Statistick fyzika a termodynamika

Michal Lenc podzim 2012

Obsah
Statistick fyzika a termodynamika ...............................................................................1 1. 1.1 1.2 1.3 1.4 2. 2.1 2.2 2.3 2.4 3. 3.1 3.2 4. 4.1 4.2 5. 5.1 5.2 5.3 5.4 6. 6.1 6.2 6.3 6.4 6.5 7. vodn kapitola ...................................................................................................6 Statistick suma ...............................................................................................6 Termodynamick veliiny ...............................................................................8 Hellmanv Feynmanv teorm .....................................................................9 Entropie......................................................................................................... 10 Nco mlo kvantov mechaniky ........................................................................ 11 Zkladn pojmy ............................................................................................. 11 Maticov zpis .............................................................................................. 13 Vlastn vektory a vlastn hodnoty................................................................... 15 Nepjemnost s rovinnou vlnou a Diracovou delta funkc ............................... 16 Linern harmonick osciltor ........................................................................... 17 Kvantovn .................................................................................................... 17 Statistika ....................................................................................................... 20 Zen ernho tlesa ......................................................................................... 21 Vlastn kmity pole (mdy) ............................................................................. 21 Planckv vyzaovac zkon ........................................................................... 22 Termodynamick zkony .................................................................................. 24 Nult vta ...................................................................................................... 25 Prvn vta ...................................................................................................... 25 Druh vta ..................................................................................................... 25 Tet vta ....................................................................................................... 26 Gibbsovo rozdlen ........................................................................................... 27 Entropie......................................................................................................... 27 Souvislost klasickho a kvantovho popisu.................................................... 28 Gibbsovo rozdlen........................................................................................ 29 Maxwellovo rozdlen ................................................................................... 30 Rozdlen pro linern harmonick osciltor .................................................. 31 Termodynamick potencil ............................................................................... 33 1

7.1 7.2 7.3 7.4 7.5 7.6 8. 8.1 8.2 8.3 8.4 9. 9.1 9.2 9.3 10.

Gibbsovo rozdlen s promnnm potem stic............................................ 33 Neinteragujc kvantov plyn ......................................................................... 34 Vztahy mezi termodynamickmi veli inami .................................................. 35 Klasick limita .............................................................................................. 36 Fermiho a Boseho plyny elementrnch stic ............................................... 37 Poissonova adiabata, stavov rovnice ............................................................ 40 Uiten integrly ............................................................................................. 42 Gama funkce ................................................................................................. 42 Fermi Diracovo a Bose Einsteinovo rozdlen pro degenerovan plyn ..... 43 Pechod Fermi Diracova a Bose Einsteinova rozdlen na Boltzmannovo 44 Eulerova Maclaurinova suman formule .................................................... 45 Ideln (nerelativistick) Boseho Einsteinv plyn ........................................... 46 Termodynamick potencil, hustota a vnitn energie .................................... 46 Boseho Einsteinova kondensace ................................................................. 48 Fzov pechod pra kondenst .................................................................. 52 Elektronov plyn ............................................................................................... 53 pln degenerovan elektronov plyn ....................................................... 53 Stavov rovnice nerelativistickho plynu ................................................... 54 Nzk hustota, vysok teplota................................................................. 55 Vysok hustota, nzk teplota................................................................. 55 Richardsonv zkon .................................................................................. 57 Magnetick vlastnosti elektronovho plynu ............................................... 58 Elektron v homogennm magnetickm poli ............................................ 58 Termodynamick potencil .................................................................... 59 Pauliho paramagnetismus ...................................................................... 60

10.1 10.2 10.2.1 10.2.2 10.3 10.4 10.4.1 10.4.2 10.4.3 11. 12.

Relativistick pln degenerovan elektronov plyn ........................................... 61 Opertor matice hustoty .................................................................................... 62 Popis soustavy v interakci s okolm ........................................................... 62 Dal vlastnosti matice hustoty................................................................... 64 Matice hustoty v souadnicov a impulsov representaci ........................... 64 Matice hustoty ve statistick fyzice ............................................................ 65 Linern harmonick osciltor ................................................................... 67 Wignerova rozdlovac funkce................................................................... 70 Polarizan matice ..................................................................................... 71 2

12.1 12.2 12.3 12.4 12.5 12.6 12.7

13.

Virilov teorm ............................................................................................... 72 Eulerova vta o homogennch funkcch ..................................................... 72 Virilov vta ............................................................................................ 72

13.1 13.2 14.

Poruchov teorie ............................................................................................... 73 Poruchov teorie pro matici hustoty ........................................................... 73 Feynmanv opertorov poet ................................................................... 74 Zkladn pojmy...................................................................................... 74 Ti pklady pro g(a,b)=a.b .................................................................... 76 Vta o uspodn opertor .................................................................. 76 Rozpleten exponenciln funkce soutu dvou opertor ........................ 78 Nerovnost pro volnou energii (1) ............................................................... 79 Nerovnost pro volnou energii (2) ............................................................... 81

14.1 14.2 14.2.1 14.2.2 14.2.3 14.2.4 14.3 14.4 15.

Pklady pouit poruchov teorie ...................................................................... 84 Klasick aproximace.................................................................................. 84 Anharmonick osciltor............................................................................. 85 Pohyb v ohranien oblasti (jednorozmrn problm)................................ 86 Virilov teorm po druh ......................................................................... 87 Invariance voln energie ............................................................................ 88

15.1 15.2 15.3 15.4 15.5 16.

Nerovnovn ideln plyn ................................................................................ 88 Zkladn pojmy ......................................................................................... 88 Klasick plyn ............................................................................................ 89 Fermiho plyn ............................................................................................. 90 Boseho plyn ............................................................................................... 91 Gaussovo rozdlen ................................................................................... 93 Gaussovo rozdlen pro nkolik promnnch ............................................. 94 Fluktuace termodynamickch veliin ......................................................... 96 Fluktuace potu stic.............................................................................. 100 Poissonv vzorec ..................................................................................... 103 Stavov suma a odvozen veliiny pro dv hladiny.................................. 104 Obecn ppad konenho potu hladin ................................................... 105 Zporn absolutn teploty ........................................................................ 107

16.1 16.2 16.3 16.4 17.

Fluktuace .......................................................................................................... 93

17.1 17.2 17.3 17.4 17.5 18.

Soustava s konenm potem energiovch hladin ........................................... 104

18.1 18.2 18.3 19.

Kinetick teorie plyn ..................................................................................... 108 3

19.1 19.2 19.2.1 19.2.2 19.2.3 19.2.4 19.3 19.4 19.4.1 19.4.2 19.4.3 19.5 20.

Liouvillova vta....................................................................................... 108 Boltzmannova kinetick rovnice .............................................................. 110 Jednosticov problm ....................................................................... 110 Boltzmannv srkov len ................................................................. 111 Princip detailn rovnovhy ................................................................... 113 Rovnovn rozdlovac funkce........................................................... 114 H teorm............................................................................................... 115 Pechod k makroskopickm rovnicm ...................................................... 117 Zkladn rovnice .................................................................................. 117 Aproximace lokln termodynamick rovnovhy ................................. 119 Pklady een rovnic nult aproximace............................................... 121 Srkov len pro kvantovou statistiku .................................................... 123

Elementrn popis transportnch jev ............................................................... 124 Zkladn pojmy ....................................................................................... 124 inn prez ...................................................................................... 124 Stedn hodnoty v Maxwellov rozdlen ............................................. 125 Transportn jevy ...................................................................................... 127 Penos hybnosti viskozita .................................................................. 128 Penos energie tepeln vodivost ........................................................ 129 Penos stic difuze .......................................................................... 130 Porovnn s experimentlnmi hodnotami ............................................ 130

20.1 20.1.1 20.1.2 20.2 20.2.1 20.2.2 20.2.3 20.2.4 21.

Kinetick rovnice pro mrn nehomogenn plyn .............................................. 130 Zkladn pojmy ....................................................................................... 130 Charakter piblinho een .................................................................... 131 Nahrazen asovch derivac.................................................................... 133 Kinetick koeficienty............................................................................... 134 Tepeln vodivost ................................................................................. 134 Viskozita ............................................................................................. 135

21.1 21.2 21.3 21.4 21.4.1 21.4.2 22.

Symetrie kinetickch koeficient..................................................................... 138 Teorie fluktuac ....................................................................................... 138 asov korelace fluktuac ........................................................................ 139 Onsagerv princip ................................................................................... 140 Symetrie kinetickch koeficient ............................................................. 141

22.1 22.2 22.3 22.4 23.

Vodivost elektronovho plynu ......................................................................... 145 4

23.1 23.2 23.2.1 23.2.2 23.2.3 24.

Onsagerv princip ................................................................................... 145 Boltzmannova rovnice ............................................................................. 147 Aproximace srkovho lenu a piblin een .................................. 147 Boltzmannova statistika ....................................................................... 148 Fermiho Diracova statistika .............................................................. 149

Bl trpaslk .................................................................................................... 153 Elementrn odhad Chandrasekharovy meze ............................................ 153 Stavov rovnice ....................................................................................... 154 Newtonova gravitace ............................................................................... 156 Statick sfricky symetrick een Einsteinovch rovnic ........................ 158

24.1 24.2 24.3 24.4 25.

Literatura ........................................................................................................ 163

Z asovch dvod nebylo mon vnovat pozornost nkterm dleitm oblastem. Zmnm jen pklad fzovch pechod nebo chemickch reakc. Hlavn draz jsem se snail klst na vzjemn propojen termodynamickho popisu s popisem statistick fyziky. Bylo teba tak brt ohled na minimln znalosti poslucha z kvantov mechaniky.

1. vodn kapitola
1.1 Statistick suma Nachz-li se rovnovn soustava v jednom z N monch stav, je pravdpodobnost nalezen soustavy ve stavu s energi En
wn = E 1 exp - n , Z kB T

(1.1)

kde kB je Boltzmannova konstanta, T je termodynamick teplota a Z je statistick suma

E Z = exp - i . i =1 kB T
N

(1.2) dan eenm stacionrn

Je-li

stav soustavy popsan hamiltoninem H

Schrdingerovy rovnice

n =E n H n

(1.3)

kvantov mechanick opertor njak fyzikln veliiny, spoteme oekvanou a A

hodnotu tto veliiny jako
=1 A Z n exp - En . n A kB T

(1.4)

Statistick suma se objevuje ve vrazu pro pravdpodobnost z pirozenho poadavku normovn. Jak ale vznik Boltzmannv vraz? Uvaujme o soustav S v rovnovze s velikm tepelnm rezervorem H o dan teplot (uvozovky proto, e jet pojem teplota nemme definovn). Rovnovhou mme na mysli, e soustava a rezervor jsou vzny slab, ale po velmi dlouhou dobu, e vechny rychl procesy interakce u probhly a ppadn pomal jet nenastaly. Energie tepelnho rezervoru H m jsou mnohem vt ne energie soustavy En pro vechna m, n a vzhledem k velikosti rezervoru jsou energie H m rozloeny tm spojit. Souet energie soustavy a energie rezervoru nebude pesn znm (rezervor nen izolovn od okol), ale neuritost D bude relativn velmi mal. Uvaujme dva rzn stavy soustavy, kter maj stejnou energii Er = Es . Libovoln mal vliv me pevst soustavu ze stavu r do stavu s, ale tak naopak ze stavu s do stavu r. Pedpokldme velmi dlouhou dobu interakce soustavy a rezervoru, take se vechny tyto pechody uskutenily. Mus potom bt pravdpodobnost nalezen soustavy v rznch stavech

se stejnou energi stejn. Ozname r ( H n ) hustotu potu stav (poet stav na jednotkov interval energie) tepelnho rezervoru H v okol energie H n D . A celkov energie soustavy a rezervoru je E D . Pravdpodobnost w ( En ) , e soustava S se nalz ve stavu s energi En je mrn potu zpsob, jak me soustava tuto energi nabt, tedy k r ( E - En ) 2 D , tj. potu stav rezervoru, kter vedou k uvaovan celkov energii. Mme tak

w ( En ) w En /

( )

r ( E - En ) = exp ln r ( E - En ) - ln r ( E - En ) . r ( E - En )
/ /

(1.5)

Protoe En = T , meme v Taylorov rozvoji ponechat jen prvn dva leny

ln r ( E - En ) = ln r ( E ) + b ( E )( E - En ) , b ( E ) =
a mme

d ln r ( E ) dE

(1.6)

w ( En ) w En /

( )

= exp - b En - En / w ( En ) exp[ - b En ] .

(1.7)

Pedpokldme, e b ( E ) = b = konst. Tepeln rezervor, kter uruje pravdpodobnosti m tm spojit spektrum a dnou charakteristickou energii nesm tedy vsledky zviset na aditivn konstant
f ( e1 ) f ( e1 + e ) = f (e 2 ) f (e 2 + e ) f ( e ) = exp[ a e + b ] .

(1.8)

Standardn zaveden termodynamick teploty T dostvme ze vztahu

b=

1 kB T

(1.9)

Uvaujme te dv soustavy SA a SB v tepeln rovnovze, s energiemi Ai a B j . Ukeme, e soustavy maj stejnou teplotu. Pro spojenou soustavu je pravdpodobnost stavu s energi
Ai + B j

wA + B ( Ai + B j ) =

exp - b ( A
m, n

exp - b ( Ai + B j )
m

+ Bn )

exp[ - b Ai ] exp - b B j . exp[ - b Am ] exp[ - b Bn ]

m n

(1.10)

Potejme te pravdpodobnost toho, e soustava SA m energii Ai a pravdpodobnost toho, e soustava SB m energii B j

exp[ - b Ai ] wA + B ( Ai ) = = exp[ - b Am ]
m

exp exp[ - b Ai ] - b B j =w A , A( i) exp[ - b Am ] j exp[ - b Bn ] m n

exp[ - b Ai ] exp - b Bj = exp - b B j =w B w A + B ( B j ) = . B( j) i exp[ - b Am ] exp[ - b Bn ] exp[ - b Bn ] m n n

(1.11)

1.2

Termodynamick veliiny Vraz pro volnou energii F dostvme ze zpisu Gibbsova rozdlen
wn = - E F - En 1 exp n = exp , Z kB T kB T

(1.12)

take z normovac podmnky

w
n

F - En F = exp exp = exp Z =1 kB T n kB T kB T

(1.13)

plyne po zlogaritmovn F = - k B T ln Z Entropie je definovna jako . (1.14)

S = -k B wn ln wn .
n

(1.15)

Dosadme-li do tohoto vrazu za wn . dostvme

S = k B ln Z + kB Z

k
n

E En exp - n . BT kB T

(1.16)

To ale je tot, jako zporn vzat derivace voln energie podle teploty, take mme
S =F T .
V

(1.17)

Vnitn energie je
U= 1 Z

E
n

E exp - n . kB T

(1.18)

S pomoc vztahu (1.14) dostvme vraz (1.18) pro vnitn energii jako
U = -T 2 T F F = F -T T T V =
V

1 T

F T
V

(1.19)

Srovnn (1.17) a (1.19) dv

F =U -T S .
8

(1.20)

Pro specifick teplo pi konstantnm objemu mme

Cv = U T =
V

F F -T T

2 F = T T 2 V

.
V

(1.21)

Vraz pro tlak je

P = - wn
n

En V

(1.22)

Tento vraz zskme derivovnm (1.14)

P=F V .
T

(1.23)

1.3

Hellmanv Feynmanv teorm Tlak meme definovat pomoc kvantov mechanickho opertoru jako
P = wn n n

H n V

(1.24)

Tato definice bude v souhlasu s pedchoz, pokud plat

n H E n = n V V .

(1.25)

Dokeme obecnj tvrzen. Hamiltonin nech zvis na njakm parametru . Ze Schrdingerovy rovnice mme soubor vlastnch vektor a vlastnch hodnot

(a ) n ,a = E (a ) n , a H n
Vektory jsou normovan, take

(1.26)

(a ) n , a En (a ) = n ,a H
Derivovnm tchto vztah dostvme
En = (n a a n )+ )(H

n ,a n ,a = 1 .

(1.27)

H ( n )= n + n H a a H H n n + En n n )= n n . ( a a a n

(1.28)

Tm jsme dokzali Hellmanv Feynmanv teorm

(a ) En (a ) H = n ,a n, a a a .

(1.29)

Ve statistick fyzice nm tento teorm umouje potat zobecnnou slu sdruenou s parametrem

fa = wn n n

H 1 n =a Z

a
n

En

E exp - n . kB T

(1.30)

1.4

Entropie Vztah pro entropii (1.17)

S =F T

(1.31)
V

plat pro soustavu v termodynamick rovnovze. Vvoj nerovnovn soustavy se dje vdy tak, e entropie roste. Ozname Vn m amplitudu pravdpodobnosti toho, e za jednotku asu pejde soustava ze stavu n do stavu m. Meme tedy pst
2 2 d wm = Vn m wn - Vm n wm . dt n n

(1.32)

Pro pravdpodobnosti pechod plat Vn m = Vm n . Proto je

d wm =0 . dt

(1.33)

Potejme te zmnu entropie

d wm dw d wm dS = - k B ln wm - k B m = - k B ln wm dt dt dt dt m m m
Dosazenm z (1.32) dostvme

(1.34)

dS = k B Vn m dt m .n
zmnu entropie

( wm - wn ) ln wm =

kB 2

V
m. n

nm

( wm - wn )( ln wm - ln wn )

(1.35)

Protoe logaritmus je monotnn rostouc funkce, dostvme znm vsledek pro asovou

dS 0 . dt

(1.36)

Vnitn energie U, voln energie F i entropie S soustavy sloen z vce nezvislch podsoustav jsou veliiny aditivn. Sta ukzat to pro dv podsoustavy A a B. Pro vnitn energii plyne aditivita z nezvislosti podsoustav U A+ B = U A + U B Pro volnou energii mme . (1.37)

10

A B F A + B = - k B T ln exp - b ( Ei + E j ) = i, j

A B A B - k B T ln exp b E + ln exp b E i j = F + F j i
Pro entropii pak
A B S A + B = - k B wiA w B j ln ( wi w j ) = i, j B A B - k B w wiA ln wiA - k B wiA w B j ln w j = S + S j i i j { { B j =1 =1

(1.38)

(1.39)

2. Nco mlo kvantov mechaniky

2.1 Zkladn pojmy V kvantov mechanice potme s Hamiltonovm opertorem, kde v klasickm vrazu pro Hamiltonovou funkci jsou souadnice x a s n sdruen hybnost p uvaujeme
a p , kter spluj komutan jednorozmrn problm nahrazeny linernmi opertory x

relace

, p ] x p -p x = i h1 [x

(2.1)

jednotkov opertor. V souadnicov representaci je Hilbertv h je Planckova konstanta a 1

prostor stav soustavy (stavovch vektor) tvoen kvadraticky integrovatelnmi komplexnmi funkcemi souadnice na intervalu ( - , ) . Skalrn souin je definovn jako

(y , c )

= ( c ,y ) c y = c * ( x )y ( x ) d x . {
bra c ket

(2.2)

Snadno se pesvdme, e opertory y ( x ) xy ( x ) , x y ( x) p h dy ( x ) i dx (2.3)

spluj komutan relace (2.1). Pro kvantovou mechaniku jsou dleit vlastnosti linernch opertor, zejmna vlastnosti dvojice opertor hermiteovsky sdruen opertor. Hermiteovsky sdruen matice je komplexn sdruen transponovan matice. Pro opertory definujeme hermiteovsk sdruen jako

y ) (y , O c) (c ,O
+

(2.4)

v Diracov znaen pak

11

+ y y O c cO

(2.5)

Je-li opertor roven svmu hermiteovsky sdruenmu, mluvme o hermiteovskm opertoru, Je-li inversn opertor (definovan tak, e po vynsoben inversnho a pvodnho opertoru dostvme jednotkov opertor) roven svmu hermiteovsky sdruenmu, mluvme o unitrnm opertoru. S pouitm souadnicov representace ukeme, e opertory souadnice a k n sdruen hybnosti jsou hermiteovsk. Mme
y = y O c c O
+ * * y = y ( x ) x c ( x ) d x = c * ( x ) xy ( x ) d x = c O - - *

(2.6)

a
d c x h ( ) d x = - y x h d c * ( x ) d x = * + y = y O c *= c O y x ( ) ( ) i dx i dx - *

h d h dy ( x ) h dy ( x ) y y ( x ) c * ( x ) + c* ( x) d x = c * ( x) dx= c O i dx i d x i d x - 144424443 - -
=0

(2.7)

Je vhodn si pamatovat, e pi hermiteovskm sdruen dojde k zmn

c c* ,

y y

y y

O + , O

(2.8)

a zmn poad vech prvk. Zatmco vraz c y souin vektor y a c , vraz y

znamen v Diracov notaci skalrn

c je opertor, kter pevede libovoln vektor f na

vektor y , ale s velikost a fz zmnnou skalrnm souinem c f

(y

c )f =y

c f )= c f y

(2.9)

Jako v kadm vektorovm prostoru, tak i v naem Hilbertov prostoru meme zvolit bzi soustavu linern nezvislch vektor, kdy potom kad vektor prostoru lze vyjdit jako linern kombinaci vektor bze. Je vhodn zvolit ortonormln bzi. Dimenze Hilbertova prostoru tvoenho kvadraticky integrovatelnmi komplexnmi funkcemi souadnice na intervalu ( - , ) je spoetn nekonen a nejznmj ortonormln bzi tvo funkce hn c n ( x ) =

p 1 4 ( 2n n !)

12

x2 H n ( x ) exp - , n = 0 ,1, 2,K , 2

(2.10)

kde H n ( x ) jsou Hermiteovy polynomy. Plat

12

hi h j

1 H i ( x ) H j ( x ) exp - x2 12 n d x = di j p 2 n! -

(2.11)

Libovoln stav y meme pak zapsat pomoc bze jako

y = cn hn
n =0

, cn = hn y

(2.12)

neboli

y ( x ) = cn c n ( x ) , cn =
n =0

c ( x )y ( x ) d x
* n

(2.13)

kde c n ( x ) je dno vztahem (2.10). Vektory bze zapsan jako funkce souadnice x jsou v tomto ppad reln funkce, obecn to vak bt nemus, proto radji v integrlu skalrnho souinu pro vpoet cn peme znamnko komplexnho sdruen. Jednotkov opertor vytvoen z vektor bze m zpis

= 1 n n
n

(2.14)

Vidme to snadno, zapeme-li jeho psoben na libovoln vektor

y = 1 n n
n

c
i

i = n
n

n i c c {
i i

n =y

(2.15)

d ni

2.2

Maticov zpis Zapime psoben opertoru na libovoln vektor b zapsan v njak bzi. Vsledkem

je nov vektor a

a = aj j j b = bj j j b a =O
kde

a
j

j j = bj O
j

i } ai = Oij b j j

(2.16)

j Oij = i O

(2.17)

Pro nzornou pedstavu (vezmme jen konenou dimenzi Hilbertova prostoru) si te zapeme v njak bzi stavov vektor jako sloupcov vektor (matice n 1 ) a opertor jako matici n n

13

O12 O11 a1 O22 O21 a2 = a = M , O M M O an - 1 ( n -1)1 O( n -1)2 a On1 n On 2

L L O L

O1( n -1) O2( n -1) M On( n -1)

L O( n -1)( n -1)

O1n O2 n M . O( n -1)n Onn

(2.18)

Hermiteovsky sdruen objekty budou pak

* * O11 O21 * * O22 O12 + = M , O M * * O O2( n -1) 1( n -1) * * O1n O2 n

L L O

O(*n -1)1 O(*n -1)2 M

* ( n -1)( n - 1)

* * * a = ( a1* a2 L an an ) -1

L O L

O(*n -1)n

* On 1 * On 2 M (2.19) * On ( n - 1) * Onn

Vraz a b vytv skalrn souin

b1 b2 * * * * * an M = ( a1 b1 + a2 b2 + L + an ) - 1 bn - 1 + an bn ) bn -1 b n

* * a b = ( a1* a2 L an -1

(2.20)

a vraz b a opertor

b1 b 2 b a = M ( a1* bn -1 b n
Vektory bze jsou

* * a2 L an -1

* * b1 a1 b1 a2 * * b2 a2 b2 a1 * M M an )= * * bn -1 a1 bn -1 a1 * b a* bn a2 n 1

* * L b1 an b1 an -1 * * L b2 an b2 an -1 O M M (2.21) * * L bn -1 an bn -1 an -1 * * L bn an b a -1 n n

1 0 1 =M , 0 0

0 1 2 =M K 0 0

0 0 n -1 = M , 1 0

0 0 n =M , 0 1

(2.22)

take jednotkovmu opertoru odpovd jednotkov matice

14


i =1

1 0 i i =M 0 0

0 1 M 0 0

L L O L L

0 0 M 1 0

0 0 M . 0 1

(2.23)

2.3

Vlastn vektory a vlastn hodnoty Psoben opertoru na nkter vektory vede jen k vynsoben vektoru (komplexnm)

slem

a =a a A

(2.24)

a slu a vlastn hodnota pslun Takovmu vektoru a kme vlastn vektor opertoru A
vlastnmu vektoru a . Zvolme njakou bzi prostoru, v n je vektor a vyjden jako

a = ci i
i

(2.25)

Zapime vztah (2.24) nsoben zleva vektorem j jako soustavu rovnic pro koeficienty ci

c
i

i =a j A ji { i
d ji

( A
i

ji

- a d j i ) ci = 0 .

(2.26)

Pro netriviln een mus bt determinant soustavy roven nule a to dv rovnici pro vlastn hodnoty pirozen jen v principu, pokud je prostor nekonen rozmrn. Vtinou se postupuje tak, e zkladn rovnice (2.24) se nape pro uritou konkrtn realizaci vektor Hilbertova prostoru a vlastn hodnoty vyplynou z omezen na een tto rovnice. Napklad pro vlnov funkce jedn promnn pedstavuje (2.24) obyejnou diferenciln rovnici a vlastn hodnoty plynou z poadavku na to, aby eenm byla kvadraticky integrovateln funkce (dostaten rychl pokles v nekonenu, slab singularity). Dleit je, e meme povaovat za jednu z bz Hilbertova prostoru soustavu vlastnch vektor vhodnho
=A + ) hermiteovskho opertoru. Nstin dkazu je nsledujc: Pro hermiteovsk opertor ( A

mme a =a a A i i i = a a* aj A j j a =a a a aj A i i j i a = a* a a aj A i j j i

(a - a ) a
i * j

ai = 0 .

(2.27)

Take zvolme-li i = j , je a j a i 0 a mus bt a i = ai* , tj. vlastn hodnoty hermiteovskho opertoru jsou reln. Zvolme-li i j , je a i a j a mus bt a j a i = 0 , tj. vlastn vektory pslun rznm vlastnm hodnotm hermiteovskho opertoru jsou ortogonln.

15

Zvolme-li tedy jako bzi soustavu normovanch vlastnch vektor hermiteovskho opertoru

, meme pst jednotkov opertor podle (2.14) jako A

= 1 an an
n

(2.28)

a samotn opertor jako

= A a n an a n
n

(2.29)

asto lze definovat i funkci opertoru zobecnnm pedchozho vztahu

= a f (a ) a f A n n n
n

( )

(2.30)

2.4

Nepjemnost s rovinnou vlnou a Diracovou delta funkc Rovnice pro vlastn funkce a vlastn hodnoty opertoru hybnosti h dy p ( x ) = py p ( x ) i dx (2.31)

m een

y p ( x) =

( 2p h)

12

i exp p x . h

(2.32)

Volbu konstanty zdvodnme ne. Funkce (2.32) jist nen na intervalu ( - , ) kvadraticky integrovateln. Vlastnch hodnot p je nespoetn mnoho opertor m spojit spektrum. Korektn vzato, funkce (2.32) do nmi uvaovanho Hilbertova prostoru nepat. Pesto bn v kvantov mechanice s rovinnmi vlnami potme. Normovn rovinnch vln jsme zvolili tak, e pro skalrn souin plat
1 i / / p p = y ( x )y p ( x ) d x = exp ( p - p ) x d x = d ( p - p ) . 2p h h -
/ * p/ -

(2.33)

Msto indexovn celmi sly indexujeme spojitou promnnou, vlastn funkce opertoru jsou ortogonln v tom smyslu, e jejich skalrn souin je roven Diracov delta funkci rozdlu index (msto Kroneckerovu delta). Rovnice pro vlastn funkce a vlastn hodnoty opertoru souadnice
xy x ( x ) = xy x ( x )

(2.34)

m een

y x ( x ) = d ( x -x ) .
Normovn volme obdobn jako u vlastnch funkc opertoru hybnosti, tj.

(2.35)

16

x / x = y x* ( x )y x ( x ) d x =
/

d ( x - x ) d ( x - x ) d x = d (x - x )
/ /

(2.36)

Jednotkov opertor zapeme v analogii s (2.14) jako

= 1

x x dx

(2.37)

nebo
= 1

p p dp .

(2.38)

V analogii nalezen sloek vektoru v bzi (2.12) peme (souadnice jako spojit index)

y ( x) = x y

y =

x x d x y = y ( x) x d x - 14 24 3
-

(2.39)

=1

nebo (hybnost jako spojit index)

y ( p) = p y

y =

p p d p y = -y ( p ) p d p . - 14 4 244 3
=1

(2.40)

Vztah (2.32) pak meme zapsat jako

x p = 1

( 2p h )

12

i exp p x . h

(2.41)

Znovu zdrazujeme, e ani rovinn vlna, ani Diracova delta funkce nepat pi korektnm pstupu do uvaovanho Hilbertova prostoru. Tak nen mon, aby nekonen rozmrn Hilbertv prostor ml zrove spoetnou (v naem ppad ppad

{ h }i
n

nespoetnou (v naem

{ x } nebo { p } . Pesto vak pi een standardnch problm kvantov mechaniky

nevede nekorektn postup k chybnm vsledkm. Je to pravdpodobn dno pznivmi vlastnostmi vzjemnho vztahu prostoru ket vektor a prostoru bra funkcionl matematicky korektn formulace je vytvoena po zaveden tzv. Gelfandova tripletu (tak nazvanho rigged Hilbert space).

3. Linern harmonick osciltor

3.1 Kvantovn Hamiltonin linernho harmonickho osciltoru je

17

H= Hamiltonovy rovnice jsou

1 2 mw2 2 p + x . 2m 2

(3.1)

d x H p = = , dt p m
Zavedeme bezrozmrnou promnnou

dp H == - mw 2 x . dt x

(3.2)

mw 1 a= x + i 2h 2 m hw
Pro tuto promnnou dostvme snadno eitelnou rovnici

12

12

p .

(3.3)

da + i w a = 0 a = a exp[ - i w t ] , dt

(3.4)

kde je libovoln komplexn konstanta. Vyjdme-li souadnici a hybnost pomoc a a a* , dostvme

h x = 2 mw
Po dosazen do (3.1) dostvme

12

(a + a )
*

1 m hw p= i 2

12

(a - a )
*

(3.5)

H=

1 ( a a* + a* a ) h w . 2

(3.6)

Zmrn dbme na poad souinitel, protoe tak meme hned napsat kvantov mechanick vztah komplexn sdruen veliina odpovd hermiteovsky sdruenmu opertoru. Meme tedy vztahy (3.5) a (3.6) pepsat na

h = x 2 mw
a

12

+a + ) , (a

1 m hw = p i 2

12

-a ) (a
+

(3.7)

= 1 (a a + + a + a ) hw . H 2

(3.8)

jsou a a + jsou hermiteovsky sdruen, opertory fyziklnch veliin x , p a H Opertory a

a p hermiteovsk. Z komutan relace pro opertory x

, p ] = i h1 [x
aa + dostaneme po dosazen z (3.7) komutan relaci pro opertory a

(3.9)

,a + a =1 .

(3.10)

18

a + ze (3.10) do (3.8) dostvme pro Hamiltonv opertor linernho Dosazenm za a harmonickho osciltoru vraz

=N 1 + a . H + 2 1 h w , N = a

(3.11)

m jako vlastn hodnoty nezporn cel sla. Dkaz nen obtn. Vezmme Opertor N
njak normovan vlastn vektor n s vlastn hodnotou n. Mme tedy

n =n n N
Dle z komutanch relac

n } n =( n a + )( a n ) = (a n n= n N

0 .

(3.12)

+ + N ,a = a

n }

(a + n ) = ( n + 1) ( a + n N (a n ) = ( n - 1) ( a n N

)
.

,
(3.13)

n } N ,a = - a

s vlastn hodnotou n + 1 a + n vlastnm vektorem opertoru N Je tedy a s vlastn hodnotou n -1 , tedy vektorem opertoru N
+ n = ln n + 1 a n = mn n -1 , a .

n vlastnm a

(3.14)

Konstanty ln a m n zskme z

+ n ln = ( a
2

mn

n = n +1 +1 )(a n )= n a a n = nN ) =( n a n =n . n ) =( n a )(a n )= n a a n = n N = (a
2 + + 2 + +

,
(3.15)

Konstanty zvolme jako reln sla a dostvme tak konen vyjden psoben kreanho (

+ ) a anihilanho ( a ) opertoru na vlastn vektory opertoru N a

+ n = ( n +1) a
Pirozen

12

n +1

n = n1 2 n -1 , a

(3.16)

n =a + a n =a + (a n ) = n1 2 a + n -1 = n n N

(3.17)

Pro Hamiltonv opertor linernho harmonickho osciltoru mme pak

n =E n H n

1 , En = n + h w . 2

(3.18)

Vektor popisujc zkladn stav s n = 0 spluje

0 =0 . a

(3.19)

Zapeme-li tento vztah s opertory v souadnicov representaci, dostvme rovnici

19

d h0 ( x ) m w x + h0 ( x ) = 0 , dx h jej normovan een je

(3.20)

mw mw 2 h0 ( x ) = x . exp ph 2h
Funkce, odpovdajc vym energiovm hladinm dostaneme podle (3.16) jako

14

(3.21)

mw h dhn -1 ( x ) hn ( x ) = . x hn -1 ( x ) mw d x 2hn
12

(3.22)

3.2

Statistika Pro energiov hladiny jsme odvodili vztah (3.18)

1 En = n + h w . 2
Statistick suma je tedy hw exp E hw hw 2 kB T . Z = exp - n = exp exp n = k T n=0 kB T 2 kB T n = 0 B 1 - exp - h w k T B

(3.23)

(3.24)

Pro volnou energii mme

F = - k B T ln Z =
a pro vnitn energii
U= 1 Z

hw hw + k B T ln 1 exp 2 kB T

(3.25)

E
n=0

E F hw hw exp - n = = + . hw kB T 1 T 2 exp -1 T kB T

(3.26)

Zavedeme-li obsazovac slo

n =

1 , hw exp -1 kB T

(3.27)

dostvme pro vnitn energii obvykl zpis

1 U = n + hw . 2
Pro vysok i nzk teploty dostvme oekvan limitn ppady

(3.28)

20

h w = kB T h w ? kB T

U kB T U hw 2 .

(3.29)

4. Zen ernho tlesa

4.1 Vlastn kmity pole (mdy) V uzaven dutin (ern tleso) existuje nekonen mnoho md kmit

elektromagnetickho vlnn, charakterizovanch frekvenc a polarizac. Kad md se vak chov jako nezvisl kvantov linern harmonick osciltor. Zen je uzaveno v kvdru o hranch dlky A, B, C (objem V = A B C ). Kalibraci r r zvolme coulombovskou, tj. ve vakuu f = 0 , A = 0 . Potencil (reln funkce) rozlome do Fourierovch sloek

r r r r r exp i k r A= A k r

r r , k Akr = 0 ,

r r r A- kr = Ak*

(4.1)

pitom
kx = 2 p nx A , ky = 2p ny B , kx = 2 p nz C ,

(4.2)

kde n x , n y , nz jsou cel sla. Fourierovy sloky vyhovuj rovnici r r d 2 Akr + w 2 Akr = 0 . 2 dt

(4.3)

Jsou-li rozmry A, B, C zvolenho objemu dostaten velk, jsou sousedn hodnoty k x , k y , k z velmi blzk a meme uvaovat o potu monch stav v intervalu hodnot vlnovho vektoru

D nx =
celkov pak

A D kx 2p

, D ny =

B D ky 2p

, D nz =

C D kz 2p

(4.4)

D n = D nx D n y D nz = V

D k x D k y D kz

(2p )

(4.5)

Pro pole dostaneme s potencilem (4.1) r r rr r d Akr A E== - exp i k r r t dt k r r rr r r r r exp i k r B = A = i k A k r

k

( ) ( )

, (4.6) .

Celkov energie pole je

21

r r* r d Akr d Ak 1 r2 1 r2 V 1 r r r r r* E = e0 E + B dV = e + k Ak k Akr 0 2 m0 2 kr d t d t m 0

)(

(4.7)

Jednoduchou pravou (vyuit kalibran podmnky) pepeme vraz (4.7) na r r* r r r* V e 0 d Akr d Akr 2 r Ar E= + w A , w = c k . dt dt k k k k 2 kr

(4.8)

Rozklad potencilu (4.1) obsahuje jak stojat, tak postupn vlny. Vhodnj pro interpretaci je rozklad potencilu, kter obsahuje jen postupn vlny r r r r r rr r* a r exp - i k r - w t A= exp i k r w t + a . k k k k r k

((

))

( (

))

(4.9)

Porovnnm (4.9) a (4.1) dostvme r r r* r Akr = akr exp ( - i w k t ) + aexp ( i w k t ) . k Dosazen (4.10) do (4.8) umouje te napsat energii pole jako r* 2 r r r = 2V e w a r a r E= E , E . 0 k k k k k r
k

(4.10)

(4.11)

Obdobn dostaneme pro impuls r 1 P=

m0

r r r k E kr EB dV = r k k c

(4.12)

Nakonec zavedeme kanonick promnn r r r* r exp ( i w t ) ) Qkr = e 0 V ( akr exp ( - i w k t ) + ak , k

r r r d Q r r k r exp ( i w t ) ) = Pkr = - i w k e 0 V ( akr exp ( - i w k t ) - ak* k dt

(4.13) .

V tchto promnnch mme energii vyjdenu jako energii souboru nezvislch harmonickch osciltor

E= E kr r
k

, E kr =

1 rr2 2 Pk + wk2 Qkr 2

(4.14)

4.2

Planckv vyzaovac zkon Nahradme setn pes mon mdy integrac (faktor 2 odpovd dvma rznm

polarizanm stavm)

nx , ny , nz

dk dk dk 4p k 2 d k 2 V x y 3 z = 2V 3 (2p ) ( 2p )
0

(4.15)

Pro volnou energii mme tak (nekonenou energii nulovch kmit neuvaujeme)

22

 hc k 2 k T F = B 2 V ln 1 exp k dk . p kB T
0

(4.16)

Po substituci

x=
dostvme

hc k kB T

(4.17)

F=
Po integraci per partes

1 ( kB T )

(h c)

V ln (1 - exp[ - x ]) x 2 d x .
0

(4.18)

(k T ) F =- 2 B 3 3p ( h c )
1
Pozdji uvidme, e hodnota integrlu je

exp[ - x ] 3 V x dx . 1 - exp[ - x ]
0

(4.19)

exp[ - x ] 3 p4 x d x = 1 - exp - x 15 [ ]
0

(4.20)

take konen vyjden voln energie zen ernho tlesa je

F =-

p 2 ( kB T )
45 ( h c )
3

V =-

4 s T 4V 3c

(4.21)

kde s je Stefanova Boltzmannova konstanta

s=
Entropie je

4 kB p 2 kB 3 2

-8 -2 -4 . = 5, 670 400(40) 10 W m K 60 h c h c

(4.22)

S =-

F 16 = s T 3V T V 3 c

(4.23)

a vnitn energie
4 U = F + T S = s T4V c .

(4.24)

Specifick teplo je
CV = U T =
V

16 s T 3V c

(4.25)

Konen pro tlak dostvme 23

P=-

F V

=
T

4 s T4 3c

(4.26)

take
PV = E 3 .

(4.27)

Poet md lecch v intervalu vlnovho vektoru ( k , k + d k ) vztah (4.15) pepoteme na interval frekvenc (n ,n + dn )

k=

2p

2p n c

k2 dk

p2

8 p n 2 dn c3

(4.28)

Podle (3.26) je stedn energie osciltoru s frekvenc n

hn , hn exp -1 kB T
take energie zen jednotkovho objemu v intervalu mezi v a v + dn je Un dn = 8p n 2 c3 hn dn . hn exp -1 kB T

(4.29)

(4.30)

Integrac (4.30) pes cel spektrum dostvme pirozen (4.24) podlen objemem V. Vraz (4.30) nazvme podle objevitele Planckovm vyzaovacm zkonem. Pro ppad nzkch frekvenc a vysokch teplot hn = k B T dostvme z Planckova zkona Rayleighv Jeansv zkon

8p n 2 Un dn = 3 k B T dn c
pro opanou situaci, kdy hn ? k B T Wienv zkon
Un dn =

(4.31)

hn 8 p hn 3 exp dn 3 c kB T

(4.32)

5. Termodynamick zkony
V termodynamice je vhodn uvaovat o soustavch izolovanch (dn vmna s okolm), uzavench (uzvrnou stnou me dochzet k vmn tepla s okolm ) a otevench (uzvrnou stnou me dochzet jak k vmn tepla, tak hmotnch stic

24

s okolm). Termodynamick zkony se tkaj soustav uzavench, nkdy v rozen i soustav otevench. 5.1 Nult vta Dv soustavy, kter jsou kad v termodynamick rovnovze se soustavou tet, jsou tak ve vzjemn termodynamick rovnovze. 5.2 Prvn vta Energie se zachovv. Mnostv energie uloen v soustav (jej vnitn energie) se me zvtit o teplo dodan soustav nebo zmenit o prci, kterou soustava vykon na okol. Experimentln je oveno, e pro libovoln uzaven cyklus plat

( Q - W ) = 0
dU = Q - W .

(5.1)

Odsud pak plyne existence stavov funkce vnitn energie (5.2)

Ve statistick fyzice jsme definovali zobecnnou slu sdruenou s parametrem jako (1.30), take s n spojenou prci zapeme jako W = fa d a Nkolik pklad podv tento zpis . (5.3)

r r r r W = P dV - s d A - E d P - H d M - f d e - m d N .

(5.4)

r Ve (5.4) vystupuj jako zobecnn sly P tlak, povrchov napt, E intenzita r elektrickho pole, H intenzita magnetickho pole, f elektrostatick potencil a r chemick potencil. Jako sdruen parametry pak V objem, A plocha povrchu, P r polarizace, M magnetizace, e elektrick nboj a N poet stic.
5.3 Druh vta Teplo proud samovoln od mst s vy teplotou k mstm s ni teplotou. Tato ponkud zjednoduen formulace m nkolik pesnjch verz: (1) Nen mo n sestrojit stroj, kter by pi cyklickm provozu neml jin inek ne vykonvn prce na kor odvodu tepla z rezervoru (Kelvin). (2) Nen mo n sestrojit stroj, kter by pi cyklickm provozu neml jin inek ne pevod tepla od chladnjho k teplejmu tlesu (Clausius). (3) Zmna entropie soustavy a jejho okol (nebo zmna entropie isolovan soustavy) je vdy nezporn a nulov hodnoty dosahuje jen pro vratn dje. Nebudeme zde opakovat termodynamick vahy o Carnotov cyklu, zmnme jen dsledek

25

Q =0 , T
rev

(5.5)

odkud plyne pro vratn dje

dS = Q T .

(5.6)

Pro nevratn dje je

irrev

Q Q < dS = 0 < d S = DS T T rev 1

1

(5.7)

tedy obecn pro zmnu entropie pi pechodu z jednoho do druhho stavu

DS 0 .

(5.8)

5.4

Tet vta Rozdl v entropii mezi stavy spojenmi vratnm djem jde k nule v limit T 0K .

Jin formulace: Je nemon doshnout absolutn nuly konenm potem krok vratnho dje. Dsledkem tet vty je tak to, e nkter derivace entropie se limitn bl nule pro T 0K . Ve statistick fyzice je entropie definovna vztahem (1.15), kter znovu napeme:

S = - k B wn ln wn .
n

(5.9)

Je-li nejni hladina systmu (energie zkladnho stavu) E0 , napeme pravdpodobnost obsazen k tho stavu jako

26

 E - E0 exp - k kB T wk = En - E0 exp n kB T Pro T 0K dostvme 1 wk ( T = 0 K ) = g 0 Ek = E0 Ek > E0

(5.10)

(5.11)

kde g je degenerace zkladnho stavu. Dosazen (5.11) do (5.9) dv

S ( T = 0 K ) = k B ln g .

(5.12)

6. Gibbsovo rozdlen
6.1 Entropie Rozdlme soustavu na podsoustavy a uvaujme jednu z nich. Pravdpodobnost vskytu energie En ozname wn = w ( En ) . Pedpokldme-li kvazikontinuln spektrum, meme uvaovat spojitou promnnou energie E a tedy hustotu pravdpodobnosti jejho vskytu
w ( E ) . Ozname dle G ( E ) poet kvantovch stav s energi men ne E. Potom poet

stav s energi v intervalu ( E , E + d E ) je dG(E) dE . dE Pravdpodobnost nalezen podsoustavy s energi v intervalu ( E , E + d E ) pak je W (E)d E = Normovac podmnka je dG( E) w( E ) d E . dE (6.2)

(6.1)

W ( E ) d E = 1

(6.3)

Funkce W ( E ) je jen na velmi malm intervalu v okol E = E vznamn odlin od nuly, meme proto zavst energiovou ku D E rozdlen vztahem

W ( E ) DE = 1 .
S uvenm (6.2) pak

(6.4)

w ( E ) DG = 1 ,
27

(6.5)

kde DG je statistick vha makroskopickho stavu nmi uvaovan podsoustavy

DG =

dG( E ) DE . d E E=E

(6.6)

Entropie je definovna jako logaritmus statistick vhy (tj. potu mikrostav v makrostavu zadanm hodnotami E a D E ) nsoben Boltzmannovou konstantou S = k B ln DG . Podle (6.5) meme pst (6.7)

S = - k B ln w ( E ) .
Vrtme se te k diskrtnmu znaen. Mme
ln w ( En ) = a + b En

(6.8)

(6.9)

Proveme stedovn

w
n

ln wn = w ( En ) ln w ( En ) = a w ( En ) + b w ( En ) En = n n n 1 4 24 3 14243
=1 =E

(6.10)

a + b E = ln w ( E ) .
Dosazenm ze (6.10) do (6.8) dostvme definici entropie vztahem (1.15)

S = - k B wn ln wn
n

.
(6.11)

6.2

Souvislost klasickho a kvantovho popisu Pi klasickm popisu mme msto vztahu (6.5), kter definuje statistickou vhu

makrostavu, vraz

r ( E ) D p Dq = 1 ,

(6.12)

kter pro rozdlovac funkci r ( E ) definuje objem fzovho prostoru D p D q zaplnn makrostavem. Pro jednorozmrn ppad stice v potencilov jm zjistme poet mikrostav z Bohrovy podmnky kvantovn

2p h
n je cel slo a g zlomek v intervalu

px d x = n + g

(6.13)

[0,1 2] .

Integrl je plocha uzaven klasickou

trajektori ve fzovm prostoru a n je poet kvantovch stav s energiemi, nepevyujcmi energii dan fzov trajektorie tedy hledan poet mikrostav. Plochu zapeme jako D px D x , pro soustavu, kter m s stup volnosti a kdy zname objem fzovho prostoru jako D p D q dostvme statistickou vhu makrostavu a entropii 28

DG = 6.3 Gibbsovo rozdlen

D p Dq

(2p h )

, S = k B ln

D p Dq

( 2p h)

(6.14)

Uvaujme o soustav S s energi E v rovnovze s reservorem S/ s energi E/ jako jednom celku se zadanou energi E ( 0) . Potom pro n plat mikrokanonick rozdlen d w = konst d E + E / - E ( 0 ) d G d G /

(6.15)

Zajm ns pravdpodobnost toho, e celek se nachz v takovm stavu, e soustava S je v uritm kvantovm stavu (mikrostav) s energi En , ale reservor je v makrostavu se statistickou vhou DG / , kter odpovd neuritosti energie D E / . Bude tak

d G = d ( E - En ) d E , d G / =
Dostvme

d G/ ( E / ) dE
/

d E/ =

1 1 exp S / ( E / ) d E / / DE kB

(6.16)

1 1 wn = konst exp S / ( E / ) d ( E - En ) d E + E / - E ( 0 ) d E d E / = / D E kB

1 1 / / konst D E / exp k S ( E ) B E / = E (0) - En

(6.17)

Vzhledem k velkmu nepomru energi E ( 0) a En meme v Taylorov rozvoji entropie ponechat jen nejni leny

S E
Protoe

(0)

- En ; S E
/

( )(0)

d S / (E/ ) d E/
0 E = E( ) /

En .

(6.18)

d S / (E/ ) dE
dostvme pro pravdpodobnost wn
wn =
/ E/ = E
(0 )

1 T

(6.19)

E E 1 exp - n , Z = exp - n , Z n kB T kB T

(6.20)

kde konstanta je urena z podmnky, aby souet pravdpodobnost byl roven jedn. Tento vsledek poprv odvodil J.W.Gibbs (1901). Rozdlen (6.20) se nazv Gibbsovo nebo tak kanonick.

29

V kvantov teorii jsou pravdpodobnosti wn vlastnmi hodnotami pslunmi

(astji nazvanho matice hustoty) vlastnm vektorm n statistickho opertoru w

= n wn n w
n

.
(6.21)

potme jako Stedn hodnotu opertoru F

= Tr F w n = wn n F F
n

{ }

.
(6.22)

V klasick statistice s rozdlovac funkc

r ( p , q) =

E ( p , q) 1 exp , Z k T B
/

E ( p , q) d pdq Z = exp dG , dG = s kB T ( 2p h)
je stedn hodnota fyzikln veliiny F dna vztahem
F = r ( p , q) F ( p , q) d G .
/

(6.23)

(6.24)

rka u znaky statistickho integrlu vyznauje, e musme integrovat jen po t oblasti fzovho prostoru, kter popisuje fyzikln odlin stavy. V ppad statistick sumy tento problm nemohl nastat, setalo se prv jen pes rzn stavy. Pi vpotu statistickho integrlu je mon rozit oblast integrace na cel fzov prostor zavedenm njakho opravnho faktoru. Napklad pro soustavu tvoenou N stejnmi atomy meme integrovat pes cel fzov prostor, podlme-li integrl potem monch permutac, tj.

Kd G = N ! K d G
6.4 Maxwellovo rozdlen

(6.25)

Pokud je mono pro klasickou soustavu vzjemn neinteragujcch stic zapsat energii jako souet kinetick energie, kter je funkc pouze hybnost a potenciln energie, kter je funkc pouze souadnic
r r r r E ( p ,q ) = T ( p) + U (q) ,

(6.26)

meme nezvisle sledovat rozdlen v obou veliinch r r T ( p) 3 r T ( p) 3 r 1 r d w p = exp d p , Z = exp d p Z kB T kB T a

(6.27)

30

r r U (q ) 3 r U (q) 3 r 1 d w = exp d q , Z = exp d q . Z kB T kB T

r q

(6.28)

Maxwellovo rozdlen popisuje rozdlen rychlost v nerelativistickm ppad, kdy je mono kinetickou energii zapsat jako r r p2 1 1 2 2 2 T ( p) = = m ( vx + vy + vy = m v2 . ) 2m 2 2 Pi vpotu normovac konstanty dochzme k integrlm (pedpokldme a > 0 )
2 I n = x n exp - a x dx = 0

(6.29)

1 2a
n +1 2

n +1 G . 2

(6.30)

Pro rozdlen kartzskch sloek rychlost dostvme tak

32 2 2 2 m ( vx + vy + vy ) m d wvr = exp d v x d v y d vz 2 kB T 2 p kB T

(6.31)

pro rozdlen velikosti rychlost

m m v2 2 d wv = 4 p exp v dv . 2 p kB T 2 kB T
6.5 Rozdlen pro linern harmonick osciltor Energie linernho harmonickho osciltoru je E ( p , q) = p2 mw 2 q2 + 2m 2 .

32

(6.32)

(6.33)

V klasickm ppad dostaneme tedy pro hybnost Maxwellovo rozdlen

d wp = r ( p ) d p , r ( p ) = 1 p2 exp ( 2 p m kB T ) 2 m kB T

(6.34)

a pro souadnici obdobn tvar

m m w 2 q2 d wq = r ( q ) d q , r ( q ) = w exp . 2 p kB T 2 kB T
V kvantovm ppad musme potat se statistickm opertorem

12

(6.35)

hw hw = 1 - exp w n exp - n n kB T n = 0 kB T

(6.36)

v souadnicov nebo impulsov reprezentaci. Spoteme-li v souadnicov representaci d wq , dostaneme vzhledem k symetrii hamiltoninu rozdlen d w p zmnou q p ( m w ) . Mme tedy 31

 hw hw q = 1 - exp r (q) = q w q n exp - n n q = kB T n =0 kB T hw hw * 1 exp exp - n hn ( q ) hn ( q ) . k T k T B n=0 B

(6.37)

Vlnov funkce harmonickho osciltoru jsou reln, v (6.37) meme sumu pst jako
hw 2 f = exp - n hn ( q ) . n =0 kB T

(6.38)

Pro vpoet (6.38) existuj rzn metody, zde vyuijeme vyjden opertor souadnice a hybnosti pomoc kreanho a anihilanho opertoru. V souadnicov representaci mme
h q hn ( q ) = 2 mw d hn ( q ) dq mw = 2h
12

{n

12

hn -1 ( q ) + ( n + 1) hn +1 ( q )
12 12

}
.

12

{n

12

hn -1 ( q ) - ( n + 1) hn +1 ( q )

(6.39)

Nyn spoteme vraz h df = 2 m w d q (6.40) hw 1 2 hw 12 exp - n n hn -1 ( q ) hn ( q ) - exp - n k T ( n + 1) hn +1 ( q ) hn ( q ) . n =1 n =0 kB T B Zmna stacho indexu v prvnm lenu n n +1 vede k
12

h 2 mw

12

hw df hw 12 = exp -1 exp - n ( n + 1) hn +1 ( q ) hn ( q ) . dq kB T kB T n =0

(6.41)

Obdobn spoteme
12 hw 12 hw 2 mw q f = exp + 1 exp - n ( n +1) hn +1 ( q ) hn ( q ) . h kB T kB T n =0

(6.42)

Porovnn stejnch sum v (6.41) a (6.42) dv rovnici

hw d f 2 mw + tanh dq h 2 kB T q f = 0 .

(6.43)

eenm rovnice (6.43) je

mw hw 2 f = konst exp tanh q . 2 kB T h

(6.44)

Konstantu volme tak, aby vsledn rozdlen bylo normovno na jedniku. Dostvme tak

32

 hw mw d wq = tanh 2 kB T p h Pro rozdlen hybnost mme pak 1 hw d wp = tanh p m h w 2 kB T

mw hw tanh exp 2 kB T h

12

2 q dq .

(6.45)

hw 1 tanh exp 2 kB T m hw

12

2 p d p .

(6.46)

V limitnm ppad nzkch frekvenc a vysokch teplot

hw h w = k B T tanh 2 kB T
dostvme klasick vraz (6.35)

hw 2 kB T

(6.47)

m mw 2 q2 d wq = w exp dq . 2 p kB T 2 kB T
V opanm ppad vysokch frekvenc a nzkch teplot

12

(6.48)

hw h w ? k B T tanh 2 kB T

(6.49)

dostvme rozloen, dan kvadrtem vlnov funkce kvantov mechanickho zkladnho stavu

mw mw 2 d wq = q d q = h02 ( q ) d q . exp h ph

12

(6.50)

7. Termodynamick potencil
7.1 Gibbsovo rozdlen s promnnm potem stic Uvaujme o soustav S s energi E a N sticemi v rovnovze s reservorem S/ s energi E/ a potem stic N/ jako jednom celku se zadanou energi E ( 0) a potem stic N (0). Potom pro n plat mikrokanonick rozdlen d w = konst d E + E / - E ( 0 ) d G d G /

(7.1)

Zajm ns pravdpodobnost toho, e celek se nachz v takovm stavu, e soustava S je v uritm kvantovm stavu (mikrostav) s energi En N , ale reservor je v makrostavu se statistickou vhou DG / , kter odpovd neuritosti energie D E / . Bude tak

33

d G = d ( E - En N ) d E , dG =
/

d G / E / , N (0) - N d E/

) dE

1 1 = exp S / E / , N ( 0 ) - N d E / / DE kB

(7.2) .

Dostvme (neuritost energie D E / te zahrneme do konstanty)

1 wn N = konst exp S / E / , N ( 0 ) - N d ( E - En N ) d E + E / - E ( 0 ) d E d E / = kB 1 konst exp S / E ( 0 ) - En N , N ( 0 ) - N . kB

(7.3)

Vzhledem k velkmu nepomru energi E ( 0) a En N a potu stic N ( 0) a N Taylorov rozvoji entropie ponechat jen nejni leny S / E ( 0 ) - En N , N ( 0 ) - N ; S E ,N
/

meme v

( (

(0)

(0)

)-

S / ( E/ , N / ) E
/ E / = E ( 0) N / = N ( 0)

En N -

S / ( E / , N / ) N
/ E / = E ( 0) N / = N ( 0)

(7.4)

Protoe
dS = d E P dV m d N + T T T ,

(7.5)

dostvme pro pravdpodobnost wn N

W + m N - En N wn N = exp , kB T

(7.6)

kde jsme zavedli termodynamick potencil tak, aby souet pravdpodobnost byl roven jedn

w
N n

nN

m N En N = 1 W = - k B T ln exp exp . N kB T n kB T

(7.7)

7.2

Neinteragujc kvantov plyn Termodynamick potencil je

W Er - m N r exp = exp . kB T kB T r

(7.8)

Pro neinteragujc plyn meme setat jednosticov hodnoty, tedy Er = n1 e 1 + n2 e 2 + L , N r = n1 + n2 + L Stav je uren souborem (7.9)

34

{n1 , n2 ,K}
Je tak

(7.10)

W n1 e1 + n2 e 2 + L - m ( n1 + n2 + L) exp = exp . kB T k B T {n1 , n2 ,K}

(7.11)

Pro bosony
W n1 ( e 1 - m ) n2 ( e 2 - m ) exp = exp exp K = k B T n2 = 0 kB T k B T n1 = 0 1 1 K ( e1 - m ) (e 2 - m ) 1 - exp 1 - exp - k T k T B B

(7.12)

a pro fermiony
-m) - n1 (ke1 T 1 W 1 n (e - m ) B exp exp - 2 2 = exp K = kB T k B T n1 = 0 n2 = 0

( e1 - m ) (e 2 - m ) 1 + exp 1 + exp K k T k T B B

(7.13)

Pro chemick potencil boson je vdy m < 0 , mus toti konvergovat i ada s nejni energi

e1 = 0 . Chemick potencil fermion me mt ob znamnka, chemick potencil klasickch

stic s Boltzmannovou statistikou m vdy (velkou) zpornou hodnotu. Logaritmujeme (7.12) a (7.13) a dostaneme pro termodynamick potencil bosonovho a fermionovho plynu
ea - m Wb = ln 1 exp , k B T a =1 k T B ea - m = - ln 1 + exp , kB T k T a =1 B

Wf

(7.14)

kde se st pes jednosticov energiov hladiny. 7.3 Vztahy mezi termodynamickmi veliinami Uvaujme vnitn energii U, (Helmholtzovu) volnou energii F a (Gibbsovu) volnou energii . S pihldnutm k aditivit veliin mme

S V V U = N fU , , F = N f F , T , F = N f F ( P , T ) . N N N
Pro diferencily plat

(7.15)

dU = T d S - P dV + m d N , d F = - S dT - P dV + m d N , d F = - S dT + V dP + m d N .

(7.16)

35

Ze (7.16) a (7.15) plyne, e nejjednodu vyjden chemickho potencilu mme z Gibbsovy voln energie

m=

F N

=
P ,T

F N

(7.17)

Termodynamick potencil souvis s volnou energi F vztahem

W = F - m N = F - F = - PV d W = - S dT - P dV - N d m
take

, ,
(7.18)

N =-

W P =V m T ,V m T ,V

(7.19)

Vrtme-li se ke vztahm (7.14), dostvme

Nb =
a

1 1 , Nf = . ea - m e a - m a exp exp -1 +1 k T k T B B

(7.20)

7.4

Klasick limita Pi pechodu ke klasick limit pedpokldme, e

e -m exp - a =1 . kB T

(7.21)

Potom miz rozdl mezi Fermiho Diracovm a Boseho Einsteinovm rozdlenm. Meme pst
m ea W - k B T exp exp kB T a kB T , m ea N exp exp . kB T a kB T

(7.22)

Je tedy

m = - k B T ln
Voln energie je

1 N

exp - k
a

ea
B

, W = - kB T N T

(7.23)

e ea F = W + m N = - k B T N ln exp N a . kB T
S aproximac
ln N ! N ln N e

(7.24)

(7.25)

meme vraz pro volnou energii (7.24) zapsat jako

36

 ea exp a kB T F = - k B T ln N!

(7.26)

To je prv vraz, kter vznikl piblinm odstrannm nsobnho zapoten stav, licch se pouze permutac stic. 7.5 Fermiho a Boseho plyny elementrnch stic Jsou-li energiov hladiny blzko sebe, meme od sumace pejt k integraci

( a + 1) - a f (e ) e - e ( e
a a a +1 a

a +1

- e a ) = f ( e a ) r ( e a ) De a
a

(7.27)

f ( e ) r (e ) d e
uzaven v krychli o hran L (tj. m nulovou hodnotu na stnch) je

K dalm vpotm potebujeme znt hustotu stav r ( e ) . Vlnov funkce voln stice

y : sin ( k x x ) sin ( k y y ) sin ( k z z ) ,

kx = nx p L , ky = ny p L , kz = nz p L

(7.28)
,

pitom uvaujeme jen pirozen sla nx , ny , nz (nesmme potat fz se lic stavy vcekrt). Pro velmi velk L meme opt pejt ke spojitm promnnm, poet stav r v elementu d 3 k je r 3 r L 3 3 r r k d k = d k . p

( )

(7.29)

S oznaenm L3 = V pro objem pejdeme konen k vyjden potebn hustoty stav v zvislosti na energii
p 2 r V V dk 3 d k = d j d q sinq d k k 2 = d E 4p k 2 3 3 3 p p dE ( 2p ) 0 p 2

(7.30)

Pro vyjden hustoty stav ( g = 2 s +1 je spinov degenerace)

r (E) =

gV

( 2p )

4p k 2

dk dE

(7.31)

potebujeme tedy dispersn relaci k = k ( E ) . Pamatujme na to, e n vpoet budeme provdt pro trozmrn prostor. Postup pi jinch dimensch je ovem stejn. Meme te napsat integrl pro termodynamick potencil (horn znamnko pro bosony, doln pro fermiony) 37

 E -m W = d E r ( E ) ln 1 m exp . kB T kB T
Pi vpotu jako prvn krok provedeme integraci per partes, take

(7.32)

E W 1 1 =d E r (e ) d e . E kB T kB T E m 0 exp m1 kB T
Nerelativistick vztah mezi energi a vlnovm vektorem

(7.33)

h2 k 2 E= 2m
dv hustotu stav

(2 m E ) k=
h

12

dk 1 m = dE h 2E

12

(7.34)

r (E) =

4p g V

( 2p h)

2 m3 E ) 3 (

12

2 4p g V r (e ) d e = 3 ( 2p h ) ( 2 m
E 3 0

E3 )

12

(7.35)

Relativistick vztah pak

E = ( m2 c 4 + h2 k 2 c
dv hustotu stav

2 12

(E k=

- m2 c 4 ) hc

12

dk 1 E = d E h c ( E 2 - m 2 c 4 )1 2

(7.36)

2 2 4 4p g V E ( E - m c ) r (E) = 3 c3 ( 2p h)

12

2 2 4 1 4p g V ( E - m c ) , r (e ) d e = 3 ( 2 p h )3 c3 m c2 E

32

. (7.37)

Nakonec jet extrmn relativistick vztah

E = hkc , k =
vede k hustot stav

E hc

dk 1 = d E hc

(7.38)

r (E) =

4p g V E2 3 ( 2 p h ) c3

r (e ) d e =
0

1 4 g p V E3 3 ( 2 p h )3 c 3

(7.39)

Pro nerelativistick ppad mme

W 4 p gV ( 2 m k B T ) =3 kB T 3 ( 2p h)
a pro extrmn relativistick ppad

32

x3 2 dx m exp x m1 0 kB T

(7.40)

38

3 W 4 p gV ( k B T ) x3 =d x . 3 kB T m ( 2 p h ) 3 c3 exp x m1 0 kB T

(7.41)

Definujeme funkce
1 x n -1 1 x n -1 Bn ( y ) = , Fn ( y ) = . d x x-y d x x- y G ( n) e -1 G (n) e +1
0 0

(7.42)

S jejich pomoc meme napsat pro bosony a fermiony v nerelativistickm ppad

m Wb gV 32 =2 p m k B T ) B5 , 3 ( kB T k T (2p h) 2 B Wf kB T =gV

(2p h)

( 2 p m kB T )

32

m F5 2 kB T

(7.43)

a v extrmn relativistickm ppad m Wb 8p g V ( k B T ) =B4 , 3 3 kB T (2p h) c kB T

3

m 8p g V ( kB T ) =F4 . (7.44) 3 3 kB T ( 2p h ) c kB T Wf
3

Pro rozdlen podle energi mme pro bosony a fermiony d NE =

exp m1 kB T take pro nerelativistick a extrmn relativistick ppad d NE = 4p g V

r (E)d E E-m

(7.45)

(2 m E)
3

12

dE

(2p h)

E-m exp 1 kB T

, d NE =

4p g V 1 3 3 ( 2p h ) c

E2 d E . E -m exp 1 kB T

(7.46)

Celkov poet stic v plynu dostaneme integrac (7.46). Pro nerelativistick ppad mme
Nb = Nf = gV

( 2p h )
gV

( 2p m kB T )

32

m B3 , k T 2 B m F3 2 kB T

(7.47)

( 2p h )
3

( 2 p m kB T )

32

a pro extrmn relativistick ppad Nb = m m 8p g V ( kB T ) 8p g V ( kB T ) B3 F3 , Nf = . 3 3 3 3 k T c k T 2 p h ( 2p h ) c ( ) B B

3

(7.48)

Vnitn energii potme jako 39

U = E d NE
0

(7.49)

Pro bosony a fermiony v nerelativistickm ppad dostvme

m Ub 3 gV 32 = 2 p m k B T ) B5 , 3 ( kB T 2 (2p h) k T 2 B m 3 gV 32 = 2 p m k B T ) F5 3 ( kB T 2 (2p h) 2 kB T Uf

(7.50)

a v extrmn relativistickm ppad m Ub 24 p g V ( k B T ) = B4 , 3 3 kB T (2 p h) c kB T

3

m 24 p g V ( k B T ) = F4 . 3 3 kB T ( 2 p h ) c kB T Uf
3

(7.51)

Porovnnm vztah pro termodynamick potencil a vnitn energii vidme, e jak pro bosony, tak pro fermiony plat v nerelativistickm ppad
2 pV = U 3

(7.52)

a v relativistickm ppad
1 pV = U 3 .

(7.53)

7.6

Poissonova adiabata, stavov rovnice Pro klasick ideln plyn s konstantnm specifickm teplem lze odvodit tzv. Poissonovu

adiabatu. Ukeme, jak pro nerelativistick kvantov plyn odvodme stejn vztahy bez pedpokladu konstantnho specifickho tepla, pouze z vlastnost termodynamickho potencilu. Ten je mono zapsat jako

W m = - P = T 5 2 fW . V T

(7.54)

Je tedy W V homogenn funkc teploty a chemickho potencilu du 5 2 . Obdobn o entropii vztaen na jednotkov objem S V a o hustot stic N V plat, e jsou to homogenn funkce teploty a chemickho potencilu du 3 2 , nebo
S 1 W 5 m /m m m 32 == - T 3 2 fW + T 3 2 fW = T fS , V V T m ,V 2 T T T T N 1 W m / m 32 == - T 3 2 fW = T fN . V V m T ,V T T

(7.55)

Podl S N je homogenn funkce teploty a chemickho potencilu du 0

40

S m = fS N , N T

(7.56)

take pi adiabatickm procesu ( S = konst , N = konst ) mus bt i podl m T (a tedy i kad jeho funkce) konstantn. Take ze (7.55) a (7.54) plyne pro adiabatick dj V T 3 2 = konst , PV 5 3 = konst . Rovnice (7.43) po dosazen W = - PV Pb = g (7.57)

(2 p h)
4p g

( 2 p m ) ( kB T )
32 32

52

m B5 , 2 kB T (7.58) m F5 k T 2 B

Pf = a rovnice (7.47)

( 2p h )

( 2 p m ) ( kB T )

52

Nb = Nf =

gV

( 2p h )
gV

( 2p m kB T )

32

m B3 , k T 2 B m F3 2 kB T

(7.59)

( 2p h )

( 2 p m kB T )

32

dvaj stavov rovnice bosonovho a fermionovho plynu v parametrickm tvaru (parametrem je chemick potencil ). Za pedpokladu exp m ( kB T ) =1 meme potebn funkce Bn ( y ) a Fn ( y ) analyticky aproximovat. Pro bosony dostvme v prvnm piblen
m m Pb g 1 = 3 exp 1 + 5 2 exp , k B T ldB 2 kB T kB T m m Nb g 1 = 3 exp 1 + exp , V ldB 23 2 kB T kB T

(7.60)

kde jsme oznaili de Broglieho vlnovou dlku tepelnho pohybu

2 p h2 ldB = m kB T
Pro fermiony mme podobn
Pf kB T Nf V = g

12

(7.61)

l
g

3 dB

m m 1 exp 1 - 5 2 exp , k T 2 k T B B m m 1 exp 1 exp . 23 2 kB T kB T

(7.62)

3 ldB

41

Vyloume-li ze (7.60) resp. (7.62) parametr, tj. chemick potencil, dostvme stavov rovnice. Pro bosony
3 1 N b ldB Pb V = N b k B T 1 - 5 2 2 g V

(7.63)

a pro fermiony
3 1 N f ldB Pf V = N f k B T 1 + 5 2 2 g V

(7.64)

Kvantov oprava vede k tomu, e tlak u fermion je o nco vy, u boson o nco ni ne u klasickho idelnho plynu.

8. Uiten integrly
8.1 Gama funkce Gama funkce je definovna integrlem G ( z ) e - t t z -1 d t , ( z ) > 0 .
0

(8.1)

Prost integrace per partes dv vztah

G ( z + 1) = z G ( z ) .

(8.2)

Substituce t t 2 vede k integrlu G ( z ) = 2 e - t t 2 z -1 d t .

2

(8.3)

Dosazen z =1 do (8.1) a z =1 2 do (8.3) vede na znm integrly

2 1 G (1) = e- t d t = 1 , G = 2 e - t d t = p 2 0 0

(8.4)

Pomoc vztahu (8.2) meme zskat hodnoty gama funkce pro dal kladn celo seln a poloseln hodnoty n resp. n + 1 2 . Faktoril je tedy vyjden pomoc gama funkce jako
n ! = G ( n + 1) .

(8.5)

Pro velk hodnoty n je ln n ! vyjden Stirlingovm vzorcem. Mme

42

n ! = exp[ n lnt - t ]d t =
0

-n

n ln ( n + x ) - n - x dx exp

1 2 12 exp[ n ln n - n ] exp x d x = ( 2 n p ) exp[ n ln n - n ] . 2n

-

(8.6)

Po zlogaritmovn dostvme
n 1 ln ( n!) n ln + ln ( 2 n p ) . e 2

(8.7)

Obvykle se v aproximaci zanedbv druh len na prav stran (8.7). Jak dobr je aproximace Stirlingovm vztahem ukazuje nsledujc tabulka.

n 10 100 1000

ln(n!) 15,104 363,739

(8.7) 15,096 363,739

n ln(n/e) 13,026 360,517

5912,128 5912,128 5907,755

8.2

Fermi Diracovo a Bose Einsteinovo rozdlen pro degenerovan plyn Pi vpotech charakteristik degenerovanho plynu fermion se vyskytuj integrly typu
x m -1 I f ( m) = d x x . e +1
0

(8.8)

Rozvojem zlomku v integrandu dostvme

x m -1 k k -1 = d x x m -1 e - x ( -1) e - k x = d x x m -1 ( -1) e - k x = dx x e +1 k = 0 0 k =1 0 0

(8.9)

k =1

( -1)

k -1

km

dx x
0

m -1

e - x = (1 - 21- m ) z ( m ) G ( m ) .

Pi potn jsme vyuili pravy

k =1

( -1)

k -1

km

=
l =1

( 2 l -1)

-
l =1

(2l )

1 1 1 1- m 2 = 1 2 ( ) m m m k =1 k l =1 ( 2 l ) k =1 k

. (8.10)

Podobn pi vpotech charakteristik degenerovanho plynu boson se vyskytuj integrly typu

43

x m -1 Ib ( m) = d x x . e -1
0

(8.11)

Tak zde rozvojem zlomku v integrandu dostvme

x m -1 = d x x m - 1 e - x e - k x = d x x m -1 e - k x = dx x e -1 k = 0 0 k =1 0 0

(8.12)

k dx x
k =1 m 0

m -1

e- x = z ( m ) G ( m )

Mme tedy

x m -1 I f ( m) = d x x = (1 - 21- m ) z ( m ) G ( m ) , e +1
0

x Ib ( m) = d x x = z ( m ) G ( m) , e -1
0

(8.13)
m -1

kde G ( m ) je gama funkce a z ( m ) Riemannova funkce G ( m ) = e - t t m -1 d t , z ( m ) =

0

1 m k =1 k

(8.14)

Riemannova funkce vyaduje m >1 , integrl (8.8) pro m =1 je

dt dx I f (1) = x = = ln2 . e + 1 t ( t + 1)
0 1

(8.15)

Integrl (8.11) pro m =1 diverguje. 8.3 Pechod Fermi Diracova a Bose Einsteinova rozdlen na Boltzmannovo Pedpokldme, e ( m velkou zpornou hodnotu), e exp m ( kB T ) = 1 . Potom meme upravit funkce zaveden v (7.42) na

1 t n -1 1 ex -t n -1 Bn ( x ) = = = dt dt t G ( n ) et - x - 1 G ( n ) 1 - e x -t
0 0 n -1

exp[ k x] G ( n ) dt t
k =1 0

exp[ - k t ] =

exp[ k x ] . kn k =1

(8.16)

a obdobn

44

1 t n -1 1 ex-t n -1 Fn ( x ) = d t = d t t = t-x G (n) 1 + e x -t e + 1 G ( n)

0 0 ( -1) exp[ k x] 1 n -1 d t t exp k t = . [ ] G (n) 0 kn k =1 k -1

(8.17)

( -1)
k =1

k -1

exp[ k x ]

Prvn len ady odpovd Boltzmannovu rozdlen, oprava v druhm lenu m rzn znamnka pro bosony a fermiony. Snadno ovme, e d Bn +1 ( x ) dx

n d 1 1 1 n d 1 = t t t-x dt = t - x dt = G ( n + 1) 0 d x e - 1 n G (n) 0 d t e - 1
1 tn 1 t n -1 + d t = Bn ( x ) , t-x n G ( n ) et - x - 1 t = 0 G ( n ) e -1
0 t =

(8.18)

obdobn pro fermionov integrl. Mme tak vztahy

d Bn +1 ( x ) dx = Bn ( x ) , d Fn +1 ( x ) dx = Fn ( x ) .

(8.19)

8.4

Eulerova Maclaurinova suman formule Eulerova Maclaurinova suman formule v obecnm tvaru je
N N -1 k B2 i 1 1 2 i -1 2 i -1 f (0) + f ( N ) + f ( n) = f ( x ) d x + f ( ) ( N ) - f ( ) ( 0 ) + Rk . (8.20) 2 2 n =1 i =1 ( 2 i ) ! 0

V tomto vztahu Rk je zbytek

Rk = B2 k +1 ( x ) f (
0 N 2 k + 1)

( x) d x

(8.21)

a Bk jsou Bernoulliova sla a Bk ( x ) jsou periodick Bernoulliovy funkce s periodou jedna. Na intervalu [ 0 ,1] meme Bernoulliovy funkce zapsat jako polynomy v symbolickm tvaru
Bk ( x ) = 1 k ( x + B) k! , B i = Bi
def

(8.22)

a Bernoulliova sla jsou koeficienty Taylorova rozvoje

x B = n xn x e - 1 k = 0 n!

dn x Bn = n x . d x e - 1 x =0

(8.23)

Mme B0 = 1 , B1 = -1 2 , B2 = 1 6 , B4 = - 1 30K Pro lich indexy je B2 n +1 = 0 pro n 1 . Podstatnou vlastnost Bernoulliovch funkc je
Bk ( x ) = d Bk +1 ( x ) dx Bk/ +1 ( x )

(8.24)

45

a Bernoulliovch polynom
B2 k ( 0 ) = B2 k (1) =

( 2 k )!

B2 k

, B2 k +1 ( 0 ) = B2 k +1 (1) = 0 , k = 0 ,1, 2, K

(8.25)
1 1 B1 ( 0 ) = , B1 (1) = . 2 2

Potejme na intervalu [ 0 ,1] (v dalch intervalech se postupuje stejn)

0 1 / 1 0

f ( x ) d x = f ( x ) B0 ( x ) d x =
0 1 0 1

f ( x) B ( x) d x = f ( x) B ( x)

- f / ( x ) B1 ( x ) d x =
0 1

/ / f ( 0 ) + f (1) - f ( x ) B2 ( x ) d x , 0

(8.26)

f ( x) B ( x) d x = f ( x) B ( x)
/ / 2 / 2 0

1 0

- f / / ( x ) B2 ( x ) d x =
0 1

1 f / (1) - f / ( 0 ) - f / / ( x ) B3/ ( x ) d x , 12 0 KK .
Pro nekonenou adu a prvn aproximaci dostvme za samozejmho pedpokladu
f ( x ) 0 dostaten rychle piblin vztah
1 1 f (0) + f ( n ) B f ( x ) d x - f / ( 0) . 2 12 n =1 0

(8.27)

9. Ideln (nerelativistick) Boseho Einsteinv plyn

9.1 Termodynamick potencil, hustota a vnitn energie Odvodili jsme nsledujc vztahy, jejich zpis se velmi zjednodu zavedenm vlnov dlky de Broglieho vlny tepelnho pohybu

2 p h2 lT = m kB T
Mme tak

12

(9.1)

46

 m W gV = - 3 B5 , kB T lT 2 k B T

r=
U=

m N g = 3 B3 , V lT 2 k B T m 3 gV k B T B5 . 3 2 lT 2 kB T

(9.2)

Pro x < 0 meme funkci Bn ( x ) napsat jako adu Bn ( x ) =

k =1

exp[ k x ] kn

(9.3)

Chemick potencil meme v principu zskat z vrazu

m B3 k T 2 B 1 3 = lT r . g

(9.4)

Energie na jednu stici je m B5 k T U 3 u = = kB T 2 B N 2 m B3 k T 2 B len ady (9.3), take

m m Bn exp kB T kB T

(9.5)

Je-li vraz na prav stran rovnice (9.4) mnohem men ne jedna, je mon vzt pouze prvn

(9.6)

a tedy
l3 r ln T . kB T g

(9.7)

Energie na jednu stici m pak klasickou hodnotu

u 3 kB T 2 .

(9.8)

Vezmme za pklad ideln klasick plyn za standardnch podmnek pro uritost N 2 . Do vztahu (9.7) dosadme

g =1 , r

23

k B T B (1,38.10-23 J K -1 ) ( 273,16K ) = 3, 77.10 - 21 J , m = 4,68.10- 26 kg

N = A Vm

23

6, 02.1023 mol-1 = -2 3 -1 2, 24.10 m mol

23

= 8,97.1016 m - 2

(9.9)

47

a h = 1, 05.10- 34 J s a dostvme tak

lT = 19,81pm ,

m
kB T

= -15,38 m = - 0,36eV .

(9.10)

Opan extrm vidme pi parametrech pokusu s parami sodku, kdy bylo g = 1 , r = 2,5.1018 m - 3 , T = 10 - 7 K , m = 3,82.10- 26 kg . (9.11)

V tomto ppad je lT = 1,14 m a prav strana rovnice (9.4) je pak piblin 3,77, zatmco lev strana me doshnout maximln hodnoty pro chemick potencil rovn nule, tedy

1 1 3 B3 ( 0 ) = z = 1 + 3 2 + 3 2 + L B 2, 612375349 . 2 3 2 2

(9.12)

Kde vznikla pi odvozovn vraz chyba? Zjevn existuje kritick hodnota teploty, kdy p i dan hustot potu stic chemick potencil doshne sv maximln, tj. nulov hodnoty. Tuto kritickou teplotu zskme pro danou hustotu stic dosazenm m = 0 do rovnice (9.4)
Tc = 2p z ( 3 2 )
23

h2 N kB m g V

23

h2 N B 3,3125 kB m g V

23

(9.13)

neboli

T N Tc

32

3 gV =z 3 2 lT

(9.14)

Naopak pi dan teplot existuje kritick hustota

3 gz 2 . rc = 3

lT

(9.15)

9.2

Boseho Einsteinova kondensace Pro teploty ni ne kritick, tj. pro T < Tc neme bt pi nulovm chemickm

potencilu v intervalu energi 0 < e < vech N stic soustavy, ale jen

N ( e > 0) =

gV

(2p h)

( 2 p m kB T )

32

3 T z = 2 Tc

32

(9.16)

Zbvajc stice mus bt nahromadny kondensovny na hladin e = 0

T 3 2 N ( e = 0 ) = N - N ( e > 0 ) = N 1 - . T c

(9.17)

Chyba byla ve vztahu (7.27)

48

( a + 1) - a f (e ) e - e ( e
a a a +1 a

a +1

- e a ) = f ( e a ) r ( e a ) De a
a

(9.18)

f ( e ) r (e ) d e

kde jsme pedpokldali, e pro velmi hust spektrum energi je mono pejt od sumace k integraci. To implicitn pedpokld, e se vzrstajcm potem energiovch hladin mrn tomu kles jejich obsazen. V ppad Boseho Einsteinovy kondensace se to vak netk zkladnho stavu (jeho energiovou hladinu jsme zvolili jako nulovou). Vrame se tedy k diskrtnmu zpisu vztahu (7.20)

N = na
a =1

, na =

1 . ea - m exp -1 kB T

(9.19)

Tady vyjmeme ze sumy zkladn stav s e1 = 0 , take N = N ( e = 0) + N (e > 0 ) , N (e = 0 ) , m exp -1 kB T m gV N ( e > 0 ) = 3 B3 . lT 2 k B T 1

(9.20)

N ( e > 0 ) = na
a =2

Zapime te pohromad vztahy pro teploty T < Tc a T > Tc . Vraz pro tlak (tedy stavov rovnice) vychz ze vztahu W = - PV , vraz pro entropii a specifick teplo ze vztah

S =-

W T m , V

, CV = T

S T

(9.21)
N ,V

a vraz pro volnou energii z F =U - T S = W + m N . Bereme v vahu, e (9.22) a

( S , N ) ( S , N ) (T , m ) S = = = ( T , N ) ( T , N ) T (T , m ) N T m - N m T
2

d Bn +1 ( x ) dx

= Bn ( x )

S T

(9.23)

Mme pak pro potencily vrazy

49

T Tc

T < Tc

m
W U S F

m B3 l 2 kB T m k TV - g B 3 B5 lT 2 kB T N=g V
3 T

m =0
-g kB T V

3 T

z 2
(9.24)

m 3 V g k B T 3 B5 2 lT 2 k B T m 5 V V m m g k B 3 B5 - g 3 B3 2 lT 2 k B T lT T 2 k B T m m k TV V - g B 3 B5 + g m 3 B3 lT lT 2 k B T 2 kB T

3 V 5 . g kB T 3 z 2 lT 2 5 V 5 g kB 3 z 2 lT 2 -g kB T V

3 T

z 2

a pro specifick teplo

m B3 15 g k V B m - 9 g k N 2 k B T T T B B c 4 lT3 5 k T 4 m 2 B B1 CV = k T 2 B 15 V 5 g kB 3 z T < Tc 4 lT 2

(9.25)

Vechny potencily, jako i specifick teplo jsou spojit pi T = Tc . Vrazy pro T < Tc snadno pepeme pomoc vztahu (9.14) na tvar explicitn zvrazujc charakter teplotn zvislosti. Pro T T se spokojme s aproximac pro m 0 , aproximaci pro velk hodnoty m jsme ji vidli ve vztazch (9.6) a (9.7). Porovnnm vztah (9.4) a (9.14) mme
m 3 Tc B3 = z k T 2 T 2 B
32

(9.26)

S oznaenm x = m

( kB T )

zskme chemick potencil vpotem limity x 0 vrazu

3 B3 ( - x ) - z 2 1 1 1 lim 2 = lim t1 2 t + x - t dt = 1 2 x0 x 0 3 1 2 e - 1 e - 1 x G x 0 2
1 1 2 12 1 1 2x 12 lim 1 2 t x ( t +1) - x t dt = 1 2 t - dt = - 2 p 1 2 . x0 p - 1 e -1 p t + 1 t e 0 0

(9.27)

Dosazenm (9.27) do (9.26) pak

50

 z m =- kB T
Pepeme te tabulku (9.24) na T W = N kB T Tc T U = N kB T Tc
32

3 2 4p

Tc 3 2 1 - T

(9.28)

2 Tc 3 2 - a + b Q (T - Tc ) 1 - , T

2 3 Tc 3 2 3 a - b Q ( T - Tc ) 1 - , 2 2 T 2 32 T 3 2 T 5 3 S = N k B a - b Q ( T - Tc ) 1 - c , 2 2 Tc T 32

(9.29)

T F = - a N kB Tc

32

5 z 2 , a= , b= 3 z 2

3 z 2 4p

kde Q (T - Tc ) je Heavisideova funkce

1 T > Tc 1 Q (T - Tc ) = T = Tc 2 0 T < Tc

(9.30)

Konstanty a jsou piblin rovny jedn polovin ( a B 0,514 , b B 0, 543 ). Specifick teplo potme opt jako

CV = T
a dostvme T CV = N k B Tc
32

S T

(9.31)
N , Tc

Tc 3 9 15 a - b Q ( T - Tc ) 1 - . 4 T 4 45 Tc 3 27 a b Q T T ( ) c 1 + . 8 8 T

(9.32)

Pro teplotn zvislost specifickho tepla dostvme pak CV T N kB T = T Tc

32

(9.33)

N , Tc

Tato veliina u m nespojitost v T = Tc

51

CV T

(T Tc + 0 ) N , Tc

CV T

(T Tc - 0) B - 3, 67
N , Tc

N kB Tc

(9.34)

9.3

Fzov pechod pra kondenst Zaneme se vztahem pro chemick potencil vyjden jako funkce teploty a tlaku
d m = - s dT + v d P , s = S N
m P T

, v=

V N

(9.35)

odkud pro specifickou entropii a specifick objem plyne

s=m T , v=
P

(9.36)

Pi rovnovze dvou fz mus se rovnat jejich chemick potencily, tedy

m1 ( P , T ) = m2 ( P , T ) .
d m1 ( T , P ) d m2 (T , P ) = dT dT m1 T m1 P d P m2 = dT T m2 P

(9.37)

Tato rovnice uruje tlak jako funkci teploty, take pi derivaci (9.37) podle teploty mme
+
P

+
P

dP . dT

(9.38)

S vyuitm (9.35) pak dostvme Clapeyronovu Clausiovu rovnici

dP q = , q = T ( s2 - s1 ) . dT T ( v2 - v1 )

(9.39)

V rovnici (9.39) q je latentn teplo pechodu z fze 1 do fze 2. I za obvyklch podmnek bv specifick objem pry podstatn vt ne kapaliny, v naem ppad je rozdl extrmn. Pi teplot T < Tc je poet stic v plynn fzi dn vztahem (9.16), tj. N 2 = N ( T Tc ) . Ze
32

vztah (9.29) je vidt, e pouze stice v plynn fzi maj nenulov specifick hodnoty
v2 = V = N2 V T N Tc
32

rc

, s2 =

S = N2

S T N Tc
32

5 = a kB 2

(9.40)

take prav strana rovnice (9.39) je ( 5 2 ) a k B rc . Opt podle (9.29) (pipomeme P = - W V ) mme

3 gz 2 P = a kB T rc = a kB T 3

ldB

dP 5 = a kB rc dT 2

(9.41)

co je lev strana (9.39). Je tedy Clapeyronova Clausiova rovnice opravdu splnna.

52

10. Elektronov plyn

10.1 pln degenerovan elektronov plyn Spin elektron je s =1 2 a pokud neuvaujeme roztpen energiovch hladin zpsoben rozdlnou orientac spinu, klademe g = 2 s + 1 = 2 . Nejprve si vimneme vlastnost pln degenerovanho (nerelativistickho) elektronovho plynu. Rozumme tm stav s nejmen monou energi, tedy stav, kdy jsou postupn od nejni zaplovny energiov hladiny dvojicemi elektron s opan orientovanmi spiny a do vyerpn vech stic. Poet kvantovch stav elektron, kter se pohybuj v objemu V, v intervalu velikosti hybnost ( p , p + d p ) je
n( p) d p = 2 4 p p 2 d pV

(2 p h)

p2 d p =V 2 3 p h

(10.1)

Zaplnny jsou vechny hladiny a po hodnotu pF , danou vztahem

N=
pF

n( p) d p =
0 13

V p 2 h3

pF

p2 d p =

3 V pF 3 p 2 h3

(10.2)

odkud mme pro Fermiho hybnost pF a Fermiho energii e F

pF = 2p
2 13 N 23 h N p2 = (3p 2 ) h , e F = F = (3p 2 ) lF 2m 2m V V 23

(10.3)

Fermiho energie hraje v tomto ppad roli chemickho potencilu. Vezmeme-li Fermiho Diracovo rozdlen v limit T 0 K s chemickm potencilem m > 0 , dostvme

1 e < m 1 1 lim = e = m = Q(m -e ) , T 0 K e - m 2 exp + 1 0 e > m k T B

tedy prv uvaovan pln obsazen hladin do hodnoty m . Je proto pi nulov teplot

(10.4)

m (T ) T = 0 K = e F .
Celkovou energii soustavy zskme jako
V p2 U = n( p) d p = 2 m p 2 h3 2m
0 pF pF

(10.5)

p4 d p =

5 V pF 10 m p 2 h3

(10.6)

a po dosazen z (10.3)

53

U=

3( 3p 2 ) 10

23

h2 N m V

23

N=

3 N eF 5

(10.7)

Stavovou rovnici dostaneme z obecnho vztahu

2 PV = U 3

( 3p ) P=
5

2 23

h2 N m V

53

2N eF 5V

(10.8)

Atomov koncentrace Valence a [1028 m3] Cu Ag Be Al 8,45 5,85 12,1 6,02 1 1 2 3 z

Elektronov hustota N/V==z. a [1028 m3] 8,45 5,85 24,2 18,06

Fermiho energie F [eV] 7,00 5,48 14,14 11,63

10.2 Stavov rovnice nerelativistickho plynu Obdobn jako u boson pepeme zkladn vztahy zavedenm vlnov dlky de Broglieho vlny tepelnho pohybu
W gV m = - 3 F5 , kB T lT 2 k B T

r=
U=

m N g = 3 F3 , V lT 2 k B T m 3 gV k B T F5 . 3 2 lT k T 2 B

(10.9)

Chemick potencil je dn implicitn druhou rovnic z (10.9) a stavov rovnice pak dosazenm tohoto potencilu do prvn z rovnic. Vimnme si chovn funkc
2 t1 2 dt 4 t3 2 d t F3 ( x ) = 1 2 t - x , F5 ( x ) = 1 2 t - x . p e +1 3p e + 1 2 2
0 0

(10.10)

Ze vztahu (8.9) mme piblin vyjden pro velk zporn hodnoty argumentu
Fn ( x ) B exp[ x ] 1 exp[ 2 x ] . 2n

(10.11)

Pro x = 0 mme podle (8.9)

1 Fn ( 0 ) = 1 - n -1 z ( n ) . 2

(10.12)

54

Nejpracnj je nalezen piblinho vyjden pro velk kladn hodnoty x. Nejprve provedeme substituci t t + x a pak integraci per partes

1 (t + x ) 1 et n Fn ( x ) = dt = t + x) d t . 2 ( t t G (n) e + 1 G ( n + 1) ( e + 1)
n -1 -x -x

(10.13)

Prvn souinitel v integrandu je sud funkce, kter m maximum v t = 0 a pro velk hodnoty
t exponenciln kles. Meme tedy jednak rozit integran obor na interval ( - , )

s chybou O ( e - x ) a tak v druhm souiniteli vzt jen prvn leny se sudou mocninou promnn Taylorova rozvoje kolem t = 0

x et 1 x n - 2 t 2 et Fn ( x ) B d t + dt t 2 2 t G ( n + 1) 2 G ( n -1) ( e + 1) ( e + 1)
n - -

(10.14)

tedy
Fn ( x ) = xn p 2 x n -2 + . G ( n + 1) 6 G ( n -1)

(10.15)

10.2.1 Nzk hustota, vysok teplota V tomto ppad pouijeme rozvoje (10.11). Pro chemick potencil dostvme vraz
3 N lT 1 N lT3 + 32 2 gV gV

m = k B T ln
a pro energii

(10.16)

3 1 N lT3 U = N k B T 1 + 5 2 . 2 2 gV

(10.17)

Stavovou rovnici dostaneme z obecnho vztahu PV = 2U 3 , tedy N lT3 PV = N k B T 1 + B (T ) , B ( T ) = 5 2 V 2 g , (10.18)

B ( T ) je druh virilov koeficient, v naem ppad dan nikoliv opravou na vzjemnou

interakci stic, ale opravou na kvantov jevy. 10.2.2 Vysok hustota, nzk teplota Pouijeme rozvoj (10.15), tedy
4 x3 2 p2 8 x5 2 5p 2 F3 ( x ) = 1 2 1 + 2 , F5 ( x ) = 1 + . 3p 8x 15 p 1 2 8 x2 2 2

(10.19)

55

Chemick potencil urujeme tedy ze vztahu N= 4 3p 1 2

32 2 gV m p 2 kB T . 1 + 3 lT k B T 8 m

(10.20)

Pepeme vztah (10.20) pomoc Fermiho energie a Fermiho teploty e F = k B TF na (pamatujme na g = 2 )

p 2 k T 2 e F = m 1 + B 8 m
Pro energii pak mme

23

p 2 T 2 m B k B TF 1 . 12 TF

(10.21)

5p 2 T 2 3 U = N k B TF 1 + . 5 12 TF

(10.22)

Stejnou opravu mme i ve stavov rovnici

5 p 2 T 2 2 PV = N k B TF 1 + . 5 12 TF

(10.23)

Z obecnho vztahu

S=

1 1 5 U - W - m N] = U - m N [ T T 3

(10.24)

dostaneme dosazenm z (10.21) a (10.22) pro entropii S=

p2
2

kB N

T TF

(10.25)

Je tedy splnna tet vta termodynamiky entropie jde k nule pro teplotu jdouc k absolutn nule. Vsledky zskan v odstavci 10.1 pro T = 0 K budou tedy s dobrm piblenm platit i pi konench teplotch, podmnkou pro platnost aproximace je
h2 N T = TF : kB m V
23

(10.26)

nebo tak p V lT ? lF = 2 3 N se vce bl idelnmu plynu.

13

(10.27)

Pozoruhodnou vlastnost degenerovanho elektronovho plynu je, e se vzrstajc hustotou

56

10.3 Richardsonv zkon Porovnme vsledky, kter pro hustotu termoemisnho proudu z kovovho vzorku dostaneme pi uit Maxwellova a Fermiho Diracova rozdlen. K experimentlnmu potvrzen zvislosti zskan z Fermiho Diracova rozdlen dospl Richardson (Nobelova cena 1928). Emitujc element povrchu vzorku d S le v rovin x y, elektrony jsou emitovny tehdy, jestlie pro sloku hybnosti kolmou k povrchu plat pz > ( 2 mW ) . Podle
12

Maxwellova rozdlen mme (u hybnost vyuvme vlcovch souadnic)

2 2 pr + pz dN = exp 2 p pr d pr d pz d S d z , 32 V ( 2 p m kB T ) 2 m kB T

(10.28)

odkud pro rozdlen proudov hustoty dostaneme

2 pr + pz2 dN 2p N e dJ = e = pr pz exp d pr d pz d S dt V m ( 2 p m k B T )3 2 2 m kB T

(10.29)

Po integraci dostvme pro proudovou hustotu vraz

W N k T J = e B exp . V 2p m kB T
Podle Fermiho Diracova rozdlen mme
dJ = e 2 m ( 2 p h )3 2 p pr d p r p z d p z p 2 + pz2 e exp r - F +1 2 m kB T kB T ,

12

(10.30)

(10.31)

kde jsme aproximovali chemick potencil Fermiho energi. Po substituci

pr = ( 2 m k B T ) s
12

12

pz = ( 2 m k B T )

12

W s+ kB T

12

(10.32)

dostvme pro proudovou hustotu vraz

pe d s dt 2 J= . 3 ( 2 m kB T ) m ( 2p h) exp W - e F + s + t + 1 k T 0 B
0

(10.33)

Pro (W - e F ) ( k B T ) ?1 dostvme s dobrm piblenm

J=

W -e F pe 2 2 m k B T ) exp . 3 ( m ( 2p h) kB T

(10.34)

57

Analza rozdlu vztah (10.30) a (10.34) ukazuje, e nen mon klasickou (Drudeho) elektronovou teorii kov opravit zavedenm efektivnho potu volnch elektron. 10.4 Magnetick vlastnosti elektronovho plynu 10.4.1 Elektron v homogennm magnetickm poli
r r Uvaujme o homogennm magnetickm poli, osu z volme podl silo ar pole B = B ez , r r B > 0 a za vektorov potencil vezmeme A = - B y ex . Potom hamiltonin v Pauliho rovnici
2 ( p 2 x + e B y ) p 2 1 0 eh 1 0 p H = + y + z B . 0 1 0 1 2 m 2 m 2 m 2 m

je (10.35)

Komutan relace v rovin x y jsou

, y ] = x , p y [x p =0 , , p x ] = , p y [x y = ih

eB 1 x , v y x + e B y ) p y - p y ( p x + e B y )} = - i h 2 v = m 2 {( p m

(10.36)
.

Zavedeme-li nov promnn

w=
dostaneme komutan relaci

eB m

= mv x , P

=- mv y , Q

(10.37)

Q , P = i h a hamiltonin
1 0 1 1 0 2 + 1 p = 1 P 2 + w2 Q z2 H + w . 2 2 m 0 1 2 0 -1

(10.38)

(10.39)

Mme tak dva stupn volnosti pro linern harmonick osciltor a jeden stupe volnosti pro linern pohyb voln stice a dv mon hodnoty s = 1 2 projekce spinu do osy z. Energiov hladiny jsou (mluvme o Landauovch hladinch) 1 pz2 eh En ,s ( pz ) = n + + s B+ . 2 2m m Schrdingerova rovnice pro spinov komponenty v souadnicov representaci je
2 2 2 h h 1 h - e B y + + y n ,s = En ,s ( pz )y n ,s 2 m i x i y i z

(10.40)

(10.41)

Normovan een (v x a z na funkci, v y na jedniku) je

58

y n ,s
kde

( y -h )2 i exp ( p x x + pz z ) exp - 2 r 2 h H y -h ds ,1 2 , = n 14 n 2p h p ( 2 n!r ) r d s , -1 2

(10.42)

h r = e B

12

, h=

px eB

(10.43)

Pro vpoet potu stav uvaujme krychli velkho objemu V = Lx Ly Lz . Mme tm spojit spektrum v px a pz . Poet stav s danou hodnotou n, a px v intervalu D pz je
DG z = Lz D pz

( 2 p h ) , obdobn poet stav s danou hodnotou n, a

pz v intervalu D px je

DG x = Lx D px ( 2 p h ) . Interval D px neme bt libovoln velk, nebo hodnota h , kter je y

souadnic stedu krunice klasick trajektorie mus leet v dan krychli, tj. 0 <h < Ly , odkud pak D px = e B Ly . Mme tak pro objem fzovho prostoru (faktor 2 pro dv spinov orientace)
DG = 2 DG x DG z = 2 eB

( 2p h )

V D pz

(10.44)

10.4.2 Termodynamick potencil Energiov hladiny vhodn peslujeme, take bude

En = 2 n m B B + pz2 ( 2 m ) ,

(10.45)

kde

mB =

eh 2m

(10.46)

je Bohrv magneton. Nulov hladin bude odpovdat jeden stav s pvodnm znaenm n = 0 a

s = -1 2 , ostatn hladiny budou dvakrt spinov degenerovan, s pvodnm znaenm

( n -1) + 1 2 +1 2
a

[ n + 1 2] - 1 2 .

S objemem

fzovho

prostoru

(10.44)

bude

termodynamick potencil dn vztahem

1 W = 2 mB B f ( m ) + f ( m - 2 n mB B ) , n =1 2

(10.47)

kde

59

2 x m kB T V pz f ( x) = ln 1 + exp d pz 2 p 2 h3 kB T 2 m k B T -

(10.48)

Podle Eulerovy Maclaurinovy formule plat piblin

1 1 f ( m - 2 mB B x ) f ( m ) + f ( m - 2 n mB B ) = f ( m - 2 mB B x ) d x , (10.49) 2 12 x n =1 0 x=0

take termodynamick potencil je

W=

1 f ( x) d x + 3 m

2 B

B2

f (m ) . m

(10.50)

Prvn len nezvis na hodnot pole je to tedy termodynamick potencil pi nulovm poli W 0 . Meme tak (10.50) upravit na
2 1 2 2 W0 ( m ) 1 2 2 N (m) W = W0 ( m ) + m B B = W0 ( m ) - m B B . 2 3 m 3 m

(10.51)

Magnetizace je M =a magnetick susceptibilita pak W 2 2 N ( m ) = mB B B 3 m (10.52)

cm =

m0 M
V B

2 2 m0 m B N 3 V m

(10.53)

Protoe N m > 0 , je magnetick susceptibilita elektronovho plynu kladn, tedy jedn se o paramagnetickou soustavu. Jak uvidme, je to zpsobeno spinovou st celkovho momentu hybnosti, orbitln pohyb na Landauovch hladinch pin diamagnetick (slab pspvek). 10.4.3 Pauliho paramagnetismus Dv opan orientace spinu zpsobuj roztpen energiov hladiny voln stice na dv
E E ( ) = p 2 ( 2 m ) m B B . Protoe se energie vyskytuje v rozdlovac funkci v kombinaci

E - m , meme spinov roztpen zahrnout do chemickho potencilu m m m m B B .

Protoe pedpokldme m B B = m , bude na obou hladinch piblin stejn elektron a tedy
1 1 W = W 0 ( m + m B B ) + W0 ( m - m B B ) , 2 2

(10.54)

kde W 0 je chemick potencil pi nulovm magnetickm poli. Ponechnm prvnch len Taylorova rozvoje dostaneme z (10.54) 60

W = W0 ( m ) +

2 1 2 2 W0 ( m ) 1 2 2 N (m ) mB B = W0 ( m ) - m B B . 2 2 m 2 m

(10.55)

Pro magnetickou susceptibilitu pak

c m spin =
Porovnn s (10.53) dv

m0 2 W
V B2

2 m0 m B N V m

(10.56)

c m orbit = c m - c m spin = tedy diamagnetick chovn.

2 1 m0 m B N 3 V m

(10.57)

11. Relativistick pln degenerovan elektronov plyn

Fermiho hybnost je stejn jako v nerelativistickm ppad, protoe je urena pouze potem stav. Meme tedy pst podle (10.2)
pF = ( 3 p
2 13

N 2 2 2 12 . h , e F = c ( pF + m c ) V

13

(11.1)

Napeme-li rozdlovac funkci pro energie, dostvme

d Ne =

(h c)

e e 2 - (mc

12 2 2

de

e = m c2 t

d Nt =

V ( m c2 )

p (h c)
2

t ( t 2 - 1) dt . (11.2)
12

Pro vpoet Fermiho energie e F , termodynamickho potencilu W a energie U (se zapotenm klidov energie N m c 2 ) mme pak

N=

eF
3 C

(mc )
2

p l
2

t ( t 2 - 1) dt
12
2

V m c2 W=- 2 3 3p lC U= V m c2
eF

eF

(mc )
1

(t
2

- 1) dt ,
32 12

(11.3)

(m c )

p l
2

3 C

t 2 ( t 2 - 1) dt .

Oznaili jsme Comptonovu vlnovou dlku

lC =

h . mc

(11.4)

Integrly v (11.3) je mono vyjdit analyticky, take dostvme pro Fermiho energii

61

N=

V 3p l
2 3 C

2 eF - (m c2 )

2 32

(mc

2 3

(11.5)

pro termodynamick potencil (pipomeme, e plat W = - PV )

2 2 2 e e m c ( ) F F V mc W=- 2 3 2 8 p lC ( m c2 )
2

12

2 e 2 - ( m c2 )2 eF + eF - ( m c2 ) 2 F -1 + ln 3 ( mc 2 ) 2 m c2

2 12

(11.6)

a pro celkovou energii (vetn klidov N m c 2 )

2 2 2 e e m c ( ) F F V mc U= 2 3 8 p 2 lC ( m c2 )
2

12

2 e 2 - ( m c 2 )2 eF + eF - (m c2 ) F 2 + 1 - ln 2 2 m c2 (mc )

2 12

. (11.7)

Snadno vidme, e U - W = U + PV = N e F Je to vyjden obecn platnho vztahu . (11.8)

U + PV - T S = F = m N
pro teplotu T = 0 K . Pro extrmn relativistickou limitu e F ? m c 2 dostvme

(11.9)

eF N= 2 3 3p lC m c 2 V

V m c2 e F , W=3 2 12 p 2 lC mc

V m c2 e F , U= 3 2 4 p 2 lC mc

. (11.10)

Plat tedy v tomto ppad obecn vztah

1 PV = U 3 .

(11.11)

12. Opertor matice hustoty

12.1 Popis soustavy v interakci s okolm Popisujeme-li soustavu A, kter nen izolovan, ale je sti njak vt uzaven soustavy A+B, nememe stanovit jej stavov vektor (vlnovou funkci), nebo obecn pro soustavu samotnou neexistuje. Pro vt uzavenou soustavu A+B vak stavov vektor Y existuje a meme jej rozloit podle plnho souboru stavovch vektor izolovan podsoustavy A fi

Y = Ci k fi q k
i,k

C
i,k

ik

Ci*k = 1,

(12.1)

62

kde q k

, jsou stavov vektory odpovdajc izolovanmu zbytku soustavy B. Opertor O A+ B

kter odpovd fyzikln veliin uren pouze vlastnostmi podsoustavy meme zapsat ve tvaru

O A + B = OA 1B = Oi j fi q k q k f j
i jk

(12.2)

Pro stedn hodnotu opertoru O A + B ve stavu Y mme

* * YO A + B Y = Ci k C j l q k fi OA f j 1B q l = Ci k C j k fi OA f j = ik jl i jk

=
ij

* f f O A j j f j Ci k C j k fi fi = ij k f f r r r fi = fi O fi = Tr O fi O A j j A A

(12.3)

= Ci*k C j k f j fi r
i jk

je hermiteovsk opertor, psobc v soustav A. Lze jej tedy pst Z definice je zejm, e r
pomoc vlastnch vektor a relnch vlastnch hodnot jako

= wi ri ri r
i

(12.4)

(index A u budeme vynechvat) postupn jednotkov opertor a Volme-li za opertor O

r Y = Y O opertor r i ri , dostvme porovnnm vraz Tr O
=1 Tr{ r = r } = wi = Y Y = 1 , O O j
i

{ }

rj

Tr r j

= wj = Y r j r j Y = r j Y rj r

(12.5)
0 .

Meme proto interpretovat wi jako pravdpodobnost nalezen soustavy ve stavu ri . Pro maticov elementy mme

f j = wk fi rk r k f j fi r
k

(12.6)

Je-li pro nkter i wi = 1, mus bt pro k i wk = 0 a podsoustavu A lze popsat vlnovou 2 = r , funkc, mluvme o istm stavu. Snadno se uke, e pro ist stav plat rovnost r nebo
2 = ri r i ri ri = ri r i = r . r

(12.7)

je vyjdena bu jako Stedn hodnota fyzikln veliiny, kter odpovd opertor F

63

 = Tr F r f = fi F F j
ij

{ }

fi = fi fi r fi fj r
i

(12.8)

nebo = Tr F r r = ri F F j
ij

{ }

r r i = ri ri F rj r i
i

(12.9)

12.2 Dal vlastnosti matice hustoty Pro odvozen asov zvislosti opertoru matice hustoty vyjdeme z rozkladu C f = ih C f = Ci*k C j k f j fi , H r jk j jk j t j i jk j a dostaneme

(12.10)

ih
Meme tedy pst

= H r , r . t

(12.11)

t r ( 0 ) r ( 0 ) exp H t ( t ) = wn exp - H r n n h h n
neboli

(12.12)

t r t . ( t ) = exp - H ( 0 ) exp H r h h

(12.13)

Rovnice pipomn rovnici pro asov vvoj opertoru v Heisenbergov representaci, a na znamnko ovem, nebo jsme ve Schrdingerov representaci! Pro opertor v Heisenbergov representaci dostvme standardnm zpsobem

Y ( t ) = Y ( 0 ) exp i H exp - i H tO t Y ( 0) = YS (t ) O S S S S S h h Y = exp i H exp - i H tO t . YH O O H H H S h h

(12.14)

Stopa matice hustoty jako i stopa rozumn funkce tto matice je na ase nezvisl. Mme

( t ) ) = ri ( t ) r j ( t ) f ( w j ) r j ( t ) ri ( t ) = f ( wi ) . Tr f ( r 4 244 3 14 4 244 3 i i , j 14
di j di j

(12.15)

Je mon definovat kvasientropii (na rozdl od obyejn entropie je na ase nezvisl)

S = - wn ln wn
n

(12.16)

Tato entropie je pro ist stav rovna nule, pro smen stavy me nabvat velkch kladnch hodnot. 12.3 Matice hustoty v souadnicov a impulsov representaci V souadnicov representaci mme

64

* r ( x , x / ) = x n wn n x / = wn y n ( x )y n ( x/ ) .

n =1

(12.17)

n =1

Pro stedn hodnotu opertoru = Tr r = d x d x/ r ( x , x/ ) A ( x/ , x ) . A A Opertory souadnice a hybnosti jsou ve svch representacch

{ }

(12.18)

x = x x/ x = x d ( x/ - x ) , X ( x/ , x ) = x/ x p = p p/ p = p d ( p/ - p ) . P ( p/ , p ) = p/ p
Stedn hodnoty opertor souadnice a hybnosti jsou tedy

(12.19)

= r ( x , x / ) x d ( x / - x ) d x / d x = x r ( x , x ) d x , x

= r ( p , p / ) p d ( p / - p ) d p / d p = p r ( p , p ) d p . p
dy i p = exp y p y h 2p h

(12.20)

Pechod mezi representacemi je dn vztahy

dq i x = exp - q x q h 2p h
Pro matici hustoty tedy mme

(12.21)

/ i / / / d pd p r ( x , x ) = r ( p , p ) exp ( p x - p x ) , h 2p h / i dxdx r ( p , p / ) = r ( x , x / ) exp - ( p x - p / x / ) . h 2p h /

(12.22)

Opertor hybnosti v souadnicov representaci zskme z

y = x p
Je tedy

h xy i x

x/ = x p

h d ( x - x/ ) . i x

(12.23)

h / h = = p d ( x - x/ ) d x / d x = - d x r ( x , x / ) r ( x , x ) i x i x x/ = x

(12.24)

12.4 Matice hustoty ve statistick fyzice Za pravdpodobnosti volme

wn =

1 1 exp{- b En } , Z = exp[ - b F ] = exp[ - b En ] , b = Z kB T n

(12.25)

Z vyjden opertoru matice hustoty a hamiltoninu

= r

1 n exp[ -b En ] n Z n
65

= n E n , H n
n

(12.26)

a
exp[ - b Ek ] 1 r = n En n k H k = Z Z n k 1 4 24 3
dn k

n
n

En exp[ - b Ek ] n

(12.27)

vidme, e opertor matice hustoty spluje rovnici

-U r = H r b

E exp[ - b E ] U= exp[ - b E ]
n n n n n

(12.28)

Obecn zpis opertoru matice hustoty je = r exp - b H

Tr exp - b H

(12.29)

Pro vnitn energii U a volnou energii F mme

r = U = Tr H

{ }

exp - b H Tr H Tr exp - b H

, exp[ - b F ] = Tr exp - b H

(12.30)

Pi praktickch vpotech postauje eit rovnici pro nenormovanou matici hustoty a po vpotu spotat stopu pro normovn. Pro nenormovanou matici U = exp - b H r hustoty mme rovnici

U r r U =H b

. U ( 0 ) = 1 , r

(12.31)

Pro jednorozmrn pohyb voln stice mme v souadnicov representaci rovnici

rU ( x , x / , b ) b

2 / h2 rU ( x , x , b ) =2m x2

, rU ( x , x / , 0 ) = d ( x - x / ) .

(12.32)

eenm rovnice (12.32) je

2 12 x - x/ ) ( 2 p h2 rU ( x , x , b ) = exp - p , lT = . lT lT2 m kB T /

(12.33)

een ukeme jet jinak, pro zmnu ve tech rozmrech. Mme

* rU ( x , x / , b ) = exp[ - b En ]y n ( x )y n ( x ) . n

(12.34)

Pro stici uzavenou ve velkm objemu V nahradme sumaci integrac

d ( 2p h)
3

r r r 1 i r r r (x) = p , yn (x) y p exp p x , 12 V h

(12.35)

take dostvme 66

r r 2 r r x - x/ ) d3 p ( r r/ p2 i r r r/ 1 . (12.36) rU ( x , x , b ) = + p ( x - x ) = 3 exp - p 3 exp - b 2 2 m h l l T T ( 2p h) Vimnme si, e pro volnou stici musme stopu potat jen ve vymezenm objemu, take

r r r 1 r V U = d 3 x rU ( x , x , b ) = 3 d 3 x = 3 Tr r

lT

lT

(12.37)

12.5 Linern harmonick osciltor Hamiltonin je mw2 2 = 1 p 2 + . H x 2m 2 V souadnicov representaci tedy dostvme rovnici rU h 2 2 rU m w 2 2 =+ x rU b 2 m x2 2 , rU ( x , x / , 0 ) = d ( x - x / ) . (12.39) (12.38)

Zavedenm bezrozmrnch promnnch

hw hw mw x = b= x , h= 2 2 kB T h
12

(12.40)

pejde rovnice (12.39) na

r 2 rU - U =+ x 2 rU h x 2 mw / , rU (x , x , 0 ) = d (x - x ) . h
12 /

(12.41)

Pro velmi vysok teploty, tj. pro h 0 se bude matice hustoty blit matici hustoty voln stice, tedy
12 (x - x / ) mw rU (x , x ,h 0 ) . exp 4h 4p h h /

(12.42)

Budeme proto hledat een ve tvaru

2 rU = exp - a (h ) x - b (h ) x - c (h ) .

(12.43)

Dosazen (12.43) do (12.41) vede na

d a 2 db dc x + x+ = (1 - 4 a 2 ) x 2 - 4 a b x + 2 a - b 2 . dh dh dh

(12.44)

Postupn dostvme een rovnic pro funkce a (h ) , b (h ) , c (h ) . Ukeme jen een prvn z nich:

da = dh 1- 4 a 2

a= y 2

dy = 2 dh 1- y 2

1 a = coth2(h -h0 ) . 2

(12.45)

67

Konstantu h0 musme poloit rovnu nule, abychom pro h 0 dostali a (h ) 1 ( 4h ) . Podobn snadno integrujeme zbvajc dv rovnice, piem konstanty urujeme podle chovn pro vysok teploty. Druh rovnice je
db = - 2 coth ( 2h ) dh b lnb = - ln sinh ( 2h ) + ln A b= A . sinh ( 2h )

(12.46)

Konen tet rovnici integrujeme pmo

c=
take

1 A2 ln sinh 2 h + coth ( 2h ) - ln B , ( ) 2 2

(12.47)

rU =
Pro h 0 mme

x2 Ax A2 exp coth2 h + + coth2h . 12 sinh2h 2 ( sinh2h ) 2 B

(12.48)

rU (h 0 )
odkud srovnnm s (12.42)

x 2 + 2 A x + A2 exp , 12 4h ( 2h ) B

(12.49)

A=x

mw , B= 2p h

12

(12.50)

Matice hustoty pro harmonick osciltor je tedy mw rU ( x , x , b ) = 2 p h sinh b h w mw ( x 2 + x / 2 ) cosh b h w - 2 x x / . exp 2 h sinh b h w
/ 12

(12.51)

Pro x / = x je

mw b hw mw 2 rU ( x , x , b ) = x tanh . exp 2 h 2 p h sinh b h w

Meme ji tak rozloit podle vlastnch funkc hamiltoninu

12

(12.52)

mw m w 2 /2 rU ( x , x , b ) = ( x + x ) exp ph 2h
/ 12 m w 1 2 / 1 1 m w exp - b h w n + H n H x x n n 2 n = 0 2 n! h h

12

(12.53)

68

a pro x / = x
mw mw 2 rU ( x , x , b ) = x expp h h
12 1 1 m w exp b h w n + H x n n 2 n = 0 2 n! h 2 12

(12.54)
.

Pirozen mme stejn vsledek pro volnou energii jak podle (12.54), tak podle (12.52)

exp[ - b F ] =

r ( x, x, b )d x =
U

1 hw 2sinh b 2

(12.55)

take

F=

hw h w hw hw ln exp b - exp - b = + k B T ln 1 exp . b 2 2 2 k T B 1

(12.56)

Pro normovanou matici hustoty dostvme z (12.51) a (12.55) vraz mw hw r ( x , x ,T ) = tanh 2 kB T ph 2 /2 mw hw / exp x + x cosh 2 x x ( ) . hw kB T 2 h sinh k T B
/ 12

(12.57)

Limitn ppady jsou m w 1 2 mw 2 /2 * x + x ) = y 0 ( x )y 0 x/ ) T 0 ( ( exp ph 2h r ( x , x/ ,T ) = . 12 / 2 2 2 x x ( ) 1 m w m w 2 T p 2 k T exp - 2 k T x - l 2 B B T Pro diagonln elementy mme

(12.58)

mw mw hw hw 2 r ( x , x ,T ) = tanh tanh x exp 2 kB T 2 kB T ph h

a

12

(12.59)

m w 1 2 2 mw 2 x = y 0 ( x) T 0 exp h p h r ( x , x ,T ) = . 12 mw2 2 1 mw2 T p 2 k T exp - 2 k T x B B

(12.60)

69

12.6 Wignerova rozdlovac funkce Klasicky mme pro rozdlovac funkci

dxd p =1 , f ( p , x ) 2p h dp dx P ( x) = f ( p , x) , P ( p ) = f ( p , x) . 2p h 2p h
Wigner navrhl rozdlovac funkci ve tvaru

(12.61)

y y fW ( p , x ) = r x + , x 2 2

i exp - p y d y . h

(12.62)

Hustoty pravdpodobnosti nalezen souadnice nebo impulsu v danm intervalu, vytvoen z Wignerovy funkce maj vechny poadovan vlastnosti.

dp P = W ( x ) = fW ( p , x ) 2p h

y y r x+ 2,x- 2

1 i dp 2 p exp - h p y h d y = r ( x , x ) 1444 4 3 24444

d ( y)

(12.63)

a pro hustotu pravdpodobnosti nalezen hybnosti v intervalu ( p , p + d p )

dx 1 y y i P = r x + , x - exp - p y d y d x = W ( p ) = fW ( p , x ) 2p h 2p h 2 2 h 1 i / / / r (x , x ) exp - ( p x - p x ) d x d x = r ( p , p ) . 2p h h

(12.64)

Samotn Wignerova rozdlovac funkce vak me v nkterch oblastech fzovho prostoru nabvat zpornch hodnot. To nen ppad linernho harmonickho osciltoru, kdy mme pro
fW ( x , p ) vude nezporn vraz

fW ( p , x ) = 1 b hw b hw 2 1 b hw 2 mw tanh exp tanh x exp tanh p , ph 2 2 2 h mw h

pechz na klasick rozdlen
fW ( p , x ) = b m w 2 x2 b p2 bw exp exp . 2p 2 2m

(12.65)

kter pro mal hodnoty argumentu hyperbolick tangenty (vysok teploty, nzk energie)

(12.66)

70

12.7 Polarizan matice Velmi jednoduch pklad matice hustoty tvo polarizan matice. Proveme piazen rovinn elektromagnetick vlny a normovanho dvourozmrnho vektoru r r r w E = ( Ex ex + E y ey ) exp i ( z - c t ) c a 1 0 E = = a + b , a a* + b b* = 1 . b 0 1 Matici hustoty pro tento (ist) stav vytvome standardnm zpsobem
= E E = r a a* ba
*

(12.67)

a b* . b b*

(12.68)

Pro linern polarizovanou vlnu mme nap.

x = y = r , r , 0 0 0 1 p r
4

1 0

0 0

1 2 1 2 1 2 -1 2 3p 4 = = , r . 1 2 1 2 -1 2 1 2

(12.69)

Pro kruhov polarizovan svtlo mme L = r Pro nepolarizovan svtlo pak n = r 1 1 x + r y ) = (r p 4 + r 3p r ( 2 2

4

1 2 i 2 1 2 -i 2 R = , r . -i 2 1 2 i 2 1 2 1 2 0 L ) = +r . 0 1 2

(12.70)

(r )= 1 2

(12.71)

Pro spinov stavov vektory stic se spinem mme

1 0 +z + = , -z - = , 0 1 1 1 1 1 1 1 +x = + + - = + - - = 1 , - x = , 2 2 2 2 -1 1 1 1 1 1 1 +y = + -i - = + +i - = -i , - y = . 2 2 2 2 i
Pro polarizan matice dostvme
+z = - z = +x = r , r , r , 0 0 0 1 1 2 1 2 - x r 1 2 -1 2 1 2 -i 2 1 2 i 2 + y = - y = = , r , r . -1 2 1 2 i 2 i 2 -i 2 1 2 1 0 0 0 1 2 1 2

(12.72)

(12.73)

71

Porovnnm (12.73) a (12.69) resp. (12.70) dostvme analogie mezi polarizanmi stavy foton a elektron.

13. Virilov teorm

13.1 Eulerova vta o homogennch funkcch Mjme homogenn funkci N promnnch stupn k, tzn. plat
f ( t x1 , t x2 ,K , t xN ) = t k f ( x1 , x2 ,K , xN ) .

(13.1)

Eulerova vta k, e souet souin parcilnch derivac homogenn funkce s odpovdajcmi promnnmi je roven dan funkci nsoben stupnm homogenity f ( x1 , x2 ,K , xN ) = k f ( x1 , x2 ,K , xN ) . xn

x
n =1

(13.2)

Dkaz provedeme pro N=2. Mme

f ( u = t x , v = t y ) = t k f ( x , y ) x f u ( u , v ) + y f v ( u , v ) = k t k -1 f ( x , y ) x fx ( x , y ) + y f y ( x , y ) = k f ( x , y ) .
13.2 Virilov vta
t =1

d dt

(13.3)

Mme-li ohranienou funkci f ( t ) , je stedn hodnota jej derivace rovna nule, nebo
df dt f (T ) - f ( 0) 1 d f (t ) = lim d t = lim =0 . T T T T dt
0 T

(13.4)

Potejme te pro soustavu stic r d r r d pa r 0= p r = ra + a a dt a dt a

r r d ra p = a dt a

F r
a a

r r
a

p
a

K r pa

. (13.5)

Sla psobc na stici je dna jednak vzjemnou interakc stic, jednak vnjmi silami tlakem

F r
a a

r r
a

=-

r r r
a a

r P
a

r r - P r d S = S

r r r
a a

r P
a

r - P divr dV =
V

r P - ra r - 3 PV ra a
Dosazenm (13.6) do (13.5) dostvme

(13.6)

p
a

K r pa

r r r
a a

r P
a

- 3 PV

(13.7)

72

Kinetick energie K je homogenn funkc hybnost stupn 2, potenciln energie P a je homogenn funkc souadnic stupn n. Mme tak z (13.7)
2 K - n P - 3 PV = 0 .

(13.8)

Ke vztahu (13.8) pistupuje jet zkon zachovn energie

K + P =U .

(13.9)

Meme-li vzjemnou interakci stic zanedbat (tj. P 0 , dostvme obecn vztah pro ideln nerelativistick plyn PV = ( 2 3) U .

14. Poruchov teorie

V tomto odstavci budeme pro jednoduchost zpisu vynechvat znaen opertor stkou a tak spodn index U u nenormovan matice hustoty. 14.1 Poruchov teorie pro matici hustoty Budeme eit rovnici (12.31)

r = -H r b

, r ( b = 0) = 1

(14.1)

za pedpokladu, e meme hamiltonin rozdlit na st zkladn (neporuenou) H 0 a malou poruchu H1 . Matice hustoty neporuen lohy je eenm rovnice

r0 = - H 0 r0 . b

(14.2)

Vliv poruchy by neml bt velk a tak vidme, e zmna exp[ b H 0 ] r s teplotou je opravdu mal mrn poruchovmu lenu hamiltoninu r exp[ b H 0 ] r ) = exp[ b H 0 ] H 0 r + exp[ b H 0 ] = ( b b exp[ b H 0 ] H 0 r + exp[ b H 0 ] H r = - exp[ b H 0 ] H1 r . Integrac (14.3) v intervalu ( 0 , b ) dostvme
/ / / exp[ b H 0 ] r ( b ) - 1 = - exp b H0 H1 r ( b ) d b 0

(14.3)

(14.4)

a po vynsoben obou stran rovnice zleva exp[ - b H 0 ]

r ( b ) = r0 ( b ) - r0 ( b - b / ) H1 r ( b / ) d b / .
0

(14.5)

73

Rovnici (14.5) pak meme eit iteran metodou

rn ( b ) = r0 ( b ) - r0 ( b - b / ) H1 rn -1 ( b / ) d b / , n = 1, 2,K
0

(14.6)

Mme tak

r ( b ) = r 0 ( b ) - r 0 ( b - b / ) H1 r 0 ( b / ) d b / +
0
/

b / / // // // / r0 ( b - b ) H 1 r 0 ( b - b ) H 1 r 0 ( b ) d b d b - K 0
0

(14.7)

V souadnicov representaci mme (napeme jen prvn aproximaci)

r ( x , x / , b ) = x r ( b ) x / = r0 ( x , x / , b ) -

x r0 ( b - b / ) y d y y H 1 y / d y / y / r 0 ( b / ) x / d b / + K

(14.8)

Ve (14.8) jsme vloili jednotkov opertory

y d y y = y/ d y/ y/ = 1 . y H1 y / = V ( y ) d ( y - y / ) .

(14.9)

Dle pedpokldme, e porucha H1 pedstavuje lokln interakci, tj. (14.10)

Dosazen (14.10) do (14.8) dv

b r ( x , x / , b ) = r0 ( x , x / , b ) - r0 ( x , y , b - b / )V ( y ) r0 ( y , x / , b / ) d b / d y + K (14.11) 0
-

14.2 Feynmanv opertorov poet Mme-li spotat poruchovm potem volnou energii

exp[ - b F ] = Tr{exp[ - b H ]} ,

(14.12)

musme nejprve njakm zpsobem rozplst opertory H 0 a H1 ve vrazu pro matici hustoty r . Pro tento ppad objevil Feynman zvlt vhodn formalismus opertorovho rozpltn. V ponkud matematicky upraven form vypad Feynmanv formalismus nsledovn: 14.2.1 Zkladn pojmy Mjme prostor C spojitch komplexnch funkc na intervalu [ 0,1] a jeho zobrazen M do (pesnji zobrazen kartzskch souin C zobrazen do )

74

M ( f1 , f 2 ,K , f k ) = f1 ( t ) d m1 ( t ) f 2 ( t ) d m 2 ( t )K f k ( t ) d mk ( t ) .
0 0 0

(14.13)

Zobecnn na opertory nen triviln. Mjme te zobrazen C(A) spojitch funkc z [ 0,1] do algebry opertor A. Pokud At A , Bt A pro kad t [ 0 ,1] , take At C ( A ) , Bt C ( A ) , m vraz

A d m (t ) B d m ( s )
t 1 s 2 0 0

(14.14)

smysl (pokud integrl existuje), avak me bt

A d m (t ) B d m ( s ) B d m ( s ) A d m (t )
t 1 s 2 s 2 t 1 0 0 0 0

(14.15)

Jsou-li mry 1(t) a 2(s) soustedny do bod t0 a s0, mme ze (14.15)

At0 Bs0 Bs0 At0 , AB - B A 0 .

(14.16)

Tady vidme, e opertory mohou odpovdat konstantnm funkcm, pesto je mono formalismus pouvat. Feynman zavd operaci rozpleten opertor, kterou budeme znait sloenmi zvorkami (nen to tedy v tto kapitole znak antikomuttoru)

At Bs pro t > s Bs At pro t < s . { At Bs } = 1 ( At Bs + Bs At ) pro t = s 2

Plat vdy

(14.17)

{C + C } = {C} + {C }
/ /

(14.18)

Pokud vechny opertory v C / psob ped libovolnm z opertor v C . Plat pak

{C C } = {C}{C }
/ /

(14.19)

Pklad: 1 {exp[ A + B ]} = I + ( A + B ) + ( A + B ) 2
0 1 0 1 0 1

+ L = 1 1 I + A0 + B1 + A02 + B1 A0 + B12 + L , 2 2
2

(14.20)

ale

75

exp[ A0 + B1 ] = I + ( A0 + B1 ) +

1 ( A0 + B1 )( A0 + B1 ) + L = 2 1 I + A0 + B1 + ( A02 + B1 A0 + A0 B1 + B12 ) + L . 2

(14.21)

14.2.2 Ti pklady pro g(a,b)=a.b Opertoru A pidme parametr odpovdajc Lebesgueov me, opertoru B Diracovu mru soustednou v pravm krajnm bod, tedy A = A ( t ) d t , B = B ( s ) d ( s -1 + 0 ) d s
0 0 1 1

{ A B} = B A

(14.22)

je-li naopak A = A (t ) d t , B = B ( s ) d ( s - 0) d s
0 0 1 1

{ A B} = A B

(14.23)

Pi standardnm piazen si integran oblast podle obrzku vhodn rozdlme na dva trojhelnky, take mme
t 1 s 1 1 1 { A B} = dt d s A ( t ) B ( s ) = dt A ( t ) d s B ( s ) + d s B ( s ) dt A ( t ) = 0 0 0 0 0 0

A B dt d s + B A d s dt =
0 0 0 0

1 ( AB + B A ) . 2 .

(14.24)

Mme tak z jedn funkce pi komutativnch promnnch ti rzn funkce nekomutativnch promnnch a jist se daj konstruovat dal. 14.2.3 Vta o uspodn opertor V tomto odstavci pebrme postup z lnku Miranker W.L., Weiss B.: The Feynman operator calculus, SIAM Review 8 (1966), 224 232. Podstatn vsledek pro exponenciln funkci opertor je identick s vsledkem, zskanm Feynmanem, ale v lnku uvdn teorie je obecnj. 76

Vta: Pro A ( t ) A , B ( t ) B na intervalu 0 t 1 plat

k l 1 1 k !l ! Aa1 B b1 Aa 2 B b2 K , A ( t ) dt B ( t ) dt = 0 0 ( k + l ) ! a n , bn = 0,1

(14.25)

kde Aa1 B b1 Aa 2 B b2 K jsou vechny rzn souiny s k opertory A a l opertory B, tedy

a
n

=k

b
n

=l .

(14.26)

Dkaz vychz z pechodu od integrlu

1 1 } = K A ( t1 )K A ( tk ) B ( s1 )K B ( sl ) d t1 K d tk d s1 K d sl 0 0

(14.27)

k soutu integrl pes vechny permutace promnnch t1 ,K , tk , s1 ,K , sl

{ } = 0 P(t ) L P( s ) 1K C ( P ( sl ) )K C ( P ( t1 ) ) d t1 K d tk d s1 K d sl

P
1 l

(14.28)

kde
C ( P ( ) = t n ) = A ( t n ) A , C ( P ( ) = sn ) = B ( sn ) B .

(14.29)

Faktor

( k + l )!

je dn plochou (pvodn tvercov oblasti o stran jednotkov dlky)

vytvoenou podmnkou 0 P ( t1 ) L P ( sl ) 1 , len kter se li jenom zmnou A je k!, obdobn len kter se li jenom zmnou B je l! Mme tak napklad

{ A} = A

{ A B} = ( A B + B A)

1 2

{ A B} = 1 (A 3
2

B + A B A + B A2 ) . (14.30)

Vta: Jsou-li f, g, a analytick funkce splujc rovnici

f ( x + y ) = g (x ( x ) ,h ( y ) )

(14.31)

a plat A ( t ) A , B ( t ) B na intervalu 0 t 1 , pak

1 1 x A ( t ) d t ,h B ( t ) d t = f ( A + B ) . g 0 0

(14.32)

Pro dkaz nejprve zapeme mocninn rozvoje

m+n m n k f ( x + y ) = fk ( x + y ) = fm + n x y , k =0 m=0 n =0 n g ( x ,h ) = ga b x a h b = ga b x m (a )h n ( b ) x m x n a ,b m =0 n=0 a ,b

(14.33)

Porovnnm koeficient u stejnch mocnin x m y n dostvme f m + n a tak meme pst

77

1 1 g x A t dt , h B t dt = ( ) ( ) 0 0 m n 1 1 ga b A ( t ) dt B ( t ) dt x m (a )h n ( b ) = a ,b 0 0 m n 1 1 m+n n f m + n A ( t ) dt B ( t ) dt . m =0 n=0 0 0

(14.34)

Podle ji dokzanho meme vraz {} rozplst tak, e (14.34) je prv ada pro f ( A + B ) . 14.2.4 Rozpleten exponenciln funkce soutu dvou opertor Ve statistick fyzice se jedn o aproximativn vraz pro

f = exp - b ( H 0 + H1 ) .

(14.35)

Nejdleitjm dsledkem vty (14.32) je tedy pro ns (pro A ( t ) A , B ( t ) B na intervalu

0 t 1 )
1 1 exp[ A + B ] = exp A ( t ) dt exp B ( t ) dt . 0 0
Rozvoj druh z exponencilnch funkc vede na exp[ A + B ] = exp[ A] +
2 1 1 1 1 1 exp A ( t ) d t B ( t )d t + exp A ( t ) d t B ( t )d t + L . 0 2! 0 0 0

(14.36)

(14.37)

Upravme 1 1 1 t exp A ( t ) d t B ( t )d t = exp A ( s ) d s B ( t ) exp A ( s ) d s d t = 0 0 t 0

0 1

(14.38)

(1 - t ) A B exp[t A] dt exp
0

Ozname S0 ( t ) = exp[ t A] , S1 ( t ) = exp (1 - s ) A B S0 ( s ) d s

0 t

(14.39)

a obecn Sn (t ) = 1 exp (1 - s ) A B S n -1 ( s ) d s . n! 0
t

(14.40)

Potom se (indukc) pesvdme, e meme zapsat (14.36) jako 78

exp[ A + B ] = Sn ( t = 1) .
n=0

(14.41)

14.3 Nerovnost pro volnou energii (1) Pro uit vztahu (14.41) pro vpoet voln energie je eln zmnit interval z [ 0 ,1] na

[0, b ] a zvolit opertory jako A = - H 0 , B = - H1 , take budeme mt

exp - b ( H 0 + H1 ) = exp[ - b H 0 ] - du exp - ( b - u ) H 0 H1 exp[ - u H 0 ] +
0

du du
1 0 0

u1

(14.42)

exp - ( b - u1 ) H 0 H1 exp - ( u1 - u2 ) H 0 H1 exp[ - u2 H 0 ] - L .

Pi vpotu budeme vyuvat vztahu Tr( O1 O2 ) = Tr( O2 O1 ) , kter obecn v prostoru nekonen dimenze neplat. Spektrum opertoru exp[ - b H 0 ] vak zaruuje platnost uveden zmny. V prvnm integrandu volme O2 = exp[ - u H 0 ] , ve druhm O2 = exp[ - u2 H 0 ] . Mme tedy exp[ - b F ] = Tr exp - b ( H 0 + H1 ) = Tr( exp[ - b H 0 ]) - d u Tr( exp[ - b H 0 ] H1 ) +
0

(14.43)

d u du
1 0 0

u1

Tr exp[ - b H 0 ] exp ( u1 - u2 ) H 0 H1 exp - ( u1 - u2 ) H 0 H1 - L .

Substituce u1 = v , u2 = v - w pevede druh integrl ve (14.43) na

d v d w Tr( exp[ - b H ] exp[ w H ] H

0 0 0 0

exp[ - w H 0 ] H1 ) ,

(14.44)

substituce u1 = b - v , u2 = w - v na

d v d w Tr( exp[ - w H 0 ] H1 exp[ - b H 0 ] exp[ w H 0 ] H1 ) =

0 v

d v d w Tr( exp[ - b H ] exp[ w H ] H

0 0 0 v

(14.45)
1

exp[ - w H 0 ] H1 ) .
s volbou

V posledn rovnosti jsme zamnili poad opertor ve stop souinu

O1 = exp[ - w H 0 ] H1 . Vezmeme-li te prmrnou hodnotu (14.44) a (14.45), zbavme se

zvislosti na promnn v a dostvme vraz

79

exp[ - b F ] = exp[ - b F0 ] - du Tr( exp[ - b H 0 ] H1 ) +

0

b
2

(14.46)
0 1

du Tr( exp[ - b H ] exp[u H ] H

0 0

exp[ - u H 0 ] H1 ) - L .

V dalm budeme pst H1 = x V , tedy pro H (x ) = H 0 + x V je H ( 0 ) = H 0 a H (1) = H . Vlastn vektory a vlastn hodnoty opertoru H 0 budeme znait n a En . Pro stopy opertor ve (14.46) mme tak

Tr( exp[ - b H 0 ]V ) = n exp[ - b H 0 ]V n = exp[ - b En ]Vn n

n n

(14.47)

a
Tr( exp[ - b H 0 ] exp[ u H 0 ]V exp[ - u H 0 ]V ) =

n m

n exp[ - b H 0 ] exp[u H 0 ]V m m exp[ - u H 0 ]V n =

(14.48)

exp[ - b E ] exp u ( E
n m,n

- Em ) Vn m Vm n .

Vztah (14.46) je te

exp [ - b F ] = exp [ - b F0 ] - x b Vn n exp [ - b En ] +

b Vm n
m,n

exp[ - b Em ] - exp[ - b En ] -L . En - Em

(14.49)

Volnou energii napeme tak jako mocninn rozvoj

F = F0 + x F1 + x 2 F2 + L ,

(14.50)

take 1 exp[ - b F ] = exp[ - b F0 ] 1 - x b F1 + x 2 b 2 F12 - b F2 + L . 2 Porovnn (14.49) a (14.51) dv (14.51)

F1 = exp[ b F0 ] Vn n exp[ - b En ] =
n

Tr( H1 exp[ - b H 0 ]) Tr ( exp[ - b H 0 ] )

(14.52)

80

F2 =

b
2

exp[ 2 b F0 ]
(14.53)

2 2 Vn n exp[ - b En ] - Vn n exp[ - b En ] exp[ - b En ] n n n 2 exp[ - b Em ] - exp[ - b En ] b - Vm n . 2 m,n En - Em mn

Druh len na prav stran (14.53) je zjevn zporn, e nen kladn i prvn len je vidt z Cauchyho Schwarzovy nerovnosti (pro skalrn souiny)

a
n

2 2 bn an bn , n n

(14.54)

zvolme-li

b b an = Vn n exp - En , bn = exp - En . 2 2
d 2 F (x ) <0 dx 2

(14.55)

Mme tedy pro koeficient F2 dokzno, e F2 < 0 . Pokud chceme s jistotou ukzat, e plat (14.56)

pro vechna x (tedy tak pro x =1 ), musme postup ponkud zobecnit. Pro dal vpoty pepeme n vsledek do tvaru F Fa kde , (14.57)

Fa = F0 + wn Vnn n

wn Vn n 2 n

- wn Vn n n

1 2 w -w n - Vm n m 2 m,n E E n m mn

, (14.58)

pitom En jsou vlastn hodnoty opertoru H 0 a

wn = exp[ - b En ] . exp[ - b En ]
n

(14.59)

V prvn aproximaci je mono zpis nerovnosti zkrtit na

F Fa , Fa = F0 + H - H 0
0

(14.60)

14.4 Nerovnost pro volnou energii (2) V tomto odstavci postupujeme podle kapitoly Minimln princip pro volnou energii v knize S.V. Tjablikov: Metody kvantovoj teorii magnetizma (Nauka, Moskva 1975). Vta: Hamiltonin soustavy a je H = H 0 + H1 . Potom plat nerovnost

81

F F0 +
kde voln energie jsou

Tr( H1 exp[ - b H 0 ]) Tr ( exp[ - b H 0 ] )

(14.61)

F =-

ln Tr( exp[ - b H ])

, F0 = -

ln Tr( exp[ - b H 0 ])

(14.62)

Dkaz: A H je funkc njakho parametru , tedy H = H ( x ) . Dle uvaujme veliinu

exp H (x ) t , kde t je njak dal parametr. Zejm plat

d exp H (x ) t = H (x ) exp H (x ) t . dt
Z (14.63) dostaneme d d d d H (x ) t H (x ) t exp = exp = d t dx dx d t d H (x ) d H (x ) exp H (x ) t + exp H (x ) t , dx dx d exp =0 . H (x ) t dx t =0 Definujeme dle (14.63)

(14.64)

d exp H (x ) t = exp H (x ) t U (t ) , dx
take mme dU ( t ) d H (x ) = exp - H (x ) t exp H (x ) t , U (t ) t =0 = 0 . dt dx Z pedchozch dvou vztah dostvme d exp H (x ) = exp H (x ) U (1) = dx d H (x ) exp H (x ) exp - H (x ) t d x exp H (x ) t dt .
0 1

(14.65)

(14.66)

(14.67)

Vezmme te speciln ppad H (x ) = A + x B a potejme stopu obou stran rovnice (14.67)

82

 d d Tr exp[ A + x B ] = Tr( exp[ A + x B ]) = dx dx 1 Tr exp[ A + x B ] exp - ( A + x B) t B exp ( A + x B ) t dt = 0 Tr( exp[ A + x B ] B ) ,

take
d Tr( exp[ A + x B ] ) = Tr( exp[ A + x B ] B ) dx d2 d Tr( exp[ A + x B ]) = Tr( exp[ A + x B ] B ) = 2 dx dx
1 Tr exp[ A + x B ] exp - ( A + x B ) t B exp ( A + x B ) t dt B . 0

(14.68)

(14.69)

Stopu spotme pomoc vlastnch vektor opertoru H (x ) = A + x B

( A+x B) n
Mme

= en n

(14.70)

d2 Tr( exp[ A + x B ]) = dx 2

exp [e n ] exp [ - e n t ] Bn m exp [e m t ] dt Bm n =

n m

(14.71)

B
n,m

mn

exp [e m ] - exp [e n ] 0 . em - en
x

Plat

d2 f 0 f / / ( t ) dt = f / ( x ) - f / ( 0 ) 0 2 dx 0

( f ( t ) - f ( 0) ) dt = f (x ) - f ( 0 ) - f ( 0) x 0
/ / / 0

(14.72)

Pro stopy opertor plyne z (14.71)

Tr( exp[ A + x B ]) Tr ( exp[ A] ) + Tr( exp[ A] B ) .

Zvolme nyn x =1 a dle

(14.73)

A = - b H0
Po mal prav dostaneme

, B = - b ( H1 - H1 ) , H1 =

Tr( H1 exp[ - b H 0 ]) Tr ( exp[ - b H 0 ] )

(14.74)

83

Tr exp - b ( H 0 + H1 ) exp - b H1 Tr ( exp [ - b H 0 ] ) .

(14.75)

Po zlogaritmovn a dosazen vraz pro volnou energii dostvme vztah (14.61), kter jsme mli dokzat.

15. Pklady pouit poruchov teorie

15.1 Klasick aproximace Vyjdeme ze vztah (14.58) a (14.59)
Fa = F0 + wn Vnn n

2 wn Vn n - wn Vn n 2 n n

1 2 w -w n - Vm n m 2 m,n En - Em mn

exp[ - b En ] wn = . exp[ - b En ]
n

(15.1)

Pro vysok teploty (mal hodnoty ), kdy jsou rozdly mezi energiovmi hladinami mal ve srovnn s k B T , meme aproximovat

exp wm - wn b ( En - Em ) -1 b w = wn n En - Em En - Em
take dostvme

(15.2)

2 b F = F0 + wn Vn n - wn Vn m Vm n - wn Vn n . 2 n n m 1 4 24 3 n V2) ( n n
Zavedeme-li pro stedn hodnotu oznaen

(15.3)

f = wn f n
n

(15.4)

meme (15.3) zapsat jako

F = F0 + V -

1 2 kB T

(V -

(15.5)

K tomuto vrazu dospjeme klasickm vpotem (rka u integrlu znamen, e ekvivalentn oblasti fzovho prostoru se berou jen jednou)

F E ( p , q) +x V ( p , q) exp = exp - 0 dG k T k T B B
/ 2 E0 ( p , q ) V ( p , q) 1 2 V ( p , q) + x exp dG . 1 - x kB T kB T 2 kB T /

(15.6)

84

Volnou energii tak napeme jako F F0 + x F1 + x 2 F2 , vraz na lev stran je pak

2 F F0 F2 F 2 1 F 1 1 exp 1- x +x exp - k T 2 kB T kB T kB T kB T B

(15.7)

Porovnme koeficienty u mocnin a dostvme (polome pak jako obvykle x =1 )

2 V ( p , q )) F0 - E0 ( p , q ) ( dG + F = F0 + exp V ( p,q) k T 2 k T B B /

F - E0 ( p , q ) 1 exp 0 V p , q d G ( ) 2 kB T kB T
/

(15.8) ,

kde

E ( p,q) F0 = - k B T ln exp - 0 dG . kB T
/

(15.9)

Zavedenm oznaen pro stedn hodnotu

F - E0 ( p , q ) f = f ( p , q ) exp 0 dG k T B
/

(15.10)

pejde (15.8) na (15.5). 15.2 Anharmonick osciltor Jestlie pibereme ve vrazu pro linern osciltor kubick len v rozvoji potenciln energie, je vhodn u dopedu pedpokldat, e stedn poloha nen x = 0 , ale njak obecn bod x = a . Mme pak H = H 0 + H1 , kde H0 = p2 m w 2 2 + ( x - a) 2m 2 , H1 = f x 3 + mw2 2 2 x - ( x - a) . 2 (15.12) (15.11)

Pejdeme k nov souadnici y = x - a , take

H0 = p2 m w 2 2 + y 2m 2
3

mw2 2 H1 ( y ) = f y + 3 f a y + ( 3 f a + m w ) a y + f a + a . 2
2 2

(15.13)

Ze vztahu (12.52)

85

 mw rU ( y , y , T ) = 2 p h sinh h w kB T
spoteme volnou energii
F exp 0 = kB T 1
-

mw 2 hw exp y tanh 2 kB T h
hw 2 kB T

12

(15.14)

r ( x , x ,T ) d x
U

= 2 sinh

(15.15)

take pro normovanou matici hustoty mme

mw mw 2 hw hw r ( y , y ,T ) = tanh y tanh exp . kB T 2 kB T ph h

12

(15.16)

Lich mocniny y ve vrazu pro H1 ( y ) daj pi vpotu stedn hodnoty nulov pspvek, take zstv jen
mw 2 2 H1 = f a + a r y , y , T d y + 3 f a y2 r ( y , y ,T ) d y = ( ) 2 - -

mw 2 2 3 h hw f a + coth a + f a 2 2 mw 2 kB T

(15.17)

Zanedbme len f a 3 , take pi minimalizaci H1 vzhledem k zatm volnmu parametru a dostaneme

a=-

3f h hw coth 2 3 2 m w 2 kB T

(15.18)

Dosazen (15.18) do (15.17) dv (opt pi zanedbn lenu f a 3

1 9 h2 hw H1 = - m w 2 a 2 = - f 2 3 4 coth 2 8 m w 2 kB T
a tedy

(15.19)

hw F k B T ln 2sinh 2 kB T
V tomto ppad je

9 2 h2 hw coth - f 3 4 2 kB T 8 m w

(15.20)

15.3 Pohyb v ohranien oblasti (jednorozmrn problm)

H = H 0 + H1 = kde

p2 + V ( x) , 2m

(15.21)

86

H0 =

p2 m w 2 2 + ( x - a) 2m 2

, H1 = V ( x ) -

mw2 2 ( x - a) . 2

(15.22)

Meme v principu minimalizovat H1

mw mw 2 hw hw mw 2 2 H1 = tanh exp y tanh V y + a y d y (15.23) ( ) kB T 2 kB T 2 ph h

-

12

vzhledem k parametrm a a , tj. zskat rovnice H1 =0 , a H1 =0 w (15.24)

a eit je vzhledem k tmto parametrm. Pro jin ne velmi speciln tvar potencilu je to loha uren k numerickmu een. 15.4 Virilov teorm po druh Budeme uvaovat o zmnch souvisejcch s infinitesimln zmnou linernch rozmr

LL +e L .
Pedtm pipomeneme, e plat
P=F V =T

(15.25)

F d L 1 F =- 23 L dV T 3V L

3 PV = - L
T

F L

.
T

(15.26)

Mme

FL (1+ e ) FL + H L (1+ e ) - H L

.
HL

(15.27)

Hamiltonin nerelativistickch stic, jejich interakce je binrn a zvis pouze na vzdlenosti dan dvojice je
2 pa HL = + V ( ra b ) . a 2 ma a ,b a<b

(15.28)

Potom H L (1+ e ) =
a

2 ma (1 + e )

2 pa

+ V ( (1 + e ) ra b )
a,b a<b

2 pa / H L + e - 2 + ra b V ( ra b ) , a 2 ma a ,b a<b a tedy

(15.29)

87

e
Upravujme

H L (1+ e ) - H L

= -2
HL

2 pa + a 2 ma

r
a,b a<b

ab

V / ( rab )

(15.30)

H L (1+ e ) - H L FL (1+ e ) - FL F L = L Le e

HL

(15.31)

Vztahy (15.26) a (15.30) dosazeny do (15.31) dvaj virilov teorm

3 PV = 2

2 pa a 2 ma

r
a ,b a<b

ab

V / ( ra b )

(15.32)

15.5 Invariance voln energie Pokud je hamiltonin pozmnn njakou infinitezimln transformac charakterizovanou parametrem e
H H (e )

(15.33)

a voln energie se pitom nezmn

F = F (e ) ,

(15.34)

dostvme vztah
H (e ) - H =0 H (e ) =0 . e e = 0

(15.35)

V ppad se zmnou kly souadnic a hamiltoninem (15.28) je podmnkou konstantn voln energie nezvislost F na objemu (tedy P = 0 ). Dostvme tak

-2

2 pa + a 2 ma

r
a,b a <b

ab

V / ( ra b ) = 0 .

(15.36)

16. Nerovnovn ideln plyn

16.1 Zkladn pojmy Kad makroskopick stav idelnho plynu budeme charakterizovat nsledujcm zpsobem. Rozdlme vechny mon kvantov stavy do td blzkch stav kad tda obsahuje pedevm stavy s velmi blzkou energi. Tdy oslujeme pomoc index j =1, 2,K Poet stav v kad td ozname jako G j , poet stic v tto td jako N j . Stav soustavy

88

je tedy pln charakterizovn souborem sel { N j } . Pedpokldme pirozen, e G j , ale tak

N j jsou velk sla.

Entropie soustavy je mrn statistick vze danho makrostavu tedy potu zpsob, ktermi lze tento stav realizovat. Jednotliv tdy povaujeme za nezvisl podsoustavy, mme tedy pro statistickou vhu cel soustavy

DG = DG j
j

(16.1)

16.2 Klasick plyn Zkladnm pedpokladem pro klasickou soustavu je, e obsazen kvantovch hladin je velmi dk, tj. n j = N j G j = 1 (pitom ale pod N j je dostaten velk). Meme tak pedpokldat, e se stice umisuj na hladiny nezvisle jedna na druh (mal pravdpodobnost, e se potkaj na urit hladin). Potom jde o pravdpodobnost obsazen kadou z N j stic jednoho z G j stav variace s opakovnm ale podlenou potem permutac N j stic (stice jsou stejn)

DG j =
Pro entropii tak mme

Gj

Nj

Nj!

(16.2)

S = k B ln DG = k B ln DG j = k B N j ln G j - ln ( N j !)
j j

(16.3)

Po aproximaci
ln ( N !) N ln N e

(16.4)

dostvme pro entropii vraz

S = k B N j ln
j

eG j Nj

(16.5)

Vztah (16.5) pepeme pomoc obsazovacch sel na

S = k B G j n j ln
j

e nj

(16.6)

Ve stavu statistick rovnovhy nabv entropie maximln hodnoty. Zapeme-li doplujc podmnky

N = G
j j j

nj = N

e
j

N j = e j Gj nj = U
j

(16.7)

hledme extrm metodou Lagrangeovch multipliktor 89

 (S + a N + b U ) = 0 . nk
Derivovn dv
Gk ( - k B ln nk + a + b e k ) = 0 ,

(16.8)

(16.9)

odkud pro obsazovac sla

1 nk = exp (a + b e k ) . kB

(16.10)

Konstanty urme z termodynamickho vztahu, kdy pi konstantnm objemu je

dU = T d S + m d N
take

(16.11)

a=

m
T

, b =-

1 T

(16.12)

a dostvme skuten Boltzmannovo rozdlen

m - ek nk = exp . kB T

(16.13)

Poznmka: Pi kvasiklasick situaci je

Gj =

D p( j ) Dq( j )

( 2p h)

= Dt ( j )

N j = n p( j ) , q( j ) Dt ( j )

(16.14)

kde s je poet stup volnosti. Pejdeme pak od sumace k integraci a pro entropii dostvme vztah
e S = kB n ln dt n .

(16.15)

16.3 Fermiho plyn V kadm kvantovm stavu me bt jen jedna stice, ale celkov je mnoho N j stle velmi velk slo, stejnho du jako G j . Vzhledem k vlastnostem fermion je statistick vha potem kombinac bez opakovn, take mme

DG j =

(G

- N j )! N j !

Gj !

(16.16)

Entropie je (vechny faktorily aproximujeme vztahem (16.4)) S = k B G j ln G j - N j ln N j - ( G j - N j ) ln ( G j - N j )

j

(16.17)

nebo pepsno pomoc obsazovacch sel

90

S = - k B G j n j ln n j + (1 - n j ) ln (1 - n j )
j

(16.18)

Pidnm doplujcch podmnek (16.7) a nalezenm maximln hodnoty entropie dostaneme pro rovnovn stav Fermi Diracovo rozdlen a + b e k exp kB nk = a + b e k exp +1 kB neboli po dosazen ze (16.12)

(16.19)

nk =

1 . ek - m exp +1 kB T

(16.20)

V jak limit pejdeme od statistick vhy (16.16) ke klasick, dan vztahem (7.15)? Potebn pravy jsou
Gj - N j e

(G

- N j ) ! ( G j - N j ) ln Gj

N -N G j ln - N j ln G j + N j + ( G j - N j ) ln 1 - j G j !G j j G e j

(16.21)
,

kde zanedbvme zbytek

Nj N2 N j ln G j + N j + ( G j - N j ) ln 1 j Gj 2Gj
16.4 Boseho plyn

(16.22)

Na rozdl od fermion me bt kad kvantov stav obsazen libovolnm potem boson. Statistick vha je dan potem kombinac s opakovnm. Standardn pedstava o vpotu uvauje rozmstn N j kuliek do G j pihrdek. Jde tedy o poet monch uspodn souboru G j -1 + N j hranic mezi pihrdkami a kuliek to je ( G j -1 + N j )! . Pak je teba nezapotat identick uspodn (hranice jsou stejn, kuliky jsou stejn). Statistick vha je tedy DG j =

( G + N -1)! ( G -1)! N !
j j j j

(16.23)

Pi vpotu entropie krom piblinho vyjden logaritmu faktorilu velkch sel podle (16.4) zanedbme tak jedniku oproti G j a dostvme

91

S = k B ( G j + N j ) ln( G j + N j ) - N j ln N j - G j ln G j
j

(16.24)

nebo pepsno pomoc obsazovacch sel S = k B G j (1 + n j ) ln (1 + n j ) - n j ln n j

j

(16.25)

Pidnm doplujcch podmnek (16.7) a nalezenm maximln hodnoty entropie dostaneme pro rovnovn stav Bose Einsteinovo rozdlen a + b e k exp kB nk = a + b e k 1 - exp kB neboli po dosazen ze (16.12)

(16.26)

nk =

1 . ek - m exp -1 kB T
G j -1 + N j e

(16.27)

Pro pechod od statistick vhy (16.23) ke klasick hodnot (7.15) upravujeme

(G

+ N j -1)! ( G j -1 + N j ) ln G j -1 e

( G -1) ln
j

Nj N + N j ln ( G j -1) - N j + ( G j - 1 + N j ) ln 1 + G j !G j j G -1 j

(16.28)
,

kde zanedbvme (je vhodn zaznamenvat kad krok aproximac, i kdy vypad zcela triviln)

Nj N2 j G 1 + N ln 1 + N ( j j) j G j -1 2Gj

(16.29)

U boson mohou nastvat situace, kdy poet stic je mnohem vt ne poet hladin nk ?1 , tedy situace opan ke klasick statistice. V takovm ppad upravujeme

(G

+ N j -1)! ( G j -1 + N j ) ln Nj

G j -1 + N j e

G -1 G -1 N j ln + ( G j -1) ln N j - ( G j - 1) + ( G j - 1 + N j ) ln 1 + j N j ! N j j e Nj

(16.30)

a statistick vha je pak

DG j =

( G -1)!
j

1 -1 NG j

(16.31)

Entropie takovho stavu je (opt zanedbvme jedniku oproti G j ) 92

S = k B G j ln
j

eNj Gj

(16.32)

17. Fluktuace
17.1 Gaussovo rozdlen Entropie jako funkce energi podsoustav uruje hustotu pravdpodobnosti vskytu tchto energi ve vrazu exp[ S k B ] . Jestlie energie zvis na njakm parametru x, meme proto pravdpodobnost, e parametr x le v intervalu ( x , x + d x ) zapsat jako
S ( x) w ( x ) d x , w ( x ) = konst.exp . k B

(17.1)

Tento vztah poprv uvedl Einstein (Theorie der Opaleszenz von homogenen Flssigkeiten und Flssigkeitsgemischen in der Nhe des kritischen Zustandes, Annalen der Physik 33 (1910), 1275 1298). vahy, kter vedly ke vztahu (17.1) jsou zcela v rmci klasick fyziky. Uveme tedy nejprve podmnky toho, aby kvantov fluktuace byly zanedbateln s fluktuacemi termodynamickmi. Kvantov neuritost D E stanoven energie pi men veliiny x s pesnost D x mus bt alespo
&:h DE D x : h x x

(17.2)

kde t je doba charakterizujc rychlost, s jakou se mn veliina x s hodnotami mimo statistickou rovnovhu. Tato doba me bt blzk relaxan dob, ale tak period njakch vybuzench vln. Pirozen poadujeme D x = x , odkud
DE ? h

(17.3)

S touto neuritost energie je spojena neuritost entropie

DS h ? kB t kB T

(17.4)

Pro platnost klasickho vztahu (17.1) je nutn, aby kvantov neuritost entropie byla mal ve srovnn s Boltzmannovou konstantou, tedy mus platit

t?

h kB T

(17.5)

93

Vztah (17.5) je hledanou podmnkou pro to, aby termodynamick fluktuace pevaovaly nad kvantovmi. Je vidt, e pi pli nzkch teplotch nebo pli rychlch zmnch sledovan veliiny tato podmnka nebude splnna. Pedpokldejme vhodnou volbu potku odetn veliiny x, tj. pedpokldejme Entropie S ( x ) m maximum v x = x = 0 (rovnovn stav), proto mme
x =0.

S x
odkud

=0 ,
x= 0

2 S x2

<0 ,
x =0

(17.6)

S ( x) S (0) b 2 - x kB kB 2 a

, b >0

(17.7)

b b 2 w( x) d x = exp - x d x . 2 2p

12

(17.8)

Normovac konstanta je zvolena z pedpokladu - < x < . Vztah (17.7) jsme sice odvodili pro mal hodnoty x , ale vzhledem k rychlmu poklesu Gaussovy kivky se rozenm intervalu nedopoutme znateln chyby. Stedn hodnota druh mocniny fluktuace je

1 x w( x) d x = b
2

(17.9)

take meme vztah (17.8) pst tak jako

w( x) d x =

1 2 p x2

x2 exp 12 2 2 x

dx .

(17.10)

Pro hladkou funkci f ( x ) s od nuly rznou prvn derivac v x = 0 dostvme

(D f )

(f

- f

f = x

2 x x =0

(17.11)

17.2 Gaussovo rozdlen pro nkolik promnnch Pokud je entropie funkc n parametr S ( x1 ,K , xn ) , je rozvoj v okol rovnovnho stavu

S S0 1 = - bi k xi xk kB kB 2

, bi k = b k i

(17.12)

94

Pi zpisu pouvme stac konvence pes opakujc se indexy se st od 1 do n. Hustota pravdpodobnosti w je nyn dna vztahem

1 w = A exp - bi k xi xk , 2

K w d x Kd x
1

=1 .

(17.13)

Transformace xi = ai k xk/ bude diagonalizovat kvadratickou formu, pokud

b i k ai r ak s = d r s b i k xi xk = d r s xr/ xs/ .
Z maticovho vyjden dostaneme pro determinanty

(17.14)

b a2 = 1

( det a )

= det b

(17.15)

Vme, e det a je Jakobin transformace, take mme

n 2 A(2p ) 1 2 A det a exp - x d x = =1 . 12 2 det b ( ) -
n

(17.16)

Pro hustotu pravdpodobnosti w tak mme

( det b ) w= n2 (2p )

12

1 exp - bi k xi xk . 2

(17.17)

Zavedeme veliiny X i termodynamicky sdruen k xi vztahem

Xi = -

1 S = bi k xk k B xi

(17.18)

Vzhledem k linern zvislosti v (17.18) plat i inversn vztah je-li S vyjdena pomoc X i , mme

xi = -

1 S kB X i

S S 0 1 -1 = - (b ) Xi Xk ik kB kB 2

(17.19)

Stedn hodnotu souinu xi X k spoteme pomoc integrace per partes

xi X k

( det b ) K x - exp - 1 b x x d x K d x = d = i ik i k 1 n ik 12 2 ( 2 p ) xk
12

(17.20)

Vynsobenm matice stednch hodnot xi X k vztahy, take celkov meme pst xi X k = d i k ,

matic b -1 nebo matic b dostvme dal xi xk = ( b -1 )

X i X k = bi k

ik

(17.21)

95

Plat-li pro nkter dva parametry (ozname je x1 a x2 ) x1 x2 = 0 , pak jsou fluktuace tchto parametr statisticky nezvisl. Integrujeme-li hustotu pravdpodobnosti pes vechny zbvajc promnn, zstane pouze

1 1 / 2 / 2 w12 = konst.exp - b11 x1 - b12 x1 x2 - b 2/ 2 x2 . 2 2

Z (17.21) mme x1 x2 = 0
12

(17.22)

(b )
/ -1

12

/ = 0 b12 =0 .

(17.23)

/ Posledn implikace plyne z ( b / -1 ) = - b12 det b / . Rozpad se tedy (17.22) na souin dvou

nezvislch Gaussovch rozdlen. Tvrzen v opanm smru je triviln: jsou-li parametry nezvisl, je x1 x2 = x1 x2 a protoe mme vechny stedn hodnoty parametr volbou

potku rovny nule, je x1 x2 = 0 . 17.3 Fluktuace termodynamickch veliin

(e ) Odvodme nejprve potebn vraz pro minimln prci Rmin , kterou vykon vnj objekt

nad tlesem. Uvaujme soustavu (tleso) uzavenou v rozshlm vnjm prosted, jeho teplota T0 a tlak P0 se li od teploty T a tlaku P tlesa. Tleso me vykonvat prci nad njakm objektem, kter je tepeln isolovn jak od studovanho tlesa, tak od vnjho prosted. Vechny ti podsoustavy (tleso, objekt, vnj prosted) tvo dohromady uzavenou soustavu. Vnj prosted m tak velk objem a energii, e zmna tchto veli in zpsoben zmnami tlesa nevede k pozorovatelnm zmnm tlaku a teploty prosted, take je meme povaovat za konstantn. Pokud by vnj prosted neexistovalo, byla by prce konan tlesem nad objektem jednoznan dna zmnou energie tlesa mezi potenm a koncovm stavem. Existence prosted in vsledek nejednoznanm a vznik opt otzka o maximln hodnot prce, kterou me tleso vykonat pi dan zmn stavu. Pokud pi pechodu z jednoho stavu do druhho kon tleso prci nad vnjm objektem, potom pi opanm pechodu mus konat prci vnj objekt nad tlesem. Najdeme-li tedy pi pmm pechodu mezi dvma stavy
e tlesa maximln hodnotu prce Rmax , je to zrove hodnota minimln prce Rmin , kterou pi

opanm pechodu vykon vnj objekt nad tlesem. V prbhu pechodu si tleso me vymovat teplo i prci s vnjm prostedm. Pi zmn stavu se tedy celkov zmna energie tlesa skld ze t st: z prce konan nad tlesem vnjm objektem R , z prce konan prostedm a tepla zskanho z prosted. Jak 96

jsme ji uvedli, velk rozmry prosted umouj povaovat jeho tlak a teplotu za konstantn, je tedy prce konan vnjm prostedm nad tlesem rovna P0 V0 a pedan mnostv tepla T0 S0 . Indexy nula pat veliinm charakterizujcm vnj prosted. Mme tedy
U R P0 V0 T0 S0 .
e

(Na lev stran je zmna vnitn energie tlesa, ale na prav stran jsou prce a teplo vnjch zdroj, proto opan znamnka oproti konvenci prvn vty). Ze zachovn celkovho objemu a zkonu rostouc entropie mme V V0 0 , S S0 0 . Dosazenm dostvme nerovnost
R U T0 S P0 V
e

(17.24)

Rovnost je dosaena pi vratnm dji opt dochzme k zvru, e pechod je realizovn s minimln vynaloenou prac (a opan pechod s maximln vykonanou prac), je-li d j vratn. Mme
Rmin U T0 S P0 V .
e

(17.25) Ozname St celkovou

Minimln prci lze tak interpretovat nsledujcm zpsobem.

entropii soustavy tleso plus prosted a U t celkovou energii. Pokud jsou tleso a prosted v rovnovze, plat
St St U t .

Nejsou-li v rovnovze, je celkov entropie soustavy (pi dan hodnot celkov energie) men o St (pirozen St 0 ). Na obrzku tomu odpovd seka a b . Horizontln seka

c b odpovd zmn energie pi vratnmu dji pechodu od stavu tlesa v rovnovze

s prostedm do stavu, odpovdajcho bodu b . Ukzali jsme, e pi vratnm dji je prce 97

potebn k tomuto pechodu minimln. Ponvad uvaujeme jen o malch odchylkch od rovnovhy, meme podle obrzku pst St a protoe d St dU t 1 T0 , mme nakonec d St U t e Rmin dU t

St

Rmin 1 U T0 S P0 V . T0 T0

(17.26)

Vrtme se te k fluktuacm. Hustotu pravdpodobnosti napeme pomoc zmny entropie cel uzaven soustavy
( e) Rmin D St w : exp , = exp kB kB T

(17.27)

a Rmin je prce vykonan nad malou zkoumanou st celku, podrobenou fluktuaci

( ) Rmin = DU - T D S + P DV
e

(17.28)

kde DU , D S a DV jsou zmny energie, entropie a objemu zkouman mal sti, T a P jsou teplota a tlak cel soustavy. Pepeme jet (17.27) na
DU - T D S + P DV w : exp . kB T

(17.29)

Rozvineme-li v Rmin vraz DU do Taylorova rozvoje, mme

U U 1 2U 2U 2U 2 2 DU = DS + DV + 2 ( D S ) + 2 D S DV + DV ) = 2 ( S V 2 S S V V 2 2 2 1 U U U 2 2 T D S - P DV + 2 ( D S ) + 2 D S DV + DV ) . 2 ( 2 S S V V

(17.30)

Ve vrazu pro Rmin se tak linern leny vyru a zstvaj jen kvadratick, kter vak snadno pepeme na
( e) Rmin =

U 1 D S D S 2

U + DV D V

1 = D S DT - DV D P ) . 2 ( S

(17.31)

Vsledn vraz pro hustotu pravdpodobnosti je

D P DV - DT D S w : exp . 2 kB T

(17.32)

Pklad 1: Entropie a tlak jako funkce teploty a objemu. Je

98

DS =

S S C P DT + DV = V DT + DV T V V T T T V .

,
(17.33)

P P DP = DT + DV T V V T
Pi prav jsme vyuili d F = - S dT - P dV Dosazen (17.33) do (17.32) dv

S 2 F =V V T

P 2 F =T T V

(17.34)

CV 1 P 2 2 w : exp D T + D V ( ) ( ) . 2 2 k B T V T 2 kB T
Z obecnho vrazu (17.21) pak plyne
DT DV = 0 ,

(17.35)

( DT )

kB T 2 CV

( DV )

= - kB T

V P T

(17.36)

Z termodynamickch nerovnost mme pirozen CV > 0 a V P T < 0 . Pklad 2: Objem a teplota jako funkce entropie a tlaku. Je

DV =

V V T V DS + DP = DS + DP , S P P S P S P S

T T T T DT = DS + DP = DS + DP . S P P S CP P S
Pi prav jsme vyuili dW = T d S + V d P Dosazen (17.33) do (17.32) dv V 2W =S S P , T 2W = P P S .

(17.37)

(17.38)

1 1 V 2 2 w : exp ( DS ) + ( DP ) . 2 kB T P S 2 k B CP
Z obecnho vrazu (17.21) pak plyne
DS DP = 0 ,

(17.39)

( DS )

= k B CP

( DP )

= - kB T

P V S

(17.40)

Z termodynamickch nerovnost mme C P > 0 a P V S < 0 . Pklad 3. Energie jako funkce teploty a objemu. Je

DU =

P U U DT + DV = CV DT + T - P DV T V V T T V
99

(17.41)

Pi prav v (17.41) jsme pouili termodynamickch vztah

S S dU = T d S - P dV = T dT + T V T V 123
CV

- P dV

(17.42)

a
S V =
T

F F = V V T T V T
2

P = T V T V

.
2

(17.43)

Z (17.41) vypoteme dostvme

( DU )

a po dosazen za DT DV ,

( DT )

( DV )

z (17.36)

( DU )

P V = - kB T T - P + CV k B T 2 . T P V T

(17.44)

Pklad 4. Fluktuace odklonu od vertikln polohy matematickho kyvadla. Je to jeden z mnoha pklad, kdy nesledujeme fluktuaci termodynamickch veliin, ale njakch parametr soustavy, jejich pomoc je vyjdena minimln prce. Pro matematick kyvadlo (se standardnm znaenm veliin) mme
( ) Rmin =
e

1 m g lj2 . 2
,

(17.45)

Pepeme-li (17.27) pro tento ppad na

j2 R( e) w : exp - min = exp 2 kB T 2 j

(17.46)

dostvme

j2 =
17.4 Fluktuace potu stic

kB T mgl

(17.47)

Ze vztahu (17.36) dostaneme podlenm druhou mocninou potu stic

V D N

=-

k B T V N 2 P T

(17.48)

Na lev stran tak mme fluktuaci objemu pipadajcho na jednu stici. Je potom mon tuto fluktuaci pipsat nikoliv mal zmn objemu pi pevn danm potu stic, ale mal zmn potu stic pi pevn danm objemu, tedy
D V 1 V = V D = - 2 DN . N N N

(17.49)

100

Dosazen (17.49) do (17.48) dv

(DN )

=-

k B T N 2 V V 2 P T

(17.50)

Napklad se stavovou rovnici idelnho plynu mme

V N kB T V2 == P T P2 N kB T

(17.51)

a tedy

(DN )
Ve vztahu (17.50) upravme pravou stranu

=N

(17.52)

N 2 V N =N 2 V P T P V T ,N

(17.53)

Protoe N V = f ( P , T ) , je jedno, derivujeme-li tuto funkci pi konstantnm N nebo V, meme dle upravovat

N N N = P V T ,N V P

=
T ,V

N P

T ,V

P N = m T ,V m

.
T ,V

(17.54)

Pi prav jsme vyuili vztah pro termodynamick potencil

- d W = P dV + V d P = S dT + N d m
Mme tak msto (17.50) vztah

N P = V m T ,V

(17.55)

(DN )

= kB T

N m

.
T ,V

(17.56)

Povaujeme-li za zkoumanou podsoustavu stice na k t kvantov hladin, mme z pedchozho vztahu

( D nk )

= kB T

nk m

.
T ,V

(17.57)

Pro Boltzmannv, Fermiho a Boseho plyn mme postupn

m -ek nk nk = exp = nk kB T m kB T

( D nk )

= nk
2

(17.58)

nk =

n 1 k B T k = nk (1 - nk ) m e - m exp k +1 kB T
101

( D nk )

= nk (1 - nk ) , (17.59)

nk =

n 1 k B T k = nk (1 + nk ) m e - m exp k -1 kB T

( D nk )

= nk (1 + nk ) . (17.60)

Vytvome skupiny stic tak, e do nich zaadme stice, kter obsazuj kvantov hladiny s blzkmi hodnotami energie e k e ( j ) . Poet takovch hladin ozname G ( j ) , take stedn poet stic ve skupin bude N ( j ) = G ( j ) n ( j ) = G ( j ) nk . Vzhledem ke statistick nezvislosti fluktuac obsazen jednotlivch hladin mme
D nk1 D nk2 = 0

(DN( ) )
j

( D n )
k

( Dn )
k

(17.61)

Pro Boltzmannovo, Fermi Diracovo a Bose Einsteinovo rozdlen tedy plat

j N( ) j N( ) j = N ( ) 1 - ( j ) . G j N( ) N ( j) 1 + j G( )
( j)

(DN ( ) )
j

(17.62)

Pi aplikaci na zen ernho tlesa povaujeme za jednotliv skupiny souhrn kvantovch stav fotonu v objemu V s frekvencemi v intervalu ( w , w + Dw ) horn index skupiny budeme vynechvat tj. poet stav bude G =V pslun

w2 Dw . p 2 c3

(17.63)

Msto potu foton budeme popisovat odpovdajc energii U Dw = N h w , take z tetho vrazu v (17.62) dostvme

( DU )
Dw

= h w U Dw

p 2 c3 (U Dw ) + V w 2 Dw

(17.64)

Tento vztah poprv spotal Einstein (Zum gegenwrtigen Stand des Strahlungsproblems, Physikalische Zeitschrift 10 (1909), 185 193) z vrazu (v naem znaen)
1 d2S w : exp 2 2 k B d DU D w ,

(
DU Dw = 0

DU Dw

(17.65)

pitom entropii vzal z Planckova vzorce pro zen ernho tlesa.

102

17.5 Poissonv vzorec Pro mal fluktuace a plyn blzk klasickmu je fluktuace potu stic v danm objemu plynu dna vztahem (17.52), take pro pravdpodobnost nalezen potu stic v intervalu

(N , N + DN )

meme pst

( N - N )2 dN w( N ) d N = 1 2 exp 2N (2p N ) 1

(17.66)

Bude-li vak objem V velmi mal, me bt i poet stic v nm mal a pak je poteba potat pravdpodobnost jinak. Celkov objem a poet stic ozname V0 a N 0 . Pedpokldme homogenn rozloen stic v celm objemu V0 . Pravdpodobnost, e se N stic nachz a N 0 - N stic nenachz v objemu V je (V V0 ) (1 - V V0 )
N N0 - N

. Poet takovch stav je dn

potem kombinac bez opakovn, take celkem dostvme

N V V wN = 0 1 N V 0 V 0
O sprvnm normovn se snadno pesvdme

N0 - N

(17.67)

V V wN = 1 - + N =0 V0 V0
N0

N0

=1 .

(17.68)

Nyn pro V = V0 N = N 0 vezmeme v (17.67) piblin

ln ( N 0 !) B N 0 ln N0 N -N B ( N 0 - N ) ln 0 + N ln N 0 B ( N 0 - N ) ! N 0N e e

(17.69)

a v exponentu polome N 0 - N B N . S oznaenm stednho potu stic v objemu V

N = (V V0 ) N 0 dostv vztah (17.67) s tmito aproximacemi tvar

NN N wN B 1 N ! N0

N0

(17.70)

Proveden aproximace poruily normovn, ale provedeme-li jet posledn aproximaci

x N lim 1 - = exp[ - x ] 1 n n N0
n

N0

B exp - N ,

(17.71)

dostvme Poissonv vzorec se sprvnm normovnm na jedniku

wN =

NN exp - N . N!

(17.72)

Z Poissonova vzorce meme odvodit Gaussovo rozdlen (17.66) za pedpoklad

103

N ?1 ,

d =

N-N N

=1 .

(17.73)

Pro N ! pouijeme pesnj Stirlingovu aproximaci

N ! B ( 2 p N ) N N exp[ - N ]
12

(17.74)

a mme tak wN B exp - N (1 + d ) ln (1 + d ) + N d . 12 ( 2 p N (1+ d ) ) (17.75)

Ve jmenovateli polome d = 0 , v exponentu ponechme v rozvoji leny do druhho du v a dostvme poadovan Gaussovo rozdlen (17.66).

18. Soustava s konenm potem energiovch hladin

18.1 Stavov suma a odvozen veliiny pro dv hladiny Mjme soustavu N vzjemn neinteragujcch stic, kad z nich mus obsazovat jednu ze dvou energiovch hladin bu e1 nebo e 2 . Ozname-li poet stic na hladin 2 jako n, je na hladin e1 N - n stic. Poet kombinac pro takov stav s energi En = ( N - n ) e1 + n e 2 je

N! , ( N - n )!n !
take stavov suma je ( En = N e 1 + nDe , kde De = e 2 - e1 )

(18.1)

Z= n De De e N N! e1 exp - N 1 exp 1 + exp = exp - N kB T n = 0 ( N - n )!n ! kB T kB T kB T

a pravdpodobnost nalezen stavu s energi En je De wn = 1 + exp - k T B Volnou energii spoteme podle vztahu
-N

(18.2)

n De N! exp . ( N - n )! n ! k B T

(18.3)

De F = - k B T ln Z = N e1 - N k B T ln 1 + exp . k T B
Entropie je

(18.4)

104

S =-

F ln Z = k B ln Z + T T T

=
(18.5)

De exp kB T De De N k B ln 1 + exp - k T + k T B B 1 + exp - De k T B

a vnitn energie
De exp kB T 2 ln Z . U = F + T S = kB T = N e 1 + De T De 1 + exp kB T

(18.6)

Posledn dva vrazy meme pepsat do symetrickho tvaru

S= e e e1 exp - 1 + e 2 exp - 2 e1 e2 1 kB T k B T (18.7) N k B ln exp - k T + exp - k T + k T e1 e2 B B B exp + exp - k T k T B B

U =N

e1 exp -

e + e 2 exp - 2 kB T kB T . e e exp - 1 + exp - 2 kB T kB T

e1

(18.8)

18.2 Obecn ppad konenho potu hladin Entropii vypoteme ze statistick vhy N! N N S = k B ln ( DG ) = k B ln k B N ln - N i ln i . e e i ( N i !) i Rovnovn stav budeme hledat pomoc Lagrangeovch multipliktor (18.9)

{S + a N + b U } = 0 , Nk
Dostvme tak rovnice

N = Ni
i

, U = e i Ni .
i

(18.10)

a + b e k - k B ln N k + a + b e k = 0 N k = exp . kB

(18.11)

Odsud pak

105

N
k

=N

a exp = kB

N b e j exp j kB

(18.12)

take s oznaenm b e exp i kB wi = b e j exp j kB mme

(18.13)

N i = wi N

w =1
i i

(18.14)

a dosazenm (18.14) do (18.9) mme pro entropii standardn vraz

S = - k B N wi ln wi
i

(18.15)

Rozepsn (18.15) dv

b e j S = k B N ln exp wi e i = k j -bN i B 14243 b Ni e i

i

(18.16)

b e j k B N ln exp j - bU kB
Z druh vty termodynamick

dU = T d S - P dV
mme
S U =
V

(18.17)

1 T

(18.18)

Derivovnm (18.16) dostvme

S U =
V

S b S + = -b b U U

(18.19)

Porovnn (18.19) a (18.18) dv oekvan vsledek b = -1 T . Pro volnou energii mme

e j F = U - T S = - N k B T ln exp j , k T B
pro entropii

(18.20)

106

 e j 1 S = N k B ln exp + kB T kB T j

e exp - j j kB T ej exp j kB T
j

(18.21)

a pro vnitn energii e exp - j j kB T U=N e exp - j j kB T

(18.22)

Statistickou sumu spoteme snadno i pro ppad, kdy jsou energiov hladiny degenerovan. V takovm ppad mme
Z=
j

nj = N

n1 ,K , nk

1 N! g1n1 K g knk exp n1 !K nk ! k BT

n
j

ej =

(18.23)
N

e e g exp - 1 + L + g k exp - k 1 k BT k BT

18.3 Zporn absolutn teploty Uvaujme opt soustavu se dvma energiovmi hladinami. Pro jednoduchost zvolme

e1 = 0 a ozname e 2 = e . Dle entropii pipadajc na jednu stici (v bezrozmrnch

jednotkch) s = S ( N k B ) a energii pipadajc na jednu stici menou pomoc vzdlenosti energiovch hladin u = U ( N e ) a nakonec bezrozmrnou veliinu mrnou teplot

t = k B T e . Z definice 0 u 1 . Mme pak msto (18.7) a (18.8)

1 exp - 1 1 t s = ln 1 + exp - + t t 1 + exp - 1 t a 1 exp - t u= . 1 1 + exp - t Entropie vyjden pomoc vnitn energie je z tchto vztah

(18.24)

(18.25)

s = ( u - 1) ln (1 - u ) - u ln u
a teplota vyjden pomoc vnitn energie je 107

(18.26)

t=

1 ln (1 - u ) - ln u

(18.27)

Grafick zobrazen zvislosti entropie a teploty na vnitn energii je na obrzcch. Nejteplej je soustava pi teplot t - 0 , pak sestupn t - a t , nejchladnj je

soustava pro teplotu t + 0 . Tento popis si potvrdme standardn vahou. Uveme to tepelnho kontaktu dv soustavy, soustava A m absolutn teplotu zpornou TA < 0 soustava B m absolutn teplotu kladnou TB > 0 . Mus platit

DS =

DQA DQB + 0 TA < 0 TB > 0 DQA < 0 DQB > 0 . TA TB

(18.28)

Soustava A se zpornou absolutn teplotou pedv teplo a soustava B s kladnou absolutn teplotou teplo pijm je tedy soustava B chladnj ne soustava A se zpornou absolutn teplotou.

19. Kinetick teorie plyn

19.1 Liouvillova vta Mjme soustavu obyejnch diferencilnch rovnic r dx r r = f ( x) dt

(19.1)

kter m pro celou asovou osu een. V tomto odstavci vjimen zna ipka vektor v n rozmrnm prostoru. Ozname g t grupovou transformaci r r r r g t ( x ) = x + f ( x ) t + O (t 2 ) , t 0 . 108

(19.2)

r Ozname D ( 0 ) oblast v prostoru { x} a V ( 0 ) jej objem a dle V ( t ) objem oblasti D ( t ) , r kde D ( t ) = g t D ( 0 ) . Plat vta: Je-li div f = 0 , potom g t zachovv objem r div f = 0 g t V ( 0 ) V ( t ) = V ( 0 ) . (19.3)

Pro dkaz jsou poteba dv lemmata. Lemma 1: Plat

r r dV ( t ) = div f d x . dt t = 0 D( 0 )
Obecn je

(19.4)

r gt x r V ( t ) = det r d x , x
D( 0 )

r r gt x f 2 r = E + r t + O (t ) . x x

(19.5)

plat Lemma 2: Pro libovolnou matici A

= 1 + Tr At + O (t 2 ) . + At det E (19.6)

Dkaz je snadno vidt pouze v souinu prvk na diagonle jsou leny nultho a prvnho du v t , jak je vidt na pkladu
1 + a11 t a21 t a12 t 1 + a22 t = 1 + ( a11 + a22 ) t + ( a11 a22 - a12 a21 ) t 2 .

(19.7)

Mme tak

r r r gt x f det r = 1 + Tr r t + O ( t 2 ) = 1 + div f + O ( t 2 ) . x x

(19.8)

Dosazenm do (19.5)

V (t ) =

D( 0 )

r r 1 + div f + O ( t 2 ) d x

(19.9)

a derivovnm a poloenm t = 0 . Protoe se t = t0 pi potn nim neli od t = 0 , meme pst tak

r r dV ( t ) = div f d x . dt t = t D ( t0 )
0

(19.10)

Tm je dkaz dokonen, nebo r div f = 0 Speciln pro soustavu Hamiltonovch rovnic dV ( t ) =0 . dt (19.11)

109

d qa H = dt pa je (setme pes opakujc se indexy)

d pa H =- a dt q

(19.12)

r H H div f = a + =0 . q pa pa qa

(19.13)

19.2 Boltzmannova kinetick rovnice 19.2.1 Jednosticov problm

r r r r Mme estirozmrn fzov prostor {q , p} . Rozdlovac funkci f ( q , p , t ) zavdme

jako
3 3 r r (d q d p ) t d N t = f (q , p ,t ) 3 ( 2p h)

(19.14)

kde d N t je poet stic v elementu fzovho prostoru Liouvillovy vty

(d

q d3 p)

v ase t. Podle

(d
Tak poet stic se nemn

q d 3 p) = (d 3q d 3 p)
t

t0

(19.15)

dN t = dN t

(19.16)

take pro rozdlovac funkci mus bt r r r r f ( q , p , t ) = f ( q0 , p0 , t0 ) . Derivovnm (19.17) podle asu dostvme

(19.17)

r r d f f r dq r dp = + q f + p f =0 . dt t dt dt
Z Hamiltonovch rovnic r dq r = p H d t {
r =v

(19.18)

r r dp , = - q H dt {
r =F

(19.19)

dosadme do (19.18) a dostvme

r r r f r = q H p f - p H q f {H , f } . t
V rovnovnm stavu jsou Poissonovy zvorky H s f rovny nule

(19.20)

f =0 t

{H , f } = 0

f = f (H ) .

(19.21)

110

Rozdlovac funkce je v rovnovnm stavu pouze funkc konstanty pohybu energie H = e . 19.2.2 Boltzmannv srkov len Zapoten srek mezi sticemi vede k tomu, e poet stic v elementu fzovho prostoru jedn stice u nemus bt konstantn. Je potom r r d f f f r dq r dp f = + q f + p f = . d t t coll t dt d t t coll

(19.22)

Pedpokldme, e pi srce se zachovvaj jak hybnosti, tak energie stic r r r r p + p1 = p / + p1/ , e + e1 = e / + e1/ (19.23) r a interakce se odehraje v jedinm bod prostoru q . Pro strunost zpisu budeme zkracovat r r r r / p = G , p1 = G1 , p / = G / , p1/ = G1 , (19.24) r r r r / d 3 p = d G , d 3 p1 = d G1 , d 3 p / = d G / , d 3 p1/ = d G1 a r r r r r r f ( q , p , t ) = f ( q , G , t ) = f , f ( q , p1 , t ) = f ( q , G1 , t ) = f1 , r r r r r r / f ( q , p / , t ) = f ( q , G / , t ) = f / , f ( q , p1/ , t ) = f ( q , G1 , t ) = f1/ . (19.25)

Zpis pomoc symbol G je vhodn i pro popis fzovho prostoru obecnjch struktur napklad u pro dvouatomovou molekulu jde o ti sloky hybnosti a dv nezvisl sloky
/ momentu hybnosti. Poet srek s pechodem G , G1 G / , G1 za jednotku asu v elementu

r objemu dV = d 3 q je dn vztahem dV

( 2p h)

/ / w ( G / , G1 | G , G1 ) f f1 d G d G1 d G / d G1 ,

(19.26)

kde vztah mezi pravdpodobnost pechodu a diferencilnm innm prezem srky je

/ / w ( G / , G1 | G , G1 ) d G / d G1 / = d s ( G / , G1 | G , G1 ) . r r v - v1

(19.27)

Opt zpis s dV jako elementem objemu konfiguranho prostoru je obecnj pro dvouatomovou molekulu jde o pt nezvislch souadnic (ti souadnice tit a dva hly definujc smr osy molekuly). Pirozen by se tak faktor 2 p h vyskytoval ne ve tet mocnin, ale v mocnin dan potem stup volnosti. Ve zkrcenm zpisu budeme pst
/ / w ( G / , G1 | G , G1 ) = w , w ( G , G1 | G / , G1 ) = w/

(19.28)

Bude ns tedy zajmat zmna v obsazen elementu fzovho prostoru za jednotku asu pi pevn dan hodnot G , tedy

111

 f dV d G 3 t coll ( 2 p h )
bytek je dn jako wf ( 2p h)
6

(19.29)

dV d G

/ f1 d G1 d G / d G1 ,

(19.30)

prstek jako w ( 2p h)
6

dV d G

/ f / f1/ d G1 d G / d G1 ,

(19.31)

take celkov zmna je

(w ( 2p h)
6

dV d G

/ f / f1/ - w f f1 ) d G1 d G / d G1 .

(19.32)

Porovnnm (19.32) a (19.29) dostvme

f 1 / w/ f / f1/ - w f f1 ) d G1 d G / d G1 . = 3 ( t coll ( 2 p h )
V dalm odstavci uvidme, e plat

(19.33)

w (G , G | G , G ) d G
/ / 1 1

/ / d G1 = w ( G , G1 | G / , G1 ) d G / d G1/ .

(19.34)

/ Protoe f ani f1 nezvis na G / ani G1 , meme vztahu (19.34) vyut k prav (19.33) na

f 1 / w/ ( f / f1/ - f f1 ) d G1 d G / d G1 . = 3 t coll ( 2 p h )

(19.35)

Funkce w resp. diferenciln inn prez d s obsahuj jako souinitele tak Diracovu delta funkci, vyjadujc zkony zachovn. Pro ppad jednoatomovho plynu plat r r r r r r r r w / = w ( p , p1 | p / , p1/ ) = w ( p / , p1/ | p , p1 ) = w , take meme v (19.35) pst w msto w/ . Podle (19.27) mme pak r r r r w d 3 p / d 3 p1/ = v - v1 d s a pro srkov len pak

(19.36)

(19.37)

f 1 r r r v - v1 ( f / f1/ - f f1 ) d s d 3 p1 . (19.38) = 3 t coll ( 2 p h ) r r Pitom u pedpokldme, e za p / a p1/ jsme dosadili ze zkon zachovn, take se
r integruje jen pes hybnosti p1 a hel rozptylu ( d s = g (J , j ) d W ).

112

Hrub odhad srkovho integrlu pro kinetick jevy v plynech je mono uinit pomoc pojmu stedn voln drhy l stedn vzdlenosti, kterou uraz molekula mezi dvma po sob jdoucmi srkami. Tuto vzdlenost meme vyjdit pomoc innho prezu s a hustoty potu stic N z vrazu

sl:

1 N

(19.39)

Je-li linern rozmr molekul d a stedn vzdlenost mezi molekulami r , mme

s :d

1 N: 3 r

r r l :r =d d d

(19.40)

Zaveden stedn doby mezi srkami

t=

l v

(19.41)

pak vede k hledanmu odhadu Boltzmannova srkovho lene

f f - f0 =t t coll ,

(19.42)

kde f0 je rovnovn rozdlovac funkce. Pkladm uvajcm tento odhad se bude vnovat dal kapitola. 19.2.3 Princip detailn rovnovhy Pravdpodobnost rozptylu m dleitou vlastnost, vyplvajc ze symetrie zkon mechaniky vzhledem k inversi asu. Ozname GT hodnoty veliin, kter vzniknou z G pi asov inversi. Mme napklad pro hybnost a moment hybnosti r r r r G = p , M GT = - p , - M .

(19.43)

Ponvad asov inverse zamuje stavy pedtm a potom, plat

/ T /T w ( G / , G1 | G , G1 ) = w ( GT , G1 | G / T , G1 ) .

(19.44)

Provedeme-li jak asovou, tak prostorovou inversi, dostvme z G hodnoty GT P napklad pro hybnost a moment hybnosti mme r r G = p,M

r r GT P = p , - M

(19.45)

r r nebo p je polrn a M axiln vektor. Pokud jsou tak jednotliv molekuly symetrick
vzhledem k prostorov inversi, plat pro danou soustavu
/ TP /T P w ( G / , G1 | G , G1 ) = w ( GT P , G1 | G / T P , G1 ) .

(19.46)

113

Pokud maj jednotliv molekuly stereoizomery, popisuje vztah (19.46) rzn soustavy. Tak o (19.44) nememe obecn tvrdit, e popisuje pm a obrcen rozptyl. O rovnosti pravdpodobnost pmho a obrcenho procesu meme vak mluvit u jednoatomovho r plynu, kde G = p = GT P , take podle (19.46)

r r r r r r r r w ( p / , p1/ | p , p1 ) = w ( p , p1 | p / , p1/ ) .

(19.47)

Funkce w m jet jednu dleitou vlastnost, kter je nejlpe vidt z pohledu kvantov teorie
+ S =1 , nebo rozepsno rozptylu. Tam je rozptyl popsn pomoc unitrn matice (S matice) S

S
f

+ if

S f k = S* f i S f k = di k
f

i =k

S
f

2 fi

=1 .

(19.48)

Kvadrt modulu S f i

udv pravdpodobnost rozptylu i f a druh vztah v (19.48) je

normovac podmnka souet pravdpodobnost vech monch pechod z danho stavu je

S + =1 , mme roven jedn. Zapeme-li podmnku pro unitrn S matici jako S

S
f

if

* S+ f k = Si f S k f = d i k f

i =k

S
f

2 if

=1 ,

(19.49)

tedy tak souet pravdpodobnost Si f

vech monch pechod do danho stavu je roven

jedn. Porovnnm (19.48) a (19.49) (vynechme v soutu pravdpodobnost, e k rozptylu nedojde, tj. len Si i ) dostvme
2

f , f i

Sf i =

f , f i

Si f

(19.50)

Pi pechodu ke spojitm hodnotm spektra veliin G popisujcch rozptyl dostvme z (19.50) vztah pro funkci w, kter jsme ji uvedli jako (19.34)

w(G

/ / / , G1 | G , G1 ) d G / d G1 = w ( G , G1 | G / , G1 ) d G / d G1/ .

19.2.4 Rovnovn rozdlovac funkce Srkov len mus bt roven nule a tedy z (19.38)
/ f 0/ f 01 - f 0 f 01 = 0 ,

(19.51)

rovnovnou rozdlovac funkci oznaujeme dolnm indexem 0. Podle (19.21) zvis tato funkce pouze na energii e = e ( G ) . Zapoteme-li jet zkon zachovn energie e / + e1/ = e + e1 , dostvme rovnici

f 0 ( e ) f 0 ( e1 ) = f 0 ( e / ) f 0 ( e + e1 - e / ) .

(19.52)

114

Derivujeme tuto rovnici nejprve podle e a potom podle e1 prav strany takto vzniklch vraz budou stejn. Podlenm vraz pak dostvme
d f 0 (e ) 1 d f 0 ( e1 ) = = konst. , f 0 (e ) d e f 0 ( e1 ) d e1 1

(19.53)

take po integraci
m - e (G) f 0 = exp . kB T

(19.54)

Integran konstanty jsme volili tak, aby vsledek byl v souhlasu s rozdlenm pro rovnovn Boltzmannv plyn. 19.3 H teorm Plyn, stejn jako kad izolovan soustava se bude snait dojt k rovnovnmu stavu. Mlo by jt o dj, pi kterm roste entropie. V tomto odstavci to dokeme. Entropie je dna vztahem
S= e 3r 3 s f ln dV d G , dV d G = d r d p . f (2p h ) kB
3

(19.55)

Derivovnm podle asu dostvme

dS kB e = f ln 3 d t ( 2 p h ) t f kB f ln f dV d G . dV d G = 3 t ( 2p h)

(19.56)

V tomto odstavci budeme srkov len ( f t )coll znait C ( f ) asto se tak pouv

St f (od Streuung). Dosadme z Boltzmannovy rovnice

r r f r r r f + C( f = - v rr f - F p t

(19.57)

Oekvme, e ke zmn entropie bude pispvat pouze srkov len. Pspvek prvnch dvou len prav strany (19.57) je

- ln f

r f r f r r f v F dV d G = r r v r + F r f ln r p p e r

dV d G .

(19.58)

Jednoduch pravy vedou na

r f v r f ln e r
V

r r f dV = v nrr f ln d Srr = 0 , e V r r f r f ln r =0 d Sp , d G = F np e G
(19.59)

r f F r f ln e p
G

protoe vn objemu fzovho prostoru je f = 0 . Mme tak 115

dS kB =ln f C ( f ) dV d G . 3 dt ( 2p h)

(19.60)

Vpoet integrlu vzhledem ke G provedeme pro obecnou funkci F ( G ) . Napeme srkov integrl podle (19.33)

F ( G ) C ( f ) d G = ( 2p h ) F ( G ) w (G , G | G , G ) f
1
/ 3 1 / 1

f1/ d 4 G -

F (G) w(G 3 ( 2p h) 1

, G | G , G1 ) f f1 d G ,
/ 1 4

(19.61)

/ / kde d 4 G = d G d G1 d G / d G1 . Prostou zmnou znaen G G / , G1 G1 ve druhm integrlu

prav strany v (19.61) dostaneme

F (G) C ( f ) d G = ( 2p h ) F - F w(G , G |G , G ) f
1
/ / 3 1 / 1
/ Dal zmnou znaen G G1 , G / G1 dostaneme

f1/ d 4 G .

(19.62)

F (G) C ( f ) d G = ( 2p h) F
3

/ / / / / 4 - F1 w ( G , G1 | G , G1 ) f f1 d G

(19.63)

a konen vezmeme prmr z vraz (19.62) a (19.63)

F (G) C ( f ) d G = 2 ( 2p h) F + F - F
3 1

/ / / / 4 - F1 w f f1 d G .

(19.64)

V trivilnm ppad, kdy zvolme F ( G ) =1 , dostaneme

C ( f )d
a dosadme-li za C ( f ) z (19.35)

G=0

(19.65)

w ( f
/

f1/ - f f1 ) d 4 G = 0 .

(19.66)

Volbou F ( G ) : ln f dostvme pro (19.60)

dS kB / / / f / f1/ 4 = w f f1 ln f f d G dV d t 2 ( 2 p h )6 1

(19.67)

nebo dS kB = w / f f1 x ln x d 4 G dV 6 d t 2 ( 2p h) kde f / f1/ x= f f1 116 . (19.69) , (19.68)

Integrace vzhledem ke konfiguranmu prostoru a vynsoben konstantou rovnice (19.66) nm dv

w 2 ( 2p h)
6

kB

f f1 (1 - x ) d 4 G dV = 0 .

(19.70)

Piteme (19.70) k (19.68) a mme dS kB = w / f f1 ( x ln x - x + 1) d 4 G dV 6 d t 2 ( 2p h) . (19.71)

Funkce v zvorkch je rovna jedn pro x = 0 , dosahuje minima nulovou hodnotou v x =1 a pak stle roste. Dokzali jsme tak, e

dS 0 . dt

(19.72)

Povimnme si, e x =1 znamen rovnovn stav pouze v tom ppad se entropie nemn. Dle je vidt, e integrace vzhledem k promnnm konfiguranho prostoru nen pro dkaz podstatn srky zpsobuj rst entropie v kadm elementu konfiguranho prostoru. To ovem jet neznamen, e entropie v kadm elementu roste me bt mezi jednotlivmi elementy penena. H teorm poprv odvodil Boltzmann v rozshlm lnku Weitere Studien ber das Wrmegleichgewicht unter Gasmoleklen (Sitzungsberichte der kaiserlichen Akademie der Wissenschaften 66 (1872), 275 370) pro entropii, kterou definoval Clausius E = - S k B

f ( x ,t ) E = f ( x , t ) log - 1 d x . x
0

(19.73)

V anglicky psan literatue pak byla tato veliina oznaovna jako H (heat function), eho se v lncch pro Nature drel i Boltzmann. Odtud nzev teormu. 19.4 Pechod k makroskopickm rovnicm 19.4.1 Zkladn rovnice Jestlie ve vztahu (19.64) volme funkci F ( G ) takovou, e se pi srce odpovdajc veliina v elementu konfiguranho prostoru zachovv, je integrl roven nule (zdraznme, e se v danm elementu takov veliiny mohou mnit penosem), protoe podle (19.64)

F (G) C ( f ) d G = 2 ( 2p h )

/ F + F1 - F / - F1 w / f / f1/ d 4 G = 0 . 4 2444 3 144

=0

(19.74)

117

r r Vynsobme Boltzmannovu rovnici zachovvajc se veliinou F ( G ) = c ( r , p ) a integrujeme

r podle d G = d 3 p

r r pa r r 3 r c ( r , p ) t + m x + Fa p f ( r , p , t ) d p = 0 . a a
Jednotliv leny budeme vhodn upravovat

(19.75)

r f 3r d p = c f d3 p , c t t pa r c pa r pa f 3 r d p= f d3 p - f d3 p , c c xa m m xa xa m f 3r r c r F r d p= Fa f d 3 p - c a f d 3 p . ( c Fa f ) d 3 p - c Fa pa pa pa pa

(19.76)

Prvn len prav strany tet rovnice lze pevst na integrl po ploe ohraniujc objem fzovho prostoru, kde je rozdlovac funkce f rovna nule. Protoe pedpokldme, e sly jsou konservativn, je i tet len tamt roven nule. Zavedeme nejprve numerickou hustotu stic n a hustotu stic (odpovd to volb c =1 resp. c = m )

r r r r d3 p r r n = n (r ,t ) = f (r , p ,t ) , r = r (r ,t ) = mn(r ,t ) . (19.77) 3 (2p h) r r Stedn hodnotu njak veliiny A = A ( r , p , t ) zavedeme standardnm zpsobem (argumenty

(r , p ,t )

r r

r resp. ( r , t ) u nebudeme vypisovat)

r A f d rp = 1 A f d p = f d p n ( 2p h)
3 3 3

(19.78)

Vimnme si, e n A = n A , nebo n je pouze funkc souadnic a asu, nikoliv hybnosti. Se znaenm (19.78) meme vztah (19.75) s uvenm (19.76) zapsat jako
c n c nc + n va c = n va + Fa t xa xa m va
r r r Makroskopickou rychlost ozname u = u ( r , t )

(19.79)

r r r v f d3 p 1 r r r d3 p u= v = = v f 3 3 r n f d p ( 2p h)

(19.80)

r Za funkci volme postupn hmotnost m, hybnost tepelnho pohybu mv a energii r e = ( m 2 ) v 2 . Dostvme tak

118

r + ( r ua ) = 0 , t xa
P r ( r ua ) + a b = Fa t xb m

(19.81)

(19.82)

q qa r r r + = F u . t xa m
V tchto rovnicch
Pa b = r va vb , q= 1 r2 r v 2 , qa = 1 r2 r v va 2 .

(19.83)

(19.84)

Rovnice (19.81) je rovnice kontinuity zachovn hmotnosti. Rovnice (19.82) vyjaduje zachovn hybnosti, tensor Pa b je tensorem hustoty toku hybnosti. Je to sloka vektoru hybnosti penen molekulami za jednotku asu jednotkovou plokou kolmou na osu . r Konen rovnice (19.84) pedstavuje zkon zachovn energie, vektor q je hustota toku energie. Rovnice (19.82) a (19.83) vak jet nejsou vyjdeny pomoc makroskopickch charakteristik. 19.4.2 Aproximace lokln termodynamick rovnovhy V tto asto oznaovan jako nult aproximaci zanedbme disipativn jevy jako je viskozita a tepeln vodivost. Meme pak povaovat rozdlen v jednotlivch objemovch elementech za lokln rovnovn. Potom u je mon pejt lokln Galileovou transformac z laboratorn soustavy K do soustavy K / , pohybujc se s danm elementem v tto soustav je rozdlovac funkce rovnovnm Boltzmannovm rozdlenm. Mme tedy r r r v = v/ + u a pro Pa b dostvme
/ / / / Pa b = r va vb = r ua ub + r ua vb + r ub va + r va vb { { 123 =0 =0 = 1 /2 v da b 3

(19.85)

(19.86)

Dle upravujeme
m /2 3 v = kB T 2 2 1 r v/ 2 = n kB T = P , 3

(19.87)

take vsledn vraz pro Pa b je

Pa b = r ua ub + P da b .

(19.88)

r Pi prav vrazu pro q potebujeme tak transforman vztah pro energii

119

e = e / + m u v / +
Po pravch podobnch pedchozm dostvme

r r

m 2 u . 2

(19.89)

r r r r r r q = u u 2 + P + n e / = u u2 + P + U . m 2 2
Ve vrazu (19.90) je U vnitn energie. Hustota energie q je po transformaci

(19.90)

q=

r
m

U+

r
2

u2 .

(19.91)

Dosazenm (19.88) do (19.82) a (19.90) a (19.91) do (19.83) dostaneme po rozepsn a vhodn linern kombinaci takto vzniklch rovnic a rovnice (19.81) dostvme vsledn tvar

r r r + ( r u ) = 0 , t r u r r r 1 r 1 r + u u + P = F t r m

(19.92)

(19.93)

a
1 U r r P r r + u U + u = 0 . m t r

(19.94)

Rovnice (19.92) a (19.93) jsou standardn tvary rovnice kontinuity a Eulerovy rovnice. Standardn tvar rovnice toku energie, kterou mme zapsnu jako (19.94) je

u2 r r u2 r + U + r u + Wm = 0 , m t 2 2

(19.95)

kde U m je vnitn energie a Wm = U m + P r entalpie jednotkov hmotnosti. Rovnici (19.94) je tak mono pepsat pomoc teploty

t = kB T , U = t
na

3 2

, P=

r
m

(19.96)

t r r 2 r r + u t + t u = 0 . t 3

(19.97)

Z rovnic (19.92) a (19.94) plyne, e v tto aproximaci se vdy jedn o adiabatick dje to ostatn napovd u pedpoklad lokln termodynamick rovnovhy. Napeme si pro entropii druhou vtu ve tvaru
d S 1 dU m P d r 1 U r r m P r r r = = + u U + u r . 2 d t T d t T r 2 d t T t T r t

(19.98)

120

O vznamu totln derivace podle asu je poznmka k pkladu v dalm odstavci. Dosadme-li pak do (19.98) ze shora uvedench rovnic, dostvme

dS =0 . dt
19.4.3 Pklady een rovnic nult aproximace r Pklad 1. Za pedpokladu F = 0 pepeme rovnice kontinuity a toku energie na r r r r r + u r = - r u , t r r 3 r t r r + u t = r u 2 t t

(19.99)

(19.100)

a po podlen rovnic obou faktorem t - 3 2 seteme, take dostaneme

( rt - 3 2 ) t

r r + u ( rt - 3 2 ) = 0 .

(19.101)

Odsud dostvme, e podl proudnice plat

r t
32

= konst.

r5 3

= konst. .

(19.102)

r Poznmka: Proudnice a je parametrizovna pomoc parametru l. Potom pro f t ( l ) , r ( t ( l ) )

r d f f dt f d r dt f r r = + r = + u f dl t d l r d t d l t

dt dl

(19.103)

r Pklad 2: Pi odvozen vlnov rovnice pro zvuk pedpokldme krom F = 0 tak, e r odchylky hustoty, tlaku a teploty od stednch hodnot a tak rychlost u jsou mal veliiny prvnho du. Ponechme pak v rovnicch prv jen leny prvnho du, take dostvme

r r dr + r u = 0 , t r u r r + d P = 0 t
a

(19.104) (19.105)

dt =

2dr t 3 r

(19.106)

Rovnice (19.106) svazuje zmny teploty se zmnou hustoty, take meme uvaovat o zmn tlaku jako funkci jedin promnn hustoty

121

dP=

P dr . r S

(19.107)

Poznmka: Rovnici (19.106) meme samozejm zskat i z termodynamickch vztah

dT =

T T P T ( PV ) d r dV = dV = V S CV T V CV T V r

(19.108)

co po dosazen PV = N k B T a CV = ( 3 2 ) N k B vede k vsledku. Pi prav jsme museli ut identit T V (T , S ) S V T ( T , S ) (V , T ) T S = = ==(V , S ) (V , S ) CV V S (V , T ) T V

(19.109)
T

a
S V =T

F T

= T V T

F V

P = T V T V

(19.110)

r Dosadme (19.107) do (19.104), take mme spolu s (19.105) dv rovnice pro d P a u

d P P r r +r u = 0 , t r S (19.111) r u r r + d P = 0 . t r r Zavedeme-li potencil rychlosti u = f , dostvme pro odchylku tlaku d P = - r f t a pro potencil vlnovou rovnici P 2f - c 2 Df = 0 , c = 2 r t ( P , S ) S ( P , S ) ( P , T ) ( P , T ) T P = = = V S (V , S ) (V , S ) (V , T ) S (V , T ) T S
12

(19.112)

Posledn pravou je peveden adiabatick derivace na isotermickou derivaci P C P = P V T CV V T

(19.113)

take pro rychlost zvuku dostvme (plat V V = r r ) CP P c= C r V T

12

(19.114)

122

r r Pklad 3. Za pedpokladu stacionrnho proudn a konservativn sly F = - f meme s vyuitm identity

r r 1 ) u = u (u 2 r r
2

r r r - u u

(19.115)

pepsat rovnici (19.93) na r 1 1 1 r r r P r (19.116) u 2 + P + f = u u - 2 r . r m r 2 r r r Pro nevrov proudn ( u = 0 ) s homogenn hustotou ( r = 0 ) dostvme Bernoulliovu

rovnici r 1 1 1 u 2 + P + f = 0 . r m 2 19.5 Srkov len pro kvantovou statistiku Pro klasickou statistiku mme pro srkov len vraz C( f ) = r r v -v ( f ( 2p h) 1
3 1 /

(19.117)

r f1/ - f f1 ) d s d 3 p1 ,

(19.118)

r r piem v integrandu jsme u dosadili za p / a p1/ ze zkon zachovn hybnosti a energie (tyi vztahy), take se integruje jen pes zbvajc voln promnn (z devti zbylo pt), tj. r pes hybnosti p1 a hel rozptylu ( d s = g (J , j ) d W ). Pro kvantovou statistiku musme zapost dostupnost finlnch stav. To vede jen k mlo pozmnnmu tvaru srkovho lenu
C( f ) = v -v { f ( 2p h) 1 r r
3 1 /

f1/ (1 f

)(1 f1 ) - f

r f1 (1 f / )(1 f1/ ) d s d 3 p1 ,

(19.119)

horn znamnko plat pro Boseho Einsteinovu, doln pro Fermiho Diracovu statistiku. Stejnm postupem jako v klasickm ppad rovnice (19.53) dojdeme k podmnce rovnovhy
f (e ) f 0 (e ) m -e (G) d ln 0 = konst. = exp , d e 1 f 0 (e ) 1 f 0 (e ) kB T

(19.120)

kde integran konstanty jsme volili podle klasickho rozdlen (19.54). Dostvme tak (opt horn znamnko pro Boseho Einsteinovu, doln pro Fermiho Diracovu statistiku)

f 0 (e ) =

1 . e (G) - m exp m1 kB T
123

(19.121)

20. Elementrn popis transportnch jev

20.1 Zkladn pojmy 20.1.1 inn prez Uvaujme o srce dvou tuhch koul s polomry a1 , a2 a hmotnostmi m1 , m2 . Na obrzku je zachycena situace v tiov soustav. Diferenciln inn prez d s je dn

vztahem

ds = b db d j ,

(20.1)

kde b je zmrn vzdlenost a je polrn hel (natoenm kolem osy rotan symetrie). Z obrzku je vidt, e

b = a sina = a cos
Mme tak
ds =

q*
2

, a = a1 + a2 .

(20.2)

1 2 a d W* , d W* = sinq * d q * d j . 4

(20.3)

Po integraci po celm prostorovm hlu ( 0 j 2 p , 0 q * p dostvme pro celkov inn prez oekvan vsledek

s = p a2 .
ped srkou byla druh stice v klidu) mme znm vztah

(20.4)

Pro pechod do laboratorn soustavy ( q je hel rozptylu prvn stice, pedpokldme-li, e

124

tgq =

m2 sinq * m1 + m2 cosq *

(20.5)

Obecn nen vyjden q * jako funkce q jednoduch vraz, ale pro m1 = m2 je z (9.2) okamit q = q * 2 a tedy d W* = 4cosq dW d s = a 2 cosq d W , (20.6)

pitom 0 q p 2 . V tiov soustav se jevil rozptyl jako izotropn, v laboratorn soustav u tomu tak nen a maximln hel rozptylu je p 2 . Celkov inn prez je pirozen invariantn veliina, v obou soustavch je to prmt dvou dotkajcch se do roviny obsahujc spojnici sted. 20.1.2 Stedn hodnoty v Maxwellov rozdlen Uvaujme o klasick soustav N stic uzavench v objemu V. Maxwellova rozdlovac funkce pro rychlosti tchto stic je

m v2 r m f (v ) = exp . 2 p kB T 2 kB T
Stedn hodnotu kinetick energie (vnitn energii soustavy U) spoteme jako
m 2 r 3r 3 U = N v f ( v ) d v = N kB T 2 2 .

32

(20.7)

(20.8)

Vpoet tlaku provedeme jako stedn hodnotu hybnosti pedan stn p molekulami, kter na jej jednotkovou ploku dopadnou za jednotku asu (pro uritost a je stna kolm na osu x)

N r r N kB T P = 2 m vx vx f ( v ) d 3 v = {{ V V D px p
vx > 0

(20.9)

Pro transportn jevy maj dleitost stedn hodnota velikosti rychlosti v, stedn hodnota potu molekul, kter projdou jednm smrem jednotkovou plokou za jednotku asu a poet srek dvou molekul v jednotkovm objemu za jednotku asu. Pro stedn hodnotu velikosti rychlosti mme po pechodu ke sfrickm souadnicm
m 3 m v2 8 kB T v = 4p v exp dv = pm 2 p kB T 2 kB T
0 32 12

(20.10)

Porovnnm (20.10) a (20.8) dostvme

8 v = 3p

12

v2

12

(20.11)

125

Pro hustotu toku (osa z bude kolm na rovinu jednotkov ploky) mme r r j = n vz f ( v ) d 3 v =

m 2p n 2 p kB T

32p 2

3 m v2 1 cosJ sinJ d J v exp dv = n v 4 2 kB T

0

(20.12)

Poet srek dvou molekul spoteme tak, e budeme sledovat poet srek urit referenn molekuly s prmtem plochy danm innm prezem s ostatnmi molekulami bodovch

rozmr (situace pro srku s jednou dal je znzornna na obrzku). Pohyb obou molekul popeme v tiov soustav. Zpsob vpotu pedpokld, e soustava je sloena z jedinho druhu molekul. Zavedeme tedy relativn rychlost a rychlost tit
r 1 r r r r r w = v - v1 , V = ( v + v1 ) . 2

(20.13)

Poet srek za jednotku asu je pak

Z =s w n . r r Pravdpodobnost srky dvou molekul s rychlostmi v a v1 je

3 m ( v 2 + v12 ) r r m d 3 v d 3 v1 . exp 2 p k T 2 k T B B

(20.14)

(20.15)

Ve slokch napeme transformaci k tiov soustav jako

vk = Vk + 1 wk 2 , v1k = Vk 1 wk 2 .

(20.16)

Jakobin transformace k novm rychlostem je pro kadou sloku roven jedn a souet tverc velikost rychlost zvis opt jen na tvercch velikost

Jk =

(Vk , wk )

( vk , v1k )

= 1 , v 2 + v12 = 2V 2 +

1 2 w . 2

(20.17)

126

Meme proto pravdpodobnost srky zapsat jako

m mV 2 3 r m w2 3 r exp d V exp d w . 2 p kB T kB T 4 kB T
Pro stedn hodnotu relativn rychlosti dostvme pak

(20.18)

m m w2 3 r k T w = w exp d w = 4 B pm 4 p kB T 4 kB T
Porovnn (20.19) a (20.10) vede k vslednmu vztahu

32

12

(20.19)

w = 2 v

(20.20)

take pro poet srek za jednotku asu mme po dosazen do (20.14)

Z = 2s v n .

(20.21)

Stedn volnou drhu pak definujeme jako drhu, kterou molekula uraz za stedn dobu mezi srkami v Z , tedy

l=

1 . 2s n

(20.22)

Jedn-li se o srky stejnch molekul, zapotv vlastn vztah (20.21) kadou srku dvakrt jako srku molekuly x s molekulou y a srku molekuly y s molekulou x a mli bychom pst pro poet srek Z / = Z 2 . Potom vak tak v Z / zna drhu, kterou urazily molekuly x a y za stedn dobu mezi srkami, tedy l / = 2 l a vztah (20.22) zstv v platnosti. 20.2 Transportn jevy Pokud je homogenita soustavy naruena, tj. existuje gradient njak makroskopick charakteristiky, vznik makroskopick tok. Na mikroskopick rovni tento tok vytvej molekuly, penejc hybnost a energii. Jednoduch geometrie, kdy pedpokldme gradient veliiny G podl osy z je znzornna na obrzku. V nejjednodu aproximaci povaujeme rozdlen molekul za Maxwellovo a tok jednotkovou plokou v rovin z je dn hodnotami G v psu zz, kde D z = ( vz v ) l .

127

Seteme toky z obou stran

v r r G - ( z ) = n vz G z - z l f ( v ) d 3 v , v
vz > 0

v r r G + ( z ) = n vz G z + z l f ( v ) d 3 v v
vz < 0

(20.23)

a ponechme v rozvoji G jen nejni leny, take pro G =G + + G - dostvme

r r G ( z ) vz2 r r G ( z ) = G ( z ) n vz f ( v ) d 3 v nl f (v ) d 3v . z v4 14 4 244 3 14 244 3
=0 = 1 v 3

(20.24)

Jako vsledek tedy mme vztah mezi tokem veliiny a jejm gradientem

1 G G=- n v l 3 z
Pirozen pro rozmry plat [ G] = [ G] m- 2 s-1 . 20.2.1 Penos hybnosti viskozita

(20.25)

V tomto ppad mme G = m u . Pro tok hybnosti je pak

P = -h

u z

1 , h = nm v l . 3

(20.26)

Dosadme-li do vztahu pro viskozitu hodnoty stedn velikosti rychlosti a stedn voln drhy, dostvme

h=

2 3 p

( m kB T )
s

12

(20.27)

Kinematick viskozita je n =h ( n m ) , take

128

1 kB T n= 3 p ns m 2
20.2.2 Penos energie tepeln vodivost

12

(20.28)

V tomto ppad mme G = e =U N . Gradient stedn energie je dn gradientem teploty, take

G 1 U 1 U T = = z N z N T S z
V obecnosti plat

(20.29)

1 U N T

b cP a = mP - , a T r

(20.30)

kde cP je mrn tepeln kapacita ( [ cP ] = J kg -1 K -1 ), je hustota ( [ r ] = kg m- 3 ) a a jsou koeficienty objemov roztanosti a stlaitelnosti

a=
Pro mrn tepeln kapacity plat

1 V V T

, b =P

1 V V P T

(20.31)

a2 T cP - cV = b r
take lze (20.30) zapsat jako

(20.32)

1 U N T

=m
S

Pb cV Ta

(20.33)

V na aproximaci ovem plat stavov rovnice idelnho plynu (20.9), take b a = T P a pro tok energie tedy dostvme

Q = -k

T z

1 , k = n m v l cV 3

(20.34)

Dosadme-li do vztahu pro tepelnou vodivost hodnoty stedn velikosti rychlosti a stedn voln drhy, dostvme

k=
Pro ideln plyn

2 3 p

( m kB T )
s

12

cV

(20.35)

cP - cV =

(20.36)

kde R je universln plynov konstanta a je molrn hmotnost. 129

20.2.3 Penos stic difuze Pro vpoet toku stic musme vpoet pozmnit, protoe pedpokldme gradient hustoty stic. Msto (20.23) peme
v r r J - ( z ) = vz n z - z l f ( v ) d 3 v , v
vz > 0

v r r J + ( z ) = vz n z + z l f ( v ) d 3 v , v
vz < 0

(20.37)

take pro J = J + + J - dostvme

J = -D

n z

, D=

1 v l . 3

(20.38)

Po dosazen stedn velikosti rychlosti a stedn voln drhy dostvme

1 D= 3 p ns

kB T m

12

(20.39)

Zjiovat experimentln vlastn difuzi je obtn (lze to napklad pomoc isotopovho odlien), typick je ovem ppad soustavy se dvma druhy molekul. 20.2.4 Porovnn s experimentlnmi hodnotami V dan aproximaci by mlo platit

k n =1 , =1 . cV h D
k = 2, 43 10- 2 J m -1 s -1 K -1
kB = (1005 - 287 ) J kg -1 K -1 = 7,18 102 J kg -1 K -1 m h = 1,72 10- 5 kg m -1 s -1 , cV = cP -

(20.40)

Uveme jako pklad such vzduch pi tlaku 1 atm a teplot 0 C, kdy potebn hodnoty jsou

(20.41)

take

k B 1,97 . cV h

(20.42)

21. Kinetick rovnice pro mrn nehomogenn plyn

21.1 Zkladn pojmy Uvaujme Boltzmannovu rovnice bez vnjch sil

f r r + v f = C ( f ) , t
130

(21.1)

kde srkov len je

/ C ( f ) = w / ( f / f1/ - f f1 ) d G1 d G / d G1 .

(21.2)

Pouvme zkrcenho znaen

r / / w ( G / , G1 | G , G1 ) = w , w ( G , G1 | G / , G1 ,G,t ) = f ) = w/ , f ( q r r r / f ( q , G1 , t ) = f1 , f ( q , G / , t ) = f / , f ( q , G1 , t ) = f1/ .
Vztah mezi pravdpodobnost pechodu a innm prezem je r r / wd G / d G1 = v - v1 ds .

,
(21.3)

(21.4)

Vimnme si rozmr jednotlivch veliin. Rozdlovac funkce je bezrozmrn veliina,

2 -1 3 -1 proto z (21.1) C ( f ) = s . Ze vztahu (21.4) w ( d G ) = m s a z (21.2) konen

[ d G ] = m- 3 .

Mme tak nap. pro jednoatomov (ti stupn volnosti) a dvouatomov (pt

stup volnosti) molekuly

dG =

r d3 p

( 2p h)

, dG =

r r d 3 p M d M 2 p d WM

( 2p h )

(21.5)

a pro molekuly tvaru trojbok pyramidy se esti stupni volnosti (nap. pavek NH3) r r d cosq d 3 p M 2 d M 4p 2 d WM dG = . (21.6) 6 (2p h) r V tchto vztazch je M moment hybnosti a q hel mezi osou symetrie molekuly a smrem r vektoru M . 21.2 Charakter piblinho een een Boltzmannovy kinetick rovnice budeme hledat ve tvaru

f = f0 + d f

, df =

f0 c kB T

(21.7)

kde f0 je lokln rovnovn rozdlovac funkce a d f = f0 mal oprava. Zaveden funkce c nen nutn, ale vede k jednodumu tvaru vslednch rovnic. Lokln rovnovn rozdlovac funkce je definovna tak, e v danm objemovm elementu konfiguranho prostoru dv sprvn hodnoty hustoty potu stic, energie a hybnosti, tj. plat r r f d G = f0 d G , e f d G = e f 0 d G , p f d G = p f 0 d G . Odsud pak

(21.8)

c dG = 0 ,

e f

c dG = 0 ,

pf

c dG = 0 .

(21.9)

131

/ Uvme-li f 0 f 01 = f 0/ f01 a to, e f 0 = f 0 ( G ) , meme s pesnost do prvnho adu opravy

zapsat srkov len jako

C( f ) =
kde srkov integrl I ( c ) je

f0 I (c ) , kB T

(21.10)

/ I ( c ) = w/ f01 ( c / + c1/ - c - c1 ) d G1 d G / d G1 .

(21.11)

Vidme, e srkov integrl je roven nule pro c mrn zachovvajcm se veliinm, tj. pro r r (21.12) c = konst. , c = konst.e , c = d u p , r kde d u je konstantn vektor. Prvn dv een odpovdaj tomu, e mal zmna rovnovn funkce s konstantn hustotou stic a teplotou tak vyhovuje kinetick rovnici mme toti

df =
a

f0 dn d n = f0 n n

(21.13)

df =

f0 e dT d T = konst. f0 T kB T T

(21.14)

Prvn len na prav stran (21.14) vznikl derivac normovac konstanty rozdlovac funkce, druh len derivac Boltzmannova exponencilnho faktoru. Takt u tetho een, kter je r vyjdenm Galileiho principu relativity (je-li rozdlovac funkce s rychlostmi v eenm r r kinetick rovnice, je tak funkce s rychlostmi v + d u eenm) vznik derivac Boltzmannova faktoru

r r f0 r du p d f = r d u = - f 0 v kB T

(21.15)

Energie je sloena z sti kinetick a vnitn (rotan a kmitav pohyb)

m v2 + e int . 2 r r r Boltzmannovo rozdlen (se zmnou v v - u ) m tedy tvar

e (G ) =

(21.16)

r r 2 m (v m -e (G) -u ) m - e int f 0 = exp . = exp exp 2 kB T kB T kB T

(21.17)

Ve slab nehomogennm prosted funkce f0 zvis na souadnicch a ase prostednictvm r makroskopickch charakteristik teploty T, rychlosti u , tlaku P (a tedy tak chemickho potencilu ). Protoe gradienty tchto veliin jsou mal, meme na lev stran kinetick

132

rovnice potat s rozdlovac funkc f0 . Dal zjednoduen pin nezvislost hledanch r kinetickch koeficient na rychlosti u (opt Galileiho princip relativity), take po r provedench operacch meme vdy poloit rychlost u = 0 (nikoliv ovem jej derivace). Pro asovou derivaci mme

f0 t
co dv

r u =0

r f 0 T f 0 P f 0 u = + + r P t u t u r T t =0

(21.18)

k B T f0 f 0 t

r u =0

r m -e (G) r u m T m P = + + mv T t T P t P T t

(21.19)

K prav vyuijeme termodynamickch vztah

m T

= -s ,
P

m 1 = P T n

, m = w-T s ,

(21.20)

kde w, s a 1 n jsou entalpie, entropie a objem pipadajc na jednu molekulu. Potom pejde (21.19) na r k B T f 0 e ( G ) - w T 1 P r u = + + mv f 0 t T t n t t pln stejnm postupem dojdeme k . (21.21)

e (G) - w r r kB T r r 1r r v f0 = v T + v P + m va vb ua b f0 T n
kde se pes opakujc indexy a set (od 1 do 3) a

(21.22)

u 1 u ua b = a + b 2 xb xa

(21.23)

Posledn len vznikl symetrizac vrazu va vb ub xa = va vb ua b . Mme tedy pro levou stranu Boltzmannovy kinetick rovnice
f0 r r + v f 0 = t u f 0 e ( G ) - w T r r 1 T r r + v T + + v P + m va a + vb ua b . kB T T t n t t

(21.24)

21.3 Nahrazen asovch derivac Eulerova rovnice

r u r r r 1 r + v v = - P t r

133

r u=0

r u 1 r =P , t nm

(21.25)

rovnice kontinuity

r r r r r + u r = - r u t
a rovnice asov nepromnnosti entropie

r u =0

r u =0

r r n = - n u t

(21.26)

d s s r r = + u s = 0 dt t

s =0 t

(21.27)

umon vylouit z Boltzmannovy rovnice asov derivace. Do vztahu (21.26) dosadme za n ze stavov rovnice idelnho plynu n = P ( kB T ) , take dostaneme

r r 1 P 1 T = - u P t T t
a rozepsnm rovnice(21.27) pak

(21.28)

s s = t T

T s P cP T 1 P + = =0 . t P t t T t P t P

(21.29)

Jestlie jet uvme, e pro ideln plyn cP - cV =1 (zde se jedn o tepeln kapacity vztaen na jednu molekulu), mme konen

1 T 1 r r = - u , T t cV
f0 r r + v f 0 = t

1 P c r r = - P u . P t cV

(21.30)

Dosazenm z (21.25) a (21.30) do (21.24) dostvme

w - T cP - e ( G ) f0 e ( G ) - w r r r v T + m va vb ua b + divu . kB T T cV

(21.31)

Vraz se vrazn zjednodu, meme-li uvaovat jen ppady, kdy w = cP T (obecn je

w = w0 + cP dT , aditivn konstantu je mono poloit rovnu nule, polome-li nulu energie na

0

nejni hladinu e ( G ) ). Boltzmannova rovnice tak zskv kanonick tvar

e ( G ) - cP T r r
T
21.4 Kinetick koeficienty 21.4.1 Tepeln vodivost

e (G) v T + mva vb da b ua b = I ( c ) . cV

(21.32)

Z rovnice (21.32) ponechme jen

e ( G ) - cP T r r
T

v T = I ( c ) .

(21.33)

134

een budeme hledat ve tvaru

c = g ( G ) T .

(21.34)

r Po dosazen do (21.33) dostaneme rovnici pro g , dal rovnice mohou plynout z podmnek

(21.9). Mme tak

e ( G ) - cP T r
T
r 1 q= kB T
T xb

r v = I (g) .

(21.35)

Pokud se poda kinetickou rovnici (21.35) vyeit, meme z vrazu pro tok energie

e v ( g T ) d G

r r r

(21.36)

urit tensor tepeln vodivosti. Rovnice (21.36) ve slokch je pak

qa = - k a b

, ka b = -

1 kB T

e va g b d G .

(21.37)

Zapoten isotropie rovnovnho plynu vede k ka b = k da b , take pro tok energie mme r r r r q = - k T , k = - f0 e v g d G . (21.38) Pozdji uvidme, jak se doke obecn platnost k > 0 . Pokud by existoval makroskopick pohyb, vztahovaly by se pedchoz vrazy na neuspodanou disipativn st pohybu, psali r r r r r r bychom tedy pro odlien msto q teba q / . Protoe je g = g ( G ) , me bt v obecnosti v g funkc t skalrnch promnnch r r r r r r r r r r v g = ( v g ) v 2 , v M , M 2 ( v g )( g ) r r r r r r r r g = v g1 ( g ) + M v M g 2 ( g ) v + v M g 3 ( g ) ,

(21.39)

r tak aby pi prostorov inversi vektor g mnil znamnko (to je nutn, pokud nen plyn tvoen r r molekulami se stereoizomeri. Pro jednoatomov plyn bude pirozen g = v g ( v ) .

21.4.2 Viskozita Z rovnice (21.32) ponechme jen

e (G) da b ua b = I ( c ) m va vb cV
a levou stranu upravme do tvaru

(21.40)

r r 1 e (G) r r 1 mva vb ua b - da b u + mv 2 u = I ( c ) . 3 cV 3

(21.41)

135

r r Pipomeme si, e u ua a . Symetrizace vraz ve (21.41) odpovd vyjden toku

hybnosti pomoc tensoru makroskopickho a tepelnho toku
/ Pa b = P da b + r ua ub - Pa b / kde tensor Pa b obsahuje dva koeficienty viskozity

(21.42)

r r r r 1 / Pa = 2 h u d u + z d u . b ab ab ab 3

(21.43)

V nestlaiteln tekutin se projevuje pouze prvn koeficient viskozity , druh koeficient viskozity se projev jen pi pohybu tekutiny s nenulovou divergenc makroskopick r r rychlosti u 0 . Pro vpoet prvnho koeficientu polome tedy ve druhm stanci na lev stran (21.41) r r u = 0 , zatmco v prvnm lenu provedeme malou zmnu znaen, take dostvme

1 m va vb - da b v 2 ua b = I ( c ) . 3
een hledme ve tvaru

(21.44)

c = ga b ( G ) ua b
druhho du, mme

, ga b = g b a

, ga a = 0 .

(21.45)

Vlastnosti tensoru g plynou z vlastnost tensoru u, nebo vyjdeme-li z obecnho tensoru

1 s 1 s A ta b ua b = ta tg g ua a = ga b ua b b ua b + ta b ua b = ta b - d a b tg g ua b + 123 3 34 1 24 3 144 4 2444 3 =0
ga b ua b =0

(21.46)

Po dosazen (21.45) do (21.44) mme rovnici

1 m va vb - da b v 2 = I ( ga b ) 3
a ppadn dal rovnice, plynouc z podmnek (21.9). Pro tok hybnosti mme
/ Pa b =-

(21.47)

m va vb f 0 c d G = ha b g d ua b kB T

(21.48)

kde

ha b g d = -

m kB T

va vb gg d d G .

(21.49)

Tensor je symetrick v dvojici index , a dvojici , a je roven nule pi zen v , . Poadujeme-li navc isotropii, mme pro jednoznan vyjden pomoc Kroneckerova symbolu

136

ha b g d = h da g d b d + da d d b g - da b d g d . 3
/ Potom je Pa b = 2h ua b , take je hledan prvn koeficient viskozity

(21.50)

h =-

m 10 k B T

va vb ga b d G .

(21.51)

Faktor 10 vznikl zenm ha b a b = da a d b b + ( da b d b a ) 3 . Na prvn pohled pekvapiv je, e tensor (21.50) je roven nule i pi zen v prvn dvojici index, to ovem plyne z poadavku
/ isotropie, nebo Pa velmi a = 2h ua a = 0 . V jednoatomovm plynu je vraz pro ga b

jednoduch (na rozdl od obecnho ppadu)

1 ga b = va vb - da b v 2 g ( v ) . 3
Pi vpotu druhho koeficientu viskozity mme

(21.52)

r r 1 2 e (G) r r m v u = I c c = g G u ( ) ( ) cV 3
a tedy

(21.53)

e (G) 1 m v2 = I (g) . 3 cV
Pro tok hybnosti mme
/ Pa b =-

(21.54)

r r m v v f c d G = z u , a b 0 a b kB T

(21.55)

kde

za b = -

m va vb f0 g d G . kB T

(21.56) dostaneme

r / Pi vyjden druhho koeficientu viskozity ve vztahu Pa b = z da b u

porovnnm (pi zen v indexech) s (21.56)

z =-

m v 2 f0 g d G . 3 kB T

(21.57)

Pro jednoatomov plyn je z = 0 v rovnici (21.54) je e ( G ) = ( m v 2 ) 2 a cV = 3 2 , odtud

g =0 .

137

22. Symetrie kinetickch koeficient

22.1 Teorie fluktuac Zopakujeme zde zkladn pojmy, uveden ji v kapitole 17. Odchylku soustavy od rovnovnho stavu charakterizujeme pomoc parametr x1 , K , xn , o nich zpravidla pedpokldme, e jejich statistick stedn hodnota je rovna nule. Entropie soustavy v nerovnovnm stavu se od maximln hodnoty ve stavu rovnovnm li o

DS 1 = - bi k xi xk kB 2

(22.1)

kde b i k je symetrick positivn definitn kvadratick forma. Pravdpodobnost nalezen hodnot parametr v intervalech ( x1 , x1 + d x1 ) ,K, ( xn , xn + d xn ) je DS exp d x1 K d xn kB w d x1 K d xn = DS K exp k d x1 K d xn B Zavedeme dalch n funkc parametr

(22.2)

Xi = -

1 S = bi k xk k B xi

(22.3)

Meme pak vyjdit odchylku entropie pomoc parametr X, nebo

xi = ( b -1 ) X k
ik

DS 1 = - ( b -1 ) X i X k ik kB 2 ln w . xk

(22.4)

Vimnme si, e z (22.2) a (22.3) plyne

Xk = -

(22.5)

Tohoto vztahu vyuijeme pi vpotu stedn hodnoty

ln w xi X k = K xi X k w d x1 K d xn = - K xi wd x1 K d xn = xk w - K xi d xk d x1 K d xn = d i k 1 4 24 3 x k 14244 3 d xk - d i k wd xk
(22.6)

Dosazenm do tohoto vztahu z (22.3) nebo (22.4) dostaneme dal potebn vrazy. Souhrnem tedy mme (vztah 17.53) xi X k = d i k , X i X k = bi k , xi xk = ( b -1 )
ik

(22.7)

138

22.2 asov korelace fluktuac Mezi hodnotami parametru soustavy x ( t ) v rznch asech existuje jist korelace, kterou stejn jako u prostorovch korelac meme charakterizovat stednmi hodnotami souin x ( t ) x ( t / ) . Stedn hodnotu chpeme jako statistickou stedn hodnotu, tj. potme s pravdpodobnostmi vech hodnot, kterch me parametr x nabvat v ase t a v ase t/ . To je ekvivalentn potn asov stedn hodnoty (nap. pro t s pevn danm rozdlem t - t / . Budeme tedy pst

j (t - t / ) = x (t / ) x (t ) = x ( t ) x (t / ) = j (t / - t ) .
Zvolme-li t / = 0 a ozname-li x ( 0 ) = x , dostaneme

(22.8)

j (t ) = x x ( t )

, j (t ) = j ( - t ) .

(22.9)

Je-li parametr x ( t ) velk ve srovnn se stedn hodnotou fluktuace, bude se soustava navracet k rovnovze v prvnm piblen podle linernho vztahu

dx = -l x . dt

(22.10)

Zavedeme te veliinu x x ( t ) jako stedn hodnotu parametru x ( t ) v ase t > 0 podmnnou tm, e v ase t = 0 nabv parametr hodnot x. Potom meme korelan funkci zapsat jako

j (t ) = x xx (t )

(22.11)

kde stedn hodnotu potme u jen podle pravdpodobnostnho rozloen x v t = 0 . Stedn hodnotu rovnosti (22.10) zapeme jako

dxx = - l xx dt

x x ( t ) = x exp[ - l t ] , t > 0 .

(22.12)

Pro t < 0 potme x x ( t ) podmnnou tm, e parametr nabude v t = 0 hodnot x. Je tedy

x x ( t ) = x exp - l t
a

(22.13)

j ( t ) = x 2 exp - l t = exp - l t . b
(Druh rovnost vychz z vyjden D S k B = - b x 2 2 .) Zobecnn pro vce parametr je pmoar. Tak msto (22.8) mme

(22.14)

ji k ( t - t / ) = xi ( t / ) xk ( t ) = xk ( t ) xi ( t / ) = j k i ( t / - t )
139

(22.15)

neboli pro t / = 0

ji k ( t ) = jk i ( - t ) .

(22.16)

Pokud se soustava nenachz v magnetickm poli nebo nerotuje jako celek (vektory indukce r r magnetickho pole B a hlov rychlosti W jsou axiln vektory), existuje symetrie pohybovch rovnic vzhledem k zmn smru asu, kter nm d dal relace. Nezvis toti na tom, kter z parametr bereme pi vpotu stedn hodnoty dve a kter pozdji. Pokud ani oba parametry nemn pi transformaci t - t znamnko nebo naopak oba znamnko mn, mme xi ( t / ) xk ( t ) = xi ( t ) xk ( t / ) Spolu s (22.16) tak mme ji k ( t ) = ji k ( - t ) . (22.17)

ji k ( t ) = j k i ( t ) .
Pokud mn pi transformaci t - t znamnko jen jeden z parametr, mme xi ( t / ) xk ( t ) = - xi ( t ) xk ( t / ) Opt s uvenm (22.16) mme v tomto ppad ji k ( t ) = - ji k ( - t ) .

(22.18)

(22.19)

ji k ( t ) = - jk i ( t ) .
Podobn jako v jednorozmrnm ppad mme

(22.20)

d xi = - li k xk dt
a tak

(22.21)

d xi = - li k x k dt

(22.22)

kde xi ( t ) je stedn hodnota parametru xi ( t ) v ase t > 0 podmnn tm, e v ase t = 0 nabvaj parametry hodnot x1 , K , xn . Pak pro korelan funkci ji k ( t ) = xi ( t ) xk dostvme rovnici d ji k dt eenm je (v maticovm zpisu) t , j =j ( 0 ) exp - l ( 0 ) = ( xi xk j 22.3 Onsagerv princip Dosadme do prav strany rovnice (22.21) z (22.3) a dostvme 140 = - li l jl k , t >0 . (22.23)

) = b

-1

(22.24)

d xi = -gik Xk dt
Podle Onsagerova principu plat

, g i k = li l ( b -1 )

lk

(22.25)

gik = g ki .

(22.26)

Pi dokazovn uvidme, e je poteba Onsagerv princip ve tvaru (22.26) zpesnit. Ozname

xi ( t ) a Xk ( t ) stedn hodnoty veliin xi a X k v ase t > 0 podmnn tm, e v ase t = 0

nabvaj parametry x hodnot x1 , K , xn , potom mme z (22.25)

d xi = - g i k Xk dt
Z (22.17) (zmna t / t , t 0 ) mme

, t >0 .

(22.27)

xi ( t ) xk = xi xk ( t )
a tak

(22.28)

xi ( t ) xk = xi x k ( t )

(22.29)

kdy stedn hodnota se pot u jen podle pravdpodobnostnho rozdlen parametr x v ase
t = 0 . Derivac (22.29) podle asu a dosazenm z (22.27) dostvme

g i l X l xk = g k l X l xi
123
dl k dl i

1 2 3

(22.30)

co je Onsagerv vztah (22.26). Ji jsme vidli, e je teba zpesnit tento vztah, pokud se soustava nachz v magnetickm poli nebo rotuje jako celek potom r r r r g ik B , W = g ki - B , - W .

(22.31)

Jestlie pi inversi asu jeden z parametr x mn znamnko a druh nikoliv, mn se vztah (22.28) na xi ( t ) xk = - xi xk ( t ) , co vede k vslednmu vztahu

g i k ( B , W) = - g k i ( - B , - W ) .
22.4 Symetrie kinetickch koeficient

r r

(22.32)

Stejn vahy, kter vedou k Onsagerovu principu, vedou tak k dkazu symetrie koeficient z v relaxanch rovnicch

d Xa = - z ab xb dt
Derivace entropie podle asu je

, z a b = b a c lc b .

(22.33)

141

1 dS dx = - a X a = g ab X a Xb . k B dt dt
Z hydrodynamickch rovnic mme

(22.34)

1 dS / 1 1 T / = Pa b ua b - qa dV k B dt kB T k B T 2 xa
Pro tepelnou vodivost bude
/ &a = qa x

(22.35)

Xa =

1 T k B T 2 xa

(22.36)

take
/ qa = - ka b

T xb

g a b = k B T 2 ka b

(22.37)

a z Onsagerova principu

ka b = k b a .
Pro viskozitu bude
/ &a = Pa x b

(22.38)

Xa = -

1 ua b kB T

(22.39)

take
/ Pa b = ha b g d ug d

g ab = k B T ha b g d

(22.40)

a z Onsagerova principu

ha b g d = hg d a b .

(22.41)

Symetrii kinetickch koeficient (22.38) a (22.41) jsme v pedchoz kapitole zskali z pedpokladu isotropie plynu. Ukeme te, e tato symetrie plyne pouze z vlastnost een Boltzmannovy kinetick rovnice. Opravu k rovnovn rozdlovac funkci hledme ve tvaru

c = ga ( G ) X a ,
kde funkce g a ( G ) spluj rovnici

(22.42)

La = I ( g a ) .

(22.43)

Veliiny La mohou bt napklad komponentami vektoru jako v ppad tepeln vodivosti

La = k B T e ( G ) - cP T va
nebo slokami tensoru jako v ppad viskozity

(22.44)

e (G) La = - k B T m va vb da b . cV
142

(22.45)

Pirozenm poadavkem na g a ( G ) jsou podmnky plynouc ze zkon zachovn

ga d G = 0 ,

e f

ga d G = 0 ,

pf
.

ga d G = 0 .

(22.46)

Kinetick koeficienty meme zapsat jako

2 ( kB T ) g a b = - f0 La gb d G

(22.47)

Symetrie kinetickch koeficient tedy znamen, e plat

f
neboli podle (22.43)
0

La gb d G = f0 Lb g a d G d G = f 0 I ( gb ) g a d G .

(22.48)

f I (g )g
a

(22.49)

Musme tedy dokzat, e opertor I je symetrick. Uvaujme tedy integrl

f
/ d 4 G = d G1 d G / d G1 d G

j I (y ) d G = f 0 f01 w/ j (y / +y 1/ -y -y 1 ) d 4 G

(22.50)

S libovolnmi funkcemi j = j ( G ) a y =y ( G ) . Integrace podle vech promnnch umouje vhodnmi zmnami zapsat pravou stranu (22.50)

/ / v symetrickm tvaru nejprve G , G / G1 , G1 a potom v obou vrazech G , G1 G / , G1 .

Dostvme tak

f
Pipomeme, e

j I (y ) d 4 G =
(22.51)

1 / / / / 4 / f0 f01 w (j + j1 ) - w (j + j1 ) (y +y 1 -y -y 1 ) d G . 4

/ T /T / /T T w = w ( G / , G1 G , G1 ) = w GT , G1 G / T , G1 , w/ = w G , G1 G / , G1 = w G / T , G1 GT , G1 r r / / w = v - v / d s , w d G / d G1 = w/ d G / d G1 ,

) (

f 0 ( G ) = f 0 ( GT ) ,

T f 0 ( G1 ) = f 0 ( G1 ) ,

/ f 0 ( G ) f 0 ( G1 ) = f0 ( G / ) f 0 ( G1 ) .

Tyto vztahy popisuj princip detailn rovnovhy, vztah mezi pravdpodobnost srky a innm prezem, podmnku unitrnosti a invarianci rovnovn rozdlovac funkce. Kdyby promnnmi typu byly pouze hybnosti, je dkaz proveden, nebo plat r r r r r r r r w ( p / , p1/ p , p1 ) = w p , p1 p / , p1/ . V obecnm ppad musme integrl (22.51) spotat tak

tak, e funkce j = j ( G ) a y =y ( G ) nahradme funkcemi y T =y ( GT ) a j T = j ( GT ) . Ostatn leny v integrlu se nezmn, jenom pravdpodobnosti zapeme v promnnch s asovou invers s pomoc ve uvedench vztah, take mme

143

 f y I (j ) d
T T 0

G= (22.52) .

1 T T / /T /T /T T T 4 T /T f0 f 01 w (y +y 1 ) - w (y +y 1 ) (j + j1 - j - j1 ) d G 4 (22.52) vynechat, protoe zna jen promnn, pes kter se integruje

Te ovem meme v dalm index T u promnnch typu GT v integrlu na prav stran

f y I (j ) d
T T 0

G= (22.53)

1 / / / / 4 / f0 f01 w (y +y 1 ) - w (y +y 1 ) (j + j1 - j - j1 ) d G . 4

Pi porovnn pravch stran vztah (22.51) a (22.53) vyuijeme jet vlastnost unitrnosti

f 0 f01 (y +y 1 )(j - j1 ) w d 4 G = f 0 f 01 (y +y 1 )(j - j1 ) w/ d 4 G 144424443 144424443 f G,G f G, G

(
1

(22.54)

/ / / / f 0 f 01 (y +y 1/ )(j / + j1/ ) w / d 4 G = f0/ f01 y / +y 1/ )(j / + j1/ ) wd 4 G . ( 1444 4 24444 3 4 24444 3 1444 / / / /
f G , G1

(22.55)

f G , G1

Dostvme tak vsledek

f
dostvme pi asov inversi

j I (y ) d 4 G = f 0 y T I (j T ) d 4 G .

(22.56)

Nyn se vrtme od obecnho vsledku k vrazm pro kinetick koeficienty. Pro opertory La

La ( GT ) = La ( G ) ,

(22.57)

horn znamnko plat napklad pro viskozitu, doln pro tepelnou vodivost. Nkolika postupnmi kroky, zahrnujcmi jak uit (22.43), (22.57) a (22.56), vlastnosti rovnovn rozdlovac funkce f0 = f0T a konen prostho peznaen integran promnn G GT dostvme

f g L (G) d G = f g I ( g ) d G = f g I ( g ) d G = f g L (G ) d G = f g L (G ) d G = f g L (G) d G .
0 b a 0 T b T a 0 T a T b 0 T a T T b 0 a b 0 a b

(22.58)

Je tedy konen symetrie kinetickch koeficient (22.48) resp. (22.49) dokzna. Jet ukeme, e diagonln hodnoty matice kinetickch koeficient jsou kladn. Protoe entropie vzrst, je - ln f C ( f ) d G > 0 . Dosazenm

f = f 0 (1+ c ( kB T ) ) pro

rozdlovac funkci a C ( f ) = ( f0 kB T ) I ( c ) pro srkov len dostvme

144

 1 c - ln f 0 C ( f ) d G f 0 ln 1 + I (c)dG > 0 kB T 14 4 244 3 kB T =0

a ponechnm jen linernho lenu v rozvoji logaritmu pak

(22.59)

f
dostvme

c I (c)dG > 0 .

(22.60)

Pro c = g a X a (podtrenm indexu znzorujeme, e je to dan hodnota (nest se pes nj)

g a I ( g a )d G > 0 g a a > 0 .

(22.61)

Posledn vsledek potvrzuje selskm rozumem pochopiteln jev, kdy tok vybuzen njakm gradientem smuje vdy tak, aby zmnn gradient snioval.

23. Vodivost elektronovho plynu

23.1 Onsagerv princip Homogennm vodiem protk elektrick proud I a je vedeno teplo Q, pokud vodi spojuje dva termostaty, prvn s elektrostatickm potencilem f = 0 a teplotou T, druh s potencilem f = Df a teplotou T + DT . Meme zapsat vztah

I = l11 Df + l12 DT Q = l21 Df + l2 2 DT

, ,

(23.1)

ale v takovm ppad nebude platit l12 = l21 , protoe Onsagerovy koeficienty spojuj sdruen promnn, nikoliv promnn libovoln (i kdy teba nzorn) zvolen. Pro nalezen sprvnch promnnch musme sledovat zmnu entropie cel soustavy. Poet elektron s nbojem e, penench od termostatu 1 k termostatu 2 ozname n = - n1 = n2 , mnostv penesen energie DU = - DU1 = DU 2 . Zmna entropie termostatu 1 je

D S1 = -

DU m (T ) + n , T T

(23.2)

kde m (T ) je chemick potencil (Fermiho energie) pi f = 0 . Zmna entropie termostatu 2 je DS2 =

m (T + DT ) + eDf DU + n . T + DT T + DT

(23.3)

Zmna entropie cel soustavy je pak

145

 m (T + D T ) m ( T ) 1 1 e Df D S = DU - - n + T T + DT T + DT T T + DT DU DT DT m + e n 2 T e T T Df T .

(23.4)

Nakonec pro asovou zmnu entropie dostvme d S d ( DU ) DT d ( e n ) DT m Df = - 2 + = x1 X 1 + x2 X 2 . dt dt dt T e T T T V tchto vztazch x1 = d (e n) =I dt , X1 = DT m Df e T T T (23.6) (23.5)

vyjaduj elektrick proud a pslunou slu a x2 = d ( DU ) =Q , dt X2 = DT T2 (23.7)

jsou tok tepeln energie a pslun sla. Msto (23.1) budeme tedy mt
/ DT m Df / DT I = l11 - e T T - T + l12 - T 2 ,

DT m Df / DT Q = l - + l22 - 2 , T e T T T
/ 21

(23.8)

/ kde u koeficienty lik maj vlastnosti Onsagerovch koeficient. Abychom v (23.8) mli

obsaeny standardn tvary Ohmova a Fourierova zkona, zapeme pro homogenn vodi infinitezimlnho prezu D S a dlky D x I = j D S , Q = q D S , li/k =

li k
Dx

DS

(23.9)

kde j je hustota elektrickho proudu a q hustota toku (tepeln) energie, li k jsou Onsagerovy koeficienty. V limitnm pechodu pak

a (23.8) pejde na

Df Dx

r r - f = E ,

DT Dx

r T

(23.10)

r r l11 T m r 1 r j= T + E - l12 2 T , T e T T T r r l12 T m r 1 r q= T + E - l22 2 T T e T T T

(23.11)

nebo s nesymetrickmi koeficienty

146

r r r j = L11 E - L12 T
kde L11 = L21 =

r r r , q = L21 E - L2 2 T

(23.12)

l11
T

, L12 =

l12
T2 T2

l11 m

, e T T

l12
T

, L22 =

l2 2

l12 m

(23.13)

. e T T

Pi konstantn teplot mme (Ohmv zkon)

r r l11 r j= E = s E l11 = T s T
Pi nulovm elektrickm proudu mme (Fourierv zkon) r l2 1 r r q = - l22 - 12 2 T = - k T l11 T

(23.14)

l22 = T 2 k +

2 l12 Ts

(23.15)

Vidme, e diagonln koeficienty jsou skuten kladn. Pro plnost je teba znt jet jeden experimentln zkon a tak zvislost chemickho potencilu na teplot. V dalm odstavci spoteme koeficienty s aproximovanou rozdlovac funkc. 23.2 Boltzmannova rovnice 23.2.1 Aproximace srkovho lenu a piblin een Zapime Boltzmannovu kinetickou rovnici v aproximaci rozdlovac funkce blzk rovnovnmu rozdlen

f f r 1 f r f - f0 + r v + r F = t r m v t
pro stacionrn ppad pak

(23.16)

f r 1 f r f = f0 - t r v + (23.17) r F . m v r r r Bude-li sla F = ( e E , 0, 0 ) i gradient teploty T = ( T x , 0,0 ) dostaten mal, meme na

r prav stran poloit f f0 , take mme s oznaenm v = ( u , v y , vz )

f e f0 f = f0 - t 0 u + E . m u x
V tomto vztahu

(23.18)

f 0 f 0 d m f 0 dT = + x m dT T d x

f0 f0 d e f = = mu 0 u e du e

(23.19)

147

2 pedpokldme-li nerelativistick plyn, kde e = m v 2 2 , v 2 = u 2 + v 2 y + v z . Pro rovnovnou

funkci f 0 je jak pro Boltzmannovu, tak pro Fermiho Diracovu statistiku

e -m f0 = f 0 , kB T
take meme pst

(23.20)

e f0 m f 0 dT = -T 2 + x T T T e d x
Dosazenm do (23.18) dostvme

f0 f = mu 0 u e

(23.21)

f = f0 - t u

e f0 m dT e E - T 2 + . e T T d x T

(23.22)

Pi vpotu koeficient Li k budeme integrovat rozdlovac funkci nsobenou e u pro elektrick proud nebo u e pro tok energie pirozen se vzhledem k symetrii uplatn pouze druh len ve (23.22). 23.2.2 Boltzmannova statistika Pro Boltzmannovu statistiku dokeme z obecnho tvaru rozdlovac funkce ( g = 2 je spinov degenerace)

m -e m 3r f0 = g exp , n = f0 d v 2p h kB T
vyjdit explicitn chemick potencil

(23.23)

n 2 p h 2 3 2 m = k B T ln , g m kB T
take f 0 nabv standardn formu Maxwellova rozdlen

(23.24)

m e f0 = n exp . 2 p kB T kB T
Je tedy

32

(23.25)

f0 f =- 0 e kB T
take dostvme

m 3 kB =T T 2T

(23.26)

f = f0 +

e 3 dT e E - - k B u f0 . kB T T 2 d x

(23.27)

Pro vpoet jednotlivch koeficient budeme potebovat integrly 148

Is =

e s f0 d 3 v =
3 2

m n 2 p k T B

m 2

s 2p

2 2+s m v2 cos j d j sin q d q v ( ) exp dv 2 kB T 0

2 3 0

(23.28)
.

Po elementrn integraci dostvme Is = n kB T s ( 2 s + 3)!! . ( kB T ) m 3 2s (23.29)

Pro jednotliv koeficienty Li k pak mme

n e2 t L11 = m

, L12 =

n et kB m

, L21 =

5 n et kB T 2 m

, L22 = 5

n kB t kB T m

(23.30)

a pro Onsagerovy koeficienty

l11 =

n e2 t T m

, l12 =

5 n et kB T 2 2 m

, l22 =

35 n k B t kB T 3 . 4 m

(23.31)

Koeficienty elektrick a tepeln vodivosti jsou v tomto piblen

s=

n e2 t m

, k=

5 n kB t kB T . 2 m

(23.32)

Lorenzovo slo (Wiedemannv Franzv zkon) je

k 5k L= = B Ts 2 e

(23.33)

Porovnn vztahu (23.32) a (20.34) pro koeficient tepeln vodivosti nm d pedstavu o vznamu doby . Pro Maxwellovo rozdlen polome ve (23.32) ( kB T ) m = p v

)8a

cV = ( 3 kB ) ( 2 m ) ve (20.34), take mme

5p 1 l 2 n kB v t = n kB v l t : 16 2 v
23.2.3 Fermiho Diracova statistika Normovn rozdlovac funkce Fermiho Diracova rozdlen

(23.34)

m 1 f0 = g 2 p h exp ( e - m ) ( k B T ) +1
dv rovnici, kter implicitn uruje chemick potencil
3 r m r d3v f0 d v = g =n . 2 p h exp ( e - m ) ( k B T ) +1 3

(23.35)

(23.36)

Po integraci podle hlovch promnnch mme

149

m 12 2 2 2 p h g

32

e1 2 de exp e - m k T + 1 = n . ) ( B ) (
0

(23.37)

Ozname a = m ( kB T ) a zavedeme novou promnnou x = e ( kB T ) , take pedchoz vztah zsk tvar

x1 2 d x m kB T =n . 21 2 p 2 h 2 exp[ x - a ] + 1 g
32 0

(23.38)

Hodnoty jsou velmi velk, napklad pro m e F : 5eV a T : 300 K je a : 200 . Ukeme aproximativn metodu vpotu obecnjho integrlu
y ( x) d x y ( x +a ) d x I = = exp[ x - a ] + 1 exp[ x ] + 1
0 -a

(23.39)

pro velk hodnoty a funkce y ( x ) takov, e integrl existuje. Provdme nejprve nsledujc pravy

y (a - x ) d x y ( x + a ) d x I = + exp[ - x ] + 1 exp[ x ] + 1
0 0

64444744448
a a

1 1 =1 exp [ - x ] + 1 exp[ x ] + 1

y (a - x ) d x y ( x + a ) d x I = y ( x) d x - + exp[ x ] + 1 exp[ x ] + 1 0
0 0

a konen

y (a + x ) - y (a - x ) y (a - x ) d x I = y ( x) d x + dx + . exp[ x ] + 1 exp[ x ] + 1 0
a
0

(23.40)

Tet integrl je lze zanedbat, nebo je exponenciln ( exp[ - a ] ) mal. V itateli integrandu druhho integrlu ponechme v Taylorov rozvoji jen nejni (lich) mocniny x v naem ppad budeme potebovat jen prvn a integrl je pak
y (a + x ) - y (a - x ) 22 n -1 p 2 n Bn ( 2 n -1) d x = y (a ) exp[ x ] + 1 n = 1 n ( 2 n -1)! 0

(23.41)

a tedy

150

I y ( x) d x +
0

p2
6

y / (a ) .

(23.42)

Integrl ve (23.38) aproximuje vrazem

32 2 x1 2 d x 2 32 p2 1 2 m p 2 kB T 1+ . m exp x - a + 1 3 a + 12 a 1 2 = 3 k T 8 [ ] B 0

(23.43)

Pokud bychom se spokojili ve (23.42) jen s prvnm lenem, odpovdalo by to pli hrub aproximaci, pomoc Diracovy funkce meme potebn dva leny v derivaci rozdlovac funkce zapsat jako 1 p2 2 - d ( e - m ) - ( kB T ) d // (e - m ) . e exp 6 ( e - m ) ( k B T ) + 1 Fermiho energie je (23.44)

h2 6 p 2 eF = n 2m g
piblin vztah

23

(23.45)

a s jej pomoc meme pro chemick potencil napsat po dosazen (23.43) do (23.38)

p 2 ( kB T ) m eF 12 e F

(23.46)

Pi vpotu koeficient s rozdlovac funkc (23.22) budeme potebovat integrl pes prostorov hel

u2
a integrly

= u2 dW =
W

8p e 3 m

(23.47)

Is = - u2
0

es W

f0 2 n s+3 2 1 v dv = e de 32 exp ( e - m ) ( k B T ) e meF e

0

= S vyuitm (23.42) potom

e s +1 2 d e 3 s + . 32 meF 2 exp ( e - m ) ( k B T )
n
0

(23.48)

Is =

n
32 meF

s + 3 2 p 2 3 1 s -1 2 2 + ( kB T ) . m s + s + m 6 2 2

(23.49)

151

Nakonec dosazenm za chemick potencil z (23.46) a zanedbnm len vyho du v

( kB T ) e F

mme

Is

n
32 me F

s + 3 2 p 2 3 s -1 2 2 e F + s + s e F ( kB T ) . 6 2

(23.50)

Potom pro koeficienty Li k mme

L11 = n e2 t m , L12 =
2 T p 2 n et kB 3 m eF

n et L21 = m

2 5p 2 ( kB T ) 2 p 2 nt 2 e + , L = kB T F 22 12 e 3 m F

(23.51)

a Onsagerovy koeficienty jsou

n e2 t l11 = T m
2 n et e F 5 p 2 k B T , l12 = T 1 + , m 12 e F

2 7 p 2 k T 2 nt e F B l22 = T 1 + . m 6 eF

(23.52)

Koeficienty elektrick a tepeln vodivosti jsou tedy

s=
a Lorenzovo slo je

n e2 t m

, k=

2 p 2 n kB t

(23.53)

k p 2 kB L= = Ts 3 e

(23.54)

Vidme jen mal rozdl ve vsledcch vpotu Lorenzova sla podle Boltzmannovy nebo Fermiho Diracovy statistiky. Experiment dv docela dobrou shodu s teori hodnota L podle (23.54) je L B 2, 45 10- 8 W W K - 2 , hodnoty pro nkter kovy jsou uvedeny v tabulce (podle C. Kittel, Introduction to Solid State Physics). L.108 WK-2 kov Ag Au Cd Cu 0C 2,31 2,35 2,42 2,23 L.108 WK-2 0C 2,47 2,51 2,52 3,04 2,31 100C 2,56 2,60 2,49 3,20 2,33

100C kov 2,37 2,40 2,43 2,33 2,79 Pb Pt Sn W Zn

Mo 2,61

152

24. Bl trpaslk
24.1 Elementrn odhad Chandrasekharovy meze Ji v roce 1932 provedl Landau (On the theory of stars, Phys. Zs. Sowjet. 1 (1932), 285) nsledujc vahu: mjme N fermion (pro sloen hvzdy z
12 16

Ca

O je to N nukleon a

N 2 elektron) ve hvzd polomru R, take seln hustota elektron je n : N R 3 . Objem

pipadajc na jeden elektron je podle Pauliho principu

( Dl )

:1 n . Podle Heisenbergova
p : h D l : h n1 3 . Energie

principu neuritosti je nejmen mon velikost hybnosti

relativistickho elektronu je tedy (energii nukleon zanedbvme vzhledem k jejich velk hmotnosti)

EF : h n1 3 c :
pedpokldme pitom

h c N1 3 R

(24.1)

EF > m c 2 .

(24.2)

Gravitan energie na jeden nukleon tady naopak zanedbvme pspvek elektron je

N u2 EG : - G R

(24.3)

kde u je atomov jednotka hmotnosti. Celkov energie je

E = EF + EG :

h c N1 3 N u2 -G R R

(24.4)

Pro mal poet stic je celkov energie kladn, zvyovn R sniuje energii, a je poruena podmnka (24.2) a pechzme do nerelativistick oblasti EF : h2 N 2 3 2 m R2 . (24.5)

Potom me bt celkov energie zporn a se zvyujcm se R jde k nule. Existuje tedy rovnovn stav s minimem celkov energie. Naopak pro velk poet stic je celkov energie (24.4) zporn a se zvyujcm se R stle kles rovnovn stav neexistuje. Mezn hodnota potu stic, kdy jet me existovat rovnovn stav je tedy urena z (24.4) pro
E = 0 . Mme tedy

N max

hc : 2 Gu

32

hc M max = N max u : G

32

1 u2

(24.6)

153

Po dosazen ( h = 1, 05 10-34 J s , c = 3, 00 108 ms -1 , G = 6, 67 10-11 J m kg - 2 , u =1,66 10-27 kg a

M e = 1, 99 1030 kg dostvme M max : 3,72 1030 kg 1,87 M e ,

(24.7)

tedy hodnotu jen ponkud vt, ne je v souasnosti pijat hodnota Chandrasekharovy meze. Dosazenm N max do (24.1) zskme z nerovnosti (24.2) vraz pro maximln mon polomr

Rmax

h hc : mc G u 2

12

(24.8)

co po dosazen ( m = 9,1110- 31 kg ) dv
Rmax : 5, 03 106 m .

(24.9)

Vsledek se d elementrn popsat tak, e u blch trpaslk je teba hmotnost Slunce stlait nejmn do objemu Zem. 24.2 Stavov rovnice Pro zjednoduen popisu je velmi dleit, e elektronov plyn meme povaovat za pln degenerovan, tedy plyn za nulov teploty. Je to pekvapiv, uvme-li teplotu vnitn sti blho trpaslka, kter je dov 107 K . Fermiho energie extrmn relativistickho plynu je

e F = ( 3p 2 n ) h c .
13

(24.10)

Podobn jako v pedchoz kapitole meme chemick potencil aproximovat vrazem

(k T ) m B eF - 2 B
eF

(24.11)

Jako pklad vezmme parametry hvzdy Sirius B (Barston et al.: HST Spectroscopy of the Balmer lines in Sirius B, MNRAS 362 (2005), 1134) hmotnost M =1,02 M e , polomr R = 0,0081 Re . S hodnotou Re = 6,96 108 m dostvme pro numerickou hustotu elektron

n=
a pro Fermiho energii

1M 1 B 8,15 1038 m - 3 3 2 u ( 4 3) p R

(24.12)

e F B 9,10 10-13 J : 5,7 MeV .

Hodnota tepeln energie odpovdajc T : 107 K je ale
kB T : 1,3810-16 J : 0,9 keV ,

(24.13)

(24.14)

154

je tak rozmazn skokov funkce rozdlen podle energie kolem chemickho potencilu (ten je pi danch podmnkch pouze o 0, 3 eV men ne Fermiho energie) zanedbateln. Pro pesnj vpoty zavedeme nejprve bezrozmrnou veliinu

P=

p pc = m c mc 2

Potom mme pro numerickou hustotu elektron

4p P 2 d P 1 1 3 3 n = 2 ( m c ) Q ( PF - P ) = P , 3 3 F 3 p 2 lC ( 2p h )

(24.15)

kde lC = h ( m c ) je Comptonova vlnov dlka elektron. Mme tedy pro chemick potencil (v piblen nulov teploty Fermiho energii)

m = mc 2 ( PF2 + 1)
Pro hustotu energie pak

12

3 , PF = ( 3p 2 n lC )

13

(24.16)

4 p P 2 (1+ P 2 ) d P mc 2 PF 2 12 E = 2 ( mc ) mc Q ( PF - P ) = 2 3 P (1+ P 2 ) d P 3 p lC 0 ( 2p h ) 12 mc 2 2 1 2 = 2 3 PF (1+ 2 PF2 )(1+ PF2 ) - ln P + 1 + P ( ) F F . 8p lC

12 3 2

(24.17)

Tlak potme jako

P=a dostvme

U V

= -N
N ,T

E E 1 E = n2 = PF -E V n N , T n n T 3 PF

(24.18)

P= kde

m c2
3 8 p 2 lC

P ( PF ) ,

(24.19)

12 2 2 1 2 P ( PF ) = PF PF2 -1 (1 + PF2 ) + ln P + 1 + P . ( ) F F 3

(24.20)

Derivace tlaku P podle PF m prost vyjden

P m c2 PF4 = 12 3 PF 3p 2 lC (1 + PF2 )
V extrmn relativistickm ppad mme

(24.21)

m = ( 3 p 2 ) h c n1 3 , E =
13

13 3 3p 2 ) h c n 4 3 ( 4

, P=

13 1 3p 2 ) h c n4 3 ( 4

(24.22)

155

a v nerelativistickm ppad ( m / = m - m c 2 a E / = E - n m c 2 )

m/

( 3p ) =
2

2 23

3 ( 3p ) h2 2 3 n , E/ = m 10

2 23

( 3p ) h2 5 3 n , P= m 5

2 23

h2 5 3 n . m

(24.23)

24.3 Newtonova gravitace Gravitan potencil je eenm Poissonovy rovnice

Df = 4 p G r .

(24.24)

Protoe budeme uvaovat pouze sfricky symetrick problm, zjednodu se rovnice na

1 d 2 df r = 4p G r . r2 d r d r
Pipad-li na jeden elektron k nukleon, meme podmnku rovnovhy zapsat jako

(24.25)

Chemick potencil nukleon zanedbvme, stejn jako pspvek elektron k celkov hmot.

m + k u f = m / + m c 2 + k u f = konst.
a hustotu jako r = k u n . Rovnici (24.25) tak pepeme do tvaru

(24.26)

1 d 2 dm 2 r = - 4p G (k u) n 2 r dr dr
nebo

(24.27)

1 d 2 dm/ 2 r = - 4p G ( k u ) n . 2 r dr dr
Dosazen za n z (24.22) do (24.27) a z (24.23) do (24.28) dv

(24.28)

1 d 2 dm 3 r = - lur m 2 r dr dr
kde [ lur ] = J - 2 m- 2 a

, lur =

4 k 2 G u2 3 p ( h c )3

(24.29)

1 d 2 d m/ /3 2 r = - lnr m r2 d r d r
kde [ lnr ] = J -1 2 m- 2 .

4 k2 2m , lnr = G u2 2 3p h

32

(24.30)

Uvaujme nejprve nerelativistick ppad. Pi polomru hvzdy R dostvme integrac rovnice (24.28)
2 dm/ = -kuG M r d r r =R ,

(24.31)

kde M je hmotnost hvzdy. Zavedeme bezrozmrnou promnnou a novou funkci f vztahy

156

x = r R , m / (r ) =

1 f (x ) . l R4
2 nr

(24.32)

Mme tak z (24.30) (s dodnm pirozench okrajovch podmnek)

1 d 2df 32 x =- f x 2 d x dx
a z (24.31)

df dx

=0 ,
x =0

x =1

=0

(24.33)

df dx

2 = - k u lnr G M R3 .

(24.34)

x =1

Numerick een rovnice (24.33) je nejsnadnj, pokud eme lohu s potenmi podmnkami f
x =0

= konst. , ( d f d x ) x = 0 = 0 a iteracemi najdeme hodnotu konstanty tak, aby

x =1

byla splnna druh okrajov podmnka, tj. f

= 0 . Vsledkem je
= -132,3841 .
x =1

x =0

= 178, 2202 ,

df dx

(24.35)

Zvolme-li k = 2 a pouijeme-li ji dve uvedench hodnot fyziklnch konstant, dostvme

M R 3 = 6,84 1020 M e m3 .

(24.36)

Tento vztah plat pro dostaten velk R, tak aby bylo mono pout nerelativistickou aproximaci pro elektronov plyn. Nyn uvaujme extrmn relativistick ppad. Postup je obdobn zaneme integrac rovnice (24.27) 2 dm = -k uG M r d r r=R a zavedeme bezrozmrnou promnnou a novou funkci f vztahy (24.37)

x = r R , m (r) =
Z rovnice (24.29) mme

l R
12 ur

f (x ) .

(24.38)

1 d 2df x x 2 d x dx
a z rovnice (24.37)

3 =- f

df dx

=0 ,
x =0

x =1

=0

(24.39)

df dx
eenm (24.39) je

12 = - k u lur GM

(24.40)

x =1

157

x =0

= 6,8968 ,

df dx

= - 2,0182 .
x =1

(24.41)

Se stejnmi hodnotami konstant jako v nerelativistickm ppad dostvme pro extrmn relativistick elektronov plyn M = 1, 45 M e , (24.42)

co je prv Chandrasekharova mezn hodnota hmotnosti blho trpaslka. Pro elektronov plyn v obecnm stavu by bylo teba v (24.27) dosadit za hustotu n vyjden pomoc chemickho potencilu z (24.16). Poznmka: V astrofyzikln literatue se setkvme s ponkud odlinou formulac, ke kter snadno pejdeme derivac podmnky rovnovhy (24.26) podle radiln souadnice

d m d P df dP df + ku =v + ku =0 , ( m + k uf ) = dr P T d r dr dr dr T
kde v ( r ) je objem pipadajc na jednu stici, take ( k u ) v ( r ) = r ( r ) . Dle df G M ( r ) = dr r2

(24.43)

(24.44)

je gravitan sla, psobc na jednotkovou hmotnost ve vzdlenosti r od stedu. Meme tak pst dv rovnice prvnho du
G M (r ) r (r ) dP =dr r2 , P r = 0 = P0
r =0

dM = 4p r 2 r (r ) , M dr

(24.45)
=0 .

Pro een problmu potebujeme jet znt stavovou rovnici. Budeme-li zanedbvat pspvek elektron k hustot, mme r ( r ) = k u n ( r ) a obecn tvar stavov rovnice (24.19). Ve dve zmiovanch meznch ppadech je stavov rovnice rovnic polytropy P ( r ) = konst. n ( r ) , kde g = 5 3 pro nerelativistick a g = 4 3 pro extrmn relativistick elektronov plyn. 24.4 Statick sfricky symetrick een Einsteinovch rovnic Nejprve uveme obecnj vsledek, kter se tk podmnky rovnovhy, pokud se soustava nachz ve statickm gravitanm poli. Pi pohybu stice v takovm poli se zachovv energie, kter je c nsobkem asupodobn sloky tyvektoru hybnosti pk = m cuk
g

158

U 0 = m c 2 g 00
2 2

d x0 ds

.
12

(24.46)

Interval je dn vztahem d s 2 = c 2 ( dt ) - ( dl ) , kde c dt = ( g 0 0 d x 0 ) . Jestlie zapeme vztah (24.46) pomoc rychlosti v = dl dt , dostvme

U0 =

(1 - v2 c

m c2

2 12

(g )
00

12

= U ( g 00 )

12

(24.47)

Entropie soustavy ani poet stic soustavy na ptomnosti gravitanho pole nezvis, take derivace zachovvajc se veliiny U 0 podle S nebo N je konstantn, take pro T =U S a

m =U N mme
T ( g0 0 )
12

= konst. , m ( g00 )

12

= konst. .

(24.48)

Odsud m T = konst. d m m = dT T . Dosazenm do termodynamick rovnosti

V d P = S dT + N d m = ( T S + N m )
dostvme uiten vraz

dm

= V (e + P )

dm

(24.49)

dm

dP . e+P

(24.50)

Ve slabm poli popsanm Newtonovm potencilem je g00 1+ ( 2 f ) c2 , take

T=

(g )
00

konst.
12

12 f konst. 1 - 2 , m ( g0 0 ) m / + m c 2 + m f = konst. . c

(24.51)

Vnujme se te podrobn ppadu statickho sfricky symetrickho pole (ve vakuu jde o Schwarzschildovo een). Zvolme standardn souadnice x 0 = ct , x1 = r , x 2 = q , x3 = j a definujeme metrick tensor pomoc intervalu
2 2 2 2 2 2 d s 2 = c 2 exp n ( r ) dt - exp l ( r ) d r - r ( dq + sin q d j ) .

(24.52)

Tenzor energie hybnosti volme jako

Ti k = diag{c 2 r ( r ) , - P ( r ) , - P ( r ) , - P ( r )} .
Pro symetrick tensor Ti k je kovariantn divergenci mono zapsat jednodue jako

(24.53)

k i ;k

( - g ) Ti k
12 k 12

(- g )

) - 1 g

2 x

kl i

g k j T jl

(24.54)

159

Ze zkona zachovn je kovariantn divergence rovna nule, v naem ppad dostvme jedinou rovnici (rkou zname derivaci podle r)
1 / 2 n (c r + P) + P/ = 0 . 2

(24.55)

Z deseti Einsteinovch rovnic

1 8p G Rik - d ik R = 4 Ti k 2 c

(24.56)

zstanou pak v naem ppad k een pouze ti 1 l/ 8p G r = exp l [ ] 2 c2 r r 1 + 2 r , (24.57)

n / 1 1 8p G P = exp l [ ] + 2 - 2 , c4 r r r // n / 2 n / - l / n / l / 8p G 1 P = exp l [ ] n + + . c4 2 2 r 2 een prvn rovnice je snadn

l ( r ) = - ln 1
kde jsme oznaili

2 GM ( r ) , c2 r

(24.58)

M ( r ) = 4 p r ( x ) x2 d x
0

(24.59) na vakuov

hmotnost

pod polomrem r.

Pro

r>R

dostvme tak nvaznost

(Schwarzschildovo) een s l ( r ) = - ln (1 - rg r ) . Rovnici (24.55) lze samozejm odvodit z rovnic (24.57). Pro n vpoet je vhodn dosadit do soutu prvnch dvou rovnic (24.57)

exp[ - l ] / 8p G l + n / ) = 4 ( r c2 + P ) ( r c
za n / z rovnice (24.55) a za l z (24.58). Dostvme tak rovnici
-1

(24.60)

d P(r) G M ( r ) r (r ) 2 G M (r ) 4p r3 P (r ) P(r) = 1 + 2 . (24.61) 1 1 + 2 2 2 dr r c r c M r c r r ( ) ( )

K tto rovnici pidme d M (r) = 4p r2 r (r ) dr (24.62)

160

a pslun poten podmnky, tj. P ( 0 ) = P0 a M ( 0 ) = 0 . Porovnn rovnice (24.61) a prvn rovnice z (24.45) ukazuje opravy, kter pin obecn teorie relativity. Pejdeme v rovnicch (24.61) a (24.62) k bezrozmrn souadnici r = L x a hmotnosti

M ( r ) = M e M (x ) , mme po dosazen z (24.15) a (24.19)

d P(r) m c2 PF4 d PF = 1 2 2 3 dr 3 p lC L (1 + P 2 ) d x F
take dostvme
2 d PF ( x ) G M k u (1 + PF ) =- 2 e dx c L m PF -1 12

, r ( r ) = ku n ( r ) =

ku
3 3 p 2 lC

PF3 ,

(24.63)

M (x )

x2

(24.64)

3 G M M (x ) m k u L 3 x P ( PF ) 3 m P ( PF ) 1 - 2 2 e 1 + 1 + , 3 3 c L x 2 p k u M l M x 8 k u P ( ) e C F 3 d M (x ) 4 ku L 2 3 = x PF . 3 dx 3p M e lC

Zavedeme pro zjednoduen konstanty

M L = e lC ku

13

23 G Me (k u) , k= hc

43

(24.65)

jejich piblin hodnoty jsou L B 3239 km a k B 1, 659 . Rovnice pak maj tvar d PF ( x ) (1+ PF = -k dx PF m M (x ) 1 - 2 k ku x d M (x ) 4 2 3 = x PF dx 3p
2 12

M (x )

x2

-1

3 m x P ( PF ) 3 m P ( PF ) 1 + 1 + , 3 2 p k u M (x ) 8 k u PF

(24.66)

12 12 2 P ( PF ) = PF PF2 - 1 (1 + PF2 ) + ln PF + (1 + PF2 ) . 3

Vidme, e vechny opravn leny jsou nsobeny malm pomrem hmotnosti elektronu a hmotnosti nukleon, pipadajcch na jeden elektron. Proto se tyto opravy projev a p i velkch hodnotch centrlnho tlaku. Na levm obrzku je znzornna zvislost hmotnosti M (ve hmotnostech Slunce) na polomru R (v km) v rozsahu tlaku P0 : (1035 - 1039 ) N m - 2 . Na

161

pravm obrzku je potom znzornna oblast kolem Chandrasekharovy meze, tj. s tlakem

P0 : (1025 - 5 10 28 ) N m - 2 . Z vpotu dostvme pro maximln hmotnost blho trpaslka a

polomr takov hvzdy

M max = 1, 419 M e , R ( M max ) B 8790 km .

takov hvzdy pak

(24.67)

Pro minimln polomr blho trpaslka pi extrmn vysokch centrlnch tlacch a hmotnost

Rmin = 9, 47 km , M ( Rmin ) B 0, 45 M e .

(24.68)

-3 Zvislost hustoty ( 10 -12 r ( r ) kg m ) na vzdlenosti od stedu ( r [ km] ) pro parametry z

(24.67) je na poslednm obrzku.

162

25. Literatura
Zkladn literatura: . ., . . : o 5. , I., 5- . (, 2002) Landau L.D., Lifshitz E.M.: Statistical Physics, Third Edition, Part 1: Volume 5 (Course of Theoretical Physics) (Butterworth-Heinemann, 2000) Vybran sti: . ., . . : o 6. , 5- . (, 2001) Fluid Mechanics, Second Edition: Volume 6 (Course of Theoretical Physics) (ButterworthHeinemann, 2000) . ., . . : o 10. ( . ., . .) , 2- . (, 2002) Pitaevskii L. P., Lifshitz E.M.: Physical Kinetics: Volume 10 (Course of Theoretical Physics) (Butterworth-Heinemann, 1999) Klasick literatura: Pauli W.: Pauli Lectures on Physics: Vol. 3. Thermodynamics and the Kinetic Theory of Gases (The MIT Press, 1973) Pauli W.: Pauli Lectures on Physics: Vol. 4. Statistical Mechanics (The MIT Press, 1973) Sommerfeld A.: Lectures on Theoretical Physics: Vol. 5. Thermodynamics and Statistical Mechanics (Academic Press, 1956) Feynman R.P.: Statistical Mechanics. A Set of Lectures (W.A.Benjamin, 1982) Rozshl kompendia: Greiner W., Neise L., Stcker H.: Thermodynamics and Statistical Mechanics (Springer, 1997) Reichl L. E.: A Modern Course in Statistical Physics (John Wiley & Sons, 1998) Reif F.: Statistical Thermal Physics (McGraw-Hill, 1965) vodn a (mon) snadnj: Kittel Ch., Kroemer H.: Thermal Physics (W.H.Freeman, 2000) Blundell S. J., Blundell K. M.: Concepts in Thermal Physics (Oxford University Press, 2006) Walecka J. D.: Introduction to Statistical Mechanics ((World Scientific, 2011) Amit D. J, Verbin J.: Statistical Physics. An Introductory Course (World Scientific, 2006) Chandler D.: Introduction To Modern Statistical Mechanics (Oxford University Press, 1987)

163