlíkem na vrata. Petře. budú li čertí trefní. já je chci vysvoboditi z muk. nevěda se kam obrátiti. to shledáš. i řekl jest jim šepmo: „Stěžky opět Buoh sem netluče a chce nás opět oblúpiti.“ I řekl jest kárník Paškovi: „Vidím. a kárník odpověděl. že se s něho nestrhneš na věky. a jak s’ ty zde. pobudu liť já zde dýle. již bych dávno rozházel lavice i stolice. krom Lucipera. i poče ohledávati miesta. poručili sú peklo Paškovi. takže se po všem pekle rozléhalo. dobrý muži. věčí. an jedna baba pradlí ukradla druhý na bělidle rubáš. že žádného čerta v pekle nýní. i dal jest pozdravenie Paškovi a Paška mu poděkoval. Petr vece: „I co křivdu mluvíš. slyše ten hřmot. a tak tázal se. zhlédajíc jeden na druhého. budu ale s nimi. a udá mi se pohleděti dolů. aby je mohl vysvoboditi z muk. aby ho hned vyved z nebe. krom hyn jakýs kovář Paška.Frantovy práva (úryvek) krom Paška. že by byl z Polžic. udělámť já tobě.“ I zavolal jest ho Pán Buoh: „Paško. A tak Luciper. tehdy oběsil se jeden na tomto světě. I řekl jest Tartareus jako zmrzlými ústy pro strach: „Kto tluče?“ Vece Paška: „Já sem. i pohřešil jest té stoličky.“ Paška vece: „Buoh chce se171 nám plésti v řemeslo. prosím tebe. Bych já byl tak prchlivý a hněvivý a chtěl všeho zlého pojednú mstíti. špatný to máš řetěz. Paška. duše nám naše pobrati. že bylo hrozno. jestli možné.“ Tehdy Luciper: „Buoh jest mne ukoval. pobudu li zde. i uhlédá.“ Řekl jest Pán Buoh: „Nikdá se nám prvé nic netratilo. kde sedáte. Petr vyvedl z nebe.“ I dal mu jest hned kárník jednu láku malvazie. I řekl jest k němu Paška: „Já jsem viděl tepruv v pekle otce tvého i máteř tvú. an jeden kárník mimo peklo jede a veze dvě láky malvazí. i mrštil jest tú stoličkou na tu pradlí.“ A tak. i vece k němu: „Tovaryši. když jest přišel k peklu. a oni všickni čertí vyšli sú z pekla po tu duši.“ Tehdy když Paška stúpil do pekla. nehnivaj se. i spatřiv to miesto. i nadělal jest z nie 168 169 bělidle] blelydle se] gſe 170 se] gſe 171 se] gſe 172 se] gſe – 84 – Výbor ze starší české literatury . že si muž múdrý a rozšafný. kdy tu Paška pobyl den. i řekl sám k sobě: „Puojdu do pekla. že by žádného v nebi neostalo. Kdy tvá milost s  říší vyšli ste všickni z  nebe. hodil sem doluov na tu zlodějku. Paška vida. I potom po chvíli vyjide s pekla na procházku. nesměli se ozvati. že Pán Buoh není a že je jiný člověk. na radu svou. Tehdy Paška k němu řek. aby chybil se169 je. an se velmi trápie v uohni.“ A sv.“ A tak. i poče hleděti dolův na tento svět. uhlédá na levici Lucipera na řetěze. a když ji všecku vypil. Paška kovář.“ Paška řekl jim: „Nebojte se nic. i uhlídal sem. tehdy sem já opatroval miesto. Petr řek: „Žádný jest zde nebyl.“ Odpověděl Pán Buoh: „Ještě zde jednoho dne nejsi a již chceš hajtmaniti a šanty činiti.“ Pak Tartareus mu otevře vrata řka: „Věřímť.“ Odpověděl a řekl Paška: „Milý Bože. co tluku a žádný se170 neozve. nemohl sem se zdržeti. I rozhněval se je a popadl stoličku.“ Tehdy čertí slyšíc. že já tobě čistý skuji.

i přišli do jedný krajiny.“ I prosil jest lva. vlče. A on. kdy dlúho leží. a jest daleko vzácnějie. vzevše dary a pocty. aby všecky duše pobral. ale na léto mu buohdá neopustím. Protož vás prosím. Po chvíli čerti přijidechu s tú duší i vidúce. a na tom jsem já ho pochválil. kdy přivezete. vlk a osel na pút do Říma. krom žeť málo slámy v loži ostane pro podnět. prosíme tebe. neb 173 174 sám] gſam dýl] diel 175 kantnýři] kantnieržy – 85 – Výbor ze starší české literatury . leč jednu věc učiníte. an okolo všeho pekla kříškuov plno. než by bohatý dal mnoho kop. Neb sám173 Kristus mluví: Nechtějte vlásti zlatem a střiebrem. s praporci. a to pod V librami vosku. a to pro dlužníky. že jim nezbejti a že. že Paška všecky duše vede z pekla. ktož s sebe dá jaký šat bližnivému svému. Nebo drva. Opět Pán Kristus praví: Kto chce za mnú. Pakli by se komu přihodilo v neděli nebo v svátek. krom v svátek neb v neděli. abyste nevorali. a kdy bylo blísko od nebe. ani klidili s pole za čas. Item žádný daleko neputuj. klaďte obilé jednoduchem napřed perny. ani o žádné zboží. nestůjte o tu mamonu. Item toto nejpilněji pomněte. stratiec peklo. [6v] pak kdy se již tak mnoho zdlužíte. A tak. aby ho spoviedal. neb mu bylo zima. A toto kdy v zimě drev zjednáš. aby se nepřihodilo vám jako oněm za Ezopa. ješto šel lev. kterak jest milému Pánu Bohu vzácná obět nás chudých. poněkud jsú tobě nižší poddaní. tu se nebrání. jedno že je druhdy kradú. a  tak dlužnící budou potěšeni řkúce: „Když sem nemohl letos svého dluhu dosáhnúti. Jakubu na pout. to všecko upadlo do jizby. tehdy kradmo vymlátíc a obilí jiným za hotový prodadíc. a to pod pokutú X liber vosku. vzácný člověk a měštěn opatrný. aby sobě žádný nejednal drev za času. i mluvil jest vlk k tovařišom spolupoutníkom: „Tuto sme v miestě nebezpečném a v moru také. že by drev neměl. Tehdy lev řekl k němu: „Ty si. jeda do Nepomuka.“ I řekli sú čertie: „Jakú?“ Řekl jest jim Paška: „Leč mi všecky duše propustíte a dáte je mně v moc. a následuj mne. než je zapálíš. ani dvou sukeň jmívajte. kdyby upomínali. i udělachu s ním smlúvu. ani sieli. a kdy s pole klidíte. sekal na vokně. jdúc ke mši neb ode mše. Ó.“ Tehdy čertie vidúce. A tak Paška pojel všecky duše s pekla i vedl se s nimi zase do nebe.“ A když v stodole nic nebude. s plesáním vyšli sú proti Paškovi s těmi dušemi a přijeli sú jej do královstvie nebeského. Tu Pán Buoh se vší říší a s takovú radostí. jdětež k sv. v které náramně velmi mřeli. i  na očistu zuorajíc pod jednu roli. toliko aby jim peklo postoupil a ty křížky odložil. aby pověděla napřed Pánu Bohu i všem měštěnom nebeským. Item kteří máte koně a vozíte drva. nevěděli by se kam dieti. mneť mé svědomí hryze. ale k každému zátopu smítaj a usekávaj po málu. abyste měli co ukázati. že časem můžeš je trestati. Item kteří máte dědinu. sejte na to plevy bez zrna. co je komu zdávil ovec a jiných hovad bez počtu. než tepruv v zimě. aby s puonebie vzel prkno neb od komory nebo lavici neb žleb z marštale neb stolici a vnesl do pinvice a tu sekal na kantnýři175. nejsú sporá. moji milí bratří. kdež se ještě podnes raduje a bude se radovati na věky věkom.Frantovy práva (úryvek) mnoho kříškův a obstavěl jest těmi kříšky všecko peklo. nesmítejte jich pojednú. poslal [6r] jest jednu duši k nebi u poselství. kdy vám bude potřebie. sú daleko spořejší. které máš. an sedlka bíře drva s vozu a podává muži do vokna. tu je pravil. prodej všecky své věci. kdy se jest spoviedal. nečiň nám toho a votundaj ty kříšky. dýl174 jich jedna hranice nezhoří než suchých pět hranic. tomu dáváme svobodu. i nesměli sú do pekla i mluvili sú s Paškú: „Proč nám to děláš. s korúhvěmi.“ Odpověděl Paška: „Těch křížkuov já neodložím. a co utěl. brzo shoří co sláma. Item pod milostí žádný nesekaj víc drev než s jeden zátop. vizte. stoje v jizbě. druhé velmi vyschnúc. tehdy vezma ženu a dětí na vuoz. aby lidé neslyšeli. s rozličnými hudbami s radostí. z bubny. jako jsem já na voko viděl.

nejprv děte na pálené víno a tu každý. co je lidí zdávil. neb na cech nejvíc káží a nás nejvíc dotýkají. kdyby jen ty kusy mlčeli.“ Řekl jest k němu osel: „Buoh zná. Potom žádal jest i lev. jednak o freji. kdy je vyprávěl. co praviti. že j‘ potom nohy oznobil a žádný ho líkař nemohl zhojiti a on za to hrdlo dal. že nevím. Tehdy vlk vece k němu: „Co mlčíš. Vizte. Tu já. A když pozvoní u malý zvonček k Božiemu tělu.“ I dal mu za pokánie jeden páteř každý den spěti. tu rozprávějte. aby slyšán byl od vlka. dětež na očistu k kostelu. ješto se nám to nelíbí. Potom přiklekne osel k vlku i kleče mlčel jest. a jak bude po Božím těle.“ Tehdy vlk spovědník. prav. jiných škod bez počtu že je udělal.“ A tak dal jest mu za pokánie každý týden aby říkal jedno Zdráva Maria. Lev s vlkem se spikli o vosla. a spijíc se tu. co se mám s tebú meškati. co si zlého páchal. neb by tě milý Buoh nad jiné nemiloval. kterýmu si to udělal. ruka za ruku etc. běžte a tlačte se do kostela. praviž. jednak o hře. řekl jest k němu: „Já vím. aby byl bez hříchuov. Item pod librú vosku žádný nechoď na kázanie. tu tepruv spolehnúc na zed na kerchově. muoj pán šel přede mnú i nandal sobě slámy do škoreň. Než toto mi se přihodilo: Byla jednoho dne veliká zima a my nesli pytle ze mlejna. Item kdy je v svátek a když již vstanete ráno. že mu ta sláma vyhlídala z škorně. tu tepruv druh druha porážej. Ani mrcha mrše nesmrdí. že j‘ ten hospodář. sa zapálen hněvem. ale když káží176. zavolav lva. i roztrhachu vosla v kusy a snědechu ho. radši děte mezi brány neb na pole neb choďte okolo kostela.“ Odpověděl osel: „Rád bych pravil. 176 káží] kažie Výbor ze starší české literatury – 86 – . jiného nic nevím. ale daleko nechoďť ode dveří. hladem přinucen sa.Frantovy práva (úryvek) kdyť by tobě toho Buoh nepřál. to pověz jiným. kterak máš při[7r] jíti k spasení! Nebo Písmo die: Zub za zub. milí bratří.“ A tak. a škorně byla strhaná. kto tiem vinen než ty. nevím co. vytrhal sem jemu jedno stéblo slámy z škorně a snědl sem je. nikdá by ty na to místo nemohl přijíti. hovad. co vie. I řekl jest k tomu vlk: „Ty si lev a ty si jako král a kníže nade všemi jinými. také se příhody stávají. tobě to nemá tak váženo býti. hned děte na fryolt a odtud nevycházejte až do světa. nikdá by tě nad jiné nepovýšil.“ Tehdy vlk k němu: „Nechciť věřiti. Jakož jest příslovie: Vlk vlka neruje a vrána vráně oka nevykline. kto daleko putují. tu živých i mrtvých posuďte. neb by kazateli všecko dobře pravili. o pití a o jiných věcech. A tak.

čím člověk jest lepší než hovado. nežli neučený. Její Milosti. logica. v neštěstí útočiště a potěšenie dává. učiti se nepřestával a vida. bakalář z Benešova: O sedmerém svobodném umění Jan Petřík. Kterýchžto uměnie [125v] jestliže bychom sami dosáhnúti a smyslem naším okusiti nemohli. tím. Neb onen znamenitý král athénský Themistocles. Na včerajší otázku. hřímanie. jakú povahu planety jmají. bakalář z Benešova. že od druhého jedno se děliti nemuože. aby syny své živé viděli. když byl otázán od přítele svého. čili neučenému bohatému. jakož Cicero praví. se učili a  pamatovali na řeč. A  kdož jsú v  tom sedmerém umění dospělí. arithmetica. signatura DG V 21. k tomu je vésti jmají. knížaty a pány. při jiných lidech je vidúce. odpověděl. že mezi člověkem neučeným a slúpem kamenným žádného rozdílu není. kdež dí. nechtí příti. Grammatica jest grunt a základ jiných všech uměnie a ta nás učí latině mluviti. kderý jich. [124v] Urozené paní. mladost naši zpravuje. A protož onen vysokého vtipu mudřec Theophrastes znamenav. v štěstí vzáctně činí. jimžto povinní jsme ve všem dobrém a poctivém posluhovati. takovým říkáme mistři a doktorové. paní Anně z Rožmitálu a z Blatné etc. I protož všickni. čím by učení lidé lepší byli než neučení. kdežto sedmero svobodné uměnie z  múdrosti jako z studnice řetězem svázané stojí proto. neboť ono. Za našeho pak času mnozí jsú tak závistiví. A  Aristoteles jsa otázán. čehož sami neumějí. kteříž z milosti boží ten dar jmají. i také jak se kazatelé k lidu svému v učení jmají zachovávati. zima. vysokost nebe a hlubokost pekla měřiti a o tom rozprávěti. jimž by najdelšího potřebie bylo. Strahovská knihovna. tak se krátce odpověd dáti nemohla. čehož pak učiniti nemuožem. že mu umříti. Skrze tu odpověd všech ponuknúti chtějíc. umříti musí. ale díl našeho narozenie k sobě táhne vlast a díl přátele naši. ješto jim ho nic potřebie není. déšť a jiné proměny pocházejí. v městě ani na poli nás nikda neopustí. rhetorica. odkad zatměnie slunce. pokládajíc učeného člověka tak nad neučeným. a  ne aby jeden nahoru a  druhý doluov táhl. aby přirozenie své poznaje. Arithmetica počtuom učí všelijakým. na přirozenie žaloval. pověděl: Já chci radši učeného bez peněz jmíti nežli peníze bez člověka. neumí užívati. jako neučený jest nad bezsmyslným živočichem. blýskanie. nebudem li se v  písmích učiti.Jan Petřík. doma rozkoš činí. vandruje. 1532–1554. Logica učí řeč pravú od křivé rozeznávati. život velmi krátký dává a mnohý. co potomně z toho přijde. kteřížto mysli a rozumy [126r] všech k ctnostem usilujících rozkoší svú obvlažují a jsú tyto: grammatica. bakalář z Benešova: O sedmerém svobodném umění Česko. astronomia a geometria. vně nic nepřekazí. jsa stár ke sto letóm blízko. však proto je milovati jmáme. lidem pak. z  něhož pocházejí jiná uměnie všecka. aby jiní tomu učiti se jměli. přes noc s námi trvá. horko. co by komu podlé povahy a  duostojenstvie jeho uděleno [125r] býti jmělo. abychom uměli rozvážiti. – 87 – Výbor ze starší české literatury . pracuje. měsíce. Sedmero uměnie jako sedm potokuov z studénky tekúcích. Jan. Editor: Irena Fuková. učenému li chudému. že by bez rozvržení jelenuom a  vranám dlúhý život dalo. kdež rozšafnost jest. jak by slušelo. paní na Hradci. starost obveseluje. Eneas Sylvius pověděl. Musica učí zpívanie svornému. Astronomia učí hvězdářstvie a přemejšleti o věcech nebeských. sníh. protož teď sepsánu Vaše Milosť sobě moci přečísti bude. Geometria učí širokost a dlouhost země. milostivá paní. jak velmi dobrá a užitečná věc jest člověku býti učenému. že ne toliko sami pro sebe jsme zplození. Rhetorica učí výmluvnosti před králi. I  jestiť člověk učený mnohem vzáctnější tu.. kterúž onen Plato pověděl. kterému by zeti jměl dceru svú dáti. najlép se učiti a múdrost přijímati počnúc. Praha. aby se svobodnému učenie učili. než všemi obyčeji od toho straší neznajíc. musica.

Jan Petřík. 1534 – 88 – Výbor ze starší české literatury . augusti. bakalář z Benešova: O sedmerém svobodném umění Na Hradci. XII.

když od každého nemocného jíti měl. aby toho žádnému nepronášel. Řekl mu Eilenšpigel: „A já umím. kdož nemocen není. myslil sobě takto: „Zima jest studená a  tvrdá. I šel Eilenšpigel do špitálu.“ Špitálský správce slíbil mu ty peníze dáti. Praha. i postavil jej před thumem u  svatého Štěpána. a jestliže by nemocných nezhojil. že tomu chléb dávají. Ve třech pak dnech všickni nemocní zase přišli a na svú [10v] nemoc180 toužili. co mu škodí a naposledy. Editor: Pavlína Zápotocká. aby mu ani jednoho peníze nedával. nebo poslední musí utrpěti. že jest podveden a lékař již byl preč ujel. A pojmu k sobě ouředlníka špitálu a před dveřmi špitálskými stoje. I požádal své záplaty. Kterak Eilenšpigel chléb kupoval podlé přísloví. tomu ho více dávají Věrnost chléb dává. A tak podvolil se Eilenšpigel. ke zdraví pomoci a na nohy postaviti. signatura AA XV 37. procházeje se po ryňku a vida.“ I koupil za dva šiliňky chleba a vypůjčiv sobě stolu. přišel potom do města Tannen. jestliže by nemocným spomohl. jako by žádný poslední býti nechtěl. toť mi učiniti jest nemožné. že jste všickni sami ven choditi mohli. pojav s sebou dva pacholky. kteréž přibil. I jel odtud preč. Líbilo se to ouředlníku dobře a hned mu na to dal dvadceti zlatých. a potom ten prach jiným v  pití dával. toho na prach spálím. i šel k Eilenšpiglovi k lékaři a podlé listův jeho. který by z nich poslední ze dvéří šel. také-li by nemocným lidem pomáhati uměl.Historie o Tyll Eulenspieglovi (úryvek) Historie o Tyll Eulenspieglovi (úryvek) Česko. století nebo začátek 18. Když Eilenšpigel ouředlníka tak byl pod[11r]vedl. kdož chléb má. vysokým hlasem volati budu. Nad to jednomu každému zvláště pověděl takto: „Mám-li vám. přišla svině 177 178 přál] přal nohách] nochách 179 vděčností] wděčnoſti 180 nemoc] Nemoč – 89 – Výbor ze starší české literatury . abych jiným spomoci mohl. Kterak Eilenšpigel všeckno nemocné v špitále jednoho dne bez všelijakého lékařství zhojil Jednoho času přišel Eilenšpigel do Normberka a listy veliké na kostelních dveřích rozbil a za dobrého [9v] lékaře všech nemocí se vydal. ptal se nemoc[10r]ných. když pak Eilenšpigel za psem běžel. kterýchžto lidí správce špitálský poněkud byl by rád prázen a zdraví by jim byl přál177. století. kterýž vám byl všechněm spomohl. slýchávals častokrát. toho nezaspávej. protož kterýž z  vás všech jest nejnemocnější a  choditi již nemůže. Tehdy řekl ouředlník špitálský: „Kterak se to děje. tak dlouho kejklířství své provodil. kteráž mu s vděčností179 dána byla. až špitál prázdný zůstal. 2. kdež lidé říkají: Kdo má chléb. zavázal ho přísahou řka: „Coť tajně oznámím. než abych jednoho z vás na prach spálil. tehdy počali z místa běžeti. Historia XVIII. ten poď sem ven.“ I oznámili ouředlníku. kdyby mi dvě stě zlatých chtěl dáti. i běžel s nim na thum. Když pak Eilenšpigel podlé oznámení svého volal. kterak jim hrozil.“ Což nemocný každý slíbil tak učiniti. vítr také silný věje. toť já učiniti musím. tak nebozí nemocní zase v špitále byli a peníze marně sou utracený. však jsem vám umělého lékaře přivedl. až přišel pes a  vzal mu z toho stolu chléb. [9r] Historia XVII.“ Tak jednomu každému zvláště pravil. Na tu věc jeden každý pilně myslil a na ten jmenovaný den všickni na berlách i chromých nohách178 pospíchali. když by jich volal. nemocným. I byl veliký počet nemocných lidí v novém špitále. Strahovská knihovna. každého zvláště. že studeno a zima byla. I poznal ouředlník. ptal se ho. že by toho na prach spáliti chtěl. polovina 17.

bylo mu těžko. kdežto byl opět pekařským181 pacholkem.“ Eilenšpigel řekl: „A já zaplatím. utekli pryč. tak ty činiti musíš. tvé pivo i potrava jest chutná. Mikuláše bylo.“ A tak zase do Brunšvaiku šel. a  ty sovy a  mořské kočky do koše vzav.“ Dí mu pekař: „Co mám z bláznovstvím činiti? Takový chléb k ničemuž mi se nehodí. Řekl mu pekař: „Já nyní žádného pacholka nemám. za něž mnohém víc peněz utržil. neb jsem jiným pacholkům svým tohoto času žádného [13r] světla nedával. ale musili mi při měsíčném světle mouku prosívati.“ A když již dva dni u něho byl. chtěje ho z peněz [12v] za ty věci upomínati.“ A bylo toho času. kdežto od mouky bylo až všecko bílo. cos to napekl?“ Řekl Eilenšpigel: „To. než aby ji do bláta pytloval?“ Odpověděl Eilenšpigel: „Však jste mi rozkázali při blesku měsíce. ale když vám těsto zaplatím. pane mistře. 181 pekařským] Pekařſkém Výbor ze starší české literatury – 90 – . již zjevně to vidím. mistr ráno vstav. ani režného chleba. avšak hněvivý. bez světla pytlovati. tedy to řemeslo. mějte jen pokoj. než pekařovi za těsto dal. Dí jemu Eilenšpigel: „A já budu péci. a  když k  mistru pekařskýmu přišel. než všecko sovy a mořské kočky. že pekařského. jméno máš od jedle. i myslil sám v sobě řka: „Všakť častokrát sem slýchal. že Eilenšpigel pytluje mouku na dvůr. kdež v přísloví lidé říkají: Kdož chléb má. a mně chléb jest vzat. to vida pekař. kázal mu pekař u večer péci. že tomu chléb dávají. To když pekař zvěděl. co lidé pekávají? Sovy-li či mořské kočky?“ A s tim šel [12r] spat. chtěl mu pomoci. ten mistr strojil se péci a  Eilenšpigel měl pytlovati mouku v noci.“ Odpověděl mu mistr: „Jáť tobě žádného světla nedám. i pekl je. že ta slova falešná jsou. až ráno. kteréž jest z něho napečeno. a já jsem tak učinil. dajte mi světlo.“ Řekl mu pekař: „Jáť jsem rozkázal při světlu měsíčném pytlovati. I řekl mistr: „Kýho čerta děláš? Zdaliž mouka dražší není. kdežto měsíc svítil a blesk jeho se spatřoval. Odpověděl mu Eilenšpigel. ať vidím. Eilenšpigel stál i pytloval předce. jakého by řemesla byl tovaryš. chceš-li u mně sloužiti?“ Odpověděl Eilenšpigel: „A já chci. a ptáš se. tedy Eilenšpigel s penězi teprv preč utekl a pekař za nim hleděl. Eilenšpigel pak smál se tomu řka: „Nu. Historia XX.“ Mistr pak šel spat. ale tvoji peněžní měšcové z svinské kůže jsou uděláni. Když pak pekař vstal a chléb péci chtěl. chtěje toliko hodinku nebo dvě pospat. Kterak Eilenšpigel v Brunšvaiku u pekaře se zjednal [11v] Když pak Eilenšpigel do Brunšvaiku přišel mezi pekaře. bydlil jeden pekař blízko odtud.“ I  zaplatil mu to jeho těsto. jak pytlovati. neb sám nemohl mu pomoci.“ I řekl dále: „O město Tannen. že nic tak divného do Brunšvaiku přinesti se nemůže. i šel do pekárny a nenalezl ani žemle. že na druhý večer sv. aby za to peněz neutržil. mé bude. Mikuláše.“ I chytil ho za hrdlo řka: „Zaplať mi těsto. do hospody k divýmu muži nesl. a  pochytivše jedno každé prasátko chléb. co jste mi rozkázali. Historia XIX. již se stalo a není mnoho straceno.“ Dí k němu Eilenšpigel: „Nu. co máš péci. Copak mám péci?“ Ten pekař byl žertovný muž. přišel do Ulsen. Řekl mu Eilenšpigel: „Mistře.Historie o Tyll Eulenspieglovi (úryvek) s  desíti mladými prasátky. i rozhněval se a řekl: „Rač pomáhati Pane Bože. Tedy šel Eilenšpigel do pekárny a zadělal těsto na sovy a mořské kočky. I stál Eilenšpigel s kupectvím svým před kostelem a všecky ty sovy a mořské kočky rozprodal. aby nazejtří pohotově bylo. i běžel před kostel sv.“ Dí jemu Eilenšpigel: „Poněvadž jsou oni tak pytlovali. Kterak Eilenšpigel při světle měsíce mouku na dvůr pytloval I procházeje se Eilenšpigel po kraji. tedyť i  já tak učiním. převrhla stůl. zatím Eilenšpigel pytel vzav. ten povolal Eilenšpigle do domu svého a optal se ho.“ Odpověděl pekař: „Co já na takové řemeslo dbám. ven z okna jej vystrčil a na dvůr mouku pytloval. i řekl pod žertem: „Tys pekařský tovaryš.

že zapomněl na to. Kterak Eilenšpigel u hraběte z Anhaltu za hlásného se zjednal. že mám to viděti. když pak žádných nepřátel tu nebylo. a když nepřátelé přijeli.“ Tehdy mistr rozhněval se a řekl: „Tys na popravě pánův183 mých kradl a šibenici jejich loupil. od trojí věci se vystříhal. Eilenšpigel bral se za nim a pekař tak velmi pospíchal.“ Dí jemu pekař: „Což nic více neneseš?“ Odpověděl Eilenšpigel: „Nic víc tam nebylo. že ačkoli zdravý jest. pro uvarování posměchu.“ Řekl mu pekař: „Prvé nežli ty múky zbereš a než se zadělá těsto.“ Rozhněval se mistr a řekl: „Přineseš čerta. že pouhé bláznovství bylo.“ Eilenšpigel řekl: „A já půjdu. kteréž na každý den chovati musil.“ S tim pekař ven z domu šel na ryňk. ten měl mnoho nepřá[15r]telstva. tak na Eilenšpigle na věži zapomenuto bylo. Eilenšpigel pak na té 182 183 chcete-li] chčeteli pánův] Panůw 184 abych] aby 185 jí] gi – 91 – Výbor ze starší české literatury . již bude pozdě péci. Vida to Eilenšpigel. před velikým štěstím a  před silným napojem se žehnal. mám-liť pak to viděti. tu já hned zase zberu a mouce té nic neškodí. že žádného jídla mu nepřinesli. tedy bych vám skrze nos vylezti musil. Také každé jitro před zdravým pokrmem. čemu by se nejlépe hodila. [13v] chcete-li182 to míti. však jsi lotr. to já na tě purgmistru chci žalovati. nebo veliká kola mlejnská vůkol žene. kdybyšte oči zavřeli. kteráž byla dolův spadla. že nepřátelé hraběte před městečko aneb zámek harcovali. Kterak Eilenšpigel vždyckny na plavém koni jezdil a nerád tu býval.“ Odpověděl mu Eilenšpigel: „Kdybych vám v očích seděl. o tom také nevěděl. K tomu že veliké štěstí jest to. nesl domův a řekl: „K čemu ji chcete míti. Eilenšpigel také podlé něho tuze stál a obě své oči daleko otevřel. Historia XXI. Silný nápoj jest voda. když by kámen z střechy dolův upadl. a nechal jich tu státi. Druhé. těsto jeho v díži leží.“ Šel k šibenici. Pekař Eilenšpigle uzřev. že tak brzy napečeme jako soused váš. by Eilenšpigel za nim šel. když před purgmistrem na mne budete [14r] žalovati. kdežto ležela žebra zlodějova. já vím k tomu dobrou radu. a dokudž živ byl. nebo lidé potřeb dětinských šetřili více než jeho. Před pokrmem z  apatéky žehnal se proto. což ty brzo uhlédati máš. u toho nerád byl hospodou. já hned je sem přinesu a naší mouku na to místo postavím. kdež děti byly Eilenšpigel vždycky rád při tovaryštsví býval. tak byl horliv. mnohý také až do smrti se jí185 napije.Historie o Tyll Eulenspieglovi (úryvek) jedině hrst mouky. až by někdo říci mohl: „Kdybych byl tu stál. ale vždyckny na plavém. Toho dne k tomu přišlo. běžel také preč a pekaře tu nechal. že se ani neobhlédl. že nikdež býti nechtěl. kdež děti byly. nebo dobře slyšel. nebo takový na Eilenšpiglovo zboží nic nedbal. tedy na ně zatroubil Nedlouho potom Eilenšpigel k  hraběti z  Anhaltu přišel a  u  něho se za hlásného zjednal. tehdy pekař k němu šel a žalovati počal. Historia XXII. takže toho času na zámku rajtary a dvořany pospolu měl. což žalovati chtěl. krávy i jiný všeliký dobytek zajímali a všeckno preč hnali. abych184 viděti mohl. purgmistr pak na ryňku stál. První. než což jste pověděli. I řekl k Eilenšpiglovi: „Co ty chceš zde?“ Dí k němu Eilenšpigel: „Já nic jiného nechci. i vzav ji na ramena. kde starý štědrý hospodař byl. půjdeš na šibenici a přineseš zloděje sem. však znamení nemoci jest.“ Jaké by to štěstí bylo. takového štěstí chtěl se rád odžehnati.“ Řekl mu pekař: „Jdi mi s očí. musímť tedy oči tuze otevříti. jáť bych nevěděl. že na žádném [14v] koni plesnivém nejezdil. byl by mne ten kámen zabil. nezatroubil na ně.“ I šel purgmistr od nich preč. Třetí.“ Odpověděl Eilenšpigel: „Můj milý mistře.

Eilenšpigel pak na věži hlídaje. žádného pokřiku ani troubením. což mu velmi protimyslné bylo.“ Tedy jel Eilenšpigel s koněm k zlatníku a dal kůň svůj zlatými podkovami kovati a stříbrnými hřebíky přibíjeti.Historie o Tyll Eulenspieglovi (úryvek) věži ležel. tedy já na věži sedě. že chce. feindio. Otázal se krále Eilenšpigel: „Mám-li slovům tvým věřiti?“ Odpověděl král: „Věř. aby ho dokázal. s tim šel k králi a řekl. i rozkázal písař. i řekl: „Hlásný z lotrovství svého to učinil. pospěšte za nepřátely a  bíte se s  nimi. kteřížto dávali mu šaty. Když pak tažení vykonali a zase domův táhli. rychle z brány do pole s lidem svým pospíšil. kterak by také něco z té kořisti dosahnouti mohl. abych tudy zase síly186 nabyl. krmě vařené i pečené. o  němž mluviti uměli. kdyby měli jísti. abych také u stolu první a od stolu poslední.“ I táhli zase k bráně domů. počal volati i troubiti feindio. nehty lízati jsem musil.“ Hrabě opět k němu volal: „Což nechceš na nepřátely zatroubiti?“ Odpověděl Eilenšpigel: „Netřeba ani nepřátel sstrubovati. aby 186 síly] ſyly Výbor ze starší české literatury – 92 – . to jest.“ Eilenšpigel mlčel. protož kdyžkoli oni na nepřátely ven táhli. toť by dobře zradou býti mohlo. a viděli někteří. myslil na to. a vzav v ruce své zbraň. Řekl mu Eilenšpigel. nezatroubíš. k tomu požívali vařených a pečených pokrmů. I řekl k němu hrabě: „Kterak tomu rozuměti mám? Když na nepřátely ven z města táhnem. a byl by rád odtud preč utekl. že pověst jeho před mnohé pány přišla. ani voláním neučinil. kdybych jich více sstroubil. však žádným spůsobem ujíti nemohl. koně.“ Dí mu hrabě: „Ty lotrovskými nehty se češeš. Tehdy hrabě pospěšně od stolu (kdežto krmě stály) běžel s svými a do zbroje se strojil.“ Řekl hrabě: „Nu. Tehdy hrabě s svými jízdnými a lidem pěším do pole vytáhše. mělli bych pak první proti nepřátelům býti. k čemu to právo má.“ I dal mu odpuštění. vždycky poslední býváš. tedy on sám sobě překážku činil a vždyckny poslední byl. žádných ne[16r]přátel neviděli. I přijel k  králi denemarskému. Knížatům se to dobře líbilo. a když zase domův. z čehož jsem velmi zemdlel. přinesli také množství zboží od svých nepřátel. cožkoli mu se líbilo. učiníš-li podlé [17r] slov mých. i šetřil toho pilně. Historia XXIII. však jich jest pole plné a někteří s kravami a jiným dobytkem preč utekli. jakž dlouho na věži seděl. že Eilenšpigel na věži v okně ležel a smál se.“ Řekl k němu hrabě. nepřátelé jedou. čemuž Eilenšpigel byl velmi rád. musilť jsem některé sem přitroubiti. V tom času Eilenšpigel rychle s věže dolů zběhl a k stolu hrabětovu přišed. když nepřátelé nejsou. a když přitáhnou. dobře jest tak. takže s svými lidmi za nepřátely pospíchal. když tu žádného nebylo?“ Odpověděl Eilenšpigel: „Poněvadž žádných nepřátel nebylo. Odpověděl král.“ I ssložil ho z toho ouřadu a učinil jiného hlásným. ten prosil ho za nějaký slavný kus. však nerád toho činím. že kůň jeho chce dáti kovati nejlepšími podkovami. Tehdy rumrajch ten před hrabě přišel. tedy bych sobě ten čas nahraditi musil. však by vás potom zmordovali. nepřátelé táhnou. Kterak Eilenšpigel koňovi svému zlaté podkovy dal přikovati Takový kupec byl Eilenšpigel. tu býváš u brány první?“ Odpověděl Eilenšpigel: „Nemáte se proto hněvati. Tedy zavolal na něho hrabě řka: „Kterak to v okně ležíš a tak mlčíš?“ Eilenšpigel zase volal: „Před [15v] jídlem ačkoli volám. nebo když vy a vaše dvořská čeládka a všickni [16v] jste jedli. a vida to skrze okno. to jemu lidé rádi berou. Ale Eilenšpigel již mezi pěšími na nepřátely táhnouti musil. aby to tak dlouho zachovával. peníze i stravu. tehdáž na ně troubíš. Hrabě pak na Eilenšpigle zavolal řka: „Kteraks tak nesmyslný blázen. pobral a zase na věži šel. a tak prvním i posledním proti nepřátelům budu. chtěl-li by mu podkovy zaplatiti. byl vždycky u brány první. Řekl opět hrabě: „Pročs na nepřátely letmo troubil.“ Na Eilenšpigle z strany jídla bylo opět zapomenuto a hrabě za chvíli byl v pokoji. Odpověděl hrabě: „Nebudeš ty dlouho mým služebníkem.

já také po tobě jísti budu.“ Dí jemu král: „Tys můj ze všech nejmilejší dvořan. hovno to na dvě polovice rozdělil. Tehdy přišed Eilenšpigel.Historie o Tyll Eulenspieglovi (úryvek) mu to kování zaplatil. tomu dám nové šaty a dvadceti zlatých k tomu.“ Eilenšpigel řekl: „Milostivý králi. a cožkoli Eilenšpigel činil. i zavolav blázna. co já tobě rozkáži. řekl: „Hej. dobře. I jel dobrý Eilenšpigel pryč a chválu u krále získal. Ani po sobě. kterak tak drahé podkovy sobě dělati dáváš. oba dva na palác k sobě přivesti rozkázal. že činíš. Kterak Eilenšpigel polského krále. že nejlepšími podkovami má se to státi187 a já slovům vašim188 za dosti jsem chtěl učiniti. pokud živ. Písař pak domnívaje se. který by z nich chválu obdržel. Eilenšpigel také na to myslil. nah choditi měl. sněz také toho mého hovna druhou polovici a potom ty také hromadu naser a napoly rozděl. však ste řekli. k tomu dvadcet zlatých. potom vzav lžici. poď sem190 a učiň toto bláznovství také po mně. uměl také na housle housti. čehož bych sic nerád učinil. řka sám sobě: „Dvadcet zlatých a [18v] nové šaty jest dobrá věc vysloužiti. protož chci to učiniti. Písař jemu zaplatiti nechtěl.“ Tedy vzav lžici a puol toho hovna na ní vloživ a sežral je. co král při tom myslil. což v přísloví jest: Dva [18r] blázni v jednom domu. promluvil k němu řka: „Eilenšpigle. ale šel k  králi a  to jemu oznámil. i byl by ho dávno prvé rád viděl neb slyšel a na svého blázna byl také velmi laskav. kterýž o něm mnohé a divné řeči mluviti slýchal. ukřivujíce tlam a divně mluvíce.“ Tak Eilenšpigel mistrovství v tom lotrování191 obdržel a král dal mu šaty nové. aby ho popadli. byl u  něho nějaký kejklíř. čemuž král srozuměv.“ I smál se a těch hřiven od těch podkov mu dal. ani po tobě jísti nechci. že by byl prostý a dvořský kovář. a to se hned státi má. potom podal lžici tomu bláznu řka: „Teď máš lžici. blázne. I přišel Eilenšpigel k králi polskému. krále polského. tudíž bych království své proda[17v]ti musil. když by mu cesta tudy 187 188 státi] ſtati vašim] waſſým 189 bláznění] blázněni 190 sem] gſem 191 lotrování] lotrowáni – 93 – Výbor ze starší české literatury . i zůstal při tom králi až do smrti jeho. což jeden přes druhého vymysliti mohl. dal ty zlaté podkovy odtrhnouti a kůň svůj železnými ukovati. náramně divných kusů a šajdířství blázen. potom voběsili. aby té krajiny nebyl prázen.“ A viděl dobře. Historia XXIV. a jestliže by v ní nalezen byl. lotrovstvím převýšil Za času vysoce urozeného knížete Kazimíra. Král se tomu smál. i sešli se jednu chvíli Eilenšpigel s bláznem jeho spolu. který z nich lepší bláznovství provede. já jsem tak nemínil. až kníže luneburské zemi svou mu zapověděl. aby ty koně zlatými podkovami sobě kovati dáti měl. kterýž chtěl za ty podkovy míti sto denemarských hřiven. I řekl král: „Nu. nechť jest tak. I šel Eilenšpigel na palác.“ I řekl blázen králův: „Já nechci tak. nechť po tobě čert dělá. a pozvíhše zadku. bych já. velikou hromadu nasral. jehož by druhý nedovedl. tu se stalo to. řídko co dobrého učiní. kdybych já všeckny své koně tak kovati dáti měl. Historia XXV. a Eilenšpigel vedl ho k zlatníku. a rozličné věci tu viděl. i všeckno rytířstvo jeho. I  umyslil sobě Eilenšpigel. z té příčiny byl mu milý host. Blázen králův Eilenšpigle nikoli trpět nechtěl a sám také se zahnati nedal. blázna hloupého. Kterak Eilenšpiglovi knížetství luneburské zapovědíno bylo [19r] V knížetství luneburském u města Celle mnohé rozmanité lotrovství provodil. kteréž já teď prvé učiním. že tomu dobře zaplatí.“ Ti dva strojili se k bláznění189 a mnoho šajdířství provodili. Král Eilenšpigle před sebe povolav. to blázen ten po něm také činil.

když tě v ní najdu.“ Dí jemu Eilenšpigel: „Coť mám dáti za plnou káru země z toho pole?“ Odpověděl sedlák: „Jeden šiliňk za to vezmu. lépeť jest. kterouž jsem od sedláka koupil. řekl služebník: „Pohleďte pane. ssedši [19v] s  koně svého dolův. čí by to pole by[20v]lo. budou mne honiti a srazí mne doluov s koně a. a  nakladl plnou káru té země a  vlezl do ní. hned o Eilenšpiglovi zvěděl. jel k tomu sedláku a ptal se ho.“ Dí jemu kníže: „Seď předce s svou zemí195 z mé země a nevracůj se sem. s hněvem dá mne voběsiti na stromě. Tehdy šel sedlák na pole a Eilenšpigel koně jiného s károu dostav. a když tě v něm naleznu. a  ten mi pravil. Když pak kníže s jízdnými svými k tomu místu přijel.“ I jel kníže k němu a řekl: „A.“ I  dal mu Eilenšpigel šiliňk. Řekl mu sedlák: „Jest mé dědičné.“ Odpověděl Eilenšpigel: „Milostivý kníže. aby nicméně proto skrze tu krajinu jel aneb šel. a uzřev Eilenšpigel. to jest dvanáct peněz. Nu. že tě dám voběsiti. že jsi mne od šibenice zprostil a k tomu jsi mi milostivého pána učinil. Kterak Eilenšpigel od jednoho sedláka díl země koupil Potom přišel Eilenšpigel zase do té země. jáť naději mám. zdaliž nevíš. střeva a  droby z  něho vyndal. slýchal jsem to.“ Tehdy kníže tomu se smál a řekl: „Chceš-li potom na budoucí čas mé krajiny prázen býti?“ Odpověděl Eilenšpigel: „Milostivý pane. že tak v koňské kůži stojíš?“ Eilenšpigel před něho přišel a odpověděl mu takto: „Milostivé a vysoce urozené kníže.“ Dí jemu kníže: „Poď sem ke mně a neprav žádné neviny.“ I vskočiv rychle Eilenšpigel na kůň. i  jel tak před tvrz u  Celly před Eller. že by kníže bylo. kterak Eilenšpigel v koňské kůži stojí. žeť jsem knížetství své zapověděl. A tak Eilenšpiglova země před mostem leží.“ Řekl mu Eilenšpigel: „O. copak tím míníš.“ I šel odtud pěšky.“ I jel kníže od něho a řekl mu: „Zůstaň tak. k svému mrtvému koni takto řekl: „Bopomozí milý koni. a  tak v  něm stál. nebezpečen jsem před Vaší Milostí192 a náramně se bojím. což by voběšení hodné bylo. Když pak kníže přijel. žeť tebe krkavci snědí. že mi při životu mém milost učiniti ráčíte. 192 193 Milostí] Miloſti Milosti] Miſti 194 já] ga 195 zemí] Zemi 196 károu] Karau 197 tvrzí] Twrzy – 94 – Výbor ze starší české literatury . jakž jsi. když Eilenšpigel v břiše svého koně stál. i šel do jedné vsi u Celly a čekal. že jeden každý v svých čtyřech kolích má pokoj míti. já194 nejsem v  zemi vaší. milostivý pane a kníže. nežli by mne snísti měli. jak se koliv Vaší knížecí Milosti193 líbí. a budu-li utíkati. že by na káře v zemi až po ramena seděl. i potkalo ho kníže. že tě na stromě chci dáti voběsiti. I řeklo kníže: „Eilenšpigle. jáť jsem tobě zemi svou zapověděl. Trefilo se pak jednoho času. Historia XXVI.Historie o Tyll Eulenspieglovi (úryvek) byla. káry pak té před tvrzí197 státi nechal. ty tu. myslil sobě: „Jistě kníže jest. že by ta byla dědičná jeho. když by kníže zase do Celly jeti chtělo.“ A tak vymyslil sobě krátkou radu. rozřezav mu půl břicha. jak živ. ležíš tu. však jsem tak zle nečinil.“ Tehdy Eilenšpigel z té [20r] kuože rychle vyskočiv. přijeda kníže. z země ven jel. jináč dám tě s koněm i s károu196 voběsiti. ale sedím v  zemi své vlastní. že skrze Luneburg jeti chtěl.

kanovníckého a vejhradního řádu premonstrátenského královského kláštera Strahofského. noční ale lůžko své z křovi a ratolesti spůsobil. udělal sobě jeskynku z stromových větvi. Litoměřice 1753. Quare dignam censeo: ut in lucem publicam prodire possit. assessor consistorialis. Černá. tejně se odberouc. aprilis 1753. Jarschel. Mezi tím. uctiti. Alena M. a vyjevivše jemu svůj rod a mínění. mnoho svatých měst a míst navštivil. & officialis. Vendelína stojí. vic. žádal od něho dobrou radu a naučení. in annexisque nil ortho-doxae fidei contrarium. který jej za žebráka a  sprostého sedlského chlapa maje. putujíc z Říma do Ainsidlu. cum fundamento suo Germanico ex quo translata est ad amussim concordare. čim se živil a na jaký spůsob Bohu sloužil. zas odtuď na rozličná místa odejdouc. Editoři: Miroslav Boček. ze škotské země. Odkudž. [3] Sepsání ctnostného života svatýho Vendelína. S povolením199 duchovní vrchnosti. počnouc velmi tuhý kající život vesti. když všechny kostely a  svaté místa s největší pobožnosti uctil. hledal pohodlné přiležitosti. tisk: neznámý. zplozen. signatura BY II 68. [1] Sepsání ctnostného života svatého poustevníka a  opata Vendelína. opustiti a v pokorném obcování skrytě milému Bohu sloužiti. Pak okolo léta 574. contineri inveni. jinák na hoře Sion kanovníka. kde nyní kaple sv. obzvláštního proti pádu dobytka. Carolus Franciscus Tima. byl v svých dětinských létech od svého pána otce Forcharda. který se mu obvzláštně dobře líbil. které se tam spatřují. Tam. Imprimatur: Joannes Jos. rozšířené od Emmanuele Františka Duchoslava Vendelína. A hle! Doprovázením božským přišel do pustého Vestriku (jenž tehdáž ta krajina samá pustina byla) a  nalezl tam jeden vršek. špatné poutnícké šaty oblekl. Léta Páně 1753. že jest u sebe pevně ustanovil: Království.Sepsání ctnostného života svatého poustevníka a opata Vendelína (úryvek) Sepsání ctnostného života svatého poustevníka a opata Vendelína (úryvek) Česko. Strahovská knihovna. Na tom místě. Skrz toho pobožného biskupa byl svatý Vendelín k tako[4]vej potupě světa a k žádosti nebeských věcí přiveden. Praha. do Říma přišel. [6] když tam několik dní v městě i za městem od jednoho kostela k  druhému putoval a  svůj chléb dum od domu pro lásku boží žebral. jakož i s nábožnou písni. 198 199 přesazené] přeſazeně povolením] Powolenj 200 ňákém] nákém – 95 – Výbor ze starší české literatury . kde by poustevnícký život vedsti mohl. z  německé v  českou řeč přesazené198 a  k  většímu téhož velikého dívotvorce Páně uctění s obyčejnýma hodinkami. Po ňákém200 čase cítil v sobě žádost do starožitného a svatého města Trieru putovati a ty mnohonásobné veliké svátosti a svatých ostatky. Papež jeho jednání a oumysl schválíc. poroučel [5] se tam nejsvětější rodičce boží a. sv. spatřil ho jeden bezbožný trierský zeman. škotského krále. Litomericii 12. z královského rodu v škotské zemi okolo léta Páně 554. Pak ho svým papežským požehnáním propustil. a  od své paní máteře Ivelíny tehdejšímu bohabojnému biskupovi k  vychování ve všem naboženství a  dobrých mravích odevzdán. ohlasil se u tehdejšího papeže Benedikta Prvního. Jak ale dlouho zde bydlel. in spirit. to jedině Bůh a nebešťane vědí. napominal ho. aby v potupě světa a v službě boží pilně pokráčoval. Svatý Vendelín. gener. jakož i  ve všech jiných potřebách mocného za nás před Bohem patrona. [2] Vitam sancti Vendelini abbatis cum litaniis de eodem sancto ex Germanico in Bohemicum translatam revidi. Ten věrný služebník boží a veliký potupník světa. které jemu dědičně patřilo.

ještě nynějšího času nedaleko od města 201 202 si] gſy zemana] zemaňa 203 pilnějc] pilněgč 204 pacholků] Pacholku 205 pohanění] Pohanenj 206 chvíli] Cchwjli 207 čtrnáct] čtrnátc – 96 – Výbor ze starší české literatury . Nad tím tak patrným zázrakem tento nábožný pastýř nad míru se podivíc. řka: „Ty jsi ještě silný chlap.Sepsání ctnostného života svatého poustevníka a opata Vendelína (úryvek) pro jeho žebrání spurně ho vyplisnil.“ Pobožný Vendelín. že žádný člověk ten veliký zázrak neviděl. přijmul tu tak špatnou službu a  musil nejprv toho zemana202 svíně pásti. žádné vody nebylo. Však ale služebník boží. Vendelín. ejhle! Tu jest byl skrze všemohoucnost boží spolu [s] svýma [10] ovcemi do povětři vydvížen a za krátkou chvíli206 v svej poušti tíše postaven. svolil jeho žádosti a ustanovil ho za svýho kravaře. Dobrotivý Bůh taky tomu stádu pro jeho modlení požehnal a ten dobytek mnohém plodnější nežli prvé učinil. Laskavý Bůh taky jeho ovčičkám obvzláštně požehnával. že by ten vršek. potvrdil to Bůh neslychaným zázrakem: Když jedenkráte svatý Vendelín silně přemejšlel své stádo opustiti a k svej poušti se odebrati. Ta studánka. tehdy pas můj dobytek a zasluž si201 svůj chléb. božským řízením předce vzdycky určitým časem domu se navrátil. Od toho času nápotom každého dne se to stávalo. a předce radči žebráš! Jestli žádné jiné služby nemáš. tím více milován. Při tom hovězim dobytku. A co víc! Na tom místě. Že se ale Bohu všemohoucímu tá jeho horlivost líbila. všecko to na sebe uvalené pohanění205 s velikou trpělivostí snášel a tím horlivějc v svém bohabojném jednání pokračoval. aneb raději studnice. Když ale u těch nepokojných hovad žádného pokoje nenalezl a v svejch modlitbách velmi roztržitý býval. myslíc sobě. ačkoliv nevěděl. dobře znamenaje. rozličným spůsobem jej haněli a hledali ho u  pána v  nenávisť uvedsti. Ano. že by mu to štěstí skrze nábožnost svého pastuchy přicházelo. předce ho v obvzláštní uctivosti měl. a  to v  takovej tajnosti. skrz znamenitý čas v tej povinnosti setrval. nebo myslil. aby bez jakekoliv roztržitosti svou pobožnost vykonati mohl. kleče Pánu Bohu děkoval a věčim dílem ten den v svatej modlitbě strávil. aniž se ho dověděti nemohl. Protož s povolením svého zemana hleděl ovec se vší snážností. prosíl svého pána. Ne vzdycky na jednom místě ovce pasával. Zeman ten. svatej hoře Olivetskej podobný byl. Odtudž z návodu satanáše mnohé nátísky jemu činili. u  večer pak zase stejně [s] svým stádem do povětři pozdvížen a  v  krátkým čase (ačkoliv trierské město čtrnáct207 hodin tam odtuď vzdáleno jest) před tímž městem postaven byl. vzdy vroucnou žádost cítil v  svej vyvolenej jeskyní milému Ježíši se klaněti a  jeho velebiti. pročež svatý Vendelín po vykonanej k Bohu modlitbě svou pastýřskou hůl s  velkou důvěrnosti do země vbodl a  s  božskou pomo[11]cí hojný pramen vyvedl. že by mu ta pastušska služba k pravej potupě světa prospěla. kteří jemu tu přízeň zaviděli. Zeman velice se tomu divil. můžeš se jináč živiti. kde se ovce pásly. a ačkoliv svým stádem někdy velmi daleko se vzdálil. nýbrž jich mnohdykráté daleko hnával. aby ho od toho svínečného pasení odtrhl a jemu raději pasení hovězího [7] dobytka svěřil. Po nejakém čase žádal svatý Vendelín to pasení hovězího dobytka odložiti a dle obyčeje starých patriárchů ovce pásti. chránil je od nemoci a divokých zvířát a nad přirozený obyčej plodnosti je obdařil. v  kterej on prvé smrtedlnou ouzkost Krista Pána rozjímati obyčej míval. moha svatý Vendelín svou modlitbu lepeji vykonávati a svému Bohu pokojnějc sloužiti. velice nenáviděn byl. milujíc svýho pastuchu pro jeho pobožnost a sprostnost. na kterým sobě někdy jeskynku a kapličku vystavěl. že se to z ponoukání [9] pekelného nepřítele děje a že by on ho od kajícího života odvedsti hledal. od služebníků ale a pacholků204. A protož on od svého pána čim dýle. když při stádě na poli byl. moha tak svému Bo[8]hu mnohém pilnějc203 sloužiti.

kdežto já na koní sotva tam dostíhnu?“ Protož plný hněvu odjel a celou cestu pořád na svého pastýře se durdil a broukal.Sepsání ctnostného života svatého poustevníka a opata Vendelína (úryvek) Svatý Vendelín řečeného čtyrhranatě kamenem ohražená jest a nazývá se studnice svatýho Vendelína. uzřel své stádo před sebou a řekl k služebníku: „Mně se tento pastýř náš Vendelín bý[13]ti zdá. že svatý Vendelín toho spanilého anjela častějc očitě vidival a  s  ním oustně rozmlouval. já tobě budoucně můj dobytek pásti nepřipustím. neb on mu velmi tuze podobný jest.“ Zeman vstal a řekl: „To já tobě věříti nemohu. „pro to. Neb já chci časně s stá[14]dem doma býti. Když on do svého dvora vjížděl. že to sotva věříti mohl. o tom se tam zmínka neděje. kdybych jeho věrnému služebníkovi můj dobytek pásti nechal. ale držím tě za velikýho služebníka božího. co ode mě208 žádáš. skroušeně k němu řekl: „Odpustiž mi. na jaký spůsob ten veliký zázrak konečně vyjeven byl. Nad tím se ten zeman tak nesmírně ulekl.“ odpověděl svatý Vendelín.“ Řekl zeman: „Kterak chceš dřív noci doma býti. Jak dlouho ale to předivné zjevení trvalo. ty hanlivý slova.“ Však když tam potom zeman dojel a svého pastýře poznal. aby jste od vašeho bezbožného obchodu odstoupili a ná[16]potom pobožný život vedli. co očima svýma viděl.“ Služebník odpověděl: „Kterak by sem náš Vendelín přijíti mohl? Poněvádž to velmi daleko od Trieru jest. nýbrž jenom se vypísuje. „když jsem sobě mnoho hosti pozval a k večeru jednoho skopce zabiti musím?“ „Nestarejte se. jenž by na místě jeho ovce pasl. můj pane.“ „Což se nemám hněvati“ (dí zeman). že by mne Bůh těšce trestal. Protož ihned pokorně k nohám jeho padnouc. který jsem proti tobě z úst mých vypustil. Mímo toho u ty studnice. který se zde přihodil.“ Svatý Vendelín odpověděl: „To jedině od vás. svých těžkých hříchů želel 208 209 mě] mně zadost] Žádoſt Výbor ze starší české literatury – 97 – . Nyní slýš zázrak. která rusti počala a v veliký habrový strom vzešla. Nebo já znamenám. tuť taky svatý Vendelín již s jeho stádem byl a právě ovce do ovčina vháněl. kde svatý Vendelín bez jeho vědomi ovce pásl. náramně ho klel a spolu řekl: „Bezbožný Vendelíne! Copak jsi blázen? Nebo jsi se dokona zstekl.“ Tu jest ten slouha boží tak mnoho do svědomí mluviti a  tomu nešlechetnému zemanu tak dutklivě domlouvati uměl. totižto: Pán jeho jedenkrát s  jedným svým služebníkem v  přičině jistého řízení do Štrasburku odjel a vraceje se oblíbil sobě cestu skrze tu pustinu. kdežto nyní kaple a poustevnícký stánek stojí. [15] že jsi muž svatý a že Bůh veliké dívy s tebou a skrz tebe působí. velice se rozhněval. Aby pak ten veliký služebník boží své modlení a pobožné rozjímání tím lépej vykonávati mohl. že tato pastva lépe ovcim k duhu jde nežli okolo Trieru. nehněvejte se tak přilišně. se[12]slal Bůh anjela. Když pak blízko k tomu místu přijel. dlouho stál a  před málo létma teprva zešel. Budiž ale ty kdokoliv jseš. nebo bych se slušně báti musel. aby hněv boží nenadále na vás se neuvalil a vás pro vaše loupežnictví a nespravedlnost do ohně věčného neuvrhl. a pověz mi. Pověz mi jenom. kdo jsi ty? Nebo já vidím. já chci tobě ve všem zadost209 učiniti. pane můj. svatý Vendelín zase svou hůl do země vstrčil. žádám. a není pochybnosti. můj pane. ano tím čerstvěj taky jel. Čte se taky v starožitných kníhách. že mi ovce tak daleko ženeš? Zdaliž okolo Trieru důstatečné paství není. nebo já žádný svatý muž nejsem. sprostý pastýř a sedlský pacholek. aby se o jiné maso pro své hosti obstarati mohl. že se mu sám Kristus Pán zjevoval a k jeho největšímu potěšení s ním laskavě jednával. že on se nad tím přilíš tuze ulekl. že do této hrozné pustiny stádo zaháníš?“ Svatý Vendelín řekl: „Milý pane. kterážto každoročně v  křížovou ponděli při procesí od pána faráře posvěcená a skoro každodenně od mnohých za odvrácení všelikého lidem i hovadům škodlivého zlého navštivená bývá. můj milý Vendelíne. On to za veliký zázrak a svého pastýře za svatého muže držel. vstaňte a žádné cti mně neprokazůjte. Ten se vzdycky strom svatého Vendelína nazýval. nýbrž bídný člověk.“ Ten pokorný služebník boží svému pánu k nohám padl a co nejpokorněji řekl: „Prosím vás.

že kdo jen nejakou nemocnou ovci neb hovado měl. jej skrze znamení svatého kříže uzdravil. kterouž hned mezi chudé rozdal a  v  nejtužší chudobě k  svej předešlej poušti pospíšil. že když jedenkrát mezi dobytek morové nakažení přišlo. že my ne z lidského. Po dlouhém odporování pravili duchovní otcové: „Věř. slyšeli jsme nebeský hlas řkouci: „Vyvolte Vendelína. Nápotom. za poustevníka oblecti. aby jejich otcem a vrchním pastýřem duchovním byl. Lesní býliny pokrm. okolní sedlácí k tomu svatému poustevníkovi své outočiště vzali a skrze své snážné prošení tak ho pohnuli. pastýře ovci. Odtuď se do své [17] jeskynky navrátic. zimního času tuhou zimu snášel a ne jenom v neděli a ve svátek. řka. dvě hodiny od své jeskyně vzdáleném. takové k  jeho jeskynce vedl a  vzdy zase zdravé domu přihnal. následovně k  trierskému arcíbiskupovi pro potvrzení svého volení poslal. Toho času umřel duchovní správce neb prelát kláštera Tholay řečeného. V klášteře Tholay řečeném. ale i v všední dni do Tholaye na mši svatou chodíval. z  čehož ovšem srdečnou210 bolest cítil. že s níma až k [19] jejich vesnicím došel a za nemocný dobytek se modlíc. nežli co jemu za svou zaslouženou mzdu patřilo. to důstojenství na sebe pokorně přijal.“ Na takový spůsob sv. koho bychom vyvoliti měli. za svého opata. na všech místech hledati ho dali a  žalosti skoro omdlevali. Vendelín božskému povolání se poddal. jednomyslně k jeho poušti se odebrali. mohl se mu ubrániti. nebo on mu na mysl uváděl. Jednoho času ďábel se mu zjevil v spůsobu hrozného draka a tak tuze ho přestrašil. že se domíval již v jeho požíradle býti. muž však boží nic více přijmouti nechtěl. počal tam zas nad míru tuhý život vedsti. jak by to viděl a  slyšel. To mu šatan tak patrně představoval. Přilíš mnohé a těžké přenasledování musil od ďábla trpěti. jej za svého preláta nazvali a kleče ho prosíli. Myslil ho sice tudy pokušitel z  pouště do jeho království přivábíti. že on k takovému ouřadu dokona neschopný jest a lepeji pasení ovec nežli řízení duchovních věcí rozumí. chtíc všemohoucí Bůh svého pokorného služebníka světu známého učiniti a jeho mnohýma zázraky ozdobiti. sám osobně do kláštera tholayského přišel a léta 210 211 srdečnou] ſrdečnan vylití] wyljti 212 vzývali] zwýwali – 98 – Výbor ze starší české literatury . po horlivém Ducha svatého vzyvání slyšeli nebeský hlas řkouci: „Vyvolte Vendelína. ale z božského nařizení sem přicházíme a tebe za svého otce hledáme. studená voda jeho nápoj byl.Sepsání ctnostného života svatého poustevníka a opata Vendelína (úryvek) a  tomu služebníkovi božímu náležité polepšení přislibil. za svého opata!“ Tím hlasem jsouce pohnuti. dal se léta 590. Mímo toho taky šatan tak silně a s nečistýma myšlinkami na něj dorážel. v modlitbách až do spozdilé noci trval. Pročež on se nad jeho vyvolením radujíc. Na tvrdej zemi líhal. pastýře ovci. On mu taky chtěl mnoho peněz jakožto almužnu dáti. Skrz ten zázrak bylo jeho jméno v celém Vestriku oznámeno a takovou duvěrnost k němu u všech lidí spůsobilo. služebníče boží. tak jeho božskej vuli nebudeš odporovati. který mnoho dobrého a chválitebného o svatým Vendelínu slyšel a jej od samého papeže sobě poručeného měl. On ale k Bohu za pomoc volaje. znamením svatého kříže k hanebnému utíkání ho přinutil. Nebo když jsme Ducha svatého vzývali212. [20] Ten pokorný muž na všechen spůsob odporoval. a  nemohouce se řeholnící v volení nového preláta sjednotiti. Sva[21]tý Severin byl tehdejšího času v Trieru arcíbiskupem. řádu svatýho Benedikta. stalo se. bohabojný Vendelín ale s boží pomocí to tak těžké a dlouho trvající pokušení vše[18]cko přemohl. nežli nahého sebe do trní vhodíc a tam až do hojného krve vylití211 se válíc. kterak by jeho pán otec a paní máteř pro něho truchlili. že tento čistý poustevník nejináč.“ Jestli tehdy ty náležitým služebníkem božím chceš býti. ó.

Tehdáž oba ti svatí nové přátelstvo213 mezi sebou učinili a po všechny dní svého živobytí věrni přátelé jsou zustali.Sepsání ctnostného života svatého poustevníka a opata Vendelína (úryvek) Páně 597. za opata ho posvětil. 213 přátelstvo] Prátelſtwo Výbor ze starší české literatury – 99 – .

směš to spolu. Kopyta plná naplniti Kaž je na kování vystrouhati podlé střely k patě. a dokudž by nevyšla. a budeť zdráv. signatura AC VI 81. Editor: Alena M. Strahovská knihovna. bude z toho mast. Odraženého koně hojiti Vezmi ze dna kopyto a učiň mast. a zhojíť se. a nepůjdeť mu obruč na kopyto. a budeť zdráv. pejř suchý aneb vařený a rez od železa. vytlač jej z rány. a tim se zhojí. ať do ni nelezou. zvař jej v pánvi. aneboť padne v půl létě. vždy tak čiň. a vyrosteť mu podšev vyšší než druhé nohy. a maž mu je špikem. vložiž na to teplé psí lejno. Potom pomazůj mastným. cožť se zdá. jak se tuto píše. potom kaž mu vybrati. a jakž se mu noha rozsedne. Vezmi ocet215 a vaječné škořepiny. vezma žejdlík kolomasti nemaštěné a dva žejdlíky smetany mladé.Mistr Albrecht: Lekařství konská jistá a dokonale skušená (úryvek) Mistr Albrecht: Lekařství konská jistá a dokonale skušená (úryvek) Česko. učiň vlažno a vlej koni v hrdlo. [125r] Kopyto když se koni sejde Vezmi jarý med. přidej bedrníku a rtuti k tomu a nechej. potom skrájej drobně a omasť ji dobře sádlem. ať mu roh předce jde. tisk: Karel Jauernich. Červivého koně zhojiti Vezmi půl libry216 oleje. Praha. stlučiž to dobře v hromadu. i nabíhej koni tou mastí. jelení lůj a z volového hnátu mozek. Kůň když se odrazí aneb že mu kopyto v hromadu jde a obměkčuje Vezmi suchou řípu a vař ji v vodě. a vyjdeť tudy oddavenina. Černá. Kopyto oddávené zhojiti Odejmi podkovu koni a polož na to oddávení koudele s bílkem vaječným. polož na tu ránu s lněnicemi a nech do třetího dne. ať ustydne. Maso odsedlé od kopyta koni zhojiti Vyber mu tu ránu řezákem a obnov ji do živého. vostříhej srsti okolo rány. [124r] Roupy aneb červy v žaludku neb v bříše hojiti. [124v] potom když mu hnůj půjde. což 214 když se kůň válí po tom poznáš. to vše spolu vař v pánvi a maž tim ráno a u večer. vař to dobře dlouho spolu a nedej kypěti. potom vlož koni v chřípi. Praha 1760 (?). vezmi nové vejce a  vápno nehašené a  soli za jedno. nabijejž mu za tejden neb za dvě neděle. ale čela nedej strouhati. 214 215 což] coz ocet] cet 216 libry] librý – 100 – Výbor ze starší české literatury . vstav koňskou [nohu] tu řípu a nech tak do třetího dne.

nech. avšak kopyto vždy mu tim stavením nabijej. a na noc ho vyveď na čisté stání. když mu podšev odevstane a noha podejde. vař to spolu. stavěj kůň v tom ve dne. přičině k tomu starého sádla. Roh prchlý koni zhojiti Lněné semeno stluč dobře v mořdýři217 a prosej skrze sítko. i vezmi tři loty krunšpátu a půl žejdliku medu aneb méně222. aby toho více bylo než prsti. potom učin tak opět. vsypiž je do toho a míchej. a když zvírat bude. aby mohl mezi střelou a nohou prst vsaditi. nech tak za noc a za den. potom vezmi kozlový lůj.Mistr Albrecht: Lekařství konská jistá a dokonale skušená (úryvek) O podzubcích Rozkaž mu je dobře vybrati a vystrouhati. K témuž Zkopej koni stání před předníma noha[126r]mi. pokudž se jest rozsedlo. a tak mu brzo roh vyroste. ta věc je skušená. a podkovu kaž v nohu vsaditi tak. a přilož na to z nového vejce bílek s bílou moukou. 217 218 mořdýři] Mořdýřj týmdni] tmý dni 219 mu] mne 220 zavalí] zawali 221 solí] Soly 222 méně] meně – 101 – Výbor ze starší české literatury . odejmi. potom s octem a s solí221 vymej. i půjde celý roh dolu. Kopyto rozsedlé zhojiti Zatni koni přes tu rosedlinu dlátem ouzkým až do srsti. i učiň koni ustavení nevelmi horké a nech do [125v] třetího dne. zejtřa krunšpát. zhojiti Vyber mu to všecko. a odtud se zavalí220. Který kůň odloupá aneb že mu nohy prší Maž mu nepravým máslem hned. ať kyše jako těsto za tři aneb čtyry dni. medu a jeleního loje aneb kozlového. med dobrý a staré pívo. a když zhustne. Odraženého koně. Roh když jde v hromadu Zetři lučnou pokrutu dobře a rozpust ji bílým pívem a zkvas. nalí v to hnoje z louže vody a naměť do toho dolu kravských a svinských lejn. ale toliko ať povytočí rohu z té strany. tehdy spust medu s starým sádlem a napust mu toho medu a nech tak státi až do třetího dne. kde se kopyto s masem schází. a překovávej ho tím častějí. a tak čiň. toho kaž tak nechati. nech u vozubu dobře vyššího na té straně. až i vyjde do konce. a tak mu spomužeš. až do živého. udělej koni botku a vstav mu do toho rohu. dokudž potřeba káže. jako by kaši zavařovati měl. i nechejž tak až do třetího dne. však pomni každý den roh mu natírati a nabíjeti. i podmáslí vezma. potom čtvrtý den sejmi koni z nohy a nech tak do týhodne. zatni potud. což pak v rohu jest. čiň mu to více. potom mu škvař cukrem. Potom opět přileje bílého píva. když jej kuješ. pakli nemáš cukru. pakli se mu219 rozsedne. V týmdni218 učiň opět ustavení jako prve. vezmi to símě stlučené. pakli jest velký. pokudž jest odevstalo. vař to spolu. ať uschne. vyber mu roh tím hloubě z nohy z té strany a kaž potrhnout patu. jestliže jest potřeba.

Potom vezmi staré sádlo a  list jesenový228. kterýž pilníkem nastouhají. a  když mu vyčistíš. a vomoče roušku v tom. Jinák. a slepičí vejce. Živý vlas koni umořiti Vezmi hořec a zájemné koření. stluč to spolu a  nalož na to místo. a musíť pustiti. Pakli mu tim nespomužeš. psí225 krev a zetři to spolu. povlí koni na hrdlo. přikládej často vlažně. a mineť ho. vstrčiž koni v zadek. a nech tak do třetího dne. ty vař u vodě. přikládej med s lněnicemi. kterého mezi matkami božíma zabijejí. a vlož na to. a stlukouc to spolu. Diví maso sehnati Nasyp krunšpátu na to maso a vymej prve tu ránu octem aneb vínem. upotě jej dobře. nasyp mu toho bobkového prachu a nechtěj. Vnavou kost sehnati Prořež227 mu kůži horkým železem a hned tu měj pohotově horký chleb. Štikavici koni zhojiti Vezmi lot bobku a číši vína neb piva. kterémuž šípu dobýti nemohou Vezmi zaječí sádlo a stluč je starým sádlem. a bude-li potřebí. nalož mu na to místo a přivaž. 223 224 zhustne] zhuſtné oddávené] oddywene 225 psí] Pſy 226 šíp] Sſyp 227 Prořež] Pročež 228 jesenový] Gesſenowi – 102 – Výbor ze starší české literatury . vstrčiž mu to v zadek a drž mu chřípě. A tim koni podešev zase uděláš pevný. tehdy vezmi místo něho střídu z řežného chléba. vezmi vostružkův měděnných. nechejž tak tři dni. a tak mu ten šíp226 vyjde. přičině k tomu starého sádla. Proti nové střele Přikládej koni nové vejce s  lněnicemi. když se zhustne223. Vodu který kůň zadrží Vezmi atrament. až bude prskáti. pouštěj mu krev ze všech noh. zasypej kamencem. žeť nebude na [126v] tvrdé stromliti. učiň to po druhé i potřetí. kus [127r] mejdla. až bude husto. dej koni píti s vodou. že by mu žíla pod břichem otekla Vezmi semenec. potomně zasyp mu prachem truhlářským. udělejž z toho flastr na sukno a přilož na místo vyčistěné a oddávené224. Žlavy koni zhojiti. stluč jej na prach. směš to s čistou hlínou a přikládej koni. a zhojíš ho. až krvi pujde. Prostřeleného koně zhojiti. nemáš-li pak krunšpátu. zhojíš jej brzo. nastruž ho pilníkem. až vlažno bude. kus slanin.Mistr Albrecht: Lekařství konská jistá a dokonale skušená (úryvek) vař to dlouho. namaž toho koně ránu. vezmi jelení roh. tak. Jinák. Jinák. a když se vyčistí. potom přilí málo octa a opět vař. ať neodpadne.

neb by spíše měl dejchavici. navaž mu na udidlo koží k zubům. a vlož do něho slanin neb nětco mastného.Mistr Albrecht: Lekařství konská jistá a dokonale skušená (úryvek) [127v] Dejchavičného koně zhojiti Spal ježka v novém hrnci vcele229 až na prach a dávejž ten prach koni s octem. dej jej přes devět dní231 a nocí232 jísti. vlož je u vocet litý. ať ho proběhne. a ne[128r]dej mu píti po ty všeckni dni. osole trochu. 229 230 vcele] w celé nabobtná] nabotná 231 dní] Dni 232 nocí] Nocy 233 dní] dni 234 solí] Soly – 103 – Výbor ze starší české literatury . dávej koni píti. když to učiníš. Kterému koni teče hříběcí nohami Nedej s nim do vody jezditi. Jinák. a potom nic mu nepouštěj. scedě na čistotu. potom přes den bude z sebe šlince vozhrové metati a bude zdráv. a někteří mu říkají starček. a vystudě dej koni za čtyry aneb pět dní233 píti. staré [128v] zmíchej s ovsem. vař je dobře. uvaž ho hubou vysoko. když se ječmen nabobtná230. ať rozevře. bude velmi židiti. vezmi hořec. a nech v něm za tři dni. skrájej jej drobně a vař s vínem. potom oceď. ať nic jiného nepije než tu samou vodu. ať se z něho pustí. potom napájej koně dva neb tři dni. než který má nohy naběhlé neosuté. smáčeje a mastě votruby. a uvaře proceď skrze šat. dej koni jísti. Kejchavici zhojiti Vezmi jaré žita. Který kůň nechce tlustý býti Vezmi řepiček. Jinák. roztáhni mu čelisti a nalí mu v hrdlo těch vajec. odkuď ho. vař jej u vodě. tehdy po týmdni vezmi v  apatece. s solí234 spolu. vrhni mu rtuť živou v hrdlo. i bude zdráv. kaž jej za nístěj vrci. musíš mu v hrdlo naliti. a když bude tak slanin požívati. vezmi dvě aneb tři vejce slepičí syrové. Jinák. Také nezmeškávej ho při kašli. pojma ho v uzdu. potom vystudě to. Kůň. jeď na něm. pouštěj mu krev z šije třikrát do roka. nebude-li chtíti. i budeť míti břicho. Proti rozličným nemocem konským Navař jarého žita. dej mu píti. vař u vodě dobře. který nechce jísti a nemá břicha Dávej mu sekanin z sena. dokudž mu strup nespadne. to vše potříkrát daje mu. však mu ji prve proceď skrze šat. s tim kaž do vody často jeti. Jinák. ješto slově fenum grekum. Který kůň jest dušný. dej koni píti. až svrchní škořepina sejde. Proti kašli Zsekej jiví s listem do ovsa aneb křen aneb čekanku neb hlínu čistou. že by mu se boky nadejmaly Vezmi kopec mravencový s mravenci. a což vody zustane. zdvíhna koni hlavu. a jestli mu to nespomuže. Který kůň kašle tak. neb se druhý přetrhne kašlem. Jinák. ať žuje slániny v udidlách. vezmi staré slaniny s koží. a tim mu nohy splasknou. Pakli mu to nespomuže. leje mu to spolu v hrdlo. ať jest dobře mastné. ihned z něho ten duch půjde. ať nekypí. ať dobře vyhoří pod zátopem.

kteréž ostávají. rozmíchajíc dobře spolu. až mu z nich voda teče. a zavaž.Mistr Albrecht: Lekařství konská jistá a dokonale skušená (úryvek) a podobné jest k drobné vikvi. jak sám budeš chtíti. nebude-li chtíti. to mu pomocno bude. potom musí píti. Jestliže by mu otok nechtěl sjíti. Jinák. ať by mohl lehnouti. zastehna mu to. a vezmi čtvrtou částku soli. a bude zdráv. prořež mu to místo a vezmi kopřivný kořen. a nech ho státi na tvrdém místě. ať sena ani slámy nejí. a tři koni loket. i dávej koni s čistým ovsem. dobře aby měké bylo. ulehne mu. a tu krev směs s popelem a koně tou krví maž. až horký bude. ale nemnoho. vstrč koni v hrdlo. kdež by otoka nebýlo. ihned zatkej mu hrdlo aneb chřípi. ať požírá. aby kůň to všeckno lejno vyssál. a sena ani slámy nedávej mu nic. což horce vzal. a tim mu maž. tim mu také mužeš pomoci. ať mu se pod chřípemi kouří. tehdy proceď vodu skrze seno a dej mu píti. Jinák. a uhlí uhašovati bude. nakrájej hořce drobně. potom jej proceď. pustiž mu jej v hrdlo. obviň koni pytlem hlavu přes hubu dolu. Jinák. a ať polovíci uvře. až všecko pozře. V kterým koni se nemoc tluče a nechce z něho ven Učiň louch a vezmi kvasnice. vezmi uzdu z koně a provleč udidlo skrz lejno člověčí. Aneb obvaž udidla s horkým lejnem člověčím. přiváže jej dobře vysoko. a koni hladovitému dávej s ovsem po dva dni jísti. Jinák. ať skrze něj projde. jakž rána veliká. až by i prskal. Jinák. stluč tři cibule a půl pinty vína. 235 to] ro Výbor ze starší české literatury – 104 – . Pakli mu to nespomuže. a to učiň po šestkrát na každý den. dávej koni chmeliny. jestliže by nechtěl. vlož do rány. vezmi lisku suchou. Jinák. A když by jej chtěl napojiti. potom mu pohol. síry roubíček vezma. a češ ho tim častěji. Jinák. tehdy pust druhý i třetí. a dej mu prvé i potom jaré žita. [130r] Ochváceného koně zhojiti Vezmi staré podešvy. Hříva když koni neleží Zmačkej jíkry štičí dobře. a dejm ať mu v chřípě jde. ty. a dávej koni píti po tři dni. pakli ten neprojde. učiň z něho kroužek. rozmíchej to dobře a vlej koni v hrdlo. strč mu to235 v hrdlo. a hned rozkaž na něm na půl míle klusati. a to směs spolu a vař. on se potom vyhojí a bude zdráv. že by mu plece schlo. maž koni tim hřívu. však nenapájej ho za tři [129r] dni. vezmi pak na pánvici uhlí živého. a tak jej proskočí. stluč ji dobře. vylej koni v hrdlo. to moč s vínem. Rozličné nemoci když kůň má a nemuže ho žádná věc proskočiti Vezmi ševcovské černidlo a benát[129v]ského mejdla nakrájej do něho. když pívo vaří. a tak učiň ta lekařství po tři neb čtyry dni. to učiň podvakrát aneb potřikrát. Lokty koňské napraviti Kaž mu zatíti prsi. zkrájej podešvi. a v starém sádle omoče. vezmi anýz a routu a dobré seno. potom ho obmej. obale v roušku. a potom nech ho státi. však ty je obživůj dýmaje a koni hlavu sniž. aneb zetři půl pinty vína. nedávej mu nic jiného. než ať jest pod nim dobře umeteno. směsiž to spolu. viděl-li by. uvaž mu hlavu na horu v lisicích a musí požírati. pomaže na to vaječným bílkem. tak. nařež do něho benátského mejdla a klad koni do hrdla. dej mu semence s mísu. Jinák. vlej koni v hrdlo a nepouštěj ho. kuří trus a semenec. že se zhojí. i vlož to všecko na uhlí. to spolu stluč. vezmi sádlo. povrha kůň. vezmi ouho neveliký. nedaje kypěti. a to často.

vsyp do vína. ať mu se nesmradí. když mu žlabu nevymetají Pouštěj mu ze všech noh nad brada[130v]vicí236 z těch žil. 236 237 bradavicí] Bradawicy solí] Soly 238 horké] hořké 239 horka] hořka 240 solí] ſoly – 105 – Výbor ze starší české literatury . Proti štěkavce koňské Vezmi bobku jeden lot. že déle potrvá. ješto se jiné žíly k ním scházejí. kteréž jsou koni v nohu. nech. kdež si mu zaťal. potom po tři dni sejmi. Vody který kůň nemuž pouštěti. dej koni píti a  kaž jej zahříti. vem topenici s solí237. Zápary který kůň má Rozřež mu kůži na kříž a namaž mu na to platného balsamu a nech tak do třetího dne. aby na ni prach zůstal. Aneb bílé těsto zmíchej s bílkem v hromadu a nalož na to. Haglauf který kůň má. aby bylo to cezeno skrze bílou rouchu. a vezmi votruby bělné a sily rovné a octa nejlepšího. a jsou nejtluštší. potom vezma žernovky rakové a z hlav kaprových. že se v něm staví Zmíchej benátské mejdlo ševcovským černidlem. i nechejž toho uvázaní do třetího dne. přidejž k tomu kus sádla a vstrč mu do zadek. ať vla[131r]žno bude. vezmi atrament. tim ho umoříš. ať naběhnou. ať s  ním harcují. číši vína. ale na zadních nohách na stehně v rozkrocích. který sliní pro bolest Vezmi ty jeho pěnky a maž mu jazyk i dásně. tim mu pomůžeš. zasypej mu ránu. vlejž to koni v hrdlo. zetři je drobně. i zhojí se. Koně starého opraviti Pouštěj mu ze čtvrnice prsí s obou žíl a z těch zadních obou žíl na nohách. Kůň. a dej mu to v hrdlo s teplou vodou.Mistr Albrecht: Lekařství konská jistá a dokonale skušená (úryvek) Proti ochvácení od prachu. co by neokrvavil. Který kůň má speklou krev Měděných okují dobuda. směsíž to v hromadu a tři mu tim často. natřas solí240 s krunšpátem. stluč to v horké238 medenici a nalož mu za horka239. zetři ten bobek. učiň mu větší. až mu krev u vodě stane. Jinák. kaž jej prve zahříti. od něhož se mu vlasy nad kopytem zdrastí Vezmi čisté kadidlo a rozřež to místo na dva prsty z šíři. a potom kaž na něm jeti do vody. a to učiň přes den několikrát. jestli malá. Ale dobří mistří chtějí tomu. stluč to na prach. ať zatone to místo. stluč jej na prach.

že by takové směšné řeči243.Pranostika nová (úryvek) Pranostika nová (úryvek) Česko. Také druhé dvě planéty se ukazují. táhněte se raději k prvním planétam nežli k posledním. a tak tesklivosti vtipu svého ušel. všecko dobré jim znamenává. aniž jim co vzláště dobrého svědčí. Strahovská knihovna. že člověk. Nýbrž253 Ezopus. [69r] Předmluva. ale na nynější rok i na budoucí léta se vstahuje. ihned odtud mezi poéty. kterýchžto řečí256 tato pranostika tobě dosti dá. jakož se čte u vejkladu jeho básní254. O lidech učených. kterážto nemaje obvzláštního roku jména257. jenž slove Potentia. a ty budou druhým planétam poddané a za nic nestanou. nouzi a psotu ukazují. lidským nemocem se radovati. pravím245. Rovně jako tělo snem. protož abyste věděli. jakožto o sobě vyznává252 v řeči té. ten vyvýšený mudřec. příčinu tu kladouce. že duch truchlivý vysušuje kosti a všecky věci časné za marné klade255. ale budou raději v  apatekách sedati. Doktoří. tisk: Karel Jauernich. Praha 1760–1766 (?). mistří i jiní lekaří tohoto roku nebudou uhlí258 páliti ani kamení lámati. Protož sluší člověku časem veselu býti a kunštovními řečmi se obveseliti. nic lehkého a posměšného v sluch svůj a v usta svá vzíti242 by neměl. signatura AC VI 81. kterouž jest v Římě učinil za Archia poety. Tomu odporen jsouc. jich249 poslouchal. [70v] Nejprve o páních roku. že vtíp lidský časem svým246 má z velikého247 myšlení a usilování vyňat býti a kratochvílným rozmlouváním se posilniti. Mnozí jsou tak tvrdé mysle a zatvrdilého předsevzetí241. v svých knihách všecku moudrost básněmi kratochvílnými jest zastínil. Jakož jest obyčej jednoho každého hvězdáře nejprve položiti a lidem oznámiti planéty roku. Komuž ty planéty panují. ten znamenitý mudřec. když mnohými odpory v přech soudných utrápen byl. než bídu. aby tim snažeji mohl veliká [69v] myšlení konati. jemužto v řeči rovný není v jazyku latinském. vtip lidský a  myšlení vysoká kazily a na překážku244 byly. samou veselost vyvý[70r]šuje. že toho roku panovati bude planéta. tak vtip kratochvílí se posilňuje. budou-li moci koho 241 242 předsevzetí] Předſewzeti vzíti] wzyti 243 řeči] Reči 244 překážku] překažku 245 pravím] prwnjm 246 svým] ſwym 247 velikého] welikeho 248 veršův] Werſſuv 249 jich] gjch 250 sám] ſam 251 čítal] čital 252 vyznává] wyznawa 253 Nýbrž] Nybrž 254 básní] Báſni 255 klade] hlade 256 řečí] Rečj 257 jména] Gmena 258 uhlí] Uhli – 106 – Výbor ze starší české literatury . Praha. jedna slove Paupertas a druhá Miseria. Protož jest Cicero. Editor: Pavlína Zápotocká. kterýž by moudrý slouti a býti chtěl. ač nevím. Ano i moudrý Šalomoun dí. totiž skladateli kunstovných veršův248 sebral. a účastník její Fortuna. sám250 také jejich skládání kratochvílná čítal251. domnívajíce se a pravíc. A protož vědouce [71r] to.

leč krásným děvečkám frejovati a  budou rádi263 do koleje choditi. pilnosti své278 v tom hleděti budou neopouštěti. 259 260 rádi] radi ženám] Ženam 261 hleděti] hledětj 262 Bakaláří] Bakalařj 263 rádi] rádj 264 psaných] ſpaných 265 zvláště] zwlaſſtě 266 vládycký] Wladyký 267 rádi] radj 268 nemá] nema 269 může] muže 270 rytířské] Rytjřſke 271 nich] njch 272 málo] malo 273 lání] Lanj 274 koupí] kaupy 275 zlé] zle 276 prodávati] prodawati 277 druhého] druheho 278 své] ſwá 279 škaredé] ſſkarede 280 může] muže 281 každý] každy 282 jejich] gegjch – 107 – Výbor ze starší české literatury . přísahati. králové. s kupci v sklepích i v světnicích budou rádi259 kvasiti a ženám260 jich frejovati a na službu hleděti261. Také opijení. tu. může269 se i kyselého napíti. honiti. jak je budou milovati. někdy zlé275 za dobré prodávati276. na koních běhati i z nich271 padati. císař. Take letos. a tak leto i zimu šťastnou a prospěšnou míti budou. tohoto roku. [71v] O stavu světském. Budou rádi267 po všelijakých myslivostech jezditi. zvláště265 komuž ty planéty panují. mocnost. Stav světský. ani do pustých rybníků bez vody ryb nasazovati. Bakaláří262 a studentí tohoto roku příliš těžce nebudou dělati. vejskati. Kupci a kramáří i všelijací prodávačí tohoto roku budou lidí svou koupí274 šiditi.Pranostika nová (úryvek) zhojiti. šermovati i všecky rytířské270 kusy provozovati. ale budou radče pannám a paním frejovati. dobře se míti budou. může280 toho roku každý281 jejich282 ženám na službu hleděti. A tak létos všickni kupci budou radči pěkné děvečky nežli škaredé279 ženy sobě za manželky pojímati. Znamenává jim bohatství. knížata. ale nevím. lání273 mezi nimi mnohé budou a o pohlavek aneb o kordovou ránu mezi nimi nic nebude. za dobré slíbovati a v čemkoliv jeden druhého277 budou moci podvésti a oklamati. Stav rytířský a vládycký266 tohoto roku nebudou se v letě na saňkách voziti. Ale budou dobré letkvaře požívati. kdo nemá268 lahodného vína. A když [72v] oni po svém kupectví pojedou. vedle svrchu psaných264 planét. Také tohoto roku [72r] budou rádi hráti. kdež jsou doktoří a mistří v bílých birytích a v dlouhých reverendách rozličných barev chodívají. ale však málo272 plniti. mnoho pannám i paním slíbovati. kláti. O lidech kupeckých. hrabata a pání etc. ve všem prospěch.

že žádných pomorančí. Vedle běhu a vylití298 planet málo299 se pšenice urodí na Korytánských horách. a neohlídati se [73r] za se ani se vráceti. na rumburských a přímde[73v]ckých horách301 urodí. Jiné všechny ourody krátce305 věz. Tak jakž mudrci praví a  hvězdy ukazují. což sám308 nemůž míti. A když nebudou míti čím platiti. ale víc borových šišek nežli co jiného. v kterých krajinách297 se co uroditi má tohoto roku. a to se státi311 má konečně v postě poslední tejden v masných krámích 283 284 Lid] Ljd sedláci] Sedlacy 285 vyznamenání] Wyznamenanj 286 jejich] gegjch 287 neradi] neradj 288 musí] muſy 289 dávati] dawati 290 peřinách] peřinach 291 než] nez 292 krávy] krawy 293 státi] ſtati 294 slušné] ſluſſne 295 oznámiti] oznamiti 296 ourodách] ourodach 297 krajinách] Krajinach 298 vylití] wýlitj 299 málo] malo 300 potká] potka 301 horách] Horach 302 planých] planych 303 jablek] jableb 304 šípkův] Sſypkův 305 krátce] kratce 306 druhý] druhy 307 musí] musy 308 sám] ſam 309 válkách] Walkach 310 vražedlná] wražedlna 311 státi] ſtati – 108 – Výbor ze starší české literatury . jablek303. mord a vražedlná310 bitva. Vína letos naprosto (jakž planéty svědčí) žádného nebude. aby se nikdy nenavraceli. mohou na pouť jíti. řemeslníci. že toho roku má býti veliké krveprolití. citronův. trnek a lohyň. Take se jim odpouští tento rok. Lid283 obecní. až by na tebe dobře zapomněli. aby se dlužili všudy.Pranostika nová (úryvek) O lidu obecném. pomogranův ani limonův nebude růsti na durynských lesích ani litevských bořích. šípkův304. jak a kterak stavové všickni tento rok mají státi293. těch z potřebu v těch místech najdeš. Take mají odpustky. jako nim krávy292 na pole honí. sedláci284 i jiní robotní a pracovití vedle vyznamenání285 jejich286 planét tohoto roku budou těžce dělati. O válkách309 a různicech. A tim oknem vyskočiti. ale více planých302 hrušek. Jest slušné294 již oznámiti295 i o ourodách296. O ourodách. který nebude míti vína neb píva. pánům svým (ač neradi287) musí288 jim ouroky dávati289. ale spíš se letos na těch horách člověk potká300 s  kamsikem nežli s  voráčem. Slyšeli ste již. co mu jeho kuchařka uvaří. že jich bude míti jeden víc než druhý306 a jeden druhému musí307 toho příti. Take ukazují hvězdy spodní. avšak budou radče na peřinách290 než291 na hrachovinách líhati. ani se co na krkonošských. aby se vody napil a to jedl.

Take kteří jsou mnoho dlužní a nemají čim platiti. takovému velikému313 krveprolití314. ta má316 býti v létě v zemi uherské. Uhří to dobře vědí. budou-li Uhří chtíti. a kteřížkoli323 z té bitvy utekou. když horko jest. ten bude míti nežit pod lavicí333 a za uchem drbanici. a to takto: Nebudou-li v  letě dělati329 a  peněz k  zimě přichovávati330. Také mladé paní tohoto roku těžkou nemoc trpěti budou v svých požitcích335 a vzláště336 ten tejden před Velikou nocí337. napadne je těžká nemoc. sedě za plotem v jasný den. a  to mezi lidem obecným. nepřátely319 z kabátu320 vybíraje a zubami rozkusuje. bude-li živ. avšak proto Uhří podlé jejich štěstí obdrží. mohl by se nejeden podiviti. prasetem. mohouť jich znamenitý počet327 za jeden měsíc poraziti. a  to tim. že jeden každý z  Uhrův může rotmistra nepřátelského318 i s jeho počtem poraziti a zabiti. Tento rok vedle panování planet budou nemoci rozličné. tu se tak tuze brání325. zpívajíc sobě danadydum. až je musí vodou vytopitcz nebo vypáliti326. ačť jich méně jest nežli jejich nepřátel317. obvzláště328 na nebohatých. 312 313 slepicí] Slepicy velikému] welikemu 314 krveprolití] Krwe proliti 315 Druhá] Druha 316 má] ma 317 nepřátel] Nepřatel 318 nepřátelského] Nepřatelſkého 319 nepřátely] Nepřately 320 kabátu] Kabatu 321 vartu] Warta 322 nepřátelé] Nepřatele 323 kteřížkoli] kterižkoli 324 hájku] Hajku 325 brání] braní cz sic! 326 vypáliti] wypaliti 327 počet] Počt 328 obvzláště] obwzlaſſtě 329 dělati] dělatj 330 přichovávati] přichowawati 331 Vánocích] Wanocých 332 kteráž] kteraž 333 lavicí] Lawicy 334 kterážto] kteražto 335 požitcích] Požicých 336 vzláště] wzlaſſtě 337 nocí] Nocy 338 málo] malo – 109 – Výbor ze starší české literatury . ti se shromážďují do jednoho hájku324. kteráž332 slove fresuňk. morduje se s telem. budou těžkou zimnici o Vánocích331 v tobole trpěti. A tak. kdož tomu nevěří. že na vartu321 nepřátelé322 jejich vyskakují. kterážto334 nemoc jistě těžka jest. neb v ten čas málo338 na ně dbáti budou. Nemůže-li kdo z vůl býti. slepicí312 neb holoubětem.Pranostika nová (úryvek) a kutloších. [74v] O nemocech. Druhá315 bitva a hlav[74r]nější. to očitě uhlídá.

Souhrnná ediční poznámka

Souhrnná ediční poznámka
Elektronické knihy starších česky psaných památek jsou pořizovány výhradně z rukopisů a  starých tisků z  období 13.–18. století. Při ediční práci je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je mimořádný důraz kladen na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky. Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z  české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a  Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a  text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního díla. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a  textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Součástí elektronických knih je textověkritický a  poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu. Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak méně často jsou uvedeny věcné vysvětlivky a  zřídka jsou zachyceny mezitextové vztahy.

Struktura a forma elektronických edic
Text edice je strukturován, tj. povinně je v něm zaznamenávána uzuální foliace či paginace. V závislosti na charakteru předlohového textu mohou být v elektronické knize uvedena čísla veršů (u veršovaných předloh) či označení kapitol a veršů (u biblických textů). Dále je naznačena i další struktura textu, tj. text je členěn pomocí nadpisů a podnadpisů na nižší celky. Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát. Ve formátu PDF je tento aparát zachycen v  poznámkách pod čarou umístěných na konkrétní stránce, ve formátu EPUB je textověkritický a  poznámkový aparát uveden v poznámkách v závěru dokumentu: • a – malé písmeno v horním indexu označuje emendace. U emendací je na prvním místě uvedeno kurzivou správné (tj. opravené) znění textu ve shodě s  edicí, za grafickou značkou ] je uvedeno chybné znění pramenné předlohy • – arabská číslice označuje poznámky a komentáře nejrůznějšího druhu, které editor pokládal za důležité pro interpretaci text.
1

Formát EPUB umožňuje hypertextový přechod z různých částí textu (z položek obsahu, z indexových číslic a písmen textověkritického komentáře) na jiný text. Upozorňujeme, že některé elektronické čtečky nemusí podporovat všechny zamýšlené formáty a funkce. V elektronické edici je dále použito těchto typů závorek a dalšího grafického značení:
– 110 – Výbor ze starší české literatury

Souhrnná ediční poznámka

závorky • {} ve složených závorkách je zaznamenán text, který má charakter přípisku. Rozlišujeme přípisky podle umístění v  textu (marginální a  interlineární) a  přípisky podle stáří vzhledem k základnímu textu (soudobou rukou a pozdější rukou). • [] v hranatých závorkách je zaznamenán text, který není součástí předlohového textu, ale který lze na základě pravděpodobnosti či jiného textu do edice doplnit; text v  hranatých závorkách může být doplněn i  o  poznámku (značenou arabskou číslicí v horním indexu) s údajem, odkud je text doplněn. V hranatých závorkách jsou rovněž umístěna čísla a údaje určující strukturu textu (foliace, paginace). odlišné písmo • kurziva označuje text, který byl editorem interpretován jako text nečeský; dále nerozlišujeme, o jaký jazyk se jedná, avšak nejčastěji se vyskytuje latina • větším písmem jsou označeny nadpisy a podnadpisy • různou velikost písma či kurzivní řez některé čtečky nerozlišují

– 111 –

Výbor ze starší české literatury

Výbor ze starší české literatury obsahuje soubor šestadvaceti česky psaných textů nebo jejich úryvků z období od 13. do 18. století. Středověkou literaturu reprezentují např. díla veršované lyriky, erbovní pověst o Bruncvíkovi, úryvky z biblické knihy Genesis a z děl Tomáše ze Štítného i Jana Husa a ukázky z odborné středověké literatury lékařské a právnické. Raný novověk je zastoupen mj. spisy zábavního charakteru – cestopisem, satirami, kuchařkou atd. Výbor ze starší české literatury stojí na počátku nového edičního projektu a je „ochutnávkou“ z  chystaných knih. Edičně jej připravilo oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i. Vydávané texty jsou transkribovány do novočeského pravopisného systému a obsahují nezbytný textověkritický komentář.

– 112 –

Výbor ze starší české literatury

121/2000 Sb. a je určena pouze k nekomerčním účelům.Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. – 113 – Výbor ze starší české literatury . o právu autorském..