CHOROBA ZVAN LHOSTEJNOST

Jev nazvan jako a al-ghafla, do etiny nejastji pekldno jako lhostejnost, i ignorance, je
nm, co by se nikdy nemlo uhnzdit v srdci vcho. Ghafla je nco jako bezohlednost, ale tk se
vce vztahu k nboenstv, s pihldnutm k potebm lidskch bytost a vztah mezi nimi, nebo mezi
nimi a jejich Pnem.
Ghafla je krut choroba srdce a je zkladem vemonch podob bludu, kter se v lidstvu objevily a
vyvstaly.
Lhostejnost se primrn tk vztahu k Allhu a zejmna pak k absolutn ignoranci vlastnch in, za
kter mme skldat sv ty. Tohoto se tk kornsk ver:


Pibliuje se k lidem ztovn jejich, zatmco lhostejn se odvracej. (Anbij: 1)
Toto chovn se bohuel mezi dnenmi muslimy velmi rozilo. Dokonce do t mry, e ten, kter si je
vdom nebezpenho dopadu vlastnch zlch skutk a nevyhnutelnosti setkn s Allhem, apelujce i na
ostatn, je sammi muslimy asto brn jako blzniv a bezohledn, jako extremista i fanatik, jako
nkdo, kdo ve sv ve pehn, je pli tvrd vi lidem, nebo je denotovn jinmi hanlivmi
oznaenmi, kter maj za cl jej zneutralizovat a vykreslit jako osobu obzvlt zptenickou,
nepjemnou a netolerantn vi vem ostatnm.
Pedevm jsme to sami my, muslimov, kdo potebuje probudit z letargie a uvdomit si, e varovn
ped rozhodnutm Bom a poruovn pkaz Allha Vzneenho a Jeho Posla nelze
brt na lehkou vhu.
Nejdleitjm z pznak tto choroby je brt pkazy Allha a Jeho Posla na lehkou
vhu. Allh o tom hovo:



Vy, kte vte! Nesnate se pedejt Boha a posla jeho! Bute bohabojn, vdy Bh vru je
slyc, vevdouc! Vy, kte vte! Nezvedejte hlas svj nad hlas prorokv a neobracejte se k
nmu s e hlunou, tak jak to dlte mezi sebou, aby se skutky vae nestaly marnmi, ani o
tom budete mt tuen. (Hudurt:1-2)
V tchto stejnch verch meme vidt ti klov aspekty toho, jak jsou pkazy Allha a Jeho Posla
brny na lehkou vhu:
1. Zvedn hlasu. V doslovnm smyslu se jedn o poruen etikety a projev necty, nemus jt o
synonymum ignorance, ale jde o jej pznak.
2. Prosazovn nzoru jet pedtm, ne je poznno rozhodnut Allha a Posla Boho
. Toto je mnohem vnj a pmo ukazuje na ignoranci.
3. Vytrval prosazovn nzor opan, ne je rozhodnut Allha a Jeho Posla .
Toto je velmi nebezpen a nejene jde o naprostou bezohlednou ignoranci, ale navc to me
hraniit i s nevrou a oputnm islmu. Jakmile je toti jasn ustaveno ar'atsk stanovisko v
dan vci, jakmile Allh a Jeho Posel danou vc rozhodnou, pak nen mon
prosazovat jin nzor, nbr je, pro zachovn si opravdov vry, bezpodmnen nutno s plnou

vrou, pesvdenm, pokorou a lskou se s rozhodnutm Bom ztotonit a poddit se mu.

Od Ibn Ab Mulejky, e citovan vere ze sry al-Hudurt byly zjeveny ohledn Ab Bekra a Omara,
kte podle nj tm upadli ve zkzu, nebo na sebe zvedli hlas v ptomnosti Boho Posla
, kter zrovna pijmal delegaci kmene Ben Temm. Hdka spovala v tom, kdo by ml bt
vybrn, aby prohovoil jmnem delegace. Jeden se rozhodl pro al-Akrau ibn Habse z Ben Mudi
a druh pro nkoho jinho. An-Nfi', kter pbh vyprv od Ibn Ab Mulejky, jmno onoho druhho
kandidta neuvd. Ab Bekr ekl Omarovi: Jen se chce se mnou pt! Neml jsem v myslu se s
tebou pt, hjil se Omar. Zaali po sob kiet tolik, e to zaslechl i Bo Posel a
Allh nsledn zjevil tyto dva vere.1
Tedy, opustit ustanoven Kornu a Sunny jen tak pro osobn nzor je ze veho nejhor a k neve je od
tohoto jen mal krek, ppadn samo toto je ji v nkterch ppadech nevrou. Pokud Allh kritizuje
konn tch, kte se jen pekikovali i se rozhodovali svvoln o vcech, o kterch jet nebylo
seslno Zjeven, co potom ci o drzosti toho, kdo povyuje svj nzor nad nzor Allha a Jeho Posla
?
Pokud si tedy mysl dovol zaujmout stanovisko typu: jedin tohoto se teba dret anebo si zane
osobovat prvo odsoudit nboensk pkazy jako irelevantn jen na zklad vlastnho tvrzen, e
mj nzor je pro mou situaci vce relevantn, pak takto zkaen a prohnil mysl zane brt pkazy a
rozhodnut Bo za nezvazn, ktermi nen teba se dit. Zkaen lovk pak podle tchto smrnic
ije a postupn zcela propad lhostejnosti. Mysl, kter se rozhodla takto dle pokraovat, ji vce
neme hloubat o vcech onoho svta, nepipomn si Allha, ani vlastn setkn s Nm.
Praktickm pkladem takov lhostejnosti je v naem ase zpsob uvaovn, kter se postupn stv
konvenc. Lid se stavj za heslo nechme lidi init, co a jak se jim zachce.
Mysl, kter si toto troufne tvrdit a odv se o toto zasazovat, bouraje vechny doposud petrvvajc
ruiny a zbytky spoleenskch mantinel, je nejene prosta jakkoli moudrosti a inteligence, ale nachz
se v samm stedu ignorantstv toho nejhrubho zrna. Nco takovho doke z st vypustit jedin
nkdo, kdo absolutn neuvauje nad ralitou jak etiky tak i dekora a vry, nemluv o danostech onoho
svta.
Toto bylo velmi vstin popsno a vysvtleno nejvtm muem vech dob, Ab l-Ksimem
Muhammedem ibn 'Abdillh, Poslem Bom , v hadsu o lodi:




a
a
a
a



a


a
a

a

a a a a a

a


: a a

a


Pklad toho, kdo zachovv hranice Bo a toho, kdo je poruuje, je jako lid na lodi. Nkte jsou
na horn a jin jsou na doln palub. Kdykoli ti dole potebuj vodu, mus jt za tmi nahoe a podat
o ni. Proto nkdo z nich ekne: Pro nevyvrtme v palub dru, abychom stle neobtovali lidi
nahoe? Pokud je ostatn lid nezastav, potop se vichni a ztroskotaj. Ale pokud je zastav, vichni
1

Udlost zaznamenv Ibn Kesr ve svm tefsru uvedench ver ze sry al-Hudurt a tak al-Buchr ve svm
Sahhu.

se zachrn.2
Hads je sahh a m mnoho rznch verz. Spolen jim je podobenstv, kterm nm Posel Bo
ukzal skuten obraz spolenosti a lid, kte v n ij. Ozejmuje, jakou roli ve spolenosti
hraje jednotlivec a pro je existence veobecn zvaznch a nepekroitelnch limit, v hadsu
nazvanch
a a
a huddu llh, tj. hranice Bo, pro spolenost nezbytn. Lid ve spolenosti, jak
uvd Bo Posel , mus t spolu a ve vzjemnm vztahu jedni s druhmi. Mus se
podrobovat uritmu du. Kad lovk m sv osobn poteby a ty mus bt splnny. Poteby tch v
podpalub stejn tak jako tch na palub. Pt a erpat vodu mus vichni. Jist st spolenosti, nebo
jednotlivci, nemohou t na kor celku, uspokojujce sv poteby nedovolenm zpsobem a hece
proti jasn danm pevnm a nemnnm spoleenskm pravidlm, jinak vyvrtaj do psloven lodi
dru a utop se vichni. Proto tak ostatn, pokud chcou pet, nemohou bt vi jejich krtkozrakmu,
blznivmu a sobeckmu jednn lhostejn a mus jejich konn zastavit. Jinak budou muset elit krizi a
zkze vichni do jednoho.
Hads tak u, e nen dn spolenost, kter by nebyla prosta zkaenosti. Kad zkaen jedinec si
pak svou zkaenost omlouv jakmkoli argumentem, kter je subjektivn prohlaovn za racionln
bu proto, e ulehuje ostatnm, nebo proto, e je vyhlen za modern vraz svobody. Ostatn lenov
spolenosti mus proto takovm jedincm v jejich zhoubnm konn zabrnit a zachrnit se tak ped
hnvem Allha. Pokud toto nedokou, budou, a pijde hnv Bo, trpt vichni.
Allh prav:

A bojte se pokuen, je nepostihuje vlun jen ty, kdo z vs jsou nespravedliv! A vzte, e Bh
je stran ve svm trestn! (Anfl:25)
Ve uvedenen hads tak vykresluje mentalitu lid, kte se chtj hranicm Bom stavt na odpor a
pekraovat je. in tak jen kvli sv bezohlednosti a ignoranci prva Boho a ppadnch zlch
nsledk na onom svt. Slova Allha a Jeho Posla berou na lehkou vhu, nebo se jim oteven
vysmvaj. Tak se vysmvaj a napadaj ty, kdo na pekraovn Allhem Samotnm stanovench
mantinel upozoruj a varuj ped tm.
Takovmi jsou napklad muslimov a mezi nimi pak obzvlt ahlu s-sunna we l-dem'a. Tito sami
svm osobnm pkladem tyto nepekroiteln hranice, tato v pozitivnm smyslu slova tabu a posvtn
nazen, respektuj a upozoruj na jejich znevaovn, v ostrm protikladu vi vem zvrcenm, kte
se je sna demontovat a rozebrat, pekraujce jedno po druhm.
Ibn Mes'd s odvolnm na Proroka k: Vc vid svj hch, jakoby sedl na pat
hory a hroz se, e by na nj tato mohla spadnout. Naproti tomu prostopnk (arab. f
fdir) vid
2

Zaznamenal jej al-Buchr v Sahhu, hads . 2493, a ve znn Pklad toho, kdo respektuje hranice Bo, hads .
2686. Dle jej uvdj at-Tirmiz v Sunenu, hads . 2173; Ahmed v Musnedu, 4/268; al-Bejhek v Sunenu l-Kubr,
10/91; a v u'abu l-mn, hads . 7576; a Ibn Hibbn v Sahhu, 1/532 ve znn: Pklad toho, kdo respektuje hranice
Bo a pklad toho, kdo jich nedb, toho, kdo pikazuje vhodn a toho, kdo od vhodnho odvrac ..., a 1/537 ve
znn: Pklad toho, kdo respektuje hranice Bo a pikazuje vhodn a toho, kdo jich nedb a od vhodnho
odvrac ....

svj hch jako muku, kter mu pistla na nose odeene ji mvnutm sv ruky.3
Prv tento paradox klamu je, troufm si ci, na cel tto chorob, zvan al-ghafla, nejnebezpenj.
V srdci se uhnzd sebeklam, psobc, e mysl se pestane starat o to, nad m rozml a co ji okupuje.
Naplno se pak odd jen a vhradn pozltkm vezdejho svta. Pokud se tak stane, takov lovk
zane pomovat vlastnm metrem to, s m Allh je a s m nen spokojen. Zane se domnvat, e
poehnn materilnho blahobytu, kterho se mu dostalo, je dkazem toho, e je s nm spokojen i
Stvoitel. Takov lovk pak sklouzne spe na stranu materializmu, ne aby zstal skutenm vcm.
To proto, e zkladn charakteristikou vcch je naopak prv upjatost k onomu svtu, jak popisuje
jmavmi slovy Nejvy:

Toto Psmo, o nm pochyby nen, je vedenm pro bohabojn, kte v nepoznateln v, modlitbu
dodruj a z toho, co jsme jim utdili, rozdvaj. (Bekara:2-3)
Jejich nejvraznj charakteristikou je tedy vra v nepoznateln, v neviditeln, v to, co se oznauje
arabskm slovem
a al-ghajb. Ned se tedy materialisticko-ateistickou premisou, redukujc realitu
jen na to, co je mono vidt i vnmat. Naproti tomu vc vd, e Bo iny nejsou omezeny jen na
tento pomjiv vezdej ivot, arab. a
hajtu d-dunj.
Allh prav:

Nech nebud obdiv tvj jmn jejich ani dti jejich! Bh si je tm peje pouze potrestat v ivot
pozemskm a chce, aby due jejich odely, zatmco jsou nevc. (Tewba:55)
Posel Bo uil, e kdykoli uvidme nkoho, komu Allh dopv veho, co se
dotanmu zamane a dotyn zrove stle a pod he, pak si mme bt vdomi toho, e jej Allh
nenpadn posouv postupn stle vce a vce k tkmu trestu.4
Tento ivotn postoj, charakterizovan jako bezohledn lhostejnost, tedy lovku ped oi stav zvoj
klamu. Kdykoli je mu potom ve sprvnm nhledu znemonno, je uzamen a odsouzen jen k tomu,
aby se staral vhradn o nzk zleitosti tohoto pomjivho materilnho svta. Vnmn toho, co se
skrv za nm, je mu upeno.
Hfiz emsuddn ibnu l-Kajjm vzpomenul velmi inn lk na tuto chorobu. Je teba proniknout do
nkolika zkladnch koncept, ve kterch bloud mylen lid postiench bezohlednou lhostejnost.
Nzk chte byly lovku dny hojnou mrou, ale ti, kte v v nepoznateln, se od nich odvracej,
zatmco ti, kte je nsleduj, nakonec dospj k poznn, e teba zpytovat sv svdom a toho, co
uinili, litovat.
Prvn skupinou mezi nimi jsou ti, o kterch Allh hovo:

ti Pnem svm jsou sprvn veden a ti budou blaen. (Bekara: 5)

Druhou kategori jsou pak mezi nimi ti, kter zmiuj nsledujc slova Bo:

A vy, nevc, jezte a uvejte si jet krtce, vdy vy vru jste hnci! (Murselt: 46)
3
4

Jako sahh jej uvd al-Buchr i Muslim.

Hadsy o tom zaznamenv Ahmed a al-Bejhek. O tomto tmatu hovoili tak al-'Irk a al-Albn.

Avak spnmi jsou jen ti, kte si jsou velmi dobe vdomi konen a nejzaz reality tohoto
pozemskho ivota a jsou si velmi dobe vdomi, e tento ivot stoj na kvalitativn nim stupni a
proto sv chte krot, pekonvajce sami sebe na cest k dosaen svta onoho. Probudili se ze sv
lhostejnosti a uvdomuj si, co jim jejich neptel odali bhem doby, kdy byli nedbalmi. Kdykoli
poct ve svm ivot hok okamiky, vzpomenou vere z Knihy Bo:

Ani den hrzy nejvt je nezarmout a andl je pivtaj slovy: "Toto v je den, jen byl vm
pislben!" (Anbij:103)
Takto Ibnu l-Kajjm vyznauje ostr dltko mezi bdlmi na jedn stran a ostatnmi na stran druh:
1. spn jsou spnmi proto, e jsou si vdomi konen reality, na kter kon cel tento svt.
Jsou si vdomi jeho nzkosti, kontrastujc s tm, co bude nsledovat po nm.
2. Zkladnm konceptem kter lovka zbavuje bezohledn lhostejnosti je vra v nepoznateln.
Dalm lkem je to, co se uvd od Boho Posla v nsledujcm mocn psobcm
hadsu, vyprvnm 'Alkamou od Abdullha:






a a






a


a
a
.
a







Posel Bo spal na palmov rohoi. Kdy vstal, otiskla se jej stopa na jeho bok. ekli
jsme: Posle Bo! Udlme pro tebe postel! Odvtil: A co mm j vbec do inn s tmto svtem?
V tomto svt nejsem nim jinm, ne coby jezdcem, kter spoine ve stnu stromu jen proto, aby
pak cestoval dle a opustil ho."5
Tedy, tento svt nen v souladu se mnou a j nejsem v souladu s tmto svtem. Proto nemm dnou
touhu vi nmu a neprahnu po vezdejch potench. Co jsou pro mne lkadla tohoto svta?
Netoum po nich, nebo toum vhradn po onom svt, kter je opravdov a pijde a po nm.6
Tento hads nm do mysli vn sprvn pstup k tomuto svtu. Na tomto svt je teba chovat se jako
pocestn na dlouhm putovn. Tento pklad je zeslen podobenstvm jezdce, spoinuvho na malou
chvli ve stnu stromu, kter zanedlouho opust na cest do cle sv cesty a u pod nj nikdy vce
neulehne.
Abychom netrpli bezohlednou lhostejnost, musme si tuto skutenost neustle uvdomovat a
ustavin pipomnat to, m vezdej svt ve skutenosti opravdu je. Pod a dokola, dokud na tomto
svt jsme.

5
6

Zaznamenali jej at-Tirmiz v Sunenu, hads . 2377; Ibn Mda v Sunenu, hads . 4109; Ahmed v Musnedu, hads .
3709. Jako sahh ocenil al-Albn v al-Dmi'u s-saghr we zijdetuhu, hads . 10605, a v Sahhu l-Dmi', hads .
5668.
Viz al-Mubrekfr v Tuhfetu l-ahwz, 7/40-41.