a odpovldajlcl

'V' "
rocnlky
; ;
vlceletych
a
FORTUNA
VLASTIMIL STYBLlK, MARIE {5ECHOVA, ZDENEK HLAVSA, ANTONIN TEJNOR
Prehledna
mluvnice
cestiny
pro"
EI
a
rocniky
vlceletych
..- ...
gymnazll
Druhe, doplnene vydanf
NAKLADATELSrvf FORTUNA PRAHA, 1997
Lektorovali:
Prof. PhDr. Pfemysl Hauser, esc.,
PhDr. Jarmila Nekvapilova,
Eva Beninkova
Schvalilo MSMT CR pod c. j. 22779/9720 ze dne 6. cervna 1997 k zafazeni do
seznamu ucebnic pro zakladni skoly.
K teto ucebnici mluvnice vysla cvicebnice: V. Styblik, Mluvnicka a pravopisna
cviceni, Fortuna, 1996
Vlastimil Styblik, Marie Cechova, Zdenek Hlavsa, Antonin Tejnor, 1992, 1997
Nakladate1stvi FORTUNA v Praze, 1992, 1997
ISBN 8071684740
4
I. OBECNE WKLADY 0 JAZYCE
Rec, jazyky
Se vznikem a rozvojem lidske spolecnosti vznikla a vZrUsta potreba
vzajemne si sdelovat myslenky, pocity a predstavy. Vyhradne lidskym na
strojem dorozumivani je fee. Jednotlive promluvy jsou ovliviiovany situ
ad, ve ktere vznikajf, a dIem, ktery sleduji (oznamenl, dotaz, vyzva aj.).
Lide si vytvareji i jine soustavy dorozumivadch prostredku, ale za
kladnim a nejdokonalejsim z nich je pfirozeny jazyk. Vsechny ostatni
umele soustavy Gako jsou napr. znaky hluchonemych, vlajkove signaly
apod.) jsou nahrazky, a nedovedou ani zdaleka vyjadrit bohate a rUznoro
de myslenky.
Clenove kazdeho naroda se vyjadfuji spolecnym jazykem. Proto mu
marne jazyk narodni. Jazyk, ktery poznavame zpravidla z ust sve mat
ky, nazyvame jazyk matefsky a projevujeme tim zaroveii sviij citovy
vztah k nemu.
V Evrope existuji tfi hlavni skupiny jazyku: g e r man s k e (napr.
nemcina, anglictina), rom an s k e (vznikle na zaklade zlidoveIe latiny,
napr. italstina, francouzstina) a s 10 van s k e .
Slovanske jazyky se vyvinuly ze spolecneho zakladu - p r a s 10 van
s tin y - a deli' se na vychodni (rustina, belorustina a ukrajinstina), jizni
(bulharstina, makedonstina, srbstina, chorvatstina a slovinstina) a zapad
nf (cestina, slovenstina, polStina, homf a dolni luzicka srbstina).
Po z n a m k a: Mezi jizni slovanske jazyky patff take staroslovenstina, jazyk nabozenskych
textu vytvoreny v 9. stoled.
Rozdfiy mezi jednotlivymi jazyky vyplyvaji z toho, ze riizne narody
prosly rUznym spolecenskym vyvojem. V dejinach dochazi nekdy ke sbli
zovani, jindy k oddalovani jazyku.
Cestine nejblizsi je slovenstina. Pffslusnici ceskeho a slovenskeho na
roda svym jazykovym projevum navzajem dobre rozumeji. Blizkost tech
to jazyku vyplyva z toho, ze mnoha slova v nich jsou uplne stejna (pole,
potok, pes, vrabee, veela, strom, jablon, otee, syn, strye, sekera, lopata,
hlava ... ) nebo velmi podobna (slunee - slnko, feka - rieka, mliko
5
mlieko, mesto - mesto, louka -lzika, bezet - bezat . .. ) a take jejich mluv
nicka pravidla se do znacne miry shoduji.
Cesky jazyk a jeho utvary
Cestina se vyviji uz pres tisk let. Rozvrstvila se do rilznych utvaril,
z nichz nejpropracovanejsi a nejvyznamnejsf je cestina spisovna. Te uzi
vame pn oficialnim styku, ve skole, v rozhlase, v televizi, pri urednim
jednanf apod. V beznem neoficialnim dorozumivani uzivame cestiny ho
vorove. Ta patn rovnez ke spisovnemu jazyku, ale nezahrnuje jazykove
prostfedky kniznf nebo zastarale, ovsem ani narecni nebo slangov'e.
V rilznych krajkh se dnve mluvilo mistnimi naiecimi neboli d i a
Ie k t Y (napr. chodsky, podkrkonossky, lassky, hanacky, slovacky aj.).
Rozdfly mezi mifecimi se postupne stirajf, vznikaji nadnaieci (i n t e r
d i a I e k t y), z nich se nejvfce prosazuje obecna cestilla. Ta se vsak
vlivem piisobenf hromadnych sdelovacfch prostredkii postupne sblizuje
s cestinou hovorovou.
Ukazky narecnich textu:
NareCi zapadoceske:
No, to se takle uz vo poledni, anebo diz bilo v zimje, tak us se musela vzit mouka do sednici,
teda vo poledni, aby se vohh1a do vecera.
NareCi chodske:
Derek potom - mili sme dvje knivi a dojit nehumnel a bili sena - tak ja potom holt: "Jen d'i
a doj!"
NareCi podkrkonosske:
Taklecki nat pecej viseli pjekni nov) boti, zanouili boti, jo a uon mnel takovl boti rozbiti, ten
zebrak.
Narecl hanacke:
Tos tenknit esce ta oed'ina vepadala nacesto inac. Zadmi takova selnica a takova opravena
cesta. To se jezd'ilo to OVOZOVO cesto ke skole tam a teprva ovozem zas smjerem
k Tovere.
Nareci valasske:
Ot sesii roku sem kravi pasla do strnasii roku, boski kolig razu, odespala sem za kravami,
vlezli mne do zboza, tatka prisel as tam do husfa a chitnul na za ruku a virezal na.
6
NareCi lasske:
Do teho se vieia ta kyska ohreta a pi'ydzelala se takovu desku. To bylo trosku oble, tak sme
to dycky v zimje vzaIi a sIi se vozidz na to. To sme mjeIi jako sallky, no.
(Ceske mifecnf texty, 1976)
Po z n am k a: Samohlaska [i] se v pi'episu nai'ecf zaznamenava jen pfsmenem i;
u narecf lasskeho. kde se rozliSuje vyslovnost [i] a [y], se uzfva pfsmen i a y.
Jazykoveda a jeji sloiky
veda 0 jazyce (jazykoveda) se deli na tyto dflci obory:
1. nauka 0 slovni zasobe
a) 0 vyznamech slov
b) 0 tvoi'eni slov
2. mluvnice (gramatika)
a) tvaroslovi (0 obmenovani slov)
b) skladba (0 spojovani slov ve vety)
3. nauka 0 zvukove strance jazyka a 0 pravopisu
4. nauka 0 slohu (stylistika), 0 vyberu a uspoi'adavani jazykovych
prosti'edku v jazykovych projevech
5. nauka 0 nafecich (dialektologie)
Jazykove pfirucky
Uzivatele jazyka majf k dispozici radu jazykovych pnrucek a slovnfku,
ktere jim umozllujf vyjadrovat se nejen spnivne, ale i slohove pfimerene.
K nejrozsfrenejsfm pam Ceska mluvnice od B. Havranka a AI. Jedlicky,
Strucna mluvnice ceska od tychz autom, vydana predevsfm pro skolskou
poti'ebu, Pravidla ceskeho pravopisu, Slovnfk spisovne cestiny.
V Pravidlech ceskeho pravopisll se muzeme poucit v uvodnf casti
o pravopisnych zasadach a v slovnfkove casti nejen 0 pravopisne podobe
pravopisne obtfznejsfeh slov, ale v jednotlivych pnpadech i 0 jejich vy
slovnosti a v tzv. skolnfm vydanf i 0 tvarech, pri jejichz tvorenf bychom
mohli byt na pochybach (napr. hotel, -u m., jedn. 6. -u, mn. 1., 4., 7. -y,
6. -ech i -feh; hotel Zlata husa).
7
Slovnik spisovne cestinyzpracovava ve 47 000 heslech spisovnou slov
ni zasobu (mene vsak pnhlizi k jazyku mluvenemu). Poucuje 0 riiznych
vyznamech vfceznacnych slov, uvadi jejich slovni druh, zpusob ohybanl,
slovesny vid, vyslovnost, typicka spojeni, v nichz se slovo vyskytuje,
u spojovacich vyrazu phKlady vet nebo slov temito vyrazy pnpojenych
(napi'. to je mimo diskusi).
o dejinach ceskeho jazyka
Asi v 5. stoleti se do nasich zemi pristehovaly ruzne slovanske kme
ny (napt. Cechove, Lucane, Lemuzi, Doudlebi, Charvati, Zlicane aj.).
V 9. stoleti, v dobe Velkomoravske riSe, tvorily tyto kmeny jiz pevnejsi
svaz. R. 863 prinesli solunsti bratn Konstantin (Cyril) a Metodej na Mo
ravu kfesianstvi a vytvonli take nejstarsi slovanske pismo (hlaholici a
cyrilici). Nejstarsi slovansky spisovny jazyk se nazyva starosloven
stina.
Kdyz se r. 907 Velkomoravska i'iSe rozpadla, pi'esunulo se centrum
zapadoslovanskych kmenu do Cech pod vladu Pi'emyslovcu. Staroslo
venska literatura byla llahrazena literaturou latinskou, ale v latinskych
nabozenskych knihach se brzy zacala objevovat jednotliva ceska slova.
Od konce 13. stoleti vznika jiz cesky psana literalura, zejmena pravnicka
a nabozenska. Ve 14. stoleti byla vytvoi'ena prvni cesky psana kronika,
recena Dalimilova, ale vznikaly i prvni slovniky a studentske divadelnf
hry. Tehdejsi cestina mela jine hlaskoslovi a tvaroslovi, ale podlehala po
meme rychlym zmenam. Tento prudky vyvoj se zpomalil viS. stoletf,
zejmena po vynalezeni knihtisku. VYvoj cestiny silne ovlivnil Jan Hus.
Upravil cesky pravopis tim, ze misto sprezek zavedl psani rozlisovacich
znamenek (tzv. nabodenicek, napi'. cmisto cz) a odstranil nektere cizi
vYrazy.
V obdobf humanismu (od 15. do 17. stoleti) se obraz cestiny uz pfflis
nemenil, jen se do n1 ve vetsi mITe dostavala slova pi'ejata z jinych jazyku
a napodobovala se latinska slozita vetna stavba. Velkym pnnosem byly
odbome spisy a slovniky, ktere vydaval tiskaf Daniel Adam z Veleslavina.
Vznikly i prvni mluvnice spisovne cestiny. 0 rozvoj a kultivovani cestiny
se vyznamne zaslouzili cesti bram, zejmena vydanim Bible kralicke (1579
1593).
8
Po bitve na Bile hore, kdy valmi cast ceske inteligence musela opusti
zemi, byla cestina vytlacena ze skol a tiradu, mesta se ponemcovala a
cesky jazyk se udrzoval vetSinou jen mezi venkovskym lidem.
Novy vzestup cestiny se pocina az koncem 18. stoleti. Josef Dobrov
sky napsal Zevrubnou mluvnici ceskeho jazyka (v nemcine) a Josef Jung
mann s prateli sestavil petidilny Cesko-nenlecky slovnik. Tim byly dany
predpoklady pro rozvoj ceske vedecke i umelecke literatury. Zacalo se
take vytvaret ceske odbome nazvoslovi. V chemii se ticeIne vyuiilo nlz
nych pnpon pro vyjadreni mocenstvi (-ny, -naty, -ity, -icity atd.), k telovy
chovne nazvoslovne soustave poloiil zaklady Miroslav Tyrs, prirodoved
ne nazvy vytvarel Jan Svatopluk Presl.
Se vznikem samostatne republiky r. 1918 se cestina stala tirednim jazy
kern, vytvonlo se chybejici odbome mizvoslovf (napr. vojenske, postov
ni, dopravni aj.) a s rozvojem skolstvi i hromadnych sdelovacfch pro
stredku se spisovna cestina dostala do nejsirsich vrstev. Zakladni mluv
nicka dila vytvonli Frantisek Travnfcek, Bohuslav Havranek, Alois Jed
licka, Vladimir Smilauer aj.
Jazykov3 kultura
Pod pojmem jazykov3 kultura rozumirne jednak p e c i 0 j a z y k ,
jednak ti r 0 v e Ii v y j a d r 0 van L
Neustale je nutno dopliiovat s 10 v n i z a sob u j a z y k a (napr.
sponzor, marketing, xerox aj.), avsak nektera pojrnenovani z uifvanf mizi
(krajskj ndrodnf vybor, brigdda soeialistieke prdee aj.).
Pornaleji se meni m1u v n i c k a s t a v b a , do spisovneho jazyka
pronikajf pro s t red k y h 0 v 0 r 0 v e (napr. do nej, fiet, uZlvat neeo,
kupuju aj.).
Dnve se soudilo, ze v jazyce je spravne jen to, co 1ze doloiit ze stareho
nebo z lidoveho jazyka. Ocekavalo se, ie jazykoveda rozhodne 0 sprav
nosti nebo nespravnosti jazykoveho prostredku s definitivnf platnostf.
. Ones hodnotime jazykove prostredky podle toho, jak vhodne slouif
nasim vyjadrovacim potrebam. Pritom musime pnhliiet ke slohovemu
zamerenf projevu. Napr. nektere prostredky, ktere jsou vhodne v proje
\vech teoreticky odbomych, by v projevech bezne dorozumfvacfch vypa
daly srnesne.
9
Pohyb v mirodnim jazyce je tedy tfeba neustale sledovat a snazit se
o slohovou vytffbenost vyjadrovani.
Poznamka: Siohova vytfibenost se projevi vhodnym vyberem jazykovych prostredku,
zejmena take vyberem slov, ktera svym slohovym nebo citovym zabarvenim nejvystizneji od
povidaji vyjadi'ovacim zamerum. V odbomych projevech se nemaji vyskytovat slova nespisov
m1 nebo citove zabarvena. V soukromych projevech uziti slangovych slov nebo slov z obecne
cestiny obvykle nepusobi nikterak rusive. Slova citove zabarvena se v takovych projevech vy
skytuji casto, slova kniznf nebo zastarala se tam nehodi.
Jen v umelecke literature vyuzivaji autofi slov a slovnich spojeni ze vsech spisovnych
i nespisovnych vrstev slovni zasoby podle slohoveho razu celeho dila nebo jeho nekterych
castf.
10
II. vYZNAMY SLOV
Slovni z3soba a jeji jednotky
Aby jazyk dobte slouzil vyjadtovanf lidskyeh myslenek, citu i pted
stav, musf byt sehopen pojmenovavat ryehle se menfci skutecnost, vseeh
ny ptedmety a jevy. Nejvyrazneji na tyto potteby reaguje slovni zasoba,
tj. souhrn vseeh slov a souslovf, kteryeh se v jazyee uzfva.
Zakladnf jednotkou slovnf zasoby je slovo, to je skupina hhisek - ne
kdy jen hlaska jedina -, jez tvon v jazyee ustaleny eelek a rna svuj vlastni
vyznam (otec, delat, k, a).
Nektere skutecnosti nepojmenovavame jen jednfm slovem, ale uzfva
me ustalenych spojeni dvou nebo nekolika slov (napt. barevne kovy, mly
nek na maso, skok tyCi). Temto ustalenym spojenfm pojmenovavajfcfm
jednu skutecnost nKame souslovi.
Nekdy existujf vedle souslovf i pojmenovani jednoslovna se stejnym
vyznamem (napt. prumyslovd skola - prumyslovka,fotografickj apardt
fotoapardt, elektrickd kapesnf svftilna - baterka aj.). Casto vsak maji tato
jednoslovna pojmenovanf slohove zabarvenf hovorove (napt. dechovka
mlsto dechovd hudba) nebo nespisovne (tryskdc mfsto tryskove letadlo
aj.).
Pffdavna jmena mohou mit v souslovi nekdy jiny vyznam nez pfi sa
mostatnem uzitf (srov. napt. vysokd skola x vysokd trdva).
Nektera souslovf majf obrazny vyznam, ktery nesouvisf s vyznamem
jednotlivyeh slov, ktera souslovf vytvatejf (napt. babf ucho je lidovy na
zev jitroeele,pav[ocko je nazev akvarijnf rybky,jecne zrno je nazev zane
tu zlazky na ocnfm vicku apod.).
Po z n am k a: Ruzna ustalena spojeni uvadeji frazeologicke slovniky.
Mezi jednotky slovnf zasoby tadime i rceni, ptislovi a potekadla.
Reeni je ustalene slovni spojeni, zpravidla obrazne (napt. vz(t nohy na ramena, mlt na ru
zlch ustldno apod.).
Prislovi je kratke mravni naucenf, uddovane lidovou tradicf, casto rymovane (napt. Komu
se nelenl, tomu se zelenf).
Porekadlo je kratke vyjadteni zivotnfch zkusenostf, udrzovane tradici a casto rymovane
(oapt. Dockej casu jako husa klasu).
11
Siova a pojrny
vetsina slov a souslovi pojmenovava pojmy. To jsou zakladni jednot
ky mysleni, ktere vytvarime ve svem vedomi srovnavanim, rozlisova
nim, tridenim a zobecnovanim poznanych skutecnosti.
Napr. pfi stavbe bylo zapotrebi pojmenovavat kasovitou stavebni hnlo
tu uzivanou k spojovani zdiva a k omitani. Pro tento pojem se v italStine
vytvoril a do cestiny prevzal nazev malta. Pojmy se ovsem netvon jen pro
tndy konkretnich predmetu (dum, louka, strom) a deju (kreslit, chuze), ale
i vlastnosti (hladkj, modf, kfehkost) , citu (radost, sryskat si), jevu ab
straktniho mysleni (usudek, ndsobit) i popisu jazykoveho vyjadrovani (pf{
sudek, casovat).
Soubor znaku odlisujfcich dany pojem od pojmu jinych je obsah po
jmu, soubor predmetu nebo jevu majicich stanovene znaky je rozsah po
jmu. Napr. obsah pojmu ctyfuhelnik je: rovinny utvar omezeny ctyrmi
useckami, rozsah tohoto pojmu tvon obrazce: ctverec, kosoctverec, ob
delnik, kosodelnik, lichobeznik, deltoid, obecny ctyruhelnik. eim sirsi je
obsah pojmu, tim uzsf je jeho rozsah.
Mezi pojmy mohou byt rUzne vztahy a podle toho rozliSujeme tez slo
va vyznamem
a) nadtazena: automobil (pojem druhovy) - v 0 z i d 10 (pojem rodo
vy),
b) podrazena: ryba (pojem rodovy) - k apr (pojem druhovy),
c) soutadna: t f e Sn e, vis n e, Sv est k a, s 1i v a (druhove po
jmy rodoveho pojmu domdci peckove ovoce).
Nektera slova nepojmenovavaji pojmy pnmo, ale bud' jen k nejake sku
tecnosti odkazuji, nebo nektera pojmenovani zastupuji (napr. zajmena on,
tento, nebo zajmenna pnslovce takhle, tam aj.).
Slova vsak pojmy jen nepojmenovavaji, ale vyjadfuji take rUzne vzta
hy mezi nimi (napr. protoze, ackoli), rUzne city (achich, hejsa), napodo
bujf zvuky (prdsk, bu aj.).
Vysvetlenim nebo popsanim pojmenovavane skutecnosti se urcuje vecny
(slovnf) vyznam slova nebo souslovi (napr. malebny - pffjemne pusobici
svou tvarovou a barevnou rozmanitosti).
Vedle tohoto vyznamu majf slova i vyznamy mluvnicke (patn k urcite
mu slovnimu druhu, vyjadfuji rUzne mluvnicke kategorie, napr. rod, pad,
cislo, cas aj.). (Viz tez str. 28.)
12
Slovoiky
Slovnf zasoba jazyka se zachycuje ve slovnfcfch. Ty jsou bud' prekla
dove, tj. uvadejf k jednotlivym slovum vyznamove shodne protejsky
v jinemjazyce, nebo vykladove, ty vysvetlujf nebo popisujf vecne vyzna
my slov.
Vyznam se vyklada:
a) uvadenfm podstatnych vyznamovych znaku (letiste = prostranstvf
a zaifzenf pro vzletanf a pnstavanf letadel a odbavovanf cestujfcfch),
b) vedeckou definicf (kybernetika = matematickyvedni obor zabyvajf
cf se kvantitativnfmi a strukturaInfmi zakonitostmi TIzenf, sdelovani a kon
troly samoregulujfcfch soustav, vcetne zivych organismu a lidske spolec
nosti),
c) opisem nebo pnrovnanfm (fialovy =majfcf barvu vznikajfcf smfSe
nfm cervene a modre, barvu kvetu fialek),
d) vyznamove shodnymi slovy (izolace = osamocenf, odloucenf, od
loucenost, separace),
e) vyznamove protikladnymi slovy (mdlo = opak: mnoho).
Slohove rozvrstveoi slovni z3soby
1. S pis 0 v n a s I 0 v a a sou s I 0 v f mohou byt rUzne slohove
zabarvemi:
a) hovorova - obvykla v mluvene i'eci v soukromych projevech (muzi
ka, motorka, sundat, prima aj.), .
b) kniini - vyskytujfcf se hlavne v psanych projevech (a to nejen lite
rarnich) nebo ve slohove nadnesenych mluvenych projevech (sat, finout
se, necht,jelikoi aj.),
c) odborna - oznacujicf predmety a jevy vedeckych, vyrobnfch a ji
nych oborU (mnohouhelnik, citoslovce, transformdtor, suchd destilace aj.),
d) basnicka - uzfvana hlavne v poezii 19. stoletf (napr. luna, vesna,
jesen); casto to byly obmeny slovnfch podob (napr. ruiny mfsto ruiovy,
c"arnymfstocarovny) nebo neobvykle slozeniny (napr. modrojas). V mo
demf poezii se jich uzfva jen velice zrfdka (napi'. krdCivec mfsto cho
dec).
13
Yetsina spisovnych pojmenovanf jeslohove neutralni (jaro, mlady, ona
pet, dobre, mluvit, pro, ale, hop, at).
2. Take slova n e s pis 0 v n a jsou rUzne s I 0 h 0 v e z a bar v e n a :
a) slova obecne cestiny - uzivana v soukromych mluvenych projevech
bez krajoveho omezenf (napr.jlaska, masina, extra, svindlovat aj.),
b) narecni slova - uzfvaml jen v nekterem z mfstnfch mrrecf (napr. chod
ske hyjta - navsteva, valasske ogar - chlapec, moravskoslovacke krum
pta - brambor aj.); pokud se takovych slov uzfva v sirsf jazykove oblasti,
napi'. na ceIe Morave, i'fkame jim oblastni a nepokladame je za nespisov
na (napi'. moravske stolar- ceske truhldf, moravske lfcit- ceske bait aj.),
c) profesionalni a slangova slova - uzfvana v neoficialnfch projevech
pnslusniku jednotlivych povolanf nebo zajmovych skupin (napi'. v reci
sportovcu prkjnka - lyze, kopat desftku - kopat pokutovy kop, v mluve
vojakU bazant - novacek, esus - jidelnf miska). Zatfmco profesionaInf
vyrazy (v elektrotechnice trafo mfsto transformator, ve vojenske mluve
palpost mfsto palebne postavenf aj.) podporujf strucnost vyjadfenf, slan
gove nazvy byvajf casto citove zabarvene a vznikajf ruznym prenasenfm
vyznamu (napi'. v mluve zeleznicafu papousek = druh pesti'e zbarvene
lokomotivy),
d) argoticka slova - vyskytujfcf se v projevech spolecensky vyi'aze
nych lidf (zlodeju, tulaku apod.), ktei'f se uzfvanfm zvlastnfch, obecne
nesrozumitelnych slov snazf utajit obsah sdelenf pi'ed nezasvecenymi
osobami (stNkacka - revolver, zatloukat - zapfrat, bonzovat - udavat
aj.).
Slovum pojmenovavajfcfm zanikle skutecnosti ffkame historismy (napi'.
brnenf, paledt, kratiknot aj.).
Slova, ktera se v soucasnem jazyce pi'estala uzivat a vyskytuji se jen ve
starsf literature, se ve slovnfcfch oznacuji jako zastarala (silozpyt - fyzi
ka, lucba -chemie, ujee- stryc z matCiny strany aj.). Nektera slova zasta
rala jen v jednom ze svych vyznamu (napi'. hruby ve vyznamu velky, po
ledne ve vyznamu jih, zbozf ve vyznamu majetek aj.).
Zastarala slova pouzita v umelecke literatui'e pro pi'iblfzenf doby, 0 kte
re autor vypravi, se nazyvaji archaismy (napi'. salse - omacka, varmuz
kase aj.).
Nove utvoi'ena nebo pi'ejata slova, ktera se zacala pouzivat teprve
v nedavne dobe a jejichz novost se v textu dosud pociiuje, se pokladajf za
neologismy (napi'. posilovna, plavenka, windsurfing, rogalo aj.).
14
Citove zabarveni slov
Nektenl slova nejen pojmenovavajf, ale zaroven vyjadtujf kladny nebo
zapomy citovy vztah mluvcmo nebo piSfcmo k oznacovane skutecnosti.
Kladny citovy vztah mluvcmo vyjadrujf slova Iichotna (tat{cek, matic
ka, devenka, belounkY) nebo detska (hajat, bumbat).
Zapomy citovy vztah vyjadfujf slova hanliva (cizak, vydfiduch, cach
rovat, barabizna), slova zhrubeIa (kecat ve vyznamu zvanit, dachat, slo
va jako chlastat, tlama, pafaty apod., uzije-li se jich 0 cloveku).
SHne citove zabarvena jsou slova vulgarn), uzivaml pti nespolecen
skem vyjadtovanf.
Slova jednoznacna a mnohoznacna
Pomeme malou cast slovnf zasoby tvon slovajednoznacna, ktera majf
pouze jedinyvyznam. Jsou to vlastni jmena (Evropa, Nymburk, Vltava,
Janacek, Horym{r), zvukomalebna citoslovce (jrnk, bfink) a nektera slo
va jina (vrtulnrk, ackoli, uv{tat aj.).
U slov mnohoznacnych, oznacujicfch rUzne skutecnosti, muzeme po
znat jejich aktualni vyznam teprve ze situace nebo ze souvislosti s ostat
nim textem (napt. javorovy list, titulni list v knize, precist si list od pntele,
ptedlozit rodny list, nabrousit list pily, ulomit list padla atd.).
Homonyma
Od mnohoznacnych slov odlisujeme homonyma, slova, ktera sice
majf stejnou podobu, ale lisi se svym puvodem. (Napt. zdrobnelina tra
vicka je odvozena od podstatneho jmena trava, ptechylene podstatne
jmeno travicka bylo odvozeno od podstatneho jmena travic. Slovo role,
znamenajicf omou pudu, je domacmo puvodu, homonymnf slovo role,
znamenajicf svitek, bylo ptevzato z nemciny.) Homonyma rozeznava
me od mnohoznacnych slov hlavne podle toho, ze v jejich vyznamech
nemuzeme najft zadnou podobnost ani vecnou souvislost. Casto byvajf
vitanym prostredkem jazykove komiky (napt. Rekla mi "Ozen se H, tak
jsem se ohnal).
15
Zmeny slovniho vyznamu
Slova ziskavaji vedle sveho vyznamu zakladnlho jeste daISf vyzna
my, ktere oznacujeme jako vyznanly druhotne. Vznikajf rUznym zpuso
bern.
Casto se nazev prenasi na zaklade podobnosti vzhledu pojmenovava
neho predmetu nebo podobnosti jeho funkce. Tomuto zpusobu se i'ika
metafora. Napr. jehla - 1. nastroj k siti, 2. podobne vypadajicf soucastka
starych gramofonu, 3. zakonceni injekcnfch sITikacek, 4. nastroj k oryso
vavani strojnfch soucasti, 5.ukazate1 rUznych mericfch pnstroju, 6. stfhla
morska ryba aj. Zanzeni v pocitaci, ktertS rna za ukol trvale uchovavat
k6dovane informace, bylo nazvanopamef, protoze rna stejnou funkci jako
obdobna lidska schopnost. Nekdy se zameiiuji rUzne kvality lidskeho vni
mani a mluvi se pak 0 sladke hudhe, 0 kfiklave barYe nebo 0 vysokem
tonu.
Metaforicke preneseni sloves oznacujicfch deje, jejichz ciniteli byvaji
lide, nebo preneseni lidskych vlastnostf na predmety nezive nebo na jevy
abstraktnf se nazyva personifikace (napi'. slunce vychdzl, cas nezadrzitel
ne bezl aj.).
Jindy se nazvy pi'enasejf na zaklade mistni, casove nebo pnCinne sou
vislosti. Tomuto zpusobu se fika metonymie. Napi'. kovdnf neznamena
jen tepelne zpracovavani kovu, ale take kovove soucastky na vyrobku,
slovo sber neznamena jen sbirani, ale take nasbirany material; nazvy abs
traktni se tedy stavaji pojmenovanfmi vecf konkretnfch. Nazev lekarske
ho pi'istroje rentgen vznikl pi'enesenim pnjmeni objevitele rentgenoveho
zareni, nemeckeho fyzika W. C. Roentgena. Rikame, ze cteme Capka,
kdyz cteme Capkovu knihu.
Uzijeme-li nazvu casti pro pojmenovani celku (napr. vrch misto kopec)
nebo celku pro pojmenovani casti (napr. policie mfsto policisteJ, nazyva
me takove preneseni mlzvu synekdocha.
Po z n a m k a: 1. Metafory, metonymie i synekdochy se bohate uplati'iuji v umelecke lite
rature, zvlaste v lyricke poezii (napr. Zhave odpoledne houkalo parn(mi troubami... V i l l ~ m Za
vada). Take se s nimi casto setkavame v lidovych rcenich (nap!. honit bycha -litovat nejakeho
skutku; m(t dlouhe veden( - byt nechapavy atd.).
2. Nekterych prenesenych pojmenovani uZlvame zcela bezne a souvislost s puvodnfm vy
znamem si pntom casto ani neuvMomujeme (napr. koleno potrubf, kfidlo budovy, hrdlo lahve
atd.).
16
V nekterych pnpadech menime vyznam slov z duvodu eitovych. Uzije
me-Ii vyrazu vyznamove silnejsiho mfsto vyrazu bezneho, fikame tomu
nads3zka cHi hyperbola (napr. mfsto ze film byl hezq, rekneme, ze byl
uzasny, nadherny, jedinecny apod.).
Snazime-li se vyhnout nepnjemnym nebo nespolecenskym vyrazum,
uzijeme zjemneni cHi eufemismu (napr. misto abychom 0 nektere dfvce
prohlasili, ze je tlustd, rekneme ze je plnostfhla, si!nejsf, ph tele apod.).
Casto uzijeme pro hodnocenf uzite situace slov s opacnym vyznamem.
Tomu rfkame ironie (napr. To jsi provedla moe chytfe - hloupe apod.).
V psanych projevech se ironie casto oznacuje uvozovkami, v mluvenych
projevech zvlastnf melodif.
Slova souznacna (synonyma)
Slovum, kteni maji rUznou podobu, ale stejny nebo alespon podobny
vyznam, takze je muzeme v urcitych souvislostech vzajemne zamenovat,
fikame synonyma. Vyskytuji se u vsech slovnich druhu (pf{tel - kama
rad, hezkj - krasny, ktery - jenz, mnoho - hodne, volat - khcet, krome
mimo, ale - avsak, bum - prask, at - kez).
Malokdy se setkavame se synonymy, jejichz vyznam je zcela totozny.
Yetsinou to jsou jenom rUzne slovotvome varianty (napi'. doCista - naCis
to) nebo slova domaci a vyznamove shodna slova pi'ejata (pofad - pro
gram, dejiny - historie). Ve vetsine pnpadu jde 0 slova vyznamove bliz
ka, ktera nelze ve vsech situacich zameiiovat libovolne.
Vyznamove rozdily mezi synonymy
lednotliva synonyma se od sebe lisi nekdy jen velmi jemnymi rozdily ve
vyznamu. Napr. 0 cloveku, ktery si zak!ada na svych vlastnostech, muze
me nei, ze jepysny, hrdy, domyslivy, povyseny. Pokud chceme vyjadfit, ze si
na svych vlastnostech zaklada pravem, musime voHt pndavne jmeno hrdY.
Zadne z ostatnich uvedenych synonym tuto vlastnost nevystihuje, naopak,
pndavna jmena domysliry nebo pysny vyjadfujf zapome hodnoceni.
Synonyma mohou oznacovat stejnou skutecnost, ale v rUznem stupni
intenzity (napr. vymknutf kotnfku je nehoda, ztfata zraku je nestestf, kru
pobiti je pohroma, zemetiesenf je katastrofa).
17
Nektenl slova majf omezenou schopnost spojovat se ve vete s jinYmi.
Napr. slovesa leknout lze uzft jen 0 rybach (kapr lekl) nebo prenesene
o zfznfdch lidech (malem bych lekl zfznl). pffdavneho jmena vrany
(= cerny) lze uzitjen ve spojeni s podstatnymijmeny oznacujfcimi kone
(kun, kobyla, hfebec, valach, hffbe). Nelze uzit napr. spojeni vrany ko
cour.
V neodbornem vyjadrovani se ovsem jako synonym uzfva i takovych
nazvu, ktere se v odbomych projevech vyznamove rozlisuji (napr. zele
zo x oce!, tloust'ka x sf/a, tvrdost x pevnost, vtef"ina x sekunda aj.).
Slohove rozdily mezi synonymy
Synonyma se take mohou lisit pffslusnostf k rUznym slohovym vrst
yam nebo citovym zabarvenim:
slovo slohove slovo slohove jeho slohova
nezabarvene: zabarvene: charakteristika:
protoze jelikoz knizni
krabice skatule hovorove
baHt pakovat obecneceske
jist zrat (0 cloveku) zhrubele
ucit se se sprtat slangove
vezeni lapak argoticke
mladik suhaj narecni
vesnice dedina oblastni moravske
pluk regiment zastarale
Synonyma zvysuji slohovou pestrost, proto se nejvice uplatiiuji v lite
rature umelecke. V literature odborne, ktera usiluje 0 presnost a jedno
znacnost vyrazu, nejsou synonyma vitana. Mohou totiz budit zdani, ze
pojmenovavaji rUzne pojmy.
Ponechavajf se vsak vetsinou synonymni nazvy domacf vedle preja
tych nazvu mezinarodnfch (napr. vldsecnice =kapildra, kfemiCitan =sili
kdt), protoze mezinarodnim nazvum se dava prednost v literature teore
ticky odbome, kdezto v literature prakticky odborne a populmizacni se
uziva spfSe nazvu domadch.
18
Siova vyznamove protikladna (antonyma)
Pri objasnovanf slovnfho vyznamu casto pomahajf slova vyznamove
protikladna (antonyma). Napr. vyznamovy rozdfl mezi slovy prfbuzny
mi nebo vyznamove blfzkymi se snadno vysvetli pomocf slov S opacnym
vyznamem: vydej - opak: pNjem, ale prodej - opak: koupe; tesny - opak:
volny, ale uzkY - opak: sirokY. ~
Zapornych antonym se vhodne vyuzfva ph vyjadrovanf eufemistickem,
zjemnujfcfm (napr. neslySfc{ mfsto hluchy, nepravda mfsto lez atd.).
Odborne nazvy (terminy)
V odbornych projevech se pojmenovavajf presne vymezene pojrny usta
lenymi odbornymi nazvy (terminy) (napr. odvodiiovat, tihlopf{cka, cito
slovce, krvinka, hlasovacf prdvo aj.). Nauka 0 terminech ijejich soubor se
nazyva odborne nazvoslovi (terminologie).
19
III. TVORENI SLOV
Zpusoby tvofeni novych pojmenovani
Ie-Ii treba pojmenovat nejakou novou skutecnost, muzeme uzit existu
jicmo slova nebo souslovi s novym vyznamem, ale muzeme take do ces
tiny zavest dosud neexistujici pojmenovani, a to bud' z prosrredku vlastni
ho, nebo cizmo jazyka.
Cestina rna pro tvoreni novych pojmenovani tyto zpusoby:
1.odvozovani
a) pnponami (sviti-dlo)
b) predponami (pra-les)
2. skladani (plyno-vod)
3. zkracovani (AV CR, Cedok)
4. spojovani v souslovi (zdkladni skola)
5. prejimani z jinych jazykn (sport)
Odvozovani
Slova prfbuzna, slova odvozena a jejich casti
YetSina slov se svym tvarem i vyznamem opfra 0 slova jina a tim uz
naznacuje svuj vyznam (napr. pndavne jmeno jarni se opfra 0 podstatne
jmeno jaro, sloveso vyhrdt se opira 0 sloveso hrdt).
Takovym slovum, z jejichz podoby muzeme usuzovat na vyznamovou
souvislost s jinym slovem, fikame motivovana. Tern slovum, z jejichz
podoby vyznam dnes uz odhadnout nedokazeme (napr. feka, klesteJ, fika
me nemotivovana neboli znackova. I tato slova mela ovsem kdysi svou
motivaci. (Napr. slovo kleste se opfralo 0 sloveso kleskat = svirat, stiskat a
vyznamove souviselo se slovy klec, kUste nebo klepeto.)
Po z n am k a: Motivovanost slov usnadiiuje poznat vyznam novych pojmenovani. Tak
napi'. setkame-li se poprve se slovem vznasedlo, uvedomime si, ze je utvoi'eno stejnym zpuso
20
bern jako slovo vozidlo, letadlo apod., tedy jako jmena (dopravnich) prosti'edku. Pnivem tedy
usoudime, ze je to nejaky prostredek, ktery se vzmiSi. Tento odhadnuty vyznam vsak neni jeSte
zcela presny; ve vykladovem slovniku se docteme, ze vzmiSedlo je "dopravni prostredek pohy
bujici se nizko nad zemi nebo nad vodou po vzduchovem polStan".
V kazdem jazyce existujf skupiny slov, kteni majf spolecny zillad,
nazyvany koren. lemto slovum fikame ptibuzna (napr. pracovat, napra
covat, zpracovat, prdce, pracovnf, pracovitJ, pracovnfk, bezpracny atd.;
spolecnym korenem techto pi'fbuznych slov je -prac-). Slovo, od nehoz
nove odvozene slovo predponou nebo pnponou tvonme, se nazyva slovo
zakladove. Toto slovo muze byt uz samo odvozene (napr. chalupa - cha
lup-df - chalupdf-skj, cfst - do-cfst - ne-docfst).
Ptipona je cast slova, ktera je pripojena za korenem a obmenuje jeho
vyznam. Casto menf i slovnf druh odvozeneho slova ve srovnanf se slo
vern zakladovym.
Poznam ka: Od pnpony se lisi koncovka (kdysi se ji ffkalo ohybaci pnpona), tou se meni
tvar slova.
Predpona je cast slova, ktera je pfipojena pred korenem a obmenuje
vyznam odvozeneho slova. Nemenf vsak jeho slovnf druh.
V odvozenem slove muze byt nekolik predpon i nekolik pnpon (napr.
ne-za-men-i-telny, pra-pil-vod-n-ost).
Casti slova, ktera presla ze slova zakladoveho do slova odvozeneho,
i'ikame slovotvorny zaklad. Napr. slovo rybdfskj je utvoreno ze zakla
doveho slova rybdf pnponou -skj, slovotvomy zaklad je rybdf; slovo dfe
vdk je utvoreno ze zakladoveho slova dfevo pnponou -dk, slovotvomy
zaklad je dfev; slovo prosba je utvoi'eno ze zakladoveho slova prosit pi'f
ponou -ba, slovotvomy zaklad je pros.
Pi'edpony se vzdy pfipojujf k celym slovum (za-brousit, po-vytdhnout,
pra-pilvodnf apod.).
Po z n a m k a: Je rozdfl v posuzovani, jak slovo vzniklo a jak je utvoreno. Urcujeme-li
napr.,jak vzniklo slovo vystavba, uvedeme, ze bylo odvozeno od zakladoveho slovesa vystavet
pnponou -ba a ze odvozene podstatne jmeno oznacuje cinnost. Zaroven si vsimneme, ze pri
odvozovani doslo ke stndani samohhisek y-y v predpone.
Naproti tomu marne-Ii urCit, z kterych casH je slovo rystavba utvoreno, uvedeme, ze je
v nem koren -stav-, predpona vy- a pnpona -ba (presneji: pnpona -b- a koncovka -a). -
Pfi odvozovanf se V odvozenych slovech casto stndajf nektere hlasky
ve srovminf se slovy zakladovymi (napi'. vyzkoumat - vyzkum, prokdzat
21
prukaz, para - parn{, fldit - feditel, noc - nocn{, noha - nozka, prach
prasny, sv{tit - sv{ce, chodit - chuze apod.).
Odvozovani pffponami
Nejcasteji odvozujeme nova slova od zakladovych slov pomocf pn
pon.
Ptipona je hlaska nebo skupina hlasek, ktera sice nema svuj vlastni
vyznam, ale zarazuje nove utvorene slovo do urcite vyznamove skupiny.
Napr. pnpona -arna ve slove panelarna, utvorenem podobne jako slova
lik-arna, vod-arna, obraz-arna, cement-arna aj., zarazuje toto slovo mezi
jmena mist, kde se neco vyrabi, uchovava nebo zpracovava. Pravem tedy
usoudime, ze je to mistnost, budova nebo prostranstvi, kde se neco dela
s panely. Podle pnpony tedy odhadujeme slovotvorny vyznam. Ten je
zpravidla jen pnblizny.
Po z n a m k a: Nekterymi pnponami muzeme tvont nova slova jeste dnes (napr. silon-ovy,
usmerrIOVa-C), temto pnponam marne prodnktivni. Tern, kterymi dnes uz nova slova netvon
me, marne neprodnktivni (napr. kop-yto, kfiv-da, mldd-eZ aj.). Mnohe prfpony nemenf pouze
vyznam slova, ale take jeho slovnf druh (napr. barvit.V - barvitost, prostor - prostorovy,jreza
jrezovat aj.).
Nektera slova se tvon pouhymi koncovkami. 1emi se mem casto i slovm
druh slova (napr. zly - zlo, ozdobit - ozdoba aj.).
Pripony se uvadeji i s tvaroslovnou koncovkou (napr. v pripone -ota
koncovka -a zarazuje podstatna jmena mastnota, teplota aj. k rodu
zenskemu a sklonovani podle vzoru zena). V jednotlivych slovnich tva
rech je ovsem vzdy nutno priponu od tvaroslovne koncovky odlisovat
(napr. mastn-ot-y, kde -ot- je pripona a -y je koncovka 2. padu jednotne
ho cisla).
Tffdeni slov odvozenych priponami
Odvozena slova ti'fdime podle jednotlivych slovnich druhu, podle je
jich vyznamovych skupin? dale podle pnpon, jimiz byla nova slova odvo
zena, a konecne podle slovnedruhove pnslusnosti slov zakladovych.
22
Podstatmi jrnena
1. Nazvy osob podle cinnostf
a) odvozene od sloves (dorueova-tel, steva-e, soud-ce, pruvod-et),
b) odvozene od podstatnych jmen (eukr-af, truhl-df, kamen-fk, housl-ista).
Po z n a m k a: Pi'iponou -tel se tvon nazvy osob vykonavajicfch cinnost dusevni (spisova
tel, stavitel), pi'iponou -e mizvy osob vykomivajfcfch cinnost telesnou (nosie, pokryvae).
2. Na z v y pro s t i' e d k U a n a s t r 0 j u (ehladi-e, promfta-eka, pil-nfk, stfni-dlo, tlaCf
-tko, hoi'-ak aj.).
3. N a z v y m is t (budov, mistnosti, prostranstvi), kde se neco kona, vyrabi nebo chova,
a) odvozene od sloves (sber-na, kov-arna, brus-frna, vale-ovna, cvic-istl),
b) odvozene od podstatnych jmen (kotel-na, plyn-arna, stroj-ovna, semen-iste, ove-fn, zver
-inee, holub-nfk aj.). '.
4. N a z v y de j u se tvon od sloves pnponami (udrz-ba, okopav-ka), nebo koncovkami
vzoru zena (dopravit - doprav-a), vzoru rUze (ehodit - ehuz-e), casto koncovkami vzoru brad
(vaht - var, letet -let aj.).
5. N az v y v ysI e dk u de j e (vylis-ek, tkan-ina).
6. N a z v y v J as t nos t i se tvon od pndavnych jmen ptiponami (barevn-ost, prost-ota,
bohat-stvf aj.).
7. Pi' e c h y len e n a z v y zenskych podstatnych jmen se odvozuji od podstatnych jmen
rodu muzskeho (manzel-ka, pfftel-kyne, kadefn-iee, kreje-ova).
Zenska pi'fjmeni
Pi'iponou -ova se tvon zenska pnjmeni (MaUkova, Kuehafova, Kueerova, Kareninova, Po
povova, Joliotova-Curieova). Pi'itom vypoustime samohlasku -e- v tech pi'ipadech, kde se vy
poustf i pi'i skloiiovani muzskeho pnjmeni (lakoubek - lakoubka - lakoubkova, Adamec
Adamee - Adamcova, ale: Benes - BeneSe - BeneSova) V pi'ipadech, kdy jsou mozne dye
podoby, zaidi na zvyklostech v rodine (napi'. KlimeSova - Klimsova). U pnjmeni, ktera maji
podobu pi'idavnych jmen, tvonme zenske pnjmeni tvarem zenskeho pndavneho jmena (Smut
ny - Smutnd, DolejSf - DolejSf, ale: Dolejs - DolejSovd). U pnjmeni zakoncenych v muzskem
rode na samohlasku se rovnez i'idirne podle skloiiovanf pnjmeni muzskeho (Kouble - Koubla
Koublovd, Hrabe - Hrabete - Hrahetova, Vasa - Vasi - Vasova, Talaeko - Talaeka - Talackova,
Martinu - Martinu nebo Martinoval
8. N a z v y z d rob n elese tvoi'i od podstatnych jrnen priponami (strom-ek, strom-ecek,
prst-fk, prst-feek, rue-ka, rue-icka, sluv-ko, slov-fcko aj.).
9. N a z v y h romad n e se tvon pnponarni (strom-ovf, mui-stvo) nebo koncovkami vzo
ru staveni (list-I).
10. N a z v y 0 b y vat else tvon pnponami (Evrop-an, Brazil-ee, Slov-ak). Ptipona -ak
je spisovna v podstatnych jrnenech Slovak, Hanak, Poldk, ale hovorova v nazvech jako Plze
flak. Briidk, Kladeiiak apod.
23
Pridavmi jrnena
a) odvozemi od pod s tat nyc h j men vyjadfuji v1astnost ve vztahu k tomu, co oznacu
je slovo zakladove (puvod, 1<itku, v1astnictvi, podobnost, charakteristicky rys apod.): mosaz-ny,
stroj-nf, mramor-ovy, skol-skj,
b) odvozemi od s 10 v e s vyjadfuji vlastnost vyp1yvajici z deje (zpusobi10st, nachy1nost,
lice1 aj.): tavi-telny, promok-avy, vfr-ivy, prusvit-ny, kresli-d,
Po z n am k a: Na rozdil od pffdavnych jmen odvozenych od minuleho kmene pnponou
-d a vyjadfujicich licel vyjadfuji p1'idavna jmena utvo1'ena z p1'echodniku p1'itomneho to, co se
pnive deje. Nap1'. kreslid papir =papir na kres1eni x kreslfd rnaIii' =malii', ktery prave kresli,
mefid pnstroj =pnstroj na me1'eni x technik meNd napeti =technik, ktery prave men aj.
Rozdil je stejny jako mezi dvojicemi slov hrad x hrajfd, mycf x myjfd.
c) odvozena od jinych pi' ida v nyc h j men vyjadfuji zes1abeni nebo zesileni v1astnosti
(chud-ickj, ten-ounkj, velik-anskj).
Slovesa
a) odvozena od pod s tat nyc h j men vyjadi'uji nejruznejsi vyznamove vztahy k slo
vum zak1adovym (soustruz-it, jrez-ovat, rozum-it),
b) odvozena od pi' ida v nyc h j men vyjadfuji 1. stavat se nejakym (zelen-at se, star
-nout, sediv-it), 2. (;init nejakym (sus-it, bel-it),
c) odvozena od jinych s 10 v e s vyjadfuji rozdily ve slovesnem vidu (vest x vod-it, spla
tit x splac-et, zabrousit x zabrus-ovat, vypoCftat x vypoCft-avat aj.).
Odvozovani predponami
Predpony se pfipojuji vzdy k celemu slovu, a nemeni tedy slovni druh
zakladoveho slova (stroj - pf(stroj, ddvny - praddvny, nest - odnest). Na
rozdil od pnpon predpony pouze obmenuji zakladni vyznam slova.
P 0 z n am k a: Nektere p1'edpony jsou tvarove shodne s p1'ed10zkami (do-, mimo-, na-.
nad-, 0-, od-, po-, pod-, pro-, proti-, pred-, pfi-, S-, V-, za-), jine existuji pouze jako p1'edpony
(nej-, pra-. pre-, roz-, vy-, vz- aj.).
Obmenovani vyznamu slov predponami
P1'edpony mohou vyznam podstatnych a pffdavnych jmen a pns10vc1 z e s i 10 vat (pra
-predek, pra-stary, pfe-mnoho), z e s 1abo vat (po-stadt, pfi-hlouply, na-mrzly), pop ira t
(ne-mluva. bez-mocny, ne-malo) i vyjadrovat vyznamove rysy shodne s p1'ed10z
kami (mimo-dek, pod-ndjemntk, proti-Ieteckj aj.). Slovesa odvozena p1'edponami casto vyja
dfuji s mer (ode-jft, pfi-Ietet), vel k 0 u m i r u (na-hazet), malo u m i r u (po-streit).
24
Po z n a m k a: 1. Casto se slovesa spojuji s nekolika pi'edponami (po-vy-skoCit, roz-po
zndvat). Takova slovesa se odvozovala postupne (skoCit - vyskoCit - povyskoCit).
2. Pfi odvozovani pfedponami se meni slovesny vid (za-hrdt, z-hasnout, u-vadnout). Nekdy
se vsak krome slovesneho vidu pfedponou meni i daISi vyznamove rysy (vy-tdh-hnout = zevniti'
yen, pfe-skocit = pfes pfekazku, od-valit = ponekud pryc atp.).
3. Podstatna jmena jako vylov, doskok, rozbeh nebo pridavna jmena jako rozbitj, nakresleny
nebyla odvozena primo predponami, ale od pnslusnych sloves (vylovit, doskoc'!it, rozbehnout,
rozbft, nakreslit).
Skladani slov
Tento slovotvorny zpusob, spocfvajfcf ve skhidanf dvou nebo vfce slov
nebo kofenu, se poklada pro cestinu nepravem za mene vhodny. Nenf sice
tak casty jako tfeba v nemcine, ale je odedavna bezny a stale uzfvany.
Vyznam slozeneho slova se casto ponekud lisf od vyznamu skladebnf
dvojice. Velkomesto nenf totez co kterekoli velke.mesto. Lesostep nenf jen
les a step, ale pfechodna oblast mezi lesem a stepf.
Rozlisnjeme slozeniny
a) vlastni (prave), kde prvnf castslozeniny se pnpojuje k druhe spojo
vacf samohlaskou -0- (vod-o-vod), -e- (koz-e-luh) nebo -i- (pit-i-boj). Pfi
tom druha cast slozeniny nemusf existovat samostatne (pNrod-o-pis),
b) nevlastDi (DepraVe) Deboli sprezky, ktere se daji rozliSit na slovni
spojenf beze zmeny slozek (napf. pravdepodobny, dlouhohraj{c{, zaru
vzdorny,jaksepatN apod.).
Mezi castmi slozeniny muze byt vztah:
a) soufadny (napi'. sterkopfsek, sladkokysely),
b) podfadny, kde jedna slozka ureuje druhou (napr. sedovlasy, dlevoprumysl, barvoslepy aj.).
Mnoho sloienych podstatnych a pndavnych jmen se uplati'iuje v odbomem nazvoslovi (napi'.
v chemii - sirouhlfk, v zoologii -lichokopytnfk aj.).
P r a v 0 pis: Slozena pi'idavna jmena, jejichz slozky jsou ve vztahu podfadnem, se piSi
dohromady, konei-Ii prvni cast na -0 (napi'. dlouhovlasy. Konei-Ii vsak prvni cast
na -e nebo -i, chapeme ji obvykle jako pi'fslovce zpusobu (muieme-li se na ni zeptat otazkou
jak?) a pfSeme ji oddelene (napf. cihlovi cerveny, stfedni velkj apod.).
Ve slozenych pndavnych jmenech, jejichz slozky jsou ve vztahu souradnem, pfSeme mezi
obema slozkami spojovnik, ma-li se vyjadtit samostatnost slozek (napt. zahradnicko-ovocndf
skd skola). ZvhiSte pak jde-Ii 0 vztah vzajemnosti (napt. anglicko-cesJ...1 a cesko-anglid.j slov
nik). Tvon-li vsak obe casti tesnou vyznamovou jednotu, pfSeme je dohromady (hluchonimy,
sladkokyselY)
25
Vyznamove se lisf slozemi pndavmijmena modrozeleny (= zeleny s nadechem do modra) a
modro-zeleny (= modry a zeleny). Tam, kde nenf mozna zamena kombinace barev s odstfnem,
se slozene pi'fdavne jmeno piSe dohromady (cervenob(fy, cernozlutj).
Zkracovani
Snaha pojmenovavat rUzne podniky, urady, spolky apod. co nejpresneji
vede k tomu, ze vznikaji pn1is dlouha nekolikaslovna pojmenovani. Je
jieh delka pusobi zejmena pri jejich castem opakovani V textu potize. Pro
to se z nieh vytvareji zkratky a zkratkova slova.
Nejcasteji se uziva zkratek utvorenyeh ze zacatecnich pismen vice
slovneho pojmenovani, napr. CVUT (cti: ce - ve - u - te) = Ceske vysoke
uceni teehnicke, OSN (cti: 6 - es - en) =Organizaee spojenyeh narodu,
MZP (cti: em - zet - pe) = Ministerstvo iivotnfho prosrredi aj.
Po z n a m k a: V psanem projevu se vyskytujf take zkratky jineho druhu. Zkracujeme jimi
nektere obvykle obraty a easto uzfvana slova, piSeme je s malym pfsmenem a zakoneujeme
teekou: p. =pan, d,: =doktor, apod. =a podobne, atd. =a tak dale, aj. =a jine, tj. =to je. tzn. =
to znamena.
Z pocatecnich skupin hlasek jednotlivyeh slov viceslovneho pojmeno
vani se tvon zkratkova slova. Ta se pak daji sklonovat a lze od nich tvorit
odvozeniny. Napr. z nazvu Ceskoslovenskd dopravnf kaneeldfbylo utvo
reno zkratkove slovo Cedok (2. p. - do Cedoku) a z neho odvozeniny:
cedokovy, cedokdf apod. Z pojmenovaniDruzstvo telesne vadnyeh vzniklo
zkratkove slovo Druteva.
Poi n a m k a: Pi'i uzfvanf zkratek musfme vzdy myslet na to, zda jsou tomu, komu je
projev meen, dostateene zname. Jinak je vhodne alespon pi'i prvnfm uzitf jejich vyznam vysvet
lit. V mluvenych projevech davame pi'ednost nezkracenym podobam.
Spojovani slov V souslovi
Zejmena V odbomem vyjadrovanI se tvon vfceslovna pojmenovani, sou
slovi. lednotliva slova V nich casto pozmenuji svuj vyznam (napr. vysokd
pee neni jakakoli pee majici velkou vysku, ale pee urcena k vyrobe suro
v6ho zeleza).
Poradek slov V souslovich je ustaleny, napr. souslovi skok dalekj ozna
26
cuje atletickou disciplinu, kdezto skladebni dvojice dalekj skok jen hod
noti delku skoku. Jednotliva slova v souslovi nelze nahradit synonymy,
nelze napr. uiit nazvu "velice knitke vlny" misto velmi krdtke vlny nebo
"ve1ike napeti" misto vysoke naphf.
P 0 z n a m k a: 1. Viceslovna pojmenovani maji nektere nevyhody, napt. nelze od nich tvo
tit odvozeniny a zpomaluji dorozumivanl. Proto se zejmena v pracovnf mluve a v hovorove feci
vedle nich vytvateji jednoslovna synonyma (posuvne mbYtko - posuvka, psad stroj - stroj,
automobilistickd mapa - automapa, sekand peeene - sekand, kolfnskd voda - kolfnskd aj.).
Nektera z techto jednoslovnych synonym jsou zabarvena hovorove (pololetky), jina patTI do
obecne cestiny (tryskdC), nebo do slangu (trestndk). Iednoslovna pojmenovani jsou casto mene
ptesna nei jejich viceslovna synonyma (napt. desftka muze oznacovat tramvaj, trestny kop,
pivo, bankovku aj.).
2. Ve sdelovadch prostteddch a v odbornych projevech se naopak jednoslovny vyraz nekdy
nahrazuje vyrazem viceslovnym (napt. kontrolovat - provddet kontrolu, podobne - podobnym
zpusobem, osa se zlomila - do flo ke zlomenf osy). Ie tteba dbat na to, aby se tohoto zpusobu
neuzivalo nadbytecne.
Prejimani slov z jinych jazyku
Ve vsech dejinnych obdobich prejima kaidy jazyk slova z jinych jazy
ku. Prejata slova jsou dusledek mezimirodnich hospodarskych, politic
kych a kulturnich styku.
Mnoha slova byla prejata z latiny nebo z rectiny, tedy z jazyku, ktere
pronikave ovlivnily jazykovyvyvoj Evropy (napr. drama,/ilozo/ie, autor,
literatura aj.), jina byla z reckych a latinskych zakladu nove vytvorena
(napr. televize, magnet%n, kosmonautika aj.). Vyhodou techto slov je
jejich siroka mezimirodni srozumitelnost, ktera pak usnadiiuje mezina
rodni vymenu vedeckych a technickych infonnad.
P r a v 0 pis: Nektera z prejatych slov se pravopisne prizpusobila nasi
vyslovnosti (hockey - hokej, juice - dzus), jina si zachovala puvodni pra
vopis i vyslovnost (napr. revue, vyslov [revi]; interview, vyslov [intervju],
rendez-vous, vyslov [randevu] aj.). U nekterych jsou povoleny pravopis
ne dvojtvary (dzudo i judo, dzentlmen i gentleman), nekde se viila vy
slovnost podle puvodni pravopisne podoby (jotbal, radar aj.).
Po z n a m k a: Pn uzivani cizich slov musime vzdy brat zretel na to, zda budou poslucha
cum nebo ctenarum, jimz je projev urcen, dostatecne srozumitelna. Vzdy bychom meli uzivat
jen tech cizich slov, jejichz vyznam, pravopis i vyslovnost bezpecne sami ovladame.
27
IV. TVAROSLOVI
Druhy slov a jejich vyznamy
Slovo je skupina hhlsek (zildka jen jedna hhiska), ktenl rna urcity vy
znam (napr. pan, dobry, ty, tfi, nest, vcera, pod, ale, at, zbluiik).
U slov rozlisujeme vyznamy slovni (veene) a vyznamy mluvnicke.
(Viz tez str. 12.)
Slovni vyznamy maji slova sarna 0 sobe: oznacuji nejakou zivou by
tost, vee, vlastnost, dej, vztah, cit, naladu, zvuk apod. Takoveto vyznamy
uvadi slovnfk.
Mluvnicke vyznamy dostavaji slova ve vete ve vztahu k jinym slo
vUm. Vyjadfuji se vetsinou rUznymi tvary slova (napr. cislem a padem
u podstatnyeh jmen, rodem, cislem a padem u pndavnyeh jmen, osobou,
cislem, zpusobem a casem u sloves apod.).
Podle toho, ktere vyznamy vyjadfuji, rozlisujeme slova plnovyznamo
va a slova mluvnicka.
Siova plnovyznamova maji slovni vyznam sarna 0 sobe. Napr.: pan,
dobry, ty, tri, nest, vcera, zbluiik.
Siova mluvnicka vyjadfuji mluvnicke vztahy slov nebo vet, s nimiz
jsou spojena. Nemaji sarna 0 sobe slovni vyznam, nybrz dostavaji ho tepr
ve ve spojeni s jinymi slovy nebo vetami. Napr. pod (stromem), (maly)
ale (hezky), at (zije).
Podle toho, zda slovo muze ci nemuze menit svoji podobu, rozlisujeme
slova ohebna a slova neohebna.
Siova ohebna mohou mit rUzne tvary, mohou se ski 0 Ii 0 vat (napr.
pan, pana, panovi ... , dobry, dobreho, dobremu ... , ty, tebe, tiL., tfi, tfl,
tfem.. .) nebo cas 0 vat (napr. nesu, neseI... ).
SklOllUji se j men a: podstatna jmena (pan), pridavna jmena (dobry),
zajmena (ty), cislovky (tfi).
Casuji se s 10 v e sa.
Siova neohebna nemuzeme sklollovat ani casovat.
Jsou to: pnslovee (vcera, tam), predlozky (pod,pres), spojky (ale, ani),
castice (at, ket), citoslovee (bum, ach).
Slovni zasobu ceskehojazyka tvonteehto deset slovnieh druhu.
28
, ~
e:
.D
v
..c:
0
~
>
0
rn
SklOllUjf se 1. podstatna jrnena - jsou nazvy osob, zvffat, vecf a samostatne
nazvy pro vlastnosti a deje; majf jeden ze tff rodd (pan, kocka,
jablko, krasa, plavba)
2. pfidavmijmena- vyjadfujf vlastnosti osob, zvffat, vecf nebo jevu
oznacenych podstatnym jmenem, anebo jejich vyznam jinak bH
ze urcujf; mohou svymi tvary vyjadfit trojf rod (velkj, cizl, otcuv,
babicCin)
3. zajrnena - zastupujf podstatna jmena a pffdavna jmena nebo na
osoby, zvifata, veci apod. ukazujf (ja, on, nas, tento, nekterj)
4. cislovky - jsou slova vyznamu ciselneho: oznacujf pocet, potadf
apod. (dva, nekolik, prvn(, dvoj{)
Casujf se 5. slovesa - vyjadfujf dej, a to cinnost nebo stay (pracovat, bezet,
steit, sedet)
, ~
e:
.D
v
..c:
0
Nesklolluji
se ani
necasuji
6. ptlslovce - vyjadi'uji rUzne blizsf okolnosti deju nebo vlastnostf:
urceni mista, casu, zpusobu, miry, pnCiny (zde, vcera, hezky. vel-
mi, proto)
7. predloiky - vyjadfuji podobne blizsf okolnosti jako pnslovce,
ale teprve ve spojeni se jmeny (na stole, u stolu, pod stolem)
8. spojky - spojujf vetne cleny nebo vety (Otec a matka zpfvali.
v
r::
~
>
0
rn
Matka vanIa a otec ukHzel.)
9. castice - uvozuji nejcasteji samostatne vety a naznacujijejich druh
nebo vyjadfuji charakter vetneho clenku, pfed kterym stoji (Kef
se to podaff! C02 jsi to nevedel? - Mel rad jen sebe. Bavila ho
zejmena cetba.)
10. citoslovce - vyjadi'uji nalady, city a vuli mluvcfho nebo oznacuji
hlasy a zvuky (ach, 6, hop, bzi, burn)
Protoze se pfi tndenf slov na slovni druhy uplatiiuje nejen vyznam slovni,
nybrZ i vyznamy mluvnicke a tvary slova, vyskytuji se take slova, kteni
po jedne stnince patti k jinemu slovnimu druhu nez po stnince druhe.
Napr.:
Slova jako plavdnf, plavba, beh maji vyznam dejovy, jaky maji slove
sa, ale podle jejich mluvnickych vyznamu je fadime mezi podstatmi jme
na (jsou to samostatne mizvy deju, majf jeden mluvnicky rod a sklonuji
se).
Slovajako moudrost, krdsa, pfle maji vyznam vlastnosti, jaky maji ptf
davml jmena, ale podle jejich mluvnickych vyznamu je fadime mezi pod
statmi jmena (jsou to samostatne mizvy vlastnosti a majf jeden mluvnicky
rod).
29
Slova jako plovoucf, pleteny maji vyznam dejovy, jaky maji slovesa,
ale podle jejich mluvnickych vyznamu je radime mezi pndavmi jmena
(vyjadfujf vlastnost nejakeho predmetu oznaceneho podstatnymjmenem,
napr. plovoucf lad', pleteny svetr, mohou svymi tvary vyjadrit tfi rody a
skloiiuji se).
Slova jako hajny, vratny, vypravcf maji tvary jako pndavna jmena, ale
podle jejich vyznamu je radime mezi podstatnajmena Qsou to nazvy osob).
Pfi urcovanf slovnfch druhu nekterych slov je tedy nutno zvlasf peclive
pfihlizet k jejich rozhodujfcfm znakum.
Slovni druh nekterych slov lze spravne urcit pouze s prihlednutfm
k jejich vyznamu v dane vete. Rozhodujicf je tu zpravidla skladebni plat
nost. Napr.:
Ran e n y brae by1osetren. - slovo ranenyje pndavne jmeno, pnvlas
tek (ktery brae?)
Ran e n y byl osetren. - slovo raneny je podstatne jmeno, pod
met (kdo byl osetren?)
od pol e d n e pujdu Yen. - slovo odpoledne je pnslovce (slovo
neohebne, vyjadfuje cas: kdy pujdu?)
Tesim se na 0 d pol e d n e . - slovo odpoledne je podstatne jmeno
(skloiiuje se, na co se tesfm?)
Se1 jsem 0 k 0 1 0 rybnika. - slovo okoloje predlozka (slovo neoheb
ne, vyjadruje misto ve spojeni s podstat
nym jmenem, jehoz pad ndi: okolo ryb
nfka)
Sel jsern jen 0 k 010 . - slovo okolo je pnslovce (slovo neoheb
ne, vyjadfuje rnfsto bez spojeni se jrne
nem, sarno 0 sobe: kudy jsern sel?)
Byt je maly, ale tituloy. - slovo ale je spojka (spojuje vetne cle
ny)
Ale to je nahoda! - slovo ale je castice (uvozuje vetu a na
znacuje jeji zvlastni, citovy charakter)
V nekterych pnpadech je treba rozlisit rUzne slovnf druhy, jejichz nektere
tvary se shodujf. Napr.:
Bra t r 0 v i je patnact let. - slovo bratrovi je podstatne jmeno
(komu? - 3. pad slova bratr)
30
Jsou to bra t r 0 v i p r a t e k ~ : - slovo bratrovi je pndavne jmeno (Ci pra
tele? - 1. p. mn. c. slova bratruv)
Cistota pul z d r a vi. - slovo zdravl je podstatne jmeno (pul
ceho? - 2. pad)
Oba byli z d r a v f . - slovo zdravl je pridavne jmeno (jad?
1. p. mn. c. slova zdravy)
Lodi se na mon z d r a vi. - slovo zdravl (se) je tvar slovesa zdravit
(eo delaji? - 3. os. mn. c. pritomneho
casu)
Podstatna jmena
Podstatnajrnenajsou l1azvy osob, zvirat a ved (pan, kocka, mesto) a
samostatne nazvy vlastnosti a deju (chytrost, beh). Majijeden ze tfijmen
nyeh rodiI a sklonuji se, to znamena, ze svymi tvary vyjadfujf sedm padiI
a dvoji cislo.
Druhy podstatnych jmen
Rozlisujeme podstatna jmena konkretni a abstraktni.
Podstatna jrnena konkretni jsou nazvy osob, zvuat a ved (pan, koc
ka, mesto). Podstatna jrnena abstraktni jsou samostatne nazvy vlast
nosH a deju (chytrost, beh).
P 0 z n a m k a: Jmena abstrakmi se casto stavaji nazvy konkretnich veci. Takova podstatna
jmena moholl mit v jedne sOllvislosti vyznam abstraktnf (P san ( ukolu jej nebavilo. Vosy
Idkala s I ad k 0 s t ovoce) a v jine vyznam konkretnf (Dostal p san ( od spoluidka. Babicka
mu vidy phnesla nejakou s I a d k 0 s t ).
Podstatna jmena konkretni se deli na obeena a vlastni.
Podstatna jrnena obecna oznacujf kteroukoli osobu, zvfre nebo vee
toho druhu (pan, kOfka, mesto).
Podstatna jrnena vlastni oznacujf jednu urCitou osobu, zvfre nebo vee
(Neruda, Micka, Liberec).
Po z n a m k a: 1. Vlastnf jmena piSeme s velkym zacatecnfm pismenem; odlisujeme je tak
v pismu odjmen obecnych (viz str. 139).
2. Nektere daISi druhy podstatnych jmen viz dale v oddflu 0 Cfsle (str. 33).
31
Mluvnicke vyznamy podstatnych jmen
Rod
U podstatnyeh jmen (a take u pridavnyeh jmen, nekteryeh zajmen
a cislovek) rozlisujemerod muzsky (zivotnya nezivotny), zenskya stfed
ni (ten pan, ta kocka, to mesto).
Kazde podstatne jmeno ma jeden z teehto tn rodu. Jen zndka podstatna
jmena kolisaji v rode. Napr. slovarez, hffdel, smecjsou rodu muzske
ho nebo zenskeho, slovo rukojmf je rodu muzskeho nebo stredniho.
Nekolik podstatnyeh jmen ma v mnoznem cisle jiny rod nez v cisle
jednotnem, napr. dfte (sdedni rod) - deti (zensky rod), oko, ucho (sdedni
rod) -oei, usi (zensky rod), knfZe, hrabe (muzsky rod) -knfzata, hrabata
(sdedni rod).
Jmena rodu muzskeho se jeste deli na zivotna a nezivotna. Rozdil mezi
nimi se projevuje v nekteryeh tvareeh (viz 4. pad jednotneho cisla pana
hrad, muze - stroj, 1. pad mnozneho cisla pani - hrady, muzi - stroje).
Je nutno rozlisovat biologickou zivost a mluvniekou zivotnost. Napr.
slova lid, narod. hmyz, dobytek se skloiiuji podle vzoru hrad (viz 4. pad:
napr. dobytek jako hrad), jsou rodu muzskeho nezivotneho. Naproti tomu
napr. slova snehulak, strasdk, pandk se skloiiuji podle vzoru pan (viz 4.
pad: napr. snehuldka jako pana) , jsou rodu muzskeho zivotneho.
Nektera podstatna jmena rodu muzskeho kolisaji mezi zivotnosti a ne
zivotnosti, napr. zavindc, uzenac, slanecek (1. pad mnozneho cisla zavi
ndei, uzenaci, slanecci i zavindce, uzenace, slanecky), ukazatel, delitel,
delenec, ledoborec (1. pad mnozneho cisla ukazatele, ledoborce i ukaza
tele, ledoborci). (Viz tez str. 38.)
Cislo
Podstatna jmena (stejne jako pndavnajmena, zajmena a cislovky a take
slovesa) svymi tvary vyjadfuji dvoji cislo: jednotne a mnozne. U pod
statnyeh jmen oznacujejednotne cislo vetsinou jednu osobu, vee atd. (pan,
hrad), mnozne cislo jejich vetsi pocet (pant, hrady).
Avsak nektera podstatna jmena nevyjadruji dvoji cislo. Jsou to prede
vsim podstatna jmena abstraktni a z podstatnyeh jmen konkretnieh jmena
latkova, pomnozna, hromadna a vetSinou take jmena vlastni.
32
Podstatmi jmena a b s t r a k t n i obvykle nemivaji tvary mnomeho cisla
(mlddi, pracovitost, sladkost, chuze, lezeni, psani); tvar mnozneho cisla
se vyskytne zpravidla jen tehdy, jde-li 0 uziti slova ve vyznanlu konkret
nim (Babicka mu pfichystala ruzne s lad k 0 s t i. Dostala z domova
nekolik p san n.
Podstatmi jmena v 1a s t n i mivaji zpravidla jen tvary cisla jednotne
ho (Praha, Rip, Neruda). Tvar mnozneho cisla u pnjmeni muze oznaco
vat cleny rodiny (bratf[ Capkove).
Podstatna jmena pomnozna maji pouze tvary mnozneho cisla, a to
i tehdy, jestlize oznacuji jen jednu vee (dvefe, nuzky, Vdnoce, Hradcany,
Pardubice).
Podstatnajmena hromadna maji jen tvary cislajednotneho, ale ozna
cuji vetSi mnozstvi veci tehoz druhu pohromade, jako eelek. Byvaji tvofe
na zejrnena koneovkou -i (uhU, kameni) a pfiponarni -ovi (stromovi, kfo
vi), -stvo (obyvatelstvo, rostlinstvo), -ctvo (zactvo, ptactvo).
Podstatna jmena latkova oznacuji tvarem cisla jednotn6ho samu 1<1t
ku bez zfetele k mnozstvi (mleko, mouka, zelezo).
Po z n a m k a: Ve vyznamu latkovem se jich uziva v jednotnem eisIe; uzije-li se jich
v mnoznem CisIe, maji pozmeneny vyznam (dve mLeka =dva sacky nebo dye sklenice mlcka,
zeleza =pouta nebo past na zvef).
Pad
Podstatmi jmena (stejne jako pi'fdavna jmena, zajrnena a cislovky) vy
jadi'uji zpravidla rUznymi tvary pady (sklonuji se). Padu je sedm a zjisiu
jeme je padovyrni otazkami.
1. pad (na otazku kdo, co?) - muz, zena; muzi, zeny
2. pad (na otazku kobo, ceho?) - muze, zeny; muzu, zen
3. pad (na otazku komu, cemu?) - muzi, zene; muzum, zendm
4. pad (na otazku koho, co?) - muze, zenu; muze, zeny
5. pad (nekoho oslovujeme) - muzi! zeno! muzi! zeny!
6. pad (na otazku (0) kom (0) eem?) - (0) muzi, zene, (0) muZfch,
zendch
7. pad (na otazku kym, eim?) - muzem, zenou; muzi, zenami
33
Rozlisujerne pad y pro s t e (vidim muze, venrn zenej a pad y
pre d I 0 Zk 0 v e (dfvarn se na muze, rnluvi 0 zenl). Prvnf pad je vzdy
prosty, sesty pad je vzdy predlozkovy.
Skloiiovani podstatnych jmen
Sklonovanf podstatnych jrnen je tvoreni ruznych jejich tvaru podle
padu a podle cfsla. Pri sklonovanf rozlisujeme v slove kmen a koncov
ku.
Kmen je cast spolecna vsern tvarum slova. YetSinou zustava nezrnene
na, v nekterych tvarech muze byt kmen obrnenen podle pravidel hlasko
veho smdanf.
Koncovka je cast tvaru slova, ktera se pfipfna ke kmeni.
tvar slova = kmen + koncovka
spoluzak spoluzak
spoluzaka spoluzak a
spoluzakovi spoluzak ovi
spoluzaci spoluzac
spoluzacka spoluzack a
spoluzacky spoluzack y
spoluzacce spoluzacc e
spoluzackami .. spoluzack ami
Podstatna jmena se svym sklonovanfrn lisf, ale delfrne je na skupiny,
ktere se ve sklonovanf zcela shodujf nebo se lisf jen rnalyrni odchylkami.
Z kazde takove skupiny je vybrano jedno slovo jako vzor, ktery reprezen
tuje celou skupinu.
Marne vzory pro rod muzsky (zivotny a nezivotny), pro rod zensky a
pro rod strednf. Vzory se pak dale lisf podle zakoncenf v 1. pade, popnpa
de jeste take podle koncovky v 2. pade.
34
Prehled vzoru podstatnych jnlen
Vzory pro rod muisky
tvrdy zivotny: pan
tvrdy nezivotny: brad
mekky zivotny: muz
mekky nezivotny: stroj
tvrdy zivotny: predseda
mekky zivotny: soudee
Vzory pro rod iensky
tvrdy vzor: zena
mekky vzor: ruze
vzor: piseit
vzor: kost
Vzory pro rod sttedni
tvrdy vzor: mesto
mekky vzor: more
smfSeny vzor: kure
dlouhy vzor: staveni
Zakonceni v 1. pade Koncovka 2. padu
bez koncovky
bez koncovky
bez koncovky
bez koncovky
s koncovkou -a
s koncovkou -e
s koncovkou-a
s koncovkou-e
bez koncovky
bez koncovky
s koncovkou -0
s koncovkou-e
s koncovkou -e (-e)
s koncovkou-i
* Kmen je tu rozsrren 0 -et-, v mnoznem elsIe 0 -at-.
-a
-u nebo-a
-e
-e
-e (-e)
-j
-e
-et-e (-et-ef
35
Skloitovani podstatnych jmen rodu muzskeho
podle vzoru pan, hrad, muz, stroj
Vzory zivotne
Tvrdy
Jednotne Cislo
1. pan
2. pana
3. pauu, -ovi
4. pana
5. pane! (otee)!
(hochu)!
6. (0) panu, -ovi
7. panem
Mnozne efslo
1. pani, -ove
(obeane)
2. paml
3. panum
4. pany
5. pani! -ove!
6. (0) panech
(hosich)
7. pany
Mekky
muz
muze
muzi, -ovi
muze
muzi
(otee)!
(0) muzi, -ovi
muzem
muzi, -ove
(ueitele)
muzu
muzum
muze
muzi! -ove!
(0) muzich
muzi
Vzory nezivotne
Tvrdy Mekky
brad stroj
bradu stroje
(potoka)
bradu stroji
brad stroj
brade! stroji!
(0) brade, -u (0) stroji
bradem strojem
brady stroje
bradu stroju
bradum strojum
brady stroje
brady! stroje!
(0) bradech (0) strojich
(potoclch)
brady stroji
Podle vzoru pan se sklonujf podstatna jmena rodu muzskeho zivotne
ho konefcf v 1. p. jedn. efsla souhlaskou tvrdou nebo obojetnou, ktera
majf v 2. p. jedn. efsla koncovku -a.
Podle vzoru hrad se sklonujf podstatna jmena rodu muzskeho nezivot
neho konefcf v 1. p. jedn. efsla souhlaskou tvrdou nebo obojetnou, ktera
majf v 2. p. jedn. efsla koncovku -u nebo -a.
Podle vzoru muz se sklonujf podstatna jmena rodu muzskeho zivotne
36
ho koncicf v 1. p. jedn. Cisla souhhiskou mekkou nebo obojetnou, kteni
maji v 2. p. jedn. cisla koncovku -e.
Podle vzoru stroj se sklonuji podstatmi jmena rodu muiskeho neiivot
neho koncid v 1. p. jedn. cisla souhhiskou mekkou nebo obojetnou, kteni
maji v 2. p. jedn. cisla koncovku -e.
Pravopis: U vzoru paD piSeme mekke -i v koncovce -ovi (3. a 6. p.
jedn. cisla), v koncovce -i v 1. a 5. p. mnoi. cisla (orli, pstruzi jako pdni)
a v koncovce -fch v 6. p. mnoz. cisla (0 pstruzich jako 0 hosfch). Ve 4. a
7. p. mnoz. cislaje v koncovce tvrde -y (vidim orly jako pdny).
V koncovkach vzoru hradje tvrde y. Jen v 6. p. mnoz. cislaje mekke
i v koncovce -ieh (v lesfch jako v potocfch).
V koncovkach vzorU mUl a stroj je vzdy mekke i nebo i (uCiteli jako
muzi,o uCitelich jako 0 muz{ch; pytli jako stroji, 0 penezich jako 0 stro
jfch).
Po Z n am k a: Ojedinele se u vzom hrad piSe v koncovce tvrde y take po souhhlsce e.
Napr. tde, 2. p. tdeu - 1. p. mnol. Clsla tdey jako hrady.
POZNAMKY K NEKTERYM TVARlTM A ODCHYLKAM OD VZORU
1. a) vetsina podstatnych jmen vzoru hrad rna v 2. p. jedn. cisla kon
covku -u (zdmku, pfsku, stolu, roku, dubu...), mene jich ma koncovku -a
(lesa, chleba, kostela, potoka... ), ale nektera maji koncovku -u i-a, napr.
bochnfku i bochnfka, trojuhelnfku i trojuhelnfka.
b) Nekteni jmena tohoto vzoru majf v 6. p. jedn. cisla jen koncovku -e
(v lese), nektera jen -u (v krku) a nektera maji koncovku -u i -e (0 jazyku
i jazyce, v okresu i okrese).
c) V 6. p. mnoi. Cisla tohoto vzoru byva vedle koncovky -fch take
koncovka -dch, a to u zdrobnelych podstatnych jmen zakoncenych na
-cek (v baliccfch - halfckdch, v pytliccfch - pytlickdch) a u nekterych
podstatnych jmen na -ek (na hffbcfch - hfibkdch, na schudc{ch - schud
kdch).
2. Ve 3. a 6. padejednotneho clslaje u vlastnichjmen osobnich vzoru
pdn a muz, stojf-li sama, vzdy koncovka -ovi (Janovi, Lubosovi, Seifer
tovi); ve spojenf s jinym podstatnym jmenem rna koncovku -ovi zpravi
dla poslednf jmeno (fediteli Lubosi Slavikovi, 0 bdsnfku Frantisku Hru
binovi).
37
3. a) Podstatmijmena muzskeho rodu zakoncena na -I, -z, -s maji vetsi
nou sklonovani tvrde (andel, motYl, kul, vuz, jez, pes, okres), ale nektera
maji sklonovani mekke.
b) Z podstatnych jmen na -I maji mekke sklonovani predevsim zivotna
(VZOfU muf) s pffponou -tel (pNtel, cviCitel, ucilel, hlasatel,jednatel, veli
tel... ), nekolik podstatnych jmen nezivotnych (vzoru stroj) na -el (jetel,
jitrocel, pytel, hNdel, kasel, kachel, sindel, svizel, mandel) a Z jinych cil,
stfechYI.
Z podstatnych jmen na -z, -s maji mekke sklonovani vitez, Francouz,
simpanz, knez, peniz.
Tato slova maji tedy v 7. p. mnoz. cisla v koncovce mekke -i: (s) pfdte
ii, uciteli, pytli, Francouzi, cili, penezi.
c) Nektera podstatna jmena na -I kolfsaji, maji dvoji tvary, jednak podle
vzoru tvrdeho, jednak podle vzoru mekkeho. Napr. ze jmen na -el: kotel,
kuzel, plevel, chmel, uhel, popel, straspytel (tedy 2. p. kotle i kotlu apod.),
z ostatnich napr. april, rubl (tedy aprile i aprila, ruble i rublu).
V 7. p. mnoz. cisla muzeme tedy napsat (s) rubli i rubly, (pod) kotli
i kotly.
Kolfsaji take nektera obecna podstatna jmena zakoncena na -s a -z,
napr. zivotna rorys, platYs, pilous, vsekaz, penezokaz, stdvkokaz, nezi
votne mestys (tedy 2. p. roryse i rorysa, mestyse i mestysu, 7. p. mnoz.
cfsla (s) rorysi i rorjsy, mestysi i mestysy apod.), a nektera vlastnf jmena
takto zakoncena (2. p. AloiselAloize i AloisalAloiza, Halase i Halasa,
Amose i Amosa).
4. Podstatna jmena rodu muzskeho nezivotneho zakoncena na -en se
sklolluji podle vzoru hrad, napr.leden, kfen, lupen. Avsak podstatnajme
na plamen, kdmen, kfemen, kmen, hfeben, pramen, kofen, femen, jecmen
maji v jednotnem Cfsle krome tvam podle vzoru hrad take vzory podle
vzoru stroj.
5. Nektera podstatna jmena kolisaji mezi vzory zivotnymi a nezivotny
mi, napr.: berdnci - berdnky, pandci - pandky, ledoborci - ledoborce,
obrnenci - obrnence, slanecci - slanecky, sledi - slede, ukazatele - uka
zatele, Cinitele - Cinitele, jmenovatele - jmenovatele aj.
Po obloze pluli bflf berdnci. - Po obloze pluly bile berdnky. Shoda je urcena koncovkou
tvaru iivotneho nebo neiivotneho. (Kolisajici jmena oznacovala puvodne osoby nebo zvifata a
byla pak pfenesena na veci neiive, anebo byla utvofena pfiponami obvyklymi u jrnen iivot
nych, zejmena -tel a -ec.)
38
Podstatmi jmena bad! a mikrob maji tvary zivotne i nezivotne Ude 0 jejich chapani jako
jmen zivocichu, nebo rostlin): baci!, -a i -u. mikrob, -a i -u. Rad!i se sta!i nejverSfmi nepfdte!i
lidskeho zdravf nebo Bacily se staly... Mikrobi byli objeveni nebo Mikroby byly objeveny.
6. Podstatne jrneno bratr se V cisle jednotnern skloiluje pravidelne po
dIe vzorupdn; v rnnoznern Cfsle rna vedle pravidelnych tvan'l (bratfi, bra
tru, -urn, -y, -ech, -y) jeste tyto tvary: 1. p. bratf{, 2. p. bratf{, 3. p. bratf{m,
4. p. bratf{, 6. p. (0) bratf{ch, 7. p. bratf{mi. Tyto tvary se vyskytuji zffd
ka, napr. cest{ bratff, bratf{ Capkove. (Podobne 1. a 2. p. knezz, 3. p. kne
Zfm, 6. p. (0) knez{ch, 7. p. knez{mi; ale 4. p. kneze.)
7. K podstatnernu jrnenu clovek je rnnozne cislo fide: 1. a 5. pad fide,
2. p. lid{, 3. p. fidem, 4. p. fidi, 6. p. (0) fidech, 7. p. lidmi (prevazne ve
shode s tvary vzoru kost).
8. Podstatne jrneno kun rna v jednotnern cisle tvary podle vzoru muz,
v rnnoznern cisle rna tyto tvary: 1. a 5. p. kone, 2. p. konu i kon{, 3. p.
konum i kon{m, 4. p. kone, 6. p. (0) kon{ch, 7. p. koni i konmi. Shoda je
podle zivotnosti: B{l{ kone klusali. Ale: V rohu telocvicny stdly nove kone.
9. Podstatne jrneno rodic rna v 1. a 5. p. rnnozneho cisla koncovku -e.
Shoda je podle zivotnosti: Rodice me pfiv{tali.
10. Podstatne jrneno den rna v jednotnern cisle tyto tvary: 1. a 4. p. den,
2. p. dne, 3. p. dni i dnu, 6. p. (0) dni i dnu, (ve) dne, 7. p. dnem.
V rnnoznem cisle se skloiluje takto: 1. a 4. p. dni i dny, 2. p. dn{i dnu, 3. p.
dnum, 6. p. (0) dnech, 7. p. dny.
Shoda je podle nezivotnosti. Dni (dny) uplynuly. Zffdka se vyskytuje
zivotny tvar dnove (Dnove mldd{ uplynuli).
39
Sklonovani podstatnych jmen rodu muiskeho
podle vzoru predseda, soudce
Vzory zivotne
Tvrdy
Jednotne cislo
1. predseda soudce
2. predsedy soudce
3. predsedovi soudci, -ovi
4. predsedu soudce
5. predsedo! soudce!
6. (0) predsedovi (0) soudci, -ovi
7. predsedou soudcem
Mnozne cislo
1. predsedove soudci, -ove
fotbaliste, -i
2. predsedu soudcu
3. predsedum soudcum
4. predsedy soudce
5. predsedove! soudci! -ove!
fotbaliste! -i!
6. (0) predsedech (0) soudcich
7. predsedy soudci
Podle vzoru predsedase sklonuji podstatmi jmena rodu muzskeho, kteni
jsou v 1. p. jedn. cisla zakoncena na -a.
V jednotnem cisle maji tvary jako vzor zena, jen v 3. a 6. pade maji
koncovku -ovi. V mnoznem cisle se sklonujf jako vzor pan.
K tomuto vzoru patn napr. jmena husita, hrdina, houslista, fotbalista,
nemluva, Mfla.
. P r a v 0 pis: V koncovce -ovi je vzdy mekke i. Jinde je v koncov
kach vzoru predseda po 0 b 0 jet n e souhlasce tvrde y (napr. naseho
May, toho nemluvy jako naseho pfedsedy, toho pfedsedy). Po mekke
souhlasce se vsak pfSe mekke i (baca - baCi, mahdradza - mahdrddzi,
MfSa - Mfsi).
40
Po z n a m k a: 1. Podstatna jmena vzoru predseda zakoncena na -ita, -ista maji v 1. a 5. p.
mnol. cisla koncovku -I (husitl,fotbalistel. Tvary s koncovkou -i (husiti,fotbalisti) jsou hovo
rove.
2. V 3. a 6. pade je u vzoru predseda jen koncovka -ovi, proto je nutno ji opakovane uzit
napr. v tomto spojeni: k predsedovi Otovi Svobodovi.
Podle vzoru soudce se sklonuji podstatml jrn6na rodu rnuzsk6ho, kteni
jsou V 1. p. jedn. cisla zakoncena na -e. K tornuto vzoru parri napr. sprdv
ce,pruvodce,zastupce,obrance.
Po z n amk a: 5. pad je stejny jako 1. pad, tedy napi'. pane sprdvce! pane pruvodce! Tyto
tvary je ti'eba odliSovat od tvaru 5. padu jmen zakoncenych na -ec, napr. otee! pane poslanee!
Sklonovani podstatnYch .imen rodu zenskeho
podle vzoru zena, ruze, pisen, kost
Vzor tvrdy Vzor rnekky
Jednotne cislo
1.
2.
3.
4.
5.
6. (0)
7.
zena
zeny
zene
zenu
zenor
zene
zenou
(0)
rftze
rftze
rftzi
rftzi
rftze!
rozi
rozi
(0)
pfsen
pisne
pisni
pisen
pfsni
pisni
pfsni
(0)
kost
kosti
kosti
kost
kosti
kosti
kosti
Mnozn6 cislo
1.
~ 2 .
3.
4.
5.
6. (0)
7.
zeny
zen
zenam
zeny
zeny!
zemich
zenami
(0)
rftze
rftzi (ulic)
rozim
rftze
rozel
rftzich
rftzemi
(0)
pfsne
pfsni
pfsnim
pisne
pfsne!
pfsnich
pfsnemi
(0)
kosti
kosti
kostem
kosti
kosti!
kostech
kostmi,
41
Podle vzoru rena se SklOllUji podstatmi jmena rodu zenskeho, ktenl
maji v 1. p. jedn. cisla koncovku -a.
Podle vzoru ruze se sklolluji podstatml jmena rodu zenskeho, kteni
maji v 1. p. jedn. Cisla koncovku -e.
Podle vzoru piseil se SklOllUji podstatml jmena rodu zenskeho bez kon
covky, ktenl maji v 2. p. jedn. cisla koncovku -e (-e').
Podle vzoru kost se SklOllUji podstatml jmena rodu zenskeho bez kon
covky, kteni maji v 2. p. jedn. Cisla koncovku -i.
Pr a v 0 pis: Vzor zena rna v koncovkach vzdy tvrde y, krome kon
covky 7. p. mnoz. cisla -ami (penkavy jako zeny, penkavami jako zena
mi).
Vzory ruze, piseil a kost maji v koncovkach vzdy jen mekke i,
i (kosili jako ruzi, mrkvi jako pzsni, obuvi jako kosti, konvzm jako pzsnzm
apod.).
POZNAMKY K NEKTERYM TVARUM A ODCHYLKAM OD VZORU
1. U nekterych dvojslabicnym podstatnych jmen vzoru zena a ruze se
v nekterych padech krat! kmenova samohlaska.
Ke kraceni nluze dojit v 7. p. jedn. cisla a v 2., 3., 6. a 7. p. mnoz. Cisla.
Ve vsech uvedenych padech krat! zavazne pouze podstatne jmeno prd
ce (tedy pracz, praczm, praczch, pracemi). Ostatni podstatna jmena, ktera
krat!, krati zavazne pouze v 2. p. mnoz. Cisla.
V dalSich padech, tj. v 7. p. jedn. Cisla a v 3., 6. a 7. p. nlnoz. cisla, je
vzdy mozna kmenova samohlaska nezkracena (krome nekterych ustale
nych spojeni jako tou merou, plnou parou).
2. Podstatna jmena na -ice nemaji v 2. p. mn. cisla koncovku: ulic,
silnic aj. (ale u jmen cizmo puvodu jsou dvoji tvary: dispozic i dispozicz,
kompozic i kompozicz apod.).
3. Podstatne jmeno ovce a jmena na -yne maji ve 2. p. mn. c. dvoji
tvary: ovec i ovcz, kuchyft i kuchynz, jeskyft i jeskynz aj.
4. Podstatnajmena ruka a noha, oznacuji-li casti tela, maji toto SklOllO
vani:
42
I. a 4. p. ruce 2. p. rukou 3. p. rukam 3. p. na rukou 7. p. rukama
i rukach
nohy nohou noham na nohou nohama
i noh i nohach
Napr.: hrdt na etyfi ruce, kun kope nohama. Koncovka -ama je
i u zdrobnelin: Dfte tleskalo ruCickama, kopalo noziekama. Neoznacuji-li
tato slova casti tela, maji nalefite tvary podle vzoru zena: stul se etyfmi
nohami, sedatko se tfemi noziekami.
Koncovka pndavneho jmena a zajmena se v 7. p. c. mn. pnzp-usobuje
koncovce podstatneho jmena: Zhotovil to svyma vlastnfma rukama. Na
rozdil od toho: Ma hodinky se zlarymi ruCickami.
5. U vzorU pfsen a kost se projevujf nektere nepravideinosti.
a) Podle vzoru kost se ve vsech padech sklonujf jmena zakoncena na
-ost (rychlost, radost... ) a podstatna jmena fee avec.
Jina jmena, ktera radime podle zakoncenf 2. p. jedn. Cisla ke vzoru kost,
napr. mys, 2. p. mysi, noc, 2. p. noci, maji v mnofnem efsie v 3. a 6. p.,
popr. v 7. p. tvary podle vzoru pfsen, napr. mys{m, mySlch (ale mysmi),
nocfm, noc{ch, nocemi.
b) Podle vzoru p{sen se ve vsech padech sklonujf predevs(m jmena
zakoncena na -n, -f, -j (jako basen, tvaf, krupej) a nektera jina, jako narue,
soutez, labut. ..
Nektera jmena zakoneena na -(, -d'maji ve 2. p. jedn. e. a v 1. a 4. p. ron.
C. tvary dva, napr. trate i trati, hute i huti.
6. Ke vzoru pfsen patn tef vlastnf jmena mfstni, napr. Jaromef, Lito
mysl aj. Ta, kterajsou zakoneena na -va -m, mohou mit v 2. p. jedn. Cisia
tef tvar podle kost: Boleslav, do Boleslave i do Boleslavi, Chrudim, do
Chrudime i do Chrudimi apod.
Je ti'eba odlisovat tato mfstnf jmena od tech, kteni sc skloiiujf podle vzoru iena (Bratislam,
Opava. Ostrava). Odjeli jsme do Boleslavi. Odjeli jsme do Bratislavy.
43
Sklonovani podstatnjch jmen rodu sttedniho
podle vzoru mesto, mote, kute, staveni
Vzor Vzor Vzor
tvrdy mekky smiSeny
Jednotne cislo
1. mesto more kure
2. mesta more kurete
3. mestu mori kureti
4. mesto more kure
5. mesto! more! kurel
6. (0) meste, -u (0) nl0ri (0) kureti
7. mestem morem kuretem
Mnozne cislo
1. mesta more kurata
2. mest mori kurat
(strniSt)
3. mestum monm kuramm
4. mesta more kurata
5. mesta! more! kurata!
6. (0) mestech (0) monch (0) kuratech
mesteckach
7. mesty mori kuraty
Vzor
dlouhy
staveni
staveni
staveni
staveni
staveni!
(0) staveni
stavenim
staveni
staveni
stavenim
staveni
staveni!
(0) stavenich
stavenimi
Podle vzoru mesto se skloiiuji podstatmi jmena rodu strednmo, ktenl
maji v 1. p. jedn. eisla koncovku -0.
Podle vzoru staveni se sklotmji podstatmi jmena rodu suedniho, kteni
maji v 1. p. jedn. cisla koncovku -f.
Podle vzoru kute se skloiiuji podstatna jmena rodu suednmo, ktera
majf v 1. p. jedn. eisla koncovku -e a v ostatnfch padech (mimo 4. a 5. p.
jedn. c.) kmen rozsrreny v jedn. eisle 0 -et- a v mnoz. cisIe 0 -at-.
V jednotnem eisle se koncovky vzoru kure shoduji s koncovkami vzo
ru more, v mnoznem cisle s koncovkami vzoru mesto; proto se vzor kure
oznaeuje jako smiseny.
44
Podle vzoru kure se sklolluji nazvy mlad'at, jako napr. kote, hflbe,
tele, ptdce, mldde, a podstatna jmena devce, zvfre, doupe, poupe, koste,
vole.
P r a v 0 pis: V koncovce 7. padu vzoru mesto se piSe tvrde y (s my
dly jako s mesty).
V koncovkach vzoru more se piSe vzdy mekke i, i (poli jako mofi, poll
jako moN, polfm jako moNm apod.). V koncovkach vzoru staveni se piSe
vzdy mekke i (obill jako stavenf, obillm jako stavenfm, v udolfch jako
v stavenfch apod.).
POZNAMKY K NEKTERYM TVARUM A ODCHYLKAM OD VZORU
1. U vzoru mesto byva u podstatnych jmen na -ko, -ho, -cho v 6. p.
jedn. eisla koncovka -u (v mestecku, v blahu, v tichu), v 6. p. mnoz. cisla
-dch (v mesteckdch), ridceji vedle -dch take -fch (v strediscfch, jablcfch).
Zdrobnela podstatna jmena na -ko maji vzdy v 6. p. mn. C. koncovku -dch
(0 kofdtkdch, na koleckdch, na luzkdch, 0 jablfckdch).
2. Nektera podstatna jmena podle vzoru mesto kniti kmenovou samo
hlasku v 2. pade cisla mnozneho, napr. dao - del, jddro - jader, jdtra
jater, jmino - jmen, zeto - let apod.
U podstatneho jmena leto ve vyznamu .,roeni obdobi" se uziva v ostatnich padech jen tvaru
s dlouhym e (parne lito, nekolik roku s ddtivymi /ety); ve vyznamu "rok" jsou vedle nich
i tvary s e (po /etech i po letech).
3. Podstatne jmeno vejce se sklolluje jako more, ale v 2. pade mnoz.
cisla rna tvar vajec.
4. Podstatne jmeno dfte je v jednotnem eisle roku stredniho a sklolluje
se podle kure. V mnoz. Clsle je rodu zenskeho a rna tvary deli, detf, detem,
deti, (0) detech, detmi (jako kosti) a podle toho i shodu: Nase dili si hrdly
a vYskaly.
5. Podstatnajmenaoko, ucho,jestlize znamenaji casti tela, majiv mnoz
nem cisle tyto tvary:
1. a 4. p. 2. p. 3. p. 6. p. 7. p.
oci OC1 oC1m (0) ocich ocima
usi usi uSlm usich usima
45
Tvary oci, usi jsou rodu zenskeho a podle toho je i shoda: Jeji cerne oCi
to videly. Nase usi to slysely.
Tvary na -ma rnaji i zdrobneliny: oCickama, ouskama. Ptidavne jrneno
a zajrneno (i cislovka ctyfi, popt. tfi) se tvarern ptizpusobuji: svyma vlast
nfma oCima, mezi ctyrma oCima.
Podstatna jrnena koleno, rameno rnaji v rnnoznern elsIe tyto tvary:
1. a 4. p. 2. p. 3. p. 6. p. 7. p.
kolena kolenou kolenurn (na) kolenou koleny
kolen kolenech
rarnena rarnenou rarnenurn (na) rarnenou rarneny
ramen rarnenech
Neznarnenaji-li slova oko, ucho, koleno, rameno casti tela, sklonuji se
pravidelne podle mesto: morska oka, v morskYch okach, ucha u hrnce,
reka 0 nekolika ramenech, hrnecky s peknymi ouSky.
Podstatne jrneno prsa rna v 2. a 6. pade rnnozneho cisla tvar prsou
(z prsou, na prsou).
Sklonovani nekterych jmen ptejatych
Yetsina podstatnych jrnen obecnych ciziho puvodu se v cestine sklonu
je podle sveho rodu a zakonceni jako slova dornaci (diplomat jako pan,
exponat jako hrad, kultura jako zena, historie jako ruze apod.).
U nekterych typu podstatnych jrnen, zejrnena puvodu latinskeho a tec
keho, vsak zakonceni 1. padu nerozhoduje.
Jrnena rn u zs k e h 0 rod u zakoncena na -us toto zakonceni vetsi
nou 0 d sou v a j i a rnaji tvary podle vzoru hrad nebo pan. Zakonceni
odsouvaji vsechnajrnena na -ismus, jako organismus, realismus, 2. p. or
ganismu, realismu, dale napt. genius, 2. p. genia, 3. p. geniovi... (v rnnoz.
cisle rna toto jrneno tvary podle vzoru rnuz: geniove, 4. p. genie, 6. p.
o genifch, 7. p. genii).
Ale nektera jrnena toto zakonceni n e 0 d sou v a j i nebo rnaji tvary
obojf. Napt.: humus, kaktus, 2. p. humusu, kaktusu; virus, gl6bus, 2. p.
virusu, gl6busu i viru, gl6bu.
Jrnena s t fed nih 0 rod u zakoncena na-eum, -ium, -uum 0 d sou
v aj i zakonceni -um a rnaji tvary jedn. cisla a 1. a 4. p. rnnoz. cisla podle
46
vzoru mesto, ostatni tvary mnoz. cisla podle vzoru more. Napr. muzeum,
studium, vakuum, 2. p. jedn. c. muzea, studia, vakua... , 2. p. mn. c. muzez,
studif, vakul. ..
Ostatni jmena strednmo rodu zakoncemi na -um maji tvary obou Cisel
podle vzoru mesto (zakonceni -um se odsouva). Napr. centrum, datum,
2. p. j. c. centra, data ... , 2. p. mn. c. center, dat ...
Jmena stfedniho rodu zakoncena na -ma naopak kmen rozsirujf
o -at- a sklolluji se podle vzoru mesto s vyjimkou 2. p. jedn. cisla. Napr.
tema, schema, drama, 2. p. jedn. cisla tematu, schematu, dramatu ... , 1. a
4. p. mn. c. temata, schemata, dramata.
Podstatne jmeno idea rna sklonovanf z6isti podle vzoru zena, zcasti
podle vzoru ruze a v nekterych padech rna tvary podle obou vzoru.
lednotne cislo Mnozne cislo
1. p. idea idey, ideje
2. p. idey, ideje ideji
3. p. ideji ideam, idejim
4. p. ideu idey, ideje
5. p. ideo! idey! ideje!
6. p. (0) ideji (0) ideach, idejich
7. p. ideou, ideji ideami, idejemi
Nektera podstatna jmena cizmo puvodu se n e skI 0 ii u j f. Napr. file,
kupe, turne, revue, vyslov [revi], derby, bulY,findle.
Skloilovani nekterych typo vlastnich jrnen
Porn n 0 z n a j men ami s t n i zakoncena na -y, -any, jako Klatovy,
Kladruby, Dolany, Hradcany, se sklonuji podIe vzoru hrad, ale v 2. p.
maji tvar bez koncovky (z Klatov, Hradcan). Jen ta, ktera zretelne po
ciiujeme jako vznikla ze jmen obecnych, maji -u: Mosty, Bory, 2. p.
Mostu, Boru; nektera takova kolisaji: do Karlovych Val' i Varu, do Ldn
i Lanu.
Pomnozna jmena Cechy, Uhry, Bendtky, Hodkovicky se sklolluji podle
vzoru zena (z Cech, Uher, Cechdm, Uhrdm, vCechdch, Uhrdch, nad Ce
chami, Uhrami).
47
Pomnozmi jrnena rnistni zakoncemi na -e, -ice, jako Kosire, Hrncire,
Pardubice, Budejovice, se sklonuji jako ruze, ale ve 2. p. jsou bez kon
covky (z Kosif, Pardubic) ave 3. p. jsou obvykle vedle sebe tvary s kon
covkou -im a -um (Kosirum i Kosif{m, Pardubicum i Pardubicim). Avsak
napr. jrneno Hranice rna v 3. p. jen tvar Hranicim Uako je tvar obecneho
jrnena hranicim).
Po z n a m k a: Podobne se sklonuji take pomnozmi jmena svatku Vdnoce, Velikonoce. Maji
2. p. bez koncovky (Vdnoc, Velikonoc), 3. p. jen s koncovkou -um (Vdnocum, Velikonocum)
a v 7. p. jsou tvary dva: Vdnocemi. Velikonocemi a i'idceji take Vdnoci, Velikonoci.
N as e j rn e n a apr i j rn e n i se sklonuji vetsinou podle vzorU,
k nirnz patn svyrn zakoncenirn: fan - lana (vzor pan), Lubos - Lubose
(vzor muZ), Neruda - Nerudy (vzor predseda), Purkyne - Purkyne (vzor
soudce), Vera - Very (vzor zena), Marie - Marie (vzor ruze).
Zenska jrnena jako Ddsa, Mdna, Ruza rnajf v 2. p. koncovku -i (Dasi,
Mdni, Ruzi), ve 3. a 6. p. koncovku -e (-e,,) nebo -i (Ddse - Ddsi, Mane
Mdni apod.).
Piljrneni na -e (-e,,) se sklonuji podle vzoru soudce, v 3. a 6. p. rnaji kon
covku -ovi (Srdce, Nedele, Skocdopole - Srdcovi, Nedelovi, Skocdopolovi).
Pnjrnenf na -0 (Slunecko, Sryblo, Janko) se sklonujf podle vzoru pdn
(Slunecka, Srybla, Janka), ale 5. p. je shodny s 1. p.
Jrnena na -u (Janku, Pavlu, Tomsu) zustavaji zpravidla nesklonna (pana
Janu). Mohou se vsak take sklonovat jako jrnena bez zakonceni -u (pana
Jana, panu Janovi, Tomse, Tomsovi).
Pnjrneni Dfte, Hrabe, Knize, Poupernajf vedle tvam podle vzoru soud
ce take tvary s kmenern rozsirenyrn 0 -et- jako pnslusna jrnena obecna
(2. p. Dite i Ditete, 3. p. Di(ovi, Diteti i Ditetovi atp.).
Pnjrneni, ktera rnaji tvar jako pndavmi jrnena, sklonujf se podle pn
slusnych vzoru pndavnych jrnen: Vrchlickj (vzor mlady), Horejsi (vzor
jarmJ, Nemcova (vzor mladal
Po z n am k a: V urednim a verejnem styku uzivame jmen jen v tom zneni, jak jsou zapsa
na v matrice a v rodnem liste. Domackych obmen (Stdfw. Jirka, Ddsa) muzeme uzivat jen
v pratelskem styku.
Take c i z f j rn en a se vetSinou sklonujf podle vzom ve shode se
svyrn rodern a zakoncenfrn 1. padu (Einstein, -a, Vietnam, -u, Anglie, -e,
Borneo, -a). U nekterych typu jrnen, zejrnena latinskeho a feckeho puvo
du, vsak zakonceni 1. padu nerozhoduje.
48
U I a tin sky c h are c k y c h j men se zakonceni 1. padu -us,
-os, -es, -as 0 d sou v a a koncovky jsou podle vzoru pan. Napr. Augus
tus, Ovidius, Prometheus, 2. p. Augusta, ovidia, Promethea; Aischylos,
Daidalos, 2. p. Aischyla, Daidala; Sofokles, Archimedes, 2. p. Sofokla,
Archimeda; Pythagoras, Leonidas, 2. p. Pythagora, Leonida.
C i z f p r fj men i na -e,jakoHeine, Goethe, Base, mivajitvary pod
Ie vzorU bez koncovky, a to piisobenim predchozi souhlasky bud' podle
tvrdeho vzoru pan (Heina, Goetha atd.), nebo mekkeho vzoru muz (Base).
StaJe casteji se vsak objevuji tvary typuHeineho, Goetheho, Baseho, Hei
nemu, Goethemu, Basemu... a nabyvaji ptevahy nad sklonovanfm piivod
nim.
Cizl pnjmenf na -0, jako Romeo, Marko, Sevcenko, maji sklonovanf
podle vzoru pan (Romea, Marka, Sevcenka atd.).
Ptijmeni na -i nebo -y (napt. Benoni, Mazzini, Pa(ffy, Skulthy) maji
tvary tohoto typu: 2. a 4. p. Benoniho, 3. p. Benonimu, 6. a 7. p. Benonim.
S 10 van s k a ptijmenf typu Tolstoj, GorkU, Slowacki sklonujeme jako
ptidavna jmena (Tolsteho, Tolstemu... , Gorkeho, Gorkemu... , Slowacke
ho, Slowackemu).
J men a z emf zakoncena na -ea, napr. Korea, Guinea, se sklonuji
jako idea (2. p. Korey nebo Koreje, 3. p. Koreji, 4. p. Koreu, 6. p.
(0) Koreji, 7. p. Koreou nebo Korejt).
Nektera 1a tin s k a ate c k a jmena majf pti sklonovani p 0 z m e
n e n y k men. Napr. Nero, 2. p. Nerona, Cicero, 2. p. Cicerona, Paris,
2. p. Parida, Artemis, 2. p. Artemidy.
Nekteracizivlastnijmena se nesklonujf. Napt. Chile, vyslov
[cile], Peru. Tbilisi.
Pfidavna jrnena
Ptidavnajmena vyjadfuji vlastnosti osob, zvitat, veci nebo jevu ozna
cenych podstatnymjmenem, anebo jejich vyznamjinak blfze urcuji. Napt.
novy spoluzdk, Gizl pes, hezkd vdza, vesely smlch, bratruv pNtel. S pod
statnyrni jrneny, k nirnz patti, se shoduji v pade, elsIe a rode (napt. dobry
C!ovek, dobry zena, dobrym fidem, dobrymi fidmi) a v rode mUlskem se
v nekterych padech rozlisuji i tvary zivotne a nezivotne (dobN fide, dobre
I
rohliky).
49
Druhy pndavnych jrnen
Rozlisujeme pndavmi jmena tvrda, pndavna jmena mekka a pndavna
jmena pfivlastnovacf.
Pridavna jmena tvrda jsou bud' s d lou h 0 usa m 0 h 1ask 0 u
v k 0 nco vee a maji v 1. pade jednotneho cisla v rode nluzskem kon
covku -y, v rode zenskem koncovku -d a v rode sti'ednim koncovku -e
(mlady a zdravy chlapec, mladd a zdravd dfvka, mlade a zdrave devce) ,
anebo v t v a r u j men n e m (s kratkou samohlaskou v koncovce nebo
bez koncovky) a jsou v 1. pade jednotneho cisla v rode muzskem bez kon
covky, v rode zenskem s koncovkou -a, v rode sti'ednim s koncovkou -0
(bratr byl tehdy jeste mldd a zdrdv, sestra byla zdrdva, devce bylo zdrdvo).
Po z n a m k a: 1. Jmenne tvary pi'idavnych jmen tvrdych maji stejne zakoncenf jako tvrde
vzory podstatnych jmen: zdrdv jako pdn, zdrdva jako zena, zdrdvo jako mesto.
2. Jmennych tvanl se uziva jen u nekterych pi'idavnych jmen tvrdych ve jmennem pi'isudku
nebo v doplllku: Otec byl nemocen. Otec se vrdtil nemocen.
3. Ma-li pi'fdavne jmeno obojf tvary, byva mezi nimi casto vyznamovy rozdfl. Tvar s dlou
hou samohlaskou v koncovce vyjadfuje vlastnost stalou, jmenny tvar vlastnost prechodnou.
Napr.: StrjCek byl zdravy. - Strycek byl uz zase zdrdv. Karel byl velice zvedavy. - Karel byl
zvedav, jak to dopadne.
Pridavna jmena mekka maji v 1. pade jednotneho cisla ve vsech ro
dech koncovku -f (jarnf vdnek, jarnf bouTe, jarnf pocasz).
Pridavna jmena ptivlastiIovacl se tvoi'i od podstatnych jmen ozna
cujicfch osoby, nekdy take od vlastnich jmen zvii'at. Od podstatnych
jmen rodu muzskeho se tvoi'i pnponou -uv (-ova, -ovo), od podstatnych
jmen rodu zenskeho pi'iponou -in (-ina, -ino). Napi'.: bratruv sesit, bra-
trova kniha, bratrovo kolo, Alfkova bouda; tetin byt, tetina zahrada, te
tina mYdlo.
Na pndavna jmena pfivlastnovacf se muzeme zeptat tazacfm zajme
nem cf (napi'. bratruv sesit - cf sesit?).
Po z n am k a: 1. Pndavne jmeno privlastiiovaci privlastiiuje jedne urcite osobe (matcina
ldska =laska te jedne matky). jestlize nepfivlastiiujeme urcite osobe, uZlvame jineho pndavne
ho jmena (matefskd ldska) nebo 2. padu podstatneho jmena (ldska matky).
2. Na rozdfl od pndavneho jmena pnvlastiiovaciho ve spojeni typu Alfkova bouda je ve
spojeni typu psi bouda pndavne jmeno mekke.
3. Stftdanf u a 0 v tvarech bratruv, bratrova... je podobne jako stftdcini techto samohlasek
napr. v tvarech dum, domu ...
50
P r a v 0 pis: Pffdavmi jrnena ptivlasti'iovaci utvofemi od jrhen vlastnich piSerne s velkyrn po
cateenlm pfsrnenern (Smetana - Smetanova hudba, Capek - Capkova kniha, litka - litCin bratr).
Ostatnf pndavna jrnena utvoi'ena od jrnen vlastnfch piSeme s rnalym pocatecnfm pfsmenem.
Napi'. Smetana - smetanovskd hudba, Capek - capkovskj humor, Cechy - ceskd krajina. Praha
- prazskj roddk. (Ve vlastnich mizvech se piS! i tato pndavna jrnena s pocatecnfm pfsmenem
velkym, napi'. Ceskj Krumlov, Ceskd republika, Prazskj hrad.)
Sklonovani pndavnych jrnen
Skloitovani piidavnych ,imen tvrdych
Pridavna jmena tvrda s d lou h 0 usa m 0 h I ask 0 u v k 0 n
co vee se sklonuji podle vzoru mladj (mlada, mlade):
Muzsky rod Zensky rod Strednf rod
lednotne cislo
1. p. mladj mlada mlade
(muz, stromek) (zena) (devce)
2. p. mladeho mlade mladeho
3. p. mlademu mlade mlademu
4.p. mladeho (muze) mladou nllade
mladj (stromek)
5. p. mladj
mlada mlade
6. p. (0) mladem (0) mlade (0) mladem
7. p. mladjm mladou mladym
Mnozne cislo
1. p. mladi (muzi) mlade (zeny) mlada (devcata)
mlade (stromky)
2. p. mladjch
3. p. mladjm
4.p. mlade (muze, mlade (zeny) mlada (devcata)
stromky)
5. ITlladi (muZi) mlade (feny) mlada (devcata
mlade (stromky)
6. p. (0) mladjch
7. p. mladymi
51
V 1. a 5. pade mnozneho cisla rodu muzskeho zivotneho se u vzoru
mlady nektere souhlasky pred koncovkou -fmeni. Napr.:
h v z (ubohy sirotek - ubozf sirotci)
ch v s(plachy jelen - plasf jeleni)
k v c (krotkY ptak - krotci ptaci)
r v r (stary clovek - staff lide)
popona -sky v -sti (kanadskY hokejista - kanadstf hokejiste)
popona -cky v -ctl (americkj hrac - ameriCtf hraci)
pnpona -cky v -cd (belouckY motyl - beloucc( motyli)
P r a v 0 pis: V koncovkach ptidavnych jmen tvrdych s dlouhou
samohlaskou v koncovce piseme mekke i jen v 1. a 5. pade mnozneho
cisla rodu muzskeho zivotneho (zdravf /ide').
V ostatnich koncovkach pfSeme tvrde y (zdravy clovek, zdravych /idf,
zdravym /idem, zdravych /idech); v 7. pade mnozneho cisla je koncovka
-ymi (zdravymi /idmi).
Po z n am k a : Jako pridavna jmena tvrda se sklolluji i nekteni podstatna jmena stejne
zakoncena:
na -y (hajny, hostinskY, vratny, CelakovskY, Slany jako mlady),
na -a (pokojska, hostinska, Nemcova, Svetla n. Sazavou jako mladal,
na -e (vstupne, najemne, Vysoke n. Jizerou jako mladel.
Pridavnajmena tvrda v t va r u j men n e m maji vzormlad (mhi
da, mlado), rad (rada, rado). Byvaji obvykle jen v 1. pade cislajednotne
ho nebo mnozneho. Napr.:
Chlapec byl zdrav (mlad, rad). Chlapci byli zdravi (mladi, radi).
Dfvka byla zdrava (mlada, rada). Dfvky byly zdrdvy (middy, rddy).
Devce bylo zdravo (mlddo, rado). Devcata by/a zdrava (m/ada, ra
da).
Zffdka se techto tvan'l uziva i ve 4. pade. Napr.: Radice nasli oba chlap
ce zivy a zdrdvy.
Po Z n a m k a: Naprosta vetSina pfidavnychjmen tvrdych majen tvary slofene (napr. bfly,
syrovy, dravy, hruby, mify, chromy, hloupy), mala cast rna tvary oboji (napr. zivy - Ziv, zdravy
zdrav, zvedavy - zvedav, laskavy - laskav, znamy - znam, stastny - . ~ t a s t e n ) . Pfidavne jrneno
rad, rada, rado rna pouze tvary jmenne.
52
P r a v 0 pis: V koneovkaeh pfidavnych jmen tvrdych v tvaru jmen
nem se pise mekke i jen v l.pade mnozneho cisla rodu muzskeho zivot
neho. V ostatnich padeeh se piSe tvrde y.
Skloitovani pNdavnych jmen mekkych
PNdavna jnlena mekka se sklOllUji podle vzoru jarni (jarni, jarni).
Muzsky rod Zensky rod Stredni rod
lednotne cislo
1. p. jami (moty!) jami (noe) jami Uitro)
(kvet)
2. p. jamiho jami jamiho
3. p. jamimu jami jamimu
4. p. jamiho (mot)'la) jami jami
jami (kvet)
5. p. jami jami jami
6. p. (0) jamim (0) jami (0) jamim
7. p. jamim jami jamim
Mnozne cislo
1. p. jami (motyli, kvety, noei, jitra)
2. p. jamich
3. p. jamim
4. p. jami
5. p. jami
6. p. (0) jamich
7. p. jamimi
P r a v 0 pis: V koneovkaeh pNdavnych jmen mekkych piSeme jen
mekke i. (chf pes, cizf kocka, cizf kote, cizfch /idf, cizfm /idem, cizfmi
/idmi).
Po Z n a m k a: Jako pfldavna jmena mekka se sklonuji take podstatna jmena rodu muiske
ho nebo zenskeho zakoncena na -f (koCi, krejCi, firf, pan pruvodCi, pan HorejSi, slecna poklad
nf, pani HorejSi jako jarm)
53
Sklonovani pridavnych jmen pfivlastitovacich
Pridavna jmena pfivlastnovaci se SklOllUji podle vzoru OtCDV (otco
va, otcovo) a matcin (matcina, matcino).
Iednotne cislo
Muzsky rod
1. a 5. p. otcuv matcin (bratr, kabat)
2.p. otcova mateina (bratra)
3. p. otcovu matcinu (bratru)
4. p. otcova matcina (bratra)
otcuv matein (kabat)
6. p. (0) otcove, -u matcine, -u (bratru, kabate1
7.p. otcovym mateinym (mladym)
Zensky rod
1. a 5. p. otcova matcina (sestra)
2. p. otcovy matciny (sestry)
3. p. otcove matcine (sesrre)
4.p. otcovu matcinu (sestru)
6. p. (0) otcove (0) matcine (sesrre)
7. p. otcovou mateinou (sestrou)
Srredni rod
1. a 5. p. otcovo matcino (slovo)
2. p. otcova matcina (slova)
3. p. otcovu mateinu (slovu)
4.p. otcovo mateino (slovo)
6. p. (0) otcove, -u matcine, -u
(sIQvu, -l)
7. p. otcovym mateinym (mladym)
54
Mnozne cislo
Muzsky rod Zensky rod Srredni rod
1. a 5. p. otcovi otcovy otcova
matcini (brarri) matciny (sestry) matcina (slova)
otcovy
matciny (kabaty)
2. p. otcovych, matcinych (mladych)
3. p. otcovym, matcinym (mladym)
4. p. otcovy matciny (sestry) matcina (slova)
matciny (bratry,
kabaty)
6. p. (0) otcovych, matcinych (mladych)
7.p. otcovyrni, nlatcinyrni (mladymi)
P r a v 0 pis: V koncovkach pNdavnych jrnen pfivlastilovacich se
piSe rnekke ijen v 1. a 5. pade mnofneho cislarodu mufskeho fivotneho
(otcovi bratfi).
V ostatnfch koncovkach se pfSe tvrde y, y (otcovy bratry, otcovy sestry,
otcovy kabdty, otcovych bratril atd.); v 7. pade mnofneho cfslaje koncov
ka -ymi (otcovymi bratry).
p 0 z n arn k a : t. Vzory otcuv a rnatCin se liSi jen pi'iponami, jejich koncovky jsou zcela
shodne. Pti oduvodi'iovani pravopisu koncovek je vyhodnejsi uZlvat vzoru matCin, v nernz vy
slovnost "n" nebo "i'i" jasne ukazuje, zda misleduje i, Ci y/y (dedeekovi pfdtele jako matCini
pfdtele, dedeekovy pfdtele jako rnatCiny pfdtele atd.).
2. Tvary podle vzoru otcuv (matCin) maji take rodinmijmena typuNovdkovi (= Novakovic).
Nape.: Vedle nds bydlf Novdkovi (1. p.). Pozdravujte Novdkovy (4. p.). Bud'te zdrdvi, Novdkovi!
(5. p.) Pujdeme tam s Novdkovymi (7. p.).
Stupnovani pndavnych jrnen
Nektera pndavna jmena mohou pri srovmivani vyjadrovat zvlastnimi
tvary troji stupeii vlastnosti: p r v n i stu pen vyjadi'uje zakladni miru
vlastnosti (rychly, maly), d r u h y stu pen vetsi mim vlastnosti nef stu
pen prvni (rychlejsf, mensl), t ret i stu pen nejvetsi miru vlastnosti
(nejrychlejsf, nejmensl).
55
Druhy stupeil pndavnych jmen se tvon z prvniho pnponami -ejsl,
-ejsl, -Sl nebo koncovkou -l (pomalejsl, peknejsl, hrubsl, lehcO.
Tfeti stupeil se tvon z dnLheho stupne predponou nej- (nejpomalejst).
Koncovkou -l se tvon druhy stupen pndavnych jmen na -kj a k se pfi
tom mekci v C(lehkj -lehcl, dale napr. hezcl, mekcl, tenct).
Pnpona -kj se casto pfi tvoreni dnLheho stupne odsouva a druhy stupen
se tvon pnponou -sf (bUzkj - bUzst).
Podobne se pred pnponou -sf odsouvaji pnpony -okj (hlubokj - hlub
sO, -ny (snadny - snazst), -nf (zadnl - zazst).
Nektere souhlasky se pred pnponou -Sf meni: ch v S, h v z, s v S, nekdy
d v z apod. (tiSSl, drazSf, uzsf, vysSf, snazst).
Skupiny souhlasek sk, ck se pred pnponou -ejsfmeni v st, ct(pfdtelstej
sf, kritictejst).
Nektera pndavna jmena maji dvoji stupiiovane tvary: s koncovkou -l
i pnponou -ejs{, napr. kfehkj - kfehcl i kfehcejSf, melkj - melcl i melcejs{,
s pnponou -Sl i -ejsf, napr. snadny - snazsf i snadnejs{, zadnl - (nej)zazSf
i zadnejsf.
Nekolik pndavnych jmen tvon druhy stupen od jineho korene (dobry
lepsl, zly - horsl, velkj - vetSf, maly - menst) nebo od korene znacne
obmeneneho (dlouhy - deiSt).
P 0 z n am k a: Vyznam pi'idavneho jmena je mozno stupi'iovat, zesilovat nebo i zeslabovat
take rUznymi pi'islovci: vlce spokojeny, mene spokojeny, pomerne spokojeny, velmi spokojeny,
zcela spokojeny, mnohem lepSf, pine vyhovujfd, nejlepe vyhovujfd apod.
Zajrnena
Zajrnena jsou slova, ktera sarna neoznacuji osoby, zvirata, veci, deje a
vlastnosti, nybrz jen zastupuji pnslusna podstatna a pndavna jmena nebo
na osoby, zVlrata, veci apod. ukazuji. (Nabyvaji vyznamove urcitosti tepr
ve ze situace a souvislosti.)
Napr. Pavel mdtake zlute tricko. = On mdtake takove tric
ko. J irk il v otec k a mar d d y vfele pfivftal = J e h 0 otec j e vfele
pfivftal.
Po z n am k a: Zajmena maji nazev podle toho, ze se jich uziva "zajmena" (= misto jmen).
S6
Druhy zajrnen
Podle vyznamu rozezmivame zajmena osobnf, privlastnovacf, ukazo
vacf, tazacf, vztazna, neurCita a zapoma.
Zajrnena osobni oznacujf prvnf, druhou nebo tretf osobu (ja, ty, on,
ona, ono, my, vy, oni, ony, ona a zvratne zajmeno se). Napr. fa jdu domu.
Zranil jsem se.
Po z n am k a: Prvni osobou oznacujeme sami sebe (ja, my); druhou osobou oznacujeme
ty osoby, s nimiz mluvime (ty, vy), a ti'eti osobou oznacujeme osoby, zvii'ata nebo veci, 0 nichz
mluvime (on, ona, ono). Zvratnym zajmenem se oznacujeme vztah ke jmenu (k osobe, zvii'eti
nebo veci), ktere je ve vete podmetem. Napi'. fa jsem se (= sebe) sam poranil. Oni si (= sobe)
postavili chatu.
Zajrnena piivlastnovaci jsou ta, kterymi pnvlastnujeme osobe prvnf,
druhe nebo tretf (muj, tvuj, jeho, jejl, nas, vas, jejich a zvratne zajmeno
svuj). Napr. Muj otec je uCitelem.
Zajrnena ukazovaci jsou ta, kterymi v reci ukazujeme na urcitou oso
bu, zvfre, vee nebo vlastnost (ten, tento, tenhle, onen, takovy, ryz, tenryz,
sam). Napr. Tento strom zasadil dedecek.
Zajrnena tazacijsou ta, kterymi se tazeme po osobe, zvffeti, veci nebo
vlastnosti (kdo, co, ktery,jakj, ct). Napr. Kdo uzje hotov?
Zajrnena vztaina pnpojujf k sobe nektere vety v souvetf (kdo, co, kte
rj, jakj, Cl, jen). Napr. Kdo uz je hotov, muze jlt domu.
Po z n am k a: Krome pouze vztazneho zajmenajenz jsou zajmena tazaci a vztazna taz, liSi
se vsak svym uplatnenim ve vetach.
Zajrnena neurcita jsou ta zajmena, kterymi blfze neurcujeme, 0 kom
nebo 0 cem je rec, nebo to urcujeme jen obeene (nekdo, neco, nekterj,
nejakj, necl; leckdo, lecco, leckterj ... ; kdokoli ... ; kdosi, cosi, kterysi,
jakjsi, clsi; kazdy, vsechen). Napr. Nekdo by mel neco hezkiho zazplvat.
Zajrnena zaporna jsou ta zajmena, kterymi popframe existenci nejake
osoby, zvfrete, veei nebo vlastnosti (nikdo, nic, nijakj, nicl, zadny). Napr.
Nikdo 0 tom nic nevedel.
Po z n amk a: Zajmena Cf, neCf. Cfsi, niCf jsou zaroveil take zajmeny pi'ivlastilovacimi.
Podle rodu rozlisujeme zajmena rodova a bezroda. Zajrnena rodova
vyjadfujf rUznymi tvary trojf rod a u rodu muzskeho i zivotnost nebo ne
zivotnost (on, ona, ono, kterj, ktera, kteri apod.).
57
Zajmena bezroda maji pro rod muzsky, zensky a stredni tytez tvary.
Jsou to osobni zajmenaja, ty, my, vy a zvratne se a dale take kdo, co.
Skloiiovani zajmen
Skloilovani za,jmen bezrodych
Bezroda osobni zajmenaja, ty, se, my, vy maji zvlastni sklonovani.
1. p. ja ty
2.p. me, mne te, tebe sebe
3. p. mi, mne ti, tobe si, sobe
4. p. me,mne te, tebe se, sebe
6. p. (0) mne (0) tobe (0) sobe
7. p. mnou tebou sebou
1. p. my vy
2. p. nas vas
3.p. nanl
yam
4. p. nas vas
6. p. (0) nas (0) vas
7. p. nami varni
Zvratne zajmeno se nema tvar pro 1. pad.
Zajmena ja, ty, se maji v nekterych padech dvoji tvary, kratsi (me, te,
se, mi, ti, si) a deISi (mne, tebe, sebe, mne, tobe, sobl).
U zajmen ty a se uzivame del sic h tVan! po predlozkach (Bez tebe
tam nepujdu. Pfijdu k tobe. Tesim se na tebe) a po durazu (Tebe se ne
ptam. Tobe neveflm. Tebe jsem nevidel). Jinde uzivame tVan! k rat s f c h
(Neptam se teo Nevef[m ti. Nevidel jsem tl).
U zajmena jd je podoba me v 2. a 4. pade vzdycky spravna; vedle ni se
uziva take tvarumne, ale ridceji. Napr. On se me (mne) neptal. Dival se na
me (mne). Me (mne) se neptal.
Ve 3. pade je vzdycky spravna podobamne; vedle ni se v pnpadech bez
predlozky, a neni-Ii na zajmenu duraz, uziva take tvarumi. Napr. Pfisel ke
mne. Mne nic nefekl. Nefekl mne (mi) nic.
58
Po z n a mk a: 1. Pti psani tvam me (2. a 4. pad) a mne (3. a 6. pad) mohou pomoci tvary
zajmena ty. Napr. bdl se me (jaleo te), videl me (jaleo te), dal to mne (jaleo tobe), mluvil 0 mne
(jako 0 tobe).
2. Je treba zachovavat rozdil v psani mi (3. pad zajmenajd) a my (zajmeno 1. osoby mnoz
neho cisla).
3. V dopisech se zajmena Ty a Vy obvykle piSi s velkym pismenem.
4. Je treba rozlisovat uziti pouheho tvam sebou a spojeni s sebou. Napr. Pes sebou vrtel jako
Pes vrtel ocasem. Nemdme s sebou psa jako Pes nenf s ndmi.
Sklonovani zajrnen rodovjTch
Nekteni zajmena rodova maji zvlastni sklonovani, odlisne od pndav
nych jmen, tzv. sklonovani zajmenne.
Jina zajmena rodova se sklonuji podle vzorU pndavnych jmen.
Zajrnenne sklonovani zajrnen rodovych
SKLONOvANI ZAlMEN TEN, NAs
Muzsky rod Zensky rod Stredni rod
Jednotne Cislo
1. p. ten nas (pes, ta nase to nase
strom) (pisen) (mesto)
2. p. toho naseho te nasi toho naseho
3. p. tomu nasemu te nasi tomu nasemu
4.p. toho naseho (psa) tu nasi to nase
ten nas (strom)
6.p. (0) tom nasem (0) te nasi (0) tom nasem
7. p. tim nasim tou nasi tim nasfm
Mnozne cislo
1. p. ti nasi (psi) ty nase (pisne) ta nase
ty nase (stromy) (mesta)
2. p. tech nasich
3. p. tern nasim
4.p. ty nase (psy, ty nase ta nase
stromy)
6. p. (0) tech nasich
7. p. temi nasimi
59
Stejne jako pfivlastnovacf zajmeno ntis se sklonuje i piivlastnovacf
zajmeno vaS.
P 0 z n amk a : 1. U zajmen nas a vas je v koncovce kratke i v tech padech, v kterych je
kratka samohlaska i u zajmena ten. Napi'. pro nasi (vasi) tlidu jako pro tu tfidu; nasi (vasi)
spoluidci jako ti spoluzaci; k nasim (vasim) rodicum jako k tem rodicum.
Dlouhe i je u zajmen nas a vas v tech padech, v nichz je u zajmena ten dlouha samohlaska
nebo dvojWaska ou. Napr. z naSi (vaSi) ti'idy jako z te tlidy; k nasi (vas) tfide jako k te tfide;
s naSi (vasi) tfidou jako s tou tfidou, s naSim (vasim) uCftelem jako s tim uCitelem.
2. V dopise se zajmeno Vas obvykle piSe s velkym pismenem.
Podle vzoru nas se sklonuje tazacf nebo vztazne zajmeno co, neurcita
zajmena neeo, ledaeo, leeeo (leeeos), eosi, eokoli a zapome zajmeno nie
(napt. ceho, cemu, 0 cem, c[m; nieeho, nieemu, 0 nieem, nie{m). Ve 4. pade
rna zajmeno co jeste take tvar -e, ktery se piipojuje k pi'edlozce (nae, zae,
vee apod.).
Podle vzoru nas se sklOllUji take osobni zajmenaon, ona, ono a vztaine
zajmeno jenz (jez, jeZ).
Podle vzoru ten se sklonuji ukazovacf zajmena tento, tenhle (tohoto,
tomuto ,. tato, teto ... ,. toto, tohoto ... ) a onen (onoho, onomu ... ,.
ona, one ,. ono, onoho ... ), tazacf nebo vztaine kdo, neurcita zajmena
nekdo, leckdo, ledakdo, kdosi, kdokoli a zapome zajmeno nikdo (napt.
koho, komu ... , ale 7. pad kjm, kjrnsi, nikjrn apod.).
SKLONovANt ZAJMEN ON, ONA, ONO
Osobni zajmena on, ona, ono se sklolluji v podstate jako zajmeno nas
(nase, nase):
Muzsky rod Zensky rod Stfedni rod
lednotne cislo
1. p. on ona ono
2. p. jeho, ho jej ji jeho, ho, jej
3. p. jemu, mu ji jemu, mu
4. p. jej, ho, -0 (iiv. ji ho, je, jej
i neziv.)
jeho (jen iiv.)
6. p. (0) nem (0) ni (0) nem
7. p. jim ji jim
60
Mnozne cislo
1. p. oni (ziv.) ony ona
ony (neziv.)
2. p. jich
3. p. jim
4. p. je
6. p. (0) nich
7. p. jimi
Po predlozkach je na zacatku tvarU zajmen on, ona, ono misto j sou
hlaska n: bez neho, bez nf, k nim, s nimi atd.
Nektere tvary zajmen on, ona, ono se od tvaru zajmena nas odchyluji.
U zajmen on, ono jsou v 2.,3. a 4. pade jednotneho cisla tvary kratSi a
delsl.
Del sic h tvari'I (jeho, neho, jemu, nemu) se uziva po predlozkach
(pujdu tam bez neho, pujdu k nemu) nebo pri duraze (jeho se nebojfm,
jemu nevef(m).
K rat sic h tvaru (ho, mu) se uziva jen tam, kde nejsou po predlozce
a kde na nich neni duraz (nebojfm se ho, nevef(m mu).
Ve 4. pade jsou tvary jej, ho pro rod muzsky zivotny i nezivotny (zndm
jej, zndm ho - chlapce, stn?m); tvar jeho je jen pro rod muzsky zivotny
(jeho zndm - chlapce).
Ve 4. pade rna zajmeno on jeste take tvar -n, ktery se pripojuje k nekte
rym predlozkam (nan, pron, zan). (Tento tvar neni v 2. pade, neni tedy
spravna podoba "don".)
Po z n am k a: Tvary zajrnen on. ona, ono rnaji v koncovkach kratke i tam, kde rna kratkou
sarnohlasku v koncovce i zajrneno ten, ta, to. a dlouhe (je tam, kde rna zajrneno ten, ta, to
sarnohlasku dlouhou. Je tu tedy shoda take s tvary zajrnena nds. Napf. zndm ji - tu (nasi) spolu
zacku; pomohuj{- te (nasf) spoluzacce; pujdu s n(m -s tIm (naSfm) spoluzdkem; pujdu k nim
k tem (nasim) spoluZdkum.
61
SKLONovANt ZAJMENA JENZ (JEZ, JEZ)
Muzsky rod Zensky rod Stredni rod
Jednotne cislo
1. p. (pan) jenz (zena) jez (devce) jez
2. p. jehoz jiz jehoz
3. p. jemuz jfz jemuz
4. p. (pan) jehoz, jejz jiz jez
(les) jejz
6. p. (0) nemz (0) liz (0) nemz
7. p. jimz jiz jimz
Mnozne cislo
1. p. (pani) jiz (zeny) jez (devcata) jez
(lesy) jez
2. p. jichZ
3. p. jimz
4. p. jez
6.p. (0) nichz
7. p. jimiz
Zajmeno jenz (jez, jeZ) rna pred zakoncenim -z mimo 1. pad tvary jako
zajmeno on (ona, ono).
Po predlozkach rna zajmeno jenz (jez, jeZ) na zacatku if (jako zajmeno
on, ona, ono).
Po z n a rn k a: L. Zajmeno jenz rna stejny vyznarn jako zajrneno ktery (Pan, jenz jde pfed
nami, je nas soused. - Pan, kterj jde pfed nami, je nas soused), ale zajrnenajeni se v beznern
vyjadi'ovani uziva zi'idka. Zvlasf i'idke jsou tvary jiz, jet.
Zajrneno jenz vsak pi'i stylizaci souvisleho psaneho textu urnozlluje vhodne vysti'idat casto
se opakujici zajrneno kterj.
2. Misto zajrnen ktery ajeni se nekdy uziva zajrnena co; takove vyjadi'eni rna [az hovorovy
(Pan, co jde pfed nami,je nas soused).
Skloiiovani zajmen rodovych podle vzoru pfldavnych jmen
Podle vzoru mlady se sklonuji pnvlastnovaci zajmena muj, tvuj, svuj
(u nichz jSOll zcasti tez tvary jine), ukazovacf zajmena ryz, tenryz, takovya
62
tazaci nebo vztazna zajmena kterj, jakY, neurcita zajmena nekterj, nejakY,
kterjsi, jakYsi, leckterj, lecjakY, kazdy a zapoma zajmena nijakY, zddnY.
SKLONovANt ZAJMEN MUJ (TVUJ, SVUJ)
Muzsky rod Zensky rod Sti'edni rod
lednotne cislo
1. p. nTuj rna, moje me, moje
(bratr, sesit) (sestra) (pero)
2.p. meho me, mojf meho
3. p. memu me, mojf me, moje
4.p. meho (bratra) mou, moji, me, moje
miij (sesit)
5. p. miij rna, moje me, moje
6.p. (0) mem (0) me, mojf (0) mem
7. p. mym mou, moji mym
Mnozne cislo
1. p. mi, moji (bratfi) me, moje rna, moje
me, moje (sesity) (sestry) (pera)
2. p. mych
3. p. mym
4. p. me, moje (bratry, me, moje rna, moje
sesity)
5. p. mt, moji (bratfi) me, moje, rna, moje
me, moje (sesity)
6. p. (0) mych
7.p. mymi
Od vzoru mlady se odchylujf tvary muj, moje, mojf, moji.
Tvary mojf(ve 2., 3., 6. a 7. pade jednotneho cisla zenskeho rodu) jsou
hovorove.
Po Z n am k a: 1. Zvratnym zajmenem svuj privlasti'iujeme obvykle osobe, ktera je vyjad
rena podmetem (Ja mam svuj pldn. Ty mas svuj pldn apod.).
2. Zajmeno Tvuj se v dopisech obvykle piSe s velkym pismenem.
3. Tvary jako "mojeho" bratra, "mojich" rodicu apod. jsou nespisovne.
63
SKLONovANt ZAJMENA TYZ/TENTYZ
Zajmeno ryz se sklolluje jako vzor mlady (mladeho: teho-z; mlade: ti
ze) ale v nekterych padech jsou i tvary slozene ze zajmena ten a ryz (ten
ryi, tataz, totiz).
Muzsky rod Zensky rod Stfedni rod
lednotne cislo
1. p. tyz, tentyz taz, tataz totez
(chlapec, stroj) (divka) (pero)
2. p. tehoz teze tehoz
3. p. temuz teze temuz
4. p. tehoz (chlapce) touz, tutez totez
tyz, tentyz (stroj)
6. p. (0) temz (0) teze (0) temz
7. p. tymz touz, toutez tymz
Mnozne Cislo
1. p. titiz (chlapci) tytez (divky) tataz (pera)
tytez (stroje
2. p. tychz
3. p. tymz
4. p. tytez (chlapce, tytez tataz
stroje)
6. p. (0) tychz
7. p. tymiz
Zajmeno sam, samy se sklolluje jako vzor mlad, mlady. Jmenne tvary
jsou jen v 1. a 4. p. obou cise!.
Po Z n a ill k a: Podle rodu a padu se ffdf pravopis. Napr. Chlapci si poradili sami. Dhi si
hrdly samy. Matka nechala chlapce samy doma.
Podle vzoru jarnz se sklolluje pfivlasmovaci zajmeno jejz, tazaci nebo
vztazne cz, neurcita zajmena necz, czsi a zapome zajmeno nic.
64
Zajmena nesklonna
Pfivlasmovaci zajmena jeho, jejich (a vztaZne jejichZ) se nesldoiiujf
(jeho otec, jeho otce, jeho otd ... , jejich otce, jejich otci ... ).
Po z n a mk a: Ie tfeba rozlisovat podoby jejich a jejfch. Napr. Vim to od jejich spoluZtiku
(= od spoluzaku nekolika lid!) - Vim to od jejfch spoluidku (= od spoluzaku jedne divky).
Cislovky
Cislovky jsou slovy vyznamu cfselneho: oznacuji pocet, poradi apod.
Druhy cislovek
Rozlisujeme cislovky urcite, ktere oznacuji urCity, presny pocet (lze
jej vyjadnt cislieemi, napr. tN =3, sto == 100), aneurcite, ktere neoznacuji
urcity, presny pocet (nelze jej vyjadnt cislieemi, napr. nekolik, mnoho,
mdlo, nekolikdtj, nekolikerj, nekolikrdt, nekolikandsobnY).
Oboji tyto Cfslovky (urcite a neurcite) se dale deli na cislovky zakladni,
radove, druhove a nasobne.
Cislovky zakladnivyjadfuji pocet (odpovidaji na otazkukolik?). Napr.
urcite: jeden (zak), dva, tfi (zad), sto (zaku), neurcite: nekolik, mnoho,
malo (zaku).
Cislovky fadove oznacujf mfsto v cfselne rade, poradf (odpovidaji na
otazku kolikdtj?). Napr. urcite: prvnf, druhy, tfetf, stj (zak), neurcite: ne
kolikdtj (zak).
Cislovky druhove oznacujf mnozstvi druhu (odpovidaji na otazku ko
likerj?). Napr. urcite: dvojf, trojf (uniforma), dvoje, troje (obiH), ctverj
(ehleb), neurcite: nekolikerj (ufitek).
Po z n a m k a: U podstatnych jmen pomnoznych a hromadnych se uZiva cislovek druho
vych k oznaceni poctu (misto cislovek zakladnich), napr. dvoje housle, troje nutky.
Cislovky nasobne vyjadfujf, koliknit se nejaka vee vyskyta, kolikrat
se neeo znasobilo (odpovidajf na otazku kolikrdt, kolikandsobnY?). Napt.
urcite: dvakrdt, tNkrdt, stokrdt (zvitezit), dvojndsobny (vftez), neurcite:
nekolikrat (zvitezit), nekolikandsobny (vitez).
65
Podle slozenf muzeme rozlisovat efslovky jed nod u c h e (sest, de
set, dvacet, sto ... ) a efslovky s 10 zen e (dvacet sest, sestadvacet, sto
deset).
Cteni a psani cislovek
V textu pfSeme efslovky urCite efslicemi jen tehdy, jsou-li slozitejsf, a
dale ve vetach smyslu poetarskeho, statistickeho a v datech; jinde je pfSe
me slovy. Napr.: V hledisti bylo 857 divaku. Soucet lihlu v trojlihelnz'kuje
180 stupnu. Mam dva sourozence.
Cfslovky slozene z jednotek a desftek pfSeme a vyslovujeme dvo
jiin zpusobem: jedenadvacet, dvaadvacet ... nebo dvacet jedna, dvacet
dva ... Prvnf tvary lze snaze sklonovat (jedenadvaceti, dvaadvaceti ... ),
ale pri poCtech a po diktovanf efsel je lepe uzfvat zpusobu druheho, aby
nedoslo k omylu.
o tvaru jmen poeftanych predmeru (i tvaru slovesa) rozhoduje ob
vykle poslednf cast efslovky:
Ve tNde bylo dvaadvacet iaku. (jako dvacet iaku)
Ve tNde byli dvacet dva taci. (jako dva taci)
Uzfva se vsak take typu: Ve tNde bylo dvacet dva taku. (jako dvaadvacet
taku)
Letopoety eteme jako efslovky tadove nebo zakladnf. Napt. roku
1989 = roku tisfdho devftisteho (devatenactisteho) osmdesateho devate
ho (devetaosmdesateho), roku tiSle devet set (devatenact set) osmdesat
devet (devetaosmdesat).
Za tadovymi efslovkami napsanymi efslicemi se pfSe teeka (Karel Hy
nek Macha til v 1. polovine 19. stoletf. Karel IV. zaloiii v Praze univerzi
tu. OpiSte 3. cvicenz' na 23. strane dole).
Teeka se vsak nepfSe:
a) za datem napsanym zlomkem (l0/5 1991),
b) za oznaeenfm stranky, kapitoly, odstavce apod., stojf-li efslovky za
jmenem (Opiste cvicenz' 3 na strane 23 dole); zde ji muzeme vyslovovat
take jako Cfslovku zakladnf (cvicenz' na strane dvacet tfi).
66
Skloiiovanf cfslovek
Sklonovani Cfslovek zakladnich
SKLONOVANi tiSLOVKY JEDEN (JEDNA, JEDNO)
Cislovka jeden (jedna, jedno) se skloiiuje jako zajmeno ten (ta, to):
1. p. j. c.: ten jeden (chlapec, stroj), ta jedna (divka), to jedno
(devce);
2. p. j. c.: toho jednoho (chlapce, stroje), te jedne (divky), toho jed
noho (devcete) atd.
1. p. mn. c.: tijedni (chlapci) - ty jedny (stroje), ty jedny (dfvky), tajed
na (devcata),
2. p. mn. c.: techjednech (chlapcu, stroju, dfvek, devcat) atd.
SKLONOVANi tiSLOVEK DVA, DVE, OBA, OBE
Cfslovky dva, dve a oba, obe maji zvlastnf tvary:
Muzsky rod Zensky rod Stredni rod
1. p. dva, oba (muzi) dve, obe (zeny) dve, obe (mesta)
2. p. dvou, obou (muzu, zen, mest)
3. p. dvema, obema (muzum, zenam, mestum)
4. p. dva, oba (muze) dve, obe (zeny) dve, obe (mesta)
6. p. (0) dvou, obou (muzfch, zem1ch, mestech)
7. p. dvema, obema (muzi, zenami, mesty)
Po z n am k a: Jde 0 zbytky stareho dvojneho clsla.
SKLONOVANt ttSLOVEK TIn, tTYIn
Cislovky tfi a ctyfi nejsou rozliseny podle rodu a majf tvary v podstate
shodne s mnoznym cislem vzoru kost; odchylky: v 7. p. tfemi x kostmi,
2. p. tfech, ctyf a ctyfech x kostf.
67
1. p. tri (chlapci) ctyn (chlapci)
divky, housata) divky, housata)
2. p. to i trech ctyr i ctyrech
3. p. trem ctyrem
4. p. tfi ctyn
6. p. (0) trech (0) ctyrech
7. p. tremi ctyrmi
Poznamka: Tvary 2. p. trech, ctyrech jSOll hovorove.
SKLONovANI CISLOVEK PET - DEVETADEVADESAT
Cislovky pet az devetadevadesat maji sklollovani shodne. Ve vsech pa
dech krome 1. a 4. je koncovka -i (pntom rna pocitany predmet ve 3., 6. a
7. pade pnslusnou padovou koncovku):
1. p. pet (chlapcu)
2. p. peti (chlapcu)
3. p. peti (chlapcum)
4.p. pet (chlapcu)
6. p. (0) peti (chlapcich)
7. p. peti (chlapci)
Cfslovky deset, dvacet, tficet, ctyhcet majf tvary deseti i desfti, dvaceti
i dvacfti, tficeti i thcfti, ctyficeti i ctyficfti.
Pfi sklollovanf Cfslovek jako dvacet jeden, dvacet dva... se sklolluje
kazda cast zvlasi: dvaceti jednoho taka, dvaceti jednomu taku atd.
SKLONovANI CISLOVEK STO, TISIC, MILlON, MILlARDA
Cfslovka sto se sklolluje podle vzoru mesto: tfi sta (mesta), tf{ set
(mest) ... Ale ve spojenf dve ste je star-y tvar (zbytek dvojneho Cfsla).
Cfslovkasto nekdy zustava ve spojenf s poCftanym predmetem nesklon
na, napr. ke sto lidem, 0 sto lidech, se sto lidmi (vedle ke stu lidf nebo ke
stu lidem, 0 stu lidf nebo 0 stu lidech, se stem lidO.
Po z n am k a: Je rozdil pi'i llzitl clslovky sto v clsle jednotnem a v clsle mnoznem. Nape.
pred sto dvaceti tremi [ety, bez sto tficeti dvou korun, ale pfed dvema sty dvaceti tremi [ety, bez
peti set tficeti dvou korun.
68
Cislovka tis(c se sklolluje podle vzoru stroj, ale v 2. p. mnoz. c. je vedle
tvaru tis(cu take tvar tis(c (pet tislc). Krome toho miva cislovka tis(c
v 7. p. jedn. c. a ve 3. a 6. p. mnoz. C. take tvar s koncovkou -i (s tis(ci
Zidmi vedle s tis(cem lidl; k peti tis(ci Zidem vedle k pili tislcum lidf; 0 peti
tis(ci Zidech vedle 0 pili tis(c(ch lidt')o
Ve spojeni Cislovky tis(c se stovkami, desitkami a jednotkami se uplat
lluje dvoji zpiisob SklOllOVani: bud' se sklOlluji vsechny cleny (bez tis(ce
tf{ set petapadesati, k tis(ci tfem stum pilapadesati... ), nebo se SklOllUji
pouze posledni cleny (hez tis(c tfi sta petapadesati, k tislc tfi sta pilapa
desati ... ).
Cislovka milion se sklolluje podle vzoru hrad, cislovka miliarda podle
vzoru zena.
SKLONovANI NEURCITYCH CISLOVEK MALO, MNOHO, NEKOLIK
(KOLIK, TOLIK)
Cislovka malo se ve spojeni s pocitanym predmetem nesklolluje, jen ve
spojenf s 2. padem byva take tvar mala.
Cislovky mnoho, nekolik, koZik, tolikmaji ve 2.,3.,6. a 7. pade koncov
ku -a:
1. a 4. p. mnoho, nekolik malo (chlapcii)
(chlapcii)
2. p. mnoha, nekolika malo, mala (chlapcii)
(chlapcii)
3. p. mnoha, nekolika malo (chlapciim)
(chlapciim)
6. p. (0) mnoha, nekolika (0) malo (chlapcfch)
(chlapcfch)
7. p. mnoha, nekolika malo (chlapci)
(chlapci)
Jestlize cislovka malo neni spojena s pocitanym predmetem, sklolluje
se podle vzoru mesto (Davejme z mala malo, z mnoha mnoho. Dobreho
po malu. Kdo se nespokoj( s malem, nedostane nic).
69
Skloitovani cislovek radovych, druho:vych a nasobnych
Cislovky radove, druhove a misobne, ktere maji zakonceni jako pffdav
na jmena, se sklollujfpodle vzoru mlady (druhy, ctvrry, sry, nekolikdry;
ctvery, patery, nekolikery,. dvojnasobny, nekolikanasobny) nebo podle
vzorujarnf (prvnf, tretf, tisfef; obojf dvojf, trojt).
Radove cislovky (od cislovky ctvrry vyse) maji ve spojeni spill tvary
jmenne: pul ctvrta, pul pdta (psano tez pUlctvrta, pUlpdta) litru (krome
7. p. muzskeho a strednmo rodu a vseeh padu rodu zenskeho).
Druhove cislovky dvoji, oboji, troji, ctvery, patery atd. maji nektere
tvary jmenne: dvoje, oboje, troje, ctvero, patero (sukno), patera (ldtka),
dvoji, pateru (ldtku), ctvery, patery, sestery (Saty) apod.
Po Z n am k a: V nekterych pnpadech je take mozno vyuzft dvojf podoby druhovych cf810
vek k rozliSeni vyznamovemu: dvoje saty (= dva obleky) - dvojf saty (napr. pracovnf a svatec
nf), troje kleite (= tri mistroje tohoto druhu) - troj( kleite (napr. kovarske, stipaci a univerzalni).
Cislovky nasobne zakoncene na -krdt se nesklolluji (maji charakter pff
sloveD
Slovesa
Siovesa jsou slova, ktera se casuji a vyjadfuji dej, tj. cinnost (mluvit,
vyrdblt), staY (stat, sedlt) nebo zmenu stavu (stdrnout, zblednout).
Slovesa pn casovani vyjadfuji rUznymi tvary osobu, cislo, cas, zpusob
a slovesny rod. Krome toho vyjadfuji slovesa take vid; ten vsakje u vsech
tvam tehoz slovesa stejny.
Po z n a m k a: Tvary pncesti minuleho (cinneho), pncesti trpneho a prechodniky vyjadfu
ji i jmenny rod (nesl, nesla, neslo ... , nesen, nesena, neseno ... J.
Nektere druhy sloves
Slovesa muzeme delit na plnovyznamova a neplnovyznamova.
Plnovyznamova slovesa maji samostatny slovni vyznam, napi'. cist,
praeovat, stat.
Neplnovyznamova slovesa maji slovni vyznam oslabeny a spojuji se
s jinymi slovesy. Ie to predevsim porn 0 c n e sloveso by t, by vat ve
70
slozenem tvaru slovesnem (napt. cetl jsem, byl by byval cetl, byl vyvolan,
bude zkousen), sloveso by t, by vat, s tat s e, s t a vat seve
funkci s p 0 nyu jmenneho ptisudku (je vesely, stal se uCitelem, stava se
znamym), dale to jsou z pus 0 b 0 v a (modalni) slovesa c h tit, m {t
(povinnost), m u sit, moe i! s met u infinitivu (chce pracovat, mel
se uci!, musf se zlepsit, mohl spat, smel odejft) a fa z 0 v a slovesa za
cit, z a cf nat, pre s tat, pre s t a vat u infinitivu (zacalo prset,
prestala plakat).
Slovesa, kterajsou spojena se zvratnym zajmenem se, si (ptat se, smat
se, myslet si), se nazyvaji zvratna.
Po z n am k a: Delenf sloves na dokonava (zazp{vat) a nedokonava (zp{vat) je uvedeno
v casti 0 slovesnem vidu.
V casti 0 tvorenf vet se rozliSujf slovesa dejova (akcnf a neakcnf) a slovesa stavova.
Mluvnicke vyznamy a tvary sloves
Slovesny vid
Slovesny vid je schopnost slovesa vyjadfit dokonavost nebo nedoko
navost deje.
Slovesa nedokonava vyjadfuji dej probfhajici, neohraniceny (v minu
losti, v pntomnosti nebo v budoucnosti: zpfval jsem, zpivam, budu zpf
vat). Tato slovesa mohou vyjadfit vsechny tti easy.
Slovesa dokonava vyjadfuji dej nejak ohraniceny (v minulosti nebo
v budoucnosti: zazpfval jsem, zazpfvam). Tato slovesa nemohou vyjadfit
ptitomny dej; jejich pntomne tvary vyjadfuji dej budouci.
Slovesa nedokonava vyjadfuji budouci dej zpravidla tvarem slozenym
z tvaru pomocneho slovesa byt a z infinitivu (budu zpivat, budes zpivat) a
tvary pntomneho casu vyjadfuji skutecne dej pntomny (zpivam, pracuji).
Jenom u nekolika nedokonavych sloves vyjadfujicich pohyb se tvon
budouci cas a take rozkazovaci zpusob pomoci ptedpony po- (pu-): jedu
pojedu, pojed', letim - poletim, polet, jdu - pujdu, pojd'.
Slovesa dokonava se casto tvon ze sloves nedokonavych pfipojenim
ptedpony: psat - napsat, cist - precist.
Slovesa nedokonava se casto tvon ze sloves dokonavych zmenou pti
pony (a take zmenou hlasek v kmeni): letl! - fetat, hodit - hazet, pripojit
- pfipojovat.
71
Po z n a mk a: 1. Nektera slovesa jsou 0 b 0 u v i d 0 va, napr. venovat, darovat, absolvo
vat. Podle situace pak vyjadfuji pritomne tvary dej pntomny nebo budouci (napr. Jd vdm to
venuji znamena ted' nebo v budoucnosti).
2. Nekdy se uziva sloves vidu nedokonaveho tam, kde bychom cekali vid dokonavy. Je to
zpravidla v zap 0 r n e m r 0 Z k a z e: zavfi dvefe - nezavirej dvefe, jdi tam - nechod' tam,
poSli mu to - neposflej mu to.
3. Nektera slovesa nedokonava i slovesa dokonava vyjadfuji dej, ktery se opakuje, de j
n a sob e n y: chodivd tam, chodivdval tam. pozaviral okna, tj. jedno po druMm.
4. Vsechny tvary tehoz slovesa maji stejny vid. Napr. sedel jsem je tvar nedokonaveho
slovesa sedet; neni rozhodujfci, ze oznacuje minuly dej, ktery Ul skoncil.
Pntom je take treba dobre rozliSovat tvary sloves jako napr. sedet, sedat, sednout (si), ne
smesovat je.
Osoba
Siovesmi osoba je troji: prvni, druba a tfeti. LiSi se podle toho, kdo
nebo co je ve vete podmetem.
1.0soba: (ja) pfSu (my) piseme
2.osoba: (ty) p[ses (vy) p[sete
3.osoba: (on) pfSe (oni) pisou
Cislo
Cislo je u sloves stejne jako u sklonovani dvoji, jednotne a mnoine.
Ridi se podle podmetu ve vete.
Po z n am k a: V uzivani cisla dochazi k jistym odchylkam. Nejcastejsi odchylka je vyka
n1, napr. Co si pfejete, pane? Vy jste se vrdtil? Jste spokojen?
Cas
Siovesnj cas je troji: pfitomnj; minulj a budouci, podle toho, kdy se
slovesny dej kona, konal nebo bude konat. Slovesa nedokonava vyjadfuji
vsechny tfi easy (pisu, psal jsem, budu psat); slovesa dokonava vyjadfuji
jen cas minuly a cas budouci (napsal jsem, naptsu), nemohou vyjadfit dej
pntomnY
Po z n am k a: V uziV<lni slovesnych tvarU se projevuji take odchylky. Napr. pfitomny tvar
slovesa nedokonaveho muze nekdy vyjadrovatdej budouci (napr. Zitrajdeme do kina), pntom
ny tvar slovesa dokonaveho nebo nedokonaveho muze vyjadrovat dej minuly Ode 0 tzv. prezens
historicky, napr. Nonza si sedl a zacal jist a najednou se pfed nim objevi staTeeek a Zddd ho
72
o kousek chleba) nebo dej platny ve vsech casech (Kdo jinemu jdmu kopd. sdm do n{padd. Dub
jednou ranou nepadne. Jablka zraji v zdfl).
Zpusob
U slovesa rozlisujeme zpnsob oznamovaci, rozkazovaci a podmino
vaci.
Zpnsob oznamovaci oznamuje slovesny dej (PfSu).
Zpnsob rozkazovaci vyjadfuje rozkaz nebo prani. Ma tvary jen pro
2. osobu cfsla jednotneho a pro 1. a 2. osobu cfsla mnozneho (pis, pisme,
piste).
Po z n a m k a: 1. Pro rozkaz nebo pranf v jinych osobach se uzfva tvaru oznamovacmo
zpusobu s casticemi ai. kii, nechf(at'p[se, kez vyhraji, necht'pfijdou).
2. K vyjadI'en( durazneho rozkazu nebo zakazu muzeme uzft oznamovacmo zpusobu (Ni
kam nepujdd! MItiS!) nebo infinitivu (Stdt! Nemluvit!).
Zpnsob podminovaci vyjadfuje dej mozny a dej, ktery by nastal, kdy
by se splnila jista podmfnka (Rad bych sel ven. Koupil bych si to, kdybych
mel pen{ze).
Podminovaci zpnsob je dvojf: ptitomny (sel byeh) a minuly (byl bych
sel, byl bych byval sel).
Po z n a m k a: Neni zadny zpusob tazacf. Ve vetach Vide! ho. Videl ho? - Sel by tam. Sel by
tam? jsou tytez slovesne tvary. Rozdil je jen v druhu vet podle obsahu. Videl ho. Sel by tam jsou
vety oznamovacf. Videl ho? Sel by tam? jsou vety tazacl.
Stovesn! rod
Slovesny rod je cinny a trpny. Tento dvojf rod vsak mohou vyjadrovat
zpravidla jen slovesa predmetova.
Rod cinny vyjadfuje, co cinf podmet; pnvodce deje je tedy podmetem.
Napr. UCitel vyvolal dva zaky. Utkan{ vys[fala televize.
Rod trpny vyjadi'uje, co cini nekdo jiny nez podmet; pnvodce deje
tedy neni podmetem. Napr. Dva zaci byli vyvoldni ucitelem. Utkan{ bylo
vys{[dno televizl. (vetne cleny uCitelem, televiz{ jsou tu pnslovecna urce
nf, ktera vyjadfujf puvodce deje.)
Trpny rod je v techto vetach vyjadren 0 pis n y m t v are m t r p
nYm.
Trpny rod muze byt vyjadten take z v rat n 0 u pod 0 b 0 u s 10 v e
73
sa, a to tvarem 3. osoby Cinneho rodu se zvratnym zajmenem se. Napf.
Utkdnf se vysflalo v televizi. Vstupenky se proddvajf od 16 hodin.
P 0 z n a m k a: 1. S10vesa se zvratnym zajmenem se neni mozno uzit k vyjadi'eni trpneho
rodu tehdy, kdyz by mohlo dojit k nedorozumenL Napi'. Vojdk se vyznamenal znamena, ze se
vyznamenal svym cinem, ne ze byl vyznamemin.
2. Tam, kde je mozno uzit opisneho tvaru trpneho i zvtlatneho slovesa, davame v beznem
vyjadi'ovani pi'ednost slovesu zvratnemu. Napi'. vyjadi'eni vystava se pol-ddd je vhodnejsi nez
vystava je poldddna.
Opisneho tvaru trpneho se uziva z:vlaste u sloves dokonavYch. Napi'. Vystava byla otevfena
v roee 1997. Vystava bude otevl-ena jeste v tomto roee.
3. Tvary pfitomneho casu slovesa dokonaveho vsak nemaji dejovy vyznam trpneho rodu,
nybrz maji vyznam vysledneho stavu. Napi'. Vystava uz je otevfena (otevi'ena).
Slovesne tvary a jejich tvoreni ze slovesnych kmenu
Tvary urcite a neurcite, tvary jednoduche a sloiene
Slovesne tvary, ktere vyjadfujf urcitou osobu jednotneho nebo mnoz
neho cfsla (mluvfme, mluv, mluvil jsem, mluvil bych), se nazyvajf tvary
urcite;
tvary, ktere samy urcitou osobu nevyjadfujf (mluvit, mluvil, nesen), se
nazyvajf tvary neurcite.
Slovesne tvary, ktere jsou vyjadreny jednfm slovem (mluv{m, mluv,
mluvit), se nazyvajf tvary jednoduche;
tvary, ktere jsou vyjadreny vice slovy (bude mluvit, mluvil jsem, mluvil
bych, byl nesen), se nazyvajf tvary sloiene.
Po z n a mk a: 1. Tvary jako mluvil, mluvili uzite ve vetach jsou od puvodu soucasti tvaru
slozenych (misto mluvil jest, mluvili jsou) a maji vyznam tvarU urcitych. (Viz napi'. v Bibli
kralicke: Zp{vejte Hospodinu p{sen novou, nebof j est divne veei u ci nil. - S 10 ziIi f
j sou lei proti mne pysnt).
2. Spojenijednoducheho slovesneho tvaru se zvratnym se, si za slozeny tvar nepovazujeme
(smeji se, hraje si).
Kmen ptitomny a kmen minuly
Vsechny tvary tehoz slovesa nemajf stejny kmen, nybrz nektere se tvo
n od kmene pntomneho, jine od kmene minuleho.
Kmen ptitomny je cast slova, ktera zustane, oddelfme-li od tvaru
74
3. osoby jednotneho Cisla pntomneho casu osobnf koncovku (mluv-l, ved
e, usmlv-d se).
Kmen minnlj je cast slova, ktera zllstane, oddelfme-li od pncestf mi
nuleho (Cinneho) -I (mluvi-I, ved-I, usmlva-I se).
Od kmene pntomneho se tvon oznamovaci zpiisob pntomneho casu,
rozkazovaci zpiisob a pfechodnik pntomny; od kmene minuleho se tvon
infinitiv, pncesti minule (cinne), pncestf trpne a prechodnfk minuly.
Tvary od kmene pfitomneho
Oznamovaci zposob pfitomneho casn
Tvon se osobnfmi koncovkami:
-u nebo -i (nesu, piSi) -es-e -erne -ete -ou nebo -f
-fm (prosfm, sazfm) -is -f -fme -fte -f nebo -ejf
(-elf)
-am (zpivam) -as -a -arne -ate -ajf
Rozkazovaelzposob
Tvon se pro 2. osobu cfsla jednotneho a mnozneho a pro 1. osobu cfsla
mnozneho pfipojenfm koncovek.
nes (bez koncovky) tiskn-i mysl-i zpfv-ej
nes-me tiskn-eme mysl-eme zpfv-ejme
nes-te tiskn-ete mysl-ete zpfv-ejte
Pfeehodnik pfitomnj
Tvon se dvojfmi koncovkami.
U sloves s tvarem 3. osoby cfsla mnozneho zakoncenym na -ou (nesou)
rna koncovky -a (pro rod muzsky), -one (pro rod zensky a stfednf), -once
(pro mnozne cIslo vsech rodii): nesa, nesouc, nesouce.
U sloves s tvarem 3. osoby cfsla mnozneho zakoncenym na -{(zp{vajO
rna koncovky -e (pro rod muzsky), -ie (pro rod zensky a strednf), -ice (pro
mnozne Cislo vsech rodii): zplvaje, zplvaj{c, zp{vaj{ce.
75
Nekteni slovesa vsak maji tvoreni jine, napr. vida, -oue, -ouee (vidi),
veda, -oue, -ouee (vedi).
Po z n am k a: 1. Pfechodnik pi'itomny sloves nedokonavych vyjadi'uje dej soucasny s de
jem pi'itomnym, minulym nebo budoucim, napi'.:
chlapec sel a zpival si chlapec sel zpfvaje si
divka tancHa a zpivala si dfvka tancila zpfvajfc si
divky budou tancit a zpivat dfvky budou tantit zpfvajfce
Pfechodniku muzeme uzit jen tehdy, maji-li slovesa stejny podmet.
2. Rozvitou vazbu pi'echodnikovou oddelujeme carkou, napi'.: Dfvky tancily, zpfvajfce cesktf
a slovenske pfsne. Holou nebo maIo rozvitou tesnou vazbu pi'echodnikovou zpravidla carkou
neoddelujeme, napi'.: Usmfvaje se pffvftal jednoho po druhem.
3. Ve vete jsou pi'echodniky doplllkem.
Tvary od kmene m i n u h ~ h o
Infinitiv
Tvon se zpravidla pripojenim -t, ndceji -ti: hrdt, hrdti.
Siovesa, jejichz kmen minuly je zakoncen na -k, -h, maji V infinitivu
zakonceni -ci (pek-l - peci, tlouk-l - tlouci, moh-l - moci) a -ct (peet,
tlouet, moet).
S tvary budouciho casu pomocneho slovesa bYt (budu, budes, bude,
budeme, budete, budou) tvon infinitiv budoucf cas nedokonavych sloves:
budu hrdt.
Pticesti minule (pticesti cinne)
Tvon se pnpojenim -I (-la, -10, -ii, -ly, -la): videl.
Pffcesti minuIeho se uZlva ve s I 0 zen y c h t v are c h slovesnych:
v minuIem case a v podminovacfm zpusobu.
Minuly cas se sklada z pntomnych tvarU slovesa byt (jsem, jsi, jsme,
jste) a pncesti minuleho pnslusneho slovesa: pfisel jsem ... ; v 3. osobe
cisla jednotneho a mnozneho je pouhe pricesti minuIe (cinne): pfisel, pfi
sla, pfislo, pfisii, pfisly, pfisla.
Po z n a m k a: V 2. osobe cisla jednotneho byva nekdy misto tvaru jsi pouhe -s, ktere se
piSe s pi'icestim dohromady, napi'. pfisels, reklas,. toto -s se spojuje i se zajmenem osobnim (tys
to rekl), se zvratnym zajmenem se, si (snaZil ses, koupil sis), se spojkou i.e (zes zapomnel),
pi'islovcem kde (kdes byl?) apod.
76
Podminovaci zposob pfitomny se skhida ze zvlastnich tvan'i slovesa
byt (bych, bys, by, bychom, byste, by) a pneesti minuleho (einneho) pn
slusneho slovesa (musel bych, dokazal bys, napsal by apod.).
V 2. osobe efslajednotneho se u zvratnych sloves -s pfipojuje k zvrat
nemu zajmenu se, si: smal by ses, koupil by sis.
Podminovaci zposob minuly se sklada z podminovaciho zpusobu slo
vesa byt (byl bych, byl bys ...) a pneestf minuleho (einneho) pnslusneho
slovesa (byl by prisel, byli bychom prisli).
Po z n am k a: 1. Tvary jako "bysme", "by jsme". "by jste" jsou nespisovne.
2. Slovesne tvary bych, bys ... byvaji casto spojeny se spojkou aby, kdyby v jedno slovo,
napr. abych vide!. abys videl, kdybys prisel, kdybychom chteli.
Pficestl trpne
Tvon se pi'ipojenfm -en nebo -n (-na, -no, -ni, -ny, -na): nesen, sazen,
nebo pi'ipojenfm -t (-ta, -to, -ti, -ty, -ta): kryt.
Pneesti trpneho se zpravidla uzfva v 0 pis nyc h t v are c h t r p
n e h 0 rod u (jsem veden, byl jsem veden, budu veden, jsa veden, byt
veden apod.).
Po z n a m k a: 1. Od pncesti trpneho se tvori pfipojenim -f pod s tat n e j men 0 s 10
v e s n e (psanf, myti). SkloI1uje se podle vzom stavenf.
2. Podstatna jmena slovesna zvratnych sloves nemivaji zvratne se, si, napr. koupdnf (koupat
se), rozmyslenf (rozmyslet se), loucenf (louCit se), prdnf (prdt sO.
Prechodnik minuly
Tvon se dvojim zpusobem.
Konef-li kmen minuly na souhhisku (vynes-l), rna pfechodnik minuly
v rode muzskem tvar bez koncovky, v rode zenskem a stfednim rna kon
covku -si, v mnoznem eisle -se: vynes, vynessi, vynesse. Pfechodniko
vych tvarii tohoto typu se uziva velmi zndka.
Konei-li kmen minuly na samohlasku (ukloni-l se), rna pfechodnik mi
nuly koncovky -v, -vsi, -vse: ukloniv se, uklonivsi se, uklonivse se.
Po z n a m k a: 1. Prechodnik minuly sloves dokonavych vyjadfuje dej predcasny, predcha
zejici pred dejem pnsudkoveho slovesa (Ukloniv se oddel).
2. Z pncesti a prechodniku pntomnych a minulych se tvon pndavna jmena: minuly, byvaly,
kryry, neseny; doufajfcf, jsoucf, minuvSf, vrdtivsf se apod.
3.0 psani carky u prechodnikove vazby viz pozmirnku na str. 76.
77
PREHLED SLOVESNYCH TVARU
Tvary urcite
Oznamovaci zpusob rod Cinny rod trpny
casu pntomneho ehwilfm jsem ehvdlen
casu minuleho ehvdlil jsem byl jsem ehvdlen
casu budouciho budu ehvdlit budu ehvdlen
rozkazovaclzpusob ehval bud' ehvdlen
podmiiiovacf zpusob
pntomny ehvdlil byeh byl byeh ehvdlen
minuly byl byeh ehvdlil byl byeh byval ehvdlen
Tvary neurcite
Infinitiv ehvdlit(i) byt ehwilen
prechodnik pntomny ehvdle, -fe, -fee jsa ehvdlen
prechodnik minuly poehvdliv, -vsi -vse byv poehvdlen
pncesti nlinuIe (cinne) ehvdlil, -a, -0
pncesti trpne ehvdlen, -a, -0
Casovani sloves podle tnd a vzorU
Slovesa delfme podle zakonceni tvaru 3. osoby jednotneho cisla pn
tomneho casu do peti trid se vzory:
1. slovesa zakoncemi na -e,
pred nimz neni n nebo j: nese, bere, nlaze, pece, umre
2. slovesa zakonceml na -ne: tiskne, mine, zacne
3. slovesa zakoncemi na -je: kryje, kupuje
4. slovesa zakoncena na -i: prosi, trpi, sazi
5. slovesa zakoncena na -a: dela
1. tfida
a) vzory tvrde:
nese nesl nest
bere brat brat
78
Pied -e je v kmeni pntomnem souhhiska tv r d a nebo 0 b 0 jet n a .
Dba vzory se lisi v kmeni minulem.
V vzoru nese se rovna kmen minuly kmeni pntomnemu: nes-e, nes-l.
V vzoru bere je kmen minuly zakoncen na -a: ber-e, ale bra-I.
b) vzory mekke:
maze (mazu i mazi) mazal mazat
pece (pecu) pekl peci, peet
umre (umru) umrel umrit
Pred -e je v kmeni pntomnem souhhiska m e k k a. V kmeni minulem
jsou rozdily:
V vzoru maze je kmen minuly zakoncen na -a: maza-l.
V vzoru pece je kmen minuly zakoncen souhhiskou: pek-l.
V vzoru umre je kmen minuly zakoncen na -e: umre-l.
Nektera slovesa vzoru maze zakoncemi v kmeni pntomnem na -I, -z,
-c mohou mit v 1. os. jedn. cisla vedle koncovky -u take -i a v 3. os. mnoz.
Cisla vedle koncovky -ou take -i (pisu i pisi, tdzu se i tdzi se, pldcu i pldci;
p{sou i p{Sl...). Tvary na -u, -ou jsou castejsi, protoze tvary na -i, -i majf
vetsinou raz knizni.
U nekterych sloves se tvarU na -i, -{ vubec neuziva (jen kousu, -ou,
kluIu, -ou, klouzu, -ou, lzu, -ou apod.).
YetSina sloves vzoru maze rna take tvary podle vzoru dela (5. tnda):
hryzu i hryzdm ... , hryz i hryzej ... apod.
V rozkazovacfm zpusobu majinekteni z nichjen tvary podledelej(kou
sej, klouzej se).
V 1. os. jedn. c. a v 3. os. mnoz. Cisla mohou tedy mit mnoha slovesa
vzom maZe dvoji tvary: bud's koncovkou -u a -i, -ou a -{ (pfSu, piIi;
pisou, piIO, anebo s koncovkou -u a -am, -ou a -aji (klouzu se, klouzdm
se; klouzou se, klouzaji se).
Nektera slovesa zakoncemi v kmeni prftomnem na -p, -b, -m, -v rnajf
pntornne tvary podle vzoru bere i dela: sypu .. , i sypdm ... , dlabu i
dlabdm, dNmu i dNmdm, kjvu i kjvdm. Tvary rozkazovaciho zpusobu
majf zpravidla podle vzoru dela, dele} (skffpej, dffmej, kjvej), ridceji i
podle vzoru bere, ber (sypej i syp, dlabej i dlab, lamej i lam).
Slovesa vzoru pete s pntomnym kmenern na -z maji v 1. osobe jedn.
cisla a v 3. osobe mnoz. cfsla pntomneho casu tvary se souhlaskou h,
napr. mohu, mohou, pomohu, pomohou, a hovorove tvary s za it (mu
ZU ... ); v rozkazovacfm zpusobu jsou tvary pomoz, pomozme, pomozte.
79
Infmitiv sloves tohoto vzoru na -ci rna raz knifni: peei, moci, pomoei, tici,
tlouei, vleei, obleci. Vedle neho se ufiva tvarn peet, moet, tiet, tlouet apod.
2. trida
tiskne
mine
zacne
tiskl
minul
zacal
tisknout
minout
zacit
Ke vzoru mine patn slovesa, kteni maji pied -ne samohlasku nebo
slabikotvorne I, r. V pncestf minulem (cinnem) maji pied koncovym -I
pnponu -nu- (mine - minul, tone - tonul, vane - vanul, klnu - klnul, trne
- trnul).
Ke vzoru tiskne pam vetsina sloves, ktera maji pied -ne souhlasku.
V pricesti minulem (cinnem) vetsinou nemajf pnponu -nu- (tiskne - tiskl,
tdhne - tdhl, padne - padl, kopne - kopl); ale z vyslovnostnfch duvodii je
napr. sehnul, pohnul, usnul a nektera slovesa maji dvoji tvary, napr. bouehl
i bouehnul, bodl i bodnul, dupl i dupnul, kfikl i kfiknul, piehl i piehnul
(tyto dnlhe tvary s pnponou -nu- jsou hovorove).
U vzoru zacne je kmen minuly v pncesti minulem (cinnem) zakoncen
na -a (zaca-/). Patn k nemu slovesa pocne - pocal, nacne - nacal a slove
sa tne, zne s dvojimi tvary: tal i tnul, zal i inul.
Stejne tvary rna i nekolik sloves zakoncenych na -me; pfijme, odejme,
najme, vyjme - pfijal, odnal, najal i najmul, vynal i vyjmul.
V pncestf trpnem je u sloves vzoru tiskne vetsinou pnpona -nu-: odfiz
nut, vymknut, odfeknut, zamitnut apod.
Slovesa s minulym kmenem zakoncenym na -h- a nektera jina slovesa
maji pncestf trpne se zakoncenim -en: roztazen, strzen, zdviien, oblecen.
Nektera slovesa maji tvary oboji: tisknut - listen, uzamknut - uzamcen.
Nekdy je mezi nimi vyznamovy rozdf1: kniha byla tistena, ruka byla stisk
nuta.
U sloves vzoru mineje v pncesti trpnem pnpona -nu-: pominut, hrnut,
sehnut.
PTIcesti trpne sloves vzoru zacne je stejne jako pncestf minuIe (cinne)
bez pnpony -nu-: zacat, pfijat, ale vetsina jich ma tvary oboji: tat i tnut,
iat i inut, najat i najmut, vynat i vyjmut, napjat i napnut, vzepjat i vzepnut.
Pouze sloveso pnout a slovesa odvozena maji tvary oboji: pjat, vzepjat,
napjat i pnut, vzepnut, napnut.
80
3. tfida
kryje kryl kryt
kupuje kupoval kupovat
Vzory se lisi v kmeni minulem: vzor kryje rna minuly kmen bez papo
ny (kry-l), vzor kupuje rna v minuIem kmeni paponu -ova- (kup-ova-l).
Slovesa obou vzorU maji v patomnem case po -j- v 1. osobe jednotneho
cisla koncovku -i a v 3. osobe mnozneho Cisla -f (kryji, kupuji, kryjf, kupujz).
Tvary s koncovkami -u a -ou (dekuju, slibuju, dekujou, slibujou) u techto
sloves jsou hovorove.
Rozkazovacf zpu.sob vzoru kryje rna pled -j samohlasku kratkou: kryj,
bij, lij, sij, ryj apod.
Take v pacesti minulem (cinnem) je pied -1 samohlaska kratka, jen -d
je vzdy dlouhe: kryl, bil, lil ... , ale hral, smal se, pfal, hfal, zral, tal.
4. ttida
prosi
trpi
sazi
(pros!)
(trp!)
(sazej!)
- (oni)
- (oni)
- (oni)
prosi
trpi
sazeji i sazi
prosil
trpel
sazel
prosit
trpet
s3zet
Vzory prost a trpi maji shodne patomne tvary; lisi se v zakoncenf
kmene minuleho: -i- (prosi-l) a -e-, -e- (trpe-l, vise-I).
Vzor S3Z1 rna kmen minuly zakonceny na -e-, -e- (saze-l, rozuml-l) a
od V Z ~ ) f U trpi se lisi v 3. os. mnoz. cisla (sazejf i sazf x trpt) a v rozkazo
vacim zpu.sobu (sazej x trp). K rozliseni sloves vzoru trpi a sazf pomaha
rozkazovaci zpu.sob: trp - (oni) trpf x sazej - (oni) sazejf, ale i sazt.
U sloves vzoru prosl se v pncesti trpnem (a tedy i v podstatnem jmenu
slovesnem) obycejne meni nektere kmenove souhlasky: t v. c (platit
placen, placent), d'v z (nahradit - nahrazen, nahrazenz), s v s (brousit
brousen), z v z(zkazit - zkazen), st v st (pohostit - pohosten), zd'v zd'
(zpozdit - zpozden), sl v sl (vymyslit - vymyslen).
U nekterych sloves vsak zustavaji tyto souhlasky nezmeneny, napf.
nahromadit - nahromaden, zuslechtit - zuslechten, zobrazit - zobrazen.
U nekterych sloves jsou tvary oboji, napr. fadit - fazen i faden, Cistit
cisten i Cisten.
P r a v 0 pis: V koncovkach tvarU p tit 0 mn e hoc as u piSeme
vzdy mekke I (mluvfm, chvaUs, nosf, pochopfme, zlobfte, hrozt).
81
5. trida
dela delal
delat
Nekteni slovesa maji tvary podle vzoru dela i podle vzoru prvni tffdy
bere nebo maze, napr. kopa i kope, dffma i dffme, cesd i cese.
Siovesa nepravidelna
Tvary sloves byt, vedet, jist, chtit se neshoduji se zadnym ze sloves
nych vzoru ve vsech tvarech. Jsou to slovesa nepravidelna.
Sloveso by! rna tvary z trojiho ruzneho korene: jsem, jsi, je (zffdka
jest), jsme, jste, jsou; budu, budes, bude ... bud', bud'me, bud'te; byl, byt.
V zaporu (nejsem ... ) je v 3. osobe jedn. Cisla tvar nenf.
Slovesa odvozena od slovesa byt, jako napr. dobyt, nabyt, odbyt, majf
vedle tvaru typu dobudu, nabudu, odbudu take hovorove tvary typu doby
dU,nabydu,odbydu.
Slovesa jist a vedet majf:
v 3. osobe mnoz. Cisla pfft. casu tvary jedi, vedi,
v rozkazovacfm zpusobu tvary jez, vez,
pncestf trpne je najeden, vyjeden, sneden, poveden, ale zapoveden
i zapovezen, vypoveden i vypovezen.
Sloveso chtit rna v 3. osobe mnoz. Cisla pnt. casu tvary chteji i chti,
v rozkazovacfm zpusobu chtij.
Prislovce
Prislovce jsou slova neohebna, ktera vyjadruji ruzne blizsf okolnosti
deju neoo vlastnostf: urcenf mfsta, casu, zpusobu, miry, pnCiny.
Druhy pnslovci
Podle vyznamu rozlisujeme:
prislovce mista (tam, nekde, blfzko)
prislovce casu (ted', zitra, casto)
prislovce zposobu (dobfe, cesky, tak)
prislovce miry (velmi, hodne, pfiUS)
prislovce priCiny (proc, proto)
82
Tvoreni pnslovci
Yetsina pnslovci se tvon z pndavnych jmen pnponami
-e (-l): smely - smele, dlouhy - dlouze, hlasiry - hlasite
-0: bUzkj - blfzko, dlouhy - dlouho, horkj - horko
-y: ceskj - cesky, polskY - polsky, hezkY - hezky
P r a v 0 pis: V pnslovcich jako pNjemne, rozumne, skromne piSeme
-mn-, protoze jsou utvofena od pndavnychjmenpfijemny, rozumny, skrom
ny. V pnslovcich jako zfejme, vedome, soukrome piSerne -m-, protoze
vznikla z pndavnych jmen zfejmy, vedomy, soukromy.
Nekteni pnslovce vznikla ustmutfm tvaru podstatneho jmena: celek
celkem, pravo - prdvem, ranD - rano, vecer - vecer, zima - zima. (Viz
rozdfly ve vetach: Nastalo krasne r d no. Nastal Stedrj vee e r. PhIla
kruta z i m a . - Vstaneme brzy ran o. Vratili jsme se vee e r. Bylo mi
zima.)
Nektera prfslovce vznikla spojenfm predlozky s jinym slovem. Nazy
vame je pnslovecne spfezky a piSeme je jako jedno slovo dohromady
(nahofe, dokonce, zticha, zdaleka, zleva, proto, predt[m, beztak, provzdy).
Od pfedlozkove vazby se spfezky lisf vyznamem. Napf.: Vystoupil na
(tu) horu. - Vylezl po zebNku nahoru (= vzhiiru). V tom (= v teto veci) se
liI[me. - Vtom (= nahle) zaznel vystfel. Nevymizf mi to z (me) pameti.
PrednaIel baseft zpamlti. (= nazpamei).
Jestlize muzeme do vyrazu vsunout pi'ivlastek, nejde 0 sprezku. Sprezky je take mozno
nahradit jinym pi'islovcem.
Nektere vyrazy miizeme stejne dobfe chapat jako pnslovce i jako spo
jeni predlozky se jmenem a psat je bud' dohromady, nebo zvlasf. Napr.
bezpochyby i bez pochyby, obden i ob den, zblfzka i z blfzka, zpocatku i
z pocdtku, napNklad ina pNklad (ale zkratkajen napf.).
Stupnovani pnslovci
Stejne jako nekteni pndavna jmena se mohou i nektera pnslovce stup
novat, to znamemi vyjadrovat zvlastnimi tvary troji stupen vlastnosti nebo
mfry: prvnf stupen (krdsnl) , druhy stupen (krdsneji) , tfetf stupen (nej
krasneji).
83
Dr u h y stu p e Ii prislovcf se tvon pnponami -eji, -eji (napr. jedno
duseji, rozumneji) nebo fidceji priponou -e, ktenl se muie i vynechat (napr.
vyse i vys, niie i nii, bUze i bUz, ddle i ddl, sndze i sndz).
Tr e tis t u p e Ii se tvon z druheho stupne predponou nej- (nejjedno
duseji).
Nekolik pnslovcf tvon druhy stupeIi od jineho korene, nez je v prvnim
stupni (dobfe -lepe, Up; zle - hufe, huf; mnoho - vice, vic; mdlo - mene).
Po z n am k a: Vyznam pnslovce je mozno zesilovat nebo zeslabovat take rUznymi pn
slovci: velmi dobfe, neobycejne dobfe, pomerne dobfe, dost dobfe, nadmiru hezky, mene hezky,
mnohem tepe, vice doprava.
Vhodne lze vyuzit i zdrobnelych pnslovci: blfzko - blizoucko, brzy - brzicko, krdtce - kra
ticko, kratince, mdlo - malicko, malinko, malilinko.
Predlozky
Pfedlozky jsou slova neohebna, ktenl vyjadfujf podobne jako pnslovce
rUzne okolnosti, vztahy (misto, cas, zpusob, miru, pncinu apod.), ale je
jich vyznam se projevuje teprve ve spojeni se jmeny ve vazbe predloz
kove.
Predloika ndi pad jmena, s nimz je spojena (do lesa, k lesu, na les,
v lese, nad lesem).
Druhy predlozek
Rozeznavame predlozky vlastnf (puvodni) a nevlastni (nepuvodni).
Predloiky vlastni jsou takova slova, kteni se vyskytujf jen jako pred
lozky. Napr. s, z, v, k, do, od.
Predloiky nevlastni mohou byt podle vetne souvislosti i jinym slov
nim druhem. Napr. okolo nds - sel okolo, uprostfed hfiste - sedel upro
stfed, vedle domu - stfelil vedle.
Po z n am k a: Nevlastni predlozkou je take slovo behem ve spojeni behem prazdnin
(= 0 prazdninach), slovo ndsledkem ve spojeni ndsledkem nemoci (= pro nemoc) apod. Funkci
predlozky nevlastni muze mit i spojeni dvou slov. Napr. vzhledem k spatnemu pocasi (= pro
spatne pocasi).
Nektere predloiky se poji jen s jednim padem (napr. od, bez; od nds,
bez tebe), nektere s dvema pady (napr. na, pod: na zahradu - na zahrade,
84
pod strom - pod stromem) nebo s rrenli pady (napr. za: za soumraku, za
chalupu, za chalupou).
Po z n a mk a: 1. Predlozka krome se poji s 2. padem (kaidy den krome soboty), predlozka
mimo se 4. padem (kaZdy den mimo sobotu).
2:Neslabicne predlozky s, Z, v, k piSeme na tyz Tadek jako slovo, k nemu? naleZL
Neslabicne predlozky s, z, V, k nekdy majf pro snazsf vyslovnost slabic
nou podobu se, ze, ve, ke, popr. ku. Byva to pred slovem zacfnajfcfm stej
nou nebo podobnou souhlaskou, jakou rna predlozka, anebo pred slovem
zacinajfcfm skupinou to souhlasek (se sestrou, ze zahrady, ze strachu, ke
stroji). Pred skupinou dvou souhhisek byva nekdy podoba slabicna, jindy
neslabicna (ve stole - v starostech).
Predlozka k rna take slabicnou podobu ku, ale jen v techto spojenfch:
ku pNkladu, ku podivu, ku pomoci, ku prospechu, ku Praze. Podoba ku je
i v pffslovecnych sprezkach kupodivu, kupNkladu, kupredu a v matema
tickych vyrazech jako a:b [a ku be].
Take slabicne predlozky zakoncene souWaskou (bez, od,pod, nad,pred
pres) nekdy pnbfraji pro snazsi vyslovnost zakonceni -e (beze mne, ode
mne, nade mnou, pode mnou, pfede mnou, prese vsechno, vyslov [pre
zeD.
P 0 Z n a m k a: 0 vyslovnosti predlozek viz str. 126.
Uzivani predlozek s a z
Se 7. padem se poji predlozka s (s bratrem, s babickou). S 2. padem lze
ve vsech pnpadech uzit predlozky z (z tabule, z cesty).
Jen tam, kde pisatel muze a chce odlisit pohyb z povrchu pryc od pohy
bu zevnirr,je mozno ve spojenf s 2. padem uzit i predlozky s. Lze tedy (ale
nenf nutno) rozlisit napr.: vz{t pen{ze se stolu x vz{t pen{ze ze stolu, sundat
vdzu se skffne x vyndat vdzu ze skNne.
Spojky
Spojky jsou slova neohebna, ktera spojuji vetne cleny nebo vety. SanlY
nejsou vetnymi cleny.
85
Rozlisujeme:
spojky soufadici (a, i, ani, nebo, anebo, Ci, ale, avsak, vsak, proto,
nebof, vzdyf, nybrz, tedy, tud{z, bud'- nebo, sice - ale apod.), ktere spojujf
souradne vety (hlavnf nebo vedlejsf) nebo souradne cleny;
spojky podfadici (ze, aby, kdyby, ac, ackoli, tfebaze, az, kdyz,jestiize,
-ii, jakmile, protoze, ponivadz, jelikoz, nez, nezli, zat{mco apod.), ktere
pfipojujf vetu vedlejsf k vete, na nfz zavisf.
Nektere spojkove vyrazy jsou dvojclenne (i kdyby, i kdyz, tfebas i, nybrz
i, a proto, ale proto, a tak).
P r a v 0 pis: lednotlive vety v souvetf a jednotlive cleny v nekolika
nasobnem vetnem clenu oddelujeme carkami, i kdyzjsou spojeny spojka
mi. Carku nepfSeme pred spojkami a, i, ani, nebo, jestlize majf vyznam
slucovaci.
(Podrobnejsi pouceni viz str. 101.)
Castice
Castice jsou slova neohebna, ktera uvozujf samostatne vety a naznacu
jf jejich druh (otazku, rozkaz, pranf, zvolanf apod.), rUzny postoj mluvcf
ho k jejich obsahu, anebo podobne vyjadfuji i charakter vetneho clenu,
pred nfnlZ stojf. Samy nejsou vetnymi cleny.
Napr.: Z d ali sis na mi nikdy vzpomnel? Co z jsi to nevidil? K e z
se ndm to podaff! N e chi wis provdz{ stestf! Ai zije svoboda! Ze
spadnes! Pry je to dobry zdk. As i to bude pravda. Z re j me mu to
by/o nePffjemne. V sa k jd uz jdu. T a k uz se na me nezlob! To prSf!
Ono prsf! To by nevypoc[tal ani Pavel. Muze mu byt tak pet let.
By/o to jednou t a k hIe na podzim. MusfS se polepsit z e j men a
v cestini. lana mila rdda kvetiny, z v 1ast e ruze.
Po z n a rn k a: 1. Nektere castice jsou zvhiStni slova (at', kef, prj), ale vetSina castic vzni
kla z jinych slovnich druM (ze spojek, napt. fe, vsak, z ptislovci, napr. tak, takhle, ze zajrnen,
napt. to, ono).
2. Za castice se povazuji take slovaano, ne v odpovedi na otazku. ( P ~ i d e S tam? Ano. - Ne.).
86
Citoslovce
Citoslovcejsou slova neohebmi, kteni vyjadfujf milady, city a vuli mluv
cillo (aha, ach, 0, aU,juj, hej, hop, psst, halo, cehy) nebo oznacuji hlasy a
zvuky (haf, miiau, bu, vrku, bum, bac, cink, (uk). Stojf ve vete zpravidla
samostatne, netvon s jinym slovem skladebni dvojici.
P 0 z n a m k a: Nektera citoslovce vznikla z tvaru 5. padu, napr. bofe, pane, paneeku, hro
me (Bofe, to je krasa! Ten ma, paneeku, odvahu! Hrome. to je smillaf).
v reci oddelujeme citoslovce obvykle prestavkou, V pfsmu carkou (napr.
Ach, to je krasa! Au, to .to boU! Hoj, to se budeme mft dobfe!), nekdy
vykficnfkem (Beda! Co si mam pocft!).
Necftfme-li citoslovce jako samostatne, carku nepfSeme (napr. Ach nenf
tu, nenf, co by me tesilo. Nu dobfe, jak mysUS).
Nekdy citoslovce nahrazuje slovesny pnsudek, a je tedy vetnym cle
nem. Takove citoslovce carkou neoddelujeme. Napr. Myska sup do dfry
(= Myska vbehla do dfry).
87
v. SKLADBA
Vypoved' a veta
Kdyz pfSeme nebo mluvime, vytvanme celky, zvane promluvy nebo
texty.
Vypoved' je jednotka promluvy, kterou oddelujeme od ostatnmo textu.
V pism u oznacujeme konec vyPovedi teckou, otaznikem nebo vykficni
kern, zacatek naznacujeme velkym pocatecnim pismenem v prvnim
slove.
V mluvene feci oddelujeme vypoved' od ostatnmo textu na konci
pfestavkou a takovou melodii, kterou posluchac vnima jako ukonceni vy
povedi.
Vypovedi, jejichz vnitfui stavba je usporadana a mezi jejichz cleny jsou
zretelne vztahy formalni a vyznamove, nazyvame vetami. Vesmes z vet
se skladaji promluvy psane. Take ve skole se zabyvame vetSinou jen ve
tami. (0 dalSich dulezitych vlastnostech vety viz str. 97 a 116. 0 rozdilu
mezi vetou jednoduchou a souvetim viz str. 99.)
vety majijednak stranku obsahovou, jednak mluvnickou.
Napr. veta Maminka namjiz pfipravila vsechny veci potfebne na cestu na
hory vyjadfuje stejny obsah jako veta Vsechny veci potfebne na cestu na
hory mame jiz od maminky pfipravene; naproti tomu s vetou Pavel mi
jeste vysvetlil nektere otazky dillezite pro zkousku do gymndzia nema sa
mozrejme stejny obsah, ale po strance mluvnicke, tj. z hlediska skladby
se od ni nijak nelisi: obe vety patn k temuz druhu (viz str. 89), skladebni
vztahy mezi slovy, kteni obsahuji, jsou stejne (viz str. 92) a take z hlediska
vetnych clenu neni mezi nimi rozdil (viz str. 102).
Mluvnicka stranka vety zahrnuje jednak for m u , jednak v y z n am.
Ve skladbe si vsimame predevsim takovych jevu, u kterych pro urCity
vyznam marne v cestine take zvlastni formu. Budeme vsak upozomovat i
na pnpady, kdy takova spojitost neplati.
Druhy vet podle funkce (postoje mluvciho)
Podle toho, jakOll funkci veta v promluve plni, rozlisujeme tyto drohy
vet: oznamovaci, rozkazovaci, pfaci a tazaci; nekdy se k nim fadi take
88
vety zvolacl. Fonnalne se rozlisujl piedevsfm uZlvanim urcitych sloves
nych zpusobu, zcasti tez jinych slov se zvhlstnf skladebnf ulohou, v proje
vu mluvenem casto take melodii, v plsmu interpunkcnfmi (rozdelovacf
mi) znamenky na konci vety.
Vety oznamovad
Wtami oznamovadmi nekomu neco oznamujeme, tvrdfme, nekoho
o necem infonnujeme. Slovesny pffsudek je v nekterem tvaru zpusobu
oznamovacfho nebo podminovacfho. Yety oznamovacf jsou v pfsmu ukon
ceny teckou, v mluvenych projevech klesavou melodif. Napf.: Jablka ne
jsou jeste zrala. Cely den prselo a bylo velmi chladno. Mohli bychom jit
na vylet a odpoledne se nekde vykoupat. Pani ze sousedstvi me pozadala,
abych ji dosel nakoupit.
Vety rozkazovaci
Wtami rozkazovacimi nekomu pfikazujeme, aby neco udelal, vybfzf
me ho k tomu, 0 neco ho zadame, nebo naopak mu to zakazujeme. Slo
vesny pnsudek je v nekterem tvaru zpusobu rozkazovacfho, mene casto
v infinitivu. Na konci vet rozkazovacfch piseme vykficnik, jde-li 0 duraz
ny pi't1<:az, jinak obvykle jen tecku. V mluvenych projevech veta koncf
melodif klesavou, ale pied poklesnutim obvykle hlas stoupne. Napi. Ph
odchodu z mistnosti zhasnete svetlo! Neslapej na ten zdhon! Dej pozor,
aby ses neumazal! Podej mi, pros{m te, tu knizku. Bud'te tak laskav a po
mozte mi s tIm balikem. Nekoufit, nebezpec[ vybuchu! Zastavit stat!
Po z n a m k a: Vyznam rozkazu, zakazu, vyzvy, zadosti apod. mohou mit i vety s jinou
formou. Zdvoi'ilou zadost vyjadi'ujeme casto vetou s formou tazaci, se slovesem v tvaru podmi
i'iovacmo zpusobu, napi'. Mohl bys mi podat tu knrzku? Nezahrdli byste sijeSte jeden set?, nebo
oznamovaci, kde nekdy pro zi'etelnost uzijeme slovesa s vyznamem zadani, proseni apod., napi'.
Vstup zakdzdn. Byl bych rdd, kdybyste nam s tIm poradil. Zadam tlmto 0 odklad zkousky ze
zdravotnfch duvodu. Prosfm, abyste se je1te nerozchdzeli.
Vety tazaci
Wtami tazadmi se obracfme na nekoho, aby mim dal nejakou infor
mad. Podle toho, 0 jakou infonnaci jde, rozlisujeme otazky zjisiovaci a
doplnovad. Na konci vet tazacich pfSeme otaznik, me10die otazky se lis}
89
podle toho, 0 jaky druh otazky jde. Pnsudkem je sloveso v nekterem tvaru
zpusobu oznamovacfho nebo podminovacfho.
1. Otazka zjisfovacije takova veta, kterou se nekoho ptame, zda obsah
vety plati, nebo ne; proto zpravidla staci na ni odpovedet take jen slovem
(castici) ano, nebo ne. Otazka zjiSfovaci rna na konci melodii stoupavou.
Napr. Pujdes dnes odpoledne na hfiste? Poznala bys opravdu jeste to
misto, kde jste bydleli pfed vdlkou? Neumite nemecky? Pojede s ndmi
take Jakub? Nevis, jestli jsou jeste listky na ten koncert?
Po z n a m k a: 1. Obsahem otazky zjiSt'ovaci je tedy urCita domnenka, jejiz spravnost rna
otazany bud' potvrdit, nebo odmitnout. Tazatel proto muze s tymz vysledkem volit formu klad
nou, nebo zapomou, protoze zatim nevi, co platl. Zapoma otazka byva vsak nekdy zaroven
zdvorilou zadostl. Nemate, pros{m,j(zdn{ lad? Nemohl bych se s vami svezt?
2. Nekdy se muzeme zeptat tak, ze uvedeme obe moznosti: Pfinesl jsi mi ten atlas, nebo ne?
Koup(s si to kolo, nebo radeji pojedeme na prazdniny do ciziny? Takove vety se nazyvaji 0 t a z k y
vylucovaci.
3. Vyznam otazky zjiSt'ovaci mohou mit i vety s formou rozkazovaci, zadame-li 0 odpoved',
napr. Rekni mi. zda (jestli) pujdes odpoledne na hfiSte.
2. Otazka dopliJovaci je takova veta, kterou zadame nekoho, aby do
plnil neco, co nam do uplnosti informace schazi: napr. otazka V kterem
poschodi bydlipan Kouba? vychazi z jistoty, ze pan Kouba v dome bydli,
a jen si chceme doplnit pi'esnejsi urceni mista. Chybejici cast informace
(zde napr.: v pdtem) je ve vete zastoupena tazacim zajmenem nebo pn
slovcem. Melodie doplnujfci otazky obvykle klesa od tazacfho slova az
do konce vety. Napr. Kdo nenapsal domdci ukol? (Mirek.) Kdy ses vcera
vrdtila domu? (V devet hodin.) 0 cem jste si povidali, kdyz jsem odesla?
(0 vYlete.) Proc nesmime sahat na vypinac mokrou rukou? (Protoze by
chom mohli byt zasazeni elektrickym proudem.)
P 0 z n am k a: Vyznam otazky doplnovaci rna i otazka s formou zjiSt'ovaci, pokud obsahu
je zajmeno neurcite, napr. Dojde nekdo pro vodu? (Ano.) Pit'a.
vety praci
vetami pracimi davame najevo prani, tOUQu, aby se stalo, uskutecnilo
neco pnzniveho (nebo neco nepnzniveho nestalo), popr. aby pnznivy stay
trval. Neobracime se vsak jimi na nikoho s zadosti 0 uskutecneni, ale jen
vyjadfujeme sve pocity, nekdy sami pro sebe. Po strance formalni se tyto
vety lisi od jinych tim, ze obsahujf castice at, kez, necht apod., zpravidla
90
jimi zacinaji. V pisemne forme se objevujf zffdka; na jejich konci piSeme
obvykle vykficnik. Napr. Atse brzy uzdravfte! Kei bych vyhrdl prvnf cenu!
Kei bych se byl do te hddky vilbec nemfchal! Frantfka at vezme tertI
Nechtje nase zeme pofdd tak krdsnd!
Po z n am k a: Vyznam pranf se vyjadfuje i vetami s formou oznamovaci, napr. Preji vdm
brzki uzdraveni, infinitivem, napI'. VyhrdT Tak prvn{ eenu!, nebo vetou s podmiiiovacim zpuso
bem v pnsudku, napr. Kdybyeh Tak vyhrdl prvn{ eenu!
Vety zvolad
Wty zvolaci jsou vety oznamovacf, rozkazovacf, tazacf i pracf, pokud
je pronasime se silnym citovym zabarvenfm, ktere se projevuje i V melo
dii; na konci proto piSeme vzdy vykficnik. Citove zabarvenf zesiluji ruz
ne castice: To byla prdce! KoZik ta jejfpardda ui stdla penez! Ze jsi mu ale
ukdzal, co je to stfpat dffvf! Kdyhys radeji mlcel! No vida, ani ten zub tolik
nebolel!
Po z n am k a: Mene jednotnou formu majf vety s funkcemi jako vyzva (Nedejme se oTrd
viti), vystraha (At' neuklouznd!), dovo1enf (fen pojd'te ddll), namitka (Copak ty um{s!raneouz
sky?) atd.
\'ety kladne a zapome
Obsah vety muzeme bud' podavat jako platny, coz Cinfme formou vety
kladne, nebo jako neplatny, a pak volfme formu vety zaporne; zapomou
vetou tedy popirame obsah vety kladne.
Z kladne vety utvoffme zapomou tak, ze spojfme slovesny pnsudek
(viz str. 104) s ptedponou (zaporkou) ne-: Tu knihu jsem cetl ~ Tu knihu
jsem necetl. Ten ryhnfk byste pfeplavaZi ~ Ten rybnfk byste nepfeplavali.
Piste tuikou! ~ Nepiste tuikou!
Po z n a m k a: 1. Ve s10zenych tvarech s10vesnych se zaporka spojuje nekdy s tvarem s10
vesa vyznamoveho (neeetl jsem, nevysvetlil by), jindy s tvarem s10vesa pomocneho (nebudu
Cist, nebylo vysvitleno).
2. K1adne a zaporne otazky zjist'ovacf maji stejny vyznam; viz pozn. 1, str. 90.
Pokud veta kladna obsahuje spojky slucovacf a, i, meni se na ani: PN
jde Eva i Mirka ~ Nepfijde (ani) Eva ani Mirka. Je-Ii v kladne vete za
ljmeno nebo zajmenne pnslovce neurCite, ph popteni jejfho obsahu se zmeru
91
na zapome: Rikal nekdy neeD zajfmaveho ~ Neflkal nikdy nie zajimave
ho. Pacienta nekde boU ~ Paeienta nikde neboU.
Tyka-li se obsah vety nejakeho mnozstvi jevu, je mozno je do popreni
zahmout vsechny, napr. Vsiehni pfisli ~ Nikdo nepfisel, nebo jen jejich
cast, napr. Vsiehni nepfisli (tj. nekten nepnsli a nekten pnsli). Hledistl
bylo zeela pine ~ Hlediste nebylo zeela pine. Zastavte se s kazdym, koho
potkdte ~ Nezastavujte se s kazdym, koho potkdte. Wi takovem castec
nem popreni se zaporka spojuje jen se slovem, zajmenny vyraz zustava
beze zmeny. Je vsak take mozno zaporku spojit s vyrazem pro mnozstvi,
a slovesny pnsudek zustane pak v podobe kladne: Ne vsiehni pfisli. Hle
diste bylo ne zeela pine.
Po z n am k a: 1. V mluvenych projevech se nekdy vyjadfuje i uplne popreni tak, ze zapor
ka se spoji jen se slovesem, ale pak je na vyrazu s vyznamem mnozstvf duraz. V psanem proje
vu se vsak tento rozdil nemuze projevit, protoze napr. veta Vsichni nepfisli muze tam mit obojf
vyznam, vyjadrovat uplne, nebo castecne popreni.
2. Od tvorenf zapomych vet je treba odlisovat zapor slovni, tj. tvoreni novych slov pomoci
zaporky ne-: nepfftel, nevlfdny atp. Nepfijal neis nevlfdne (tj. pnjal nas vlidne).
3. Pri poprenf vety rozkazovaci se nekdy menf take pnsudkove sloveso dokonave na nedo
konave: 210m tu vetev! ~ Nezldmej tu vetev! veta se slovesem dokonavym rna vyznam varova
nf: Nezlom tu vetev!
Stavba vety
Skladebnf vztahy' a skladebnf dvojice, vetne cleny
Nektera slova ve vete k sobe svym vyznamem pam, jsou spojena skla
debnimi vztahy. Napr. ve veteLetos Mirek dostal k Vdnoeum novou rake
tu jsou v skladebnich vztazich slova Mirek - dostal, dostal - novou rake
tu, dostal- k Vdnoeum, letos - dostal, novou - raketu. Tyto vztahy tvon
stavbu vety. Pokud do vetnych vztahu vstupuji slozitejsi celky (napr. do
stal- novou raketu), muzeme je rozlozit na vztahy dvojclenne, skladebni
dvojice (napr. novou - raketu).
Po z n a m k a: Skladebnf vztahy nesmfme zamenovat se sousedstvim slov ve vete. Vyzna
move k soM patfi casto i slova, ktera spolu nesousedf ([etos - dostal, dostal- raketu), a naopak.
skladebni dvojici nemusf tvont slova sousednf ([etos - Mirek, dostal- novou).
Slova nebo skupiny slov, ktere vstupuji do skladebnich vztahu, se na
92
zyvaji vetne cleny. Takove vetne cleny, ktere jiz nemuzeme dal rozkladat
na vetne dvojice, jsou vetne cleny hole.
Nektera slova nemaji samostatny vyznam, proto take nevstupuji do skla
debnich vztahu samostatne, ale
1. vyjadfuji nejakou vyznamovou vlastnost vety jako celku, postoj
k obsahu vety nebo clenu; to jsou castice, napi'. at, kef, asi atp.;
2. vyjadfuji jen vztah mezi vetnymi cleny nebo vetami; to jsou spojky,
napi'. a, nebo, fe, kdyf;
3. tvon jediny vetny clen s jinym slovem plnovyznamovym; to jsou
zejmena:
a) pi'edlozky s podst. jmenem nebo zajmenem, napi'. na (skrfni), kvilli
(vam), blhem (z(tfka);
b) zvratna zajmena ve spojeni se slovesem, napi'. (boj(m) se, (pochvalu
je) si;
c) zpusobova slovesa (chtft, musit, mft, moci, smh) a fazova slovesa
(zacft, zac(nat,prestat,prestdvat) ve spojeni s infinitivem, napi'. chce (j(st),
mohl (pracovat) , smfS (si hrdt), maj( (zaplatit), mus(me (odejft); zacal
(psdt), prestdva (priet);
d) sloveso byt, byvat jako pomocne v slozenych tvarech slovesnych,
napi'. (poznal) jsi; bude (cestovat), byli bychom (pfisli);
e) sloveso byt, byvat, stat se, stdvat se jako tzv. spona (viz str. 105)
s pnsudkemjmennym, napt. bude (ucitelkou), byla bys (hloupd), nestal se
(vftlzem).
Tato spojeni povazujeme proto za cleny hole.
Po z n a m k a: Zvratna zajmena jsou vetnymi cleny jen tehdy, jestlize je muzeme nahradit
podstatnym jmenem nebo sirsfm tvarem zajrnena; napf. ve vete Neuhod' set ~ Neuhod' Jirku!
Maminka se ucesala ~ Maminka sebe ucesala. Take sloveso byt je sarno vetnym clenem,
spojuje-li se s urcenfm mfsta nebo casu, tj. muzeme-li je nahradit slovesem existovat, vyskyto
vat se, konat se apod., napr. Letadlo jdte bylo (letelo) nad Atlantikem. Zdpas je (kona se) ve
stledu. Moznost takove nahrady svedcf 0 tom, ze v uvedenych pffpadech jsou se, byt slovy
plnovyznamovymi.
Viz take 0 clenech nezapojenych do skladebnfch vztahu (s. 114).
Vyjadtovani skladebnich vztahu
To, ze dva cleny tvon skladebni dvojici, pozname vetsinou i podle je
jich formy. Formalnfm prosrredkem, kterym je skladebni vztah vyjadi'en,
lTIUZe byt:
93
1. shoda - jeden clen skladebni dvojice predava druhemu mluvnic
kou osobu, Cislo, jmenny rod, nekdy take pad. Napr. Pep{k --) (3. os.
jedn. c. muzo rodu) --) si hrdl; Evicka --) (3. os. jedn. c. zen. rodu) --) si
hrdla; My --) (1. os. mnoz. c.) --) jsme si hrdli; Md novou ~ (4. p. jedn.
c. zen. rodu) ~ raketu; Chlubil se novou ~ (7. p. jedn. c. zen. rodu)
~ raketou;
2. fizeoost - jeden clen skladebni dvojice urcuje, v kterem pade bude
vzdy clen druhy, napr. se slovesem dostat bude druhy clen jen v 4. pade
(dostanu, dostanes ... , dostal by ... atd. novou raketu), s pnd. jmenem
zvedavy bude druhy clen jen v 4. pade s predlozkou na (zvedavy, zvedave
ho ... na nove kamarddy).
3. Neni-Ii skladebni vztah vyjadren shodou nebo nzenosti, mluvime
o pfimykaoi, napr. hrdl si --) na dvofe, pred domem, nedaleko ...
Druhy skladeboich dvojic
RozIisujeme skladebnf dvojice zakladnf a skladebnf dvojice urcovaci:
1. zakladoi skladeboi dvojice: tvon ji podstatne jmeno nebo zajmeno
v 1. pade, podmet, a slovesny tvar urcity, pfisudek. Pokud jde 0 formalni
vyjadreni jejich vztahu, pnsudek se shoduje s podmetem, tj. prejima od
neho osobu, cislo a jmenny rod (proto se take h1ca, ze prisudek neco pnsu
zuje podmetu a vyznamovy vztah mezi nimi se oznacuje jako vztah pfi
suzovaoi);
2. urcovaci skladeboi dvojice: tvon ji vetny cleo fidici a vetny cleo
zavisly, proto vztah mezi cleny skladebni dvojice urcovaci nazyvame vzta
hem zavislosti. Clen zavisly se s clenem ridicim shoduje, napr. raketu ~
novou, nebo je jfmjeho pad nzen (dostal--) raketu), nebo jde 0 primykanf
(dostal --) k Vdnocum).
Skladebni vztahy ve vete muzeme graficky znazornit spojnicemi, a
to tak, ze spojnice v zakladnf skladebni dvojici je vodorovna a zdvoje
na, naproti tomu spojnice v urcovaci skladebnf dvojici smeruje dolu,
fidici clen je vyse. Grafickym znazornenim muzeme zachytit i pora
dek clenu, slovosled, jestIize je umistime tak, aby slovosledu odpovi
dal jejich prumet na vodorovnou rovinu. Napr. vetu Nase maminka
denne nakupuje cerstvou zeleninu u zndmeho zahradnCka znazornfme
takto:
94
maminka ==== nakupuje
/ / -----------=
nase denne zeleninu u zahradnika
/
/
cerstvou zmlmeho
Cleny skladebni dvojice zakladni jsou z hlediska vyznamu stejne dule
zite, navzajem se podminuji a nemuzeme zadny z nich vynechat.
Ve skladebni dvojici urcovaci je vyznam ndiciho clenu clenem zavis
lym jen doplnovan, zpresnovan, rozvijen. Napr. clen zeleninu bHze urcu
je, co maminka nakupuje, clen znameho, jakou vlastnost rna zahradnik.
Cleny zavisle muzeme proto casto vynechat, aniz veta ztrati vyznam. Napr.
veta Nase maminka nakupuje zeleninu u zahradnfka, popr. Maminka na
kupuje jsou spravne utvorene vety. Proto skladebni dvojici urcovaci ozna
cujeme take jako rozvity vetny clen, na rozdil od clenu h o h ~ h o (viz str.
102). Napf. maminka, nase, nakupuje, denne atd. jsou cleny hole; nase
maminka, nakupuje denne, nakupuje zeleninu, cerstvou zeleninu atd. jsou
cleny rozvite; rozvitym clenem je i nakupuje cerstvou zeleninu. V rozvi
tern clenu muzeme rozlisit jeho zaklad a cleny rozvfjejfci; zaklad je vzdy
clenem ffdicfm, clen rozvijejid je vzdy clenem zavislym, ale v slozitej
sim spojenf (napt. nakupujeme cerstvou zeleninu) muze byt zaroven take
clenem ffdfcfm vzhledem k jinemu clenu zavislemu. Tyto vztahy nejlepe
ukaze graficke znazomenf:
zaklad nakuP,je
clen ffdfcf
clen
I
rozvity
{
I { zeleninu
clen zavisly / clen ffdfci
cleny rozvijejicf I v
I
cerstvou clen zavisly
Zmnozene vetne cleny
Zmnozeny vetny clen se sklada z nekolika (dvou i vice) skladebne
rovnocennych vyrazu, ktere nejsou navzajem ve vztahu prisuzovanf ani
zavislosti, pH tom majf stejnou skladebni funkci a jako celek tvoff jediny
vetny clen. Jde-li 0 vetny clen zavisly, jeho casti jsou ve stejnem vztahu
95
k clenu ildicfmu. Casti zmnozeneho vetneho clenu jsou navzajem ve vztahu
soufadnosti, nebo ve vztahu pilstavkovem.
Vztah soufadnosti
Casti vetneho clenu, mezi kterymi je vztah soufadnosti, oznacuji jevy
ruzne; jejich oznacenijsou k sobe proste pfifazeny. Jako celek tvonneko
likanasobny vetny C1en, napf. nekolikanasobny podmet (maminka i teta
nakupuji), nekolikanasobny pnsudek (Mirek brusH nebo lyzuje), nekoli
kanasobny clen rozvijejicf, napf. pfedmet (dostal raketu a svetr) atd.
Jednotlivymi cleny nekolikanasobneho vetneho clenu mohou byt cle
ny hole, napf. maminka i teta, raketu a svetr, ale i cleny rozvite, napf. nase
maminka i teta, (dostal) novou raketu a modry svetr.
Graficky znazomfme nekolikamisobne vetne cleny tak, ze jejich jed
notlive cleny spojime svorkou. Napf. vetu Nase maminka i teta nakupuji
u znameho zahradnika cerstvou zeleninu a ovoce zobrazime takto:
~
maminka i teta === nakupuji ________
-------- / ~
nase u zahradnika zeleninu a ovoce
/ /
znameho cerstvou
Mezi vyrazy v nekolikanasobnem vetnem clenu muze byt ruzny vy
znamovy pomer. Vyjadfuje se casto spojkami soufadidmi, popf. dvojity
mi spojkovymi vYrazy. Muze jit 0 pomer
. 1. slucovaci, napr. Cesi, Polaci a Mad'aN; (vyzna se) jak v hudbe, tak
ve sportu; spojky: a, i, ani, jak - tak, jednak - jednak;
2. stupnovaci, napr. (v nmskych ulidch bylo) teplo, ba az nepfijemne
horko; (v televizi muzeme sledovat) nejen zaznamy, ale i pffme pfenosy
sportovnich utkani; spojky: dokonce, ba, nejen - ale i, nybrz i;
3. odporovaci, napf. (mluvil) skromne, avsak pfesvedCive (je to auto)
sice pekne, ale pfflis drahe; spojky: ale, avsak, nybrz,jenze, sice - ale;
4. vylucovaci, napf. (pujdeme) bud' na hfiste, nebo do kina; spojky:
nebo, bud' - nebo, bud' - anebo, Ci;
5. duvodovy, napr. neuspesne, nebof nepfipravene (vystoupeni) - ob
jevuje se velmi zfidka;
96
6. dusledkovy, napr. (choval se) sebevedome, a proto vlastne nevhod
ne; spojky: (a) proto, tedy, a tak.
Carky v nekolikanasobnem vetnem clenu
Jednotlive vyrazy v nekolikamisobnem vetnem clenu oddelujeme na
vzajem carkami. Carku neklademe jen tehdy, jsou-li vyrazy spojeny spoj
kami a, i, ani s vyznamem slucovacfm; rovnez tak nedehime carku pied
spojkou nebo, jestlize vyjadfuje spiSe libovolnost nez duraz na volbu je
dine moznosti: Piljdeme na hfiste nebo do kina, podle pocasf.
Po z n am k a: Nekdy mezi cleny, ktere jsou ve vztahu souradnosti, spojka neni, napr.
V ffmskjch ulicfch bylo velmi teplo, horko, k zadusenf! Spojka a muie spojovat i cleny v pome
ru jinem nef slucovacim: pak prvni clen obvykle konci vyraznejsim stoupnutim hlasu, v pismu
se oddeli carkou: Je neochotny. a (= ale) pfitom domySlivy. V takovych pripadech je vyhodne
vyzkouset, kteni spojka se na pnizdne misto mezi cleny hodi, popr. nahradit spojku a spojkou
jinou, kteni vyznamovy pomer osvetli lepe.
Vztah ptistavkovy
Ve vztahu pnstavkovem je vyraz, ktery oznacuje tyz jev jako vyraz
bezprostredne predchazejfci, a pfi tom spolecne tvon zmnozeny vetny
clen (tj. obe casti majf stejnou skladebnf funkci). Nejcasteji je prvnf casti
pnstavkoveho spojeni podstatne jmeno, napf. Mirek, milj spoluzdk, dostal
novou raketu. (Proto se pnstavkovy vyraz nekdy povazuje za druh volne
ho pnvlastku, viz str. 113.) Ale pffstavkovy vyraz muze nasledovat i po
jinych slovnfch druzfch, napt. Byli tam vsichni, Mirek, Petr i Honza. Pus
til se ddl, az do Norska. Pnstavkovy vyraz oddelujeme na obou koncfch
interpunkcnimi znamenky, napt. Novdk, stfelec rozhodujfcf branky, v ne
deli nenastoupi.
Po z n am k a: Vztah pi'istavkovy byva vzhledem k formalni podobnosti se vztahem sou
radnosti povazovan za druh souradnosti, rozdil je pak jen ve vyznamovem pomeru casti.
vety dvojclenne a jednoclenne
V spisovnych projevech, piedevsfm psanych, se vetsinou vyjadfujeme
ve vetach s uspoiadanou stavbou. Uspoiadanosti rozumime to, ze vsech
ny vetne cleny jsou zapojeny do skladebnich vztahu, a to takovym zpuso
bern, ze tvon nebo rozvfjeji jedinou zakladnf skladebnf dvojici, nebo jde
97
o jediny holy, nebo rozvity clen jako zakladnf. Podle toho rozlisujerne
vety dvojclenne a jednoclelllle.
veta dvojclenna je takova veta, ktera se sklada jen z podrnetu a pnsud
ku, napi'. Vyucovani konci, nebo v ktere vsechny cleny (pnrno nebo nepn
rno) rozvfjejf bud' podrnet, nebo pnsudek; proto ji rnilZerne rozClenit na cast
podmetovou a prisudkovou. Napr. ve vete Vojdci zahranicnich armad II
stdle vefi/i ve vitezstvi a v ndvrat do osvobozene vlasti rozvfjejf cleny prvnf
casti podrnet vojdci, cleny druhe casti rozvfjejf pnsudek vefili; prvnf cast se
nazYva podrnetova, druha pnsudkova. v grafickem znazomenf:
vojaci ::====:==:==::=:::=:==: verili _______
_____ ~ A --,
annad stale v ~ vftezstvf a v n a v r ~ t
zahranicnfch
/ -------
do vlasti
/
osvobozene
Po z n am k a: Za dvojclennou vetu povazujeme i takovou, v ktere je podmet nevyjadi'eny
nebo vseobecny (viz str. 104).
vetajednoclennaje takova veta, ktera se sklada zjedineho zakladnfho
clenu, napr. PrSf. Blyska se, nebo v ktere vsechny cleny (porno nebo ne
porno) tento jediny zakladni clen rozvfjejf, napr. Vsem derem se ve sta
nech velmi dobfe spalo. V grafickern znazomeni:
spalo se
/ ---=======---
detern ve stanech dobre
/' /
vsern velrni
Podle toho, ke kterernu slovnfrnu druhu (popr. tvaru) pam zakladni vetny
clen, rozlisujerne zejrnena vety jednoclenne
1. slovesne, v kterych je zakladem slovesny tvar urcity; vyjadfujf po
rodnf jevy, napr. Svita. Od rana huste snezi/o; telesne a dusevnf stavy,
napr. Bolf me v krku. Ie mi smutno; nebo jsou to vety se slovesern v tvaru
trpneho rodu, napr. 0 vasem pfijeti na skolu nebylo zatim rozhodnuto.
S jarnimi pracemi se letos zacalo hodne pozde.
98
Po z n am k a: Slovesny tvar un::ity je v jednoclenne vete v 3. osobe jedn. cisla, pncesti
v rode stfednfm. To mim pomuze odlisit vetu jednoclennou od dvojclenne, v ktere se pficesti
s podmetem shoduje v rodu: Bolda me)' krku - Bolely me zuby.
2. slovesne infinitivni; napr. Platit! (= chci platit); casto maji funkci
rozkazovad, napr. Mlcet! Zapnout motory!
3. jrnenne; je-li zakladnim vetnym Clenem podst. jmeno v 1. pade, uzi
vaji se jako nadpisy, napisy, oznameni atd., napr. Kapitola druhd. Vchod.
Obecnf urad. Karlovo ndmestf. Stanice Malostranskd; podst. jmena v 5.
pade jsou vzdy jednoclennymi vetami, napr. Mild maminko!
4. citoslovecne, napr. Halo! Beda! Hal hal!
Po z n a m k a: Vypovecti, jejichz zakladem neni slovesny tvar urcity (odst. 2. - 4.), se
nekdy nazyvaji vetne ekvivalenty. protoze mohou mit stejnou funkci jako vety (napi'. jimi
sdelujeme, jak se oznacena vee jmenuje, co to je atd.), ale nemaji vetnou formu.
Souveti
Vety jednoduche a souveti
Zaklada-li se stavba vety na jedine zakladni skladebni dvojici nebo na
jedinem vetnem clenu, oznacime ji jako vetu jednoduchou. Spojenim
nekolika vet jednoduchych do vetneho celku vznikne veta sloiena neboli
souvetl. Jednotlive vety v souvetl oddelujeme od sebe stoupavou melodii
na konci a prestavkou, v pismu vetsinou carkou.
vety jednoduche spojene do souvetl jsou bud'vety hlavni, nebo vedlejsi.
veta hlavni je takova veta, ktera si v souveti zachovava vyznamovou i
formaIni samostatnost. Spojeni vet hlavnich do souvetl vznika pouhym
pnrazenim, obvykle jsou vsak navie jeste spojeny spojkami souradidmi.
Napr. Horolezci byli zkusenf. Vystoupili snadno na vrchol. - Horolezci
byli zkusenf, (a tak) vystoupili snadno na vrchol.
veta vedlejsi vyznamovou i formalni samostatnost ztrad, smva se za
vislou na jine vete v souvetl, takZe ji muzeme povazovat za vetny clen
vyjadreny vetou. Na jejf fonne se to projevi tak, ze obsahuje spojovad
vyraz, a to spojku podfadid nebo vztazne zajmeno, popr. prislovce. Napr.
ze dvou samostatnych vet druha se stava v souveti vetou vedlejsf, zavis
lou na clenu kamarddku: Vcera jsem potkala kamarddku. Nevidela jsem ji
od ctvrte tfidy ~ Vcerajsem potkala kamarddku, kteroujsem nevidela od
ctvrte tfidy.
99
Po z n a m k a: Vztaznymi zajmeny a ptislovcijsou napf. ktery, kdo,jak, kde; vetsinou maji
stejnou fonnu jako zajmena a ptislovce tazacl. Ale vztaznym zajmenem je take jenz, ktere jinou
funkci nema, a neurcita zajmena s casH -koli (kdokoli, eokoli atd.).
Vztahy mezi vetami v sOllveti
Mezi vetami v souvetl muze byt n1zny skladebni vztah, obdobne jako
mezi cleny vety jednoduche. Je to bud' vztah soufadnosti, nebo vztah za
vislosti.
1. Vztah sOllfadnostije mezi vetami hlavnimi, napf. Drobne prselo a
foukal studeny v(tr, nebo mezi vetami vedlejsimi, jsou-li spolecne stej
nym zpusobem zavisle na vete hlavni, napf. Vcera jsem potkala kama
rddku, kterou jsem nevidela od Ctvrte tNdy a jez nyn( ehod( do skoly
v Plzni, nebo konecne na jine vete vedlejsi, napf. Zdvod se pojede v so
botu, napadne-li tolik snehu, aby trat byla sj(zdnd a startuj(e[m nehrozi
10 nebezpecf urazu.
Ve vztahu soufadnosti mezi vetami lze dale rozlisovat - podobne jako
mezi cleny ve vete jednoduche - vyznamovy pomer
a) sillcovaci, napf. Vytrhali jsme plevel, zryli zdhony a vyseli mrkev.
liz nekolik rydnu nenapsal ani nikdo nepfinesl od neho zddny vzkaz; caste
spojky a, i, ani, jak - tak, jednak - jednak, bezne je i spojeni bez spojek;
b) stllpnovaci, napf. Tentokrdt pfisli na predstaven(vsiehni spoluzdci,
(ba) dokonee nekteN pfivedli i sve zndme; caste spojky ba (i), dokonee,
nejen - ale (i), nybrz (i);
c) odporovaci, napf. K rdnu se bourka (siee) utisila, ale stdle jeste
poprehdvalo; caste spojky ale, avsak, jenze, siee - ale;
d) vyillcovaci, napr. 0 prdzdnindeh bud' pojedeme na vodu, nebo se
vyprav(me nekam do ciziny; caste spojky bud' - anebo, Ci;
e) pflcinny (duvodovy), napf. Dnes s vdmi nikam nepujdu, mdm totiz
moe ukolu; caste spojky nebof, vzdyi, totiz;
f) dosledkovy, napr. Mdm moe ukolu, proto s vdmi dnes nikam nepu
jdu; caste spojky (a) proto, tedy, a tak;
Po z n a m k a: Duvod (mdm moe ukolu) a dusledek (nikam nepujdu) jsou v techto vetach
vzdy oba obsazeny; pomer se nazyva podle slozky na druhem miste.
2. Pomer z3vislosti (podobne jako ve skladebni dvojici urcovaci) je
Vsouvetl mezi vetoll tidici a z3visloll. Ridici VetOll je veta Wavni, v slo
zitejsim sOllvetl ji muze byt take veta vedlejsi. Napr.
100
-----
veta hlavni - Zdvod se pojede v sobotu - veta ffdicl
veta vedlejsi - napadne-U toUk snehu - veta zavishi / veta ffdicl
veta vedlejsi - aby trat byla sjfzdnd - veta zavisla
Na vetu zavislou se muzeme vetou ffdici zeptat: Podjakou podminkou
se zavod v sobotu pojede? Kolik snehu musf napadnout?
Souvetl souradne a podradne
Souveti souradne obsahuje aspon dye vety hlavnf.
Souveti podradne obsahuje jednu vetu hlavni a jednu nebo vice vet
vedlejsich.
Pfi grafickem znazorneni vety jednoduche cislujeme, druhy vet odlisu
jeme pismeny h, v. \!ety ve vztahu souradnosti jsou vedle sebe; jsou-li ve
vztahu zavislosti, zapisujeme je pod sebe. Zachovavame jejich poradi a
zaznamenavame spojovaci vyrazy. Napr. souveti Kdyz pfijela, musela
nejdNve zatopit v kamnech, protoze chalupa byla vymrzla, a pak se teprve
mohla rozhUzet, co je treba udelat znazornime graficky takto:
2Vh a4Vh
~ ------
.kdyz 1Vv, ,protoze 3Vv, ,co 5Vv.
Casto muzeme bez poruseni smyslu souveti souradne zmenit v podrad
ne tak, ze nektere vety hlavni uvedeme do zavislosti najinYch. Napr. Ho
rolezci vystoupiU na vrchol, ale vzapetf museU zas dolu, zvedala se
totiZ vichfice ~ Horolezci, kdyz vystoupili na vrchol, museli vzdpetf zas
dolu, protoze se zvedala vichfice. \!ety vedlejsf je pak mozno zmenit na
vetne cleny tak, ze z nich odstranime pffsudky (urcite tvary slovesne),
takze vysledkem bude veta jednoducha: Horolezci po vystupu na vrchol
museU vzdphf zas dolu kvuU zvedajfcf se vichfici. To ukazuje, ze z hledis
ka skladebnich vztahu neni mezi vetami vedlejsfmi v souveti a vetnymi
cleny ve vete jednoduche zadny podstatny rozdil.
Carka v souvetl
vety uvnitr souveti oddelujeme na obou stranach carkou, s vyjimkou
pffpadu, kdy jsou ve vztahu souradnem slucovacim a jsou spojeny spoj
kami a, i, ani, popr. spojkou nebo; napr. RozesUjsme se po lese, nasbfrali
101
dfevo a rozdllali jsme oheii. 0 prdzdnindch pojedeme na vodu nebo se
vyprav{me nlkam do ciziny.
Po z n a rn k a: pfed spojkou nebo napiSerne carku, rna-Ii podobnou platnostjako ve dvoji
tern spojkovern vyrazu bud' - nebo, tj. zdurazi'iuje volbu jenjedne rnoznosti: Budd se ucit, nebo
pujdes z gymndzia!
Podobne kladerne carku pi'ed a, rna-Ii vyznarn jiny nez slucovacf. Pfi vztahu dusledkovern
tento vyznarn naznacujf i vyrazy jakoproto, tak, tedyaj., napi'. V lese bylo dr-eva plno, a takjsme
byli za chvilku hotovi.
Iestlize vsak spojka uvadi do slucovacmo vztahu vety, ktere pnmo ne
sousedi (je-Ii mezi ne vlozena veta dalSi), klademe carku pred spojku.
Napr.: Nasbfrali jsme dfevo, ktereho bylo v lese plno, a rozdllali jsme
oheii. V grafickem zmizomeni:
IVh a3Vh
~
,ktereho 2 Vv,
Nasbfrali jsme dfevo, a kdyz se setmllo, rozdllali jsme oheii.
V grafickem znazomeni
1 Vh, a
~ 3 V h
kdyz 2 Vv,
Po z n a rn k a: Stoji-Ii na konci vety fidfcl pffslovce teprve, jen, prove, zvldste apod., po
nernz misleduje spojka, kladerne carku obvykle pi'ed pnslovce, napi'. Zavoldm,jen kdyz to bude
tl"-eba.
Druhy vetnjch clenu
vetne cleny maji ve vete rUzne funkce. Podle toho rozlisujeme vetne
cleny zakladni (podmet a pnsudek), ktere spolu tvon zakladni skladebni
dvojici, a vetne cleny rozvijejici (predmet, pnslovecne urceni, pnvlas
tek, doplnek). Podle slozitosti mohou byt vetne cleny hole, rozvite (viz
str. 95) nebo nekolikanasobne (viz str. 96). vetnymi cleny mohou byt take
vety' vedlej8i (viz str. 99). Podle toho, kterym vetnym clenem jsou, rozli
102
sujeme vedlejsi vety podmetne, pnsudkove, predmetne, pnslovecne, pn
vlastkove a dopliikove.
vetny clen rozvity muzeme rozlozit na zaklad (clen holy) a na daISi
clen (nebo cleny) rozvijejici; ty zpravidla pam k jinemu druhu vetnych
clenu nez zaklad. Napr. ve veteMirek dostal raketuje spojenidostal rake
tu rozvitym pnsudkem, v nemz je zaklad, holy pnsudek dostal rozvit pred
metem raketu. Cleny rozvijejici mohou vsak byt jeste samy rozvite, napr.
predmet novou raketu se sklada ze zakladu raketu a pnvlastku novou.
V grafickem znazomeni:
Mirek dostal

raketu
/
novou
Ve vete vedlejsi take muzeme urcovat vetne cleny, zakladni skladebni
dvojici atd. Naproti tomu clen nekolikanasobny se sklada z casti, ktere
vzdy maji stejnou skladebni funkci, napr. ve spojeni dostal raketu a kolo
jsou hole cleny raketu, kolo oba predmety rozvijejicimi clen dostal.
V grafickem znazomeni:
Mirek ============

Po z n am k a: Spojky podradici, kterymi se pfipojuji vety zavisle k i'idfcim, nejsou vetny
mi cleny, ale vztazmi zajmena a pi'islovce ano. Napr. v souveti Radili jsme se 0 tom, kdo bude
hrdt v brance je ve vedlejsi vete predmetne podmetern zajrneno kdo Qe v 1. pade). Tzv. odka
zovaci slova ve vete fidfcf (zde vyraz 0 tom) za samostatne vetntS cleny nepokladame.
Wtne cleny zakladnf
Podmet
Podmetemje ve vete clen v 1. pade; ptame se na nej otazkou kdo / co?
a pnsudkovym slovesem: Maminka stune. - Kdo / co stune? Maminka.
Podmet rozvity: Statecny clovek se nevzdava; nekolikanasobny: Na tabor
103
se pfihhlsili ehlapei i dfvky, vedlejsi veta podmetmi (casto byva pripojena
zajmenemkdo, eo): Kdo lze, tenkrade (srov. vyjadfeni tehoz obsahu podst.
jmenem: Lhdrkrade). Bylo mu doporuceno, aby zmenil zamestndnf(srov.
Byla mu doporucena zmena zamestndm). Je uz jiste, ze Eva nepfijde.
Podmet se vyjadfuje podstatnym jmenem, napr. Maminka stline; za
jmenem, napr. Nikdo to nevedel. On to nevedel. Kdo to provedl?, ve vete
vedlejsi zajmenem vztaznym, napr. Co se 0 mne rfka, nevim; pndavnym
jmenem, napt. Tim se muze poranit i opatrny; infinitivem, napr. Kritizo
vat je snadne (srov. Kritika je snadna), citoslovcem, napt. Ze vsech stran
se ozyvalo radostne hurd.
Jestlize je podmetem mluvCf (1. osoba) nebo posluchac (2. osoba), pod
met zustava obvykle nevyjadreny (samostatnym slovem), protoze rozdil
mezi mluvcfm a posluchacem v postavenf podmetu je dostatecne vyjad
ten mluvnickou osobou v pnsudku, napt. Veril jsem mu (tj. ja, mluvci).
Vezmi si rukaviee! (tj. ty, posluchac). Zajmenemjd, ty se podmet vyjadru
je jen tehdy, je-li jej treba zduraznit, napt. Vy si jed'te na vodu, ale jd zusta
nu doma. Setkame se vsak s nevyjadrenym podmetem i v 3. osobe, a to
tehdy, jestlize ho lze snadno doplnit z textove souvislosti: Ridic autobusu
jel pHlis ryehle. Zavinil (fidic) tak srdzku, popr. ze situace: Uz jedou!
(zavodnici).
Podmet se take nevyjadfuje, je-li vseobecny, tj. veta se vztahuje na
presneji nepojmenovane lidi (shoda ukazuje na podmet muzsky zivotny).
Napi'. Vlastnf jmena pfseme s velkYm p[smenem. Jak si usteles, tak si leh
nes ("kazdY"). Zmlkla, jako kdyz utne ("nekdo"). Ten film jeste neddvali.
Pfisudek
Prisudkem je ve vete sloveso v tvaru urcitem (vyjadfuje osobu), a to
v zakladni stavebni dvojici s podmetem (vyjadtenym, nebo nevyjadI'e
nym), napi'. Mirek lyzuje. Mil byeh zatelefonovat. Nedfvej se! Vetsinou
byva pnsudek rozvit da.lSfmi cleny, napt. (Soused) ocesal jablka. Neztra(
ty penize! Najedl jsem se doma. Za pnsudek nekolikanasobny povazuje
me spojeni urcitych tvaru slovesnych, jen nejsou-li vice rozvite, napi'. Eva
uz odmalicka rdda sije a pikni plete, nebo maji-li rozvijejfcf cleny spo
lecne, napr. Jirka vyplel, zryl a uhrabal pul zahrady. Jinak je chapeme
jako souradna spojenf vet, napi'. Petr vcera na kluzisti upadl a zlomil si
levou nohu.
104
Za pnsudek holy povazujeme take spojeni sloves byt, byvat, stat se,
stavat se zpravidla s podstatnym nebo pndavnym jmenem, pokud tato
slovesa nemaji zadny obsah, ale jen vyjadfuji mluvnicke vyznamy (oso
bu, cislo, cas, zpiisob); pak ve vete jsou tzv. sponou (nazyvame je slovesa
sponova). Napr. Mirek je samotaf: Ta latka byla mokra. Nase ehata je ze
dfeva (dfevend). Marta se stane osetfovatelkou. Je-Ii prisudkem jmen
nym pndavne jmeno, shoduje se take s podmetem v cisle a v jmennem
rode (latka - mokrd).
Po z n a m k a: Soucasti holeho pi'isudku muze byt jeste take sloveso zpusobove nebo fa
zove, napr. Ta latka nesmf byt mokra. Ridici musejf byt dva. Karel zatal byt netrpelivy.
Pnsudek jmenny je v 1. pade, je-Ii sponou sloveso byt; jen pokud je
pnsudkem podstatne jmeno vyjadfujic1 preehodnou vlastnost nebo vznik
ly stav, byva v 7. pade, napr. Ivan je Slovak, je naSfm vedoucfm.
Jen jmennou cast pnsudku lze vyjadfit vedlejsf vetou pnsudkovou (zpra
vidla je pak pfipojena spojkou jako), napr. Jiiik byl, jako kdyz neslysf
(srov. jako hluchY).
o spone ajinych pnpadech, kdy za holy prisudek povazujeme vyraz viceslovny, viz str. 93.
Pnsudkem miize byt vyjimecne i citoslovee: Kanar frnk (= uletl) ok
nem Yen.
Yetne cleny rozvijejici
Predmet
Predmetem je ve vete clen zavisly na slovese nebo pndavnem jmenu,
ktere ndi jeho pad. Vyjadfuje jev (osobu, zvire, vee apod.), ktery je slo
vesnym dejem pnmo zasahovan nebo jehoz se dej nejak tyka. Na predmet
se ptame otazkou na jiny pad nez 1. a ndic1m clenem: CiSnfk obsluhoval
hosty. - Koho / co obsluhoval (ciSnfk)? Hosty. Moudn Iide uci nevyhybat
se pfekdzkam. Ndmaze jsem zvyklY. - Komu / cemu jsem zvykly? Nama
ze. Ve vete miize byt predmetii nekolik, ale nejsou v stejnem pade, napr.
Listonos podal dfvce obdlku. Rozhodl se zpravu utajit pfed otcem. Pred
met rozvity: napr. Musime setfit tepelnou energif; nekolikanasobny: Za
sazeli jsme rajcata a saldt; vedlejsi veta predmetna (byva pfipojena rUz
nymi spojkami, zajmeny i pnslovci): Vidim, ze se snazf byt prospesny.
105
Koho / co vidim? (srov. vyjadreni tehoz obsahu podstatnym jmenem: Vi
dim jeho snahu byt prospesnY). Domahejte se toho, aby vas lekar prohle
dl. - Koho / ceho se domahejte? (srov. Domahejte se lekarske prohUdky).
Hledal, kudy by se dostal ven. - Koho / co hledal? (srov. Hledal cestu).
Predmet rozvfjejicf sloveso se nejcasteji vyjadfuje podstatnymjmenem
v 4. pade; mene casto v jinych, popr. predlozkovych padech. U pndav
nych jmen naopak 4. pad obvykly nebyva (napr. Je podobna otd - 3. p.,
Vzala hrnec plnyvody - 2. p., Nesla hrnec naplnenyvodou -7. p.). Pred
metem muze byt i zajmeno, napr. Pfipoj sek nam!Nebudes setomusmat?,
ve vedlejsi vete zajmeno vztazne: Na koho ukazu, ten to je; infinitiv, napf.
Ma zakazano pit studene napoje (srov. Ma zakazanu zmrzlinu).
Ptislovecne ureeni
Ptislovecnym urcenim je ve vete clen zavisly na slovese, pndavnem
jmenu nebo pnslovci. Vyjadfuje rozmanite pnivodni okolnosti a vztahy.
Forma (pad) pnslovecneho urceni neni ndiclm clenem urcena (jde 0 tzv.
primykanf). PTIslovecnych urceni je nekolik druhu, nejcastejsi jsou pn
slovecna urceni mista, casu, zpusobu a miry, prfciny, ucelu, podminky a
pnpustky. Rozdil mezi nimi je vylucne vyznamovy. Podle nich se nizni i
otazka na ne; neni to vsak vetsinou otazka padova.
Pnslovecne urcenf se vyjadfuje zpravidla pnslovcem nebo podstatnym
jmenem v predlozkovem pade, a to casto s tzv. nevlastnfmi
vzniklymi ze spojenf predlozky a podst. jmena. U nekterych pfislovec
nych urceni je beznejsf vyjadrenf vetou nez vetnym clenem. Vedlejsf vety
prfslovecne jsou pnpojeny spojkami nebo pnslovci.
Po z n am k a: Nekdy je ponckud obtizne odlisit ptislovecne urcenf od pi'edmetu, protoze
oboji zavisf na slovesu, nebo pi'idavnem jmenu, vedle toho i na pi'islovecne urceni se muzeme
casto ptat padovou otazkou. Ale ptislovecne urcenf odpovida pi'irozeneji otazce jine, zatimco u
pi'edmetu pi'edstavuje padova otazka jedinou moznost: spoleha na pldtele - na koho I co spole
ha? - pi'edmet; kabat visf na vlSdku - na kom I cern II kde visf? - pnslovecne urcenL
Na rozdil od predmetu muze veta obsahovat vice pnslovecnych urceni
tehoz druhu (sel po strani podellesa - kudy?). Pri rozlisovani druhu pns!.
urceni je casto vhodne vyjadrit je vetou, protoze tak se vyznamovy rozdil
ukaze zfetelneji, napr. Chodi dvakrat tydne plavat kvuli zdravi - aby byl
zdravy.
106
Pnslovecne urceni mista
(na otazku kde? kam? odkud? kudy?);
hol6, napf. Nezastihl jsem ho doma. Nastehovali sem nabytek. Z pokoje
bylo slyset hovor. Do lod'ky tekla dirou voda; rozvit6, napf. Sestra bydli
v novem dome. Nestavte na stupne eskaldtoru tezke predmety! Deti se
vnitily z vyletu na Karlstejn. Skrz tak spinave okno neni vubec videt; ne
kolikamisobne, napf. Yetsinu dne travil ve skole nebo na hristi. Nevite,
odkud a kam ty lodi pluji? Traf zavodu povede po poln(ch cestdch a le
sem; vedlejsi veta pnslovecna mistni (byva pfipojena pnslovcemkde, kam
apod.), napr. Kam Jirka pfisel, tam byla legrace. Kazdy se rad vracel tam,
kde stravil sve detstvi. Cestovatel pfivazel do sbirky pi'edmety, odkud to
jen bylo motne. Jitka sla, kudy ji nohy nesly.
PI'fsiovecn6 urcenf casu
(na otazku kdy? odkdy? dokdy? jak dlouho? jak casto? najak dlouho?
atd.);
hole, napf. Vcera jsme sli pozde spat. Pan Novotny tu bydli uz od led
na. Petr se dosud nevratil. Cvicte denne!; rozvite, napf. Za vlddy posled
nich Premyslovcu doslo k velik6mu rozkvetu mest. Zabyvam se tou mys
lenkou od zacatku skoln(ho roku. Gtec pracoval celou noc; nekolikana
sobn6, napf. Zuby si cistime rano, vecer a po kaidem j(dle; vedlejsf veta
pnslovecna casova (byva pfipojena spojkami kdyi, ai, jakmile, zatimco
nebo pnslovci kdy,odkud atd.), napf. At pfijde jaro, bude na Vysocine
zase krasne. Muzes pfijit, kdykoli se ti to bude hodit.
Pnslovecne urcenf zpusobu a miry
a) zpusobu (na otazku jak? jakym zpusobem?);
hole, napf. Ctete nahlas! Rad bych vedel,jak se Pavel zachova. Evropa
prozila jiz pul stoleti v miru. Vratil se z pnizdnin opaleny jako indian;
rozvite, napr. Zhostil se sv6ho tikolu velmi uspesne. Postupujte podle na
vodu na obalu; nekolikanasobne, napf. Snazit se mluvit jasne a presved
cive. Eva se obl6ka ndpadne, ale s vkusem; vedlejsf veta zpusobova (je
casto pI'ipojena spojkou te,jako, nebo pffslovcemjak), napi'. Chovalijste
se tak, ie to vzbudilo obecnou nelibost. Udelam to, jak mi radis;
b) mfry (na otazku kolik? /popi'. 0 kolik? apod./, jak mnoho?, jakou
merou?);
107
hole, napr. Nemel bys toUk jist! Je trochu knitkozraky. Udelal jsi to
velmi peclive. Stal po pds ve vode; rozvite, napr. Ta kniha stoji ctyficet
korun. Jeho obrazy se prodavaji za velki penize; nekolikanasobne, napr.
Eva je 0 dva nebo tfi mesice starsi nez Irena; vedlejsi veta merova (casto
jsou ve vete ffdici nebo zavisle vyrazy jako toUk - koUk, vic nez apod.),
napi'. Jezte jen tolik, abyste zahnali hlad. Vydelava vic, nez kolik spotfe
buje. eim vic jazykil umis, tim lip pro tebe.
Pffslovecne urceni pfiCiny
(na otazku proc? z jakeho duvodu? z jake pficiny?);
hole, napr. Nechtel se podruhe ozenitkvilli derem (srov. vyjadreni tehoz
obsahu vedlejsi vetou: protoze mel deti). Nevim, prot to udelal; rozvite,
napr. Mel ruce od teiki prdce samy mozol. Nas zavodnik vzdal pro poru
chu pfevodovky. Na pfdnf divdku opakujeme inscenaci ve stredu; nekoli
kanasobne, napf. Byla by se asi utrapila hofem a samotou. Vinou tepla
nebo vlhkosti by se deska mohla zkroutit; vedlejsi veta pficinna (je zpra
vidla pfipojena spojkou protoie, ponevadZ), napr. Pfisel jsem na zkousku
pozde, protoie vlak mel zpoiden{ (... pozde proto, ze vlak mel zpozdeni).
Vsechno se posuzovalo jinak, ponevadi byla vdlka.
Pilslovecne urceni ucelu
(na otazku proc? za jakym ucelem?);
hole: Udelej mi to pro radost! Sli jsme do lesa na houby (srov. vyjadre
ni stejneho obsahu vetami vedlejsimi: abych mel radost, abychom sbiraH
houby). Prodejna je uzavrena za ucelem opravy; rozvite: Radfm ti to
v zdjmu tviho zdravf. Nater dobre chrani zelezo proti povetrnostn{m vli
vilm; nekolikanasobne: Studenti tam pracujf za byt a stravu. Odesla domu
uklidit a uvafit; vedlejsf veta ucelova (pfipojuje se spojkou aby, ve vetach
rozkazovacich take at), napr. Odjel do hor, aby se zotavil. Jste tu proto,
abyste neco delali. Dej pozor, at neuklouznes!
Po z n a m k a: lestlize je pnsloveene ureeni vyjadfeno nevetne, tj. bez slovesa, nerozpo
zname nekdy, zda jde 0 pnCinu, nebo ueel: Odjel na hory kvuli zdravf muze znamenat "protoze
mel spatne zdravi", nebo "aby si zlepsil zdrav(" apod.
108
Ptislovecne urceni podminky
(na otazku za jake podminky?);
hole: Bez razltka je recept neplatny (srov. stejny obsah vyjadreny ved
lejsi vetou: jestlize na receptu neni razitko... ). Vprfpade nevolnosti vyhle
dejte ihned lekare (= pri nevolnosti); rozvite: S tvymi schopnostmi bych
dokazal vic. Ph pretlzenl vozidla by snadno mohlo dojit k vaznemu po
skozeni hnaclho agregatu; nekolikamisobne, napr. V prlpade nehody nebo
pozdru volejte linku 317; vedlejsi veta podminkova (pnpojuje se zpravi
dla spojkami jestlize, -li, kdyby), napr. lestlize nasi zVltezl, postupuji do
finale. Budes-li mit cestu do Prahy, pak tu vystavu nevynechej! Kdybych
mel tolik penez, jel bych radeji do Pafize nez k mori.
Po z n a m k a: Ma-li veta vedlejsi podminkova stejny podmet s vetou fidici, je casto moz
no nahradit ji vyrazem, jehoz zakladem je infinitiv, napf. M(t toUk penez, jel bych radeji do
Pafize. - Nektere vety podminkove lze povazovat i za vety casove (Kdyz budd m(t cestu do
Prahy ... ).
Pnslovecne urceni pnpustky
Otazka "i (ani) v kterem pripade?" je pouzitelna, ale nepnrozena; nej
castejsi forma, vedlejsi veta pnpustkova, vyjadfuje dej, ktery nema pred
pokladany dusledek (vyjadreni Clenem, tj. nevetne, urcime nejsnaze tak,
ze je prevedeme na vetu vedlejsi):
hole: Pracovali i za deste (i kdyz prselo); Dokoncil sve pokusy navzdo
ry nemoci (ackoli byl nemocen); rozvite: Pres odpor rodicu se Jana roz
hodla jit na skolu; nekolikanasobne: Chteji tu vybudovat parkoviste i za
cenu znicenl sadu a zneCistenl okolf vyfukovymi plyny; vedlejsi veta pn
pustkova (pripojuje se zejmena spojkami ac, ackoli, i kdyz, i kdyby, pres
toze, trebaze), napr. Ackoli bylo pri vyrobe pouzito ndrocnejsl technologie,
cena vYrobku se nezvysila. I kdyby pri zkousce neuspel, zasluhuje pochvalu
za vynalozene usili. Vydali jsme se na cestu, prestoze huste snezi/o.
Privlastek
Ptivlastkem je ve vete kazdy vetny clen, ktery zavisi na podstatnem
jmenu. Pritom neni rozhodujiei, jakym vetnym clenem toto ndiei podstat
ne jmeno je. Z hlediska formalnlho i vyznamoveho muzeme rozlisit rUzne
druhy pnvlastku, proto se zavislost pnvlastku vyjadfuje v nekterych pn
109
padech shodou, v jinych nzenosti, nekdy zustava nevyjadfena (jde 0 pn
mykanf). Z tychz duvodu neni mozno pnvlastekjednoznacne urcit pomo
cl otazky. Po strance vyznamove je pnvlastkem ndicl podst. jmeno blize
urceno (viz dale 0 pnvlastku tesnem a volnem).
Pnvlastek rnuze byt holy, napf. peknd taska, rozvity, napf. taska plnd
knfiek, nebo nekolikanasobny, napf. peknd, ale teikd taska. Muze byt vy
jadfen take vetou privlastkovou (je casto pfipojena vztaznyrn zajrne
nem ktery, jeni, jakj), ale je-li fi'dicim podstatnym jmenern jmeno s ab
straktnejsirn vyznanlern, objevuji se i pfipojeni rUznyrni pnslovci nebo
spojkarni, napf. To je ten spoluzak, kterem jsme mluvili. Radi se vradrne
do mist, kde jsme proiili sve detstvf. Dostal jsern zpravu, ze jsem pfijat ke
studiu.
Pnvlastek shodny a neshodny
Ptivlastek shodny pfejirna od fi'diciho podstatneho jrnena pad, cislo a
jrnenny rod. Vyjadfuje se nejcasteji pfidavnyrn jrnenem, popr. zajmenem
nebo Clslovkou, pokud se jako pndavne jrneno sklolluji, napf. Mlady le
kaf (1. p. muzo jedn. c.) osetfil mou matku (4. p. zen. jedn. c.). Podobne:
svedomitd zakyne, Nerudovy povidky, takove nestestl, druhy den.
Za shodny pnvlastek povazujeme take vlastnf jmeno ve spojeni jako pre
zidentMasaryk, mestoPraha, fekaLabe (sklolluje se s ndidm podstatnyrn
jrnenem a pnsudek rna shodu podle jmena ndfcfho: prezidenta Masaryka,
rnesta Prahy, mesto Praha se probudilo, feka Labe se rOlvodnila).
Po z n a mk a: Ve spojenich jako Mirek Hloch, profesor Bafek nenf mozno jednoznacne
rozhodnout, jaky je smer urcovanf, proto se povazujf za jediny, tzv. stejnorody vetny clen a dale
se nerozebfrajf.
V nekterych skladebnich dvojicich s pnvlastkern shodnyrn neni shoda
v 1. pade, jen v padech jinych: necemu zajfmavemu (ale neeD zajfmave
ho), mnoha, deseti lidem (ale mnoho, deset lidt')o
ptivlastek neshodny zustava v stejne podobe bez zfetele na pad ndid
ho podstatneho jrnena. Napf. ve skladebni dvojici mistr republiky je pff
vlastek republiky vzdy v 2. pade, ve dvojici vrh koulf je pnvlastek koulf
vzdy v 7. pade: Byl mistrern (7. p.) republiky (2. p.) ve vrhu (6. p.) kouU
(7. p.). Neshodnym pnvlastkem je nejcasteji podst. jmeno v 2. pade, napf.
110
zahon nlH, hukot stroju, vychova detf, nebo v jinych padech, hlavne pi'ed
lozkovych, napi'. sluzba zdkaznfkum, vzpominka na prdzdniny, tumaj
v kosfkove, nebo je jim slovo nesklonne, napr. cesta zpdtky, schopnost
soustfedit se. .
Po Z n a m k a: Zvlastni druh pi'ivlastku neshodneho predstavuje pojmenovani vyjadrene
v 1. pade: na hore Rip, v povidce Diva Bam, v hotelu Zvon.
Pnvlastek shodny stoji obvykle pi'ed i'idiclm podstatnym jmenem, ne
shodny za nim; jen je-li shodny pnvlastek rozvity, stava casto az za pod
statnym jmenem, napi'. taska plnd knfzek.
NekoIik pnvlastku u podstatneho jmena
Je-Ii podst. jmeno rozvfjeno nekolika povlastky, muze jit 0
a) ptivlastek nekolikanasobny, tj. 0 nekoIik pnvlastku souradnych,
napr. peknd, ale tezkd taska, jizda po silnici i v terenu; graficky:
______ taska
. . . . . . - ~ - - ' A ......__......
(privlastky mohou byt dale rozvite, napi'. peknd, ale velmi tezkd taska):
b) ptivlastky nesoufadne rUzneho druhu, napr. otcuv pntel ze studif;
graficky:
_______ pntel ________
otcuv ze studii
(s rozvitym pnvlastkem napr. otcuv potel ze studif na prumyslovce);
c) ptivlastek postupne rozvijejici; skhida se ze dvou (nebo vice) ne
souradnych pnvlastku shodnych, pficemz v poradi prvni z nich rozviji a
blize urcuje spojeni podst. jmena s druhym pnvlastkem (popr. s dalSimi
pnvlastky) jako celek. Napr. prvnf Smetanova opera, novy vlneny zimnf
kabat (tedy jde 0 Smetanovu operu, kteraje v poi'adi prvni; vlneny zimni
kabat, ktery je novy). V grafickem znazoTIleni:
111
opera kabat
~ ~
Smetanova zimni
~
prvnl l
~ '
v neny
~
novy
Ie tfeba odlisovat pfivlastek postupne rozvijejici od pfivlastku neko
likamisobneho (mezi cleny nekolikamisobneho pfivlastku muzeme vlo
zit spojku soufadici, napf. mily, skromny clovek ---) mily a skromny
clovek).
Cleny pnvlastku postupne rozvijejicmo neoddelujeme carkou.
Po z n am k a: V postupne rozvijejicim pi'ivlastku muze byt nektery clen take nekolikana
sobny, napi'. takovyto bystry a uspesny stfedoskolsky student. - V nekterych pi'ipadech muzeme
viceclenny pfivlastek chapat jako nekolikamisobny i jako postupne rozvijejicl, napt. stary,
(a proto) dfeveny dum - stary dfeveny dum.
Pffvlastek tesny a volny
Pnvlastek blize urcuje fidici podstatne jmeno dvojim zpusobem:
a) 0 me z u j e v y z n am0 v y r 0 z s a h ndicmo podstatneho jme
na, zpfesnuje pojmenovanf, napi'. schopny clovek, zimnikabat, mallf kra
jindf (na rozdfl od cloveka neschopneho, od letnmo kabatu, mallfe malu
jfciho portrety);
b) pfidava jen nejake b liz s ivy s vet len i, ale rozsah ndiciho podst.
jmena neomezuje, napi'. stovezatd Praha, strelec rozhodujicf branky No
vak; vlastnim jmenem Praha, Novdk je (aspon v dane souvislosti) jeho
nositel jednoznacne urcen a daISi zptesneni neni mozne.
Rozdfl mezi pnvlastky ornezujfcimi a vysvetlujicfmi je zavazny z hle
diska zvukoveho a pravopisneho, stojf-li za svym ndfcirn podstatnymjme
nem a jsou-li rozvity;
a) pnvlastek ornezujfci je tesny, protoze se vyslovuje bez pfestavek a
neoddeluje se carkami, napi'. Potfebujeme cloveka schopneho vest letn{
tabor (tesny pnvlastek ne1ze vynechat bez zmeny smyslu: porrebujeme
jen takoveho cloveka, ktery rna uvedenou vlastnost). To je film vhodny i
pro nejmenSi deti;
b) pnvlastek vysvetlujfci je volny, protoze se oddeluje z obou stran
112
prestavkami, v pismu carkami, napr. Dobu tuhnuti nasrriku lze zkratit ka
talyzatorem, urychlujicim chemickou reakci (volny pnvlastek lze vyne
chat; kaidy katalyzator urychluje chemickou reakci). Ridicim podstat
nymjmenemu pnvlastku volneho jsou casto vlastni jmena, napr. Na chodbe
jsem uvidel Jirku, zvidavi prohlf:ejiciho vystaveny model, nebo podstat
ne jmena s ukazovacim zajmenem, napr. Tento film, vhodny i pro nejmen
Si diti, yam muzeme doporucit.
Volnym pnvlastkem byva i rozvite podstatne jmeno: T. G. Masaryk,
prvni prezident naSi republiky; Novak, stfelec rozhodujici branky. Tako
vyto pnvlastek se nazyva pristavek.
Doplnek
Doplnkem je ve vete clen, ktery zavisi na slovesu (to je obvykle
v pnsudku) a zaroven se vyznamove vztahuje k podstatnemu jmenu (to je
obvykle v podmetu nebo predmetu); s nim se pak casto shoduje. Doplnek
vyjadfuje vlastnost, kterou rna jev oznaceny podstatnym jmenem za deje;
proto se casto muzeme na doplnek zeptat otazkou jaky?, ale pak vzdy take
ve spojeni se slovesem; tim se lisi od privlastku. Napr. Dum se zdal opus
tiny. - Jaky se dum zdal? Opusteny (srov. otazku na privlastek: U lesa staI
opusteny dum. - JakY dum?). Graficky:
dum se zdaI
- - - - - - ~
opusteny
Doplnek byva vyjadren shodnym pndavnym jmenem, v spisovnych
promluvach nekdy ve jmennem tvaru, napr. Dvere zustaly nenatfeny /
nenatfene; doplnek nekolikanasobny: Deti se vratily z vyletu unavene,
ale s(astne; rozvity; Mirek velmi rdd hraje hokej. Ruku mel osklivi odfe
nou. Doplnek se vyjadruje take jmenem podstatnym, napr. Mluvil 0 Pet
rovijako 0 svem pf{teli, casto v 7. pade, napr. Udelali kozla zahradnikem,
nebo v pade predlozkovem, napr. Povazuji ho za schopneho pracovnika,
infinitivem, napr. Videl jsem Janu vychdzet z domu, prechodnikem, napr.
Znajice porreby rostliny muzeme ridit jeji rust, vedlejsi vetou doplllkovou
Ue nejcasteji pfipojena vztaznym pnslovcemjak), napr. Videl jsem Janu,
jak vychdzi z domu.
113
Po z n am k a: 1. Doplnek rozviji jen slovesa plnovyznamova, tedy nikoli sponova, napr.
Zvolili ho starostou (doplnek). Je (stal se) starostou (pffsudek jmennY).
2. Slovo rad je pridavne jmeno, ktere je ve vete vZdy dopliikem, napr. Udelal jsem to rad.
Pfinla a nepfima fee
Prima fee vznika tak, ze autor promluvy doslovne reprodukuje vetu
(nebo i vice vet) a toto vyjado tzv. vetou uvozovaci. Mezi vetou uvozova
cf a pomou reef nenf skladebnf vztah.
Uvozovaci veta obvykle obsahuje sloveso (popr. j i m ~ slovo) s vyzna
mem mluvenf. Miize byt umfstena pred pomou ree, uprosrred nl, nebo za
nf. Jestlize predchazf, konef v pfsmu zpravidla dvojteekou, jinak je odde
lena earkami, popr. uzavrena teekou. Poma ree byva v uvozovkach. Napf.
Kdyi jsme se rozchdzeli, Pavel ndhle fekl: "Vi se asi neuvidfme. " - Vlicf
beiely dhi volajfce: "Voda strhla most!" - "Ai pfijedes na rozcestf,"
radila stafenka, "dej se napravo." - "Nepujdes s ndmi?" ptala se Eva.
"Dnes urCite pfseme diktdt, " napadlo me.
Nepfima fee je take reprodukci jine promluvy, ale je do vety zapojena
jako vedlejsf veta predmetna, napf. Pavel fekl, ie se ui asi neuvidfme.
Stafenka mu poradila, aby se dal na rozcestf napravo, nebo podmetna,
napr. Bylo domluveno, kdy se sejdeme. Rozvfjf-li podstatne jmeno, jde
vsak 0 vetu vedlejsi pnvlastkovou, napr. Na dveffch byl zfeteilly ndpis,
aby dovnitf nikdo nevstupoval s otevfenym ohnem.
Odchylky od pravidelne vetne stavby
Cleny nezapojene do skladebnich vztahu
Tyto eleny oddelujeme v feci prestavkami, v pfsmu vetsinou earkami
nebo pomlekami. Jsou to zvlaste:
a) samostatoy vetoy cleo; stojf pro zdiiraznenf pred vetou, nebo za nf;
uvnitr vety je na jeho mfste zajmeno, popr. poslovce, ktere na nej odkazu
je. Napr. Petr, ten rna stestf! Mirek, to je lyzar! Na hordch, tam se cftil
nejlepe. Sedet a snft, to bylo vsechno, co dovedla. Vzdyi jsem ho varoval,
toho ztfestence. Vsechno ho tahla tam, do rodneho kraje.
114
b) osloveni (5. pad), napr. Karle, nezapomen mi vzit plavky! Mel jsi,
clovece, stestf.
c) citoslovce, napr. Ach, to byla legrace! Hele, nemas nic uzitecnejsmo
na praci?
Po Z n am k a: Citoslovce vsak muze byt uzito take v platnosti ptisudku; pak se carkou
neoddeluje, napt'o Sotvajsem si lehl, jezevcik zas hup ke mne do postele.
d) vsuvka; nejcasteji rna povahu poznamky k obsahu vety, po strance
formalni je vetou nebo jen slovnim spojenim, popr. jedinym slovem, napr.
Seslo se nas, abych nelhal, nejmene osm. lTlohy pfSe - uz asi jiny nebude
- az vecer.
Ustalene vsuvky, hlavne kratsi, se vsak zvukove ani interpunkcne ne
oddeluji, napr. Vratlm se doufdm kolem pate. Mam to tu tak fikajic z prvni
ruky. V noci bude zdd se mrznout.
e) osamostatneny vetny clen; je vysunut za vetu jako samostatna vy
poved' (je dodatecne pripojen). Na rozdfl od samostatneho vetneho clenu
se na nej ve vete neodkazuje. Napr. Napisu ti. Co nejdfiv. - Nebylo slyset
nic. Ani hudbu.
\'ety netiplne (elipticke)
Vznikaji tak, ze se nevyjadff nektery clen, jejz si ze souvislosti snadno
doplnime. Takove vynechani se nazyva elipsa. Napr. Jen jezte, jd uz ne
mohu (jist). Hledal po kapsach, ale kUcek nikde (nebyl). Zpravidla uziva
me neuplnych vet jako odpovedi na otazky doplllovacf, napr. Kdes byla
vcera? V divadle (jsem byla). Jak to dopadlo? Spatne. Cemu se smejete?
Pepikovi. Cos to n'kal? Ze si s tim nevim rady.
Poradek slov (slovosled)
Pohidek slov ve vete neni zcela libovolny, ale je ovlivnen ciniteli tro
jmo druhu:
1. Cleneni na v y c hod i s k 0 a j a d r 0 s del e n i
Promluva se sklada z vet, ktere navazuji na vety predchazejicf nebo na
situaci, 0 ktere mluvime. vetu tedy muzeme rozdelit na dye casti: na vy
chodisko sdeleni, ktere navazani umoznuje, a proto vyjadfuje neco, co je
115
ze souvislosti nebo situace zname, a na jadro sdeleni, novou infonnaci,
kterou veta primisi. Toto cleneni nejvice ovlivnuje poradek slov ve vete:
v klidne pronasene vete je na zacatku vychodisko, jadro je na konci. Napr.
v souvislosti Petr jezd{ autem teprve dva mes{ce. Mel by ffdit Michal je
v druhe vete slovesny tvar mel by ffdit vychodiskem, protoze vyplyva
z vety predchozi, kde se mluvi 0 jizde autem, zatimco podmet Michal je
jadrem.
V mluvenem projevu muze vsak byt sei'azeni opacne, pokud je na jadru
zvukovy duraz, napr. Petr jezd{ autem teprve dva mes{ce. Michal by mel
ffdit! veta tim dostane raz nalehavosti, vzruseni apod.
2. C i nit e 1e m1u v n i c k e (viz str. 111 0 postaveni pfivlastku)
3.Cinitele rytmicke
Nektera slova nepnzvucna se kladou tesne za prvni pnzvucny clen ve
vete, popr. ve vetnem useku, nebo za nej, i kdyz k nemu vyznamem nepa
tn. Jsou to:
a) p r i k 10 n k y (kratsi tvary zajmen mi, ti, te, mu, ho, se; tvary slove
sa byt v slozenych tvarech slovesnych), napr. Karel mi teprve vcera vecer
vzkazal, kde se bude ten zapas brat;
b) pi' e d k 10 n k y (zejmena spojky a, az, ze), napi'. Zacal se ucit, az
kdyz znal presne datum zkousky.
Po z n a m k a: Viz tez v casti 0 zvukove strance jazyka str. 126.
Tvorenf vet
V nauce 0 skladbe muzeme nejen rozebirat vety, ale take si vsfmat toho,
jak se vety vytvareji z jednodussich stavebnich casti.
vety tvonme, abychom jimi nekomu neco sdelili 0 lidech, zvffatech a
vecech (zeptali se na ne nekoho, pi'ikazali mu, aby s nimi neco udelal).
Vsechny tyto jevy dovedeme pojmenovat, ale pouhe pojmenovani neni
jeste opravdovym sdelenim: kdyz mluvime, vyjadfujeme predevsim, jake
jsou mezi temito jevy vztahy.
Jazykovym prostredkem, ktery nam vyjadfeni vztahu umoznuje, je slo
veso. Proto take jednim z hlavnich znaku vet je to, ze obsahuji pnsudek,
popr. zaklad slovesne vety jednoclenne.
To, jakou fonnu bude veta mit, zavisi na valenci slovesa. Valence je
116
schopnost slovesa vazat na sebe urcity pocet clenii s urcirym vyznamem a
urcitou formou.
Podle poctu clenii rozlisujeme sloveso jedno-, dvou- a trojvalencnf.
Podle v y z n am u rozlisujeme predevsfm slovesa dejova a sta
vova.
1. Slovesa dejov3 jsou ta, u nichz miizeme urcit, zda dej probfha prave
nyni, nebo obvykle (srov. Jirka hraje na klavir - podle souvislosti pozna
me, zda hraje nyni, nebo zdaje to jeho zaliba; ale Jirkaje dobry klavfrista
- nyni i stale); ta jsou
a) akcni, vyjadfujf lidskou cinnost a ptame se na ne Co dela?:
jednovalencnf, s cinitelem, napr. Jirka si hvfzdd. Evicka se umyla;
dvouvalencnfmi, s cinitelem a dIem (vysledkem) deje nebo s jeho ad
resatem, napr. Jirka opravuje kolo. Evicka nakreslila lod'. Irena veff pff
telkynim;
trojvalencni, s cinitelem, dIem (vysledkem) a adresatem deje, napr.
Jirka poslal Irene dopis. Irena vysvetlila spoluzacce ukol;
b) neakcni, ptame se na ne Co se mu stalo? Co se s nim deje?:
jednovalencni, s.nositelenl deje, napr. Jirka uklouzl. Evicka stune;
dvouvalencni, s nositelem a cilem deje, napr. Evicka upustila vazu.
Jirkovi se Ubf hudba.
2. Slovesa stavov3 jsou ta, u nichz nerozlisime, zda dej probfha nyni,
nebo obvykle:
jednovalencnf, s nositelem vlastnosti, napr. Jirka je poctivy. Irena zu
stala mou kamaradkou;
dvouvalencni, s vlastnfkem a vlastnenou ved, napr. Jirka md kolo.
Po Z n am k a: Slovesa ve vetach jako Pdf. MraCf se jsou nevalencni.
Z hlediska for m y miizeme rozlisit slovesa podle riiznych vlastnosti,
napr. na slovesa s podmetem - bez podmetu (Vznikl spor. - Doslo ke spo
ru), s valencnimi podstatnymi jmeny - s valencnimi cleny patffcfmi jinym
slovnim druhiim (Pavel nepozdravil ucitelku. - Pavel se nechoval zdvon
Ie), s predmetem v 4. pade - v jinem pade (Irena pfiucuje spoluzacku.
Irena pomdhd spoluzacce), na slovesa, u nichz miizeme valencni clen vy
nechat (cleny m 0 z n e), a na takova, u kterych to mozne neni (cleny
nut n e ) (Pavel nepozdravil - Pavel se nechoval) atd.
Valenci miizeme obecne vyjadrit jako schema s misty pro vetne cleny,
v grafickem znazomeni napr. takto (pro sloveso vysvetlit):
117
vysvetlf
cinitel ---------adresat I ----------eil
1. pad 3. pad 4. pad
Jednotliva mfsta muzeme pak obsadit cleny holymi, napt. Irena vysvet
lila spoluzacce ulohu, rozvitymi nebo nekolikanasobnymi, napt. Irena vy
svetlila spoluzacce z vedlejsf tffdy ulohu i ldtku z minuleho rydne. Do
kaZdeho mfsta muzeme dosadit take vetu, takze vznikne sou vet f pod
tad n e: Irena vysvetlila spoluzacce, jak se vypocftd obsah vdlce. Kdo
byl ve skole, vysvetf( tern, kteff schdzeli, ulohu atp.
Po z n am k a: Proto je pfi rozboru vetnem vyhodne ureit nejdnve, co je pnsudkem (tedy
najit slovesny tvar urCity), obecne si stanovit jeho valenci a pak teprve zjiSiovat, eim jsou
v dane vete jednotliva valeneni mista obsazena.
Valencf slovesneho pffsudku (nebo zakladu vety jednoclenne) je dan
vzorec (zakladova struktura) vety. Tento vzoree pak doplilujeme dalSf
mi Neny, zejmena pffslovecnymi urcenfmi, napr. Irena vcera (casu) sro
zumitelne (zpusobu) vysvetlila spoluzacee l1lohu, aby se mohla pfihldsit
ke zkousce (ucelu). Moznosti takoveho doplllovanf nejsou neomezene,
zejmena pffslovecnym urcenfm l1celu nemuze byt doplnen vzoree se slo
vesem neakcnim.
Formu valencnieh clenu udavame pro tvary slovesne v zpusobu ozna
movacfm a rodu cinnem. Jestlize se tvar slovesa zmeni, mfva to za nasle
dek zmenu formalnf stranky clenu, nikoli vsak stranky vyznamove. Napr.
Irena vysvetlila spoluzacee ulohu (cinitel v 1. pade, ell v 4. pade) ~ Ulo
ha byla spoluzacee vysvltlena Irenou (cinitel v 7. pade, ell v 1. pade) ~
Ireno, vysvetli spoluzacee ulohu! (cinitel v 5. pade, ell v 4. pade). Zmeny
se tykaji jen clenu valencnfeh, nikoli ostatnich.
Po z n a m k a: Podmet v posledni vete neni pnmo vyjadi'en, rozumi se z tvaru slovesa: ty.
Sou vet i sou r a d n e vznika spojenfm nekolika vetnyeh vzoreu
soutadnym vztahem, napr. Irena vysvetlila spoluzacce ulohu, dokonce jf
pomohla ukol napsat.
Valence pffsudku urcuje formu vety v obeene podobe. Poradi jednotli
vyeh vetnyeh clenu se pak upravuje predevsfm podle pozadavku slovo
slednyeh (viz str. 115). Z hlediska obeene podoby vety (jejf vnitfui stav
118
by) neni rozdil mezi vetamiIrena vysvltlila spoluzacce ulohu, Ulohu spo
luzacce Irena vysvetlila atd.
Valence nem jen vlastnosti sloves, ale take jinych slovnich druhu, hlavne
pndavnych jmen, napr. verny + 3. pad, zvedavy na + 4. pad. Valenci maji i
cetna podstatna jmena, avsak jde prevaine 0 jmena odvozena od sloves. Pn
tom zustava slovesna valence bud' nezmenena, napr. radovat se z uspechu
~ radost z uspechu, obchodovat s laluldkami ~ obchod s lahudkami, nebo
se meni, napr. duve,vvat kamarddum ~ duvera v kamarddy. Pravidelne se
meni predmet ve 4. pade u sloves ve 2. pad u podstatneho jmena: opravovat
auto ~ oprava auta, ztratit kUce ~ ztrdta kllcu.
Stavba textu
Textem nazyvame spojeni vice vypovedi, tj. vet nebo souveti, v jeden
vyssi celek. Vnitfui soudrznost textu je vytvarena jednak obsahovou sou
vislosti mezi vetami (text jako celek je ,,0 necem"), ale take nekterymi
mluvnickymi prostredky. Jsou to hlavne prostredky navazovaci a odkazo
vaci, elipsy a tematicke posloupnosti.
Navazovaci prostfedky
Vyjadfuji vyznamovy pomer mezi vetami a souvetimi v textu. Za tex
tovy utvar muzeme povazovat i souveti souradna, protoze se od posloup
nosti samostatnych vet v textu mluvnicky nijak podstatne nelisI. Zalezi
jen na tom, jakymi prostredky jsou vety navzajem oddeleny: napr. v psa
nem textu je muzeme oddelit bud' carkami, nebo teckami, a pak jde
o souveti, nebo 0 text. Ze jde 0 souveti, vyjadfuje nekdy jen spojka a.
Napr.: Klicpera se narodil v roce 1792.11 Jeho otec byl nezdmozny krejcf.
II A ten si pfal, I aby se jeho synum dobfe vedlo.11 Nemohl si vsak dovolit
vetS{pfepych nez nejstarsfho Frantiska na studifch./I A tak mladsf Vaclav
musel zustat u otcova femesla. II Ale brzy je vymenil za feznictvf.
V ukazce oznacuje II mista, ktera by mohla byt take hranicemi vet
v souveti souradnem. (Naproti tomu znacka I oddeluje vetu vedlejsi od
vety hlavni a jako samostatna vypoved' v textu stat nemuze.)
Jako navazovaci prostredky funguji jednak nektere spojky souradici
(i, ani, dokonce, ale, jenze, proto, tedy, a tak aj.), jednak nektere daISi
vyrazy, napr.jinakj lipe feceno, zdroveii, zkrdtka aj. (Viz tez str. 144.)
119
Odkazovaci prostredky a elipsa
Odkazovacfmi prostiedky jsou hlavne zajmena a zajmenna piislovce,
ktera zastupuji plnovyznamova slova znama z piedchazejicfch vet. Tak
odkazuji pies hranice vet a vyjadfujijejich souvislost, napi.jeho otec mis
to Klicperuv otec, vymenil je misto vymenil femeslo, ten si pial mfsto
otec si pial aj.
Podobnou funkci maji elipsa a nevyjadieny podmet, na jejichz misto si
umime doplnit vyrazy z piedchazejicfch vet, napi. nejstars{ho Frantiska
misto nejstars{ho syna Frantiska, nemohl si dovolit mfsto Klicperuv otec
si nemohl dovolit atd.
Kdybychom misto odkazovacfch vyrazu uzivali vzdy plnovyznamo
vych slov, byl by text casto nepnrozeny a stylisticky neobratny.
Tematicka navaznost vet
Vnitfui souddnost textu je take zajiSiovana tim, ze vychodiskem sde
leni ve vete (viz str. 115) je to, co zname z vet piedchazejicfch. Retezce,
ktere takto vznikaji, se nazyvaji tematicke posloupnosti.
Text muze byt uspoiadan v zasade dvojim zpusobem:
a) vychodiskem sdeleni je stale totez (maji stejne tema). Napi.: Mirek
dostal k Vdnocum novou raketu. Venuje hodne casu sportu. Je dobrym
lyzafem, v lete hraje tenis, kdykoli md volnou chvai. Je to pro Mirka snad
ne, protoze jeho otec je sprdvcem kurtu.
PrUbezne je vychodiskem v teto posloupnosti "Mirek" (i kdyz se jeho
pojmenovani neopakuje);
b) vychodiskem sdeleni je to, co bylo v piedchazejicf vete jeho jadrem.
Napi.: Mirek dostal k Vdnocum novou raketu. Tato raketa se svou vahou a
napet{m strun jiz podobd rakete zdvodn{ho hrdce. e{m vetS{je vsak vdha
rakety a napetf strun, t{m vets{je take jednostranne zatlzen{ pdtefe hrdce
a nebezpec{ zdravotn{ch" pot{Zl.
Posloupnost je tu nasledujicf: "nova raketa" - "podoba s raketami za
vodnich hracu" - "zdravotni potIze".
V textu obvykle nebyva zachovan jeden z techto postupu dusledne
v celem jeho pDibehu. Tak v ukazce v textu b) by mohla nasledovat veta
Proto Mirkovi rodice chtej{, aby se venoval takejinemu sportu, coz odpo
vida postupu a).
120
VI. ZVUKovA STRANKA JAZYKA
Fonetika
Abychom dobre poznali kterykoli jazyk (i nelS jazyk matersky), je za
potrebf zfskat prehled 0 jeho zvukove stavbe. Tou se zabyva cast jazyko
vedy zvana fonetika. Zkouma, jak se tvon hlasky, jak je slysfme a jak se
rUzne obmenujf ve spojenf s hlaskami jinymi (napr. n znf jinak ve slovech
tenlry, maminka nez ve slovech nosit, ndklad). Dale zjisiuje a popisuje
zvukovou stranku slabiky, vetnych usekil, vet, jakou l.Hohu rna delka hIa
sek, pnzvuk, vetna melodie, mluvni tempo.
Vsechny rozdily zjistene v reci nejsou ovsem pro dorozumenf stejne
zavazne. Tak naprfklad si dobre rozumf mluvcf z Cech, vyslovujfcf hlasku
e tak, ze se trochu bHzf hlasce a, s mluvcfm z Moravy, ktery e vyslovuje
tak, ze se bHzi hlasce i. Ale vyslovf-li napr. cizinec mfsto [beru] slovo
[peru], tezko asi hned pochopfme, co nam chtel sdelit.
Mluveni
Ucinnost mluveneho projevu zalezf na vyuzfvanf hlasu. Nektere hlaso
ve rozdily jsou mun vrozene, nemuzeme je pi11is zmenit, napr. jeho zabar
venf. Ale nektere jine odchylky jsou nezadoucf a dajf se cvikem odstranit.
Mluveni vznika tak, ze vydechovy proud vzduchu v hrdle a v ustech
(v tzv. mluvidlech) upravujeme.
P 0 z n am k a: 1. Ph delSich mluvenych projevech musfme ucelne hospodafit s dechem, to
znamena, ze bychom meli rychle a silne vdechovat (zpravidla usty i nosem zaroven) a zvolna
vydechovat.
2. Hlasova tistrojf jsou jiste velmi dUlezita, a proto je zapoti'ebf venovat velkou pozomost
jejich hygiene. Skodf jim dlouhe mluvenf v hlucne, nevetrane, pi'etopene, nebo naopak pnliS
chladne mfstnosti, prepfnanf hlasu ph prekonavanf hluku, mluvenf pfi zanetech homich dycha
cich cest. Prospiva jim plynule mluvenf bez zbytecnych pauz, po nichz by se pak prudce fOzvf
raly hlasivky. Hlasove ustroji se posiluje take kultivovanym zpevem.
121
Hhisky a jejich druhy
Nejmensi zvukove jednotky reci jsou hlasky. Pro jejich tvoreni je nej
dulezitejsi tvar ustni dutiny, poloha a pohyby rtu a jazyka.
Hhisky se deli na samohlasky a souhlasky. Samohhisky jsou tony,
muzeme je zazpivat.
Ton vznika tak, ze vydechovany vzduch rozkmita hlasivky, pruzne vazy
ulozene v hrtanu. Na rychlosti kmitani hlasivek zavisi vyska tonu. Barvu
dodavaji hlasu rUzne ozvucne dutiny, napr. v ustech, v nose, v hrdle a
v hrudniku.
V cestine marne pet samohlasek. Mohou byt kratke (a, e, i, 0, u) a
dlouhe (d, e, f, 6, 11).
Vedle nich je v ceskych slovech take dvojhlaska ou (napt. ve slovech
louka, bloudit). Ta vznika, kdyz se v jedne slabice spoji dye samohlasky.
Ve slovech prejatych z jinych jazyku a ojedinele v nekterych domacich
citoslovcich vyslovujeme dvojhlasku au (auto, pauza, mnau, au) a dvoj
hlasku eu (pneumatika, leukoplast).
Souhlasky se vytvarejf tak, ze vydechovany proud vzduchu bud' procha
zf vytvorenou uzinou, napr. pfi vyslovovam souhlasek s, j, S, nebo musi
proniZet nejakou prehradu, jako napr. pfi vyslovnosti souhlasek p, t, k.
Souhlasky, pfi jejichz vyslovovanf se hlasivky chvejf, se nazyvaji zne
Ie, souhlasky vyslovovane bez ucasti hlasivek jsou neznele.
Souhlasky lisfci se pouze znelostf nazyvarne parove.
Jsou to dvojice:
znele: b, d, d', g, v, z, Z
neznele: p,t, i, k,j,s,s
Rozdil ve znelosti je i mezi dvema podobnymi souhlaskami h a ch.
Neparove souhlasky (j, I, m, n, n, r) jsou znele. Souhlaska ,Yo muze byt
znela i neznela. Neznela je tehdy, jestlire nasleduje po jine neznele sou
hlasce nebo jestlize stojf na konci slova (srov. napr. rozdily ve vyslovnosti
slov dfe x tfe, kefe x kef). Neznele souhlasky cae nabyvajf znelosti
v postavenf pred znelou souhlaskou, pak se vyslovujf jako [dz] a [dz] ,
napr. [ledzgdo, ledzba].
Po Z n am k a: Nekten lide (hlavne deti) nedovedou vyslovit spravne vsechny hUsky (napf.
r, f, s, k, I). Projevuji se u nich vyslovnostni vady. V takovych pnpadech byva vhodne hledat
pomoc v logopedickych poradnach.
122
Slabiky
Jednotliva slova nevyslovujeme po hlaskach, ale po slabikach. Slabi
ku muie tvofit bud' jednotliva samohlaska, nebo skupina hlasek. Jadrem
slabiky je bud' samohlaska, nebo slabikotvoma souhlaska r nebo I (la-vi
ce, ta-bu-le, prv-nf, ja-bl-ko).
Rozdelujeme-li na konci radku jednotliva slova, postupujeme tak, aby
rozdelovaci znamenko pfipadlo mezi slabiky (napr. po-ho-dl-nost). U slov,
kde zretelne rozeznavame jejich stavbu, oddelujeme cleny sloieniny (mdlo
mluvny), predpony (od-stup), nebo pnpony (mast-ny).
Spisovna vyslovnost
Zatimco 0 zpusobu psani se muieme dohodnout (napr. v kterych slo
vech budeme psat velke zacatecni pismeno nebo ktere casti vety budeme
oddelovat carkou apod.), spisovna vyslovnost se urcuje podle toho, jak
mluvi lide, kteri jsou zvykli uiivat spisovneho jazyka beine a uvedomele
(napr. rozhlasovi a televizni hlasatele, herci, ucitele, dobri Tecnici apod.).
Rozdily mezi psanou a zvukovou podobou slov
Mezi psanou a vyslovovanou podobou slov jsou v cestine mnohem
vetsi shody nei v jinych jazycich, napr. ve francouzstine nebo v anglicti
ne, ale presto jsou tu nektere dUleiite rozdily.
I. Tai hlaska nebo skupina hlasek se v pismu oznacuje dvojim zpuso
bern:
a) samohlaska [i] se piSe bud' i, nebo y (napr. pit x pyl),
b) samohlaska [ti] se piSe bud' 11, nebo ti (napr. til, kUl),
c) souhlasky [d1, [t1, En] se oznacuji bud' pismeny d', t, n (napr. d'dbel,
ctvrt, dian), nebo pismeny d, t, n (napr. dfl, telo, diane).
d) skupiny hlasek [bje], [vje] se piSi bud' bje, vje (napt. objev, vjezd),
nebo be, ve (napr. obed, vec), skupiny hlasek [pje] a [fje] se piSi vidycky
pe afe (pena,fertoch).
e) skupina hlasek [mne] se piSe bud' jako mne (napT. tajemne, pomnen
ka), nebo jako me (mefit, zeme).
2. Skupina parovych souhlasek v slove nebo na rozhrani predloiky a
123
slova se vyslovuje bud' ceIa znehi, napt'o sb{rat se vyslovi [zbirat], s b r a t ~
rem se vyslovi [z bratrem], nebo cehi neznehi, napr. zp{vatse vyslovi [spi
vat], z postele [s postele]. 0 vyslovnosti rozhoduje poslednf souhhiska ve
skupine. Protoze tedy napi'. ve skupine vzt je poslednf souhhiska neznela,
vyslovujeme tuto skupinu jako [fst], napi'. vztyk vyslovujeme [fstyk]. Po
dobne vzpom{nka vyslovfme jako [fspomfnka]. K teto zmene, ktere i'{ka
me spodoba, nedochazf vsak pi'ed souhlaskou v. To znamena, ze vyslovu
jeme slova [svolat] a [zvolat], [s varni] a [z vas] tak, jakje piSeme. Skupi
na sh se vyslovuje v Cechach cela neznele jako [sch], napr. na shledanou
rna schledanou], kdezto na Morave cela znele jako [zh], tedy rna zhleda
nou].
Znela souhlaska nebo cela skupina znelych parovych souhlasek ztnici
svou znelost na konci slova pred pauzou, napr. lod'vysl. [lot], prdh vysl.
[prach], sjezd vysl. [sjest]. Tomu se rfka volne vyzneni.
3. Dve sousednf stejne souhlasky se vyslovujf splyvave, napr. mekkj
vysl. [meky], povinnost vysl. [povinost], vysSf vysl. [vysf]. K tomu do
chazf zejmena na styku mezi koi'enem a pffponou, kde nepocifujeme, jak
bylo slovo utvoreno. Splyvave se vyslovujf i tY skupiny, kde doslo ke
spodobe znelosti, napr. Slezsko vysl. [slesko]. Jen v tech pffpadech, kde je
zaporrebf odlisit rUzna slova, se tyto skupiny hlasek vyslovujf nesplyva
ve, napr. [racci] =1. p. mn. c. podst. jm. racek x [raci] =1. p. mn. c. podst.
jm. rak. Podobne nesplyvave se vyslovujf skupiny na styku pfedpon se
zakladovymi slovy nebo na styku casH slozenin, napi'. rozzdfit vysl. [roz
zant], rozsoudit vysl. [rossoudit].
4. Slova dcera, srdce, ctnost, detskj, vetIl vyslovujeme zjednodusene:
[cera, srce, cnost, decky, vecf]. Tato vyslovnost se pi'ipoustf i v projevech
spisovnych.
5. Pocatecnfj ve tvarech slovesa byt: jsem,jsi,jsme,jste,jsou vyslovu
jeme jen tehdy, je-li na nich duraz.
Nejcastejsi nedostatky ve vyslovnosti slov domacich
1. Nedodduje se delka nebo kratkost samohlasek. Bud' se v nespisov
nych projevech prodluzujf, napr. [zelf, pfvo, kam dete? co chcete?], nebo
se naopak zkracuji, napr. [myslim, zakum, fikat, pomahat, domu] apod.
2. V Cechach se v nespisovne mluve blfzf samohlasky e, 0 temer k [a],
napi'. rca chcas? ta namama] misto [co chces? to nemame], na Morave se
124
zase samohhiska e nekde bliZi ponekud k [i], napr. [nisimi] misto [nese
me]. Nespisovne je take vyslovnostni rozlisovani i a y v nekterych nare
cich.
3. V nespisovne mluve se neopnivnene meni souhhlsky, napr. [slupka,
smytec, lonsky, plzensk6, lepci, pocta, stvrtek, jedenast] misto [slupka,
smycec, lonsky, plzensk6, lepsi, posta, ctvrtek, jedenact] aj.
4. V nespisovnych projevech se vysouvaji souhlasky, napr. [fuitof, re
ben, trecha, kanicka, pridu, vlasni, korotef] misto [hr1Jitov, hfeben, stre
cha, tkanicka, pfijdu, vlastni, koroptef] aj.
5. Za nespisovne se rovnez poklada, jestlize se meni nebo splyvave
vyslovuji souhlasky, ktere se nelis] znelosti, ale mekkosti, napr. [plajte,
posajte se, musky, dal to babice] misto [platte, posad'te se, muzsky, dal to
babicce] aj.
Nejcastejsf nedostatky ve vyslovnosti slov prejatych
1. Nedodrzuje se d6lka samohlasek. Bud' se samohlasky zkracuji, napr.
[fmale] misto [finale], nebo se samohlasky nespravne prodluzuji, napr.
[primar] misto [primar].
2. Vyslovuje se [z] tam, kde se rna vyslovovat [s], napr. [komprezor,
drezy] misto [kompresor, dresy] apod.
3. Misto [k] se pred samohlaskou nebo pred slabikotvomou souhhls
kou [r] nebo [1] vyslovuje [g] napr. [demogracie, cyglus, logal] misto
[demokracie, cyklus, lokal] aj.
4. Skupina sch se ve slovech reck6ho nebo latinskeho puvodu vyslovu
je podle nemeck6ho zptisobu jakO [s] napr. [serna, iSias] misto [schema,
ischias] aj.
5. Skupiny sch, sp, sf se na zacatku slov nespravne vyslovuji jako [sk,
sp, st], napr. [skica, specialni, student] misto [skica, specialni, student] aj.
Zvukova stranka slova
Vsechny slabiky v slove nevyslovujeme stejne silne, nekter6 vyslovu
jeme silneji. Tomuto zesileni vyslovnosti r}kame slovni ptizvuk. V cesti
ne vyslovujeme nejsilneji zpravidla prvnf slabiku slova. Pfizvuk na prvni
slabice je slovnf pi'izvuk hlavni, napr. skola, ulice.
125
Slova s vetSfm poctem slabik mfvajf krome hlavnfho prfzvuku jeste
ptizvuk vedlejsi (zejmena pfi pomalejsf a peclivejsf vyslovnosti). Ten je
slabsf nez pnzvuk hlavnf a umfsiuje se vetsinou ob slabiku, napr. nepo
lepsitelny. ZvhiSi se projevuje ve slovech slozenych, napr. cervenob11y,
pracovneprdvnf.
Jednoslabicne v I a s t n f pre d 10 z k y (napr. do, na, po, pod, pro, u,
za) se vyslovujf s nasledujfcfm slovem jako jediny mluvnf takt, to zname
mi, ze hlavnf pnzvuk byva na nich. Vyslovujeme tedy do skoly, na silnici,
a ne do skoly, na silnici. Pfizvuk na techto predlozkach zustava i tehdy,
kdyz se pro snazsf vyslovnost rozsfn a stanou se dvojslabicnymi, napr.
pode mnou, nade mnou aj. Vyjimku tvon jen ty pnpady, kdy po vlastni
predlofce misleduje slovo nesklonne, napr. od zcela nezndmeho cloveka,
slovo prflis dlouhe, napr. do nejnepffstupnejSfho vjklenku, nebo slovo zdu
raznovane, napr. na Karla si dejte pozor.
Dvojslabicne n e v I a s t n f pre d I 0 z k y (vznikle z jinych slovnich
druhu a uzivane v jinych souvislostech jako jine slovnf druhy) nemfvaji
hlavni pnzvuk, napr. kolem zahrady, proti ntivrhu, zvIaste kdyz se jich
uzije ve zknicene podobe, napr. die ztikona, krom toho. Tyto dvojslabicne
predlozky vsak mohou mit hlavni pnzvuk, jestlize se na ne klade dilraz.
Ve vetach jsou take slova, kteni nemaji svuj vlastni pfizvuk, ale pripo
juji se ke slovum predchazejicfm. Jsou to tvary zajmenmi, ti, si, me, te, se,
ho, mu, spojka vsak, tvary slovesa byt - jsem,jsi, je, jsme, jste, jsou, bych
aj. Rfkame jim priklonky a ve vete je klademe zpravidla hned za prvni
vyznamovy celek, napr. To bych se byl nacekal! Utkdnf jsem nevidel.
Jina slova se ve vyslovnosti spojujf se slovem nasledujfcfm, napr. spoj
ky a, i: brath a sestry, radost i starost. Tato slova oznacujeme jako pied
klonky.
Zvukova straoka vety
V mluvenych projevech predstavuje veta krome celku mluvnickeho
take celek zvukovy. Jasnosti a srozumitelnosti mluvenych vet pomaha
krome spravne vyslovnosti take logicke cleneni na vetne useky, nalezite
kladeni vetneho pnzvuku, tj. zduraznovani nejdiHezitejsich casH vety, a
konecne vetna melodie, ktera vyjadfuje postoj mluvcfho k obsahu vety.
126
Cleneni na vetne tlseky
Slozitejsi vety rozelenujeme pauzami na skupiny slov (nekdy to mo
hou byt i jednotliva slova) zvane vetne tlseky. Moderni veda / nachazi
mnoho spolecneho / mezi hmotnymi vytvory Cloveka / a duchovnimi vy
tvory / lidsJrych spolecenstvi.
Pauzy se ovsem nemaji klast nahodile, prave tehdy, kdyz byehom se
ehteli nadeehnout. Nikdy nemaji od sebe oddelovat ta slova, ktera spolu
vyznamove tesne souvisi.
Nespravne umfstena pauza v mluvenem projevu muze vyvolat stejne
nedorozumenf jako nespravne polozena earka v projevu psanem. Napr.
vete Zitrejsi / druhe kolo zavodu / zacina v pet hodin rozumime tak, ze
zittejsi kolo zavodu je uz druhe, prvni ze se konalo dffve. Naproti tomu
z vety Z(trejsl druhe kolo zavodu / zaclna v pet hodin (vyslovene bez pau
zy po slove z(trejsf) pozname, ze i prvni kolo zavodu se uskuteenf zitra.
Podle umisteni pauzy ve vete Vyzvednite si vcas opravenou obuv pozna
me, zda si marne opravenou obuv yeas vyzvednout (Vyzvednete si vcas /
opravenou obuv), nebo zda si marne vyzvednout obuv, ktera byla yeas
opravena (Vyzvednete si / vcas opravenou obuv).
P 0 Z n am k a: V psanych projevech se i'idi kladeni carky hledisky mluvnickymi, proto
nemuzeme ps<it carku vsude tam, kde v mluvenem projevu delame prestavku.
vetny pnzvuk
Vseehna slova ve vete nepronasime stejne silne, na nektera klademe
vetny ptizvuk neboli duraz. Z umisteni durazu muzeme usuzovat na ne
vyjadrene daISi okolnosti. Napr.:
Dam Karlovi novou knihu. (= dam, neprodam)
Dam Karlovi novou knihu. (= Karlovi, ne Petrovi)
Dam Karlovi novou knihu (= novou, ne starou)
Dam Karlovi novou knihu (= knihu, ne desku)
V klidne pronasenyeh vetaeh byvaji nejduleZitejsi obsahove easti na
konei vety, proto se tam take umisiuje vetny pffzvuk. Naproti tomu v cito
ve vzrusenyeh vetaeh byva duraz treba na samem poeatku (napt.lVadher
nti zeme to byla).
127
Take nevhodne umisteny duraz muze velmi ztlzit porozumeni smyslu
vety.
Ve vetach vyjadi'ujicich srovnani nebo zduraznujicich protiklady je za
potrebi zduraznovat prave ta slova, ktera srovnani nebo protiklad pnmo
vyjadi'uji (napr. SnaZfme se llejen 0 zvysen[ mnoi.stvi vyrobku, ale i 0 zvy
seni kvality vYrobku). Kdybychom v teto vete polozili duraz na slovni tvar
vyrobku (SllaZfme se nejen 0 zvysenf mnofstvf vyrobku, ale i 0 zvysenf
kvality vyrobku), zamer mluvcmo by se ponekud zastrei. Oeste vhodnejsf
by byla ovsem fonnulace Snafime se nejen 0 zvyseni mnoistvi vyrobku,
ale i 0 zlepsenf jejich kvaIity.)
Ve vetach, kde je sloveso vyjadi'ujici zapor, muze riizne umisteni diira
zu zmenit smysl velmi podstatne. Tak napr. veta Tahle mfstnost zcela ne
vyhovuje znamena, ze mistnost je naprosto nevhodmi, kdezto tataz veta
vyslovena s durazem na slovese (Tato mzstnost zcela nevyhovuje) zname
mi, ze mistnost vyhovuje alespon castecne. \leta vyslovemi Vsude to ne
platz vyjadI'uje, ze neco neplatf nikde, kdezto s durazem na slovese (Vsu
de to neplatf) pripousti moznost, ze nekde to prece jen platl.
Yetna melodie
vetna melodie, tj. t6novy priibeh vety, zmeny ve vysce hlasu, muze
vyjadrit nejriiznejsf city a nalady mluvcmo. Podle toho, jak vyslovil treba
vetu Zavfi okno, muzeme poznat, zda mu slo 0 zdvotilou prosbu, strohy
rozkaz nebo netrpelive vybidnutf. Z melodie poznavame postoj mluvcmo
k obsahu vety, ktery v psanych projevech poznavame podle riiznych in
terpunkcnich znamenek.
a) Melodie vet oznamovacich je klesava, tj. na konci dochazi k t6no
veho poklesu napr.
Pfipravujeme zdjezd najiznz Moravu.
b) Melodie vet tazacich se lisl. v otazkach zjisfovacich (tj. v tako
vych, na ktere lze odpovedet slovem ano ci ne) na konci ponekud klesa,
ale pak zase stoupa, cHi je klesave stoupava.
128
Budes odpoledne doma?
v otazkach doplilovacich (na ktere se odpovfda bud' vetnym clenem,
nebo celou vetou) je melodie bud' stoupave klesava, napt.
Kam pojedete zitra?
nebo je vrchol na tazacfm slove a pak postupne klesa, cHi je klesava,
napt.
Kam pojedete zitra?
c) Melodie vet rozkazovacich byva stoupave klesava, vyjadfujf-Ii roz
kaz s citovym zaujetfm, napt.
Bud'te uz zticha!
nebo klesava, neni-li rozkaz durazny (v psanem projevu se takoya veta
zakoncuje teckou, ne vykficnfkem), napt.
Pujc mi tu knizku.
d) Melodie vet zvolacich byva bud' klesava, napt.
Ty mas ale stesti!
nebo stoupave klesava, napt.
Ty mas ale stesti!
vetnou melodif a durazem se v Inluvenych projevech vyjadfuje, zda
bude vypoved' jeste pokracovat, nebo zda ji mluvcf ukoncuje.
129
Vyslovnostni styly
I ve vyslovnosti muzeme vybirat ruzne jazykove prostredky a vyuzivat
je k ruznym sdelovacim zamerum. Muzeme proto mluvit 0 vyslovnost
nich stylech.
Ve verejnych mluvenych projevech (v rozhlasovem a televiznim
zpravodajstvi, na predmiSkach, ve skole apod.) se casto uplamujestyl vyssi.
Ten se vyznacuje peclivym dodrzovanim vsech pravidel spisovne vyslov
nosti. V neoficialnich projevech, pfi beznem dorozumivani se uziva stylu
neutralniho, kdy se zjednodusuji nektere souhlaskove skupiny, napr. svid
skj [svecky], Hradcany [hracany] apod.
Nespisovna vyslovnost se projevuje nedbalou artikulaci hlasek a jeste
vetsim zjednodusovanim hlaskovych skupin (napr. vyslovnost: [japko,
stycit, rosvitit] misto [jablko, fstycit, rossvitit] aj.).
130
VII. PRAVOPIS
Pismo a pravopis
Aby se lide mohli vzajemne dorozum{vat i na daIku nebo aby zachova
li sve myslenky prlSt{m generadm, vytvohli si soubory grafickych znaku,
kterym marne pismo. Nase pismo je hhiskove, hlasky zaznamenavame
pismeny. V cestine se plSe tzv. latinkou.
Postupne se ustalily zasady, jak se maj{ mluvene projevy p{smem za
znamenavat, a soubor techto zasad a pravidel oznacujeme nazvem pravo
pis. Ph stanoven{ pravopisnych pravidel se usiluje 0 to, aby pusobila co
nejmene potlz{ jednak ph z a z n am e n a van { projevu, tj. ph psan{,
jednak pri v y b a v 0 van { jejich obsahu, tj. ph ctenl. Proto kdyz se
v urcitych obdoblch delaj{ rUzne t1pravy pravopisu, mus{ se vzdycky brat
v t1vahu oba tyto jeho t1koly.
Pravopis umoztluje rozlisit slova a slovni tvary, ktere v mluvenych pro
jevech znej{ stejne (v{r x vyr, plod x plot, sprdva x zprdva, zp{vafi x
zp{valy, otcovi x otcovy), dava nam moznost poznat, jakje slovo utvoreno
(lidsJeY, nejjemnejsz) a jake jsou vztahy mezi jednotlivymi vetnymi cleny
(davy fid{ trpefive cekaly x fide trpefive mlceli).
Bezpecne ovladani pravopisnych pravidel patri k nejvlce zduraznova
nym pozadavkum jazykove kultury.
Oznacovanl hlasek pismeny
Pismena oznacuj{d ceske Wasky rad{me do abecedy v tomto sledu: a,
d, b, c, C, d, d', e, e, I,!, g, h, ch, i, {,j, k, I, m, n, if, 0, D,p, r, f, s, I, t, i, u, zi,
a, v, y, y, z, z. Spfezku ch povazujeme zajedine p{smeno. Ve slovech ciz{
ho puvodu se vyskytuj{ daIS{ p{smena: q (casto ve spfezce qu) - to fad{me
za p, dale w - fad{me je za v - a x - rad{me je za w.
P 0 z n am k a: Pfi abecednim fazeni se vetSinou nebere zfetel na rozlisovaci znamenka,
ale lisi se c x C, r x 1, s x s, z x z.
V cestine se zpravidla kaida h I ask a oznacuje jed n imp ism e
131
n e m a kaide pismeno oznacuje jen jed n u hI ask u. Existuji vsak
nektere vyjimky.
Psani iii a y/9
Ve slovech domaclho puvodu piSemey po tzv. pravopisne tvrdych sou
hhiskach, presneji receno po pismenech oznacujicich pravopiSlle tvrde
souhlasky (h, eh, k, r, d, t, n).
Jen v domac1ch slovech zvukomalebnych a v llekterych citoslovc1ch
piSeme i po techto souhlaskach i (napr. ehiehotat se, hihihi).
Po pismellech oZllacujicich pravopisne mekke souhlasky (.z, s, c, f, e,j,
d', I, ii) piSeme i. Misto d'i, Ii, iii vsak piSeme di, tip nip
Jen v koncovkach llekolika podstatnych jlllen vzoru hrad se i po e piSe
y (tdey, truey, keey).
Po pravopisne obojetnych souhlaskach (b. j, I, m, p, s, v, z) se piSe
llekdy i, jindy y. Je treba poznat, 0 kterou cast slova jde.
V koreni domacich slov se piSe y jen ve vyjmenovanych slovech a ve
slovech s nimi pnbuznYch.
Vyjmenovana slova
Po b: byt, bydlit, obyvatel, byt - pnbytek, llabytek, dobytek - obycej,
bystry, bylilla - kobyla, byk - Pfibyslav
Rozlisujte:
byt = existovat x bft se = bojovat
nabyt = ziskat x nabft = natlouci, vsunout miboj
dobyt = zmocnit se x dobit = dokonCit usmrceni, doplllit elektrickym mibojem
odbyt =ledabyle provest x odbit =odtlouci
pfibyt = pi'icestovat x pribit = pi'itlouci hi'ebikem
ub.vt =zmensit se x ubft =usmrtit
bydlo = zivobyti x bidlo = tye
byli =plevel x bily =majici barvu snehu
Po I: slyset, mlyn, blyskat se - polykat, plynout, plytvat - vzlykat, lysy,
lytko - lyko, lyie, pelynek - plys
Rozlisujte:
mlyn = budova, kde se drti zmi x mlit = drtit na prach
slynout = byt prosluly x s!init = navlhcovat slinami
lyze = sportovni mieini x !iziny = tnimce
132
Po m: my, myt, myslit, mylit se - hmyz, mys, hlemyzd' - mytit, zamy
kat, smykat - dmychat, chmyi'i, nachomytnout se - Litomysl
Rozlisujte:
myt =Cistit vodou x mft =vlastnit
my =mluvci a daiSi osoby x mi =mne
rozdmychavat = rozfoukavat x rozmfclzavat == rozkvedlavat
Po p: pycha, pytel, pysk - netopyr, slepys, pyl- kopyto, klopytat, ti'py
tit se - zpytovat, pykat, pyr - pyi'it se, cepynt se
Rozlisujte:
pyl = prasek v kvetech x pi! =napil se
pycha == nadutost x pfcha = boda
pysky == rty x pfsA.'}' == pisciny
Po s: syn, syty, syr - syrovy, sychrav)\ usychat - sykora, sycek, sysel
sycet, sypat
RozliSujte:
sypat =nechat padat x s{pat =chraptet
syrovy == ze syra x sfrovy = obsahujicf siru
Po v: vy, vysoky, vyt - vyskat, zvykat, zvykat - vydra, vyr, vyzle
povyk, vyhen a slova s pfedponou vy-, vy-
RozliSujte:
vyt == vydavat narHcave zvuky x vft == propletanim spojovat
vyr = druh sovy x vfr = tocivy pohyb x vir == mikroorganismus
zvykat si == pfivykat x zviklat = zbavit jistoty
Po z: brzy, jazyk, nazyvat - Ruzyne
Rozlisujte:
brzy x brzicko (prfpona -icko, jako kraticko, mali(':ko)
nazyvat se == jmenovat se x nazfvat se == mnoho zivat
V ptiponach se pO obojetnych souhhlskach piSe zpravidla -i- nebo -(
(napi'. ps-{k, polov-ina, lv-ice, krav-{n, p{skov-iste, voz-(eek, ale: jazye-ek,
bye-ek, zddnl-ivy, zelez-iry, sUb-it aj.).
V predponach se piSe -y- nebo -y- pouze v pfedpone vy- (vyjit) nebo
vy- (vylet). Proto je treba poznat, kdy jde 0 pfedponu, a kdy nikoli:
vy-sury =dopredu vycnivajici x visury =zaveseny
vy-s{t = zasft (obili) x viset = byt zavesen
133
Ve slovech vidlt, vinit, v(tat, v(fit, v(tezit, vinout, vidle, vikjf aj. neni
predpona vy-, proto se v nich po v piSe i.
V koncovkach podstatnych a pridavnych jmen se psani -inebo
-y ndi podle pnslusnych vzoru. (Poueeni je v kapitole 0 tvaroslovL)
V koncovkach prftomnych tvaru sloves se piSe vzdy jen
mekke -(- nebo -i-: pros-(m, hdz-(me, (vsichni) chvdl-(, posl-i (mi to) atd.
V koncovkach p r i e est i min u I e h 0 (e inn e h 0) ve slozenych
tvarech slovesnych rozhoduje 0 psani -i nebo -y mluvnicka s hod a
s pod met em. Mekke -i se tam piSe tehdy, je-li podmet rodu muzskeho
zivotneho v mnoznem eisle (Spisovatele snemovali). Mluvnicky zivotna mo
hou ovsem b)'t i jmena oznaeujici predmety nezive (Pap(rov( draci letali vy
soko). Nektera podstatna jmena mohou byt mluvnicky zivotna
i nezivotna (ledoborci i ledoborce, mikrobi i mikroby, ukazatele i ukazatele).
Zivotnost ei nezivotnost pozname podle koncovky 1. padu mnozneho eisla.
Podstatnajmenarodice, kone, lidicky jsou mluvnicky zivotna, prestoze
maji nezivotnou koncovku. Naopak podstatne jmeno dni zustava mluv
nicky nezivotne (Dni mladosti uplynuly).
Ve vetach s podmetem vseobecnym (neni ve vete uveden, ale rozumi se
jim "nejaci lide" je shoda pocHe muzskeho rodu zivotneho (Pov(dali, ze
mu hrdli).
Ve vetach s pod met e m n e k 0 I i k a n a sob n y m rna pneestf
koncovku -i, je-Ii mezi podmety aspon jeden muzskeho rodu zivotneho
(Chlapci, devcata i male dlti se sebehli na ndvsi).
Neni-Ii mezi podmety zadne podstatne jmeno muzskeho rodu zivotne
ho a nejsou-Ii podmetem pouze podstatna jmena rodu stredniho v mnoz
nem Cisle, rna pneestf koncovku -y (Zdravotn( stfediska i lekdrny zustaly
otevfeny. Svedsko ani Finsko nez(skaly tenkrdt na mistrovstv( medaile).
Stoji-Ii vsak pnsudek pred nekoIikanasobnym podmetem, muze se kon
covka pneestf ndit take podle nejblizsiho podmetu (Na turnaj odjely vsech
ny hrdcky i oba jejich trenefi).
Psaniu au
upiSeme:
a) na zaecitku slov (zikol, uzas, uskaU),
b) po predponach nebo po prvnfch eastech slozenin (neuspech, bez
lihonny, trojuheln(k, v(ceuce!ovy),
134
c) v nekterych citoslovcfch (bu, vrku, cukru),
d) v nekterych pfejatych slovech (skutr, tura, Lecebnd kura, manikura,
pedikura aj.),
e) ve slove ocun.
upfSeme:
a) uprostfed slova (stul, duvod, pruvod),
b) v koncovkach podstatnych jmen (pdnu, hradum, mestum),
c) v zakonceni pnslovcf (dolu, domu).
Kratke u piSeme ve slovech s pnponami -ura, -urka, -urni, -urovy, i
kdyz tam vyslovujeme dlouhe u(kultura, brozurka, strukturni, inventuro
vYaj.).
Psani bje, vje a be, ve, pe
Skupinu bje, vje pfSeme jen tehdy, jestlize po pfedponach ob- nebo
v- nasleduje kofen zacinajicf skupinou je- (ob-jevit, ob-jednat, ob-jem,
v-jezd, v-jem).
Skupinu be, ve piSeme ve vsech ostatnich pnpadech (obed, sber, befi
dlo, venec, vec aj.).
Skupinu pe pfSeme vzdy bezj (zpev, opet, napet{ atd.).
Psani me a mne
Skupinu vyslovovanou [mne] pfSeme bud'me, nebo mne.
V kofenu slova pfSeme vzdycky -me- (mesto, merit, mesic aj.). Na roz
hrani slova se ndime podle stavby slova: soukromy - soukromejsi - sou
krome, stfidmy - stfidmejSi - stfidme; tajemny - tajemnejsi - tajemne,
rozumny - rozumnejsi - rozumne.
Slovo tamejSi se piSe s -e-, protoze neni 2. stupnem pndavneho jmena
tamni, ale bylo utvofeno od zajmenneho pnslovce tam pnponou -ejSijako
pndavna jmena dol-ejSi, hof-ejsi apod.
Pn rozhodovani 0 psanf -me- nebo -mne- v niznych slovesnych tvarech
pomaha podoba tvaru 3. osoby jednotneho cfsla pntomneho casu:
um-i, um-et, um-el, um-eni
po-roz-um-i, po-roz-um-et, po-roz-um-el, po-roz-um-eni
135
za-temn-i, za-temn-it, za-temn-il, za-temn-eni
u-zemn-i, u-zemn-it, u-zemn-il, u-zemn-eni
Od sloves zapomenout, pfipomenout, vzpomenout se tvon minule tva
ry dvojim zpusobem: zapomnel - zapomenul, pfipomnel - pfipomenul,
vzpomnel - vzpomenul.
Tvary s -mne- jsou utvoreny od sloves zapomnit, pfipomnit, vzpomnit,
tech se vsak neuziva. Srovnej podstatne jmeno pomnik nebo infinitiv do
mnivat se.
Ve slovech pamef, pametlivy, pametnik piSeme -e-.
Pnpony -ny a -ni
Tvon-li se pndavne jmeno pnponou -ny nebo -ni od podstatneho jmena,
jehoz koren konei na -n, piSi se v takovem pndavnem jmenu dye n vedle
sebe: vin-a - vin-ny, ran-o - ran-ni, vin-o - vin-ny, korun-a - korun-ni.
Ve tvaru pndavneho jmena muzskeho rodu jednotneho Cisla vinen jsou
dye n oddelena samohlaskou e, protoze je tvoren priponou -en (vin-en).
Ve tvaru zenskeho a stredniho rodu se piSi dye n (vinna, vinno).
Pridavne jmeno rany (= easny, napr. rane brambory, rany stfedovek) se
piSe s jednim n proto, ze nebylo odvozeno od podstatneho jmena rdno,
naopak podstatne jmeno rdno by10 utvoreno od pndavneho jmena rany.
S jednim n se take piSi pndavna jmena odvozena od podstatnych jmen
pnponou -eny (napr. pldt-eny). S jednim n piSeme i pndavna jmena odvo
zena od nazvu zvirat zakoneenych na -n koncovkou -i (havran-i, kroca
n-i podobne jako sokol-i, kohout-t)o
Se dvema n se piSi tvary 2. a 3. stupi'iu utvorenych od pndavnychjmen
a pnslovcl psanych se dvema n: nevinny - nevinnejsi- nejnevinnejsi, LiCinne
- Lieinneji - nejuCinneji. S jednim n se piSi slova odvozemi pnponami -fk
(den-fk, cen-fk, vin-ik), -ice (den-ice) a -ina (cen-ina).
Pnpony -sky (-stvi, -stvo)
Souhlaskove skupiny, ktere vznikaji pn odvozovani pnponami -skY,
-stvi, -stvo, se bud' zjednodusuji, nebo zustavaji v nezjednodusene podobe.
Be z e z men y zustavaji skupiny po zakoneeni korene na -e, -s, -z,
-z (pfeloue-skY, as-skY, slez-skY, paNz-skY, ale: meficky, mefictvO.
136
Z jed nod u su j i se tyto skupiny:
s - skj = -skj brandyskj
c - ckj =-ckj susickj
k - cky =-ckj piseckj
Kest rid ani h I a s e k dochazf pfi odvozovani ve skupinach:
ch - skj = -ssky adrspassky, vyjimka: ceskj
h - skj = -zskj prazskj
g - skY = -zskj konzskj, nebo zustava: chicagskj
Pffdavna jmena bUzkj, brzky, kluzkj. nizkj, slizkj, uzkj jsou utvorena
pfiponou -kj, nikoli pffponou -skj.
Pri tvoreni pffdavnych jmen od mistnich jmen zakoncenych na -berk
(-berg), -burk (-burg) a -inky (-ingen) se 0 d sou v a koncove -k nebo -g
(Heidelberg - heidelberskj, Nymburk - nymburskj, Helsinky - helsinsky
aj.).
Skupina -ng v orientalnich jmenech se ponechava beze zmeny (Hong
kong - hongkongskj, Peking - pekingskj).
Souhlasky d, t, n, d', t, n se pred pnponou -skj nemeni' (vinohradskj,
studentskj, zenskj, sered'skj, radhostskj, plzenskj).
U nekterych odvozenin z podstatnych jmen skl0I10vanych podle vzoru
kule se skupina -tsk- meni na -ck- (decko, zvileckj) a skupina -tsv- na -ctv
knizectvt). Tato slova uz piSeme podle vyslovnosti, a ne podle
puvodniho tvorenL
Psanf predpon s- a z-
Psani predpon s- a z- se ridi jednak vyznamem, jednak ustalenou tra
did.
P fed p 0 n a s- se piSe
a) u sloves vyjadfujidch s mer 0 van ish 0 r ado I u nebo z p 0
v r c h u pry c (stikat, sbihat, setNt, sloupnout, smazat),
b) u sloves vyjadrujidch s mer 0 van i doh rom ad y, na jedno
misto, k sobe (schdzet se, sesit, srust, spldtelit se).
137
Pre d p 0 n a z se piSe
a) u dokonavych sloves utvorenych od sloves nedokonavych, kde vy
jadfuje prostou do k 0 n a v 0 s t (nicit - zniCit, pozorovat - zpozorovat,
organizovat - zorganizovat),
b) u dokonavych sloves utvorenych od podstatnych nebo pndavnych
jmen, kde vyjadfuje z men u s t a v u, tj. ucinit nebo stat se tim, co
oznacuje slovo zakladove (tvrdy - ztvrdnout, hudba - zhudebnit, obraz
zobrazit).
Uplatiluje se take psani podle u s tal e net r ad ice. Tento zpusob
se casto shoduje se spisovnou vyslovnosti (skoncit, splatit, schovat, spo
tfebovat, spropitne, strdvit potravu i cas), ale jindy se od vyslovnosti lisi
(zpecovat se, zpusobit, zkoumat, zkouset, zprostit, ztratit, ztroskotat).
V nekterych pnpadech se temito predponami r 0 z 1i s u j e v y z n am
sl 0 v:
sb{t (neco dohromady) x zb{t (nekoho)
sbeh (lidu) x zbeh (z armady)
shlednout (dolu) x zhlednout (film)
sprava (statku) x zprava (z domova)
smazat (tabuli) x zmazat (si boty)
sjednat (mir) x zjednat (poradek)
stezovat si (na nekoho) x ztezovat (nekomu neco)
suzovat (nekoho trapenim) x zuzovat (kalhoty)
PiSe se stez{(vzniklo ze spojeni s t{zl), ale ztezka (podobne jako zlehka,
zeasti, zticha).
Psani pfedpony vz
Pi'edpona vz vyjadfuje tyto vyznamy:
a) po h yb smerem v z h ur u (vzpazit, vz!etnout, vztyeit, vzklfCit),
b) P 0 h y b pro t i necemu (vzp{rat se, vzboufit se, vzpouzet se),
c) zapoceti stupilujiciho se deje (vzkvitat, vzplanout,
vzmahat se, vztahovat se aj.),
d) fidceji j in e v yz n amy (vzkazovat, vzdychat, vzpom{nat, vzddt
se, vztahovat aj.).
138
Psani velkych zacatecnich pismen
S velkym zacatecnfm pfsmenem pfSeme vseehna v 1a s t n f j men a
jednos 10 v n a (Radom{r, Bures, Cech, Evropan, Brdy, Luznice).
Vlastnfmi jmeny prestala byt ta jmena, kteryeh se uzfva v prenesenem
obeenem vyznamu, napr. donchudn == svudee, lazar == ubozak, xantipa =
hasteriva zena.
S malym zacatecnfm pfsmenem se pfSf take nazvy rUznyeh smeru a
jejieh stoupeneu odvozene od vlastnfch jmen osob (napr. darwinismus,
husita, smetanovec).
S malym zacatecnfm pfsmenem pfSeme rovnez nazvy clenu ruznyeh
mnisskyeh radu, poIitickyeh stran, spolku, pnvrzeneu klubu, zamestnan
eu tovaren apod. (jrantiskdn, lidovec, sokolove, sldviste, skodovdk aj.).
VICESLOVNA VLASTNI JMENA
U vlastnfchjmen v fee s 10 v n ye h pfSeme s velkym zacatecnfm pfs
rnenem jen prvnf slovo (Spojene stdty americke, C{nskd lidovd republika,
teskd stdtn{ sporitelna aj.).
Ie-Ii vsak castf vfceslovneho vlastnfbo jmena jeste jine vlastnf jmeno,
pfSe se rovnez s velkym zacatecnfm pfsmenem (Kralupy nad Vltavou.
Rokytnice v Orlickfch hordch, Spolkovd republika Nemecko, Dukla Pra
ha, Zelenina Ostrava aj.).
ZEMEPISNA JMENA
U z erne pis n y e h jmen obsahujfcfeh slovo more, zdliv, ostrov, po
loostrov, ulice, ndmest{, sady apod. pokladame za vlastnf nazev pouze
rozIisujfcf pnvlastek. PfSeme tedy: more Jaderske, zdliv Bengdlskf, ost
rov SvateHeleny,poloostrov Balkdnskf, ulice Bratr{Capku, ndmest{M{ru,
sady Vrchlickeho, most Legil, ndbrez{ Kapitdna Jarose apod.
V n a z vee h 0 sad a jejich castf se pfsou s velkym zacatecnfm
pfsmenem vetsinou vseehna slova krome predlozek: Hradec Krdlove,
Bystfice pod Hostjnem, Nove Mesto nad Metuj{, Maid Strana, Zahradn{
Mesto, Cerny Most, Cerveny Vrch aj.
Zacfmi-Ii vlastnf jmeno predlozkou, pfSe se s velkym pfsmenem vzdy
prvni slovo po predlozee bez ohledu na to, jde-Ii 0 jmeno obeene nebo
vlastnf: ulice U Stare posty, ulice Na Mustku, restaurace U TN pstrosu,
139
dum U Dvou sluncu, vystavn{ sil'1 U Hybernu. Zknicene lze lllit takoveho
vlastniho jmena bez predlozky nebo s jinoll pi'edlozkou: Prestupn{ stani
ce je Mustek. Sli jsme na obed ke Trem pstrosum.
NAZVY INSTITUCI A ORGANIZACI
Za vlastni jmena se pokhldaji ofichHni jmena nlznych institucl a organi
zad: Ceskd republika, okres Praha-zdpad, Poslaneckd snemovna, Kance
ldr prezidenta republiky, Ministerstvo spravedlnosti, Pevecki sdruzenf mo
ravskjch utilelu, Zdkladn{ skola v Hostivici, St,'f:edn{ prumyslovd skola sta
vebnf v Hradei Krdlove, Gymndzium v Ndehode, Ceskd tiskovd kaneeldf,
Obeen{ urad v Best{ne, Labskd bouda, Fakultn{ nemocnice s poliklinikou
na Bulovce, Ndrodn{ knihovna v Praze, Hudebn{ divadlo v Karlfne apod.
S velkym zacatecnim pfsmenem pfSeme i nazvy vyznamnych budov:
Prazskj hrad (nebo jenom Hrad), Valdstejnskj palde, Tynskj chrdm aj.
NAzvy VYZNAMNYCH UDALOSTI A SVATECNICH DNU
S velkymi zacatecnfmi pismeny pfSeme nazvy vyznamnych udalostl
(VelkdJrancouzskd revoluce, vystava Zahrada Cech), diplomatickych aktu
(Charta Organizace spojenych ndrodu), vyznamnych dnu a svatku (Sted
ry den, Vdnoce, Velikonoce), sportovnfch a jinych soutezi (Pohdr mistru
evropskjch zem{, Zdvod m{ru, Ceskj slavik), vyznamemlnf a radu (Rdd
b{liho Iva).
NAzvy VYROBKU, DOPRAVNICH PROSTREDKU APOD.
Za vlastnf jmena pokladame take nazvy nlznych vyrobku a dopravnfch
prostredku (syr Hermelfn, psac{ stroj Zeta, automobil zn. Favorit apod.),
avsak pokud uz zobecnela, piSeme je s malym pfsmenem (k vecefi mel
ementdl; vezmi sf aspirin, prijelJavoritem apod.).
VYRAZUCTY
Velkym zacatecnfm pismenem se projevuje spolecenska nebo nabo
zenska ucta, napi'. Ty, Tvuj, Vy, Vds, B l ~ h , Svary otec (= papez), Excelence,
Mistr Jirdsek (ale mistr Jan Hus).
Podrobnejsi pouceni 0 psani velkych pismen lze najit v skolnim vydani Pravidel ceskeho
pravopisu v 56-103 na str. 34--50.
140
Psani slav prejatych a cizich
SLOVA OBECNA
Slova prejata z cizich jazyku piSeme vetsinou pravopisem pocestenym,
zvlast slova dlouho a casto uzivana (napr. ekonomie misto oekonomie,
pedagog mistopaedagog, kakao misto cacao, atletmisto athlet, tenismisto
tennis aj.).
Zvlaste casto se ve shode s vyslovnosti meni puvodni s na z: poezie,
iluze, televize, rezerva, azyl, /antazie, fyzika. V takovychto pripadech se
pfipousti i psani se s (tedy napr. poezie i poesie), ale bezne se uzivaji
podoby se z.
Dvoji podoba se vyskytuje i na konci slov zakoncenych na -Is, -rs, -ns,
ackoli se tam vyslovuje pouze [s]. (Je tomu tak proto, ze se ve vetSine
ostatnich padll a v odvozenych slovech vyslovuje [z].) PiSe se tedy puIs
i pulz, pulsovat i pulzovat, kurs i kurz, kursista i kurzista apod.
Dvoji psanou podobu (se s nebo z) muze mit i pfipona vyslovovana
[-izmus], napr. mechanismus i mechanizmus. Zilladni je podoba se s.
Dvo.lim zpusobem (se s nebo z) lze psat take ta slova, u nichz je pripus
tena dvoji vyslovnost, se [s] nebo [z]: diskuse i diskuze, reziser i rezizer,
renesance i renezance, resort i rezort. Zakladni jsou podoby se s.
Vyslovovana delka samohlasek se v pismu oznacuje predevsim tehdy,
je-Ii ve spisovne vyslovnosti pevna (napr. akvarium, radio, atelier, barie
ra,/fkus, vitrfna, boje, moda, tora, kura).
V mnohych prejatych slovech delka kollsa. Pak zpravidla piSeme pis
menD pro samohlasku kratkou (motiv, lokomotiva, chinin, recidiva, gale
rie, kultura, literatura), ale v rade pfipaduje mozno psat samohlasku krat
kou nebo dlouhou (vagon i vagon. chlor i chlor, archiv i archfv, benzin i
benzfn, sezona i sezona).
Nemuzeme vsak psat jednu cast slova v podobe- puvodni a jinou cast
v podobe pocestene. PiSerne analyza nebo analysa, ale nikoli "analyza"
nebo "analysa".
Nektere .levy vsak nepocesiujeme:
a) Ponechavame psani i a y (riskovat x rytmus, signal x sympatie). Jen
ve slovech zcela zdomacnelych piSeme po d, t, n pismeno y bez zretele na
puvod slova (krokodyl, tygr, nytovat).
b) Ve slovech reckeho nebo latinskeho puvodu ponechavame puvodni
x (praxe, expres, existence).
141
JMENA VLASTNI
Vlastnf jmena pochazejfcf z jazyku uzfvajfcfch latinky se pISf vetsinou
pravopisem puvodnfm, napr. Charles de Gaulle, vyslov [sarI d gol], Bir
mingham [bermingem], Henryk Sienkiewicz [henrik senkjevic].
Jmena pochazejfcf z jazyku uzfvajfcfch jinych pfsmovych soustav se
prepisujf podle ustalenych pravidel tak, abychom ceskymi pfsmeny pfi
bliine vystihli jejich vyslovnost v puvodnfm jazyce, napr. Archangelsk,
Boris Pasternak, Buddha, Chang-cchun, DilU, Isldmabdd aj.
Jen nekterych vlastnfchjmen uzfvame ve vzite pocestene podobe, napr.
Krysto[ Kolumbus, V(den, Mnichov, PaNt, R(m aj.
142
VIII. TEXT A SLOH
Text
Pri vzajemnem dorozumfvani uzivaji lide rUznych prostredku: jazyko
vych, mimojazykovych, kombinovanYch.
Jazykove dorozumivani je mluvene a psane. K mimojazykovemu
(nejazykovemu) vyjadfovanf slouzf obnizky, mikresy, ale napr. i hudebni
skladby. S kombinacf jazykoveho a nejazykoveho vyjadrovanf se setka
vame casto v knihach pro deti (viz komiks), na plakatech, v reklamach...
Vysledkem jazykoveho vyjadfovcini jsou rUzne druhy komunikatu,
textu (j a z y k 0 v Yc h pro j evil, pro m I u v ). NejcastejSi projevy
jsou dialogy - rozmluvy, rozhovory dvou a vfce lidf. Tyto rozmluvy majf
casto charakter sledu otazek a odpovedf. Dialog se clenf na repliky, tj. na
vystupovani (a smdaml jednotlivych mluvcfch. Jestlize nedochazf k smda
ni mluvcfch, tj. jestliie projev promiSi nebo piSe jeden autor, jde 0 monolog.
Soudrznost textu
Zakladni vlastnosti textu je jeho navaznost, spojitost, soudrznost: text
"drzf pobromade", nejde tedy 0 pouhe razenfjednotlivych vet (vypovedf)
za sebou.
Soudrznost textu zajisiuje spolecne tema projevu a vecnevyznamova
souvislost mezi vyjadrovanymi obsahy. Vyslovne vyjadrovanf souvislostf
pak obstaravajf specialnf prosrredky vystavby textu a specialni jazykove
navazovacf prostredky. (Viz tei str. 119).
SpechUni prosti'edky kompozice (vystavby) textu
Pfi vystavbe projevu nasledujicf vypoved' navazuje na predchazejfcf,
obsahuje nektere jejf prvky, popr. predchazejfcf vypoved' pnpravuje po
sluchace nebo ctenare na to, co bude nasledovat.
Napr. Na ndbfeZf Vltavy stojl N d rod n I d i v a d I o. To t 0 d i va
d I 0 bylo postaveno (t at 0 bud 0 va byla postavena) ... Moje sestfe
143
nice Lucka ma dva psy a 0 nich ti pov{m. lednoho nasla
opusteneho v lese, d r u hem u zemrel jeho pan, Luetin soused.
Tento postup vychazi ze vztahu uz zname informace (z vypovedi pred
chazejicD a dosud nezname informace (podavane ve vypovedi nasledujici).
Spechllni jazykove navazovaci prostredky
Prostredky soudrznosti textu jsou rUzneho druhu:
prostfedky slovni (opakuje se pojmenovani z ptedchozi vety ve vete
nasledujici, srov. vyse: divadlo, anebo se uzije jeho synonymum nebo
slovo nadrazene (budova) apod.; odkazuje se zajmenem: toto, 0 nich ... ),
prostredky gramaticke (napr. shoda pnsudku s podmetem: Pozdl ve-
LYer prisel Petr s Martinou. Hned sel spat, zat{mco ona se s ndmi bavila
/pfisel, sel- Petr: ona se bavila - Martina/).
Existuji i daISi prosti'edky navazovaci: spojovaci vyrazy, ale take mist
ni a casova ptislovce, ktera navazuji jednak na prvky daneho textu, jed
nak mimo text (Bydlfm v Praze, tam j sem se pfestlhoval pfed rokem.
Te d' pracuji v nakladatelstvt, d f tv e jsem byl utitelem).
Clenitost textu
DaISi vyraznou vlastnosti textu je jeho clenitost (cleneni). Text (delSi)
obsahuje Uv 0 d, s t a i (hlavni cast) a z a v e r.
Uvod ptedjima hlavni obsah textu, pfipravuje posluchace nebo ctenare
na jeho ptijeti, byva pomerne kratkY.
Stat (hlavni cast) obsahuje jadro sdeleni, podstatne informace, jejich
zduvodnovani, dusledky '" Proto je tato cast nejdeISi.
Zaver shmuje podstatne myslenky textu, nekdy hodnotf, jindy nazna
cuje dalsi vyvoj nebo reseni problemu apod.
Text (zvlaste jeho hlavni cast) byva casto rozclenen (pro prehlednost a
pro dobrou orientaci ctenafe) do odstavcu (u dlouheho textu, napt. v ro
mane, dale jeste na kapitoly, nebo oddfly).
Odstavce zacinajf na novem tadku odsazene (odstavene ~ odstavec)
od jeho zacatku. Zpravidla obsahuji jednu rozvinutou myslenku, a tedy se
skladaji z vice vet nebo ridceji z jedne. V basni odpovida odstavci sloka
(strofa).
144
Sousedni odstavce jednoho textu zpravidla na sebe navazuji. Tato mi
vaznost je zajistena obdobne jako navaznost jednotlivych vet v textu (viz
vyse). Je-Ii tato navaznost zrejma (byva vyslovne vyjadrena), jde me z i
ods t a v c i 0 prechod mekky, plynuly, neni-Ii tomu tak, jde 0 prechod
ostrY. Ve vypravovani, v popisovani predmetu apod. usilujeme 0 mekke,
plynule prechody, pouze chceme-Ii naznacit rychlou zmenu, nahly zvrat
deje apod., volfme prechod ostry az prudkY.
Pffidad mekkeho pi'eehodu:
Utilel kladl ZMum otazky a daval jim pokyny k praei. tad odpovfdali, pilne zapisovali, jen
obcas se na neeD zeptali.
Pak ukol dokoncili a utilel praee sebral...
Slob (sty))
Vlastnostf jazykoveho projevu je i jeho styl (sloh).
Styl je vlastnostf nejen jazykoveho projevu, ale 0 stylu mluvime
i u rUznych jinych Iidskych vytvOnl, srov. styl architektonicky (napr. ro
mansky, goticky), sty1 literarni (napr. romanticky, realisticky), ale i styl
zivotni (asketicky, rozmarily), sportovni styl (napr. rUzne styly skoku do
vysky), styl oblekanf (romanticky, sportovnf), styl bytoveho zaflzeni ("Lud
vik", biedermeier).
Jazykovy styl byva vymezovan jako z pus 0 b v Yb e r u a us p 0
r a dan i j a z y k 0 v Yc h pro s t red k u v jazykovych projevech. To
je chapani uzsi, vymezene podle hlavnich cinnosti, ktere pfi tvorbe proje
vu probfhaji, na rozdfl od sirsfho pojeti, podle nehoz styl (sloh) je jed
notfci (sjednocujicf) a diferencujici princip jazykove
ho projevu.
Prave podle stylu mnohdy pozname autora projevu (odliSfme napi'. stylI. Mladka a J. Suehe
ho), nebo alespofi. zai'adfme projev do urcite doby nebo k literamfmu smeru (jde-li 0 basefi.
romantickou, nebo realistickou).
Slobotvorni cinitele
Styl jazykoveho projevu je zavisly na jeho autorovi: na autorove vzde
lani, na jeho vyjadi'ovacfch schopnostech, na jeho osobnfch vlastnostech
a sklonech (napi'. vtipnost x nezajimavost, mnohomluvnost X strohost,
145
peclivost x lajdaetvi) i na jeho okamzitem stavu, na jeho milade apod.
Individualni (osobni) styl autora tedy z a vis f n a uvedenyeh indivi
dualnich cinitelich.
Krome toho styl kazdeho jazykoveho projevu zavisf na mnoha cinite
lfeh nezavislyeh na autorovi, oznacujeme je jako slohotvorne cinitele
objektivni. K nim patn:
1. zamer, ell, licel, funkce projevu (napr. eheeme nekoho poucit, ehee
me nekoho rozesmat, eheeme nekoho zfskat pro neeo nebo jen mu neeo
sdelit ... );
2. forma projevu: mluvena, nebo psana. Mluveny projev na rozdil od
psaneho bere zretel na to, ze se posluehac zpravidla nemuze znovu k textu
vratit (nenf-Ii text nahran), ze muze sledovat jen urcite mnozstvf infonna
cf v danem okarnziku. Proto mluveny projev byva fonnulovan jednodu
seji, prevazuje v nem prostsf vetna stavba, nehromadf se v nem fakta... ;
3. situace, do ktere projev vstupuje: zdajde napr. 0 verejny projev (srov.
prednasky, referaty aj. vystoupenf pred vetSfm okruhem lid!), nebo 0 pro
jev soukromy (povfdanf v lizkem kruhu pratel) az intimnf;
4. adresat: ten, komu je projev urcen (jinak fonnulujeme text urceny
detem, jinak odbomfkum, pritom oba texty se mohou tykat tehoz predme
tu promluvy, napr. letadel);
5. mira pi'ipravenosti projevu: projevy pripravene, nebo nepfiprave
ne. Projevy pfipravene byvajf usporadanejsf, promyslenejsf po stranee
obsahove i vyrazove nez nepfipravene.
Druhy stylu
Pod 1e fun k e e rozlisujeme tyto zakladnf (funkcnf) styly (slohy):
1. prostesdelovaci (nekdy se mu rHea bezne dorozumfvacf nebo hovo
rovy), uzfvany v neoficialnfm a neverejnem styku pfi sdeIovanf kazdo
dennfch skutecnostf;
2. odborny, ktery se cleni na vedeeky, prakticky odbomy a populari
zacnf - podle stupne odbomosti a podle toho, komu je projev urcen.
Nekdy se k tomuto stylu pmazuje i styl administrativni (lirednf, jed
nacf), jindy se tento styl vydeluje zvlasi;
3. publicisticky, styl novin ajinyeh hromadnyeh sdelovacfeh prostred
ku, rozhlasu i televize.
K nemu se nekdy pfirazuje i tzv. styl recnicky (styl verejnyeh a oficial
146
nich mluvenych projevu, srov. napr. soudni rec, kazani), jindy se tento
styl vycleiluje jakO' samostatny;
4. umelecky, zahrnujici styl projevu basnickych, prozaickych (belet
ristickych) i dramatickYch.
Funkeni styly a formy projevu
Pro kazdou slohovou oblast, pro urcity funkcni styl jsou pnznacne ur
cite postupy zpracovani (slohove postupy) a formy projevu (slohove
utvary neboli zanry). Ovsem nelze nci, ze by urcite formy, slohove utvary
byly omezeny jen na jednu slohovou oblast. Napr. k nejbeznejsim druhum
projevu pro s t e s del 0 v a c f c h pam oznameni, zprava, jednoduchy
popis a proste vypravovanf.
Do 0 b I a s t i 0 d b 0 r n e pamvedecke i popularizacnivykladya prak
ticke odborne popisy a vyklady 0 slozeni a fungovani urcit)'ch pnstroju,
stroju, zafuenf. Mezi nejcastejsi administrativni utvary nalezf tiredni dopi
sy a zadosti. Vsechny projevy techto oblasti jsou bez citoveho zabarveni.
Pub lie i s t i k a zahrnuje ruzne formy. Nejbeznejsi jsou uvodniky
(clanky zpravidla zacfnajici na prvni strane novin, ktere maji uvahovy cha
rakter a zab9vaji se vyznamnymi spolecenskymi problemy), komentare
(rovnez pnspevky uvahove, ovsem zamyslejici se nad konkretnim aktual
nim probIemem, komentujici ho), interviewy (rozhovory se zajimavymi
osobnostmi z ruznych oblasti zivota); samozrejme do novin, rozhlasu i tele
vize patn i zpravodajske utvary, tj. zprava, oznament, inzerat.
V oblasti publicisticke jsou caste i reportaze, utvary, v nichz autor
s dokumentami presnosti ctenare, posluchace nebo divaka informuje
o zajimavych mistech, prostredich, provozech, a to na zaklade sveho pn
meho styku s temito misty. Reportaze mohou byt zpracovany umelecky.
Take fejetony, vyskytujicf se v novinach i jinde v publicistice, b9vaji zpra
covany umelecky. Autori se ve fejetonu vyslovuji k aktualnim jevum, ale
na rozdfl od uvodniku a komentare lehkym, humomym, nekdy i ironic
kym zpusobem s cflem kritizovat, vyvolat odezvu, popr. snahu po napra
ve chyb a omylu.
U mel e c k y sty I obsahuje bohatou skalu forem basnickych (viz
Iyrika, epika) ajejich zanrovych druhu (napr. sonet, 6da, hymnus...), fo
rem prozaickych (roman, povidka, novela...) a dramatickych (tragedie,
komedie...).
147
Umeleeky styl vyuziva nejn1znejsich slohovyeh utvan'l, vypravovani,
popisu, Heeni (subjektivniho popisu) uvahy, ale i dalSich.
Umeleeky styl na rozdil od odborneho a publicistiekeho vyuziva vseeh
utvan'l a n1znyeh prosti'edku. narodniho jazyka, od spisovneho jazyka pi'es
obeenou cestinu, profesni mlm u (napi'. lekaru, hereu.), slang (napi'. spor
toveu.) k mistnim narecim (napi'. hanaeke, lasske).
Styly a spisovny jazyk
Odborne a publicisticke projevy, zvlaste psane, mivaji za zaklad spi
sovne vyjadi'ovani. Jsou-li realizovany mluvenou formou, setkavame se
nekdy i v nieh s prosti'edky z jinyeh utvan1 narodniho jazyka (obeeneces
ke podoby, profesni vyrazy apod.).
Oblast prosteho sdelovani, zvlaste soukromeho, neni omezovana na pro
sti'edky spisovne. Naopak nejcastejsimi prosti'edky teto oblasti jsou v Ce
ehaeh obeena cestina a na Morave pnslusny dialekt nebo interdialekt.
Slohove utvary a slohove postupy
Rozlisujeme tyto slohove utvary:
zprava a oznameni
vypravovani
popis
vyklad
uvaha
S 10 h 0 v e u t v a r y jsou z a 10 zen y n a tzv. s 10 h 0 v Yc h p 0 stu pee h. Ve vyja
drovacf praxi se s jednotlivymi slohovymi utvary nesetkavame vzdy v jejich ciste podobe.
Napr. pri vypravenf udalostf je nejdrfve popsano mfsto deje nebo se pred vykladem nejakeho
zai'izenf uvadf jeho popis a po vykladu pak ll<lsleduje uvaha 0 jeho budoucfm praktickem uplat
nenf apod.
SpfSe se tedy v jednom jazykovem projevu vyskytujf vedle sebe, v navaznosti na sebe rUzne
slohove postupy.
Slohovy postup je eelkovy zpu.sob podani, zpraeovani te
matu.
Rozlisujeme tyto slohove postupy:
148
infonnacnf
vypnivecf
popisny
vykladovy
uvahovy
Dva posledne jmenovane postupy byvaji nekdy spojovany do postupu
vykladove-uvahoveho.
Informacnf slohovy postup podava fakta (co, kdy, kde se stalo nebo
stane) bez zvlastnmo fonnalniho zpracovani jen ve vecnych (mistnich,
casovych) nebo fonnalnich (abecednich) souvislostech.
Vypravecf postup podava deje, udalosti, pnbehy jako jedinecne, a proto
se vyznacuje snahou 0 zajimavost, 0 napeti a to se odrazi v rozmanitosti a
pestrosti vyjadrovani (zvlaste ve vyuzivani dejovych sloves, prezentu his
torickeho /pn vypraveni minuleho deje se uzije tvaru pntomneho casu/,
pnme reci. .. ). Casto se pn vypravovani uplatnuje postup shodny s postu
pem deje Uakjeho slozky za sebou nasledovaly), jindy jde 0 vypravovani
s famcem (vychazi se z konce udalosti a pak se vypravovani vracf k jeji
mu zacatku a odtud se postupuje dale).
Popisny postup vystihuje charakteristicke, pnznacne rysy, znaky ob
jektu (predmetu, zivych bytost!) i deju (napr. pracovnich postupu - tako
vy popis muze slouzit i jako navod k Cinnosti) v urcitem poraclku, zpravi
ella podle toho, jak jsou objekty usporadany, popr. jak deje probihaji. Pred
mety se popisuji zpravidla v ustalenem poradi: zdola nahofU, zleva dopra
va, zpredu dozadu... Postupuje se od nejdulezitejsich nebo nejnapadnej
sfch rysu k vedlejsfm nebo mene napadnym. Vyznamne mfsto tady majf
hodnotfcf slova, zvlaste pndavna jmena a pnslovecne vyrazy mistni, ca
sove aj.
K popisnemu postupu se vaze i popis osoby, a to vnejsi i vnitfui, tzv.
charakteristika. Wi tom popisujeme osobu bud' pnmo (pojmenovavame
jeji vlastnosti, napr. rozlisujfcfmi a hodnoticfmi pndavnymi nebo podstat
nymi jmeny: velikj x maZy, hezkj x osklivy, pracovitost x Zenost), nebo
nepnmo. V tomto pnpade se vedle popisneho postupu uplatiiuje i postup
vypravecf (napr. vypravujeme udalost, pn niz se projevil urcity charakte
risticky rys osoby).
Vykladovy postup spociva ve vysvetlovanf podstaty urcitych jevu. Na
rozdil od popisu (i odbomeho) se nespokojuje s vystizenfm vnejsf podo
149
by, ale postihuje vnitfuf souvislosti a vztahy, podmfnky vzniku a trvanf
jevu i jeho diisledky.
Uvahovy postup zalezf v piedvadeni autorovych osobnfch nazorii,
v zamyslenf se nad skutecnostf a v jejfm hodnocenf a v zaujfmanf postojii
k jeviim skutecnosti. Tento postup se casto kombinuje s postupem vykla
dovym (v odborne oblasti) nebo s postupem vypravecfm (v umelecke ob
lasti) apod., protoze autor z vykladu jevu nebo z vypravenf udalosti vy
chazf nebo jimi sve uvahy doplnuje. Na rozdil od vykladu se v uvaze
uplatnuji city a postoje autora a to se odrazf i ve volbe jazykovych pro
stiedkii - mohou byt expresivnf.
Slohove vrstvy jazykovych prostredku
Riizne druhy jazykovych projevii a cele jejich oblasti jsou rUzne naroc
ne na vyber jazykovych prostiedkii. Jazykove prostredky z hlediska slo
hoveho, citoveho a doboveho neutralnl, nezabarvene (srov. ted', pospi
chat, protoze, mimo, mesic,jaro, cukr, uhlO, se uzfvajf ve vsech funkcnfch
stylovych oblastech a ve vsech druzfch projevii. Vedle teto neutralnf sty
love vrstvy jsou vsak prostredky slohove zabarvene: vrstva prostredku
hovorovych, bezne dorozumfvacfch (tedka, uherdk), a proti tomu kniz
nlch (nazirdno z tohoto uhlu pohledu, z titulu, piechodnfky apod.) aZ za
staralych, archaickych (jakjsem byl pravil, anzto apod.); existujf i speci
alnf vrstvy prostiedkii odbornych (meningitida = infekcnf zanet mozko
vych blan, proudovd vystavba, kolektor = podzemnf chodba, v nfz jsou
ulozena potrubf a rUzna vedenf), publicistickych (bile, cerne, zelene zla
to =cukr, uhlf, chmel, uspofddat brifink =kratke strucne informativnf
setkanf s novinan) a umeleckych, zvl. basnickych (luna = mesfc, znoj =
pot, vesna = jaro).
Ve s pis 0 v n em proj e v u pro s t e s del 0 va c f m se uZlva
prostiedkii neutralnfch a hovorovych, neuzfva se zpravidla prostredkii
zastaralych a kniznfch. K vyjadienf osobniho zaujetf, hodnocenf slouzf
citove z ~ b a r v e n e vyrazy i vety, napi. zvolad, rozkazovad, piacf (Cert aby
to vzal! Ne abys pfisel pozde! Aby uz byly prdzdniny!).
V 0 d b 0 r nyc h t ext e c h je nutna piesnost a jednoznacnost vyja
drovanf. Te dosahujeme pomocf odbornych nazvu (termfnu) ajednoznac
ne uzitych jinych pojmenovanf, propracovanou stavbou vetnou, ktera vy
150
stihuje vztahy mezi jevy skutecnosti; k tomu casto slouzf podradna sou
vetf a jednoduehe vety s bohate rozvitymi cleny.
Napr.: Druhy zpusob, ktereho zde pouzijeme, vychdzf z nekolika obecnych a vidy platnych
zdsad, ktere nejdffve popfSeme a rozebereme. Potom objasnfme jejich aplikaci v rilznych situa
cich s vyuzitfm (vyuZivajfce k tomu) nasich df{ve zlskanych vedomostf.
Pub lie i s tie k e proj e v y, jez majf za ell informovat, presvedco
vat a zfskavat verejnost, usiluji 0 aktualnost, zajfmavost, rozmanitost a pu
sobivost, a proto uZlvajf pnslusnyeh prosrredku, napr. pffiezitostnyeh ozi
veni, jez pnpomfnaji projevy umeleeke. Z oblasti odbome prebirajf publi
ciste termfny. Tim, ze je uzfvajf mimo odbomy text, je sice rozsifujf, ale
zaroven uvolllujf jejichjednoznacny vyznam, protoze se jich uzfva mnohdy
nepresne (napr. vrcholny sumit; smnit je vreholna sehuzka, vreholne setka
nf). Pro publieistiku je vedle aktualizaee typieka i automatizaee vyjadfova
ni (opakujf se eele "bloky" vyrazu, napr. delegace setrvaly v delUrn prdtel
skim rozhovoru), vznikajfci nutnostf ryeWe, cerstve informaee.
Vy j ad r 0 van i u mel e eke na rozdfl od odbomeho, ktere je po
jmove, abstraktnf, byva obrazne, nazome. Autor sdeluje adresatovi svoje
vize, predstavy, a to rozmanitymi zpusoby a prostredky. Zameme je voH
z vyrazu a jinyeh prostredku synonymnieh, a to podle sveho osobniho
vkusu.
Projevy mluvene a psane
Ve vseeh stylovyeh oblasteeh se projevuji rozdily mezi projevy mluve
nymi a psanYmi.
Projevy mluvene pocitaji stirn, ze nektere pnmo nevyrcene skutec
nosti jsou zrejme ze situace projevu a ze souvislosti. Proto z hlediska uzi
tyeh jazykovyeh prostredku maji sve zvlastnosti; k nim patn elipticke
(neuplne) vyjadfovani v oblasti slovni i vetne stavby. Mnohe v projevu
dokreslujf i gesta a mimika autora, popr. adresata projevu.
Napr. kyvani hlavy ve smeru zepredu dozadu a zpet znamena u nas souhlas (u Bulhanl
nesouhlas), zvednuty ukazovak znacf vystrahu: pozor!, tresenf brady je znakem rozechvenf
mluvciho, privrene aZ zavrene oCi posluchace mohou signalizovat jeho nezajem 0 projev (jindy
ovsem premyslenf).
Vyznamna jeintonace projevu, jeho frazovani (Clenenf) a uiivani pauz,
151
si'la blasu, tempo feCi apod. Napr. dlouhe pauzy byvaji pfiznacne pro
vahavost autorovu, zesileni hlasu milze znamenat snahu vyjadfit, ze jde
o dillezite sdeleni, ale take muze byt odrazem autorova rozcileni - zvlast
je-Ii zesileni spojeno se zmenou vysky hlasu.
V rUzne situaci a podle rUzne intonace muie napt'o slovo pros(m (izolovane, uzite jako vypo
ved') znamenat zadost, nabidku, otazku, reakci na osloveni, hodnoticf vztah mluvcmo k nejake
skutecnosti (negativni i pozitivnf), muze znamenat i povzbuzenf apod.: Pros(m, podejte mi
vodu. - Pros(m, vezmere si to. - Pros(m, cojste iYkal? - Je tady pan( Novdkovd? Pros(m (ozve
se pani Novakova). - (No) pros(m! (= zase to neudelal: v jine situaci = jak to najednou udelal
dobi'e)...
Projevy mluvene na rozdil od psanych jsou bezprostrednejsi, byvaji
citove zabarvenejsi, protoze smefuji primo k posluchaci, reaguji na jeho
chovani.
Mluveny projev klade na luluvciho jine miroky nez projev psany. Mluvci
voH takove tempo projevu, aby ho posluchaCi staciIi vnimat a chapat.
S ohledem na posluchace projev cleni a spravne pnzvukuje, primerene
zdilraziiuje to, co rna byt zdilrazneno, odstiiiuje intonacne i sHou hlasu
projev, aby nebyl monotonni.
Ke kultivovanemu vystupovani patri i vhodne ("nejazykove") chovani,
umimena gestikulace a mimika, koordinace pohybil a slusny postoj.
Na rozdil od toho psany projev musi byt formulovan tiplneji, aby cte
nan bylo zrejme, co autor mini (zpravidla se ho primo nemilze zeptat).
Proto psany projev je mirocnejsi na vyjadrovani souvislosti a vztahil, je
pro nej typicka propracovanejsi, slozitejsi vetna stavba a vilbec peeli
vejsi volba jazykovych prostfedku nez pro projev mluveny, zvlaste ne
pi'ipraveny.
Etapy tvorby jazykoveho projevu
PO vytvareni (produkovani) jazykoveho projevu se osvedcuje zacho
vavat jisty postup.
1. Invence. Je-Ii dana tema, pak sbirame fakta a poznatky, shromazd'u
jeme zkusenosti. Shromazdeny material posoudime; vybereme, co se
k danemu tematu hodi, a vyradime to, co neni vhodne.
2. Kompozice. Vybrana fakta, poznatky, zkusenosti, to, co bude pred
metem jazykoveho projevu, roztfidime a zvolime postup pro zpracovava
152
ni projevu. Rozhodnerne 0 usporadani obsahovych slozek. Ide-Ii 0 delSi
projev, pfipravirne si jeho osnovu. Osnova rnuze byt: heslovita, vetna,
avsak v jedne osnove heslovite a vetne vyjadrovani radeji nestndarne.
3. Stylizace. Usilujerne 0 vystizne a vhodne vyjadrenf rnyslenek, citu,
postoju... a v souladu se zvolenyrn postupern (viz bod 2) clenfrne text na
odstavce. Pfi styIizovanf projevu shrornazd'ujerne rUzna resenf, ta zvazu
jerne a vybfrarne nejpfilehavejsf.
4. Korektura (uprava). eely postup (body 1-3) znovu posoudfrne a
provederne potrebne upravy a opravy. Tento postup se uplatnuje nejen pfi
tvorbe pfsernneho, ale i ustnfho projevu predern pfipraveneho.
153
Obsah
I. Obecne vyklady 0 jazyce .. 5
Rec, jazyky 5
Cesky jazyk a jeho utvary 6
Jazykoveda a jejf sloiky 7
o dejimkh ceskeho jazyka 8
Jazykova kultura...................................................................... 9
II. Vyznamy slov . 11
Slovnf zasoba a jejf jednotky 11
Slova a pojmy 12
Slovnfky 13
Slohove rozvrstvenf slovnf zasoby 13
Citove zabarvenf slov 15
Slova jednoznacna a mnohoznacna 15
Homonyma 15
Zmeny slovnmo vyznamu .. 16
Slova souznacna (synonyma) 17
Vyznamove rozdfly mezi synonymy................ 17
Slohove rozdfly mezi synonymy. 18
Slova vyznamove protikladna (antonyma) 19
Odbome mizvy (termfny) 19
III. Tvoreni slov 20
Zpusoby tvorenf novych pojmenovanf............. 20
Odvozovanf 20
Slova pi'touzna, slova odvozena a jejich casti 20
Odvozovanf pnponami. 22
Tffdenf slov odvozenych pffponami.. 22
Odvozovanf predponami 24
Obmenovanf vyznamu slov predponami . 24
Skladanf slov 25
Zkracovanf 26
Spojovanf slov v souslovf 26
Prejfmanf slov z jinych jazyku 27
I ~ Tvaroslovi . 28
Sklonovani podstatnych jmen rodu muzskeho podle
Sklonovani podstatnych jmen rodu muzskeho podle
Sklonovani podstatnych jmen rodu zenskeho podle
Sklonovani podstatnich jmen rodu stredniho podle
Sklonovani zajmen rodovych podle vzorU
Druhy slov a jejich vyznamy 28
Podstatna jmena....................................................................... 31
Druhy podstatnych jmen 31
Mluvnicke vyznamy podstatnych jmen 32
Rod 32
Cislo 32
Pad 33
Sklonovani podstatnych jmen 34
Pfehled vzorU podstatnych jmen 35
vzorU pan, brad, muz, stroj 36
vzorU predseda, soudce 40
vzorU zena, rUze, pisen, kost 41
vzorU mesto, more, kure, staveni 44
Sklonovani nekterych jmen prejatych .. 46
Sklonovani nekterych typu vlastnich jmen 47
ffidavna jmena 49
Druhy pndavnych jmen..... 50
Sklonovani pndavnych jmen... 51
Sklonovani pndavnych jmen tvrdych '" 51
Sklonovani pndavnych jmen mekkych 53
Sklonovani pndavnych jmen pfivlasmovacich 54
Stupnovani pndavnych jmen. 55
Zajmena................................................................................... 56
Druhy zajmen 57
Sklonovani zajmen 57
Sklonovani zajmen bezrodych 58
Sklonovani zajmen rodovych 59
Zajmenne sklonovani zajmen rodovych 59
pndavnych jmen 62
Zajmena nesklonna 65
Cislovky . 65
Druhy cislovek . 65
A" "V" I k
Ltenl a psanI CIS ove . 66
Skloiiovani cislovek . 67
Skloiiovani cislovek zakladnich :.. 67
Skloiiovani cislovek fadovych, druhovych
a nasobnych . 69
Slovesa . 70
Nektere druhy sloves . 70
Mluvnicke vyznamy a tvary sloves . 71
Slovesny vid . 71
Osoba . 72
Cislo . 72
Cas . 72
Zpusob . 73
Slovesny rod . 73
Slovesne tvary a jejich tvoreni ze slovesnych kmenu . 74
Tvary urcite a neurcite, tvary jednoduche a slozene .. 74
Kmen pntomny a kmen minuly . 74
Tvary od kmene pntomneho . 75
Tvary od kmene minuleho . 76
PfeWed slovesnych tvarU .. 78
Casovani sloves podle tffd a vzorU . 78
1. tnda . 78
2. tffda . 80
3. tnda . 81
4. tnda . 81
5. tnda . 82
Slovesa nepravidelna . 82
Pnslovce . 82
Druhy pnslovci . 82
Tvofeni pnslovcf . 83
Stupiiovani pnslovcl . 83
Predlozky . 84
Druhy pfedlozek . 84
Uzfvanf predlozek sa z .. 85
Spojky 85
Castice 86
Citoslovce . 87
v. Skladba ~ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88
Vypoved' a veta......... 88
Druhy vet podle funkce (postoje mluvcmo) 88
Wty oznamovacf 89
Wty rozkazovacf 89
Wty tazaci 89
Wty pracf 90
Wty zvolaci 91
Wty kladne a zapome 91
Stavba vety 92
Skladebnf vztahy a skladebnf dvojice, vetne cleny 92
Vyjadrovani skladebnfch vztahu 93
Druhy skladebnfch dvojic 94
Zmnozene vetne cleny 95
Vztah souradnosti 96
Carky v nekolikanasobnem vetnem clenu 97
Vztah pnstavkovy 97
Wty dvojclenne a jednoclenne 97
Souvetf............................................................................. 99
Wty jednoduche a souvetl 99
Vztahy mezi vetami v souveti................................. 100
Souvetl souradne a podradne 101
Carka v souvetf 101
Druhy vetnych clenu 102
Wtne cleny zakladni........................................................ 103
Podmet 103
Pnsudek 104
Wtne cleny rozvijejfci 105
Predmet 105
Pffslovecne urceni 106
Pnslovecne urcenf mfsta 107
Pnslovecne urceni casu 107
Pnslovecne urceni zpilsobu a miry................. 107
Pnslovecne urceni pnciny 108
Pnslovecne urceni ucelu 108
Pnslovecne urceni podminky 109
Pnslovecne urceni pnpustky 109
Pi'ivIastek 109
Pnvlastek shodny a neshodny 110
Nekolik pnvlastkil a podstatneho jmena 111
Pnvlastek tesny a volny 112
Doplnek................................................................... 113
Pnma a nepnma fee 114
Odchylky od pravidelne vetne stavby 114
Cleny nezapojene do skladebnich vztahil 114
vety neuplne (elipticke) 115
Pofadek siov (siovosled) 115
Tvofeni vet 116
Stavba textu 119
Navazovacf prostfedky 119
Odkazovacf prostfedky a elipsa 120
Tematicka navaznost vet 120
VI. Zvukova stranka jazyka . 121
Fonetika . 121
M1uveni . 121
Hlasky a jejich druhy . 122
Siabiky . 123
Spisovna vyslovnost . 123
Rozdfly mezi psanou a zvukovou podobou siov . 123
Nejcastejsi nedostatky ve vyslovnosti siov .. 124
Nejcastejsi nedostatky ve vyslovnosti siov pfejatych . 125
Zvukova stranka siova . 125
Zvukova stranka vety . 126
;1 V"
L enenl
v"" k
na vetne use y . 127
vetny pnzvuk . 127
vetna melodie . 128
Vys1ovnostni sty1y . 130
VII. Pravopis 131
Psanf predpon s- a z- 137
Psanf predpony vz- 138
Pismo a pravopis 131
Oznaeovani hhisek pismeny 131
Psani iIi a y/y 132
Psani ti a U 134
Psani bje, vje a be, ve, pe 135
Psani me a mne 135
Pnpony -ny a -ni.............................................................. 136
Pnpony -sky (-stvi, -stvo) 136
Psani velkych zaeateenich pismen 139
Psanf slov prejatych a cizich 141
Slova obecna 141
Jmena vlastni 142
VIII. Text a slob 143
Text 143
Soudrznost textu 143
Specialni prostiedky kompozice (vystavby) textu 143
Specialni jazykove navazovacf prostredky 144
Clenitost textu 144
Sloh (styl) 145
Slohotvomf einitele 145
Druhy stylu 146
Funkeni styly a formy projevu 147
Styly a spisovny jazyk 147
Slohove titvary a slohove postupy 148
Slohove vrstvy jazykovych prosrredku 149
Projevy mluvene a psane 151
Etapy tvorby jazykoveho projevu 152
PhDr. Vlastimil Styblik, esc., prof. PhDr. Marie Cechova, DrSc.,
PhDr. Zdenek Hlavsa, esc., PhDr. Antonin Tejnor
Prehledn6:
mluvnice
cestiny
p r o ~
mmm
a ~
vlceletych
Obalku navrhla Olga Tesarova
Vydalo roku 1997 nakladatelstvi ucebnic Fortuna,
JUDr. Frantisek Talian, Jungmannova 7, 11000 Praha 1
Odpovedny redaktor PhDr. Miloslav Dlouhy
Vytvarml a technicka redaktorka Jitka Greplova
Publikaci vyrobila: Tiskarna dr. E. Gregr a syn, s.r.o.
Pocet stran 160
Druhe, doplnene vydani
Cena Kc 69,
ISBN 80-7168-474-0
176-072/2-97
UCEBNICE FORTUNA. FORTUNA = UCEBNICE
Nase ucebnice si mufete objednal na vysc uvedene adrese nakladatclstvf
nebo zakoupit primo v nasich prodcjnach
Velkoprodejna Ostrovnl30, 11000 Praha 1, teJ.lfax 02-24 23 4515
(ucebnice pro vsechny typy zakladnfch a strednfch skol)
FORTUNA - expedicni stredisko, K MiHcovu 674, 14900 Praha 4,
tel./fax 02-791 05 13