Karel apek

Univerzitn studie

Znn tohoto textu vychz z dla Univerzitn studie tak, jak bylo vydno v eskoslovenskm spisovateli v roce 1987 (APEK, Karel. Univerzitn studie. 1. soubor. vyd. Praha : eskoslovensk spisovatel, 1987. 366 s.). Dal dla Karla apka naleznete online na www strnkch Mstsk knihovny v Praze: www.mlp.cz/karelcapek. Elektronick publikovn dla Karla apka je spolenm projektem Mstsk knihovny v Praze, Spolenosti brat apk, Pamtnku Karla apka a eskho nrodnho korpusu.

SMRY V NEJNOVJ ESTETICE I. vod Kant a kantovci Kant nen sice potkem novodob estetiky, avak nehledc ani k jeho vlivu na filozofick mylen vbec, u nejvt sti modern estetiky lze vst jist precedence a ke Kantovi. Tak na jedn stran vyvinul se Kantv estetick Subjektivismus v romantickou estetiku obsahovou", jej konen stopy nalzme v dnen estetice vctn; na druh stran nkter nzory Kantovy jsou pedpokladem estetiky formalistick, je ponajc Herbartem potrvala a do konce minulho stolet. Fechner, reaguje na oba tyto proudy, postavil ovem estetiku na pdu podstatn nekantovskou; ale dal vliv Kantovch pojm tm peruen nebyl. Tak v nejvt sti novodobch systm budou se nm vraceti jist zkladn pojmy, je Kant uril ve sv Kritik der Urteilskraft. Dalekoshlm poinem Kantovm je stanoven subjektivnosti estetickho sudku. Abychom rozliili, je-li nco krsn ili nic, nevztahujeme pedstavu rozumem na objekt za elem poznn, nbr skrze obraznost na subjekt a cit libosti nebo nelibosti. Soud vkusu nen tedy soudem poznvacm, to jest logickm, nbr estetickm, to jest takovm, jeho zklad uren neme bti jinak ne subjektivn. Vekeren vztah pedstav me vak bti objektivn: jenom ne vztah k citu libosti a nelibosti, ktermto vztahem nen oznaeno nic na objektu, nbr ve kterm subjekt ct sebe sama, jak je afikovn pedstavou." Objektivn princip vkusu nen vbec mon." Odtud pochz prvn lnek znm Kantovy antinomie vkusu: O vkusu nelze se pt. Kad m svj vlastn vkus. To znamen, e determinace sudku vkusu je ist subjektivn (poten nebo nelibost) a e takov sudek nem prva na nutn souhlas jinch." Tak Kant otevr brnu subjektivnmu relativismu, 3

jej snad nejradiklnji vyslovil Rob. Eisler: Krsn jest, co se nkomu lb nebo vbec nkdy nkomu lbilo." Nyn je zajmavo, e nejvt st Kantovy Kritiky sly soudn slou tomu, aby tento piputn relativismus omezila a postavila proti subjektivnosti estetickho soudu nutnost a obecnou platnost tohoto soudu. Prvn kategorick uren Kantovo jest: Krsn jest, co se lb beze veho interesu." Pitom interesem jmenujeme zalben, kter je spojeno s pedstavou existence pedmtu", a m tedy vztah k naemu dn. Nap. kad pjemnost je pro mne spojena s interesem a bud ve mn dost. Rovn dobro je spojeno s interesem, nebo je pedmtem chtn. Naproti tomu sudek vkusu je kontemplativn, beze vztahu k vli. Druh uren jest: Krsn jest, co se bez pojmu obecn lb." Lb-li se mi nco bez osobnho interesu, mohu pedpokldat, e se to lb kadmu, nebo zalben to nen zaloeno na njak nklonnosti subjektu jako pi pjemnosti. Ale jeto objektivn univerzlnost nle jen pojmm, peuje logik Kant, aby uril obecnost estetickho soudu jako subjektivn, jako obecnost bez pojmu". Neexistuje (objektivn) pravidlo, podle kterho by nkdo ml bt nucen uznat nco za krsn. Kad chce podrobit objekt svm vlastnm zrakm,... a pece nazve-li potom pedmt krsnm, v, e m pro sebe obecn hlas, a dl nrok na souhlas kadho ... Estetick soud nepostuluje souhlas kadho, nbr imputuje kadmu tento souhlas. Ten obecn hlas je tedy ideou," kterouto ideu vykld Kant dle jako ideu obecnho smyslu (sensus communis), to jest subjektivn princip, kter jenom citem (nikoliv pojmy), ale pece jen s obecnou platnost uruje, co se lb nebo nelb. Tet uren Kantovo zn: Krsa jest forma elnosti pedmtu, pokud je na nm vnmna bez pedstavy elu." To jest transcendentln princip krsy, a tmto a priori principem zaazuje Kant estetiku do sv soustavy filozofie. Apriorn ili transcendentln, nadempirick principy Kantovy toti jsou: kauzln zkonnost, jej uit je v prod a k n se vztahuje mohutnost poznvac; elnost, jej uit je v umn a k n se ve 4

cit libosti a nelibosti; a konen el, jeho uit je v mravn svobod a k nmu se vztahuje mohutnost dac; tedy hrnem kauzalita, teleologick harmonie a finalita. - elnost sama dostala se do Kantovy estetiky cestou systematiky; nebo nebt elnosti, postrdal by cit libosti a nelibosti veker apriori-ty, kdeto apriornm principem rozumu je zkonnost a principem mravn vle finalita. Kant, stanoviv kriticky subjektivnost estetickho soudu, byl nucen opt ji peklenouti njakm transcendentlnm principem, bez nho by estetick soud byl oblast ir ininteligibiln libovle prost v obecnosti; pro tmto principem uinil prv elnost, lze vysvtliti tm, e z dvod systematickch poteboval spojovac lnek mezi kauzln zkonitost poznn a svobodn poloenm clem mravn vle, kterto lnek je co nejvhodnji dn volnou harmonickou elnost. Jist cit, jen je mohutnost" estetickou, ned se ani zkonitost, ani si neklade svobodn svj cl; je zrove voln i zkonit, je harmoni svobody a zkona. Tak cit je stednm lnkem mezi oblast pojmovho poznn, je je zeno principem zkonnosti, a oblast mravnho dn, je svobodn si klade svj cl; tedy i apriorn princip citu mus bt spojovacm lnkem mezi kauzalitou (zkonnost) a finalitou (svobodnm clem); a co jinho me spojovat pinu a cl ne elnost? Avak objektivn elnost, stvajc se uitenost, pipojuje k objektu interes, a odporuje tedy prvnmu uren; a za druh, mmeli posouditi objektivn elnost, potebujeme k tomu pojem elu, a takov estetick soud by nebyl ist". Proto Kant stanov pojem elnosti bez elu", jako prve obecnosti bez pojmu". Determinac estetickho soudu neme bt nic jinho ne subjektivn elnost v pedstav pedmtu bez vekerho objektivnho i subjektivnho elu, tedy pouh forma elnosti v pedstav." Tato elnost bez elu" je ovem nco pli abstraktnho, a proto Kant ji hled urit psychologicky, a sice jako volnou hru poznvacch sil". Kant toti definuje vkus jako mohutnost posouditi pedmt ve vztahu k voln zkonnosti sly obraziv". Avak jenom rozum dv 5

zkon". Tato voln zkonitost je tedy shodou nebo harmoni rozumu v jeho zkonnosti a obraznosti v jej svobod, piem rozum slou obraznosti, a nikoliv tato rozumu". Estetick poitek pozstv tedy ve voln he pedstavovch sil, z nich obraznost podv nm rozmanitost, bohatstv a mnivost, kdeto rozum zizuje jednotu, d a jasn shrnut. A prv tato harmonick souhra poznvacch sil, jich vzjemn oivovn a zesilovn je onou subjektivn elnost bez pojmu elu. Tak pojmem elnosti zskal Kant apriorn princip sudku estetickho, jen ml peklenouti relativnost jeho subjektivnho pojet krsy. K tomu pistupuje tvrt uren: Krsn jest, co bez pojmu je poznno jako pedmt nutnho zalben." sudek vkusu imputuje kadmu souhlas; a kdo nco prohls krsnm, chce, aby kad pochvlil ten pedmt, a soud, e jej m t prohlsit krsnm." Ovem tato nutnost je opt jen subjektivn; nap. pravdu musme uznat za pravdu, kdeto krsu mme uznat za takovou. Tak vynasnail se Kant svmi tymi urenmi dokzat obecnou platnost, nutnost a apriorn zklad estetickho soudu. Ale zd se, e sm nenabyl z toho jistoty a e se mu nepodailo pekonat relativnost, je je dsledkem jeho estetickho subjektivismu. Nebo nakonec odchlil se od vech pedchozch kategorickch uren a prohlsil: Krsno je symbolem mravnho dobra. To je skoro jako piznn, e ani ona uren, ani onen transcendentln princip vkusu nesta, aby pemohly subjektivn libovolnost zalben; proto nakonec krsa mus bt podazena dobru: jedin autoritativn princip v krse je mravn. Krsno jest symbol mravnho dobra, a tak jen v tomto ohledu se lb s nrokem na souhlas kadho jinho, piem si je mysl zrove vdoma jistho zulechtn a povzneen nad pouhou vzruivost libosti smyslovmi dojmy, a (piem mysl) cen hodnotu jinch lid podle podobn maximy jich estetick soudnosti. Das ist das Intelligibile, worauf der Geschmack hinaussieht." To znamen, e vkus sm o sob pes vechnu nmahu pedchozch uren nen inteligibiln a e vechny ony dkazy byly marn. 6

V Kantov estetice psob tedy proti sob relativismus a tendence pekonat jej. Tento dvoj vliv pozorujeme i u kantovc. Pirozenou vymoenost kantovc je estetika subjektivn, zaloen na pedpokladu, e krsa nem objektivnch znak a nenle pedmtu, nbr me bti definovna jen subjektivnm zalbenm, je v ns bud. Tak nap. Otto Liebmann prav: Bezpen zklad filozofick estetiky me bti nalezen jen v teorii estetickch cit a hodnotnch soud. Nimbus krsy, jen je propjovn objektm, pochz z ns, z na lidsk pirozenosti." Krsa tedy nen nic mimolidskho, objektivnho a absolutnho, a estetika neme bt ne relativn, antropocentrick, antropopatick. Was geht uns Krtensthetik an? Und was Gttersthetik?" Zcela dsledn provedl kantovsk relativismus a do vech skeptickch krajnost Eduard Kulke. Nejmenujeme krsnm pedmt jakoto takov, nbr konstatujeme jeho subjektivn, respektive individuln in, jakoto dle neodvodniteln zalben. Nen mono objektivn pozorovn krsna, nbr meme jen psychologicky pozorovati in krsna jakoto zcela individuln podmnn stav citov. Vechny city jsou stejn oprvnny, v oblasti krsy lovk-jedinec je mrou vech vc. Nrok na obecnou platnost estetickho soudu je veskrze neoprvnn, nebo kad me sv nitro postavit proti nitru kadho jinho s uritou jistotou a nepodmnnou sprvnost." Jeto o vkusu nelze se pti, nen mono stanoviti pravidla vkusu nebo norml krsy neboli tzv. normy. Kant byl prvn, prav nap. Chr. D. Pflaum, kdo vyslovil subjektivn charakter krsy. Estetick hodnoty jsou subjektivn a nemohou se stti normativnmi. Proto Pflaum povauje vdeckou estetiku a normativn estetiku za nesluiteln protivy". Avak jin zrovna pod vlivem Kantovm dokazuj naopak obecnou platnost a normativnost estetickho soudu. Nebo je-li estetick soud obecn, nutn a apriorn, lze jej vyslovit ve form pkazn ili normativn. Proto Volkelt prav: Bu normativn estetika, nebo dn estetika jako vda." Cohnovije obecn platnost 7

a normativnost krsy zkladnm pedpokladem kritick" estetiky. Normativn charakter veho estetickho mus uznat kad, kdo vid v krsnu vce ne pouhou pjemnost a uznv primrn kulturn hodnotu umn." Tak Cohn buduje celou svou estetiku na zklad normativnosti a Volkelt aspo polovinu svho systmu; podobn Kurt Lassnitz aj. Jak vidti, me bti Kantv vliv velice rzn, pro i contra, a nememe-li v nm hledat zklad na estetiky, meme v nm nalzt aspo potek jistch kardinlnch rozpor, je hbaj novj estetikou. Kant byl relativista, ale hledl naznaiti monost absolutn estetiky. Ve, co nsleduje historicky po nm (a na nkter kantovce), je ovldno snahou nalzt absolutn uren estetick. Fichte, Schelling a Hegel, Schleiermacher a Hebbel, veker estetika idealistick, Herbart a formalist, Fechner a psychologistempirikov a po nai dobu, vichni tito hledli nalzti jedin univerzln vklad krsy, a to byla u jednch idea v jevu, u druhch forma a u tetch teba vctn nebo iluze. Teprve v dnen dob vidme na vce stranch skepsi vi absolutnm a univerzlnm vkladm estetickch jev; vdy vce se vid, e krsa a estetick ctn ned se vyvodit z jedinho nemnnho principu, e nen nim konstantnm v prostoru a v ase. Avak tento modern relativismus je podstatn jin ne Kantv; jeho zvltn rz bude oznaen a na konci.

Herbart a estetika formalistick Herbartova koncepce estetiky je jen zsti reakc proti Kantovi, nebo do jist mry Herbart vzal do ochrany Kanta proti Kantovi". Toti Kantova estetika nen zdaleka tak jednotn jako jej logick architektura. Rozliil jsem v n ji prve Subjektivismus vedouc k relativnosti a snahu peklenout jej obecnost a transcendentln principilnost sudku vkusu. Ale vedle toho najdeme tam jet

jeden pr proti sob psobcch tendenc: teoretick (filozofick) uren krsy jakoto universale bez pojmu, zkonnosti bez zkona a elnosti bez elu, a ist estetick uren krsy jakoto harmonie a zdroje citu libosti. Z prvnho pru protiv Herbart zavrhl Subjektivismus a statuoval absolutn platnost estetickho soudu, a z druh dvojice podrel a pesn stanovil ist estetick element harmonie. To je kantovsk zkladna intelektualistick estetiky herbartovc. Nejvraznj rys herbartovsk estetiky je ostr reakce proti subjektivismu. Kdo esteticky soud, je zamstnn svm pedmtem, nikoliv sm sebou." Kdo by pojmal krsno jen jako pedmt povn, snioval by je." Estetika mus abstrahovat ode veho subjektivnho; nebo subjektivn predikty (krsn, lbezn atd.) mohou platit stejn o poezii, plastice atd., a tedy nic neuruj. Chceme-li uriti poezii, mus bt e o mylenkch, pi plastice o obrysech, pi hudb o tnech, zkrtka o objektivnm krsnu. Estetick soud je objektivn, nebo m teoreticky poznateln pedmt, kdeto city pjemnosti jsou ist subjektivn; pjemnost je nam citem a nem pedmtu posouzen. To znamen: estetika zamstnv se objektem, nikoliv subjektem estetickho povn; dle krsno lze urit objektivn, a toto objektivn uren dje se estetickm soudem. Kad estetick soud je evidentn a absolutn, nepotebuje vbec bti dokazovn. Krsno spov na estetickch soudech, kdeto pjemno na citech libosti. Pouh libost plat matrii pozorovan vci, cit krsy form. Podle toho tedy krsno nen ureno citem libosti, nbr estetickm soudem. ist estetick soud pedpokld dokonal pedstaven danho objektu bez poddvn se libosti. Poddvati se libosti a dojet, to faluje vkus tak, e nen pak mon objektivn soud. Prvn a posledn city, je umleck dlo vzbuzuje, nejsou ist estetick." Tedy estetick soud je efekt dokonalho pedstaven pedmtu. Vechno krsn existuje v divku, v pesnosti a istot jeho pedstavovch ad. Cit pak, jen pi nazrn krsnho pedmtu v ns vystupuje, spov na 9

pedstavch, jest to stav, v nj pedstavy se navzjem uvdj. lnky estetickho pomru jsou pedstavy, jich obsahy uvdj se ve stav napt. Vrazem tohoto napt je cit libosti nebo nelibosti." Zde ji obsaena je hlavn vta herbartovsk estetiky: e toti jen o pomrech, ale nikdy o tom, co je pedstaveno jako jedno-druh, je mon estetick soud. Jednoduch nen krsn, nbr jen sloen jest krsn; sti nezasluhuj chvly, nbr jen jejich celek. Tedy vc lbc se jsou formy." To jsou proslul estetick pomry ili elementy herbartovc. Jeden tn, jedna barva jsou jen pjemn; ale teprve jsou-li sloeny v pomr, v akord, v harmonii, stvaj se krsnmi. Harmonie jest absolutn lib estetick zkladn pomr, bez ohledu ke kvalit pomrovch lnk." Forma vbec jest pojem pomru." Matrie je lhostejn, sti o sob jsou esteticky lhostejn, jen forma podlh estetickmu posouzen... Estetick hodnota mus zmizet, jakmile osamostatnme lnky; a opt se dostav pi restituci pomr. To dokazuje, e nen pimen cit pjemnosti." A to tak dokazuje rigorismus formalist: ve pjemn a smysln je vyloueno z krsy: nikoliv pedstavy a obsahy, nbr jen jejich vztahy jsou krsn. Druh hlavn vta Herbartova zn: Kad estetick soud je evidentn a vystupuje jako singulrn, sfra jeho pouit je zcela nahodil." Toti jednomu kadmu estetickm pomru pslu jedin singulrn soud, a dokonal pedstava stejnho pomru nese s sebou vdy stejn soud v kadm ase a za vech okolnost. Akoliv estetick soudy jsou mimovoln uren hodnoty, jsou pece za tch podmnek vn stejn, a proto zdaj se mt vnou autoritu. Konen tet hlavn vta jest: Kad abstrakce, je vychzejc zrove od vce estetickch sudk hled nco logicky vyho, ztrc vekeru estetickou hodnotu." Nebo abstrahovnm ztrc se dokonal pedstaven, na nm spov estetick soud, ba ztrc se i objekt, o nm by se soud pronel. Neexistuj tedy jednotlivm soudm nadazen nejvy principia; kad estetick soud je pvodn a absolutn, tedy neodvisl ode vech ostatnch, a proto nelze soudy redukovat na vy principy. Podobn 10

Zimmermann: Nelze vyvodit estetick soudy z jedinho, nejvyho principia. Kolik je estetickch soud, tolik objektivnch princip vkusu. Realistick estetika spov na neurit mnohosti toho, co se pvodn lb." kolem vdeck estetiky tedy jest vyposti a postaviti estetick elementy vkusu, redukovat a analyzovat konkrtn ppady na zkladn pomry dle nerozloiteln, zkrtka obdret primrn prvky krsna a uznat rznost pramen, z nich krsno plyne. Kombinac tchto jednoduchch element vkusu bude pak mono vyloiti sloit jevy lben a nelben. Tyto jednoduch elementy nejsou ovem nikterak dle vyloitelny, ale ,,kad vda m prvo na nedokzateln". Je zajmavo, e sm Zimmermann proheil se proti hlavn vt, e elementrn estetick pomry nelze abstrakc uvst na logicky vy pomry, a redukoval vechny mon pomry na pt abstraktnch, tzv. elementrnch ili pvodnch forem; jsou to formy velikosti, charakteristinosti, souzvuku, korektnosti a vyrovnn. Nakonec je dluno uvsti nejkuriznj strnku herbartovsk estetiky. Toti obecn Herbartova definice estetickho pedmtu zn: Estetick pedmt je takov, jeho pouh pedstava je schopna v oddanm, afektu prostm pozorovateli vzruit urit cit a tm pivst pdavek v naem pedstavovn, jen zle v sudku souhlasu nebo nesouhlasu, jakoto v bezprostednm a nelibovolnm pijmn nebo odmtn, jakoto v nepozmnitelnm uren hodnoty chvlou nebo hanou." Ponvad souhlas a nesouhlas, pijmn a odmtn, chvla nebo hana jsou zpsobem naeho chovn vi dobru stejn jako vi krse, je tm etika zsadn subsumovna do estetiky: Krsno i dobro jsou druhy estetina. Morln m se k estetickmu jako druh k rodu." Vechno mravn je krsn, ale ne vechno krsn je mravn. Prvn spontnn, bez vle se djc posouzen dobra je estetick, je to bezprostedn souhlas; a teprve kdy z tohoto prvnho ohodnocen vyplv voln mysl nadle mti jen chvalitebn dosti a kdy dal kony pak srovnvme s tmto myslem, vznik morln soud. Tedy morlnmu soudu pedchzej soudy estetick. Subsumpce etiky 11

pod estetiku vyplv dle z definice krsy jakoto pomru: objektivn krsno spov v pomrech tn, barev, lini, ploch, anebo mylenek, smlen a vle. Forma (v nejirm smyslu) plat pro vechna umn i pro etiku. Harmonick pomr mezi obsahem a formou je obecn pomr estetick, jako terce a kvinta hudebn a 5:3 architektonick pomr, a jako souhlas vlastn a ciz vle ili estetick vle je formou etickou ili praktickou." Absolutn lib formy jsou: istota, svoboda, jednota, pravda a dokonalost, slovem ony formy, skrze n dostvaj umleck dla pee klasinosti a zruku vnho trvn." Jmna tchto forem jsou zejm etick. Pvrenci tto formalistick ili realistick (nebo exaktn) estetiky byli vedle Herbarta a Zimmermanna Nahlowsky, Resl a Flgel, u ns Durdk a Hostinsk.

II. Teorie estetickho poitku A. Teorie vctn Potky estetiky vctn spadaj do nmeck idealistick filozofie, nebo v ir souvislosti do romantickho hnut v umn. Romantick pomr ke krsnu vyznauje se pedevm rysem protiintelektualistickm. Pro romantickho ducha krsa je zcela iracionln, je symbolem, jen je rozlutiteln jen citem. Duevn sted krsy je tam, kde srdce jet souvis s prodou, s duchem zem. Tento romantick panteismus je vlastnm pramenem estetiky vctn. Konen znakem romantiky je stupovan individualismus nebo s krajn nalhavost poloen problm pomru j k svtu. Tyto sloky, sentimentalismus, panteismus, naturln cit a egocentrismus meme zjistit i v dnen teorii vctn. Filozofick potky teorie vctn nalzme i v idealistick filozofii. Dle Fichta krsa je shoda pedstavy se subjektem, s pirozenou povahou celho j. J ct v krsnu sebe samo v pln svobod, poitek krsy je sebepovn, ist vyit sebe sama a sv

12

nevyerpateln plnosti. Schelling pojal krsno jakoto ideu v jevu, jako jev vnitnho v zevnm a nekonenho v konenm. Stejn pro Hegela krsa jest jevc se Logos, ve krsn je nositelem metafyzickho obsahu. U Fr. Vischera stv se u tento obsah" krsna nemetafyzickm, psychologickm; je to ctc a vdom ivot, jej vkldme ze svho nitra do prody. Vekera proda a vekero krsno je symbolem vnitrnho lidskho ivota, jej propjujeme vcem; tento symbolick ivot je vude kol ns, tume tlukouc srdce v pramenech, horch i stromech". Pozoruhodno je, e vichni skoropsychologov vctn rekuruj neustle k prod a ukazuj na n zlidtn, oduevnn a oiven jako prv efekt estetickho vctn. Myslm, e z velk sti je tu zamnna lska k prod a krsa prody. Krsa prody je z nejvt sti vplodem lsky k prod, a tato je kazem kulturnm. Jsou velijak sociln piny, kter ns pohnj uchliti se do prody a spoinouti v n oddan a horoucn. Jmenovit romantismus zplodil jaksi nboensk rozpoloen mysli nad prodou, a romantismus nelze pochopit bez irokch kulturnch souinitel. Psychologii vctn by se velmi poslouilo, kdyby se v n nalezly jist kulturn faktory, je jsou spe konkrtn historick ne abstraktn psychologick. Takov horovn pro produ nalzme v estetickch vkladech Hermanna Lotzeho. Zvltnm citem ivota," prav Lotze, vnikme do toho, co nm je blzk. My jako ve snu spoluprovme zce omezen ivot keble, jednm spoluvzedmutm rozpnme se do thlch forem stromu," a takov pklady by bylo mono vriti. Nen postavy tak zdrhav, aby nae fantazie souitm nemohla se do n pevtlit." Toto pevtlen nedje se jen v imaginaci, nbr astn se ho i nae tlo orgnovmi, fyziologickmi poitky: Prostorov tvary ns uchvacuj spolupsobenm naich organizanch zvltnost"; jen vlastn smysln zait innosti nebo trpn dv nm povat smlej nebo chabj vzlet linie". Prostorov pomry architektury byly by nm jen zpola srozumiteln, kdybychom my sami nemli pohybov sly a 13

kdybychom nedovedli ve vzpomnce na proctn bemena a odpory ocenit velikost, hodnotu a dmajc sebecit onch sil, je se ve vzjemnm podprn a spovn architektury vyjaduj." Vedle tlesnho vctn hraj tu velkou roli vzpomnky: Jen kdo sm na sob poznal hnut cit, pro toho ve smysln vnmateln mluv, a co on sm byl nucen zevn projevit, bude tuit v kadm podobnm odjinud poskytnutm jevu. Krsn obrys nepsob sm sebou, nbr naimi vzpomnkami." Podle toho krsno je pvodu naprosto subjektivnho; umleck dlo je jen pedmtem krsnho citu" Mus-li bt veker blaenost a vechno povn a hodnota krsna peloena do povajcho ducha, co zbv krsnmu pedmtu? Nic ne monost pi zcela nahodilm setkn s duchem stt se nevinnou pleitost k citov ad. Pedmt sm nen ji krsn v tom smyslu, e by mu psluela vnitrn hodnota; teprve iv duch klamem rozestr sv teplo pes chladn svtlo podoby jej vzruujc." Termn vctn" sm, takto dosti dkladn pipraven, raen byl od Roberta Vischera. R. Vischer rozliuje motorick Nachfhlung", senzitivn Zufhlung" a konen vlastn citov Einfhlung" do nitra objektu, jm vkldm se do formy s celm svm vitlnm, fyzickm citem nebo jm suponuji form celou svou osobnost". Dle Rob. Vischera dje se vctn prostednictvm fyzick asti tm, e mme podivuhodnou schopnost podloit svou tlesnou formu objektivn form a vtlit se do n". N smysln pomr k pedmtm d se dle jich podobnosti se stavbou a proporcemi naeho tla. Kruh dl pjemn dojem, protoe je homogenn s kruhem oka." Zpsob, jakm se jev buduje, stv se (vctnm) analogi m vlastn vstavby; zahaluji se do jeho obrys jako do atu ..." Formy se zdnliv pohybuj, zatmco jen my se v pedstav pohybujeme. My vylzme po tto jedli nahoru, my vypnme se s n do ve, etc. Rytmick dojem prostorov formy nen ne slastn hrnn pocit harmonick ady mch vlastnch podaench pohnut". Souasn s Rob. Vischerem vypracovv Hermann Siebeck cestou zpola spekulativn, zpola empirickou teorii zosobujc apercepce". A sice Siebeck popisuje krsno docela jako fenomn 14

vctn, ale vykld je asocianisticky. Krsn jev je takov smysln jev, kter je vehiklem vrazu". Krsno jest jevc se osobnost", to jest spojen jevu a duevnosti, smyslnosti a ducha, krtce duchov vraz ve hmot; estetickou apercepc i neoduevnn objekty jev se jako osobnost, stvaj se analogon personalitatis". Krsn objekt jev se jako nco nm pbuznho, jako analogon obecnho duevnho ivota nebo jako duevn charakter v individuln podob. Aby byl objekt prv takto apercipovn, mus nm svou formou pipomnat jevc se lidskou osobnost. Na zklad tto podobnosti reprodukuje se v ns dojem, jej jevc se osobnost ve skutenosti dl. Tak pad potom na apercipovan pedmt zdn oduevnnosti. Ne vdy bv vctn povaovno za zvltn funkci ve vdom. Tak Paul Stern pokld vctn za produkt vdom. Pi estetickm povn je nm clem, aby dostavila se sympatick citov reakce pronikajc a ovldajc cel nae nitro. V tomto zpsobu nazrn cit psob na obsah vjemov tak, e jej mn, dv mu zeteln tn citov, bezprostedn citovou hodnotu; a tato tsn a nerozlun k intuici se pojc citov hodnota je to, co se nm jev jako vraz a vnitn ivot nazranho pedmtu. Krtce vctn je in citu na nzor: Fakt, e cit uskutenn v estetickm pozorovn je bezprostedn podmnn vjemem, a tedy jev se vzn na objektivn pinu, propjuje i citovmu obsahu charakter objektivnho fenomnu. Citov obsah je pak psychologicky spojen s onm vjemem, kter ns nutkal k uskutenn citovho obsahu." Naproti tomu teoretikov vctn v nejum smyslu pijmaj zvltn centrln funkci, je zpsobuje vctn. Vctn dle nich je nco vnitnjho, stednjho a hlubho ne asociace. Ovem asociace jsou pedpokladem vctn; ale vctn samo je nco specifickho, co neme se dti bez nejcentrlnj intervence, bez zvltnho konu celho j", celho nerozloitelnho subjektu. Asociace jsou jen ojedinl spolu splvajc pedstavy ve vdom; avak pi vctn je ve vdom cel subjekt a je zait ve sv celosti. Dalm specifickm aktem vctn je promtnut tohoto celho j do 15

objektu, jej povm; nebo sebezait subjektu je tak stedn vzno k zait pedmtu, e s nm tvo jednotu; tedy povm sv j tak, jako by pichzelo z pedmtu, jako by mu nleelo, jako by pedmt jm byl oiven a produevnn. Toto oduevnn a zlidtn neivch pedmt je tetm specifickm znakem estetickho vctn. Takov pojet vctn v novj estetice zastv

JOHANNES VOLKELT Jsa eklektickm a nevbojnm filozofem, stav Volkelt dle vlastnho doznn svj systm na vze sowohl-als auch", tj. na kompromisech. Sama jeho normativn estetika je zprostedkovnm mezi novodobou estetikou psychologickou a teleologickou estetikou spekulativn; a jinak passim nalzme v jeho nzorech pitakn k dosti rznm mnnm, je Volkelt hled srovnati a nechat jim jich omezen dl platnosti. Volkelt ji r. 1876 vypracovv svou teorii vctn, tenkrt jet pod nzvem symbolu". Tehdy zdrazuje, e vctn i vnman je nerozlun jedno, e nen separtn pedstavy duchovho obsahu vedle smysln formy nebo za n, nbr e pro estetick nazrn vraz je formou a forma vrazem. V Systmu estetiky cit je hlavnm momentem estetickho zavn. Cit je bezprostedn zait sebe sama, bezprostedn ivotn cit vlastnho j", sebecit celosti a vnitn nedlnosti". Rovn vctn je takovou jednotou, toti substanciln jednotou vnmn (nazrn) a citu. Vctn nen pouhou asociac; je pli intimn, jednotn, intuitivn, ne aby se dalo pochopit ze sousednosti a sledu pedstav. Proto musme pijmout zvltn funkci vdom, toti slouen i splynut. Vctn nen ani pouhm senzulnm nazrnm, ani pouhm citem; rovn nen asovm pipojenm, piadnm citovho vzruchu k smyslov intuici; vctn je splynutm citu a intuice. Pomr obho je tak tsn, e smyslov obsah sm o sob dl dojem odpovdajcho obsahu citovho.

16

Zkrtka pomr ten je intuitivn jednotou vjemu a citu. Smyslov nzor jako takov vyjaduje citov zait, a toto vystupuje ve smyslovm nzoru. Cit pmo vnik do nzoru a tvo s nm vnitn jednotu. Tento cit, jen tak pln splv s vnmnm pedmtu a nen od nho odluiteln, nazv Volkelt t citem pedmtnm. Pedmtn city zdaj se nm vrazem pedmtu, take je pmo promtme do nj; tak pedmt se nm zd jimi oiven, oduevnn. Toto sebepromtnut nenle jen oblasti krsy, je podmnkou vdom vbec; ale v estetickm vctn je obzvl siln, stupovan a irok. Vctn je zvl usnadnno jakmsi fyzickm pevtlenm sebe" do objektu, to jest motorickmi akomodacemi, orgnovmi poitky a reprodukcemi fyzickch stav. hrnem estetick vctn neme bt uvedeno na jednu zkladn formuli. Cl je vude t: splynut intuice s nladou, snahou, afektem, vn. Ale cesty k tomu jsou rozlin." Nejprvotnjm zdrojem vctni a poslednm dvodem subjektivismu vbec je panpsychick pud": poteba lidskho citu nevidt ve svt nic cizho, nalzt v prod sebe sama, spojit se se vm. K Volkeltov koncepci vctn lze pipojit definici Viktora Basche: Vctit se jest ponoit se do zevnch objekt, promtnout a vliti se do nich; interpretovat ciz j svm vlastnm, ti jich pohyby, gesta, city a mylenky; oivovat, personifikovat objekty zbaven osobnosti, od nejjednoduch formlnch element k nejvzneenjm projevm prody a umn... propjit se, odevzdat se tomu, co nejsme my, s takovou tdrost a velost, e bhem kontemplace nemme vdom sv pjky a vme skuten, e stali jsme se lini, rytmem, vtrem, skalou atd." To jest akt, jej lze nazvat vctn, infze, efze, sebepromtnut nebo symbolick sympatie; definovn metaforicky nebo psychologicky, vyjaduje stle t citov, uchvcen, sentimentln a rozplvav pomr ke krse, pedevm k prod; vbec proda je poslednm argumentem tto teorie, nebo umn jakoto dlo lovka je nm blzk a nepotebuje takovch projekc, zlidovn a personifikovn jako proda pro ty, kte ji miluj nebo mluv o lsce k n. 17

THEODOR LIPPS Klasickho a nejvraznjho vyjden dola teorie vctn u Th. Lippse. Lipps nepodv vlastn analzy vctn, jako vbec vctn je st pstupno analze, nbr spe nesetn variace na tma vctn. Jako ve vctn Volkeltov nalzme panteistick postaven vi svtu, tak u Lippse je to zkladn atituda energickho sebekladoucho individualismu, vbec urit vysloven etick atituda, je podkld jeho estetiku. Dle Lippse nkter innost je dui pirozena, v n uplatuje se sama pirozenost due; symptomem nebo vrazem tto svinnosti" due je cit libosti. Tento cit jest j-cit, cit j uspokojenho a potenho; je to j samo, jak je bezprostedn zavme, nebo kvalita mho j. Takovou libost, takovm sebecitem je i estetick libost; a sebe-ctn vbec je nejobecnj podmnkou veho vctn. Nyn Lipps podv rzn aspekty tohoto stedn postavenho vctn; ale nejsou to njak samostatn druhy vctn, nbr jedin fakt vidn z vce stanovisek nebo zdnliv psobc vce smry. Tak nejprve aperceptivn vctn: Ctm-li nap. libost z barvy, je to proto, e ji apercipuji, tj. vyzdvihuji z ostatnch vlastnost pedmtu. Ale co je to apercepce? To je, e vc vnitn uchopuji, mm a drm, nebo e se s n vnitn zamstnvm, e se k n pivracm, e jsem vnitrn ve" vci nebo pi" n; a tento tsn pomr mezi mnou a objektem je pomr vctn. Z jin strany: Veker innost, kterou si meme vbec myslet, je vzata z naeho citu innosti, veker sla z naeho citu sly. V objektivnm svt nen ne byt a dn. Ale toto vnmme, uchopujeme a duevn si pisvojujeme. A prv tm pronikme vnman svou aperceptivn innost, svm ivotem, svou silou, krtce sebou sammi. Nap. linii vidm implicite ve zrakovm poli; ale m-li pro mne existovat explicite, jako samostatn vc, musm ji vyst nebo vybavit, vybrat z vnmanho celku, sukcesvn spojit jej sti a tak celek vytvoit Tato sukcesvn apercepce je innost nebo

18

vnitn pohyb, jen jest mm pohybem, ale vzanm k linii. Linie neexistuje pro mne bez tto innosti, tato le v linii jako jej konstituujc faktor, j linie pro mne teprve vznik. M innost stv se tak innost linie, to jest jejm roziujcm se pohybem, jen v jednom bod zan, postupuje a opt se ohraniuje. Nememe vidt linii, abychom si nemysleli, e je v n inna sla a inkuje pohyb, abychom ji nepojali jako vraz jaksi ivosti nebo vnitn ilosti. Pmka se napn, spje od zatku ke konci. Kivka se ohb a vine, pravohelnk se vztyuje nebo rozkld nedbale do ky, kruh thne do stedu nebo pemh s silm tangenciln tendenci." Tyto pohyby, tendence a snahy, je zavm v linii, jsou mmi snahami a tendencemi, pohybem m vnitrn innosti, mm konnm; avak jsou vzny k linii, spovaj v jej form, jsou v n objektivovny. J promtm nebo vciuji svou innost do linie, ctm se snac a inn v linii. Ale pitom vciuji do n tak to, jak mi vnitn pi mm konn jest, svou pchu, smlost, vzdor, lehkost, hravou jistotu, pokojn pohodl. Tak linie stv se objektivac mho j, nabv duevnho obsahu, tj. mho duevnho obsahu. Krtce: Apercepce je mou vitln innost; ji tm, e pedmt vnmm, pronikm jej svou innost neboli svm ivotem". K tomu pistupuje empirick, kauzln ili prodn vctn, kterm oduevujeme veker prostor. Empiricky nap. vme, e kad pedmt pad k zemi; drme-li jej v ruce, musme odporovat tto jeho pirozen tendenci" svou silou; tuto jeho tendenci pdu povaujeme tedy za snahu, za konn pedmtu, za zvltn innost jeho sly. Vem pedmtm je v m pedstav dna vlastnost thy, odporu, trvn atd.; tyto snahy nejen si pedstavuji, nbr ctm je pi kontemplaci pedmt, zavm je jakoto snahy, napt a intenzity. Tm proda je pro mne oivena silami, konnm a innostmi. Vechny takov innosti a tendence jsou ovem tendencemi a nutknmi ve mn; ale mm vdomm jsou vzny k vcem, pat jim, jsou do nich vctny. Ale pitom j sm vypluji produ svm vlastnm vnitrnm ivotem, pi vem pozorovn prody j sm jsem se svou vnitn innost, snaenm, konnm, 19

marnm namhnm a astnm dokonvnm nutn pi tom nebo v tom". Ve vech vcech le pro ns snaha, sla, jednn a trpn." To jest empirick oiven vech prostorovch tvar, je podkld Lippsovu tzv. estetickou mechaniku. Dle: Existuje v ns pvodn snaha pozorovat jednotlivosti pro sebe a zrove je slouit v jednotu vci. To slouen je vak mou vc; ta jednota je jednotou mho j, jednotou mho konn a jednoho uchopen apercepce. Avak pro m vdom je tato jednota dna ve vci a pat j, akoliv je jednotou m osobnosti. Tak nalzm ve vci sv nedln j, sebe sama, zavm v n bezprostedn sebe a svou jednotu. Tmto vctnm stv se ve pro mne aktivn individualitou a analogi m chtjc osobnosti. Dle vctn nladov. Kad zitek m urit charakter, rytmus, tj. zpsob prbhu v dui. Tento rytmus m snahu rozit se, rytmizovat celou dui, vzbudit uritou nladu. Tato nlada tkv pro m vdom na pedmtech, je jsem prv tm zpsobem zail, a proto tyto pedmty znamenaj pro mne bezprostedn nco psychickho, njak obecn zpsob ivotnho prbhu", veselost, smutek apod. Zitek vyz se do cel na due" nebo vzbud spoluchvn vech monch strun naeho nitra. Avak struny naeho nitra existuj jen v jednot s celou na osobnost a nelze jich izolovat." (Psychick rezonance.) Konen posledn a nejvy formou vctn je vctn do zevnho jevu a ivotnch projev lovka. Nap. slym-li z st lovka zvuk, jakm j sm projevuji urit afekt, nalzm v nm bezprostedn tento afekt opt. Ale abych tento afekt poznal jakoto takov, nesta empirick vdn, e pslu k danmu projevu, nbr musm v sob analogn afekt prot, pizvukuji mu a vnitn jej spoluprodlvm. Podkladem tohoto vctn je pvodn instinkt. Pi vnmn njakho pohybu bud se ve mn na zklad pirozenho zazen naeho psychofyzickho organismu tendence nebo popud sm vnitn tm zpsobem fungovat nebo vykonat t pohyb. Je to vlastn pud napodobovac. Ale kdeto pi napodoben jsou tyto 20

imitujc pohyby skuten vykonvny, pi vctn zstvaj pouze snahou; ctm ve vjemu svou snahu po proveden pohybu, ctm sebe v tomto pohybu se snaiti. Toto sv snaen a dn zavm a ctm v tom vidnm. Ale afekty a vrazov pohyby jsou k sob zcela tsn vzny. Jak z jistch vnitnch stav vznikaj instinktivn jist pohyby, tak i obrcen tendence provsti pohyb je zrove tendenc zaiti pslun vnitn stav. Tedy: optick vjemy cizch pohyb nesou v sob tendenci buditi v ns urit afektivn stavy. Vidm-li nkoho plakat, je mi k pli, a podobn pi hnvu, nud atd. To jest sympatick vctn. To je ono, je mne nut spoluinkovati na vech afektech, je se pede mnou dj, astniti se jich, je uvnit sebe, jsati s jsajcmi a hnvati se s pohnvanmi a ve skutenosti, nebo v divadle. Jm vkldm se do cizch individu a nalzm v nich vlastn svj cit, svj vlastn vzruen afekt, vbec sebe sama. Ciz individua jsou objektivovan roznsoben mho vlastnho j, zkrtka produkty vctn." Vctn je sebeobjektivace, zrcadlen vlastnho j v zevnm svt lid i neivch vc. Estetick poitek jest povn sebe sama. Vekero vnmn, apercipovn a snaen je mou vnitn aktivitou. Proto kad poitek je poitkem m innosti, mho vyvn, jest j-kvalitou a slastnm sebecitem. Kad libost je cit vlastn hodnoty. Hodnotn mn je vechno, co je pozitivn: pocit sly, bohatstv a ky, vnitrn svoboda mho jednn, pcha, vzdor a sebeopanovn. Aneb pedmtem naeho pozitivnho hodnocen je kad ivot a ivotn monost, pokud to nen negace ivota, nedostatek, slabost nebo jej znmka. Naopak nehodnotou je kad takov negace ivota a ivotn monosti. O sob hodnotn je lovk, to, co je v nm pozitivn, co k jeho lidsk pozitivit pispv. O sob hodnotn je voln vyit takovho ivota, tedy ivot a kad pozitivn ivotn innost. To, co je o sob hodnotn, je hodnotn esteticky. Pozitivn estetick vctn, ili estetick sympatie, jest takovou volnou vnitn souinnost, kdy vciuji se beze zbytku a tm bez 21

nebezpe vnitn nesvobody a ntlaku", kdy jsem cele v zavn sebe sama, nebo cele v objektu, ve kterm se takto zavm", kdy v souzvuku vlastnho s cizm je stupovna a osvobozovna m vlastn podstata". Cit krsy jest cit pozitivn ivotn funkce, kterou zavm v kontemplaci objektu, je to objektivovan cit pitakn sob nebo ivotu." Krsn je, pi eho pozorovn m vlastn vnitn podstata je potvrzena, stupovna, obohacena. Cit oklivosti jest pi pozorovn objektu ctn ivotn zpor." Poitek krsna je objektivovan poitek sebe sama nebo poitek objektivovanho vlastnho j. Krsa jest jako duevn ivot ve vcech. Avak tato duevnost a ten ivot, jej nalzm uvnit krsnch vc, je m vlastn osobnost." To vnitn jsem vdy j sm."

KARL GROOS uvd druhou adu teorie vctn. Estetick zait nen pasivnm stavem due; je to aktivn vybaven nebo vyobrazen vnjho pedmtu v mm vdom, piem tento obraz adou akt v sob konstruuji, inn v sob okresluji dan pedmt a krtce vnitrn jej napodobm. Tak napodobm v sob vnitn stavy Fausta, tancem napodobm hudbu, nitrnm pohybem napobuji statick formy pedmt. Cel m j napodobc formy a objekty pronik je a vyzr z nich, vdechuje jim lidskou dui a raz jim znak osobnosti. K blimu vysvtlen tohoto vnitnho napodoben uv Groos pozdji James-Langovy teorie emoc. Podle tto (tzv. fyziologick) teorie citov vzruchy pozstvaj z poitk proces, je dj se ve vnitnostech, v obhu krve a ve svalstvu; perifern (smyslov) nebo centrln popudy, jsou-li dosti siln, zapiuj urit zmny v obhu krve, v sekreci, v dchn atd., kterto zmny uvdomujeme si pak jako emoci pslunou k danmu popudu. (Nap. dle Langa obecn rozen cvstva se zvenou motorickou inervac

22

uvdomujeme si jako radost; James uvd spe vymovn moi a slin, poitky nervstva pneumogastrickho atd.) V uit Groosov dochz i k emocm estetickm oklikou pes vnitn orgnov poitky; vidm-li objekt, napodobm jej motoricky vlastnm tlem, konstruuji jej z kinestetickch poitk, ze svalovch inervac a z pohyb o; objekty emocionln (bsn, hudbu) napodobm poitky orgn vnitnch, hlavn zavacch, inervace-mi mluvidel a dchadel atd. Proto motorick typus lid je esteticky vnmavj. Toto organick spoluzait" objekt vysvtluje se na zklad prvotnho pudu napodobovacho, jen lovka nutk napodobit vechny formy vlastnm tlem. Dje-li se toto motorick zait jako hra vnitnho napodoben", voln a harmonicky, vznik estetick poitek. Sem lze bezprostedn zaadit teorii Dahmenovu (Bewegungs- . Begleitungstheorie). Dle nho kolem estetiky nen ne zjistit vztahy mezi citem krsy a fyziologickmi procesy, jimi provzme pozorovan formy. Zkladn otzkou estetiky jest, ktermi svaly provzme ciz pohyby a formy a kter z tchto svalovch inervac jsou naemu organismu pimeny. Zkony zaloen na dispozici naeho organismu uruj nae estetick hodnocen. Jsou-li ciz pohyby toho druhu, e jich nememe motoricky doprovzet, vzruuj v ns city nelibosti. Odpovdaj-li naopak pohybovm zkonm naeho organismu, vzruuj v ns city krsy." Sem dle pat americk teorie sympatick reakce. Miss Ethel D. Pufferov vykld tuto teorii na symetrickch formch. Existuje v ns instinktivn tendence napodobit viditeln formy motorickmi impulsy... Impulsy dan symetrickou formou jsou pak speciln v harmonii se systmem energi uloenm v naem bilaterrnm organismu." Podobn Roswell Parker Augier. Pi symetrii, ale i pi rovnovnm dlen vznik korespondujc rovnost svalovch inervac, je uvoluj organick energie bilaterrn stejn. Psychickm doprovodem toho je cit rovnovhy, a tedy libost. Zde celkem nejde o bli podrobnosti tchto teori; ns tu zajm jen fakt, e estetick vnmn dle americkch experimentlnch 23

psycholog dje se celm nam motorickm systmem a astenstvm cel na inervan organizace. Konen sem lze zaaditi i fyziodynamickou teorii vctn, jak ji vyslovuje Vernon Leeov (Miss Pagetov) a jej spolupracovnice Miss Austruther Thomsonov. Ve svm spise Beauty and Ugliness popisuj autorky prostorov vctn (empathy) jako hrn motorickch inervac svalovch, skutench tlesnch atitud, zmn v dchn a v rovnovze atd. Toti existuje v ns nutnost vlastnmi svalovmi akomodacemi napodobit formy, je esteticky pozorujeme. Vnmn forem uzavr v sob aktivn astenstv nejdleitjch orgn fyzickho ivota a tm i stlou zmnu v ivotnch procesech." Vt nebo men lbivost umleckch zik lze redukovat na odvislost vnmn forem ode dvou z naich nejdleitjch a nejstlejch tlesnch funkc, dchn a rovnovhy." Tak nap. rozen zpsob vidn pin s sebou nutn rozen zpsob dchn... a tm vznik obecn poitek rozen existence". Nebo jakmile vidme mimo sebe akomodaci rovnovhy, zd se kyvadlo na vlastn rovnovhy na sv kle se rozkyvovat, a toto rozen kyv zpsobuje poitek, jako by byly hranice naeho byt v kadm smru posunuty a jako by bylo na ivotn monosti poskytnuto mnohem ir djit". Ve Francii pbuzn hledisko zaujm Jean Udine svou teori estetick synestzie. Vechny tyto motorick teorie pemuj teorii vctn jednm smrem: vctn je stav fyzick a vznik ze irokho astenstv tlesnch funkc. Vidli jsme, e Lipps mluvil vhradn jen o vctn psychickm; sly, je astn se vctn, jsou u nj ist duchov, jsou to energie obsaen v temn sti vdom. Zde vak hlavnm djitm je n fyziologick organismus. Ruku v ruce s tmto pojetm vystupuje i zvltn koncepce estetick hodnoty: krsn ztotouje se tu s tlesnou pjemnost, stv se nap. pouhou pohybovou hodnotou (Bewegungswert). Tak dle Groose je vechno lib samo sebou estetick; esteticky inn jsou vechny lib smyslov i neproduktivn faktory, pokud jsou povny jen pro svj 24

lib in". Dle Dahmena je libm, a tedy i krsnm vechno, co obsahuje pohybov kvality. Pro Vernon Leeovou je objekt krsn, zesiluje-li vhodnmi inervacemi pzniv stav cel na fyzis. Ale dle te autorky popud ke skutenmu tlesnmu napodoben dvaj spe sochy a obrazy patn. - Lipps a Paul Stern s nejvt rozhodnost popraj ast na fyziologick organizace v procesu vctn. Jin, jako Volkelt a Vernon Leeov pipoutj souinnost vnitro-tlovch proces jako zvlt vydatn usnadnn vctn. Poslze tet skupina, Groos, Dahmen a amerit psychologov (Pierce, Augier aj.) nemluv ji o vctn, nbr pmo o napodoben zevnch objekt tlesnmi pohyby. To jest, tyto teorie nahrauj pli centrln a tm mystick akt vctn, jak jej popisuje Lipps, intermedirn funkc tla. Instinktivn napodobme vidn formy svmi tlesnmi pohyby a tm neiv formy naplujeme lidskm ivotem. Pedpokladem tto teorie jest, e nae pohyby jsou adekvtn formm, je jimi napodobme. Nap. dle Santayany kivky psob nm libost tm, e pohyb o, jm je sledujeme, je pirozen a rytmick. Nyn vak G. M. Stratton fotograficky dokzal, e existuje pekvapujc inkongruence mezi krsnmi liniemi, je vnmme, a pohyby o, jimi je sledujeme. Pohyb oka, kter sleduje co mon pesn obrys kivky, je velmi podivnou klikatinou, je nikdy nen dvakrt stejn. Dle pi vnmn nen na stnici najednou cel kivka, nbr jen kousek po kousku, take cel kivka na stnici je sloena z fragment postupn se superponujcch. Z toho plyne, e adekvtn vjem kivky nen dn ani pohybem oka, ani smyslovm dojmem na stnici; oboj dv nm jen materil, a je nutn jet dal centrln proces, ne vznikne ve vdom pln vjem krsn kivky. Tedy estetick dojem nen nm dodn hotov a pipraven smyslovm objektem, nbr je duchovou kreac". Tak vystupuje tu prvem centrln, spirituln kreace proti fyziologickmu napodoben pedchozch teoretik. Stratton sm je toho nhledu, e estetick libost z jednoduchch forem je v tsn konexi s pohyby pozornosti a imaginace, s innost pochopovn a

25

sympatie, a teprve na tetm mst s proudem orgnovch poitk. Tmto pojetm dostvme se ji zcela mimo pdu teorie vctn.

B. Kontemplace, hdonismus aj. Jako lze vctn zhustiti ve Fichtovo slovo: poitek krsy jest sebepoitek, tak ist kontemplace nalz klasick vyjden u Schopenhauera. Dle Schopenhauera krsa je vykoupen od individua a vle: v hlubok kontemplaci krsy zstv jen ist subjekt jako jasn zrcadlo objektu, ist subjekt poznn, prost vle, bolesti i asu". Esteticky nazrajc subjekt spoine ve fixn kontemplaci objektu mimo jeho vztah s jinmi objekty, a ztrc se v n." Z modernch estetik vyjdil kontemplativn teorii nejvslovnji

OSWALD KLPE Co je spoleno vem estetickm dojmm, pt se Klpe, a kter je obecn znak pojmu estetick emoce? Vem ppadm krsy je spoleno jen jedin: e bud libost. Ale m se tato libost li od rozko smyslovch nebo od radost intelektulnch a mravnch? Obecn tm, e vztahuje se ist a jedin na obsah pedstavy, na jej jakost. Proti tomu smyslov city (lib nebo nelib) nejsou odvisl od toho, jak se nm popud jev, nbr od zpsobu jeho zasaen do organismu; jsou to city podntov, oznaujc, jakm (pznivm i nepznivm) zpsobem podnt podrauje organismus. Libost pvodu intelektulnho nebo etickho nevztahuje se rovn na fenomenln kvalitu danho pedstavovho obsahu, nbr na jeho souvztahy (k naemu vdn, k nsledkm, k jinm lidem, k na mravn osobnosti apod.). City estetick se vak vztahuj na pedmt, jak se nm jev, na jeho istou fenomenln jakost; v nich tkvme na obsahu pedstavy beze vztahu k realit. Tedy estetick dojem m

26

hodnotu kontemplan. Jeto estetick poivatel lp na pouh jakosti pedstavy, jak se mu jev, neme nic zskat ani ztratit jejm vztahem na reln pedmty, nap. jej uitenost, skutenost atd. Tento pomr jest pvodnm postavenm subjektu vi svtu. V estetickm dojmu uskuteuje se pvodn naivn jednota zkuenosti, pro kterou cel svt je uzaven v rozmanitosti cit a pedstav, kdy nen jet noetickho rozlien svta zevnho a vnitnho, objektivnho a subjektivnho, skutenosti a svta zdn. Tato konkrtn jednota vdom uskuteuje se pi kadm ponoen do krsna. Tato koncepce jasnji vysvitne ve srovnn se vctnm. Ve vctn koncentruji a shrnuji sv j a promtm svj subjekt ven do pedmtu, aktivn jej oivuji, pronikm a prodchnu jej svm j; tak provm a uvdomuji si svou vlastn individuln, energickou, realizujc a innou osobnost. Naproti tomu kontemplac, intuitivnm zahlednm, vznm se nad roztrenm subjektu a objektu; svt jev se mi jako ist fenomenln kvalita, je je souasn a nerozdln fenomnem mho j i jevem zevn reality, je-li tu vbec njak objektivn skutenost; j a zevnost splv na okamik v konkrtn jednotu. Vctn je identita, kontemplace je jednota, je ztrtou osobnosti nebo rozplynutm, indiferenciac j". Vctn je zosobnn objektu, kontemplace je odosobnn sebe; vctn je subjektivn aktivita promtnut ven, kontemplace je subjektobjektivn prvovdom s vylouenm vle a innosti. Tak nap. stav hudebn kontemplace l Lionel Dauriac takto: Zapomenout se, ani bychom ztratili vdom existence, ztratit vzpomnku na sebe, ani bychom zapomnli kterhokoliv j; vce ne to: zahalit nedvn svj ivot mrakem, a pece se ctit t a bt spokojen ivotem, hle, co moud hledaj v hudb." Od tohoto pojet kontemplace relativn neodvisl je Klpova intelektualistick teorie asocian, kterou Klpe pejm od Fechnera. Toti kad estetick dojem m dv sloky: percipovanou ili bezprostedn, je je direktnm vjemem danho pedmtu; a reprodukovanou, doplnnou ze zkuenosti ili asociovanou. Tento reproduktivn faktor pozstv v pilenn apercepn masy", 27

toti vzpomnek a volnch reprodukc k pmmu smyslovmu dojmu objektu. istho direktnho faktoru bez asociac ve svm vdom vbec nenalzme; direktn faktor je stlm motivem k vystoupen reprodukc. V tto teorii tvoil by akt vctn jen nepatrnou sloku proces asocianch. Vctn je v podstat teorie nativistick (u Lippse vbec, u Groose vrozen pud motoricko-imitativn), kdeto asocianismus je naopak teori empirickou.

FECHNER Kad vc, kterou vnmme, prav Fechner, je duchov charakterizovna rezultantou vzpomnek na vechno, co se k n nebo k pbuznm vcem bhem dob pipojilo. Nebo nevidme vci jen smyslnm, nbr i duchovm okem. To, co vidme smyslnm okem, nazv Fechner direktnm faktorem; vechny vzpomnky, by sebeneznatelnj, i s city, je je provzej, splvaj v jedin citov dojem, ve faktor asociativn, jen opt tsn splv s direktnm dojmem. Tak zlat koule, orane a devn koule lut naten maj direktn faktor piblin stejn; avak k orani asociujeme vytouenou krsu a slunn kouzlo Itlie, a zlat koule bud v ns kalifornskou ctu" pedstavami palc, livrej a kon. Tak vystavuje Fechner asociativn princip, jen zn: Podle mtka, jak se nm lb nebo nelb, na si pi njak vci vzpomnme, pispv ta vzpomnka momentem lben nebo nelben k estetickmu dojmu vci, co me vstoupiti s jinmi momenty vzpomnky a direktnm dojmem ve shodu nebo v rozpor." Neme ovem bt sporu o tom, e kad dojem stv se stedem nespotatelnch asociac. Nebo due nen nepopsan list, na nj pad nov obraz, nbr je plna latentnch nlad a rezidu... Je velmi pochybno, byl-li by ist objektivn (ili direktn) dojem nejvym dojmem umleckm. Pro zcela siln estetick inek nen nejlep pdou zcela nezaujat, neutrln stav due." (Mller-

28

Freienfels, Die assoziativen Faktoren im sth. Geniessen, 91-92.) Avak naskt se otzka Fechner nikterak si j nepoloil -, zda vechny asociace bez rozdlu pat do ist estetickho povn. Mohu teba mt zcela zvltn a ryze osobn pohnutku k zalben na nem, co st m estetickou hodnotu. A skuten, bylo uinno u vce pokus rozhodnouti tuto otzku: kter asociace legitimn pat do estetickho zavn, a kter je dluno teoreticky vylouiti jako mimoestetick. Klpe uruje konstitutivn estetick asociace trojm smrem: 1. Asociace musej tvoit s pmm dojmem zejmou jednotu, 2. musej mt kontemplativn hodnotu a 3. musej bt s direktnm faktorem v pm a jednoznan souvislosti. Ostej dle mho mnn rozlien estetickch asociac podv Gustav von Allesch: 1. Jen ty k danm jevm pipojen intence pat k nazrn, kter v nich tak nalzaj splnn, a jen potud, pokud je nalzaj. Tm vyluuj se osobn vzpomnky a zitky, etick principy atd. Toto uren je objektivn. 2. Jen ty doplky pat k nazrn, kter maj vliv na zalben v pedmtu, a sice inky pozitivn i negativn. To je subjektivn uren. Nejjednodu a nejpozitivnj rozlien estetickch a mimoestetickch asociac v poitku je rozlien objektivn: estetick asociace jsou ty, je maj svj protjek v nkterch objektivnch znacch krsnho pedmtu. Tak J. Shaweross prav: Asociace jsou nezbytn k pojet formy, jen pokud odpovdaj aktulnm konexm vc ve skutenosti. Umlec hled vzbudit jen ty asociace, je jsou pirozen a inherentn vzny k objektm; tyto asociace jsou zaloeny na objektivn a nutn konexi vc. Asociace jsou uiten, ba nezbytn sluebnk; ale sluha, jen jednou piputn k privilegim pna chtl by substituovat chaos a iluzi namsto pravho a spodanho nhledu." Objektivn kritrium znamen zrove pokrok k objektivn estetice, tj. k estetice umleckch dl.

29

HDONISMUS 1. Fechner Hdonismus nen samostatnou teori estetickou, nbr jen zvltnm druhem hodnocen. Podle hdonickho pojet vyznauj se estetick city substanciln tm, e jsou lib. Proto hdonikov nerozliuj pjemnost a krsu; ob jest estetick a li se od sebe jen stupnm. Filozoficky me hdonismus znamenat rzn koncepce: univerzln endaimonismus jako u Fechnera, vitalistick naturalism jako u Guyaua, nebo jist egoism jako u Karla Langa. Spoleno hdonikm je, e velmi zjednoduuj atitudu subjektu vi krse: j je tu prost povajc, radujc se a ukjen, nedvajc msta metafyzickm a psychologickm problmm o subjektu a objektu, o pvodn nebo konen identit atd. Noetick rozdlen na subjekt a objekt" je tu velmi prost pevedeno v rozdlen na povajcho a na povan, tedy na pomr velice naivn a srozumiteln. Fechner definuje krsu: Krsn je ve, na em nalzme vlastnost, e bezprostedn, bez reflexe a bez nsledk, bud zalben v nepli malm stupni a v istot pomrn znan." V um smyslu krsn je jen to, co bud libost vy ne jen smyslnou; a v nejum smyslu to, co se lb prvem. Ale libost je tak elem dobra. Dobr v nejirm smyslu je ve, pokud s ohledem na neurit okruh souvislost a nsledk je pedpokldanou podmnkou spe libost ne nelibost, nebo prostedkem nelibost spe odvrtit ne pivodit. V um smyslu dobro existuje potud, pokud lovk ze smlen a ve smyslu pravidel jedn tak, aby podporoval spe tst ve svt ne nelibost. Tedy dobro i krsa spadaj pod princip eudaimonick. Pedsudek proti eudaimonismu vyplv jen z nesprvnho smen eudaimonismu subjektivnho ili egoistickho, jen je prvem odmtn, a eudaimonismu objektivnho ili univerzlnho, o nj zde jde. Mezi pjemnost a krsou nen tedy rozdlu ne co do vky poitku, je je relativn. - Vechny estetick principy, je Fechner

30

stanov, jsou principy hdonick: princip estetickho prahu (dojem mus dostoupiti jist intenzity, aby budil libost), princip estetick pomoci ili stupovn (vce slabch dojm ve spojen snadno pekro prh libosti), princip jednotnho spojen rozmanitosti (aby se lovk mohl se zalbenm receptivn zamstnvat njakm pedmtem, mus v nm nalzt jednotn sepjatou mnohost), jako i dal principy shody, jasnosti, cviku, otupen, zvyku, pesycen, stdn a mry atd. Zkrtka v cel sv estetice Fechner nebere v poet ne city ist a pouh libosti. Nejlep vkus je ten, pi nm celkem vychz to nejlep pro lidstvo." Hdonick zsti je i anglick pozitivistick estetika. Tak Henry Rutgers Marshall soud, e jedin sprvn cesta estetiky je hdonick formalism. Liit krsu a pjemnost nen dobe mono; spe je sprvno zdraznit konexi obho. Jedinou charakteristikou estetick slasti je permanence, kdeto kad jin libost je prchav. Co je trvale lib, je estetick; estetick oblast je relativn trval oblast libosti v reprodukci. - Libost vbec pak je urena tak, e pozitivn lib je ve, co je pinou vt psychick plnosti, ne je produkovna obyejn.

2. M. Guyau Zkladn tez Guyauovou je: Princip umn je v samotnm ivot." Ve, co je projevem ivota nebo co ivot podporuje, je krsn: smyslnost i uitenost, poteba i dost, ivot mravn a konen umn; to ve jsou elementy krsy a ivota, obho v jednom a zrove. Kad pedmt, kter je uiten, je krsn, nebo uspokojuje nai inteligenci, je poznv, je-li dobe pizpsoben svmu elu. Rdi nalzme ve vcech projev sv inteligence a stopu sv superiority;... pedmt, jen stle zd se pipraven, aby nm prokzal slubu, aby nm udlal radost, neme se nm nezdti krsnm." Rovn krsn je ve, eho potebujeme; nebo nen

31

rozko intenzivnjch, ne jsou ty, kter odpovdaj uspokojen vitlnch poteb". Dchat je rozko. iroce vydechnout, ctit, e nae krev se oiuje ve styku se vzduchem a cel n rozvdc systm nabv innosti a sly, to jest radost tm opojn, j je nesnadno odept estetickou hodnotu." I funkce tlesn vivy oplv estetickmi emocemi. Cit obnovenho ivota tryskajc ze dna byt, pocit krve, je tepleji probh dy, probuzen ivota pmo uchopenho vdomm, - to ve zizuje pravou a hlubokou harmonii, je m svou krsu. - Ve stavu zdrav, kdy naslouchme v hloubi sebe, slyme vdy jakoby tich a sladk zpv: ctit se t, nen-li to zkladem veho umn jako v rozkoe?" Jet vt je estetick dosah lsky. Superiorn krsa je vdy krsa eny ... Lska, vte mi, je vcemn ptomna v hloubi vech hlavnch dojm estetickch." hrnem poteba a dost jsou primitivnm kritriem estetickm. Abychom poznali genezi citu estetickho, je zapoteb znti historii tueb a poteb lidskch." Od poteb a tueb nelze odlouit tendenci realizovat je; tedy i akce, innosti a realizace pat do emoce estetick. Sparan hloubji ctili vechny krsy ver Tyrteovch, Nmci Krnerovch nebo Uhlandovch, kdy tyto bsn je vedly do boje; dobrovolnci Revoluce nebyli pravdpodobn nikdy vce dojati Marseillaisou ne v tom dni, kdy jednm dechem je pozdvihla na pahorky Jemmapsk." Vrchol umn je, stane-li se takto skutenost. Fikce jest jen nedostatkem a omezenm umn, nikoliv podmnkou jeho. ivot, skutenost, hle prav el umn; je to jen jaksi druh zakrnn, e nedospv a k nmu." Kdyby lidsk umn mohlo produkovati iv bytosti msto liti ivot,... stalo by se tm, m usiluje bt, jakmsi druhem vychovn prody; jeho pedmtem bylo by uinit produ krsnj a astnj." Vidli jsme tedy, e ve, co je vn a uiten, co je reln a iv, me se stti krsnm; a sice krsno projevuje se v pohybech, smyslech a citech. Prvnm karakterem krsy pohyb je sla, druhm harmonie, rytmus, d, to jest adaptace pohybu k jeho prosted a k jeho elu. Nikoliv hra, nbr prce je krsn. Drvotp toc na 32

dub a pozdvihujc iroinu svmi napjatmi svaly me budit tm cit vzneenosti." Avak pohyby nesou se k cli, a tento cl je nco morlnho; tak krsa lidskch innost st v identitu dobra a krsy. Bytost je tm morlnj, m je schopnj hluboce ctit emoci estetickou." Vechny nae smysly jsou schopny dodvat nm emoce estetick. Znak krsy meme nalzti v teple i ve chladu; sametovost, hedvbnost, hladkost, mkkost, dle vn a chut, to ve jsou velk a prav estetick hodnoty. Mohou-li tedy vechny smysly probudit estetickou slast, v em zle estetick emoce? Dle Guyaua specifick slast estetick zle v rozen, v jaksi rezonanci smyslovho poitku skrze celou nai bytost a zvlt skrze inteligenci a vli. Jest to akord, harmonie mezi poitky, mylenkami a city. Emoce estetick m zkladem pjemn poitky; ale tyto poitky otsly cel systm nervov: staly se ve vdom zdrojem mylenek a cit. Pechod izolovanho tnu v akord, ojedinlho hlasu v symfonii odpovd pechodu jednoduchho poitku v estetickou emoci. Je to jaksi timbre poitku, do nho m bti umstna krsa." Rezultt tedy jest, e krsa je v zrodku uzavena v pjemnu, jako ostatn i dobro. Jeto pjemnost lze redukovat na vdom nestsnnho ivota, tam tak meme nalzti prav princip krsy. ti ivotem plnm a silnm jest ji estetick; ti ivotem intelektulnm a morlnm, to jest krsa povzneen k svmu maximu a to je zrove nejvy rozko. Pjemnost je jako svteln jdro, jeho zivou aureolou je krsa; ale kad zdroj svteln hled ziti a kad rozko hled stti se estetickou. Rozko, je zstv jen pjemnou, tak kajc je zakrnl; krsa naproti tomu je jakousi vnitn rodnost." Krsa jest percepce nebo innost, je podncuje v ns ivot ve vech tech formch (senzibilit, inteligenci a vli) a vzbuzuje libost rychlm uvdomnm tto obecn stimulace. Krsa, jsouc redukovna na pln vdom sama ivota, neme vyluovat ani poteby, ani uitenost; je vrazem ivota vbec, a potom ivota inteligentnho a vdomho; nejsouc zdaleka nm mimo nai podstatu, jev se nm spe jako rozvinut na bytosti a kvt ivota. 33

Umn jednm slovem je ivot, a vy umn je vy ivot. Umn jest koncentrovan ivot."

3. Karl Lange Dle Karla Langa loha estetiky je ist fyziologick, to jest, estetika m zkoumat, jakmi procesy dj se v ns stavy poitku. Poitek nelze definovat jinak, ne e je to stav, jeho hledme doshnout. Poitek sm dje se cestou nervovou, hematogenn nebo mechanickou; ve vech tchto ppadech pozstv jen ve zmnch obhu krevnho, v tzv. vzomotorickch procesech, jako jsou rozen, staen a keovit pohyby cvstva se spojenou s tm zvenou, snenou nebo zastavenou inervac motorickou. City jsou totony s tmito aktivnmi pohyby cvstva, ili mimo tyto pohyby nen vbec cit. (Langova teorie.) Vechny afekty, vechny pohyby vzomotorick mohou bt zdrojem libosti: radost i hnv, zkost i strast a hlavn extze. Hlavn prostedky poitku jsou stdn, je odstrauje navu a otupn, a pak sympatie, to jest vrozen pud napodobovac, jen je pinou nakalivosti posuk (nap. zvn), ale dle i afekt. Vidm-li toti lovka v afektu, vyvolaj jeho pohyby ve mn tut vzo-motorickou inervaci, a tedy t afekt, jene bez rizika, s nm je opravdov emoce spojena. Cestou sympatie je lovku mono kdykoliv bez nebezpe uvst se ve stav afektu a afektovho poitku. Lidsk spoteba poitku nikdy nenala plnho uspokojen v prod, a proto vynalezeno jest umn, aby bu stdnm, nebo vzbuzenm sympatickch cit nebo obdivem krylo tuto nesmrnou dost. Tedy dle Langa vekero umn je circenses; jeho kolem je budit v ns vechny vn, ale bez rizika, a rozntit ns ktermkoliv afektem, ani bychom jm byli strveni. Estetick it jest ze po poitku a po vzruen, a k tomu jsou vechny prostedky stejn dobr. Vechny slohy jsou stejn dobr, kad forma je stejn krsn," obsahuje-li jen dosti stdn. Zde ji nen potkem veho

34

povn egocentrismus jako u Lippse, nbr nezasten egoismus. Ale kdybychom toto pojet postavili do sebekrsnjho osvtlen, kus sv pravdy m a je s nm spokojeno.

KAARLE S. LAURILA Estetick city neli se obsahem od kterchkoliv jinch cit a nejsou ani podstatn ureny libost; ale specifinost estetickho chovn zle v tom, e pedmt esteticky pozorovan vybavujeme ze vech ivotnch vztah praktickch i teoretickch, take zavme jen bezprostedn vlastn hodnotu jevu. To jest, estetick city jsou ureny tm, e jsou to ist city, e prodlvme v citovm dojmu a citov hodnot jev, a jsou lib, nebo nelib, bez praktickch el a bez vle i vztah. Aby se nm pedmty zdly estetickmi, musej bt pozorovny pro sebe a v sob, dlouze, a pozorovatel mus se pasivn oddat jich inu na sebe a zvl na sv city; nebo jdrem estetickho ivota jsou city. kolem umn je sdlen hodnotnch cit; proto vyluuje Laurila z umn ve, co slou jen ukojen pudu zdobivosti, nap. i architekturu. Umn me na nae city nakaliv psobit jen tenkrt, kdy cit v nm vyjden je legitimn, motivovan a v kadm smru oprvnn, jako teba neestetick je anakreontick pse pro nepijka nebo pro pesimistu. Tak Laurila vyslovuje velmi obyejnou vc: e toti poivatel je citov omezen. Je-li ve estetick prost citov, pak nle estetickmu chovn i veker zkoprsost, je inheruje prv citovmu ivotu lovka. To znamen, e estetick poitek je vbec velice relativn.

35

WILHELM WUNDT innost umleck dle Wundta stoj uprosted mezi e a mtem: je pokraovnm vrazovch pohyb a vyjadovnm mytickch obsah. Pedpokladem kolektivn psychologie vbec jest, e due nroda vykazuje tyt obecn a psychick funkce jako due jedince. Duevn funkce jedince, je je zkladem v umleck innosti, tedy i povn, je fantazie. Do oblasti fantazie pot Wundt vechny psychick jevy, v nich projevuje se produktivn innost, lhostejno zda reprodukujc dvj duchov obsahy nebo novotvoc ze starch element nov komplexy. U obyejn smyslov vjem je pln imaginanch produkt. Hlavn faktory fantazie jsou city a poitky z naeho nitra, je splvajce se vzruenmi vybavenmi samotnm objektem penej nai vlastn, ptomnm dojmem vzbuzenou innost zpt do objektu a tak mu dvaj jeviti se, jako by byl inn a oiven. Kdyt tento ivot m zdroj v citech pozorovatelovch, astn se jeho vlastnho ivota. Pozorovatel ct se zajedno s objektem, a tento cit jednoty stupuje se tm vce, m ivji jsou vzrueny typy spolupsobenm svch faktor a asimilujcmi vlivy reproduktivnch element." Tedy zvltn podstatu fantazie lze uvsti na ti principy duevnho dn: Prvn je princip oivujc apercepce, jen zahrnuje vctn, tj. vlastnost, e vlastn j pozorovatelovo je promtno do objektu tak, e pozorovatel se s objektem ct v jednot. Druh princip jest moc asimilace zvyovati city: reproduktivn elementy splvajce s dojmem vdy podstatn zesiluj intenzitu cit. Tetm principem konen jest samoinn innost vdom, je je podkladem tvoiv fantazie, a tedy i umleck produkce. Jak vidti, obsahuje tato druh tda, shrnut pod nzvem kontemplace, hdonismu a pbuznch teori, koncepce velice, ovem ne diametrln rzn. Spoleno vem tmto teorim je, e schz tu smr na aktivn j, e schz tu jaksi dynamismus, jen vyznauje vctn. Estetick subjekt je tu (s jistou vhradou u Guyaua) jist vleprost, kontemplativn se chovajc subjekt. Jinak

36

ovem vlastn nebo istou kontemplaci bylo by nutno ohraniit mnohem e.

C. Intuice a vraz Od potku estetickho mylen rozeznv se krsa tlesn nebo vjemov a vnitn ili duevn. V 19. stolet tato star podvojnost dola principilnho vyjden sporem mezi estetikou obsahovou a formalistickou, mezi idealisty a herbartovci, mezi Lotzem a Zimmermannem. Dle Lotze formy maj hodnotu jen skrze v nich obsaen odkaz na absolutn hodnotn, na ideu, na obecn zkony a d svta nebo na nejvy cl veho byt; dle Zimmermanna krsa le ve formch, je jako takov jsou absolutn hodnotn. V modern estetice se ovem tato podvojnost znan pesunula; nemluv se ji o absolutnm obsahu ani o absolutnch formch, nbr o faktoru direktnm a asociovanm, o smyslovch datech a o vctnm obsahu. Pesto vak kad teorie po svm zpsobu lut pomr mezi intuic ili smyslovm faktorem, a vrazem ili duchovm faktorem. Tak teorie vctn je z tohoto hlediska radiklnm pokusem o zjednoduen cel otzky. Jest jen intuice, ale ovem akt intuice je tu rozen a posunut hluboko dovnit; zde nevnmm jen smysly, nbr celou psychofyzickou organizac svho vitlnho j. Ze svch pohybovch pedstav a svho vnitnho konn (Lipps) nebo z motorickch inervac ve svalech a orgnech (Groos) rekonstruuji nebo uskuteuji estetick objekt v sob a teprve tm jej vnmm, ne smysly, nbr irokou ivotn vlnou svho celho j". A potud cel proces je vlastn intuic; co nsleduje, je u jen promtnut mho zaitho ivota do pedmtu, oduevnn, kterto proces u mnoho novho k mmu dojmu nepidv. Tedy vraz miz v intuici. Naproti tomu teorie asocianistick omezuje intuici na zcela zk akt vdom, na direktn faktor, to jest na pln ist smyslov dojem optick nebo akustick; ve, co pokldme za vraz, je apercepn masa obklopujc ist dojem smyslov, takkajc cel empirick j

37

unejc s sebou nov vjem. Intuice je jen mal ploka, k n voln pised irok duevn obsah. V obou tchto teorich je zdraznno, e obsah je ist mou vnitn vc, mm subjektivnm ivotem, co je psychologicky ovem samozejmo; ale pesto mohu poloit vt draz na to, e duchov obsah, jej postehuji, je intencionln vloen do pedmtu, e pedmt sm o sob vyjaduje nco duevnho, zkrtka e tento obsah nen jen vrazem mho ivota, nbr vrazem njakho ivota mimo mne, umlce nebo kultury. Tak nap. J. Shaweross definuje krsu: Krsa je kvalitou objektu, je smyslovm nebo hmotnm vrazem nehmotnho obsahu. Clem umlce, jen produkuje takov pedmty, je sdlovat takov zkuenosti, jich se jin dovedou astnit, to jest ctit je a t v nich. Tedy sdlen obsah m jakousi objektivitu, je objektivnm vrazem. Toto stanovisko mnohem dslednji vyslovil

K. HEINRICH VON STEIN Dle Steina estetika je naukou o citu. Nitro lovka individulnho je ovem nezbdateln. Ale jsou velk projevy citu, je umouj estetiku, toti umleck dla; v nich cit je vyzdvien z oblasti jen individuln a momentnn. Jako beze slov nen logiky, nen bez umleckch dl nauky o citu. - Estetika stv se vdou o citu tm, e je naukou o umleckch dlech." Umn je ivotn projev innho lovka; nen opakem skutenosti, nbr spe specifickou, ideln lidskou formou skutenosti." Umlec m vyjdit vnitn lidsk, pivst dui k nzornosti; jeho dlo jest projevem jeho individuality. V tomto vym smyslu umn je dechem duchovho ivota." Prafenomnem umn je vkik z tkho sna; avak umn nen jen projevem, je i sdlenm; jm zizuje se ideln spoleenstv bsnka s duemi, je mu rozumj. Sdlen je ivotnm dechem lidsk spolenosti."

38

Stein stle znovu opakuje: Umn je vrazem citu. V souvislosti duevnch skutenost m umleck dlo vznam objektivn," a tedy i vrazu nle objektivn vznam; naivn i filozoficky, za umleckm vrazem nalzme vdy nkoho, kdo je mimo ns a projevuje se nm; nebo kdo se k nm obrac a sdluje nm nco z hloubi sv due. Avak ten, kdo se takto projevuje, nen jen tvoc jedinec, nbr lovk vbec, sama lidskost; nebo velk individuality jsou nadosobn, umn je nadjedinen". Ovem Steinovi nen tato nadosobn lidskost metafyzickou realitou; spe mysl na lidsk kolektivity, jich vrazem je umn. Ctn jedince a doby," prav, tvo jedno tkanivo sem a tam probhajcch vlken, z nich s nutnost vznik textura, technika umleckho dla. Je poteb lovka komplementrnho ku sv dob, aby byla poznna tato nutn technika a vzniklo umleck dlo." V tomto smyslu umn podv djiny lidsk due".

JONAS COHN Cohnova Obecn estetika vybudovna je na pd Kantova kriticismu. Dle nho estetika m zkoumat zvltn druh hodnot, je vldnou v krsnu a v umn; tedy estetika je kritickou vdou hodnot. Mezi ostatnmi hodnotami jen bezprostedn zitek, to jest intuice, me mt estetickou hodnotu. Ale pedem je nutno rozdlit hodnoty vbec na konsekutivn, je jsou hodnotami toho, co nm k nemu pomh, co je prostedkem k njakmu elu, a na hodnoty intenzvn, je nleej vcem, kter cenme pro n samy. Intenzvn jsou hodnoty logick, etick a estetick; avak pravda nen pravdou o sob, nbr v souvislosti se soustavou pravd, kterou jmenujeme vda nebo svtov nzor; dobro je dobrem v souvislosti s clem mravn vle; ale krsn vc je krsnou sama o sob, ve sv jednotlivosti. Tedy intenzvn hodnota krsna je imanentn ili ist intenzvn, kdeto hodnoty logick a etick jsou transgredientn. Druh uren estetick hodnoty jest, e krsno m

39

Forderungscharakter, co lze snad pelo-iti: kategorickou, imperativn i zvaznou hodnotu nebo obecnou platnost, podle Kanta subjektivn obecnost a nutnost. Zkrtka znamen to, e krsno ns do jist mry zavazuje, abychom je uznali za hodnotu; nemusme, ale mme je uznat. Tato vta je ovem tko dokazateln, a Cohn vytk Kantovi, e pokusil se podat dkaz logickm, nikoliv estetickm pojmem subjektivn elnosti krsy, e toti krsa je elnost pedmtu pro nae pojet rozumem, e krsn vci podvaj se naemu rozumu snadno a bez odporu, v pouh he poznvacch sil. Nelogick imperativn hodnoty, jako hodnotu krsna, lze dokzat jen tm, e jist oblasti naeho ivota a na kultury jsou odvisl od jejich uznn. Krsno by se bez normativn hodnoty identifikovalo s pjemnost, a komu se tento dsledek zd absurdn, mus principiln uznat imperativn charakter krsna." Avak v tomto postupu zstv nevyeeno, jak se ist intenzvn intuice me stt normativn hodnotou. Proto Cohn klade hypotzu: Intuice me nabt zvazn hodnoty, je-li pojata jako vraz vnitnho ivota. Tm dostvme estetickou trojlennost: pedevm vnitn ivot, jen se projevuje, dle znaku, skrze ni se projevuje (konkrtn ppad krsna) a konen druhou ctc bytost, poivatele, jen pojm vraz jako vraz. Chovme-li se naivn, pipisujeme ciz bytosti vechny inky, jimi na ns psob, jako vlastnosti jejho nitra"; a ovem ve svm poitku chovme se zpravidla naivn. To, co je v dle vrazn, jest projev umlce. Umn je projev osoby, ale jakoto projev m samostatn byt." Z hlediska socilnho estetick obsah je sdlenm; tak meme pojmat ve estetick jako mdium vevzjemnho porozumn, jako prostedek a e, j nae due nejistji a nejvolnji k sob mluv". Teprve jako sdlen nleej estetick hodnoty do kulturn souvislosti nadindividulnch hodnot. Sluba jedince v kulturn prci roziuje jej pes jeho zkou individualitu a vazuje jej do velk souvislosti, take ztrc svou temnou nahodilost. Avak pro nj sama ztrc se tato souvislost a jej smysl, ztrc se mu elnost a stv se vnjm ntlakem. Z tto bdy 40

pome mu jen to, rozit se pes sebe v ist intenzvn intuici a bezprostedn ctit, co neme doshnout mylenm a konnm: forma a velikost kulturn souvislosti zjevuj se mu bezprostedn v estetick intuici. Existuj estetick vrazy, jich jsme vichni astnky: formy ivota, ivouc formy jako e, kultus atd. ivouc formy pemuj kulturn koly a spoleenstva v esteticky zaiteln tvary; jsou nutnm vrazem kulturnho spoleenstv, bez nich by nebylo obecnosti. Jsou to prv umleck dla, je dovoluj, aby se kulturn spoleenstv rozilo v prostoru a ase a hlavn s minulost. Mezi umnm a ivotnmi formami je pm a tsn vztah.

BENEDETTO CROCE Estetika v definici Croceov je vdou o vrazu, jako dle Steina naukou o citu. Podstatn rozdl Croce od Steina je ten, e Croce estetiku intelektualizuje, in z n teorii jistho druhu poznn, a sice intuitivnho poznn na rozdl od logickho. Lidsk poznn je dvojho druhu: jest bu intuitivn, nebo logick; poznn fantazi, nebo poznn rozumem; poznn jednotlivost, nebo poznvn veobecnosti; poznn vc, nebo poznn jejich vztah: krtce poznn je bu tvrcem obraz, nebo tvrcem pojm." Intuice nen jen vnmn skutenosti, nbr je tvoivou asociac ili syntzou, to jest duchovn innost. Duch (intuitivn) nazr jedin innost, formovnm, vyjadovnm." Odtud dospv Croce ke sv stedn mylence: Kad prav intuice jest souasn vrazem. Intuitivn innost nazr potud, pokud vyjaduje." Vraz je dle Croce jen vym stupnm jasnho a konkrtnho poznn. Kad se me pesvditi, jak jasn je si eho vdom, jedin pokud dovede sm sob formulovati sv dojmy a sv poitky." Intuitivn poznn je poznn vrazov. Intuice li se od toho, co ctme a trpme, od vlny nebo proudu poitkovho, od psychick ltky, jsouc formou: a

41

tato forma, toto pivlastnn jest prv vraz. Nazrati znamen vyjadovati; a nic jinho ne vyjadovati." Pijmeme-li tuto zkladn mylenku totonosti nzoru a vrazu, rozevr se dal nauka Croceova ped nmi jako vj. Umn je toton s intuic, je vrazem. Kad lovk se njakm zpsobem vyjaduje, tedy jest bsnkem. Krsa jest podaen vraz, nebo lpe, vraz o sob, nebo nepodaen vraz nen vbec vrazem." S touto teori vrazu souvis Croceovo relativistick a historick pojet krsy. Krsa nen nic, co le mimo estetickou aktivnost." Vechny znaky (vraz) jsou do jist mry konvenn, to jest jsou historicky podmnny." Proto vtvory minulosti zstvaj nm nm, kde vymela tradice. Odtud plyne dleitost historick kritiky v literatue a umn. Bez tradice a historick kritiky byl by neodvolateln ztracen poitek ze vech, nebo tm ze vech umleckch dl, stvoench kdysi lidstvem." Dleito je, e estetick jevy podlhaj jak zkoumn psychologickmu, tak historickmu, e estetick vrazy jsou nejen fakty individulnmi, nbr i historickmi; to otevr monou (ale Crocem podrobnji nestanovenou) metodu estetiky jakoto veobecn lingvistiky". Lingvistika, vykld Croce, m pedmtem vraz, jen jest jevem estetickm; tedy obecn lingvistika ili filozofie ei a filozofie umn nutn splvaj v jedinou filozofii, v estetiku, je je vdou vrazu. Tto tet skupin je spolen jist smr k objektivismu: Steinovi stala by se estetika vdou o citu, pokud je vyjden silnmi individualitami; Cohnovi byla by estetika vdou o nadindividulnch hodnotch, je se projevuj kulturnmi spoleenstvy; Croceovi stala by se estetika generln lingvistikou ili srovnvac vdou o vrazu. Tak zde je vlastn opoutna pda subjektivn estetiky ili psychologie estetickho poitku a pechz se k estetice objektivn.

42

D. Zdn a skutenost Ve vech estetickch teorich je filozoficky zajmavo nalzt jaksi dualismus a zrove snahu peklenout jej. Tento dualismus lze determinovat rzn, ba zd se, e nen to jen jeden dualismus, jen in oblast estetickho povn tak tko prozkoumatelnou. Jsou to dualismy subjektu a objektu, intuice a vrazu, skutenosti a zdn, je st lze uvst na jedin duln princip. Je otzkou, je-li vbec elno stavt tyto dualismy; avak jsou-li ji postaveny, je pirozeno, e filozofov maj snahu zruit je a nalzt jednotn princip vkladu. Tak popsal jsem ji identifikaci objektu a subjektu ve vctn a v teorii kontemplace; sjednocen intuice a vrazu v j vitlnm nebo v j empirickm; a co se te skutenosti a zdn, teorie vctn a kontemplace zizuj jednotu obho v jednot ideln reality" nebo subjektivn skutenosti. Ve vech tchto ppadech oblast, ve kter se ru veker dualita, je jedin: je to cel j", subjekt jakoto jednota, a ji je to subjekt vciujc se, nebo kontemplujc. Jakkoliv tato konkrtn jednota vdom je psychologicky nespornm a stlm faktem, pece m v estetickm uit sv stinn strnky; nebo intervenuje-li v teorii estetickho povn nakonec toto cel j jako posledn princip vkladu, dje se vklad nm nevyloitelnm a nerozloitelnm, jakousi autoritou shora. Teorie vctn je vbec zaloena na iracionln koncepci takovho stednho j, a kdy nap. Klpe vedle svho pojet ist kontemplace podv analytick a mn filozofick vklad asocianistick, nememe si zakrti diskrepanci, kter je mezi ojedinlmi, atomistickmi asociacemi a kontemplac, je vychz z jednoty vdom. Nakonec tedy je nutno uvsti teorie, je se sice t pokouej o jednotn princip vkladu estetickho povn, ale nedaj se redukovat na njakou koncepci celho j"; naopak maj rz parciln a pitom vcemn dualistick. Dle nich je pmo charakteristikou estetickho povn, e nen jednotn, nbr e je

43

rozdleno ve dvoj funkci (u Witaska) nebo pmo ve dvoje stdajc se vdom (u Konrda Langa).

STEPHAN WITASEK Zkladn nzory Witaskovy lze vytknouti takto: Pi estetickm povn njakho pedmtu ponouji se cele v jeho jev, v istou intuici; mj cit tkv na pouhm jevu pedmtu; mj cel interes jest, jak se mi pedmt jev, nikoliv jakou vc jest a zda vbec m realitu vci. Tm estetick cit povzn ns nad skutenost; v estetickm povn krsa je zcela ideln a mimo-pedmtn. Naproti tomu pojmm-li pedmt jako hodnotu, uchopuji jej mnohem relnji: nespokojuji se pouhm jevem, jedn se mi o skutenost pedmtu, nikoliv o pouh pohled na nj. Krtce, pedpokladem citu hodnoty je existenciln soud, kdeto pedpokladem estetick libosti je pouh pedstava pedmtu. Ale cit smysln pjemnosti poj se rovn k pouh pedstav pedmtu. Avak cit pjemnosti vzn je na akt pedstavy, estetick cit na obsah jej. Nap. melodie aktuln vnman nebo ve vzpomnce reprodukovan m v obou ppadech t obsah, ale rzn akt pedstavov; m estetick poten nen tedy vzno na akt, nbr ist a pouze na obsah pedstavy. To vlastn je urit formulovn ist kontemplace, podobn jako u Klpa. Avak aby uril krsu vrazovou, pouv Witasek teorie vctn. Ve star sv prci vykld Witasek, e vctn nen specificky estetickm procesem a e ne vechno estetick zalben spov na vctn. Specificky estetick vctn uruje dle tak, e nejsou to city aktuln, nbr pedstaven; to jest, e vctn emoce nejsou od citu skuten zaity, nbr jen pedstaveny, a to i ve svm ist emonm elementu. (Vorstellungsansicht gegen Aktualittsansicht.) Avak zstv pochybno, lze-li si vbec city pedstavovat. Proto ve svch Zkladech obecn estetiky zaujm Witasek ponkud jin stanovisko; toti poivatel nem jen pedstavu citu, nbr skuten

44

zitek citov, analogn citu, jen se v estetickm objektu projevuje. Avak tento citov zitek nekryje se s vlastnm estetickm citem, nbr mus bt nejprve vnitn vnmn a jakoto pedmt vnmn stti se pedstavou, a teprve tato pedstava citu je pedpokladem a pedmtem estetick libosti. Zkrtka samo zait sympatickch cit nen estetickm citem, nbr tento cit vznik teprve nad zaitm onch cit. Estetick povatel," prav Witasek, mus v sob zat to psychick, co je v estetickm objektu vyjdeno, ale ne vn, nbr jako sloky imaginativn." Jen estetick libost sama je vn", reln, aktuln cit; ostatn city jsou jen pedstavou, je je pedpokladem estetickho citu a dv mu jeho pedmt. Vnitnm vnmnm stanou se psychick fakty, to jest city a emoce, nzornou pedstavou, stanou se imaginativnmi slokami; a hle, idealita estetickho zavn je zachrnna. Nebo nae afekty vzruen estetickm povnm, nae sympatie, ast nebo bolest nejsou realitou, nbr zdnm, pedstavou, imaginativn slokou. City asti a sympatie jsou pedpokladem libosti, jen jsou-li vdom zaity, nzorn pedstaveny; slast nevznik ze vzruen tchto cit, nbr z toho, e pozorujeme sv vzruen jako mocn vnitn divadlo." Fenomn tento nelze pochopit jinak ne jako rozdvojen vdom. Skrze sympatii zavm jist emoce, a zrove jsem mimo n, take mohu je pozorovat a radovat se z nich, i jsou-li bolestn. M vdom je rozdvojeno ve sloku, je pasionln ct, a ve sloku, je toto ctn jen pozoruje (vnitn vnm) s pzvukem libosti. Vechny ony city jsou jen zdn; skutenost, skuten estetick cit jest jen libost, kterou nad nimi pociuji; a mezi touto skutenost a onmi imaginativnmi city je jakoby przdn prostor, jen je oddluje a in z obho dv sfry: spodn sfru zdn a hoen sfru vdomho zait, to jest pedstavy a libosti.

45

KONRD LANGE Dle Konrda Langa jedinm elem umn je libost; ale jak je mono, e to, co se nm v ivot nelb, okliv tv Hille Bobbe nebo tragick utrpen, znzornno umnm, je pro ns zdrojem slasti? Anebo pro Velzquezv Krl Filip na koni je pro ns vym poitkem ne skuten jezdec? Lange nenalz jinho vkladu, ne e umleck poitek je iluz. To jest, svou fantazi pekldme obraz do skutenosti; dlo, je vnmme, zamujeme s jeho obsahem; msto umleckho dla vystupuje v naem vdom to, co si pod nm pedstavujeme: ivot a proda. Tento cit iluze je specificky estetickm poitkem; je to jedin estetick cit, jm objekt stv se pro ns umleckm dlem. Ale kdyby tato iluze byla skuten, kdybychom opravdu msto obrazu vidli ve fantazii ivot a produ, platil by n poitek tto domnl prod, a ne obrazu; pak vechno, co na umleckm dle ru plnou iluzi (rm obraz, nebarevnost soch, stylizace atd.), ruilo by zrove n poitek. Avak estetick iluze je vdomm sebeklamem; podstatou tto iluze jest, e pokldme obraz za skutenost a pitom vme, e je to obraz. Vme, e mme ped sebou neiv dlo, a pesto hledme se uvst v iluzi iv prody. Jest to dobrovoln sebeklam; je to klam, a pece neklam, vra a nevra, ctn a nectn; je to stdn mezi klamem a neklamem, iluz a poznnm skutenosti. Vdom sebeklam je ovem velmi zvltnm duevnm faktem, a Lange sprvn k, e je odpoutnm od zkon logiky". Vdom sebeklam je oscilace, kyvadlov pohyb mezi iluz a korigujcm poznnm; toto se std s onm, vdy jeden nebo druh faktor bojuje o pevahu ve vdom, zmocn se vdom a ihned zase je vystdn druhm. Jsou to dv pedstavov ady, mezi nimi vdom kols; a prv toto stdn je provzeno estetickou libost. Jak je to mono, e tato neklidn slast psob libost, Lange dlouze nevykld. Je prost empirickm faktem, e toto stdn psob libost." Vdom sebeklam je ta forma nazrn, je lovku

46

dovoluje v pomrn nejkrat dob bez navy pojmout do sebe nejvt poet pedstav. S takovouto formou povn spojen je cit duchovn svobody a pozdvien nad realitu ivota." V umleckm dle forma pozstv podstatn z element pedstavov ady ,umn a obsah z pedstavov ady ,proda'". Podobn soud Charles Lalo: Umn pedpokld v ns spor, jen odporuje ist logick mylence: dobrovolnou iluzi, vdom sebeklam." Estetick inspirace zahrnuje v ns zkladn dualitu, ba i vdom tohoto rozdvojen". Krsa prodn dle Langa i Lala je obrcenou iluz"; to jest, proda mus budit iluzi obrazu, tak jako obraz bud iluzi prody. Ovem koncepce rozdvojenho vdom pin s sebou i zvltn uren estetick libosti. Podle teorie vctn libost je vrazem silnho, koncentrovanho sebe-zait, zait sv ivotn jednoty a jednotn osobnosti. Libost kontemplativn je rozko spoinut, jaksi duchov fixace zprotn asu. Naproti tomu zde, v iluzi, vdom je lehce rozdvojeno a ivot pedstav je tu uvolnn, zmnoen a peloen ve sfru fantazie, ve svt pouhho zdaje. Tak nap. dle Witaska v umleckm poitku nen skutench, vnch" cit; naopak pednost umn je, e potlauje city skutenosti. Co umlec vyjaduje, je pouh iluze,... podstatou umleckho tvoen je produkce pedstav." Shoda vtvor umn s realitou je relativn nahodil," nebo vechny estetick pedmty pochzej z lidsk fantazie. Dle Konr. Langa vhodou umn jest, e udruje v lovku pi ivot pud iluzivn a tak chrn proti pevaze nelibosti v ivot"; nebo iluze je jedin forma, v n lovk me zat pedstavy a city, k nim mu ivot neposkytuje pleitosti". Iluz vypluje umn mezery v citovm ivot lovka. (Ergnzungstheorie.)

47

III. Estetick relativism To nejobecnj, co jsme zskali z pedchzejcho pehledu, jsou pedevm peetn zkladn rozpory; a i kdy z nich abstrahujeme spory, je nevznikly na pd estetiky a je byly sem peneeny spe jako expozitura spor psychologickch, zstvaj tu koncepce zkladn odlin, je in concreto by znamenaly zcela rzn zpsoby tzv. estetickho chovn. A skuten, nejjednodu zpsob, jak se vyrovnati s rozlinmi teoriemi estetickho povn, bylo by pojmout je jako vrazy rznch konkrtnch zpsob povn, je mohou bt podstatn rozlin a vedle sebe stejn oprvnn. Snadno meme nahldnout, e vctn nese rz sentimentlnho rozkochvn, kdeto ist kontemplace je spe vrazem intelektulnho pomru ke krse; chpeme, e hdonismus me se jeviti v nejrznjch podobch, od robustnho senzualismu jako u Guyaua a k egoistick dosti vzruen jako u Karla Langa. Jet tsnjm rozliovnm uvidme, e Volkelt je sentimentln a rozplvav proti imaginativnmu Lippsovi, e Groos a Dahmen jsou vysloven typy motorick. Vedle tchto povahovch rozdl psob tu i stupe umleck kultury: Dessoir je jemn poivatel, Stein a Guyau jsou sami bsnky, zatmco umleck inkompetence je pmo dojmav u Fechnera, Groose a mnoha jinch. Takto si vyloiti rozpory v estetice je sice snad psychologicky zajmavo, ale filozoficky znamenalo by to pd dosavadn estetiky; nebo jsou-li vechny teorie estetickho povn z podstatn sti jen vrazy individuln hdoniky, je jenom neprvem jsou zobecovny a postaveny jako teorie estetickho ctn vbec, pak pozitivnm vsledkem estetik by nebylo nic jinho ne nezpracovan materil k njakm ptm poznmkm o neomezench monostech estetickho povn a filozofickho generalizovn. Takovto rezultt nelze ani pipustiti, ani odmtnou-ti. Jist ale nelze se zbavit jistch otzek: Nejsou neredukovateln rozpory v estetice vrazem neredukovatelnch a vedle sebe samostatnch atitud odlinch subjekt vi krse, nebo subjektu vi rozlinm

48

ppadm krsy? Nebo vme, e jsou rzn typy lid, jich vnitn chovn se navzjem li, a e jsou rzn druhy krsy, je nezpsobuj v ns stejn prbhy psychick. (Problm diferenciace.) Avak monch otzek je vce: Nejsou rzn koncepce estetick nakonec pece jenom uveditelny na jednu ir teorii estetickho povn? a sice proto, e dosavadn estetick teorie byly jen jednostrannm vyvinutm nkter sti nebo strnky z komplexu povn? Je pece mono, e estetick poitek je sloitou souhrou, v n je ptomno i vctn i kontemplace i iluze, zkrtka vce faktor, je vdeck estetika m vypotat a roztdit; to by byla estetika pluralistick. Sem pat i jin monost, e toti rzn psychick atitudy vyvjej se v ase jako sloky hrnnho procesu povn. (Problm pluralismu.) Konen lze se ptti: me vbec psychologick metoda (psychologie subjektu povajcho) bt pramenem pravho estetickho poznn? Anebo psychologie povn pat sice do estetiky, ale jenom jako vcemn rovnoprvn obor vedle nutnch obor jinch, jich pedmt ani metoda nejsou psychologick? (Problm metody.) To je komplex velice vnch otzek, jej nazvm skeps estetickou nebo estetickm relativismem a jm je nutno zabvati se podrobnji.

A. Problm diferenciace RICHARD MLLER-FREIENFELS Je pmo zahanbujc, prav Mller-Freienfels, e jet dnes objevuj se kadoron knihy jednajc o estetickm poitku jako o jednot, je si zstv vdy stejn. Je absolutn nevdeck mluvit o estetickm poitku jako o fenomnu, kter se vrac ve stejn form u vech lid; estetika m prv vnovat nejvt pozornost individulnm rozdlm, je vyskytaj se v estetickm chovn. Pedevm je nutno rozliiti individuln formy reagenn: jsou to lidsk typy senzorick a imaginativn, s poddlenm v typy vizuln,

49

auditorn, motorick nebo verbln imaginativn. Dal typy jsou typy citov reakce, podle toho, jak silnch popud potebuj k citovmu vzruen apod. Konen lze stanoviti i typy kulturn, je autor uruje dva: typ milujc ve nov a rozmanit, a typ, jen smuje spe k intimn hloubce dojmu, a proto se zk veho pekvapujcho a novho: podobn jako Tarde li periody zvyku a periody mdy. Podobn tak nelze mluvit o asociativnm faktoru, nbr o asociativnch faktorech. Estetickho povn astn se objektivn asociace podmnn pedmtem, i subjektivn, jich jedin dvod le v mm individulnm j. Chtt vyluovat tyto subjektivn asociace a city z estetickho poitku je neuiteno a smno; nebo kad cit, kdyby byl sebesubjektivnj, je oprvnn, slou-li k zeslen umleckho dojmu. Tm opt je dno irok pole individulnm rozdlm. Ale estetick povn diferencuje se nejen podle asociac, nbr i podle soud; nebo i soudy jsou vznanm faktorem umleckho poitku. Primitivn divk li se od divka znalho prv nedostatkem soud. Vbec umleck poitek a umleck porozumn mohou se vyskytati jako dv rzn, od sebe neodvisl vci. Konen nalzme podstatn rozdly i v emonm charakteru umleckho poitku. Jsou poivatel, je Mller-Freienfels nazv spoluhri, a jin, kter jmenuje divky. Typ spoluhre obyejn naivnho lovka, zapomn, e ped nm je jen umn, zapomn na sv obansk j a stv se sm dramatis persona; hraje a ct s sebou, ple a astn se, prov impulsy hnvu a sexu. Naproti tomu typ divka zstv jasn a bdl, vzn se nad umleckm dlem a pozoruje je s istou, pudy nezkalenou dost. V nm entschliessen nun die wilden Triebe mit jedem ungestmen Tun". Kter z tchto dvou typ je ryzeji umleck? Psychologie, je nem hodnotiti, nbr popisovati a vysvtlovati, bude se steit pokldati typ divka za jedin legitimn a pravdiv umleck poitek." Nap. ekov, pokud meme vysouditi, povaovali za prav in umn vzruen nejsilnjch afekt. A kdyby to bylo i stokrt zatraceno jako 50

neumleck, nelze popt, e velk st inku vtvarnch umn spad do motiv erotickch;" a v poezii je tomu tak aspo ze ty ptin. Tedy uren, e estetick chovn je prosto interesu", je jen postultem, nikoliv psychologickm popisem. Ve skutenosti existuj velmi rzn formy estetickho povn. Toto pohybuje se podle okolnost a individua mezi extrmem ist formlnho povn, a druhm extrmem, kde estetick pedmt nabv skoro pln reality a neme se vbec mluvit o estetick distanci." Existuje umn pro divky a jin umn pro spoluhre; autor sm vi modernmu umn chov se jako spoluhr a vi klasickmu jako ist divk. Piblin jako Mller-Freienfels dl A. Biret lidi co do estetick schopnosti na typ instinktivn a typ reflexvn.

MORITZ GEIGER Geiger obrac svou pozornost na rznou receptivn dispozici (Einstellung) subjektu, to jest na rzn mon zpsoby, jak me subjekt bti naklonn pojmati pedmty, je se poskytuj jeho estetickmu pozorovn. A sice stanov pedevm dispozici istho pozorovn, kdy pedmt zstv v objektivn distanci od naeho vnitnho ivota, kdy jej zcela objektivn pozorujeme. Naproti tomu dispozice subjektivnho pojmn nastv, kdy se ponoujeme do citovho charakteru vc a beme na nm vnitn ast: Bu chovme se vi pedmtu dokonale pasivn a nechvme na sebe psobit vechny jeho jednotlivosti; to je dispozice pedmtnho pojmn ili realistick, namen na umn realistick. Nebo pozoruji pedmt skrze zvoj jist nlady, vykonvm na nj citov vliv a obestrm jej citovm charakterem, na nj jsem disponovn; to je dispozice subjektivnho stanoviska. Anebo nejedn se mi vlastn o pedmt, nbr jen o nladu, je z nj pramen, a j se poddvm, j se rozkochvm nestaraje se ani o pedmt sm; to je sentimentln dispozice svdc zvlt lyrikm a diletantm.

51

Konen tvrtou dispozic je vctn: zde ji neexistuje distance mezi mnou a pedmty, ponouji se do nich, vvm se do nich a sjednocuji se s nimi; v jakmsi citu snahy a puzen hledm se v nm rozit a rozplynout. Je to stav touhy, romantick touen po krystalizaci, po velikm spojen, po dalekm ase nebo po hlubokm zait. A to je zrove cit identity, jednota s prodou a cit vnitnho rozen mho j, ili romantick panteismus. Vctn je romantickou dispozic. Nen to nhodou, prav Geiger, e romantika je vchodiskem teorie vctn. Geiger rozliuje tedy pt stup estetick dispozice, a nezd se ani, e by tm chtl postaviti rostouc stupnici kontemplativnch hodnot. Kdeto Mller-Freienfels pokusil se zditi typy povajcch lid, stanov Geiger adu monch dispozic subjektu vi krsnu, jene nen tu dosti jasno, jsou-li tyto dispozice ureny rznou objektivn povahou pedmt nebo rznou nladovou predispozic poivatele.

W. WORRINGER Modern historie umn (Burckhardt, Wlfflin, Riegl aj.) rozila rozsah i hloubku svho zkoumn tm, e jejm pedmtem nen jen historick forma produkt umn, nbr jejich efektivn forma, toti zpsob jich inu na dui; po strnce praktick otvr se tm monost plodnjho poznn, nebo konkrtn efekt je bohat ne abstraktn poznatek historick formy, take analza dojmu vyd vce sloek ne analza obecnch forem. Nyn Worringer uinil pokus srovnati tuto tzv. psychologii umn s rezultty psychologick estetiky. Pedevm vctn nesta na vysvtlen veho umn. Vctn je estetickou dispozic vlastn jen vi umn antickmu a renesannmu, kde dostv se nm obastnn tajemnou moc organick formy", vbec vi klasickmu umn, kde uvnit umleckho dla odehrvaj se formln dje, je odpovdaj pirozenm organickm tendencm v lovku a dovoluj mu v pozorovn vplynout se svm vitlnm

52

citem, se svou vnitn potebou innosti do oblaujcho toku tohoto formlnho dn". Avak lze takovmto vctnm vykldati n pomr k jinm umnm, teba k egyptskmu nebo byzantskmu? Jako by kad z tchto pln rozlinch umleckch projev nevyadoval odpovdajc terminologii, je uita na jin vedla by k absurdnostem." Worringer ct se tedy nucen pijmout, e rzn druhy krsy pedstavuj zcela rzn psychick dispozice; avak dopout se t chyby, e chce redukovati vekeru monou rozmanitost na dv zkladn poteby lovka, na vctn a abstrakci, respektive na dv jim od povdajc zkladn koncepce metafyzick, imanenci a transcendenci. Djiny vvoje umn jsou kruhov, jako cel vesmr, a neexistuje pl, kter by neml svho protiplu." Vekeren vvoj umn stv se mu pohybem mezi dvma ply, vctnm a abstrakc. Pud vctn je opan pl pudu abstrakce. Pud vctn vznik ze astnho panteistickho pomru dvry mezi lovkem a jevy zevnho svta; pud abstrakn je nsledek velkho vnitnho neklidu lovka ped jevy," a odpovd v nboenskm ohledu transcendentalismu. Tento pud abstrakce lze ztotoniti s istou kontemplac, jak ji vyjdil Schopenhauer, i s pozadm schopenhauerovsk metafyziky. Monost obastnn v umn, nele v tom, ponoit se ve vci zevnho svta a povat se v nich, nbr v tom, jednotlivou vc svta vyjmout z jej libovolnosti a zdnliv nahodilosti, zvnit ji piblenm k abstraktnm formm a tak hledati bod klidu v prchn jev; uinit objekt nutnm a nepohnutelnm, piblit jej jeho absolutn hodnot." Jist pisvdme Worringerovi, e nelze vekero umn chpat a vyciovat tmi duevnmi prostedky, nebo vekero umn nevzniklo z jednch nemnnch duevnch pohnutek. Kdyby estetick sympatie byla tak obecn a nepodmnn, pro by nebyli prvokesan ctili harmonick ivot a d antickho umn? Jistm dobm, jmenovit tm, je maj svj vlastn intenzvn obsah, schz smysl pro vechno jin umn; nap. renesanci schzel vkus pro gotiku, apod. Musme tedy pijmouti mnoho zpsob estetickho chpn a bezpochyby i vce druh nejzkladnjch estetickch 53

proces. Pak ale nebyla by mona teorie estetickho citu bez jeho historie a bez jeho kulturnch souvislost. Worringer dopustil se chyby tm, e opustil historick relativismus, dve ne vydobyl z nj dosti pozitivnch vsledk, a uchlil se k absolutnmu a nsilnmu uren bipolarity, je ovld pr vechno umn. Nebo pozitivn hodnota relativismu nen v tom, pekonat jej co nejrychleji, nbr prv poznvnm relac zskat co nejotevenj ku a bohatost poznatk.

B. Pluralismus Dal otzka estetickho relativismu jest: Je estetick emoce vbec vyloitelna njakm jednotnm psychickm procesem, jako je vctn, iluze nebo kontemplace, anebo jsou tyto dosud zjitn psychick atitudy jenom jednotlivmi faktory komplexu, jej nazvme estetickm dojmem? Vce modernch estetik popr monost jednotnho vkladu krsna a pipoutj ve velik ce podstatnou sloenost a promnlivost estetickho ctn.

MAX DESSOIR Vra v jednu vevysvtlujc formuli je blud, prav Max Dessoir. Ich bekenne mich zu einer Vielheitslehre." Struktura estetickho dojmu je neobyejn sloit; v estetickm dojmu je inno vce stejn oprvnnch princip a asn poet sil. Jsou v nm city ist smysln, city pipojen k pomrm prostorovm a asovm, city formov, zpola smysln, zpola logicky--afektivn, dle koncepce, city asociovan a vztahovac sudky. Ba vce: v estetickm dojmu lze rozliiti individuln faktor obsaen v tom, co povatel pin ze zsoby vlastn due vstc umleckmu dlu, koncepce a vzpomnky, jimi prosycuje ptomn dojem; dle etick faktor, jako je sympatie k lidem, ale i vzruchy pohlavn, je jenom neprvem a z

54

nevdeckch dvod jsou vyluovny z estetick citovosti; dle racionln faktor, obsahujc poznn pedmtu a vechen interes, kter se kol pedmtu to; a poslze umleck faktor, jej skldaj zjemnl, kultivovan city smyslov. Ale ani tyto citov komponenty nejsou jednoduch. Tak smyslov city sloeny jsou nejen z kvalit vych smysl, nbr i z poitk orgnovch a svalovch, z peetnch psychofyzickch proces, zkrtka z celkovho biologickho stavu organismu ili ze ivotnho citu". City formov jsou star znm city harmonie, proporce a rytmu; ale mn se zd, e harmonie, proporce a rytmus nen nic jednoduchho a izolovanho, nbr e musej bt neeny ast celho duevnho obsahu". A co se te cit obsahovch, tu direktn faktor a asociace zasahaj tak tsn do sebe, e jich nelze teoreticky dlit. A tyto vechny sloky a sloenosti, je to snad libost? Libost a jsou pr nazvny slab a mal dojmy, avak to, co pociujeme doteni krsou, je nco vce, je to zven ivotnho citu, jen me bt obohacen a stupovn nelibost prv tak jako slast. Tedy tzv. estetick libost je funkn slast. V estetickm poitku raduje se due z prbhu svch proces." Pirozen Dessoir nespokojuje se tm, e by jenom poukzal na pluralitu estetickch cit; nebo je pirozenm filozofickm postultem zditi ne-li jednotu jich, tedy aspo monost takov jednoty. Dessoir hled tuto jednotu v asovm prbhu. Toti komponenty estetickho dojmu nejsou vechny souasn ve vdom, nbr nsleduj se v njakm asovm poadu. Jedn se tedy o to, zdit obecn typ asovho prbhu tchto sloek. A sice dle Dessoira hned zpotku je jist hrnn dojem provzen libost nebo nelibost. Tento prvn okamik je tak rozhodujc, e kterkoliv citov okamik v dalm vvoji postrd rozkon svesti prvnho dojmu. Tato bezprostedn citov reakce poj se k smyslnm vlastnostem pedmtu, nap. k barvm, a k organickm poitkm pozorovatele. Pedstava vznamu, poznn vrazu, ast a vctn, jako i asociace z individuln zkuenosti dostavuj se teprve 55

pozdji; hlavnm momentem je onen prvn estetick reflex vznikajc reakc tm fyziologickou. Avak njak obecn forma takovho prbhu nen zjistitelna. asov prbh estetickho dojmu je pedevm odvisl od toho, ktermu druhu umn objekt nle. U hudby nap. psob racionln a individuln faktor naposledy, a to jen zcela neurit. Ve vtvarnm umn dostavuje se nejdve faktor umleck (ili zjemnle smysln) a skoro souasn vctn a racionln faktor. U poezie vystupuje obyejn nejdve sloka intelektuln, potom sympatick city; poitek z formy dojem teprve uzavr. Avak tady jsou rozdly mezi lyrikou, eposem, dramatem. V asovm prbhu estetickho dojmu, prav dle Dessoir, je npadna nestlost, kterou nelze oznait jako kolsn pozornosti, nbr jako houpn celho vdom. Jedni vid charakteristiku estetickho procesu v citu aktivity, ve zven ivotnch energi, v tom, co nm dlo dv; druz maj za podstatn onen zasnn, ztracen stav due, ve kterm sledujeme vechny mon jin pedstavy a obas poctme zamrazen, jako by dlo odtrhvalo kus naeho nitra. Avak podstatn je prv kolsn due mezi tmito dvma stavy, aktivnm a pasivnm. Tomuto kolsn odpovd v asovm prbhu napt a uvolnn, v psychofyzickm ohledu zkrcen nebo zdlouen tepu. Mezi aktivnm a pasivnm stavem nastv asto pauza: jakoby oddech due. Cl, jen uruje tento prbh, je obyejn pln ozetelnn estetickho objektu." Tento dodatek je velice dleit; nebo nen-li cel psychick a psychofyzick proces estetickho nazrn nim jinm ne prostedkem k plnmu ozetelnn pedmtu, pak oborem zkoumn estetiky jest vlastn estetick objekt a vechny ony prpravn pochody psychick mohou mt sice zajmavost psychologickou, ale nikterak neestetickou. Toto poznn bylo by nejradiklnjm krokem k estetice objektivn, avak Dessoir tento krok vykonal jen zpola; velkou st jeho dla zaujm sice objektivn estetika, ale vedle toho autor nechv neztenen platit estetick Subjektivismus. 56

Prav estetick dojem, akoliv jest jednotn, podruje ve svch hlavnch stech dvojnost, a sice odluitelnost objektu a subjektu. Nen tedy mona jednota subjektu a objektu, jak tomu chce teorie vctn, avak je tu nco, co Dessoir nazv pectnm (Umfhlen) ili metamorfzou, vlastnost bsnk a snad do jist mry ns vech. Kad z ns m nklonnost snt s otevenma oima o sob a o novch ivotnch monostech, vymlet fantastick osobnosti nebo vmlet se do dobrodrunch situac. Kdy tak mnoz v prchavch chvlch hled se osvobodit od svho j a svho okol, ponaj, co umn ndhern dokonuje, nebo do nho se konen utk, o em lovk sn a ml. Jako rozmarn hra naich neinnch hodin libuje si hlavn v petven naeho j, tak je bsnkovi potebou a radost cele se pectit. Je to, jako by protestoval proti osudu, jen jej pro cel ivot pikoval na tot obansk individuum, na jeho j." Je to radost z metamorfzy, z vyjit ze sv osobnosti, z jinho ivota. Prv slaboch m jemnj cit pro hrdinstv ne hrdina sm, nebo sn sebe jako volnho lovka." Pitom vysnn ciz individualita mus zstat objektem, bezprostedn zakouenou protivou k subjektu; ciz due pijat do nitra mus se nalzat v jakmsi rozporu s trvajcm j, aby tu byla protihra subjektu a objektu. Takto snad lze si pedstavit i valnou st estetickho povn, jako radost pectit se, pijmout na sebe ciz j, hrt jednou jinou roli, dojt metamorfzy a transcendentln pemny". Poteby normln pirozenosti dr i vzneenho lovka pi zemi. A jeho poslnm jest vystoupit do vyho svta. Tu hls mu umn posledn slovo, je je i nae posledn: Tvj ivot budi oitn, transcendentln pemna, rst vyho druhu skutenosti." Penesl-li Dessoir tit psychologickho studia estetickho na stanoven asovho prbhu dojm, pokusila se Emma von Ritokov na popud prof. Klpa velikou adou experiment stanovit prvn bezprostedn in estetickho objektu (pi asov expozici 2, 4, 7, 10 sek.) a zjistit asov vvoj a umoniti tak analzu sloitho dojmu. Nejdleitjm rezulttem jejch pokus je, e ji pi dvouvteinov expozici je estetick dojem neobyejn komplexn 57

a podroben velkm individulnm odchylkm; v okamiku tak krtkm vystupuj ji etn city reakn, soudy o form, vctn, obsahov city, motorick reakce, individuln asociace atd., kterto sloitost del expozic jet vzrst. Pi tchto pokusech velmi jasn rozliuj se rzn individuln typy, typ smysln, emotivn, intelektuln atd. - Jednota estetickho zait je psychickou rezultantou, a proto zjitnm a vtem element zskanch analzou nelze podat hrn estetickho zitku. Nevyloeno tedy zstv ono rezultujc sjednocen." Tento pasus je nutnm piznnm analytick psychologie: e me rozkldat, ale ne vykldat, e nikdy neme bt zcela adekvtn psychickm faktm. Dessoir pes svj pluralismus pipustil aspo jeden jednotn vklad poitku umn: e estetick cit je funkn slast. Rovn August Dring pokld estetickou libost za slast funkn. Funkce estetick je koordinovna he potud, e oboj psob libost duevn funkc. Ale kdeto hra je innost, aktivitou, funkc voln, je funkce estetick pasivn a citov: jsme v n vydni vzruen nebo solicitaci. Odtud definice: Krsn jest to, co zpsobuje libost jedin vybavenm duevnch funkc, piem funkce nejev se jako innost, nbr jako vzruch. Ale Emil Utitz rozebr funkn libost a definuje ji, e jsou to city, je maj pedmtem zait jako takov, e je to slast ze vzruen, z psychick innosti, z plnosti duevnho zavn. Ale vystoupen funknch cit nepodmiuje estetick zait a neposkytuje samo o sob zruky o uchopen estetickch hodnot. Funkn libost sama neme tvoit estetick poitek a nen jeho nejpodstatnjm znakem. Tm tedy popen je posledn jednotn vklad, jeho se Dessoir pidruje. Nebo vedle funkn libosti a neodvisle od n psob tu vctn a ast, tedy ti zkladn citov sloky, nepotaje ani sloky smysln a intelektuln, voln a mravn, jako i ostatn mon sousti konkrtnch dojm estetickch.

58

ERNST MEUMANN Mme-li hrnem ci, co je rezulttem novjch pokus estetiky v uren zkladnch proces estetickho zalben, stojme zdnliv ped matouc plnost mnn: apercepce, iluze, vnitn napodoben, kontemplace, vctn, zvltn estetick asociativn faktor, vedle toho objektivn direktn faktory, symbolick pojet to jsou zdnliv zcela rzn vci. A pece musme uznat, e v kad z tchto teori - s mlo vjimkami je poukazovno na njak sten dj nepochybn pi estetickm zalben spolupsobc! Velikou rozmanitost nzor pokld jen ten, kdo stoj daleko od vdy, za sam vyluujc se rozdlnosti mnn; vpravd vak upozoruj ns na bohatou a komplikovanou povahu zkoumanho faktu, jeto kad skoroteorie objevila zvltn strnku estetickho zalben. Rozlutn problmu le tedy - jako skoro vdy, kde vyskyt se tolik mnoho nhled, v pravm spojen vech dokzanch element, je skuten spolupsob v estetickm zalben. A toho lze doshnout tm, e 1. budeme pesnji liiti mezi jeho rozlinmi stupni a ppady: chovme se jinak pi zalben na estetickch dojmech elementrnch (obrazcch, kombinacch barev, taktech atd.) ne pi vlastnm umleckm dle, a pi tomto jinak ne pi dojmu prodnm. 2. A dle, estetick chovn mn se s mrou estetickho vzdln individua. sudek znalce opr se o jin elementy ne sudek plnho laika. Konen 3. estetick zalben mus bt rovnomrn ocenno ve vech svch psychickch stench procesech: nejen s ohledem na zskan pedstavy, nbr i ve svch elementrnch psychofyzickch zkladech." Avak je pochybno, zda mozaikou dosavadnch nzor bude mono sestavit uspokojiv nzor modern; toti je mono snad skldati jednotliv lnky dosavadnch teori v nov celek, ale noetick a v um smyslu filozofick, jako i ivotn atitudy, je z nich vyzraj, se skldati a sluovati nedaj. Dle ti rovn nebo oblasti, ve kterch se m dle Meumanna psychologick analza pohybovat, nejsou jen tak ohraniitelny: 1. V prvnm plnu

59

Meumannov uloeny jsou rzn stupn a ppady estetickch objekt; k nim musme pipost i rzn odvtv umn, a uvnit tchto rzn historick ppady; nebo chovme-li se jinak pi geometrickm obrazci a jinak pi umleckm dle, chovme se rovn jinak pi architektue ne pi jinm vtvarnm umn, a opt jinak pi baroku ne pi antice, atd. Tedy pln stup a ppad poskytuje nekonen mon poet variac. 2. V druhm Meumannov plnu uloeny jsou stupn estetickho vzdln individua; ale sem nutn pat i veker jin individuln rozdly, inteligence vbec, mravn stav, ivotn znaky vt nebo men pohyblivosti, citovosti, specifick temperatura individu, rozdly nrodn a ne na poslednm mst rozdly historick, jak existuj teba mezi poivatelem osmnctho stolet a naeho dvactho. Tak i tento pln je neohraniiteln a bezmezn relativistn. 3. Konen tet pln obsahuje vechny mon sloky estetickho dojmu. Avak estetick dojem je dvojnsob odvisl, pedn od ppad estetickch objekt a za druh od ppad subjektu, a nese tedy v sob neuritost a neohraniitelnost onch dvou problm. Z tchto t oblast analzy jen tetmu plnu je adekvtn metoda psychologick; lze-li tu jti pes Meumanna, tedy orientaci v oblasti estetickch objekt me podati jen metoda estetiky objektivn, a orientaci v oblasti subjekt metoda sociologick, a nikoliv psychologick.

CHARLES LALO Estetika Lalova, kterou on sm nazv vdeckou nebo pozitivn, vyznaena je ostrou reakc proti estetickmu sentimentalismu, jako je vctn apod. Abychom definovali, prav, bez pehnn i bez podcenn legitimn a ostatn znanou ast, kterou afektivn stavy maj ve v estetick aktivit, je dleito peliv je analyzovat, abychom je rozdlili v tolik rznch skupin, kolik velmi uritch funkc vykonvaj. Tak meme rozliiti ti velk druhy cit, je

60

astn se estetickho vdom: jedny jsou pinami, druh akcesornmi doprovody a tet poslze efekty estetick atitudy. Afektivn stavy, je jsou vsledkem kontemplace krsna, mohou bti zahrnuty jednm slovem: libost estetick. Kad umleck dojem m nutnm konenm rezulttem poten; ale definovat krsu libost, to znamen vzt st msta celku nebo zmsti efekt s pinou. Hlavn ti druhy efektu jsou obdiv, sympatie a vitalita. Neznm botj rozkoe," prav Sainte-Beuve, ne je ist, jasn a hluboce ctn obdiv." Sympatie poj ns s autorem i s publikem, a jmenovit s tmto; j splvme se socilnm tlesem, je m jednu mylenku a jedno spolen naden. A konen cit vitality jest cit vzrstu na ivotn energie, zvltn neurit iradiace nebo difze, jakou v ns zpsobuj vechny siln dojmy. Avak tyto troje city nejsou speciln estetick a nikterak nedokazuj, e pedmt, jen je vzbudil, pat do kategorie krsna. Druh tda cit, je vstupuj v estetickou aktivitu, jsou akcesorn, anestetick" city doprovodn; anestetick proto, e samy o sob nejsou vbec schopny estetick kvalifikace pozitivn nebo negativn, a jen nahodilou kombinac s mnostvm jinch podmnek, je jsou zcela ciz jich povaze fyziologick i psychologick, se astn estetickch proces. Jsou to ti velik reakce, je vbec charakterizuj ivot afektivn: osobn atituda, afektivn nkaza a obecn koncepce ivota. Cit osobn atitudy jest reakce, kterou akcesorn stavme vi estetickm dojmm a kter vyvstv ze sloit konstituce naeho charakteru a na osobnosti. Zde psob velk mnostv anestetickch element: temperament, zvyky, asociace idej a aktuln obsah pamti; mravn idel nebo pesvden nboensk, znalosti vdeck a tak dle. Jich obraz zabarvuje nevyhnuteln svm zpsobem nai kontemplaci, nebo pikld se k n, jako timbre hudebnho nstroje pidruuje k zkladnm tnm tny svrchn. Tato reakce je ovem zcela individuln. To ve jsou vak jen parazitn city", je znamenaj mlo v prav a ist aktivit estetick.

61

Druh druh doprovodnch emoc jsou ty city, je Nmci nazvaj vctnm a Lalo nkazou emon. Je to univerzln zkon bytost nadanch senzibilitou, e sna se zakusiti samy tyt afektivn stavy, jich zevn projevy postehuj u bytost podobnch." Tento zkladn zkon nakalivosti stav afektivnch plat univerzln, pro zvata jako pro lidi, pro radosti jako pro bolesti, pro sfru morln i fyzickou, pro vci krsn, okliv nebo indiferetn. Nic vak nen tak nakalivo jako emoce kolektivn; tato nakalivost je nkazou sui generis, jakousi svrchovanou autoritou, kterou vykonv na kad individuum dav ukldaje mu tak kajc disciplnu. Odstrate vekeru ideu davov solidrnosti, zrute tento mocn faktor emoc, a uvidte, e velk umleck dla stanou se pro ns podivn chudmi, aspo ve svm obsahu afektivnm a, vte mi, jen akcesornm ve vztahu k jich opravdiv krse." Tetm citovm doprovodem je obecn koncepce ivota a svta. Jest to rozplvav a nejasn iradiace estetickho dojmu, je ns pln podle okolnost teba pesimismem nebo moralitou. Ale tato citov strnka je opt ciz umleckmu dlu; dojem, jen ns pohnul svou krsou, mus siln vzruit, jako kad intenzvn dojem, nae tendence ji existujc, a tyto sleduj pirozen drhu pedem naznaenou nam charakterem nebo naimi zvyky: je to cesta nejmenho odporu. Estetick dojem jedn zde jako hybn sla uveden uritou intenzitou, ale jej smr je zcela neuren." Tedy hrnem jsou troje akcesorn ili anestetick city; meme vcelku vidti, e nejsou pimeny estetickmu charakteru mylenky, kterou doprovzej, e jsou zcela libovoln, ba e bvaj asto v obrcenm pomru k intenzit naeho vlastnho a ryzho dojmu krsy. Tyto city nejsou ani nutn, mohou schzeti, a prv z tchto akcesornch, nadbytench cit uinil vechen estetick sentimentalismus zklad sv doktrny. Vidme, jak tato cesta je falen." Vechny dosavadn city nejsou samy estetick; aby mly prvo na estetickou kvalifikaci, vechny pedpokldaj estetickou mylenku" zcela speciln povahy, je jedin jim dv svou ptomnost 62

estetickou hodnotu. Hle, tak stojme nyn ped city, je vpravd charakterizuj krsu. Meme je nazvati city technickmi, jeliko vechny pedpokldaj bezprostedn intuici vech tch aktivnch prostedk pijatch kolektivitou, vyvjejcch se v ase a v prostoru, mn v individuch a nhodou ne ve spoleenstvch a podle zkon, krtce tuto oganizovanou formu, je ukld se estetickmu vdom kadho lovka jako sociln imperativ a kterou meme jmenovati, roziujce obvykl smysl slova, technikou." To tedy jsou vlastn city estetick. eknme hned pedem, e nemaj jinho nroku na nzev cit ne ten, e jsou konfznmi mylenkami, senzacemi, zvyky nebo impulsy. Nebo jich obsah pod intuitivn formou je vdy ponejvce du intelektulnho. Jedin, co je na nich citovho, jest jejich intuitivn a konfzn charakter. To, co charakterizuje estetickou innost, nejsou vlastn city v obvyklm slova smyslu; jsou to zpsoby mylen, v nich pevld smysln zkuenost a elementy intelektuln, je vak obdrely postupem rz pln intuitivn, je vtlily se tsn do na osobnosti nsledkem zvyk, asociac a uplynut a je ukldaj se naemu individulnmu vdom jako imperativn idel nsledkem svho socilnho pvodu. Tyto technick city" jsou: city estetick hry, city technick superiority a konen city harmonie. Estetick hra obsahuje ti podstatn elementy: luxus, disciplnu a iluzi. Tuto iluzi uruje Lalo zcela jako Konrd Lange jakoto vdom sebeklam, jako zkladn rozdvojen due. Dle estetick atituda je luxus, svten stav due", jak prav Groos; obsahuje city vjimenosti a astn svobody, ulehen od vn a zvazn aktivity ivota. Umn je disciplna luxu; m svou obligaci, svj estetick imperativ; umn je pmo moralitou luxu, nebo ubr mu rz egoistick a dv mu sociln funkci, in jej omluvitelnm". Cit technick superiority je rezultt mravnch relac, je nutn vznikaj mezi autorem a jeho publikem. Je to cit neho absolutnho, definitivnho, dokonanho a dokonalho, kter se ns zmocuje, jsme-li zaujati kontemplac velkho dla. Tato superiorita obsahuje pedevm zmnu, to jest vvoj, osobnost, ivot. Pi tto pleitosti 63

poznamenv Lalo velmi krsn a sprvn vci o nutnosti vn zmny, pohybu a znovurozen krsy. Veker stagnace, prav, je neptomnost estetickho ivota. Vdy bt nov a jin, to je zkon estetickch fakt. Sociln technika" umn je jako ivouc bytost, jej vvoj nen nikdy sm se sebou toton; jej zkon je pohyb; jakmile se zastav, pestv bti. Cit harmonie je nejsloitjm estetickm citem: je to konfzn mylenka vech vnitnch i zevnch, donekonena jdoucch vztah, je vykazuje krsn pedmt. Faktor harmonie je mnoho, ale nejkonkrtnj a nejdleitj je faktor sociologick. Jm vysvtluje se kolektivn formace techniky." Harmonie vbec m ovem sv obecn podmnky, matematick, fyziologick nebo psychologick. Avak hlavn m pvod a vznam historick, mimo nj je tko ji celou pochopit a piknout j umleckou hodnotu. Propak nkter forma umn zd se harmonick nkter generaci, a jin disharmonick? Teoretikov-individualist by tento fakt nedovedli vyloiti; avak problm je snadn, po-znme-li, e konkrtn fakty estetick jsou kolektivn. Tedy sloit harmonie, z n povtin skld se hodnota umleckho dla, obsahuje abstraktn a podadn podmnky du matematickho, fyziologickho a psychologickho, ale mus bti doplnna podmnkami du sociologickho. Brzy temnj a spe intuitivn, brzy zetelnj a spe reflektovan cit harmonie, tto souvisl a prun adaptace st mezi sebou, a celku k jeho prosted i k vvoji, jen mu je vlastn, konstituuje integrujc st kad vpravd pln mylenky estetick." Seteme-li tyto faktory, lze nakonec mluviti o estetickm vdom, je Lalo klade vedle vdom morlnho a vdom pravdy. Kad toto vdom je intuic uritho idelu a m svou disciplnu; umn je disciplna senzibility, jako morlka aktivity a vda inteligence. Vidme, e Lalo pln pijm obligatornost krsy a estetick imperativ; avak tento je relativn: plat jen pro omezenou sfru naich schopnost a v omezen oblasti sociln.

64

hrnem tedy estetick city jsou mnohonsobn a nestejn charakteristick. Je to bohat a rozmanit syntza podmnek hmotnch i mravnch, senzac, vah, kolektivnch zvyklost, nikoli vak umlost, dle nadindividulnch vliv a pohyb ve stlm vvoji; je to tento mohutn a zmten hrn redukovan postupem a pod tlakem socilnho prosted v jedinou intuici zdnliv zcela spontnn, je to tato ,technika', co je nejhlub charakteristikou umn a krsy." Vechny ostatn city vystupujc v estetickm dojmu jsou bu jich nsledkem, nebo afektivnm doprovodem. Tyto technick city nejsou ne konfzn a k cel na bytosti hluboce asimilovan forma, kterou pijmaj postupn ideje, je by velmi dobe mohly bti jasn a je stvaj se jasnmi vdy v jistm stupni u umleckho kritika a u umlce, pokud dovede pemtati o sob a o svch dlech." Jich citovost zle prv v jich konfznosti. Zrovna proto, e cit je pedpokldn ve vech naich innostech, necharakterizuje dnou z nich." Proto Lalo, akoliv odmt intelektualismus, mluv radji o estetick mylence ne o estetickch citech. Estetick mylenka jev se nm jako velmi sloit kombinace rznorodch element, jich syntza postupem pijala rz intuitivn, charakter, jen ostatn nem nic absolutnho ... Ale tento hrn pijm charakter mnohem zkladnj. Obsahuje pro ns formu zvaznosti, to jest, jeho vsledky povstvaj z kolektivnho a sankcionovanho sudku hodnotnho: nebo veker krsa pedpokld obecenstvo skuten nebo imaginrn, jeho schvlen jedin j dv existenci." Lalovy vvody pes terminologii mnohdy pekvapujc a pes nkter hlavn v podrobnostech a v uit pochybn nhledy obsahuj velice mnoho pozoruhodnho: avak teori estetickch cit nejsou. Lalo hled specifick kritria estetick, je odliuj pomr k umn ode vech jinch lidskch interes. Tato kritria domnv se nalzati v citech technickch, nebo tyto nemohou se pojiti k prod ani k emu jinmu. Pozoruhodno jest, e tato kritria stanovil jakoto sociologick; avak je otzka, jsou-li tato kritria podstatn.

65

Nebo umn jakoto fakt sociologick meme urit dvma smry: podle stednho interesu, jej dan sociln kolektivita hled ve svm umn, a podle hlavn intence, je umlce pud k tvoen a vnuk mu urit formy (v irokm smyslu slova). Avak je svrchovan pochybno, zda stedn, esteticky ivotn interes kolektivity jest interes technick, a nemn pochybno je, zda hlavn a ivotn intence umlcova je technick. Nap. gotick katedrla je jist luxusn, sugestivn, superiorn a harmonick; avak interes kolektivity k n se nesouc byl na prvnm mst nboensk. Kad umn je po svm zpsobu disciplnou luxu, superioritou a harmoni; ale tyto troje znaky jsou oblast klidu, v n kon oba velik proudy: interes publika a tvr intence umlc. Je-li njak umn kolektivn, to jest, je-li obecnm stylem nkter epochy velk sti lidstva, soudme, e je obecn schvalovno, uznvno a sociln ctno; v takovm ppadu meme ci, e vechny formy, jich toto umn pouv, jsou formami kolektivnho interesu a tm i formami velmi pesnch cit estetickch. Na druh stran vechny formy umleckho dla jsou od svch tvrc intendovny, chtny, jsou formami estetickch intenc. Lalo, chtje obecn uriti, jak jsou formy (ili dle nho technika) umn, nemyslel na to, e jsou formami (nebo technikou) neho: toti kolektivnch interes a estetickch intenc. A pece tyto interesy a tyto intence jsou prv z hlediska sociologickho a relativistickho pravmi a nejpodstatnjmi estetickmi city. V kontextu estetickho relativismu nle Lalovi jedinen pozice, e pokusil se roztditi pluralitu estetickch cit ve vlastn estetick city (technick) a v afekty, je jsou bu vsledkem, nebo akcesornm doprovodem tchto cit. Takovto roztdn je vak jist uml; v individulnm estetickm zitku stedn msto nle vdy citu nejsilnjmu, jen nem jin estetick kvalifikace krom sv intenzity, j ns zaujm. Avak Lalovi lo prv o to, zjistiti city kvalifikovan estetick; a tu je zajmavo, e jeho ryze estetick charaktery (hra, superiorita, harmonie) jsou vlastn urenmi dlem sociologickmi, dlem objektivnmi, nikoli vak ve 66

vlastnm smyslu psychologickmi. Lalo se tedy omlil v metod, chtl-li tyto urenosti zpracovati cestou psychologickou.

C. Otzka metody Konen posledn otzkou modern estetiky je otzka metody: sta vbec psychologick metoda na vekeru oblast estetiky a je pln adekvtn estetickm faktm? M bt estetika vbec vdou psychologickou, nebo potebuje doplnn jinmi metodami, nebo m bt stavna na zklad metod zcela jinch? Lipps, Volkelt, Witasek nap. povauj estetiku za disciplnu ist psychologickou. Avak jeto psychologick fakt poitku je podstatn podmnn objektivnmi vlastnostmi krsnho pedmtu, lze se ptti, nepat-li zkoumn objektivnch znak umn do estetiky. Umleck dlo je krsn, i nejsou-li jm lid uchvceni," prav Dessoir, tedy krsa nen jen urenosti psychologickou. Dessoir sm je tak liberln, e uv postupn metody psychologick i objektivn. Dobrou polovinu jeho velk estetiky zaujm objektivn vda umleck", jej sti jsou tvoen umlce, vznik a lenn umn, kulturn funkce umn atd. Cohn se te: M bti estetika zaloena psychologicky i kriticky? Spad cl estetiky vjedno s clem psychologie, nebo tvo s clem kriticky pojat logiky a etiky od psychologie principiln rozdlnou skupinu kol? A sm odpovd: Estetika je vda generalizujc, je sna se o obecn pojmy; nechce poznati estetick jednn jakoto takov, nbr cl a hodnotu jeho; m zkoumati oprvnnost hodnot, a zda maj obecnou platnost. To nazv kritickm zaloenm estetiky. Psychologie naproti tomu nezkoum hodnoty, nbr jenom zitky; nestar se o rozdly hodnot, stejn jako teba fyzika; neme sama o sob ohraniit krsn od pjemnho, neme zkrtka stanoviti hodnoty. (R. Mller-Freienfels, Das Urteil in der Kunst, str. 328: Psychologicky je mezi krsnm a pjemnm rozdl jen stupov.) V estetice je psychologie bu bezprincipiln, nebo

67

nevdomky pipout rozdly hodnot. Psychologie me nanejve pozorovat estetick hodnocen jako duevn fakt, jen m bti popsn a kauzln vysvtlen, ale nestar se o dvod jeho oprvnn. Rozdl mezi dobrm a patnm vkusem nem pro psychologa vbec vznamu. Nkter nmitky Cohnovy pejm Ernst Meumann obraceje se proti jednostrannmu psychologismu, pro nj umleck dlo je jen pedpokladem estetickho inu a nim vce ne popudem a objektivn podmnkou estetickho zalben. Vlastnm pedmtem estetiky, prav nap. Klpe, je jen analza pochod v lovku a jich podmnky. Dle Meumanna estetika jako vda potebuje jinak poloench kol a zcela jinho ohranien oblasti zkoumn, ne j dv ptomn estetika psychologick. Psychologick estetika potebuje pedevm doplnn objektivnmi metodami, je maj bt koordinovny metodm psychologickm. Psychologick estetika potebuje za druh doplnn uvedenm specificky estetickho hlediska pro vbr tch proces vdom, je zveme estetick, a pro odlouen psychologicko-estetickch princip od obecn psychologickch podmnek reakc pedstavovch a citovch. Meumann ovem pipout dalekoshlou odvislost estetiky od psychologie, avak prohlauje, e psychologick zpsob nazrn neme se dobrati specifiky estetickho hlediska. Pro psychologa umleck dla nejsou ne popudy nebo objektivn podmnky estetickho zalben, co je ovem velmi nedokonal pochopen umleckch dl. Dle pro psychologickho estetika tvoen umlce nen nim vce ne hrnem prostedench podmnek estetickho lben; nebo dlo je jen podmnkou zalben a umlcova innost je podmnkou dla. Konen psychologick estetika pehl vbec dal obor: oblast estetick kultury, jako jsou mravy, zvyky atd. Podle toho obor estetiky je tver: estetick povn, umleck tvoen, umn jako hrn vtvor a estetick kultura. Z tchto jen prvn obor me bti zpracovn psychologicky, ale ani ten ne pln. Vbec pak z hlediska konsciencionlnho" nelze dojiti k vkladu umleckch objekt a sociln kultury estetick. Jednota tchto ty 68

obor estetickch fakt zle v tom, e v nich se manifestuje zvltn chovn lovka vi svtu, odlin od chovn poznvacho, praktickho a mravnho. Estetika zkoum toto zvltn estetick chovn lovka vi svtu v jeho dvojm uplatnn: jakoto estetick povn a umleck tvoen, a uruje je po strnce subjektivn i objektivn. To tedy jest jednotn obor estetiky jako vdy; proda pat do estetick oblasti jen sekundrn, jako pedmt povn a jako analogie umleckho dla. Meumann vytk dle psychologick estetice, e nedostala se nad pojem lben. Lben, prav, je pi tvoen nco zcela neproduktivnho a v hrnnm chovn estetickm hraje roli jen podadnou; nap. i v estetick kultue rozhoduj objektivn podmnky (klima, tradice, el, materil), a ne jen moment pouhho lben. Psychologick estetika je bezprincipiln; pebr se jen v psychickch faktech a hled estetick principy bez plnu a bez rady; avak estetick principy nejsou podmnny jen subjektem, nbr jsou pmo zapsny v objektech, v umleckch dlech. Estetik mus se stavt na objektivn pdu umleckch vtvor a analyzovat je, aby doel k estetickm principm. Koneckonc estetik m zjistiti jeden zkladn pud, jeho jsou tvoen, povn i kultura jen rznmi strnkami nebo rznmi zpsoby innosti. Zdlo by se snad, e Meumannv poin je jen pozitivnm rozenm oblasti estetiky, a nikoliv cestou k relativismu. Dotud mohla se estetika shrnouti v pokojnou definici: Krsn jest, co se lb. Avak dle Meumanna jest odpovdti spe: Krsn jest, co se lb a nkdy i nelb, co vykazuje neomezen poet forem a formlnch princip, co vznik za uritch, ale v potu neomezench podmnek, a tak dle. Lben, umleck dla, tvoen a kultura, to nejsou sloky od sebe neodvisl a na sebe nepsobc; do jist mry lben je produktem dla a kultury, estetick kultura je zase podmnna lbenm i tvoenm, atd. Kad konkrtn ppad krsy nebo poitku je uloen ve vztazch mezi tmito hlavnmi initeli; abstrahujeme-li od tchto vztah, obdreli bychom tveru 69

samostatnou estetiku, z nich dn by nebyla adekvtn konkrtnm ppadm estetickm; a podrme-li tuto souvztanost ili relativnost, nen mona estetika jako vda abstraktn (jakou je psychologie), nbr jen jako vda konkrtn (jako historie, sociologick etika atd.). Nemlm-li se, je tento dsledek Meumannovy tyoblastn estetiky dosti samozejm. Charles Lalo definuje estetiku jako filozofii kritiky umn. Prvnm kolem jejm jest sbliti umleckou kritiku, historii umn a filozofickou estetiku. Estetika li se od kritiky jen stupnm abstraktnosti, nikoliv druhovm rozdlem. Jinde popisuje Lalo integrln vdeckou estetiku jako studium zrove pozitivn zetelem k faktm a zkonm a filozofickou zetelem k systematinosti a k integrlnmu vkladu. Prvn existenn podmnkou estetiky vpravd vdeck jest zci se myslu vydobt teorii krsna z jedinho principu: nebo toto je znakem ducha metafyzickho." Konstitutivnch princip estetiky je mnoho; nebo pedevm vce vd dodv nm tu sv elementy, a tyto vdy jsou vce nebo mn abstraktn. Pkladem pythagorejci, Euler, Riemann a jin studovali nejabstraktnj podmnky hudby, urujce matematicky pomry zvuk a rytm; podobn Zeising, Fechner a jin experimentln estetikov hledli uriti numerick pomry jednoduchch forem prostorovch. Konkrtnj ne matematika je fyziologie; tak Helmholtz, Strumpf, Chevreul a Hirth ustavili ve prospch estetiky fyziologickou akustiku a optiku. Ale fyziologick estetika neme stanovit ne pedbn podmnky krsy, toti smyslnou pjemnost. Proto hledisko fyziologick nutn se dopluje hlediskem psychologickm, nebo pasivn poitky naeho organismu jsou v kadm okamiku interpretovny nam vdomm, a zde je domna psychologie. Avak ani individuln psychologie nesta, nebo stanov jen obecn psychick podmnky; je nutno dostoupiti k principm jet konkrtnjm, je by shrnuly jist kolektivn fakta, jako nap. to, e nkter historick perioda nebo nkter zem zavrhuje formy drah a krsn pro jinou dobu a zemi; nap. jsou tu jist kolektivn podmnky, miloval-li Francouz 70

sedmnctho stolet jasn formy, kompozici a rezonovn, a poddval-li se naopak nmeck vrstevnk Tiecka nebo Novalise kouzlu senzibility, mystinosti a vn. Vechny umleck styly konstituuj irok kolektivn a nehmotn organizace, je maj svj ivot v obecnm vdom, sv zkony a svj vvoj, sv zrozen, zralost i pd; maj existenci zcela zvltn, ale velmi reln, zaruenou estetickmi sankcemi" svho publika. To tedy je cel, od abstraktnho ke konkrtnmu stoupajc systm vd, je ustavuj estetiku: matematika, jej przdn a zcela inestetick formule nenabvaj konkrtnjho obsahu, ne pipoj-li se k faktm fyziologickm. Tyto opt, aby postupovaly ble ke krsnu, musej se stt jednoduchmi podmnkami komplexnjch fakt psychologickch. Konen pln hodnota umn je zskna tmi fakty psychologickmi, je odpovdaj podmnkm, kter ukld sociln vdom uritho prosted nebo vku. Teprve tm, e stanou se jaksi socilnmi imperativy, zskvaj pozorovan fakta definitivn estetickou hodnotu. D-li se vbec umn v cel sv komplexnosti uvst na jednotu jedinho principu, je to mono jen relativn jednotou sociln funkce, kterou spluje." Jedin faktor sociln obsahuje v sob vechny ostatn a realizuje tak esenci estetickho fenomnu. Tedy estetika m bt vlastn disciplnou sociologickou. Umleck kritika se svm zetelem k historii a svmi principy relativismu je zcela modern disciplnou estetickou: estetika sociologick neme chtt nic ne bti jej systematizac." Krtce budoucnost estetiky je spe v sociologii ne v psychologii." Korunou integrln estetiky m bt filozofie kritiky a historie umn. K tomuto mnn pipojuji zvan slova Ernsta Grosse, jen podnes nejdokonaleji konstituoval sociologick studium potk umn: Vda o umn promluvila sv posledn slovo, kdy ukzala, e mezi uritmi formami kultury a umn existuj pevn zkonn vztahy." emu nemohu rozumti jinak, ne e za tmto dkazem nastv oblast estetiky jako filozofick disciplny.

71

Rovn Yrj Hirn soud, e chce-li estetika pokraovat s vvojem vdy, mus bt jej psychologick metoda doplnna sociologickou a historickou. Ukazuje, e nejzkladnj dosavadn estetick kritrium krsy: umn neslou utilitrnm, mimoestetickm elm, nen zcela oprvnn, e neplat nap. pro umn divosk. Proto zdrazuje dleitost historick koncepce umn. W. Wundt: Jeden pedpoklad mus kolektivn psychologie dlat. A to jest, e vvoj umn, a tedy i jednotlivho produktu umn spov na souit lovka se sob rovnmi a na vzjemnch z toho vznikajcch duchovnch incch jednotlivc na sebe. A tedy sebevce jednotliv umleck dlo, jmenovit na vych stupnch vvoje umn, vybz k psychologickmu zahloubn do individuln originality svho tvrce, v hrnu svch podmnek d se pochopit jen z obecnj duchov souvislosti, z n pochz." James Sully plduje pro psychologickou estetiku: Proti psychologick estetice lze namtnout tsnou konexi umn se socilnmi podmnkami a historickm vvojem. Umn je produktem historickm, je zrozeno z historickch antecedenc. Tato nmitka vak pr odpad, uznme-li abstraktn a nsledkem toho omezenou povahu proponovan psychologick estetiky. Je jist pravda, e vechny estetick impulsy jsou ureny socilnmi podmnkami zem a vku, a lze i pipustit, e umleck pokrok je iroce determinovn tmi vlivy, jakch se dostv socilnmu tlesu jako celku. Avak estetika mus a tak me od tchto vliv abstrahovat, jako nrodohospodstv abstrahuje od produkt prmyslu. A tedy Sully pokld psychologickou estetiku za jedin oprvnnou vdecky projednvat problmy umn, prohlauje, e mus to bt psychologie v rozenm smyslu, toti nejen individuln sebepozorovn, nbr i studium zkon, je ovldaj duevn vvoj rasy, a vzjemnho psoben duch v socilnm organismu, tedy vlastn sociologie vedle psychologie; jen tak dle Sullyho me bti dna estetice adekvtn zkladna.

72

IV. Estetika experimentln Zde nen mono podati pehled metod a vsledk experimentln estetiky od Fechnerova epochlnho dla a po dneek. V kontextu estetickho relativismu zajm ns tu pouze jist zmna, je nastala v pojmn i v kolech experimentln estetiky. Fechnerova experimentln estetika zdla se smovati k tomu, aby zjistila formy naprosto krsn, ponajc od nejjednoduch geometrickch obrazc a k nejsloitjm produktm umn, jich experimentln vklad byl by (dle Segala) syntzou vech rezultt vydobytch z forem nejjednoduch. Ale proti takto postavenmu kolu experimentln estetiky mluv ti nmitky: Pedevm Max Dessoir: Fyzik me ovem pensti pozorovn nepatrn jiskry na teorii boue: avak estetick elementrn dojem (s nm pracuje experiment) je druhov jin ne sloen estetick fakt. Druhou, zvanj nmitku pron Moritz Schlick: Experimentln estetika mlky pedpokld, e pi pozorovn elementrnch barevnch kombinac nebo nejjednoduch geometrickch obrazc odehrvaj se tak nejjednodu procesy (Klpe, Der g. Stand: Pedpokladem experimentln estetiky jest, e zkuenosti na jednoduchch formch neli se podstatn a kvalitativn od vych estetickch poitk na komplexnch pedmtech.); tento pedpoklad ale nezd se mi zcela samozejm a prost nmitek. V kadm ppadu mus bt piznna monost, e teba obraz s etnmi postavami vyvolv v divkovi mnohem jednodu estetick proces ne geometrick obrazec pozstvajc z nkolika ar ... m abstraktnj je dan estetick forma, tm vt poet asociac me se k n pojit, prv pro jej obecnost a neuritost, je me upomnat na vechno mon; nen-li vak pozorovn abstraktn obrazec, nbr urit obraz skutenosti, jsou tm city pedem vedeny jednoznanm smrem a nen dno tak voln pole asociacm. Konen tet nmitku pron Charles Lalo, jen je sm experimentlnm estetikem: Vlastn experimentln estetika je

73

studium abstraktnch podmnek estetickch fakt, nikoli vak studium estetickch fakt samotnch." Nebo ve sv konkrtn realit je estetick jev podstatn faktem socilnm. Avak i sama experimentln estetika klade si dnes jin koly ne za Fechnera. Fechnerovi lo o to, zjistit zkonit pomry lben, je by mly platnost univerzln. Proto dal k posouzen velkmu potu osob adu jednoduchch forem; posudky se ovem rozchzely, ale Fechner bez ohledu k tmto rznostem stanovil statisticky aritmetick prmr lben. Fechnerovi postailo pedpokldati," prav Larguire des Bancels, e mal individuln variace pohybujce se brzy jednm, brzy druhm smrem se kompenzac budou eliminovati: majorita hlas, j dostane se jednomu pedmtu, ur normln vkus ... Toto mnn je ist libovoln a zd se velmi pochybno, e je sprvn ... Fechner chce generln vsledky: mus je dostat za kadou cenu." Fechner, chtje urit formu univerzln libou, musel eliminovati individuln odchylky. Avak prvn, kdo pokraoval v jeho dle, Lightner Witmer, poloil si ji jin kol: zkoumal, zda proporce njakho obrazce maj samy o sob estetickou hodnotu. Toto zkoumn nem prvnm elem obdret, jak tomu chtl Fechner, normln, objektivn pomr poskytujc maximum pjemnosti a odpovdajc prmrnmu vkusu vech individu. Jedn se o to, zda pro tot individuum nebo pro prmrn vkus libovolnho potu osob nejpjemnj obrazec je vdy ten, kter vykazuje urit pomr," a sice dle Witmera zlat ez. I Witmer pracuje jet statisticky, a nikoliv psychologicky, a vypotv prmrn hodnoty. Prmrn obrazec se nemus lbit ani jedin pokusn osob, je jen abstraktnm vpotem." Psychologovi nesta odbt individuln odchylky vkusu jako nco, co je nutno eliminovat; naopak jej musej zajmati pohnutky, je vedou k tomuto odlinmu hodnocen. Proto v novjch pokusech stle vce msta nabv protokol, v nm pokusn osoby udvaj zvltn piny sv zliby v pedmtu, kter ohodnocuj. Tak Haines a Davies seskupuj subjektivn motivy hodnocen v pt td: bezprostedn interes, sugesce, asociace, prost senzorick 74

elementy a element ist motorick. Klpe vt nov smr experimentln estetiky: Experimentln estetika ... nejprve hledla fyzikln zskat objektivn konstanty a zkonit pomry, pozdji vak stle vce respektovala individualitu a vpovdi pokusnch osob a nyn vdom se sna vybdati estetick chovn v jeho celm rozsahu a rozmanitosti." Dve zabvala se experimentln estetika pedmty libosti, barvami a formami, intervaly a tny; nyn vak obrac se k estetickmu chovn a jeho motivm, k apercepci a vctn, vvoji jednotlivch fz a individulnm hlediskm posouzen. Podobn pe Segal: Estetick zitek je odvisl od osobnosti i od zmn osobnosti. Proto experimentln estetika nem statuovat nejkrsnj pomry, nbr studovat povajc osobnost, zjiovat, kter psychick funkce a procesy astn se estetickho poitku, zkrtka odpovdt na otzku, co dje se ve vdom bhem estetickho poitku. Ale patrn dj se tam vci velice rzn, nebo Segal obdrel od pokusnch osob rezultty pmo asn velijak. Stalo se mu vcekrte, e t osoba jednoho dne posoudila nkterou formu za nejkrsnj, a druhho dne za lhostejnou nebo za nejoklivj ze vech; ba dokonce jedna osoba velmi zvykl na experimentovn (profesor Meumann) prbhem tho experimentu posoudila tut formu za jako nejkrsnj i jako nejoklivj. m jsou podmnny tyto individuln a momentnn odchylky? Pedevm psob tu obecn, tko popsateln charakter individua, to, co jmenujeme individualitou nebo osobnost, specifick, kadmu individuu vlastn timbre charakteru. Za druh psob tu momentnn ,pajc' pedmtu bezprostedn pedchzejc stav nlady a vdom. Witmer povaoval takovto odchylky za pouh nahodilosti, pro nj rozhodovala prmrn hodnota, ale pro psychologa, jm m dle Segala estetik bt, rozhoduj prv odchylky od prmru. Tento krtk vvoj estetiky od Fechnera, jemu lo o absolutn uren forem veskrze lbivch, a po dnen psychologick relativismus, kter nezjiuje ji absolutn formy, nbr reakce

75

naprosto individuln, ojedinl a nezobecniteln, tento vvoj ilustruje rozvrat v estetice a zrelativnn jejch hledisek.

BIBLIOGRAFIE Gustav von Allesch: ber das Verhltnis der sthetik zur Psychologie. Zeitschrift fr Psych, und Physiol. der Sinnesorg., I. Abt.; Zeitschr. f. Psych. 54, 1910, 401-536. R. P. Augier: The Aesthetics of Unaequal Division. Psychological Review, Monograph. Supplements IV. 1903, Harvard Psychological Studies I. 541-561. Lucien Arrat: Art et Psychologie individuelle. Pa 1906. Victor Basch: Les grands courrants de l'esthtique Allemand contemporaine. Revue Philosophique, 1912, I. 73, str. 22-43, 167-190. A. Biret: La cration littraire. L'anne psychologique 10, 1904. Jonas Cohn: Allgemeine sthetik. Lipsko 1901 (W. Engelmann). Jon Cohn: Psychologische oder kritische Begrndung der sthetik? Archiv f. system. Philos. 1904, X. 131 159. Benedetto Croce: Estetica come scienza dell'espressione e linguistica generale. es. pekl. B. Cr. Estetika, pel. dr. E. Franke, Svt. knih. 588-589, 614-615. Praha 1907. Theod. Dahmen: Die Theorie des Schnen. Lipsko 1903. Lionel Dauriac: Essai sur l'esprit musical. Pa 1904. Max Dessoir: sthetik und allgemeine Kunstwissenschaft. Lipsko 1906. Max Dessoir: Objektivismus in der sthetik. Zeitschr. f. sth. 1910, V. 1-15. Max Dessoir: Beitrge zur sthetik. Archiv fr systematische Philosophie; III. Vom Zusammenhang zwischen Wissenschaft und Kunst, A. f. syst. Ph. V. 1899, 69-84, 454-492. IV. Die Seelenkentniss des Dichters. A. f. syst. Ph. VI. 1900, 470-501. August Dhring: Die Methode der sthetik. Z. f. sth. IV. 1909, 321348.

76

August Dhring: ber Einfhlung. Z. f. sth. VII. 1912, se. 4. Gust. Theodor Fechner: Vorschule der sthetik. Lipsko 1876. Moritz Geiger: Zum Problem der Stimmungseinfhlung. Zeitschr. f. sth. VI. 1911, 1-42. Karl Groos: Einleitung in die sthetik. Giessen 1892. Karl Groos: Der sthetische Genuss. Giessen 1902. Karl Groos: Das sthetische Miterleben. Zeitschr. f. sth. IV. 1909, 161-182. Ernst Grosse: Die Anfnge der Kunst. Freiburg-Lipsko 1894. J. M. Guyau: Les problmes de l'esthtique contemporaine. 7. vyd. Pa 1911. Richard Hamann: sthetik. Lipsko 1911. Aus Natur- u. Geisteswelt. Yrj Hirn: The Psychological and Sociological Study of Art. Mind 1900, N. S. 9, 512-522. O. Hostinsk: Herbars sthetik. Hamburk-Lipsko 1891. Immanuel Kant: Kritik der Urteilskraft. Vyd. K. Kehrbach. Lipsko. Reclam 1027-1030. Ed. Kulke: Kritik der Philosophie des Schnen. Lipsko 1906. O. Klpe: ber den assoziativen Faktor des sthetischen Eindrucks. Vierteljahrschrift f. wissensch. Philosophie 1899, 23, 145-183. O. Klpe: Der gegenwrtige Stand des experimentellen sthetik. In: Bericht ber den II. Kongress fr experimentelle Psychologie in Wrzburg 1906. Lipsko 1907. O. Klpe: Anfnge der psychologischen sthetik bei den Griechen. Philosophische Abhandlungen Max Heinze gewidmet. Berlin 1906. Charles Lalo: Introduction l'esthtique. Pa 1912. Charles Lalo: L'esthetique exprimentale contemporaine. Pa 1909. Charles Lalo: Les sentiments esthtiques. Pa 1910. Charles Lalo: Critique des mthodes de l'esthetique. Revue philos. 1910, 600-624. Carl Lange: Sinnesgensse und Kunstgenuss. Beitrge zu einer sensualistischen Kunstlehre. Vyd. H. Kurella. Grenzfragen des Nerven und Seelenlebens XX. Wiesbaden 1903. 77

Konrad Lange: Das Wesen der Kust. Grundzge einer illusionistischen Kunstlehre. 2. vyd., Berlin 1907. J. Largnier des Bancels: L'esthetique exprimentale. L'anne psychologique VI. 1900, 144-190. Kaarle S. Laurila: Versuch einer Stellungnahme zu den Hauptfragen der Kunstphilosophie. Helsingfors 1903. Kaarle S. Laurila: Zur Theorie der sthetischen Gefhle. Z. f. sth. IV. 1909, 489-531. Kaarle S. Laurila: Ist der sthetische Eindruck aus einem oder mehreren Quellen abzuleiten? Arch. fr die gesamte Psychologie, XVI. 112-136. Vernon Lee: Travaux rcents de l'esthetique allemande. Revue philos. 1902, II. 75-92. Vernon Lee: Essais esthtique empirique. L'individu devant l'oeuvre art. Rev. philos. 1905, I. 46-60, 133-146. Vernon Lee: Weiteres ber Einfhlung und sthetisches Miterleben. Z. fr sth. V. 1900, 145-190. Theodor Lipps: sthetik. Psychologie des Schnen und der Kunst. Hamburk-Lipsko 1903. Theodor Lipps: sthetik. Kultur der Gegenwart VI. Systematische Philosophie. Berln-Lipsko 1907, 344-387. Theodor Lipps: Raumsthetik und geometrisch- optische Tuschungen. Lipsko 1897. Theodor Lipps: sthetische Faktoren der Raumanschauung. Festschrift zu Helmholtz's 70. Geburtstage. (Sonderausdruck.) Hamburk 1891. Theodor Lipps: sthetische Einfhlung. Z. f. Psychol. u. Physiol. Der S., 22, 1900, 415-450. Theodor Lipps: Zur sthetischen Mechanik". Z. f. sth. I. 1906, 129. Otto Liebmann: Gedanken und Tatsachen. II. Bd. Gedanken ber Schnheit und Kunst. sthetische Betrachtungen, 268-363. H. Lotze: ber den Begriff der Schnheit. Gttinger Studien 1845.

78

H. Lotze: ber die Bedingungen der Kunstschnheit. Gtt. Stud. 1847. H. Lotze: Geschichte der sthetik in Deutschland. Mnichov 1868. Henry Rutgers Marshall: The Field of Aesthetics Psychologically Considered. Mind 1892, N.S.I. 358-378, 453-469. Henry Rutgers Marshall: Hedonic Aesthetics. Mind 1893, N. S. II. 1541. Ernst Meumann: Die Grenzen der psychologischen sthetik. Philos. Abhandlungen Max Heinze gewidmet. Berlin 1906. Ernst Meumann: sthetik der Gegenwart. 2. vyd. 1912. Wissensch. u. Bildung, sv. 30, 146-182. Richard Mller-Freienfels: Die assoziativen Faktoren im sthetischen Geniessen. Z. f. Ps. u. Ph. I. 54, 1909-1910, 71 118. Richard Mller-Freienfels: Individuelle Verschiedenheiten in der Kunst. Z. f. Ps. 50, 1909, 1-61. Richard Mller-Freienfels: Zur Begriffsbestimmung des sthetischen und der Kunst. Vierteljschr. f. wissensch. Phil. 34, N. F. IX. 1910, 249-291. Richard Mller-Freienfels: Zur Theorie des sth. Elementarerscheinungen. Vierteljschr. f. w. Phil. 32, N. F. VII. 1908, 95-133, 193-236. Richard Mller-Freienfels: Das Urteil in der Kunst. Arch. fr system. Philos. 15, 1909. Richard Mller-Freienfels: Affekte und Triebe im knstlerischen Geniessen. Arch. f. gesamte Psychol. XVIII.1910, 249-264. C. D. Pflaum: Die Aufgabe wissenschaftlicher sthetik. Arch. fr syst. Phil. 10, 1904, 433-480. Ethel D. Puffer: Studies in Symmetry. Psychol. Review, Monograph. Supplements IV. 1903. Harvard Psychological Studies I. 467-540. Emma von Ritok: Zur Analyse der sthetischen Wirkung auf Grund der Methode von Zeitvariation. Z. f. sth. V. 1910, 356407, 512-544.

79

Jacob Segal: Beitrge zur experimentellen sthetik. ber die Wohlgeflligkeit einfacher rumlichen Formen. Arch. f. die gesamte Psychologie, VII. 1906, 53-124. J. Shaweross: Association and Aesthetic Perception. Mind, N. S. XIX, 1910, 63-81. Moritz Schlick: Der Grundproblem der sthetik in entwicklungsgeschichtlicher Beleuchtung. Arch. f. ges. Psychol. XIV. 1909, 102-132. Hermann Siebeck: Das Wesen der sthetischen Anschauung. Berlin 1875. Heinrich von Stein: Vorlesungen ber esthetik. Stuttgart 1897. Heinrich von Stein: Die Entstehung der neueren sthetik. Stuttgart 1886. Paul Stern: Einfhlung und Assoziation in der neueren sthetik. Ein Beitrag zur psychologischen Analyse der sthetischen Anschauung. Beitrge zur sthetik, V. 1898. Paul Stern: Die Theorie der sthetischen Anschauung und die Assoziation. Zeitschr. f. Philos. u. philos. Kritik, 115; 193-203. G. M. Stratton: Eye-Movements and the Aesthetics of Visual Form. Philos. Studien XX. 1902, 336-359. James Sully: Art and Psychology. Mind I. 1876. 467-478. James Sully: Pleasure of Visual Form. Mind V. 1880, 181-201. Anna Tumarkin: Bericht ber die deutsche Literatur aus den Jahren 1900-1905 (Arch. f. syst. Phil. XL), 1905-1910 (Arch. f. syst. Phil. XVI.). Jean d'Udine: L'Art et le geste. Pa 1904. Emil Utitz: Funktionsfreuden im sthetischen Verhalten. Z. f. sth. V. 1910, 481-511. Robert Vischer: ber das optische Formgefhl. Lipsko 1873. Johannes Volkelt: System der sthetik, I. dl, Mnichov 1905. Johannes Volkelt: Der Symbolbegriff in der neueren sthetik. Jena 1876. Johannes Volkelt: Zur Psychologie der sthetischen Beseelung. Zeitschr. f. Philos. u. philos. Kritik, 1913, 161 179. 80

Stephan Witasek: Grundzge der allgemeinen sthetik. Lipsko 1904. Stephan Witasek: Zur psychologischen Analyse der sthetischen Einfhlung. Zeitschr. f. Psychol. u. Physiol., 25, 1901, 1-49. Stephan Witasek: Wert und Schnheit. Arch. fr syst. Philos. VIII. 1902, 164-193. Wilh. Worringer: Abstraktion und Einfhlung. Ein Beitrag zur Stylpsychologie. 3. vyd. Mnichov 1911. Wilh. Worringer: Formprobleme der Gothik. Mnichov 1911. Lightner Witmer: Zur experimentellen sthetik einfacher rumlichen Formverhltnisse. Philos. Studien IX., 96-144, 207-263. Wilhelm Wundt: Vlkerpsychologie. III. Bd. Die Kunst, 2. vyd. Lipsko 1908. Robert Zimmermann: Allgemeine sthetik als Formwissenschaft. Vde 1865. Robert Zimmermann: Studien und Kritiken zur Philosophie und sthetik. Vde 1870.

81

POMR ESTETIKY A DJIN UMN (1914) K stvajc kolsk nebo odborn estetice nem historie umn pomru vlastn dnho. Je to pochopitelno odtud, e dnen estetika nepin pro historiky skoro nic, eho by mohli potebovati. Modern estetika je naprostou pevahou psychologi estetickho poitku. Proti tomu historie umn jedn o vvojov souvislosti umleckch produkt. Mezi obma naukami nen stynho bodu. Ale je tu jin zvan okolnost. Djiny umn jednaj o umleckch dlech; implicite jednaj o jich estetick kvalit, krse, hodnot; posuzuj je, vybraj lep dla a vnuj jim zven zetel, vykonvaj subjektivn volbu i hodnocen. Lze si st mysleti, e by historie umn se mohla naprosto obejiti bez pihlen ke krse a hodnot umleckch dl. Ale zde m co initi s estetickmi problmy, a tedy pstuje jakousi estetiku na vlastn pst, a sice nekritickou estetiku. Proto sblen historie umn a estetiky je pinejmenm vdecky douc. Avak modern psychologick estetika neme zde bti historikm umn npomocna. Naopak, podle svch pedpoklad mus dokazovati, e krsa je zcela subjektivn a relativn a e stejn subjektivn je i souzen o krse a hodnocen krsy. Proti tomu je pochopitelno, e historik umn by poteboval takovou estetiku, kter by inila monm objektivn a teoreticky platn souzen o umleckch dlech ili jednm slovem objektivn estetiku. Tm se vnucuje otzka, je-li takov objektivn estetika mon a jak by mla pomr ke stvajc prci a metodice djin umn. Zkladn poloky estetickho subjektivismu jsou: krsa nen objektivn vlastnost vc; je subjektivn zleitost jednotlivce, zd-li se mu nco krsnm nebo ne. Krsa zle na citu, dojmu, vkusu",

82

krtce na duevnm zitku. Vlastn a jedin mon studium krsy je tedy psychologick analza estetickho zitku. Tm estetika se stv vtv uit psychologie"1 nebo specilnm odvtvm vdy o hdonice"2; nebo dokonce jej loha je ist fyziologick; m-li estetika analyzovat krsno, znamen to, e m zkoumat pochod, kterm se v ns dj stavy poitku".3 Nejenom dojem krsy je subjektivn a individuln, nbr i estetick soud o krsnu je subjektivn a nem teoretick platnosti. Konen i estetick hodnota je typicky relativn, odvisl od individuln dosti nebo uspokojen, od emocionln polohy, okamit poteby nebo stlho temperamentu hodnotc osobnosti. Tedy i estetick hodnota je na subjektivn zleitost. Podle toho byla by nemona jakkoliv vda o krsnu. M-li bti krsa pedmtem poznn, mus bti mono platn souzen o n, mus bti pekroen relativism a subjektivism hodnocen. Pokusy o to byly u inny pehojn, ale bez vsledku; pozice subjektivismu je vskutku pli bezpen. Nicmn jaksi cesta k objektivit zbv: je to studium estetickho pedmtu. Jeho rz lze ukzati na tom, co dosud platilo za nejsubjektivnj: na estetick hodnot. Poadavek, aby nkter umleck dlo, i kdyby vskutku sebeobecnji se lbilo: tedy eknme njak Raffael, jeho Sixtina nebo Disputa, bylo bezpodmnen a od kadho, kdo to vn s krsou mysl, uznno za krsn, je dogmatick a nesmysln. Jsou lid, kterm se Raffaelovo dlo zd nudn, povrchn, akademick a nejsou to lid, kte by to s umnm vn nemysleli.4 Takov neuznn nen zanedbateln; Raffael jm ovem odinn nen; ale onen soud, i kdyby byl sebeosamlej, neme bt vyvrcen ani umlen. Fakticky tedy hodnota Raffaelova dla nen obecn platn a v tom smyslu objektivn; i vznik otzka, lze-li vbec nco bezespornho o jeho hodnot ci. teme-li o Raffaelovi Wlfflina nebo Strzygowskho,5 vyciujeme, jak oba Raffaela hodnot: s lskou, s vysloven osobnm vkusem; dojem, jemu dvaj pednost, je dojem klidu, vyrovnn, harmonie a jasnosti; v tom vem zstvaj na pd sv subjektivity. 83

Ale krok za krokem vyvj Wlfflin tento dojem z Dis-puty nebo koly atnsk; u Disputy mu odpovd centralita a zasten symetrie, nensiln sveden pohledu do stedu; v poped motivy bohatho pohybu, v pozad motivy klidu; linie se spojuj bez peezvn, dn z postav nen ve sv nzornosti utlaena jinou, take pm vazba se poj se samostatnost jednotlivch figur; plasticky dominujc postavy, ukazuje dle Strzygowski, rozleuj obraz jako pilastry a zdrazuj pohyb do stedu. Tyto a jin faktory jsou to, kter zakldaj dojem harmonie, slavnostn vyrovnanosti a klidnho du u Disputy; poruen kterhokoliv z nich by lomilo dojem a rozruovalo celek. Tedy hodnota Disputy je podmnna onmi faktory; jakmile uznme krsu dla, musme bezpodmnen uznati t relevanci onch formlnch moment pro tuto krsu. A nyn me pijti odprce a ci mn se Raffael nelb"; ale existenci a objektivn souvislost onch moment by po-pti nemohl, ani jich relevanci pro hodnotu od jinch uznvanou. Je ostatn mono, e se Wlfflin ml, e nalz na Disput nco, co tam nen, a mus bt opraven; nebo neuvd ve, co na n je a m vztah k hodnot celku, a pak me bti doplnn: v kadm ppad lze si vak mysleti objektivn sprvn a pln nalezen moment, je jsou relevantn pro krsu dla, a u je tato subjektivn uznvna, nebo ne. Ale zatmco v ppad Disputy je momentem hodnoty uklidnnost, je jm v pokroilm baroku nezadriteln pohyb; tam jasn rozlenn, zde kompaktn erosvit; tam harmonie, zde intenzita atd. A pece i tyto barokn znaky jsou momenty krsy; nic nen o sob krsn v tom smyslu, e by vyluovalo estetickou relevanci svho opaku; dn moment nen o sob hodnotn. Tedy udn moment krsy neznamen vet o sob krsnch a hodnotnch soust krsy. Momenty hodnot nejsou samy hodnotami. Nejastj teoretick chyba, kter se dje pi analze umn, je ta, e momenty" dostvaj citovou pchu hodnocen, tak nap. termny proda", pravdivost", harmonie" atd. donekonena. Vlastn hodnota je nedliteln, nem st a d, je to cit a zitek. Ale jej momenty maj vztah k n, podmiuj ji a v tom 84

smyslu ji zakldaj; kdyby jich nebylo nebo kdyby byly porueny, byla by patrn zruena nebo snena i citov hodnota zitku. Ale zrove tyto momenty jsou zcela zvisl na zitku krsy. Podle toho, jak jsme zaili vc, meme ci, co na n je. Kdo by pozoroval Stance bez estetick emoce, nemohl by pochopiteln vystihnout vlastnosti zvan pro jejich krsu; byly by mu stnou, kvantitou, mnohost a figurami bez dalho a podstatnjho vztahu. Teprve estetickou emoc otevraj se vztahy tchto dat navzjem i ke krse celku; ale tato emoce, hodnota ili krsa nen zachytitelna; jedin, co lze vykonati, jest pipoutati ji k objektivnm momentm, kter prv skrze ni byly zdraznny a vyzdvieny. Jsou to urit komplexn kvality, jich neme nalzt oko esteticky nezaujat, a kter nicmn jsou teoreticky platny, jakmile jsou jednou fixovny v soudech. Je mono nebti dojat Disputou, a pesto nen mono zcela neuznati to, co o n konstatuje Wlfflin; zde prv pestv libovle a relativism. Dleit je pomr moment" k hodnot. Momenty nejsou ani sti nebo sloky hodnot, ani vlastnosti hodnot. Jsou to sloky a vlastnosti hodnocenho pedmtu; neodnej se pmo k hodnot pedmtu, nbr k pedmtu hodnoty, k tomu, co v zait hodnoty tvo pedmtnou strnku vdom. Tm je alespo naznaena oblast mon estetick objektivnosti. Esteticky objektivn je estetick pedmt, toti hrn vech v estetickm zait vystupujcch pedstav, kter jsou relevantn pro zakuenou krsu. Esteticky objektivn je dle takov soud, kter tento pedmt rozvj a fixuje v platnch poznatcch. Konen esteticky objektivn jsou ty pedmtn momenty, jich skuten existence je evidentn, ale jejich vztah k estetick hodnot je prvotn kladen jen zaitm krsy. Toto pihlen k pedmtu je zvltn typ estetickho chovn ili estetick recepce, kter jest liiti jak od subjektivnho poitku, tak od subjektivnho hodnocen. Na rozdl od tchto lze jej zvti metodickou recepc nebo krtce estetickou metodou. Estetick metoda je ten druh estetick recepce, jeho vdomm clem je co 85

nejdokonalej ozetelnn, uvdomn nebo uren estetickho pedmtu; tento nen zde bezprostedn dn, nbr hledn cestou metodick objektivace. Tato metoda jest rozumn". Rozumn je nco jinho ne bezprostedn povn nebo osobn hodnocen. Tak nap. po bezprostednm styku s nkm, tedy po pijet jistch dat ekneme: ten lovk se mi lb nebo nelb, a rozpomnme se na njak jeho slovo a jednn, na dan jednotlivosti, a z nich odhadujeme jeho pravou" povahu. Pi vem sdlovn a zdvodovn posudk inme pokusy vzthnouti jednotliv pohotov data k posouzen celosti, k podstat vci. Pak teprve kme, e lovku nebo vci rozumme. O rozumn" mluvme vude tam, kde poznvme jednotlivosti a momenty sub specie celku, individuality a povahy vci. Rozumn" je svdn slovo a jet svdnj zkuenost. Kdo nkdy se kriticky zamstnval umnm, me znti zvltn fakt: e mnohdy pozoruje a pov dan dlo, hodnot a studuje je a konen unavuje se na nm, ani by mu bylo jasno, co by o vci mohl ci a jak ji vystihnout; e teprve nkdy pozdji, pi pouze mylenkov prezentaci, se dostavuje hledan een: struktura a individuln zkonitost dla jsou rzem na-lezeny. Rozumn m tedy velmi asto spe rz invence ne recepce. Jindy se zd, jako bychom bezprostedn jen citem a tuenm vnikali do nitra vci, a pitom hloubji a jasnji ne cestou mylen. Proto odvolvme se vzhledem k rozumn a interpretaci na divinan schopnost; nalzme tu zvr do nepoznatelna, pro nj nen jin jistoty ne intuitivn"6. Zde vak je rozumnm" mnn jist metoda mylen. Metoda pak neme potati s divinac, tak jako nrodn hospodstv neme potati s pomoc bo. Rozumn je mylen, kter smuje k povaze pedmtu, a tedy se j d a k n se co nejdokonaleji pizpsobuje. A je tato adaptace mylen k danmu problmu intuitivn, nebo diskurzvn, je konen lhostejno. Rozumn nen hodnocen, nedokazuje soudy o krse, nen nejvy stolic pro chvlu a hanu. Avak jeto je objevitelsk, jeto 86

nalz objektivn souvislosti a komplexy dotud nepoznan, dv neustvajc pleitost k novm reakcm subjektu, k novm hodnocenm, a tm k rstu a pohybu hodnot. Estetick rozumn je obecn typ estetick recepce, jeho clem je co mon objektivn prezentace estetickho pedmtu; piem estetick pedmt" znamen vcn fundovanou jednotu a souvislost estetickch dat, tedy skutkovou povahu vci; a piem objektivn" prezentace je ta, kter je zamena k pedmtu vemi prostedky zkouky, kontroly a srovnvn, a tm pekrauje bezprostedn (subjektivn) estetickou recepci smrem metodick objektivace. K objektivnmu porozumn vskutku nesta reflektovat o danm pedmtu; je nutno vraceti se k nmu, pezkouet jej a srovnvat sv nlezy o nm s jeho daty. Dle tou mrou, jakou je pedmt pochopen ve sv povahov zvltnosti, je odlien ode vech jinch. Proto srovnvn je pirozen prostedek metody rozumn. Tm jsou zrove zskvny jednak skupiny podobnost, jednak pojmov uren spolen tmto skupinm estetickch pedmt. Tm stv se rozumn estetickou pojmotvorbou. Pak ovem sm termn rozumn" je pli rozplvavm slovem. 1. Objektivn metoda estetick. Rozumn" je objektivn metoda estetick pedevm v tom smyslu, e je vhradn zamena k samotnmu estetickmu objektu, a tedy se co mon podle nj spravuje. Dle Dessoira zkladn kritrium objektivnosti je, e vechno objektivn stav se neodvisle proti zavajcmu subjektu tm, e sleduje vlastn zkonitost". Podobn je tomu i zde: Nese-li v sob estetick byt zvltn zkonitost, m tm objektivn skutenost... V malb nen zrcadlen nahodil pohled na kupu nahodilch vc, nbr vyjaduje se v n zkonitost, je pekrauje ve jednotliv. Mezi stmi inkuj vztahy nzorn nutnho druhu; estetick hodnota st je spojovac hodnota."7 Zkrtka umleck dlo stv se nm do t mry esteticky objektivnm, v jak postihujeme jeho organizaci a uzkonnost. Ale tato zkonitost nen pedmtem poitku, nbr rozumn. Kdyby byla nm poruena, 87

byl by poitek ovem snen nebo zruen; ale v poitku samotnm o n vbec nevme. Estetick objektivnost nen tedy dna v prvotnm dojmu, nbr nalzna cestou metodickho studia pedmtu. 2. Individualizujc metoda estetick. Umleck dlo, pe Wolf Dohrn, je mono poznvati dvojm smrem. Jednou je clem vykzati v nm psobnost obecnho zkona. Jakmile je tento nalezen, hasne zjem na jednotlivm dle. Poznn zkona bylo clem, umleck dlo jen prostedkem k cli. Tak postupuje psychologick estetika, je odliuje estetick zait od ostatnch psychickch fakt a stanov znaky a typy estetickho povn. Pro ni jsou umleck dla jen doklady, v nich vyhledv, co je vem spoleno. Za druh vak lze se zajmat o umleck dlo jako o jednotliv tvar v jeho individuln struktue, jako o jedinenou umleckou udlost. Ta ve sv plnosti a faktick nekonenosti zstv elem bdn. Pro individualizujc estetiku je umleck dlo komplex objektivnch podmnek, jednota, kter existuje neodvisle od apercipujcho subjektu."8 Objektivn metoda je vskutku individualizujc. Rozumn smuje k povaze vci; obrac se k pedmtu V jeho individualit a samostatnosti; hled vystihnout jeho vnitn jednotu a celost; odliuje jej od ostatnch a neodhl od jeho konkrtn plnosti: to ve jsou rysy individualizace. - Ovem ale objektivn metoda je zrove pojmotvorn a tm zobecujc. m pesnji je uren nkter sten obsah, tm spe bude nalezen a ztotonn, kdekoliv se fakticky vyskytuje. Objektivn metoda je rozliovac a srovnvac; neizoluje, nbr nalz vztahy. Ale i kdy je jejm pedmtem nco pomrn obecnho a abstraktnho, teba gotika", nen to jenom generalizace, nco jako druh nebo rod v prodopise; nbr gotika sama je individuum urit konkrtn povahy, k nmu se katedrly v Chartres, Amiensu, Ulmu atd. maj jako vrazy a projevy jednoho lovka k jeho povaze. Podstatn vak je, e kdy z mnoha in poznme povahu lovka, rozumme daleko lpe kadmu jednotlivmu z jeho skutk i pouhch nznak jednn; a e kdy srovnvnm a zobecovnm vyrozumme povahu gotiky, 88

rozumme lpe a ivji kad jednotliv pamtce, ba i kad jej sti a jednotlivosti. Vlastn tendence rozumn je vdy individualizujc. 3. Kritick metoda. Objektivn nebo individualizujc estetika je vlun estetika umn, naukov rozen kritika umn, proto lze ji jmenovati kritickou metodou. Krsn proda, krsa skutenosti je z n vylouena. Tm narme na pomr umleck a prodn krsy. Dle novjch estetik, nap. Meumanna nebo Lala,9 prodn krsa je mimoestetick, a estetick je jen krsa umn. Tm jde se rozhodn pli daleko. Esteticky povati je mono cokoliv, a je to zpv ptka, nebo hra housl, a je to tepl zen Tizianova obrazu, nebo letnho veera. Esteticky hodnotit je mono ve, co je esteticky povno a me bt pedmtem osobn reakce. Hodnotme a milujeme krsn vci v prod jako v umn. Zcela jinak je tomu vak pi estetickm rozumn. Proda je krsn subjektivn, jakoto poitek a hodnota. Rovn umn je povno a hodnoceno subjektivn; ale nadto je s to stti se problmem rozumn, estetickm objektem. Krsa prody je neproblematick; nikomu snad nenapadne ptti se, z jakho zvltnho estetickho dvodu je zde v prod ta i ona konfigurace barev, hmot nebo struktur, z jak nadazen intence plynou tyto znaky a vztahy atd. Vechny ty otzky jsou vak mony vzhledem k umleckmu dlu. Forma skly je estetick datum, kdeto forma sochy je nadto estetick problm. Umn je proto problematick i srozumiteln, e je dlem lidskm. Jen u lovka a jeho konn se ptme po motivech a intencch, kterm rozumme. Clem rozumn je vdy nco lidsky vnitrnho. Zde se neptme po zevn pin a kauzln souvislosti, nbr hledme vnitn, estetick dvod a estetickou souvislost. - Estetick" je ve svt ist lidsk element; tedy i objektivn oblast estetick je objektivn lidsk: je to umn, a nikoliv proda. Ale je tu jet jin dvod. Objektivn metoda je zamena ist k estetickmu pedmtu. Tento vak je v subjektivnch dojmech individuln rzn; kad pov svj pedmt, se svmi asociacemi, hodnotami atd. Rozumn me tedy mt jen tehdy 89

objektivn smysl, vztahuje-li se k pedmtu, jen nen podmnn a alterovn dnou subjektivn recepc a dnm variabilnm dojmem, je na nich podstatn nezvisl a stoj proti nim jako samostatn estetick byt. Takovm estetickm pedmtem proda nen, jej krsa pochz jen z ns. Proti tomu umleck dlo samo pro sebe je estetick pedmt nezvisl na poivateli, ale kladen umlcem. Umlec nco vytvel, formoval, uskuteoval, protoe se mu to tak esteticky lbilo jakoto krsn; jeho produkt je tedy jeho estetick pedmt; pokud jeho vtvor trv, trv i psychick souvislost dla s umlcem, trv umlcv estetick pedmt, a se komu lb, nebo nelb. Divci, dojmy a hodnoty se stdaj; dlo je zrelativnno, stv se krsnm, oklivm, lhostejnm; ale samo umlcovo dlo je pes to ve identick, samostatn estetick byt. Tento v protiv k imanentnm pedmtm subjektivnch dojm transcendentn estetick pedmt je terminus ad quem estetickho rozumn. Ale je to prv jen metodick cl a regulativn idea. Ve skutenosti umlec a jeho innost nm nejsou pstupny. Meme jen s vekerou jistotou rozumn pedpokldat, e co je v danm estetickm ppad relevantn, co pat nutn k povaze a celosti pedmtu, nle tak k umlcovu estetickmu pedmtu. Nalez-nuli na obraze zvltn zkonit veden linie, svtla, barvy atd., nen dvodu pochybovati o tom, e je to prv to, co umlec uskuteoval jakoto estetick a co pat k jeho estetickmu pedmtu. Proti tomu m osobn dojmy, asociace a city jsou prv m, a nikoliv umlcovy. Nic nm nezaruuje, e kterkoliv dojem a poitek z dla je kongruentn s umlcovm pedmtem. Zato vak ve, co objektivn esteticky v danm ppad nalezneme, tedy emu jasn a dobe rozumme, je kongruentn s umlcovm pedmtem. Tedy proda sama o sob je esteticky indiferentn;10 je-li estetick, je estetick subjektivn, skrze ns a pro ns. Toliko tam meme hledat estetickou realitu, kde je realizovn estetick cit a objektivovna estetick zliba; a to je uskutenno v umleckch vtvorech, v cel oblasti umn. 90

Kdy je takto vytena monost objektivn estetiky, lze pihldnouti k tomu, jak je jej pomr k djinm umn. Djiny umn jsou pedevm historickou naukou; v tom ohledu neme do nich zasahovati dn estetika a dn estetick zetel, a je to jen ist vdeck poadavek, aby byly co nejvce a co nejvdomji histori. Ale zrove jsou djinami umn, maj svj pedmt spolen s estetikou, a tedy i podl na jeho problematice. Djiny umn uvdj umleck dla v historickou souvislost. A tu me bti vt nebo men zetel na pedmtnm initeli, na umleckch dlech. Umleck dla mohou bti prost pojata jako pamtky historickho procesu, jako dan fakta, je maj bti co nejpesnji historicky urena pokud mono podle historickch kritri, jako jsou npisy, prameny, ikonografie atd. Zde ovem nem estetika eho chtti. Ale umleck dla mohou bti dle pojata prv po sv strnce umleck, jako estetick pedmty, jako djinn objektivace citu krsy. A zde djiny umn bu pstuj subjektivn hodnocen, nebo musej nastoupiti objektivn metodu estetickou. Zd se vskutku, e djiny umn hledaj nyn tuto druhou orientaci. Vychzejce od historickho bdn," doznv Strzygowski spe za jin ne za sebe, a nepoznvajce jeho ist vpomocnou hodnotu, zamnili jsme pramen s faktem, prostedek s clem ... a nedoli k tomu, podvat se ble na umleck dlo samo a odtud pevn ohraniit okruh umleckch fakt, jen pro ns v prvn ad pad na vhu."11 Zde modern historie umn u mnoho opravila, ba lze ci, e velik kus estetiky vtvarnho umn je uloen v n; tm spluje se poadavek Wlfflinv, aby kad umlecko--historick monografie obsahovala kousek estetiky".12 V tto orientaci stv se umleck dlo problmem historie umn. Nekritick mnn, prav Johannes Eichner, soud, e umleck dlo je nm prost dno. Podlhme klamu, jako bychom potebovali jen otevt oi, abychom ihned mli prav a pln umleck obraz jako pohodln vlastnictv. Historikovi umn vak nen materil bezprostedn dn; jde mu o sprvn pojet vcnho faktu, jej je na umleckm obraze vidti; dle o postehnut a sledovn 91

umlcovch mysl co do zamen a veden pozornosti. Nejdleitj vak je fakt, e umleck dlo nen souhrn jednotlivost, nbr systm. V organizovan vstavb dla sestv to, co je vlastn umleck na obraze. A proto kol historika je nalzt pln tto skladby, vnitnho lenn a jednoty, ili, podle Eichnera, pvodn historick obraz. Teprve prostedky mylenkov fixace je historick vtvor uchopiteln a pozved se z proudn zitk a zmny vc. Zrove pak pozved se z bezprostednch dojm, kter zachovan dlo v ns vyvolv. Tak myslme si historick obraz jako takov, kter co do sv pvodn skuten povahy je pedem pro ns neurit a m bti uren teprve zkoumnm. Badatel chce dospti od subjektivnho zitku k objektivnmu uren, k objektivnmu faktu historickho obrazu. Co bezprostedn a nzorn zaije, vztahuje na obraz jednou provdy odlien od receptivnho zait, a in tak mimooptickou instanc, aktem souzen. A tak historick obraz nejenom nen dn a je teprve kolem uren, nbr je dokonce vtvorem umlecko-historickho mylen. Historick vtvory umn, kon Eichner, jsou naemu bezprostednmu zitku zcela nepstupny. Nezbv nm ne fixovat je v mylen a urovat jich povahu v soudech. Pitom nesmme oekvati, e svm urovnm vyerpme nekonenou sloitost optickch zitk. Pouze ve stle nalhavjch a uch urench meme vystihnout, co historick obraz obn; jeho pln urenost je v kadm ppad cl nikdy nedosaiteln. I kdy historick obrazy nesmj bt povaovny za nco danho, nejsou nikterak produktem hry naich mylenek. Jsou nm objektivnm, a vechny aktivn metodick zkroky slou jen tomu, aby bylo vyhovno objektivnmu stavu vc. Nen-li tedy umlecko-historick pedmt sice dn dochovanou vc a bezprostednmi dojmy, je pece jeho pojem a jeho uren kladeno tmi fakty jako kol To tedy je n kritick pojem umlecko-historickho objektu.13 Ale v tom tak poznvme n pojem estetickho objektu; jene tento je nehistorick, neodvisl od specifickho historickho hlediska, zaloen na zvltnm estetickm chovn. A tu se zd, e 92

Eichner podloil estetickmu objektu historickou kvalifikaci, patrn proto, e jej vyhledal v oblasti historie umn, nicmn neprvem; nebo objekt zcela nehistorick kritiky umn je povahov t. Eichnera zavedl podle veho fakt, e historie umn se nedr jen estetickch faktor dla, e hled prameny, doklady a jakkoliv svdectv vztahujc se k historickmu umlci, jeho dlu a jeho djinnmu okamiku, a jimi uruje a vysvtluje umleck dlo. Jinmi slovy, Eichner nerozliil estetickou a historickou prci djepisce umn. Dje se ovem stle, e estetick analza dla, kritika stylu, formln rozbor atd. slou djepisci k historickmu uren dla, k jeho pipsn uritmu umlci nebo urit vvojov fzi. Naopak me historick uren dla, podmnek jeho vzniku, osobnosti jeho pvodce, jeho ivotnho prosted atd. pispti k estetickmu pochopen dla. Ale a slou estetick metoda historick, nebo naopak, nestv se ta metoda onou a nem s n bti zamovna. Estetick metoda omezuje se vhradn na umleck dlo nebo na srovnvn umleckch dl; nepekrauje tedy hranic estetickch fakt, dr se toho, co je esteticky ptomno v umleckch dlech a z nich samotnch vyrozumitelno. Proti tomu historick metoda pekrauje estetick fakt vemi smry, t z mimoestetickch dokument atd. Ob metody se nevyluuj, jsou vdy schopny kombinace k uritmu poznvacmu elu. Dleitj ne tyto vhrady je Eichnerovo stanoven metodick povahy umlecko-historickho, resp. estetickho objektu. Estetick objekt nen dn; a pokud si historik umn vbec klade umleck dlo jako umleck, jako specificky estetick mezi ostatnmi vtvory lidskmi, mus je uiniti pedmtem zvltnho zpracovn, zvltn pedmtn metody. e se tato prce u historik umn skuten dje, toho doklady jsou na kad strnce vech autor u nejjednodu charakteristika nle sem; ale daleko nejvraznji prv u modernch historik, a stailo by uvsti teba Wickhoffv popis nhrobku Hateri nebo Rieglovu charakteristiku kaple Medice i Konstantinova oblouku,14 Wlfflinv vklad o Raffaelovi nebo Schmarsowovy korektury Rieglovch kritik stylu15 jako 93

dostaten pklady vdeckho zaujet pro tuto prci. Ale rozhodujc je, jak se tato prce dje; dje se metodou, jej rz je dn co nejdokonalej adaptac nebo nejuritjm zamenm k pedmtu, k umleckmu dlu, k estetick skutkov povaze dla metodou kritick objektivace ili smrem objektivn prezentace. V tom smyslu nen vbec historie umn bez estetick metody; jenome tato metoda me stti vce nebo mn v poped, me slouiti interesu historickmu nebo podaditi si jej; je vc historie nebo historik umn, jak role j m psluet v djepisn prci - jej existence a rz tm alterovny nejsou. Avak kad historie m v sob kus historismu i historick skepse. Ve lidsk je historick, podmnn dobou a platn jen pro svou dobu. Co lze (na umleckm dle) nadasov zjistit," prav Max Dvok, je jen to, co je neumleck, materil, masa, technika. Uchopen vlastnho umleckho faktu nen vak a priori nikdy objektivn, nbr naopak, zcela subjektivn nebo lpe eeno zcela libovoln ... Kritika umleckho faktu m jen potom prkaznou moc, kdy znamen vsledek historickho etzu dkaz a vyplynula ze srovnn umleckho dla se stylisticky pbuznmi, asov, lokln i individuln blzkmi pamtkami." Je tedy mono jen jedno z dvojho: bu subjektivn, nebo historick pojet. Historii umn pak nejedn se o to, pozvednout subjektivn pojet na vdeckou normu, nbr uvst subjektivn a asov podmnn inek na jeho historick piny a tm jej pemnit v historick poznatky."16 Prvn inek, od kterho historik vychz, je inek dla na nho sama;17 to vak je pro nj estetick, a nikoliv historick fakt, a jeho vyjden je estetick, a nikoliv historick soud. Dle i ve, co je na dle pro tento inek relevantn, je nehistorick: je to vlastn umleck faktum", sama umleck povaha dla, vyjden ve svch trvalch, pedevm formlnch momentech. Pi ist formln analze mus bti ptomna vle k objektivaci, kter hled abstrahovati od toho, co je historicky podmnno v umlci i povateli."18 94

Jak je tedy vzjemn pomr historick a estetick prce? 1. Historikov zpravidla ob oste oddluj. Estetika je systematick disciplna, historie umn j bt neme."19 Djiny umn probdvaj, co je zvltn, estetika klade hlavn vhu na obecn; historie umn pozoruje umleck dla v jich izolovanosti, pvodn zvltnosti a asov nebo mstn podmnnosti, kdeto estetika studuje, co je vem spolen ve vzniku a inku, tedy obecn lidsk elementy umleckch dl. Estetika je vda zkon, historie vda fakt.20 - Ale jak estetika? Existuje systematick estetika, ale bez skutench zkon; psychologick estetika, ale bez vlastnho uzavenho systmu. Stanoviti obecn pomr djin umn a estetiky nen mono; skuten pomr je namnoze ovem lhostejnost bez jakkoliv solidarity. 2. Jin daj, aby estetika (nebo obecn vda o umn") dodala historii umn systematick nebo pojmov zklad. Djinn materil fakt pedpokld pro sv pojet systematickch pojm."21 Bez systematiky pojm ocit se historie umn v nebezpe vbec nejednat o umleckch faktech".22 - M tedy historik umn vybrati sv pojmy z njak systematick estetick nauky? Historie umn na takov systm dosud neekala a neme ekati. Potebuje pojmu, jakmile najde nov obsah; a jeto je objevitelsk, potebuje stl produkce pojm. Z toho ovem vznik snad rozttnost terminologie, ale nikterak ne anarchie historick nauky. Nebo nikoliv systm, nbr metoda je vodtkem. Estetick metoda je zamena k estetick povaze umn, d se j a pimyk se k n co nejtsnji. Historie umn nepotebuje tedy zkladnch a obecnch pojm od estetiky, nbr m sama v sob nalzti jako posledn zruku estetickou metodu, je je vlastnm zdrojem pojm. Tm je vyten pomr estetiky" k historii umn: djiny umn jsou samy estetickou naukou v mezch svho uit estetick metody. Mezi historickou a estetickou metodou je pomr souinnosti. Djiny umn nemohou zstati bez estetickho rozumn; vvoj umn je zmna povahy umn, a tedy poznn vvoje pedpokld znalost estetick povahy jednotlivch styl nebo dl. Na druh 95

stran studium vvoje umn obsahuje analzu umleckch dl; historie nalz stejnosti, zmny, nov momenty atd. - u tm dostv se umleckm dlm vnitnho rozlenn. Dle historie poznv pvodce, vznik a prosted dla; to ve nen beze vztahu k povaze vtvoru. Vme, e ivot a osobnost umlce nejsou nco cizho dlu; jsou nepmo klem k nmu, alespo tam, kde nesta pm recepce nebo potebuje kontroly. Mezi histori a estetikou umn je tedy vdy mona spoluprce. Ale zrove existuje protiva mezi estetickm a historickm stanoviskem. Djiny umn sna se vaditi umleck dlo do vvojov souvislosti. Nikoliv umleck dlo o sob je pedmtem historickho bdn, nbr umleck dlo na uritm mst, kter mu ve vvoji nle."23 Proti tomu pedmtem estetickho zjmu je umleck dlo samo pro sebe. Zde se trvale rozchz historie a estetika. Objektivnm mtkem djin umn je historick vznam dla, toti jeho vliv na dal produkci nebo jeho extenzvn inek na vcemn irok okruh historickch souasnk a nsledovnk.24 Proto nap. umn malajskch ostrovan je pro dnen djiny umn daleko mn dleit ne teba zpadnick umn merovejsk doby ne proto, e bychom je mli ne oceniti k tomu nm schz jakkoliv mtko -, nbr proto, e historicky z hlediska naeho vvoje umn bylo daleko mn inn."25 Proti tomu pro ist estetick zjem je malajsk nebo kterkoliv jin umn stejn dleit; pedpokladem jenom je estetick inek na mne. Tento rozdl estetick a historick pozornosti k faktm je naprosto charakteristick. Problm historie umn je vvojov souvislost umleckch dl. Ale souvislost s m? Tu je cel ada pojet a smr. 1. Pedevm umleck dla souvisej kauzln navzjem. Kad nov vtvor pijm nco z pedchoz tvorby a m vliv na nsledujc. Ale je tu souvislost nejen ve stejnostech, nbr i ve zmnch: nov moment je bu plnm vyvinutm nkterho latentnho momentu pedchoz tvorby, nebo reakc na nco, nebo opomjenm neho, co se v minulm umn peilo; nebo dokonce 96

nvratem k jet starm fzm umn.26 Tedy kad umleck dlo vznik a rod se z umn, je ureno vlastn souvislost umleck produkce. Existuje nepetrit kontinuita od dla k dlu, od stylu ke stylu. Proto pro kad umleck fakt m historie vyhledati pslun antecedens v jinm umleckm faktu. Tato kontinuita vnucuje mylenku, e vvoj umn m sv motivy v umleck innosti samotn: odtud termn vvoj umleck vle".27 Zrove je tm dna jednota vvoje, jednota umn vbec; nikde nepon zcela nov umn, nezvisl na pedchozm; ve umn je jednoho pvodu a jednotnho postupu.28 To stanovisko je nejvyjdenj u vdesk koly. 2. Kad umleck dlo souvis pinn s umlcem, jen je uskutenil; nle do historick souvislosti jeho osobnho ivota; je ureno jeho povahou, zitky a osudem. Vdy je vnitn zkuenost zdroj, z nho plynou vechny sti umleckho dla. To je stanovisko Diltheyovo.29 Ale zrove je to zklad kad biografick metody. Umn vznik a rod se z umlce; jti k jeho vzniku a k jeho skuten souvislosti znamen uriti jeho msto v ivotn zkuenosti umlcov, nalzti psychick jdro, z nho vyrst, nebo vnitrnou udlost, jejm je vrazem. Z tohoto stanoviska kad umleck dlo je jenom lnek individulnho kontinua, ivota umlcova. Ale vi vem jinm vtvorm je nco absolutn novho a pvodnho, nerozloitelnho na vlivy a zevn shody; kad osobnost je neredukovateln, znmka gnia je iniciativa".30 Djiny umn stvaj se djinami individualit, histori hro; jejich forma je monografick. 3. Kad umleck dlo je historick produkt sv doby. Nestoj izolovan ve svt; je spjato se zvyky a kultem, ivotnmi formami, vldnoucmi potebami atd. Umn je produkt rasy, prosted a historick chvle; to je stanovisko spojovan se jmnem Taineovm;31 brnme-li se vak slovu produkt", je umn aspo sociln funkc32 nebo funkc dobe organizovanho spoleenstv.33 Umn neustle se rod z podmnek mimoumleckch, z kontextu praktickho a kolektivnho ivota, z chtn a poteb lidstva. Kauzln souvislost 97

spojuje tyto kulturn podmnky, ale nikoliv umleck dla navzjem. Djiny umn vplvaj do univerzlnch djin.34 Umlecko-historick kauzalita je tedy troj, jeto kad umleck dlo m sv djinn msto jednak ve vvoji umn, jednak ve vnitnm ivot umlce a jednak v historickm pohybu kultur. Tomu odpovdaj rzn koncepce historick; kad z nich se adaptuje skutenosti a vystihuje ji, ale vdy jen po urit strnce; jsou to koneckonc uml zjednoduen, pokusy o pravu skutenosti za elem dosaen pinn souvislosti. Kad ve svm smru dsledn historie umn m tendenci zjednoduit projednvanou realitu pod ntlakem svho kauzanho vzorce. Proto vdy zstv msto pro nauku o umn, je pracuje bez pedpojatch hledisek. Konen kauzln souvislost nem vbec co initi s estetickou povahou umn. Umleck dlo, prav Jonas Cohn, je svt pro sebe; v tom spov zvltn hodnota krsy, e zde pestv vechno dal chtn, vechen neklid. Umleck dlo je pro sebe jsouc a v sob spovajc celost. Proti tomu problm djin umn zle v tom, e m bti dn souvisl vvoj oblasti, jej vd hodnota peezv kadou souvislost jednotlivch hodnocench pedmt. Estetick hodnota izoluje jednotliv dlo, kdeto djiny umn jsou mon jen tehdy, jsou-li umleck dla pozorovna jako lnky jednoho vvoje. V tom pr tkv paradoxie djin umn.35 Estetick hledisko se pimyk skutenosti prv tm, e odhl od vvojov kauzln souvislosti. To jest jeho zpsob dreti se vci. Kad umleck dlo je pro n samostatn, v sob uzaven estetick skutenost. Nicmn tm se nepehl, e kad umleck dlo z neho vznik a vyrst. Ale tento pvod dla je pojmn jako dlu imanentn, jako v dle vyjden. Tak teba umleck dlo vyrst z obecn formov pdy stylu; historie pak se te, jak msto m dan dlo ve vvoji toho stylu; proti tomu estetick pojet shledv, co obecn stylovho dochz v danm dle vrazu. Nebo historick metoda me uvsti v kauzln souvislost zvltn ctn nroda nebo doby a rz pslunho umn; proti tomu estetick metoda nalz, jak zvltn ctn se tu vyslovuje v dlech samotnch. 98

Konen djiny se mohou ptti po ivot a povaze autora jakoto po pinch dla; ist esteticky se vak ptme, jak duch, jak psychick individualita se vyjaduje v danm dle. Historie pihl k tomu, co je ped umleckm dlem, po nm a po jeho okraji; estetick zkoumn si vak vm jen toho, co dan dlo samo obsahuje, ale tak veho, co esteticky obsahuje. Historicky vzato je umleck dlo prsek vce pinnostnch ad; esteticky vak jsou tyto piny obsaeny v dle samotnm a v nm nalezitelny. To je typicky nehistorick, estetick pojet. Objektivn estetika tedy je teoretick, nehistorick studium umleckch dl, pihlejc k jejich estetick, individuln, skuten povaze. Podle toho kad kritika dosahujc ie teoretick rovn, vechny formln analzy, monografick studie atd. nleej do objektivn estetiky.36 Pi zakldn objektivn estetiky nen nic nutno po-pti z pedpoklad subjektivismu. Ale jako vude, existuje i v okruhu estetickch fakt vzestup od subjektivity k objektivnosti. Jeho smr je udn ideou estetickho pedmtu. Tm pestv kontroverze s psychologismem. Psychologie je v prvu, pisuzuje-li si studium estetickho dojmu a hodnocen. Jen estetick objekt unik psychologii. Je-li vak ve, co je nm esteticky bezprostedn dno, subjektivn, zstv jet cel okruh toho, co nm nen bezprostedn dno: soudy popisn a analyzujc, kritika a rozumn, a prezentovan obsah tch intelektulnch funkc, estetick pedmt. Zde tedy lze zaloiti estetiku nepsychologickou, je pracuje nikoliv s dogmatickm nebo naivnm pedpokladem, nbr s metodickm clem objektivnosti. Tm, e objektivita v estetickch problmech nen pedpokldna, nbr naukov hledna, jsou odstranny noetick pote, je posud vzaly kad pokus o vykroen z estetickho subjektivismu. Pitom nejde o zaloen zbrusu nov vdy, veobshl objektivn estetiky, kter by inila zbytenm kad jin zpracovn estetickch

99

problm. Vda zde mnn existuje, by v seberozttnj form a pramal ustlenosti, a je schopna postupnho zpracovn a vvoje. V umn samotnm nen pokroku; nememe se honositi, e nae umn je lep a hodnotnj ne umn ped sto nebo tisci lety; je jenom jin. Ale ani subjektivn estetick ivot se nestv v dob vym a vysplejm, spe naopak. Jedin pokroku schopn ve vcech krsy je rozumn; samo jsouc modernho data, stv se stle mn naivnm a mn povechnm; formln analzy nabvaj jemnosti a uritosti, kritria se mno a zostuj, poznatky jsou postupn podrobnj i soustavnj. Nejspe je to vidti tam, kde dosud jedin kritika umn byla pstovna vdecky, toti v modern historii umn. Tento fakt vvoje je nejlepm potvrzenm obecnch poloek na prce.

POZNMKY 1. O. Klpe: ber den assoziativen Faktor des sthetischen Eindrucks, 183. Th. Lipps: sthetik, in: Kultur der Gegenwart, 349.2. H. R. Marshall: The Field of Aesthetics, 358. 3. C. Lange: Sinnesgensse und Kunstgenuss, 100. 4. Myslm zde Goncourty. 5. H. Wlfflin: Klasick umn. J. Strzygowski: Das Werden des Barocks bei Raffael und Correggio. 6. W. Worringer: Formprobleme der Gotik, 2. Th. A. Meyer: Kritik der Einfhlungstheorie, 543, 546-551. 7. M. Dessoir: Objektivismus in der sthetik, 9-11. 8. W. Dohrn: Die knstlerische Darstellung, 1-5, 9-11. 9. E. Meumann: System der sthetik, 109-115. - Ch. Lalo: Introduction l'esthtique, 107-147. 10. B. Christiansen: Philosophie der Kunst, 243-254. 11. J. Strzygowski: Der Wandel der Kunstgeschichte, 6. 12. H. Wlfflin: Klasick umn, IX.

100

13. J. Eichner: Das Problem des Gegebenen in der Kunstgeschichte, 169-217. 14. F.Wickhoff: Rmische Kunst, 56. A. Riegl: Die Entstehung der Barockkunst in Rom, 32. Id.: Die sptrmische Kunstindustrie, 40 n. 15. A. Schmarsow: Grundbegriffe der Kunstwissenschaft. 16. M. Dvok: ber die dringendsten methodischen Erfordernisse, 934, 959. 17. Srov. H. Tietze: Die Methode der Kunstgeschichte, 372: Das sthetische Verhltnis macht berhaupt erst das historische Verstndnis mglich." 18. H. Tietze l.c., 239. 19. M. Dvok: l.c., 933. 20. H. Tietze: I.c., 2-3, 107. 21. M. Dessoir: Systematik und Geschichte der Knste, 44. 22. R. Hamann: Allgemeine Kunstwissenschaft und sthetik, 108. J. Strzygowski: Der Wandel, 6. 23. H. Tietze: l.c., 174. 24. H. Tietze: l.c., 18 n. - M. Dvok: l.c., 934. 25. M. Dvok: l.c., 935, pozn. 1. 26. M. Hoernes: Die Anfnge der bildenden Kunst, 215. 27. H. Tietze: l.c., 30. 28. Srov. F. Wickhoff: Abhandlungen, 91 a 454. 29. M. Frischeisen-Khler: W. Dilthey als Philosoph, 52-56. 30. K. Justi: Velzquez, 124. 31. Srov. H. Taine: Filozofie umn. 32. E. Grosse: Die Anfnge der Kunst, 299. 33. W. Hausenstein: Der nackte Mensch in der Kunst, 21. 34. Nap. C. Gurlitt: Geschichte der Kunst. R. Muther: Djiny malstv. 35. J. Cohn: Das Problem der Kunstgeschichte, 1078-1082. 36. Srov. Z. Nejedl: Krize estetiky, 78: Kdo porozum umn a osobnosti J. S. Bacha, ten me o sob ci, e jest odborn vzdln v estetice hudby." 101

LITERATURA Jonas Cohn: Das Problem der Kunstgeschichte. Bericht ber den III. internationalen Kongress fr Philosophie, Heidelberg 1909, 10761082. Max Dessoir: Objektivismus in der sthetik. Zeitschrift fr sthetik 5, 1910, 1-15. Max Dessoir: Systematik und Geschichte der Knste. Bericht ber den I. Kongress fr sthetik, Stuttgart 1914, 42-54. Wolf Dohrn: Die knstlerische Darstellung als Problem der sthetik. Beitrge zur sthetik 10, Hamburk Lipsko 1907. Max Dvok: ber die dringendsten methodischen Erfordernisse zur kunstgeschichtlichen Forschung. Die Geisteswissenschaften 1, 1913-14, se. 34-35, 932-936, 958-961. Johannes Eichner: Das Problem des Gegebenen in der Kunstgeschichte. Festschrift fr Alois Riehl, Halle a. der S. 1914, 167-219. Max Frischeisen-Khler: W. Dilthey als Philosoph. Logos 3, 29-58. Ernst Grosse: De Anfnge der Kunst. Freiburg i. B. 1894. Cornelius Gurlitt: Geschichte der Kunst. 2. Bde. Stuttgart 1900-02. Richard Hamann: Allgemeine Kunstwissenschaft und sthetik. Bericht ber den I. Kongress fr sthetik, 107-115. Wilhelm Hausenstein: Der nackte Mensch in der Kunst aller Zeiten und Vlker. Linien einer soziologischen sthetik. Mnichov 1913. Moritz Hoernes: Die Anfnge der bildenden Kunst. Bericht ber den I. Kongress fr sthetik, 213-216. Broder Christiansen: Philosophie der Kunst. Hanau 1909. Karl Justi: Diego Velzquez und sein Jahrhundert. L-II. Bonn 1888. Oswald Klpe: ber den assoziativen Faktor des sthetischen Eindrucks. Vierteljsch. fr wiss. Phil. 23, 1899, 145-189. Charles Lalo: Introduction l'esthetique. Pa 1912. Carl Lange: Sinnesgensse und Kunstgenuss. Vyd. H. Kurella. Grenzfragen des Nerven- und Seelenlebens 20, Wiesbaden 1904.

102

Theodor Lipps: sthetik, v: Kultur der Gegenwart I, 6. Systematische Philosophie. Berln Lipsko 1907, 349-387. H. Rutgers Marshall: The Field of Aesthetics Psychologically Considered. Mind, N.S.I, 1892, 358-378, 453-469. Ernst Meumann: System der sthetik. Wissenschaft und Bildung, sv. 124. Lipsko 1914. Th. A. Meyer: Kritik der Einfhlungstheorie. Zeitschrift fr sthetik 7, 1912, 529-567. Richard Muther: Djiny malstv. Pel. L. Bl, Praha 1904. Zdenk Nejedl: Krize estetiky. esk kultura 1, 1912, 19-23, 42-47, 76-78. Alois Riegl: Die Entstehung der Barockkunst in Rom. Vde 1908. Alois Riegl: Die sptrmische Kunstindustrie nach den Funden in sterreich-Ungarn. Vde 1901. August Schmarsow: Grundbegriffe der Kunstwissenschaft. Lipsko Berln 1905. Josef Strzygowski: Das Werden des Barocks bei Raffael und Correggio. Strassburg 1898. Josef Strzygowski: Der Wandel der Kunstgeschichte. Zeitschrift fr bildende Kunst 50, 1914-15, 3-11. Hippolyte Taine: Filozofie umn. Pel. prof. O. Skora, Praha 1913. Hans Tietze: Die Methode der Kunstgeschichte, Lipsko 1913. Franz Wickhoff: Rmische Kunst. (Die Wiener Genesis.) Schriften III, vyd. M. Dvok. Berln 1912. Franz Wickhoff: Abhandlungen, Vortrge und Anzeigen. Schriften II, Berlin 1913. Heinrich Wlfflin: Klasick umn. vod do italsk renesance. Pel. dle 4. vyd. dr. V. V. tech. Praha 1912. Wilhelm Worringer: Formprobleme der Gotik. Mnichov 1911.

103

OBJEKTIVN

METODA

ESTETICE

SE

ZENM

VTVARNMU UMN (1915)

I. Zkladn otzky Estetick Subjektivismus V obyejnm ivot mluvme o krsnch a nekrsnch vcech, jako kdyby krsa byla nco, co je navzjem odliuje a co jim objektivn nle jako zvltn vnmateln vlastnost. Lb-li se nm vc, je to, jako bychom poznali tuto jej kvalitu a bezprostedn jistotu. Ale ji ve zkuenosti se ukazuje, e t vc me se mn lbit, a jinmu nelbit, nebo me se mi lbit dnes a ztra u ne; jednou ji uznvme za estetickou", a jindy ne, a pece nezmnilo se pitom ani to nejmen na jejm objektivnm stavu nebo na jejch vlastnostech. Rzn lidsk vky a stavy, rzn rasy a doby se rozchzej donekonena v tom, co pokldaj za krsu; nlada, zvyk, temperament nebo vzdln alteruj krsu vc, ale ne vci samy. Tak pilo se k nhledu, e o krse rozhoduje lidsk nitro, cit, vkus"; krsa ne-tkv tedy na objektech samotnch; zle zcela na dojmu poivatele, zd-li se mu nco krsnm, nebo ne. Jenom pro n cit a skrze nj jsou pedmty krsn. Byly ovem uinny pokusy ukzati, e rznost vkusu m sv hranice. Formalistick estetika herbartovc dokazovala, e jsou pomry mezi poitky nebo pedstavami, kter jsou absolutn krsn. Kadmu lb se spe harmonie ne nesouzvuk, symetrie ne asymetrie, jednota ne nejednotnost atd. To vak jsou jen povechn formy, kter nevyerpvaj estetickou zkuenost. Jsou 104

ppady, kdy se vce lb nesouzvuk, asymetrie nebo konflikt. Tedy i zliba v istch formch je relativn. Zcela jinak smuje k tmu cli experimentln estetika Fechnerova, kter zjiuje statisticky ty elementrn formy, kter se lb co nejvtmu potu lid. O krse vak nerozhoduje hlasovn. Sm pak psycho-logicko-estetick experiment, jak ukazuje Segal1, nen nstrojem k zskn poetnho prmru, jen zastr nalezen faktick variace, nbr prv k nalezen individuln rznch moment, je dovoluj nahldnouti do subjektivnch podmnek zliby. Experimentln estetika nem stanovit nejkrsnj pomry, nbr odpovdt na otzku, co se dje ve vdom bhem estetickho zitku".2 Koneckonc vak statistick i formalistick estetika mimovoln ukazuj, e stejnost vkusu m sv hranice; je vzna na okruh nkolika povechnch forem, je vyvolvaj jen velmi neobsan a velmi neurit estetick dojmy; elementrn formy nejsou vbec ppady skuten krsy,3 nbr nejve mezn ppady estetick zliby. Dojiti od nich ke sloit krse vc je st mono; estetick elementrn dojem je druhov jin ne sloit estetick fakt";4 mus bt piputna monost, e nap. malba s mnohmi postavami vyvolv mnohem jednodu estetick proces v divkovi ne z nkolika lini pozstvajc geometrick obrazec".5 Sloit estetick pedmty vak rozhodn pekrauj hranice stejnosti vkusu. Krsa tedy je vc osobnho vkusu, a objektivn princip vkusu nen mon".6 To je vsledek zkuenosti a zrove stanovisko filozofick estetiky. Nimbus krsy, jen je propjovn pedmtm, pochz z ns, z na lidsk pirozenosti," dle Liebmanna7 a dle Lotze pedmt sm nen krsn v tom smyslu, e by jemu psluela vnitrn hodnota; teprve iv duch klamem rozestr sv teplo pes chladn svtlo podoby jej rozruujc".8 Lbli se nm pedmt jako estetick, argumentuje H. Siebeck, je to na vc" a nepidv ani neubr to nieho na podstat objektu. Subjekt m jistou svobodu tento pdavek uinit nebo ne, tj. zle to na libovli subjektu, postaviti vc pod estetick hledisko. Podstata 105

tohoto pdavku nen zaloena v objektu; subjekt zpracovv objekt tak, e z toho vyplv onen pdavek estetinosti.9 Poivatel udl krsu vcem sm ze sebe, poitek je zdrojem a mstem v krsy; pedmt sm je estetick jen jako symbol subjektivnho pochodu".10 Veker krsa je uinna tm, co je jen povajcm subjektem."11 Nic nen o sob krsn; teprve nae pojet in vc krsnou. Krsu nelze tedy charakterizovat vlastnostmi krsnho objektu.12 Estetick vlastnost pedmtu je fakt, e pedmt me stti v kauzln a clov relaci k estetickmu chovn subjektu."13 Neexistuje tedy krsa vlastn objektm. Krsa je klam."14 To vskutku zd se bt poslednm slovem filozofick estetiky. Pak ale kolem estetiky neme bt zjitn objektivnch vlastnost krsnch vc, nbr studium estetiky povajcho subjektu.

Psychologism v estetice Je-li krsa subjektivn, le populrnmu pojet nejble mylenka, e tedy existuje njak zvltn estetick vlastnost subjektu a ta vlastnost je vkus. Jakmile si uvdomme dissens v lben a nelben, nedovedeme ponechati rozhodovn o krse pouh zlib. Je nco mimovoln odpuzujcho na Eislerov aximu, e krsn je, co se nkomu lb, resp. nkdy nkomu lbilo".15 Lbiti se me ve, ale ne vechno je stejn krsn a cenn. Jeliko krsu nelze objektivn dokzati, pomh si bn estetick ivot z relativismu tm, e hodnot vkus, a vpravd krsn je jen to, co se lb dobrmu vkusu. Vkus je nutn postult estetick praxe. Ale tu vznik otzka, podle eho se pozn dobr vkus od patnho. Populrn definice by byla ta, e dobr vkus je ten, ktermu se lb jen vpravd krsn a cenn vci. Ale to je diallela, nebo instanc krsy je opt jenom dobr vkus. Je tedy nutno vyjiti z analzy vkusu. O to se pokouela u star anglick estetika a ostatn i nmeck od Baumgartena a po Kanta.16 A byl vkus definovn

106

jako vnitn smysl", nebo dokonalost smyslnho poznn", jako mohutnost souzen", nebo rozum", vdy to byla zvltn mohutnost nebo schopnost dle neredukovateln, rozhodujc platn o krse vc. Tm vm je dno vkusu" ovem jen jin jmno; dleit vak je, e tm pon psychologick studium estetiky povajcho subjektu. Analytick psychologie dola ovem brzo poznn, e vlastn neexistuje njak zvltn psychick mohutnost nebo sla, kter by vkusu odpovdala, nbr e vkus" je jenom jmno pro jistou relativn stejnost estetickch dojm a reakc u jedince nebo u skupiny lid. Vpravd existuj jen jednotliv estetick zitky, jen to, e maj nco spolenho, pivd ns k tomu, e jim podkldme jednu stlou psobc mohutnost, kter je nese nebo vede. Analyzovati zitky je vc psychologie; tm se estetika dostv konen do kolej psychologie, je vtv uit psychologie"17 nebo specilnm odvtvm vdy o hdonice";18 nebo dokonce jej loha je ist fyziologick; m-li estetika analyzovat krsno, znamen to, e m zkoumat proces, kterm se v ns dj stavy poitku".19 Estetika je nauka o dojmu, jm krsno na ns psob"; je st obecn psychologie citu.20 Vlastnm pedmtem estetiky je analza psychologickch pochod v povajcm lovku a jich podmnek."21 To vak, e se estetika stala disciplnou psychologickou, zleelo jen zsti na n samotn. Podnt piel zven, z vvoje a pokroku psychologie: byl to vtzn vstup pozitivnho vdeckho ducha do filozofie. Tm byla postavena alternativa: bu spekulativn, nebo psychologick estetika, bu ir konstrukce, nebo vda. Jet Yrj Hirn motivuje psychologismus v estetice zcela upmn tm, e estetika mus pokraovati s vvojem vdy".22 kol psychologick estetiky vak hodn dlouho nebyl jasn. Herbart a Fechner byli z prvnch radiklnch psycholog v estetice; ale pitom Herbart chtl rovnou abstrahovat od subjektivna,23 od libosti, a Fechner mnil, e psychologick estetika m jen fixovat estetick pojmy;24 ve skutenosti vak uinil vce a postavil asi tucet princip krsy; podle toho mla psychologick estetika vyzkoumvat objektivn znaky 107

krsy. Kdy se pak psychologie omezila na oblast vnitn zkuenosti, nebylo estetice zcela jasno, vnitn zkuenost m studovat. Sully navrhuje rozenou psychologii", kter by byla s to zkoumat t duevn vvoj ras;25 Lucien Bray pokld za nutno vzti v poet i vkus zvat; dle Volkelta obor estetickho zkoumn zahrnuje vnitn zkuenost jak divka, tak umlce.26 Tm by se vak estetika stala hromadou dispartnch studi, patn sklench spolenm problmem krsy. O samostatn ltkov vymezen nauce, o jednotnm poli fakt by nemohlo bti ei. Skuten tak hrn toho, co se vydv za psychologickou estetiku, vypad pevelice peste. Zde mohlo pomoci jen rzn sjednocen estetick oblasti. To bylo uinno tm, e pole bylo vymezeno ve smyslu kritickho subjektivismu jako pole estetickho povn. Nic nen estetick ne to, co je povno; ale i to, co je povno, je fakt psychologick, st procesu povn. Estetick pedmty vznikaj jen na pd vnmajcho vdom."27 Zevn objekt je jenom popud, jen uvd estetick chovn".28 Nemme ani prva vztahovat estetickou reakci na zevn pedmty; lben jest pokldati za fenomn, na jeho vzniku jsou podstatn astny jen psychick jevy; a musme se spokojiti nzorem, e i tam, kde jsou ptomny zevn pedmty, nen zliba prost jejich inkem jako poitky, nbr teprve efektem jimi vzbuzench jev a ostatnch psychickch dat."29 Vechno estetick lze nalzti jen v povn; pedmt zliby je fakt stejn konsciencionln, stejn subjektivn jako zliba sama. Estetick pedmt a estetick recepce, krsa i dojem krsy jsou sti jednoho psychologickho procesu, kter se odehrv ist v individulnm vdom poivatele. Co se dje mimo n, nepat do estetiky. Tm je zskno uzaven pole fakt zkoumn; teprve nyn se psychologie estetickho poitku stv estetikou vbec, jedinou a vyerpvajc naukou o krse vbec. Kritick subjektivism stal se psychologickm subjektivismem.

108

Nedostatenost psychologismu Ale v tomto zaosten je hnedle zejmo, co psychologick estetika zstv dluna skutenmu stavu vc. Ve skutenosti lovk nen jen poivatelem krsy, nbr bez ustn v celch djinch lidstva pracuje k tomu, aby ji tvoil. A tato strnka produktivn nen lhostejna oproti recepci. Umlec nen nm jen zprostedkovatel jakchsi podnt, kter teprve pslun recepce z na strany uin estetickmi; zd se nm, jako by tvoen umlce bylo tm vlastnm estetickm zdrojem, z nho erpme sv zait krsy. Pistoupmeli jen trochu na stanovisko umlce, je nm zejmo, e umlec vlastn netvo nco esteticky lhostejnho, nbr reln krsu, jejm pouhm odleskem je vechno nae povn. A tu je otzka, zda je estetika oprvnna odmtat a limine nebo prost pehlet stanovisko umlce.30 Tvoen pekrauje hdonism. k se, e veker krsa je v jistm smyslu produktem naeho ducha, e i poivatel tvo krsu ze svho nitra. Pi prvnm poctn libosti nad krsnou vc," pe Bosanquet, nevnikme do jejho zvltnho a individulnho charakteru. A v tomt stupni zstvme nepochybn pasivn a receptivn. Ale v pomru, jak pokraujc pozornost jsme uchvceni zvltn slast nebo vzruenm, je dotyn vjem je schopen vyvolat, toti tak dalece, e oceujeme rozmanitost krsy v cel hloubce jej individulnosti, opoutme atitudu pouhho divka a zaujmme stanovisko ducha, jen je puzen k vrazu a projevu ducha ,producenta* (of the maker)."31 Podobn dle Croce kad nazrn je vyjadovn, formovn, duchov innost, tvoen; umlec formuje sv intuice; ale kad lovk intuitivn zr, a tedy i tvo.32 Ale i kdyby byla role tvoen v estetickm ivot neumlce sebemen; kdyby umleck aktivnost byla v ns zcela utlaena, musme znti z nejobyejnj a nejintimnj zkuenosti",33 e povnm nen vyerpn pomr lovka ke krse; e je tu jet tsnj a ivj vztah tvoen. To jsou hlavn momenty, kter nut estetiku postaviti se na stanovisko umlce. Estetika m (dle Meumanna) hledati sv

109

vchodisko v tom, co skuten produkovalo svt umn a krsna; to vak je tvoen umlce a systm elementrnch motiv, ze kterch vzchz lidsk umleck innost".34 Pozorovati umleck tvoen znamen uchopiti krsu v okamiku, kdy se rod. Gnius je ivouc krsa v jejch zkonech."35 Divk je tvrce z druh ruky, kdeto umlec m tvr zkuenost z prvn ruky."36 Odtud je jen krok k novmu uren nejvyho kolu estetiky": je to konstrukce teoretickho umleckho typu v jeho vnitrnm ivot a v jeho umleckm tvoen".37 Zde nejde o otzku, m-li estetika vstit v obecnou nebo popisnou psychologii umleckho tvoen.38 Dleit jest, e tu vystupuje jin pomr lovka ke krse, a sice ve dvou smrech: 1. Skoro kad lovk m produktivn zkuenost, zkuenost umleckho vytven; alespo tm, e nco vyzdob, nco uprav s estetickm zjmem, nco vyrob pro pknost samu. Kad tedy me vdti, e krsa nen jen povna, nbr i tvoena a realizovna; e je objektivnm vsledkem jist innosti. Ze stanoviska umlce je krsa nejprve kol, cl prce; splnn tohoto kolu vak nen subjektivn, nen jen v mysli, nbr objektivn, vcn urit a reln. Zkuenost estetickho vytven je zkuenost estetick objektivnosti. 2. Kad nezcela naivn poivatel si uvdomuje umleck dlo jako dlo umlcovo. Tm implicite klade produktivn prci umlce, jejm objektivnm vsledkem je krsa tohoto dla a lovka, kter ji produkoval. Tm je dno krse msto mimo mne, mimo m zait. Nebo ne j dvm umleckmu dlu krsu ze sebe, nbr umlec mu dal krsu a j ji jen nalzm. Kadm uznnm umlce jest krse piena nov objektivn skutenost, pekraujc zkuenost povn.39 Uznnm umlce postulujeme estetickou objektivitu. Tak u potet se klade poadavek estetick objektivity: poprv naivnm, a prv proto neodbytnm stanoviskem, e vci jsou objektivn krsn nebo nekrsn a e krsa je nco skutenho na nich; podruh prakticky nutnm lienm prav a zdnliv krsy prostednictvm vkusu; a

110

konen potet objektivnost umleck prce a umn vbec. Ten troj poadavek lze nyn pehldnouti.

Troj poadavek objektivismu v estetice 1. Pednost naivnho stanoviska je ta, e celkem odpovd bezprostedn estetick zkuenosti. Zde krsa vystupuje jako prost evidentn danost. Bezprostedn objektivn je dan pedmt a zrove vechno, co na nm nachzme, tedy i jeho krsa, vraz, smysl atd. Nco mimo mne existujcho, pro sebe jsoucho je ode mne zaito, pedmt zd se neodvisl od m libovle, nen jen nebo nepsob jen proto, e jej zavm, a neplat mi tak jen proto za krsn, e jej jakoto krsn zavm. To ve jsou vlastnosti, kter stav estetick pedmt do ady objektivnch danost."40 Ovem, z hlediska psychologie je tomu vlastn" jinak: domnl objekt sestv jenom z poitk, a ve ostatn je pouze jich kauzln nutnm nsledkem v subjektu. Ale ji fenomenologie me spe vystihnouti onen bezprostedn nlez; jenome krsn vc" naivnho stanoviska stv se u n intencionlnm" nebo idelnm objektem", - jeho popis se vak pibliuje co mon skutenmu zitku.41 Jak naivn, tak i fenomenologick stanovisko maj spolenou vhodu, e se zakldaj na pd bezprostednho zitku, e jej vystihuj, e ho nealteruj; ale zrove tak tu nevhodu, e zstvajce jenom na pd bezprostedn evidence nesta na problmy, je vznikaj, jakmile ji pekraujeme. 2. Takov problmy jsou pedevm praktick. V praktickm ivot nachzme msto evidence ve vcech krsy a zliby naprost dissens jednotlivc a konkurenci mnn. Zrove vak v praktickm svt krsa se stv nadosobn hodnotou, je ovem je ohroena sporem soud a relativismem vkusu. Zde je rozpor, a je prakticky nutno, aby byl een. Tu je zcela lhostejno, co se v subjektu vlastn" dje pi estetickm poitku; zle jen na tom, aby to, co se lb, byla prav" krsa, a aby tu tak byla pimen schopnost ji

111

sprvn a platn" posoudit. Ta schopnost je dobr vkus. Tm nabv krsa zcela jin objektivnosti; je objektivn, pokud je vypovdna sprvnmi a platnmi soudy dobrho vkusu; je subjektivn nebo zdnliv, je--li kladena neplatnmi soudy. Kad uznan dobr" i normativn" vkus etabluje i objektivn krsy. Ale kad normativn vkus je v nejlepm ppad kulturn konvenc sv doby. Tm vnik do estetick oblasti nov relativism, historick. 3. Tm vm nen pomr lovka ke krsnu vyerpn. Bezprostedn poitek krsy m sice evidentn jistotu, ale je individuln subjektivn. Z praktick poteby plynouc normovn a regulovn estetickch hodnot pekonv tento individualism, ale je dogmatick. - Zbv vak jet nco jinho: M-li estetick oblast nco svho, zcela zvltnho a specifickho, pak je tu tak msto pro specifick zjem, pro obzvltn zven zetel k estetickm faktm a koneckonc pro zvltn prci na nich. lovk krsu nejenom pov a hodnot, nbr tak uskuteuje a zskv, nebo zabv se j, usiluje o ni, dr se j atd. S rstem zjmu o njakou strnku skutenosti povstvaj nov a zvltn otzky a koly; kad zjem plod sv problmy. Tak je tomu i zde. Stane-li se krsa lovku pedmtem zvltn snahy, stv se zrove kolem anebo clem duchov prce, kter se k n vztahuje. Pro umlce je vcemn vdomm kolem, k jeho splnn je teba objektivn uskutenit jist pedmtn znaky umleckho dla. Z hlediska produktivity krsa je nco, co mus bti splnno objektivnmi determinacemi a momenty, a tedy nco objektivnho; prav byt krsy le zde v objektivnm uskutenn krsy. Estetika vskutku mnohokrt se pokouela postavit se na stanovisko produktivity. Proto si uinila problm umlec a jeho tvoen; a tm u minula hledanou cestu. Umlec je subjekt a tvoen je subjektivn proces, a nhled do nich nen nic jinho ne psychologie. Ve, co na produktivit je objektivn, je produkt sm. A ten zd se bt pstupen jen subjektivnmu povn a relativnmu vkusu. Jedin, co bezprostedn o krse vme, je n osobn poitek.

112

Ale existuje jet jeden specifick zjem o krsu, zsadn zamen ke krsnmu pedmtu. Je to teoretick zjem, jeho kol je ozetelniti si krsu objektu a zskat ji pro vdom v jej pedmtn uritosti. I pro nj je krsa objektivn, take s n nakld jako se skutenost schopnou objektivnch determinac. Tato teoretick recepce se vskutku proplt celm estetickm ivotem a do jeho zklad; to, e ji estetika dosud pehlela, je sice podivn, ale vysvtliteln tm, e estetika vdycky la spe cestami obecn filozofie ne svmi vlastnmi. Tedy v nsledujcm bude nejprve ukzn pomr tohoto objektivnho hlediska k estetick recepci vbec po vech jejch strnkch: k estetickmu dojmu, estetickmu soudu a estetick hodnot. Jakmile je zskno objektivn hledisko, je zaloena i estetick objektivita; ale cesta k n nevede u od umleckho tvoen - to je nm vskutku a pese ve pli vzdlen a neproniknuteln: nbr z estetick recepce, z naeho vlastnho zait krsy; a protoe zrove se jedn o diskusi otzek obecn estetiku zamstnvajcch, je nutno vychzeti i z dosavadnho vdn a tzn, nlez i problm vdeck estetiky vbec.

II. Estetick dojem Po strnce strukturln Na obraze vidm figury nebo krajinu, v n bezprostedn zavm nco vnitrnho, nladov vraz. Realiter" vak nen pede mnou ani krajina, ani nic vnitrnho, nbr pltno pokryt pigmenty; a konen z hlediska psychologie jsou mi dny vlastn" jenom poitky, zatmco ve ostatn, krajina" i vraz", je k nim pidno ze subjektu, asociovno ze zkuenosti a pilenno jako apercepn masa. Tm je v estetickm dojmu rozlien direktn" faktor poitkov, jen je podntem, a sekundrn" nebo asociativn" (reproduktivn,

113

aperceptivn) faktor, kter zahrnuje ve, co subjekt sm ze sebe k podntu pidruuje a s nm zav, a konen slastn nebo strastn city, pojc se k obma strnkm. Podle mtka, jak se nm lb nebo nelb to, na si pi njak vci vzpomeneme, pispv ta vzpomnka momentem lben nebo nelben k estetickmu dojmu vci."42 Rozum se, tyto vzpomnky mohou bt nesmrn rozmanit. Nebo due nen nepopsan list, na nj pad nov obraz, nbr je plna latentnch nlad a rezidu."43 Asociaci je tedy dluno brti ve smyslu kad libovoln reprodukce vznikl z popudu danho psychologickho aktu".44 Ale nic nen dosti osobnho a odlehlho, co by se nemohlo takto vynoiti pi nahodilm podntu. Jmenovit emociln estetick zait pekypuje zcela osobnmi vzpomnkami, ohlasy a fantaziemi.45 A tu se zrovna vnucuje otzka, zda ty vechny asociace jsou esteticky rovnocenn a souad, zda vechny stejn pat k vci". Jsou mezi nimi nkter, je ns odpoutvaj od danho pedmtu lben; poitek, kter nm zpsobuj, je u radost z neho jinho ne z toho, co je nm dno; jsou jin, kter nemaj vznamu pro nae estetick soudy,46 a konen takov, kter ns vbec vyvdj z estetickho chovn. Proto Klpe pokld za nutno vymeziti vlastn estetick asociace takto: asociativn faktor mus tvoit s direktnm jednotu, hrnnou pedstavu"; mus mt kontemplativn hodnotu a mus bt s direktnm faktorem v nutn a jednoznan souvislosti.47 Podobn Shaweross nalz, e asociace potud jsou nezbytn v estetickm zait, pokud jsou zaloeny na objektivn a nutn konexi vc", pokud maj reln protjek" a jsou pirozen a inherentn vzny k objektm".48 Laurila pit k estetick apercepci jen ty pedstavy, kter ns neodpoutvaj od toho, co je dno, nbr naopak stle ns k tomu pivracej; kter v danm le, jsou v nm obsaeny a splvaj s nm jakoto pedstavy jeho vznamu;49 a dle Allesche nleej k adekvtnmu estetickmu nazrn jen ty intence pipojen k danm jevm, kter v nich nalzaj splnn a jen pokud je nalzaj.50

114

Takovto lien nen jen teoretick. Bezpotukrt se skuten dje cosi jako revize estetickho zitku nebo kontrola, abychom podreli, co k vci pat, a vytdili, co od n odvd. Kdykoliv nkdo chce ci, co je a co obsahuje vc, kterou pov, vykonv vcemn tento vbr. To m dvoj vznam. Pedevm je patrno, e tm smuje k vci, e chce ci, co je na n krsnho a co k n skuten pat, e jde od dojmu k vlastnmu" estetickmu faktu. Za druh vak produkt tohoto vbru je nutn nco, co nebylo hotov dno, v prvotnm dojmu. Bezprostedn dojem je souvisl zitek, k jeho pirozen plnosti a celosti pat i faktory nyn vyluovan; tmto rozlennm dojmu je vak zruena i jeho pvodn it jednotnost. A pece to rozdlen nem jinho ele ne nalzt jednotu, je je vymezovna jako jednoznan souvislost" s direktnm faktorem, inherentn vztah" k objektu, splnn" ve smyslovch datech atd. Tyto nov motivy jsou vak rozhodujc. Pedstavy jsou uvedeny k direktnmu faktoru ve vztah vcn nutn; jednota, kterou s nm tvo, nezakld se u na kauzln souvislosti zitku, nbr na souvislosti relnho stavu vc"; msto pomru soubyt nastv pomr soupatinosti; na msto estetickho dojmu nastupuje estetick pedmt, to jest objektivn fundovan jednota vech moment, kter v danm estetickm ppad pat k vci". To vak neplat jen o asociacch, nbr i o direktnm faktoru. K zrakovmu estetickmu pedmtu nenle ve, co se nachz v zornm poli; i zde dje se vbr, jen je zen zetelem k vci". Konen direktn faktor me vbec schzet, jako ve psan poezii; ale i zde konstituujeme estetick pedmt, toti vcnou souvislost pedstav nebo nutnou konexi vc. Toto pojmn estetickho pedmtu je jedna z nejbnjch estetickch zkuenost. V samotnm povn se vytrhneme z pasivn recepce, z vnitrnho laisser aller", abychom se s pozornost obrtili k pedmtu sv zliby, abychom jej pevnji uchopili a podreli; a jet po uplynutm zitku se sousteujeme ve vnitnm sil podret nebo vyslovit nebo vbec pinst si k zetelnmu vdom to, co vlastn bylo pedmtem naeho dojmu a 115

trvalm obsahem poitku, jen netrv. Kad pokus o vystien a fixovn toho, co se nm lb, se pohybuje tmto smrem: e z mnostv toho, co je dno, hledme postaviti jednotu toho, co pat k vci.

Po strnce funkcionln; vctn Avak estetick dojem nelze si mysliti jako nco hotov danho ve vdom; zitek krsy vznik v dui, rod se; je psychickm djem a souhrou duevnch akt nebo funkc. U sm poitek nen jen obsahem vdom, nbr i zasaenm do reagujcho, innho organismu. Zitek krsy je ivotn dj, jako ve psychick, je proces, pohyb a rst, aspo dle funkcionln psychologie.51 Dle estetick dojem nen jen mozaika poitk a asociac, nbr proud cit a vzruch, emoc a innost. Bezpotukrt byl len jako zven a zeslen sama ivota. Krsa je innost", je podncuje v ns ivot ve vech formch a vzbuzuje libost rychlm uvdomnm tto obecn stimulace.52 Estetick dojmy jsou harmonick ivotn funkce", sm v sob spovajc cvik due".53 Estetika pr m sice co dlat s pedstavami, ale nezkoum jich objektivn povahu, nbr jich subjektivn strnku, jak cel vdom reaguje na tu pedstavu".54 Vskutku velk st estetiky byla tomu vnovna; a extrmn byl zdraznn aktivn moment estetickho poitku v teorii motorick npodoby, motorickch vzruch, sympatick reprodukce atd.55 Do tetice pak funkcionln nebo aktivn rz estetickho dojmu neplyne jen z jeho povechn citov nebo motoricky vzruujc povahy; jsou funkce, je slou samotn estetick recepci. Tak G. M. Stratton ukazuje, e u k estetickmu vnmn jednoduchch prostorovch forem je teba, aby k poitkm pistoupil dal centrln proces, v nm nalz pohyby pozornosti a obraznosti, aktivitu chpn a sympatie a proud orgnovch poitk"; vbec estetick dojem nen nm dn hotov a pipraven smyslnm objektem, nbr je duchovm vtvorem".56 Estetick objekt vznik teprve syntzou,

116

kter zajist nespad zcela vjedno se smyslnou recepc, i kdy tuto pedpokld."57 Mus bt nutn pijat nov druh zait, jeho obsahem je uvdomn tvarov jednoty, tj. organizujc syntza."58 Tato syntetick innost je tet funkcionln moment estetick recepce. Tm vak vznik otzka, k emu se vlastn poj estetick libost: zda k innostem nebo obsahm vdom, zda k funkcm samotnm nebo k pedmtm, k nim se funkce vztahuj; zda tedy estetick radost je radost ze zait vnitn aktivity, nebo zda se vztahuje k pedstavm, k jevm ist kontemplativn pijmanm. Zde vldne naprost rozpor mnn. Klpe soud, e estetick libost se vztahuje na obsah pedstavovan podle jeho pouh povahy", na rozdl od cit smyslovch, je nejsou zvisl na tom, jak se nm popud jev, nbr na zpsobu jeho zasazen do organismu.59 Rovn dle Witaska estetick chovn je konkrtn stav vdom, dan obsahovm citem pedstavovm,60 kdeto funkn city (Aktgefhle) jsou mimoestetick; estetick cit tkv na jevu, jev je esteticky podstatn".61 Dle Ebbinghause cit krsy je pedstavov cit", ist radost z pouhho jevu".62 Dle Utitze jdrem estetickho chovn je citov uchopen hodnotnho svta pedstav",63 kdeto funkn city, je maj pedmtem zait jako takov, jako slast ze vzruen, radost z duchov innosti, z duevn plnosti zitku, z vlastnho ivotnho stupovn, jsou mimoestetick. Zcela naopak jin l estetick cit jako vlun funkn. Dle Lippse cit krsy je cit pozitivn ivotn funkce, kterou zavm v kontemplaci objektu";64 zklad citu krsy je nestsnn vyit", poitek sebe sama".65 Podle Groose je estetick poitek rozko ze vnitrn hry, z nesmrnho pohybu due".66 Krsn, prav Dring, je to, co zpsobuje libost jedin vybavenm duevnch funkc, piem funkce nejev se jako innost, nbr jako vzruch."67 Vechny lidsk funkce a innosti," dle Mllera-Freienfeise, mohou bt pedmtem estetickho povn, pokud neslou zevnmu elu."68 Kad estetick libost je biologick hodnota, jeto dovoluje usuzovati na adekvtn ivotn innost."69 Estetinost 117

dojmu," mn Stein, zle v tom, e nae vnitrn innost, vzruena ve sv cel plnosti a budc vysokou slast, vstupuje do vdom."70 Konen dle Dessoira v estetickm poitku raduje se due z prbhu svch proces."71 Ob ty protivn teorie spovaj, jak se zd, na bezpench faktech: 1. V estetickm zait je vdom vskutku zameno k pedstav, k nazranmu pedmtu. 2. Nemn skuten vak je, e lben roste se stupnm funkcionln asti nitra. Rozpor tedy vznik teprve v interpretaci tch fakt.72 Nicmn cel tato protiva je do jist mry uml. Funkcionln ast nitra nen beze vztahu k nazranmu pedmtu. Pedevm jsou innosti, kter smuj pmo k pedstav a slou jejmu uchopen: je to pozornost, chpn, koncentrace a syntetick kony" due; je to sebeobrcen k pedmtu. To jsou vskutku estetick funkce. Proti tomu jsou vzruchy, kter od uchopen pedstavy vychzej: to jsou city j vzbuzen a impulsy z n vyzaujc, tedy emoce, nlady a voln akty; tyto funkce mohou vdom ovldnout, vybjet se motoricky a konen odvdt od dan pedstavy k jinm pedmtm, kter le v jejich smru. V estetickm poitku je to tak, jako by se inn pohyb k pedmtu na nm lmal, proudil povn zpt na j a tm dostal ivj a vdomj rz."73 Ale existuje jet nvrat tohoto pohybu k pedmtu, z nho vychz. Ve vpovdi to je krsn" pokrauje citov reakce a vybj se v n; je to projev, prodlouen a tak u zakonen vzruchu, jen proud od pedmtu. Ale zrove je to jakoby nvrat k pedstav; vpovd tou je mnn" vzruujc pedmt, zetel a intence vypovdajcho vdom se obrac k pedstav. Stejn je tomu, vypovdme-li, nebo vbec uvdomujeme-li si: to je nladov, monumentln atd. To ve vztahujeme k dan pedstav. Jsou tedy vzruchy, kter sice proud od pedstavy, ale jsou k n reflektovny nebo vdomm obrceny; jsou vztaeny k svmu jednotnmu zdroji nebo predikovny o pedmtu lben; mn" jej, oznauj jej, charakterizuj jej jako inn pedmt a takkajc rozvinuj jej v jeho funkcionln plnosti a uritosti. To dje se vak zejm na zklad 118

obratu vdom ke vzruujc pedstav nebo obzvltnho zen k pedmtu; a tento speciln obrat nebo zetel nastv tehdy, kdy o pedmtu lben vypovdme, kdy si z nho skldme poet, kdy si jej ozetelujeme, pivdme k jasnmu vdom a zkrtka fixujeme prv jakoto pedmt zaitho vzruen. Podle toho vzruchy zait v estetickm dojmu se mohou jednak od dan pedstavy odpoutvat, vyznt nebo pejt v jin; tm ns pevdj z estetickho dojmu v dal bh zait a vetkvaj estetick okamik v souvislost osobnho ivota. Za druh vak mohou bt zvltnm smrem vdom vztaeny k dan pedstav tak, e se stvaj jej kvalitativn charakteristikou; tm jsou vyaty z on subjektivn souvislosti a reprezentuj pro ns funkcionln strnku pedmtu sama. Avak skutenost, e vude a neustle pisuzujeme pedmtm sv zliby ivotn funkce, kter jsou vlastn v ns a jen v naem ivm nitru, je znmm a iroce rozpedenm tmatem teorie vctn. Zkladn a ostatn nesporn fakt je, e v estetickch dojmech lze vykzati nlady, snahy a afekty, chtn a city tiscer. Problm vak je, jak k tomu pichzme, e tyto zcela subjektivn vzruchy imputujeme danm pedmtm jako jejich vlastnosti. Nebo ijeme sv city, znme jenom sv snahy, ale podkldme je vcem, kter je vyvolaly. Jen my jsme smutni, ale mluvme o smutnch bsnch, znme jen svou hybnost, ale mluvme o dynamice architektury; zd se nm, e linie se vztyuje nebo napn, e se j projevuje pohyb, sla a tendence, zvltn jej ivost a innost;74 ale pitom je to nae tendence a sla, nae innost a ivost, kterou zavme pi vnmn linie. Tedy v estetick apercepci oivujeme a oduevujeme linii svm ivotem, svm nitrem; zavme ji jako oivenou a fungujc, ale pitom je to nae fungovn, kter zavme, je to nae vlastn inn a ctc j. A tak je tomu pi vem estetickm vnmn a povn: vude zde zavm bezprostedn sv city jako vraz pedmtu a projev jeho ivota; zavm sv j" v objektu, promtm se do vci, sjednocuji a ztotouji se s n, stvm se j po dobu sv kontemplace.75 Podstatn 119

jsou tyto body: Vctn je bezprostedn zitek; je to zvltn, samostatn psychick fakt;76 je to zait celho j v pedmtu, sebezait, pln sjednocen j" a objektu.77 Proti teorii vctn by bylo mono uvsti mnoho pojmovch i vcnch nmitek.78 Z naeho stanoviska pad na vhu tolik: 1. Z hlediska ist psychologickho neme bt ei o objektech", do kterch se promtme". Zitek krsy je pro psychologii proces utkan vhradn z faktor psychologickch. Tedy ani objekty" nejsou, konsciencionln vzato, nco nepsychickho, nbr jsou to poitky, pedstavy, syntzy (Gestaltqualitten) atd. Jist pak nem smyslu ci, e vciuji" nebo promtm" sv j, svj vnitrn ivot do svch vlastnch poitk, pedstav atd.; e propjuji" svj psychick ivot svm vlastnm psychickm obsahm. Psychologie me jenom nalzt, e v estetickm dojmu existuje jist spojen mezi poitky a city (podobnostn asociace" dle P. Sterna79), nebo radji jist splvn vzruch s poitky a pedstavami, jak tomu chce Wundt.80 2. Popis bezprostednho estetickho vdom by ukzal, e pomr j" k objektu" me bt velice rzn,81 ale e nikdy to nen pomr skutenho splynut. Nebo vdy zstv ve vdom nco evidentn a naprosto odlinho od pedmtu: tak pedevm poitek sm, libost sama; estetick libost nen zaita v pedmtu, nbr nepochybn v j".82 Tedy j" a pedmt" jsou normln nesluitelny; co je j", to neme bt pedm, nebo vdom nedovede arovat. Splynut j" a objektu" zn jako romantick touha po nekonenm rozen nitra;83 stti se lini, rytmem, zvukem, vtrem, sklou",84 to je ozvna kulturn touhy stti se prodou. 3. Zd se konen, e termn vctn" se vztahuje ble na fakta velmi rzn povahy. Pedn je to zvltn neuritost a subjektivnost estetickho poitku; proti teoretickmu interesu, jen oste oddluje pedmty od subjektivnch proces, je pro estetick povn vznan prv nelien toho, co je objektivn a subjektivn; zrove vechen tlak nitra je zruen, poivatel se ponouje do toho, co je 120

dno, a v tom smyslu se osvobozuje od sebe sama.85 Za druh je to zcela urit, velmi ast cit, e pedmt poitku m ke mn zvltn vztah: e bse nebo hudba vyslovuje m city, e v romnu nebo dramatu nalzm svj vlastn, osobn ivot. Za tet vak je to fakt, e vpovd nebo reflex pisuzujeme pedmtu sv zait vzruchy a emoce jako k nmu pslun a jej speciln vyznaujc. Je to zkrtka akt, kterm poznvme dan pedmt jako esteticky uritm zpsobem inn. Tento tet typ je nejastj. Vctn" spov tu podstatn na soudu. Tomu nasvduje vce okolnost: a) Skuten cit je stav subjektu, kdeto vctn cit je vlastnost objektu. Nkdy nezakoum svj bezprostedn cit jako vlastnost svho j; pipisuji-li si vlastnost melancholie, veselosti atd., je to u souzen o sob samotnm. V estetickm zait je mi cit nepochybn dn zprvu jako stav mho nitra; jak k tomu pijdeme, e vctnm" z nho inme vlastnost nebo predikt objektu? Beze v pochyby dje se to aktem predikace, skutkem pisouzen, soudem; nebo zat cit jako vlastnost neho odporuje povaze citu. Odtud se otvr nov vhled na jednu spornou otzku psychologick estetiky. Podle Witaska vctn city jsou pedstaven, nikoliv aktuln: neplat pro n zkony cit, nbr zkony pedstav.86 Tedy mechanism vctn je mechanismus pedstav. Tento nhled byl odmtnut tm, e pedstaven city vbec neexistuj; nebo cit si nemohu pedstaviti, nbr jen v sob oiviti k nov aktualit. 87Podle Hartmanna dle vctn city jsou zdnliv (Scheingefhle): reln city jsou reeln neodluitelny od relnho subjektu, kter je nese a ct; nemohou tedy bt promtnuty do estetickho zdaje, nebo jinak by musely s sebou penst reln subjekt do estetickho zdaje".88 - Z naeho stanoviska pedstaven" nebo zdnliv" city jsou pisouzen city; tm, e se stanou vlastnostmi, nabvaj lohy pedstav, vystupuj zcela jako pedstavy, je pro ns charakterizuj estetick pedmt. Aktuln" cit je cit jakoto stav nitra; cit jako vlastnost" nen pedstaven cit, nbr spe cit v roli pedstavy: nakldme s nm jako s pedstavou, uvme ho k vystien a vyznaen pedmtu atd. Tato 121

transformace citu vak nen mona vctnm", je je opt jen subjektivn cit, nbr zcela jinm aktem: pisouzenm. b) Kdyby vctn" zleelo v bezprostednm a aktulnm sjednocen subjektu a pedmtu, jak bychom pili k tomu, e pipisujeme objektu city a snahy trvale, i po uplynut tto jednoty? Pro netrv oduevnn" jen bhem poitku, pro teba povaujeme smutnou melodii za trvale a identicky smutnou? Je-li oduevnn" zvltn cit, muselo by se stvat minulost jako kad cit. Jedin v ns vak dv libovolnm obsahm nepromnn (logick) trvn, a to je souzen; nic pro ns identicky netrv ne to, co je kladeno soudem. Tedy zkladem vctn je soud. c) Dessoir a Marty upozoruj, e tzv. vctn se dje namnoze teprve vpovd o pedmtu.89 Klpe nalz, e vctn dostavuje se teprve po delm trvn dojmu (pr a po 5 sekundch),90 co celkem potvrzuje i Emma v. Ritokov a Dessoir.91 Jsou-li tyto nlezy sprvn, svd o tom, e vctn" je nco, co k prvotnmu estetickmu dojmu teprve pistupuje: cosi jako druh jednn; je tedy zcela mono, e vctn" je druhotn obrcen vdom k vzruujcmu pedmtu, protkan souzenm, ili e vctn je reflexe dojmu na pedmt. hrnem vctn" je bu jmno pro rzn bezprostedn zitky, ale jmno mlo astn; nebo, ve vtin ppad, neznamen nic jinho ne pisouzen zaitch vzruch a cit vzruujcmu pedmtu, piazen psychickch obsah jich objektivnm podkladm ili, jednm slovem, funkcionln popis estetickho pedmtu. Toto pisuzovn dje se jednak v samotnm povn, kdy se koncentrujeme na pedmt; jednak po nm, kdy o pedmtu vypovdme a tm jej penme do sfry soud. Jeliko toto pisouzen konme zcela naivn, je povaovno za bezprostedn a prvotn zait pedmtu. Teprve ve vym vyvinut vystupuje teoretick rz tohoto souzen: je to tehdy, kdy si chceme pivsti k adekvtnmu vdom estetick pedmt v jeho funkcionln plnosti a charakteristice. Naivn predikujeme tehdy, kdy pedmtu jako celku pisuzujeme uritou vzruivou vlastnost 122

t. . en bloc; ale naivn stanovisko nevyhnuteln opoutme, jakmile diferencujeme funkcionln popis podle skutenho rozlenn pedmtu. Zde u nesta okamit reflexe, nbr postupn mylenkov prce, jej kol je vestrann uren, ozetelnn a fixace esteticky innho pedmtu.

Estetick dojem a estetick objekt Estetick pedmt, v protiv k estetickmu dojmu, je jednota k sob vztaench poitk a pedstav; a jeliko i urit emociln momenty estetickho zitku nabvaj aktem pisouzen charakteru vlastnost, a tedy role pedstav, je estetick pedmt objektivn zaloen souvislost dat smyslovch, pedstav, cit, vzruch atd. Estetick dojem sm je subjektivn a pinn, kontinuitn a sukcesvn souvislost tchto moment, jeho jednota je jednota neruenho, nestsnnho procesu. Proti tomu souvislost estetickho pedmtu je vcn, zaloen na relnch vztazch, na skutkov povaze vci, simultnn a identick; je produktem vztahovn a souzen. Toto zpedmtnn je ptomno u v procesu estetickho dojmu aspo jako tendence, jako akt pozornosti, jako spontnn soud o vci; uvdomujeme si: to je drama rlivosti, smutn melodie, monumentln architektura. Ale od takovho nejjednoduho pedmtnho uren, t. . jen pojmenovn je nesmrn dlouh cesta k vymu a obsanjmu zpedmtnn. Teoretick dokonalost tohoto urovn roste s mnostvm vztahovanch element, s rozlennm a uritost vztah atd.; z jednoduchho aktu objektivace se vyvj souvisl vdom innost, skuten zpracovn estetickho pedmtu. Tak je tomu u pi popisu estetickho pedmtu. Naivn se zd, e popsat nco je ci prost, co tu je. Ale jde-li nkomu o to, popsat vc pln a adekvtn v jejm celm obsahu a jednotnm svrzu, shled hnedle, e mu to, co chce popsat, nen prost a hotov dno, e to jet nem, nbr teprve hled. Skuten

123

popis je hledn a objevovn, heuristick innost, cesta od neuritosti k jasnosti, od nerozlennho kontinua k rozlennmu celku. Estetick pedmt nen dn, je problmem popisu. Jedn se ovem vlun o estetick popis, kter pihl ist jen k estetickm faktorm a inkm objektu. Takovto popis nen ne konstituce estetickho pedmtu; jeho kolem je objeviti, co ze itho mnostv dat pat k vci, co pedmtu nle, co jej charakterizuje po jeho strnce strukturln i funkcionln. V povaze ist teoretick deskripce vak le postulty, je pekrauj ve, co je dosud eeno. 1. Prvn poadavek rozvj Dessoir. Pi popsn umleckch dl, prav, vybrme podstatn a vytiujeme nepodstatn. Pitom nezle na tom, vypotat sti, nbr spe ukzat souvislost, tj. simultnnost vzjemn se podmiujcch innost v organismu umleckho dla. I nejnejnepatrnj jednotlivost nen pojata pro sebe, nbr uvnit on souvislosti. Tento teoretick popis je pirozen konec receptivnho pochodu; jednak je dokonnm ist kontemplativnho porozumn, jednak osvobozenm od dojmu pedmtu, v kadm ppad vak zvrem recepce tm, e pimykaje se k prbhu apercepce, pozved to, co bylo nzorn zaito, prostedkem ei k nejjasnjmu vdom. Ale tu je prv problm: co m spolenho slovn vyjden pedmt popisu a nzorn pedmt vnmn? V em me bt zaloena shoda popisu a popsanho obrazu? Vc samu, obraz sm nememe penst identicky do slov; zato vak zkonnost, kter v nm je, me bt pojmov vyjdena. Shoda popisu a obrazu je mona jen tm, e se v nich podv t zkonitost v rznch formch; nen tu identita vci, nbr identita zkonitosti, tj. stejnost spojovacch hodnot (Gleichheit der Knpfungswerte), kter se jednou vyerpvaj v optickch pedstavch, jednou ve slovnch souvislostech popisu. Jist souvislost nese vechny nzorn sousti obrazu; bez tto souvislosti by byly barvy a formy esteticky lhostejn a zrove vypoten ve slovech nesmysln. Vskutku to, co je nzorn, neme bt bezevztan pijato do ei; proti tomu vztahy mohou bt 124

zjitny, ve slovech vyjdeny a ve svm vznamu ocenny, jeliko mylen a e jsou samy stlm vztahovnm.92 Tedy clevdom popis nutn postuluje a pedpokld uzkonnost svho objektu, jakoto to, eho me svmi prostedky opravdu a pln doshnout. Penesen estetickho pedmtu do sfry soud je zrove jeho peloenm do ei vztah. Tm pekrauje estetick popis nevyhnuteln bezprostedn estetickou danost. 2. Pirozenm clem popisu je takov vystien vci, aby po vech strnkch byla odliena ode vech jinch vc, aby byla vyzdviena ve sv samostatnosti z masy toho, co existuje. Kad popis je individuace a srovnvn. Odliovn popisovanho pedmtu od jinch je vlastn heuristick princip popisu. Ale tento vztah k jinm vcem je rozhodnm pekroenm bezprostedn danosti. Tedy druh velik postult v popisu je samostatnost a srovnatelnost estetickho pedmtu. Popisem je penesen estetick pedmt do oblasti zevnch, mezipedmtnch relac; popisem jsou vztaeny k sob estetick pedmty a zizovna v nich zvltn souvisl oblast. Samostatn oblast estetickch pedmt je tedy pedpokladem a zrove stlm kladem a vtkem teoretickho popisu. V tom dvojm smru pekrauje popis nejen to, co je dno v poitku, nbr i to, co se obecn zve popis", a stv se samostatnm zpracovnm estetickch fakt.93 Ale toto jeho vy vyvinut nen nic jinho neli pokraovn jednoduchho aktu vdom, kterm se zsadn obracme k esteticky povanmu pedmtu. Vdy tu jde o estetick objekt v protiv k pouhmu dojmu krsy. Ale tato objektivita nen dna; je prv clem pozornosti, souzen, zpracovn, je hledna a nem tedy evidence bezprostednho nlezu. Proto vystupuje tu, zcela v protiv k bezprostednmu zitku, jaksi nejistota a svzelnost; kad nov soud je jakoby krok do nejistoty; s tm pak rostou i neshody a omyly. Vskutku ve vcech krsy neplat jen dissens subjektivnho lben, nbr i dissens popisu; nap. kad popis jednoho umleckho dla dopadne jinak.94 Vznik tedy otzka: Je vbec mon objektivn

125

popis estetickho pedmtu? Je mono o krse objektivn souditi? Tm ukld se zkladn problm estetickho soudu.

III. Estetick soud Subjektivnost estetickho soudu Zkladn estetick soud je ten, kter prost vypovd, e nco je nebo nen krsn. Ale stejn jako t vc se me lbit i nelbit, me j bt krsa v soudech pitna i uprna; oboje soudy jsou proneny se stejnm pesvdenm a prvem; tedy estetick soud nen obecn platn, jeho platnost je pouze subjektivn a individuln. Hnedle prvn slova Kantovy Analytiky estetick soudnosti prav: Abychom liili, je-li nco krsn nebo ne, nevztahujeme pedstavu rozumu na objekt za elem poznn, nbr obraznost na subjekt a jeho cit libosti nebo nelibosti. Soud vkusu nen tedy soud poznvac, tud logick, nbr estetick, m se rozum takov, jeho urovac zklad neme bt jin ne subjektivn"95 A tot opakuje jinmi slovy kantovec Kulke: Rozumov soud vztahuje svou vpov vdy na zevn pedmt, citov soud vak jen tak vypad, jako by se jeho vpov vztahovala na zevn pedmt. Citov soud je veskrze individuln, a proto platn jen pro dotyn individuum." Stejn je tomu se soudy estetickmi; proto soudy vkusu nejsou schopny korektury, jich opak ned se dokzati, vypovdaj neodvolateln fakt", toti fakticky zakuen cit.96 Nesoudme o vci, nbr o dojmu, jej vc na ns dl."97 V tomto kantovskm stanovisku je obsaeno dvoje tvrzen: 1. e estetick soud vypovd o subjektu, ale nikoliv o objektu; tedy nen mono dn poznn estetickch objekt; 2. e estetick soud je citov a e citov soudy nejsou poznvac; tedy nen obecn platnch estetickch soud. Tm zd se pedem vyloueno vechno objektivn souzen o krse; ale zrove pozved se odpor proti obojmu tvrzen.

126

1. Je vskutku pravda, e estetick soud se nevztahuje na pedmt? M estetick soud se svm nrokem na platnost objektivn obsah, nebo mluv jen o subjektu a vyjaduje pouze reflexi subjektu o jeho vlastnm stavu? I kdy tu neme bti objektivnho principu: mus tm bti popen kad vztah soudu na pedmt, jakoto na estetick obsah?"98 Takov vztah se poprat ned; nebo soudem to je krsn" je vskutku posuzovn pedmt, a nikoliv stav subjektu. Podle Herbarta kdo esteticky soud, je zamstnn svm pedmtem, nikoliv sm sebou". Pro Herbarta ovem estetick soudy nejsou obecn, nbr singulrn; ale dokonal pedstaven stejnho pomru nese s sebou vdy stejn soud, v kadm ase a za vech okolnost".99 Tedy estetick soud nen sice obecn co do kvantity, ale je obecn co do platnosti. Krsno je nejen ctno, nbr i vdno. Meme ci, kter spojen tn, barev atd. jsou pro ns zdrojem libosti."100 m vak dokzati platnost takovho estetickho soudu? Jednotliv estetick soud (dle Heimsoetha), jednotliv obsah ned se ve sv platnosti vbec racionln dokzati: to mus bt logickou vstrahou pro vechny estetiky a badatele o umn. Ale pedpoklad estetickho pedmtu zstv a s nm nrok, v poznvac prac a reflex skuten proniknout v tento pedmt. Pro estetiku, kter buduje na pedpokladu nadindividuln platnosti, existuj a musej existovati uren estetickho objektu."101 Ale m zaloiti prv tento pedpoklad nadindividuln platnosti? 2. Druh otzka je: je-li estetick soud jen" citov, je tm vskutku vylouena veker poznvac hodnota? Pro toto jen"? te se Walaschek; cit mluv pece v jednoduchch ppadech daleko jistji a nen ve sv funkci tak snadno sesaditeln jako rozum. Jemnost lidskho citu stoj ve, je vydatnj a bli pravd ne ost rozumu."102 Jen pr je nutno liit, vyslovuje-li se citovm soudem pouze okamit stav subjektu, jen st subjektu, snad zcela nesmrodatn a anormln", nebo cel subjektivita, cel j. Zklad objektivnho estetickho soudu jsou estetick city celho subjektu".103 Je sice pravda, e takov soud, zaloen na celm j, m pro mne vy a trvalej platnost; ale z toho neplyne jeho 127

platnost pro jin subjekty. Subjekty nejsou si rovny. Hlavn otzka se obrac po objektu: jsou citov soudy poznvac vzhledem k objektu? Dle pan Landmann-Kalischerov jsou. Cit, prav, je pokldn za ryze subjektivn element vdom; ale nejsou rovn poitky subjektivn? Jsou-li vci souhrn poitk a jsou-li poitky konstantn vztahy objekt k naim smyslovm orgnm, pro nepojmout konstantn vztah objektu k naemu citu tak jako vlastnost toho objektu? Nen snad noetick lien mezi poitky a city stejn neudriteln jako lien mezi prvotnmi a druhotnmi kvalitami? Pro mla by platit ervenost za vlastnost vci, krsa ale nikoliv? Nelze nic dokzati proti tomu, e estetick cit dostavuje se s tout bezprostednost, jistotou a konstanc jako vnmn kterhokoliv jinho orgnu."104 Odtud teze, e estetick soud rovn se co do sv objektivn platnosti soudu smyslovmu" a e krsu jest v tomt smyslu povaovati za vlastnost vc jako smyslov kvality".105 Ve vem tom jde koneckonc o zachrnn objektivn platnosti estetickho soudu. Abychom vbec mohli mluviti o krse, aby byla mon vda o krse, je nutno, aby krsa byla pedmtem platnch a sprvnch estetickch soud. A to ovem nen mono pi pedpokladech subjektivismu, jimi ve je sveno vkusu a individulnmu it a ctn jednotlivc, zcela v protiv k veker prav vdeck metodice, kter se vynasnauje vdy a vude pekonati a vylouiti subjektivitu individua".106 Jedn se tedy o dkaz, e obecn platn, sprvn nebo pravdiv soudy jsou mon.

Nadindividuln platnost estetickho soudu Nen mono se prost odvolat na skutenou obecnou platnost estetickch soud; proti tomu pli drazn mluv zkuenost i historie: jednak rozpory, netolerance a zmatek aktulnho ivota, jednak dogmatinost a pomjivost kritickch verdikt minulosti. Sta pehldnouti historii kritiky umn v devatenctm stolet, ivot Delacroixe, Courbeta, impresionist atd., tyto ppady jsou

128

vce ne vn. Nadindividuln platnost estetickch soud neme tedy bt prost ukzna; zato dkazy pro ni jsou jin a hned nkoliker. 1. Pedevm lze ukzati, e platnost estetickch soud je omezen. Tak u podle Schleiermachera je krsa sice identick (lze tedy o n platn soudit), ale jen v jistm okruhu lid, spov na nrodn diferenci".107 Podle Mllera-Freienfelse estetick soudy nejsou ani absolutn, ani univerzln, nbr generln, tj. platn pro mnoho individu, pro genus";108 jsou jist typy lid, i mohou bt estetick soudy platny uvnit takovho typu. Rovn podle Maxe Deriho nen obecn platnch estetickch soud; jsou jen skupinov soudy, kter maj platnost pouze pro individua relativn stejn vlohy a stejn zkuenosti". Nebo lze msto biologickho pojmu rodu" nebo psychologickho typu" dosadit sociologick pojem spolenosti; estetick soudy se pak stvaj (nap. u Lala) socilnmi sankcemi, je jsou imperativn platny pro uritou spoleenskou organizaci;109 Jsou to kolektivn a zvazn, normativn soudy, potud obecn, pokud jsou sociln fundovan. V nich pak nezbv ne liiti ty, kter jsou dobe organizovan, stl a rezistentn, a kter proto nazvme pravdivmi; a ty, kter se slu nazvati iluzornmi nebo klamnmi, jeliko jsou promnlivj, mn solidn organizovan a uloen v prosted mn uritm nebo nestlejm".110 Nebo konen jsou estetick soudy potud obecn, pokud se udrely bhem asu: Tak estetick pravda se osvduje, jako vdeck, v boji dob."111 Tm vm je vak spe vysvtlovna faktick neshoda estetickch soud ne zakldna jich teoretick cena. Existuj pece dogmata, pedsudky i omyly, kter sdl rod, typ, skupina, spolenost nebo doba: teoretick platnost zajist z tto vci vcemn rozshl platnosti neplyne. 2. Zcela jin je tato vaha: Estetick soudy se ovem rozchzej; ale jsou tyto soudy vechny a veskrze estetick! Tak dle Corwegha rznosti estetickch soud spovaj na mimoestetickch faktorech, je je nutno pemoci, abychom uchopili to, co je vskutku estetick. 129

Nevdom pesvden, e by soud (pi vylouen vech mimoestetickch faktor) musel bt u vech stejn, tvo zklad vdy o umn."112 Podle Ohmanna vude tam, kde umleck dlo je posuzovno nikoliv ist po sv estetick strnce, nbr podle morlnch tendenc, ltkovho vznamu a intelektuln pojatch mtek, tam je to individuln rzn a zsti vbec neestetick pedmt, jej pan A nebo B nebo X v tomt dle mn a hodnot." Je to veskrze logick pedpoklad, e to, co je umleckmu dlu jakoto umleckmu podstatn, zjevuje se v ist estetickm nazrn kadmu jedinci jednoznan s imanentn nutnost; nebo to je zkon pedmtu sama, jeho poadavek je tm uznn." Odtud nejvy zkon a posledn norma v kritiky: Chovej se k umleckmu dlu ist esteticky!"113 Podle Meumanna estetick soud nen tak libovoln, jak se obyejn za to m; nebo rznost soudu se vysvtluje tm, e jednotliv lid v rznch ppadech posuzuj vskutku nco jinho, jednou spe formu, jindy spe obsah atd. Musme ale mti za to, e vude tam, kde vce lid esteticky soud za stejnch podmnek, jejich soudy se budou tak shodovati."114 Konen dle Schuberta-Solderna je obecnost estetickho soudu vyvoditelna z neinteresovanosti estetick zliby. Nebo tm, e kad el kontemplace, kad osobn vhoda, kter vyzr z pedmtu pozorovn, se jev vylouena, stavm se na stanovisko, kter nen jenom schopno bt mm, nbr me bt stanoviskem kohokoliv, pedpokldajc, e i on se spokoj pouhou kontemplac. Za stejnch vnitnch podmnek je soud o krse obecn platn."115 Podle vech tchto nzor byl by obecn platn ten ze spornch estetickch soud, kter by byl vskutku neinteresovan, ist estetick; jedin kritrium platnosti estetickho soudu je istota estetickho chovn, z nho soud vychz. Ale m mohu kontrolovati istotu nazrn jinch subjekt? Mm prost prvo upti ji tm, jich soud se neshoduje s mm pedpokldan istm estetickm soudem? Myslm, e nikoliv; jsou-li subjekty rzn, mohou bt i jejich istoty specificky rzn; je mono, e to, co se mn nelb, je jinmu pedmtem ryz zliby, a tedy i istho a 130

oprvnnho souzen. Ale nejv kultivovan menin", mysl Max Deri, zstv dovoleno odmtnout i tyto hodnotn soudy vysloven z oprvnnho hlediska, tm, e odmt celho lovka ... Nekme u pi takto individuln oprvnnch soudech, se ktermi nejsme srozumni, e dotyn lovk niemu nerozum, nbr e je prv sm mncenn."116 Avak ani sebekultivovanj menina, trvm, nem co rozhodovat o cen a necen lid. Co kdo soud, je jeho vc; je-li jeho radost ist a velik, nikomu nezstv dovoleno" zneceovati ji. Dav, publikum me bt mncenn, nebo nem nitra; ale co si nkdo pro svj nejvlastnj ivot nael a posoudil jako krsn, to jsou nedotknuteln a ist soudy, a nikdo nen povoln miti je svm istm souzenm. 3. Ale, prav dle Ohmann, jsou rozdly i v soudech esteticky istch. Je teba ohromn sloitosti funkc, aby byl estetick pedmt zait; tu pak vyskytaj se rznosti co do schopnosti vnmn, pamti, reproduktivn fantazie, pozornosti, vlohy a cviku. Proto estetick pedmt neuskuteuje se vdy ve vdom s vestrannost a innou silou, kterou zamlel umlec. Odtud rznosti soud.117 Podobn dle Evertha rznc se estetick soudy jsou jenom vybrny z bohatosti umleckho dla; neodporuj si, nbr jsou pojmov po sob, vedle sebe a nad sebou.118 Tak by bylo mono rznc se soudy slouiti ve sloitj vystien estetickho pedmtu po jeho vce strnkch a dissens byl by jen zdnliv. Nicmn jsou-li o tomt pedmtu vypovdny elementrn soudy to je krsn" a to nen krsn", je st mono slouiti je bez vnitnho rozporu v jedno komplexn uren pedmtu. Ve vech tch pokusech jde o zachrnn obecn platnosti estetickho soudu aspo v jistm omezen. Bu je tato platnost co do rozsahu ohraniena, nebo je vzna na subjektivn kritrium identity posuzovanho obsahu. Ale vechna tato omezen naprosto kontrastuj s bezprostedn jistotou a neomezenost, se kterou je estetick soud vypovdn; tu maj na mysli ti, kdo pisuzuj estetickmu soudu platnost normativn. 131

Normativnost estetickho soudu I toto stanovisko jest uvsti na Kanta: Nejprve musme se pln pesvditi o tom: e soudem vkusu imputujeme zalben na pedmtu kadmu... a e tento nrok na obecnou platnost tak podstatn nle k soudu, kterm nco prohlaujeme za krsn, e kdybychom na ni pitom nemysleli, nikdo nepiel by na to, uti toho vrazu, nbr e by vechno, co se bez pojmu lb, bylo potno k pjemnu, vzhledem k nmu nechvme kadho mti svou hlavu ... Zda je njak oblek, dm nebo kvt krsn, o tom ned si nikdo vy-mluviti svj soud dvody a zsadami. Kad chce podrobit objekt svm vlastnm om, jako by jeho lben zviselo od it, a pece, jmenuje-li pak pedmt krsnm, v, e m pro sebe obecn hlas, a zved nrok na souhlas kadho. Zde tedy je vidti, e v soudu vkusu nen postulovno nic ne takov obecn hlas,... a tm i monost estetickho soudu, kter by zrove mohl bti povaovn za platn pro kadho. Soud vkusu sm nepostuluje souhlas kadho (nebo to me init jen logicky obecn soud, ponvad me uvst dvody); imputuje jen kadmu tento souhlas jakoto ppad pravidla, vzhledem k nmu neoekv potvrzen od pojm, nbr od souhlasu jinch. Ten obecn hlas je tedy jen idea."119 Podle Windelbanda pak mme liiti soudy a posudky: k tmto nle i estetick soud. V posudku je pipisovn pedmtu posuzovac predikt, kterm nen poznn pedmtu njak rozeno, nbr jen vyjden cit souhlasu nebo nesouhlasu, se kterm se stav posuzujc vdom k pedstavovanmu pedmtu. Je tedy jasno, e posouzen nepispv u k nhledu do podstaty posuzovanho pedmtu; tento je pedpokldn jako znm, jako hotov pedstaven. Ale pestoe posudky nejsou poznvac, jsme neochvjn pesvdeni, e existuj jist posudky, je plat absolutn, i kdy nedochzej uznn vbec nebo ne obecn". To jsou posudky logick, etick a estetick. Energie, s jakou jedinec trv na tom, co pokld za pravdiv, dobr a krsn, ukazuje tlak pesvden, e to

132

m platit pro vechny a e od toho nesm upoutt. My vichni jsme pesvdeni, e i kdy tomu nerozumme vdy a hnedle, existuje prvo toho, co je ve vym smyslu nutn a co by mlo platit pro vechny. Vude, kde empirick vdom v sob objevuje tuto ideln nutnost toho, co m obecn platit, nar na normln vdom, jeho podstata pro ns sestv v tom, e jsme pesvdeni, e m vskutku bt, beze veho ohledu k tomu, je-li uskutenno v kauzln nutnm rozvinut empirickho vdom. Vekery logick, etick a estetick posudky jsou vystaveny na pesvden, e existuje takov normln vdom, k nmu se mme pozvednouti, maj-li nae posudky zdvihnouti nrok na obecnou platnost. Jako pravda je normalita mylen a dobro normalita chtn, je krsa normalita ctn; proto krsa je nm pkazem nebo normou. V estetickm ctn stav se normln zpsob ctn proti skutenmu; je to protiva pkazu proti psychologick nutnosti. M-li bti krsa nco jinho ne individuln lbivost, musme pro ni uznati obecn platnou normu. Obecn platnost je jen konsekvence normality, vyvozen pro empirick svt subjekt.120 Tedy akoliv estetick posudky nejsou poznvac, mohou bti obecn platny, pokud se shoduj s estetickmi normami, je objevujeme ve svm vdom o nadindividuln a vn hodnot krsy. Co vak jsou platny normy, nememe-li udati, kter jsou v konkrtnm ppad kritria krsy?121 Co jestlie pro Vaka a Maka plat jin vn hodnoty ne pro mne? Lze snad logicky dedukovati, e existuj transcendentln hodnoty, jich nrok na uznn je zait v kadm estetickm posouzen, ale co je hodnotn, zda to, co musm uznati za platn, plat tak pro jin, s tm lze jen empiricky nco podit."122 Ale nadindividuln platnost norem se ovem ned ve skutenosti ukzat; empiricky je v ns jen neochvjn pesvden, e krsa je ideln hodnota, je je hodna obecnho uznn; a kdo t vry nem, s tm se kritick filozofie neme dohodnouti... Je nutno spolhati na to, e v kadm, kdo se vn upamatuje, se normln vdo-m uplatn s bezprostedn evidenc ve svm uznn."123 Podobn dle Kronera normativn estetika se nept 133

po sprvnosti individulnho soudu. Transcendentln filozofie zk se vyvinut obsahov uritch estetickch forem, tak jako noetika nedl nroku na to, aby zaruovala obsahov pravdiv soudy. Spokojuje se tm, e prokazuje oprvnn poadavk estetickho vdom a vazuje je do transcendentln souvislosti hodnot."124 V tom vem ozv se pedevm star poteba a touha filozofie oddlit to, co je v ns vy, od ni strnky: oddlit od pouh" zkuenosti, pirozenosti a individulnosti i rozumu, hodnot a obecn platnosti; postavit obecnost nad zvltnost, pravou vnost a absolutnost nad relativitu byt. Ve jmnu tto poteby stavl star idealism svt existujcch obecnch idej nad svt zdnlivch zvltnch jev; a stejn tak kritick idealism, poznvaje, e obecn mohou bt jen soudy, a nikoliv skutenosti, postavil proti skutenostem ideln sfru platnosti, proti tomu, co je, to, co m bt, a co tedy plat ve form norem ili pkaz. To je dvod, pro modern idealism pevd skutenosti na soudy, pro redukuje dobro na mravn soud, na hlas svdom", a pro tak hled normu krsy ili obecn platn estetick soud. Tak teba kadmu je bezprostedn jisto, e dobro m bti". To plat obecn a absolutn, a ji se empiricky dobro dje, nebo ne, nebo a se dje v jakkoliv form: pkaz dobra sm je vn a nen vzn skutenost. Tato neodvislost idelu nebo normy od empirickch mravnch in, tato naprost platnost dobra, kter nen alterovna ani skutenm dobrem, ani zlem, ani potebou dobra nebo nalhavost zla, je ovem conditio sine qua non etick obecnosti. Ale ve skutenosti vichni dobe vme, e dobro udrujeme na svt jenom svmi skutky, e s velikost bdy a kolize roste mravn imperativ, e dostaten zklad dobrho inn je skuten strast a tse a e tato skutenost sama si kategoricky d mravn pomoci: s tm vm nem norma dobra co dlat. Je mono, e veker dobro je v podstat zvltn a singulrn. Pomhaje lovku uskuteuje kad z ns nco novho, nebval dobro, tak jako leva toho, komu je tm pomoeno, je individuln jedin jako dobr vle a soucit, s nimi spjeme ku pomoci, je nov 134

fakt naeho ivota a jako cel konstelace, kterou jsme dobrm skutkem postavili, je ve svt neopakovatelnou udlost. Kad dobro dje se vdy na nem anebo vi nemu, bezpedmtn dobro je nemysliteln. Tedy kad dobro pedpokld zcela neobecnou situaci, zahrnujc individuln j, ptomn nebo mylen pedmt (nebo blinho"), potebu dobra atd. Kad len tto situace je eticky relevantn, pokud je v takov situaci. J" nen samo o sob mravn ani imorln; teprve v etickm okamiku, je-li teba postaveno proti lidskmu utrpen, stv se etickm j a nabv nebval relevance. Kterkoliv lovk sm o sob je prostou skutenost; ten vak, ktermu pomhme, se kterm ctme, je mravn skutenost, je nm milej, cennj, bli, stv se blinm". Jeho utrpen samo o sob je pouh prodn nebo sociln fakt, ale utrpen, je stoj v relaci soucitu nebo dobroinn, je fakt vysloven mravn. Tak je tomu v kad morln situaci; v kadm ppad dobra nabvaj vechny leny dan konkrtn situace tto relevance nebo tohoto zven. V takov chvli cel komplexn skutenost dostv mravn kvalifikaci; hlas svdom" nen jedinm nositelem dobra; svdom nein libovolnho lovka mravnm blinm ani jeho utrpen mravnm faktem, nebo neme se vbec vztahovati k libovolnmu lovku, nbr jenom k blinmu, ani k utrpen jako pirozen udlosti, nbr jen jako k nroku na mravn pomoc. Svdom, mravn blin a etick nrok se navzjem nesou uvnit dan nezobecniteln situace, jej leny lze izolovat jen abstrakc." Tak veker krsa zle v situaci, jej leny jsou j" a pedmt; ale ovem nikoliv libovoln pedmt, nbr prv estetick nebo krsn pedmt, a proti nmu subjekt krsy, jen sm i se svm obsahem je v takov situaci esteticky relevantn. V okamiku, kdy za-ivm krsu, nen esteticky lhostejno, kdo a jak jsem, jak je mj vk, charakter, zkuenost a ivot: nejen proto, e to ve mj zitek modifikuje, nbr hlavn proto, e dokud jsou v zait krsy skuten ptomny, jsou vechny ty momenty samy esteticky cenn. Koloto me bt velikou udlost krsy v ivot dtte; nepochybn 135

dtstv samo, jeho naivita, smysln lanost atd. jsou podstatn momenty tto krsy; ovem i devn kon, malovan abraky, tapce, svtla, pohyb a hudba kolotoe jsou nemn dleitmi faktory t cel estetick situace. Nem tedy smyslu zakldat estetickou hodnotu bud' jen na pedmtu, nebo jen na subjektu; krsa fakticky zahrnuje ob a je zmitelna jen v hloubce cel situace. Krsa je udlost, kter je nutno rozumti jako celku: pak nen teba odmtati ani ten dotyn subjekt, ani jeho pedmt, nebo oba stoj na vi situace". Tm je mnno, e krsa nepotebuje bt zaruena normou", transcendentlnm patentem dignity, je singulrn a nese svou hodnotu sama v sob, ve svm okamiku; je skuten, a nikoliv ideln, je zcela individuln, a nikoliv obecn. Takov je v empirick skutenosti; a skutenost m bt posledn normou idealismu.

Nrok na obecnou platnost Ale tm nen doten hlavn argument normativn estetiky, e toti ve svm estetickm souzen zvedme nrok na obecn uznn; e kladouce vy hodnotu krsy, klademe zrove vy, nadosobn platnost krsy. Zkrtka obecn platnost je podstatn postult estetickho soudu. Nrok na obecnou platnost, pokud je fakticky v naem souzen o krse ptomen, me vak bt zaloen bu psychologicky na na subjektivn poteb, nebo vcn, na vci samotn. 1. Je pravda, e pronejce soud o krse rdi imputujeme kadmu souhlas s nm. Vskutku rdi slyme souhlas se svm estetickm mnnm a neradi odpor; ale z toho neplyne nic pro jeho nadindividuln platnost. Estetick soud je citov; kad estetick soud je ve svm zpsobu piznn, vyznn nitra a osobn projev; zneuznn jeho je zneuznn na radosti a ns samotnch. Nrok na platnost takovho soudu je

136

tedy nrok na sebeudren a sebeuplatnn: pod zminkou platnosti soudu chceme svou vlastn platnost. 2. Ale je mono, e onen nrok nen zaloen jen na subjektivn poteb, e je zaloen na povaze estetickho soudu sama. Snad ona imputovan obecnost je nutn, aby vbec soud byl mylen jako estetick. Podle transcendentlnch idealist pravda je uznn normy; jeliko pak i v estetickm soudu je uznvna norma krsy, je estetick soud pravdiv, resp. myln, je logickou artikulac zliby.125 Po tto logick strnce nle pak mu nutn nrok na obecnost. Co vak je obecn platnost"? Obecn platn soud ve vd je nejen takov, e je nebo m bt obecn od kadho uznvn, nbr i takov, e je co do povahy identick, a jej pron kdokoliv a za jakchkoliv okolnost. V povaze matematick vty le, e je absolutn toton, a ji vypovd matematik, nebo kolk; fyzikln zkon je identick, a je shledvn uencem ve faktech, nebo memorovn kem z uebnice. Proti tomu estetick soud mus bt originln, m-li vbec bt estetick; kad mus jej tvoit s naprostou pvodnost; ist estetick soud je neopakovateln. Opakuje-li nkdo soud po jinm o krse njak vci, kter sm nezn nebo jej krsy nect, nen to ani pravdiv, ani estetick soud. Hodnot-li vak vce lid stejn jeden pedmt, nen to jeden identick soud ve vce stech, nbr vce soud souhlasnch, ale neuveditelnch na jeden soud. Tedy nrok estetickho soudu na obecnou identickou platnost byl by patn nrok. 3. Zbv tedy jedin monost, e nen tm nrokem dna prav obecn platnost, nbr toliko souhlas: ne vak jen souhlas s nmi, nbr takkajc souhlas s vc, o kterou se jedn, souhlas s hodnotou, je by nesouhlasem byla ztracena nebo ohroena, a souinnost vech na udren tto hodnoty. To je zdvodnn teleologick. Shledm-li nkde krsu, zle mi na tom, aby nebyla ztracena: odtud nrok na jej uznn. Tak Jonas Cohn zakld normativn platnost hodnot na dkaze, e jist oblasti naeho ivota a na kultury jsou zvisl na jejich uznn". Tak nap. krsa by se bez normativn hodnoty ztotonila s pouhou pjemnost, a 137

komu se tento dsledek zd absurdn, mus zsadn uznat zvazn charakter krsy. Je nutno rozpomenouti se na podmnky ivoucho kulturnho vdom o hodnot krsy: nadindividuln charakter krsy mus uznati kad, kdo vid v krse vce ne pouhou pjemnost a je pesvden o prvoad kulturn hodnot umn.126 Tento argument je nanejv dsan. Kad, komu na umn vn zle, mus upevniti v sob pesvden, e existuje platn rozdl mezi dobrm a patnm umnm, mezi vymi a nimi hodnotami, mezi hlubokm estetickm souzenm na jedn a estetickou nekompetenc, neistotou a povrchnost na druh stran. Setti tento rozdl by bylo znivelizovati umn a s nm i krsu samu. Existuje-li tedy vy umn, pak ovem m bti spe uznno ne jin, a soud, jen tuto vi klade, m bti pedmtem souhlasu jinch lid; je teleologicky douc, a tm dostaten zdvodnno, aby takov vy soud byl sdlen vemi, jim tak zle na udren umn. Je tedy idelem nebo clem estetick kultury dokonal a vnitrn konsens soud? shodn vra v jedny desky hodnot? Ukazuje se, e v ivouc kultue stle se hb a rod disidence, duch odporu, opoutn uniformity a dost svobody. Opakovnm a stejnotvarost tuhne domnl kultura v masku a konvenci, plochou obecnost a pohodlnou shodu. Umn samo je stlm tvoivm odporem proti takovmu zobecnn; ale existuje i kritick souzen, je ru dosaenou normalitu a stav proti n svou sv pvodnost; a toto souzen je teleologicky pli dleit, ne aby mohlo bti pomjeno. Zd se vbec, e prav hodnoty jsou rozenm sniovny. Nejvy hodnoty jsou vlun, nesociln, individuln. Ale vznam hodnot vbec zd se tkvti v tom, e jsou zskvny a produkovny, e nejsou nm prost dny, nbr e je vdy poteba naeho pvodnho inu k jich uskutenn; prav hodnota je nco stle novho, vdy znovurozenho z individulnho nitra. Tedy hodnoty se sniuj v t me, m mn jsou nam vnitrnm ziskem, m je lovku bnj a zvykovj uznvat je. Proto stav se proti 138

klesn hodnot opan proces: zvyovn hodnot; ne vak peceovn a nadhodnocovn, nbr pehodnocovn, pemna, rst novch hodnot na et starch: to je stl a nezadriteln ivot a pohyb hodnot, jen je udruje. Vznam estetickho dissensu je prv ten, e udruje vnou novost a ivot krsy. Proto nen teleologicky oprvnno zamtat nesouhlas ve vcech krsy. Spe lze odmtat povrchnost, zvykovost a vnitn nepravdivost v estetickm souzen. Existuj patn posudky, ne proto, e zrazuj normu krsy, nbr proto, e vychzej ze patn a necenn situace. Proti tomu hluboce zaloen estetick soudy jsou absolutn, i kdy jsou zcela osobn a prost nroku na vy platnost.

Objektivnost estetickho soudu Cel spor o obecnou platnost estetickho soudu m pro ns potud vznam, e od jeho vsledku je inna odvislou monost objektivn vdy o krse. Je-li estetick soud pouze individulnm mnnm, nen-li pro nj jin instance ne subjektivn zitek, nen-li zkrtka obecn platn, je marn a zbyten vechno mluven o krse, vechna snaha o poznn krsy. Ale je mono, e cel ten problm poznn krsy a obecn platnosti estetickho soudu je kiv poloen. Elementrn estetick soud nevypovd ani o subjektu, ani o objektu, nbr o estetick situaci, je zahrnuje nitro i pedmt jako esteticky relevantn leny. V soudu to je krsn" vyznv vzruen nitra, vyslovuje se v nm cit a subjekt sm; ale zrove je jm oznaovn a mnn pedmt: je jm mnn, nikoli v nm obsaen; je na nj jen poukazovno, je takkajc externm, ale nikoliv vnitnm objektem soudu. Uinit jej vnitnm pedmtem soudu znamenalo by vestrann jej soudem urit, rozvinout jej nebo pivst si jej v soudu samotnm k vdom po vech jeho strnkch a momentech, pokud byly relevantn v estetick situaci. Dje-li se tak, vznik z mnnho" pedmtu

139

vestrann uren estetick pedmt. Predikt krsy pak nenle mezi urujc momenty pedmtu, nebo nen nalezen v jeho rozvinut; ale zato vechny momenty a strnky objektu jsou stanoveny s jistm ohledem k prediktu krsy, jakoto relevantn pro celou situaci a tm i pro jej krsu; pi vem urovn estetickho pedmtu je predikt krsy ptomen jako mnn. Tedy v prvotnm soudu to je krsn" je vypovdna krsa, ale pedmt je pouze mnn; proti tomu v soudech (nebo ad soud) s rozvinutm urenm pedmtu je vypovdn pedmt a krsa je pouze mnna, asi v tom smyslu: k dan krse, kterou (subjektivn) kladu, nleej tyto esteticky zvan momenty pedmtu, je uvdm". Tak teba ke krse dan architektury nle monumentalita, psnost, vzanost; k jej monumentalit opt nle urit systm bemene a nosi, rytmus, dominanta, masa, lenn atd.; to ve rozvj se zase v dal determinace forem, funkc a skladby. Tm vm je ale mnna" krsa. - Pedmt to" v soudu to je krsn" znamen zprvu, pokud odkazuje na zitek, nco zcela uritho, dan nzor, pedmt evidentn zliby; teprve ve vlastnm kontextu soudu stv se nm naprosto neuritm, co teprve m bti ureno a zptomnno. Tm uvoluje se estetick soud ze sv zvislosti na zitku a osamostatuje se; pokraujcm urovnm pedmtu pojm do sebe celou mnnou" skutenost. To ovem znamen u obshl mylenkov zpracovn prvotnho dojmu; a pece je to pm pokraovn elementrnho estetickho soudu. Soud, kritika a vda o umn pokrauj v tendenci, kter se naznauje v samotnm estetickm zitku."127 Ale zrove vysvt zkladn pravidlo tohoto estetickho souzen: urovati estetick pedmt jenom tm, co mu podstatn nle; tm jsou dna i kritria sprvnosti takovho soudu. Me se stti: 1. e jsou estetickmu pedmtu pipisovny momenty, kter mu fakticky nenleej; zde jedn se o omyl; 2. e jsou v soudu zdraznny momenty, kter na pedmtu jsou podrun, a zanedbny ty, kter jsou vznanj; v takovm ppad mluvme o neporozumn. Konen je tet kritrium: je-li uren pedmtu 140

chud a przdn, nebo je-li konvencionln, malichern atd. (nejde-li tu ovem o neschopnost vyjditi se), mluvme prvem o povrchnosti estetickho souzen. Uke-li se, e soud o estetickm pedmtu je myln, zaloen na neporozumn, nebo povrchn, nen tm dokzno, e by pedmt sm nemohl bt krsn. Je-li vak estetick pedmt uren sprvn, s porozumnm, pln a vznamn, neexistuje teoretick prostedek, kterm by jeho krsa mohla bti vyvrcena nebo odmtnuta. Ale tm nen obecn platnost pedmtnho estetickho soudu zcela zaruena. K vlastnostem estetickho pedmtu nleej i jeho citov inky; uriti, kter inky obecn a nutn pedmtu nleej, nen s plnou jistotou mono; avak nkter z nich jsou daleko uritji zaloeny v objektivnch znacch vci ne eventuln jin. Dle rozlien, kter estetick momenty pedmtu jsou hlavn a kter podrun, je u velk me vc nhledu a me dopadnouti rzn podle naeho stanoviska, a pece nen pochyby, e jen jedna soustava moment se skuten pimyk k skutkov povaze pedmtu. Konen i posouzen estetickho soudu co do povrchnosti nebo vnosti me bt jen subjektivnm mnnm; a pece postulujeme plnost, pesnost a vhu uren, je je umleckmu dlu pimen. Za tchto okolnost se mohou soudy vce lid urujc jeden estetick pedmt velice rozchzet; od ppadu k ppadu mohou se rzn momenty v nich obsaen navzjem doplovat; ale mnohem astji maj se rzn soudy k spolenmu estetickmu pedmtu jako rzn hypotzy k spolenmu problmu. Dissens pedmtnho souzen nedokazuje pak u subjektivitu souzen, nbr problematinost pedmtu. Pedpokldme monost adekvtnho uren pedmtu, ale vme, e nae estetick zait je osobn omezen, nepln a neadekvtn a nevyerpv vech relevantnch moment objektu. Tu stv se nm pedmt problmem, kolem, jakmsi x, na nm se hledme opakovanm pozorovnm, prostedky kontroly, srovnvnm a kritikou doptrati dalch, uritjch nebo zvanjch znak a uren. To vak u je odborn studium umleckch dl, je nechv 141

daleko za sebou pvodn jednotliv zitek: studium nekonen heuristick, a pece nikdy nedochzejc jistoty adekvtnho a vyerpvajcho uren. Ale toho nen teba; stane-li se nm estetick pedmt vskutku problmem, je tm dna dostaten direktiva a vnitn zklad poznvac prce, a dokonal poznn je jenom meznm pojmem, ne vak kritriem tohoto poznn. Tedy prost estetick soud, kterm pisuzujeme pedmtu krsu, je individuln a subjektivn; ale je poznvac v tom smyslu a v takovm ppad, e zahajuje nebo ukld celou tu teoretickou prci, kterou si pivdme k vdom estetick pedmt; je poznvac jako vcn vchodisko poznvacho postupu. Ale tu se snad namtne, e tyto poznatky u nejsou estetick soudy a netkaj se krsy pedmtu, nbr pedmtu sama o sob. Estetickm soudem je pipsna pedmtu jist hodnota, kdeto pedmtn poznatky uruj jeho vlastnosti; hodnota pak nen vlastnost objektu, nbr souhlas nitra s objektem. ist objektivn poznn hodnoty nen tedy mono; objektivn soudy mohou vystihnouti pedmt, ne vak jeho hodnotu pro ns, a tedy tak ne jeho vlastn estetickou povahu.

IV. Estetick hodnota Relativnost hodnot Krsa vc nen nm jenom pedmtem poitku, nbr m pro ns stl vznam. Posuzujeme-li vc jako krsnou, dvme j tm pednost nebo dignitu ped jinmi; krsa je nm pedmtem pn a lsky, souhlasu a obdivu, a tedy je pro ns hodnotou. Vlastn problm hodnoty netk se v jde toho, co je zkladem hodnocen: zda dost, je smuje k dosaen hodnotnho pedmtu,128 i cit slasti nebo strasti, kterou vzbuzuje ptomnost (existence) nebo neptomnost (neexistence) takovho pedmtu.129 A je hodnota to, co je dno, nebo to, co vzbuzuje radost, je vdy

142

nm odvislm od individulnho dn nebo uspokojen, od emocionln polohy, okamit poteby nebo stlho temperamentu hodnotc osobnosti. Proto t pedmt me bt pro rzn lidi nebo pro jednoho lovka v rzn situaci jednou dobrem a jednou zlem, hodnota je typicky relativn. Soud, kterm pisuzujeme vci hodnotu nebo nehodnotu, je pak jen vrazem naeho citu, naeho stanoviska k vci, a tedy nikterak nepispv k na znalosti objektu.130 Hodnota je vbec na subjektivn zleitost.131 Ostatn zkuenost i historie sdostatek ukazuj relativitu hodnot a jejich nestlost v rznch dobch, spolenostech, nrodech atd. Ale zrove ukazuje se konkurence a konflikt hodnot, a tedy i kol volit mezi nimi. Tm klade se otzka, kter hodnoty jsou lep ne jin, kter jsou sprvn", kter maj bt spe udreny ne jin, a konen kter maj bt uskuteovny vbec, za vech okolnost a ve vech monch alternativch. To tedy je problm oprvnnosti a nadindividuln platnosti hodnot. Hodnotn vci jsou ty, na kterch nm zle, kter chceme udreti; m vy a vznamnj hodnota, tm vce zle na jejm udren, na jejm uznn, a proto uznn neb neuznn vych hodnot neme bt zstaveno rozmaru, nestlosti a podmnnosti individuln citov reakce. Jedn se tedy o to, a to je vlastn axiologick problm, fundovat tyto hodnoty na podkladu spolehlivjm, ne je individuln subjekt a nalzt pevn zklad pro volbu vych, platnjch, resp. absolutnch a obecn platnch hodnot. K tomu cesta me bt dvoj: pedn lze dokazovat, e hodnoty nejsou jen subjektivn, nbr jsou fundovny t objektivn, toti v hodnocench pedmtech; nebo naopak lze soudit, e hodnoty jsou sice zaloeny jen v hodnotcm subjektu, ale e tento subjekt nemus bt individuln, hodnotc zpsobem pro jin neplatnm, nbr nadindividuln, vcemn obecn. 1. Metafyzicky je objektivnost hodnot zakldna na objektivnm teleologickm du svta, na systmu univerzlnch el132. Bez metafyziky lze objektivnost hodnot zdvodniti spe tm: hodnota je sice zleitost citu, ale je mono, e cit nen zcela beze vztahu k objektivnu, a e tedy nen vyloueno poznn citem. Tak podle 143

Meinonga zstvaj sice city jako poznvac prostedky daleko za pedstavami, ale rozdl je jen graduln; city maj sv vlastn pedmty, je dodvaj (prezentuj) psychickmu zpracovn. Soud tento ornament je krsn" mus bt, jako kad soud, sprvn nebo nesprvn; je-li sprvn, pravme, e ornament zaslou, aby se lbil. Objekt nem tedy hodnotu u tehdy, pokud k sob pivrac interes subjektu, nbr teprve tehdy, pokud si ten interes zaslou, pokud mu to, co je hodnotnm zitkem prezentovno, tedy v tomto ppad krsa, skuten nle. Takovto hodnota je sice uchopena zaitm, ale v podstat nem u vztahu k zitku; nen osobn ani relativn, nbr neosobn a absolutn.133 Avak jedn se prv o to, jak a podle eho platn urit, zda si pedmt prezentovanou hodnotu skuten zaslou i ne. Rovn dle p. Landmann-Kalischerov neli se city v noetickm ohledu podstatn od poitk; jako lze li-iti subjektivn a objektivn podmnn poitky, lze liiti i subjektivn a objektivn podmnn city; pro tedy vyluovat monost objektivnho poznn citovho? Nrok hodnot na uznn nen jinak zaloen a nem jinho pvodu ne nrok smyslovch kvalit na poznn. Zle stejn mlo na libovli individua piznati objektu tu i onu hodnotu, jako nen ponechno jeho rozmaru vidti tu i onu barvu. Jmenuji-li vc krsnou nebo oklivou, dobrou nebo patnou, vnm tm do n nco stejn mlo j cizho jako vpovd, e je modr.134 Tm tedy lze nikoliv sice dokzat, ale aspo uhjit nadsubjektivn platnost hodnot. - Ale i zde jedn se pedevm o kritrium: podle eho urit, kter ze spornch hodnotnch soud uspokojuje nrok pedmtu na sprvn ohodnocen? Podle jeho shody nebo neshody s jinmi soudy, odpovd p. Kalischerov. A sice jsou to: 1. Soudy tho individua o tomt pedmtu v jin chvli a za jinch okolnost; nebo objektivn soud hodnotn spov teprve na hrnu cit, nikoliv na jedinm ppadu libosti; v nejvym smyslu objektivn spolehlivmi bylo by lze jmenovati teprve ty soudy, je byly by potvrzeny shodou soud z rznch ivotnch epoch. 2. Jsou to soudy tho individua o jinch pedmtech, tedy srovnvn 144

hodnot. 3. Soudy jinch lid; ale zde dluno pamatovati, e majorita nerozhoduje; ostatn konstantn omyly jednou vylou doba. 4. Konen vdeck poznatky: ovem shoda hodnotnch soud s tmito nm pr nen prozatm pstupna. To jsou kritria oprvnn objektivity hodnotnch soud. - Ale jak dokzati, e ze shody vce soud navzjem plyne jich shoda s posuzovanm pedmtem, resp. s jeho nrokem na urit ohodnocen? Shoda soud tho jedince o tomt pedmtu me spovat na zvyku, na zmechanizovn reakce, na pamti atd. Shoda vce lid me bt podmnna socilnm zvykem a tradic. Konen shoda soud tho individua o vce pedmtech me svditi nejv o ustlenm hodnocen, ale o niem vce. Ze shody hodnotnch soud neplyne tedy nic pro jich objektivnost. Podle Ericha Bernheimera objektivn hodnota jest srovnn objektivnch vsledk, teba topivosti hndho a ernho uhl; v umn jsou takto srovnatelna dla, kter chtj psobiti tmi prostedky (a pro t druh pozorovn).135 Ale zde je srovnateln jen efekt dotynch dl v ns, tedy subjektivn inek; nejsou-li vak inky konstantn a obecn, ned ani jich srovnvn objektivn vsledek. - Podle Bertholda Kerna estetick hodnota zle ve shod umleckho dla s nam citovm ivotem. Objektivn hodnota vak je ta, kter se neshoduje jenom s nam individulnm ctnm, nbr s citovm ivotem na nejvym stupni jeho vvoje, s citovm ivotem jako objektivnm systmem, jak se nm podv v pokladu naich umleckch dl, pokud tato dola obecnho uznn. Z umleckch dl samotnch zjiujeme jich analzou zkony, kter podmiuj umleckou hodnotu."136 Podle toho objektivn hodnotn by bylo umleck dlo, pokud se shoduje se zkony obecn uznanho umn, ale nehod-notn nebo jen subjektivn hodnotn v tom, co je na nm jinak nebo inkomensurabiln. Ostatn: kter zkony jsou smrodatn? kad styl, kad tvoiv individualita reprezentuje zvltn systm zkon". Objektivn hodnota" Kernova vyhovuje jen jednomu typu umn: klasicismu,

145

jen programov hled shodu s umnm kladenm jako nejvy stupe vvoje", a jednomu typu kritiky: dogmatickmu. Dle vech tchto mnn lze objektivn hodnotu zskati jen srovnvnm: bu srovnvnm mnoha hodnotnch soud, nebo porovnvnm vce hodnocench pedmt. Ve skutenosti vak kad prav hodnota je zaita jako evidentn; dvod, pro ji povaujeme za platnou, oprvnnou a objektivn, je bezprostedn v ns, v hloubi naeho pesvden a citu. Korigujeme-li sv hodnoty, dje se to pod ntlakem konfliktu (se spolenost, autoritou atd.), ale nikdy na zklad srovnvn. Proto je zruka vych hodnot hledna spe v hodnotcm subjektu; je mono zaloit obecnou platnost hodnot na tom, co je v subjektu obecn platn, nebo neosobn, nebo nadindividuln; to je druh, ostatn velmi rozmanit typ een.

Normativnost hodnot 2. Zde jedn se o to, nalzti zklad a princip hodnoty v hodnotcm subjektu. A tu nejprve zd se tm principem ivot sm. Tak dle Lippse o sob hodnotn je lovk, to, co v nm je pozitivn, co k jeho lidstv pozitivn pispv. O sob hodnotn je voln vyit tohoto pozitivnho, tedy ivot a kad pozitivn ivotn innost. Nositelem inn hodnoty je to, co podporuje ivot a jeho monosti, tj., co je schopno nco v lovku nebo mimo lovka stvoit nebo stupovat nebo slouit volnmu vyit. Nehodnotn je naopak negace ivota a ivotn monosti, nebo ve, co takov negaci slou."137 Princip hodnoty" dle Mllera-Freienfelse je ivot. Hodnota je nco, co pispv k udren nebo stupovn ivota. Vechny skuten hodnoty jsou hodnoty biologick."138 Pes vekeru individuaci je ivot neosobn; co udruje nebo zvyuje ivot na ktermkoliv mst, slou ivotu vbec, je hodnotou vbec, absolutn a obecnou. Avak ivot" m mnoho vznam. Jednou je to vitln sla v protiv k slabosti, prvo silnjho a peit

146

schopnjho; jednou pouh byt zde", prvo slabho na existenci; jednou situace jedince ve svt, styk se svtem a interdependence lid; emu odpovd individualism, socialism a moralism, v teorii rzn desky hodnot a v praxi konflikt a boj mezi hodnotami: slovem ivot" sm je daleko spe problmem hodnoty ne prostedkem k jeho een. Veker hodnota je kladena hodnotcm subjektem; ale je mono, e subjekt platnch, nadindividulnch hodnot je rozen, relativn obecn a neosobn: dle Mllera-Freienfelse cel kruh subjekt. Mus existovati vedle ist okamikov, subjektivn zliby nco objektivnho, co nechv monou stupnici hodnot... Hledme si dti poet z toho, zda objekt je s to vyvolvati inky vce ne okamikov, zda tak opakovateln, tm vak klademe ji soudy, je pekrauj momentnn subjektivn inek, a konstatujeme monost inku jako trvalou vlastnost objektu ... Mluvme-li o objektivn hodnot, myslme tm ovem objekt neodvisl od okamikov, nhodn, subjektivn zliby, kter vak pedstavuje hodnotu pece jen potud, pokud se lb jinmu, pedstavenmu kruhu subjekt. Objektivita hodnoty nevyluuje tedy subjektivitu lben, vybavuje jen objekt z nahodilho okamiku lben a uvd jej v ir, vt, ale vdy t subjektivn vztahy. Abych nco vytkl jako hodnotn objekt, k tomu pat vce ne jedinen lben, k tomu pat monost nebo pravdpodobnost astjho nebo trvalho lben, kter plat tak pro jin."139 Ale ovem ani zde neexistuje nic absolutnho. Jsou jen generln hodnoty vtho nebo menho okruhu psobnosti."140 Konkrtnji vzato, onen okruh subjekt, pro kter plat stejn hodnota, jsou bu spznn due, Wesensverwandte und Wertgenossen", jak je jmenuje Christiansen,141 jich shoda je vnitrn; nebo organizovan skupina, sociln celek, jeho hodnocen a volen podlh kolektivn normaci, dobovmu a skupinovmu vkusu, kter je jednotlivcm uloen duevnm ntlakem celku. Tak dle Ch. hala krsa je hodnota, kter dv, ne-li obecn platnou a neomylnou, tedy pinejmenm kolektivn a organizovanou 147

normu".142 Vy hodnoty jsou povahy nadindividuln, to jest sociologick".143 Mtkem estetick hodnoty je spch, slva, kolektivn vdom publika: Je-li tedy mrou estetick ,hodnoty' to, co oznaujeme starm jmnem ,slva', stv-li se tm hodnota objektivn a historickou realitou, je nutno t ci, e stv se tm realitou sociologickou. Jako vechny jin sankce jsou estetick sankce zevnmi znmkami vnitnho stavu vdom, obligace. hrnem estetick hodnota njakho dla neexistuje; vznik, dje se, ije nebo umr ustavin. V individuu, kter ji mysl, je pouze projevem ntlaku, je vykonv sociln prosted: pravdiv v och publika, kter ji prv klade; iluzorn nebo prost pravdpodobn, zakld-li se u individua, kter ji mysl, pouze na pedstav idelnho obecenstva, monho, budoucho nebo i minulho. Ale v kadm ppad,nen-li pedstavy obecenstva, nen hodnoty. Jen organizace a solidarita dvaj zdroj imperativnmu citu, to jest hodnot."144 Avak jisto je tolik: pi svm hodnocen nedomnvme se mluviti nebo souditi ve jmnu kolektivnho celku, skupiny, mnostv; nevede ns pedstava idelnho obecenstva, nbr spe jist bezprostedn pesvden, e soudme o dan vci tak, jak lze o n vbec prvem souditi. Je v ns poteba, prav Kreibig, postavit proti hodnocenm, kter se zdaj bt jen rozmary jednotlivc, jin hodnocen, vy axiologick oprvnnosti, tj. relativn obecnosti a nutnosti, a potlait u tchto do jist mry subjektivnost, aby hodnoty byly objektivovny. Proto je konstruovn ideln subjekt, ne nadlovk, nbr prmr. Co m bnm slovem objektivn hodnota" dojt oprvnn vrazu, je hodnota pedmtu podle soudu idelnho subjektu, jen pi dokonal znalosti stupn reality, determinac a vztah onoho pedmtu vykonv vechny bezvadn, dui mon citov reakce bez asovho kolsn citov dispozice. Takov hodnota nen vlastn objektivn, nbr objektivovan.145 Ale pi skutenm hodnocen nekonstruujeme ani takov ideln, hypotetick subjekt, nbr zcela bezprostedn jsme pesvdeni o vy platnosti a nutnosti ohodnocen, kter jsme vykonali. Tak je 148

tomu dle Windelbanda pi hodnotch logickch, etickch a estetickch, kter klademe s pesvdenm, e maj platit a bt uznvny nejen od ns, nbr i ode vech jinch; sami pak ve svch hodnocench nalzme ideln nutnost, e mme tak a nesmme jinak souditi. Vude, kde empirick vdom objevuje v sob tuto ideln nutnost toho, co m obecn platit, nar na normln vdom, jeho podstata pro ns je v tom, e jsme pesvdeni, e m to tak vskutku bt... Vechny logick, etick i estetick posudky jsou vybudovny na pesvden, e existuje takov normln vdom, k nmu se mme povznsti, maj-li nae posudky zvednouti nrok na nutnou obecnou platnost."146 Mme-li voliti mezi vymi a nimi hodnotami, kde vzt mtko pro n? Musme hledati ,hodnotu o sob', abychom unikli relativit skutenho hodnocen, a jeto hodnota existuje jen ve vztahu k hodnotcmu subjektu, odkazuje hodnota o sob k normlnmu vdom."147 Normln vdom nen metafyzick realita, nbr postult; je-li nm idelem pravda, dobro a krsa, musme my-sliti, chtti, jednati a ctiti tak, abychom tohoto idelu doshli, a toto mylen, chtn, jednn a ctn, kter je takov, jak m bti, je normln a jm uskuteujeme v sob normln vdom. Normln mylen je norma a pravidlo pro empirick mylen a podobn i normln chtn a ctn. Jedin pedpoklad je, e existuj obecn platn hodnoty, a aby byly dosaeny, mus se empirick proces pedstavovn, chtn a ctn pohybovati v tch normch, bez nich prv splnn elu nen myslitelno; tyto obecn platn hodnoty jsou pravda v mylen, dobro v chtn a konn, krsa v ctn, a vechny tyto ti idely reprezentuj kad ve sv oblasti jen dost po tom, co je hodno obecnho uznn."148 Absolutn hodnoty jsou ty, kter bezpodmnen mme uznati; toto mti" nebo bti povinen" je fundamentln fakt naeho duevnho ivota, kter se ned uvsti na dn jin.149 Je to nm znm duevn innost, kter v protiv k vli nm klade nco jako obecn platn. Je to uznn obecn platn hodnoty v protiv k uznn veskrze jen individuln platn hodnoty."150 Podle Mnsterberga naopak platnost absolutnch 149

hodnot nezakld se na tom, e je mme uznati; co mme initi, meme nechtti, kdeto nepodmnnch hodnot nememe vbec nechtti. Nikdy neme vle dt opravdu pednost nepravd, nekrse a nemravnosti; ,povinen bti4 ztrc vak vechen smysl, jeli pedem vylouena volba, rozhodovn, vcer monost. Vle, kter dv pednost hodnot, prokzala se vak v kadm ppadu jako nco zcela neodvislho od osobnosti: je to ist vle... Rozumti absolutnm hodnotm znamen pochopiti, jak nae vle daleka v povinnosti, me se stti nadosobn dost, je beze vztahu k osobn libosti nebo nelibosti me nalzti sv uspokojen v pravd, krse, mravnosti a svatosti."151 Ale a ji je zkladem platnosti hodnot zvazn norma, nebo ist vle, jde v jde jen o platnost samu. Podstata hodnoty jest jej platnost. Z toho plyne, e pro axiologick porozumn padaj na vhu jen ty hodnoty, pro kter je zvedn nrok na platnost."152 Koneckonc vechny nzory zde citovan jsou variace na tma platnosti; a u jakoukoliv cestou, je zde vude vldnouc mysl uvsti vy hodnoty" na neosobn, nadindividuln, e platn zklad hodnocen. Ale nen tu jedinm pedpokladem, e takov hodnoty existuj, nbr jsou tu jet jin a neoprvnn pedpoklady. 1. Pedpokld se tu, e nadindividuln platn hodnoty jsou eo ipso vy, cennj ne hodnoty ryze osobn. Jsou vak zcela individuln a nesdliteln hodnoty, kter se vbec vymykaj souhlasu jinch, a pece nejvy a nejdra pro toho, kdo je zail. Nazvati je proto pouze" subjektivnmi a nimi je vnucovn mtka, kter nen vzato ze sama zait hodnot; je to extern mtko nkoho cizho, kdo hodnoty jinch posuzuje a v se zetelem k svmu hodnotnmu elu. 2. Pedpokld se tu, e zaij e-li nkdo hodnotu bezpodmnenou a absolutn, pozved zrove a nutn nrok na to, aby byla uznna od jinch. Proti tomu sprvn prav Christiansen: Hodnoty, kter jsou zaloeny v bytostnm zkladu lovka, musej bt pro nj naprosto a bezpodmnen platny, jejich platnost je 150

kategorick. Ale prv proto, e jejich platnost je zaloena ve voln povaze osobnosti, nepekrauje ji. U to, e bezpodmnen hodnoty naprosto plat, vyluuje kad ohled na byt jinch subjekt. Krtce, pro autonomn hodnoty nen intersubjektivnho spolenho mtka a obecn platnost nen pro n nikterak podstatna.153 3. Tet pedpoklad nebo pedsudek je, e jen nadindividuln nebo obecn platn hodnoty jsou objektivn. Ale jako mezi nadindividulnmi a obecnmi hodnotami nen rozdlu v dignit nebo hierarchii, tak tak nen mezi nimi protikladu subjektivnosti a objektivnosti. To lze v nsledujcm krtce ukzati.

Kritika hodnot Individuln ili osobn hodnocen zahrnuje toti adu velmi rznch ppad. 1. Existuj hodnoty ryze subjektivn, nesdliteln, singulrn a nemiteln; tyto jsou jedinenou udlost, je je vzna na nenavratitelnou situaci. Pro n nen mtka, jsou nesrovnateln a nahodil; ale tak nen hranice pro jich vnitn cennost a velikost. 2. Existuj hodnoty, kter pokldme za objektivn, jeliko meme s nimi kdykoliv potati jako se stlou a nemnnou vc, tak jako potme s objekty, objektivnmi zkony etc. Zkladem tohoto potn nen vak obecn platnost hodnot, nbr obecn, toti konstantn a kdykoliv pivoditeln situace, v n vystupuj. Tyto hodnoty jsou spolu srovnateln a miteln a slou stejn na orientaci ve svt jako nae znalost vc, a tedy i zajitn, ochran a prav ivota jednotlivcova. Jich pedpokladem a zrove i vsledkem je jist stejnost individulnho ivota. 3. Existuj hodnoty ideln, to jest takov, kter chceme realizovati154 nebo pro kter se domhme obecnho uznn; zde vak nen tato obecn platnost pedpokladem naeho hodnocen, nbr jeho clem. Zkladem idelnch hodnot individua je vra v n a touha uinit je skutenost, resp. vce skutenost, ne jsou. Jsou to

151

velk direktivy lidskho konn, sobeck i kc sebeobtovn: bohatstv, lska, slva, politick nebo nboensk idea, svtov nzor - ve, co lze realizovati nebo prosazovati. Takov ideln hodnoty nejsou nm uloeny jakousi stvajc normou, nbr naopak my je ukldme svtu a chceme, aby v nm byly. Kdybychom vzali pkladem hodnotu zdnliv nejuniformnj, toti penze, tedy subjektivn je hodnota penz, kter dochz vrazu ve vdnosti chudka nebo radosti dtte nad darovanm penzem, jeho bn hodnota nen vbec soumiteln s hodnotou vnitn udlosti jm vyvolan; objektivn hodnota penz je pro jednotlivce rovna oekvatelnmu uitku nebo poitku, kter si za n me poditi a kter je rzn velik podle rznch ivotnch pomr; ideln hodnota penz pad na vhu tehdy, kdy se individuln nebo sociln rozdlen penz stane pedmtem jednotlivcova jednn nebo pesvden. Kdy pak pihldneme k hodnotm zaloenm intersubjektivn a platnm nadindividuln, jsou tu pomry celkem stejn. Subjektivn a nemiteln jsou hodnoty, kter zav kolektivita v pechodnm okamiku soubyt. Objektivn jsou hodnoty, jich stejnost, stlost a spolehlivost jsou zarueny spoleenskm nebo sttnm zkonodrstvm, take lze s nimi potati do budoucna a regulovati podle nich udlosti. Konen ideln jsou ty hodnoty, kter jsou pedmtem vry a sil pedstavovan nebo skuten kooperace vech lid, ili kulturnho svazku lid. Jak u individulnch, tak u nadindividulnch hodnot lze tedy mluviti o rznch typech vnitn platnosti: o platnosti subjektivn, objektivn a ideln. Ani absolutn velikost, ani idealita, ani objektivnost nen vsadou nadindividulnch hodnot: tm obecnost a nadindividulnost pestv bt mtkem vnitn platnosti (dignity) hodnot a oznauje jen jejich zevn platnost, to jest jejich skuten rozen. Toto intersubjektivn rozen je vak omezen v ase i prostoru, a je tedy mtkem naprosto relativnm. Proti tomu vnitn, ve vlastnm slova smyslu axiologick platnost hodnot je zcela nezvisl na jich obecnosti nebo individulnosti, na uznvn 152

nebo neuznvn jinch; nen obecnm mtkem hodnot, nbr vrazem zvltn reality, toti reln situace, v n ta nebo ona hodnota m sv byt. I estetick hodnoty jsou ist soukrom nebo kulturn, okamit nebo stlej, osobn nebo zvedajc nrok na obecn uznn; ale to ve nejsou dn rozdly v jich vnitrn dignit a nelze z toho prejudikovat hodnotn pednost tchto ped onmi. Postulovan normln nebo skuten, sociln i kulturn zliba nem pednosti ped zlibou zcela individuln; zle jen na istot a hloubce citu, a konen i na lovku a osobnm ivot, jemu se tmto citem dostalo oitn a prohlouben. O vkusu lze se pt, toti konflikty vkusu jsou v ktermkoliv ppad mon. Teoreticky nen kritria pro vi hodnot, a proto ani prostedk eit spor hodnot; prakticky je tento spor een prosazenm jednch a utlaenm jinch hodnot, ovem ne vdy uspokojiv. Teoretick men a upevnn estetickch hodnot zd se tedy nemon. A pece estetika a vechny nauky o umn nemohou se zci estetickch hodnot. Pokud mluvme o krse, hodnotme; sm estetick soud je pisouzen hodnoty pedmtu. Nen-li vak estetick hodnota pstupna poznn, je-li jen vc citu a vbec ne poznn, je kol vdeck estetiky, kritiky a konen i historie umn (v tom, co ji odliuje od jinch djin) nemon. A tu zbv otzka: nen mono o hodnotch vypovdt nic objektivnho?

Objektivn momenty estetickch hodnot Poadavek, aby nkter umleck dlo, i kdyby vskutku sebeobecnji platilo za dokonalost samu, za nej ist krsu: tedy eknme njak Raffael, jeho Sixtina nebo Disputa, bylo bezpodmnen a od kadho, kdo to vn s krsou mysl, uznno za krsn, je dogmatick a nesmysln. Jsou lid, kterm se Raffaelovo dlo zd nudn, akademick, povrchn, a nejsou to lid, kte by to s umnm vn nemysleli.155 Takov neuznn nen

153

zanedbateln; Raffael jm ovem odinn nen; ale onen soud, i kdyby byl sebeosamlej, neme bt vyvrcen ani umlen. Fakticky tedy hodnota Raffaelova dla nen obecn platn, i vznik otzka, lze-li vbec nco bezespornho o jeho hodnot ci. teme-li o Raffaelovi Wlfflina nebo Strzygowsk-ho,156 vyciujeme, jak oba Raffaela hodnot: s lskou, s vysloven osobnm vkusem; dojem, jemu dvaj pednost, je dojem klidu, vyrovnn, harmonie a jasnosti; v tom vem zstvaj na pd sv subjektivity. Ale krok za krokem vyvj Wlfflin tento dojem z Disputy nebo koly athnsk; u Disputy mu odpovd centralita a zasten symetrie, nensiln sveden pohledu do stedu; v poped motivy bohatho pohybu, v pozad motivy klidu; linie se spojuj bez peezvn, dn z postav nen ve sv nzornosti utlaena jinou, take psn vazba se poj se samostatnost jednotlivch figur; plasticky dominujc postavy, ukazuje dle Strzygowski, rozleuj obraz jako pilastry a zdrazuj pohyb do stedu. Tyto a jin faktory jsou to, kter zakldaj dojem harmonie, slavnostn vyrovnanosti a klidnho du u Disputy; poruen kterhokoliv z nich by lomilo dojem a rozruovalo celek. Tedy hodnota Disputy je podmnna onmi faktory; jakmile uznme krsu dla, musme bezpodmnen uznati t relevanci onch formlnch moment pro tuto krsu. A nyn me pijti odprce a ci mn se Raffael nelb"; ale existenci a objektivn souvislost onch moment by po-pti nemohl, ani jich relevanci pro hodnotu od jinch uznvanou. Je ostatn mono, e se Wlfflin ml, e nalz na Disput nco, co tam nen, a mus bt opraven; nebo neuvd ve, co na n je a m vztah k hodnot celku, a pak me bti doplnn: v kadm ppad lze si vak myslet objektivn sprvn a pln nalezen moment, je jsou relevantn pro krsu dla, a u je tato subjektivn uznvna, nebo ne. Ale zatmco v ppad Disputy je momentem hodnoty uklidnnost, je jm v pokroilm baroku nezadriteln pohyb; tam jasn rozlenn, zde kompaktn erosvit; tam harmonie, zde intenzita atd. A pece i tyto barokn znaky jsou momenty krsy; nic nen o sob krsn v tom smyslu, e by vyluovalo estetickou 154

relevanci svho opaku; dn moment nen o sob hodnotn. Tedy udn moment krsy neznamen vet o sob krsnch a hodnotnch soust krsy. Momenty hodnot nejsou samy hodnotami. Nejastj teoretick chyba, kter se dje pi analze umn, je ta, e momenty" dostvaj citovou pchu hodnocen, tak nap. termny proda", harmonie" atd. donekonena. Vlastn hodnota je nedliteln, nem st a d, je to cit a zitek. Jej momenty" jsou krsn, pokud jsou nerozlien v zitku; mimo nj jsou objektivn, zkonit, vznamn atd., ale nikoliv o sob hodnotn. Krsa je cit a vnitn udlost; ale ony momenty maj vztah k n, podmiuj ji a v tomto smyslu ji zakldaj; kdyby jich nebylo, nebo kdyby byly porueny, byla by patrn zruena nebo snena i citov hodnota zitku. Ale zrove tyto momenty jsou zcela zvisl na zitku krsy. Podle toho, jak jsme zaili vc, meme ci, co na n je. Kdo by pozoroval Stance bez estetick emoce, nemohl by pochopiteln vystihnout vlastnosti zvan pro jejich krsu; byly by mu stnou, kvantitou, mnohost a figurami bez dalho a podstatnjho vztahu. Teprve estetickou emoc otevraj se vztahy tchto dat navzjem i ke krse celku; ale tato emoce, hodnota ili krsa nen zachytitelna; jedin, co lze vykonati, jest pipoutati ji k objektivnm momentm, kter prv skrze ni byly uinny pstupnmi. Jsou to urit komplexn kvality, jich neme nalzt oko esteticky dezinteresovan, a kter nicmn jsou teoreticky platny, jakmile jsou jednou fixovny v soudech. Je mono nebti dojat harmonickou krsou Disputy, a pesto nen mono zcela neuznati to, co o n konstatuje Wlfflin; zde prv pestv libovle a relativism. Dleit je pomr moment" k hodnot: 1. Momenty nejsou sti nebo sloky hodnoty; hodnota ned se rozleniti, dliti ani skldati. 2. Momenty nejsou vlastnosti hodnoty; nebo vlastnosti hodnot jsou jinho du, nap. hloubka, vnitn platnost atd. - Momenty" jsou sloky a vlastnosti hodnocenho pedmtu; neodnej se pmo k hodnot pedmtu, nbr k pedmtu hodnoty, k tomu, co v zait 155

hodnoty tvo pedmtnou strnku vdom. Tu je ovem pirozeno, e teba pi hodnocen ekonomickm padaj na vhu jin momenty danho pedmtu ne pi hodnocen estetickm, a tedy vlastn jin pedmt; proto lze prvem mluviti o pedmtu ekonomickm, estetickm atd. Ale tak individuln rzn estetick hodnocen te vci se odnej k jejm rznm strnkm, a tedy v jde k pedmtu pokad jinmu.157 - Jak tedy je mono teoreticky platn souditi estetickm pedmtu? Ten pov, cen a soudem vyn u Disputy lyrickou svatost nlady, onen formln vzanost kompozice; estetick pedmt hodnocen je v kadm ppad jin. A pece je tu jist vy identita estetickho pedmtu, kter dovoluje sesti oba soudy: Disputa je lyrick i formov exaktn, a teprve syntza obou moment se tsn pibliuje skutenosti, vlastn identick Disput. Pokud si tedy meme mysliti estetick pedmt jako identick v rznch urench, je kad z tchto uren teoreticky platn, ale jen jako jeden z nesetnch monch navzjem se doplujcch poznatk. Individulnost a relativnost estetickho zitku dv takto jen relativn hranice, ale nikoliv naprostou kvalifikaci estetickho poznn. Tm je celkem obepsna oblast jedin mon estetick objektivnosti. Esteticky objektivn je estetick pedmt, toti hrn vech v estetickm zait vystupujcch pedstav, kter pat k vci" a jsou relevantn pro zakuenou krsu. Esteticky objektivn je dle estetick soud, kter tento pedmt rozvj a tm fixuje v platnch poznatcch. Konen esteticky objektivn jsou ty pedmtn momenty, jich reln existence je evidentn, ale jejich vztah k estetick hodnot je prvotn kladen jen zaitm krsy. Estetick objektivita je zaloena na bezprostedn a individuln estetick zkuenosti, ale nen v n obsaena: pedevm proto, e k jejmu nalezen je teba opustiti bezprostedn danost dojmu a nastoupiti cestu souzen a hledn; a za druh proto, e jednou pesn stanovena mus bti od kadho uznna za objektivn

156

skutenou a zrove za relevantn pro kad adekvtn estetick zait danho pedmtu. Ale tu me se namtnouti: svrz estetickho ivota je prv ten, e zde je pedmt lhostejn a nahodil; vskutku cokoliv me se nkdy lbiti a bti hodnoceno; zle jen na citu, na zcela vnitrnm pojet libovolnho jevu. Estetick city nejsou vzny na urit okruh vc, v protiv k jinm citm, je jsou omezeny na uritou ivotn oblast. Vechno me bt esteticky kontemplovno; estetick objekty jsou vyznaeny jenom tm, e jsou pijmny bez vle a bezevztan, ist citov, e prodlvme v jich citovm dojmu.158 Esteticky jsme inni, vzbuzuj-li se v ns takov city, a lib, i nelib, jich obsahy pedstavov voln probhaj tak, e ani snaha po poznn celku, bu vnmanho, bu pedstavovanho, nebo jen jeho st, ani pouit k jakmukoliv elu, ady jejich neporu."159 Podle toho by se estetinost" vztahovala jen na ist subjektivn, citovou strnku zitku; estetick byl by jen samotn stav nitra a problm estetickch pedmt byl by protismysln. Proti tomu je nutno zdrazniti, e estetick chovn je vdy zameno k pedmtu, e je recepc pedmtu; estetick interes je interes o pedmt, a nikoliv o nitro.160 Skuten hlavnm a nej dleitjm lnkem povn je povan pedmt, a proto i problm pedmtu je prvotn a neodbytn. V kadm estetickm poitku je bezprostedn ptomen povan pedmt: a pece podle veho dosud eenho nm estetick pedmt nen prost dn, nbr mus bti zaloen zvltn teoretickou innost. Jak tedy je vzjemn pomr pedmtu bezprostedn danho v povn a pedmtu estetick nauky? Jak se vbec pedstavuje krsn objekt" naemu vdom? To je posledn a vlastn nej zkladnj obecn otzka po estetickm objektu.

157

V. Estetick pedmt Ti typy estetickho chovn V dosavadnch analzch estetick recepce se mlo pihlelo k tomu, e jsou velmi rzn ppady toho, jak je pedmt zitku prezentovn vdom, a s tm zrove zcela rzn tdy subjektivnho estetickho chovn. Tyto rzn druhy recepce nejsou vzny na rzn typy poivatel; ostatn pronikaj se navzjem a mohou se ze sebe vyvjet v jednom procesu estetickho zait. 1. Prvn tda je fenomenln. Pijmme prost dan poitky nebo pedstavy s bezprostednm citovm pzvukem. To je ppad istho nazrn ili kontemplace pouhho jevu. Nikoliv co dan pedmt je, nbr jak se nm jev; nap. jeho tpyt, barva, obepsan linie, hra svtel a stn, vekero mnostv kvalit, ve, co na vci je optick, co se ist jev, je obsahem tohoto poitku. Ale stejn povme pedstavy, svty sv fantazie, intenzitu a bohatost vlastnho vnitrnho dn, maximum zait dan beze v nmahy.161 To je sfra estetickch impres: sfra nekonen pesahujc oblast vlastn krsy, pronikajc skoro vechno nae vnmn, ptomn skoro v kadm okamiku, asem jako miziv sloka, asem jako vlun zaujet. Jdeme ke dvem a lesk kliky je estetickm datem naeho inn, peme a istota papru ns esteticky t v ktermsi kout vdom. Radost z pouhho jevu je ryz libost, jet mimo hodnocen nebo nehodnocen; citovm pzvukem, jen provz poitek, neprojevujeme souhlas ani nesouhlas s njakou vc, nic neschvalujeme ani neodmtme, n poitek nen zaujetm stanoviska k objektu;162 oddvme se prost tomu, co je hdonicky dno, bez jakkoliv dal reakce. 2. Pedmtem istho povn je kontinuum jev. Ale jakmile se subjekt sousted na njak urit obsah tohoto kontinua, vykonv vbr a volbu, podazovn a hodnocen. Tm vybavuje z masy impres urit objekty, kterm dv pednost, kter hodnot: nikoliv u jevy, nbr vci. - Povati produ jest povati nesmrnou hru

158

paprsk, barev a pohyb, nevyerpateln data, nesmrnou a nelennou impresi. A nyn mohu dti t mnohosti jev nhl soustedn; uvdomuji si, e povm produ, e to ve je proda; tm dostv se paprskm, list, nesetnm jednotlivostem nhlho, skoro bezohlednho podazen, jaksi vcn pehlednosti a uritosti; i m povn je shrnuto v novou jednotu a stv se z nho mj pomr k prod, akt uznn a obdivu. I zde je to jen recepce; ale jejm pedmtem nen u jev, nbr vcn objekt, v tomto ppad nekonen objekt proda", a proti nmu j, subjekt, jen vnitrn vypovd o krse prody, hodnot a obdivuje. Jevy jsou prost dny dui bez volby, bez schvalovn a odmtn. Zde vak konme volbu, soudme, dochzme jistho pesvden o vci a zaujmme k n osobn pomr. Nae individuln osobnost vstupuje do estetick souhry. Na druhm stupni estetick recepce jsou tedy prezentovny objekty posuzujcmu subjektu. Sem nleej fakta estetickho hodnocen a vbru, osobnho vkusu a souzen, schvalovn nebo odmtn. Pitom posuzujc subjekt je individuln osobnost, je pekrauje hranice istho estetickho nazrn; je to lovk rzn povahy, zkuenosti a kultury, interesovan mravn, sociln, nboensky atd. m silnj a naivnj je estetick emoce, tm spe je v ni stren cel subjekt se vemi osobnmi strnkami. Ztenovati estetickou reakci o tyto faktory by nemlo smyslu; o krse a hodnot tu rozhoduje osobnost, a nikoliv abstraktn, ist" subjekt estetick. Ztrta istoty" je nahraena hloubkou emoce. Hodnocen nen toton s povnm. Geiger ukazuje, e estetick povn je mono bez hodnocen a posuzovn pedmtu; rozhodnut o krse nen dno s povnm samotnm".163 Hodnocen se vskutku podstatn li od povn; je reakc, inem, zasaenm osobnosti do prostho prbhu dat; je-li od poitku k posudku jen krok, je to krok pes hranice dvou velmi rznch sfr. Pedmtem povn je prbh jev. Poitek svj pedmt vyerpv, pijm z nho ve, co mu tento poskytuje. Poitek uplv a nem jinho konce a jinch hranic ne vyerpn. Proti 159

tomu posudek vztahuje se na jedin trvajc a vymezen pedmt: ale zrove na cel posuzovan pedmt. Kad hodnocen je souhlas nebo nesouhlas s njakm celkem, reakce jednotnho subjektu na vcnou jednotu. Proto je tak tko dokazovat a zdrazovat sv hodnocen. Jsme rychle hotovi se soudem, e se nm nco lb nebo nelb; ale otzka, pro" ns uvd do rozpak, take teprve hledme na pedmtu, co se nm na nm vlastn lb nebo nelb; ale tm u opoutme jednotnost pvodn reakce i totalitu pvodnho pedmtu. Povan jevy nejsou hlavn nebo vedlej, podstatn nebo podrun: vechny jsou nm stejn dny a od ns stejn pijmny. Poitek nesmuje k jdru a podstat vc. Proti tomu hodnocenm vykonvme vbr a podazen; hodnotu pipisujeme povaze vc, to jest tomu, co na vci je podstatn, zkladn, konstitutivn nebo hlavn, co je na n trval a objektivn, co je zaloeno v jej samostatn celosti a spoleno vem jejm stem. Pisuzujeme-li hodnotu obrazu, nemyslme tm, e hodnotn je, jak se nm jev, nbr jak skuten, podstatn a cele je. Povali jsme optick kvality, pedstavy a city, ale hodnotme najednou celost a podstatu vci; hodnocen je noetick dobrodrustv, nekritick a intuitivn zrove. 3. Tedy pi povn jsme s pedmtem hotovi, jakmile jsme vyerpali ve dan. Pi posuzovn jsme hotovi s celm pedmtem, jakmile jsme mu pikli hodnotu. Ale zbv jet zvltn petrvvajc zjem o poitou a ohodnocenou krsu; poit a posouzen pedmt ns nepestv zamstnvat, drme se ho, myslme na nj; v tomto ppad dostv se pedmtu nov prezentace ve vdom. Ale z pvodnho bezprostednho povn zstv ji jen diskontinuitn mnohost jednotlivch dat, kdeto z posouzen trv pedpoklad objektivn jednoty, je je nositelem hodnoty. Mme tedy jednak autentick data smyslov a citov, jednak klad nebo pedpoklad jednotn povahy estetickho pedmtu. Tm dvojm je dno tma nov prezentace: slouit danou mnohost s pedpokldanou celost. Povn poskytlo materil: estetick data; hodnocen vak poloilo problm nebo kol: celost, 160

jednotu a koneckonc podstatu estetickho objektu. V nov prezentaci klade se tedy estetick objekt t. . jako kol k een, jako problm k zpracovn; nen dn, nbr vyhledvn na zklad estetickch dat povn a podle direktivy, kterou udv estetick hodnota. To je ovem velmi schematick vyjden mylenkov prce, kter je nm ve skutenosti zcela pirozen a jednoduch. Tak nap. po bezprostednm styku s nkm, tedy po pijet jistch dat ekneme: ten lovk se mi lb nebo nelb, je dobr nebo patn; ale teprve potom pemlme, pro on nebo co na nm se nm lb nebo nelb, a rozpomnme se na jednotlivosti, na njak jeho slovo, na souvislost jeho jednn, a z toho odhadujeme jeho pravou" povahu. Rozebrme lovka zpravidla, kdy u jsme ho pedem ohodnotili; tmto rozebrnm vak uvdme podren data jeho jednn ve vzjemnou souvislost a vztahujeme je ke kladen hodnot. Pi vem sdlovn a zdvodovn posudk inme pokusy vzthnouti jednotliv pohotov data k posouzen celosti, k podstat vci. Pak teprve kme, e lovku nebo vci rozumme. O rozumn" mluvme vude tam, kde poznvme jednotlivosti a momenty sub specie celku, individuality a povahy vci. Ani poitek, ani hodnocen nejsou rozumnm. Poitek je vdy mj poitek a souvis pli tsn s j;164 pedmt je jm t. . konzumovn bez dalho interesu; nikoliv pedmt sm, nbr libost je clem. Pi hodnocen proti tomu pihlm k pedmtu, nebo zaujmm k nmu osobn stanovisko; ale zde je clem hodnota, toti vyrovnn se s pedmtem, zaloen pomru mezi mnou a jm, nikoli vak pedmt sm. Teprve rozumn smuje vbec a zsadn k pedmtu samotnmu; k nmu se obrac vechno zen, vechna intence, vechna pozornost; teprve rozumn je v pregnantnm smyslu pedmtn prezentace, a proto lze hledati pedmt" v jeho nejvt uritosti jen v rozumn, toti cestou rozumn. A tedy vechno, co bylo dosud oznaovno jako vstavba nebo urovn estetickho pedmtu, jako jeho ozetelnn a fixace, jako 161

kontrola, srovnvn, popis atd., le na tto cest rozumn nebo spe jest rozumn. Rozumn je veker tato mylenkov prce smujc k pedmtu, kter je jejm kolem; je to cesta k jeho splnn, metoda, metodick recepce estetickho pedmtu. hrnem ve tetm typu estetick recepce dochz pedmt nej nalhavj prezentace: nikoliv jako danost, nbr jako kol. Neobrac se jen k smyslm, ale rovn ne jen k rozumu: je to estetick pedmt, objekt ctn, jen dochz splnn jen v asti cel m osobnosti. Ale ctc osobnost nen tu u k vykonvn reakce, k sympatii nebo odporu, nbr k rozumn, stv se orgnem rozumn. Musm zaiti smutek, abych pochopil, e je nm podstatnm na tto bsni. Pak u to nen mj smutek; je to smutek umleckho dla, st jeho povahy a moment jeho hodnoty. Nebo vnmateln pedmt je jenom fragmentem vlastnho umleckho dla; ten, kdo je pijm, mus je doplniti ze svho vlastnho nitra duchovou ltkou pedstav a cit. Teprve tento doplnn pedmt je umleck dlo jako celost a jednota, jako vlastn estetick objekt. Tento estetick pedmt je pedmtem rozumn. Ale prv fakt, e estetick pedmt vznik za osobn asti subjektu, a sice nekonen rznch subjekt, vrh subjektivnost a relativitu i na estetick pedmt. A pece ne vechno doplovn a doit estetickho pedmtu stejn pat k vci". Jak tedy nalzti, co pedmtu nle, co jej adekvtn dopluje, co je jeho prav povaha? Lze-li to nalzti, nelze to hledati jinak ne usilovnm pihlenm k pedmtu samotnmu. Proto je estetick pedmt problmem metody rozumn.

POZNMKA Ve zcela posledn dob vyla prce St. Witaska o estetickm pedmtu z hlediska pedmtoslov.165 Hlavn vvody jsou: Tak jako smyslov poitek nm zptomuje pedmt modro", pedmt chladno" atd., prezentuje estetick cit vdom pedmt krsno",

162

toti estetick znak estetickho pedmtu. A nyn je otzka: je estetick znak (krsno) pouze imanentn naemu vdom, a tedy subjektivn, nebo mu nle realita a transcendentn existence? Po obrn pedmtoslovn analze, ji zde nememe sledovat, dochz Witasek tchto vsledk: Onen zvltn, veskrze v pedmtu lec, absolutn, nzorn znak, kter jsme poznali v estetick vlastnosti, krse" atd. pedmtu, ned se vaditi co do sv pedmtoslovn podstaty do dn z ostatnch td pedmt, je pedmtem veskrze zvltn konstituce. Uznn absolutn nzorn pedmtnosti estetickho znaku nepispv v niem pro otzku po ppadn objektivn platnosti a objektivnm zaloen estetina. Estetick znak je prv jenom imanentn pedmt a sm pro sebe nepodmiuje nikterak njakou transcendenci. Zstaneme-li na tom,... le e krsy vhradn v imanentu; nebo estetick znak, jeho vystoupenm je teprve vytvoeno nco esteticky relevantnho, vyerpv se pln v imanentnm byt, a jeto substrt (tj. dan pedmt zliby) se stv estetickm pedmtem jen ve spojen s estetickm znakem, me tak substrt padati na vhu jen jako imanentn pedmt. Estetick pedmt je tedy vlun imanentn pedmt... Zvis na prbhu emocionlnho it subjektu, zda substrt, jej uchopuje, se stane estetickm pedmtem a jak estetick kvality pak vykazuje. Nebo vystoupen nebo nevystoupen estetickho znaku vyplv jen z toho, dostav-li se nebo schz-li estetick cit. Zkony tedy, je jsou smrodatn pro vechno estetick, mohou bti jen psychologick zkony. V tomto smyslu lze ci, e estetino je vlun subjektivn povahy, e koen jen a jen v subjektu."166 Z naeho stanoviska je ovem nepochybno, e estetick vlastnost krsa" je imanentn pedmt sui generis. Vezmeme-li vak vchodisko v estetickm soudu to je krsn", jako in Witasek,167 lze snadno nahldnouti, e pedmt, ke ktermu tento soud smuje, o nm soud, kterho se tk nebo kter uchopuje, tedy vlastn pedmt tohoto soudu,168 je pedmt to", a nikoliv pedmt krsno". Estetickm citem i estetickm soudem je prezentovn 163

vdom pedmt to". Jeliko pedmtn zjem estetickho souzen se obrac prv k tomuto relnmu a existujcmu pedmtu, jen nen imanentn nebo aspo nen naskrze imanentn, je zcela neoprvnno pokldat celou estetickou oblast za i imanence a subjektivnosti. Ale objektivn znaky estetickho pedmtu nepokld Witasek za estetick. Objektivn pedmtn determinace nejsou samy estetickmi kvalitami, jsou barva, tvar, tn, pomry tn atd. jako takov snad nositel estetick kvality, ne vak s n identick; a estetick kvality opt nezskvaj tm jet koreltu v objektivnm, transcendentnm pedmtu."169 ili naimi slovy, momenty krsy nejsou samy krsou; jsou vak estetickm pedmtem, jemu je pisuzovna prv estetick kvalita. Li-li se pedmt estetickho popisu, kritiky atd. charakteristickm zpsobem od jinch pedmt, nejsou ani znaky jej konstituujc prosty tohoto zvltnho, toti estetickho charakteru. Barva v estetickm chpn je nco zcela jinho ne barva ve fyzice atd.; pro fyzika je mitelnm pohybem, pro estetika prv barvou a vrazem, a sice zcela objektivn. hrnem tedy z imanence krsna neplyne imanence a subjektivnost estetickho pedmtu. Objektivnost estetickho pedmtu vak nen dna, nbr vznik a roste postupem objektivn prezentace.

VI. Estetick rozumn Rozumn je svdn slovo a jet svdnj zkuenost. Kdo nkdy se kriticky zamstnval umnm, me znti zvltn fakt: e mnohdy pozoruje a pov dan dlo, reaguje na n hodnocenm, studuje je a konen unavuje se na nm, ani by mu bylo jasno, co by o vci mohl ci, jak ji vystihnout a vyloit; e teprve nkdy pozdji, pi pouze mylenkov prezentaci, dostavuje se hledan een: struktura a organizace dla, jeho individuln zkonitost a charakter jsou nyn nalezeny. Rozumn m velmi asto spe rz

164

invence ne recepce. Jindy se zd, jako bychom bezprostedn jen citem a tuenm vnikali do nitra vci, a pitom hloubji a jasnji ne cestou mylen. Proto odvolvme se vzhledem k rozumn a interpretaci na divinan schopnost; nalzme tu zvr do nepoznatelna, pro nj nen jin jistoty ne intuitivn".170 - Zde vak je rozumnm" mylena jist metoda mylen. Metoda pak neme potati s divinac, tak jako nrodn hospodstv neme potat s pomoc bo. Rozumn je mylen, kter smuje k povaze pedmtu, a tedy se j d a k n se co nejdokonaleji pizpsobuje. A je tato adaptace mylen k danmu problmu intuitivn, nebo diskurzvn, je konen lhostejno. Rozumn nen hodnocen, nedokazuje soudy o krse, nen nejvy stolic pro chvlu a hanu. Avak jeto je objevitelsk, jeto nalz objektivn komplexy a souvislosti dotud nepoznan, dv neustvajc pleitost k novm reakcm subjektu, k novm hodnocenm, a tm k rstu a pohybu hodnot. Rozumn samo vak nehodnot, nbr rozmnouje a organizuje pro ns skutenost. Jeho vtkem je vdn, ale je to vdn ve sfe hodnot, poznn toho, co je hodnoceno. Estetick rozumn je obecn typ estetick recepce, jeho clem je co mon objektivn prezentace estetickho pedmtu; piem estetick pedmt" znamen vcn fundovanou jednotu a souvislost estetickch dat, tedy skutkovou povahu vci;171 a piem objektivn" prezentace je ta, kter je zamena k pedmtu vemi prostedky zkouky, kontroly a srovnvn, a tm pekrauje bezprostedn subjektivn estetickou recepci smrem metodick objektivizace. Tento posledn bod je rozhodujc. K subjektivnmu porozumn nesta reflektovat o danm pedmtu; je nutno vraceti se k nmu, pezkouet jej a srovnvat sv nlezy o nm s jeho daty; je svrchovan dleito, aby data sama nebyla bhem tohoto zpracovn alterovna, co ostatn je nejvydatnj pramen chyb pi estetickm rozumn. Takovou zkoukou jsou vyluovny nahodile faktory a rozmnoovna data pedmtu: tm roste jistota 165

rozumn. Dle tou mrou, jakou je pedmt pochopen ve sv povahov zvltnosti, je odlien ode vech jinch. Proto srovnvn je pirozen prostedek rozumn. Srovnvnm zrove vznikaj jist pirozen skupiny podobnost; ty pak se mohou opt stt pedmtem studia: tak nap. dla jednoho umlce, jedn koly nebo jednoho stylu; dle skupiny vzan vcn, jako monumentln plastika, relif, drama atd., nebo pojmov, jako realism, klasicism apod. Za druh vak dostavuj se takto jist uren, kter jsou spolen vtmu potu estetickch pedmt a oznauj nco identickho na nich; tm stv se rozumn estetickou pojmotvorbou. Zde pechzme u zejm k naukovmu zpracovn cel oblasti estetickch pedmt; rozumn" stv se tu rozplvavm a sugestivnm slovem, kter je zhodno nahraditi pesnjm urenm.

Objektivn metoda estetick Rozumn" je objektivn metoda estetick pedevm v tom smyslu, e je vhradn zamena k samotnmu estetickmu objektu, a tedy se co mon podle nho spravuje. Proti tomu subjektivn nebo subjektivistick je ta metoda, kter pojm estetick pedmt jen jako psychologickou soust subjektivn estetick recepce, a proto studuje jenom proces povn. Dle Dessoira estetick objektivism je souhrn teori, je hledaj to, co je specifick pro oblast zkoumn v povaze objektu, nikoli v chovn povajcho subjektu,172 nebo nauka, e oblast estetick prody, kultury a umn hrnem m objektivn znaky pedmtn zvltnosti; v em je zahrnuto tvrzen, e jevy urit povahy maj zvlt silnou schopnost vyvolvat estetick city a soudy".173 Vci nebo dje v prod, kultue a umn maj vcn znaky, ktermi se li od mimo-estetickch pedmt. V ustrojen estetickch objekt samotnch tkv nutnost, je d, aby byly esteticky pojmny."174 m se vak li estetick pedmty od mimoestetickch? Bu tm,

166

e maj zvlt silnou schopnost" lbiti se; ale skoro ve se me nkomu lbit a ve se me nkdy nelbit; tedy mimoestetick by byly snad ty pedmty, kter se lb mlokomu, o objektivit krsy by pak rozhodoval vldnouc vkus, co zajist Dessoir nemn. Nebo za druh estetick pedmty jsou ty, kter maj jist zvltn objektivn znaky, patrn takov, je jsou obecn uznvny za specificky estetick a lb se konstantn spe ne jich opak, jako symetrie, rytmus atd.; avak vechny symetrick vci zajist nejsou mimoestetick; nesoumrnost je mnohdy krsnj ne ploch soumrnost, atd.; zkrtka tyto a jin obecn znaky nemohou bt dlidlem estetickch a mimoestetickch vc. Dleitj je dal Dessoirovo uren estetickho objektivismu. Vechna kritria objektivity, prav, odkazuj v zklad k tomu, e vechno objektivn stav se neodvisle proti zavajcmu subjektu tm, e sleduje vlastn zkonitost, je nen psychologick. Zstvajli urit obsahy, zatmco jin se mn, stejn, a ukazuj-li pravideln, ne vak vdom zzen spojen, tedy tvo skutenost. Bezmezerovit a zvltn zkonitost njakho souvislho celku zaruuje nm neodvislou existenci jeho len." Tak je tomu i u estetickch pedmt. V malb nen zrcadlen nahodil pohled na kupu nahodilch vc, nbr vyjaduje se v n zkonitost, je pekrauje ve jednotliv. Mezi stmi inkuj vztahy nzorn nutnho druhu; estetick hodnota st je spojovac hodnota. Ale tato estetick zkonitost ned se nikdy a nikterak ztotoovat s psychologickou; spe mus bt uznna za objektivn vlastnost estetickho byt. - Nese-li v sob estetick byt zvltn zkonitost, m tm objektivn skutenost."175 Ovem zkonitost" umn m ponkud zvltn smysl. Prodn zkon vyslovuje: kdykoliv je ptomen jev nebo znak a, mus bt vdy ptomno b. V umn vak takov obecn stejnost spojen len neexistuje a nen vbec dna; se znakem a me bt spojen znak x, zle jen na rzu spojen; jen dogmatick kritika pedpisuje nemnn pravidla konstituce umleckch dl. Zkonitost" umleckho dla nen nic jinho ne vnitn, individuln nebo stylov souvislost znak, a tedy jednota a 167

vnitn organizace estetickho objektu. Umleck dlo stv se nm tedy do t mry esteticky objektivnm, v jak postihujeme jeho organizaci a uzkonnost. Ale tato zkonitost nen pedmtem estetickho povn, nbr rozumn. Jakmile by ovem byla nm poruena, byl by poitek snen nebo znemonn; ale v poitku samotnm o n vbec nevme. Estetick objektivnost nen dna v prvotnm dojmu, nbr nalzna cestou metodickho studia pedmtu. Ale tu mohlo by se zdti, e cesta od bezprostednho dojmu k uzkonnosti pedmtu je zrove cesta od konkrtn skutenosti k abstraktn konstrukci; zitek je plnost a volnost sama, kdeto ona domnl objektivita je pojmov vtvor, kter se svm vlastnm postupem oddaluje od it skutenosti. Jen krsa v bezprostednm dojmu m plnou realitu. Vskutku se objektivn cestou vzdalujeme od bezprostednho vlastnictv krsy, ne vak od skutenosti. Rozumn je vysokou mrou heuristick. Vpravd objektivn je jen ta cesta, kter ns vede ke skutenostem, to jest k novm vztahm a faktm jinak nepstupnm. Ale ani plnost konkrtnho pedmtu se pi objektivn metod neztrc: nebo rozumn nem konce a vyerpn; v estetickm objektivismu m umleck dlo plnost jakoto konkrtn problm.

Individualizujc metoda estetick Umleck dlo, pe Wolf Dohrn, je mono poznvati dvojm smrem. Jednou je clem vykzati v nm psobnost obecnho zkona. Jakmile je tento nalezen, hasne zjem na jednotlivm dle. To stalo se jednotlivm ppadem zkona: je podazeno zkonu a tm odbyto. Poznn zkona bylo clem, umleck dlo jen prostedkem k elu. Tak postupuje psychologick estetika, je odliuje estetick zait od ostatnch psychickch fakt a stanov znaky a typy estetickho povn. Pro ni jsou umleck dla jen doklady, v nich vyhledv, co je vem spoleno. Za druh vak

168

lze se zajmat o umleck dlo jako o jednotliv tvar v jeho individuln struktue, jako o jedinenou umleckou udlost. Ta ve sv plnosti a faktick nekonenosti zstv elem bdn. Umleck dlo, pokrauje Dohrn, vstupuje jako jedinen tvar do okruhu pozorovn teprve tehdy, kdy estetika se chop problmu umleckho vytven (Darstellung), a spatujc v kadm dle zvltn a pvodn een tohoto problmu, in toto dlo objektem estetick analzy. Tato analza a zrove stanoven zkladnho principu takov analzy je kol individualizujc estetiky. Pro individualizujc estetiku je umleck dlo komplex objektivnch podmnek, jednota, kter existuje neodvisle od apercipujcho subjektu;" ili nco uritm zpsobem utvenho mimo mne a nezvislho na mn, co od subjektu pimen apercipovno produkuje estetick jev. (U Dohrna estetick pedmt". Dohrn nazv estetickm pedmtem" pedmt dan v poitku ili povan obsah, kdeto objektivn a individuln souvislost innch faktor jmenuje umleck pedmt. Dohrnv umleck pedmt" jmenuji v tto prci passim estetick jev", a sice proto, e povan obsah je jev, a nikoliv pedmt" v pregnantnm smyslu. To je poznmka jen terminologick.) Je to ve smyslnm materilu rzn fundovan komplex objektivnch podmnek estetickho zait."176 Ale prv tato objektivita nen dle Dohrna prosta nmitek. Analza umleckho pedmtu pedpokld subjektivn zitek. Uren umleckho pedmtu by bylo jednoduch, kdyby bylo lze jej pokldati prost za souvislost objektivnch podmnek pro vznik estetickho poitku. Ale ukazuje se, e tato souvislost existuje jen za pedpokladu urit apercepce, toti estetick. Tud souvislost objektivnch podmnek" mn se podle toho, jak se mn estetick apercepce, a ta je vystavena velkmu kolsn podle osobnosti poivatele a pzn nebo nepzn okamiku. Nen souvislosti objektivnch podmnek mimo vekeru apercepci: umleck pedmt se realizuje jen v n a jenom v n me vstoupiti v efektivn souvislost, kterou zkoumat je kolem individualizujc estetiky. Jak 169

me bti pi tomto subjektivnm vzniku pedmtu studia e o souvislosti objektivnch" podmnek? Nen tu pro pravou objektivitu, tj. pro pln realizovn dotynho pedmtu rozhodujc naprost subjektivita? A prav objektivita tedy tot jako pln subjektivita a bezmezn oddn se vlastnmu zait? Z toho nen pr jinho vchodiska ne to, e pedpokladem objektivity je zde nadosobn platnost, nco poslednho a dle neeitelnho.177 Tak tu vystupuje opt nadosobn platnost jako deus ex machina v noetickch konfliktech. Ale je takov konflikt vskutku nevyhnuteln? Nap. to, e se mi lb indick architektura, je ovem mou subjektivn zleitost; zcela subjektivn je, jak ji povm, jako podivnou a paradoxn, - dojem indickho domorodce je pravdpodobn jin. Ale v tto ctn paradoxii odpovd pi objektivn prezentaci nco na vci sam: tak nap. (jako jeden faktor z mnohch) vldnouc indick horizontalism, vrstven stn tm ze samho klad, rozdlen stny na sam lec, ve sv funkci uniformn lnky: tedy v celku nekonen rozlenn pi bezmezn masvnosti, nco jedinenho a paradoxnho v architektue, je bv bu lnkov, nebo masvn nebo rovnomrn omezen v obm. Tento charakter je estetick, relevantn pro m hodnocen i pro mj zvltn poitek; ale zrove je naprosto objektivn a skuten, nepotebujc apelu na nadosobn platnost. Vznik soudu ze subjektivnho dojmu neztenuje jeho objektivnosti. Na zklad tch a jinch znak mohu se odviti dle a usuzovati na estetick svrz indickho umn; ani to nen subjektivn, nbr hypotetick. Pi vlun objektivn prezentaci odpad problm subjektivnosti a objektivnosti a zstv jen problm objektu. Cit, pedstava, dojem jsou ovem subjektivn; ale v rozumn je i cit vodtkem k objektivn invenci. Objektivn je, co na vci skuten je: obecn platnost je potom jen dsledkem evidentn skutenosti. Ostatn Dohrnovy pochybnosti jsou patrn zaloeny na tom, e jeho estetick apercepce" zahrnuje jednak vlastn estetick dojem, jednak objektivn prezentaci estetickho pedmtu; subjektivnost onoho mu pak nevyhnuteln kal teoretick rz tto metodick recepce. 170

Dleit u Dohrna je oznaen objektivn metody jakoto individualizujc. Rozumn smuje k povaze vci; obrac se k pedmtu v jeho individualit a samostatnosti; hled vystihnout jeho vnitn jednotu a celost; odliuje jej od ostatnch a neodhl od jeho konkrtn plnosti; to ve jsou rysy individualizace. -Ovem ale objektivn metoda je zrove pojmotvorn a tm zobecujc. m pesnji je uren nkter sten obsah, tm spe bude nalezen a identifikovn, kdekoliv se fakticky vyskytuje. Objektivn metoda je rozliovac a srovnvac, neizoluje, nbr nalz vztahy. Prv e je to metoda, a ne jenom nstroj, pekrauje jednotliv dlo, jde pese vechny objekty a zabr vechny ve svj smr. Tm dv jim jistou spolenou kvalifikaci a in z nich umn". Umn lze definovat jako ideln pln obsah objektivn metody estetick, jako hrn veho, co me bt pedmtem estetickho rozumn. A pesto je to metoda neztenen individualizan. I kdy je jejm pedmtem nco pomrn obecnho a abstraktnho, teba gotika", nen to jenom generalizace, nco jako druh nebo rod v prodopise; nbr gotika sama je individuum urit konkrtn povahy, k nmu se katedrly v Chartres, Amiensu, Ulmu atd. maj jako vrazy a projevy jednoho lovka k jeho povaze. Podstatn vak je, e kdy z mnoha in poznme povahu lovka, rozumme daleko lpe kadmu jednotlivmu z jeho skutk i pouhch impuls a nznak jednn; a e kdy srovnvnm a zobecovnm vyrozumme povahu gotiky, rozumme lpe a ivji kad jednotliv pamtce, ba i kad jej sti a jednotlivosti. Vlastn tendence rozumn je vdy individualizujc.

Kritick metoda Jako pedmt estetickho rozumn byla dosud uvdna jen umleck dla, a nikoliv krsn proda atd. To nen nahodil. Objektivn nebo individualizujc estetika je vskutku vlun

171

estetika umn, naukov rozen kritika umn, a proto lze ji jmenovati kritickou metodou. U pi hledn toho, co je v oblasti estetickch fakt objektivn, byly pro ns rozhodujc dva body: pedn e umleck vytven je zkuenost estetick objektivity, a za druh e kadm uznnm umlce postuluje divk estetickou objektivnost, je je na nm nezvisl. Ale jsou jet jin okolnosti, na kter sta jenom poukzati: pedn e existuje kritika umn, teoretick zjem o krsu umn, nikoliv vak kritika prody; za druh e umn je oblast vc objektivn zvltnch, tedy speciln tda fakt, kter se zeteln odliuj od jinch vc, prodnch, uitkovch atd. To jsou prakticky dostaten motivy, aby se umleckm produktm dostalo zvltnho, odbornho zetele. Tvrzen vak, e jen umleck dla jsou objektivn estetick, je oprvnno jen tehdy, plyne-li bu z povahy estetickho pedmtu, nebo z rzu metody estetickho rozumn.

VII. Oblast estetickho objektivismu Oblast krsy je bezhranin, nic hmotnho ani duchovho nen z n vyloueno. Je to jen modus dicendi, rozdluje-li se sfra krsy mezi produ a umn; krsn mohou bti sny a mylenky; krsn jsou stroje, zvyky, slavnosti atd. Ale prv pointovn dvojice proda a umn" svd o tom, e mezi obojm je jaksi napt; a to nabv ost konfliktu v protiv termn pirozenost" a umlost". Ostatn nejde tu o pomr umn k prod, nbr o pomr umleck krsy ke krse prodn. Jsou ob ty krsy povahov stejn? Historie estetickch nzor svd velmi rozhodn proti tomu; zdka je ob stejn povno, nikdy se vky obou hodnot nezastavuj v rovnovze; as od asu se opakujc nvrat k prod nebo naopak sil prosaditi umn vude a ve vem jsou dostatenm mementem proti dalmu pehlen nesrovnalosti obou tch .

172

1. Pomr umn a prody se zd bt jednoduch, pokud krsa umleck plat za napodoben krsy prodn. V kadm ppad se pak lb proda; i hudba napodob pirozen city; jen architektura nic neimituje, a proto kdyby existoval spolen vraz pro architekturu, truhlstv a strojnickou techniku a kdyby nebylo zvykem nazvat architekturu ,umnm', tm odpadly by velijak spekulace a nae poznn zstalo by stejn pimeno faktm jako dnes ... Nesrovnateln nej-silnj ,estetick' poitek, aspo pro normln vyvinutho Germna na doby, je radost z voln prody."178 Pak ale je umn zbyten. Nade vechno takzvan umn, nad vechna ta plcn slovesn, malsk i sochask, nad vechnu umlou krsu i bludy vkusu bude mn dlo zem. Nepotebuji obraz a jejich gest a vynucenost, nepotebuji mt pracn a nemotorn omalovno to, co mm iv ped sebou, nepoteboval jsem dnch obraz, ve kolem mne bylo jedinm ndhernm obrazem. Nepoteboval jsem nieho z toho, dnch architektur: obzory mch nvr, kosmatina mch les, mj rodn krov nahrazoval mn vechnu onu ndhernou, pompzn architekturu svta, vechny palce a dmy za cenu otroctv, zavren a vy-koistn lidu zbudovan. Sedmihlsek hlaholc na m jabloni byl mi nad vechny rie, hudba les nad vechny opery, jak se kdes tam daleko ode mne se svmi primadonami a tenoristy odehrvaly ... Nepoteboval jsem a nechtl nieho z toho, ml jsem ve sv zemi, v prod, ve vem obklopujcm m runm it nejmohutnj, nej chvatnj a nejpravdivj zdroje veho umn, ...umn zivho, istho, nepekonatelnho, jm byla proda a ivot sm."179 To je ovem extrmn nzor, ale extrmy jsou bezohledn veden dsledky; ukazuje se tu, e podazenm umn prod nen konflikt mezi umnm a prodou zruen, nbr zosten v neprospch umn. Je ovem osobn vc kohokoliv, co je mu silnjm poitkem a vt hodnotou, zda proda, nebo umn; ale je to prv pli osobn vc. 2. Umn nejen nedosahuje prody, nbr odchyluje se od n. To, co ob odliuje, nen tedy nedostatek na stran umn, nbr spe 173

jeho estetick vsada. Proto lze pomr obou obrtit a podazovat krsu prody krse umleck. Tak teba Sobeski soud: krsno prodn neme se nalzat na te kvalitativn linii s krsnem umleckm. V prod stvouje krsu duch poivatele, kdeto v umn je krsa objektivn uskutenna umlcem; umn je skuten konkrtn krsno, kdeto cel bohatstv prodnch forem je toliko prostedkem k cli, toliko nstrojem tvrho ducha.180 Podle Konrada Langa in prody je potud estetick, pokud se podob inku umn. Prodn krsno v estetickm smyslu je to, co je umlecky zobrazitelno podle mtka dotynho stupn vvoje umn. Podle toho okliv v prod je to, co od umn nen jet zobrazeno, tj. co pohotov stojcmi prostedky umn neme bti zobrazeno. Koneckonc proda je esteticky krsn jen z milosti umlce, ne z milosti bo.181 Podobn dle Cohena estetick nazrn prody je spe jen peneen umleckho tvoen"; cit pro krsu prody je charakteristick sebepoznn estetickho vdom, sebevdom lovka a umlce; nikoliv proda v univerzlnm rozsahu, proda, je je pedmtem poznn, je estetickou prodou, nbr pirozenost lovka, lovk v prod. Proda je krsn, pokud ji milujeme istou lskou; lska vak je zkladn sla a prazdroj umn. Lska je estetick cit. Jen ve vysok snaze po dokonalosti osvduje se prav umleck lska, lska umn k lovku. Bez tto lsky by umn nevzniklo a bez n by nemohlo pokraovati. Umn jedin jest lska. Lska m jen v umn svj legitimn domov.182 Pomr lsky k prod je tedy umleck pomr k prod. Podle tchto nzor povme produ esteticky potud, pokud se k n stavme umlecky produktivn a pemujeme ji tak ve sv umleck dlo. Nicmn zpravidla jsme vzhledem k prodn krse ist kontemplativnmi divky. Umleck pojmn prody je jen jeden z ppad povn prody.183 Po strnce istho poitku se umn a skutenost sotva rozliuj. 3. A pece mezi prodou a umnm je protiva, kter nedovoluje postaviti ob do jedn tdy fakt. To maj na mysli ti, kdo popraj 174

estetinost prody: jen umn je estetick, poitek z prody je mimoestetick. Tak soud nap. Ch. Lalo. Poitek z prody je podle nho pedevm cit pro produ vbec, prost hodnocen, a tedy ist anestetick... Anestetick krsa prody, to cit intenzvn ivosti, jen uchvacuje lidi, aspo lidi jist civilizace nebo adepty jist umleck koly, kdy si uvdomuj uniknut z ntlaku tto civilizace nebo tto koly; je to univerzln sympatie pro ivot a byt v jakkoliv podob, panteistick intuice zkladn solidarity vech vc, nebo, libo-li, je to cit pro produ: pro vekeru produ, bez volby, aspo principiln; a nikoliv cit pro ,krsnou produ'. Ale prv proto, e vyluuje ideu stup a soud, nen v tto intuici estt nebo filistr ani stopy po ideji hodnoty: proto zasluhuje jmno krsy anestetick." Za druh vak existuje cit pro krsnou produ a lien krsnch prodnch bytost a vc od oklivch. Krsa v prod, to jest pi kad bytosti normln typ jejho druhu. - Cit pro krsu prody zahrnuje implicitn, konfzn... soud o vcemn normlnm, zdravm a typickm, nebo vcemn mohutnm a vysoce vyvinutm charakteru nkter bytosti nebo objektu v jeho druhu; je tu tedy srovnvn a hierarchie, a tedy i hodnota: spe vak syntza rznch hodnot, ale nikoliv ist estetickch, nbr utilitrnch atd.; je to hodnota pseudoestetick. Ale zrove krsa prody se nm zjevuje spontnn skrze umn, je j je ciz. Kultivovan lovk je s to pozorovati vekeru realitu jako mon objekt umleckho dla. Proda sama o sob, ve sv bezcitn jasnosti, proda bez lidstv nen krsn ani okliv; je anestetick, je ,mimo krsu a oklivost', stejn jako je ,amorln' a ,alogick'... Vidna skrze umn, nabv krsy, kterou lze prvem jmenovati jen pseudoestetickou" Konen krsa umleck je zcela jin vc: m zkladem existenci vytven (v orig. technique") elementu lidskho a socilnho, jen nen naleziteln v nevdom prod ... Jedin umn uvd pojet estetick hodnoty: krsu a oklivost ve vlastnm smyslu. Trvme-li jet na tom, mluvit o krse prody, mus se ci, e je anestetick nebo pseudoestetick, a e jedin estetick je krsa umn. Umn samo o sob je technika, tj. 175

harmonizace, stylizace, dekorace, idealizace, nebo kterkoliv jin synonymum, vdy pli irok nebo pli zk, kter m oznaiti suvernn interpretaci, j tvoiv duch pemuje v krsu vechny danosti indiferentnho ivota tm, e je podrobuje novm a ist lidskm zkonm estetickho vdom a pepisuje v e, kterou sm mluv a j sm rozum."184 Rovn Meumann pokld za nutno vyzvednouti, e n poitek z prody nen zpravidla specificky estetick. Radost z prody, ponoen se v prodn nladu m u vtiny lid jen zdka estetick charakter. Jsou to obecn lidsk mylenky a city, kter se k prod pipojuj, nikoli vak specificky estetick."185 Kad estetick dojem vykld Meumann e, pon bezprostednm inkem objektu na n cit. Ale tento ist bezprostedn dojem je vdy jen nedokonal a oznauje ni stadium estetickho povn a souzen. Kad lovk, kter chce dojiti k plnmu porozumn umleckho dla a skutenmu vyerpn jeho umleck hodnoty, mus pedevm vyjiti nad toto stadium bezprostednosti estetickho povn a pivsti si vdomou analzou umleckho dla k vdom jak vechny parciln dojmy, tak i jejich obsahov a formln piny. Toto vdom rozlenn umleckho dla slou tomu, pozvednouti soud o jeho umleck hodnot z neuritho obecnho hodnocen k estetickmu ocenn, pracujcmu podle uritch hledisek." To vak, spovaj-li soudy na dojmu analyzovanm nebo neanalyzovanm, nein jedin rozdl v soudech; zle i na vzdln toho, kdo soud. U dt a lid naivnch nevynouje se vbec mylenka na umlce a umleck proveden; dlo je posouzeno jen dle svho obsahu; to je mimoestetick" stupe soudu. Hranice mezi estetickmi a mimoestetickmi soudy pon tam, kde se vynouje mylenka na umlce. Jakmile nastoup tato orientace soudu, miz ist obsahov, mimoestetick charakter posouzen, a v dal stupnici estetickch soud dostavuje se pokraujc zdokonalen estetickho soudu tm, e estetick poivatel vdy vce rozum myslm umlce. Tento dleit proces nesmme si mysliti tak, e pi tom mus bt nutn ptomno urit vdom, to a ono umlec zamlel, nbr me se 176

vytvoit t zcela instinktivn a spe temn tuen, na bezprostedn shod pozorovatele a umlce spovajc kongruence v esteticky povajcm lovku a myslech umlce. Vka estetickho soudu vak spov vdy na tom, e estetick poivatel - a u zpsobem vdomm a analytickm, nebo spe instinktivnm a tuivm - se dobr pln shody s ideami umlce, s jeho fantazi a citovou prac a se vm tm, co umlec vloil do svho dla. Z tto vahy lze tak zskati jedin charakteristick znak estetiky povajcho chovn. To se stv - zcela obecn eeno v tom, e je (instinktivnm nebo myslnm a vdomm) vnitnm opakovnm obraziv a citov prce umlcovy."186 Za tchto pedpoklad je ovem pochopitelno, pro Meumann povauje poitek z prody za mimoestetick. Na Meumannovi a Lalovi je jasn vidt zamnn dvou otzek a zrove dleitost toho liiti je. Prvn otzka je: lze produ stejn tak esteticky povati jako umn? Je naprosto jisto, e ano; to je nesporn fakt citu, vnitn evidence, proti n nen dkaz; fakticky ijeme emoce krsy v prod, emoce velik a ist, je nejsou podaditelny jinm. Zcela jin otzka vak je: je prodn nebo kterkoliv libovoln objekt stejn tak estetickm pedmtem jako umleck dlo? Me bt proda vbec objektivn prezentovna? Uke-li se, e nikoliv, pak plat, e proda je krsn v zait, ne vak objektivn estetick. Neme-li bt objektivn prezentovna, neplyne z toho, e neme bt esteticky povna. Zde prv chybuj Lalo i Meumann. Meumannv estetick soud, zaloen na analyzovanm dojmu a na kongruenci s umlcem, je vlastn soud objektivn prezentace; Lalovy technick city", je mu jsou jedin estetick,187 jsou vlastn city a akty hodnocen, kter se vynouj teprve bhem estetickho rozumn. Nemohouce uchopiti krsu prody prsty svho objektivismu, popeli ji oba. Avak objektivn prezentace nen jedin estetick recepce, oblast estetick recepce zahrnuje troje: Esteticky povati je mono cokoliv. Nej nahodilej vc se me nkdy lbiti; dtti se lb hraka, kamnek, cokoliv, co je na chvli upout; krsa v poitku je jen astn okamik due. Je to ist 177

citov nazrn kontinua a plnosti jev, a je to zpv ptka, nebo hra housl, a je to tepl zen Tizianova obrazu, nebo letnho veera. Mezi umnm a prodou nen hdonicky podstatnho rozdlu. Esteticky hodnotit je mono ve, co je esteticky povno a me bt pedmtem osobn reakce. Hodnotme krsn vci v prod stejn jako v umn. Zde i tam rozdlme sv sympatie, a sice z plnosti zaujatho a vzruenho subjektu. Podle toho zaujet, podle kulturnch a socilnch podmnek mn se nae hodnocen prody nebo umn. Tm vznik mezi nimi nkdy protiva a konflikt a jindy snaha o nejtsnj sblen. Ale prv tato protiva dokazuje fakt, e proda i umleck dla jsou stejnou mrou schopna estetickho ohodnocen. Zcela jinak je tomu pi estetickm rozumni Jen umleckmu dlu lze esteticky rozumti: jen umn je objektivn estetick. Proda je krsn subjektivn jakoto poitek a hodnota. I umn je povno a hodnoceno subjektivn; ale nadto je s to stti se problmem rozumn, estetickm pedmtem. To potebuje bliho vysvtlen.

Umn a proda Proda a umn byly u vcekrte lieny co do estetick objektivnosti. Dle Utitze prodn poitek je podstatn subjektivnj, a proto je i kad pokus vylouit z nj zcela subjektivn momenty daleko t a nevdnj. Pi istm prodnm poitku se uplatuje individualita poivatele daleko vt mrou ne vi umn.188 Dle Cohna m estetika prodn krsy vyjiti spe ze subjektu, kdeto pi umleckm dle sm objekt je estetick. Tm ovem nen inn zsadn rozdl.189 Estetick pedmt, pe dle Baer, jev se sice objektivn, ale estetickmu momentu pipad pitom jen subjektivn platnost. Estetick kvalita nesm bt pojmna, jako by byla substanciln spojena s pojmem vci, nbr jest ji noeticky pojmouti jako zaloenou v transcendentln apercepci nebo ve vdom vbec. Je tedy zaloena sice subjektivn, ne vak

178

individuln. Ale tato subjektivita plat hlavn o prodnch pedmtech, kde si estetinost nelze myslet jako teleologick pomr v pedmtu samotnm. Pokud tato prodn krsa existuje jen a jedin ve vztahu na subjekt, nese pojmov charakter relace. Proti tomu vak umleck dla vykazuj charakter estetinosti pod kategori kvality.190 Je ovem pravda, e krsa nle umleckmu dlu daleko tsnji a podstatnji ne prodnm vcem; krsa je teleologicky nutn vlastnost umleckho dla, ne vak prody. Pesto ale m povn a hodnocen je stejn subjektivn a osobn, a se tk prody, nebo umn. Nezle tak dalece na tom, jak vztah m estetick kvalita" k svmu vcnmu nositeli, jako na tom, jak pomr m k naemu poznn. Toto poznn je estetick rozumn, a krsa prody nen jeho pedmtem. Krsa prody je neproblematick; nikomu snad nenapadne ptti se, z jakho zvltnho estetickho dvodu je zde v prod ta i ona konfigurace barev, hmot nebo struktur, z jak nadazen intence plynou tyto znaky a skupiny znak atd. Vechny ty otzky jsou vak mony vzhledem k umleckmu dlu. Den a noc, svtlo a stn nejsou estetick problmy, kdeto erosvit a svtlo v malstv ano. Forma skly je estetick datum, kdeto forma sochy je nadto estetick problm. Proda nepotebuje a nepipout estetickho vysvtlen. Rovn umn nepotebuje vkladu; jdi a povej je; ale jakmile mu jednou zane klsti otzky, bude pro tebe pln odpovd. Umn je proto srozumiteln i problematick, e je dlem lidskm. Jen u lovka a jeho konn se ptme po motivech a intencch, kterm rozumme. lovk a jeho iny jsou nm pstupny jinak, vnitrnji a ble ne proda. Toto intimn poznn, erpan jakoby z vlastnho nitra, je rozumn. Clem rozumn je vdy nco lidsky vnitrnho. Zde neptme se po zevn pin a kauzln souvislosti, nbr hledme vnitn dvod a vnitn souvislost. Nezajm ns mimoestetick pina t kter formy, nbr jej estetick dvod a estetick vznam.191 Tak setrvvme stle v estetick oblasti, - v tom je specifick ryzost rozumn. - Estetick" 179

je ve svt ist lidsk element; sama estetick proda je subjektivn zlidtn; tedy i objektivn oblast estetick je objektivn lidsk: je to umn, a nikoliv proda. Avak nen ani nutno odvolvati se na tuto ist lidskou strnku estetickho rozumn. Je tu jin rozhodujc motiv. Objektivn metoda je zamena ist k estetickmu pedmtu. Tento vak je v subjektivnch dojmech individuln rzn; kad pov svj pedmt se svmi asociacemi, hodnotami atd. Rozumn me tedy mt jen tehdy objektivn smysl, vztahuj e-li se k pedmtu, jen nen podmnn a alterovn dnou subjektivn recepc a dnm variabilnm dojmem, je na nich podstatn nezvisl a stoj proti nim jako samostatn estetick byt. Takovmto estetickm pedmtem proda nen: leda snad pro estetick mysticism, jemu je krsa vlastnm bytm prody; a snad pro metafyziky krsy, jim se v estetickm zait zjevuje podstata vc: platnsk ideje vc dle Schopenhauera, prav skutenost vc, zbaven pojmov kry dle Bergsona, nebo dle Guyaua ivot sm.192 To vak je metabasis eis allo genos: ideje, skutenost, ivot jsou u nco mimoestetickho. Vlastn otzka objektivismu je, zda prodn vci maj nco nezvisle estetickho, zda jsou estetickou realitou. Pak by ale estetinost prody byla nco o sob, nco absolutnho, poslednho, metafyzickho; jsouc nezvisl na lidsk duevnosti byla by bu sama du prody, nebo nm zcela mimoduevnm; jak bychom pak mli oprvnn jmenovat ji jet estetickou, je ovem nepochopitelno. Zcela jinak je tomu pi umleckm dle. Umleck dlo je estetick pedmt nezvisl na povateli, ale kladen umlcem. Umlec nco vytvel, formoval, uskuteoval, protoe se mu to tak esteticky lbilo jakoto krsn; jeho produkt je tedy jeho estetick pedmt; pokud jeho vtvor trv, trv i psychick souvislost dla s umlcem, trv umlcv estetick pedmt, a se komu lb, nebo nelb, a je dlo zasuto pod zem, a ije jen v pamti svdk. Divci, dojmy a hodnoty se stdaj; dlo je zrelativnno, stv se krsnm, oklivm, lhostejnm; ale samo umlcovo dlo je pes to ve 180

identick, samostatn estetick byt. Tento v protiv k imanentnm pedmtm subjektivnch poitk transcedentn estetick pedmt je terminus ad quem estetickho rozumn. Toto transcendentn, objektivn estetick umlcovo dlo je metodickm clem pedmtn estetiky. Ale je to jen cl a regulativn idea, umlec sm a jeho innost nm nejsou pstupny. Meme jen s vekerou jistotou rozumn pedpokldat, e to, co pat v danm estetickm ppadu k vci, co je esteticky relevantn, co pat nutn k povaze a celosti pedmtu, nle tak k umlcovu estetickmu pedmtu. Naleznu-li na obraze zvltn veden linie, svtla, barvy atd., nen dvodu pochybovati o tom, e je to prv, co umlec uskuteoval jakoto estetick a co pat k jeho estetickmu pedmtu. Proti tomu m osobn asociace a vzpomnky a city k nim pipojen jsou prv m, a nikoliv umlcovy. Nic nm nezaruuje, e kterkoliv dojem a poitek z dla je kongruentn s umlcovm pedmtem. Zato vak ve, co objektivn esteticky v danm ppad nalezneme, je kongruentn s umlcovm pedmtem. Ob mon definice estetick objektivity: esteticky objektivn je pedmt objektivn metody", a esteticky objektivn je umlcovo dlo", se koneckonc kryj. Tedy proda sama o sob je esteticky indiferentn;193 nen tu transcendentnho estetickho pedmtu, vlastnho cle a problmu rozumn, ani uritho smru otzek. Toliko tam meme hledat estetickou realitu, kde je realizovn estetick cit a objektivovna estetick zliba; a to je uskutenno v umleckch vtvorech, v cel oblasti umn.

Subjektivnost krsy prodn a objektivnost krsy umleck Umlcovo dlo je tedy to jedin, co lze pokldat za esteticky objektivn. To vak zd se paradoxn. To, co umlec uskuteuje, je to, co se jemu zd estetick, co je z jeho, snad ve vcech vkusu privilegovanho, ale pesto jen subjektivnho, osobnho, asto dokonce krajn subjektivnho stanoviska krsn. Nen tedy

181

objektivn estetick" nco ist subjektivnho a individulnho? Nen vechna domnl objektivita krsy zaloena vlun subjektivn? Propak m bt to, co umlec citov klade, objektivn, a to, co kdokoliv jin ct, jen subjektivn? To, co umlec citov klade, nen objektivn, nbr stv se takovm, pokud to umlec in objektivn skutenost, umleckm dlem. Vytvejc umlec ct, mysl a produkuje pedmt, je zamen k pedmtu, jeho prezentace je objektivn; umleck tvoen je fixace, objektivace a v jistm smyslu metoda.194 Estetick pedmt umlcv se stv tou mrou objektivn, jakou je organizovn, scelen, uzkonn; umlcova produkce je zena zkony estetickho pedmtu, a jsou to zkony obecnho stylu, nebo uzkonnost individulnho nzoru. Konen cesta umleckho vytven je heuristick, je to smr stlho nalzn, objevovn a vztahovn.195 Tedy to, co se umlci zd krsn a vzruujc, je jeho subjektivn zleitost; teprve cestou vytven nabvaj tyto obsahy estetick objektivity; estetick pedmt, dan umlci zprvu jako imprese, zitek nebo tma osobnho zaujet, stv se kolem vytven, jen m bt a konen je objektivn splnn umleckm dlem. Ale je mona jin, zvanj nmitka. Bylo by mono povaovat umn za oblast objektivn estetick skutenosti, kdyby vekero umn bylo vskutku estetick. Ale jeto existuje falen umn, diletantism, rutinrstv a nemohoucnost; jeto existuj dle nezdary a omyly v umn; jeto konen kad, kdo produkuje nebo se domnv produkovati umleck dlo, uskuteuje v nm to, co se mu esteticky lb, a pece bychom se namnoze neodhodlali jmenovat jeho dlo estetickm pedmtem, plyne z toho nutkav, e umleck produkce nen dostatenm kritriem prav objektivity. Kdy vak ze vech artefakt vybrme hodnotn a vytiujeme bezcenn umleck dla, je to vbr, hodnocen, a tedy subjektivn akt. Chceme-li potlaiti tuto volbu, pak musme uznati vecky esteticky mnn produkty a vplody za stejnou mrou objektivn estetick, co uvd metodu estetick kritiky ad absurdum. Tedy bu tu

182

rozhoduje subjektivn zliba producenta, nebo subjektivn hodnocen poivatele. Ale je tu jet jin mtko objektivity: esteticky objektivn je, co je pedmtem metody rozumn. Ovem i patn nebo nepodaen umleck dlo me bt pedmtem rozumn. Tu vak me nastati nkoliker ppad: 1. Objektivn metoda me nalzti v dle chybu", nedostatek, mezeru nebo zbytenost, nedslednost, vyboen z jednoty, moment esteticky negativn atd. Me ukzati, e umlec v nem selhal, poruil souvislost svho dla, nedoshl neho, co hledal, apod. Tm nen nutn vykonno hodnocen; spe je zruen pkr radikalism odsuzovn, nebo chybu, kter rozumme, a nezdar, jeho okolnosti znme, pijmme s dvodnou toleranc. 2. Dan dlo me bt esteticky mnno, ale neposkytuje estetickmu rozumn skoro dnho obsahu, je pro poznn naprosto nevydatn. Je-li rozumn cesta do hloubky, nen zde hloubky pro tuto cestu. Existuj produkty velmi upmnho estetickho citu, ktermi vak bychom se nemohli dle zamstnvati, nebo nic neznamenaj pro nae rozumn. Jen prav umn je vskutku pedmtem rozumn, nebo jen ono je nekonenm pedmtem. 3. Dan dlo je hdonicky vydatn, pekvapuje, okouzluje, pekonv citov naivnho divka. Ale pi objektivnm nhledu ukazuje se jeho nepvodnost, vnitn nepravdivost, macha a povrchnost; msto skutenho vytven objevuje se rutina, ohled na galrii atd., ili nastv nutn metabze, pejit na jin, mimoestetick pole; dlo je vypotno na estetick inek, ale vychz z mimoestetick intence, je je zamena k efektu, ne vak k estetickmu pedmtu, a tedy nen pedmtnou prezentac. To jsou kritria estetick objektivnosti umn, zaloen v samotn povaze objektivn metody. Je to pedn kritrium vnitn souvislosti; co je v umleckm dle inkoherentn, jest pisti subjektivit umlce, jeho osobn zlib nebo subjektivnmu nedostatku; jeto rozumn hled souvislost a organizaci estetickho pedmtu, je pro ni ve, co do tto souvislosti vchz, objektivn, a ve, co v ni nen uveditelno, 183

subjektivn. Druh je kritrium vydatnosti; neposkytuj e-li umleck produkt dnho obsahu estetickmu rozumn, jsou producentovy eventueln estetick city a mysly k nmu se vztahujc ist subjektivn. Konen kritrium istoty: estetick metoda vyluuje metabzi; kde schz moment vytven, to jest ist pedmtn a ist estetick prezentace na stran producentov, tam pestv zjem rozumn. Takovch kritri je snad vce; m lpe a objektivnji budeme rozumti umn, tm lpe poznme rozumn samo a tm pesnji bude mono uriti jeho hranice a kritria. Zde byl podn jen abstraktn nrys, vskutku chud a zcela povechn; ne nem se zapomenouti, e konkrtn plnost a charakter kad teorie pochz teprve z jejho pedmtu; zde tm pedmtem je umn, oblast nekonen bohat, ivotn a nevyerpateln, je ulo svj rz i estetick teorii.

Kritika nmitek Zbv vak nej zvanj nmitka: Je vbec oprvnno pokldat umn za ist estetick? Estetick moment," prav Dessoir, nevyerpv obsah a el on oblasti lidsk produkce, kterou hrnem jmenujeme umn."196 Hamann ukazuje na ilustrativn, nboensk a tendenn umn, kde je podvno a chtno nco mimoestetickho. Estetick hledisko nen to jedin, kter in umn po prvu, proto nelze z podstaty umn vyvodit podstatu estetina."197 Podobn Utitz pokld za zkladn otzku vdy o umn: Je hodnota umleckho dla jen estetick? Nebo vsunuj se zde do sebe rzn navrstven hodnot, je dohromady dvaj teprve hodnotu umleckho dla?198 e umleck dlo se nevyerpv prost esteticky, e jeho komplexn hodnota nen ist estetick, je pro ns nepochybno; ale pesto me mu snad bti pisouzena estetinost jako jeden z jeho podstatnch znak ... Nemus vak nikterak zstati pi tomto estetickm stavu: Nco mimoestetickho

184

me jm dojiti projevu a vstoupiti v poped, pronikme-li hloubji do chtn umleckho dla a povolujeme-li jeho poadavku na vyhovujc pojet."199 Nebo neplat naskrze rovnice, e poitek z umn je estetick poitek. Nejsou pro pimen pojet umleckho dla, pro chovn, kter pln vyerpv vechny v umleckm vtvoru uloen podmnky inu, douc a nutn jist mimoestetick faktory? Zajist je tomu tak u dl tendennch, nboenskch atd. Zde jist nespad umleck poitek a estetick chovn vjedno. Dovedeme se tak ist esteticky pibliti onm dlm, ale pak nevyerpvme touto atitudou vechny jejich mysly. Vtina umleckch dl klade si jet jin ele ne vhradn estetick uchvcen.200 Nejobecnj uren umn je, e kad vtvor, kter dl nrok na to, bt umnm, chce nm poskytnout svm utvenm citov zait. - Umn je s to zprostedkovati vechny hodnoty. Ale toto zprostedkovn dje se prv zcela uritm zpsobem, toti tak, e se nm zvltnm zpsobem vytven otevr smysl vtvoru v citovm zait... Vechno mon vrstven hodnot me vejiti v umn a dostv tm umleck rz."201 Nicmn lze namtnouti tolik: To, m se umleck dla podstatn odliuj od jinch lidskch produkt, co je in prv umleckmi, nen jejich etick, nboensk nebo kterkoliv jin obsah, nbr jejich umleck kvalita. Ta vak je vdy estetick, je tu pro krsu, nem vbec jinho vznamu; dkaz, e umn nen veskrze estetick, neobsahuje dkazu, e specificky umleck momenty nejsou estetick. Je-li vak v umleckm dle nco, co pociujeme jako mimoestetick, nekme tomu ani umleck"; morln tendence Greuzeovch plten nebo politick program Daumierovch karikatur nejsou ani estetick, ani specificky umleck fakta; zle jen na zpsobu podn, a toto quale je estetick: jinak by nemlo smyslu mluviti tu o umn."202 Vc lovk pojm ikon nebo feti sv vry pimenji ne my; vyerpv zajist jeho mysly, jeho ele a douc inky daleko plnji ne my; a pece jeho pojet je typicky neumleck. Jeho 185

poitek vak me bt ist estetick - ve subjektivn, vechny pedstavy a city mohou mt ast a podl na osobnm zait krsy a hodnoty.203 Proti tomu umleck pojmn se obrac jen k tomu, co je v umleckm dle estetick. Cokoliv me bt subjektivn estetick v zait; ale jen to, co je estetick v umn, je objektivn estetick. Hamannovo i Utitzovo stanovisko lze konen vysvtliti z jich definice estetina. Oba pokldaj za estetick jen ist kontemplativn povn svta jev, tedy jen prvn ze t typ estetickho chovn. Dle Utitze estetick chovn je citov oddn se svtu jev",204 dle Hamanna podstata estetickho chovn tkv v bezevztanosti zitku, ve vybaven zitku ze ivotnch souvislost naeho dennho ivota, urench povinnostmi, zvyky a nedostatky."205 To vak plat jen o estetickm povn, ne vak u o estetickm hodnocen; toto, jakoto osobn odpov na svt, stoj pln v onch ivotnch souvislostech" a mimo svt jev"; konen estetick rozumn naprosto pekrauje bezevztanost a fenomenalitu. Je ovem prvem autor vymeziti si pojem estetinosti vce nebo mn iroce: jenome omezen estetina pouze na povn zastr pravou povahu krsy. Nebo vskutku krsa nm nen jenom pro poitek, vude a stle pekypuje pes hranice tohoto kolskho pojet. U zkuenost umlce o krse je jin; komukoliv pak me se krsa prezentovati jako podnt k poitku nebo jako pedmt hodnocen nebo jako kol k rozumn; je vcerozmrn, ale v kadm rozmru je pravou a celou krsou. Rovn umleck dlo pekrauje bezevztanost a svt jev; je naplnno vztahy k svtu skutenosti, poteb, zvyk i tueb; to vak nemn nieho na jeho estetick povaze. A je jakkoliv, me bt esteticky povno a hodnoceno jako kad jin vc; ale jen v tom, co je v nm umleck ili objektivn estetick, se me stti pedmtem estetickho rozumn. Nikoliv pak po strnce poitku a hodnoty, dojmu a inku, nbr jen po strnce umleckosti a umleckho rozumn meme hledati vskutku a objektivn adekvtn pojet umleckho dla.

186

VIII. Objektivn estetick poznn Ve vech dosavadnch kapitolch byl estetick objektivism pojat in abstracto, byla hledna jeho monost v povaze estetickch fakt samotnch, bylo nalezeno nkolik jeho povechnch znak, a jen pleitostn byly uvedeny doklady ze skutenho umleckho rozumn. Je vak mon, a byla by snad vydatnj druh cesta. Vskutku existuje estetick rozumn jako rozvtven, vyvjejc se a pokraujc teoretick innost; v n samotn lze hledati jej zkony, jej plodnost a pesnost, jej metodu a svrz. Vhody, kter by tato cesta poskytovala, jsou zjevn. Zato vak zstal by neeen rozpor, kter je mezi estetickm subjektivismem a kadm monm pokusem o estetickou objektivnost; noetickmu sebevdom subjektivismu by nebyly poloeny hranice. Nyn je u pozd ohleti se po vhodch a pednostech konkrtn cesty. Lze jenom krtce odkzati k tomu, e vskutku existuje estetick rozumn ve smyslu pedchozch kapitol; vlastn studium skutench forem objektivismu, je by nepochybn vyneslo mnoho novho, vypad z programu tto prce.

Kritika umn Teoretick cena veker umleck kritiky je pinejmenm pochybn. Jej historie je bezmla historie omyl, kivd, vldnoucch nzor atd. Ovem i kritika m sv stupn, je lep nebo hor, m svj idel dokonalosti; ale na vech stupnch hodnot, je subjektivn, jednostrann nebo konen stv se peitkem, kdy vvoj umn pinese nov smry a nov mtka. Prav cena umleck kritiky zd se bti praktick, cosi jako obhajoba umn v konfliktech ivota a kultury. Proto potebuje zasazen se cel siln osobnosti, vysokho interesu a temperamentu, dle vak i autority, desek zkon, pravidel vkusu, idel, poadavk atd. veho, m lze ovldnout ptomnou situaci a

187

obrtit v urit smr napt chvle. Kritika je aktuln, jej cena je hodnota ptomnosti: to j klade neirok hranice, ale zrove to j ukld nejvy zodpovdnost a pedevm kol: prohloubiti tuto ptomnost, bti spe aktivn spoluprac na n ne autoritativnm souzenm o n, a tam, kde unik ist teoretick kzni, podstoupiti jinou kontrolu: etickou. Pokud je kritika praktickm psobenm na ptomnost, je povinna psobiti na ni ve smyslu co nej lepm pro tu chvli a pro lidstvo vbec: odtud nutn poadavky na kritiku. Ale pes to ve je kritika zkladem a zatkem teoretick objektivn metody. Kritika je pekroen dojmu, pejit poitku ve prospch objektivn prezentace, radikln obrat zetele k estetickmu pedmtu. Popis, analza a spodn umleckho dla jsou jej prvn teoretick lohy, individualita dla, povaha a podstata vci, tvoiv vkon umlce jsou jej posledn problmy. Kritika je prvn rozvinut objektivn metody v jej celosti. Jej el me bt praktick; ale pokud si klade umleck dlo v jeho estetick povaze a zvltnosti za svj problm, je tm uren jej postup: je to obecn postup estetickho rozumn. Dle Fr. Ad. Schmida lze istou estetiku zaloiti jen na apriornch elementech estetickho souzen; nebo obecn platnost estetickch soud me spovati jen na apriornch formch chpn umn ili na estetickch kategorich: Pitom nejde o hodnotc soudy vkusu nen absolutnho vkusu: nbr o kritiku istch, tj. metodu umleckho tvoen chpajcch a srovnvajcch soud o umn. Jsou to soudy, je jsou proneny s myslem analyzovat akty umleck tvorby, jednm slovem v protiv k soudm vkusu jsou to kriticko-estetick zjiovac soudy (ili podle naeho pojet soudy umleck kritiky). kol estetiky nen tedy zkoumati umleck dla, nbr sbrati estetick zjiovac soudy o umleckch dlech v celm okruhu umleck zkuenosti. Srovnvnm tchto soud maj vzniknouti apriorn pojmy teorie umn. Tedy nejprve je nutno sebrati bez volby kritick soudy; jich prohldnut uke, e vechny takov soudy jsou zameny na u nevelik poet hledisek posouzen. Spov iv, o filozofick teorie se nestarajc vmna 188

estetickch zjiovacch soud na bezpenm pedpokladu jistch pevnch, beze veho kadmu imputovanch stanovisek (Einstellungsweisen) k objektu estetickho soudu ili apriornch forem estetickho uchopovn objektu.206 Nae Schmid stav tabuli prv devti estetickch kategori. Estetick uchopovn objektu" je vak zvltn postup ili metoda, a vechny formy nebo kategorie jsou zaloeny v povaze tto metody; nejsou apriorn dny, nbr jsou to produkty uritho metodickho zpracovn. Teprve postupem tto prce samotn nabvme takovch uren jako vraz", styl", shoda" - ili Schmidovch apriornch pojm; ale takovch metodicky zskanch pojm je neomezen mnostv. Tak teba Schmid stanov jakoto ist pojmy" vztahu umleckho jevu k pojmu prostoru" dv kategorie: symetrii a lenn; to vak nesta ani na geometrick ornament; kad prostorov umleck dlo je esteticky uchopovno" pod dalmi kategoriemi dominanty, pohybu, hranic, barvy atd.; malsk dlo pod dalmi kategoriemi perspektivy, modelace, linie atd. donekonena. Kategori" je neobshl a rostouc mnostv; pak ale nejsou to apriorn, nbr metodicky a empiricky zskvan pojmy. Z toho zrove plyne, e naprosto nen teba vybrati estetick pojmy z kritickch soud. Kritika je nalz tm, e se obrac a pibliuje k umn; sta tedy co mon pihleti k umn, aby vdy byly nalezeny. Rozhodujc je tu studium umleckch dl, a nikoliv zkoumn soud o nich. Kritika ve skutenm a bnm smyslu: kritika posuzujc, bojujc, aktuln je ovem v teoretickm ohledu subjektivn; ale subjektivnost nen jet nedostatek a neinnost. Existuje subjektivnost plodn, tvr a hlubok, nebo povrchn a veten, ale nikdy ne pouh" subjektivnost. Zle jen na tom, kdo je tm subjektem, - pi dnm hodnocen nen lhostejno, jak osoba, jak nitro a jak zitek vstupuje ve hru. kol kritiky je pibliti se umn nebo pibliti lidem umn. Toto piblen me bti citov a subjektivn; pitom vak umn nebo kad umleck dlo je objektivn a nefalovateln estetick pedmt, nezvisl ve sv 189

skuten povaze na libovli kritika. Kritika je objevitelsk, nalz objektivn jednotu a individualitu tam, kde povn nalz jen kontinuum impres. Kritika je kulturn korektiv hdonismu. Poitek se nestar o jdro povan vci, be z n, co je mu libo, bez dalch otzek. Zde znamen kritick duch pozitivn opak. Nicmn jsou ppady, kdy zcela naivn zitek je zrove nej adekvtnjm rozumnm, kdy to, co je uloeno v umleckm dle, ije v nitru povatele jako bezprostedn jeho, jako jeho osobn obsah. Tak aspo si konstruujeme rj ivotn jednoty" v primitivnch kulturch,207 ale tak, zd se, psob umn ve vech dobch jednotnho stylovho vdom. Ostatn v kad dob se rod od ppadu k ppadu zcela vnitrn a pvodn shoda poivatele s umlcem - snad je to vbec nejvy typ estetick recepce. Ale je to prv jen astn okamik: pravidlem je naopak diferenciace, zruen jednoduchch vztah a tm i rst problematinosti; odtud nutnost reflexe, kritiky a sloit, nenaivn orientace. Estetick poznn, jako kad poznn, jest mnostv odpovd na mnoho otzek; ale aby se lovk ptal, mus ztratiti mnoh evidence jednoduchho a jednotnho ivota. Umleck kritika je plod estetick krize modern doby.

Djiny umn Djiny umn jsou pedevm historickou naukou; v tom ohledu neme do nich zasahovati dn estetika a dn estetick zetel, a je to jen ist vdeck poadavek, aby byly co nejvce a co nejsvdomitji histori. Ale zrove jsou djinami umn, maj svj pedmt spolen s estetikou, a po t strnce spadaj do okruhu otzek zde rozvinutch. Djiny umn uvdj umleck dla v historickou souvislost. A tu me bti vt nebo men draz na pedmtnm faktoru, na umleckch dlech. Umleck dla mohou bti prost pojata jako pamtky historickho procesu, jako dan fakta, je maj bti co

190

nejpesnji historicky urena pokud mono podle historickch kritri, jako jsou npisy, prameny, ikonografie, atd. Zde ovem nem estetika eho chtti. Ale umleck dla mohou bti dle pojata prv po sv strnce umleck, jako estetick pedmty, jako djinn objektivace citu krsy. A zde djiny umn bu pstuj subjektivn hodnocen, nebo musej nastoupiti objektivn metodu estetickou. Zd se vskutku, e djiny umn hledaj nyn tuto druhou orientaci: Vychzejce od historickho bdn," doznv Strzygowski spe za jin ne za sebe, a nepoznvajce jeho ist vpomocnou hodnotu, zamnili jsme pramen s faktem, prostedek s clem,... a nedoli k tomu, podvat se ble na umleck dlo samo a odtud pevn ohraniit okruh umleckch fakt, jen pro ns v prvn ad pad na vhu."208 Zde modern historie umn u mnoho opravila, ba lze ci, e velik kus estetiky vtvarnho umn je uloen v n; tm spluje se poadavek Wlfflinv, aby kad umlec-kohistorick monografie obsahovala kousek estetiky".209 V tto orientaci stv se umleck dlo problmem historie umn. Nekritick mnn, prav Johannes Eichner, soud, e umleck dlo je nm prost dno. Podlhme klamu, jako bychom potebovali jen otevt oi, abychom ihned mli pln, prav obraz jako pohodln vlastnictv. Historikovi umn vak nen materil bezprostedn dn; jde mu o sprvn pojet vcnho faktu, jej je na umleckm obraze vidti; dle o postehnut a sledovn umleckch mysl co do zamen a veden pozornosti. Nejdleitj vak je fakt, e umleck dlo nen souhrn jednotlivost, nbr systm. V organizovan vstavb dla se stv to, co je vlastn umleck na obraze. A proto kol historie je nalzt pln tto skladby, vnitnho lenn a jednoty, ili, dle Eichnera, pvodn historick obraz. Teprve prostedky mylenkov fixace, pokrauje Eichner, je historick vtvor uchopiteln a pozved se z proudn zitk a zmny vc. Zrove pak pozved se z bezprostednch dojm, kter zachovan dlo v ns vyvolv. Tak myslme si historick obraz jako takov, kter co do sv pvodn skuten povahy je 191

pedem pro ns neurit a m bt uren teprve zkoumnm. Badatel chce dospti od subjektivnho zitku k objektivnnu uren, k objektivnmu faktu historickho obrazu. Co bezprostedn a nzorn zaije, vztahuje na obraz jednou provdy odlien od receptivnho zait, a in tak mimooptickou instanc, aktem souzen. Kde ale m bt uren objekt, je pedpokldn jako faktum. Toto faktum je zde psychick tvar, je to zitek umlce. Avak zitek umlce je sloit a zahrnuje koncepci, rozhodnut a provdn, voln innost a rozumovou vypotavost atd. Z toho pochopiteln nic nen vlastnm objektem djin umn. Co historik umn mn jako objekt svho pozorovn, nen vbec ve vdom historickho umlce bezprostedn ptomno. Historik mus se dreti jednotlivch sloek onoho itho komplexu a abstrakc je vyjmout ze skuten ivotn tkn; pak ale podnik vlastn syntzu, j konen zskv jednotn objekt svho pozorovn. Tato abstrakce, syntza, formovn umleckho objektu jsou ureny pojmem optickho obrazu: zetel je k optickm slokm umlcova zitku. Tyto sloky se samy o sob (bez libovle historika) shoduj a jsou zameny k jednot optickho obrazu. Pro jich tendenci k jednot mme vten dokument v materielnm umleckm dle. Z jeho uspodn lze uriti jednotu obrazu v jeho nej-vy dokonalosti, jak jen zdka nebo jen piblin je uskutenna faktickm prbhem umlcova zait. A tak historick obraz nejenom nen dn a je teprve kolem uren, nbr je dokonce vtvorem umlecko--historickho mylen. Historick vtvory umn, kon Eichner, jsou naemu bezprostednmu zitku zcela nepstupny. Nezbv nm ne fixovati je v mylen a urovati jich povahu v soudech. Pitom nesmme oekvati, e svm urovnm vyerpme nekonenou sloitost optickch zitk. Pouze ve stle nalhavjch a uch urench meme vystihnout, co historick obraz obn; jeho pln urenost je v kadm ppad cl nikdy nedosaiteln. Tm, e umlecko-historick metoda reviduje mnohonsob rozptlen a smen zrakov zitky umlce a vztahuje je k jednotnmu optickmu obrazu, spolubuduje kad akt urovn obrazu na 192

uzavenosti a istot umlecko-historickho objektu. A opt je to nekonen cl, k nmu zde metoda smuje, metoda, je hluboce a nutn spojuje mylen se zrnm, spontaneitu i receptivitu poznvacch funkc. I kdy historick obrazy nesmj bt povaovny za nco danho, nejsou nikterak produktem hry naich mylenek. Jsou nm objektivnm, a vechny aktivn metodick zkroky slou jen tomu, aby bylo vyhovno objektivnmu stavu vc. Nen-li tedy umlecko-historick pedmt sice dn dochovanou vc a bezprostednmi dojmy, je pece jeho pojem a jeho uren kladeno tmi fakty jako kol. To tedy je n kritick pojem umlecko-historickho objektu.210 Ale v tom tak poznvme n pojem estetickho objektu; jene tento je nehistorick, neodvisl od specifickho historickho hlediska, zaloen na zvltnm estetickm chovn. A tu se zd, e Eichner podloil estetickmu objektu historickou kvalifikaci, patrn proto, e jej vyhledal v oblasti historie umn, nicmn neprvem; nebo objekt zcela nehistorick kritiky umn je povahov t. Eichner i jinak zhistorizoval estetick objekt, pedevm tm, e jej chtl ustaviti ze zitk umlce, osoby vdy historick. Ve skutenosti vak materilem jsou nae zitky, nae zcela nehistorick data. Umlcv zitek", pesnji umlcv tvoiv vkon je spe jenom mylen konen bod, t. . reprezentant postupn zskvan estetick jednoty a zvltnosti. Hledn je vn", trvajc, skuten stav vci, a nikoliv historick udlost; ne to, co se stalo, nbr co je a trv jako estetick przens. Eichnera zavedl podle veho fakt, e historie umn se nedr jen estetickch faktor dla, e hled prameny, doklady a jakkoliv svdectv vztahujc se k historickmu umlci, jeho dlu a jeho djinnmu okamiku, a jimi uruje a vysvtluje umleck dlo. Jinmi slovy, Eichner nerozliil estetickou a historickou prci djepisce umn. Dje se ovem stle, e estetick analza dla, kritika stylu, formln rozbor atd. slou djepisci k historickmu uren dla, k jeho pipsn uritmu umlci nebo urit vvojov fzi. Naopak me historick uren dla, podmnek jeho vzniku, 193

osobnosti jeho pvodce, jeho ivotnho prosted atd. pispti k estetickmu pochopen dla. Ale a slou estetick metoda historick, nebo naopak, nestv se ta metoda onou a nem s n bti zamovna. Estetick metoda omezuje se vhradn na umleck dlo nebo na srovnvn umleckch dl; nepekrauje tedy hranice estetickch fakt, dr se toho, co je esteticky ptomno v umleckch dlech a z nich samotnch vyrozumitelno. Proti tomu historick metoda pekrauje estetick fakt vemi smry, t z mimoestetickch dokument atd. Ob metody se nevyluuj, jsou vdy schopny kombinace k uritmu poznvacmu elu. Dleitj ne tyto vhrady je Eichnerovo stanoven metodick povahy umlecko-historickho, resp. estetickho objektu. Estetick objekt nen dn; a pokud si historik umn vbec klade umleck dlo jako umleck, jako specificky estetick mezi ostatnmi produkty lidskmi, mus je uiniti pedmtem zvltnho zpracovn, zvltn pedmtn metody. e se tato prce u historik umn skuten dje, toho doklady jsou na kad strnce vech autor, u nejjednodu charakteristika nle sem; ale daleko nejvraznji prv u modernch historik, a stailo by uvsti teba Wickhoffv popis nhrobku Hateri nebo Rieglovu charakteristiku kaple Medice i Konstantinova oblouku,211 Wlfflinv vklad o Raffaelovi nebo Schmarsowovy korektury Rieglovch kritik stylu212 jako dostaten pklady vdeckho zaujet pro tuto prci. Ale rozhodujc je, jak se tato prce dje; dje se metodou, jej rz je dn co nej dokonalej adaptac nebo nejuritjm zamenm k pedmtu, k umleckmu dlu, k estetick skutkov povaze dla, metodou kritick objektivace ili smrem objektivn prezentace. V tom smyslu nen vbec historie umn bez estetick metody; jenome tato metoda me stti vce nebo mn v poped, me slouiti interesu historickmu nebo podaditi si jej; je vc historie nebo historik umn, jak role j m psluet v djepisn prci, jej existence a rz tm alterovny nejsou. I tam, kde je co nejvce zdraznna historick strnka, uplatuje se nutnost estetick prce jinou cestou, tak teba u Tietze: Je-li podle okolnost mono, e 194

pedmt, kter je obsahem umleckho dla, nen pozorovateli pmo pstupen, plat to v jet mnohem vym stupni o formlnch vlastnostech. Jsme z praxe obyejnho vidn zvykl na veskrze diskurzvn pojmn vc a spokojeni s povechnou pedstavou stojc uprosted mezi pedstavou konkrtn a abstraktn - s pedstavou tak vgn, co do znak chudou a splvavou, e me slouiti jako ni pojem a souasn pro etn pbuzn pedstavy. Penejce toto diskurzvn vidn na umleck dla, vnmme mnohdy pedmt, ale neuchopujeme formu, pijmme tvarov komplex do zsoby splvavch, skoro beztvarch pedstav a vme, e znme umleck dlo, jeliko je rozpoznvme." Tm nm unik esteticky inn forma dla, a proto je nutno dogma, e ta st umleckho dla, kter je pojata diskurzvnm vidnm, nen to podstatn na nm, a e tedy je teba nadazen analyzujc prce nazrn, abychom poznali chtn prostedky umlce".213 Tato prce nen jin ne estetick. Avak kad historie m v sob kus historismu i historick skepse. Ve lidsk je historick, podmnn dobou a platn jen pro svou dobu. Co lze (na umleckm dle) nadasov zjistiti," prav Max Dvok, je jen to, co je neumleck, materil, masa, technika. Uchopen vlastnho umleckho faktu nen vak a priori nikdy objektivn, nbr naopak zcela subjektivn, nebo lpe eeno zcela libovoln . .. Kritika umleckho faktu m jen potom prkaznou moc, kdy znamen vsledek historickho etzu dkaz a vyplynula ze srovnn umleckho dla se stylisticky pbuznmi, asov, lokln a individuln blzkmi pamtkami." Je tedy mono jen jedno z dvojho: bu subjektivn, nebo historick pojet. Historii umn pak nejedn se o to, pozvednout subjektivn pojet na vdeckou normu, nbr uvst subjektivn a asov podmnn inek na jeho historick piny, a tm jej pemnit v historick poznatky".214 Prvn inek, od kterho historik vychz, je inek dla na nho sama;215 to vak je pro nj estetick, a nikoliv historick fakt a jeho vyjden je estetick, a nikoliv historick soud. Dle i ve, co na dle 195

je pro tento inek relevantn, je nehistorick: je to vlastn umleck faktum", sama umleck povaha dla, vyjden ve svch trvalch, pedevm formlnch momentech. Pi ist formln analze mus bti ptomna vle k objektivaci, kter hled abstrahovati od toho, co je historicky podmnno v umlci i povateli."216 Tu vak nar se na relativism psychologick. ist estetick inek dla je pece subjektivn a individuln rzn a podle toho i estetick interpretace dla je subjektivn podmnna, spovajc na tomto inku. Clem interpretace dle Diitheye, pe Konrd Tietze, je pochopit intence umlcovy lpe ne umlec sm. Vme, e meme na zklad svch vnitnch zkuenost postehnouti nej obecnj intence, kter v umleckm dle dochzej vrazu; tj. e meme bez ohledu na estetick inek, jej dlo na ns vykonv, objektivn poznati na nm jist principy formlnho vytven. Jeto ale objektivn formovn a estetick in jsou tsn spojeny, le tu jist pot: Nae nzorn poznn ned se beze zbytku odlouiti od naeho estetickho zitku, a skuten tpme i jako historikov umn nejvce tam v temnu, kde estetick inek nejsilnji selhv. Tj. jeto se djinn problmy, kter v objektech nalzme, nekryj vdy pln s jich intencemi, je zejmo, e nebvaj djepisnou interpretac zjitny vechny mon problmy dotynho objektu, nbr vybrny jen ony, k jich apercepci ns uschopuje estetick chovn k tomu pedmtu, resp. kter vbec okamit jsou v poped estetickho interesu." To pr je zbytek subjektivistick interpretace.217 Nicmn i kdy nae interpretace je nepln nebo jednostrann, nen tm jet subjektivn. Interpretac, analzou, kritikou atd. nepisuzujeme pedmtu subjektivn predikt krsy, hodnoty nebo vbec estetinosti, nbr naopak vypovdme o subjektivnm zitku krsy jeho objektivn strnku. Ovem absolutn objektivita umlecko-historickho bdn", stejn jako absolutn estetick objektivita vbec, nen dosaitelna; zstv stlm clem, idelem, kter tane ped oima a z nho vn nov ponan nmaha zskv svou slu".218 Jak je vzjemn pomr historick a estetick prce? 196

1. Historikov zpravidla ob oste oddluj. Estetika je systematick disciplna, historie umn j bt neme"219 Djiny umn probdvaj, co je zvltn, estetika klade hlavn vhu na obecn; historie umn pozoruje umleck dla v jich izolovanosti, pvodn zvltnosti a asov nebo mstn podmnnosti, kdeto estetika studuje, co je vem spolen ve vzniku a inku, tedy obecn lidsk elementy umleckch dl. Estetika je vda zkon, historie vda fakt.220 Ale jak estetika? Existuje systematick estetika, ale bez skutench zkon; psychologick estetika, ale bez vlastnho uzavenho systmu. Stanoviti obecn pomr djin umn a estetiky nen mono; skuten pomr je namnoze ovem lhostejnost bez jakkoliv solidarity. 2. Jin daj, aby estetika (nebo obecn vda o umn") dodala historii umn systematick nebo pojmov zklad. Djinn materil fakt pedpokld pro sv pojet systematickch pojm."221 Bez systematiky pojm ocit se historie umn v nebezpe vbec nejednat o umleckch faktech".222 M tedy historik vybrati sv pojmy z njak systematick estetick nauky? Historie umn na takov systm dosud neekala a neme ekati. Potebuje pojmu, jakmile najde nov obsah; a jeto je objevitelsk, potebuje stl produkce pojm. Z toho ovem vznik snad rozttnost terminologie, ale nikterak ne anarchie historick nauky. Nebo nikoliv systm, nbr metoda je vodtkem. Estetick metoda je zamena k estetick povaze umn, d se j a pimyk se k n co nejtsnji. Historie umn nepotebuje tedy zkladnch a obecnch pojm od estetiky, nbr m sama v sob nalzti jako posledn zruku estetickou metodu, je je vlastnm zdrojem pojm. Tm je vyten pomr estetiky" k historii umn: djiny umn jsou samy estetickou naukou v mezch svho uit estetick metody. Mezi historickou a estetickou metodou je pomr souinnosti. Djiny umn nemohou zstati bez estetickho rozumn; vvoj umn je zmna povahy umn, a tedy poznn vvoje pedpokld znalost estetick povahy jednotlivch styl nebo dl. Na druh stran studium vvoje umn obsahuje analzu umleckch dl; 197

historie nalz stejnosti, zmny, nov momenty atd., u tm dostv se umleckm dlm vnitnho rozlenn. Dle historie poznv pvodce, vznik a prosted dla; to ve nen beze vztahu k povaze vtvoru. Vme, e ivot a osobnost umlce nejsou nco cizho dlu; jsou nepmo klem k nmu, alespo tam, kde nesta pm recepce nebo potebuje kontroly. Mezi histori a estetikou umn je tedy vdy mon spoluprce. Ale zrove existuje protiva mezi estetickm a historickm stanoviskem. Djiny umn sna se vaditi umleck dlo do vvojov souvislosti: Nikoliv umleck dlo o sob je pedmtem historickho bdn, nbr umleck dlo na uritm mst, kter mu ve vvoji nle."223 Proti tomu pedmtem estetickho zjmu je umleck dlo samo pro sebe. Zde se trvale rozchz historie a estetika. Objektivnm mtkem djin umn je historick vznam dla, toti jeho vliv na dal produkci nebo jeho extenzvn inek na vcemn irok okruh jeho historickch souasnk a nsledovnk.224 Proto nap. umn malajskch ostrovan je pro dnen djiny umn daleko mn dleit ne teba zpadnick umn merovejsk doby, ne proto, e bychom je mli ne oceniti k tomu schz nm jakkoliv mtko , nbr proto, e historicky z hlediska naeho vvoje umn bylo daleko mn inn".225 Proti tomu pro ist estetick zjem je malajsk nebo kterkoliv jin umn stejn dleit; pedpokladem jenom je estetick inek na mne. Tento rozdl estetick a historick pozornosti k faktm je naprosto charakteristick. Problm historie umn je vvojov souvislost umleckch dl. Ale souvislost s m? Tu je cel ada pojet a smr. 1. Pedevm umleck dla souvisej kauzln navzjem. Kad nov vtvor pijm nco z pedchoz produkce a m vliv na nsledujc. Ale je tu souvislost nejen ve stejnostech, nbr i ve zmnch: nov moment je bu plnm vyvinutm nkterho latentnho momentu pedchoz tvorby, nebo reakc na nco, nebo opomjenm neho, co se v minulm umn stalo neinnm; nebo dokonce nvratem k jet starm fzm umn.226 Tedy kad 198

umleck dlo vznik a rod se z umn, je ureno vlastn souvislost umleck produkce. Existuje nepetrit kontinuita od dla k dlu, od stylu ke stylu. Proto pro kad umleck fakt m historie vyhledati pslun antecedens v jinm umleckm faktu. Tato kontinuita vnucuje mylenku, e vvoj umn m sv motivy v umleck innosti samotn: odtud termn: vvoj umleck vle".227 Zrove je tm dna jednota vvoje, jednota umn vbec; nikde nepon zcela nov umn, nezvisl na pedchozm; ve umn je jednoho pvodu a jednotnho postupu.228 To stanovisko je nejvyjdenj u vdesk koly. 2. Kad umleck dlo souvis pinn s umlcem, jen je uskutenil; nle do historick souvislosti jeho osobnho ivota; je ureno jeho povahou, zitky a osudem. Vdy je vnitn zkuenost zdroj, z nho plynou vechny sti umleckho dla. To je stanovisko Diltheyovo.229 Ale zrove je to zklad kad biografick metody. Umn vznik a rod se z umlce; jti k jeho vzniku a k jeho skuten souvislosti znamen uriti jeho msto v ivotn zkuenosti umlcov, nalzti psychick jdro, z nho vyrst, nebo vnitrnou udlost, jejm je vrazem. Z tohoto stanoviska kad umleck dlo je jenom lnek individulnho kontinua, ivota umlcova. Ale vi vem jinm vtvorm je nco absolutn novho a pvodnho, nerozloitelnho na vlivy a zevn shody; kad osobnost je neredukovateln, znmka gnia je iniciativa".230 Djiny umn stvaj se djinami individualit, histori hro, jejich forma je monografick. 3. Kad umleck dlo je historick produkt sv doby. Nestoj izolovan ve svt; je spjato se zvyky a kultem, ivotnmi formami, vldnoucmi potebami atd. Ani umlec nen izolovanou osobnost ve svt, spe je podmnn lidskou spolenost; ale tak mluv a tvo pro lidskou spolenost: Umn je prostedek dti vkusu sociln formuli.231 Tedy i vznik i funkce umn jsou kolektivn. V nm dochz vrazu nrod, zem a djinn okamik kultury, ili umn je produkt rasy, prosted a historick chvle; to je stanovisko spojovan se jmnem Tainovm;232 brnme-li se vak slovu 199

produkt", je umn aspo sociln funkc,233 nebo funkc dobe organizovanho spoleenstv.234 Umn neustle se rod z podmnek mimoumleckch, z kontextu praktickho a kolektivnho ivota, z chtn a poteb lidstva. Umn je stle nov produkovno ze svch podmnek; kauzln souvislost spojuje tyto kulturn podmnky, ale nikoliv umleck dla navzjem. Djiny umn vplvaj do univerzlnch djin. Umlecko-historick kauzalita je tedy troj, jeto kad umleck dlo m sv djinn msto jednak ve vvoji umn, jednak ve vnitnm ivot umlce a jednak v historickm pohybu kultur. Tomu odpovdaj rzn koncepce historick; kad z nich se adaptuje skutenosti a vystihuje ji, ale vdy jen po urit strnce; jsou to koneckonc uml zjednoduen, pokusy o pravu skutenosti za elem dosaen pinn souvislosti. Kad ve svm smru dsledn historie umn m tendenci zjednoduit projednvanou realitu pod ntlakem svho kauzanho vzorce. Proto vdy zstv msto pro nauku o umn, je pracuje bez pedpojatch hledisek. Konen kauzln souvislost nem vbec co initi s estetickou povahou umn. Umleck dlo, prav Cohn, je svt pro sebe; v tom spov zvltn hodnota krsy, e zde pestv vechno dal chtn, vechen neklid. Umleck dlo je pro sebe jsouc a v sob spovajc celost. Proti tomu problm djin umn zle v tom, e m bti dn souvisl vvoj oblasti, jej vd hodnota prv peezv kadou souvislost jednotlivch hodnocench pedmt. Estetick hodnota izoluje jednotliv dlo, kdeto djiny umn jsou mony jen tehdy, jsou-li umleck dla pozorovna jako lnky jednoho vvoje. V tom tak tkv paradoxie djin umn.235 Estetick hledisko se pimyk ke skutenosti prv tm, e odhl od vvojov kauzln souvislosti. Tj. jeho zpsob dreti se vci. Kad umleck dlo je pro n samostatn, v sob uzaven estetick skutenost. Nicmn tm se nepehl, e kad umleck dlo z neho vznik a vyrst. Ale tento pvod dla je pojmn jako dlu imanentn, jako v dle vyjden. Tak teba umleck dlo vyrst z obecn formov pdy stylu; historie pak se te, jak msto m dan 200

dlo ve vvoji toho stylu; proti tomu estetick pojet shledv, co obecn stylovho dochz v danm dle vrazu. Nebo historick metoda me uvsti v kauzln souvislost zvltn ctn nroda nebo doby a rz pslunho umn; proti tomu estetick metoda nalz, jak zvltn ctn se tu vyslovuje v dlech samotnch. Konen djiny se mohou ptti po ivot a povaze autora jakoto po pinch dla; ist esteticky se vak ptme, jak duch, jak psychick individualita se vyjaduje v danm dle. Historie pihl k tomu, co je ped umleckm dlem, po nm a po jeho okraji; estetick zkoumn si vak vm jen toho, co dan dlo samo obsahuje, ale tak veho, co esteticky obsahuje. Historicky vzato je umleck dlo prsek vce pinnostnch ad; esteticky vak jsou tyto piny obsaeny v dle samotnm a v nm nalezitelny. To je typicky nehistorick, estetick pojet. Kad historick umn bylo pvodn tvoeno pro bezprostedn zait. Tot, co zaujmalo vytvejcho umlce, bylo blzk a vnitrn znm jeho obecenstvu. Ale tato pvodn a spontnn shoda je jen astnm historickm okamikem. Jin nrodov a jin lid stejn naivn nerozumli minulmu nebo etnicky cizmu umn, jako bezprostedn rozumli svmu. Proto bez rozpak niili star pamtky, a nemuseli to bt ani barbai: sta isti u Burckhardta, co se dlo s mskmi pamtkami a hluboko do novovku.236 Modern lovk se vak zhostil naivity i ve svm nerozumn. To, co nechpe, nen mu u zbyten, nbr problematick. Jeliko neme star pamtky niiti, u se jim rozumt. Sama jejich cizost a podivnost stala se zdrojem novho zjmu. Pvab starch pamtek le v uloenm v nich zvltnm zjeven lidstva."237 Tm roziuje se pro ns sfra umn bez mry. Estetick naivit, bezprostednmu zait je vskutku pln pstupno jen jedno umn: to, kter je zaloeno v ivotnm okruhu poivatele. Problematickmu kladen je vak pstupno vekero umn, by sebevzdlenj. Posunut hranic umn pese vecky nrody a asy je vsledek estetick krize nov doby.

201

A tu se otevr dvoj cesta. Jednak lze (citov nebo dokumentrn) oiviti ztracen duevn obsahy, z nich bylo dlo chpno, vctiti se do doby a lid, od nich a pro n dlo bylo stvoeno. Je to ustaven pravho subjektu rozumn. Musme zkusiti, abychom porozumli zvltnosti jistch druh umn nebo estetickch zitk, postaviti se na zvltn duchov stanovisko, musme zkusit rekonstruovati si duchovou souvislost nebo polohu vdom, z n nco dostv smysl, co se z naeho stanoviska zd nesmysln nebo libovoln."238 Typ takov prce postavil Jakob Burckhardt svm velkm pokusem vypsati polohu vdom" v italsk renesanci. Ale je druh cesta. Ztrtou obsah stalo se dlo bez-pinnm a nezvislm; nevztahuje se k niemu a nem co ci ne svj vlastn umleck rz, svou uzkonnost, svou autonomii. Prv v jeho cizosti zjevuje se nm absolutn umleck tvoivost, zcela svzkonn a samostatn. Umleck dlo je samobytn vkon nepodlhajc dnm jinm motivm ne vtvarnm. To je hledisko formalismu. Modern formalism se spojuje obyejn se jmnem Hildebrandovm. Vskutku Hildebrand pojal za jedin tma vtvarnho umn podn jednotnho obrazu prostorovho, dosaen prostorov jednoty, jasnosti a celosti, nebo jednm slovem nutnosti jevu.239 Umn nem tedy jinch cl ne tvarovch. Konrad Fiedler vysvtloval umleck tvoen jako zvltn poznn svta. Umleck innost pon, kde lovk nalz se postavena proti viditelnmu svtu jako proti nemu nekonen hdankovitmu a kde puzen vnitn nutnost uchopuje silou svho ducha zmatenou masu viditelna, je na nj dor, a vyvj ji k utvenmu byt. kol umn je inn vyprostiti viditelnost vc ze zmatku a prchavosti byt, z konkurence smysl, vldy cit a zapleten duchovch vztah. Umn dv viditelnu uzkonnou formu.240 Umleck dlo je tedy samostatn duchov vkon, zasaen voln tvoivosti do optickho svta; cl toho vkonu je jednotn pojet toho, co je vidno",241 tedy sjednocen a zjasnn, vytvoen 202

dokonalho nzoru nebo teorie" v istm vznamu.242 Jeto pak vekero poznn sjednocuje a utv zkuenost, je umn zvltn poznn ve sfe optick zkuenosti a sleduje obecn formy poznn; jako nejvy podmnkou poznn je jednota vdom, je nejvym zkonem umn jednotnost, zkonit souvislost pedstav a smyslov innosti.243 Umleck dla vech dob se pak ukazuj jako skuten, na svm stupni jednotn formov nzory, jako nadasov, trval obrazy lidskho poznn.244 Potud doktrinln formalism; ale v kad formln analze tkv, by nevdom, kus formalismu: vdy tu je umleck dlo pojato jako autonomn tvar, jeho zkony jsou tvrn a dn jin. Obsahov a formalistick pojet jsou ovem koncepce zcela rzn; i kdy se nevyluuj, je kad umleck dlo touto dvojitost hlediska dirimovno, roztreno ve formu a obsah, a to jak pro estetick, tak pro historick studium. Tato dirempce je spolenou pot vech nauk o umn. Ale i po tto strnce li se historick a estetick pojmn umn. Historie nalz na umleckch dlech i takov formln znaky, kter esteticky nepadaj na vhu, kter jsou esteticky bezvrazn nebo bezobsan, ale historicky dleit jako lnek vvoje, jako prkaz tradice, znmka pvodu, autora atd.; sem pat nap. Morelli-Berensonova detektivn metoda.245 Historie dle pomoc pramen atd. nalz psychick obsahy, kter v umleckch dlech nedochzej formln vrazu, ale vysvtluj je, udvaj jejich vznik apod. Historie pekrauje estetick zetel jak po strnce obsahov, tak formln. Proti tomu estetick studium pihl jen k tomu formlnmu, co spoluuruje estetickou povahu dla, a zabv se obsahem nebo vznamem dla jen potud, pokud dochz objektivn formlnho vyjden v nzorn konfiguraci dla. Historick ikonografie a historick analza formy nemaj pmho spojen a jdou mimo sebe: proto nabvaj rzu metod pouze pomocnch. Proti tomu obsah a forma v estetickm studiu na sebe navzjem odkazuj, k sob se vztahuj, take studium formy vyerpv i estetick obsah dla a naopak pod hledisko estetickho obsahu spad i vrazovost formy, take dirempce formy a obsahu je 203

 aspo v idelnm ppad zruena. Tm opt se estetick metoda pimyk ke skutenosti tsnji ne historick hledisko. Tedy aporie djin umn odkazuj ku zvltn estetick nauce, kter pivd estetick hledisko, v historii umn mnohonsobn zastran, k metodick ryzosti.

Obecn vda o umn Jeliko psychologick estetika zdaleka nevyerpv vech otzek, kter se tkaj umn, jsou v posledn dob inny pokusy ustaviti zvltn nauku o umn, kter co do obecnosti si nezad s estetikou, ale pitom se s n okruhem svch interes naprosto nekryje. Obecn vda o umn vychz ze studia podstaty umn.246 dn jin hledisko dle Utitze na to nesta: tvoen umlce, otzka po pvodu umn nebo jeho postaven v domcnosti ivota, zmny stylu atd. jsou specifick otzky vdy o umn. Zajist potebuje vda o umn k sv vstavb dalekoshl pomoci ze strany teorie hodnot, kulturn filozofie, psychologie, fenomenologie a djin a pedevm t estetiky, ale nerozplv se v tchto disciplnch, nbr posunuje ve pod sv hledisko: prv pod hledisko umn. Jej cle nejsou nikdy snad psychologick nebo historick, nbr vdy jen umlecko-vdeck. Ped nmi stoj hrnn jev umn; k obecn vd o umn nle cel okruh problm, kter vyplv z obecnho faktu umn. Odtud vyrst j cl a smr bdn. Hodnota umn nen jen estetick a neme tedy bti vyerpna obecnou estetikou. Zkladn problmy umn nejsou ist estetick problmy, a pimen dispozice studia zde nen estetick.247 Dle Hamanna obecn vda o umn uchopuje pojmov specifick fakta umleck a uvd je v systm. Maj-li bti umleck fakta vbec exaktn popsna, musej bti nejprve ve sv zvltnosti poznna a pojmov uchopena. Jeto vak umleck obsahy mohou mti vznam nboensk, etick nebo estetick, nemaj se smovati estetika a vda o umn.248 Estetick moment, mn Dessoir, nevyerpv

204

obsah a el umn. Je proto povinnost obecn vdy o umn uiniti velkmu faktu umn zadost ve vech ohledech. Estetika neme tento kol splnit.249 Smuje estetika k tomu, te se Aloys Fischer, aby nebyla nim jinm ne vdou o podstat, pvodu, pinch, incch a elech umn? Jsou vechny otzky pln teorie umn estetick otzky? Zajist ne. I k prod m lovk vztah estetickho hodnocen, a tedy teorie umn nen celou estetikou. Ale tak ne vechny problmy teorie umn jsou estetick problmy. Tak nap. vaha o pinch umn vede ns k otzkm po umlci, jeho gniu, osobnosti atd., kterto otzky pociujeme jako mimoestetick. Tedy teorie umn si klade psychologick a axiologick otzky, je nemaj co dlati s estetickm problmem podstatnho obsahu ideje krsy. Estetika nen teori umn, jeto pihl k irmu okruhu fakt a k umu okruhu problm.250 Nen ovem pochyby, e existuj vzhledem k umn otzky, je nejsou estetick; je mono pidliti je jistmu okruhu vdomost, pojench jednotou interesu. Vedle toho vak jsou kladeny na umn otzky estetick; jsou to pedmtn otzky, kter se t co", a nikoliv odkud" a k emu". M snad obecn vda o umn" zahrnouti ty i ony, a jak je me uvsti v jeden pln? V tom se fakticky tt nzory o proponovan vd. 1. Dessoirova obecn vda o umn zahrnuje vedle studia sama umn (hudby a mimiky, literatury a umn vtvarnch) tak tvoen umlce, vznik a rozdlen umn a jeho duchovou, spoleenskou a mravn funkci. Utitz chyst se (v druhm dlu sv obrn prce) pojednvati pedn o typech umleckho poitku a typech umn a o tvoen umlce, a za druh o pvodu umn, zkonitosti jeho vvoje, jeho hodnot a jeho postaven v hrnu kulturnho celku. Aloys Fischer pipisuje teorii umn otzky o podstat, pvodu, pinch, incch a elech umn. To jsou ovem problmy mimoestetick, je nejsou zahrnutelny ani pod estetick subjektivism, ani pod objektivism; problmy pedevm kulturn, sociologick, axiologick atd; v celku filozofie umn;

205

oprvnn pokus vaditi umn do kontextu svtovho nzoru; nikoli vak zvltn odborn vda. 2. Jsou vak jin pedmty pipisovan on vd. Schmarsow povauje ji za vdu sice orientovanou psychologicky, ale fakticky ji provozuje jako studium obecnch pedmt umleckch (jako: symetrie, proporcionalita, rytmus, polychromie, kolorism, tektonika, monumentalita, stavba centrln a longitudinln, monumentln plastika, relif atd.251). Dle Wulffa systematick vda o umn m svj zvltn kol v tom, zjistiti (objektivn) fakty, ze kterch plynou jist zkonit estetick inky. Zkoum-li tato vda na umleckm dle objektivn piny onch ink, hled estetika zaloiti souvislosti tch ink v celkovm duevnm dn. Te-li se vda o umn spe tvocho umlce, te se estetika bezprostedn poivatele, a sice cestou deskriptivn psychologick analzy.252 Hamann pipisuje vd o umn kol uchopiti pojmov umleck obsahy, jak jsou mnny nap. v termnech: malsk, klasick, monumentln, melodick, poetick, lyrick, dramatick atd. Dle Dessoirova pozdjho mnn studuje obecn vda o umn strukturu objektu pode dvojm hlediskem: e povstal z umleckho chtn a je uren pro umleck poitek; tato nauka o struktue vychz z celku, jeho lenn sleduje a jeho jednotu nalz ve funkcionlnm du spojovacch hodnot.253 Zde vude jedn se o estetick studium pedmtu, o estetick objektivism. Jenome je tu proponovn v jaksi systematice a obecnosti; nen zde pedmtem urit socha nebo urit umn, nbr monumentalita vbec; plastika vbec, umn vbec. Nicmn co vme o plastice vbec", vme jen z estetickho pozorovn jednotlivch dl. Ale obecnost nen ani clem, nezle nm na tom, abychom vechny sochy subsumovali pod obecn pojmy plastiky vbec", nbr abychom kadou z nich uchopili v jej singulrn povaze. Estetick pojmy a obecn poznatky jsou jenom prostedky nekonenho poznn diferencilnho. Tento prostedek in obecn vda o umn svm clem; stejnou mrou se oddaluje od skutenho estetickho objektivismu. Takto je modern specializovanou 206

nhradou toho, co star systematick estetiky zahrnovaly v oddle druhov krsna"; co teba Durdk rozvdl v paragrafech krsno rozmrn, krsno rov, temnosvit, krsno barvov, krsno tvarebn, asomra, zvuk vbec, harmonie a melodie, lyrika, epika a dramatika" atd. atd.254 Pitom i pod novm jmnem hroz star vady: bu pln abstraktnost, a tm i ztrta estetick reality; nebo naopak dogmatinost; tak teba plastika vbec" se mimovoln z v pravou" nebo sprvnou" plastiku, od n odchylky znamenaj tolik poklesk proti dokonalosti. Postult vdy o umn je oprvnn a nutn; jenom touha po vbec" by mla bti oputna tam, kde se jedn o empirickou nauku. M bti poznno umn, to jest vechna umleck dla, a nikoliv umn vbec"; to prv je svrz estetickho objektivismu, jeho se obecn vda o umn" me zci jen k vlastn kod a se ztrtou bezpen metodick orientace.

Objektivn estetika Objektivn estetika tedy je teoretick studium umleckch dl pihlejc k jejich estetick, individuln, skuten povaze. Podle toho kad kritika dosahujc ie teoretick rovn, vechny formln analzy a monografick studie umleckch dl nleej do objektivn estetiky.255 Prce zde vykonan je nepehldnuteln mnostv; nesmrn mnoho z n denn zanik, je zkonzumovno interesem okamiku; jen asem historie si vzpomene, e i kritika umn m svou historii. Tedy prvn kol vskutku vdeck objektivn estetiky jest zakldati fond trvalch nebo kontinuitnho zpracovn schopnch poznatk o umleckch dlech; to znamen dojiti odbornho sebevdom, dvry ve stl naukov postup, pesvden o tom, e i zde, jako vude jinde, je dosaitelna vdy plnj pravda cestou spoluprce a ustavinho pokroku.

207

Jak by tato nauka vypadala, zda by byla systematick nebo mnohonsob specializovan, zda by sestvala z jednotlivch poznatk o jednotlivch umleckch dlech, nebo byla obecnou teori tchto poznatk, o tom je zbyteno uvaovati; je to vc vvoje a skuten prce. Prozatm sta, e vskutku existuje, roste a upevuje se smr a metoda mylen, je je zkladem kad vdeck a estetick nauky o umn. Nic nebylo nutno popti z pedpoklad subjektivismu. Ale jako vude, existuje i v okruhu estetickch vc vzestup od subjektivity k objektivnosti. Jeho smr je udn ideou estetickho pedmtu. Tm pestv kontroverze s psychologismem. Psychologie je v prvu, pisvojuje-li si studium estetickho dojmu a hodnocen. Krsa jako zitek je skutenost psychologickou. Jen estetick objekt unik psychologii. Ale tak nebylo nutno uchliti se ke skutenostem mimoestetickm, jako in hlavn estetika normativn. Krsa jako pkaz, jako soud nen estetickou realitou; krsa nem co init s obecnou platnost, nebo nen soudem. Normativn estetika nejedn ani o krse objektivn, ani o krse v zait; j jde o lovka sama, jen i ve vcech krsy m pekonati svou relativnost. Zbv tedy jin cesta. Je-li ve, co je nm esteticky bezprostedn dno, subjektivn, zstv jet cel okruh toho, co nm nen bezprostedn dno: soudy popisn a analyzujc, kritika a rozumn, a prezentovan obsah tch intelektulnch innost, estetick pedmt. Zde tedy lze zaloiti estetiku nepsychologickou, je pracuje nikoliv s dogmatickm nebo naivnm pedpokladem, nbr s metodickm clem objektivnosti. Tm, e objektivita v estetickch problmech nen pedpokldna, nbr naukov hledna, jsou odstranny noetick pote, je posud vzaly kad pokus o vykroen z estetickho subjektivismu. Pi tom vem nelo o zaloen zbrusu nov vdy, ve-obshl objektivn estetiky, kter by inila zbytenm kad jin zpracovn estetickch problm. Vda zde mnn existuje, by v seberozttnj form; jej poznatkov vtek me sm dokazovati jej objektivnost i jej hranice; zde lo spe jen o to, 208

ukzati faktick vzestup od estetick subjektivnosti k estetickmu objektivismu, jen je schopen nekonenho rozvjen. V umn samotnm nen pokroku; nememe se honositi, e nae umn je lep a hodnotnj ne umn ped sto nebo tisci lety; je jenom jin. Ale ani subjektivn estetick ivot nestv se v dob vym a vysplejm, spe naopak. Jedin pokrokuschopn ve vcech krsy je rozumn; samo jsouc modernho data, stv se stle mn naivnm a mn povechnm; formln analzy nabvaj jemnosti a uritosti, kritria se mno a zostuj, poznatky jsou postupn podrobnj i soustavnj. Nejspe je to vidti tam, kde dosud jedin kritika umn byla pstovna vdecky, toti v modern historii umn. Tento fakt vvoje je nej lepm potvrzenm obecnch poloek na prce.

POZNMKY 1. Segal: Beitrge, 5486. Largnier de Bancels: L'esthetique expr., 156. 2. Segal: I.e. 86. Srov. Ziehen: ber experim. sthetik, 2023. 3. Srov. Lalo: L'esthetique exprim., 202. 4. Dessoir: sthetik u. allg. Kunstwiss., 154. 5. M. Schlick: Das Grundproblem der sth., 102132. Proti tomu srov. Klpe: Der gegenwrtige Stand der exper. sth. 6. Kant: Kritik der Urteilskraft, 44. 7. Liebmann: Gedanken u. Tatsachen, 268. 8. Lotze: ber der Begriff, 83. 9. Siebeck: sth. Anschauung, 7n. 10. Tumarkinov: sth. Ideal, 167. 11. Segal: Psycholog, u. normat. sth., 3. 12. Karl Lange: Sinnesgensse, 99. 13. Witasek: Grundzge der allg. sth., 22. 14. Shaweross: Association, 78.

209

15. Jul. Eisler: Zur Erkenntnisstheorie der sth. Kritik. Beil. zum Jahresbericht der Phil. Gesell, zu Wien, 1902. 16. Srov. Schasler: Krit. Geschichte, Buch II. Stein: Die Entstehung der n. sth. II. Abschn. 3. Kap., III. Abschn. 13. Kap. 17. Klpe: b. den assoz. Faktor, 183. Lipps: sthetik, Kult, der Gegenw., 349. 18. H. R. Marshall: The Field of Aesth., 358. 19. Karl Lange: Sinnesgensse, 100. 20. Spitzer: H. Hettners kunstphil. Anfnge, 311. 21. Klpe: Einl. in die Phil., II. vyd. 1898. Srov. Groos: sthetik, 138. 22. Hirn: Study of Art, 514. 23. Hostinsk: Herbars sthetik, 20. 24. Fechner: Vorschule, 5. 25. Sully: Art and Psychology, 471. 26. Volkelt: System der sth., 3. 27. Volkelt: System der sth., 40n; srov. id. sth. Beseelung, 178. 28. Segal: Beitrge, 71. 29. Allesch: Das Verhltnis der ., 503. 30. Srov. Meumann: Die Grenzen, 150, 168. 31. Bosanquet: On the Nature of ae. Emotion, 155. 32. Croce: Estetika, 3-35. Srov. H. Wirtz: Die Aktivitt im . Verhalten., 403-405, 553. 33. Bosanquet, I.c. 154. 34. Meumann: System der ., 7. 35. Sailles: Essai sur le gnie, VII. 36. H. Sturt: Art and Personality, 291. Srov. E. Major: Die Notwendigkeit einer . vom Standpunkte der Produktivitt. 37. Nejedl, diskuse, v Bericht, 428. Krize estetiky, 4647. 38. Lze poznamenati aspo tolik: Pedpokladem studia umleckho tvoen jest, e meme s jistotou rozeznati umleck tvoen od neumleckho a rovn estetickou tvoivost od estetick nemohoucnosti; a to nememe poznati ne na objektivnch vsledcch tvoen, na umleckch dlech. Tm jsou pedpokldna objektivn estetick kritria. 210

39. Srov. Basch: Die Objektivitt, 85: Co pak je v umn objektivn? Due umlce, jeho gnius, jeho tvoiv sla, kter se ztlesuje v jeho vtvorech." 40. Paul Hofmann: Das Komische, 464. 41. Srov. Waldemar Conrad: Der . Gegenstand, 74: Fenomenologick popis zle v tom, e si pedmt, mn nejprve nejasn a neurit ve vcemn przdnm ,mnn' tanouc ped oima, ,pibliuji' a sice si pivdm postupn jednu jeho strnku po druh k adekvtnmu nzoru a na tom zakldm popis jeho jednotlivch podstatnch vlastnost, jen tedy vrchol v evidentnch soudech." Srov. dle Hamann: Zur Begrndung der sthetik, 115, 123, 127. 42. Fechner: Vorschule, 74. 43. Mller-Freienfels: Die assoziat. Fakt., 9091. 44. Klpe: b. den assoz. Faktor, 165. 45. Je bezhranin". Srov. O. Schiller: Bericht, 127, 132. 46. Meumann: . der Gegenw., 23. 47. Klpe: b. den assoz. Faktor, 170. 48. Shaweross: Association, 80-81. 49. Laurilla: Die assoz. Faktoren, 200. 50. Allesch: b. das Verhltnis, 520n. Id.: b. adq. . Anschauung, 601602. Srov. dle Hamann: Zur Begrndung der sthetik, 128: Fr sthetik ... scheiden in der Begriffsbestimmung ihrer Gebilde und Gegenstnde alle die Assoziationen aus, die nicht zur Einheit des Gegenstandes mit dem gegebenen Sinnesbild verknpft werden." 51. Srov. hl. Dewey: The Influence, 259. 52. Guyau: Les problmes, 77. 53. Mller-Freienfels: Psychologie der Kunst, I, 6, 11 aj. Pod. B. Kern: Grundprobleme, 15, 17. 54. Jerusalem: Einleitung, 109. 55. Srov. hl. K. Groos: Das sth. Miterleben. V. Lee: Essais esthtique. Id.: Weiteres ber Einfhlung. E. D. Puffer: Studies in Symmetry. 211

56. Stratton: Eye-Movements, 355356. 57. Christiansen: Philosophie der Kunst, 50. 58. Schmied-Kowarzik: Intuition, 135. 59. Klpe: b. den assoz. Faktor, 155. 60. Witasek: Allgem. sth., 181, 214. 61. Witasek: Wert u. Schnheit, 171. 62. Ebbinghaus: Grundzge der Psychol., II. 614. 63. Utitz: Funktionfreuden, 143n. Id.: Kunstwissensch. I. 95. 64. Lipps: Grundlegung der sth., I. 140, 156. 65. Lipps: sth. v Kult. d. Gegenwart, 369. 66. Groos: Einleitung in die sth., 164, 174. 67. Dring: Die Methode, 340. 68. Mller-Freienfels: Zur Begriffsbestimmung, 276. 69. Id.: Psychologie der Kunst, I. 163. Id.: Zur Theorie, 9699. 70. K. V. Stein: Vorlesungen, 5. 71. Dessoir: sth. u. allg. Kunstwiss., 76. 72. Pokus o vyrovnn obou teori podnikl Mller-Freienfels tm, e kontemplativn povn pikl psychologickmu typu divk", kdeto funkcionln zait typu afektivnch spoluhr". Psych, der K., 166167. Groos nalz i u tho poivatele bu aktivn spoluctn, nebo pasivnj nazrn, podle povahy povanho pedmtu. sthetik, 156n. 73. Geiger: Der sth. Genuss, 648. 74. Srov. Lipps: Zur sth. Mechanik", in: sth. Faktoren der Raumanschauung, 6. 75. Srov. hlavn Lipps: Grundlegung der sth., 96223. Volkelt: System der sth., 156300. Id.: Symbolbegriff, 106. 76. Lipps: sth. Einfhlung, 437. Volkelt: Zur Psychologie, 164. 77. Srov. Geiger: Stimmungsfhlung. 36. 78. Srov. Aug. Dring: b. Einfhlung. Th. A. Meyer: Kritik der Einfhlungstheorie. Meumann: sth. der Gegenw., 68 -77. Lalo: Les sentiments est., 51 102. Dessoir: sth. u. allg. K. 187190. Worringen Abstraktion u. Einfhlung. 79. P. Stern: Assoziation u. Einfhlung, 59n. Die Theorie, 195, 201. 212

80. Wundt: Physiol. Psych. III, 175n; Vlkerpsychologie, III. (Kunst), 73. 81. Geiger: Stimmungseinfhlung, 2940. Geiger: Das Bewustsein von Gefhlen, 130162. 82. Geiger: Der Genuss, str. 613: Poitek je vdy mj poitek, ne prost poitek ode mne uchopen." Srov. dle Werner: Begrndung, 410. 83. Srov. Geiger: Stimmungseinfhlung, 3740. 84. Basch: Les grands courants, 34. 85. Srov. hl. Schopenhauer: Die Welt als Wille, III. Bd., 34,176-177, 38, atd. 86. Witasek: Zur Psychol. der Einfhlung, 7, 30. Srov. dle Werner: Zur Begrndung: Estetick city jsou pedstaven city a nlady, je nleej jinmu, pedstavenmu subjektu." 408, 499501. 87. Meumann: . d. Gegenw. 90. 88. E. v. Hartmann: Grundriss, 19. Srov. Geiger: sth. Scheingefhle, 193. 89. Utitz: sth. u. allgem. Kunstwiss., 341342. 90. Klpe: b. den gegenw. Stand, 50. 91. E. v. Ritok: Zur Analyse, 541. Dessoir: sth. u. allg. Kunstwiss., 156. Dessoir: Beitrge zur ., III. 76n. 92. Dessoir: ber das Beschreiben von Bildern, 441442, 453458. 93. V tom tak se odliuje od fenomenologickho popisu, v nm Hamann vid metodu estetiky. (Zur Begrndung der ., 123.) 94. Dessoir: Anschauung u. Beschreibung, 51n., 6465. 95. Kant, I.c., 43 (I.1, 1). 96. Kulke: Kritik der Philosophie des Schnen, 324327. 97. Max Raphael: Die Wertung des Kunstwerkes, 85. 98. H. Heimsoeth: Die Objektfrage, 321. 99. Hostinsk: Herbars sthetik, 11, 39. 100. Zimmermann: Zur Philosophie, 260. Srov. Durdk: Veob. estetika, 21. 101. Heimsoeth, I.c., 324325.

213

102. Wallaschek: Subjektives Kunstgefhl u. objektives Kunsturteil, 163-164. 103. Ibid., 168. 104. E. Landmann-Kalischer: ber den Erkentniswert . Urteile, 273278. Srov. Roussel-Depierre: L'idal esthtique, 7273. 105. Landmann-Kalischer, I.c., 264. 106. W. Kinkel: Beitrge zur sth. des reinen Gefhls, 303. 107. Zimmermann: Geschichte der sthetik, 617618. 108. Mller-Freienfels: Das Urteil in der Kunst, 321. 109. Lalo: Sentiments esthtiques. 110. Lalo: Introduction 1'esthtique, 336. 111. Landmann-Kalischer, I.c., 321. 112. Corwegh v Z.f.., VII, 467. 113. Ohmann: Die Geltung des . Urteils, 107, 130. 114. Meumann: System der sth., 116. 115. Schubert-Soldern: Grundfragen der sth., 357358. Srov. dle Durdk, Veobecn estetika, 628: K dlu umleckmu mme pistupovat s mysl nepodjatou a zrovna zapomenout na ve, co v pouhm vtvoru samm obsaeno nen, mme pojmati jej bez ohledu ke skutenosti co pouh o sob stojc obraz,... sebe uvsti v stav ist kontemplace, kde subjekt je nulou, pak estetick dodatek dostavuje se bezdn, ano nutn." Ibid., 21: V dokonanm pedstavovn zliba je nutn a soud estetick samozejm." 116. Deri, I.c., 257-258. 117. Ohmann, I.c., 108-109. 118. Everth, recenze v Z.f.., IX. 254n. Srov. Meumann, I.c. 116. 119. Kant, I.c., I. 8, 58-60. 120. Windelband: Prludien, 31-32, 38, 4547, 144, 254-255, 300. Srov. dle Cohn: Allgem. sthetik, 3n., a Psychol. oder krit. Begrndung der ., 150n. 121. Sobeski: Uzasadnienie, 95n. 122. Ohmann, I.c., 9. 123. Windelband, I.c., 313, 348. 214

124. Kroner: ber sth. u. log. Allgemeingltigkeit, I, 262, 265. 125. Kroner, I.c. I. 261, II. 252. 126. Cohn: Allgem. ., 41, Cohn: Psychol. oder krit. Begrndung, 3. Kroner, l.c I, 263. Windelband, I.c. 300. 127. Heimsoeth, I.c., 332. 128. Chr. v. Kreibig: System der Werttheorie, 53. 129. Meinong: Gegen den Psychologismus, 45. 130. Croce: Werturteil, 75. 131. Pflaum, I.c., 435n. 132. Lotze: Grundzge der sth., 10. Id.: ber Bedingungen etc., 85n. Lasson: Wertbegriff in der sth., 158, 159. 133. Meinong: Gegen den Psychologismus, 1012. 134. Landmann-Kalischer: b. den Erkenntnisswert, 273281. 135. Bernheimer: Kunstwissenschaft, 171. 136. B. Kern: Grundfragen, 2526. 137. Lipps: Grundlegung der sth., 157. 138. Mller-Freienfels: Psychologie der Kunst, 151. Id.: Begriffsbestimung, 253n. 139. Mller-Freienfels: Psychologie der Kunst, 165167. 140. Ibid., 170-171. 141. Christiansen: Philosophie der Kunst, 34. 142. Ch. Lalo, Programm, 121. 143. Id.: Introduction l'estht, 327. 144. Ibid., 335-338. 145. J. Kl. Kreibig: ber den Begriff des obj. Wertes, 163164. Msto idelnho subjektu klade Anna Tumarkinov ideeln j", das, was an allgemeinen Menschenanlagen in mir liegt". sth. Ideal u. ethische Norm, 170. 146. Windelband: Prludien, 3947. 147. Windelband: Einleitung, 259. 148. Id.: Prludien, 312. 149. Soml: Wertproblem, 141142. 150. Ibid.

215

151. Mnsterberg: Philosophie der Werte, 55, 59. Id.: Grundzge der Psychologie, 146147. 152. Rickert: Vom Begriff der Philosophie, 17. 153. Christiansen, I.c. 2040. 154. Schlesinger: Der Begriff des Ideals, III. 330. 155. Mnm zde Goncourty. 156. Wlfflin: Klasick umn. Strzygowski: Das Werden der Barockkunst. 157. Srov. Christiansen, I.c. 50. 158. Laurilla: Zur Theorie der . Gefhle, 504526. 159. Hruban: vod do estetiky, 45. 160. Witasek: ber . Objektivitt, 45. 161. Landmann-Kalischer: Zur Analyse der . Contemplation. 162. Srov. J. M. Baldwin: La Memoire affective et l'Art, 456: Je suis prt soutenir que l'union des facteurs objectifs et subjectifs dans l'imagination esthtique ne laisse subsister aucun dualisme entre l'objet externe et l'exprience esthtique que nous avons de cet objet." 163. Geiger: Der . Genuss, 609, 630n. 164. Geiger: Der . Genuss, 611617. 165. Witasek: ber sth. Objektivitt. 166. L.c. 3548. 167. L.c. 2. 168. Srov. Meinong: ber Gegenstandstheorie. 169. L.c, 4647, pozn. 2. 170. Worringer: Formprobleme der Gotik, 2. Th. A. Meyer: Kritik der Einfhlungstheorie, 543, 546551. 171. Srov. Hamann: Bericht, 107108: Tatbestand" v protiv k Ding". 172. Dessoir: sthetik u. allgem. Kunstwiss., 60. 173. Id.: Objektivismus in der sth., 3. 174. Id.: Bericht, 43. 175. Dessoir: Objektivismus, 911. 176. W. Dohrn: Knstler. Darstellung, 15, 911. 216

177. Dohrn, I.c., 18-20. 178. Jul. Schultz: Naturschnheit u. Kunstschnheit, 211, 213. 179. lejhar: Cvrek mho krbu, Kvty XXXIV, 140-141. 180. Sobeski: Uzasadnienie, 1424. Srov. L. Arrat: L'art et psychologie individuelle, 4447. 181. Konrad Lange: Wesen der Kunst, 527572. 182. Cohen: sth. des reinen Gefhls, I. 5354, 279, 178192. 183. Utitz: Grundlegung, 154157. 184. Ch. Lalo: Introduction a l'esthetique, 77, 94, 128, 133, 139, 146147. 185. Podle Meumanna esteticky povme produ bu podle analogie umleckho dla, nebo v jednotlivch kvalitch jako pi estetickm experimentu, nikoli vak vcelku a vslovn jako produ. 186. Meumann: System der sth., 109115. 187. Srov. Lalo: Sentiments esth., III. 185238. 188. Utitz: Grundlegung, 151, 170-171. 189. Cohn: Psychol. oder krit. Begrndung, 159. Srov. Leop. Ziegler: ber das Verhltnis, 96101: Krsa prody spov na subjektivnm, nladovm citu (zustndliches Gefhl), krsa umn na pedmtnm pozorovn; ona je Zustandseinheit", tato je Gegenstandseinheit". 190. Baer: Grundriss, 3940. 191. Protoe kad udn zevn piny, nap. Semperova teorie, e umleck dlo je podmnno materilem, vlastn metabasis eis allo genos znamen pejit na jin, mimoestetick pole. Estetick metoda se me ptt: jak je zde materil esteticky vyuit? s jakm umleckm pochopenm je piveden k vrazu? co ostatn se vce pimyk ke skutenosti. Albert Fischer, 379397. 192. Bergson: Essai sur le rire. Schopenhauer: Die Welt als Wille und Vorstellung, III. Bd. Guyau: Les problmes. 193. Christiansen, I.c., 233254. 194. Srov. Lehmann: Die Ziele u. Schranken der modernen Poetik. 366. Flemming: Bericht, 375. 217

195. Christiansen, I.c., 182183: Umlec stvoil dlo, aby sm sob nco zjevil. Nebo neleelo v nm tak, e by je mohl uchopit jako celek; nbr z rozptlench hodin se umlec sbr v obraze;... teprve v prci na dle se dlo vypluje a zaokrouhluje. Pedtm nebylo v umlci hodiny, je by hotov obsahovala, co umleck dlo zjevuje." 196. Dessoir: sth. u. allg. Kunstwiss., 4. 197. Hamann: sthetik. 198. Utitz: Grundlegung, 38. 199. Utitz: Bericht, 106. 200. Utitz: Aussersth. Faktoren, 619631. 201. Id.: Grundlegung, 6465. 202. Srov. Everth, cit. v Grundlegung, 20. 203. Srov. Utitz: Grundlegung: Ein Verhalten wird darum noch nicht aussersthetisch, weil an sich aussersthetische Faktoren in den Komplex eingehen;... sie mssen sich nur der gesamten Geisteshaltung einfgen." 204. Utitz: Aussersth. Faktoren, 625. 205. Hamann: sthetik, 1314. 206. Schmid: Sechs Betrachtungen, 47, 51. 207. Cohn: Autonomie der Kunst, 9394. 208. Strzygowski: Der Wandel der Kunstgeschichte, 6. 209. Wlfflin: Klasick umn, IX. 210. Eichner: Das Problem des Gegebenen in der Kunstgeschichte, 169-217. 211. Wickhoff: Rmische Kunst, 56n. Riegl: Entstehung der Barockkunst, 32n. Id.: Sptromische Kunstindustrie, 46n. 212. Schmarsow: Grundbegriffe der Kunstwissenschaft. 213. Tietze: Die Methode der Kunstgeschichte, 235237. 214. Max Dvok: Methodische Erfordernisse etc., 934, 959. 215. Tietze, I.c., 372: Das sthetische Verhltnis macht berhaupt erst das historische Verstandnis mglich." 216. Tietze, I.c., 239. 217. Tietze, I.c., 181 182. 218

218. Tietze, I.c., 464. 219. Dvok, I.c., 933. 220. Tietze, I.c., 23, 107. 221. Dessoir: Bericht, 44. 222. Hamann: Bericht, 108. Strzygowski, l.c. 6. 223. Tietze, I.c., 174. 224. Tietze, I.c., 18n. Dvok, I.c., 934. 225. Dvok, I.c., 935, pozn. 226. Hoerner: Die Anfnge, 215. 227. Tietze, I.c., 30. 228. Srov. Wickhoff: Abhandlungen, 91, 454. 229. Frischeisen-Khler: W. Dilthey als Philosoph, 5256. 230. Justi: Velzquez, 124. 231. Guyau: L'art au point de vue sociologique, pedml. Alfred Fouills, 4. 232. Taine: Filozofie umn. 233. Grosse: Anfnge der Kunst, 299. 234. Hausenstein: Der nackte Mensch, 21. 235. Cohn: Das Problem der Kunstgeschichte, 10781082. 236. Jak. Burckhardt: Die Kultur der Renaissance. 237. Justi: Velzquez, 10. 238. Hamann, recenze, 139. 239. Hildebrand: Das Problem der Form, passim. Riehl: Bemerkungen I. 285306. Waetzold: Zum Problem., 126. 240. Fiedler: Schrifte b. Kunst, 187, 364, 52. 241. Cornelius: Zur Ansichtsforderung, 266. 242. Britsch: Begriff des knstler. Tatbestandes, 309310: Theoriebildung ber Geschichtssinnerlebnisse,... Erkentnis ber Geschich-tssinnerlebnisse." 243. Corwegh: sth. Grundfragen, 198205. 244. Britsch, I.c., 311. 245. Srov. Wickhoff: Abhandlungen, 233. 246. Utitz: sthetik u. allgem. Kunstwiss., 103. 247. Utitz: Grundlegung, 912, 39. 219

248. Hamann: Allg. Kunstwissenschaft, 108. 249. Dessoir: sthetik u. allgem. Kunstwiss., 45. 250. Aloys Fischer: sthetik u. Kunstwiss., 106115. 251. Schmarsow: Kunstwissenschaft u. Vlkerpsychologie, 322. 252. Wulff: Grundstzliches, 561. 253. Dessoir, Bericht, 54. 254. Durdk: Veobecn estetika, kn. II. 255. Srov. Nejedl: Krize estetiky, 78: Kdo porozum umn a osobnosti J. S. Bacha, ten me o sob ci, e je odborn vzdln v estetice hudby."

LITERATURA 1. Djiny estetiky

Zd. Nejedl: Katechismus estetiky, I. Praha 1902. Max Schasler: Kritische Geschichte der sthetik seit Plato bis auf die neueste Zeit. Berlin 1871. K. Heinrich von Stein: Die Entstehung der neueren sthetik. Stuttgart 1886. Rob. Zimmermann: Geschichte der sthetik als philosophischer Wissenschaft (sthetik, I. Teil). Vde 1858.

2. Estetika, obecn vda o umn atd. Gustav von Allesch: ber das Verhltnis der sthetik zur Psychologie. Zeitschrift fr Psychol. u. Physiol. der Sinnesorg., I. Abt., Bd. 54, 1910, 401-536. Gustav von Allesch: ber adquate sthetische Anschauung. Z.f. sth. VIII, 601n. (Vereinigung fr sth. Forschung.)

220

Lucien Arrat: Art et psychologie individuelle. Pa 1906. Dr. Hans Baer: Grundriss eines Systems der sthetischen Entwicklung. Strassburg 1913. J. Mark Baldwin: La Mmoire affective et l'Art. Revue Philosophique 1909, sv. 67, 449460. Victor Basch: Les grands courants de l'esthetique allemande contemporaine. Rev. Phil. 1912, I, sv. 73, 2243, 167 190. Victor Basch: Die Objektivitt des Schnen. Bericht ber den I. Kongress fr sthetik, Stuttgart 1914, 8390. H. Bergson: Le rire. Essai sur la signification du comique. 5. vyd. Pa 1908. Bernhard Bosanquet: On the Nature of Aesthetic Emotion. Mind, N. S. III.1894, 153166. Lucien Bray: Du Beau. Pa 1902. Gust. Britsch: Der Begriff des knstlerischen Tatbestandes. Bericht b. den Kongress fr sthetik, 1914, 308313. Erich Bernheimer: Philosophische Kunstwissenschaft. Beitrge zur Philos. 4. Heidelberg 1913. Hermann Cohen: sthetik des reinen Gefhls. (System der Philosophie, III. Teil. 2. Bd.) Berlin 1912. Jonas Cohn: Allgemeine sthetik. Lipsko 1901. Jonas Cohn: Die Autonomie der Kunst und die Lage der gegenwrtigen Kultur. Bericht b. den Kongress, 1914, 91 101. Jonas Cohn: Psychologische oder kritische Begrndung der sthetik? Archiv fr System. Philos., X. 1904, 131 159. Waldemar Conrad: Der sthetische Gegenstand. Eine phnomenologische Studie. Zeit, fr sth. III. (1908), 71-118, 469511. Hans Cornelius: Zur Ansichtsforderung in Architektur und Plastik. Bericht, 1914, 266-268. Robert Corwegh: sthetische Grundfragen. Ein Versuch zu ihrer Lsung. Arch. f. syst. Phil. XIII. 1907, 186-217.

221

Robert Corwegh: Ist die Wissenschaft des Schnen eine Wissenschaft? Z. f. sth. VII. 1911,465467. (Vereinigung fr sth. Forschung.) Benedetto Croce: Estetika vdou vrazu a veobecnou lingvistikou. Pel. dr. Emil Franke. Svtov knihovny sv. 589590, 614615. Praha 1907. Max Deri: Kunstpsychologische Untersuchungen. Z. f. sth. VII. 1912, 1-67, 194-265. Max Dessoir: sthetik und allgemeine Kunstwissenschaft. Stuttgart, 1906. Max Dessoir: Beitrge zur sthetik III. Arch. f. syst. Phil. 1899, V. 6989, 454-492. Max Dessoir: Anschauung und Beschreibung. Arch. f. syst. Phil. 1904, X. 20-65. Max Dessoir: ber das Beschreiben von Bildern. Zeit. f. sth. VIII. 1913, 440-461. Max Dessoir: Objektivismus in der sthetik. Zeit. f. sth. V. 1910, 115. Max Dessoir: Erffnungsrede. (Systematik und Geschichte der Knste.) Bericht ber den Kongress, 1914, 4254. Wolf Dohrn: Die knstlerische Darstellung als Problem der sthetik. Untersuchungen zur Methode u. Begriffsbildung der sthetik mit einer Anwendung auf Goethes Werther. Beitrge zur sth. X. HamburkLipsko 1907. August Dring: Die Methode der sthetik. Z. f. . IV. (1909), 321348. August Dring: ber Einfhlung. Z. f. . VII. 1912, 568577. Dr. Josef Durdk: Veobecn estetika. Praha 1875. Erich Everth, recenze v Z. f. . IX. 1914, 254265. Gustav Theodor Fechner: Vorschule der sthetik. 2. vyd. Lipsko 1897. Konrad Fiedler: Schriften ber Kunst. Lipsko 1896.

222

Albert Fischer: Die sthetischen Anschauungen G. Sempers und die moderne psychologische sthetik. Arch. f. gesamte Psychologie, II. 1904, 362-422. Aloys Fischer: sthetik und Kunstwissenschaft. Mnchner Philos. Abhandlungen, Th. Lipps zu seinem 60. Geburtstag gewidmet von frheren Schlern. Lipsko 1911. 100124. W. Flemming, diskuse. Bericht b. den Kongress fr sth. 1914, 375376. Moritz Geiger: Zum Problem der Stimmungseinfhlung. Z. f. sth. VI. 1911. 1-42. Moritz Geiger: Das Bewusstsein von Gefhlen. Mnchner Phil. Abhandlungen. Lipsko 1911, 125162. Moritz Geiger: Das Problem der sthetischen Scheingefhle. Bericht b. den Kongress, 191 194. Moritz Geiger: Beitrge zur Phnomenologie des sthetischen Genusses. Jahrbuch fr Philosophie und phnomenologische Forschung, I. Bd., II. Teil. Halle n/S. 1913. Karl Groos: Einleitung in die sthetik. Giessen 1892. Karl Groos: sthetik. Die Philosophie im Beginn des XX. Jahrhundertes. Festschrift fr Kuno Fischer, Heidelberg 1905,136174. Karl Groos: Das sthetische Miterleben. Z. f. . IV. 1909, 161 182. Ernst Grosse: Die Anfnge der Kunst. Freiburg i. B. 1894. J. M. Guyau: Les problmes de 1'esthtique contemporaine. 7. vyd. Pa 1911. J. M. Guyau: Die Kunst als soziologisches Phnomen. (L'art au pint de vue sociologique.) Pel. Paul Frina a dr. Guido Bagier. Philossoziol. Bcherei XXIV. Lipsko 1911. Richard Hamann: sthetik. Aus Natur u. Geisteswelt, sv. 345. Lipsko 1911. Richard Hamann: Allgemeine Kunstwissenschaft und sthetik. Bericht ber den Kongress, 1914, 107115. Richard Hamann: Zur Begrndung der sthetik. Zeit. f. sth. X. 1915, 113-160. 223

Richard Hamann, recenze v Z. f. . VII, 137141. Ed. von Hartmann: Grundriss der sthetik. (System der Philosophie im Grundriss, Bd. VIII.) Lzn Sachsa 1909. Wilhelm Hausenstein: Der nackte Mensch in der Kunst aller Zeiten und Vlker. Linien einer soziologischen sthetik. Mnichov 1913. Heinz Heimsoeth: Die Objektfrage in der Kantischen sthetik. Philos. Abhandlungen H. Cohen zum 70. Geburtstag dargebracht. Berlin 1912, 315-333. Adolf Hildebrand: Das Problem der Form in der bildenden Kunst. 78. vyd., Strassburg 1910. Yrj Hirn: The psychological and sociological Study of Art. Mind, N. S. 9, 1900, 512-522. Moriz Hoernes: Die Anfnge der bildenden Kunst. Bericht b den Kongress, 213216. Paul Hofmann: Das Komische und seine Stellung unter den sthetischen Gegenstnden. Z. f. . 1914, 457468. O. Hostinsk: Herbars sthetik, in ihren grundlegenden Teilen quellenmssig dargestellt u. erlutert. HamburkLipsko 1891. Dr. Jaroslav Hruban: vod do estetiky. Plze 1915. Broder Christiansen: Philosophie der Kunst. Hanau 1909. Im. Kant: Kritik der Urteilskraft. Vyd. K. Kehrbach. Lipsko, Universal Bibl. sv. 1027-1030. Berthold Kern: Einleitung in die Grundfragen der sthetik. Philos. Vortrge. Berlin 1913. Walter Kinkel: Beitrge zur sthetik des reinen Gefhls. Philos. Abhandlungen H. Cohen dargebracht. Berlin 1912, 299314. Richard Kroner: ber logische und sthetische Allgemeingltigkeit. Z. fr Phil, und philos. Kritik, Bd. 134 (1909), 231-266, Bd. 135 (1910), 10-135, 216-258. Eduard Kulke: Kritik der Philosophie des Schnen. Vyd. F. S. Krauss. Lipsko 1906. Oswald Klpe: ber den assoziativen Faktor des sthetischen Eindrucks. Vierteljahrsch. fr wissensch. Phil., Bd. 23, 1899, 145180. 224

Oswlad Klpe: Der gegenwrtige Stand der experimentellen sthetik. Bericht b. den II. Kongress fr experimentelle Psychologie in Wrzburg. Lipsko 1907. Charles Lalo: L'esthetique exprimentale contemporaine. Pa 1908. Charles Lalo: Les sentiments esthtiques. Pa 1910. Charles Lalo: Introduction l'esthetique. Pa 1912. Charles Lalo: Programm einer soziologischen sthetik. Bericht b. den I. Kongress fr ., 116121. Edith Landmann-Kalischer: ber den Erkenntniswert sthetischer Urteile. Arch. fr die gesamte Psych. V. 1905, 263328. Edith Landmann-Kalischer: Analyse der sthetischen Contemplation. Z. f. Psych. u. Physiol. der Sinnesorg. 28, 1902, 199252. Carl Lange: Sinnesgensse und Kunstgenuss. Beitrge zu einer sensualistischen Kunstlehre. Vyd. Hans Kurella. Grenzfragen des Nerven- u. Seelenlebens XX. Wiesbaden 1903. Konrad Lange: Das Wesen der Kunst. Grundzge einer illusionistischen Kunstlehre. 2. vyd. Berlin 1907. Largnier des Bancels: L'esthetique exprimentale. L'anne psychologique 1900 (VI.), 144-190. Adolf Lasson: Der Wertbegriff in der sthetik. Bericht, 153159. Kaarle S. Laurila: Die assoziativen Faktoren des sthetischen Eindrucks. Bericht, 196205. Kaarle S. Laurila: Zur Theorie des sthetischen Gefhle. Z. f. sth. IV. 1909, 489-531. Vernon Lee: Essais d'esthtique empirique. L'individu devant l'oeuvre d'art. Rev. phil. 1905, 1. 4660, 133-146. Vernon Lee: Weiteres ber Einfhlung und sthetisches Miterleben. Z. f. . 1910, V. 145-190. R. Lehmann: Zielle und Schranken der modernen Poetik. Z. f. . II. 1907, 340367. Theodor Lipps: sthetik. I. Grundlegung der sthetik. Hamburk Lipsko 1903.

225

Theodor Lipps: sthetische Faktoren der Raumanschauung. HamburkLipsko 1901. Theodor Lipps: sthetik, in: Kultur der Gegenwart I., Systematische Philosophie, 349387. BerlnLipsko 1907. Theodor Lipps: sthetische Einfhlung. Z. f. Psych, u. Phys. der S. 22, 1900, 415-450. Theodor Lipps: Zur sthetischen Mechanik". Z. f. sth. I. 1906, 129. Hermann Lotze: Grundzge der sthetik. Diktate aus den Vorlesungen. Lipsko 1884. Hermann Lotze: ber den Begriff der Schnheit. Gttinger Studien 1845, 67-125. Hermann Lotze: ber Bedingungen der Kunstschnheit. Gttinger Studien 1847, 73150. Erich Major: Die Notwendigkeit einer sthetik vom Standpunkte der Produktivitt. Z. f. . VIII. 1913, 579593. H. Rutgers Marshall: The Field of Aesthetics Psychologically Considered. Mind, N. S. I. 1892, 358-378, 453-469. H. Rutgers Marshall: Hedonic Aesthetics. Mind, N. S. II. 1893, 15-41. Ernst Meumann: Die Grenzen der psychologischen sthetik. Philos. Abhandlungen, Max Heinze zum 70. Geburtstage gewidmet von Freunden u. Schlern. Berlin 1906, 146182. Ernst Meumann: sthetik der Gegenwart. Wissenschaft u. Bildung sv. 30, 2. vyd. Lipsko 1912. Ernst Meumann: System der sthetik. Wissenschaft u. Bildung sv. 124. Lipsko 1914. Th. A. Meyer: Kritik der Einfhlungstheorie. Z. f. sth. VII. 1912, 529-567. R. Mller-Freienfels: Psychologie der Kunst. Eine Darstellung der Grundzge. 2 svazky. LipskoBerln 1912. R. Mller-Freienfels: Zur Theorie der sthetischen Elementarerscheinungen. Vierteljsch. f. wissensch. Phil. 32, N. F. 7, 1908, 95-133, 193-236.

226

R. Mller-Freienfels: Das Urteil in der Kunst. Arch. f. system. Phil., XV. 1909, 299-336. R. Mller-Freienfels: Die assoziativen Faktoren im sthetischen Geniessen, Z. f. Psych, u. Phys. der Sin. I. Abt., 54, 19091910, 71118. R. Mller-Freienfels: Zur Begriffsbestimung des sthetischen und der Kunst. Vierteljsch. f. wiss. Phil. 34, N. F. 9, 1910, 249291. Zd. Nejedl, diskuse, in: Bericht ber den Kongress fr sth. 427n. Zd. Nejedl: Krize estetiky. esk kultura I, 1912, 1923, 4247, 76-78. Fritz Ohmann: Die Geltung des sthetischen Urteils. Prinzipielles b. die Grundvoraussetzungen literarischer Kritik. Mitteilungen der literaturhistor. Gesellschaft Bonn, 6. ro. 1911, 317, 107-130. Chr. D. Pflaum: Die Aufgabe wissenschaftlicher sthetik. Arch. f. syst. Phil. X. 1904, 433-480. Ethel D. Puffer: Studies in Symmetry. Psychological Review, Supplements 1903, t. IV. 467539. Max Raphael: Die Wertung des Kunstwerkes. Deutsche Kunst u. Dekoration, XVIII, 1915, se. 8, 8499. A. Riehl: Bemerkungen zu dem Problem der Form in der Dichtkunst. Vierteljschr. f. wiss. Phil. I. 1897, sv. 21, 283306, II., sv. 22, 1898, 96-114. Emma von Ritok: Zur Analyse der sthetischen Wirkung auf Grund der Methode der Zeitvariation. Z. f. sth. V. 1910, 356 407, 512-544. Fr. Roussel-Despierre: L'idal esthtique. Esquisse d'une Philosophie de la beaut. Pa 1904. Gabriel Sailles: Essai sur le gnie dans l'art. 2. vyd. Pa 1897. Jakob Segal: Psychologische und normative sthetik. Z. f. sth. II. 1907, 1-24. Jakob Segal: Beitrge zur experimentellen sthetik. I. ber die Wohlgeflligkeit einfacher rumlicher Formen. Arch. f. d. ges. Psychol. VII. 1906, 53-124.

227

J. Shaweross: Association and Aesthetic Perception. Mind, N. S. XIX. 1910, 63-81. O. Schiller: Das sthetische Erleben als die einfachste Art des Erlebens von maximaler Intensitt. Bericht b. den Kongress f. sth., 124-132. Moritz Schlick: Das Grundproblem der sthetik in entwicklungsgeschichtlicher Beleuchtung. Arch. f. d. ges. Psych. XIV. 1909, 102-132. August Schmarsow: Grundbegriffe der Kunstwissenschaft, am bergang vom Altertum zum Mittelalter kritisch errtert und im systematischen Zusammenhange dargestellt. Lipsko Berln 1905. August Schmarsow: Kunstwissenschaft und Vlkerpsychologie. Ein Versuch zur Verstndigung. Z. f. . II. 1907, 305339, 469500. Walther Schmied-Kowarzik: Intuition als Kern des sthetischen Erlebens. Bericht b. den Kongress f. sth., 134143. Friedr. Ad. Schmid: Sechs Betrachtungen ber Mglichkeit und Gegenstand der Philosophie der Kunst. Logos, Bd. V., 3376. Rich. v. Schubert-Soldern: Die Grundfragen der sthetik unter kritischer Zugrundelegung von Kants Kritik der Urteilskraft. Kantstudien, XIII. 249-274, XIV. 45-61. Jarlins Schultz: Naturschnheit und Kunstschnheit. Z. f. sth. VI. 1911, 211248. Hermann Siebeck: Das Wesen der sthetischen Anschauung. Berlin 1875. Michal Sobeski: Uzasadnienie metody objektywnej w estetyce. Krakov 1910. Paul Stern: Einfhlung und Assoziation in der neueren sthetik. Beitrge zur sth. V. HamburkLipsko 1898. Paul Stern: Die Theorie der sthetischen Anschauung und die Assoziation. Z. f. Phil. u. phil. Kritik, 115, 193203. K. Heinr. von Stein: Vorlesungen ber sthetik. Vyd. Dr. F. Poske a R. Huber. Stuttgart 1897.

228

G. M. Stratton: Eye-Movements and the Aestetics of Visual Form. Philos. Studien XX. (Festschrift, W. Wundt zum 70. Geburtstage berreicht von seinen Schlern, 1902, II. Teil.), 336359. Henry Sturt: Art and Personality, in: Personal Idealism, 228334. Londn 1902. James Sully: Art and Psychology. Mind, I. 1876. Hippolyt Taine: Filozofie umn. Pel. prof. O. Skora. Praha 1913. Anna Tumarkin: sthetisches Ideal und ethische Norm. Z. f. sth. II. 1907, 161-173. Emil Utitz: Die Funkzionsfreuden im sthetischen Verhalten. Halle n/S. 1911. Emil Utitz: Aussersthetische Faktoren im Kunstgenuss. Z. f. sth. VII. 1912, 619-651. Emil Utitz: sthetik und allgemeine Kunstwissenschaft. Bericht b. den Kongress f. sth., 102106. Emil Utitz: sthetik und allgemeine Kunstwissenschaft. Jahrbcher der Philosophie I. 1913, 322-364. Emil Utitz: Grundlegung der allgemeinen Kunstwissenschaft, I. Band. Stuttgart 1914. Johannes Volkelt: System der sthetik, I. Bd. Mnichov 1905. Johannes Volkelt: Der Symbol-Begriff in der neuesten sthetik. Jena 1876. Johannes Volkelt: Zur Psychologie der sthetischen Beseelung. Z. f. Phil. u. philos. Kritik, 1913, 161-179. Richard Wallaschek: Subjektives Kunstgefhl und objektives Kunsturteil. Bericht b. den Kongress f. sth., 163169. Alfred Werner: Zur Begrndung einer animistischen sthetik. Z. f. sth. IX. 1914, 392-432, 469-501. Heinrich Wirtz: Die Aktivitt im sthetischen Verhalten. Z. f. sth. VIII. 1913, 403-439, 513-578. Stephan Witasek: Grundzge der allgemeinen sthetik. Lipsko 1904. Stephan Witasek: Wert und Schnheit. Arch. f. syst. Philos. VIII. 1902, 164-193. 229

Stephan Witasek: Zur psychologischen Analyse der sthetischen Einfhlung. Z. f. Psych, u. Phys. der Sin., 25, 1901, 149. Stephan Witasek: ber sthetische Objektivitt. Sonder-Abdruck aus der Z. f. Phil. u. philos. Krit. 157. Lipsko 1915. Kazimr Wize: ber den Zusammenhang von Spiel, Kunst und Sprache. Z. f. sth. II. 1907, 174-181. Wilhelm Worringer: Abstraktion und Einfhlung. Ein Beitrag zur Stylpsychologie. 3. vyd. Mnichov 1911. Wilh. Wundt: Vlkerpsychologie III. Die Kunst, 2. vyd. Lipsko 1908. Oskar Wulff: Grundstzliches ber sthetik, allgemeine und systematische Kunstwissenschaft. Z. f. sth. IX. 1914, 556562. Leopold Ziegler: ber das Verhltnis der bildenden Knste zur Natur. Logos I. 95124. Theod. Zichen: ber den gegenwrtigen Stand der experimentellen sthetik. Z. f. sth. IX. 1914, 16-46. Robert Zimmermann: Zur Philosophie. Studien und Kritiken. Vde 1870.

3. Psychologie Hermann Ebbinghaus: Grundzge der Psychologie, III. Lipsko 1902 a 1913. Hugo Mnsterberg: Grundzge der Psychologie, I. Lipsko 1900. Wilh. Wundt: Grundzge der physiologischen Psychologie, III., 6. vyd., 1911.

4. Teorie hodnot, pedmtoslov, systematick filozofie atd. Rudolf Ameseder: Beitrge zur Grundlegung der Gegenstandstheorie. V Untersuchungen zur Gegenstandstheorie u. Psychologie, vyd. Meinong. Lipsko 1904. Benedetto Croce: ber die sogenannten Wert-Urteile. Logos I. 71-82.

230

John Dewey: The Influence of Darwin on Philosophy, and other Essays in Contemporary Thought. New York 1910. Max Frischeisen-Khler: W. Dilthey als Philosoph. Logos III. 2958. W. Jerusalem: Einleitung in die Philosophie. VdeLipsko 1899. Chr. v. Kreibig: System der Werttheorie. I. 1897. Josef Klemens Kreibig: ber den Begriff des objektiven Wertes". Arch. f. syst. Phil., N. F. XVIII. 159-166. Otto Liebmann: Gedanken und Tatsachen, 2. sv., Strassburg 1904. A. Meinong: Fr die Psychologie und gegen den Psychologismus in der allgemeinen Werttheorie. Logos III. (1912), 114. A. Meinong: ber Gegenstandstheorie. Untersuchungen zur Gegenstandstheorie u. Psychologie. Lipsko 1904, 150. Hugo Mnsterberg: Philosophie der Werte. Grundzge einer Weltanschauung. Lipsko 1908. Heinrich Rickert: Vom Begriff der Philosophie. Logos I. (1910), 1-34. Abraham Schlesinger: Der Begriff des Ideals, III. Arch. f. d. ges. Psychol. XXIX. 1913, 312384. Arthur Schopenhauer: Die Welt als Wille und Vorstellung (Smtliche Werke, ed. Globus, Bd. II.). Felix Soml: Das Wertproblem. Z. f. Phil. u. philos. Kritik, 145, str. 129-158, 146, str. 64-100. Wilh. Windelband: Prludien. 2. vyd., TbingenLipsko 1903. Wilh. Windelband: Einleitung in die Philosophie. Tbingen 1914.

5. Djiny umn Jacob Burckhardt: Die Kultur der Renaissance. Ein Versuch, 3. vyd. 2. sv., Lipsko 1877. Max Dvok: ber die dringendsten methodischen Erfordernisse der Erziehung zur kulstgeschichtlicher Forschung. Die Geisteswissenschaften, I. 19131914, se. 3435, 932936, 958 961.

231

Johannes Eichner: Das Problem des Gegebenen in der Kunstgeschichte. Festschrift fr Alois Riegl. Halle n/S. 1914, 167219. Carl Justi: Diego Velzquez und sein Jahrhundert. III. Bonn 1888. Alois Riegl: Die Entstehung der Barockkunst in Rom. Vydal A. Burda a Max Dvok. Vde 1908. Alois Riegl: Die sptrmische Kunstindustrie nach den Funden in sterreich-Ungarn. Vde 1901. Josef Strzygowski: Das Werden des Barock bei Raphael und Coreggio, nebst einem Anhang ber Rembrandt. Strassburg 1898. Josef Strzygowski: Der Wandel der Kunstgeschichte. Zeitschr. f. bildende Kunst 50, 1914-1915, 3-11. Hans Tietze: Die Methode der Kunstgeschichte. Ein Versuch. Lipsko 1913. Franz Wickhoff: Abhandlungen, Vortrge und Anzeigen. Schriften II. vyd. M. Dvok. Berln 1913. Franz Wickhoff: Rmische Kunst (Die Wiener Genesis). Schriften III., Berlin 1912. H. Wlfflin: Klasick umn. vod do italsk renesance. Pel. dle 4. vyd. dr. V. V. tech. Praha 1912. W. Worringer: Formprobleme der Gotik. Mnichov 1911. Jonas Cohn: Das Problem der Kunstgeschichte. Bericht b. den III. intern. Kongress fr Philos., Heidelberg 1909, 10761082.

PRAGMATISMUS ILI FILOZOFIE PRAKTICKHO IVOTA I. Modern filozofie Dvma zkladnm zpsobm lidskho mylen: zkuenosti (empirii) a spekulaci, odpovdaj dva obecn typy filozofie: pedn filozofie empirick ili zaloen na (smyslov) zkuenosti, na pmm pozorovn svta a koneckonc na empirickch vdch; za druh filozofie spekulativn, je usiluje poznati realitu nezvisle na

232

(subjektivn a smyslov) zkuenosti nebo aspo dle a dokonaleji, ne sah tato zkuenost, a sice poznati ji ist rozumem nebo intuitivnm, prostou zkuenost pedstihujcm zenm. Idelem empirickho poznn filozofickho jsou prodn vdy, je pozoruj zevn dje a stanov v nich obecn zkony pinnosti, zvlt pak modern prodn vdy se svmi metodami experimentu a kvantitativnho urovn. Kritriem pravdy je tu shoda mylenky se (smyslovou) zkuenost; ve skutenosti vak zkuenost je asov i prostorov pli omezena a experiment mnohdy zhola neprovediteln, take takeen empirick poznn je z pevelik sti utkno z hypotz, je plat jen potud, pokud ppadn nov zkuenost jich nevyvrt. Tak pedstavuje se empirick poznn jako nutn nedokonen, prozatmn a pechodn; zato vak me se vykzati skutenm a neustlm pokrokem. Idel spekulativn filozofie nen tak jednoduch; eeno v krajnostech, je jm na jedn stran poznn matematick, je nevychz ze zkuenosti, nbr z rozumovch soud, a pece dosahuje vt naprosto evidentnch a jednou provdy absolutn" sprvnch; na druh stran je tu idelem tak hlubok a vnitrn, sjednocujc pochopen svta s jeho prvnmi pinami i poslednmi ely, e lze je srovnati s nboenskmi koncepcemi svta. Spekulativn filozofie je tedy zpravidla racionalistick v metod a metafyzick ve vsledcch; pedstavuje se obyejn jako hotov a uzaven systm, v nm je ujednocen pln nzor na svt. Jeliko smyslov zkuenost je pro spekulativn nauky hrub, nekompetentn a pechodn, nen tu pravda pojmna jako shoda mylenky se zkuenost, nbr jako shoda mylenky s rozumem, ili metafyzicky jako shoda mylenky s absolutnm rozumem. Tyto zde schematicky naznaen mylenkov protivy prostupuj i modern filozofi: Na jedn stran pozitivism, filozofie uenc i spe filozofie, kter chce bti v moc a bez vhrady vdeck; jejm heslem je zkuenost, rozumj zkuenost laborato; ve, co pekrauje zkuenost a nen dnm zpsobem pstupno 233

smyslm, nle metafyzice a je prost vyloueno z vdeck, pozitivn filozofie jakoto nepoznatelno, agnoston: odtud jmno agnosticism. Filozofie mus se oprati o vtky vd, ba sama stv se odbornou vdou: psychologi nebo sociologi; a star svat trojice filozofickch nauk, logika, etika a estetika, nem jinho vchodiska ne stti se psychologi mylen, mrav a zliby; tento psychologismus" je posledn formou pozitivismu. hrnem pozitivism je vra v dostaitelnost vdeckho poznn. Na druh stran idealismus nejrznjho raen, badensk nebo marbursk, novofichteanism Mnsterbergv, hegelianism Bradleyv, Bergsonova intuitivn filozofie, Euckenova filozofie ducha, peetn vskutku koly a systmy, v nich hledat spolen mylenky by bylo bez uitku. Vude vak uplatuj se odezvy proti prodovdeckmu pojmn svta. Nelze pece, namt proti pozitivismu teba heidelbersk skupina novo-kantovc, vyloiti cel svt jako pinn, s mechanickou nutnost se rozvjejc prodn procesy; heroick skutek jev se nm v jinm, vym smyslu nutn ne in bzn: je douc, je hodnotn ili elov nutn. Filozofie prv m co initi s hodnotami, je byly by sneny, kdyby byly pojaty jako pouh produkty prodnch nebo psychickch podmnek. Zde tedy se filozofie povzn k poznn bezpodmnena a st v idealistickou metafyziku: poteby srdce tu rozhodly. Ale tyto poteby srdce" hraj ve skutenosti svou roli ve vech velikch soustavch idealistickch; nen snad ani nutno jti pli hluboko, abys pod tkn nej-dovednjch racionelnch dedukc objevil pia desideria due filozofovy, jeho morln poteby, zkost vry, boj o smysl a d ivota. Ale to ve je opt jen zkuenost": citov ovem a zcela vnitrn, ale nemn pesvdiv a v mnohch ppadech i nalhavj ne zkuenost idel. Tak i metafyzick soustavy, by nedoznan, stoj na zkuenostech", a cel noetick spor mezi empirismem a idealismem se odsouv dle: nejde tu o prost rozpor dvou protilehlch tvrzen, nbr o boj dvou zkuenost, o stl konflikt mezi ivotem vnjkovm a nitrnm. Vskutku jsou tu dva svty, v nich obou jsou pro lovka krize i 234

nebezpe, spchy i ztrty, v nich obou jest se mu uiti a zskvati moudrost; a pece zd se bt osudem myslitelstv, e tyto dva svty, v ivot intimn protkan, se mu nemohou ji set-kati: v pebrouen protiv, pozitivistovi je nitro epifenomnem hmoty a lnkem prodnho dn, kdeto idealistovi nen zevn svt nim ne fenomnem, pouhm zdajem a proda jen odrazem ducha. Kdyby njak meziplanetrn obyvatel jednou za lidsk vk pichzel na nai zem, aby se podval, co se dje s lovkem, nael by tu v posledn dob star spor mezi empirismem a racionalismem nejen nedobojovn, nbr i pihrocen. Na jedn stran empirick vdy pokrauj na sv vzestupn drze, sledovny nadjemi a dvrou a slepou; na druh stran porznu a stle hlasitji se ozv voln po velik metafyzick filozofii, kter by ukojila lidskou touhu po duchov volnosti, po neomezenm rozletu vry a poznn. Tu takovmu hostovi z dlky by se zdlo, e ve filozofickm mylen pes vechny nov systmy a diskuse se nestal vlastn dn obrat, dn hlub vnitrn zmna, kter by odsunula spornou situaci odedvna pejmanou; vskutku se tomu tak zd, a pece ten dojem by byl v jistm smyslu falen.

II. Modern skepse Jsou dva fakty, kter skuten pozmuj duevn stav na doby. Prvn z nich je relativism v oblasti vd; druh, snad dleitj, se tk ble filozofie samotn. V oblasti vd ukzala takeen kritika vd, e ve, co je ve vd pijmno jako pravda", tedy zkony, hypotzy, teorie, definice atd. nevystihuj skutenosti prodnho dn, nbr e jsou to jen lidsk, lovku pohodln, sporn" zpsoby, jak formulovati a zjednoduiti zkuenosti. Vdeck mylen nen tedy obrazem reality, ba ani se neshoduje se zkuenost, nbr eln ji zjednoduuje; je-li mono vyjditi fakta" jinak a elnji, ne inme my, je tato formulace pravdivj" a vdetj. Tato kritika vd nen boiv,

235

nemn nieho na naem obraze svta; a pece, jak vzdleni jsme tu v naivn dvry ve vdu, onoho spolhn, je ekalo, e vda a jenom vda definitivn odpov na velk otzky byt! Tato autokritika ve vdch je tm pozoruhodnj, e nevznikla v dob, kdy by vdeck prce bezradn ochabovala, e naopak se zrodila v obdob nebvalho vdeckho rozmachu; nen vskutku znehodnocenm vdeck prce, a pece je zmnou hodnot: vda neslibuje u podati podstatnho poznn svta, nbr jen zpracovn zkuenosti v uritm a omezenm smyslu. Druh skutenost, snad mlo cenn u filozof-odbornk, je nepopulrnost filozofie. Snad je tu zsti vinna nadprodukce idej; vt vinu jest snad pisti pli univerzitnmu, akademickmu rzu a usmrcujc terminologii vtiny filozofickch soustav. Prav pina je vak jinde, v tom, e svt mimo zdi kol se pramlo, mn ne kdy v djinch, star o filozofick mylenky; skutkem prost je, e modern lovk je zpravidla afilozofick. Jednak lze tu ovem alovati na nevzdlanost a netenost; ale fakt je hlub a vnj. Sm zpsob ivota nut dnenho lovka bti trvale ve stehu a odkzn na sebe; sama historie dneku pipravuje mu stl zklamn v heslech, dvrch a oekvn; jeho pirozen stav je empirick skepse. Doktrinln empirism i idealizujc racionalism jsou stejn ciz tomuto duevnmu stavu; jedinm vodtkem je tu vlastn", toti osobn a sobecky orientovan zkuenost, znalost prospchu i kody, nco morlnch instinkt a hlavn praxe. Tak bylo by hrnem mono obepsati v krajnostech dnen stav mylen dvma protivami: Ve vdch a filozofii: relativism empirickch vd a odklon od prodovdeckho nzoru na svt spolu s uvolnnm idelnch, metafyzickch poteb; v praktickm ivot: vlun osobn empirism a skepse vi metafyzick, idealizujc filozofii. Tou tverou mez je narsovno rozpt filozofie, je pln nese rz sv doby v dobrm i palivm smyslu, toti angloamerickho pragmatismu.

236

III. K djinm pragmatismu Skuten zatek filozofickmu hnut zvanmu pragmatism" dal ped tyiceti lety americk filozof Charles Sanders Peirce nkolika mylenkami v Popular Science Monthly r. 1878. Jedinm kolem mylen, psal tehdy Peirce, je vyvolati vru nebo pesvden ili zditi zvyky pro jednn. Abychom pln vyvinuli smysl njak mylenky, sta uriti, jak zvyky zpsobuje; nebo smysl vci tkv prost ve zvycch, kter obsahuje. elem mylen jest pivsti vsledek vnmateln smysly. Vdy je to nco smyslovho a praktickho, co je zkladem vech rozdl v mylen, a jsou sebesubtilnj. Nen tak jemnho odstnu ve vznamu mylen, aby nemohl zpsobiti rozdlu v praxi. Idea njak vci je jenom idea jejch smyslovch vsledk; odtud plyne pravidlo, e chceme-li dojiti poznn, musme uvit, jak jsou praktick vsledky, o nich myslme, e mohou bti pivodny pedmtem na koncepce.1 Nic nen v tto empirick a praktick formulaci, co by se zdlo na prvn pohled ohlaovati nov filozofick stanovisko. A pece po ticeti ltech se dovolv tchto mylenek hnut, kter se pedstavuje jako nauka demokratick", jako filozofick obdoba velkho hnut protestantskho.2 A kdy toto hnut je v nejlepm, Peirce se ho do jist mry zk; a sm tvrce jmna pragmatism", pijm nyn pro sebe nzev pragmaticism", slovo dosti okliv, aby mu ho nikdo nevzal". Odliuje-li se takto, in tak z dobrch dvod; nebo je dosti velik vzdlenost mezi jeho zpsobem mylen a pragmatistickm radikalismem, kter si klade v elo, e je mlad, siln, mun".3 The young, the strong, the virile: kus tohoto sebecitu stle mluv z mladch pragmatist, z nich ten oznauje pragmatism jako filozofii ivota, tvoen a monost", onen jako filozofii obrcenou k budoucnosti" a opt jin jako filozofii beze slov, filozofii gest a in".4 Tato okzalost mld, sly, mustv" vynucuje Peirceovi slova trochu skeptick: Zd se tu bti pijmno za princip, e elem lovka je innost, a tento stoick axiom nezd se mi v

237

mch edesti ltech ji tak pravdpodobn jako v mch ticeti ltech."5 Vlastn pragmatism najde se tedy teprve dvacet let po Peirceovi u Williama Jamese, Johna Deweye a F. C. S. Schillera (profesora v Oxford), k nim pibyli jin vcemn pragmatist v Americe a Anglii, jako A. W. Moore, Armstrong, H. W. Stuart, romanopisec H. G. Wells, J. H. Lloyd, D. L. Murray, J. E. Russel, H. Health Bawden a etn jin; zhy pistupuj stoupenci i na evropsk pevnin. Historie se zaplt, jakmile se pihldne ku shodm a pbuznostem v jinch filozofickch nzorech. V Nmecku Vaihinger, Simmel, Mach a Avenarius, Ostwald, ba i Eucken; ve Francii Blondel, Bergson, Boutroux, Duhem, Poincar, Le Roy, Wilbois; tak pragmatism se jaksi rozbh doiroka a ztrc hranice, kter by jej definovaly. Avak prav zmatek pon, jakmile se pone hledati pedhistorie pragmatismu. Zd se, e ve vech stoletch byli filozofov povahy pragmatistick: tak Schiller vid pedchdce pragmatismu v Protagorovi a sofistech, L. Stein v Sokratovi, Aristotelovi i Rogeru Baconovi, Peirce ve stoicch, Schinz v Rousseauovi, jin v Montaigneovi a Pascalovi, jin v Humeovi, Benthamovi, Kantovi, Nietzscheovi. Dle Steina pragmatism obsahuje ve, co pode jmnem prodn filozofie, energetika, psychologism, pozitivism, fenomenalism, friesovsk empirism a relativism vede spolen boj proti vci o sob", proti metafyzice, transcendenci, idealismu, platonizujcmu kantianismu a matematicko-rozumov filozofii racionalist, logist a idealist; ble pak shrnuje troj smr dosavadn anglick filozofie: nominalism (fenomenalism, empirism), sentimentalism (a voluntarism) a utilitarism; hrnem je to novopozitivism. Dle Eislera je pragmatism pbuzn s Kantovm a Fichtovm idealismem a tvo most mezi apriorismem a empirismem. Dle Parodiho metoda pragmatismu pochz z romantismu, z de Maistra, Lamennaise, z apologetiky. Dle Berthelota je pragmatism vsledek evolucionismu (Spencerova, Lamarckova, Darwinova) a pbuzn s Boutrouxovou kontingenc, je skrze Ravaissona pochz z nmeck filozofie romantick 238

(Schelling, Schleiermacher aj.); angloamerick jdro pragmatismu pak je pod pmm vlivem anglickho utilitarismu (Benthama, J. St. Milla, Spencera), ale obsahuje i zbytky nmeckho idealismu hegelovskho; na W. Jamese psob Renouvierv indeterminism; hrnem pragmatism je utilitrn romantism.6 Dosti vru jmen a slavnch pedk pro filozofii domnle novou. Ale na druh stran se k, e pragmatism je filozofi dolaru a zhanobenm pravdy, nzorem pchnoucm zem, nzkm systmem, pro nj je dolar nejvy, nej hodnotnj pravdou", nebo e je filozofi polobarbarsk rasy anglosask, filozofi inenr, obchodnk a burzin"; e je nemoc vzelou z touhy po originalit", novm jmnem pro filozofick oportunism, pro poniujcho ducha sofistiky: filozofi, je sestoupila k davu, kterm mli bychom pohrdati, a kter nemli bychom trpti ve jmnu filozofick poestnosti; filozofi prodava odpustk; filozofi amerikanismu"; konen filozofi, je nen ji ancilla theologiae, nbr meretrix theologorum".7 Ve skutenosti vak pragmatism nelze cele vyloiti z filozofick tradice, ale tak ne z prosted; nen jen amerikanismem nebo filozofi pro ameriknstv. Ovem, nen to pouh nhoda, e vznikla v Americe, jej pragmatickou atmosfrou d vznan slova, kter pr pronesl prezident Harper na smrtelnm loi: Boe, k by pro mne byl jet ivot po tomto ivot, a k by v onom ivot byla jet prce k udln a koly k proveden!"8 To jest cele duch nboensk a mravn filozofie Jamesovy, a t inn ivotn smysl pln hrn nzor zvanch pragmatismus". Pragmatismus je vskutku filozofie obrcen k faktm", ist empirick; v tto pozornosti k faktm, v nechuti k slovnm eenm, k umlm problmm a abstraktn pojmov dialektice je pmm pokraovnm pozitivismu; ale pekrauje jej tm, e pojm fakta" mnohem e. Ze vech empirickch fakt vybr pozitivism jen fakta vdeck, toti kontrolovan odbornmi vdami a formulovateln exaktn naukov. Proti tomu pro pragmatism plat stejn fakta, jich nelze zvti vdeckmi; jsou to faktick tuby, 239

poteby, koje a mysly lid; je to pln zkuenost se svm zcela nevdeckm, praktickm, osobnm rzem. V tomto smyslu je pragmatismus empiritj" ne pozitivism: hlavn tm, e dostatenou zkuenost jsou mu i fakta", kter pro empirism byla onou ", domnnek a nekompetence. Zde oddluje se pragmatism od pozitivismu, aby s nm souvisel spe u jen vvojov ne naukov; pouze o funkcionln" psychologii, o genetickou (psychologistickou) logiku a noetiku a o odbornou teorii vd (Poincar, Duhem, Mach, Ostwald), posledn to vtky pozitivismu, opr se pragmatism bezprostednji. Zd-li se djinn filiace pragmatismu tak sloit, je to proto, e je mnohosmysln, e vede na vce stran zrove; zde se nabzeje jako nstroj k vdeck prci, kon na jin stran v katolick novoapologetice a modernismu, jak jej zastvaj Le Roy, abb Loisy nebo Prezzolini, nebo v protestantskm fideismu Mngozov nebo Ritschlovy koly. Podle Papiniho (cit. James) je pragmatism jako koridor v hotelu, jako chodba, do n st nesetn svtnice. V jedn z nich pracuje nkdo na pojednn ve prospch ateismu; v sousedn kle nkdo prose o vru a odvahu; ve tet prodlv chemik, ve tvrt filozof, jen vypracovv soustavu idealistick filozofie, zatmco v pt nkdo dokazuje nemonost metafyziky. Vichni tito nicmn pouvaj koridoru, vychzej po nm ven nebo vracej se do svch pokoj. Podle toho tedy by mohl pragmatism slouiti k dokazovn kterkoliv teze, a tm jen usvdovati kadou z nich z relativnosti; jeho sla by byla v jakmsi, jak k Papini, se si vuole", v partnosti a pizpsobivosti, co nejsou zrovna nejvy cle filozofickho mylen. Ve skutenosti vak jde v pragmatismu o nco vce; skoro cel ohromn vzrostl diskuse o pragmatismu spov na neuritm vymezen, co pragmatism je a co nen. Nelze mluviti o pragmatismu vude tam, kde je uvno pragmatickch metod; je rozdl mezi pragmatismem rigorznm a pragmatismem volnm; pln" pragmatism, jak jej nalzme u Deweye, Schillera nebo Jamese, ukazuje obraz dosti jednoznan.

240

IV. Pragmatick teorie pravdy Pragmatismus v um slova smyslu nen nauka nebo soustava, nbr urit metoda. W. James9 vyslovuje ji takto: Pragmatism je pedevm metoda dovolujc eiti spory, je jinak byly by nekonen; v takovm ppad pragmatista hled petlumoiti kad ze spornch nzor podle jeho praktickch nsledk. Je-li tento nzor pravdiv a jin nikoliv, te se pragmatism, jak rozdl z toho prakticky vyplv pro lovka? v em byl by svt jin, je-li tato alternativa pravdiv a jin nikoliv? Nen-li takovho rozdlu, pak oba nzory znamenaj tot a dal hdn stv se zbytenm. Tak pragmatism odvrac se od abstrakc, od een ist slovnch, od patnch apriornch dvod, aby se obrtil ke konkrtnmu mylen, k faktm, k innmu jednn. Nepodvaje dnho een, podv metodu k nmu; ale ji to by stailo pozmniti rz filozofovn. Nebo souditi kadou teorii podle jejch praktickch vsledk znamen pokldati ji spe za program nov prce ne za definitivn odpov k njak zhad a konec veho bdn. Ale pragmatism je zrove uritou teori pravdy, k n dv zklad kritika vd. Je to mylenka, e vtina vdeckch zkon, ba snad vechny nae zkony jsou pouh piblinosti. Tyto zkony jsou u tak nesetn, a je v nich tolik odporujcch si formul, e se vtr domnnka, e dn teorie nen naprostou reprodukc skutenosti. Pesto vak tyto teorie jsou uiten, shrnuj fakty ji znm a vedou ns k poznn jinch. Jsou jen umlm jazykem, pojmovou Stenografi a soustavou znaek, ktermi meme symbolizovati sv konstatovn o prod. A tak je tomu se vemi naimi mylenkami a vrami: Nae mylenky stvaj se pravdivmi v t me, v jak nm pomhaj, abychom shrnuli jin sv zkuenosti, zjednoduovali je, pohybovali se v nich nej kratmi cestami, zizovali mezi nimi spojen a mohli jich krtce co nejbezpenji uvati. To jest instrumentln teorie pravdy, e pravdivost naich mylenek tkv v jejich schopnosti vykonati jistou prci.

241

Tak nap. pijmeme-li jistou mylenku za pravdivou, je to takov, kter dovol uchovati s nejmen monou zmnou nae pravdy pedchoz, kter m s nimi nejvce souvislosti. Takovou teorii pokldme za pravdivou, za uspokojivj ne tu kterou jinou, a sice v t me, v jak uspokojuje tuto potebu. Mylenka tedy dl se pravdivou svmi uritmi slubami a pivtluje se svou vlastn prac mezi pravdy ji organizovan. Takto pragmatista, stle pihleje se sympati k faktm, ke konkrtn skutenosti, studuje pravdu in actu, pravdu vznikajc. Pravda je mu rodov jmno pro mylenky veho druhu, ale urit praktick hod-noty, je pracuj ve zkuenosti. Dle slovo pravda" oznauje ve, co lze konstatovati, e je dobr jakoto vra, a sice dobr z uritch oznaitelnch dvod. Nebo existuj mylenky, kter nejsou jenom pjemn k mylen", nbr jsou nm cennou pomoc v bojch praktickho ivota. Je-li njak ivot, jen spe by byl dobrm itm, ne jin, a je-li njak mylenka, kter, pijmeme-li ji, by nm pomohla ti tmto ivotem, pak bylo by vskutku lpe pro ns viti v tuto mylenku, ovem nesr-li se vra v ni s jinmi ivotnmi zjmy vyho interesu. Tak pragmatism pijm za pravdu to, co napluje lpe ne jin kol vsti ns v ivot a pizpsobuje se vem poadavkm zkuenosti bez obtovn kterhokoliv z nich. Pragmatism pijm ve; pijm logiku; pijm smysly a ochotn vm si vech zkuenost, i nej pokornjch a nej zvltnjch. Mohou-li mti mystick zkuenosti praktick nsledky, pijme je. A shledalo-li by se, e boha lze tam potkati, pijme pragmatism boha, kter by sdlil v samotnm stedu bahna jedinench jev". Pragmatism tedy, pokrauje James, se vdy pt: Pi-pustme-li, e urit idea nebo vra je pravdiv, jak konkrtn rozdl vyplyne z toho v ivot, jej provme? Jakm zpsobem tato pravda bude se uskuteovati? Krtce, jakou hodnotu m v bn empirick minci? Na to je odpov: Pravdiv mylenky jsou ty, kter si meme asimilovati, kter meme uplatniti, kter meme posliti svm souhlasem a kter meme potvrditi. Pravda nen vlastnost, kter by trvale a neinn nleela mylence; naopak, je to udlost, kter se 242

mylence pihod, je to zdar nebo spch ideje. Tato stv se pravdivou; zskv pravdu prac, kterou vykonv tm, e se potvrzuje a uplatuje svmi praktickmi nsledky. Tyto nsledky jsou pak to, co jmenujeme shodou" mylenky se skutenost. Mylenka shoduje se" se skutenost, dv-li nm proniknouti v jin sti zkuenosti, nebo vede-li ns v jich smru, nebo slovem zi-zuje-li pravidelnm, uspokojivm a harmonickm zpsobem spojen a pechody ve zkuenosti. Jej potvrzen je v tom, e nm slou jako pjemn nebo pijateln vdce. Mti pravdiv mylenky je vskutku mti cenn nstroje k innosti. ijeme uprosted skutenost, je mohou nm bti neskonale uiten nebo neskonale kodliv. Pedvdati je jest kolem naich mylenek. Praktick hodnota mylenek spov v praktick dleitosti jejich pedmtu pro ns. Nen vak ve svt pedmtu, kter by nemohl pro ns mti okamit dleitosti. Je tedy uiteno mti nadpoetn" pravdy, mylenky, kter jednou mohou bt prospn. Ohromn vtina pravd, pomoc jich ijeme, jsou takov po-tvrditeln pravdy. Namnoze pravda ije na vr; nae mylenky a vry plat za hotov penze, pokud nejsou odmtny, podobn jako bankovky. Vcelku tedy slovo pravda" jest hrnn jmno shrnujc procesy potvrzovn a uplatovn, zcela tak jako zdrav, bohatstv a sla jsou jmna oznaujc jin procesy vztaen k ivotu. Pravda je vc, kter je dlna v prbhu na zkuenosti, podobn jako zdrav, bohatstv a sla. Pravda" zle prost v tom, co je vhodn (expedient) pro nae mylen, podobn jako spravedlivost" zle v tom, co je vhodn pro nae chovn. Proti tto teorii pravdy byly vedeny dlouh polemiky; odprci pragmatismu hojn dokazovali, jak nemon je pragmatism vzhledem k jejich noetickmu nzoru.10 Dorozumn je tu st mono; teorie pravdy se zpravidla t, co je to pravda, a jak musej nae soudy bt, aby byly pravdiv; kdeto pragmatism se te, jak pravda vznik, pro nco pokldme za pravdiv, a jak musej nae soudy bt, aby pro ns platily. Na tyto otzky odpovd pragmatism 243

spe poukazem na fakta ne teori; za pravdu skuten rdi pokldme to, co odpovd na zkuenosti, co neodporuje naim mnnm, co se spn potvrzuje, podporuje dal zkuenosti a tm je dobr pro ivot. Pragmatista tedy hled v pravd nco jinho ne jin; t pravda me jednoho zamstnvat jako lnek souvisl budovy idej, jinho potud, pokud vypovd nco pesnho o skutenosti, a jinho proto, e nm pomh ti; tento tet by byl pragmatista. Vyjdeme-li od nhledu, e pravdou pro ns je, co za pravdu uznvme, je zjevno, e vznam kad pravdy je zvisl na dleitosti tohoto uznn; m lep vc je toto uznn, m lpe je pro ns i pro svt, abychom nco uznali za pravdiv, tm lep je tato pravda; tedy mme uznvati za pravdu, eho uznn je dobr, prospn a hodnotn v naem ivot. Poznvn samo me nakrsn hledati svj cl v evidenci, jasnosti a zetelnosti, soustavnosti a plnosti; idelem a poadavkem veho uznvn je vak uznn njakho dobra. Problmem a pedmtem kadho uznn je hodnota, a velk metodick kol veho hodnocen je ten, zaujmouti takov stanovisko, pro kter by vci svta nebyly co do hodnoty lhostejn a bezvznamn, zskati takov pomr k vcem, kter by byl co mon nejvce ast a branm podlu na nich. A to je ti s nimi a uvati jich, pracovati na nich, brti nebo odmtati je, milovati je a potebovati jich, zkrtka stkati se s nimi osobn, prakticky a inn. Vekero uznn se dje ve svt praktickho chovn. Pak lze obrcen ci: je-li pravda definovna svm vztahem k praktickmu chovn, a je-li urena jako njak dobro, jedn se o uznn pravdy. Pragmatick teorie pravdy tk se uznn, nikoliv poznn pravdy. Jestlie kritika poznn velmi ztenila starou hybris rozumu, jestlie v naich pravdch nalzala stle vce subjektivnosti a konvennosti, jestlie stle rostlo pesvden, e naemu mylen nen pstupna realita, nbr jen relativita, pouh jevy, a e vechny domnl zkony jsou jen formy, do kterch umle pistihujeme tento svt jev, jestlie kritika poznn hrozila podvrtiti naivn i racionalistickou dvru v nae poznn, pichz pragmatism 244

uchrniti tuto dvru tm, e navrhuje uznn naich pravd. A jist prvem; nebo zatmco kritika nebyla nijak s to zaruiti nae pravdy, mohlo se honositi lidsk poznvn vkony vtmi a jistjmi ne kdy pedtm. Tu tedy vybz pragmatism prost uznati nae pravdy, protoe tu jsou, protoe jsou dobr a osvden, protoe jich potebujeme a uvme; jsou-li u relativn, jsou aspo dobrou relac, dobrm pomrem lovka k vcem. Ale tm jet nen skepse zruena. Praktick cena naich pravd mohla by bti nahodil a zevn, dodaten zpsoben okolnostmi, zcela druhotn. Tu bylo nutno uiniti dal krok: pravda nen nic jinho ne tato praktick cena; povaha pravdy nen nic jinho ne dobr fungovn, osvdovn se, zkrtka jist uiten prce. Ale zrove bylo nutno definitivn zruiti teoretickou hodnotu pravdy a pivsti v krajnost nominalism a relativism poznn; a to podnik Vaihinger v teorii fikc, Dewey v biologickm vkladu poznn, James radiklnm empirismem a Schiller svm novoprotagoreismem. Pak u pestv existovat poznn ve smyslu shody se zevn skutenost nebo zobrazen objektivn skutenosti; pravda neznamen" nic skutenho, nbr jest nco prakticky skutenho, toti skuten prce, skuten prospch, skuten hodnota. Zde teprve jsme na pln pd pragmatistick; zde nejde ji jen o pemnu naeho pojet pravdy, nbr o zmnu a rozen naeho obrazu svta. Rzem hls se o uznn vekero tvrzen, kter lovku prospv, je usnaduje nebo zlepuje jeho ivot, kter jej vede a posiluje. Poadavky, vry, projekty, utujc domnnky a mravn nzory: nejen mylenky, je se osvduj v na zkuenosti o prod, nbr i ty, kter zlepuj n styk s lidmi a zvyuj n osobn ivot, zvedaj nrok na noetickou kvalifikaci. A pragmatism je uznv, pragmatism pijm vechno"; zd se dokonce, a vechno tomu nasvduje, e to vlastn je jeho potkem a myslem. Je mono, e pragmatismu lo pedevm o to, vzbuditi cit dvry, e nejsme na nesprvn cest, hledme-li zlepiti svj ivot, a e na tto cest nememe ztratiti pravdu: e dn tvrzen dobr a hodnotn pro n ivot nen pouh omyl nebo iluze. M bti pravda, te se 245

jednou James, pouhou kopi skutenosti, nebo m pinsti (dle termnu Euckenova) die Erhhung des vorgefundenen Daseins"? Pragmatism se stav rozhodn na tuto stranu, a o to mu tedy jde: abychom vm svm silm se zasazovali o pravdy, kter by znamenaly zven a utven ivota, kter bychom uskuteovali jako urit ivotn dobro a kter by byly nam dobrm jednnm vi ivotu. Pragmatism se tu ukazuje jako zmoralizovn pravdy; pravda je in k dobru; nen njakho teoretickho poznn v protiv k praktickmu jednn, nbr poznn je nstroj a st jednn. Svt nen nm dn jako problm pro teoretick een, nbr jako kol pro innost a pro zskvn dobra. Pak by tedy vekero poznvn bylo podadno praxi; nejen pvod, nbr i posledn smysl na intelektuln innosti by byl veskrze praktick. Jsou vak ppady, kdy velkm vkonem poznvn je zrovna to, osvobodit sebe samo z praktickch vztah, usilovat o autonomii, vytdit sv koly z povinnost i nrok ivota. A tehdy, kdy se usilovn vymauje ze souvislost praktickho ivota, kdy se vlun a bezohledn stav mimo nboensk i ivotn poteby jakoto ir teorie, rod se v nm jeho zvltn problematinost, o kter ivot" nic nev. Nen to jist nhoda, e skuten a vlastn problematika poznn vznikla teprve tehdy, kdy mylen poalo bojovat o svou svobodu proti autorit, ve a mnnm. A nyn pragmatism hled zruiti teoretickou problematinost poznn tm, e ru jeho neodvislost, e obtuje onen velk pokus lidsk inteligence o samostatnost a odpr splniti onen poadavek veker ist" teorie. Ale nrok na neodvislost mylen nelze oddiskutovat; v nm si zdilo vdeck sil svj vlastn idel, svou specifickou ryzost, svou ekl bych profesionln etiku. Pokud vbec bude lovk ctit poznvn jako prci, pi n jde o jej vlastn dokonalost a pesnost, potud bude v nm zakouet ptomnost jistho neodvislho cle, jistho nekompromisnho poadavku, kter vdy bude naklonn povaovat za vlastn a nejvy smysl v poznvac innosti. Djiny modern vdy ukazuj, jak asto muselo poznn jti proti bnm 246

mravnm potebm, proti nrokm spolenosti a srdce: a pece byla to plodn a spn drha. U ns je pmo paliv doklad toho ve znmm boji rukopisnm: nepochybn bylo by z mnohch praktickch dvod lpe, kdyby rukopisy platily za prav; ale teoretick poznn neme se smlouvati s hlediskem prospchovm, by toto bylo zaloeno sebemravnji. Anebo povolme i zde pragmatismu a eknme, e otzka prospchu rozhoduje i ve vd: pak bezpochyby plat, e prospnj a elnj pro pokrok vdy je uchovati aspo v idelu neodvislost vdy od praktickch nrok. Pragmatism nen s to splniti tuto potebu modernho mylen, a tedy selhv jako teorie poznn; jeho cenn obsah je vak jin, a sice morln.

V. H. Vaihingera filozofie fikc V pedmluv k svmu velikmu dlu11 doznv Vaihinger zakladatel Kantovskch studi a jeden z pednch kisitel kantianismu v Nmecku, e a prvn dl jeho spisu byl hotov ji 1877, netroufal si uveejniti sv nzory. Po destiletch, za sporu o pragmatism a o mylenky pbuzn s nzory uloenmi v jeho rukopise, odhodlal se konen vydati svj spis, nikoliv jet jako autor, nbr jako vydavatel pozstalosti neznmho filozofa"; teprve ve druhm vydn podepisuje dlo svm jmnem. Tak by Vaihinger byl prvnm zstupcem instrumentln" teorie pravdy. Vaihinger domnv se tu pokraovati rovnou v kritick filozofii Kantov, ve skutenosti vak nle do ovzdu podstatn jinho, do doby Langovy kritiky materialistickho dogmatismu, do blzkosti s Machem a Avenariem. Svou filozofii nazv sm idealistickm pozitivismem". Ve vdeckm mylen, pon Vaihinger, uvme pedstav vdom falench, a pece dosahujeme jimi neho sprvnho. Atom ve fyzice, pojem nekonen mal veliiny v matematice, pojem svobody vle v morlce a nboenstv, to ve jsou

247

libovoln, ba falen pojmy, a pece jimi astn operujeme a dosahujeme jimi praktickch spch. Jak je tento noetick paradox mon? Vdeck mylen je kon due, a lze je srovnati s kony organismu: je tu t elnost, pizpsobivost k pomrm, reakce dosahujc udren organismu. Vechno duevn it je dal vyvinut reflexnho procesu, jen pon zevnm popudem a prochzeje vnitnm zpracovnm st v zevn inek, v elnou reakci. Vekero mylen je pechod od poitku k reakci. Organick funkce mylen spluje svj el, kdy zpracovvajc poitky v platn pojmy, obecn soudy a nutkav zvry vytv takov obraz svta, e podle nho me bti objektivn dn vypotvno a nae skutkov zasahovn do obhu udlost spn vykonvno. Draz zstv tedy na praktickm potvrzen, na experimentlnm vyzkouen upotebitelnosti naich logickch tvar. Nikoliv shoda s domnlm objektivnm bytm", je je nm nepstupno, nikoliv teoretick odraz zevnho svta v zrcadle vdom, nbr praktick vyzkouen, zda je mono pomoc naich logickch prostedk vypotvati udlosti djc se bez naeho piinn a vykonvati nae voln popudy, jen to zaruuje, e nae mylen vyplnilo svj el. Svch el hled mylen dojti vemi zpsoby: pedevm tm, e tvo uml prostedky k rychlejmu dosaen svch cl. To jsou pojmy, kategorie, tdy, abstrakce slovem fikce, pouh vymylen nstroje a vynalezen prostedky. Logick innost pon v it a kon jm; jej uren jest zpracovati dan poitkov materil k dosaen bohatho a plnjho poitkovho ivota. Avak cesty mylen jsou jin ne cesty objektivnho dn; jeho cesty jsou okliky; jeho vlastn loha jest doshnout byt zcela jinmi cestami, ne jsou ty, ktermi se ubr byt. Pomoc umlch zkrok a oklik poda se mylen dohonit, ba pedhonit objektivn bh vc. Nebo v tom jev se organick elnost mylen: e po vech pomckch a umlostech se koneckonc pece jen shoduje s bytm. 248

Logick funkce tedy mus vynalzati tyto uml pomcky, nstroje, nepm cesty, bastardn tvary, kterm neodpovd nic objektivnho", tyto fikce, nucena k tomu zevnm svtem. Vechny obecn pojmy, tdy, abstrakce, analogie a kategorie (prostor i as, p-innost, sla, vc, vlastnost atd.) jsou takov fikce, jimi se ulehuje praxe mylen, kterm vak neodpovd dn skutenost; a tak ponenhlu seznam fikc, jej Vaihinger sestavuje, roste tou mrou, e poslze cel mylen sestv v systmu pomcek, instrument, fikc". Tak nap. matematika pot s kivkami, jako by byly rovn; przdn prostor, bod, linie, plocha jsou fikce o sob nesmysln; cel matematika spov na pln imaginativnm zklad, ano na rozporech: a pes to ve to slou k tomu, aby bylo mono lpe vypotvati skutenost. A tak je tomu ve vech vdch, jak Vaihinger podrobn ukazuje. N pedstavov tvar svta je ohromn tk fikc, pln logickch rozpor." Podobn u praktickch fikc. Svoboda lidskho konn je logick monstrum: a pece lovk m bti ve svm jednn posuzovn, jako by byl svobodn; m tak jednati, jako by za to mohl bti jednou voln k zodpovdnosti. Vc lovk m se modliti, jako by ho bh mohl vyslyeti; mme jednati, jako by maxima naeho jednn mla bti obecnm zkonem, jako by dobro mlo bezpodmnenou hodnotu, jako by bylo uloeno nejvy bytost. Nae pedstavy o svt nejsou obrazy dn, nbr samy jsou dn, st a produkt dn kosmickho, je v nich pokrauje. N pedstavov svt nen obraz pravho svta, nbr nstroj, abychom se pravho svta zmocnili a subjektivn jej pochopili; je to pomocn tvar, jej logick funkce pomalu utvela, a jej prakticky, ale jen prakticky Ize substituovati za skuten svt; je pomckou, abychom se mohli v pravm svt pohybovati a v nm jednati. Vda m svj zjem na tom, dlat tento nstroj neb symbol stle pesnj a upotebitelnj. Ale dle nelze jti: n pedstavov svt nikdy nespad vjedno se svtem skutenm; svt" je pomcka mylen. Posledn el mylen nen tedy mylen, nbr jednn a koneckonc mravn jednn. Poprme tedy, e by svt nmi 249

pedstaven ml poznvac hodnotu; proti tomu tvrdme, e m praktickou hodnotu. Pedstavovan svt je pouh prostedek. systm pomcek a nekonen jemn nstroj, jej buduje logick pud, aby nm umonil jednati ve skutenm svt. Dny jsou jen poitky, proud smyslovch dojm, jich soubyt a nstup; ve ostatn, krom zkon jich sledu, jsou pouh fikce, uml pdavky lovka a pedlvn skutenosti, ba vce ne to: falovn a pekrucovn skutenosti a nutn zlo, kter nm jenom zakrv danou realitu. Nej stzlivj soud, nej-men konstatovn nen u mono bez fikc. Pn pochopiti svt je nejen nesplniteln, nbr i poetil. Svt nen pochopiteln, nbr je jen pedmtem vdomost (ist wissbar). Co jmenujeme pravdou, je produkt logickho vbru, jen vyluuje, co je neprospn. Ta pedstava je pravdiv", kter co nejlpe spluje el veho mylen, toti vypotvati objektivno. Takzvan pravda" je eln omyl, nebo je povahov falen, subjektivn, fiktivn. Mylen je regulovan omyl, ale omyl legitimovan, jeho existenn prvo se dokazuje spchem; nen nim vce ne prchodnm bodem, skrze nj prochzme k praxi, ale kter nm umouje vykonvati praxi co mon eln, tj. rychle, elegantn a s nej menm vynaloenm sil. Je zejmo, e Vaihingerv idealistick pozitivism" je v jde velmi blzek pragmatick teorii poznvn; ale dojem jeho z dla je podstatn jin. S mraven trplivost a pl kritizuje autor pojem po pojmu a ukazuje jeho fiktivnost. Je to asi tak, jako by ukazoval nad a nstroje jaksi dlny, kousek po kousku, nenavn vysvtluje, to e jsou uboh sice, ale nevyhnuteln instrumenty praxe; nikde vak neuke se mistr tto dlny, iv a pracujc lovk, jen by se neho uprosted tch pomcek domhal... teba svho tst. Je to jen dlna bez ruchu a vzpruhy, sbrka nstroj. Ale tato dlna, tato skutenost, je nen nim vce ne proudem poitk", ivot, jeho jedinm clem je udren ivota, praktick innost, kter nic nepidv k objektivnmu byt: cel ten svt fikc, svt kvazi--pravdy a kvazi-dobra, by patrn byl ciz lovku vskutku innmu. Jedin smysl byt je praxe, prav Vaihingerova 250

filozofie; ve skutenosti vak praxe a zrovna praxe by nemohla ti a dchati v nepoznatelnm, poitkovm svt Vaihingerov. Co vskutku, lze se konen ptti, jsou slova praktick", eln", spn" hesly tak kouzelnmi a mocnmi, e sta na celou filozofii? Tu mi napad zcela jin, bli nm ppad pragmatisty", typ rozryvn a aln, jen nenael z noetick skepse koje v loktech praxe: myslm zesnulho profesora Tilsche.12 Zcela ve smyslu pragmatismu nachzel Tilsch v lidskch pravdch a zkonech pohnutky vle a poteby, zjmu a praktick elnosti; ale jeho dsledky jsou jin. U stanoviti pedpoklady, odkud filozofick mylen pon, jest akt vle a omezen intelektu". Bezpedpokladov vda se ekne lehce, ale nelze provst. Musme poloiti tezi, neb z nieho nen nic. Mylen musme vsti pak tak, aby teze sama byla verifikovna. To jest umn. Filozofie jest umn. Aktivn st ducha pevld, a teoretickou se nazv." Stanoven kategori jest akt voln, zpsoben praktickou potebou." Definice pojm je aktem vle." Ji stanoviti metodu badn jest akt vle a tm ji dn smr, v nm intelekt se pohybuje." Kde je potom samostatnost intelektu? te se Tilsch. Nelze ci: pravda, nbr: obratn eeno." Pravda je souhlas mylenho s mylenm; nen tedy ne dobr uspodn mylenho." Je-li tedy pravda jen obratnost, je filozofie jen marnou hrou se slovy. Nejsou-li filozofov ne akrobati ducha?" te se filozofujc skeptik, a uenec bez vry ve vdu probh stranm mylenkovm kruhem: O lecems jsem pemlel, vak mylenky m jsou u vnm pohybu. Smutno jest bti hotov se svm mylenm." Ale opt pokraovati v pemlen vede k rozkladu vech pojm. Jednota sotva nalezen dalm badnm se zt." Vypracuje-li se precizn pojem, zni se skutenost". Utvoen pojmu je zjednoduen sice, avak strnut, umrtven skutena. Nsledek je pedanterie." Prvnictv pozstv pouze v pedantismu," podotk tento vynikajc prvnk, je to uvn pravidel na nehodc se ppady". Kruh je uzaven. Nezbv ne afzie. Nebo ji lovk nem dosti ,pesvden, aby hjil tzv. vlastn mnn." 251

Tilsch nen z inorodch, spchu se domhajcch ras; slova praxe", el", spch" nebo hodnota" nejsou mu nic ne hesla a pretexty" hrubho, sobeckho ivota. Klimax: Praktick lovk podl chlap," prav podivn pke; rozdl pr je jen stupov. Nebo el je samovrada snahy". Nebo opt spch me mti jen ten, jen je unus ex multis". Ve stlch variacch pemt relativitu hodnot; vci jsou dobr nebo patn jen dle hlediska; hodnotc, praktick j je vbec ni. U mne bylo vy (od hodnocen purifikovan) j dvj. K nimu dostal jsem se teprve v praktickm ivot." Ve vym j nen ji hodnocen", jen teoretick nazrn. Je dosti kupodivu, e Tilsch, noetick nihilista, takto lp na jistm aristokratismu teoretika; ale i tu pepad ho smrteln pochybnost: Nen toto ist teoretick nazrn goral insanity? Konen se sebetrznivou nejistotou se te: Chtl by mn kdo vysvtlit, pro se maj zachovvat tzv. morln zsady?" Podivn je ten svt mj, nkdy se mn zd jin ne lidsk," doznv snad se zrmutkem, jsem sotva lovkem", i lovkem bt je mn zko". Skuten, the rest is silence, jak rd cituje Tilsch, ale mlen tragick.

VI. John Dewey13 U J. Deweye se nejzetelnji projevuje souvislost pragmatismu s funkcionln psychologi a genetickou logikou. Meznkem novho mylen je mu Darwin. A po Darwina toilo se filozofick mylen kolem idelu absolutn permanence"; skrze zmny a vznikn veho, je jsou jen znmkou nedostatku a nebyt, hledlo se pemlen dobrati uniformnho typu struktury a funkce, pevn formy a konen piny; zmna jako zmna, jako pouh proud a bh ur inteligenci, je m poznati absolutn pvod a pln svta. Darwinem, nebo vbec vvojovm nzorem se situace mn; nastv zpsob mylen, jen pemn logiku poznn, etiku i sociologii, jako u pemnil vdy prodn. Filozofie zk se u

252

hledn absolutnch pvod a el, aby vyzkoumala zvltn hodnoty a podmnky vznikn jev. I kdyby bylo tisckrt dokzno, prav Dewey, e ivot jako celek je zen transcendentnm principem ke konenmu cli, pravda i omyl, zdrav i nemoc, dobro i zlo, nadje i strach zstaly by tmt a tamt, jako nyn jsou. Avak abychom zvili svou vchovu, zlepili sv chovn a pokroili ve sv innosti sociln, musme se uchliti k specifickm podmnkm vzniku a rstu. Podobn v psychologii se zmnou hlediska z existence v proces, ze strukturln jednoty skladby psychickch stav" (poitk, pedstav atd., z nich star psychologie skldala psychick ivot, jako fyzika skld hmotu z atom) v kontrolujc jednotu konu, z nemnn formy v pohyb a rst pemnilo se cel schma hodnot. Duevn schopnosti" jsou urit smry vvoje; stavy vdom" jsou prchodiska a vchodiska proces; hol fakty jsou pznaky zmny; statick podmnky jsou modi" dokonalho pizpsoben. Zkuenost je spe vc kon a zvyk, innch pizpsoben a innost ne stav vdom. Kad orgn je nstroj pizpsoben k zvltn okoln situaci. Jako vechny sti tla tu nejsou pro ir pochopen nebo teoretickou kontemplaci naeho okol, tak i n mozek je st na praktick mainrie jako ruka neb oko; mozek, orgn poznvn, je pvodn orgnem chovn. Intelekt je urit metoda pizpsoben schopnost a podmnek za zvltnch okolnost. Jeho kolem nen zrcadlit" skutenost, nbr vsti ku sprvn, sporn, inn, a je-li libo, uiten a uspokojiv reakci na podnt z okol. Jinmi slovy, kol poznn je udlat uritou zmnu ve vcech ili zpsobit v okol takov rozdl, aby byl zskn pzniv vsledek. Poznn je zmna ve skutenosti, zcela jako vekero jednn pivd zmnu ve vcech. To m rozhodujc vznam pro teorii poznn: Msto aby zkoumala pomr mylen vbec ke skutenosti vbec, m logika poznn studovat mylen v jeho podmnnosti, jako zvltn proceduru vztahujc se k zvltn pedchoz pleitosti a k nsledovnmu splnn, je je dno. Kad mylen a poznvn 253

rod se ze zvltn situace, je jako celek nese v sob konflikt; jeho podmnkou je vdy neshoda, nedostatek, srka. Samo vnmn neznamen nic jinho ne pozornost, a pozornost znamen njakou krizi v existujc situaci, cosi napjatho, nejistho a problematickho. Na potku je vdy podrdn a nesoulad; nkter lnky dan zkuenosti se pedstavuj jako pekky nebo nedostatky, jsou neuspokojiv a potebuj neho k svmu doplnn; jin pedstavuj se jako dan, douc, jako uspokojen, je dosud neexistuje. Tento rozpor mezi danm a danm, ptomnm a neptomnm pivolv mylen. Intelektulno je zprvou o tomto konfliktu, pokusem popsat a vymezit jej. Jm je zruena hrub reakce na danou neuspokojivost, innost je svedena v kanl pozorovn a v definovn prostedk a el. el mylen nen obshnout celou tuto situaci, nbr vybrati ty lnky, kter jsou uiten vzhledem k charakterizaci problmu a zachzen s nm. Mylen vdy je vyvolno jako metoda k zruen jist krize. Poznn je nstroj a vtvor nouze i boje, to je hlavn mylenka Deweyova. Kad v ivot dan situace je jednotn celek, jen zahrnuje nerozdlen organism i okol, nitro i pedmt, snahu i pekky, initele i inn. Cel tato situace obsahuje jist neuspokojen, je kolem k udren organismu; proto rozlime ji v sti, v ty, kter maj bt udreny, a v ty, proti kterm jest reagovati; distrahujeme" (rozlenme) celkovou zkuenost, abychom z n odstranili, co v n je nedan, nesouvisl (inconsistent), abychom zruenm konfliktu danou zkuenost rekonstruovali, zlepili, reformovali a tak upravili pechod od pomrn rozporupln zkuenosti ve zkuenost pomrn uspodanou; nebo jak se vyjaduje Dewey, naimi intelektulnmi operacemi se zkuenost neustle integruje v celost koherentnho smyslu, jeho vznam se prohloubil tm, e proel vnitn distrakc, ve kter skrze prostedky konfliktu jist obsahy staly se stenmi a tak objektivn vdommi". Krtce, dan skutenost" nen souvisl a pohodln, ale me mylenm, za njakm zvltnm elem nebo vzhledem k njakmu zvltnmu problmu, dosci vt souvislosti, jistho 254

charakteru, jen je pro ns vhodn; piem i prvotn krize i konen harmonie jsou zcela praktick, vedouce ns k jednn a ke zdaru. Tento biologick vklad poznn nen vak celou mylenkou Deweyovou. V bn filozofii, prav, ve, co je praktick, jako nedostatek a poteba, konflikt a rozpor, touha a sil, ztrta a uspokojen plat za pouze" osobn, a toto pouze" m tu moc upti vemu tomu legitimn msto na soudu kosmickho zkonodrstv. Pedstavme si vak, e by tyto tradice a kulturn peitky akademick filozofie byly seteny, a e by filozofie vyla nov z nej innjch snah dneku: co by se z n stalo, pokud spadaj v vahu lidsk a liberln zjmy, kdyby ve vku, kdy se osobnost a osobn charakter hluboce jev v politice, prmyslu, nboenstv, umn a vd, mla se nadle spokojovati tmto papoukovnm a pokikem o pouhm" fenomenalismu, jakmile pijde nco osobnho na dohled? Pro by to, co dv ivotu traginost, veselost i ost, mlo bti vytdno z du vc? Jsou platny jen soudy o hmot a pohybu, nebo tak vklady vesmru ve slovech monosti a dosti, iniciativy a zodpovdnosti? M vyjiti teorie poznn z pedpojat teorie prody, nebo ze zkladu obyejnho ivota, moralismu a zakouen? Zajist jeden z nej pvodnjch problm modernho ivota je smen vdeckho nzoru na vesmr s nroky mravnho ivota; vdeck soudy maj bt asimilovny mravnmi, a prokzat to je vc pragmatisty. Problmy se vracej a podobaj se navzjem; rzn pomrn ustlen druhy reakc se pomalu organizuj v jedin obshl systm chovn, v soustavu zobecnlch spnch pravd, je pak nazvme vnmi". Tato soustava pravd je u vkon sociln souinnosti, stle sociln udrovan a zen; logick mylen je protkn individuln innosti takovouto sociln fabrikac na tch mstech, kter jsou smrnicemi nejastjch poteb a el. A zcela jako s mylenm je tomu i s filozofickmi soustavami; tak tyto byly vyvolny vdy zvltn sociln situac a byly prospn jako odpov na ni. Vechny minul soustavy byly takovm vtvorem 255

politickch, hospodskch a vdeckch podmnek, jich zmna nesla s sebou zmnu teoretickch formulac; mly hodnotu potud, pokud pomhaly vsti ze socilnch zmatk, z nich se vynoily. Svt nekritick zkuenosti je svtem socilnch el a prostedk, zahrnujcm hodnoty oddanosti a souinnosti. Ale i kritika zkuenosti a teorie poznn je problm, jeho mla by se chopiti sociln praxe lidstva. Jen forma tohoto problmu je abstraktn a zd se vzdlena ivota; ve skutenosti jde tu o pomr poznn ke konn nebo teorie k praxi. Protiklad mezi itm a mylenm, duchem a hmotou, subjektem a objektem nen vymylen ad hoc, nbr jsou to pesn zprvy a zhutn formule hledisek a praktickch srek, kter maj svj zdroj v samotn povaze modernho ivota a je musej bt eeny, m-li modern ivot neruen probhat; odtud, e svta innosti, dostv filozof sv problmy. Dvma hlavnm eenm problmu poznn: empirismu a racionalismu, odpovd na jedn stran dost svobody, osobn styk se zkuenost, rozmanitost a pokrok, na druh stran dost obecnho du, organizovan jednota a uchovn minulosti. Empirism je germnsk ivel v modern civilizaci, radikln sla popudu, initel dosti a impulsu, sml veselosti a koje, podntu a iniciativy; racionalism proti tomu pochz ze svta klasickho, ze svta civilizace, soustavy, du a autority jako konzervativn sla kontroly a direktivy. Nyn problm modernho ivota je rekonstrukce a reforma, v nm jedinec m se stti nositelem civilizace. Jak ale me jedinec pedlati autoritativn pravdy ve voln, zdrav a pm vrazy svobodnho ivota? A jak me civilizace uchovati svou neporuenou hodnotu, je-li podadna innosti jedince? I zde je krize, a i ta m se rozeiti jako vechny konflikty, toti v jednn. Jen v innosti se smiuje, co je star, obecn a trval, s tm, co je promnliv, jedinen a nov, nebo innost a koneckonc innost sociln potebuje zrove podntu i kontroly, iniciativy prv tak jako direktivy a osobn asti stejn jako inteligence povznesen nad ptomn srky zjm. Tak teorie pravdy pestane jednou bti problmem a stane se nstrojem spnho socilnho ivota. 256

A co tedy je s poznnm sub specie aeternitatis? Jsem pstupen, prav Dewey, estetickmu kouzlu tohoto idelu; a kdo by nebyl? Jsou okamiky ochabnut: jsou okamiky, kdy neodolatelna zd se touha, aby konen byl klid, abychom byli nechni v samot a zprotni stlho nroku svta, ve kterm ijeme, s nj jsme a na nm nco dlme; kdy zodpovdnost uloen itm v innm svt zd se nesnesitelna. Avak pesto lpe je pro filozofii, aby bloudila v innm astenstv na ivotnch bojch a vtcch svho vku, ne aby udrovala imunn kltern bezhnost, beze vztahu a dosahu na plodn ideje soudob ptomnosti. O pragmatismu vbec plat, e jeho problmy i een nejsou kladeny jen ze zjmu o fakta, nbr ze zjmu a starosti o ivot a lidsk koly: nejen o to, co je, nbr i o to, co je dobr, co by mlo bt spe ne opak. A tak je tomu i v Deweyov logick teorii. Kad logick mylen, prav, je pivolno jako metoda k rozeen urit krize, uritho problmu. Avak nae mylen je asto spe dln ne een problm; asto je to pouh rozumovn, luxus intelektuality a snadn rutina; asto se celou vahou jen idme, kladouce nakonec msto rozlutn problmu problm sm odn jen v jin slova (Dewey) jmenovit ve filozofii. Zd se tedy, e Deweyovi jde o jist m bti" naeho mylen: o nejvt opravdovost a cenu mylen. Mm se ctit povoln eiti pedevm to, s m jsem v tsn, osobn blzkosti konfliktu, eho ivotn dleitost zakoum sm na sob; mylen je vn pedevm tam, kde jedn se jm o ztrtu nebo vyhrn jist srky. Pcha osvcenho rozumu a diletantism mylen dekretuje mnn o vcech, jich thy a ceny byt nebo nebyt sm nezakou; jmenovit v sociln praxi klade nebo popr hodnoty, pivd nebo ru vci, reguluje a uruje pomry, je teprve zblzka, jako poteby nebo koje ukazuj svou cenu i nucenu; zde vude nae mylenka se nezrodila z konfliktu se svm pedmtem. Deweyova teorie poznn je zaloena na psychologii mylen, je tedy psychologistick". Avak soudob psychologism, jen zcela dsledn pojal vekero mylen jako prodn zkonit duevn 257

proces, je s to rozruili jistotu o pravdivosti lidskho poznn. Nebo kad psychologick proces, a st v pravdu, nebo v omyl, je nutn a zkonit; kad mohl a musel by bti jin pi njak zmnnm seskupen subjektivnch podmnek. A pece v pravd hledme nco vce, nco jedinho a nezmnnho, jist mylenkov obsah, jen by nemohl bt libovoln zmnn beze ztrty sv pravdivosti. A o tuto jedinost pravdy, zd se, se Dewey pokou svou teori konfliktu. Tam, kde nm jde o pravdu i omyl, jest na ns, abychom zaujali k pedmtu svho mylen pomr nejpmj a nejtsnj blzkosti; mme ze svho pomru k nmu udlali svou ivotn krizi, jednoznan a pesn konflikt, z nho je jen jedin vchodisko. m vzdlenj je nm pedmt, tm vce monost je mezi nmi a tm vce alternativ, a tedy i relativnosti zstv pro nae mylen v nm: teprve z konfliktu rod se jednoznan, definitivn a zvazn rozhodnut, zaruen celou na zodpovdnost. Za takto zskanou pravdu jsme zodpovdn; takov pravda je pro ns jedin, pevn a zavazujc; je-li u osobn, je aspo zodpovdn osobn. Pravda by pak byla takov obsah mylen, za nj se zaruujeme svou zodpovdnost, jeliko jsme jej zskali jako konen a jedin mon rozeen zakuen krize. Toto tma zodpovdnosti se provj celou Deweyovou filozofi, a to je zrove moralistick instance, kterou postavil nad vekerou prci rozumu. Je-li kad poznn nstrojem, je obojetn jako kad nstroj; me bt uito k dobru jako ke zlu, a je vc mravn zodpovdnosti upotebitele, jak a k emu tohoto nstroje uije. Filozofick soustavy tu jsou proto, aby odpovdaly na nejpalivj otzky socilnho a kulturnho ivota; zde klade se filozofickmu mylen nov idel, idel nikoliv ataraxie a ist kontemplace, istho vdn, je by bylo zrove nejmravnjm ivotem, nbr idel nejvt starosti a inn asti na ivot. To je pragmatistick rigorismus, jen, vnitrnj a vldnj u Jamese, dosahuje u Deweye jist pkrosti. Lpe pro filozofii, aby bloudila hledajc s lidmi dobro, ne aby byla neomyln, ale bez ceny pro mravn ivot, to je

258

nejkrajnj moralism kdy vysloven v novodob filozofii, a zrove jeden z nejhlubch dokument celho pragmatismu.

VII. Humanismus" F. C. S. Schillera14 Dl-li njak tvrzen nrok na pravdivost, prav Schiller, vdy jsou to jeho nsledky, co dv jeho nrokm oprvnn. Tyto nsledky musej bti dan, pzniv, dobr, aby tvrzen bylo hodnotn a stalo se nm pravdou. Tedy pravdy jsou logick hodnoty. Ale kad pravda mus bti potvrzena, aplikovna ili podrobena uit. Tedy pravda tvrzen je zvisl na jeho uit. Pravdivost jej nen neomezen: vznam kadho pravidla zle v jeho uit. Veker vznam zle na elu. Veker duevn ivot je snahov. Pragmatism je soustavn protest proti vekermu zneuznv-n snahov povahy kadho pravho poznn, je ve skutenosti je cele prostoupeno zjmy, zmry, tubami, dobry, volbami atd. A protoe tm se stanov pevaha vle, je pragmatism vdomm uitm teleologick psychologie, je koneckonc zahrnuje metafyziku vle, na teorii poznn. V tto ad vmez se nenpadn ukazuje zvltn Schillerv rys: draz na vli spe ne na zkuenosti. Beze snahy, bez uritho zjmu a uspokojen, prav Schiller, bychom vbec nemyslili. Kad tvrzen me bti pojato jako odpov na uritou otzku. Ale na kadou otzku me bti mnoho odpovd, a kad vpov me odpovdali na mnoho otzek. Tedy je tu zejm jist volba mezi alternativami, a mus tu bti jist sla, kter vol mezi logickmi monostmi. A tou je lovk, jen vyzdvihuje, co se hod k jeho elm, co vzruuje jeho pozornost a zamstnv jeho zjmy. Vechny pravdy jsou tedy lidsky podmnny, jsou zvoleny, je jim dna pednost ped jinmi. Kdo nco prohlsil za pravdu, vykonal tm volbu; vylouil nebo uskutenil monosti; dal pednost tomu, co mu osobn pipad hodnotnj a lep. Jeto tedy lovk je tvrcem kadho tvrzen, a nelze od nho abstrahovat v teorii pravdy, je nutno plnou mrou

259

uznati logick oprvnn osobnosti. lovk je mrou vech vc: tato vta Protagorova je epem celho Schillerova humanismu". Nae otzky jsou zvisl na tom, co chceme vdti, a nae odpovdi zvisej na naich otzkch. Tak veker pravda i omyl se vztahuje k naemu zmru. Uspokojuje-li nebo podporuje-li tvrzen zmr, jemu vd za sv byt, je pravdiv, v opanm ppad falen: tak jako dobr je, co podporuje njak el, a patn, co se mu protiv. Tedy pravda i omyl jsou intelektuln formou dobra a zla. Objektivn, tj. skuten uznvan pravdy jsou jen vbrem z pravd uznvanch subjektivn. Prvotn je pravda jen osobn; ale s rstem socilnho styku a potebou souvislosti v ivot obdruje soustavn a objektivn" rz, stv se obecn platnou". Pravda je do velk mry sociln vtek; je vbrem toho, co je uiteno pro spolen dobro. Avak jsou pravdy apriorn", kter Schiller jmenuje nadlidsk heroiny" a je pr pedchzej v lidsk zkuenosti. Ale i tyto jsou lidskmi vtvory: pedchzej zkuenosti jakoto poadavky, jakoto nisus formativus" (tvrn sil) duevnho vvoje. Kladeny nejprve pedvdecky jako pouh poadavky, jako subjektivn poteby, osvduj se, pracuj", maj praktick spch tak pronikav a spolehliv, e je klademe s vt a vt jistotou jako axiomy", jako apriorn principy". Tak nap. nikde na svt, na zemi ani na moi", nebyla dosud nalezena pesn totonost; vyadujeme j, jeliko j potebujeme k zjednoduen zkuenosti, a podrujeme ji jako apriorn", jeliko je trvale prospn. A zcela tak vyadujeme pinnost, prodn zkony, geometrick prostor i newtonovsk as. Vekera logika je zaloena na naich potebch. Kad pravda je lidsk. Pravda je zcela zvisl na lidskm ivot a neme se zrodit bez lidskho piinn, kter je zase podmnno zjmy, nadjemi, obavami atd. Rovn skutenost nen nezvisl": zvis na naem poznn a je s nm souvztan. Pravda a Realita rostou pro ns souasn; t proces, kter sestrojuje pravdu, sestrojuje i skutenost. Nejprve nm dna primary reality" (prvotn skutenost) poitk, 260

obraznosti, iluz, sn, jaksi surovina kosmu a chaotick materil. Z tohoto materilu dlme fakta" vybrajce a hodnotce, co je cenn ili relevantn" pro n ivot; fakta", kter nalzme v praktickm ivot, jsou u umlmi vtvory naeho vbru. Fakta, kter ns nezajmaj a kterch nememe pout, jsou pro ns neskuten". Bez naich zjm a zmr zstal by n svt chaosem. Skutenost jest nco, co se pro ns rozvj v t me a stejnm krokem jako nae pravdy. Co pokldme za pravdiv, to pokldme tak za skuten. Tedy jako dlme pravdu s ast cel sv subjektivn pirozenosti, tak vypracovvme skutenost z dan nm suroviny v harmonick a uspokojiv kosmos. Kad zmna poznn je zrove zmnou skutenosti; je to jen divn iluze, e poznvajce novou pravdu myslme, e platila odjakiva, e u existovala ped nam poznnm; jinak eeno, pi kadm poznn antidatujeme nov pravdy, jako by existovaly odevdy. Je to komick, e pokad, kdy jsme zmnili svt podle svho vkusu, kme, e vdy byl tm, m se ve skutenosti stal jen skrze ns a za cenu nekonench obt." Ovem, svt existoval ped nmi: ale ne v t form, kterou mu vtiskly nae iny, poznatky a tuby, je jej pozmuj; existoval ped nmi v podob soustavy pravd, kterou jsme prv pozmnili svm novm poznatkem. Svt, jak se nm ptomn jev, je odrazem zjm, z nich je udln n ivot, a pedstavuje to, co jsme my a nai pedci hledli z nho udlat; nen hotovou danost, nbr plodem dlouhho vvoje a krutho boje, a zdaleka jet nen dokonen. Objektivn svt je tm, v co se vyvj, v co se budoucn vyvine. Kdo me zaruiti, e nadle bude objektivn v tom smyslu, e nm bude odporovat a ns znsilovat? Je jen sten pravda, e ns znsiluje; ale rostouc pravda je, e jej znsilujeme my, e jej hnteme do pijatelnch tvar. Svt je hmota" nebo dle Aristotela hyl, toti surovina kosmu, z n maj bt udlny uspokojiv formy ivota; je plastick a me bti modelovn naimi pnmi. Je metodologicky nutno, abychom jednali, jako by tato plastinost svta byla zcela neomezena; nebo kdybychom j kladli meze, vyluovali bychom tm pokus pekonati je. Musme se domnvati, e 261

meme ze svta udlati ve, co chceme, jestlie jen pokoume se o to dosti obratn a vytrvale. Nae idely a ely a my sami jsme tedy skutenou silou, skutenm souinitelem vznikn svta. Netvome sice svt z nieho, nae moc nen neomezena; ale zanme j teprve uvat a neznme jet, v jakm dosahu meme psobiti na utven skutenosti. Klademe zatm jen tolik: lidsk konn je vdy zjistitelnm initelem prodnho du, a nerovnost mezi silami lid a prody nen nesoumitelna; dn z velkch otzek lidskho zjmu nen trvale a neodvolateln rozhodnuta proti nm. Ve vem me svt bti udln lepm, ne je, je neomezen zdokonaliteln; my pak spolupracujeme na nm a jsme spoluzodpovdni za jeho vsledek. A proto nen dosud naprost skutenosti; absolutn reln bude to, co uskuten vechny nae ely a co nsledkem toho budeme hledt udreti beze zmny. Posledn a definitivn skutenost je ped nmi. Potud Schillerova filozofie, jejm vsledkem se zd bti fakt, e svt je pro ns to, co o nm znme, e je hrnem veho, co vme. Vme-li o nm vce, je svt pro ns vt; zmna naeho vdn je zrove zmnou naeho empirickho okrsku. S vynlezy a vdnm vstupuj do naeho svta nov sly; nco se tm v naem vesmru skuten mn, a sama proda jinak odpovd na nae poteby. Zd se tedy, e svt je roziovn, obohacovn a mnn pravdami i nlezy a e pedstavuje to, co jsme my i nai pedkov z nho hledli udlat. Zde si humanism drdiv zahrv s irm idealismem; pli skeptick, ne aby ekl ve smyslu absolutnho idealismu: tedy poznvajc duch tvo svm mylenm vekeru skutenost, a pli prakticky zaloen, ne aby tvrdil se subjektivnm idealismem: e takzvan skuten svt nen nic ne obsah mch pedstav a mylenek, zstv obojetn a paradoxn. Nikoliv svt sm, prav, ale aspo jeho stl utven a uspodn je dlem lidskho ducha. Avak je-li dnen podoba svta nam dlem, a trvaj-li v nm skuten nedostatky, nouze a bolest, nemoc a zklamn, zbv se ptti, zda tak toto jsme udlali" my, nebo zda to ve bylo u 262

uloeno v beztvar hyl, v primary reality", kterou jsme pijali k vypracovn. Byly-li nedostatky v hyl, mnoz byli by naklonni ci, e pak v n bylo velice mnoho nebo skoro ve, cel pevn s a souvisl sti naeho svta. Je-li dle svt nam dlem, a zizovali-li jsme jej volce vdy nejlep, nej hodnotnj alternativu, nejvhodnj strnku, pak je n svt nejlep ze vech podnes monch", ale pak by poteboval neho jako theodice, dkaz, e st po sti je relativn vten. Vdy budou lid, kte budou nalzati, e lovk v svou histori svt spe zhoril ne zlepil a e slovo pokrok" plat snad o strojch nebo vdch, ale nikoliv o mravnm lovku a lidskm ivot. Je-li konen svt nam dlem, je tm hor nae bezmoc ve vcech lidsk existence, je dovedeme nejmn ze vech zlepiti nebo sjednotiti; zd se tedy, e skuten dln je nco mnohem tho, beznadjnjho a zrove heroitjho a zslunjho ne konstruovn reality", ne hnten a formovn svta dokonale plastickho", kter by nm nieho koneckonc neodepel. Humanism jako metafyzika byt nepin tedy valnho zisku; avak je-li opravdu humanismem, nebo, jak bylo navreno na heidelberskm sjezdu, hominismem", nejsou jeho otzky takov, aby na n byla odpov v termnech reality" nebo svta". Jeho otzka je po pomru lovka k poznn, a nikoliv po pomru poznn k realit. Odvrame se pedem, ml by ci, od faktu, e svmi tvrzenmi mnme nco objektivnho, ili odvrame se od vlastn problematiky poznn. dn tvrzen nepilo k lidem odnkud hotov, ke kadmu se dolo lidskou prac. Vechny nae pravdy maj svou souvislou historii v takov prci; v cel tto historii vdy je to lovk, kdo pravdu stvouje, kdo ji pijm a j uv a kdo ji nakonec mn nebo opout. Lze tedy, pi vdomm odklzen od jinch otzek, kadou pravdu definovati hodnotami prce a zmru, osobnho vynalzn i drun souinnosti. Kadou pravdu meme takto pojmouti, jako by nevypovdala nic jinho, ne e tu byla vykonna jist intelektuln tvorba, nco

263

uspokojivho, jist splnn a dosaen cle. To je cel humanistick pojet pravdy. Humanism tedy je urit zaujat stanovisko k poznn, ale s abstrakc od vlastnho problmu poznn; je stanoviskem k svtu, s abstrakc ode veho, co odkazuje mimo lovka, ale s vlunm zenm k tomu, co v nm je lovkovo. Jeho otzka vi poznn je, kdo poznv; jeho zjem tk se lovka v poznvn. V kadm poznatku je bezprostedn ptomna skutenost poznvajcho subjektu; a prv toto konkrtn a ivouc faktum osobn innosti, tato vnitrn a nepenosn hodnota kadho poznvacho vkonu je tmatem zjmu humanistickho. Nikoliv v tom, co je pedmtem lsky a nadje, touhy a vle, vry a prce, mme hledati realitu. Spe prv v milovn a doufn, v touen a chtn, ven a pracovn mme nalzti tu skutenost, ve kter a pro kterou ,svt jako fak i ,svt jako idea maj sv byt." (W. A. Moore.) Nutno tu ovem Uiti: skutenost jsou msce Jupiterovy nebo anatomie hlsta; ale skutenost je t osobn, vnitrn ivot lidsk a oboje tyto reality nejsou stejnho du. Humanism mohl by si napsati v elo vedle Protagorovy vty i Diogenovo Hledm lovka"; bez ironie eeno, hled pak lovka teba i v anatomii hlsta, v kterkoliv mylence, v ktermkoliv poznvacm vkonu, pokud v nm me objeviti konkrtn osobn vraz. Nen-li podle kritiky poznn mono zaloiti hodnotu pravdy na ist shod poznn se zevnm svtem, zstv monost hledati tuto hodnotu v nitru pravdy samotn. Toto nitro pravdy je nae vlastn nitro; proto teba badent novokantovci daj, abychom se upamatovali na nadosobn normu nebo pravidlo, je je uskutenno v kad pravd, a na tto ideln norm zaloili svj souhlas s n; a proto, na zcela jin cest, humanism vyzv, abychom v kadm poznatku uznali lovka, jen jej vytvoil, toti jeho zjmy a tuby, jeho osobnostn znaku. To je podle humanismu to cenn, co mme v kad pravd postihnout: jej zrozen z osobnho chtn a ivota. Proto tedy jest uznati logick oprvnn osobnosti, abychom tuto osobnost opt nalezli v jejch logickch vtvorech, v jejch pravdch; 264

a proto je lovk mrou vc, abychom jej podle jeho mry nalezli ve vcech, o nich pracoval.15 V tom smyslu znamen humanism skuten osobn idealism", jak zn heslo Schillerova Oxfordskho uelit. A je-li mi dovoleno petlumoiti si jej v jedinou vtu, ekl bych, a v tom tak vidm jistou grcii humanismu, e je lehkm skokem z kriticismu v morln idealism. Svt je vskutku jen obsah lidskho mylen, zan humanism kriticky, a v tom u tu mylenku obrac: ale pak obsahem a smyslem svta je lovk.

VIII. Nboensk a mravn filozofie W. Jamese16 Pro W. Jamese filozofie nebyla vc zcela odbornickou; vdy v n nalzal vyjdeno vcemn temn vdom, je mme o smyslu ivota, a osobn zpsob ctit a pedstavovat si tlak svta nebo mti sv vidn svta. Filozofie je mu vc temperamentu a vraz povahy lovka v tom, co m nej dvrnjho; kad definice svta je reakce, kterou urit osobnost dobrovoln pijm vi svtu: Cel lovk, prav James, je v ns pi prci, tvome-li sv filozofick mnn. A tak stle se utkvaj ve filozofii dva temperamenty: temperament empiristy, kter se pikln k faktm v jich rozmanitosti, a temperament racionalisty, kter se zhl ve vnch, abstraktnch principech. Tento je typ ,,jemn" (tenderminded), intelektuln, naklonn idealismu a optimismu, nboensk, dogmatick, vc ve svobodnou vli a v monistick svt; onen je typ hrub", typ senzualisty a materialisty naladnho pesimisticky a nenboensky, typ fatalisty, pluralisty a skeptika. V ptomnm rozcest filozofie nalzme dobr vci v tom i onom typu; majce vkus" pro fakta i pro nboenstv, potebujeme soustavy, kter by spojila ob. Chtli bychom v n nalzti pedevm vdeckou poctivost vi faktm, ale zrove starou dvru k lidskm hodnotm a spontnnost nboenskou i heroickou; a to ob spojit je myslem pragmatismu.

265

Filozofie W. Jamese je vskutku vc zcela osobn povahy; pro nho, zd se, neexistovalo rozcest deliktnho" a hrubho" typu: empirick ve pro fakta byla v jeho osobnosti dvrn spojena s nboenskm duchem, mezi fakt a vry nebylo pro nho rozluky. Jako pro radiklnho empirika" bylo pro nho ve svt msto pro skuten monosti, skuten neuritosti, skuten potek a konec, skuten krize, katastrofy i odvracen zla, pro skutenho boha a skuten mravn ivot". V nm nebylo sporu mezi uencem a vcm lovkem; pln zaujat jako vdec, jako lka a fyziolog zprvu a pozdji jako psycholog, stle interesovan o mravn a konkrtn lidsk ivot, byl vdy tak osobn a nitrn ve svch tvrzench, e se bez rozporu a vhrad pohyboval mezi svou exaktn zkuenost a svou morln vrou, mezi svm zjmem vdeckm a mystickm, jich nesmoval, ale kter v nm skldaly jednotu jeho bohatho filozofickho temperamentu". W. James pivd k vrcholu anglosaskou tradici empirismu: skutenost ztotouje se mu naprosto se zkuenost, nen svta mimo svt zkuenosti. Ve, co je zaito, je reln, ve, co je reln, je zaito." Cel svt je udln z jedn ltky, z ltky ist zkuenosti": vci i mylenky, vdom i zevn svt, j i nej udlny jsou z tto ltky. ist zkuenost" je subjektivn a objektivn zrove, je neutrln, obojetn, je prost danost" nebo Vorfindung", nerozlien materil veho existujcho; teprve dodaten vkldme do n lien a roztdn subjektu" a objektu", svta duevnho a hmotnho, vdom a vci. T zkuenost, nap. zkuenost o dom, v nm ptomn jsem, me bti zatdna jednou jako prchav fakt mho ivota, jako stav mho vdom, podruh jako st objektivn historie tohoto domu, a pece je to jedna a t zkuenost. Dan nerozdlen st zkuenosti v jednom souvztahu hraje roli poznavatele, vdom, v druhm objektivnho obsahu, poznan vci. V jedn skupin pedstav vystupuje jako fyzick jev (dm), v jinm okol jako fakt vdom (vjem, pedstava, vzpomnka); a pece v obou ppadech je to absolutn t zkuenost. Prvotn realita nap. u novorozente je takovto ist zkuenost, naprosto nerozdlen, 266

nerozttn, dokonale plynul, nejlpe srovnateln s kontinuitnm proudem, jeho vlny se sleduj bez skutenho peruen: nelenn skutenost, je nen vyjditelna, nbr jen proitelna. Do tto souvisl zkuenosti teprve dodaten vnme sv logick rozluky, jako je lien vdom a vci, a vechny dal pojmov kategorie, ktermi rozebrme a slovn zachycujeme tuto pvodn plynulou jednotu v mnohosti". Ve, co je zaito, je reln: i logick vztahy mezi smyslovmi daty, je vyjadujeme abstraktnmi kategoriemi (nap. stejnost, pinnost) nebo spojkami, pedlokami atd., jsou zaity jako fakty, jsou tak reln" jako ostatn fakty. Naim pedlokm a spojkm, naim protoe", kdy", nad", ve", spolu", a" odpovd ve zkuenosti jist konkrtn, zakuen, prchav cit, nlada, postoj nebo oekvn, zkrtka jist zait, jist pozitivn a it realita; jsou to pechodn stavy, kter ijeme, ale jich nedovedeme rozumov zachytiti, nebo, dle Kierkegaarda, ijeme dopedu, ale rozumme do minulosti", rozumme jen nehybnmu. Zkrtka zkuenost je samostaiteln a neopr se o nic"; je tak souvisl, e nen v n msta pro dn a priori, pro nadempirick principy a konektivn podpory". Koneckonc i pojem pravdy" jest uvsti na zkuenost. James pipout, e "pravda" je shoda na mylenky nebo zkuenosti s jejm pedmtem; ale tento pedmt je opt zakuen, je sm zkuenost; tedy pravda" je vztah mezi rznmi stmi zkuenosti vztah vdy konkrtn zait, a sice spn, prakticky nebo intelektuln uspokojiv. Zkuenost si sta ve vem sama; je zbyteno klsti nco za ni nebo nad ni, a co nen zakusitelno, nepat do filozofick debaty. Svt, jak je nm dn ve zkuenosti, je nekonen rozmanit; na prvn pohled jev se svt pluralisticky, jako mnohost, a tebae se v svou mylenkovou prac zasazujeme o vt a vt jednotu v nm, nelze z nho zcela vypudit alogino a negativno: nco v nm vdy zstv, co odporuje tvmu hledisku, a jsi sebevt filozof". Proto James znova a znova odporuje deterministickmu monismu; monumentln pojet vesmru-bloku", v nm ve je navdy determinovno, pinn 267

podmnno a pedem nutno, bud v nm jistou hrzu. Nebo v takovm svt zlo, je skuten nalzme, bylo by nutn tady od vnosti a pro vnost, bylo by pinn podmnno a zarueno celm vesmrem a nebylo by mono je z nho vyhostiti. Avak je mono, e skutenost existuje v aspektu distributivnm", jako mnohost, je nen pln ujednocena a podruje i v stech jistou samostatnost. Je mono pojmout jej jako vesmr, kter se jen donekonena rozvj, ale nikdy se nestv dokonalou jednotou. Nic skutenho nen absolutn jednoduch; kad strnka existuje sama pro sebe, ale nicmn m njak mon vztah ke vem ostatnm; kad lnek me tvoiti jednotu se svmi sousedy, ani by kdy byla dokonena jednota celkov. Je mono pojmouti vesmr jako Fechner: jako svt oduevnl ve vech stech, jeho jednotliv vdom se spolu skldaj ve vdom vyho du. Vechny vci Zem (dle Fechnera) maj due, a tyto due sluuj se ve vy vdom celky, a tyto tvo konen dui Zem; due Zem je n strn andl, rovn due planet a slunc jsou andl, a vichni skldaj dui vesmru, boha. My jsme jakoby orgny Zem; vechno nae it a mylen obohacuje vdom Zem. Zeme-li nkdo z ns, je to, jako by se zavelo jedno oko": jeho mylenky vak trvaj v dui Zem, vstupuj tam v nov vztahy a kombinace, rostou tam a vyvjej se; nae vlastn postehy ns pevaj v irm ivot Zem. W. James projevuje mnoho sympatie pro Fechnerovu vizi svta. Je mono, prav, e existuje nadlidsk vdom, velik ndr, ve kter jsou vespolek uloeny a uchovny vzpomnky obyvatel Zem; oteve-li se tato ndr, tu jist neobyejn znalosti pronikaj do vjimench du: to je nboensk zkuenost, je se projevuje v chorobnch svdectvch", jak se nazv sm, jako jsou zdvojen osobnosti, mediumita, nhl obraty k ve, mind-cure atd., vechny jevy podprahovho j". Jsou v ns zdroje, prav James, jimi se naturalism nezabv, zdroje tst a moci, kter se otvraj v nej zoufalejch okamicch. Tyto nboensk zkuenosti ukazuj, e pirozen zkuenost je jen st zkuenosti vskutku mon pro lovka; e nejvnitnj, podprahov" st naeho ivota se jaksi 268

ponouje do ivota te kvality, ale neskonale irho, kter se odehrv mimo ns ve vesmru: do irho j, odkud vlvaj se do ns osvobozujc zkuenosti. Pro svou osobu," prav, nevm nikterak, e by lidsk zkuenost byla nejvy formou zkuenosti, kter existuje ve svt. Spe vm, e vzhledem k vesmru jsme asi tm, m jsou nai psi nebo koky vzhledem k lidskmu ivotu. ij v naich salnech a bibliotkch. astn se scn, o jich vznamnosti nemaj pont. Jsou jen tenami na historie. Podobn lovk k onomu irmu ivotu vc je prost tenou. Ale jestlie leckter idel pijat psem a kokou se shoduje s nam idelem o takov shod maj psi a koky v dennm svm ivot dkazy -, podobn je nm snad dovoleno viti, podle dkaz podanch nboenskou zkuenost, e existuj vy moci, je pracujce na spse svta sleduj ideln linie obdobn s naimi." Bh skuten existuje, nebo vra v nho reln a uspokojiv pracuje: bh ostatn konen v moci i vdn, kter snad je jen primus in-ter pares, jeden z mnoha boh, a kter nadpirozen zasahuje do udlost svta; James vbec se vslovn pihlauje k hrubmu supranaturalismu". Jednou se James zastavuje nad otzkou, m-li lovk prvo vit, sm-li se v nboenskch otzkch postavit na stanovisko vry, i kdyby se k tomu jeho ist logick intelekt nijak nectil nucen. To zle na na vli, odpovd James, na na vli k ve; ve se meme oddati na sv vlastn nebezpe, stejn jako odmtati vru na sv vlastn riziko. Nboensk vra nem samozejmosti; objektivn samozejmost a jistota jsou ovem krsn idely, ale kde lze jich nalzti na na planet? ekme-li na samozejm dkaz vry, dlme to stejn na sv nebezpe, jako vme-li; nerozhodujeme-li se ani pro vru, ani pro nevru, je i to rozhodnutm, i to je spojeno s nebezpem ztratiti pravdu, stejn jako myln vra nebo nevra; ve vech tchto ppadech jednme a neseme svj ivot v rukou. Zde je nutn rozhodn volba. My stejn toume po pravd, jako se bojme omylu. Ve vd vdy rozhoduje spe strach ped omylem, ale v ivot morlnm, kde je nalhav poteba jednat, je i nesprvn dvod k jednn lep ne dn 269

dvod. Stv se, e vra v njak fakt je s to spolupsobili pi vzniku toho faktu, e mnohdy vra pivd sama sv uskutenn, e vra v nejist spch je to jedin, co dv spchu dostavili se; zde nememe ekati na dkazy, nebo jedn se o ztrtu cennho statku. Jsme-li zboni, nen vesmr pro ns pouh nco", nbr ty", a n pomr k nmu je pomr osoby k osob. Mme cit, e nboenstv obrac se na nai innou dobrou vli a e nedostane se nm o nm nikdy dkazu, nejdeme-li mu do pl cesty naproti. Cit, jen se nm, nevme odkud, vnucuje, e prokazujeme vesmru nejvt slubu, vme-li v bostvo, tento cit zd se patili k nej hlub podstat nboensk hypotzy. Ji v pluralismu Jakeov ukazoval se indeterminismus jako nej oprvnnj hypotza o svt. Je snad mnohem vce monost ne skutenost, je mono, e skutenosti planou v moi monost. sti vesmru maj jistou volnost pohybu a mohou se vdy rozhodovati mezi vce monostmi, kter by uskutenily; po vykonan volb se ovem zd uinn volba nutn a racionln, a byla zvolena kterkoliv alternativa. Jsou-li ve svt skuten monosti, svt me bti spasen: to je zklad meliorismu Jamesova. Svt me bti zbaven zla; svou vlastn innost meme psobiti ke spse svta, by v sebemenm zlomku; ale nae tuby jsou jen jednou podmnkou mezi ostatnmi. Pedpokldejme, e ped stvoenm by vm byl pvodce svta pedloil tento ppad: ,Nyn jdu,' ekl by vm, ,udlati svt, jeho spsa nen zajitna, svt, jeho dokonalost bude zcela podmnen, a sice podmnkou je, aby kad z initel v nm co mon nevce zlepil rove, kterou zaujme. Nabzm vm monost dlati st svta, jej hodlm stvoit. Jeho spsa, jak vidte, nen zaruena. Je to skuten dobrodrustv se skutenm nebezpem, ale me to dobe dopadnout. Jedn se o sociln podnik souinn prce. Pjdete tedy s sebou? Budete dosti dvovati sob a ostatnm initelm, abyste se vystavili tomu riziku?'--Jist bychom nabdku rychle pijali: ,Ruku na to, udlno!'

270

 My vichni mme sv okamiky skleslosti; nm vem se pihz, e jsme znechucen sami sebou, unaveni svmi marnmi snahami. ivot ns opout, a my ve sv ochablosti sledujeme pklad marnotratnho syna. Tehdy pejeme si svt, kde mohli bychom se zci veho a vrhnouti se do oteckho nru, a jako krpj splyne s ekou, ponoiti se do ivota Absolutna.--Lidem tohoto temperamentu se pedstavuje nboensk monism s tnmi slovy: ,Nen nic, co by se nestalo nutn, co by nebylo st podstaty vc; vy sami jste jej st, i se svou zklamanou du a svm nemocnm srdcem. Vechny bytosti tvo jednotu s bohem, a v bohu je ve dobr,... a je vm souzen dobr, nebo zl los v tomto svt zdn.'--- J vak pro svou osobu vm, e svt je dobrodrustv a nebezpe. Pipoutm, e jsou tu skuten ztrty a osoby, je ztrcej. Ale pesto, kolik lid se uspokoj spchy, kter se tu a tam pihod v tomto svt moralismu, v tomto svt epopeje!" V takovm svt ivot stoj za proit, protoe v mravnm ohledu je tm, co z nho udlme; a my jsme ochotni, pokud na ns je, jej udlati se zdarem. Snad bh sm saje svou ivotn slu a stupovn ivota z tto na vry. Nen-li tento ivot skuten boj, ve kterm se nco spn na vn asy vydobv, nestoj za vce ne ochotnick pedstaven; ale my jej ctme jako skuten boj, jako by vskutku bylo nco zlho ve vesmru, z eho mli bychom jej vykoupiti vekerm svm smyslem pro idelno a vekerou svou vrou. Jdrem moralismu Jamesova je: udlati svou vc na svt co mono nejlpe. Nejvy forma mravnho ivota je ta, vdy pekraovati pravidla, je stala se pli zk pro pomry skutenosti. Je jedin bezpodmnen pikzn, toti to, e mme bez navy, s bzn a chvnm usilovat o to, volit a jednat tak, abychom pivodili neje obshl vesmr statk, kter se nm zd mon." Jamesova filozofie nen stavna jako systm; jednotliv jej teorie, jim jsou dvna jmna pragmatism, radikln empirism, pluralism, meliorism, tychism, moralism, teism, nejsou k sob logicky nutn vzny. Jejich jednota je spe osobn; jich souvislost neznamen 271

jednotu logickho rozvinut, nbr shodu mylenek, je spolupracuj k udren a zven jist ivotn hodnoty. Tato hodnota je mravn; cel filozofie Jamesova pi vech nzvech je v podstat jedno: moralism. I noetika Jamesova, jeho radikln empirism, nle moralismu daleko spe ne pozitivistickmu psychologismu. Ovem James je psychologista, ale sama jeho psychologie je nejen vysvtlovnm due, nbr rozumnm lidsk dui; je zjmem o konkrtn, osobn ivot, jeho prav byt je spontnnost a jedinenost. Tak ji v Jamesov psychologii pronik urit mravn pomr k lovku; jeho problmem nen jen abstraktn psychino", nbr lovk, subjekt", jej lze jen lidsky, eticky uznati. Tento lovk, ivot, osobnost neme bti nco, co ukazuje mimo sebe, co je naprosto podadno obecnm, prodn kauzlnm nebo transcendentlnm souvislostem; jeho osobn individualita je zrukou jeho svobody. Je-li ve, co je v subjektu, jeho vlastnm osobnm ivotem, nen-li v nm nic cizho, mimoosobnho, ukazujcho ven, pak neme ani pravda poukazovati na nic mimoosobnho, neme bti shodou s nm zevnm, nbr jenom s nm vnitnm a nevyhnuteln osobnm: se zkuenost samotnou. Zkuenost je msto v pravdy i veker skutenosti. Skuten je, jen co je ito, a ve, co je ito, je skuten. Nikde v ivot nen msta, kde by intervenovaly nadempirick, nadosobn ivly. Hodnota lovka neprt ze dnho a priori, z nadadnho a nadindividulnho svta, neodkazuje k niemu logicky a metafyzicky vymu; kterkoliv skutek v ivot me bti hodnotn nebo nehodnotn udln, cel empirick ivot je morln; jeho neodvoditeln cena je v nm samm a nikoliv nkde nad nm. ivot, spontnnost, innost je jedin msto veho dobra; jen jednajc osobnost je morln; svt moralismu je epick, je to svt skutk, podnik a prce. A obrcen, n svt in a prce je veskrze mravn; v prci a v jednn, v uhajovn a zvyovn ivota, ve vednosti a skutenosti dne ijeme a mme ti svj mravn a hodnotn ivot. Nikoliv odvrat od pouze individulnho" ivota ani poznn vyho, racionln morlnho du, nbr prv praktick, snahov ivot 272

individulnch skutk a neodbytnch poteb me nm otevt mravn a koneckonc i nboenskou zkuenost. To je asi v hrubch rysech moralism Jamesv; to, co se pikld k nmu, pluralism, meliorism a supranaturalistick polyteism, jsou spe over-beliefs", spe kvt ne plod jeho moralismu. James neklade jich jako definitivnch een, jako poslednho plnu svta; nic nebylo mu vzdlenj ne dogmatizovati ve vcech vry a chtt zavazovati mysli nm, co podle nho me bt jen pedmtem osobn zkuenosti. Zde nejde o to, zda ve skutenosti nboenstv pece jen nen zavznm mysl a zda vra nieho nepotebuje vce ne prv dogmat; James nechtl bti prorokem, jeho over-beliefs" jsou spe pobdky a povzbuzen, aby kad odkryl sm v sob cle sv vry, aby ve smru svch nejvnitnjch poteb hledal smr sv nboensk dvry a aby ve svm zakuenm ivot a nikde jinde se snail nalzti zdroj a zklad svho pomru k svtu. Cel filozofie Williama Jamese, od psychologie a po vli k ve, od teorie poznn po nboenskou vizi svta neprav nic, co by nebylo pisvdenm k jeho moralismu. Ale tm zrove mn se rz diskuse o pragmatism a nzory Jamesovy. Je-li tato filozofie veskrze nesena mravn vl, nelze s n se vyrovnati kritikou jejch jednotlivch tvrzen; zde jde o uznn ivota, o mravn vzvu, o touhu po zakotven mravn poteby ve skutenu samotnm. Je-li Jamesv obraz svta svtem vry, nen jeho vra nic jinho ne cit dvry ve skutenost a neztratitelnost lidskch dober; jeho filozofie je velik pokus o dvru ve svt, boj a sil o zskn dvry. Avak kad dvra, kterou si lovk pin vrozenu v srdci, je zklamvna a jeho spolhn na svt je zhy zlomeno. Tu pak zbv v srdci jedin vchodisko: Prav dvra nen nm dna, nbr mus bt zskvna; vechen cit spolehnut m se dostaviti teprve jako plod boje a prce, je vtzstvm a vtkem, je mravn lohou. Jedin cesta, jak zskati k svtu dvry, je ta, initi v svou snahou svt takovm, nebo jednati ve svt tak, aby vtkem tto innosti byla nejvt dvra ve svt; a jist nen to patn, sobeck nebo lhostejn jednn, na kterm bychom mohli zaloiti svou dvru v byt. To 273

je, mnm, zkladn motiv pragmatismu. Ve ostatn jsou jen pokusy zskati takov obraz vesmru, kter by co nejmn ruil mravn innost lovka ve svt. Takov obraz je, ekl bych mlem, u vc osobnho vkusu; a Jamesv obraz svta je tak sv a tak pitoreskn, e by zaslouil jmna gaya scienza", filozofie praktickho optimismu.

IX. Zvr A zvr toho? zept se snad ten, co z toho plyne? Nepisvdil jsi k dn teorii pragmatick; nalzal jsi v nich, a prvem i neprvem, v jde jist mravn projevy, morlku nepatnou, jak pipoutm, a snad i modern, ale zaloenou jen osobn, bez nutnch dkaz a pesvdivch maxim. Co si mm z toho vybrati? teni, bu nic, nebo pklad. Podtitulem tchto strnek je filozofie praxe"; ale zajist stl draz na praxi a experimentaci, na innosti a spch, draz, jm pragmatism oplv, je vlastnm jazykem inorod, osobn svobodn a voln rasy anglosask; z innho optimismu tchto filozof zeteln mluv Nov svt; nen tu tedy ve blzk a dvrn na rase a naemu zpsobu ivota. Ale pesto pragmatism je pklad filozofie praxe. Ne opustm pragmatism, vrhl bych rd na nj svtlo jedn z jeho vlastnch mylenek svtlo matouc, a snad pece objasujc. Kad tvrzen, prav pragmatism, odpovd jist poteb; kad filozofie vychz z urit krize a slou k odklizen njak srky. Jak poteb, jak krizi a nalhav touze odpovd pragmatism sm? K emu bylo nutno, aby v rznch stech svta, bez pedchoz dohody, se zrodily filozofick osobnosti naklonn hjit optimism prce a dvru v praktick hodnoty? Naivn radost z prce a spchu, zdrav praktick spolhn na inn ivot zajist nem zapoteb takov filozofie; nejsou to snad zrovna padek a tse praxe, je vyvolaly tuto filozofii?

274

Pemnoh ekne a dotvrd svm ivotem, e v dnenm ivotnm du lze mluviti spe o peten prac, o vyerpvajc nmaze a pli tkch spch, o nsledovn morln nav, je jev se jednak v bezmoci a chabosti, jednak a astji ve strnickm sobectv tak eench praktickch lid, o vem spe ne o naivn a samozejm radosti z innho ivota. Praxe je zl, je sebenienm nebo nienm blinho, a s postupem vk vdy spe pin zklamn ne koj. A tu eknme, e by kdokoliv z innch lid hledl v sob zlomiti tuto krizi pesvdenm, e na jeho dobr vli zle, aby posvtil svou prci; e mus v n jenom hledati nco vce ne hmotn prospch, e v n me nalzti pravdu, hodnoty ivota, morln koj, ba kousek zchrany svta bude-li jen sm do n vkldati co nejvce dobra a nadje. Tato dvra v praxi nen u pak pirozenou, samovolnou chut k prci: jako kad filozofie se rod ze ztrty naivity, tak i filozofie praxe. A pokud ten vid kolem sebe praktick ivot, jen nen jen il a spn, nbr i umdlen, drtiv a bezohledn k dobru a prospchu svta, pochop, pro mluvm o pragmatismu jako o pkladu.

X. Patero dodatk Nezmnil jsem nic na knce psan ped deseti nebo jedencti lety jako seminrn prce; leccos bych dnes jist formuloval jinak a krititji, ale nestydm se ani dnes za naden, kter ve mn vzbudila tato filozofie v dob, kdy mne nad faranskmi hrnci abstraktn filozofie trznil hlad po skutenosti. Od t doby m naden se pemnilo v cit hlub a diskrtnj: ve vdnost za to, co jsem pijal z rukou filozof. Mm za to, e i dnes mohou v nich velmi mnoz nalzti velmi mnoho; proto nechvm nezmnn tento vklad jejich nzor, nepidvaje nic ne nkolik pozdjch dodatk, z nich prv ti se vztahuj k zkostem a nadjm z poslednho roku Velk vlky.

275

1. Filozofie a ivot Prv dostv se nm do rukou peklad nej znmjho dla slavnho americkho filozofa, Williama Jame-se, pod programovm nzvem Pragmatism. Je to cyklus osmi bostonskch pednek, ktermi James hledl vyloiti americkm poslucham vech vrstev novou, demokratickou" filozofii, j uil on sm, John Dewey v Chicagu a F. C. S. Schiller v Oxfordu, kter se potkala s mnohm entuziasmem, ale stala se tak skoro skandlem v dstojn sfe filozofie. Pragmatism byl ctn jako prvn vpd amerikanismu do filozofie. Dnes, kdy do evropskho ivota poprv zasahuje americk politick ideologie,17 nabv i zjem o pragmatism asovho ost. Pedevm, co je to pragmatism? Dejme tomu, e byste se ptali dvou lid, vnivho pedestrina a automobilisty, kter je nejlep cesta z A. do B. Nejlep cesta," ekne pedestrin, je tato horsk stezka; je sice pkr, leckomu nedostupn, ale vede vs do ve, ble k bohu a prod, k ir kontemplativn samot." Nejlep cesta," namtne automobilista, je tato pran silnice, snad nudn, ale dobr pro mj stroj. Chcete-li zskat rekord rychlosti, dejte se rozhodn silnic; a mte-li rychle zachrnit nkoho nebo nco, chopte se volantu a jete; lep cesty nen." V takov srce nzor by tedy pragmatista rozhodl: Nejlep, sprvn" cesta je ta, kter vs povede nejjistji k splnn vaeho ivotnho zjmu. Uvate, na kterm ze spornch zjm vce zle; na tom pak zvis sprvnost cesty, kterou se chcete brti. A stejn, pokraoval by pragmatista, je tomu se vm, co povaujeme za pravdiv" nebo sprvn". Pravda" je ta mylenka, kter ns spn vede k cli; pravdiv" je, co je vhodn pro nae mylen. Stejn je tomu i s pravdami vdeckmi. I ve vd povaujeme za pravdiv ty mylenky, kter nejlpe pracuj" v uritm oboru zkuenosti, toti kter zahrnuj nejvce fakt nejjednodum zpsobem a nestoj v rozporu s jinmi stejn spnmi pravdami. Vechny pravdy" jsou jenom nstroje

276

innosti, pomcky ducha, ktermi inn zasahujeme do proudu dn. (Vaihinger.) Pravdiv mylenky" jsou inn adaptace lovka k jeho prosted a rod se z naeho konfiktu se zevnm svtem, aby tento konflikt rozeily. (Dewey.) Pravdy" jsou vsledek na volby, naich zmr; jsou zcela nam dlem, a proto lovk je mrou veho" (Schiller-Oxford). Pravdiv pro ns je, co je lep pro ns vit; a je-li njak ivot, kter by byl skuten lep, a je-li njak idea, kter, kdybychom v ni vili, by nm k tomu lepmu ivotu pomohla, pak by bylo skuten lpe pro ns viti v tuto, le by ovem tato vra nhodou se srazila s jinmi, vtmi ivotnmi zjmy". (James.) Jak vidte, pragmatism je pedevm utilitrn teorie pravdy. Pravdiv je, co je prospn pro ivot. Je-li vra v boha uiten pro astn ivot, je pravdiv; je-li vak nevra spnjm vodtkem ivota, je nevra pravdou. Takto formulovn stal se pragmatism skandlem filozofie jakoto nejpust sofistika. Ale dve ne budete i vy takto souditi, otate se: Je-li pravda" to, co prospv ivotu, co mn filozof tmto ivotem? Me jm mysliti sebe, a pak pravdiv" nebo sprvn" je ve, co prospv jemu. Me jm mysliti moc, bohatstv, praktick spch, a pak jeho filozofie opravuje kad egoism osobn nebo nrodn. Tu nezbv ne ohldnouti se po ostatnch nzorech pragmatist a vysti z nich jejich pojet ivota. Nemohu zde jti do podrobnost. Pro oxfordskho profesora Schillera ivot" znamen rozvinut vlastn duevn osobnosti; proto kad idea, kad sebevdetj pravda zajm ho pedevm jako osobn in, jako iv udlost, jako svobodn a konkrtn tvorba lidsk. John Dewey, chicagsk Amerian, rozum ivotem" ivot inn, dramatick, ivot trznivch konflikt a tkho boje; kad pravda" je mu spnm eenm njak krize, vysvobozujcm inem, a filozofick pravda vykoupenm ze sociln a ivotn krize naich dn, z konfliktu svobody a du, osobn iniciativy a sociln nutnosti; filozofie nen sluka prospchu, nbr osvoboditelka ivota. Konen pro Williama Jamese ivot" nen nic jinho ne denn, praktick, osobn ivot kohokoliv z ns, ivot in concreto s 277

jeho prac a svtky, ale tak s jeho bolestmi a nedostatky, s jeho zklamnmi i nadjemi, ivot, kter potebuje bezoddyn snahy, aby byl zlepen a zven; ivot, ve kterm se stejn potkvme s nevslovnmi bdami jako s nevslovnmi, ano boskmi psliby. Tento ivot, kter nm pese ve dovoluje viti v monost lepho lidskho byt a spolupracovati k nmu, nen ivot nzk a nedstojn; a proto nen t nedstojno, aby nae ideje, nae pravdy" byly definovny svm dobrm vztahem k nmu. Kde, ti se, lze v tchto pojetch ivota nalzti poniujc sofistiku? Zda naopak nen krutm klamem budovati dokonal systmy filozofie bez ohledu k nedokonalosti a nehotovosti lidskho ivota? hrnem tedy bych ekl pragmatism nen nov definice pravdy (po tto ist odborn strnce by st koho pln uspokojil) nbr nov definice filozofie. Subjektivnost a utilitrnost nen vada filozofie, nbr jej iv a inn jdro. Filozofie slou lovku, ivotu, ivotnm zjmm. Zle vak na tom, jakm obsahem naplnme tato slova; a tu prv nenajdete v pragmatismu abstraktnch hodnot, teoretickho optimismu ani odkazu na ideln dokonalost v absolutnu, nbr doznn skutench nedostatk, skuten prce a skuten snahy po nprav. To tedy je onen vpd amerikanismu do filozofie.

2. Filozofie a skepse ekl jsem zde ji, e angloamerick pragmatism je filozofie nepokryt utilitrn, a ji toto slovo, vyjadujc uitek" nebo prospch", sta, aby diskreditovalo pragmatism v och akademick filozofie. Jake, uitek! Nen to zrovna heslo pinavho, prospchskho, sobeckho ivota zde na zemi? Nezotrouje lovk lovka, neumluje svdom, nevede vlky jmnem tohoto hesla? Tuto invektivu mohl bych vsti donekonena, ale prosm nyn o chvilku blahovle. Co toto pi, slym venku zpvati kosa; vte sami, jak pjemn je takov jarn pse, ale nyn ctm, e je i

278

zvltnm uitkem pro m ptomn mylen, jeliko mne odpoutv od nkterch zbyten abstraktnch vah, kter jsem ml ji v pe. Kos nezazpval svou pse nadarmo, ale tak my nechceme ti nadarmo; a k slovu marnost" nen jin protivy ne slovo uitek" aspo v na pozemsk ei. Pipoutm, e jsou vy zdroje mravnosti ne uitek", teba zrovna marnost", jak vidme na indickch fakrech; avak v na katastrofln Evrop m slovo uitek" a slovo neiti nadarmo" jet dosti mravnho kouzla pro ivot osobn, nrodn i humnn, abychom jich zkusili i ve filozofii. Druh takov slovo pohorujc pro pravovrnou filozofii je skepse". Co je skepse jinho ne nevra, rozvrat a nejistota? Skepse je dobr jen proto, aby byla honem pekonna", tak jako nemoc je dobr jen k tomu, aby byla vylena. Ale tu mi napad dojem (ne z filozofickch knih, nbr ze ivch lid), e si modern lovk v tto nemoci dokonce libuje a e se mu jist skepse zd tou nejpirozenj formou rozumnosti. Abych to ekl jamesovsky, mme vysloven vkus pro skepticism, patrn proto, e se shoduje s naimi zkuenostmi o svt a v mnohm ohledu nm hov i pomh. Jmenujte to v praktickm ivot rozum v hrsti", ve vd kritinost", ve veejnm ivot liberlnost" a ve vemvudy nedln si iluz" to ve z nkter strnky vystihuje tuto modern skepsi. Obecn vak plat domnn, e skepse je nerozlun spojena s pesimismem. Neme bti vtho omylu. Pesimism je stejn dogmatick, stejn neskeptick jako tureck vra neb Leibnizv optimism. Pro Leibnize vesmr je nutn dokonal, pro pesimismus svt je nutn zl; pro modern skepsi je vak jen jedin nutn, toti relativnost, nap. v mravnm ohledu relativnost dobra i zla; ale ani dobro samo, ani zlo samo nen nutn. love, brate, smlm o tob skepticky; nejsi mi velikm mravnm hrdinou, ale tak ne dmonem zla. Jeliko t tedy radikln neodsuzuji, vidm v tv patnosti spe slabost, ve tvch dobrch strnkch pokusy o lep ivot a v tob celm bytost, kter se jet me zmnit. Monost zmny, to je velik a utujc slovo 279

pro srdce, je nedovede bti optimistick; zle ovem na pevn dve, e tato relativnost a promnlivost nm otevr monost zmny k lepmu. Postavit si clem idel dokonalosti, ano; ale kdo by mohl spolhat, e se takov idel opravdu uskuten? Prozatm vechny zkuenosti nm prav: Dejte nm pokoj s dokonalmi, vespsnmi idely! Ale a tu je potek v dvry nikdo krom vyloenho zoufalce si nemysl, e by on sm nemohl nco dobe udlat, nco pivst ke zdaru, a tedy na uritm, teba malm mst zlepit svt. Je-li vak nkdo takovm zoufalcem, a slo ruce do klna a neplete se do zleitost svta. Kad prce je sama o sob projevem dvry, e lze dobe a spn pracovat, pracovat ne nadarmo, zskvat njak dobro. Pokud jste lovkem innm, nemete bti zcela pesimistou, ale tak st zstanete naivnm optimistou, nebo vte, e by vs to vedlo k nejtm razm. inn ivot potebuje stejnou mrou skepse i dvry, i spe sm rod ob pod plodnm dojmem zdar a nezdar, kter pin. V tomto ivot nezle skuten na odstrann skepse, nbr na udren praktick skepse silou dvry, na prunm a co mon rezistentnm spojen skepse a naden energie. Jist, tane-li nm na mysli lovk co nejinnji vyzbrojen pro modern ivot, dme pro nho stejnou mru protelosti i entuziasmu. Modern ivot vak nikomu nen idelem; je dosti patn, abychom si vysnili zcela jin idel ivota, anebo dosti patn, abychom shledali, e nalhav potebuje innho zasaen a usilovn npravy. Co z toho dvojho volit? Pragmatism, o kterm jsem zde ml mluviti, vol vdom tuto druhou, Martinu strnku. Lpe je pro filozofii," prav teba John Dewey, aby bloudila v innm astenstv na ivotnch bojch a vtcch svho vku, ne aby udrovala imunn, kltern bezhnost, beze vztahu a dosahu na plodn ideje soudob ptomnosti." Ta slova mluv za cel stanovisko pragmatismu.

280

3. Filozofie a veejn ivot Mohli jsme bhem vlky isti nejednu vahu o pomru nmeck filozofie k nmeckmu militarismu. Mylenka ta je svdn; vskutku Kantova etika povinnosti, Fichtova filozofie inu, Hegelova filozofie pruskho sttu, Nietzscheova pansk morlka atd. zdaj se vysvtlovati mnoh povahov rys i mnoh spch Nmc. Je mono, e bude jednou napsna tak kapitola o pomru pragmatismu k politice Blho domu, ili srovnn americk filozofie s wilsonismem. Tto kapitole nechci pedbhati. Pijmm jen, e idely nroda se dosti vrn zrcadl v jeho filozofii, a e naopak filozofie m schopnost pipravovati a podporovati idely nroda. William James sm nazv kdesi pragmatism filozofi demokratickou". Pedstavte si teba filozofii Platonovu, s jejmi ideami, kter sdl kdesi nahoe a tvo tam istou, privilegovanou kastu dokonalosti, zatmco zde na Zemi existuj jen bdn, bezpodstatn priov, een pouh jevy" a smyslov zdaje". Srovnejte s tm teba Kantovu, kde hrub, nekompetentn, vskutku pouze dlnick zkuenosti" musej bti zeny a ovldny rodovou aristokraci apriornch princip", kategori istho rozumu" a regulativnch idej". Srovnejte dle kterkoliv racionalism, kde rozum, jako vemohouc monarcha, vydv zkony prod i lovku, spravuje nsobilku, logiku, vdy i morlku jako prav typ osvcenho absolutismu. Tyto formule svta jist na prvn pohled nevypadaj demokraticky. Srovnejte s tm mylenkov svt pragmatismu. Zde vechny pravdy", ideje", zkony" pestvaj bti vrony nebo vnosy absolutnho, ve sv moci neomezenho rozumu; jejich sla nele v autoritativn platnosti zkona, nbr v jejich praktick pracovn energii, schopnosti a elnosti. Pravdy podle pragmatismu pracuj", msto aby vldly. Rozum sm nen pak monarcha v i poznn, nbr jen nstroj, jeden z nstroj praktickho ivota; pomh nm t, to cel jeho kol. Potek a cl, mtko i smysl veho poznn je it a inn zkuenost; a ji sm pojem zkuenost" vyjaduje neomezenou individulnost,

281

rovnoprvnost a kompetenci kadho zitku, by sebe pokornjho a osobnjho. Popisuji tento demokratick systm zkuenosti co nejsvdnji, a pece ctm sm: nco tu schz. Ony platonizujc, racionalistick, absolutn filozofie, kter jsem podrval o nco ve, maj nepopiratelnou a vtznou marku: idealism, voln rozlet ducha k nejvym pedstavitelnm metm, je daleko pekrouj vedn zkuenost. Najdou se i v pragmatismu takov vysok, dokonal, absolutn nadadn cle? Vslovn nikoliv. Avak na jinm mst hledm a rozvln dokzati, e pragmatism je veskrze prosycen moralismem; e nerozumme-li jeho praktickmu ivotu" jako ivotu mravnmu, jeho aktivismu jako aktivismu morlnmu, nevyjdeme s nm ani logicky, ani mravn. A tu mohu se snad dovolvati denn zkuenosti: jako skuten prce pedpokld dvru ve zdar tto prce, tak skuten mravn jednn pedpokld hlubok cit dvry, e takovm jednnm zskvme nco nadmru hodnotnho, e existuj skuten hodnoty a e meme jimi posvtit svj ivot. Jsme-li nadni takovm citem, ti se, potebujeme jet absolutn odmny \ v posmrtnm nebi, i absolutnho mravnho idelu v nadempirickm rji filozof? Idely a hodnoty mme hledati ve skutenm, a dokonce ve vlastnm ivot, nikoli v abstraktnu; a jde-li nm nadto o nejvy idely a hodnoty, pak i ty musme hledati ve skutenm a ne-pomyslnm ivot. Jako existuje racionalism ve svt filozofickch idej, existuje i ve svt politickch nhled. I v politice mohou zkony" bti pojaty jako vrony autoritativnho, nadadnho rozumu, kter ovld nespolehlivou a demokratickou zkuenost; nebo naopak, ve smyslu pragmatickm, jako prakticky zdvodnn nstroje ivota, nutn nedokonal, a proto vdy podroben revizi individuln i sociln zkuenosti. V tto dvojici nhled nen, myslm, pochyby, kterm smrem se nese modern politick vkus. Ale co, jsou-li zkony", idely, programy a cle -nikoliv sice vronem vyho rozumu, nbr vronem vy vle? Slovo vle" je dnes pevelmi v md; slyme mluviti o vli k moci", o sttn 282

vli", o vli k vtzstv" atd. Rozum ns zklamal, to pomoz nm nov bh, inorod, energick, vemohouc vle! Nemohu zde vysloviti vechnu svou hrzu ped tmto novm bohem. Je-li rozum dogmatick, je vle jet dogmatitj. Prav-li racionalista: toto jedin jest rozumn", ke voluntarista: toto jedin mus bt, protoe tomu chci j" nebo chceme my". Ano, vle me mnoho, ale nikoli ve; vle, jako vra, me pensti horu, ale neme ji obestti tajemnou krsou ani posvtiti nrodnm mtem. Nejvy hodnoty jsou mimovoln, ie spontnn; jsou stvoeny ivotem, a nikoli vl. Kdyby nkter politick strana si stanovila jako program teba (promite) zaveden povinn dlouhovkosti, snad by toho voluntaristicky doshla; ale tm nen eeno, e by takto zskan lta byla astn a ivotn pln. Dleit je, aby budoucnost byla zlepovna v mylenkch a plnech, ale jet dleitj je, aby ptomnost byla zlepovna ve skutcch a ivot. Budi, m entuziastick program; ale nen-li sm tvj ivot entuziastick a inn, k emu je ti takov program? Avak aby ptomnost sama v kterkoliv hodin djin byla hrdinn a bohat, naden a velik, k tomu nesta politick program, nbr politick ivot, politick spontnnost, politick iny, ili svt inn zkuenosti msto politickho racionalismu nebo programnho voluntarismu. Velik program neposvcuje malou ptomnost. I ptomnost budi politickm dlem. (1918)

4. Pragmatistick relativism Kad filozofie podv, chtj nechtj, jist typ a idel byt, kad promlouv k nm o njakm nejvym uspokojen ivota. Ta filozofie nezn nic lepho, istho a astnjho ne vidti boha v postu a meditaci; v on rsuje se tich ponoen myslitele, jen more geometrico rozvj a buduje obraz vesmru. Jinde ve zd se klamnm a malichernm krom jedinho, nejvyho blaha: splynouti s Absolutnem, osvoboditi se ze zkuenosti a vzltnouti pmo k

283

poznn veho. Ano, hlavn a pedevm k poznn veho; me jm bti vda i intuice, intelektuln nzor nebo ir rozum; ve to jsou jmna pro jist idel, pro vrcholn uskutenn lidskho ducha a pro vrcholn tst zrove, pro pln poznn pravdy. Opt jin filozofie obda ns jinm obrazem. ti blaen a v krse ns uil Epikur; zhrdati malost z ve orl, ale trochu neplodn samoty nadlovctv, Nietzsche; opt jin milovati, odkati se, umrtvovati se. V kad takov morln nauce snadno rozpoznte urit idel svatosti. Svatost, stejn jako absolutno, je nco nekonen vzcnho, prv idelnho; jen tu a tam, v gnich mozku a lsky, harmonie nebo heroismu se s nimi potkvme v tomto svt pouh zkuenosti a pouhho lovenstv, snad proto, aby to nebyly tak docela jen sny a fikce. A je idelem poznn, nebo svatost bez pedstavy takov nejvy npln lidskho ivota nen snad dn filozofie. A tu meme se ptti, jak idel ivota pin pragmatismus. Byl-li vtn u konzervativn filozofie tak, jako bv vtno nov umn, toti jako humbuk, padek a znehodnocen pravdy, me to bti jenom svdectv toho, e skuten pin nco novho. Ale tu jest se ptti: jsou tyto jeho nov hodnoty a idely vy a dokonalej ne ony, kter jsou vyteny v celch djinch filozofie? A v ppad, e nejsou, zstv v nm vbec nco pesvdivho a pozitivn novho? Pragmatismus zabv se dtkliv a v zkladnm tmatu ustavin otzkou poznn. Nete se nejprve, co poznn a pravda jest, nbr jak vznik. Mylenka stv se pro ns pravdivou tm, e se shoduje s na zkuenost"; pitom vak nutno zkuenost" pojmouti iroce a pln, nejen jako vnmn a zrn, teoretick experiment a men, nbr tak jako zakuen poteby a zjmy, praktickou innost a praktick uspokojen. Pravdiv pro ns je poznn, kter se shoduje s na zkuenost, tedy tak s naimi zmry a potebami, s na innost a uhaj ovnm ivota. Tu rzem mn se tradin obraz pravdy; msto ist teoretick shody mylenky se zkuenost klade se praktick shoda mylenky a innosti pravda stv se nstrojem innosti, pomckou k 284

uskuteovn naich ivotnch cl, pracovnm prostedkem ivota. Je-li pluh dobr k tomu, aby pevracel hlnu, a hl k tomu, aby ns podprala, je poznn dobr k tomu, aby zjednoduilo nae zkuenosti, vedlo ns k novm a tvoilo pechody od zkuenost k spn ivotn praxi. Pravdiv jsou ty mylenky, kter jsou z uritelnch dvod dobr pro ivot. Nemusm podotkati, e tato nov definice pravdy je zmnou nejen ve form, nbr i ve vci; pijmete-li ji, muste uznati za pravdu kadou vru, kad tn sebeklam, kadou osvobozujc domnnku, kter byla teba jedinmu stsnnmu srdci ve zlm okamiku dobr pro ivot. To konen nen nejhor protismysl; shled-li dobr lka, e aqua destillata zzran pomohla nemocnmu, nebude se s nm pti, e aqua destillata nen lkem, ale ovem bude se pti se arlatnem, kter by vytloukal kapitl z lahviek destilovan vody, nebo s teori, kter by do ns chtla nalvat destilovanou vodu za vech okolnost. Relativnost pravdy neznamen tedy anarchii poznn, ale ovem zbavuje pravdu jejho absolutnho nimbu. Je-li pravda nstrojem, nen clem; je-li poznn prostedkem praktickho ivota, neme samozejm bti vsostnm elem byt a nejvym kolem lovka, nbr ukazuje prv na praktick ivot: v nm, prav, je vechen el a kol a veker svrchovanost. A tu se nutn klade otzka, zda aspo zde, ve svt praktickm a morlnm, stav pragmatism njak suvernn idel lovenstv nebo bostv. Jak svatost se nm tu ukld? Jak nejvy dokonalost se tu formuluje? Hledejte v pragmatismu obraz ivota a najdete jenom ten ivot sm, jej ijete dnes a ztra mezi lidmi. Hledejte konen cl lovka a najdete jen bezprostedn cle lidskho byt. Tyto bezprostedn cle neprav ovem nieho o absolutnm elu a jeho splnn ve vjimen a snad jenom pomysln dokonalosti, ale zato prav tm vce o skutench nedostatcch a potebch, kter aspo pro tuto chvli uruj nae cle. Ano, pro tuto chvli. Co toto pi, je pozdn odpoledne ped veerem. Mohl bych koncho dne pouiti k tomu, abych zaloil 285

ruce, zavel oi a vmyslil se do ivota lepho, ne je tento; do ivota, kde ve je splnno a dovreno v ideln harmonii boskho du. Takov sen by mne lehko penesl pes povinnost dopsati svj lnek a potom spchati, abych vydil vci nutn pro mne a pro nkolik jinch lid, nebo ve to je ovem velmi nzk a malichern ve srovnn s vysnnm idelem. Co vak mohu pro tento idel, pro tento lep ivot skuten vykonati? Snad opravdu pro tuto chvli jen to, e se vynasnam dopsati svj lnek tak, aby aspo jednomu teni pinesl prospch, a vyditi sv vci k jejich i svmu dobru? Mohu-li doufati v takov zdar, pak vskutku nen teba, abych rozpoltil byt v ir idel a pouhou bdnou skutenost, tak jako zlatokop dl svt na zlato a bezcennou hmotu. Nen bezcenn hmoty, kad me se stti stavebnm kamenem, sochou, maltou nebo prst pro obil. Zlato je ve vem, chopme-li se toho jen v dobrm a innm smyslu. Podobn nen pouh a bdn skutenosti; idel je aspo v monosti vude, i ve sklonku dne, i v nutnostech, i v osobnch zjmech: tak zde zle jenom na tom, co z nich udlme. Nen pochyby, e vtina lid skuten tak jedn a jde ochotn a nalhav k bezprostednm, praktickm clm; jsou tedy snad u tm filozofy a vynali pragmatism jako Molirv pan Jourdain przu? Myslm, e nikoliv; a pece, jak nekonen mnoho me prza zskati, odposlouch-li hovory, nky i zbavy pn Jourdain! Jak mnoho me zskati i filozofie, pihl-li k vednm" zjmm lid, kte v prci a starostech uhajuj svj ivot! Me bti to ovem nezle na soustav, nbr na osobnm idealismu filozofov -, e v jejich vednm" ivot objev city dvry, jistoty, ivotn radosti, zblesky heroismu a spontnnosti a mnohho jinho, co jsme zvykl promtati v konen idel". Je k tomu ovem nutno nepohrdati ani sebou, ani jinmi, je teba lsky i dvry k lovku, vldnosti i drunosti, demokratismu a pradn hypochondrie; pak tedy nebude vednho" ivota a daleko nad nm sfry idelu a vnch hodnot, nbr idely a hodnoty budou

286

ptomny zde, v tomto skutenm ivot, jako monosti a ely, spchy a skuten uspokojen. Nemohu rozhodnouti, je-li vy ten idel, kter se nm pedstavuje jako dokonal poznn nebo dokonal svatost mimo as a prostor, i ten, kter v tomto okamiku, v tomto sklonku dne, v tto chvli pln nedostatku a pechodu postihuje monost lepho svta, msto pro spnou prci a svobodu mysliti nco dobrho pro mne i pro svt", jak kv William James. Zle na proit a jenom na proit. Je-li ten nejabsolutnj idel jenom verblnm eenm bdy svta a pouze rozumovm uspokojenm pro toho, kdo si jej mysl, nebo naopak, je-li pragmatick dvra v tento svt a jeho monosti jen slovnm eenm a teori, je i spor mezi oboj koncepc pouze slovn. Avak m-li vra v jakkoliv idel a kterkoliv hodnoty pm vliv na nae bezprostedn konn, je-li zdrojem tchy a innho, praktickho, osobnho i socilnho moralismu, pak je to vra dobr pro mne i pro svt", a pragmatism vs o ni neochud; je neomezen ve svch kladech, jeto je neomezen ve svm relativismu. (1918)

5. Sm za sebe Od t doby, co vyla poprv moje kneka o pragmatismu, stalo se zvykem nazvati jednu generaci naeho kulturnho ivota generac pragmatistickou. Nechci mluvit za jin; neznm vpravd u ns njak sekty nebo politick strany eenho titulu; jeto vak, jak se zd, jsem jeden z Galilejskch tchto, kte jsou jmenovni pragmatisty (ponkud ve smyslu, jako by se tm odhalovala njak jejich skryt phana), jsem nucen pezkouet toto slovo, abych zjistil, mohu-li je, pokud mne se tk, nosit s jakmsi oprvnnm. Jsem ochoten pijmout je, ale s podmnkou, e se dve shodneme o jeho vznamu. (m nen vyerpna m ochota nechat si lbit tak jin nzvy, ct-li kdo zsadn nutkn nazvat mne jinak ne mm kestnm a rodovm jmnem.) Jsem tedy pro sebe sama srozumn s

287

jakmkoli eckomskm nzvem, jen kdy jm budou mnny tyto vci: 1. Nechu k verblnmu een, nedvra k velkm slovm a snaha zneuvati co nejmn mono intelektuln schopnosti generalizovn. Tento pomr k lidskmu mylen se z njakch nejasnch dvod nazv skepse" a plat za neobyejn negativn. Negativn podle toho je pochybovat o Nadosobnch Hodnotch, je kraluj v i axiomat, ale zato uznvat skuten osobn hodnoty, je obhaj v i lidskch zjm a styk. Skeptick je neodvolvat se na autoritu Absolutnho Rozumu, jen tajemn ml v pojmovm Empyreu, a radji se vyzbrojit kouskem zdravho rozumu a iv osobn asti, pokud jde o vci tohoto svta. Skeptick a negativn je dit se ve styku s lidmi (a takovm stykem je i mylen) radji astnmi zkuenostmi ne obecnmi ideami. Obecn ideje maj zvltn nevhodu, e si s nimi nic neponete v konkrtnm ppad. Idea revoluce podivuhodn selhv, jde-li o otzku babiky, kter trp hladem. Kolektivism se dosud velmi mlo osvduje, jde-li o snesiteln styk kterhokoliv j" s ponkud nepjemnm blinm. Kladn vra v lidstvo t nenau, aby sis trochu vil lovka, kter nhodou m kladnou vru jin tovrn znmky. Mizern skutenost se nezlep, ovsme-li ji velikmi slovy; nezskme tm zhola nic ne nemonost vcn kontroly. Mme-li se vbec shodnout v konkrtnm mylen, je nutno pedevm vyhostit vechny kejkle s nekontrolovatelnmi slovy, nestoudnost dogmatickho tvrzen a noetickou ostudu generalizac; to jest, musme v kadm ppad myslet a mluvit od zatku. 2. Obrat ke skutenosti; a protoe ve filozofii nen nic tak pochybnho jako prv skutenost, tedy k obyejn, vulgrn, nepochybn skutenosti, ve kter se nepochybn j a miluje, nepochybn pracuje a odpov a zejmna nepochybn sociln obcuje s ostatnmi lidmi. Ve vem mylen budi tato hrub skutenost nejvy instanc: nejen proto, e nm ukazuje, jak se vci skuten maj, nbr proto, e ukazuje, co je mezi nimi a s nimi mono skuten initi. Koneckonc skutenost nm nen dna k 288

pozorovn, nbr k jednn; a protoe vekero jednn smruje od danho faktu k monmu ptmu stavu, je skutenost, definovan v termnech innosti, pmo nabita tvr potencialitou; pak je v n msto pro skutenou morlnost, skuten cle, skutenou metafyziku a teba i skutenho boha, ani by pestala bt pestrou, triviln, nruivou a kadodenn skutenost. Okruh toho, co mono vymlet nezvisle na faktech, v oblasti vnch idej, je nekonen u ne okruh toho, co je mono initi s fakty; je kupodivu, jak vyprahne fantazie, jakmile opust pdu skutench lidskch zjm a poteb. Avak pohchu skutenost se nm jev v aspektu povliv nesystematickm; chcete-li ji sjednotit v njak ideov d, muste se k n prost obrtit zdy a dlat svj systm z obecnch pojm namsto z fakt. Je ovem jin cesta, je je trplivj i dobrodrunj; je to odhodln vejt v konflikty, je ve skutenosti opravdu jsou, a podstoupit je osobn; eit je jako lovk, a ne jako mandat njak obecn zsady. Bh s nmi, tohle je dlouh cesta; ale m-li njakou pednost, je to ta, e jste nemuseli zavt oi a srdce ped skutenost. 3. To je zrove konec subjektivnho prn se sebou samotnm, neurastenickho subjektivismu a veker subtiln vjimenosti; je to hrdinn odhodln stt se obyejnm lovkem. Obyejn lovk, to jest tvor uvajc normlnch smysl, pmch pohnutek, vedn zkuenosti, vulgrnho soucitu a jin duevn vzbroje, ji nelze nazvati tuctovou, protoe je milionov, tedy tento obyejn lovk na rozdl od vjimench bytost ije ve svt neskonale rozmanitm, protoe je to svt objektivn a epick. Nen to svt idej, duevnch stav a spekulativn samoty, nbr trojrozmrn svt vc, udlost a ostatnch lid; avak mus vyjt sm ze sebe, abys byl opravdu mezi nimi a s nimi. Neboj se, e ztrat sv j", obraceje svou pozornost vce k tomu, co jest, ne k tomu, co jsi ty; lovk, kter bloud v lese nebo vchz mezi lidi, je v dramatitjm a aktulnjm smyslu j" ne ten, kdo z nitra ozauje stny sv osobnostn ulity.

289

4. Toto jest individualism, ale individualism objektivn: jedn-li (a mylenm, nebo skutky), jednej vdy sm za sebe, za sv cel j"; ve svm osobnm vystupovn vi svtu vzdej se nroku, e jedn jmnem" neho, co nejsi ty, nebo ze stanoviska" njak obecn pravdy. Kad ppad na svt je individuln a konkrtn; m-li s nm co init, utkej se s nm poctiv a stejnou zbran: bu sm individuln a konkrtn. Zatk-li strnk opilce, in tak ovem jmnem zkona; ale v t chvli strnk nen filozofem ani nee problm pravdy. Jde-li nm o vlastn poznn nebo o pesvdovn jinch, musme se ptti, m zaruujeme pravdu toho, co klademe; nevm, meme-li ji poestn zaruit nm jinm, ne zaveme-li se za ni celou svou osobn zkuenost a svdomm. Porouet mete jmnem ehokoliv, teba jmnem ertovy babiky; ale myslet a upravovat svj pomr k svtu mete jen svm vlastnm jmnem; jinak nen s vmi co mluvit. 5. Co znamen svobodu ducha; co tedy znamen dramatickou volnost rozhodnout se na svou vlastn pst ve vem, co se tk naeho osobnho pomru ke skutenm konfliktm. Chtl bych zde ci, jak ndhernou a poutavou vc je svoboda; ale je zrove trzniv a tk, nebo d na tob stl iniciativy, stl nejistoty a asto i muivho kompromisu, jej ct jako osobn nespch. Avak to je riziko kadho jednn; jde-li u do vn mely hrubch fakt, bu pipraven na to, e se nevrt vdycky s vlajcmi prapory vtzn pravdy. Vlajc prapory jsou dobrou rekvizitou enickou; skuten vtzstv jsou obyejn na mst inu daleko mn pardn. Ani duevn svoboda nen nijak umn a opojn; vtinou je dosti stzliv a namhav. Rozhodn je daleko mn umn ne taen pod vlajcmi prapory tisc; ale pece ctte hluboce a bezpen: ano, je to aspo svoboda. 6. Avak je-li nm vskutku co initi s fakty, pak nen fakt filozofickch, vysokch a privilegovanch na rozdl od fakt nzkch, vulgrnch a vbec nefilozofickch; vechny jsou filozofick a vi vem zle na tvm jednn. Hloupost nutno brt do potu stejn jako osvcenost; je celkem snadno rsovat ideln 290

obraz svta osvcenho, ale t je usilovat o njak dobro svta ze znan sti pitomho. Zkuenost je velmi demokratick, pijmajc ve; proto se j jaksi ttvme; nedovolujeme, aby na naem filozofickm fru hlasovalo ve, co jest. Obyejn se povauje za optimism, buduje-li se obraz svta s aristokratickm ignorovnm nebo pekonvnm jeho patnch a trivilnch strnek. Myslm, e je poteba silnj dvry a velmi dobr vle potat s nimi zcela vn, a pece neztrcet iv nklonnosti k tomuto slzavmu dol. Starozkonn Hospodin projevil velmi mlo pragmatistick temperament, kdy dal na Sodom deset dokonale a vybran spravedlivch; kdyby mu stailo deset tisc kehkch, ale pomrn dobromyslnch a vednch lid, mohla stt Sodoma dodnes, a svt by nebyl o nic hnj. V tomto ppad se Hospodin zachoval jako fanatick revolucion posedl jakousi utkvlou mylenkou. Brt v vahu nejvt mon poet fakt je jako brt v vahu nejvt mon poet lid; je to socilnost na poli noetiky. I v oboru mylen existuj protivy diktatury a demokratinosti nebo aristokracie a sociln rovnosti. Nen-li vm demokracie jenom planm slovem, pak plat i pro nae mylen jaksi vyhlen zkladnch prv": ve, co existuje, domh se spolurozhodovn v naem obrazu a du svta. 7. Tak vlastn vechny otzky naeho mylen jsou v podstat otzky naeho chovn vi zkuenostem: na ochoty, asti, dvry, ilosti a jednm slovem naeho morlnho jednn ve svt. Avak zde nutno se tak shodnouti o slov svt". Svt pro mne se zan na mm psacm stole, a ne u zelen tabule enevsk konference; svt truhlskho tovarye dole na dvorku je v prv ad zalidnn truhli, prkny, kobylkou, je piv prkna, a tak dle; n svt, to jest n skuten, epick, morln svt sah tak daleko, jak daleko sah nae osobn zasahovn mylenkou nebo skutkem. Nue, zle zcela na ns, jakou hodnotu dme tto skutenosti; do velk mry zle na ns, co z tohoto svta udlme. Skutenost, ve kter denn ijeme, v n se stkme s kmkoliv a pracujeme na svch praktickch kolech, je skutenost morln, a 291

proto vysoce relevantn. Omezujeme-li se na okruh sv zkuenosti, omezujeme se tm zrove na okruh sv skuten nebo mon mravn psobnosti. Vysok etick hodnoty" jsou velmi krsn vc, jde-li nm o to, abychom hodn zvysoka soudili, co dlaj jin; ale skuten mravn jednn m sv msto v prachu zem a ve velmi obyejnm, neroztdnm prosted. Uke-li se vak toto prosted nakonec neobyejnj a vzletnj, zzranj a neomezenj ne vechno, co lze vyspekulovat, to je udlost, je u nepat do argument filozofie, nbr spe do oblasti veker skuten poezie. M-li se tchto nkolik vt jmenovati pragmatismus", dobr: budu rd, budu-li shledn hodnm tohoto jmna, nejen podle slov, ale i podle skutk. Ano, je zcela pravda: toto ve nen jet filozofie, ale jen jist metoda uvaovn; nen to konen a vrcholn vra, nbr jen jist oteven monost vry. Je vak zajmavo, e pi tto metod zle mnohem mn na konen ve ne pi jinch pedpokladech, pedn proto, e vra nalezen touto cestou zstv vrou osobn, a za druh z piny mnohem zvanj: e kdybychom se shodli na tto metod, byly by i vzjemn rozpory a neshody naich vr ponkud mn pkr a dleit, ne obyejn bvaj. Ateista a vc lovk se st shodnou v otzce slvy bo na vsostech, ale snadnji se dohodnou teba v tom, e urit utrpen je nutno odinit. Sejdeme-li se jednou ve stejn skutenosti, je jist nadje, e se sejdeme i ve stejnm jednn. Zd se namnoze, e velk ideov konflikty svta jsou neeiteln, leda nsilm; nevm vak, e by kterkoli konflikt nebyl eiteln, pokud by byl vymezen v termnech osobn asti. Jist nen kolem tto metody, aby v poven indiferenci zruila vekeren boj se skutenost plnou omyl a zel; boj trv, jen jeho forma a cl se mn; vede se holma rukama a tlem proti tlu, jako zpasil Jakob s andlem, a clem nen vhra stj co stj. A i kdyby nebylo skuten a viditeln vhry v tomto zpase o zlepen vc, pece lze zvolat: nepustm t, le mi poehn. (1925)

292

POZNMKY 1. Peloeno v Revue Philosophique, Janvier 1879: Comment rendre nos ides claires. 2. W. James: Pragmatism, str. 87; Flournoy, La philosophie de W. James, str. 65. 3. Schiller: Humanism, Preface p. VIII. 4. Gnter Jacoby: Der amerikanische Pragmatismus; W. Jerusalem: Der Pragmatismus; Giuliani il Sofista (Giuseppe Prezzolini): L'Arte di persuadere. 5. Baldwin's Dictionary, cit. Lalande. 6. Srov. L. Stein, Philosophische Strmungen; A.Schinz L'Antipragmatisme; Th. Lorenz, Das Verhltnis des Pragmatismus zu Kant, Kantstudien XIV; R. Berthelot, Le Romantisme utilitaire; R. Eisler, Vorwort zum Humanismus; D. Parodi, Le Pragmatisme etc., Revue de Mtaphysique et de Morale 16. 1908. 7. Gutberiet: Der Pragmatismus. Philos. Jahrbcher der Grres-Ge[335 Seilschaft XXI; Carus a Itelson na sjezd heidelberskm; Schinz, passim; Vaihinger, Philosophie des Als Ob; aj. 8. Cit. Schinz; nicmn stejn ameriknsk" byl sm Goethe, kdy psal: Nevdl bych, co pot s vnou blaenost, kdyby mi nemla poskytnout nov koly a nov obte k pekonn." 9. Pragmatism: a New Name for Some Old Ways of Thinking. N. York 1907. 10. Srov. Bradley, Switalski, Hbert, Gutberlet, dle cel diskuse o pragmatismu na sjezd heidelberskm. 11. Hans Vaihinger: Die Philosophie des Als Ob. System der theoretischen, praktischen und religisen Fiktionen der Menschheit auf Grund des idealistischen Positivismus. 2. vyd., Berln 1913. 12. Emanuel Tilsch: Aforismy a mylenky. Z rukopisn pozstalosti vydala Prvnick jednota v Praze, 1916.

293

13. Does Reality Posses Practical Character? 1908. The Influence of Darwin on Philosophy, 1910. Studies in Logical Theory, 1909. 14. F. C. S. Schiller (Oxford): The Riddles of Sphinx. Axioms as Postulates, v: Personal Idealism, ed. by Henry Sturt. Humanism, 1903. Studies in Humanism, 1906. In Defence Humanism, Mind N.S. XIII. Relevance, Mind. N.S. XXI. Der rationalistische Wahrheitsbegriff, Bericht ber den III. Kongress fr Philosophie, 1909, atd. 15. Srov. mistrn stati dr. E. Rdla o prodnch vdch, o Paracelsovi, Rob. Mayerovi aj. 16. William James: The Will to Believe. 1897. The Varietes of Religious Experience, 1902. Pragmatism, 1907. A Pluralistic Universe, 1909. The Meaning of Truth, 1909. Essays in Radical Empiricism. 1912 Humanism and Truth, Mind. N.S. XIII. W. James zemel 1910. 17. Psno 1918.

LITERATURA KE KAPITOLM I.-IX. A. C. Armstrong: The Evolution of Pragmatism. Bericht ber den III. Internat. Kongress fr Philosophie, Heidelberg 1909. Ren Berthelot: Le Romantisme utilitaire. Pa 1909. Werner Bloch: Der Pragmatismus von Schiller und James. Zeitschrift f. Philosophie u. philos. Kritik, 152. J. Bourdeau: Pragmatisme et Modernisme. Pa 1909. E. Boutroux: William James. Pa 1911. F. H. Bradley: On Truth and Practice. Mind, N.S. XIII. A. Chide: Pragmatisme et Intellectualisme. Revue Philosophique 65. John Dewey: Does Reality Posses Practical Character? Essays Philosophical and Psychological in Honour of W. James. N. York 1908.

294

John Dewey: The Influence of Darwin on Philosophy and Other Essays in Contemporary Though N. York 1910. John Dewey: Studies in Logical Theory, edited by . Chicago 1910. Th. Flournoy: La Philosophie de W. James. Saint-Blaise, 1911. C. Gutberiet: Der Pragmatismus. Philos. Jahrbcher der Grres-Gesellschaft, XXI. Marcel Hbert: Le Pragmatisme. Pa 1908. Alfr. Hoernl: Pragmatism versus Absolutism. Mind. N.S. XIV. G. Jacoby: Der amerikanische Pragmatismus u. die Philosophie des Als Ob. Zeitschrift f. Philosophie u. phil. Kritik, 147. William James: The Will to Believe, Londn a N. York 1897. William James: The Varieties of Religious Experience, 1902. William James: Pragmatism, a New Name for Some Old Ways of Thinking, 1907. William James: A Pluralistic Universe, 1909. William James: The Meaning of Truth, a Sequel to Pragmatism, 1909. William James: Essays on Radical Empiricism, 1912. William James: Humanism and Truth, Mind N.S. XIII. W. Jerusalem: Der Pragmatismus. Deutsche Literaturzeitung XXIX. A. Lalande: Pragmatisme et Pragmaticisme, Revue Philosophique 61. A. Lalande: Pragmatisme, Humanisme et Vrit. Revue Philos., 65. A. H. Lloyd: Radical Empiricism and Agnosticism. Mind, N.S. XVII. Th. Lorenz: Das Verhltnis des Pragmatismus zu Kant. Kantstudien XIV. Douglas C. Macintosh: Representational Pragmatism. Mind XXI. S. H. Mellone: Is Pragmatism a Philosophical Advance? Mind XIV. Addison W. Moore: Some Logical Aspects of Purpose. Studies in Logical Theory. D. Parodi: Le Pragmatisme d'aprs MM. W. James et Schiller. Revue de Mtaphysique et de Morale, 16. R. Prochzka: Pragmatism. esk revue 1914. John E. Russel: Truth as Value and The Value of Truth. Mind XX.

295

F. C. S. Schiller: The Riddles of Sphinx. Lond. Axioms as Postulates. In: Personal Idealism, ed. by Henry Sturt. Humanism, 1903. F. C. S. Schiller: Studies in Humanism. 1906. F. C. S. Schiller: In Defence of Humanism, Mind, N.S. XIII. F. C. S. Schiller: Relevance, Mind N.S. XXI. F. C. S. Schiller: Der rationalistische Wahrheisbegriff. Bericht b. den III. Kongress fr Phil., 1909. Alb. Schinz: Anti-Pragmatisme, Pa 1907. L. Stein: Philosophische Strmungen der Gegenwart. Stuttgart 1908. H. W. Stuart: Valuation as a Logical Process. Studies in Logical Theory, ed. by J. Dewey. W. Switalski: Der Wahrheitsbegriff des Pragmatismus nach William James. Braunsberg 1910. Emanuel Tilsch: Aforismy a mylenky. Praha 1916. Hans Vaihinger: Die Philosophie des Als Ob. System der theoretischen, praktischen und religisen Fiktionen der Menschheit auf Grund des idealistischen Positivismus. 2. vyd., Berlin 1913. H. G. Wells: Scepticisme of the Instrument. Mind, N.S. XIII.

296

ivot a doba spisovatele Karla apka v datech 1890 Narozen 9. 1. v Malch Svatoovicch. Otec MuDr. Antonn apek (1855-1929), matka Boena, rozen Novotn (1866-1924). Sourozenci: Helena (1886-1961), provdan Koeluhov, ovdovla, od roku 1930 provdan Palivcov; Josef (1887-1945) enat od roku 1919. 1895-1901 V pici, kde rodina bydl, navtvuje obecnou kolu a jednu tdu mansk koly. 1901-1909 Stedokolsk studia zan v Hradci Krlov, poslze pokrauje v Brn, kon maturitou v Praze. 1907 Rodina se sthuje z pice do Prahy. 1909-1915 Studuje na Filozofick fakult Univerzity Karlovy filozofii, estetiku, djiny vtvarnho umn, anglistiku, germanistiku a bohemistiku. (V letech 1910-1911 studuje v Berln a v Pai.) V listopadu 1915 je promovn na doktora filozofie. 1917 Psob jako domc uitel Prokopa Laanskho na zmku v Chych u lutic. V jnu nastupuje do redakce Nrodnch list. 1921-1938 Je lenem prask redakce Lidovch novin, v letech 1921-1923 pracuje v Mstskm divadle na Krlovskch Vinohradech jako dramaturg a reisr.

297

1922 Poprv pedstaven presidentu T.G. Masarykovi. 1925 Je zvolen pedsedou eskoslovensk odboky Penklubu, kterou pomh zaloit. Sthuje se s bratrem Josefem do novho domu na Vinohradech. 1931 Jmenovn lenem mezinrodnho vboru pro duevn spoluprci Spolenosti nrod (stl vbor pro literaturu a umn). 1933 Pracuje ve Vboru pro pomoc nmeckm uprchlkm, je mstopedsedou Penklubu. 1934 Organizuje pomocnou sociln akci Demokracie dtem. 1935 en se s Olgou Scheinpflugovou, potky stavebnch prav domu ve Stri, kter novomanel dostali od Vclava Palivce do doivotnho uvn. 1937 astn se svtovho kongresu Penklub v Pai. 1938 Podl se na organizaci svtovho kongresu Penklub v Praze. Opakovan je navrhovn na Nobelovu cenu za literaturu. Po mnichovsk konferenci (29. - 30.9. 1938) el nenvistn kampani, bojuje s eskm faismem a prov nejt obdob svho ivota. Umr 25.12. na zpal plic. Poheb na Vyehrad se kon 29.12.

298

Prvn vydn knih Karla apka 1917 - Bo muka 1918 - Pragmatismus ili Filozofie praktickho ivota - Krakonoova zahrada - Ne pohdek 1920 - Loupenk - Kritika slov - RUR 1921 - Trapn povdky - Ze ivota hmyzu (spolen s Josefem apkem) 1922 - Lsky hra osudn (spolen s Josefem apkem) - Ziv hlubiny a jin przy - Tovrna na absolutno - Vc Makropolus 1923 - Italsk listy 1924 - Krakatit - Anglick listy 1925 - Jak vznik divadeln hra a prvodce po zkulis - O nejblich vcech 1927 - Adam stvoitel - Skandln afra Josefa Holouka 1928 - Hovory s T.G.M. (1. dl) 1929 - Povdky z jedn kapsy - Povdky z druh kapsy - Zahradnkv rok 1930 - Vlet do patnl 1931 Hovory s T.G.M. (2. dl) - Marsyas ili na okraji literatury 1932 - Devatero pohdek a jet jedna od Josefa apka jako pvaek - Obrzky z Holandska - Apokryfy - O vcech obecnch ili zoon politikon

299

1933 - Denka ili ivot tnte - Hordubal 1934 - Povtro - Obyejn ivot 1935 - Hovory s T.G.M. (3. dl) - Mlen s T. G. Masarykem 1936 - Vlka s mloky - Cesta na sever 1937 - Bl nemoc - Jak se dlaj noviny - Prvn parta 1938 - Matka - Jak se co dl 1939 - posmrtn - ivot a dlo skladatele Foltna (torzo romnu)

300