ANDRÉ VAUCHEZ

KAPITOLA X.
(290)

PEYER, H. C.: Stadt und Stadt1'atron im mittelalterlicilen Italien, Zurich 198!.

PHILlPPART, G.: Les Légendim latins et autres manusClits hagiograjJhiques, Turnhout
. 1977.
PICASSO, G., cd., Una santa tutta Romana. Saggi e ricerche twl Vl centenario di F'J"ancesca
Bussi dei Ponziani 11384-1984), Monte Oliveto Maggiore 1984.
POULAIN,]. C,: Les saints dans fa vie religiellse au Mayen Age, in Les religions pofJUlaires,
cd. B. Lacroix, 1. Boglioni, Quebec 1972.
POULAIN,]. C.: L 'idéai de sainteté dam ľAquitaine carolingienne ďajni!s les sources hagio-
gra1'hiques 1750-950), Qllebec 1975.
REZEAU, P.: Les 1'riéres aux saints en France iiia.ftn du Moyen Age, 2 vol., Geneva 1982-83.
RUSCONI K, cd., II movimento religioso femm.i'nile in Umhria nei seroli X1II~XW, Firenze
1984.
SAINTYVES, P.: Essais de mythologie chrétienne: Les saints s-uccesseurs des dieux, Paris
1907.
SCHMITT,]. C.: La jabrique des saints, in Annales E. S. C., 35, 1984, s. 286-300.
SCHMITT,]. C., ed., Les Saints et les Stan: le text ilagiograjJhique dans ia cuttme1'o1'ulaire,
Paris 1983.
Člověk na okraji
SlEBERT, H.: BeUrage ZUl' Vonefonnatischen Heiligen uud Reliquienverehrung, Freibllrg im
Breisgau 1907. ve středověku
SlGAL, P. A.: L 'homme et le miracle dans ia France médiéllaie IXI'-XII' siécle), Paris 1985.
SORELLI, F.: La santita imilabUe: "Leggenda di lHaria da Venezia" di Tommaso da Siena, Bronlslaw Geremek
Venezia 1984.
SUMPTI0N,].: PilgJimage. An Image oj Medieval Religion, London 1975. Člověk na okraji se v pramenech středověkého spo-
VAUCHEZ, A.: La sainteté en Occident aux derniers siťcf.es du Moyen Age d'ajJri!s l.es proces lečenského povědomí explicitně neobjevuje. Nevy-
de canon:isation, Roma 1981. skytuje se v textech, které analyzují sociální uspořá­
VAUCHEZ, A.: Religion et société dans ľOccident médié"al, Torino 198!. dání společnosti raného středověku, chybí i v dílech
VAUCHEZ, A.: Santitii, in Enciclopedia Einaudi, t. XII, Torino 1981, s. 441-53. popisujících "stavy tohoto světa", nenalézá se v po-
WARD, B.: Miracles and tile Medie"ai Mind: 11leory, Record and Event, 1000-1215, zdně středověkém obraze "tance smrti", v němž
Philadelphia 1982.
smrtka vede průvod postav, reprezentujících jednot-
WEINSTEIN, D., BELL, R.: Saints and Societ)\ 1000-1700, Chicago 1982.
livé skupiny a společenské kategorie té doby. A pře­
WILSON, S.: ed., Saints and tilei,.. Cnlts. Studies in Religious Sociology, Folklore and History, ce byl člověk na okraji v životě středověkých spo-
Cambridge 1983. lečností přítomný jako výsledek individuální nebo
skupinové negace pa11l~ícího řádu, přijatých zásad
soužití, závazných norem a příkazů. Tak vznikl urči­
tý sociální svět an sich, který sice postrádal vnitřní
jednotu, ale společností byl vnímán jako odlišný. Pa-
leta této odlišnosti je pestrá jak z hlediska souboru
činností nebo kategorií, které múžeme z nedostatku
jiných výrazů nazvat odbornými, tak i do různé mí-
ry separace ve vztahu ke společenskému řádu. Člo­
věka na okraji zobrazuje středověká literatura i do-
 BRONISLAW GEREMEK
(292)
bové umění, proti němu se obrací nábožensko-morální literatura, státní, cír-
kevní či městské zákonodárství; ačkoliv se zdá, že člověk na okraji nezanechal
žádné zřetelné stopy v tehdejším společenském vědomí, v soudních a policej-
ních archivech je přítomen až přespříliš.
Za těch tisíc let trvání středověku se změnily struktury uspořádání spo-
lečnosti, modely hospodaření, způsob vlády nad lidmi - přičemž rytmus těch­
to změn se v jednotlivých vývojových oblastech evropského kontinentu lišii,
a spolu s těmito změnami dostávala novou podobu i marginalizace. Nemůže­
me zde popsat jednotlivé formy, které společenská marginalizace přijímala
vjednotlivých obdobích a v různých oblastech středověké evropské civilizace.
Proto zde načrtneme pouze hlavní souvislosti, v nichž se uskutečňovaly pro-
cesy vyobcování a vyloučení ze společnosti, a pokusíme se také popsat dobo-
vé změny, dynamiku procesů marginalizace. Tím to způsobem se pozvolna
ukáže psychologický a společenský obraz lidí na okraji.
Isidor Sevillský uvažuje ve svém etymologickém traktátu nad významem
jednoho z klíčových pojmů středověké marginality - exsiliurn, a odvozuje ho
z extra solurn: vyhnanství znamená bytí mimo rodnou půdu, mimo vlastní ze-
mi, za hranicemi rodného teritoria. Je zřejmé, že v tomto pojmu tkví prvek,
jenž značně přesahuje zeměpisné představy a definuje sociálně kulturní ob-
zor lidí v tradiční společnosti. Přirozeným stavem je pobyt na rodném území,
kde hroby předků vytvářejí kontinuitu bytí, a zoj.roveň existenci v kruhu sou-
sedského společenství, utvářeného sousedskými a příbuzenskými vazbami.
Středověkým společnostem byla vzdálená prostorová stabilita, velké mi-
grační vlny a kolonizace nových území vždy po určité době uváděly do pohy-
bu obrovské masy lidí. Urbanizační procesy a demografický deficit provázejí-
cí rozvoj měst vedly k neustálému pohybu obyvatelstva ze vsí do měst nebo
z menších měst do větších. Konečně v mnoha případech tvofilo putování
í místa na místo součást procesu socializace nebo profesního vzdělávání (rytí-
řů, tovaryšů, scholárů, řeholníků apod.). Přesto však byl v představách středo­
věkých lidí pozitivně hodnocen usedlý způsob života, dlouhodobé zapuštění
kořenů najednom místě a v téže pospolitosti, protože pocit řádu a společné
bezpečnosti byl založen na pokrevních poutech a sousedských vztazích.
Protiklad mezi domácím a cizím měl však velmi ambivalentní ideologic-
ké pozadí, neb6ť cizotaje V raně křesťanském učení hodnocena jak pozitivně,
tak negativně. Ve svél)'ťvy1dadu knihy Jobovy Moralia in job nahlíží Řehoř Ve-
liký na cizince jako na padlého anděla (Quis vero alienus nisi apostata angelus
voeatuiY); cizinci zde vystupují jako zlí duchové, ale v témže díle Řehoř učí, že
ve shodě s Písmem je křesťan na zemi pouhým cestovatelem a poutníkem
(viator ae peregrinus) na cestě do své pravé, tzn. nebeské vlasti. V patristické li-
teratuře je tento motiv vyobcování křesťana ve vztahu k dočasné vlasti hojně
zastoupen a stal se nakonec podnětem pro asketický způsob života, jehož zá-
ne==-=m=mr-n.wn
\
•••-.-••r.".S.U.'• • . . . .
ČLOVĚK NA OKRAJI VE STŘEDOVĚKU
(293)
kladním prvkem bylo skutečné opuštění domova. Tutéž dvojznačnost hodno-
cení cizinců a cizosti nalezneme i v tradičních postojích a zvycích, které zajiš-
ťlijí cizímu příchozímu pohostinství a pomoc a současně vyjadřují hluboký
strach před cizincem.
Ačkoliv se zdá, že cesta nejlépe vystihuje skutečné postavení křesťana,
jenžje v pomíjivém životě viator, přesto spočívá v samotné cestě jislýprvek od-
cizení či marginalizace nebo přinejmenším jejich nebezpečí. Člověk tu
opouští své přirozené prostředí a vyslavuje se nebezpečí cesty, vztahů s cizími
lidmi a rozmarů přírody. Potulný rytíř Yvain z románu Chrétiena de Troyes
bloudí:
Par montaingnes ct par valees Pf"es hory i údolím
Et par forez longues ct lees tmavým hvozdem hlubokým!
Par leus estranges ct sauvages zrádnou, temnou bažinou J
Et passa mainz felonz passages pustou, divou končinou,
Et maint peril et maint destroit k mnohým nebezpečenstvím
(Yvain, velJe 763-767)
Tylo hrozby neprovázely pouze rylířská dobrodružství, ale každou cestu, s níž
bylo spojeno opuštění vlastního, tzn. trvalého, známého a bezpečného pro-
středí. Vybudování sítě cest a její zajištění různými záchytnými body k jejich
ochraně mělo rozšířit organizovaný prostor a zpřístupnit území mimo hustě
obydlené oblasti. Témuž cíli sloužilo rozmístění různých útulků, zájezdních
hostinců a krčem podél dopravních komunikací. Současně pak bylo při sa-
motné organizaci cestování postaráno o upevnění dosavadních spole-
čenských vazeb: cestovalo se ve společenství příbuzných, známých nebo
služebníků, vytvářely se skupiny společně cestujících osob a organizované
kupecké karavany. Tím sice nemohl být odstraněn marginalizační charakter
cestování, zvláště při delších cestách, přinejmenším však mohl být zmírněn:
procesu marginalizace podléhali pouze ti, pro něž se cestování stalo životním
stylem, kteří utíkali od organizovaného života společnosti, nebo ti, kteří byli
ze společenství vyloučeni.
Této poslední skupině musíme věnovat pozornost již při obecném po-
pisu prostředí okraje společnosti protože se zdá, že ona skupina nejlépe od-
povídá pojmu marginalizace. Jde o vyhnance, muže i ženy, které rozhodnutí
společnosti, nebo soudní výrok zbavily práva pob}'Vat na určitém území, nebo
je postavily zcela mimo zákon. Vyhnanství se v různých podobách vyskytovalo
i v římském právu a bylo rozličně interpretováno - stačí se podívat na souhrn
právnických názorů v justiniánských Digestech. Vyhnání mělo různé formy:
mohlo lo být vyhnání z určitého teritoria, nebo nucený pobyl na přesně vy-
?iíiio···... _
 BRONISLAW GEREMEK
(294)
mezeném místě či na ostrově (insulae vinculum). Jestliže poslední dvě formy
patří V trestní praxi do kategorie "dlouhodobých" trestů, pak první forma, po-
važovaná za historicky starší, představuje zákaz pobytu v určitém místě nebo
teritoriu se zvláštními důsledky. Zákaz "vody a ohně" (interdictio aqllae el
ignis) , tzn. dobrodiní střechy nad hlavou nebo pohostinství, symbolizovaného
možností uhasit žÍzeú a ohřát SCJ však nepřekážel usídlení na jiném místě a ve-
dení normálního života. Na místě stiženém zákazem pobytu hrozila vyhnanci
smrt. Interpretace tohoto trestu je však obtížná; bylo v něm svým způsobem
obsaženo právo na beztrestnost při splnění podmínky opuštění místa a sou-
časně v něm spočíval prvek vyloučení ze společnosti a zbavení jednotlivce
všech přirozených práv. Nejednoznačnost a nejasnost instituce vyhnanství na
základě římského práva múže odrážetjejí vztah ke staré, historickým bádáním
sotva postižitelné tradici. V této souvislosti by bylo vhodné zamyslet se nad
problematikou tabu ve středomořské civilizaci.
V "barbarských zákonech" i v raně středověkém zvykovém právu vy-
hnanství přesně odpovídá vyloučení. Nahrazuje obětování života, které mo-
hlo představovat kompenzaci za narušení posvátného řádu. Vyhnanství je te-
dy vyloučením z práva na mír; člověk pozbyl svých přirozených práva samot-
né lidské podstaty. Lex Salica (55,2) říká, že vyhnanec "wargus sit", tzn. že
s ním má být zacházeno jako s vlkem, má být vyhnán z lidského společenství,
jeho zabití se považuje za přiměřenou obranu. V tomto souboru zvykového
práva se také vyskytuje výrok, že člověk zbavený společenských svazků a "vlas-
ti", vystavený nástrahám života v prostředí, na které není zvyklý, a závislý na zá-
konech života v lesích a v divočině, se stává vlkem, nebo též člověkem-vlkem;
vlkodlaci z pověstí mají svůj ekvivalent v asociálním člověku, který porušil zá-
sady života společnosti a překročil jeho hranice.
Analogicky k vyhnanství používalo církevní právo trest interdiktu a ex-
komunikace, na jehož základě hyli jednotlivec nebo skupina vyloučeni z círk-
ve a z křesťanského společenství. Liturgický rámec církevní klatby a j"jí dra-
maticky vyhrocený verbální projev vnášely do tohoto církevního trestu rozměr
hrůzy. Nezávisle na tom, že tento prostředek církev používala pouze ve zvlášt-
ních případech a spíše jako nátlak ve chvílích ohrožení svých zájmů, zname-
nalo vyloučení ze společenství věřících a účasti na svátostech, ze svátostných
prostor kostelů a z posvátných míst, stejně jako i z výkonu všech úřadů (roz-
díl mezi excomrnunicatio minor a excomrnunicatio maior fonnuloval až Řehoř IX.
ve 13. století - k úplnému vyloučení z křesťanského společenství docházelo
pouze ve druhém případě) úplnou marginalizaci. Křesťanský etnocentrismus
odsouval na okraj evropské společnosti vyznavače jiných náboženství, kteří
však měli oporu ve vlastním náboženském a etnickém společenství. Exkomu-
nikace naproti tomu znamenala - přinejmenším teoreticky, neboť v praxi zá-
visela její působnost na společenském postavení trestaného člověka a byla re-
ČLOVĚK NA OKRAJI VE STŘEDOVĚKU
(295)
lativně snadno odvratitelná - izolaci jednotlivce nejenom jeho vyloučením
z pozemských společenských vazeb (byly zakázány dokonce i veškeré kontak-
ty s rodinou exkomunikovaného), ale i zbavení naděje na spásu.
Na tomto místě nás nezajímá vyhnanství a exkomunikace z jejich insti-
tucionálního hlediska, ale jako proces představující modelovou situaci mar-
ginalizace. Oba tresty prošly během středověku rozsáhlým výv~jem, v jehož
průběhu zevšedněly a jejich prvotní vylučovací moc se vytratila. Sociální mor-
fologie tohoto jevu zasluhuje více pozornosti; nás zde zajímá pouze postave-
ní vyhnance jako člověka, jenž žije jinak než organizovaná společnost. K vy-
loučení nedošlo prostřednictvím rozsudku, nybrž via facti, tzn. samotným
způsobem života, který vyvolal represivní reakci. Chilperichův edikt z roku
574 popisoval zločince jako špatné lidi, kteří konají zlé věci, nem~jí stálé byd-
liště ani žádný majetek, který by bylo možné za jejich provinění zkonfiskovat,
a kteří se potloukají po lesích. Zvláštní význam měla absence majetku, kterou
snad lze šířeji chápat ve smyslu nedostatku definovaných zdrojů přijmu (prá-
vě na to upozorňují právní definice pozdního středověku). Oba zbylé body se
však týkají neusazenosti člověka na konkrétním místě. V kapitulářích Karla
Velikého se často nachází nedůvěra a nechuť vůči tulákům. Zahrnuje dokon-
ce i poutníky, protože - jak čteme v Admonitio genemlis in synodo Aqllensi anno
789 edita- by bylo lépe, aby ten, kdo se nějak těžce provinil, zůstal najednom
místě, pracoval, sloužil a činil pokání, místo aby putoval v rouchu kajícníka
a prohlašoval, že se tak snaží odčinit své provinění. Církev se v pozdějších sto-
letích snažila začlenit poutníky do organizovaných struktur a dát poutnictví
pevný řád - stabilitas in jJeregrinalione.
Podpora stability v této společnosti, jejíž základní struktury se vytvářely
v podmínkách rozsáhlých migrací, které učinily z nomádství široce rozšířený
způsob života, byla pochopitelným jevem. Nezávisle na změnách ve stupni
mobility, k nimž docházelo v průběhu středověku, se udržuje jako stálý znak
spojení prostorové pohyblivosti s pocitem ohrožení společenského řádu. vý-
razněji se naproti tomu rýsuje společenská delimitace těchto negativních spo-
jení, jež se týkají především lidových vrstev. Ne oVŠem výlučně, protože potul-
ný rytíř nevzbuzuje jenom obdiv, s obchodníkem na cestách se jedná jako
s pobudou a putující mnichy, navyklé cestování, odsuzují mnišské řehole jed-
noznačně jako tuláky (gyrovagi).
Prostorová mobilita samozřejmě nebyla sama o sobě synonymem asoci-
álního života. Bylo možné na ni pohlížet jako na užitečnou v případě přecho­
du z osídlené oblasti na neobhospodařovanýterén či na člověkem nepoznané
území. Během cestování se takováto území překonávají, během migrací nebo
při putováních se v nich žije. Ve středověké imaginaci hrály hluboké lesy a di-
vočina velikou roli; vzbuzovaly strach, představovaly přirozené popření spole-
čenského života. Protiklady usedlost/mobilita ztrácejí na významu, protože se
 BRONISLAW GEREMEK
(296)
přece jen našli jedinci, kteří se V takové divočině usazovali; to však nemění nic
na skutečnosti, že jejich způsob života byl považován za asociální. Tato území
údajně ovládaly démonické síly, což zostřovalo separaci, mířili tam ale i ti, kte-
ří hledali věčnou spásu v útěku od lidí. Svatost se tu střetávala s vládou zla.
Pojetí okraje, vyrůstající z prostorové obraznosti, se ve středověku tYKá
přímo prostoru. Tenje v rámci dichotomie rozdělen na "uvnitř" a "vně", nebo
také na střed a okraje, v nichž spočívá hodnotící soud, neboť pojmu "uvnitř"
se připisují všechny pozitivní znaky. Tento obraz prostorového rozlišení se při­
způsobuje uspořádání společnosti a odděluje od "centra", tzn. od společnosti
organizované v rodinných a skupinových společenstvích, všechny "okraje", tzn.
osoby vyloučené ze společnosti, zločínce, nespokojence, disidenty, heretiky
a devianty. Toto dichotomické vědomí lze pozorovat ve velmi široké škále v ce-
lém tehdy známém světě, v lidském rodě, v křesťanském světě. Do okruhu "od-
lišných" tehdy patřili asociální lidé, zrůdy, pohané a jinověrci. Třebaže je tato
široká škála přítomná ve středověkém vědomí a je doložena v dobovém písem-
nictví, základní význam "odlišnosti" se vztahoval k lokálním strukturám a k re-
alitě každodenního života. Ke společenské marginalizaci vedlo porušení práv-
ních a etických norem, zvyků, modelů a základních hodnot. Někdyji doprová-
zela i marginalizace prostorová: vyhnání z města nebo vesnice, nucený pobyt
v bezectném území nebo oddělené čtvrti ve městě. Důležité je poznamenat, že
tato separace byla relativní: hranice byly pružné, přetrvávaly kontakty mezi
skupinami a jednotlivci, kteří se podřizovali závazným normám a společen­
ským pravidlům, a těmi, kteří je porušovali..
V historických pramenech nezanechávají lidé na okraji mnoho stop: ne-
uzavírají totiž smlouvy, nedědí, nejsou hrdiny velkých událostí zachycených
na stránkách kronik. Ukazují se především ve světle soudních pramenů, a tu-
díž v odraženém obraze, který zobrazuje jak spravedlnost organizované spo-
lečnosti, tak i její strach a nenávist. Informační obsah tohoto obrazu se týká
především společnosti samé, a teprve až v další řadě těch, kteří byli předmě­
tem represe. Informace se nejčastěji tYKají právní normy, kdežto lidí mnohem
méně. Pro mnohá století středověku nemůžeme udělat nic lepšího, než sí po-
ložit otázku, co zvykové právo považovalo za trestné a jak společenské skupi-
ny uskutečňovaly jeho příkazy. To se tedy odehrávalo uvnitř místních spole-
čenství,jejichž rozhodnutí o marginalizaci mohla mít stigmatizující charakter
(v podobě vypálení znamení hanby), k čemuž však docházelo zřídka, nebo
přímo vylučující, což znamenalo vyhnání z místa bydliště nebo ze společnos­
ti. Bohužel se nám však o tom nedochovaly žádné písemné stopy, neboť výkon
této právní zvyklosti se odehrával ústně a bez psaných zápisů. Dokonce i teh-
dy, kdy se všeobecně rozšířily soudní procedury a byly vedeny soudní registry,
se řešila značná část sporů mimosoudními cestami, po nichž žádné zápisy ne-
zůstaly. Od 12. století vznikají ve středověké Evropě archivy trestních postihú
ČLOVĚK NA OKRAJI VE STŘEDOVĚKU
(297)
a v pozdním středověku se již stávají obecným jevem. Tyto prameny nám zpro-
středkovávajíjak obecné charakteristiky středověké zločinnosti, tak i skutečné
obrazy lidí na okraji.
Tyto všeobecné obrazy ale nepúsobí dojmem přísného rozlišení správ-
ného a zločinného chování. Obvykle v nich převažují rúzné spory a rvačky,
z čehož múžeme usuzovat, že násilné činy jsou charakteristické pro každoden-
ní život této doby - zvláště ve městech. V Antverpách je v soudních prame-
nech ve druhé polovině 14. století zachyceno třikrát více případú tyKajících
se rúzných forem tyzického násilí než krádeží. Také soudní knihy Gentu ze
14. století dokazují obvyklost bitek a tyzického násilí v městském životě, při­
čemž je lze vztáhnout především ke společenské elitě, a zdá se, že patřily k ži-
votnímu stylu nastupující generace. V Brescii se na počátku 15. století tYKá té-
měř polovina rozsudkú, které vydal fJodesta - nejvyšší městský úředník a giudice
dei malefici - soudce trestního soudu, rvaček, zranění, slovních útokú (ingiu-
rie), kdežto krádeže představují sotva 2% rozsudkú. Soudní archivy mnohem
méně zachycují situaci na vesnici, ale i v těch případech, kdy se historikům
podaří získat souhrnný obraz vesnické kriminality (Barbara Hanawaltová
shromáždila pro Anglii 14. století přes 20 000 kriminálních případú), se uka-
zuje, že takovéto trestné činy reprezentují vnitřní jev společenského života,
jakýsi druh vedlejšího zaměstnání, nebo chvilkové, příležitostné vybočení
z pravidelného a stabilizovaného života. I když jsou všední krádeže, zvláště
potravin a drobných předmětú, v přímé souvislosti s pohybem cen (v době
hladomoru let 1315-1317 vzrostl v Anglii počet zaznamenaných přestupkú
oproti předchozím letúm třikrát), nelze soudit, že trestné činy charakterizují
především nižší vrstvy. Klientelu soudních spisú představují Qak mezi pacha-
teli, tak mezi oběťmi) velmi často příslušníci kléru a šlechty. Anglický historik
R. H. Hilton dokonce píše, že členové šlechtických rodin se objevují v anglic-
kých soudních registrech z konce 13. století vzhledem ke svému počtu tak čas­
to, že rušení pořádku se jeví téměř jako stálá zábava této vrstvy.
Nejde tu proto o nedúvěru v souhrnné, kvantitativní pojetí ve vztahu ke
statické historické dokumentaci, ale o zásadní rozdíl mezi marginalitou a kri-
minalitou. K marginalizaci jednotlivce, rodiny nebo skupiny vedlo pouze ta-
kové trestné chování, které s sebou neslo vyloučení ze společnosti. Sledování
těchto procesú vyžaduje sledování individuálních životních osudú, které po-
skytuji, i když jen zlomkovitě, právě soudní archivy.
Soudní knihy panství Bedfordshire zaznamenávají případ krvavé rvačky,
ke které došlo 28. dubna 1272 v Duntonu. Objevila se tam tlupa tulákú (dva
muži a dvě ženy), která se nejprve pokusila prodat jakousi zvířecí kMi, avšak
neuspěla, a potom, rovněž marně, hledala ubytování. Mezi dvěma tuláky vzni-
kl spor ajeden z nich byl smrtelně zraněn nožem. Jedna z žen se včas zacIná-
nila v kostele, využivši práva azylu, a následně vyznala soudnímu úředníkovi
 BRONISLAW GEREMEK
(298)
(eoroner), že spáchala mnoho krádeží a ze její společníci jsou rovněž zloději.
Vrah, odsouzený k oběšení, byl v rozsudku popsán jako "tulák a člověk, který
nepatří do žádného tithingu" (což byla nejmenší správní jednotka).
O dřívějších osudech této skupiny nic víc nevíme, múžeme pouze dodat,
že její členové pocházeli z různých částí Anglie, což posiluje dojem, že šlo sku-
tečně o skupinu tuláků. Při přesunech z místa na místo nacházeli zdroj obživy
v krádežích, žebrotě, náhodném lovu či příležitostné práci. Skupinou se stali
rovněž příležitostně, náhodným setkáním na cestě, společným hodováním
v hospodě, později spoluúčastí na krádeži. Nejdříve působili samostatně, po-
sléze spojeni v "manželské" páry. Za manžele se ve vzpomínané skupině ozna-
čovali muž, pocházející z Berwick-upon-Tweed, a žena ze Stratfordu - může­
me přijmout domněnku, že jejich sňatek byl také dílem cesty. Formulace roz-
sudku, který charakterizoval tuláka-vraha jako člověka, který nepatří do žád-
ného tithingu,je výmluvná, protože zdůrazňlue skutečnost zásadního významu:
jedná se o člověka, který nepatří do žádné místní skupiny, a proto se nachází
mimo společenské vazby; to se považovalo za argument pro rozsudek smrti.
Obraz tuláka sui generis vykresluje toskánský soudní spis z roku 1375.
, Sandro di Vanni zvaný Pescione, pocházející z okolí Florencie, je popisován
jako zloděj, padělatel, člověk špatné pověsti, tulák bez stálého bydliště ve Flo-
rencii nebo vjejím okolí (ostatně z Florencie a jejího okolí vypovězený). Se-
znam jeho přestupkůje dlouhý; obsahuje několik desítek případů. Nejčastěji
jde o mnohokrát opakované krádeže prádla nebo pytlů, často spojené s pod-
vody: toskánský zloděj se představoval jako kupecký pomocník nebo jako
almužník. Tento typ drobných krádeží a podvodů vyžadoval neustálou změnu
místa působnosti; Pescione však operoval na dosti omezeném území,
neopouštěl Toskánsko a do Florencie a Pisy přicházel prodat kradené zboží,
nebo zde přečkat zimu.
Soudní dokumenty do jisté míry deformují obraz, např. zřejmým zamě­
řením pozornosti na zločinné skutečnosti, které vedly k uvěznění podezřelé­
ho. Příčinou vytvoření individuálního životopisu někdy byly i právní důvody.
Žena, která v roce 1272 vypověděla coronerovi panství Bedfordshire o svých
krádežích, tak učinila proto, že azylové právo umoŽl'íovalo zločinci uniknout
potrestání za předpokladu, že vypovědělo všech svých zločinech soudnímu
úředníkovi, který následně určil přístav, ze kterého má vypovězený zločinec
opustit království (cestou do přístavu musel vyhnanec nést kříž a nesměl sejít
z cesty). Ve francouzských omilostňujících listech (lettres de rernission) najdeme
zpravidla nejen popis zločinu, za nějž byl nositel listu uvězněn nebo vypově­
zen, ale také zvláštní vylíčení zločinů spáchaných v průběhu jeho života; po-
dle práva ztrácel královský omilostňující list svoji moc, jestliže by některý zlo-
čin, spáchaný danou osobou, nebyl v dokumentu uveden; proto bylo v provi-
nilcově zájmu přiznat se ke všem dosavadním zločinům. Životopisné údaje,
ČLOVĚK NA OKRAJI VE STŘEDOVĚKU
(299)
které se takto objevují, jsou nedostatečné - místo narození, vlastní povolání
a zaměstnání otce, změny místa pobytu. Někdy se v soudních zápisech obje-
vují zločinci s výrazně asociálním profilem, pocházející ze zločineckého pro-
středí a trvale žijící zločineckým způsobem života. Zdá se však, že okrajovost
těchto lidí je většinou dočasná, náhodná ajakoby blízká hranici normality.
Lidé, které nacházíme v soudních spisech, jsou většinou obyčejní lidé,
usedlí v profesionálních, sousedských a rodinných strukturách, s nimiž se
postupně nebo náhle rozcházejí. V roce 1416 byl v Paříži souzen jistý klerik
(svého času byl dokonce karmelitánem, ale odložil hábit) obviněný z krádeže
a vraždy. Sjeho životopisem se seznámíme díky sporu mezi církevní a světskou
jurisdikcí, které se o tohoto vězně přely. Byl nemanželským dítětem, od mlá-
díjej přitahovaly hazardní hry, po opuštění kláštera se stal v«jákem. Pracoval
také jako sluha na dvoře jisté dámy, před uvězněním pak vystupoval na paříž­
ských tržištích ve veřejných divadelních představeních. Alespoň tak před­
stavuje onoho zločince a tuláka královský prokurátor a používá argumenty,
které obviněného zbavují práva těžit z dobrodiní !Jrivilegi" fOTÍ. Představitel cír-
kevní jurisdikce konstatuje, že kvůli nemanželskému původu získal tento kle-
rik církevní dispens, ona veřejná vystoupení pak dělal pro zábavu a ne kvůli
výdělku, proto "il n 'est buljo ne gouli"rt ne jongleur ou baste/eur" - a proto nehra-
jí roli námitky vylučující jeho právo na využití privilegia, jež požívají klerici.
Nesporným však zůstává zásadní konflikt životní cesty hrdiny procesu. Byl kle-
rikem, vojákem, tulákem, hercem; občas kradl a nejméně čtyřikrát již byl ve
vězení. Můžeme připustit, že tento člověk "mnoha profesí" - středověký pícaro
- vedl po dlouhá období spořádaný život, alespoň v tom smyslu, že si vydělá­
val na živobytí a měl svého pána. Nepředstavovaly potom chvíle, kdy porušil
právo, pouze náhodné situace, které nevystihovaly běžný způsob jeho života?
, Jisté je pouze to, že organizovaná společnost, kterou představoval a kterou hlí-
dal policejně-soudní aparát, ho považovala za tuláka, za nestabilní prvek, za
člověka na okraji.
Ve výše popsaném případu se jako marginální jeví způsob života muže,
který ve skutečnosti není ani tak zločinný, ale chybí mu stálé zaměstnání,
a kromě toho vykonávaná zaměstnání jsou buď na hranici společenské přija­
telnosti, nebo jsou považována za bezectná. Totéž bychom mohli říci o jistém
pařížském hudebníkovi, oběšeném v roce 1392. Pro vysoký věk se nemohl ve
své profesi udržet v Paříži, vydal se proto na pouť po Nonnandii a tam se do-
pustil několika drobných krádeží (kradl po domech cínové mísy). Příčinou
marginalizace v jeho případě bylo stáří; její kořeny je ale možné vidět i v dří­
vějším způsobu života (byljiž dříve vězněn za jakési krádeže). Nejčastějšímje­
vem v městské kriminalitě je výskyt nekvalifikovaných dělníků, přijím~ících
různou práci, často mimo svět organizovaných řemesel. V nestabilizovaném
způsobu života nádeníků se objevují vedle sebe nebo střídavě nádenická prá-
 BRONlSLAW GEREMEK
(300)
ce, krádeže a žebrota. Např. jistý nádeník a zednický pomocník (homme de la-
a
bour et varlet mafon) pracoval někdy ve městě, někdy při sezónních pracích
na venkově ajeho žena obchodovala v Paříži se sýry. Tento muž spáchal celou
sérii krádeží v Paříži a jejím okolí. Při některých mu pomáhal jistý společník,
povoláním paštikář, trvale zmrzačený při válečném tažení (odtud pocházel
přídomek Court-Bras) , pak pracoval jako nosič. Když byl bez práce, žebral, na-
konec spáchal mnoho krádeží - sám nebo ve spolku sjinými. V roce 1390 byl
v Paříži uvězněn nádeník, který ukradl svěřené nářadí. Při doznání udal, že
pracoval mnoho let jako vozka při dopravě vína do Bourges, Flander, Pikar-
die a do Německa. Na mučení se však přiznal ke spáchání několika dalších
krádeží - a byl oběšen. Soudci totiž neměli pochybnosti o tom, že je to tulák.
Můžeme tedy konstatovat, že právě tak byli nahlíženi nádeníci, nejčastěji při­
stěhovalci, kteří se nemohli prokázat žádnými místními či rodinnými vaz-
bami, ani příslušností k řemeslnickým korporacím. Ačkoli byli pouze spo-
radicky obžalováni ze zločinů, byli všeobecně posuzováni jako podezřelí
a považováni za nepotřebný prvek společnosti. Nemnozí, ktáí padli do rukou
policejně-soudníadministrativy, byli přísně potrestáni, ale způsob života této
velké skupiny notoricky spojoval poctivou obživu i kriminalitu. Toto prostře­
dí, ještě se značně rozšiřující v pozdním středověku, setrvávalo v přechodné
situaci, svým zpusobem "meznosti" - mezi vesnicí a městcIll, mezi prací a pře­
stupkem, mezi svobodným pohybem a korporační stabilitou.
Také ve středověku existovala kategorie lidí, které můžeme označit za
"profesionální zločince", tzn. ty, kteh trvale zakládali svoji existenci na
přestupcích a žádné zaměstnání nevykonávali. Je však obtížné tuto kategorii
přesně vymezit. Na jisté úrovni se stírají hranice mezi přestupkem a prací:
jmenovitě jde o málo kvalifikované práce, neodpovídající kritériím řemeslnic­
ké specializace a zbavené stavovské organizace. I když příslušnost k organizo-
vané zločinecké bandě lze považovat za důkaz profesionální kriminality, pak
i tehdy může jít jen o dočasné vedení takovéhoto způsobu života. V Amiensu
byla roku 1460 uvězněna tulácká banda,jíž byly připisovány četné krádeže na
trzích a poutích, dále pak vlastnictví veřejných domů - její členové však byli
pouze posláni do vyhnanství, protože jim přestupky nebyly dokázány. Složení
této skupiny neznáme, ale máme informace o několika jejích členech: jeden
byl bastard původem z Lens v Artois, stár 26 let, druhý pocházel z okolí Gram-
montu ve Flandrech, stár 30 let, třetí byl povoláním bradýř z Lovaně, stár 32
let, čtvrtý byl kopáč, přidavač a nádeník (jJ)'onnier, fJiqueur et manouvrier) z oko-
lí TOUI'nai a pátý byl šestnáctiletý soukeník (sa)'eteur) z Valenciennes. Někteří
z nich byli charakterizováni zaměstuáním,jiní nikoliv; všichni však byli ve vzta-
hu ke společnosti Amiensu cizinci nebo přistěhovalci.
V posledních stoletích středověku byla velmi významným marginalizač­
ním procesem válka. Vytvářela možnost žít mimo normální způsob života rol-
ČLOVĚK NA OKRAJI VE STŘEDOVĚKU
(301)
níků nebo řemeslníků - především v pravidelných oddílech, nebo na vlastní
pěst. Hranice mezi válčením a lupičstvím, mezi vojenským oddílem a bandou
lupičů byly velmi volné. Královský omilostňující list (lettre de remission) z roku
1418 popisuje případ jistého chudáka, starého 20-22 let, který byl pomocní-
kem vozky (variet charretier). Jelikož nemohl nalézt práci ve svém povolání,
vstoupil do vojska (na straně "Bourguignons" proti "Armagnacs"). Jistého
dne potkal spolu s jinými vojáky na cestě mezi Provins a Meaux jakéhosi ře­
holníka, mluvícího cizím jazykem, který se jich ptal na cestu - a oni ho olou-
pili. Taková byla praxe tehdejšího vojenského života. Jiný dokument tohoto
typu vypovídá o mladém kováři z Amiensu, který se poté, co dva roky provo-
zoval řemeslo, vydal v roce 1415 ve společnosti dalších asi 15 druhů do Paří­
že, aby se dali naverbovat do vojska, ,jak to mladí lidé již dva nebo tři roky dě­
lávají". Na cestě však skupina přepadla dva obchodníky s dobytkem. Při jiné
příležitosti roku 1420 se dva ozbrojení kumpáni dostali do šarvátky, která
skončila vraždou: jeden je šlechtický levoboček a bradýř, druhý bývalý vinař,
nazývaný Mincíř (to může být prostě jméno, nebo to může naznačovat zapo-
jení do falšování peněz), a zabývá se ozbrojeným lupičstvím. Příčina konflik-
tu má menší význam než otázka, zda ten první skutečně mohl být šlechtickým
levobočkem, když dělal bradýře. Charakteristické je především to, že válka
a vojenské řemeslo vedly k setření dřívějšího kladného hodnocení řemeslnic­
ké činnosti. A nakonec ještě jeden příklad. Tři vojáci, kteří bojovali v různých
částech Francie, se oci tli v roce 1407 po návratu z výpravy do Guyénne bez za-
městnání. Proto se domluvili, že budou nyní společně shánět peníze, a proto-
že byli "ubozí compaignons bez prostředků", vydali se loupit do Beauce.
Samozřejmě že válka Uedná se tu o válku stoletou) způsobila určitou
všeobecnou demoralizaci. Především však docházelo k procesu rozkladu spo-
lečenských vrstev; řemeslníci a obchodníci, šlechtičtí synové i vesničtí čeledí­
ni, tuláci i klerici přicházeli ve válce na chuť lehkému životu, a docházelo
i k setření společenských norem či pravidel rozdělení společenských rolí. Ba
i tehdy, když se objevila naděje na stabilizaci, se dřívější zkušenosti a nově na-
vázané kontakty mezi lidmi nevyhnutelně pojily s marginálním způsobem ži-
vota. V roce 1457 se ocitl ve vězení v Dijonu jistý sedlář (bourrelier). Měl za se-
bou vojenskou službu v Lombardii, kde jeho oddíl sloužil savojskému knížeti
a bojoval proti Francesku Sforzovi. Po návratu získal v Dijonu místo strážce
městského pořádku - městského sluhy. To však byla pouze zástěrka jeho kri-
minální činnosti. V Lombardii se setkal s jiným vojákem, Gaskoňcem, který
měl zkušenosti jak s falšováním peněz, tak i v lupičství a zlodějství. Tento Ga-
skoněc uvedl Burgunďana do podsvětí a seznámil ho s velkou bandou "žeb-
ráků" - Coquillards (podle policejních hlášení působila v různých částech
Francie a čítala nejméně šedesát osob). Při prohlídce obydlí onoho řemesl­
níka a městského sluhy byly nalezeny dva falešné florény a pět paklíčů
 BRONISLAW GEREMEK
(302)
(crockets) , což bylo v Lé době považováno za nepochybný znak profesionální
zločinnosti.
V roce 1391 byl ve Florencii odsouzen k oběšení jistý obyvatel farnosti
S. Maria Maggiore jako zrádce, lupič a vrah. Rozsudek popisuje celou sérii
provinění spáchaných ve Florencii a v jejím okolí. TenLo muž obvykle praco-
val s pomocí nějakého společníka nebo několika kumpáml, přičemž nešlo
o běžné krádeže, ale loupeže se zbraní v ruce, úLoky doprovázené násilím, sil-
niční lupičsLví a únosy kvůli výkupnému. Při jednom přepadení, k němuž Len-
tokrát došlo na sienském území, se dovídáme, že byl Lehdy (stejně jako jeho
společníci) členem v~jenského oddílu. Proto je možné tvrdit, že jev "rytířské­
ho gangsterství" ,jak to nazval M. M. Postan, měl pokračování v gangstersLví
vojenském.
Válka byla tedy jednou z cest, na nichž docházelo k marginalizaci; byla
specifickým Tite du passage, zvětšovala počet lidí na okraji. Lze však zároveň
konstatovat, že válka přinesla naopak i jistou společenskou stabilizaci lidí na
okraji, protože dosavadní tuláci, nepotřební lidé, našli místo ve společnosti,
když se stali vojáky. Byla to však krátkodobá "demarginalizace", protože po
skončení válečného tažení se stávali pro společenský řád ještě větší hrozbou
než předtím. Lupičské bandy ve Francii nebo v německých zemích v 15. sto-
letí nebyly pouze důsledkem války, ale ijejím pokračováním- nyní však k sou-
kromému prospěchu.
Profesionalizace zlodějského řemesla svědčí především o ustálení mar-
ginálního postavení. V knize soudních rozsudků slezské Vratislavi z 15. století
se objevují zloději, kteří obyčejně pracují s pomocí šperháků i jiného nářadí
- speciálních vrtáků a nožů k otvírání dveří nebo truhel, háčků na vytahová-
ní oděvů apod. Roku 1469 zde jeden zločinec vypověděl, že patří k velké zlo-
dějské tlupě, z níž byli tři členové oběšeni v Poznani a tři poté v Lublinu. Ban-
da tedy operovala na velikém území; tato města dělí vzdálenost mnoha set ki-
lometrů a navíc Poznaň se nacházela ve Slezsku, tedy za hranicemi Polského
království. Avšak častěji než ve velkých tlupách provozovali profesionální zlo-
čin jednotlivci nebo měli "společníka". Ve vratislavských pramenech ,')'stupu-
je zloděj Marcinko z Opole, jehož specialitou bylo vloupání do kostelů. Jed-
nou se vloupal dokonce do čtyř venkovských kostelů, přičemž využíval pomo-
ci místních známých; ve čtvrté vesnici ho však "za zázračného přispění svatých
zadrželi její obyvatelé dříve, než mohl něco ukrást" (miraculose sanctis coojJem-
tilJUs detentus et raptus fuit non potens sacras Tes dejJortare), a následně byl odsou-
zen k smrti. Roku 1454 byl jako svatokrádce upálen.
Ve florentských soudních archivech (atti de! jJodestá) se nachází zcela
zvláštní popis zločince polského původu, jehož lze označit za profesionála.
Bartolomeo di Giovanni, zvaný Griffone, byl zapsán jako známý loupežník
nízkého původu a špatné pověsti. V roce 1441 se nacházel s dalšími dvěma
ČLOVĚK NA OKRAJI VE STŘEDOVĚKU
(303)
polskými společníky v Benátkách, kde okradli jistého řeckého kněze o 12 flo-
rénů, za což byl zmíněný Bartoloměj uvězněn v benátském vězení. Podařilo se
mu však odtud sjinými vězni utéci. V srpnu roku 1444 v Římě společně s dvě­
majinými zloději z Polska okradli jistého kanovníka z kostela sv..Jana na Late-
ránu o 4 florény. V témže měsíci ukradli kanovníkovi ze Santa Maria Maggio-
re stříbrný kalich (v hodnotě 18 florénů). V říjnu téhož roku Bartoloměj již
působil ve Florencii, tehdy ve spolku s jistým Uhrem a jiným Polákem, a tam
okradli jakéhosi krčmáře. Krátce nato odešel se svým posledním polským pří­
telem do Boloně, kde ukradli 3 dukáty. Tam se spolčili s jiným Uhrem a spo-
lečně se vrátili do Florencie. Po cestě okradli vesničana, který s nimi nocoval
v krčmě. Po příchodu do Florencie se ubytovali v domě, který si pronajal
uherský společník. Zde ukradl jistému Němci list od Franceska Sforzy, podle
něhož vyrobil doklad na svoje jméno, věda, že s ním může všude svobodně
cestovat a bez rizika loupit. Pomocí koňské moči odlepil Sforzovu pečeť z ori-
ginálu a horkým voskem ji přilepil na zfalšovanou listinu. Potom se se s'1m
uherským kumpánem vydal do Sieny, kudy procházeli poutníci na cestě do Rf-
ma. Nakonec se vrátil do Florencie, kde byl chycen, odsouzen a pověšen.
Neznáme cestu, která přivedla tohoto Poláka ke zločineckému způsobu
života. Kontakty s jinými Poláky, Uhry a Italy ukazují na to, že se v italském
podsvětí již usadil, znal lidi, kteří kupovali kradené předměty, věděl, kde
a u koho lze krást. Můžeme připustit, že kriminální kariéra polského tuláka
je jakoby vedlejším produktem zbožných poUlí a cest za prací té doby.
V soudních spisech se při popisu zločinců a tuláků často objevuje for-
mule, že jsou to lidé "špatné pověsti" nebo "obtížení hanbou ". Ta špatná po-
věst byla výsledkem zevšeobecnění poznatků o trestných činech oněch osob
a současně podstatným argumentem postupu soudu, protože poukazovala na
to, že nejde o výjimečné porušení zákona, ale o způsob života, který je v roz-
poru s normami společného soužitÍ. Pojem hanby působil ve středověku i vji-
ném kontextu; byl spojen s výkonem určitých povolání, která byla právně a ve
společenském vědomí nahlížena jako "nečestná" či "hanebná", tzn. vrhala
hanbu na ty, kteří je vykonávali, a někdy také na jejich potomstvo. Ztráta cti
je v takovém případě mechanismem sociálního ,')'loučení,jež se velmi blíží si-
tuaci kastovních společností - indickým páriům nebo eta v Japonsku, nebo
přinejmenším analogickým civilizačním tendencím.
V ideologickém diskursu středověku je problém hodnocení jednotli-
vých zaměstnání přítomný ve chvále tří stavů (tzn. "dělbě práce" mezi ty, kdo
se modlí, kdo válčí a kdo obdělávají půdu), v oslavě hodnoty práce na poli,
ale také v odsouzení určitých povolání. Například Tertulián uvádí, že v křes­
ťanské kultuře jsou z morálního hlediska podezřelá nebo také zcela nepřija­
telná zaměstnání umělC\\ zobrazujících Boha, astrologů, učitelů a kupců.
K poslední skupině, jíž vyčítal šíření přepychu, přičítal také luxusní řemesla.
 BRONISLAW GEREMEK
(304)
V dílech církevních Otců a v teologické literatuře se střídaly seznamy pracov-
ních kategorií, jimž bylo přisuzováno morální zneuctění; v čele se ocitla lich-
va, prostituce a zábavná umění. Pro tuto literaturu je však charakteristické
právě to, že mimo morální hodnocení jednotlivých profesí se v ní objevoval
také pojem "nehodnosti" jistých povolání, což se stalo předmětem dalekosá-
hlého vylučováníz křesťanské společnosti a odrazilo se to i v kanonickém prá-
vu a společenských zvycích městských center.
Kanonické právo označuje jménem rnercimonia inhonesta nebo také vilia
officia určitý počet zaměstnání, která se neshodovala s příslušností ke kléru
a jejichž výkon zbavoval via faeti člověka možnosti využívat církevních privile-
gií. Nešlo tu pouze o kněze, ale o velmi značný počet lidí, kteří absolvováním
školy získávali nižší svěcení a mohli se potom oženit, aniž by ztráceli práva kle-
riků. Seznam těchto zakázaných zaměstnání se objevuje v různých formách
a od velkých sbírek kanonického práva až k jednotlivým synodálním statutům
se zkracuje. Klerik nesmí být žonglérem ani hercem, nesmí se živit prostitucí,
nesmí provozovat živnosti spojené s krví, mršinami nebo špínou, konečně ne-
smí lichvařit, ba ani (podle nejstarších zápisů) obchodovat. Mezi osobami,
které dovoluje jejich zaměstnání uznávat za personnes diffarnez, zmiňují syno-
dální statuta a zápisy zvykového práva dosti často krčmáře, různé kouzelníky
a mágy (enehante1lT, sorcier), a v neposlední řadě i lidi odpovědné za městskou
hygienu (např. čističe záchodťl) atd. Hanba spojená s některými profesemi
bránila nejen v příStupu k duchovní kariéře, ale také (v některých městech)
člověka vylučovala z práva zastávat některý městský úřad.
V řemeslnických statutech německých měst zahrnuje pojem "ponižující
živnosti" širokou škálu povolání, zatížených původem. Požadavek "ctihodné-
ho původu", uvedený ve statutech při popisu podmínek získání cechovních
práv, vylučuje nejen nemanželské děti nebo děti poddaných, ale také potom-
ky,jejichž otcové vykonávali některá povolání. Tento dlouhý seznam obsahuje
především zaměstnání: kata, pohodného, katovy pomocníky, některé městské
policejní úředníky, hrobaře, řezníka, nebo přinejmenším řezníka, jenž zabí-
jel zvířata pro židy, lazebníka, bradýře, prostitutky ajejich ochránce, hudeb-
níka, akrobata a blázna, tkalce, valcháře, vesnického pastýře (v německém
folkloru existuje rčení "SehdjJer1lnd Schinder, Geschwisterhindeť' - pastýř a ras-
příbuzní, jež výmluvně svědčí o trvalém pohrdání pastýřským zaměstnáním).
Vyloučení "ponižujících živností" bylo dlouho přetrvávajícímjevem, přesahu­
jícím středověk, protože zákonodárství německých oblastí se s touto záležitos-
tí po tYKalo ještě v 17. a 18. století. Etnografické výzkumy dokládají jeho pře­
sah až do současnosti.
Mezi právními normami - kanonickým právem, městským právem
i právními zvyky cechů - a sociální skutečností existoval jistý rozdíl a některá
z inkriminovaných řemesel získávala postupem doby čestné společenské po-
...
ČLOVĚK NA OKRAJI VE STŘEDOVĚKU
(305)
stavení. Hranici působnosti těchto norem v prostoru a čase byla zatím věno­
vána malá pozornost. Význam tohoto jevu je však nepochybný a svědectví ka-
nonického práva je zvláště důležité v době, kdy právě církev vytvářela hlavní
ideologické struktury a mravní normy společnosti. Nepochybný vliv na stře­
dověké normy týk,!jící se nedúst~jných povolání měla ustanovení římského
práva týkající se nečestnosti a barbarské zákony ohledně lidí zbavených práv.
Není sporu o tom, že zde stojíme tváří v tvář hluboce zakořeněné tradici tý-
kající se překročení tabu a kulturních postojú vúči určitým povoláním, hod-
noceným podle kritéria "čistoty" a "poskvrnění". Tyto tradice a postoje vedly
k marginalizaci lidí kvúli jejich práci. Některými z nich se budeme zabývat po-
drobněji.
Ve výše uvedených svědectvích se pravidelně objevuje kategorie profesi-
onálních bavičů. Nachází se již v římském právu, které posuzovalo vystupová-
ní na jevišti za výdělečným cílem jako nečestné; stejně tomu bylo i v germán-
ském zvykovém právu, které herce a profesionální zápasníky označovalo jako
"nepravé" (1lnreeht) z povolání, analogicky k "nepravým" urozeným. V raně
křesťanské tradici jsou herci (histriones) kladeni na roveň prostitutkám
a sv. Augustinje dokonce vylučuje z přístupu ke křesťanským svátostem. Her-
ci a hudebníci jsou považováni za nositele zla a za ďáblovy spojence. Církevní
synody a koncily se na jejich adresu vyjadřujíjednoznačně nepřátelsky. V ná-
sledujících stoletích se sice mění termíny označující artistická povolání, ale
odsouzení zůstává jak v právních aktech, tak i v teologických traktátech nebo
kazatelské literatuře nadále ptítomné. "Žongléři" - ovšem ve významu "po-
tulní pěvci" - a "histrioni" jsou uváděni mezi nejnižšími společenskými kate-
goriemi spolu se žebráky, tuláky a mrzáky. Ve středověkém ideologickém dis-
kursu ve 13. století však morální hodnota kejklířskéhoumění postupně roste.
Svatý Tomáš Akvinský nepochybuje o tom, že zavržení podléhají jak
akrobaté, tak i vypravěči či herci, a spolu s nimi také ti, kteří hrají na různé
hudební nástroje. Z této poslední skupiny však Tomáš vyděluje takové ioeula-
tores, kteří vyprávějí o životě svatých a o činech knížat za doprovodu nástrojů
- ti mají naději na spásu duše. Sv. František z Assisi šel ještě dále, když se sám
prohlásil za "blázna Božího" (ioeulatore Dei). Prokletí hereckého řemesla však
bude trvat i nadále. V pravoslavných zemích následují jeho morální odsouze-
ní a dokonce represivní akce namířené proti potulným komediantům zvaným
slwrnoroeh. Klima dvojí morálky provázející hereckou profesi v novodobých
společnostech je možné hodnotit jako pokračování tradice odsouzení.
Stáli však středověcí kejklíři a minstrelové opravdu na okraji společnos­
ti? O tom rozhodoval jejich skutečný způsob života. Ve strukturách městské­
ho života se objevila organizovaná sdružení minstrelů, kteří vystupovali při
městských slavnostech a svatbách. Na dvorech, které žily zvláštním rytmem,
měla přítomnost těchto profesionálů trvalý charakter, často také stabilizova-
 BRONISLAW GEREMEK
(306)
ný. Stále se však udržovaly skupiny komediantů, které potulný zpusob života
sbližoval, a tudíž ztotožňoval s tuláky. Ve dříve citovaných biografiích zločincu
se tento typ zaměstnání nezřídka objevil mezi klasickými tuláckými profese-
mi. Ideologická neduvěra církve vúči profesi, která ohrožovalajejí kulturní
monopol, stejně jako tradiční pohrdání vuči tomuto řemeslu tehdy nalézaly
podporu v nestabilizovaném, a tudíž asociálním zpusobu života této profesní
kategorie, která pro sebe nenacházela místo ve strukturách společnosti, v roz-
dělení společenských rolí či v dělbě práce.
Jan ze Salisbury dokazoval, že kejklíře a nevěstky je třeba posuzovat spo-
lečně jako vředy na lidském těle a usilovat o jejich úplné vyhlazení. Jedním
z argumentů pro zavržení a vyloučení kejklířu bylo spojení s prostitucí a po-
klesem morálky. Tím zřetelnější bylo odsouzení nečistého řemesla - prosti-
tuce. I v tomto případě však scholastika do jisté míry zrevidovala svuj postoj
vůči prostituci poukazem na její určitou prospěšnost. To sice nezbavilo ono
zaměstnání hanby, ale vytvořilo základ pro určité formy jeho integrace do
organizovaného života, rozulnÍ se do života města.
Fenomén prostituce se ve středověku objevuje v ruzných podobách
a neomezuje se pouze na město. Soudní archivy ukazují na velké rozšíření
prostituce i ve venkovském životě. Nevěstky byly přítomné v místech koncen-
trace venkovské společnosti, na trzích a jarmarcích, u mlýnů a v krčmách, ces-
tovaly z jedné vesnice do druhé, přidružovaly se ke skupinám ženců, dělníků
nebo kupcu. Ve městech prostitutky získávaly své pevné místo; prodejná láska
byla zbožím nabízeným na městských trzích. Správy měst povolovaly za-
kládání veřejných domu, některá města zakládala prostiIJulum jJU!Jlicum z měst­
ských výnosu a potom je pronajímala. Roli veřejných domu plnily také lázně.
V některých městech existovaly oddělené čtvrti, jakási ghetta prostituce
(např. "la rue aux jJUtains" ve francouzských městech).
Morální a náboženské odsouzení nevěstek a následně pak jejich
společenské vyloučení bylo zřejmou skutečností. Zde sehrál opět podstatnou
úlohu skutečný zpusob života. Prostředí prostituce představuje značnou ruz-
norodost materiálních kategorií a situací. Některé benátské nebo florentské
kurtizány byly proslulé vedením okázalého zpusobu života, hrály podstatnou
roli v rozvoji kultury, ucházely se i o společenskou prestiž, o níž nemohly snít
"zaměstnankyně"městských nevěstinců. Ty však měly alespoň nějakou jistotu,
zatímco většinu prostitutek tvořily potulné nevěstky, vydané na milost kuplíř­
kám a pasákum; prostituce byla nejednou i vedlejším zaměstnáním nádenic
a vůbec žen z nižších vrstev. S tuláky a zločinci je spojoval společný osud, ana-
logický zpusob života a konečně osobní vazby.
Přes všechny formy stabilizace se nevěstky nalézaly v zásadní opozici vů­
či panujícímu společenskému řádu, protože neměly právo založit rodinu.
I tehdy, když je ve středověké literatuře představena situace zázračné změny ži-
ČLOVĚK NA OKRAJI VE STŘEDOVĚKU
(307)
vota prostitutky, muže být happyendem pouze přijetí zkroušené hříšnice do ne-
be nebo do kláštera. Ve francouzském příběhu z 12. století se prostitutka Ri-
cheut rozhodne mít dítě, ale jen proto, aby z něj měla zisk navíc. Po narození
syna se zúčastní obvyklých náboženských obřadu, dá knězi ofěru, syn má své
kmotry a křtu se účastní ijiné představitelky tohoto řemesla. Ruzným naivním
mužum Richeut namlouvá, žejsou otcem dítěte. Když syn vyroste, zabývá se ře­
meslem zvaným leseherie; stává se pasákem, přičemž využívá matčiných zkuše-
ností. Matka ho uvede do svého podniku, ale chová se k němu jako k cizímu,
jakmile s ní chce soutěžit v mazanosti. Manželská pouta ve světě prostituce
(skrze "slib lásky") představují spíše negativní obraz manželského svazku a ma-
jí posvětit profesní spojení prostitutky s pasákem. Jestliže se v této profesi set-
káme s manželstvím nebo rodinou, je to nejčastěji výsledek procesu ponížení,
které zpusobilo využití prostituce jako vedlejšího nebo trvalého zdroje příjmu.
Dozor nad prostitutkami někdy vykonávali Toi des riIJauds a podestá dei
riIJaldi, podestas meretricium, roi des filles amoureuses - byli to úředníci, jejichž
prestiž mimo nevěstince však byla nízká. Nájemci prosti!Jula, jimiž velmi často
byli městští sluhové nebo kati, tedy ti, kteří sami měli "ponižující živnost", se
netěšili úctě, avšak církev i právo je tolerovaly. Naproti tomu organizátoři
prostituce mimo veřejné domy byli jednoznačně odsouzeni jak veřejným mí-
něním, tak i policejně-soudními represivními orgány. Kupliřství a pasáctví,
provozované často ve spojení s jinou kriminální činností, bylo považováno za
nepochybný dukaz asociálního života.
Zevrubná analýza nám dovoluje vidět v povoláních vedoucích k vylouče­
ní různé prvky porušení tabu. Marginalizační role takovéto situace však závi-
sela na materiálním postavení a zpusobu života lidí, kteří tato povolání pro-
vozovali. Specialisté na úvěrové operace se však nestávali lidmi na okraji ani
tehdy, když jejich odborná činnost plně spadala pod pojem lichva a přináše­
la jim proto nepochybně morální odsouzení - nezávisle na vývoji kanonické-
ho učení církve, která jim skrze myšlenku obnovení puvodního stavu nebo
perspektivu vykoupení hříchů v očistci vracela nadéji na spásu, a tedy také
místo v křesťanské společnosti. Marginalizace závisela především na místě ve
společenských vazbách. Pastevectví zllstávalo povoláním, jež spadalo do rám-
ce zemědělského zpusobu života, který středověk zásadně hodnotí pozitivně;
navíc to byla i jedna ze sezónních, obecně provozovaných venkovských čin­
ností. A přece ve vztahu k pastýřům převažovala hluboká nedůvěra. Ty'ká se
zvláště horských oblastí a pastvy ovcí, protože ta vyžadovala časté stěhování,
pobyt daleko od lidského osídlení, dlouhé odloučení. Objevují se zde dva
prvky marginalizace - cestování a samota. Pastýř byl navíc také řezníkem, měl
co dělat s krví a se zdechlinami; mimo to byl veterinářem a na venkově se za-
býval i humánní medicínou - to vše muselo vzbuzovat podezření a strach.
Dlouhodobý pobyt se zvířaty daleko od domova a komunity, samotný zpusob
 BRONISLAW GEREMEK
(308)
života pastýřů byl zdrojem různých podezření (z bestialitas, sodomie apod).
Německá etnografie ukazuje všeobecné pohrdání pastýřským povoláním, což
bylo ovlivněno i okruhem lidí vykonávajících toto zaměstnání (často se jedna-
lo o mentálně retardované jednotlivce). Ostatně není známo, zda toto nega-
tivní hodnocení pastýřského povolání, nejvíce doložené v německé oblasti,
bylo rozšířené v celé středověké Evropě.
V odsouzení, hanbě a vyloučení některých povolání zaujímají výrazné
místo problémy těla. K marginalizaci vedou také nemoci a společenské posta-
vení nemocných. Závazek milosrdenství vůči nemocným doprovázel strach
před nákazou a odpor k mrzákům nebo pohrdání jimi.
Strach před nákazou dostal klasickou podobu ve vztahu k malomoc-
ným. Církev a veřejné instituce spolupracovaly na úplném oddělení ma-
lomocných od zbytku společnosti. "Občanskou smrt" osoby, uznané za naka-
ženou strašnou nemocí, provázel spektakulární ceremoniál,jenž by se dal při­
rovnat k pohřbu, po němž následovalo odvedení do leproserie umístěné za
hranicemi lidských sídel. V Congés ďArras popisují dva malomocní truvéři svo-
je rozloučení s přáteli před odchodem do leproserie. Hniloba z hříšné duše
přešla na tělo, což člověku dává naději na spásu, avšak v tomto světě nutí okol-
ní společnost k oddělení nemocného od zdravých lidí, tzn. vydělit ho ze spo-
lečnosti. Malomocní však m,!jí pomoc společnosti; leproserie byly tak bohatě
zaopatřeny, až to vzbuzovalo závist a mimo to z almužen pro malomocné ne-
ustále proudily dary, avšak leproserie musely být odděleny od lidských obyd-
lí, malomocní se nesměli dotYKat ničeho, co používali zdraví, a svůj příchod
museli ohlašovat zvukem řehtačky, jako by nepostačoval sám jejich vzhled.
Společnost je pozorovala s obavou, a snad i nenávistí, připisovala se jim sexu-
ální nevázanost (např. ve vyprávění o Tristanovi a Isoldě), byli podezřelí z ha-
nebných úmyslů se zdravými. Tato nedůvěra se udržovala i ve vztahu k po-
tomkům malomocných, kteří museli žít v oddělených ghettech a bylo jim
povoleno vykonávat pouze určité práce, považované za nedůstojné nebo ne-
čisté. Vyloučení malomocných ze středověké společnosti bylo tak zřetelné, že
jsou v němčině označováni slovem ,Aussatzige" (die Uszetzigen), tzn. vyhoštění.
Vyloučeni byli navždy. Když Hartmann von Aue ve svém díle Der arme Heimich
představuje nejprve ponížení svého hrdiny Božím trestem, jakým byla nákaza
malomocenstvím, a pak jeho zázračné uzdravení a přijetí zpět do společnos­
ti, popisuje zcela neobvyklý případ, který se ve skutečném životě stěží udál.
Malomocní však zůstávali, byť vyloučení a odloučení, na scéně společenského
života, a jejich každý příchod mezi lidi, ve městě i na vesnici, aktualizoval je-
jich situaci, zesiloval jejich odlišnost.
Malomocenství bylo samozřejmě zvláštní nemocí, ale i ve vztahu k ne-
mocným lidem nacházíme ve středověku určitou ambivalenci postojů, směs
soucitu a marginalizace. Vždy však záleželo na společenském postavení ne-
ČLOVĚK NA OKRAJI VE STŘEDOVĚKU
(309)
mocného. Zámožný člověk zůstával nadále v rodinném kruhu, kde měl díky
svému společenskému postavení nebo hmotné situaci zajištěnu péči. I V pří­
padě malomocenství se tedy stávalo, že nedošlo ke společenskému vyhoštění.
Naproti tomu šlo-li o člověka z nižších společenských vrstev, jehož existence
byla založena na fyzické práci, nemoc ho nutně vyloučila na okr'!i společnos­
ti. Nemocní se stávali předmětem milosrdenství, žebrali, směli využívat pomo-
ci špitálů a almužen. Právě mrzákum, nemocným a práce neschopným přizná­
valo křesťanské učení o milosrdenství právo na život z almužen. S odvoláním
na sv. Augustina, jak to činil např. ve 13. století Guillaume ze Saint-Amouru,
se rozšířilo pojetí slabosti, jež má právo na podporu i pro ty, kteří v dusledku
výchovy a společenského postavení nepřivykli fyzické práci a upadli do bídy.
Nakolik si však tito pauj,eres verecundi, "stydliví chudí", uchovávají společen­
skou vážnost, natolik jsou pak ostatní chudí nuceni manifestovat své právo na
podporu, tzn. navenek zdurazňovat své zmrzačení, nemoc nebo chudobu.
Zmrzačení má společensky degradující efekt přinejmenším v tom smyslu, že
dochází k identifikaci nemoci s chudobou.
Jestliže uznáme, že se proces marginalizace zakládá na vyloučení ze spo-
lečenských vazeb nebo také najejich odmítnutí z vlastní vule, na ztrátě místa
v dělbě práce nebo v rozdělení společenských rolí, pak je třeba pokládat že-
bráky za lidi na okraji. Byli nezbytní, protože poskytovali možnost prokázat
milosrdenství, byli organizovaní a stabilizovaní, respektovali normy společen­
ského soužití. Ambivalenci postoje vuči žebrákum a chudobě (něco mezi po-
hrdáním vuči zpusobu života a chválou ctnosti odříkání) mužeme sledovat již
od spisu církevních Otcu, ale ve středověké společnosti převažuje přijetí
funkční role žebráku tehdy, když neničili étos práce ani rovnováhu na trhu
práce. Prudké společenské krize, jež zapříčinily dočasnou nebo trvalou pau-
perizaci, vedly ke změně vztahu k žebrákum. Změna postoje v učení o chudo-
bě je ve 13. století výrazem právě takovéto situace, která pusobí rozšíření re-
presivních a vylučujících postoju ve vztahu k žebrákum.
Mechanismus degradace však spočívá v samotném postavení žebráku.
Byla to svého druhu profese,jejíž technika byla založena na vzbuzení soucitu.
Žebráci ovšem neukazovali jen svoje skutečné fyzické defekty; často totiž ne-
moc nebo zmrzačení podvodně předstírali. Raně středověké příběhy arabské
literatury podávají podobný obraz,jaký vykreslují v 15. století balady Eustacha
Deschampse, italské Speculum cerretanorum nebo německý spis Liber vagato-
rum. Stabilizace žebráků se rovněž tYKala pouze části tohoto světa, kterému
cestování dávalo naději na větší výdělek. Na cestách se všechny profese mísí,
tulák občas pracuje, občas žebrá, občas krade; i změna zaměstnání je ve stře­
dověku tudíž znakem marginalizace.
Ve spektru marginality si musíme povšimnout skupin, které zustávají za
hranicemi organizované společnosti ze sociokulturních příčin. Je ostatně ne-
 BRONISLAW GEREMEK
(310)
snadné V marginalizačním procesu odlišit kulturní kritéria od jiných - kultur-
ní faktor se jistým způsobem začlenil i do vztahu k nečistým řemeslům nebo
do vyloučení malomocných. Užíváme ostatně tohoto pojmu v širokém význa-
mu, ve smyslu náboženského nebo ideologického činitele. Z křesťanského
společenství, tzn. ze základních struktur středověké Evropy, byli vyloučeni jak
heretici, tak i nevěřící, tzn. lidé jiné víry a pohané. Skutečnost, že nepřijali
pravdy křesťanské ortodoxie, byla dostatečným argumentem pro pocit cizoty
a pro jejich vyloučení. Jiné prvky odlišnosti byly vytvářeny stereotypními sou-
dy, jež se tYKaly jednotlivých skupin: Píseň o Rolandovi vyčítala Saracénům
nedodržování vazalských závazků; inkviziční záznamy a polemické spisy připi­
sovaly heretikům úchylky od přijatých sexuálních norem nebo odmítání svět­
ské moci a společenských vazeb; Židé byli obviňováni ze snahy o vyhlazení
křesťanů, ze šíření epidemií a z provozování lichvy. Skupiny, které nevyznávaly
dominantní náboženství a které nepatřily k vládnoucí kultuře, byly považová-
ny za nebezpečné pro základní struktury společnosti. Tyto skupiny měly ostat-
ně také samy (více než jakékoli jiné vydělené kategorie) vědomí vlastní odliš-
nosti.
Při popise marginality jsme při hledání společenských a kulturních pro-
cesů, které vedly k vydělení určitých jedinců a skupin ze společnosti, použili
různá kritéria. Poukázali jsme také najev dobrovolné marginalizace, vyplýva-
jící z radikálního odmítnutí panujícího řádu nebo z hledání vnitřní duchov-
ní dokonalosti, a konečně ze spojení obou těchto motivací. Je zřejmé, že za
těmito specifickými společenskými procesy lze pozorovat sociopsychologické
jevy: ze strany lidí na okraji vědomí vlastní odlišnosti, ze strany společnosti
interiorizace souhrnných norem a zásad společenského řádu odsouzením
těch, kteří se jim nepřizpůsobí. Zjedné strany pak spíše vědomí individuální-
ho osudu, vzácněji skupinového, ze strany druhé pak pocit sounáležitosti prá-
vě ve vztahu k těm druhým.
Ve středověké kultuře je společenské postavení dané - to je jeden
z aspektů příznačných pro tuto kulturu. Týká se i lidí na okraji. Některé kate-
gorie se lišily zřetelně - jiná barva kůže nebo jiný jazyk odlišovaly etnické
menšiny, takovým znakem mohlo být i povolání, stejně jako vnější příznaky
nemoci nebo viditelné zmrzačení. Nejčastější formou "rozlišení" je oděv. Tu-
láci a zločinci se v oblékání od nižších společenských vrstev asi příliš nelišili,
je ale možné předpokládat, že je přece jen určovaly hadry na nahém těle
a hůl v dlani,jakje tradováno rytinami pozdějších století. Vnějším varováním
před zlodějem bylo uříznuté ucho. U žebráků byly cáry a nahé tělo (techni-
ka, která měla napomoci získání almužny) viditelnými znaky sociálního po-
stavení. Židy odlišoval oděv, v německých zemích charakteristický špičatou
čapkou, avšak IV lateránský koncil zavedl v roce 1215 pro Židy nový odlišují-
cí potupný znak, který se rozšířil v křesťanských zemích. Prostitutky v někte-
ČLOVĚK NA OKRAJI VE STŘEDOVĚKU
(311 )
rých zemích se musely často řídit přísnými oděvními normami, které jim
předpisovaly, co smějí, resp. nesmějí nosit; i v jejich případě se tedy objevují
odlišující odznaky. Heretici museli nosit na znamení pokání na prsou a na zá-
dech kříž. Heretici byli také často odsouzeni k veřejnému pranýřování s po-
tupnými znaky (např. v mitře, s písmenem H apod.).
TylO objektivní znaky marginálního postavení byly tedy spíše nástroji
potupení, vyloučení či represe, než přirozenými symptomy. O sebeuvědomo­
vání lidí na okr,\ji nevíme nic nebo téměř nic. Můžeme si o něm příležitostně
udělat pl'edstavu díky osobní poznámce v protokolu, někdy díky literárnímu
diskursu jako v díle goliardů, Rutebeufa nebo Villona.
Ve společenském životě byla bezectnost marginálních skupin aktuali-
zována a zároveň instrumentálně využívána. Povinná účast Židů na vjezdech
králů do města (entrées royales) dostávala ponižující charakter a ve světle poz-
dějších svědectví (v Krakově je to doloženo v 17. století) pokračovala tato tra-
dice represivním a segregačním způsobem při procesích Božího těla. Analýza
kolektivních potupných a degradujících akcí, s nimiž se setkáváme v ozbroje-
ných konfliktech mezi italskými městy v 14. století, ukazuje dostihy prostitu-
tek a pacholků (ribaldi, barattieri) jako agresivní happeningy. Karnevalové slav-
nosti takovéhoto typu "nečestných" lidí jsou doloženy v Périgueux již v roce
1273, ale ve zvláštní míře se rozvinuly v instituci paliov italských městech, kte-
rou můžeme bezpečně doložit již v první polovině 14. století. Závodů pěších
ajezdců na koních či mulách se účastnili muži i ženy z nejnižších vrstev, z pro-
středí tuláků; okrajovost jejich postavení a statutu se stávala funkční, protože
sloužila manifestaci cti společnosti, která organizovala tato představení, a zá-
roveň k ponížení společnosti, považované za nepřátelskou.
Přirozeně že mezi různými kategoriemi, z nichž se skládalo spektrum
okraje společnosti ve středověku, existovaly podstatné a někdy i zásadní roz-
díly. Vyloučení a segregace byly odstupňované, ponížení mělo jiné důsledky
u rytíře a jiné u sedláka, marginalita společenského postavení nebyla vždy
totožná s vyloučením a segregací. Bariéry mezi ctnou společností a marginál-
ními skupinami často nebyly tak tvrdé jako u malomocných. Všechny tyto ka-
tegorie lidí ale charakterizují odlišnost jejich životního stylu od obecně závaz-
ného stylu křesťanské společnosti, absenci podřízení se ustáleným normám
a životním vzorům, nechuť k práci, nebo plnění vyznačené společenské role.
Spojuje je nechuť, odcizení nebo strach, a časem i nenávist, kterou vůči nim
společnost projevuje.
 KAPITOLA V.

Intelektuál
Mar/ateresa Pumagallt Beon /0
Brocch/er/ovd

1. Člověk narozený v období mezi koncem první-

ho tisíciletí a patnáctým stoletím by sice chápal výra-
zy žena (mulier) , rytíř (miles), měšťan (urbanus), ku-
pec (rnercator), chudák (jJaujJer) , nepochopil by však
význam přídavného jména intelektuální (inteiectua-
lis), pokud by se vztahovalo k nějaké osobě, k člově­
ku. Pro toho, kdo měl určité vzdělání, byl člověk do
jisté míry racionální, rozumem obdařený (animal
rationale) a bohužel i smrtelný (rnortale); tato defini-
ce, pocházející od Aristotela, se však hodila na celý
lidský rod. Přídavné jméno "intelektuální" se vázalo
k různým podstatným jménům a mělo hned několik
významů. "Intelektuální substance" (stavěná proti
"substanci materiální"), to hyl duch či duše, "inte-
lektuální poznání" (stavěné proti "poznání smys-
lovému") bylo poznáním přesahujícím smysly, ná-
strojem schopným postihnout formy. Stoupenci
Aristotelovi mluvili rovněž o "intelektuální slasti"
(vyhrazené pouze vyvoleným a jasně odlišené od
 MARIATERESA FUMAGALLI BEONIO BROCCHIERIOvA
( 158)
slasti,,,smysl~") a ~ "intelekt~ální ctnosti" (odlišné od ctnosti "morální") po-
dle stalObyle analyzy EMy Nz/wmachovy.
Má tento úvod nějaký významový vztah k tématu intelektuál ve středově­
ku:, Určitě má, /I1oderní termín "intelektuál", který neoznač~je vlastnost, ale
~lľCl,tO~1 katcgOľll osob,' s~ začal po..užívat tel~~'ve poměrně nedávno; objevl~je
se na skl(~nk~ devate~acteho stoletl ve Francu v provolání Manifeste des intellec-
tuels (v nem~ se ~~upma spIsovatelů prohlašuje za solidární se Zolou v postoji
k Dl eyf~sove a~er:), Tent~,v podstatě I~oderní výraz však velice dobře vyho-
vUJe nasemu zameru odhslt od ostatmch typ člověka, který ve středověku
"pracoval se slovy a myslí", nežil z výnosu pozemku, nebyl však nucen ani živit
se prací svých rukou a této své "odlišnosti" odjiných kategorií člověčenstva si
byl (v různé míře) vědom,
Další důvod k používání termínu "intelektuál" pro určitou kategorii
st!edověkých lidí spočívá také ve speciálním, i když výslovně nevyjádřeném
VYZI:an:u adJektlv~ ulntel~k:uální", používaného tehdejšími vzdělanci právě ve
spojem se ctnostI, poznamm a slastí. Ve všech těchto kontextech totiž inte-
lektUální," z.namená. něco, co je považováno za cennější a vznešenější n;Ž po-
Jem opacny a oznacuJe vlastnost neoddiskutovatelně pozitivní. Mínění stře­
dověkých int:kktuálůo, sob~ samých a jejich sebeocenění mají společného
J~lC~,ov.atek: J~Jlch aktIVIta, Cl chcete-li profese, má oproti aktivitám a profe-
sImJmxm,vJejIch očícl; zvláštníprestiž (i když ostatníji neuznávají), Řeklo by
se tUdIZ, ;-e ': n;odern;ho, hledIska mlUVIt o "středověkém intelektuálovi" je
::el~ opravnene, Analyza Jeho typologie nám o tom, doufejme, poskytne dal-
Sl dukazy,
Chtěl-li středověký člověk nějak označit osoby, kterým my říkáme inte-
lektuálové, ?ak ťoužíval docela jiných výrazů, Bude zajímavé si je připome­
nout, protoze nam hned označí různé typy intelektuálů, "Mistr" a "profesor"
b~ly výrazy totožné co do významu označované podstaty: šlo o osoby, které na-
pr,:d studo:aly a pak samy vyučovaly, Dnes se nám zdájen trochu podivné, že
zatunco latmský výraz magister vždy označoval osobu nadanou neoddiskutova-
telnou morální vznešeností a důst,<jností, jlrofessor často obsahoval trochu
ironie vúči ješitnosti a domýšlivosti osob, "které mají příliš velkou důvčru ve
své zna!osti ", Tuto negativní konotaci nacházíme například u Abélarda, když
se zmmt~Je o "profesorech dialektiky", a u Jana ze Salisbury, který je zase
Iromcky vyveden z míry jejich "žvanivostí",
• " Eruditus a doctus užívané jako substantiva, jsou výrazy neutrálnější. Ozna-
nUl toho, kdo studoval a nahromadil z knih určité znalosti Výraz "filosof' má
v);stém smyslu slabší význam: lehké podezření ze zájmu o světské věci, odlišu-
JIClho filosofa od toho, kdo studt0e převážně posvátné knihy (jJagina sacra), vc-
de k tomu, že je používán řidčc;ji Za filosofy jsou označováni především filo-
sofové starověcí, i když tu a tam někdo zcela vědomě toto označení vztáhne
INTELEKTuAL
(159)
i na vlastní osobu: Abélard se prohlašuje za "filosofa světa" a později za "filo-
sofa Božího", Siger z Brabantu ajeho druhové averroisté o sobě tvrdili, žejsou
filosofové a měli o tom zcela jasnou představu, Někteří z těchto vzdělanců se
považují za muže znalé (vi"; scientifici) (Bradwardinus ve 14, st~letí), většinou
však za zvídavé (sjleculativi), neboli osoby, které se podle platonsko-anstotel-
ského zorného úhlu věnují vůbec nejušlechtilejší lidské činnosti, a všichni spo-
lečně se považují za vzdělance (lit/erati), a jsou také tak označováni
Litlerati představují nejrozsáhlejší kategorii, a tedy samozřejmě nejméně
přesně vymezenou, Byli to všichni, kdo uměli číst a psát a ovládli s~ět ja7;yka
(ústní i písemný projev, kázání, lekci nebo traktát), V oněch stole tIch pre~­
stavovali naprostou lnenšinu proti ohromné většině negramotných) ncvzde-
lanců (označovaných jako idioti, simjJlices nebo rudes) , Termín nevzdělanec
(illiteratus) zahrnoval nejen ty, kteří neuměli číst a psát (my jim říkáme anal-
fabeti), ale i ty, kteří neznali latinu, jazyk par cxcellence, nebo ji znalijen má-
lo Qako angličtí lordsve čtrnáctém století), čili trochují rozuměli, ale psát v ní
nedokázalI.
Jedna věc je jistá: litlemtus byl skoro pokaždé, hlavně v prvních stoletích
druhého tisíciletí, klerik, a oba termíny se tudíž dlouho shodovaly, lSIdor ze
Sevilly (7, století) podal sice přesnon definici, ale na koho se vztaht0e, už tak
jasné není ("klerikje ten, kdo se věnuje nábožnému ž~votu a sn.aží se, dosál;-
nout mravní dokonalosti"); stačí však vykrOČit do prvmch stoletI noveho tISI-
ciletí a dolehne k nám hlas Jakuba z Vito'ba, který tvrdí: "Nevhodně někdy
bývá každý litleratus označován za klerika jen proto, že každý kle~"~k ~~s.í být
litleratus," O sto let později Konrád z Megenbergu v pOpISU usporadam skoly
nebere vůbec v úvahu stupeň vzdělání nebo obor a označuje za "klerika" kaž-
dého člena školního aparátu, Navzdory všem těmto nejednotnostem v teI,"-
minologii, či lépe řečeno díky zvláštnímn procesu laicizace této fig~ry, klen~
kové dál existt0í jako od ostatních snadno odlišitelná skupma, sIia, ktera
v tehdejší společnosti řídila jak organizaci, tak disent. , ,
K užitku by mohl být pokus odlišit od sebe dvě podoby mtelektuala - typ
silný a typ slabý - mezi nimiž se samozřejmě prostír~ c~l~ rúzn~rodá škála
aktivit které mohou být právem počítány za mtelektualm, Za sIlneho mtelek-
tuála ~značíme člověka, který nejenže se věm0e nějaké intelektuální činnos­
ti, ale tuto svou schopnost pronikat k podstatě věci, vybavenou ~ál~žitÝrni ~á­
stroji, vlastním ''Í'Vojem ajasně vymezeným cílem,je ochoten p,I:e.davatjlnym:
bude to pochopitelně především učitel nebolI magister v tchdeJsI skole, Ke sla-
bémn typu "intelektuála" patří zase osoby, které sice používají s;,ou int?II~.en:
ci a slovo - ať mluvené) či psané - často však mění svou roll I pusobenl) cunz
vlastně dávají najevo lhostejnost k smyslu své práce, K nim patřil,i diplomar.é,
dvořané, soudci, biskupové a "profesionální" spisovatelé, ale take precepton,
jako Jan ze Salisbury a Vincent z Beauvais, Mají slabší povědomí své "odlišnos-
 MARIATERESA FUMAGALLI BEONIO BROCCHIERIOVÁ
(160)
ti", související podle všeho s tím, že nejsou učiteli, mistry, kteří by chtěli pře­
dávat své znalosti svým žákům jako řemeslník ve své dílně.
2. Probouzení měst k životu, protiklad úpadku, jímž se vyznačovalo období
počínaje třetím stoletím našeho letopočtu, byla bezpochyby záležitost poma-
lá. Ve 12. století byla však pozice měst už natolik výrazná, že sijí chtě nechtě
museli povšimnout a počítat s ní nejen moderní historikové, ale i tehdejší
současníci a účastníci tohoto procesu. Přivítali jej s pocity, které se jistě navzá-
jem velice lišily: s potěšením, pýchou i děsem, v každém případě však jako ne-
popiratelný fakt.
V Evropě ll. století byla městská centra stále ještě nepočetná a nevelká
a veškerou kulturní iniciativu měla tudíž v rukou opatství a těch několik má-
lo katedrál, které byly s to organizovat výuku. Dokladem toho, jak málo bylo
tehdy kulturních center, jsou dvě typické paralelní životní kariéry; kariéra
Lanfranka z Pavie a velkého Anselma z Canterbury, rodáka z Aosty. Lanfran-
co, který se narodil několik let po začátku nového tisíciletí, vystudoval práva
a svobodná umění v Bologni a založil školu v Avranches ve Francii. Vstoupil
do kláštera v Le Bec v Normandii a vedl tam školu, která i v kulturním světě
získala značnou proslulost (právě tam studoval velký znalec církevního práva
Yves ze Chartres). V roce 1070 se stal biskupem v Canterbury, kde také po
dvaceti letech zemřel. O této tak typické a pro nás moderní lidi stěží POdlO-
pitelné kariéře se velice rádi zmiňujeme. Je to kariéra mezinárodního rozmě­
ru, uskutečněná v zemích odlišného jazyka a v době, kdy síť komunikací ne-
byla nijak hustá ani snadná, a pouze latina a klášterní instituce mohly podle
všeho intelektuálovi, který byl také organizátorem, poskytnout povzbudivou
a zásadně důležitou uniformitu kontextu.
Věnujme pozornost následujícímu úryvku z Lanfi'ankova textu: "... mů­
že-li být předmět disputace jasněji vyložen s pomocí regulí umění zvaného lo-
gika, pak bych měl, nakolikje to jen možné, tyto logické formule ukr}'Vat ve
formulích víry, abych nebudil d~jem, že mám větší důvěru v toto umění, než
v pravdu a autoritu svatých Otců ... " Z tohoto postoje, který právem označíme
za více než opatrný, hmatatelně vycítíme, zároveň s prvními nesmělými poku-
sy o nastolení zásadní důvěry v logiku, i hluboko uložený základ klášterního
života. Ten se odlišuje od kultury, která se objeví zanedlouho, kultury měst­
ské školy, a projeví se i v rovině teoretické: zatímco úkolem městské školy bu-
de ve víře utvrzovat (certifiwre jídem), mniši ji zfejmě budou objasňovat (claTi-
jícare fidem).
Nemůžeme se však zbavit dojmu, že Lanfrankova kariéra, sama o sobě
jistě zajímavá, je pouze jakýmsi předobrazem známější a prestižnější životní
kariéry Anselma z Aosty. Anselm se stal v roce 1063 převorem a v roce 1079
opatem téhož kláštera v Le Bec, založeného normanským rytířem Herluinem.
INTELEKTUÁL
(161)
Ion se stane canterburským biskupem, a to v roce 1093, uprostřed ~ojů ~ in-
vestituru, které proti sobě vedli anglický králJi~dřic~ I. Bea~e1eorc a.nmsky P::
pež Pascal II. Označit Anselma za intelektuala vsa,k nem ,:,be~.nasnad~:
poklidné prostředí klášterní rajské zahrady s atmosfer~u medlt~C1 Je plO ,n.e~,
dúležitější než výzkumy. Jenže kolik jiných rysů typlckych pro. "mtel.~ktuala
tento světec, mnich a arcibiskup měl! Především potřebu o~jevlt ve :me ,,:n:e-
ligenci", dále potřebu předávat mnichům, svým spolubra:rům a zaroven zá-
kům, nástroje povahy zcela určitě intelektuální a kulturm. Sem bezpochyby
patří i forma jednoho z jeho nejvýznamnějšíchděl, Monologwn~, struktur,ova-
ného jako disjJUtatio, a v neposlední řadě i intelektuál~í POCtIvost, ~tel:~ ho
měla k tomu, aby vyhledával, třeba při rozmluvě s méne mtehgent111m u~ast­
níkem,jako v Proslogionu, vždy jadrnou a vášnivou názorov~u konfl:on:acl:
Víra je však záležitost ryze individuální, a jako :~kova se ~eda pleda~at
ostatním: s tímto rysem Anselmových meditací SOU~IS: I základn:;'Ys J,eho ~ce-
, .., 1'" od učitelů městsky'ch škol, které prave tehdy zacmaJI vZ111kat.
111, Jlmz se ISI k --'
Anselm v poklidu, který mu zaručovala klášterní ~e1~rana, učí !~ky, ten JSo~
zároveň jeho spolubratry. Ekonomický vztah mezI uCltelem a ,za~e~, obvykly
mimo klášter _ skutečný vztah mezi tím, kdo dává, a tím, kd~ p:Ulma - ta~ ne-
existoval. Anselmovo bádání se ještě hodně podobalo modhtbe: byl to plloklad
meditace která se odbude mlčky, a pakje zapsána a předána spolubra:ru,;,.
Ro;celin bylo něco mladší Anselmův současník; jeho vztah k z~ku,,-,
(učil v Compiegne, Toursu a Loches) se však podle toho mála, co o nem v~­
me musil od vztahu Anselmova značně lišit. Jako biskup v SOlssons a pak alcl-
biskup v Remeši a městský učitel vůbec neměl, ~ak se d?vídáme z j:.~;,oh~ ~o­
sti nelaskavého dopisu, důvěrnější vztah ke svemu neJtalentovaneJslmU za~u
_ Abélardovi; ten pro něho byl patrně pouze platícím studentem, a podle vse-
ho i neoblíbeným. .' ......
Katedrální škola v Toursu je jedna z těch, ktere nam podava)' pOZItIV~1
svědectví o aktivitě francouzského episkopátu na konci ll. stolet;. Proti Ne-
ecku které tehdy bylo ještě velmi málo osídlené, a doposud malo rozvmu-
~;m it~lským krajům, školy v Laonu, Remeši, Chartres, Orléansu, To~rsu
a v Paříži poskytovaly docela jiný obraz. Přispíval k němu,mír ga~antovan; IZ:-
petovci a zcela mimořádný hospodářský rozvoj "sladkeho kraje galskeho .
Každé z těchto center se pyšnilo studiem nějakého spe?i~~níh? odvětví:. do ,La-
onu se odcházelo na studia teologická (i když některe zaky, J:ko nekhdneho
Abélarda, studia zklamala), v Chartres se vyučovala phys':a, coz byla kombm:-
ce přírodní filosofie a svatého učení (pagin{~ sacra) , v Orleansu se studovah ba-
sníci a v Paříži rétorika, dialektika a teologie. ...'
. Struktura měst a život v nich už byly postaveny na speclahzaC1 a n,a del-
bě práce. To platilo pro výuku, která se stala)ednou. z profesí podo~ne J~.k~
řemeslo a obchod. Bylo ji tudíž třeba přesne vymezit, a k tomu doslo plave
 $;
MARIATERESA FUMAGALLI BEONIO BROCCHIERIOVÁ
(162)
poskytováním informací o cílech a výhodách jednotlivých škol, o tom, kde je
možno studovat určitý obor ajak dlouho studium trvá. Postačí jeden příklad
za všechny: Abélard, během jednoho z prvních pobytů v Paříži, aby zamezil
dalš~m pútkám, odcšel působit pod pravomoc scholastica na Horu svaté Je-
novefy (kam se po létech znova vrátil už jako zralý, slavný a nešťastný muž).
Scholasticus byl pověřen biskupem, aby uděloval povolení učit (licenlia docendi)
(sIce zdarma, ale na základě náležitostí považovaných za neodmyslitelné).
V tomto kontextu, který se mění v souvislosti s šířením nových center
a s dalšími ústupky mistrům a žákúm v oblasti jejich společenského a právní-
ho statutu a se ztrátou pružnosti dosavadních struktur, se zrodí univerzita.
Prvním pokusem zavést do tohoto procesu nějaký řád bylo nařízení laterán-
ského koncilu (1179), podle něhož měla každá kapitula povinnost provozovat
školu; uplatňování tohoto rozhodnutí a rozvoj této nové instituce však budou
~ r~z~ých míst~ch dop;·ovázet další "charty". Některé z nich budou výrazem
uSlh clrkve udrzet SI v teto oblastI monopol;jiné naopak budou vyjadřovat od-
por mistrú a žákú proti němu. Vzniknou napětí a nepokoje, při nichž na uli-
cích a v krčmách mezi kostelem v Saint-Germain-des-PI"és a řekou dokonce
poteče krev; ustanou teprve tehdy, když se v roce 1200 král a papež dohod-
n:,u a studenty postaví na roveň klerikúm. Jenže, jak už to b)'Vá, "charty" prá-
ve svou snahou zavést do výuky pravidla a pořádek, brzdí to, co vzniká vitálně
a spon tánně, a lidem, jakmile si to uvědomí, se začne stýskat po "nepořádku",
který vládl předtím. Po padesáti letech kancléř Filip z Greve napíše: "Dříve,
kdy každý mistr vyučoval na vlastní pěst a o univerzitách nikdo nevěděl (... ),
vládla láska ke studiu. Nyní (... ) je přednášek málo, z učení toho moc nezby-
lo a čas odňatý přednáškám je marněn ve zbytečných diskusích."
Stačí zběžný pohled na doktrinální kontext, v němž realizoval svou ak-
tivitu náš intelektuál od poloviny 12. do 13. století, aby nám bylo jasné, že ma-
teriální zajištění vzhledem k vazbám, které škola musela mít k různým mocen-
ským silám (k francouzskému králi v Paříži, k císaři v Bologni a k papežství
všude), bylo v různých centrech různé, avšak pnI běh vzdělávacího procesu
byl homogennější a tendence na rúzných univerzitách uniformnější. To se tý-
ká hlavně vývoje úkolu mistra ajeho kompetencí.
Studijní obory byly organizovány podle staré struktury sedmi svobod-
ných umění: trivium (gramatika, logika, rétorika) a quadrivium (aritmetika,
geometrie, hudba a astronomie). Tato "cesta k vědění" byla pociťována jako
jakýsi základ nejvyššího výrazu lidského vědění, jímž bylo učení o spáse duše,
teologie. Vztah mezi ní a ostatními obory však nikdy nebyl tak přímočarý, jak
to předvádí klasický vztah mezi paní (domina - teologie) a služkami (ancillae
- obory ostatní). Učit se a vyučovat teologii bylo sice i nadále považováno za
cíl vzdělání a vrchol kariéry intelektuála, ale ve skutečnosti (v několika přípa­
dech k tomu došlo velice záhy) předměty příslušející do přípravných kursů
22
INTELEKTUÁL
( 163)
1
(předměty tzv. umem, medicína a práva) se osamostatňov~I~)akmi~e VY,šly
z lťma výuky propedeutické. K rozšíření tohoto "o:vo,boz~van~ .obOl u doslo
pod tlakem dvoujevú: na jedné str:~,ě se obsah ~az~de z ved tl ;vla I q:Ia~nvla
rozrústal současně s tím, jak se rozslrovalo poznanI, na druhe stl ane se pak
sama "sedminásobná" struktura rozpadla do nových polí bádání.
3. A právě na úsvitu této doby, v první l;ol:lVině, 12. st~le~~,. se objev~je pos,ta-
va, která nepostrádá snad ani jednu z nalezltostl "osI1~e~lo mt~~ekt~ala. ~an:
na mysli Abélarda. Příkladným v tomto směru zustava prohlasem obsazen:
v jeho vlastním životopise Historia calamitatum 11lem:ttn (mlln~chode,m d~d:J­
me, že i napsat autobiografii je v této době něco vehce vZácn:ho:. ne: ku-II oJ,~­
dinělého).IŽíká v něm: "Naprostá chudoba, v lIížjsem ŽIl, me pnm~la otevnt
'k III ( ) a tak uch)íliv se kJ·ediné dovednosti, již jsem ovládal, nllSto abych
s o ..., " Ab 'I J
k práci používal rukou, začal jsem těžit z práce, kte,l:ou,odvád! jaz:k. , e are
tu má na mysli svou práci ve škole v Paracletu, v klastere zalozener::,"edaleko
Troyes, kde vyučoval dvěma předmětům, které mu byly neJllllleJsl - logIce
a teologii. , I '
Náš tvrdohlavý Bretaněc se proslavil už jako mladík. Vzdal se svyc 1 prav
prvorozeného syna a s nimi i životní dráhy rytíře, : s vášní PI:O pol,emlku, s;:
pustil do studia logiky, již spolu s Augustmem p~vazoval z,a "vedu vsec~ ved
(disciplína discijJlínaru11l). Pro studium osol;lIostl mt~lektu~la 12;,~toletl, dob~
"znovuzrození", poslouží Abélardovy prvm kroky ~ zlvotn.1 ~an,el~ Jako ~~o~
'příklad. TYJ·souJ·eště podtržené jeho úpornosti a ongm.almml postOJI, dl-
ny , I .. k rd k'
ky nim se múžeme Abélardem zabývat nejen jako osob?ostl, a,e IJa ,.0 1 s.Y~
typem. Výrazy, jichž používá ve své autobiografii,js~u:;!ak SI u~ povslmh I~ml,
přímo vojenské: chce "dobý::' Paříž, "pevn~~t ~}ad~m :. chysta s~, k tl valem~
obléhání" škol a kateder, pnpravuJe a pouZlva "ruzne Stl ateglC ,Jako Je na
~říklad postupný přesun od Melunu a COI·bell až k vyto~ženému c~n,tr~, "no-
vým Aténám". Jestliže hovoří často jazykem rytíře, pakJ,eh~,chov~m, Jak n~:
značl~e věta týkající se učení v klášteře Paracletu, bU~1 spIse dOjem ~u?ce.
stejně jako kupec prodává svt,j čas (víme, jaké z;ápasy predcházely UZI~~nI ku-
}ecké etiky), tak učitel prodává své znalostI. Cas a znalosti JSou BOZI d~IY:
~ dokonce přímo Bohu patří. "Mistr" v m~stské ško:e musel ~oJovat, cl~tel:~1
své okolí přesvědčit o významu výuky, ktera bez tlche, ale sllne podpal} kbs-
temí instituce budila nedúvěru.
o,. ,
Řada událostí Abélardova dramatického života nám muze pomoCI osvet-
lit charakteristické rysy intelektuála "na plný úvazek". Podí~ejme se n~. někte­
ré z nich blíže. Především to je sklon ke kriticismu a nadánI ~ro t~to cmnost.
Abélard ji provozoval v nejrúznějších oblastech, od povestne dl~p~tac:
o podstatě univerzálií, kdy se postavil proti sVém~ b)'Valé,mu mIstru ,VIlemOVl
z Champeaux, až po kritická hodnocení textú, kvuh IIIIllZ se SIce obcas dostal
 MARIATERESA FUMAGALLI BEONIO BROCCHIERIOVÁ INTELEKTUÁL
(164) ( 165)

do prudkých sporů (napnI d . h ' Jsou tyto osoby, které Jan pak jmenovitě uvádí jinde, těmi profesory,
fikaci jejich patrona). Je~oata~e~;~ y ~ k~aš:e:'~ svatého Diviše kvůli identi- "kteří špatně oplácejí oddanost milovníka filosofie a pohrdají jím", diÚJttan-
analýzám, jako v případě předmlu k°Si~se~ n vetsm~,u dovedl ~ mistrovským tem, jako byl on sám? Rozpor mezi intelektuálem, který vyučuje, a tím, který
tace "názorovy'ch rozporů" Tat"vy . d hon,:. D1Z stanovIl zasady interpre- po studiích žije praktickým životem a angažuje se v politice, je tu v každém
. az meto a o lmvedla k k' I k' 1
koncipované dohodě mezi He ť fil e 'e.' e, a e pevně případě zcela zřejmý. Přes veškerou "oddanost" je Janův odsudek příkrý, a je
posledním dílem. , s anem a I osofem v Dialogu, který byl jeho
také výrazným vyjádřením nechuti vůči kultuře, která je podle něho vytvoře­
K tomuto talentu můžem ' " " . ' " ' ' na jenom ze slov, neověřených analýz a abstrakcí. Jan ve funkci tajemníka To-
který mu umožňoval s ' ' e ,PllCISt I va~D1VY : neúnavný zájem o výuku,
den ptíklad za všech delovat myslenkya dOjmy z cetby ostatním. Uveďme je- máše Becketa, svědek mnoha dramatických událostí, neměl dost času na to,
ny, a sIce ten nejdojemněi'" Cl ' aby pěstoval své milované litterae, ideál kultury inspirovaný Ciceronem, a vlast-
a zklamaný _ podle slov opata Pet. C'h d "s,!. v uny - nemocny, unavený ně proti své vůli se neúnavně angažoval v záležitostech kurie a v politice. Vyšší
l
~:I~I~,P;~e~:~~~~í~~:~~s~;~~~njal'
"
kvopve :ťlas:~ýOAChb'~,~~~~~P~~~:~~~~~e;:~~;sl h:~:~
a, ac etu. elardovl se v' k d l ' " ,
a jeho "dva životy" spojující cíl se nachází v ideji "služby", která dává každo-
denní (a někdy pokořující,jak přiznává sám.Jan) činnosti politika smysl a po-
daru, charakteristického pro skutečného intelektuála Vi. s_a hosta o Ijmeh~ vyšuje ji do roviny filosofické reflexe. Ciceronské otium - nerušený klid - bylo
se kdy věnoval, a ve všech obdobích vý k " ,e ~sec obolech,jlmz pro tohoto talentovaného žáka, jenž se sám nestal mistrem, ekvivalentem po-
býval, ležela na srdci metoda, kterou ~i ~v;u VIC ,.nez pr~~mět, jím~ se za- klidu, který jiní hledali v klášterních zdech.
teoreticky' postup víc než sam t' Pl' analyze pouzlval, uplatnovaný .Ještě než opustíme 12. století, věnujme pár slov, vlastně spíš otazníků,
, o ema ana yzy Nezměrná d' - l'
todu (která byla racionál ' 1'" uvera ve v astDl me- další velké postavě, která zůstává ve stínu jen proto, že toho o ní víme tak má-
stejně jako vědomí že ne;~ ~ v tkedo ogn a~1alogická) je pro něho ptíznačná lo. Arnold z Brescie byl rovněž Abélardovým žákem a Jan ze Salisbury nám
"" ' ze DI y proDlknout až k pravd' I .
jlmu stmu, k pravděpodobnosti" Řík" V "' e, a e pouze "k je- zcela jasně dosvědčuje jeho intelektuální poctivost. Byl Arnold intelektuál?
rok 11 '.... . a." 111Cem, co vykládám, si nečiním ná-
a vymeze DI plavdy, ale pouze vlastního názoru" Prameny toho o jeho výuce na Hoře svaté Jenovéfy moc nesdělují a nutí nás
Jana ze Salisbury kteréh b h ." pouze k dohadům. Zcela určitě to byl "muž, promlouvající o věcech slučitel­
ho" nebo nedotažene"ho" s AOb 'lycdom mohh označit za intelektu.ála "slabé- ných se zákony křesťanského života, jež se však nezamlouvaly těm, kteří Hes-
e al cm COSI spoiui .. k
' J "e, COSI je vsa také rozdě-
" J v

luje. Tito dva mužij'so " J ťanský život vedli jen na povrchu ". Činnost reformátora se tu dá jen těžko od-
u spojeDl anovou nesmlrnou odd 'k -
trovi a vlivem Abélardo 'ch 'I ek ' anost' e svemu mis- dělit od jeho vyučování chudých studentú, "s nimiž i sám chodil po žebrotě,
tohoto rozčarovanéhoA~glič~~: e;2 ta tylu: ~tere n~chází~e na stránkách
slo velkou změnu' kn' ." s o eu vsa ve sve druhe polovině přine­ aby měli z čeho žít".
došlo díky překlad . Ihovn~ ldldstva o,bohatil "návrat Aristotelův" (k němuž
" um - naple z arabstmy a pak i " ' ) .' 4. Na velké mistry na univerzitách 12. století se často nahlíželo jako na cele-
C1~aly objevovat i vědecké a filosofické texty musli~s~~ct~I t ~~ E~I ~pe se,za: branty kultury a správce duchovních záležitostí spíše neŽ jako na bojovné in-
tusu, jaké asi bude vědění (i 'eho robl' '. e y y o mozne telektuály a houževnaté muže nejen ve službách myšlenky, ale i činu,jimiž ve
procesu obohacování a transf~rma!e An~mpYa)I'I_Z~akdko~~l tohoto velkolepého
,,__ .. ' ,yzjlvroce1l36žákJ skutečnosti byli.
"d os Iova ZlZnICI po poznání" navštív'} ," d" an, O univerzitách třináctého a čtrnáctého století toho víme sice hodně, ale
Abélarda: počet škol v kl--t' '''~ll' usz . avno nebyla mest.em dvacetiletého
v ,

" as ere na e amt-Louis 1 - b'
vzrostl (učili tam Adam du Petit P t Ab -l'd a n: evem rehu výrazně
ši z opatství sv. Viktora). Ve škole ~~~" ~ a~'IJna Hore s:atéJenovéfy, mni-
ná jména' Otto F .. A' IZ C o I an, se objevovala další zvuč-
, , z ~elsmgu, rnold z Brescie, řada budoucích bisku' .
den budoucl papez, Orlando BandinelIi. Osud však na' p~ a je~
nachystal život zasvěcený politice a jeho krátkodobý . d ,~:~nu_ Anghcanovl
severu mu přinesl jen zklamání. Dokládá to 'eho )rolfI~šzenet n~vI:at do Atén
ze shledání se starými přáteli kteří se sta)le ' Jt - d 'I' . "Mel jsem radost
' .. ' jes e rze, studia logik ( )
a z to h o, ze se s D1mllnohu poměřit a z" ft . k " Y ... ,
ihned jasné, že nepokročili řešení pI"~~:;~aů ~~io:~I~~~~L~ř~~I~.:,ni
v však
přece jen ne dost. Postačuje to však k tomu, abychom je mohli definovat jako
školy s nejednoznačnými pracovními vztahy a bohaté na protiklady, což snad
činnosti mistrú nijak neškodilo. Univerzitní korporace jakožto instituce zalo-
žené "na dobu určitou" byly sice budovány podle korporací řemeslnických,
ale svou podstatou se od nich lišily: studenti byli jejich členy jen dočasně a na-
víc přicházeli z nejrúznějších krajú Evropy, (Aby se žáci různých národú vů­
bec dorozuměli, museli používat latinu.)
Bonaventura z Bagnoregia - vůdce nejkonzervativnějšího křídla teolo-
gů, kteří se stavěli jak proti mistrům z fakulty umění, tak proti Tomášovi
Akvinskému - si byl z postav, které do tohoto kontextu bezpochyby patří,
 MARIATERESA FUMAGALLl BEONIO BROCCHIERIOVÁ
INTELEKTUÁL
(166) (167)

možná právě ze všech nejvíce vědom t o h ' .

tuála od ostatních lidí" I kd " " . fil o" co Jsme nazvalI "odlišností intelek- k práci manuální, nejsou povinni pracovat rukama, jinak by se lidé bohatí,
les, a toho Bonaventur~ pov~~:~~; " I osor bylo telI~y t~téžjako říci Aristote- a to jak kněží, tak osoby světské, kteří rukama nepracují, nacházeli ve stavu za-
turu, přesto však uznával z'e' t I zk n:lys~ltele ohroZUjIcí.ho křesťanskou kul-
a
tracení, což je nesmysl."
" m e e tua 111 filosofick' -1 k'
oprávněné (pOcllopitelně v míře . k' , e a vee ec e zkoumání je TOlnáš navíc poznalnenává:
' v Ja e se cla zredukovat" tl'
prav,d u). V odpovědi na otázky
.
frantíšk/' ~'.
, dnu o pracI říká:
na co oglckou
Někdy je lepší pracovat rukama, jindy zase ne. Pokud práce manuální nevzda-
Illje od nějakého díla užitečnějšího, pakje lépe pracovat rukama. (... ) Jestliže
Kdybychom měli žít pouze z manuální práce byr I } .
ba vykonat, tak zaqjati že b ,el , ' , 1 )yc 10m pracemI, které je tře- naopak práce manuální brání v díle užitečnějším, je lépe od ní upustit, jak to
osob, dustojně slavit b;hoslu~byl:I:lte~e ~lembolIdh s"tarat o záležitosti ostatních vysvítá z poznámky Lukášovy, 9,60: "Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé" (... )
Ví Jue svo o ne se věnovat dl' b ~ ( ajak to vysvítá i z příkladu apoštolú, kteří ustali v práci, jakmile přišel čas vhod-
e s~ute~nos:~ ~ž .na,osoby cboré pracují všichni: někteří tak, že ::l~du~~ :~' ...~ ný ke kázání. A manuální práce zcela určitě znamená velkou překážku spíše
~~~j~Oa~~n\~~;:IC1'/~I:1 ~~:~l~ak, ž~._se účastní b~~oslužeb a chválí Boha: da~r~,- pro moderní kazatele než pro apoštoly, jimž to, co m~jí kázat, bylo dáno inspi-
slušně konaií d~máC~ prá ou VYZlVU anebo Jeste JlI1Í z vlastního rozhodnutí POH rací, zatímco moderní kazatelé se musí na kázání připravovat neustálým stu-
ce ....
diem. (... ) Tak veh;jným úkolem je včnovat se čtení a učit se nebo vyučovat ve
:J

škole, jak si počínají mistři a žáci religiózní i světští. (... ) Obdobně je pro něko,
Neobvyklý, ale příznačný je B ' .' . . "
tuály všech dob stejně ožehav~;::e~tll~uv p~~:oJ vuči problému pro inteIek- ho veřejným úkolem zabývat se slovem Božím a vei'ejně kázat lidu.(".) Ti, kte N

muž neschází lstivost, poznamená~á; aJI se pUJcovat kl1lhy? S pedantstvím, je- ří tyto činnosti duchovní provádějíjako veřejnou službu, právem přijímají od
věNcích za svou práci potraviny, neboť konají obecně užitečné dílo.

Jelikož neznáme tajemství lidského srdc I I · ,

na neihors'I" . I k' _ e, 'yo by znakem unahlenosti V)'kládat Z textů Bonaventury a svatého Tomáše je přes veškerou obezřetnost vyjadřo­
J ZPUSO) to, cemu nekdy I 1" . - ~
vinění ( ) Tak i ne vání znát vzdálenost, která od sebe obě lidské aktivity dělí. Ve skutečnosti ví-
0;_.
o.... . nuze (oyt I v dobrem umyslu a bez za-
, ..... plDcovat své kl1lhy jiným mMe být právě tak"· d me, že vlastně šlo o dvě skupiny osob: vjedné byli ti, kteří pracovali, ve druhé
zel11hodnym jako zcela koreku ~ (
N

,.. Cll1em o sOU

kterou často a trvale sami Potř;~:'e;~~ Zl:~ke:n °l:atrnostije nepí!jčit knihu, ti, kteří studovali, Rozdíl mezi nimi zdůrazňovaly osoby erudované, a zaují-
vatjiným něco čeho" ,~ U , P otoze Illkdo není povinen poskyto- maly celou škálu postojů; od postoje vyhraněně pohrdavého, jaký zaujal Vi-
čitknihu nen/ OdSOl;::~1;;le~~I~~ez~~~:~lt~·;~~'k~ne~~~t~lastních zájmll. Nepíu- lém z Conches, který již ve 12. století označil ty, kdo nedokázali studovat, pří­
sám potl'ebqje a nadlouho bez l~í nem o v • • o, Sl ~(yz ne neustále, ale často vlastkem "kuchaři", nebo Albert Veliký, který za "hlupce" označil toho, kdo
. ~ Hze zustat. tavá se totiž že ~ rd ~ mu nerozuměl, či Roger Baeon (kupodivu sem patří i on!), který mluvil
JSou velice horliví, když O knihy žádají ale velice Ol ~ -':" .~' - mnOlI I e
Někdy se stane , z'e tel] , kdo'Sl kmm
' Ivypú'-':'l"
' P nahk pll JeJIch vracení.( .. ,)
o .,,~
o ventosa jJlebs (nicotných plebejcích), až po dobrácky shovívavý postoj Barto-
jejího majitele požád I " I ' ~CI ,jl I"DCl ně omu dalšímu, aniž by loměje Angelica, který tvrdil, že píše i pro nules ac simjJ!ices - nevzdělané
a o s\o em, a ten pak třetímu takže n k j.. ,
n:ví: po kom ji má vlastně chtít, řetěz výpťu ček se od něílO \~dO~1~C ma ltel.al1l
a prosté. Základní postoj s notnou dávkou šprýmovné brutality vyslovují
uz l1lkdo není osobně zodpovědný. a uje a za kl1lhu studenti ve sbírce Carmina Eura-na: "Kdo číst a psát se nenaučí, je jako zvíře,
které jenom bučí." Teoretický základ tohoto postoje je uložen v přívlastku "ra-
cionální", rozumem obdařený. Racionálnost jako součást obecně přijímané
Protiklad mezi prací manuální a ,rac" ,I "
knihy velkého Bonaventurova so~ča I I,~te ~ktU~!l1l se ~bjevL!je i na stránkách definice člověka je vyjádřením rozdílu mezi člověkem a ostatními živočichy,
něž (a dokonce dvakrát) mistrem v ~nI,,~. UOl~'\S: Ak~Inského, který byl rov- a proto musí být kultivována.
au Zl. teltc JC trcba mít na ". Tomáši Akvinskému vděčíme za operaci důležitou z hlediska historické-
"pracovat S půlnoCÍ inteligence" pro ~ ~.
v

_... ( pametl, ze
k němuž I,atří znamena' pl'edev" _~makse v ramCl"k·dominik,ánského řádu, ho. Je to analýza mistra, kterému všakjeho role nebrání jasně vnímat realitu
, , . - S1111 HCJla ázat"· - "
mezi oběma činnostmi a o hiera' h':' k" ,ne tere postrehy o rozdílu světa mimo školu. Jeho důvěra v rozum a v aristotelský model poznání ho při­
' IC ll, terou tento rozdíl obn ,,' 'k měla k pokusu paradoxně modelovat teologii (která byla domina, neboli
b yt vztaženy i k našemu te'matu .. 'h ' I k " aSI, vsa mohou
I YZI o m te e tuál . h h' královna vědních oborů) podle struktury, kterou Aristoteles popsal jako ty-
nosti. Tomáš říká' Ti kd'" ,1 _ a a Je o vzta u ke společ-
'''' oz Sl naJc ou, z ceho žít, aniž by se musili uchy1it pickou pro vědění o sobě. Byl to rigorózní postup, založený na zcela jasných
 INTELEKTUÁL
MARIATERESA FUMAGALLl BEONIO BROCCHIERIOVÁ
(169)
(168)

" d ' 'te"la dlou~ého života i materiálních statků", snilo rychlej-

normách, vycházejících ze zcela zřejmých principů a docházejících k závěrům k uc h ovam z IaVl , , ,-' ědělské
ších dopravních prostředcích, o konzer~ování ~otravm, o zvysem zem
rozšiřujícím hranice poznání. Tato operace, na první pohled ryze teoretická
a scholastická, je naopak částí projektu mnohem širšího a "reálnějšího", kte- produktivity, a to častoTs u~~vuJd'í~~ ~~~~~~~~v~:~:~i, a Bacon, pronásledovaný
rý ovlivnil celou společnost. Tvrdit, že teologie je věda (nebo kvazivěda), zna- Bonaventura a omas, . .." ' "k _
. h tOJ'sou tři příklady intelektuála 13. století. SpoJuJeJe v~do~nI: ze .~~a
menalo prosazovat možnost naučit jí i ty, kdo v pagina saem nevěří, neboli mmc,. , .., , ' , 'ě"' I' d': liší se od sebe ruznyml proJe ty
vytvářet naději, že s pomocí nástr~jů rozumu se podafí přesvědčit o správné jí práci odlišnou (~d te, ~IZ ~e, Zl~: ~~~~C~él a kulturní), i když všichni tři věří
víře i nevěřící (především muslimy, soupeře ze sousedství). transformace reality (n~bozens e, lk' l,kt 'lové silní" maií neustále na
"' 'I 'ám a slova Ja o mte e u a " "
Historické klima i univerzitní kontext, v němž Tomáš Akvinský žije,jsou p!ede.vSln; Sl e ~~z~ " 'h t~orií ostatním: Bacon například snil o tom, že
rozbouřené: žebravé řády sice nevznikly na univerzitách, pronikly však na ně zreteli zpusob pledavam svyc , kl ďe dokáže šířit své myšlenky mno-
díky solidárnosti namířené proti ustavené korporaci. Odtud pak pramení je- s pomocí (nikdy nerealizo~ane) ency ,o~e I '"
hem lépe, než to umožňUji umverzltnl plednasky,
jich odpor ke stávkám, odmítání pobírat honoráře i jejich větší respekt vůči
představeným řádu než vůči rozhodnutím univerzit. To všechno obsahuje do-
pis, který "sekulární" mistři (neboli ti, kteří nepatřili k františkánskému ani
5 V roce 1255 Aristotelova díla oficiálně vkročila na fakultu s~ob~~ný~~
dominikánskému řádu) sepsali v roce 1254. Stěžují si v něm, že růst počtu u~ění v Paříži a studium komen"tář~:::~~l~~;eu~o~~~:~:~:~~š~:u;~de-
mistrů "regulérních" (neboli podrobených reguli) bude mít nebezpečné ná- Poté naroubovalo n,a ten,lanku kres a d ' d'. 'ednak došlo k proměně
k hl ně ze dvou uvo U. J
sledky. Situace se nakonec zhoršila do té míry, že přes veškeré snahy o kom- zře1ý proces, Bylo tomu ta ~~ . é kde se vyučovalo dialektické metodě,'
"h umění z pnpravn ,
promis, za nějž se přimlouval i papež, "sekulární" mistři odmítli poslušnost, fakulty svo b o d nyc ,. , , 'áva ve fakultu de facto samostat-
byli exkomunikováni a činnost univerzity pak byla po několik let omezena. (nezbytné,?ro vyšší ~~dJUfimk~I~~~~t(;ICO j~' důležitější, ve fakultu, která si
V tomto klimatu institucionálních a kulturních rozepří žil také Roger nou, zamereno~~a I ~so IC e'l ' -doma) a dále tu působila i sama po-
Bacon, muž Tomášovi v mnoha ohledech vzdálený. Objekty jeho polemik by- své vědecké nezavlslostl b,yla sta e v~ce v~.'l by't kresťanské tradici augustinské-
li po pravdě řečeno františkán Alexandr z Hales a Albert Veliký, spolubratr vaha averroistického systemu, ktery se z a
dominikán a mistr Tomáše Akvinského: nelítostně je kritizuje pro jejich "ne-
znalost přírodní filosofie a za to, že jejich knihy jsou plné nekonečných falšo-
ho pů~o:I~:~z~vnitřtohoto systému se objevily podnětky kek ;z~~:e I~~~:eh~ot~:
, . 1 ", 'ť ky' profil a funkce v pia tlC e vy
vání a pošetilostí". Nebyla to nařčení diktovaná akademickou záští. Těžko by pu intelektuala, Je 10Z teOl e IC . , (' " 'likánú o nichž jsme právě po-
se v celém středověku našlajasnější a účinn~jší idea společenské funkce "křes­ trastovaly s tradiční představou mlsn a I n I ve ,
ťanského vědění". "Republika věřících" je pro Bacona organickým celkem jednali). __ ", , __ ' -ozdíl mezi nimi? Podle mne tkvěl v jed-
i sjednocenou společností v expanzi dokonce i fyzicky, a takovou bude, "do- V ~~m, spoCIval neJVYI aZ~~I~ln~l~ího sebeuvědomování: Siger z Braban-
kud se Řekové a Tataři neobrátí na víru a Saracéni nebudou rozdrceni ". V ba- nom zvlastmm mo~entu pro. té" _ tímto už tehdy diskutabilním výrazem j:o
conovské utopii se tak naléhavě vrací myšlenka moci a vědy, pracujících spo- tu a Boenus z,DaCIe ("averro~sb o rvé pokusili sloučit ideál filosofa s kaz-
lečně na základě úkolu uloženého papežem a uskutečňujícího Boží plán. Do budeme oznacovat I my) se v~ s~cn~ fakultě svobodných umění. Siger píše:
této výrazně tradiční koncepce však silně pronikají nové prvky: primát pozná- d?denně provoz~vanou, plO e" 'Aristotelovo a nekorigovat ani neukrývat
ní, které dokáže nastolit novou morálku a napravit zkaženost doby; znalost "Ulohou filosofa Je vykladat ucendl I 'avde' (teologické)." Toto prosté
, . 'I k . kd)'by o porova a pl .
jazyků, nezbytná pro toho, kdo chce znovu projít cestou Božského zjevení žadnou Jeho mys en u, I , d" d lnohem blíž našemu hledisku)
, l' . '(a velice mO erne te y n .
moudrosti (napřed zjevené národu židovskému, pak řeckým a arabským filo- tvrzem ve Ice Jasne, . , , ' , k mné okruhy. Jeho koncepCI ne-
sofům); zásadní význam matematiky postavené proti logice (která Baconovi od sebe odlišuje rúzne profeslOnalm a V)z dUo 'sd'llel i ideu křesťanské kultu-
připadá "křehká a mnohoznačná"); důležitost znalosti vyplývající z pokusů
"k
mohl ovsem a ceptova t te n ) kdo spo lu s tra ICI
(scientia experimentalis), která "poskytt0e jistotu o věcech ne za pomoci slov- ry jednotného celku. . 'I ' 1277 kdy si velký počet tezí,jež vyšly
ních argumentů, a bez níž není možné dosáhnout filosofické dokonalos- Názorový rozpor se proJevl v ro"cle ,. 'totelsko-averroisticky'm učením
d '1 "ní a souzne y s ans
ti".TenLO osamělý a pronásledovaný intelektuál měl na rozdíl od mnoha svých z fak~!ty sVObO,:lYC l,u~e " a 'e'dnotě lidského intelektu), vysloužil odStl-
vrstevníků živý zájem o svět věcí a lidí. Připadalo mu důležité, "aby komunita (napnklad o vecnosn veSlnIlU J," " k,r' došel tichého souhlasu
dek biskupa Tempiera. Byl tak posnzen smel, te y
věřících byla v záležitostech pozemských a lidem užitečných řízena (... )
 MARIATERESA FUMAGALLJ BEONIO BROCCHIERIOVÁ
(170)
i na fakultě teologické, a do celé záležitosti byl zapleten dokonce i sám Tomáš
Akvins~ý. To všechno by však patřilo spíše do historie idE;jí než do historie in-
t~lektual~, k~ybychom mezI odsouzenými tezemi nenacházeli myšlenky jako
treba: "NIC v zlvotě není výtečnějšího, než věnovat se filosofii," nebo: "Na tom-
to světě vědoucími osobamijsou pouze filosofové."
, 2 meditací nad EtiJwu NiJwmachovou vzniká nová podoba osobnosti člo-
veka: ,,Jeho potěšení spočívá ve spekulaci aje tím větší, čím ušlechtilejší jsou
obje~tyj:ho ll1telektu. Tak filosof vede život naplněný slastí." Filosofje rovněž
pravy a.l:ls,tokrat: ,,2 hledIska, dokonalosti lidské přirozenosti jsou filosofové
hlo~baJl.Cl nad,p::avdol~ vznesenější než králové a knížata." Odpor tradiciona-
hstu a vubec vetsll1Y zall1teresovaných osob proti tomuto novému typu učite­
le, který "v poznávání pravdy nachází pravý zdroj slasti", byl velice silný. Lidé
tohoto druhu připadali ostatním podivní a nebezpeční. Trpkost zaznívá z vět
Jakuba z Douai: "Mnozí lidé se domnívaJí, že filosofové, kteří se oddali studiu
a r07Jímání, jsou osoby ničernné, nevěřící a neposlušné zákonů) a že mohou
být tudí~ pr~vemvypuzeny z komunity. Tak to říkají a Jmuli tomu pak všichni ti,
lido se venuJ! studzu a. fiJosoficM kontemj11a.ci, jsou osočováni a. stáva.jí se osoba.mi j10-
dezřelými. "
"Pra:ě štěstí,j:hož s,e ~ochází rozjímáním o pravdě" - to je podle Dan-
tova Co~vzvUljedll1Y pravy cI! filosofie v čistě averroistickém stylu. Dante byl
mcmél:e dalek toho, aby sdílel metafyzické teze averroismu. Dají se v něm vú-
bec objeVIt rysy, které jsme stanovili pro definici intelektuála jako podstatné?
, V m~oh,a. ohledech nám obrovská postava Dantova připomíná intelek-
t~ala, u n~hoz jsme se shodh na označení "slabý", neboli člověka, který púso-
bl ~om,ocI ll1tehgence a slova ať mluveného či psaného, ale ne v prostředí vy_
tvorenem k tomuto účelu, ani v kontextu, v němž by mohl ostatním předávat
:1:jen své m~šlenky, ale i své metody (tak si ve škole počíná mistr při vedení
zakal· Trvale a bolestné (a pro nás tudíž významné) je však jeho vědomí, že
se nenachází ve svém llpřirozeném sídle", ale někde jinde, že není "na svém
místě", ale tam, kde mu není umožněno plně projevit svou inteligenci:
Poté, co mě k vlastní své potěše občané Florencie, překrásné a slavné dcery }'h-
ma, vypudili zjejího sladkého lúna (... ), sna.d 1'0 všech hmjích, kde lento ja.zyk vlád-
ne, coby 1'OUll1lh a. bezmála. žebráh jsem chodil. (...) Byl jsem vskutku lodí bez plach-
ty a bez kormidla, hnanou do nhných přístavl't a ústí řek a k břehtim vláhu od-
nímajícím větrem, z něhož bolestná chudoba se rodí.
Tento aspekt Dantovy osobnosti nám potvrzuje ijeho přihláška do cechu lé-
kařů a lékárníkú: účast na politickém dění, která se u intelektuála uskutečňu­
je skrze činnost učitelskou, byla u něho možná jedině s pomocí formálního
aktu, jakým byl zápis do cechu, který mu byl v podstatě cizí.
INTELEKTUÁL
( 171)
Intelektuálové a politika, to je vztah, který se přímo dožaduje naší po-
zornosti. V tomto případě je ovšem třeba mít na paměti, že "dát :e na pohu-
ku" pro středověkého intelektuála často znamenalo voht mezI dvema vrchol-
nými výrazy tehdejší moci - mezi papežstvím a říší.
6. Magistrem se nikdy nestal jeden z nejvýznamn~jších int~l~ktu~lů I 4. st~letí,
Angličan Vilém z Ockhamu. Studoval v oxfordskem frantlskans~:m kO,n~entu,
kde také dosáhl prvního stupínku své kariéry, hodnostI bakalare. Prave jako
bakalář napsal, jak to vyžadovala norma, komentář k Sente~ám Peu:a Lo~­
barda. Když byl pak v roce 1324 povolán do Avignon~ k papezl, aby,pred,nu~
obhájil některé teze, které tento spis obsaho~:l" byl lIZ a~tOl'em velkych de~ ve-
novaných logice a upevňl~ících a orgal1lzujlClch nommahstlckou doktlll1u,
která vznikla v 12. století. O to pochopitelně vjeho obžalobě nešlo: logIka pa-
třila mezi svobodná umění, a jako taková se přímo netYKala postojů v oblasti
víry a náboženství. I takje však těžké zbavit se d?jmu, ž~nme:i oběma ~ědními
obory, které Ockham během svého živOla v cele .JejIch Sll: p~stoval, ~xlstovalo
jakési vnitřní spojení, protože nomi~~hsmu: ve~l, ke ,zrusen~ o~ecnych stl uk-
tur (rerum universa.lum) , které podmmovaly I BOZI pIan stvOlen:. U Ockha:na
se Búh stává Všemocným, Stvořitelem jednajícím ne podle predem danych
plánú ale na základě absolutní a svobodné vlIle. Tato inspirativní myšlenka,
která :ná své kořeny i v mystickém a individualistickém františkánství, prol1Ik~
do celého díla tohoto anglického filosofa. Politické spisy jsou plodem druhe
poloviny jeho života; napsal je poté: co s dr~žinou doprovázející Lud~í~a/Nď
Bavorského uprchl z Avignonu napred do ItaiIe a pak do BavOlska. O\ladaje
idea církve jako "kongregace věřících" zbavené moci a bohatství, dbalé p:::lze
hodnot evangelických; mohou být chápány ijako požada~ek auto~on:l~,nse~
Světská moc se podle Ockhama týká těl a pozemskych statku a jejlm Cl-
lem _ v jistém ohledu záporným - je udržovat meZI jednothvcl stav bezkon:
í1iktnosti, což si vyžaduje preventivní a represivní p:'~stř,edky,pO\:~hy pohtlcke
i f zické. V tomto názoru není místo pro žádné pohucke Idealy. CI~em nazna,:
č~ícím míru jeho politické angažovanosti je spíš je~lO útěk z, A:'lgnonn :1ez
oddanost věci říše. Vúdčími myšlenkamI tohoto velkeho frantlskana, kLelY na
základě Písma dokazuje, že "říše není odvozena z papdství" a ž,e ,Jakýkoh~
argument, který chce podpořit závislost občanské mocI na 'papezl:.Je pouhe
sofisma", jsou náboženská utopie, chudoba církve a papez, ktery by nebyl
vládcem ale otcem věřících.
Te~logie a vášnivé zaujetí politikou se spojují ve velice jasném a zcela vě-
domě zal~atém postoji:
Papeži [byl to Jan XXII.] "tvář svou nastavl\ii, jako, kdyby byla z křemene"
(Izajáš, 50, 7), a dokud budu míl ruce, papír, kalamár a mkoust, l1lC mě nedo·
 MARIATERESA FUMAGALI.I
." B"ONIO BROCCHIERIOVÁ
INTELEKTUÁL
(172)
(173)

káže odvrátit od ostré kritiky jeho omyh1, nesvedou to ani faleš a otu a na
s pomocí konceptuálních nástrojů filosoficky. Píše: "M~je analýza je platná
mot~ O:Obu svrhované, ani jiná pronásledování, jež mohou postihno~t m: tělo i pro neomalené politiky, jelikož principy poznání vlády Boží a vlastnictví jsou
ne v a osobnost, a nesvede to ani vcIk)1 počet těch, co za papežem StOJL
" .. '
užitečné i při aplikaci na svět lidských bytostí." Na rozdíl od jiných scholastic-
kých autorů však Viklefv obavě, aby to, co tvrdí, mělo také nějaký dopad, ne-
Takto končil Ockham svůj DojJis menším bratřím:
zanedbává ani rétorický a přesvědčující aspekt svého stylu: ,Jaké jsou dúvody
k vydržování vypaseného světáckého kněze v přepychu a pýše, proč ho obda-
D~mnívám se, že v těchto posledních letech jsem ]'řispěl k tomu b .
menil)' mr ,I _ " , , a y se plO" rovávat koúmi, elegantními sedly a zdobenými postr~ji, jež cestou vyzvánějí,
avy m) c 1 soucasmku mnohem víc než kdyb)'ch SI' byv'al "
t . bl ~ , s mml o lom- třpytným šatem? Ajaký tuje dúvod, ptám se, aby chudí naopak trpěli hladem
o plO
, ] emu " po celou tu dobu ],ovídal . (... ) Nastala do ba zkDuse
- k a mnohé
z myc 1 myslenek nabývají na zřejmosti. a zimou?"
V roce, kdy došlo k selské vzpouře, byl okázale slaven královský sňatek.
Richard II. si bral za ženu Annu Českou. Svatby se zúčastnilo i hodně Čechú,
~:t:~Ž~~k~~~esl~todhodabt, lže tlo bYdla bi ~oba, kdy bylo třeba volit cestu, a in te- kteří studovali v Oxfordu. Při návratu do vlasti si s sebou odnášeli i texty
o y ve Ice o re vědom.
a myšlenky Viklefovy. Na konci století Jan Hus vlastní rukou vpisuje nadšené
ko O J:~ Viklef byl intel~ktuál, který o několik desítiletí později podobně ja- poznámky do rukopisu Viklefova díla De dominio aJeroným Pražský prohlašu-
Vikle~ovaa:,: Z~O~I~a ,~astava~ Jede;' z nejnepohodlnějších politických postojú. je, že Dialogus, jiné Angličanovo dílo, je "kořenem pravého poznání".
, ZlVO nI la a stoJr za pnpomenutí. Tento oxfordsk' rofesor 10 'k
Čechy na počátku 15. století, kdy Hus a Jeroným žili, byly poznamená-
a ,te~logle v roce 1372 vstoupil do služeb anglické koruny a Ys ~ . d - gl lY
kyml SPiSY V ď (B" b' ' vyml vema ve - ny výrazným společenským a kulturním napětím. Po církevním schizmatu ro-
čanské n Ol;' a. e," oll,a o canské), v nichž zastává tezi nezávislosti vlády ob- ku 1378 se objevily závažné roztržky. Král a české obyvatelstvo ve sporu mezi
ež d I\V ~de ,Cll,~eVnI, se de facto postavil na stranu svého panovníka. Pa- papeži zachovávali neutralitu a podporovali kardinály, kteří usilovali o církev-
~a'r~iaa z pU u, \ ~IZ oba SPISY s,Poukazem na podobnost "se zvrhlými tezemi ní reformu, zatímco arcibiskup a německé obyvatelstvo se stavěli za římského
" r . , adovy pochopltelne odsoudIl. Nedlouho poté Viklef převedl '
IelOrmaCnI dílo do" " . sve papeže Řehoře XII. Těmito rozpory velice intenzivně žila i univerzita, rozdě­
" "'" pl axe tlm, ze zorgamzoval skupinu "chudých kněží", kte- lená na ruzné nationes, mezi nimiž sice nělnecká část byla v menšině, ale
II v ~nghctme hlasah teze (mistrem sepsané latinsky) o chudob' Kr' "
ho Clrk ." V" "k __ • " e Ista IJe- o svou moc zatím nepřišla. K tomu je třeba připočíst, jak hluboce Pražané
,, ve. ,zpou~a: nI::' doslo v roce 1381, vzbudila vúěi Viklefovi odezře-
prožívali náboženskou praxi, proniknutou tendencemi k radikální reformě,
nI I u bohatych laiku, kterí ho předtím I)roti papeži POdj)Ol"Oval' p."
chud' h k .00" I, a proglam Centrem toho dění se stala Betlémská kaple, ve které Hus od roku 1402 sko-
" yc neZI se zase znelíbillordúm protožeJ'im 1)I'r'll's' pr'r'p , 1 •
davb b ' • S " omma poza- ro každý den kázal.
, );'Z o_Ulencu, tal se postavou podezřelou, byl ostrakizován a '
leta s;,eho z~vota prožil v osamělosti. Tichá ochrana Oxfordu ho všat~Sledn:
Zdaleka ne okrajovým aspektem intelektuální činnosti jak pro Husa,
uchramla pred aktivní perzekucí. a espon tak pro Viklefa byl přechod od latiny k národnímu jazyku. Čeština byla pro
Husa výrazem opozice sociální (obrácené proti vrstvě boháčú), politické
__ Je to příkladná ka. riéra a jeden z mála středověky'ch žr·votu· k . Yd
kazeme na 't kl-- d'k _ ' mmz 0- (proti Němcúm) a náboženské (vúči římské církvi). Tím se završuje cesta in-
"' , . Ul I.~ I ~ tomu, ze dúležité teoretické aspekty Viklefo filosofie
telektuála, který si v neklidných dobách pozdního středověku zvolil svúj po-
blZY plesly do zlvotm praxe. Filosofick)' realismus mu nadr'kto lVYk .
1 . l't I ' , k " va oncepcl litický postoj a angažoval se na straně disentu a reformy proti tradici. Viklef
1,,1 eVlC Il'e ne Cll'
" ve ,
(postavené proti viditelne' a zkazene
Y " Clr kVI. ľ1l11ské)
00
a je- i Hus se rovněž rozhodli opustit latinu, jazyk, který je definoval a vyznačoval
lO ana yza BOZI vlády (jediné skutečné, úl)lné a I)lné") Inu'z'e b't "t'
ko '"" k k ", '" Y POUZI a Ja- jako vzdělance. Oba vycítili, že překlad bible a kázání v lidovém jazyce nejsou
."mll~ , proz oumam ruzných typů vlády lidské. Viklef hlásá že 'edil .-
podstatné jen proto, aby jim rozuměli všichni posluchači, ale také aby se "vě­
legltllnm vlada lidí je ta, která se uskutečúuie s pomocí úc'astr' v-se'ch' J la
etku" t ' ~. ~ " :J " na ma- ci změnily".
J kl' ' o" znamena socralne spravedlivy' stát Logicky'm du'sl· dk ' .
I". "1"" . e emJe mIstrovo Pražské události nabraly prudký spád, podněcovaný požadavky reformy.
a. 1\111 pn nutl k hlaVnI myšlence vzpoury rolníkú, kteří zpívali' Kd' E
predla ~ Adam ryl, kde tehdy jaký šlechtic byl?" ." rl va Spojily se v nich úsilí o reformu církve, odmítání její vnitřní hierarchie (pře­
devším odlišování laiků od osob duchovních) a ostré veřejné odsouzení
. Viklef byl přesvědčen o nutnosti přechodu od teorie k poll't' k' " .
10 nutnosti po' k- Yd '" rc e plaxl přepychu jako sociální nespravedlnosti. V tomto kontextu Hus zachovává své
~mout az ou analyzu vcetne analýzy světa, v němž on sám žil,
didaktické cíle a hájí právo univerzity používat i textú napsaných kacíři (za ka-
p------- MARIATERESA FUMAGALLI BEONIO BROCCHIERIOVÁ INTELEKTUÁL
(174) (175)

cíře byl prohlášen i Viklef a jeho knih b I urče ' " . . Bylo by však vllči němu nespravedlivé nezmínit se o tom, že tento nad-
uval~je na Prahu interdikt král V' I ~'k y ,~y ke spalem). Amblskup míru obezřetný administrátor byl také bystrý intelektuál. V oblasti filosofie
královo právo na tento kl'O'k ac a~ \sa zabram Jeho uplatnění. Hus hájí
s pomoc! argumentú I"'"' , I . a teologie si nevolil vúbec obvyklá témata. Studentúm teologie doporučoval
ského mistra Tvrdí že kl·.',1 ' kcm BoŽÍm a poc
J'e l,.'amest "k lazeJlclc 1 od oxford-
• I" ~ . t' k ~ ~vy četbu Duranda de Saint-Pourpin, dominikána, který se postavil proti "cestě"
svou mocí chránit liell' el()I)I'e' a I) . . Ja o cl ovy ma povcrení
. oJovat prol! Šl) t ' . ' . ' " Tomášově a vysloužil si ostré kritiky a výtky. Za kořen všech kacířských hnutí
laIckým či církevním. Zásah kl'a'I, V.' I . a nym, at uz patn k osobám
e ac ava Je tak ospra l l ' , považoval filosofický realismus (podle "oficiální" filosofické tradice) a jeho
lem a svou nepolitickou vy"'" h ' vee nen spravným úče-
" SSI pova ou zatlmco a' 'b' k I ' představitele, Viklefa a Husa, také sám odsoudil. Citoval Aristotelovu Etiku na
kněžím v kon" '" .. h " ' lCl lS up vastne brání
. am JeJlc apostolskeho poslání C"k '., . podporu tvrzení, že kontemplativní život je ušlechtilejší než účast na životě
sa, tak pro Viklefa nemúz'e obe"'t b " nevOl leforma se Jak pro Hu-
. "Jl ez posvatné moci 'k I' , praktickém, i kdyby byl sebe ctnostnější.
bIblické pasáži z knihy Královské. panovm a, za ozene na
Viklef, Hus a Gerson: v nich vidíme tři zcelajasné příklady intelektuálú,
Den předtím [ve skute' ť 26 6 14 • kteří stáli v čc!e (v tom nejryzejším "středověkém" stylu) jak disentu a re-
red] nez' byl Hus d d cnlos I . . b. Hus byl upálen 6. 7. - I)ozn
.,.. o ve cn na Ha . . Id' . formních projektů, tak organizace a úsilí zachovat společnost ve stavu, v ja-
Píše v něm' J 't' ,. mCl, napsa OpIS "všem věrným Čechóm"
. , es e me Jest v mysl to padl
lakomy' a vší ohavn t' I ' ..
b'
o,. a y znamenah, kterak sbor pyšny'
. kém se nacházela. Pod tlakem okolností (především to bylo ztotožnění círk-
os 1 p ny potupIl Jest knlC"'k "k'" ' ve s křesťanskou společností) středověký intelektuál často považoval za svou
ani viděl, a když by je slyšel tehd b" z y me ~es e,Jlchžjest ani slyšel,
sú Vlaši, Francúzsi, En liši' H Y Y.Jl~' nesrozu~~I.,Nebo v tom sboru byli přirozenou povinnost angažovat se ve snahách o nápravu, které nabyly kolek-
středověkého intelekt;ála 'J'í y~p~nll, NI e~ncl a J!llI.Jll1ych Jazykóv." Znát jazyk tivní dimenze. Pohasínání řady ideálú, pád univerzalismu, krize dúvěry
, ' mz y a at!lla, ale rozhodnout se ' , k' v účinnost rozumu jako praktického a politického nástroje, to jsou fakta, kte-
v národmm jazyce znamenalo' r," , p s a t a azat
ském a politickém'zápasu. zvo lt slJednu stranu v nastávajícím společen- rá postupně změnila společenské klima.
Je těžké obecně charakterizovat profil humanistického intelektuála
Odstředivé tendence sice už b Y l " 'd ' . a pak poukázat na určité konkrétní znaky, typické pro tuto společenskou sku·
jedno velké společné I'eviště J'ak o' tY O , OC!~dl ,~e'kEvropa však byla stále ještě
, ' II sve Cl s utečnost:>' . v k'" pinu. Přechod od intelektuála "středověkého" k "novému" se podle všeho vy-
v pražské Betlémské kapli a Vikl'D 'I . I • ' ze ozvena azam
'" e ovyc 1 PlOS ovu k rolníkúm záh d I hl ' značuje právě rozpadem univerzálního typu intelektuála.
na panzskou univel"zl'tu . . Irancl"
'" Cl Gerson d ost I 'k I I Y
, .o e a az
a, posoudit rúzné vy'roky a posto;e' t t 'k I . a za u o s lromaždn, zvážit
. 'k . Cl , en o u o SIce nebyl v souladu . h
tIC ou a kontemplatIvní povahou avšak .d ' "'" sJe o mys- 7. Historické prostředí, v němž se pohyboval ten, kdo "pracoval myslí a ja-
pustil se do něi s velky'm nasaz': ve en zavazuJlCl myslcnkou "služby"
:J ' ~enlln. zykem" se změnilo. O tom svědčí rúzné signály přicházející z univerzitního
Politícko-kulturní projektJeana Gersona m 'I" , světa. Účast některých univerzitních měst na politických a národních problé-
univerzity. ChtělJ'í vrátitJ'ak ])Vl' I I' 'k .e ~a cti povznesem pařížské
, J • a ou s avu, ta pnmat kter)' -I ' 13 mech (například Prahy,jakjsme toho byli svědky, nebo Paříže, která se ve sto-
tl. Studentúm z navarrské kole'e Gerson ",. ." '. :ne a \e . stole- leté válce přiklonila k anglické straně a postarala se o proces s .Johankou
(tritum itel], protože je ze všecř, ne' i d p~~~; ,,1~aC~Jme vyslapanou stezkou
z Arku) , politická funkce italských univerzit, jež dodávaly radní a správní
dělící nás od omylú ~ pohoršení" {V 10 ~~~l: p~ lm,a a co nejdál od hranice
úředníky radnicím měst, kde sídlily, ale také ekonomická závislost těchto
výslechu Jerony'ma Pnžske'llo G' . o se ta e zda byt Jeho hlavní starostí. Při
, ,, elson poznamenal' Je- ' kd - .. institucí na městech, která si skoro ve všech případech vyhrazovala právo na
v Paříži, považoval jsem tě za anděla silnéh' "1' lOnym~, yz JSI byl kontrolu najímání profesorú, neboť je platila. Vytváří se vrstva (bezmála dě­
stával jsi však m)'lné teze a vllesl .. ' kl' 1 o a m.ocne 10 svou vymluvností; za-
~ ( JSI ne le na unrveľZltu ... " dičná kasta) významných profesorú, kteří si v nejprestižnějších univerzitních
Byl rektorem, a už jcn z toho je '. ' - d ' sídlech k platu, který pobírají od města, přivydělávajíještě honoráři od stu-
tyček spíš než o svobod~l bá '" ~asne, ze v obe velkých kulturních po-
který byl podle něho ohrože~apn~i;~i~~Y'mo:~~ a~y na :dll1ivel:zitě zavládl klid,
dentú a úroky z pújček, poskytnutých potřebným studentúm, díky čemuž
.. I .. r '. . .,. snennn "ve eckych" doktrín '- nezřídka c1osalll~jí vynikajícího finančního postavení. Na druhé straně se ve
JJIC 1 .1 e: .lza:1 za umverzltmml zdmi mezi lidmi bez náležité odb . ' npl " a Je. společensko-ekonomickou elitu začíná měnit i studentstvo.
, ;-h neJake tvrzení mylné, pohoršlivé a uráží zbožný sluch mí~-I n~ r avy. Boj univerzitních mistrú byl od samého počátku zaměřen dvěma smě­
~; ~:I~~~~~~.!, tehdy, má-Ii v rovině gramatické nebo logické sn~;sl ~~~~~~~~: ry: jednak směrem dolú, proti těm, jimž se říkalo rustici nebo jJlebs, a jednak
směrem nahoru, proti vrstvě pozemkových vlastníkú a šlechtě. V prvním pří-

MARIATERESA FUMAGALLl BEONIO BROCCHIERIOVÁ
(176)
padě bylo nástrojem boje verbální pohrdání, v druhém snaha ztotožnit ctnost
se šlechtickým púvodem.
Ukažme si to na dvou případech. Vilém z Auvergne v 13. století píše:
"Plebs pro svou početnost a nepatrnost dúvtipu žije jako zhovadilá zvěř. (... ) Je
veden k páchání loupeží a vražd na zpúsob vlků.( ... ) Osoby vzdělané naop~k
ovládají své vášně a se ctí dokáží používat svobodné vůle." Definice člověka ja-
ko "racionální bytosti" se podle něho vztahuje jen na vrstvu vzdělanců. Co se
pohledu "směrem nahoru" týče, múže začít pitoreskním prohlášením Jeana
de Meunga (".. .lidé vzdělaní jsou ušlechtilejší než ti, kdo tráví život hony na
z'!iíce a F~čí o statky a hnojiště, která podědili...") a pokračovat až k obšírným
pOjednamm Danta nebo Salutatiho.
Tato na dvě strany vedená polemika byla pochopitelná v době, kdy za
osoby vzdělané mohli být považováni skoro výhradně jen mistři, učitelé, ne-
boli ti, kdo předávali znalosti; od konce čtrnáctého století se však situace mě­
nila a st~vala se problematičtější. Vrstva intelektuálů už neměla jednotný pro-
fil, vynonla se nová úroveľí vzdělanců. Patřili k ní právníci a v Itálii i notáři,
přidali se i umělci. Jako příklad může v tomto ohledu posloužit vývoj Důre­
rúv. Při svých cestách do Itálie se účastnil diskusí humanistú, ze zlatníka a ře­
meslníka se proměnil v intelektuála, pustil se do psaní traktátú a doprovázel
ilustracemi knihy svých přátel spisovatelů. (Příznačná jsou v tomto ohledu ká-
ravá slova jeho ženy, která ho napomínala, aby se "vrátil do své dílny a neple-
tl se mezi lidi z vyšších vrstev".)
Příkladem juristy, notáře a pak soudního úředníka v Todi a ve Florencii
byl například Coluccio Salutati. Jeho vlastní způsob života mu poskytl model,
který veřejnosti předložil ve svých spisech:
"Spekulace," říká, "není posledním cílem člověka", a i "církevní oblast" slavných humanistú. Byli to Eneas Silvius Piccolomini, tajem-
činorodý život je tleba kldst jn'!.ed ŽÚ)ot sjJeltUlativm" který je tak vynášen. (... ) Mohl
bych snad za moudrého označit někoho, kdo sice poznal záležitosti nebeské
i Božské,jak to jen lidský intelekt dokáže, ale nedokázal by se postarat sám o se-
be? A nedokázal by ani být prospěšný svým přátellun, rodině, příbuzným a vlas-
ti? Mám-li mluvit pravdu, odvážně tvrdím a poctivě pf'iznávám, že bez závisti
a bez odporu tobě i tomu, kdo do nebes vynáší ryzí spekulaci, rád přenechám
všechny ostatní pravdy, bude-li mi ponechána znalost záležitostí lidských.
Polemika zaměřená proti aristotelskému ideálu spekulativní slasti ho vede ke
zvolání: "Nevěř tomu, (... ) že vyhybat se davu, nedívat se na krásné věci, uza-
vřít se v klášteře nebo se pohřbít zaživa v poustevně je cesta k dokonalosti."
__ . Když Salutati hodnotí uplynulé období, jen málo intelektuálů z těch, ji-
mIz jsme se tu zab)'Vali, mu připadá "dobrých": patří k nim Abélard, a pře­
devším Jan ze Salisbury, jehož politický spis Polyemtielus znal. Je typické, že ti-
INTELEKTUÁL
(177)
to autoři žili ještě před vzestupem univerzit, milovali klasiky a žili činorodým
životem.
Univerzity v italské pádské nížině se stávaly centry, z nichž se šířila nová
humanistická kultura. Lorenza Valla, rodem Říman, žil púvodně v prostředí
florentském, svá nejvýznamnější díla však napsal právě v Piacenze a v Pavii,
kde byl profesorem. ll-ada aspektů jeho myšlení se odlišuje od intelektuálních
tradic, které na středověkých univerzitách po celá staletí převládaly, ba stojí
k nim dokonce v přímém protikladu. Je to hlavně myšlenka epikurejské ob-
rody,jakje obsažena v jeho spise De volu!Jtate (O rozkoši), napsaném v Pavli;
obrana lidských tužeb a lidské práce, postavená proti asketické morálce, kte-
rá se proměnila v moralizování. Valla přitakává,pozem~kému !t~stí a ctnosti,
chápané jako spravedlivý a vyvážený řád radosti a slasti: "Umem, a _~ejenom
ta svobodná, jsou tu od toho, aby uspokojila nezbytné potřeby a snazlla se hd-
ský život učinit zdobným a púvabným. Tak si počíná zemědělstvC architek:u~
ra, umění tkát, malovat, barvit na purpurovo, tesat sochy, vystrojovat lode.
S tím souvisí nevole,jakou v něm vyvolává "věda,jež činí lidi pošetilými" mar-
ným úsilím proniknout do nepřístupného Božího hájemství, metafyzika svým
nabádáním k co nejabstraktnějším diskusím i vyprahlá logika posledních no-
minalistických debat, kterou Valla považuje za zbytečnou, protože je odtržena
od svého vitálního a praktického kontextu, oddělena od konkrétnosti grama-
tiky i od účinnosti rétoriky. Všechna tato témata se jen zdánl~vě zdají bÝ:,typiC-
ká pro polemiku filozoficky pojatou nebo učenou, ve skutecnostI slouzI k vy-
tvoření nového profilu kulturního pracovníka: učitele, jemuž jde hlavně o to,
aby školu spojil s funkční realitou všedního života. . . .
Vedle laických intelektuáh\ jakými byli právě Salutatl a Valla, eXlstule
ník papeže Kalista III., biskup terstský a sienský, posl~ze k~rdinál,_ a nakonec
rovněž papež; Marsilio Ficino, ve čtyřiceti letech \~'sveceny na kneze; Angelo
Poliziano, kterého Lorenzo Nádherný navrhl na kardinálský purpur. Vztah
mezi církví samou a humanistickou kulturou je po pravdě řečeno užší a složi-
tější, než by se mohlo zdát na první pohled. Právě církevní instituci :l.~dn~in­
telektuálú pociťl~e jako nejmocnější organizaci vúbec, ale ~ara~?xne jl,:n a I za
svého nejtolerantnějšího ochránce (hlavně co se soukromeho zlvota tyce).
Zmínili jsme se o rozpadu prostředí, v němž se intelektuál nachá,:el;
Došlo k němu na konci čtrnáctého století. Univerzitu začala nahrazavatJIlla
prostředí a kulturními centry se pomalu stávaly. rú,:né kroužky, akademie
a později i knihovny, především však samy p~novnIcke, dv?~-y. ~a~mlle o~e moc
začne soustřeďovat na panovnickém dvoře, Illtelektual pnchazl o svuJ vztah
k politickému životu a širšímu společenskému prostředí: není vúbec náhoda,
že latina, jednou už odsunutá stranou ve prospěch národního jaz~ka, _s.e zno-
vu vrací jako jazyk literární, zásadně odlišný od jazyka každodenmho zlvota.
 MARIATERE5A FUMAGALLI BEONIO BROCCHIERIOVÁ
(178)
Je dvorní intelektuál svobodnější než pařížský univerzitní profesor? Ten
sice riskoval, že jeho teze budou odsouzeny Uak se to stalo Sigerovi, Boetiovi
z Dacie, Durandovi de Saint-Pour,ain a dalším), účastnil se však diskusí, kte-
ré se velice podobaly otevřené politické debatě bez předem stanoveného vítě­
ze. Nemyslím, že dvorní intelektuál byl svobodnější. Rychlá a zcela evidentní
proměna v prúběhu patnáctého století defin~je svobodu jako soukromý pro-
stor, který se stále více omezuje na rodinné prostředí a oUurn. Intelektuál jako
host na dvoře velmožú - Gonzagú, Malatestú, Medicejských nebo Rucellaiú _
už nemá takovou možnost zvolit si, koho nebo co podporovat (reformu pro-
ti zachování daného stavu, papeže proti císaři, papeže proti místnímu vládci).
Tato skutečnost velice rychle povede k rozdvojení intelektuála, tak charak-
teristickému pro moderní dobu. Jednu podobu má připravenou pro ve-
řejnost, ale docela jinak se projevuje v soukromí. Ta první často bez velkého
nadšení a zaujetí podporuje "práva moci", druhá podoba, soukromá, zalo-
žená skepticky, se uchyl~je k niterné reflexi a k melancholii jako životnímu
postoji.
8. Téma melancholie, Aristotelem pOvýšené na "hrdinský" postoj vlastní
gé~iúm, církevními Otci však označované za jednoho z nejhorších nepřátel
duse, má dlouhou tradici traktátú a pojednání. melancholie plodila lenost,
"malodušnost", neboli krátkozraké zvažování věcí, těkavé a zmatené bloudění
fantazie, tlachání nebo jeho opak, mutismus.' Tomáš Akvinský velice dobře
~hr"..uje soudy o tomto nebezpečném postoji vúči světu: melancholie uvrhuje
cloveka do "opravdového zoufalství" a dokáže mu namluvit, že spása duše ne-
ní možná, nebo, což je ještě horší, je zbytečná.
. Melancholie v Petrarkových spisech získává docela jiný odstín. Je to po-
stOj naprosto nový, spojující depresi s ,Jakousi slastí pramenící z bolesti" a vy_
hledávání samoty: toto cítění a zpúsob bytí obráží určité nálady středověkého
intelektUála, předchází však také cítění a zpúsobům bytí, které budou typické
pro literáta a filozofa raně moderního období:
o pťHnoci vstávám a na lísvitu vycházím z domu, na venkově se lJšak dtím-jalw do-
ma, studuji, jJfemj1šlím, čtu a jJ1'J~u. (... ) Tady, v tomto stísněném údolíčku, k sobě
odevšad a ze všech dob svolávám své nynější i minulé přátele (n<:;jenom ty, kte-
ré jsem osobně znal, ale i ly, kteří zemřeli pfed mnoha staletími a s nimiž jsem
se seznámil jen díky svému literárnímu bádání): (... ) Toužím hovořit spíše s ni-
mi než s lidmi, kteří si namlouvají, že žijí, protože když vydechnou do chladné-
ho vzduchu, jejich dech po sobě zanechá páchnoucí stopu. Toulám se volný
a klidný, jen se svými vybranými společníky.
Město, nebo venkov? Práce a politická angažovanost, nebo studiu zasvěcená
INTELEKTUÁL
( 179)
samota, poklidné a před světem chráněné otium? Toto byl očividný kontra,st,
který ve středověku rozděloval intelektály ani ne tak pod~e jejlch vZ,tahu ~ '~U:­
ným historickým kontextll1TI a aktivitám jako ke kulturmm modelum. Precte-
me si následující zlobný úryvek z Petrarky:
Opusťme město s tím, že se tam nikdy nevrátíme. ( ) J: tř~ba odstranit všc:h-
no, co púsobí starosti, a spálit za sebou mosty. ( ) PndeJme do kroku, pre-
nechejme město kupclun a advokátům, dohazovačúm, lichvářúm a notářům,
lékal'tun a vot'í.avkářúm, r-ezníktlln, kuchaÍ'úm, uzenářům, kovářúm a poklad-
níkťun, (... ) hudebníkúm, šarlatánúm a architektlnn, kuplířúm, zlodějúrn
a lenochúm, kteří s nosem nahoru nasávají pachy tržištč: v tom také nacházejí
jediné své štěstí.
A povýšeně dodává: "Ti nepatří k nám ..." .
Pro Petrarku (stejně jako dvě století před ním pro Bern~rda :- Clalr-
vaux) je město jen zkažený Babylon. A kdyby jen to; ústup od pozltlvmch sou-
dú o hodnotě manuální práce a postojů vůči ní ho vzdalují (a to dramatlcky)
i od řemesel a lidských aktivit té doby. Jako by byla zapomenuta slova Hugo-
na de Saint-Victor, který architekturu a plavbu, tkaní a další "mechanická
umění" definoval jako "čtvrtou část filosofie", neboť "toto lidské kOl)án~ ~ři­
nášející úlevu ve strastech našeho smrtelného údělu (... ) obsahUje usmernu-
jící moudrost". , . .'
Volbu města jako svého sídla ospravedlnuje Bonaventura duvody Slce
náboženskými, avšak odpovídajícími reálnému ;oz:oj,i, k n?m,už došlo v:
13. století: "Na venkově jsou obyvatelé tak rozptylent, ze nent vubec snadne
shromáždit je všechny ke kázání. (... ) Ve městech je naop'~} nadbytek ,Potra-
vin a lidé tam žijí a scházejí se v hojném počtu, proto je mozno doufat, ze tam
bude sklizeno více plodů." ,. , ,
Francisco Jiménez, františkán, který žil ve čtrnáctém stoleu jako kraluv
poradce ve Valencii, velice živě dokládá tento tehdy už převládající postoj:
Stačí vkročit do města, potkat lidi, a do srdce vejde poklid, člověk se múže ve~
sele procházet. (... ) Mčsto je vynikající místo pro toho, kdo se chce zb~~it ne~
včdomosti. Ve městě není snadné být smutný, a vězte, že smutek \rySOUSI kostI
a hubí život. ( ... ) V hustě obydlených a dobře spravovaných městech člověk na-
jde řadu dúvodú k tomu, aby se mu do duše vráti! klid: žUe v bez?~čí,. jeh~
materiální potřeby docházejí uspokojení, vídá se s ostatl1lml a pOVlda Sl s mM
mi...
Postoje intelektuálú vúči jinému, tehdy rovněž živě diskutovanému tématu,
probíému sňatku a rodiny,jsou naopak spíše tradičnÍ. Ve 12. století je rozšiřo-
 INTELEKTUÁL
MARIATERESA FUMAGALLI BEONIO BROCCHIERIOVÁ (l8I)
(ISO)

Adelardus z Bathu v prvním desetiletí 12. století káral ,pd:sti této ~e~:,-
ván celý fascikl námitek proti manželství, opřený o argumentaci svatého Jero- . - . b' vy starověky'ch aJmych vehkanu ,
l 'aCe , která za přiiatelné povazuJe pouze, o ~e h d' d
nýma (Adversus lovinianum). Zajímavý doklad o tom nám přinášejí stránky, - J , • d - h kd -- pravdě a z to o uvo u,
a dodával: ,Já dobře vím, jaky Je osu tec , .. o ':C1 . '- h' . .' "Da-t
které napsala žena - intelektuálka, nejprve milenka a pak manželka filosofa .. --". t rn mych a1 abskyc m1stl u ...
vyk Hdám-li něJ'akou teorn, oznaClmJ1 za co 'b --I ---- I h
Abélarda, Héloisa. (Sám Petrarca, pozorný čtenář Abélardova vlastního živo- ' - / dd t se té neJ estla nelsI e -
na auctoritas a ne na ratio pro neho znamen:,,~ a." ,: _. , , . ,'í-
topisu, bude o dvě století později toto dílo chválit.) V husté osnově Héloisou
kověrnosti a nechat se vtáhnout do nebezpecne pas,tl,' ~lbC1t Veh~y, ~7~~~
shromážděných argumentů proti manželství se d'~jí rozlišit různé názorové
cí dominikánský mistr, upozorňoval: "Kdo se ~om~';,a, ze ,;\!IStote ~s :' u,
proudy: vliv klasického filosofického repertoáru, který manželství chápe jako -I by také věřit, že se nikdy nemy1il. Jestliže vsak venn:e, ze to byl clovek, pak
kvintesenci smyslového života, souhrn každodenních a nudných nezbytností, :eurčitě mohl dopouštět chyb jako my." Siger, který s mm v tomto náZ01 u sou-
materiálních potřeb, a tudíž i fatálního vyhnání z ideálního ráje filosofie; dá-
le přicházejí "důvody světců ", kteří manželství považ~jí za lék proti chlípnos- hlasil, poznamenává:
ti, který však velice snadno múže naopak podlehnout zlu, proti němuž měl
sloužit. Závěrem Héloisa projev'De rafinovanou, a přitom hlubokou nechuť
Samotná autorita pro l
zjištění pravdivosti této teze l,le~ost~č=~:. Ti, k~o Z:S~á~
vali, byli vedeni nějakým dúvodem. My jsme však h~e steJne }ako ,~I1l. roe Y
vůči instituci, která k opravdové a "nezištné" lásce nemůže nic přidat. Tento
cham se tedy jako oni neměli sami pustit do raclOnalmho badám.
poslední aspekt souvisí s vlivem Ciceronova textu De Amicilia a byl podle vše-
ho převzatýjak vagantskou, tak dvorskou literaturou. (,,Ať už není slovo láska
neprávem používáno k označení citu manželského, který k sobě sňatkem vá-
že dvě osoby. ") Jak vidno, jde tu o složitý, většinou intelektuálů sdílený
a z mnoha různých stran vedený nátlak: někdo klade důraz na motivace as-
keticko-náboženské, jiný zase na ryze morální; I' každém případě projevovat
nadšení nad touto filosofy tak zdiskreditovanou institucí a dokládat je argu- Bibliografie
menty, byla určitě nelehká záležitost.
Dokonce i Siger z Brabantu, "averroista" z.fakulty svobodných umění, si d tIw SeI100Is: A Study 01 lntellecluals in Poli-
SMAlJ.EY, B.: Tlie Beclwt Conjlicl 011 .
klade otázku, ,jaký stal', zda panice, či manžela,je pro filosofa vhodnější", a od-
povídá si, že "filosof má tíhnout k údělu, který v hledání pravdy méně pře­ tics Oxford 1973. . [' Tori
DIONISÓTTI, C.: Chielici e laici, in Geografla e sloria della leueralum Ita 10M, -
káží". Manželství podle něho obnáší "příliš mnoho světských povinností", a je
tudíž třeba od něho odradit každého, kdo vyhledává "intelektuální slasti". no 1977
LE GOFF, J.: Les intelleetuels au Mayen Age, Paús, 1957.
Osobnost středověkého intelektuála jako by byla I' našich očích zamlže-
VERGER, J.: Les wlÍvelSités au Moyen Age,. Pans, 1973. . 7
na a ochuzena vztahem, který panoval mezi ním a aueloritales. Tuje však tře­
MURRAY , A.. · Reason antl Sodety in tlie Mzddle Ages. OXfOld,' 19 8 ,,' R·,·, d'
ba mít na paměti, že nadřazenost a nátlak, které máme s významem výrazu P .. I l D· e 1/0 m lVisla l
BIANCHI, L.: La jelicita intelettuale came fJrofessione nell.a angl (,.e, uec 1 ,
"autorita" spojcny, se objev~jí teprve v relativně moderní době: auelorilales
Filosofla, 78,2 (1987).
pro středověké lidi byli prostě autoři, texty, knihovna, s níž pracovali. A ta by-
la dvojí, knihovna světců a knihovna filosofů. Ta druhá, jak bystře pozna-
menal jeden badatel z 12. století, se skládala z autorú, kteří se "I' životě ani
jednou na ničem neshodli, a bylo by tudíž marné snažit se u nich objevit spo-
lečný názor". Na jedné straně je tu obrovská produkce komentářů a glos
k Platónovi, Aristotelovi, k evangelistúm i autorům současným, z nichž se
okamžitě stávaly "autority" (například Petr Lombard). Na druhé straně však
rúznost těchto komentářú, odlišnost postojú, a třeba i ostře vedené debaty
a tvrdě zastávaný odpor jsou dokladem konkrétní, osobně koncipované a ně­
kdy i odvážné aktivity. O kritickém povědomí jak dúvodů, tak autority u těch­
to mužú ostatně svědčí některá prohlášení, jimiž bychom toto pojednání
o středověkém intelektuálovi chtěli ukončit.
 ENRICO CASTELNUOVO
(208)
KAPITOLA VII.

tuálech (neboli o těch, co provozovali činnosti svobodné jier definitione) , bude

mít svou váhu a povede k tomu, že ve Florencii dřive než jinde dojde k rozvo-
ji umění a k jeho složitějšímu a modernějšímu strukturování.

Bibliografie

MORTET, V. - DESCHAMPS, P.: Recueit de textes Te!atift á l'histoin et á la condition des

architectes en Fmnce au Moyen Age, Xl/XlII siecle, Paris 1911.
HUTH, H.: KHnstler und H'e1Rstatt der Spatgotik, Augsburg, 1923.
STEIN, H.: Les anhitectes des cathédmles gothiques, Paris, 1929.
PEVSNER, N.: Tlie Tenn "Anhiteet" in the Middle Ages, in "Speculum", 1942, str. 549-62.
WENTZEL, H.: Glasmaler und Maier im MitteZaltn; in "Zeitsehriji jliT Kunstwissenschaji ",
1l1, 1949, str. 53-62. Středověký kupec
KNOOP, D. - jONES, G. P.: The Medie,)al Mason, Manchester 1933, (3. vyd., 1967). 11.-15. století
DU COLOMBlER, P.: Les ehantiers des cathédmles, Paris 1953, 2. vyd., Paris 1973.
G1MPEL,J: Les Batisseu" des Cathédmles, Paris 1958 Aron J. Gurevlč
CAMESASCA, E.: A,'tisti in bottega, Milana 1966.
EGBERT, V. w.: The Medinml Artist at Work, Princeton 1967.
Cesta, jíž prošel středověký kupecký stav během
LARNER, J: The Artist and the Intelleetual in the Fourteenth Centmy Italy, in "Histmy",
LlV, 1969, str. 13-30. 11.-15. století, odráží nejvýznamnější změny, které
se v tomto období odehrávaly v hospodářské, spole-
MART1NDALE, A.: Tlie Rise oj the Artist in the Middle Ages and Eady Renaissanee, Lon-
čenské a kulturní rovině evropského vývoje. Kupec,
don 1972.
zpočátku sice výrazný, nicméně druhořadý prvek
WARNKE, M.: Bau und Veberbau. Soxiologie der mittelaltediehen A,dlitektur naeh des
převážně agrární společnosti, se postupně dostává
Sehriflquellen, Frankfurt 1976.
do popředíjako tvůrce nových vztahů, které podrý-
BlNDlNG, G., NUSSBAUM, N.: Der mitte!alterliche Baubetrieb nordlich der Alpen und zeit-
vají tradiční základy feudalismu. Na tomto místě nás
genossischen Dantellungen, Darmstadt 1978.
však samotná hospodářskáčinnost kupců bude Z",jí-
KOSEGARTEN, A. M.: The Origins ojtht Artistic Competition in Italy, in Lorenza Ghiberti
mat mnohem méně než to, čím tito kupci byli, jak
ne! suo tempo, Firenze 1980, str. 167-86.
žili a jak uvažovali. Kupecká mentalita se podstatně
Antologie, Lanfraneo e Wiligelmo. II Duomo di Modena, Modena 1984.
lišila od mentality rytířů, duchovních či sedláků.
LEGHER, A. (cd.): Ornamenta Ecclesiae. Kunst und KHnstler der Ramanik, K6ln 1985,
Vol. 1. Obraz světa, který se pozvolna utvářel ve vědomí
kupectva v závislosti na stupni jeho rozvoje, odporo-
Antologie, Bauoerk und RUdwerk im Hochmittelalter (ed. Clausberg, K), Giesse 1981.
val obrazu světa ostatních vrstev a stavů feudální
CLAUSSEN, P. C.: Magistri Doetissimi Romani. Stuugart 1987.
společnosti. Profese i způsob života obchodníků při­
Artistes, artisans et production artistique au Moyen.~Age) Paris 1987.
spěl k vypracování nových etických zásad a pravIdel
chování.
 ARON j. GUREVlč
(210)
Ačkoli naprostá většina obyvatel Evropy počátku ll. století žila na venkově,
přesto již tehdy existovala města a zároveň i kupci, jejichž úloha nebyla v žád-
ném případě zanedbatelná. Panovníci, preláti, šlechtici, ale částečně i širší
vrstvy obyvatelstva, potřebovali nejrůznější výrobky a zboží, které nebylo mož-
né místně vyrábět, a které se tudíž musely dovážet z rúzných, někdy i velmi
vzdálených lokalit. Nejen přepychové šatstvo a látky, stolní náčiní a jiné vzác-
né předměty uspokojující prestižní potřeby vládnoucí elity, ale i běžnější zbo-
ží dováželi po vodě i po souši právě obchodníci. Moře jižní a severní Evropy,
velké vodní toky, ale mnohde í neudržované cesty, dědictví z dob zaniklé řím­
ské říše, sloužily jako obchodní tepny.
Kupec raného středověku se zásadně liší od kupce vrcholného a pozdní-
ho středověku. V tomto smyslu je příznačná činnost obchodníkú severní
Evropy v době Vikingů. Viking, to je voják, uchvatitel, lupič, odvážný mořepla­
vec a kolonizátor. Nájezdy skandinávských Vikingú trpěli obyvatelé Francie
a Anglie, staré Rusi i Středomoří. Tam, kde se Vikingové objevili, hořely ves-
nice i města, kláštery se měnily v ruiny, umírali lidé i dobytek. Vikingové zís-
kávali bohatou kořist, včetně chrámových pokladú a zotročených lidí. Evropa
vysílala k Bohu modlitby, aby ji zbavil té pohromy ze severu. Přesto nelze pře­
hlédnout, že vikinské výpravy velmi často úzce souvisely s obchodem, neboť cí-
lem cest Norů nebo Švédú do sousedních zemí byla i směna zboží získaného
lovem nebo řemeslnou výrobou za předměty, které naopak potřebovali oni.
Při četných archeologických výzkumech vikinského období byly nalezeny ve-
dle zbraní také váhy a závaží, s nimiž pracovali skandinávští mořeplavci; zda-
leka ne všechny poklady stříbrných a zlatých mincí objevené na severu pochá-
zejí z loupeží - část peněz byla utržena při mírumilovné obchodní směně. Jak
však vyplývá z islandských ság, obchodní cesta Skandinávce zpravidla končila
útokem na místní obyvatele, a co se mu nepodařilo vyměnit, to si vzal silou.
Obchod a rabování šly ruku v ruce.
Avšak i kupci raného středověku, kteří se neživili loupením, museli mít
alespoň trochu bojovného ducha. Vydávali se s karavanami do vzdálených kra-
jin, putovali mezi cizími lidmi a národy, a proto se setkávali s mnohým nebez-
pečím, od pirátú a lapků po místní šlechtice, kteří neměli k lapkům daleko
a kteří se chtěli přiživit na bohatství obchodníků, a tudíž na nich vymáhali clo
nebo jim zboží a peníze jednoduše zkonfiskovali. Na mořích kupci čelili bou-
řím a na souši jim přesuny ztěžoval nedostatek cest. Zisk z obchodu se vzácným
zbožím mohl být dokonce značný, riziko s tím spojené však nebylo o nic men-
ší. Anglický opat a spisovatel Aelfric popsal formou rozhovoru na počátku
ll. století rúzná povolání: vedle mnicha, zemědělce, pastevce, tkalce, solivar-
níka, rybáře, lovce a kováře také kupce, jemuž vložil do úst tato slova:
Jsem prospěšný králi, šlechtě, bohatým i všem lidem. Nakládám na loď své zbo-
ží a plUji do zámořských krajt\ prodávám zboží a získávám vzácné věci, jakých
STŘEDOVĚKÝ KUPEC
(211 )
v naší zemi není. Přivážímje za cenu velkého rizika; má loď někdy ztroskotá ajá
přicházím o všechen majetek, jen tak tak, že spasím holý život",
Podle Aelfrika kupec přiváží drahé látky a oděvy, drahokamy a zlato, víno
a olej, slonovinu, železo a další kovy, sklo a celou řadu jiných věcí. Kupcův
spol~besedník se ptá: "Prodáváš tyto věci za cenu, za kterou jsi nakoupil?"
"Ne. Co bych potom měl ze své práce? Prodávám dráž, než jsem sám koupil,
abych měl nějaký zisk a uživil ženu a děti."
Nicméně Aelfric soudí, že nejdůležitější profesí pro společnostje oráč,
který živí všechen lid. "Ekonomické myšlení" raného středověku nepřekona­
lo horizont ohraničený přírodním hospodářstvím. A podobně, když doboví
teoretikové vykreslují vznikající feudální společnost jako systém trojího lidu
v čele s mnichem, zmiňují se pouze o duchovních ("ti, kteří se modlí"), rytí-
řích ("ti, kteří bojují") a o rolnících ("ti, kteří obdělávají půdu"). Městskou
populaci, řemeslníky a kupce, neuvádějí. Samozřejmě, nebylo to proto, ~e ~y
jejich úloha byla nevýrazná, n)ibrž proto, že ve společnosti ll.-12. stoleti zus-
távala stará pojmová schémata platná do té míry, že opomíjela živ?~ pestr~st
konkrétní reality. Jestliže je práce zemědělce nezbytná pro fungovanr orgams-
mu společnosti, stejně jako modlitby mnichů a válečné činy rytířů, potom
městské a zvláště obchodní aktivity zůstávají z hlediska převládající etiky
pochybné a podezřelé. Nedůvěra rolníků a nadutá, ideologií podložená p!e:
zíravost urozených mči obchodníkúm nacházela paralelu a opodstatnem
v církevním učenÍ.
Vztah společnosti ke kupci byl velmi rozporuplný. Na jedné straně bylo
těžké se bez něj obejít. Rady, které udílí otec svému synovi ve spisu Speculum
regale (Královské zrcadlo), jenž popisuje různé vrstvy a sociální kategorie
Norska z pohledu vzdělaného Nora první třetiny 13. století, začínají charak-
teristikou činnosti kupce.
"Člověk, který chce být kupcem," říká otec, "nezřídka vystavuje holý život ne-
bezpečí, jak na moři, tak v pohanských zemích a mezi cizími národy. Všude
tam, kde se právě nachází, se proto musí chovat obezl-ctně. Na moři musí umět
pi'ijímat okamžitá rozhodnutí a mít dostatek námoÍ'níkú. Když pr-ijedeš na trh
nebo kamkoli jinam, musíš vystupovat jako dobře vychovaný a příjemný člověk,
aby sis získal všeobecnou přízei'í."
Je třeba pečlivě studovat místní zvyky spojené s obchodem v tom místě, kam
'kupec přijel. Dúležité je především dobře znát obchodní právo. Aby kupec
dosáhl při obchodování svého, musí ovládat jazyky, hlavně latrnu a francouz-
štinu, neboť ty jsou nejrozšířenější. Kupec, který se plaví po mořích, musí znát
polohu nebeských těles, střídání dne a noci a světové strany. "Hleď, abys vy-
 ARON j. GUREVIč
(212)
užil každého dne a dozvěděl se něco nového a užitečného (... ) a jestli sku-
tečně chceš, abys proslul moudrostí, musíš se neustále učit." Kupec má být
mírumilovný a zdrženlivý, "ale pokud tě okolnosti donutí střetnout se s pro-
tivníkem, s pomstou nespěchej, vše pečlivě uvaž a jednej najisto". Zvlášť opa-
trně je třeba postupovat při vyběru obchodních partnerů. "Část zisku vždy
musíš vyčlenit všemohoucímu Bohu a svaté Panně Marii, a rovněž tak všem
těm svatým, které nejčastěji prosíš o přímluvu."
Pakliže člověk tato doporučení dodrží, může zbohatnout. Autor Zrcadla
si uvědomuje nesmírné riziko, s nímžje spojen zámořský obchod, a doporu-
čuje mladému kupci:
"Ukáže~li se, že obchodní cesty přinesly výrazný nárůst tvého jmění, bude lépe,
když vezmeš dvě třetiny kapitálu ze svých obchodů a vložíšje do dobrého země­
dělského pozemku, neboť tento druh majetku je patrně nejlépe zabezpečen
jak pro vlastníka, tak pro jeho potomky."
Zvláštní je, že se tato rada zrodila v hlavě Nora, obyvatele země, která trpěla
nedostatkem zemědělské půdy. Ovšemže se s vklady kapitálu získaného
obchodem do zemědělského majetku setkáváme v zemích kontinentální Evro-
py, od Německa po ILáliL Zaměstnání obchodníka je důležité, ale nejrůzn~jší
nebezpečí, která na kupce číhala, i sociální a ekonomické riziko profese nuti-
lo kupce vracet se k bezpečnější formě existence v podobě vlastnictví půdy.
Navíc byla společenská prestiž kupců velmi malá. Boháč vzbuzuje závist
a nevraživost, o jeho bezúhonnosti a čistém svědomí se vážně pochybuje. Cel-
kově lze říci, že kupec zůstal, podle slov jednoho moderního historika, "pá-
riou" raně středověké společnosti. Čím lze vlastně ospravedlnitjeho zisk? Na-
kupuje za určitou cenu, ale zboží prodává za vyšší. V tom se skrývá možnost
podvodu a neoprávněného zisku, a proto teologové s oblibou připomínali, že
"kupecké řemeslo není bohulibé", neboť podle slov jednoho církevního
Otce je těžké zabránit tomu, aby vztah mezi nákupem a prodejem nepo-
skvrnil hřích. Soupisy profesí, označovaných jako "nečestné", "nečisté", jež
pořizovali učení teologové, obsahují téměř vždy obchod. Duchovenstvo, kte-
ré zavrhovalo pozemský svět a znehodnocovalo j"j ve srovnání s obrazem svě­
ta nebeského, nemohlo neodsuzovat obchod, činnost, jejímž cílem je dosa-
žení zisku.
Takový postoj církev zaujímala až do chvíle, kdy musela začít vnímat re-
álné životní podmínky jinak než doposud. Tuto změnu pociťt~eme ve 13. sto-
letí. Není snad příznačné, že právě tehdy byla církev nucena přesunout těžiš­
tě svého úsilí, vnutit a upevnit svou nábožensko-etickou doktrínu a přenést ji
z vesnice do města? Nové žebravé řády františkánů a dominikánu se soustře­
dily především ve městech a jejich kazatelská činnost, ačkoliv nikterak neopo-
STŘEDOVĚKÝ KUPEC
(213 )
m(jela ostatní vrstvy společnosti, byla zaměřena pře_devším na měšť.a~y. Ve
městě se totiž, podle vyjádření jednoho církevního cll1ltele, shromazdovalo
velké množství obyvatelstva, k městu tíhli i venkované, a hlavně, město bylo
živnou půdou kacířství, jež z něj bylo třeba vymýtit. Ovšem i v tomto období
zůstával vztah ke kupecké profesi nanejvýš rozporuplný. Přestože církev uzná-
vala význam obchodu pro existenci společnosti jako celk.u, přesto~e mu.ob~as
poskytovala záštitu a využívala jeho vy110d, její vztah k nemu byl zaroven stale
plný předsudků. "Obchod má v sobě cosi hanebného," napsal Tomáš Akvin-
ský, přestože si plně uvědomoval, jak potřebnýje pro společnost. .."
Tuto rozporuplnost v postavení středověkého kupce dokonale VYJadruJl
texty kázání žebravých mnichů. Nezapomínejme, že zakladatel !ádu ~rantišká:
nů pocházel z rodiny bohatých obchodníků se suknem. Napln,en ~ysl:nkaml
evangelické chudoby, František z Assisi zanevřel na bohatstvl, prerusll styky
s rodinou a založil bratrstvo stejně smýšlejících druhů, které se záhy stalo
mnišským řádem. Tváří v tvář rostoucí nespokojenosti lidu s majetkem církve,
panstva a městské elity, nespokojenosti, která plodila kac!řství, dosp~la církev
k názoru, že bude vhodné poskytnout žebravým ml1lchum svou zásLIlU a za-
členit je do své oficiální struktury. Přála si, aby ,:~az~ následo;,ali ~~h~ho I~'is­
ta" pod jejím vedením, nikoliv ve stopách kawskych l;nu:I. KáZ~l1l ~ovych
řádů stavěla bohaté před vážné morální dilema. Nebeske kralovstvl Je pnchys-
táno pro ty, kteří se zřekli pozemských statků, a chamtivo~t, z ~íŽ ~oh~tsLví
pramení,je jedním z nejtěžších smrtelných hříchů. Kazatele neprestavah me-
tat hromy a blesky na hlavy hamižníků a boháčů.
Mimořádný hněv vyvolávali boháči, kteří půjčovali peníze na úro~. Tímto, způ:
sobem rozmnožovali svůj kapitál velmi často právě kupcI. Mnozl maJetl1l hde
se raději než na obchodní cesty do vzdálených zemí, spojené s obr~vským. 1:1-
zikem, zaměřili na půjčování peněz těm, kteří je potřebovalI. A potrebovah Je
všichni - počínaje panovníky a šlechtou a konče drobnými ob.chodn~ky, řeme­
slníky a sedláky. Církevní autoři vždy odsuzovali hch;,u a predpovl.dal,l h~h­
vářům pekelná muka na onom světě. V roce 1179 Clrkev hchvu krestanu!TI
oficiálně zakázala. Tyto zákazy do značné míry vysvětlují roli, kterou hráli Zi-
dé v ekonomice západní Evropy. Vzhledem ke svému odlišnému vyznání se
mohli zabývat činností, která byla v praktickém životě potřebná, jež však byla
rozhodným způsobem církví zavržena jako profese neslučitelná s křesťanskou
vírou. Přesto se lichvou živili i mnozí křesťané.
Kázání 13. století a následujících věků obsahují tvrdou sociální kritiku.
Mniši, vycházejíce ze zásad křesťanské etiky, nemilosl:dně pranýřovali .ty, ktdí
se od nich odchylovali. V podstatě se však ~d této e;lky odchy!ov~h ,vslchl1l,::-
vladaři, rytíři, měšťané, rolníci a dokonce 1 samotl1l duchovl1l. Lide b~z hl~­
Chll prostě neexistovali. Nicméně nejhorší invektivy dopadaly na hlavy hchva-
 AR ON j.GuREVIČ
(214)
řu. V exemplech - krátkých mravoučných ponaučeních obsahujících vyprávě­
ní,jež byl~ vkládána do kázání a byla převzata z lidových zdr~ju nebo z litera-
tury - Je lrchvář zobrazen jako morální netvor. Exempla o lichvářích neustále
dokola opakují jedno a totéž téma: lichvář, to je nepřítel Boha, přírody i člo­
věka. Hříšně nabyté peníze, ocitnuvší se v truhličce, kam mniši ukládali vybra-
né milodary, ostatní almužnu doslova požerou. Opice, která při jedné plavbě
vyšplhala Iia stěžeň lodi s měšcem, jejž sebrala lichváři, očichává mince a há-
zí přes palubu všechny, které páchnou lichvou. Lichvářova duše je odsouzena
v okamžiku jeho smrti a strašliví démoni ji vlečou přímo do pekla. Při tom
cpou lichváři do úst rozžhavené mince. Lichvář je nejvěrnějším sluha d'ábla,
jehož lze spatřit za lichvářovou duší a jenž nedává nešťastníkovi ani okamžik
na to, aby napravil zpusobenou škodu nebo poprosil o odpuštění hříchll.
Vzpomeňme si na scény pekelných muk lichvářu v Dantově Pe/de. Duši finanč­
níka, žijícího z úroku, nelze zachránit; lichvář se své spásy dočká snad jen teh-
dy, když rozdá všechno své neprávem nahromaděné bohatství lidem, které za
svého života využíval. Žádná částečná náhrada tady nepomllže.
Lichvář se příčí Bohu a člověku především proto, že všechny ostatní hří­
chy alespoň načas ustávají: cizoložníci, prostopášníci, vrazi, křivopřísežníci či
rouhači se alespoň na chvíli unaví svým hříchem, kdežto lichvářllm plynou
nečisté peníze neustále. Svou činností lichváři odporují normálnímu střídání
práce a odpočinku. Lichvářství přerušuje vazby mezi osobností a její činností,
neboť i při jídle, ve spánku či při poslechu kázání lichvářovy úroky neustále
rostou. Bllh předurčil člověku, aby dobýval chléb sVllj vezdejší v potu tváře, za-
tímco lichvář se obohacuje bezpracně. Čekáním na peníze, tzn. obchodem
s časem, okrádá všechny lidi o čas, jenž jim náleží; proto také tomu, kdo pro-
dává denní světlo a noční klid, nepatří to, co prodal - věčné světlo a klid.
Břímě prokletí, tížící lichvářskou duši, je tak veliké, že na pohřbu jed-
noho lichváře nedokázali sousedi uzvednout jeho tělo. Kněží odmítali pohř­
bívat zbohatlíky do posvěcené pudy a těla lichvářll vyváželi na oslím hřbetě za
město, kde je hodili na kupu odpadkll pod šibenicí. V jednom exemplu se
umírající bohatý lichvář pokouší přemluvit svoji duši, aby ho neopouštěla,
nabízeje jí odměnou zlato a stříbro, ale když nedosáhne svého, ve vzteku ji po-
sílá do pekla. Lichváři, kteří si uvědomují hříšnost svého zaměstnání, mívají
někdy strašlivá vidění. jeden z nich, když ležel v posteli, náhle spatřil sám se-
be, jak stojí před Posledním soudem a poslouchá rozsudek, který jej vydává
do rukou d'áblll. Probudil se, v rozrušení smyslu vyběhl z domu, aniž by se
chtěl kát nebo nahradit zpusobenou škodu. Vtom se na řece zjevil koráb, kte-
rý se hnal proti proudu bez kormidelníka. Lichvář zvolal, že na palubě je
plno d'áblu, a ti ho v tu chvíli popadli a odvezli s sebou.
Hněv, který lichvářství vyvolává u kazatelll, nezná mezí. Co bylo příči­
nou tak zuřivého zatracování? Proč bylo nutné vracet se neustále k lichváři
STŘEDOVĚKÝ KUPEC
(215)
právě v kázáních? je dost nepravděpodobné, že by příčinou byly pouze dok-
trinální otázky. Musíme spíše předpokládat, že kazuistická argumentace teo-
logu, kteří hlásali hříšnost lichvářství, byla pouze přirozeným dusledkem, ja-
kýmsi učeneckým zdllvodněním nenávisti, kterou k :~cl;vářun: ch~:~li P?Shl:
chači kazatelll. Sotva mllžeme tvrdit, že všechny ty pnbehy o lrchvanch,Jlmlz
kázání oplývají, pocházejí od autorll exempel. Nevycházely alespoň částečně
z veřejného mínění? V některých exemplech je dobře patrný nenávistný vztah
měšťanll k lichvářum. jeden kněz, který chtěl dokázat, že lichvářství je tak ha-
nebné zaměstnání, že by se jím nikdo neodvážil veřejně zabývat, řekl při ká-
zání: "Chci vám dát rozhřešení podle profese a zaměstnání každého z vás.
Nechť vstanou kováři." Kováři se zvedli z lavic a dostali rozhřešení. Po nich do-
stali rozhřešení ijiní řemeslníci. Nakonec kazatel zvolal: "Nyní nechť se zved-
nou lichváři, aby dostali rozhřešení." A přestože jich bylo více nežli lidí jiných
profesí, ani jeden z nich nevstal, ale všichni se poschovávali a krčili v lavicích.
Za všeobecného posměchu nakonec lichváři v rozpacích utekli pryč. Potupa
lichvářllje v exemplech zobrazována jako událost odehrávající se v centru
městského dění,jako veřejný skandál. Například při svatebním obřadu, který
se konal v Dijonu v roce 1240, zemřel ve dveřích kostela jeden lichvář. Hlavu
mu rozbil kamenný měšec lichváře, jehož postava byla vyobrazena na západ-
ním portálu chrámu, se scénou Posledního soudu.
Nenávist k lichvářllm byla všeobecně rozšířená. Kronikář první polovi-
ny 13. století Matthew Paris psalo Lombard'anech (tak byli nazýváni v zemích
na sever od Alp italští bankéři a lichváři):
Lombarďané jsou velmi mazaní (... ) zrádci a podvodníci. (... ) Pohlcují neje-
;;om lidi a domácí zvíí'ectvo, ale také mlýny, hrady, statky, louky, háje a lesy. (... )
S lístkem papíru vjedné a s perem ve druhé ruce odírají lidi ajejich stUbrem
si péchují kapsy. (... ) Kynou z potřeb druhých a sami se chovají jako krvelační
vlci. II
Pogromy a vraždění italských lichvářll na Západě, a ,zejmé~a, ve. Francii
v pruběhu poslední čtvrtiny 13. století a ve stoletl, nasledUjl:lm jSO~ tak
častým a rozšířeným jevem jako židovské pogromy, avsak sJedmym rozdIlem:
vedle nenávisti k bohatým lichvářllm-cizozemc~m měly židovské pogromy
také náboženskou motivaci. Mimochodem, ve StrasbursM kronice z přelomu
14. a 15. století si mllžeme přečíst: "Kdyby židé byli chudí a páni jim nic ne-
dlužili, nikdo by je neupaloval."
Lichva však nepřivádí do záhuby pouze duše samotných zbohatlíkll, ale
i duše jejich dětí, pokud zdědily neoprávněně nabytý ~ajetek ,a přit~m ne~a:
hradily škody, napáchané jejich otci. V této SOUVIslostI lze uvest I nasledujlcl
vidění: Z útrob člověka, ležícího v pekelném plameni, vyrustá vysoký strom;

ARON j. GUREVIč
(216)
najeho větvích visí lidé, které pohlcuje tentýž plamen. Co to znamená? Ten,
co leží dole, je otcem všech dalších generací, které se povznesly díky lichvář­
skému úroku, ale jejich potomci trpí, protože šli v otcových šlépějích. Jeden
kněz prohlašoval ve svém kázání: "Nemodlete se za duši mého otce, který byl
liehvářem a nepřál si, aby peníze získané lichvou byly vráceny. Budiž prokleta
jeho duše, kéž se škvaří ve věčném pekle, kéž nikdy nespatří Boží tvář a nikdy
neunikne spárum démonu."
Ve společnosti založené na stavovské hierarchii byl nejvýše hodnocen
vznešený puvod a s ním spjatá rytířská udatnost. Měšťana, dokonce i boha-
tého kupce, urození lidé přehlíželi, rytířskou udatnost od něho nikdo ne-
očekával. V očích urozených rytířu a dam je kupec pakáž, ubožák. Přesto se
městští boháči, kupci a lichváři snažili dosáhnout skrze své bohatství vysoké-
ho postavení. Příběh, který vyprávěl jeden francouzský kazatel 13. století,
svědčí o tom, jak zbohatlíci neurozeného puvodu rostli v očích svého okolí.
Jakýsi prašivý hoch přišel do města jako žebrák a vysloužil sijméno "Prašivec".
Jak postupně bohatl z lichvy, jeho společenské postavení doznávalo změn.
Nejprve mu říkali Martinus scabiosus, potom domnus Martinus, když se dostal
lnezi největší boháče města - d01ninus Martinus, a nakonec - meus dominus
Martinus. Ve francouzštině tyto tituly zněly: maitre, seigneur, monseigneur.
Lichvářuv vzestup po společenském žebříčku v exemplu přirozeně končí je-
ho uvržením do pekla.
Chamtivost je nejodpornějšímhříchem ze všech. "Mužeš přijmout křest
od papeže, miížeš přeplout moře, bojovat s pohany, dobýt Svatý hrob, pad-
nout v boji za Boží věc, a dok;:ll1ce být pohřben do Svatého hrobu," říká ně­
mecký františkán Berthold z Rezna lichváři, vyděšenému jeho kázáním, "ale
i při vší tvé svatosti bude tvá duše ztracena", protože lichváře nemůže spasit
nic kromě jediného - uhradit do posledního groše ztráty, které zpusobil.
Vztah církve k lichvářství zustával záporný i v následujících stoletích.
Jestliže florentský arcibiskup Antoninus dělal ve svých teoretických traktátech
jisté ústupky finančním aktivitám, které dosáhly v italských městech vrcholné-
ho rozvoje ve 14.-15. století, potom z kázání Bernardina ze Sieny vystupuje vý-
mluvný obraz, v němž lichváře zatracují všechny svaté síly a celý svět:
,Yšichni svatí, všichni blažení a andělé v ráji volají: ,Do pekla s ním, clo pekla! ';
nebesa křičí svými bvězdami: ,Do ohně s ním, do ohně!'; planely žádají: ,Do
hlubin pekelných, do hlubin pekelných!', a živly, které se prali němu zvedly,
řvou: ,Mučte ho, mučte ho!', A dúm, v němž leží umírající (lichvář), spolu se
všemi zdmi a trámy se naléhavě dovolává jeho trestu,"
Kázání a odsouzení lichvy nemohlo lichváře zastavit v jejich činnosti, ačkoli
byli také nuceni využívat ruzných kliček, aby se vyvarovali veřejného odsouze-
ní. Zároveň by však bylo hluboce mylné si představovat, že tato kritika lichvá-
STŘEDOVĚKÝ KUPEC
(217)
řu neměla žádný význam - měla především silný sociálněpsychologický vliv.
Rozpor, vytvořený mezi výnosnou ekonomickou činností a její~ m~mořá~~ě
nízkým společenským ohodnocením, nutně musel vést k rozdvojenI hchvaro-
va duchovního světa, tedy alespoú pokud byl silně nábožensky založen.
Etika hromadění se dostávala do střetu s církevním učením. Ocitala se
ve zjevném protikladu i se základními principy života aristokracie, podle
nichž ctností bylo nápadně a okázale užívat majetku, veřeJně ho rozhaz~v,at;
výdaje, jež neodpovídaly reálným příjmuI;:, byly ~nak,:m sle:hetnostl.a ste~­
rosti. Naopak kupec musí umět jednat uvazhve a setr~~, mUSI hromadIt p':nI:
ze a rozumně vydávat své prostředky tak, aby mu pnnesly ZISk. V polovme
14. století byla v Anglii složena anonymní báseú. A Goo~ S!lOrt Debate Between
Winner and Waster (Znamenitý a krátký spor meZI HamlznIkem a Mamotl at-
níkem). První hrdina ztělesúuje kupce a právníka, kdežto druhý rytíře nebo
aristokrata. Hamižník, jenž se kochá pohledem na nashromážděný majetek,
chválí ty, kteří málo utrácejí. On sám umí žít střídmě a,p~it~m dělat ~bchody.
Hýřilova bláznivá extravagance, projevl~ící se v oblékalll, jldle I pltl, h~ udl:
vuje a pobuřuje. Výčet jídel, která se podávají na ~10sti~~ v Ma~'~otratlllkov,:
domě, představuje hotový kulinářský traktát. LIde, kten ,nemap v, ka,rse an~
penny a přitom si pořizují vzácné kožic~y: drahocen~é latk~ a jlne nakla~ne
luxusní věci, vzbuzují u Hamižníka neduveru a nevoh. Vyty~a ~al~Otlat:,'ko­
vi, že se nevěnuje obdělávání pudy, že rozprodává prac,ovnI nastl:oje, a z~ ho
zajímá pouze to, jak zaplatit svá vojenská dobrodružstvl a lovecke radovanky.
Obžerství a opilství jsou příčinou promrhání zděděných ~tatku. Nad.ar~o vy:
zývá Marnotratníka, aby omezil své výdaje, vyvaro;al se,upadku a pnuc~l sve
blízké práci. Hamižník dobře ví, že při rozhazovánI penezje Marnotlatlllk ve-
den bezmeznou pýchou. ,
Ze své strany Marnotratník vyčítá Hamižníkovi, že poklady, ktere ,na-
shromáždil, nejsou nikomu k užitku: ,,jaký smysl mají ta~~v~ pení,;e, kdy,: se
neutrácejí? Část jich zreziví, další shnije neb~ se sta~e konstl ~rys. Ve j,:,e~:'
Krista naléhá na Hamižníka, aby přestal plnIt truhhcky a podehl se o sve stl!:
bro s chudáky. Marnotratník je přesvědčen o pomíjivosti boh~tstVí a l:ovo:~
o zlu, které zpusobuje: Čím je člověk zámožnější, tím je bázlivějŠí. NenI lepsl
krátký, ale šťastný život? , ' '
Spor mezi Hamižníkem a Marnotra,tn,íkem, ktery, byl ťredlozen k p~-
souzení anglickému králi, zustával nevyresen. Samozrej~e, M:mo~atlll~
a Hamižník nepředstavl~í ani tak sociálně vyhraněné typy, jako spIse ztel,:sn~­
ní dvou ruzných životních postoju a protichudných hod~otových systemu.
O tom, na které straně tohoto sporu stojí kupec, však nenI pochyb.
Jak bylo řečeno výše, církevní autoři ll. a 12. století používali, při chara~te­
rizování společnosti schéma tr~jího Ydu. ?všen:. ve 13: stol;tI, t~to sch;ma
očividně protiřečilo sociální realitě. ZebravI mnlSl ve svych kazamch blah na
 ARON j. GUREVIč
(218)
vědomí stavovskou a profesní pestrost obyvatelstva. Odklon od dřívějšího chá-
pání struktury společnosti souvisel především s nárůstem počtu městského
obyvatelstva, především její obchodní vrstvy. Nejzajímavější a nejobsažnější
pokus novým způsobem pojmout složitost a mnohoznačnost společenského
systému patří již zmiúovanému Bertholdu z l'Zezna.
Najednotlivé stavy se dívá jako na určitou analogii nebeské hierarchie,
od níž pozemské instituce získávají své odůvodnění a opodstatnění. Devíti
andělským kůrům, o nichž kdysi psal Dionýsios Areopagita, odpovídá devět
~ategorií lid,í:,které vykonáv,,!jí různé služby. Jako nižší kůry andělů slouží vyš-
Slm, tak I mzsl kategorIe hdl JSou podřízeny vyšším. V andělské hierarchii exi-
stují tři nejvyšší kůry, podobně tři kategorie lidí převyšují jiné, neboť sám Stvo-
řitel určil, ~by j!~~ b~li všichni ostatní podřízeni. Tyt~ tři nejvyšší kategorie
JSou za prve knezl v cele s papežem, za druhé mniši a za třetí světské soudy,
do mchž spadají císařové, králové, vévodové, knížata a všechno světské pan-
stvo. První dvě kategorie mají na starosti duše křesťanů, třetí, která chrání
vdovy a sirotky, obstarává jejich pozemské blaho.
Které jsou ony zbýv,!jící kategorie, jichžje šest ajejichž představitelé mu-
sí plnit svoji funkci a věrně sloužit vyšším kategoriím? Všimněme si především,
~: ~az,ate1 se při jejich popisování nechce zab)ivat jejich hierarchickým uspo~
radamm,Jako by se nacházely najedné "horizontální" rovině. Hierarchie, kte-
rá si uchovává význam v nebeském světě, ztrácí podle jeho názoru význam ve
světě lidí, jenž má v jeho kázání podobu města. První z těchto šesti kategorií,
resp. "kůrů", jsou všichni ti, kteří vyrábějí oblečení a obuv. Řemeslníci, kteří
pracují s železnými nástroji (klenotníci, kováři, tesaři, kameníci), tvoří druhý
kůr. ,Třetím kůrem jsou kupci. Ti vozí zboží zjednoho království do druhého,
plavl se po mořích, jedno dovážejí z Uher, druhé z Francie. Čtvrtý kůr a čtvr­
tou funkci představují prodavači jídla a nápojů, kteří zásobují lidi nezbytnými
potravinami. Pátý kůr zastupují rolníci. Šestý kůr - lékaři. To je tedy devět ků­
rů. A tak, jako se desátý andělský kůr odvrátil od Boha a přidal se na stranu
Satana, tak také desátý lidský kůr sdružuje kejklíře a herce, jejichž život je za-
svěcen zlu a odsuzuje jejich duše ke zkáze. Jistě nám neunikne, že Berthold
zaznamenává různorodost v zaměstnáních především ve městě, kde vymezuje
různé profesní kategorie, např. řemeslníky, velké kupce, drobné obchodníky.
Všechny kategorie měšťanů, nejen rolníky Berthold vyzývá k práci a k čestné
a poslušné službě. Vyčleúování velkých kupců, kteří podnikají dálkové obcho-
dy, ze skupiny drobných obchodníků,je charakteristickým rysem středověké­
ho města. V centru pozornosti kazatele jsou městské profese a Berthold, kte-
rý'neustále zasypává kletbami "chamtivce" a boháče, ospravedlňuje zároveú
eXistenCI obchodu a kupeckého stavu, neboť zajišťují fungování společnosti
Jako celku a jejich činnost je hodnocena jako poslání předurčené Stvořite­
le~', jako poslání roln!ka, soudce nebo mnicha. Čestný obchod - to je ideál
nejenom Bertholda z Rezna, ale i jiných kazatelů 13. století.
STŘEDOVĚKÝ KUPEC
(219)
Skutečnost, že jsou Bertholdovy "sociologické'" úvahy zaměřeny na
městské obyvatelstvo, stejně zřetelně vystupuje z jeho popisů sociální struktu-
ry společnosti. Neméně zajímavá je ijeho osobitá interpretace bi~lické,ho ~o­
dobenství o "talentech stříbra", která Bůh vložil do rukou svym vernym.
V tomto kázání je dobře patrné, jak život donutil kazatele, aby vtiskl tradiční
formě exegeze náboženského te~tu nový obsah. Co jsou to ony "libry" nebo
"talenty", jimiž Stvořitel obdaroval ělověka? První ,,,librou")e ,:naš: vlastní
osobnost", kterou Bůh stvořil k obrazu svému a zusleehnl tn11, ze JI daroval
svobodnou vůli. Druhou "librou" je "tvoje služba, tvůj úřad, k němuž tě Bůh
předurčil, neboť On stanovil každému člověku jeho ,místo". Sp~l~čnost se
skládá z lidí, kteří plní svou přidělenou společenskou ulohu, a kazda funkce:
bez ohledu na to, je-li vysoká nebo nízká, je důležitá a ne~bytná p~'o e~lStencI
společnosti jako celku. Všimněme si, že zatímco staré schema troJlho h~u po-
čítalo pouze s odosobněnými a skupinovými "kategoriel~i", Berthold z R~zna
má na mysli jednotlivce plnící konkrétní službu. Výchozlm,bodemJeh~ uvah
je osobnost, nikoliv stavovské postavenÍ. Funkce JSou rozdeleny mO:ldre: FO:
'clle Boží vůle, nikdo nemůže opustit svoji službu a přecházet zJedne sOClalm
kategorie do druhé. Existují však činnosti, které nejsou Božím pO,sl,áním. Pa-
tří k nim lichva, překupnictví, podvod a krádež. Zde Be,:thold splla" obch~d:
níkům, kteří vydávají vodu za víno, prodávají "vzduch mlsto chleba , falesn~
pivo a vosk a používají falešné váhy a míry. A ta~jestliže prvnÍ~ da~er:" ktery,
Bůh člověku dal,je jeho osobnost, potom druhym darem nem mc JI~eho ,nez
sociální úloha jednotlivce, předurčení k určit~mu poslání aJeh~ zaraz:m do
určitého stavu. Osobnost v pojetí Bertholda z ReznaJe osobnosti spolecensk~
vymezenou, jejíž vlastnosti jsou tím nejtěsnějším způs~bem FropoJe~y s }eJI
příslušností k určité sociální vrstvě, ke stavu ~ebo spol~c:nsk: sk~PI~e. ,~IStO
výzev k asketické pasivitě a k odchodu ze sveta frannskansky kazat~1 tl~a na
nutnosti společensky prospěšné činnosti, jež je .zák!ad~m eXI~:~nce :Ioveka., '
Třetí "librou" neboli "talentem", který Buh doveku svenl, Je cas, kt':;' l'
je mu vyměřen k životu, přičemž Búh chce vědět, jak s ním nakládáme. Cas
jsme dostali na práci, nesmíme jej planě pro~rhat. Z~, čas, který, ~pl;ne be~
užitku, musíme nést odpovědnost. Času je treba VYUZlt pro zaJlstem vlastm
spásy, nikoliv věčných muk na onom. světě. , , ..
Čtvrtým "talentem" od Boha JSou pozemske statky. Je neba nakl~dat
s nimi moudře a dobře. Majetek je to, co bylo získáno zákonno~ ce.s~ou, ces:,
nou prací. Hromy a blesky, jež Berthold sesílá ':a 1~lavu "cl~amt:vcu , :,z:ode:
jú" a "podvodníků", nejsou vyvolány nerovnomernym rozdele~lr:'~me~l, ale
jeho zneužíváním, neboť Búh stvořil všeh~ dostatek, ~by se kazdy clovekllZl:
vil. Nerovnost majetkú a existence bohatych a chudych .u~tupuJ~ do p~zadl
před vrozenoU rovností lidí před Stvořitelem: ~še p~chazl od ne~o a vse s~
nakonec k němu navrátí. Proto kazatel neuznava pine, neomezene vlastmcke

ARON j. GUREVIč
(220)
právo. Majiteli bylo jmění svěřeno Bohem podobně jako jeho osobnost, čas
a úřad, on sám je pouhým správcem svého bohatství a bude muset skládat
účty z toho, jak s ním naložil.
A konečně, pátý dar, pátá "libra" -láska k bližnímu,jehož má člověk mi-
lovatpko sám sebe ..lak, to brzy uvidíme.
To je tedy pět darů, které byly svěřeny do rukou člověka a které tvoří je-
hohlavní hodnoty, za jejichž využití se bude zodpovídat před Nejvyšším. Jsou
to jeho osoba, poslání nebo služba, čas života, majetek a vztahy k ostatním li-
dem. A duše? - O ní se sice nemluví, avšak účastní se kazatelova vy1dadu jako
neviditelný střed, k němuž se vztahL~í všechny vyjmenované dary Stvořitele.
Naši pozornost však upoutává něco jiného: pořadí, které je mezi jednotlivými
pojmy v kázání vyhrazeno "službě", jasně ukazuje, že je natolik neoddělitel­
ným rysem člověka jako jeho vlastní osoba. Osobnost nespočívá pouze v jed-
notě duše a těla, ale zahrnuje i sociální úlohu člověka. A je zcela logické, že
třetím darem Stvořitele je čas lidského života. Čas samozřejmě není v kázání
sekularizován, nezměnil se úplně z "CÍrkevního času" v "čas kupců "; je to čas
od Boha, před nímž bude člověk povinen podat zprávu o tom, jak jej využil.
Čas pozemského života, čas spásy není v očích kazatele samostatnou pozem-
skou hodnotou; vede k věčnému životu a ztrácí na významu, jakmile se kázá-
ní dotkne věčnosti. Nicméně fakt, že v kázání O jJěti tiúrách je čas vyzdvižen me-
zi ústřední hodnoty lidského života, jako podmínka naplnění služby, poslání,
je významný a bude mít své dúsledky. Čas je chápán jako neodmyslitelné mě­
řítko osobnosti.
.lak se zdá, pro kazatele, kteří patřili k žebravým řádům a vyvíjeli svoji
činnost v nejtěsnějším kontaktu s měšťanskými vrstvami, začal čas nabývat no-
vé hodnoty, a přestože si tuto hodnotu teologové uvědomovali i předtím, sa-
motný fakt spojení kategorie času lidského života s kategoriemi osobnosti
a poslání byl zcela příznačný. Lze předpokládat, že vysoké hodnocení času,
ale také příslušnosti k cechu, tak přirozené pro obchodnické a řemeslnické
kruhy města raného středověku, mělo zpětný vliv i na kázání, které převádě­
lo čas, funkci i majetek najednu náboženskou a morální rovinu.
Je typické, že Berthold z Řezna, obraceje se k věřícím měšťanům,již ne-
mohl hovořit o bohatství pouze v negativním smyslu, jak tomu zpravidla bylo
v kázáních ranějšího období. Jmění slouží k uspokojení potřeb člověka a je-
ho rodiny. Samozřejmě je nutné pomáhat i chudým a žebrákúm, konat dob-
ro, ale přitom nelze zapomínat sám na sebe. Berthold se nejednou v různých
kázáních vrací k myšlence, že bohatství je rozděleno nerovným způsobem, ně­
kteří jej mají mnoho, jiní zase málo, nebo dokonce nemají \'Úbee nic. Ale ja-
ké praktické závěry vyplývají z tohoto konstatování? Je majetný člověk, který
má vÍCe šatů, povinen podělit se o ně s chudým? Tuto otázku klade kazateli
jedna z vymyšlených postava dočká se následující odpovědi:
STŘEDOVĚKÝ KUPEC
(221)
"Ano,já mám pěkné šaty, ale tobě je nedám, i když bych chtěl, abys měl nejmě­
ně tolik, jako já, a dokonce i více. Podstatou lásky k bližnímu je přát mu to sa-
mé, co přeji sám sobě. Přt:ješ si pro sebe království nebeské - přej je i bližnímu
svétnu."
Učení o tom, že, vlastní-Ii člověk dvě košile, má se o ně podělit s chudákem,
bylo za časú Bertholda již považováno za kacířství. Bohatství bylo v podvědo­
mí kupců a měšťanú tak pevně spjaté s osobností a s j~jí a s Bohem předurče­
nou sociální funkcí, že "láska k bližnímu" nabyla mnohem méně výrazné
a mnohem pasivnější povahy než dříve.
Lze snad pochybovat o tom, že toto přehodnocení křesťanských hodnot
odhaluje skrytý vliv nové etiky práce a vlastnictvf, která :e ~tvářela v~ r;'ěs:
tech? Ideály kazatele, činného převážně v městskem prostredL,jsou radLkalne
odlišné od tradičních mnišských ideálů. Kázání o "librách a talentech" de-
monstruje zjevný protiklad, jakýsi napjatý vztah mezi obvyklým teocentriekýn:
obrazem světa a mezi zpodobněním světa, v jehož středu stojí člověk se svýmI
přízemními snahami a zájmy, pozvolně vznikajícími v myšlení měšťanstva. N?-
vý rodící se obraz světa nijak neodporuje úloze Stvořitel~ a v tomto smyslu je
také teologický, i když skýtá nové možnosti. Berthold z Rezna SI nemohl ne-
všimnout podnětů, vycházejících z měšťanských a kupeckých vrstev. Není bez-
účelné zde připomenout, že jihoněmecká města, v nichž působil jako kazatel
(Augsburg, Řezno a další), byla ve 13. století významnými obchodnímI centry
s bohatou kupeckou vrstvou. _ .
Křesťanství se v tomto období, podle mínění Georgese Dubyho, memlo
z "náboženstvÍ kněží" v "náboženství mas", Berthold z l~ezna, teolog a kazatel,
zůstal věrným zastáncem významu středověkého křesťanství._ Ov~em pr~vě ten-
to význam se před očima jeho současníků nepozorovatelne meml, durazy se
posouvaly a "do starých sudú" se začalo nalévat "nové víno". Tyto posuny JSou
mnohem hmatatelnější ve 14. století, ale již německý kazatel polovmy 13. sto-
letí je předvídal a tušil. Jeho myšlenky dodávaly nábožensko-etický tvar tužbám
a snahám lidí, kteří by je sotva byli schopni sami vyjádřit. Tyto potřeby nachá-
zely v jeho projevech teologické odůvod~ěnf a_to jim ~odáv~l~ zvláštní _:~Iu
a význam. Přízemní starosti a hmotné zájmy, jez byly dnve stlhany nelvysslm
trestem, byly povýšeny na úroveň vyplnění Božíh,o předurčení., Lidská_ osob:
nost, která si začala uvědomovat sama sebe, chapala sebe, sve spolecenske
a profesní poslání, svůj majetek i svůj čas jako Boží dary, jako "libry" a "talen-
ty", jež mají být Bohu vráceny v zachovalém a l~oz;nn07:~nél~ sta,,:,. Os~bnost
ještě nemohla nalézt podstatu v sobě samé, alej~Jl podnzem Stvontehjl nap~­
ňovalo přesvědčením, že hodnoty, jimiž dispom~e, jsou l:odnotaml ab:olut~l­
mi. Každý jedinec, který vyznával tyto hodnoty, byl osobmm a bezprostledmm
účastníkem vesmírnéhO zápasu mezi nejvyšším Dobrem a metafYZIckým Zlem.
 ARON j. GUREVIč
(222)
Jak svou kazatelskou činností, tak svými příručkami kazatelům a teolo-
gickými "summami" přispěli teologové a mniši žebravých řádů nemalou mě­
rou k náboženskému a etickému ospravedlnění obchodu a kupců.
13. století a první třetina století uásledujícího je obdobím rozkvětu kupecké-
ho stavu. V mnoha evropských městech tvoří kupecké špičky, které soustředí
ve svých rukou nesmírné jmění, vládnoucí vrstvu města - patriciát, který má
rozhodující vliv na správu města. Těmto kupcům a podnikatelům, tvořícím
zanedbatelné procento městského obyvatelstva, náleží veškerá moc ve městě.
Zasedají v městských radách, vedou pro sebe vy110dnou daňovou politiku,
drží v rukou soudy a místní zákonodárství. Na nich jsou závislé davy ná-
mezdních dělníků, sloužících, drobných řemeslníků a obchodníků. Ve Flo-
rencii má tato oligarchie příznačné jméno "tučný lid" (jJopolo grasso), jehož
protikladem je "hubený, drobný lid" (jJojJolo minuto). Podle tvrzení italského
kronikáře je "lid" (jJojJUlus) "ta část obyvatelstva, která žije z nákupu a prode-
je", ale ty, "kteří žijí z práce vlastních rukou", za lid nepovažuje. Německý
kronikář, pojednáv~je o pozdvižení v Mohuči, nazývá tento plebs "morovou
masou", jJestilens multitudo, a "nebezpečným davem".
Urozenost rytíře záležela především v jeho původu. Kupec se v někte­
rých případech rovněž mohl odvolávat na své přičinlivé a úspěšné předky ne-
bo rodiče (i mezi kupci byli někteří šlechtického původu), ale v zásadě musel
spoléhat na svou podnikavost. Lubecký kupec Berthold Ruzenberg napsal se
vší hrdostí do své závěti (1364), že po rodičích nic nezdědil, ale všeho majet-
ku nabyl vlastní usilovnou prací. Samozřejmě, úspěšný kupec měl v duchu své
doby sklon k tomu vysvětlovat růst svých příjmů tím, že je mu Bůh příznivě
nakloněn. Největší předností kupce není původ, ale schopnosti a umění pěs­
tovat je. Kupec, to je selfmademan.
Kdo je tedy tento zbohatlík, jenž se protlačil mezi patricije? Je dobře
známo, že vykořisťování rolníků urozenými statkáři bývalo i neobyčejně suro-
vé a že páni často hleděli na své poddané s neskrývaným opovržením a dokon-
ce s nenávistí, neboť podle nich neměli žádnou lidskou důstojnost. Přesto feu-
dální vztahy měly ve své podstatě určitý osobní moment - mezilidské vztahy,
neodosobněné a neanonymní. Zajímá nás, zda se vztahy mezi majetnými lid-
mi působícími v obchodu a řemeslné výrobě a na nich závislými drobnými vý-
robci utvářely podle téhož feudálního vzorce. Na tuto otázku musíme odpo-
vědět záporně. Obyčejní "malí" lidé, řemeslníci, nádeníci, protoproletářské
elementy středověkého města byly vystaveny nestoudnému a bezuzdnému vy-
kořisťování. .Jestliže v agrární sféře samotná struktura vrchnostenských vztahů
předpokládala určitý patriarchální charakter, ve středověkém městě jej vytla-
čila honba za zlaťáky.
Zastavme se v této souvislosti u jediné postavy, mimochodem dostateč-
STŘEDOVĚKÝ KUPEC
(223 )
ně charakteristické - u vlámského soukeníka Jehana Boinebroka, který ze-
mřel asi v roce 1286. Neexistovalo snad prostředku, jehož by tento patricij
z Douai nevyužil ke zvýšení svých příjmů. Drobní řemeslníci a dělníci, které
nelítostně vykořisťoval, byli v jeho očích pouhými nástroji k dobývaní zisku.
Boinebroke nejen že je odíral a ožebračoval, nybrž je i všemožně ponižoval,
urážel a vysmíval se jim, nepovažoval je za plnohodnotné lidské bytosti a využí-
val toho, že jsou na něm plně závislí. Georges Espinas, který se zabýval Boine-
brokeovým archivem, píše: "Byl to člověk vyznávající peníze; jeho jediným ži-
votním cílem, jemuž podřizoval všechny své myšlenky a činy, bylo obohacení.
Amorálnost a bezohlednost prostředků, k nimž se uchyloval, sahající až po
podvod, krádež a vyděračství,jej nikterak neznepokojovala. Zásada, kterou se
řídil, bylo neplatit své dluhy a přisvojovat si to, co mu nepatří. Bez ohledu na
lidi a okolnosti se Boinebroke chová jako bezuzdný tyran, jako skutečný ,prů­
myslový bandita' ", uzavírá Espinas a zdůrazňuje, že jeho hodnoeení není ni-
jak přehnané. Náš soukeník si však musel přiznat, že ho na onom světě čeká
odplata, a proto ve své poslední vůli nařídil svým dědicům, aby odškodnili ty,
které za svého života odíral.
Nechceme zde neúměrně zobecňovat, ale usuzujeme-Ii z vybuchů nená-
visti, které otřásaly západoevropskými městy během 13.-15. století, Boinebro-
ke nebyl žádnou výjimkou. Podobným nezřízeným ziskuchtivcem byl i Ber-
tram Mornewech, závratně rychle zbohatnuvší nuzák, který se stal lubeckým
radním. Zemřel ve stejném roce jako Boinebroke a jeho vdova zjistila, že je
věřitelkou mnoha bohatých rodin.
Godrich z Finchale, kupec z přelomu ll. a 12. století, je spíše výjimkou,
avšak nikoliv proto, že se jako drobný obchodník za krátký čas stal význačným
kupcem, který se plavil po celém Baltu a dosahoval nesmírných zisků z kou-
pě a z prodeje vzácného zboží, nybrž proto, že se jako úspěšný zbohatlík nako-
nec zřekl výnosného obchodování, uchy1il se ke zbožnému životu, aby spaSIl
svoji duši, a že byl po smrti kanonizován. Vlastně ani on není výji,mkou. Sto
let poté byl prohlášen svatým kupec Homobonus z Cremony, ktery se obcho-
du věnoval do konce svého života, ale stal se světcem díky své závěti. V roce
1360 založil Giovanni Colombini, kupec ze Sieny, který opustil svět obchodu,
žebravý řád jesuatů sv. Jeronýma. Bezděky si zde vzpomeneme na postavu
z úvodního vyprávění prvního dne Dekameronu, sera Ciappelletta z Prata, vy-
loženého křivopříscžníkaa rouhače, který svou lživou zpovědí na smr:eh;ém
loži natolik zmátl mnicha, že byl po smrti nznán svatým. Ovšem neztraceJme
ze zřetele, že Ciappelletto zatížil svou duši před smrtí tímto posledním hří­
chem - ze solidarity ke SV)'l1l hostitelům, florentským lichvářům ...
"Noví lidé", vynikající v obchodně-finančních činnostech, byli energičtí,
podnikaví, důvtipní, ale také nestydatí, sobečtí a bez zábran vůči ~šem dob~vý,:,
patriarchálním normám. Ovšem pouhé vlastnictví movitého majetku nepnna-
 ARON ). GUREVlč
(224)
šelo ve feudální společnosti úctu a prestiž. Následující příběh nám pomůže po-
chopit, s jakýl~ přezíráním se šlechtici chovali k m'Vetné městské elitě. Když si
v Jednom z nemeckých měst dovolil městský radní vyjádřit kritická slova na
adresu jistého vlivného rytíře, ten zvolal: ,,Ať si hospodář i svině žijí pod jednou
střechol~,.přesto nemají nic společného." A když se měšťan z Ravenshu~gu po-
kUSil rytIn tykat v dopise, podobně jako rytíř tykal jemu, ten ho ihned odkázal
do patřičných mezí, protože on má prastarý urozený původ, kdežto jeho part-
ner není nic víc než pouhý měšťan a kupec. Ať se vrátí do své hospody, stará se
~.své zásilky z A1:xandrie ~ z Barcelony a o svém původu ať raději nemluví. Jest-
lIZe v I:áln h:amce mezI slechtou a patriciátem téměř neexistovala nebo byla
sotva zretelna, potom v Německu doposud panovala zcela odlišná situace.
Je tedy pochopitelné, že se městský patriciát snažil snížit tyto stavovské
hráze, které jej oddělovaly od aristokracie. Cesta "vzhůru" se kupcům otevíra-
la získáváním rozsáhlých zemědělských usedlostí a uzavíráním smíšených
sňatků, na něž přistupovali zchudlí rytíři, kteří si chtěli přilepšit svatbou s bo-
hatými kupeckými dcerkami. Některým městským boháčům se podařilo zís.
kat rytířský titu!. Pro obchodující měšťany bylo charakteristické, že se snažili
žít v přepychu. Aby pozdvihli svoji prestiž a zapůsobili na společnost, stavěli si
kamenné domy a paláce, zdobené věžemi. Pozdně gotické stavby jihoněmec­
kých měšťanů nebo renesanční paláce italských kupců jim mohli aristokraté
závidět. V oknech patricijských domů se objevuje sklo, komnaty jsou bohatě
~ba::ny nábytkem, stěny jS,ou ověšeny gobelíny. Po vzoru šlechty se kupci od-
davaJllovu, "sportu urozenych". Voblékání a ozdobách si nezadají s panstvem
a stc;jně tak i v pohřebních obřadech, které pořád'Ví se vší pompou. Nad mís.
ty jejich posledního odpočinku se zvedají nákladné hrobky - patriciát chce
zvěčnit svou slávu. Někteří propadají extravaganci. V dochovaném seznamu
svatebních výdaj& jistého měšťana z Pistoie z roku 1415 jsou podrobně rozep-
sány veškeré výdaje, včetně poplatku za doprovod osmi jezdců, nákupu šeste-
r~ šatů nazdobených kožešinami a stříbrem pro nevěstu, skříněk, šperků, lož-
mho prádla a dalších věcí. To všechno stálo hotové jmění - skoro 600 florinů.
,S kupeckou a podnikatelskou horní vrstvou musel počítat i panovník,
nebot byl závislý na její finanční a politické podpoře. Několik nejúspěšnějších
kupců mělo ke dvoru velmi blízko. Bankéř Jacques CoelI1; "první finanční
magnát Evropy" (asi 1395-1456), který vkládal sviij kapitál do všech možných
výnosných podniků a sledoval své zájmy po celé Evropě, se stal strážcem po-
kladu a mlmstrem francouzského krále Karla VII., podílel se na provádění
státních reforem a vojenské i diplomatické politiky Francie. Bezprecedentní
vzestlIp a pád Jacquese Coeura (poté, co upadl v nemilost, byl nucen uprch-
nout z FranCie a zemřel ve vyhnanství) hluboce zapůsobil na jeho současníky;
smrt tohoto královského kupce dokonce přivedla básníka Fran(:oise VilIona
k úvaze nad tím, do jaké záhrobní končiny asi přišla jeho duše.
STŘEDOVĚKÝ KUPEC
(225)
ŽivotJacquese Coeura je plný nečekaných událostí a zvratů. Podobný ži·
vot však vedl i kupec nesrovnatelně skromnější, jímž byl Coeurův starší
současník Buonaccorso Pitti (1354-1430). Ten se aktivně podílel na řízení
veřejných záležitostí Florencie a účastnil se válek a politických intrik, zaplétal
se do půtek mezi stranami rodného města. Hledaje své štěstí, Pitti PUtlijC
z Florencie do Nice, z Avignonu do Haagu a Bruselu, z Augsburgu do Záhře­
bu. Své diplomatické úkoly plní v Londýně a v Paříži, u císařského dvora, ve
florentské republice zaujímá nejvyšší úřady. Je to rozšafný kupec a zároveň ha·
zardní hráč v kostky, schopný prohrávat i vyhrávat částky, které si s neúnavnou
důsledností zapisuje. Pitti byl dobrodruh, podnikavec a spisovatel, který po
sobě zanechal památku v podobě vlastnoručně sepsané "Kroniky", v níž vedl
záznamy o všech událostech svého života bohatého na události, o členech své
rodiny a o Svých blízkých či vzdálených příbuzných, o soubojích a intrikách,
jichž byl účasten, ale i o politických střetech,jejichž svědkem se mu poštěstilo
být.
Nikde jinde v Evropě nedosáhl kupecký stav takové hospodářské a poli·
tické moci jako v italských městech. V žádné jiné zemi se na obchodních zá-
ležitostech nepodílela tak široká vrstva obyvatelstva. Cestovatel, který proj펷
děl Benátkami nedlouho před velkým morem roku 1348, dospěl k závěru, že
"všichni jsou zde kupci" (tutta gente sonD mercatanti). O Janovanech se říkalo:
"Co Janovan, to kupec". Toto hodnocení je odůvodněné v tom smyslu, že to
byli právě největší kupci, kdo udával tón veškerému ekonomickému, sociální·
mu a politickému životu v těchto italských městech. Profese kupce se zde do-
čkala morální rehabilitace a Jakub de Voragine, benátský arcibiskup a autor
slavné Zlaté legendy, přirovnával kupce k samotnému Kristu (podobně jako Fe-
derico Visconti, arcibiskup z Pisy) , jenž připlouvá na korábu, kterým je mu
kříž, aby dal lidem možnost vyměnit dočasné, pozemské statky za život věčný.
Bohatství již nemá záporný význam, neboť, což tvrdí iJakub de Voragine, bo-
hatí byli i bibličtí Otcové, a dokonce sám Kristus.
Ve 13. století i v pozdějších dobách se mnoho kupců vydávalo na dale-
ké a nebezpečné plavby. Stačí, když si připomeneme slavného cestovatele
Marka Pola. V roce 1291 se dva bratři Vivaldiové vypravlijí z Benátek na ces-
tlI, na niž se, podle slov jejich současníka, "nikdo před nimi neodvážil". Od·
plouv'Ví na západ od Gibraltaru za účelem n~jít pohádkově bohatou Indii
buď v západních vodách Atlantiku, nebo obeplutím Afriky z jihu. Každopád-
ně neměli žádné předchůdce či orientační body, jimiž by se mohli řídit. Tyto
smělé objevitele a cestovatele, kteří spojovali hm~bu za ziskem se zvídavostí
a smyslem pro dobrodružství, přitahovala Indie, Cína, Afrika, Blízký východ.
Z kupce se snadno stal pirát. Vzpomeňme na čtvrté vyprávění druhého dne
Dekameronu: kupec, který byl oloupen, se stává pirátem a vrací se domů jako
boháč. Kupci odplouvali na obchodní cesty ozbrojeni. V roce 1344 byl vJano·
 ARON ). GUREVIč
(226)
vě přijat zákon, který kupcům zakazoval odjíždět bez výzbroje dále než na Si-
cílii nebo na Mallorku.
Kupec, který podniká daleké cesty za zbožím a který vystavuje riziku svůj
majetek i holý život, je hrdinou mnoha fabliaux. Jejich autoři si všímají neje-
nom výnosnosti profese obchodníka, ale také jeho vlastností - umění jednat
s lidmi, energičnosti, odvahy a vyhledávání nebezpečí. Podle Vyprávění o kup-
cích (Le Dit des Marchéans) si kupci zaslouží veškerou úctu, neboť jejich služ-
by jsou důležité pro církev, rytíře i pro celou společnost. Navzdory nebezpe-
čí kupci přivážejí převzácné zboží, cestují zjedné země do druhé a z kraje do
kraje. Ve fabliaux, ale i v jiných pramenech, je kupec zpravidla porovnáván
s ostatními bohatými měšťany, kteří vedou usedlý způsob života, zatímco kup-
ci jsou lidé toulaví a neklidní. Bohatý a již postarší pařížský měšťan radí své
mladé ženě, pro niž sepsal na konci 14. století knihu ponaučení, aby, jestliže
ovdoví a opět se vdá za kupce, všemožně pečovala o jeho pohodlí, neboť on
musí cestovat i v dešti, ve větru, sněhem a snášet různé trampoty na cestách.
Zároveií se nezapomene zmínit o tom, aby pozabijela blechy ve své komnatě
a v posteli ...
Kupec musí být připraven na setkání s nebezpečím, které tvořilo neod-
myslitelnou stránku jeho profese, a proto ho vědomí rizika a hrozby neustále
provází. Nebezpečí v sobě skrývaly daleké cesty, především po moři - od mož-
nosti ztroskotání až po útoky pirátů či konkurentů. Nebezpečím hrozily i po-
hyby trhu. Nebezpeční však mohli být i lidé, s nimiž kupec vstupoval do ob-
chodních vztahl!. Proto také zápisky a ponaučení, která vzešla z per kupců,
obsahlijí tak důrazná varování před konkurenty, sousedy, přáteli a dokonce
před příbuznými. Kupci se doporučuje být neustále ve střehu. Stárnoucí bo-
háč z Prata Francesco Datini vysvětloval svému mladému pomocnfkovi: ,Jsi
mlád, ale až budeš v mém věku a budeš mít co do činění s tolika lidmi jako
já, pochopíš,jaké nebezpečí člověk představuje ajakje riskantní mít s ním ně­
co společného." Život jistého kupce z Kielu byl, podle jeho vlastních slov, pl-
ný práce, nebezpečí a starostí. Vytváření obchodních společenství s rozdě­
lením podílu na riziku v případě ztráty mezi kupcem-majitelem základního
kapitálu a kupcem-mořeplavcem bylo do značné míry podníceno vědomím
číhajícího nebezpečí; první z nich riskoval své peníze a zboží, druhý svůj život
a skromnější prostředky, které vložil do společného podniku, jemuž se v Be-
nátkách říkalo colleganza, v Janově commenda a na severu německých oblastí
Widerlegunge.
Původně nejrozšířenější typ velkého kupce, jenž cestuje po souši nebo
po vodě a riskuje různá nebezpečí, je postupně nahrazován jiným typem kup-
ce, který sedí ve své faktorii a řídí obchody převážně prostřednictvím agentů
a písemného styku. Tato transformace měla dalekosáhlý dopad na podstatu
kupeckého stavu, na mentalitu a kulturu kupců.
STŘEDOVĚKÝ KUPEC
(227)
Doposud jsme charakteristiku osob zaměstnaných obchodem a lichvou slyše-
li z úst lidí, kteří sami kupci nebyli. To je zcela přirozené, neboť gramotnost
zůstávala po velmi dlouhé období výsadní, ne-li monopolní záležitostí ducho-
venstva. Od 13. století se celková situace v oblasti od Flander po Itálii začíná
měnit. Obchodní činnost vyžadovala určité znalosti a vyšší vzdčlání. Nevzdě­
laný kupec mohl jen stěží úspěšnč obchodovat. Nejen I' těch největších, ale
i v poměrně malých městech se objevovaly světské školy, v nichž se děti ze
zámožných rodin učily číst, psát a počítat. Zatímco v církevních školách bylo
studium zaměřeno na svaté texty a aritmetika byla využívána především pro
počítání církevního kalendáře, v nové městské škole se výuka soustředila na
předávánívědomostí pro praktické účely. Patřičně se měnily i učební metody.
Těžiště vzdělání se přesunulo z klasického na aplikované. Potřeby kupecké
profese přispěly k přechodu od římských číslic k arabským, které jsou praktič­
tější pro vedení obchodních účtů, a k zavedení nuly. Pomalu se rodí "arit-
metická mentalita" Uak ji pojmenoval Alexander Murray) - sklon a záliba
v přesnosti počítání dosti nezvyklá v předcházejících obdobích středověku.
Aritmetika se rozvíjela nejen v pracovnách učenců a královských pokladníků,
ale také za kupeckými pulty. Jistý satirik 13. století si s tímto slovem vtipně
pohrává a nabízí termín aerismetica, neboli "peněžní umění". Jistý benátský
kupec žádá ve své závěti v roce 1420, aby jeho děti navštěvovaly "abakovou ško-
lu, kde by se naučily obchodnickému řemeslu". Pomůcky pro provádění ob-
chodních výpočtů, někdy dokonce pro usnadnění učení veršované, se začaly
psát od 13. století.
Kupec a bankéř Giovanni Villani, florentský kronikář první poloviny
14. století, první autor se z'ijmem o statistiku, napočítal ve svém rodném měs­
tě osm až deset tisíc žáků šesti městských škol, kteří se učili matematice.
V Londýně měli učedníci klenotnického řemesla kvůli svému zvláštnímu sta-
tutu povinnost navštěvovat školu. V městských školách se vyučovala latina, ale
dopisy a úřední dokumenty již bývaly psány v lidovém jazyce. Nejstarší z do-
posud známých textů v italštiněje fragment kupeckého účtu ze Sieny (1211).
Změna charakteru písma od karolínské minuskule ke kurzívě, k níž došlo
v průběhu 12.-13. století, bezprostředně souvisela s rozvojem podnikatelské
a zvláště obchodní korespondence.
Děti podnikatelů často navštěvovaly univerzity. Hamburská městská ra-
da udělila synům měšťanů stipendia ke studiu na univerzitě v Rostocku. Osm-
náct mladíků, kteří patřili ke třem generacím rodiny radního zjednoho malé-
ho severoněmeckéhoměsta, navštěvovalo univerzitu. Ale zdaleka ne všichni
synové obchodníků se po získání univerzitního vzdělání vraceli k zaměstnání
svých otců. Někteří se stávali duchovními, lékaři či právníky. V roce 1360 se
syn lyonského obchodníka se suknem stal doktorem římského práva. Jiní,
přestože zasedli v městské radě nebo se stali purkmistry, obchodní činnosti
 ARON j. GUREVlč
(228)
nezanechali. Až polovina členů městských rad některých německých měst
měla univerzitní vzdělání.
Nemalý význam byl přikládán výuce cizích jazyků. Z tohoto důvodu si sy-
nové italských kupců osvojovali angličtinu a němčinu, Němci z hanzovních
měst dokonce i ruštinu, která byla nepostradatelná pro úspěšné obchodová-
ní v Novgorodu, či estonštinu, jež sloužila ke komunikaci s obchodními part-
nery v Pobaltí. Pro potřeby kupců začaly být sestavovány slovníky a konverzač­
ní příručky, včetně učebnic pro výuku orientálních jazyků. Nejužívanějšími
jazyky v mezinárodním styku byla italština (ve Středomoří) a středohorno­
němčina (v Pobaltí).
Kniha, kdysi výsadní majetek duchovních, se začíná objevovat i v domě
kupce či bohatého měšťana. Až do konce středověku sice knihy v těchto
vrstvách i nadále zůstávaly spíše přepychem, nicméně například na Sicílii by-
lo ze 123 historikům známých knihoven více než sto ve vlastnictví měšťanů.ja­
ké knihy obsahovala taková kupecká knihovna? Především životy světců, bib-
li, žaltář, ale zároveň i díla Boethiova, Ciceronova, římské básníky, Dantovu
Božskou komedii, později i Boccaccia. Podle dobových měřítek slušnými kni-
hovnami disponovaly na konci středověku i městské rady v Německu.
Do účetní knihy kupec zapisoval vedle výdajů a přijmů také různé zprá-
vy o událostech, které si podle jeho mínění zasluhovaly pozornost. Své obzo-
ry si nyní rozšiřoval nejenom návštěvamijiných zemí a měst, ale i četbou. Při
studiu evropských nebo východních trhů se zároveň seznamoval se zvyky a in-
stitucemi různých národů a byl schopen je porovnat s historií a kulturou své
vlastní země.
V této době vznikaly praktické příručky pro vedení obchodní činnosti,
které přinášely přehled zboží, měr a vah, uváděly směnné kursy a cla, ale ta-
ké návody, jak vyzrát na úřady, které na kupcích vymáhají daně; nacházíme
zde i popisy obchodních cest, účetní vzorce, kalendáře a rady na výrobu nej-
různějšího zboží. Nikoliv abstraktní a každodenním životem opovrhující
scholastické vědění, nyórž znalost věcí konkrétních, použitelných a měřitel­
ných zajímá autory těchto příruček, kupce a podnikatele.
Obchodník soustavně vede rozsáhlou korespondenci. Buďto píše dopi-
sy sám, nebo je diktuje svému sekretáři. Znalost čtení a psaní je v obchodu
prvořadou podmínkou úspěchu. Obchodní lodě odvážely kromě nákladu
i kupeckou poštu. V archivu již výše zmiňovaného Franceska Datiniho, největ­
šího kupce z Prata (zemřel v roce 1410), se zachovalo více než sto padesát ti-
síc obchodních dopisů. Florenťan Paolo da Certaldo, který sestavil v 60. le-
tech 14. století sborník pokynů, v němž se zbožná ponaučení střídají s rada-
mi čistě praktického rázu, přikládá obchodní korespondenci velký význam:
,Jakmile dostaneš dopisy, přečti sije a v případě nutnosti, jestliže se tyto listy
týkají koupě či prodeje, přijmi neprodleně příslušná opatření a vyšli posla.
STŘEDOVĚKÝ KUPEC
(229)
Ale dopisy, které ti byly svěřeny, nedoručuj dříve, než vyřídíš své vl:,stní zálež!-
tosti; mohou obsahovat údaje, které by tě mohly poškodit, a take bys nemel
sloužit jiným v době, kdy se máš věnovat své vla~:ní,práci." .. , '
U Paola da Certaldo je kupecká etika ''YJadrena velmi jasne. je treba
umět vydělávat peníze, ale ještě důležitější je umětj~ správně a r?,:~mně ~trá­
cet. Klíčovými slovy v jeho díle, jak ukázal výzkum, JSou "pracovny , "n~unav:
ný", "houževnatý" a "pilný". Certaldo je pře.svědčen,o ,to~, že maJet~k ZlSkany
vynaložením vlastního úsilí je lepší než ma,}etek zdedeny. Cert:l,do Je, podo~­
ně jako ostatní kupci 14. století, zbožný člověk. Ale v čem spoClvá J:h? zbo~­
nost? Hrozba pekla visí nad neopatrnými lidmi, a, proto~? není ~o:n.e ne~at
se smrti, je třeba být na ni neustále připraven: mlt ~ P?radku, s~e ve~' .~ pred
svým skonem vyrovnat všechny účty s BO,he:n I se Svyn;' sp~lecm~y. SvuJ dluh
před Stvořitelem Certaldo staví na roven vsem ostatmm zava~kun: kupce. je
málo pravděpodobné, že by tomuto literárně ~i~nému k,upc., u~,kal ~ozpor
mezi nároky každodenního života a náboženskyml a euckyml Idealy: avsa~,sv,~
kolísání mezi těmito dvěma póly neprožívá příliš dramaticky a ImphCltne resl
tento konflikt ve prospěch kupecké etiky. " .. ., .."
Na tom, že se z kupeckých vrstev rekrutuji auton "rodmnych klOmk.'
není nic překvapivého. Prozatím však není zcela zřejmé, zda tyto kr?mky vzm-
kaly pod vlivem historických děl, která většino~, zvl~~tě ve !lorenCll, s~plsov.a~
ly osoby pocházející z kupeckého stavu, a ktera odrazela zaJem "podmkate!~
o hospodářství, statistiku a faktografickou přesnost, nebo zda se "velké deJ':-
pisectví" rozvíjelo současně s "malými" dějinami obchodnických rod~n. V kaz-
dém případě však ve velkých evropskýc~ městech, ex:sto:al Jed~ot? duc~ov­
ní proud, jehož součástí bylo pozvednuti mdlVldualmho I kolek:'~~',ho~:edo­
mění si sebe sama nejrozvinutější, nejmajetnější a nejpod?ik,~veJsl cá~:' ~e~'ch
obyvatel- obchodníků. Podstatné je to, že "rodinné kromky ,0bsahujlcI u?a-
je o narozeních, sňatcích a úmrtích členů rodiny, o vyn~dn;ch obcho,dmc~
transakcích a o zvolení do městských úřadů, obsahovaly I clste hlstoncke zpra-.
vy. Příznačný je název jedné takové kroniky: Libro di Giov,:,co Bastan dl t~ttl
i suoi fatti, creditori, debitori e ricordanze notabllz (lvllha ~,?venk: Basta: Iho
o všech dějích jeho života, věřitelích, dlužnících I pa~etlhodnych udalos-
tech). Díla píšících kupců často přímo závisela na pol:tl~ké k~nstelaCl a na
změnách, k nimž právě docházelo ve městech nebo v urClte ze~l. Zápisky, ~te­
ré si výše zmíněný Buonaccorso Pitti vedl takřka do posled~~ho dn~ sv~ho
života, nclze jednoznačně označit jako "rodmn~u kro~:ku , nebot JejIch
ústředním bodem je neustále autor sám. jedna se spIse o autoblOgl afil
a egoistické Pittiovo ,Já" vystupuje z každé stránky jeho pamětí. ,
Neméně výrazně se osobnost a hlavní životní hodnoty Italskeh~ kupce
konce 14. a začátku 15. století pr~jevují v Záznamech (Ruordt), ktere SI vedl
Giovanni di Pagolo Morclli (1371-1444), a které postihují období let 1393-
 ARON J. GUREVIč
(230)
1421. Tento potomek barvířů a soukeníků nenáležel k čelným rodinám flo-
rentské oligarchie a nevlastnil žádný velký majetek. Průměrný kupec, jemuž
se pracovitostí a šetrnosti podařilo naspořit nepříliš velké množství peněz, ve
svých zápiscích,jež nebyly určeny veřejnosti, značně otevřeně odhalil své zá-
sady, jež nadevši pochybnost vyznávali i mnozí jeho krajané a druhové, kteří
příslušeli k téže sociální vrstvě.
Na rozdíl od Pittiho, který se pohybuje přímo v centru politického dě­
ní Florencie a Evropy a zaplétá se do těch nejneočekávanějšíchintrik,je Mo-
relli člověk nanejvýš opatrný a obezřetný. Snaži se zjistit, jak zbohatnout bez
rizika a bez honby za ziskem, pokudje spojena s nebezpečím. V tomto smyslu
je Morelli patrně výraznějším příkladem pozdně středověkého kupectva a je-
ho sklonu k principu "umírněnosti". Morelliho patriotismus odsunula do po-
zadí láska k vlastnímu domu a rodině ..Jeho "paměti" oplývají radami následu-
jícího typu: dbej, aby komuně zůstala skryta výše tvých příjmů, aby ses vyhnul
placení daní, a všemi možnými způsoby dávej najevo, že vlastníš sotva polo-
vmu svého skutečného jmění (to nám připomíná hrdinu novely Franka
Sacchettiho, který předstíral bankrot, aby nemusel zaplatit daně); udržuj přá­
telství s těmi, kteří jsou u moci, a přikláněj se k té straně, která je nejsilnější;
nikomu nedůvěřuj, ani služebnictvu, ani rodině, ani přátelům, neboť lidé
jso.u špatní a plní klamu a zrady; jakmile jde o peníze nebo o jiné statky, ne-
naJdeš bratra, ba ani přítele, kterému by šlo více o tebe než o sebe; jsi-li bo-
hat, spokoj se s tím, že si přátele koupíš za peníze, protože jiným způsobem
je získat nemůžeš. Morelli zaznamenává i rady, jak je třeba odmítat půjčky
a ručení,jak to zařídit, aby vás phbuzní nevyjídali, ajak dohlížet na služebnic-
tvo. Půjčování peněz na úrok samo o sobě není vjeho očích ničím trestuhod-
ným, ale je nebezpečné tím, že může vést ke špatné pověsti lichváře. Sobecká
morálka bezzásadového ziskuchtivce vyvstává zpod Morelliho pera s napros-
tou zřejmostí.
V Morelliho očích se dobro ztotožl1uje se ziskem, ctnost pro něho ne-
představuje nic jiného než správně vedené účetní knihy, kdežto za zlo pova-
žuje ztrátu. Leonid Batkin, který se zabýval výzkumem Morelliho pamětí, upo-
zorňuje na skutečnost, že Morelli si není jist, kolik dětí porodila jeho snacha,
ale zato přesně udává výši jejího věna.
Podobně jako novodobí obchodníci i MOl'elli přikládá velký význam
přesnému účetnictví, zároveň však neomezuje své znalosti pouze na praktické
dovednosti. Vedle účetnict"í a gramatiky je nutné znát Vergilia, Seneku a Ci-
cerona, Aristotela a Danta, o bibli nemluvě,.Je phnosné cestovat a poznávat
svět. Tento kupecký individualista, který kladl na nejvyšší příčku svého hod-
notového žebříčku umění vydělávat peníze, byl současníkem širokého kul-
turního dění, které ho nenechávalo lhostejným. Kultura mu napomáhá neje-
nom k rozvoji schopností nezbytných pro podnikatelskou činnost, ale zároveň
STŘEDOVĚKÝ KUPEC
(231)
je mu duchovní potěchou. Pravda, měřítka kupc~ Morellih~ se př~nášejí i do
této oblasti: "Když čteš Vergilia, múžeš setrvat v Jeho spoleenostl, Jak dlouho
sám uznáš za vhodné, a on (. .. ) tě bude učit, bez jakékoliv peněžní nebo jiné
náhrady." _ " ' , ._
Morelliho víra usmiřuje Boha s touhou po bohatstv!. Sam vzpomma, ze
jeho otec neztrácel ani mi~utu a vždy se snažil zasloužit si ~OŽí lásk~ ~ Zái:O-
veň přátelství lidí dobrých, bohatých i mocných. Moudrym ?~maha ~uh
a oni sami si také pomáhají. Prosperující obchod Morelh povazuJe za sluzbu
Bohu. Ani v tomto ohledu není Morelli zcela originální, neboť v mnoha
obchodních dokumentech, které uzavíraly určitá obchodní jednání, nachází-
me výzvy ke Stvořiteli, k Panně Marii a ke světcům: "Ve jl!,énu Bo~a, .Jež~še
Krista, našeho Pána, a svaté Panny Marie, jeho matky, a vsedl svatych v rajl,
kéž nám sešlou zdar a zdraví, na moři i na souši, a kéž přibývá našich dětí
a statků a kéž dojdou naše duše a naše těla spásy!" V účetních knihách kupců
a obchodních společnostíbyly vedeny zvláštní "Boží účty" (il conto di Messer Do-
meneddio). Sem se zanášely částky, které kupci darovali na chudé a na dobro-
činná zařízení, aby si pojistili své duše před posmrtným utrpením. Ke Stvoři­
teli se chovali jako ke členu obchodní společnosti a výše jeho podílu záVisela
na velikosti zisku, který společnost získala. Bůh tak byl přímo zainteresován
na tom, aby poskytl podnikatelům maximální příjem! .Jednalo se o pl,"ě raci-
onální způsob, jak přimět Stvořitele k tomu, aby naslouchal modhtbam k~p­
ců a bankéřů. Zbožnost kupců je prodchnuta duchem obchodu do té miry,
že považují hon za pozemskými statky za Boží službu. Čestný o~ch,od n?~enž:
nebrání spáse duše, ale dokonce jí napomáhá. O tom Je v kazdem pnpade
přesvědčen autor nápisu na budově obchodní společnosti, která byla ?~stav,:­
na ve Valencii v 15. století: kupec, který nehřeší svým jazykem, dodrzuJe pn-
sahy, které dal svým bližním, a nepůjčuje na lichvářský úrok, "zbohatne a z:-
slouží si život věčný". Na pečetích anglických kupců bývala vyryta he51:_na-
sledujícího typu: "Boží pravice mne vynesla;" "Bože, pomoz tomuto lepslmu
človčÍzu!" Ve svých závětech připomínají majetky, ,Jimiž je obdaro;,al Bůh ".
Vraťme se však k Giovannimu di Pagolo More1hmu. podobne Jako mno-
zí jeho současnícije i on hlubokým pesimistou, Lidé jsou ~vo~ po~statou šp~::
ní, život je těžký, osud nelítostný, a to nyní víc než ~dykohv predtlm., T~hdeJSl
italští kupci viděli "zlatý věk" v mmulostl. Ve spolecnost! a_ v podmkam f,anu-
je klam a proradnost. Batkin mluví o Morelliho "Obc!l~dl1lm pesl~'smu ._~e­
zajímal se o zisk a obohacení, ny1:Jrž pouze o zachovam toho, COJIZ,v!astm.- Za
těchto podmínek je jediným útočištěm rodina. Tento kupec Vl1lma ZIVOt Jako
drama, jako nepřetržitý a nelítostný boj. Morelliho peSimismus J,e z:~!a typ;c-
kým životním pocitem lidí období renesance. V rozporu s ob?cn: pnJlm~nym
obrazem renesančního optimismu a víry ve všemohoucnost doveka,Jenz teh-
dy jako by poprvé odhalil svůj vlastní vnitřní svět a svět, v němž žil, se zde stá-
 ARON j. GUREVIč
(232)
le naléhavěji a silněji projevuje opačné mínění. Renesanční lidé, kteří měli
zkušenost se smrtí a s různými útrapami, nijak nebyli naplněni pocitem štěs­
tí a sváteční náladou. Vědomí konečnosti a zranitelnosti lidského bytí, bezú-
těšný názor na podstatu lidské přirozenosti je vlastní jak mnohým humanis-
tům, tak literárně činným kupcům, jako byl i Giovanni Morelli.
Morelliho "kupecký epos" se rodí v atmosféře složité sociálně-ekonomic­
ké krize, která zachvátila Itálii v polovině 14. století. Na pozadí této krize se
rozvijela italská renesance. Obchodní utilitarismus "tučného lidu" má k hu-
manismu velmi daleko. Humanisté se uzavřeli ve svém vlastním kulturním svě­
tě, kdežto kupci žijí svými čistě pozemskými zájmy. Korelace mezi světem ide-
álních hodnot jedněch a prakticko-podnikatelským světem druhých je velmi
slabá. Kultura, tvořená básníky, umělci a filosofy, velmi zaostává za civilizací,
na jejímž budování se aktivně podílejí obchodníci. I přesto mezi těmito tolik
odlišnými a dokonce protichůdnými světy existovala vazba. A důvod nespočí­
val v tom, že mnohým humanistům nebylo obchodování a bankovnictví cizí.
Nebylo snad pojetí světa, jak jej formulovali humanisté, umělecky a literárně
zušlechtěným a přetvořeným vyjádřením potřeb oné městské vrstvy, která ve
chvílích nejintimnější upřímnosti obnažovala jinou tvář, bez ideálů a utopie,
ale silně přízemní a prozaickou? Na obrazech a portrétech italských a vlám-
ských mistrů bohatí kupci vystupUjí jako majestátní a zbožní lidé, štědří dár-
ci, zakladatelé špitálů a zadavatelé výzdoby chrámů ajiných veřejných budov,
zatímco v soukromých zápiscích a "rodinných kronikách" vyplouvá na povrch
jejich nelítostné sobectví a cynický, utilitaristický vztah ke spoluobčanům a ob-
chodním partnerům. Podnikatel doby renesance měl dvojí tvář. Spojovala se
v něm kultura s obchodem, zbožnost s racionalismem, bohabojnost s amorál-
ností. V důsledku oddělení politiky od morálky se stal "machiavellistou před
Machiavellim ". Snažil se zvrátit vztahy mezi morálkou a náboženstvím tak, aby
víra v Boha nestála v cestě jeho ne zcela počestnému jednání.
To se mu, dlužno uznat, ne vždy dařilo, a nemálo kupců a bankéřů
strach z pekelného ohně donutil alespoň v poslední hodince života k tomu,
aby rozdali svůj majetek chudým a církvi. "Melancholie" (malinconia), s níž se
tak často setkáváme na stránkách filosofických traktátů a v umění renesance,
není sentimentálním smutkem, nyorž,jak částečně vyplývá z četby kupeckých
"rodinných kronik" a testamentů, nesrovnatelně tíživějším a nepřekonatelněj­
ším strachem z věčného zatracení. Na konci námi zkoumaného období je
"melancholie" hojně rozšířeným označením převládajících nálad v kupec-
kých kruzích. Někteří historikové (například Jean Delumeau) nazývají rene-
sanci "zlatým věkem melancholie" a poukazují na to, že slovo "zoufalství", kte-
ré se v textech předcházejícího období vyskytuje relativně zřídka, je naopak
v renesančních textech velmi častým jevem. "Špatné svědomí" podnikavého
člověka, jeho obavy z vrtkavosti pozemského osudu, ze strachem zveličených
STŘEDOVĚKÝ KUPEC
(233)
záhrobních trestů, to vše jsou příznaky a průvodní znaky rozvijejícího se indi-
vidualismu.
Mimochodem, starost o spásu duše nijak nebránila stř~domořskýmkup-
cům v obchodování s nepřáteli křesťanství - muslimy. Spanělští a italští
obchodníci porušovali zákaz prodeje zbraní Arabům a Turkům. Pohádkové
zisky přinášel také obchod s křesťanskými otroky; Petrarca znechuceně popi-
suje "špinavý dav" otroků, kteří se valili ulicemi Benátek a znesvěcovali toto
nádherné město.
Nedostával se kupec tímto jednáním do určitého morálního rozporu?
Četné protesty proti lichvářství přinutily florentské Úřady k omezení výše tole-
rovaného úroku; za lichvářský byl považován zisk přesahující 15 či 20 procent.
Kostnické úřady zakazovaly měšťanům vybírat za půjčku více než II procent.
Testamenty mnohých obchodníků, kteří odkazovali značnou část svého
majetku ve prospěch chudých, nám zprostředkovávají pocity strachu před
záhrobními tresty a muka svědomí. Francesco Datini se sice k stáru dal na po-
kání, vykonal poutě, dodržoval půst a nakonec přenechal téměř celý svůj ne-
smírný majetek (75 000 florinů) na dobročinné účely, ale pocitu viny a "me-
lancholie" se nezbavil. Některá velmi bohatá benátská dóžata rezignovala na
své úřady z morálních důvodů, někteří boháči zavřeli své obchody a uchy1ili
se do klášterů.
Je přirozené, že všichni kupci nebyli tak citliví vůči odsudkům hroma-
dění majetku. Bylo např. zjištěno, že Italové byli mnohem aktivnější při hledá-
ní cest, jak ob",jít církevní zákazy lichvy, než hanzovní obchodníci. Středověk
přejal z antiky obraz Štěstěny - ztělesnění slepého osudu, jež neustále roztáčí
své kolo a vynáší, či shazuje ty, kdo se na ně v touze po úspěchu pověsili. Snad
žádného jiného příslušníkastředověké společnosti nevystihuje tento obraz lé-
pe než kupce. Slovo fortuna má nikoliv náhodou dva významy: osud, úspěch
a velké množství peněz, bohatství. Pocit rizika, který kupce neopouštěl, pro-
vázela představa o osudu, jenž si s člověkem zahrává. Na sklonku středověku
jsou myšlenky o osudu, jenž svévolně lidem naděllije úspěch i porážku, neoby-
čejně vypjaté a neodbytné, a to jak u kupců, kteří mají zkušenost s tím, že lze
rychle zbohatnout a ještě rychleji přijít na mizi~u (přip~meňme si krac~
největších bankovních společností Florencie Bardi a PeruzzI), tak u myshtelu
renesanční doby. Samozřejmě že se zde již nejedná o antickou Fortunu, ale
o jakousi Boží sílu náhody. Augsburgský kupec napsal, že Bůh d,aro;,al jeho
předkovi "milost, zdar, zisk" (Gnade, ClUck, Cewinn). Ale V podml~ka~h pr~­
hlubující se krize je pojem fortuna vykládán stále více .lednostranne - .lako nI-
čivá, zhoubná síla nabitá smrtelným nebezpečím, jako "osud - neosud".
Aby se kupci ochránili před vrtkavostí osudu, potřebovali přímluvce,
a takovým svatým patronem obchodu a mořeplavectví byl Mikuláš z Myry. Od
konce II. století byly jeho ostatky uchovávány v Bari, kam se jim přicházely
 ARON j. GUREVIč
(234)
klanět davy poutníku. Vedle toho však benátští kupci tvrdili, že skutečné os-
tatky svatého Mikuláše jsou uloženy v jejich městě - obchodní konkurence
rozšiřovala své projevy i na kult svatých. Přesto svatého Mikuláše uctívala jako
patrona kupcu i část severní Evropy a celé Pobaltí. Měšťané italských měst,
kteří si uvědomovali stále palčivěji ekonomickou nestabilitu, měli, jak se uka-
zl!je, rostoucí potřebu dávat svým dětem jména světcu, kteříje tak měli chrá-
nit před nepřízní života. Jména svatých začali víceméně pravidelně přidělovat
i obchodním lodím jako jakousi "pojistku" před ztroskotáním.
V souvislosti s nephznivým obchodním v)'Vojem se část kupcu ve snaze
vyvarovat se rizika spjatého s obchodem namířeným do dalekých krajin pře­
orientovala na jistější zpusoby získávání peněz. Příkladem je příběh benátské
rodiny Barbarigu..Již kupec Andrea Starší se na sklonku života věnoval raději
vykupování pudy, jeho syn Niccoló uložil svému synovi Andreovi Mladšímu,
aby do obchodu nevkládal žádný kapitál. A Matteo Palmieri, autor spisu Della
vita civile (1438-1439), sice velebí kupecký obchod, avšak nejvýše staví práci
v zemědělství, záruku klidného života.
Odklonem od obchodní činnosti a příklonem k finančnictví nebo
pozemkovým spekulacím byli italští podnikatelé izolováni od účasti na zámoř­
ských výpravách. Zeměpisné objevy z přelomu 15. a 16. století časově odpoví-
dají začátku hospodářského úpadku Itálie, která se náhle ocitla stranou no-
vých hlavních obchodních tras.
Pokles ekonomické aktivity a katastrofický úbytek obyvatelstva v dusled-
ku morové epidemie z let 1348-1349 (kterou tehdejší lidé vnímali jako pro-
jev Božího hněvu za lidské hříchy) stál u počátku vážné sociálněekonomické
a morální krize, jež zasáhla i kupecký stav. Smrt se stala všední záležitostí a ne-
ustálou hrozbou. Úsměvné historky, vyprávěné v Dekameronu, v tomto "kupec-
kém eposu" (Christian Bec), jen stěží pochopíme, nebudeme-Ii je číst v té
perspektivě, do níž je Boccaccio zasadil. Vyprávění prvního dne Dekameronu
se odvijí na pozadí hruzného obrazu všeobecné morové zkázy a lidského utr-
pení, rozpadu mezilidských vztahu včetně rodinných, kterýje nám najeho za-
čátku předestřen. Veselé příhody a rozverná dobrodružsví,jimiž toto dílo pře­
kYPl!je, jsou vyprávěny ve chvíli, kdy ve Florencii řádí zákeřný mor, před nímž
uprchlo deset mladíkú a dívek. Vyprávěné příběhy představují pouze jednu,
umělecky ztvárněnou stránku reality; nesmíme však ztrácet ze zřetele onen
strašlivý rub života, který je přítomen jak v Boecacciově vypravování, tak
v podvědomí jeho současníkú a čtenářu, a který mUžeme považovat za triumf
smrti. V předmluvě ke svým novelám Franco Sacchetti doslova napsal, že lidé
chtějí slyšet takové příběhy, které jim přinesou klid a potěšení v tomto nešťast­
ném světě plném moru a smrti. Abychom pochopili, do jaké míry byli podni-
kaví lidé období renesance posedlí představou smrti a posmrtného života, bu-
de nám stačit, když se zmíníme o díle Boccacciova přítele, soukeníka Angela
STŘEDOVĚKÝ KUPEC
(235)
Bencivenniho Toriniho, které je věnováno popisu svízelnosti a dočasnosti lid-
ského bytí.
Do hromadných projevú pokání, vybuchú vášnivé zbožnosti a fanatis-
mu, doprovázených veřejnými prúvody flagelantú, kteří náhle zaplavili evrop-
ské země v době pozdního středověku, se zapojovala i městská elita. Někdy
přilnula i ke kacířství, ačkoliv úloha a podíl kupectva na těchto typech hnutí
nejsou doposud přesně zjištěny. Na druhou stranu chudí vždy nenáviděli bo-
haté měšťanstvo, které je vykořisťovalo. Dostatečným příkladem je povstání
ciomjJi ve Florencii v roce 1378, které je do určité míry předobrazem třídního
b~je proletariátu proti buržoazii. O století později poskytla Florencie, sotva se
zbavila tyranie Medicejských, prostor reformátorovi a apoštolskému asketovi
Savonarolovi a jeho útokúm proti boháčúm a duchovenstvu. Jeho ideálem by-
lo město proměněné do podoby obrovského kláštera bez přepychu, bohatství
a lichvy, ale i bez pozemského umění a literatury. To však byly přehnané, kraj-
ní případy projevu nenávisti k boháčum. Obecně lze říci, že středověk ztotož-
ňoval ideální podobu obchodu s drobnou výrobou zaměřenou na lokální trh,
a s umírněnou obchodní výměnou podřízenou požadavkúm "spravedlivé ce-
ny" a "mírného zisku", který neměl přesahovat částku nutnou k pokrytí ná-
kladú kupce a potřeb jeho rodiny. Takovéto ideální požadavky se ovšem
dostávaly do ostrého rozporu se skutečností. Kupcovo náboženské založení se
mísilo se ziskuchtivostí a s touhou po majetku a jeho etika se ve výsledku
podřizovala pouze těmto vášním.
.Výše jsme uvedli slova z kázání kněze, jenž vyzýval farníky, aby se nemo-
dlili za duši jeho otce, protože byl lichvářem, a musí být tudíž navěky zatra-
cen. Tato slova obsahuje jedno mravoučné exemjJ{um a není pochyb o tom, že
jsou vymyšlená, avšak zároveň odrážejí každodenní život. Např. v závěti flo-
rentského kupce Simona di Rinieri Peruzziho nalézáme doslova stejné rodin-
né prokletí, s tím jediným rozdílem, že jej sesílá nikoliv syn na otce, ale otec
na syna: "Kéž mého syna stihne prokletí, mé i Boží! Kéž tomu takje! Zústane-
li živ i po mé smrti a já ho již nebudu moci po zásluze potrestat, ať se na ně­
ho snese Boží trest jako na člověka proradného a zrádného!" Co zpúsobilo
tak obrovský otcovský hněv, který Armando Sapori nazval nejstrašnějším
otcovským prokletím, jaké kdy bylo ve středověku napsáno? Syn si vzal něco
stříbra z otcovy pokladny!
Bylo by však nesprávné myslet si na základě těchto výpovědí, že kupec-
ká rodina nestála na pevném citovém základč. Naopak, právě v kupeckém
prostředí se začínají rýsovat základy novověké rodiny. Povolání hlavy rodiny
se předává z otce na syna. Právě v rodinách, kde je otci přiznána vúdčí role,
je středem rodinného kruhu dítě jako pokračovatel otcova díla. Rodina byla
hlavním strukturním prvkem při organizování velkého obchodu a úvčru
a nejvčtší podniky hospodářského života 14. a 15. století byly v naprosté včtši-
 ARON j. GUREVIč
(236)
ně případů rodinnými podniky. Rodiny bohatých měšťanů dědičně zaujímaly
nejvyšší úřady V městské správě. Např. ve 13. a 14. století zastávali členové ro-
diny Overstolzů pětadvacetkrát purkmistrovský úřad v Kolíně nad Rýnem.
"Rodinné kroniky" jsou jedním z nejvýraznějších dokladů rostoucího "rodin-
ného sebevědomí"; zaznamenávají rodinné hodnoty, opěvují rodinnou čest.
Tyto kroniky vznikaly i v říšských méstech (Norimberk, Augsburg, Frankfurt
nad Mohanem), přičemž rodina a jednotlivec, město a stát, minulost a sou-
časnost jsou v nich zachyceny v živém historickém povědomí. Albertiho
pojednání Delta Famiglia (1432-1441) je jenom jedním z mnoha svědectví
vzrůstající pozornosti věnované rodinnému životu, upevnění soustředných sil
uvnitř rodiny. Není náhoda, že na konci středověku dochází i v církevním ma-
lířství k nárůstu zájmu o zobrazování scén svaté historie formou scén rodin-
ného života. Právě v tomto období se místem děje v malířství čím dál častěji
stávají vnitřní prostory domu, domácnost hraje úlohu přitažlivého středu.
Měšťanská rodina je námětem skupinového portrétu, který se v tehdejším
umění začíná prosazovat. Rodinný portrét v interiéru je novinkou. Kupci a fi-
nančníci, kteří touží po zvěčnění, se dávají portrétovat a malíři je zachycují
v konkrétním prostředí uvnitř domu, v kancelářích, a s ženami a dětmi.
Činnost podnikatelů, která vyžadovala nový systém hodnot a podnítila jeho
vznik, nevzala dobová literatura ani zdaleka hned na vědomí. Dante na kup-
ce shlížel zvysoka a chladně, s aristokratickým opovržením, Petrarca si jich
zkrátka nevšímal. Teprve od 14.-15. století se kupecký, městský život nezadr-
žitelným způsobem prosazuje na stránkách italských novel. Vittore Branca,
znalec dějin italské literatury, naprosto oprávněně označil Dekameron za
"opravdovou odysseu obchodu ". Předešlého nositele hrdinského principu _
rytíře či vojáka, nahrazuje nový hrdina - podnikavý a energický kupec, "sku-
tečný průkopník pozdního středověku". Tito "rytíři obchodu" pokládali zá-
klady nového světa a Boccaccio byl první, kdo je v literatuře ocenil.
Oběh peněz mění tradiční středověkou mentalitu, jíž je zcela cizí
obchodnický postoj k člověku, který si nyní začíná klestit cestu. V Itálii a ve
Francii 15. století se již běžně říkalo: "Člověk, který má cenu tolika a tolika ti-
síc florinů (nebo franků) ". Kupecký způsob myšlení, tendence vidět nejrůz­
nější st,ránky skutečnosti prizmatem podvojného účetnictví, se pr~jevuje ve
všem. Učetní kniha BenátčanajacopaLoredana obsahuje zápis: "Dóže Fosca-
ri je mým dlužníkem za smrt mého otce a strýce." Po odstranění nepřítele
a jeho syna z veřejného života si kupec na protější stránce účtu jenom krátce
poznamenal: "Zaplaceno. II
Avšak podvojné účetnictví proniká i do záhrobních sfér. 13. stoletíje ob-
dobím, kdy se na mapě záhrobního svéta objevuje nové království - očistec.
jestliže v předcházejících dobách středověku čekal, podle tehdejších představ,
STŘEDOVĚKÝ KUPEC
(237)
duši zemřelého ráj nebo, což byla perspektiva mnohem pravděpodobnější,
peklo, potom nyní se před ním otevírala další možnost - dostat se do nebe po
přetrpění delších či kratších muk v očistci. Pro zkrácení času pobytu v očist­
ném ohni byly slouženy zádušní mše, přinášely se štědré dary církvi, poskyto-
vala se pomoc chudým. V testamentech 14.-15 století si bohatí lidé vymiňují,
aby bezprostředně po jejich skonu vykonavatelé poslední vúle a dědicové da-
li sloužit značné množství (stovky a tisíce) mší, aby jejich duše co možná nejry-
chleji unikly z utrpení očistce a přišly do ráje. Autoři testamentů jsou doslova
posedlí představou, že musí trvat na tom, aby za ně byl odsloužen maximální
možný počet mší. Strach ze záhrobních muk je jedním z dúvodů, proč se na
konci středověku rozšířila praxe poslední v{lle. Upevňuje se představa vyváže-
ného vztahu mezi "dobrými skutky" vykonanými na zemi a odměnou získa-
nou na ODmu světě. Boháč a kupec se snaží zařídit si život i na ODom světě co
možná nejpohodlněji.
Nové pojetí svéta nachází svůj výraz v tom, že malířství ovládá lineární
perspektiva odpovídající prostoru, který je uspořádán z individuálního úhlu
pohledu. Výchozím bodem v novém malířství založeném na perspektivěje po-
stoj diváka, jehož pohled aktivně proniká hlubokým prostorem o mnoha roz-
měrech, především prostorem města.
Potřebám kupcú-mořeplavců odpovídaly portulány, průvodce a popisy
přístavů a mořských tras, mapy Evropy a světa; rozvoj kartografie a racionál-
nějšího ovládnutí prostoru podnítily cesty a plavby 14. a 15. století.
Navštěvování trhů, využívání příznivé konjunktury k výnosnému vedení
obchodních a finančních operací a k úspěšným spekulacím - to vše vyžadova-
lo věnovat zvýšenou pozornost času. Kupec myslí ve dnech, nikoliv ve sto-
letích, jak řekl jeden současný historik. je zcela přirozené, že ruku v ruce
s přestavbou prostoru jdou i změny ve vnímání času. Viděli jsme, že historic-
ký čas proniká do "rodinných kronik ". Norimberský kupec a patricij Ullmann
Stromer sepisuje na sklonku 14. století historii své rodiny, která začíná zmín-
kou o předkovi-rytíři, jenž žil na začátku 13. století. Portrét prosazující se
v malířství zachycuje a zvěčňuje určitý moment života jedince. "Čas kupců"
rozhodujícím způsobem ukazuje svoji nezávislost na "času církve", která začí­
ná v oblasti dohledu nad časem vyklízet pozice. Podnikavým lidem již nevyho-
vuje církevní kalendář s pohyblivými svátky a počátkem roku na Velikonoce,
které se slavily mezi 22. březnem a 25. dubnem. Kupci potřebují nástroj
umožňující přesnější výpočet času. V souvislosti s touto jejich potřebou se za-
čátek roku stanovuje na den Obřezání Páně - 1. leden.
Kupci však potřebtijí rovněž přesně a pravidelně měřit malé časové úse-
ky; potřebují hodiny, jejichž ciferník by byl rozdělen na stejně velké dílky. Me-
chanické hodiny vynalezené na konci 13. století jsou instalovány na věže měst­
ských radnic a kostelů: v roce 1300 v Paříži, v roce 1309 v Miláně, v roce 1314
 ARON J. GUREVIč
(238)
v Cannes, v l'oce 1325 ve Florencii, mezi léty 1326-1335 v Londýně, v roce 1344
v Padově, v roce 1354 ve Štrasburku a v Janově, v roce 1356 v Boloni, v roce
1359 v Sieně a v roce 1362 ve Ferraře. Od této chvíle se dny dělí na čtyřiadva­
cet hodin, oznamovaných bitím, nebo, jako ve Štrasburku, křikem mechanic-
kého kohouta, Nový vyn,\lez přinášel praktické výhody; přcdevším však symbo-
lizoval přechod času do služeb měšťanú, patricijú a světské moci. V 15. století
se objevují mechanické hodiny pro osobní použití. Nepřesný, přibližný čas
středověku, sakrální čas spojený s liturgií nahrazuje sekularizovaný a měřitel­
ný čas, dělitelný na stejně velké dílky. "Teologický" čas je vytlačován časem
"technologickým ". Sílí pocit, že čas plyne. Janovští veřejní notáři označovali
vystavované dokumenty nejenom dnem, ale i hodinou jejich vyhotovení.
Cena času se zvyšuje; jestliže dříve lidé hodnotili čas jako Boží majetek
(v tomto smyslu je nutné chápat slova svatého Bernarda z Clairvaux "Není nic
cennějšího než čas"), pak nyní je čas chápán jako majetek lidského jedince.
Zde by se hodilo ocitovat Seneku: "Nic nám nepatří tak úplně jako čas; všech-
ny ostatní včci jsou nám cizÍ, ale pouze čas je náš. ,Jsou tři včci, o nichž člo­
II
věk mllže říci, že mu patří," píše Leon Batista AlberLi, jsou to dary přírody
a "vždy jsou s tebou". Za prvěje to duše, za druhé "nástroj duše" - tělo, a tře­
tí "z věcíje nejcennější. Patří lni mnohem více, než tyto ruce a oči (... ) aje to
čas." A dodává: "Vše, co člověk ztratC lze nahradit, ale čas nevrátíš." Postarší
výše zmiňovaný pařížský měšťan, autor knihy pokynú určených jeho mladé že-
ně, jí připomíná, že na onom světě se bude každý zodpovídat za promarněný
čas. Přesně tak i Giannozzo Maneui, člen florentské rady, zdúrazňuje, že na
konci života bude muset každý člověk složit účet za to, jak využil času, který
mu Búh přidělil, přičemž Búh se nebude ptát jen na promarněné roky a mě­
síce, nyorž na dny, hodiny a dokonce ijednotlivé okamžiky. To je názor huma-
nisty. A toto je rada Franceska Datiniho, bankéře a podnikatele: "Nejrychleji
předstihne ostatní ten, kdo nejlépe nakládá se svým časem." Boccacciúv pří­
tel Paolo da Certaldo udává ve své Libro di buoni coslumi termíny, kdy doporu-
čuje nakupovat a prodávat rúzné výrobky. Ráj a peklo se v jeho díle přetřása­
jí vedle cen obilí, oleje a vína, věčnost vedle ročních cyklú obchodního roku.
O století později jistý benátský kupec sděluje, ve ktel')ich měsících roku roste
poptávka po penězích a kdy je tedy n<:jvýnosnější investovat: v JanOVě je to zá-
ří, leden a duben, když vyplouvají lodě na daleké cesty, kdežto ve Valencii čer­
venec a srpen, tzn. po sklizni obilí; v Montpellier je potřeba peněz nejvyšší
v období trhú, které se tam konají třikrát ročně, a tak dále. Vedle přepočítá­
vání prostředkú a hledání zpúsobú, jak je rozmnožit, kupci soustředěně sle-
dují kalendář. Čas jsou peníze!
Je nabíledni, že "čas kupci'1" není ani v nejmenším totéž, co "čas huma-
nistú," a obchodníci si vážili času z mnohem prozaičtějších příčin než básníci
čifilosofové. Ale výroky jedněch či druhých o čase se vlastně nesou ve stejném
\1' r -. m;~
STŘEDOVĚKÝ KUPEC
(239)
duchu. Čas se subjektivizuje, "polidšťuje", a potřebu "přisvojovat" si čas, vlast-
nit ho, pociťují stejnou měrou jak obchodníci, tak učenci, básníci či umělci,
kteří využívají svého času, aby mohli nabýt vědění, a aby se "postupně stali
tím, čím dříve nebyli" (Morelli).
Obchodníci z Florencie a dalších italských měst tvořili hlavní sociální
základnu humanismu. Jejich mecenášství, jejich zakázky, vedle zakázek pape-
žú, hlav městských státú a jiných urozených osob, materiálně zajišťovaly tvor-
bu architektú, sochařú a malířú, kteří budovali chrámy a paláce a zdobili je
nástěnnými malbami a sochami. Bohatí lidé ve snaze napodobit aristokraty
a začlenit se mezi ně nelitovali peněz na povznesení svého rodného města
a s ním i svého vlastního já, Tím, že se zap~jili do uměleckého života, vzrostla
jejich společenská prestiž a jejich duchovní obzory se mohly značně rozšířit.
Vybájený, utopický svět kultury, tvořený renesančními mistry, vrhal odraz své-
ho světla na každodenní život kupcú a podnikatelú a zušlechťoval jej. Tito li-
dé uměli peníze nejenom počítat a střádat, ale také štědře vydávat na to, aby
si kolem sebe pěstovali svět vysokých duchovních hodnot. Kupec neomezoval
své vzdělání na čistě utilitární potřeby, nacházel zvláštní uspokojení v prohlí-
žení uměleckých děl a v četbě literatury. Vztahy obchodníkú k umělcúm či bá-
sníkúm byly velmi pestré - od úcty po využívání jejich nájemné síly, což byl
případ ostatních řemeslníkú, kteří se živili prací rukou. Vždy ale museli uznat,
že umění vnáší do jejich praktického života prvek sváteční, povznesené nála-
dy, že je naplňuje vyšším smyslem. Nový zpúsob chápání a pozorování příro­
dy, perspektivní osvojení prostoru a cit pro skutečný detail, hluboce změněný
pocit času a plného vědomí dějin, "humanizace" křesťanství, a nakonec nové
a vysoké hodnocení lidské individuality, to všechno odpovídalo racionálnější­
mu vidění světa a niterným potřebám nové sociální vrst''Y - protoburžoazie.
Praktický život kupcú a tvorba renesančních géniú dělí propastná vzdá-
lenost. Kupci a renesanční umělci rovněž měli zcela jiné pojetí individuální-
ho principu cti a hodnoty (virlu) , Jedni i druzí však činili totéž - podíleli se
na utváření nového svčta,
Postavení obchodníkú ve středověké společnosti bylo nanejvýš rozporuplné.
Pújčovali peníze aristokratúm a panovníkúm (jejichž platební neschopnost
nebo neochota platit byla často příčinou krachu velkých bank), kupovali po-
zemky, uzavírali sňatky s rytířskými rodinami a usilovali o získání šlechtických
titulú a erbú; kupecký patriciát zapouštěl hluboké kořeny ve fet;dální společ­
nosti a tvořiljejí neodmyslitelnou a nesmírně dúležitou složku. Remesla a ob-
chod, město a finance, představl~í organickou ~oučást rozvitého feudalismu.
Současně s tím však peníze podqivaly tradiční záklaay převahy pozemkové
a vojenské aristokracie, ožebračovaly řemeslníky a rolníky. Ve velkých podni-
cích založených kupci pracovali námezdní dělníci. Peníze, které nabyly na
~.
 ARON J. GUREVlč KAPITOLA VIII.
(240)

obrovské sociální síle, rozvinutý mezinárodní obchod, duch ziskuchtivosti že-

noucí obchodníky kupředu, to vše na konci středověku oznamovalo příchod
nového sociálního a ekonomického řádu - kapitalismu.
Ať už se velký kupec jakkoliv snažil proniknout do struktury feudální spo-
lečnosti a sžít se s ní, přesto byl jako sociálněpsychologický typ opakem feudál-
ního pána. Je rytířem hamižnosti, který svúj život nevydává všanc na bojišti, ale
ve faktorii, v kanceláři, na palubě obchodní lodi nebo v bance. Proti vojenské
chrabrosti a vznětlivé strojenosti urozených kupec staví střízlivou úvahu a před­
vídavost, protí iracionálnosti racionálnost. V prostředí obchodníkú se vytváří
nový typ zbožnosti, v níž se zcela paradoxně pojí víra v Boha a strach z po-
smrtného trestu s komerčním postojem k "dobrým obchodúm ", za něž jsou
očekávány přiměřené náhrady - odměny V)jádřené v materiálních veličinách.
Jestliže Evropa na sklonku středověku předstihla řadu jiných civilizací
světa, protože dokázala překonat bariéru tradicionalismu a archaismu, jestli-
že zahájila svoji světovou expanzi, která v konečném důsledku radikálním
způsobem změnila tvář celé naší planety,jestliže zahájila novou etapu původ­
ních univerzálních dějin, potom mezi těmi, kdo se nejvíce zasloužili o usku- ŽENY A RODINA
tečnění tohoto neuvěřitelného, bezprecedentního historického posunu, mu-
síme jmenovat především kupce. Christiane Klaplsch-Zuberovd

V trojčlenném schématu, které je na začátku naše-

BiblIografie
BEC, Ch.: Les marchands éc';vains. AffaiTes et humanisme áFlm'erlce, 1375-1434, Paris-La
Haye 1967.
BRANCA, V, cd.: Mercanti scrittori-. Ricordi nel/a Firenu tra Medioevo Ri.nascimento. Mi-
lano 1986.
ESPINAS, C.: Les 01'igines dn capita/isme VoJ. I, SiJ~Jehan Boinebroke, pat1icien et dra/Jier
douaisien (? -1286 environ). LilIe 1933.
HERLIHY, D.: Medieval and Renaissance Pistoia: Tlre Social History of an Italian Town,
1200-1430. New Haven 1967.
KEDAR, B. Z.: Merchants in Cdsis. Cenoese and Ven'tian Men ofAffain and theFonTteenth-
Centmy DejlTession, New Haven-London 1976.
LE COFF,].: Marchands el banqnim du Mayen Age, Paris 1956.
LE COFF,].: The USlmr and Pwgatory. - Tlle Dawn ofModem Banking, New Haven-Lon-
don 1979, s. 22-52.
MASCHKE, K: La mentalité des marchands eurojJéens au Mayen Age, Revue d'histoire écono-
mlq"e el sociale 42/1964, s. 457-484.
RENOUARD, Y.: Les hommes d'affa;"es italiens du Mayen Age, Paris 1949.
SAPORI, A.: Le Ma,-clland itallen au Moyen Age, Paris 1952.
ho období, tzn. někdy kolem ll. století, hlavním
prvkem tehdejších představo uspořádání křesťan­
ské společnosti, není ženám přiděleno žádné zvlášt-
ní místo. Jsou zde odstupňovány jednotlivé "stavy"
nebo kategorie (rytíři, duchovní a rolníci), ale na
žádném místě této pyramidy, v níž spolu soupeří
o první místo ti, kdo se modlí, s těmi, kdo bojují ne-
bo soudí, není zastoupena "kategorie žen ",
Přesto středověcí muži považovali "ženu" za
kategorii. Až velmi pozdě však začali používat so-
ciálních rozdílů a profesních aktivit k tomu, aby
odlišili různé modely chování, které ženám připi­
sovali. Ať už byla žena selkou, urozenou paní či
světicí, definovalo ji v prvé řadě její tělo, pohlaví
a rodinné vztahy. Právní postavení a každodenní
etika manželek, vdov či panen závisely na jejich
vztahu vůči muži či skupině mužů.
Naše studie si neklade za cíl předložit výčet či
popis nesčetných rolí, které ženy během pěti stale-
tí sehrály na společenské scéně. Bude se spíše sna-
 KAPITOLA IV.

Měšťan a fivot ve městě

Jacques Rossfaud

Na konci 12. století hovoří winchesterský mnich

Richard z Devizes o Londýňanech a jejich městě
takto:
"Nemám vůbec rád toto město. Soustřed'ují se
v něm lidé všeho druhu přicházející z nejrúzněj­
ších zemí: každá rasa sem přináší své vlastní neřesti
a zvyky. Každá čtvrť překypuje pobuř~jícími necud-
nostmi. (... ) Čímje člověk větší ničema, tímje váže-
nější. Nemíchejte se do davu v hostincích. Počet
příživníkú zde nemá konce. Herci, šašci, zženštilí
mladíci, mouřeníni, pochlebníci, holobrádci, pe-
dcrasti, zpívající a tančící dívky, šarlatáni, břišní
tanečnice, kouzelníci, lichváři, náměsíčníci, čaro­
dějnice, mimové, žebráci: to je cháska, která zapl-
ňuje domy. Proto nechcete-li se stýkat s takovými
zločinci, neusazl~te se v Londýně. Neříkám nic pro-
ti vzdělaným lidem, řeholníkúm ani židúm. Přesto
si myslím, že žUíce mezi těmito darebáky, i oni jsou
zde méně dokonalí než všude jinde."
Vilém Fitzstephen, současník mnicha Richar-
da, zastává zcela odlišný názor:
 JACQUES ROSSIAUD
(124)
"Mezi všemi vznešenými městy světa Londýn, trtm království anglického, roz~
šířil do celého světa SVOll slávu, své bohatství, své zboží a pozvedl hlavu ncjV)Í-
šc.Je požehnán ncbcs)',jcho zdravé podnebí,jeho zbožnost, clélkajeho opcv~
nění, příznivá poloha, věhlasjeho obyvatel, počestnost jeho dam, to všeje mu
nakloněno. (... ) Obyvatelé Londýna jsou všeobecně proslulí elegancí sV)ich
mravtl i svého odění a stolování. Ostatní rněsta mají měšťany, Lond)'l1 má ba-
rony. Jim slačí k ulišení každé hádky pouhý slib. Londýnské ženy se vyrovnají
Sabinkám. fl (Oba texty cituje Marie-Thérese Lm-cínová v díle Société et cadre de
lIie enFrance, Angleterre et B0111gogne (1050-1250), Paris 1985, s. 318.)
Takový je tedy měšťan žijící buď v Babylonu, nebo v Jeruzalémě. Staré obra-
zy, stvrzené dvěma staletími ncspoutaného rozmachu, dobře ukazují, že měs­
to se jeví jako sídlo velmi zvláštních lidí, jež jedni zatracují, druzí opěvují.
Podívejme se na fakta: kolem roku 1250 je městská síť v pfedindustriální
Evropě až na malé výjimky již vytvofena. Z dnešního hlediska zůstávají její vý-
sledky skromné: jedno obrovité město - Paříž pfesahující 100000 obyvatel,
piH tuctu metropolí - s výjimkou Centu italských - s více než 50 000 obyvate-
l; celkově 60 až 70 měst s více než 10 000 obyvatel a několik stovek měst s ví-
ce než tisícem obyvatel. Města jsou rozmístěna nerovnoměrně do více či mé-
ně hustých uskupení. V rozvíjejících se oblastech pfedstavují měšťané tfetinu
či čtvrtinu obyvatel, v oblastech stagnujících pouhou desetinu.
To však není nejdúležitějšípfinejmenším ze dvou dŮvodú. Pfedně měs­
ta - rozsáhlé nekropole venkovského světa - pohlcují bez ustání lidský mate-
riál, jenž se velmi rychle obnovuje. Za druhé, vliv měst vysoce pfevyšuje je-
jich demografickou váhu - vznikají zde školy, usazují se zde žebravé řády,
šlechta si je volí za svá sídla, rozvíjejí se v nich femesla a trh stále více rozši-
fuje jejich pole působnosti. Město je stfediskem rozvoje složité společnosti,
která se pfizpúsoblUe feudálnímu systému a jeho ideologii, ale vytváfí si zá-
roveň vlastní hierarchii.
Z toho nevyhnutelně plynou tti otázky: Co mají společného žebrák
a měšťan, klerik a prostitutka, všichni obyvatelé města? Co má společného
obyvatel Florencie a Montbrisonu? Co má společného měšťan z prvního ob-
dobí rozvoje měst a jeho potomek z 15. století?
Jakkoli jsou jejich životní podmínky rozdílné, stejně jako jejich menta-
lita, má klerik nepochybně určité společné rysy s prostitutkou, žebrákem
i měšťanem. Jedni nemohou ignorovat druhé a tvofí součást téhož malého,
hustě osídleného světa, který umožňuje existenci formy sociability neznámé
na venkově, specifický zpúsob života, každodenní užívání peněz a pro někte­
ré i nezbytnost otevřít se světu. Pafížský biskup Vilém z Auvergne si toho po-
všiml již kolem roku 1230. Dejme si však pozor, abychom nepodlehli mýtu,
jenž je stejně starý jako sama historie měst a jenž neúměrně vynáší pfednos-
MĚŠŤAN
(125)
ti měšťanú oproti netečnosti venkovanú. Sedláka a měšťana dělí pouze kul-
turní rozdíly. ..' . _ .
Je však městská kultura táž ve Florencn a Montbnsonu, SIen.,::, a Sall1t-
Flour? To je pouze otázka míry, nikoli samotné P?dstaty k~ltu?: IrSl. s,:: slov-
ník (i když ne vždy: podívejme se na rody v Metach, ktere map st":lne ~a~?
Sieňané a Florenťané své "brigades"), pfesto však všichni mluví stejnou recI.
Město není pevnost - "město nelze posuzovat jako takové" (Fernand
Braudel), protože je zapojeno do celé sítě vztahú (nábožen,ských, kupe~­
kých, femeslnických apod.), jimiž se ro~~iřt!jí ;~ory p~~vzate, ~ ,metropob:
Zkrátka, i když neexistuje "městský systém, roZVIJI se městansky Zapad,Jehoz
pfíslušnícijson tak trochu příbuzní, tvořfjakýsi kl~n, kte~ý má, své bohaté
a chudé v němž však hraje klíčovou úlohu pokrevm spolecenstvl.
N~konec k otázce městské kultury. Toto zdravé, často však i domýšlivé
povědomí činností a zpúsobú života se rozvíjelo po celá staletí. Každé obdo-
bí dějin má tedy svúj typ měšťana. Navíc mnoho lidí ve městě nevyrústalo,
pticházejí sem v mládí. Pokusím se tedy sledovat jak rychlé, tak dlouhod,~b~
proměny nově pfíchozích: jednak pfejímání městské ku1tu"rY'Je~nakobu~n:
přizpúsobování, a to s dúrazem na základní formy spol~cen_skehoJedn~n~,
které vytváfí ideologii a mýty; fečeno slovy znalce městskeho Zlvota franus"ka-
na Fra Paolina (1314), ,Jagli mestiere a vivere con molti" (naučit se žít uprostred
množství lidí).
1. Stručný nástin měnícího se světa
Když kolem roku 1150 procházel branami města venkovan, aby se p~kusil n~­
jít si zde práci a usadit se, byl si bezpochyby vědom toho,_ že pr?m~a do "sve-
ta chráněného svými privilegii" (Fernand Braudel) steJne pko Jmy venk~va:1
o dvě století později. "Městský vzduch oSVObOZ1!ie", tvrdilo německé rcem,
jež platilo až donedávna. Tehdy však ne úplně všude. LiBe" ko~em roku ,1200
nepbjímalo za měšťany osoby nemanželského púvodu a zbehle poddane: Bo-
logna a Assisi vybíraly od nesvobodných osob vysoké berní popl,atky; vS:lde
směla pozemková vrchnost po dobu jednoho roku znovU Zlskat sveho
uprchlého poddaného zpět; v mnoha venkovských městečkách se životní
podmínky lišily od velkých měst jen málo. Je, skut~č~ostí,' že věhlasná .1l1ě"st­
ská práva se skládala z iluzorních i opravdovych, pnvlleg;l: svoboda,byla Fl e-
devším postupně nahromaděným souhrnem prav"a zvyku, ;rnuCen ycl\Z1Ska:
ných, dohodnutých a obdržených se souhlasem Cl pod natlakem, splse"~1ez
pouhou listinou svobod nebo zákonem. Zákon m_ěll~o~no:u pouze v_ pnpa;
dě, že si společenství dokázalo vynutIt Jeho dodrzovam. Vyhodou n;est byl),
peníze, značný počet lidí a obdivuhodná vzájemná solidanta. Stare bOlove
 JACQUES ROSSIAUD
( 126)
zvolání Commune! mělo v Pikardii nebo ve Flandrech kolem roku 1300 silnou
působivost. Proto měly výsady velkých měst mnohem větší sílu než výsady
venkovských městeček.
Obyvatelé měst, především kupci, všude získávali svobodu nezbytnou
pro své p~~n.i_k~ní. O~ k~nce 12. sto!etí zůstaly ve většině měst z omezujících
nebo pomzt!jlclch pravmch zvyklosti Jen pouhé zbytky. Městské právo se pro-
saz~val? vůči právním systémům s ním soupeřícím (nejrůznějším příkazům
a zakazum - bannz). Dokonce i v případě, že soudnictví zůstávalo v rukou po-
zemkové vrchnosti, směřovalo vykonání spravedlnosti prostřednictvím sou-
dů, jm:novanýc~l z nejvýznamnějších měšťanů, k unifikaci majetkových
I os?bmch práv. {:ivnostníci se řídili právem, zbaveným všech svazujících for-
maht: mohh bez omezení najímat pracovní sílu nezbytnou pro své dílny,
kontrolovat váhy a míry, trhy ajannarky, regulovat zaměstnávání osob a pro-
vozování řemesel, účinně zasahovat ve prospěch spoluměšťanů, kteří byli
okradeni či svévolně zbaveni majetku.
Těchto kolektivních výhod mohly využívat pouze ty osoby, které měly ve
městě domovské právo, dosti obtížně dosažitelné. Jeho získání předpokládalo
nejprve trvalý pobyt ve městě, často delší než jeden rok, provozování stálého
řcmesla nebo zakoupení nemovitosti. Stát se měšťanem nebylo nic jednodu-
chého a většina nemajetných obyvatel nikdy nepřekročila vnitřní bariéry, jež
\Tstavěly menšiny žárlivě střežící své výsadní postavení. Nicméně i pouhé trva-
lé usazení ve městě, třebaže samo o sobě nepřinášelo jistotu získání zaměstná­
ní a společenského vzestupu, dávalo obyvatelům oprávněné naděje, že budou
žít v relatívním bezpečí za hradbami,jež tvořily ochranu před loupeživými ry-
tíři a plenícími vojsky, že nezemřou hlady, neboť město disponovalo zásoba-
mi, kapitálem a ozbrojenou silou, jež by zaručovala, že dodávky obilí dorazí
na místo určení; že přežijí i v dobách nedostatku pracovních příležitostí a bí-
dy díky rozdělování almužen - což bylo malé procento z lupu, moci a dobro-
činnosti - těchto tří sester chráněných městskou hradbou.
Město začíná "na kraji svého předměstí jako obydlí vchodem do zahrady"
(Anne Lombardjourdanová) a hradba představuje rozhodující hranici od-
dělují~í ~va prostory. Na Západě má každé město s ~:jimkou Anglie své hrad-
by. At uz byly symbolem těžce nabyté jednoty, nebo dílem panovníka,
~chranný prstenec hradeb byl identifikačním znakem města. A měšťané by-
h,jak pohrdavě prohlašují němečtí šlechtici, znepokojení rozmachem měst,
"venkované uzavření za zdmi ". Uzavřenost je pro každé město politickou
a VOjenskou nutností. Jak město roste, přesunuje své opevnění do větší vzdá-
lenosti - Gent tak učinil mezi léty ]]50 a 1300 pětkrát, Florencie třikrát. Po-
kud se zdráhá to učinit, válkaje k tomu brzy donutí,jako např. města ve fran-
couzském království kolem roku 1350.
MĚŠŤAN
( 127)
Kamenný prstenec hradeb stál města značný kapitál (100 až 150 tisíc
livrů pro Remeš ve 14. století); je to předmět pýchy, ale jeho udržování zna-
mená ohromné \~;daje. Hradby ovlivň~jí celý městský život a dělí obyvatelstvo
měst na čtvrti, jež si rozdělují stráž a obranujejich částí a bran, ohlašují stří­
dání dne a noci (brány se zavírají za soumraku) posvěcují vše, co se nachá-
J
zí uvnitř, ale především pře tvářejí prostor a dodávají městské krajině její oso-
bitý charakter.
Projít hradbami neznamená náhlou změnu, protože okolní venkov je
ovládán měšťanskými majetky a kapitálem a protkán sídly měšťanů. Venko-
vané přicházejí pravidelně do města na trh, kde se potkávají se zemědělci, žijí-
cími uvnitř městských hradeb a stále ještě početnými, dokonce i v metropo-
lích; procházejí zahradami a vinicemi intra muros, na městských ulicích musí
rozhánět, stejně jako ve své vesnici, drůbež a prasata, chované a vykrmova~é
uvnitř hradeb. Jeden nepřehlédnutelnýrozdíl tu však je: zemědělské městoje
víc než velká vesnice a zemědělská výroba není pro město charakteristická -
půda v Miláně ve 12. století je šestatřicektrátdražší než na okolním venkově
a spekulace s pozemky vysvětluje bohatství mnoha měšťanských rodin v Gen-
tu, Janově či Pise. Nezvyklá koncentrace osob na omezeném území přivádí
Bonvesina de La Ríva k jeho lyrice čísel. Právě tato demografická hustota ur-
čuje, především v středomořských městech, obraz krajiny a architekturu:
množství zvonic, katedrály, domy aristokratů s množstvím věží, těsně spojené
a stále vyšší domy, přinejmenším v hlavních čtvrtích (v Paříži, Florencii, Jano-
vě či Sieně nejsou čtyř- a pětipatrové budOlT ničím neobvyklým).
Tento obraz městského prostoru, neustále přetvářený novou výstavbou
či naopak bouráním, je ve většině případů těžko uchopitelný a zbavený zře­
telné perspektivy. Nároží, vnitřní členění, rozvětvená síť ulic, uliček a dvorů
činí z města pro nově příchozího z města neobyčejný a fascinující svět, který
je třeba dlouze zkoumat, aby jej mohl pochopit, i když se mu to asi nikdy zce-
la nepodaří ...
Bydlet ve městě, pokud byl člověk chuďas, znamenalo ob)'Vat po dvou či \)0
třech pokoj v podkroví, brloh bez oken nebo komůrku s oknem na ~vur;
pokud měl člověk nějaké peníze, mohl se ubytovat v hostmcl; rodma uzIvala
jednu či dvě místnosti, avšak vždy se museli dělit o užívání studny či kuchyně.
Řemeslník ob\Tkle bydlí ve vlastním domě, má svůj krb, sklep a sýpku, avšak
obytný prostor sdílí společně se služebnictvem a učedníky. Je tedy třeba. ~vyk­
nout si žít obklopen sousedy s velmi odlišnými životními podmínkamI I za-
městnáním; pouze menšina tomu unikne.
Být měšťanem také pro dvě třetiny ob)'Vatel znamená být závislý na
trhu, buď úplně, nebo alespoň po část roku; kupovat si chléb, víno i další po-
traviny. Každý musí snášet nevýhody života sevřeného hradbami - strádat čas
 JACQUES ROSSIAUD
(128)
od času nedostatkem pitné vody, protože studně jsou znečištěné; žít na sme-
tišti, protože v neklidných dobách se zazdilo mnoho bran a hromadící se od-
padky jsou semeništěm infekcí a nebezpečných chorob. Městské rady sice
vykazují malomocné do špitálů za hradbami, činí různá sanitární opatření,
nejsou však schopny účinně bojovat s morem, který se v okamžiku příznivých
klimatických podmínek šíří v centrálních čtvrtích i řemeslnických předměs­
tích závratnou rychlostí.
V tomto přelidněném prostředí hrozí i mentální "nákaza": během
obležení, během války či morové epidemie se město na dlouhou dobu uzaví-
rá do sebe a citlivě reagllje na kolující pověsti a na obavy, které se šíří stejně
rychle jako nemoci. "Zděšení", "vzrušení" a kolektivní krutost často vyvěrají
právě z klaustrofobie a ze strachu, jenž jímá davy stejně rychle jako radost či
žal při zprávě o míru nebo smrti krále. Nutným předpokladem každé měst­
ské kultury je naučit se žít ve společenství nejrůznějších lidí a přijímat i ci-
zince s jejich odlišnými zvyky a jazyky.
Je zřejmé, že rozvoj měst umožnil do značné míry venkov. Zpočátku se prav-
děpodobně do měst (z okolí Amiensu, Ma~onu, Toulouse, Florencie apod.)
stěhovali bohatí lidé, které lákaly městské výsady a možnosti společenského
vzestupu. To byl případ florentského conlaaa na počátku 13. století, kde zá-
možné rodiny sloužily ostatním za příklad úspěchu. Podobnou migraci men-
šiny nalézáme vždy a všude.
Je však jisté, že od 12. století přicházeliještě pi-ed bohatými lidmi nebo
po nich zběhlí poddaní, chudí a tuláci,jichž postupně přib)ivalo; městské díl-
ny vstřebávaly přebytečné venkovany, syny drobných zemědělců a pachtýřů či
dokonce (v okolí Pisy, Beaucaire nebo Saint-Gilles) statkářů zruinovaných
monopolem městského trhu nebo přeměnou polí na pastviny. Čím aktivněj­
ší bylo městské centrum, tím dále zasahovala sféra působení města a zahrno-
vala stále vzdálenější vesnice,jež zůstaly i v době rozvoje městského osídlení
nadále součástí určitého regionu. Kolem roku 1300 zústalo Arles provensál-
ským městem, Amiens pikardským a Lyon franko-provensálským; pouze
v obchodních, politických či univerzitních metropolích žil větší počet cizin-
ců, avšak všude značně převyšoval počet nově usazených osob původní obyva-
tele (v některých farnostech Pisy kolem roku 1260 přistěhovalci tvořili 50 až
66 % obyvatel).
Tyto dva rysy - rozšiřování migračních oblastí a převaha nově pří­
chozích osob - byly ještě zesíleny demografickými katastrofami v průběhu
14. století. Kolem roku 1450 přicházeli do Florencie i do měst v údolí Rhó-
ny lidé ze stále větší dálky, mezi přistěhovalci narůstal počet cizinců; relativ-
ní znehodnocení pNjmú v zemědělství mělo za následek zvyšující se množ-
ství chudých, mužů i žen, hledajících zaopatření. Nově příchozí neměli ve
MĚŠŤAN
(129)
většině případů velké problémy s asimilací; záleželo na jeji~h počtu a ť?:'o­
duo Malá města, dokonce i v období největší expanze, dokazala bez vetslch
obtíží zvládat jejich příliv, neboť mluvili týmž jazykem a měli podobné zvyky.
Jinak tomu bylo v případě, když počet přistěhovalců, š~1 v Jedn~m roce do
tisíců. Ve Florencii kolem roku 1450 predstavovah vetsmu novyeh obyvatel
Piemonťané a lidé ze zaalpských oblastí; v Avignonu kolem roku 1370 žili ve
stejných farnostech lidé z celého Západu; do Dijonu přic,házeli I.mlgrantl
z Franche-Comté, Pikardie, Burgundska a Lotnnska. Tl VSIchm Sl dlouho
uchovávali své zvláštnosti, ženili a vdávali se jenom mezi sebou, vzájemně si
pomáhali a udržovali kontakty s rodnou zemí.
Pro městskou radu i pro nejstálejší a nejbohatší část městské společnos­
ti představovali přistěhovalci zároveň nutnost i nebezpečí. Podnikatelé a ~b­
chodníci s potravinami se k nově příchozím stavěli kladně, zatímco meZI re-
meslníky i nejmenší recese probouzela staré pocity nepřátel~tví, které)ešt~
zvětšilo odstup mezi přistěhovalci a původními o~yv.ateli. Pen!ze s~mo:reJme
integraci usnadňovaly, ale neřešily vše. Ve srovnam se steJne n:aJe~nym st~­
rousedlíkem byl na tom imigrant hůře, protože neměl k dISpOZICI sIť vztahu,
pracovní příležitosti, možnosti přijet~,do cec~u či,úč~sti na ~oliti~kém ži~~­
tě,jimž se těšili ostatní obyvatelé, kten se snazlh p"stehovalcum klast neJI uz-
nější právní a společenské překážky. . , ". ," ' . . ." __
Dante vidí v tomto "puchu chamtlvych pnstehovalcu a "zmetI hdI pn-
činu mravního úpadku Florencie. Filippo Villani si tropí výsměch z těchto ven-
kovanů (contadini) , kteří sotva opustili pluh, a už se ucházejí o nějaký úřad.
Lyoúan Symphorien Champier se o dvě,století p,ozději ,?,jad.řuje nej~nak ~ od-
suzuje "cizí lid" mdlého rozumu jako puvodce vsedl nerestl:: nepo:ádku.
Proto si také kupci, noví zbohatlíci (gente nuova), vymysleh predky, kte:
ří založili v pradávných dobách jejich dornus, zatímco kronikáři vys.vě:lovah
vnitřní městské konflikty existencí nesmiřitelných ras, jež Žily ve meste. Vel-
ké změny způsobené příchody a odchody z města, stejně jako neustálé a ně­
kdy dosti značné míšení lidí měly silný vliv na psychiku měšťa~a, lh~~te!no,
zda člena starobylého rodu či nově usazeného, ačkoli tento vhv byl Jlste SIl-
nější ve druhém případě, neboť přistěhovalecneměl ve městě žádné pokrev-
ní příbuzné.
To však neznamená, že by velké rodiny ve městech nežily, nebo že by rodové
povědomí ve městech zaniklo. Právě ~a~p~k: rody ovlád:ly společenský a po:
litický život středomořských měst neJmene do 14. stolctl. ~~ 12. ~.13. stoletI
utvrdily svou soudržnost, oživily svou genealogickou pamet, posddy k,ont.'o-
lu nad rodovým majetkem, bojovaly za předání dMnus rnagna a rodove :lady
svému nejstaršímu členovi. Ve Florencii, Metách, Remeši, ValenClennes I Ver-
dunu se moc ztotožňuje s rodem: "rodina vytváN moc, stejně jako moc vytvá-
 JACQUES ROSSIAUD
(130)
ří rodinu" (Hemi Bresc). Pokud se rody cítí ohroženy či oslabeny, vytvářejí
rozsáhlou síť umělého příbuzenství pod jedním totemickým jménem.
Příbuzné rodiny sdílejí celou řadu společných starostí (majetek, siíat-
ky, každodenní či sezónní výpomoc), i když nežijí podjednou střechou. Při
studiu jednotlivých domácností proto nesmíme opomíjet vztahy,ježje spoju-
jí a jež mohou být, dokonce i u početné neurozené střední třídy (medio-
cres) , velmi silné. Je ovšem skutečností, že se velké rody vyskytují jen výjimeč­
ně a že většina prostých lidí nemá povědomí o svých předcích ani rodové
jméno a že nikdy nezažije radosti široké rodiny, žijící pospolu, čehož si tak
cení moralisté. Všeobecně převládá tendence k roztříštěnosti.
Městské obyvatelstvo se v největší míře skládá z malých domácností,
z rodin čítajících velmi málo osob. Městská rodina je mnohem menší než
venkovská - vinou své skladby je křehká, především v nižších a středních vr-
stvách. Jen málo otců může provdat své dcery v mladém věku, tzn. mezi
12-15 lety. Průměrný siíatkový věk dosahuje 16-18 let (Florencie a Siena ko-
lem roku 1450), či dokonce 20-21 (Dijon kolem roku 1450), a varovnému
hlasu Bernardina ze Sieny (podle něho bylo v roce 1450 v Miláně 20 000 dí-
vek na vdávání) odpovídá znepokojení radních z Rodezu v roce 1450 (na 265
domácností zde připadalo 60 dívek starších 20 let, neprovdaných z důvodu
chudoby). Víme také, že muži se ženili mnohem později: ve více než 30 le-
tech v Toskánsku, kolem 25 let v Toursu a Dijonu, a to v době, kdy díky život-
ní úrovni i možnosti společenského vzestupu bylo založení rodiny snazší než
o dvě století později. Ve městě i na venkově je siíatek tedy "společenské vítěz­
ství" (Pierre Toubert), draze zaplacené a ukončující dlouhé mládí. Stále poz-
dější vstup do manželství znepokojoval městské rady, jež I' něm viděly sémě
nesčetných hříchů a odmítaly pochopit, že pro chudé je to jediný způsob,jak
neupadnout do bídy. Tento strukturální aspekt měšťanských rodin, citelný
v Janově již ve 12. století (když se řemeslníci žení, jejich rodiče jsou již po
smrti), s sebou nese další důsledek - častý rozpad manželství. Průměrné
manželství v Benátkách mezi léty 1350-1400 trvá u neurozených párů pouze
dvanáct let (u urozených šestnáct). Vysoký věk při siíatku a časté rozpady
manželství vysvěth~jí nízký počet dětí, k němuž přispěla i snižlijící se plodnost
žen, vysoká dětská úmrtnost, především v chudších vrstvách, četnost potratů
(v Dijonu provozovaných legálně až do třetího měsíce těhotenství) a anti-
koncepční praktiky, jež byly nepochybně rozvinuté v italských městech (ale
neznámé/či málo rozšířené ve městech francouzských). Věkový rozdíl mezi
mužem a ženou způsob~je, že znatelně přibývá vdov, ve městech rozhodně
více než na venkově.
Siíatek je velmi často, především u drobných řemeslníkll a tovaryšů bez
majetku a rodinného dohledu, výsledkem osobní volby. Městská rodina je
tak pružnější, křehčí a méně pevná než rodina venkovská. Dokonce i ,jiire-
MĚŠŤAN
(131)
ches", společné domácnosti vedené bratry, jsou zde vzácnější než na venkově;
věL~inou se uzavírají pouze na dobu určitou a jsou snadno rozvázatelné vůlí
jedné ze stran. Vymýšlení "rodokmenů", tak obvyklé v ~emědělskýc~ obla~­
tech, končí před městskými hradbami; uměle vytvořene rodmy maJl u mz-
ších tříd čistě smluvní charakter a trvají jen krátce.
Obyvatelé města jsou si velmi dobře vědomi této křehkosti rodin, naří­
kají si na rostoucí vzdálenost mezi příbuznými, které dělí rozdílná povolání,
odlišný způsob života, někdy i místo bydliště. Obdiv ke šlechtě má své koře­
ny částečně zde, neboť sociálně průměrně postavený, m~šťan sní o ~'~dové
soudržnosti, aktivní a štědré pomoci příbuzenstva. O temze Jevu mluv!! labl!-
au>:: když pOtÍ'ebuješ pomoc, příbuzní se k tobě obrátí zády. Město se svým
hospodářstvím, způsobem života a svou morálkou má ničivý dopad na příbu­
zenské vztahy. Šíří se v něm epidemie, solidarita upadá, všude číhají morální
nebezpečí, snižuje se autorita hla\y rodiny. Obyvatel města, často bez rodičů
a prarodičíl a často nemajetný, nemůže spoléhat na své. "p~kre.v~í přátele" :-
tento strukturální nedostatek není zavměn pouze mnozstv!m hd! "beze Jme-
na a bez rodiny", ale samotnou povahou městského bohatství, jež spočívá
v penězích.
Bylo by směšné a zbytečné předstírat, že na malé ploše popíšeme neobyčej­
nou rozmanitost městských aktivit a společností. Každý dobře ví, že uvnitř
hradeb vedle sebe žili v různém početním poměru klerici a studenti, šlechti-
ci a vinaři, patricijové i chudáci, bohatí kupci i malí kramáři, vysoce kvalifi-
kovaní řemeslníci i nádeníci, zmítající se v důsledku střídavého štěstí a mno-
ha různých okolností mezi prací a žebrotou. Každý také ví, že chudých obyva-
tel města bylo mnohem více než bohatých a že patricije bylo možno spočítat
na prstech jedné ruky. Pro ilustraci uveďme, že v Saint-Omeru kolem roku
1300 žilo 5 až 10 rytířů, 300 boháčů, 3000 m~jetných osob a celkem 10 000
rodin, z nichž asi 2500 až 3000 patřilo k chudině (Alain Derville). Rozdíly
v osobním statutu, původu, povolání a společenském postavení, zkrátka kva-
litativní rozdíly, dále vedly ke společenské diferenciaci,jež hrála větší roli než
rozvrstvení městského obyvatelstva z hlediska majetku. Přesto hlavním spo-
lečenským typem zůstává měšťan a hlavním diferenciačním krit~riem ~ení­
ze. Člověk z města rozděhije masu lidí,jež ho obklopUJe, na velke a male, na
majores a mediocres, "tlustéa hubené", bohaté a chudé, rozlišuje postavení jed-
notlivce v hierarchii podle jeho příjmů a majetku. Specialisté na městské
finance a daně se zajímají spíše o výnos kapitálu než o jeho původ. To zna-
mená, že až na výjimky (Židé, cizinci) sociální podmínky vítězí nad osobnín:
statutem, úcta nad pohrdáním. Navzdory určitému dočasnému zpomalct1l
společenského vzestupu peníze umož1'íují přechod z řemeslnické dílny do
světa obchodu, přístup do hanzy, na trh, do vrstvy bohatých a nakonec do
 JACQUES ROSSIAUD
(132)
řad patriciátu. Jakkoli jsou povolání městských obyvatel rozmanitá (a stále ví-
~e ,se rozrůzňují), vítězí kupci, jejich způsob myšlení, vnímání i chování. Jak
~dU1 azn~1 Robert Lopez, mnozí řemeslníci jsou částečně také obchodníci:
re.meslm~ p;odává své zkušenosti, majitel nemovitosti prodává pokoj nebo
~udu: pl aV~lk svou znalost práva, ~istr své vědomosti, nádeník svou fyzickou
sIlu; z,onglel svou obratnost, prostitutka své tělo. Jejich ministeria jejich po-
vola~11,.~SOU usp,ořádána v systému vzájemných směn, ktcré jedni (;eologové)
nazyvajl ~becnym pro~pěchem a druzí (měšťané) trhem - podle přesné ce-
ny, denne stanovovane do posledního haléře, a vyvěšené v tržnici nebo na
místě, kde se najímali nádeníci.
. Peníze jso~ ~rví města, jeho životodárnou tekutinou (Lester K. Little)
a jeho Ol gamzacmm pnnclpem. Když se měšťan objeví v chanson de gestes ve
f~blzaux, ~ ~.tísloví,j~dná ~e vždy o kupce - skutečného představitele "cinkají-
c~ch pe~ez . Pokud jej klerus neobviňuje přímo z lichvářství, vyčítá mu jeho
zIskuchtivost, jeho avaritia.
M~jetky měšťanů si uchovávají téměř vždy jednu svou původní vlastnost _ mo-
~I1Itu. Mohou být snadno uschovány a znovu stavěny na odiv, neboť se skláda-
j~ z~ zlatých a stříbrných prutů, z mincí, vzácného nádobí, později z úvěrových
hstln a sml~v (z.akázky,. colleganza, státem kryté válečné půjčky, bankovní vkla-
dy)., T:ko,VY, majetek!e dy~a~ický. Dokonce i v případě investic do nemovi-
tOstI zustava rdatlvne pruzny - domy, dílny, stáje, pozemky blízko města lze
sn.adno. ko;,pn .a prodat. Patricijové bývají držiteli pozemkových panství
a slec?tlckehotltulu, ale ve 14. století nikdy nežijí jenom z výnosů svých po-
zemk~, nyorž ~sou ~.asto ještě směnárníky nebo mají přijem z vybírání mýt
a,cel, jak~ napr. rytIn, z A;les, Marseille nebo Pisy, kteří ve 12. století položili
zaklad sve mOCI uchvacenll11 práva na vybírání daní ze soli, obilí a látek.
Liberální historiografie okouzlená bohatsvím měst, dokonalostí ob-
c~odníc.h techni~ a,obrovskými možnostmi pro soukromé podnikání ochot-
ne I,'0vazov~la kazde~o ~~yvatele italské či vlámské metropole za spokojené-
ho remeslmka nebo uspes~él:o obchodníka. Nenechme se však zmýlit touto
zlatou legendou. Mnoho hdl nemohlo ani nechtělo riskovat své skromné
úspory v zámořských obchodech, nebo ztrátu věčného života lichvou. Přesto
každý obyvatd města musel chtě nechtě pozorně sledovat finanční situaci
pohyb .ťeněz: u.dál~sti, kte.r~ ovlivňovaly situaci na trhu - Pisané aJanované
pl 0:0: ze byh ~~~Ish na obIlI z Romagne, Sicílie či údolí Rh6ny, vlámští sou-
kemcl a valchan proto, že se obávali nezaměstnanosti při zastavení dodávek
anglické vlny, pa~ížští a lyonští tovaryši kolem roku 1430 proto, že mír s Bur-
gundskem pro ne znamenal snazší život.
. Venko;-an vytr~ený p~ příchodu do hradeb města ze svého prostředí
objevoval .Ivet se vzdalenymI obzory a musel velmi brzy začít uvažovat o ceně
MĚŠŤAN
(133)
práce a času. V srdci tohoto nového hospodářství - na tržišti nebo na trhu
práce - zjišťoval, že se ceny neustále mění, stejně jako móda a životní pod-
mínky.
Na fasádách katedrál se ve 12. století rozvíjí vdmi staré téma kola Štěstěny,
které bez ustání vede společnost a jednotlivce k úspěchu nebo ke zkáze. Ten-
to obraz prozrazuje mnohé: děsí (bohaté), uklidňuje (chudé) a dokonale
odráží pohoršení,jež představuje pro nositele tradiční ideologie tento typic-
ky městský kvas věčně se měnících způsobů a podmínek.
Kroniky, příběhy i písně jsou plné oněch parvenuů, kteří vzešli z niče­
ho a vyšvihli se prostřednictvím lichvy, obchodu a dokonce i manuální práce
na vrchol moci. To byla exemjJla. Dokonce i v dobách největšího rozmachu by-
lo základním předpokladem k získaní m~jetku vlastnictví peněz do začátku.
Dnes víme, že mnozí kupci-patricijové ze 12. století byli syny bohatých osob
(ministeriales či rytíři!) a že mnozí z těchto "zbohatlíků" byli prostě bohatí li-
dé, kteří přišli z jiného města. Avšak i tyto mravoučné příběhy v sobě skrýva-
jí zrnko pravdy: janovští kupci kolem roku 1200 zčtyřnásobili svuj majetek
během pěti let a v Benátkách činil příjem kupců z dálkového obchodu
v 15. století 40 % - zbohatnutí tedy muže přijít stejně rychle jako závratný
pád. Adam z Halle ve svéJeu de laFeuilléuvádí na scénu zbohatlíky z Arrasu
a současně naříká nad úpadkem Tomáše z Boun-iane, který musel opustit
svuj obchod s látkami a stal se obyčejným sládkem. Totální bankroty jsou stej-
ně 'časté jako finanční úspěchy: "Štěstěna se řídí náhodou ", napsal kolem ro-
ku 1430 Bourgeois de Paris, v téže době, kdy se to ve florentském catasto jen
hemží velkými jmény lidí,již upadli do chudoby...
V průběhu své dlouhé existence se "staré rody'" patricijové, stavitelé,
obchodníci s potravinami a právníci střídají či společně ovládají místa
v městské správě a v radách, zatímco skupiny drobných měšťanů se rozšiřují
Olidi, kteří se hanbí za svou chudobu. K nim někdy patří zchudlí boháči, nej-
častěji však námezdní síly, které bez ustání ohrožuje chronická nezaměstna­
nost. Protikladem vuči okázalému bohatství se stává trýznivá, zjevná chu-
doba,jež pohoršuje pouze v případě, že jsou jejími oběťmi měšťané. Ostatní
nikoho nedojímají. Není snad dav žebráků známkou městské prosperity?
Rozdíly mezi bohatými a chudými se někdy (např. mezi léty 1350-1450)
zmenšují, zustávají však stále obrovské, stejně jako procesy změn, jimiž jsou
lidé zasaženi, vždy velmi rychlé i v obdobích relativní stagnace.
Nicméně sociální změny nejsou jediným jevem, s nímž se obyvatel měs­
ta střetá . .Jak zduraznili Lester K. Little a Jacques Le Goff, dělba práce vyvo-
lává ve městě specifické problémy, na venkově neznámé. Jednotlivci pracují
na velmi diferencovaných úkolech a často jsou konfrontováni s problémem
volby (bylo by zbytečné připomínat postupné industriální a obchodní pře-
 JACQUES ROSSIAUD
(134)
měny všech ekonomik ve 12.-15. století), a tudíž i s morálními problémy.
Městský život znásobil morální dilemata tYKající se hodnoty práce, zisku,
půjčky, bohatství a chudoby. Podobně nutnost velmi dlouhého "mládenec-
tví" mladých mužů, dostupnost prodejných žen a přítomnost velkého množ-
ství kleriků uvádějí v pochybnost sexuální morálku,jež se nepřizpůsobila no-
vým životním podmínkám. Těmto naléhavým problémům věntUe své úvahy
několik generací intelektuálů a pokoUŠí se je vyřešit. Společnost má nástroje
své vlastní kritiky - dialektiku a scholastiku, jež nutí jedince k zaujímání sta-
novisek, vedou ho k neustálému zpochybňování, učí ho diskutovat, přijímat
různé názory a uvykají ho na výměnu id"jí a zkušeností, jež po určitou dobu
navzájem spojuje kleriky, kupce i řemeslníky. Hlavní intelektuální centra se
sice postupně uzavírají do sebe a mění se v tradiční univerzity, avšak před­
chozí stav trval dostatečně dlouho na to, aby mohl změnit řadu myšlenko-
vých postojů. 1 nadále ovšem zůstalo mnoho sporných míst a prostor pro
Intelektuální a morální konfrontaci. Docházelo k nim před kazatelnou ře­
holníka z žebravého řádu kárajícího své posluchače; na náměstích, kde se
tvořilo veřejné mínění; v krčmách, na pódiích světských divadel, ve skupi-
nách dospívající mládeže, která tíhla k tomu, aby se definovala v opozici vů­
či usedlým dospělým. Autor hry Enfances Vivien přivádí na scénu měšťanské­
ho synka, který již nerozumí mentalitě svého otce, a Christine de Pisan na-
značuje, že v Paříži se v její době mladí a staří nemohou "navz'0em snést".
Tyto kontroverze se někdy vyjadřovaly žertem, karnevalovými obyčeji,
pohoršujícími gesty (např. František z Assisi si veřejně svlékl SVtU plኝ)
a přidružovaly se k tlakům vyvolaným nerovnoměrnou směnou, rodovými
a rodinnými rivalitami, které přetvářely město na svět nepřetržitých střetů;
přispívaly k pomalém u zrození nové kul tury, zároveň však budily strach a vy_
volávaly násilí.
Dějiny západoevropských měst jsou protkány epizodami násilí, hrúzy či pře­
vratů, v nichž byla v sázce rodinná čest, účast v radách či pracovní podmín-
ky. V těchto bojích proti sobě nejprve stojí magnáti a lid. V Itálii spolu soupe-
ří skutečné politické strany ovhídané jednotlivými rody. Rozpory ve velkých
flanderských městech se mění v opravdové třídní války, při nichž dochází
i k masakrům, odchodtlll1 do vyhnanství a pustošení. Probíhají především
mezi léty 1250-1330 a všude končí porážkou příslušníků starých bohatých
rodů a rozšířením oligarchií. Druhá vlna nepokojú s mnohem zřetelnějším
sociálním kontextem (ciomjJi v Sieně a Florencii, maillotins v Paříži apod.) za-
chvacuje městský svět koncem 14. století. Porážka drobných měšťanů nemú-
že zastavit napětí a místy dochází krátkodobě k výbuchu teroru. Nadále trva-
jí tlumené "atomizované" střety, které lze v dokumentech jen stěží odlišit od
obecné kriminality. Noční házení kamenu do oken mistra, násilnosti spácha-
MĚŠŤAN
( 135)
né na osobě věřitele, rvačka mezi dvěma konkurenčními skupinami pracov-
níků, to vše soudci snadno připíŠí na vrub běžnému násilí. -. .
Jinými slovy, mnoho obyvatel města, jakk~li prožil~ dl~uhá a obtlzn:
období napětí, se vyhnulo hrůzám vzpoury alejlho potlacem, ale m~selo te-
měř denně čelit atmosféře násilí. Nač uvádět další příklady? Soudm archIVY
ve Florencii, Benátkách, Paříži, Avignonu, Toursu či Foix odhahuí obrovskou
řadu chladnokrevných činů spáchaných ze msty, indivi~uál~í .č~ sk~p.in~vé
"horkokrevné rvačky" řešící spor nožem či okovanou hoh; znasl;novam ~ cas-
to kolektivní) chudých dívek, jež b)'Valy vyvlečeny v nocI ze svych .komurek
a zbity a zůstávaly otřesným zážitkem většino.u_~atrval_o.poz~~men~.ny._ .,
Tyto násilnosti páchají většinou mladl CI dospeh muZl, :~CI~lne 1:lze
postavení, kteří se však navenek nijak neliší od počestný:h městanu. ,:Me~to,
obízí k zločinu," říká výstižně Bernard Chevaher. Ve mestech v okoh LOl!)
p
s na konci
e 14. :století
J údaině odehrálo dvakrát více zločinů než na~ vesmCl; ~ .
na lyonském venkově a v avignonském hrabství dochází k odsouzem za nasl-
lí mnohem méně často než v Lyonu a Avignonu.
Víno - opilost je častou výmluvou - nevysvětllue vše, stej?ě jak~ držení
zbraní, jež bylo zcela běžné i přes zákazy městských rad. Uvedn;e pnkla~ ze
severu: dokonce ani v Remeši nejsou soudy počátkem 14. stoletl schopne. za-
bránit velkým rodúm, aby řešily své spory zbraněmi. Oficiální mocí praktlko-
vané násilí (popravy, mučení, běh odsouzence městem, kdy se mu dav mohl
vysmívat a uštědřovat rány) je prezentováno jako představení a výc~ova ~ ro:
dině hojně užívá tělesných trestů. Navíc, nikdo nevěří soudním~.'ystem:l,]enz
budí spíše strach než obdiv, je neúčinný a nákladný. Pot:l~enYJe~noth~ec se
tedy uchyluje k okamžité pomstě, aby hájil svou čest - pr~ve ve Jl,;en;l. Cll n;la-
díci trestají dívky, které ji podle nich poskvrnily. Stejne pko .naslh je I. c~st
v městský~h společnostech velmi rozšíř~nou h~dnot~u (mocm jSO~1 ~lazyv~m
"ctihodnými"). Neexistuje sláva beze CtI, n~exlstuJe c:st l?ez autout}: Pemze
a přátelé posillUí čest bohatého, pro chl~deh? tovaryse)'re~staVllJe_c~st ject.~­
ný kapitál který vlastní. Proto se v LIlle CI AVlgnonu stl etajI ve I vackach nej-
častěji roV;lí s rovnými. Náměstí, ulice, všechna veřejná místa se stávají sv~dk1
scén, při nichž múže být získána či ztracena čest. V krčmách, kde se setkavaJl
obyvatelé rúzných čtvrtí, je dobré se držet rad, jež dávají přadl.eny v E~m:gdes
des quenouilles (Evangelia přeslic): "Dva přát~lé, kt:ří s?olu jedl, ml~.sejl pll je-
den po druhém, aby si mohli v případě potreby pnsp:t I:~ p0r.;'0c. .
Každodenní násilí udržovalo pocit úzkostI. Konsele je nekdy odsuzova-
li, ale nepokoušeli se je skutečně vymýtit .l.v Be~átkách s::jn~ jako v Dijonu).
V nižších vrstvách se k tomuto strachu pndruzovaly dalsl pledstavy - obava,
že zůstanou opuštěni v lhostejnosti, jako jJaní Bída, již Je~n de Me~~g pO~I­
sovaljako ženu, oděnou ve starý pytel, "kousek od ostatm~~ ..: sedlCI ve. dre-
pu a přikrčenoujako starý pes", smutnou a zahanbenou,]lZ mkdo nemlllIJe.
 JACQUES ROSSIAUD
(136)
Upicino de Canistris, autor díla oslavujícího Pavii (Liber de laudibus civi-
tatis ticinensis z roku 1330) vysvětluje, že v tomto městě, jež má téměř 50 000
obyvatel, se
"všichni znají, takže pokud se ptáte na něčí adresu, okamžitě vám ji povědí,
i když hledaná osoba bydlí na konci města, a to proto, že se měšťané dvakrát
denně scházejí, buď na nádvoří radnice, nebo na náměstí poblíž katedrály".
Uťic!no líčil ~~~iij:ko pohádkové ~ěsto, neboťje evidentní, že se vjeho do-
be vSlchm mestane nemohh navzajem znát. Snil o ideálním místě které
zmizelo v důsledku rozvoje města ve 12. a 13. století. Pouze majores - :něstští
starší -: se. mohli procházet dvakrát denně po náměstí. Ostatní obyvatelé si
museh nejprve znovu stvořit svůj vlastní svět, svou vesnici, získat si přátele
a možná i příbuzné ve své čtvrti a mezi svými sousedy.
II. Mezi sousedy a přáteli
"Když máte dobré vztahy se sousedy, nežijete uprostřed cizinců ", radí Paolo
da Certaldo. Lyoúan Fran~ois Garin mluví obdobně: Sousedi jsou pi'átelé,
nebo se alespoú tak mají chovat.
. ~tře~ově~ý urbani.sm.us.ovlivúovval a zároveú usnadúoval život v jed-
nothvych ctvrtlch. Ve meste, casto rozdrobeném do mnoha čtvrtí a center si
st~ré části ~chovávaly sv~u individualitu, někdy i své zvyky a výsady. Sesku~e­
m. uroze.nych rodm člemla území města na více či méně uzavřené prostory.
VJejich ctvrtích s mnoha věžemi se soustřeďovaly domy příslušníků téhož ro-
du - kolem paláce, budovy, dvora či kostela. Žili zde spolu příbuzní, spojen-
ci, klienti i služebnictvo.
•. .~ři~t~hovalci l~ledali .bydlení i pracovní místa obtížně. Nalezení bydliš-
te totlz vetsmou sllne ovhvnovaly přátelské či příbuzenské svazky, protože no-
ví obyvatelé města cítili potřebu mluvit doma i na ulici s lidmi stejnýmjazy-
kem, na jaký bylI zvyklí ve starém bydlišti. Seskupovali se proto do týchž far-
ností - a sousedi z jedné vesnice se tak obvykle stávali sousedy i ve městě.
Tak~:~to etni.cky stejnor~dé ,čtvrti mMeme sledovat ve Florencii i v Lyonu,
v ParlZl, stejne jako v kasttlskych městech (zde bylo zastoupení přistěhovalců
obzvláště silné a někdy se dokonce slučovali z rozhodnutí městských úřadů).
V někt,::rých případech takové slučování můžeme považovat za profesní se-
skupem obyvatel téhož povolání (především řezníků, koželuhů a barvířů).
Uspořádání domů v jednotlivých čtvrtích bylo ovlivněno potřebami
~?r:n; a bezpečnosti :,e m,ěstě. Z toho důvodu získávalo urbanistické uspo-
ladam charakter oddeleneho bloku (remešské nářečí jej nazývalo quareel,
MĚŠŤAN
(137)
languedocké moulon, provensálské gache) , jedné ulice nebo skupiny domů
obklopujících jeden či více dvorů. Takové sousedství m~lo ~asně VY~lezené
hranice, své politické centrum, své posvátné hodnoty, SVUj vyraz I SVUj speCl-
fický ráz.
Pro nového obyvatele představuje okolí jeho bydliště snadno poznatel-
ný prostor, jehož orientační body jsou zároveú i místy neformálníh? spol::
čenského setkávání. Muži se stýkají v krčmách, děti a mládež SI hraj! a tanCI
na hřbitovech, ženy se shromažďují okolo studní a pecí; nalézají zde místa
odpočinku a malá náměstí připomínající vesnické návsi, kde se relativně ote-
vřeně hovoří o městských událostech.
Mezi lidmi z jedné čtvrti, které člověk tisíckrát potk~l a jež po~~ává,p~
hlase i po tváři, se každý cítí jako doma. Sousedé (alespon ve FranCl~) men,::
sledují, jak se kdo chová a co říká, a ~ětšinu. času tráví.~,a U!ICI, ktera, I kdyz
je veřejným místem, se stala předevšlm r::ajetkem m,estanu, nep~~tradatel­
ným rozšířením jejich domů a dílen. Volne a :'ez velkel;o, n:bez~eel zde s~o:
tačí děti, dívky se tu mohou procházet I ve veku na vdavam (zatlmco v lta~"
smějí jen pozorovat pouliční dění z okna svého pokoje). V D~onu na jare
a v létě sedávají před domem ženy nejrůznějšího věku i způsobu života u ko-
lovrátku či přeslice a probírají dění v sousedství. Nemají zakázá~o pozve~at
oči ani volat na muže jménem. Muži nabízejí v horkých dnech p:ede dverml
víno svým přátelům, nebo se scházejí ve sklípcích u velkých s~du (v Av~~n::­
nU i v Toskánsku jsou sklepy otevřené pro všechny), zatlmco zeny z nej~~rs~­
ho sousedství se scházejí téměř denně v domě některé z mch: tu chystajl vy-
bavu nevěstě, v den její svatby ji oblékají, navštěvují šestinedělku, nebo drží
stráž u mrtvé před smutečním průvodem.
V Dijonu roku 1460 v předvečer svátků chodívá pan~ Made, choť n;슭
ťana Pierra Damy, do místní lázně se svými sousedkami; nekdy je dopro:aze-
jí jejich manželé, jeden vinař a dr.uhý z,::dník.•B~:latí měšťané ~ase rádi po-
řádají veselé zábavy. Rodina Berblseyovych vecen. u Molesmesu s vybl ~nou
společností z farnosti sv. Jana, zatímco ve FlorenCII kolen;:'ok~ 1370, ma,;,e-
li věřit Sacchettimu, Bardiové a Rossiové nepohrdnou ucastI u stolu sveho
souseda zlatníka. V zimě se chudí večer scházejí na přástky, jichž se účastní
v Burgundsku a Bretani muži, ženy i díV~y, Poví:lajf;;.i a pilně pracují v někL,::­
rém domě, ve speciálně vystavěné chatrcI a nejcastejI v kostele, kde, se fal m-
ci cítí jako doma. Tovaryši a mladíci chodí raději do krč;ny za. p.ltIm a tan-
cem, nebo jdou do herny, a pak na noční výpravu za dlvkaml Cl na bItku
s podobnými bandami z jiné čtvrti. ,." , .
Stačí jeden incident, divočejší manželská hadka CI zavolam o pomoc,
a už přibíhají sousedé, usmiřují a zachraúu~í. TakO\ý je, každod~~ní život
hustě osídlených městských čtvrtí. Tato "kazdodenm vzajemnost ,pomal~
stmeluje mladé lidi a nové přistěhovalee. Poskytuje také oporu starym, kten
 JACQUES ROSSIAUD
MĚŠŤAN
(138)
(139)

sedí a mentorují na svých lavičkách - přinejmenším uprostřed svých Souse-

ťany, jako jsou bohaté rodiny Baudocheů či Gourn~yů v. !l!etách, nebo
dů, protože vlcinanza nemá vždy onu přitažlivou tvář, již tak často opěvují li- Rucellaiových ve Florencii. Hosté se počítají na stovky .CI na tlslce, ale s~usc:
teráti a moralisté. Nicméně i v nejchudších čtvrtích (s výjimkou těch, kde
dům jsou vyhrazeny zvláštní pocty a nejlepší stůl. Když JSou l~os,t1telI obz~eJnI
vládne skutečná bída) sousedství plní několik důležitých funkcí. Posiluje
lidé, okruh pozvaných je užšÍ, ale hrdinu dne - novorozenc, zcnlC~a ~~ ~1e­
identitu a častoji i vytváří: když přijde tovaryš či učedník, jenž májen kře~t­
božtíka - doprovázejí přátelé a šumaři. Při pravidelných karnevalovyclI CI pr-
ní jméno, brzy získá přezdívku - většinou jméno rodné ves'nice,jež se pozdě­
ních slavnostech sousedé společně zdobí povozy a připraVl!jí průvod masek.
ji přemění na příjmení. Mladíci se ve městě zapojují do band, s nimiž se
Během posvícení se rodiny po slavnostní mši a kázál:í schá:ejí na, m,~stě, kry-
účastní pitek, rvaček a her. Sousedé také uznávají manželství páru přistěho­
tém loubím z listoví a hodují společně s posvícenskym "kralovskym parem
valC1:>' legitimují svazek, dokonce i když nebyl obřadně uzavřen před knězem
a jeho dětmi. Příbuzní, přátelé, sousedi zapomín~jí ten den na spory a pro-
(případ Itálie), prostřednictvím hlučných a nevázaných projevů veselí
ti králi slavnosti nikdo nevznáší námitky.
doprO~ázejících svatební průvod a svatební noc. Akceptlijí druhé sňatky
Každý musí zachovávat světské i církevní obřady ,s~ého sťol':č:ns:ví:
vdovcu nebo vdov za cenu peněžního daru asociaci ovdovělých či bratrstvům
Pod maskou nejrůznějších pravd, obav i nadějí se skryva mnozstvl ntualu
mladých lidí, nebo trestají nepříjemným povykem (maltina/a) cizince, který
vlastních teritol:iálním skupinám. Správný katolík musí především zacho-
unesl dívku z farnosti. Páry žijící spolu na hromádce tolenijí, pokud neurá-
vávat věrnost kolektivním zvykům, dobrý kněz musí svědomitě vykonávat
žejí "počestnost", tolerují dokonce i soukromé "nevěstince", pokud ne-
obřady podle zvyků farnosti. Největší svátky, tyto,velké li:l:rgi,e sp,~lečnéh~ za-
ohrožují klid čtvrti rvačkami nebo veřejný pořádek vážnými přestupky proti
nícení, spoluvytvářejí ducha dobrého sousedstvI a ~moznuJI 7na~et ~I a~ldla,
zákonům. Uveďme jeden příklad za všechny: jak ukázal.Jacques Chiffoleau, která většinou nejsou vypracována příliš demokratIcky. Čtvrt ma sve vud,ce,
v papežském Avignonu, velmi tvrdě střeženém soudní mocí, měli světští
patricije či uznávané jedince, a často také své sdružení či ~ratrstvo,j:hožcle-
úředníci právo vnikat do příbytků občanů pod záminkou pátrání po smil-
nové si vz:ljemně pomáhají (comi/lva - [sdružení], almuzny, dobrocmnost),
stvech, cizoložstvích či konkubinátech. Tohoto práva bylo samozřejmě zne-
ale také dohlížejí a někdy i trestají. .,
užíváno, takže papež Pavel II. rozhodl (v roce 1465), že obdobné zásahy se
.Jacques Heers uvádí skvělý příklad: vlcinia saneti Donatz v.Janove sdru:
napříště budou moci provádět pouze na výslovné písemné požádání přátel,
žovala v polovině 15. století obyvatele žijící v okolí Porta Soprana. Pouze Oni
příbuzných a sousedů údajných provinilců. Nejednalo se o nějaký výjimečný
měli právo být členem společenství, a jakmile s.e n,ěk~~ z členů Odst~!10V~,
či nemravný ústupek - papež pouze potvrdil situaci srovnatelnou s většinou
byl okamžitě vyloučen. Noví přistěhovalci mohlI byt prual1you~e :: pnpa,de,
ostatních měst. Muži v daném teritoriu tak získali uznání svého práva určo­
vat vlastní společenské zvyky. že získali souhlas tří čtvrtin spolubratrů. Lze se tedy domnlvat, ze c1enstvl ve
společenství bylo povinné pro lIlavy rodin, avšak nesmírně přís~é pod~ínky
Sousedé rovněž až do 14. století (a často i déle) vynášeli z domu tělo
pro přijetí představovaly důležitý normalizační a d~nucovac: prostredek.
nebožtíka a měli povinnost doprovodit ho na farní hřbitov.
Můžeme rovněž předpokládat, že soused, kterého V/Cin'" odmltla, se musel
Dobové prameny jen zřídkakdy umožňlijí ,jistit přesnou podobu nej-
dříve či později ze čtvrti odstěhovat, nebo přinejmenším přišel o veškero~
různějších společenských vztahů uvnitř čtvrti nebo farnosti. Zdá se však, že ty-
kolektivní podporu, plody dobročinnosti i duchovní výsady dané farnostI.
to vztahy byly neobyčejně intenzivní. V Lyonu se lodníci a tesaři ze čtvrti
Stejným způsobem určitě fungovala i ostatní sdružení v rámci f~l:nosti či ?~:
Saint-Vincent ve čtyřech případech z pěti ženili (krátce po roce 1500) s dív-
litického uskupení podle městských čtvrtí. .J~jich vúdcové mdl ? to vetsl
kami z téže farnosti. Také ve Florencii se v 15. století většina sňatků uzavírala
pravomoci, že byli zároveň i zprostředkovatelt - zastupovalI sve sousedy
v rámci jednoho gonjalonu, a dokonce i lidé, jež bohatství a politické ambice
v městské radě a současně i autoritu městských úřadú v rámci čtvrti. MohlI se
nutily "opouštět" svoji čtvrť, volili kmotry pro své děti mezi sousedy a přáteli.
chovat jako "přátelé" (snižovat daně, ''Xjímat z povinnosti držetv noci hlídky
Také pochovávání na farním hřbitově značně převažuje, především u chu-
apod.), nebo jako utiskovatelé (udávat podezřelé); moh:1 p?sll~vat so~(:rz­
d)1ch, nad pohřby na hřbitovech žebravých řádů a nikdo nezapomíná ve své
nost sousedství, nebo je oslabovat. Sama eXistence sdruzem v JednotlIvych
poslední vůli odkázat něco farnosti (Jacques Chiffoleau, Bernard Chevalier).
čtvrtích (s výjimkou farnostních bratrstev, jež měla povinnosti jiného ty~u~
Tato soudržnost je pravidelně posilována (apoteóza "rozšířeného sou-
ukazuje, že dobré sousedské vztahy se nerozuměly samy sebou. Jako kazd~
kromí", abychom použili výrazu Charlese de la Ronciera) slavnostmi, přede­
společenstvÍ, také městská čtvrť nebo vlcinanza prožívala střídavě období ,kl~­
vším rodinnými. Křty, svatby i pohřby jsou velkolepé, pokud se jedná o měš-
du a období bouří a nepokojů; pohromy ji nutily k neustálému obnovovanI.
 JACQUES ROSSIAUD
(140)
Jejich křehkost měly na svědomí nejen morové epidemie, ale také vnitřní sl _
bost , " V p,re
'd ';leso;
' 'h , D"uonu společenství nezasahovala ze strachu během
nocmch utok~ ve ctyrech případech z pěti a v benátských čtvrtích se rozmo-
hlo smIlstvo Čl znásilňování (Guido Ruggiero).
~ I:ěkterých měšťanů doprovázel "radost ze začlenění" také pocit zce-
la opacny - t,ouha po nezávislosti. Měšťan z Ménagier de Pm"is touží klidně žít
~Olna ~ ~lanzelko~ a "být ostatním cizí". Rčení obecně rozšířené v 13. stole-
tl pravI, ze :d~m~)e každý králem", avšak jen málokdo tuto královskou moc
~~hl sk~tecne uZlvat. Franco Saccheti nám odhaluje intriky muže povzbuzu,
jlclho svar mezI manželským párem, od něiž ho dělí pouze te k' '''k
U k' r 'k d . __ "" . o n a pnc a.
" ~ e u ': Y fO pOl ~ll rozslreny voyeunsmus ... nic důležitého dlouho ne.
umknc; shdl:emu zraku sousedů." (Charles de la Ronciere)
, l'popej !acq~e~arta,~~Iéea Obnovený lišák (Renart le Nouvel) nám
preds~avuje vyzna,cneho mestana "bohatého na všech místech světa", který
vlastm ~a ve~kove statek, kde může dýchat "Iepší vzduch než ve městě". B I
s~ad mestsky vzduch zkažený? Tento člověk si jistě dokázal ve městě uchr~­
mt sv~u troch~ soukromí. Sezonní migrace městských obyvatel do jejich ven-
k~;sk~ch domu (granges, poderi) jistě odpovídala nesčetnýmpotřebám hospo-
darskeh.o, zdravotního i klimatického (v Itálii) druhu ale bezl,och b t 'Y
t ' d "k ' yyez
n~ nO,stl ,o pOCl~ u a odloučení. Ve svém venkovském sídle si bohatí měšťa-
ne n:sh cas na zab~vu, zamyšlení i na čtení. Od 13. století se městský vzduch
pova~uje se. nes~esltelný. Již na počátku 14. století Bourgeois de Valenciennes
ho~ uje protI !'ovmným shromážděním, na nichž se cítil cizí jak duchem, tak
mlavy, "nemel na vybranou, musel se účastnit této hostiny a každý chud'
I bohatý, byl nucen přijít na tanec této lůzy pod hrozbou velké pok~ty". V~
franco~zs~é Valen~e si :1"oce 1440 stěžovali řemeslníci u soudu na ceremo-
n:e, k mmzJC nutlh te~~n od brány Tordéon při příležitostisiíatků a druhých
s\ateb, a odsuzov~hj?jl~h brutalitu a neomalenost. Příslušníci střední vrstvy
(medzocres) neuznavah snatky uvnitř společenství (endogamii) kte" b l ' ._
'" ' "''' I ' ' le YYloz
slle~e v ~'ZS'C 1 vrstvach, a považovali zvyky společenství za tíživé. Nutnost
SPOJIt měšťany k tomu ,aYleal
' drod.my' téže sociální vrstvy vedla neibohatší
o bll d I'
~vy,:, etem nevěsty a ženichy v jiné čtvrti, a někdy dokonce i vjiném městě.
~atlmco jeho ote~ vybral1)j'~ své dcery.n,1Uže ze sousedství, vyjadřuje Floren-
tan Lap,o ~I GlOvanm NlCOlllll svou vuh vymanit se z pravomoci své čtvrti.
A ~~ute,~~e, mkdo z je:1O rodiny nevybírá nevěstu ve čtvrti Santa Croce, ale
nejca.st~Jl z rodl~ ze .ctvrti Santa Maria Novella na druhém konci města
(Chll~tlane Klaplsch-Zuberová). Dokonce i mezi nižší vrstvou (f)Of)olo mi-
nuto) je endogamle mnohem řidší v rodinách, které mělyj'akés take's' , ,
, 'I k ". " jmem,
nez u tec 1 s utecne n~lchudslch. (Samuel K. Cohn).
. Liter~ti a ~oralisté úmyslně znejasI10vali pojmy příbuzenství, přátelství
a sousedstvI, coz ukaz~Je, že pro mnoho lidí byly dobré vztahy nedosažitelný
MĚŠŤAN
(141 )
a ideál. Proto karnevalové rituály kladly nejbližšímu sousedovi za hlavní úkol
odpovídat za klid domácnosti a přeměI10valy ho v případě neúspěchu na ne-
šťastného hrdinu jízdy na oslu - snažily se učinit ze sousedství povinnost přá­
telství.
Nicméně čtvrť není celý svět; - je nemožné strávit život pouze mezi sou-
sedy, i když jsou to přátelé. Každodenní potřeby nUlí nesoběstačného obyva-
tele města, aby navštěvoval uličky s luxusním zbožím, aby si zašel na masný
trh v centru vybrat pěkný kousek masa, ochutnal vzácné víno v některé z vy-
hlášených krčem. Pařížan se prochází po Grand Pont, obyvatel Arrasu či
Sieny po náměstí. Je tu stále něco k vidění a všichni, i když se pravidelně
neúčastní nedělních bohoslužeb, jdou čas od času do nějakého kostela že-
bravých řádů k přijímání, podívat se, jak kněz zvedá posvěcenou hostii, či vy-
slechnout si kázání.
Především jsou to však pracovní povinnosti, které nutí včtšinu lidí pro-
cházet pravidelně městem, Pracovní místo a rodinný život nejsou tak neod-
dělitelné, jak se vžilo v tradičních představách. Ve Florencii bydlí většina ře­
meslníků, kteří si pronajímají dílnu, v jiné ulici, nebo dokonce v jiné čtvrti.
V Paříži si nižší soudní úředníci a začínající advokáti nemohou dovolit byd-
lení blízko Chilteletu nebO Palais de Justice. Ví se také, že proletáři s modrý-
mi nehty z vlámských soukenických středisek museli někdy bydlet na před­
městích, protože konšelé je odmítali nechat ve zdech města, jakmile skončil
pracovní den.
Dokonce i kupci a řemeslníci, kteří měli své dílny pár kroků od ložnice,
museli chodit do tržnice nebo dávat svou práci k posouzení městským
inspektorům. Ostatní putovali se svými tovaryši a učedníky z dílny do dílny.
Ti nejchudší chodili téměř každé ráno na místo, kde se najímaly pracovní sí-
ly, a byli odsouzeni potácet se od jedné příležitostné práce ke druhé, aniž by
se kdy mohli pevně usadit. Nestabilita byla tedy společným osudem masy
chudších a chudých občanů města, ať v Paříži, Arles nebo Pise. Chudoba roz-
bíjela lokální soudržnosti v okamžiku, kdy se mohly vytvořit, a vylučovala do-
bré sousedské vztahy,
S pomocí přátel lze čelit nebezpečím města, Hájit své živobytí, svůj život, ze-
mřít usmířen s Bohem - takové jsou hlavní motivy, které každého nutí vstou-
pit do nějakého bratrstva. Krize a pohromy pozdního středověku dávají těm­
to podnětům ještě větší naléhavost. Proto mezi léty 1250-1500 bratrstva
transformují strukturu západních měst.
Po dlouhou dobu mohli získat uznání svých živností a cechů pouze nej-
bohatší měšťané. Žili zabezpečeni společnou odpovědností a vzájemnou
ochranou, jež odpírali druhým. Lidová sdružení se jim jevila jako nebezpeč­
ná ohniska vzpour a kacířských úchylek. Když se k moci dostali řemeslníci
 JACQUES ROSSIAUD
( 142)
a střední vrstvy, chovali se nadlouho stejným způsobem k nejnižší vrstvě. Ješ-
tě kolem roku 1400 zůstávala profesní sdružení ve Florencii a Štrasbu;'ku
pod přísným dohledem a musela se začlenit do stávajících živností a cechů
které tvořily sociopolitickou organizaci měst.
Jakmi!e žel:ravé řády získaly dominantní vliv na život ve městech, brzy
pochopIly, ze z techto malých, na shodě založených svazcích mohou mít uži- "
tek. ~.tohoto .dů:od~ vítaly a podporovaly jejich zakládání. Jejich užitečnost
pozdejl_o!,jevlla I mestská správa a s výjimkou období sociálního a politické-
ho napetl JIm poskytovala svou podporu.
Sdružení, vzácná ještě kolem roku 1300, doznala nakonec značného
rozšíření. Během dvou století jich bylo založeno více než sto v Avignonu, ko-
lem 60 v Bordeaux a 75 ve Florencii. Ve Francii kolem roku 1500 jich v kaž-
dém průměrném městě působilo přibližně 30 (např. v ArIes, Aix nebo Vien-
ne), z nichž každé čítalo od několika desítek do několika set členů. Většina
dospělé mužské populace je tedy začleněna do nějakého společenstva a mla-
díci mají také svá vlastní sdružení, tzv. "opatství" (abbayes).
Toto hnutí samozřejmě není výlučně městské. Avšak i v těch oblastech
ve,nkova, kde mají města nejsilnější vliv (např. v Toskánsku), nejsou podob-
na l:ratrs';a tak ~o,četná. Venkovan přesto může mít k dispozici stejně velký
VJ:0er,ja~y se nablZI po roce 1450 obyvatelům měst vjejich touze po spolčová­
m. Jedna se o náboženská či kajícnická bratrstva, profesní i občanská, sdru-
žení mladíků věnovaná zábavě i bratrstva pro špitální péči, sdružení zasvě­
cená vojenství i různým zálibám. Sdružení pokqivají městské teritorium
v překrývajících se kruzích a vytvářejí určitou strukturu. Jeden muž náleží
k dvěma, třem, šesti i deseti seskupením. V bohatých a středních vrstvách se
členství ve více sdruženích stává téměř povinností. Malý člověk si počíná
skromněji: neb~ť :a p~ijetí je třeba zaplatit. To však neoslabuje jeho pouto
ke zvolene skupme, jez USpOkOjl~e potřebu mezilidských kontaktů a možná
podporuje i jeho společenský vzestup.
" Bratrstv~ sd:užují lidi rozdílného etnického původu a téměř vždy zahr-
nUjI osoby z ruznych ctvrtí. Nabízejí tak svým členům možnost seznámit se se
širokým sociálním prostředím. Profesní sdružcní má dokonce i své terciářc
(prv~í ~ d~',uh? řád tvoří n:~stři a tovaryši) - příbuzné a přátele, kteří platí mi-
mmalm pnspevky, ale majl právo na společné modlitby a hostiny.
Nově příchozí se bratří se starousedlíky, které nezná, aniž by tťm ohro·
žoval svou ~esl. Při slavnostním přijetí do spolku přísahali stejně jako on na
evangelIa, ze budou zachovávat mír, zdrží se slov i skutků, jež by mohly vyvo-
lat nesváry, či přivolat mstu, ať lidskou, nebo Boží. Udržet shodu a vzájemné
přátelství, takový je hlavní úkol úředníků - správců (bailli), "převorů ", "kapi-
:án~l" apod., kteří se snaží zbavit opilců, hádavců, vyvolavačů konfliktů, smi-
n~1 spory mezi členy sdružení a vylučují ty, kteří se bouří proti pravidlům.
MĚŠŤAN
(143 )
Přijetí do bratrstva tedy zavazuje k chování podlc určitých svobodně přija­
tých pravidel. Toto učení se společenskému životu má zásadní význam v bra-
trstvech mládeže - brigades nebo abbayes - četných především v 15. století.
' Sdružují se v nich mladí lidé různého věku i společenského postavení. Hie-
rarchické, patriarchální a ideologické struktury nepovažlijí mladíci za to nej-
dúležitější, a proto múže být převorem či jeho zástupcem zvolen třeba to-
varyš. Pokud abbayedokáže zmírnit jejich projevy násilí na veřejnosti, mohou
se jinak oddávat veselí a radovánkám. Bratrstva plní nejen funkci smírčí, ale
i o'chrannou, a to dvojím způsobem. V prvé řadě materiálně, protože společ­
ná pokladna umožňuje pomoci potřebným spolubratrům, poskytnout jim
půjčky (samozřejměvratné, nicméně s nejnižšími úroky), zaIistit lůžko :ešpi-
tále, ať už jej sdružení má či nemá ve své správě. Ochrana vsak zasahuje I do
oblasti duc1~ovní: ve společnosti, kde doporučení a osobní vztahy hrají klíčo­
vou roli, bratrstvo podporuje nová patronační pouta. Má také zprostředko­
vatelskou funkci, neboť zasahuje ve prospěch svých členů (na úředních mís-
tech) natolik účinně, že pod městskou správu přechází podpora chudých
obyvatel města, jež přikládá velký význam systému městských almužen a pře­
měňuje městské špitály ve starobince, jež jsou výlučně v péči měšťanů.
Tato sdružení se svou spirituální soudržností mají v ráji své přirozené
ochránce - svaté patrony, a pokud mše a modlitby objednané spolubratry
přispějí k záchraně duší zesnulých členů bra,trstva: ~el~ře~í na0r.~á:k~ jedn~­
jí v očistci jako přímluvci za živé. Tento system spmtualmho zaJI~tem u','l0z:
ňuje klidnou smrt ve smíření s Bohem. Správcové a spo,lub,r~tn poma~aJI
umírajícím na této velké pouti a navštěvují nemocné, vyb'zeJI Je ke zpovedl,
doprovázejí nebožtíky ze svého bratrstva v rakvi pokryté suknem v barvách
bratrstva na hřbitova někdy pochováv~jíjejich těla do své kaple.
Tyto kaple jsou zřizovány nejčastěji v kostelích žebraných řádů. Ve Flo-
rencii v roce 1329 nejsou kostely, které přijímají společenství {audesi, nikdy
farní a v Avignonu v 15. století se 55 z 95 kaplí nachází v kostelích, čtyř,žel;ra­
vých řádů. Tato místa společných setkání a modlIteb se tedy neprekryvaJ' se
soudržností v rámci čtvrti, naopak se od ní odlišují. l1.eholníci považují celé
město za svou farnost a snižují tak hodnotu tradičních sousedských a příbu­
zenských vztahů. ,
Žebravé řády, františkáni a dominikáni, specialisté na smrt a po cele
14. a 15. století žádaní organizátoři pohřebních průvodů, umožňují měš­
ťanovi a členovi bratrstva především otevřenější vidění města. Podporují
a prohlublijí vůli nejvýznamnějšíchbratrstev a velkých abbayes mladých, kte-
ré odmítají vnitřní hranice, působit v rámci celého mě~ta. Jsou _téŽ O~Ol:OU
profesních sdružení, jež se považují za monopolní a behem kazdorocmho
slavnostního procesí se prohlašují za vlastníka městského teritoria.
Bratrstvo se ostatně nespokojuje jen tím, že dává svým členům nový ná-
 2L j liJ,
JACQUES ROSSIAUD
(144)
hled na město. Otvírá jim i městské brány. Obyčejný člen bratrstva nemúže
p~chopitel,~ě~oufat, že zasedne v městské radě. Mezi francouzským městem
a It~lskym CI nemec,kým měst~kým státem existuje jeden společnýjmenovatel
polI,t;cké !,ova~y. Predstavene města volí úzká, jimi stanovená skupina osob.
V pnpade potreby se múže vláda obejít bez podpory lidu. Všude se rozvinul
prop"':acova~ý ,Systé;" kooptace, jenž zajišťuje udržení moci oligarchické
mensInY urclteho veku, bohatství a postavení.
. Nicméně, bratrstv.o je vla~,tně miniaturní obcí. Jeho rituály volby a sprá-
vy leprodukuJI nebo InspIruJI (např. v západní Francii) rituály městské.
Znaky "republIky" se stavějí na odiv v knihách a na svících, v místech schú-
z~k čl~nú ~e mísí (v Itálii a německých oblastech) nebo doplňuje (ve Fran-
~") s:,e~ske a sakrální uctívání. ~družení je mikrokosmos města: podle zná-
z~'nem ve statutech florentskeho společenství svatého Dominika (1478)
predstavuJe "pahorek podpírající horu". Častá obnova vedení bratrstva bě­
h,en; někol!ka měsícú či jednou za rok, systematická kolektivnost a tedy čas­
te pre:'~zdelování moci, po~kytují většině spolubratrú příležitost hrát určitou
rolI, C::'t se _odpO\:ědnými. Clen bratrstva měšťanú se ve společenství stává ne-
bo muze stat neddnou součástí městského dění.
" S~ysl,pro hier~rchii zde bezpod1yby nezaniká, stejně jako smysl pro
pOl a~ek: pl edsta:;telI br~trstv.a JSou lIdé pokročilejšího věku, v profesních
sdl uzemch nemaJI to:'~:ysl pravo rozhodovat. Bratrstva 15. století přesto šíří
smysl pl ~ rovnost - J,eJlch ce,remoniály, stejně jako ceremoniály hanzovní,
c~chovm"~ ce~em,om.~ly prV?'c!, ~becníd:sdru~en!: víceméně tajných spol-
ku/ tOV~' ysu, p"~lad"JI, hlavm dulezltost vzaJemne pnsaze,jež zavazuje rovno-
f' av?e d~n~ verno~tI kolektIvu, Jehož organizační princip stírá rozdíly.
Z kazdorocmch hostm se stává nejdůležitější ceremoniál roku. Přináležet do
b~'a:rstvaz?~~enalo,v p'rvé řadě účastnit se mše, procesí a společného hodo-
vam, na nez denove venovalI značnou část svých příjmů. Pokrm zde není
r?zdělo~án m_ezi ~~ienty jako při patricijské hostině, ale mezi spolubratry. Ti
Sl_zaplatIlI pravo ucastmt se hostiny (dmit d'écuelle, dosl. právo na misku), se-
d: ~ok po bok~, na š:te~h často nosí šerpu, mají klobouk či dokonce parád-
m ubol Jako vyraz urClteho statutu a symbolu rovnosti.
" !in~mi sl_o,?, ř~~eno, v sociálně hierarchizovaném městě jednotlivec ne-
~:~tnár~t sklad~ pnsahu se sobě rovnými nebo alespoň za rovné se považu-
.lICI":.!. AckolI se I zde hIerarchIe brzy znovu objeví, sociální dynamika přesto
sdruzuJe dobrovolníky, kteří se po určitou dobu považlyí za sobě rovné. Pro-
to r.evolty ve ,městech nebyly zdaleka vždy výrazem pouhých emocí _ mnoho
z mch (napr. v Damme v roce 1280, povstání ciomjJi v Sieně či Florencii
v 70. letech 14. století apod.) si přálo pokročit směrem k reálnému avšak
sp:'avedlivější~U :něstu. Především díky bratrstvúm jsou tedy povs(ání ve
mestech pomerne vzácná. Společenské sítě integrovaly jednotlivce zároveň
MĚŠŤAN
( 145)
v rámci určitého teritoria, v řetězcích nerovnoprávných vztahú a ve spolcích
rovnoprávných čleuů. Tyto vztahy zakqivaly nejostřejší rozpory, mírnily stře­
ty, uklidňovaly otřesy, vypracovávaly a rozšiřovaly množství hodnot a zpúsobů
života, tzn. kulturu, jež měla tendenci stát se společnou kulturou středních
a uižších vrstev. Především díky sdružením se obyvatelé měst učili dobře žít
a pak i dobře zemřít.
III. Měšťan a ceremoniál
Brzy po roce 1350 se v jazyce objevují výrazy urba.nité (zdvořilost, jemnost)
a civilité (slušnost, uhlazenost). Nedříve je používali učenci, záhy však dozna-
ly rychlého šíření. Tato slova dosti jasně (neboť je znal již biskup Vilém
z Auvergne) označovala umění žít vlastní městskélnu světu, soubor mentál-
ních postojú,jež se po dvě století postupně zbavovaly "drsnosti", aniž by však
zcela převládly nad tradičními hodnotami. Sami Florenťané museli svúj ethos
dovážet, stejně jako vlnu či surové hedvábí. Vytříbenost městské zdvořilosti
samozřejmě nebyla společná všem. Městu se nikdy nepodařilo plně vymýtit
hrubost mužú, kteří vkročili do jeho bran, ale dokázalo přesto dát většímu
počtu lidí "unifikovanou a unifiktyící vizi světa" (Bernard Chevalier). Měst­
ské obřady, sakrální divadlo a veřejná kázání k tomu přispívaly, stejně jako ži-
vot bratrstev. Zdvořilost však měla svúj púvod v pravém slova smyslu ve zpú-
sobech života,jež bez ustání odsuzovali mravně přísní kazatelé. Zaměřme se,
podobně jako oni, na nejzjevnější výrazy této "lásky ke světu" - mají totiž zá-
sadní význam.
Všichni autoři jabliaux a chansons zdúrazňovali jednu měšťanskou záli-
bu - dobře si nacpat břicho, a stěží v této kritice přeháněli. Město je privile-
govaným místem konzumace potravin, a to nejen co do kvantity, ale též roz-
manitosti a kvality nabízených výrobkú. Chléb zde byl velmi chutný - pekaři
téměř všude vyráběli tři druhy chleba, jež se lišily použitými druhy mouky
a zpúsobem jejího prosívání. Chudák pojídá tmavou skývu z hrubě mleté
mouky, boháč chléb vypracovaný z čisté pšenice a jemné mouky. Od roku
1400 je však bílý chléb přistupný i obyčejným lidem. Černý chléb se používá
místo talířů a po jídle se dává dobytku .
Od konce 14. století však chléb představuje pouze stále se zmenšující
část V)idajú na potraviny (okolo 30 %). Toskánští měšťané se vysmív,!jí člo­
věku, který pojídá ke špagetám chléb. Není už pro ně nepostradatelný - na
rozdíl od masa a ryb. Obyvatelé měst totiž rozhodně dávají přednost masu,
jednak pro jeho chuť, jednak jako zdroji energie, protože jejich práce je na-
máhavá. Potřeby textilního prúmyslu silně ovlivnily stravovací návyky. Obyva-
tel Frankfurtu nad Odrou spotřeblye na počátku 14. století přes 100 kg ma-
 JACQUES ROSSIAUD
(146)
sa ročně, zatímco obyvatel Carpentrassu ve století patnáctém pouze 26 kg roč­
ně, což je ještě mnohem více, než kolik spotřebl0e jejich potomek v 19. stole-
tí. Dobytek se někdy přihání z daleka a nechává se po cestě odpočinout a vy-
krmit na loukách, které mají řezníci pronajaty poblíž města. Kvalita masa na
vesnici je nižší, protože venkované jedí staré kusy dobytka. Také řeznické krá-
my jsou na venkově otevřenyjenom nepravidelně. Tento nepoměr mezi měs­
tem a venkovem se ještě zvyšuje během 160 postních dnú. Venkov nezná rybí
trhy, zatímco ve městě se objevuje hojnost mořských i sladkovodních ryb.
Je samozřejmé, že v úrovni konzumace existovaly ve městě značné roz-
díly. Nádeník, pokud nedostává jídlo na stavbě nebo od mistra (stejně jako
tovaryš či učedník), se musí v poledne spokojit s chlebem, sýrem a cibulí.Je-
ho večerní jídlo je totožné s jídlem chudšího řemeslníka; skládá se z polév-
ky, v níž plave kousek dlouho vařeného masa. Pečeně se jí jen ve svátek.
U bohatých měšťanú se vařené a pečené maso jí dvakrát denně, dále se po-
dávají paštiky a omáčky, vše silně kořeněné. I to je znakem blahobytu, neboť
koření je drahé a jen málokdo si je může dovolit. Během pústu mají bohatí
lidé na stole kvalitní ryby; jí se pstruh, úhoř, mihule a jeseter, v ostatní dny
kapoun či jehněčí kýta.
Zámožný měšťan přikládá velkou pozornost svému stolování - jde tu
o čest rodiny, ale už i tehdy existovali profesionální kuchaři. Vyškolení mis-
tři (neexistuje město bez cukrářú, paštikářú, krčmářů a uzenářů) někdy do-
stávají na starost přípravu večeří ve městě, svatebních oslav, hostin jednotli-
vých spolků. Dobrá kuchyně múže přispívat k slávě města - radní z Amiensu
se pravidelnými týdenními návštěvami ujišťují, zda se prodává "dobré maso,
dobrá kuchyně a dobré paštiky" a zda vyhlášené cukrovinky s krémem Gille-
se Castela jsou stále stejně jemné. Franco Sacchetti se chutí jídla příliš neza-
bývá, na rozdíl od Sieúana Serminiho, ale přesto sepisuje své zajímavé histor-
ky ph dobrém jídle. Autoři fabliaux se tedy nemy1ili: duch měšťana, pokud se
stravuje jinde než v krčmě, se rozvesell0e u dobrého jídla doma, někdy i při
hodování v lázni ve společnosti žen.
V Sacchettiho době považovali "otcové" města prostitutky za dvojnásob ne-
zbytné: přispívaly k utišení násilí, čímž chránily počestnost panen a manže-
lek. Zároveň zabraňovaly (což je stejně dúležitý rys jako ten předchozí) bláz-
nivé zamilovanosti. Tehdy se totiž soudilo, že banalizace sexuálních vztahú
snižuje poblouznění srdce, jež ničí autoritu rodiny.
Meretrices byly zpočátku vystaveny zvúli, neboť smilstvo se považovalo za
těžký hřích. Ve fabliaux se dovídáme, že lehké dívky neměly právo založit ro-
dinu (Marie-Thércse LOl"cinová). Ve 13. a 14. století se nevěstince v období
pústu ještě večer zavíraly a veřejná prostituce se provozovala jenom v několi­
ka městech. Po roce 1350 se omezení uvolnila, povinné označení na oděvech
MĚŠŤAN
(147)
zmizelo, nebo se alespoň stalo méně nápadné. Především však městské rady'
prostituci zinstitucionalizovaly. Kolem roku ,1.400 v ~e~átkách a. ve FIOl"e~~ll
a o něco později ve francouzských městech urady ucmily z prostituce soucast
městského života, nástroj veřejného prospěchu. A to vše se souhlasem
duchovenstva.
Od poloviny 13. století totiž nejprozíravější teologové značně oslabili
závažnost hříchu pouhého smilstva a po roce 1300 jej autoři traktátú a příru­
ček pro zpovědníkyzařadili kamsi na pomezí lehkého hříchu. Klerici se t~k~
zajímali o otázky zisku, kvality práce, a tedy i o tarify meretriees. Do prodejne
lásky tak současně vnášeli prvek měřitelnosti a racionalizace. Na přelomu
14. a 15. století do pan~jící ortodoxie pronikly novátorské myšlenky. Tit.o
moralisté učili, že tělesné rozkoše jsou přirozené a že by měly dostat pru-
chod v manželství. Zároveň však nabádali sňatek neuspěchat, ale po poradě
s příbuznými řádně ho zvážit, a pranýřovali velký nárúst "zločinú proti příro­
dě". Proto dospěli k závěru, že svobodní mohou obcovat s meretnees za pod-
mínky, že po svatbě zachovají věrnost manželee.
Nemúže nás tedy udivit, že sv. Bernard ze Sieny mlčí o nedávno otevře­
ných či zvětšených nevěstincich ve Florencii či v Sieně, nebo že bratr Richard
z Paříže se ani slúvkem nezmiňuje o prostituci, nebo o tom, že mladíC! chodi-
li sami či ve skupině, vedení představenými bratrstev do uličky lásky ... Otco-
vé dávali svým synúm peníze na víno a na radovánky s děvčaty.
Avšak rozkvět prostituce, organizované především pro mladíky, nelze
vysvětlit pouze touto klientelou. Chudší ženatí muži chodí do.;elkých.nevěs­
tincú, pro ty nejmovitější existují lázně, jež současně poskytUJI. rozkos~ k~u­
pele, stolu i lože. Táž bujará a bezstarostná smyslnost se ,ukaz~j~ v o~ycejlch
řemeslníkú, v písních, v pantomimách nebo v rukoplsnych ':'Imaturach~ •
Jacques Le Goffukázal, že na přelomu 12. a 13. stoletI se doktr;nalne
plné prosadila koncepce očistce. Toto místo mezi nebem a peklem, predst~:
vovalo naději pro mnoho hříšníkú, kteří by dříve k\~li závažnos:1 ~vyc~ VI~ CI
kvúli svému povolání nemohli uniknout peklu. Kal~cno~t um~zmla c.loveku
vyhnout se zatracení a peklu v tomto místě utrpem a zaroven I nadeje. Ze-
mřít ve smíření s Bohem a zachránit se v očistci opravúuje žít plným životem.
Přcchod do očistce sice vyžaduje peníze, ale zároveú i rozšíření sítě duchov-
ní pomoci a "demokratizace" mší zpřístupúuje "dobrou smrt"... ,.
Nové struktury onoho světa, stejně jako nové struktury Zlvota v ramCl
bratrstev posilovaly měšťany v jejich zpúsobu života. Byly odměnou za práci,
již do nebe vynášeli žebraví mniši, společně s aktivním životem a spravedh:
vým rozdělováním bohatství. Někteří apokalyptičtí kazatelé sice zatracovalI
tento nový Babylon a vztyčovali hranice, na nichž pálili symb~ly mar~ostl,
když však ohně uhasly, zatracení byla zapomenuta a kupCI a remeslmcl se
mohli znovu bez ostychu vrátit ke své činnosti a radovánkám.
 JACQUES ROSSIAUD
(148)
Ještě v polovině 12. století se nejeden kupec obávalo vlastní spásu, rozdal
svůj majetek a poukouše I se vykoupit své viny uprostřed chudých. Majetné
měšťany tížilo nařčení z lichvy, podezření ze zneužívání zákona či úplatnos-
ti, na mnoho řemesel a živností se pohlíželo s pohrdáním. Pro přívržence
tradiční morálky představovaly peníze d'áblúv nástroj. Město bylo považová-
no za Kainovu dceru a práce za pokání. O padesát let později se tato morál-
ka zcela rozpadla:
Kupec Homobonus z Cremony po celý život nepřestal pomáhat chu-
dým, ale i nadále pracoval a vydělával. Byl kanonizován v roce 1199 ajeho so-
cha byla umístěna u hlavního vchodu do katedrály, hned vedle sochy Panny
Marie. Pisánský arcibiskup prohlásil v roce 1261 patronem kupců i svatého
Františka.
Cl·emona měla také svého světce-řemeslníka. Byl to zlatník, jenž
vlastnoručně vypracoval velký stříbrný kříž vystavený v katedrále. I jiní, méně
známí řemeslníci odevzdávali Bohu svúj díl práce, zpodobovali své svaté pa-
trony a nástroje své práce na oknech kostelů a později na oltářích kaplí bra-
U·stev. Od 13. století se dlouhé ikonografické procesí městských řemesel
objevuje na církevních i světských stavbách - na portálu katedrály sv. Marka
v Benátkách, v dolní části zvonice florentského dómu, v sienské radnici. Sva-
tý patron daného řemesla se objevuje ve výzdobě dílny, nejlepší ukázky ruč­
ní práce mistrů se někdy vystavují před vchodem do katedrály, některé se no-
sí při procesích, aby je všichni viděli. Kupci, tesaři či zedníci hrají v sakrálním
i světském divadle, používají slova a napodobují gesta ze svého řemesla.
Lidé živící se manuální prací se objevili v úvahách teologú (především
v Paříži v okruhu Petra Zpěváka), pokoušejících se dát ospravedlnění každé-
mu povolání, jež přispívá společnému blahu - tak do městského prostoru
vstupuje celá škála řemeslníků, jejichž činnost byla dříve považována za be-
zectnou. Vytváří se morální teologie přizpůsobená obtížím a nebezpečím
každé profese a každého stavu. Tato ospravedlt'iující etika vychází především
z vládnoucích kruhl!. Bohatí a intelektuálové pohrdají těmi, kteří si vydělá­
vají rukama. "Neživím se prací rukou," volá Rutebeuf. Avšak práce již nebrá-
ní v cestě ke spáse a řemeslníci a kupci již nepochybují o své důstojnosti
a společenském postavení. Ve městě odděh~e morální bariéra ty, kteří pra-
cují pro respublica, a ty ostatní. Kardinál Robert z Coursonu navrhuje, aby
z vlády města byli vyloučeni zahaleči, Dante vyhrazuje nejpotupnější místo na
onom světě "netečným, kteří žili, aniž by si vysloužili pohanu nebo chválu".
Také Lyot'ian Fran,ois Garin opěvuje aktivní život. ,Je lépe jednat zbytečně,
než zbytečně zahálet", říká Paolo da Certaldo. Proč nechávat kapitál ležet
ladem? Ve městě neexistuje nevyužité bohatství. Ani těla světců, uložená do
stínu krypt, nezahálejí, neboť jsou v době nebezpečí a svátků vynášena z kos-
telU a účastní se obrany města a hradeb.
MĚŠŤAN
(149)
Proto kněží spílají lichvářúm, těmto povalečům, kteří vydělávaj,í
a tloustnou z nicnedělání. Všichni přislušníci středních vrstev (medlOeres) sd,-
lejí nepřátelství vůči starému společenskémuuspořádání. Fra~couzští~ě~ťa­
né v 15. století odmítají zasvětit své dcery věčnému panenstvI a modhtbam;
stále více narůstá nedůvěra vůči žebrotě, především je-li výsledkem dobrovol-
né chudoby. Měšťané, i když získají značný majetek, vyjadřují sv~u v,ůli a sna-
hu odlišit se od šlechticú, a nadále se věnují obchodu, bankovlllctvl nebo se
uplatt'iují v městské správě. Starají se o to, aby nepromrhali bohatství, jež
nyní zavrhujíjižjen blázni a chiliasté. . _ ' '
V roce 1260 Albert Veliký v Augsburku opěVUje mesto, pevne a mocne
díky svým majetným občanúm, kteří v době krize zajišťují jeho obr:n;:, dod~­
vají zbraně a potraviny pracujícím, bez nichž by město n,emohlo preZl:. Jlste,
- všechny prostředky k získání peněz nejsou chvályhodne, ale bohatstvl a bo-
hatí jsou oslavováni, lidé pomalu přestávají mít špatné svědomí, pokud Jde
o prostředky nabytí zisku. Díky kazuistice rizika,a ztráty n:n~ho lidí n,ak~~ec
uvěří (např. ve Florencii kolem roku 1340), ze hchva Je Jen lehky h11ch.
"Umět vydělávat peníze je krásná věc a velká věda," tvrdí Pa~l~ ~a C,~rtaldo;
je to také milost Boží, dodává krátce před rok~m_ 1400 d~l:"lllkan GlO,vann.'
Dominici. Bohatství tedy není pouze spravedhve, ale stava se I plOstredlll-
kem umožt'iujícím rozvoj, praktikování ctnosti a získání spásy. Lidoví kazate-
lé zavrlll~í pouze přemíru bohatství, dávají spalovat vysoké dámské ~lob~u,ky
a odsuzují přepychové oblečení; zárovet'i však líčfapoštoly J~ko poc~stne ~'e:
meslníky, žijící stejně jako měšťané, a Pannu Mam vykreslUjI Jako damu, Jez
přijímá své přátele v bohatém domě.
Měšťan tedy nemusí skrývat své bohatství - může být podrobně vyobra-
zeno na oltářním obraze věnovaném svatému ochránci či na fasádě domu.
Někdy je bohatství zničeno při vzpouře chudými, ale v kli,dných dob~ch je
obřadně stavěno na odiv během svátkú - při procesí ve svatek Jana Krtitele
ve Florencii během svátku Santa Maria Formosa v Benátkách, při karnevalo-
vých či jarních slavnostech v Metách. Bohatství je obecnou i osobní ct~ostí.
Nesmí být proto rozhazováno - je dobré u~ázatsv~u ště~:ost, a~? : mlro~.
Každý obyvatel města se učí zapisovat své pn}n:y I vyd~J:' :'ldlt svuJ, :a~, ovla-
dat svá slova, svá gesta. Výchova k tomu nabada a vzdelam to umoznuJe.
"Své syny dej do školy k dobrému mistrovi, který toho hod~ě ví,",~oforuču­
je Fran,ois Garin. Ne proto, aby četli romance nebo 11lStor:cké pn~ehy, ,~te­
ré učí snít či dokonce milovat, ale prostě proto, aby se nauClh dobre pOCltat
á aby "co nejdříve poznali a pochopili sčítání zlata a peněz". !out~ vel~i
praktickou zásadou se řídili kupci již ve 12. století, ale i v pozd~'m stredove-
ku to byla zásada revoluční, protože na Západě vedla, Jak zdurazml v ro?e
1929 Henri Pirenne, k vytvoření prvních laických škol od doby antiky. I Clr-

JACQUES ROSSIAUD
(150)
kevní školy byly ovlivněny potI'ebami města (v Laonu se zachoval rukopis
z 12. století obsahující osmdesát velmi konkrétních problémů z oblasti pe-
něžnictví a měr), ale jejich hlavní náplní zůstávala stále latina a církevní zpěv.
Takřka všude přibývalo škol, založených jednotlivci nebo obcí, jež byly
přizpůsobeny potřebám kupeckých a fcmeslnických synků, Objevily se nejpr-
ve ve Flandrech a v Itálii, Dopliíovaly je, alespoií v metropolích, technické
neboli "abakové" školy. Školský systém však zůstával po celý středověk ne-
dostačující. Byl zranitelný odporem církve, konkurencí soukromých učitelů,
nedostatkem stálých mistrů a velmi nepravidelnou docházkou žáků, kteří
přicházeli a odcházeli z krámu do školy a ze školy do dílny, dokonce i ve Flo-
rencii. Avšak tyto nedostatky nesmějí zakrýt skutečnost, že měšťané mohli za-
jistit svým synům ve škole, doma či u notáře dostatečné vzdělání k tomu, aby
mohli řídit soukromý podnik nebo se účastnit veřejného života. Jaké procen-
to městských obyvatel asi umělo psát? To se nikdy přesně nedozvíme. Avšak
rozvoj městských škol dal městské společnosti osobitý charakter, předal jí ob-
rovskou moc a ovlivnil veškerý kulturní život i slavnostní chvíle. Mluvme kon-
krétněji - městské školy vyučují v lidovém jazyce, nabízejí praktickou četbu,
učí žáky písmo, jež neusillue o eleganci forem, ale o čitelnost a rychlost psa-
ní (svědčí o tom scrittum mercantesca rozšířená v toskánských městech počát­
kem 14. století stejně jako archivy notářských záznamů), někdy nabízejí (na-
př. v Bruggách kolem roku 1370) výuku moderních jazyků, a především učí
dobře "zacházet s čísly". V soukromém i městském účetnictví se objevují chy-
by jen výjimečně a početní úkonyjsou dobře zvládnuty po celé Evropě, i když
všude nedosahují virtuozity benátského a toskánského účetnictví.
I kronikáři se zamilovali do čísel. Z kronik je to dobře znát a poetika čí­
sel postupně ustupuje snaze o přesnost. Tato tendence, posílená pohroma-
mi 14. století, se objevuje jak v hodnocení majetku města, tak v rodinných
kronikách (Florenťan Lapo di Giovanni Nicolini uvádí na den přesně, kolik
času strávila matka v domě svého muže - 67 let, 2 měsíce a 26 dní). Zpúsob
vzdělání hluboce ovliviíuje městskou mentalitu a mění ritUály společenské­
ho řízení i vykonávání spravedlnosti, jakož i vize onoho světa a spravedlnos-
ti náboženské. V kupeckém městě je vše racionální, měšťan musí jednat
rozumně, po dúkladném zvážení a logické dedukci. Avšak rozum, schopnost
porozumět minulosti, analyzovat současnost a předvídat budoucnost, před­
pokládá také uspořádání světa a především měření času.
"Campane dicuntur a rusticis qui habitant in campo qui nesciuntjudi-
care horas nisi per campanas," (l~íká sejim zvony [camjJane] podle rolníkú,
kteří žijí na poli [in camjJo] a kteří neznají hodiny, jenom zvony.) praví Jan
z Garlande na počátku 13. století. Měšťané sice ještě neuvykli mechanickým
hodinám a přístrojům, ale již nejméně po dvě generace mají své vlastní zvo-
ny. Jsou umístěny ve zvonicích kostelů či městských strážních věžích a jejich
MĚŠŤAN
(151)
vyzvánění odměřuje čas k práci, ohlašuje otvírání a zavírání bran, dává signál
k zhášení ohňú a světel nebo svolává k zasedání městské rady. Zkrátka zvony
dávají rytmus světskému, městskému ČaSll.
Po roce 1300 již pouze dopliílUí hodiny,jejichž nejprve otáčivý ciferník
a později pohyblivé ručičky ukazují čas a ohlašují celé hodiny zvonkohrou či
odbUen'ím svých strojů, Existují již také orloje, ony zázraky tech~iky, jež nr-
č~jí nejvhodnější čas, kdy se modlit k svatým, kdy se vydat na pout, kdy uspo-
řádat všeobecné procesí. Navzdory své nepřesnosti, zastavování, nedbalos-
tem správce pověřeného jejich údržbou a navzdory tomu, že každé město má
svtU specifický čas, představují hodiny základní prvek kolektivního života.
Stavitel kontroluje díky hodinám pracovní dobu, což brzy vyvolává odpor je-
ho tovaryšů, zatímco kněží a knížata v nich vidí prost~edek, ja~ udržovat li~
v kázni: "Stroj,jenž rozděluje s takovou přesností dvanact denl1lch hodm, UCl
dodržovat spravedlnost a zákony," hlásá počátkem 16. století nápis nad orlo-
jem pařížské radnice v Cité. V roce 1481 kanovníci mě:tsk,ého k~s:ela Samt-
Nizier v Lyonu, kteří si přejí na kostele hodmy, upozornuJl radl1l, ze "pokud
by se takové hodiny zhotovily, více kupcú by chodilo na trhy, občané by byli
nadmíru spokojení, radostní a šťastní, a chtěli by žít spořádanějším životem",
Hodiny umožň~jí lépe rozložit čas na jídlo, modlitbu a zábavu, věřícím pro-
žít s přesností hodiny Kristovo utrpení, a představují tak prvek městského
ratio, usměrňujícího činy i chování.
Základní hodnotu městské morálky pI'edstavuje "počestnost" mravů, jež se
bezprostředně odráží v postojích a činech. Všichni autoři písní a chvalozpě­
vů na město zdúrazňují uhlazenost (civilite) svých spoluobčanú. Mohučští
měšťané jsou podle skladby Guillaume de Dole dokonale dvorní, ženy z Milá-
na mají podle Bonvesina královské chování a podle Upicina se všichni obyva-
telé Pavie ,Jeví přívětiví a nenucení ve vztazích mezi sebou; jsou společenští,
slušní; vstanou pokaždé, když kdokoli vstoupí do světnice". Opačnou stranu
městského morálního kodexu představovali chudáci a žebráci, tradičně
zobrazovaní jako nespořádaný dav,
V tomto ohledu je město vynikající školou chování. Musíme si však uvě­
domit, že obyvatelé mluví dvěma jazyky. Každá společenská i prof~sní sku~i­
na má vlastní pravidla chování (formalismus panuje ve všech vrstvach) a UZl-
vá i společný jazyk. Příkladná uhlazenost význačných občanú směrem d?lú
upadá mísí se s vlastními konvencemi socioprofesních skupm, nebo se Jim
přizpÓsoblue. Rodinná výchova samozřejmě hraje klíčovou roli, jak zdú-
razií ují všichni autoři osobních záznamú, ale do ukáz~ění tělesn~ stránky.za:
sahují také ostatní členové bratrstev, kazatelé, herCI v mystemch, umelel
a vládci města. Dozor se týká nejen zábava tancú patricijú, ale pochází také
z omezení prací, z ostrahy tržnic a veřejných náměstí.
 JACQUES ROSSIAUD
MĚŠŤAN
(152)
(153)

Uhlazenost není pouhou nápodobou. Přijetí určitých pravidel chování ci-blázny, kteří se šaškovským žezlem v ruce deklamov~1i své veršíky a satiry
není nik~e jinde důležitější než ve městě. Jde tu o čest a někdy i o život. Je
na náměty čerpané ve městě, ve školách či dvorech; hrat SI na ,soudc: a spo-
nebezpecné chovat se ncvhodně na posvátném místě, příliš hlučně dávat na-
lečenské hodnoty stavět na hlavu; pod pláštíkem karnevaloveho blazna se
jevo svůj zármutek v době moru či poškodit dobrou pověst ostatních členII
ponořit do hřmotu hudby a užívat svrchované moci, kterou skýtá satira, k vy-
bratrstva během procesí. Není upřímnosti bez formalismu, náboženství bez
jádření odporu proti mocným a pokrytcům. o , "
uhlazenosti. Umění žít se netýká jen živých, ale určuje také postoj k světcům
. Někdy se stalo, že se měšťan popral s obyvatele~ konkuren,cm c:vrtl:
a k ~ohu. ,Bůh)e vydán na milost a nemilost chování svých věřících, jejich ži- hádal se o most v Benátkách, nebo o Rhónu v Beaucalre, ale to vse v ramCl
votmch navyku (Francesco da Barberino staví na roveň ty, kteří se nechova-
slavnosti a uprostřed všech spoluobčanů. Mohl spojovat bláznovstv~ a epický
jí slušně k svým sousedům u stolu, a ty, kteří činí totéž při přijímání svátosti
sen, když si oblékl úbor lučištníků, kteří si vybájili dIvokou azalesne.nou k~a:
oltářní), jejich způsobu ctít mocné... (Richard C. Trexler).
jinu pod hradbami, oddávali se zde radostem honu a lovu (jako omo~ladlcl
• ~ěšťan se tedy učí jíst uměřeně, bez přílišného hluku, dělit se o svůj
společně se svým králem, jak vzpomínal Gal,bert z Brugg, nebo p~~de:' zem~­
stul, s uctou vstupovat do kostela a přibližovat se k oltáři, obracet se na cizin-
ni z anglických měst a městeček pod vedemm Robma Hoo~a, maJ?vého kl:-
ce podle vážnosti jejich postavení, mírnit svůj hlas při modlitbě, nenechávat
lel. Poté pochodovali vjednom šiku či slavili své spravedhve loupeze, spolec-
se unést bolestí, nechovat se nevhodně před svatým obrazem, v tržnici nebo
ně se svými oběťmi, nucenými pít víno, jež mus~l: zapl~,tlt. .'
na ,veřejném prostranství. Učí se především vyjadřovat přátelství, své pocity
Při slavnostech se obyvatel města - mlady CI starsl - mohl oddava: CI-
a lasku, chovat se galantně - existuje totiž měšťanské pojetí galantnosti, od-
tům, na náměstí před svatým mužem d~v~,tvůrcem, jenž ~o~m~,r?zesmav:~
lišné od po~~etí d;or~kél~o. Mravy patricijů se zjemňují, zatímco urození páni
a rozplakával dav (stejně jako herCI .mystem), spoJoval banal~1 pllbe~y a ~I u
z Met umeJI okoremt sve turnaje burleskními epizodami, tančit za zvuků dud
zostrašné zaklínání, pranýřoval utIskovatele hdu, prost~pas~é ~neze" zen-
a chovat se s obhroublostí jak vystřiženou z veřejného prostranství. V husté
skou mazanost, ale zároveň učil poslušnosti OtCI, mIstroVI a vladcum me~ta.
síti městských společenských vztahů je zdvořilost o to nezbytnější, že sňatek
Tyto obrozující a očišťující obřady udržovaly I~ěsto ve s;ornost~, stav~ly
se často stává, jak jsme již uvedli, aktem individuální a vědomé volby. Zná-
se součástí městské zbožnosti, jejíž liturgie se odbyvala podel hlavmch uhc,
most před sňatkem umožňuje posoudit morální a fyzické vlastnosti budoucí
vedoucích ke slavobráně, k náměstí nebo k městské radnici.
nevěsty. Návštěvy, zastaveníčka či společný tanec doprovázejí toto postupné
vzájemné poznávání. Členové městské rady brzy pochopili, že politika prestiže představuje
vynikající prostředek nadvlády. Nejmo~nější ce,cohy ve FI~~drech, ~eb~
"Veselá bratrstva" ajiné skupiny spřízněných osob přispívaly k ritualiza-
v Artois si nechávaly stavět přepychové trznlce s vezem!. V Italu po vltezstv~
ci společenských vztahů, zbavovaly je násilí, teatralizovaly způsoby chování
lidu a v Alsasku po vítězství řemesel se objevily paláce určené pro, obec,m
a řeči. Dařilo se jim to jen částečně a galantnost městského tovaryše byla
instituce. Tyto budovy převyšovaly věže šlechticů (v Itálii), ~ hlásaly slavu m,es-
směsicí divokosti a úcty. Někdy se sice svazek vydařil k oboustranné spokoje-
ta široko daleko. Tato snaha se projevila mnohem pozdeJI ve francouzskych
nosti, ale láska se na konci 15. století považuje za horší nemoc než neštovice;
městech v nichž zvonice kolegiátního kostela sloužila stále častěji jako měst­
to byla typicky městská nemoc, kterou šířily "počestné kurtizány".
ská zvonice, a kostel žebravého řádu jako místo shromáždění.
Městské budovy neležely většinou v topografi:kém středu města, a~e by-
,-:měřenost, řád, dvornost - měšťané jen pomalu a v nestejné míře přivykali ly jádrem společenského, historického či sakrálm:10 prost~ru, k ~ehoz po-
teto uhlazenostI mravů díky rituálúm, jež je nutily žít v míru, potlačovat ná-
vznesení přispívalo provozování divadla či pořádám slav~~st!. I ~dy~ uhce ;,e:
silí a strach, osvobodit se od pošetilostí, ryjadřovat souhlas a poslušnost.
doucí od brány ke katedrále či městskému paláCI byla knvol~~a, dlky s,kvele
Smích a kontroverze tvořily společně s vážností městských procesí ne-
výzdobě se stala velkolepou tepn~u, již všechn~ b,alkony, arkyre a kryte POI-
zbytný celek. V prosinci, během karnevalu a při jarních slavnostech šlo bláz-
tály paláců měnily v důstojnou scenu kolekt~vm sIly.. o.. .
novství ruku v ruce s vážností, avšak pouze po vyhrazený čas navenek svobod-
Zde začínají a končí průvody a proces!. Mohou)eodoplnovat dla~a:l~­
ných svátkú, kde spontaneita účastníků zústávala přesto svázána příslušností
ké, narativní či symbolické rekvizity, ale samo procesl ~reds:av~Je hla~m CLl:
k určitému sdružení. Měšťan mohl dát několikrát do roka volný průchod své
nek městské slavnosti. Pod záštitou křížú a světcú stavl muzske spolecenst;l
J radost!. Pokud byl mladý, směl se chovat ztřeštěně během oslav, bláznit v šaš-
na odiv svou sílu. Procesí díky své dlouhé, narativní podobě jasně formuluJ~
f kovské čepici s dobrými společníky, hudebníky a sukničkáři; smát se s her-
politická pravidla, která se objeví teprve mnohem později v teoretických SPI-
?:

1
-j

i;

:f)FSt~i1ii!iáAt@:0:@i;:iij:;~H!)::j;,@.ijj;~~;ki;;t\g0ig1~0;Wilit@,:íá~*j[~J&t0!k&+i~~;;B*l~RtáB&t~%~t1~llitit;@;i~tiW&~~~ii1§t)ii),ii""'iit'll!ir _
 JACQUES ROSSIAlID
MĚŠŤAN
(154)
(155)

sech, dává mase divákú okamžitě na srozuměnou,jakájeve městě hierarchie

královskými úředníky či služebníky šlechtice, a přesto se vzd,alují, od m~sta
hodnot. Někdy vypukají spory o přednostní právo v procesí, ale řeší se uvnitř
svým myšlením a svými ambicemi. Někteří žijí na svých statc:~h VIce nez z~
ceremoniálního systému, nikoli mimo něj. Žádný benátský svátek, svěcení
hradbami měst, jiní nechávají stavět skvělé paláce, které se tOCI k UhCI zadm-
Jaderského moře o svátku Nanebevstoupení, žádná florentinská slavnost
mi trakty. Izolují se ve své velkoleposti a nemají již se svými bližními tak dú-
sv.J:~na Křtitele, žádný štrasburský Schwoertagnezavdal příležitost k nepořád­
věrné vztahy jako v dřívějších dobách.
ku CI ke vzpouře. Měšťané vědí, že jejich pravidelná slavnostní shromáždění
,-'
TentýŽ pozorovatel se však vysmívá venkovským křížúm, když ~~ bhz: ke
(13 v~eo~)ecný~h procesí v Bruggách, 16 každoročních dóžecích procesí
katedrále; hraje si na pastýře ve svém venkovském domě, ale tvrde !e~na se
v Benatkach, a I to nejmenší městečkojich organizlije několik ročně, z nichž
hlavně procesí při příležitosti svátku Božího těla se proměnilo v městskou svými ovčáky či venkovan~, kteří s:: teprve ::edá~~~ u,sadlh ve n~est~, po-
dobně jako "počestní měštané" o tncet let dnve VUCI nemu. Dnes je jlZ uS,a-
slavnost) jsou pro jejich společenství nezbytná. Liturgický kontext, v němž se
zený, i když žije skromně. Hlady nestrádá, neobává se již chudo~y, pr~toz,e
formlijí procesí, posvěcl0c hierarchické uspořádání. Každ)' kráčí za svou ko-
má okruh přátel a spolubratrú, bojí se Boha, ale ne smrtI, p:ot,oze SI jlZ na-
rouhví ~a místě určeném rozhodnutím rady. Prúvod okázale vyjadřuje jed-
ležitě předplatil posmrtný život, žije v míru za hradba~1. Mozn:Je _do~once '
notu terItoriální městské vlády nebo autoritu organizace bratrstva. Překraču­
první ve své městské vesnici. Co záleží na tom, že bohatl,se na n:j dlvajl s p~­
je staré vnitřní městské hranice, a v tomto svátečním scénáři se mísí lidové
tradice se zvyky kultivované elity. hrdáním, že žebráci jsou jednoho krásného dne vyhnal!! z mesta,)'l ~toz,e
hrozí mor. Třicet let městského života a zvládnutých potíží m~ dalo Clste ~ve:
Procesí je účinné - jeho sláva a úcta to dokazlijí; připomíná, že měšťa­
domí. Věří v město. Takový je jeho díl na společném prospechu, plod ctyr
né v,čele s měst~k!mi _Úř~d~íky a kříži skoncovali s epidemií, odrazili nepří­
století úspěchú. Taková je jeho síla a síla jeho sousedú - kupcú. Síla, jež vy-
tele Cl zakuSlh vltezstvl. Jmyml slovy, procesí svým pevně stanoveným řádem,
slala jejich syny na cesty světa ...
s~ýmisymbolickýmizastávkami, svými povznášejícími zpěvy a výzdobou,ježje
:amuJe, poukazt* na klíčové ideje městské teologie: přesvědčuje účastníky,
ze mesto je, podle metafory Viléma z Auvergne, společnou budovou svobod-
11}:ch ~ a sjvedn~cených měšťanú) kteří mírumilovně žijí v nádherném pro-
st.redl., MCSlů Jako místo fyzické i sociální harmonie nakonec vítězÍ, jak učí
hIstOrIe, nad nepořádky a nepřáteli. Drtí nestvury (alespoň podle legend)
Bibliografie
~ šíří mír, jak ukazlijí fresky v obecních budovách. Město, starobylejší než
CHEVALIER, B.: Les bonnes tlilles de France, Paris 1982.
Rím, někdy zlomené, ale vždy znovu zved~jící hlavu, se opět rodí díky s'ým
COHN, S. K.: The LabO/ing Classes in Renaissance J<1orence, New York - London, 1980._ ,
patronlnTI, své vlastní ctnosti a udatnosti svých obyvatel. Je krásné, svaté
Histoire de ln famille, éd. BURGUlERE, A. KLAP1SCH - ZUBER, CH., SEGAUcN,
a dvorné, živé v pantomimických představeních - nebo nehybné, 'Ttesané do
M. ZONABEND, F., Paris 1986.
kamene, jako např. v Pise nebo o dvě století později v Toulouse.
lIistoire d~ fa j;)mue urbaine, éd. DUBY, G. vol. II: La (JiUe médiéoa!e des Carolingiens li fa
Vše nasvědčuje tomu, že "triumfy" města Zllstávají až do 16. století účin­
Renaissance éd. LE GOFF, J, Paris 1980.
n)'l~i ,nástroji, jež vedon lid k úctě k městským hodn"atám. Čas slavností byl
Histoire de la tde !i:itlée, éd. ARIES, PH., DUBY, G. vol. ll: De l'Europe féodale á la Renais-
take casem mI!oSLI - vyhnancllm se dostalo odpuštění, a svátečně naladěná
knížata rozdávala jakési žetony, jež dávaly chudým právo na almužny. Měst­
sance, éd. DUBY, G. Pads 1985.
LE GOFF, J: Ponr nn autre Mayen Age, Paris 1977
ská rada věděla, jak se zavděčit: víno teklo proudem a zábavy se účastnili
LE GOFF,J: L'imaginaire médiéval, Pads 1985 (č. Středove1,á imaginac:, Praha 1998).
i chudí - poknd z ní nebyli ještě před započetím slavnosti 'Tloučeni _ ve měs­
LE GOFF, J: La boune et la vie. Economie et religion au Moyen Age, Pans 1986.
tě s ulicemi posetými květinami, baldachýny a nebesy nad každým oknem
a vchodem. LlTILE, LESTER K.: Religions Poverty and the Profit Economy in Medieoat Euro!", New
York 1978.
Opusťme středověkého měšťana v tomto slavnostním okamžiku. Někde MUlR, EDWARD: Civic Ritnal in Renaissance Venice, Princeton (NJ. 1981).
ROSSIAUD,j.: La prostituzione nel Medioevo, Roma-Bari 1984.
v městské Evropě počátku 16. století, muž, dejme tomu řemeslník, pozonije
TREXLER, RICHARD C.: Public Lije in Renaissance Florence, New York 1982.
v centru procesí lidi, kteří se stavctjí na odiv v prtlvoclu s ostatními mčšťa,ny,
WE1SSMAN, RONALD F. E.: Ritual Brotherhood in Renaissance !'-1,,"0!", New York 1982.
 KAPITOLA I.

Mniši
Glovannl Mlccolt

Mniši a kláštery už dávno přestali být součástí spo-

lečné zkušenosti obyvatel Evropy. Nepřestali sice
existovat, ale v historické krajině se s nimi už běžně
nesetkáváme. Jen tu a tam po nich zústaly impo-
zantní stopy: utajené ve městech, kde byla stará
opatství púvodními řády opuštěna a zásadně změ­
něna novými uživateli, nebo obrovské konventy,
které byly zlikvidovány revolučními dekrety a urče­
ny k novým účelúm; opuštčné a často zchátralé
v odlehlosti venkova jako bezbarvé a ne vždy čitel­
né svědectví o dávné přítomnosti a velikosti, jejichž
příčiny i osudy byly už většinou zapomenuty.
Rozhořčení vikomta z Montalembertu, který
před více než sto lety vzpomínal na chvíli, kdy popr-
vé vidčl mnišský hábit na divadelním jevišti - "v jed-
né z těch vulgárních parodií, které často moderním
lidem nahrazují náboženskou okázalost a obřady"­
by dnes už určitě nebylo na místč. A přitom znesvě­
CLUící satira byla známkou živé vzpomínky a dokazo-
vala schopnost vyvolat obrazy a pocity, které se dnes
zd~jí nenapravitelně vybledlé a vzdálené. Klášterú
 GIOVANNI MICCOLI
(40)
a opatství - clunyjských, cisterciáckých, kartuziánských, camaldulských,
vallombrosiánských, jichž byly v době rozkvětu klášterů ve 12. století v Evro-
pě tisíce, zůstalo po celém světě jen několik málo set. O tiché a vzácné pří­
tomnosti jejich nepočetných obyvatel často nevědí ani samotní křesťané.
Skoro úplně vymizeli početní "poustevníci," po celá století připomínaní le-
gendami o světcích a kronikami, kleN se na okraji institucionalizovaného
monastického světa,jenžzapomněl na prvotní ideály, ukryli v horských samo-
tách a lesích, aby se někdy objevili mezi lidmi a svým divokým zjevem připo­
mínali hrozbu smrti a naléhavost duchovního obrácení.
Změnu nezpůsobila náhlá katastrofa, ale pomalý úpadek, který začal
hned po zlatých stoletích monasticismu. Velké rány zvnějšku, jako byla Lut-
herova reforma s následným vymizením řeholí v rozsáhlých oblastech střed­
ní a severní Evropy, všudypřítomné ničení, které předcházelo, doprovázelo
a následovalo násilí Francouzské revoluce, urychlily a zastřely proces, který
začal dlouho předtím a v němž se hluboké společenské přeměny postupně
propojovaly s radikálními zmčnami ve způsobu křesťanského života a myšle-
ní, ale i s proměnou církevní politiky Říma, jenž byl v nových podmínkách
schopen použít jiných a pružnějších nástrojů. Tyto složité a spletité události
monasticismus nezničily, ale výrazně omezily jeho význam v životě církve
a pozměnily jeho roli ve společnosti a v dějinách.
Společenské a náboženské změny jsou tedy příčinou toho, že došlo
k postupnému vyčerpání hlavního významu zkušenosti, která po staletí veli-
ce různorodým způsobem utvářela obraz Evropy, té Evropy, která chtěla být
křesťanskou a která se považovala za křesťanskou především díky monasticis-
mu a institucím, které zrodil. První dějinný uzel tkví právě v rozhodujícím
a výlučném privilegování kláštera jakožto záruky kontinuity pravého křesťan­
ství v dějinách. V sebereflexi, která se postupně objevuje v pozdně starověké
a středověké monastické kultuře a která je stále více posilována širokým po-
litickým a společenským přitakáním,jsou zajediné opravdové křesťany pova-
žováni mniši. Pomalé a složité dozrávání zkušeností, pokusů, kulturních
a ideologických teorií a hledání vhodných institucionálních forem probíha-
lo pozvolna a všechny tyto zdroje, různě promyšlené a nově UZpllsobené ne-
snadné společensko-politické realitě pokarolínské Evropy, vytvořily základ
a východisko pro velkou renesanci monasticismu, k níž na Západě došlo v ob-
dobí vrcholného středověku. Mezi 10. a 12. stoletím získal proces omezení
pravého křesťanství pouze na život v klášteře svůj nejplnější a v jistém smyslu
i konečný výraz. Jak došlo k tak zřetelnému omezení ve společnosti, která se
honosila titulem Tespublica christiana' A kdo byli mniši, kteří byli hlavními ak-
téry těchto dějů a zároveň z nich měli i největší prospěch? Jaký život vedli,ja-
ká byla jejich religiozita, jaký model křesťanství ztělesňovali a reprezentova-
li? A konečně, co vše tvořilo tuto zvláštní, pouze částečně jednotnou směsici,
jíž bylo mnišství ve stoletích svého největšího rozkvětu?
MNIŠI
(41)
Odpovědi na tyto otázky nejsou vůbec jednoduché.
Vzpomínky na tu-
to dobu nám zprostředkovávajítéměř vy1učně sami mniši nebo kněží, kteří
byli mnichy silně ovlivněni; skutky a díla dalších aktérů dějin se k nám dostá-
vají většinou rovněž ovlivněny optikou a kritérii hodnocení, jež vytvořila
mnišská kultura. Zkreslení těchto pohledů není nijak zanedbatelné, neboť
samotná mnišská sebereflexe stvořila k hodnocení sebe sama určitá schéma-
ta a stala se úhelným kamenem při posuzování okolního světa. Zvláštní odu-
ševnělé vědomí osvobozuje klášter od běžného poměřování lidských výtvorů
a skutků. Tento intelektuální a emotivní postoj nebyl pouze důsledkem ná-
boženské a mystické životní zkušenosti. Tím, že mniši najedné straně přizpů­
sobili veškerou další skutečnost vlastnímu obrazu a vlastním náboženským
a kulturním schématům, aby ji pak bylo možné využít k ospravedlnění
a oslavení řeholního stavu na straně druhé, odhalili skryté ideologické, poli-
tické a společenské kořeny, které ovlivnily jeho vznik a posílily jeho historic-
ký význam.
Tyto okolnosti silně ovlivnily i moderní historiografii. To, co religiozi-
ta, kultura a ideologie, jejichž kořeny a součásti je třeba vysledovat a objasnit,
měly jako svůj cíl, se příliš často stává bezvýhradným východiskem historické
rekonstrukce, omezené na oslavu nebo na statickou, kontemplativní re-
evokaci toho, jak to asi mělo být. I přes nikdy nekončící práci historiků aji-
ných vědců se dlouhé cestě klášterních společenství dějinami dostalo náleži-
tějšího a přesnějšího historického hodnocení až v posledních desetiletích.
Tím teprve vznikla možnost nalézt klíč k pochopení pozdější regrese a úpad-
ku řeholnictví a snad i smysl a okolnosti trvání jeho, byť jen okrajové a skry-
té existence v tak hluboce odlišném náboženském a společenském kontextu.
Pozdně starověké a raně středověké prameny
Zpúsob života mnichú má své pOČátky v době kázání apoštolů. Vždyť v Jeruza~
lémě se všichni vět-ící chovali lak, jak popisují Skutky ajJoš{o{s!<é. "Všichni, kdo
uvěřiIi,-bylijedné mysli ajednoho srdce a nikdo neříkalo ničem, co měl, žcje
to jeho vlastní, 11)'brž mčli všechno společné.... Nikdo mezi nimi netrpěl nou-
zi, neboť ti, kteří měli pole nebo domy, prodávali je, a peníze, které utržili,
skládali apoštolúm k nohám. Z toho se rozdávalo každému, jak potřeboval."
(Sk 4, 32,34) Taková, dodávám, jaká byla tehdy celá církev, jsou dnes jen má-
lokteří a je těžké je najít ve stejn)'ch klášterech. Ale po smrti apoštolú začali
shromáždění včřící vychládat ve své horlivosti, především ti, kteN se ke Kristo-
vě víře přidali z cizích a odlišných národú. Od těch apoštolové, vědomi si hru-
bosti jejich víry a zakoi-eněnosti pohansk)'ch zvykú, nežádali více, než aby se
zdrželi "všeho, co bylo obětováno modlám, také krve, pak masa zvířat, která
 GIOVANNI MICCOLl
(42)
nebyla zbavena krve, a konečně smilstva". (Sk 15, 29) Taková volnost poskyt-
nutá pohanúm kvúli slabosti jejich rodící se víry začala pomalu poskvrňovat
i dokonalostjeruzalémské církve, a zatímco počet nově příchozích den ze dne
stoupal, nejen v zástupech nových přívržencú, ale i mezi samotnými představi­
teli církve se začala pt"lvodní pNsnost uvolllovat. Někteří se totiž domnívali, že
ústupky provedené slabosti pohanll platí i pro ně, a soudili, že neutrpí žádnou
(~jmu, ponechají~Ii si vlastní majetek a statky a přitom budou společně vyzná-
vat pravou víru v Krista.
Ale ti, v nichž byla ještě živá apoštolská horlivost a vzpomínky na púvod-
ní dokonalost, opouštěli města a společnost těch, kteří považovali uvolněnější
zptlsob života za přípustll}í pro sebe i pro BožÍ církev, a usadili se na předměs­
tích a odlehlejších místech a začali tam sami pro sebe žít podle pravidel, kte~
rá podle jejich paměti zavedli apoštolové pro celě tělo církve. Tak vznikly
řehole, o kterých mluvíme díky činúm stoupencú, kteří se vymanili z nákaz)'
ostatních. Ajelikož se v ústraní od zástupu věřících zdržovali manželství a žili
odloučeně od svých rodin a života tohoto světa, postupněje začali nazývat ?lmi~
chy (monachi), z řeckého 1l0Vasov18<;, o samotě žijící, a to kvůli strohosti jejich
osamělého života bez rodin. Podle komunit, které tvořili,je později nazvali ce-
nobity a jejich cely a místa, kde žili, cenoNa. Byl to jediný a nejstarší typ mni-
chú, první nejen v času, ale i v milosti.
Takto Jan Cassiánský na začátku 5. století shrnul pro mnichy, které
chtěl v jižní Galii vést a učit, vzpomínky na poěátky klášterních komunit,jak
je během svého dlouhého pobytu na Východě nasbíral z podání starověkých
Otcú. Již obecně rozšířené myšlenky a přesvědčení tak uspořádal do souvislé-
ho historického přehledu vytvářejícího púsobivý didaktický mýtus. Klášterní
zkušenost představil jako úsilí a touhu pokraěovat v prosazování zpúsobu ži-
vota a horlivé askeze prvních křesťanú jako jediné formy života, která svou
vlastní organizační strukturou oddělenou od zbytku společnosti zaručí po-
kračování tohoto dokonalého modelu, jinak nevyhnutelně poskvrněného
a promarněného samotným dějinným úspěchem křesťanství. Hlavními zása-
dami, které podle Jana Cassiánského tuto kontinuitu potvrzují a zaručují,
jsou volba celibátu, askeze a zřeknutí se jakékoli formy soukromého vlastnic-
tví a s tím související odevzdání majetku společenství.
Je snad zbytečné zdúrazňovat, že tato úvaha vedla svým zjednodušují-
cím vyldadem ke značnému zkreslení skutečného prúběhu událostí. Východ-
ní řeholnictví 4. století, stejně jako náhlý a chaotický rozvoj řeholnictví na
Západě ve 4. a 5. století, se vyznačují velmi rozdílnými a jinak složitými koře­
ny, podněty i hlavními rysy. Pojednání Jana Cassiánského odpovídá tehdy
všeobecně přijímanému procesu, určenému k vítěznému prosazení, který do
církevně ukázněného rámce zahrnoval a vstřebával neuspořádaně a exalto-
MNiŠI
(43 )
vané formy individuálního asketismu, které byly jak v Egyptě, tak i v Sýrii
a Mezopotámii typické pro první rozkvět poustevnictví. Zachycuje i období
teologického zpracovávání a vytváření koncepcí mravnosti, kdy se témata
stoického a novoplatonského myšlení moudře propojovala s mystickými
a asketickými prvky křesťanské tradice a v intelektuálně a společensky výluč­
né syntéze pak vytvářejí zpúsob života oproštěný od starostí a utrpení světa,
stejně jako od "slabostí" a "bídy" obyčejných smrtelníkú, a zcela zasvěcený
hledání Boha v klidu kontemplace.
Jan Cassiánský jako zprostředkovatel těchto témat a zkušeností na
Západě nepřinášel poznatky, které by se ve srovnání s řeckými Otci 4. století
ihned jevily jako výjimečné a zvláštní, neboť tito Otcové neustále nabízeli
klášterní kultuře západního středověku své myšlenkové a výrazové nástroje
v početných latinských překladech svých spisú. Pro další klášterní zkušenost
se však ukáže jako rozhodující sebereflexe, kterou jí historiografické schéma
Jana Cassiánského nabídne. Myšlenka výluěného vlastnictví pravého křesťan­
ství řeholnictvím, a z toho vyplývající možnost protestu proti okolnímu cír-
kevnímu světu, to byly dvě základní složky, objevující se v kombinaci s další-
mi jevy neobyčejného klášterního rozkvětu v ll. a 12. století.
Za zdúraznění však stojí i další dva aspekty pojednání Jana Cassiánské-
ho, protože jsou příznačně pro rozhodnutí a zpúsoby jednání, jež měly kon-
stitutivní charakter pro rozvoj monasticismu a pro postoj, který mniši za-
ujmou k okolnímu světu. Na jedné straně dochází v životě komunity kjas-
nému ztotožnění s púvodní a výsadní formou mnišství, což si vyžád~ vznik
organizovaných struktur uspořádaných podle řeholí (regula) - od Rehoře
z Toursu se dozvídáme o existenci regulae, které sepsal pro jím založené mar-
seillské komunity - podle vzorú z Východu a podle toho, co už Augustin za-
vedl ve své církvi v Hippo. Tím došlo k překonání spontánních forem svo-
bodné asketické iniciativy, které dříve vedly k útěkúm do "pouště" (a někdy
budou vést i nadále). Řehole a organizace s sebou ale nesly radikální změnu
v základní duchovní orientaci a v samotném způsobu vzniku a rozvoje klášte~
rú, protože nyní do nich jako nový dúležitý prvek vstoupilo kritérium posluš-
nosti a disciplíny.
Svobodná zkušenost s Bohem, která představuje cíl a vrchol volby sa-
moty, se tak podřídila přesným zásadám, které řídil opat,jenž dohlížel naje-
jich dodržování, přičemž opuštění světa a boj proti jeho pokušením i vlast-
ním spádúm nutně znamenal zřeknutí se vlastní vúle a její ponecl;ání v ru-
kou nadřízeného. "Mrav ctnostného života, poznamená rozvážně Rehoř Ve-
H
liký skoro o dvě století později, i když téměř hned na začátku svých Dialogů
uvádí zvláštní výjimky z této základní normy asketické výchovy - "vyžaduje,
aby v čele nestál ten, kdo se nenaučil být podřízeným, a aby nepožadoval
poslušnost od svých podřízených ten, kdo sám neumí poslouchat své nad-
 GIOVANNI MlccoLl
(44 )
řízené". "Asketickou iniciativu nahradilo asketické napodobování" (Cour-
tois). Volba mnišství jako osobní zpřítomněníkřesťanského života, a tedy po-
tvrzení a realizace křestního slibu, se stane svým zptlsobem cílem, stupněm,
na kterěm se většina mnichů bude muset zastavit, uvažujeme-li o neustálém,
obtížném a osamělém stoupání k Božskému, jež zůstane vyhrazeno pouze
několika málo vyvoleným (v tomto smyslu se s oblibou bude mluvit o "dru-
hém křtu").
Pro řeholnictví se tak otevřely větší možnosti rozvoje, ještě zesílené
rozkvětem nově zakládaných klášterů v 5. a 6. století. Tento vývoj byl podpo-
rován stálým zhoršováním životních podmínek. Domnívám se, že bychom
mohli jen velmi obtížně popřít, že mnich této doby není pouze duše hleda-
jící Boha v modlitbách a osamění, ny1Jrž velmi často člověk, který potřebuje
klid a mír ve stále obtížnějším a nepřátelštějším světě. A v podstatě stejné dů­
vody vedly ke vzniku prvních ženských komunit, ale sještě výraznější a úpor-
nější podřízeností, která bude po velmi dlouhé období napodobovat mužský
vzor. Návrhy a zpracování přesných regulí byly vynuceny i těmito skutečnost­
mi a vznikem nových center a navzájem propojených klášterů. V 5. až 7. sto-
letí existuje takovýchto řeholí nejméně třicet a neustále se obnovují, upravu-
jí, přepracovávají, nebo se objevují nové, takže není jednoduché se v nich vy-
znat. I přes různorodost asketických směrů a duchovních tradic, na které se
odvolávají, a rozdílnost podmínek, za kterých se různé kláštery zřizují, je
možné stanovit několik základních všeobecně rozšířených rysů. Tehdejší do-
bě dominuje snaha vytvořit z kláštera svět sám pro sebe, soběstačný a ve všech
směrech dokonale uspořádaný, středisko modlitby, práce a - cožje třeba do-
dat- i kultury.
Při posuzování se ale musíme vyvarovat mytizace a zevšeobecňování.
Ambiciózní plán Cassiodora, vlivného starověkého duchovního v gótském
království v Itálii, který chtěl vytvořit z klášterní komunity ve Vivariu středis­
ko uchovávání a předávání klasické kultury, i když šlo jen o její využití a za-
řazení do křesťanské tradice, nepřežil rozpad a zhroucení společenských
struktur po invazi Langobardů. Benediktinská řehole o ničem podobném,
alespoú zpočátku, ani neuvažovala a jen velmi okrajově bychom mohli pře­
mýšlet o uskutečnění tohoto plánu pozdější klášterní kulturou. Ale už sku-
tečnost, že řehole obvykle ukládala mnichům povinnost naučit se číst (ales-
poú těm mladším padesáti let, jak podrobně stanovila Regula magistri, z če­
hož je patrné, že vstup do kláštera se týkal i zralých mužů neznalých čtení
a psaní), staví kláštery nad úroveň tehdy obvyklého vzdělání. Tato povinnost
totiž úzce souvisí s náboženským životem mnicha, protože řehole západní
tradice stanoví většinou dvě až tři hodiny pro duchovní četbu, a je nezbyt-
ným předpokladem pro meditatio, ústní opakování biblických textů nauče­
ných nazpaměť. To ovšem vyžadovalo, aby si klášter pořídil příslušné nástro-
MNIŠI
(45)
je - knihovnu, školu a scriptorium, a ty z něj naprosto přirozeně učinily místo
výlučné a kulturně privilegované.
Klášter se stále víc stává ostrovem uprostřed společnosti, o kterou se ra-
ději nezajímá, a když, tak jen v nezbytné míře, nutné pro duchovní a materi-
ální blahobyt mnichů. Z toho vyplývala obvyklá povinnost pohostinnosti a po-
moci chudým, již ukládala řehole, a především vlastnictví menších či větších
pozemkových majetků k zajištění každodenních potřeb života bratří. Řehoř
z Toursu uváděl, že svatý Lupicinus chtěl přijmout od burgundského krále
Chilpericha pouze plody země, protože byl přesvědčen, že mniši by neměli
vlastnit pole ani vinice. Klášterní řehole přibližně z této doby se ale většinou
omezovaly jen na to, že mnichovi nařizovaly vzdát se všech forem individuál-
ního vlastnictví, což všem neznamenalo vyloučení vlastnictví kolektivního.
Bylo to tedy období rozkvětu klášterních středisek i rozkvětu řeholí,
které se někdy zaštiťovaly autoritou nějakého významného starověkého
Otce, jako např. Makariova řehole, ve skutečnosti dílo Porkaria, opata z Lé-
rinsu, který žil na sklonku 5. století. .Jiné se zase obracely k jakýmsi nezná-
mým, avšak neméně hodnotným autoritám,jako Regula quatuor Patrum nebo
Regula magistri. Kolem poloviny 6. století vznikla Regula S. Benedicti, text, kte-
rý se v průběhu několika století stane díky systematické podpoře Říma a ini-
ciativě Karlovců normativním dokumentem, jehož pravidly se bude řídit vel-
ká většina klášterů na Západě. Příčiny úspěchu tohoto textu ale spočívaly
i v jeho schopnosti synteticky organizovat veškerý klášterní život podle přes­
ných pravidel při uchování velmi vyvážených zásad jednání a přiznání velké
rozhodovací pravomoci opatovi, který tak mohl brát v úvahu různá individu-
ální i místní specifika. Rozšíření tohoto textu napomohlo i vložení životopi-
su Vita S. Benedicti do druhé knihy Dialogů I~ehoře Velikého. Život sv. Bene-
dikta umožúoval spojení regule s konkrétní zkušeností člověka a prostředí.
Ještě jeden aspekt díla Jana Cassiánského by měl být podle mého názo-
ru zdůrazněn, protože svědčí o postoji, který je sice neustále znovu zpo-
chybúovaným, ale stejně tak často potvrzovaným a prosazovaným ústředním
bodem klášterní zkušenosti, tak jak se postupně vymezovala v průběhu ná-
sledujících staletí. .Jde o výlučné soustředční prvních "mnichů" na otázku
vlastního zdokonalení a vlastní spásy, Z .Janova líčení to vyplývá zcela jasně.
.Jedinou reakcí na úpadek a korupci jeruzalémské církve je útěk, jedinou sta-
rostí prvních "mnichů" je zachování klasické přísnosti v její čistotě a ochra-
na před "nákazou". Snahu obrátit druhé na víru označuje.Jan Cassiánský na
jiném místě za "ďábelskou iluzi", která vede k opuštění kláštera. Důležitáje
vlastní "náprava", neproveditelná uprostřed každodenních starostí a činností
světského života, jež s sebou přinášejí snahy o proměnu a vedení jiných lidí.
Postoj Jana Cassiánského je v jeho logice, ovlivněné prostřednictvím
Órigéna a Euagria novoplatonskými prvky, zcela důsledný. Není možné
 GIOVANNI MICCOLI
(46)
ohrozit dosažení Boha, které nabízí klášter, kvúli méně hodnotným vynodám
a ziskúm, protože se týkají pouze lidských bytostí.
Nešlo jen o církevní doktrínu, která zúžila možnost křesťanské dokona-
losti na volbu kláštera, ale i o etiku a antropologii, protože z tohoto zorného
úhlu byly životní podmínky lidí nezvratně stanoveny podle hierarchie morál-
ky a zásluh, která ncumožií.ovala žádnou změnu. Ti, kdo žili v horším posta-
vení, než bylo obvyklé, si v podstatě nezasluhovali starost a zájem těch, kteří
dosáhli vyšší úrovně. Brala tak aristokratická a elitářská koncepce v úva-
hu okolní skutečnost, obtížnost christianizace, rostoucí krizi, která zasahova-
la církevní i společenské struktury? Je to možné a snad i pravděpodobné.
Docházelo k tomu jednak za cenu izolace, resp. uzavření se před lidmi a do-
bovými problémy, a vyúsťovalo hlásáním vlastní nadřazenosti v Boží milosti,
jež se upevnila jako nadřazenost stavovská.
Názory Jana Cassiánského se vztahují ke skutečnosti, která je ještě ve
stavu pomalého a nejistého utváření; směřují k podpoře a posílení způsobu
života, který byl doposud ovlivňován různými tlaky a motivacemi. Tím, že se
jeho názory staly nedílnou součástí ideologie mnišství celého středověku
Uedná se přitom ve srovnání s nesmělými počátky o mnišství s pevnými zákla-
dy a těšící se nezpochybňovanému společenskému uznání), stanou se i zá-
minkou a zprostředkovatelem sebejistých požadavkú ze strany mnichú na
společenskou nadvládu, ale i rozporuplného a trýznivého vztahu ke společ­
nosti a dějinám.
Není to určitě jediné dědictví, které západní mnišství získalo z ná-
boženských zkušeností dozrálých v pozdně antické společnosti. Ve 4. a 5. sto-
letí se spolu se vznikem prvních bouřlivých poustevnických zkušeností
a s prvními, široce propagovanými modely monastických biografií (úplně
první byla Vita S. Antonii od sv. Atanáše) prosadila úzká souvislost mezi po-
stavou mnicha, osobní "svatostí" a požíváním charismatických a nadpřiroze­
ných schopností, které se stanou základním rysem středověké zbožnosti
a vztahu mezi klášterem a společností. Formy kultu, zbožnosti, očekávání
a nadějí, které se soustředily kolem hrobů a svatyní mučedníkú a vyznavačú
víry, se rozšířily natolik, že pmákaly nové svědky a "přátele Boží", nové a od-
lišné "bojovníky víry".
Proces šíření kultu svatých se, jak víme, netýká jen poustevníkú a mni-
chú. Zahrnuje i další osobnosti, především církevní, a to hlavně biskupy, už
za života považované za charismatické a dobro činící osoby, které si díky širo-
ce uznávané svatosti zachovaly a rozmnožovaly svou moc i po smrti. V dúsled-
ku všech dúvodů a podnětů, které stály u zrodu řeholnictví, zpúsobilo zvlášt-
ní zapojení mnišství do tohoto procesu náhlý zvrať. Od religiózně-společen­
ského jevu soustředěného na osoby a zkušenosti, které s konečnou platností
patřily do více či méně vzdálené minulosti a které navazovaly prostřednic-
MNIŠI
(47)
tvím "relikvií", poutních míst a kultovní paměti určitý vztah se společností
a nabízely lidem pomoc, se mnišská zkušenost rozšiřuje na osoby a skuteč­
nosti, které jsou v současnosti přítomné takříkajíc fyzicky. Dělo se tak nejen
prostřednictvím skupin žákú a komunit střežících památku svatých mistn\,
ny1Jrž i pomocí samotných živých lidí, které je možné vnímat díky jejich vol-
bě,jež byla životu obyčejných lidí cizí, a kteří se mohou projevovat v celé své
obrozující a spásonosné síle.
V procesu vytváření kllltu svatých se témata, impulsy i podněty vzájem-
ně se lišící svým původem a svými kořeny neobyčejně složitě prolínají. Histo-
rie svatosti a jejího kultu se odvíjí v mnoha rovinách, i když svatost vyjadřo­
vala hlllboce sjednocené a široce sdílené potřeby a očekávání. Ovšem proces,
dúležitý pro pochopení vzniku středověké klášterní ideologie, vyplj'Vá ne-li
z výlučného, tak určitě z privilegovaného vztahu, který se ustanovil mezi kláš-
terním životem a svatostí. Je-li za svatého považován člověk lišící se plností
své víry, znamenitostí svého křesťanského života, bohatstvím Boží milosti
a množstvím schopností, kterými ho Bůh vyznamenal, tak chápání a inter-
pretace monastického života, jediné pravé a plné formy křesťanského života,
budily dojem, že pOllze jeho prostřednictvím mohou být mezi lidmi ještě
aktuální a přítomné projevy svatosti.
Udržování antických kultů, míst, která se stala posvátnými díky hro-
bům, znamením, symbolúm a charismatickým předmětúm, se tak proťalo
s novými kulty a místy, obohatilo se jimi a pokračovalo v klášterním společen­
ství, které nejen střežilo hrob, "relikvie" a památku na své svaté zakladatele,
ale současně bylo i střediskem svatého života, a pro ty, kteří se s nimi dostali
do nějakého kontaktll či spojení, bylo zároveň zdrojem milosti, duchovního
užitku a naděje na spásu a zmírnění utrpení. Dialogy Í{ehoře Velikého jsou
z velké části výkladem znamení (sig"a) a ctností (virtutes) asketú, zakladatelú
klášterních komunit a mnichů. Projevuje se v nich Boží moc působící v ději­
nách; naopak znamení dokazují dobrotu a znamenitost jejich života k pouče­
ní a výchově všech. Kláštery se stávají uctívanými místy, která na znesvětitele
púsobí strašlivě, ale projejich dobrodince jsou zárukou a příslibem modliteb
a Boží milosti. Stará výzva svatého Pavla k materiální pomoci pro společenství
"svatých" vjerllzalémě (Ř 15, 25-27) získává na aktuálnosti účastí na podpo-
ře klášterních společenství prostřednictvím ofěr a darll pozemkú, jež jsou
prostředky,jimiž se lze plně podílet na jejich zásluhách a těšit se z jejich mi-
losti. Tímto způsobem, kdy se z kláštera, střediska modlitby a askeze, stalo
místo kompenzace modliteb a pokání, které obyčejní lidé nemohou vykoná-
vat, se zavedl privilegovaný vztah mezi vládci, šlechtici a klášterními fundace-
mi, vztah, který bude hrát rozho(h~ící úlohu při šíření západního mnišství.
Náboženský a spásonosný aspekt podporuje a ospravedlt'íuje výjimeč­
nou aktivitu králú a mocipánú barbarské Evropy při zakládání klášterních
 GIOVANNI MICCOLl
(48)
fundací od 6. a 7. století. Avšak cíle a zájmy podporující tyto snahy byly mno-
hem různorodější a složitější nejen ve vědomí některých vzdělaných součas­
níků, ale pravděpodobně i v úvahách jejich aktérů. Beda Ctihodný ve svém
spise Historia ecciesiastica gentis Anglorurn uvádí jako důsledek a zároveň i po-
tvrzení příchodu doby míru skutečnost, že mnohé velké osobnosti a s nimi
lidé všech stavú odložili zbraně a podřídili se i se svými dětmi klášterní disci-
plíně. "Budoucnost ukáže, jaký bude toho všeho výsledek." Právě těmito po-
někud tajemnými slovy uzavřel Beda své dlouhé vyprávění. Celkový dojem
nicméně vyznívá velmi optimisticky s nadějí na prosazení křesťanské víry
v zemi a na radosti Kristova království. Ve st",jné době napsal ale Beda dlou-
hý dopis arcibiskupovi z Yorku Egbertovi, ve kterém vyslovil zdánlivě zcela
opačný názor na skutečnost a důsledky klášterního rozmachu. Podle něj šlo
o obrovskou spekulaci, kterou dřívější králové a biskupové podporovali. Pod
záminkou klášterních fundací obdrželi mocní od koruny ohromné statky,jež
pak sami spravovali a učinili je dědičnými i s kláštery, které byly obsazeny lid-
mi bez vyoěru, a tudíž velmi nízké úrovně. Beda nabízí řešení tohoto stavu
mimo jiné tím, že připomíná biskupům jejich povinnost prověřovat život
v klášteře, tzn. věc tehdy zcela obvyklou a zřejmou (kdyby nedocházelo k zá-
sahům ze strany vládců), která se stala pro vnitřní rovnováhu církevních
institucí choulostivou teprve mnohem později.
Nejpozoruhodnějšíje jasnozřivost, s jakou Beda analyzuje obecný pro-
ces šíření anglického mnišství, podporovaný jasně stanovenými přesnými
politickými a společenskými zájmy; v celém procesu kritizuje pouze několik·
deformací, ke kterým považuje za nutné se vyjádřit. Zdánlivé protiřečení sje-
ho spisem Historia mizí při porovnání cílú obou děl. Dopis je určen, a tím
i omezen, k okamžitému působení, Historia se týká dlouhého období pojaté-
ho v celkové optimistické vizi (Gustavo Vinaj). Tak velká rozdílnost soudú
svědčí o mezích postoje, jenž bude v klášterní kultuře velmi dlouho přetrvá­
vat. Sám mnich od věku sedmi let zcela využívá náboženských, kulturních
a společenských výhod, které mu klášter nabízí a ke kterým většina lidí ne-
má přístup. Beda nevidí a ani nemúže vidět, že právě tyto rysy klášterního ži-
vota podporují zvrácené mechanismy,jejichž důsledky pranýřuje. U mnichú
trvá na volbě chudoby, ale jako by ignoroval skutečnosti dle mého názoru zá-
sadní, které za těchto okolností činí z kláštera privilegované středisko bohat-
ství a moci.
Mluvit o záměru by bylo zřejmě přehnané. Faktem ale zústává, že posu-
zování stejných skutkú se mění podle cílů, kterým slouží, a ze zorného úhlu
kláštera se jeho čistota poměřuje úctou věnovanou "Božím mužům". Nejde
o jednoduché historiografické moralizování, nýbrž o pochopení logických
a strukturálních procesú, které způsobují a ospravedlňují paradoxnost této
situace, v níž se klášter stává soukromým majetkem laických vládců. Wilhelm
MNIŠI
(49)
Kurze správně zdůrazňoval při vysvětlování rostoucí podpory, kterou lango-
bardští králové a knížata po své konverzi ke katolictví v prúběhu 7. století
věnovali šíření klášterú, existenci složitého propletence politických a ekono-
mických úvah podporujících tuto volbu. Jejich sjednocující prvek se nicmé-
ně nacházel v "elementárním charakteru" tehdejší zbožnosti. Možnost dát
určitému území prostřednictvím klášterních fundací méně nejistou hospo-
dářskou a správní organizační ["rmu se pojila s duchovními užitky, v jejichž
získání šlechtici a králové doufali.
Byl to mechanismus,jenž se v rúzné době opakoval v celé barbarské Ev-
ropě. "Misie" irských a anglosaských mnichů, kteří na konci 7. a v s. století
zaplavili pevninu, nalezly pozoruhodnou podporu u místních panovníků,
především fransk)'ch, a v j~ímě. V období od Kolumbána až po Bonifáce, bě­
hem jednoho a púl století, došlo k výjimečnému rozvoji počtu klášterú. Slav-
ná jména Luxeuil (rok 590), Bobbio (rok 613), Saint-Denis (rok 650), Ju-
miéges (rok 654), San Vincenzo al Volturno (léta 703-70S), Reichenau (rok
724), Fulda (rok 741) a St. GalJen (rok 750) by neměla zastřít další stovky
méně významných klášterú.
První velká vlna rozvoje monasticismu dosáhla svého vrcholu v době
vlády Karlovcú. Za panování Karla Velikého a jeho bezprostředních násle-
dovníků se fundace a vlastnictví klášterů staly výlučně výsadou krále. Ve vel-
kých královských a císařských opatstvích se zástupy mnichú ,:,odlily za krále
nebo císaře a zajišťovaly jejich činnosti nebeskou ochranu. Usilí panovníkú
o vytvoření kulturní základny jejich vlády mělo za následek zvyšování počtu
klášterních fundací a snaha o zavedení jednotné a pevnější mnišské disciplí-
ny přispěla k rozšíření řehole sv. Benedikta. Ta byla posledním velkým odka-
zem staletí raného středověku dalšímu rozkvětu klášterú. Západní mnišství
je v karolínské době téměř výhradně mnišstvím benediktinským, které podlé-
há přesné organizační a ustanovluící logice, i když v nespočetné rúzuosti rea-
lizací a výkladú.
Hlavním strůjcem organizování a zavádění disciplíny klášterního živo-
ta byl Benedikt z Aniani, který vstoupil do kláštera v Saint-Scine u DUonu až
jako dospělý po službě u dvora a ve vojsku Karla Velikého. Díky svému dílu
byl považován, ne bez určité nadsázky, za druhého zakladatele západního
mnišství. V ještě velmi neklidné a složité době vydává zákony, zpřesňuje, or-
ganizuje, rozvíjí a s dokonalou přesností zavádí denní rituál a stanoví pevné
hodiny pro každý úkon (Leelercq). Hlavním Benediktovým cílem, jak napsal
jeho žák a životopisec Ardone Smaragd, bylo vytvořit v rámci komunity spo-
lečný řád každodeního života (consuetudo) založený na dodržování jednotné
a společné regule. Jeho úspěch by byl ovšem nemyslitelný bez politické
ochrany a velkolepé finanční podpory, kterou klášterním fundacím poskyto-
vali především Karel Veliký a Ludvík 1. Pobožný, a bez panovnického výnosu
 GIOVANNI MICCOLl
(50)
(iussio imperialis), kterým byly francouzské a německé kláštery donuceny při­
Jmout regule, které Benedikt přednesl roku 817 na synodu v Cáchách
(Schmitz).
Tehdy se také začala rodit opravdová "svatá města", Vedle kláštera vzni-
kají rozsáhlé aglomerace městského typu uspořádané do čtvrtí, chráněné
vlastními nevelkými oddíly vojáku (milites). Saint-Riquier v Ponthieu, jehož
stavba byla dokončena v roce 788, pojme do svého trojhranného uzavřeného
prostoru (claustrum) s třemi velkými kostely na jeho vrcholech nejméně 300
mnichu. Okolo se rozkládá městečko s přibližně 7000 obyvateli usazenými
v různých čtvrtích (vici) podle řemesel a zavázanými klášteru ruznými povin-
nostmi. Vedle vojenské čtvrti (vicus mili/um) asi pro stovku vojáku jsou zde
čtvrti kovářů, tkalcll, koželuhů, ševců, sedlářil, pekařťl, krčmářů, vinařů, ob-
chodníku, a nechybí tu ani servientes per omnia, dělníci pro všechno (Hubert).
Určitě nejde o ojedinělý případ, Některé číselné údaje užjen svou ve-
likostí dostatečně vyjadř~jí výjimečnost tehdejšího rozmachu. Klášter 1.orsch
má na svou obranu 1200 milites, Anselm kolem sebe během svého opatského
pusobení v Nonantole shromáždil víc než 1000 mnichu, klášter 1.obbes spra-
vuje 72 farností. Okázalé formulace, které se snaží popsat novou klášterní re-
alitu odvoláváním se na uznávané vzory (altera Roma, altera Ae/š)ptus) , rovněž
potvrzují značný význam, který v té době některé kláštery měly.
Byl to mohutný rozkvět, který bude brzy přerušen. Podněty a příčiny,
které jej vyvolaly, zárovdí zpusobily, že se v jeho vrcholném období ve výraz-
ném rituálu zavedeném Benediktem z Aniani objeví změna, která bude mít
zásadní význam pro samotný zpusob klášterního poslání. Klášter nepřestává
být místem askeze a osobního pokání, útočištěm a ochranou před divokými
mravy společnosti válečníků, ale v první řadě se nyní stává místem společné
a veřejné modlitby, kterou lidé i společnost potřebují k samotnému přežití.
Klášter sejako opravdová tvrz modlitby zhošťuje úlohy, která je v zájmu spo-
lečnosti považována za základní - uctívat Boha, získat jeho přízeň a milost,
zvítězit nad neustálou přítomností "dávného nepřítele" mezi lidmi.
Krize, která zasáhla a rozvrátila politický systém Karlovců, zkáza rozsé-
vaná i mezi kláštery Saracény, Uhry a Normany v mnoha případech poruši-
la a zpřetrhala kontinuitu klášterů a zpusobila, že další generace musely zno-
vu začínat od začátku uprostřed spouště a ničení. Logickou a dějinnou ná-
vaznost, kterou podněcovalo, podporovalo a usměrňovalo klášterní zřízení,
však války nepřerušily. V pomalé obnově autority zdola, která dala
v 10. a ll. století Evropě novou tvář, má klášter, ať už podporovaný bisku-
pem, knížetem nebo králem, rozhodující úlohu, kterou obrovská slabost
okolních struktur společnostiještě zveličuje. Rozpad centrální moci, hlubo-
ký úpadek nejdůležitější úlohy biskupů, zapletených do boju místní šlechty,
jejíž součástí se sami stali, upadající nebo zcela zničen~ kláštel'l1Íškoly, které
MNIŠI
(5I)
•
byly nejlepším darem karolínské doby, to vše zpusobilo, že klášter v panují-
cím chaosu přitahuje jako alternativní model. Přese všechno si totiž uchová-
vá schopnost rozvíjet kulturu nebo administrativně a hospodářsky spravov:t
území, díky čemuŽ se stává výsadním výchozím bodem pomalé obnovy. Mms-
ství, které z něho vzejde, bude mnišstvím novým, nikoli pouze lépe organizo-
vaným a soudržným, ale i svým existenciálním post(~jemJ věd~~ím vlast~í c~­
ny, pocitem nadvlády a schopností pusobit se bude hluboce llSlt od ml1lSstvl,
jehož dědicem do značné míry bylo.
Aurea saecula
Od 10, století snahy o oživení klášteru, ať už jde o obnovu starých fundací
nebo zakládání nových, síli, nejprve pomalu, pak stále rychleji, podle Ul. ově­
řeného postupu. Na kláštery jako na centra nábožen~kého.životaa ~o~litby:
zemědělského hospodářství a také expanze a posílel1l mocI na danem uzeml
se zaměřují především králové a feudálové, ale pozadu nezustává ani i~ici:­
tiva nebo podpora ze strany biskupů a papežů. Obnovou nebo pokracova-
ním v zakládání klášterů, které bylo v karolínském období výsadou králů, si
vlastníci velkých teritoriálních panství, vzniklých na troskách staré říše, po-
tvrzují dosažený stupeií. svého postavení, moci a získané autonomie. Avšak
složitá situace klášterních fundací za okolností vzájemně se křížících, protí-
najících a souběžně působících autorit a vztahů, které hled~jí nové prostory
a nové nástroje svého potvrzení, vyvolává i zcela proukladne postoje a chova-
ní šlechticů, biskupů a milites, kteří na kláštery útočí, 'ylup"jí je a promrhá-
vají jejich majetek. "
Je to kyvadlový pohyb související s mnoha zájmy, které se kolem klaste-
rů soustřeďují, a s nedostatkem silné ústřední moci. Vyvolává neustálé tlaky
a konf1ikty, které klášterní kroniky a životopisy světcú popisují s bohatými de-
taily nejméně po dvě století. Tento proces má ne7~adržite:ný vzestup, jel1~
prúbčh sice není bez rozporů, ale je schopen zkouset nov:: v m:n~lostl ~es­
tě neověřené cesty. Rodí se vědomí postupného úpadku klasterm dlsClphny,
který způsobilo podhzení kláštera okolní moci a zájmům. Je to tatáž moc
a stejné zájmy, díky nimž klášter často existuje, které však z~ro,veň nem~nč
ohrožují jeho existenci a samostatnost. Odtud plyne po dozralll reformlllch
postojů stále sílící tendence k potvrzení púvodní a ustav~jící nadřazenost!
mniš;tví a s tím související požadavek úplné nezávislosti kláštera na spo]ečen­
sko-politickém prostředí, jehož je součástí. Dvčma velkými instanc~mi, na
které se j>klášternÍ svoboda" odvolává, se tak najedné straně staly v navaznos-
ti na karolínskou tradici královská nebo císařská moc a na stranč druhé moc
papežská.
 GIOVANNI MICCOLJ
(52)
Obě moci procházejí v 10. století obdobím hlubokého úpadku a vnitř­
ního oslabení. Z tohoto hlediska nezůstane výsadní vztah prvních středisek
reformovaného mnišství k nim bez vlivu na jejich postupnou obnovu. První
výslovně vyjádřené teorie o církvi jako o jediné velké diecézi j{íma vyšly
z okruhu clunyjských mnichů.
Nové mnišství se nevymezuje jen tím to směrem. Nutnost obrany před
zásahy a ctižádostí místních vladařů vyvolávají sjednocující a skupinové ten-
dence. Kláštery pozvolna přestáv~jí být středisky žijícími samy pro sebe, pod-
řízenými příslušnému diecéznímu biskupovi a různým způsobem podléhají-
cími svévoli světských i duchovních feudálů. KJáštery se pokoušejí o sjed-
nocení kolem je(~ného hlavního centra a o vytváření velkých kongregací,
které se snaží od Ríma získat vyvázání z moci místního biskupa. Dochází tak
k dostředivému pohybu. Kongregace přítahuje další kláštery, čímž se stává
pi'edmětem stále většího zájmu a pozornosti společností a její posílení jí pak
dodává včtší váhu v náboženských a politických otázkách a záležitostech.
Podivuhodný a zároveň příkladný je osud kláštera v Cluny, založeného
v roce 910 opatem Bernonem s podporou vévody Viléma z Akvitánie, který
se za více než jedno století stane řádem - ordo, ecclesia cluniacensis - a bude
sdružovat stovky klášterů na celém Západě, od Anglie až po Itálii,
a v ll. a 12. století se prosadí jako nejdůležitější a nejvlivnější křesťanská ná-
boženská kongregace. Nešlo o ojedinělý případ. Během hlavních století roz-
machu klášterů vzniklo mnoho kongregací soustředěných kolem hlavního
centra, které ovlivňovalo a prosazovalo svá pravidla až do nejvzdálenějších
krajů, opatství sv. Viktora z Marseille do Vallombrosy, opatství sv. Benedikta
z Dijonu do Hirsau a Gorze, z Camaldoli do Citeaux.
Tak obrovské množství klášterů hluboce poznamenalo církevní i svět­
skou společnost. Nešlo jen o vzory a způsoby chování, ale o stále sílící pře­
sun části mnichů do řad nejvyšší církevní hierarchie. Z šesti papežů, kteří po
sobě následují v padesáti rozhodujících letech boje za reformu církve, od j{e-
hoře XII. až po Kalista II., se pouze poslední nemúže pochlubit klášterním
pllvodem. l!:'jJiscopari monachos nostros nec novum neG admirabile nobis est - "že se
mniši stávají biskupy, není nic výjimečného ani překvapujícího", poznamenal
nikoli bez hrdosti Petr Ctihodný v roce 1138 při obraně volby jednoho clu-
nyjského mnicha za biskupa v Langres před kritikami Bernarda z Clairvaux.
S tím souvisí i silné kulturní úsilí shrnout a uspořádat veškerý život spo-
lečenství podle vlastního řádu. Znovu se studuje dědictví církevních Otcú
a raného středověku a nově se formuhye v pojmech mnišské nadřazenosti.
Teologie, kosmologie, antropologie, morálka a právo se uprav,-,jí tak, aby
zdúvodnily a ospravedlnily vúdčí postavení mnichů v rámci přísných spole-
čenských pravidel, která dále rozdělují a Ndí společnost. Do protikladu k ne-
přátelskému "světu", kterýmje třeba opovrhovat, k dějinám tvořeným nesmy-
MNiŠi
(53 )
siným sledem násilí, bídy a katastrof se staví klášterní pevnost, jediná insti-
tuce skutečně schopná poskytnout tomuto světu a jeho dějinám smysl a na-
ději, protože pouze ona odpovídá na Kristovu výzvu svým úsilím o realizaci
eschatologického naplnění nadpozemského cíle.
Hierarchické schéma tří stavú (ordines), na něž se dělí společnost -lidé
modlitby (oratores), bojovníci (beliatores) a rolníci (labaratores) - vypracované
církevní kulturou karolínské tradice, bylo v klášterním prostředí přepracová­
no a upraveno podle klasifikace zásluh, která klade mnichy na úplný ;,r~hol.
"Víme dobře, že mezi křesťany obou pohlaví existují tl'i stavy a tedy I tn urov-
ně. První je stav lidí světských, druhý je stav kněží a ti~etí je sta; ml1lc?ů.
I když ani jeden z těchto tří není zproštěn hříchu, pr;l1l, Je dobry, druhy J~
lepší a třetí je nejlepší" (PL 139, col. 46~). S od,:olal1lm na podobenst;1
o rozsévači a o rúznčm užitku setby, o kterem mlUVIl Knstus (Mt 13,8), VYJa-
dřil Abbon z Fleury, opat ze Saint-Benoít-sur-Loire, my~le~ku růz~ého avel-
mi přesného odměňování, které čeká na onom světě krestany vv:~vlslvostl l~a
jejich společenském postavení: mnichúm pl'ipadne sto zrn, knezlm sedesat
a laikúm třicet.
Tyto staré a rúzně uplatňované názory a rozdělení, p,ř:jat~,~tehdejší
klášterní kulturou, se nyní setkávaly, pokud .Jde o navrhovany zebncek hod-
not, sjednotným souhlasem. Nejde jen o hl~boké po~cenění s;ě;skýcl~~sob,
opravdové pohrdání každou snahou, ktera ~rvotne ~nevychazl ,z klastel a,
o pokořlyící nadvládu ducha nad hmotou, duse nad telem, a,: dus!edku :0-
ho tendenčně negativní hodnocení každého lidského stavu, .J ehoz pnmar-
ním znakem nebyla naprostá zdrženlivost, nebo při~ejmenším.;~libát.N?ní
ostatně náhoda, a svědčí to o postojích a rozhodnutlch odkazu.JIClch k tajUm
psychologie, že žena, pokud není milující a obezi'emou mat~~u n~jakého
světce, nebo sama nevstoupila do kláštera,je v životopisech a klaste~'l1lch kl 0.-
nikách zobrazována jako postava záludná a divoká, neustálá kohst smyslu
a nevázané citovosti, povolaná ke zkáze mužú, které svádí rozkošemi s:ého
těla. Lidé, společnost a dějiny se studují a promýšlejí výlučně v SOUVislost! S.Je-
jich nebeským osudem, pozemský život se upravuj~ a znovu ':o~·mulu.Je podl~
rozčlenění a přísně hierarchického vzoru, ktery se povazu~e za n;,bes,ky:
Avšak propast mezi nebem a zemí by zústala nepřekonateln~bez pr~~sl~e
ráje,jíž se stává během dějinného v)'Voje klášter. Ty, kd~ d~ne.J vStu~l~l, pn-
vede už za tohoto života k ochutnání sladkostí budouclho Zlvota, a tem, kdo
zústávají venku, umožní díky konkrétnímu vztahu, který mohou navázat s tě­
mi, jimž se dostalo milosti a odměny za vyvolení si klášt:ra, doufat v bud~u­
cí spásu. Klášter je privilegovaným místem, kde mezI zlvote,m ~ozemskym
a životem blaženým neexistlye téměř žádná hral1lce, a. ktery svym ob}'V~te:
lúm zajišťuje přechod z jednoho do druhéh~, jenž b:, .Jmak ?yl ~ebezpec~y
a nejistý. Je ale i místem, ve kterém mohou tl, co v nem bydh, svyml modht-
 GIOVANNI MICCOLI
(54)
bami zaručit pomoc a podporu těm, kteří si je i přes svuj život ve světském
světě zasloužili svými činy.
Ve skutečnosti nejsou hranicc tak ostré. Klášter kolem sebe jako v sou-
středných kruzích sdružuje za ruzných podmínek a na ruzných úrovních
všechny ty, kteří s ním určitým zpúsobem a v určité míře udržují vztah nebo
spojení. Lidé prostého púvodu, nebo ti, kteří se z ruzných příčin ocitli vob-
tížné situaci, pokud se neomezují na více či méně dočasné vyhledání pomo-
ci ~ebo útočiště, "se dávají" klášteru a často nabízejí sami sebe, vlastní ubohý
~~Jetek nebo,malý pozemek. výměnou za ochranu, pomoc a modlitby. Tento
pllhv, ve kterem bychom kvuh nápadným materiálním dúvodúm neměli za-
pomínat n~_celý souhrn očekávání a představ spojujících široké vrstvy obyva-
telstva s klasterem, urČItým zpúsobem ovlivní samotnou organizaci klášter-
ních kongregací - vallombrosiánská a cisterciácká zavedou dokonce instituci
tzv. konversú. Pojmem conversus, používaným většinou jen jako adjektivum, se
púvodně označoval muž, který se stal mnichem v dospělém věku, k čemuž
však docházelo během 10. a ll. století v souvislosti s nárústem počtu šlechti-
cú vstupujících do kláštera stále vzácněji. Muž, který byl v klášteře vychováván
od dětství, se nazýval nutritus. Nová instituce konversú naopak označuje ne-
vzdělané laiky, přijaté za mnichy, ale nevpuštěné do chóru. Od nich se vyža-
dovaly nejprostší služby a dost omezené kultovní povinnosti. Ve skutečnosti
jde o osoby nahrazující púvodní služebnictvo (servi) v klášterech clunyjské
kongregace, ale odpovídající i mnohem širšímu a sociálně diferencovanější­
mu souhrnu osob,jež byly získány pro vstup do kláštera. Přetrvávající hledání
ochrany a bezpečnosti v okruhu kláštera se mísí s novými náboženským potře­
bami, které zasahují široké vrstvy obyvatelstva. Není jednoduché určit míru
rozší~eníj~vú, o kterých psal na konci ll. století Bernold z Kostnice. Rodiny
a cele vesnICe se vedeny touhou po přísn~jším náboženském životě organizo-
valy do bratrstev (fratemitates) spojených s klášterním světem. Novost někte­
rých forem organizace a života shrm~jí a v)0adřLijí základní existující a rozší-
řené tendencc. Okolo kláštera se rozkládá široký, nejasně definovaný prostor,
jehož hranice a vlastnosti se zpřesňl~jí a vyjasňlijí teprve postupně tak, jak
"studujeme" odlišné osoby podle jejich společenského postavení zdola na-
horu. Neobyčejně zřetelné jsou zpúsoby a prostředky, kterými mohou do úz-
kého vztahu s klášterem vstoupit králové a velcí feudálové. Šlechtický zvyk
o~léci si v předtuše blížící se smrti mnišský hábit jasně ukazuje hledání dvojí
zaruky nadpozemského osudu: nabízené mnišským hábitem a pohřbem a za-
jištěné modlitbami mnichú. Těmto obavám odpovídá i zvyk darovat výnosy
nebo majetek klášteru, čímž chtěli donátoři rovněž získat mnišské modlitby.
"Cti služebníky Boží slovy i skutky; uctívej a pomáhej pfedevším,jakjen budeš
moci, mnichťtrn, duchovním této církve, našim pánlUTI a bratrll1n; budouRli to
MNiŠi
(55)
potřebovat, pr-ispějjim svou pomocí a radou. Postup jim ochotně majetek, ktc-
l")í jsme jim mťŮ otec a já postoupili pro naši spásu: nechť jej vlastní v klidu
a míru. Nesnaž se je nikdy ničeho zbavit ani je ponížit, ani netrp, aby jim ze
strany tvých poddaných bylo činčno násilí. Budeš-li se snažit být jejich věrnou
oporou, budou za tebe bez přcstání prosit Boha" (PL 188, col. 442n).
Takto doporučil svému synovi mnichy ze Saint-Évroult šlechtic Ansold,
pán z Maulu, když dospěl po dobrodružn~m ži~otě plném cestování ~,bit~v
na práh smrti,ještě před tím, než oblékl JeJich habn a "mohl s mml dOZlt svuJ
život a získat tak naději, kterou Buh zajišťuje svým". Je tojenjeden z mnoha
podobných příběhú, pečlivě shromážděných kronikářer.n c~unxjského,~Iáš:
tera Orderikem Vitalisem, které nespočetné dlplomallcke a kromkarske
prameny potvrzují jako zvyklosti zavedené a r~zšířené v te,hdejší, d~bľé Sl~o­
lečnosti. Výsadní a trvalé pouto takto zavedeneho bratrslvl problha bez pre-
rušení až do smrti.
Kastilský král Alfons bohatě obdaroval kongregaci v Cluny jako dosud
žádný král nebo kníže - ut neminem regnum vel princijmm sive priscis seu mode>~
nis temporibus ei comparare possimus. Množství klášterních úkonú, které si tak
zajistil,je úctyhodné; provádí se současně v jeho prospěch a vjeho zastoupe-
ní - úplné odříkání žalmu Exaudiat le Dominus o třetí hodině, kolekty Quae-
sumus, omnipotens Deus při hlavní mši, dále vždy na Zelený čtvrtek bude povo-
láno třicet chudých k umývání nohou pro eo a na Vzkříšení nakrmí cmnerartUS
sto chudých opět jiTO eo, pro krále se každý den prostře kjídlu v refektáři,ja­
ko by byl phtomen, quasi si nobiscum ejmlaturus sederet, a :ín,: bude _~aopatřo­
ván jeden mnich, který bude pečovat o blaho královy duse, jak za zlvota, tak
po s·mrti, lam in vita qua:n in,morte. ~ kostele z~sv~ceném svatým. P?tr~vi_ a}a-
vlovi, vybudovaném z kralovych daru,je mu pndelenjeden z neJdulezlteJS1ch
oltářu a každý den při mši se bude prosit o jeho věčnou spásu: Z těchto
církevních úkonú bude mít prospěch i královna, jeho žena, a po Jeho smrll
budouještě doplněny zádušními mšemi, chorálními m~~lit~ami, mn;:h~ jí-
dly pro chudé a ve výroční den jeho umrtí dostanou mmSl vzdy bohatsl Jldlo
(PL 159, col. 945n).
Jde určitě o výjimečnou událost, jejíž rozsah jen stěžf najde ,srovnání.
Ale zpúsob pouta a vztahu mezi mnichy a jejich dobrodmcl, ktery z tohoto
obrazu vyplývá, výjimečný není. S úkony prováděnými ve prospěch nebo ve
jménu Alfonse se poruznu setkáváme u vysokých i méně vznešených velmo-,
žu, kteří obdarovávali, podporovali nebo chránili ten či onen klášter. Llbrt
vitae, libri memoriales, nekrologia, libri conjralernitatum, libri sejmlcrornm velmi
zřetelně svědčí o podílu na milostech plynoucích z klášterních modliteb
i milosrdenství, o podílu, který spojoval mnichy z rúzných klášterú a jejich
dobrodincc.
 GIOVANNI Mlecou
(56)
Vnitřní život kláštera a jeho úloha tímto způsobem získávají v rámci
společnosti charakter výrazně kultovní a charakter pomoci; část věnovaná li-
turgii se v klášterním dni, hlavně v clunyjské kongregaci, neobyčejně rozši-
řuje. Samotné získávání mnichú, které se nyní provádí podle zvyku zavede-
ného již v raném středověku přijímáním velmi mladých chlapců, nachází
v těchto úkolech své specificky náboženské zdůvodnění. Tím, že rodiče na-
bídnou Bohu své vlastní dítě, často spolu s určitým m~etkem, který má
umožnit jeho výchovu a živobytí, si zcela zvláštním způsobem zajišťujf přátel­
skou přítomnost ve "svatém kolegiu" mnichů a tím i výsadní zprostředková­
ní modliteb a přímluv.
Záruky pro onen svět jsou úzce spojeny, netvoří-Ii přímo jeden celek,
s konkrétními výhodami, jichž je možno užívat již nyní. Modlitby jsou dopro-
vázeny různými pravomocemi, podporou, konkrétní pomocí, které mniši
mohou prostřednictvímsvé moci a vzdělanosti, vážnosti a vlivu nabídnout již
nyní. Vilém I. Dobyvatel využívá po dobytí Anglie jím založených a obdarová-
vaných mnišských komunit při obnově biskupství v království a na obyvatele
kláštera se obrací i při organizování odbornější i promyšlenější správy králov-
ského majetku (PL 159 col. 817D-818A). Hrabě Theobald, jeden z nejmoc-
nějších pánů Francie, byl všeobecně znám díky velkému dobrodiní, které
prokázal tehdy začínající cisterciácké kongregaci, a díky svému přátelství se
sv. Bernardem. Ale když se královy zbraně obrátily proti němu a on se ocitl
ve velkých nesnázích, našlo se dost lidí, kteří zesměšňovali jeho minulou do-
bročinnost, která mu z vojenského hlediska nebyla nic platná. Místo rytířů
a lučištníků měl mnichy a conversi! Modlitby mu zřejmě příliš nepomohly, po-
znamenal posměšně jeden biskup, kterému umění vládnout určitě dodalo
trochu skepse; aby ho Bůh mohl zachránit, musel by se objevit s kyjem v ru-
ce a nešetřit ranami, "ale až dosud nic takového neudělal". V apologeticky
a mravoučně sepsaném životopisu vyřeší situaci sv. Bernard nejen modlitba-
mi, ale i aktivním zásahem, který protivníky usmíří a Theobalda vysvobodí
z nebezpečí (PL 185, col. 328n). I přes veškerou hagiografickou nadsázku
jsou stopy po Bernardových rozhodujících zásazích v politických konfliktech
příliš časté a svědectví příliš jednotná na to, aby mohla být podceňována.
Sv. Bernard je nepochybně výjimečnou postavou, ale po dobu nejmé-
ně dvou století mají opati a kláštery podobné postavení. Určitě ne náhodou
seděl vedle Řehoře VII. v Canosse významný clunyjský opat Hugo jako hlav-
ní protagonista odpuštění vin Jindřichovi IV., a právě na něho se starý císař
na útěku, pronásledovaný vlastním synem, obrátil se žádostí o útěchu a pod-
poru. To jsou všeobecně známé skutečnosti, stejně jako je známa funkce
poradců, zprostředkovatelů, usmiřovačů, aktivních, i když skrytých strůjců
velkých dobových událostí, mužů jako byli Romuald, Vilém z Volpiana nebo
Desiderius z Monte Cassina, jako Vilém z Hirsau, Suger ze Saint-Denis nebo
MNiŠi
(57)
Petr Ctihodný, velké a výrazné postavy mnišství, kterých ve skutečnosti bylo
mnohem více; často byli jen zdánlivě méně významní a působili stejným způ­
sobem a se stejnými záměry.
Tito muži mají prestiž, vážnost i moc rozhodovat zpúsobem , který ne-
můžeme úplně pochopit, aniž bychom si uvědomili kouzlo, které byly tyto
postavy schopné vyvolat. Nemyslím si, že šlo jen o aureolu svatosti, o pověst
nezaujaté přísnosti, které je obklopovaly. Jako by tyto mnichy určitým způso­
bem povyšovala nad ostatní síla osobnosti, schopnost pozorování, analýzy
i nezaujatého čtení v lidských duších, které svědčí, dalo by se říci, o vyzrálej-
ší povaze, s kterou se jinde nesetkáváme. Není snadné se s těmito věcmi se-
známit a prozkoumat je. Není také možné se omezit jen na silné vědomí
vlastní hodnoty, jež mnišská kultura měla. Bádání rovněž ztěžuje i nedostatek
pramenů, které by pocházely zjiného než klášterního proštře~LZačne:ne-Ii
však sledovat stopu této nepopiratelné nadvlády slova, ktera Je vy1ucnou
doménou mnišské kultury, podpoří a potvrdí tento dojem mnohé okr~ové
jevy. Do mozaiky zapadne mnoho malých kamínků, jednotlivě snad bezvýz-
namných, avšak jako celek nabízejících výmluvný obraz o duševní obratnos-
ti, jemnosti výkladu a pronikavosti pohledu, které prozrazují dosaženou úro-
veň mnišského způsobu života a konání. Uveďme např. úsečné prohlášení,
kterým se Hugo z Cluny dokázal ospravedlnit na remešském koncilu v roce
1049 z nařčení, že nízce intrikoval, aby získal povýšení na opata: "Tělo určitě
chtělo, rozum a duch to zamítly" (PL 159, col. 865D); nebo kousavou ironii,
s níž Suger několika realistickými tahy vykreslil portréty členů domýšlivého
císařského poselstva, které přijelo do Francie vyjednávat s papežem Pascalem
II. Hlučný tělnatý guelfský kníže, neuvěřitelně dlouhý a široký, úlisná líbivost
biskupa z Trevíru, experta na slavnostní projevy, a :,šichni "tak !lluční, že to
vypadalo, jako by je poslali spíše proto, aby budlh stI'~ch, n~z ab; J;,dnah
v míru" (Vita LlUlovici Grossi regis, IX). S pocitem bolesti a rozcarovan1 POPI-
suje Suger i kruté zrady, kterými se vyznačují dobové rodinné v:tah~ feudá:
ht "Vzácnost víry způsobuje, že častěji se činí špatné pro dobre, nez dobre
pro zlé: cožje božské, to druhé není ani božské ani lidské; přesto se to dělá"
(Vita Ludovici Grossi regis, XVII). Petr Ctihodný se zase vlednom dopise zmI-
ňuje o jemném rozlišení tajemných zákoutí lidské duše, která s~ ~esděllijí
ani nejdražším přátelům (Ep. 54), Bruno, zakladatel kartuzlanu, SI .byl
moudře vědom důležitosti pfíjemné krajiny k odpočinku ducha unaveneho
meditacemi a bděním. Intelektuální síla ducha a citová živost se pojí s roz-
vážným stylem, který umí vyjádřit a odstínit pocity i rozdíly, jemné a skryté
postřehy. Tento aspekt klášterního světa by si zasloužil systematické prozkou-
mání, protože všechno nasvědčuje tomu, že byl hlavní složkou nadvlády, kte-
rou měl klášter nad svými současníky.
Základním rysem existence kláštera vzhledem k vládnoucí světské mo-
 GIOVANNI Mlecou
(58)
cije tedy činnost meditace, nastolení míru a orientace,jako by se klášter sna-
žil prosadit i mimo klášterní hradby stav míru, bratrského a uspořádaného
společenství, které zůstává jednou z hodnot, o něž nejvíce usiluje. To ovšem
neznamená, že mniši a kláštery nestranili jedné z několika stran, ani že se je-
jich účast na dějinných událostech omezuje pouze na úlohu soudce st<*cí-
ho nad stranami. Monastický svět je příliš silný a složitý na to, aby se nestal
důležitou a často rozhodující I1gurou v bojích o rozdělení moci. Rovněž
mnišské sebevědomí a existenční a symbolický význam jejich postavení jsou
příliš velké na to, aby mniši nepožadovali právo na jasnozí-ivý a rozhodný
soud nad lidskými skutky. Útoky na majetek i životy mnichů, kterých se
dopouštějí neukáznění rnilites hledající bohatství, nebo chtiví nemajetní
šlechtici, jsou ze strany kláštera nutně posuzovány jako plod slepého násilí
a ďábelské ničemnosti. Nejobvyklejším důsledkem těchto činů je pro viníka
podle klášterních kronik neštěstí a potrestání Bohem nebo člověkem, jehož
ruka je v tomto případě ozbrojena Boží spravedlností. jakožto prubířský ká-
men víry, cti a spravedlnosti druhých hodlá klášter zůstat izolován od
propletence vzájemně se křížících z<Umů, které rozdělují a ničí chaotickou
a kvasící dobovou feudální společnost. Ve skutečnosti se však klášter stává zá-
kladním nástr~jem a prostředníkem v rodinných strategiích, stejně jako při
vytváření různých frakcí a mocenských klik, při vzniku a přesunech různých
protichůdných skupin ve velkých dobových politických a náboženských stře­
tech, které ukaz10í jak dosaženou sílu a prestiž kláštera, tak i všechny okol-
nosti, které doprovázejí a podporují jeho rozvoj a mají na něj určitý vliv.
Chceme-li se snažit pochopit místo, jaké klášter v politickém a nábo-
ženském kontextu doby zaujímá, a proniknout do složitosti lidského života,
který v něm i z tohoto důvodu našel vyjádření a prostor, nesmíme se omezit
jen na tato odhalení a tvrzení. jednotné chápání velkých společenských je-
vů, které vychází z jednotné motivace, velké zkreslení nezpůsobuje. Přede­
vším v 10.-12. století byl totiž klášterní svět nepochybně takový. Byl to svět,
který, počínaje získáváním nových mnichů, v rozhodující míře již ve velmi
mladém věku (vstup dospělých byl ve větší části tohoto období, jak jsme již
uvedli, zřejmě výjimkou, alespoň v případě mnichů ze šlechtických rodin), se
ukazuje v kategoriích zvláštní životní cesty a vytváří téměř svéraznou společ­
nost toužící určitým způsobem zůstat uzavřená a nepřístupná vůči obvyklým
prožitkům a zkušenostem lidí. Poslání tohoto světa se ospravedlr'íuje volbou
dokonalosti, která je schopná a chce s plným vědomím změřit celou propast,
která dělí klášterní svět od zbytku lidstva. Tak se vytváří elita, vědomá si své
vlastní důležitosti, která se domnívá, že plní rozhodující a nenahraditelné
poslání pro nadpřirozený život všech, a proto má právo požadovat výsadní
a poradní, ne-li přímo řídicí postavení ve vlastní dějinné přítomnosti, které
je v neustálém napětí s původním přáním úniku a opuštění světa.
MNIŠI
(59)
Klášterní svět netvoří však pouze lidé, kteří se svou volbou, svou cestou
a svou indivíduální pamětí vyznačují odlišností a odporem vůči okolnímu
světu. Tato různorodost a odpor se totiž projevují a vyjadřují v každodenní
činnosti, skutcích a rytmu, které existují mimo běžný čas a měřítko, vytváře­
jí styl, gesta, chování, záliby a pocity, které se vy(Lív~jí za uzavřený a pevný ce-
lek nabídnutý k uctívání a obdivnému rozjímání druhých, ale přitom nepři­
pouštějí, alespot'í ve své podstatě, skutečnou komunikaci a výměnu s okolním
světem. Rozborjednotlivých složek a určení často mučivé a nesnadné rovno-
váhy, kteráje doprovází, nabízí další cestu k hlubšímu proniknutí do proble-
matiky a k zachycení procesů růstu, vývoje a kořenů krize klášterního světa
a příčin pomalého, ale nezvratitelného snižování jeho významu. Umožní
nám i dokonalejší pochopení toho, co bylo historicky nikoliv právě nejšťast­
něji nazváno "klášterním mystériem ", pokud ovšem slovo "mystérium" nemá
vyjadřovat hranice poznání a hodnocení, které se historik při své práci nut-
ně snaží posunout dál.
Monastlcký systém a Jeho krize
Touha po Bohu a po tom, co poskytne věčnost, vede k tomu, že si klášter či­
ní nárok na výsadní vztah s Absolutnem. jeho heslem je zí-eknutí se světa
a všeho pom(jeného, volba "dobrovolné chudoby" jako výraz sequela Christi.
Téma úplného darování sebe samého, jediného daru, který může být učiněn
Kristu a který je přesto zcela nicotný ve srovnání s nezměřitelnou velikostí je-
ho oběti, tvoří konstantu asketické reflexe, která je nejvyšším vyjádřením
křesťanského života. jeho konkrétní projevy se ale uskuteČl'íují za okolností,
které jsou v daném okamžiku kultura a zkušenost schopny nabídnout. "Hle,
my jsme tady, všechno jsme opustili a šli jsme za Tebou - to jsou ta přesvěd­
čivá slova o dobrovolné chudobě, která zrodila kláštery, naplnila je mnichy
a lesy zabydlila poustevníky" (PL 144, col. 549). To jsou slova Mikuláše
z Clairvaux, sekretáře sv. Bernarda, který tak stručně a tradičními výrazy shr-
nul osobní důvody, kterými mnišství vysvětlovalo samo sebe a své poslání.
K vyjádření a vysvětlení konkrétního průběhu klášterní cesty tato slova ale
nestačí. Nezahrnují totiž společenské a kulturní podmínky, které jsou příči­
nou toho, že se monasticismus realizoval v té a ne jiné podobě, neobjasňují
akulturační procesy, které podporovaly prosazení vůle po sequela právě tím-
to způsobem a v souladu s těmito stanovenými kritérii, protože ta se uskuteč­
ňovala za určitých okolností a souhlasu, který při svém neměnném uplatňo­
vání vycházel z tradice a z přísně zavedené sociální hierarchie. Ona "chudo-
ba" nemá proto nic společného s životem bez prostředků a majetku, bez
ochrany a jakékoli nadvlády, tzn. se životem tehdejší chudiny. Mnohem více
 GIOVANNI MICCOLI
(60)
se jedná o opuštění světské společnosti a jejích obvyklých míst, odmítnutí je-
jí každodennosti a jejích perspektiv, o volbu individuální askeze a posluš-
nosti, o výsadu hledání Boha v modlitbě a kontemplaci, o opětné zavedení
řádu a stupnice hodnot zpřevrácených a porušených hříchem a neustálými
úklady Satana: "Daleko od hlučných hádek trpělivě maří lstivá kouzla démo-
niL Neúnavní v Písmu, první v poslušnosti) horliví v dobročinnosti 1 z fortny
pozorují radosti blaženého města" (PL 144, col. 901). Z tohoto hlediska ne-
jde o to vzdát se nástrojů a prostředků nabízených dějinami a lidskou činnos­
tí, ale o to umět je využít výlučně k potvrzení a uskutečnění vlastního koneč­
ného cíle. Moc a bohatství klášterů, přemrštěná velikost jejich kostelů a nád-
herajejich kultu, rozsáhlost jejich útulků pro pocestné účelně umístěných
a rozdělených na různé části tak, aby mohly přijmoutjak chudé poutníky, tak
i důstojně ubytovat mocné tohoto světa, stovky lidí obdělávající jejich pole
poté, co se výzva sv. Benedikta k práci uskutečnila v jiných ušlechtilejších čin­
nostech, i samotné zásahy mnichů do událostí a sporů církevní i laické
společnosti této logice odpovídají, zároveň však požadují nedotknutelnost
odmítnutí a zásadního zřeknutí se světa, které jsou základem jejich poslání.
Klášter se z tohoto hlediska zviditelňuje a zkonkrétňuje v dějinách prostřed­
nictvím rozsáhlé a ohrom"jící přítomnosti svých kostelů a klášterních dvorů
s řadami mnichů, již jsou pohříženi v modlitbu nebo v sebe sama, aby tak
mohli neustále prožívat tajemství Božího slova, existenci lidské povahy vytr-
žené ze zmatku a násilností hříchu, a vytváří tak ostrov řádu a "racionality"
ve společnosti, která by se bez něj stala kořistí rozvratu vyvolaného neustálý-
mi útoky zla.
V Similitudines Anselma z Bec, láskyplně sepsaných jeho žákem Eadme-
rem, vyjadřuje jedno podobenství obzvlášť silně hledání bezpečí a ochrany,
které se soustřeďuje za klášterními hradbami. Je to příběh o králi, který vlast-
ní město. V něm leží hrad se silnou ochrannou věží, která odolá každému
útoku, a okolo stojí mnoho domů, některé pevné, jiné méně. Král má moc-
ného nepřítele. Ten při svých častých útocích dobude všechno, co stojí mi-
mo město, a často se mu podaří dostat se i dovnitř, obsadí méně chráněné
domy a zajme jejich obyvatele. Pouze hrad, zcela uzavřený ostatnímu světu,
hluchý všem žádostem o pomoc, zůstane pro nepřátelské útoky nedosažitel-
ný a nabízí úplnou a dokonalou ochranu těm, kteří v něm našli útočiště. Po-
naučení z mravoučného vyprávění je jednoduché a jasné:
"Ten králje Btlh, který neustále válčí s ďáblem. V jeho královstvíje ki"esťanství,
v křesťanství je mnišský stav, nad mnišstvím už je jen život andělú. V křesťanství
jsou někteří pevní ve ctnosti, ale mnoho je slab)1ch. V mnišském stavuje ale tak
veliká síla a jistota, že jestliže se k němu někdo uchýlí, stane se mnichem a vy~
trvá ve své volbě, aniž by se vrátil zpátky, ďábel mu nikdy nemůže uškodit. ...
MNiŠi
(61)
Bůh má všechny tyto věci ve své moci. Ale jeho nepřítel, cľábel, má takovou
moc, že ITI'Úže unést bez odporu všechny židy a pohany, kteří jsou mimo křes~
ťanslví, a strhnout je do pekla. (~asto pronikne i dovnitř samotného křesťanství,
zneuctí S\')'ITI vábením ty, kteří jsou slabí, a zajme duše obývající jejich těla.
S těžkým srdcem se ale musí vzdát těch, kteříjsou silní a dobfe chránění a kje-
jichž zajetí nemá sílu. Proti mnišskému stavu není schopen vést žádný útok, ani
ublížit těm, kteří se stali mnichy, pokud se nevrátí tělem nebo duší, nebo kvlt-
li nějakému příbuzenskému citu ke světskému životu" (PL 159, col. 647n).
V životopisech svatých nebo v literatuře vzniklé v klášterech bychom
našli množství příkladů, které zdánlivě odpor"jí smyslu těchto obrazů, tedy
mnichů neustále napadaných a sužovaných ďáblovým pokušením. To ale ne-
pochybně není nejdůležitější. Anselmovi, jako ostatně všem autorům životo-
pisů svatých, jde hlavně o naznačení myšlenky nepřemožitelnosti mnišského
stavu; zároveň však chce na konkrétních postavách a situacích běžného živo-
ta ukázat, že mniši jsou si vědomi své síly a svého privilegovaného postavení
ve srovnání sjinými smrtelníky. Mnišské poslání uskutečňuje v individuálním
měřítku a nejúplnějším zpúsobem výzvu a naději určenou všem lidem, zajiš-
těním posmrtného údělu však chce těm, kteří na ně odpověděli, ztělesňovat
i to, co je v nich nejhlubší a nejpůvodnější, i když příliš často zastřené a za-
sunuté v tajných lidských tužbách.
Povoláníje svědectvím vyvolenosti a milosti spočívající v nevyzpytatelné
Boží vůli, jak ostatně důrazně hlásá klášterní kazatelstvÍ, ale je to i zvláštní
příležitost k vy1lěru; jediné místo vzdělávání \~'nikajících mužů vybavených
intelektuálními nástroji a možnostmi, které se vymykají poznání a schopnos-
tem ostatnťch. Ne náhodou se ze sedmi darú Ducha svatého považuje inte-
lekt a moudrost, které tvoří jejich vrchol, za výlučnou výsadu kontemplativ-
ního, resp. klášterního zivota. První umožúuje pochopit božská přikázání
a nezištnost vyžadovanou od našich dobqich skutkú, druhé činí lahodným
a sladkým to, co bylo pochopeno rozumem, aje příčinou toho, že pouhá lás-
ka k ctnosti zpúsobuje následování toho, co se rozumem uznalo za hodné ná-
sledování (PL 159, col. 681). Výsledkem je uctívání a uznávání statutu inte-
lektuální a morální nadřazenosti, který se tehdy plně realizoval pouze v kláš-
teře. Gerberta z Aurillacu se na konci 10. století budou snažit získat králové,
císaři i papežové, avšak jeho kulturnost je ovocem těžce nabytých zkušeností
a putování po velkých upadajících klášterech Západu, je cestou za novými
kníhami a novými mistry. Když se Lanfranc, púvodně opat v Bec a v opatství
St.-Etienne v Caen a poté arcibiskup v Canterbury, vydal do ií.íma, papež Ale-
xandr ll. při jeho návštěvě povstal. U všech, kteří znali pravidla chování řím­
ské kurie, to vyvolalo nemalý úžas. "Tuto čest nevzdáváme arcibiskupovi" ře­
kl Alexandr, "ale dlužíme ji mistrovi našeho učení" (PL 159, col. 352n).
 GIOVANNI MICCOLl
(62)
Rozhodnutí pro vstup do kláštera je také volbou kultury a poznam
a pro děti šlechty pfedstavujejedinou reálnou alternativu k povolání ve zbra-
ni. Ne náhodou se ve všech nebo skoro ve všech životopisech feholníků ob-
jevl* odpor jejich hrdiny k v(~jensk)im cvičením a rytífským násilnostem
a jeho nezadržitelné nutkání k četbě, meditaci a modlitbě. Povolání ke sva-
tosLi jde ruku v ruce s povoláním ke kultuře. Kolumbán se ještě mohl izo-
lovat od světa a bránit tak již získanou kuILuru (Vinaj), ale za čtyři nebo pět
století mohl mít člověk naději, že získá nějakou kulturu pouze tehdy, když
vstoupil do kláštera.
Pojmem "poslání" bychom se neměli nechat zmýlit. To, co je pro něko­
likjedincůvědomou a osobně zralou volbou v dospělém věku, je pro většinu
ostatní.ch zahájení cesty, o které rozhodli a kterou narýsovali jiní. Je to výsle-
dek objektivního poslání, které vůdčí duchové společenství vnucují určitému
počtu svých členů, aby vyhověli společným náboženským a společenským po-
třebám, které ale zůstávají mimo dosah většiny. Tehdy převládající zvyk šlech-
ty a rytífů dát do kláštera děti ještě v útlém věku, aby se phpravovaly na vstup
do mnišského stavu, odpovídá i nutnosti dlouhého vzdělávacího procesu,
který nacházel tradici a vhodné nástroje jen v těchto místech. Jak jsme již
zdůraznili, je ale i plodem myšlenky hluboké spoluúčasti, která spojuje a fí-
dí celé lidstvo, jak pokud jde o jeho pozemský život, tak i o jeho budoucí
osud, a vyžaduje stálé obřady a úkony, které musí být prováděny a plněny.
Ten, kdo žije v cenobiu, ví, že potfebuje lidi ze světského okolí, kteří mu ob-
starávají potravu, oblečení, ubytování a obranu; ví tedy, že svíD duchovní ži-
vot (sjJÍ1'itualis conversatio) nevede pouze pro sebe, ale že se tYKá i těch, ktefí
mu zajišťují tato sujJfJlementa. Stejně tak "ti, kteří se zabývají světskými činnost­
mi ", si musí být dobfe vědomi, že mají obrovskou potřebu modlitby "duchov-
ních lidí", "aby sejim nestalo, vzhledem k tomu, že žijí uprostfed rozkoší, trá-
pení a nespočetných nebezpečenství života, že budou zbaveni slávy věčné
blaženosti" (PL 146, co!. 121 B-C).
Náboženská a sociální rovnováha je jen zdánlivě klidná a stabilizovaná.
Napětí a protiklady phrozeně vyplývající ze systému, který klášter zrodil,
vznikají jak uvnitř kláštera, tak i mezi klášterem a okolní společností. Mají
svou příčinu ve způsobu získávání mnichů, jejich vzdělávání, jejich přesvěd­
čení, že svou izolací před světem naplňují královskou cestu blaženosti, avšak
souvisí i s mnišským nárokem na ztělesňování dokonalého křesťanského ži-
vota tím, že otvírají nové cesty a nabízejí vzor chování a vztahů ovlivněný
dlouhým a složitým vývojem, který postupně do kláštera soustředil očekává­
ní a žádosti vzniklé z jiných potřeb a požadavků.
Jak jsme již uvedli, pro mnohé není klášter cílem původní osobní vol-
by. Vstoupili do něj na přání svých rodičů a mají se pozvolna stát mnichy, mu-
sí přijmout výchovu a řád způsobu života, jehož jediným smyslem je dosaže-
MNiŠi
(63)
ní Absolutna; sami na sobě mají zakusit a překonat trýznivou a bolestnou ži-
votní situaci, kterou v celé své paradoxnosti popsal už Kolumbán, neboť vy-
tváří člověka zabývajícího se svým věčným osudem, který musí nenávidět to,
co vidí, a přitom nemůže mít konkrétní zkušenost s tím, co by měl milovat
(lnstructio, I1I, 3). I z tohoto důvodu je klášterní výchova založena z tak vel-
ké části na myšlence věrnosti a nezvratnosti: věrnosti vlastnímu stavu, ne-
zvratnosti jednou nastoupené cesty dokonalosti. I když věrnost a nezvratnost
nepochybně obsahují a vyžadují osobní souhlas a vůli, existují určitým způ­
sobem i mimo ni, působí takfíkajíc v objektivní skutečnosti setrvávání uvnitř
kláštera, který se v této perspektivě stává místem a příležitostí ke spáse.
Z tohoto hlediska jsou významné některé úvahy, kterými poslední vel-
ký opat v Cluny Petr Ctihodný odpovídá na námitky cisterciáckých mnichů,
kteří mu vyčítají, že přijímá novice, aniž by vyčkal zkušební doby předepsané
řádem. Podle Petra Ctihodného by nikomu, kdo o to požádá, neměla být
odepřena nebo pozdržena cesta spáSY' protože tento tvrdý a přísný postoj by
ho mohl phvést k návratu do ďáblova světa. Neodkládat přijímání noviců vy-
chází z přesvědčení, že dobro je udělováno i těm, kdo je nechtějí. Často se
totiž stane, že po nějakém čase jsou ti, kteří se podřídili klášternímu řádu,
znova sužováni pokušením a smutkem a vrátili by se do nečistého světa, kte-
rý opustili, kdyby ovšem nevěděli, že zradí-li své púvodní rozhodnutí, budou
navěky zatraceni. ,A mají-li někdy v úmyslu to udělat, potom se hnáni tímto
strachem vracejí do vlastního ovčince, a protože vědí, že se nemohou jinak
zachránit, chtíce nechtíce dodrží svúj slib" (Ep. 28).
Cisterciáčtí bratři tento postoj kritizovali, stejně jako mnoho dalších vě­
cí ze života v Cluny. Přijímáním mnichů v dospělém věku se podporovaly ka-
jícnictví a obtížné prvky mnišského života. V souvislosti s přesvědčením, že
klášter je královská cesta spáSY' tu ale najdeme i široce pojímanou snahu
shromáždit a přijmout co největší množství zájemců, při které se nešetřilo
naléháním a nátlakem. Péče o spásu bližních se tak projevuje velkým rozvo-
jem klášterů.
Bernard z Clairvaux je z mnoha hledisek osobou vymykající se průmě­
ru, nekompromisní i neústupný ajako málokdo důsledný ve svém výlučném
mnišství a v návrzích andělského života, vlastnostech, které se částečně zmír-
nily teprve zkušenostmi z mnohaleté správy kláštera. Historie jeho "konver-
ze" a konverze jeho příbuznýchjsou ale pro chování rozšířené v mnišské kul-
tuře významné a příznačné, i když v určitém smyslu vyhrocené do krajnosti.
Bernard z Clairvaux se totiž nespokojil se svým vlastním rozhodnutím, které
ho ve věku dvaceti či o něco více let přivedlo do Citeaux. Snaží se, činí n,l-
tlak a pronásleduje, chce, aby ho následovali všichni příbuzní, otec, strýcové,
bratři i bratranci, klášter má být budoucností i pro jeho sestry. Jako s ďábel­
skou svúdkyní jedná sjedinou, která mu odolává, protože je již vdaná, dokud
N, ',' .•,_'. .·/.,=",0''.'7·''-"
c,'' ' '
"" ',""'77"?'R7'"gi->OT'-"
GIOVANNI MICCOLI
(64)
ji svou vůlí nezlomí a nepřinutíji vyžádat si na vlastním manželovi svolení ke
vstupu do kláštera (PL 185, col. 244n). Není zákroku, modlitby či hrozby,
k nimž by se neuchýlil, není příležitosti, které by nevyužil k dosažení svého
cíle. Snaživý životopisec nepochybně přehání, avšak zcela výstižně podává ob-
raz jeho nezadržitelné horlivosti: "Matky schovávaly své syny, manželky zaví-
raly své manžely, přátelé posílali pryč své přátele, neboť Duch svatý dával je-
ho hlasu takovou sílu, že mu jen stěží nějaký citový svazek odolal" (PL 185,
col. 235 CD). O sto let dříve jednal Romuald ve svém strachu o spásu bližní-
ho podobně. Podle Petra Damianiho se snažil "obrátit celý svět k poustevnic-
kému životu H.
Výjimečný rozvoj klášterů v těchto stoletích má, jak jsme již několikrát
uvedli, i jiné podněty a příčiny. .Jeden tehdejší pozorný a zkušený pozorova-
tel neváhal spojit růst klášterů v ll. a 12. století s nutností nějakým způso­
bem omezit příliš rychlý populační vývoj vzhledem k existujícím zdrojům.
Domnívám se však, že by se rovněž neměl podceiíovat stálý tlak a psycho-
logické donucování, podle kterých byla pouze v klášteře možná pravá
křesťanská cesta pokání a vykoupení slabostí a hříchů a reálná alternativa
k iracionalitě násilnické a kruté společnosti, v nížje každý, kdo klášter opus-
tí, zoufalou bytostí odsouzenou k věčnému zatracení.
Existenční a psychologické důsledky těchto hledisek a postojů se hod-
notí obtížně. Nikdy se nedozvíme, zda se dlouhá krize OUona ze Sv. Emme-
rama, který dospěl až pochybnostem o Boží existenci (natolik mu jeho život
trávený od mládí ve zdech kláštera připadal smyslu zbavený), tYKala pouze je-
ho vlastního vývoje, nebo je spíše jedním ze vzácných případů, kdy mnohem
rozšířenější události a problémy vyústily ve vzorový dramatický příběh ..Jeho
vlastní rozhodnutí sepsat své zkušenosti k poučení a pomoci spolubratrům.
by tomu nasvědčovalo.
Na znepokojení a nepříjemné pocity spojené se složitou realitou kláš-
terního světa upozoriíují i další skutečnosti. Klášterní vzdělávací systém je za-
měřen vy1učně na rozjímání o Bohu a důkladné osvojení si jeho slov pro-
střednictvím neustále opakované četby (meditatio a mminatio) Písma. Stu-
dium starověkých pohanských autorů za těchto okolností ospravedliíuje
pouze jazyková a literární výuka mnichů a není v tomto systému autonomní
a opodstatněné samo o sobě. To, co platí principiálně, neplatí ale vždy ve
skutečnosti. Soustředění všech možností kulturního života do kláštera spolu
s požadavkem podřízenosti všech lidských hodnot a zkušeností jeho teolo-
gickému a duchovnímu systému vyvolává skryté odchylky a rozpory, které
~jediněle vyplouvají na povrch . .Jejich více či méně zjevné příznaky svědčí
o citovém posunu a hledání fantaskní a lidské alternativy, která se mohla
projevovat četbou určenou ke školní výuce, a tím porušovala, i když na čistě
individuální úrovni, jednotný systém, na kteľ)i se klášterní svět odvolával
a z kterého chtěl vycházet.
MNiŠi
(65)
.Jde ostatně o skutečnosti, jejichž existence si klášterní reformátoři by-
li dobře vědomi. Ne náhodou považovala cisterciácká kapitula z roku 1199
za nutné předepsat, aby mniši, kteří píší verše, byli přestěhováni do jiné
budovy a mohli být přijati do svého původního kláštera jen se svolením ge-
nerální kapituly. O více než sto let dříve napsal životopisec sv. Hugona z Clu-
ny, že jeden Vergiliův rukopis zpllsobil úpadek mnišské disciplíny v opatství
sv. Marcela v Chalon-sur-Saóne (PL 159, col. 871n). Otton, který byl zřejmě
dobrým pozorovatelem, si při svém vstupu do kláštera všiml, že jedna část
mnichů se věnovala výlučně četbě pohanských autorů (PL 146, col.
29A) , a on sám, i když si předsevzal, že se bude věnovat vynradně četbě bib-
le, přiznává, že při volbě místa, kde chtěl složit svůj řádový slib, bylo jeho
hlavní starostí přesvědčit se o dostatku dobrých knih (PL 146, col. 35A). Ka-
talog knihovny v Pompose z konce ll. století, kterou jeho sestavovatel v ná-
valu nadšení označil za bohatší než knihovna v Římě, zaznamenává s rozhoř­
čenou přesností kritiky, které si vysloužil opat .Jeroným od svých spolubratří
za použití klášterního jmění na nákup děl pohanských autorů..Jeho obrana,
sice ne úplně přesvědčivá a vyčerpávající, byla celkem jednoduchá. Ve vlada-
řově domě přece nemohou být jen nádoby ze zlata a stříbra, ale musí tam být
i nádoby z hlíny..Jeroným se tak zachoval, aby se každý mohl potěšit a procvi-
čit si důvtip podle svých vlastních náklonností a zásluh. Ostatně jsou-li knihy
pohanů čteny s čistým úmyslem, jsou povznášející. Neukazují snad, že svět­
ská sláva nic neznamená? (Mercati). 1 přes alegorismus navrhovaný jako hle-
disko četby a asimilující optimismus klášterní kultury je obtížné uvěřit, že
hranice, ve kterých se Ovidius četl a oceiíoval, odpovídaly hodnocení, kte-
rým byl uváděn v anonymním návodu accessus ad auctores z 12. století: "Bono-
mm morum est instructor, malomm vero exstirpator" (Učí dobrým mravům, špat-
né vpravdě vykořeňuje), a žejenom tato hlediska řídila jeho četbu.
Nemožnost postihnout konkrétní dosah nepříjemností a pochyb souvi-
sejících s vnitřním životem kláštera neznamená, že není možné 7Jistit, jak
souvisely především s kulturním monopolem kláštera. Z tohoto hlediska ide-
ologické a institucionální rozčlenění skutečností a potřeb náboženského
a občanského života podle rozmanitějších a komplexnějších cílů zbožnosti,
kultury, vzdělání a vkusu zbrzdilo rozvoj klášterů a získávání nových mnichů
a vyřadilo jeden z faktorů, který zajišťoval jejich úspěch. Největší trhliny, kte-
ré vznikly v mnišském systému už v jeho "zlatém věku", způsobilo jeho
přesvědčení, že tímto způsobem a v těchto mezích ztělesňuje křesťanskou
dokonalost, že představuje dějinné uskutečnění sequela Christi. Bohatství ně­
kterých klášterů mělo vliv na vznik reformního klášterního hnutí, na zdůraz­
nění asketických a kajícnických principů a úsilí o obnovení věrnosti reguli
a duchu řádu. Nemění se ale rozporuplná vy1učnost, která provázela rozkvět
a úspěch klášterů, nedotčený zůstává i nárok na kulturní a společenskou he-
 GIOVANNI MICCOLI
(66)
gemonii, který byl jedním z jejich nejviditelnějších záporných stránek. Myš-
lenka a realizace "dobrovolné chudoby", kterou rozpracovali a uskutečnili
benediktinští mniši, zústává hluboce zakořeněnave schématu vládnoucí spo-
lečenské hierarchie a žádá pro /JaujJeres Christi respekt, prestiž a uznání, kte-
ré představují úhelný kámen hodnocení zbožnosti druhých. Vnitřní logika
zřízení prosazuje určitý zpúsob rozmachu a rozvoje. Cisterciácká kongrega-
ce se púl století po svém založení již přiblížila takovému zpúsobu života a uží-
vání majetku, jaké při svém vzniku ostře vyčítala mnichúm v Cluny.
Právě tyto jevy jsou v nové skutečnosti a pro nové náboženské a spole-
čenské požadavky, které se pozvolna během těchto století objevují, nepřija­
telné a nedostatečné. Monastický systém se roztříštil a rozložil, múžeme-li
použít těchto slovo procesu, který probíhal postupně a pomalu, ze dvou dú-
vodú. Jeden vychází z vnitřku kláštera a na základě ste;jné myšlenkové a tex-
tové tradice, ze které žila klášterní spiritualita, zpochybňuje život a jeho vý-
chodiska, druhý ve světle nově obnovených požadavkú na pokřesťanštění
společnosti se staví proti aristokratickému odstupu a elitnímu uzavření kláš-
tera. Upozorňuje na dvojznačnost a nedostatečnost rovnítka mezi pojmy ži-
vot apoštolský a život klášterní, která tvořila základ klášterní ideologie. Petr
Ctihodný se v dopise Bernardovi z Clairvaux, s jehož plným souhlasem mo-
hl počítat, řečnicky ptal: "Qiud est aliud dieere ,ornnia quae habes da jJaujJeribus
et veni sequere me',nisi ,esto monachus'?" (Co jiného znamená [výrok],vše, co
máš, rozdej chudým a následuj mne,' když ne,buď mnichem'?) (Ep. 28). Ale
to, co pro tyto muže bylo ještě neoddiskutovatelným axiomem, už neplatilo
pro všechny. Již desetiletí boje za reformu v 11. a 12. století vedla v mnoha
oblastech k odchodu mnichú z klášterll, aby se z nich stali kazatelé, kteří se
zapojili do péče o duši (eura. anirnarurn), což odporovalo klášterní tradici.
Hnutí vycházející z klášterú se setkává a střetává s požadavky a tlaky
společnosti, která právě prochází obdobím postupné strukturalizace. Světské
duchovenstvo směřuje k organizaci a uspořádání zpúsobem, který přesahu­
je klášterní schéma dokonalosti. Obnovená potreba evangelické hodnověr­
nosti vede k obnovení misií a zvěstování jako základních složek apoštolského
života - vita ajJostoliw. Volání laických skupin po jejich aktivnější osobní cír-
kevní účasti nenachází v nabízeném klášterním modelu ani vyjádření, ani
vhodný prostor. Velké množství chudých, jež se v probíhajícím ekonomic-
kém rozvoji stává ještě složitější a výraznější, se projevuje nejen v pojmech
pomoci a dobročinnosti, ale také v kategoriích spasení a vykoupení, a to jak
z hlediska religiózního, tak i čistě lidského. Conversatio inter /Jau/Jeres, život
v chudobě mezi chudáky, se ukazuje jako opravdovější a věrnější zpúsob
evangelického svědectví. Vyústěním tohoto procesu bude obdivuhodná zku-
šenost Františka ajeho prvních druhů, která významně ovlivní i jejich násle-
dovníky, byť disciplinovanější a více zařazené do rámce a norem odpovídají-
cích zavedené církevní tradici.
MNiŠi
(67)
Ale právě v přetrvání požadavku organizace pro různé formy nábožen-
ského života podle "regule",ježje založena na modelu poslušnosti, andělské
čistoty, klášterní jistoty, zřetelného oddělení od ostatních lidí, společného
majetku a ukázněného asketismu, je jasně vidět, jak hluboce klášterní tradi-
ce stále ovlivňovala zpúsoby a cíle křesťanství ve společnostech západní kul-
tury. 1 když mniši a kláštery v církvi i ve společnosti stále více pozbývají
ústi'ední a dominantní roli,jimi vytvořená spiritualita potvrzená slOletímije-
jich nadvlády nabídla rozhodující odkaz k odlišení křesťanského života od
světského, jako by dlouhá vlna ještě nedosáhla svého vrcholu. Bylo by odváž-
né a domýšlivé chtít posuzovat v povrchních pojmech je;jí důležitost a význam
pro rÚZl1orodý dějinný ,'}1voj křesťanství. Pravdou ale zůstává, že požadavek
překonání tohoto úporného a dúmyslného podmínění v posledních deseti-
letích zřejmě zesílil. Náhoda snad není ani to, že těmto pokusům na jiné
úrovni odpovídají snahy a podněty směřtVící k řeholní obnově, které mají
z kláštera opět učinit jasně stanovený profetický a eschatologický symbol,
zbavený jakéhokoli nároku na vůdčí nebo vzorové postavení, podle inspira-
ce, která se může rovněž odvolávat na hluboký pramen antické tradice.
BIBLIOGRAFIE:
It monaehesimo e ta rifonna eeciesiastiea (1049-1122), in: Atti della IV Settimana interna-
zionale di studio - Mendola 23-29 agosto 1968, Milano 1971.
II monachesimo nelľ alto Med/oevo e la jormazione della civiltá occidentale, in: Settimanc di
studio del Centro italiano di studi sull' alto Medioevo, IV, Spoleto 1957.
Théologie de ta vie monastíque. Études sur ta traditJou. j)atrisUque, in: Théologie 49, Ligu-
gé - Vienne 1961.
DE VOGŮÉ, A.. : Les regles monastíques anáenues (400-700) Turnhout 1985. (Typolo-
gie des sourees du Moyen Age oecidental, vol. 46)
DUBY, G.: Les (mis ordres ou l'imaglnaúe dujéodalisme, Paris 1978.
LECLERCQ, J.: L'mnour des leUres et te děsir de Dieu. [niNation aux auteuJ"S monastiques
dll Mayen dge, Paris 1957.
VAUCHEZ, A.: La spÍlitualité dll Mayen Age ocádental. Vllle-Xlle síÚles, Vendóme 1975.
VINA], G.: Alto JWedioevo la-tino. Conversa-zioni e 1'10, Napoli 1978.
 SRONISLAW GEREMEK
(312)
Bibliografie
AlLARD, G. H.: As/mts de la mmginalité au Moyen Age, Monlréal 1975.
Exclus ct systemes d'exclusion dar/s la littérature el la clvilisation médiévales, Aíxwen-Proven-
ee 1976.
Les Mmginaux et l.es exclus dat/s ľhisloire, Paris 1979. Abbon z Flcury 53
DOSrO, G. B,; Crhnina-lita ed emarginazione a Brescia nel p~i1no QuattTOcento, in "Archivio Abélard, Pierre 24,
Storico ltaliano" 1978, s. 113-64. 158-159,161-165,176,180
Abraham (kovolijec) 192
GEREMEK, S.: Les mmginaux pmisiens aux}([]r" et XVe s"cks, Paris 1976.
Ada1bcron, biskup z Laonu 17
GUGLlELMI, N.: Mmginalidad en laEdad Media, Suenos Aires 1986.
Adam z Halle 133
HANAWALT, S.: CJime and Confict in English Communities 1300-1348, Cambridge Adam du Petit Po nt 164
1979.
Ade1heid (Ade1aida), císa-
HARTUNG, w.:
Die S/Jil/eule. Eine Randgrup/Je in der Gesel/sehaft des Mit/dalters, Wiesba- řovna 271
den 1982. Adelardus z Bathu 181
jUSSERAND,j. j.: La vie nomade et les routes d'Angkterre au}([]r" siécle, Paris 1884. Ade1elmus (zlatník) 189
LADNER, G. B.: Homo viator: MedieualIdeas on Alienation and Grder, in "Speculum" 42, Adeodatus (sochar-) 200
1967. Adimariové, rodina 244
LE GOFF, J.: Métiers licites cl l.es métiers illicites dans ľOccidenl médiéoal, in "Pour un au- Aelfric 25, 210-211
Ire Moyen Age", Paris 1977. Aelredus z Rievaulx 75
MOLLAT, M.: Les pauVJes au Moyen Age. Etude sociale, Paris 1978. Agrimi,lole 21
Aignan viz Anián
PINTO, G.: Un mgabondo, ladro e truffatore ndla Toscana del/a seeonáa metá del' 300, in
Aimo (mistr katedrální
"Ricerche Storiche",
školy) 197
TREXLER, R. C.: Conm la term. Col/eetive lnsults in the Late Middk Ages, in "Mélanges Albert Veliký 149,167-168,
de l'Eeole Fran"ise de Rome", XCVI, 1984. 181, 253
Alberti, Leon Battista 236,
238, 252
Alexandr lL, papež 61
Alexandr lIL, (Orlando Ban-
dinelli), papež 164
Alexandr Veliký
(Alexandr III., král make-
donský) 86
Alexandr z Hales 168
Alfonso, kastilský král 55
Alighieri, Dante viz Dante
Alighieri
Alžběta 275-276
Amand 269
Ambrož, milánský bis-
knp 188, 265-266, 287
Anděla z Foligna 277
André le Chapelain 84
Angilbertlls II., milánský ar·
cibiskup 188
~•••
77.r Etzll·····iIIiii!
(313)
Výběrový jmenný
Anián (Aignan) 268
Anna Česká 173
Anselm z Canterbury 14,
24,50,60-61, 160-161
Anselmus (architekt) 200
Ansold, pán z Maulu 55
Antelami, Benedetto 27,
202
Antonín 266-267, 281
Antonín z Padovy 278
Antoninus, florentsk)í
arcibiskup 216
Aries, Philippe 21
A.riosto, Ludovico 96--97
Aristoles 24, 157, 164,
166-167,169,178,180-181,
230, 252
Arnold z Brescie 24,
164-165
Arnulf (Arnoul), metský
biskup 270'
A.rpádovci, královský
rod 271
Anuš, britský král 83
Atanáš (Athanasius) 46,
266
Atlo (architekt) 199-200
Augustin z Hippo 32,43,
163, 169, 244, 305, 309
Averroes 24, 169
Bacon, Roger 24, 167-168
Baldericus, liežský
biskup 197
Baldricn, (sklář) 195
Balduin II., jeruzalémský
král 72
Bandinelli, Orlando viz Ale-
xandr III., papež
Barbarigo, Andrea
Mladší 234
...........
rejstřík
Barbarigo, Andrea
Starší 234
Barbarigo, Niccolo 234
Barbarossa viz Fridrich I.,
císař
Bardiové, rodina 137, 233
Bartoloměj Anglicus 167
Bartolomeo di Giovanni, zva-
ný Griffone (zločinec)
302-303
Bastari, Giovenco 229
Batkin, Leonid Michajlovič
230-231
Baudocheové, rodina 139
Bec, Christian 234
Becket, Tomáš, canterburský
arcibiskup 165,284,286
Beda, Ctihodný 48
Begga 270
Benedikt 10,45,49-50,52,
60, 272-273, 283-284
Benedikt z Aniani 49-50
Benedikt z Canfieldu 83
Benno z Osnabriicku 197
Berbiseyové, rodina 137
Berengarius (architekt) 186
Bcrlinghieri, Bonaventura
(malíi') 204
Bernard de Soissons (archi-
tekt) 202
Bernard z Clairvaux 19,
52,55,63,66,75,80-82,92,
179,238,272-273,284
Bernardino ze Sieny 83,
130,147,253-254,278
Bernardus Gelduinlls (řez­
bál- slonoviny) 201
Berno z Gigny 52
Bernold z Kostnice 54
Bernwardus, hildesheimsk)'
biskup 196-197
II'I!$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$IIIII!III!I$$IIil
Bcrthold z Rezna 16,216,
218-221
Besake1 192-193
Bessa 288
Biduinus (sochař) 200
Bloch, Marc 9, 26, 76, 93,
115,271
Boccaccio, Giovanni 207,
223, 228, 234, 236, 238, 245
Bočthius 228
BoetiuszDacie 169,178
Biardo, Mattco Maria 98
Boinebroke,]ehan 223
Bonaventura z Bagnoreggia
165-167,169,179
Bonifác 49, 269
RonilO ze Sutri 75
Bonvesin de la Riva 22,
127,151
Borst, Arno 286
Basl, Kari 269
Bouchel~ Eticnne
(ziatník) 203-204
Bradwardinus, Thomas
159
Branca, Vittore 236
Braudel, Fernand 125
Brese, Hend 130
Bretel, Jacques 91
Brigita, 277,287
Brocchieriová, Mariateresa
Fumagalli Beonío 23-24,
29
Brown, Peter 266
Bruno z Kolína, 57
Brunus (sochal') 201
Buschcto (archi-
tekt) 198-200
Caesarius z Heisterbachu viz
Heisterbach, Cesarius
Calixt viz. K:"1list
Camporesi, Pietro 15, 28,
280
Capella, Martianus 186
Cardini, Franco 18, 29
----
(314)
Cassiánský, Jan vizJan Cas"
siánsk)í
Cassiodorlls 44, 186
Castei, Giiics (cukrář) 146
Castelnuovo, Enrico ll,
26, 30
Caxton, William 83
Celestin v., papež viz Pctr
Celestin
Cerchiové, rodina 244
Cervantes, Migllel de 96
César z Arles 268
Ciapelletto, ser 223
Cicero, MarCllS TllllillS 75,
165, 180,228,230
Cimablle, Giovanni 30, 206
Clement, papež viz Kliment
Clément z Chartres
(skiář) 203
Coeur,jacques 224--225
Cohn, Samuel K. 140
Colombini, Giovanni, 223
Conon de Béthune 85
Coppo di Marcovaldo
(maiiř) 204
Cornumarant 82
Courmont, Renault de
(architekt) 202
Courmont, Thomas de
(architekt) 202
Crescentino di Camaino
(sochař) 205
Criscianiová, Chiara 21
Dagobcrt 1., franský
krái 26
Daidaios 198, 200
Damas 1., papež 266
Daniei (skiář) 195
Dante Alighieri 24,30,
129, 148, 170, 176, 206-207,
214,228,230,236,246
Datini, Francesco di Mar-
co 25, 226, 228, 233, 238
Dei Treppo, Mario 96
Delumeau,jean 232
,
(315)
Demetrius 74 Erik IX.ledvardsson, švédský Gallcher de Reims Gruamons (sochař) 200
Den'ille, Alain 131 krái 287 (architekt) 202-203 Guibert z Nogentu 77
Deschamps, Eustache 309 Erlembaldo Cotta 72 Gauthier de Varinfroy Gllidetto (sochař) 200
Deschamps, jean Espinas, Georges 223 (architekt) 202 Guido da Siena (malír) 204
(architekt) 202 Eticnne de Bonnellil Gautier Sans Avoir 78 Guil1aume (architekt) 203
Deschamps, Pierre (architekt) 203-204 Gauziill, opat 187,192,201 Guillaume de Champeaux
(architekt) 202 Euagrios 45 Gelée, Jacquemart 140 viz Vilém z Champeaux
Desiderius, cahorsk)í EverwinllS (iluminátor) Geminián 198 Guillaume de Sens
biskup 268 193 Gerard z Aurillakll 18, 73, (architekt) 203
Desiderius z Monte Cas- Evžen Savojsk)í, kníže 98 272 Guillaume ze Saint-Amouru
sina 56 Gérard z Brogne 272 309
Dionýsios Areopagita (Pseu- Fcbvrc, Lucicn 9 Gerbert z Aurillacll (papež Gurevič, Aronl. 16,29
dodionýsios) 35, 218 Feidiás 186 Siiv"str lL) 61
Diviš (Denis) 286-287 Ferdinand II., aragonský Geremek, Bronis1aw 12, Hanawaltová, Barbara 297
Dolcino, Fra 276 král 96 15, 20-21, 27-28, 30 Hartmann von Aue 85, 308
Dominici, Giovanni 149 Fibonacci, Leonardo 33 Gerlachus (malíř na sklo) Hartl11annllS (sochař) 201
Dominik 274, 283-285 Ficino, Mal'siliů 177 196 Hedvika, slezská vévodkyně
Dreyfus, Alfréd 158 Filip IV. (Sličný), francouz- Germain, pařížsky' biskup 275
Dubois, Pierre 87 ský král 21,79,204 268 Heers,jacques 139
Duby, Georges 81,84,90, Filip z Gréve 162 Gerson,jean 29,174-175, Heinrich von Langenstein
221, 243 Filip z Novary 92 288 viz Jindřich z Langcnsteinu
DllCcio di Bllonisegna Fitzstcphen, Vilém 123 Gertruda z Nivelles 270 Heisterbach, Cesarius 91
(malíř) 204 Flandrin, lean-Louis 249 Gervasius 266 HeIgaldus z Flcury·sllr·Loire
Dumézil, Georges 17, 70 Foscari, Francesco, benátsk}í Gilabeľtus (sochař) 201 271
Dunstan 189,195 dóže 236 Gilies ďOrval 191 Heioisa 24, 180
Dllrand de Saint-Poun;ain, Fra Paolino viz Paolino, Fra Ginevra, královna 89 Henry z Blois, arcibiskup
Guillaume 175, 178 Francesco da Barberino Giotto di Bondone 11,30, z Winchesteru 189
Durand, Vilém 82 152, 206, 260 206-207 Herluin 160
Dúrer, Albrecht 176, 204 Franco di Bologna (z Bolog- Giovanni da Capistrano, rdz Hertz, Robert 288
ne) 30, 206 Jan Kapistránský Hilarius, biskup z Poitiers
Eadmer z Canterbury 60 František z Assisi 14,28, Giovanni Pisano 202, 267
Eadwin (písař) 192 66,133,148,213,274-275, 204-206 Hildebertus (kopista) 193
Edmund, král Východní 284-285, 305 Girard z Angers, Hildcricus, vévoda
Anglie 270 Freud, Sigmund 34, 90 opat ze Saint-Aubin 195 ze Spoleta 188
Eduard Vyznavač, anglický Fridrich 1., císař, zvan)" Bar- Girartius (sochař) 200, 206 Hiiton, R. H. 297
krái 271 barossa 194, 200, 274 Cislebertus (sochat-) 201 Homobonus z Crcmony
Egbert, arcibiskup z Yor- Fridrich II., císař 204,286 Chmta Pisano (malíř) 204 25,148,223,275
ku 48 Friedrich von Hausen 85 Godefroi z Bouillonu 77 Honorius z Autllnll 194
Einhard 192 Froissart, lean 88 Godefroiti de C1aire (Huy) Hrabanus Maurus 186
Ekkehard IV., opat Frugoniová, Chiara 12 190-191, 195-l96 Hugo (malír miniatur)
ze St. Gallen 197 Fuko (malíř) 195-196 Godefroy, biskup z Auxcrre 192-193
EHas, Norbert 19, 99 195 Hugo de Saint-Victor 179,
Eligius 26,188-189, 195, Galbert z Brugg 153 Godrich z Finchale 223 194
269 Gal1ais, Pierre 83 Gonzagové, rod 178 Hugo Kapetovec 187
Emerich 271 Garin, Fran(.ois 136, Gootiy, Jack 249 Hugo, c1unyjský opat
Eraclius 194 148-149 Cournayové, rodina 139 56-57, 65, 272
IIIIIi'liIlin"'.

Hugo, hrabě z Tiberiady 82
H ugues de Payens 78, 80
Huon de Méry 92
Hus,Jan 29,173-175
Champier, Symphoríen
129
Cherubini, Giovanni
18-19
Chevalier, Bernard 135,
138, 145
Chiffoleau, Jacques 33, 138 Jean ďAndely (architekt)
Chilperlch 1., franský král
45, 295
Chrétien de Troyes 83, 89,
293
Christine de Pisan 87,134,
261
Chubilaj, chán (Velki chán)
204
Ibelinové, rod 92
Ida z Nivelles 270
Ignác z Loyoly 83
Inocenc II., papež 88
Inocenc III., papež 280,
284
Ippo (kněz) 201
Isabela 1., kastilská královna
96
Isidor ze Sevilly 159, 186,
292
!solda 308
Itta viz Ida z Nivelles
Jáchym z Fiore 10
Jakub 74
Jakub de Voraginc 225
Jakub z Douai 170
Jakub z Mat'che 278
Jakub z Viterba 159
Jakub z Vitry 21,89,285
Jan Bon (Giovanni Bono)
280
Jan Cassiánský 42-43,
45-46, 267
(316)
Jan Gualbert (Gíovanni
Gualberto) 274,282
Jan Kapístránsk)1 (Giovanni
da Capistrano) 278
Jan XXII., papež 91,171
.Jan z Garlande 150
.Jan z Gorze 272
Jan ze Salisbury 15, 158-159,
164-165, 176, 194,306
Jaufré Rudel, princ z Blaye
85
202
Jean d'Orbais (architekt)
202
Jean de Chelles (architekt)
202
Jean de Meung 87, 135,
176
Jean le Boutellier
(architekt) 202
Jean le Loup (architekt)
202
Jeroným 180,192,267
Jeron)ím, opat z Pompos)' 65
Jeron)ím Pražski 173-174
Ježíš 13-14,25,28,32,
41-42,59-60,65-66,73-74,
80,92,213,225,264-265,
271-275, 285
Jiménez, Francisco 179
Jindřich "Mořeplavec", por·
tugalsk)í princ 86
Jindřich I. Uindřich Beau-
derc), anglick}' král 161
Jindřich 1., francouzski král
243
Jindřich 1., německý král
271
Jindřich II. anglicky' král
284
Jindřich II., císař 275
Jindřich III., anglicky' král
90
Jindřich lIL, císař 190,
197,286
(317)
Jindřich IV., císař 56, 197
Ladislav, uherský král 271 Marcinko z Opole (zločinec) Momreuil, Raoul de
Jindřich V, císař 56
Lancelot 89 302 (architekt) 202
Jindřich z Blois viz Henry
Lanfranc (architekt) 27, 200 Marco, biskup z Foligna Morelli, Giovanni di Pagolo
z Blois
Lanfranc, canterburski arci· 199 229-232, 239, 252, 256
Jindřich z Bolzana 287
biskup 61,160 Marek 287 Mornewcch, Bertram 223
Jindřich z Langensteinu 288
Lanfrcdus (architekt) 187, Margaritone d'Arezzo Murray, Alexander 227
Jiří 74,99, 287
198 (mam-) 204
Johanka z Arku 175
Le Goff,Jacques 133,147 Maria 11,14,31,34,74, Nelli, René 249
Johannes (malíř) 187, 195,
Lc Roy Ladurie, Emmanuel 81,85,91-92,149,212,231 NiccoHni, Lapo di Giovan·
197
19, 117 Marie z Oignies 285 ni 140, 150
John of Sa1isbury vizJan
Leodegar (Legerius) Markéta z Cortony 277 Niccoló z Ferrary (sochař)
ze SaHsbury
z Autunu 269 Markéta, skotská královna 200, 202
Juventino 187
Lessing, Gotthold Ephraim 275 Nicola Pisano 202, 206
Juviano 187
85 Marshal, William viz \Villiam Nicolas de Biard 202
Lev (Veliký), papež 268 Marshal Nicolas de Chaumes
Kalist II., papež 52
Libcrgier, Hugucs Marsilius z Padovy 24, 172 (architekt) 202
l(alist III., papež 177
(architekt) 203 Martin V, papež 287 Nivardlls (architekt) 187
Kapetovci, královski rod
Little, Lester K. 133 Martin z Toursu 74, 267 NoulTY, Emile viz Saintyves, P.
161, 270, 287
Liuthpreht (sochař) 201 Martini, Simone 204, 207
Karel lL (Holý), císař 195
LlulI, Ram6n 75, 83 Martinus (sochař) 201 Ockham viz Vilém z Oekha-
Karel II. z Anjou, neapolsk}í
Lombard:Jourdanová, Anne MaU Magdalena 282 mu
král 207
126 Matylda, německá královna Oderisi z Gllbbia 30, 206
Karel V, císaf 96
Lopez, Robert 132 271 Odo, opat clunyjský 18, 73,
Karel VIL, francouzský král
Lorcinová, Marie·Thércse Matylda, toskánská hraběnka 272
224
124, 146 198 Odo z Met (architekt) 184
Karel Veliki, císaf 49,192,
Loredano,Jacopo 236 Medicejští, rodina 178, 235 Odysseus 198
274, 295
Lorenzo Nádherni viz Mecli· Medici, Lorenzo de' 177 Olafll. Haraldsson, norský
Karlovci, královský rod
ci, Lorenza de' Meinhard (architekt) 201 král 271,287
49-50, 270
Ludvík I. (Pobožn}~), císař Meliore (malíř) 204 Ondřej 287
Kateřina z Bologne 83
49,198 Menulfus (sochal') 201 Ondřej 11., uherský král 275
Kateřina ze Sieny 277
Ludvík IV (Bavorský), císaf Mercurius 74 Ordericus VitaHs 55, 187
Klapísch-Zuberová, Christia-
98, 171 Merov~jci, královský rod Órigénes 45
ne 11,21,26,140
Ludvík IV, lankrabě duryn- 270 Ota 1., císař 271
Klára z Montefalka 277
ský 276 Miceoli, Giovanni 10, 13, Ota III., císař 187,195, 197
Kliment V., papež 79
Ludvík IX, francouzski král 15, 18, 29 Otcové, církevní 42-43, 45,
kněz Jan 86
15,28,84,274-275,287 Michal 74 52, 160, 178, 225, 281, 304,
Káhler, Erich 81,84
Lupicínus 45 Mikuláš z Clairvaux 59 309
Kolumbán 62-63
Luthel~ Martin 33, 40 Mikuláš z Clémanges 288 Othlo (Otto) ze St. Emmera·
Kolumbus, Kryštof 19,86
Mikuláš z Myry 232-234 ma 64-65
Konrád z Megenbergu 159
Magistri Antelami 188, 201 Mikuláš, biskup z Linkópin- Otoni, německá panovnická
Korbinián z Freisingu 269
Makarius 45 gu 286 dynastie 270-271
Kristus vizJežíš
Malatestové, rodina 178 Molesmeové, rodina 137 Otto (sochař) 201
Kublaj-chán viz Chubilaj
Malory, sir Thomas 96 Montreuil, Eudes de Otto z Freisingu 164, 194
Kunigunda (Cunegunda),
Manctti, Giannozzo 238 (architekt) 202 Overstolzové, rodina 236
císařovna 275
Manfredino da Pistoia Montreuil, Pierre de Ovidius 65, 189, 254
Kurze, Wilhelm 49
(malíř) 204 (architekt) 202, 206

Pahnicri, Mattco 234
Paolino, Fra 125
Paolo da Ccrtaldo 136,
148-149, 228-229, 238, 244,
253
Paris, Manhew 189,215
Pascal 11., papcž 57, 161
Pascal III., vzdoropapež
274
PauJinus z Noly 265,267
Pavel 47,82, 248, 285
Pavel II., papež 138
Pelagie 282
Peruzzi, Giotto 244
Pcruzzi, Simone di Rinieri
235
Peruzziové, rodina 233
Petr 78, 285
Petr Celestin, (Petr z MOlTo-
ne, papež Celestin V.) 283
Petr Ctihodn)Í (Vcnerabilis),
opat 52,57,63,66,164
Petr Damiani (Damián) 64
Petr Lombard 171,180
Petr Mučedník (Martyr)
278, 284
Petr Zpěvák 148
Petrarca, Francesco 29,
178-180,207,233,236
Pevsner, Nikolaus 196
Piccolomini, Eneas Si1vius
(Papež Pius II.) 177
Pierre d'Agincourt
(architekt) 204
Pierre de Chel1es (architekt)
202
Pierre de Varinfroy
(architekt) 202
Pipin I. z Landen u, majordo"
mus 270
Pircnne, Henri 149
PitU, Buonaccorso 225,
229-230
Plantagenetové, královsk)Í
rod 271
Piaton 180
(318)
Plotínos 186
Plutarchos 185
Poliziano, Angclo 177
Polo, Marco 86, 225
Porkarius, opat z Lélinsu 45
Postan, M. M. 302
Pouchelleová, Marie-Christi·
ne 21
Protasius 266
Ragerulfus (sklál') 195
Rainaldus (architekt)
199-200
Raoul (zlatník) 204
Ravy,Jean (architekt) 202
Raymond (architekt)
195-196
René z Anjou, vévoda lotrin-
sk)" král neapolsk)í 93
Rénier z Huy (kovolijec)
190
Richard I. (Lví srdce),
anglick)' král 84
Richard 11., anglický král
173
Richard z Devizes 123
Richard z Paříže (mnich)
147
Richeut (prostitutka) 307
Riquin (kovolUec) 192
Robert de Luzarches 202
Robert II. (Zbožn)'), kape-
tovský král 271
Robert, opat z Mozacu 189
Robert z Arbrisselu 261,
274
Robert z Coursonu, kardinál
148
Roberto (sochal-) 200
Robertus Benjamin
(iluminátor) 193
Robin I-Iood 153
Rodulfus (kovolijec) 192
Roger z He1marshauscnu
(též zvaný Theophilus) 194
Roch 279
Roland 74-75,98-99
Romuald 56, 64, 282
Roncicre, Charles de la
138,140
Roscelin de Compicgne
161
Rossiaud, Jacques 10,20,
22, 23, 29
Rossiové, rodina 137
Rotari, lombardsk)Í král
188
Rucel1aiové, rodina 139,
178
Ruggiero, Guido 140
Russell,J.e. 104
Rutebeuf 148,311
Ruzenberg, Berthold 222
j,ehoř (Veliký), (papež j,e-
hoř L) 13,15,43,45,47,
185,269,292
Í{ehoř VIL, papež 72-73,
78, 274
Řehoř IX" papež 283,294
I{ehoř XII., papež 52, 173
[~ehoř z Toursu 43, 45
Sabadino degIi Arienti, Gio-
vanni 93
Sacchetti, Franco 137, 140,
146,230, 234, 288
Saintyvcs, P. (pseud. Emile
Nourry) 28, 264
Saladin 82, 85
Salimbene di Adam 186
Salutati, Coluccio 176-177
Sandro di Vanni, Z\'an)' Pes-
cione (zločinec) 298
Sanudo, Marino, Starší
87
Sapori, Armando 235
Savalo (iluminátor) 193
Savonarola, Girolamo 235
ScupoJi, Vavřinec (Lorenza)
83
Sebald 286-287
Seneca 230, 238
Sermini, Gentile 146
Sforza, Francesco, milánsk)Í
vévoda 301,303
Siger z Brabantu 24, 159,
169,178,180-181
Sigfríd 286
Sigismund viz Zikmund
Simeon z Trentu viz Šimon
Triclentsky'
Smaragdus, Anione, opat
49
Solsternus (architekt) 206
Stařec na hoře 86
Stromer, Ull man 237
Sugerius ze Saint-Denis
56-57, 189-190
Sulpicius Severus 73, 267
Šimon Tridentski (Simeon
z Trentu) 279
Štěpán 1., uherský král 271
Tabacco, Giovanni 93
Tacitus 70
Tempier, Etienne, pafížský
biskup 24, 169
Teodor 74
Terezie z Ávily 83
Tcrtulián 303
Thais 282
Thangmarus, děkan z Hil-
desheimu 196
Theobald, hrabě :):)
Thcophilus viz Roger z Hel-
lnarshausenu
Thibaut de Champagne
(Thibaut IV., kníže) 85
Thomas de Marle 77-78
Tino di Camaino (sochař)
205
Tomáš Akvinský 25,
165-170,175,178,213,
283, 305
Tomáš z Bourriane 133
Tomáš z Celana 284
(319)
Torini, Agnolo Bencivenni
234-235
Toubert, Pierre 130
Trexlcr, Richard C. 152
Tristan 308
Turgot, biskup 275
Ulrich von Lichtenstein 92
Umbertus (sochař) 201
Upicino de Canistris 136,
151
Urban ll, papež 271
Ursus (sochař) 187
Václav, český kníže 271
Václav IV., český král 174
Valla, Lorenza 177
Vauchez, A.ndré 13,15,
20, 29
Vegctius (Flavius Vcgctius
Rcnatus) 87
Vergilius 65, 207,
230-231
Viklef, (Wycliffe) Jan 29,
172-175
Vilém Normanski (Vilém II.,
vévoda normanský; Vilém
I. Dobyvatel, anglický král)
55
Vilém Oranžski 76
Vilém van Ruysbroeck 204
Vilém z Akvitánic 52
Vilém z Auvergne 124,
145,154,176
Vil(~mz Conches 167
Vilém z Hirsau 56
Vilém z Champeaux 163
Vilém z Ockhamu 24,
171-172
Vilém z Vol piana 56
Villani, Filippo 129,207
Villani, Giovanni 227
VilJard de I-Ionnecourt
203-204
Villon, FraIH;:ois 224, 311
Vincent Fcrrcrsk)Í 278
Vincent z Beauvais 159
Visconti, Federico, biskup
z Pisy 225
Vitruvius 186
Vivaldi, Ugolino 225
Vivaldi, Vadino 225
Vivien 18, 76
Vizigóti, králové 270-271
Vuolvinus (zlatník) 188,
195
Waas, Adolf 85
'iNaimuth (kovolijec) 192
'iNalther von der Voge1weide
85
Werner z Bacharachu 279
Wibaldus, opat ze Stave10tu
189-190
'Wiligehnus (sochař) 12,
27, 200
William Marshal 90
'iNinihardus (architekt)
198
Wycliffe, John viz Viklef
Xenofón 252
Ynglingové, dynastie 271
Yvain 293
Yves ze Chartres 160
Zaccaria, Benedetto 87
Zikmund, (Sigismund) bm-
gundski král 270
Zola, Emile 158
UNIVERZITA KARLOVA VPRAZE
Institut zakladlJ vzdělanosti
Knihovna pro univerzitní zaklad
Celetná 13. Pmh<'l1 ®
 Středověký
člověk
a jeho svět
Kolektiv autorú pod redakcí

Jacquese Le Goffa

Z italského originálu L' tlamo medicvale, vydaného nakladatelstvím

Giuseppe Laterza & Figli Spa., Roma-Bari, v roce 1996,
a z dalších originálních textú dodan)ích agenturou EULAMA,
pi'eložili Ondi'ej Bastl (z polštiny - kap. X.),
Zdeněk Frýbort (z italštiny - kap. II.,III., V, VL),
Milena Hájková (z francouzštiny - kap. IV, IX.),
Irena Murasová (z francouzštiny - úvod a z ruštiny - kap. VIL),
Jaroslava Rosenová (z italštiny - kap. 1.)
a Lucie Šavlíková (z francouzštiny - kap. VIII.)

Obálku, vazbu a grafickou úpravu navrhla Anna Cuhrová

Vydalo nakladatelství Vyšehrad, spol. s r.o., roku 1999 jako svou 197. publikaci
Redakčně zpracovali Martin NadI (úvod, kap. 1., IV, VIL-X.)
a Marie Bubníková (kap. II., III., V, VL)
Odpovědná redaktorka Vlasta Hesounová

Vydání první. Stran 320

Vytiskla Těšínská tiskárna, a.s.

Doporučená cena 318 Kč

Nakladatelství Vyšehrad, spol. sr. o.

Bartolomějská 9, Praha 1

ISBN 80-7021-274-8

b .......... 1~-.
 KAPITOLA III.

Rolník a zemědělství
Glovannl Cherublnl

Zabývat se rolníkem a zemědělstvím v celé Evropě

v časové rozloze posledních dvou či tří století stře­
dověku je úkol velice nesnadný a vzhledem k vyme-
zenému rozsahu práce téměř nerealizovatelný. Roz-
díly v životě rolníka i v přírodních podmínkách od
jednoho konce kontinentu na druhý byly vždy znač­
né. Velká většina rolníků sice patří k třídě malo-
výrobců, "prvovýrobců" (které můžeme odlišit na
jedné straně jak od kmenových lovců a sběračů
a nomádských pastevců, tak na straně druhé od sil
námezdních a rolníků kapitalistických a kolektivis-
tických), profi! rolníka jako takového se však mění
od kraje ke kraji. Je třeba předeslat, že sama země­
pisn,l. rozloha "latinské" Evropy, na kterou se náš zá-
jem omezuje, podléhala během času různým změ­
nám. V 13. století, kdy byl donucen k ústupu islám,
se znovu rozšiřuje bezmála o celý Pyrenejský polo-
ostrov, a už předtím latinské křesťanstvo dobylo
zpátky Sicílii. Ve střední Evropě a na Baltu se latin-
ský živel stýkal podél hranice dosud ne přesně nevy-
mezené s křesťanstvím východního typu, i s obyva-
 GIOVANNl CHERUBINl
(102)
telstvem ještě pohanským, násilně christanizovaným právě ve stoietích, jimiž
se tu hodláme zabývat, řádem německých rytířů. Mimo Evropu, jak ji známe
a chápeme dnes, zůstává tak či onak celé Rusko i území byzantské říše. Na
druhé straně s ní však byly spojeny latinským efemérním impériem, založe-
ným lidmi ze Západu v letech 1204 až 1261 po čtvrté křížové výpravě. 10 této
nelatinské Evropě bude v textu několikrát zmínka.
Další potíže s vymezením některých společných rysů evropského rolní-
ka vyplývají rovněž z výrazných odlišností geografických podmínek, půdy, kli-
matu, hustoty obyvatelstva a úrovně zemědělského rozvoje v jednotlivých
oblastech evropského kontinentu. Tyto rozdíly při obecně nízké úrovni stře­
dověké zemědělské techniky ovlivI'íovaly zvláště v některých oblastech země­
dělskou činnost a život člověka vůbec mnohem více než dnes.
Z hlediska zemědělského využití půdy se Evropa může rozdělit zhruba
na dvě části, podle nadmořské výšky (přičemž z pochopitelných důvodů pro
nepříznivé klimatické podmínky pomineme větší část Norska, Finska a sever-
ního evropského Ruska). První, zahrnující podstatnou část Španělska,jihový-
chodní Francie, větší část Itálie, Í{ecka a Balkánského poloostrova až k pod-
hůří Karpat, je položena nad pěti sty metry nadmořské výšky a představuje
rozsáhlé horské oblasti Uedinými výjimkami jsou nížina Pádská a Podunajská
nížina). Druhá, položená severně od ní, začíná jižní Anglií a západními bře­
hy Francie a sahá až k Uralu a ke Kavkazu. Ta zahrnuje rozlehlé nížiny, jen
zřídka položené nad dvěma sty metry nadmořské výšky. Srážky jsou rozloženy
nerovnoměrně, v západních a centrálních oblastech velké evropské planiny
jsou pravidelnější; velice nepravidelné jsou ve Středozemí, kde se soustřeďují
hlavně do podzimního a jarního období - a občas se projevují v podobě zbě­
silých, ničivých bouří na konci léta. Co se nadmořské výšky týče, pak nad ur-
čitou úrovní už zemědělská výroba není možná. Rozdíly jsou i v kvalitě půdy:
centrální a západní evropské náhorní roviny a ruská černozem jsou pochopi-
telně úrodnější než lehká půda ve Středozemí. Zde je ovšem třeba pozname-
nat, že některé půdy v nížinách, byť potenciálně produktivní, byly svého času
bažinaté, jako například v Itálii v dolní části Pádské nížiny, ve Valdichianě
a v toskánské Maremmě, a nebyly tudíž obdělávány.
Další nesnáze našeho bádání pak souvisejí s nestejnou hojností (nebo
chcete-li chudobou) pramenů, podle nichž by se hustota obyvatelstva a způ­
sob osídlování, případně jeho přírůstky či úbytky v průběhu staletí vůbec da-
ly zjistit.
Zemědělská půda, lesy a pllda ležící ladem, pastviny pro chov ovcí (stá-
lé, polonomádské či založené na střídání pastvin), byly v různých oblastech
zastoupeny v nestejném poměru. Zemědělská kolonizace byla v určitých pří­
padech především nebo výlučně kolonizací vnitřní; v jiných, jako při němec­
kém dobývání slovanských území nebo při křesťanské reconqllistějihu Pyrenc;j-
ROLNiK A ZEMĚDĚLSTVí
(103)
ského poloostrova, byla tato kolonizace doprovázena a podporována složkou
politickou; v dalších případech kolonizace vzcházela ze st~rší~o ?síd:e~Í, na-
příklad od břehů některých norských fjordu nebo z roVIn jlzmho Svedska,
a odtud pak pronikala do oblastí severnějších nebo výše položených, zalesně­
ných a dosud neobydlených. Ne všude měli rolníci a zemědělská produkce za
úkol trvale uživit obyvatele města. A konečně v některých oblastech, jako na
Sicílii, ve Španělsku a na germanizovaných slovanských územích žili pospolu
rolníci různých národů a ras; důsledky této skutečnosti na jejich \~ivoj nejsou
vždy dostatečně jasné.
Celá řada často důmyslných domněnek a dedukcí, založených na skrovných
údajích, které máme k dispozici, přivedla některé badatele k názo~'u, že po
několika staletích pomalého, ale trvalého růstu počtu obyvatelstva Evropa ja-
ko celek někdy v prvních desetiletích 14. století dosáhla demografického
vrcholu, Odhaduje se, že velká morová rána z let 1347 až 1350,jíž předcháze­
lo několik menší~h a po níž následovaly ještě další rozsáhlé epidemie, zredu-
kovala evropské obyvatelstvo do poloviny patnáctého století asi na polovinu či
dvě třetiny stavu, který byl na počátku čtrnáctého století. Potom opět dochá-
zelo k pomalému růstu. Na začátku 14. stoletÍ, v nejvyšším bodě demografické
křivky neměla Evropa více než 73 milionů obyvatel, kteréžto číslo považují ně­
kteří badatelé za příliš vysoké z hlediska potenciální produktivity zemědělství,
alespoI'í pro některé oblasti. V polovině patnáctého století t~ bylo asi 50 milí:
onů. Nepřímými důkazy o růstu počtu obyvatelstva v Evrope 10. a ll. stoletl
jsou údaje o zvyšování počtu obyvatelstva ve městech a počtu měst pko tako-
vých, o ústupu lesů, močálú a neobdělané půdy a růstu výměru půdy obděl~­
vané, stěhování jednotlivých rolníků, rodin či celých komunIt na novou pu-
du, a s tím spojené zakládání vesnic a stavba kostelů, další dělení rodi? a sta,:,-
ba nových obydlí. Na základě dokumentace, v tomto ohledu z~:la prukazn~~,
badatelé shromáždili dostatek důkazů hlavně o tom, co s 11lStorll venkova 1'1'1-
mo souvisí, 0. se získáváním nových rozloh orné půdy. Dokladem této Ill'din-
ské bitvy rolníků s všemocnou přírodou, ať už byla vedena individuálně či ko-
ordinována pánem, opatstvím nebo městem Uako v Itálii v Pádské nížině)
jsou jména místní mnoha obcí na celém kontinentě: llNová Města",. "N.~vé
Vsi" _ bourgs v západních francouzských provinciích, abe'gements v provIncnch
východních (především v Burgundsku), bastides v provinciích jihovýchodních,
villanova v Itálii; v kr<;jích, kde se mluvilo německy, zase osady nesou jméno
vlastní s příponou -berg, -Jeld, -dorj, -rode, -reulh. Nejvýznamnější epizodou
ještě těžšího zápasu s vodou, mořem a ba~inam! bylo b~d,ová_~í ~olde.rů ve
Flandrech a nizozemském Zeelandu, s morem vsak svedh uspesny bOJ I ang-
ličtí rolníci při vysušování slaných bažin i BretaI'íci a obyvatelé Poitou, stejně
jako rolníci italští, kteří vysušovali bažiny, stavěli hráze a bojovali s neustále se

GIOVANNI CHERUBINI
(l04)
tvořícími novými rameny v celé Pádské nížině i na mnoha jiných místech ve
vnitrozemí.
Prudký demografický pokles byl pak doprovázen rústem pastevectví na
úkor zemědělství; rolníci opouštěli okr~jové či méně úrodné oblasti a zanika-
ly celé vesnice. Tyto jevy však nebyly všude stejně intenzivní a neměly ani na
zemědělské hospodaření a venkovské osídlení stejný dopad. Odhlédneme-li
od těchto VYKyvťl i vzniku hustě urbanizovaných oblastí, jako byly Flandry,
střední a severní Toskánsko a Pařížská pánev, Evropa pozdního středověku
nepřestávala být světem hluboce zemědělským, v němž možná devět desetin
obyvatelstva žílo na venkově a živilo se obděláváním púdy. Toto zemědělské
obyvatelstvo bylo co do počtu rozděleno v rúzných kr~jích rúzně. Nejenže se
hustota obyvatelstva v dúsledku rúzných přírodních podmínek výrazně lišila
od kr'!ie ke kraji, jako například od hustě obydleného lle de France po řídce
osídlenou východní Evropu, Norsko nebo Island, ale i v rámci jednoho a té-
hož kraje nebo mezi kraji sousedícími, a to podle možností zemědělského vy-
užití půdy.
Podle odhadu jednoho z největších znaleú historické demografie
J. C. Russella už počet obyvatelstva velkých geografických kontinentálních cel-
kú potvrzuje tyto veliké rozdíly. Jižní Evropa (ll.ecko, Balkán, Itálie, Pyrenejský
poloostrov) podle těchto samozřejmě přibližných odhadů měla v roce 1340
25 milionů a v roce 145019 milionů obyvatel, západní a střední Evropa (Fran-
cie, Nizozemsko, britské ostrovy, Německo a skandinávské země) 35 a půl mi-
lionu v roce 1340 a 22 a půl milionu v roce 1450, východní Evropajako celek
13 milionú v roce 1340 a devět a půl milionu v roce 1450. Z těchto údajů zce-
la jasně vysvítá, jak řídce byla osídlena východní Evropa; celé Rusko nemělo
podle odhadů víc než šest milionů obyvatel a rozsáhlý teritoriální celek pol-
sko-litevský asi dva miliony. I uvnitř střední, západní a jižní Evropy byly rozdí-
ly v počtu obyvatelstva určitě velice výrazné. V případě obou zmíněných leto-
počtů znamenalo 10 a 7,5 milionu obyvatel v Itálii osídlení mnohem hustší
proti devíti a sedmi milionúm odhadovaným pro celý Pyrenejský poloostrov.
Rovněž 9 a 12 milionú obyvatel, odhadovaných pro Francii, znamená husto-
tu obyvatelstva mnohem větší proti 11,5 a 7,5 milionu pro celou oblast němec­
ko-skandinávskou, kde nízký počet obyvatel měla především Skandinávie. Ani
poměr obyvatelstva městského a venkovského nebyl všude stejný. Ačkoli ně­
kteří vlastníci púdy žili uvnitř městských hradeb Uejich počet se od města
k městu rúznil, v rámci jednoho města však většinou zústával stc;jný), nezna-
menalo to, že ve městech žili i ti, kdo na polích opravdu pracovali. Pokud vtl-
bec, tedy spíše ve městech menších a ekonomicky méně rozvinutých,jako by-
la například některá centra na italském jihu, a naopak v podstatě chyběli ve
velkých centrech řemesel a obchodu, jako byly například Florencie, Pisa, Sie-
na nebo Gent. Zemědělci jinak žili hlavně buď v neopevněných osadách ne-
1,
ROLNÍK A ZEMĚDĚLSTVÍ
( 105)
bo vesnicích obehnaných hradbami či obrannými valy, z nichž ráno odcháze-
li pracovat na okolní pole, vyháněli dobytek na pastvu, sbírali lesní plody, lovi-
li a rybařili. Menší procento rolníkú žilo roztroušeně v nejrúzněj~ších místech
z nc;jrúznějších socioekonomických příčin. Někteří například zlh na sa~o­
tách, jak klučili les při postupu kolonizace; jiní, v některých oblastech stred-
ní Itálie na propachtovaných usedlostech, vzájemně od sebe hodně vzdále-
ných. Na rozdíl od představy, která vládla v minulos.:i, ro:nické. rodmy byly ve
většině případů rodinami složenými buď jen z manzelske dvojl~e, neb~ ma:;-
želů a jednoho až tří dětí a prarodičú. Rodin širších, složených I,ze vzdalenej-
ších příbuzných, bylo podle všeho méně. Obecně vzat~ rolmcka rodma by:a
patrně větší tam, kde byly lepší materiální podmínky k ZIVOtU; kde vlastmI a VIC
půdy i více kusů dobytka, hlavně toho, který se dá použít ~ pI:áci na polích:~
Evropští rolníci žili v zemědělských oblastech nesnmne ?d ~ebe ~dl:s­
ných, a právě tak, jak dále uvidíme, pochopitelně nebyly stejne am zemedel:
ské práce, jimž se během roku museli věnovat. Hornaté oblastI od PyreneJ!
k Centrálnímu masivu a od Alp k Apeninám a k Balkánu měly mnohem men-
ší rozlohu polí osévaných obilovinami proti značným rozlohám lesú a pastvin.
Níže položené, řídce obydlené, bažinaté a malarické ~r~je j,ako Marem~a ne-
bo některé oblasti na Sardinii měly charakter do znacne mlry podobny oblas-
tem horským. Jiné, jako španělská Meseta, sicilské vnitrozemí a velká plocha
orné púdy ve střední Evropě byly osety převážně pšenicí a dalšímI obllov:na-
mi. Ještě jinde, jako třeba na toskánských vrš:ích ~ v dalších ~blast~:h ~tred­
ní a severní Itálie se v posledních stoletích stredoveku prosadl1a smlsena kul-
tivace obilovin, vinné révy a ovocného stromoví. V jiných krajích, předevš!n:
středozemních, se naopak rozvinul typ zemědělství, založený na pěstovam
jedné hlavní plodiny či produktu,jako byl třeba olivovník kolem S~villy nebo
v Apulii, na březích alpských jezer v Itálii a v některých obja~tech Llgune: n:-
ba vinná réva v "zahradách" Zlaté úžlabiny (kde byly skrovne zastoupeny I Clt-
rusy) a v okolí mnoha osad v Kalábrii a v Kampánii. Některá~úze','lí,jako tře­
ba kolem Valencie, Sevilly a Palerma, těžila ze znalostí zemědelslvl arabského,
vynikajícího zejména zavodňovacími systémy. Tam, kde_klima ~:~?volova:?
pěstovat olivovník (v každém případě od určitého stup~e severmmky'!' se Sl-
řilo pěstování ořešákú, které poskytovaly nejen v,;acne ,:uchova~elne p:od~
.:0
Uinak zastoupené hlavně sušenými fíky), ale I olej, a j~kjedly, tak ulceny
ke svícení. Řada zemědělských oblastí v horách I v krajlch jako Provence, Me-
seta, Apulie, pomezí Toskánska a Latia a Maremma nesly i stopy sezónních
přesunú dobytka na jiné pastviny. . ~,
Rytmus a období rúzných zemědělských prací byly POc~?pltelne d~~ny
systémem obdělávání. Základní starostí ro:níka,. kdekoh;~ a pOl~ad: bylo, UZIV.lt
vlastní rodinu a uspokojit požadavky vlastmka pudy, na mz dotycny Iolmk pl a-
coval (feudální pán, ve městě žijící majitel pozemkú, místní církev). Bylo to
 GIOVANNI CHERUBINI
( 106)
hlavně obilí, které zvláště u nižších vrstev znamenalo nejdůležitější složku po-
travy. Složku sice nejdůležitějšÍ, ne však uniformní, protože právě na kvalitě
chleba (mohl být bílý, tmavý, nebo také vyráběný z obilovin méně kvalitních
jako špalda n,ebo dokonce čirok) se zakládala prvotní hierarchie společen­
ských vrstev. Usilí zabezpečit si skývu chleba, patrné od jednoho konce kon ti-
nentu na druhý, bylo základním podnětem požadavku politické nezávislosti
a ekonomické soběstačnosti a bylo vlastní všem zemědělským komunitám.
Tento požadavek nebyl cizí a vzdálený ani vlastníkům půdy ve městech a vyš-
ším vrstvám společnosti (do jisté míry se tYKal i jiných základních produktů,
především vína). Závislost zemědělství na rozmarech přírody a neustálá hroz-
ba bídy, spojená s obtížemi při delších transportech zemědělských produktů,
vysvětllUí nepřestávající obavy o úrodu. Neznamená to, že zemědělské pro-
dukty nebyly vůbec převáženy z jednoho kraje do druhého. Později se zmíní-
me o vínu. Jako příklad můžeme uvést, že třeba sicilské obilí se do střední
a severní Itálie, oblastí s hustším osídlením, dováželo takřka pravidelně.
Je třeba dodat, že pěstování obilovin - od orby a setí až po vymlácení _
od rolníků vyžadovalo značný podíl práce a času, ale pochopitelně ne všude
stejně. Záviselo to na nejméně čtyřech faktorech: systému střídání osevu, typu
používaného pluhu, vlastnictví tažných zvířat a úrodnosti půdy. K těmto zá-
kladním faktorům můžeme připojit další, a to výnos, bohužel u evropského
hospodářstvíjako celku zatím nedostatečně prostudovaný. Ten byl závislý jak
na kvalitě půdy, tak na úrovni zemědělské techniky a praxe, a na počtu oreb
při přípravě půdy k setbě. Produktivita byla podle dnešních měřítek všude
nízká (v Evropě jedno zaseté zrno dalo v průměru čtyři další - maximálně
sedm, osm až deset - ale také pouze dvě až tři zrna z jednoho vysetého); také
produktivita všeobecně klesala na lehkých půdách středozemních proti hlu-
bokým úrodným půdám Evropy střední a východní a podobně na půdách vy_
soko položených oproti rovinám.
Ne všichni rolníci pak měli k dispozici tažná zvířata, která by zapřáhli
k pluhu, ani si je nemohli za stejných podmínek najmout. Existovaly sice pří­
pady, kdy byl použit i kůň, typickým tažným zvířetem pro tuto práci byl však
vůl, někdy pár nebo dokonce více párů u půd těžších. Svůj význam měla jistě
i skutečnost, že v rolnických komunitách vlastnictví jednoho či několika spře­
žení tažných zvířat často představovalo rozhodlUící prvek společenského roz-
vrstvení. Rolníci usazení na kompaktních a hlubokých půdách východní
a střední Evropy používali od pozdního středověku pluhu dokonalejšího
a těžšího, který měl vpředu kolečka a byl vybaven předradličkou a odhrnovač­
kou půdy. Italští rolníci jižně od Apenin a na vyprahlých půdách ve Středoze­
mí v té době dosud používali starý pluh se symetrickou radlicí, která půdu
pouze rozhrnovala, ale neobracela. Jinde, jako třeba v sicilském vnitrozemí
nebo na Sardinii, stále ještě přežíval nejprimitivnější dřevěný pluh, v nejlep-
ROLNÍK A ZEMEDELSTVÍ
( 107)
ším případě s okovaným hrotem. Rovněž systém střídání osevů se v Evropě li-
šil podle toho, bylo-li klima vlhké a půda hluboká; v tom případě se používa-
lo trojhonného systému: ozim, jař nebo luštěniny a úhor; takže ladem ležela
pouze jedna třetina plldy. Sušší oblasti Evropy s půdou vyprahlou a lehkou
znaly pouze střídání úhorů a ozimů.
Co se žňových prací týče, obilí se žalo srpem, ne vždycky Qak se dříve
soudilo), ale často zubatým, jak vidíme na nádherných vyobrazeních měsíců
v mnoha západoevropských chrámech. Žalo se hned pod klasem, aby na po-
li, až je projdou paběrkovači a posbírají zbylé klásky, jednak zůstala ještě
skrovná pastva pro dobytek, jednak aby polc bylo pro příští rok alespoň tro-
chu pohnojeno. Pokud nebyly v blízkosti stromy nebo vinice, byla strniště čas­
to vypalována i s trávou a plevelem, které tu do zimy vyrostly, a tak jako Imo-
jivo sloužil i popel. Z vyobrazení měsíčních cyklů můžeme rovněž vyvodit (na
což již badatelé upozornili), že umělci vnímali i realitu prostředí a klimatu,
jelikož posunovali žně tím více k podzimu, čím více se dotyčný kraj vzdaloval
Středomoří. Zmíněné cykly a další umělecká zpodobení, zvláště malířská (ale
i další dokumentace) dokazují, že rolníci, často ve dvojici nebo v početnější
skupině, k výmlatu používali cepů a v krajích jižněji položených, kde klima
umožňovalo práci pod širým nebem, i koní a volů a v některých středozem­
ních oblastech především mezků, kteří po klasech šlapali. Až na výjimky, kdy
v domácnostech přetrvávalo ruční mletí (což ostatně není dostatečně dolože-
no), se obilí již svěřovalo profesionálovi, mlynáři, který k mletí využíval vodní
energie (takřka v celé Evropě to v závěrečných stoletích středověku byl ne-li
výlučný, pak určitě aspoň převládající typ mlýna), nebo větru v krajích chu-
dých na vodu, ale větrných.
Z prací sadařských tu vzpomeneme pouze vinařství, a to hned z několi­
ka důvodů. Za prvé proto, že pěstování vinné révy při své tendenci šířit se na
všechny půdy muselo překonávat překážky kladené nadmořskou výškou a kli-
matem (réva překročila, jak známo, i Lamanšský průliv a dostala se do Anglie,
odkud ji podle všeho zase vyhnalo zhoršení klimatických podmínek v období
mezi 13. a 14. stoletím). Za druhé proto, že práce vyžadované vinnou révou
ajejím zpracováním zasallluí prakticky do všech ročních období. Za třetí pro-
to, že víno spolu s chlebem představovalo základní složku výživy (v některých
krajích je nahradil mošt a pivo) a bylo produktem všeobecně známým přinej­
menším z důvodů liturgických. Čtvrtým důvodem byla poptávka po jakostních
vínech (a z ní vyplývající popud k zakládání specifických vinic) ve stoletích,
kterými se tu zab)'Váme, a ta byla jedním z prvků,jimiž se vrstvy VYššÍ, městské
i panské, odlišovaly od vrstev nižších. Exisl\* doklady o poptávce z měst střed­
ní a severní Itálie, a nejen odtud, po těžkých vínech z italského jihu a po ví-
nech korsických, a po vínech bordeauxských v Anglii a v Nizozemsku. Zná-
mou věcí je i rozvoj vinařství v údolích řek Rh6ny, Sa6ny, Seiny, Mosely a Rý-
 GIOVANNI CHERUBINI
(108)
na, jejž vyvolala poptávka zvenčí a snadná říční doprava. Vinná réva kromě
práce při zakládání a rozšiřování vinohradu nebo obnovování kultur po čas­
tých požárech vyžadovala navíc prořezávání, okopávání, hnojení, odstral1ová-
ní šlahounu a přípravu sudu; po sklizni se lisovala šťáva. K tomu všemu bylo
zapotřebí lidské práce; vinobraní se navíc účastnily i ženy a děti. Nic obdobné-
ho se nedálo pn pěstováníjiných plodin, třeba oliv, i když jejich česání a liso-
vání vtisklo některým zemědělským oblastem nebo osadám, například kolem
Bari nebo Salenta, jedinečný ráz. Pouze v oblastech, kde se pěstovaly jedlé
kaštany, vytvářela tato v zemědělském hospodářství dominující plodina cha-
rakteristickou podobu oslav na konci sklizně, zvláště ve dnech a týdnech klá-
cení; po nich následovalo usilovné hledání zakutálených kaštanu vesnickou
chudinou a vyhánění vepřu do kaštanových háju, aby tam našli a spotřebova­
li to, co ještě zbylo; a pak sušení, mletí a ukládání mouky do velkých truhel
uložených v obydlích.
Na závěr této části textu, věnované roli pěstování a využívání jednotli-
vých produktu v životě rolníka, je třeba poznamenat, že jestliže obava o sobě­
stačnost, jak jsme se jil. zmínili, byla hlavním popudem k práci, nescházely,
a časem byly dokonce i početnější, popudy typu zcela odlišného. V první řa­
dě to byl požadavek na množství zemědělských produktu k obživě oblastí hus-
těji zalidněných. Kromě toho bylo také třeba vyprodukovat dostatek surovin
pro výrobu v městských manufakturách. Co se prvního aspektu týče, byla
vyslovena domněnka, že například na Sicílii potřeby královského dvora a ba-
ronských vrstev dovedly obilní produkci až na samu mez možností, což mělo
výrazně negativní dopad na životní podmínky tamějšího venkovského obyva-
telstva. Co se týče aspektu druhého, mužeme naopak připomenout, že pro-
dukce vlny v italských městech ijinde vedla k pěstování rostlin duležitých pro
barvířství,jakoborytu barvířského a mořeny barvířské, a při demogTaflcké re-
cesi, která probíhala od poloviny čtrnáctého do poloviny patnáctého století,
pravděpodobně napomohla rustu chovu ovcí založenému na střídání pastvin,
usnadněnému v mnoha oblastech snížením požadavku na výrobu potravin
vzhledem k nižšímu počtu obyvatel. Účast rolnických rodin na trhu však byla
podle všeho celkem skrovná. Spíše než nejduležitější potraviny, jako obilí ne-
bo víno (s těmi obchodovalo ponejvíce panstvo, církevní instituce a velcí
pozemkoví majitelé žijící ve městech), rolníci dodávali na vesnické či městské
trhy drubež a vejce, čerstvé i sušené ovoce, sýry a mléko, ořechy, lesní plodi-
ny a houby a drobné řemeslnické výrobky.
Velice odlišně od roku rolníka a trvale usedlého chovatele a pastevce
probíhal rok pastevce, který se svým stádem putoval od pastviny k pastvině.
Pastevci v létě, obvykle od května do září, žili v primitivních chýších na ho-
rách, a od tamtud pak na podzim, než uhodily první mrazy, sestupovali se svý-
mi stády do teplejších údolí; koně nesli náklad nářadí a náčiní, přičemž do-
ROLNÍK A ZEMĚDĚLSTVí
( 109)
spělým pomáhali mladší pastýři, často ještě děti. Výroba sýru, péče o stáda
ovcí a hlavně o jehl1ata, stříhání vlny, ochrana před vlky (velicí psi s obojky po-
bitými cvočky byli pomocníky, bez nichž se pastýři neobešli), znalost řek
a cest, starost o to, aby dobytek nevkročil na obdělaná pole, takové byly zá-
kladní prvky života pastevce. Jeho nomádství ho ostatně mnohem více než
rolníka, usazeného na jednom místě, pnvádělo do m,jruznějších prostředí
a společenských situací, a v mnoha případech v samotě hor či otevřené kraji-
ny obohacovalo jeho vnitřní Živol. Usedlí rolníci chovali mnohem méně do-
bytka;jednak proto, že v rozvinutějších oblastech,jako třeba v Toskánsku ne-
bo v severní Itálii, byly předtím hromadně užívané a neobdělávané pozemky
privatizoványa zúrodňovány a souběžně s tím byla na soukromých pozemcích
omezována pastva: za druhé proto, že jinde zase nadvláda pánu nad rolnický-
mi komunitami také zajišťovala na pastvinách i pozemcích ležících ladem
přednost pánovu dobytku. Rolníci spíše než hovězí dobytek chovali ovce, ve-
pře a kozy, jak to alespoň v mnoha jižních oblastech dokaZUje skladba od-
padních jam nalezených při archeologických vykopávkách. Tento společný
rys vykazoval ovšem různé lokální a krajové odchylky; koza byla typičtější ve
vyprahlých oblastech evropského jihu, chov vepř u byl zase velice rozšířený v~
střední Evropě; nechybějí ani oblasti - v Itálii například Parma, RegglO Eml-
lia a Piacenza -, kde vlhké a bohaté pastviny v nížinách někdy na konci stře­
dověku umožnily opravdový chov dojnic a s ním spojenou, už tehdy vyhláše-
nou a vysoce ceněnou výrobu sýru.
Od předešlých případu se opět lišil život těch venkovanu, kteří praco-
vali v lesích, což bývali i drobní vlastníci pozemkú či malých stád. Jejich práce
spočívala především v obstarávání palivového dNví a ve výrobě dřevěného
uhlí (dá se předpokládat, že tyto dvě činnosti už tehdy představovaly dvě zce-
la odlišné specializace). Práce v lese byly ovšem podmíněny sezónním reži-
mem, neboť se nedaly provozovat v zimě. Zbývá dodat, že rolnický svět se ja-
ko celek neomezoval jen na práce vyloženě zemědělské. Rolník vykonával -
hlavně v "mrtvých" zimních měsících - i drobné práce řemeslnické,jakoje \1:
roba košíkú a výroba a opravy nářadí. Rolnické ženy předly a tkaly pro vlastm
rodinu, ale v některých krajích, kam ve větší míře proniklo tržní hospodář­
ství, zpracovávaly vlnu i pro městské obchodníky. Do rodinné pokladny ostat-
ně pnspívali všichni členové rodiny, třeba i v útlém věku. Děti nejčastěji pásly
dobytek. Když se rodina rozrostla natolik, že ji \1nosy z pudy nestačily uživit,
bylo třeba hledat jinou možnost, například dcerky se už v dě~ské:n věku fosí:
laly sloužit do nějaké rodiny ve městě, chlapec šel do učem k remeslmkovt
a žena pracovala jako chúva u zámožnějšího měšťana nebo u nalezencú ve špi-
tále. Všechny tyto jevyjsou doloženy hojnou a ruznorodou dokumentací z ně­
kolika italských měst, která byla do hloubky prostudována.
Na bezmála celém kontinentu přinášely dny kolem zimního slunovratu
 GIOVANNI CHERUBINI
(110)
chvíle zvláštního vzrušení spolu se zabíjačkou, událostí rovněž často zobrazo-
vanou v cyklech měsíců, které dokládají hluboké sepětí křesťanské spirituali-
ty a zemědělství v životě středověku. jednotvárnost rolníkova života přerušo­
valy pouze chvíle, které trávil s ostatními členy komunity, což byla účast na mši
v kostele a nedělní návštěva místní krčmy ("antikostela" či "kostela d'áblova",
opakovaně, leč marně odsuzovaného církevními sněmy i kazateli), návštěva
trhu, jízda do mlýna nebo ke kováři. Kovárny vznikly ve všech zemědělských
oblastech, jakmile začalo v závěrečných stoletích středověku výrazněji proni-
kat i na venkov používání železa, třebaže i nadále zůstávalo kovem "vzácným"
(počet nástrojů používaných rolníkem ovšem nebyl nijak značný). K tomu se
pak v průběhu roku připojovaly další, mnohem slavnostnějšípříležitosti,jako
velké náboženské svátky, svátek patrona, světce,jemuž byl zasvěcen místní kos-
tel, a nakonec zcela víjimečné události jako svatba. Všechny tyto chvíle přiná­
šely i výjimku ze základního stereotypu stravy a ošacení. Pokud to jen bylo
možné, předváděly se "sváteční šaty" a pořádaly se "hostiny" s hojným pitím,
nevyhnutelná protiváha chudičké stravy, kterou přinášel každodenní život.
Rolník, člověk se specifickým životním stylem, jímž se odlišoval od řemeslní­
ka a měšťana, byl součástí rodiny, která pro něho znamenala přirozenou
a první společenskoujednotku: dále byl součástí farnosti, která ho hned od
narození vřazovala do křesťanského společenství nezávisle na tom, zda pak
v dospělosti byl či nebyl schopen prohloubit poselství víry, a byl i členem míst-
ní zemědělské komunity. I když existovali, jak už jsme se zmínili, venkované
žijící o samotě (což nutně neznamenalo naprosté odtržení od původní komu-
nity), a i když narůstal počet rolníků, z nichž se v důsledku ekonomického vý_
voje stávali tuláci, žebráci a bandité, přece jenom život na vesnici vedl k tomu,
že se rolníci po celé Evropě navzájem podobali, a to i přes často značné rozdí-
ly mezi různými oblastmi i obdobími. Vesnice v celé Evropě podléhaly moci
určitého světského nebo církevního pána; lhostejno, zda to byl držitel rozle-
hlých území, nebo drobný lokální vládce, vykonavatel rozsáhlých mocenských
pravomocí, nebo poživatel několika poplatků a služeb. Ve vztazích, které rol-
ník udržoval se svou obcí nebo s pánem, i ve svazku a konfliktech s oběma
z nich spočívala větší část jeho společenského a politického života. Monarchie
nebo panství,jemuž byl podřízen, mu často připadalypříliš daleko, i když tím
nijak nepřicházely o možnost pllsobit a vykonávat mocenský tlak. Do tohoto
tradičního světa však v některých částech Evropy proniklo několik novot, a ty
měly znatelný vliv na materiální i duchovní život venkovského lidu. Bylo tomu
tak především v těch oblastech Itálie, kde v důsledku rozvoje vesnických ko-
mun v posledních stoletích středověku došlo k zásadnímu přetvoření feu-
dálních pravomocí. Městské vlády se rovněž přičinily o politickou, správní,
soudní, vojenskou i ekonomickou reorganizaci obecních záležitostí. Navíc do-
ROLNíK A ZEMĚDĚLSTVí
(111 )
cházelo k výraznému pronikání městských vlastníků do struktur venkovských,
a s tím sp~jenému drastickému vyvlastňování rolníků, což mělo bohužel za
následek krizi mnoha zemědělských komunit.
Ani mimo tuto specificky italskou situaci nechyběly další lokality nepod-
řízené jednomu jedinému pánovi; totiž rolnické komunity, které se těšily
zvláštním výsadám. Docházelo k tomu v těch lokalitách italského jihu, které
byly monarchií prohlášeny za dernaniali, tj. podřízené přímo koruně. jejich
počet se v období, jímž se tu zabýváme, do značné míry měnil, a třebaže se
v podstatě ztotožňovaly s městskými centry a přilehlým okolím, ekonomický
charakter těchto středisek nevylučoval možnost, že jejich obyvateli byli i rol-
níci. Podle všeho však v Evropě nepřestala existovat území zcela atypická, ja-
ko Island, kde obyvatelé byli členy silných rolnických komunit, které bud' po
nějakou dobu, nebo vůbec nikdy žádným pánům nepodléhaly. Konečně je
třeba říci, že ani v rámci signorie, jednoho panství, se všichni obyvatelé nena-
cházeli vůči pánovi ve stejném postavení, zejména pokud šlo o vztah k půdě.
Na rozdíl od onoho mnohem obecnějšího modelu rolnického vlastnictví, kte-
rým se budeme zabývat dále, někteří rolníci užívali pozemků naprosto zbave-
ných poplatků i služeb. V Evropě však byl daleko častější stav, kdy každou ves-
nici ovládal jeden nebo několik pánů. Podle běžného schématu se pak po-
zemky dělily do tří velkých částí. První užíval přímo místní pán, druhá byla
rozparcelována a postoupena jednotlivým rolníkům ajejich rodinám; tato pů­
da byla formálně nebo fakticky dědičná. Třetí část se skládala z lesů a neob-
dělaných, společně používaných pozemků. Obdělávání svých vlastních pol-
ností (jJars dorninica) pán obstarával s pomocí své domácí čeledě a ná-
mezdních (stálých či sezónních) pracovních sil, nebo také s pomocí určitého
počtu pracovních dní rolníků, jimž pronajal půdu, bud' samotných, nebo
i sjejich potahy. Těchto pracovních dnů v průběhu 12. století ve Francii jižně
od Loiry v Burgundsku a na západě v Bretani začalo ubývat. Také v severní
a střední Itálii tato povinnost postupně mizí, jen v Anglii se udržuje déle.
V každém případě byly tyto služby v průběhu následujícího století stále lehčí,
i když v některých oblastech, například v mnoha panstvích jižní Itálie, docela
nevymizely. jestliže se chtěli rolníci z této pracovní povinnosti vykoupit, musi-
li pánovi vyplatit určitou částku v penězích nebo zvýšit poplatky za pronájem,
které z pozemku odváděli - ať už v penězích či v naturáliích. Rovněž užívání
neobdělaných pozemků k pastvě dobytka, sběru dříví nebo lesních plodin vy-
tvářelo prostor pro různice a sváry mezi pánem a rolníkem; časté jsou poku-
sy pánů nejen vyhradit si přednostní právo užívání k pastvě vlastního dobyt-
ka, nebo část jich ve vlastní prospěch "zprivatizovat".
Podobná úprava loveckých práv vedla ke stále narůstajícímu vylučování
rolníků z užívání jedné části přírodního bohatství ve prospěch baronů nebo
panovníka. Skutečnost je ovšem taková, že rybolov a lov pro rolníky všude
 GIOVANNI CHERUBINI
(112)
představoval významnou část obživy a možnost výdělku, přičemž i právně, ne-
bo aspoň fakticky se ve vlastním zájmu snažili v souladu s tradicí si toto právo
uchovat.
Páni získávali výnosy z pozemku i jiným zpusobem, a to právě ve stale-
tích, jimiž se zabýváme. Větší dynamičnost a rozvoj ekonomiky i společnosti
vedly ke stále větším pohybum ve vlastnictví pozemku. K částkám v penězích,
které pán vyžadoval, aby je mohl "reinvestovat" do pudy zděděné po před­
cích, se ve stále větší míře přidávaly poplatky, na které uplatňoval nárok
v rámci svého práva komerčně využít (většinou v rámci vesnice, ale občas
i mimo ni), celek nebo část své vlastní "držby". Mnozí páni však nezískávali
své nejvyšší přijmy z práv spojených s pozemky užívanými rolníky. V oblas-
tech, kde byla panská správa obezřetnější, byl výtěžek, který pán z "pars do-
minica" získával, výraznější. Obecně vzato se před velkou demografickou kri-
zí vlastně všude objevuje tendence k redukci "pars dominica" pronajímáním
stále větších podílu rolníkum, což je dusledek narustajícího demografického
tlaku a hladu po pozemcích,jakjsme se už zmínili. Tato tendence nakonec
určitý počet pánu přivede k tomu, že se stanou pouhými vyóěrčími poplatku
a nájmu.
Jeden z nejvyšších panských příjmu pocházel z monopolu na užívání
a prumyslové využití vodních toku (k němuž se později, aspoň v některých ob-
lastech, přidal i monopol na pec a vesnickou krčmu), který tehdy páni začali
prosazovat. Pán měl právo zřizovat vodní mlýny či valchy a z tohoto práva po-
bíral buď peníze, nebo vybíral část mouky, a to ať již mlýn přímo spravoval
s pomocí svého zaměstnance, nebo jej někomu pronajal. Některé evropské
kroniky líčí boj pánu s komunitami, které jim byly podřízeny, ajejich pokusy
přimět rolnické rodiny, aby přestaly mlít mouku na domácích ručních mlýn-
cích a používaly mlýna "bannálního" (it. banno znamená právo majitele po-
zemku rozhodnout, k čemu budou použity, toto své rozhodnutí přikázat a ne-
dodržování trestat), vrchnostenského. Jeden vlastník půdy - slavné opatství
nedaleko Londýna - ve snaze učinit tento příkaz "výchovnějším" nechal mlýn-
ky rozbít ajejich části rozvěsil na zdech hovorny, aby rolníkum, až přijdou od-
vádět poplatky nebo požádat o slyšení, osvěžil paměť. Vztahy mezi rolníkem
a pánem nebyly totiž založeny jen na ekonomické závislosti rolníka na majite-
li pozemků, na niž by rolník mohl odpovědět odepřením možnosti využití své
práce, nezbytné pro obdělání panské půdy; tato závislost měla i povahu po-
litickou, neboť pán byl držitelem více či méně rozsáhlých práv povahy vojen-
ské, teritoriální a jurisdikční. Každý pán měl na místní bázi právo soudit oby-
vatele osady v oblasti "nižšího" práva, a pánům výše postaveným nebo monar-
chii bylo pak vyhrazeno právo "hrdelní" neboli vysoké. Přitom však v Evropě
nechyběly případy, kdy místní pán mohl odsoudit i k trestu smrti a k tělesným
trestum; často k tomu docházelo například ve střední a severní Itálii buď kvů-
ROLNÍK A ZEMĚDĚLSTVÍ
(113)
li tomu, že vyšší moc byla slabá, nebo proto, že se dosud nad dotyčným úze-
mím neprosadila nadvláda určitého města. V jižní Itálii se tak stalo při kon-
fliktu mezi monarchií a panskou mocí, kdy se páni sna'lili získat stále větší po-
díl moci politické. Kromě moci nad obyvatelstvem osad výkon spravedlnosti
zahrnoval i pobírání poplatků pánem, vojenskou roli místního vůdce, který
disponoval více či méně početnou skupinou ozbrojenců a mohl ji použít jak
k válčení proti jiným pánům, tak ke službě ve větších armádách při podpoře
pánu mocnějších nebo monarchie samé, což stvrzovalo jeho nadvládu. Zbývá
ještě prostudovat, případ od případu a místo po místě, do jaké míry se rolní-
ci podíleli na vojenských aktivitách svého pána, v jaké míře přispívali na jeho
válečné podniky a účastnili se jeho výprav, a do jaké míry bylo naopak vojen-
ské řemeslo v dané oblasti vyhrazeno zvláštní skupině obyvatel, z nichž· někte­
ří mohli být ozdobeni i titulem "rytíře". Válka vzdalovala, i když třeba jen na-
čas, dospělé muže z domova, nebo - což bylo mnohem horší - byla-li osada
napadena, vedla ke škodám a k ničení včetně loupení dobytka. Proto se rol-
níci války báli, což ovšem nevylučuje, že na druhé straně i rolnické společen­
ství bylo ovládáno duchem násilí, stejně jako zbytek společnosti. Při vyřizová­
ní vzájemných účtú bylo použití nože běžné, docházelo ke krvavým rvačkám
i mezi jednotlivci, a řetězy krevní msty nebraly konce. To platí především pro
oblasti okrajovější, žUící v drsnějších přírodních podmínkách nebo na samých
hranicích určitého území, jako tomu bylo například v severních Apeninách.
Odpor k válčení na jedné, dávné návyky a praktické chování poznamenané
násilím na straně druhé, to jsou fakta dokazující složitost vztahu rolníka ke
zbrani, který nelze zredukovat jen na faktory politicko-institucionální. Vojen-
skou funkci pánú a jejich profesionálnost rolníci oceňovali především z hle-
diska obrany a ochrany. Opevňování už existujících osad či menších obytných
center a zakládání nových, obehnaných hradbami, k němuž docházelo (ten-
to jev byl už rovněž prostudován) v Itálii v ll. a 12. století, i s tím spojené poli-
ticko-teritoriální rozvrstvení, které tento jev na venkově vyvolal, rolníci zcela
určitě vnímali především jako možnost obrany a úkrytu před vnějším nebez-
pečím jak pro ně samé, tak pro jejich rodinu, úrodu, majetek i domácí zvířec­
tvo. Tuto ochrannou funkci plnily jak pevné hradby opatství a panské tvrze,
tak - a to především u rolníků, kteří bydleli nebo třeba pracovali nedaleko
města - hradby městské.
Vesnice byly obecně vzato mnohdy starší než panství, někdy i o celou řa­
du staletí, pokud osada, jako v mnoha případech ve středozemní oblasti,
pocházela z doby římské nebo dokonce prehistorické. V těchto komunitách
začali ve středověku, někdy až během jeho vrcholné či závěrečné fáze, uplat-
ňovat svá nová práva laičtí a církevní mocipáni a v jejich rámci vršit své po-
žadavky. Nové osady, které vyrostly v blízkosti dávných římských velkostatků
(villa) kolem latifundií z dob pozdního císařství, v době germánské invaze
 GIOVANNI CHERUBINI
(114 )
postupně přecházely do vlastnictví germánských uchvatitelů a franské aristo-
kracie. Pomalu a postupně se měnil i osobní úděl někdejších otroků, způsob
spravování pozemků a práva majitelů dvorců, která se z prostých práv vlastnic-
kých stále více stávala právy nad životy lidí. Další osady a další společenství,
hlavně v období demografického růstu v 11. a 12. století, vznikaly naopak na
nezalidněných, lesnatých a neobdělaných územích, které významné panské
rody či vládci postupovali do pronájmu opatstvím. A některé osady konečně
byly přímo založeny určitou panskou mocí, třeba méně represivní než moc
původní komunity - jako tomu bylo v případě, kdy skupiny německých rolní-
ků byly podněcovány ke kolonizaci slovanských území za Labem. Na těchto
územích, která prošla vnitřní kolonizací a kde posléze rozlehlé lesy ustoupily
orné půdě, od 12. století a zejména ve století 13. docházelo k silnému přílivu
německých osadníků, kteří, pobízeni knížaty, biskupy a nábožensko-rytířský­
mi řády, jako byl řád německých rytířů, pronikli až do Sedmihradska.
. Tvrdíme-li, že zemědělské komunily byly obecně starší než panská sídla,
pak se neopíráme ani tak o konkrétní a bohatě doložené důkazy, jako spíše
o logické závěry, že rolníci si museli zorganizovat život v osadách, dále o ně­
kolik málo izolovaných svědectví z konce středověku a o to, co víme o starším
období. V písemné dokumentaci se vesnické komunily objevují teprve v závě­
rečných stoletích středověku Qen v několika málo případech už od 11. sto-
letí). V mnoha evropských oblastech mojí podobu stovek "propouštěcích
listin ", "listin svobody", consuetudines, Weistúrner a statuti, které si rolníci doká~
zali vydobýt na svých pánech a přiměl je, aby písemně pOlvrdilijak povinnos-
ti rolníků, tak své závazky i další uzavřené dohody. 1 když se tyto listiny přímo
zmiňují o založení té kleré vesnice, musíme v nich spíše spatřovat doklad ná-
vratu k písemným dokumentům než dúkaz vzniku osady. Aniž bychom měli
v úmyslu cokoliv ubírat na politickém (a ne pouze formálním) významu této
skutečnosti, musíme dodat, že už předtím museli rolníci alespOl'\ minimálně
spolupracovat v rámci jedné vesnice nebo mezi více vesnicemi v otázkách
organizace paslvy jak na obdělávaných, tak na ladem ležících pozemcích, při
využití vodních loků, při organizaci orby, setí a žní a dozoru nad poškozo-
váním stromů lidmi, zvěří a dobytkem, při boji se škodnou, jako byli vlci,
medvědi a lišky, a ochraně před ní. .Jen těžko si dokážeme pí-edstavit, zvláště
při zárodečném slavu tehdejší správy, že lo všechno mohlo být svěřeno pouze
vztahu mezi rolníky (kleří v žádném případě nemohli být do ujednání pojali
jako jednotlivci, ale pouze jako lokální kolekliv) a úředníky velkého vlastníka
půdy - opalslví nebo feudála.
Vztahy mezi místní komunitou a pánem, jak pro tehdejší lidi, tak pro
moderní badatele, byly ve zkoumaném období značně komplikované. Stejně
jako mohl jeden opat, biskup, nebo pán vlastnit několik vesnic, mohlo se na-
opak několik vrchností dělilO jedinou vesnici.
ROLNÍK A ZEMĚDĚLSTVí
( 115)
.Jestliže z důvodú, které jsme tu vyložili, byla spolupráce mezi vesnickou
komunilou a pánem na lokální úrovni naprosto nezbytná (a múžeme se,do:
konce domnívat, že dokonalý rozvoj vrchnostenského systému byl podnetny
i pro vnilřní živOl komunily, neboť přispíval k hlubšímu pochopení vlaslní
identily rolníkú jako jednotlivců i jako společenslví), stejně ~;vylm~t~ln? byl
i konflikt jejich zájmú. Rolník mohl mít někdy pánOVI za zle radu veCl, treb~
nadměrnou náklonnost k válčení, chamtivost jeho úředníkú, nespravedhva
rozhodnutí v soudních přích, vymáhání různých osobních služeb či zavádění
dalších poplatků. Obdobně byla chápána i snaha pána I~ros:dit monopo,l na
mletí obilí ve vodním mlýně, a rovněž berně (srovnatelne s lim, co o stuptnek
výš ve feudální společnosti představovala "pomoc", jíž byl, vazal po;inov~? své-
mu pánovi), neboli určilá částka v penězích, stanovovana (alespon zpoc~tku)
pánem podle vlastního uvážení jako náhrada za ochran~, kterou rolm,kovl
poskytoval. Konflikt vělšinou probíhal v poloze neocholneho podrobem ne-
bo tichého odporu, někdy však odpor propukal i v otevře~ou ~zpouru, ,a 1;0:
kud se rolníci ve svých zájmech sjednotili a objevili se mezI mml schopm vud-
ci, tato povstání zachvátila celé kraje nebo ještě větší územní ~elky. Mal';:
Bloch napsal, že rolnická povstání v lomlo období byla druhou pnrozenosll,
asi jako slávky patří ke společnosti kapitalistické. Výraznějšín:iproje:;;.,r0hoto
typického rysu zemědělsko-panské společnosli,jakkohv byly Jejich pncmy slo-
žité a nedaly se zredukovat na pouhou nespokojenost, byly jacq!lene v: Fran-
cii v roce 1358 a velké selské povstání v Anglii roku 1381. Povstalci tehdy
nejenže terorizovali Londýn, ale nakrátko se zmocnili dokonce i mladého
panovníka. . ,
Neshody mezi pánem a rolníky se lišily podle Loho: kdy k n:m dochaze:
10, podle zeměpisných podmínek, podle sLUpně rozvoje panskych tnStltuCl
a silnější či slabší přítomnosti nadřazených mocenských orgán? ROZPOl:y
vll1ikaly především ohledně právního postavení osob, vlasln:ctvl pozemku:
užívání neobdělané púdy, vykonávání spravedlnosti, panskych monopol~
a svévolnosti či regulérnosti rúzných vrchnostenských práv. StaLUty, propous-
těcí listiny a písemné dohody se prolo zab)'I'ají ponej~í;:e tě:nito záležitost;lll,
a k nim pak občas připojují všechno, co se lýkalo sporadaneho a pokhd~eho
života na venkově - tr-eba dohled nad obdělanými pozemky, ochrana urody
a slromoví, senoseč a protipožární služba. Třebaže rozdíly, kleré v těcht~ zá:
ležitostech na konlinenlě vládly, byly velice výrazné - a rozdíly v mnozstvl
a kvalitě dokumentace, která je k dispozici, to potvrzují - jistota ohledně to~
ho, co náleží či nenáleží pánovi, a boj proti nově ukládaným povinnostem, ~l
už jimi byly doopravdy nebo jen zdánlivě, šly spolu ruku v r~ce. Snahy.zabra-
nit zvyšování berní a pokusy ne-li pÍ'Ímo odstramt, pak aspon podstatne ~me:
zit mlýnský monopol pánú, se objevují v tomto období ~šu~e. To z~ela)asl~:
vyplývá z t~ednání, podle nichž se některé vesmce, vzbounvsl se proII svym pa-
 GIOVANNI CHERUBINI
( 116)
n?m, podřídilY,blízkémuměstu, které jim naoplátku vyšlo vstříc nejen tím, že
pred~lo ne~bdelanou půdu výlučně do jejich správy a osvobodilo je od po-
platku a sluzeb, ale přeneslo na ně i mlýnský monopol.
Společnou tužbou všech rolníků bylo vymoci si na pánovi větší osobní
s~obodu zmírněním robotní povinnosti na panských polích (nebo vyplace-
mm), snížením poplatků a nájmů, větší volností ve volbě manžela či manžel-
ky aF od . Ke snaze dosáhnout větší svobody se přidružil a do určité míry stal
IJeJI nezbytnou složkou požadavek domoci se práva na půdu: smětji kupovat,
prodávat i zanechat jako dědictví potomkům. Nevalně dokumentované _
~,v t?mto ohle~u ~rávéstř~dní a severní Itálie nabízí dokumentaci nejbohat-
~~ -Je naopak uSlh rolmckych komunit dosáhnout omezení nebo alespoň lep-
s~ kontroly panských výsad v rovině soudní, nebo obecněji vzato politické.
Uspěchu v oblasti větší osobní svobody i možnosti disponovat půdou rolníci
dosáhli kromě jiného také díky tomu, že v pozdním středověku Už měli mož-
nost prodat některé své produkty v rychle rostoucích městech i na venkov-
ských trzích, a naspořit si tak nějaké peníze. Tyto úspěchy však zároveň vnáše-
ly do venkovské komunity prvky sociální diferenciace. Tato diferenciace
~oložitel~á st,ejn,ou mě~ou p? celé západní Evropě, pocházela z celé řady dal:
slch, m~lvldualmch moznostl,jako bylo třeba vykonávání určité funkce přidě­
le,ne p~~em, (o tom exisIlye řada záznamů, a byla to cesta k legitimnímu i mé-
~e legltlmmmu zbohatnutí) nebo lichva. Tyto případy "úspěchu" se výrazně­
JI pro!evo~a!~ poblíž. ve~kých I~ěst:kých ~enter, kde byly politika a městské záj-
my Zl ejmeJs!. PostOj predstavltelu vesmcké buržoazie, která se od ostatních
obyvatel vesnice odlišovala i způsobem života, provozováním řemesla nebo
obchodu (a ještě častěji uváděním svých potomků na dráhu kněžskou nebo
notářskou), vůči městu nebyl jednotný. V některých oblastech dávali před­
nost poměštění, jinde setrvávali v rodné vsi a snažili se ji ovládnout.
Badatelé stále ještě diskutují o tom, jakou roli v základních tendencích
~:nského ~t~vu, a z.em~dělské společnosti sehrála demografická krize. Její
ucmky se zrejme v ruznych oblastech rúznily; u nemalého počtu případů však
určitě přispěly ke konkrétním politickým a ekonomickým opatřením vládců
pánů a měst. Oslabování panské moci, redukce jHlrs dominica, postupné rozši:
řování osobních svobod rolníkú a tendence k rozvrstvení vesnické společnos­
ti na Západě pokračovaly i nadále. Ve Francii a v Anglii klesající výnosy renty
donutIly řadu významných pánů pronajmout celá panství. Ve Španělsku
a vjižní Itálii, kde král a panstvo proti sobě neměli pevnou měšťanskou vrstvu,
se naopak rozšířily velkostatky. Na východě Německa demografický pokles
umožnil vrchnosti zmocnit se opuštěných rolnických pozemků, založit roz-
lehlá pozemková vlastnictví, v dllsledku slabosti monarchie opět zavést jakýsi
nový bannus, právo přikázat na svých pozemcích provozování určitých země­
dělských či industriálních aktivit a vybírat z nich poplatky a přinutit rolníky
ROLNíK A ZEMĚDĚLSTVí
( 117)
znovu k práci na panské půdě. Současně s demografickým rozmachem do-
chází však na konci patnáctého století i na Západě k obrodě panského stavu.
Podle všeho se to týkalo i střední a severní Itálie, která byla v předcházejícím
období oblastí největšího ekonomického rozvoje na celém kontinentu.
V Anglii je obnova feudalismu reprezentována vzni~em tz~. enelosu,.:s, zabírá-
ní a scelování pozemklr. Pán se zmocnil neohrazenych poh rolmcke kom um-
ty, na kterých se tradičně pěstovalo obilí, i kolektivně I~Ouž.ív~ných p~zemku,
na něž rolníci po staletí vyháněli dobytek na pastvu, pnpojll je ke svym vlast-
ním pozemkum, proměnil je v rozlehlé pastviny, a ty pak svěřil obchod~íkovi
s vlnou či dobytkem, aby je používal jako pastviny pro ovce. V AngIn, jak se
tehdy říkalo, "ovce sežraly lidi", ale ijinde, dokonce už předtím i ve velice,těs­
ném sepětí s demografickým poklesem, začaly státy podporovat ~hov OVCI za-
ložený na střídání pastvin a vytvářet i instituce potřebné k or~:m:acl a.~o:o­
ru: ve Španělsku to byla Mesta, v Apulii Dogana delle pecore, OVCI myto, v jlz~nn
Toskánsku Dogana dei pasehi de! eomune di Siena, Mýto pastvm komuny mesta
Sieny, a v sousedním papežském státě další Ovčí mýto, Dogana deUe pecore: ..
Zbývá ještě prozkoumat, co si vůbec mysleli ajakými city a :užbaml ŽIlI
lidé živící se polními pracemi; brání nám v tom vsak nedostatecnost a ten-
denčnost dokumentace. Až na velice řídké výjimky totiž rolníci po sobě neza-
nechali přímá svědectví, a svědectví jiných společenských vrste: - klerik~,
šlechty, kupců a řemeslníku - nám je předvádějí často v podobe zkreslene;
v každém případě jsou to svědectví z druhé ruky. Nicméně odhodlá,;,e-h s,e
paběrkovat v různých pramenech, které jsou v závěrečných s~aletích stredove:
ku poněkud bohatší a různorodější, něco se ~řec~ j?n doz;lme;. S post:;aml
rolníků i se záznamem jejich skutků a doslovnym zaplsem vyroku se napllklad
občas setkáme v nejrůznějších zápisech světských i církevních soudů. Ze záz-
namu církevních jsou výmluvné především protokoly biskupské inkvizice, kte-
ré posloužily Emmanuelovi Le Roy Laduriemu při p~pisu ma~é osady ,: P~­
ren<;jích, ještě na začátku čtrnáctého století pro~adle ,katarsk:lll u ~a~lrstv!.
Jakkoliv je soudní zápis vzhledem ke každodenm:nu zlvotu,VYj:mecny -" n~
zcela běžný, přece jen dokáže odhalit celý duševm I hmotny svet. Ze zaplsu
o této vesnici, jejích obyvatelích, vrchnosti, faráři, pastevcích střídajících pas-
tviny, Le Roy Ladurie pochopil nejen stav ekonomiky, nábožen~ké vyznání je-
jích obyvatel,jejich stravovací návyky, strukturu a koncepCI rodmy, ale I fakto:
ry mnohem obtížněji postižitelné a doložitelné, jako jsou láska, vztahy mezI
oběma pohlavími i obecnější rolníkovo pojetí světa vubec.
Velice snadno identifikovatelným a výrazným proudem evropské litera-
tury je satira na sedláky a venkovany. Nehledě. na r~zné va~ianty vyplÝV~Jící
. z různosti prostředí, ve kterých vznikala, autoru samych I verejnostl, k mz se
obracela (například v prostředí feudálním bývá rolník nejčastěji zesměšňován
kvúli zbabělosti, zatímco v prostředí buržoazním, jaké se vytvořilo v Toskán-
 GIOVANNI CHERUBINI
( lIB)
sku ve čtrnáctém a patnáctém století, poznamenaném už konfliktem mezi
vlas;níky ~ůdY,a,pach:ýři a protesty rolníků proti nespravedlivému dělení vý_
nosu napul, ~yva r~)ln~k opakova~~ o,sočován, že je zloděj, který okrádá maji-
:ek p~zemku); ~~ura casto krome spmy, chudobného ošacení i stravy zdůraz­
nUje Ipkousl zvneckost,jako by rolník byl něco mezi člověkem a dobytčetem.
~r~r.ncnYJ o nich.ž jsme se zmínili, i pozorná četba zmíněné satiry naopak me-
ZI radky dokazují, že evropský rolník - odhlédneme-li od odlišné civilizačn'í
ú~'ovně růz~ých krajů, ale jinak skutečné podobnosti, vytvářené tvrdými život-
n~ml ~odmmkaml, ned~statečnou výživou, monotónností práce, každoden-
mm zapasem o holou eXistenCi, rozsáhlými pohromami, jakými byly opakující
se hladomory a epidemie, choroby a nebezpečí válek, což vše nutně ovlivI'ío-
valo jeho schopnosti a možnosti vnímání a myšlení - nebyl vůbec zhovadilý
hrubec bez ušlechtilejších citů a vyšších tužeb. Uved'me prozatím jen to, že
n:gran:~tnost rolnických vrstev byla sice obecná, existovaly však i výjimky, a to
predevslm v ekonomicky pokročilejších a městy ovládaných oblastech, jako
byly některé kraje v Toskánsku. Zde se někteří bohatší sedláci a drobní vlast-
níci půdy, patrně s pomocí venkovského faráře - byť s obtížemi _ naučili psát,
nebo alespoI'í číst. Takoví faráři se nevyskytovali pouze v Toskánsku. Ve střed­
ní .a, severní Itáli~ dok?nc~ existovaly obce - patrně vesnice, v nichž se vytvoři­
lo pdro vesmcke burzoaZle - které se rozhodly platit si učitele, jehož znalostí
mohl:,využít i něk:eří obyčejní rolníci. Ačkoli byli venkované zvyklí a také nu-
ceni. Zlt.~ 0;neze.nem honzontu osady, nevylučovalo to tak docela jiné zkuše-
nostI. Pnlezltostl k tomu nabízely styky s nedalekým městem, účast na proce-
sí třeba jen k nejbližšímu pOUlnímu místu, putování za prací Usou například
obecně známy případy dočasného pracovního úvazku rolníků jako nádeníků
ve stavebnictví) a sezónní migrace, která se neomezovala jen na migraci
pastevců z nejchudších zemědělských oblastí, jako byly Apeniny. Obecnější
p:oblé~ našich vědomostí o rolnické mentalitě a názorech je úzce spojen
predevslm se znalostí lidové zbožnosti a vztahů rolnického světa k církevní
h,ierarchii i kacířským sektám. Dnes je už známo (a tyto poznatky platí pro ce-
ly. evr~ps~ý kontment), že celá řada venkovských pověr má své kořeny v době
predkreslanské nebo pochází z mimokřesťanských zdrojů. Církev byla nuce-
na ?,ředevší~ n~ úl:o::ni f~rn.astí a~sorbovat velk~ počet různých prosebných
a pnmluvnych Iltualu, anImlstlckych praktIk a ruzných podob sympatetické
magIC. Dokonce i farář se občas uchyloval k magickým praktikám, aniž tím vy_
volal pO:lOršení v prostých duších svých farníků, kteří to chápali jako jeden
z projevu jeho kněžského poslání. Mnoho církevních aktivit si rolnická men-
talita uvedla do vztahu s cykličností polních prací. Také vztah rolníka ke svět­
cům byl zcela otevřeně "smluvní", s přídechem magie, vztah do ut des (dám,
abys dal), kde oběť světci měla zajistit úrodu, příznivé počasí a zdraví lidí i do-
bytka. Přilnutí rolníka k církvi, především ke kostelu v osadě, kde žil, bylo vše-
ROLNíK A ZEMĚDĚLSTVí
( lI9)
obecně hluboké. Vesnický kostel nebyl jen místem k modlení, ale přímo srd-
cem komunity, což bylo zřejmé už z toho, o co jeho budova převyšovala c~ý­
še rolníků (v některých případech se k ní ovšem připojovaly I panské palace
a věže). V kostele, na prostranství před ním a na hřbitově se rolnická kom~­
nita, aspoI'í pokud nebyla vystavěna budova, která ~y t:I.:~ funkCI pln:la'"s~ha­
zívala k rokování, v kostele farář oznamoval nejruzn"JsI novmky tykajlCI se
všech obyvatel vesnice, a v dobách nebezpečí tu nacházeli úkryt lidé i s majet-
kem. V kostele se odbývala řada slavností, které neměly vždy výhradně povahu
sakrální. Kostel i s nedalekým hřbitovem byl zdrojem kolektivní paměti celé
komunity. Zvony, jejichž italský název podle fantastické etymologie z počátku
třináctého století odkazoval k rolníkům ("rusticis qui habitant in campo, qUl
nesciant iudicare horas nisi per campanas", rolníci, kteří žUí na venkově a ne-
umějí rozeznávat hodiny, leda podle zvonů), svolávaly ~ejeno~,k modl~tbě,
ale odměřovaly i hodiny, protože rolníci se zatím nenauClh p.ouzrvat:,ove ,za-
vedený "kupecký čas". Zvony se používaly i k rozhánění .bourek, :: ,nekterych
případech měly dokonce držet dál od vesnice vlky, ~yhlas?valy' po~ary a oz~a­
movaly válečné nebezpečí. Stejně jako účast na obcanskem ZIVO:~ komu~lty,
i účast na životě farnosti představovala cosi, co by se dalo oznaclt za pohtlc-
kou výchovu rolníka. Ten sledoval počínání farářov?, úča~:ni1 se pra:í na
údržbě kostela, nádob a paramentů. Komunlla za trmto ucelem zakladala
organizace, které na různých místech n~sly různ~ náz,?, ("d~bročin~é sd~'u­
žení" staveniště", "osvícení"); v poslednlch staletlch strcdoveku v neklel ych
lokalitách zakládali vesničtí obyvatelé z popudu žebravých mnišských řádú
bratrstva modlitby, pokání nebo milosrdenství.
Vlastní podobu politickým a společenským ideálům a požadavk~m ,n::
poskytovaly prvky pohanské, ale křesťanské, ať už \ycházely, ~ pravoverne, c~
bludařské zbožnosti. Rolníci velice dobře chápali nejenom Ulechu pramemCl
ze svátostí, ale i příklad prvotní církve, jejíž vůdcové jim byli mnohem bližší
než opati nebo biskupové, kteří byli jejich souča~ní~y.a ~:eř~ .:: od ~vě~k1::'
pánů lišili snad jen v tom, že jakožto vrchnost bylI jeste pnsn;]Sl : naroc~e]sl.
Vztah mezi nespokojeností rolníkú a jejich evangelIckým kaclrstvlm ~e~1 vsak
vždy jasný, mimo jiné proto, že tyto hereze se často sr,0jovaly s, on~n:almm dl~­
alismem nebo chiliastickými proroctvími o konCI sveta, ktera ovhvnovala SPI-
še městskou chudinu než rolníky, kteří přece jen byli majiteli drobných hos-
podářství. V každém případě rolníci svůj zlatý věk ~ždy:ky h!edali spíše v~
vzdálené bájné minulosti než v neupřesněné a neupresmtelne .~udo~,:no:tl,
C07. je také důvod, proč se rolnická senzibilita spOjOvala s obecnejl I:ozslrenym
přesvědčením, že svět se od jednoho století ke druhému jen zhorsuJe a _upa-
dá. Konflikt mezi pány a rolníky, ať tlumený či zjevný, na s:be ?od rousko~'
křesťanství bral pro rolníky čas~o podobu boje za svobodu. ~a v~echny uved-
me jedno typické prohlášení: "Zádáme, aby všichm poddam bylI osvobozem,
 GIOVANNI CHERUBINI
ROLNÍK A ZEMĚDĚLSTVÍ
(120) (121)

neboť Bůh všechny lidi osvobodil, když za ně prolil svou vzácnou krev." Jak menává nejrúznější postoje, kvantitativní údaje a analýzy vztahů mezi obyvatel-
jsme už viděli, tato touha po svobodě na sebe brala podobu požadavků ;vo-
stvem a zdroji, je kniha De agrmische geschiedenis van VJ/est-EurojJa, 500-1850. NaM

bodn~jšího nakládání s půdou, zredukování osobních i věcných břemen

a uzavírání písemných dohod mezi pánem a vesnicí.
Antagonismus rolníků vúči ostatním společenským skupinám sice plodí
(a zároveň dokaZl!je) jejich elementární politické uvědomění, k averzi vůči
pánům je však třeba od určitého okamžiku a v různé míře v jednotlivých ob-
lastech Evropy připojit i averzi vůči vrstvám buržoazním a měšťanům obecně.
Co se tohoto druhého aspektu týče, nejhojnějšísvědectví nám znovu na-
bízí střední a severní Itálie, kde množství velkých měst, rozkvět komunálních
vlád, které pak daly vzniknout městským signoriím, v mnoha ohledech dědič­
kám vlád předchozích, vznik a prosazování rúznorodé škály buržoazních vrs-
tev, proměnily vztah mezi venkovem a městem v záležitost zcela specifickou
a do vztahů mezi měšťany a rolníky vnesly značné napětí. Měšťané si velmi do-
bře uvědomovali, že pod úslužností a zdánlivým poklidem je rolníkova duše
velice často rozjitřená a naplněná závistí a nenávistí. Však také docházelo
k izolovaným i k hromadným povstáním, která však byla vzácnější v oblastech
s pachtovním systémem, a to kvůli krizi rolnických komunit, o níž jsme se už
zmínili. Rolníci naoplátku městům zazlívali hlavně jejich daňový systém a po-
travinovou politiku, která znevýhodňovalavenkov. Nemohli se smířit s pohr-
dáním, které měšťák k rolníkovi choval, a zejména s necitlivostí majitelů pů­
dy vůči chudobě a dřině venkovského života.
psal ji B. H. SLlCHER VA.,"I BATH a vyšla v Utr:chtu:. 1960..?10~1!'~ ob~o~í,
které zahrnuje, utnOžI1l..lje správně zařadit stalctl, ktera nas zaJlmaJl. Zemedel-
ské Itálii právě tčchto staletí je věnována kniha G. CHERUBINIHO s názvem
L'!talia rumle del ba"o Medioeoo, (Roma-Bad, 1984).
Specificky středověkým rolníkem se zabývá R. FOSSIER v knize Paysans cl' Oeci-
dent Xle-XlVe stécies, (Paris 1984). Italská realita se v ní phliš nevyskytl~e, kmha
je však bohatá na nápady. Velice užitečná, a to nejenom co se týče údělu, t~lžeb
a bojú anglických rolníkú, je kniha R. H. HILTONA 17Ie E~'glish Peasantry zn the
Lata Middle Ages, (Oxford 1975). Viz rovněž knihu W. ROSENERA I contadz111
ne! Medioevo, (Roma-Bad 1987).
Zmínky o demografii v našem textu vám pomúže prohloubit J. C. RUSSEL
v textu PO/JUlation in Euro/Je 500 - 1500, v díle The Fonlana Economie History of
Euro/Je, řídí C. M. CIPOLLA, sv. I, Tlle MiMle Ages, (London, 1~72-76), str.
13-54. Venkovský život zobrazený v měsíčních cyklech katedral analyzuje
P. MANE v knize Calendrias el techniques agrieoles (Pads 1983). Co se pojetí času
týče, je tu samozřejmě esej v knize J. LE GOFFA Tem/JO deUa Chiesa e lempo d:1
mercanle. E altri saggi sullavora e la cultum nel Medioeoo. (Torino 1977). O zboz-
nosti rolníkú v knize bohaté na úsudky a závěry, nazvané Conladini e mnU. Pro-
blemi deUa cultum /Jo/Jolare ne! Medioeoo, píše A. J. GUREVIČ (Torino 1986).
O španělské Mestě je k dispozici klasická práce J. KLEINA La Mesta. Estudio de
la hisloria económica eS/Janola 1273-1836, (Maddd 1936, 1979). PyreneJskou ves-
nicí, o níž je zmínka v našem textu, se zabývá E. LE ROY UDURlE v knize
Montaillou: village oecitan de 1294 á 1324 (Paris, 1975, 1982).

Bibliografie

Pro prohloubení znalostí o rolníkovi a zemědělství je pochopitelně třeba obrá M

tit se především k syntetickým pracím věnovaným evropské zemědělské ekono~

mice a společnosti. Rúzní autoři přispěli do svazku The Agrmian Life ofthe Mid-
dle Ages (I. svazek encyklopedie The Camblidge Economic lIístOl} of Europe, Cam-
bridge, 1966), který zahrlll~e celou Evropu a zabírá celý středověk. Základním
dílem, i kdyžje z něj v podstatě vyloučena Itálie, je známá kniha G. DUBYHO
L 'Econ,omie Turale el la vie des campagnes dans I'occident médiéual: France, Anglelerre,
Empire, lXe-XVe siécies (Pads, 1977), užitečná hla\11ě tím, že přináší velký počet
údajú o životě na venkově. V poloze převážně popisné a zaměřené především
na Francii je StOlia agraria de! Medioeoo. Napsal ji ll.. GRAND _ E. DELATOU-
CHE a vyšla v Miláně r 1968. Vynikající syntézou, hlavně díky tomu, že zazna-
Středověký
člověk
a jeho svět
editor
Jacques Le Goff

VYŠEHRAD
1999
 OBSAH

Středověký člověk /9
Jacques Le Goff

I. Mniši /39
Giovanni A1iccoli

II. Válečník a rytíř /69

Franco Cardini

III. Rolník a zemědělství /101

GiolJanni Cherubirú

IV. Měšťan a život ve městě /123

Jacques Rossiaud

V. Intelektuál /157
Mariateresa Fwnagalli Beonio Brocchieriová

VI. Umělec /183

Enrica Castelnuooo

VII. Středověký kupec 11.-15. století /209

Aron j. Carevič

VIII. Ženy a rodina /241

Christiane KlajJisch-ZuberOtJá
Univerzita Karlov8" ;)(,,~ď
Institut základů vzoei1'n"s" IX. Světec /263
Knihovna pro un!vel':;-:itli i ';'-k'.I. Anehl Vauchez
Př.č. 3D 'S~ --_._- X. Člověk na okraji ve středověku /291
Sien. C:ScO Bmnistmu Geremek

Rejstřík /313

© 1996, Gius. Laterza & Figli, Roma-Barl. The Czech language edition
arranged through the mediation of EULAMA Literar)' Agenc)'.
Translation © Ondřej Bastl, Zdeněk Frýbort, Milena Hájková,
Irena Murasová,Jaroslava Rosenová, Lucie Šavlíková, 1999

ISBN 80-7021-274-8
 Středověký člověk
Jacques Le Goff
Tato kniha představl~e středověkého člověka a na-
bízí deset jeho portrétů od deseti předních medie-
valistú. Existoval však vůbec středověký člověk? Ne-
ní to jen abstraktní pojem vzdálený historické reali-
tě? Dějiny "lidstva" - jediné dějiny hodné tohoto
jména - definovali před půlstoletím Marc Bloch
a Lucien Febvre, přičemž jejich definici bychom
dnes stěží dokázali zpochybnit. Otázkou ale zůstává,
zda jsou tyto dějiny "lidstva" dějinami člověka, nebo
dějinami lidí. Na to Lucien Febvre odpověděl takto:
"Člověk je mírou dějin, a to mírou jedinou; je do-
konce jejich raison ď ťtre." Zároveň však řekl: ,Jedi-
ným předmětem dějin - dějin, které se nezajímají
o nějakého abstraktního člověka, ve své podstatě
věčného a neměnného a stále identického se sebou
samým - jsou lidé, kteří vždy exist~jí pouze jako sou-
část společnosti, lidé, kteří jsou ěleny společnosti
v určitém přesně vymezeném okamžiku jejího vývo-
je, lidé, kteří vykonávají bezpočet nejrúznějších
funkcí a činností a mají rozličné starosti a schopnos-
ti, jež se vzájemně prolínají, kříží a popírají a které
 JACQUES LE GOFF
(10)
se nakonec shodují na smírném kompromisu, najakémsi rnodu vivendi,jemuž
říkáme Život",1
Člověka a lidi, příslušníky společnosti křesťanského Západu, se snažíme
postihnout v jejich hlavních funkcích (tedy z hlediska jejich sociálního posta-
vení, řemesla či profese v obecném, ale i v konkrétním smyslu slova), sledlue-
me je v době středověku, který má dvojí tvář: tvář pozoruhodného rozmachu
křesťanství mezi rokem 1000 a 13. stoletím, a tvář temné epochy, nazývané po-
zdní středověk, v nčmž se mísí svět minulosti, zasažený krizÍ, se světem nového
středověku -
renesance, a konečně i se světem konkrétních lidí v jejich život-
ních podmínkách a sjejich názory a zvyky; to vše je předmětem této knihy.
Člověk, nebo lidé?
Většina autorů následujících portrétů poukazl~e na obsahovou různorodost
popisovaných typů středověkého člověka. Giovanni Miccoli si dokonce přál
psát spíše o mniších než o mnichovi. Vždyť kolik rozdílů existl~e mezi proven-
sálskými mnichy (Lérins, St.-Victorv Marseille) ze 4.-5. století, kteří si vzali za
vzor model východních pouštních Otců, a mezi clunyjskými mnichy 10. stole-
tí, mezi Iry v 7.-8. století a cisterciáky 12. století, mezi svatým Benediktem aJá-
chymem z Fiore! Život v osamocení, nebo apoštolát, manuální, nebo intelek-
tuální práce, služba Bohu modlitbou a liturgickými obřady, nebo služba křes­
ťanství v rytířských řádech, které vznikly v době křížových výprav, poustevnic-
ký život, nebo život v konventu, jak široká je škála možností! A přesto si lidé
středověku uvědomovali existenci onoho specifického typu kolektivního člo­
věka, mnicha. Mnich, to je člověk, který se individuálně nebo v rámci kolek-
tivu odděluje od společnosti a žije v privilegovaném vztahu k Bohu.Jinými slo-
vy, vyjdeme-li z jedné z mnoha středověkých definic mnicha, je to "is qui tu-
get", "ten, který pláče" nad svými vlastními hříchy a nad hříchy všech lidí a kte-
rý se životem naplněným modlitbou, ro~jímáním a pokáním snaží dosáhnout
své vlastní spásy i spásl' bližních.
Jacques Rossiaud, který pojednává o "měšťanovi" jako obyvateli města,
se ptá: "Co mají společného žebrák a měšťan, klerik a prostitutka, všichni oby-
vatelé města? Co spojl~e obyvatele Florencie a Montbrisonu? A co měšťana
z období rozvoje měst sjeho potomkem z 15. století?" A ihned odpovídá: ,,Ani
jedni, ani druzí se nemohou navzájem přehlížet a všichni jsou součástíjedno-
ho a téhož malého a hustě osídleného světa, který si vynucuje specifické a na
venkově neznámé formy sociálního soužití, zvláštní zpúsob života, každoden-
ní užívání peněz, a pro některé jedince dokonce nutnost otevřít se světu." Je
zřejmé, že středověký měšťan existnje, neboť je protikladem venkovana, i když
se tento protiklad dnes značně setřel a změnil.
STŘEDOVĚKÝ ČLOVĚK
(ll )
Christiane Klapisch-Zuberová se mezi všemi možnými odstíny postavení
ženy ve středověku přiklonila kjedné oblasti, k jednomu hledisku: žena přes­
ně vymezená SvýIll 111Ístem, svými funkcemi v rámci rodiny. Rozmanitost cha-
rakterizující sociální úroveň rodin svědčí o lom, že proces zlepšování postave-
ní ženy v prúběhu pěti staletí, zachycených naší knihou, byl pomalý a nevyrov-
naný a že se stále střetával se zakořeněným středověkým názorem, podle ně­
hož je žena lživé a pokušitelské stvoření, nejvěrnější pomahač cl'ábla, věčná
Eva, kterou Marie jen nedostatečně vykoupila, nebezpečný tvor, před nímž je
třeba se mít stále na pozoru, zlo, které je ovšem nutné hlavně pro zachování
a fungování rodiny" pro rozmnožování a pro usměn'íování největší hrozby
středověkého člověka - sexuality.
A konečně poslední příklad. Emico Castelnuovo se pokusil odhalit me-
zi románskými zlatníky a architekty, řezbáři a malíři gotických vitráží, mezi mi-
niaturisty středověkých rukopisů a Giottem, jak a kdy začali tvůrci, ale i spo-
lečnost, pro niž a v níž tvořili, brát na vědomí existenci postavy, která byla poz-
ději označována jako umělec.
Středověký člověk
Vraťme se však k člověku. Uznávali samotní středověcí lidé onu realitu, kterou
lze pojmenovat člověk, vnímali uvnitř oné pestré společenské mozaiky, v níž
žili, nějakou obecnou představu použitelnou na krále stejně jako na že bráka,
na mnicha stejně jako na žongléra, na kupce stejně jako na venkovana, na bo-
háče stejně jako na chudáka, a, vezmeme-li v úvahu kategorii pohlaví, i na že-
nu stejně jako na muže - nějaký obecný model, jímž by byl člověk?
Odpověď je bezpochyby kladná a musíme dokonce zdůraznit, že jen
málokterá epocha byla přesvědčena tak jako křesťanský středověký Západ
11.-15. století o existenci univerzálního a věčného obrazu lidství. V této spo-
lečnosti, ovládané a prodchnuté až do nejniternějšíchvláken vírou, byl tento
obraz samozřejmě definován nábožensky, a to především nejvyššími teolo-
gick)itni pojmy. Existoval-li lidský typ, který měl být z panoramatu středověké­
ho člověka vyloučen, pak to byl zapřisáhlý bezvěrec, ty.p v pozdějších dobách
nazývaný neznaboh, volnomyšlenkářči ateista. Do 13. století, ale možná až do
konce středověku nacházíme písemné doklady pouze o nepatrném počtu
těch, kteří popírali existenci Boha. Navíc se můžeme ve většině těchto řídkých
případú ptát, zda se nejedná o nesprávné čtení pramenú nebo o zobecnění
výrokú těchto ojedinělých podivím:, našimi informátory,ježje založeno na ne-
uváženém výroku vyřčeném v rozčilení nebo - u některých vzdělanců - ve
scholastickém opojení obecnými pOjmy. ./estliže si středověcí lidé často připo­
mínali verš z knihy Žalmů - podle níž se žáci učili číst - "Bloud si v srdci říká:
 JACQues LE GOFF
(12)
,Bůh tu není'" (Ž 14, 1), neměli bychom tuto oblíbenou citaci vnímat jako je-
den z mnoha tajemných a nepochopitelných výroků posvátného textu. Pro
kleriky byl pohodlným výchozím bodem pro důkaz existence Boha - vždyť byl
VYllat z textu obdařeného nejvyšší autoritou. Nicméně nevěřící (pokud to ne-
jsou "ti druzí": židé, muslimové či pohani), jsou ve středověku skutečností tak
vzácnou a nedoloženou, že je Bronislaw Geremek ani nezahrnul do galerie
portrétů lidí na okraji společnosti.
Čím je tedy člověk pro středověkou křesťanskou antropologii? Božím
stvořením. O povaze, minulosti a osudu člověka se učíme nejprve z knihy Ge-
nesis na začátku Starého zákona. Šestý den stvoření Bůh stvořil člověka a vý-
slovně mu vložil do rukou vládu nad přírodou - flóra a fauna mu budou obži-
vou. Středověký člověk je tedy předurčen k tomu, aby byl pánem světské
přírody, země a zvířat. Ale Adam, zlákán Evou, která sama podlehla svodům
hada, tedy zla, spáchal hřích. Od té chvíle v něm žijí dvě bytosti, jedna, která
je stvořena "k obrazu Božímu", a druhá, která poté, co spáchala prvotní
hřích, byla vyhnána z pozemského ráje a odsouzena k utrpení v podobě muž-
ské manuální práce a ženských porodních bolestí, v podobě studu, symboli-
zovaného tabuizovanou nahotou pohlavních orgánů, a v podobě smrti.
V různých dobách středověké křesťanství trvalo buď na pozitivním obra-
zu člověka jako Boží bytosti, kterou Bůh stvořil k obrazu svému a která se spo-
lupodílela na stvoření, neboť Adam dal jméno všem živočichům, a která byla
povolána k tomu, aby se vrátila do ráje, o nějž přišla vlastním proviněním, ne-
bo naopak na jeho negativním obrazu, na obrazu hříšníka, za všech okolnos-
tí schopného podlehnout pokušení, popřít Boha, ztratit navěky ráj a upad-
nout do věčné smrti.
Tato pesimistická vize člověka slabého, prostopášného a pokořeného
před Bohem se vine celým středověkem, ale více se prosazuje v období rané-
ho středověku od 4. do 10. století a v 11.-12. století, kdežto optimistická před­
stava člověka, obrazu Božího, který je schopen pokračovat na zemi ve stvoře­
ní a zajistit svou spásu, začíná převládat od 12.-13. století.
Dominantou středověké antropologie je výklad odsouzení k práci v kni-
ze Genesis. Představuje zápas mezi dvěma koncepcemi práce - dřiny a pracu-
jícího člověka. Na straně jedné se práce zdůraZ1'íuje jako prokletí a trest, na
straně druhé jako potenciální prostředek vykoupení a spásy. Na}ákladě ana-
lýzy Wiligelmových soch z fasády modenského dómu (kolem roku 1100) vysti-
hla Chiara Frugoniová moment, kdy byl pesimistický humanismus raného
středověku asi nejblíže optimistickému humanismu. Z těchto soch je patrné,
že obraz Adama schopného tvůrčí práce se prosazuje více, než obraz Adama
zmoženého prací, kteráje mu trestem a prokletím.'
Patrně nejoblíbenějším biblickým modelem člověka, s nímž byl člověk
v době raného středověku ztotožllován, byl Jób. Fascinace touto starozákonní
STŘEDOVĚKÝ ČLOVĚK
(13 )
postavou byla o to silnější, že komentář ke knize Jób od papeže Řehoře Veli-
kého (590-604), Moralia inJob, byla jednou z nejčtenějších, nejpoužívanějších
a nejčastěji vulgarizovaných knih mezi kleriky. Jób byl člověk, který musel při­
jmout Boží vúli, aniž by v ní hledal jiná odúvodnění neŽ Boží rozmar. Byl mé-
·ně hhšný než kterýkoli jiný člověk, "byl to muž bezúhonný a přímý, bál se Bo-
ha a vystříhal se zlého" (Jób 1,1). Dlouho nechápaje, umořen Božími zkouš-
kami, zjišťoval, že dny člověka "skončily v naprosté beznaději" a že jeho život
uprchne jak vítr". Nakonec se vzdal veškeré hrdosti, veškerých nárokú: "Což
;~úže člo~ěk být před Bohem spravedlivý, a čistý ten, který se zrodil z ženy?
Jestliže ani měsíc nesvítí jasně, nejsou-li ani hvězdy čisté před jeho zrakem,
což teprve lidský červ, lidský syn, červíček pouhý!" (Jób 25, 4-6).
Středověká ikonografie, která tolik probouzela a utvářela lidskou před­
stavivost, zobrazovala zJóbova příběhu vělŠinoujen epizody Jóbova ponížení
před Bohem; výsadním obrazem mezi všemi se pak,stal Jób ,sužovaný vr:e~y­
středověké malířství dělá z Jóba trosku malomocneho cloveka - a sedlC! na
vlastním hnojišti.
Od ko~ce 13. století nám umění naopak zprostředkovává portrét člo­
věka obdařeného "realistickými" rysy mocných tohoto světa: papeže, císaře,
krále, preláta, velmože, bohatého měšťana. Všichni na nich vypadají sebejis-
tě, hrdí sami na sebe, vystavujíce na odiv sVlij úspěch, a hlavně co nejkrásně­
ji. A pokud ne, vnucují těm, kteří se na ně dívají, svou osobitou tvář, takže
upoutávají pozornost tím více, čím jsou ošklivější. " ,
Naproti tomu bytost, snášející utrpení, již nemá podobu cloveka, nýbrz
samotného Boha, Ježíše. Latinské křesťanství učinilo v době karolinské rene-
sance důležitou volbu. Rozhodlo se pro obrazy a zavrhlo nefigurativní umění
židú a muslimú, stejně jako obrazoborectví řeckého byzantského křesťanství.
Vztahy mezi člověkem ajediným Bohem, který se mu zjevuje a kterého múže
zobrazovat s lidskými rysy, jsou tím hluboce poznamenány.' A tyto vztahy jsou
o to složitější, že Búhje trojjediný. Uniká-li Duch svatý, zastupovaný ve zVíř:cí
symbolice holubicí, antropomorfnímu ztvárnění, zobra~en~,~bou !)r;l1Ic~
osob Trojice využívá vzájemně se doplllujících prollkladu stan a mladl, kra-
lovské moci a utrpení, božskosti a lidskosti. Ovšem od 12.-13. století je ježíš
stále častěji -jak to dobře v naší knize dokazlijí Giovanni Miecoli a André Vau-
chez - Kri~tem trpícím, bičovaným, poníženým, ukřižovaným a sllatým z kří­
že. Díky této revoluční záměně obrazú je náhle, model~m :rpícího. člov~~a
Bůh vtělený, Kristus. A obraz, který převládl v b. StOletl, predstavuJe Jezlse
v purpurovém plášti a s potupnou trnovou korunou ve chvíli, kdy jej :'ilát uka-
zuje davům a kdy podle Janova evangelia říká EGce /wmo - ejhle, Človek. Tento
muž zachycený v mimořádném okamžiku lidských dějin je od té doby posta-
vou symboliz~jící trpícího člověka, člověka pokořeného, avšak Božího. Vel-
kou historickou záhadou, kterou se teologové po celý středověk pokoušeli vy-
 JACQUES LE GOFF
(14)
světlit, také bylo, proč Bůh chtěl, proč se rozhodl vzít na sebe podobu člově­
ka a pokořit se v Kristu. Cur Deus Homo (Proč se Bůh stal člověkem), to je ti-
tul jednoho z nejkrásnějších pojednání svatého Anselma z Canterbury.
Avšak člověk v pojetí středověké křesťanské teologie (nebo spíše myto-
logie") není v těsném kontaktu s Bohem. .Je jen předmětem boje, který jej
mnohdy přerůstá, boje, který vede duch zla, Satan, proti Bohu dobra. Jistě,
křesťanství zamítlo a odsoudilo manicheismus. Až na některé heretiky, např.
katary, neexistuje pro středověké křesťany jeden Bůh dobra a jiný Bůh zla,
Bůh ducha a odlišný Bůh hmoty, nybrž jeden jediný Bůh, dobrý Bůh (může
však také být Bohem hněvivým), který je sice nadřazen vůdci vzbouřených
a poražených andělů - Satanu, ale ponechal mu velkou moc nad člověkem.
Záleží na člověku a na jeho svobodné vůli, zda přijme či odmítne milost, kte-
rá jej spasí, nebo zda odolá či podlehne hříchu, který jej přivede k zatracení.
Nebýt jeho nebeských přímluvců (Panna María, světci), byl by člověk hříčkou
v boji, který o jeho spásu nebo zatracení svádějí dvě dobře známé nadpřiro­
zené armády, v každém okamžiku připravené na něho zaútočit nebo ho za-
chránit, démoni a andělé. Sázkou v boji je jeho duše, kterou někteří středově­
cí autoři zobrazovali jako míč, s nímž si jakoby při divokěm fotbalovém zápase
pohrávají mužstva andělů a ďáblů. Člověk středověku, to je také obraz jeho
duše v podobě človíčka, jehož váží na vahách Posledního soudu archanděl
Michael pod ostražitým dohledem Satana, který je vždy připraven převážit va-
hadlo na svou stranu, a svatého Petra, který rychle jedná na straně dobra.
Z této křesťanské antropologie se vyvinuly dvě koncepce člověka, které
po celou dobu trvání středověku přerůstaly ve skutečnou definici člověka.
První z nich je /wmo viator, člověk pumjící, jenž je stále na cestě napříč
tímto světem a svým životem, kdy tento svět i život jsou pouze dočasnými
zastávkami v čase a prostoru jeho osudu, v němž směřt0c, podle své volby, buď
k věčnému životu, nebo k věčné smrti. Proto se také mnich připoutaný k uza-
vřenému místu poněkud paradoxně vydává na pouť. Ve 13. století členové že-
bravých řádů, se svatým Františkem z Assisi v čele, tráví stejnou dobu na ces-
tách jako ve svých klášterech. Svým založcním a předurčením je středověký
člověk poutníkem, a ve 12. a 13. století v nejvyšší a pozemsky nejnebezpečněj­
ší formě putování dokonce křižákem. Přesto jsme poutníka ani křižáka neza-
hrnuli mezi typy středověkého člověka uváděné v této kníze. U poutníka jsme
se tak rozhodli proto, že i když ne všichni křesťané vykonali pouť, tedy přinej­
menším jednu ze tří největších střcdověkých poutí do Jeruzaléma, Říma
a Santiaga de Compostela (ačkoli tehdy existovalo ohromné množství jiných
poutních míst na více či méně dlouhých trasách), každý člověk ve středověku
byl potcnciálním nebo symbolickým poutníkem. Naopak křižáci - i přes sny
o křížové výpravě, které přetrvávaly do konce středověku - byli pouhou, ač
význačnou menšinou jen po dvě staletí z období, jímž se zde zab)'Váme.
SrREDovSK1 ČLOVSK
(15)
Přestomúže tato výzva k putování svést středověkého člověka z cesty, ne-
boť jej múže připravit o rovnováhu, která je rovněž jednou z podmínek bezú-
honnosti a spásy. Pouť se může zvrhnout v bloudění a v potulku. Ve středověku
platilo: běda člověku, který nemá trvalé bydliště, zejména patřil-Ii k duchoven-
stvu. Potulní kněží a mniši jsou jednou z nejhorších podob středověkého člo­
věka. Hovoří o nich Giovanni Miccoli, a také Bronislaw Geremek pojednává ve
svém portrétu člověka na okraji společnosti mj. o bandách potulných kleriků.'
Jiným pojetím středověkého člověka je člověk - kajícník. J když není
mnichem, tzn. prototypem kajícníka, i když není posedlý představou, že prá-
ce skýtá pokání, hledá středověký člověk, ovlivněný od narození vštěpovanou
koncepcí hříchu, v pokání prostředek pro zajištění vlastní spásy. Nevyznává si-
ce nejextrémnější formy pokání, jako je bičování v soukromí (což byl případ
svatého Ludvíka, francouzského krále) nebo na veř<;jnosti (skupiny flagelan-
tů prosluly po první vlně morové epidemie), ale je stále připraven zareagovat
na pohromu, na nenadálou událost mimořádným pokáním. Od 4. lateránské-
ho koncilu (1215), kdy bylo ustanoveno, že každý křesťan je povinen dostavit
se jednou za rok k ušní zpovědi a vykonat pokání z ní vyplývající, získává zpo-
vědní praxe institucionální a pravidelný ráz.
Tento člověk, z něhož dogma a praxe středověkého křesťanství učinily
univerzální typ platný za všech podmínek,je bytostí velmi složitou. Především
je tvořen rozporuplnou jednotou duše a těla. Ať už bylo pohrdání středově­
kého křesťanství tělem, tímto "ohavným šatem duše"(podle J{ehoře Velikého)
jakkoli silné, středověký člověk byl donucen nejen svou vlastní životní zkuše-
ností, ale hlavně učením církve žít v souladu těla a duše. Každá známka těles­
nostije symbolem, odkazujícím na duši. Spása a zatracení se uskutečňují skr-
ze tělo i duši, nebo přesněji osud duše se naplňuje skrze tělo. Jak nedávno při­
pomenul Piero Camporesi," "dogma o vzkříšení těla, jedno z nejpodivuhod-
nějších dogmat (Chesterton), prohlubovalo až k nesnesitelnosti fyzické poci-
ty bolesti a děsu". Těla světců, jak připomíná André Vauchez, mrtvoly, v nichž
už bylo započato dílo vzkříšení těla, vydávají proslulou "vůni svatosti".
Středověký člověk však není tvořen pouze dvojicí tělo - duše (c011J!ls-
anima). Má také ducha (spiritus), který vdechuje život a pokr)'Vá rozsáhlé
spektrum významů od těch nejstarších z antické a křesťanské filozofie až po
významy takřka materiální, jichž nabývá v lidových jazycích, a nadto spojt0e
lidské duševno s třetí osobou Svaté trojice.' Dále srdce (cor) , které se řadí me-
zi duši a ducha a které si stále více přisvojujc nejnižší city a váže se na lásku
a na rozvýející se paletu citů. Je rovněž protikladem hlavy ajeho význam po-
roste zároveťí. s šířící se symbolikou krve, kterou čerpá.
Vzhledem ke své tělesné konstituci a ke svému hmotnému organismu se
člověk sám stává symbolickým odkazem. Od dob Jana ze Salisbury, humanis-
ty ze Chartres, autora spisu Polycraticus (1l59), je lidské tělo metaforou
 JACQUES LE GOFF
(16)
společnosti,jejíž hlavouje král (nebo papež) ajejíž údy tvoří řemeslníci a ven-
kované. Tím je potvrzena jedinečnost lidského organismu a soudržnost těla
společnosti. Podle některých teologických a filozofických škol člověk předsta­
vuje mikrokosmos. Díky naturalismu, který vyšel z chartreské filozofie 12. sto-
letí, získává člověk novou pozitivní podobu, podobu miniaturizované přírody
stvořené Bohem a poslušné zákonťl, které jí ustanovil Bť1l1, a opět nachází na
rovině "vědecké"jistéústřední postavení a plnost, o něž byl zřejmě připraven
v období raného středověku.
A konečně všechny středověké koncepce povahuí tím či oním zpuso-
bem člověka za součást společnosti. S těmito koncepcemi se tak, mutatis mu-
tandis, shodují moderní historikové a zejména autoři prací uváděných v naší
knize. Nikdo z nich nepojímá a nepředstavlue smj profil středověkého člově­
ka vně společnosti, v níž žil. Aron Gurevič odhalil v koncepci člověka františ-
kánského kazatele Bertholda z l'Zezna (13. století) pojetí jedince, které posti-
huje jeho sociální charakter: "La persona non si riduce aJl'unita di anima
e corpo, poiché include in se la funzione sociale deJl'uomo." (Jedinec není
pouhou jednotou duše a těla, neboť má i společenskou funkci.)
Všichni historikové, kteří včetně mue přispěli následujícími texty, chtěli
vykreslit a popsat středověkého člověka na základě ekonomických, sociálních,
mentálních a imaginárních skutečností, neboť ty tvoří v pojetí většiny dnešních
historikú uspořádaný celek dějin. Historikové sami jsou dědici i tvúrci dvou vel-
k)ich historických témat, jež vedla v prúběhu 20. století k obnově historiogra-
fie. Jsou to v první řadě hospodářské a sociální dějiny, sociální podstata vy1da-
du minulých událostí, a dále dějiny mentalit, jejichž neméně zásadní úlohu
v historickém \')'Voji si historikové rovněž uvědomili. Právě středověký člověk,
zobrazený ve všech svých aspektech včetně imaginace, nám konečně umožňu­
je racionálně, ne-li vědecky hovořit o sociální a mentální typologii lidí dob mi-
nulých. Tento literaturou podložený racionální vy1zlad o středověkém člověku
formou deseti portrétú je možný jenom díky hojnému křížení středověkých
a novověkých typologií, s nimiž se v dnešní historiografii setkáváme. Pouze je-
jich kombinací mMe historik předložit obraz středověkého člověka bez ana-
chronismu a v souladu s požadavky dnešní doby a V)ivoje historické vědy.
Lidské typy:
od podvojného pojetí k učení o trojím lidu
- mnich, rytíř, rolník
Každá společnost se snaží popsat svou strukturu schématy, jejichž patřičnost
je dána dvěma podmínkami: musí odpovídat konkrétní společenské realitě
a nabízet lidem, kteří chtějí přemýšlet o těchto společnostech, anebo jim vlád-
nout, odpovídající intelektuální prostředky.
STŘEDOVĚKY ČLOVĚK
(17)
Středověká společnost byla více než mnohé jiné společností stře tú,
a přestože zamítla dogmatický manicheismus, vyznávala manicheismus faktic-
ký, jenž se promítal do protikladu typú dobrý - špatný (nebyl uplatňován
systematicky), a nadřazený - podřízený Uenž však každopádně existoval).
Středověká křesťanská společnost tak často zobrazovala samu sebe
binárními schématy, protikladnými dvojicemi, přičemž nejobecnější a nejvýz-
namnější byl protiklad duchovní - laikové,' zcela běžný ve společnosti, ovlá-
dané církví pod vedením klerikú. Významnou dělicí čáru však tvořilo i krité-
. rium moci. V pozdním středověku se odrazilo tím, že protiklad !Jotens - !mu-
!Jer (mocný - chudý), ve 13. století nahradila dvojice bohatý - chudý, což svěd­
čí o rozvoji peněžního hospodářství a o rostoucím významu bohatství jako
zdr<~je nebo dúsledku moci.
Přesto lidé středověku začali preferovat přesnější schémata než zjedno-
dUŠ1Uící binární, neboť si uvědomovali, že jejich společnost je stále složitější.
Mohli tak sestavit mnohem úplnější sociální obraz. Nejvýznamnějším z těch­
to schémat byl model, který vnesl ještě jednu střední kategorii mezi krajní ka-
tegorie velkých a malých: majores, mediocres, minores. Toto schéma bylo mimo-
řádně výstižné na začátku 13. století, když se bohaté městské vrstvy zařadily ja-
ko medioeres mezi laickou i duchovní aristokracii a masy vesničanú a ne-
významné obyvatele měst.
Ovšem schéma, které se u klerikú, ale i u dnešních historikú setkalo
a doposud setkává s největším úspěchem, je trojfunkční schéma, které Geor-
ges Dumézil považuje za základní strukturu indoevropské kultury. Podle du-
cha a institucí společností, které z něj převzaly převlád,\jící dělení všech svých
mentálních a institucionálních složek, rozlišuje tři funkce nezbytné pro jejich
fungování: nejvyšší funkce je magická a právní moc, druhá je funkce fyzické
síly a třetí funkcí je plodnost." Toto schéma, které není v bibli obsaženo, se
v křesťanském západním světě objevuje na přelomu 9.-10. století a začíná se
dílem Carmen ad Rodbertum regern biskupa Adalberona z LaOl1U (kolem 1030).
Adalberon dělí křesťanskou společnost na tři složky: oratores, beliatores a labom-
tores, tj. na ty, kteří se modlí, ty, kteří bojují, a ty, kteří pracují. Toto schéma
odpovídá rozvrstvení západní společnosti po roce 1000. Jsou zde především
klerici, hlavně mniši (biskup Adalberon s hořkostí přiznává jejich moc), je-
jichž funkcíje modlitba, kteráje spojuje s božským světem a obdařuje nejV)'š-
ší duchovní mocí na zemi. Po nich následují válečníci, a zvláště ona nová spo-
lečenská vrstva bojovníkú v koňském sedle, která se stane novou šlechtou, ry-
tířstvem, jež chrání se zbraní v ruce ostatní dva stavy. A konečně svět práce,
výhradně ztělesňovaný rolníky, jejichž sociálně-právní podmínky vyhovují uni-
fikačním tendencím a z j"jichž práce jsou živi příslušníci ostatních dvou sta-
vů. Společnost zdánlivě harmonická a komplementární, jejíž pracující pří­
slušníky čeká ideologický, ne-li dokonce sociální vzestup. Ve skutečnosti toto
UNIVERZITA KARLOVA VPRAZE
Ins-tltul zBkladlJ vzdělanosti
Knihovno pro U[llverzitni základ
Celetná 13. Praha 1 @
 JACQUES LE GOFF
(18)
ideologické schéma odráží a spíše doplňuje sociální realitu: aplikací biblické-
ho modelu Noemových tří synů na trojfunkční schémaje možné podřídit tře­
tí stav prvním dvěma, stejně takjako se Chám, nejméně uctivý ke svému otci,
stal služebníkem svých bratrů Šéma a Jefeta. Schéma zdánlivě rovnostářské
posiluje sociální nerovnost mezi zmíněnými třemi skupinami.
Toto fundamentální schéma bylo východiskem pro napsání tří prvních
portrétů této knihy: mnicha (resp. mnichů) od Giovanniho Miccoliho, rytíře
od Franka Cardiniho a rolníka (a jeho práce) od Giovanniho Cherubiniho.
Giovanni Miccoli ukazuje nároky západních středověkých mnichů na
sociální nadvládu a jejich elitářskou mentalitu. Mniši se považují za jediné
pravé následovníky prvotní církve, životní podmínky lidí popisují podle že-
bříčku morálních hodnot a zásluh, na jehož vrchol staví sami sebe. Na rozdíl
od osamělého a nezávislého poustevníka žije mnich podle pevného řádu
a ztělesňuje ideál poslušnosti a kázně. Jeho poslánímje hledat Boha v modlit-
bách a osamění, ale i klid a mír. I když se modlí za spásu ostatních, snaží se
především o své vlastní zdokonalení a spásu. Klášterje ostrovem, oázou, a zá-
roveň svatým městem. Mnich je ve spojení jak s Bohem, tak i s ďáblem, pro
něhož je oblíbenou kořistí. Jako odborník na útoky Satana ochraňuje ostatní
bližní před "odvěkým nepřítelem ". Skrze nekrologia sestavovaná v klášterech,
která tvořila základ modliteb za zemřelé, je rovněž odborníkem ve věcech
smrti. Je poradcem a prostředníkem, a to v první řadě mocných tohoto světa.
Mnich je také vzdělancem, ochráncem klasické kultury a znalcem čtení a pís-
ma díky klášternímu skriptoriu, knihovně a dílně opisovačů (kopistů) a ilu-
minátorů. Spojuje v sobě "duchovní sílu a citový vzlet se schopností vyjádřit
a pojmenovat písemnou formou křehké a skryté pocity, hnutí a tužby". Kláš-
ter je předpokojem ráje a mnich má ty nejlepší předpoklady stát se světcem.
Rytíř Franka Cardiniho se pohybuje mezi násilím a mírem, krví a Bo-
hem, rabováním a ochranou chudých. Od chvíle, kdy se objevil v samostat-
ném životopise sv. Gerarda z Aurillacu, napsaném v 10. století dunyjským opa-
tem Odonem, chce být Kristovým rytířem (mi/es CIl1úti). Španělská reconquis-
ta a křížové výpravy otevírají široké pole působnosti jeho válečnickému du-
dm, touze po dobrodružství, jeho zbožnosti a jeho postavení ve světě imagi-
nace. Je hrdinou prvních velkých literárních děl v národních jazycích, Písně
o Rolandovi a Písně o Cidovi. S přispěním celé společnosti buduje rytířskou eti-
ku,jejíž zásadou je střídavě válečnická chrabrost a moudrost: "Rolandje chra-
brý, ale Olivier je moudrý." Rytíř hraje zásadní úlohu při objevení moderní
lásky a jeho sexuální chování se pohybuje mezi obscénním násilím a rafino-
vaností milostné "rozkoše" a odloučené lásky. Je také protagonistou vzestupu
"mladých". Chová v sobě válečnickou vášeň a mystické zanícení, a proto je
"světcem i řezníkem" jako hrdina Vivien. Pokřesťanštěním starých barbar-
ských rituálů předávání zbraní vzniká pasování, jeden z hlavních přechod0-
STREDOVĚKÝ ČLOVĚK
(19)
vj'ch rituálů mladého válečníka. Ve 12. století požehnal sv. Bernard vzniku no-
vé kategorie mnichů - řádových rytířů. Podobně jako mnich je i rytíř hrdinou
duchovního boje (fJUgna spiritualis) , zápasu s ďáblem. S příchodem Percevala
se rytíř stává mystikem a rytířské dobrodružství se mění v náboženské hledá-
ní Grálu. Rytířská imaginace, která přetrvává až do dob Kryštofa Kolumba,
mystického dobyvatele, čerpá z mýticko-folklórních zdrojů a z orientálních
přeludů. Rytířská imaginace se projevl.* v lovu, v heraldice, v bestiářích
a hlavně v turnajích, proti nimž je církev po stoletém zákazu (1215-1316) na-
konec bezmocná. Rytířské instituce a kultura byly jedním z hlavních hybate-
lů "civilizačního procesu ", které popisuje Norbert Elias. lO
Giovanni Cherubini ukazuje středověkého rolníka mezi dvěma etapami
demografického vývoje, kdy se západní populace mezi rokem 1000 a pOč<íL­
kem 14. století zdvojnásobila a později, do poloviny 15. století, ji kosil mor,
hlad a války, v různých typech zemědělského prostředí a obydlí, zobrazuje ho
jako součást většího společenství nebo jako samostatnou jednotku, jako člově­
ka zaujatého bojem s přírodou, který se vyznačuje mýcením lestl a vytvářením
polderů. PředstaVl0e ho jako člověka, který se ze všech sil snaží zajistit si do-
statek potravy a být zcela soběstačný, a který se tudíž věnuje pěstování všech
dostupných zemědělských plodin, mezi nimiž zal0ímají privilegované místo
obilniny. Rolníkje především výrobcem chleba, a to ve společnosti,jejíž první
hierarchie se odvozl0e od barvy (pokud možno bílé) a kvality konzumované-
ho chleba. Je to člověk, jenž pracl0e v nejistotě zemědělské výroby, vydán na-
pospas přírodě a slabým výnosům. Může se specializovat i na některé plodiny,
ať ušlechtilé, jako je vinná réva a olivovník, či chudé jako jedlý kaštan. Někdy
je hospodářem okrajových zemědělských zón, např. pastevcem zabývajícím se
sezónním stěhováním stád do hor, nebo lesním dělníkem. Rolníkova žena na-
chází uplatnění v textilní V)'robě jako přadlena. V literatuře se rolník objeVl0e
velmi málo, naopak často ho vidíme na uměleckých výtvorech, které zobrazu-
jí práce jednotlivých měsíců 1 ! Rolník tráví většinu roku venku, jen v zimě se
uchyll0e pod střechu a v teple svého domova pojídá maso ze zabíjaček.
Společensky se rolník pohybuje mezi svým pánem a venkovskou komu-
nitou. Rolníkje vesničan a Cherubini se domnívá, žejím byl odedávna, od sta-
rověku a možná již od prehislOrie, kdežto jiní historikové!2 datují všeobecné
sdružování lidí do vesnic až od ll. století. Šlechta na něho uvalila tíhu robo-
ty, později dávek ve stříbře, a další povinnosti na svých panstvích, v neposled-
ní řadě i povinnost mlít obilí v panském mlýně. Utlačovaný rolník je sociál-
ním bojovníkem, který se většinu času uchyl~je k pasivní rezistenci, někdy
však rozpoutává prudké vzpoury. Rolník bojuje v přední linii zápasu, který
středověký člověk svádí s divou zvěří: s vlkem, medvědem, liškou. Jeho men-
talitu známe především ze soudních spisů, jako jsou např. ty, které ve své .kni-
ze Montaillou, village oecita?! (1975) zpracoval Emmanuel Le Rol' Ladurie. Lí-
 JACQUES LI: GOFf
(20)
terární prameny dávají najevo opovržení a dokonce nenávist k rolníkovi, ne-
vzdělanci, který je něčím mezi člověkem a zvířetem. Je to v první řadě rolník,
kdo vyznává tzv. Jidové'1 fortny zbožnosti, CÍrkví označené za llpovčrcčné". Byl
také bezpochyby přívržencem víry a rituálú, kterým říkáme "magické". Právě
díky tomuto vztahu k vládnoucí kultuře a ideologiije tato postava,jakkoli po-
četně převažující ve společnosti připoutané k púdč, odsunuta na okn~j, i přes
horlivost, s níž navštěvuje vesnický kostel (to přivedlo některé kleriky ke kuri-
ózní etymologii slova zvon - [camj}ana], odvozeného podle nich od "lidí, kte-
ří žili na venkově" - in camj}o). Rolník však společnosti, která jím pohrdá,
nezústává nic dlužen. Z některých pramenú a postojú jasně vystupuje jeho od-
por ke šlechtě, bohatým měšťanúm a lidem pocházejícím z měst obecně. Čas
od času tato potlačovaná nenávist propukla v selskjich povstáních.
Opomenuté typy
Když jsme se rozhodovali, kterých deset charakteristických typú středověkého
člověka představíme v této knize, museli jsme pečlivě vybírat a držet se jen
těch nejvýznamnějších,abychom nezabředli do bezúčelné typologie.
[<ekl jsem již, proč jsme vypustili poutníka a křižáka jako samostatný typ.
Trojice mnich, rytíř, rolník nepředstavuje úplný obraz trojího lidu. Mezi ora-
tores jsme opomenuli biskupa, významnou postavu, o níž se však zmil'íuje
André Vauchez ve spojitosti se světcem, kněze a hlavně člena žebravých řádú,
které se objevily ve 13. století, dominikánú, minoritú nebo františkánú, augus-
tiniánú či karmelitánú. Tyto významné postavy se často pohybují v blízkosti
laikú, to se tYKá hlavně posledních tří století období, na něž jsme se zaměřili.
Ve světě bellatoresjsme vynechali žoldnéře, placeného bojovníka, vojáka z po-
volání, který se objevuje až později a který na sebe upozorl'íuje teprve tehdy,
když se mění ve svévolného drancovníka, banditu či lapku, kteří již patří me-
zi lidi na okraji společnosti Bronislawa Geremka. A konečně, i [aboratores jsme
omezili na ty kvalitativně a kvantitativně nejvýznamnější, na rolníky, kteří ne-
sou na svých bedrech největší zátěž schématu trojího lidu 11.-12. století. Ře­
meslníci a námezdní dělníci!' se ocitají mezi obyvateli města Jacquese Ros-
siauda. Nejnápadnějším z řady těchto záměrně opomenutých typúje patrně
šlechtic. Ale jak o něm hovořit a nemuset se zárovel'í zaobírat oním stěžejním
tématem, jímž je feudalismus? Před úkolem takového rozsahu jsme proto ra-
ději couvli a spokojili se s tím, že o šlechtici šířeji pojednáváme v souvislosti
s rolníkem, nebo částečně prostřednictvímjeho válečnické funkce, kterou re-
prezentuje rytíř. Mezi naše typy jsme nezahrnuli ani znalce těla, lékaře a chi-
rurgy. Nechceme se krýt chabou výmluvou, že ve městech byla většina lékařú
židovského púvodu a že na venkově se medicínou zabývali hlavně diletanti,
jimž bylo přičítáno tradiční vědění a zvláštní nadání: staré ženy, felčaři a ran-
STIlEDOVĚKY ČLOVĚK
(21)
hojiči, znalci rúzných léčhých rostlin a porodní báby, vyškolené praxí. Jole
Agrimi a Chiara Criscianiová pojednávají ve svých odborných a inteligentních
pracích o tom,jaké místo lékař zaujímal ve středověké společnosti a ideologii
a v imaginárním zobrazení vztahů těla a duše.!4 Marie-Christine Pouchelleo~
vá správně ukázala na příkladu chirurga francouzského krále Filipa Sličného
z počátku 14. století dv(~jznačnost postavení lékaře, který má plnit úlohu jak
vědce, tak manuálně pracl~ícího člověkaY'
Mezi lidmi na okraji společnosti jsou dva typy, které by si jistě zasloužily
delší pojednání, než to, které jim mohl věnovat Bronislaw Geremek: chuďas
a kacíř. Avšak podobně jako v případě šlechtice a feudalismu, i zde by nás ší-
ře a komplexnost otázek spojených s chudobou a kacířstvím ve středověku
zavedla příliš daleko. Čtenář jistě ví, že chudoba je jednou z nejbolestnějších
sociálních a ideologických skutečností středověku. Existuje celá typologie
chuďasú; dobrovolná chudoba vyvolávala ve středověku rozhořčené diskuse.
A konečně během celého období, jímž se zabýváme, mezi rokem 1000
a koncem 15. století, přežívalo kacířství, a to v nejrúznějších formách, které
byly více či méně rozšířené a vlivné, s chronickou dúsledností. Kacířje člověk,
k němuž církev pociťuje nejsilnější nenávist, protože je její součástí a zárovel'í
stojí mimo ni, protože ohrožuje ideologické, institucionální a sociální zákla-
dy vládnoucího náboženství, víry, náboženský monopol a autoritu církve.
Dítě by bylo v naší knize rovněž opomenuto, kdyby se Christiane Kla-
pisch-Zuberová nevěnovala ve svém pojednání o ženě, kterou zachytila v její
rodinné roli, také dítěti a postoji rodičll k němu. Tento postoj musí být samo-
zřejmě posuzován komplexně, přesto si ale i nadále myslím, že Philippe Aries
měl pravdu, když tvrdil, že dítě nebylo ve středověké západní společnosti ce-
něno příliš vysoko, což ovšem nebránilo rodičúm, aby své děti milovali; pohlí-
želi však na ně hlavně jako na dospělé, kteří z nich jednou vyrostou, a přáli si,
aby se tak stalo co možná nejrychlejiY'
Tato kniha nepředstavuje ani námořníka, který byl nadlouho vyloučen
na okraj společnosti, jež měla, s výjimkou Keltú a Vikingú, strach z moře, a jíž
dlouho trvalo, než je ovládla s pomocí největších vynálezú 13.-14. století, ja-
ko jsou kormidlo, kompas, portulán a o mnoho později i mapy. Svatý Ludvík
se s těmito muži seznámil ke svému překvapení na lodi, s níž se plavil na kří­
žovou \ýpravu, a připadali mu nezdvořilí a málo zbožní. Přesto jen nedlouho
před tím věnoval Jakub z Vitry ve svých modelo\ých kázáních, určených k po-
třebě různých 'lstavů" světa, dvě homilie námořníkům.J7
Vznik státú na konci námi zkoumaného období a rozvoj byrokracie
a specializace soudnictví a finančnictví s sebou přinesl další typy člověka:
soudce a vykonavatele soudní moci, vrchnostenské, královské a městské úřed­
níky. To už se však dostáváme k jinému středověku, který je obvykle nazýván
renesance nebo raný novověk. 18
 JACQUES LE GOFF
(22)
Nové typy spojené s městem:
měšťan, in telektuál, kupec
Jedním ze základních aspektú mohutného rozmachu západního světa po ro-
ce 1000 je rozvoj měst, vrcholící ve 12. století. Město přetváří středověkého
člověka. ZUŽlUe prostor, který dúvěrně zná, ale násobí počet společenství,
jichž je členem; do popředí jeho hmotných potřeb klade trh a peníze, rozši-
řuje jeho obzory, předkládá možnosti vzdělávat se a kultivovat, nabízí nový
svět zábavy.
Podle Jacquese Rossiauda tedy měšťan existuje. Je však vězněm určitého
prostoru ěi místa, které mltže být, podlejeho profese nebo mentality, nejhor-
ším i nejlepším na světě. Pro mnicha, který touží po samotě, je město Babylo-
nem, ptlvodcem všech neřestí, sídlem bezbožnosti. Pro klerika, který žízní po
vědění a po učených rozpravách, pro křesťana, který miluje kostely a služby
Boží, je město Jeruzalémem. Měšťan je velmi často čerstvý přistěhovalec, vče­
rejší venkovan. Potřebuje se naučit znát město, přizpúsobit se mu. Městské
prostředí, v rozporu s tím, co praví jedno německé přísloví, osvobozuje jen
zřídkakdy, ale přesto měšťanovi poskytuje celou řadu výsad. Vyřešit bydlení je
mnohdy nesnadné a nutí k soužití více osob. Za prahem vlastního domu se
nachází jiný, přesně vymezený prostor, prostor obehnaný hradbami. Měšťan
je člověk, který žUe za zdí. Město je jedno velké mraveniště, a některé autory,
např. Bonvesina de la Riva ve 13. století, vede k básnické oslavě té mnohosti.
Tento Miláňan okouzleně vypočítává každou píď a každý div města. Město
znamená též hromadění obyvatelstva. Je především hospodářskou metropolí
a jeho srdcem je trh. Měšťan se učí být závislý na trhu. Městskou populaci tvo-
ří komplex nevelkých buněk, domácností o malém počtu členú. Měšťan se
učí křehkosti rodinných vztahú.
A učí se hlavně rozmanitosti a změnám. Ve městě jsou velcí, prostřední
i malí, tlustí i hubení, mocní i ubozí. Městu vládnou peníze. Dominantní men-
talitou je mentalita kupce, mentalita zisku. Je-li pýcha (Sll/mNa) povýtce hří­
chem pánů, feudálním nešvarem, potom neřestí měšťantsvaje lakota a cham-
tivost (avmitia). Ve městě lidé poznávají cenu práce a času, ale především
neustálou změnu cen, situace a podmínek. Jsou jednou provždy odkázáni na
kolo Štěstěny, pokoušené a roztáčené stále dokola. Přib)ivá zde tudíž případů
mravního úpadku. A člověk se neustále musí chránit proti násilí, protože "měs­
to plodí zločin". Obyvateli městaje dokonce nabízeno násilí v podobě veřejné­
ho představení, ať už to bylo pranýřování, bičování či popravy odsouzencú.
Ve městě člověk žije především mezi sousedy a přáteli. Měšťan žije
v rámci své čtvrti, nejbližších domú, ulice. Míst vzájemného setkávání obyva-
tel městaje bezpočet. Krčma, hřbitov či rynek pro měšťany, studna, pekárna
či bělidlo pro měšťanky. Měšťan je vázán také ke své farnosti. ŽUe vlastně v ja-
STŘEDOVĚKÝ ČLOVĚK
(23)
kémsi "rozslreném soukromí". Avšak někdy ho sousedství tíží. Naštěstí má
možnost pohybu po městě a blízkém okolí.
Měšťan je také členem jednoho či více cechů či bratrstev, které mu po-
skytují zázemí a ochranu, urovnávají spory a z"jména vypomáhají pozústalým
v případě úmrtí svého člena. Měšťana rovněž úspěšně oslov~jí žebravé řády,
peČUjící o jeho svědomí a spásu a vměšující se, někdy až indiskrétně, do jeho
domu, do jeho obchodních i soukromých záležitostí.
Měšťan, který se chce s městem sžít, má k dispozici všechny bohaté zdro-
je, jimiž město oplývá. Múže plně využívat toho, že je i formálně měšťanem
v pravém slova smyslu. Těží z městské vytříbenosti, nazývané po roce 1350, kdy
již existlue jisté "umění žít charakteristické pro městské prostředí", uhlaze-
nost či zdvořilost. Má-li dostatek prostředkú, múže se těšit chutné krmi a být
v plné míře člověkem masožravým, jímž středověký člověk ve skutečnosti je.
Nemúže-li odolat tělesným touhám, ukojí je díky stále více tolerované prosti-
tuci. Je-li úspěšný, nemá se proč stydět, neboť práce se ve městě vysoce cení,
a je-li lichva hanobena, "dobrý" majetek se těší vážnosti. Ale město umí být
i surové k nádeníkúm, kteří musí snášet nelítostnou tvrdost svych "chlebodár-
cú". Svým dětem múže měšťan z~jistit slušnou budoucnost díky školám. Mimo
to je město pro všechny měšťany jakousi školou chování, školou umění žít.
Učí taktu, pořádku a zdvořilosti. Vše je zde lépe řízeno než jinde, především
pak čas, měřený stále častěji mechanickými hodinami. Měšťan se účastní v ro-
li diváka i v roli účastníka lidových prúvodú a bujarých veselic, procesí či
městských slavností. Pro nemocné a chudé zde existují špitály. Pro zdravé - zá-
bava, karnevaly, neustálý shon a ruch. Pro středověkého měšťana město zna-
mená téměř nepřetržity svátek. Takový, možná až příliš optimistický, je tedy
profil obyvatele středověkého města v podání Jacquese Rossiauda. Přesto ne-
ní sporu o tom, že středověká ideologie, snad kromě některých klášterú, je
Jlprol11čstská".
O vykreslení patrně nejsložitějšího typu z této galerie vzájemně prováza-
ných portrétú se pokusila Mariateresa Fumagalli Beonio Brocchieriová. Výraz
intelektuál ve středověku neexisltue, a přesto v něm žije člověk, definovaný ja-
ko ten, kdo praCl~e "slovem a duchen1" a nikoli "rukama", Mívá různá jména:
magister (mistr), doctor (doktor), Philoso/JhllS (filosof) a littem/us - gramotný,
vzdělaný člověk, zvláště znalec latiny.
Intelektuálje klerik a výsadám, které náleží tomuto stavu, se těší už pro-
to, že když nedosáhne více než nižšího svěcení, kynou mu pak pouze výsady
duchovního stavu, ale nevyplývají z něho žádné povinností. Intelektuál je pří­
slušník školy, přesněji městské školy. Na přelomu 12. a 13. století odchází
postupně z upadajících katedrálních škol a z neprivilegovaných městských
škol do univerzit. Univerzita je vlastně cech a člen akademické obce je svého
druhu řemeslníkem.Jakmile se mu podaří překonat ideologický předsudek,
 JACQUES LE GOFF
(24)
že vědění by se mělo předávat zdarma, protože je to Boží dar, nechává se pla-
tit studenty, městem, nebo církví formou prebendy.
Intelektuálje milovníkem knih (které nerad půjčuje) a slova a zakládá
si na tom, co jej odlišuje a odděluje od manuálně pracujícího člověka, i na
tom, co ho nad něj vyvyšuje. Je to už skutečný "profesor".
V tomto světě intelektuálů jsou výjimečné osobnosti takřka pravidlem.
Mariateresa Fumagalli Beonio Brocchieriová připomíná několik nejznáměj­
ších: svatého Anselma, Abélarda, Arnolda z Brescie, velké univerzitní mistry
13. století, v souvislosti s otázkami středověké vědy zvláště Rogera Bacona,
a nakonec příchod "nového" Aristotela.
Život intelektuála není vždy jednoduchý. Vstup mistrů, členů žebravých
řádů na pařížskou univerzitu znamená začátek velmi vážné krize. Tito mistři
uvádějí na univerzitu intelektuální novinky, a mají proto u studentů velký ús-
pěch. Avšak jako členové církevních řádů se odmítají účastnit života univerzit-
ní korporace, např. stávek. Příliv myšlenek arabského filosofa Averroese způ­
sobuje vážnou ideologickou krizi. Copak lze přijmout jeho doktrínu dvojí
pravdy o existenci pravdy vědecké, jež odporuje pravdě teologické? V letech
1270 a 1277 se biskupská berla nepříliš osvíceného biskupa města Paříže
Étienna Tempiera obrací proti pařížským intelektuálům.Je vyhlášen, rozšiřo­
ván a prosazován celý soupis nepřípustných názorů. Mistr Siger z Brabantu,
podezřelý z averroismu, je uvržen do vězení.
Nabízí se otázka: Byl Dante intelektuálem? Mariateresa Fumagalli Beo-
nio Brocchieriová se stejně jako já přiklání ke kladné odpovědi, neboť jím byl
přinejmenším částečně: nezaujímal žádnou oficiální funkci, zapsal se do ce-
dm lékařů a lekárníků, a nakonec se vrhl na politiku. Na přelomu 13.
a 14. století totiž středověký intelektuál stojí před novou výzvou - zabývat se
politikou, tzn. volit mezi papežem a císařem. Vzhledem k tomu, že církev těm­
to klerikům příliš nevyhovuje, volí císaře a napadají papežovu světskou moc,
jak to později vidíme u Ockhama a Marsilia z Padovy.
Mariateresa Fumagalli Beonio Brocchieriová pak zdůrazňuje tři charak-
teristické rysy intelektuála vrcholného středověku. Je to především typ kos-
mopolitního člověka,jenždíky znalosti latiny často putuje zjedné školy či uni-
verzity na druhou. Je to svobodný muž, jehož nezatěžují ani partnerské, ani
rodinné závazky,jak to psala již Heloisa Abélardovi. A konečně, středověký in-
telektuál žUe "autoritami", závaznými texty, počínaje biblí. Není jim však sle-
pě podřízen, dokáže proti nim argumentovat, kritizovat je a doplňovat vlast-
ními "rozumovými úvahami", které občas dokonce protežuje.
Městský intelektuál se musel obhájit před obviněním, že obchoduje s vě­
děním "náležejícím pouze Bohu ", stejně tak jako kupec, mnohem více spjatý
s městem, ze sebe musel smýt vinu, že kupčí s časem, který rovněž "náleží pou-
ze Bohu".
STllEDOVĚKÝ ČLOVĚK
(25)
Postavení kupce je ve srovnání s intelektuálem ještě dvojznačn~jší. Pro-
vází jej odvěká nedůvěra, podněcovanájiž od antiky a posilovaná křestanstvím
(Ježíš vyhnal kupce z chrámu), ačkoli ekonomicky, sociálně i ideologicky si
polepšil. Od počátku velkého rozmachu západního světa je prospěšnost kup-
ce uznávána, např. také anglosaským Aelfrikem vjeho díle Colloquiurn z počát­
ku 1 I. století. Se službami, které kupec poskytuje svému společenství, jsou
spojena, jak zdůraznuje norský spis SjJeculurn reg,,}e (Královské zrcadlo) z po-
čátku 1I. století, i rizika, jež podstupuje. Kupec přesto zůstává vyděděncem.
Žebraví mniši se zasaz,Uí o jeho ospravedlnění a vzýv,,:jí očistec, aby mu byl
nápomocen, i když dominikán Tomáš Akvinský se k němu staví nadále od-
mítavě: "Obchod má v sobě něco hanebného", píše tento člověk pronikavého
ducha. Hranice mezi kupcem a lichvářem zústává nejasná. Je-li v mnohých
italských městech kupec králem (podle úsloví "Co.Janovan, to kupec"), mimo
Itálii nejsou italští kupci, Lombarďané, příliš v oblibě a v celém křestanském
světě je s obrazem kupce spojován obraz nenáviděného Žida.
.Jedna anonymní anglická báseň z počátku 14. století velmi pěkně vy-
stihuje rozdíl mezi novou a nepřUímanou etikou "hamižníka" a tradičně
schvalovanou etikou "marnotratníka" nebo "rozhazovače". Kupec je ovliv-
ňován novou etikou práce a majetku. Proti urozenosti staví talent. .Je to
selfmademan. A konečně, máme i kupecké světce, jako je svatý Homobonus
z Cremony z konce 12. století. Kupec je už vzdělaný člověk a napomáhá roz-
šiřování národních jazykú. Nejstarší známý text v italštině je fragment účetní
knihy ze Sieny z roku 1211. Kupec je průkopníkem studia cizích jazyků, zdo-
konalování měr a finančních operací. .Je to člověk psaného jazyka. V archi-
vech kupce z Prata Franceska di Marka Datiniho bylo nalezeno sto padesát ti-
síc obchodních dopisů. Kupec přispívá ke krystalizaci individua a osobitosti;
duši a tělo, základní složky osobnosti, doplňuje o talent a čas, dvě novinky,
o něž se lidé začali zajímat.
Mimo třl stavy středověké společnosti:
žena a umělec
Žena neměla v trojfunkčním schématu společnosti místo. ExisttUe-li pro stře­
dověkého člověka nějaká kategorie "ženy", potom je dlouho definována niko-
li jejím profesním zaměřením, nýbrž tělem, pohlavím a vztahem k ostatním
kategoriím lidí. Ženaje označovánajako "manželka, vdova nebo panna". By-
la obětí omezujících opatření, jichž využívalo příbuzenstvo a rodina proti '7-
stupování žen jako právně, morálně a ekonomicky svébytných osobností. Ve
středověkých pramenech, které jsou produktem společnosti ovládané jedinci
mužského pohlaví, zaznívá hlas ženy jen vzácně a většinou se omezuje na vyš-
 JACQUES LE GOFF
(26)
ší vrstvy. Díky nedávným poznatkům sociální antropologie však může Christia-
ne lílapisch-Zuberová odhalit úlohu ženy v rodině. Žena je nejdůležitějším
objektem svazků uzavíraných mezi příslušníky feudální aristokracie. Pro man-
žela bývá často příležitostí ke společenskému vzestupu, ale sama při sňatku,
který je výsledkem strategických kalkulací, o své postavení přichází. Přechod
do nové rodiny i převod majetku ztělesňovaný ženou ústí v její vyvlastnění
a inflační spirála věn vede během středověku k devalvaci ženy. Nicméně CÍr-
kev se stále silněji dožaduje toho, aby svůj souhlas pro uzavření manželství
vyjadřovali oba snoubenci, což je revoluční zvrat, jenž ženino postavení po-
zdvihl. Také nátlak mladých nesměle napomáhá uznání sňatku z lásky.
Nicméně pod vlivem "rodinného řádu" muži uzavírají sňatek relativně
pozdě. Žena se vdává velmi mladá za mUže kolem třiceti let, a manžele tudíž
od sebe dělí asi desetiletý rozdíl. Ženaje obětí vysoké plodnosti, kvůli níž do
čtyřiceti let prožije asi polovinu života opakovanými těhotenstvími. Nepatr-
ným odškodněním je jí moc, která jí zústala v domě, v jehož nitru se nachází
manželská ložnice. Jako paní domu je žena rodinným hospodářem. Podřizu­
je se povinnostem manželky, která musí dodržovat věrnost svému llluži a jeho
autoritě, ajedinou útěchouje jí láska k dětem, které jsou však často od nej-
útlejšího věku svěřovány kojným, a navíc vysoké procento jich umírá. V raném
středověku se přirozená úmrtnost ještě zvyšl~e vraždami dětí. Ty jsou později
nahrazovány odkládáním novorozeňat. Nalezenci se to v křestanství pozdní-
ho středověku přímo hemží, ale ženy "zústaly pouhým kolečkem v soukolí,
které je řízeno zákonem zachování rodu ".
Emico Castelnuovo vychází z rozporu mezi monumentalitou středově­
kého umění a anonymitou, za níž se skrývá většina jeho tvúrcú. Romantismus
tento rozpor chápal jako potlačení individuality v rámci kolektivní tvorby (to
je však pouze jeden názor). My musíme spíše konstatovat, že v raném středo­
věku, mimochodem podobně jako v antice, umělec na jedné straně žije v opo-
vržení, které společnost chová k osobě blízké ostatním manuálně pracujícím,
ale je zmítán touhou prosadit svou hrdost, svou slávu, své jméno alespoň v úz-
ké společnosti zadavatelú a obdivovatelú, a ta ho nutí podepisovat svá díla.
Podpisy v antice běžné se v raném středověku vytrácejí. V Itálii se opět obje-
Vl~í v 8. století. Prvním životopisem umělce je život svatého Eligia ze 7. stole-
tí od jeho žáka. V něm je opěvován zlatník, umělec, jehož proslavila cena ko-
vu, který zpracovává. Svatý Eligius je však také prelátem, biskupem a rádcem
franckého krále Dagoberta. Copak by jeho umění samo o sobě bývalo bylo
dostatečným podnětem k napsání životopisu? A i když je zlatnické umění vá-
ženým řemeslem, Marc Bloch připomíná, že kostely často nechávaly roztavit
své předměty ze zlata a stříbra, jako by umělcova práce byla bezcenná.
Až do 14. století nemáme pro označení umělce, stejně jako pro intelek-
tuála, žádný výraz. Dělí se s řemeslníkem o termín artifex, kde latinské slúvko
SrREDOV!Ki CLOV!K
(27)
(US vyjadřuje spíše techniku a řemeslo ncž vědu a celou tu nejasně vyhraně­
nou oblast, kterou později Západ nazval uměním. Mezi bezejmennými uměl­
ci vzniká ve středověku jistá hierarchie. Najejím vrcholu se vedle zlatníka stá-
le více prosaZl~e architekt. Právě ve Francii, hlavně v době gotiky 13. století,
má stavitel postavení "mistra", či dokonce intelektuála, "mistra kamenick)ích
umění". Avšakjiž ve 14. stolctí byl na staveništi milánské katedrály patrný roz-
por mezi "vědou bez umění" francouzských architektú a "uměním bez včdy"
lombardských zedníkú.
Podpisy a autorské značky, četné ve 12. století (ať již máme na mysli
umělce modenské jako Lanfranc a Wiligelmo, či parmské jako Benedetto
Antelami), plynoucí patrnč ze vzestupu umění mechanických vedle umění
svobodných,jsou kupodivu ve 13. století vzácnější, zatímco umělcův věhlas,je­
muž napomáhá návrat k antice, vzrůstá. A to především v Itálii, kde mčsta
podporují rostoucí slávu umělcú, o něž vedou spory, neboť památky a umě­
lecká díla zvyšují zálibu mčšťam\ ve všem slavném a krásném.
Dvojznačnost společenského statutu umělce však není jedinou překáž­
kou, která bráníjeho vstupu na scénu stl'edověké společnosti. Nesmíme zapo-
mínat, že vývojový proces od utváření pojmú a dojmú o velikosti, řádu a bo-
hatství až po vznik představy a pocitu krásna je velmi pomalÝ.
Mezní typy:
člověk na okraji společnosti a světec
Protichůdnými příklady středověkého člověka jsou dva mezní typy: člověk na
okraji společnosti a světec.
Větší rozmanitost než ve světě lidí odsunutých na okraj společnosti ve
středověku nenalezneme. Jednotícím prvkem jejich kolektivního portrétu je
vyloučení z uznávané společnosti, proces, vjehož dúsledku se ocitají na okra-
ji společnosti nebo zcela mimo ni.
Prvním člověkem žijícím na okraji je 'Thnanec. Bronislaw Geremek při­
pomíná, že vyhnanství se v raném středověku objevilo jako náhrada za trest
smrti. Vyloučení z blízkého okruhu života, exil múže být i jistým druhem
vnitřního vyhnanství, které 'Tplývá např. z interdiktu nebo z exkomunikace
a znamená vyloučení určitého člověka nebo určité oblasti z výsad svátostí, od-
nětí každodenních prostředkú spásy, odloučení od církve. Tento extrémní
případ prostorové marginalizace se projevuje jako vyhnanství na venkov, vy-
hoštění do pochybných čtvrtí a na konci středověku do městských ghett. Od
13. století vznikají "archivy represe", které zaznamenávají projevy městského
násilí, ačkoli ve Francii 14. a 15. sto!etí se díky odpouštění zločincům v tzv.
"omilostňujících listech" oživuje svět lidí na okraji,jimž se nabízí možnost so-
 JACQUES LE GOFf
(28)
ciální reintegrace. Avšak hranice mezi světem práce a světem zločinu je i na-
dále nezřetelná. Marginalizace je často druhotným produktem poutí a kočov­
ného způsobu obživy. Osud lidí na okraji společnosti je zpečetěn - rostou pro
šibenici. Ve 14. a 15. století se mnozí vyvrženci sdružují v bandách tuláků, zlo-
dějů, lupičů a zabijáků.
Lidi na okr~ji společnosti plodí kromě zločinu také špatná pověst (in-
famia). Individuální špatná pověst může nabýt i kolektivní povahy v případě
"nečistých" nebo "hanebných" řemesel, jejichž seznam od 13. století řídne.
Špatnou pověst i nadále mají a 'Tloučeni ze společnosti zůstávají herci a žon-
gléři (bez ohledu na provokativní prohlášení svatého Františka, že je "blázen
Boží"), prostitutky (nehledě na jejich profesionalitu) a lichváři (navzdory
možnostem, které skýtá očistec).
Ve společnosti, která má tak silně dvojznačný vztah k tělu, má nemocný
a zmrzačený člověk všechny předpoklady k tomu ocitnout se na okraji společ­
nosti. Vyloučení zákonitě čeká toho nejnebezpečnějšího, nc;jodpornějšího
a nejubožejšího z nich, totiž malomocného, a to i přesto, že jednoho z nich
svatý Ludvík po vzoru Ježíše pohostil a políbil.
Extrémním případem člověka na okraji je kacíř a žid, jež Bronislaw Ge-
remek pouze zmiňuje a připomíná znaky ponížení, jimiž jsou někteří z nich
poznamenáni. Zmiňuje se i o jejich účasti na karnevalu a o těch nejvýrazn~j­
ších rysech, které středověkému člověku na okraji chybí -trvalé bydliště, prá-
c'TJ uznávané postavení.
. Nejdokonalejší realizací člověka ve středověku je světec. Světec udržuje
spojení mezi nebem a zemí. Je především výjimečným zemřelým, důkazem
"nezranitelného těla", jak říká Piero Camporesi, a jeho kulL se utváří kolem
jeho těla, hrobu a relikvií. Je také člověkem, který úspěšně rozjímá, je oporou
církve, jde příkladem ostatním věřícím. Je patronem řemesel, měst a všech
společenství, jichž je středověký člověk členem, a díky svému jménu, jež nosí
muži i ženy, je dokonce osobním patronem jednotlivých lidí.
Avšak svatost středověkého světce není ani nadčasová, ani pohlcená
kontinuitou, jak mínil etnolog Saintyves, který chápal světce jen jako pokra-
čovatele antických pohanských bohú. Světec, to byl v první řadě mučedník;
později, v období raného středověku, získal světec rysy východního askety
a poté se včtšinou ztotožňoval s mocI1}ími tohoto světa - biskupClll, mnichem,
králem nebo šlechticem. Projevovala se v něm převaha mužství, dospělosti
a urozenosti v ideálním obraze středověkého člověka. Dále, počínaje 12.-13.
stoletím, došlo k poslUpnému přechodu od funkční svatosti ke svatosti napo-
dobující Krista. Světec, původně "profesionál ", se později prosadil i mezi
"obyčejnými" lidmi. Stačilo mu naplnit v rámci možností ideál apoštolského
života a evangelické dokonalosti, "nahý následovat nahého Krista". Svatost se
přenesla na rovinu duchovna a spočívala spíše v životním stylu než na spole-
STŘEDOVĚKÝ ČLOVĚK
(29)
čenském postavení, na mravnosti či zázracích. Na konci středověku se prosa-
dilo mnoho světcú díky vnuknutí nebo vidění. Světci i světice bývali zároveň
mystiky, proroky, kazateli a vizionáři.
Přestože církev od konce 12. století dohlížela na kanonizaci nových svět­
Cll, roli "tvllrce svatých" plnili po celou dobu středověku obyčejní věřící.
Chronologie:
dlouhé trvání a proměny středověl,ého člověka
Ukazuje se tedy, že i světec, který je podle všeho dobře zavedenou postavou
křesťanství, se mění,jak ukazuje André Vauchez. Období pozdního starověku
a raného středověku bylo pro zrod středověkého člověka zásadní. Proto se
Giovanni Miccoli vrátil až do prvních staletí křesťanské éry, když se chtěl do-
zvědět, jak se zrodil mnich. Franco Cardini zkoumal rytíře skrze jezdce řím­
ského a barbarského světa. Již karolinská říše přijímá opatření proti tulákovi,
prototypu člověka na okraji. Středověký člověk, staré dědictví proměněné
křesťanstvím, má staré kořeny.
Středověký člověk se však měníod roku 1000, který přináší specializaci
funkcí a zhodnocení jednotlivců, a ještě více od 13. století, kdy společnost na-
bývá na složitosti, kdy přibývá stavů, kdy se profily ještě více diferencují, kdy
se díky zbožnosti, která čím dál snáze akceptuje tento svět, přenášejí hodno-
ty z nebe na zemi, aniž by středověký člověk přestal být hluboce věřící a zane-
prázdněný vlastní spásou, která již není ani tolik podmíněna opovržením svě­
tem, jako spíše snahou o jeho přeměnu.
A nakonec, středověký člověk se mění, těžce zkoušen, ve 14.-15. století,
vlivem hluboké krize feudálního systému. Je však také obrozen, obnoven svě­
tem nových struktur a hodnot.
Giovanni Miccoli sledoval mnicha pouze do 13. století, kdy musel uvol-
nit přední pozice řeholního světa příslušníkúm žebravých řádů. Franco Car-
dini ukaZlUe klasického rytíře středověku, jenž ve 14.-15. století podléhá ne-
přiměřenému okázalému rytířství, módě rytířských řádů, změnám válečných
pOSlUpŮ; 14. století přináší bojovníkům v koňském sedle úpadek.
Pro Jacquese Rossiauda se obyvatel města cítí být v 15. století "měšťa­
nem obřadú",jenžje unášen vírem svátkú, prúvoclll a karnevalů.
Mariateresa Fumagalli Beonio Brocchieriová vidí, že intelektuál se čím
dál více zabývá politikou (Viklef, Hus, Gerson), opouští latinu a obrací se kji-
ným kruhúm než univerzitním - v nejbližším okolí, v akademii, knihovně,
u dvora. Petrarca prchá z města. Středověký intelektuál, který upadá do "me-
lancholie", uvolňtUe prostor humanistickému a dvorskému intelektuálovi.
Kupec Arona Gureviče se nechává unášet Fortunou, stále více chápe čas
 JACQUES LE Gon
(30)
jako peníze a i on propadá "merkantilistickému pesimismu" renesance a pře­
chází od rozvinutého feudalismu k rodícímu se kapitalismu.
Enrico Castelnuovo přináší svčdectvÍ o tom, že umělec dochází uznání
v Dantově Očistci, kde pob)~'ají dva autoři rukopisných miniatur, Oderisi da
Gubbio a Franco di Bologna, a dva malíři, Cimabue a Giotto. Ve světle Giot-
tovy slávy se hřeje celý malířský cech.
Bronislaw Geremek sleduje, jak se bandy tuláků, darebáků a pobudů va-
lí na křesťanskou společnost renesance a raného novověku.
Utkvělé představy středověkého člověka
To, co nás opravňuje k pojednání o středověkém člověku, je skutečnost, že
ideologický a kulturní systém, jímž je obklopen, imaginace, jež jej naplňuje,
způsobuje, že téměř každý muž (i žena) těch pěti století, klerik i laik, bohatý
i chudý, mocný i slabý, uvažuje stejným způsobem, má podobné předměty ví-
ry, podobná fantasmata a utkvělé představy. Jistě, společenské postavení, úro-
veň vzdělání, kulturní dědictví a geograficko-historické zařazení vnáší rozdíly
do formy a obsahu tohoto kulturního a psychologického chování. Nejpřekva­
pivější je však to, co mají společné a čím se jejich chování shoduje. V mentali-
tě i v postojích dnešního západního člověka dodnes vidíme některé z těchto
návyků, i když pod vlivem nových skutečností v poněkud oslabené a přetvoře­
né formě. Přestože je normální, že dosud máme rysy našeho předka, středo­
věkého člověka, z pouhého výčtu jeho utkvělých představ pochopíme rozdíl
mezi ním a námi. Středověký člověk je pro nás exotický. Při rekonstrukci je-
ho podoby historik musí umět změnit sám sebe a stát se etnohistorikem, aby
mohl náležitě ocenit jeho originalitu.
Ne řes ti: Středověký člověk je zaujatý hříchem. Hfíchu se dopouští
tím, že důvěřuje ďáblu, že prohrává boj s nositeli hříchu, s neřestmi. A hříchy
si představuje jako symbolické živočichy, jako nebezpečné alegorie, ztělesně­
ní hlavních hříchú Uiž ve 12. století jich bylo sedm - pýcha, lakomství, ob-
žerství, smilstvo, hněv, závist a lenost). Představlue si je i jako šálivé mámení
ďáblových holek, vdaných za jednotlivé "stavy" společnosti:
Ďábel má devět holek a osm z nich provdal:
• svatokupectví za kněze
• pokrytectví za mnichy
• vydírání za rytÍI'(e
+ svatokrádež za rolníky
STREDOVeK1 tLoveK
(31)
• přetvářku za soudce
• lichvu za měšťany
• okázalost dal vdaným ženám,
• a poslední smilstvo; tu však nechtěl provdal, I1)íbržji nabízí všem jako
holku pro všechny.l~l
Věci viditelné a neviditelné: Dnešní člověk, dokonce i ten, kte-
rý se obrací na jasnovidce a kartářky, vyvolává duchy u kulatého stolu a účast­
ní se černých mší, cítí hranici mezi světem neviditelným a viditelným, přiro­
zeným a nadpřirozeným. To ale není případ středověkého člověka. Viditelný
svět je pro něho nejen pouhou stopou světa neviditelného, ale neviditelný
svět neustále zasahuje do jeho každodenního života: středověký člověk je
neustále obklopován "zjeveními". Záhrobí a tento svět neodděluje žádná
hranice a už vůbec ne překážka. Existence očistce se projevuje ve 7Jeveních
a k očistci vedou cesty na této zemi: sicilské krátery nebo irské jeskyně. Zjevu-
jí se dokonce mrtví, kteří nebyli vykoupeni, pohanští i folklórní duchové, ve-
dení Satanem. Zjevení nahání hrůzu, ale nepřekvapuje.
Záhrobí: Věčnost je pro člověka středověku na dosah ruky. Přestože
stále méně věří v blízkost Posledního soudu, je to eventualita, s níž nepřestá­
vá počítat. Peklo nebo ráj múže přUít už zítra. A přitom svatí jsou již v ráji a za-
tracenci Uichž je bezpočet) jistě v pekle. Prostorový systém záhrobí se ve
12.-13. století stává racionálním systémem, který má tři až pět končin. Tři
hlavní: peklo a ráj a mezi nimi přechodné a dočasné záhrobí, v němž mrtví,
zatížení pouze lehkými hříchy nebo doposud neukončeným pokáním, tráví
různě dlouhou dobu, jinak řečeno očistec,jenž získal definitivní podobu kon-
cem 12. století. Při konečném vzkříšení a během posledního soudu očistec za-
nikne a jeho poslední obyvatelé vstoupí do ráje, jehož je očistec předpoko­
jem. Součástí záhrobí jsou i dvě vedlejší končiny: limbus patriarchú, který se
vylidnil, když Ježíš sestoupil do pekel během své pozemské "smrti"; starozá-
konní spravedliví, kteří však nebyli pokřtěni, neboť žili před vtělením, vešli do
r~je, a místo, které obývali, zůstalo navždy uzavřeno. Naopak limbus neviňá­
tek přUímá na věčnost děti, které zemřely nepokřtěny; nebudou tam vystave-
ny žádným trestům, ale budou navždy připraveny o vrcholnou radost, nazírá-
ní do Boží tváře, o obcování s Bohem.
Zázrak a ordál: Ve velmi časté, přímé i nepřímé, zásahy Boha pro-
ti řádu přírody věří každý. Přímluvci zasahují podle určité hierarchie: Panna
Maria, nejmocnější z nich, múže od Boha získat jakýkoli zázrak; významní
světci mají rovněž velkou moc při přímluvách u Boha. Někteří, zvláště místní
světci, jsou většinou úzce specializovaní. Zázraky jsou početné zpravidla tam,
 JACQUES LE GOFF
(32)
kde je středověký člověk nejvíce ohrožen. Příkladem může být tělo, kde je
znám bezpočet případů zázračného vyléčení, dále ženy při porodu a děti, kte-
ré jsou největší obětí fyziologické a lékařské nedostatečnosti středověku. Cír-
kev, ve snaze zamezit pochybné činnosti pseudoléčitelů, přesouvá od 13. sto-
letí moc svatých do doby po jejich smrti. Důsledkem těchto snah je rozkvět
kultu relikvií, které při doteku mohou způsobit zázrak.
Bůh dovoluje také příležitostné přestupky proti zákonům přírody v pří­
padě soudů, které jsou mu přímo podřízeny, např. v případě zkoušek vodou,
kdy obviněný, který neumí plavat, dokazuje vlastní nevinu tím, že se neutopí
tam, kde by se teoreticky utopit měl, a hlavně zkoušek ohněm, při níž nevin-
ný obviněný musí udržet v ruce kus rozžhaveného kovu nebo projít ohněm,
aniž by se popálil. Božím soudem může být také výsledek souboje, v němž se
utká obviněný (nebo rytíř, který ho zdarma nebo za poplatek zastupuje). Cír-
kev zakázala ordály na 4. lateránském koncilu v roce 1215. To způsobilo pře­
vrat v důkazním řízení: ústní a písemné svědectví nahradilo rozsudek založe-
ný na síle zbraní nebo fyzických zkoušek.
Paměť: Mnozí lidé ve středověku jsou analfabeti. Do 13. století to pla-
tí o naprosté většině laické populace. V tomto světě nevzdělaných má mluve-
né slovo neobyčejnou sílu. Z kázání středověký člověk čerpá znalosti, příběhy,
morální i církevní ponaučení. Ovšemže písmo se těší velké vážnosti, dané úc-
tou k Písmu svatému a ke klerikům, kteří jsou lidmi písma počínaje mnichy,
jak dokazlve scriptorium, písařská dílna, základní součást každého kláštera.
Avšak nejvýznamnějším prostředkem komunikace je přesto mluvené slovo,
a proto musí být pečlivě uchováváno. Středověký člověk má vybornou paměť,
kterou procvičuje přirozeným způsobem nebo díky speciálnímu vzdělání) Při
soudních procesech a sporech mají svědectví starců, mužů, kteří hodně pama-
tl~í, ve společnosti, která se nedožívá vysokého věku, privilegované místo. Inte-
lektuálové, lidé vykonávající právnické profese, kupci, ti všichni se učí pomocí
mnemotechniky. "Umění pamatovat si" hraje významnou roli při vzdělávání
středověkého člověka.'" Ve společnosti, kde má přísaha (pod bedlivým dohle-
dem církve) tak veliký význam, je člověk, jenž "drží slovo" ajehož věrnost lze
doložit, kam až paměť sahá, člověkem váženým; přispívá to k jeho dobré po-
věsti (bona fama). IGesťanská víra středověkého člověka 'Tchází z tradice a z pá-
měti. Neřekl snad Ježíš svým učedníkům večer na Zelený čtvrtek, když ustano-
vil eucharistii na konci Poslední večeře: "To čiňte na mou památku"?
Men ta li ta sym ba Iu: Středověký člověk žije stejně jako básník Bau-
delaire v "lese symbolú ". Svatý Augustin to formuloval takto: svět se skládá ze
signa a z res, ze znaků, symbolů, a z věcí. Res, opravdové skutečnosti, zůstávají
skryté, člověk vnímá pouze znaky. Nejdůležitější kniha, bible, má skrytou sym-
STŘEDOVĚKÝ ČLOVĚK
(33)
holickou strukturu. Každé postavě, každé události Starého zákona odpovídá
Il{:jaká postava a událost Nového zákona. Středověký člověk musí neustále de-
.'ili·ovat skryté významy, čímž se prohlubuje jeho závislost na duchovních, zbě­
hljich v učení symboliky. Symbolika vládne umění a především architektuře,
kde kostel představuje v první řadě systém symbolů. ProsaZlve se v politice,
1«1c m'~í symbolické obřady, např. korunovace králů, značný význam, kde pra-
pory, znaky a erby hr~jí zásadní úlohu. Symbolika ovládá i literaturu, a to nej-
(:astěji formou alegorie.
Člsla: Středověkého člověka fascinují čísla. Do 13. století má největší
kouzlo symbolické číslo. Tři, číslo Svaté trojice; čtyři, počet evangelistů, raj-
skjich řek, hlavních ctností a světových stran; sedm, rovněž často používané
církví (sedmero Božích darů, sedmero svátostí, sedmero smrtelných hříchů);
deset (desatero Božích a církevních přikázání); dvanáct, počet apoštolů a mě­
síců v roce a tak dále. Apokalypsa obsahuje svět symbolických čísel, v nichž se
ukrývá význam a osud lidstva, včetně milénia, mýtické epochy tisíce (tedy
mnoha) let, která vyvolávají strach i naději a která přinesou, po skončení
všech Antikristových zkoušek, dlouhou vládu spravedlnosti a míru na zenÍi(
Avšak pod rostoucím tlakem nových potřeb společnosti (účetnictví kíJ'p-
Cli, velmožů i vznikajících států) a s rozšířením matematiky (zvláště latinských
překladů Eukleidových Základů, příruček typu Liber Abaci Leonarda Fibonac-
ciho z Pisy z roku 1202), přebírá štafetu fascinace přesné číslo, vědecky mani-
pulovatelné výpočtem a aritmetickými operacemi. Člověk pozdního středově­
kuje nadšen matematickou módou, posedlostí či vášní. 2J A toto aritmetické
šílenství přenáší dokonce do náboženství: závěti požadují mše po stovkách, po
tisících, po desítkách tisíců; aritmetika odpustků a zběsílé vypočítávání let
v očistci, jímž byl Luther pobouřen, tvoří to, co Jacques Chiffoleau nazval
HlÍčetnictvÍ onoho světa".22
Obrazy a barva: V důsledku negramotnosti, která snižuje účinek
písma, mají o to větší moc nad smysly a duchem středověkých lidí obrazy. Cír-
kev vědomě používá obrazů k informování a formování člověka. Didaktická
a ideologická náplň obrazu - ať malovaného či trojrozměrného - dlouho pře­
važuje nad jeho samotnou estetickou hodnotou. Ve starofrancouzštině se so-
chaři říká "imagier". Symbolický systém, který deformuje tvary, aby vyzdvihl
význam, vládne do 13. století, kdy jej nahrazuje nový symbolický systém, zalo-
žený na napodobo~ání přírody a na používání perspektivy, systém, jemuž ří­
lzáme "realismus". Uhel pohledu na svět, který mu poskytuje umělecké ztvár-
nění, středověký člověk přenesl z nebe na zemi.
Přesto je po celá ta dlouhá staletí středověký člověk, žijící představami
ve fyziologickém i nadpřirozeném smyslu slova, vyzýván, aby viděl a chápal
 JACQUES LE GOFf
(34)
okolní svět a společnost barevně. Barvy jsou symbolické a tvoří proměnlivý sy-
stém hodnot. Prvenství červené, císařské barvy, ustupuje ve prospěch modré,
barvy Panny Marie a francouzských králů. Protiklad bílá - černá nabývá téměř
okamžitě ideologického významu. Středověký člověk se učí váhat před oboja-
kou zelenou, obrazem svůdného a nebezpečného mládí, vidět zlo v postavách
a plochách zobrazených žlutě, barvou klamu. Hlavně proužkovaná a strakatá
označ\.* morální nebezpečí. Nejvyšší hodnotou je zlatá, barva - nebarva."
S ny: Středověký člověk, obdařený bohatou představivostí a symbolic-
kým myšlením, žijící ve světě, v němž se prolínají věci viditelné i neviditelné,
přirozené i nadpřirozené, má všechny předpoklady k tomu, aby byl velkým
snílkem. Křesťanství však drželo jeho snění pod přísným dohledem. Starově­
ký řecko-římský obyvatel Evropy měl ve zvyku sledovat své sny, vykládat je,
a k tomu měl po ruce odborníky, učené nebo lidové vykladače snů. Od 4. sto-
letí církev přijala novou teorii o původu snů, která komplikuje starou klasifi-
kaci na sny "pravé" a "falešné", a přisuzujejimjeden ze tří zdrojů: Bůh, doda-
vatel příznivých snů; lidské tělo, tvůrce podezřelých snů; a hlavně ďábel, nej-
větší dodavatel pokušitelských a zkázonosných snů. Proto se církev snažila při­
mět křesťany, aby sny zaháněli, aby nepátrali po jejich významu a obrnili se
tak před hříchem. Pouze privilegovaní snící, králové, církevní autority a hlav-
ně mniši mohli využívat snů a nalézat v nich Boží poselství nebo vítězství nad
ďáblovými zkouškami. Cesta ke snům tak byla člověku raného středověku za-
hrazena a onje v sobě musel potlačovat. Pouze kláštení literatura oplývala sny,
v nichž mnichova rozrušená duše vystupuje v podivných a fantastických vidě­
ních. Později, kolem 11.-12. století, sny zvítězily nad výhradami a obavami
církve, která zjistila, že dobré nebo neutrální sny pomáhají přemoci sny ďá­
belské. Středověký člověk tudíž začal častěji snít, sny ho okouzlovaly a on usi-
loval o jejich vy1z1ad bu<:!, sám, nebo si je nechával vyložit. Freud se na něj ta-
ké obrátil a vyzpovídal jej, když psal svou knihu Trawndeutung."
Sociální a politické utkvělé představy:
hierarchie, autorita, svoboda
Mimo středověká schémata, která vedla editory a autory této knihy při vy1rě­
ru profi1ů středověkého člověka, lidé středověku přemýšleli, jednali a žili
v mezích systému několika základních hodnot, které odpovídaly Boží vůli
a lidským tužbám.
Hi e ra rc hi e: Povinností středověkého člověka bylo zůstat na tom mís-
tě, kam ho Bůh zařadil. Vyvyšovat se bylo znamením pýchy, ponižovat se po-
STŘEDOVĚKÝ ČLOVĚK
(35)
tupným hříchem. Každý musel respektovat uspořádání společnosti z Boží vů­
le, založené na principu hierarchie. Ta byla vytvořena po vzoru nebeského
světa a měla být obrazem přísné hierarchie andělů a archandělů, kterou po-
psal ve svých knihách východní mnich 6. století, překládaný později do latiny
a známý pod jménem Dionysios Areopagita (pro moderní historiky
Pscudodionysios). Středověký člověk byl podle stupně kultury v její učené či
lidové fonnč, na němž se nacházel, Dionysiem, uzavřeným v hierarchickém
pojetí světa." Přesto i zde se od 12.-13. století rýsuje významn~ VJ';'0jový zlo,?,
Vedle vertikální hierarchie se objevuje i hierarchIe honzontalm, 11lerarchle
světských "stavů". Na sklonku středověku však hierarchie ztrácí význam před
obrazem tancc smrti.
Autority: Na sociální a politické rovině musí být středověký člověk
poslušný svých nadřízených: prelátů, je-li klerik; krále, feudální vrchnosti
a radních, je-li laik. Na rovině intelektuální a mentální musí být ještě věrněj­
ší autoritám, především té hlavní - bibli, ale i těm, které mu historie křesťan­
ství přinesla: církevním Otcům pozdního starověku, univerzitním mistrům od
13. století dále. Abstraktní a svrchovaná hodnota různých CluctmitCls, zdědě­
ných ze starověku, vyvolává jeho úctu a pr~jevuje se v podobě četných auto-
rit. Největší intelektuální a sociální ctností, již má středověký člověk dodržet,
je poslušnost, nábožensky odůvodněná.
Člověk revoltujicí: Přesto (a stále více po roce 1000 a pak od
13. století) rostl počet středověkých lidí, kteří nepřijímali nadvládu nadřaze­
ných autorit s takovou samozřejmostí. Velmi dloul;o byly p~~hybno~ti, a ndor !,'
vyjadřovány pouze v náboženské rovině - kacířstvlm. PozdeJI docha~l ve feu-
dálním prostředí ke vzpourám vazalů proti feudálnímu panovI, ktery Je zneu- 1
žívá nebo přehlíží, a na univerzitní půdě se objevuje intelektuální disputace. 1,1
Nakonec přichází sociální vzpoura, městská i venkovská: stávky, bouře, vzpou- 1.i~I·.Í'
ry dělníků a sedlá~ů. Velkým věkem revolty je 14. sto!e~, ,od I\.nglie a FI.ande,r
po Toskánsko a Rím. Když to bylo nutné, středoveky clovek se nauCtl byt
l:
i vzbouřencen1. v
;;-
ii,.·.'I·,,··
s
Svoboda: Svoboda patří k nejvíce ceněným hodnotám středověkého
člověka. Byla popudem k jeho největším revoltám. Paradoxní je, že pokyn i.~
k nim dala církev. Právě pod štítem hlásajícím LibertCls EcciesiCle, svobodu círk-
ve, bojovala církev v čele s papežstvím za nezávislost na laickém světě, který si
ji podmanil začleněním do feudálního systému. Svoboda byla od polovmy 'IIí
1.1. ,."
'11. století klíčovým pojmem velkého hnutí gregoriánské reformy.
~
Rolníci a rodící se měšťanstvo, kteří si uvědomili svou sílu, začali v poz-
dějších obdobích usilovat o odstranění překážek stojících v cestě velkému roz-
tl
'I
I :~
IIii1il
jil
 JACQUES LE GOFF STREDOVeK1 tLoveK
(36) (37)

machu započatému v roce 1000 a bojovat za svou svobodu, či spíše za své svo-
body. K osvobození nevolníků dochází v době, kdy měšťané dosáhli svých práv
a svobod. Jedná se však o svobody v množném čísle, především o privilegia.
Na náboženské, intelektuální, sociální a politické rovině se přesto zača­
la nejasně a nesměle rýsovat nová představa svobody v jednotném čísle, tzn.
představa svobody v novodobém smyslu slova.
12 CHAPELOT, J, FOSSIER, R.: Le village et la maisov au Moyen Ag~ Paris 1980.
13 GEREMEK, B.: Le salaliat dans ľarUsanat jm,.isien aux XlIIe-XIVe siécles. Etude sur
le marchéde ta main d'oelwre au A1oyenAge, fr. překlad polského textu, París - Den
Haag 1968.
14 AGRIMTJ., CRISCIANI, C.: Medicina del ca,1'o e ",edicina dell'anima. Note sul sa1'e-
Te del medico fina all'inizio del secolo XlII, Milana 1978; Malato, medico e meclicina nel

Středověký člověk však dospěl pouze k prahu této svobody, v nížjiž tušil Medioťvo, Torino 1980.
obrysy země zaslíbené, vykoupené nekonečnými boji, reformami a pokro- 15 POUCHELLE, M.-C.: Cm!JS et chirmgie á l'ajJogée du Moyen Age. Savoir et i",aginai-
kem. Te du cm!JS chez lIenli de Mondeoille, chirurgien de PhilijJjJe k Bel, Paris 1983.
16 ARIES, P.: L'enfant et la vieJami/iale sous ľAncien Régi",e, Paris 1960; 1973.
17 MOLLAT, M.: La vie quotidienne des gem de ",a en AtlanUque (IXe-XVle siécles), Pa-
ris 1983.
18 Dvě skvělé studie o Francii pozdního středověku, GUENEE, B.: Tribunaux et
gens de justice dans le baillage de Sen& á la jin du Mayen Age (v. 1360-v. 1550), Pa-
Poznámky ris 1963. - AUTRAND, F.: Naissance ďun grand cm1's de !'Etat, les gens du 1'arle-
"'ent de Pa/is, 1345-1454, Paris 1981.
1 FEBVRE, L.: Co",bats 1'our ľhisloire, Paris 1953, s. 103 a s. 20-21. 19 Text - na němž je opomenuta jedna ďáblova holka - ze záložky florentského
2 FRUGONI, C.: Le lustre 1)eterol-estamentmie e il jJrogramma del/a faeda-ta, in rukopisu ze 13. století.
Lanfi'anco e Wilígelmo. II Duomo di Modena, Modena 1984, s. 422-51. 20 YATES, F.: The Ad oj Me",ory, London 1966.
3 BOESPFLUG, F., LOSSKY, N.: ed. Nicée II, 787-1987, Douze siécles ďhnages ,di- 21 MURRAY, A.: Rea,on and Society in the Middle Ages, Oxford 1978.
gieuses, Paris 1987. 22 CHIFFOLEAU, J: La co"'1'tabili/é de ľau-delá: Les hommes, la ",ort et la mlígion
4 SCHMITI,].-C.: ClrdsUanisme el mythologie. Occident médiéval et "jJensée mythique", dans la région ďAtJignon á lajin du Mayen Age, 11. 1320 -ti. 1480, Roma 1980.
in: Dietionnaire des mythologies, ed. Bonnefoy, Y., Paris 1981, dí! 1., s. 181-185. 23 PASTOUREAU, M.: Figures et coukurs. Etudes surla S)'",bolíque et la sensibilíté mé-
5 LADNER, G. B.: Homa ,liatOl: i\1edieval ldeas on Alienation and Drder, in: SjJeculum, diéuales, Paris 1986.
42, 1967, s. 235-59. 24 Bohatá bibliografie v aktech mezinárodního kolokvia, které organizoval Tullio
6 CAMPORESI, P.: La casa dell' eternitá, Milano 1987, s. 84. Gregory a Lcssico Internazionale Em-opeo, I sogni nel Medioevo, Roma 1985.
7 SjJiritu-s, N Colloquio interna-ziona-le del Lessico lntellettuale Europeo. AtM cd. Fatlori, 25 ROQUES, R.: L'univers dionysien. Structure hiérarchique du mon-de seton le Pseudo-
M., Bianehi, M., Roma 1984. Den)'s, Paris 1954; 1983.
8 LE GOFF,J: Che/ieollaico, in: Enciclo1'edia Einaudi, díl II., Torino 1977, s. 1066-
1086.
9 Bohatá bibliografie: DUMÉZIL, G., L 'idéologie tlijJa,-tite des 1ndo-Euro1'éens,
Bruxelles, 1958. DUBY, G., Les 7)'015 ordres ou l'imaginaire clu jéodalisme, Paris
1974, a poslední zpracování tématu trojfunkčního uspořádání středověké zá~
padní společnosti od DUMÉZlLA, G.: A 1'ro1'os des trois o,-dres, 21-25, in: AjJoll~n
sonore cl- aul-res essais, Paris 1982, s. 205-253.
10 ELIAS, N.: Uber des Prozess der Zivilisation. Soziogenetische und Ps)'chogenetische
Untersuchungen, 2 SV., Basel 1986.
II FRUGONI, C.: Chiesa e lmlOro agricolo nei lesU e nelle immagini da!l'etltlanlo-antica
alľelcl romanica, in: Mec!ioeoo rum/c. Sulle tmcce delld óvilta contadina, Bologna
1980, s. 321-341. - MANE, P., Calen(iJien et techniques ag'icoles: France-Italíe
Xl1e-XlIIe siécles) , Paris 1983.
 CHRISTIANE KLAI'ISCH-ZUBEROVÁ
KAPITOLA IX.
(262)

ské ctnosti a neřesti, povinnosti i způsoby ehování byly posuzovány pouze

vzhledem k rodině, jejímž byl základem. Ženy zůstaly i nadále jakousi sou-
částkou podřízenou soukolí rodinné reprodukce. Ačkoliv tato podřízenost
nebyla nijak popírána, byla pociťována potřeba ji nějak ospravedlnit, vysvět­
lit - zkrátka, mluvit a diskutovat o ní. Přestala tedy být považována za zeela
san1ozřejmou.

Bibliografie:

Histoire de la famille, Vol. 1, ed. BURGUIERE, A., KLAPISCH-ZUBER C., SEGA-

LEN, M., ZONABEND, F. Pari, 1986.
DE MATIEIS, M. C.: Idee sulla donna nel Medioevo. Fonti e aspetti giuridici, antropologi-
ci, religiosi, sociali e letterari delta condizione femminit.e, Bologna 1981. SVĚTEC
DUBY, C.: Le chevalier; ta femme et It jJretre. Le mariage dan-s laFrance jéodale, Paris 1981.
HERLIHY, D.: MedierJaI Households, Cambridge 1985. André Vauchez
NELLI, R.: L'érotique des troubad01m, Toulouse 1963.
VETERE, B., RENZI, P.: Profili di donne. l\1i(o, immagine, realta jra medioevo ed eta (011.- Jeden ze speeifiekých úkolů historika spočívá v od-
temporanea, Galatina 1986.
halení zdánlivých souvislostí, postulovaných - při­
nejmenším implicitně - jazykem, který označuje
v různýeh obdobíeh týmiž výrazy rúzné skutečnosti,
takže by se mohlo stát, že bychom přestali vnímat
změnu významu. Zvláště opatrný přístup je nutný
v oblasti náboženství, především jedná-li se o kato-
lieismus, jenž klade dúraz na neměnnost základ-
ních článkú víry a svýeh institucí v průběhu staletí.
Proto se múže stát, že antický biskup či středověký
kněz jsou kladeni na roveň osobám zastávajícím ty-
to funkce v církvi dnes. Takové usuzování na zákla-
dě analogie snadno vede k anachronismu, protože
pod vlivem shodnýeh pojmenování opomíjíme
změny, v některých případeeh dosti velké.
Problém nabývá na intenzitě v případě světcl!.
Již sama povaha pramenú, o něž se musíme při je-
jich studiu opírat, zvyšuje nebezpečí deformace
a zploštění reality, vlastní každému historickému
bádání. Životy svatýeh a výčty zázrakú usil~jí o při­
podobnění služebníků Božích určitým modelům,
 ANDRÉ VAUCHEZ
(264)
z nichž každý odpovídá jedné uznávané kategorii křesťanské dokonalosti
(např. mučedníci, panny, vyznavači víry) ajejich prostřednictvímosobě Kris-
ta. Každý světec či světice hodní toho jména se snažili již během svého živo-
ta ztotožnit s postavou Syna Božího nebo se alespoň tomuto absolutnímu
ideálu přiblížit co nejvíce. Nemůže nás proto udivit, že se všichni svatí sobě
navzájem podobají a že jim přisuzované zázraky připomínají zázraky popsa-
né v evangeliích, od zázračného rozmnožení chlebů až po kříšení mrtvých.
Protože při bádání vycházíme z pramem:t, jejichž samotným cílem je "vyma-
zat" individuální vlastnosti světců a přeměnit jejich život v zlomek věčnosti,
je obtížné si představit, jaký byl skutečný život těchto osob, redukovaný čas­
to jen na jakési kupení stereotypů. U hagiografie a později i části historiogra-
fie je tato tendence zřetelná především ve vytváření určitých životních typů.
Neprezentuje světce jenom jako výjimečné lidské bytosti, ale také jako opa-
kující se postavy, v jejichž životech jediným proměnlivým prvkem je časopro­
storový rámec, sám ostatně vymezený pouze schematicky jako jakási kulisa,
jež umožňuje zvýraznit dokonalost hrdiny či hrdinky.
Tyto koncepce svým neustálým zdůrazňováním nadčasového charakte-
ru svatosti zcela zbavily světce historického rozměru. V reakci na ně se na
konci 19. století zrodil kritický proud, reprezentovaný ve Francii především
Emilem Nourym, píšícím pod pseudonymem P. Saintyves, který chápal křes­
ťanské světce jako nástupce pohanských bohů. Na základě určitých kultur-
ních souvislostí v místech považovaných za posvátná již v antice (prameny,
skály, stromy), vyslovil tento badatel názor, že pod pláštíkem křesťanství se
udržely hluboko do středověku galorománské kulty polobohů či duchů zo-
sobňlUících přírodní síly. Ačkoli má tato teze jisté opodstatnění,její značnou
nevy110dou je, že (stejně jako předchozí interpretace) vytrhuje světce z dějin,
považujíc jejich kult za pouhou zástěrku, pod níž přežívaly kulty z předcho­
zí doby. Definování kultu svatých jako pozůstatku minulosti pak nutně vede
k tomu, že jej musíme považovat za určitou formu pověry, což je vágní po-
jem neschopný objasnit postavení, jaké mělo úctívání služebníků Božích ve
středověkém náboženství. Tento pohled zaštítěný mytologií či srovnávací
etnologií vede k opomenutí dlouhého vývoje křesťanství v oblasti vztahů člo­
věka k přírodě.
Vykácením posvátných hájů a prosazováním kultu svatých namísto uctí-
vání studánek a pramenů započala církev na konci starověku dlouhodobé dí-
lo. Jeho cílem nebylo nic menšího než antropomorfizovat vesmír a podřídit
člověku svět přírody. V tomto procesu sehráli světci důležitou roli. Vědecký
a zároveň objektivní přístup musí jasně poukázat na tento základní aspekt je-
jich funkce, který byl velmi dlouho opomijen.
SVÉTEC
(265)
Postavení světce ve středověkém křesťanství:
dědictví starověku
a raného středověku
Kult svatých se nezrodil teprve ve středověku, ačkoli v tomto období dosáhl
obrovského rozmachu. Abychom pochopili tento základní aspekt křesťanství
po roce 1000, musíme vzít v úvahu odkaz předchozích staletí.
Mučedníci jako prostředníci mezi Bohem
a lidmi a patroni
Kult svatých vychází v podstatě z kultu mučedníků. Ti zůstali v křesťanském
světě po dlouhou dobu jedinými uctívanými světci a těšili se velké vážnosti
i poté, co se již prosadily jiné modely svatosti. Navzdory určitým povrchním
analogiím nelze jejich kult ztotožňovat s kultem řeckých a římských héroá
V období vrcholné antiky smrt představovalanepřekonatelnouhramCl meZ!
lidmi a bohy. Z pohledu křesťanství však mučedníci získali po smrti přístup
do ráje a k věčnému životu právě proto, že zemřeli jako lidé po vzoru Krista
a zůstali věrní svému duchovnímu poselství. Světecje člověk, který zprostřed­
kovává kontakt mezi nebem a zemí. Den, připomínajícíjeho posmrtné zro-
zení v ráji, je křesťanským svátkem par excellence, neboť opakuje. spa~itelský
čin jediného Prostředníka. Kult mučedníků proto není zdaleka Jen Jednou
z mnoha složek nového náboženství či ústupkem křesťanských elit, jenž má
usnadnit pohanským masám obrácení na víru. Patří naopak mezi nejau-
tentičtější a nejoriginálnější prvky křesťanství ve vztahu k ostatním nábožen-
stvím tehdejší doby. . _ ..._
To však neznamená, že vše v této oblastI bylo stvoreno ex mhz/o. JIZ
v pozdním starověku se rozšířila víra v existenci duchů poskytujících lidem
ochranu - démonů, strážných duchů, andělů atd. Transpozicí vztahu před­
chozích generací k těmto duchovním bytostem na bytosti lidské nabídli ně­
kteří velcí biskupové 4. století, např. Paulinus z Noly a Ambrož Milánský svým
věřícím a křesťanským obcím, aby přijali za přímluvce tyto muže a ženy, je-
jichž ochráncem se stal sám Bůh v odměnu za jejich horlivou víru. Kult mu-
čedníků se "demokratizoval" prostřednictvím svatých patronů, jejichž vztah
k věřícím byl obdobný jako jako antický vztah klienta s patronem: loajalita
chráněnce, patronovo "přátelství" a povinnosti chránit ty, kteří se mu podda-
li. Do společnosti ohrožené rozkladem, kde se jednotlivci obávali ztráty své
identity a svobody, přišli světci právě včas, aby jim navrátili důvěru a dali na-
ději na spásu na úrovni každodenního života.
 ANDRÉ VAUCHEZ
(266)
Mezi nejdiskutovanější tvrzení anglického historika Petera Browna
o kultu mučedníkú patří jeho hypotéza o tom, že mučedník byl nejprve uctí-
ván pouze v úzkém rodinném kruhu, a teprve později se rozšíření jeho kul-
tu l0ali místní církevní hodnostáři, znepokojení touto privátní zbožností,
která se šířila kolem hrobú mučedníkú a ohrožovala jednotu křesťanstva.
Archeologické nálezy umožl1ují jen zřídkakdy vystopovat první formy kultu,
neboť ty se odrážejí vždy v rovině liturgické. Je však nesporné, že biskupové
hráli významnou roli při šíření kultu mučedníkú. Jakmile je získali pod svou
kontrolu, obecně vymezili jejich církevní funkci. Tím lze vysvětlit, proč papež
Damas 1. zabral římské katakomby a proč si biskup Ambrož okamžitě při­
vlastnil "nález" ostatkú sv. Gervasia a sv. Protasia v Miláně roku 385 ve pros-
pěch své katedrály. Když se ze světce stal nebeský jJatronus katedrály a města,
vzrostla prestiž jeho zástupce v tomto světě a možná i následovníka co do sva-
tosti - biskupa. Rostoucí pocty, jež byly ostatkúm prokazovány při příležitos­
ti pevně stanovených církevních svátkú i ph jejich převozu, poskytly městské
obci příležitost demonstrovat svou jednotu a integrovat okrajové skupiny
obyvatel, venkovany a pohany. Prostřednictvím těchto procesí se vytvářejí no-
vé vztahy mezi městem a jeho předměstími (suburbia), kde se nalézaly jak
hřbitovy, tak martyria, malé svatostánky s ostatky mučedníků. Ženy hrají v ry-
chle se rozvíjející liturgii velkou roli a díky ní vystupují z izolace, zatímco
chudí se vymal1ují z pout tradičních klientských vazeb, které se od konce
4. století dostávají do krize. Uchylují se pod ochranu světce, aby se později
stali součástí jeho familiae. Avšak i mocní se účastní dění - od této doby až
do konce středověku bude jednou z hlavních povinností nositelú moci
v křesťanské společnosti budovat kostely, v nichž se uchovávají ostatky služeb-
níkú Božích, přenesené z hrobú na oltáře.
Prestiž asketismu: fascinace Orientem
Zatímco Západ po skončení perzekucí křesťanú postupně logicky přecházel
od kultu mučedníkú ke kultu biskupú, kteří byli jeho strážci a organizátory,
Východ prošel naprosto odlišným vývojem, jenž měl později velmi hluboký
dopad na celý křesťanský svět. V pokonstantinovském období se zde totiž ve-
dle mučedníků objevily nové typy světcú -vyznavači víry, jako např. sv. Atanáš
(Athanasius) (t 371), který jako alexandrijský metropolita učinil z církve
pevnost pro b~j s ariánskou herezí, a především asketové, kteří hledali mimo
pozemský svět dokonalost, obtížně dosažitelnou ve společnosti navenek po-
křesťanštěné, avšak uvnitř hluboce cizí duchu evangelia. Poustevníci v egypt-
ské poušti, z nichž nejznámější je sv. Antonín (t 356), hrdina z Thébaidy,
a syrští stylité na svých sloupech ztělesl1ují od 4. století ideál svatosti, předur-
SVĚTEC
(267)
čený k skvělé budoucnosti - ideál člověka Božího (vir Dei). Odmítají hodno-
ty uznávané soudobou společností (moc, bohatství, peníze, městský život)
a uchyll0í se do samoty, aby tam vedli zcela zbožný život, tzn. život zasvěcený
pokání a umrtvování těla. Právě v poušti, odolávaje všudypřítomnému po-
kušení všeho druhu, získal služebník Boží, jehož známe z nejstarších hagio-
grafických textú, jako jsou Vitae jJatrum, schopnosti, které pak používal ve
prospéch lidstva. Přes veškerou snahu skrýt své charisma se tyto osobnosti
vbrzku staly slavnými pro svúj dobrovolný život v krajním odříkání. Vyměnili
civilizaci za svět přírody, živili se téměř výhradně planými rostlinami v syro-
vém stavu a nepečovali o své tělo. Naprostým odpíráním si potravy a spánku
a v případě stylitú i porušováním základních pravidel rovnováhy a pohybu se
jevili svým současníkúm jako zcela výjimečné bytosti. Avšak na rozdíl od
ostatních lidí na okraji společnosti, jimž se v jistých ohledech podobali,
uchránili se díky životu v modlitbách a těsnému styku s Bohem označení za
blázny, a dokonce získali v očích smrtelníkú nesmírnou úctu, jež byla spra-
vedlivou odměnou za život v odříkání.
Orientální koncepce svatosti se v románském světě brzy objevily a roz-
šířily. Púsobením Hilaria z Poitiers a akvitánských přátel sv. Jeronýma,jejichž
následovníkem se stalJan Cassiánský a provensálští mniši z kláštera v Lérins,
pronikly asketické vlivy z Egypta a Sýrie v 2. polovině 4. století na Západ, kde
dosáhly obrovského úspěchu, jak o tom svědčí nejdúležitější hagiograf1cké
dílo této doby Vita Martini (Život sv. Martina z Toursu, t 397) sepsané Sulpi-
ciem Severem na počátku 5. století. Tato kniha, jež později silně ovlivnila
středověkou hagiograf1i, se pokouší vylíčit svého hrdinu jako sv. Antonína
Západu. Lze v něm pozorovat vítězství ideálu dokonalosti galarománského
asketismu, jenž pojímá světce - podle slov sv. Paulina z Noly (Ep. 2,12) - ja-
ko "nekrvavého mučedníka". Stejně jako egyptští poustevníci byl panonský
dústojník Martin zasvěcen do askeze "opatem ", v jeho případě Hilariem
z Poitiers a v Ligugé získal zkušenost s asketickým životem poustevníkú. V ro-
ce 371 se stal biskupem v Toursu a energicky se pustil do boje se všemi do-
bovými zlořády - ariánskou herezí, pohanstvím na venkově a kultem lokálně
uctívaných falešných mučedníkú. Jeho misionářské dílo podpořilo mnoho
zázrakú. Nicméně právě v těchto uvedených aspektech se Vita Martini liší od
svých orientálních vzorú, neboť sv. Martin vede "dv~jí život" mnicha pohrou-
ženého do samoty a zárovel1 apoštola aktivně se účastnícího evangelizace.
Sulpicius Severus se na rozdíl od orientální hagiograf1e, jejíž hrdinové jsou
jen zřídkakdy kněží, soustředí na kněžský rozměr Martinovy osobnosti -
ostatně jím založený klášter v Marmoutier na břehu Loiry se stal školou příš­
tích biskupú. Západní svatost tak již od počátku nabývá církevní ráz, což ji
odlišuje od pojetí východního, kde kněží s výjimkou významných prelátů ne-
byli považováni za charismatické osobnosti.
 ANDRÉ VAUCHEZ
(268)
Světel jako ochránci lidu a zakladatelé kostelů
Od konce 5. století se místa i osoby obdařené duchovní mocí v obou částech
bývalého římského impéria již začínají odlišovat.
Jejich vývoj se vydává naprosto rozdílným směrem: zatímco na Východě
:,~růstá posvátná úcta k císařijako hlavě křesťanského lidu paralelně s presti-
Zl poustevníků a mnichů, na Západě, zmítaném vpády Germánů a rozděle­
ném do několika barbarských království, se ústředními postavami nábožen-
sk~ho života stávají biskupové, strážcí ostatků a obránci měst. Ať to byl sv. Lev
v Rímě, sv. Anián v Orléansu či sv. Desiderius v Cahorsu, hlava místní církve
se již během svého života dostávala do popředí politického, společenského
a náboženského dění a měla zcela přirozeně tendenci zůstat i po smrti auto-
ritou, jejímž prostřednictvím město manifestuje svou vůli ke kolektivnímu
z~ůsobu život~. P?minul čas mučedníků, poustevníci orientálního typu jsou
u:,youze hterarn~ módou a chudí a samotářští kajícníci začínají být spíše pří­
tezI pro hIerarchIzovanou církev, která uznává asketismus již jenom v podo-
bě klášterního mnišství.
Zatímco pozdně antický světec se přikláněl k pasivnímu životu - vita
j)(lssiva - a usilovalo dokonalost prostřednictvím zřeknutím se světa raně
středověký ~ápad_~e vyzn~čuje především osobnostmi náboženských ~dců
a zakladatelu, kten se aktIvně účastní života. Právě tehdy se církev stala hyb-
~ou sllo~ ~polečnosti př~devším ve městech, kde biskupové prosluli svým úsi-
hm chranlt obyvatele pred zvůlí krále a jeho úředníků. Světec-prelát, zá-
stupce Boha v kruté a bezbožné společnosti, se v této době jeví předevšímja-
ko muž jednajícího a účinně působícího milosrdenství. Je oporou slabých,
bOJUJe protI útlaku a porušování práva, a stává se tak útočištěm prostého li-
du _~řed nespravedlností. Neváhá dokonce pohrozit mocným tohoto světa
Bozlm trestem. Tento v)'V~j se odrazil ve vzniku práva azylu v kostelích, v mís-
tech svobody, kam se uprchlíci uchylovali pod ochranu ostatků Božího slu-
ž~bníka, jenž byl v daném místě uctíván. Tuto proměnu podpořil i podíl
Clrkve na tom, co bychom dnes označili jako sociální služby: špitály, hospice
(xenodochia), sirotčince, soupisy chudých, o něž obec pečovala. Hlavní domé-
nu působel:í sVět~ů však představuje pomoc vězňům, kteří často žili jako
otroCI. Napr. sv. Cesar z Arles nebo sv. Germain z Paříže rozprodávali draho-
cenné církevní náčiní a dokonce i ornáty, aby vykoupili zajatce. Tato forma
milosrdenství byla :-řejmě jed~ím ze základních kamenů jejich pověsti - fa-
ma sa~ctlta!~S - ,Jez Je brzy zacala obklopovat. Nešlo jen o pomoc válečným
z~J~tcum. ZlvOt sv. Deslderia z Cahorsu (t 655) nám světce ukazuje, jak ote-
vIra brány vězení, aniž by činil rozdíl mezi viníky a nevinnými, pokouší se
osvobozené vězně znovu zapojit do společenského života, dá je pokřtít, po-
kud jsou ještě pohané, a rozděluje je mezi kostely a kláštery své diecéze. Ně-
--------
SVĚTEC
(269)
kteří misionáři jako např. sv. Amand (t 679) dokonce poskytovali vzdělání
propuštěným otrokům, aby se z nich mohli stát kněží či mniši. Je pravda, že
v této době opati a biskupové patřili k největším vlastníkům služebnictva
(servi), ale tento rozpor jejich současníci nevnímali.
Přestože se světec chovaljako ochránce vyděděnců a obětí nespravedl-
nosti, nestavěl se - s výjimkou několika silně politicky angažovaných "mučed­
níků" jako byl sv. Leodegar (Legerius) z Autunu (t 678) - na odpor světské
moci. Naopak, jeden z určujících rysů epochy představovala symbióza vlád-
noucích církevních a laických kruhů. Někdy se dokonce pro označení ob-
dobí od konce 6. do konce 8. století používá termínu hagiokracie, protože
světci v ní byli spjati, někdy velmi úzce, s vládnoucí mocí - např. sv. Eligius ve
Francii nebo v Římě sv. Řehoř Veliký, který se postavil na místo upadající cí-
sařské autority a chopil se obrany a správy města - to však byl ojedinělý pří­
pad. Na sever od Alp panovala velmi odlišná situace; církevní hodnostáři tu
nemají zdaleka takový přístup k moci jako francká, anglosaská či germánská
aristokracie. Ta sice získává kontrolu nad církví, zároveň jí však pomáhá pro-
sadit se ve venkovských oblastech, které se až dosud vymykaly jejímu vlivu,
a podporuje christianizační úsilí, jež vedou u některých dosud pohanských
germánských národů misionáři jako sv. Bonifác v Durynsku a sv. Korbinián
z Freisingu v Bavorsku.
Hlavním důsledkem této úzké spolupráce mezi duchovenstvem a vlád-
noucí vrstvou byla, jak skvěle ukázal Kari BosI, náboženská legitimizace vý-
sadního společenského postavení aristokracie ve vztahu k ostatnímu obyva-
telstvu, aťjiž svobodnému či nesvobodnému. Tehdy se také rozšířila víra, že
světec může být pouze urozeného původu a že šlechtic má mnohem větší
šanci stát se svatým než kdokoli jiný. Nebyla to však, alespoň zpočátku, ideo-
logická nadstavba,již by prosadily vládnoucí kruhy či církev. Pramenila z pře­
svědčení, vlastního jak křesťanům konce starověku, tak germánským poha-
nům, vládnoucím i ovládaným, o tom, že morální a duchovní dokonalosti
může jen stěží dosáhnout neurozená osoba. Z této víry se zrodilo úzké pou-
to mezi svatostÍ, mocí a rodovou šlechtou, z nějž se v budoucnu stala obtíž-
ně zpochybnitelná zásada hagiografie.
Prosazení koncepce urozeného světce mělo za následek vyloučení lidí
nejasného společenského původu z nejschůdnějších cest k dosažení svatosti,
tzn. z biskupského a opatského úřadu. Neurození (masa nevolníků, která
v očích aristokracie není schopna uvažovat a nemůže být svobodná) ne-
budou moci od této doby získat přístup k slávě oltářů jinak než poustevnic-
kým životem, a ten až do ll. století nedosáhne na Západě většího rozšíření,
takže tento stav potrvá dosti dlouho. Ve společnosti, kde chudoba a krajní
askeze byly vytlačeny na samý okraj, patřili mezi služebníky Boží zapsané do
paměti lidí i po své smrti především zakladatelé kostelů či klášterů, jimž se
-b-z'Jlt'.
 ANDRÉ VAUCHEZ
(270)
kněží a mniši odvděčovali sepsáním jejich životopisu (vita) či ustavením kul-
tu najejich počest. Ostatně urozené rody často vycházely tomuto úsilí církve
vstříc darováním ostatků některého ze svýeh významnějších členů. Jako prv-
ní to učinili například Karlovci se svým předkem sv. Arnulfem, metským bis-
kupem (t kolem 640), či sv. Gertrudou z Nivelles, jež byla dcerou majordo-
ma Pipi na 1. z Landenu, stejně jako se sv. Idou, sestrou sv. Beggy. V postavách
těchto světců - mužů i žen - ajejich životopisech se odráží nové pojetí svatos-
ti založené na urozeném původu, výkonu moci a vlastnictví často obrovských
majetků, věnovaných na šíření křesťanské víry. K tomu někdy přistupuje _
především u mužů - také impozantní vzhled a velká vlídnost ve společen­
ských vztazích. Je to ideál velmi vzdálený od asketického ideálu 5. století
a ještě více od prvních světců v počátcích křesťanství.
Západ zdědil z raného středověku celou řadu zpodobení svatosti, jež
byla v následujících stoletích podrobena pomalé a neúplné revizi. Mezi je-
jich základní rysy patří převaha mužů (90 % světců této doby jsou muži), do-
spělýeh (dětství tehdy nebudilo výraznější zájem) a především úzké sepětí
aristokratického původu a mravní a náboženské dokonalosti.
Od funkční svatosti
k následování Krista
Králové-světci a andělští mniši (l 0.-11. století)
V tomto velmi specifickém náboženském kontextu, který odrážel upevňující
se šlechtickou společnost a úzký vztah mezi církví a světskou mocí, jež byly
charakteristické pro karlovskou a pokarlovskou epochu, se objevují první
králové-světci. Několik jich existovalo již v raném středověku, např. sv. Zik-
mund (t 523), burgundský král, jenž se odřekl ariánství a založil ve Valais
opatství sv. Mořice, nebo sv. Edmund (t 839), král Východní Anglie, zavraž-
děný Dány a posléze uctívaný jako mučedník křesťanské víry. S výjimkou
těchto několika zvláštníeh případů se západní panovníci ani v nejmenším
nezajímali o prestiž, kterou by jim svatost přinesla. Mohli se totiž opírat
o přetrvávající pohanskou či magickou sakralitu spjatou s královskou mocí či
některými symboly jejích držitelů, jako byly např. dlouhé vlasy u Merovejců.
Mezi 8.-10. stoletím se však v Evropě zrodily nové dynastie - Karlovci, Otoni,
Kapetovci atd., jež ve své snaze o legitimizaci naopak využily služeb církve.
Obnovily tradice křesťanského císařství, jež přežívalo v Byzanci, a rozšířili je
o rituál pomazání a korunovace, který převzaly z obřadu uvádění vizigot-
SVÉTEC
(271 )
ských králů na španělský trůn. Prostřednictvím posvěcení, k němuž došlo
v den korunovace, se král odlišil od laické aristokracie, přiblížil se duchov-
ním - oratores - a stal se svým způsobem "biskupem mimo církev", jehož činy
se církev snažila do jisté míry usměrňovat a umravňovat. Kolem královského
úřadu se rozvinula, jak v Anglii, tak v kontinentální Evropě, celá ideologie
spravedlivého krále (rexjustus), jež byla silně ovlivněna Starým zákonem. Její
nejucelenější podobu nacházíme v životopise kapetovského krále Roberta II.
Zbožného (t 1031). Jeho autor, mnich Helgaldus z Fleury, v něm ponechá-
vá stranou nanejvýš složitý a nepříliš příkladný manželský život panovníka,
aby zdůraznil liturgický aspekt osobnosti krále-kněze. Přestože Robert není
v tomto slavném díle označen přímo za světce, je líčen jako privilegovaný
prostředník mezi lidmi a Bohem, jenž ho obdařil výjimečnou schopností lé-
čit krtice pouhým dotekem. Tak počíná ve Francii tradice králů-divotvoreů,
již velmi detailně prostudoval Marc Bloch.
V nově pokřesťanštěných okrajových oblastech západního světa nabývá
proces sakralizace královské moci v téže době podobu osobního posvěcení
některých panovníků. To platí pro vládce, kteří zahynuli za tragických okol-
ností: uveďme např. českého knížete sv. Václava (t 935), zavražděného na
příkaz svého mladšího bratra, či sv. Olafa v Norsku, který padl v roce 1030
v bitvě u Stiklestadu. Tyto osobnosti se brzy těšily velké úctě a je nesnadné
objasnit, nakolik tato úcta vyplývala z pohanské sakrality a nakolik byla dílem
církevního vlivu. Např. sv. Olaf byl posledním potomkem dynastie Ynglingú,
která se pyšnila božským púvodem, ale i horlivým šiřitelem křesťanství v Nor-
sku. Kněžíjej představovali jako mučedníka a srovnávali ho s Kristem pro je-
ho násilnou smrt a zázraky, jež po ní následovaly. Později se stal patronem
Norska a od konce středověku začal být vnímán jako jeho rex jJerjJetuus. S ně­
kolika podobnými případy se do 13. století setkáváme také ve Švédsku a Dán-
sku. Vedle těchto zemí je třeba zmínit především Uhry, kde si dynastie Arpá-
dovcú uchovala i po přestoupení ke křesťanství posvátno~ úctu z doby po-
hanství. Již od roku 1083 uznávala církev jako světce krále Stěpána (t 1038),
jenž nechal pokřtít svůj lid, ajeho syna Emericha (t 1031), později také krá-
le Ladislava (t 1095). V Anglii dosáhl ve 12. století celonárodního rozměru
kult anglosaského krále Eduarda Vyznavače (t 1066), když se Plantageneti
snažili v zemi prosadit po vzoru Francie myšlenku posvátné a divotvúrné krá-
lovské moci. Rovněž v centrálních oblastech křesťanstva, kde typ krále-světce
zůstal výjimkou, lze vystopovat více či méně úspěšné snahy vytvořit auru sva-
tosti kolem některých urozených žen ../ako příklad lze uvést královnu Matyl-
du (t 968), manželku ./indřicha 1., na jejíž počest vznikly v Sasku v době vlá-
dy Otonú dvě Vitae, či císařovnu Adelheid (t 999), vdovu po Otovi!., kterou
kanonizoval papež Urban II. v roce 1097. Tyto kulty jsou plodem úsilí králov-
ských rodú, jež byly tehdy na vrcholu moci, povznést ještě výše svoji slávu
 ANDRÉ VAUCHEZ
(272)
a současně i vděčnosti mnichů a laických bratrů ke svým dobroditelkám. Jsou
výrazem společnosti, v níž církev podporovala svatořečení předků krále, aby
hájila jeho právo na trůn a posilovala královskou moc, ohroženou v ně­
kterých případech vzestupem šlechty. V době rozmachu této velmi světské
formy svatosti se zároveň mezi kněžstvem šířil ideál posilující hodnotu řádo­
vého slibu a pojím~jící klášter jako předstupeň ráje. Tato koncepce nebyla
nová, reálný rozměr však získala v okamžiku, kdy se benediktinské mnišství,
zasažené velmi aktivními duchovními podněty, začalo reformovat. Reforma
se zaměřila na přísnější dodržování řehole, především v oblasti liturgie.
Obrovského významu nabyl rovněž pojem neposkvrněnosti, považovaný za
ústřední bod dokonalosti křesťana. Mniši se tak stali kolektivně svatými pro
své setrvávání v modlitbách a ctnostný život. Jejich způsob života, podobající
se životu andělů, stál v protikladu vůči málo příkladným mravům světského
kléru a vynesl jim přízeň věřících. Skutečným rytířem Kristovým (miles Chris-
ti) je podle Odona z Gluny řeholník, který se plně zřekl všeho soukromého
majetku, násilí a pohlavního života, věnuje se skutkům milosrdenství a svým
obětováním umožňuje spásu hříšného lidstva. Klášter se jeví jako předzvěst
království Božího na zemi a představuje v pravém slova smyslu místo, na
němž spočívá svatost. Není náhodou, že se velcí opati z Gluny, stejně jako
později sv. Bernard, snažili získat pro svůj klášter všechny kněze i laiky,
u nichž rozpoznali vynikající lidské nebo náboženské vlastnosti. Právě proto
proti nim vystupovali někteří papeži či biskupové, kteří s nelibostí pozorova-
li, jak do kláštera odcházejí nejlepší křesťané, které by církev potřebovala.
Jak bylo již řečeno, duchovní klima epochy silně ovlivnilo benediktin-
ské mnišství. Je tedy pochopitelné, že největší zájem současníků se soustředil
na jeho reformátory, jako byli Gérard (t 959) z kláštera Brogne u Lutychu,
blahoslavený Jan (t 974) v klášteře Gorze v Lotrinsku a především velcí opa-
ti kláštera v Gluny, sv. Odo (t l048) a sv. Hugo (t ]]09), za jejichž vedení do-
sáhla burgundská kongregace vrcholu svého vývoje. Abychom podali úplný
obraz rozmachu mnišské svatosti, museli bychom k těmto čelným osobnos-
tem ještě připojit jména několika desítek mužů a v menší míře i žen, kteří
poznamenali intenzitou svého duchovního života to či ono opatství nebo
převorství. Především by však bylo třeba zdůraznit obrovský dopad mnišské-
ho ideálu na všechny ostatní formy křesťanského života, od života biskupa po
život kněze či laika. Na tento fakt poukazuje např. život sv. Gerarda z Aurilla-
ku (t 999), auvergneského hraběte, kterého jeho životopisec Odo z Gluny lí-
čí jako mnicha, jenž zabloudil do světa.
Nesmírný úspěch mnišského modelu v počátcích feudalismu lze vysvět­
lit v zásadě tím, že plně odpovídal dobové představě svatosti jako záležitosti
"profesionálů". Nebyli snad "synové" sv. Benedikta jedinými lidmi, kteří se
bez ustání chovali jako zbožní mužové, na rozdíl od věřících a dokonce i svět-
SVÉTEC
(273)
ských kněží, kteří jejich vzor následovali pouze občas? Nestoupaly snad jejich
modlitby a eucharistická oběť pro spásu duší dnem i nocí k Božímu trůnu?
Proto také masy lidu, cítíce se a jJriori vyloučeny z dosažení svatosti, ponechá-
valy najejich bedrech péči o zachování pouta mezi nebem a zemí, bez něhož
nemohla v očích smrtelníků žádná společnost přežít.
Následování Krista:
apoštolský život a evangelická dokonalost
(12. a 13. století)
Přesto se od konce 11. století způsob života klasických benediktinů stal ter-
čem ostrých kritik. Nejnáročnější duchové vyhledávali jiné cesty k dosažení
svatosti, především tehdy velmi se šířící poustevnic tví. To neodpovídalo pou-
ze potřebě diverzifikace náboženské zkušenosti, zcela přirozené ve společ­
nosti, jež se vymaňovala z uzavření do sebe sama a rychle se rozvijela demo-
graficky, hospodářsky i kulturně. Měnil se také samotný charakter svatosti,
jež již nebyla plodem rozjímání o nekonečném tajemství neznámého a tak-
řka nedosažitelného Boha, ale stávala se úsilím o následování Krista (irnitatio
Christi), "viditelného obrazu neviditelného Boha", kterého je třeba následo-
vat, chceme-li jednou dosáhnout blažené věčnosti. Tento posun ve vnímání
svatosti spjatý se znovuobjevením vnitřního života hluboce ovlivnil duchovní
oblast. Mnišství zůstalo i ve 12. století nejschůdnější cestou k nalezení doko-
nalosti, ale podléhalo vlivům nového klimatu a snažilo se lépe vyhovět nábo-
ženským potřebám doby. Především clunyjským mnichům bylo vyčítáno, že
se až přespříliš soustřeďují na liturgické a eschatologické aspekty nábožen-
ského života a opomíjejí práci a apoštolát.
Sv. Bernard, který navrátil klášter v Giteaux k liteře a duchu řehole
sv. Benedikta, vidí v mnichovi především k~ícníka, odvrátivšího se od světa
a plačícího nad svými hříchy. V případě cisterciáků se nejedná o prostou ob-
novu přísného řeholního řádu ve vztahu k reálnému či předpokládanému
uvolnění mravů v Gluny. Asketismus představuje ve spiritualitě nových mniš-
ských a kanonických řádů vzniklých počátkem 12. století pouze východisko
procesu - sedmi stupňů lásky -jenž má řeholníkům umožnit, aby postupně
dospěli ke ztotožnění s Bohem, z něhož Bernard z Glairvaux učinil konečný
cíl na cestě ducha k Bohu.
Stálost institucionálních forem mnišstVÍ a ideálu mnišského života ne-
může zakrýt hloubku změny, ke které v této době došlo. 1 když se na Západě
značně zvýšil počet světců, neznamená to, že by muži a ženy ve 12. a 13. stole-
tí usilovali o dokonalost více než jejich předchůdci. V dřívější době se však
člověk mohl stát světcem pouze v rámci určitého řádu (ordo) , především
 ANDRÉ VAUCHEZ
(274)
v ordo monasticus, jenž měl sám o sobě posvěcující hodnotu, nebo díky doko-
nalému plnění svých státnických povinností. To se ovšem týkalo pouze králů
a královen, případně ostatních držitelů moci. Nová mentalita prosazující se
v této době naopak klade důraz na nezbytnost osobní angažovanosti jed-
notlivců: cisterciáci či premonstrátijiž nepřijímají do svých klášterů děti ne-
bo obláty jako laické bratry, ny1:lrž pouze "konvertity" - tzn. dospělé, kLeří se
dobrovolně rozhodli následovat Krista (sequela CMisti). Cesta k dosažení sva-
tosti se tak stává především osobní záležitostí a vnitřní nutností. Tuto nutnost
pociťUjí jednotliví lidé na různých místech v rozličných podobách, ve všech
případech jsou však vedeni křesťanskou láskou.
Dopady nového duchovního klimatu byly obrovské: potulní kazatelé ja-
ko sv. Jan Gualbert v Itálii (t 1073) nebo Robert z Arbrisselu ve Francii
(t 1116) se inspirovali slovy "následovat nahý nahého Krista", což v podstatě
znamenalo žíl v odřťkání a askezi, zasvětit se službě chudým a malomocným
a obracet prostitutky na pravou cestu. Lidé, kteří se dobrovolně zřekli majet-
ku, byli vynášeni do nebes. Papež IŽehoř Vll. odsoudil zhoubné působení
světské moci a vyčítal císařům a králům jejich nekřesťanské chování. Přesto­
že veškerý klérus zdaleka nepodpořil toto extrémní stanovisko, vyšla světská
moc z boje o investituru zbavená své svatosti. Církev od tohoto okamžiku
uznávala za světce pouze ty panovníky, kteří ji jako sv. Ludvík (t 1270) pod-
porovali a dávali ostatním příklad svým zbožným a morálním životem.
Naopak o úpadku svatosti královské moci svědčí skutečnost, že římská církev
nikdy nepotvrdila kanonizaci Karla Velikého, kterého prohlásil za svatého
v roce 1166 vzdoropapež Pascal na popud Fridricha Barbarossy.
Tuto rostoucí spiritualizaci pojetí svatosti ještě vystupňoval vývoj způso­
bu kanonizace, když papež získal výsadní právo rozhodovat o kanonizaci
s konečnou platností. Ve 13. století byla již tato zásada všeobecně uznávána.
Šlo o více než pouhé vítězství centralizace moei církve v IUmě nebo problém
církevní diSCiplíny; Svatý stolec také ovládl plně rozhodování o svatosti a sou-
časně získal kontrolu nad ctnostmi a zázraky služebníků Božích. O zázraCÍch
poskytli svědectví ti, kteří světce znali nebo získali jeho pomoc, a v rámci ka-
nonizačního procesu byly následně podrobeny důkladnému šetření ze stra-
ny kurie. V důsledku toho se na Západě vytvořily dvě kategorie světců: jed-,
něm se dostalo papežského uznání a mohli se tak stát nositeli liturgickéh6
kultu, druzí se museli spokojit pouze s lokálním uctíváním.
Římská církev se snažila ve 13. století prohloubit nový model apoštol-
ské a evangelické svatosti, založený na ideálu seque/a. Chrlsti, jak ukazují ka-
nonizace sv. Františka z Assisi a sv. Dominika, zakladatelů minoritského a do-
minikánského řádu a zastánců ideálu žebravé chudoby. Tuto snahu však
v jednotlivých oblastech ztělesňovaly velmi odlišné osobnosti: na sever od
Alp zůstalo velmi silné pouto mezi urozeným původem, mocí a svatostí, jež
SVĚTEC
(275)
zde existovalo od raného středověku. Mezi pozemskou a nebeskou hierar-
chií tak přetrvávala téměř dokonalá shoda. Je pravda, že v tomto období by-
lo svatořečeno větší množství laiků a žen, nejčastěji to však byli králové, jako
sv. Ludvík, nebo císařovny, např. Kunigunda, manželka Jindřicha II., kanoni-
zovaná v roce 1200, či princezny, např. Alžběta Durynská (t 1231), dcera
uherského krále Ondřeje II., a slezská vévodkyně sv. Hedvika (i' 1243). Do-
konce i po definitivním vítězství nových náboženských ideálů pokory a chu-
doby, které šířily žebravé řády, se na severu udržely předsudky o nutnosti
urozeného původu a noví světci se rekrutovali téměř výhradně z příslušníků
šlechty. Sociální elitářství bylo ve společnosti natolik zakořeněno, že se tvůr­
ci hagiografických spisů v oblastech na sever od Alp vždy snažili obdařit výz-
načnými předky ty služebníky Boží, jejichž původ je nízký či podezřelý.
Zcela odlišně probíhal vývoj ve Středomoří, především v Itálii, kde byl
podíl světců z vládnoucích vrstev mnohem menší. Světci-biskupové, tak po-
četní ve Francii a Anglii ve 13. století, ztrácejí v středomořském veřejném
mínění oblibu. Naopak, vox jJopuli podporuje téměř výhradně muže a ženy,
kteří nevynikli výkonem úřadu či urozeným původem, ale prošli zkouškami
lásky k Bohu a bližnímu. Jen výjimečně zemřeli násilnou smrtí či prolili svou
krev. Aby dosáhli uznání dokonalosti, museli tito služebníci dobrovolně vytr-
pět odříkání a bolest. Středomořské pojetí svatosti lze definovat jako způsob
života a model chování založený na chudobě a askezi. Je to asketismus nyní
usilující o nápodobu Krista, "který neměl, kam by hlavu složil", a potom za
nás trpěl na Kalvárii. Sv. František (t 1226), Poverello (chudáček) z Assisi, stig-
matizovaný na hoře La Verna, zašel v úsilí aktualizovat poselství Evangelia
v pozemském životě až po nápodobu Krista v jeho tělesném utrpení bezpo-
chyby nejdále. Jeho život dokonale vyjadřuje nové pojetí svatosti, zrodivší se
z vnitřní zkušenosti a lásky, jež se pokoušela nalézt ve všech lidech, přede­
vším těch nejubožejších, Krista.
Tato bezprostřední percepce svatosti na základě ztotožnění s trpícím
Kristem se v středomořských zemích odrazila ve velmi odlišných kategoriích:
poustevníci a poustevnice, poutníci hledající Boha a umírající na cestách,
zakladatelé špitálů a hospiců, dobrodinci chudých, jako byl např. sv. Homo-
bonus z Cremony (t 1197), první laický světec neurozeného původu (kano-
nizován 1199). Zásluhou svých milosrdných skutků získávají mnozí laici z niž-
ších či středních vrstev úctu v rámci lokálního kultu. Dokonce i v oblastech
na sever a západ od Alp, kde si aristokratické vzory zachovaly drtivou převa­
hu, se obsah světcem prožité zkušenosti v porovnání s předchozím obdobím
značně vyvíjí.
Srovnání dvou postav princezen-světic, jedné z ll. a druhé z 13. stole-
tí, umožňuje ukázat rozsah změn, jež mezitím proběhly. Když mnich Turgot
sepisoval kolem roku 1105 život sv. Markéty, skotské královny (t 1093), sna-
 ANDRÉ VAUCHEZ
(276)
žil se ukázat, že si zasloužila být uctívána pro své vzorné chování v roli man-
želky, matky a panovnice. Chválí ji za to, že dávala dobré rady manželovi a dě­
tem a že nešetřila silami v pomoci církvi. O necelých sto padesát Jet později
se proslavila sv. Alžběta (t 1231), manželka lankraběte Ludvíka lY. Duryn-
ského, po celé říši i za jejími hranicemi díky svým milosrdným skutkům.
Srovnáme-li biograf]e obou světic, nemají tyto ženy kromě urozeného půvo­
du mnoho společného. Uherská princezna Alžběta nezaložila opatsví ani
kostel, ny'brž špitál pro chudé. Před ovdověním vedla život v přepychu,
avšak jen zdánlivě, neboť se účastnila hostin, aniž by na nich jedla, schováva-
la zbytky a rozdávala je chudým. K velkému pobouření svého okolí dokonce
odmítala dotknout se potravin z oblastí, kde existovala nespravedlivá vláda.
Po smrti svého chotě ustavičně opouštěla rodový hrad Wartburg, a dokonce
i své vlastní děti, aby sdílela životní podmínky nemocných a malomocných,
pro něž vynaložila veškeré své bohatství a jimž až do své smrti sloužila. Ten-
to příklad plně odráží proces interiorizace svatosti, jež se od nynějška neza- -
kládá na společenských rozdílech, ny'brž na všeobecné úctě ke K.ristovu lid-
ství a snaze následovat jej napodobením jeho života.
Bohem Inspirovaná slova:
mys tikové, proroci a kazatelé
(14.-15. století)
Od konce 13. století se evangelický proud, zastoupený již několik desítek let
žebravými řády, dostává do konfliktu s církví, jak ukazuje odpor františ-
kánských spirituálů proti papežství. Svatý stolec se odvrátil od ideálu, jenž se
stával vjeho očích stále podezřelejším a jehož některé aspekty přejali osamo-
cení nespokojenci nebo kacířská hnutí, např. sekta Fra Dolcina. S druhým
centrem papežství v Avignonu se vystupňoval proces kJerikalizace církve a je-
jí přerod v mocenský aparát. V důsledku toho se v té době objevily nové for-
my svatosti na samém okraji instituce církve, stále méně schopné uspokojit
náboženské potřeby věřících. Právě do tohoto kontextu spadá rozmach mys-
tiky, která se rozšířila ve 13. století v německých zemích, Flandrech a Itálii
a kolem roku 1300 v celém křesťanském světě. Především však dochází k roz-
voji prorockého vizionářství,jehožvliv vzrůstá v období krizí vzešlých z velké-
ho schizmatu v roce 1378.
Na tomto hnutí je nejpodivuhodnějšískutečnost, že v něm zastávaly
významné místo ženy, především laické ženy. Protože je církev vyloučila
z kněžských úřadů, začaly samy hlásat slovo Boží, považujíce se za Bohem vy_
volené. Nechávaly se vést vyznavači víry či duchovními rádci, velmi často však
získaly v takovém vztahu převahu a učinily z nich pouhé své sekretáře či
SVÉTEC
(277)
mluvčí. Nejstaršími příklady ženské vizionářské svatosti jsou Markéta z Cor-
tony (t 1297), Klára z Montefalka (t 1308) a Anděla z Foligna (t 1309). Je
příznačné, že žádná z těchto žen, které přejaly a převedly do jiné roviny hlav-
ní myšlenky františkánské spirituality, nebyla kanonizována ve středověku,
třebaže se jak zaživa, tak po smrti těšily nesmírné duchovní úctě. Nicméně
právě v případě kanonizace sv. Kláry z Montcfalka v Umbrii se římská církev
poprvé zabývala paramystickými jevy a vizemi a podrobila je zvláštní zkoušce.
Proces její kanonizace přesto zůstal neuzavřen. Důvodem byla, pomineme-li
všechny příležitostné motivy existující u každého jednotlivého případu, ne-
důvěra kněží k těmto ženám, které je svým tvrzením o možnosti spojení s Bo-
hem v milostném splynutí vůlí zde ve světě ohrožovaly vjejich roli prostřed­
níků mezi lidmi a oním světem. Prorocký aspekt ženské svatosti ještě zesílil
v průběhu 14. století. Svědčí o tom příklad sv. Brigity ~védské (t 1373), jež
měla od roku 1343 vize o nutnosti návratu papeže do Ríma, reformy církve
a pokřtění nevěřících, nebo sv. Kateřiny Sienské (11380), která se zaujetím
sledovala tytéž cíle.
Ačkoli šlo o ženy různých povah i vzdělání - a mohli bychom uvést
mnoho dalších, méně známých, jež působily pouze v lokálním měřítku -
všechny jednaly stejným způsobem. Nesnažily se působit na lid, ny'brž pro-
hloubit reformní úsilí shora. Jejich činnost měla společensky elitářský cha-
rakter, ať již ve formě ústních a písemných výzev k papežům či panovníkům
- a mocným tohoto světa. Ve většině případů tyto vizionářky nezpochybňují stá-
vající instituce, i když kritizují jejich nedostatky, ny'brž snaží se jim navrátit je-
jich původní roli: papež se nesmí nechat pohltit politickými problémy a vy-
konáváním světské moci, francouzský král nesmí ztratit ze zřetele své svaté
poslání, nechť si jeho špatní rádci namítají cokoli! V Bohem inspirovaných
slovech se vyjadřuje evangelické učení, které již nenalézá své místo v církev-
ních a společenských strukturách a snaží se působením na samé špičky hie-
rarchie získat větší účinnost. Všechny tyto světice doufají, že papež a panov-
níci sjednotí síly křesťanstva oslabeného vnitřními boji k duchovnímu vzepětí
a umožní tak konečně zahájit reformu církve, již si celý svět toužebně přeje,
jež se však zdá v očích lidu neuskutečnitelná. K prosazení svých názorů dis-
ponovaly tyto poselkyně nebes pouze dvěma zbraněmi: hrozily Božím hně­
vem, neboť Bůh byl rozjitřen hříchy smrtelníků a odpadnutím duchovních,
a připomínaly nekonečnou a milosrdnou lásku obětovaného Beránka, jenž
prolil svou krev pro spásu lidstva. Těchto zbraní užívaly s různým úspěchem,
jisté však je, že hrály v tehdejším křesťanství, jež se nacházelo ve stavu rozště­
pení a sekularizace, nesmírně důležitou roli a získaly si obrovskou prestiž.
Církev se cítila ohrožena touto formou svatosti,jež se rozvijela najejím
okraji a někdy se dokonce v kritice jejích nedostatků obracela proti ní. Pro-
to se od konce 14. a především pak v 15. století v církvi rodí úsilí získat veřej-
 ANDRÉ VAUCHEZ
(278)
né mínění prostřednictvím nejdynamičtějších složek kléru přímo na témže
poli, na jakém působili proroci a vizionáři: je to hlásání slova Božího, hlavní
nástroj působení církve na společnost, v níž masy začínaly hrát stále větší ro-
li, ale v širším měřítku zůstávaly vyloučeny ze světa vzdělanosti. Procházíme-
li seznam hlavních světců konce středověku, nemůžeme si nevšimnout, jak
významné postavení v něm zaujím'~í velcí kazatelé této doby: Vincenc
Ferrerský (t 1419), Bernardino ze Sieny (t 1444),Jan Kapistránský (t 1456),
Jakub z Marche (t 1476) a další. Ostatně všichni tito kazatelé vzešli ze žebra-
vých řádů a byli spjati s observantským hnutím, jež pI'ineslo obrodu těchto
řádů po krizích 14. století. Nejednalo se o úplnou novinku, protože již ve
13. století církev kanonizovala některé kazatele, jako byli Antonín z Padovy
z I'ádu minoritů nebo dominikán Petr Mučedník (t 1252). V 15. století však
tento jev nabývá na Západě nevídaných rozměrů.
Jedinými I'eholníky, ktdí si získali s výjimkou několika poustevníků pří­
zdí mas, byli kazatelé, kteří zasvětili svůj život a své síly hlásání slova Božího
a proputovali celý západní svět od Aragonu po Bretaň a od Itálie po Polsko
a Chorvatsko. Výrazně se odlišovali od kleriků, na něž byli věřící zvyklí. Pu-
tovali od města k městu v největší chudobě, přesto však měli dost času, aby je
posluchači poznali, neboť jim často věnovali celý cyklus kázání - např. v post-
ním období. Mohli se tak dostatečně obeznámit s problémy toho či onoho
města a jeho obyvatel. Spíše než kázání připomínala jejich vystoupení velko-
lepá a dobře provedená představení, politické mítinky či "happeningy", jež
sami organizovali a zároveň v nich hráli hlavní roli. Kázali obyčejně pod ši-
rým nebem z dřevěné tribuny postavené pro tuto příležitost. Doprovázelije
zpovědníci, kteří měli pravomoc udělovat rozhřešení, což bylo jinak vyhraze-
no biskupům a papežům. Někdy s nimi přicházely i skupiny kajícníků nedáv-
no obrácených na víru, kteří tímto způsobem vykonávali pouť k odčinění své
viny. Před vystoupením kazatele se oddávali sebemrskačství nebo okázalým
projevům zbožnosti.
Kazatel pak obvykle hovořil o velkých pravdách nezbytných k dosažení
spásy, avšak spíše z hlediska morálního než dogmatického. Ve snaze dojmout
a působit na city co nejširšího publika kazatel usiloval především o to, aby si
posluchači uvědomili své hříchy a káli se z nich. V případě úspěchu svého
působení vyžadoval hmatatelné důkazy duchovního obratu, k němuž pod je-
ho vlivem došlo. Na konci kázání často proběhlo auto da Jé spojené se spalo-
váním hazardních her a ženských ozdob na hranici.
Touha těchto světců po přivádění lidí na pravou víru však mířila za hra-
nice individuální morálky: vědomi si toho, že křesťanské poselství ovlivnilo
mravy pozdně středověké společnosti jen slabě, usilovali tito kazatelé uvést
evangelium do každodenního života. Proto neváhali hrát roli "nastolovatelů
míru" a usmiřovat znepřátelené rodiny či soupeřící rody, proto se snažili lé-
SVĚTEC
(279)
čit chudáky a lidi na okraji společnosti. Ve stopách jejich kázání vznikaly špi-
tály pro nemocné a především instituce,jejichž úkolem byl boj s lichvou. Aby
dali těmto institucím záruky stability, zapojili služebníci Boží do těchto zále-
žitostí i veřejné autority. V městských radách prosazovali schválení nových
nařízení a obecních usnesení bližších křesťanské morálce především proti
do očí bijícímu přepychu bohatých a proti nečistým obchodním a finančním
praktikám kupeckého měšťanstva. Tak křesťanská svatost navázala na úsvitu
novověku na tradici sociální aktivity a dobročinnosti raného středověku, za-
stíněnou po několik století prestiží mnišských a spirituálních ideálů. Aby-
chom přesně vykreslili podobu pozdně středověké svatosti, nesmíme se sou-
středit pouze na osobnosti, jimž se dostalo pocty kanonizace. V této době se
totiž pr~jevily vážné neshody mezi církevní hierarchií a věřícími: papežství se
pokoušelo vyhradit svatost úzkému počtu pečhvě vybraných světců, jejichž
kult však nedosáhl vždy předpokládaného úspěchu, zatímco lid zcela spon-
tánně uctíval muže, ženy a dokonce i děti, jejichž hlavní zásluhou byla ne-
spravedlivá násilná smrt. Mezi těmito "svatými nevinnými" zaujímají zvláštní
místo "mučedníci" údajně zabití Židy, velmi početní v germánském světě.
Patří mezi ně mladý Werner z Bacharachu (t 1287), nesmírně populární ve
14. a 15. století od údolí Rýna až po Nizozemí, nebo Šimon z Tridentu, je-
hož kult se značně rozšířil v alpských oblastech a v severní Itálii a hluboce
rozštěpil tamní klérus. Římská církev většinou odmítala formy svatosti spjaté
s násilnou smrtí. Opomijela však také postavy, jež vycházely ze samotné
podstaty lidové úcty, např. světce-poutníka a divo tvůrce, jehož nejznámějším
představitelem byl sv. Roch, považovaný od poloviny 15. století za ochránce
proti moru. Ačkoli všude vznikaly kostely a kaple na počest tohoto muže,je-
hož život zůstává obestřen tajemstvím, teprve v 17. století mu papežství ph-
znalo status regulérního světce. Tento příklad však svědčí o tom, že navzdo-
ry rostoucímu vlivu kléru v této oblasti zůstal na konci středověku skutečným
tvůrcem světcú nadále křesťanský lid.
Úloha světců
ve středověkém křesťanství
Výjimečný nebožtík
Většina středověkých lidí, pI'edevším do 13. století, považuje světce za výji-
mečného nebožtíka, jehož životní příběh není přesně znám, ale o němž se
ví, že zaživa vytrpěl pronásledování a útrapy pro svou lásku k Bohu. Proto má
 ANDRÉ VAUCHEZ
(280)
ve vývoji kultu a legend zásadní význam světcovo tělo,jediné pojítko mezi slu-
žebníky Božími a věřícími, kteří je uctívají. A skutečně, jak odpurci, tak ně­
kdy i sami světci se na tělo doslova vrhají. Je rozsápáváno na kusy, mrzačeno
zlobou pohanů či sebezničující vášní asketů, a přesto se po smrti nevysvětli­
teln'ě znovu nalézá v neporušéném stavu na znamení Boží přízně, Ve středo­
věkuje svatost především mluvou těla, projevem "nezranitelného těla", aby-
chom použili výstižného výrazu Piera Camporesiho,
V tomto ohledu je příznačné, že synoda v Poitiers v roce 1387 považo-
vala za užitečné přijmout opatření proti "nevzdělanému lidu, jenž si na po-
pud některých nevěřících navykl zbož!'íovat mrtvá těla nalezená netknutá
a uctívatje,jako by sejednalo o světce", Dokonce i pro kleriky této doby před­
stavovala dobrá zachovalost těla nezbytný (i když nepostačující) předpoklad
k tomu, aby mohli člověku udělit titul "služebníka Božího ", Ostatky světců ne-
jenže nepodléhaly rozkladu a nezapáchaly, ale měly zázračnou schopnost Uiž
sdílely s posvěcenou hostií) zachovat si své blahodárné síly, 0, síly získané od
Boha v okamžiku světcovy blažené smrti, i když byly rozděleny. Takovouto po-
dobu měly na úrovni obecného smýšlení základní aspekty kultu ostatků, jed-
notlivých částeček svatého těla, které podobně jako tělo Páně nepřestávaly být
zdrojem života a příslibem obnovy, Právě v tomto kontextu musíme chápat
důležitost převozů a krádeží ostatků ve středověkém náboženském životě,
U přemisťování a pÍ"enášení ostatků najiné místo,jež někdy doprovázely pod-
vody či dokonce násilí, jsme dlouho vnímali pouze jejich pitoreskní projevy,
V dobové společnosti však zal0ímaly ústÍ"ední postavení, protože vlastnictvť tě­
la světce, pokud možno i několika světců, pÍ"edstavovalo pro laická i církevní
společenství životní nutnost. Sami světci si toho byli dobÍ"e vědomi a často
proto pÍ"icházeli zemÍ"Ít do svého rodiště nebo na místo, o němž se domníva-
li, že by v něm pÍ"ítomnost jejich ostatku mohla působit blahodárným vlivem,
Napdklad italský poustevník Jan Bon (t 1249) prožil velkou část svého
života v Ce seně v Romagni, ale když cítil blížící se smrt, navrátil se do svého
rodného města Mantovy, Učinil to jednak z věrnosti svému rodišti, jednak
proto, aby posmrtným působením svých ostatků bojoval s kacíři, kteří tam
tehdy měli pevné pozice, V témže duchu stÍ"edověké legendy přímo pÍ"ekypu-
jí pdběhy o svatých ostatcích,jež se urputně brání nechtěnému pÍ"evozu tím,
že náhle nesmírně ztěžknou, Jediným absolutním kritériem v této oblasti je
úspěch či neúspěch, Převoz relikvií i jejich krádež mohou být vždy oprávně­
né, ať už byly původní záměry služebníka Božího jakékoli, pakliže je jejich
puvodní vlastníci ponechali bez pathčných poct na nedůstojném místě,
V tomto pdpadě je jejich pÍ"enesení projevem zbožnosti, zasluhluící spíše
chválu než pokárání. PÍ"estože papežství ve 13, století ústy 1nocence III. pro-
hlásilo, že "klam pod rouškou svatosti nesmí být tolerován", a pokusilo se
vnést do této oblasti alespo!'í minimální Í"ád, výsledky zdaleka neodpovídaly
SVÉTEC
(281)
jeho očekávání. Vědcí totiž byli přesvědčeni, že jsou plně v právu a že doka-
zují svou zbožnost, když odmítají ponechat na určeném místě ostatky svatých,
které podle jejich názoru nebyly dostatečně uctívány, To byl ovšem vágní po-
jem, ospravedl!'íluící vynaložené úsilí získat ostatky po dobrém či po zlém,
Tyto myšlenky se udržovaly velmi houževnatě, protože se staly součástí
lidové kultury, Její zkreslený, avšak pÍ"esto znatelný odraz nacházíme v hagio-
grafii, pÍ"edevším v některých životech světcu z 12, a 13, století,jež byly sepsá-
ny v národním jazyce, Služebníci či služebnice Boží se zde jeví jako hrdino-
vé, kteří se v pruběhu času nemění, jsou obdaÍ"eni od narození vynikajícími
vlastnostmi a bez ustání prodchnuti Boží milostí. Roky strávené mezi lidmi
jim pouze umožní, aby v sobě dali rozpoznat světce projevy svých ctností
a nadphrozených schopností. Je příznačné, že autoh těchto textů téměÍ" po-
každé opěvují zásluhy osob vzdálených v čase i prostoru a kladou důraz na
vše, co bylo v jejich životě podivuhodné, resp, nadpÍ"irozené, Ve snaze zauj-
mout publikum vykreslují postavy, jež každý musí bezmezně obdivovat, ale
jež se neodváží napodobovat, protože j"jich dokonalost spočívá v odříkání.
Světec je v této literatuÍ"e pÍ"edstavován jako osoba zřeknuvší se všech požit-
ků, žije v čistotě a nejpdsnějším asketismu, v tělesném strádání a bídě, Pro-
to také lidovým archetypem světce zůstane poustevník, muž chudoby a odd-
kání. Této dokonalosti nemohou masy dosáhnout, ale chtějí z ní profitovat:
od Božího muže se očekává, že bude sdílet s hmným a trpícím lidstvem mi-
losti, jež získal svou obětí. Takovýto světec je považován pÍ"edevším za pd-
mluvce, jenž má povinnost chránit ty, kdo jej vzývají. Kněží a mniši až do
13, století sdíleli toto pÍ"esvědčení a sepisovali životy svatých a knihy zázraků
s cílem rozšÍÍ"it slávu určitého svatého místa a utvrdit víru lidových mas,
Dosažitelná spása
Od 12, století (v Itálii již od ll. století) probíhala pomalá, avšak hluboká
transformace projevů svatosti, jež byla spojena s právě probíhajícími kultur-
ními a náboženskými proměnami západního světa, Vedle kultu ostatku, je-
hož obliba přetrvala až do reformace, se rozvijely také formy úcty mužu
a žen,jimž veřejné mínění vzhledem kjejich příkladnému životu spontánně
pmklo titul světce, Lid se již nespokojoval s uctíváním význačných či tajem-
stvím obestÍ"ených přímluvců, kteří žili v dávných dobách a vzdálených kra-
jích, Naopak se začal zajímat, pÍ"edevším ve stÍ"edomořských oblastech, o zná-
mé a v nedávné době žijící osoby. Světec už není redukován na pouhé tělo
obdaÍ"ené nadpřirozenými schopnostmi, nyorž je hlavně živou bytostí. Spíše
než na kult mučedníků, zaměÍ"ený na smrt služebníků Božích, navazuje toto
nové pojetí na tradici sv, Antonína, Otcu z egyptské pouště a kajícnic, jež od
 ANDRÉ VAUCHEZ
(282)
Maří Magdalény až po Thaidu a Pelagii fascinovaly byzantský svět i křesťan­
ský Orient. Proto nás nemúže překvapit, že na Západě po roce 1000 nalézá-
me mezi světci velké množství poustevníkú, např. sv. Romualda a sv. Jana
Gualberta v Itálii, a obecněji i askety a konvertity, kteří si svým strohým živo-
tem vysloužili pozornost věřících.
Živý světec se vyznačoval především tím, že zkrotil svou vlastní přiroze­
nost, a naoplátku získal nadpřirozenou moc nad živly a zvířaty. Poustevníci
proto dokázali zpúsobit, aby u jejich příbytku vytryskl pramen nebo aby se
zazelenala suchá ratolest zasazená do země. Procházeli ohněm, aniž by se
popálili, a při pouhém náznaku pohybu jejich ruky umlkali ptáci, kteří rušili
jejich náboženské obřady. Nacházíme tu skrytý antropologický model spo-
lečný rúzným náboženstvím, obzvláště islámu, prostý jakékoli morální ko-
notace či představy ideálu. Spojení s křesťanstvím zajišťuje často pouze hagi-
ografie prostřednictvím přirovnání asketismu služebníka Božího k utrpení
Krista. Není jisté, zda toto sblížení je dílem davú, jež proudily k poustevní-
kovi, aby si ho prohlédly a dotkly se ho. Jestliže asketický model dosáhl tako-
vého úspěchu, bylo to především díky jeho účinnosti: světec dává svou nad-
přirozenou moc do služeb lidem, zvláště těm nejubožejším - nemocným
a vězňúm. Jeví se jako úspěšný zprostředkovatel:zaklínáním vyhání démony
a zapojuje odmítané a vyděděné osoby zpět do společnosti. Těší se obrovské
úctě a vzbuzt~e bázeň. Díky tomu smiřuje nepřátele a vnáší shodu tam, kde
panovala nenávist a nesvár.
Nicméně bychom snižovali jeho úlohu, kdybychom poustevníka pova-
žovali pouze za schopného vyjednavače, který svými zkušenostmi dokáže 'T-
řešit konflikty. Jeho autorita se zároveň zakládala na zpúsobujeho života a na
jeho ochotě pomoci těm, kteří o to požádají. Mužové Boží byli ve všech ohle-
dech výjimeční lidé. Často pocházeli z nejvyšších společenských a kulturních
kruhú. Jejich asketický život je činil "nadpřirozenými" a ještě více je běžné­
mu člověku vzdaloval. Tito světci zpřetrhali rodinné a hospodářské svazky,
a tím i veškerý vztah k pozemskému světu. Vyhýbali se společnosti žen, které
je mohly připoutatk určitému místu. Z tohoto dúvodu představovalijediné
zcela svobodné a nezávislé osoby ve společnosti, často paralyzované vnitřní­
mi tlaky a rozpory. Nelze se proto divit, že byli považováni za poslední zá-
chranu v případě vážných obtíží nebo krize. Tito mužové víry, kteří dali
všanc své bytí, nabízejí svou pouhou přítomností lék na úzkost a odpovídají
potřebě jistoty, jež přivádí jejich návštěvníky. Právě na této úrovni zasahuje
náboženský rozměr svatosti. Od služebníkú Božích se očekává, že zasvětí nad-
přirozenou sílu, která se v nich nahromadila, tomu, aby navázali normální
vztahy mezi lidmi, stejně jako vztahy lidí s přírodou tam, kde je ďábel zničil.
Pomocí zázraku navracejí do světa hříchem porušený řád, neboť u kořene
všeho zla téměř vždy stojí hřích, a světci jej díky své duchovní jasnozřivosti
1
• • •-
•II•
= •-
•'
SVÉTEC
(283)
rozpoznají a pomohou jej odstranit. Pokud hřích tkví příliš hluboko, spoko-
jí se s tím, že na něj poukáží a předvídají katastrofy, které jím budou zpú-
sobeny. Člověk Boží je tak zároveň divotvúrce i prorok.
Světci, mrtví i živí, představovali pro věřící dosažitelný projev svatosti,
nezávislý na církevním zprostředkování. Aby se věřícím dostalo pomoci
prostřednictvímsvětcových mimořádných vlastností (vi,-tus), stačilo světce vy-
hledat, pokud byl ještě na tomto světě, nebo navštívit jeho hrob. Brzy - nej-
později od 13. století -již věřící nemusel pro vyslyšení své prosby vyhledávat
svaté místo. Po prosté invokaci spojené se slibem obětního daru se vytvořil
vztah mezi věřícím a jeho nebeským ochráncem, díky němuž věřící získal
světcovu přímluvu. Nicméně pokud se věřící obraceli s prosbou na světce ješ-
tě za jeho života, k čemuž docházelo stále častěji především v středo­
mořských zemích, vystavovali se riziku, že muž Boží bude po vyslyšení pros-
by o vyléčení či o ochranu požadovat prosebníkovu morální nápravu. Věřící
se většinou odmítali k něčemu takovému zavázat, jak dobře ukazuje reakce
notáře, který vyhledal poustevníka Petra z Morrone (budoucího papeže
Celestina V., t 1296) žijícího hluboko v Abruzzách: "Zabývejme se tím, kvúli
čemu zde jsme," odpověděl suše poustevníkovi, který věda, že má co do čině­
ní s notorickým prostopášníkem, od něho požadoval, aby změnil svúj život.
V očích prosebníka bylo světcovým úkolem léčit, nikoli napravovat. Světec se
naproti tomu domníval, že jeho zázračná moc je darem Božím, nikoli pou-
hou osobní výsadou. Proto se snažil žádat za splnění prosby, aby návštěvník
změnil některé své zpúsoby chování odporující křesťanské morálce. Tyto
schúzky již předznamenávají pastorační vystupování světcú, jež se naplno
rozvine v posledních stoletích středověku.
Opory církve a příklady pro věřící
Západní křesťanství si postupně uvědomilo, že světci nejsou pouhými vyko-
navateli zázrakú či zdr~jem ostatkú, na nichž bohatne ten či ten kostel, ale,
řečeno slovy sv. Tomáše, uch rámy a varhany Ducha svatého", V tom okamži~
ku získaly světcúm prokazované pocty a jejich kulty zcela odlišný význam, kte-
rý nepřekryl významy předcházející, ale připojil se k nim. V tomto ohledu je
jedním z nejpodivuhodnějších textú kanonizační bula sv. Dominika z roku
1234. Papež Řehoř IX. v ní prochází jednotlivé kategorie služebníkú Božích
od počátkú křesťanství. Nejprve připomíná mučedníky, ,Jejichž prostřednic­
tvím došlo k posílení věci církve o mnoho synú všech národú žijících pod ne-
bem ". Později se však stalo, že "domýšlivost kráčela v patách tomu množství,
a zkaženost svobody", i povolal Búh sv. Benedikta a jeho syny, aby "obnovili
prostřednictvím blaženého společenstvív milostiplném soužití dobro společ-
Eii.. ~ ,,_ ~ " .
 ANDRt VAUCHEZ
(284)
ného života, jež se příliš mnoha (lidem) ztratilo". Když posléze původní be-
nediktinské mnišství vyčerpalo své ctnosti, Bůh, ,jako by chtěl posílit své zna-
vené vojsko", seslal řády z Cíteaux a z Fiore, aby obnovily ve své čistotě Boží
chválu. Ani to však nedokázalo zastavit postup zla, takže "v jedenácté hodi-
ně, když den sejiž nachyloval k večeru (... ), probudil Bůh ducha sv. Domini-
ka a dal mu sílu a dar Božího kázání. Při pohledu na něho se cclá sekta ka-
cířú roztřásla, zatímco církev věřících se chvěla radostí". Navzdory určitému
patosu, charakteristickému pro tento typ pontifikálních dokumentů, obsa-
huje tento text velmi důležitá fakta o roli světců v životě církve. Především
musíme poznamenat, že pro papeže, jenž se osobně znal se sv. Františkem
i sv. Dominikem, spočíval hlavní projev Dominikovy svatosti v založení nábo-
ženského řádu. V jeho očích představuje řád bratří kazatelů milosrdenství
sv. Dominika zhmotnělé v prostoru a čase. Proto tolik nezdůrazňuje osobní
ctnosti sv. Benedikta, sv. Bernarda či sv. Dominika, nyorž spíše rozsáhlý vliv
a historický dopad jejich činnosti.
Toto vědomí církevní hodnoty svatosti existovalo již v klasickém obdo-
bí křesťanství, avšak v perspektivě toho či onoho jednotlivého kostela, jehož
uznávaným ochráncem se mučedník či biskup po své smrti stal. Ve 13. stole-
tí již existovala univerzální církev v čele s náměstkem Kristovým, jenž si ne-
dlouho předtím vyhradil i právo kanonizace. Pro církev představovali nově
se objevující světci právě v této době výraznou posilu, neboť mnozí věřící ji
obviňovali, že nesplnila svůj úkol, a přikláněli se k učení "dokonalých" kata-
rů či valdenských kazatelů. Papežství se proto snažilo rozšířit po celém zá-
padním světě kulty nových mučedníků, jakými byli např. canterburský arci-
biskup Tomáš Becket (t 1170), zavražděný ve své katedrále na příkaz krále
Jindřicha ll., nebo dominikánský inkvizitor Petr Mučedník, zabitý v roce
1252 u Milána při výkonu své funkce. Patřil k nim také sv. František z Assisi
(t 1226), kterého jeho životopisec Tomáš z Celana neváhá označit za "nové-
ho evangelistu". Mnoho křesťanů, kleriků i laiků, vidělo v životě tohoto svět­
ce znamení příchodu "nových časů ". Tento výraz označoval zároveň nejžha-
vější současnost i završení dějin světa, neboť očím svých současníků se Pove-
,-ello (chudáček) z Assisi (a ostatně ani svatý Dominik) nejevil pouze jako
prostá opora církevních institucí, nyorž jako reformátor a dokonce jako
obroditel starobylé křesťanské svatosti, jenž svým navázáním na poselství
evangelia zahájil novou, poslední etapu v dějinách spásy. Někteří z příslušní­
ků řádu menších bratří tohoto muže, poznamenaného stigmaty po vidění na
hoře La Verna, dokonce označovali za druhého Krista (alte,. Christus).
V obecnějším nazírání jsou světci považováni zajednotlivce,jejichž ph-
chod "v pravý čas" byl pro církev znamením Boží prozřetelnosti. Není proto
náhoda, že středověká ikonografie později s oblibou zobrazovala vidění pa-
peže Inocence 111., který ve snu spatřil řeholníka (někdy považovaného za
7
SvtTEC
(285)
sv. Františka, jindy za sv. Dominika), jak všemi svými silami podpírá laterán-
skou baziliku, jíž hrozí zřícení. V hagiografii se brzy odrazilo toto nové poje-
tí svatosti~jakkoli k tomu docházelo teprve postupně a s jistým zpožděním.
Její "nejmodernější"proudy začaly prosazovat myšlenku, že každý světec má
své historické poslání, jež spočívá v pochopení a splnční určitých potřeb své
doby z hlediska věčnosti prostřednictvím světcova zážitku Krista. Takový je
např. hlavní význam františkánské chudoby, která tváří v tvář lakomství a pý-
še nového světa měst a kupeckého hospodářství dává přednost rozdávání
a odříkání. Od 13. století se rozvíjí nová hagiografie,jejímž prototypem je ži-
vot bekyňské mystičky Marie z Oignies (t 1213), sepsaný Jakubem z Vitry,
a první životopisy sv. Františka, jež kladou důraz na život služebníků Božích
spíše než na jejich zázraky. Postupně v ní převládá myšlenka, že světci jsou
napodobitelnými bytostmi, nad poněkud ustrašeným obdivem, převláda­
jícím doposud ve vztazích mezi věřícími a nebeskými ochránci, o jejichž
přímluvu prosili. Životopisci se svými texty obracejí na duchovní a jejich pro-
střednictvím na věřící a ukazují jim cestu ke svatosti prostřednictvím co nej-
většího připodobnění se vzorům. V témže duchu jednali nejstarší spolubra-
tří sv. Františka, když se dozvěděli, že instance minoritského řádu zamýšlejí
sestavit sbírku zázraků připisovaných zakladateli řádu po jeho smrti. V roce
1245 poslali generální kapitule v Grecciu list a postavili se na odpor chysta-
nému projektu s tvrzením, že "zázraky nezpůsobují svatost, nýbrž jsou jejím
projevem". To vše představovalo obdivuhodnou snahu, třebaže její důsledky
na sebe nechaly čekat, vymanit světce ze sféry magična a navrátit je do samé-
ho srdce života církve a věřících.
Neobyčejní ochránci
Věřícím zůstaly tyto koncepce dlouho nepřístupné. Pro většinu z nich před­
stavovali světci v posledních stoletích středověku strážce a ochránce, k nimž
je vázalo citové pouto, často založené na reálné či předpokládanépříslušnos­
ti k určitému profesnímu, etnickému či politickému společenství.Již od prv-
ních století křesťanství se silně rozšířila idea zvláštního patronátu, který slu-
žebníci Boží vykonávali nad místem, kde se nalézaly jejich ostatky. V každém
biskupském městě, počínaje Rlmem se sv. Petrem a Pavlem, byl brzy uctíván
nějaký sanctus jJroprius, uznávaný strážce jeho zdí a obyvatel. Tuto roli hráli
nejprve mučedníci, později především biskupové. Jako obránce města,
ochránce chudých a hlava místní církve se biskup po své smrti přirozeně stá-
val prostřednictvím svýéh ostatků privilegovaným přímluvcem u Boha.
Od 13. století se úsilí získat patrona znásobilo a rozšířilo i na světská
společenství - i to nejmenší město, i ten nejskromnější cech nyní chtějí mít
 ANDRÉ VAUCHEZ
(286)
svého vlastního patrona. Tento stav byl obzvláště příznačný pro oblasti, kde
se silně rozvinul lokální partikularismus a městský patriotismus, tzn. pro
městské státy v Itálii či pro jižní Německo. Neméně horlivě si při hledání pa-
tronů počínaly státy na okraji křesťanského světa, jež měly relativně málo
světců i ostatků. Autor života sv. Mikuláše, biskupa v Linkopingu ve Švédsku
(t 1391), v roce 1414 výstižně napsal:
"Ačkoli nemllžeme slavit svátky všech světell, je pravda, že každá oblast či do~
konce každé město a každá farnost ctí a obdařují mimořádnými poctami své-
ho vlastního patrona. (... ). Francie uctívá Diviše, Anglie Tomáše, Švédsko Sig-
frída. Také my, v naší diecézi v Link6pingu musíme ctít našeho otce Mikuláše
a znásobit úsilí, abychom prosadili jeho kanonizaci."
Nezměrná snaha jednotlivců i skupin získat ochranu světců vedla k rozvoji
dvou odlišných forem zbožnosti, k městskému kultu a kultu dynastickému.
První formu lze nalézt především v oblastech, v nichž města získala skuteč­
nou politickou autonomii, druhou v zemích s monarchickou tradicí, kde již
existovala silná národní soudržnost. Příklad norimberského patrona sv. Se-
balda dobře osvětluje povahu a formy městského kultu. Sebald byl poustev-
ník neznámého původu,jenž žil v této oblasti v polovině ll. století, tedy v ob-
dobí, kdy císař Jindřich III. založil město. Po jeho smrti bylo tělo uloženo do
malé kaple nového městečka a později přeneseno do kostela, kam je při­
cházeli uctívat kupci a řemeslníci. Sjeho osobou se však v této době ještě ne-
spojoval žádný kult, neboť Norimberk doposud nebyl biskupským městem.
Slavil pouze náboženské svátky bamberské diecéze, k níž příslušel. Avšak jak
dobře ukázal Arno Borst, ve 13. století Sebald vystoupil ze stínu a stal se ztě­
lesněním svobody a růstu města, jehož privilegia potvrdil v roce 1219 císař
Fridrich II. Městská správa dala vystavět na Sebaldovu počest velký kostel, vy-
svěcený v roce 1273. Na svátek sv. Sebalda se každoročně 19. srpna konala
velkolepá slavnost, jež byla od roku 1256 spojena s udílením odpustků.
Nenechme se však mýlit: nejedná se o lidovou zbožnost, ale o politic-
kou religiozitu, spjatou s městským patriciátem, který viděl v Sebaldovi
ochránce velikosti a nezávislosti města. To ukazují i první písně složené v la-
tině kolem roku 1280 na jeho počest kleriky ve službách města. Jako největ­
ší zázrak přisuzují tomuto Božímu muži rozvoj Norimberka,jenž se z malého
tržního městečka v době Sebaldovy smrti stal díky jeho patronaci jedním
z nejmocnějších a nejbohatších měst v německé oblasti. Pozdější texty líčí Se-
balda jako šlechtice, opustivšího rodiče a zámek pro život v chudobě
a v ústraní, jiné z něho dělají syna dánského krále, který sem přišel incogni-
to zemřít. Teprve po roce 1350, kdy získají přístup k správě města řemeslní­
ci, získává sv. Sebald skutečnou popularitu mezi věřícími. Nové vrstvy, jak se
SVĚTEC
(287)
ukázalo již na případu Milána a kultu sv. Ambrože v ll. a 12. století, se s ob-
libou uchylují pod záštitu lokálního světce-patrona, aby ukázaly svou vůli há-
jit skutečné zájmy města a aby skryly své požadavky pod zástěrkou uchýlení
se k tradičním přímluvcům. Na konci 14. století došlo k velkému rozvoji kul-
tu sv. Sebalda, jenž měl sloužit k ospravedlnění záměru mocensky se vzmá-
hajících vrstev zajistit přístup většího množství měšťanů k rozhodování ve-
řejných záležitostí. Sebaldovi zasvěcený kostel byl rozšířen, světec začal být
zpodobován sochami i na vitrajích, ačkoli doposud žádnou ikonograíii ne-
měl. Jeho životopis byl přeložen do němčiny, v Norimberku se značně rozšít-i-
10 křestní jméno Sebald a od počátku 15. století se razily mince sjeho podo-
biznou. Nyní kultu scházelo již jen uznání ze strany církve, neboť duchovní
s ním nesouhlasili a odpírali mu zřejmě poskytnout skutečný liturgický kult.
Nicméně v roce 1425 se podařilo městské radě prosadit u papeže Martina
V. kanonizaci svého hrdiny, který tak získal bezmezné pocty. V tomto přípa­
dě se však jedná o výjimečné vyústění: italské obce, jejichž městské kulty se
často obracely k postavám blízkým v čase, jako byl např. bratr Jindřich z Bol-
zana (t 1315) v Trevisu, se několikrát pokoušely přimět římskou církev ke
kanonizaci svých patronů. Téměř vždy se jim dostalo odmítnutí, což však ni-
komu nebránilo uctívat patrony veřejně jako uznávané ochránce. Mezi vlád-
noucími vrstvami totiž panovalo pevné přesvědčení o tom, že díky přímluvě
patronů bude zajištěn blahobyt města a udržen smír mezi jeho obyvateli.
Podobný postoj nacházíme v zemích, kde převládal dynastický kult tý-
kající se světců či světic, jejichž posmrtný osud byl určitým způsobem spjat
s osudem vládnoucího rodu. S postupným rozvojem silného národního vě­
domí, jež bylo zakotveno v monarchickém cítění, měl patron královské rodi-
ny tendenci stát se patronem celého národa. Od 13. století se stával symbo-
lem Francie kult sv. Diviše (Denise). Jeho ostatky byly uctívány v opatství
u Paříže, které se vždy těšilo ochraně Kapetovců ..Je zvláštní, že dokonce ani
sv. Ludvík ho nedokázal vytlačit z role národního patrona. Stoletá válka
zostřila soupeření mezi státy a urychlila tak celý proces: Anglie se hlásila
k sv. .Jiřímu, Burgundsko k sv. Ondřeji, stejně jako se Benátky již dlouhou do-
bu ztotožt1ovaly se sv. Markem a jeho lvem. Podobné příklady bychom mohli
nalézt i v jiných zemích: uveďme pouze, že ve Skandinávii se norské národ-
ní vědomí vytvořilo kolem kultu sv. Olafa a že švédská monarchie se přiblíži­
la lidu postavou sv. Erika, panovníka z 12. století, kterého úkladně zavraždil
jeho sok. Erikovy křesťanské ctnosti však nebyly evidentní, což vysvětluje sil-
né nepřátelství sv. Brigity k jeho kultu. Tak se světci stávají svým způsobem
eponymními národními božstvy.
Šíření městských a dynastických kultů, charakteristické pro konec stře­
dověku, bylo hodnoceno velmi odlišným způsobem. Někteří význační ducho-
vé je již v této době považovali za znamení úpadku křesťanského univerzalis-
 ANDRÉ VAUCHEZ
(288)
mu. Např. florentský humanista Franco Saccheti odsuzoval od konce 15. sto-
letí omezenost tehdejšího vy1:lěru nových přímluvcu a obával se, "aby všichni
tito noví světci nepřekryli víru ve staré světce". Podobně někteří teologové
usillUící o reformu církve, jako Jindřich z Langensteinu nebo Jan Gerson, se
marně pokoušeli prosadit na kostnickém koncilu (]415) restriktivní opatře­
ní v této oblasti, zatímco Miknláš z Clémenges sepsal Traktát proti zavádění
nových svátku (De novis celebritatibus non instituendis) ,jehož název hovoří sám
za sebe. Všichni odsuzovali zkaženost svých vrstevníku, kteří se odvracejí od
velkých postav církve, evangelistu, apoštolu, mučedníku z prvních století
křesťanství, a rozmělňují svou úctu mezi kulty malých, často i pochybných
světců.
Mjsme o místě
a funkci světcu ve středověké společnosti vynesli ve své
analýze jakýkoli úsudek, nesmíme zapomenout na výstižné vyjádření Rober-
ta Hertze v otázce alpské poutě sv. Bessy ve Val d'Aosta, že prostřednictvím
světcu se v pruběhu staletí projevila "víra, kterou tento bezejmenný lid nosil
v sobě samém, ve své vuli vytrvat a překonat všechna pomíjivá ochabnutí
a nepřátelství lidí a věcí". A jestliže někteří středověcí světci byli uctíváni
a vzýváni i nadále, někdy až do našich dob, pak bezpochyby proto, že násle-
dující generace pochopily, že jejich předchudci vložilj do této zbožnosti to
nejlepší ze sebe sama a že v ní ztělesnili postupně se vyvíjející pojetí lidské
dokonalosti.
Bibliografie
BEISSEL, ST.: Die Verehrung der Heiligen und ihrer Reliquien in Deutschland wiihrend der
zweiten Hiilfte des Mittelalters, Freiburg im Breisgau 1892.
BEKKER-NIELSEN, H. ct al., cd. Hagiograpky and MedierJaI Líteratwe, Odense, 198 I.
BOESCH-GAjANO, S.: Agiografla medievale, Bologna 1976.
BOESCH-GAjANO, S., SEBASTIANI, L. cd.: Culto dei santi, instituzioni e classi sociali in
etapreindustdale, L' Aquíla 1984.
BOSL, K: Der Adelheilige. ldealtypus und Whklichkeit, Cmllschajt und Kultur ii1/. merowin-
gerzeitlichen Bayern des Vrr. und Vlll. fahdlUnderts, in SjJeculum histo1'iale. Festschrift
J Spor!, Freiburg 1965, s. 167-87.
BOUREAU, A.: La Légende Dorée. Le systéme narrotl[deJacques de Voragine (f 1298), Paris
1984.
BROWN, P.: Tke Cult of the Saints: 1ts Rise and Function in Lmin ChristianU)', London
1981.
SVÉTEC
(289)
BROWN, P.: Society and the Haly in Late Antiquity, London 1982.
CAPITANl, O. ed., Temi eproblemi ne/Ia misticafemminile trecentesea, Todi 1983.
CAZELLES, 8.: Le c011JS de sainteté ďajJrés Jehan Bouehe ďOI; Jehan Paulus et quelques
Vies des XlI' et XllI' siécles, Geneva, 1982.
CERULLI, E., MORGHEN, R., ed., Agiografla nelľOecidente cristiano, secoli X[[l-xv,
Roma 1981.
CHADWICK, N. K: The Age ofthe Saints in the Ear!y Celtic Church, London 1961.
CHRISTIAN, W. A.: Apparitions in Late Medieoal and &naissance Spain, Princeton
1981.
CORBET, P.: Les saints ottoniens, Sigmaringen 1986.
DALARUN, J: L'impossible sainteté. La vie Idrouvée de Robert ďArlnissel (v. 1045-
1116), fondateur de Fontearaud, Paris 1985.
DUFOURCQ, A.: La clnistianisation des foules. Étude sudafln du paganismeet SUl' les oli-
gines du culte des saints, Paris 1903.
FOLZ, R: Les saints rois du Moyen age en Occident, Bruxelles 1984.
GAUTHIER, M. M.: Les routes de 10 foi. &liques el reliquaim de Jérusalem a Compostelle,
Fribourg 1983.
GELlS, J: "De la morl tl la vie: les 'sancluaires a répil'." in Ethnologie francaise 2, 1981,
s.211-24.
GELlS,J, REDON, O., ed., Les mirocles miroirs du cmps, Paris 1983.
GOLlNELLI, P.: Culto dei sanli e vita cittadina a Reggio Emilia (sec. IX-XlI), Modena
1980.
GOOD!CH, M.: Vita Per/ecta: TIIe 1deal of Sainlhood in tke Thirteenth Cenlury, Stuttgart
1982.
GRAUS, F.: Volk, Herrscher und Heiliger ún Reich der Merowinger: Studien zur Hagiographie
der Merowingerzeit, Praha 1965.
HElNZELMANN, M.: Tmnslationsberichte und andere Quellen des Reliquienkultes,
Turnhout 1979.
jONES, C. w.: Saint Nicholas of Myra, Bmi and Manhattan, Chicago 1978.
KEDAR, B. Z.: Nmns de saints et mentalité populail' a Cgnes au XlV" siécle, in Le Moyen
Agc, 73, 1967, s. 431-46.
KIECKHEFER, R: Unquiet Souls: Fourteenth Centmy Saints and lheir &Iigious Milieu,
Chicago 1984.
LEONARD!, C., MENESTO, E., cd., Santa Chiara da MonteJalco e il suo temjlo, Perugia-
Firenze 1984.
MANSELLI, R: S. Francesco ďAssisi, Roma 1980.
ORSELLI, A.: La áUa altomedieoale e i1 suo san-lo fJat1'Ono: (muora una volta) U "camjJi-o~
ne" jJavese, Roma 1979.
PASSARELLI, G., ed., II sanlo jJatrono nella citta medieoale: il culto di S. Valentino nella sto-
lia di Temi, Roma 1982.
PATLAGEAN, E., RICHÉ, P., cd., Hagiograjlhie, Cl/ltures el sociétés, N-Xl1e siécles, Paris 198 I.
 ANDRÉ VAUCHEZ
KAPITOLA X.
(290)

PEYER, H. C.: Stadt und Stadt1'atron im mittelalterlicilen Italien, Zurich 198!.

PHILlPPART, G.: Les Légendim latins et autres manusClits hagiograjJhiques, Turnhout
. 1977.
PICASSO, G., cd., Una santa tutta Romana. Saggi e ricerche twl Vl centenario di F'J"ancesca
Bussi dei Ponziani 11384-1984), Monte Oliveto Maggiore 1984.
POULAIN,]. C,: Les saints dans fa vie religiellse au Mayen Age, in Les religions pofJUlaires,
cd. B. Lacroix, 1. Boglioni, Quebec 1972.
POULAIN,]. C.: L 'idéai de sainteté dam ľAquitaine carolingienne ďajni!s les sources hagio-
gra1'hiques 1750-950), Qllebec 1975.
REZEAU, P.: Les 1'riéres aux saints en France iiia.ftn du Moyen Age, 2 vol., Geneva 1982-83.
RUSCONI K, cd., II movimento religioso femm.i'nile in Umhria nei seroli X1II~XW, Firenze
1984.
SAINTYVES, P.: Essais de mythologie chrétienne: Les saints s-uccesseurs des dieux, Paris
1907.
SCHMITT,]. C.: La jabrique des saints, in Annales E. S. C., 35, 1984, s. 286-300.
SCHMITT,]. C., ed., Les Saints et les Stan: le text ilagiograjJhique dans ia cuttme1'o1'ulaire,
Paris 1983.
Člověk na okraji
SlEBERT, H.: BeUrage ZUl' Vonefonnatischen Heiligen uud Reliquienverehrung, Freibllrg im
Breisgau 1907. ve středověku
SlGAL, P. A.: L 'homme et le miracle dans ia France médiéllaie IXI'-XII' siécle), Paris 1985.
SORELLI, F.: La santita imilabUe: "Leggenda di lHaria da Venezia" di Tommaso da Siena, Bronlslaw Geremek
Venezia 1984.
SUMPTI0N,].: PilgJimage. An Image oj Medieval Religion, London 1975. Člověk na okraji se v pramenech středověkého spo-
VAUCHEZ, A.: La sainteté en Occident aux derniers siťcf.es du Moyen Age d'ajJri!s l.es proces lečenského povědomí explicitně neobjevuje. Nevy-
de canon:isation, Roma 1981. skytuje se v textech, které analyzují sociální uspořá­
VAUCHEZ, A.: Religion et société dans ľOccident médié"al, Torino 198!. dání společnosti raného středověku, chybí i v dílech
VAUCHEZ, A.: Santitii, in Enciclopedia Einaudi, t. XII, Torino 1981, s. 441-53. popisujících "stavy tohoto světa", nenalézá se v po-
WARD, B.: Miracles and tile Medie"ai Mind: 11leory, Record and Event, 1000-1215, zdně středověkém obraze "tance smrti", v němž
Philadelphia 1982.
smrtka vede průvod postav, reprezentujících jednot-
WEINSTEIN, D., BELL, R.: Saints and Societ)\ 1000-1700, Chicago 1982.
livé skupiny a společenské kategorie té doby. A pře­
WILSON, S.: ed., Saints and tilei,.. Cnlts. Studies in Religious Sociology, Folklore and History, ce byl člověk na okraji v životě středověkých spo-
Cambridge 1983. lečností přítomný jako výsledek individuální nebo
skupinové negace pa11l~ícího řádu, přijatých zásad
soužití, závazných norem a příkazů. Tak vznikl urči­
tý sociální svět an sich, který sice postrádal vnitřní
jednotu, ale společností byl vnímán jako odlišný. Pa-
leta této odlišnosti je pestrá jak z hlediska souboru
činností nebo kategorií, které múžeme z nedostatku
jiných výrazů nazvat odbornými, tak i do různé mí-
ry separace ve vztahu ke společenskému řádu. Člo­
věka na okraji zobrazuje středověká literatura i do-
 KAPITOLA VI.

Umělec
Enrtco Castelnuovo
Kdo vystavěl Théby, město se sedmi branami? Slavná
Brechtova otázka staví anonymitu mnohých, kteří
ukryti ve stínu píší historii, proti slávě hrstky osob-
ností, které bývají uváděny jako její protagonisté.
Stejně se můžeme ptát i po středověkém umělci.
Kdo navrhl mozaiky v chrámu San Vitale, kdo vytvo-
řil fresky v Castelsepriu, kdo vytesal sloupové hlavi-
ce v Cluny, kdo vystavěl katedrálu v Chartres?
Umělecká díla začnou hrát výmamnou roli
v okamžiku, kdy se pokusíme představit si, vizualizo-
vat středověk. Z představ, jaké bychom o této době
mohli mít díky památkám, kronikám a dokumen-
tům, vystupuje do popředí především jedna. Výraz-
něji než všechny ostatní je tato doba charakterizo-
vána množstvím chrámů vyzdobených sochami,
mozaikami a barevnými skly oken, jiskřivými díly
zlatnickými l pestrobarevnými knižnílni iluminacemi,
řezbami ze slonoviny, obrovskými bronzovými vraty,
emaily, nástěnnými malbami, gobelíny, měňavými
látkami a tkaninami s podivuhodnými ornamenty
i deskovými malbami na zlatém podkladě. Proti ll(~j-
 ENRICO CASTELNUOVO
( 184)
n.ost~ a roz~~anitosti obdivuhodných uměleckých děl, která vzněcují naši fanta-
Z~I, vsak m~ze,:,e p~stav:tjen, malý po~etjmen umělcu - často izolovaných ana-
VIC :poj~nychjen sjednIm dIlem. I tvurce tak vysoce duležité památky,jakouje
palacov~. kap~e v Cáchách, milník středověké architektury, zustává v podstatě
nepostlZltelny. Kdo to byl Odo z Met? jakjej definovat, kam jej zařadit?
Zároveň s nářkem na egocentrismus moderních umělcu ajejich snahu
hrát vždy a všude hlavní roli bývaly jako protiklad připomínány obětavost,
skl~on:n~st a ,další c~nosti středověkého tvtlrce, který si nežádal jiné odměny
ne~ te:jlz,~~eluje Buh, a který nekladl duraz na své jméno, ale pokorně a spo-
kOjene pnJImal anonymitu a netoužil po ničem jiném než po účasti na vel-
kolepém kolektivním úsilí o povznesení víry.
Tento názorje produktem romantické kultury, ale skutečnému stavu vě­
cí odpovídá p:·~málo. Přestože počet děl zústává anonymní, přece jen se do-
chovalo hodne jmen a značek středověkých umělcu a řada svědectví naznaču­
j,e, ~akolik byl~ tehdejší situace jiná, nežjak nám bývá popisována, a dokládá,
ze I tehdy proti pokoře stála pýcha a proti anonymitě proslulost a sláva. Nic-
méně - a právě tato okolnost nás znepokojuje - nepochybné doklady hrdos-
ti a pýchy umělcu vubec nevylučují rozšířené a doložené postoje založené na
pokoře, a právě tak sláva některých není v rozporu s anonymitou mnohých.
Cho.vánf :tředo:,ěkýcl: un;ělcú se nám v mnoha ohledech zdá být vzdáleno po-
stojum Jejich predchudcu I následovníku. Bezmála jako by prostor, v němž se
pohybovali a v němž tvořili svá mimořádná a ojedinělá díla, byl velice odlišný
od toho, v němž před nimi a po nich pracovali umělci jiní.
jak ale středověcí umělci vlastně pracovali? jaká byla jejich role,jaké po-
vědomí měli o své vlastní činnosti, jaké představy o nich panovaly a jaké mís-
to ve společnosti zaujímali? Abychom vúbec mohli na tyto otázky odpovědět,
bude především třeba srovnat jejich situaci se situací umělcu v dobách přede­
šlých,.v antickém starověku.jedině srovnáním těchto dvou momentu zjistíme,
kdy .~jak došlo k~ změně (a ojaký typ změny šlo) v postavení umělcu,jaké by-
lyJejich pracovnI metody, techniky, které preferovali,jaké měli vztahy k zákaz-
níkum, k veřejnosti, ijakou představu si o nich vytvářeli jejich současníci a ja-
kou funkci přisuzovali jejich dílu.
,. jen stěží dokážeme tyto a podobné otázky přesně zodpovědět. K vytvoře­
ni jednotného názoru na statut umělce v antickém starověku a na to, zdali se
vúbec odlišoval od statutu řemeslníka, a pokud ano, v čem, na místo, které
zaujímal ve společnosti, na jeho ekonomické postavení a na představu, která
o něm vládla, totiž badatelé zatím ještě zdaleka nedospěli. Vjaké míře se umě­
lec těšil obecnější vážnosti? Nebo to byl naopak banausos, člověk v nižším či do-
konce bídném postavení? Máme sice k dispozici dost podpisú umělcú z té do-
by,jakývšak měly význam dejme tomu značkyvýrobcu keramiky? Byl to doklad
o hrdosti umělce na jeho dílo, nebo spíš jen výrobní značka, jakýsi cojJy1ight?
UMĚLEC
(185)
Řada starověkých pramenu přináší jména umělcu ve vyběr~, který \'Y:
tváří určitou hierarchii. Některá jsou doprovázena chválou a obdivem. jak SI
však vyložit třeba slavnou Plutarchovu větu v ŽivotěFenklově, že " ... ,nikdy se )cš-
tě při spatření Dia z Olympu a Héry z Arga v urozeném a nadanem mladl~o:
vi neprobudila touha stát se druhým Feidiem či Po1ykleitem"? Bylo p~VOla~1
umčlcc chováno v opovržení, nebo ve vážnosti a úctě? Nebo se snad predlue-
tem obdivu mohlo stát jen dílo, ale ne tvurce a jeho profese? Znalci starově­
ku a archeologové o těchto problémech dlouho diskutovali. Nakone~ se SIC:'
na ničem nedohodli, spoustu údaju a problému však přece jen osvěthh. V k:z-
dém případě se zdá být jasné, že sejen stěží najde uspokojivá de?~ice ~mel­
ce, která by platila pro všechna období i místa p~ ce~é to ,dlouhe ~d~bl, kt~­
ré označujemejako antický starověk. Situace umelce Clnneho v Ate,nach v pa:
tém století se velice lišila od situace umělce na dvoře Alexandrove ve stoletl
čtvrtém, nem1uvě o rozdílech mezi složitou situací helénskou a římskou, ne-
bo navzájem protichudných postojích, které se projevují v te~tech v dusle~ku
odlišného společenského, kulturního i po~itick~ho postave~1 jejl:h,aU,toru. ,
Nemáme-li jistotu ohledně postaveni umelce, v an:l,ckem svet~, tlm me-
ně ji budeme mít v případě světa středověkého. Predevslm proto, ze pod tu-
to nálepku se vměstnalo celé jedno tisíciletí, pl~é příkrých r~zdílu, a p:k pro-
to, že bádání na tomto poli nešlo tak hluboko jako u .antIckeh~ staloveku.
Krize starověkého světa řádně zamíchala kartami, prohodila role, vnesla
převratné změny do struktury umění a změnila vzájemné postavení jeh? slo-
žek. Vytratili se bohatí a kultivovaní sběratelé a produkce klesla natohk, ze -:e-
jména ve významných uměleckých centrech ustala té:néř ~plně a v ostatnIch
byla podstatně zredukována. Měnili se objednavatele I jejl~,h ty~~logIe, ~Iu:
boce se proměnily funkce a pojetí uměleckého díla. M,ahrska CI socharska
zpodobení osob nebo věcí byla tradičně spojována se svetem a kulturou po-
hanu, protože mohla vést k modloslužebnictví a v křesťanském sVě:ě pr~b?u­
zela závažná podezření a vyvolávala nepřátelsk~ postoje. F:guratt;'nI ume.nI,se
nyní ve stále větší míře ocitalo ve službách Clrkve, aby jl poma::alo. v jejl~
poslání, v realizaci programu vykoupení a spásy. Dokonce :~ouzllo j,a~o na:
hražka četby u těch, kdo neuměli číst a psát. V roce 600 plse papez .R.:l:?I
1. Veliký marseiIlskému biskupovi: "... čím je ~ísmo pr~, ty, k~o"umejl Cl:,t
a psát, tím je malířské dílo pro ty, kdo číst a psat n,e~mejl:,a d:vajl s,~ na ne:
protože sije mohou číst, aniž by znali písmena, procez mahrstvI slouzI hlavne
k poučení." , " .
Cejch podřadnosti ulpívající na každém, kdo se nevenoval cmnosten:
intelektuálním a pracoval manuálně, platný v antickém světě, zust~1 obec,ne
diskriminačním kritériem i po řadu staletí středověku. je zřejmý v cltovany;h
slovech papeže Řehoře o malířství, v němž vidí náhražku psaného te::u urce:
nou těm, kdo neumějí číst. je-li tedy čtení něco vyššího a uš1echttlejslho nez

ENRICO CASTELNUOVO
( 186)
prohlížení namalovaného výjevu, pak z toho vypl)'Vá, že člověka, který píše,je
třeba mít ve větší vážnosti než toho, kdo maluje.
Systém starověké pedagogické metody,jak jej vypracovali Martianus Ca-
pella a Cassiodorus, upřednostú~jící svobodná umění soustřcděná v triviu
a v qua~ri;iu pl~oti činnos:em manuálním, jež považoval za podřadné, pozna-
mc~aludel umelee na cela staletí. Tento názor přestal platit až v době, kdy se
st~ra stru,ktura k~!tu~'y ?cnla ve 12. století v krizi a byla smctena prudkým roz-
v'<lem mest I sOClalnnnI a myšlenkovými proměnami, jež jej provázely.
, N~ dru~,é straně"o?:anu u';lělecké činnosti, která ovlivnila už i raný
stre~ovek, ~uzemc najItjlz v Plotmových Enneadách, napsaných ve 3. století.
Plotmos v mch velebí Feidia za to, že Dia nezobrazil "podle žádného modelu,
vnímatelného smysly, ale tak, jak by bůh vypadal, kdyby se sám chtěl zjevit
před našimi zraky". Tím vlastně umělci přiznal výlučnou schopnost překonat
smysly postižitelnou skutečnost. I když hierarchie zavedená rozdělením umě­
ní dlouho přetrvávala, plotínovský proud se ve středověké kultuře tu a tam
projevil a nakonec vedl k tomu, že se umělecké činnosti - i když to nikde ne-
bylo výslovně řečeno - začalo dostávat uznání.
,_ , Ve stř:d?vě~ých textech nen~deme zvláštní termín pro ty, kterým dnes
nkame umele!. Vyrazem artifices byh souhrnně označováni řemeslníci a s ni-
mi i umělci: "Oblit Berengarius huius matris ecclesiae artifex bonus" (Odešel
Berengarius, pro matku církev dobrý umělec), poznamenává někdy kolem
roku 1050 bez dalšího upřesnění nápis na náhrobním kameni v chartreské
katedrále; a marně bychom se ptali,jakým to uměním se Berengarius vlastně
zabýv~, (pravděpodobně to byl architekt, který řídil rekonstrukci katedrály
po pozaru v roce 1020). Pokud se občas narazí na termín artista, pak zname-
ná osobu studující nebo praktikující svobodná umění. Teprve na konci třiná­
ctého století v Salimbenově Kronice n~deme tento termín ve spojitosti s oso-
bou obdařenouvýjimečnými technickými schopnostmi.
Zcela zřetelně se hierarchické rozdíly projevují mezi různými druhy
umění. Ze všech nejvíce je ceněn a vážen architekt, jelikož jeho dílo obsahu-
je pl~~ování i organi~aci (a tudíž složku intelektuální). Středověká představa
o pr:Cl ~ funkCI archItekta však není jednotná. Až do karolínské doby přežije
ta:!lZ stredověk přev,"al z antiky: architekt je člověk, který dokáže projektovat
a ndn stavbu. Pro ISldora ze Sevilly, autora encyklopedie z pOČátku 7. století,
která zůstala nejrozšířenější středověkou knihou tohoto druhu (až do století
třiná~tého, kdy ji nahradily scholastické Summae) , architekt v sobě spojuje
zedmka (caementemus) a projektanta. Tuto definici pak v době karolínské pře­
vzal Hrabanus M~urus. V tomto pohledu na činnost architekta doznív~í ozvě­
ny Vltruvlovy prace. Během času se však architekt ztotožnil s postavou stavi-
tele, kdy činnost praktická získala převahu nad činností teoretickou a projek-
tovou, pokud důraz na tu či onu složku nebyl později opět položenjinal';'.
_ Li 12J
UMĚLEC
(187)
Významným svědectvím o schopnostech, jež se architektům přisuzo;,aly,
a technických tajemstvích, která si nechávali pro sebe, je do~tl ~epravdep~­
dobná historka v knize Historia Ecclesiastica, kterou Ordencus Vltahs napsal ne-
kdy kolem roku 1135. Podle ní jistý archite.kt j,ménem, Lan!.red~s, "ch~ála je:
hož vynalézavosti přesáhla chválu každého jll1eho umelce cll1n~ho v :e, dobe
ve Francii ", byl sťat poté, co vystavěl věž hradu Ivr~ v ~on!,.andn, aby zadnou
takovou nemohl vystavětjinde. Jiná historka, obs~z~na v CI~,e~h (Gesta! opa:
tů ze Saint-Trondu, je významná vzhledem k prave vzmkajlcl';lu po;edoml
architektů o významu vlastní práce. Jistý slavný latomus ~kamem~) pry opato-
vi, který zkritizoval jeho projekt, odpověděl: "Pokud ~~ vam.nez~a" c,o Jsem n~­
vrhl, tak si najděte jiného umělce." Z těchto dvou pnhod Jasne Cltlme ;ozdll
v pojetí významu a role obou tvůrců - architekta-čaroděje ().I~de;'ka Vn~hse
a hrdého autora odkazujícího opata ze Saint-Trondu do patncnych mez!.
Ještě výše hodnocena - jak ještě uvidíme - byla práce .zl~tník~:kteří]:ra-
covali s nejvzácnějším materiálem; po nich následovalI mIstrl sklan, ,kten s~
zase vyznali v nesnadných technických poswpech. ~ p,ramen~~~ take narazl:
me i na zvučnou chválu několika v Itálii vehce cenenych mahru. Byh to JIsty
Johannes, kterého si Ota III. povolal do Cách, nebo lombardský Nivardus, prý
ze všech nejnadanější, kterého zase opat Gauzlinus (nemanž,elský s~~ I:Iuga
Kapeta a zárovcú štědrý objednavatel). pozd~jipo.vol~l k praCIr~ v klastere v~
Fleury (Saint-Benoít-sur-Loire). Hramce mezI ruznyml techmkam~ os:atne
nebyly pro středověkého umělce nepřekonatel~é a prameny se velIce casto
zmiúují o umělcích schopných pracovat v někohka oborech. , ",
Hlavními prameny, díky nimž s.e mů~e.me .. seznán:it s: .stredove~yml
umělci a hodnotit představy, které o mch meh JejIch soucasmCI, JS~u klastel-
ní a biskupské kroniky, nápisy na náhrobních kamenech v o~a:stvl:h ~ v ka-
tedrálách a dopisy biskupů a opatů. Tak se nám zachoval zna':?J po~et jmen;
dalším pramenem, i když alespoú zpočátku mno~:m skr~vneJ~'m, .:s,ou pod-
pisya nápisy umístěné přímo na dílech. K n~m muzeme pnpoJlt dalsl svedec-
tví - doklady o platbách, smlouvy a cechovm stanovy. ,.. , ,
Od počátku čtrnáctého století se v Toskánsku umělec stá:,a I l~te~'~rnl
postavou,jeho jméno připomínají básníci a,spisovatelé,.B)'la to vsa~ zalez~tos,t
o'edinělá a zejména zpočátku také omezena Jen na urClte kultu! m PlOstl ed!.
~ Předem musíme poznamenat, že v raném středověku se doc~:a vy:ra:lly
podpisy umělců (s výjimkou značek razičů ~a mincich;, v tomto pnpa~e vsak
vlastně šlo spíše o osvědčení pravosti). PodpISY se ?bJevI znovu - a nem to na-
hoda - právě v Itálii, kde tradice nebyla úpln~, zmce,na: :: roce 712. se soudo-
. bý dokument zmiúuje, že jistý "Ursus MagIster se svym~ zakYLuventll1e~ aJu-
vianem zanechal svůj podpis na ciboriu v kostele svateho}l,r~ ve V:lpol~celle
a nápis s podobným jménem (Ursus magester feClt).~e n~ch~Zl I n~ pl edm sn a-
ně oltáře v opatství Ferentillu u Terni. V tomto pnpade nam zmmka o objed-
 ENRICO CASTELNUOVO
(188)
navateli, jehož jméno zní Hildericus Dagileopa a jímž pravděpodobně byl
spoletský vévoda llderico, umožňuje dílo datovat do roku 739, Umělec se tu
v elementárním a schematickém stylu zobrazil se sochařským dlátem v jedné
a palicí v druhé ruce vedle objednavatele, Významná je skutečnost, že oba
podpisy, doprovázené kvalifikací Magister, se nacházejí v oblasti Lombardie,
V roce 643 dva články výnosu krále Rotariho stanovily normy pro architekto-
nickou činnost v langobardském státě, a pozdější Memomtorium de mercedi/jus
comrnacinorum připomíná hierarchickou strukturu comrnacinských sdružení
(původ tohoto označeníještě není jasný; může být odvozeno od zeměpisné­
ho jména, jako tomu bylo později u označení magistri anlelarni, nebo odkazu-
je spíše k určitému typu pracovního zařízení - cum machina) , Tato sdružení se
skládala z učňů, tovaryšů a spolupracovníků různého stupně a byla vedena
právě "magistrem",
jedním z prvních životopisů umělce přicházejících po těch, které nám
zanechal klasický starověk, je život svatého Eligia, proslulého limousinského
zlatníka, medailéra a raziče mincí. Ten se nakonec stal významnou osobností
merovejského dvora, skončil jako biskup v Noyonu a byl kanonizován, Životo-
pisce nijak zvlášť nezajímala Eligiova umělecká činnost, byla pro něho pouze
jedním z aspektů osobnosti a životního příběhu, a ne tím nejdůležitějším, Spí-
še než životopis umělce je to životopis světce, který byl také umělcem. Text
nadšeně líčí Eligiovu podivuhodnou dovednost, kterou prokazoval nejen ve
zlatnictví, ale i v jiných uměleckých oborech ("aurifex peritissimus atque in
omni fabricandi arte doctissimus" - nejzkušenější zlatník, všech uměleckých
druhů nejznalejší) ,jeho pobožnost a skutky milosrdenství. Zabývá se jeho dů­
věrnými vztahy k panovníkům a neponechává stranou ani jeho vzhled: dlou-
hé a štíhlé aristokratické prsty a šat ze vzácných látek, je zde znatelná snaha
kromě schopností uměleckých a hluboké víry vyzdvihnout jeho vysoké spole-
čenské postavení. jedna drobná epizoda však dokládá nadřazenost činnosti
duševní nad tělesnou, Eligiův životopisec líčí, že měl při práci před sebou ote-
vřený kodex, aby mohl vykonávat dvojí službu - rukama pro lidi, duší pro Bo-
ha ("l~anus usibus hominum, mentem usui mancipabat divino"),
Ze společenské postavení středověkého zlatníka bylo opravdu vysoké,
potvrzuje i zlaté antependium oltáře svatého Ambrože v Miláně (kolem
r. 840), jehož tvůrce "Vuolvinus magister phaber" svou práci podepsal a sám
se na ní zobrazil v okamžiku, kdyje stejně jako objednavatel oltáře, arcibiskup
Angilbertus II., korunován svatým Ambrožem. Mezi oběma vyobrazeními je
ovšem jeden významný rozdíl: zatímco objednavatel - Angilbertus Dominu;-
má kolem hlavy čtvercovou svatozář a chystá se pokleknout, aby světci nabídl
oltář, Vuolvinusje bez svatozáře a klečí na obou kolenou. Podpis, vyobrazení
vlastní osoby a bezmála rovnost s mecenášem, to jsou významná fakta dosvěd­
čující vysoké společenské postavení zlatníka a naznačující, jakou představu
UMĚLEC
(189)
o něm asi společnost měla, Vztah mezi umělc~m a ~bje~n~~~telem byl ve ~tře:
dověku vztahem nerovným, Místo na spolecenskem zebncku, ekonomlcke
možnosti a často i kultura objednavatele snižují úroveň umělce téměř k nu-
le, ,,Ars :uro gemn1isque prior. Prior omnibus autor." Umění j~ ~lad.řazené
zlatu a drahokamům, na prvém místě je však objednavatel, hlasa napls na
smaltu s vyobrazením Henryho z Blois, arcibiskupa z Winchesteru (kolem
1'.1150), "d1I
Dalším zlatníkem, který požíval společenské prestlze, byl onen A e e.-
mus, o němž se zmiňlije kázání sepsané někdy v posledních letech 10, StOletl:
Vypráví se v něm o vidění, které měl opat Ro.b,:rt z Mozaku, a o stavbe
clermontské katedrály. Tím, kdo ji navrhl, byl prave Adelelmus, klellk Ul oze-
ného původu, při práci s kamenem a zlatem tak dovedný, že ~e mu nevyrovnal
žádný z umělců minulosti ("Nam similel~ ei, multis, retr~actls temp.on~us',m
auro et lapide omnique artificlO neqUlmus asslmllal e ), By; take.tVUl ce,:,
slavného relikviáře v podobě sochy Panny Mane c1ermontske, kt~la se s:ala
vzorem pro obrozující se sochařství. Klerik Adele;mus je podobn.e pko pre~
ním svatý Eligius umělcem a zároveň duchovm osob~u, stepe ~ako da~sl
významná osobnost 10. století, svatý Dunsta~. Tento, ml1lch-~·eforma.tor a stat-
ník znalý jak zpěvu, tak hry na harfu, a naV1C sochal' a zlatmk, ktery pl acoval
i s bronzem ("in cera, ligno, vel ossa sculpenti et m auro, argento, vel aere fa-
bricando"), a malíř a kaligraf byl až do své smrti také biskupem canterbur-
ským, , , " " h b .'
Zlatnictví bylo po celá staletí jedním z nejprog:·eslVnejSlc. ~ Ol u
středověkého umění. S ním se poměřovali nejlepší tvůrCI, v jeho ra~CI.~~la
vytvářena nejnovější a nejvýznamnější díla ,~ ~~c11ázelo k neJodvaznejSl~n
experimentům. Hodnota používaných mat~n~lu,jejl:h cena a ned~stupl:O~t:
to všechno představovalojakousi výzvu umelCI, a tak~asto (v textu Sugella ze
Saint-Denis z 12. století, i v dalším, který sepsal Anghcan Mathew Pa;.lS ve st.o-
letí 13,) narazíme na starý Ovidiův verš: "Materiam superabat opu:, - ume~­
covo dílo překonalo hodnotu materiálu, Toto však n.epl.aUlo, bez VY~lmk:- Na-
pis na otonském kříži v mohučském dómu upřesňUje, ze kjeh~) VYlObe bylo
použito šesti set liber zlata, a u oltáře svatého Remakla~.ktery v loce 1:48
objednal Wibaldus,jsou zvlášť uvedeny položky za ce~u stnbra, zlat.a a ce:~ho
díla, Ať už umělec vytvořil dílo jakkoli mimořádné, casto "'. stalo: z:, v pl.lpa-
dě potřeby bylo roztaveno, aby se opět získal drahý kov. Um:l,:cky p:'ed~e: se
tím stával jednou z nešťastně provizorních forem tezaurovam, soucasne vsak
zlatnické dílo zůstávalo - vzhledem k vysokým nákladúm, které si ;yžadov~lo,
i vzhledem k okázalému vzhledu a bezpočtu biblických, odkazu, ktere se
, d 1 naiít a přečíst - tou neJ'vyšší možnou poctou oblednavatele. Bohu,
v nem a y " '1" d'l'
Panně Marii nebo patronovi. Tento mimořádný význam a du eZltost 1 a Sl
proto vyžadovaly co nejlepšího tvúrce,
 ENRICO CASTELNUOVO
(190)
Růst velkých obchodních center v oblasti řeky Meusy na počátku 12. sto-
letí doprovázel rozkvět uměleckých aktivit, a to především v odlévání kovů
a zlatnictví. Kovolijci a zlatníci mohli dokonce zastávat důležité veřejné funk-
ce a úřední hodnosti. Rénier z Huy, tvůrce bronzové křtitelnice v kostele sva-
tého Bartoloměje v Liege, díla významného jak z hlediska ikonografického _
převzalo téma ,~bronzového moře" popisovaného ve Starém zákoně a pi'izpů­
s~bllo Je motlvum novozákonním -, tak pro svůj dokonalý klasicismus, jímž
pred~ěhlo sv~u do~u \1118), patřil k městskému patriciátu a byl pravděpo­
dobne komonm hezskeho bIskupa. V témže období se zlatníci stali dokonce
hrdiny neobyčejných legend, jakou je třeba příběh obsažený v knize Gesta
San cti Servatii, napsané někdy kolem roku 1126. Relikviář pro hlavu svatého
Serváce nechal zhotovit císař Jindřich 1II. Hotové dílo mocného objednavate-
le popudilo a zlatníky dal uvrhnout do vězení, protože světcovy oči vyrobené
z drahokamů, prý budily dojem šilhavosti. V noci se však císaři ;jevil sám svě­
tec a prohlásil, že ruce umělců ho zobrazily takového, jakým ho Bůh stvořil.
Díky této zázračné intervenci se oba zlatníci dostali z vězení; za to, že byli
schopni - a právě v tom spočívá význam tohoto zásahu - podat lidskou podo-
bu tak, jak ji Bůh stvořil.
_ . ~latníci z kraje kolem. řeky Meusy se vůbec těšili mimořádně dobré po-
vesU: Sugenus ze Samt-DenIs,Jeden z nejzajímavějších a nejosvícenějších stře­
dověkých mecenášů, někdy kolem roku 1140 nechal celé své opatství rekon-
stru_ov~t a okázale vyzdobit vitrážemi, zlatnickými díly, sochami a bronzovými
dvenm, a k tomu SI pozval šest nebo sedm umělců z této oblasti. Opat Suge-
m~s dopodr~bna a dlo~ze vypočítává a popisuje umělecká díla, jejich vzhled
a Ikonografil, pozdržuJe se u mimořádných kvalit mnoha děl zlatnických,
skvělých barev malovaných oken a vznosné architektury, ani jednoho umělce
však neuvádí jménem, zato jeho jméno se objevuje ve všech nápisech, na vi-
trážích, dílech zlatnických i na dveřích, jimiž se tak podrobně zabývá.
Právě z těch let, kdy Sugerius prokázal, že si nijak zvlášť neváží osobnos-
ti tvůrce, a hlavně že nehodlá předat jejich jména historii, však pochází ijedi-
nečné svědectví, a sice že zlatníka a objednavatele mohl naopak spojovat
vztah velice úzký. Najdeme je v dopisech, které si v roce 1148 vyměnil opat Wi-
baldus ze Stavelotu se zlatníkem, jehož jméno začíná písmenem G., pravdě­
podobně šlo o slavného Godefroye de Huy, zvaného též Godefroid de Claire.
Opat a biskup zlatníkovi píše:
Lidé tvého řemesla mívají ve zvyku nedodržet, co slíbili, a to proto, že přijíma­
jí víc zakázek, než mohou odvést. Chamtivost je kořenem všeho zla, tvl~ ušlech-
tilý talent, tvé neunavné pracovité ruce se všakjistč hrozí pouhého náznaku fal-
še, DÍ1věra nechť provází tvé umění, družkou tvého díla budiž pravda. ( ... ) Proč
ti tedy píši tento dopis? Prostě proto, aby ses věnoval výlučně tčm dílům, která
UMĚLEC
(191)
jsme si II tebe objednali, a odložil všechny ostatní práce, které by ti v tom ma·
hly překážet, a to dokud naše zakázky nedokončíš. Věz tudíž, že co se našich
přání týče, jsme pr-ipraveni sdělit ti je, a že to, co chceme, chceme bez odkla·
dll. ,Kdo rychle dává, dvakrát dává', píše Seneca ve svém traktátu De Beneíi-
cHs, Máme v \ímyslu napsat ti později delší dopis a věnovat jej vedení tvého do·
mu, pravidlúm ve tvé rodině a péči o ni, ijak máš vést svou ženu, Buď sbohem,
Zlatník odepisuje biskupovi:
S radostí a poslušností jsem přijal upozornění, která ti vnukla tvá nezměrná
shovívavost a moudrost. Zaslouží si plně mé pozornosti jak pro svou pochopí·
telnou naléhavost, tak pro význam toho, kdo mi je poslal. Vryl jsem si je tudíž
do paměti a zaznamenal sí, že dúvěra by měla doporučovat mé umění, pravda
doprovázet mé dílo a mé sliby že musí být korunovány výsledkem. Jenže ten,
kdo slibtIje, nedokáže vždy své sliby splnit, zvláště když osoba, jíž byl slib učiněn,
to sama znemožní, nebo aspoi1 zpomalí, Jestliže, jak říkáš, se o svých přáních
rozhodtúeš rychle, a co chceš, to chceš okamžitě, pospěš si ty sám, abych se mo w
hl rychle pustit do tvých zakázek. Pospíchám a pospíchat budu, jestliže mi nut-
nost nepostaví do cesty překážky. Můj měšec je prázdný a nikdo z těch, jimž
jsem posloužil, mi neplatí (... ) Proto (...) mi pi"ispěj na pomoc v nesnázích, po-
starej se o nápravu, dávej rychle, abys dal dvakrát, ajá ti zllstanu věrný, vytrva-
le a cele se budu věnovat práci pro tebe, Buď sbohem.
Dopis končí ironickou douškou, obsahující narážku: "Uvaž jen, kolik času
uběhne od začátku května do svaté Markéty a od ní pak k svatému Lamberto-
vi. SajJienti sat dietum est!" (zhruba "Moudrému napověz"). , .
Tato korespondence osvětluje vztah slavného zlatníka z 12. stolen a Je-
ho zákazníka a dokládá jeho finanční potíže i nejistý úděl, zároveň však i rafi-
novanou literární kulturu, ironii a rétorickou dovednost, k níž se uchyluje,
když na nabádání mocného opata náležitě ~dpo;í~á. Ta~ové je~nání,se, zdá
být v souladu s postavou Godefroye de Huy,Jehoz umrtm den_pnp~mma pa-
mětní nápis v neufmoutierském opatství, kde se nakonec stal cestnym kanov;
níkem. Podle něj to byl "vir in aurifabricatura suo tempore nulh secund~s
(muž, jemuž se v práci se zlatem v té době nikdo nevyrovnal), autor slavnych
děl a sám rovněž donátor vzácného relikviáře pro opatství. Gilles d'Orval,
his;orik liežských biskupů z třináctého století, se dlouze ro:episuj~ o jeho
schopnostech, zásluhách, cestách, jež podnikl, a dílech, ktera. vytvon1. ("Go-
defroid ... maistre d'orfeivrie, li miedre et li plus expers et subtJls ouvners que
a
on sawist en monde che I jour, et qui avoit cherchiez tout regions... " Gode-
froid ... mistr zlatník, nejlepší a nejzkušenější a nadmíru obratný pracovník,ja-
kého tehdy svět poznal, který procestoval veškeré končiny... )
 ENRICO CASTELNUOVO
(192)
Vedle zlatníků ,~1znamné místo zal~ímali i kovolijci. Gauzlin, opat
z Fleury, ve svém životopise (Vita) vzpomíná jako člověka působícího v opat-
ství a tvůrce '1znamných děl jistého "Rodulfa, ve všech lijeckých uměních ve-
lice zkušeného ", připomínajícího druhého Besaleela. již jednou bylo použito
jméno tohoto m)1tického tvůrce archy úmluvy, kterého bible (Exodus 31,2-5
a 35,30-35) prohlašuje za muže,jenž dokázal s Boží pomocí pracovat se zla-
tem, stříbrem, bronzem, mramorem, drahokamy a nejrůznějšími dřevy. Bylo
to řeěeno v době Karla Velikého o Einhartovi, který měl na starosti císařské
stavby, a v budoucnu bude příměru použito znova o umělcích, kteří se vyzna-
li v několika oborech. Není vyloučeno, že z takovéhoto hodnocení obdivu-
hodné všestrannosti některých umělců, jež středověké prameny nazývají po-
dle tohoto biblického předchúdce, se stalo klišé.
Velice často bývají připomínána jména, a v některých případech je do-
konce známa i podoba tvúrců velikých bronzových dveří, mimohídných děl,
k nimž celý středověk vzhlížel s obdivem. Na dveřích chrámu svatého Zenona
ve Veroně je bez uvedení jména zobrazen jejich tvúrce při modelování, na
dveřích novgorodské katedrály svaté Sofie, odlitých a opracovaných saskými
umělci, je zobrazen kovolijec Riquin s vahami na odvažování kovu a s ním
mladý Waimuth, jak drží v kleštích tyglík plný vroucího kovu, a třetí mistr,
Abraham, rovněž s tyglíkem v jedné a velkým kladivem v druhé ruce.
Známe ijména a podobu určitého počtu iluminátorú románského ob-
dobí. Někteří z nich nám zanechali svt~ podpis a někdy - to jen zřídka - i svou
podobu v textu, o dalších se zmiI1ují svědectví současníkú. Z celého skripto-
ria nejdllležitější a z hlediska společenského nejprestižnější je místo, které
zaujímá scrifJtor, opisovač textú. Dochovalo se hodně jmen i vlastních vyobra-
zení opisovačů, neboť jejich práce byla považována za vznešenější a intelek-
tuálnější než práce malíře: opisovali slova Boží, texty světců, a dopadal na ně
odlesk světla Slova. V jednom cambridgeském kodexu je zaznamenáno
vrcholné ocenění písařovy práce. Kolem nádherného portrétu mnicha
Eadwina sedícího u svého pultíku a ponořeného do práce, se vine nápis, kte-
rýjej představuječtenái"úm i sjeho výtvory, písmeny. "Scriptor" Se v něm pro-
hlašuje za knížete opisovačú, pokrytého nehynoucí pověstí a slávou, a vyzývá
čtenáře, aby se na něho vyptali písmen. jedno písmeno prohlaš~je, že díky své
slávě bude Eadwin věčně živ, a že svědectvím jeho schopností je krása knihy,
kterou předkládá Bohu a prosí ho, aby ji přijaljako dar. Forma této výsostné
chvalořeči vede k domněnce, že spíše než o portrét pořízený za Eadwinova ži-
vota jde o posmrtnou poctu, hold canterburského scriptoria svému nejslav-
nějšímu a nejschopnějšímu opisovači.
jedním z prvních autoportrétú iluminátorúje miniatura mnicha Huga
v textu svatého jeronýma (Oxford, Bodleian MS 717) ze sklonku ll. století.
Zobrazil se na ní s pérem a škrabátkem, náčiním písařovým, prohlašuje se
UMĚLEC
(193)
však za malíře a iluminátora díla. Hugo byl pravděpodobně mnich velkého
normanského opatství v jumieges a v jiném kodexu (Paříž, Národní knihov-
na) se nachází jeho vyobrazení s nápisem "Hugo levita". Dalším autoportré-
tem iluminátora z téže doby je autoportrét Roberta Benjamina. Zobrazil se
vkleče a svúj podpis zanechal v iniciálách komentáře k Žalmům svatého
Augustina, uloženého nyní v knihovně durhamské katedrály (MS B ii 13). Do
opisovačské dílny nás přivádí drobný žánrový výjev na poslední stránce ruko-
pisu Božího města od svatého Augustina, pocházejícího z doby kolem roku
1140 a uloženého v pražské kapitulní knihovně. Na čtecím pultíku, který ne-
se lev, spočívá kniha. Naproti sedí na impozantním trůně muž v nádherné,
dlouhé a zdobně lemované říze; nápis tvrdí, že se jmenuje Hildebertus. Hil-
debertusje zobrazen jako "scriptor", písař, jedno brko má za uchem, další na
dosah ruky, na čtecím pultu jsou dva rMky - jeden s miniem, druhý s inkous-
tem - a škrabátko. Vyobrazení záměrně připomíná způsob,jímž byli zobrazo-
váni evangelisté, k nimž ostatně odkazuje jak trún, tak lev nesoucí čtecí pult
jako na vyobrazeních evangelisty Marka. U spodního okraje obrázkuje nama-
lován pomocník Everwinus; sedí na nízké stoličce a maluje na pergamen vlys
s listovím. Hned vedle je prostřený stúl, ze kterého krysa shodila na zem pe-
čené kui"e a velkou mísu a právě si odnáší kus sýra. Hildeberta vyrušila z prá-
ce, ten se otáčí a hází po ní houbu. V knize na pultu stojí jeho hněvivé zvolá-
ní: ,,Ať tě Bůh ztrestá, ohavná kryso, cos mě už tolikrát rozzlobila!" S tímtéž
Hildebertem, tentokráte podepsaným jako "H pictor", i s Everwinem, se zno-
vu setkáváme na jedné z iluminací kodexu zvaného Horologion de Olurnuc
(Olomoucký orloj), v němž jsou svázány různé texty, dnes uloženém v Králov-
ské knihovně ve Stockholmu. V dolní polovině jedné stránky, pod velkou ilu-
minací zobrazující svatého Řehoře, uprostřed shluku postav, se Hildebertus
zpodobuje při malování jedné strany svitku, na němž z druhé strany pracuje
jiný mnich, písai". Zezdolajim žák podává nádobky s barvami.
Mohlo se stát, že scriptor byl zároveI1 iluminátorem, nebo že se iluminá-
tOl' zabýval i jinými technikami. Podpis Savala, mnicha ze Saint-Amandu, na-
cházíme dokonce v šesti rukopisech, vytvoi"ených v tamním opatském "scrip-
toriu" někdy v letech 1160 až 1170, vždy ve stejném znění ("Sawalo monachus
me fecit" - Mnich Savalo mě vytvořil). jeho značka se objevuje také na vyi"ezá-
vané slonovinové rukojeti nožíku, dnes uloženého v muzeu v Lil1e. Mistrovství
v mnoha oborech, které prameny oslavují u i"ady sti"edověkých umělců, však
určitě nebylo pouze klišé inspirované biblickou postavou Besaleela.
Možnost vkročit do "ateliéru" umělce 12. století, seznámit se sjeho po-
jetím vlastní práce, s rolí, kterou zastával ve společnosti, s jeho vztahem k ná-
boženství a k darům Ducha svatého, pocítit nadšení, které v něm probouzela
jeho vlastní činnost, dozvědět se, čemu dával z estetického hlediska pi"ednost,
seznámit se s jeho literární a technickou kulturou, a zároveI1 poznat i způso-
 ENRICO CASTELNUOVO
(194)
by, postupy a tajemství jeho řemesla, to všechno nám nabízí traktát De diversis
artibus (O rozličných uměních), který pod pseudonymem Theophilus napsal
mnich a umělec Rogerus, činný v jednom německém klášteře na počátku
12. století. Je možná totožný s Rogerem z Helmarshausenu, mnichem a mis-
trem ve zpracování kovů, který působil kolem roku llOO ajehož několik děl
se dochovalo.
Theophilův text je rozdělen do několika knih. První se zabývá ma-
lířstvím, jeho technikami a používanými materiály, a sahá od miniatur až
k malbám nástěnným a deskovým; druhá je věnována sklu, způsobům jeho
zpracování a použití od skleněných nádob až po malovaná kostelní okna, tře­
tí popisuje způsoby zpracování kovů. Ta poslední, ze všech nejrozsáhlejší část
líčí práce se železem, mědí, stříbrem a zlatem, techniky, kterých je přitom
vhodné použít, i různé druhy vyrobených předmětů, smaltů, řezeb do slono-
viny a do kosti, a radí, jak brousit drahokamy.
Není to receptář jako jiné technické středověké texty, například De colo-
libus et artilms rornanorurn od Eraclia (O barvách a umění j{ímanů), MajJjJae
c/avicula a další spisy zabývající se malířstvím a sochařstvím, ale jakýsi vlastní
životopis, v němž autor píše o své práci, záměrech, víře a přesvědčeních, a to
v nanejvýš osobní rovině a způsobem, který dokáže strhnout a zal~mout. Veli-
ce zblízka seznamuje čtenáře s rozličnými schopnostmi i s různými možnost-
mi uplatnění, jež se tomuto románskému umělci nabízely. Podobně jako do-
pis zlatníka "G." stavelotskému opatovi je dokladem vysokého stupně literární
kultury, jehož umělec v 12. století mohl dosáhnout.
Hierarchický systém umění se v té době ocitl v krizi. Didascalion Hugo-
na de Saint-Victor, spisy Honoria z Autunu a Polycraticns Jana ze Salisbury si-
ce znovu a znovu zdůrazňl~í,jakjsou mechanická umění proti jiným podřad­
ná, ta si však přesto začín~jí dobývat místo. Hugo de Saint-Vietor se o nich ve
svém spise zmiňuje pochvalně, i když dodává, že jsou vhodná pouze pro plebei
et ignobili",nfilii (syny prosťáčků a nevzdělanců). K většímu pokroku v tomto
směru došlo v Itálii, kde Otto z Freisingu, životopisec Barbarossův, prohlašu-
je, že i osoby činné na poli umění mechanických - podle obecného mínění
opravdová spodina - mohly v oblasti vojenské i občanské dosáhnout význam-
njich postavení. Právě v tomto období se začíná objevovat značný počet pod-
pisů umělců, především v Itálii.
Z toho, co tu bylo dosud řečeno, nám vyvstává řada protichůdných úda-
jů a problémů. První se týká umělce ajeho postavení -je-li to osoba svobodná,
nebo služebná, laik, nebo osoba duchovní; druhý problém je otázka, zda se vý-
znamné osobnosti - biskupové, arcibiskupové a opati - nějak podíleli na umě­
lecké produkci, nejenom jako objednavatelé. Třetím problémem je hierarchie
technik a schopnosti umělců všestranně jich používat. Problém čtvrtý konečně
souvisí s prvními životopisy věnovanými umělcům a hodnocení jejich děl.
UMĚLEC
(195)
Nejdříve se věnujme umělci: víme o mnoha duchovních osobách, které
dosáhly vynikající umělecké kariéry - třeba jako svatý Eligius a svaLý Dunstan,
čiJohannes, slavný italský malíř, který žil na dvoře Oty I1I. a stal se biskupem.
Nescházejí však ani laičtí umělci ve městech (kapitulární sbírka výnosů Karla
ll. Holéh'o z roku 846 potvrzl\je privilegia pařížských zlatníků), na panovnic-
kých dvorech (na dvoře Karla ll. Holého v roce 862 pracovali dva laičtí mistři
skláři, Baldricus a Ragerulfus, kteří u sebe měli i ženy a děti), Někteří laici
působili i v klášterech. Na plánku kláštera v St. Gallenu z 9. stoletíjso~ za~re:
sIeny uvní tř klášterních zdí dvě budovy, v nichž při svých pobytech prebyvah
řemeslníci a umělci;jakési neformální "sčíLání" členů, které mělafarnilia eec/e-
siae (církcvní rodina) v klášteře Corvey, udává i počet a kvalifikaci tam pracu-
jících laiků, zlatníků, mistrů kovolijců, výrobců pergamenů atp. Jeden
z největších umělců karolínské doby, zlatník Vuolvinus, byl, soudě alespoň po-
dle Šatu, v němž se zobrazuje na oltáři svatého Ambrože, určitě laik. Hranice
mezi oběma stavy byla ostatně dosti prostupná a laik, prac"jící pro kláštery
a biskupská sídla, se mohl stát čestným kanovníkem. Tak tomu bylo u mistra
skláře, který pracoval pro biskupa Godefroye z Auxerre v ll. století, u Go-
defroye de Huy ve století I2. a v případě jistého Daniela, j}{l1lper vitri tmctor et
fere laicus (ubohého skláře a zřejmě laika), který někdy v polovině století vy-
střídal opata v Ramsey Abbey, posléze byljmenován opaLem v Saint-Benet-at-
Holme a díky králově podpoře Lo málem dotáhl až na arcibiskupa canterbur-
ského. Po celé dlouhé období až do konce ll, století patřili mnozí z umělců,
kteří se výrazně zapsali do historie, k duchovnímu stavu, i když možná jen pro-
LO, že tyLo údaje pocházejí z biskupských či z opatských kronik. V souvislosti
s rychlým rozvojem měst se však situace na konci ll. století výrazně změnila.
Jeden významný doklad tohoto historického okamžiku se týká společen­
ského postavení umělce a odměny, jíž se mu dostávalo. Máme na mysli doho-
du mezi Girardem, opatem kláštera Saint-Aubin v Angers, a jistým Fulkem,
označovaným jako jJictoris a.rte irnbutus (zasvěcený malířskému umění), který
se zavázal k výzdobě celého kláštera podlc námětú, kLeré mu budou předlo­
ženy, a k výrobě skleněných oken. Po splnění těchto podmínek se měl stát
laickým bratrem v klášteře a svobodným mužem pomáhajícím opatovi. O~at
a klášter mu měli dát k doživotnímu užívání vinohrad a dům, s tou podmm-
kdu, že se vrátí klášteru, nebude-li mít Fuko syna, kLerý by pokračoval v otco-
vě řemesle a sloužil klášteru SainL-Aubin dáL
Podmínky navržené Fulkovi se nezdají být nějak zvlášť výhodné, avšak
tento typ kompenzace, který umělce zavazoval k práci po celý zbytek života,
nebyl v této době ničím výjimečným, Dokument z roku 1095, tedy z téže do-
by, potvrzuje, že vinohrad, daný do užívání předkům don,átOl~a, ktel:é bisku:
pové zaměstnávali jako zedníky na stavbách kostelů, má byt vracen blskupovl
z Grenoblu. Lepší zacházení bylo přislíbeno Raymondovi z Lombardska, kte-
 ENRICO CASTELNUOVO
(196)
rý se biskupovi z Urgelu zavázal, že během sedmi let dokončí stavbu chrámu
Panny Marie: odměnou mu měla být roční renta rovnající se duchodu kanov-
níka. Po uplynutí sedmi let, bude-li stavba dokončena, bude Raymond volný
a muže s poctou i s penězi, kterě si vydělá, naložit, jak se mu zlíbí. To už ale
uběhlo bezmála celě století od smlouvy Fulkovy a Raymond je technicky zdat-
nější - dokáže postavit kostel a vede skupinu pěti svých krajanu.
Není pochyb o tom, že umělci si v některých případech mohli vydělat
tolik, že se sami mohli stát donátory uměleckých děl. V pruběhu 12. století
nacházíme umělce, kteří podarovali kláštery vynikajícími díly, tak třeba Code-
froy de Claire de Huy věnoval chrámu v Neufmoutieru velice vzácný relikviář
s ostatky svatěho Jana Křtitele, kterě dostal od biskupa sidonského, a Gerla-
chus, malíř kostelních oken, někdy v polovině 12. století d~roval premonstrát-
skému opatství v městě Arnstein na Lahnu nádhernou vitráž se scénami
z Mojžíšova života. V dolní části zobrazil sám sebe, a je to jeden z nejlepších
autoportrétu celého středověku: malíř drží v ruce štěteé a maluje. Obraz je
dokola lemován nápisem, v němž se umělec poroučí Bohu: Rex regurn dare
Gherlaco propiciare (Slavný králi králU, buď nakloněn Gerlachovi).
Problém církevních umělcu je úzce spojen s problémem biskupu, opa-
tu a jiných osobností vysoké církevní hierarchie, které nebyly jen objednava-
teli, ale zasahovaly do umělecké produkce přímo. Pochybnosti jsou ovšem na
místě, jelikož ruzné formulace, které nacházíme v pramenech, jako jecit,
accornplevit a podobně, se mohly ty1zatjak osoby umělce, tak osoby objednava-
tele, stejně jako termíny aedificator nebo jaiJricator, či dokonce architectus. Ni-
colaus Pevsner kladl duraz na skutečnost, že tvurčí osobnost nezajímala stře­
dověk natolik, aby se terminologicky odlišil objednavatel od umělce. Historic-
ké prameny nepřipouštějí pochybnosti o existenci velkých církevních postav,
které osobně - a chtělo by se říci, že i profesionálně - do uměleckých činnos­
tí zasahovaly. Nejslavnější byl v tomto ohledu hildesheimský biskup Bernwar-
dus na počátku ll. století. Jeho kompetentnost jak v oblasti umění svobod-
ných, tak mechanických, je zdurazňována hned od první kapitoly jeho živo-
topisu. Tvrdí se v něm: "... a jakkoliv jeho srdce plálo živoucím ohněm pro .
kteroukoliv svobodnou vědu, věnoval se i studiu umění méně závažných, jimž
se říká mechanická. Zazářil zprvu v psaní, pak se ale věnoval malbě, techni-
kám kovářským a později i liteckým ... " Rozličné biskupovy schopnosti jsou za-
chyceny vjeho životopise, který napsal Thangmarus, děkan hildesheimské ka-
pituly, rektor katedrální školy a Bernwarduv učitel. Líčí jeho dovednost
v broušení polodrahokamu a křišťálu, v cizelování zlatých a stříbrných před­
mětu - skříněk, relikviářú, pokladnic, kalichu, vazeb kodexu - a klade dúraz
najeho schopnosti jako malíře, stavitele a architekta. Bernwardovo jméno se
objevuje u celé řady děl, především na nádherných bronzových dveřích v Hil-
desheimu. Kromě životopisu Thangmarova máme k dispozici i několik auto-
UMĚLEC
(197)
biografických úryvku od Bernwarda samého, zajímavých hlavn,ě tí:n' že i~for­
mují o cílech jeho mecenášské činnosti. Tu provozoval do :~ mIrY,aktIvně,
angažovaně a nesobecky, až to budí dojem, že uměl~u:n' ~ten p::o ne~~ pra-
covali, neposkytoval pouze pokyny, ale že byl do znacne m:I7,I pnmo ucaste~
při jejich tvorbě. Životopisy zdúrazňující angažovanost urCltych os~b,~a poh
umění existují i o jiných církevních činitelích. Na počátku II. stoletI, Cl:I v do-
bě, kdy žil Bernwardus, načrtává opat Ekkehard lY. ze St Gallen~~.e sve hIsto-
rii opatství i zběžný portrét jistého umělce, mnicha TuotIla, ~t~ry z:1 v~. stole-
tí. Vypočítává všechny jeho přednosti, jež prý do~on,ce I ~Isa,re pn~ely zah-
tovat, že se takový muž stal mnichem, nebot byl krasny a mel uslechtIly vzhled:
urostlou postavu, jasný a výmluvný hlas, znalosti v obo.ru h;,dby a sch~p~~st:
jazykové. V klášteře byl instruktorem mladých šlechtlcu a venoval se pr~vaz~e
uměleckým činnostem, maloval, vyřezával ze slonoviny, zabýval ,s: Zlat~ICtV::n
a vytvořil řadu vzácných děl pro kostnickou katedrálu - oltare: rehkvl.are
a drahokamy posázený zlatý kříž. Pro své opatství vyřezal ze slonovmy obdIVU-
hodné reliéfy (dochovaly se dodnes), pro mohučský chrám"s,vatého !<.astora
vyrobil vzácné antependium a pro Mety obraz M~dony s Je.z:~k~m. Tehdy se
mu prý Panna Maria 7Jevila, stála mu modelem a Jeho pr,aCl ndIla.
Další životopis se zabývá malířem Johannem, kter.eho O:'~ !lI. povolal
z rodné Itálie do Cách, aby tam vyzdobil palácovou kaph. Jeho ZIVOtOPIS, kte-
rý napsal Baldericus, biskup z Liege, někdy kolem rokul050 (te~~,zhruba
o padesát let později), vyzývá čtenáře, aby šel obdIvovat Jeho tameJsl mal~y,
třebaže je čas už poškodil, a připomíná i další, které Joh:~nes z~n,ec,hal ;' ~es­
tě Liege, kde chtěl být také pochován. Baldencus rov~ez vypraVl, ze Clsar se
malíři za jeho zásluhy chtěl odměnit tím, že se chystalJ:nenovat ~o l)]Sku~.em
v jedné uprázdněné italské diecézi. Johannes však odmItl ,a ~al predn?st,~IV~­
tu daleko od vlasti, u dvora, kde se mezitím stal členem Clsarovy "rodmy . CI-
sař ho ostatně zahrnoval neobyčejnou přízní. Biskupský úřad .prý Joha~n~s
odmítl také proto, aby se nemusel oženit s dcerou vévody v kraJI, kam mel Ja-
ko biskup odejít, a porušit tak. zásaducelib~tu. , " , . . _
O angažovanosti biskupu v arcllltekture SV?dCI :IV~:OpIS ~.enna z Os~a
brucku (zhruba 1028 až 1084), dozorce na stavbach ClSaru JI~dncha!lI. aJm-
d'řicha lY. Podle svého životopisce Benno, "archItectus praecIpuu: caementa-
ri;;: operis solertissimus erat dispositor" Uako první z arch~:ektu byl vehce
zkušený strl~ce zděných staveb), vypracoval projekt a potom ndll stavbu kate-
drály ve Špýru. Byl rovněž projektantem dalších významných staveb v Goslaru
a v Hildesheimu, kde byl proboštem místní katedrály. , •
Na počátku 12. století se v Itálii začal objevovat nový vzt,ah k u~:lcu~.
Pochvalné nápisy na zdech nových katedrál v Pise a v M?den~ oslavuJI.umel-
ce, kteří na nich pracovali. Deska s větami formulov~nymI ~lmen;' :nIStI~~
katedrální školy, umístěná v apsidě modenského clll·amu, pnpomtna zaloze-
 ENRleo CASTELNUOVO
(198)
ní budovy. Velebí chrám, kde jsou uloženy tělesné pozústatky svatého Gemi-
niana a který se třpytí mramorovými skulpturami, kam jen oko pohlédne,
a d1Válí jeho architekta Lanfranka, "proslaveného svým umem, vzdělaného
a nadmíru schopného, jenž byl této stavby vedoucím, rektorem a mistrem"
("Est operis princeps huius rectorque magister"). O Lanfrankovi se rovněž
zmiňuje zpráva o převozu tělesných pozůstatků svatého Geminiana, která po-
chází zhruba z téže doby a v níž se hovoří o počáteční fázi stavby. Zpráva zdú-
razňuje, jak dlouho hledali architekta schopného navrhnout a postavit tak
velké dílo ("tanti operis designator, talis strueture edificator"), a velebí mimo-
řádné schopnosti Lanfranka jako nedostižného umělce a obdivuhodného sta-
vitele ("mirabilis artifex, mirificus edificator"). Lanfrancje zobrazen na ilumi-
nacích, které text doprovázejí a ilustrují, jak udílí příkazy kopáčům základú
a zedníkúm ("operarii, artifices") a účastní se slavnostních obřadú a ceremo-
niálů ve společnosti biskupa a hraběnky Matyldy. Lanfranc má na sobě dlou-
hý šat, na hlavě čapku, v ruce hůl a stojí stranou ostatních, v postoji člověka
udílejícího příkazy. Odlišuje se tím od ostatních postav na výjevech z prvních
fází stavby. Iluminace pocházejí z počátku 13. století aje docela dobře mož-
né, že reprodukují zobrazení starší, i když se o tom nikde nepíše. Dokonce je
to pravděpodobné, protože to, jak Lanfranka zobrazl~í, odpovídá spíše obec-
né představě architekta ve třináctém století.
Jiná deska na prúčelí téhož chrámu, rovněž připomínajícíjeho založe-
ní, nese na dolním okraji jméno sochaře Wiligelma a chválí ho jako ze všech
nejlepšího: "Intel' scultores quanto sis dignus onore claret scultura nunc Wili-
gelme tua" (Nakolikjsi hoden cti mezi sQchaři, to nyní činí, Wiligelme, zjev-
ným tvé dílo.) Nová katedrálaje tedy na svých nejvýznamnějších částech, apsi-
dě a průčelí, označena jmény umělců, kteří na ní pracovali:
V Pise, vystavena očím návštěvníků dómu, se v průčelí nachází hrobka
jeho prvního architekta Buscheta. Na starobylém sarkofágu je oslavný veršo-
vaný epigraf, který Buscheta chválí jako vítěze při srovnání s Odysseem, jeli-
kož Buschetúv talent slouží konstrukci, ne destrukci, jako u řeckého hrdiny;
stejně vychází jako vítěz při srovnání s Daidalem, který na Krétě vybudoval
temný labyrint, zatímco Buschetem vystavěný nový svatostánek září neposkvr-
něnou bělostí: "Non habet exemplum niveo de marmore templum" (Nemá
obdoby chrám z mramoru bílého jak padlý sníh). Přirovnání architekta
k Daidalovi nebylo nic nového; už v karolínské době byl v opatství St. Gallen
projektován labyrint, a o architektovi, který pracoval na stavbě opatství v do-
bě vlády Ludvíka Po božného, text tvrdí: "... quid est Winihardus nisi ipse Dae-
dalus?" (Co jiného je Winihardus než sám Daidalos?) Nápis v Pise dokonce
hlásá, že architekt katedrály překonal mýtického l'í.eka. Busehetovy technické
schopnosti a důmysl velebí připomínky rúzných významných epizod, jako tře­
ba vynález zařízení, které deseti dívenkám umožnilo přemístit to, čím se mar-
UMĚLEC
(199)
ně pokoušelo hnout tisíc volú, nebo jak byly vyzdviženy z potopené lodě ob-
rovské sloupy a přepraveny na souš. ,
Buschetova hrobka se nachází v prúčelí katedrály, a jelikož prúčelí uz
není púvodní, Buschetem vystavěné, musela být hrobka přemístěna do nové
zdi, což je jen další dúkaz přání uchovat památku na velkého architekta. Na
témže prúčelí se nachází i jméno jeho následovníka, který v pracích na budo-
vě pokračoval, rozšířil ji a včetně nového prúčelí celou přestavěl. Jeho výji-
mečné schopnosti jsou shrnuty v nápise, který tvrdí: "Hoc opus. eximium ta~
mirum tam pretiosum Rainaldus prudens operator et ipse magister consUtUlt
mire sollertcr et ingeniose" (Toto vynikající, stejně nádherné jako vzácné dí-
lo postavil Rainaldus, mistr a bedlivý konstruktér, pracující zpúsobem obdivu-
hodným, dovedným a dúmyslným).
Pod textem velebícím Rainalda, tvořícím rám mramorové intarzie, na
níž je mezi dvěma zrúdnými šelmami zobrazena postava s kříž~m v ruce: je
prosba: "De ore leonis libera me domine et a cormbus umcormum hU,mlhta-
tem meam" (Vysvoboď mě, Pane, z tlamy lví a ochraň mou pokoru pred ro-
hemjednorožce). Má to být zaříkací for~ul:: n~odlitba, kterou patrně vy~lo­
vuje sám "prudens operator et lpse magIster. P,sa a Modena tedy JSou mls,ty
dúležitými pro každého, kdo by se chtěl zabývat společenským statute,:, um~l­
ce na počátku 12. století. A není náhoda, že v obou případechJde omesta vyz:
namná. Rúst počtu podepsaných umělcú je tř~ba vidět v S0U.VIS~O~U s velkyml
uměleckými a stavebními iniciativami městskych komun; zlskam co neJlep-
ších tvúrcú a realizace mimořádných staveb s jejich pomocí je věčnou chlou-
bou města.a zvyšuje jeho prestiž. Umělci začíná být jasné, že jeho společenské
postavení'a role nabývají na významu právě díky spojení s tímto novým kolek-
tivním objednavatelem.
Oslavné nápisy i podpisy umělcú se hojně objevují v prúběhu 12. stole-
tí především v Itálii, ale také ve Francii a v Německu, i když v menší míře.
V Itálii svá díla podepisují architekti, kameníci a sochaři. Monumentální
nápis na prúčelí dómu ve Folignu připomíná, že renovaci dómu v roce 1133
provedl za biskupa Marka Atto: kameník (lathomus), ;1zn,amný muž (magnus
vir), který byl současně vyoěrčím daní (chonwrcus): ,,1,xUtlt VII' magnus latho-
mus Acto chomarcus quos (biskupa Marka a kameníka Atta) Chnstus salvet
benedicat, adiuvet (nechť Kristus spasí, požehná jim a podpoří je) A,:,en."
TentýŽ Atto umisťuje svúj podpis na prúčelí chrámu svatého Peu:a v Bovare ne-
daleko Foligna a v textu tvrdí, že vlastnoručně (sua dextra) vystavel kostel a zho-
tovil rúžicové okno v prúčelí, aby dosáhl života věčného (,,Atto sua dextra tem-
plum fecit atque fenestram cui eternam vitam tribuat atque su.per~am"): P~í­
pad Attúv je zajímavý hlavně tím, že se jedná o kameníka, ktery J:' zar~v:n "'!z-
namným občanem města (magnus vir; chomareus), a přitom o sobe tvrdl, ze sam
přiložil ruku k dílu, a to nejenom při řízení prací (sua dextra temptum jeClt).

ENRICO CASTELNUOVO
(200)
Odlišení rolí tvUrce koncepce, osoby řídící práce a kameníka či socha-
ře se vyskytuje už v nápisech modenských a pisánských v případě Lanfranka
(na náhrobní desce "operis princeps huius rectorque magister", v kronice
"operis designator, structure edificator" a rovněž "mirabilis artifex, mirificus
edificator") a v případě Rainalda "prudens operator et ipse magister", což
nám umožňuje podívat se z větší blízkosti na to, jak se vlastně úkoly dělily
a překrývaly. Jsou tu architekti, kteří projektují stavbu a řídí práce, a stavitelé,
kteří jsou zároveň zručnými kameníky, osobně se účastní přitesávání kamenú
(skvělé zdivo folignské katedrály Attovu pýchu zcela ospravedlňuje) a jsou
i zednickými a tesařskými mistry, a rovněž umělci, kteří jsou sice především
sochaři a jako takoví se i podepisují, mohou však mít i přímou osobní zodpo-
vědnost za stavbu. Dúraz na tu či onu kvalifikaci se přitom klade v rúzných
případech rúzně.
V Itálii ve 12. století má vedle architekta svou dúležitost hlavně sochař.
Sochařem byl Wiligelmus stE;jně jako Niccolo z Ferrary, který na portálu se
zvěrokruhem v opatství San Michele della Chiusa vyzývá návštěvníky, aby se
obdivovali spleti rostlinstva, kterou on sám vytesal a v níž se skrývají šelmy
a nestvúry ("f1ores cum beluis comixti cernitis"), a snažili se přitom pochopit
smysl jeho díla ("hoc opus intendat quisquis bonus exit et in trat") , a to tak,
že si budou pozorně prohlížet výjevy a číst nápisy ("". vos legite versus quos
descripsit Nicolaus"). Nápis na ferrarské katedrále hlásá dovednost Niccolovu
a přeje mu nehynoucí slávu po staletí ("artificem gnarum qui sculpserit haec
Nicolaum hic concurrentes laudent per secula gentes").
Na kazatelně, kterou v letech 1159 až 1162 vytesal Guglielmo v Toskán-
sku pro katedrálu vPise - a která púldruhého století poté, když Giovanni Pisa-
no vytesal kazatelnu novou, byla převezena do Cagliari - vyhlašuje její zhoto-
vitel své prvenství mezi "moderními" tvúrci ("prestantior in arte modernis").
I jeho hrobka, stejně jako Buschetova, bývala umístěna na prúčelí katedrály,
kde ji dnes připomíná už jen nápis ("hrobka mistra Guglielma, který pro ka-
tedrálu zhotovil kazatelnu"). Ve městech jako Pisa, Lucca a Pistoia se vyskytuje
podepisování děl stále častěji a šíří se po celé století. Složitým a klasicizujícím
Zpllsobem se několikrát podepsal Biduinus ("Hoc opus quod cernis Biduinus
docte perfecit" - dílo, jež vidíš, moudře dokončil Biduinus - stojí na archi-
trávu chrámu sv. Kasiána v Settimu), Gruamons, který pracoval společně
s bratrem Adeodatem, se podepisuje "Magister bonus" na architrávu chrámu
svatého Ondřeje v Pistoie, "in arte peritus" (v umění zběhlý) se označuje
Roberto na křtitelnici chrámu sv. Frigidiána v Lucce, a zde svúj podpis na prú-
čelí katedrály zanechává i Guidetto, zatímco v Miláně architekt Anselmus
"Dedalus alter" (druhý Daidalos), a sochař Girardus, "pollice docto" (obrat:
né či učené ruky, doslova palce), zanechávají spolu s těmito klasicizujícími
přídomky svá jména na bráně Porta Romana, zrekonstruované poté, co ji
Barbarossa zničil.
UMĚLEC
(201)
Oproti Itálii jsou podpisy architektú a sochařú v ll. a 12. století jinde
mnohem vzácnější. Jistý Umbertus zanechal své jméno na sloupové hlaVICI
oné věže, již chtěl opat Gauzlin postavit jako vzor celé Ga~i; byl to pl~avděpo­
dobně jeden z umělcú, které opat povolal do Fleury. Pozdejl, ke konCI 12. sto-
letí, B~rnardus Gelduinus - nejspíš řezbář slonoviny nebo zlatník, kt~rý pra-
coval i s mramorem, což byl materiál cennější než kámen - podepISUje men-
su hlavního oltáře v chrámu Saint-Sernin v Toulouse. Jedno z nejpozoruhod-
nějších děl románského slohu ve Francii, tympanon s Posledním sou,de_n: n~
autunské katedrále, podepsal jistý Gislebertus,jemuž se podle stylu da zr~Jm:
připsat i většina sloupových hlavic uvnitř chrámu. Také v Aut~nu mnrch Jl:,e:
nem Martinus se dosti složitě podepisuje na náhrobku svateho Lazara, JISty
Brunus zanechává své jméno v Saint-Gilles, nějaký Gilabertus se v Toulouse
označuje jako "vir non incertus" a Robertus podepiSl~e slo~pové h_lavice v ~o­
tre Dame du Port v Clermontu. Ve výčtu bychom mohh pokracovat, avsak
u některých možná nejcennějších románských památek ve F:ancii,jako jsou
klášter a portál v Moissacu, portály v Souillacu, Conques a Vezelay_, na mno-
ha dalších místech žádná jména nenajdeme,jako kdyby role sochare ve Fran-
cii byla zásadně odlišná od situace v ltálii;.A určit~ ,to n:bude ~ál;oda, ~e se
z velkých gotických katedrál jména socharu vytrati uplne, Jak UVldlme dal~.
Početná jsou jména románských sochařú i v Německu. Na do.chovanem
prúčelí dómu v Goslaru stojí, že "Hartmannus statuam fecI,t basls~ue fi?u-
ram" (sochy a jejich podstavce vytvořil Hartmann),~a vych~dnrr:' kuru
wormskě katedrály je reliéf s nápisem "Otto me feClt (vytvonl me Otto)
a v kryptě katedrály ve Freisingu se objevuje jméno jistého LlUtpreeht~. 0Je-
dinělejšíje ikonografie a nápisy na tympanonu chrámu v Larreltu ve vychod-
ním Frísku. V této pohraniční marce, zemi misií, zabírá ~třed tympano~u
vyobrazení objednavatele, kněze lppa, společně s vyobrazenrm stavItele M~I~­
harda. Zachovalo se tu i jméno tvUrce reliéfu, jistého Menulfa. NápIS hlasa:
"lppo non parcus fuit Artifici mihi largus" (Ippo nebyl sko~~ý, al~ štědrý ~ú­
či mně, umělci). Přítomnost vyobrazení ajmen této oJedmele trojIce narusu-
je tradiční ikonografické schéma, k:eré, u tympanOl~u vyžadova~o vyobra~en~
nějakého světce. K takovému vybocenr mohlo dOJit JCnom dlky posta\enr
chrámu v odlehlé končině, kde vliv tradice nebyl tak silný.
V prúběhu 12. století se po celé Evropě objevují jména a podpisy socha-
řú sice nerovnoměrně, ale stále častěji. Je to svědectví obnoveného významu
monumentálního sochařství a vyhraňování role sochaře. Tato společná ten-
dence se však na rllzných místech bude projevovat rúzně. V Itálii se vyhraní
role sochaře-architekta do zcela přesné podoby, která časemještě získá na váž-
nosti' ve Francii bude nejvíce ctěn architekt.
'Velkým umělcem činným na konci 12. století v sever~í,Itálii bY,1 wc.hař
náležející ke skupině "Magistri Antelami", což byh lombardstl kamenrCl puvo-
 ENRICO CASTELNUOVO
(202)
dem z Val d'Intelvi. Na jedné desce zobrazující Snímání z kříže, umístěné
v parmském dómu (Il78), se podepisuje jako Benedikt ('Antelami dictus
sculptor fuit hic Benedictus"). Benedikt Antelami se sice prohlašuje za socha-
ře, je však také nápaditý a talentovaný architekt, tvůrce parmského baptiste-
ria. Neodmítá nové tendence a stává se patrně prvním gotickým umělcem
v Itálii. Tato dvojí poloha umělecké činnosti je mnoha umělcům vlastní; pro-
hlašují se sice za sochaře, dokáží však řídit stavbu i tak velkých budov, jako je
katedrála. To je případ Niccoly ve Ferraře, Benedikta Antelamiho, Nicoly
a Giovanniho Pisana a dalších (ve 14. století jich bude ještě více). Skutečnost,
že se prohlašovali za sochaře, a také jimi především byli, poukazuje na prestiž,
jíž v Itálii toto umělecké odvětví dosáhlo, protože se u něj pociťovala návaz-
nost na antickou kulturu. Zároveň souviselo s určitou koncepcí architektury,
v níž byl důležitý právě prvek plasticko-dekorativní. Jinde tomu tak ale nebylo.
Jak už jsme se zmínili, v průběhu třináctého století ve Francii nabude
na důležitosti postava architekta. Jeho role se u velkých staveb liší od role ka-
meníka či zedníka, neboť dokáže budovu projektovat a koordinuje činnost
nhných skupin řemeslníků a umělců - sochařů, malířů, sklářů, zlatníků,
kovářů, tesařů a podobně. Jedno z kázání Nicolase de Biarda (1261) nám lí-
čí, jak architekt přichází na stavbu s rukavicemi na rukou a hůlkou v ruce
ukazuje kameníkovi, jak má přitesávat kámen; má nejvyšší plat, aniž by sám
přiložil ruku k dílu, což dominikánský kazatel povaŽl* za odsouzeníhodné.
Postava architekta mu slouží za příklad, aby na jeho základě mohl kritizovat
chování některých tehdejších prelátů. Z našeho pohledu je však architektovo
chování důkazem o pokročilejší dělbě práce. Od prvních desítiletí třináctého
století se objevuje řada jmen architektů, kteří řídili velké gotické stavby. Byli
to například Robert de Luzarches, Thomas de Courmont a Renault de Cour-
mont v Amiensu, Jean a Pierre Deschampsové v Clermont Ferrandu, Jean le
Loup, Jean d'Orbais, Gaucher de Reims a Bernard de Soissons v Remeši
Gauthier a Pierre de Varinfroy a Nicolas de Raoul Chaumes v Meaux a v Sens:
Jean a Pierre de Chelles, Pierre, Eudes a Raoul de Montreuil, Jean Ravy
a Jean le Bouteiller v Paříži (Notre-Dame, Saint-Denis, Sainte-Chapelle)
aJean d'Andely v Rouenu.
Jména bývají vytesána někdy na budovách (nápis v jižní příčné chrámo-
vé lodi v Notre-Dame v Paříži připomíná, že stavba této části katedrály byla
zahájena v únoru roku 1257 mistremJeanem de Chelles) ,jindy jsou zase uvá-
děna v epigrafech na náhrobních deskách a v meandrech labyrintů na podla-
ze chrámů. Labyrint - dílo a posléze vězení Daidala, který byl považován za
mýtického předka celé stavitelské profese - najdeme v katedrálách v Amien-
su a v Remeši; uprostřed a v rozích jsou umístěny postavy architektů, kteří
postupně řídili stavební práce. Jak jsme již viděli, přirovnání architekta k Dai-
dalovi se objevilo už někdy na počátku 12. století v nápise na Buschetově
UMĚLEC
(203 )
hrobce v katedrále v Pise. To nás spolu s raným labyrintem v chrámové před­
síni katedrály svatého Martina v Lucce přivádí na m~šlen~u: že o rozšíř:ní
tohoto přirovnání má zásluhu právě Itálie. Vyobrazelll a naplsy. na hrob~ach
vysoce hodnotí osobu architekta. Guillaume je v hrobce na kuru v chramu
svatého Štěpána v Caen nazván "petrarum summus in art~" \nejlepší z kame-
níků), Pierre de Montreuil, architekt opatských chramu v Samt:Dellls
a v Saint-Germain-des-Pres a Sainte-Chapelle v Paříži je dokonce na nahrob-
ku v kapli Panny Marie v Saint-Germain-des-Pres označen jak~ "doctor lat-
hOlllorum", a tím postaven na roveň univerzitnímu profesoro~l -: Jako by.se
zbraně ofenzívy scholastiků, zaměřené proti mechanický~ umennn, ~bratlly
proti nim. Hugues Libergier, architekt chrámu Saint-~lc~lSe v Rel~es;. (dne,s
zničeného), je na náhrobní desce zobrazen v obřadnnn satu, ktery pnpoml-
ná akademický talár, a v ruce drží model chrámu, který vystavěl, což byla do
té doby výsada poskytovaná pouze objednavatelúm. . , ,
Nové výrazné rysy francouzské gotické architektury byly vehce lakave
a francouzští architekti byli žádáni po celé Evropě. Guillaume de Sens zaha-
juje s velkým předstihem (v roce 1178) stavb:~,kněžiště, kate(~rá~y v Canterbu-
ry v novém stylu, Etienne de Bonneml Je z Panz~ pov,~lan do Svedska, aby ta,:,
vystavěl katedrálu v Uppsale; kolem roku 1270 Je sverena rekonstl ukc.e Chl~­
mu ve Wimpfen im Tal na pokraji Schwarzwaldu ve stylu "opere franclgeno ,
podle požadavkú gotického stylu,jistému "peritiss,:,o archltecto~~~e artls ~ato­
mo ", kameníkovi nejzkušenějšímu v umění archrtektury z P::lze, a ,nekdy
v polovině století odchází VilIard de Honnecourt d?, U?er. Z~st~l ~am p.o
něm jakýsi vzorník, ve kterém se náčrty půdorys?, pruceh a vertl~~ln.l:h pl ~l­
řezů a detailů staveb od Meaux k Laonu, RemeSl a Lausanne, stndajl s kles-
bami skulptur, starověkých památek a přístrojŮ. Tematická pestro~t Vlllar-
dových náčrtú jen potvrzuje, že ten, kdo ve třinácté~ stol?tí v~ Fra.~cn z?,dpo-
vídal za velkou stavbu, řídil i činnost různých speCIalIstu, davalJnn pnkazy
a přispíval i rúznými podněty a nápady. To je pravděpodob?ě také ,důvod,
proč ve Francii v 13. století nenajdeme ani jeden podpiS sod1are, I kdyz ve s:~­
letí předcházejícím byly velice početné; docho~al se .r0uz,e)Cden podp;s ~klar­
ského mistra,jistého Clémenta z Chartres, naJedne vltrazl, v rouenske,kated-
rále.Je docela dobře možné, že někteří z těch, kdo zodpovldah za velk: gotic-
ké stavby, byli púvodně sochaři, jako Gauc~erde Rem;s, stavbyvedoucl kated-
rály v Remeši v letech 1247 až 1255, ktery - Jak se na;n doch?valo - ,,oUVI,~
aux voussures et porteaux", neboli pracoval na klenbe. a portalec,h a neJspls
zhotovil většinu skulptur, a možná i Etienne de Bonneml, povolany do :-:pps.a-
ly, kde měl "ouvrer de taille de pierre" (otesávat kám~n). Da!o,by se n.Cl, ze
ve třináctém století jedinými umělci, kteří si ve Francll spolecne s archItekty
llchovávají právo vystoupit z anonymity, jsou zlatníci; rovně~ žád~ní po celé
Evropě i mimo ni; stačí jen pomyslet na dobrodružstvl takoveho Etlenna Bou-
 ENRICO CASTELNUOVO
(204)
chera, který - stejně jako Villard de Honnecourt - odešel do Uher. Tam byl
zaj~t Tatary, a v Číně se pak stal zlatníkem Velkého chána, jak o tom vypráví
VIlem van Ruysbroeck ve své zprávě o cestě do Orientu.
,Na francouzském dvoře i na těch, které sij"j braly za vzor, se na přelo­
mu ~'ll1áctého,a čtr~ác:ého století objevuje nový neobvyklý jev: umělci jsou
pO/soVá;,! d~ slecl;tlck~ho stavu: Tent~ fakt je zatím podložen příliš malým
p~cte~.udaju, a,ma~e-h pochopIt pln~ dosah tohoto jevu, bude třeba pátrat
dale. Sjlstoto.u vlme, ze v roce 1270 udeluie francouzsky- král Filip IV "
SI" " "" " .,Ieceny
Jeny, slechtlcky pndomek svému dvornímu zlatníkovi Raoulovi a v roce
1~89 se uj~éna Pierra d'Agincourta, architekta královského dvora Anjouov-
cu v Neapoli, objevuje v jednom dokumentu titul "miles". Nejde-Ii o náhod-
?O~ shod~ jmen: pak je možné, že týž titul byl při neapolském pobytu udělen
: SImonovI Martll1lmu. Je třeba si položit otázku, zdali umělci, kteří se stali
cleny panovníkovy "rodiny", byli odměňováni a povyšováni do šlechtického
st~:u_ ~a sv~ um~ní, ~ebo jsou-Ii to zvláštní případy, kdy byl titulem odměněn
SpIS ur~dl1lk nez umelec. JIsté je, že ve Francii, v Anglii a v Neapoli se zároveň
s rozvojem a :eorganizací panovnických dvorů stále častěji objevuje nová po-
stava,-:: dvorl1l u~ěle:. Je tr; určitě cesta k novému společenskému postavení,
k ~alslmu uznál1l umelce. Uctu a perspektivy, s nimiž se při svém pobytu v Be-
natkách setkal Albrecht Důrer, vyjádřil větou "Hier bin ich ein Herr" _ tad
jsem pán. Ta jasně a přesně vystihuje situaci v Itálii. y li Mistře, dokud je naživujeho otec Crescentino ("Hune pro patre genitivo
Oproti Francii je totiž situace v Itálii velice odlišná. Nevládne tu drtivá
hegemonie jednoho jediného centra, jakým je ve Francii Paříž, ale městské
komuny, kte,ré jsou v té době na vrcholu své hospodářské moci. To pozname-
nalo ~bec~e ~anorama ,velice živým a nezdolným polycentrismem. Zřejmě
v SOUVIslostI s Um se tu vubec neobjevuje ona absolutní nadřazenost architek-
ta, tak charakteristická pro Francii.
Činnost ~alířů se rozvijí a šíří hlavně ve městech toskánských. Pisa,
L~cca, FI~rencle, SIena, Arezzo : Pistoia se stávají významnými uměleckými
centlY· Ma~ne tu kdISPOZ!C!1 znacný počet podpisů, namátkou uvedemejmé-
na Jako GI~nta Pls~no, Bonaventura Berlinghieri, Coppo di Marcovaldo,
Mehore, Gllldo da SIena, Margaritone d'Arezzo, Manfredino da Pistoia' do-
kl~dy, a sVěde,~tvími jsou doložena i další. Objevl~í se první smlouvy na ~alíř­
ska dIla:.napn~lad na Madonnu Rucellai od Duccia,jiné zase souvisejí s umě­
le,cko~ Cl.~nos~ Coppa, dl Marcovaldo v Pistoie. Zakázky papežů a kardinálů
pnvolavajl umelce do Ríma, který v pOSledních desítiletích třináctého století
prožívá "babí léto"; při výzdobě baziliky svatého Františka z Assisijsou zaměst­
náni umělci z nejrůznějších částí země. DalŠími místy, která umělce vábí
a kam S~ěřují,jsou panovnické dvory vjižní Itálii, nejprve dvůr Fridricha II.,
a pak dvur anjouovskýv Neapoli.
I v této dynamické, polycentrické a slibné situaci je to opět sochař Gio-
UMĚLEC
(205)
vanni Pisano, který nám dává významně nahlédnout do nových uměleckých
ambicí i představ umělce o sobě samém. Giovanni Pisano, jedno z největších
jmen středověkéhoumění a zároveň člověk s obrovským smyslem pro význam
vlastního díla, obdařený nezřízenou hrdostí, je i v té době výjimka, potvrzují-
cí pravidlo. Pisano se nevyhyl)al ani přímému konfliktu či rozchodu s objed-
navatelem a jeho chování budí dojem,jako by chtěl rázem překonat a odstra-
nit svazující a pokořující omezení středověkého umělce.
_ K dramatickým střetům mezi ním a objednavateli docházelo už v Sieně,
kde se vzdal funkce stavbyvedoucího na staveništi katedrály a okamžitě opus-
til město. Pohádal se i v Pise, i když tam se se svými zákazniky nerozešel defi-
nitivně. Jeho pýcha a sebevědomí se neprojevují jen v chování, ale i v ná-
pisech, které na svých dílech zanechal. Na kazatelně v chrámu svatého Ondře­
je v Pistoie se sice zmiňuje o svém původu, zároveň však neopomine okamžitě
zdůraznit svou nadřazenost; tvrdí o sobě, žeje lepší než jeho otec - něco do-
sud neslýchaného: "Vytesal Giovanni, který nikdy nevytvořil díla méněcenná
(qui res non egit inanes) , syn Nicolův, obdařený však lepší dovedností (Nicoli na-
tus scientia rneliore beatus) , vzdělanější, než kdo kdy viděl (docturn super ornnia vi-
sa) ". Je v tom sebevědomí zcela odlišné od chování Tina di Camaino, který
zhruba dvacet let poté v nápise na náhrobní desce, kterou ve florentské kate-
drále vytesal pro biskupa Orsa, prohlašuje, že nedovolí, aby ho lidé oslovo,,"-
decet inc1inari / ut magister illo vivo nolit appellari ").
Ve dvou nápisech na kazatelně v katedrále vPise Giovanni předává příš­
tím generacím stručný a dramaticky pojatý životopis. V prvním nápise vyslo-
vuje své názory na umění a tvůrčí schopnosti, které považuje za dar Boží
("Laudo deum verum per quem sunt optima rerum / Qui dedit has puras ho-
minem formare figuras"). Tím, že různými technikami a z rúzných materiálů
vytváří nádherná díla ("sculpens in petra, ligno, auro splendida") a tím, že
z jeho rukou nevyjde dílo ošklivé, i kdyby sám chtěl ("tetra sculpere nescisset
vel turpia si voluisset") dokazuje, v jaké míře tímto darem Bůh obdařil jeho
("Criste miserere / cui talia dona fuere"). Sochařů je hodně, ale především
jemu patří chvála za to, že vytvořil vynikající sochařská díla a různé postavy,
což si kdokoli může ověřit: "Plures sculptores: remanet sibi laudes honores.
/ Claras sculpturas fecit variasque fig·uras. / Quisquis miraris tunc recto iure
probaris. "
Ve druhém nápise se Giovanni pouští do obrany vlastní osoby a vypočí­
tává nespravedlivé kritiky, které musil snášet. Počátek textu je věnován dílu sa-
mému, jeho kosmogonickému významu a jeho tvůrci: "Circuit hic amnes
mundi partesqueJohannes" (Giovanni sem vepsal řeky a světové strany). Mí-
ní tím sochy evangelistů a ztělesnění teologických ctností, nesoucí kazatelnu,
které Giovanni alegoricky ztotožňuje s řekami v ráji a se světovými stranami.

ENRICO CASTELNUOVO
(206)
D~lo tak zůstává nerozlučně spjato se svým tvůrcem a apologetický biografic-
ky akcent společně s připomenutím úsilí vynaloženého k nabytí zkušeností
("plurima temptando gratis discenda, parando / queque labore gravi") oka-
mžitě převládne všude tam, kde se objeví zmínka o nařčeních a pomluvách,
jichž se 111U dostalo, a o jeho nedostatečné obezřetnosti C,non bcnc cavi").
V závěru vyhlašuje svou naprostou nadřazenost a 'Tzývá pomlouvače a kritiky:
"Se probat indignum reprobans diademate dignum / Sit hunc quem repro-
bat.s: reprobando probat" (Prokazuje, že cti hoden není, kdo kritizuje toho,
Jenz Je hoden koruny; kdo zavrhuje, dokazuje, že sám je zavrženíhodný).
Díla a skutky i dramatické autobiografické poznámky Giovanniho Pisa-
na jako by předjímaly už umělee renesančního. Pisanův případ však zatím zůs­
tane ojedinělý a nebude mít bezprostřednínásledovníky. Figurativní umění si
později najdou jiný způsob, jak se 'Tmanit ze svého doposud podřízeného po-
stavení. Mohli bychom jej nazvat jakousi aliancí mezi výtvarnými umělei
a intelektuály, literáty, strážci a legislativci onoho privilegovaného území, na
něž měli po staletí přístup pouze představitelé svobodných umění.
Univerzitní titul "doctor",jímž byl na své náhrobní desce poctěn Pierre
de Montreuil, byl už jednomu umělei udělen předtím. Solsternus, který v ro-
ce 1207 navrhl mozaiku na průčelí katedrály ve Spoletu, se na ní sám označil
jako "Doctor Solsternus - hac summus in arte modernus" (nejlepší v novém
umění). Epitetajako "doctus" a "doctissimus" byla,jakjsme toho už byli svěd­
ky, ve 12. a 13. století používána k označení sochařů a kameníků: "Učený pa-
lec" sochaře Girarda v Miláně a "učená ruka" Nicoly Pisana jsou rétorické
obraty, sjejichž pomocí se umělci pokoušejí uniknout z ghetta mechanických
umění; skutečný zlom v této situaci však představlue teprve jedna Dantova pa-
sáž: vjedenáctém zpěvu Očistce uvádí básník jména dvou i1ulninátorů, Oderi-
siho z Gubbia a Franka z Bologne, a dvou malířů, Cimabua a Giotta, a srov-
nává je s literáty. Skutečnost, že jména mistrů slova a malířů se nacházejí
v kontextu, je velice dúležitá sama o sobě; ještě důležitější však bylo, že k to-
mu došlo právě v textu Božshé komedie, která se díky obrovskému úspěchu ry-
chle rozšířila. Konečně dochází k částečnému vymanění uměleú z podřadné­
ho postavení, do něhož je uvrhl pohrdavý vztah k mechanickým uměním.
Na tento okamžik umělci dlouho čekali - a ve florentské kultuře získáva-
jí kromě svobody i prostor, v němž se mohou realizovat. Najedné straně půso­
bí váha slov Dantových, na druhé váha hluboce očistného umění Giottova.
Brzy se kolem něho začne 'Ttvářet skupina napodobovatelů a obdivovatelů.
Způsob, jakým jsou jeho jméno a díla v soudobých svědectvích uváděna, nám
potvrzuje, že jeho pověst byla zcela mimořádná. Jedna závěť z roku 1312 se
zmiňuje o krucifixu z chrámu San ta Maria Novella, díle "veleváženého malíře
Giotta di Bondone", a Francesco di Barberino, spisovatel se zájmem o malíř­
ství, v roce 1313 připomíná Závist namalovanou v dolní části stěny kaple Scro-
UMĚLEC
(207)
vegnů v Padově. V roce 1330, kdy Giotto pracuje v Neapoli, se stává oblíben-
cem krále Karla 11. a je titulován jako jJroto/Jícto," a jJrotomagíster. Když je tři roky
před svou smrtí povolán do Florencie, Florentští slavnostně prohlašluí, že ni-
kdo schopnější nad "Mistra Giotta, Florenťana", být nemúže, a že díkyjeho po-
bytu ve městě budou mít prospěch mnozí umělei z jeho dovednosti a výuky
a Florencii samé že přibude mnoho krásných děl. Giotto byl vlastně do Floren-
cie povolán do funkce městského architekta. Byla to vůbec nejvyšší funkce, ja-
kou mu město mohlo nabídnout, ale znamenalo to i přesvědčení, že jeho
schopnosti kreslíře a projektanta mohou být aplikovány i v jiných oblastech.
Slavná Dantova pasáž z Božshé komedie byla rozebírána, zkoumána a růz­
ně 'Tkládána, a nechyběli ani komentátoři, které udivilo, že básník do svého
textu pojal osobu tak nízkého stavu. Ještě v témže století se však Giotta zmoc-
nili literáti a postavili jej na roveň sobě samým; udělali z něho umělec, který
patří k elitě, a ona ho také tak přijímá. Boccaccio vjedné z povídek Dekamero-
n", kde Giotto figuruje jako hrdina, tvrdí, že
jelikož na svčtlo vynesl ono umění, jež bylo zasuto po mnoho staletí pod omy-
ly těch, kteh malbou chtěli spíše potěšit zraky hlupáků, než se zalíbit intelektu
osob moudrých, po zásluze mltŽe být nazván jedním ze světel florentské slávy.
Petrarca, když v roce 1370 odkazuje jednu Giottovu deskovou malbu pánu
města Padovy, poznamenává v závěti, že její krása, jíž se hlupáci nemohou do-
vtípit, udivovala Mistry ("cuius pulehritudinem iguorantí non intelligunt, ma-
gistri autent stupent").
Toto rozlišování mezi osobami vzdělanými a nevzdělanou veřejností
(tentokrát v rovině chápání uměleckého díla) poslouží jako výtečný nástroj
hodnocení. Výtvarná umění se po dlouhém období touhy po uznání přiblíží
svobodným uměním. Podpisy na svých dílech umělci zdůrazi\ují vzdělanec­
kou, kultivovanou a intelektuální povahu svého počínání, které ani zdaleka
není "mechanické". Petrarca spojí Vergilia se Simonem Martinim ve vergi1i-
ovské alegorii. Nechá Simona namalovat první list šťastně objeveného Vergi-
liova kodexu, a poznamená, že dala-li Mantova světu Vergilia, "qui talia carmi-
na finxit" (který napsal takové básně), pak Siena světu poskytla zase Simona,
"digito qui talia pinxit" (něco takového namaloval palcem). 1 když slovní hříč­
ka založená na výrazech finxit a /Jinxít a zmínka o díle vytvořeném prstem jsou
zastřenou narážkou na někdejší rozlišování, dúležité spojení obou jmen zús-
tává nepopiratelným faktem. Na konci století Filippo Villani pojme Giott~
a další florentské malíi'e do chvalořeči na slavné muže svého města, ,Jehkoz
se mnozí, a nikoliv neprávem, domnívají, že někteří malíři co do dúmyslu ne-
byli horší než mistři svobodných uměni". Zmínka o umělcíchjako o intelek-
 ENRICO CASTELNUOVO
(208)
KAPITOLA VII.

tuálech (neboli o těch, co provozovali činnosti svobodné jier definitione) , bude

mít svou váhu a povede k tomu, že ve Florencii dřive než jinde dojde k rozvo-
ji umění a k jeho složitějšímu a modernějšímu strukturování.

Bibliografie

MORTET, V. - DESCHAMPS, P.: Recueit de textes Te!atift á l'histoin et á la condition des

architectes en Fmnce au Moyen Age, Xl/XlII siecle, Paris 1911.
HUTH, H.: KHnstler und H'e1Rstatt der Spatgotik, Augsburg, 1923.
STEIN, H.: Les anhitectes des cathédmles gothiques, Paris, 1929.
PEVSNER, N.: Tlie Tenn "Anhiteet" in the Middle Ages, in "Speculum", 1942, str. 549-62.
WENTZEL, H.: Glasmaler und Maier im MitteZaltn; in "Zeitsehriji jliT Kunstwissenschaji ",
1l1, 1949, str. 53-62. Středověký kupec
KNOOP, D. - jONES, G. P.: The Medie,)al Mason, Manchester 1933, (3. vyd., 1967). 11.-15. století
DU COLOMBlER, P.: Les ehantiers des cathédmles, Paris 1953, 2. vyd., Paris 1973.
G1MPEL,J: Les Batisseu" des Cathédmles, Paris 1958 Aron J. Gurevlč
CAMESASCA, E.: A,'tisti in bottega, Milana 1966.
EGBERT, V. w.: The Medinml Artist at Work, Princeton 1967.
Cesta, jíž prošel středověký kupecký stav během
LARNER, J: The Artist and the Intelleetual in the Fourteenth Centmy Italy, in "Histmy",
LlV, 1969, str. 13-30. 11.-15. století, odráží nejvýznamnější změny, které
se v tomto období odehrávaly v hospodářské, spole-
MART1NDALE, A.: Tlie Rise oj the Artist in the Middle Ages and Eady Renaissanee, Lon-
čenské a kulturní rovině evropského vývoje. Kupec,
don 1972.
zpočátku sice výrazný, nicméně druhořadý prvek
WARNKE, M.: Bau und Veberbau. Soxiologie der mittelaltediehen A,dlitektur naeh des
převážně agrární společnosti, se postupně dostává
Sehriflquellen, Frankfurt 1976.
do popředíjako tvůrce nových vztahů, které podrý-
BlNDlNG, G., NUSSBAUM, N.: Der mitte!alterliche Baubetrieb nordlich der Alpen und zeit-
vají tradiční základy feudalismu. Na tomto místě nás
genossischen Dantellungen, Darmstadt 1978.
však samotná hospodářskáčinnost kupců bude Z",jí-
KOSEGARTEN, A. M.: The Origins ojtht Artistic Competition in Italy, in Lorenza Ghiberti
mat mnohem méně než to, čím tito kupci byli, jak
ne! suo tempo, Firenze 1980, str. 167-86.
žili a jak uvažovali. Kupecká mentalita se podstatně
Antologie, Lanfraneo e Wiligelmo. II Duomo di Modena, Modena 1984.
lišila od mentality rytířů, duchovních či sedláků.
LEGHER, A. (cd.): Ornamenta Ecclesiae. Kunst und KHnstler der Ramanik, K6ln 1985,
Vol. 1. Obraz světa, který se pozvolna utvářel ve vědomí
kupectva v závislosti na stupni jeho rozvoje, odporo-
Antologie, Bauoerk und RUdwerk im Hochmittelalter (ed. Clausberg, K), Giesse 1981.
val obrazu světa ostatních vrstev a stavů feudální
CLAUSSEN, P. C.: Magistri Doetissimi Romani. Stuugart 1987.
společnosti. Profese i způsob života obchodníků při­
Artistes, artisans et production artistique au Moyen.~Age) Paris 1987.
spěl k vypracování nových etických zásad a pravIdel
chování.
 KAPITOLA II.

Válečník a rytíř
Franco Cardlnl

V prúběhu desátého století došlo k významné revo-

luci, která prakticky odstranila staré dělení křesťan­
ské společnosti na svobodné a otroky (liberi tl servi)
a tuto dávnou dichotomii - mnohem starší, jak ví-
me, než civilizace židovská, římská a germánská,
z nichž Západ odvozoval svt~ kulturní púvod - na-
hradila dichotomií jinou, praktičtější a smysluplněj­
ší, dělením na vojáky a sedláky (rnilites a rustici). To
si vyžadovalo přesné vymezení hranice, tentokrát ne
už na poli normativně institucionálním, ale v oblas-
ti společenských funkcí a zpúsobú života, mezi tě­
mi, kteří měli tu výsadu, že mohli nosit zbraň a bo-
jovat (nebylo jich mnoho), a díky tomu byli zpro-
štěni poplatkú a povinností, ukládaných feudálním
pánem; a těmi (sem patří velká většina laikú), od
nichž se očekávalo, že vyrobí tolik potravin, aby to
stačilo k uspokojení nejen jejich vlastních", ostatně
skrovných - nárokú, ale i mnohem náročnějších
a rafinovanějších požadavkú osob, které měly tu vý-
sadu, že mohly žít z plodú jejich práce. Svět desáté-
ho století (a předtím i svět druhé poloviny století
 FRANCO CARDINI
(70)
devátého) byl svět krutý a plný ruzných nebezpečí; už jen zachovat si holý ži-
vot představovalo trvalou a neodbytnou starost. Nájezdy Vikingú, Uhru a Sa-
racénú, kteří plenili vnitrozemí východní části evropsko-středozemního
územního celku, doprovázejí a posléze vystřídají nekonečné boje mezi hamiž-
nými a krutými aristokraty, jen na povrchu christianizovan)ími, ale patřičně
pyšnými na klášterní zařízení, která zakládali a zvelebovali, i na četné relikvi-
e, pobrané kde to jen šlo, a okázale předváděné, zbožňované a uctívané jako
předměty obdařené magickou mocí. V Evropě té dobyjako houby po dešti vy-
rústaly hrady (některá území, jako třeba Kastilie, podle nich dokonce dosta-
lajméno) a opevněná sídla, kam se houfně uchylovalo obyvatelstvo z blízké-
ho okolí, jakmile se rozpoutalo běsnění barbaru a "tyranú". Právě nepohodl-
né a stísněné podmínky života na hradě však naučily obyvatele Evropy sebe-
obra,ně a samosprávě.
K.rutost doby byla ostatně podnětem k vytvoření určitých konstant,jako
bylo například rozdělení společnosti do tří "stavú" - na duchovenstvo, váleč­
níky a rolníky (oratores, bellflt01~s a laboratores). Modlení, válčení a polní dřina
byly v ruzných rovinách dústojnosti považovány za tři základní aspekty občan­
ského života, za tři sloupy, na nichž spočíval křesťanský svět. Spisy George Du-
mézila přesvědčivě a definitivně dokázaly, že tato funkční trojice má svúj vzdá-
lený púvod v indoevropské kultuře; nás však na tomto místě nevede snaha vy-
stopovat kOl'eny, ny"hrž objevit a ozřejmit specifickou středověkost staletého
(vlastně tisíciletého) procesu oceňování války a válečníka, které v dlouhém
období nejistot mezi desátým a dvanáctým stoletím umožnilo křesťanské spo-
lečnosti - pro niž přes to všechno ideály míru zústávají ideály nejvyššími - vy-
pracovat si eticko-teologický komplex plně zaměřený na sakralizaci vojenské
praxe.
Všechno múže tedy začít právě tady: v temném období barbarských ná-
jezdu a takzvané "feudální anarchie" mezi koncem devátého a začátkem jede-
náctého století, u slova rniles, které časem nahradí všechny ostatní výrazy pro
válečníka (sicaTius, buccelarius, gladiator) , doposud používané k označení
ozbrojencú shromážděných v družinách kolem knížete (dorninus). Už Tacitus
nám popsal germánský cornitatus (z latinského cornito- provázet). Organizace
podobných skupin měla v raném středověku řadu variant - od francké tmstis
až po ruskou družinu - a během času si vypracovala vlastní etiku, jejíž podsta-
tou byla odvaha, věrnost příteli a láska ke knížeti, jenž byl ani ne tak dorni-
nus, jako spíše senim; vúdce skupiny, ustarší", od něhož se očekávají dary
a ochrana. Právě v těchto Miinnerdiinde, "mužských společnostech" se uchova-
ly zasvěcovací rituály přijímání mezi muže hodné nosit zbraň: byly to drsné
zkoušky síly a schopnosti snášet bolest a docházelo při nich k rituálním zraně­
ním a prověrkám obratnosti na samé hranici toho, co křesťanská církev mo-
hla strpět. Kdysi dávno - a znovu je na Tacitovi, aby nám to připomněl - mu-
VÁLEČNÍK A RYTíi\
(71)
seli podobnými zkouškami procházet všichni mladí válečníci z lesú a stepí. Již
od 8. století však existovala silná tendence ke specializaci v řemesle ovládání
zbraně, a tudíž k ohecné demilitarizaci římsko-barbarské společnosti, což by-
lo vynuceno narllst~jícím používáním koně ve válce a neustále se zvyšujícími
cenami obranné i útočné výzhroje, požadované po válečníkovi Uak to doklá-
dají karolínská CafJitularia). To vedlo k tomu, že dávné tradice se udržovaly
pouze v elitních skupinách, jakými byly družiny kolem urozených knížat,
a slavnostní předávání zbraní se stalo dokonce rituální výsadou, doprovázejí-
cí vSLUp mladých šlechticú do světa moci. To jsou základy obřadu, který jsme
si navykli označovat jako "pasování" a který společně s účastí v boji na koni
a vnějšími distinktivními znaky tohoto stavu a zpúsobu života měly zásadně
přispět k postupnému definování rytíře. , .
Profesionální válečník v období mezi devátým ajedenáctým stolellmje
tudíž obvykle členem družiny vedené nějakým významným urozeným pánem,
nebo určené k tomu, aby jako posádka chránila jeho sídlo. K tomu mohl, ale
nemusel od svého seniora z titulu vazala obdržet do vlastnictví púdu jako léno,
nebo zbraně, koně a výstroj, což bylo možno považovat za jakýsi plat, a mohl
žít u svého seniora (obvykle tomu tak bylo), nebo na vlastních či propujčených
statcích; mohl být buď osobně svobodný, nebo ve vztahu služebném: v tom
případě patřil mezi služebnictvo (rninisteriales). . .
Pokud jde o hledisko ryze vojenské, pak teorie už nadobro OpUStila jak
tezi evolucionismu, tak determinismu. Nikdo už nezastává názor, že rytířstvo
vzniklo "přirozenou cestou" v prúběhu osmého století z potřeby klást odpor
rychlým nájezdúm Arabú ve Španělsku, a nikdo se dnes už také neodváží tvr-
dit, že rytířstvo je produktem vynálezu jedné konkrétní součásti postroje, t~­
tiž třmenu, který pomohl jezdci k větší stabilitě v sedle: rytíř pak mohl hnat
koně do útoku s kopím sevřeným v podpaždí a smést lecjakou překážku. Na-
še pozornost se dnes obrací spíše k tomu, jak vzrústala prestiž bojovníka ~sa­
zeného na koni v souvislosti s přetrváváním sakrálního komplexu spojeneho
právě s tímto zvířetem ve stepních civilizacích. Rovněž se snažíme hlouběji
pochopit vazbu mezi neustále narústajícími výdaji na válčení a na VOjenskou
výstroj (kúň, kovové zbraně a brnční, vycpaný a zesílený kabátec zvaný b,-"i-
na.) na jedné straně a postupným vymezováním hierarchie vazalských závislos-
tí, doprovázených Z\~'šováním socioekonomického a společensky právního
odstupu mezi ozbrojenci a osobami neozbrojenými na straně druhé.
Srážky mezi velkými držiteli propújčených panství, z nichž každý měl
svou vlastní ozbrojenou družinu přívržencu, se staly charakteristickým jevem
života v desátém a jedenáctém století, v dlouhém období rozpadu veřejných
mocí a takzvané "feudální anarchie". V této době jsou ozbr~jenci především
tymnni nebo fJraedones (kořistníci). Zejména biskupové často odsuzovali jejich
násilnosti, páchané na bezbranném obyvatelstvu a obecně na všech, které cír-
 FRANCO CARDINI
(72)
kev označovala jako pauperes, (doslova chudí) což byli nižší klerikové, zejmé-
na však vdovy, sirotci a obecně vzato osoby neschopné bránit se a zbavené ja-
kékoliv ochrany.
Právě biskupové některých diecézí, k nimž se záhy přidali urození páni
i milites - pokud se pánům podařilo získatje pro svůj program - stejně jako lai-
kové Uakkoli v podřízeném postavení), jimž dělaly starost rozsáhlé násilnosti,
znemožňující zahájit obchodování nebo v něm pokračovat, a bránící v hospo-
dářském životě jako takovém, na konci desátého a na začátku jedenáctého sto-
letí uvedli do pohybu hnutí pax a treuga Dei (mír, příměří Boží): svatyně, špi-
tály, tržiště, brody a silnice podléhaly zvláštní ochraně (zvané právě pax
Dei), podle níž každému, kdo se v těch to místech dopustil nějaké násilnosti,
hrozila exkomuníkace. Toto opatření mělo sloužit k ochraně osob, které pro
bezbrannost byly označovány za pauperes (tento výraz neměl zdaleka význam
pouze ekonomický), postupně se však došlo až k ustanovení, že určité válečné
činy, které pax zakazoval na určitých místech a ve vztahu k určitým kategoriím
obyvatelstva, byly zakázány i v určitých dnech; tak například zabití člověka si-
ce zůstávalo i nadále a v každém případě smrtelným hříchem, treuga Dei však
stanovila, že vražda spáchaná v době od čtvrtečního odpoledne do odpoled-
ne nedělního znamená navíc i exkomunikaci. Válka jako taková tedy zakázá-
na nebyla (takovéto opatření by ve společnosti ovládané válečníky bylo nemy-
slitelné), ale přece jen citelně omezena a podřízena požadavkům obecného
oživení společenského a hospodářského života i požadavkům církevní refor-
my, právě probíhající v kontextu širokého hnutí, v jehož čele bylo opatství
v burgundském Cluny. Cílem tohoto hnutí byla takzvaná libertas Ecclesiae, ne-
boli osvobození z omezení, ukládaných církevním institucím světskou mocí.
Na druhé straně program hnutí pax a treuga Dei, (který se rozvijel s po-
mocí řady lokálních koncilů,jichž se vjednotlivých krajích účastnil nejen klé-
rus, ale i světské osoby z dotyčného území), by se nemohl šířit a prosazovat,
kdyby nedokázal zmobilizovat válečníky, ochotné třeba i násilím prosazovat
program pacifikace u těch tyrannů, kteří stále ještě vydatně prolévali křesťan­
skou krev v soukromých válkách, a rovněž u urozených pánů, kteří se sice pří­
sahou zavázali dodržovat požadavky jJax a treuga Dei, po čase se však znovu za-
čali dopouštět násilností, a byli proto nazýváni narušitelé míru (injraetores pa-
cis). Tak tomu bylo třeba v Itálii u hnutí, která i se zbraní v ruce podporovala
klérus usil1.!jící o reformu v takzvaném boji o investituru. Už družiny složené
z vojáků (miiites) měly svou etiku založenou na odvaze, věrnosti vůdci a přá­
telství vůči druhům ve zbrani; přísnější etika "rytířská" ve vlastním slova smy-
slu se však rodí z církevních kánonů mírových koncilů: je založena na službě
církvi a na ochraně slabých (paujJeres) , dovedené až k sebeobětování. Vobdo-
bí od sedmdesátých do devadesátých let ll. století papež Řehoř Vll. podle
vzoru Erlembalda Cotty, který byl vojenskou hlavou milánských patarenů, vy-
VALEČNfK A RYTíŘ
(73)
tvořil ideál rytíře svatého Petra (miles Sancti Petri), což přineslo nejen rozvoj,
ale i zásadní modiflkaci pojmu voják Kristův (miles Christi). Tento výraz jak
známo dlouho označoval mučedníka, později mnicha či asketu, zkrátka člo­
věka, který se modlil, žil duchovním životem a v tichu vlastního srdce sváděl
duchovní boj (jJUgna spiritualis) proti hříchu. V tomto ohledu byly závazek ná-
boženský a z"ávazek světský (militia Dei a militia huius saeeuli) dlouho pociťová­
ny jako protikladné. Církev angažovaná v reformním úsilí a v boji za osvobo-
zení z područí světských knížat si však uvědomila, že k lOmu potřebuje veške-
ré síly, které by v jejím programu mohly být funkční, síly vojenské nevyjímaje,
a papež Řehoř proto dokonce neváhal přísně pokárat jednoho šlechtice, kte-
rý se rozhodl dát vale světu a uzavřít se v opatství. To, co ještě nedávno budi-
lo dojem volby stejně zbožné jako hrdinské, bylo nyní považováno za útěk
z první linie. Rodil se nový typ rytíře - miles Christi, lépe řečeno Sameti Petri-
ochotný ve službách církve použít i meče. A možná právě tehdy pasování na
rytíře, které až do té doby bylo čistě laickým ceremoniálem, konaným uvnitř
skupiny profesionálů, kteří se svobodně rozhodli přijmout mezi sebe dalšího
druha ve zbrani, začalo obnášet i uznání církví. Ta ostatně již po nějaký čas
(o tom svědčí pramen tak významný, jakým je mohučská římsko-germánská
obřadní kniha z desátého století) světila zbraně, stejně jako pracovní nářadí
a předměty každodenní potřeby.
Nová církev, která vzešla z reformy, přísně stíhala tyranny a praedones, ale
byla naopak shovívavá vůči těm, kdo v laickém světě přivolil~ dát své v~jen~~é
dovednosti a odvahu do jejích služeb. Za model tohoto noveho postoje muze
být alespoň zčásti považován hagiografický Život svatého Gerarda .z. A urill~h~,. se-
psaný clunyjským opatem Odonem. Než Gerar~ vsto~pll d~kla~tel:~, ,Zll ZIVO-
tem válečníka, a podle svého životopisce I v teto roh slouzIl nalezlte Bohu.
Zřeknutí se zbraní jakožto výraz konverze (conversio) podle vzoru formulova-
ného v knize Vita Martini od Sulpicia Severa bylo zřejmě věcí minulosti. Nyní
se člověk mohl stát světcem, i když sloužil církvi se zbraní v ruce.
Neměli bychom se však domnívat, že tato změna postoje je pouze dů­
sledkem požadavků, které vyneslo na světlo hnutí pax Dei nebo boj o investi-
turu. Západní křesťanstvo prochází v jedenáctém slOletí fází výrazné expanze,
jejímž výrazem jsou i vojenské podniky skupin rytířů a námořníků z přímoř­
ských měst, zvláště v oblasti Tyrhénského moře, :,amě!e.né proti~slál::U,.který
po období neobyčejného rozkvětu v sedmém az desatem stoletl zacm.a s~ag­
novat a dochází u něj i ke krizi vnitřní struktury. Tak mohla nastoupit kres-
ťanská protiofenzíva, tzv. reconquista z Pyrenejského polo~strov~, který po~át:
kem osmého století podlehl islámu. Reconquistě napomahalo I propagovam
_ do určité míry podporované z Cluny - poutnických výprav ke svatym v San-
tiagu de Compostela v Galicii a dobrodružné a kořistnické choutky skupin ry-
tířů _ většinou z Francie - kteří neváhali vstoupit do služeb křesťanských vel-
 FRANCO CARDlNl
(74)
možů z Leánu, Kastilie a Aragonie coby žoldnéři. V kulturní rovině dala tato
vojenská střetnutí vzniknout slavnému křesíanskému národnímu eposu Píseň
o Cidovi (Canta,. de Mio Cid) i množství dalších epických zpěvů a legend,
\' nichž křesťanská víra a cit pro zázraky, opír8:jící se o líčení častých :8cvcní
a o kult relikvií a svatyní, přech<lzejí do originálního "válečného křesťanství".
To spojuje exaltaci křesťanské duchovnosti s vojenskou slávou a Pannu Marii
a svatého Jakuba často předvádí, jak obklopeni bílými standartami, společně
s vojenskými světci Jiřím, Teodorem, Mercuriem, Demetriem, Martinem
a dalšími, vedou do ú toku křesťany a děsí a na útěk zahánějí nevěřící. Obdob-
né klima vládne i v některých vyprávěních o dobytí Sicílie Norma"y, v pra-
menech popisujících činy pisánských námořníků, kteří v roce 1087 napadli
al-Mahdíah nebo o pětadvacet let později Baleáry, ale i v nejslavnějším eposu
tohoto období, Písni o Rolandovi (C/wnson de Roland).
Křesťanský hrdina Roland, synovec Karla Velikého, je patrně historická
postava, i když dokladl'o něm jsou skrovné. Dnes však už však není rozhodu-
jící, zda člověk tohoto jména v družině Karla Velikého skutečně byl, či zda si
svými skutky vydobyl slávu. Podstatné je, že jeho smrt, k níž došlo v osmém sto-
letí při přepadení u Roncevalského průsmyku v Pyrenejích, téměř okamžitě
dala vzniknout epické tradici, která byla vjedenáctém století převzata jakožto
paradigma mučednictví pro víru. Rolandova smrt,jakji vzletným verš~m opě­
vá Chanson, je smrtí svatého vazala, Božího válečníka. Ještě než zavře oči, pa-
ladin zpívá opravdovou milostnou píseň na svůj zářící meč Durendal, vjehož
jílci se nacházejí cenné relikvie, a poté obětuje Bohu svou železnou rukavici
v posledním aktu věrnosti - j1delitas: pozvedá ji k nebesúm, která Se otevírají
a sestupL~e z nich andělský šik, aby hrdinu přivítal a přenesl k branám ráje.
Vědci po celá desetiletí diskutují o roli epické poezie, o původnosti Pís-
ně o Rolandovi i o vztahu díla k dřívější válečnické tradici, která sahá možná
až ke starogermánským pohanskjiJn mýtům . .Jedno je však jisté: andělé, kteří
sestupují z nebes k hraběti Rolandovi a doprovázejí ho do nebe, nejsou žád-
né převlečené Valkýry..Jsou to křesťanšti andělé, přetvoření a reinte;'pretova-
ní podle souboru abstraktních hodnot a citových postojů, které do značné
míry vyrůstaly z předchozí válečnické tradice, ale ještě více z eklesiologie,
v níž hrál Starý zákon větší roli než Nový. Válečník svat)i Michal z eposú je
vlastně biblický "kníže božích pluků", a křesťanský Búh Rolandúv, ač lásky-
plně často připomínaný jako "Syn Panny Marie", je především strašlivý Bůh
Izraele, Dominus Deus Sabaoth, Pán bitev a msty.
Nyní se však nemůžeme vyhnout jednomu problému: byla to skutečně
gregoriánská, hierarchická a hierokratická církev, jak vzešla z reformy
v ll. století, kdo "vymyslel" rytířské ideály tak, že starou feudálně militární eti-
ku modifikoval (původně se dokonce se proti ní postavil) a na tomto základě
vybudoval systém válečnických ctností, založený na ideálu ochrany slabých
VÁLEČNÍK A RYTÍl!
(75)
a na mučednictví pro víru, který bylo možno postavit proti systému hodnot
starých, založených na odvaze a profesionální soudržnosti skupiny zasvě­
cených? Na podporu této teze se v uplynulých letech uvádělo, že chansons de
gestejsou myšlenkově i stylisticky velice poplatné liturgickým formulím a hagi-
ografickým textúm, a že to tudíž ve skutečnosti mohly být pouhé nástr«je cír-
kevními kruhy ovládané a řízené propagandy. Dnes však řada badatelú v tom-
to ohledu zastává názor přesně opačný: a sice že chansons jsou vskutku hlasem
dávné, i když pak v období mezi ll. a 12. stoletím zkorigované minulosti
(a chcete-li, pak i hlasem přizpúsobeným novému cítění, výrazně poznamena-
nému leitmotivem náboženského heroismu), hlasem kultury světské a výrazně
nezávislé, a že liturgické {"rmule a hagiograíícká literatura - ve snaze získat
na základě obliby chansons ještě silnější schopnost vštípit se do kolektivního vě­
domí a kolektivní představivosti - se právě naopak přizpůsobilyjim. Nešlo te-
dy ani tak o pokřesťanštění rytířské kultury, jako, chcete-li, o militarizaci a he-
roizaci některých modelů křesťanského svčdectví, považovaných za schopné
dojímat a ovlivňovat - jinými slovy posloužit jako nástroj propagandy.
Píseň o Rolandovi (Chanson de Roland) přináší první důležitý model
kodifikace pro ritterliches Tugends)'stem, "kodex rytířských ctností". Pilíře, na
nichž tento kodex spočívá, jsou prouesse - odvaha a sagesse - moudrost, nebo-
li ona zvláštní obezřetnost, zdokonalená zkušeností, o níž se obvykle hovoří
jako o prozíravosti..Jde o termíny komplementární; pokud jsou přítomné obě
tyto vlastnosti a jsou v harmonii, výsledkem je mes"re, bedlivě střežená rovno-
váha. Kdo je chrabrý a není zároveň moudrý, je blázen; kdo je moudrý a ne-
dokáže být také udatný, upadá do zbabělosti. Ve skutečnosti však rytíř jen zříd­
kakdy vlastní obě základní ctnosti tak, aby byly v harmonickém souladu, ten
se rodí spíše z vojáckého bratrství rytířú, jejichž povahy se vzájemně doplňu­
jí. Vyskytuje se tedy v pospolitosti těch, kdo jsou převážně silní, s těmi, kdo
jsou naopak převážně moudří. Dokonalý rytíř - v tom se shodují i traktály rúz-
ných autorú od gregoriánského ref"rmátora Bonizona ze Sutri až po Ramá-
na Uulla, leoretika mystické interpretace rytířstva - je spíše než jednotlivec
výsledek uplatňování toho, co Cicero, svatý Bernard a Aelredus z Rievaulx de-
finují jako lásku sp«jeneckou (amor socia.lis) a co je shodné s vědomím spolu-
žití (notitia contubernii): s duchem ovlácbjícím celou skupinu, esjmt de
COljlS. A v tom možná také spočívá ten nejskrytější, a zároveň i nejzřejméjší
smysl vyobrazení na pečeti templářského řádu, kde dva rytíři jedou na jed-
nom koni. Právě v tomto duchu bratrského přátelství a vřelé sounáležitosti
pronesl při chvále hodnot rytířského stavu jeden autor ze čtrnáctého století
větu: ,Jak sladké je válčení!" - bez sebemenšího náznaku estétství, které na
přelomu devatenáctého a dvacátého století k podobným výrokům vedlo.
Na tomto místě je nicméně třeba dodat - a podat tak zároveň dúkaz
o tom,jak hluboce světský a pramálo křesťanskývlastně byl svět Rolandúv - že
 FRANCO CARDINI
(76)
"mladá a svěží válka", "krásná válka", která tolik vadila třeba Marku Blochovi,
není zdaleka jen výmyslem dekadentní hysterie, která byla v módě před něko­
lika desítiletími. Zcela určitě tkví v nejstarší epické tradici, a ve specifické
podobě je přítomna právě i ve středověkém rytířském světě, který rozhodně
budí dojem, že erasmovské moudré rčení Rellurn dulce inexpertis (Válku může
považovat za sladkou jen ten, kdo ji nezažil) pro něj tak doeela neplatí.
jeden z nejpříznačnějších prvků rytířské poezie, který se objevuje
i v trubadúrské něžné lásce (/in' arnmJ, je radost (joie), obvykle ve spojení
s mládím. jednostranně smyslná či dokonce erotická interpretace těchto hod-
not, zdůrazňující souvislost mezi mládím a životní slastí, by však vedla k nedo-
rozumění: mladost je ve skutečnosti třeba uvést do vztahu k iuvenes, nedávno
pasovaným rytířům, kteří se v nepokojných skupinách potulují krajem a vy-
hledávají dobrodružství, jež má často podobu násilí a příkoří; "slast" v podo-
bě, v jaké ji nacházíme v některých chansons de geste, spíše než stavu přijemné
a optimistické euforie odpovídá fanatickému až zběsilému zanícení a exalto-
vanosti, nepříliš vzdáleným tomu, co znamená lVut v pohanské tradici ger-
mánské,juroru, válečnému transu, u něhož byl kladen důraz na schopnosti ša-
manské. Není pak čemu se divit, narazíme-li na tyto prvky v textu, jakým je
Raoul de Carnlmli, pochmurný příběh strašlivé msty. Podobná nálada však vlád-
ne i v chansons,jinak z mnoha hledisek povznášejících, v cyklu Viléma Oranž-
ského, válečníka, uchýlivšího se do kláštera, ba dokonce i v básni, jakou je
Aliscans: příběhu utrpení mladého a čistého hrdiny jménem Vivien, podle lo-
giky vyprávění bezmála světce, avšak co do podstaty některých epizod naopak
strašlivého řezníka.
I když chansons poskytují zcela výjimečný průzor do mentality dvorů a tr-
žišť, rytířů a laiků nižšího postavení, které vyprávění rytířských příběhů jistě
nesmírně těšilo, musíme se vyvarovat toho, abychom jejich upřímného a čas­
to i zaníceného křesťanského ducha nepovažovali za výsledek teologizace
vojenského ducha prostřednictvím církve. Nejenom v nepřeberném počtu
epizod - například ve výjevech násilného křtu Saracénů - ale mnohem obec-
něji i v základním duchu, který je této literatuře vlastní, typ křesťanství, který
propag1ue,je vyslovenč profánní a často folklorní, vždy však oproštěný od záj-
mu o náboženskou doktrínu, a nezřídka dokonce zabarvený náladami anti-
klerikálními. jejich nejvýraznějšípolohou bývá neuctivost vůči kněžskému sta-
vu,jindy zase požadavek specifické posvátnosti rytířské profese, odlišné, a tře­
ba i lepší a Bohu milejší, než je ta, kterou provoZlUí kněží. To vidíme na-
příklad na atmosféře výjevů, ostatně dosti častých, kdy se zranění rytíři před
smrtí zpovídají, jeden druhému udělují rozhřešení a při svátosti přijímání
místo hostie používají stéblo trávy utržené na bitevním poli.
Této logice se nevymyhjí ani chansons cyklu věnovaného první křížové
výpravě, který je nabit barvitými událostmi let 1096 až 1099. Tuto křížovou vý-
VÁLEČNíK A RYTíŘ
(77)
pravu _ vůbec ne mylně nebo neprávem - mnozí považují za přímý a bezpro-
střední výsledek pokřesťanštění rytířstva. Dnes víme, že ~rvní křížové VÝPI:avy
(ostatně stejně tomu bylo v případě francouzských sporu kolem paxDel, Ital-
ských bojů o investituru a španělské reconquisty) se aktivn~, zúč~stmly :ku-
piny "chudých rytířů", připomínané i v chansons. V tomto pnpade by ~vs~n:
přídavné jméno "chudí" nemělo být chápáno v základním významu. j~nym:
slovy nešlo vůbec o osoby postižené nouzí či příslušníkydr~bnéšlechty, I kdJ'z
s válečníky pocházejícími z těchto společensko-ekonomlckych vrstev - bez tr~­
ba i zcela skromné družiny, jen s koňmi a zbraněmi - se můžeme setkat pra-
vě tak dobře v poezii jako v dokumentech oné doby. Tito rytíři byli o~n~čová­
ni jako "chudí", protože akceptovali program odříkání reformovane cI~-kv,e,
nebažili po slávě, bohatství ani dobrodružství a vě~ovali se cele r~ahzaCl, Cl:-
kevních cílů, aniž by kvůli tomu přestali být světskyml osobamI, laiky a. val,ec:
níky;jejich předsevzetí, jinými slovy, má hodně společného s m~oha l~'ckym~
bratrstvy oné doby. je tu tudíž opodstatněný důvod k d0r;'nence, ze, no~e
ovzduší které zavládlo v křesťanském světě po triumfu skupmy reformatoru,
jakkOli; byla různorodá (označovat totiž refOl:mu ~ 1., sto~etí :~ "g:-e?o.riá~­
skou"jako celekje zúžené a nesprávné), strhlo I znacny pocet pnslusm~u sve-
ta rytířského. Nejzajímavějšího produktu epické poezie, básně Do~yt: je~-u­
zaléma (ConquJte deJérusalern) ,jako by se hlubší smysl reforem mcmene, mJak
nedotkl: to, co nám skladba předvádí, jsou pouze obvyklé dIVY ~ zazraky
(andělé a světci sestupují z nebe a stavějí se po bok křesťanům), s tlm SOUVI-
sející stylizované a formální - ale i kruté - city a pOci;y, typickép~-o ~pické ?r-
diny, kteří se dojímají, omdlévají prudkostí svých c:tu a :zlyk~JI, IJeJIch sver::
pou bezohlednost (dobytí Svatého r;'ěsta ,d~pr?:az~l, Jak :ll~e, ,ma:akr, p'.'
němž byli vražděni bez rozdílu mushmove, zlde I vychodm krestane). H,d,-
nou tohoto eposu je vedle Godefroie z Bouillonu i Thomas de MarIe. Ten ~a­
ko první zdolá městské hradby bezmála na hrotech kopí svých mUŽ\l; napln,e~
vroucí zbožností se u Božího hrobu rozpláče dojetím: to mu však nebram
masakrovat ženy a děti a mít u sebe magický talisman, který mu v bitvě zajiš-
ťuje nezranitelnost. Pokud jde o fakta, pak ovšem ne~Ílne, zd~li Thomas de
Marie opravdu zdolaljeruzalémské hradby Jako prvl1l: tuto :asluhu mu bu-
dou později upírat celé legie skutečných či domnělých hrdmu, ale z to~o, co
o něm opravdu víme jako o historické postavě, běhá spíš~,m~~: p~ z~dech
(obšírně o něm vypráví Guibert, opat z Nogentu, krol1lkar ~n~ove ~'YPI avy
a rovněž autor vlastního životopisu). Máme před sebou feudall1lhO pana,Je-
hož činy co do krutosti a barbarství zastiňují činy Raoula de Cambrai z téže
epopeje, a jeho pláč u Božího hrobu (může to být docela dobře hlStOl:,cky au:
tentická epizoda a o jeho upřímnosti nemáme důvod p~chy?ovat) ~ tll',' ne~1
vůbec v rozporu - pokud se ovšem při rekonstrukci dusevmho a Cltove~o :'-
vota v ll. a 12. století vyvarujeme anachronismů a budeme mít na pametl, ze

FRANCO CARDINI
(78)
tehdejší lidé uvažovali docela jinak než my ajejich představa o dobru a povin-
nosti se výrazně lišila od naší.
Thomas de Marie mohl být sice udatný křižák, urěitě to však nebyl "chu-
dý rytíř" typu Gautiera Sans Avoir, který při první kruciátě vedl oddíl jlojmla-
TeS, což byla pravděpodobně tlupa darebákú. Spíš než za nem'!jetného dobro-
druha bychom jej měli považovat za prototyp příslušníka té části vojenské
šlechty, která opravdově a upřímně lnula k zásadám církevní reformy a byla
r~zhodnuta strávit zbytek života ve službách novému ideálu. Sem nejspíš pa-
tr:la 1 ona hrstka válečníkú a příslušníkú drobné šlechty, pocházející převáž­
ne z Burgundska a Champagne, která se někdy na konci druhého desetiletí
12. století shromá~dila kolem jistého Huguese de Payens, postavy stejného
typu jako Gautier. Slo buď o b)'Valé křižáky, nebo o muže, kteří se do Svaté ze-
mě dostali až při některé z mnoha poutnických výprav, které šly jedna za dru-
hou, jakmile se zpráva o křižáckém vítězství v roce 1099 rozšířila po ev-
ropském kontinentu. V Palestině, ať už se dostali kamkoliv, se však nikde
nesetkali s nadšením, ale jen s nepořádkem, bezútěšností a zanedbaností. Ne-
uvážené masakry místního obyvatelstva společně s odchodem těch, kteří tu
hrúzu přežili, uvrhly tyto kdysi kvetoucí kraje do nouze a bídy; na druhé stra-
nějakmile přestal púsobit moment překvapení,jemuž křížová výprava z větší
části vděčila za úspěch, islám se začal znovu organizovat a usilovalo znovu-
nabytí ztracených území. Jakmile poutníci navštívili Boží hrob a splnili tak
zbožný slib, vraceli se domú, jenže kdo měl pak zajistit obranu toho, co bylo
v roce 1099 dobyto?
Z nutnosti vybavit dobytá území posádkami, chránit poutníky, pomáhat
slabým a nemocným osobám, proměnit mobilizaci, která vlastně křižáckou
výpravu umožnila, v cosi "permanentního", se zrodily takzvané mnišsko-vojen-
ské (nebo nábožensko-vojenské či nábožensko-rytířské) řády. Z mnoha hledi-
sek je múžeme považovat za nejpříznačnější produkt etiky vypracované "míro-
vými sdruženími", která vyplývala ze snahy církevních reformátorú podřídit
rytířstvo svým programllln. Při pohledu zjiného úhlu však vidíme, že sami ry-
tíři tyto meze bezprostředně dokonce výrazně překračovali, což znamenalo
úplný obrat (conversio) přinejmenším jedné části evropského rytířského světa
k církevnímu programu. Nebyla to již podřízenost rytíř-ú nebo jejich využití
církví, ale ztotožnění. Je v tom velký rozdíl: f~ehoř Vll. sice mluvil o rytířstvu
sv. Petra (militia sancti Petri), ale řešení v té míře extrémní, a vlastně extremis-
tické, by asi ani on sám nevítal.
Spojení mezi svobodnými, možná i spontánními bratrstvy "chudých ry-
tířů" z dob "mírových sdružení" a bojů za investitury najedné straně, a řády
nábožensko-vojenskými na straně druhé je zřejmé už od dob sdružení založe-
ného Huguesem de Payens. Zpočátku si jeho členové podle všeho hkali chu-
dí rytíři Kristovi (jJaujJeres milites Christi) a zaslíbili se ochraně Božího hrobu
VÁLEČNÍK A RYTÍIl
(79)
a poutníků do Svaté země; po koncilu v Troyes v roce 1128, kdy byla regule
sdružení formálně přijata, se z bratrstva (jraternitas) proměnili v autentický
rád (religio). Jelikož jeruzalémský král Balduin ll. mezitím dovolil těmto rytí-
ř-ům usídlit se v části paláce Haram el-Šeríf, poblíž dvou mešit - Kupole Ská-
ly a al-Aqsa - (pro Hižáky to byly Temjllum Domini a Chrám Šalamounův), nový
řád přijal název "templářský" a podržel sijej až do roku 1312, kdy byl rozpuš-
těn na příkaz papeže Klimenta V v důsledku celé ř-ady skandálů, do nichž byl
zapleten, ale které byly zřejmě vyvolány bohatstvím řádu, na něž dostal zálusk
francouzský král Filip IV
Templáři byli pouze jedním z mnoha nábožensko-vojenských řádú za-
kládaných v prúběhu 12. stoJetí ve Svaté zemi a na Pyrenejském poloostrově,
později i na evropském severovýchodě (kde měly za úkol dobýt a kolonizovat
svět pobaltský a slovanský). Usadily se však porůznu po celé Evropě díky své-
mu počátečnímu rozmachu, a také mnoha darům v penězích a v pozemcích,
jichž se jim dostalo, i díky konverzi příslušníků vojenské šlechty, kteří se, při­
vábeni pověstí o phsném dodržování mravnosti a asketické odvahy, do jejich
řad houfně hrnuli. Stín chamtivosti, násilnictví a zkorumpovanosti, jenž na
některé z nich v rúzných obdobích padl, nic neubírá na významu původních
důvodů k jejich vzniku. Navíc není snadné odlišit historickou skutečnost od
záměrné propagandy nepřátelských politických sil.
Z těchto řádů je třeba připomenout řád špitálníkú (věnoval se přede­
vším přijímání poutníků a péči o ně) sv. Jana jeruzalémského, neboli johani-
tú (od čtrnáctého století "ze Rhodu" a od šestnáctého "z Malty", podle toho,
kam se přemístilo jeho centrum; proslul díky svému námořnictvu), a řád špi-
tálníkú Panny Marie, zvaný řád "německých rytířů", protože do něj mohli
vstupovat pouze rytíři německého původu. Oba řády byly založeny ve Svaté
zemi. S cílem přijímat a chránit poutníky chystající se do Santiaga de Com-
postela a bojovat s Maury vznikly ve Španělsku řády další, a to v Santiagu,
v Calatravě a v Alcantaře; v Portugalsku v Montese a v Avisu. Na evropském se-
verovýchodě, kde se velice brzy usadil řád německých rytířú, byla v Livonsku
založena militia Ch,.isti, podle svého emblému (nachový meč ve tvaru kříže ve
stříbrném poli) zvaná také řád brath meče.
O zkušenostech nábožensko-rytíř-skýchřádú existtijí celé knihovny; vše-
mu, co o nich bylo kdy napsáno, se však nedá věřit ve stejné míře. Pokud jde
o jejich vznik, uvažovalo se i o napodobení muslimských Tibatů, což byly pev-
nosti mystiků a zárovei\ válečníků, časté hlavně na hranici mezi křesťany a mu-
slimy na PyrenejskéIll poloostrově. O tom, že v těchto oblastech ke vzájem-
ným kontaktúm a vlivúm mezi křesťany a muslimy v období křížových výprav
a Teconquisty docházelo, nemúže být pochyb, i když se stále ještě velice živě di-
skutuje o jejich povaze a intenzitě. Nicméně ponecháme-li stranou určitou ty-
pologickou podobnost, která si pro své vysvětlení nevyžaduje nezbytně tezi
 FRANCO CARDINI
(BO)
vzájemného vlivu (také proto, že křesťanství nezná a nemá sVl0 džihád, "svatou
válku"), faktem zůstává, že náboženská sdružení laiků existovala od ll. stole-
tí. Jejich zkušenosti i praktické požadavky na obranu -jak ve Svaté zemi, tak
ve Spanělsku - dostatečně přesvědčivě přispívají k vysvětlení vzniku těchto no-
vých sdružení, pevně naroubovaných na kmen klášterních tradic, zároveú
však obdařených i vlastním revolučním nábojem. Trvalým charakteristickým
rysem každého náboženského ťádu v rámci křesťanství je totiž zásadní
odmítnutí jakéhokoliv kompromisu s válkou, zatímco ťády nábožensko-vo-
jenské, do nichž byli přUímání klerikové i laikové jako rytíři a služebníci
(servientes) , laikům, ktetí do nich vstupovali, vedle slibu cudnosti, poslušnosti
a osobní chudoby - vlastností charakteristických pro klášterní tradici jako ta-
kovou - pťedepisovaly i slib účasti v boji. Templáti směli dle zvláštního usta-
novení pťijímat dokonce i rytíře ženaté. Některé ťády, např. templáťi a špi-
tálníci (Johanite) , měly na rozdíl od ostatních strukturu nadnárodní; byly pak
přímo podtízeny Svaté stolici, což z nich vlastně činilo" státy ve státě". Právě
tato okolnost jim měla během času způsobit velké problémy.
Skutečností ovšem zústává, že aspoú zpočátku ťády působily jako ztěles­
nění ideálu "Božího rytířstva" (militia Christi) , postaveného proti válečníkúm
světským (militia saeculi) , jimž asketové a církevní rigoristé při každé pťíIeži­
tosti vyčítali vášnivou zálibu v násilí, zpupnost, světský kult slávy a vyhledávání
rozkoší. A to i v polemice s těmi nejvěrnějšími stoupenci Řehoře Vll., nařče­
ného nikoliv neprávem z toho, že mu šlo víc o využití rytíťstva pro své politic-
ké cíle než o to, aby se postaralo jeho důsledné pokřesťanštění.
To nejsou rytíři, to je zlo samé (Non militia, sed malitia). Tato krutá slov-
ní hříčka, v níž se odráží neúprosná stylistická virtuozita asketú, se objevuje
několik málo let po troyeském koncilu, který templářúm udělil legitimitu. Po-
chází z pera muže, který byl zprvu jejich ochráncem a inspirátorem. Máme
na mysli Bernarda z Clairvaux, jehož strýc z matčiny strany patřil k prvním
spolupracovníkúm Huguese de Payens. V traktátu, který nepostrádá poetic-
kého náboje - zvláště tam, kde evokuje posvátná místa, na která Bernard ni-
kdy osobně nevkročil, která však miloval a znal z Písma - a nese název Liber ad
milites Templi de laude novae militae (Kniha k rytíťům Templu a chvále nového
rytíťstva), světec načrtává ideální profil nového rytířstva, složeného z mnichú-
válečníku, zcela nepamětlivého světa a plně zasvěceného válce s nevěřícími
a láskyplné ochraně křesťanů. Světské vojsko (militia saeculi) , říká Bernard, je
bezbožné, neboťje poživačné, ajako rozumu zbavené se oddává bratrovražed-
ným bojům mezi křesťany; navíc - jak to dokládá péče, kterou věnuje účesu
a šatu - postrádá i onu mužnost, která je po válečníkovi požadována. Stránky,
jež autor věnoval satirickému zobrazení krasavce, jakým je laický rytíř - a tu-
díž i káravému odsouzení právě té kultury, která se na tehdejších dvorech za-
čínala prosazovat - jsou v tomto ohledu zcela neúprosné: měkounké ruce
VÁLEČNíK A RYTíŘ
(BI)
v železných rukavicích, načesané a navoněné vlasy pod cizelovanou helmou,
drátěná košile dlouhá až na paty, kterou si rytíři právě tehdy začali oblékat
(podle vzoru, který pochytili nejspíše v Orientu), k tomu přepychový plášť
z barevného či vyšívaného hedvábí, krásně pomalovaný štít, to je světský rytíř,
jedoucí na koni po rozkvetlé louce k věčnému zatracení. Proti němu jako pro-
tiklad staví templáře: nedbá na účes, naopak, na znamení kajícnosti - a také
aby mu helmice lépe seděla, má oholenou hlavu, nechce mít hladkou tvář, na-
opak, nechává si růst nepěstěný plnovous (podle obyčeje vládnoucího v Ori-
entu, západními rytíři tehdy však nenapodobovaného); neodívá se barevným
šatem a nemá cizelované zbraně, neboť zlacení a zdobení mu řehole výslovně
zakazuje, loví jen šelmy, neboť tato činnostje symbolem toho, co je označová­
no jak~ duchovní boj (fJ!lgrw spiritualis): v dobovém alegorickém podání šel-
my často bývají symbolem a ztělesněním démona - což je mu pak ku prospě­
chu ve válce. je udatný jako lev, stojí-Ii proti nepříteli, proti nevěřícímu, ale
krotký a něžný jako beránek, má-Ii před sebou křesťana. Templář je mnich,
ale přesto zabíjí: je to sice smutná věc, přiznává (že by přece jen trochu rOz-
pačitě?) opat z Clairvaux, nechce nevěřícím upírat právo na život, ale odstra-
nit ze světa ozbrojeného pohana je prostě něco, bez čeho se obrana křesťanú
neobejde, neboť se tím zabrání jejich ohrožení. Spíše než odstranění nepříte­
le jako lidské bytosti má templář dbát na odstraúování zla ve všech jeho po-
dobách, a pohan bezpochyby do určité míry nositelem zlaje.jeho smrtJe te-
dy spíše odstraněním zla (malicidium) než zabitím člověka (homicidium).
jestliže Bernard ospravedlnil, ba dokonce pochválil instituci mnichů,
kteří jsou zároveú rytíti, pak naproti tomu vúbec neschvaloval rytířstvo jako
takové a nepředložil ani návrh na jel}o bezvylll'adné pokřesťanštění. Naopak
tím, že navrhl splynutí válečníkú (bellatores) s mnichy (oratores), a nadhodIl
dokonce nelehké - a v jistém ohledu i paradoxní - řešení války modlitbou
a askezí, vyslovil naprostý odsudek rytířské profese jako zpúsobu obživy a ži-
vota. Což nicméně neznamená, že jeho svědectví bylo také tak přijato, ani že
_ objektivně vzato - právě takový je historický smysl, který bychom mu měli
přisoudit. Skutečnostje taková, že model, předložený texty Bernarda z ClaIr-
vaux a jeho mysticko-asketickým učením, i co do stylu výrazně přispěl k vy-
tvoření "dvorské" kultury a poezie, a že jeho uctívání Panny Marie se stalo vzo-
rem pro rytířské pojetí služeb, které je třeba nezištně poskytovat dámě, po-
važované za bytost vyššího druhu a nedotknutelnou . ./e sice pravda to, čemu
nás učili Eric Kóhler a Georges Duby, že je třeba proniknout za zástěnu lite-
rárních forem a snažit se zJistit společenské skutečnosti, které se za ní skrýva-
jí, a mít na paměti, že literární formy jsou vlastně metafory těchto skutečnos­
tí; neméně je však pravda i to, že v logice nejenom dvorského života, ale
i dvorské poezie takovéto služby dámě měly v praxi povahu mnohem méně
duchovní a zdaleka ne tak nezištnou,jak by se podle literatury zdálo. Rozbor
 FRANCO CARDINI
(82)
básnických skladeb, vzniklých v tomto prostředí, i ideologického systému, na
němž byly založeny, naopak dokazují, jak intenzivní a závažnou roli v nich
hrál erotismus. To přesto nic neubírá na skutečnosti, že učení velkého cister-
ciáckého mystika a kouzlo jeho obrazů přesahují rámec 12. století a společně
s dalšími faktory (například přihlášením se k Ovidiově poezii jako vzoru) '1'-
tvář"jí intelektuální jednot.u dvorského světa.
To také 'Tsvětluje zdánlivý paradox, že jakkoliv svat.ý Bernard zcela a na-
prosto odmítal zkušenost světského rytířstva, autoři pojednání o rytířstvu i ry-
tířských romancí se přímo či nepřímo odvolávali na jeho osobnost i jeho tex-
t.ya hledali tam prvky, jež by mohly pot.vrdit imaginární syst.ém, který vytvořili.
K přebírání témat mysticko-sakrální povahy laickými autory (nebo v kaž-
dém případě do textů laikúm určeným) dochází ve výrazné míře během 12.
a částečně i během 13. století, zatímco obřady pasování postupně stále více
nabývají forem připomínajících udělování svátostí, především svátosti křtu.
Přes několik pokusů podniknut.ých v tomto směru však nikdy nenabyly pova-
hy skutečně sakrální, stejně jako se nikdy povinně neodbývaly v chrámu ani
v přítomnosti kněze (i když obřadní kniha Viléma Duranda z konce 13. stole-
tí přináší liturgické uspořádání tohoto obřadu). Vjednom anonymním textu
z počátku 13. století, kt.erý snad byl púvodné sepsán křižáky ve Svaté zemi,
Ordene de chevalerie (Rád rytířstva), jehož hrdinou je křižák Hugo, pán z Tibe-
riady, je jako muž t.ouŽící přijmout "řád rytířstva" prezentován sám Saladin.
Hugo ho oblékne do bělostné košile a nachové řízy, do hnědých nohavic,
opásá obřadním opaskem, podpatky ozdobí pozlacenými ostruhami a zasvětí
ho do mystéria očistné lázně a lože vracejícího síly (symbolizujícího Ráj, kte-
rý čeká toho, kdo se očistil). Odmítne pouze uštědřit mu colée, alapa mili-
tmis, což je lehký úder pravou rukou do krku nebo t.y1a adepta, zřejmě pova-
žovaný za rozhodující složku udělení hodnosti rytíře. Proč toto 'Tnechá? H u-
go z Tiberiady je Saladinovým vězněm - 'Tsvětluje autor čt.enáři - a nemůže
tudíž uhodit někoho, kdo je v tom okamžiku jeho pánem. Pravda však bude
jiná: Saladin je sice nejštědřejší, n"jušlechtilejší a n"judatnější ze všech mužů
(ajako takový tedy má všechny předpoklady stát se rytířem), není však křes­
ťan. Při novém křtu,jakým pasování na rytíře je, mu tedy musí být odepřena
n"jpodstatnější a definitivní složka rituálu. Není to poprvé, co křesťanské ry-
tířst.vo prolévá slzy nad propastí víry, kteráje dělí od muslimských hrdinů: už
na stránkách Dobytí Jeruzaléma bylo o srdnatém pohanském válečníkovi
Cornumarantovi řečeno: "Kdyby býval věřil v Boha, nikdo by nebyl hoden vět­
ší chvály za udat.nost. než on." V alegorickém literárním žánru, který se oka-
mžitě zmocnil trakt.átové rytířské literatury, se každá oděvní součástka, každá
zbraň a každé gesto stávají symboly křesťanských ctností a vlastností. Meč
představuje ducha, helmice víru a tak podobně: vzorem je tu zbroj světla
(anna lutis) ze slavného dopisu svatého Pavla.
VALEČNÍK A RYTfll
(83)
Tento eticko-alegorický 'TKlad rytířstva a rytířských zbraní bude mít ve-
lice dlouhý život: najdeme ho v traktátu Ramóna Lulla Libre de r orde de cava)'-
leria, který se stane v 15. století nejrozšířenější četbou veškeré evropské šlech-
ty poté, co dílo vydá William Caxton tiskem, až do raného novověku. Narazí-
me na něj znovu u Bernardina ze Sieny, Kateřiny z Bologne, Ignáce z Loyoly,
Terezy z Avily, Benedikta z Canfieldu i u Vavřince Scupoliho. Je to ovšem tra-
dice nejednoznačná: na jedné straně 'Tzývá k objektivnímu znevážení váleč­
nické zkušenosti, považované za pouhou alegorii duchovního boje (jmgna
sjJiritllalis), na druhé však odívá zbraně a boj hlubokým duchovním důsto-
jenstvím. " ,."
Výzva k mystické interpretaci světského rytířstva se na pocatku tl'macte-
ho století znovu objeví v textu, jehož autor (nebo aspoň inspirátor) pochází
z cisterciáckého okruhu, v La queste del Omal (Hledání svatého grálu). Tato
práce zpracovává podobná témata jako Chrétien de Troyes v pos!ední ~tvrtině
předcházejícího století v románu Perceval, založeném na legende o krab Artu-
šovi a na mýticko-folklorním obsahu s keltskými kořeny. Nescházejí tu ani, jak
si povšiml Pierre GalIais, výrazné prvky odkazující k vlivům arabsko-perským,
přicházejícím přes Španělsko nebo křižáckou Svatou zemi. T~mata j~ou však
tentokráte řešena v poloze asketické a t.ajemná phtomnost gralu - nekdy po-
hár či miska s magickými vlastnostmi, jindy zase kámen obdařený tajemnou
mocí - je interpretována na základě evidentní symboliky eucharistické.
Jestliže rytíř z epických chansons byl naplněn válečnickým vznětem
a Hesťanskou vírou a obráželo se v něm křesťanství reconquist)' a khžáckých vý.
prav, pak rytíř z artušovského románu - stejně jako rytíř z dvorské poe~i,;
okcitánské - je co do charakteru mnohem složitější. Není náhoda, že prave
o něho se vždy zajímali n"jenom historikové a filologové, ale i antropologové
a psychoanalytici. Vedle ozbrojených střetů (jde tu sp~še o :l~e1y n,ež ~ oprav-
dové bit'T) a lovu oživl~e román i erotické a duchovm nap';tl zaloze~e na do-
bývání srdce určité paní a jeho prostřednictvímdosahovana seberealizace; ry-
tíř sice zústává i nadále hrdinou a válečníkem, zároveň však představuje i typ
člověka hledajícího svou identitu a vědomí sebe sama, které r:'u ~šak neu,st~­
le unikají. Jeho zkušenost se tak realizuje v poloze dobrodruzstvl a hledam:
tento neklidný, samotářský "bludný rytíř", ubírající se snOVOU kraJmou plnou
lesú a vřesovišť od jedné zkoušky ke druhé - každá z nich je svým založením
iniciační _ byl dlouho považován za postavu vyloženě literární, mimo čas, ne-
pravděpodobnou ijako model, ajakožto odraz nějaké skutečné reality už zce-
la nemožnou.
Není tomu tak. Nové zpúsoby '1kladu literárních textú a zkoumání mi-
nulosti nás i v tomto případě staví před skutečnost zcela odlišnou. Psychoana-
lýza, sémiologie a kulturní antropologie se nás společné snaží přivést.k to~~,
abychom tyto "nepravděpodobné" artušovské texty četb ve zcela Jne rovme.
 FRANCO CARDINI
(84)
Literární sociolog Eric Kohler a historik Georges Duby nás naučili nacházet
právě to, co bychom mohli označitjako konkrétní formy dobrodružství, leží-
cí za sny a fikcemi, které jsou ovšem v konstantním vztahu k realitě.
Rytířská dobrodružství samozřejmě doprovázejí víly a draci, obludy,
trpaslíci a obři, a odehrávají se v zakletých hradech nebo zahradách. Nejsou
to ovšem ani tak fantazie jako spíš metafory. . kem - bylo v podstatě hledání nových zdrojú zbohatnutí a možnosti nechat se
Dobrodružství opravdu existovalo. Georges Duby dokázal, že v období
mezi ll. a 13. stoletím nejaktivnější složkou drobné evropské šlechty _ přede­
vším francouzské, a podle jejího vzoru pak i šlechty anglo-normanské, němec­
ké, španělské a italské - byli i1lvenes, čerstvě pasovaní rytíři. Při obřadu byli
oděni do rytířského šatu, dostali zbraně, a pak opustili své domovy a známé
prostředí, aby se ve více či méně početných houfech vydali na toulky. Možná
opravdu šli za svými sny; určitě však také usilovali o zcela konkrétní cíle osob-
ního zabezpečení a společenské prestiže, což se jim vždy nepodařilo.
Optimálním cílem byl výhodný sňatek, pokud možno se ženou výše postave-
DOli a také zámožnějšÍ než oni sami: za raí1novanou zástěnou vznešené lásky
(jín 'amor), o níž tak učeně pojednávaly texty vzniklé na přelomu 12. a 13. sto-
letí, jako byl třeba slavný spis De Amore Andrého le Chapelaina, se skrývá
naléhavá touha po vlastním domově a společenském uplatnění. Jinými slovy
nezáleží na tom, zdali dvorská, kurtoazní láska je mystickou sublimací érotu,
nebo spíš zamaskováním smyslového a sexuálního napětí na samé hranici ne-
vázanosti. Podstatné je, že tato kultura slouží exogamní mentalitě a potřebě
společenského a kulturníllo prosazení vlastní osoby: krásná, chladná a nedo-
stupná feudální paní je pouze metaforou mnohem přístupnějšídědičky pan-
ství, jejíž ruku rytíř múže získat, prokáže-Ii odvahu a udatnost.
To paradoxně vede k podivnému kontrastu mezi profesionalitou rytíře,
který jako by byl téměř povolán Bohem, na straně jedné, a existenciální ne-
stálostí rytířského stavu (který končívá sňatkem a nalezením domova) na stra-
ně druhé. 12. a 13. století, tradičně považovaná za vrchol rytířské epochy
evropského středověku, jsou zároveň také triumfem rytířstva jako takového.
Básníci, autoři traktátů, dokonce i teologové a hagiografové jako by o ničem
jiném nemluvili a nepsali, kronikáři a malíři zachyct0í odlesky třpytných cere-
moniálů při pasování na rytíře; vysoká šlechta, a dokonce i sami králové pone-
chávají stranou své slavné tituly a hodnosti - setkáváme se s tím u všech vel-
kých tehdejších monarchú, od Richarda Lví srdce až po svatého Ludvíka _,
jen aby se mohli pochlubit prostým titulem rytíře. Po něm dychtí i vrstvy na
společenském vzestupu, zejména zbohatlíci z nových městských společností,
genle nova. Zakrátko budeme svědky toho,jak právě tomuto bezbřehému šíře­
ní rytířských znakú a obyčejú - a tím muselo časem dojít kjejich objektivní-
mu znehodnocení a profanaci - začnou vznikající feudální monarchie klást
překážky. Tyto překážky však tak či onak obcházejí společenské vrstvy dychtí-
VÁLEČNíK A RYTÍŘ
(85)
cí po poctách a schopné vytvářet si k tomu potřebné instituce. Tyto vrstvy mo-
hou daným společensko-ekonomickým podmínkám čelit zpúsobem zcela
revolučnÍ1n, a přitom úporně lpět na tradicích a setrvávat v co nejširších závi-
slostech, jakmile vyvstane potřeba vytvoření kultury vlastní.
Rytířské dobrodružství - kromě perspektivy nabízené vy110dným sňat­
někým najmout. Žoldnéřská vojenská služba se začala šířit hlavně ve 12. stole-
tí, i když existovala už dříve. Normanští rytíři, kteří v ll. století houfně puto-
vali do Apulie a do Byzance, poskytovali svou sílu a zbraň tomu, kdo jim lépe
zaplatil, konstantinopolským basi/eiem počínaje. Další příležitosti nabízela rúz-
ná vojenská tažení ve Španělsku, nebo také, hlavně v období mezi
13. a 15. stoletím, výpravy proti pohanským slovanským a pobaltským náro-
dúm na severovýchodě Evropy, a pak přirozeně křížové výpravy. Právě ty po-
dle Adolfa Waase umožnily vznik opravdové Ritterfrdmmigheil, náboženské,
a phtom výrazně rytířské zbožnosti a oddanosti (jJielas), která pak našla sVl0
výraz v mnoha písních o křížových výpravách, vytvořených básníky, kteří byli
feudály a zároveň rytíři, jako Hartmann von Aue, Friedrich von Hausen,
Walther von der Vogelweide, Thibaut de Champane, Conon de Béthun a dal-
ší. Ztotožnění služby Nejvyššímu se službou mocnému, štědrému a okázalému
feudálnímu pánu, služba Panně Marii chápaná jako služba krásné paní rytí-
řova srdce v nebeské podobě a hledání Boží vlasti prostřednictvím putování
do Jeruzaléma, ochota k mučednictví, ale také věrnost druhúm ve zbrani
a uznalý obdiv k válečníkúm nepřátelským, hodným veškeré chvály a cti (prá-
vě zde je počátek Saladinovy slávy na Západě, kterou později posvětí Lessing),
to jsou základní složky rytířství křížových výprav, typické i pro rytířstvo "svět­
ské". Rytířské aspirace na dobrodružství v dalekých zemích - a na amors de lel'
ra lonhdana, jak se vyslovil trubadúrJaufré Rudcl (o němž tradice praví, že byl
zamilovaný do jedné francko-libanonské paní, kterou v životě neviděl) - se
promět'íovala v bezbřehé okouzlení tajemstvími a divy Orientu, který už pro
ně tehdy značně přesahoval hranice Jeruzaléma a Svaté země. Kulturní obro-
zení, k němuž došlo ve 12. století, a s ním řada textú řeckých, arabských (vc
Španělsku už se dokonce objevily první pokusy o překlad koránu) a hebrej-
ských, které tehdy - většinou sice v nevalných a v každém případě v nepřes­
ných překladech - začínaly kolovat po Evropě, vzněcovaly fantazii a probou-
zely zájem o Orient. Ten sice byl- jak bylo řečeno - stále ještě "obzorem snú",
jeho vybájené podoby však už nepostrádají dotek se skutečností. Vzdálenější
Asie, s níž bude navázán kontakt až po křížových výpravách, to je Asie koření,
jež přichází z Indie po souši "hedvábnou stezkou" s karavanami nebo po mo-
ři na lodích plavících se Indickým oceánem, západním plavcům nedostup-
ným. Byla to ale také Asie cyklů legend spojených ostatně právě s kořením,
o němž se tvrdilo, že pochází z pozemského ráje - podle dobové kosmografie
 FRANCO CARDINI
VÁLEČNíK A RYTíŘ
(86)
(87)

tam, v pohanských zemích (jHlrtes infidelium), kde pramenily velké řeky: Gan-
a zdaleka ne tak bezohledné jako milée, šarvátka, která je však pro turnaj ty-
ga, Tigris, Eufrat a Ni!. Nekonečná území obývaná netvory, ale zato oplývající
pičtější. Z hlediska ryze typologického je poměrně snadné přijmout domněn­
poklady, a na nejvzdálenějšívýspě Orientu se rozkládá pozemský ráj _ taková
ku, že turnaj vznikl právě jako určitá forma vojenského výcviku. Skutečnost,
byla imaginární geografie Asie, jak se vracela v nesčetných verzích Alexan-
že probíhal v uzavřeném prostoru - a klání pak dokonce jen mezi dvěma
dreid nebo v podivných textech, jakým byl třeba Dopis kněze Jana. Ten byl
"šampiony" - navozuje rovněž podobnost s "Božím soudem", soubojemjustič­
patrně adresován papeži i některým císařlllU a líčil nesmírná bohatství a ta-
ním. Móda turnajů, které až do konce 11. a počátku 12. století nebyly známy,
jemství říše, o níž dlouho snili cestovatelé ve 13. a 14. století s Markem Polem
podle všeho vypukla zčistajasna právě v té době. Turnaj, který se v nejstarší;:ll
v čele. Za bájným autorem, údajným vládcem nesmírného množství duší, pra-
chansons vůbec neobjevl!je, okamžitě ovládne rytířskou literaturu a naplm Jl
vověrných křesťanů, se patrně skrývá reálná existence křesťansko-nestorián­
oblaky prachu zvířeného koňskými kopyty, pokřikem účastníků, třeskem zbra-
ských komunit na území sahajícím od Persie až po Čínu.
ní, které do sebe narážejí, pobízením publika, voláním heroldů a zpřeláma­
Kouzlem této Asie byly hluboce poznamenány veršované rytířské příbě­
nými kopími. Od tohoto okamžiku se také začne rychle šířit heraldická sy,;,-
hy a romány, legendy o pozemském ráji a království kněze Jana, o zemi Ama-
bolika, mimo jiné určitě také proto, že v šarvátce bylo třeba od sebe soupere
zonek a tajné a strašlivé říši Starce na hoře, vůdce sekty assasínů, a brzy dosá-
nějak odlišil. Celé generace rytířŮ tak kosí smrt - možná víc na turnajích než
hly nesmírné popularity. Přitažlivost dalekých zemí a jejich mravů a obyčejů
ve válkách - a zamezuje dělení dědictví, čímž přispívá k udržování rodového
sehraje tak významnou roli v evropské kultuře 18. - 20. století a otevře dveře
m~jetku vcelku. Ve válce totiž rytířům nešlo ani tak o to, aby proti~níka sl:ro-
právě onomu exotismu, který vlastně posloužil koloniálním vy1)ojům. Tato
vodili ze světa, ale spíš aby ho zajali a mohli pak požadovat vy"kupne. O to cas-
přitažlivost má kořeny právě ve středověké rytířské literatuře, čerpající námě­
tější musely být při turnajích i při kláních smrtelné nehody a těžké následky
ty ve starověké zeměpisné literatuře a v křižácké duchovnosti (díky tomu má
pádů v těžkém brnění z cválajícího koně. .
něco společného i s duchem misionářství,jemuž se jinak zdá být zcela cizí).
O těchto vojenských hrách historikové vedli dlouho polemIky: zname-
Rytířské příběhy jsou totiž ovlivněny hlasy přicházejícími z početných svědec­
naly, či neznamenaly - a když, tak do jaké míry - skutečný přínos pro výcv~k?
tví cestovatelů, a právě i misionářů. Ducha křižáckých a rytířských dobrodruž-
Není to problém zanedbatelný, i když je jenom částí problému mnohem Slr-
ství pak v éře velkých zeměpisných objevů a zaoceánských plaveb převezmou
šího: byly si armády, v nichž rytířstvo patřilo k elitním oddílům, ba dokonce
Jindřich Mořeplavec, Kryštof Kolumbus a conquistadoři: ti si z něj sice vytvoří
bývalo i skutečným bojovýmjádrem (pokud mu ovšem pomáhali osta,tní: pě­
alibi pro násilnosti a loupení, v podstatě mu však svým způsobem zůstanou
věrni.
šáci, sapéři a obsluha vrhacích a obléhacích zařízení), v 10.-13. stolet! o?r::-
du vědomy významu taktiky a strategie? Nebo tyto disciplíny nabyly na dulezI-
Dobrodružství ostatně přinášel i každodenní život, nebylo k nim třeba tosti teprve ve styku s byzantským a muslimským Orientem, který si uchoval
válek a křížových výprav. Dobrodružstvím 'byl i lov, zvláště jednalo-li se o lov
a přizpůsobil současným potřebám vojenské Ul~ění řeck~ a římské? V.každém
velké ušlechtilé zvěře a šelem evropských lesů -jelena, kance a medvěda sje-
případě k tomu došlo někdy ve 13. a 14. stole u, kdy v pre~la~ech z,acal~ zno:
jich symbolickým kontextem, vypůjčeným z heraldiky a mýticko-folklorního
vu po Evropě kolovat Vegetiova kniha De fe mr/ttan - O valec,m~tvl. Nektere
zázemí, kteréžto roviny pak byly převzaty alegoriemi bestiářů a hagiografic-
z nich nepostrádaly literární hodnotu, například francouzsky preklad Jeana
kých příběhů. Lov pak často nachází ozvěnu v románech, kde nabývá povahy
de Meung a Christine de Pisan Art de cheualel?e. Jistě, zlatou dobou taktIcko-
iniciační, hlavně se však proměňuje v charakteristickou činnost - na jedné
strategických pojednání, k nimž často zavdala příčinu právě perspektiva další
straně hravou a soutěživou, na straně druhé potřebnou pro výcvik vojenský,
křížové výpravy, bylo 14. - 15. století. Tak spatřily světlo světa příručky Bene-
hlavně však významnou v rovině teatralizace společenských funkcí a v sebesty-
delta Zaccarii, Pierra Duboise a Marina Sanuda Staršího. To ovšem nezname-
lizaci šlechty - v rytířském turn'!ii.
ná, že předtím by rytíři o taktických a strategických zásadách nevěděli zhola
Těžko říci, kdy se tato střetnutí ozbrojených skupin v ohrazeném pros-
nic a že by se omezovali jen na frontální útoky v elementárních formacích
toru zrodila. Nazývala se buď hastiludium (hasta byla těžká dřevěná tyč - dřev­
v podobě "zdi" nebo "klínu", a redukovali tak bitvu na otázku fyzické síly ajez-
ce, jímž se rytíř na koni pokoušel vyhodit soupeře ze sedla), nebo conflictus
deckého umění.
gallicus (v pramenech anglo-normanských, protože na britské ostrovy přišla Je pravda, že pokud budeme v chansons a románech hledat teOl'etické
7Jevně z Francie). Není ani známo, kdy se spolu s turnajem jako takovým ob-
výroky, snadno vybereme a sestavíme malou antologii hrdinských .maxlm,
jevilo i klání, neboli série střetnutí rytířských dvojic, které bylo uspořádanější
v nichž jakýkoliv úskok a jakákoliv lest se rovná věrolomnostI a zrade. I poz-
 FRANCO CARDINI
(88)
dější kronikáři (po pravdě řečeno, máme při tom na mysli hlavně velkého
Froissarta, onoho pěvce "podzimu rytířstva" z období stoleté války) s oblibou
shromažďovali epizody udatnosti chápané jako ryzí a dusledné vyhledávání
osobního boje k měření sil. V roce 1396 v Nikopoli se prý výkvět evropského
rytířstva nechal právě proto pozabíjet nebo pozajímat Turky, kteří bojovali
podle svého. Jejich lučištníci na koních vyráželi do rychlých útoku ajejich říd­
ké šiky se naopak při nájezdech křesťanských těžkooděncu, pokrytých od hla-
vy k patě železem, pokaždé rozevřely, okamžitě se za nimi zavřely a sevřely je
v kleštích. Ve čtrnáctém století - v následujícich řádcích se k tomu ještě vrátí-
me - se však rytířstvo jako společenská skupina ocitlo ve stavu přeměn, které
mu měly poskytnout novou podobu, a jako vojenská síla dokonce v naprosté
krizi. Zadíváme-li se však pozorněji na podobu rytířstva v období plného
rozmachu sil, uvědomíme si, že válečníci na koních válečné lsti (ruses de guer-
rel znát museli. V tomto ohledu pak turnaj, který se často tvářil jako opravdo-
vá bitva (málem by se chtělo říci "simulovaná bitva ", stačí se však nad někte­
rými popisy pruběhu těchto bitev zamyslet, a přepadnou nás pochybnosti),
mohl opravdu být vynikající výcvik. Ve skutečnosti - oproti rozšířené roman-
tické představě - se turnaje mohli kromě rytíř u na koních účastnit i jejich
opěšalí pomocníci (a to dokonce ve značném počtu), a co se "uzavřeného
prostoru" týče, mohlo to být velice rozlehlé území s loukami a mýtinami, kte-
ré mohlo zasahovat· až k obydlené zástavbě. Zkrátka žádné šraňky, skromné
a přesně ohraničené kolbiště, ale opravdové bitevní pole.
Rytíři a trubadúři, heroldové a potulní pěvci, kteří nemohli chybět, ne-
ustávali pět chválu na turnaj jako školu odvahy a věrnosti panovníkovi. Pova-
žovali jej dokonce za zrcadlo křesťanských ctností, jelikož mohl sloužit jako
nácvik křížové výpravy a příležitost k naplánování zámořské expedice. Skuteč­
ně se také stávalo, že během turnaje nebo v jeho závěru rytíři složili slib, že
vyrazí do války proti nevěřícím: sliby tohoto i jiného typu (s pozadím někdy
zbožným, jindy erotickým, mohlo však jít i o pouhou demonstraci statečnosti
jako takové) byly rytířské tradici velice drahé. Církev dlouho nebyla turnaj um
vubec nakloněna. Odsouzení "opovrženíhodných jarmarku a tržišť, obecně
zvaných též turnaje, při nichž se rytíři scházejí, aby předváděli svou sílu a ne-
zkrotnou nebojácnost", vyšlo od Inocence II. a nese datum roku 1130, kdy
móda turnaju vrcholila jak na Západě, tak ve Svaté zemi, kam ji přinesli kři­
žáci, a dokonce i v části byzantského a islámského světa, které přišly s křižáky
do styku. Toto odsouzení zopakoval lateránský koncil roku 1139. Tomu, kdo
v turnaji padl, bylo odepřeno právo být pochován v posvěcené pudě. (Nábo-
žensko-vojenské řády však byly podřízeny přímo Svaté stolici a těšily se znač­
né autonomii. Využívaly jí i k neuposlechnutí tohoto příkazu a rytíře padlé
v turnajích na svých hřbitovech pohřbívaly.) Kazatelé a autoři teologicko-mo-
rálních traktátu se předháněli ve výpadech proti vojenským hrám a šířili otřes-
VÁLEČNÍK A RYTÍŘ
(89)
né pověsti a zprávy, třeba jak na nějakém místě, kde došlo ke zvlášť krutému
střetu, byli pak spatřeni démoni,jak si ve vzduchu odbývají svuj vlastní turnaj
a vydávají přitom radostné skřeky, při nichž stydne krev v žilách; další démo-
ni, tentokrát v podobě havranú a supú, zase poletovali nad jiným turnajovým
kolbištěm a zjevně hledali duše, jichž by se zmocnili, a jako draví ptáci trhali
kusy masa z těl padlých bojovníkú. Jindy prý se stalo, že nějaký šlechtic, který
v turnaji zahynul, na chvilku obživl, vztyčil se na katafalku a několika slovy vy-
líčil strašlivý osud, jaký čeká na onom světě každého, kdo se oddává krutým
turnajovým hrám. Jakub z Vitry ve 13. století podrobně, případ od případu
dokázal, že na turnajích je pácháno všech sedm smrtelných hříchú: vládne tu
pýcha, jelikož soupeření se rodí z bezuzdné touhy po slávě a poctách; hněv,
protože střet sice má svá pravidla, osudově však nakonec zplodí nenávist a tou-
hu po odvetě; omrzelost životem, neboť poraženého se zmocní skleslost a bez-
naděj; závist a chamtivost, jelikož na vítěze čeká kořist v podobě zbraní a ko-
ní po soupeři, kterého srazil k zemi; obžerství, protože slavnostl obvykle
doprovázejí bohaté hostiny; a konečně smilstvo, protože rytíři bojují, aby se
zalíbili svým paním, jejichž "barvy" nebo zástavy jako záv~je či rukávce si be-
rou do boje jako chocholy nebo praporce.
Milostná zástava, okázale při turnaji vystavovaná na odiv společně
s erbovním štítem, pláštěm a koňskou čabrakou, patří k charakteristickým
odznakum rytíře, který se účastní vojenských her. Erotické napětí dovedené
až do křečovitosti je pro tento druh rytířské aktivity charakteristické a samo
o sobě naznačuje, že církev tím, že se proti němu stavěla, lněla v úmyslu vést
diskurs eticky a společensky mnohem hlubší a složitější, než bychom se mohli
domnívat, kdybychom na tyto zákazy pohlíželi výlučně zúženou optikou cír-
kevní politiky, zaměřené na omezení násilí a prolévání krve mezi bratry v Kris-
tu. Kroniky často vyprávějí o nenávisti na život a na smrt,jež vznikla na turna-
ji, a rovněž o turnajích, které poskytly vítanou příležitost k vyřízen~_účtu_ s ne-
náviděným protivníkem. Nc;jčastějším popudem k podobnému pocmam bylo
nejspíš soupdení v lásce. Etologové dokázali, že předvád~ní vlastní síly před
samičkami a prosazování práva dospělého samce pohlavne se Jich zmocnovat
je základem toho, co pak sami - a jistě ne náhodou - označili za "zvířecí tur-
naje". Historka, kterou tu v krátkosti připomeneme, postačí snad jako dukaz,
k jak výraznému erotickému napětí při turnajích docházelo. Paní přiměla ry-
tíře ke slibu - na základě mechanismu "zavazujícího daru ", tak drahého rytíř­
ské literatuře a folklóru -, že ji něčím podaruje;jaký dar to má být, se však od
ní měl dozvědět, až jí dá svuj souhlas. Obvykle šlo o nějakou zkoušku, třeba
aby se při turnaji nějak neobvykle zachoval. Typickým příkladem je jeden pří­
běh knihy Lancelot ou le chevalier ci la charrete (Lancelot aneb rytíř s károu) od
Chrétiena de Troyes, kde Ginevra uloží Lancelotovi, aby při souboji předstí­
ral zbabělost. V našem případě paní přikáže rytíři, aby na sobě neměl těžké
 FRANCO CARDINl
(90)
brnění, ale pouze její spodní košili. Odmění se mu pak tím, že na hodokvasu,
který po turnají následuje, se objeví v této košili, avšak zbrocené krví svého fa-
vorita. Nepotřebujeme Freuda k tomu, abychom odhalili celkem průhledný
eroticko-sexuální význam celé epizody.
Turnaje nicměně zapustily hluboké kořeny nejen do aristokratické, ale
i do měšťanské a lidové kultury, kde nacházíme bezpočet imitací rytířských
klání í parodií na ně. Výpravná báseň z 13. století líčí činy rytíře, který se zá-
sluhou knihy Georgese Dubyho stal nejslavnějším "turnajovým zápasníkem"
celého středověku. Máme na mysli Williama Marshala,jenž se pak v Anglii stal
dokonce regentem mladičkého krále Jindřicha III. a zemřel v roce 1219, kdy
mu bylo hodně přes sedmdesát (autor básně dokonce tvrdí, že přes osmde-
sát). Jeho případ je zcela určítě výjimečný, velice dobře však dokládá, jak od
jednoho turnaje ke druhému, ode dvora ke dvoru, od vítězství k vítězství, od
odměny k odměně a od jednoho spříznění k druhému se mladý rytíř mohl
domoci bohatství, a nakonec získat i manželku a domov. Úděl rytíře je para-
doxní: jakmile je jednou pasován, stává se rytířem na celý žívot, podobně ja-
ko kněz, třebaže sám obřad, při němž se stává rytířem, žádný svátostný cha-
rakter nemá. Ovšemže v případech slavnostnějších se ze všech sil snaží přiblí­
žit obřadu udělování svátosti, a našli se i teoretikové ochotní tvrdit, že rytíř je
něco jako "laický" kněz zaslíbený Bohu, svému lennímu pánovi - a později, až
se prosadí absolutistické státy, svému králi - a paní svého srdce. Již jsme se
zmínili o tom, že někteří králové se nechali nazývat jenom rytířským titulem.
Je také pravda, že skutečná, reálná životní dráha takového rytíře je vlastně
krátká a v každém případě velice rychle uběhne; odpovídá totiž zhruba obdo-
bí, kdy se iuvenes seskupují a vyhledávají dobrodružství, jejichž nejběžnější
konkrétní podobou a zároveň nejpůsobivějším zobrazením je zřejmě právě
turna:i- Když má štěstí a dobře se ožení, pak náš milý válečník ochotně pověsí
pás, meč a pozlacené ostruhy na hřebík - vezme je na sebe už jen občas, při
n~jaké slavnostní příležitosti - a stane se správcem majetku vlastního i toho,
který získal výhodným súatkem.
Proti turnajúm ostře vystupovala nejen církev, ale i světští panovníci.Je-
jich dekretúm se ale nepodařilo vyklidit kolbíště, ani snížit nebezpečí či agre-
sivitu turnajl!' Je také docela dobře možné, že svou daú si vybralo í používání
o hodně těžší rytířské výstroje, která se začala nosit zhruba od 13. století, z dú-
vodů, které zanedlouho vyložíme. Rytíři, pokrytému od hlavy k patě pláty oce-
le (neboli v brnění zdokonaleném během 15. století), hrozilo při pádu z ko-
ně možná větší nebezpečí, než jeho předchúdci v poměrně lehké drátěné
košili,jaká se používala v ll. a 12. století. Pozitivní roli sehrály spíše rúzné pří­
kazy, které se ze všech sil snažily zabránit tomu, aby při závodech v rytířských
dovednostech propukalo otevřené nepřátelství nebo se vyřizovaly osobní účty,
k čemuž svou měrou přispěly í postupné restrikce zbraní li outrance (neboli bi-
VALEČNíK A RYTíŘ
(91)
tevních) a jc;jich nahrazování turnajovými zbraněmi li f}laisance ("zdvořilostní­
mi "). Byly to meče bez ostří, tupé; u kopí byl kovový hrot nahrazen jakýmsi vě­
nečkem, koulí nebo obráceným pohárkem. Někdy býval hrot pečlivě ovázán
kusem látky tak, aby kopí sice mohlo zasáhnout štít protivníka, a třeba jej i vy-
hodit ze sedla, ale nezpllsobilo mu přitom bodnou ránu. Počet vážnějších
zranění pak také snížilo postupné omezování melée, šarvátek (k jejich úplné-
mu vymýcení však nedošlo), které byly nahrazeny kláním dvojic, jež bylo pře­
hlednější a klidnější a dala se při něm lépe uplatňovat pravídla.
Když došlo k tomu, že turnaje se staly neodmyslitelnou součástí spole-
čenského života šlechty, církev, snažící se udržet v platnosti své zákazy, se rázem
ocitla v nevýhodě, protože turnaje už nebyly tak nebezpečné, a z více či méně
simulovaných bitev se měnily spíše ve sportovní zápasy a v podívanou. Pokud
jde o rytíře samé, ti kladli dúraz pr-edevším na to, co podle nich pr-edstavova-
10 naprostou harmonii mezi vírou a turnajovou praxí: rytířské hry mohly do-
cela dobí'e sloužit k propagaci khžových výprav, a tak začínaly obvykle mší (což
mimo jiné znamená, že z nějakého dúvodu ani sám klérus církevní zákaz dů­
sledně nerespektoval). Brzy se objevila i propaganda zaměřená proti legen-
dám o démonech, kteÍ'Í navštěvují turnaje, a podobným smyšlenkám. Slavné
a dojemné jsou v tomto ohledu stránky jedně z nejkrásnějších náboženských
legend thnáctého století; napsal ji Cesarius Heisterbach a nazval Dialogus mi-
raculorum (Rozprava o zázracích). Rytír- odjíždí s pr-áteli na turnaj. Když jede
kolem kapličky zasvěcené Panně Marii, napadne ho, že by se k ní měl pomod-
lit. Pohrouží se do modlitby, ztratí pojem o čase a uvědomí si, že na turnaj ne-
dojede včas. Smutně dorazí na místo konání, ale po přijezdu zjistí, že všichni
s jásotem oslavují jeho vítězství. Zatímco se modlil, Panna Maria na sebe vzala
jeh() brnění a jeho zbraněmi a pod jeho standartou za něho v klání zvítězila.
Když papež Jan XXII. v roce 1316 zrušil církevní zákazy týkající se tur-
najů, byl církevní rigorismus už dávno zmírněn; na druhé straně také turna-
je už byly velice odlišně od toho, čím byly v minulosti. Co se týče společenské
struktury a vlivu na evropský život, ani rytířstvo čtrnáctěho století už nebylo
tím, čím bylo ve dvou stoletích předcházejících. O tom však později.
Turnaje daly vzniknout specifické literatuře,již mllžeme rozdělit do ně­
kolika žánrú. Především to byly jakési veršované reportáže, zachycl0ící do-
podrobna každé utkání. Na ty se specializovali svérázní poetové a sudí závo-
dú, jimiž byli "heroldově", muži znalí pravidel zápolení a schopní rozpoznat
a určit znaky účastníkú. Jako příklad múže posloužit slavná skladba Le toumoi
de ChauvencyodJacquese Bretela, oslavující turnaj, k němuž lam došlo v roce
1258. Dva dny byly věnovány kláním a třetího dne byla na programu velká
melée. Skladba přináší nekonečné popisy stíetú a do nejmenších podrobností
vypočítává veškeré heraldické barvy a figury. Pro nás je zoufale nudná, ve tři­
náctém století však vzbudila nadšený ohlas.
 FRANCO CARDINI
(92)
Další významný literární žánr se zakládal na llllloralizaci" turnaje) při­
nášel jeho alegorickou verzi. Zjistili jsme už, že duchovní boj (jJUgna spiritua-
lis) tkví v samých základech křesťanského pojetí rytířstva a že Bernard z Clair-
vaux neváhal vraždění nevěřících v bitvě označit za "malicidium" l zabíjení zla.
Románské sloupové hlavice a portály rovněž oplývají alegorickými vyobraze-
ními b(~jc mezi ctnostmi a neřestmi, proti sobě zápasícími válečníky nebo ry-
tíři a zrúdami. Takováto interpretace turm~e byla velice vstřícná, otevírala
dveře nekonečnému počtu alegorizací: v alegorii se dalo proměnit cokoliv,
bojovník, jeho odění, barva vlajky i rány, které uštědřil nebo dostal. Vezměme
si třeba epickou báseň Le toumoiement d'Antéchrist od Huona de Méry: Kristus
má na štítě nachový kříž a zástavu mu utkala sama Panna Maria. Při klání má
proti sobě Satana, jehož vlajkou je lem řízy Proserpininy (v jiném textu je dá-
bel "rytíř ve službách draka", kterého má i ve znaku) ../ežíši stOjí v boji po bo-
ku archandělé a hlavní křesťanské ctnosti, ale také ctnosti specificky rytířské
jako Prouesse (hrdinství), Largesse (štědrost), Courtoisie (dvornost) a Débonnai-
reté (dobrota), a na jeho straně kolbiště jsou přichystáni k boji i rytíři Kulaté-
ho stolu.
Takováto alegorická vyobrazení, o nichž se dočítáme nebo známe jejich
výtvarné zpracování, byla určitě občas uváděna i v dramatické podobě. Turnaj
sám se přímo nabízel k tomu, aby se proměnil v představení; z části jím i byl,
dokonce možná víc než simulovanou bitvou, už svou podstatou. Filip z Nova-
ry popisuje turnaj pořádaný v roce 1223 na Kypru, při oslavách pasování mla-
díka z rodiny 1belinú, bejrútských křižáckých baronú. Rytíři tehdy předsta­
vovali postavy artušovského cyklu. Rytíř Ulrich von Lichtenstein se proslavil
svými dvěma cestami po Evropě, známými jako Venusfahrt (Cesta Venušina)
a Arturfahrt (Cesta Artušova), během nichž - napředjako Venuše v roce 1227
a pak jako Artuš roku 1240 - putoval od hradu ke hradu a od města k městu
a vyzýval na turn~j každého, kdo byl ochoten se mu postavit. Později došlo
i na opravdová divadelní představení. Například při jednom turnaji z roku
1490 se dva šiky boloňských rytířú - jedni v šatu blankytném na počest Mou-
drosti, druzí v zcleném na počest Štěstěny - utkaly v boji, který bychom mo-
hli označit za humanistickou verzi duchovního boje (jJUgna sjJiritualis) . .leště
důležitější byla skutečná syntéza divadelních představení a turn~jů. V Itálii se
jim říkalo tomel a soggetto, ve Francii jHlS d' armes a ve Španělsku j)asos /wmo-
sos. V podstatě šlo o turnaje improvizované na určité téma. Slavnými zústáva-
jí v tomto ohledu turnaje pořádané ve Francii za stoleté války nebo takzvané
"cavallerie" na počátku šestnáctého století ve Fenaře. Napřed se vymyslela ně­
jaká, třeba i docclajednoduchá zápletka, například že nějaký hrad má být vzat
útokem nebo naopak bránčn, nebo že je nutno střežit nějakou věž, most ne-
bo kašnu, poskytnout ochranu nějaké ctné panně; na základě takto hrubě na-
črtnutého děje se pak odbývaly pútky mezi rytm oděnými podle toho, co vý-
VÁLEČNfK A RYTíŘ
(93)
jev vyžadoval. Během času se tato představení odehrávala především na krá-
'lovských či šlechtických dvorech. V období mezi třináctým a čtrnáctým stole-
tím se však odbývala i ve městech, před lidovým obecenstvem, které je mělo
ve stejné oblibě jako šprýmovné či parodické turn~je pořádané měšťany a do-
konce i kriminálníky a rúznými pochybnými živly. ./iné básnické skladby líčí
turnaje ptákú, klerikú proti rytířúm, řeholníkú proti řeholnicím a tak podob-
ně; v rovině folkloristické se brzy proslavily turnaje pořádané na konci zimy,
v období mezi karnevalem a pústem ../ejich zábavnou verzi nám zanechal 1'0-
vídkář Sabadino degli Arienti, Nescházejí ani "turnaje urozených paní",
v nichž básnické a hudební skladby slouží za záminku k organizování taneč­
ních zábav.
Spojení mezi alegorií, divadlem a vojenskou hrou nám pomohou po-
chopit dva komplementární texty z patnáctého století od Reného z Anjou, vé-
vody lotrinského a nominálního neapolského krále. První, Livre des Toumois
(Kniha o turm~jích),je možná vúbec nejobsáhlejším a nejkompletnějším teo-
reticko-deskriptivním a normativním pojednáním o turnaji, jaký byl kdy
napsán (dúležité jsou zejména pasáže zabývající se oděním, vlajkami, "zdvo-
řilostními", často nekovovými zbraněmi - krunýře byly z povařené kůže, útoč­
né zbraně ze dřeva), druhá, Livre de CoeUT d'Amour éjJris (Kniha o srdci vzní-
ceném láskou), líčí formou rytířského románu,jakje to složité se zamilovat.
./ednotlivé fáze dvoření a erotického vztahu popisuje jako cestování, souboje
a iniciační zkoušky.
Už tím, že jsme popsali záležitost začínající u nácviku bitev na turnajo-
vých kolbištích a končící dvorskými hrami a zábavnou podívanou,jsme dosta:
tečně poukázali na to, jakou vývojovou křivku v období od 12. do 16. stole tl
rytířská kultura opsala, zároveú však i na ztrátu konkrétní.ch vojens~ých a spo:
lečenských hodnot, již ti, kdo byli poctěni rytířským dustoJenstvlm, museh
chtě nechtě akceptovat.
Slavná teze Marka Blocha, později vyvrácená, nebo aspoň výrazně poz-
měněná celým jedním sektorem převážně německé medievalistiky, že rytíř­
stvo bylo jedním ze zdrojú vzniku šlechty pozdního středověku, se.v posled-
ních letech znovu stala středem zájmu a došlo i kjejí částečné rehablhtaCl,Jak
to dokazuje vynikající esej Giovanniho Tabacca. Není pochyb o tom, že sotva
rytířské dústojenství - vstup do něho byl podmíněn obřadem pasování - za-
čalo získávat společenský a kulturní význam a rytířstvo se z volného bratrstva
ozbrojenců shromážděných kolem vúdce začalo podle všeho měnit v institu-
ci, vladaři feudální Evropy převzali vyoěr nových rytířú a rozhodovali o tom,
kdo smí nosit rytířský pás - cingulum militaTe. Tím zbavili rytíře možností vybí-
rat si nové adepty sami. K prvním restriktivním opatřením, o nichž bezpečně
víme (a která obvykle označl~eme německým termínem Abschliessungen, "uza-
vření"), došlo v Anglii, na normanské Sicílii a ve švábském Německu v 1'010-
 FRANCO CARDINI
(94)
vině 12. století, existují však náznaky, že v některých částech Evropy k nim do-
šlo už dříve. Prakticky to znamenalo upřít právo připnout rytířský opasek a os-
truhy tomu, kdo mezi přímými předky dosud žádného rytíře nemél. Třebaže
rytířské dústojenství jako takové nebylo nikdy prohlášeno za dědičné, byly za
ně prohlášeny náležitosti, které jeho nabytí umožiíovaly, a tudíž i jak výsady,
tak povinnosti s rytířským stavem spojené. Ovšemže se povinnosti časem staly
obtížnější, a to tím spíše, že obřad pasování - pokud dotyčný kandidát nevy-
užil příležitosti, jakou obvykle nabídl předvečer bitvy či den po ní, nebo ná-
vštěva nějakého vládce či knižete, kdy se phkro čilo k pasování hromadnému
- s koupelí, stráží, dary (hlavně oděním) a hostinou, na kterou byl čerstvě pa-
sovaný rytíř povinen pozvat všechny účastníky, byla záležitost z finančního
hlediska velice náročná. Tato okolnost také vysvětluje, proč ve třináctém sto-
letí řada těch, kteří měli právo ucházet se o ně, toto dústojenství odmítli a zůs­
tali - především v Anglii - pouhými squires a darnoiseau~, "panoši", což byla
hodnost o stupínek nižší a patřila těm, kdo sice po zlatých rytířských ost-
ruhách toužili, ale vzhledem k tomu, co to obnášelo, zůstávali raději po celý
život jen "aspiranty". Squires se na britské púdě stali, jak známo, typickými re-
prezentanty nižší šlechty.
Mezitím pokračovala diferenciace - nehledě na hromadný termín rni-
les, pod který se vešli všichni příslušníci toho, co ideálně vzato mělo být nad-
národním bratrstvem ve zbrani a k čemu byly připojeny insignie a tradice sta-
vovského šatu - regionálních a národních charakteristických rysů rytířstva,
které ve snaze předávat důstojenství po dědické linii nacházelo svůj pravý ide-
ologIcko-kulturní výraz v heraldice. Zárukou určité obnovy a nové krve, hlav-
ně v doMch velkých společenských i ekonomických proměn, jako tomu bylo
ve 13. a 14. století, byly ve Francii speciální lettm d' anobUssement (listiny povy-
šující do šlechtického stavu), které umožiíovaly výjimky z restriktivních norem
a poskytovaly osobám nízkého původu možnost nabýt rytířského dústojenství
a zvolit si erb, což byly základní podmínky umožiít!iící vstup do společenské
skupiny, která se už začala utvářet jako šlechta. I ve městech severní a střední
Itálie, kde ke konci 13. slOletí bylo rúznými "neurozenými" vládami (většinou
zástupci vrstev podnikatelských a kupeckých) rytířské dústojenství bráno jako
jeden z poznávacích znakú vrstev "magnátských ", které se tyto vlády snažily
zbavit moci, se tento titul velice brzy stal k)iženým cílem i pro gente nova, zá-
možné měšťany. Tato vrstva ostatně velice ráda investovala svúj kapitál do po-
zemků a hradú a přejímala životní styl šlechty francouzské nebo německé
i zpúsoby vysoké feudální aristokracie italského poloostrova. Zanedlouho se
tedy objevili i rytíři pocházející z lidu, a v roce 1378 se ve Florencii dožadova-
li pasování na rytíře dokonce i cíornf}i, což byli nádeníci, najímaní na zpraco-
vání vlny. Rytířský titul byl ostatně vyžadován po těch, kdo chtěli zastávat urči­
tá místa, například úřad starosty nebo hejtmana ve městě, kde se nenarodili.
VÁLEČNíK A RYTíŘ
(95)
Časem však termín "rytíř" jako by k označení držitele tohoto titulu už
nestačil. V koiíském sedle samozřejmě bojovali i jiní než jen rytíři a pomalu
se objevila nutnost rozlišovat například mezi rnilítes prostými a rnilítes "de corre-
do", ~. s vyoavou (kterou obdrželi ph pasování), později označovanými jako
equites aumti, kterýžto termín italské prameny uvádějí jako "wvaUeri a sfJron
ďoro", "rytíh zlaté ostruhy". Bylo 1.0 však pouze společenské rozlišení a někte­
ří držitelé titulu se někdy ani na koni neocitli. V praxi městských, panských či
žoldnéřských vojenských formací to znamenalo, že držitel rytířského titulu
měl právo na poněkud vyšší žold, ale nic - nebo skoro nic - víc. Ovšemže pří­
padú zneužit.í bylo určitě dost a dost.
I v pozdním středověku bylo rytířstvo ještě považováno za páteř armády.
Podle postavení se italští rytíři dělili na banderesi (praporečníky) (ze stf. bane-
rez, rytíři, kteří pod vlajkou svého panství mohli shromáždit a vést určitý po-
čet svých lidí), a baccelieri, což je synonymum a zkomolenina francouzského
bas clurvalier, rytíř nízkého púvodu. Ve skutečnosti se propast mezi šlechtou
"vysokou" a "nízkou" do té doby značně prohloubila. Nehledě na značný po-
čet osob nízkého či přinejmenším neurozeného púvodu, povýšených z vúle
královy do rytířského stavu, bylo už zcela jasné, že rytiřstvo ve svých mnoha
variantách představuje nižší (někdy dokonce podřadnou) vrstvu aristokracie,
která se dostala do krize. Základy její moci a prestiže - pozemky a zbraně - už
nebyly na úrovni doby, stále vÍCe ovládané centralistickými programy mo-
narchií, které se z feudálních začaly proměiíovat v absolutistické (nebo jako
v Itálii v regionální) státy. Neodpovídaly už požadavkúm státú s peněžním hos-
podářstvím, spravovaným bankéři, kupci a podnikateli, kteří sice milovali ry-
tířskou okázalost (i s příslušnými občanskými výhodami) a heraldické znaky,
určitě by je však ani nenapadlo pokládat je za základ své existence, a tím mé-
ně vypravit se do války.
Ve Francii bas chevaliers, rytíři nízkého púvodu a vlastníci léna, které čas­
to stačilo sotva na výzbroj jednoho jediného válečníka (tzv. léno "na jeden
štít"), našli dlouhodobé a svým zpúsobem určitě i výnosné uplatnění v účasti
ve stoleté válce. V Německu rytíři jak svobodného, tak nesvobodného (rninis-
teriales) púvodu, kteří bývali vždycky dúsledně oddělováni od vysoké šlechty
a které systém Heerschild (udělování erbú) jednou provždy odsoudil do role
šlechty nižší, žili z výnosu svých pozemkú, které byly někdy opravdu chudičké,
a útěchu si hledali v účasti na turn'0ích, z nichž se stala instituce v pravém slo~
va smyslu. Velice často však byli stiženi nouzí a zavaleni dluhy a chtě nechtě se
stávali loupežníky (Raub>itter) a přepadali hlavně bohaté kupce, jimž posměš­
ně říkali "pytle pepře". Ti reagovali pořádáním trestných výprav proti hradúm
nebo si najímali ke své ochraně rytíře, kteří na tom byli - stejně jako jejich
druzi loupežníci - tak špatně, že se snížili ke zradě svého stavu (ti druzí jim
říkali "obchodníci s krví") a stali se pronásledovateli banditú a psancú, byť
 FRANCO CARDINI
(96)
třeba nosících rytířský pás a pozlacené ostruhy. To je také dúvod, proč se tak
často tito hrdí, ale zoufalí šlechtici, kteří uměli jen bojovat, nechávali najímat
do žoldnéřských uskupení. Ta sice měla ryze obchodní strukturu a šlo jim tu-
díž, jak dokázal Mario del Treppo, výhradně o zisk, upadlé zbytky starých ry-
tířských ctností však v nich přece jen přežívaly.
Obdobný tragický úpadek prožívali rytíři španělští, pyšní hidalgos, kteří
- na rozdíl od mnoha svých druhú z jiných oblastí Evropy - nikdy nepřivolili
stát se více či méně úspěšnými statkáři a za dústojné považovali pouze živit se
svým mečem. Když St'!atek katolických veličenstev Ferdinanda Aragonského
a Isabely Kastilské posléze ukončil dlouhé období nepokojú a občanské války,
které následovalo po stabilizování reconquisty, mnozí z těchto hidalgos našli
útočiště ve vybraných pěších oddílech, pověstných tercios, na něž byl císař Ka-
rel V. právem tak pyšný. .Jiní se pokusili pokračovat v hledání rytířských dob-
rodružství za mořem; dobrodružství, která spojovala ozvěny kosmografických'
legend tYKajících se Asie (dlouho,jak známo, ztotožňované s Novým světem)
sjejich zmínkami o pozemském ráji, prameni mládí a Amazonkách, s realitou
skládající se z masakrú a drancování, prováděnými conquistadory. I to byla jed-
na z konkrétních podob dobrodružství, podobně jako později indické války
pro mladé romantické britské dústojníky.Jejího Veličenstva, okouzlené ožive-
ním rytířství, jak je přineslo devatenácté století.
V tomto nepřetržitém sledu nedorozumění a rozporú,jakou historie ry-
tířstva bezpochyby je, musíme však poznamenat, ·že aristokratická středověká
kultura byla skutečně prodchnuta hodnotami a bouřlivým kvasem rytířství.
Proto také mohl Thomas Malory v 15. století v Anglii vytvořit díla, která před
Ariostem a Cervantesem byla to nejlepší, co pozdní rytířská literatura vúbec
přinesla; věnoval je Artušově smrti a konci slavných rytířských obyčejú. Sku-
tečné rytířstvo se však dostalo do žalostného stavu, z někdejší slávy zbyla jen
řada vnějších ozdob, které se daly kupovat a prodávat, neboť ještě pořád byly
považovány za nástroj společenské kariéry. Nesourodá vrstva rytířú nezřízeně
pyšných na svúj stav, ale jinak chudičkých, se topila v neustálých starostech
o to, kde a jak získá prostředky k živobytí. V období mezi 16. a 17. stoletím by_o
la jedinou výjimkou drobná polská szlachta, jež se jako společenská vrstva za-
chránila díky jak trvale nestabilní situaci své země - která si tudíž vyžadovala
válečníky - tak i "cenové revoluci" na Západě, která výrazně zvedla hodnotu
púdy, jíž polská šlechta zústala věrna, ijejích produktú.
Vládci evropských nově vzniklých centralizovaných národních státú re-
agovali na krizi rytířské společnosti ve dvou výrazně odlišných rovinách. Na
jedné straně usilovali o omezení jak právní, tak společensko-politické moci
i výsad nižší šlechy (a tam, kde to šlo, i vysoké) v procesu, který se neobešel
bez údobí stagnace ani příležitostných zvratú momentální situace do opač­
ného směru (třeba při pověstné "refeudalizaci" v raně moderní epoše),
VÁLEČNÍK A RYTÍŘ
(97)
v podstatě však byl plynulý. Na straně druhé pak vládci pro šlechtu vytvářeli
velké množství "dvorních řádú", aby siji zavázali. Podle vzoru řádú nábožen-
sko-vojenských a podle modelú předkládaných rytířskou literaturou (nejty-
pičtější byl pochopitelně Kulatý stúl) , byly doprovázeny skvostnými a bizarní-
mi obřady a vybaveny přepychovými odznaky i okázalým šatem, byly však už
zcela zbavené jakéhokoliv významu, který by nebyl spojen s dvorním apará-
tem. Tyto řády - svatého .Jiří nebo Lázně v Anglii, Hvězdy ve Francii, Lodi
v anjouském království neapolském, lotrinský řád Púlměsíce, Zlatého rouna
v Burgundsku a později i v habsburském Rakousku a Španělsku atd. - jsou
přímými předchúdci moderních čestných rytířských vyznamenání i sjejich sy-
stémem udělování. Kodex, který ovládal tyto řády, spojoval křesťanskou víru
a službu paním a dívkám (konstanty "laické" rytířské mytologie) s věrností
králi, a v tomto ohledu tyto řády sehrály významnou roli v zemích, kde zústal
u moci ancien régúne; totiž při získávání té části šlechty, která až do pozdního
patnáctého století k trúnu a vládnoucí dynastii nelnula, pro monarchii.
V "úpadku" rytířstva ajeho částečné demilitarizaci, jež probíhala od 13.
do 16. století, nicméně tkví podstatná změna vojenských technik. K určitým
náznakúm docházelo už od 12. století souběžně s tím,jak byl do obléhání hra-
dú a na bitevní pole zaváděn samostříl. .Jeho "příruční" verze přišla do Evro-
py z asijských stepí a církev jej pro jeho vražednou sílu prohlásila za nezákon-
ný. I přes zákaz užívat jej v konfliktech mezi křesťany se samostříl nakonec
přece jen prosadil, a spolu s ním i anglický dlouhý luk s velkým dostřelem
a rychlou frekvencí střelby (což samostříl s masivnějšími šipkami nedokázal).
Tyto nové zbraně přinutily rytíře k výraznému zvýšení váhy výstroje. K drátě­
né košili (která se z košile bez rukávú ll. a 12. století změnila v jakési přilé­
havé triko) bylo třeba přidat na ochranu kritických míst, což byl krk, hrudník,
záda, lokty, zápěstí a kolena, ještě tvarované kovové pláty. To vedlo k tomu, že
nezbytnou součástí výzbroje přestal být štít, který ostatně při přímém střetu,
kdy rytíř pravou rukou svíral těžké kopí a levou držel otěže a ovládal koně,
překážel. Štít se proto začal vytrácet, i když v heraldice svou dúležitost neztra-
til, pouze se z velkého, mandlovitého během ll. a 12. století proměnil v ma-
lý štít trojúhelníkového tvaru ve 13. století. Pak se měnil dál, až dosáhl tvarú
sice fantastických a ozdobných, ale při boji v poli nebo na turnaji zcela ne-
funkčních, a nakonec se přestal používat docela. Tento postupný proces vyvr-
cholil v 15. století zavedením brnění, které už bylo celé z "plátú". Od hlavy
k patě ocelí pokrytý rytíř se měnil v živý projektil, a když se řítil na koni, nic
ho nemohlo zastavit. Stačilo však, aby spadl z koně, a bezbranný jako brouk,
ležící na zádech, byl vydán na pospas opěšalé chátře. A k tomu od pověstné
"bitvy zlatých ostruh", k níž došlo v roce 1302 u Courtrai, kdy měšťanské pěší
oddíly uštědřily rytířúm zdrcující porážku, docházelo stále častěji. Čtrnácté
století bylo \'Úbec dobou porážek rytířú, kteří často museli - jako se to stalo
 FRANCO CARDINI
(98)
například u Kresčaku - seskákat z koní, přelomit kopí vejpůl a jeho horní čás­
tí se bránit a odolávat útokům nepřítele jako nějaký oddíl těžkooděneckých
pěšáků. Zvýšená váha brnění (nehledě na prudký a strmý růst jeho ceny) na-
víc rytířům znemožňovala setrvat dlouho v sedle, a nutila tudíž k používání
koní stále silnějších a odolnějších. Ti samozřejmě byli zase pomalejší, což
jezdce vystavovalo nepřátelským šípům na mnohem delší dobu. Tomu se ry-
tíři snažili zabránit zkrácením doby útoku i vzdálenosti, kterou bylo třeba
urazit, než došlo ke střetu s nepřítelem. Když se ale rytíři střetli s lučištníky
a střelci ze samostřílů, seřazenými v hustém šiku, krytém velkými obdélníko-
vými štíty, zvanými pavézy, jejich útok často vyzněl naprázdno nebo dokonce
skončil katastrofálně. Stejně tomu bývalo v případě, když se rytíř na pádícím'
koni musel chtě nechtě zastavit před hradbou dlouhých pík, jimiž bývala vy-
zbrojena městská a později i žoldnéřská pěchota (Švýcaři i kopiníci z jižního
Německa prosluli tím, že se v bitvě semkli do pevně sevřených neprostupných
kopinických oddílů). Rytířstvu zůstala okázalá příprava, turnaje, výzvy na sou-
boj muže proti muži, ale opravdová válka na konci středověku a na počátku
moderní doby už byla něco docela jiného. Čtrnáctým stoletím počínaje zasa-
dily palné zbraně vojenské funkčnosti a morální prestiži válečníka na koni po-
slední ránu. Za "prokletý, opovrženíhodný nástroj" označil hákovnici Ariosto,
ale jeho báseň už byla také labutí písní středověkého rytířstva. Hrdina jeho
poslední slunné sezóny, ušlechtilý a srdnatý Boiardo, zahynul právě ranou
z tarasnice (patřila k lehké artilérii) ajeho smrt je v tomto ohledu příznačná.
Zhynulo však, obklopeno lesem pík a dýmem z houfnic, pod opevněný­
mi baštami a za tyranie absolutních vládců šestnáctého století krásné rytířské
dobrodružství nadobro? Ano i ne. Jistě, válečník na koni byl od počátku
16. století stále víc odsouván stranou, na výsluní se však měl vrátit ve století ná-
sledujícím jako střelec z pistole, kopiník či dragoun (nehledě na husary a hu-
lány importované ze stepí). Snadno ovladatelný kůň, pancíř a pistole znovu
přivedly válečníka v sedle na evropská bojiště. Co se rytířských poct a vyzna-
menání týče, jejich kouzlo a prestiž vydržely mnohem déle, v podstatě až do
našich dnů. Živily se totiž krásnou a inspirativní mytologií a literaturou
a v každém případě jsou významuou složkou evropského kulturního dědictví.
Pravda, v dobách Marie Antoinetty nebo maršála Radeckého tu a tam zazněl
nářek nad tím, že rytířstvo zhynulo, a za poslední "rytíře" byli považováni
Evžen Savojský a Ludvík Bavorský. Od jedné legendy ke druhé a od vyzname-
nání k vyznamenání, od jednoho vzkříšení ke druhému však kouzlo rytířské
civilizace pokračuje dál aje živé i v současném světě. Dokázalo se přizpůsobit
i mýtu kovbojů nebo světu komiksů a vědecko-fantastické literatury.
Rytířství se narodilo jako mrtvé dítě: sotva se ocitlo na světě, už oplaká-
valo bezduché tělo Rolandovo, který padl v Roncesvalském průsmysku. Opla-
kávalo hrdinu, který už ale zahynul velice dávno, pomyslíme-li, že historický
VALEČNiK A RYTíŘ
(99)
Roland žil v osmém století a chansons že pocházejí ze století jedenáctého. "Do-
bré srdce" patřilo odedávna "rytířům zašlých dob". Je to jedno z pravidel hry:
rytířská mytologie patří k onomu pojetí světa, které se neustále vrací k téma-
tu stárnutí světa (mundus seneseens) a zkázy toho, který tu je. Záchranu má při­
nést rytíř bez bázně a hany a čekání na jeho příchod je součástí hluboko za-
koí'eněné lidské touhy po spáse. Není to ostatně náhoda, že mezi současnými
vykladači mýtu svatého Jiří najdeme i psychoanalytiky. Zároveň však - a ne už
v rovině psychoanalýzy, ale konkrétního běhu historie - rytířské instituce
a kultura, kterájim odll. až do 18. století, a možná i déle, propůjčovala pre-
stiž, se ukázaly být u západního člověkajednou z hnacích sil procesu ozřejmo­
vání a uvědomování si sebe sama; procesu, který Norbert Elias označil jako
proces civilizace. A to je přínos natolik důležitý, že jej nesmíme ignorovat
a v žádném přápadě se ho ani my, obyvatelé moderního světa, nesmíme vzdát.
Bibliografie
Všeobecná historie rytířstva nebyla dosud napsána a možná ani napsána být ne~
múže. Pro celkovou představu však múže posloužit M. KEEN: Chillab)', (New
Haven-London 1984). Pasováním se zabývají dvě knihy, jejichž autorem je
J. FLORl L' Idéologie du glaille a L' &.101' de la chcoa/nie, (Geneva, 1983 a 1986). Co
se turnajú týče, je dobře seznámit se s antologií, kterou uspořádal J. FLEC-
KENSTEIN Das litterliche Turnia im Mitte/alta, (Gottingen 1985). Smyslem ry-
tířského dobrodružství se zabývá M. DEL TREPPO v knize [mercanti catalani e 1
'esj)([l1siol1e della Corol1a ďAragona nel secolo XIv, (Neapol 1972), dále G. DUBY
v knize Guglielmo il MaresciaUo, L 'Aul/mtura del catJaliere, (Roma~Bari 1985), rovM
něž E. KOHLER v knize Ideal und Wirklichheit in der hofischen EjJik, (Tilbingen
1970), G. TABACCO v knize Su nobiltli e cavallelia nel MedioiJuo. Vn litorno a Marc
Bloch?, (in AA. W., Sludi di storia medicvale e moderna per Ernesto Sestan,
vol., Firenze 1980, str. 31 až 35.) Do středověkého válčení zasvěClue vynikající
text, jehož autorem je P. CONTAMIN: La guare au moyen-iige, (Paris 1980).
 ARON J. GUREVlč KAPITOLA VIII.
(240)

obrovské sociální síle, rozvinutý mezinárodní obchod, duch ziskuchtivosti že-

noucí obchodníky kupředu, to vše na konci středověku oznamovalo příchod
nového sociálního a ekonomického řádu - kapitalismu.
Ať už se velký kupec jakkoliv snažil proniknout do struktury feudální spo-
lečnosti a sžít se s ní, přesto byl jako sociálněpsychologický typ opakem feudál-
ního pána. Je rytířem hamižnosti, který svúj život nevydává všanc na bojišti, ale
ve faktorii, v kanceláři, na palubě obchodní lodi nebo v bance. Proti vojenské
chrabrosti a vznětlivé strojenosti urozených kupec staví střízlivou úvahu a před­
vídavost, protí iracionálnosti racionálnost. V prostředí obchodníkú se vytváří
nový typ zbožnosti, v níž se zcela paradoxně pojí víra v Boha a strach z po-
smrtného trestu s komerčním postojem k "dobrým obchodúm ", za něž jsou
očekávány přiměřené náhrady - odměny V)jádřené v materiálních veličinách.
Jestliže Evropa na sklonku středověku předstihla řadu jiných civilizací
světa, protože dokázala překonat bariéru tradicionalismu a archaismu, jestli-
že zahájila svoji světovou expanzi, která v konečném důsledku radikálním
způsobem změnila tvář celé naší planety,jestliže zahájila novou etapu původ­
ních univerzálních dějin, potom mezi těmi, kdo se nejvíce zasloužili o usku- ŽENY A RODINA
tečnění tohoto neuvěřitelného, bezprecedentního historického posunu, mu-
síme jmenovat především kupce. Christiane Klaplsch-Zuberovd

V trojčlenném schématu, které je na začátku naše-

BiblIografie
BEC, Ch.: Les marchands éc';vains. AffaiTes et humanisme áFlm'erlce, 1375-1434, Paris-La
Haye 1967.
BRANCA, V, cd.: Mercanti scrittori-. Ricordi nel/a Firenu tra Medioevo Ri.nascimento. Mi-
lano 1986.
ESPINAS, C.: Les 01'igines dn capita/isme VoJ. I, SiJ~Jehan Boinebroke, pat1icien et dra/Jier
douaisien (? -1286 environ). LilIe 1933.
HERLIHY, D.: Medieval and Renaissance Pistoia: Tlre Social History of an Italian Town,
1200-1430. New Haven 1967.
KEDAR, B. Z.: Merchants in Cdsis. Cenoese and Ven'tian Men ofAffain and theFonTteenth-
Centmy DejlTession, New Haven-London 1976.
LE COFF,].: Marchands el banqnim du Mayen Age, Paris 1956.
LE COFF,].: The USlmr and Pwgatory. - Tlle Dawn ofModem Banking, New Haven-Lon-
don 1979, s. 22-52.
MASCHKE, K: La mentalité des marchands eurojJéens au Mayen Age, Revue d'histoire écono-
mlq"e el sociale 42/1964, s. 457-484.
RENOUARD, Y.: Les hommes d'affa;"es italiens du Mayen Age, Paris 1949.
SAPORI, A.: Le Ma,-clland itallen au Moyen Age, Paris 1952.
ho období, tzn. někdy kolem ll. století, hlavním
prvkem tehdejších představo uspořádání křesťan­
ské společnosti, není ženám přiděleno žádné zvlášt-
ní místo. Jsou zde odstupňovány jednotlivé "stavy"
nebo kategorie (rytíři, duchovní a rolníci), ale na
žádném místě této pyramidy, v níž spolu soupeří
o první místo ti, kdo se modlí, s těmi, kdo bojují ne-
bo soudí, není zastoupena "kategorie žen ",
Přesto středověcí muži považovali "ženu" za
kategorii. Až velmi pozdě však začali používat so-
ciálních rozdílů a profesních aktivit k tomu, aby
odlišili různé modely chování, které ženám připi­
sovali. Ať už byla žena selkou, urozenou paní či
světicí, definovalo ji v prvé řadě její tělo, pohlaví
a rodinné vztahy. Právní postavení a každodenní
etika manželek, vdov či panen závisely na jejich
vztahu vůči muži či skupině mužů.
Naše studie si neklade za cíl předložit výčet či
popis nesčetných rolí, které ženy během pěti stale-
tí sehrály na společenské scéně. Bude se spíše sna-
 CHRISTIANE KLAPISCH-ZUBEROVÁ
(242)
žit umístit je do rámce, který jim jejich současníci předem vymezili, do sou-
boru všech požadavků ze strany příbuzenstva a rodiny, bez nichž by žena
nebyla uznána jako právně, morálně i ekonomicky samostatná bytost. Vzhle-
dem k tomu, že se omezujeme pouze na rodinný kontext, budeme se věno­
vat vztahům mezi oběma pohlavími tam, kde jsou nejvíce a nejčastěji patrné:
v dělbě domácích povinností a odpovědností, jež vyjadřují naděje a cíle ro-
diny i příbuzenstva.
Mohlo by se zdát, že naše hledisko bude až příliš ovlivněno předsudky
a zaslepenostíjak středověkých lidí, tak dřívějších i současných medievalistů.
Cožpak obraz ženy v domácnosti nevyvolává tradiční představu, která platila
dlouhý čas za normu a uzavírala ženy v dusivém domácím prostředí, ve sféře
nezáživných každodenních činností? A nepoukážeme-li na slávu, kterou
některým ženám zajistila klášterní kultura, šlechtický původ, duchovní či
mystický život, mohlo by se nám stát, že ji opět budeme posuzovat pouze
z hlediska její tělesnosti a přirozenosti a odsoudíme ji k šedi každodenních
starostí o děti a domácnost, které nikdo neocení; zkrátka, zaujmeme pesimis-
tické stanovisko, které nebere v úvahu dobrou stránku věci a které by nako-
nec vyhovovalo onomu redukcionistickému pojetí "ženského stavu."
Úskalí takovéhoto přístupu jsou zcela zřejmá. My tedy nabídneme čte­
náři pohled na rodinu jako na soubor příbuzenských vztahů překračujících
hranice jedné domácnosti. Pro ženu se totiž všechno neodehrává pouze
v tomto úzkém prostoru. Požadavky a naděje, které má splňovat, se rodí
v rámci poněkud širší a ne zcela jasně ohraničené sféry, kde svazky vznikají
nejenom na základě pokrevní příbuznosti či sňatku, ale i z přátelství, z eko-
nomické spolupráce či politických záměrů. Nebudeme zde vypočítávat, co
všechno nového přinesla sociální antropologie do souboru problémů, me-
tod a myšlenek, které měli dříve k dispozici historikové zabývající se~ rodinou
a postavením ženy, kteří se tradičně specializovali na právní dějiny. Rekněme
jen, že jim sociální antropologie umožnila hlouběji zkoumat možné podoby
a perspektivy sňatku a revidovat interpretaci toho, jakým způsobem byl kon-
trolován v průběhu staletí. Budeme se tedy nejprve zabývat tím, jaké místo
zaujímaly ženy v příbuzenstvu a v uzavírání sňatků.
Dále se pokusíme vylíčit, jaké naděje i obavy vyvolávaly u mužů ženy
zjejich rodiny, a to na základě nesourodého a často obtížně interpretovatel-
ného materiálu, který se pro tato temná staletí historikům podařilo shromáž-
dit. Jakkoli jsou tyto demografické informace nejisté a roztříštěné, poskytují
nový pohled např. na sexuální a manželské praktiky, na vztahy uvnitř man-
želského páru i mezi generacemi, na to, jaký měli lidé smysl pro intimitu
a počestnost. Ve starších obdobích je tento pohled odkázán na normativní
prameny, ale pro období pozdního středověku se může opírat o velmi boha-
tý VYDěl' správních, právních a rodinných pramenů.
ŽENA A RODINA
(243)
Bohužel jen velmi málo textů, obrazů ženy a rodiny, vyjadřuje skuteč­
ný postoj těch, o kterých je zde řeč. Většina svědectví o každodenních rados-
tech a strastech, o domácích rozepřích i radovánkách pochází od mužů, a je
tudíž již předem zabarvena blahosklonností, zlobou či otevřeným nepřátel­
stvím a nenávistí. K této první a zásadní překážce pro jakýkoliv výzkum živo-
ta rodiny a žen se pojí ještě další problém: veškeré naše znalosti v této sféře
pocházejí převážně z prostředí vyšších vrstev společnosti - v nejstarším obdo-
bí od šlechty, na konci středověku od měšťanstva - a jsou tudíž poněkud
zkreslené. Avšak ani rytířská dvornost či měšťanský posměch nemění nic na
banálnosti chování a pocitů. Nespoléhejme se tedy příliš na věrohodnost
obrazu, který zde předkládáme, neboť naše zjištění jsou ovlivněna majetko-
vými poměry, vzděláním a pohlavím našich informátorů.
Ve středověku znamená sňatek především "mír". Mír, který je mezi rodinami
sňatkem nastolen a zpečetěn po období sporů a někdy i otevřené války. Ne-
•
věsta se tak ocitá v centru dění, neboť má být předána rodu, s nímž je třeba
se usmířit. Jako záruka a nástroj smíru se dostává do role, která přesahujeje-
jí vlastní osud i její osobní přání. ~. . _ .
Udržet spojenectví obou skupin a vyhnout se pntom Jakemukoh po-
horšujícímu chování, rodit děti a pracovat na zachování rodu, do něhož
vstoupila, pokorně mu nabídnout své tělo i majetek přinesený věnem, to vše
jsou požadavky, které na ženu doléhají s mno~em vě;ší tíh~u než P?vinnos-
ti vůči samotnému manželovi. Teprve postupne se v Clrkevmch kruzlCh rodI-
ly představy o podstatě manželského svazku, do nichž se promítaly i eko-
nomické a společenské změny. Nakonec však došlo pod vlivem celé řady
požadavků k vykrystalizování obrazu manželského páru, v jehož nitru lze ro-
zeznat i postavu "dobré manželky".
Existuje nesčetné množství příkladů, kdy měl manželský svazek pro-
střednictvím ženy navázat či obnovit přátelství mezi dvěma rody. Jako první
využívaly těchto spojení samozřejmě samotné hlavy kře~ťanský?h stát~:
v ll. století si např. francouzský král Jindřich I. hledal manzelku az ve vzda-
leném kyjevském knížectví. Georges Duby upozornil na příkladě o něco niž-
ších společenských vrstev na všechny diplomatické varianty vytváření nových
příbuzenských svazků prostřednictvím vyměňování žen, jež hojně pěstovaly
feudální rody v ll. a 12. století z důvodů teritoriálních nároků i politických
zájmů.
Ještě níže v sociální hierarchii, v prostředí městského patriciátu 13.-15.
století, byly dávné nenávisti a nekonečné vendetty rovněž ukončovány oká-
zalými výměnami žen, a naopak mnoho soukromých válek nebo střetů mezi
městy bylo rozpoutáno po rozpadu nějakého manželství. Například ve Flo-
rencii se strana "Bílých" zformovala pod vlivem sňatku, který spolu roku
 CHRISTIANE KLAPISCH-ZUBEROVÁ
(244)
1288 uzavřeli muž z rodu Cerchiu a žena z rodu Adimariu, čímž ukončili sta-
rou nenávist, zatímco neshoda mezi vudcem strany "Černých" a jeho manžel-
kou, jeho následný sňatek s bohatou sestt-enicí, kterou unesl druhé straně,
rozdmychaly staré vášně a rozpoutaly občanskou válku. O několik let pozdě­
ji, v roce 1312, vypočítává jiný Florenťan, Giotto Peruzzi, ve své Libro segre-
to, jakou částkou se každý člen jeho rodu podílel na zaplacení ohromného
věna, které jeho dcera přinesla do znepřátelené rodiny Adimariu po slav-
nostním uzavření míru, jež se konalo "za velké účasti přátel obou stran na
náměstí Piazza de' Priori". Žena, přesouvanájako figurka po šachovnici ro-
din, zde opět garantuje spolehlivost úmluvy; stává se samotným symbolem
míru, po němž stt-edověk tolik toužil.
Sňatková politika, široce popisovaná v kronikách i jiných pramenech,
se pouze velmi zřídka stávala předmětem teoretických děl, s výjimkou litera-
tury, jež byla inspirována klérem či přímo vyšla z jeho pera. Tato literatura
notně čerpala z výrokll sv. Augustina, podle něhož nutnost mimopříbuzen­
ských sňatku (exogamie) souvisí s potřebou vytvořit pevná společenská pou-
ta, prosadit soudržnost společnosti na základě "dobroty" a lásky, kterou by si
manželé měli prokazovat. Příbuzenské svazky by totiž mohly zpusobit vážné
roztržky mezi jednotlivými, takto úzce propojenými rodinnými klany.
Tato perspektiva není nijak v rozporu s rodinnými praktikami, které
zde sledujeme, neboť vyjadřují touhu po míru a sociální vyváženosti. Církev
ji však využívá k ospravedlnění svých nařízení, která byla od 6. do počátku
13. století neustále zpřísňována a zakazovala sňatek mezi pokrevně spřízně­
nými osobami. Tím ovšem diskredituje nejpalčivěji pociťovanou povinnost
všech rodu - zachovat potomkum dědictví po pt-edcích. Když to majetek ro-
diny vyžaduje, jsou laikové ochotni zapomenout při sezdávání svých dětí na
již existující příbuzenská pouta, i když kněží takový čin považují za incest.
Z touhy po míru a z ní pramenící nutnosti vyměňovat si ženy, vyplývá
pro představitele církve něco zcela jiného než pro laiky. Ti první z nich vy-
vozují nemožnost uzavt-ít sňatek mezi blízkými příbuznými, zatímco ti druzí
pociťují taková spojení jako nezbytně nutná.
Rozpor mezi těmito dvěma postoji se plně projevil v souvislosti s králov-
skými a knížecími sňatky na přelomu ll. a 12. století. V pruběhu let církev
postupně slevovala ze svých nároku: 4. lateránský koncil posunul v roce 1215
hranici exogamie ze sedmého na čtvrtý stupeň příbuzenství, což znamená, že
od této doby si muž mohl vzít ženu pocházející ze čtvrtého pokolení společ­
ných předku. Ani ten nejpokornější křesťan však již nemohl předstírat, že
neví o své spřízněnosti s budoucí manželkou, neboť církev začala ještě pečli­
věji kontrolovat přípustnostjednotlivých sňatku a předem ohlašovala, které
z nich nepr-ipadají v úvahu, aby se snad snoubenci, neznalí svého příbuzen­
ského poměru, nedopustili "incestu".
ŽENA A RODINA
(245)
Kromě toho, že sňatek dává podnět či naději k uzaví-ení míru, je také
určující pro společenský status a čest rodiny. Ať už má být žena provdán~ č,i
naopak pr-ijata do rodinného kruhu, zvažuje se, jaký respekt a .matenál~l vy-
hody to rodině přinese. Pro nás je dúležité, že taková žena Je velmI casto
nucena provést dva pt-esuny najednou:jednak horizontální - směrem k man-
želovi, jednak vertikální - vzhúru, tzn. do rodiny s vyšším ,~pol?če~ský~
postavením, nebo dolú, do rodiny, jejíž sociální situace Je ~'~rsI nez vzenme
domově. Zjistilo se, že v rytířských kruzích ll. a 12. stoletl CI mezI anstokra-
cií a měšťanstvem 14. a 15. století bylo nejrozšít-enějším zvykem vybírat pro
syny nevěstu vznešenějšího púvodu. Velká část nebo dokonce v~tšina žen, se
tedy po sňatku ocitá na nižší společenské úrovni, po boku manzela, klery Je
sice méně urozený, kterému jsou však dlužny zachovávat poslušnost.
Hašter-ivá, zatrpklá manželka, která neustále vyčítá muži jeho nižší pů­
vod; strach, který muži pociťují před takovou saní obrněnou erby a ro-
dokmeny, to jsou častá témata středověké literatury. Skvělou karikat~rou
takové postavy je Boccacciova znovu provdaná vdova, která se ~ez ustánI, r~z­
plývá nad "urozeností a velikostí své rodiny", jako kdyby pochazela "ze svab:
ského či královského rodu ". Boccacciův současník Paolo da Certaldo rovněz
radí vybrat si při druhém sňatku ženu, "která nemá uroz:nější ~~vod než:~
ta prvá, aby ti nemohla hkat: ,Dlužíš mi víc než jí, nebot pochaZlm z lepsI
a váženější rodiny.'" ~. "; . .-
Přechod ženy z jednoho rodu do druhého neznamena Jen JeJI fyzlcke
pt-estěhování, ale také pt-esun majetku. Oba aSF~kty hrají l:ro čest r~diny vel-
. kou roli. Má-li súatek získat společenské uzna11l, Je nutne, nehlede na pro-
středí, dobu či stávající právní systém, aby při postoupení ženy jedna strana
"pt-edala" druhé straně nějaké, byť nepatrné jmění. V raném stře~ověku,:;n-
to majetek dával muž či jeho rodina rodině snoubenky pk~.."o~~kodne za
ztrátu, kterou rodiče utrpěli odchodem jedné z dcer. Pozdejl pnpadl tento
majetek přímo snoubence, která na ~plátku př~,nášel~ do manželst;í vyDav.u,
nemovitosti a peněžité částky. Ty bud "darovala manzel~vl, nebo z~st,aly.vJe-
jím vlastnictví, aby byla zajištěna po manželově smrti. Ovsem skutecny d~vo~
tohoto vzájemného pt-edávání majetku spočíval jinde. Systé~ promysle~e
odstupúovaných clarú a protidarů měl zajistit pevné propojem obou ,rodll1:
neboť svčdčil o jejich přátelství a zároveú upřesúoval JejIch spolecenske
postavení. v v v , ~ ,
Počínaje 12. stoletím se věno manželky postupne z~et~uJ: a n~byva
vrchu nad manželovým věnem či jeho dary a příspěvky, z nIchz nektere JSo~
dokonce právně zrušeny,jako napt-. v roce II 43 janovská tertzafranckého pu-
vodu (tzn. právo vdovy obdržet třetinu manželova maJetku). Do rukopISU
kroniky, která událost líčí, načrtl písat- dvě naříkající ženy. Věno se nakon,ec
stává, zejména ve státech, které se Ndí principy římského práva, základnIm
 CHRISTIANE KLAPISCH-ZUBEROvA
(246)
úkonem výměny a kolem něj vzniká na konci středověku celý právní systém,
určující majetkové vztahy mezi manžely. Starý zvyk mužova přínosu do man-
želství není zcela vytlačen, avšak ženino věno postupně nabývá vrchu. Tento
vývoj je ukončen ve 14. a 15. století, kdy se v jižní Francii, v Itálii a nakonec
i ve Španělsku posuzl0e vdaná žena podle věna, které si z rodiny přináší;
o něco více na sever přežívá vdovská renta, stanovená manželem, až do no-
vověku. Dodejme, že v obou případech žena většinou ztrácí právo plně clis-
ponovatjak s majetkem, který si přinesla, tak s tím, který jí "daroval" man-
žel, zatímco předtím s nimi po mužově smrti, ale často ještě za jeho života,
mohla nakládat zcela volně. Nyní je spravuje manžel a disponuje i sjejich vý-
nosy; po jeho smrti má z nich vdova pouze doživotní rentu a ani je nemúže
v testamentu odkázat, komu chce.
Důvodů pro takovéto "zabavování majetku" žen bylo mnoho. Feudaliza-
ce vztahů k půdě byla často uváděnou záminkou k tomu, aby se ženy nepodí-
lely na předávání hmotných statků, hradů a lén. V městském prostředí, jež ži-
lo z obchodu a řemesel, byla veškerá hospodářská činnost v důsledku cechov-
ní uzavřenosti vyhrazena pouze příslušníkům mužského pohlaví. Věno také
ženy svým způsobem zbavovalo možnosti dědit m,\jetek; tohoto práva se vzdá-
valy ve prospěch svých bratrů a po svatbě přestávaly spravovat majetek, který
jim teoreticky náležel. I přes mnohé krajové a zvykové varianty probíhal vývoj
v podstatě všude stejně; na konci středověku ženy vládly majetkem (zejména
svým vlastním) mnohem méně, než tomu bylo v obdobích předešlých.
Zhoršení jejich ekonomického postavení a snížení možnosti spravovat
vlastní majetek mělo samozřejmě za následek podceňováníjejich "hodnoty".
Misogynie, kteráje v posledních třech staletích středověku cítit z mnoha tex-
tú, pramení samozřejmě ijinde než v úpadku právní a majetkové identity žen
- např. v nepotlačitelném strachu klerikú z "něžného", leč zapovězeného po-
hlaví. Nícméně snaha znemožnit ženám volné disponování majetkem, který
byl složen jejích jménem, a dokonce omezení sumy, již mohou vlastnit, byly
příčinou i důsledkem této nepřátelské atmosféry, v níž vznikala nejrúznější
klišé a všeobecně vžité postoje nesené v negativním, nedúvěřivém tónu.
Ve velké části urbanizované Evropy se rodiny se svými věny dostávají na
konci středověku do jakési inflační spirály, která vyvolala nové nesouhlasné
reakce ze strany mužú. Dante jako jeden z prvních naříká, že zmizely "staré
dobré časy",
"kdy se otec nemusel obávat narození dcery, neboť věk na vdávání nebyl ještě
tak nízký a požadované věno tak vysoké".
Jestliže se rodiny na tomto vývoji podílely, nebylo to z důvodů ženské lačnos­
ti a rozmařilosti, jak se tvrdilo, ale proto, že pomocí věna i ostatních příspěv-
ŽENA A RODINA
(247)
kú do manželství mohly upevnit své společenské postavení a získat uznání od
okolí - zkrátka, udržet si a zvýšit svou "čest". Pro ženy, které phnášely do
manželství věno často bez naděje na nějaký protidar z mužovy strany, měl
tento vývoj za následek, že v obchodním slova smyslu bylo jejich provdání vel-
mi drahé. V očích mužských členú rodiny, kteří se museli o jejich zabezpeče­
ní postarat, jim tato nenávratná investice nijak nepřidala na sympatiích. Ph
každém sňatku se musela čest rodin tvrdě platit. Můžeme ovšem říci, že mu-
žům, pověřeným zajištěním této cti, to ženy musely na oplátku draze zaplatit.
Tato čest ostatně nespočívala pouze v množství majetku a v prestiži ro-
du; měla také svou složku sexuální a závisela na chování žen. Současně s tím,
jak se upevňl* princip dědictví v mužské linii, rozpoutává se také znovu dis-
kuse kolem antických lékařských teorií o pasivní či aktivní úloze ženy ph po-
četí. Mnozí tvrdí, že otcovská "krev" si v oplodněné ženě lnusí zachovat svou
čistotu; matka dítě pouze vytvan\ie a donosí. Každý "dobrý rod" se hrozil
možnosti, že se do něj potají vloudí cizí krev. Děti zrozené z mimomanželské-
ho poměru muže sice narušují jemnou mechaniku dědictví, ale lze je snad-
no identifikovat. Naopak ženiny nemanželské děti jsou o to nebezpečnější,
že jejich matka může snáze utajit svúj přestupek; takové děti jsou zrozeny ze
zrady, a pokud přežijí, visí na nich břímě dvojího zatracení - byly zplozeny
v tělesném hříchu a jejich matka zradila rodinu, ke které svým sňatkem pří­
sluší. Sexuální věrnost ženy stála ve středu pozornosti zúčastněných rodin;
její tělo muselo být pod přísným dozorem, aby nezplodilo nelegitimní po-
tomky poškozující čistotu rodu.
Ženy, které se svým sňatkem s méně urozeným mužem ocitají v nevýhodné
pozici, by měly být věrné a oddané zájmům obou rodin, jež byly jejich pro-
střednictvím spojeny. Kromě toho jsou ale povinovány láskou a poslušností
svým manželům. A tak se mohou tyto dva požadavky dostat do konfliktu, je-
hož propuknutí je ještě umocněno tím, že do existujících vztahů nově phstu-
pují představy kléru o manželské rovnosti. Tato skutečnost, kterou si laikové
pomalu začínají uvědomovat, oslabuje koncem středověku starý zvyk posluš-
nosti rodině.
Dcera musí potlačit svá tajná přání, bez reptání poslechnout otce, bra-
tra či poručníka a přijmout muže, kterého jí vybrali. Avšak církev, která, jak
jsme viděli, zasáhla již v případě pfíbuzenských sňatkú, prosazuje od konce
ll. sto1ctí stále razantněji nutnost získat v náležité formě od mladých snou-
bencll souhlas a nenutit je do manželství ve věku, kdy by jejich rozhodnutí
nemělo velkou hodnotu. Podle ní je při zakládání nové rodiny nutné respek-
tovat svobodnou vůli zúčastněných stran, kterými jsou v prvé řadě budoucí
manželé, a nikoliv jejich rody. Tato zmčna pohledu měla téměř revoluční
charakter; při udílení svátosti manželství ženě přidělila stejné místo jako je-
 CHRISTIANE KLAPISCH-ZUBEROVÁ
ŽENA A RODINA
(248)
(249)

jímu muži. Musíme se ovšem nyní podívat na praktické důsledky tak závaž-
né svatební sliby, zpečetěné sklenkou vína, společným pojídáním ovoce či
ného zvratu.
drobnými dárky, které si mladí lidé často vyměnovali, měly stejnou právní
Zvyk přivlastňovat si ženy násilím, který byl v raném středověku běžný,
hodnotu jako náboženské zásnuby, jež se církev snažila prosadit. Procesy ve-
se na konci tohoto období vyskytuje jen zřídka a těžko si získává společenské
dené před biskupskými soudy, do jejichž pravomoci sňatkové spory spadaly,
i náboženské posvěcení. Avšak únosy- prováděné často ze snahy přinutit obě
dokaZlijí, jak upřímně ženy a muži mysleli své sliby, když se zasnubovali lido-
rodiny k souhlasu - a mlčení žen, považované těmi nejlepšími teology za
vými obřady, a potom často dovršili své spojení, aniž by potřebovali nějaké
cudné svolení, nás var~jí před příliš optimistickou interpretací toho, za ja-
oficiální posvěcení. Zároveň dokazují, že někteří rodiče používali tyto obřa­
kých podmínek se ženám dostalo hlasu před oltářem. Ještě renesanční texty
dy, aby rychle oddali své nic netušící děti. Kněží, kteří odsuzovali jak těles­
oplývají množstvím značně ponurých příběhů o dívkách, které byly proti své
nou vášeň, tak zneužívání moci v rodinách, se ovšem chytili do vlastní pasti;
vůli zaslíbeny nějakému muži či klášteru. Konečně i samotné obřady, které
často totiž museli takto rituálně uzavřená manželství uznat za platná, ačkoliv
církev vytvořila či upravila, aby zajistila svobodné vyjádření souhlasu, jsou
často používány k jiným cílům.
nesouhlasili s pohnutkami, které ke spojení vedly. Nerozhodné postoje círk-
ve vyjasnil až tridentský koncil v 16. století - přiblížil je poněkud k předsta­
V období od ll. do 14. století se svatební rituály soustředily do něko­
vám rodin a učinil i konec relativnímu liberalismu v uzavírání manželství,
lika klíčových momentů onoho - občas krátkého, ale často velmi zdlou-
který na konci středověku vládl.
havého - procesu, který vede k vytvoření nového páru. Např. starý nor-
Právem se tedy domníváme, že nutnost souhlasu - i ženina - působila
mandský zvyk, kdy otec nebo opatrovník předává mladou dívku budoucímu
v rodinných vztazích a vztazích mezi oběma pohlavími jako revoluční ele-
manželovi, zvyk, který po celý vrcholný středověk probíhal většinou v soukro-
ment. Svatbu z lásky ovšem nevymysleli představitelé církve, jak zdůrazňuje
mí, obohatila církev o další obřady a přesunula jej ze soukromého obydlí do
René Nelli. Je docela jistě možné, že někteří mladí lidé se odvážně chopili
farního kostela, kde kněz uvítá snoubence, kteří si před ním řeknou své
iniciativy a vědomě použili svatebního obřadu, aby získali posvěcení pro své
"ano". Veřejný charakter místa, Účast svědků a slavnostní ráz, který celému
vlastní touhy, a že se kněžími tak obávaná tělesná vášeň vloudila do trhlin sva-
obřadu dodala přítomnost kněze, to vše jistě přidalo ženskému hlasu nebý-
tebního systému; skutečností však zůstává, že kněžím jejich nedůvěra vůči se-
valou váhu. Tento hlas se ovšem nemohl v každém prostředí projevit za stej-
xualitě nedovolovala připustit úplně všechno, co implikovala jejich doktrína
ně vy110dných podmínek; např. bohaté a významné rody, zejména v Itálii, bu-
o základech svátosti manželství.
douještě v 16. století slavit tento obřad čistě v kruhu rodinném a pouze za
Přála si snad církev, jak nedávno prohlásil antropolog Jack Goody, aby
přítomnosti notáře. Samotný formalismus náboženského rituálu dokazuje,
bylo uzavřeno co nejméně manželských svazků, tzn. nouzových východisek
že v oblasti, kde si rodiny krok za krokem vybojovávaly svobodu v jednání
určených k zachování lidského rodu do konce světa, a aby z nich vzešel co
i kontrole, měla církev jen omezený vliv. Byla zapotřebí celá staletí pastorač­
nejmenší počet potomků, čímž by se zvýšila možnost, že církvi připadne ma-
ního působení na věřící, než se vžila představa manželského svazku, který ne-
jetek většiny rodin? Toto poněkud machiavelistické pojetí ještě více podpo-
jenom že byl uzavřen bez jakéhokoli nátlaku, ale zakládá se na vnitřní touze
rovalo mezi kleriky strach ze sexuality a z ženského těla, takže se snažili do
a vzájemné přitažlivosti.
průběhu manželského života vnést co nejvíce překážek. Chtěli dokonce roz-
Ovšem účely, které má manželství podle církve splňovat, jí brání spolé-
hodovat o sexuálních praktikách v rámci samotného manželského svazku,
hat se s důvěrou na jeho citové a smyslové základy. ,Je lepší žít v manželství,
který jako jediný sexualitu ospravedlňoval. Dali se laikové přesvědčit?
než se trápit," říká svatý Pavel, čímž manželství ospravedlňuje, ale zároveň
Již ve velmi raném středověku,jakdokazuje Jean-Louis Flandrin, vytvo-
naznačuje, že je to jen jakési východisko z nouze. Neboť chtíč v manželství je
řili klerici jakýsi teoreticky nepříliš rozsáhlý kalendář toho, kdy může mezi
v očích středověkého kněze téměř stejně nepřijatelný jako uspokojování
manžely dojít ke styku, aniž by tím církev byla popuzena. Něco jiného je však
tělesné žádostivosti mimo jeho rámec. Život v tak podřadném stavu je ospra-
ověřit, jaký skutečný účinek měly tyto zákazy, které známe především z knih
vedlněn pouze snahou zplodit legitimní potomstvo. Vzhledem k pojetí man-
pokání, jež stanovují pro každý z možných přestupků nějaký vhodný trest.
želství jako svátosti byla ovšem církev nucena prohlašovat za platné, a tudíž
V pozdějších obdobích, která nás zde zajímají, již zpovědníci nedbali tak
nerozlučitelné i svazky, které byly založeny na skutečném souhlasu obou
úzkostlivě na zakázané dny, zato však přísně sledovali, zda jsou využívány
snoubenců vyjádřeném před svědky, ale jejichž motivace byly čistě tělesné
pouze povolené způsoby a koitální polohy. Od 13. století se měl každý _věřící
a jejich rituální forma činila církevní obřad nadbytečným. Veřejně pronáše-
alespoň jednou do roka svěřit svému zpovědníkovI, kdy a Jak se odchylll od
 CHRISTIANE KLAPISCH-ZUBEROVÁ
(250)
normy. Manželské úchylky měl tudíž posuzovat svobodný muž, kterému je
navíc gregoriánskými reformátory již od II. století neustále připomínánoje-
ho vlastní zaslíbení cudnosti a pohlavní čistotě - tzn. muž, který se zřekl za-
ložení rodiny a veškeré tělesné rozkoše. Přesto jsou ještě ve 13. století hojně
doloženy případy kněží, kteří si vydrž~jí konkubíny a m~jí s nimi potomky.
Les Lmnentations de Mahieu, dílo kněze z Boulogne, kterému lyonský koncil
v roce 1274 nakázal rozhodnout se mezi ženou a prebendami, svědčí o tom,
jak těžko se oddělovaly světské touhy od povinností kněžského stavu. Není te-
dy pochyb o tom, že vzhledem k velkému množství kněží žijících v pseu-
domanže1ském stavu (nemluvě o těch, kteří úspěšně sváděli své půvabné
farnice - příkladem je farář z pyrenejského Montaillou) brali laikové jejich
výpady do nejistého území sexuální a manželské morálky cum grano salis, či
dokonce s posměchem, jak dokazují různé povídky a fabliaux.
Rodinný řád laiků naopak velmi podporoval rozvoj forem zaučování
a osvojování si sexuality, jež budou později celým generacím církevních
představitelů i "vědeckých" pozorovatelů připadat neuvěřitelné. Jak máme
uvěřit, že rodiny, tak hrdé na sňatek a "zaopatření" svých dětí, souhlasily
s velmi odvážnými formami dvoření, že mladý vazal, který se u svého pána
cvičil ve zbrani, byl zároveň hradní paní zasvěcován do tajů lásky, že ve dvor-
ských románech panna, která hostila ve svém obydlí ztraceném kdesi v lesích
utrmáceného rytíře, jej přijala na své lože a propůjčila mu své tělo pro nej-
různější milostné hry - až na jednu -, že v mnohých oblastech mladé venkov-
ské páry spávaly pohromadě v jednom chlévě, aniž by dívky otěhotněly? Ve
všech těchto milostných vztazíeh měla hlavní slovo žena; jasně vymezovala
nepřekročitelnou hranici mezi snem, touhou a podlehnutím. Skutečností
zůstává, že rodiny podobná dobrodružství, zdaleka ne jen literární, tolerova-
ly, což nás nutí k tomu, abychom si trochu poopravili pohled na jejich sňat­
kovou politiku. Osobní náklonnosti, zasvěcování a sexuální hry nebyly vylou-
čené, pokud rodina měla poslední slovo v tom, jak a kam investovat tělo
i majetek ženy. A to ostatní m'\ií na svědomí kněží nebo básníci.
Zplodit dobré dědice, to byl zásadní úkol rodiny v době, kdy smrt přicháze­
la často a znenadání. Uprostřed středověkého obydlí se nalézala místnost, vy-
hrazená pro ženu; zde pracovala, počínala a rodila děti a posléze i umírala.
O biologickém životě vdané ženy, o účincích, které na její tělo i chování mě­
ly jí přisuzované funkce, toho víme ještě velmi málo. K dispozici máme jen
nesourodé, roztroušené a často protichúdné zdroje. Ze všech však vyplývá
přinejmenším to, že nejvíce diskusí, výtek, obava obdivu vyvolávala její úlo-
ha v zachování rodu.
Klíčem k tomu byl sňatek. Na základě barbarských zákonú, synodál-
ních statutú, hagiografických děl a popisů velkých panství múžeme říci, že
ŽENA A RODINA
(251)
v raném středověku byli poměrně často mladí lidé při uzavírání prvních
sňatků do určité míry vyspělí a stejného věku, samozřejmě s výjimkou aristo-
kracie, kde byly dívky provdávány velmi záhy. V období vrcholného středově­
ku dochází ke změně: dospívající děvčata dostávají znatelně starší manžely.
U aristokracie a městského patriciátu ve Flandrech, Anglii, Itálii či Francii
bylo kolem roku 1200 zvykem zasnubovat sotva dospív~jící dcery. Dvanáct,
třináct let - kdy je podle kanonického práva možné přistoupit k zásnubám či
náboženským slibům, to je věk často udávaný hagiografy v legendách světic,
které ve velké většině pocházely ze vznešených rodin. O sňatcích ve venkov-
ských a nižšíeh vrstvách před 14. stoletím máme zatím jen velmi málo infor-
mací. Avšak zdá se, že i zde jen zřídka překračlije průměrný věk dívek při
prvnín1 sľí.atku hranici sedmnácti, osmnácti let - navzdory tomu, že demo-
grafický tlak nutí tehdejšího člověka manželství spíše odkládat.
Muži naopak od konce 12. století vstuplijí do manželství v pozdějším
věku než dříve. Příkladem za všechny jsou potomci rytířů, kteří čekali, až
dostanou vlastní léno nebo dědictví či až vypátrají dědičku, která by jim za-
jistila budoucnost. I zde však máme k dispozici jen sporé údaje o tom, jaké
zvyky panovaly před 14. stoletím v ostatních společenských vrstvách. Nicmé-
ně nerovné sňatky starců s velmi mladými dívkamijsou od 13. století častým
terčem satirických fabliaux.
Po morové epidemii, tzn. ve druhé polovině 14. a v 15. století, informa-
cí přibývá. Z častěji prováděných sčítání obyvatelstva, která ovšem byla jen
zřídkakdy tak rozsáhlá a kompaktní jako florentské catastlv 15. století, může­
me odhadnout průměrný věk pro uzavírání manželství. U žen se pohybuje
pod hranicí osmnácti let, přičemž na venkově a u niŽŠích městských vrstev
panuje tendence ještě ji o jeden či dva roky posouvat, zatímco v bohatých
vrstvách naopak dominrije snaha přiblížitji věku patnácti let. Rodinné kroni-
ky a ricordanze, zejména toskánské, nám umožňují přesně vypočítat průměr­
ný věk dívek při svatbě: ve florentské měšťanské vrstvě se mezi léty 1340-1530
vdávalo asi 136 dívek v průměrném věku 17,2 let. Během tohoto dlouhého
období došlo jen k slabým posunům, ačkoliv se objevila např. velmi silná ten-
dence svatbu odkládat - kolem roku 1500 se Florenťanky vdávaly v průměru
o rok později než před rokem 1400. Tato tendence je ovšem oproti celkové
stabilitě téměř zanedbatelná.
Provedeme-Ii analogické výpočty věku mladých mužú ve stejně početné
skupině, pocházející rovněž z rodin městských obchodníkú, dojdeme k prú-
měrnému věku 27 let. Zde však dochází k větším výkyvúm než u dívek; např.
v obdobích vysoké úmrtnosti hranice klesá a v poslední třetině 15. století se
mění v opačném směru než u dívek. Podstatné ovšem je, že ji od ženského
prúměrného věku dělí téměř konstantně deset let.
Dospělý muž blížící se třicítce si tedy do domu přivádí mladou dívku -
 CHRISTIANE KLAPISCH-ZUBEROVÁ
(252)
tak nevyrovnaně vypadá situace v pozdním středověku, situace, která silně
připomíná poměry v antickém Římě. Není divu, že se v moralizující litera-
tuře a v pojednáních o rodinném hospodaření koncem středověku objevují
rady přímo inspirované Aristotelovou Politi/wu či Xenofónovou E/wnomi-
hou. Autoři jako Leon Battista Alberti ve svém spise o rodině Libri della jami-
glia nebo Giovanni Morelli se snaží racionalizovat zvyklosti své doby a svého
prostředí a vytvářejí určité modely. Muž musí počkat, až dosáhne "dokonalé-
ho věku" pro sňatek, žena je naopak provdána mladá, "janciulla", aby se při
čekání na manželství nezkazila, "neboť ženy propadají neřesti, nedostanou-li
to, eo žádá příroda". Někteří autoři si stěžují, že jejich současníci vdáv,!jí své
dcery ve stále útlejším věku. Všichni se ovšem shodnou na tom, že muž si lé-
pe udrží autoritu v domáenosti a bude plodit krásnější potomky, pokud svť~
sňatek poněkud odloží. Zdá se tedy, že uzavírání manželství ve vyšším věku _
cožje dnes tendence rozšířená v celé západní Evropě - bylo ve 13.-15. stole-
tí zvykem a normou pouze pro mužskou část populace.
Téměř nulový výskyt porodú před osmým měsícem po svatbě u florent-
ských rodin dokazuje, jak přísný dohled drželi rodiče nad svými mladičkými
dcerami, které mnohdy spatřily svého vyvoleného teprve v den, kdy se měly
vdát. Tento relativně dlouhý interval mezi sňatkem a prvním porodem doka-
zl~e na druhou stranu ale i to, že ne všechny dívky byly dostatečně fyzicky
zralé na plození dětí, což ovšem jejich manželúm nikterak nebránilo v tom,
aby je ihned začali zasvěcovatdo manželského života. Po prvním dítěti ovšem
těhotenství a porody následovaly v rychlém sledu. Tak se např. jedna měšťan­
ka z Arrasu roku 1461 stala vdovou ve Svých devětadvaceti letech poté, co bě­
hem třinácti let manželství přivedla na svět dvanáct dětí. Tento případ není
nijak ojedinělý; v několika dochovaných francouzských rodinných kronikách
av početných italských ricordanze nalezneme mezi 14. a 15. stoletím mnoho
případú stejně vysoké plodnosti, přinejmenším u žen ze zámožných měšťan­
ských vrstev. Pokud se např. Florenťanka z dobré rodiny provdala v sedmnác-
ti a neovdověla před nástupem menopauzy, mohla do svých sedmatřiceti let
přivést na svět v prúměru deset dětí, což je o jedno díti'.. víc než u francouz-
ských venkovanek z období novověku, které se vdávaly o sedm až deset let
později než italské měšťanky. Zvyk provdávat dívky v útlém věku měl tedy zna-
telný vliv na celkovou úroveň plodnosti i na počet narozených dětí. Snižová-
ním věkové hranice při uzavírání sňatku se rodiny více či méně vědomě sna-
žily ucpávat citelné trhliny, které zpúsobovala tehdejší vysoká úmrtnost.
Jejich vyhlídky však byly velmi nejisté, neboť i v dobře situovaných ro-
dinách jednoho z nejbohatších evropských měst byly mnohé ze svazkú před­
časně přerušeny a počet narozených dětí byl nižší než deset. U florentských
párú, ať již jeden z manželú zemřel předčasnou smrtí či nikoliv, se celkový
počet narozených dětí pohyboval kolem sedmi, což je stále ještě úctyhodné
ŽENA A RODINA
(253)
číslo, později ovšem uvidíme, že ze všech těchto potomkú jich přežilo své ro-
diče jen velmi málo.
Prozatím zdúrazněme, že těhotenství zabírala téměř polovinu života
vdaných žen do věku čtyřiceti let. V několika vážen)ich limousinských rodi-
nách, které jsou známé rovněž svými rodinnými kronikami, činí rozmezí me-
zi dvěma porody v prúměru jedenadvacet měsícú. Totéž platí i pro sedm set
porodú v podobně situovaných florentských rodinách. A pokud vynecháme
výjimečně dlouhé intervaly, zjevně zpúsobené dlouhodobější nepřítomností
manžela, anebo budeme-li brát v úvahu pouze páry, které prošly společně ce-
lým reprodukčním obdobím, dojdeme až k osmnácti měsíeúm. Jak ve flo-
rentském, tak v limousinském případě tedy k početím docházelo mnohem
častěji než o dvě či tři století později. V praxi to znamená, že těhotenství za-
končené porodem a úvodem - první návštěvou kostela šestinedělkou - zabí-
ralo ženě devět měsíců z osmnácti.
Dalším dúsledkem bylo, že manželé neměli mít teoreticky celou polovi-
nu společného života pohlavní styk, aby se plod "nezkazil" - přinejmenším od
okamžiku, kdy se začal hybat. Porušení tohoto zákazu bylo od dob Alberta Ve-
likého až do poloviny 13. století považováno pravděpodobně jen za lehký
hřích, nicméně hřích to byl. Zdrženlivost se doporučovala i v případě, že
matka kojila, neboť početí dalšího dítěte mohlo zkrátit dobu kojení, a tudíž
ohrozit život staršího sourozence. Je těžké posoudit, zda námi sledované
francouzské a italské páry se ještě těmito starými příkazy řídily. Někteří lidé
později oživovali stará tabu, která se zdála být stále aktuální, ale l)ikala se spí-
še nebezpečí pohlavního styku během' ženiny menstruace; velký kazatel Ber-
nardino ze Sieny připomíná ženám, stejně jako obchodník Paolo da Certal-
do mužúm, že "pokud dojde k početí v tomto okamžiku, rodí se zrúdné či
lnalomocné děti ", děti "nemocné či prašivé'\ a 11110VOrOzenec, který byl počat
v tomto období, má vždy nějakou velkou a viditelnou vadu "; vina padne na
otce, který nedbal zákazu a kterému "dítě múže také zpúsobit velkou l~mu."
Respektování náboženských zákazú lze přesněji vysledovat v případě
"zakázaných období", tzn. v adventu a postní době, kdy církev nedovolovala
uzavírání sňatkú a doporučovala i pohlavní zdrženlivost. Je běžným zvykem
ověřovat si vliv takových zákazú na počtu sňatkú a početí. A skutečně, v pří­
padě Limousinska a Toskánska múžeme konstatovat značný pokles počtu
uzavíraných manželství v prosinci a březnu a menší množství početí během
postního období. Přinejmenším u městkých obyvatel, kteří byli dobrým ter-
čem kazatelú, nacházely tedy církevní zákazy odezvu.
Naše francouzské a toskánské příklady zároveň dokazují i to, že se man-
želé nesnažili zabránit početí žádnými prostředky - nápoji vyvolávajícími po-
trat, mastmi, kondomy či zaříkáváním, k nimž se dle svědectví zákazníkú
i soudcú uchylovaly prostitutky a ženy obviněné z provozování magie a čaro-
 CHRISTIANE KLAPISCH-ZUBERO,VÁ
(254)
děj nictví. Všechny koncily raného středověku až do 12. století neustále
zdůrazňovaly zákazy i tresty, které by stihly jakýkoliv pokus předejít či zabrá-
nit narození dítčte. Vlivem spisů arabských lékařů, které vešly ve známost,
a Ovidia se zřejmě v některých prostředích začaly používat určité formy an-
tikoncepce, nebo se o nich přinejmenším diskutovalo, což vedlo teology k to-
mu, aby poněkud zmírnili svá přikázání. Někteří z nich již nezakazují styk
dvou neplodných partnerů či coitus reservatus; pár se tedy nemusí spojovat
jen kvůli plození potomků, ale i z touhy po rozkoši. Jiní přestávají antikon-
cepci považovat za totéž co zavraždění dítěte. Ale až do konce středověku ka-
zatelé znovu a znovu připomín~jí, že pohlavní styk "proti přírodě", který jde
proti "duchu manželství", je smrtelným hříchem. Bernardino ze Sieny svým
posluchačkám zdůrazňuje:
"Poslyš dobře: mají-li spolu manželé takový styk, při němž nemohou zplodit
potomky, dopouštějí se smrtelného hříchu. Řekljsem to dosti jasně? (... ) Kdo
má takové styky, činí hó.ře, než kdyby za normálních podmínek ležel se svou
vlastní matkou. (... ) A tak si, ženo, zapamattŮ dnešní poučení a vezmi si je
k srdci: požádá-li tě manžel o cokoli, čím by hřešil proti phrodě,
nedopřej. " tamentech, také jen velmi zřídka překroěil tuto nízkou hranici.
Jediným případem, kdy žena může a musí porušit poslušnost vlIči manželo-
vi, i kdyby riskovala život, je tedy okamžik, kdy ji muž při tělesném styku nu-
tí k poloze, jež "porušuje řád určený Bohem", "činí z ženy zvíře či dokonce
muže" a zabraňuje jí v početí.
Proti "sodomitským" či jinak "nepřirozeným" praktikám křesťanských
manželů brojili kněží proto, že v jejich očích představovalyjakousi formu an-
tikoncepce. Přesto se nezdá, že by tento způsob styku měl nějaký zásadní vliv
na plodnost tehdejších párů. Až k předposlednímu narození zůstává prů­
měrné rozmezí mezi jednotlivými porody velmi stabilní, což dokazuje, že se
manželé nesnažili nějak masivně bránit otěhotnění pomocí nejrůznějších
úskoků. Je ovšem pravda, že limousinská honorace i florentští obchodníci
měli dost prostředků, aby mohli svým dětem zajistit náležitou výchovu. Ani
zde nemůžeme z jejich příkladu činit obecné závěry pro všechny oblasti
a společenské vrstvy středověké Evropy.
Existt* jeden naprosto přirozený a uznávaný prostředek, jak omezit
počet porodů, totiž nechat matku, aby své dítě kojila. Ovšem kojná, která se
běžně objevuje i v chansons de g~ste a v dvorských románech, nebyla v posled-
ních staletích středověku pouze výsadou šlechty. Pro ilustraci můžeme znovu
zmínit případ Florencie. Patricijské rodiny ve 14. století ve své domácnosti
běžně zaměstnávaly kojnou a o století později se mezi celým středním měš­
ťanstvem rozšířil zvyk využívat služby venkovských žen. Účinek tohoto chová-
ŽENA A RODINA
(255)
ní byl dvojí: chudé ženy, které své dítě dlouho kojily, začaly své mléko prodá-
vat, pokud dítě zemřelo, a kromě mzdy tedy získaly příležitost oddálit další
porod. Naopak majetní lidé, kteří si chtěli zajistit dědice a vysoká porodnost
pro ně tudíž hrála důležitou roli, mohli díky tomu, že svěřili malé dítě koj-
né, mít vyšší počet potomkú. Je také pravda, že počátkem 15. století bylo
v Toskánsku napočítáno nejvíce dětí právě v těch nejzámožnějších rodinách.
Lože chudých bylo tedy v této době méně plodné než lože boháčů.
Plodné období dospělé ženy, která se vdala před osmnáctým rokem, te-
dy končilo, jakjsme již řekli, asi o dvacet let později. Ze všech dětí, které při­
vedla na svět, jich pod otcovskou střechou žilo současně jen pár. Matky, kte-
ré brzy po křtu odvezly své dítě ke kojné, sije vyzvedávaly za rok a půl až dva
roky. Mezitím mohl některý ze sourozenců podlehnout nějaké dětské nemo-
ci či morové epidemii, které pravidelně postihovaly tehdejší populaci. Velký
počet narozených dětí - deset či patnáct - existuje tedy jen na papíře, neboť
je rekonstrukcí, kterou zpětně provádějí historikové zabývající se demo-
grafií. Při každodenním střídání narození a úmrtí se koncem středověku vy-
skytovaly v domácnostech průměrně dvě děti, jak ukazují tehdejší sčítání
nikdy mu to obyvatelstva. A počet přeživších potomků, které otec ěi matka uváděli v tes-
Z rodinných kronik vyplývá, že přinejmenším ětvrtina dětí florentských
obchodníkú zemřelaještě během pobytu u kojné. 45 % dětí z těchto rodin
se dokonce nedožilo ani dvaceti lel. Na každý nový život tedy ěíhá smrt a ně­
kdy ohrožuje i matku, která dítě přivedla na svět. Rodiěky sice neumíraly při
porodu tak často, jak se tvrdí, ale je zřejmé, že i pro ženy z bohatých rodin
to byl jeden z nejnebezpečnějších okamžikú v životě. Z ílorentských manže-
lek, které nepřežily své protějšky, umírá při porodu nebo těsně po něm kaž-
dá třetí. K nim však ještě musíme připojit ženy, které léta strádaly různými
poporodními komplikacemi, "onemocněním dělohy", jak nemoc v roce
1512 nazval muž, kterému nebohá manželka povila během třiadvaceti let
patnáct potomků. Vcelku tedy i v dobře situovaných rodinách umírá na ná-
sledky porodu každá sedmá či osmá žena a ve většině případú s sebou do
hrobu bere i dítě.
Při zátěži, kterou pro ženu představovalavšechna těhotenství a porody,
byla naděje, že se dítě dožije dospělosti, dosti malá - přibližně 50 %. Tyto
údaje nám pomohou pochopit onu křesťanskou rezignaci, do níž upadali ro-
diče při každé další ztrátě potomka a kterou často považujeme za necitlivost.
Samozřé,jmě že posílání dětí ihned po narození ke kojné nepřispívalo nijak
k rozvUení mateřského citu či otcovského zájmu. Zpráva o úmrtí nepřervala
ono silné citové pouto, které se vytváří každodenním sledováním vývoje dítě­
te a o němž svědčí často velmi hluboký zármutek otcú. Nebudeme jistě po-
chybovat o upřímnosti slov, která napsal po smrli své tříleté dcerky, Falchet-
 CHRISTIANE KLAPISCH-ZUBEROVÁ
(256)
ty Rinucciniové,její otec v roce 1509: Jsem přesvědčen, že se dostala do ne-
be." A dále prosí, aby se "ta nevinná holubička za nás přimluvila svými mod-
litbami u dobrotivého Boha a jeho něžné matky". Upřímná je jistě i úzkost,
kterou vyjádřil Giovanni Morelli, kdy' mu v roce 1406 zemřel jeho desetiletý
syn: "Nikdy bych si nepomyslel, že kdyby mi Bůh vzal mého syna, což se nyní
stalo, byla by to pro mne tak bolestivá rána." Nicméně i z těch nejkonvenč­
nějších a nejsušších formulací, oznamujících úmrtí dítěte během pobytu
u kojné,je cítit hluboký zármutek a zklamání, které prožívali rodiče plní na-
děje, že zachovají alespoň jméno a rodinu: ,,11. srpna 1390 ráčil Bůh k sobě
povolat malého Lukáše. Doufejme, že ho přijme se svým i mým požehná-
ním," tak stojí v záznamu jednoho otce. Jiný otec ve stejném okamžiku píše:
"Čtrnáctého tohoto měsíce a roku jej k«jná přinesla mrtvého z Pian di Ripo-
li; myslíme si, že jej zadusila. Pochován je v kostele San Jacopo. Bůh mu žeh-
nej stejně jako našim ostatním zesnulým."
Mimo tyto zámožnější kruhy, které uměly vyjadřovat své naděje i trápe-
ní, se přímá svědectví o vztazích mezi rodiči a dětmi vyskytujíjen ojediněle.
Ve velké většině matky své nově narozené potomky kojily, nicméně bylo i dost
těch, které bída, nemoc či veřejné pohoršení donutily zbavit se dítěte více-
méně ihned po porodu. Jak ale před koncem středověku odhadnout míru
opuštění dítěte a odlišit jej od skutečné vraždy? Hodně se diskutovalo o tom,
zda se v karolínské době na velkých panstvích zbavovali novorozeňat ženské-
ho pohlaví, protože byla považována za nežádoucí; tím by se totiž vysvětlila
tehdejší nerovnováha mezi počtem mužů a žen. I v pozdějším období zůstá­
vá problém zavraždění či opuštění dítěte, což tehdejší kritikové často směšo­
vali, velmi špatně zmapován. Oba jevy jsou nicméně zdokumentovány a po-
čínaje 13. stoletím získávají špitály pro chudé v mnoha městech nový úkol:
zabránit vraždění novorozeňat, které je o to větším hříchem, že znemožňuje
ne pokřtěnému dítěti vstup do ráje. Kromě chudých lidí, poutníků a těhot­
ných žen zde tedy nadále nacházeli útočiště i sirotci a nalezenci. Teprve v po-
sledních stoletích středověku však můžeme posoudit rozsah i důsledky
opouštění novorozenců na základě archivů špitálů, sčítání obyvatel a prvních
fragmentů církevních matrik.
Opouštění novorozeňat bylo zřejmě běžným fenoménem, značně roz-
šířeným zejména v městském prostředí, aniž však dosahovalo tak masivních
rozměrů jako v novověku. Přispívaly k tomu častá těhotenství služek (ať svo-
bodných, či nevolnic) a chudoba, buď trvalá, nebo spojená s dočasným ne-
dostatkem prostředků. Chudé rodiny odkládaly své legitimní potomky
v městských útulcích s nadějí, že se o ně časem budou moci starat samy a že
je útulek lépe ochrání před smrtí. Avšak míra úmrtnosti byla v prvních nale-
zincích, např. v útulku u Neviňátek (lnnocenti) ve Florencii, děsivá. Zanechat
dítě v nalezinci tudíž znamenalo zvýšit nebezpečí, že zemře v útlém věku -
ŽENA A RODINA
(257)
rovnalo se to tedy svým způsobem vraždě. Rodiče poroučejí pozemský osud
dítěte Bohu a doufají, že mu prostřednictvím dobročinnosti prodlouží život
na této zemi a zajistí život věčný. Kojenci ženského pohlaví se mezi nalezen-
ci vyskytovali častěji; existovala zde tedy jistá diskriminace, která již od ~a­
rození zvýhodňovala chlapce. Z papírků připíchnutých na chatrné oblecky
odložených dětí se však nedozvíme, jaké podvědomé důvody vedly rodiče
k upřednostňování chlapců.
Zkouškou odpovědnosti rodičů vůči dětem nebyla jen nežádoucí naro-
zení, ale i nezbytná nutnost novorozence kojit. Viděli jsme, že představitelé
církve nabádali rodiče k sexuální zdrženlivosti během období kojení. Jejich
výzva k prozíravosti a ovládání nutila rodiče neustále se zamýšlet nad osudem
svého potomstva a pomalu vedla rodiny k tomu, aby individuální úděl svých
dětí začaly chápat méně fatalisticky. Kněží ale zdůrazňovali ještě další strán-
ku rodičovské zodpovědnosti. Od počátku 15. století se zápalem bojovali
proti "útisku" kojenců zalehnutých v posteli rodiči nebo kojnou a neustále
rodičům opakovali, že se tak dopouštějí zločinu z nedbalosti či dokonce zlo-
činu úmyslného, a tím probouzeli u laiků, kteří tyto nehody brali poněkud
lehkomyslně, skutečný zájem o přežití jejich potomků.
Na konci středověku tedy pomalu dozrává jistý proces uvědomování,
který později povede k prvním antikoncepčnímopatřením. Paradoxní je, že
u počátků tohoto probuzení, pod jehož vlivem budou rodiče po 17. století
prodlužovat intervaly mezi jednotlivými porody, stála abs~ll~~n! úcta k živ~t~,
jakji kázali ti nejzavilejší odpůrci jakýchkoli praktik zabranuJlClch oplodnem.
Z množství příkazů a zákazů, které měly určovat pohlavní soužití mužů a žen
dokonce i v manželství, nalezla u manželských párů konce středověku ode-
zvu zejména výzva ke zdrženlivosti, kterou lékařské "autority" doporučovaly
již od starověku každému, kdo chce mít zdravé a početné ~otomky. Nez~a­
mená to, že všechny Sňatky byly uzavírány z rozumu nebo ze bylo z "rodm-
ného života" vyloučeno jakékoliv vzplanutí vášní. Ideál dobrého manželství:
který se snažila prosadit v posledních třech staletích středověku morahstm
a satirická literatura, ovšem odsuzoval přílišnou žádostivost, nezkrotnou tou-
hu, již přirovnával k obžerství, které by mohlo narušit rovnováhu tělesných
šťáv. "Své ženy užívej střídmě a dbej, abys nepřekročil určitou mez" - tak ra-
díjeden Florenťan svému synovi v obavě, aby si "nepoškodil žaludek a ledví",
neplodil jen dívky či "neduživé" chlapce a sám nežil "pln odporu, hanby, me-
lancholie a smutku".
Dobré užívání manželek spočívá v tom, že muž se má mít neustále na
pozoru před jejich požadavky. Ženské tělo, nezbytné pro zach~vání rodu, je
bohužel povahy velmi nestálé. Je špatně ovládáno nedokonalym rozumem,
jenžje ženám vlastní, a proto je zapotřebí, aby muž, tedy jeho pán, uspoko-
 CHRISTIANE KLAPISCH-ZUBEROVÁ
(258)
joval jeho chutě pravidelně a uvážlivě a aby se sám nepoddával smyslnosti,
neboť by mu to mohlo podrýt autoritu.
"Autorita" představuje další zásadní slovo určující mužské pojetí vztahů
mezi manžely, které se jako jediné dochovalo až do naší doby. Muž byl stvo-
řen jako první, je obrazem Boha, podobnější originálu, dokonalejší a silněj­
ší, a tak musí ženě vládnout. Toto neustále omílané téma našlo své uplatně­
ní i v uzavřeném kruhu rodinného života. Ospravedlňovalo nejen ženskou
podřízenost, ale i rozdělení úkolů, které z toho vyplývaly. Muž má u své ženy
"přirozenou" autoritu. Slabost a podřízenost ženského pohlaví se stala teore-
tickým základem nesčetných pojednání, která již od antiky přísně vymezila
oblast, v níž ženy opl)ivají jistou mírou autonomie.
Touto oblastí je samozřejmě v prvé řadě dům, prostředí zároveň chrá-
něné i uzavřené, a v něm některé ještě soukromější prostory, jako byla již
zmíněná ložnice, dílna či kuchyně, která se v některých oblastech nalézala
v patře nebo vedle hlavní budovy. Uvedení novomanželky do domu prováze-
ly vždy určité rituály, které jednak potvrzovaly její přUetí do rodiny, jednak ji
izolovaly od vnějšího světa. Ženská křehkost a slabost vyžaduje ochranu a do-
hled. Její cesty mimo dům byly omezenyjen na obecně známá místa - do kos-
tela, ke společné peci, na tržiště či ke kašně. Tato místa se sice mohla lišit
podle společenské třídy, byla však velmi zřetelně určena. Kromě toho existo-
vala však další místa, jež vyvolávala u mužů zvědavost i obavy, neboť hovory,
které se zde vedly, unikaly bdělému dozoru. Svědčí o tom texty jako Evangi-
les des Quenouilles (Evangelia přeslic), v němž dostávají volný průchod tolik
obávané moudrosti kmoter, nebo Quinze joies de rnariage (Patnáct radostí
manželského života), které líčí, jakou fascinaci i pohoršení budilo u manže-
lů tlachání žen, jež se shromáždily u šestinedělky, nebo se společně vydáv~jí
na pouť, a všude proti mužům kují pikle.
Hlídat a zaměstnávat ženy uvnitř domu, to byl tedy všeobeeně rozšíře­
ný mužský ideál, který ovlivnil i vyoěr povinností, jež byly ženám přiděleny.
Zatímco muži "živitelé" musejí venku hromadit jmění a peníze, základní stře­
dověké spisy pojednávající o domácím hospodaření ukládají jejich družkám
péči o to, aby tyto produkty byly dobře uschovány a použity dle nutnosti pro
domácí spotřebu. Každodenně hospodařit se zásobami, dohlížet na to, zda
jsou používány uvážlivě, starat se o náležitou přípravu kjejich použití, to vše
jsou oblasti, kde se mohou rozvUet schopnosti ženám vlastní, pokud jsou ří­
zeny poslušností a rozvahou. Dobrou manželkou je tedy chytrá, poslušná
a mírná žena, která dokáže hospodařit s prostředky, jimiž muž zvnějšku záso-
buje domácnost.
Ženy jsou významnými články v dobrém fungování sociálního systému,
a plní-li tedy svou úlohu, zabezpečují vyvážené rozdělování produktů muž-
ských činností. Jakékoliv plýtvání těmito produkty má vliv na celou společ-
ŽENA A RODINA
(259)
nost a veškeré formy směny. Zákony omez~jící soukromé výdaje, které se sna-
žily zachovat vnější znaky společenského pořádku, byly rovněž ostře namíře­
ny proti ženským výstřelkům. Rozmařilost, obžerství a zhýralost, to vše jsou
hříchy, živené nevyváženou chutí, kterou by však domácí život vedený žena-
mi lučl naopak usmčrií.ovat a krotit.
Farnilia - to je také společenství osob, nad nimiž žena bdí a jimž urču­
je životní rytmy i činnosti. V prvé řadě je to manžel, který po návratu z celo-
denní námahy očekává u rodinného krbu klid, teplou lázeň, prostřený stůl
a rozestlanou postel. Dále je její součástí služebnictvo, pokud si je rodina mů­
že dovolit. Manželka má za úkol toto služebnictvo řídit a "trestat", pokud je-
ho chování poškozuje zájmy domu, krátce řečeno, dbát o to, aby zachovávalo
čest rodiny. V neposlední řadě tvoří rodinu malé děti, jimž žena poskytuje
prvotní výchovu, spočívající spíše v tom, že jim jde příkladem svou zbožnos-
tí a poslušností, než že by je učila základům čtení. A konečně musí zajistit
harmonické soužití všech těchto bytostí s tak odlišnými potřebami, neboť je
garantem domácího řádu a rodinného klidu.
Domácí klid by vlastně měl být odrazem světové harmonie, kdyby žen-
ská přirozenost, i přes omezení,jimižje spoutávána, a kázání, kterájsoují ur-
čena, nepodrývala potměšile to, co má za úkol podpořit. Neboť ženy jsou
navýsost falešné, přelétavé a podlé, "a vše, co vede k veliké hanbě, hříchu
a utrácení, mají na svědomí ženy, neboť to ony vyvolávají vclké nenávisti a ni-
čí velká přátelství". Z výčitek, které muži ženám sveřepě opakují, se nakonec
zrodil pocit, že je ženy neustále klamou. Jejich upovídanost ruší klid v domě
a vynáší ven rodinná tajemství; ženská hádavost doprovázená ztřeštěnou a so-
beckou marnotratností dokáže i tu nejsoustředěnější mužskou mysl rozptýlit
do tisíce malicherných problé\uů. Všechna tato obvinění pramenila z hlubo-
kého pocitu nezdaru, jenž byl přímo úm,ěrný ideálním představám tehdej-
ších mužů o domácí autoritě a pořádku. Zenská nekázeň ostatně nebyla Jen
předmětem manželských výtek, ale i veřejných trestů. Porušení normálního
řádu věcí či příliš zJevné převrácení přirozené autority bylo podrobeno sou-
du a symbolickému trestu, jejž komunita stanovila. Již od počátku 14. století
se objevují zmínky o posměšných rituálech, které svědčí o veřejné kontrole
týkající se vy1}ěru partnerů. Sl'íatky starých vdov či obecněji několikerá man-
želství jedné osoby budily hněv mladé generace vůči nesourodým párům, jež
se k sobě vůbec nehodily. Jako trest pro příliš zJevnou výměnu manželských
rolí sloužil po celé Evropě rozšířený obřad jízdy na oslu; pokud žena ovláda-
la muže, zacházela s ním surově nebo ho podváděla, musel manžel (nebo
soused, který ho z~stoupil)~rojet ves!"icí na tomto s~"ěšném d~prav~ím pr~:
střed ku obracen cclem dozadu a drzet osla za ocas. Neposlusnost zen totlZ
zpochybňovala samotný řád světa a vedla ke vzniku obřadů, v nichž k vykou-
pení docházelo skrze zesměšnění. Ve středověku neexistovala žádná oblast
 ŽENA A RODINA
CHRISTIANE KLAPISCH-ZUBEROVÁ
(261)
(260)

vlastní ctí" musí naučit "vyrábět tobolky nebo šít a příst (... ) tak, aby jednou
soukromého života, v níž lidé mohli řešit
své konflikty bez zásahů vnějších
pozorovatelů. . v domě svého muže mohla zahánět melancholii, nezůstala bez práce a byla
také něčím prospěšná ".
V případě neposlušnosti či úskočnosti dětí k podobným zásahům ze
Tato nekonečná ženská činnost měla nepochybně i svou funkci ekono-
strany kolektivu nedocházelo. Zpochybňoval-Ii syn autoritu svého otce, vybí-
mickou. Uspokojovala požadavky domácí spotřeby a rozšiřovala možnosti
zel~, to sp~še ,k politová':í než k posměchu; v takovém případě se "přátelé"
vedlejších zisků. V chudých rodinách se mnohdy hubený rozpočet zvyšoval
a pnbuznI seslI k porade, anIž by kdokoli cizí měl právo vměšovat se do ro-
výnosem z prodeje ženami vyprodukovaných výrobků či mzdami, které si že-
dinných záležitostí, jež zcela přirozeně vyvolávaly otázky ohledně dědictví.
ny vyd~laly jako přadleny.Jak prohlásil nejeden toskánský poplatník z 15. sto-
F~bliaux, pojednáv.~,ící o g,enerační,ch problémech mají velmi pochmurný
letí: "Clověk vyžije s pomocí toho, co jeho žena vydělá svou pi'eslicí", nebo
ton, Jenz se z~ela l:sl od horkosladkych Čl rozverných vyprávění o tom, jak že-
s tím, "co napl'edou dcery."
ny klamou sve muze. Otce, který se příliš záhy zřekl svých statků, a tudíž i své
Mnoho žen vykonávalo zejména před obdobím krize 14. století samo-
autority ve prospěch dětí, vypravěč nabádá, že "člověkjim nesmí věřit, neboť
statné hospodál'ské činnosti mimo vlastní dům. Pro většinu z nich byla nut-
děti neznají slitování", nebo že
nost pracovat přímo úměrná manželovu postavení či ztrátě dostatečného za-
bezpečení rodiny. Dívky z chudších vrstev vstupovaly ve velmi mladém, někdy
"syn je otci pokorný a oddaný tak dlouho, dokud otce vládne domu a majet-
již i v dětském věku do služby, aby si vydělaly na věno či Vjibavu. Avšak nejpo-
ku, ale jakmile otec pověří syna správou svého jmění, začne se syn nad ním vy-
četnější skupinu pracujících žen tvořily vdovy, často ohrožované samotou
vyšovat, nenávidí ho a den, kdy otec zemře a syn ho již nebude mít na očích,
a nouzí. I v zámožných vrstvách středověké společnosti vdovám hrozilo, že po-
se mu zdá vzdálený více než tisíc let",
kud dědici zesnulého manžela neuznají jejich majetková práva, rychle se ocit-
nou na nižším stupni společenského žebr-íčku či pr-ímo v bídě. Pr-íbuzní ne-
Obraz, který jsme zde předložili, se tYKá především ideálů a obav "dobrého
byli v tomto případě zdaleka ti poslední, kdo vdovy a sirotky phpravovali
hospodáře" z řad měšťanstva. V některých společenských vrstvách však ženy
o majetek. "Tak sama jsem a bez přátel," stěžuje si vjedné slavné baladě Chris-
nebyly tak odkázané na život uvnitř domu a tak podřízené mužům, jak by si
tine de Pisan, která v pětadvaceti letech zůstala sama s ti'emi dětmi a byla prv-
t~ ~anželé a zastánci "svatého domácího hospodaření" (santa rnasserizia)
ní i.enou, jež se živila perem. Sti'edověké romány pak po jejím vzoru hýh1y
prá:l; Venko,v~nky těžce p~:acovaly na polích, ženy řemeslníků v dílnách svých
líčením ponurých osudů osamělých žen nucených pi'ežívat v těch nejdrama-
muz,~', kter~ casto po JeJich, sn:rti přebíraly. Dokonce ani ve šlechtických
tičtějších situacích; některé však ukazují, že si dokázaly poradit velmi dobře.
a mestanskych domech nemely zeny a dívky čas zahálet.
Tyto ženy bez rodiny nezapadaly do "přirozeného"rámce, který středo­
Nakonec musíme zdůraznitjeden důležitý aspekt ženské ruční práce.
věká společnost přisuzovala ženskému pohlaví. O to byly zranitelnější ajejich
Vychovatelé objasňují, jaký byl účel prací sjehlou či vřetenem, které měly že-
pověst se ihned dostala do špatného světla. Osamělé vdovy, ubožačky živící se
nu zaměstnávat v každé volné chvíli - měly upoutat její tělo na jedno místo
předením, služky, zbožné ženy žijící mimo řádové komunity - všechny tyto
a otupit myšlenky, aby se netoulaly v představách, ohrožujících její čest nebo
ženy byly okamžitě podezírány ze špatného chování a pohotově obviňovány
čest rodiny. Již od útlého věku ženy bez ustání předly, šily, tkaly a vyšívaly; čím
z prostituce. Vykoi'eněné ženy následující svaté muže, jakým byl napi'.
vznešenějšího rodu byly, čím větší čest požívala jejich rodina, tím méně času
v ll. století Robert z Arbrisselu, zakladatel "smíšeného" kláštera, jehož vede-
jim bylo dopřáno na zábavy, hry a tanec. I vznešené dívky zaměstnávaly své
ním pověřil ženu, nebo ty, jež se ve 14. století phpojovaly k průvodům flage-
ruce a "pošetilé hlavičky" jemnými výšivkami na ornáty a oltářní ubrusy; tou-
lantů, pocházely právě z řad žen, jejichž manželská situace, životní styl či eko-
t~ nIkdy nekončící prací si měly zasloužit ukrácení počtu let v očistci. Jako
nomická nezávislost byly dostačujícím důvodem k tomu, aby byly vykázány na
zammka k ospravedlnění těchto činností se také uvádělo, že otec musí své
dcery vést k nějaké dovednosti, aby se dokázaly o sebe postarat, kdyby upa- okraj společnosti.
dly do bídy; avšak skutečným cílem, který tyto texty prozrazují, bylo neutra-
Opovržení, které stíhalo práce mimo dům, příliš nezávislé projevy zbožnosti
lIzovat nestálý a křehký charakter žen nekonečnými činnostmi. Podle Fran-
či volný pohyb žen, dokazuje, že společnost konce sti'edověku jen obtížně
ceska da Barberina, který počátkem 14. století napsal pojednání o výchově
chápala "ženský stav" mimo rámec manželského života. Je zřejmé, že během
S?
žen, ,dcera. "rytíře ~ erbem, soudce či lékaře se vznešeným titulem čijaké­
tohoto období získal pár uvnitř rodinné skupiny na samostatnosti, avšak žen-
hokolI slechuce, pro Jehož předky, stejně jako pro něj, bylo zvykem bdít nad
 CHRISTIANE KLAI'ISCH-ZUBEROVÁ
KAPITOLA IX.
(262)

ské ctnosti a neřesti, povinnosti i způsoby ehování byly posuzovány pouze

vzhledem k rodině, jejímž byl základem. Ženy zůstaly i nadále jakousi sou-
částkou podřízenou soukolí rodinné reprodukce. Ačkoliv tato podřízenost
nebyla nijak popírána, byla pociťována potřeba ji nějak ospravedlnit, vysvět­
lit - zkrátka, mluvit a diskutovat o ní. Přestala tedy být považována za zeela
san1ozřejmou.

Bibliografie:

Histoire de la famille, Vol. 1, ed. BURGUIERE, A., KLAPISCH-ZUBER C., SEGA-

LEN, M., ZONABEND, F. Pari, 1986.
DE MATIEIS, M. C.: Idee sulla donna nel Medioevo. Fonti e aspetti giuridici, antropologi-
ci, religiosi, sociali e letterari delta condizione femminit.e, Bologna 1981. SVĚTEC
DUBY, C.: Le chevalier; ta femme et It jJretre. Le mariage dan-s laFrance jéodale, Paris 1981.
HERLIHY, D.: MedierJaI Households, Cambridge 1985. André Vauchez
NELLI, R.: L'érotique des troubad01m, Toulouse 1963.
VETERE, B., RENZI, P.: Profili di donne. l\1i(o, immagine, realta jra medioevo ed eta (011.- Jeden ze speeifiekých úkolů historika spočívá v od-
temporanea, Galatina 1986.
halení zdánlivých souvislostí, postulovaných - při­
nejmenším implicitně - jazykem, který označuje
v různýeh obdobíeh týmiž výrazy rúzné skutečnosti,
takže by se mohlo stát, že bychom přestali vnímat
změnu významu. Zvláště opatrný přístup je nutný
v oblasti náboženství, především jedná-li se o kato-
lieismus, jenž klade dúraz na neměnnost základ-
ních článkú víry a svýeh institucí v průběhu staletí.
Proto se múže stát, že antický biskup či středověký
kněz jsou kladeni na roveň osobám zastávajícím ty-
to funkce v církvi dnes. Takové usuzování na zákla-
dě analogie snadno vede k anachronismu, protože
pod vlivem shodnýeh pojmenování opomíjíme
změny, v některých případeeh dosti velké.
Problém nabývá na intenzitě v případě světcl!.
Již sama povaha pramenú, o něž se musíme při je-
jich studiu opírat, zvyšuje nebezpečí deformace
a zploštění reality, vlastní každému historickému
bádání. Životy svatýeh a výčty zázrakú usil~jí o při­
podobnění služebníků Božích určitým modelům,