Michael KOCÁB

zmocněnec vlády pro lidská práva

(národnostní menšiny, nestátní neziskové organizace,
rovnost žen a mužů a zdravotně postižené občany)

Tiskové prohlášení

Na funkci jsem nikdy nelpěl a nelpím, ale hru na vynucenou dobrovolnou

rezignaci hrát nehodlám.

Včera v odpoledních hodinách jsem se setkal s premiérem Petrem Nečasem. Od

schůzky jsem očekával alespoň základní nástin budoucího chodu či existence SLP
(Sekce pro lidská práva) při Úřadu vlády. V úvodu jednání mi pan premiér poděkoval
za vše dobré, co jsem pro ochranu lidských práv v ČR udělal a vyzval mne, abych
k 15. nebo 30. září na svoji funkci rezignoval. Svůj návrh nezdůvodnil mojí
nekompetentností, či zásadními rozdíly v pojetí ochrany lidských práv, ale plány na
restrukturalizaci SLP, se kterými bych, dle jeho názoru, asi nesouhlasil. Zároveň mne
však ujistil, že post zmocněnce zůstane zachován a poradní orgány vlády, které jsem
měl v gesci, také, i když s možnými drobnými úpravami a že hodlá pokračovat
i v projektu „Agentury“ i na přípravě Strategie boje proti sociálnímu vyloučení.

Zopakoval jsem panu premiérovi, že mi jde výhradně o zabezpečení lidskoprávní

agendy a ne o svoji funkci, na které jsem nikdy nelpěl a nelpím a svoji rezignaci jsem
přislíbil. V následné SMS (16:50) jsem ho požádal ještě o jednu schůzku, nebo
telefonát k projednání některých dalších okolností mého odchodu.

Velmi mne proto zarazila včerejší informace mluvčího vlády Martina Kupky, že
premiér Nečas moji rezignaci na funkci zmocněnce přijal. Chápu, že se často
v politice stává přání otcem myšlenky, ale úřad vládního zmocněnce pro lidská
práva si nedůstojnou hru na vynucenou dobrovolnou rezignaci nezaslouží.

Pokud má premiér Nečas jinou koncepci ochrany lidských práv, je možné to vyřešit
jinak. Pan premiér mi mohl tyto nepřekonatelné rozpory sdělit, nebo navrhnout vládě
mé odvolání s transparentním odůvodněním tohoto záměru. Z mnoha mých veřejných
prohlášení z minulého týdne je možné vyvodit, že jsem se k rezignaci bezprostředně
nechystal. Odchod z funkce zmocněnce pro lidská práva je pro mě otázkou
odpovědnosti ke kontinuitě mnohaleté práce mých předchůdců i všech pracovníků
SLP a především k zabezpečení nediskriminačního prostředí, ochrany ústavních práv
jednotlivců i znevýhodněných skupin obyvatelstva a plnění mezinárodních smluv
v oblasti lidských práv. Navíc jsem z vlastní iniciativy pozval pana Romana Jocha,
premiérova poradce, na 8. září 2010 na osmihodinovou návštěvu s cílem změnit jeho
nepodložená a často nepravdivá tvrzení o opatřeních ochrany lidských práv a činnosti
SLP a přesvědčit ho o důležitosti agendy vládního zmocněnce pro lidská práva, již
zlehčuje. Pochopil jsem premiérův politický zájem, abych mu jeho problém
s lidskými právy ulehčil rezignací a chtěl jsem mu i vyhovět. Ale rezignace na
jakoukoliv funkci má i formální náležitosti (byl jsem jmenován usnesením vlády
a dle mého názoru a jednacího řádu vlády by moje rezignace měla být podána
prostřednictvím premiéra vládě ČR písemnou formou a vláda by ji měla vzít na
vědomí) a ohlásit moji rezignaci do médií dříve, než z mé vlastní vůle skutečně
proběhne, považuji za nesolidní, stejně jako slova premiéra Petra Nečase o mé
údajné lásce k funkci.

V Praze dne 2. září 2010